%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/810.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Niven</first-name><last-name>L.</last-name></author>
            <book-title>Prstenec 4 - Děti Prstence</book-title>
            
            <lang>sk</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Niven</first-name><last-name>L.</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>fd86402b-f57c-4dd1-8421-fd9355e538c7</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2008</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>

<p>Larry Niven se narodil roku 1938 v Los Angeles a v současné době žije v kalifornském městě Tarzana. Studoval nejprve na známé technice California Institute for Technology, potom matematiku na Washburn University v Kansasu a stejný obor na University of California v Los Angeles.</p>

<p>Po úspěchu ságy o Prstenci, která získala jak cenu Nebula tak Hugo, se věnoval již jen psaní…</p>

<p>Děti Prstence jsou čtvrtým pokračováním jedné z nejslavnějších ság sci-fi literatury. Patří mezi ústřední díla takzvané nové vlny sci-fi, která vznikla ve Spojených státech koncem šedesátých a na počátku sedmdesátých let minulého století. Je to další z příběhů o Prstenci, umělé stavbě obklopující vzdálené hvězdy, která je domovem trilionů různých druhů obyvatel a oplývá zázraky techniky. Cestovatel ze Země Louis Wu, účastník výpravy na Prstenec, je zapleten do meziplanetárních intrik, když válka a nová smrtící zbraň v rukou nepřátel hrozí roztrhat Prstenec navždy na kusy. Osud vložil budoucnost Prstence do rukou několika jeho potomků poté, co první bomba prorazí jejich domov a atmosféra Prstence z něj začne unikat. A ti musí sehrát nebezpečnou hru, aby zachránili obyvatelstvo Prstence a vůbec jeho existenci.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Larry Niven</strong><strong>Děti Prstence</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>Přeložil:</p>

<p>MILAN LŽIČKA</p>

<p>Larry Niven: Děti Prstence</p>

<p>Vydání první.</p>

<p>Copyright © 2004 by Larry Niven</p>

<p>Published by arrangement with author and the author's agents,</p>

<p>Ralph M. Vicinanza, Ltd.</p>

<p>Vydalo nakladatelství Baronet a. s., Křižíkova 16, Praha 8,</p>

<p>www.baronet.cz v roce 2005 jako svou 1079. publikací.</p>

<p>Přeloženo z anglického originálu Ring World's Children</p>

<p>vydaného nakladatelstvím Tom Doherty Associates, LLC, New York</p>

<p>v roce 2004.</p>

<p>Český překlad © 2005 Milan Lžička.</p>

<p>Odpovědný redaktor Josef Frais.</p>

<p>Přebal a vazba © 2005 Ricardo a Baronet.</p>

<p>Ilustrace na přebalu © 2005 Valentino Sani.</p>

<p>Sazba a grafická úprava Ricardo, Přemyslovská 38, Praha 3.</p>

<p>Tisk a vazba FINIDR, s.r.o., Český Těšín.</p>

<p>Veškerá práva vyhrazena.</p>

<p>Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané</p>

<p>Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134.</p>

<p>ISBN 80-7214-855-9</p><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Tuto knihu věnuji hasičům z Kalifornie a sousedních států, kteří v říjnu 2003 bojovali s vypuknuvšími požáry, a zejména děkuji těm, kteří nám i jiným zachránili dům v Indian Falls, Cha</emphasis><emphasis>tsworth, v okrese Los Angeles.</emphasis><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>PŘEDMLUVA</strong></p>

<p><strong>Prstenec má zhruba </strong>stejnou hmotnost jako Jupiter. Má tvar stužky, která měří na šířku přes milion a půl kilometrů a po obvodu téměř miliardu kilometrů, díky čemuž je o něco větší než oběžná dráha Země, a rovněž je několik kilometrů silný. Krouží kolem žlutého trpaslíka. Rotace, která činí 1 240 km/s, je dostatečná k tomu, aby Prstenci udělila zhruba pozemskou gravitaci odstředivé síly. A stěny táhnoucí se po obou obvodech, jež dosahují výšky 1 600 km, dokáží zadržovat atmosféru po miliony let.</p>

<p>Z těchto základních východisek se odvozuje mnoho dalšího.</p>

<p>Vnitřní plocha skýtá prostor třímilionkrát rozlehlejší než plocha planety Země. Topografie je doslova uměleckým dílem, sochařským výtvorem toho, kdo Prstenec vybudoval, takže zespodu připomíná zadní stranu masky.</p>

<p>Slunce zakrývá vnitřní kruh tmavých obdélníků a vytváří noc, jinak by bylo neustále poledne. Ze dna oceánů vede pod podlahou Prstence soustava potrubí, jež po vnější straně obvodové stěny stoupá vzhůru a přepadá přes její okraj. Slouží k recyklaci kalu z mořského dna (neboli <emphasis>flupu), </emphasis>který vrací do Rozlitých hor. Na obvodové stěně se nacházejí obrovské polohovací trysky, Bussardovy motory, které k pohonu využívají sluneční vítr protonů a brání Prstenec před vnitřní nestabilitou. Na vnější straně stěn se nacházejí římsy kosmoportů. Jako rezervace mořského života slouží dva obrovské slané oceány, a nejen to — jde rovněž o mapy několika světů v měřítku jedna ku jedné. Podlaha Prstence je vytvořena z až nepřirozeně tvrdého materiálu, jemuž se říká <emphasis>scrith, </emphasis>a má i další neobvyklé vlastnosti.</p>

<p>Na protimeteorické obraně Prstence se podílí i samo slunce. Supravodivá síť zabudovaná do podlahy Prstence vytváří v solárním výronu supertermální laserový efekt. Nevýhodou však je, že nemůže pálit skrz samotný Prstenec. A proto jakýkoli meteorit, který na Prstenec dopadne, jako třeba ten, jenž dal vzniknout hoře s názvem Pěst boží, jej obvykle zespodu prorazí.</p>

<p><strong>Některé detaily jsou </strong>klíčem k rozluštění povahy Stavitelů.</p>

<p>Nadbytek přístavů a fjordů dává spolu s mělkými oceány (takových je tu většina) tušit, že se jedná o rasu, která využívá pouze hladinu oceánu.</p>

<p>Obtížnější a méně příjemné formy života — komáři, mouchy, šakali, žraloci, upíři — zde neexistují. Některé tyto uprázdněné ekologické mezery zaplnili hominidé. Stavitelé nebyli ekologové, nýbrž zahradníci.</p>

<p>Obyvateli jsou hominidé nejrůznějších ras, někteří inteligentní, jiní nikoli. Zaplňují ekologické mezery, které na Zemi zaujímá bezmála kterýkoli savec, ale zejména obtížnější formy života: šakali, vlci a vampýři… jako by byl předek lidstva <emphasis>Homo habilis </emphasis>chráněn, dokud nedosáhl počtu stovek milionů, a pak ponechán napospas osudu, aby mohl nekonečně mnoha způsoby zmutovat.</p>

<p><strong>Prstenec nelze pochopit, </strong>dokud si člověk neuvědomí jeho rozlohu.</p>

<p>Když kniha vyšla, jeden přítel se rozhodl postavit pro nadcházející setkání fanoušků jeho model. Měl modrou kuličku, imitaci zeměkoule, která měla sloužit pro porovnání. Ukázalo se, že by potřeboval stužku vysokou jeden a půl metru a dlouhou půl míle. Na to hotel svými rozměry nestačil.</p>

<p>Jeden člověk, který se pokoušel vytvořit mapu Prstence, mi povídal, že velmi rychle vyčerpal paměť v počítači. Narazil na příliš velké množství mocnin desítky.</p>

<p>David Gerrold hovoří o druhu románu, který líčí cosi „naprosto nezměrného“. Dnes už by se jimi dala v knihovně zaplnit poměrně velká police. K tomuto typu patří například <emphasis>Setkání s Rámou </emphasis>Arthura C. Clarka, <emphasis>Orbitsville </emphasis>Boba Shawa nebo i můj <emphasis>Duhový Mars.</emphasis></p>

<p>Ovšem <emphasis>Prstenec </emphasis>byl vůbec první, vyšel totiž roku 1970.</p>

<p>Leckdo se mu mohl vysmívat. Že je moc velký a málo pravděpodobný. Jakýkoli normální konstrukční materiál by roztrhala jeho rotace. Čekání na recenze pro mě bylo obdobím určitých obav.</p>

<p>James Blish napsal, že román podle jeho názoru získá cenu Hugo, jakkoli neprávem.</p>

<p>Ovšem čtenáři mu „Huga“ opravdu přiřkli.</p>

<p>A spisovatelé mu udělili cenu Nebula.</p>

<p>Žádné pokračování jsem neplánoval. Proto jsem ani nepočítal s tím, že bych musel něco zásadně přepracovávat.</p>

<p>Při jedné z mých přednášek jakýsi člověk podotkl, že matematika Prstence je prostá: jedná se prý o visutý most bez koncových bodů.</p>

<p>Jistý akademik v Anglii zdůraznil, že pevnost v tahu se musí u konstrukce Prstence zhruba blížit síle, která drží pohromadě jádro atomu. (Tak vznikl <emphasis>scrith.)</emphasis></p>

<p>Třída jedné základní školy na Floridě se Prstenci věnovala celé pololetí. A jejich závěr: největším problémem je to, že bez tektonické činnosti by během několika tisíc let veškerá svrchní vrstva půdy zmizela v oceánech. (Odtud <emphasis>tedy flup </emphasis>a <emphasis>odkalovací potrubí.)</emphasis></p>

<p>Na světové konferenci science fiction roku 1970 skandovali na chodbách studenti z MIT: „Prstenec je nestabilní! Prstenec je nestabilní!“ (Udělal jsem, co bylo v mých silách… a vznikly <emphasis>polohovací trysky.)</emphasis></p>

<p>Kdosi pro změnu dospěl k závěru, že obdélníky noci vytvářejí příliš husté šero. A tak bylo potřeba vytvořit pět dlouhých černých obdélníků, které obíhají pozpátku.</p>

<p>Nakonec se případných změn naskytlo až příliš, a tak jsem musel napsat <emphasis>Stavitele Prstence.</emphasis></p>

<p><strong>Všichni tito čtenáři </strong>pochopili jednu zajímavou skutečnost. Že totiž Prstenec je veliká, křiklavá intelektuální hračka, jakési hřiště, jehož brány zejí dokořán.</p>

<p>Někteří čtenáři prostě knížku dočtou a tím pro ně vše končí.</p>

<p>Ale jiní si s postavami, myšlenkami či prostředím začnou pohrávat. Vytvářet si vlastní domácí úkoly. My čtenáři děláme něco podobného už celé tisíce let: požadujeme od Platona další údaje o Atlantidě, vymýšlíme si očistec, který vsuneme mezi peklo a nebe a který tak pozmění Dantovo <emphasis>Inferno, </emphasis>píšeme nové Odyseje. Celá pozoruhodná subkultura se kupříkladu rozrostla kolem fenoménu Star Treku.</p>

<p>A úplně nové metahřiště otevírá podobným lidem internet. Vznikla celá řada webových stránek (tedy přinejmenším dvě), které se zabývají prózou Larryho Nivena.</p>

<p>V září roku 1999 jsem se na popud své agentky Eleanor Woodové zapojil do debaty na adrese <emphasis>larry-niven-1@bucknell.edu. </emphasis>Diskutovalo se zde například o tom, zda lze naklonovat protektora, či jestli mohli Hledač a Teela Brownová zplodit potomka. Kdyby byly podobné úvahy správné, pak by zřejmě žádný příběh nevznikl, jenže ony vycházely ze špatných předpokladů a já to mohl napravit. Po několika měsících, kdy jsem tyto diskuse sledoval a jen zřídkakdy do nich vstupoval, jsem měl už dostatek materiálu, abych vytvořil <emphasis>Děti Prstence.</emphasis></p>

<p>Jedná se o jakési hřiště ducha. A rovněž o hádanku, labyrint. Nad každou odbočkou je třeba uvažovat, jinak můžete zabloudit. A až knihu dočtete, nechte za sebou bránu odemčenou.</p><empty-line /><empty-line /><p>„To všechno muselo být,“ odvětil jednooký doktor, „neboť neštěstí jednotlivců tvoří štěstí celku, takže čím více je nešťastníků, tím více je všeobecného blaha.“</p>

<p>– Panglos ve Voltairově <emphasis>Candidovi</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p> <strong>A.D. 2893</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 1</strong><strong>LOUIS WU</strong></p>

<p><strong>Jakmile Louis Wu </strong>procitl pod víkem rakve, planul v něm nový život.</p>

<p>Přímo nad očima mu poblikávaly displeje. Stavba kostí, údaje o krvi, hlubinné reflexy, rovnováha močoviny, zinku a draslíku – většině z nich rozuměl. Výčet zranění nebyl nijak vážný. Oděrky a šrámy, vyčerpání, potrhané vazy a rozsáhlé podlitiny, dvě zlomená žebra, to vše pozůstatky souboje s upířím protektorem Bramem. A všechno už si vyléčil. Autoošetřovna ho zřejmě přestavěla buňku po buňce. Když do Dutiny intenzivní péče vstupoval, cítil se zemdleně a vyhasle.</p>

<p>Podle displeje se tak stalo před osmdesáti čtyřmi dny.</p>

<p>Na Prstenci se jednalo o šedesát sedm dní. Bezmála jeden falan; falan se rovnal deseti oběhům Prstence a čítal sedmdesát pět dní o třiceti hodinách. Na vyléčení by mu mělo stačit dvacet či třicet dní! Věděl však, že utržil řadu zranění. Kvůli šrámům po celém těle ze souboje s Bramem si ani nevšiml tržných ran na zádech.</p>

<p>Když v této skořepině ležel poprvé, strávil v ní léčbou dvakrát tolik času. Tehdy mu vnitřní rozvody prosakovaly jeden do druhého a jedenáct let se musel obejít bez látky na dlouhověkost, zvané <emphasis>životabudič. </emphasis>Umíral a připadal si <emphasis>starý.</emphasis></p>

<p>Hodnotu testosteronu měl vysokou, i adrenalin vyšplhal vysoko a stoupal.</p>

<p>Louis vytrvale tlačil víko autoošetřovny vzhůru. Víko se rychleji neotevřelo, jenže jeho tělo už toužilo po nějaké <emphasis>činnosti. </emphasis>Vylezl ven a seskočil na kamennou podlahu, která ho studila do bosých nohou. <emphasis>Kamennou?</emphasis></p>

<p>Byl nahý. Stál v rozlehlé jeskyni. Kam se poděla <emphasis>Jehla?</emphasis></p>

<p>Když se naposledy díval, byl mezihvězdný koráb <emphasis>Žhavá Jehla Pravdy </emphasis>zapuštěný do vychladlého magmatu a experimentální léčebný nanosystém Carlose Wu se nacházel v sekci pro posádku. Nyní jeho součástky ležely na zemi z vychladlé lávy mezi změtí rozličných přístrojů a kabelů. Autoosetřovna byla zčásti rozebraná. Všechno dosud běželo.</p>

<p>Nestoudné, impozantní, velkolepé; jednalo se o dílo protektora. Zatímco autoošetřovna Louise léčila, Skladatel, ghoulí protektor, ji zřejmě prozkoumával.</p>

<p>Opodál stála <emphasis>Žhavá Jehla Pravdy, </emphasis>vykuchaná jako ryba bez ploutví. Od nosu téměř až po ocas jí chyběl plát trupu, a tak byl vidět plášť, nákladový prostor, úschovna pro nyní již zničený přistávací modul, trysky raket i kryt motoru hyperpohonu. Přes polovinu objemu lodi tvořily nádrže a ty byly pochopitelně vyprázdněné. Okraj řezu lemovala měď či bronz a z kovu vedly kabely k přístrojům a ke generátoru.</p>

<p>Vyříznutý díl odtáhly mohutné stroje. Povrch řezu byl vroubený bronzem a protkaný kabely.</p>

<p>Motor hyperpohonu se kdysi táhl po celé délce korábu. Nyní ležel na lávě mezi rozmanitými přístroji. Že by opět Skladatel?</p>

<p>Louis se šel podívat blíž.</p>

<p>Motor byl opravený.</p>

<p>Před dvanácti či třinácti lety rozťal Louis hyperpohon vedví, a jeho zásluhou tak zůstal Nejzadnější ve vesmíru Prstence. Byl sice vymontovaný, ale jinak se zdálo, že by rychlostí quanta 1, světelného roku za tři dny, dovedl vynést <emphasis>Jehlu </emphasis>ke hvězdám.</p>

<p><emphasis>Mohl bych se vrátit domů, </emphasis>napadlo Louise a pohrával si s tou myšlenkou.</p>

<p><emphasis>Kde jso</emphasis><emphasis>u všichni? </emphasis>Louis se rozhlížel kolem sebe a cítil, jak mu stoupá adrenalin. Začínal se klepat zimou.</p>

<p>Bude mu už bezmála dvě stě čtyřicet, že ano? Tady člověk snadno ztratí přehled. Ovšem nanopřístroje v experimentální autoošetřovně Carlose Wu si přečetly jeho DNA a všechno až po buněčná jádra opravily. Louis už tenhle taneček zakusil. Jeho tělo mělo za to, že právě prošlo pubertou.</p>

<p><emphasis>Jenom klid, chlapče! Zatím se ti nikdo nepostavil.</emphasis></p>

<p><strong>Koráb, ona vyjmutá </strong>část trupu, autoošetřovna, stroje, které tyto masy přemisťovaly a opravovaly, i primitivně vyhlížející přístroje sestrojené k jejich zkoumání, to vše tvořilo na pozadí rozlehlých prostorů jeden velký shluk. Jeskyně byla obrovská a téměř prázdná. Louis si všiml nákladních plošin navršených na sebe jako žetony a za nimi nakloněné věže z velikánských toroidů, která se zvedala průrvou v podlaze až ke stropu. Poblíž průrvy se válely jakési válce, které tvořily součást dalších Skladatelových strojů. Byly větší než <emphasis>Jehla </emphasis>a navzájem se jeden od druhého maličko lišily.</p>

<p>Kdysi dávno už tady Louis byl. Zvedl oči a věděl, co má čekat.</p>

<p><emphasis>Takových osm až deset kilometrů, </emphasis>pomyslel si v duchu. Mapa Marsu měřila na výšku šedesát kilometrů. Odsud asi nebude daleko ke stropu. Louis rozeznával jeho obrysy. Představil si ho jako zadní část jakési masky… masky štítové sopky o velikosti Ceresu.</p>

<p><emphasis>Jehla </emphasis>prorazila kráterem Mons Olympu a zabořila se do centra údržby nacházejícího se pod Mapou Marsu v měřítku jedna ku jedné. Uvěznila je tam Teela Brownová poté, co se stala protektorkou. Přemístila loď těmito chodbami o třináct set kilometrů a pak kolem nich rozlila roztavené kamení. Dopravovali se k Teele pomocí přestupných disků – loutkařského systému bleskové přepravy. A od té doby byla loď celé ty roky uvězněná na místě.</p>

<p>A Skladatel ji nyní přemístil na pracovní stanici pod Mons Olympem.</p>

<p>Louis Skladatele znal, ale ne moc dobře. Svého času nastražil Louis na Skladatele, Nočního člověka a plodiče, past, a ze Skladatele se stal protektor. Viděl, jak Skladatel bojuje s Bramem, což bylo víceméně všechno, co o protektoru Skladateli věděl. Nyní třímal Skladatel Louisův život ve svých rukou a Louis si za to mohl sám.</p>

<p>Bude mazanější než Louis. Snažit se vyzrát na protektora, to bylo… pche… pošetilé i nevyhnutelné zároveň. Žádná lidská kultura se snah vyzrát na Boha ještě nevzdala.</p>

<p>Nuže! <emphasis>Jehla </emphasis>byl mezihvězdný koráb, tedy pokud by mu někdo znovu přimontoval hyperpohon. Ta obrovitá nakloněná věž – jestliže dosahovala až k podlaze Centra údržby, měřila šedesát kilometrů – byl lineární urychlovač, odpalovací systém. Jednoho dne bude možná Skladatel potřebovat plavidlo. Do té doby ponechá <emphasis>Jehlu </emphasis>vykuchanou, protože jinak by s její pomocí mohli Louis Wu a Nejzadnější utéct, a to protektor nemohl dopustit.</p>

<p>Louis si šel <emphasis>Jehlu </emphasis>prohlédnout zblízka. Šlo o válec o průměru třiceti metrů s plochým břichem. Příliš součástek lodi nechybělo. Hyperpohon, autoošetřovna, co ještě? Prostor pro posádku tvořila sekce ve tvaru kříže a její podlaha se nacházela pětadvacet metrů nad zemí. Pod podlahou byla vidět celá kuchyně a recyklační systémy.</p>

<p>Kdyby dokázal vylézt tak vysoko, mohl by si dopřát snídani a rovněž šaty. Neviděl však žádnou možnou cestu. Nedalo by se dostat dovnitř pomocí přestupného disku? Jenže nemohl přijít na to, kam by Skladatel takový disk umístil, ani kam by třeba vedl.</p>

<p>Byla vidět i velitelská paluba Nejzadnějšího. Na výšku měřila tři patra a měla nižší stropy, než jaké by potřeboval kzin. Louis si všiml, kudy by se mohl vyšplhat do nejnižšího patra. Protektor by s tím neměl ani nejmenší potíže.</p>

<p>Louis zakroutil hlavou. Co si to ten Nejzadnější jenom <emphasis>myslel?</emphasis></p>

<p>Piersonovi loutkáři se drželi milion let staré filozofie založené na zbabělosti. Když Nejzadnější <emphasis>Jehlu </emphasis>stavěl, uzavřel svou velitelskou palubu před jakýmikoli vetřelci, dokonce i před vlastní cizozemskou posádkou. Neměla žádné dveře, dovnitř se dalo vstoupit jen pomocí přestupných disků, které však byly chráněné na tisíc způsobů. A teď… Teď si musel loutkař připadat stejně nahý jako Louis.</p>

<p>Louis se sehnul pod okraj jakéhosi zařízení s plochým vrškem; snad se jednalo o součást vzduchotechniky. Vyskočil, přitáhl se a lezl dál. Z léčby autoošetřovny vyšel štíhlý, až vychrtlý; příliš velkou hmotnost tedy zvedat nemusel. Patnáct metrů nad zemí chvíli visel jen za prsty.</p>

<p>Nacházel se ve spodním patře kajuty Nejzadnějšího, jeho nejsoukromější místnosti. Určitě zde budou obranné systémy. Skladatel je možná vypnul… anebo také ne.</p>

<p>Přitáhl se a ocitl se v zakázaném prostoru.</p>

<p><strong>Zahlédl Nejzadnějšího. </strong>A pak zahlédl ležet na stole svůj droud.</p>

<p>Droud byl spojkou mezi jakoukoli zásuvkou ve stěně a mozkem Louise Wu. Ale Louis ho přece zničil… Dal ho Chmeemu a viděl, jak ho kzin rozbil na kousíčky.</p>

<p>Šlo tedy o náhradu. Návnadu pro Louise Wu, elektronarkomana, dráťáka. Louis si rukou zajel do vlasů na zátylku pod copánkem. Připnout si droud a nechat si jím pouštět do centra rozkoše elektrický proud… Ale kde má zásuvku?</p>

<p>Louis se zplna hrdla zasmál. Žádnou nemá! Nanostroje autoošetřovny mu přestavěly lebku, ale nenechaly mu v ní otvor pro droud!</p>

<p>Louis přemýšlel. Pak vzal droud do ruky. Pokud je člověk zmatený, vyšle matoucí zprávu.</p>

<p>Vleže připomínal Nejzadnější zářivou podnožku, všechny tři nohy i obě hlavy měl bázlivě schované pod tělem. Louis našpulil rty. Popošel vpřed a zanořil mu ruku do zářivé hřívy, aby loutkaře vytrhl z jeho ustrašené netečnosti.</p>

<p>„Ničeho se nedotýkej!“</p>

<p>Louis sebou prudce trhl. Ten hlas připomínal záchvěv kontraaltové melodie, hlas Nejzadnější notně zesílený, a hovořil interworldem. „Pokud si cokoli přeješ,“ řekl, „obrať se na mne. Ale ničeho se nedotýkej.“</p>

<p>Hlas Nejzadnějšího — autopilot <emphasis>Jehly — </emphasis>jej znal, přinejmenším jeho jazyk, a nezabil ho. I Louis našel hlas a zeptal se: „Tys mě čekal?“</p>

<p>„Ano. Dávám ti zde omezenou svobodu. Zdroj proudu najdeš hned vedle.</p>

<p>„Ne. Chci snídani,“ odtušil Louis a pojednou mu zakručelo v žaludku — dával najevo, že umírá hlady. „Potřebuju se najíst.“</p>

<p>„Pro bytosti tvého druhu tady kuchyně není.“</p>

<p>Kolem stěn se do vyšších pater vinula nízká rampa. „Hned se vrátím,“ prohlásil Louis.</p>

<p>Vykročil k rampě a vyběhl na ni. Opatrně se proplížil kolem stěny, pod níž se rozevírala pětadvacetimetrová propast – nic těžkého to nebylo, měl jenom nahnáno – a ocitl se v sekci pro posádku.</p>

<p>V místech, kde stávala autoošetřovna, zela díra. Jinak se v místnosti pro posádku nic nezměnilo. Rostliny byly dosud živé. Louis zamířil ke kuchyňské stěně a poručil si cappuccino a ovocnou mísu. Pustil se do jídla. Potom si oblékl kalhoty, blůzu a vestu, která měla plno kapes – jednu z nich mu nadouval droud. Dojedl ovoce, nato si vyťukal ještě omeletu, brambory, další cappuccino a vafli.</p>

<p>Při jídle přemítal. Co si vlastně přeje?</p>

<p>Probudit Nejzadnějšího? Potřeboval, aby mu Nejzadnější objasnil, co se děje… Jenže loutkáři byli manipulátoři a tajnůstkáři a rovnováha moci v Centru údržby se neustále měnila. Nejlepší bude nejprve se dozvědět víc. Než se podívá pravdě do očí, raději získá menší náskok.</p>

<p>Nádobí od snídaně hodil do recyklační toalety. Obezřetně se proplížil podél stěny. „Hlase Nejzadnějšího,“ řekl.</p>

<p>„Jsem ti k službám. Nemusíš riskovat pád. Tamhle je přestupný disk,“ načež mu kurzorová šipka ukázala místo na podlaze sekce pro posádku.</p>

<p>„Ukaž mi Středisko protimeteorické obrany.“</p>

<p>„Takový název neznám.“ Na stěně na levoboku vyskočilo hologramové okno. „Myslíš snad tuto místnost?“</p>

<p><strong>Středisko protimeteorické obrany </strong>nacházející se pod Mapou Marsu bylo rozlehlé, tmavé prostranství. Po deset metrů vysoké elipsovité stěně, podlaze i stropu obíhaly všechny hvězdy vesmíru. Na třech dlouhých visutých ramenech spočívala křesla vybavená příručními klávesnicemi, která se černala před nástěnným displejem.</p>

<p>Za okrajem hologramového okna byly v záři světla vystaveny boulovité kosti určené ke zkoumání. Jednalo se o nejstaršího protektora, o němž Louis slyšel, a Louis si ho pojmenoval Kronos. Ve stínech v pozadí stály pilíře s velikými deskami na vrchu, připomínající mechanické houby. Louis ukázal prstem do okna. „Co to je?“</p>

<p>„Záložní sloupce,“ vysvětloval hlas Nejzadnějšího. „Tvoří je několik nákladních plošin, na kterých spočívá přestupný disk.“</p>

<p>Louis pokýval hlavou. Stavitelé Prstence zanechali nákladní plošiny po celém Centru údržby. Pokud se naskládaly na sebe, unesly víc. A doplnit je ještě přestupným diskem se zdálo jako rozumné vylepšení… pokud jich tedy bylo nazbyt.</p>

<p>Louis se zadíval na vzpěru tyčící se nad hvězdným panoramatem. Na jejím konci spočíval jakýsi hrbolatý, kostrbatý stín.</p>

<p>Všichni protektoři tak trochu připomínali středověké brnění.</p>

<p>Protektor pozoroval shluk hvězd. Kamery měl umístěny zřejmě přímo na Prstenci, možná na vnější straně obvodové stěny, směrem od slunce. Nejspíš vůbec netušil, že ho kdosi špehuje.</p>

<p>Louis dobře věděl, že se nemůže jednat o asteroidy či planety. Neznámí stavitelé toto vše ze soustavy Prstence odstranili. Touto skupinkou pohybujících se světel bude nejspíš koráb s několika živočišnými druhy na palubě. Potom obraz ukázal křehkou, éterickou loď Nezúčastněných, nato jakousi skleněnou jehlu, trup General Products číslo 2 neznámého majitele, a nakonec válečnou loď ARM ve tvaru pačidla.</p>

<p>Skladatel se zdál naprosto soustředěný. Přiblížil si část oblohy zastíněnou jakousi mlhavou masou, protokometou. Kolem ní létaly maličké hranaté stroje, vyznačené blikajícími kurzorovými kroužky. Tu mnohem jasněji zazářil šíp jakéhosi světla: nukleární pohon některé válečné lodi. Za ní se objevila další a přehnala se přes obrazovku. Nikdo však nestřílel.</p>

<p><emphasis>Válka na okraji je prozatím u ledu, </emphasis>pomyslel si Louis. V duchu uvažoval, jak dlouho to tak může vydržet. Formální příměří nemůže při tolika odlišných pohledech na svět obstát.</p>

<p>Protektor pobíhal rukama po klávesnici.</p>

<p>Louisovi se v koutku oka zalesklo slunce. Otočil se.</p>

<p>Kráter Mons Olympu nad <emphasis>Jehlou </emphasis>se rozevíral a jeskyni začínalo zaplavovat nefiltrované světlo.</p>

<p>Lineární urychlovač zaburácel; odshora až nahoru se vzepjal oblouk blesku.</p>

<p>Kráter se začal zavírat.</p>

<p>Louis se otočil zpět k displeji. Přes Skladatelovo rameno sledoval nukleární záblesk, který vyšlehl z oblasti mimo obrazovku a zmenšil se v jasný bod. To, co Skladatel vypustil, se už ocitlo mimo dohled.</p>

<p>Skladatel vstoupil do Války na okraji!</p>

<p>Nedalo se čekat, že by protektor seděl se založenýma rukama, třebaže by jedinou alternativou bylo vehnat je do války. Louis se zachmuřil. Protektor Bram byl šílenec, jakkoli výsostně inteligentní. Louis musel zjistit, jestli je Skladatel rovněž šílenec, a co s tím vším případně udělat.</p>

<p>Tento poslední manévr by měl zatím protektora plně zaměstnat. Ale kolik svobody dostal Louis přiděleno? Musel to zkusit: „Hlase Nejzadnějšího, ukaž mi rozmístění všech přestupných disků!“</p>

<p>Hlas Nejzadnějšího zobrazil třistašedesátistupňové panorama Místnosti s mapami. Louise obklopil Prstenec, kruh o obvodu devíti set šedesáti milionů kilometrů a šířce přes milion šest set tisíc kilometrů, přes den lemovaný modře, v noci černě a se širokými neostrými okraji za soumraku a za rozbřesku. Na jeho ploše poblikávala oranžová kurzorová světélka. Některá měla tvar šipek.</p>

<p>Od chvíle, kdy jej Louis naposledy viděl, se toto rozmístění značně změnilo. „Kolik jich je?“</p>

<p>„Nyní je v provozu devadesát pět přestupných disků. Dva mají poruchu. Tři byly dopraveny do kosmického prostoru a byly přes ně vypuštěny sondy. Flotily je sestřelily. Deset kusů tvoří rezervu.“</p>

<p>Nejzadnější sice naložil na <emphasis>Žhavou Jehlu Pravdy </emphasis>zásobu disků, ale sto deset jich nebylo! „Copak Nejzadnější vyrábí další přestupné disky?“</p>

<p>„Skladatel s jeho pomocí vytvořil na přestupné disky závod. Práce postupuje pomalu.“</p>

<p>Oranžová světélka, která označovala přestupné disky, hustě blikala kolem přilehlé strany Prstence, oblouku Velkého oceánu. Na vzdálenější straně zářila jen řídce. Dvě blikající oranžové šipky se téměř dotýkaly pobřeží Druhého oceánu. A další se tím směrem pohybovaly.</p>

<p>Druhý oceán měl tvar diamantu a rozpínal se téměř přes celou šířku Prstence, sto osmdesát stupňů od Velkého oceánu. Takové dvě masy vody musejí vyvažovat jedna druhou. Druhý oceán posádka Nejzadnějšího neprozkoumala. <emphasis>Je nejvyšší čas, </emphasis>pomyslel si Louis.</p>

<p>Většina přestupných disků se shlukovala kolem Velkého oceánu a většina z nich tvořila těsný shluk, jenž byl zřejmě Mapou Marsu. Louis ukázal na jeden z nich, který se nacházel nedaleko pobřeží Marsu. „Co je to?“</p>

<p>„To je přistávací modul <emphasis>Žhavé Jehly Pravdy.“</emphasis></p>

<p>Protektorka Teela při jejich posledním střetnutí modul sežehla. „A funguje?“</p>

<p>„Spojení k přestupnému disku funguje.“</p>

<p>„A co ten modul?“</p>

<p>„Podpora životních funkcí je omezená. Pohonné systémy a zbraně jsou rozbité.“</p>

<p>„Šly by některé ty záložní sloupce vyjmout ze systému?“</p>

<p>„To není nic nového.“ Po mapě se rozjely čáry, které propojily blikající světélka. Některé na sobě měly výstražné značky s přeškrtnutým kroužkem: <emphasis>uzavřeno. </emphasis>Bludiště bylo značně složité a Louis se je ani nesnažil pochopit.</p>

<p>„Můj Pán má ovládací kódy.“</p>

<p>„A můžu je dostat?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Tak mi polohy těch přestupných disků očísluj. A pak mi vytiskni mapu.“</p>

<p>Jelikož byl Prstenec nezměrný, i měřítko bylo obrovské. Pouhým okem by z ní žádný detail nevyčetl. Jakmile se mapa vysunula, složil ji a tak jako tak si ji strčil do kapsy.</p>

<p><strong>Odešel na oběd </strong>a pak se vrátil.</p>

<p>Uvedl dva záložní sloupce do pohybu a změnil několik spojení. Hlas Nejzadnějšího mu vytiskl další mapu už s jeho změnami. I tu schoval do kapsy. Raději si nechá obě. A teď na něj při troše štěstí čekaly cestovní trasy, o nichž neměl Skladatel ani ponětí.</p>

<p>Anebo se možná snažil nadarmo. Až se Nejzadnější probudí, dokázal by vše v mžiku uvést do původního stavu.</p>

<p>Hlas mu odmítl vydat zbraně. A z kuchyně posádky na palubě <emphasis>Jehly </emphasis>je<emphasis> </emphasis>pochopitelně také získat nemohl.</p>

<p>Skladatel stále seděl na konci ramene a sledoval to, co vypustil.</p>

<p>„A kde jsou ostatní?“ zeptal se Louis Hlasu.</p>

<p>„A koho hledáš?“</p>

<p>„Akolytu.“</p>

<p>„Toto jméno nemám…“</p>

<p>„Toho kzina, se kterým jsme letěli na téhle lodi. Chmeeova syna.“</p>

<p>„Tuto LE vedu v seznamu jako…,“ načež se ozvalo zakvílení, při němž tuhla krev v žilách. Louis bezděky sevřel v prstech hranu stolu. „Mám si ho přejmenovat na Akolytu?“</p>

<p>„Buď tak laskav.“</p>

<p>Znovu se objevila mapa a na ní blikající bod vedle Pěsti boží… Sto šedesát tisíc kilometrů levobočně a protirotačně od Pěsti boží — což je čtyřikrát obvod zeměkoule — a dvakrát tak daleko porotačně od Mapy Marsu. Louis si musel neustále připomínat nezměrnost Prstence. Hlas pravil: „Zde jsme Akolytu se záložním sloupcem vysadili před jedenatřiceti dny. Mezitím urazil osmnáct tisíc kilometrů.“ Bod se nepatrně poposunul. „Skladatel změnil nastavení pro přestupný disk. Jde se přes něj k pozorovacímu stanovišti na mapě Země.“</p>

<p>To byl domov Akolytova otce. „A použil ho?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„A kde jsou Budovatelé měst?“</p>

<p>„Myslíš knihovníky? Kawaresksenjajok a Fortaralisplyar a tři děti se vrátili do svého původ…“</p>

<p>„Výborně!“ Chtěl to totiž zařídit sám.</p>

<p> „Do knihovny ve vznášejícím se městě. Vidím, že máš radost. Koho mám ještě najít?“</p>

<p>Kdo ještě patřil k jeho společníkům? Dva protektoři. Upírský protektor Bram byl po smrti. Skladatel měl… zřejmě stále plno práce. Ve Středisku protimeteorické obrany sledovala protektorova teleskopická obrazovka mizející bod, ono plavidlo, které prve vypustil. Mělo vypnutý pohon… Pak zářivě vzplanul a opět zhasl.</p>

<p>Jednalo se o válečnou loď. Ve válce byly reakční motory stále nezbytné; moderní rakety se nedokázaly zapínat a vypínat tak rychle.</p>

<p>Louis se zeptal: „Máš záznamy o Valavirgillin?“</p>

<p>Mapa se pohnula. „Je tady, poblíž vznášejícího se města a místního centra kultury Lidí strojů.“</p>

<p>Výborně, a navíc byla v bezpečné vzdálenosti od upírů. Dvanáct let se už neviděli. „Proč jsi ji sledoval, Hlase Nejzadnějšího?“</p>

<p>„Mám svoje rozkazy.“</p>

<p>Louis se obezřetně otázal: „A kdo ti ty rozkazy vydává?“</p>

<p>„Ty, Skladatel a…,“ načež následoval výbuch orchestrálního chaosu, třeskutě líbezný. Louis poznal pravé jméno Nejzadnějšího. „Ale všechny je může zrušit…,“ a opět vyřkl jméno Nejzadnějšího.</p>

<p>„Má Skladatel do některých zajímavých částí této lodě zakázaný přístup?“</p>

<p>„V danou chvíli nikoli.“</p>

<p>Nejzadnější byl stále sbalený do klubíčka katatonie. „Kdy naposledy jedl?“ vyzvídal Louis.</p>

<p>„Před dvěma místními dny. Na jídlo se probouzí.“</p>

<p>„Tak ho probuď!“</p>

<p>„Jak ho mám probudit a nezpůsobit mu trauma?“</p>

<p>„Jednou jsem ho viděl tancovat. Zkus to na něj. A připrav mu něco k jídlu.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 2</strong><strong>NEJZADNĚJŠÍ</strong></p>

<p>Nejzadnějšímu se zdálo o dokonalém bezpečí.</p>

<p>Nesnil o tom, že bude opět Nejzadnějším, vládcem bilionu tvorů svého druhu. Byla to pošetilost, že v sobě choval takovou ctižádost. Odjakživa tušil, že to není stabilní stav, že jeho frakce Experimentalistů může v mžiku přijít o moc. A tak se také stalo.</p>

<p>Zdálo se mu, že je opět mladý. Bylo to už tak dávno, že se mu veškeré podrobnosti vytratily z paměti, pouze si matně vzpomínal, jak byl maličký, chráněný a jedinečný.</p>

<p>Snil, že mu nikdy žádný nástroj neporaní ruku.</p>

<p>A pak se dal do tance…</p>

<p>Ta iluze byla úchvatná.</p>

<p>Louis stál v obrovské hale. Po celé podlaze byly rozesety široké, nízké schody. Kolem něj korzovala tisícovka mimozemšťanů; dva tisíce krků vydávalo orchestrální hudbu, jež byla zároveň neskutečně složitou konverzací. Wolfgang Amadeus Mozart by z toho zešílel. Beatles… i ti v počátcích skládali šílenosti, ale co, vždyť to Mozart taky.</p>

<p><emphasis>Vykopnout nohu, sun, levou hlavu přiblížit k ústům; zadní nohu vykopnout, partner ustoupí. </emphasis>Nejzadnější vykopl nohu. Zpod těla se mu vynořila ploská jednooká hlava. <emphasis>Otočka, vykopnout… </emphasis>Nejzadnější se naklonil na přední nohy a pokusil se otočit. Šlo o tanec, nebo o bojové umění?</p>

<p>Nejzadnější hvízdl. Tanec se vytratil. „Louisi!“ zvolal loutkař.</p>

<p>„Jak dlouho jsi byl v limbu?“</p>

<p>„Já spím hodně. Kde je Skladatel?“</p>

<p>„Mám za to, že vede válku.“</p>

<p>Jedna hlava se otočila k displeji zobrazujícímu Středisko protimeteorické obrany. „Sledoval jsem, jak to plavidlo staví. Válka na okraji nabývá na intenzitě. Už napadli Prstenec?“</p>

<p>„Nemám tušení. Nejzadnější, jak se <emphasis>Jehla </emphasis>dostala do stavu, v jakém teď je?“</p>

<p>„Vzpomeň si, že mě Skladatel přijal za svého učitele, a to na tvou radu.“</p>

<p>Skladatel, ghoulí hudebník, byl coby protektor nováček, takže prahnul po vědomostech. „Potřeboval vyškolit, a to rychle,“ prohodil Louis. „Říkal jsem si, že čím víc se toho od nás naučí, tím snadněji vytušíme, co má za lubem. Ale něco jsi před ním uchoval v tajnosti, viď?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„A do pilotní kabiny jsi ho pochopitelně nepustil.“</p>

<p>„Přesně tak,“ přitakal loutkař. „Učil jsem ho na tvých displejích v sekci pro posádku. Učil jsem ho dobře, jenže on vše vstřebával čím dál rychleji. Požadoval přístup k mému vybavení. Odmítl jsem. Šest dní nato, co jsi vstoupil do autoošetřovny, jsem se probudil a zjistil, že nade mnou stojí přímo <emphasis>tady </emphasis>– já myslel, že sem nikdy nepronikne. Tak jsem mu dal všechno.“</p>

<p>„A kdy rozřezal tvou loď?“</p>

<p>„Nedlouho potom. Jedenáct dní jsem byl strachy v kómatu. Pak jsem se probudil a zjistil, co se stalo. Od té doby se toho moc nezměnilo. Louisi, on opravil hyperpohon!“</p>

<p>„Tomu říkám setsakra dobrá…“</p>

<p>„A dá loď znovu dohromady. A až to udělá, prchnu. Buď na palubě taky.“</p>

<p>„A kdy?“</p>

<p>Loutkářovy oči na sebe pohlédly.</p>

<p>To znamenalo, že je zmatený, pobavený anebo že prožívá jakousi podobu vnitřního konfliktu. Louis se zeptal: „A co vlastně všechno dělal? Stavěl válečnou loď…“</p>

<p>„Ano, a sledoval Válku na okraji, pátral po tajemství mých zařízení – nevěřil totiž, že bych ho do nich zasvětil – a zbavoval se mých i tvých spojenců. Lidi strojů poslal domů. Akolytu vyslal kamsi do neznáma na výzvědy. Tebe nechal v bezpečí spát v Dutině intenzivní péče a i s ní prováděl četné experimenty. Louisi, musím tě poučit. Dozvíš se všechno, co bys mohl potřebovat.“</p>

<p>Louis se otázal: „A proč?“</p>

<p>„Jsme přece spojenci!“</p>

<p>„A proč?“ Droud už nebyl na svém místě, nyní se Louisovi vzdouval v kapse. Jestlipak se o něm Nejzadnější zmíní?</p>

<p>„Skladatel nás zotročil. Copak nechápeš, co s tebou má v úmyslu?“</p>

<p>„Myslím, že chápu. Udělá ze mě protektora.“</p>

<p><strong>Protektor byl </strong>dospělou formou lidského plemene.</p>

<p>Dítě, plodič, protektor. Ve středním věku — u některých druhů hominidů nastává dříve, u několika později, u lidí zhruba kolem pětačtyřicítky – se z plodiče může stát protektor. Zesílí mu kůže a svraští se v jakýsi krunýř. Zvětší se mu mozkovna. V místech, kde do nohou vstupují stehenní tepny, mu naroste druhé srdce se dvěma komorami. Klouby mu zbytní a propůjčí tak svalům a šlachám větší hybnost a potažmo i větší sílu.</p>

<p>Ale dochází také k psychologickým změnám. Protektor ztrácí atributy pohlaví. Protektor chrání své potomstvo, jež pozná podle pachu. Mutace jsou ponechány napospas osudu a umírají. Protektor, jehož děti vymřou, obvykle přestane přijímat potravu a zahyne… Ovšem někteří se rozhodnou, že budou chránit a živit celý svůj druh. Takto to může fungovat, jestliže existuje zřejmá hrozba.</p>

<p>Nic z toho se však nemůže uskutečnit bez viru, který přebývá ve Stromu života a jenž tuto změnu spouští.</p>

<p>Na Zemi se Stromu života příliš nedařilo. Na Prstenci se našel pouze v síních pod Mapou Marsu. Hominidé ze Země i z Prstence se vyvinuli v plodiče, což je nehotové stadium, jako například axolotli.</p>

<p>Příliš mladý hominid na vůni kořene Stromu života nereaguje. Přestárlého hominida kořen otráví. Louis Wu býval příliš starý, ale pak jej autoošetřovna Carlose Wu proměnila a nyní byl zase příliš mladý.</p>

<p>„Ještě dobré čtvrtstoletí mi nic nehrozí,“ poznamenal.</p>

<p>Loutkař dodal: „Pokud v pravý čas využiješ služeb autoošetřovny Carlose Wu, pak ještě déle. Dokáže tě omladit. Ale Skladatel ti něco takového zatrhne.“</p>

<p>To byl případný postřeh. Louis se zeptal: „A co když bude tak dlouho čekat, než dá <emphasis>Jehlu </emphasis>zase do pořádku?“</p>

<p>Loutkař mu odpověděl truchlivou hudbou. „V tom případě jsem ztracený. Odloučený od rodiny i od domova. Budu otrokem tvora, jemuž evoluce velí, aby si nevážil ničeho mimo vlastní krve. A ty jsi na tom stejně, Louisi. Nepatříš ke Skladatelově druhu.“</p>

<p>„Na Prstenci nepatřím k žádnému druhu.“</p>

<p>„Ano, Louisi, <emphasis>tak tak,“ </emphasis>zanotoval loutkař v crescendu. „A ty nechápeš, co to znamená? Nakrmí tě Stromem života. Stane se z tebe protektor. Ale nedopustí, abys nad ním měl moc. Budeš pouhým vězněm a rádcem, mluvící hlavou, protektorem bez potomků, které bys chránil. Stane se z tebe Hlas, který se bude brát za bezpečnost samotného Prstence!“</p>

<p>„Ano,“ odtušil Louis trpělivě, „ale nejdříve za pětadvacet let. Jsem teď zase mladý. Na vůni kořene nereaguju. Nejsem ještě dost starý, aby ta změna proběhla.“</p>

<p>„Ale ty to snad chceš?“</p>

<p>„Ne. Nenene! Co pro mě můžeš udělat? Zkoumal jsem rozmístění tvých přestupných disků. A udělal jsem pár změn.“</p>

<p>Nejzadnější si vyvolal zobrazení Místnosti s mapami, Prstence, přestupných disků, vektorů a tak dále. S hlavami široko od sebe kvůli co možná nejlepšímu binokulárnímu pohledu se otočil kolem dokola. „Výborně!“</p>

<p>„Vím, že bys mohl všechna nastavení změnit. Ale pochop, Nejzadnější, že kdybych nenašel záložní sloupec na místě, kde bych ho očekával, mohlo by mě to stát život. Měl bys mi dát ovládací kódy.“</p>

<p>„Dobře.“</p>

<p>„O autoošetřovně ví už teď Skladatel určitě všechno. Je něco, co nevím já?“</p>

<p>„Na to by ti duševní schopnosti nestačily.“</p>

<p>Louis mlčel.</p>

<p>„Carlos Wu sestrojil svůj experimentální léčebný nanosystém před více než dvěma sty lety. Spojené národy ho považovaly za geniálního vynálezce. A činily si na jeho dílo nárok. Když zmizel, vzal si autoošetřovnu s sebou. Carlose Wu nikdo nikdy nenašel. Ošetřovna se objevila po šesti letech na Shashtu-Fafniru. Mému zmocněnci Nessovi se ji podařilo odkoupit. Můj výzkumný tým ji upravil, aby vyhovovala i fyziologii kzinů a Piersonových loutkařů, a aby byla zároveň všestrannější a spolehlivější.</p>

<p>A Skladatel celé zařízení přebudoval. Zřejmě teď bude moci pojmout i Noční lidi. Osvojil si tuto podobu nanotechnologie a s pomocí nanostrojů vyrábí další přestupné disky. Co bys měl ještě vědět? Autoošetřovna dokáže obnovovat některé formy života podle jejich genetických kódů.“</p>

<p>„Promluvme si o <emphasis>Jehle. </emphasis>Vybavil ji zbraněmi?“</p>

<p>„Ano, a naučil se zacházet s mými. Navíc zvýšil výkon mých raket nad rozumnou a bezpečnou mez…“</p>

<p>„Co dělá teď?“</p>

<p>V hologramovém okně nedělala Skladatelova černá silueta vůbec nic. Veškeré dění se odehrávalo v kosmickém prostoru, kde směrem od Prstence letěl vysokou rychlostí jakýsi bod. Koráby zapojené do Války na okraji ho ještě neobjevily.</p>

<p>„Jde o velmi hbitou loď s miniaturní kabinou. Pilotem je drobný protektor z řad Visících lidí,“ vysvětloval Nejzadnější. „Málo paliva, velká raketa a reakční motory, její zbraně ve své knihovně nemám. Jak jsi sám viděl, vypustil ji lineární urychlovač. Palivo na palubě se používá výhradně k úhybným manévrům a ke snížení rychlosti. Skladatel ji pojmenoval <emphasis>Sonda 1</emphasis>.“</p>

<p>Pokud měla <emphasis>Sonda 1 </emphasis>vypnutý motor, nebylo ji skoro vidět, avšak nyní motor prskal, jelikož se snažila uhýbat plazmovým zbraním, střelám a dokonce i laserům. Do mezihvězdného prostoru ji doprovázelo Skladatelovo vybavení.</p>

<p>Soustava Prstence si zachovala vnější komety. Veškerá blízká tělesa — planety, měsíce, asteroidy — byla ze soustavy už dávno odstraněna, ale u komet se zřejmě soudilo, že pro Prstenec nepředstavují žádnou hrozbu. Konec konců se kolem nenalézaly žádné mohutné masy, které by změnily jejich oběžné dráhy a vrhly je proti Prstenci.</p>

<p>Od chvíle, kdy Chmee a Louis před bezmála čtyřiceti lety objevili existenci Prstence, skrývaly se mezi kometami koráby půl tuctu ras.</p>

<p>Pojednou se na obrazovce objevily lodě ARM — ty postavili lidé, jednalo se o policejní a vojenskou složku Spojených národů. Spíše než lodě připomínaly kotviště, na některých byla upevněna ještě menší plavidla. <emphasis>Sonda 1 </emphasis>zazářila jako žárovka blesku — <emphasis>laser neradno podceňovat! </emphasis>— a byla ta tam.</p>

<p>Skladatelova obrazovka zabrala celek, nic viditelného nesledovala.</p>

<p>Louis žádné trosky nezahlédl.</p>

<p>„Visící lidé“ bylo obecné pojmenování pro hominidy, kteří žili životním stylem opic. Někteří příliš rozumu nepobrali. Protektor z řad Visících lidí si musel osvojit lidskou nebo ještě vyšší inteligenci. Po zběžném výcviku pro lety do vesmíru by možná dokázal vyzrát na obranné systémy ARM, ovšem Skladatel byl stále duševně nad ním, měl nad vším moc. Být protektorem vyžadovalo nepustit moc z rukou.</p>

<p>Skladatelův teleskop se posunul přes polovinu oblohy, téměř o sto osmdesát stupňů. Záběr se zaměřil na jakýsi rozmazaný objekt… kometu, volně seskupený led, jenž se rozpadal. A poté na jakési plavidlo, které se z mračna vynořovalo.</p>

<p>Mělo tvar čočky a černou barvu s jasně oranžovými tečkami a čárkami, znaky kzinského písma.</p>

<p>„Podle toho nápisu se ta loď jmenuje <emphasis>Diplomat,“</emphasis><emphasis> </emphasis>sdělil Nejzadnější Louisovi. „Všechno sledujeme. Zdá se, že <emphasis>Diplomat </emphasis>je slušně vyzbrojený, ale ke hvězdě Prstence se nikdy nepřiblíží. Vždycky číhá mezi kometami. Vždycky může zapnout hyperpohon a uletět.“</p>

<p>„To na kziny moc nevypadá.“</p>

<p>„Učí se. Domnívám se, že <emphasis>Diplomat </emphasis>je velitelskou lodí flotily Patriarchátu.“</p>

<p><emphasis>Sonda 1 </emphasis>se vrátila. Během necelé půlhodiny zpola obletěla hyperprostorem slunce Prstence. Její obrovská skutečná rychlost ji prve nesla směrem od slunce, teď však mířila zpět, přímo k <emphasis>Diplomatovi.</emphasis></p>

<p>Dění na druhé straně oblohy <emphasis>Diplomat </emphasis>ještě neznal. Než kžinská posádka na nepřátelské plavidlo zareagovala, uběhlo několik minut. Potom se v laserové palbě <emphasis>Diplomata </emphasis>lehce zatřpytily nitky meziplanetárního prachu a z ledového mračna vylétlo několik menších lodí.</p>

<p><emphasis>Sonda 1 </emphasis>zahájila úhybné manévry. Jeden z laserů vypálil, <emphasis>Sonda 1 </emphasis>jasně zazářila. Louis před tím třpytem přimhouřil oči. Skladatelova obrazovka nebyla sestrojená k tomu, aby diváky ochránila před oslepením. <emphasis>Sonda 1 </emphasis>uhnula před paprskem mezi jiskry, které po nárazu vylétly, a stále neměla ani škrábnutí.</p>

<p>Louis se zeptal: „To je trup od General Products?“</p>

<p>„Ano, pod vrstvou konstrukčního materiálu Prstence.“</p>

<p>Opodál se objevila další loď, dlouhá tak akorát, aby ji Louis dobře viděl. Byla mnohem větší než <emphasis>Diplomat, </emphasis>šlo o průhlednou kouli se složitými přístroji natěsnanými uvnitř trupu… A náhle byla zase ta tam jako mýdlová bublina, kterou ostatně připomínala.</p>

<p>„ <emphasis>Slepá Rána, „ </emphasis>ucedil Louis a narůstal v něm vztek.</p>

<p>„Viděl jsem ji,“ poznamenal Nejzadnější.</p>

<p>„Utekli. To kzinové nedělají.“</p>

<p><emphasis>„Slepá Rána </emphasis>se teď využívá ke kurýrním účelům. Je příliš drahocenná, než aby s ní riskovali, a Patriarchát na ní zřejmě nenašel místo pro výzbroj.“</p>

<p>„ARM a Patriarchát měly tu loď <emphasis>sdílet. </emphasis>Pod touhle podmínkou jsme jim ji Chmee a já předávali.“</p>

<p><emphasis>Sonda 1 </emphasis>se pohybovala příliš blízko čočkovitého korábu – snažila se zrychlit a obletět jej, a současně bojovala s energetickými výboji a menšími loděmi. Pojednou zazářilo aktinické světlo. Louis musel přivřít oči. Než oslepení pominulo, byla <emphasis>Sonda 1 </emphasis>pryč.</p>

<p>„Co to ksakru bylo?“ zeptal se.</p>

<p>„Střela z antihmoty. Všechny novější lodě ARM pohání antihmota, ale u Patriarchátu jsme něco podobného ještě neviděli. Zřejmě si ji někde sami vyrábějí v urychlovači částic. ARM má svůj zdroj, sluneční soustavu z antihmoty.“</p>

<p>„Tak antihmota! Nejzadnější, ale potom je ta Válka na okraji <emphasis>daleko </emphasis>nebezpečnější. Na něco takového je Prstenec příliš křehký.“</p>

<p>„Souhlasím.“</p>

<p>„Co dělá teď?“</p>

<p>Stín protektora vyskočil z křesla, na pozadí výjevů komet a válečných lodí se napřímil jako baletní hvězda, v mžiku seskočil na podlahu elipsovité místnosti a byl ten tam.</p>

<p>Louisovo předloktí sevřela ruka připomínající pytel olověných ložisek. Škubl sebou jako člověk na elektrickém křesle.</p>

<p>„Louisi! To je dobře, že ses už probral,“ prohodil Skladatel energicky. „Bez tebe by to bylo těžké. Nejzadnější, vylez ven! Nebezpečí nečeká, až se nám to bude hodit. Jsi v pořádku, Louisi? Nějak divně ti tepe srdce.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 3</strong><strong>VERBOVÁNÍ</strong></p>

<p>Skladatel byl <emphasis>mladý </emphasis>protektor.</p>

<p>Noční člověk středního věku, jehož nalákali do jeskyně, kde rostl Strom života. Ze zakukleného stavu Skladatel vystoupil před sto deseti dny; vládl obrovským duchem, jenž potřeboval vyškolit a jenž se skrýval v těle hominida zoceleném pro nekonečné války.</p>

<p>Zpočátku se musel spokojit s neúplným věděním Knihovníků, Akolyty a se skoupými troškami, které trousil Nejzadnější.</p>

<p>Skladatel určitě nezačal vstupovat, kam neměl, nijak pokradmu, pomyslel si Louis. To by mu mohl Nejzadnější zatrhnout. Skladatel zřejmě toto těžké zařízení sestrojil a naprogramoval ve volném čase, a jakmile odhalil tajemství zámků Nejzadnější, vše naráz uvedl do pohybu.</p>

<p><emphasis>Fait accompli: </emphasis>znenadání stojí nad loutkářem přímo v jeho kajutě. A stejně znenadání Nejzadnějšímu rozřeže koráb a vytahuje z něj součástky, jako když rybář kuchá pstruha.</p>

<p>Protektoři všech živočišných druhů rádi manipulují. Inteligence přece k manipulacím svádí, nebo ne? Vyšší inteligence chce <emphasis>ovládnout </emphasis>své učitele. Čas od času je vyvést z rovnováhy. Pakliže v inteligenci panuje dostatečně veliký rozdíl, odlišnosti mezi spojencem, sluhou, otrokem a tažným psem se stírají.</p>

<p>Ještě před chviličkou Louis špehoval protektora. A ten protektor stál teď zčistajasna vedle něj a svíral mu zápěstí.</p>

<p>Louis prohlásil: „Nic mi není. Na infarkt jsem ještě trochu mladý.“</p>

<p>Loutkař měl hlavy i nohy schované pod sebou.</p>

<p>„Udělej s ním něco,“ řekl Skladatel. „Já budu mít napilno.“</p>

<p>„Mám dvě otázky,“ opáčil Louis, ale protektor už byl ten tam.</p>

<p>Nejzadnější opatrně vystrčil hlavu. Z krku nebyl vidět ani kousek, jen oko a ústa.</p>

<p>Bylo vidět, jak Skladatel pobíhá kolem vnějšku <emphasis>Žhavé Jehly Pravdy, </emphasis>mačká tlačítka a pak cosi neslyšně zakřičel. Těžké stroje se daly do pohybu. Opravený motor hyperpohonu mířil na své místo. Nestejné poloviny trupu lodi se začaly zavírat. Vrcholek lineárního urychlovače se začal přesouvat po spodní části Mons Olympu.</p>

<p>Nejzadnější hvízdl. „Měl jsem pravdu! Je to…“ Potom zase schoval hlavu pod sebe. Skladatel se vrátil.</p>

<p>Sehnul se a stiskl několik tlačítek na skrytém přestupném disku. Potom popadl schouleného loutkaře, přičemž se vyhnul zadní noze, která švihla vzduchem. Váží zhruba stejně, odhadoval Louis. „Louisi, za mnou,“ vyštěkl, vyrazil vpřed a rázem byl pryč.</p>

<p><strong>Na kratičký okamžik </strong>se Louis Wu vzepřel.</p>

<p>Pochopitelně se jednalo o test. Má snad za ním Louis Wu jít zcela bez námitek? Bylo mu to všechno až příliš povědomé.</p>

<p>Do života Louise Wu vpadne jakýsi mimozemský vůdce, shromáždí posádku a vydá se na misi, jejíž cíl zná pouze on sám. Nejprve Nessus, pak Nejzadnější, dále protektorka Teela Brownová, potom Bram a teď Skladatel; ti všichni si Louise Wu vybrali, protože se jim hodil, vrhli ho přímo doprostřed situace, které nerozumí, a zacházejí<emphasis> </emphasis>s ním jako s marionetou. Než si s nimi Louis konečně přestane hrát na honěnou, ocitne se kdesi v končinách na hony vzdálených duševnímu zdraví.</p>

<p>Piersonovi loutkáři museli mít za každou cenu vládu nad situací. Skutečný zbabělec se k nebezpečí nikdy neobrátí zády.</p>

<p>A být protektorem vyžadovalo třímat vládu pevně v rukou.</p>

<p>A kde bude, co Louis Wu vykoná, než se něco dozví?</p>

<p>Ten okamžik pominul. Kdyby za protektorem nešel, ocitl by se zcela mimo dění. Louis udělal krok, postavil se na přestupný disk, který vypadal jako zbytek podlahy, a zmizel.</p>

<p>Ze záplavy slunečního svitu mhouřil oči.</p>

<p>Stál na vysokém štítu na sloupci ze šesti nákladních plošin a přestupného disku. Skladatel a Nejzadnější stáli pod ním na jakémsi průhledném šedivém povrchu. Louis nejprve hledal Klenbu, aby se zorientoval.</p>

<p>Klenba – opačná strana Prstence – se klenula od obzoru k obzoru, nad mlhou halící porotační i protirotační horizont byla široká a směrem k zenitu, kde obkružovala slunce, se zužovala. Louis už nějakou dobu Klenbu neviděl.</p>

<p>Nalevo se jako ztracený měsíc tyčila hora Pěst boží a vyčnívala vysoko nad atmosféru. Spíše než poušť připomínala země při jejím úpatí měsíční krajinu, stovky milionů čtverečních kilometrů zbrázděné neživé horniny. Pěst boží byla obrácený kráter. Před stovkami let prorazil zespoda podlahu Prstence meteorit. Onen výbuch i takhle daleko zlikvidoval ve vyšších polohách zeminu. Holý scrith byl nesmírně kluzký.</p>

<p>O něco blíž se třpytily stříbrné nitky řek, stříbřité plochy moře a tmavozelený odstín života, který se postupně rozrůstal. Krajinu pod kopcem tvořila hustá džungle, kterou se táhla několik kilometrů široká řeka.</p>

<p>„Dávej si pozor, kam šlapeš,“ zahlaholil Skladatel. Louis opatrně sestoupil na holý scrith.</p>

<p>Bylo radno si to pamatovat; pod touto skořápkou krajiny se nacházely už pouze hvězdy a vzduchoprázdno. Zde neexistovaly žádné prameny ani podzemní voda, nic, co by napomáhalo životu. Žádný všetečka, který by chodil po kraji a mačkal ovládací tlačítka na opuštěném záložním sloupci. Přestože to tu bylo nechráněné, jednalo se o vynikající skrýš pro vyspělá zařízení, jako bylo třeba tohle.</p>

<p>Louis se zeptal: „Vysvětlíš mi, o co tady jde?“</p>

<p>Skladatel odvětil: „Stručně. Coby plodič jsem toho příliš nevěděl, ale hodně jsem si toho zapamatoval. A když jsem prošel přerodem z plodiče v protektora, ihned jsem si byl jistý tím, že Prstenec je nesmírně křehký. Věděl jsem, že jsem se znovu narodil, abych Prstenec a všechny jeho druhy chránil.</p>

<p>Ale to přicházelo postupně. Samozřejmě jsem vystopoval Brama a věděl jsem, že ho musím zabít. Nějaký čas jsem se učil od Nejzadnějšího a jeho knihovny a sledoval jsem, jak se vyvíjí Válka na okraji. Potom mi určitou dobu připadalo nejlepší pracovat sám anebo pouze s několika protektory z řad Visících lidí. Ale nyní musím shromáždit tým.“</p>

<p>„A to proč?“</p>

<p>Skladatel sáhl na ovládání. Záložní sloupec se zvedl. Ze spodní části se oddělily čtyři nákladní plošiny. Skladatel si nastoupil na sloupec o dvou kusech a po jednom přenechal loutkáři a člověku.</p>

<p>Loutkař se rozhlížel kolem sebe. Podotkl: „Dole pod kopcem, i tam se dá žít. Obyvatelé Prstence se vůči cizincům chovají vesměs přátelsky. Skladateli, ty nikdy nebereš moje slova vážně, pokud si je můžeš ověřit. Proč do toho všeho zatahuješ <emphasis>mě?</emphasis>“</p>

<p>„A jaký to má všechno <emphasis>smysli“ </emphasis>přisadil si Louis.</p>

<p>Skladatel se vznesl a zamířil dolů ze svahu. Louis i loutkař si nastoupili a vydali se za ním. Protektorův hlas se lehce nesl. Hovořil interworldem bez jakékoli stopy přízvuku a hlas vyluzoval z hloubi břicha, aniž by se obával, že ho někdo přeruší. Jako král.</p>

<p>„Válka na okraji nabývá na intenzitě. K pohonu motorů a zbraní používá ARM namísto vodíkové fúze antihmotu. Louisi, tohle Prstenec nemůže přečkat. Něco se musí udělat.“</p>

<p>„Tak schválně, jestli nám to dokážeš vylíčit!“</p>

<p>„Louisi, abych mohl sestavit <emphasis>plán, </emphasis>musím se dozvědět víc. Už ti Nejzadnější pověděl o té kurýrní lodi? Co ji vyrobili loutkáři a má experimentální pohon…“</p>

<p><emphasis>„Slepá Rána. </emphasis>Já na ní letěl. Zmocnili se jí ty válečnické kočky!“ Válečnickou kočkou nenazval kzina už hodně dlouho.</p>

<p>„A my si ji zase vezmeme zpátky. Máme čas naverbovat Akolytu,“ vysvětloval Skladatel.</p>

<p>Blížili se k okraji džungle.</p>

<p>„A proč by se k tobě Akolyta přidával?“</p>

<p>„Já doufám, že ho o to poprosíš ty. Vždyť jeho otec ho za tebou poslal, aby se od tebe ‚učil moudrosti‘.“</p>

<p>„A připojit se k tvé pirátské expedici, tomu říkáš moudrost?“</p>

<p>Loutkař se zeptal: „Potřebuješ nás? Věříš nám? Nemohl bys bojovat sám?“</p>

<p>Protektor odtušil: „Musím někomu přenechat řízení <emphasis>Žhavé Jehly Pravdy, </emphasis>anebo <emphasis>Jehlu </emphasis>opustit a nechat ji plout mezi kometami.“</p>

<p>Nejzadnější okamžitě vyhrkl: „Já s <emphasis>Jehlou </emphasis>létat umím.“</p>

<p>„Ale, Nejzadnější, ty bys uprchl.“</p>

<p>„Louis a já bychom moc rádi…“</p>

<p>„Louis už kdysi na <emphasis>Slepé Ráně </emphasis>letěl. A proto s ní poletí znovu. <emphasis>Jehlu </emphasis>budeš řídit ty a Akolyta.“</p>

<p>„Jak si přeješ,“ odvětil Nejzadnější.</p>

<p>Skladatel řekl: „Louisi, ty jsi složil přísahu. Musíš chránit Prstenec.“</p>

<p>V okamžiku poblouznění Louis Wu kdysi přísahal, že Prstenec <emphasis>zachrání. </emphasis>A to také před dvanácti lety udělal, když se Prstenec vychýlil z osy… Ale Louis pouze podotkl: „Nutit Akolytu nebudu.“</p>

<p>„Potom mi tedy nezbývá než čekat, jak se vše vyvine.“</p>

<p><strong>V džungli žili </strong>Visící lidé s dlouhými ocasy. Házeli po nich klacky a trus. Louis s Nejzadnějším vystoupali nad koruny stromů, ale Skladatelovy nákladní plošiny se lesem snesly přímo k zemi. Zaslechli, jak zahalekal, a zahlédli, že i on metá, co mu přijde pod ruku. Kameny a klacky létaly rychleji a přesněji, než jim Visící lidé stačili uhýbat. Ani ne během minuty se rozprchli.</p>

<p>Skladatel vystoupal nahoru za nimi. „Ještě mi vykládejte, jak se obyvatelé Prstence vždycky chovají přátelsky!“</p>

<p>„Ale, Skladateli, to byly přece opice,“ namítl Louis. „Hominidé nemusí mít vždycky rozum, to přece víš. Snad sis k řízení té své sondy nevybral tyhle tvory?“</p>

<p>„Vybral a udělal z nich protektory. Rozum je relativní.“</p>

<p>Louis přemítal, jestli protektor opravdu nechápe rozdíl mezi těmito opicemi a Louisem Wu. Rty i dásně protektorovi zbytněly v jakýsi zoban; nemohl se zachmuřit, usmát, zašklebit ani zazubit.</p>

<p><strong>Všude kolem </strong>se rozkládala džungle, stromy a plazivé rostliny, které Louis neuměl pojmenovat, i druh loketníku rostoucí ve shlucích v úhlu šedesáti stupňů, který se velikostí vyrovnal i sekvojím.</p>

<p>Louis si přepnul čelní displej na infračervené zobrazení. Kolem sebe se nyní na zemi proplétala světélka, číhala, chystala se k útoku, slévala se. Tisíce drobných světélek nad ním zřejmě byli ptáci. Větší světla na stromech pak budou lenochodi, Visící lidé a… Louis prudce uhnul do strany před dvacetikilovou poletuchou s velkýma ušima a tesáky. Jak pod ním letěla, zlověstně klela.</p>

<p>Že by hominid?</p>

<p>Pro létání byl den jako stvořený.</p>

<p>Skladatel přistál v kruhu vzrostlých loketníků. Země byla nerovná, tu a tam se vydouvala a obrůstala ji změť trávy. Nejzadnější zamířil dolů a Louis se vydal za ním, třebaže stále nic neviděl… až spatřil opuštěnou nákladní plošinu. Jak se sem jen mohla dostat?</p>

<p>Jeho disk přistál. Louis sestoupil na zem a v tu ránu se ocitli v obklíčení. Z loketníků vyšli prapodivní mužíčci a ze země se vynořily ženy. Všichni byli ozbrojeni krátkými mečíky. Na výšku sahali zhruba k srdci. Louis měl na sobě ochrannou zbroj, takže se necítil nijak ohrožený.</p>

<p>Skladatel je pozdravil a začal cosi chvatně drmolit. Louisův překladač tento jazyk nikdy neslyšel; oba dva mohli jen poslouchat. Mezi rozervanou travou však Louis zahlédl noru, která se táhla hluboko napříč podzemím. Tráva byla takto rozrytá na padesáti místech.</p>

<p>Ocitl se nad městem.</p>

<p>Hominidé – potomci paků, kteří Prstenec zřejmě vytvořili – obsadili každičké místo s vhodným životním prostředím. Začali s tím před půl milionem let a už tehdy jejich populace dosahovala řádu bilionů (ačkoli se tyto počty daly pouze odhadovat). Tato skupina patřila k norníkům. Na sobě měli pouze vlastní hladkou hnědou srst a nosili vaky ze zvířecí kůže. Aerodynamickým vzhledem připomínali fretky.</p>

<p>Teď už nevypadali tak bojovně. Někteří se smáli. Skladatel cosi prohodil a rozesmáli se další. Jeden z nich vystoupil na menší vyvýšeninu a ukázal prstem.</p>

<p>Skladatel se uklonil a řekl: „Akolyta je na lovu jeden až tři dny chůze porotačně na levoboku. Louisi, co jim mám říct? Nabízejí rishathru.“</p>

<p>Na okamžik pocítil pokušení, ale pak mu bylo trapně. „Louis právě není v říji.“</p>

<p>Skladatel cosi zamumlal. Hrabající lidé se hystericky rozesmáli a krátkozrakýma očima si Louise prohlíželi.</p>

<p>Louis se zeptal: „Na co ses vymluvil ty?“</p>

<p>„Už jsem tady byl. Oni vědí, jak je to s protektory. Nastup si na disk.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 4</strong><strong>AKOLYTA</strong></p>

<p><strong>Všude kolem </strong>se linuly úžasně pronikavé vůně. Ze stovek druhů rostlin a spousty zvířat. Kzinové si zde mohli v poklidu žít, dokud by jejich množství neúnosně nevzrostlo. Akolytovi, jenž byl od nebližších kzinů vzdálen miliony kilometrů, se po jejich společnosti nestýskalo, avšak rozhodl se, že otci o tomto místě poví.</p>

<p>Čichal kolem sebe a hledal nějaký prchavý pach, cokoli velkého či smrtelného.</p>

<p>Ale nenašel jej. Cítil pouze šplhavé hominidy.</p>

<p>Víc nebezpečí číhalo i v loveckém parku jeho otce. Míra nebezpečí v otcově parku byla stejně pečlivě odměřena jako rozmístění každého keře. Aby kzinové nestrádali a současně se nepremnožili, potřebovali mít před sebou hrozbu.</p>

<p>To pačí protektoři takto neuvažovali.</p>

<p>Louis Wu vše vysvětloval následovně: protektoři na této zemi rozšířili život coby imitaci životních vzorců, jež se vyvinuly na kulatých světech, ale vypustili vše, co pačím plodičům škodilo nebo co je obtěžovalo, masožravci počínaje a cizopasníky a bakteriemi konče. Tvorové, kteří nyní napadali ohromující rozmanitost hominidů, se vyvinuli během milionu let, čtyř milionů falanů, které od té doby uplynuly.</p>

<p>To samozřejmě Louis Wu pouze odhadoval. A nijak se tím netajil.</p>

<p><emphasis>Tady se proto nacházel v naprostém bezpečí. Jednoho dne Skladatel či Louis zavolá a Akolyta bude mít nebezpečí ažaž. Ne všechna světla na noční obloze byly hvězdy</emphasis></p>

<p><strong>Infračervená skvrna, </strong>větší než jiné, byla nejprve zcela v klidu, potom se prudce rozmazala ve šmouhu, skočila na strom, splynula s menším světélkem, zastavila se…</p>

<p>Skladatel zakřičel.</p>

<p>Výkřik, který se ozval v odpověď, se zdál jaksi tlumený. Louisův lelkující překladač se konečně chytil a tlumočil: „Akolyto!“</p>

<p>„Tady. Počkej.“</p>

<p>A pak: „Louisi!“</p>

<p>„Nazdar, Akolyto!“ zvolal Louis.</p>

<p>„Louisi! Dělal jsem si starost! Jak se cítíš?“</p>

<p>„Mladě. Mám hlad, jsem neklidný a trošičku mimo.“</p>

<p>„Strávil jsi v té léčebné truhle celou věčnost!“</p>

<p>Skladatel podotkl: „Akolyta po mně neustále chtěl čerstvé informace, až jsem mu musel najít činnost někde jinde.“</p>

<p>Louis byl dojatý. Akolyta si dělal starost… a myslel si, že Louis zůstává v autoošetřovně proto, že ještě potřebuje další léčbu. Ale to spíš jen Skladatel chtěl, aby se mu Louis nepletl do práce; anebo možná zdokonaloval omlazovací proces či využil Louise coby pokusného králíka pro výzkum nanotechnologie, pacholek jeden. Dvanáctiletého tvora by k takovému cynickému uvažování neměl nikdo nutit, a to ani dvanáctiletého kzina.</p>

<p>Ten hřmotný kocour seděl v půlce kmene stromu, jedl a z dálky po něm Visící lidé házeli ovoce. Skladatel oddělil své nákladní plošiny a jednu přenechal Akolytovi.</p>

<p>Chmee byl kzin, jehož si loutkař Nessus před několika desítkami let vybral do svého průzkumného týmu. Akolyta byl Chmeeův nejstarší syn, kterého otec vyhnal a poslal „učit se moudrosti“ od Louise Wu. Na výšku měřil dva metry deset; méně než otec; a měl oranžovo-tmavěčokoládový kožich. Tmavé uši, tmavé pruhy na zádech a menší čokoládové čárky na ocase a na nohou. Po břiše se mu táhly tři souběžné rýhy, možná památka na otce; Louis se ho na to nikdy nezeptal. Na mohutném nakloněném kmeni vypadal pod černozeleným listovím naprosto spokojeně.</p>

<p>Zeptal se: „Už jsme konečně připraveni?“</p>

<p>„Ano,“ přitakal Skladatel.</p>

<p>Akolyta posoudil vzdálenost zvíci zhruba patnáct metrů. Musel se při skoku přetočit. Dopadl na disk na všechny čtyři. Disk pod jeho vahou poklesl a Akolyta uklouzl, ale nakonec se, i když s námahou, zachytil.</p>

<p>Kzini měli silné ruce, ovšem s vytaženými drápy by mu prsty ujely. Zlost by ho mohla zabít. Byl to žert nebo zkouška – a Skladatel se raději snesl na jeho úroveň, aby ho případně zachytil.</p>

<p>„Měl bych si vyzvednout svou nákladní plošinu,“ nadhodil Akolyta. Zamířil lesem k zemi a mezi nakloněnými kmeny odletěl cestou, kterou by Louis nenašel.</p>

<p>Plošina se vznášela nad pásem velikánských, nádherných oranžových květin. Disk, na němž letěl, umístil Akolyta nad druhou plošinu, a ty k sobě s magnetickým cvaknutím přisedly.</p>

<p>„Jeden jsem nechal Podzemním lidem, můžou si s ním hrát, dokud ho nebudu potřebovat,“ vysvětloval kzin. „Jsem moc těžký. Musím si dávat velký pozor, když mám jenom jednu plošinu.“</p>

<p>Dvojitý disk se vznesl, Skladatel se rozletěl za ním a začali spolu závodit.</p>

<p>Louis se s nimi snažil držet krok, ale byla to pěkně divoká jízda. Nejzadnějšího nechali daleko za sebou. Skladatel zahlaholil: „Tak co jsi zjistil?“</p>

<p>Kzin zahulákal: „Od té doby, co jsme spolu mluvili, nic. Teelina stopa končí u Mechaniků dva měsíce nato, co opustila Louise a mého otce. Pobýval jsem mezi pěti civilizacemi a šesti druhy – je to zajímavá symbiotická kultura, ti Mechanici — a také mezi všemožnými Visícími lidmi. O žádné Teele Brownové, Hledači, zbraních, které vrhají světlo, vyspělé medicíně, odvráceném hladomoru či skútru se mezi nimi nepovídá. Ať jsem nadhodil cokoli, nikdy prý o tom neslyšeli.“</p>

<p>„A nelhali ti?“</p>

<p>„Kdo by si troufl? A co by na tom sešlo? Teelina cesta je nesouvislá. Po nebi se mi ji vystopovat nepodařilo! Vždycky jsem našel jen místa, kde s Hledačem přistáli. Mechanici si vzpomínají, že ji dva až tři falany vídali, a to v době, kdy kolem prolétla vznášející se budova, tedy před sto padesáti falany. Pátral jsi po zvěstech o létajících strojích? A prověřoval jsi protichůdné zprávy?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Louisi…“ Akolyta se ohlédl a pak zpomalil. I Skladatel zpomalil. Závod skončil.</p>

<p>„Louisi, dostal jsem za úkol vypátrat Hledače a Teelu Brownovou. Moc jsem toho nezjistil. Na sedmdesát nebo osmdesát falanů se vytratili. A pak jsme se od upírského protektora Brama dozvěděli, že vstoupili do Centra údržby coby plodiči. Ten muž zemřel na otravu Stromem života – byl moc starý – a Teela se probudila z komatu jako protektorka.“</p>

<p>Skladatel prohlásil: „Zajímalo by mě, jak mohli plodiči najít cestu do Mapy Marsu. Zajímalo by mě, proč Bram připustil, aby se Teela probudila. Bývalo by přece tak snadné zkoumat ji, dokud byla v komatu, a pak ji zabít. Jsou to možná nepodstatné otázky, ale já na ně chci znát odpověď.“</p>

<p>Louis pokrčil rameny. I jeho to zajímalo. Bram choval k lidskému životu pramalou úctu, ať už se jednalo o plodiče či protektora.</p>

<p>Akolyta se otázal: „Máš čerstvé informace o posledním dění?“</p>

<p>„To tedy nemám. Skladatel mě s tím svým tajnůstkařením pěkně rozčiluje.“</p>

<p>Protektor řekl: „Promluvíme si o tom cestou. Louisi, to tys mě stvořil. Pochopil jsi, že upíří protektor není způsobilý k rozhodování o osudu Prstence – tedy alespoň že sám Bram k němu není způsobilý. Usoudil jsi, že by se k tomu hodil ghoul. Nalákal jsi mě do Centra údržby. A zahrada se Stromem života mě změnila v protektora. Očekával jsi, že Brama zabiju, a já to také udělal. Předpokládám, že jsi uvážil důsledky.“</p>

<p>Nedával najevo hněv ani hořkost. Tvář protektora připomínala tvrzenou kůži.</p>

<p>„Uvaž tento důsledek: žádný protektor ještě nedospěl k tomu, aby stál stranou, když je jeho potomstvo v ohrožení. Pochopil jsi, že dětem ghoula se určitě povede dobře tam, kde se ostatním hominidům daří slušně přežívat, ale došlo ti i tohle? Musíme jednat, ať už rozumně či nikoli. Válka na okraji zuřila velmi prudce, už když jsi vstupoval do autoošetřovny, Louisi. A teď se ARM vytasila s loděmi poháněnými antihmotou, je jich dvacet a další přibývají. Zdá se, že kzinové ukradli loutkarský koráb s hyperpohonem Quantum II. A to, že ho využívají ke kurýrním účelům, nám naznačuje zajímavá tajemství, nebo ne?“</p>

<p>Louis souhlasil. „Netroufají si ho vystavovat nebezpečí. Neumějí totiž ten pohon okopírovat. Taková loď je stále jenom jedna.“</p>

<p>Skladatel se zeptal: „Nejzadnější, svedl bys postavit další <emphasis>Slepou Ránu</emphasis>“<emphasis>?</emphasis></p>

<p>„Ne. Můj výzkumný tým ano, ovšem značnou roli hrála metoda pokusu a omylu, a potom ty náklady… Ztratil jsem kvůli nim moc, vyhnaly mě do exilu; tedy spolu s mými dalšími chybami.“</p>

<p>Obkroužili Skladatelův záložní sloupec a přistáli. Skladatel řekl: „Nemůžu sedět se založenýma rukama. Kdybych tak rozuměl <emphasis>Slepé Ráně… </emphasis>Počkejte, změním cíl naší cesty. Akolyto, tohle nastavení by tě přeneslo k otci. Co ty na to?“</p>

<p>„Zatím mu nemám co nabídnout.“</p>

<p>„Pojďte za mnou!“ Skladatel sestoupil z nákladní plošiny a v mžiku byl ten tam.</p>

<p><strong>Vystoupili v podzemí </strong>v místech, kde čekaly nákladní plošiny. Vzduch páchl jeskyněmi pod Mapou Marsu. Jak prolétávali chodbami a jeskyněmi, předváděl jim Skladatel své hračky.</p>

<p>Tucet nákladních plošin vezl pěším tempem obrovské laserové dělo. „Sestrojil jsem ho podle specifikací v záznamech Nejzadnějšího,“ prohlásil protektor, „a trochu ho vylepšil. Umístím ho na Mons Olymp. Jeho plán jsem heliografem rozeslal všem protektorům u obvodových stěn. Co nevidět se už při komunikaci nebudeme muset spoléhat na slunce. Jedno bych měl umístit i na Pěst boží.“</p>

<p>„Koukněte…“ Natáhl ruku a vytáhl jakousi změť trubek. Jeden konec si přiložil k ústům a ozvala se divoká hudba. „Tak co vy na to?“ Zadul ještě jednou, a co se nestalo: Louis najednou na své plošince tančil s imaginární partnerkou.</p>

<p>Potom Skladatel nástroj odložil, překontroloval jisté masivní zařízení a nastřikovačem poopravil jakési supravodivé obvody. Celé soustrojí pomaloučku odplulo na šedesáti či sedmdesáti nákladních plošinách. „Souprava na opravu zásahů po meteorech,“ vysvětloval. „Už je hotová, ale teď je potřeba přepravit ji k odpališti.“</p>

<p>V jakési nádrži rostly přestupné disky a přístroje dohlížely na obsah kovů v kapalině. S pomocí hotového přestupného disku je pak Skladatel přemístil do Střediska protimeteorické obrany.</p>

<p>Louis vůbec netušil, kde to předtím byli.</p>

<p>Ani co tam dělali.</p>

<p>Louisovi připadalo, že protektorův mozek připomíná obrovský labyrint, a že v něm Louis zabloudil. Spolupráce s Bramem se v ničem nelišila. Upíří protektor se dopustil neodpustitelného zločinu a Louis mu na to přišel. Podnikl tedy kroky, aby ho nahradil ghoul, Noční člověk. To se povedlo, avšak očekával snad, že zničehonic získá svobodu?</p>

<p>Sami protektoři žádnou svobodu neměli. Pakliže Skladatel vždy znal správnou odpověď, proč by si vyvolil něco jiného? A chudinka hloupý plodič se mohl nanejvýš vézt s ním. Ale jestli Louis už brzy nedostane některé odpovědi…</p>

<p><strong>Válka na okraji </strong>se dala přehledně pozorovat na obrazovce sahající od podlahy až po strop kolem celého Střediska protimeteorické obrany. Lodě a základny vyznačovaly blikající kurzory v neonových barvách. Kzinských i lidských korábů byl všude bezpočet. A ostatní dávali najevo svou přítomnost: loutkáři, Nezúčastnění, trinokové i plavidla a sondy, které se Skladateli nepodařilo identifikovat. Prstenec byl zajímavý pro každou bytost, která se o něm dozvěděla.</p>

<p>Vnitřním systémem proletěla kzinská loď, a aniž by se jí kdo postavil, kroužila kolem slunce.</p>

<p>Skladatel prohlásil: „Snažili se mě oslovit z ARM, ale já se rozhodl neodpovídat. Žádná jiná frakce se neozvala. Zpočátku se vyskytly pokusy nás napadnout. Protimeteorická obrana zastaví všechno kromě mikrosond, ale ty asi musejí být všude. Zachytil jsem zřejmě jakási hlášení mezi loděmi, ale jsou i na mě až moc dobře zašifrovaná. Podle databáze <emphasis>Jehly </emphasis>dovedu ve vnitřních kometách identifikovat lodě a místo výskytu ARM, Patriarchátu, trinoků, korábu Nezúčastněných a tří Piersonových loutkářů, kteří vyčkávají za hranicemi soustavy, a rovněž tisícovek sond nezjištěného původu. Asi bych měl počítat s tím, že každý z nich ví o všem, co dělají ostatní. Ani pro mě nebude snadné uchovat si tajemství.“</p>

<p>Pak na displeji cosi přiblížil. „Louisi, co je tohle?“</p>

<p>Jednalo se o jakousi světelně zvýrazněnou tečku, kolem níž byl rozmazaně vidět přízračný torus z černé krajky, změť propletených nitek s maličkým bodovým zdrojem žlutobílé záře ve středu, bez zjevného kosmického pohonu.</p>

<p>Louis odvětil: „Další Nezúčastněný. Ne vždy používají světelné plachty. Koupili jsme od nich technologii hyperpohonu, ale mají ještě něco lepšího. Potěšující je, že nepotřebují tekutou vodu a vysokou gravitaci, takže je lidské světy nezajímají.“</p>

<p>„A tohle?“ Šlo o jakýsi otlučený válec, který se u ocasu rozšiřoval, a kolem pasu se mu leskla okénka. „Mmm? Podle konstrukce bych soudil na hodně starý model Spojených národů. Mohl by to být přepravní člun dodatečně vybavený hyperpohonem. Možná pochází ze Sheathclaws. Že by se pokusili dostat do hry? Tu planetu osídlili kzinští telepati a lidé.“</p>

<p>„Sheathclaws. Představuje hrozbu?“</p>

<p>„Ne. Pořádné zbraně by si nemohli dovolit.“</p>

<p>„Dobře. Nejzadnější, ukázal jsi mu <emphasis>Diplomata?“</emphasis></p>

<p>„Ano. Pozorovali jsme, jak tvoje <emphasis>Sonda 1 </emphasis>narušila schůzku mezi <emphasis>Diplomatem </emphasis>a <emphasis>Slepou Ránou. A Slepá Rána </emphasis>ustoupila do hyperprostoru.“</p>

<p>„Louisi, Akolyto, Nejzadnější, potřebuji si ověřit, jestli uvažuji rozumně,“ řekl Skladatel. „Uvěřili byste následujícímu scénáři? Moje <emphasis>Sonda 1 </emphasis>odradí <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>od plánovaného setkání. <emphasis>Slepá Rána </emphasis>skočí do hyperprostoru, ale ne daleko, a pak z bezpečné vzdálenosti několika světelných minut vše pozoruje, dokud pilot neusoudí, že už žádné nebezpečí nehrozí. Potom se vrátí vyměnit si s <emphasis>Diplo</emphasis><emphasis>matem </emphasis>data a zboží, ale nabere časovou ztrátu.</p>

<p>Vrací se tedy do Patriarchátu se zpožděním a snaží se ho dohonit. <emphasis>Slepá Rána </emphasis>musí podávat hlášení okamžitě, protože kdo jiný by to mohl dělat? Všechny ostatní lodě jsou moc pomalé. Domovský svět kzinů leží dvě stě třicet světelných let odsud. To znamená tři sta minut oběma směry. Takže to máme v záloze deset hodin, než se pilot <emphasis>Slepé Rány </emphasis>může vrátit do vesmíru Prstence, a i tak bude muset další setkání uskutečnit ve spěchu. Souhlasíte?“</p>

<p>„Kzinové by do toho šli tak jako tak,“ podotkl Louis. „Po hlavě.“</p>

<p>Akolyta se naježil. „My nějaké hodiny nebo kalendáře neuctíváme, Skladateli. Ta loď, <emphasis>Diplomat, </emphasis>byla napadena. Budou si dávat pozor.“</p>

<p>Louis opáčil: „Vesmířané uctívají hodiny a kalendáře vždycky. Takové už jsou orbitální dráhy.“</p>

<p>„Nejzadnější?“</p>

<p>Loutkař se zeptal: „Co na těchto domněnkách závisí?“</p>

<p>„Mnohé,“ odtušil Skladatel, „ale nezbývá mi, než riskovat. Aktivita Války na okraji se zvyšuje směrem k singularitě. Nejhorší by bylo neudělat nic.“</p>

<p>„Co máš v plánu?“</p>

<p>„Chci <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>zajmout.“</p>

<p>Louis pochopil, že měl pravdu: čekala je pošetilá mise. A tak podotkl: „S hyperpohonem je <emphasis>Slepá Rána </emphasis>třitisícekrát rychlejší než my, a do singularity Prstence nikdy nevstupuje.“</p>

<p>„Ale pokud je propojená s jinou lodí, hyperpohon použít nemůže. Za mnou!“ Skladatel vykročil vpřed a rázem byl ten tam. A Louis se znovu vydal za ním.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 5</strong><strong>HANUMAN</strong></p>

<p><strong>Alespoň pokud mohl soudit, </strong>byla Sonda 2 dokonalý stroj. Ale přesto ji Hanuman stále vylepšoval. Ze všech fascinujících strojů na Skladatelově panství mu tento náležel zcela právem, alespoň to tak cítil. Bude tu loď řídit vlastním životem.</p>

<p>Pozoroval Skladatele při práci na systému opravy škod po meteorech.</p>

<p>Skladatel při práci hovořil. Hanumanovi skoro připadalo, že mu rozumí. Uvnitř průrvy v Prstenci vytvářelo obrovské množství částeček o minimální možné velikosti z méně hodnotné hmoty vlákna scrithu, celou nezměrnou strukturu opět spojovaly a uzavíraly otvory. A zatímco se nanostroje věnovaly svému úkolu, probíhal ještě jiný proces. Podobně miniaturní částečky tkaly magnetické kabely tenčí než chlupy na Hanumanově těle, podél supravodivých kabelů, které už spočívaly na svém místě uvnitř rozervaného podloží Prstence.</p>

<p>Přirozeností protektora bylo jednat. Hanuman mohl udělat pouze to, že se k systému opravy škod po meteorech nepřibližoval a nedotýkal se strojů, které mohly Prstenec i všechny druhy, které na něm žily — Hanumanúv nevyjímaje — zachránit. Neodvažoval se sahat na něco, čemu nerozuměl.</p>

<p>Po patnáct set rotací oblohy žil Hanuman na stromech se svým druhem. Prožil lásku, zplodil potomky, zestárnul. A poté dal Hanumanovi jakýsi podivný tvor pokrytý koženým brněním sníst nějaký kořen.</p>

<p>Inteligenci nabyl Hanuman teprve zhruba před jedním falanem. Věděl jedno: Skladatel stál rozumově výš. Kdyby Hanuman na Skladatelovy stroje sahal, mohl by je jedině rozbít – ledaže by dostal výslovný příkaz a pokyny.</p>

<p>Sondu 2 však ovládat uměl. To byl ten stroj, který ho mohl zabít. Doufal, že mu porozumí lépe. Ani Skladatel — pro Hanumana byl nadřízeným a Hanuman byl zase nadřízený plodičů ve svém druhu — mu příliš nerozuměl.</p>

<p><emphasis>Hanuman zaslechl sykot vzduchu, proto se otočil. Objevil se Skladatel a přivedl s sebou hosty.</emphasis></p>

<p><strong>Ocitli se v jeskyni </strong>pod Mons Olympem. Skladatel vykročil k jakési postavě jen zpola tak vysoké jako on sám. Zvolal: „Hanumane, tohle jsou přátelé. Panstvo, toto je Hanuman, pilot <emphasis>Sondy </emphasis>2.“</p>

<p>Onen neznámý měl vysoký, avšak nikoli dětský hlas. „Akolyto, Louisi Wu, Nejzadnější! Zdravím vás.“</p>

<p>Louis odvětil: „Těší mě. <emphasis>Hanumane?“ </emphasis>Stále se snažil pochopit, kdo to před ním stojí. Neznámý nemohl vážit víc než dvacet kilogramů. Na výšku měřil necelý metr, měl půlmetrový ocas, výrazné klouby i lebku a pokožku jako sušenou kůži, nařasenou do záhybů. „Ty budeš protektor z řad Visících lidí, že?“</p>

<p>„Ano. Život a jméno mi dal Skladatel. ,Hanuman' je jistý literární odkaz z knihovny ve <emphasis>Žhavé Jehle Pravdy.“ </emphasis>Nato Hanuman změnil jazyk. Začal hovořit ghoulštinou, ke všemu ještě velice rychle. Z rozhovoru mezi ním a Skladatelem zachytil Louisův překladač jen sem tam nějaké slovíčko.</p>

<p>„… spěšně …“</p>

<p>„… připravit na místo.“</p>

<p>„Tato teorie se musí ověřit. Pokud tvůj stroj vše přečká…“</p>

<p>Vedle lineárního urychlovače čekal jakýsi válec. Pro pasažéra se zdál příliš malý, měl ovšem zcela průhlednou špici a cívka magnetu za ním – urychlovač – měla na šířku přes jeden a půl kilometru.</p>

<p>Stroje už mezitím do břicha <emphasis>Jehly </emphasis>umístily opravený motor hyperpohonu. A chybějící část trupu lodi se už pozvolna blížila k <emphasis>Jehle.</emphasis></p>

<p>Vyříznutá stěna <emphasis>Jehly </emphasis>v sobě měla otvor. Skrze ní vedl do útrob korábu jakýsi válec ve tvaru bubnu. Vnější strana nástavce byla neprůhledná a rovněž pomazaná onou bronzovou hmotou. Jakmile se tato část trupu dotkla <emphasis>Žhavé Jehly Pravdy, </emphasis>nástavec přesně zapadl do místa, kde svého času bývala garáž pro přistávací modul.</p>

<p>Ten nástavec je přechodová komora, dovtípil se Louis. A to obrovská, tak obrovská, že jí mohl naráz projít tucet lidí.</p>

<p>Bronzové okraje se spojily. Zbytek bronzové hmoty stekl na zem a vlnil se na lávě jako had. Na přechodové komoře zůstala bronzová skvrna.</p>

<p>Louis řekl: „Já už to nevydržím. Co je to, ta bronzová hmota?“</p>

<p>Hanuman odvětil: „Lepidlo.“</p>

<p>Louis čekal.</p>

<p>Skladatel si maličko neochotně vzal slovo. „Je to mnohem složitější. Vyznáš se v trupech od General Products? Každá variace je vlastně molekula s uměle vylepšenými meziatomárními vazbami. Jsou velmi odolné, ale pokud se molekula naruší, rozpadnou se. A já jsem vyvinul látku, která ty meziatomární vazby nahrazuje. Díky ní mohu trup nejen rozřezat, můžu jeden lodní trup General Products spojit s jiným. Hanumane, jsi připravený?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Splň svůj úkol a pak se pokud možno zachraň. Běž!“</p>

<p>Hanuman se rozeběhl po kamenné podlaze<strong>, </strong>nasoukal se do maličkého modulu a zavřel průhlednou<strong> </strong>špici. Jeho loď klesla pod úroveň podlahy.</p>

<p><strong>Hanuman na okamžik </strong>přemítal o Skladatelových společnících. Jeden z nich byl plodič neznámého druhu, ale na všech třech se dalo poznat, že jsou odjinud. Přišli z hvězd, Prstenec jejich domovem nebyl. Něco málo o nich Hanuman věděl z Jehly a jejích počítačových záznamů.</p>

<p>V jaké pozici stáli vůči Hanumanovi?</p>

<p>„Lepidlo,“ řekl prve Hanuman a čekal, jestli si Louis zbytek vyvodí sám. Ale nevyvodil. Tolik důvtipu zase nepobral.</p>

<p>Hanuman měl víc důvtipu než Visící lidé, ale to, co znal Skladatel, sám neznal: správnou odpověď za všech okolností. Skladatele si vybral Louis Wu. Je snad proto natolik důvtipný, aby se mu dalo věřit? Ten velký neznámý chlupatec byl ještě mladý; ten by toho ke sdělení moc neměl. A ten dvouhlavý byl zase pro změnu starý jako moře a hory…</p>

<p>Sonda 2 byla připravená ke startu a Hanuman měl své pokyny. Ale pokud přežije, musí zjistit, komu lze důvěřovat.</p>

<p><strong>Do nádrží </strong><emphasis>Jehly </emphasis>začalo proudit vodíkové palivo.</p>

<p>Skladatel ukázal rukou na věž z kruhů. „Vystavěl ji Bram, aby mohl odpalovat systémy sloužící k opravám a obraně proti meteorům. Já ji upravil. Poskytne nám vyšší počáteční rychlost, než jakou dokáže vyvinout naše palivo a rakety. Nastupte si na palubu <emphasis>Jehly, </emphasis>oblečte si skafandry a připoutejte se. Nejzadnější, ty pojď se mnou. Měli bychom odstartovat hned za <emphasis>Sondou </emphasis>2.“</p>

<p><emphasis>Žhavá Jehla Pravdy </emphasis>se nyní pomaličku přemisťovala po lávě. Louis v duchu uvažoval, jestli budou muset za lodí běžet, ale Skladatel je zavedl k přestupnému disku, který je přenesl na palubu. Nejzadnější a Skladatel zamířili do velínu; Akolyta s Louisem zůstali v sekci pro posádku.</p>

<p>Zatímco se Louis soukal do skafandru, <emphasis>Sonda 2 </emphasis>v zášlehu blesku odstartovala a zamířila k nebi. Odpalovací systém je nešetrný, pomyslel si Louis. K životnímu prostředí. Skladatel musel mít energie na rozdávání.</p>

<p><emphasis>Jehla </emphasis>klesla k základně odpaliště.</p>

<p>Skladatel si oblékl skafandr mnohem rychleji než ostatní. „Než si nasadíte helmy, něco si snězte!“ nabádal je halasně. „Máme čas.“ Spustil jakési diagnostické programy a pak pomocí přestupných disků pobíhal po lodi, kontroloval přístroje a cosi na nich nastavoval. Za dvě tři minutky se vrátil.</p>

<p>Ve velitelské kabině <emphasis>Jehly </emphasis>přibylo místo pro druhého pilota. Skladatelovo uzavřené křeslo tvořila vrstva plátů, které se mu poslušně přizpůsobily. Obhlédl posádku – seděli připoutaní na svých místech, Nejzadnější hned vedle něj – a odstartoval.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 6</strong><strong>SLEPÁ SKVRNA</strong></p>

<p>„Tamhle letí další!“ vykřikl Forrestier.</p>

<p>Detektiv Roxanny Gauthierová zvedla oči. Na nástěnném displeji stoupal přes okraj Prstence jakýsi rozmazaný bod. Šedý Žralok hlídkoval mezi vnitřními kometami a od jakéhokoli dění na Prstenci byl velmi, velmi vzdálený.</p>

<p>Roxanny se zeptala: „A všiml sis, odkud vyletěla?“</p>

<p>,,Ze stejných míst jako ta první. Ze shluku ostrovů uprostřed jednoho z těch velikých slaných oceánů. „</p>

<p>Posádky průzkumně-stíhacích plavidel nevěděly vlastně vůbec nic. Sledovaly obraz na stěně, který jim předávalo řídicí středisko. Důstojníci ve středisku jim mohli posílat jakákoli data, která chtěli. To ovšem členům posádky nebránilo ve spekulacích.</p>

<p>Roxanny prohlásila: „Ta první byla moc malá. A tahle taky. Nejsou to lodě, jenom sondy. „</p>

<p>„Ale rychlé teda jsou. Detektive Gauthierová, a co je tamhleto?“</p>

<p>Na mysli měl větší protáhlou tečku, která stoupala z téhož ostrůvku ve Velkém oceánu a stejně jako předtím sonda letěla úžasnou rychlostí.</p>

<p>„To je loď,“ odtušila Roxanny. Na to bude muset ústředí reagovat! Samotný Šedý Žralok bojovat nemohl. Jednalo se o přepravní koráb. Byl dlouhý a štíhlý,  stavěný v případě nouze pro rotační gravitaci, a vezl dvacet průzkumně-stíhacích plavidel. Roxanny patřila k posádce stíhačky s názvem Vesmírná Štika.</p>

<p>Posádka čítala zhruba dva muže na každou ženu a všem bylo mezi čtyřiceti a osmdesáti lety. Bylo-li někomu pod čtyřicet, velitelství nedůvěřovalo jeho reflexům. A bylo-li někomu přes osmdesát, jak to, že ho ještě nepovýšili? Ve sluneční soustavě byli nejlepší. Ale zde na tomto prazvláštním místě některé zaskočilo, že jsou sotva průměrní.</p>

<p>Roxanny Gauthierové bylo jednapadesát a stále patřila k nejlepším. Nedostatek akce jí nijak nevadil. Dva roky si na Šedém Žralokovi užívala skromného rekreačního vybavení, udržovala se ve formě, náruživě měřila síly při válečných simulacích a zvyšovala si vzdělání. S oblibou soutěžila o vůdčí postavení. Někteří členové posádek stíhaček z ní měli až strach.</p>

<p>Válka na okraji nemohla trvat věčně. Zainteresované síly ovládaly energie, které byly příliš silné. Pakliže se do ní zapojí i samotný Prstenec, zanedlouho bude všemu konec.</p>

<p>Šedý Žralok se dal do pohybu a pootočil špici. Klidný, avšak nepříliš uklidňující hlas z velitelství rozkázal: „Posádkám všech průzkumně-stíhacích plavidel! Za padesát až šedesát hodin vstoupíme do vnitřní soustavy. Do té doby máte volno. Najezte se, vyspěte a umyjte. Pokud tak neučiníte, po startu byste toho litovali.“</p>

<p>Pár členů posádky si pochybovačně odfrklo. Od chvíle, kdy sem Šedý Žralok před deseti měsíci přiletěl, nevypustil jedinou stíhačku.</p>

<p><strong>Start byl prudký. </strong>Louis zaslechl, jak zakvílely generátory gravitace v kabině, načež na něj dosedla tíha planety a vytěsnila všechen vzduch. Ale to se stát nemělo ! A pak se výhled změnil, námořnickou modř kolem zamaskovaly barvy plamenů tančící kolem černého kotouče. Nato plameny pohasly a na černé obloze po nich zbyl ještě černější kotouč slunce.</p>

<p>Znovu se mohl nadechnout.</p>

<p>Stěna lodi je před nefiltrovaným slunečním svitem chránila tím, že slunce zakrývala černou clonou. Když si Louisovy oči přivykly, rozeznával hvězdy a tu a tam i zášleh světla z nukleární reakce. Zčistajasna kolem velmi blízko prolétl koráb, šlo o vyspělou konstrukci náležející ARM.</p>

<p>Skladatel prohodil: „Omlouvám se. Přepracoval jsem generátor stázového pole. Stázový efekt měl příliš dlouhé trvání. Byli bychom zranitelní, ale teď se zase nespustí dostatečně rychle. Spravím to. Jsou všichni v pořádku?“</p>

<p>„Mohlo nás to rozdrtit!“ zakňoural Nejzadnější.</p>

<p>„Kde je Hanuman?“ otázal se Akolyta.</p>

<p>Objevilo se virtuální okno a zaostřilo. „Tamhle, přímo před námi.“</p>

<p>Účastníci Války na okraji si už Hanumanovy maličké lodě i většího plavidla, které ji se zpožděním čtyř minut následovalo, stačili povšimnout. Skladatel uhýbal sem a tam před neviditelnými nebezpečenstvími. Hanumanova <emphasis>Sonda 2 </emphasis>před nimi poskakovala po obloze. Černá clona zakrývající slunce se zvětšovala.</p>

<p>S pomocí raket udržoval Skladatel loď ve vlnivém pohybu; jako by plachtou uprostřed říčky neustále měnil směr. Čelní pohled zčernal a pak se opět projasnil.</p>

<p><emphasis>Sonda 2 </emphasis>zmizela.</p>

<p>Louis ani neměl příležitost onoho malého protektora blíže poznat. A tak se zeptal: „Co jsi tímhle získal, Skladateli?“</p>

<p>Pyrotechnika si je však našla a zbraně Války na okraji klikatou trasu <emphasis>Jehly </emphasis>bedlivě sledovaly. Skladatel však na nic nedbal. „Tím, co jste viděli, jsme sice nedosáhli ničeho, ale…“</p>

<p><emphasis>Sonda 2 </emphasis>se vrátila. Změnila však polohu, urazila neuvěřitelných čtyři sta tisíc kilometrů. <emphasis>U všech všudy, jak to ten Hanuman dokázal?</emphasis></p>

<p>Skladatel podotkl: „Neustále jeden druhého zkoušíme, viď, Louisi? Rád bych ti předvedl, co jsem se naučil.“</p>

<p>Louise přehlušil loutkářův orchestrální výkřik: „Počkat!“ Skladatel pohnul rukama.</p>

<p><strong>Všude kolem </strong>se rozpíjely barvy. Tvary zmizely, existovaly jen rozpité skvrny světla a pár maličkých tmavých čárek.</p>

<p>Ve Slepé skvrně, kam je přemístil hyperpohon, Louis nikdy nic nerozeznával.</p>

<p>Použít hyperpohon tak blízko slunce byla šílenost, ovšem Hanumanova <emphasis>Sonda 2 </emphasis>to učinila tak jako tak. A podařilo se jí vyváznout bez úhony. A Skladatel hodlal provést totéž. Křičeli na něj, ale on si nedal říct. Zapnul hyperpohon v blízkosti slunce.</p>

<p>Akolyta se narodil a vyrostl na Mapě Marsu, proto vůbec netušil, jaké jim hrozí nebezpečí. Už start pro něj musel být děsivým zážitkem. V tomto zlém snu plném pableskujícího světla a tmavých míhajících se čárek se užuž nadechoval k výkřiku, když tu z hyper-prostoru opět vystoupili.</p>

<p>Hvězdy. Singularita je nepozřela, nýbrž vyplivla. Louis se rozhlížel kolem sebe a vychutnával si schopnost vidět. Těsně za ním stál černý půlměsíc lemovaný ohněm: slunce rozdělené v půli.</p>

<p>Kdyby se hyperpohon pokazil, mohli se teoreticky dostat kamkoli. Louis nečekal, že spatří černý oblouk Prstence zastiňovat polovinu slunce – a nenapadlo by ho, že z trilionů sluncí ve vesmíru se opět ocitne právě vedle tohoto, ale bylo tomu tak.</p>

<p>Skladatel se zeptal: „Nejzadnější… ne? Tak ty, Louisi! Pověz mi, byla to ta Slepá skvrna, o které se mluví ve vašich dějinách?“</p>

<p>Louis odvětil: „Slepá skvrna je to, co v hyperprostoru není vidět. Pokud se pokusíš podívat oknem ven, oslepí tě to. Vidíš jenom to, co je uvnitř kabiny. A právě proto si většina pilotů zakrývá trupy od General Products barvou a závěsy. Existují však podivíni, lidi i jiné LE, kteří alespoň dokážou sledovat detektor hmoty, aniž by jim hráblo. Já to dovedu. Co ty, Nejzadnější?“ Loutkař se však nacházel ve schouleném stavu. „A ty, Akolyto?“</p>

<p>Kzin nadhodil: „Skladateli, jestli při letu hyperprostorem nic nevidíš, tak to bude vážně veselá jízda.“</p>

<p>„Ale o to tady nejde!“ snažil se jim Louis vysvětlit to, co bylo naprosto zjevné. „Vstoupí-li lodě do hyperprostoru příliš blízko nějaké velké masy, tak prostě zmizí. Vesmír je příliš zakřivený. Co se stalo? Měli bychom být dávno mrtví nebo někde jinde ve vesmíru, anebo v nějakém úplně jiném vesmíru. Proč tomu tak není? Pořád se nacházíme v soustavě Prstence!“</p>

<p>Skladatel odvětil: „V záznamech jsem nikde nenašel přesvědčivou teorii. Musím nějakou vytvořit. ‚Hyperprostor‘ je mylný pojem, Louisi. Vesmír, do něhož vstupujeme díky pohonu Nezúčastněných, odpovídá bod za bodem našemu einsteinovskému vesmíru, ovšem existují dané kvantové rychlosti.</p>

<p>Víš, že jakoukoli část matematické sféry lze převést na celou sféru? Ke každému bodu ve sféře jedné lze přiřadit jedinečný bod v té druhé. Domníval jsem se, že tento vztah možná odpovídá bod za bodem, ovšem s tou výjimkou, že vesmír zakřivený nedalekými masami své zastoupení nemá. Loď, která by se pokusila o to, co zkusil Hanuman, by se nikam nedostala. Potom jsem přišel na alternativní model. Abychom zjistili, jestli mám pravdu, budeme se muset podívat do záznamů, ale Hanuman přece pronikl dovnitř a pak zase vystoupil…</p>

<p>Pardon,“ řekl Skladatel a obrátil se k ovládání.</p>

<p>Žhavá Jehla Pravdy začala uhýbat.</p>

<p>Válka je nechtěla nechat jen tak. Kolem lodě zářily termonukleární ohňostroje. Koráb se vlnil ze strany na stranu a stěny omývala temnota bezpečí.</p>

<p>Dokud Skladatel mluvil, měl Louis sto chutí praštit ho něčím těžkým po hlavě, ovšem teď, když s nimi letěl ohnivou bouří, by to nebylo právě moudré.</p>

<p>Skladatel řekl: „Všimněte si, že jsme se s hyperpohonem nedostali moc daleko. A Hanuman taky ne. Rychlost jednoho světelného roku za tři dny je charakteristická pro vesmír bez mas. Takhle blízko k mase hvězdy ovšem není vesmír rovný. Nejsem si dokonce ani jistý, jestli jsme vůbec překročili rychlost světla.</p>

<p>Odstartovali jsme rychlostí 0,1 c. Za pár hodin vletíme mezi komety. Pak budeme moci zcela bezpečně použít hyperpohon. Nejzadnější, převzal bys řízení?“</p>

<p>Nad zářivou hřívou se objevila jedna z hlav. „Ne.“</p>

<p>„V tom případě prozkoumej paměť lodi a zpracuj všechny informace, které jsme nashromáždili.“</p>

<p><strong>Ukazatel hmoty </strong>nemohl nic zaznamenávat, protože jeho nezbytnou součástí je mysl samotného uživatele. Skladatel však sestrojil něco lepšího, cosi, co při letu na hyperpohon pořizovalo snímky.</p>

<p>Virtuální obrazovka znázornila rozpité barvy, na něž si Louis vzpomínal, a tmavofialový bod, který nabyl tvaru pulce. Skladatel prohlásil: „Tím se vysvětluje, proč jsme se nedostali příliš daleko. Ocitli jsme se příliš blízko masy slunce.</p>

<p>„Uvnitř singularity,“ upřesnil Louis.</p>

<p>„Louisi, neřekl bych, že se tady nachází nějaká matematická singularita. V knihovně Nejzadnějšího jsem našel odkaz na ukazatel hmoty. Už jsi někdy měl co do činění s ukazatelem hmoty?“</p>

<p>„Jeden je přímo před tebou. Ale funguje jenom při letu na hyperpohon.“</p>

<p>„Tohle?“ Šlo o křišťálovou kouli, v dané chvíli nečinnou. „A co se s ním dá jako vidět?“</p>

<p>„Hvězdy.“</p>

<p>„Záře hvězd?“</p>

<p> „… Ne. Ukazatel hmoty je psionické zařízení. Pomáhá vnímat, ale nikoli pomocí obvyklých smyslů. Hvězdy vypadají větší, než by měly, jako by ses díval na celou sluneční soustavu.“</p>

<p>„Takže tys vnímal <emphasis>tohle</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ukázal Skladatel na zaznamenaný obraz neonové barvy rozpité v oleji. „Temnou hmotu. Chybějící masu. V einsteinovském vesmíru ji přístroje nedokážou zachytit, ale ona je natěsnaná kolem sluncí v téhle druhé sféře, které říkáš hyperprostor. Díky temné hmotě jsou galaxie masivnější, mění jejich rotaci…“</p>

<p>„A my jsme jí prorazili?“</p>

<p>„To je mylný obrázek, Louisi. Moje přístroje nezaznamenaly <emphasis>žádný </emphasis>odpor. To si ověříme později. Všechno mohlo být jinak, kdybychom se střetli s tímhle.“ S tmavofialovým stínem ve tvaru čárky. „Ať se v tomhle vesmíru podíváme kamkoli, všude nacházíme život. Bylo by proto překvapením, kdyby se v temné hmotě vyvinulo samostatné životní prostředí? Nebo predátoři?“</p>

<p>Skladatel možná opravdu neměl všech pět pohromadě. Louis se ho zeptal: „Chceš snad říct, že lodě, které použijí hyperpohon poblíž hvězdy, jsou <emphasis>sežrány?“</emphasis></p>

<p>Skladatel odtušil: „Ano.“</p>

<p>Bylo to šílené. I když… Nejzadnější i nadále kontroloval záznamy a přístroje <emphasis>Jehly. </emphasis>Při zmínce o predátorech požírajících vesmírné koráby nehnul ani brvou.</p>

<p>Loutkáři totiž bylo všechno dávno jasné.</p>

<p>„Zapnul jsem hyperpohon jen na chvíli,“ řekl Skladatel, „ovšem tihle hypotetičtí predátoři mají pouze jednu rychlost, Louisi, a to <emphasis>vysokou. </emphasis>‚Singularita‘ je matematický termín. Matematika zde pochopitelně hraje svou roli, ale mohou existovat místa, kde je daleko složitější a kde výsledkem rovnic nemusí být jen nekonečno. V bažinách té temné hmoty se třeba charakteristická rychlost drasticky snižuje. Důkazem je to, že jsme naživu.“</p>

<p>„Někdo nás sleduje,“ ohlásil Nejzadnější. „Cítím vyhledávací paprsky teleskopů ARM a Patriarchátu, a rovněž neutrinových detektorů. Lodě nabírají rychlost a míří dovnitř. To plavidlo ze Sheathclaws má na palubě telepaty obou druhů, přestože nás ještě nemůžou zachytit. Našel jsem shluk komet, ve kterém se ukrývá ta kzinská vlajková loď <emphasis>Diplomat. </emphasis>Nachází se na opačné straně sluneční soustavy, sedm světelných hodin od nás, a vzdaluje se. Skladateli, máš nějaký plán?“</p>

<p>Ghoulí protektor řekl: „Moje úloha je jednoduchá. Poletíme setrvačností a budeme Válku na okraji zvnějšku sledovat. Naše rychlost nás vynese za nebezpečnou zónu, zónu temné hmoty, kde číhají predátoři. A pak s pomocí hyperpohonu zamíříme do opačné části systému. Přiblížíme se k <emphasis>Diplomatovi </emphasis>z druhé strany soustavy. A vyčkáme, jak se vše vyvine.“</p>

<p><strong>Hodiny plynuly. </strong>Válka na okraji už obranné systémy <emphasis>Jehly </emphasis>víc neprozkoušela. Když zbyl ze slunce už jen jasný bod a z Prstence už téměř ani to ne, zeptal se Skladatel: „Nejzadnější, dovedeš vnímat hyperprostor přímo?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Já ne, ale pokud nemůžeš ze strachu řídit, musím <emphasis>Jehlu </emphasis>řídit já.“</p>

<p>Loutkař se rozbalil a převzal řízení <emphasis>Jehly. </emphasis>„Kam mám letět?“</p>

<p>„Leť k místu vzdálenému zvenčí deset světelných minut od poslední pozice <emphasis>Diplomata.“</emphasis></p>

<p><strong>Lid</strong><strong>ské bytosti </strong>se do Slepé skvrny nemohou podívat. Většina z nich by zešílela. Někteří mohou proplout hyperprostorem s pomocí ukazatele hmoty a zároveň si zachovat zdravý rozum. Někteří kzinové dovedou vnímat hyperprostor přímo; jejich ženský rod náleží do rodiny Patriarchy už půl tisíce let.</p>

<p>Tentokrát neviděli nic. Ani temnotu, ani beztvarou šeď, po ničem nikde ani památky. Louis šmátral kolem sebe, až v sekci pro posádku nahmátl trup.</p>

<p>Akolyta nadhodil: „Ještě toho nevím tolik, abych mohl klást inteligentní otázky, Louisi.“</p>

<p>„Jsme v pořádku. Já tomu rozumím. Jak já ho znám, takhle se projevuje hyperpohon. Dostali jsme se… za hranice,“ odvětil Louis. „I když se budu muset odnaučit všechno, co vím.“</p>

<p>Celý život uvažoval v pojmech matematické singularity. V takovém systému postrádala sféra těžkých mas – sluncí a planet – v hyperprostoru svou definici. Lodě tam nemohly.</p>

<p>„Provádíme standardní manévr. Že jsme ale nabrali rychlost, co? Odstartovali jsme z Prstence směrem ke slunci, proletěli kolem něj a zamířili ven. Stále ještě letíme obrovskou rychlostí přímo od slunce.</p>

<p>Ovšem Nejzadnější nás veze hyperpohonem na druhou stranu soustavy. Až ho vypne, budeme mít tutéž rychlost jako na začátku, ale poletíme zpátky ke slunci a Prstenci.“</p>

<p>„Už jsem ho vypnul,“ podotkl Nejzadnější. Ocitli se v černém vesmíru s jednou nesmírně jasnou hvězdou. Na hyperpohon letěli zhruba pět minut.</p>

<p>Nejzadnější ucedil: „Takhle daleko Válka na okraji obyčejně nezasahuje. V daném okamžiku nám nic nehrozí. Náš vektor rychlosti směřuje dovnitř, k <emphasis>Dipl</emphasis><emphasis>omatovi. </emphasis>Do deseti minut bychom měli něco podniknout, ještě než <emphasis>Diplomat </emphasis>spatří naši neutrinovou vlnu a Čerenkovovo záření.“</p>

<p>„Ukaž mi, jak to vypadá,“ přikázal mu Skladatel.</p>

<p>Deset světelných minut je vzdálenost větší než mezi Zemí a Sluncem. Objevilo se virtuální okno, zaostřilo a zobrazilo v kosmické krajině obraz éterické komety. Znovu zaostřilo…</p>

<p>Čočka z oceli a skla byla kzinská velitelská loď <emphasis>Diplomat, </emphasis>vystupující z kometární skrýše.</p>

<p>A větší koule, vplouvající do záběru, byla <emphasis>Slepá Rána, </emphasis>která se stále přibližovala.</p>

<p>Skladatel věnoval výjevu jen letmý pohled. „Chvíli jim potrvá, než se spojí. Máme čas. Nejzadnější, ukaž nám, co jsme zaznamenali při tom posledním hyperprostorovém skoku.“</p>

<p>Na záznamu hyperkamery nic nebylo. Louis se uchechtl.</p>

<p>Skladatel ho pokáral. „Louisi, nic tam není vidět. Nacházíme se vně obalu z temné hmoty, která se tvoří kolem naší hvězdy. A tam, kde není téměř žádná temná hmota, není skoro ani žádný vesmír! Proto můžeme letět rychleji než světlo ve vakuu, jelikož vzdálenost se v této sféře drasticky smršťuje.</p>

<p>Teď už mi jen zbývá zjistit, proč existuje víc než jen jedna charakteristická rychlost. A to se dozvím prozkoumáním <emphasis>Slepé Rány. </emphasis>Nejzadnější, leť na dosah k <emphasis>Diplomatovi.</emphasis>“</p>

<p>„Přivrácenou stranu komety hlídají dvě bojové lodě.“</p>

<p>„Vidím je. Použij hyperpohon. Předstihneme vlastní světlo.“</p>

<p>Slepá skvrna probleskla jen na okamžik.</p>

<p>Jejich cíl se nacházel stále ještě příliš daleko, ale virtuální okno jej zachycovalo. Šlo o nadýchanou, tmavou vlasatou kometu, kolem níž jako ojíněné pýchavky kroužily satelity a čtyři lodě, z toho dvě propojené. Skladatelovy boulovité ruce tančily. <emphasis>Jehla </emphasis>se zavlnila, motory gravitace v kabině znovu zaúpěly. Obě větší lodě, <emphasis>Diplomat </emphasis>a <emphasis>Slepá Rána </emphasis>propojené přechodovými komorami, se rychle přibližovaly. A tak pozvolna zpomalovali.</p>

<p>„Přebírám řízení,“ prohlásil Skladatel.</p>

<p><emphasis>Diplomat </emphasis>vypálil z laserů, v prostorech pro posádku se rozhostila tma.</p>

<p>Virtuální okno zabíralo něco jiného než světlo. Blížilo se k nim hejno matných bodů. Raketové motory <emphasis>Jehla </emphasis>neměla; Skladatel využíval pouze pomalé pomocné rakety. Virtuální okno pojednou zmizelo, trup byl odmrštěn do strany a pak i dozadu.</p>

<p>Louis si pouze stačil uvědomit, že se loď rovněž propojuje. Gravitace v kabině <emphasis>Jehly </emphasis>pojednou začala nepříjemně kolísat a generátory kvílely. Tři lodě, spojené nyní dohromady, se snažily otočit kolem společného hmotného středu.</p>

<p><emphasis>Diplomat </emphasis>se odtrhl, překlopil se a mizel v dáli.</p>

<p><emphasis>Žhavá Jehla Pravdy </emphasis>tlačila <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>na plný tah před sebou. Naddimenzované rakety <emphasis>Jehly </emphasis>opírající se do rozměrné masy <emphasis>Slep</emphasis><emphasis>é Rány </emphasis>mohly vytvářet přetížení asi tak — no kolik — kolem deseti g? A když Louis na palubě <emphasis>Slepé Rány </emphasis>kdysi letěl, nemívala žádnou gravitaci v kabině. V tom stísněném prostoru nebylo pro doplňkové vybavení místo; tedy alespoň si to myslel. Síla deseti g by jakéhokoli kzina na palubě rozmačkala, omráčila nebo zabila.</p>

<p><emphasis>Diplomat, </emphasis>kzinská velitelská loď, vypálil mračno střel a pak se ztratil v ohnivé kouli s černým jádrem.</p>

<p>Střely jasně zazářily. I Skladatel předvedl své střelecké mistrovství. Bojové lodě nevypálily — že by ze strachu, aby nepoškodily <emphasis>Slepou Ránu? </emphasis>Loď, která se rovněž snažila odletět, Skladatel zničil. Ta druhá ji následovala.</p>

<p><emphasis>Loď vezoucí antihmotu je velmi zranitelná, </emphasis>pomyslel si Louis. Bylo tohle pomyšlení uklidňující, anebo spíš děsivé?</p>

<p><emphasis>Jehla </emphasis>vypnula pohon. Skladatel vyskočil z křesla a křikl: „K přechodové komoře!“ Vstoupil na přestupný disk a zmizel.</p>

<p>Než se Louis stačil zcela vzpamatovat, zamířil Akolyta za ním. Stěna se opět proměnila v okno a <emphasis>Slepá Rána </emphasis>připomínala planetu přitisknutou k trupu <emphasis>Jehly </emphasis>— její kabina se ocitla přímo proti nové přechodové komoře <emphasis>Jehly, </emphasis>ve výhledu jim však bránilo ono bronzové „lepidlo“. Louis vylezl ze své sítě a se zbraní v ruce běžel k přestupnému disku. Zahlédl, jak se Skladatel prohnal hangárem, vstoupil do přechodové komory, podíval se, otevřel druhé dveře a s Akolytou hned za zády skočil dovnitř. Potom se Louis přemístil do hangáru.</p>

<p>Usilovně běžel tři metry za Akolytou s laserovou zbraní v ruce v mírném předklonu, protože ho co nevidět čekal volný pád. <emphasis>Pirát</emphasis><emphasis>! </emphasis>napadlo ho samým vzrušením, třebaže žádný vážný odpor neočekával.</p>

<p>V místech, kde zmizel Skladatel, však zajiskřilo světlo. Akolyta se prudce zastavil a pak se mu skokem ztratil z dohledu.</p>

<p>Louis padal volným pádem, nato zaryl nohy do stěny a s napřaženou zbraní seskočil na zem.</p>

<p>Umělá gravitace ho přimáčkla k podlaze.</p>

<p>Kdyby měl čas o tom přemýšlet, bylo by mu to divné. <emphasis>Slepá Rána </emphasis>totiž generátory gravitace nemívala.</p>

<p>Systém podpory životních funkcí na <emphasis>Slepé Ráně </emphasis>tvořila pouze stísněná kabina pilota a stísněná místnost pro spánek a rekreaci nad ní, v níž se nyní nacházel Skladatel a tři kzinové. Dva kzinové leželi v kalužích oranžové krve, rozsekaní, sežehnutí a dočista mrtví. Třetí byl načepýřený jako žlutočerný obláček se zuby. Louis na něj mířil, dokud si nebyl jistý, že je to Akolyta.</p>

<p>Louisovi v přilbě zazněl Skladatelův hlas. „Tlačí nás čas! Louisi, zaujmi místo pilota. A ty, Akolyto, se vrať na <emphasis>Jehlu. </emphasis>Nejzadnější, ty běž s ním. Svoje instrukce znáte.“</p>

<p>Louis se protáhl kolem Akolyty a posadil se do pilotního křesla. Akolyta odtáhl mrtvé bojovníky Patriarchátu do rekreačního prostoru. Potom pospíchal k přechodové komoře. Nejzadnější už tam zamířil před ním.</p>

<p>Provázel je hlas ze Skladatelova komunikátoru. „Nejzadnější, co to znamená, že jsme se na palubě <emphasis>Slepé</emphasis><emphasis> Rány </emphasis>setkali s gravitací v kabině?“</p>

<p>Bylo ticho.</p>

<p>„Nejzadnější!“</p>

<p>Loutkáři se nechtělo, ale nakonec odpověděl. „Vypadá to, že Patriarchát rozluštil některá naše tajemství. Některé přístroje, které jsme na <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>umístili, sbíraly data. Jiné tam byly jen kvůli zmatení. Vědecký tým Patriarchy zřejmě pochopil, kolik je tam nadbytečného prostoru. Proto do něj nainstalovali generátor gravitace v kabině a kdoví co ještě dalšího. Co by asi lidští nebo kzinští válečníci s tak rychlou lodí udělali, kdyby zjistili, že je v ní místo pro další rakety, stíhačky a zbraně? Pokud tě, Skladateli, nic nenapadá, zeptej se Louise.“</p>

<p>„Louisi?“</p>

<p>„Zkrátka buďme rádi, že je ta loď zase naše,“ odtušil Louis. Obhlédl si ovládací systémy <emphasis>Slepé Rány. </emphasis>K prvnímu ovládacímu panelu přibyl ještě jeden primitivní. Veškeré kontrolky nyní ukazovaly v kzinských čárkách a tečkách.</p>

<p>Gravitace nepříjemně kolísala. Byli v pohybu a generátoru gravitace v kabině <emphasis>Slepé Rány </emphasis>se nevyvážená konfigurace nelíbila.</p>

<p>Skladatel stál Louisovi za ramenem a bradu měl přímo u jeho krku. „Umíš s ní létat?“</p>

<p>„Snad,“ ucedil Louis. „Ale možná budu muset zavřít oči…“</p>

<p>„Ovládáš jazyk Bohatýrů?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Já ano. Tak uhni! Běž za svými společníky na <emphasis>Jehlu.“</emphasis></p>

<p>„Já se <emphasis>Slepou Ránou </emphasis>létat umím. Její ovládání si pamatuju.“</p>

<p>„Jenže ono se změnilo. Běž!“</p>

<p>„Copak ty s touhle lodí umíš létat?“</p>

<p>„Musím to zkusit. Běž.“</p>

<p><strong>Než Louis vstoupil </strong>do hangáru <emphasis>Jehly, </emphasis>Akolyta už byl pryč.</p>

<p>Louis musel chvíli vstřebávat zlost. To bylo u protektora typické, vsadit život svůj i všech ostatních na své ne zcela ještě vyvinuté schopnosti, na mlhavé teorie a na rizika, která by Louis nepodstoupil ani v pubertě či raném mládí. To ovšem nestačilo. Dal život Louise Wu v sázku, protože ho možná bude potřebovat… a teď ho nepotřeboval. Ach jo, další hazard, který se nevyplatil.</p>

<p>Nadechnout se nosem, zadržet dech, zploštit břicho a vydechnout… Vrátit se do let puberty a raného mládí mu bylo náramně příjemné. To by bylo, kdyby je zase mohl prožít!</p>

<p><emphasis>Jehla </emphasis>sebou trhla a oddělila se od <emphasis>Slepé Rány.</emphasis></p>

<p>Louis našel skrytý přestupný disk a přemístil se do sekce pro posádku. Byl tam už i Akolyta. Nejzadnější seděl v pilotní kabině zády k nim. Řekl: „Musíme letět každý zvlášť. Louisi, Akolyto, připoutejte se.“</p>

<p>Akolyta podotkl: „Měl jsem být druhý pilot.“</p>

<p>„Plány se mění,“ odtušil Nejzadnější, aniž by se otočil.</p>

<p>Louis se už ani nedivil, jak se Nejzadnější vypořádal s oním bronzovým „lepidlem“, které trupy spojovalo. Ani Skladatel neváhal. Z paluby <emphasis>Slepé Rány </emphasis>jim řekl: „Jak si přeješ, Nejzadnější. K vašim nepřátelům v této části vesmíru patří veškeré lodi ARM a Patriarchátu, a s největší pravděpodobností rovněž všichni cizinci. Trup <emphasis>Jehly </emphasis>jsem obalil scrithem, takže máte dvě ochranné vrstvy, ale nebezpečím zůstává antihmota. Leťte na Mapu Marsu, jak nejlépe umíte.“</p>

<p>Nejzadnější neodpověděl. <emphasis>Žh</emphasis><emphasis>avá Jehla Pravdy </emphasis>zamířila do mezihvězdného prostoru.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 7</strong><strong>ÚNIK</strong></p>

<p><strong>Akolyta se zeptal: </strong>„Louisi, neletíme opačným směrem?“</p>

<p>Na <emphasis>Slepé Ráně </emphasis>modře zaplanuly čtyři nukleární raketové motory a koráb se proměnil v maličkou tečku. Tato velká loď neměla příliš velkou akceleraci a výšlehy jaderné fúze byly na obloze plné nepřátel velmi nápadné.</p>

<p>Pokusí se ARM nebo Patriarchát <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>zničit? Dokud existovala alespoň maličká naděje, že by ji mohli získat zpátky, pak nikoli. Hyperpohon Quantum II má příliš velkou cenu, pomyslel si Louis v duchu. Leda, že by se ji rozhodla zajmout nějaká jiná frakce. Co potom?</p>

<p>Jak si mohl protektor myslet, že se s tak obrovskou lodí schová? Jeden a půl kilometru v průměru… Ovšem v porovnání s měřítkem samotného kosmu šlo o zanedbatelnou velikost.</p>

<p>Žádný ze Skladatelových problémů však nesouvisel s tím, co právě prováděl Nejzadnější: mířil do mezihvězdného prostoru, mířil domů.</p>

<p>Louis ihned neodpověděl. Akolyta dodal: „Můj otec si často myslí, že vím věci, které nevím. On se je naučil moc brzy. Musejí mu připadat samozřejmé. Sférická geometrie, odstředivá síla, roční období, způsob, jakým dopadá světlo na kulatý svět…“</p>

<p>„Snaží se utéct,“ prohlásil Louis.</p>

<p>„Utéct?“</p>

<p>Nejzadnější pochopitelně poslouchal a vše se mohlo donést i ke Skladatelovým uším, ale co by Louis skrýval? „Nejzadnější teď má v moci neporušený koráb,“ vysvětloval. „Prstenec mu připadá křehký. Cítí se na něm jako v pasti. Takže chce pryč. Poletí k Flotile světů… Ke kulatým světům, kde žijí loutkáři.“</p>

<p>„V tom případě mě unesl! <emphasis>Nejzadnější!“</emphasis></p>

<p>Ale loutkař neodpovídal.</p>

<p>„Mě unesl taky. Jenom klid,“ prohodil Louis. „Máme čas. Tahle loď by nedosáhla lidského vesmíru dřív než za dva roky. A i Flotila světů je vzdálená celé měsíce. Máme čas přemýšlet.“</p>

<p>„Louisi, co si počneš, až mě konečně naučíš trpělivosti?“</p>

<p>Louis se pousmál. „Umístím tě do paláce tvého otce jako sochu.“ Byl to jejich soukromý vtípek.</p>

<p>Takže cílem Nejzadnějšího je možná Flotila světů. Ovšem politika Flotily světů ho vystrnadila z vůdčího postavení… Sice k tomu došlo už před mnoha lety, ovšem loutkáři uvažují v mnohem delších časových horizontech. Nejzadnější možná nebude mezi svými vítán s otevřenou náručí.</p>

<p>Nezbývalo než doufat.</p>

<p>Pokud se týkalo Louise Wu, hledaly ho Spojené národy kvůli cenným vědomostem… Jeho zločinem bylo, že věděl příliš mnoho. Ve světech lidského vesmíru třímaly Spojené národy v rukou obrovskou moc. Všemu přesto nevládly. Jejich moc se vztahovala pouze na soustavu Země-Měsíc — a na všechny cíle, které by tuto sféru mohly ohrožovat.</p>

<p>Zhruba před patnácti lety našel Nejzadnější Louise Wu v Kaňonu a vzal ho s sebou. Jeho tamní majetek si zřejmě přivlastnila místní vláda či ARM. O své domovy na Zemi přišel. No jo, ale kam zamířit? Nějaké bezpečné místo přece muselo existovat.</p>

<p>Nikdy by ho nenapadlo, že se vše vyvine takhle.</p>

<p>Louis řekl: „Budu muset být přesvědčivý. Snad se mi podaří Nejzadnějšího přemluvit, aby nás vysadil někde v lidském vesmíru. Potom už přijdu na způsob, jak tě dopravit domů. Ale nejdřív tě po lidském vesmíru trochu provedu. Mohla by to být docela zábava.“</p>

<p>„A proč po lidském vesmíru? Poletíme do Patriarchátu! Tam já provedu tebe.“</p>

<p>Když se vrátili se <emphasis>Slepou Ránou, </emphasis>stal se Louis nakrátko hrdinou všech ras. Proto řekl: „Já byl v Patriarchově paláci i v loveckém parku. A ty?“</p>

<p>„Tak mě tedy provedeš ty. A ukážeš mi, kde vyrůstal můj otec.“</p>

<p>„Bojím se tam letět. Mohl bych ti ukázat záznamy, které jsem pořídil, pokud bych se dostal na Zemi či do Kaňonu… Jenže i to je moc riskantní.“ Téměř živě viděl, jak mu ARM zabavila majetek. „Ale než se sem vrátíme, mohl bych si doplnit informace o Válce na okraji. Skladatel nemá dostatečné znalosti. Možná je nemá nikdo. Bude to podobné jako válka růží, vietnamská válka nebo msta za Mekku. Mohla by trvat nekonečně dlouho. Ukončit válku nikdo neumí.“</p>

<p>„Stet, vezmi mě tedy do lidského vesmíru. Zaručí mi tam moje místo, moje práva?“</p>

<p>Louis se zasmál. „Ne! Mluv interworldem, jak jsme tě ho já a Chmee učili. Budeme tvrdit, že pocházíš ze Sheathclaws nebo z Fafniru a že jsi vyrůstal ve společenství lidí a kzinů. Že budeš trochu zvláštní, je nijak nepřekvapí. Krucinál, proč se nehýbáme? <emphasis>Nejzadnější!“</emphasis></p>

<p><emphasis>Slepá Rána </emphasis>zmizela kdesi mezi hvězdami ve slunečním třpytu a <emphasis>Jehla </emphasis>byla zcela nečinná.</p>

<p>Louis zvolal: „Tak udělej něco, Nejzadnější!“</p>

<p>Loutkař zaskřehotal a pak nezvučně dodal: „Louisi, Akolyto! Ten mrchožrout mi zablokoval motor hyperpohonu.“</p>

<p>Louis neměl co říci.</p>

<p>Loutkař prohlásil: „Mohl jsem kroužit hyperprostorem a skrýt tak místo svého návratu do soustavy Prstence! Teď mě budou všechny teleskopy v soustavě pozorovat, jak se snažím doletět do bezpečí. Podle mého nejoptimističtějšího odhadu budeme tak dva dny pod palbou. Skladatel bude mít co vysvětlovat.“</p>

<p>„Vždyť bys jinak uprchl,“ Louis na to.</p>

<p>Loutkař si odfrkl – vyloudil orchestrální disharmonii. <emphasis>Jehla </emphasis>se otočila.</p>

<p><strong>Hodinu nato, </strong>co se Nejzadnější vydal na útěk, se začalo ze shluku komet přibližovat mračno střel a desítky lodí. Všechno bedlivě sledovali a <emphasis>Jehla </emphasis>zatím nabrala rychlost i směr ke slunci.</p>

<p>Nejzadnější zůstal v pilotní kabině. Akolyta a Louis seděli připoutaní v prostorech pro posádku. Tichým hlasem spolu o všem hovořili, jako by je takhle nikdo nemohl slyšet.</p>

<p>Louis pozoroval, jak se Válka na okraji přibližuje. Rychlejší střely žádné nebezpečí nepředstavovaly. Nic, co disponovalo silným tahem, nemohlo nést antihmotu. Nikdo by neriskoval, že by se antihmota střetla se svým kontejnerem. Některé lodě, zejména ony protáhlé koráby ARM, mohly mít na palubě střely z antihmoty a k jejich odpalování lineární motor, ovšem takové lodě by byly pomalé, <emphasis>Jehlu </emphasis>by nikdy nedohonily.</p>

<p>Stopovat <emphasis>Sl</emphasis><emphasis>epou Ránu </emphasis>nepředstavovalo pro útočníky žádnou obtíž. Ona jeden a půl kilometru široká koule byla nápadná a nechráněná.</p>

<p>Druhý den začaly přilétávat střely. Většina z nich se kolem <emphasis>Slepé Rány </emphasis>shlukla v mračno.</p>

<p>Skladatel vybavil <emphasis>Jehlu </emphasis>laserovou věží. Těch několik desítek raket, které si <emphasis>Jehlu </emphasis>našly, Nejzadnější sestřelil. Slunce rostlo. Louis přemítal, jestli ve vnitřní soustavě čekají další lodě.</p>

<p>„Neměli bychom provést obrat, Nejzadnější?“</p>

<p>„Přesně na to budou čekat,“ odvětil loutkař.</p>

<p>Louis uvažoval, co má loutkař za lubem. Potom se podíval před sebe a všechno pochopil.</p>

<p><emphasis>Jak to může být nebezpečné? Loutkáři jsou přece zbabělci, ne? </emphasis>Před kzinem nemohl dát Louis Wu najevo strach. Kdyby tak uměl přesvědčit sám sebe, že je to vlastně zábava. <emphasis>Pořádné vzrůšo!</emphasis></p>

<p>Nejzadnější ovšem neměl ani tak obavy z toho co dělá, jako spíš ze svých pronásledovatelů.</p>

<p>Louis o jeho slovech chvíli přemýšlel. A pak řekl: „Nejzadnější, všechno, co je na <emphasis>Jehle </emphasis>nového, včetně hyperpohonu, postavil nebo přestavěl Skladatel, ale nikdy to nevyzkoušel. Pořád všem těm přístrojům věříš? I stázovému poli?“</p>

<p>„Musím,“ odpověděl Nejzadnější. „Tady jsem jen lovná zvěř. Jakýkoli tvor s teleskopem mohl zahlédnout, jak jsme napadli <emphasis>Slepou Ránu. </emphasis>Máme snad jenom odvést pozornost? Obětuje skladatel naše životy, jen abychom mu dělali zástěrku? Louisi, druhem má blíž k tobě než ke mně!“</p>

<p>Nejzadnější chtěl vědět, jaký má na Skladatele názor, takže mu ho Louis sdělil. „Nevěř mu. Miř co nejlíp. A počítej s tím, že reaguje hodně rychle.“</p>

<p>„I kdybychom na Prstenec doletěli, pořád budu jeho zajatec,“ posteskl si Nejzadnější. „Ale to já nedopustím. Nikdy! Už mě nebaví být vydáván všanc kvůli záměrům, kterým nerozumím.“</p>

<p>„O tom mi povídej!“</p>

<p><strong><emphasis>Žhavá Jehla Pravdy </emphasis></strong>nabrala značnou rychlost a při průletu kolem obvodové stěny stále zrychlovala. Zároveň se z černé spodní strany Prstence vznesly lodě. Nato <emphasis>Jehlu </emphasis>v oblouku Prstence obklopila sluneční záře a aureola tisíce maličkých sond.</p>

<p>Louis zaslechl skučení, při němž tuhla krev v žilách, a rytmické údery, ovšem ani se nenamáhal obejít kuchyňskou stěnu a podívat se, oč jde. To se jen Akolyta vrhal na zeď, aby se trochu protáhl.</p>

<p>Loď poskakovala po obloze sem a tam, ale poznat to bylo pouze na míhání hvězdného prostoru okolo. <emphasis>Jehla </emphasis>měla úžasnou akceleraci, ovšem gravitace v její kabině i na tento náročný úkol stačila. Jenže stejně tomu bylo i v případě oněch sond. Nikdo na <emphasis>Jehlu </emphasis>neútočil, zato se na ni všechny druhy chtěly podívat.</p>

<p>A co viděly? Trup General Products číslo 3 vyrobený loutkáři, a loutkaře na velitelském stanovišti. <emphasis>Jehle </emphasis>zřejmě nic nehrozilo. Většina LE raději nehodlala loutkaře vyděsit.</p>

<p>Černá skvrna, která zakrývala slunce, se zvětšovala.</p>

<p>Čekal je pěkně divoký sestup.</p>

<p>Pojednou se černobíle zablesklo. Akolyta se sarkasticky zeptal: „Tak střely prý nenesou antihmotu?“</p>

<p>„Možná šlo o nějakou loď, která dostala zásah střelou z antihmoty. To světlo by tomu odpovídalo. Ale samozřejmě, že jenom tipuju. Nejzadnější, uhýbej dál!“</p>

<p>Loutkař zpěvným hlasem opáčil: „A co asi tak dělám? Krátím si dlouhou chvíli? Co když Skladatele zabijí? Vybereš si dalšího protektora? Anebo už žádného jiného?“</p>

<p>„Jak je na tom?“</p>

<p>Nejzadnější zobrazil virtuální okno.</p>

<p>Kolem oné kilometr a půl široké křišťálové koule se do jakési ulity shlukovala hejna střel a lodí. Jiskřily mezi nimi lasery a bomby. Navzdory všem předpokladům jakási loď na <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>vystřelila a další se k palbě přidávaly. Koule, v záři laserů světle-tmavě-světlá, se otočila a čtyři archaické raketové motory jí jen žhnuly.</p>

<p>A potom <emphasis>Slepá Rána </emphasis>zmizela.</p>

<p>„Utekl do hyperprostoru,“ podotkl Louis. „Pacholek bláznivá! Jestli ho to nesežere, tak je setřese.“</p>

<p>„Co by sis počal, kdyby Skladatel umřel?“ nedal se odbýt Nejzadnější.</p>

<p>„Roste tady až moc Stromu života. Něco bych udělat musel,“ odpověděl Louis. „Jinak všechno ovládnou protektoři u obvodové stěny. A to by nebylo dobré. Příliš se odchýlili od hlavního proudu vývoje hominidů a nemají dostatečné znalosti. Takový ghoul je pořád nejlepší volbou, Nejzadnější. Žijí jako šakali. Všechno živé nakonec připadne jim. Svému druhu prospívají tím, že se snaží, aby byl život lepší a bezpečnější pro všechny. A kromě toho mají skvělý systém heliografů. Potřebujeme ho.“</p>

<p>Nejzadnější namítl: „Skladatel je nadutý manipulátor.“</p>

<p>Černá skvrna zakrývající slunce se zvětšila a pohltila je.</p>

<p><emphasis>diskontinuita</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 8</strong><strong>BOMBA Z ANTIHMOTY</strong></p>

<p><strong>Dva dny</strong> Šedý Žralok zrychloval a pak už jen víceméně padal ke slunci a Prstenci. Během několika hodin měla tato mateřská loď proletět kolem obvodové stěny. V té chvíli bude mít na vybranou. Po celé délce trupu Šedého Žraloka se táhl lineární motor. Číhající stíhačky by bylo možné ve sféře Prstence zadržet.</p>

<p>Posádky čekaly.</p>

<p>Ať se již na onom kziny ovládaném území prodchnutém kometami a vakuem odehrávalo cokoli, dělo se tak vysoko nad Šedým Žralokem, zpola skrytým v oparu ledových krystalů. Posádky stíhaček se pochopitelně mohly jen dohadovat. Na cestu se vydaly průzkumné sondy, které měly forenzní úkoly. V záběru se mezitím objevili útočníci, kteří prchali.</p>

<p>„Ta malá má trup od GP,“ prohlásil detektiv 2 Claus Raschid. „Může to být kdokoli.“</p>

<p>„Kdokoli mimo loutkářů,“ poznamenala Roxanny. „ Ti by k tomu neměli odvahu.“</p>

<p>„Ale ta velká a pomalá, to je Slepá Rána.“</p>

<p>I ostatní účastníci Války na okraji vše sledovali. Obě lodě nyní obklopovaly sondy půl tuctu civilizací. Monitory ve společných místnostech celé dění zobrazovaly. U kormidla lodi s trupem GP číslo 3 seděl Piersonův loutkař. Pilot Slepé Rány se podobal člověku.</p>

<p>„Slepá Rána je naše,“ řekl Claus. „Možná se nám tady naskýtá šance získat ji zpátky.“</p>

<p>Posádka sledovala záběry. Slepou ránu náhle obklopila prudká palba — ohrožovala tak experimentální loď neocenitelné hodnoty — a Roxanny se musela usmívat jejich kletbám. Úsměv jí však ze rtů vyprchal a klení ustalo, když ona křištalová koule jednoduše zmizela.</p>

<p>Nakonec se ozval hlas z velitelství. „Na paluby lodí! Posádky všech stíhaček okamžitě na paluby svých lodí!“</p>

<p>Zmizela jako mýdlová bublina, pomyslela si Roxanny v duchu. Ale jak to? Cupitala však chodbou ke svému stanovišti a uhýbala statným chlapíkům, kteří měli za to, že v těchto stísněných prostorech snad mohou létat.</p>

<p>Sloužila na lodi jménem Vesmírná Štika. Protáhla se přechodovou komorou a usadila se na své přidělené místo. Hned za ní dorazil i Claus Raschid. Třetí člen posádky… „Kde je Forrestier?“ vyštěkla.</p>

<p>Tu se přihnal detektiv Oliver Forrestier a usadil se do svého křesla. Všichni tři seděli zády k sobě a pozorovali nástěnné displeje. Oliver se otázal: „Myslíte, že tentokrát už odstartujeme?“</p>

<p>Roxanny Gauthierová se zazubila. Tohle se jí líbilo: ona a dva muži v kabině, která rozhodně nemohla připravit vzduch o všechny feromony, a v podmínkách natolik stísněných, že kromě flirtování se pomalu nic jiného dělat nedalo. Claus i Oliver už z ní měli tak trochu strach. „Odstartujeme,“ řekla. „Podle toho, jak se ty lodě zachovají, si možná Prstenec prohlédneme pěkně zblízka. Třeba na jeho povrchu i přistaneme. Račte se připravit, legální entity! Poletíme za vámi.“</p>

<p><strong>Loď sebou trhla </strong>a Louis jakbysmet, jelikož se vše kolem nich pohnulo. <emphasis>Jehla </emphasis>vystoupila ze stáze.</p>

<p>Při pohledu do strany byly nad tmavým horizontem zakrytého slunce vidět hrůzostrašné koróny. V zadní části bylo černo: slunce se vzdalovalo.</p>

<p>Louis však neviděl to, co ukazovaly displeje v kabině Nejzadnějšího. <emphasis>Naštěstí. </emphasis>Kdyby spatřil grafy a barevně zvýrazněné křivky, potom by přímo <emphasis>cítil, </emphasis>jak stoupá teplota trupu. To bylo pro Piersonovy loutkaře typické: nikdy nepodceňovali nebezpečí, nikdy je nepřehlíželi. Nikdy se k hrozbě neobraceli zády, leda když chtěli kopnout.</p>

<p>Vpředu se kolem nich vznášely oblouky žhnoucího koronálního plynu. Hvězdy byly skryté v rubínové záři, což mohl ve skutečnosti být neviditelný trup <emphasis>Jehly, </emphasis>vydávající záření černého tělesa.</p>

<p>Koráby zapojené do Války na okraji… vidět nebyly. Loutkař pronásledovatele lodi setřásl díky tomu, že při průletu kolem slunce využil aerodynamické brždění.</p>

<p>Už se blížili ke kruhu obrovských obdélníků, které na Prstenec vrhaly stíny noci. Nejzadnější nasměroval loď za jeden černý obdélník, pak prudce zvýšil rychlost a vzal nohy na ramena.</p>

<p>Louis v duchu maně uvažoval, jestli Skladatel deaktivoval protimeteorickou obranu. Jednou v minulosti už obrana na Louise vystřelila. <emphasis>Prolhaný Bastard </emphasis>narazil ve stázi do podlahy Prstence a vyryl do krajiny brázdu. Tehdy vše přečkali bez úhony… ovšem tentokrát jim Skladatel pozměnil načasování stázového pole.</p>

<p>Tentokrát supertermální laser napájený sluncem nevystřelil, anebo nevystřelil tak rychle, aby <emphasis>Jehlu </emphasis>zasáhl.</p>

<p>Válka na okraji si je však našla. „Sledují nás,“ utrousil Akolyta.</p>

<p>Nejzadnější zazpíval: „Setřesu je. Nerozptylujte mě!“</p>

<p>Prstenec se přibližoval jako obří plácačka na mouchy. <emphasis>Jehla </emphasis>se snášela přímo k dlouhému pásu země ponořené do noci. Louis téměř pod sebou spatřil Druhý oceán, velikánský diamant posetý shluky ostrovů, který se táhl do dáli, zatímco <emphasis>Jehla </emphasis>klesala. Nejzadnější mířil k blesky ozářenému mračnu ve tvaru ležících přesýpacích hodin, několikrát většímu než zeměkoule.</p>

<p><strong>Oko bouře </strong>je viditelnou známkou průrvy v podlaze Prstence.</p>

<p>Ve světě Prstence se jedná o ekvivalent hurikánů a tornád, které vznikají na planetách. Vzduch, který otvorem uniká, vytváří částečné vakuum. Vzduch proudící ze směru po rotaci se rychlostí rotace zpomaluje, váží méně a chce stoupat. Vzduch ze směru proti rotaci se zrychluje, těžkne a klesá. Při pohledu shora tento jev v náznaku připomíná položené přesýpací hodiny s otvorem u hrdla. Z levoboku i pravoboku bouře vyhlíží jako oko s horním i dolním víčkem, horizontálním kotoučem tornáda uprostřed a snad i obočím, které představují vysoká oblaka.</p>

<p>Protektor z Prstence, ať už Skladatel nebo před ním Bram, už určitě veškeré velké průrvy vyplnil. Uniklý vzduch se totiž těžko nahrazuje. Kráter po meteoru v srdci této bouře bude zřejmě malý a starý; než se podobné bouře vytvoří, trvá to celé generace.</p>

<p>Za vydatného brždění zamířil Nejzadnější k vířícímu hrdlu přesýpacích hodin, ač mu v patách stále letěla jedna veliká a dvě menší lodi. Nato se <emphasis>Jehla </emphasis>jako by v sebevražedném šílenství vnořila do černého víru a prolétla skrz. A z kráteru po meteoru se v divokých vývrtkách vynořila do černého mezihvězdného prostoru. Nejzadnější na tmavou spodní stranu Prstence vypálil z laseru. Soustavu odkalovacího potrubí, polámaného vinou jiného pradávného meteoru, zalila rubínová záře.</p>

<p>Musím o tom povědět Skladateli, napadlo Louise. Prstenec se pomaloučku rozpadá. Přichází o vzduch a vodu. Všechno potřebuje opravit, spodní strana, obvodové stěny i krajina. No jasně, ve volném čase, kterého máme habaděj.</p>

<p>Letěli chocholem ledových krystalů. Blok zmrzlé mořské vody se odpařoval. Akolyta pojednou zvolal: „Louisi, neopakuj to pořád!“</p>

<p>„Promiň.“</p>

<p>„Já vím, co znamená ‚pořádné vzrůšo‘. Miliardy takových jako ty platí horentní sumy za to, aby je ve zcela bezpečných podmínkách někdo příšerně děsil. Jenže hrdina musí riskovat skutečné nebezpečí!“</p>

<p>„To jsi riskoval, když jsme bojovali s Bramem. Už zase,“ ucedil, jelikož <emphasis>Jehla </emphasis>prudce stoupla. <emphasis>Není to smrtící past. Jenom pořádné vzrůšo.</emphasis></p>

<p>Napěněný černý mořský led se už téměř odpařil. <emphasis>Jehla </emphasis>proletěla proraženým výtokovým otvorem, poslední bariérou z ledu, a pak se vnořila do moře nad ní.</p>

<p><emphasis>Žhavá Jehla Pravdy </emphasis>vyplavala na černou hladinu a uklidnila se.</p>

<p>„A tady může loď zůstat,“ prohlásil Nejzadnější. Nadzdvihl okraj přestupného disku a začal nastavovat jeho ovládací prvky.</p>

<p>Louis se zeptal: „Nakolik jsi tohle očekával?“</p>

<p>„Šlo o nepředvídatelné skutečnosti,“ odtušil Nejzadnější. „Kdyby mi někdy Skladatel dal příležitost <emphasis>Jehlu </emphasis>přemístit, potřeboval bych ji někam ukrýt. Tohle spojení, Louisi, vede do Centra údržby. Síť přestupných disků je nám volně k dispozici.“</p>

<p>Akolyta měl nastražené uši. Sledoval jejich rozhovor jako tenisový zápas.</p>

<p>Louis o všem přemýšlel. Dokud se neutvoří ledová zátka, oceán kolem nich se bude odvodňovat. Skladatel by je mohl najít podle mračna vodních výparů, pokud by měl na to čas. Ovšem <emphasis>Slepá Rána </emphasis>se v normálním vesmíru pohybovala pomalu, a i kdyby už použití hyperpohonu poblíž nějaké hvězdy neznamenalo jistou smrt, stále bylo setsakramentsky nebezpečné. Skladatele i <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>budou nahánět po obloze ještě celé dny.</p>

<p>Takže <emphasis>Žhavá Jehla Pravdy </emphasis>byla… „Nejzadnější, ta loď se schovat nedá!“</p>

<p>„Už se tak stalo.“</p>

<p>„Potřebujeme mít do <emphasis>Jehly</emphasis><emphasis> </emphasis>přístup kvůli jídlu, spánku, sprchám a skafandrům. Potřebujeme mít spojení přes přestupný disk, jenže ten potřebuje i Skladatel.“</p>

<p>„Můžu její polohu skrýt, Louisi.“</p>

<p>Nejzadnější se pokoušel vzbudit iluzi, že má všechno pevně v rukou. Zdálo se to zbytečné, ale co — o totéž se snažil i Louis. „Poslouchej,“ nadhodil Louis. „Zatímco Skladatel bude sledovat <emphasis>Žhavou Jehlu Pravdy, </emphasis>co kdybychom mu ukradli <emphasis>Slepou Ránu?“</emphasis></p>

<p>„A jak?“</p>

<p>„To netuším. Ale mám už plné zuby toho, že se mnou on i ty, Nejzadnější, manipulujete jako s loutkou. Nějak se z téhle bryndy dostat musíme!“</p>

<p>„Když teď má Skladatel plné ruce práce, možná máme ještě den nebo dva něco podniknout.“</p>

<p>A pak se přenesli do Střediska protimeteorické obrany.</p>

<p><strong>Oko bouře </strong>zalévalo denní světlo. Louis pozoroval území čítající tři sta milionů kilometrů, přes okraj slunce hleděl až k černým hranám obdélníků noci.</p>

<p>Stříbrné tečky a nitky stále vyznačovaly řeky, jezera a moře; ovšem čas a také ona průrva v Prstenci tuto krajinu vysušily. Z ležících slunečních hodin bouře se chvílemi vynořovaly tři lodě. Patrně se jednalo o koráby, které pronásledovaly <emphasis>Jehlu. </emphasis>Velká loď patřila kzinům, ta nejmenší byla stíhačkou ARM a třetí patřila rovněž ARM. I v onom mračnu zřejmě dokázaly jedna druhou zachytit, což s hloubkovým radarem nebylo nic těžkého.</p>

<p>Uvnitř bouře se sporadicky zablesklo, ovšem náhle se cosi zatřpytilo tak jasně, že se nemohlo jednat o blesk.</p>

<p>„U střely z antihmoty je ta potíž,“ zamyslel se Louis, „že posádka využije jakoukoli záminku, aby ji z lodi odpálila.“</p>

<p>Obě lodi ARM pronásledovaly plavidlo kzinů. Kzinové se vnořili zpět do oblak. Jejich stín sledoval Louis na hloubkovém radaru skrz osu bouře, jedna loď ARM jim byla v patách a druhá se pod otevřeným nebem vrhla vpřed. Pak kzinská loď zmizela a výtokovým otvorem uletěla pryč.</p>

<p>Dvě plavidla ARM nyní kontrolovala území Prstence o rozloze možná dva a půl bilionu čtverečních kilometrů. Několik dalších hodin je křížem krážem prohledávala a každou chvíli se vracela k oku bouře.</p>

<p>„Hlídají otvor proti vstupu,“ podotkl Nejzadnější. „Ty a Chmee jste to tajemství vyzradili celému známému vesmíru, viď, Louisi? Že lze na Prstenec vstoupit a opustit ho jakýmkoli otvorem po meteoru. A že jinak by se každý musel vypořádat s protimeteorickou obranou v podobě solárního supertermálního laseru.“</p>

<p>„Jestli najdou <emphasis>Jehlu,“ </emphasis>řekl Louis, „budou mít přístup k síti přestupných disků. Nejzadnější, dá se tahle technologie snadno okopírovat? Spojené národy k tomu zatím neměly příležitost. Je mnohem pokročilejší než transferové kabiny.“</p>

<p>Nejzadnější však pochopitelně neodpověděl.</p>

<p>Louis se bezděky díval na displej zobrazující Druhý oceán. Obrovské vodní i zemní pláně připomínaly tapiserii na zdi zámku. Shluky ostrovů… kontinenty; tak byly obrovské, stejně jako mapy ve Velkém oceánu, přičemž jednou z nich byla i mapa Země v měřítku jedna ku jedné. Tyto tvořily ještě hutnější shluky a všechny vypadaly stejně.</p>

<p>„Nejzadnější, vystavěli Prstenec pakové?“</p>

<p>„To nevím, Louisi.“</p>

<p>„Myslel jsem, že teď už bys to vědět mohl. Napadlo mě, jestli pakové ještě existují, někde mezi všemi těmi druhy hominidů. Z paků jsme totiž zatím viděli nanejvýš staré kosti.“</p>

<p>Loutkař odvětil: „O pačích plodičích můžeme ledacos vyvodit. V dne a v noci spali nebo se skrývali. Na lov a za obchodem vyráželi za soumraku. Žili u břehů.“</p>

<p>Louis byl překvapený: „Jak tohle všechno můžeš vědět?“</p>

<p>„Tvoje částečná plešatost svědčí o tom, že tví předkové často plavali, a i já jsem tě ve vodě pozoroval. Co se toho soumraku týče, tady na Prstenci je soumrak mnohem častější než na normální planetě, a přitom je to zcela zbytečné. Podívej!“</p>

<p>Nejzadnější se nemotorně posadil do křesla. Chápavými ústy se ujal ovládacích prvků. Nástěnný displej se vymazal a ukázal jednotvárnou modrou plochu. Nejzadnější na ni začal kreslit bílé linky. Bílá tečka představovala slunce. A kolečko Prstenec. Mnohem menší soustředná kružnice značila přes třicet obdélníků noci, pohybujících se o něco rychleji než oběžná dráha, a propojených sítí kabelů. „Takovouhle má Prstenec konstrukci,“ vysvětloval Nejzadnější. „Den o třiceti hodinách, kdy je deset hodin tma a více než hodinu je slunce částečně zakryté. Jenže…“</p>

<p>Nakreslil pět dlouhých obdélníků noci otáčejících se pozadu, proti rotaci Prstence. „Tenhle model by dlouhatánské hodiny soumraku zrušil a vytvořil by rovnováhu mezi dnem a nocí. Ovšem o to stavitelé nestáli. Ten, kdo Prstenec vybudoval, stál o nekonečná léta a dlouhé soumraky. Domníváme se, že šlo o pačí protektory a že takovýto byl pačí svět.“</p>

<p>Louis si obrázek prohlížel. Anebo, napadlo ho, vybudovali někde jinde vyspělý model.</p>

<p>Nejzadnější řekl: „Mám hlad. Budeš hlídat?“</p>

<p>„Taky mám hlad,“ přidal se kzin. „Pospěš si!“</p>

<p>Čas nepozorovaně plynul. I Louis si uvědomil, že je nesmírně vyhladovělý.</p>

<p>Loutkař musí jíst častěji než masožravec. Nejzadnější byl pryč téměř celou hodinu. Když se vrátil, v čerstvě rozčesané hřívě se mu třpytily drahokamy. Za ním dorazila nákladní plošina obtížená potravou.</p>

<p>„Času, který marníme, budeme litovat,“ podotkl. „Prožíváme poslední hodiny ve Skladatelově nepřítomnosti, ale jak s nimi naložit? Tak daleko mé plány nesahaly. Koukněte, další válečné lodě!“</p>

<p>Kolem vnitřního kruhu obdélníků noci tančily tři kzinské, dále neznámé větší plavidlo a ještě tři lodě ARM, třebaže zatím nestřílely.</p>

<p>Louis řekl: „Akolyto, běž se najíst.“ Kdo by chtěl mít nablízku hladového kzina?</p>

<p>Louis a Nejzadnější sledovali manévry válečných lodí. „Všechny mít stázové pole nebudou,“ spekuloval Louis. „Stázová pole jsou drahá a nepříliš spolehlivá, a navíc pochopitelně vyřazují loď z činnosti. Proto si budou na protimeteorickou obranu Prstence dávat pozor, jenže Skladatel ji deaktivoval, a jim to začíná docházet. Takže,“ shrnul, zatímco tři kzinské lodě zahájily dlouhý sestup k povrchu Prstence, „kzinové mají v úmyslu zastavit ty první lodě ARM a další lodě ARM přilétají, aby pro změnu zastavili zase je… Můj ty světe!“ Zářivý pruh v atmosféře se proměnil v záblesk na poušti.</p>

<p>„To byla střela z antihmoty,“ řekl loutkař.</p>

<p>„A teď je z ní malé oko bouře. No jo, ale tohle vůbec není to hlavní! Oni jdou po <emphasis>Slepé Ráně. Jehla </emphasis>nic neznamená.“</p>

<p>„Myslíš taková <emphasis>Jehla </emphasis>v kupce sena? To, co tady líčíš, se z valné části odehrává jen ve tvé fantazii,“ odvětil Nejzadnější. „Velká část války probíhá v ústraní. Ta velká loď; už jsem ji identifikoval. Jde o návnadu Vzdálených zemí, s.r.o, obchodní aliance kdatlynů a Jinxianů. Do boje se nezapojí, budou se jen dívat. Už je tady Akolyta. Louisi, běž se najíst. A vykoupat.“</p>

<p><strong>Louis sebou trhl </strong>a probral se. Cosi ho rozrušilo… že by záblesk světla z obrazovky?</p>

<p>Akolyta i Nejzadnější spali rozvalení na tvrdé podlaze pod stěnami Střediska protimeteorické obrany. Být zase čistý bylo příjemné, jídla snědl jako celá armáda a i spací pole mu přišlo k duhu. Ovšem každému, kdo spal na palubě <emphasis>Jehly, </emphasis>cosi chybělo.</p>

<p>Louis se posadil. Nic ho nebolelo! Zazubil se a vybavil si, co mu jistá starší žena řekla na oslavě jeho dvoustých narozenin. „Můj milý, pokud se ráno vzbudíš a nebolí tě klouby ani svaly, pak je to jasné znamení, že jsi v noci umřel.“</p>

<p>Nejzadnější prve panoramatickou obrazovku přepnul. Ukazovala kosmický prostor s okny, pohledy na oko bouře i Druhý oceán. V oknech se neklidně pohybovaly hvězdičky: lodě zapojené do Války na okraji. Na všech záběrech nyní panoval klid.</p>

<p>Vadilo mu, že nemůže přijít na to, co jiného dělat než vše jen sledovat. Snažil se vyzrát na protektora. Jakou šanci bude mít později, pokud na něco nepřijde už teď, kdy Skladatele nahánějí po celé soustavě?</p>

<p>Na Prstenci se nacházely miliony moří. A Louis vůbec netušil, ve kterém Nejzadnější <emphasis>Žhavou Jehlu Pravdy </emphasis>skryl. Mohl se tam dostat pomocí přestupných disků. První dvojice lodí ji nenašla a teď měly spoustu práce s manévrováním. Válka nad okem bouře na několik hodin ustala, ovšem koráby nepřestávaly měnit pozice.</p>

<p>Kolem lodi Vzdálených zemí se náhle rozlilo světlo: střely z antihmoty zastavené v letu. Koráb nabral rychlost a mířil z centra dění pryč. Jeho nový kurz Prstenec míjel. Blyštivě ho osvítil rubínový laser, ale pak se rozptýlil – útočník se už nacházel hluboko v atmosféře. Lodě desítky milionů kilometrů od sebe měly slušnou šanci se ubránit.</p>

<p>Válka nad okem bouře však opět začínala nabývat na intenzitě.</p>

<p>Mračna, v nichž se skrývaly dvě lodě ARM, prořízla palba. Louis zvolal: „Vstávejte! Vstávejte! Začíná přituhovat!“</p>

<p>Oba se vzbudili.</p>

<p>Na obrazovce Skladatelova hloubkového radaru bylo vidět, jak jedna z lodí ARM zmizela v otvoru průrvy a opustila tak pracně nabyté území, avšak odvážela si s sebou data, která při průzkumu nashromáždila, ledaže by na ni pod podlahou Prstence kdosi číhal v záloze. Druhá prudce zrychlila a kanálem nezkaleného vzduchu, zorničkou oka, zamířila do osy bouře.</p>

<p>I kzinové měli hloubkový radar. Dva koráby tvaru čočky se snášely dolů a doprovázela je palba.</p>

<p>Oko bouře se modrobíle zatřpytilo.</p>

<p>Nejzadnější stačil přiblížený obraz v okně zavřít dřív, než by je oslepil. V méně širokém záběru – Skladatel měl zřejmě kameru na jednom z obdélníků noci – se nedaleko Druhého oceánu leskla hvězda, byla veliká jako… hodně veliká… strašně veliká.</p>

<p>Loutkař řekl: „Mám pocit, že jedna z těch lodí ARM explodovala. Vinou antihmoty. Budeme mít v Prstenci díru velkou jako…“ Nejzadnější si vše promyslel, potom se složil a zmlkl.</p>

<p>Oko bouře zmizelo, rozptýlilo se. Mezi kupami oblaků byl vidět kruh rázové vlny rozpínající se nad moři i šedozelenou krajinou. Pohasínající jádro výbuchu halila polokoule mraků.</p>

<p>„Co se to tu děje?“</p>

<p>Náhle se na přestupném disku objevil Skladatel a onen malý opičí protektor; čaroděj přišel vyčinit svévolným učňům a čekal, že uslyší vysvětlení. Louisovi se sevřelo hrdlo. Měl pocit, že mohl všemu předejít. Měl pocit, že Skladatel svalí všechnu vinu na něj.</p>

<p>„Došlo k výbuchu antihmoty,“ řekl Akolyta.</p>

<p>„Je pod tím mrakem díra?“</p>

<p>Otázka to byla trochu nepatřičná: klenba mraků měla uprostřed dolík. Nasával ji mezihvězdný prostor. Protože Akolyta neodpovídal, Louis řekl: „Díra tam byla už předtím…“</p>

<p>„Jistě. Musíme jednat rychle,“ prohlásil Skladatel. „Pojďte!“ Uchopil okraj přestupného disku a přesměroval ho.</p>

<p>Louis se osmělil: „No jo, teď musíme honem-honem jednat rychle. Vždyť jsi tu válku přivedl až sem! A z Prstence teď uniká vzduch!“</p>

<p>Jádro výbuchu mezitím téměř zmizelo. Podlahu Prstence tvořil holý scrith a kolem něj pozvolna se rozpínající kruh mraků. Oblaka plula přímo k díře.</p>

<p>Skladatel chytil Louise za předloktí. Společně se odebrali k přestupnému disku.</p>

<p><strong>Hanumanovy oči </strong>vše zachytily jediným pohledem:</p>

<p>Pozměnil zákony, které řídily tento vesmír i hypotetický jiný. Jeho mise slavila naprostý úspěch. Na tom však vůbec nesešlo. Vše, co stálo za záchranu, se nacházelo na Prstenci a v podlaze Prstence nyní zela díra.</p>

<p>Průrva se nacházela na opačné straně oblouku. To bylo dobře i špatně. Než se smrt z takové dálky dotrmácí až sem, bude to trvat dost dlouho, jenže Skladatelova protiopatření budou muset urazit úplně stejnou vzdálenost.</p>

<p>A ti cizinci to pochopili také. Nejzvláštnější z nich byl nejstarší, nejzkušenější a možná i nejmoudřejší, ale ten se před nimi uzavřel. Hominid se už naděje vzdal. A nejmladší, který se podobal velkému kocourovi, čekal; stejně jako Hanuman; že to někdo vyřeší.</p>

<p>Skladatel?</p>

<p><emphasis>Skladatel uháněl vpřed a Hanuman se s ním snažil držet krok. Ghoulí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>protektor nedával najevo sebemenší pochybnosti. Když Skladatel s Louisem Wu zmizeli, malý protektor se vydal za nimi. Skladatel dá všechno do pořádku.</emphasis></p>

<p><strong>Do pracovní stanice </strong>pod Mons Olympem byly přemístěny stroje gigantického měřítka.</p>

<p>Skladatel pustil Louisovi ruku a sprintem přebíhal mezi svými zařízeními. Malý protektor Hanuman utíkal za ním.</p>

<p>Vedle Louise se objevil Akolyta. „Tak co se děje, Louisi?“</p>

<p>„Z Prstence uniká vzduch.“</p>

<p>„To by znamenalo… konec všeho?“</p>

<p>„Jo. Začíná to na opačné straně. Zbývá nám možná několik dní, ale to jenom proto, že Prstenec je tak nekonečně obrovský. Vůbec netuším, co s tím chce Skladatel udělat.“</p>

<p>„Tamhleten masivní výtvor, co to je? Už jsem ho viděl…“</p>

<p>Přitočil se k nim Hanuman. „To je meteorová zátka, největší verze. Pochopitelně neprošla žádnými testy.“</p>

<p>Měla tvar tablety aspirinu a velikost zhruba jako menší hora, ve srovnání s průrvou v Prstenci byla pořád ještě malá. Louis řekl: „Vzpomínám si. Byla v jedné z jeskyní. Přemístil ji sem na velkých sloupcích nákladních plošin.“</p>

<p>Sledovali, jak vklouzla do otvoru v podlaze, a pak vedena magnetickými poli padala k základně lineárního odpalovače. Skladatel stál na okraji a vše pozoroval. Louis s Akolytou šli k němu.</p>

<p>Závity lineárního odpalovače se vinuly šedesát kilometrů od stropu až k podlaze Centra údržby. Pro něco tak malého jako <emphasis>Žhavá Jehla Pravdy </emphasis>byl až přehnaně velký. Lépe proto pojal třeba tento Skladatelův výtvor, který měřil v průměru téměř kilometr. Spodní část odpalovače spočívala na soustavě nákladních plošin a ta svým pohybem upravovala jeho cíl.</p>

<p>Zátka už byla téměř u dna, stále padala, avšak zpomalovala.</p>

<p>Skladatel si všiml, že vše pozorují. Okamžitě je od otvoru v podlaze odehnal.</p>

<p>Za zády jim zaburácel blesk. Když se Louis otočil, spatřil, že se kolem něj mihlo cosi obrovského, kráterem Mons Olympu vyletělo ven a zmizelo.</p>

<p>Akolyta měl uši stočené do malých uzlíků. Hanuman sundal ruce z uší a neslyšně cosi prohodil. Louis nic neslyšel. V uších mu stále zvonilo a bodalo oním zášlehem blesku.</p>

<p><strong>Ještě nějakou dobu </strong>byl Louis stále ohlušený. Akolyta se vzpamatoval daleko rychleji. Louis zahlédl, že kzin diskutuje… těžko říct o čem… se Skladatelem a Hanumanem, a současně všichni sledovali dění na nástěnném displeji ve Středisku protimeteorické obrany. Nejzadnější zůstával stále schoulený.</p>

<p>Louis se mohl jen dívat.</p>

<p>Skladatelova meteorová zátka mířila ke slunci. <emphasis>Jehla </emphasis>byla předtím vypuštěna desetinou rychlosti světla; i to odpalovací systém uměl. Ale na takovou vzdálenost se pád zátky zdál zdlouhavý.</p>

<p>V přiblíženém okně vypadala průrva jako černá tečka v krajině, jež připomínala krajinu měsíční: jasnou, ostrou a zbavenou stříbřité vody či tmavošedé zeleně života. Louis odhadoval, že otvor má zhruba sto kilometrů v průměru. Obklopoval jej kruh mlhy větší než zeměkoule a stále se zvětšoval.</p>

<p>Prstenec o své smrti ještě nic nevěděl. Vzduch i voda měly uniknout otvorem do vzduchoprázdna, ovšem nejdříve se musely vůbec přemístit, po každém oblouku až celých pět set milionů kilometrů, a teprve potom by tato rána postihla odvrácenou stranu Prstence, Velký oceán, <emphasis>zdejší okolí. </emphasis>Během sto šedesáti minut, doby, než se Skladatelova zátka přemístí přes celý průměr Prstence, se toho příliš mnoho ztratit nemohlo. Ani ve Druhém oceánu to ještě nemohlo začít vřít.</p>

<p>Přišoural se k němu Hanuman a řekl, velmi hlasitě, přičemž souhlásky přímo vyplivoval (pozorovat jeho rty byla docela zábava): „Jsem v tomto stavu necelý falan. Stále ještě nedokážu pochopit rozsah věcí. Nevyrostl jsem ve vesmíru starém miliardy falanů, na kruhu otáčejícím se kolem jedné světelné skvrny mezi deset na dvacátou dalších podobných skvrn. Ničeho nebylo takové množství! Můj svět byl malý, útulný a snadno pochopitelný.“</p>

<p>„Zvykneš si,“ utěšoval ho Louis. Sotva se slyšel. „Hanumane, co to vůbec je? Co to umí? Vždyť my ztrácíme atmosféru!“</p>

<p>„Já toho moc nevím.“</p>

<p>„Tak se se mnou poděl i o to málo,“ pobízel ho Louis.</p>

<p>„Dva bystré mozky s podobnými záměry budou řešit problémy obdobně. Upíří protektor Bram pochopil, že je třeba utěsnit díry po meteorech. Jeho první meteorové zátky byly malé, ovšem jeho katapult pod Mons Olympem je starý stovky falanů a obrovsky výkonný. Dopad meteoroidu, který vytvořil Pěst boží, zřejmě Brama jaksepatří vyděsil.</p>

<p>A Skladatel staví ještě větší. Tahle zátka je jeho největší výtvor.“ Hanuman při těchto slovech kolem Louise neustále přecházel a máchal rukama. „Uvidíme ji v akci. Skladatel chce, abychom ji sledovali přímo na místě. Pokud v nějakém ohledu selže, musíme zjistit, v čem je třeba ji předělat.“</p>

<p>„A jak vlastně tahle obrovská meteorová záplata funguje?“</p>

<p>„To bych jenom hádal.“</p>

<p>„Copak neprošla žádným testem?“</p>

<p>„A kdy měl ten test proběhnout? Ty jsi necelý falan strávil v autoošetřovně. Skladatel vytvořil a vycvičil čtyři protektory z řad Visících lidí, postavil nanotechnologickou továrnu na větší meteorické zátky, sledoval Válku na okraji, sestrojil několik průzkumných sond, vybudoval závod na přestupné disky, přetvořil tvou <emphasis>Žhavou Jehlu…</emphasis>“</p>

<p>„Takže měl napilno?“</p>

<p>„Byl v podstatě v jednom kole! A jestli ta zátka nebude fungovat, bylo to všechno k ničemu.“</p>

<p>„Máš děti?“</p>

<p>„Ano, a oni mají také děti. Od chvíle, co mě Skladatel proměnil, jsem neměl příležitost je spočítat ani po pachu vystopovat. Pochopitelně jsou do jednoho obětí Skladatelových plánů a Války na okraji.“</p>

<p>„To jsme přece všichni. Bylo správné, že Skladatel tolik riskoval?“</p>

<p>„Jak to můžu posoudit?“ Hanumanův divoký tanec, při němž se rukama bil v prsa, by u člověka znamenal záchvat nekontrolované zuřivosti. „Skladatel tvrdí, že největším rizikem by bylo neudělat nic. Louisi, jak můžeš zůstat tak klidný?“</p>

<p>„To díky padesáti letům… dvěma stům falanům jógy. Naučím tě ji.“</p>

<p>„Něco udělat musím,“ prohlásil Hanuman, „ale ne proto, že složit ruce do klína by byla chyba. Tak to možná chápe Skladatel. Co já vím? Já vůči ničemu a nikomu žádnou zlost necítím.“</p>

<p>Gravitace slunce kurz zátky lehounce pozměnila.</p>

<p>Přitočili se k nim Skladatel a Akolyta. Skladatel se zeptal: „Louisi, už se ti vrátil sluch? Odpočinul sis?“</p>

<p>„Prospal jsem se. Kde jsi přistál se <emphasis>Slepou Ránou!“</emphasis></p>

<p>„Proč bych ti to měl říkat?“ odbyl ho Skladatel. „Ty, Akolyta a Hanuman musíte sledovat mou zátku v akci. Řekl ti o ní Hanuman něco?“</p>

<p>„Jen že se jedná o obří meteorovou zátku.“</p>

<p>„Výborně. Mám na místě přestupný disk…“</p>

<p>„Tys věděl, že se to stane,“ nadhodil Louis.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„A mohl jsi tomu zabránit?“</p>

<p>„A jak?“</p>

<p>„Třeba že bys neukradl <emphasis>Slepou Ránu!“</emphasis></p>

<p>„Potřebuju porozumět hyperpohonu Quantum II. Louisi, musíš pochopit, že Válka na okraji by jen mezi kometami nikdy nezůstala. Tyhle rasy z kulatých světů prahnou po technologii, která Prstenec vytvořila. Oni nechtějí zachránit Prstenec. Oni touží po vědomostech a chtějí je před ostatními utajit.“</p>

<p>Louis pokýval hlavou. Nejednalo se o novou myšlenku. „Pancíř ze scrithu. Laciné jaderné reaktory.“</p>

<p>„To jsou jen drobnosti,“ odtušil Skladatel. „Stavitelé Prstence potřebovali motory, aby celý tenhle výtvor roztočili. Museli soustředit masu vodíku ekvivalentní tuctu plynových obrů kulatých světů a pak ji vystavit silovým polím, která plnila funkci motorů vodíkové fúze. Ti vaši bandité z kulatých světů neumějí náležitě zacházet s magnetismem, a to, co znají, by nestačilo. Mohli by se něčemu přiučit zkoumáním našich motorů u obvodové stěny. Prstenec chtějí jenom zkoumat. Neprahnou po jeho záchraně. Dává to smysl?“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>„Louisi, chci, abys přímo na místě sledoval, jak bude ta meteorová záplata fungovat.“</p>

<p>„Skladateli, nelíbí se mi zůstat na odpis.“</p>

<p>„Nic takového jsem neřekl, Louisi. Takový výraz jsem nepoužil. Veškerý život umírá a veškerý život se smrti brání. Nepotřebnému nebezpečí bych tě nevystavil.“</p>

<p>„Zajímavé slovo.“</p>

<p>„Mám na místě přestupný disk, odkud můžeš všechno sledovat. O takovou podívanou se nesmíš nechat připravit. Hanuman půjde s tebou. Viď? A ty, Akolyto, půjdeš taky? Anebo budeš tady v pohodlí odpočívat a čekat, jestli všechno, co známe, bude zničeno?“</p>

<p>Akolyta se podíval na Louise.</p>

<p>Louis rozhodil rukama. „Stet! Máme si vzít skafandry?“</p>

<p>„Buďte tak laskaví,“ odvětil Skladatel. „Vezměte si kompletní vybavení.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 9</strong><strong>POHLED SHŮRY</strong></p>

<p><strong>Oblékli </strong><strong>se</strong> v <emphasis>Jehle </emphasis>a pak se přenesli zpátky. Nejzadnější s nimi nebyl. Zanechali loutkaře ve skleslém a nekomunikativním rozpoložení.</p>

<p>Při rychlosti světla dorazí s pomocí přestupných disků na místo dříve než samotná Skladatelova zátka.</p>

<p>Akolyta měl na sobě Chmeeův náhradní skafandr, nalezený ve skladišti <emphasis>Jehly. </emphasis>Vypadal v něm jako trs hroznů. Hanuman, jenž měl na sobě přiléhavý obleček s kulovitou helmou, šel první. Pak vstoupil na disk i Louis.</p>

<p>Dno se pod ním propadlo.</p>

<p>Volný pád Louis nečekal. A nečekal ani, že se ocitne tisíce kilometrů ve výšce. Něčeho se zachytil – Hanumanovy ruky. Hanuman ho vtáhl na přestupný disk. Prstenec, tři až pět tisíc kilometrů pod nimi, se míhal obrovskou rychlostí. Ve všech směrech se zdál nekonečný. Obvodové stěny se nacházely příliš daleko, než aby z nich bylo vidět víc než jen ostré obrysy.</p>

<p>Akolyta ječel.</p>

<p>Louis se neodvažoval šílícího, vyděšeného kzina dotknout. Náhradní skafandr Akolytova otce tvořily jakési balony, ale na všech čtyřech končetinách měl umělé drápy. To by dopadlo, jako kdyby strčil ruku do mlátičky.</p>

<p>„Nic se neděje. Máš polohovací trysky!“ zařval Louis. „Až budeš chtít, tak je použij.“</p>

<p>Jekot ustal.</p>

<p>Louise držely magnetické podrážky. Hanuman přestupný disk deaktivoval. Jinak by se ocitli zpět na palubě <emphasis>Jehly.</emphasis></p>

<p>„Máme spoustu času, Akolyto,“ řekl Louis. „Otáčíme se kolem slunce.“ Louis záměrně hovořil klidným, konejšivým hlasem. <emphasis>Je mu tep</emphasis><emphasis>rve dvanáct. </emphasis>„V podstatě stojíme na místě a Prstenec rotuje svou obvyklou rychlostí dvanáct set čtyřicet kilometrů za sekundu, takže celé to divadlo pod námi budeme moci sledovat za sedm a půl dne. Hanumane…?“</p>

<p>„Osm,“ vmísil se do řeči Hanuman. „Na oběžné dráze je nyní osm přestupných disků. Skladatel jich tam chtěl ještě víc. Tenhle byl nejblíž. Celý systém přestupných disků jsem si vštípil do paměti. Pokud bychom museli na povrch, nedaleko se nachází záložní sloupec, ale zatím máme na všechno výhled. Už rozeznáte tu průrvu?“</p>

<p>„Zatím ji nevidím.“</p>

<p>„Podívej se proti rotaci.“</p>

<p>„Copak ona je za námi? Stet, už ji mám! Vypadá jako nějaký terč.“ Měsíční krajina bez vzduchu lemovaná mraky a vroubená linkami, které směřovaly dovnitř k černé tečce.</p>

<p>Země ubíhající pod nimi stále kypěla soustavou řek, posetou tmavou zelení života. A protirotačně protínal krajinu bílý pruh. Louise napadlo, že nejspíš ví, o co se jedná, ovšem nebylo to tak naléhavé jako ona průrva. „Akolyto?“</p>

<p>„Vidím tu díru. Ale nevidím zátku.“</p>

<p>„Taky jsem ji ještě nezahlédl,“ přisadil si Hanuman. „Je moc malá. Skladateli, slyšíš nás?“</p>

<p>„Dochází k půlhodinovému zpoždění,“ připomněl mu Louis. „Šestnáct minut rychlosti světla každým směrem.“ Tohle že má být <emphasis>protektor? </emphasis>Ale vždyť býval zvířetem! U protektora se neočekává, že by zapomínal… Jenže Hanuman je asi hodně zvyklý na Skladatelovo vedení.</p>

<p>Akolyta na přestupném disku poskočil. Magnetické boty ho přidržely. Stál nejistě. „Otec se mi snažil o volném pádu vyprávět,“ podotkl. „Ten z něj asi nikdy strach neměl.“</p>

<p>Z doby před šestnácti minutami k nim promluvil Skladatel. „Vyslal jsem signál ke spuštění té obří meteorové zátky. Povězte mi, co vidíte, všichni tři! Klidně mluvte jeden přes druhého, já si vaše hlasy oddělím.“</p>

<p>Nad terčem jako by se rozsvítila lampa.</p>

<p>Nesvítila o moc jasněji než lampa pouliční, ale jak byla veliká… Louis mžoural do její záře. „Něco se rozevírá. Skladateli, vypadá to, jako by se pářili ohniví salamandři… nebo jako by se nafukoval balon… Nadouvá se do tvaru, jaký má záchranný kruh na lodi. Z trysek šlehají plameny jako při teplotách fúze. Cos to tam vyslal, Skladateli?“</p>

<p>Akolyta řekl: „Ustaluje se. Zpomaluje. Je to jakýsi torus. Je daleko širší než ta průrva, může mít v průměru tak jeden až dva tisíce kilometrů. Tohle jsi chtěl slyšet?“</p>

<p>Hanuman na to: „Podloží ze scrithu, které drží Prstenec pohromadě, prokazuje úžasnou pevnost v tahu. Propočítával jsem to. Síly, které drží scrith, by při rozpadu vyvolaly spršky quarků. Pytel z takového materiálu by byl tak odolný, že by snesl i explozi vodíkové fúze. Riskantní to je, Skladateli, ale zdá se, že by to mohlo vyjít.“</p>

<p>Akolyta hlásil: „Dosedá…“</p>

<p>Louis řekl: „… a uzavírá průrvu. A ta zůstává odhalená jako býčí oko na terči. Odhaduju, že ten tvůj balon má na výšku nějakých osmdesát kilometrů, takže dokud nesplaskne, bude zadržovat atmosféru.“</p>

<p>Hanuman do toho: „Skladateli, jak dobrý izolátor je balon ze scrithu? Kdyby z něj neunikala energie, tak bychom ho neviděli. Až se dostatečně ochladí, tak splaskne. A bude z něj unikat vzduch, Skladateli. Země pod ním bude nerovná.“</p>

<p>Ale odpověď žádná nepřišla. Skladatelova reakce od nich byla vzdálená přes celý průměr Prstence.</p>

<p>Takže musel promluvit už před šestnácti minutami. „Na cestě je ještě jedna zásilka,“ řekl protektor. „Tlumočte mi, jestli dosedne doprostřed kruhu.“</p>

<p>Akolyta řekl: „Já nic nevidím. Louisi? Hanumane?“</p>

<p>Louis dodal: „Žádná stopa po meteoru…“</p>

<p>Akolyta volal: „Raketa! Už ji vidím. Podle barvy nukleární. Pozvolna dosedá na okraj díry. Hotovo!“</p>

<p>Louis konstatoval: „Unáší nás to moc daleko. Tu průrvu už nevidím.“</p>

<p>Hanuman se nahnul k okraji přestupného disku. „Napravím to. Další přestupný disk se nachází na klenbě Prstence o třicet stupňů dál. Můžeme?“</p>

<p>V mžiku se přemístili.</p>

<p>Pod nimi ubíhal Prstenec. Poskočili o třicet stupňů, zhruba o osmdesát milionů kilometrů. Louis se díval před sebe a zahlédl bílou čáru širokou jako několik světů, a ještě zřetelnější čáru, která se táhla nad jejím středem. Akolyta prohlásil: „Hotovo! Ale detaily nevidíme, Skladateli. Přímo nad děním budeme až za půl dne.“</p>

<p>Louis řekl: „V helmách si můžeme obraz přiblížit. Skladateli, nevidím žádné změny. Tvoje balonová zátka je stále nafouknutá. Všechno kolem balonu halí mlha. Z Prstence jsme ztratili už… několik procent.“</p>

<p>Při okrajích mlhy zpustoší krajinu nárazové vlny, které proběhnou vzduchem, mořem, půdou i podložím ze scrithu. Počasí se úplně rozhodí… Louis si uvědomil, že uvažuje optimisticky. Předpokládal, že skladatel otvor ucpe a ztrátám zamezí.</p>

<p>Množství obyvatelstva na Prstenci kdysi odhadl na třicet bilionů, přičemž druhy hominidů obývaly každý kout s vhodným životním prostředím. Ten obrovský pás mlhy zřejmě budou kapky vody sražené vinou poklesu tlaku. Pod takovým příkrovem mlhy životní prostředí vyschnou a budou se dusit. A při okraji je co nevidět postihnou klimatické změny.</p>

<p>To by ovšem Skladatel musel vykonat zázrak.</p>

<p>„Mám pocit, že ve směru proti rotaci od průrvy havarovala nějaká loď ve stázi,“ prohlásil Louis. „Odsud ji nevidím.“</p>

<p>Hanuman řekl: „Nedostaneme se tam dřív než za půl dne. Přenesu nás zpátky.“</p>

<p>A po chvilce — s připočtením čtvrt hodiny — se ocitli na palubě <emphasis>Jehly.</emphasis></p>

<p>Za okamžik tak učinil i Skladatel. „Hanumane, podej hlášení!“ řekl.</p>

<p>„Tvé zařízení je na místě. Několik dní vydrží, ale nepropustné není. Co očekáváš?“</p>

<p>„Poslal jsem tam opravný systém na výrobu dalšího scrithu. Svou konstrukci jsem založil na nanotechnologii autoošetřovny z <emphasis>Jehly. </emphasis>Je to všechno hodně složité. Ten systém totiž musí nahradit nejen podlahu ze scrithu, ale taky supravodivou mřížku uvnitř.“</p>

<p>Hanuman prohlásil: „U některých druhů se plodiči vyvinuli v inteligentní bytosti. Jejich protektoři mají tolik rozumu, aby ti s podobnými problémy pomohli.“</p>

<p>„A hlavně tolik, aby se hašteřili a brali si Prstenec jako rukojmí, jen aby získali výhody pro vlastní genofond. Louisi, pověz mi, co ta havarovaná loď; viděl jsi ji?“</p>

<p>„Jenom rýhu,“ odvětil Louis.</p>

<p>„A lišila se od jiných rýh?“</p>

<p>Mluvil až příliš trpělivě. Louis se zarděl. „Zahlédli jsme ji z velké dálky, ale… já už jednou na Prstenci v lodi ve stázi přistál. <emphasis>Prolhaný Bastard </emphasis>se zřítil v horizontální rychlosti dvanáct set čtyřicet kilometrů za sekundu, ostatně jako cokoli, co na Prstenec dopadne. Zůstala po nás rýha rozteklé lávy a holého scrithu. A teď jsem viděl hodně podobnou. Řekl bych, že když jedna loď vybuchla, druhou to srazilo dolů.“</p>

<p>„Budeme ji muset najít.“</p>

<p>„To nic není, ale teď ne,“ naléhal Louis. „Tvůj přestupný disk na oběžné dráze stejně poskytne výhled na průrvu až za dvanáct hodin. Trochu se prospíme.“ Byl fyzicky i emočně vyčerpaný a neměl daleko k pláči.</p>

<p>„Tak se tedy vyspěte.“</p>

<p><strong>Spali na palubě </strong><emphasis>Jehl</emphasis><emphasis>y. </emphasis>Louis se o spací pole podělil s Hanumanem. Malý protektor ho zkrátka musel vyzkoušet.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 10</strong><strong>POVÍDAČKA</strong></p>

<p><strong>Když se probudili, </strong>nasnídali se a vrátili se na pracovní stanici pod Olympem, kde na ně čekal Skladatel.</p>

<p>Skladatel jim mezitím vylepšil vybavení. Patřily k němu i dva vzdušné skútry.</p>

<p>Nessus a jeho strakatá posádka měli skútry čtyři: jednalo se o vznášedla připomínající činku se sedadlem mezi závažími. Při první výpravě byly všechny zničeny. Tyto dva byly zřejmě zkonstruovány podle vzoru těch rozbitých, ovšem byly delší, každý měl dvě sedadla a velký zavazadlový prostor.</p>

<p>Louis si jeden ze strojů prohlížel. Kuchyňský robot se dal převážet v přihrádce na zavazadla anebo vysunout. Na palubní desce byly i držáky s laserovou svítilnou a dalšími přístroji. Nessův tým přiletěl na Prstenec s podobným vybavením; některé části vyrobili loutkáři, jiné porůznu nakoupil v lidském vesmíru.</p>

<p>„Vylepšil jsem i sonický kryt,“ podotkl Skladatel. „Přestupný disk číslo osm na oběžné dráze už bude pomalu na svém místě, Hanumane. Můžete se na něj přemístit odsud.“</p>

<p>„Stet.“ Akolytovi a Louisovi Hanuman řekl: „Oblečte si skafandry a pak si naložte zavazadla. Nejdřív tam pošleme skútry.“</p>

<p>„Kde je Nejzadnější?“ divil se Louis.</p>

<p>„Pořád ještě v depresivním stavu,“ odvětil Skladatel. „Dělá mi to starost. Možná trpí chemickou nerovnováhou. Až odejdete, umístím ho do autoošetřovny.“</p>

<p>Louis nic neřekl. Oblékli se a zmizeli.</p>

<p><strong>Opět klesali </strong>volným pádem a pod nimi planul Prstenec. Kzin, protektor, Louis i dva skútry pluli povětřím. Na skútrech zářila letová světla.</p>

<p>Přestupný disk číslo osm se na oběžné dráze během noci přemístil o dvacet stupňů, padesát milionů kilometrů. Louis shlížel téměř přímo do černé díry, která se při okraji leskla a jež se nacházela v kvaziměsíční krajině poseté paprskovitými proudnicemi a zářivými nitkami zmrzlých řečišť. Ohraničoval ji torus velikosti horského pásma, jenž zevnitř rubínově žhnul a pomalu splaskával. Vypadalo to, jako by Bohu upadla některá z jeho hraček. Torus obklopoval pás bílých mraků větší než několik světů.</p>

<p>Ve směru proti rotaci, kde nebyl příkrov oblak celistvý, se krajinou táhla bílá rýha.</p>

<p>Louis na ni upozornil: „Tu brázdu vyryla nějaká loď. Najdeme ji protirotačně na opačném konci. Ještě ji nevidím, takže asi bude malá. Hanumane, neměli bychom začít zpomalovat?“</p>

<p>„Ano. Nastupte si na skútr, já si vezmu ten druhý. Akolyta poletí, s kým bude chtít. Akolyto?“</p>

<p>„S tebou,“ odvětil Akolyta.</p>

<p>„Stet. Udržujte výšku, dokud se vám nesníží relativní rychlost, Louisi. Sonický kryt snese nanejvýš několikanásobek rychlosti zvuku. Budu vás mít na dohled. Veď nás k té lodi!“</p>

<p>Pod podlahou Prstence se nacházela mřížka ze supravodivého materiálu. Nessovy skútry létaly díky magnetické levitaci — jelikož se starala o zdvih, pohonné trysky nemusely být tak silné – ovšem tato přebudovaná vznášedla měla poměrně značný tah. Jakmile relativní rychlost vůči krajině klesla na přiměřené hodnoty, sestoupil Louis do atmosféry, načež uslyšel tenké hvízdání v sonickém krytu. A rovněž zahlédl, jak se kolem druhého skútru utvořila krajka vodních výparů. Jeho rázové vlny byly sotva vidět.</p>

<p>Pojednou se mu ve sluchátkách ozval Skladatel: „Vaším úkolem je najít havarovanou loď. Veď je, Louisi! A neustále mě informuj. Prověř, jestli těch lodí nebylo víc. Brázdy po havárii, které se vyryjí, by byly souběžné a blízko u sebe.</p>

<p>Chci zjistit, co je posádka zač a co od ní můžeme očekávat. Ale se životem zbytečně nehazarduj. Pokud to nebude třeba, nezabij žádnou LE, ovšem v opačném případě po sobě nenechávej stopy. Půjde-li to, vyjednávej. Žádný z případných hostů nebude litovat, že mě pozná.</p>

<p>Bojím se, abych snad na něco nezapomněl.</p>

<p>Louisi, pamatuj, že skladování informací je snadné. Každá loď ARM nejspíš uchovává na palubě veškeré lidské vědění, jen tajné informace jsou zablokované. Správná hesla bude znát správný důstojník. Akolyto, pokud místo toho objevíte loď Patriarchátu, nechte ji být. I tam ty znalosti možná uchovávají, ale žádný hrdina vám je jen tak neodevzdá…“</p>

<p>Louis nadhodil: „Telepat možná ano,“ ale Skladatel ve svém monologu pokračoval.</p>

<p>Bojím se, abych snad na něco nezapomněl… Třeba že pěšky je to domů pět set milionů kilometrů, že ten přestupný disk obíhá mimo váš dosah a Nejzadnější že bude v autoošetřovně. Jakožto se spojencem s ním proto nemůžete počítat, a navíc se v autoošetřovně nemůžeš omladit, Louisi. Až se čas naplní, udělám z tebe protektora…</p>

<p>Nic takového však Skladatel zřejmě říct nehodlal. Louis se soustřeďoval na let.</p>

<p><strong>Daleko za nimi </strong>se tyčila nízká stěna z mlhy. Loď, kterou stopovali, přeskočila moře, řeku a pak ještě jednu řeku. Po jakési vyvýšenině se v místech, kde se koráb zřejmě odrazil vzhůru, táhl třpytivý vrub holého, scrithu. Kaňon rovný jako šíp pokračoval dále a scrith lemovala rozstříknutá láva. Sledovat stopu nebylo těžké. Běžela lesem, přes bílou písčitou pláž, dlouhatánským pásem stepi… a pak…</p>

<p>Tak malý stroj a nadělal tolik škody!</p>

<p>U další vyvýšeniny ležel půlválec elegantních kontur po jedné straně zploštělý, neměl kabiny, okna ani praskliny v lesklém plášti, až na jednu poblíž jednoho z konců. Louis si v přilbě přiblížil obraz.</p>

<p>„Je to loď ARM?“ zeptal se Akolyta. „Anebo Patriarchátu? Podle toho, jak je hladká, by mohla být loutkařská. Ale ti by přece použili trup General Products, nebo ne?“</p>

<p>Přibližovali se rychlostí několika machů. Výstupek na jednom konci připomínal žihadlo včely.</p>

<p>„Je to přídavná nádrž,“ konstatoval Louis.</p>

<p>„To mi vysvětli!“ vybafl Hanuman.</p>

<p>„Není to vesmírná loď. Je to součást lodi, která veze zásobu paliva, a kterou lze odhodit.“ Zlobil se sám na sebe, ale pak zničehonic pocítil příjemné vzrušení. „Ta loď narazila ve stázi na zem. A když pak stázové pole vypovědělo službu, zůstal jim i tak funkční koráb.“</p>

<p>Funkční koráb!</p>

<p><emphasis>Mluv dál. </emphasis>S vypětím všech sil si zachovával klidný hlas. „Ta nádrž se odhazuje kvůli lepší pohyblivosti, anebo delšímu doletu. Podle mého se připravovali na souboj.“</p>

<p>Ale přece jen, funkční koráb!</p>

<p>Hanuman řekl: „Flup. Musíme tu loď najít. Tys tohle očekával?“</p>

<p>„Ale kdeže! <emphasis>Prolhaný Bastard </emphasis>měl jinou konstrukci. Jakmile jsme se zřítili, už jsme nemohli vzlétnout. Co teď?“</p>

<p>„Možnosti se nabízejí samy,“ konstatoval Hanuman. „Především mám spojení se Skladatelem. Skladateli, Louisovo hodnocení jsi slyšel. Máme čekat, než se ta loď pro svoje palivo vrátí? Patří ARM, kzinům nebo někomu jinému? Máme vyjednávat, nebo zaútočit?“</p>

<p>Louis prohlásil: „Patří ARM.“ Kzinové by si svůj majetek označili. Pierini, kdatlyni nebo trinokové by kziny ani lidi nenapadli; kzinové je totiž vlastnili. Loutkáři by přímo nenapadli nikoho. A Nezúčastnění by se k žádné hvězdě natolik nepřiblížili. „Mohlo by jít o nějakou jinou lidskou frakci, o kzinské bandity nebo trinoky… Ale říkejme jim ARM.</p>

<p>Ta nádrž je malá, takže hledejme i malou loď. Stíhačka s sebou palivo z antihmoty vozit nebude. Spíš energii uloženou v baterii. Vodu pro reakční hmotu, ta se snadno skladuje a čerpá. Možná mají zbraně z antihmoty. Překvapuje mě, že by malá loď měla stázové pole. Třeba se Spojené národy při jejich konstrukci stále zlepšují.“</p>

<p>Kterákoli část válečně lodě by byla celá posetá i maličkými kamerami. „Sice nás nesledují, ale možná nás nahrávají,“ prohodil Louis. „Za koho se tedy budeme vydávat?“</p>

<p>Hologramové hlavičky jeho společníků se tvářily nechápavě.</p>

<p>Louis tedy začal vysvětlovat: „Jsme agenti pracující pro superinteligentního protektora, který kdysi požíral mrtvoly. To nahání strach. Zaslechnout tohle kterákoli vojenská LE, na místě by nás mohla zastřelit. Lodě ARM budou mít záznamy o tom, kdo je to protektor. A ty je taky vyděsí.</p>

<p>Tak kým tedy chceme být? Jsme kzin, člověk a protektor z řad Visících lidí. Že jsme z Patriarchátu, říkat nebudeme. Ten vyvolává strach jakbysmet. Nemůžeme ani prokázat příslušnost k ARM…“</p>

<p>„Aha,“ dovtípil se Hanuman. „Tak ty chceš lhát!“</p>

<p>„A napadá tě něco jiného, Hanumane?“</p>

<p>Akolyta nespokojeně zabručel. Hanuman odvětil: „Plodiči mého druhu nevládnou rozumem. Já dovedu uvažovat a mluvit necelý falan. Komu mám lhát? Skladateli?“</p>

<p><emphasis>Pes se bude snažit lhát svému lidskému pánovi, </emphasis>pomyslel si Louis, <emphasis>ovšem jestli mu to projde… </emphasis>„Stet, ale my je přece s žádným protektorem konfrontovat nechceme. Hanumane, vybavuješ si, jak ses coby plodič choval? Dokázal bys to znovu?“</p>

<p>„Takže mám dělat takovou jako ochočenou opičku?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Stet. Když nemůžu mluvit, nemůžou mě ani přistihnout při lži. Takže budu Akolytovo zvířátko, že jo? A co vy?“</p>

<p>Louis řekl: „Podle mého tohle Skladatel předpokládal. Naše vybavení se hodně podobá tomu, jaké s sebou na palubě <emphasis>Prolhaného Bastarda </emphasis>přivezl Nessus. A z nás bude nová posádka Nejzadnějšího. A loutkař to celé bude jako vždycky řídit z pořádného odstupu. Tím by se vysvětlovaly skútry. Napadá tě něco, Hanumane?“</p>

<p>„Takže vyrukujeme s takovouhle povídačkou. Hlavně aby se nedozvěděli, že Louis Wu stvořil protektora a svěřil mu vládu nad Prstencem. To bys jim připadal příliš mocný a nedostatečně chráněný. A o nějakém experimentálním léčebném systému, který využívá nanotechnologii, se taky radši zmiňovat nebudeme. Byl ukraden Spojeným národům, i když je to už osm set falanů. Chtěli by ho zpátky.“</p>

<p>„Tohle by mě tedy vážně nenapadlo. Stet, musíme to promyslet ještě dál. Akolyto…“</p>

<p>„Já jsem hrdý na to, kým jsem! A lhát mě neučili. Sloužíme mocnému pánu. Proč si zkrátka neříct o to, co chceme?“</p>

<p>„Možná právě kvůli tomuhle tě Chmee poslal za mnou. Akolyto, jde jenom o stíhačku, ale jejich mateřská loď veze <emphasis>palivo z antihmoty. </emphasis>Hanumane, kolik má Skladatel těch obřích zátek?“</p>

<p>„Jednu hotovou částečně.“</p>

<p>Bylo to horší, než čekal. Další explozi antihmoty si už Prstenec nemohl dovolit! „Akolyto, jsi Chmeeův syn. Drž se pravdy, jak to jen půjde. Stačí, když nebudeš mluvit o Centru údržby, Skladateli nebo nanotechnologické autoošetřovně Carlose Wu. Tvůj otec Chmee vládne části Mapy Země. Nejzadnější ti učinil nabídku, a ty, než abys znovu bojoval s otcem, jsi odešel s ním. Jsi jeho rukojmí, i když to netušíš.“</p>

<p>„A jak jsem poznal Louise Wu?“ otázal se kzin.</p>

<p>„No… tak daleko jsem se ještě nedostal.“</p>

<p>„Přistaň!“ poručil Hanuman. „Naplníme si kuchyňské automaty a budeme čekat, až se ta loď vrátí. Louisi, jak dlouho takový vzdušný souboj trvá?“</p>

<p>„Moc dlouho ne. Několik hodin.“</p>

<p><strong>Přistáli mezi stromy, </strong>které připomínaly pampelišky velikosti sekvoje. Louis už je někde viděl.</p>

<p>Kdyby se loď vrátila, upozornily by je světlo a hluk. Takže mezitím sestoupili na zem, protáhli se a svlékli si skafandry. Jen co Akolyta nasál vzduch, zakvílel a plavnými skoky se vydal po stopách čehosi, co ostatní ani neviděli.</p>

<p>Louis vysunul svůj kuchyňský automat na stojanu. Do násypky házel trávu a drobné rostlinky. Hanuman dělal totéž. Pokud kuchyňský robot fungoval na stejném principu jako ten, který používali před více než třiceti lety, pak by měl zpracovat místní vegetaci či maso zvířat, vyrobit instantní cihličky, které by mohl jíst, a odpad vyhodit. Co nevidět si bude muset chytit něco masitého.</p>

<p>Ze stroje vypadla cihlička.</p>

<p>„Je špatně nastavený,“ oznámil mu Hanuman. „Takhle!“ Nastavil displej na Louisovu kuchyni. „Tahle byla pro mě. Pojídače ovoce.“</p>

<p>Louis z protektorovy cihličky kousek ulomil a ochutnal ji. „Ale je dobrá. My taky jíme ovoce.“</p>

<p>Pojednou ho bez varování zalila vlna nostalgie. Kdysi tu už byl, v neznámé krajině uprostřed nekonečně rozlehlého Prstence, a dělil se o instantní cihličku s Teelou. Musel se od Hanumana odvrátit, protože se mu oči zalily slzami.</p>

<p>Vzpomínal na Teelu Brownovou.</p>

<p><strong>Byla vysoká, štíhlá </strong>a v její chůzi se odrážela sebejistota stoletého člověka, ačkoli jí bylo teprve kolem třiceti. Když ji poprvé spatřil, měla na modré kůži oblečenou stříbrnou síťovinu; vlasy jí šarlatově, oranžově a černě hořely, doutnaly jako hranice a šlehaly vzhůru. Později pozemský styl odložila. Měla nordicky bělostnou pokožku, oválnou tvář, veliké hnědé oči a drobná vážná ústa; tmavé vlnité vlasy si ostříhala nakrátko, aby se jí vešly do přilby skafandru.</p>

<p>Než přišla na oslavu narozenin Louise Wu, nikdy neklopýtla, nikdy si nezačala beznadějný milostný vztah, nikdy nebyla nemocná ani zraněná, nikdy nezpůsobila skandál nebo veřejné pohoršení. Louis měl stále za to, že se jednalo o statistickou anomálii. V populaci čítající desítky miliard obyvatel se přece určitě dal najít někdo jako Teela Brownová.</p>

<p>Ovšem experimentalistická frakce mezi Piersonovými loutkáři věřila, že lidskou rasu šlechtí pro štěstí. Teela byla potomkem šesté generace vítězů loterie plodního práva. Vše, co se Teele přihodilo, se dalo vykládat jako zásah štěstěny:</p>

<p>Že se zamilovala do Louise Wu. Že s ním letěla až sem.</p>

<p>Že zabloudila ve světě, jehož povrchová plocha je třímilionkrát větší než na Zemi. Že našla Hledače, svalnatého průzkumníka, který ji mohl zasvětit do mnohých tajemství Prstence.</p>

<p>Že našla Centrum údržby pod Mapou Marsu. Že našla zásobárnu kořene Stromu života. Že upadla do kómatu, přičemž jí zmohutněly klouby a mozkovna, zmizely znaky pohlaví, dásně a rty jí srostly v podkovy ostrých kostí, zesílila jí kůže a zvrásněla v jakýsi pancíř… A tak se stala protektorkou.</p>

<p>Nessus nás vedl, a já zase Teelu, k největší a nejkřiklavější hračce ve vesmíru. Je snad s podivem, že si ji chtěla přivlastnit? Ovšem uchránit Prstenec před nebezpečím mohla pouze inteligence protektora. A když se Prstenec dostal do ohrožení, pochopila protektorka Teela Brownová, že musí zemřít.</p>

<p><emphasis>Pro protektora neznamená smrt smůlu. </emphasis><emphasis>Je to jen další nástroj.</emphasis></p>

<p><strong>Akolyta se vrátil </strong>s pusou od krve. „Dobře se tady loví. Můj otec přichází o další skvělé dobrodružství.“</p>

<p>Hanuman se zeptal: „Louisi, můžeš se na lodi ARM vydávat za člena posádky?“</p>

<p>„To je otázka.“ Louis o tom přemýšlel. Pamatuje si vůbec ještě, co je potřeba? „Rozhodně se nemůžu vydávat za místního. Pocházím ze Země z rodu Homo sapiens. A proč bych měl předstírat, že jsem člen posádky, Hanumane? A z jaké vůbec lodi?“</p>

<p>Hanuman odpověděl: „Nemůžeme být sluhy nějakého protektora. Takže já se musím vydávat za zvíře žijící na stromě a ty za poutníka, ledaže bys sloužil nějaké větší síle. A pokud bys jí sloužil, musí se jednat o některou ze stran vedoucí Válku na okraji…“</p>

<p>„No jistě, ARM. Ovšem v protokolu ARM se nevyznám a v záznamech mě nevedou.“</p>

<p>„A nemohl bys v nich z nějakého důvodu chybět?“</p>

<p>„Ne. Zkusme něco jiného.“</p>

<p>Přemítal a žvýkal přitom instantní cihličku. Na ty dosavadní výmysly je třeba zapomenout a začít znovu. Přijít tak na něco prostého! Aby se Louis Wu ani Akolyta nemuseli moc přetvařovat.</p>

<p>Takže nadhodil: „Zkusme odhadnout, co má běžná stíhačka ARM v počítačových záznamech…</p>

<p>Vědí, že jsme se vrátili domů – tedy že se Chmee a Louis Wu vrátili domů se zraněným Nessem a bez Teely Brownové. A jestli zůstala Teela naživu? Centrum údržby ani Strom života nenajde.</p>

<p>Možná vědí, že za dalších třiadvacet let přistál Luis Wu v Kaňonu a Nejzadnější se pak ztratil. Možná dokonce Chmeeho sledovali od jednoho z kzinských světů až na místo, kde si ho Nejzadnější vyzvedl.</p>

<p>No a Nejzadnější nás oba přiveze zpět na Prstenec jako členy posádky. Tak se to stalo, ale řekněme, že měl v plánu sejít se s Teelou. A ta od té doby žije s Louisem Wu.“</p>

<p>Mohlo to tak být. Mělo to tak být! I kdyby měl být Prstenec rok nato rozerván. Stále ještě ponořen do denního snění Louis řekl: „Když její implantát ztratil účinnost, pořídili si spolu dítě a to jsem já.“</p>

<p>Hanuman odtušil: „Se záznamy ARM se tato hypotéza rozchází.“</p>

<p>Krucinál! „Jakto?“</p>

<p>„Kdy by se tyhle události měly odehrát? Louis Wu se sem vrátil před třinácti lety. Copak tohle ARM neví?“</p>

<p>„Ale ano, ví! ARM mě našla v Kaňonu těsně předtím, než mě Nejzadnější odvezl.“ Dva agenty Louis tehdy zabil. „Ach jo! V tom případě by synovi Louise Wu mohlo být nanejvýš dvanáct.“</p>

<p>„Můžeš se vydávat za dvanáctiletého?“ otázal se Hanuman.</p>

<p>„Ha-ha!“</p>

<p>„A co kdybys obdařil Teelu dítětem ty, Louisi Nejstarší? Dítěti by nyní bylo sto šedesát falanů.“</p>

<p>„Skoro čtyřicet let. To by nešlo. Teela užívala injekce na pětiletou neplodnost. A ty by musely nejdřív vyprchat. Nestihli bychom to.“</p>

<p>Do řeči se vmísil Akolyta: „Nemohl bys být dítětem Teely a Hledače?“</p>

<p>„Cha! Ne. To jsou dvě odlišné rasy.“</p>

<p>Hanuman a Akolyta čekali.</p>

<p>Tak znovu! „Na konci první expedice před osmatřiceti lety jsme se Chmee a já vrátili do známého vesmíru a do Patriarchátu. Předali jsme <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>a jisté informace o Prstenci. Podali jsme hlášení spojené komisi a ARM se mě pak vyptávala na spoustu dalších věcí. Moc se toho ovšem nedozvěděli, protože ani my jsme toho moc neprozkoumali. Naše druhá expedice se uskutečnila po třiadvaceti letech. Co kdyby proběhla nějaká expedice ještě mezi nimi?“</p>

<p>Hanuman odtušil: „A kdo by ji vyslal?“</p>

<p>„Nejzadnější. Expedice jeden a půl. To bych předstírat svedl. Na Flotile světů jsem potkal loutkaře jménem Chiron. Byl čistě bílý, dokonale vyzdobený nádhernou sadou klasických drahokamů a o něco menší než Nessus…“ Jeho společníci s Nessem nikdy neměli tu čest. „A o patnáct kilo hubenější než Nejzadnější. Mluvil přesně jako Nejzadnější; asi mají všichni tutéž průpravu.</p>

<p>Takže teď už ho dovedeme všichni popsat, stet? Nejzadnější pověřil Chirona velením. Chiron odlétá nedlouho po Nejzadnějším a já se vracím do známého vesmíru. Takže sem dorazil… mmm… přinejmenším před třiceti lety. Najde Teelu. Její injekce na neplodnost už odezněla. Teela začne žít s jedním z členů Chironovy posádky. A já jsem jejich dítětem.“</p>

<p>„A jakpak se jmenuješ, děťátko?“</p>

<p>„Luis.“ Akolyta by mohl správný tvar zapomenout, jenže při vyslovení zněla obě jména stejně. „Luis Tamasan,“ to bylo první orientální jméno, které mu přišlo na mysl, a jež vysvětlovalo záhyb kůže na vrchních víčkách jeho očí. „Chiron nechal svoje záznamy vymazat. ARM dobře ví, že se loutkáři ve svých záznamech často přehrabují. A neexistuje ani záznam Rady plodnosti, protože můj otec… mmm…, <emphasis>Horace </emphasis>Tamasan, se narodil svobodné matce. Šlo o nezákonný porod. A do vesmíru vyráží spousta levobočků.“</p>

<p>Hanuman podotkl: „To je věrohodná historka. Budeme umět tohle divadýlko taky sehrát?“</p>

<p><strong>Bez varování </strong>se ozval Skladatelův hlas. „Hanumane, ty se tedy domníváš, že stíhačka ARM odhodila přídavnou nádrž a odletěla do bitvy. Prozkoumávám oblast větší než několik světů, ale žádný boj nenacházím. Můj neutrinový snímač neukazuje žádné zdroje energie. Zřejmě se na něm neobjevují lodě napájené bateriemi. Mám snad sledovat, jestli nevypálí z laserů, nebo nevyšlou střely z antihmoty?“</p>

<p>Louis odvětil: „Z toho půlhodinového zpoždění se dříve nebo později zblázníme.“</p>

<p>„Malé lodě mohou Skladatelovým přístrojům uniknout, ale laserovou střelu nebo záblesk antihmoty by postřehl,“ prohlásil Hanuman. „Copak by se v boji takových zbraní vzdali? Ne, zřejmě žádný boj neprobíhá, Luisi.“</p>

<p>Louis nad tím dumal. Pokud ARM žádné boje neočekávala, kam se potom ta loď ARM poděla? A proč nejdříve odhodila přídavnou nádrž?</p>

<p>„Třeba je ta nádrž prázdná,“ nadhodil Hanuman. „Potřebovali delší dolet. Už se nevrátí.“</p>

<p>Louis odvětil: „No dobře, probereme si to ještě jednou. Od nás směrem po rotaci se nachází velké mračno mlhy, ve kterém se dá schovat. Možná lodě honí jedna druhou. Á, flup, to je jedno!“ Oba mimozemšťané se na něj dívali. „Pokud není s kým bojovat, nejspíš se letěli podívat na tu průrvu! Co jiného je tam k vidění? Prstenec umírá. Musejí ohlásit mateřské lodi, co se tady děje, a možná budou muset vzít kvapem nohy na ramena, takže tu nádrž odhodili.“</p>

<p>Hanuman se nad tím zamyslel a pak pokýval hlavou. „Oblečte si skafandry!“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 11</strong><strong>RANĚNÁ ZEMĚ</strong></p>

<p>Většina Myšojedů podřimovala po ranní svačince pod zemí.</p>

<p>Wembleth to ve zvyku neměl. Wembleth byl cestovatel; své chování přizpůsoboval hostitelům. Po boku těchto nočních lovců žil již několik rotací oblohy, dělil se s nimi o potravu i o jejich ženy a učil je, jak používat nástroje, které poznal jinde.</p>

<p>Většina vesničanů byla zalezlá ve svých podzemních doupatech. Větší děti a starší rodu s Wemblethovou pomocí uklízeli po hostině a ze slunce se mezitím vytrácel stín. Pro něj to byla dobrá volba; aby zůstal zdravý, potřeboval sluneční paprsky. Za minutku se všichni schovají do…</p>

<p>A den byl najednou prozářený.</p>

<p>Děti se daly do křiku.</p>

<p>Myšojedům nedělalo dobře ani obyčejné denní světlo, copak s nimi potom asi provede podobná záře? I on přimhouřil oči v uslzené štěrbiny. Popadl dvě malá děcka, přitiskl si je tvářičkami ke hrudi a na ostatní zařval: „Schovejte se!“ Sám zaběhl do nejbližšího obydlí. Ostatní ho budou muset napodobit, anebo si najít vlastní doupě.</p>

<p>Okna tvořila v příbytcích Myšojedů pouhé škvíry. Wembleth postavil děti v náručí do tmy na zem a kolem dalších vyděšených ratolestí se protáhl znovu ven.</p>

<p>To strašlivé světlo děti i starší rodu oslepovalo. Starší Myšojedi zpravidla beztak ztráceli zrak; díky tomu se mohli pohybovat i ve dne. Přimhouřenýma očima Wembleth stále ještě viděl. Oni ne. Dospělí byli větší než on. S vypětím všech sil se mu je podařilo vměstnat do dveří.</p>

<p>Nedovedl odhadnout, kolik uběhlo času. Světlo sláblo. Prostranstvím zavanul horký, prudký vítr, rozfoukal uhlíky ze společného ohniště a ustal. Nyní vál slabší vánek z opačného směru. Když Wembleth nikoho nenašel a nikde nic neviděl, zamířil zase dovnitř. Tam vládla naprostá tma; jeho noční vidění pominulo a ono strašlivé světlo rovněž. Lehl si a lapal po dechu.</p>

<p>Něco se změní. Jako vždycky, když bylo zle. Bylo jen třeba sledovat příležitost, která měla přijít.</p>

<p><emphasis>Pojednou si Wembleth uvědomil, že se dusí.</emphasis></p>

<p><strong>Výbuch odhodil </strong>Vesmírnou Štiku, jež se nacházela ve stázi, na skalnatý ostroh nad obrovským lesem. Když se čas vrátil do svých kolejí, tvořila loď součást mohutného sesuvu rozdrcené břidlice.</p>

<p>Daleko, velmi daleko směrem po rotaci se po celém obzoru táhlo moře mlhy, které halilo vše až po základnu Klenby. V obrovské dálce tvořila mlha jakousi báň. Bližší okraj mlhy byl rázovou vlnou, jež líně mířila k Vesmírné Štice.</p>

<p>„Vypadá to jako konec světa. Jakéhokoli světa. Spousty světů,“ prohlásil Oliver.</p>

<p>„Tak se porozhlédneme po okolí,“ nařídila Roxanny.</p>

<p>Detektiv Oliver Forrestier se věnoval rozličným senzorům. Ještě před oním zábleskem a zatměním se Pravá Velryba, mohutný křižník ARM, utkala s bezejmenným obřím kzinským korábem. Pohybovaly se tam i jiné lodě… ale nyní po nich nebylo ani památky. „Nevidím žádné kondenzační stopy,“ divil se Oliver.  „Z toho mraku vyletují neutrina… zřejmě poslední pozůstatky antihmoty, a celý se zmenšuje. Nikde žádné bodové zdroje. Ani velké lodě.“</p>

<p>„Ta kopule se hroutí. Jako by ji zespoda něco vysávalo,“ prohlásil Claus znepokojeně.</p>

<p>„Víte co,“ ozvala se Roxanny, „poletíme se tam podívat. Po nepřátelích už je stejně veta, nemám pravdu, detektive Forrestiere? Ten výbuch je určitě všechny rozmačkal. A přátele jakbysmet. Naším posláním je proto sběr dat. Vzhůru, Clausi!“</p>

<p>Vesmírná Štika se vznesla. Detektiv 2 Claus Raschid se otázal: „Mám letět přímo tam, Roxanny?“</p>

<p>„Drž se nízko, máme čas. Budeme se rozhlížet kolem sebe. Clausi, uprostřed toho všeho je díra. A díra v Prstenci je cesta domů.“</p>

<p>„Roxanny, co tě tak pobavilo?“</p>

<p>Roxanny Gauthierová se hlučně rozesmála. „Jsme naživu! Copak to nestačí? Jen se podívejte na tu stopu, kterou jsme po sobě nechali! Můžeme ji sledovat až k té explozi Clausi, Raschide, i přes to, co víme o stázových polích, opravdu jste věřili, že funguje? Není to neuvěřitelné, že se čas dá zastavit a pak zase spustit? Když jsem to světlo zahlédla, bylo mi jasné, že jsem nablízku výbuchu antihmoty. Myslela jsem, že je po nás!“</p>

<p>„Tady stávalo město,“ utrousil Oliver. Letěl nad mřížkou ulic a budov a pohrával si s přístroji. „A velké. Rozlehlé jako Sydney.“</p>

<p>„Clausi, zpomal!“ nařídila mu Roxanny. „Co se mrtvol týče, moc jich tady nevidím. Kde jsou všichni mrtví?“</p>

<p>Oliver nadhodil: „Uvnitř, skryli se před rázovou vlnou. Jen se podívej na ukazatele, Roxanny! Tlak vzduchuje nízký a pořád klesá. Schovali se před rázovou vlnou, a pak…“</p>

<p>„Pak se udusili? V tom případě uniká vzduch.“ Claus nebyl hloupý, jen tomu všemu ještě nemohl uvěřit. „Zahubili jsme celý Prstenec. No teda…“</p>

<p>„Zkoumat tuhle stavbu a poznávat její tajemství budeme ještě deset tisíc let,“ odtušila Roxanny. „Co to děláš, Clausi?“</p>

<p><emphasis>„Přistávám. Zahlédl jsem někoho, kdo to všechno přežil.“</emphasis></p>

<p>Wembleth se pod zemí dusil.</p>

<p>Doplazil se na světlo, ale ani tam nebyl vzduch o nic lepší.</p>

<p>Venku panovalo normální denní světlo, ovšem porotačně se nacházelo cosi zvláštního, jako by půlka světa zmizela a zůstala po něm jen mlha a chaos. Wembleth odklopýtal do jídelny a hruď se mu vzdouvala.</p>

<p>Ještě před hodinou společně hodovali. Jenže teď byli všichni pryč. Ohně vyhasly. V případě nouze Myšojedi nevycházeli ven, ale lepší vysvětlení Wembleth nenacházel.</p>

<p>Z nebe se snášelo cosi, co vzdáleně připomínalo stříbřité vejce vinche.</p>

<p>Wembleth se postavil, a ačkoli málem omdlel, oběma rukama začal mávat. Když jsi v nouzi, popros o pomoc. Tak mu velel obvyklý instinkt, ovšem tentokrát ho podpořil i skomírající intelekt.</p>

<p>Máš před sebou bytosti, které mají moc létat! O takové moci se ledacos vyprávělo, ovšem tito se vznášeli v poryvech obrovské katastrofy. Kdo dovede něco takového, ten určitě hodně zná.</p>

<p>Zprávy o této katastrofě se musí donést i dalším národům.</p>

<p>Wembleth klečel na všech čtyřech a zrak se mu zakaloval, když tu k němu sestoupili dva muži neznámé rasy. Na sobě měli silnou zbroj jako mýtičtí vashneesht. Nabídli mu jakýsi vak, do nějž se měl nasoukat.</p>

<p>A Wembleth tak učinil.</p>

<p>Ve vaku zasyčel vzduch. Najednou mohl dýchat.</p>

<p><emphasis>Nevěděl jak jim má sdělit, že je třeba zachránit i ostatní. Nikdy by ho nenapadlo, že právě vashneesht — čarodějové — se mohou stát příčinou světoborné katastrofy.</emphasis></p>

<p><strong>V blízkosti kulatého světa </strong>se gravitace řídí zákonem převráceného kvadrátu. Prstenec ovšem tvoří rovná plocha. Se vzrůstající výškou přitažlivost neklesá a rotační gravitace či magnetická síla rovněž ne. A z výšky stovek tisíc kilometrů nakonec Prstenec nevypadá jako rovina, ale připomíná spíše stužku.</p>

<p>Stavitelé Prstence zabudovali do jeho podlahy síť supravodivých kabelů. Tato mřížka umožňuje magnetickou manipulaci se slunečními výboji, které vytvářejí supertermální laserový efekt a protimeteorickou obranu Prstence, stejně tak ale nabízí nad celým Prstencem možnost magnetické levitace.</p>

<p>Magneticky poháněné stroje tak mohly vystoupat do jakékoli výše.</p>

<p>Když se skútry vznesly, byla noc. Sto kilometrů nad povrchem, v podstatě už mimo atmosféru, sledovali rýhu ve směru po rotaci. Zelenavá krajina byla stále rozbouřenější, spíše než spirálovité útvary se však objevovaly vlnky a kudrliny mraků prozářené blesky. Potom vše pohltil souvislý příkrov oblak.</p>

<p>Zahalil je terminátor, stín okraje obdélníku noci. Rostoucí zlomek slunce se rozzářil poledním svitem. Kdy naposledy viděl Louis východ slunce?</p>

<p>Přeletěli nad velikánským, povislým a slabě svítícím tubusem. Nad svěšenými částmi tubusu se honily ohony mlhy a mizely ve vzduchoprázdnu. Skladatelova zátka nevydrží věčně.</p>

<p>K podlaze ze scrithu stále ještě lnula půda i kamení. K vidění byly pásy a stužky napěněného ledu, všechny paprskovitě zbrázděné. Mířily směrem k průrvě.</p>

<p>Okraj díry se leskl. Skladatelův opravný systém – možná – fungoval.</p>

<p>„Loď,“ hlesl Akolyta. „Nad tím otvorem.“</p>

<p>Nezanechávala žádné výfukové plyny. Koráb se vznášel díky raketám: válec se zploštělým břichem o něco větší než nádrž, kterou odhodil, ovšem s bání průsvitného krytu kabiny místo nosu.</p>

<p>„Tenhle model patří ARM, třída Kitty catcher,“ vysvětlil Louis. „Je to stíhačka s tříčlennou posádkou. Určitě si nás už všimli.“</p>

<p>„Budou po nás střílet?“</p>

<p>„Musíme vypadat dost bezbranně,“ snažil se Louis přesvědčit sám sebe.</p>

<p>Hologramové miniatury jeho dvou společníků se rozmazaly, načež se proměnily ve dva záběry jakési snědé ženy v uniformě ARM. Z reproduktoru zavřeštěl ostrý kontraalt: „Vetřelci, okamžitě odpovězte, nebo vás zničíme! Vstoupili jste do válečné zóny!“</p>

<p>„Já jsem Luis Tamasan,“ odvětil Louis Wu. „Slyšíte mě?“</p>

<p>„Slyšíme tě, Luisi Tamasane. Laskavě zamiřte k <emphasis>Vesmírné Štice.“</emphasis></p>

<p>„A jaké jsou vaše záměry?“</p>

<p>„Jsme pozorovatelé ze Spojených národů,“ prohlásila žena. „Co víte o událostech v této oblasti?“</p>

<p>„Jsme zde, abychom sledovali průrvu v podlaze Prstence.“</p>

<p>„Tvým společníkem je kzin.“</p>

<p>Louis se zasmál. „Akolyta je místní, na Prstenci se narodil. I já jsem místní.“</p>

<p>Zadívala se na jeho hologram. „Vypadáš jako člověk.“</p>

<p>„Jsem člověk. Narodil jsem se tady. A Akolyta jakbysmet, a je to kzin.“</p>

<p>„Tady žijí kzinové?“</p>

<p>„Prastaří kzinové, ve Velkém oceánu.“ To by mělo probudit jejich zvědavost.</p>

<p>Žena z ARM hovořila podrážděně. „Zkoušeli jsme všechny myslitelné frekvence. Proč komunikujete způsobem, který používá Flotila světů?“</p>

<p>„Prstenec objevili loutkáři a taky ho jako první prozkoumali,“ odvětil Louis s náznakem chladu v hlase. „I moji rodiče a Akolytův otec sem přiletěli s Piersonovými loutkáři.“</p>

<p>„Přistaňte tamhle na okraji!“</p>

<p>„Přijeli jsme zkoumat tu průrvu. Můžeme nad ní kroužit?“</p>

<p>„Okamžitě přistaňte, děti Prstence!“</p>

<p>Louis řekl: „Sleť dolů, Akolyto.“ A sám se se svým skútrem snesl k zemi.</p>

<p>Žena z ARM se otázala: „Akolyto, mluvíš interworldem?“</p>

<p>„Ano, madam LE,“ zahřímal kzin.</p>

<p>„Jelikož sloužím Spojeným národům, můžeš mě oslovovat hodností, tedy kopilote nebo detektive, nikoli legální entito. Jak můžu říkat já tobě?“</p>

<p>„Akolyto, aspoň dokud si nevydobudu důstojnější jméno.“</p>

<p>„Jaké je tvé spojení s Patriarchátem?“</p>

<p>„Slyšel jsem o něm od otce. Vídáme světla Války na okraji.“</p>

<p>Vzdušné skútry dosedly na holý scrith.</p>

<p><emphasis>Vesmírná Štika </emphasis>sestupovala s očividnou opatrností a pak přistála. Pod kulatou špičkou se otevřela přechodová komora. Objevila se lidská postava a pak i druhá, která se snažila protáhnout příliš úzkými dveřmi jakousi kouli. Přesto však jimi prošla.</p>

<p>Jeden příslušník ARM letěl skútrům naproti, zatímco druhý skutálel kouli na vyprahlou zemi. Jednalo se o záchranný modul, nafouknutý balon s několika neprůhlednými výdutěmi, což byly přístroje na podporu životních funkcí. Jak se koule valila ke skútrům, byl v ní vidět stín kráčejícího muže.</p>

<p>První detektiv Gauthierová – i přes kulovitou přilbu snadno rozpoznatelná — musela jasně vidět, jak se za letu Akolytovi v klíně ostražitě choulí Hanuman. Akolyta Hanumanovi připojil ke skafandru šňůru, jako by ten Visící člověk snad mohl někam odhopkat a on by ho pak musel chytat. Oba sesedli a přidali se k Louisovi. Gauthierová u nich přistála.</p>

<p>„Připadám si takhle maličký,“ postěžoval si Akolyta nevrle.</p>

<p>Takhle blízko od průrvy byla podlaha výbuchem antihmoty nablýskaná: jednotvárný scrith, průhledný a hladký, umělý a nekonečný. Louis i jeho společníci byli titěrní. Dokud však o tom kzin nezačal, Louisovi to ani nepřišlo.</p>

<p>„LE Akolyto, LE Luisi,“ řekla Gauthierová – což byl projev zdvořilosti, jelikož Akolyta nemohl být jako legální entita registrován a Luis Tamasan rovněž ne. „Predstavuju vám detektiva Olivera Forrestiera a LE Wembletha. Já jsem detektiv Roxanny Gauthierová.“ Chovala se už přátelštěji.</p>

<p>Detektiv Forrestier, onen druhý letec, byl urostlý a bledý, možná Pásmák vyrůstající v nízké gravitaci. Podobně jako Gauthierová i on měl vlnité rezavé vlasy krátce střižené. Usmál se a nejprve s člověkem a pak i s kzinem se dotkli rukavicemi. „Jsme rádi, že jsme vás našli,“ prohlásil.</p>

<p>Gauthierová se zeptala: „Mohli byste k sobě přibrat Wembletha? Nemáme pro něj místo.“</p>

<p>„Loď je určená pro tři,“ vysvětloval Forrestier.</p>

<p>„A kdo je to ten Wembleth?“ vyzvídal Louis. „Někdo místní?“</p>

<p>Wembleth se opozdil. Kutálet balon krok za krokem chůzí po jeho dně mu očividně nečinilo potíže, ovšem šlo mu to pomalu. Když se pokusil zastavit, balon se koulel dál; upadl na zem, ale opět se bez rozpaků zvedl.</p>

<p>Slyšel Wembleth jejich komunikátory? Nic ovšem neříkal.</p>

<p>Forrestier vysvětloval: „Našli jsme ho v místech, kde už pomalu mizel vzduch. Všude kolem byly mrtvoly a rozbořená doupata. Znáte jeho druh?“</p>

<p>„Myslíte rasu?“ Louis si Wembletha prohlížel.</p>

<p>Wembleth přimhouřil oči, jako by je světlo zraňovalo, ovšem hleděl na Louise, aniž by hnul brvou. Byl o dvacet centimetrů menší než Louis, měřil zhruba kolem sto sedmdesáti centimetrů. Na sobě měl tkané šaty, kalhoty a plandavou košili s našitými kapsami, vše v pískové barvě. Nohy měl bosé, velké a ztvrdlé, a nehty na prstech připomínaly zubaté zbraně. Pokožku měl tmavší než Louis, ale bledší než Roxanny Gauthierová, a dlaně, tvář i krk měl vrásčité. Většinu obličeje mu zakrývaly husté černo-bílé vlasy. Modré zdobení na čele a tvářích bylo možná rituálním tetováním anebo přirozeně vyvinutou kamufláží. Se zájmem se usmíval, zatímco většina normálních lidí by se choulila strachy.</p>

<p>„Tuto konkrétní rasu neznám.“ Na stovky milionů kilometrů daleko Louis žádné místní obyvatele nepotkal, ovšem nechal si to pro sebe. Neměl totiž promyšleno, kam až na svých cestách „Luis Tamasan“ dospěl. Proto řekl: „Na Prstenci žijí tisíce hominidních druhů, možná i desetitisíce, a většina z nich vládne rozumem. Wembleth je asi tak průměrně veliký. I tmavá pokožka je poměrně běžná. Zuby…“</p>

<p>Wembleth se usmál a Louis sebou trhl.</p>

<p>Zuby měl Wembleth křivé a skvrnité. Čtyři mu chyběly, zůstaly po nich jen černé mezery. Louis úplně cítil, jaké to asi je. Nekousal by se náhodou v jednom kuse do jazyka?</p>

<p>Wembleth však měl ještě tři špičáky. Louis se zeptal: „Je to masožravec?“</p>

<p>Detektiv Gauthierová pokrčila rameny. „Dali jsme mu standardně přidělovanou cihličku. Máme pochopitelně i nastavení na syrové maso pro případ, že bychom měli kzinského vězně. Část jí snědl.“</p>

<p>„Můžeme tedy Wembletha krmit. I kdyby celé jeho životní prostředí zahynulo,“ přemítal Louis.</p>

<p>„Výborně! Je tu ještě jedna věc. Povězte mi, co můžete,“ prosil Oliver Forrestier, „o tomhle!“ A opsal paží kruh.</p>

<p>„Kde se tady zničehonic vzalo to horské pásmo?“ To byla zřejmá první otázka, ovšem Louis neměl odpověď v záloze. A tak improvizoval: „Viděli jsme, jak se snáší. O věcech podobného měřítka, měřítka Prstence, toho ani moji rodiče moc nevědí. Proto nás Chiron vyslal, abychom zjistili něco víc.“</p>

<p>„Chiron?“</p>

<p>„To on sem přivedl mého otce. Je to loutkař.“</p>

<p>„Stet. Pojď sem, Luisi.“ Forrestier zamířil k průrvě, která se nacházela o dvacet metrů dál. Louis šel za ním.</p>

<p>Forrestier se zastavil. Prsty na nohou už stál příliš blízko u okraje. Z tohoto stanoviště se stále jednalo o bezednou jámu širokou patnáct až dvacet kilometrů. Pozvolna se zmenšovala. Okraj se dal těžko zaostřit; jakmile Louis pohnul hlavou, rozmazával se a mihotal.</p>

<p>Forrestier se zeptal: „To je normální?“</p>

<p>„Do průrvy v podlaze světa jsem se ještě nikdy nedíval,“ řekl Louis. „Je to děsivé.“ Byla to bezostyšná lež. Viděl přece kráter Pěsti boží… avšak „Luis“ nikoli.</p>

<p>Gauthierová prohodila: „Zdá se, že se sama opravuje. To se děje vždycky? Za ty roky jsme už zaznamenali, že některé bouře ve tvaru přesýpacích hodin odezněly. Máme za to, že se jedná o průrvy a únik vzduchu.“</p>

<p>Louis se zakabonil a nasadil výraz <emphasis>tomu nerozumím. </emphasis>Vybavilo se mu slůvko pocházející zdaleka, které se používalo, jako by znamenalo <emphasis>čaroděj, </emphasis>ale znamenalo <emphasis>protektor, </emphasis>„Vashneesht,“ ucedil. „Existují tajemství, do nichž nikdy nepronikneme.“</p>

<p>První detektiv Gauthierová zvolala: „Olivere, vrať se! Luisi, Akolyto, co takhle postavit stan?“</p>

<p><strong>Roxanny a Oliver </strong>vytáhli z přechodové komory lodi objemný balík. Položili ho na scrith a připevnili lepivými okraji. Stan se sám nafoukl, ale celý se kroutil a málem odskákal pryč, protože okraje nechtěly na scrithu držet. Roxanny nechala Olivera vše vyřešit a sama se vrátila pro kuchyňský automat.</p>

<p>Oliver pochopil, co má za lubem, proto vybuchl: „LE Gauthierová, zbláznila ses? O ten přece nemůžeme přijít!“</p>

<p>„Pár hodin se bez něj obejdeme.“</p>

<p>„Proč jsi jim chtěla svěřit Wembletha? Domorodce z Prstence! Je přece úžasné, že jsme ho našli!“</p>

<p>„Wembleth je slušný úlovek, to je pravda. Škoda že je nemůžeme vzít oba, ale pořád je to jenom domorodec. Moc toho neví. Já chci Luise Tamasana! Vzala bych i toho kzina, kdyby se vešel na loď, jenže se nevejde, takže ho aspoň vyzpovídáme.“</p>

<p>„Roxanny, je to přece kzin!“</p>

<p>„Bojíš se ho? Je ještě malý. Oba jsou to ještě nedospělé děti. Rodiče obou dvou byli na Prstenci ještě před Flotilou, a ty děti o něm musely slýchat celý život.“</p>

<p>Oliver se zamyslel. „Co by mohli jejich rodiče udělat, aby je získali zpátky?“</p>

<p>„To možná taky zjistíme, jen co se dozvíme všechno, co vědí.“ Zazubila se. „Ollie, všiml sis, jak se ten Luis tvářil? Jako…“</p>

<p>Oliver si toho opravdu všiml a z hlasu mu zazněl odpor. „Jako by ještě nikdy neviděl ženu. Tak dobře, Roxanny, ať je teda po tvém. Vlezeme do jednoho stanu s kzinem a ten se, jako že je Finagle nade mnou, nažere první! Jenže my už máme víc dat, než kolik jsme měli za úkol nashromáždit; teď jde hlavně o to, abychom se s nimi vrátili domů!“</p>

<p><strong>Členové ARM </strong>se věnovali stavění stanu. A tak si nikdo nevšiml, když Louisovi na přístrojové desce vyskočila Skladatelova miniaturní bysta.</p>

<p>Protektor řekl: „Potřebuju naléhavě vědět, jestli můj opravný systém funguje. Už se ta díra zmenšuje? Jak drastická opatření musím učinit, abych vůbec něco zachránil? Asi vás nemusím varovat, abyste si dávali pozor a do té průrvy nespadli.“</p>

<p>Je možné, že by je <emphasis>Vesmírná Štika </emphasis>nebo jeho mateřská loď tajně odposlouchávaly? Jakkoli tato linka byla soukromá, svítící hologramové hlavičky byly vidět. Louis kvapně odvětil: „Díra se uzavírá. <emphasis>Uzavír</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis> se. </emphasis>Máme společnost.“ Načež holodisplej vypnul.</p>

<p>Nyní Skladateli nezbývalo, než jen poslouchat.</p>

<p>Stan se po nafouknutí proměnil v jakýsi tubus s velikou přechodovou komorou, výklenkem pro vakuové zařízení, obytným prostorem a stříbřitými stěnami, za nimiž se zřejmě skrývala toaleta. Gauthierová zevnitř a Forrestier zvenčí pomáhali ostatním vstoupit.</p>

<p>Hanumana nesl Akolyta v náručí, ale ponechal mu skafandr. „Ten skafandr se postará o záležitosti hygieny,“ vysvětloval Akolyta. Hanuman vydával opičí zvuky.</p>

<p>Gauthierová odklopila přilbu, ovšem k tomu, aby si svlékla skafandr, se neměla. Oliver učinil totéž. Nezdálo se, že by příslušníci ARM byli přehnaně nedůvěřiví. I Louis s Akolytou si sňali přilby. A pak si všechny rozmanité rasy posedaly kolem malého kuchyňského automatu.</p>

<p>Wembleth vyluzoval slabiky, jaké Louis ještě neslyšel. Z jedné z kapes mu zazněl hlas překladače: „Výborně, tady je mnohem víc místa.“ Chlupatec rozepnul svůj záchranný modul a s úlevným povzdechem se z něj vysoukal.</p>

<p>„Na lodi pro tři je Wembleth už čtvrtý,“ vysvětloval Forrestier. „Když jsme ho našli, ležely kolem něj mrtvoly jakési větší a chlupatější rasy, lapal po dechu jako ryba na suchu, ale dokázal se postavit a podél pobořených stěn, které bouře nesrovnala se zemí, k nám doklopýtal. Museli jsme ho natěsnat do takticko-bojové kajuty a všechno deaktivovat. Vyslechli jsme ho — zná věci, které potřebujeme vědět — ale takhle létat nemůžeme, LE Luisi. Musíme se také bránit.“</p>

<p>„Zavezeme ho někam, kde by mohl žít,“ odvětil Louis.</p>

<p>„Přijdeme na způsob, jak připevnit jeho záchranný modul k tomu vašemu vznášedlu. Nemáme totiž skafandr, který by mu seděl.“</p>

<p>Detektiv Gauthierová rozdávala potravinové cihličky z automatu. Změnila nastavení a Akolyta tak dostal jednu krásně krvavou a Hanuman pro změnu celou z ovoce. „Je to jediná kuchyně, kterou máme, a slouží taky jako ošetřovna. Při letu v době míru tenhle stan trčí z trupu. Pokud ho nemůžeme roztáhnout, pomalu se uvnitř ani neotočíme. Válka je peklo,“ prohlásila nevzrušeně. „Můžu vám nabídnout něco k pití?“</p>

<p>„Nechám se překvapit,“ opáčil Louis. „Třeba čaj? Nebo džus?“</p>

<p>„Co pivo?“</p>

<p>„To radši ne. A Akolyta je ještě moc mladý.“</p>

<p>Akolyta zavrčel.</p>

<p>Roxanny se rozesmála. „To ty taky, Luisi!“</p>

<p>Považovala ho za dítě! On na to: „Ano, LE.“</p>

<p>Podala jim pohárky: Louisovi jakýsi nápoj s příchutí brusinek a Akolytovi s Wemblethem bujón. „Oba jste vyrůstali na Prstenci. Vyprávěli vám otcové o jiných planetách?“</p>

<p>„Tak jsme se učili fyziku,“ odvětil Akolyta. „Otec – Chmee – se mi snažil ukázat, co je to Coriolisova bouře, hurikán. Ale nevím jistě, jestli tomu rozumím.“</p>

<p>„Strašně rád bych viděl Zemi,“ zasnil se Louis. Mít tak funkční koráb! Při první příležitosti zběhnout od chvíle, co ho našel ten odporný Bram… Ne, je to ještě déle. Od chvíle, kdy zničil na <emphasis>Jehle </emphasis>motor hyperpohonu!</p>

<p>Musí existovat možnost, jak si s Roxanny Gauthierovou pohovořit o samotě.</p>

<p>Skafandr jí nepřiléhal přímo k tělu: tvary, díky nimž mu srdce málem vyskočilo z prsou, dával pouze tušit. Byla to silná žena sportovní postavy. Tvář měla přísnou a k tomu hranatou bradu a ostře řezaný nos. Louis měl za to, že jí může být tak kolem padesátky, soudě podle řeči těla a také podle toho, jak se jí Forrestier podroboval… leda že by měla vyšší hodnost. Její vlasy připomínaly řídkou černou pýchavku; nejspíš si hlavu pravidelně depilovala či holila.</p>

<p>Přestože už potkal tolik hominidů, Louise překvapovalo, jak silně touží spatřit ženu.</p>

<p>Ale ona se ho na cosi ptala: „Nevíš něco o jakési velké průhledné lodi?“</p>

<p>Louis zavrtěl hlavou. To Akolyta byl méně opatrný. „Jako třeba loď od General Products? A co bychom měli vidět, skleněnou bublinu?“</p>

<p>„Jo, velikou skleněnou bublinu. Co víš o trupech General Products?“</p>

<p>„Luisův otec sem přiletěl v typu 2,“ vysvětloval Akolyta. Zacházel příliš do podrobností. Louis se bál, že ho nachytají na nějaké rozpory… Ale Chmee přece synovi musel popsat <emphasis>Lháře, </emphasis>což byl typ 2, když mu vyprávěl o první expedici.</p>

<p>A Akolyta se bavil.</p>

<p>„Obrovskou skleněnou bublinu plnou vybavení. Uvnitř jsou mohutné stroje,“ řekla Gauthierová.</p>

<p>Forrestier dodal: „Anebo čtyři ohnivé jazyky pohybující se po obloze. Má totiž čtyři nukleární motory. Tu loď někdo ukradl, možná ten váš Chiron.“</p>

<p>Louis odvětil: „Chiron nám všechno neříká. Možná vůbec nic.“</p>

<p>Roxanny doplnila: „Vlastně ji ukradli dvakrát, nejprve kzinové a potom kzinům. Sice jsme nezaznamenali, že by přiletěla na Prstenec, ale domníváme se, že tady je. A chceme ji zpátky.“</p>

<p>„Pověz nám o té Chironově expedici!“ poručil Oliver.</p>

<p>Louis improvizoval. „Táta povídal, že trvala dva roky a že prý neskýtala moc prostoru.“ Drž se, pokud možno, toho, co víš… „Moje máma se sem s tou první expedicí dostala. Vyprávěla mi, že na začátku byl <emphasis>Prolhaný Bastard </emphasis>obyčejný typ 2, ale pak se vymkl veškerým proporcím, a s tím, jak si loutkáři vymýšleli další a další bezpečnostní prvky, se neustále rozrůstal. A na konci vzniklo z <emphasis>Prolhaného Bastarda </emphasis>velké létající křídlo, do něhož byl vklíněn válec od General Products. Válec chránilo stázové pole, ale o všechno, co bylo na tom křídle, přišli.“</p>

<p>To vše měla ARM určitě ve svých záznamech, včetně úvah samotného Louise Wu. Našlo by se v nich i Louisovo vylíčení Chirona.</p>

<p>„Takže když Chiron stavěl svoji loď, vtěsnal všechno do trupu. Byl jsem na ní, ale to jsem byl ještě takhle malý a už tehdy byla jaksepatří stísněná…“</p>

<p>„Rádi bychom si s Chironem promluvili,“ řekl Oliver. „Kde bychom ho mohli najít?“</p>

<p>Akolyta odvětil: „Chiron nám výslovně přikázal, že nesmíme nikomu prozradit, jak ho najít.“</p>

<p>Oliver řekl Roxanny: <emphasis>„Slepá Rána </emphasis>byla v rukou kzinů. Z toho by asi loutkáři moc velkou radost neměli, co myslíš? Takový loutkař by mohl podniknout kroky, aby ji získal zpátky.“ Potom se zeptal Louise: „Měla ta Chironova loď nějaké jméno?“</p>

<p><emphasis>„Paranoia,“ </emphasis>odtušil Louis, aniž by se ušklíbl.</p>

<p>„Jak je vyzbrojená?“</p>

<p><emphasis>„Paranoia </emphasis>vůbec žádné zbraně nemá,“ Louis na to, „tedy kromě zařízení, která by se k tomu účelu dala případně využít. Ale o těch nesmíme hovořit.“</p>

<p>„A kde přesně na Prstenci ta vaše <emphasis>Paranoia </emphasis>přistála? Poblíž Velkého oceánu, kde první expedice zanechala Teelu Brownovou?“</p>

<p>To Louis ještě neměl promyšlené. „To nemůžu říct.“</p>

<p>„No, vypadá to, že moc informací na výměnu nemáš,“ posteskla si Roxanny Gauthierová. „Co bys chtěl vědět od nás? Řekl ti Chiron, na co se máš ptát?“</p>

<p>„Chce vědět, jestli se Prstenec uzdraví. Zdá se mi, že se ta trhlina sama uzavírá. Buď jak buď, co nám můžete říct o té Válce na okraji? Myslíte, že už skončí?“</p>

<p>„O tom pochybuju,“ odpověděla Roxanny.</p>

<p>„Anebo se rozhoří do takové prudkosti a zběsilosti, že všechno smete?“</p>

<p>„K tomu nemusí dojít,“ opáčila rozhodně.</p>

<p>Oliver se zasmál. Roxanny se po něm nazlobeně podívala a Oliver dodal: „Jen mi bleskla hlavou taková myšlenka. Kolik je ti let, Luisi?“</p>

<p>Louis se chtěl původně vydávat za třicátníka, jenže oba detektivové ARM měli zřejmě za to, že sotva prošel pubertou. Z nějakého důvodu ho to těšilo. A proč by ne? A tak řekl: „Osmdesát falanů a něco.“</p>

<p>„A ten falan, to je kolik?“</p>

<p>„Deset rotací oblohy.“</p>

<p>„Takže zhruba sedmdesát pět dní? Při třicetihodinových dnech na Prstenci?“ Oliver cosi pošeptal kapesnímu počítači, jenž byl větší než civilní verze. „V tom případě je ti podle pozemského času kolem dvaceti let. Mně je čtyřicet šest. A tobě, Roxanny?“</p>

<p>„Jednapadesát,“ odvětila bez váhání.</p>

<p>„Pochopitelně užíváme životabudič. Díky němu nestárneme. Tak mě napadlo,“ řekl Oliver Forrestier, „že tohle je vlastně první lidská žena, kterou jsi kdy kromě matky viděl, Luisi.“</p>

<p>Roxanny se zdráhavě usmívala. A Louis se červenal, neboť si zničehonic uvědomil, že na Roxanny Gauthierové spočinul zrakem příliš dlouho, že se k ní přiblížil víc, než si i tyto stísněné prostory žádaly, že se na ni nedokázal dívat a zároveň souvisle mluvit. Uzavřené ovzduší bylo nejspíš prosycené feromony… jak Roxanninými, tak Oliverovými. A jelikož byl Oliver první lidský muž, jehož za více než dvacet let viděl či cítil – a na <emphasis>Vesmírné Štice </emphasis>se neměli kde osprchovat – nebylo divu, že Louis pociťoval vzrušení i ohrožení.</p>

<p>„Omlouvám se,“ řekl a maličko poodstoupil.</p>

<p>Napadlo ho, že zastrašování může mít mnoho podob. Něco od Luise chtěli: informace, které si Louis Wu bude muset vymyslet, ale i tak…</p>

<p>Roxanny se lehounce zasmála. „Nic se nestalo. Luisi, nechtěl by sis prohlédnout <emphasis>Vesmírnou Štiku? </emphasis>Akolyto, tebe vzít na palubu nemůžeme. Je tam málo místa. Louis ti pak o ní může vyprávět.“</p>

<p>Hanuman se s Louisem střetl očima, ale nic neřekl. Wembleth a Akolyta se pustili do kostrbatého rozhovoru. Wembletha kzin fascinoval. Louis si sklopil štít přilby a vyšel za detektivy ven.</p>

<p>Loď byla neskutečně stísněná.</p>

<p>Kolem sloupu uprostřed byla zády k sobě rozmístěna tři sedadla. Na jednom kdosi seděl. Za dveřmi přechodové komory se nacházel výklenek pro stan, který byl nyní vyňatý. V podlaze zel otvor, jenž vedl do dutiny o velikosti člověka: do takticko-bojové kajuty.</p>

<p>Roxanny vstoupila jako první. Vklouzla do druhého sedadla. „LE Luisi Tamasane, představuju ti druhého detektiva Clause Raschida. Clausi, to je Luis,“ řekla. „A není to tak úplně domorodec.“</p>

<p>Claus se otočil a podal mu ruku. Byl snědší než Roxanny, vyšší než Oliver a svou paží dosáhl daleko. „Luisi, já jsem pilot. Posaď se tamhle.“</p>

<p>Louis doufal, že si bude moci s Roxanny nebo alespoň s Oliverem pohovořit o samotě. Přišli však oba, na Louisův vkus spolu vycházeli až příliš úzce, a Akolytu, Wembletha (i Hanumana) nechali ve stanu samotné.</p>

<p>Louis se vmáčkl do třetího sedadla. Cítil, jak se jeho plošky posouvají a přizpůsobují se jeho výšce a váze i rozměrnému skafandru. Základní poloha mu nevyhovovala zcela dokonale.</p>

<p>Roxanny Gauthierová oběma rukama vyťukala do opěrek svého sedadla jakýsi příkaz. Než se Louis stačil pohnout, obepnula ho protinárazová síť.</p>

<p>Silové pole v této síti chránilo pasažéra při srážce; hodila se i pro policejní práci.</p>

<p>Louis ihned nezareagoval. Jak by zareagoval <emphasis>Luis</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> </emphasis>Panickým strachem by ztuhl, aspoň na tak dlouho, aby Louis stačil něco <emphasis>vymyslet. </emphasis>Ale co pak?</p>

<p>„To je pro tvou bezpečnost. Říkal jsi, že bys chtěl vidět Zemi,“ nadhodila Roxanny a usmála se jako kočka.</p>

<p>Přechodovou komorou vstoupil dovnitř Oliver a pak se průlezem protáhl dolů na čtvrté sedadlo. Takticko-bojová kajuta byla svou velikostí Oliverovi jako by ušitá na tělo.</p>

<p>Louis sebou maličko vrtěl; alespoň to mu pole umožňovalo. Podivil se: „My poletíme na Zemi?“</p>

<p>„Zatím jenom k <emphasis>Šedému Žral</emphasis><emphasis>okovi</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vysvětloval třetí člen posádky. Budeme tam za hodinku. Doufejme. Roxanny, nechali jste venku ten kuchyňský automat.“</p>

<p>„Nic jiného nám nezbývalo,“ odvětila.</p>

<p>„Stet, ale jestli se něco stane – stet. Luisi, naší první zastávkou je mateřská loď <emphasis>Šedý Žralo</emphasis><emphasis>k, </emphasis>a o tom, kam se vydáš pak, rozhodnou jiní lidé. Podle mého na Zemi nebo alespoň do její sluneční soustavy. A víš co? Cestou nám můžeš ledacos vyprávět. Teď už tě Chiron nezastaví. Budeš druhým obyvatelem Prstence, který spatří lidský vesmír.“</p>

<p>„Ale touhle dírou letět nemůžete,“ varoval je Louis.</p>

<p>Všichni tři příslušníci ARM se k němu otočili. Roxanny se ho zeptala: „A proč ne?“</p>

<p>Tohle se vysvětlovalo těžko. Louis Wu si byl jistý, že Skladatel by nenechal uletět koráb ARM jen tak. Něco by se jim určitě postavilo do cesty… Ale proč by <emphasis>Luis Tamasan </emphasis>říkal něco, co by zcela vybočovalo z jeho role?</p>

<p>Proto prohlásil: „Chmee tvrdil, že z tohoto světa unikl skrz Pěst boží. Můj otec přiletěl jinou průrvou. Nikdo z nich nezažil, že by se něco takového… lesklo. Pěst boží se přece sama neopravuje, viďte? Ale tahle díra ano.“</p>

<p>Claus namítl: „Pěst boží také. Kráter se uzavřel před několika týdny, ani jsme si toho nevšimli. Doufali jsme, že bys nám o tom mohl něco říct ty.“</p>

<p>Skladatel zřejmě testoval svůj opravný systém, usoudil Louis. Luis mlčel.</p>

<p>Claus Raschid si cosi vyvolal na virtuální obrazovce. „No vida! Vysvětlím ti to následovně, Luisi. Nejbližší průrva, o které víme, je odsud jeden a půl milionu kilometrů. To je moc daleko. Nad povrchem by nás mohli sledovat. Všechny rasy zapojené do Války na okraji by nás moc a moc chtěli dostat, stejně jako my chceme tebe, totiž kvůli tomu, co všechno víme. Ale můžeme uniknout, pokud poletíme <emphasis>hned teď tímhle otvorem </emphasis>a s <emphasis>vypnutými </emphasis>motory.“ Loď se vznesla. „A tady na nás čeká <emphasis>Šedý Žralok</emphasis><emphasis>, </emphasis>naše mateřská loď, v ústraní u podlahy Prstence…“</p>

<p>Oliver pod nimi zakřičel: „Raschide! Na co si to hraješ?“</p>

<p>Louis se pokusil zařvat ještě hlasitěji. Z toho, že se nemůže pohnout, doslova šílel. „Nejdřív tam něco hoďte! Ať vidíme, co se stane!“</p>

<p>„Vezu nás zpátky,“ odpověděl Raschid Oliverovi. Loď se opatrně přesouvala do strany. Nyní se vznášela přímo nad průrvou. „Všechny zdroje energie <emphasis>vypnuty. </emphasis>Luisi, kdybychom měli přídavnou nádrž, tak bych ji tam odhodil, jenže já ji už nemám.“</p>

<p>Začali padat. Louis ještě zahlédl stan, který osaměle spočíval na scrithu. Budou v pořádku, uklidňoval se v duchu; mají Hanumana a ten je povede. Díra se zvětšila. Byla plná hvězd.</p>

<p><emphasis>Vesmírná Štika </emphasis>narazila do čehosi, co pod ní povolilo.</p>

<p>Jeho únosce zachytily pohybem vzhůru protinárazové sítě. Louis cítil, jak mu v lebce poskočil mozek. Jelikož už v síti kdysi byl, vzpamatoval se první… Stále se nemohl hýbat. A slyšel, jak Oliver pod ním křičí.</p>

<p>Claus zařval: „Do čeho jsme to narazili?“</p>

<p>„Musíme <emphasis>pryč! </emphasis>Musíme <emphasis>pryč!“ </emphasis>ječela Roxanny.</p>

<p><emphasis>Opra</emphasis><emphasis>vný systém, </emphasis>říkal Skladatel. Jak pevná jsou asi vlákna scrithu? Dost na to, aby zastavila padající koráb? Ale to by prořízla trup. Ta díra je jimi zřejmě protkaná.</p>

<p>„Trysky nereagují,“ řekl Claus.</p>

<p>„Kde jsou?“ zeptal se Louis.</p>

<p>Claus natáhl krk a nevrle se na něj podíval. Louis nadhodil: „Jsou vespod, že jo?“ Byl to prastarý zvyk: stavitelé lodí obvykle umisťovali tryskové motory tam, kam by dali rakety. „To, co v té díře je, co ji <emphasis>spravuje, </emphasis>ty trysky zároveň rozřezává. Celí se tam zaboříme. Jak dlouho asi potrvá, než to zasáhne zdroj energie? Jaký zdroj energie vlastně používáte? A kde je?“ Blábolil, jen tak blábolil. Jak to, že se nespustilo stázové pole? Ale kdyby se tak stalo, mohli by tu uvíznout navždy.</p>

<p>Clausovi trvalo déle, než všechno pochopil. Roxanny Gauthierová řekla: „Ve středu lodi. Je to baterie. Jestli se do ní něco zařízne…“</p>

<p>Loď opravdu centimetr po centimetru klesala do průrvy. A co hůře, začínala se převracet.</p>

<p>Claus na ně civěl a nic nechápal. Když konečně porozuměl, hrůzou zakřičel. Ruce se mu rozeběhly po ovládacích tlačítkách.</p>

<p>Roxanny zahlaholila: „Počkat!“</p>

<p>Průlez v podlaze se uzavřel. Oliverův řev rázem ustal.</p>

<p>Zahřměl raketový motor. Sekce kabiny se odpojila a prudce se vznesla, zakymácela se a pak se uklidnila. Claus převzal ruční řízení; kabina se silně naklonila, lehla si na bok a potom se zase napřímila.</p>

<p>„Tys ho <emphasis>zabil</emphasis><emphasis>!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>osopila se na něj Roxanny. „Zabil jsi Olivera!“</p>

<p>„Seděl na nesprávném místě.“ Claus vrhl zachmuřený pohled na Louise Wu, jenž trůnil na Oliverově sedadle, a pak i na Roxanny. „Nebylas to snad ty, kdo křičel <emphasis>musíme pryč?</emphasis>“</p>

<p>Stan se ve výfukových plynech vzedmul a záchranný modul poskočil. Zpětný ráz s Roxanny i Clausem maličko trhl, ale pak je zachytily sítě.</p>

<p>Přes stěnu stanu viděl Louis jen to, jak Akolyta a Hanuman roztahují záchranný modul, aby si do něj mohl Wembleth vlézt.</p>

<p>Ze směru od průrvy se zatřpytilo jasné světlo. Tato strana kabiny poté zčernala. Louis zakřičel: „Roxanny, <emphasis>pusťte mě už!“</emphasis></p>

<p>„Vydrž to, Luisi.“</p>

<p>Kabinou otřásla nárazová vlna.</p>

<p>„Vždyť oni tam umírají! Pusťte mě! Clausi!“</p>

<p>Claus řekl: „Tak jo.“ Udělal rukou pohyb a Louis byl rázem volný. Vysoukal se ze sedadla a zamířil do maličké přechodové komory.</p>

<p><strong>Stan byl rozervaný </strong>na kusy jako prasklý balon. Vše, co bylo uvnitř, tlaková vlna zničila. Když Louis vylezl z přechodové komory, právě se okolo kutálel Wembleth v záchranném modulu a zmítal se v něm jako prádlo v předpotopní sušičce.</p>

<p>Akolyta se snažil udržet na nohou, padal na zem a znovu vstával. Hanuman nebyl v dohledu. Wembleth zřejmě znovu nabyl smysly: byl teď stočený do klubíčka a stále se kutálel.</p>

<p>„Akolyto, není ti nic? Tlak máš v pořádku?“</p>

<p>„Skafandr tlak drží. Vidíš někde Hanumana?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Wembleth byl nejblíže. Louis zapnul polohovací trysky, přistál před ním, běžel vedle balonu a pokoušel se zastavit jeho rotaci. Obyvatel Prstence se mu snažil pomoci. Nakonec jej zastavili, třebaže Wembleth ztratil rovnováhu, protože se mu tváří k hrudi tiskl Hanuman. A ten měl skafandr stále ještě na sobě.</p>

<p>„Akolyto, mám je oba!“</p>

<p>Už pěšky všichni zamířili ke zničenému stanu. Přidali se k nim Akolyta, Claus i Roxanny. Roxanny nesla cosi těžkého, jakousi podlouhlou cihlu, kterou si tiskla k prsům.</p>

<p>Kuchyňský automat byl na svém místě. Vypadalo to, že se mu nic nestalo.</p>

<p>Připevnili ho k Louisově skútru a Wemblethův záchranný modul k Akolytově. Členové ARM vydávali pokyny, jako by šlo o nadřízené důstojníky. V jednu chvíli se Louis zeptal: „Máte nějaký důvod brát s sebou i ten váš únikový modul? Motory skútrů by to podle mého nezvládly.“</p>

<p>„Necháme ho tady,“ prohlásila Roxanny. „Je zničený.“</p>

<p><emphasis>Výbuch baterie stíhací lodi mohl poškodit Skladatelův opravný systém, </emphasis>pomyslel si Louis v duchu. Skladatel by se to měl dozvědět… ale vždyť on se to vlastně dozvídal z přenosu hlasů a záběrů kamer. Nemohl jenom odpovědět, ale to Louisovi nijak nevadilo.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 12</strong><strong>ŽIRAFÍ LIDÉ</strong></p>

<p><strong>Svit v obří zátce </strong>zeslábl. Tubus se hroutil a unikaly z něj široké bílé řeky troposférických bouří. Ale to nevadilo. Když z průrvy vylétali, byla téměř uzavřená.</p>

<p>Skupina letěla porotačně přímo od místa, kde prve odhodili přídavnou nádrž. „Nechali jsme ji tam jako návnadu. Neměli bychom se k ní přibližovat,“ vysvětlovala Roxanny Gauthierová. „Toho, kdo sem spustil to nafukovací horské pásmo, by mohla zajímat. Říkal jsi vashneesht? Co o vashneesht víš?“</p>

<p>Louis odvětil: „Vashneesht říkáme, když nikdo nic neví. Čarodějové. Kouzla.“ Šlo o slova z interworldu, která Luis mohl znát od rodičů.</p>

<p>Roxanny seděla na předním sedadle Louisova skútru. Pokusila se mačkat ovládací prvky, ale ty nereagovaly, takže toho nechala. Louis řídil ze zadní sedačky. Roxanny ani Claus o tom nemluvili, ale zdálo se jasné, že je do ARM naverbovali.</p>

<p>Vypadalo to, že na druhém skútru panuje pohoda. Akolyta letěl na předním sedadle a Claus byl schovaný za ním. Ani domorodci zřejmě nic nechybělo, visel ve svém nafouknutém záchranném modulu pod skútrem, ale najednou začal lapat po dechu.</p>

<p>„Akolyto!“</p>

<p>„Slyším, Louisi.“</p>

<p>„V tom záchranném modulu došel vzduch. Wembleth má potíže.“</p>

<p>Claus prohlásil: „Ksakru, asi byl vadný.“</p>

<p>„Sestoupíme?“</p>

<p>A tak přistáli. Wembleth omdlel.</p>

<p>Skafandry si nechali na sobě. Vzduch byla jen řídká mlha a vítr hurikánu přehlušoval jejich hlasy ve sluchátkách. Louis křikl: „Otevřít ten modul by asi nebylo…“</p>

<p>Akolyta namítl: „A máš lepší nápad?“</p>

<p>„Ať si ten stromolezec otevře přilbu. Jeho skafandr má recyklační funkci.“</p>

<p>Maličký antropoid Akolytovu gestikulaci rychle pochopil. Odklopil přilbu, a třebaže mu zdejší pach nebyl po chuti, nechal ji otevřenou. Znepokojeně přitiskl tvář k Wemblethově obličeji a nasál vzduch. Wembleth sebou škubl a zakrátko se zvedl.</p>

<p><strong>Letěli nad popadanými </strong>stromy, jejichž vysoké štíhlé kmeny končily nadýchanými korunami. Výbuch antihmoty je vyvrátil a jejich vrcholy ukazovaly směrem po rotaci. O něco dál je vítr, který se zvedl v důsledku poklesu tlaku, povalil protirotačně, ale nižší vegetace vše přečkala.</p>

<p>Klesající tlak se podobal vlně, která se valila krajinou stále dál. Skútry rázovou vlnu sledovaly a pomalu ji doháněly. Míjeli desítky tisíc kilometrů postižených katastrofou a bouřemi. Pojednou se v lese s nadýchanými korunami vynořily mezi popadanými stromy i stojící kmeny. Les se táhl do dáli, přimykal se k nížinám a mísil se s dalšími ekosystémy.</p>

<p>Louis s nimi klesl na lesní mýtinu, jakousi louku u zurčícího potoka.</p>

<p>Vzduch! Vytáhli Wembletha z jeho bubliny a pak si svlékli skafandry. Wembleth zavýskl a dal se do tance, třebaže dosti toporně. Skočil do vody, strhal ze sebe hrubě tkanou košili i kalhoty a začal se jimi drhnout.</p>

<p>Voda! Do hlubokého jezírka prýštila tekoucí voda; bylo jí po kotníky. Oba příslušníci ARM se po sobě podívali, pak si i oni svlékli přiléhavé kombinézy a ponořili se do vody. Roxanny se rozesmátýma očima bezděky střetla s pohledem Luise Tamasana. Louis nemohl ani dýchat.</p>

<p>Akolyta skočil do potoka s mohutným šplouchnutím. Se zmáčenou srstí vypadal neuvěřitelně legračně. Kletba se tím zlomila, i Louis se rozesmál.</p>

<p>Hanuman zápasil se zapínáním svého skafandru. Louis mu však pomohl ven. Laskavý antropoid Hanuman ho objal a zašeptal: „Ti od ARM mají schované ruční zbraně.“</p>

<p>„To je mi překvapení!“ hlesl Louis.</p>

<p>„Uk uk uk. Ty se nesvlíkneš?“</p>

<p>„Potíž je v tom…“</p>

<p>„Oni to vědí. Skoč tam jako Wembleth.“ Hanuman se mu vysmekl z náručí a po všech čtyřech pelášil k vodě. Vrhl se do ní, aniž by vyšplíchla. Louis zakřičel, rozeběhl se za ním a skočil do potoka jako dělová koule.</p>

<p>Ta studila! V hluboké vodě si svlékl přiléhavý skafandr. Nejprve se ho snažil o tělo vyprat, potom ho sroloval do kuličky a odhodil na skalnatý břeh, aby uschnul.</p>

<p>Tak! Všichni zúčastnění nyní mohli předstírat, že si nevšimli, jak je Luis Tamasan vzrušený.</p>

<p>Od příslušníků ARM si udržoval odstup… Chovají se velmi přátelsky, pomyslel si, ovšem Claus se přece jen držel zpátky a Roxanny rychle a neslyšně hovořila. Že by hádka? Stále jim chybělo soukromí.</p>

<p>Akolyta moc dobře plavat neuměl, ovšem potok nebyl nijak hluboký. Popadl do náruče Hanumana a brodil se k Louisovi, který šlapal vodu.</p>

<p>Hanuman rázně prohlásil: „Všiml jsem si, jak se nedaleko průrvy snáší meteorit. Skladatel asi zahlédl další loď.“</p>

<p>„To nám říct nemůže. Vypnul jsem ho. A…“</p>

<p>„Dobře. Poletím s Akolytou i dál. Povedu vás. Můžu nás zavést k záložnímu sloupci.“</p>

<p>Záložní sloupec by je přepravil zpátky do Mapy Marsu. Louis se zeptal: „Jak je daleko?“</p>

<p>„Obíhá kolem. Skladatel ho k nám může nasměrovat.“</p>

<p>„A je v našem zájmu, aby ti z ARM záložní sloupec viděli?“</p>

<p>„Na to se Skladatele zeptáme později, až budeme zjišťovat, jestli nespatřil další vetřelce. Co myslíš ty?“</p>

<p>Louis přemítal. „Budou se chtít vrátit na svou loď. To nám přece nevadí, že ne? Pokud se toho tedy předtím nedozvědí příliš mnoho.“</p>

<p>Hanumanův hlas připomínal sotva slyšitelné šlehání biče. „Gauthierová zachránila jejich knihovnu! A tu já chci! Než je necháme jít, chci vidět, jak se s ní zachází. Tihle z ARM jsou ovšem nebezpeční společníci. Není třeba vydávat nás všanc všechny. Louisi, co kdybychom já a Akolyta utekli? Můžeme se přemístit k záložnímu sloupci. Ty tady zůstaneš a budeš všechno pozorovat.“</p>

<p>Jeho návrh zněl velmi překvapivě. „A proč bych to dělal?“</p>

<p>„Na celém Prstenci je Roxanny Gauthierová tvoje jediná možná družka. Žádný vlastní plán nemáš, nebo ano?“</p>

<p>Louis pokrčil rameny.</p>

<p>Akolyta se zeptal: „Všimli jste si, že máme obecenstvo?“</p>

<p>Louis se rozhlédl.</p>

<p>Členové ARM stáli proti proudu po pás ve vodě, stále se bavili a řeč jejich těla nabyla konspirativní ráz. Louis musel odtrhnout pohled od jejích ňader. Wembleth ležel u břehu na zádech na plochém vyhřátém kameni a chytal sluneční paprsky. Nad lesem s nadýchanými korunami kroužili černí ptáci a vše podezíravě pozorovala dvojice rohatých čtvernožců.</p>

<p>„Nic lidského nevidím.“</p>

<p>Akolyta oznámil: „Sedm hominidů. Tři muži, čtyři ženy. Našel jsem je po čichu. Měli bychom si rozmyslet…“</p>

<p>Něco upoutalo Wemblethovu pozornost. Náhle se postavil a pak do lesa cosi zakřičel.</p>

<p>Z lesa vyšel jakýsi muž. Prošel kolem rohatých zvířat, a ta neutekla. Zastavil se deset metrů od Wembletha. Pak něco řekl. Ruce měl nápadně založené v bok. Stejně jako Wembleth.</p>

<p>Oba byli nazí. Muž Wembletha přečníval. Byl vyšší než Akolyta, mohl mít dva metry čtyřicet nebo o něco málo méně, a štíhlý byl stejně jako stromy kolem nich. Každičkou část těla měl protáhlou… kromě hlavy. Spodní čelist měl silnou a hranatou. A vlasy na jeho hlavě měly stejnou barvu jako vzdušné koruny stromů.</p>

<p>Nazí příslušníci ARM stojící v tekoucí vodě vypadali rozpačitě. Brodili se proti proudu k Louisovi a Akolytovi.</p>

<p>„Zbraně zatím nevytáhli,“ zamumlal Hanuman. „Louisi, zůstanou v klidu?“</p>

<p>Pochopitelně měl na mysli členy ARM. Louis odvětil: „To nevím. Někdo jim musí vysvětlit, co je to rishathra.“</p>

<p>Wembleth a onen neznámý spolu nyní volně hovořili.</p>

<p>Claus se přiblížil na doslech a zeptal se: „Napadá vás něco?“</p>

<p>„Wembleth si vede skvěle,“ opáčil Louis. „Ať mluví za nás. Těch místních je tady víc.“</p>

<p>„A kde?“</p>

<p>Akolyta vysvětloval: „Mezi stromy.“ A pak ukázal. „Tamhle, všech šest.“</p>

<p>„Vypadá jako žirafa,“ zachechtal se Claus.</p>

<p>„Anebo jako Luňan,“ konstatovala Roxanny stroze.</p>

<p>Obyvatele Luny by Luis Tamasan nikdy vidět nemohl. Proto Louis řekl: „Budou mírumilovní. Koukněte na tu bradu – je to býložravec. Nejspíš z těch stromů sbírá ovoce. Musíme si rozmyslet…“</p>

<p>„Nechme toho! Musí si je poslechnout naše překladače.“ Claus vylezl z vody ven. Ostatní ho postupně následovali. Claus sebral svou kombinézu, aby se osušil, potom ji odhodil a zvedl ze země batoh. Pokud nahota nevadila domorodcům, pak nepotřeboval šaty ani on, ovšem v tom batohu se skrýval jeho překladač a možná i zbraň.</p>

<p>Zpoza vysokých štíhlých stromů vystoupilo šest vysokých štíhlých humanoidů. <emphasis>Rishathra? Musíme těm z ARM vysvětlit, o co se jedná.</emphasis></p>

<p>Wembleth mluvil velmi rychle a ukazoval přitom na Akolytu a na Hanumana. Vysocí hominidé se hluboce uklonili a nadále s Wemblethem rozprávěli. Louis a Roxanny vylovili překladače a připojili se k celé skupince.</p>

<p>Překladače ARM zachytily útržky řeči. Blížila se té, které se přiučily od Wembletha, jakkoli byla tato místní mluva nesmírně vzdálená od jakéhokoli jazyka slýchaného poblíž Velkého oceánu.</p>

<p>Wembleth se najednou obrátil na Roxanny. Jeho řeč nezněla nijak odlišně, ale všechny překladače zareagovaly. „Chtějí vědět, jak ve vaší rase…,“ a následovalo cosi, co se nedalo přeložit. „Co jim mám říct?“</p>

<p>Roxanny se zeptala: „O co že jim to jde?“</p>

<p>Wembleth se snažil všechno vysvětlit. O činnost, po níž ženy otěhotní. Avšak nikoli, pokud se provádí mezi rozličnými plemeny. Claus a Roxanny naslouchali a pak se obrátili s prosbou o pomoc na Luise.</p>

<p>Louis řekl: „Používá jiné slovo, ale znamená to rishathra. Rishathra je sex provozovaný mimo vlastní druh, ale mezi inteligentními hominidy. Takové slůvko vy nepotřebujete.</p>

<p>„Rozumbrado jeden!“ Clause to nijak nepobavilo.</p>

<p>Louis si uvědomil, že se Clause bojí. „Nežertuju, Clausi! Je to to první, co je třeba o nové rase vědět. Podívej, vždycky můžeš říct, že už družku máš. Že jsi monogamní.“</p>

<p>Claus se na ty čtyři ženy díval. Byly stejně vysoké jako muži, kolem dvou metrů čtyřiceti. Nešlo ani o Luňanky, ani o žirafy, byly to <emphasis>elfky. </emphasis>Hleděly stejně upřímně jako muži, ovšem muži se dívali na Roxanny, která se červenala. Louis si uvědomil, že i on se červená.</p>

<p>Proto řekl: „Wemblethe, pověz jim, že Akolyta k našemu druhu rozhodně nepatří. Že nerishuje.“</p>

<p>Wembleth začal hovořit. Jedna z žen se zasmála. Louisův překladač zachytil její: „To snad ne!“</p>

<p>Louis nadhodil: „Ale musíme se rozhodnout. Clausi? Roxanny?“</p>

<p>Claus se zeptal: „Luisi, a ty už jsi někdy tohle provozoval?“</p>

<p>„Jistě!“ Co by asi řekl <emphasis>Luis? </emphasis>Adolescent by se nepřiznal, že je ještě panic! Spíš by přeháněl. „A nejenom s jednou rasou – s těmihle tedy ne – ale slyšel jsem toho ještě daleko víc. A konečně, co je na tom?“ Nedokázal se Roxanny ani Clausovi podívat zpříma do očí. „Je to přátelské, je to bezpečné a nedá se otěhotnět. A infekce se přes hranice druhů většinou nepřenášejí. A koho tady mám jiného? Lidské ženy, to byly jen pověsti vzdálené jako samotné hvězdy.“</p>

<p>Wembleth zvolal: „Se mnou je to stejné! I já jsem byl ztracený. Clausi, proč ti tohle pomyšlení nejde na rozum? Když se lidé setkají, vždycky se na tohle zeptají ze všeho nejdřív. Některé druhy pomocí reshtry regulují porodnost. Třeba vodomilové – no, pro ty je to spíš vtip, ledaže bys dokázal pořádně dlouho zadržet dech. Některé druhy nereshují, anebo se kromě celoživotního partnera nespáří s nikým jiným. Některé rasy prazvláštních tvarů reshtru — rishathru? — ani neočekávají, žádají pouze zdvořilost. Některé však na ní trvají. Roxanny, copak nevidíš, že ti hinšové jsou zmatení? To proto, že jste jim neodpověděli.“</p>

<p>Louis nadhodil, přičemž z něj toužebně promluvil ‚Luis‘: „Chtěl bych se setkat s Budovateli měst. Prý jsou v ní opravdu dobří. Na rishathre vybudovali celá obchodní impéria. Dokonce se ji snažili rozšířit i do vesmíru.“</p>

<p>Claus se zazubil: „A co když odmítneme?“</p>

<p>„Můžu jim to přetlumočit,“ pravil Wembleth hbitě. A začal mluvit hinšsky.</p>

<p>Claus ho ovšem zarazil: „Počkat, Wemblethe! Já do toho půjdu,“ mrkl po Roxanny a pak odvrátil pohled.</p>

<p>Wembleth se zeptal: „Ve společnosti, anebo jenom ve dvou?“</p>

<p>Claus se zarazil. „No… ve společnosti. Nevěděl bych, co jenom té jedné vykládat.“</p>

<p>Roxanny Gauthierová se přitočila k Wemblethovi. Tiše a rychle mu cosi pošeptala. Wembleth pokýval hlavou. Potom změnil jazyk. Překladače nyní sem tam zachytily nějaké hinšské slovo.</p>

<p>Jedna z žen se sklonila k zemi. Dlouhými prsty uchopila jakési žluté ovoce velikosti menšího melounu. I přes kůru se do něj zakousla, pak je rozlomila a nabídla kousky Weblethovi, potom Clausovi a nakonec i ostatním hinšům. Wembleth ten svůj opět rozlomil a nabídl ovoce Louisovi a Roxanny. Louisovi došlo, že se tímto způsobem označují. Claus a Wembleth měli začít se ženami rishovat, kdežto Louis a Roxanny nikoliv. Hanuman dostal vlastní ovoce, ani on nehodlal rishovat.</p>

<p>Jestlipak riskují s masožravci? To by jim pak nenabízeli meloun. Tento rituál však vylučoval ghouly, a o to jim možná šlo.</p>

<p>Uvnitř bylo ovoce červené. Chutnalo trochu po lesních plodech.</p>

<p>Když se cizinci dali do jídla, ostatní to pochopili jako signál a začali hodovat. Ovoce leželo všude kolem nich. Ano, byli to býložravci, potřebovali jíst hodně. Nakrmili Wembletha s Clausem a pak se odhodlali k intimnějšímu kontaktu.</p>

<p>Roxanny se otočila a odešla.</p>

<p>Louis vzal ze země meloun, na koleně jej rozlomil — proč by ne? — a šel za ní. V duchu doufal, že si získá Roxanninu pozornost.</p>

<p><strong>Otočila se a čekala, </strong>sklopila oči, usmála se na něj a prohodila: „Řekla jsem Wemblethovi, ať jim poví, že spolu chodíme.“ Vzala si polovinu melounu a pustila se do něj.</p>

<p>Potom k němu po špičkách přistoupila, o půl hlavy vyšší než on, a svezla se mu po těle až na kolena.</p>

<p>Louis ji s chraplavým výkřikem povalil do trávy a vstoupil do ní.</p>

<p>Podobně by se k ženě nikdy nechoval. Roxanny byla zaskočená. Navíc nebyla tak docela připravená, ale přesto si ho k sobě rukama i nohama přitiskla a proměnila ho opět v zajatce. V té chvíli Louis Wu nemyslel na nic.</p>

<p>Když se znovu vzpamatoval, cosi bezděky žvatlal, takže se ulekl, jestli náhodou nevyzradil nějaká tajemství. Roxanny ho stále držela v sevření svých nohou a smála se. „Teda tys to ale hodně chtěl!“</p>

<p>Mezitím je obstoupili hinšové.</p>

<p>Ženy si klekly, aby mohly rishovat. Když se svými partnery kopulovaly, oba přitom klečeli. Muži pozorovali cizince se svými ženami a vše doprovázeli živými, jen zpola přeložitelnými poznámkami. Pomenší muži jim připadali směšní. A Wembleth, který byl nejmenší ze všech, se jim zdál nejsměšnější. Zjistili, že je lechtivý.</p>

<p>„Omlouvám se, Roxanny! Neovládl jsem se,“ kál se Louis. Připadalo mu, jako by se právě spářil s jednou z krvežíznivých bytostí Prstence, tak to bylo bezmyšlenkovité a intenzivní. Ale netroufal si jí něco takového přiznat.</p>

<p>Pohladila ho po tváři. „Vzpružilo mě to. Ještě devět let mi bude sloužit implantát, a je to setsakramentsky fajn.“</p>

<p>„Já jsem plodný,“ odtušil Louis.</p>

<p>„Jasně že jo.“ Postavila se zády k němu a dala si ruce v bok. „Nevěřila jsem tomu. Rishathra? Nepověděl jsi mi celou pravdu, Luisi. Ale… přidáme se k nim?“</p>

<p>Cože? „Jsme přece partneři. Vyděsili by se!“</p>

<p>Roxanny zvedla ze země meloun, rozpůlila ho a nabídla jej jednomu z elfů.</p>

<p>Elf byl zaskočený. Potom se ale zasmál, klekl si a přirazil si ji k sobě. Louis se zarděl… a pak i on sebral meloun.</p>

<p><strong>Za soumraku, </strong>kdy už se kvůli tmě nedalo poznat, které kusy ovoce jsou dokonale zralé, skončili hinšové s jídlem, rishathrou i pářením a začali se představovat — šlo o pozoruhodně převrácený pořádek. Jména měli dlouhá a impozantní.</p>

<p>Wembleth si vzal Louise stranou a řekl mu: „Hinšové jsou jako ostatní v končinách, které jsem procestoval. Mají-li cizinci v úmyslu zdržet se jen krátce, představí se jim krátkými jmény, která se dají rychle zapamatovat. Znamená to něco jako <emphasis>brzy odjeďte. </emphasis>Ale vidíš všechno to ovoce? Vítr shodil na zem stovky plodů těžkých jako člověk. A každý cizinec, který je pojídá, znamená, že toho ovoce shnije méně. Jsme tady vítáni.“</p>

<p>Louis se vítaný přímo <emphasis>cítil. </emphasis>Rishathra ovšem nebyl sex. A jeho tělo to vědělo. Jeho tělo toužilo po Roxanny.</p>

<p>A Claus toužil po jeho krvi.</p>

<p><strong>Zřídkakdy bývala noc </strong>na Prstenci tak černá, že by nebylo vidět. Hinšové spát nechtěli, místo toho si povídali. A příslušníci ARM většinou naslouchali.</p>

<p>Louis se jich zeptal na ona rohatá zvířata.</p>

<p>„Ti býložravci? Nevšímají si nás a my si zase nevšímáme jich,“ vysvětloval jeden z mužů. A o obloze prohlásil: „Hvězdy mívaly pevný kurz. Pokud jsme chtěli, mohli jsme podle nich určovat čas. Ale teď se rozutekly a bloudí po nebi. A proč, to vědí jenom vashneesht.“ Potom hovořili o úrodě, o kterou přišli, a o počasí. Vážně dost nudní lidé.</p>

<p>Mluvili rovněž o nečekaných poryvech prudkého větru.</p>

<p>„Podnebí se změní,“ vysvětloval Louis své společnici, jejíž jméno, podle toho, co si zapamatoval, znělo Szeblinda. Jeho překladač dokázal vyloudit všech devět slabik. „Možná se budete muset vydat těmi nadýchanými lesy, jelikož proti rotaci už umírají. Vezměte si s sebou melouny a semínka vysévejte tam, kde chcete další úrodu. Možná před tou katastrofou prchají další obyvatelé. A až sem dorazí, budete se o ně muset postarat.“</p>

<p>„Zůstanete tu s námi, abyste nám mohli radit?“</p>

<p>„My se musíme přemisťovat ještě rychleji. Snažíme se totiž všechno napravit,“ vysvětlil jí Louis.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 13</strong><strong>ŠEDÝ ŽRALOK</strong></p>

<p><strong>Ráno se Louis probudil </strong>na travnatém pahorku. Postavil se a rozhlédl se kolem sebe.</p>

<p>Skútry se ani nehnuly ze svého místa na břehu potoka. Mezi nimi spal Akolyta. Hanumana ani lidi ze Země nebylo nikde vidět. Hinšové odešli. Na svahu u řeky stály melounovníky a rozlámané melounové slupky. Ostrůvek čokoládově-oranžové kožešiny vedle jezírka musel být Akolyta.</p>

<p>Louis zamířil dolů.</p>

<p>Čekal, že jakmile se ke kzinovi přiblíží, ten se probudí, ale Akolyta se ani nepohnul. Jen boky se mu vzdouvaly. Výborně, kzin dýchal. Ale jakoupak neplechu měli za lubem ti z ARM?</p>

<p>Louis se posadil na skútr a vznesl se k nebi.</p>

<p>Clause a Roxanny objevil za kopcem na druhé straně potoka. Věnovali se oné těžké podlouhlé cihle, kterou Roxanny uložila Louisovi do zavazadlového prostoru. V rozloženém stavu se podobala jakési klávesnici s holodisplejem, šlo o knihovnu z jejich malé lodě.</p>

<p>Přes rameno jim na holografickou obrazovku hleděli Wembleth s Hanumanem. Roxanny si Louise všimla a zamávala na něj. A ten její pozdrav opětoval.</p>

<p>Nezdálo se, že by střežili nějaká tajemství. Louis se vrátil k jezírku.</p>

<p>Akolyta mezitím vstal a protahoval se. Rozhlédl se kolem sebe. „Kde jsou všichni?“</p>

<p>„Na druhém břehu. Nechybí ti nic?“</p>

<p>„Krásně jsem se najedl a prospal. Chytil jsem si takového jelínka nebo co. Louisi, nikdo mi nezakázal pořádně se nacpat. Měli jsme se domluvit, že budeme držet hlídky.“</p>

<p>Louis se protáhl. „Říkal jsem si, jestli tě něčím neomámili. Já jsem se taky skvěle vyspal. Mám pocit, že ti z ARM tam provádějí něco podivného, ale Hanuman na ně dohlíží. Nepůjdeme se tam podívat?“</p>

<p>Nasedli tedy na skútr a letěli na druhý břeh.</p>

<p><strong>Claus na jejich přílet </strong>čekal a hned jim sdělil: „Luisi, Akolyto, chtěl bych od vás obou slyšet, co jste viděli u té průrvy. Máte nějaké námitky?“</p>

<p>Louise několik námitek napadlo, ale ne takové, které by si Luis obhájil. „Ukaž nám, jak to funguje,“ odvětil.</p>

<p>„Nejdřív chci slyšet toho kzina,“ namítl Claus.</p>

<p>„Budeme se doplňovat,“ nadhodil Louis a Akolyta souhlasně zamručel. A svou troškou chtěl přispět i Wembleth. Díky tomu se při výslechu, jenž se změnil v živou debatu, mohli vzájemně podporovat.</p>

<p>Louis odhadoval, že příslušníci ARM nedisponují zařízením, které by dokázalo poznat lež podle chvění hlasu. Ovšem <emphasis>Šedý Žralok </emphasis>nebo jiná loď flotily ARM by je mít mohla.</p>

<p>Pokud šlo o to, co „Luis“ viděl, držel se Louis přísně pravdy. V daném okamžiku se nacházeli uvnitř, samotnou explozi nezaznamenali (a o průmyslové antihmotě nevěděl Luis nic). Když spolu s Akolytou… odkudsi… dorazili na místo, objevila se mohutná záře, ne o moc jasnější než slunce, ale obrovská. A pak zničehonic krajinu, kterou si přiletěli prohlédnout, zakrývala svítivě žlutá kobliha velikosti horského pásma.</p>

<p>Claus se ho ptal na jeho minulost. Musel si vymýšlet, ale snažil se být stručný. Dvacetiletý mladík by nemohl obsáhnout několik set let vzpomínek, nemohl se pouštět do rozvláčného líčení zážitků a v přítomnosti starších se musel chovat maličko nesměle. Akolyta, jemuž bylo opravdu teprve dvanáct, se mohl držet vlastních vzpomínek, jelikož Chiron (jak řekl Luis) se s tímto nedospělým kzinem osobně nikdy nesetkal. Luis nahlas spekuloval, jestli loutkař náhodou nemá strach.</p>

<p>A všechny tři dotazované fascinovala ona knihovna.</p>

<p><strong>Protektor </strong>– 1)<strong> </strong>Dospělá forma rasy paků, jejichž vývoj začíná dítětem, pokračuje plodičem a končí dospělcem. 2) Potomky paků jsou obecně hominidé. I oni procházejí údobím plodičů a v něm obvykle prožijí celý život. Dospělé formy dosahují zřídkakdy. 3) Archaičtí -</p>

<p>Vždy když si Claus nebo Roxanny vyvolali nějaké heslo, Wembleth, Akolyta i Luis se jim tísnili za zády a dívali se jim přes rameno. Stejně tak i Hanuman, ovšem toho si nikdo nevšímal. Roxanny se v jeho přítomnosti necítila dobře, on si oblíbil Clause a Claus se k němu choval jako k ochočenému zvířátku.</p>

<p>Všude v textu se nacházely aktivní odkazy.</p>

<p><strong>Piersonovi loutkáři </strong>– Rasa vládnoucí velikou průmyslovou mocí a vyspělostí, kdysi zcela běžná ve <emphasis>známém vesmíru </emphasis>i za jeho hranicemi, nyní zřejmě prchá před <emphasis>explozí galaktického jádra. </emphasis>Viz také <emphasis>společnost General Products. </emphasis>Fyziologie…</p>

<p><strong>Exploze galaktického jádra </strong>– Pravděpodobně se jedná o prudký růst supernov… Zemi by měla zasáhnout za dvacet tisíc let. Není dostatečně prozkoumána.</p>

<p><strong>General Products </strong>– Společnost, kterou kdysi vlastnili a řídili Piersonovi loutkáři. V lidském vesmíru prodávala téměř výhradně trupy vesmírných lodí.</p>

<p><strong>Známý vesmír </strong>– Oblasti Hlavní větve galaxie, které pravděpodobně prozkoumaly a pochopily známé rozumné rasy.</p>

<p><strong>Životní formy</strong> na Prstenci nejsou příliš zmapované. Ekosystémy mívají srovnatelný ráz, avšak žádný vzdělaný biolog ještě neměl příležitost je prozkoumat.</p>

<p>Savci  —</p>

<p>Hominidé – Jsou příbuzní rodu Hominidae, který se vyskytuje na Zemi. Všechny podobné druhy zřejmě pocházejí z pačích plodičů původem z galaktického jádra, kteří se posléze vyvinuli mnoha směry.</p>

<p>Louis Wu – (rotující hologram)</p>

<p>„A teď nás nechte o samotě,“ poprosila je Roxanny, aniž by zvedla zrak.</p>

<p><strong>Louis i Akolyta </strong>poodstoupili. Hanuman si vlezl Clausovi do klína. Claus lidoopa podrbal na hlavě, ovšem jeho veliké lebeční kapacity ani hřebene na temeni si vůbec nevšiml. Výslech trval bezmála dvě hodiny.</p>

<p>Louis s Akolytou se posadili vedle skútru. Louis vybalil kuchyňku. Akolyta poznamenal: „Hanuman chce tu knihovnu.“</p>

<p>„Skladatel ji bude chtít taky.“ Louis kzinovi podal nádobku s masovým vývarem.</p>

<p>„Pokud Hanuman poletí mně nebo tobě na klíně, vejdeme se na jeden skútr všichni tři,“ zamyslel se Akolyta. „Hanuman se učí rychle. Možná už ví všechno, co potřebuje k tomu, aby mohl knihovnu ovládat.</p>

<p>V tom případě zmizíme, leda že bys vážně chtěl tu ženu z ARM za družku.“</p>

<p>„To je pěkný plán. Zmizíme, jakmile bude Hanuman připravený,“ odvětil Louis. Usrkával z kelímku zelený čaj. Ale v duchu nebyl ani zdaleka tak přesvědčený jako navenek.</p>

<p>Kódy knihovny se možná nedají rozluštit jenom tak.</p>

<p>A ti z ARM jim možná nedovolí jen tak odletět.</p>

<p>Mohlo se přihodit cokoli. Příslušníci ARM se právě o čemsi halasně dohadovali, ovšem Louis s Akolytou se nacházeli příliš daleko, takže jim nerozuměli. Potom se Claus opět začal věnovat práci s knihovnou, Wembleth s Hanumanem se mu dívali přes rameno a Roxanny rázným krokem zamířila ke skútrům.</p>

<p>„Luisi!“ zvolala a znělo to, jako by práskla bičem.</p>

<p>Louis jí nabídl pohárek. Roxanny se zatvářila překvapeně. „Á, díky! Spojili jsme se s <emphasis>Šedým Žralokem.“</emphasis></p>

<p>„A?“</p>

<p>Podívala se na Akolytu. „Půjdeme kousek stranou,“ prohlásila.</p>

<p>Po nášlapných kamenech ho zavedla na druhý břeh říčky a poté zašli za jakési nízké křoví. Posadili se a byli tak zcela skrytí. Louis ji políbil. Žena polibek přijala, aniž by hnula brvou, a pak se zeptala: „Chceš ještě pořád odsud? Chceš se podívat na Zemi?“</p>

<p>„Posledně jsem neměl na vybranou.“</p>

<p>Roxanny pokrčila rameny. „Byl bys velmi cenný. Mohla bych se pokusit zařídit ti občanství.</p>

<p>„Roxanny, můj otec se narodil nezákonně.“ Chtěl, aby v tomto ohledu bylo jasno — <emphasis>Luis Tamasan není registrovaný</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>— </emphasis>aby se ještě nesnažila vyhledat smyšleného člověka. „A jaké vlastně občanství? Co to znamená?“</p>

<p>Bedlivě naslouchal jejím odpovědím. Od chvíle, kdy odletěl, prošla civilizace změnami. Zřejmě vznikly nové zákony, nová omezení. Možná však pouze ve sluneční soustavě.</p>

<p>Nic takového ovšem Luis znát nemohl. „Plodní právo? Roxanny, co je to plodní právo?“</p>

<p>„Najdu ti to v knihovně. V zásadě jde o to, že se každý narodí s jedním nebo dvěma plodními právy, to podle toho – zkrátka – především podle toho, jaký má kdo genetický vzorec. Pokud je někdo zdravý, nejspíš získá plodní práva dvě. Lze o ně přijít nebo získat další. Díky dvěma plodním právům je dítě dítětem.“</p>

<p>Louis Wu už svá plodní práva vyčerpal. Zfalšovat svou identitu by znamenalo zfalšovat i tuto skutečnost a tresty byly vpravdě drakonické. Proto prohlásil: „Soudě podle toho, co mi říkáš, se na Zemi usadit nechci.“</p>

<p>„Ani se nedivím, jestli je tvůj otec levoboček. Ale svět je to neskutečně zajímavý.“</p>

<p>Je docela dobře možné, pomyslel si v duchu, že by se z Luise Tamasana stal úplně nový člověk. Pokud by se usadil na Rodné hroudě nebo v Domově, proč by se někdy někdo měl pokoušet spojovat jeho genetický vzorec s nějakým Louisem Wu? Mohl by platit daně. Naučit se novou profesi. Oženit se… „Jakou máme šanci, že se vrátíme do vesmíru?“</p>

<p>„Víme, kde se ta trhlina nachází, pokud ji tedy ten někdo — ten čaroděj — neuzavřel.“</p>

<p>„Ten přízračný opravář.“</p>

<p>Roxanny pokrčila rameny. „Třeba. <emphasis>Šedý Žralok </emphasis>může na průrvu vypálit zespodu projektily. Podle toho poznáme, jestli je uzavřená nebo ne. A co bude dál, kdo ví? Bude s tím Akolyta souhlasit?“</p>

<p>„Snad ano.“</p>

<p>„Poletí také?“</p>

<p>„Jemu občanství zařídit nemůžeš. Je to kzin. S kziny vy přece bojujete, ne?“</p>

<p>„Formálně jsme s nimi nevedli válku už dobrých čtyři sta let.“ Vyťukala cosi do rukávu a četla si informace, které se jí zobrazily. „Šestnáct set falanů. Nic by mu nehrozilo. V lidském vesmíru žijí stovky tisíc kzinských občanů.“</p>

<p>„Osobně bych mu neradil, aby tam odcestoval. Je mladší než já, pochop.“</p>

<p>„Tak se vrátíme.“</p>

<p>Louis se k odchodu neměl. „A co Wembleth? Toho taky vezmeme?“</p>

<p>„Jo. Je to přece nefalšovaný domorodec. Určitě zná úžasné věci a jistí lidé by i zabíjeli, jen aby získali jeho genetický vzorec.“ Roxanny vstala a rukama vyslala signál Clausovi. „Tak pojď, vrátíme se.“</p>

<p><strong>Obdélník noci zakryl </strong>téměř celé slunce, zbyl z něj jen odštěpek. Akolyta seděl na bobku před knihovnou a za ním stál Claus. Hanuman si opodál vybíral z kožichu pomyslné cizopasníky a tvářil se důležitě. Malý protektor se podíval na Louise a naléhavě na něj zamával.</p>

<p>Claus zvedl ruku a držel v ní cosi ve tvaru písmene L.</p>

<p>Roxanny, jež stála těsně za ním, vyhrkla: „Luisi, ne!“ Hanuman při tom zvuku vypískl. Sama třímala v dlani totéž – útlý plochý předmět podobný rukojeti pistole. Očividně se jednalo o zbraň. Díky dávnému výcviku jogatsu Louis vytušil, že proti Roxanny nemá žádnou šanci.</p>

<p>Nad okrajem vyvýšeniny za Roxanny zazářil východ slunce.</p>

<p>To světlo mělo upoutat jeho pozornost. Ovšem Louis hleděl na Roxanny, Clause a dvě zbraně. Dovtípil se příliš pomalu. Ať už bylo slunce skryté či nebylo, vždy stálo v nadhlavníku. Tady se o slunce jednat nemohlo.</p>

<p>Země se zachvěla.</p>

<p>Akolyta se ani nepohnul; zřejmě se mu dostalo varování, aby tak nečinil.</p>

<p>„Podle mého bude nejlepší, když se osamostatníme,“ řekl jim Claus a vítězoslavně se usmíval. „Stačí nám jenom jeden skútr, ale nejdřív nám musíte prozradit, jak se řídí. Umíte to oba. Potřebujeme jenom jednoho z vás.“</p>

<p>Louis od ohnivé koule, která se zvedala nad vyvýšeninou, odvrátil oči.</p>

<p>Ten záblesk Clause zřejmě zpola oslepil. Země sebou trhla, Louis sebou trhl, Claus sebou trhl a Hanuman skočil Clausovi do náruče. Claus se ho snažil odstrčit. Akolyta se napřímil a otočil se. Drápem přejel Clausovi po těle a pod bradou mu jej zaryl do hrdla.</p>

<p>Louis se prudce obrátil a udělal dva rychlé kroky. Pěstí uhodil Roxanny do brady. A úder jaksepatří protáhl. Roxanny se skácela k zemi, odvalila se stranou a Louis se k ní hnal; sice se bál, jestli ji neudeřil příliš tvrdě, ale tu zbraň zkrátka musel získat. Periferním viděním zahlédl, jak Akolyta hodil Clause, z nějž crčela krev, na zem.</p>

<p>Louis jí přišlápl ruku se zbraní a ihned se jí zmocnil. „Nehýbej se!“ přikázal jí.</p>

<p>Ale ona ho neposlechla. Vykopla nohou a zasáhla ho do břicha. Louis namířil, ale když zbraň spustila, Roxanny nezasáhl. Nad zemí se zaprášilo. Šlo o sonickou zbraň. Pořád ještě stál na nohou a snažil se ustoupit. Žena mu však druhou nohou zahákla koleno. Louis se vysmekl. Roxanny vyskočila a spodní částí dlaně ho udeřila do tváře. Louis upadl a stále se snažil vyhnout střelbě. Pojednou mu však sevřela ruku, v níž zbraň třímal, zkroutila mu ji a zbraň mu sebrala. Zamířila na skútr, který stoupal k obloze. Louis ji nakopl a Roxanny ztratila rovnováhu. Jak padala, současně střílela.</p>

<p>Louis ležel na zemi a řval. Zdálo se mu, jako by měl rozdrcené všechny kosti v levém boku a noze. Roxanny vypálila do nebe, potom ruku svěsila a zaklela.</p>

<p>Když opět dokázal očima zaostřit, zjistil, že Roxanny míří z metrové vzdálenosti přímo na něj.</p>

<p>Žhnoucí výboj nad vyvýšeninou pohasínal. Ze záře vystoupila vesmírná loď a snášela se k povrchu.</p>

<p>Jeden ze skútrů stál ještě pořád na zemi. Druhý už však nebyl v dohledu. A Hanuman, Akolyta a Wembleth rovněž ne. Claus ležel na zádech, hlavu měl téměř oddělenou od těla a byly mu vidět vnitřnosti.</p>

<p>Roxanny ho držela na mušce. „Co kdybych tě prostě zastřelila?“ otázala se.</p>

<p>„Raději ne, Roxanny,“ odvětil Louis Wu, mistr sarkasmu. Netroufal si pohnout se a přemýšlet nedokázal. Ale to nevadilo. Dvacetiletého mladíka by zuřivost v jejích očích zlomila. „Nezabíjej mě,“ prosil Luis. „Odvezu tě, kam budeš chtít. Jenomže se nemůžu ani pohnout.“</p>

<p>Zpoza stromu se vynořil Wembleth. Zahlédl, že Roxanny třímá v ruce zbraň, a zase se schoval.</p>

<p>„Já ten tvůj skútr nepotřebuju,“ odsekla Roxanny. „My máme loď. Wemblethe! Nastup si a posaď se. Luisi, můžeš se postavit?“</p>

<p>„Ani náhodou!“ posteskl si Louis.</p>

<p>Sehnula se nad něj a vzala ho do náručí. Noha i bok mu zplihle visely, jako by v nich ani neměl kosti. Když zařval, málem ho zase pustila. Mozek mu zatemnila bolest a všechno ostatní už šlo mimo něj.</p>

<p><strong>Louis ležel</strong><strong> </strong>na zádech. Na stropě běžel jakýsi diskusní pořad, ovšem hlasy nějak neodpovídaly obrazu. Aha, byl vypnutý zvuk. Hlasy hovořily už hodnou chvíli a v pozadí byl slyšet hluk, který Louis považoval za hřmot válečné lodi.</p>

<p>„Míval jsem bratry.“ Wembleth mluvil jako omámený. Wemblethův překladač mluvil úsečně a ostražitě. „Ale zůstali doma, kdežto já a otec jsme se přestěhovali na…“</p>

<p>„Stěhovali jste se často?“ otázal se velitelsky mužský hlas, který Louis ještě neslyšel.</p>

<p>Wembleth odvětil: „Ano.“</p>

<p>Roxanny ho postřelila.</p>

<p>Louisovi to připadalo k nevíře. Jak vážně je asi zraněný? Mysl měl otupělou; odvyprávět nějakou historku tak, aby všechno odpovídalo, by mu činilo potíže. Pokud by Luise Tamasana vyslýchali, dozvěděli by se toho ažaž. Louis se pokusil pohnout.</p>

<p>Téměř nic necítil. Vzadu na krku ho cosi šimralo. Dokázal pohnout očima a trochu i hlavou. Stačil si všimnout, že je nahý a nehybně leží na zádech na jakémsi skřipci nebo něčem podobném. Anebo v Dutině intenzivní péče vojenské autoošetřovny. Hluk v pozadí dával tušit, že se nachází na válečné lodi. Naslouchal hlasům a snažil se něco zachytit.</p>

<p>Důstojník řekl: „… bratry?“</p>

<p>„Vybrané bratry. Rostli rychleji než já… Zůstali se svými a hledali si partnerky.“</p>

<p>„A viděl jsi hodně lidských ras…?“</p>

<p>Wembleth odvětil: „Dvacet, třicet druhů… A reshovaly s…“</p>

<p>Louis si v duchu pomyslel, že už asi tuší, co se na Prstenci odehrálo.</p>

<p>Loď čekající pod podlahou Prstence vypálila vzhůru střely z antihmoty. Už nebylo třeba hledat existující oko bouře. První výstřel rozerval protimeteorickou izolaci z pěnového scrithu. Druhý pak vytvořil otvor ve scrithovém podloží i v krajině nad ním, jenž byl natolik velký, aby jím prošel menší vojenský koráb.</p>

<p>Bylo to šílené, mrzké, jednoduché a okamžité. Měl vytušit, že k tomu dojde, a ne spřádat složité plány na cesty do vzdálených končin.</p>

<p>Wembleth říkal: „Pokud neznáte… reshtru… nikam se nedostanete… ani se nesnažte domyslet…“</p>

<p>Tu se ozval hlas, patřící Roxanny. „A co válka? Bojujete někdy?“</p>

<p>„Viděl jsem, jak masožravci bojují s kytkožrouty… Taky jsem se zúčastnil. To máte na mysli?“</p>

<p>„Uk.“</p>

<p>Mmm? Otočit hlavu nebylo zrovna snadné, Louise omezovaly v pohybu nejrůznější přístroje a od krku dolů nic necítil. Na palubě však byl také Hanuman, zavřený v kleci dost velké na to, aby pojala i kzina. Setkali se očima a oběma se v nich odrážel soucit s tím druhým. Potom Louisovi něco zakrylo výhled.</p>

<p>Roxanny Gauthierová stála za jakýmsi urostlým mužem, možná Jinxianem, a oba na sobě měli kombinézu se znakem ARM. Muž se nad Louisem tyčil jako přízrak a zkoumal ho. Potom řekl: „Ty budeš Luis Tamasan.“</p>

<p>„Jo,“ ucedil Louis Wu.</p>

<p>„Napadl jsi jednoho z mých lidí.“</p>

<p>A teď toho lituju. „Omlouvám se.“</p>

<p>„Já jsem detektiv-major Schmidt. A ty jsi civilní vězeň. Díky tomu získáváš jistá práva, ale na to, abys je mohl využívat, jsi v dost bídném stavu. Paralyzátory člověka omráčí, jen pokud se nachází dostatečně daleko, jenže ty jsi stál přímo u prvního detektiva Gauthierové. Takže máš kosti od boku až ke koleni rozdrcené napadrť. Jestliže se nějakou dobu nebudeš hýbat, autoošetřovna tě vyléčí. Stačí pět dnů.“</p>

<p>„Ach jo!“ <emphasis>Tak to radši sekej dobrotu… </emphasis>„Děkuju vám. Bez vaší pomoci by ze mě zřejmě byl nadosmrti mrzák.“</p>

<p>Důstojník se zazubil. „To tedy ano. Můžu ti už uvolnit ruce? Aby ses taky mohl najíst. Jinak totiž zůstaneš připojený na hadičky.“</p>

<p>„Nebudu se pokoušet utéct,“ sliboval Louis.</p>

<p>„Ani bych ti to neradil, protože by ses mohl šeredně poranit. Stet.“ Šimrání na krku mu sjelo po páteři, do rukou se mu vrátil život. Levou měl nesmírně citlivou, od lokte až po konečky prstů byla samá podlitina a pokračovalo to dál dolů – „Hííí!“ – a potom zase několik centimetrů zpátky. Louis dosud cítil zhmožděniny na žebrech, nikoli už však onen strašlivý, zmučený výkřik bolesti, která mu vystřelovala v levém boku.</p>

<p>Louis periferním viděním zahlédl, jak Schmidtovy ruce vyťukaly něco na dálkovém ovladači. Diskusní pořad zmizel, místo něj se objevil Prstenec a rozlil se po celém stropě i po hranatých stěnách. Schmidt se zeptal: „Odkud pocházíš?“</p>

<p>„Posuňte to. Ještě! Stet. Tohle je Velký oceán. Podívejte se na jeho porotační okraj…“ Načež Louis začal popisovat město Splétačů, v němž minulý rok bydlel. Obyvatele, domy, řeku, hosty z řad Rybářů i kameru zvanou kukátko, kterou Nejzadnější („Chiron“) umístil na skalnatou stěnu rokle. Tihle lidé z ARM neměli možnost si údaje ověřovat. Ale pokud by to šlo, vykládali by jim Splétači o Louisi Wu a Nejzadnějším jako o vashneesht, kteří spolu měli jakýsi spor.</p>

<p>Mozek se mu však zahaloval mlhou. Louis se už hodně dlouho neopil, ale tento stav se opilosti podobal.</p>

<p>Schmidt si oblast kolem Velkého oceánu přiblížil. „Tam žiješ? I tvoji rodiče? A kdo ještě? Rodina kzinů? Ten loutkař, o kterém jsi nám vykládal?“</p>

<p>„Ne, Chiron ne. Finagle ví, kde Chiron žije,“ odvětil se smíchem, třebaže by ho raději potlačil. Jazyk ho přestával poslouchat. „Kzinové v té vesnici nebydlí, ti žijí někde ve Velkém oceánu.“ Kdyby na něj naléhali, vyjevil by jim další polopravdu – že Chmee žije mezi kziny, kteří si podmanili Mapu Země včetně domorodců i všech ostatních.</p>

<p>Detektiv-major Schmidt zareagoval: „Celá řada těchhle kzinů si říká Chmee. Byl to nějaký legendární hrdina. Co myslíš tou Mapou Země?“</p>

<p>Louis si uvědomil, že bezděky žvatlá a přemýšlí nahlas.</p>

<p>Schmidt zopakoval: „Kde je Mapa Země?“ Jeho hlas se podobal oceli.</p>

<p>„Tamhle.“ Louis ukázal na strop doprostřed Velkého oceánu, kde byly kolem svého severního pólu a stovky tisíc kilometrů porotačně od Mapy Marsu roztroušeny kontinenty Země. Pochopil, že tajemství neudrží. Možná ho omámili, možná to zavinily jen léky proti bolesti. Bude se držet tak dlouho, jak to jen půjde, potom jim prozradí svoje jméno a bude se dívat, jak mu Roxanny přímo před očima vybuchne zlostí.</p>

<p>Roxanny podotkla: „Aha. A mají lidské otroky?“</p>

<p>Luis odvětil: „Homo habilis. Pačí plodiče.“</p>

<p>Schmidt se zeptal: „Copak se nezměnili? Jako kostry v rokli Olduvai?“</p>

<p>Luis odpověděl: „Nikdy jsem žádného neviděl. Zajímalo by mě, jaké asi mají nosy.“</p>

<p>„Nejsou třeba trochu nesouměrní?“ vyzvídal Schmidt, který očividně hovořil na záznamové zařízení. „Z toho, co víme, měl bilion pačích plodičů čtvrt milionu let na vývoj bez protektorů, kteří by odstraňovali mutanty. To kzinové zřejmě prováděli selektivní chov. Ovšem z těchto tvorů se nemohli vyvinout skutečné lidské bytosti; je to tak, Luisi?“</p>

<p>Louis velmi pomalu odvětil. „Inteligence se u nich vyvinout mohla. Jako u nás. Chtěli jste je snad napadnout?“ zasmál se. „Nebo zachránit? Tihle staří kzinové postavili největší námořní loď v dějinách, už před tisícovkou let. Ti nepoužívají jen oštěpy a kyje.“</p>

<p>„S námořními loděmi na nás nemají. Ale jakou technologií vládne ten loutkař? Jde o něco zvláštního?“</p>

<p>Bác ho!</p>

<p>Louis coby Luis odvětil: „Jak mám vědět, co je zvláštní?“</p>

<p>Ovšem slyšel sám sebe, jak pokračuje: „Třeba kamery připomínající měděné pavučiny? Vystřelované z nastřikovače?“ Hlas se mu ztratil v hlasité nahrávce. Na stropě se rozblikal neznámý nouzový signál. <emphasis>Levá zadní část trupu*u zásobní nádrže*narušena. Sekce dvě*a*tři*jsou*bez energie.</emphasis></p>

<p>Schmidt i Roxanny vytáhli zbraně, otočili se a přikrčili, aby prošli malými oválnými dveřmi. Louis tak najednou mluvil do prázdna: „A taky má přestupné disky. Co to bylo za zvuk?“</p>

<p><emphasis>Šedý Žralok </emphasis>se otřásl. Zčistajasna na palubě zmizela gravitace.</p>

<p>Hanuman prohlásil: „Napadli nás. Buď nás zachrání, anebo zabijou. Čekej překvapení. Žádný protektor by nás nenechal v rukou nepřátel.“</p>

<p>„A proč by ne?“ otázal se Louis a zaslechl ve svém hlase fňukání. „Proč nás krucinál nemůžou nechat na pokoji?“</p>

<p>Hanumanovu odpověď však už neslyšel. Kolem se rozlehl obrovský hluk. Jestliže se na vesmírný koráb někdo naloďoval, měnila se loď v děsivý prostor plný ozvěn.</p>

<p>Oválnými dveřmi se znovu protáhla Roxanny Gauthierová a poté Louisovi zmizela ze zorného pole. Po chvilce získal Wembleth volnost, ale byl příliš omámený, takže nemohl nic dělat. Roxanny se dotkla určitých míst na Hanumanově kleci a ta se otevřela.</p>

<p>Mluvila k nim hysterickým šeptem. „Nevím, co jsou zač. Kzinové to nejsou. Spíš noční přízraky.“ Pohlédla na Louise, uvězněného v léčebné skořepině, a utrousila: „Promiň!“</p>

<p>„Co se děje?“ vyzvídal Louis. Položila mu na rty ukazováček a pak zaujala obranný postoj za jeho skořepinou. Byla z ní vidět pouze střelná zbraň, kterou mířila na dveře.</p>

<p>Odkudsi se ozval hlas detektiva Schmidta, jenž zněl až příliš nevzrušeně: „Veškeré posádce: bojujeme z radiačního krytu. Vidím útočníky na trupu a také na čtyřce, pětce, šestce a desítce. Naše motory jsou vyhořelé, ale přesto zrychlujeme. Nevíme, čím je to způsobeno. Čelíme rovněž palbě z vlastních řad, letí na nás rakety ARM, je jich šedesát a stále jich přibývá. K nepřátelským útokům zatím nedošlo. Detektiv-admirál Wrayne si zřejmě nepřeje, abychom padli do zajetí.“</p>

<p>„Jak to, že jsme si ničeho nevšimli?“ zašeptala. „Oni snad mají neviditelnou loď! Pst.“</p>

<p>Schmidtův hlas: „Ty rakety se odvracejí pryč!“ přerušilo hlasité chrčení.</p>

<p>Ve dveřích se mihl jakýsi stín. Roxanny vystřelila a zaklela. Dovnitř vstoupil mužíček, který se pohyboval jako by zrychleně. Než se Roxanny stačila otočit, stál za ní – a zbytek už Louis neviděl.</p>

<p>Nato už o něco pomaleji vběhly do dveří tři tělnatější lidské postavy. A vchod za sebou uzavřely. Měly na sobě přiléhavé skafandry. Nato rozvinuly jakýsi balon, který měl kolem sebe nafukovací tubusy; šlo o veliký nestandardní záchranný modul. Nečekaly však, až se nafoukne.</p>

<p>Lidí z Rozlitých hor je mnoho druhů, ale všechny si jsou víceméně podobné – statná těla, krátké silné ruce i nohy, veliký objem plic, hustá srst kvůli izolaci a tváře bez porostu. Tito tři patřívali k Lidu Rozlitých hor. Nyní však tomu bylo jinak. Měli na sobě skafandry a veliké kulovité přilby, ale prozrazovaly je jejich obličeje: tvrdá bezzubá ústa, která se podobala ploským zobanům, velké římské nosy a bezvlasá pokožka svraštělá v kožený pancíř. Vzhled mumie a tajemný půvab. Pozřeli Strom života. Byli to protektoři.</p>

<p>Potom se opět vynořil ten čtvrtý a táhl za sebou Roxanny v bezvědomí. Šlo rovněž o protektora, ale nikoli z Lidu Rozlitých hor. Byl menší a útlejší. Ve tváři se mu zračil smrtící výraz a nos neměl větší než opice. Tuto rasu Louis nepoznával, o Visícího člověka však nešlo. Louis zpočátku nabyl pocit, že ve všem má prsty Skladatel. Ovšem nyní už o tom pochyboval.</p>

<p>Nejprve Wembletha a pak i Roxanny nacpali do záchranného modulu. Hanuman vlezl dovnitř bez odporu sám. Potom se protektoři obrátili k Louisovi.</p>

<p>„Jsem zraněný!“ bránil se. Protektoři na to nic.</p>

<p>Prohlíželi si zařízení okolo něj a stroze spolu hovořili jazykem, který Louisův překladač neznal. Potom všechno vypnuli. Jakmile jeden z nich sáhl Louisovi kamsi za záda, přepadla ho taková bolest, jako by ho přejel náklaďák.</p>

<p>Měl co dělat, aby neomdlel, a soustřeďoval se na dýchání. Později si mnohé z toho vybavil. Jak na něj sahali mohutnýma rukama s neotesanými prsty a zbytnělými klouby. I jejich hnědé oči se záhyby na víčkách. Onen štíhlý protektor, který se od ostatních lišil, vydával úsečné povely. Zbylí tři vyprostili Louise z Dutiny intenzivní péče, umístili ho do záchranného modulu a uzavřeli ho. Nohu a bok mu v nehybné poloze stále držela dlaha. Dva z nich zkoumali přístroj, v němž ležel, a poslední vyřízl do trupu široký otvor.</p>

<p>Vzduch vytlačil záchranný modul do vesmíru.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Kapitola 14</strong><strong>LID ROZLITÝCH HOR</strong></p>

<p><strong><emphasis>Šedý Žralok </emphasis></strong><strong>byl </strong>válečnou lodí ARM, jež se svou konstrukcí podobala spíše oštěpu než korábu, a podél trupu měla ještě několik dalších menších plavidel. Poblíž špice se na něj jako štítovec přichytilo jakési neznámé plavidlo. Bylo lehčí než <emphasis>Šedý Žralok </emphasis>a tvarem připomínalo kostru měsíčníka: nejprve kajuta a poté mohutné žebroví křížících se nosníků, které neměly daleko do těch, jaké lze najít na pásmácké těžební lodi přepravující horniny a rudu. Na první pohled nezahlédl Louis nic, co by připomínalo motor.</p>

<p>Protektoři vystoupili za záchrannou bublinou do vesmíru. Téměř ze samé zádi <emphasis>Šedého Žraloka </emphasis>se vynořili další, všechno protektoři z Rozlitých hor. Někteří odtáhli záchrannou bublinu k lodi podobné měsíčníkovi a připevnili ji k žebroví. Poté v záři plamenů z trysek odletěli a nechali vězně napospas otevřenému vesmíru.</p>

<p>Možná za to mohly ty omamné látky, možná se jednalo o obranné mechanismy těla: bolest se však vytratila jako odliv. Louis se rozhlížel kolem sebe kosmem.</p>

<p>Poprašek světelných zrníček, která byla ještě před chvílí nehybná, v mžiku zmizel. Výzvědné sondy se rozptýlily jako by máchnutím boží ruky, ale jak to?</p>

<p>Roxanny se začala hýbat a snažila se procitnout. Hanuman se jenom díval. Wembleth byl celý nesvůj. Cosi prohodil, pochopil, že mu nikdo nerozumí, proto změnil jazyk. Jeho překladač řekl: „Nechápu to.“</p>

<p>Louis nadhodil: „Tak si promluv se mnou, Wemblethe!“</p>

<p>„Kde to jsem, Louisi?“</p>

<p>„Pod Prstencem.“</p>

<p>Wembleth vzhlédl k černé stěně, která zakrývala polovinu oblohy. „Padáme.“</p>

<p>„Nemáme do čeho narazit. „Za chvíli si zvykneš…“</p>

<p>Tu se vrátili protektoři. Dva z nich tlačili jakýsi veliký předmět: léčebnou skořepinu. Připevnili ji k nákladním žebrům hned vedle záchranné bubliny. Zbývalo připojit ještě další náklad. Potom se přemístili do kajuty, přičemž jeden zůstal u mříže.</p>

<p><emphasis>Šedý Žralok </emphasis>pojednou zmizel.</p>

<p>Louis nepociťoval žádnou akceleraci, nanejvýš lehoučké chvění, ovšem cítil, jak mu kolem hlavy vlají vlasy. Tíhové zrychlení muselo dosahovat několika set g. A <emphasis>Šedý Žralok </emphasis>se prostě zničehonic vypařil. <emphasis>Žádný </emphasis>raketový motor ani trysky však nezahlédl.</p>

<p>Wembleth si rukama zakrýval tvář.</p>

<p>Loď připomínající měsíčníka letěla podél linie odkalovacího potrubí táhnoucí se pod černou spodní stranou Prstence. Po nekonečně plynoucí hodině, podle ciferníku časomíry, kterou měl Louis na ruce, je odkalovací potrubí zavedlo přes okraj přímo do záře slunečních paprsků.</p>

<p>Louis se zadíval na vnitřní stranu obvodové stěny zvíci šestnácti set kilometrů, u jejíž paty se nacházelo několik maličkých kuželů. Za nimi se rozkládalo široké pobřeží — vzhledem k tomu, jak vysoko letěli, muselo jít o třicet až padesát tisíc kilometrů – a nekonečno modré vody, v níž díky dostatečné výšce prosvítalo i členité mořské dno. Byly vidět i řídké shluky rozlehlých plochých ostrovů.</p>

<p>Ty shluky ostrovů byly zvláštní. Všechny vypadaly stejně a navíc se tam nacházelo ještě cosi dalšího. Nic podobného Louis jaktěživ neviděl, což samo o sobě znamenalo, že právě shlíží na Druhý oceán.</p>

<p>Snášeli se k obvodové stěně. Letěli necelou hodinu.</p>

<p>„Wemblethe?“</p>

<p>„Roxanny! Už můžeš mluvit?“</p>

<p>Roxanny zamrkala. „Luisi? Tak tebe vzali taky. Kde to jsme? A kdo jsou ti…?“</p>

<p>„To je Lid Rozlitých hor,“ vysvětloval Louis. „Existuje řada druhů. Věděli jste vy v ARM o…?“</p>

<p>„Tam dole pod námi, to jsou Rozlité hory,“ vzdychla. „Jsou větší, než vypadají. Víš, co jsou zač?“</p>

<p>„Jsou to jenom hory,“ opáčil Louis a v duchu se smál.</p>

<p>Rozlité hory nabývaly na velikosti. Od základny každého z oněch kuželů se rozbíhalo několik stříbrných nitek řeky.</p>

<p>„Pod podlahou Prstence vede potrubí, které přes okraj pumpuje kal z mořského dna. Jinak by totiž veškerá úrodná půda skončila na dně moří a nic by tu nerostlo.“</p>

<p>Snášeli se k jednomu ze štítů. Roxanny jako by citovala slovníkové heslo: „Ty hory jsou čtyřicet až padesát kilometrů vysoké kupy odpadu, které se opírají o obvodovou stěnu. Žijí na nich lidé. Viděli jsme mezi jejich vrcholy létat balony. Ale domnívám se, Luisi, že ti, kteří nás napadli, jsou protektoři. Víš něco o protektorech?“</p>

<p>„Není to totéž co vashneesht? Čarodějové. Velmi chytří, velmi prudcí a navíc se rodí v brnění. Říkali jsme si, jestli to nejsou jen mýty. Existují jisté artefakty.“</p>

<p>„Kdepak, ti jsou skuteční. Jeden z nich se od ostatních na pohled lišil,“ konstatovala Roxanny. „Jeden primitivní protektor pronikl před sedmi sty lety z galaktického jádra až do sluneční soustavy. Měl podobnou tvář.“</p>

<p>„Ten je hlavní. Všemu velí,“ řekl Louis.</p>

<p>„Jak to můžeš vědět?“</p>

<p>Pro Brama a Anne, upíří protektory, nebylo nic těžkého zotročit si protektory z Rozlitých hor. Lid Rozlitých hor nemohl žít v nížinách. Ve všech případech se celý jejich druh ocitl v izolaci na některé hoře a lidé jako rukojmí odtamtud neměli kam uniknout. Protektor z Rozlitých hor se rodil v pasti.</p>

<p>Nic takového by však Luis nemohl vědět, proto Louis odvětil: „Slyšel jsem, jak dává rozkazy.“</p>

<p>Snášeli se oblohou k jedné z Rozlitých hor. Louis slyšel slabé kvílení a cítil, jak se záchranná bublina chvěje. Loď podobná měsíčníkoví nedisponovala žádnou aerodynamikou. Proletěli kolem zaledněného vrcholku. Zeleň byla vidět až mnohem níže. Loď klesala těsně podél jakéhosi schodiště z převisů. Louis náhle spatřil stromy a terasovitá pole a zahlédl sníh navršený do pravidelných kuželů. Několik kilometrů pod nimi se naskýtal dech beroucí pohled na zemi táhnoucí se do nekonečna, spletitě protkanou maličkými moři, řekami a hřebeny pahorků.</p>

<p>Nečekaně se ozvala tlumená rána. Louis pozvolna letěl na stěnu bubliny. Najednou se však vypnul generátor gravitace a Louis se sesunul na zakřivenou stěnu v plném přetížení. Do nohy a do boku mu vystřelila bolest.</p>

<p>Vědomí ale neztratil. Roxanny mu pošeptala: „Ve válce se přihodí ledacos, Luisi. Neměj mi to za zlé.“ Po ledu a skalách se mezitím začali pohybovat protektoři, kteří od <emphasis>Šedého Žraloka </emphasis>odpojovali poklady a odnášeli je. Několik z nich zkoumalo lodní autoošetřovnu.</p>

<p>Onen vrchní protektor otevřel záchranný balon. Ven začal proudit teplý vzduch a dovnitř pro změnu řídký a studený. Protektor vstoupil, nasál vzduch a postupně se zadíval na všechny přítomné. Roxanny byla ve střehu, Wembleth se krčil hrůzou. Hanuman se s protektorem setkal očima. Nic si spolu neřekli, ale oba poznali, co je ten druhý zač.</p>

<p>Protektor velmi opatrně sáhl Louisovi na nohu v dlaze.</p>

<p>Wembleth se jako střela rozeběhl ke vchodu. Protektor po něm máchl rukou, ale minul ho… anebo si vše rozmyslel. Wembleth utíkal podél římsy, minul kuželovité domy a pak zmizel z dohledu.</p>

<p><strong>Wembleth se opět</strong><strong> </strong>dusil. Chyběl mu vzduch. Lidem kolem něj to ale zřejmě nijak nevadilo. Několik dětí ho zvědavě pozorovalo.</p>

<p>Vzal si s sebou překládací zařízení, které mu věnovala Roxanny. Naučit se jejich jazyk teď bude snadnější… ale přesto mu to bude trvat celé hodiny. Cizincům se vždy dostávalo dobrého zacházení, ovšem onen vashneesht byl rovněž cizinec. Wembleth věděl, že se bude muset okamžitě skrýt a že zůstane bez pomoci.</p>

<p>Domy tvořily vysoké kupy sněhu s jediným malým otvorem místo dveří. V takovém by ho našli co nevidět a navíc z něj vedla jediná úniková cesta. Zvažoval, že by se mohl schovat v závěji, ale pouze krátce. V té by totiž umrzl. Nebyl dostatečně oblečený. A navíc za sebou ve sněhu nechával stopy!</p>

<p>Hřeben holé skály mu poskytl příležitost vrátit se po vlastních stopách. Šel po něm až k místu, kde mohl přeskočit sníh na křivolaký kmen obrovského loketníku. Při skoku se mu však podlomila kolena; dopadl na svah, podklouzl, zachytil se a pak se dvacet metrů drápal po holém kmeni vzhůru. Koruna se podobala hustému zelenému chuchvalci. Wembleth se do ní zavrtal.</p>

<p>A měl z ní docela slušný výhled ven.</p>

<p><strong>Čtyři protektoři</strong><strong> </strong>z Rozlitých hor, kromě vlastních hustých bílých kožešin v okolní zimě zcela nazí, vmáčkli autoošteřovnu z <emphasis>Šedého Žraloka </emphasis>otvorem do záchranné bubliny.</p>

<p>Jakmile začali s Louisem hýbat, hlasitě úpěl. Protektoři byli neskutečně silní a překvapivě ohleduplní, ale přesto to bolelo. Vložili ho do Dutiny intenzivní péče a jeden z nich sáhl kamsi za něj. Od kříže dolů najednou ztratil veškerý cit.</p>

<p>Přestože vojenskou autoošetřovnu z <emphasis>Šedého Žraloka </emphasis>vyrvali, podařilo se jim ji zprovoznit.</p>

<p>Slovo si vzala Roxanny a vrchní protektor se k ní otočil. „Porušujete několik desítek zákonů uplatňovaných ARM a spřízněnými vládami.“</p>

<p>Protektor odpověděl neznámou řečí.</p>

<p>Roxannin překladač jazyku rozuměl. Ještě že tak – a Louisův mu rozuměl rovněž. Protože se Louis nemohl hýbat, neměl tady co na práci. Takže se ponořil do spánku.</p>

<p><strong>Skrze zeleň </strong>Wembleth pozoroval, jak protektor vychází ze záchranné bubliny. Za ním šla Roxanny. A za ní tucet dětí. Protektor chvíli sledoval jeho stopy, pak přeskočil na skalnatý hřbet, s nosem u země jej očichával a poté zamířil přímo k Wemblethovi. Zlehka vyběhl po kmeni nahoru. Sáhl do koruny a vytáhl Wembletha ven.</p>

<p>Nechal ho viset v jedné ruce a slézal dolů. Wembleth byl ztuhlý strachem a zimou.</p>

<p><strong>Do záchranné bubliny </strong>se vměstnal tucet dětí a další se shlukly venku. Hanuman jim předváděl opičky. Když však sebou Louis trhl a probudil se, vylekaly se.</p>

<p>Vyslal k hradbě bílé srsti a dvou tuctů očí úsměv. „Nazdar!“ zahlaholil. Několik hlásků mu odpovědělo. Jeho překladač však nikoli.</p>

<p>Bolest nad pasem – v levé paži a žebrech – z větší části odezněla. V duchu uvažoval, jak dlouho asi ještě bude v tomto stavu. Pokud se Roxanny a onen protektor navzájem naučili svoje jazyky, potom protektor nehovořil místním dialektem, což znamenalo, že si Louis s těmito dětmi moc nepopovídá.</p>

<p>Roxanny a protektor se ovšem vraceli a Roxanny vedla za ruku Wembletha.</p>

<p>Nemohli se protlačit davem do záchranné bubliny. A ani se o to nesnažili. Protektor začal cosi vykládat a tu a tam ukazoval na lidi a na Wembletha. Děti uvnitř neslyšely, proto vyšly ven. Protektor vzápětí poslal Roxanny s Wemblethem dovnitř, zbylým čtyřem dětem pokynul, aby odešly, a pak bublinu zavřel.</p>

<p>Roxanny se za protektorem naštvaně dívala, ale ten po vzpěrách nákladního žebroví odběhl pryč. „Nic nám nepoví,“ utrousila Roxanny trpce.</p>

<p>„Překladač nechce fungovat?“</p>

<p>„Překladač je v pořádku, ale nemá nám co překládat.“</p>

<p>Louis se zeptal: „Že ty máš nějaká tajemství?“</p>

<p>„To ona taky! Ano, je to žena, alespoň to mi prozradila. Prý se jmenuje Proserpina.“</p>

<p>Wemblethovi drkotaly zuby, ale přesto si vzal slovo. Jeho překladač tlumočil: „Čeká nás další cesta.“</p>

<p>Louis se otázal: „Zvládneš ji?“</p>

<p>Muž se silně třásl. „Naposledy jsem se pomočil. Díky, že jste se o tom nezmínili.“</p>

<p>Louis začal čichat. Vzduch v bublině byl neustále svěží a voňavý. „Ti protektoři stavějí kvalitní zařízení,“ prohlásil uznale. „Všechno bude v pořádku.“ Všiml si, že protektorka vstoupila do kabiny lodi.</p>

<p>Pojednou poklesla gravitace. „Všechno bude v pořádku,“ zopakoval.</p>

<p>Loď podobná měsíčníkoví se zvedla z ostrohu a pak zamířila přímo vzhůru. Modré nebe potemnělo až dočerna.</p>

<p>Louis prohlásil: „Už chápu, jak ta loď funguje. Gravitaci ovládá…“</p>

<p>„Využívá magnetismus,“ skočila mu Roxanny břitce do řeči. „Zřejmě s pomocí té mřížky. Luisi, v podlaze Prstence se nachází supravodivá mřížka. Pokud tato loď využívá magnetický pohon, pak může proti Prstenci vytvářet tah. Potom není žádný motor zapotřebí. Cítila jsem, jak mi vstávají vlasy. Ty ne?“</p>

<p>„Stet, ale já měl na mysli gravitaci v kabině. Je silná, ale kolísá. Proč by to vashneesht nedali do pořádku? Podle mého jsou příliš domýšliví, než aby to, co vyrobí, prověřovali. Všechno to tvoří na první pokus.“</p>

<p>„Koukám, že to máš všechno vykoumané, mladej, co?“</p>

<p>Louis se začervenal a řekl: „Stet, využívají magnetismus. Dokud se pohybují v blízkosti té supravodivé sítě, mají téměř neomezený dolet a obrovské zrychlení. A dá se to využít i jako zbraň. K odvracení střel a lodí. Dokonce by se to dalo chápat jako určité poselství.“</p>

<p>„Poselství?“</p>

<p>„,Napadnout vás nemůžu. Jde mi čistě o obranu.‘ Něco jako pevnost.“</p>

<p>„Hm. Anebo prostě: ‚Nepřibližujte se‘.“</p>

<p>„Už zase klesáme!“ vykřikl Wembleth. „Roxanny, kam to letíme?“</p>

<p>Roxanny zavrtěla hlavou.</p>

<p>Přeletěli nádherně členité pobřeží plné kudrlinek zálivů a pláží a zamířili nad oceán. Nad oceán a roztroušené ostrovy. Pokud je člověk vnímal jako ostrovy, pak tolik nepociťoval rychlost, ovšem ve skutečnosti se jednalo o mapy světa v měřítku jedna ku jedné.</p>

<p>Poblíž pobřeží Druhého oceánu se shluky v perspektivě maličko zmenšovaly. Jinak šlo ovšem bez výjimky o mapy téhož světa. Jeden rozlehlý kontinent s horským hřbetem, čtyři menší útvary a souostroví maličkých roztroušených ostrůvků, všechny protirotačně od pevniny, všechny měly na pohled zrnitou strukturu. Kdyby člověk musel někomu vysvětlit, kde se nachází – třeba Skladateli, pokud by tedy měl k dispozici nějaký komunikátor – co by asi řekl?</p>

<p>Ovšem se stíny to bylo jiné. Pásy, skvrny a pruhy stínu ulpívaly jen na několika málo ostrovech.</p>

<p>Roxanny zvolala: „Tohle je ten Druhý oceán! Myslíš, že máme namířeno na některou z těch map?“</p>

<p>„Určitě. Co si myslíš o těch stínech, Roxanny?“</p>

<p>„Jsme moc vysoko, abych mohla soudit.“</p>

<p>Louis na to mlčel. Co by tak mohl „Luis Tamasan“ o tomhle vědět? Ovšem v místech, kde je neustále poledne, se stíny neobjeví jen tak samy od sebe, což Louisi Wu připadalo velmi podivné.</p>

<p>Roxanny se zeptala: „Luisi, Wemblethe; na Prstenci jsou oceány dva, to víte, že? Dále jsou zde <emphasis>miliardy </emphasis>malých mělkých moří se zvlněným pobřežím, které místním poskytují spoustu příhodných zálivů a přístavů, a rovněž biliony kilometrů křivolakých řek. Ale hlavně se zde nacházejí dva obrovské, vzájemně se vyvažující oceány, jeden se všemi obydlenými světy ve známém vesmíru – to je ten tvůj, Luisi – a pak tenhle, tato donekonečna se opakující mapa. Zřejmě se jedná o napodobeninu čehosi v měřítku jedna ku jedné, ovšem tenhle svět ARM nezná.“</p>

<p>Louis se dal do smíchu.</p>

<p>Roxanny po něm šlehla pohledem a dodala: „Těch map je tady dvaatřicet a všechno jsou to mapy téhož světa! Takže až přistaneme, pořád nebudeme vědět, kde to jsme. Tohle tě tak rozesmálo?“</p>

<p>„Jo. Má ARM představu o tom, jak vypadal domovský svět paků?“</p>

<p>„Šlo o permanentní válečnou zónu. Každý pačí protektor touží po tom, aby jeho genetická linie vládla světu. Jenom opakuju to, co jsem se dozvěděla při instruktáži,“ konstatovala Roxanny, „a to všechno jsme zjistili od zbloudilého pačího protektora přes Jacka Brennana, což byl Pásmák, z něhož se stal protektor a jemuž se nedalo ani za mák důvěřovat. Takže vlastně ne – obrysy pačích kontinentů neznáme. Možná se mění. Tihle tvorové jsou <emphasis>mocní.</emphasis></p>

<p>Ta protektorka se podobá kostrám pačích plodičů, které dosud nacházíme v Asii a Africe. Odkud asi pochází? Z domoviny paků? Ale možná jde o Mapu Země. Luisi, ty jsi přece povídal, že na Mapě Země původně žili pačí plodiči…“</p>

<p>Loď se snášela ke shluku ostrovů nedaleko pobřeží Druhého oceánu ležícího proti rotaci… Bylo vzdálené možná osmdesát tisíc kilometrů. Jak se před nimi země zvedala, veškeré nerovnosti při bližším pohledu zmizely. Na pevnině ležely srpky a tůně stínu… Ale jak by se mohlo jednat o stíny, když slunce stálo přímo v nadhlavníku? Připomínaly téměř piktogramy nebo písmo. Zhruba uprostřed kontinentu se leskla osamělá hora. Že by obydlí? S okny?</p>

<p>Zrnitý vzhled země se proměnil v propletené tečky všech velikostí, jakési kulaté útvary, jako by krajinu poznamenaly dopady meteorů. Přelétli těsně nad lesem a začali zpomalovat. Louis rozpoznával řetězce loketníků a další povědomou vegetaci.</p>

<p>„Většina toho, co se na Prstenci nachází, se muselo vyvinout jako pačí rostliny a živočichové,“ podotkl.</p>

<p>„Výborně, Luisi!“ Dostal jakési slovní pohlazení.</p>

<p>Ale na těch vzorech bylo cosi…</p>

<p>„Je to zahrada,“ nadhodila Roxanny.</p>

<p>„Roxanny? Takhle obrovská?“ Stále ještě se vznášeli mnoho kilometrů nad povrchem.</p>

<p>Ale přesto měla pravdu. Krajina nebyla sice určená pro pěstování plodin, ale rozhodně byla <emphasis>obhospodařovaná. </emphasis>Všude spousta druhů a barev: duhové lány, jež zřejmě byly tisícovkami čtverečních kilometrů květinových záhonů; rozmanité porosty stromů všech barev podzimu, i jiných, které přesto nepůsobily mohutněji než vousy v bradce nějakého hejska. Step stíněná černými oblouky. Rybníky, jezera, moře podobná stříbrným talířům s tečičkou ostrovů uprostřed.</p>

<p>Roxanny prohlásila: „Upravené zahrady mívají tvar obdélníku, ledaže by měly působit zanedbaným dojmem. Ale jakou zahradu tvoří samé kruhy, kde ani dva nemají stejnou velikost? Tady to spíš vypadá jako… ano!“</p>

<p><emphasis>Jako na Měsíci, </emphasis>pomyslel si Louis v duchu. „Jako po válce?“ Všude kruhy a krátery. Domovina paků.</p>

<p>„To vashneesht,“ podotkl Wembleth přesvědčeně.</p>

<p>„Jo, ta protektorka se na nás snaží udělat dojem,“ přisvědčila Roxanny. Louis se zasmál.</p>

<p>Všiml si, že mezi divokými barvami vykukují přímočaré obrysy. Snesli se na zem. Ozvala se tlumená rána a gravitace přestala kolísat.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Kapitola 15</strong><strong>PROSERPINA</strong></p>

<p>Proserpina přistála s magnetickou lodí v zahradě deset kilometrů ze svahu od přirozené pevninské domoviny Předposledního. Jakmile zajistila motory, vyběhla z kabiny a chvátala na záď. Jistý smysl pro pořádek oněm cizincům možná pomůže přizpůsobit se, ovšem kdyby jim dopřála příliš mnoho času, nedověděla by se toho tolik.</p>

<p>Celé miliony falanů strávila Proserpina uvězněná v Izolační zóně, odříznutá a zbavená svých smyslů – ale přesto dokázala vydedukovat obecné podrobnosti z dějin Prstence: bezohledné boje, soupeření o nadvládu, přetváření topografických pásů o velikosti světa, proměnlivá spojenectví, změny genetických vzorců…</p>

<p>Centrum údržby bylo pouze jedno a nacházelo se na opačné straně Prstence, než právě přistáli, tedy v Izolační zóně. Centrum údržby bylo možné chápat jako přirozený trůnní sál Prstence. U moci byl nyní ghoul, což bylo dobře. Chyběly mu zkušenosti, byl bezohledný (to už tak dobré nebylo) a zřejmě mužského pohlaví. Samci putovali do vzdálenějších končin. Ale pokud se někde třeba jen zřídka vyskytoval Strom života, samec ho našel jako první.</p>

<p>Hořel tu boj o moc. V dřívějších dobách byla Proserpina svědkyní jednoho spiknutí za druhým a vždy si našla způsob, jak zůstat neutrální a nenechat se zahubit. Vždy se objevil nějaký pán tvorstva, ovšem nikdy – po jednom nezdařeném raném experimentu – se nejednalo o Proserpinu.</p>

<p>Přeskákala vzpěry nákladní mříže a vklouzla do záchranné bubliny.</p>

<p>Žena na ni promluvila: „Musíme si pohovořit.“</p>

<p>Proserpina si pobaveně všimla, jak je detektiv Gauthierová netrpělivá. Žena byla mladá, ovšem nikoli na plodičku. Její postoj dával tušit, že je zvyklá na jinou gravitaci, a její řeč se nepatrně lišila od mluvy, kterou Proserpina zaslechla, když potají poslouchala ghoulovu družinu. Gauthierová patřila k oněm vetřelcům. Nepochybně bude zdrojem mnoha informací, jen co se je nakonec uvolí poskytnout.</p>

<p>Žena byla celá nesvá z toho, že Proserpina stále mlčí. „Musíme si pohovořit, jinak nám nebudou fungovat překladače,“ dodala na vysvětlenou.</p>

<p>Proserpina se ani neusmála. Ani nemohla. Mluvily spolu, když ve vesnici v Rozlitých horách stíhaly Wembletha, ale neřekly si nic. Šlo jen o změť podstatných jmen a sloves, jenže ta mluvícímu zařízení detektiva Gauthierové nestačila. Gauthierová skrývala jakási tajemství.</p>

<p>A stejně tak i Proserpina. Až bude chtít něco říct, učiní tak.</p>

<p>Stromolezec ji netečně pozoroval. Očekávala od něj servilitu. Ten malý protektor zřejmě slouží někomu jinému, možná tomu ghoulovi.</p>

<p>Jeden z mužů tichým hlasem o něco žádal. Jeho řeč Proserpina neznala. Co nevidět ji ovšem rozluští. Stál jako místní, maličko nahrbeně, ale rotační gravitaci Prstence dobře znal. Nic zvláštního na srdci neměl. Po čem touží, bylo zřejmé: měl hlad.</p>

<p>Druhý muž byl zraněný a nepohyblivý, nahý a bezmocný. Jenom se díval. Proserpinu zarážela jeho trpělivost. Protektorem sice nebyl, ale jednalo se o staršího tvora téže rasy, k níž patřila i žena. Zřejmě šlo o ghoulova plodiče a sluhu, Louise Wu z kulatých světů.</p>

<p>„Máte všichni hlad,“ pravila Proserpina v interworldu. Muži se nedali překvapit, ale Gauthierová sebou trhla. „Ovoce můžete jíst všichni. Podrobnosti vašeho jídelníčku vyřešíme co nejdříve. Mám za to, že jsme všichni všežravci, tedy až na tebe,“ podívala se na toho nejmenšího. „Jak ti říkají?“</p>

<p>Žena se stačila vzpamatovat. Ukazovala a představovala: „Luis Tamasan. Wembleth. Roxanny Gauthierová. A ty jsi Proserpina? Jak sis osvojila náš jazyk?“</p>

<p>„Pronikla jsem do knihovny,“ odtušila Proserpina. Všimla si, jak se žena celá naježila: <emphasis>Ona se zmocnila počítače na Šedém Žralokovi! </emphasis>„To jméno jsem objevila ve vaší literatuře,“ oslovila Luise/Louise. I Wu a malý protektor měli svá tajemství.</p>

<p>Potom najednou tleskla. „Pojďte se najíst! Venku na vás čeká ovoce a potok.“</p>

<p>„Luise budu muset nakrmit já,“ prohlásila Roxanny.</p>

<p>„Musíš se naučit, co se jíst dá, a co ne. Pojď! Luisi, vrátíme se brzy. To zařízení ti sice dodává živiny, ale nejlepší by bylo, kdyby sis procvičil zažívací trakt.“</p>

<p>„Děkuju,“ odvětil.</p>

<p>Roxanny se tvářila nerozhodně, ale nakonec šla.</p>

<p><strong>Roxanny se vydala </strong>za protektorkou. Za Roxanny kráčel Wembleth a držel za ruku Hanumana. Opičák musel hopkat rychleji, než mu nožky dovolovaly.</p>

<p>Zezadu vypadala protektorka jako pomenší, vychrtlá holohlavá žena. Měřila pouze půldruha metru. Všechny klouby měla zduřelé a její záda připomínala sloupek valounů. Roxanny napadlo, že by se této bytosti asi měla bát, ale žádný strach necítila.</p>

<p>Proserpina mluvila s Wemblethem interworldem. Wembleth jí odpovídal ve své řeči a Roxanny jedním uchem poslouchala, co říká jeho překladač.</p>

<p>„Matka nás opustila. Otce jsem se na to nikdy neptal, v tomto směru byl dost citlivý, ale poslouchal jsem. Oba jezdívali na výpravy. A ona jednoho dne prostě zmizela. U některých druhů se to stává, že si zničehonic postaví hlavu a zatouží po samotě, jako třeba Bažinní lidé. V mládí jsou přátelští a zvídaví, <emphasis>skvěle </emphasis>se s nimi provozuje rishathra, ale potom se v nich něco zlomí, najednou začnou růst, změní postoje a odeberou se do bažin. Měl jsem strach, abych nedopadl stejně. Ke křížení dochází zřídkakdy a jeden nikdy neví, jaký bude mít výsledek.“</p>

<p>„Ty jsi s Lidmi z Bažin rishoval?“</p>

<p>„S jednou dívkou, dokud si nenašla partnera, ale i pak jsme zůstali přáteli. Ona posléze otěhotněla a úplně sama kamsi odešla vychovávat děti.“</p>

<p>V lese stály nízké budovy. Maskovaly je stromy. A stromy rostly i ze střech a podél zdi jakéhosi minaretu. Další se pak tyčil v dutém středu kruhu vysokého dvě poschodí.</p>

<p>Na okrajích Roxannina zorného pole se míhaly stíny. Na této prapodivné planetě, kde bylo neustále poledne či noc, by se stíny stromů nehýbaly. Roxanny si byla jistá, že je z lesa pozorují jacísi živočichové.</p>

<p>Proserpina svižně pobíhala mezi stromy a trhala a sbírala rostliny rozmanitých barev i tvarů. „Ochutnej!“ pobídla Luisovo dlouhoruké ochočené zvířátko a vtiskla mu do dlaní jakousi fialovou hrudku. Podobala se lilku, ale když se do ní Hanuman zakousl, vystříkla z ní červená šťáva. Hanuman do plodu zabořil celou tvář.</p>

<p>„Tumáš. Tumáš!“ Proserpina rozdávala další ovoce a čekala na jejich reakce. Žlutavá koule, kterou dostala Roxanny, chutnala hořce, proto ji zahodila. Hrst jakýchsi zelených třešní se dala jíst, ale kolem pecek byly trpké. Wemblethovi chutnal vnitřní okraj jistého žlutě kropenatého kroužku – musel jím prostrčit hlavu – a Hanumanovi fialová hrudka.</p>

<p>„Roxanny, je to tady o hodně jiné než na vašich kulatých světech?“</p>

<p>„Ano, o hodně.“</p>

<p>„A v čem?“</p>

<p>„Nejsem tu dlouho. Stále ještě se rozhlížím.“ Roxanny neměla chuť cokoli vykládat. Dříve nebo později jí totiž protektorka začne klást otázky, na něž by raději neměla odpovídat. Ale i tak – nemohla by se od protektorky sama něco dozvědět?</p>

<p>Proto se snažila hrát o čas. „Hodně jsme toho zjistili, ještě než tu přistála jakákoli loď. Je tu stále poledne. Mám za to, že ledaskoho by to mohlo dohnat přímo k šílenství. Pokud by spatřil západ slunce, znamenalo by to, že nastal konec světa.“</p>

<p>„A těžební systém by narazil na vzduchoprázdno. To není zase tak hrozné. Průmysl občas dokáže vzduchoprázdna využít.“</p>

<p>„Před rokem jste sestřelovali každou loď, která se k Prstenci přiblížila. Proč jste to dělali? A proč jste s tím přestali?“</p>

<p>„Centrum údržby ovládal upíří protektor. To on střílel. Než ho nahradil jiný.“</p>

<p>„Takže nyní nastaly vlídnější, mírumilovnější časy?“</p>

<p>„Zatím ne, dokud si zahráváte s antihmotou, milá zlatá! To bude muset přestat! Mohli byste nás všechny zničit, a sebe jakbysmet. Zřejmě jste schizofrenní. Roxanny, teď jsi sebou trhla!“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„Jsi schizofrenní? Anebo jsi byla? Byla. A jak ses vyléčila?“</p>

<p>Roxanny zavrčela: „Přestala jsem brát tu látku!“</p>

<p>„Jakou látku?“</p>

<p>„Amalgamovaná Regionální Milice kdysi verbovala schizofreniky do nižších stupňů. Snažili jsme se tento rys reprodukcí odstranit, takže najít skutečného schizofrenika je těžké, ale existují biochemikálie, které dokážou stav schizofrenie napodobit. To pak má člověk nejrůznější vidiny, utkvělé myšlenky, a slyší hlasy, o jakých se občanovi ani nezdá. Brala jsem tu látku během výcviku. A během mise si ji mohu vpíchnout – díky ní jde všechno snadněji – ovšem snažím se jí vyvarovat. Já schizofrenní nejsem, Proserpino. Moje geny jsou čisté.“</p>

<p>Roxanny sevřela rty. Něco natolik osobního rozhodně neměla v plánu odhalit.</p>

<p>„Tak do nižších stupňů? A co ti s vysokými hodnostmi, mezi těmi žádní schizofrenici nejsou? Ale to je jedno. A mají válečnice jako ty děti, Roxanny?“</p>

<p>„Ne. Já je mít nemůžu. Kvůli implantátu.“</p>

<p>Proserpina na ni zírala. Potom se otočila a šla sbírat další ovoce. „Nakrmím toho vašeho raněného,“ řekla. „Jezte, co hrdlo ráčí, a beze všeho se porozhlédněte po okolí,“ dodala a neurčitě ukázala na les i budovy v něm skryté. „Potok najdete tímhle směrem. Jděte proti proudu. Brzy si promluvíme.“</p>

<p>Roxanny sledovala, jak odchází. Že by se tu opravdu mohla porozhlédnout bez dozoru? Tato vyhlídka byla děsivá i neodolatelná současně. Ocitla se v rajské zahradě. Tudy kráčel bůh. Zde žádná zhouba nehrozila.</p>

<p>Ta budova…</p>

<p>Jednalo se o toroid. S jedněmi dveřmi a bez oken. Uprostřed se tyčil strom velikosti sekvoje, který zvedal dům dva metry nad základy. Zatímco Roxanny váhala, Wembleth vyskočil, zachytil se prahu dveří, přitáhl se a vlezl dovnitř. Roxanny chviličku čekala a pak se vydala za ním. Litovala, že nemá lepší výzbroj, než jen jehlovku skrytou u kříže na zádech.</p>

<p>Roxanny oběhla obydlí kolem dokola. Jednalo se o jednu rozlehlou klenutou místnost, o několik stupňů nachýlenou. Nenašla v ní nic, co by stálo za vidění či zcizení. Podlahu pokrýval nános špíny a tlejícího listí. Kromě průhledné střechy nebylo uvnitř žádné osvětlení. A žádná kuchyně. Ani záchod.</p>

<p>Zeptala se Wembletha: „Znáš podobný druh budov?“</p>

<p>„To je dílo vashneesht. Velmi prastaré. Tyto stěny nelze poškodit, ovšem vlivem celých generací větrů se jim zaoblily rohy. Mám za to, že zde bydleli služebníci vashneesht. Podívej, tohle bývala postel.“</p>

<p>Tyhle rostlinné odpadky? Roxanny byla zvyklá na létající plošiny.</p>

<p>Sousední dům připomínal čerpací stanici obrostlou lesem trubek. A skutečně jí byl, ovšem současně se v něm nacházely toalety, obrovská koupací vana a hromady jakéhosi smetí, což byly zřejmě ručníky. Wemblethovi bylo vše jasné, znal i primitivnější způsoby využití odpadů jako hnojiva. Odpadní voda i voda určená k mytí proudila do zavlažovacího systému. A ze střechy vše napájela konvertovaná sluneční energie. Roxanny a Wembleth se celou hodinu koupali a pak zmíněný systém prozkoumávali. Pozoruhodné bylo, že dosud fungoval.</p>

<p>Roxanny je vedla podél říčky ve směru plynutí obdélníků noci, tedy proti rotaci. Došli na širokou, bílou písčitou pláž. Nekonečným oceánem se valily velikánské vlny.</p>

<p>Roxanny si nasadila zvětšovací brýle. Věděla, co by měla vidět, ovšem obzor halila mlha. Brýle přibližovaly pouze tento opar, anebo ukazovaly teplé proudy. Zahlédnout subkontinenty náležející k této maličké mapě znamenalo dohlédnout tisíce kilometrů daleko. Jak dlouho potrvá, než si zvykne na měřítko Prstence?</p>

<p>Lepší výhled by získala ze střechy oné arkologie, ovšem pěšky se tam dojít nedalo.</p>

<p><strong>Proserpina se zastavila</strong><strong> </strong>na okraji zahrady a vydávala pokyny služebníkům. Cizinci je neměli vidět. Cizinci se s nimi neměli setkat. Cizincům se ve vstupu do dávno opuštěných budov Předposledního nebránilo.</p>

<p>Hanuman jedl a pozoroval ji z koruny vysokého stromu. Proserpina mu pokynula,<strong> </strong>ať sleze.</p>

<p>„Komu sloužíš?“ zeptala se ho.</p>

<p>Stromolezec ze sebe vyloudil zpěvný motiv a vzápětí jej přeložil do interworldu. „Skladateli. Svůj původ odvozuje od jednoho druhu Nočních lidí. Jeho tajemství vydat nemohu.“</p>

<p>„Proč před ARM skrýváš svou pravou přirozenost? A proč bych ji měla skrývat i já?“</p>

<p>„Před třemi dny vybuchl jeden koráb ARM. Vytvořil v podlaze světa průrvu, která by nás všechny zahubila.“ Hanuman jí rychle a přesně vylíčil místo, kde se to stalo. „A Skladatel všechno opravil.</p>

<p>„A jak?“</p>

<p>„To je tajné, ovšem jeho nástroje mají svá omezení. Další podobná událost by způsobila naprostou zkázu. V tom jsme ty, Skladatel i já na jedné lodi. Naše jediná naděje je nepřipustit plavidla ARM ke světu. I kziny si musíme držet dál od těla. Loutkáři by nás ovládli, aby se nás nemuseli bát. Z Prstence by vytvořili tak bezpečnou planetu, že by se na něm ani nedalo žít. A kdoví, co by provedli Nezúčastnění? Existují i další frakce. Zeptej se detektiva Gauthierové, anebo si projdi knihovnu na kterékoli lodi ARM. Poskytnout těmto vetřelcům informace znamená přilákat sem další, kteří budou chtít vědět víc. A povědět jim o protektorech, možná by se k smrti vyděsili. Odměňovat vetřelce cennými údaji…“</p>

<p>„To stačí, rozumím ti. A co Luis Tamasan?“</p>

<p>„V jakých zdrojích jsi pátrala?“</p>

<p>„Tvrdit, že jsem pátrala, by bylo přehnané. Měla jsem sotva čas zběžně si projít knihovny na <emphasis>Šedém Žralokovi </emphasis>a <emphasis>Žhavé Jehle Pravdy.“</emphasis></p>

<p>„Tak hledej heslo ‚Louis Wu‘.“</p>

<p>„Na <emphasis>Šedém Žralokovi </emphasis>jsem našla hlášení, které podal Spojeným národům po skončení expedice na palubě <emphasis>Prolhaného Bastarda. </emphasis>To mám tajit i jeho totožnost?“</p>

<p>„Je to na tvém uvážení. Hraje s tou ženou od ARM takovou pošetilou hru kdo s koho.“</p>

<p>„Stet, zatím necháme všechno tak, jak to je.“</p>

<p>Hanuman se zeptal: „Kde to vůbec jsme? Nejsou mí svěřenci v ohrožení?“</p>

<p>„Ne, ale jestli chceš, tak je hlídej. Tady se nacházelo území vzbouřence, který si říkal Předposlední,“ vysvětlovala Proserpina. „Nechceš sloužit mně?“</p>

<p>„Ne.“ Ani sebemenší náznak nejasnosti či váhání.</p>

<p>„Chci si s tím Skladatelem promluvit. Jak by se to dalo zařídit?“</p>

<p>„Pověz mi, co mu chceš. A dej mi nějaký dopravní prostředek.“</p>

<p>„Znám dějiny celé téhle stavby i její vladaře, a o všechno se ráda podělím výměnou za jiné informace. Centrum údržby není jediným tajemstvím Prstence. Troufneš si zatajit mé vědomosti Skladateli?“</p>

<p>„Ne. Skladatel je inteligentnější než ty nebo já, ovšem bez náležitých údajů jednat nemůže.“</p>

<p>„A kde vlastně sídlí?“</p>

<p>„Daleko na druhé straně.“</p>

<p>„Přijeli jste prošetřit výbuch antihmoty. A když vás zajala loď ARM, museli jste opustit své plavidlo.“ Hanuman mlčel. Proserpina dodala: „Nemáte žádný dopravní prostředek. A já mám pouze tuhle magnetickou loď. Stavba další by nás zdržela několik dní. Nemůžeme si ten čas ušetřit?“</p>

<p>„Musel bych tě ke Skladateli zavést.“</p>

<p>Proserpina přemýšlela. Dokázala by se ubránit? Anebo nadešel čas zemřít, pokud by to tak Skladatel chtěl?</p>

<p>„Nejdříve tu musím všechno zabezpečit,“ prohlásila. „Počkej do zítřejšího večera.“</p>

<p><strong>Louisi Wu </strong>nic nechybělo. Ležel si v Dutině intenzivní péče a dopřával si dlouhý odpočinek. Nikdo od něj nic neočekával. Ať se Válkou na okraji, nádržemi na antihmotu a hrátkami protektorů zabývají ostatní. On jen klímal, přemýšlel a klímal…</p>

<p>A potom usnul nebo ho někdo uspal. Probudil se pod vysokými tmavými stromy. Jeho masivní autoošetřovna ARM už nebyla připevněná k oné lodi připomínající měsíčníka. Nad ním stála protektorka.</p>

<p>Musel v sobě potlačit úlek, že se vrátila sama. Hanuman je nejspíš s ostatními: měl za úkol je chránit.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ zeptala se ho.</p>

<p>„Podívej se na ukazatele,“ odtušil Louis. Vzala ho za slovo. „Uzdravuješ se. Dostáváš výživu a taky něco na uklidnění.“ Poklepala na displej. „Kdybys neměl vnitřní zranění, takovéhle látky bys nedostával. Stále ještě nejsou vyléčená. A tahle další směs zřejmě obsahuje kořen Stromu života nebo nějakou syntetickou obdobu, ale tu ti ten stroj nepodává.“</p>

<p>„Vážně? Strom života? Tu látku, která…“</p>

<p>„Podívej, tady v té baňce!“</p>

<p>Louis se snažil posadit. „Nevidím ji.“</p>

<p>Proserpina nakreslila do vzduchu jakési znamení. Louis ten symbol znal, jednalo se o půl tisíce let starý obchodní znak. „Životabudič.“</p>

<p>„A ten dokáže plodiči zregenerovat léty zchátralé tělo? Ty ho nepotřebuješ. Ty jsi omlazený stařec. Je snad životabudič jedním ze Skladatelových tajemství?“</p>

<p>Louis zamrkal. „Ne. Možná se jedná o tajemství ARM.“ Když byl ještě malý, říkali mu, že se životabudič vyrábí díky genetickému inženýrství prováděnému na ambrosiích. Nyní ho napadlo, že tento prostředek na dlouhověkost, který údajně navždy změnil lidskou přirozenost, se objevil zhruba dvě stě let nato, kdy do sluneční soustavy vstoupila jistá loď z neznáma. Všechno by tak do sebe zapadalo.</p>

<p>„Jsi plodný. Cítím to. Roxanny mluvila o nějakých prostředcích, po nichž se získá sterilita.“</p>

<p>Louis se usmál. Jak by tomu mohla protektorka, která nemá žádný rod, porozumět?</p>

<p>Proto řekl: „Běhal jsem za jednou ženou jménem Paula Cherenkovová. Věděl jsem, že touží po dětech. Míval jsem čas od času ve zvyku z lidského vesmíru odletět. Vždycky jsem si říkal, že bych někdy mohl něco propašovat… ale nikdy jsem to neudělal. A tenkrát jsem zamířil na Jinx.</p>

<p>Jakmile dojde k populační explozi, uvažují na některých světech jako pozemšťané. Na některých světech totiž nemají k dispozici moc obyvatelných krajů. Ovšem ne tak Jinxiané! Pokud potřebují víc prostoru, zvětší terraformovaná území. A já je požádal, aby mi opět zprůchodnili chámovod.</p>

<p>A Paula se pak ze Země odstěhovala, protože <emphasis>chtěla </emphasis>velikou rodinu.</p>

<p>Několik let nato jsem do známého vesmíru přivezl nový inteligentní druh. Za to, že jsem ty trinoky objevil a působil u nich jako první velvyslanec, mi Spojené národy chtěly udělit plodní právo. Proto na mně doktoři chtěli poopravit to, co jsem vlastně poopravené vůbec mít neměl. No a proto, když jsem dostal nabídku od Nessa, odletěl jsem s ním na Prstenec.“</p>

<p>Proserpina položila Louisovi ruce na břicho a prohmatávala mu je. Nad levým bokem přitlačila. „Staré vnitřní zranění?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Už skoro zmizelo. Ale tohle volné žebro máš nově zlomené…“</p>

<p>„Au!“</p>

<p>Dlaněmi tvrdými jako ořechové dřevo mu pohmatem vyšetřila zmrtvělé boky a pak postupovala dolů po nohou. „Šest zlomenin, možná víc, všechny nalevo. Na tom nesejde, všechny se vyléčí současně. Za čtyři dny budeš chodit a za sedm běhat. Nechceš vyzkoušet tuhou stravu?“</p>

<p>Louis ukázal prstem: „Támhleto je dobré. Dali nám to hinšové.“ Rozlomila mu žluté ovoce velikosti malého melounu, krmila ho a sama si také kousek uždibla.</p>

<p>„Kdo vlastně jsi?“ otázal se jí.</p>

<p>„Jsem nejstarší protektor, poslední ze vzbouřenců,“ odvětila. „Pověz mi, co jsi zač ty. Ta žena to neví. A o Hanumanovi taky nic netuší. Za koho ho vůbec pokládá?“</p>

<p>„Nechali jsme ji v domnění, že se jedná o ochočenou opici. A mě považuje za syna jakéhosi člověka od ARM, který se kdesi ztratil. Můžeme to tak nechat? Roxanny je totiž detektiv ARM. Jisté věci by vědět neměli.“</p>

<p>„ARM je jednou z frakcí…“</p>

<p>„Amalgamovaná Regionální Milice. Pochází ze Země a posledních osm set let funguje jako policie Spojených národů. Do Války na okraji je zapojeno několik set lodí ARM. Kolik toho víš ty, Proserpino? Získáváš informace z <emphasis>Jehly?“</emphasis></p>

<p>„Ano. Civilizace loutkářů je nesmírně fascinující. Úplně bych se v ní dokázala ztratit. Ovšem Nejzadnější má i rozsáhlé záznamy o lidské civilizaci. Říká ti něco jméno ‚Proserpina‘?“</p>

<p>„To byla Hádova žena, vládkyně pekla, postava z řecké mytologie. Připadá ti to tady snad jako peklo?“</p>

<p>„Ve volném slova smyslu ano. Pověz mi něco o Skladateli!“</p>

<p>„Ještě ne. Chci se dozvědět, co jsi zač ty.“</p>

<p>Najednou měl pocit, že se zazubila. Řekla mu: „Z pohybu tvých svalů není snadné odezírat, zvlášť když ležíš na zádech. Boky i nohy máš necitlivé a zbytek těla napojený na všechny ty pumpy a senzory. Přesto tady cítím jakési tajnosti. Jsi snad Skladateli zavázaný?“</p>

<p>Louis se zasmál. „To on má za to, že je zavázaný mně.“</p>

<p>„A ty s tím nesouhlasíš, ale nenávist vůči němu nepociťuješ. Kdybys mohl, šel bys za svobodou. Nechtěl bys sloužit mně? Ne. Alespoň nějaký čas, co ty na to? Třeba až bys mě lépe poznal. Já nemívám záchvaty zuřivosti ani horečné aktivity nebo megalomanie, Louisi. Ani krev nepiju, i když ty sám jsi takovému krvežíznivci sloužil. Po miliony falanů jsem jen netečně přihlížela, zatímco ostatní z mé rasy se mohli strhat. Nejdřív mě samozřejmě musíš poznat, pokud na to budeme mít čas. Můj příběh je spletitý. Já pomáhala vybudovat Prstenec.“</p>

<p>„To už jsem slyšel,“ opáčil Louis.</p>

<p>„Od nějakého chvástavého plodiče? Je jich teď obrovská rozmanitost, viď? Moje teleskopy nedovedou dostatečně proniknout atmosférou a já se kvůli dalším poznatkům cestovat neodvažuji, ale setkala jsem se s druhy z Rozlitých hor. Louisi či Luisi, já to vskutku zažila. Než bylo dílo dokončeno, porušila jsem dané sliby, takže je dokončili beze mne, ale myslím, že jsem poslední stavitelka. Chtěl bys zpátky svoje nohy?“</p>

<p>Jak to jenom myslela? Naklonila se nad ním a sáhla kamsi za něj. Projela jím bolest.</p>

<p>„Dá se to snést? Bylo by lepší, kdybys cítil, jaká je skutečnost.“</p>

<p>„Je to docela síla,“ hlesl.</p>

<p>„Snížím přísun látek o polovinu…“ (Bolest mírně ustoupila.) „A trochu pozměním chemické složení.“ Bolest se otupila. „Tak! Můžeš se klidně vymočit i vyprázdnit. Autoošetřovna má takové vybavení, že to zvládne.“</p>

<p>„Ale v soukromí, prosím tě!“</p>

<p>„Stet,“ přitakala a otočila se. „A pak mi můžeš vyprávět o obyvatelích Prstence. Koho jsi potkal. Jací jsou… Mám na to právo. Jejich předky byly naše děti.“</p>

<p><strong>Louis uvažoval,</strong><strong> </strong>že by zachoval mlčení. Neměl to v povaze. Před protektorkou stejně nemohl nic skrýt. V duchu zvažoval, jestli ho Proserpina nepřipojila na sérum pravdy ARM.</p>

<p>Ovšem historku o hnízdu upírů si pro sebe stejně nechávat nechtěl, ta byla až moc dobrá. Plodiči – hominidé z Prstence – zaplnili vývojem ekologický prostor, který jinde zaujímali upíři. Louis Wu pozměnil počasí v oblasti o velikosti světa. Jeho záměry byly dobré, zničil životní prostředí jistým nebezpečným rostlinám, ovšem během několika příštích let se upíři přesunuli pod trvalý příkrov mraků, který Louis Wu vytvořil, a ovládli vznášející se průmyslový park.</p>

<p>To se přihodilo na druhé straně klenby Prstence, zatímco Louis pobýval u rasy Splétačů. Všechno to sledoval kukátkem Nejzadnějšího. Louis tyto události i město Splétačů Proserpině popisoval a dostával se ve svém vyprávění stále hlouběji do minulosti. Jak se létající budovy shlukly a vytvořily město a stínfarmu pod ním, kde rostly stovky odrůd hub. Jak se Prstenec vychýlil z osy a málem se dotkl vlastního slunce. Louis líčil další a další děje, až se nakonec dostal k tomu, jak se na Prstenci vůbec ocitl, když se dal zlákat na expedici, která měla prozkoumávat neznámo ve světech, jež neznal.</p>

<p>Proserpina dobře věděla nač se ho ptát, kdy mlčet, kdy udělat přestávku a dát mu najíst ovoce. „Tenhle stroj umí vyrobit i výživnou tekutinu. Nemáš chuť?“</p>

<p>Ochutnal ji. Šlo o základní potravinu pro raněného vojáka. „Není špatná.“</p>

<p>„A maso jíš taky, viď? Čerstvě zabité? Zítra ti seženu malý vzorek. Řekla bych, že mrchožrout jsem z nás dvou spíše já. A jak ses vrátil mezi hvězdy? Okem bouře?“</p>

<p>„Tak nějak.“</p>

<p>Vyprávěl jí o Halrloprillalar, Budovatelce měst, která tvrdila, že Prstenec vystavěla její rasa. „Dělala si ze mě legraci, ale vylíčila mi to naopak. Ona a její rasa ho málem zničili.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Odstranili polohovací trysky na obvodové stěně a zabudovali je do svého korábu. Proserpino, jak jsi to mohla dopustit?“</p>

<p>Proserpina zachovala kamennou tvář. „Vytvořili jsme polohovací trysky tak, aby se daly snadno odstranit a vyměnit za nové. Očekávali jsme, že se časem opotřebují. Jednalo se snad o součást Války na okraji?“</p>

<p>„Ne. Stalo se to dřív.“</p>

<p>„Ještě si o tom promluvíme. Kdy Válka na okraji začala?“</p>

<p>„Tak to tedy nevím. První lodě sem mohly přiletět ještě před Nejzadnějším, před nějakými sto falany. Ukradla jsi přece knihovnu z <emphasis>Šedého Žraloka, </emphasis>ne? A už jsi ji zprovoznila? Schválně, jestli tam jsou záznamy o příletu <emphasis>Jehly.</emphasis>“</p>

<p>„Prověřím to,“ odvětila protektorka.</p>

<p>Louis za ní zavolal: „A podívej se po ostatních, ano?“</p>

<p>„Nic jim tady nehrozí, ale podívám se. A teď spi.“</p>

<p>Byla noc a Louis samým mluvením ochraptěl. Odevzdal se spánku.</p>

<p><strong>Když se probudil, </strong>Roxanny a Wembleth spali na plastových lůžkovinách. Nechtěl je rušit. Za hodinu procitli, našli zásobárnu ovoce a dali se do jídla.</p>

<p>Roxanny ho jemně nakrmila. Možná už kdysi vychovávala dítě.</p>

<p>Spolu s Wemblethem celý den prozkoumávala okolí a Louis zatím spal v Dutině intenzivní péče. „Na tyhle loketníky se snadno šplhá. A co jsem našla kus lana, je to i docela bezpečné. Je tam báječný výhled. Všude kolem rovina, obzor se v dáli vůbec nezakřivuje a navíc jsem měla tohle.“ Zvětšovací brýle. „Louisi, všiml sis, jak se uprostřed zvedá taková obrovská hora?“</p>

<p>„Jo, ve vnitrozemí.“</p>

<p>„Odshora až dolů je posetá okny, ale těch opravdu dominantních je málo. A ta zbývající jako by se roztroušeně třpytila všude kolem. Nazvala bych tu stavbu arkologií, ovšem je velikánská a postavila ji armáda, nebo možná paranoidní blázni. Rovné silnice s věžemi na koncích, které skýtají skvělé palebné pole. Obrovské přistávací plochy. Zbraně jsem ale neviděla žádné, jen stanoviště, kam by se umístily.</p>

<p>Stojí tam jen ten obří palác. Na celém zbytku ostrova – říkám ostrova, protože je z něj vidět tak velká část, třebaže se většina ztrácí v jakési mlze. Kontinent. Budovy poblíž jsou všechny velmi prosté a nikde kolem se už nic rozlehlejšího nenachází. Wembleth se domnívá, že se jedná o domky pro plodiče, pro Homo habilis. Žádné jsme sice neviděli, možná všichni vymřeli, ale, Luisi, pokud by šlo o domov protektora, našli bychom obranné systémy, výzkumné laboratoře a knihovny, nebo ne?“</p>

<p>„No, vždyť tam přece stojí ta arkologie,“ připomněl Louis.</p>

<p>Roxanny se na něj zazubila. „A víš ty vůbec, co to taková arkologie je?“</p>

<p>„Velká budova.“</p>

<p>„No… vlastně ano. Ona ji podle mého nevyužívá. Zůstala tady po předchozím nájemníkovi. Proserpina má zřejmě vlastní základnu, možná na těch malých kontinentech, možná na jiné Mapě. Po svém pracovišti by nás určitě jen tak bloumat nenechala. Tady to připomíná – pamatuješ, jak jsem řekla slovo ‚zahrada‘? Představ si, že bys musel přeměnit celou Zemi v zahradu. Země je sice uzavřený ekosystém, ale mění se. Vyvíjí se.“ Pohlédla mu hluboko do očí ve snaze najít pochopení. „Zahradníci nemají rádi plevel. Ani pouště by nenechali jenom tak… S tundrou by si hlavu lámat nemuseli, protože tu neexistuje zima… ovšem takový zahradník by možná musel řídit počasí.“</p>

<p>„Počasí je chaotické. To se řídit nedá,“ namítl Louis.</p>

<p>„Ale co kdybys pracoval s obrovskými masami vzduchu? Plochou o velikosti tisícovky zeměkoulí, a netrápily by tě žádné hurikány, protože se nenacházíš na rotující kouli. Vzduchové masy by se nepohybovaly rychle…“</p>

<p>Louis se zasmál. „Stet. Možná.“</p>

<p>„Jiné mapy ovšem stejně nespatříme,“ prohlásila Roxanny pojednou sklesle. „Žádné lodě pro hosty tady nejsou. Co myslíš ty, Luisi? Jeden celý superkontinent jako zahrada, a nedílnou součástí té zahrady jsou i plodiči. Ostrovy mají obranné systémy. Teleskopy a výzkumné ústavy. Doly… Na Prstenci žádné doly nejsou, nebo ano?“</p>

<p>„To bys musela do Rozlitých hor,“ odvětil Louis. „Materiály se můžou rozvrstvit podle hustoty. Ale jinak těžební práva neexistují. Člověk začne vrtat kvůli ropě, narazí na scrith a pak se před ním rozevře vzduchoprázdno.“</p>

<p>„Ale Proserpina se do Rozlitých hor dostat může.“</p>

<p>Louis pokrčil rameny. „Já ti s průzkumem pomoct nemůžu. Buď opatrná. V každé kultuře existují pohádky o tom, jak někdo najde něco, co neměl.“</p>

<p>„Buď jak buď,“ povzdechla si Roxanny, „ale do té budovy bych se vážně ráda podívala.“</p>

<p><strong>Po snídani</strong><strong> </strong>Wembleth a Roxanny opět vyrazili do okolí.</p>

<p>V poledne se vrátila Proserpina. Zeptala se: „Co jsou to přestupné disky?“</p>

<p>„Kde jsi na ně narazila?“</p>

<p>„Ve tvém hlášení pro ARM, Louisi Wu. Neřekl jsi jim všechno. Co kdybych si musela přestupné disky vyrábět? Ten ghoulí protektor to dokáže?“</p>

<p>„Nejdříve ty. Co dělají mí společníci?“</p>

<p>„Jsou na průzkumu. Hanuman si vyrazil sám, Wembleth a Roxanny šli společně. Tady se toho příliš nedozvědí. Žil tu poslední zemřelý vzbouřenec. Začala jsem se o jeho domov starat, ovšem palác Předposledního je samá past. Radši tam nechodím.“</p>

<p>Zvedla miniaturního jelena, který vážil bezmála tolik jako ona. Se zlomeným vazem jí zplihle visel v pažích. Kolem něj poletoval velký hmyz. „Tohle zvíře patří do mého jídelníčku. Můžeš ho jíst taky?“</p>

<p>„Snad ano…“</p>

<p>„Mám ho tepelně upravit?“</p>

<p>„Jo. Nejdříve se musí zbavit vnitřností. Mám to…?“</p>

<p>„Můžeš si procvičovat horní polovinu těla, ale jinak odpočívej. Kosti se ti už spojily, ale ještě musejí srůst. Vařit budu já. Přijdu na to sama.“</p>

<p>Z vůně pečínky dostal hlad. Za hodinu se vrátila s opečeným zvířetem. Odtrhávala mu z něj kusy masa. Nechat se obsluhovat mu bylo velmi příjemné.</p>

<p>„‚Však stále okřídlené kroky času slyším, jak neúprosně za zády se blíží‘,“ zacitovala. „Ne, najez se! Potřebuju vědět, jak naléhavá je otázka Války na okraji. Má ji Skladatel pod kontrolou?“</p>

<p>„Víceméně ano,“ odtušil.</p>

<p>„Jez! A více, nebo méně?“ Jakmile zahlédla výraz v jeho tváři, zachmuřila se. „Takže spíš méně. Hanuman mi vyprávěl o tom výbuchu, který vyrval otvor do vesmíru. Zahlédla jsem ho z dálky a bylo mi jasné, že musím jednat. Takže antihmota. Ta mohla zahubit veškerý život, že? A Skladatel tomu opravdu zabránil?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„A co jsi viděl ty?“</p>

<p>„Na tomhle by si pochutnali i Wembleth a Roxanny,“ poznamenal Louis.</p>

<p>Protektorka se mu na dlouhý okamžik zahleděla do očí. „Přivedu je,“ prohlásila. Přisunula mu na dosah velký kus masa a pak zmizela.</p>

<p><strong>Když se</strong> <strong>vrátili, </strong>denní světlo už sláblo. Proserpina spolu s ostatními vařila venku večeři. Louis cítil dým páleného dřeva a pečeného masa. Roxanny pak Louisovi přinesla pokrm, v němž nechyběla ani zelenina – jakési zelenožluté listnaté rostliny a pečené sladké brambory.</p>

<p>Z Proserpiny se stávala zkušená kuchařka. Večeřela s nimi, avšak maso i brambory konzumovala syrové. Jakmile dojedli, řekla: „Chci si získat vaši důvěru.“</p>

<p>Prastará protektorka se jim dívala do očí, ovšem Hanumana opominula, jako by šlo o němou tvář.</p>

<p>„Wemblethe, Roxanny, Luisi, byli byste hloupí, kdybyste mi důvěřovali, a přitom toho o mně věděli tak málo.“</p>

<p>„Tak nám o sobě něco pověz!“ pobídl ji Louis. Proserpina zachovávala Hanumanova tajemství, rovněž Louisova, a dost možná i Roxannina. Nebyl sebemenší důvod jí důvěřovat, ovšem stálo za to si ji vyslechnout.</p>

<p>„Všechny tyto události se odehrály nedaleko galaktického jádra. Nás, kteří jsme obývali náš svět, bylo deset až sto milionů protektorů z rasy paků,“ vysvětlovala protektorka. „V nekonečné válce se tento počet velmi prudce měnil.</p>

<p>Zhruba před čtyřmi miliony falany — o čase jsem do značné míry ztratila přehled — postavilo deset tisíc z nás přepravní koráb a několik průzkumných stíhaček. A po osmdesáti letech nás zůstalo už jen šest set, kteří na nich létali.“ Proserpina hovořila pomalu, protože musela lovit v paměti velmi daleko. Interworld byl ohebný jazyk, ovšem pro podobné výrazy nebyl stvořený.</p>

<p>„Tato země je dobrou mapou pačího světa. Všimli jste si, jaký má tvar? Všude jsou kruhy,“ řekla Proserpina. „Krátery od výbuchů, staré i nové, způsobené nekonečnou rozmanitostí zbraní. Když jsme tyto mapy vytvořili, byly totožné, ovšem od té doby se změnily. V pačím světě i tady jsme bojovali za všemožné výhody pro naši pokrevní linii. Copak, Luisi?“</p>

<p>„No, je mi to divné,“ odvětil Louis Wu. „Jeden svět a tolikrát okopírovaný? Pačí svět se nacházel v galaktickém jádru. Tam jsou slunce natěsnaná jedno vedle druhého. Ale vy jste přišli právě sem, jediným skokem jste překonali třicet tisíc světelných let. Proč jste se neusadili na bližších světech?“</p>

<p>„Ano, naše světy byly mnohem blíž u sebe než ty vaše. Nekonečný prostor, po němž ledaskdo nekonečně prahl. Připadalo nám nemožné přepravit se na ně v plavidle s plodiči na palubě, protože bychom za tyto plodiče museli bojovat. A i kdybychom uspěli, čelili bychom dalším potížím. Jakýkoli svět by se musel po tisíce let přetvářet. A než by se tato proměna dokončila, do jednoho by se jich zmocnila vojska jiného protektora. Věděli jsme, že k něčemu podobnému už v minulosti došlo. Světy poblíž Paku se přetvářely podle pačího ideálu, jenže potom se opět vinou nešvarů proměnily v holou pustinu, ještě dlouho předtím, než jsem se narodila. Připadalo nám nemožné zabydlet se na jiných světech, pokud bychom nedokázali změnit okolnosti, které nás utvářely.</p>

<p>A tak jsme se zachovali následovně; nás šest set. Nejprve jsme zanevřeli na světy poblíž. Jestliže by nás mohlo dostihnout nějaké plavidlo, potom se takový svět nacházel příliš blízko. Objevili jsme záznamy o výpravě do hlubin galaxie, o trase, kterou už předtím zkoumala jakási kolonizační loď. Ta kolonie sice zanikla, ale my jsme zjistili, že tomu korábu žádné nenadálé nebezpečí nezabránilo dosáhnout cílového světa.</p>

<p>V další fázi jsme se oddělili od plodičů. Umístili jsme je do jakéhosi válce, jehož topografie připomínala svinutou krajinu. Rostla jim tam i potrava, voda, vzduch i odpady se recyklovaly; šlo o takový uzavřený ekosystém. A feromony z obydlí plodičů se nemohly přenést do komplexu řízení letového provozu. Plodiči nás neměli milovat, vůbec o naší přítomnosti nevěděli. Pokud tento zákaz některý protektor porušil, pak musel zemřít.</p>

<p>Pochopitelně tam fungoval i přirozený výběr. Řada plodičů bez společnosti protektorů umírá, a tak se také dělo.“ Proserpina jim pohlédla do očí. „A co vy, kteří jste přišli z kulatých světů, copak vy i po čtyřech milionech falanů vývoje občas nepotřebujete společnost něčeho většího, než jste sami?“</p>

<p>„Ne,“ odtušila Roxanny.</p>

<p>„Našla jsem záznamy o desítkách náboženství.“</p>

<p>„Ta už jsme překonali,“ prohlásila Roxanny.</p>

<p>Proserpina po chvilce řekla: „Stet. Řada plodičů zemřela kvůli tomu, že jim chyběla naše společnost, ale v každé generaci jich bylo méně a méně. A mnoho protektorů opět zjistilo, že zkrátka potřebujeme příslušníky naší rasy vnímat čichem nebo hmatem. Řada z nich si našla způsob, jak se do obydlí plodičů vloudit, a když byli přistiženi, zaplatili životem. Další přestali jíst. Během první tisícovky let se naše populace snížila na polovinu. Nahrazovat je plodiči znamenalo dost riskovat. Své oběti si vybral přirozený výběr.</p>

<p>Na konci putování trvajícího tři sta padesát tisíc falanů tak vznikla rasa, která dokáže žít i bez pachu vlastní pokrevní linie, který by jí neustále dráždil nozdry.</p>

<p>Od cílového světa jsme se odvrátili. Tamní kolonie zanikla, ovšem to jsme nemohli tušit, jak zle se jí vedlo. Mohli jsme najít už zabydlené protektory a naše loď byla jen křehká bublina. Domnívali jsme se… Ano, Roxanny?“</p>

<p>„A co Země?“</p>

<p>„Ano, váš svět, Země. Na Zemi jsme se mohli usadit. Vaše Stromy života nerostly tak, jak měly. Vaši protektoři vymřeli. A jejich potomci zmutovali mnoha směry. To jsme netušili. O pozemské kolonii jsem toho příliš mnoho nevěděla, až pak začali vaši vyvinutí plodiči vysílat ke hvězdám radiové vlny. V té době…“</p>

<p>Proserpina na ně zamrkala a začala znova. „Přistáli jsme v nedalekém sousedství. Objevili jsme světy, které bychom mohli obsadit, ovšem naše ctižádost sahala výš. Zvolili jsme si soustavu, v níž se v těsné blízkosti své hvězdy nacházel plynový obr. Máme za to, že se vytvořila v útrobách onoho kotouče, z něhož vznikly planety. Miliardy let se rozpínala a cestou požírala menší světy. A pak jsme narazili na již vyčištěnou planetární soustavu, což se nám hodilo. Většina hmoty se navíc shlukla do jediného tělesa o hmotnosti bezmála dvaceti Jupiterů, Roxanny.</p>

<p>Tehdy jsme začali stavět. Protože jsme pracovali tak blízko slunce, naráželi jsme na obtíže, ovšem s pomocí magnetických polí slunce jsme masy, s nimiž jsme zacházeli, dokázali ovládnout; zejména vodík, který jsme potřebovali do nukleárních motorů na roztočení prstence.</p>

<p>Hvězdy, které mohou dát vzniknout rozlehlým planetárním soustavám, se shlukují ve hvězdokupách. Kolem míst, kde jsme se zastavili, se nacházely hvězdy s planetami, a některé se více či méně podobaly Paku. Vybrali jsme ty, na nichž se mohli vyvinout nebezpeční nepřátelé. Shromáždili jsme místní ekosystémy a rozmístili je na mapy jejich světů.</p>

<p>K Zemi jsme se nikdy nepřiblížili, Roxanny. Měli jsme strach. Celou soustavu jsme důkladně zkoumali na dálku. Mapa Země se našim plodičům stala domovinou. Zabudovat ekosystém do vnitřní struktury Prstence nám trvalo padesát tisíc falanů, ovšem začali jsme s Mapou Země; ta nám posloužila jako zkušební oblast.“</p>

<p>„Velryby,“ prohodil Louis. „Ve Velkém oceánu žijí velryby. Některý z protektorů na Zemi odcestovat musel.“</p>

<p>„Možná se tak stalo poté, co mě zavřeli do izolace,“ odtušila Proserpina. „Wemblethe, rozumíš všemu, co tu říkáme?“ Proserpina změnila jazyk a cosi zašveholila. Potom opět srozumitelně řekla: „Později Wemblethovi ukážu mapy oblohy a diagramy. Vy dva byste se mu měli pokusit vysvětlit, co je to kulatý svět. Roxanny, tyto mapy našeho světa jsou vlastně vězení. Bylo nám jasné, že někdo z nás nejvyšší zákon poruší. Takže jsme nejdříve jako varování vybudovali věznice. Každý zločinec byl izolován ve světě, jemuž vládl, s obyvateli z řad své rasy, jako by vlastně každý z nich dobyl domovský svět paků, ale pro většinu představovali všichni rukojmí.</p>

<p>A já k nim patřila také.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Ach jo, Roxanny!“ Z řeči Proserpinina těla se dala vyčíst nedůtklivost a trpký smích. „Mysleli jsme si, že zvítězíme! Jedenáct z nás se domnívalo, že bychom mohli ovládnout Centrum údržby. Zplodili bychom potomky ve všech liniích a pečlivě bychom vybírali, aby naše znaky zůstaly dominantní. Za tisíc let by nás už nic nemohlo ohrozit, i kdyby se změnila rovnováha moci, i kdybychom zemřeli při nějaké vzpouře. Vše jsme naplánovali za jediné odpoledne a shromáždili své zásoby tak rychle, jak to jen šlo. Ale přesto jsme byli pomalí.</p>

<p>Zavřeli mě na jednu z Map, ne na tuhle. Shromáždili stovku příslušníků mé linie a po dvojicích je roztrousili po této krajině. Musela jsem vybudovat zemi, v níž by mohli žít. Musela jsem plodiče sama vést, aby se nakonec setkali a zkřížili, protože množení pouze v rámci rasy by je zahubilo. To vše jsem tedy činila a čas mezitím utíkal. Ocitla jsem se na okraji. Mezi rostoucí populací Prstence žili další z mých potomků a i jejich geny byly vlastně rukojmí.“</p>

<p>Proserpina se odmlčela. Louis se jí zeptal: „Jak dlouho to trvalo? A čím to skončilo?“</p>

<p>„Několik set tisíc falanů — alespoň tak to odhaduji, Luisi. Wemblethe, Roxanny, vy mi nerozumíte? Na Prstenci, který jsme vybudovali, se populace plodičů rozrostla na celý bilion. V jistém okamžiku je pohltil chaos mutací. Protektorovi nejsou mutace k užitku, nemají správný pach. Louis se mě ptá, kdy protektoři přestali vybírat mezi svými kmeny a proč. Na vlastní oči jsem toho příliš nezakusila. Nevím proč. A i tu dobu můžu jen odhadovat.</p>

<p>Byla jsem zajatkyní. Dlouhá období jsem trávila v depresi, nic jsem nevnímala. Hlady jsem se však nikdy netrápila. Pokud jsem byla sama sebou, stavěla jsem teleskopy, avšak sondy nikoli. V důkladnějším průzkumu nám bránili. S pomocí teleskopu jsem sice neviděla nic v nejbližším okolí, ale mohla jsem pozorovat, co se děje nahoře na klenbě. Meteory se i nadále sestřelovaly. Utvořilo se oko bouře, snažila jsem se odhadnout jeho dynamiku, sledovala jsem, jak se bouře rozptýlila. To byl důkaz, že protektoři i nadále provádějí opravy. Copak, Luisi?“</p>

<p>„Ta deprese. Promiň, nechci ti skákat do řeči…“</p>

<p>„Jak bych si mohla nevšimnout, když chceš něco říct?“</p>

<p>„Ty záchvaty deprese, nevyvolávají v tobě stesk po něčem? Myslel jsem na polohovací trysky u obvodových stěn a na Pěst boží.“</p>

<p>„A ta se nachází kde?“</p>

<p>„Poblíž toho vzdáleného oceánu. Jde o obří horu vytvořenou zespodu dopadem meteoroidu. Ale příliš toho neuniklo, protože to půdu vytlačilo vzhůru.“</p>

<p>„Já bych s tím nic nenadělala. To je práce pro dotyčného protektora.“</p>

<p>„Ale o to, kdo tím protektorem bude, se strhl boj.“</p>

<p>Roxanny a Proserpina se dívaly na Louise. Poté Proserpina vzdychla: „Zanedbala jsem své povinnosti.“</p>

<p>Louis se jí zeptal: „Dávali ti věznitelé Strom života?“</p>

<p>„Ano, ale zneutralizovaný. Gen, který z plodiče vytvoří protektora, spouští jistý virus. A ten virus přebývá v kořeni Stromu života. Zneutralizovaný Strom života mě sice nasytí, nasytí kteréhokoli protektora, ale plodiče už nepromění. Proč se na to ptáš, Luisi?“</p>

<p>„Jenom mě to tak napadlo.“ Alespoň pokud Louis věděl, rostl Strom života pouze v Centru údržby. Všude jinde očividně vymřel. „Je snadné se toho protektorského viru zbavit?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Ale ty jsi ho získala, ne?“</p>

<p>„Jak to víš? Ano, přefiltrovala jsem ho ze vzduchu, když se dostatečně rozšířil a zhoustl, čtyři sta tisíc falanů po stvoření. Pak jsem ten virus kultivovala a pěstovala v rostlinách. Pořídila jsem si tehdy několik služebníků, jenom tolik, aby si toho nikdo nevšiml, a vyslala jsem je do okolí. Jenže se proti mně vzbouřili, takže jsem je musela zabít, Luisi. A když jsem to příště vyzkoušela znovu, už to nefungovalo. Moje rostliny byly opět zneutralizovány. Netuším, jak to udělali, ale ten virus už ve vzduchu nebyl. Dnes večer jsi pozřel Strom života.“</p>

<p>Roxanny zalapala po dechu. Louis jen polkl a řekl: „Chutnal jako jam. Podle mého to jam asi bude, Roxanny. Proserpino, kdy se to všechno stalo?“</p>

<p>„Něco málo přes milion falanů po stvoření. Ty přece víš, co se stalo, nebo ne, Luisi? Povídej!“</p>

<p>Louis zavrtěl hlavou. „Protektoři jsou pryč. To je všechno, co víme.“</p>

<p>Proserpina řekla: „Teď už tomu rozumím. V posledních dvou milionech falanů došlo k obrovskému rozrůznění druhů. Proto chápu, kam až dospěl tvůj druh, Roxanny, jestliže musel čelit tlakům, které prosazují inteligenci, holou kůži, schopnost plavat a chůzi po dvou. Mými teleskopy lze pozorovat Rozlité hory. Když jsem sebrala odvahu a nabyla jistoty, že jsem poslední protektorka v těchto končinách, rozhodla jsem se tam vypravit.</p>

<p>Tamní lidé se v téměř totožných podmínkách štěpí do neslučitelných druhů. Tajně jsem sledovala heliografickou komunikační síť vytvořenou Nočními lidmi. Jsou to pojídači mrtvých, že? A navíc tak inteligentní, a ještě coby plodiči! Centrum údržby velmi dlouho ovládal jakýsi polointeligentní protektor. Nedokážu odhadnout, kolik dalších odchylek ještě existuje.“</p>

<p>Roxanny prohodila: „Tisíce.“</p>

<p>„Ale na Mapě Země není místo pro to, aby se zde mutace usadily, soupeřily a navzájem se přetvářely do prapodivných podob. Mí služebníci zabydleli mé plodiče mezi paky z Mapy Země. Snad tam můj rod prospívá. Luisi, <emphasis>co to skrýváš</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>

<p>„Omlouvám se.“</p>

<p>Nahnula se nad něj, malá a nebezpečná. „Tak mluv!“</p>

<p>Louis ze své schránky odvětil: „Mám na Mapě Země přítele. Chci, aby byl v bezpečí.“</p>

<p>„Skladatel by jiného protektora k Mapě Země nenechal ani přiblížit. Sama bych těžko přežila, kdybych se snažila vládnoucího protektora napadat. Co to skrýváš?“</p>

<p>Slovo si vzala Roxanny. „Na Mapě Země žijí kzinové. Aspoň to říkal. Pochází odtamtud jeho přítel Akolyta.“</p>

<p>„Archaičtí kzinové,“ podotkl Louis. „A ti nepatří k armádám zapojeným do Války na okraji. Přeplavili se přes Velký oceán a na Mapě Země vytvořili kolonii. Není to tak dávno.“</p>

<p>„To jsem zrovna měla depresi,“ nadhodila Proserpina. „Přenechala jsem vládnoucímu protektorovi příliš mnoho starostí. Stet. Ty kziny budu zkoumat, archaické i moderní. Možná se dohodneme. Ale tomu protektorovi se budu muset postavit.</p>

<p>Dnes v noci musím odejít. Se Skladatelem je třeba se vypořádat, ať už tak nebo onak. Možná budu pryč několik dní. Detektive Gauthierová, musíš se postarat o Luise. Luisi, mám ti vrátit cit?“</p>

<p>„Zkus to!“</p>

<p>Když opět pocítil bolest, uvažoval Louis v duchu, jestli se Proserpina nemstí poslu špatných zpráv. Bolest však nebyla tak hrozná, třebaže mu projela od boku až k patě.</p>

<p>„Jestli chceš, můžeš se převalovat, ale opatrně. A nic neodpojuj.“ Proserpina pohladila stromolezce po hlavičce. „Hanumánku, chtěl bys jít se mnou?“</p>

<p>Hanuman chvíli přemítal a pak jí skočil do náruče. Proserpina se podívala po ostatních. „Jedno vám zakazuju. Všechno, kam se lze dostat, je vám k dispozici, ovšem kromě té velké budovy pravobočně a porotačně, a také kontinentu nejblíž ve směru proti rotaci. Ta veliká budova je bezpochyby samá past. Ani já sama jsem se tam neodvážila. A na tom malém kontinentu choval Předposlední nebezpečné druhy z Paku. Obdoby vlků, tygrů, vší, komárů, ostnatých kaktusů a jedovatých hub, rostliny a živočichy, které jsme mezi našimi plodiči nechtěli. Než jsme opustili hvězdy v jádru, byla většina z nich už vyhynulá, ale několik jsme jich zachránili. Kdybychom věděli, že se naši plodiči vývojem začlení do patřičných ekosystémů, mohli jsme je vypustit na svobodu.“</p>

<p>Potom se otočila a zmizela tak tiše a nenápadně, jako by se vypařil duch.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 16</strong><strong>SETKÁNÍ MOZKŮ</strong></p>

<p>Ona ho nechá řídit!</p>

<p>Hanuman se připravoval. V křesle se mu nesedělo dobře, proto si je upravil. Proserpina ho sledovala.</p>

<p>Pak zamířili do lesa nasbírat si zásoby ovoce. Pojednou Proserpina jako blesk vytáhla ze křoví jakési zvíře připomínající lasičku a zlomila mu vaz. Spolu s ovocem a vodou je hodila na palubu.</p>

<p>Uvelebila se na svém sedadle ve tvaru podkovy a obepnula se protinárazovou sítí. Hanuman si několik sekund prohlížel kruh kontrolek a tlačítek a teprve poté se na ně odvážil sáhnout. Na pohled vyhlížela zpola neuspořádaně: pokud bylo třeba něco monitorovat, vždy přibyla nová.</p>

<p>Plavidlo vůbec nepřipomínalo letoun.</p>

<p>Proserpina ležela uvolněně ve svém křesle, jako by ji do něj nalili, a sledovala, jak se Hanuman odlepil od země, střemhlav vyrazil kupředu, potom udělal otočku a snesl se tak nízko, až málem narazil do stromu a minaretu, nato prudce nabral výšku a zpomaloval, dokud záchvěvy vyvolané větrem neodezněly, a nakonec klidně vystoupal do vzduchoprázdna, kde konečně mohl nabrat pořádnou rychlost.</p>

<p>Magnetická loď byla podobným zázrakem jako kterýkoli ze Skladatelových korábů. Její hrubá síla byla až zarážející: snadno by dokázala rozervat vlastní plášť na kusy. Hnacím motorem jí byla samotná podlaha Prstence, kterou napájely sluneční paprsky dopadající na biliony čtverečních kilometrů obdélníků noci. Létala po magnetických siločárách a spíše než letoun připomínal její pohyb podmořské plavidlo.</p>

<p>Ne všechny ovládací prvky však souvisely s řízením. Hanuman nejprve nějakou dobu jen tak létal a teprve poté vyzkoušel cosi tajemného. Proserpina se dívala, jak manipuluje s magnetickými poli pod krajinou, ale nijak nezasáhla. Půda se zvedala a přesouvala. A za jejich zády změnila tok i jakási říčka.</p>

<p>Už dříve Hanuman viděl Skladatele, jak s podobnými silami manipuluje z velitelského stanoviště v Centru údržby. Tohle však nebyl jen koráb. Tady se jednalo o celý obranný systém Prstence.</p>

<p>Díky navádění z paluby magnetické lodi mohly supravodivé kabely pod krajinou přitahovat, odpuzovat či přemísťovat cokoli kovového: dopadající meteoroidy, nepřátelské lodě a rakety a dokonce i občasné sluneční bouře či smrtící vlnu kosmického záření. A z Hanumana by možná mohl být dobrý dirigent takové obrany. Sledoval přece Skladatele při práci.</p>

<p>Země pod Hanumanem byla pouze maskou překrývající vzduchoprázdno. Toto vědomí kdesi v útrobách, pocit, že vidí vakuum i ve spodní straně Prstence, hřebeny, které byly kaňony a řečišti, vrásy, jež byly horskými pásmy, tohoto nově stvořeného protektora málem zničilo. Na tohle si Hanuman nikdy nezvykl. Teprve teď začal pociťovat, že je jejím pánem.</p>

<p>Jejím pánem, pokud ovšem nebyl přítomen ještě vyšší protektor. A Proserpina stála výš než Hanuman. Coby plodička se vývojově více přiblížila inteligenci, na větším mozku vykonal onen virus ze Stromu života své. A měla také větší zkušenosti. Ovšem Skladatel byl bystřejší než ona.</p>

<p>Nechat ho řídit byl jakýsi úplatek. Hanumanovi to bylo naprosto jasné. A stejně tak mu bylo jasné, že jí každým svým pohybem prozrazuje všemožná tajemství. <emphasis>Hanuman je skvělý pilot, a navíc nahraditelný. Na čem asi létal? </emphasis>Kolik toho viděla? Kolik už toho ví? Proserpina si udělala pohodlí a jen se dívala.</p>

<p><strong>Kroužil nad omletou zemí </strong>zpola skrytou pod vrstvami mraků. Průrva se už uzavřela, ale částečné vzduchoprázdno ještě nestačila zaplnit atmosféra. Hanuman řekl Proserpine: „Tahle díra by vyvrhla veškerý vzduch na Prstenci mezi hvězdy. Ale Skladatel tomu zamezil.“</p>

<p>„A jak?“</p>

<p>„To ti nesmím říct.“</p>

<p>„Alespoň že ví, jak na to. Jak ses sem vůbec dostal? Nezpozorovala jsem žádnou loď takové velikosti, aby ji zachytila moje snímací zařízení.“</p>

<p>„Ani to ti nesmím říct.“</p>

<p>„Díky přestupnému disku. Louis Wu je popsal představitelům ARM. Musíme nějaký najít. Zamiř k těm troskám!“</p>

<p>Hanuman přeletěl nad obrovským splasklým balonem, jenž byl Skladatelovou meteorickou zátkou — našla by ji pochopitelně i bez jeho pomoci — a pak se vznášel nad zbytky tlakového stanu ARM. „Mám přistát?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Oblékli si skafandry a procházeli se mezi troskami. Neviděl důvod neodpovídat jí na otázky. To, nač se ptala, alespoň trochu vypovídalo o jejích myšlenkách a záměrech, jakkoli Proserpina získávala víc nových informací než Hanuman. Těžký kuchyňský automat ARM připevnili k nákladnímu roštu a opět vzlétli.</p>

<p><strong>Krajina nesla známky </strong>boje. Proserpina ji obcházela, protože se chtěla nejprve porozhlédnout a teprve pak klást otázky. Hanuman se snažil vidět to, co ona. Sonická zbraň po sobě nezanechala rozprsknuté projektily ani sežehnutou zemi. Pouze na místě, kde zemřel Claus, zůstala skvrna obsypaná mravenci. Otisky kopyt – následně se tudy přehnala stáda menších zvířat. A rovněž stopy velkých rukou a nohou, pach krve přitáhl mrchožrouty, kteří ovšem nic nenašli. Clausovu mrtvolu totiž odvezl přistávací modul ARM.</p>

<p>Skútr ležel vzhůru nohama na držáku zavazadel a opěrkách sedadel. Na něm i okolo něj byly patrné další stopy mrchožroutů. Ghoulové se s ním pokoušeli odletět, ovšem Skladatelovy zámky odolaly, takže si z něj udělali hračku.</p>

<p>Hanuman nadhodil: „Skladatel je mazanější než ty. Co kdybys ho nechala jednat? Tak jsi to ostatně dělala celé věky.“</p>

<p>„Musím se přesvědčit o jeho způsobilosti. Musím si s ním promluvit.“</p>

<p>Skútr byl dík své hmotnosti nad síly obou protektorů. Hanuman vlezl pod něj. Vznášedlo se nadzvedlo a narovnalo. Zapnul holodisplej. Louis zřejmě vypnul příjem, ale vysílačku nechal běžet. Jak nyní skrýt zpoždění způsobené rychlostí světla a utajit Skladatelovu polohu?</p>

<p>Hanumana nic nenapadalo. Tudíž otevřeně řekl: „Nyní si můžeš se Skladatelem promluvit. On nás zatím nevidí. Musíš počítat s půlhodinovým zpožděním.“</p>

<p>„Takže je na opačné straně Klenby? To bude kostrbatý rozhovor. Stet, já tedy začnu. Skladateli!“ zvolala a pak zavyla jeho skutečné jméno, které jí prozradil Hanuman. „Zasahuješ do základní konstrukce Prstence. Nepochybně jsi tušil, že existuji. Říkej mi…“ — a následoval jakýsi naprosto nemelodický zvuk. „Přebývám v Izolační zóně. Louis Wu i tvůj pilot jsou v pořádku. Louis Wu je zraněný a zotavuje se. Zadržujeme detektiva Roxanny Gauthierovou z ARM, náležející k Lidu koulí. Kzin Akolyta je nezvěstný. Předpokládám, že je s tebou.</p>

<p>Chci s tebou směnit jistá tajemství a sliby. Můžu nabídnout určité vědomosti o konstrukci a historii Prstence, a navíc všechno, co se mi podaří vyzvědět od Roxanny Gauthierové. Všichni chceme tuto stavbu zachránit před tím, co Louis nazývá Válkou na okraji. Spěch je zřejmě na místě. Žádám tě, abys mě ujistil, že dokážeš utěsnit případnou průrvu, pakliže by došlo k dalšímu výbuchu antihmoty. A abys mě ujistil, že dovedeš létat rychleji než tito vetřelci. Zdá se, že Hanuman je šikovný a schopný, není ovšem o nic lepší než jeho plavidla. A navíc mé přímé potomstvo…“</p>

<p>Proserpina se odmlčela a pak dodala: „Musím se zeptat na stav Mapy Země. Řekni mi, co můžeš. Předávám slovo Hanumanovi.“</p>

<p>Hanuman cosi dlouze štěbetal. Pečlivě líčil Proserpinu, Roxanny, <emphasis>Šedého Žraloka </emphasis>i válečníky z ARM, loď podobnou měsíčníku, let od obvodové stěny, kontinent na mapě Paku, místní vegetaci pravděpodobně z Paku dovezenou, Proserpininy ne zcela skryté služebníky… A ačkoli byla ghoulština velmi zhuštěný jazyk, hovořil hodně dlouho.</p>

<p>Domluvil z vlastní vůle, nikoli proto, že by ho k tomu Proserpina nutila. Vyzradil všechna tajemství, která znal, ale Proserpina ho nezabila, aby mu zavřela ústa.</p>

<p>Proserpina slezla ze sedadla skútru. „Jak si ukrátíme čas?“</p>

<p>„Obědem.“</p>

<p>„Tak dobře.“</p>

<p>Rozložili si na trávu ovoce a vedle něj i ulovenou lasičku. Proserpina se zeptala: „Co myslíš, jak se asi mají naši hosté?“</p>

<p>Hanuman se zakousl do zakrslého jablka. Ocitoval jakési pořekadlo, které našel v knihovně <emphasis>Jehly: </emphasis>„Když je kocour pryč, myši mají pré. Nechala jsi jim tam loď? Nebo nějaké vznášedlo? Ne. V tom případě se pokusí proniknout do paláce Předposledního.“</p>

<p>„Nelze do něj vstoupit,“ odtušila Proserpina.</p>

<p>„Ani ty se tam nedostaneš?“</p>

<p>„Zmapovala jsem hypotetické cesty, ovšem riziko mi připadá nepřijatelné. Vynálezy Předposledního nepředstavují nic, k čemu bych nemohla dospět také. Hanumane, jsou to jen plodiči.“</p>

<p>„Budou hledat, kde se dá.“</p>

<p>„Nazdar. Nenudíš se?“</p>

<p>„Nudím.“</p>

<p>„A čím si krátíš dlouhou chvíli?“</p>

<p>„Počítám chyby,“ odvětil Louis. <emphasis>Tohle byla další. Mladí hodně chyb zapomínají. </emphasis>Nebo ne? Už si ani nevzpomínal. Bylo to už tak dávno!</p>

<p>„Jsme pořád ještě přátelé?“</p>

<p>„Jistě, proč bychom nebyli?“</p>

<p>Napřímila hlavu a sledovala, zda u něj nezahlédne známky sarkasmu. „Luisi, chtěla bych, abys mi odpustil, že jsem tě postřelila.“</p>

<p>„Tak jo.“</p>

<p>„Ty to tedy ale bereš klidně! Taky bys mohl požádat ty mě, abych ti odpustila za Clause.“</p>

<p>„Claus se v podstatě zabil sám,“ odtušil Louis.</p>

<p>„Zabil ho tvůj přítel.“</p>

<p>„Jakmile se mu naskytla příležitost. Stet, a proč ne? Zajatec má přece povinnost utéct. Jak jenom u všech všudy Clause napadlo vzít si na mušku kzina?“</p>

<p>„Taková už je válka.“</p>

<p>„A kdo tu válku vyhlásil? Roxanny, kdo rozhodl, že mě zajmete? Já jsem se nechal oklamat, že se proletíme. A úplně stejně jste třeba mohli polapit i Akolytu.“</p>

<p>„Ale co kdybys odmítl?“</p>

<p>S nefalšovaným překvapením se zeptal: „Jsi snad schizofrenní?“</p>

<p>„Cože? Ne, nejsem.“</p>

<p>V ARM působila řada schizofreniků a paranoiků. Věděli to všichni. V normálním životě poskytovala jakákoli autoošetřovna chemikálie, díky nimž si schizofrenici zachovávali zdravý rozum, ovšem v ARM se museli bez chemikálií alespoň nějakou dobu obejít.</p>

<p>Louis to přešel mlčením. Roxanny na něj upřela planoucí pohled. „Tohle je dost osobní, ne, Luisi? Moje diagnóza stanoví, že schizofrenní nejsem. Nevstoupila jsem do ARM proto, že bych byla schizofrenní, chtěla jsem zažít dobrodružství.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Ovšem po psychomimetikách se přímo vznáším. Už je sice neužívám, ale při výcviku jsme je dostávali.“ Pokrčila rameny. „Nechceš se projít?“</p>

<p>„Ještě dva dny z téhle bedny nevylezu.“</p>

<p>„Bude se ti tu líbit. Připomíná to tady rajskou zahradu. Nic ti tu nehrozí, jako by tudy chodil bůh. Tedy bohyně, ale na chvíli zmizela.“</p>

<p>„A nevíš, kam má namířeno?“</p>

<p>„Ne. Ale proč si s sebou brala toho malého opičáka? Myslela jsem, že si ho chce ochočit. Potom mě ale napadlo, jestli jí pachem nepřipomíná nějakého příbuzného. Co myslíš ty?“</p>

<p>„Příbuzný to není. O nic víc než ty nebo já.“</p>

<p>Rozhostilo se ticho, načež se Roxanny otázala: „Luisi, jsme milenci?“</p>

<p>Louis se usmál. „V tomhle stavu?“</p>

<p>„Všimla jsem si, že ti vypnula nervový blok. Bolí to hodně?“</p>

<p>„Zas tak moc ne. Jenom pobolívá.“ Sledoval, jak si svléká šaty. Ty jeho zřejmě zůstaly na palubě <emphasis>Šedého Žraloka. </emphasis>Pojednou si připadal bezmocný. Uvažoval, jak by se asi zachovala, kdyby řekl: „Ne!“</p>

<p>Přejela mu dlaněmi po chodidlech. „Cítíš to?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>Poté zamířila rukama výš, zčásti šlo o masáž, zčásti o laskání. Když sebou bolestí škubl, její dotek zněžněl.</p>

<p>Vzrušení ho dosud neopustilo. Mezi Žirafími lidmi byl ovšem příliš nervózní a příliš chvátal. Když vylezla na Dutinu intenzivní péče, varoval ji: „Jestli se na mě položíš plnou vahou, začnu řvát jako když mě na nože bere.“</p>

<p>„Stejně tě ale nikdo neuslyší, ty můj ubožáčku! Poslala jsem Wembletha, aby se porozhlédl po něčem, co létá. Schválně, jestli tě to bude bavit. Luisi, kolik ti vlastně je?“</p>

<p>„Dvě stě…“</p>

<p>„Ne, vážně!“ Důvěrně ho stiskla. „Někdy mi připadáš starší. Znáš věci, které bys ani znát neměl.“ Jak nad ním ležela, hroty ňader se mu třela o chloupky na hrudi. „Jak víš, že ve Velkém oceánu žijí velryby?“</p>

<p>„Pověděl mi to otec. Z dostatečně velké výšky je vidět obrovské množství detailů pod hladinou.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Chováš se ke mně jako k dítěti, Roxanny. Nevím jestli o to stojím. Ale ani to, jestli o to nestojím. Ale co, teď tady tomu velíš ty!“</p>

<p>„To jo. Tak schválně, jak jsem obratná.“ S nemalou zručností si na něj nasedla. „Mně je přes padesát, Luisi. V dohledné budoucnosti bude tahle autoošetřovna mým zdrojem životabudiče.“</p>

<p>„V tom případě nepřirážej moc prudce, ať ji nezničíš.“</p>

<p>Rozesmála se. Cítil, jak se jí rozvlnily silné břišní svaly.</p>

<p>„Roxanny, věděla jsi, že se… životabudič vyrábí ze Stromu života?“</p>

<p>„Cože? Ne! Kdo ti to řekl?“</p>

<p>„Proserpina. Zkus uvážit… důsledky. Jestli si Spojené národy pohrávaly se Stromem života… už před nějakými pěti sty lety… co s ním ještě mohly udělat? Možná celou ARM řídí nějaký protektor.“</p>

<p>Vykulila na něj oči. „Tomuhle nevěřím! Luisi, nejvyšší velení ARM, to jsou samí paranoidní schizofrenici! A ti si žádné injekce nepíchají! Copak…“</p>

<p>„Nepřestávej! Říkal jsem si, že to bude jenom taková fáma.“</p>

<p>„No, říkají to všichni. Nikdy by si nenechali poroučet od protektora. Mohl by ovládnout celou Zemi!“</p>

<p>„Ale kdyby nějakého protektora přece jen vypustili, pak by ARM ovládl. A přemýšlel by jako paranoidní schizofrenik, nebo ne? Roxanny, už bych tě měl přestat rozptylovat.“</p>

<p>„To bys teda měl. Myslet zrovna na ARM, to moc velká zábava není. Je ti tohle příjemné?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Ty nejsi lechtivý?“</p>

<p>„Dřív jsem byl.“</p>

<p>„Ani trochu?“</p>

<p>Zachichotal se. „Ne. Nejsem.“ Už dávno svůj reflex lechtání ovládl.</p>

<p>Ba ne.</p>

<p><strong>Skladatelův holograf</strong><strong>i</strong><strong>cký obraz </strong>odpovídal Proserpininým představám: podlouhlé čelisti, tvář bez vousů, hrboly u pantů úst, ploché nozdry, ostře řezané lícní kosti – ghoul, který se proměnil v protektora.</p>

<p>Skladatel hovořil ghoulsky. Proserpina však byla zmatená jen na okamžik. Heliografy totiž rozšířily společný jazyk. Ovládala psanou ghoulštinu i její podobu, kterou se hovořilo nedaleko Rozlitých hor. A poslouchala Hanumana, když mluvil do holodispleje. Šlo jen o otázku výslovnosti.</p>

<p>„Všežravý tvor z planin? Už dávno mě zajímalo, zda existuješ. Tvůj druh přežívá na Mapě Země, ovšem nikoli v nezměněné podobě…“</p>

<p>Proserpina zaskučela. Hanuman seděl schovaný v nadýchané koruně stromu a teprve po chvíli pochopil, co se děje. Proserpina však pořád stála před holodisplejem a Skladatel nadále hovořil…</p>

<p>„Místní masožravci, přesídlení kzinové, si mezi místními hominidy vybírají jedince s takovými rysy, které jim vyhovují. Výjimkou je vetřelec, který přišel s první expedicí. Chmee se na svém malém úseku Mapy o hominidy stará, nechává je volně žít, jejich maso nejí a jeho služebníci jim nesmějí ubližovat. Tvůj problém bychom mohli jednoduše vyřešit tak, že bychom Mapu Země svěřili Chmeemu. Mohli bychom se s ním dohodnout prostřednictvím jeho syna anebo jeho společníka Louise Wu.</p>

<p>Válka na okraji je složitější problém. Jsem toho názoru, že se musíme sejít. Musíš si prohlédnout Centrum údržby, ovšem nemůžu tě nechat bez dozoru.</p>

<p>Z toho, co o tobě vím, usuzuji, že ses naučila do ničeho nezasahovat. U jedince našeho druhu je podobný stupeň sebeovládání vzácný. Věřím, že pokud ti budu moci nabídnout přiměřené záruky bezpečnosti, ani mně nebude v tvé přítomnosti nic hrozit.</p>

<p>Zárukou, kterou bys mohla přijmout, je tvá znalost toho, kým jsem. Vyvinuli jsme se coby inteligentní plodiči. Několik mých druhů přežívá jako pojídači mrtvých. Ubližování jakékoli rase proto obvykle považujeme za špatné. Kde ostatní hominidé bez problémů přežívají, tam se daří i nám. Války se nám nelíbí, bitva znamená zahlcení, po němž následuje hladomor. Ani sucho nemáme rádi, proto místní učíme zacházet s vodou a budovat kanály. Ani pouště nejsou dobré, proto učíme místní znovu je zaplňovat vegetací. Radíme jim, jak bránit záplavám a jak obdělávat půdu. Zachováváme místní náboženství, ale snažíme se je odrazovat od zpustlých rituálů, svatých válek, lidských obětí a zpopelňování. Všechno sledujeme pomocí heliografů, o které se starají lidé u obvodových stěn. A regulujeme své počty.</p>

<p>Jestliže neuvidím důvod ti ublížit, nestane se tak. Pokud z tvé strany vycítím dobrou vůli, budu jednat k tvému prospěchu. Zjisti si o mně, co můžeš, a rozhodni se, zda se se mnou budeš chtít setkat. Pošlu Hanumanovu skútru naproti záložní sloupec.“</p>

<p>Nato se Skladatelova tvář vytratila. Obrázek však zůstal: pozadí mezihvězdného prostoru a podlouhlé černé struktury v popředí. Proserpina zvolala: „Hanumane!“</p>

<p>Hanuman seskočil.</p>

<p>Proserpina svým stiskem ohnula opěrky rukou předního sedadla skútru. „Mé potomky požírají velicí oranžoví masožravci,“ prohlásila.</p>

<p>„A věděla jsi to už dříve, než včera v noci?“</p>

<p>„Věděla jsem, že se většina Prstence nachází mimo moji moc a nemám na ni přístup. To nebylo ani zdaleka to nejhorší, co jsem si představovala, ale zjistila jsem to díky přednímu mozku, Hanumane, nikoli díky žlázám. A co je to ten ‚záložní sloupec‘?“</p>

<p>„Nákladní plošiny zakončené přestupným diskem. Dokážu nás provést systémem přestupných disků.“</p>

<p>„Nejdřív bychom se měli podívat na naše hosty. Budeš řídit skútr. Já poletím s magnetickou lodí domů. Mám ještě něco na práci.“</p>

<p>Nadešel večer.</p>

<p>„Tohle je něco úplně jiného než rishathra,“ vzdychl Louis. „Ty ten rozdíl necítíš?“</p>

<p>„Brouku, ty máš v tomhle směru daleko víc zkušeností,“ odtušila Roxanny. „Alespoň to tvrdíš. Co si dáme k večeři?“</p>

<p>„Mohla bys jít něco ulovit.“</p>

<p>„Jsem nějak líná.“</p>

<p>„Umí tenhle automat instantní cihličky?“</p>

<p>Roxanny si stroj prohlížela. „Jenom polívku.“</p>

<p>„Tak mi natoč do misky.“</p>

<p>Vyťukala dvě porce. „Luisi, jak se chceš do té hory dostat?“</p>

<p>„Ještě jsem ji ani neviděl. V denním snění obvykle chodím pevně po zemi, do žádné umělé hory jsem ještě nelezl. Co myslíš ty?“</p>

<p>Roxanny řekla: „Potřebovali bychom nějaký dopravní prostředek. I na Zemi jsou arkologie natolik veliké, že se nedají prozkoumávat pěšky. A potom bych se bála ještě o bezpečnost. Říká se, že protektorům na jejich území nesmírně záleží.“</p>

<p>„Není špatná.“</p>

<p>Roxanny si srkla. Jednalo se o vydatnou, hustou polévku. „Člověk po ní brzy ztěžkne.“</p>

<p>„Vezmi si takové plodiče!“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Plodiče. Paky, ze kterých se nestali protektoři. Opice z rovin, dospělé i děti. Dokážou běžet vedle antilopy a bít ji do hlavy boulovatou kostí, a přesto neupadnou. Právě možná díky tomu, že dovedou udržovat rovnováhu, se jim vyvinul velký a složitý mozek. Ale přesto dovedou i šplhat. Jestli jsou v té veliké budově nastražené nějaké pasti, potom tak, aby se plodičům nic nestalo.“</p>

<p>„Možná. Ledaže by plodičům bránilo ve vstupu cosi jako – já nevím – nějaký <emphasis>plot?“</emphasis></p>

<p>„Zkusíme hledat plot,“ přitakal. „Roxanny? Ale nechoď tam sama, stet?“</p>

<p>„Co to je?“ Zvenčí k nim dopadlo světlo.</p>

<p>„Dálkové reflektory skútru.“</p>

<p>Roxanny se šla podívat ven. Když se vrátila, držela za ruku Hanumana. „Ta protektorka poslala skútr domů s automatickým řízením.“</p>

<p>„Má autopilota. Možná ho poupravila. Kde ta ženská vůbec je?“</p>

<p>Roxanny pokrčila rameny. „Na palubě bylo jen to zvířátko.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 17</strong><strong>CITADELA PŘEDPOSLEDNÍHO</strong></p>

<p><strong>Čtvrtého dne </strong>ho Roxanny pobídla, ať zkusí chodit.</p>

<p>„Bude to chtít ještě jeden den,“ odvětil jí.</p>

<p>„Já vím, ale diagnostika ukazuje, že už jsi skoro vyléčený. To je zřejmě výhoda mládí. Luisi, vojáci autoošetřovnu opouštějí, když musí do boje, bez ohledu na diagnostiku. A nebolí je to.“</p>

<p>Louis byl v pokušení, ale… „Kam ten spěch, Roxanny?“</p>

<p>„Wembleth tvrdí, že objevil způsob, jak se dostat dovnitř.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Máme skútr. Ale bez tebe nepoletí. Proserpina ho zřejmě nastavila tak, aby létal sám, ale já to neumím. A Proserpina se ještě nevrátila…“</p>

<p>„A kde je Hanuman?“</p>

<p>„Mám za to, že se někde v lese cpe ovocem. Proč?“</p>

<p>„Potřebuje péči.“</p>

<p>„Ne, nepotřebuje! Luisi, nevím sice, co ta protektorka zrovna dělá, ale věčně pryč nebude!“</p>

<p>Takže Louis z Dutiny intenzivní péče přece jen vylezl. Jednu ruku položil Roxanny na svalnaté rameno a odbelhal se ven ke skútru, kde už čekal Wembleth. Do levé nohy, boku a žeber mu ostře vystřelovaly bolesti.</p>

<p>Roxanny vyzvídala: „Unese tenhle stroj tři?“</p>

<p>„Jistě, Wembleth se může usadit doprostřed. Já si sednu dopředu.“ Louis se uvelebil na sedadle a opatrně zaujal pozici, která mu působila co nejmenší bolest. Wembleth se vměstnal mezi něj a Roxanny. Byli na sebe natěsnaní a divoká domorodcova srst Louise šimrala na krku a uších.</p>

<p>„Co že jsi to objevil, Wemblethe?“ otázal se ho.</p>

<p>„Cestu do pevnosti,“ odvětil vrásčitý muž.</p>

<p>„Stet. Tak mě veď,“ řekl Louis a odstartoval.</p>

<p><strong>Nebyla symetrická </strong>ani rozpačitě umělecká. Připomínala horu – podobala se Matterhornu, měla množství nakloněných ploch z tmavého kamene a tisícovky oken vrhaly pronikavý třpyt. Základnu obepínala široká step, která končila kolmým srázem.</p>

<p>Step byla nakloněná rovina prodchnutá zlatou a černou barvou, čáry a oblouky černé trávy na poli ze zlata. Louis se zeptal: „Co si o tom myslíte?“</p>

<p>Wembleth odtušil: „To černé odumírá.“</p>

<p>„Černá barva není u rostlin bezdůvodná,“ zdůraznila Roxanny. „Chlorofyl zelené světlo nepoužívá. Ale co kdyby ho rostlina veškeré zužitkovala? Ve známém vesmíru tomu tak u některých je.“</p>

<p>„To ano, ale Wembleth má taky pravdu. Připomíná to spíš… erodované, částečně smazané písmo. A co kdyby se jednalo o genetické inženýrství? Předposlední možná všechno pěstoval jen pro okrasu. Zkrátka nejsou tak odolné jako tráva, pšenice a podobně.“</p>

<p>Z výšky sráz opravdu vypadal uměle. Louis zamířil se skútrem blíž a pak proletěl podél okraje.</p>

<p>„Tohle by zatarasilo cestu opicím z rovin,“ podotkla Roxanny. „Ale ne skútru.“</p>

<p>„To teda ne. Myslíš, že máme štěstí? Protektorům na jejich území…“</p>

<p>„Nesmírně záleží; ano, Luisi. Wemblethe, už jsme blízko?“</p>

<p>„Leť pomaleji. A nahoru!“</p>

<p>Louis tedy nabral výšku. „Tady,“ řekl Wembleth, když prolétali kolem hrany srázu. „Leť doleva, na pravobok.“</p>

<p>Nakloněná rovina porostlá trávou mohla být pěstěným trávníkem, nebýt tak rozlehlá. Na jejím obrovském prostranství se neklidně měnily všemožné útvary. Že by větrem? Louis si od Roxanny půjčil zvětšovací brýle. S jejich pomocí rozeznával tisíce tvorů připomínajících žluté ovce.</p>

<p>Kamenná bariéra před nimi se už dávno rozpadla. A zasypala ji zemina nad ní. „Že by zemětřesení? Wemblethe, co na Prstenci vyvolává zemětřesení?“</p>

<p>Wembleth pokrčil rameny. Roxanny nadhodila: „Meteory?“</p>

<p>„Nevidím žádný kráter.“</p>

<p>„Tak zkus tohle, příteli! Máme před sebou pevnost protektora. Co když chtěl dovnitř proniknout nějaký jiný protektor?“</p>

<p>„To by muselo být hodně dávno,“ poznamenal Louis. Zhroucené skály a půdu pohltil celý ekosystém, několik druhů trávy a les se vzdušnými korunami. „Ale tahle stopa je nová.“</p>

<p>Začínala jako sled kráterů vypálených mezi stromy pod zarostlým svahem, který býval valem. Tyto roztroušené tečky se postupně měnily v přerušovanou čáru čerstvě rozrušené zuhelnatělé půdy, která se táhla trávníkem stále výš až k zakřiveným zdem samotné Citadely.</p>

<p>„Pokud jde o ty obranné systémy, pak jsme se nemýlili,“ řekl Louis. „Kdosi do tohoto kopce šplhal a celou dobu po něm pálily zbraně. Wemblethe, jak jsi to tady objevil?“</p>

<p>„Roxanny mě vyslala, abych se porozhlédl po okolí. Ten svah vypadal nebezpečně. Všechny tyhle škody musel někdo napáchat. Vylezl jsem na strom, abych měl lepší rozhled. Podívejte, prochází to i těmi otvory ve zdech.“</p>

<p>Roxanny hlesla: „Dejme se po té cestě a nic se nám nestane. Všechny pasti se už spustily.“</p>

<p>„A seš si jistá? Dobře, tak to ani nebudu zapínat sonický kryt.“</p>

<p>„Ty tady máš nějaký štít nebo co? Stet, koukej ho zapnout!“</p>

<p>„To byl jen takový kousavý humor. Roxanny, vstoupit dovnitř je šílenství. Je to zámek protektora. Nemůžeme vědět, co všechno tam… Jak že mu to říkala?“</p>

<p>„Předposlední. Předposlední protektor v tomto moři map. Může se tam skrývat milion let zázraků. Luisi, teď už se vrátit nemůžeme.“</p>

<p>Jestliže nelze bojovat ani utéci, je snadné zachovat se jako zbabělec. Louis se ohlédl a hledal spojence. Wembleth, stejně dychtivý a nedočkavý jako Roxanny, ho držením těla poháněl kupředu.</p>

<p>Louis zapnul sonický kryt. Ale v činnosti jej vidět nemohl, ani zdaleka neletěli rychlostí zvuku.</p>

<p>Kolem žlutých ovcí prve kroužila tmavá zvířata, která se skrývala pod trávou. Nyní se vyřítila přímo proti skútru a vrčela jako zjančená. Připomínala hrozivé vlky.</p>

<p>Bezpochyby by zarazila Homo habilis, kteří by pronikli až takhle blízko. Louis nad nimi proletěl trávou plnou kráterů a nadále sledoval cestu.</p>

<p><strong>Po věku zcela předvídatelném </strong>nadešla doba plná překvapení. Proserpina přistála s magnetickou lodí na základně a zjistila:</p>

<p>Skútr nikde.</p>

<p>Všichni pryč. Mezi ovocnými stromy našla Hanumana. Že skútr zmizel, si vůbec nevšiml, ale odhad měl stejný jako Proserpina. Běželi tedy k magnetické lodi a zamířili k Citadele Předposledního.</p>

<p><strong>Na cestě </strong>poznamenané zkázou, kterou Louis sledoval, nalezli místa, kde samy obranné systémy Předposledního rozmetaly silnou kamennou zeď a okna zůstala stát či ležet zcela neporušená. Okna byly jakési šestiúhelníky vysoké zhruba jako člověk. A byly tvrdší než kámen. Že by byla diamantová?</p>

<p>Louis cítil, že ho sledují mechanické smysly. Prolétl se skútrem jakýmsi otvorem o velikosti plachetní jachty.</p>

<p>Pojednou zaslechli zvuky. Připomínaly řeč, milion rozzlobených hlasů, jež cosi nesrozumitelně řvaly, ovšem tlumil je sonický kryt. Kolem šlehalo světlo, které zeslabovaly zvětšovací brýle, jež si Louis zapomněl sejmout. Wembleth i Roxanny za ním skláněli hlavy a z očí jim tekly slzy. Louis hledal nejbližší úkryt: díru vypálenou ve druhé zdi. Zdálo se, že pro sonický kryt je moc malá. Proto jej deaktivoval, z nastalého hluku až vykřikl, proletěl skrz a zase jej zapnul.</p>

<p>Hřmot zeslábl i světla ubylo.</p>

<p>Ocitli se mezi změtí rozmanitých strojů v chodbě dvacet metrů široké a ještě o mnoho vyšší. Některé ze strojů byly vysoké a štíhlé a připomínaly stavební zařízení. U mnohých se zdálo, že jsou hotové jen zpola. Celé to tam připomínalo Skladatelovu či Bramovu dílnu, jen stísněnější.</p>

<p>Roxanny nadhodila: „Doufala jsem, že to, co tudy proletělo, zlikvidovalo obranné systémy.“ Protírala si oči. Wemblethovi zřejmě nic nebylo. Ovšem…</p>

<p>„Tady to ale <emphasis>smrdí</emphasis><emphasis>!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>postěžovala si Roxanny. „Jako v cirkuse!“</p>

<p>Měla pravdu, třebaže ‚Luis‘ by cirkus nikdy spatřit nemohl. Wembleth poznamenal: „Jako by se tudy prohnali Plaví masožravci. Nechápu to.“</p>

<p>I s aktivovaným sonickým štítem, který vše částečně zachycoval, byl zápach nesnesitelný. Louis se zeptal: „Nejde třeba o nějaké pantery z Paku? Ti by mohli spolu s těmi světly a hlukem zapuzovat plodiče. Co by asi na podobné pachy řekl protektor? Ten pach špíny by mohly mít na svědomí něčí děti, možná celé miliony. Možná podobně zavání tisíc rozezlených protektorů. To je ono, půjde o varování protektorům.“</p>

<p>Roxanny podotkla: „A nám taky. Je čas od…“</p>

<p>Wembleth seskočil ze skútru a s pokrčenými koleny dopadl na zem metr pod ním. Nato se mezi stroji a jejich částmi rozeběhl podél přerušované čáry roztavené podlahy. Potom se ohlédl na skútr a zvesela na ně zamával, že můžou letět dál.</p>

<p>„Zrovna jsem chtěla říct, že je čas odejít,“ hlesla Roxanny. „Ale tak tedy poletíme za Wemblethem. Přímo za ním, Luisi. Žádné zkratky. Podle mého má pravdu, neměli bychom letět příliš vysoko, abychom se nedostali do palby. A udržuj si odstup.“</p>

<p>„Stet,“ zamumlal Louis. „Až toho nebožáka něco usmaží, nemá cenu se k tomu přichomýtnout.“</p>

<p><strong>Pozůstatky explozí</strong><strong> </strong>zavedly Wembletha kolem ohybu chodby a pak stoupaly po stěně vzhůru. Pěšky se už sledovat nedaly. Pokynul skútru, aby přistál, a pak se vtěsnal mezi ně. Ukázal prstem kamsi kolem Louisova ucha: „Támhle vysoko nahoře!“</p>

<p>Vysoko na stěně vedla stopa skrz. Louis se přes Wembletha podíval po Roxanny. Ta pokrčila rameny.</p>

<p>Nebylo kam se skrýt. Louis tedy nabral výšku, proletěl otvorem a pak se skútrem opět klesl. Jakmile sestoupil pod úroveň průrvy, vypálil na ně jakýsi paprsek – nikoli laser, nýbrž proud plazmy – a pak je sledoval celou cestu dolů do labyrintu ramp, kde se hodlali schovat. Stěna se jeho běsněním zhroutila, naštěstí o tucet metrů výš, než aby skútr mohl přijít k úhoně.</p>

<p>Nacházeli se hluboko v útrobách falešné hory. Tuto vnitřní jeskyni tvořil většinou prázdný prostor protkaný bludištěm ramp obřích rozměrů. Louis v duchu přemítal, zda nebylo původně vytvořeno jako cvičiště pro válečníky. Pokud však ano, sloužilo i dalším účelům. Jak Roxanny předpokládala, nacházely se zde rozmanité zázraky. Tu se nad zemí díky magnetické či gravitační levitaci vznášela řada nehotových strojů. Tamhle zase třpytivé ohnisko lámalo v mlze prachu paprsky světla. Jinde byly v místech křížení ramp umístěny zbraně či balíky nástrojů. A zdálo se, že všechno zničil žár.</p>

<p>Louis měl sto chutí z této cesty zkázy sejít. Roxanny měla pravdu, velká spousta zbraní tady byla rozbitá napadrť… avšak stále cítil, že je sledují senzory. <emphasis>Snad trochu později?</emphasis></p>

<p>Nad rozbitou rampou zamířil ke zčernalému schodišti. Bylo pošetilé se domnívat, že by smrtící past nespustila znovu, ovšem Roxannin optimismus zřejmě vykonal své. Jakási střelná zbraň na ně chrlila kousky kovu, ale sonický kryt vše odvrátil a Louis se se skútrem rychle schoval pod jednu z ramp. Opustil cestu a vydal se obloukem kolem pobořené stěny. Cosi v záři světla vybuchlo, ovšem hluk k nim téměř nedolehl.</p>

<p>„Počkat!“ zarazil se Wembleth. „Co to je?“</p>

<p>Před sebou měli válečnou zónu zářící jako holografická reklama. V blyštivém třpytu kleslo k zemi cosi, co připomínalo měkký, avšak ne zcela rozteklý štůsek palačinek. Šlo o jeden ze Skladatelových záložních sloupců. Útočný laser vysoko na stěně zalil jeho trosky perlově bílým světlem. Jakmile se k němu přiblížili, shořel.</p>

<p>Sloupec byl stále rozpálený doběla a navrchu zčernalý. Po takovémto zacházení nákladní plošiny určitě létat nebudou. Přestupný disk na samém vrcholku…</p>

<p>Raději vůbec nemyslet! „Konec cesty,“ poznamenal Louis.</p>

<p>Roxanny přitakala: „To ano. Řekla bych, že právě tohle jsme sledovali, a že to mělo zbraně. Támhle dole…,“ ukázala na patu sloupce. „Co vidíš?“</p>

<p>„Další roztavené stroje.“ Zahlédl třpyt čoček. „Že by laserové dělo?“</p>

<p>„Mělo to zbraně a štít. Celé zařízení sedělo na vršku té… té vížky jako čepice. Zřejmě rozstřílela všechno, co na ni zaútočilo…“</p>

<p>„Až na jednu věc, Roxanny. Ta poslední zbraň ji zničila.“</p>

<p>„Ale ta poslední zbraň před deseti vteřinami vyhořela! Všechno, co se nám pokoušelo ublížit, je <emphasis>zničené. </emphasis>Luisi, Wemblethe, máme jedinečnou příležitost všechno tady prozkoumat!“</p>

<p>Tomu se ovšem příliš věřit nedalo, šlo by o příliš velké štěstí. „Říkáš, že shořela. Ale co když jenom tak jiskří?“</p>

<p>„Co tedy navrhuješ ty?“</p>

<p>„Vrátit se. Držet se stezky, ale všechno fotografovat. Proklestit si cestu zpátky. Prozkoumat, co jsme zjistili. A pokud to nerozlouskneme sami, ukázat vše Proserpině…“</p>

<p>„A co tím získáme, Luisi?“</p>

<p>„Třeba tak odhalíme další vchod,“ opáčil Louis. „Máš snad lepší nápad, Roxanny?“</p>

<p>„Letět ven a porozhlédnout se po okolí. Luisi, když půjdeme pěšky, budeme vypadat jako plodiči. A taky že plodiči jsme. Obranné systémy nebudou podle mne na plodiče jdoucí po svých střílet,“ prohlásila Roxanny Gauthierová.</p>

<p>„Plodiči chodí nazí. Svlékneme se donaha?“</p>

<p>„Ty už nahý jsi.“</p>

<p>„A ty jsi zase schizofrenní.“ Louis otočil skútr a zamířil ven. Poslední plazmový paprsek vypálil do zdi velký otvor. Táhl se až k úrovni země. Na ústupu jim nebude hrozit takové nebezpečí jako při příletu.</p>

<p>Wembleth mu stiskl rameno. „Podívej! Rostliny…“</p>

<p>Vysoko nad jejich hlavami visela přes okraje rampy zeleň. Vskutku zvláštní místo pro zahradu.</p>

<p>„Cestu ven známe,“ trval na svém Louis. „Jednu.“</p>

<p>Roxanny mu tiskla paži a uklidňovala ho: „Co tě žere, Luisi? Podívej, tahle rampa je široká jako dálnice. Tak leť nahoru. Jestli na nás něco zaútočí, klesneme zase zpátky a vrátíme se na bezpečnou cestu. Stet? Leť nahoru!“</p>

<p>Rampy neměly zábradlí. Ale Louis mlčel. Roxanny ho pokládala za zbabělce a to mu bylo proti srsti. Vystoupal se skútrem vzhůru.</p>

<p>Nic po nich nestřílelo.</p>

<p>Přes oba okraje horní rampy se přelévala zelená džungle.</p>

<p>Roxanny řekla: „Ty zbraně nebudou střílet ani po plodinách. Tady měl Předposlední zásobárnu potravin.“</p>

<p>„Ani jedno z toho nemůžeš vědět. Dáváš v sázku tři životy!“</p>

<p>„To už je úděl detektivů ARM, Luisi. Tohle je naše poslední příležitost něco se dozvědět, aniž by se to dozvěděla taky Proserpina. A Proserpina není moje nadřízená. Leť tam, Luisi!“</p>

<p>„Do té džungle?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Chtěl tedy skútr otočit, když tu si je cosi našlo.</p>

<p>Sonický kryt zaduněl jako obrovský zvon a zvonil stále dál. Louis samým hlukem až vykřikl. Vypnul zdvihový motor a nezbývalo mu než doufat, že Roxanny měla pravdu. Skútr klesal k zemi. Ještě ve vzduchu Louis ztratil vědomí.</p>

<p><strong>Jakmile se magnetická loď </strong>přiblížila na dohled Citadely, byla sledována. Proserpina se snažila utlumit vlnové délky, které se od korábu odrážely. Když se k hoře přiblížili, cosi z ní vylétlo – na magnetickou loď se hnaly projektily, ale pak změnily směr. Mířilo na ně i jakési světlo, ale potom se rovněž odklonilo. Hanuman letěl dál. Nic jiného ani dělat nemohl, Proserpina zatím bojovala o loď.</p>

<p>O cestě nikterak nepochyboval. Jen doufal, že detektiv Gauthierová sledovala v rozrušené krajině stopu. Ale i tak už mezitím mohla umřít na sto různých způsobů, a její společníci jakbysmet.</p>

<p>„Jsou ještě naživu?“ otázal se.</p>

<p>Proserpina mu neodpověděla. Její pole jemně vyňala část zdi. Za tou se nacházela vnitřní zeď, a i tu vytrhla. Zazářilo jakési světlo a pak zase zmizelo. Hanuman se díval na cosi, co připomínalo včelín. Proserpina vlétla dovnitř.</p>

<p><strong>Louise obepnuly </strong>silné paže a položily ho na plochý povrch. Všechno ho bolelo.</p>

<p>Podobnou bolest už dobře znal; ke zraněním, z nichž se zotavoval, se přidal ještě úder do brady a zvonění v uších. Otevřel oči. Roxanny zvedala Wembletha na přední sedadlo. Z nosu a uší Wemblethovi crčela krev.</p>

<p>Křikla na něj: „Jsi při vědomí?“ Sotva ji slyšel. „Pomoz mi s ním!“ Nato zvedla i jeho a snažila se připojit Wembletha k lékařským systémům. „Nás chránila protinárazová pole,“ vysvětlovala, „ale jeho ne. Možná si zlomil páteř nebo vaz. Koukni, teče mu krev z nosu.“</p>

<p>„Tobě taky!“ křikl.</p>

<p>Podívala se na něj. „A tobě taky. To bude asi tím zvukovým nárazem. Můj ty světe, snad není mrtvý?“</p>

<p>Roxanny Louise podepírala a ten konečně napojil Wembletha na lékařský systém. Displeje zablikaly. „Žije,“ řekl Louis. „Ale tělo má samé zranění. Až se probudí, bude se cítit jako já.“</p>

<p>„Dostává životabudič, že jo?“</p>

<p>Ta prastará obchodní značka… „Jo. Ještě nikdy životabudič neokusil. Podle mého je starý, Roxanny. Zkonzumuje nám celou zásobu.“</p>

<p>„No jo, měla to být <emphasis>moje </emphasis>zásoba životabudiče. Tak dobře, Luisi, polož si ruce na řízení.“</p>

<p>„V téhle poloze letět nemůžeme. Měli bychom se posadit na sedadla.“</p>

<p>„Já vím.“ Položila mu ruce na řídicí páku a na klávesnici. Potom spustila zdvih a silně Louise udeřila do hrudi. Řítil se po zádech do prostoru.</p>

<p>Po dvoumetrovém letu dopadl na kámen. Zaplavilo ho moře bolesti. Nemohl dýchat. Zahlédl, jak skútr vzlétl a zůstal stát.</p>

<p>„Jsi Louis Wu,“ řekla Roxanny a ze zadního sedadla se naklonila, aby mu viděla do očí. „Jsi starý čtvrt tisíce let. Býval jsi služebníkem Piersonova loutkaře, ale pak jsi změnil pána a toho, jemuž sloužíš dnes, se mi ani nechce popisovat.</p>

<p>Louis se s úpěním zvedl na kolena a pak se s vypětím všech sil postavil. Vztáhl paži, ale skútr se vznášel mimo jeho dosah. Kromě jeho rukou nemělo ovládání poslouchat nikoho jiného. Proserpina možná pronikla do bezpečnostního systému, aby ho mohla sama využívat.</p>

<p>Louis se znovu zeptal: „Co má tohle znamenat?“</p>

<p>„Přemluvila jsem Proserpinu, aby mi všechno řekla, ale tušila jsem to už dřív, Louisi. Tvé jednání je nepřijatelné. Dělal jsi ze mě blázna.</p>

<p>„Ne, Roxanny, to ne! Líbilo se mi, že se ke mně chováš jako k mladíkovi, že jsem se tak opět cítil. Neměl jsem žádnou zodpovědnost! Roxanny…“</p>

<p>Louis Wu prchal před ARM. To jí ovšem nemohl říct. Existovaly i další skutečnosti, které nemusela vědět a klidně se bez nich mohla obejít.</p>

<p>„Já tě miluju,“ řekl jí.</p>

<p>Ukázala na dosud rozžhavené trosky. „Co je to?“</p>

<p>„Záložní sloupec. Nákladní plošiny od… odněkud z Prstence.“</p>

<p>„A co ty zbraně? Myslím tyhle.“</p>

<p>„To nevím.“ Dokázal si to však domyslet. Skladatel zřejmě při průzkumu Citadely přišel o záložní sloupec. Další už tedy vyzbrojil, zaútočil znovu a pronikl až takhle daleko.</p>

<p>„A ten stříbrný vršek?“</p>

<p>Na to jí nemohl odpovědět.</p>

<p>„To je loutkařský přestupný disk, viď? A světlo, střely a cokoli dalšího, co na něj dopadne, přemísťuje do nějakého jiného prostoru. To znamená, že stále funguje, právě z tohoto důvodu.“</p>

<p>„Je nebezpečný! Roxanny, ty vůbec netušíš, kam vede!“</p>

<p>„Ve všem jsi mi lhal! Nejsem malé dítě.“ Roxanny si ho prohlížela. „A já Proserpině nevěřila. Při milování jsi nepůsobil jako starší člověk. Tak jsem si tě vyzkoušela a ty opravdu starý jsi.“</p>

<p>„Jak jsi mohla…“</p>

<p>„Měla jsem učitele.“</p>

<p>„Roxanny…“</p>

<p>„Tady představujeme snadný cíl. Takže si vyzkouším, jak funguje.“ Skútr nabral výšku a naklonil se do strany.</p>

<p>Hromádka zničených nákladních plošin zářila matně rudou barvou. Deska na vrcholku byla matně stříbrná. Roxanny se na ni i se skútrem snesla a byla ta tam.</p>

<p><strong>Letěla volným pádem </strong>a vzhůru nohama. Roxannin dech se proměnil v táhlý, tichý výkřik. Padala podél hladké, kolmé rudé skály do okrového písku hluboko pod sebou. Nad nohama měla tmavě modré nebe s růžovým nádechem.</p>

<p>Potom se skútr pojednou narovnal a začal znovu stoupat – její křik však neutichal. Skútr se objevil na Marsu s vypnutým sonickým krytem. Ve vzduchoprázdnu musí člověk křičet, jinak se mu rozervou plíce.</p>

<p>Mars. Absurdní. Šílené! Roxanny to tu však znala, neboť na Marsu probíhal její výcvik. Všechny smysly se jí motaly, ale přesto postřehla Klenbu a mohutně se vypínající Prstenec. Takže se tak úplně nezbláznila — jednalo se o Mapu Marsu ve Velkém oceánu na opačné straně Prstence. I tak ovšem spolu s Wemblethem během několika minut zemřou v atmosféře, která pro ně bude jako jed, i kdyby měla dostatečnou hustotu.</p>

<p>Krev, která jí dosud prýštila z nosu, jí začala pěnit. Wembleth měl ústa otevřená dlouhým výkřikem; křečovitě se držel ovládacích prvků skútru, jako by je škrtil.</p>

<p>Skútr se vznesl nad osamělý stříbrný plát podobný tomu, jímž proletěli: obrácený přestupný disk.</p>

<p>Wembleth natahoval ruce a škubal tak hadičkami, jimiž byl napojen na autoošetřovnu skútru. Pěstí udeřil do hrany přestupného disku. Z okraje vyskočila pevná klávesnice. Pěstí tloukl do tlačítek. Nato sáhl do ovládacích prvků skútru, stroj sestoupil níž, otočil se a pak se vznesl až ke spodnímu povrchu přestupného disku.</p>

<p>Pojednou byl kolem nich vzduch a zelenomodré nebe.</p>

<p>Roxanny se nadechla a lapala po vzduchu. „Bravo,“ ulevila si ochraptěle šeptem a pak Wembletha objala. „Bravo. Zachránil jsi nás. Ta ženská by po nás šla. Proserpina. I Luis. Tedy Louis Wu.“</p>

<p>Po dlouhé chvíli zvedla hlavu. „Tys to tam namačkal jen tak nazdařbůh, viď? To by mě zajímalo, kde jsme se to asi ocitli.“</p>

<p>Viděla všechno, co se vidět dalo. Nacházeli se na maličkém ostrůvku uprostřed klidného nezvlněného moře. Rostly zde pouze křoviny. Zdálo se, že tu přestupný disk i se sloupcem nákladních plošin mohou bez obav zanechat.</p>

<p>Roxanny odklopila kryt a stiskla několik tlačítek. „Tak!“ prohlásila. „A teď ať si nás zkusí najít.“</p>

<p><strong>Louis se potácel </strong>k záložnímu sloupci. Lépe by se mu šlo s holí nebo berlou. V místech, kde byl žár už příliš silný, se zastavil. Musí za ní… ale blíž nemohl. A tak se posadil a přemýšlel.</p>

<p>Co kdyby na přestupný disk seskočil z vyšší rampy? Ano, stet.</p>

<p>Záložní sloupec nebude rozžhavený věčně… Ovšem než vychladne, ještě to potrvá. Den nebo možná dva? Během toho čekání si bude muset opatřit něco k snědku.</p>

<p>Za chvilku začne šplhat k visuté zahradě.</p>

<p>Probudily ho záblesky světla. Trošku si zdříml, anebo omdlel. Bez sebemenšího překvapení sledoval, jak se k němu snáší Proserpina ve svém korábu. Z tuctu směrů vylétly laserové paprsky. Magnetická loď vrhala mihotavé stíny. Pojednou se všechny paprsky proměnily v ohnivé koule a pohasly, a veliké plavidlo zůstalo stát ve vzduchu nad Louisem.</p>

<p>Otevřel se průlez a v něm se objevil Hanuman v kompletním skafandru.</p>

<p>„Proletěli tamhle tudy!“ zvolal Louis. „Musím je chytit, ale je tam moc velký žár. <emphasis>Počkej!“</emphasis></p>

<p>Hanuman seskočil, dopadl na přestupný disk a byl ten tam.</p>

<p>Jak se vlastně aktivoval? Žárem plazmy? Zbloudilou střelou? Určitě nějak podobně. Proč by sem Skladatel posílal záložní sloupec s aktivním přestupným diskem?</p>

<p>Louis v průlezu zahlédl Proserpinu ve skafandru a zavolal na ni: „Dávej si pozor, je stále zapnutý!“</p>

<p>Proserpina na přestupný disk seskočila a byla ta tam.</p>

<p>Loď se otočila a naslepo tápala kolem sebe. Pak se vznesla k otvoru ve zdi, prolétla jím a zmizela.</p>

<p><strong>Louis přemítal, </strong>nakolik je jeho situace vážná.</p>

<p>Všichni ho opustili. Takto osaměle si naposledy připadal… ani si nemohl vzpomenout kdy. Roxanny ho opustila. Jak by jí mohl vysvětlit… Anebo všechno chápala až moc dobře? Považoval ji za svou ženu, kterou mu osud přisoudil; šlo o jedinou ženu rodu Homo sapiens v nekonečnu tří milionů světů.</p>

<p>Uletěla na skútru. A Proserpina svou loď naprogramovala tak, aby se sama vrátila domů. Louis musel dál po svých. Což mělo dobré i špatné stránky. Ke zdroji potravy vedla setsakramentsky dlouhá cesta, ale celou dobu se šlo z kopce. Hlady neumře. Ani obranné systémy Předposledního ho nezahubí, pokud by tedy měl věřit Roxannině úvaze – bude považován za potulného Homo habilis. Už tak byl téměř nahý.</p>

<p>Ale ze všeho nejdříve bude muset najít vodu.</p>

<p>Tu rozlehlou zelenou step přece musí živit nějaká voda! Voda se však nacházela ještě blíž, nepříliš vysoko nad jeho hlavou. Zrakem rozeznal cestu vedoucí dokola vzhůru přes rampy až k visutým zahradám.</p>

<p>A tak se po ní pěšky vydal. Nic po něm nestřílelo. Proserpina dost možná deaktivovala zbytek obranných systémů Předposledního.</p>

<p>Čím dál častěji musel odpočívat. Zanedlouho se už sotva vlekl. Taková vycházková hůlka by mu přišla vhod. Třeba v té visuté zahradě najde nějaký mladý stromek. A pak zamíří zpět na Proserpininu základnu. Vleze si do autoošetřovny ARM a doléčí se. A rozmyslí si, co dál.</p>

<p>Ten pach dobře znal.</p>

<p>Našel zásoby Stromu života, které zde uchovával Předposlední!</p>

<p>Ještě štěstí, pomyslel si a hlava se mu zatočila, že nepřistál se skútrem v té zahradě. Roxanny by kořen pozřela. Bylo jí… možná už příliš mnoho let, možná ne, vzhledem k desítkám roků užívání životabudiče. Buď by se z ní stala protektorka, anebo by zemřela. I Wembleth mohl okusit, napadlo ho. Elegantní domorodcova černobílá srst možná svědčila o jeho věku.</p>

<p>Pojednou vytryskla voda, rozlila se po rampě a vsakovala se do rostlin. Louis si do ní klekl na všechny čtyři. Sahala mu až k břichu. Pouze jednou se zarazil, když si všiml, že klečí na jakési zářivé látce – na ženské sukni s hologramem táhnoucím se po obvodu. Pod wyomingskými pahorky se kolem dokola proháněli divocí koně.</p>

<p>Jen stěží se dalo odhadnout, jak dlouho na dně jezírka ležela. Kvalitní látka nezpráchniví. Podobnou sukni měla i Teela, koupila si ji v jednom obchodě ve Phoenixu. A Louis se už zase sotva vlekl.</p>

<p>Doplazil se do zahrady, kapala z něj voda a za sebou táhl onu sukni. Kolem stály stromy, podařilo se mu postavit na nohy. Rostl zde nejen Strom života. Zahlédl i ovoce, fazolové lusky, kukuřičné klasy velké jako pěst… Znovu si klekl a začal hrabat.</p>

<p>Vytáhl jakýsi žlutavý kořen, otřepal z něj hlínu a zakousl se do něj. Jako by žvýkal dřevo.</p>

<p>Situace byla dvojnásob pošetilá. A on příliš mladý – díky nanoošetřovně Carlose Wu. Neměl jediný důvod se o Strom života zajímat. Mohl ho zabít. Ale jedl dál.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 18</strong><strong>PODLAHA PRSTENCE</strong></p>

<p><strong>Hanuman se rukou </strong>a nohou zachytil okraje přestupného disku. Hluboko pod ním na něj čekala skaliska podobající se rezavým zubům. Celé miliony falanů jeho druh věděl, jak si při pádu počínat.</p>

<p>Tu se objevila i Proserpina. Hanuman ji chytil za opasek, to ale nebylo ani třeba, pevně se držela okraje přestupného disku. „Je to past,“ ucedila. Vytáhla se na okrovou skálu. „Primitivní. Že by na vetřelce?“</p>

<p>Hanuman odvětil: „Skladatel je opatrný. Ze sídla Předposledního by mohlo přijít cokoli. Proserpino, máme čekat. Poslal nám záložní sloupec.“</p>

<p>„Pojď!“ pobídla ho Proserpina. Přehoupla se přes okraj a prudce skočila na přestupný disk. Nic se však nestalo. „Gauthierová změnila nastavení.“</p>

<p>„Já ty protokoly znám.“ Hanuman nadzvedl kryt ovládání, uvolnil si ruku a cosi rychle vyťukal. „Ztratíme však nastavení Gauthierové. Zajímá tě, kam spolu s tím domorodcem zamířila?“</p>

<p>„Stejně všechno znovu změní. Oni v té síti zabloudili. Jdeme!“</p>

<p>Hanuman skočil na disk a zmizel.</p>

<p><strong>Nízko pod polokoulí </strong>umělého nebe žhnulo zploštělé rudé slunce. Kolem Hanumana se táhla step, v dáli bylo vidět jezero a nevysoký les.</p>

<p>Proserpina se objevila hned za ním. Užasle civěla na klesající slunce. „Žil tady někdy protektor, narozený na jiné planetě?“</p>

<p>„Ano. Ale podrobnosti neznám,“ odpověděl Hanuman.</p>

<p>„Najednou mám strašný hlad,“ posteskla si Proserpina a plavnými kroky se rozeběhla ke stromům.</p>

<p>„Mám za to,“ nadhodil Hanuman, „že hlad protektora opustí, když už vlastně téměř nemá co chránit. Byla jsi nečinná hodně dlouho?“</p>

<p>Běželi žlutým obilím a Hanuman zaostával. Stromy před sebou dobře poznával.</p>

<p>Jeho vzpomínky na období, kdy býval plodičem, už byly zašlé. Byl starý, čím dál pomalejší a začínaly ho bolet klouby. Jeho tlupa bojovala s vetřelcem. Hanuman, nejstarší ze samců, se k němu přiblížil natolik, že nasál pach, který v něm rozdmýchal zuřivý hlad. Žral, co se do něj vešlo, potom se odebral k letnímu spánku a pak… se probudil v této podobě, v části lesa přenesené hluboko do podzemí, která měla i své putující slunce. Celý les měl pro sebe, díky němu si uchovával duševní zdraví a nacházel v něm záhady, na nichž si cvičil čerstvě zvětšený mozek.</p>

<p>Stromy byly ovocné. Při okrajích rostla nižší vegetace. Život na Prstenci byl životem z Paku, všechny plodiny se proto daly jíst. Proserpina zanořila dlaně do tmavé půdy. Vyrvala ze země žlutavý kořen, snědla ho a další podala Hanumanovi.</p>

<p>Po chvíli se zeptala: „Kde ten Skladatel vězí?“</p>

<p>„Já mu zavolat nemůžu.“ Skafandr, který měl na sobě, mu Proserpina upravila narychlo. Moc dobře mu neseděl a neposkytoval komunikační spojení se Skladatelem. „Ale on už si nás najde,“ uklidňoval ji Hanuman.</p>

<p>„Prožila jsem na jedné mapě přes milion falanů,“ posteskla si. „Když moji bratři z Paku přestali na krajinu Prstence dohlížet, i nadále jsem zjišťovala, jestli nějaký protektor sídlí v Centru údržby. Centrum údržby zůstalo aktivní a já zůstala pasivní. Jsem poslední obrana. Jednoho dne mě bude zapotřebí. Ten den možná ještě nenadešel ani teď, to ovšem musíme teprve zjistit. Měla bych se vydat na průzkum. Kam mě můžeš zavést?“</p>

<p>„Tebe zajímá především hromadění cizích plavidel poblíž našeho slunce, že?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Hanuman změnil nastavení. „Tak pojď!“</p>

<p><strong>Ocitli se v širém, </strong>tmavém elipsovitém prostoru.</p>

<p>Na stěnách, podlaze i stropě zcela nerušené zářily hvězdy zesíleným světlem. Vesmírná plavidla nebylo tak snadné spatřit. Ta, která objevil, označil Skladatel blikajícími kroužky, další mu možná unikla. Tisíce lodí. Stovky tisíc maličkých blikajících teček – sondy.</p>

<p>Hlavou otáčela jen Proserpina.</p>

<p>Tři dlouhá visutá ramena byla zakončena křesly s příruční klávesnicí. A všechna tři byla prázdná. Hanuman se zeptal: „Nechtěla bys…?“</p>

<p>„Pst,“ sykla a nadále se rozhlížela kolem dokola. Přestupné disky, jeden viditelný. Ten, na němž stála, ovšem vidět nebyl. Zbraně a kamery; ani ty nezahlédla. Hvězdná projekce mohla maskovat cokoli.</p>

<p>Jestliže by ji Skladatel napadl, pak by se tak stalo seshora, a Hanuman by se k němu přidal. Byla připravená — to z ní však mluvil instinkt. Pokud by jí Skladatel ukládal o život, měl ji prakticky vzato v hrsti.</p>

<p>„Znáš ty lodě?“ zeptala se.</p>

<p>„Některé ano.“ Hanuman na několik z nich ukázal: loutkáři, trinokové, Nezúčastnění, kzinové, ARM, Sheathclaws.</p>

<p>„Někteří tu jen pozorují,“ řekla Proserpina. „Jiní se chystají na válku. Ale nedostatečně. ARM by vyhrála, kdyby udeřila tamhle a tamhle…“ Její hlas odezněl. „A trosky téhle anebo téhle lodi by mohly poškodit Prstenec. Ta ocasní konstrukce v sobě skrývá pohon z antihmoty, že ano? Uvažoval Skladatel o tom, že by všechny ty flotily zničil?“</p>

<p>„Skladatel zvažuje všechno.“</p>

<p>„Ovšem já neznám jeho nástroje. Určitě na něčem pracuje! Ještě na něčem jiném, než je víceméně pouze obranný protimeteorický systém. Těžko něco odhadovat, dokud se nedozvím, s čím můžeme bojovat. Anebo létat.“</p>

<p>Hanuman se podivil: „Létat?“</p>

<p>„Jenom tak uvažuju.“ Proserpina prošla kolem ohybu svítící stěny. V záři světla byly vystaveny kosti prastarého protektora spolu s některými jeho nástroji. Klouby měl zbytnělé v boule. A páteřní obratle srostlé.</p>

<p>„Už začali imitovat,“ poznamenala. „Víš, že mutanty zabíjíme? Děláte to ještě také?“</p>

<p>„Samozřejmě, pokud nemají náležitý pach anebo náležité chování.“</p>

<p>„Tenhle si v tom, co dělal, vedl výtečně. Podívej se na stav kostí, na ty šrámy, které na nich zanechal vysoký věk. Ten musel žít desítky tisíc falanů. Hanumane, co myslíš, měli jsme naše dravce vypustit?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Jenže tihle, kteří se nám stavbou podobali, zabrali všechny volné ekosystémy, které jsme nezaplnili my.“ Věnovala Hanumanovi přísný pohled. Téměř se jí dařilo nevnímat jeho pach mutanta. „Chápu tvůj postoj. Nemyslím ovšem jen mrchožrouty jako je tenhle, ale i stromolezce jako jsi ty. Mutace a evoluce jsou v pořádku, pokud lze všemu učinit okamžitou bezprostřední přítrž, aby se tvůj druh nemusel měnit.“</p>

<p>Hanuman mlčel. Proserpina neříkala nic nového.</p>

<p>Najednou se však ozval Skladatel. „Tvůj druh, vy původní pakové, jste ale <emphasis>nepřežili. </emphasis>Právě k tomu slouží mutace a evoluce, Proserpino. Něco vám velmi podobného se rozmnožilo do desítek bilionů jedinců. Tobě se snad někteří z nás nelíbí? A odkdy jste měli rádi všechny svoje sousedy?“</p>

<p>Stál na křesle připevněném na rameni přímo nad její hlavou. V mžiku by ji mohl zlikvidovat. Byl příliš chytrý a příliš rychlý.</p>

<p>Proserpina prohodila: „Vsaď se, že podle mého stejně během devatenácti falanů zemřeme, pokud tedy těmto vzorcům správně rozumím. Tys je zkoumal déle. Zdravím tě, Skladateli.“</p>

<p>Skladatel seskočil na zem. „Vítej, Proserpino, ctěný předku! Jsou tvoji hosté v pořádku?“</p>

<p>„Tohle mi připadá naléhavější než otázka jejich životů. Zasahuješ totiž do naší původní konstrukce!“</p>

<p>„Ano, ale ne dost rychle. Potřebuju veškerou dostupnou pomoc.“</p>

<p>„Jaké konstrukční změny jsi provedl? A o jakých změnách uvažuješ?“</p>

<p>„Jak se hodláš postavit k vyřešení Války na okraji?“</p>

<p>„Sama jsem zkoušela… Můžeš mi poskytnout nějaký prostředek pro vytváření obrazů?“</p>

<p>Skladatel si naklonil křeslo k eliptické stěně. Hvězdné panorama zmizelo a stěna byla pojednou tmavě modrá. Skladatel udělal pohyb rukou a hned se na ní objevily bílé čáry.</p>

<p>Proserpina se vyhoupla do druhého křesla. Máváním ruky si vyvolávala rozmanité objekty. Slunce. Obdélníky noci. Prstenec. Tvořily je bílé čáry a křivky, ale pak se proměnily ve fotorealistické snímky. Proserpina máchala pažemi jako koncertní mistr. Slunce získávalo detaily, vnitřek protínala magnetická pole. A ta se měnila, <emphasis>smršťovala se. </emphasis>Jižní magnetický pól slunce se srazil, poté se vzedmul a vytrysklo z něj světlo.</p>

<p>„Sama jsem zkoušela tohle,“ řekla Proserpina. „Když jsme stavěli Prstenec, zabudovali jsme do základové struktury supravodivou síť. Dokážeme manipulovat magnetickými poli.“</p>

<p>Z jižního pólu slunce vyšlehl plamen barvy rentgenových paprsků. Slunce se pozvolna přesouvalo na sever a Prstenec nechávalo za sebou. Ten však podléhal jeho gravitaci, zobrazené na modré stěně v podobě nezřetelných linek, takže se přemísťoval spolu s ním.</p>

<p>„Využíváme slunce k tahu, podle soustavy měr interworldu jde o rychlost několika metrů za sekundu. A dále…“ Utvořily se proudnice. Prstenec se posouval sám, slunce zmizelo. „Proudění mezihvězdné hmoty skrze Prstenec lze usměrnit do osy, kde pak prochází fúzí. A to tryskání ze slunce poskytuje další palivo. Slunce se nahradí energií z fúze ohraničenou magnetickými poli, ta zalévá Prstenec světlem a slouží také jako motor. Prstenec tak přežívá. A my můžeme nadále zrychlovat.“</p>

<p>„A jaké jsou nevýhody?“</p>

<p>„Zpomalit by bylo obtížné, ovšem nikoli nemožné. Pole lze přizpůsobit i pro přední tah. Slapové jevy by se však obrátily.“</p>

<p>Skladatel čekal.</p>

<p>„Kdybychom zastavili, přišli bychom o slunce.“ Proserpina pokrčila rameny, obraz se pokřivil. „Ale na tom nesejde, s něčím takovým nemůžeme vůbec začít. Kdybychom se pokusili slunce zrychlit, příliš by se rozžhavilo. Kruh obdélníků noci lze téměř uzavřít jako štít, ale pokud by tyto obdélníky zaostaly nebo nás naopak předběhly, krajinu by to spálilo na uhel.</p>

<p>Ovšem nejhorší je, že se všechno děje příliš pomalu,“ vysvětlovala Proserpina. „Gravitační tah slunce je nedostatečný. Můžu magnetická pole slunce nastavit tak, aby Prstenec táhla silněji, ale ani tak to nestačí. Stále nás pronásledují cizí vetřelci. Nedokážu přijít na to, jak je setřást.“</p>

<p>„Samotný ten princip je mylný,“ konstatoval Skladatel. „To jsi ovšem nemohla vědět. Nemáš dostatek informací. Nemluvil Louis Wu o léčebném systému Carlose Wu? Anebo o korábu, který jsme ukradli kzinům?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Až bude potřeba, řeknu ti všechny podrobnosti. Zatím alespoň tolik – ti protektoři, kteří díky své ničemnosti ovládali Centrum údržby, se ne vždy vyznačovali pracovitostí. Připustili dopady meteoritů, bouře, erozi a čas od času docházelo i k odhalení mořského dna. Ten hloupý krvežíznivec nechal bez povšimnutí tisíce míst, kde prosvítají základy Prstence. Potřebuji tebe, tvé společníky i služebníky, abyste tato místa našli a naházeli do nich jistý prášek. Spolupracuji s dalšími příslušníky své rasy, kteří tvoří ghoulskou síť po celém Prstenci, jenže se mi nepodařilo dostatek těchto průrev pokrýt. Postupujeme moc pomalu.“</p>

<p>„A o jaký prášek se jedná? Co dokáže?“</p>

<p>„Stačí vědět…“</p>

<p>„Chci všechno posoudit sama!“</p>

<p>„Já o žádného rovnocenného partnera nestojím, Proserpino! Ten prášek se ve scrithu sám rozptýlí, ale nejprve s ním musí scrith přijít do styku. Jak to zařídit, aby se ho ještě větší množství dostalo do podlahy Prstence?“</p>

<p>„Mí služebníci v Rozlitých horách,“ řekla Proserpina, „nemají v rovinách užitek. Dusí se. Pokud jim ten prášek předáš, rozptýlí ho při okraji Rozlitých hor u obvodové stěny. Mohou létat od vrcholku k vrcholku v balonech.“</p>

<p>„Dobře. Totéž dělají i mí protektoři z Rozlitých hor. Kdo dál?“</p>

<p>„Vodní lidé,“ odvětila Proserpina. „Využijeme je. Potřebujeme se dostat k soustavě odkalovacího potrubí, v níž obíhá usazenina z mořského dna…“</p>

<p>„Flup.“</p>

<p>„Ano, flup. I my toto slovo používáme. Flup se hromadí na dně moří. A bez našeho zásahu by tam zůstal. Vrchní vrstva půdy na celém Prstenci by během několika tisíc let zmizela pod mořem. A tak jsme zprovoznili cirkulační systém odkalovacího potrubí, které se táhne pod scrithovou podlahou, dále po vnější straně obvodové stěny a přesahuje zpátky přes okraj. Tak vznikají Rozlité hory. A nakonec zase proudí do země. Pokud by se ten tvůj prášek dostal na mořská dna, mohl by se odtamtud vstřebat do scrithu?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„A jak dlouho to potrvá?“</p>

<p>„Pokud s tím začneme hned, pak necelé dva falany.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 19</strong><strong>PROCITNUTÍ</strong></p>

<p>Jedl a skrýval se.</p>

<p>Louis se plazil mezi rostlinami a razil si cestu do hlubin džungle. Přežíval na břiše a jen vystrkoval ruku ze stínů, hledal v zemi žluté kořeny. Visutá zahrada byla příliš vystavená na odiv. S tím se však nedalo nic dělat, zdroj potravy opustit nemohl. Každý druh hominida na Zemi i Prstenci si zřejmě podržel alespoň tento jediný rys – plodič měnící se v protektora se musel skrývat, aby ho nenašli jiní protektoři.</p>

<p>Světlo a stín, dny plynuly.</p>

<p>Vypadalo to, že ho nikdo a nic nehledá, což se mu zdálo zvláštní. Volně se potulující protektor by měl vyvolávat znepokojení. Z toho se dalo usuzovat, že protektory z Prstence zřejmě znepokojují jiné záležitosti, všichni se nejspíš zaobírali problémem Války na okraji a tradiční smrtící souboje o dominanci ponechávali stranou. Situace asi nebyla růžová. I on by měl přiložit ruku k dílu.</p>

<p>Měnilo se mu tělo a jeho mysl zachvátil neklid. Proč pojídá Strom života v činném věku zhruba dvaceti let? Na to existovala jasná odpověď, ovšem její důsledky byly závažné.</p>

<p>Díky autoošetřovně měl odpovídající symptomy, avšak adolescenta z něj ve skutečnosti neučinila. A proč ne?</p>

<p>Skladatel experimentální autoošetřovnu Carlose Wu otevřel a vykuchal ji jako pacienta při pitvě, jelikož chtěl odhalit všechny její záhady. Louise Wu ponechal uvnitř mnohem déle, než bylo potřeba, aby si ověřil své teorie, a ještě z jednoho důvodu. Nanotechnologie, kterou autoošetřovna využívala, Louisi Wu pravděpodobně přepsala genetický kód, zřejmě hned několikrát, dokud nebyl připraven stát se protektorem, kdykoli se Skladateli zamane.</p>

<p>Pokud Skladatel zkoumal nanotechnologii takhle podrobně, věděl nyní o tomto tématu víc než kterýkoli jiný mozek ve známém vesmíru. K čemu mu tyto znalosti sloužily?</p>

<p>I to bylo vzhledem k odcizení <emphasis>Slepé Rány </emphasis>zřejmé.</p>

<p>Louis se zahloubal do svých myšlenek – napadaly ho nové poznatky a hledal další záhady.</p>

<p>Kde je asi Nejzadnější? Na palubě <emphasis>Žhavé Jehly Pravdy. </emphasis>I loď konstrukcí podobná skleněné láhvi může skrývat tajné ovládací místnosti. A kde je asi <emphasis>Žhavá Jehla Pravdy? </emphasis>Na tom nezáleželo. Louis se mohl dostat na loď pomocí přestupného disku, a to bylo to nejpodstatnější. Ovšem – byla vůbec schopná letu? To bude muset zjistit.</p>

<p>A jak to, že Skladatel má tak velký nos, zatímco Proserpina ho má téměř plochý?</p>

<p>A jestlipak má Louis Wu na lodích Války na okraji nějaké děti či N-děti?</p>

<p>A kde je <emphasis>Slepá Rána? </emphasis>Skladatel možná zkoumá koráb tam, kde upravoval <emphasis>Jehlu </emphasis>a autoošetřovnu, totiž v odpalovací jeskyni pod Mapou Mons Olympu. Tato místnost byla dostatečně prostorná. Právě tam bude Louis hledat ze všeho nejdřív, pokud tedy překoná tuto… strnulost. Připadalo mu, jako by přemýšlel nesmírně rychle, ovšem jeho mozek se podobal desetitisícům motýlů na louce, kteří si sedali všude možně, ale daleko se nedostali. A jeho tělo… to se ani nedalo popsat.</p>

<p>Skrýval se a jedl.</p>

<p>Kam asi zamířila Roxanny s Wemblethem? Před Louisem Wu a jeho spojenci protektory totiž uprchla. Pochopitelně za sebou zřejmě spálila mosty – pozměnila nastavení na přestupných discích, a než se skryla, ten poslední dost možná zničila. Jak je Louis asi najde?</p>

<p>Uběhlo sto padesát jedna dnů. Poté si připadal, jako by procitl z dřímoty.</p>

<p>Zůstal tam, kde byl, zpola pohlcený zeminou a stonky rostlin. Rukama si hladil tvář i tělo a objevoval nové tvary. Klouby mu zbytněly. Zmizela mu varlata a penis se scvrkl, jako by ho ani neměl. Lebka mu změkla, zvětšila se, znovu ztvrdla a na temeni zanechala vystouplý kostěný hrebínek. Jeho tvář se podobala tvrdé masce, rty se mu spojily s dásněmi a zkostnatěly. I nos měl větší. Vypadal jako klaun. A až neuvěřitelně se mu zlepšil čich.</p>

<p>Aha! Tak už na to přišel, jak je to s těmi nosy.</p>

<p>Lidský nos představuje jakousi stříšku: plavec pod ní přechovává vzduchovou bublinu. Opice podobně kryté nozdry nemají, protože neplavou. Lidé se vyvinuli zčásti všemi směry, vodní živočichy nevyjímaje; větší část pokožky mají holou, podobá se hladké kůži delfína.</p>

<p>Osud tomu vskutku chtěl, aby lidské plemeno plavalo.</p>

<p>Plodiči o valnou část svého čichu přicházejí, protože jinak by se zbláznili. Jakéhokoli cizince, který by se přiblížil k jejich dětem, by zabili, i doktory a učitele. Své potomky chrání před <emphasis>vším, </emphasis>čímž dohánějí k šílenství zase je.</p>

<p>Nos Louisovi prozradil, že v útočišti Předposledního, jež mělo velikost arkologie, se žádný nepřítel nenachází. Jediný život zde představovali norníci, obdoba hmyzu a také starý pach, který mu pronikal přímo do zadního mozku.</p>

<p>Podíval se na časomíru vytetovanou na hřbetu ruky. Zbytnělé klouby a zápěstní kůstky digitální displej pokřivily. Ukazoval čas v Kaňonu. Všechno si v hlavě spočítal a zjistil, že zahálel dva falany. A to byla příliš dlouhá doba. Ale bylo tomu tak, napočítal sto padesát jedna dnů o třiceti hodinách. V jistém starém záznamu ARM se psalo, že se Jack Brennan změnil v protektora mnohem rychleji.</p>

<p>Jeho metamorfózu něco zpomalilo.</p>

<p>Pokusil se zvednout a už tušil příčinu.</p>

<p>Nedokázal stát zpříma. Když ten žlutavý kořen začal jíst, byl vyléčený teprve zpola. A jeho zranění se stala součástí procesu opětovného růstu. Stal se z něj protektor, ovšem zmrzačený. Koleno, nohu, bok i žebra měl na levé straně zdeformované. Na těle neměl téměř žádný tuk, spálil ho během přespříliš dlouhého spánku.</p>

<p>Kulhal tedy visutou zahradou a úplně znovu se učil pohybovat. Protektor, který nebyl schopen boje. Sáhl po čemsi, co se podobalo jezevci, a chytil ho za nohu jen díky tomu, že byl tak pomalý. Chvatně ho snědl a usoudil, že má dost.</p>

<p>O několik ramp níže se nacházel sežehnutý a napůl rozteklý záložní sloupec. Dobelhal se k němu a prohlížel si ho. Sloupec mezitím pochopitelně vychladl. Pokusil se otevřít kryt ovládacích prvků, ale roztavený kov jej seškvařil.</p>

<p>Přes silnou bolest se vyškrábal na přestupný disk. Nic se nestalo.</p>

<p>Pěstí prudce udeřil do okraje.</p>

<p>Mars! Otočil se, zvedl paže a oběma rukama se obráceného přestupného disku zachytil, protože jinak by se zřítil. Chvíli nato se ocitl ve stoji na rukou na poli s vysokou trávou. Rychle seskočil na nohy (kde je jenom Skladatel?) a zjistil, že se nad ním klene modrá polokoule a kolem se rozkládá zahrada Stromu života, kde zabil Teelu Brownovou.</p>

<p>A Skladatel?</p>

<p>Nikde.</p>

<p>Otevřel ovládací prvky přestupného disku a začal si s nimi hrát. To nejdůležitější nejdříve.</p>

<p>Ve Velkém oceánu se nacházel míli dlouhý koráb. <emphasis>Ukrytý Patriarcha </emphasis>před mnoha staletími přivezl kziny, kteří ovládli Mapu Země, a na této lodi se nacházel i přestupný disk. Jeho kód si Louis sice nepamatoval, ale našel jej.</p>

<p><strong><emphasis>Ukrytý Patriarcha. </emphasis></strong>Objevil se na něm napjatý jako struna a připravený bojovat nebo zemřít.</p>

<p>Nikdo po něm nešel. Všiml si, že z jedné rezavé železné stěny na něj civí bronzová fraktální pavučina, jedno z kukátek Nejzadnějšího. Jinak se zdálo, že toto místo nikdo nehlídá.</p>

<p>Zanechal <emphasis>Ukrytého Patriarchu </emphasis>téměř přímo pod obvodovou stěnou Prstence na pravoboku. Podobný pohled dokázal člověka umenšit na velikost protonu. Její úpatí lemovaly hory vysoké jako Everest, které bouřlivě kypěly zelení. Rozlité hory tvořil kal z mořského dna, jakési hnojivo.</p>

<p>Knihovníci s lodí nehýbali. Nejzadnější tvrdil, že je prý vrátili domů. <emphasis>Ukrytý Patriarcha </emphasis>byl proto možná prázdný.</p>

<p>Louis nadzdvihl kryt ovládání a vyřadil tento disk ze sítě. Nyní byl nedosažitelný.</p>

<p>Nějakou dobu pouze přemítal. Měl nejasné vzpomínky – jako plodič prožil dlouhý život se spoustou zážitků. Ovšem vzpomínky na tuto poslední hodinu byly čiré jako křišťál.</p>

<p>Připadalo mu, že je to už dávno, co studoval mapu systému přestupných disků, který vytvořil Nejzadnější. Nyní tedy musel sáhnout do těch nejzasutějších vzpomínek, aby si vybavil nastavení a rozmístění u nejrůznějších lokací. Povětšinou se ztratily… ale jemu stačilo zjistit údaje o disku, který byl zprovozněn teprve nedávno. Díky paměti a rovněž přemýšlením se rozpomenul na kód, jímž Nejzadnější přestupné disky označoval. Ale co když Skladatel tento systém změnil? Potom by Louis musel vyzkoušet několik nastavení.</p>

<p>Raději by si měl obléknout skafandr.</p>

<p><strong>Objevil </strong>se na <emphasis>Žhavé Jehle Pravdy </emphasis>a zvolal: „Hlase Nejzadnějšího! Tady Louis!“ I navzdory změnám ve stavbě hrdla <emphasis>zněl </emphasis>jako Louis Wu.</p>

<p>„Nehýbej se! Ty nejsi Louis Wu,“ odvětil bezvýrazný hlas podobný projevu Nejzadnějšího.</p>

<p>Louis se tedy ani nepohnul. Nacházel se v kabině pro posádku. Na okamžik zatoužil po známé stravě, sprše a nových šatech, ale nic z toho nebylo podstatné. Řekl: „Vyřiď Nejzadnějšímu, že se z Louise Wu stal protektor. Potřebuju si s ním promluvit.“</p>

<p>„Louisi? Já tě varoval!“</p>

<p>„Já vím. Neříkej mi, kde jsi. Přišel jsem si pro skafandr. Sleduješ Válku na okraji? Stalo se něco?“</p>

<p>„Jakási střela z antihmoty zničila jeden z motorů na obvodové stěně,“ oznámil loutkářův hlas. „Před osmadvaceti zdejšími dny. Ta exploze byla obrovská, nešlo o pouhou antihmotu, nýbrž o kilotuny uzavřené plazmy podstupující fúzi. Rozlité hory se roztavily. Nepodařilo se mi zjistit, která frakce to má na svědomí. Myslel jsem, že vypukne chaos. Připravil jsem se k odletu, ale nic se nedělo.“</p>

<p>„Ty polohovací trysky byly odjakživa velmi náchylné k poškození. Skladatel už určitě vytvořil něco nového.“ Louis přemýšlel rychleji než hovořil. „Stavitelé Prstence ty motory na obvodové stěně vždy považovali jen za jakési provizorní řešení a bezpečnostní prvek. Vybudovali supravodivou síť, která celý systém přemísťuje pomocí magnetických polí a tlačí na slunce. A tu ovládá Skladatel.“</p>

<p>„To ale jenom odhaduješ.“</p>

<p>„Mé odhady jsou dobré. Jsem protektor. Osvoboď mě, Nejzadnější, a já opustím tvé vlastnictví.“</p>

<p>„Jak se cítíš?“ otázal se Nejzadnější.</p>

<p>„Připadám si omezený. A jsem zmrzačený,“ posteskl si Louis. „Nemůžu bojovat ani běhat. Dokážu myslet rychleji než kdy dřív. Vidím víc odpovědí. I to mě svým způsobem omezuje. Pokud vždy poznám správnou odpověď, pak nemám možnost volby.</p>

<p>Skladatel pojal jistý plán. Pokud jím neohrozí mé N-děti, nebudu se do ničeho míchat, ale promluvit bych si s ním měl. Jenže nejdříve musím vykonat jisté věci. A co ty? Ty máš nějaký plán?“</p>

<p>„Utéct, jen co se mi naskytne příležitost.“</p>

<p>„Dobře. Vzpomínáš si, kde Skladatel upravoval <emphasis>Jehlu! </emphasis>Máš tam kukátka?“</p>

<p>„Pod Mons Olympem.“</p>

<p>„Je tam i <emphasis>Slepá Rána? </emphasis>A funguje?“</p>

<p>„Nejdřív tu loď rozmontoval a pak ji dal zase dohromady. Od té doby ji ještě nevyzkoušel.“</p>

<p>„A co autoošetřovna Carlose Wu?“</p>

<p>„Na tu se nesáhlo.“</p>

<p>„Stále ještě leží rozebraná na podlaze?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Tak počkej, až odvrátím jeho pozornost. A pak autoošetřovnu v provozuschopném stavu přenes na palubu <emphasis>Slepé Rány. </emphasis>Dokážeš to?“</p>

<p>Ozval se rachot šíleného orchestru. „Proč bych měl byť jen uvažovat o loupeži na protektorově půdě?“</p>

<p>„Ale vždyť budeš mít na své straně také protektora! Nejzadnější, tlačí nás čas. Skladatel nepočká, až se ti to bude hodit. Ten bude jednat, jakmile bude moci, protože nemůže předvídat, kdy půjde Válka na okraji ke všem čertům. Pokud z Prstence co nevidět nezmizíme, přijdeš navždy o domov a já také, a bude ještě hůř.“</p>

<p>Do ticha, které se rozhostilo, Louis dodal: „Přemýšlíš o tom, že bys mě mohl zajmout a pak předat Skladateli. A něco za to získat. Mám ti vysvětlit, proč to nemůžeš udělat? Vzpomínáš na ta tři křesla ve Středisku protimeteorické obrany, ta na těch ramenech?“</p>

<p>„Ano, vzpomínám.“</p>

<p>„Skladatel potřebuje jenom jedno.“</p>

<p>Nejzadnější mu porozuměl. Myslelo mu to stejně rychle jako některým protektorům. „Triumvirát.“</p>

<p>„Všechno nastrojil tak, abych to pochopil. Jedná se o vzkaz, o slib. Skladatel, Proserpina a já. Vyhlédl si přeživší pačí protektorku a věděl, že mě může nakrmit Stromem života. Ani nečekal, že bych se chtěl osamostatnit. Zřejmě mu vůbec nebude vadit, až zjistí, že jsem zmrzačený jako dávný řecký otrok. Potřebuje můj příspěvek. Nedokáže odhadnout, jak se bude Válka na okraji vyvíjet, tak dobře jako já.</p>

<p>Jistě, můžeš mě Skladateli prodat, ale potom se se mnou budeš muset popasovat.“</p>

<p>„Můžeš se po lodi pohybovat, jak se ti zlíbí,“ odtušil Nejzadnější.</p>

<p>Louis zaujal přirozenější, zhroucený postoj. „Poskytni mi přístup k hlavnímu ovládání přestupných disků. Potřebuju přepsat některé instrukce.“</p>

<p>„Aby tě pak už skoro nebylo možné najít? V tom ti můžu pomoct.“</p>

<p>„Mně, a ještě několika dalším. Pomoc nepotřebuju.“</p>

<p>Jakmile Louis přeprogramoval systém přestupných disků, přemístil se do nákladového prostoru <emphasis>Jehly. </emphasis>Vysunul si skafandr. Na zdeformovaném těle mu příliš dobře neseděl, ale co naplat. Vzal si i vybavení: provaz, zvětšovací brýle a laserovou svítilnu.</p>

<p>Vyťukal něco do ovládání přestupného disku a zmizel.</p>

<p><strong>Ocitl </strong>se na oběžné dráze. Napadlo ho, že by k tomu mohlo dojít. Nastavení, která potřeboval, patřila k těm nejnověji vytvořeným, a některá z nich odpovídala záložním sloupcům na orbitě.</p>

<p>Chvíli shlížel na tvář Prstence. Tento kraj, zčásti umístěný mezi dvěma Velikými oceány, nikdy v detailu neviděl. Zahlédl okrové pouště, maličké dolíky kráterů jako od neštovic a tři drobné shluky mračen, oka bouří.</p>

<p>Skladatel nic neopravoval, dokud to nebylo třeba. Vzhledem k tomu, co dělal, mohl být Skladatel rád, když nacházel místa, kde byla krajina rozervána až na scrith.</p>

<p>Žádné letouny ani vesmírné koráby nezahlédl, což předčilo jeho očekávání. Válka na okraji už možná sestoupila na sám povrch. Louis měl stále dost času.</p>

<p>Ovšem tento malý výlet si dopřál válce navzdory. Protektor nemá příliš často na vybranou. Vyťukal nové nastavení.</p>

<p><strong>Stále se nacházel </strong>na oběžné dráze, avšak na jiném místě. Ze vzdálenosti dvou metrů ho pozorovala kamera ARM drobná jako moucha.</p>

<p>A bylo to! Nyní měli možnost vidět skutečného protektora. Nebo snad dokáže skafandr a zdeformované tělo na dostatečně dlouhou dobu jeho přirozenost skrýt? Stiskl několik tlačítek a rychle zmizel.</p>

<p><strong>Noc na Prstenci </strong>nebyla nijak zvlášť tmavá. Tady našel Louis jen písek, křoviny, Skladatelův záložní sloupec a klidnou hladinu moře. Chvíli se toulal po okolí, ale šlépěje se v písku nezachovaly.</p>

<p>Uchoval však stopu jakéhosi pachu.</p>

<p>Byli tady, ale nezdrželi se tu dlouho. Měli k dispozici skútr. Louis obcházel ostrov a zvětšovacími brýlemi obhlížel vzdálené pobřeží. Skútr by zahlédl zcela jasně.</p>

<p>Ale nikde nic. Musí to zkusit znovu.</p>

<p><strong>Zmizel, a když se opět zhmotnil, </strong>byl uvězněn mezi větvemi a trním.</p>

<p>Rozhlížel se kolem sebe, šmátral kolem sebe a pak se zkusil pohnout. Trny nemohly jeho ztvrdlé kůži příliš ublížit. Za tuhou skořepinou tváře se v duchu usmíval.</p>

<p>Skladatel poslal Louisovu skútru naproti záložní sloupec.</p>

<p>Před půl rokem. Roxanny, která skútr řídila, se možná několikrát přemístila a pak všechno vzdala. Ovšem Skladatelovo naprogramování stále platilo: záložní sloupec poletí přímo za skútrem. I Roxanny pochopila, že má na sobě nejspíš spoustu senzorů a kamer! Nakonec zřejmě zamířila do džungle a nechala jak skútr tak sloupec obrůst trnitou vegetací.</p>

<p>Louis si s pomocí laserové svítilny opatrně klestil cestu. Křoví kolem něj začalo hořet. To nebylo dvakrát dobře. Proplížil se mezi trním i kolem okraje přestupného disku, a třebaže si přivozoval další a další oděrky, prosekával se hustým porostem. Potom otevřel kryt, deaktivoval přestupný disk a než ho oheň stačil uškvařit, vznesl se na sloupci nákladních plošin k nebi.</p>

<p>Les se táhl podél řeky do značné dálky a Louis se předtím nacházel přímo uprostřed něj. Nyní se však ocitl nad ním a měl skvělý rozhled. Kam se asi mohl párek cizinců vypravit poté, co opustil svůj dopravní prostředek?</p>

<p>Moc daleko ne. Wembleth zřejmě zavedl Roxanny do nejbližšího centra civilizace; dobře věděl, že cizinci jsou vítáni kdekoliv. Zkrátka se vydali po proudu řeky s myšlenkou, že <emphasis>něco </emphasis>už určitě objeví.</p>

<p>Louis narazil na místo, kde se dvě řeky sbíhaly a kde stála malá vesnice. Zamířil tedy ke kuželovitým domkům. Odkudsi se ozval křik: „Vasneesit!“ a Louis si v duchu pomyslel: „Stet.“</p>

<p>Požár v lese se rozrůstal. Sloup kouře, který přitáhne pozornost přímo v místech, kde Roxanny a Wembleth zanechali své stroje. Pokud se k tomu ohni zahledí, spatří, jak se na pozadí dýmu rýsuje sloupec nákladních plošin. A co potom? Skryjí se, nebo uprchnou?</p>

<p>Skryjí se. Rychleji než záložní sloupec běžet nedokážou.</p>

<p>Louis nasál vzduch. Cítil obyvatelstvo čítající tisíc až patnáct set osob, podle pachu masožravců, nemnoho starších, hodně parazitů, ale chorob málo. A také…</p>

<p>Támhle!</p>

<p>Přistál se sloupcem uprostřed náměstíčka. Místní se ihned seběhli. Šlo o pomenší zavalité muže a ženy, připomínající vlky. Oči měli posazené vedle sebe v hlubokých důlcích. A nepatrně jim vyčnívaly drobné ostré čelisti.</p>

<p>Jeden ze starších se ho pokusil oslovit. Louis jazyku nerozuměl, ale snažil se muže uklidnit řečí těla. Protože to nepomohlo, stiskl staršímu nos a pak ho srazil na zem. Následovala krátká strkanice a muž skončil v prachu na zemi.</p>

<p>Zcela po právu. Louis se vydal za pachem. Zdroj se přesunul z jednoho domu do jiného, ale kdyby se pohybovali pod širým nebem, byl by silnější. Že by pod vesnicí vedly chodby?</p>

<p>Z jedněch dveří vyskočil jakýsi mladík a v ruce třímal Roxanninu sonickou zbraň.</p>

<p>Její výboj Louise jen olízl, načež kovovou rukojeť zasáhl Louisův laserový paprsek. <emphasis>Opatrně! </emphasis>Muž upustil zbraň a zaběhl dovnitř. Nepatřil k Vlčím lidem. Byl jen o pár centimetrů menší než Louis, kolem tváře i hlavy mu rostly vlnité hnědé vlasy, jinak měl holou kůži. Očividně se jednalo o člověka. Louisův nos ho poznal.</p>

<p>„Wemblethe!“ zvolal Louis a kulhal za ním. „Chci si jenom promluvit.“ Vešel dovnitř, protože se bál, aby mu neutekli, ale Louis dokázal pajdat rychleji, než oni běhali. Rukou zachytil železo, které se mu užuž snášelo na hlavu, otočil se a svíral zápěstí se železnou tyčí. „Roxanny!“</p>

<p>Bojovnost ji v té chvíli opustila. V nezměrné hrůze na něj civěla. „Co jsi zač?“</p>

<p>„Copak nevěříš na vashneesht?“ Žena na to nic. Že by se jí to nezdálo vtipné? „Jsem Louis Wu,“ řekl. „Díky té tvé zbrani jsem zmrzačený, ale jinak je ze mě protektor. Měla jsi štěstí. Kdybychom zamířili tam, kam jsi mě vedla, pozřela bys Strom života.“</p>

<p>„Louisi…“</p>

<p>Opět nasál pachy – nosila pod srdcem dítě z jeho krve.</p>

<p>Teď by ho mohla zabít a on by jí ani nestačil ublížit. Zeptal se jí: „A víš, že…“</p>

<p>„Jsem těhotná. To se stává.“ Roxanny se mu zadívala do očí. „Sám jsi přece tvrdil, že jsi plodný.“</p>

<p>„Je to Wemblethovo dítě. Poznám to po čichu.“</p>

<p>„Stet. A jak to, že jsi plodný? Většina mužů svá plodní práva zužitkuje. U Louise Wu tomu snad bylo jinak?“</p>

<p>„Roxanny, <emphasis>každý </emphasis>život je nevyzpytatelný.“</p>

<p>Kratince se usmála. „A jak to, že jsem plodná já? To určitě není tvoje dílo.“</p>

<p>Louis odvětil: „Někdo zmanipuloval tvoje zdravotní specifikace. Na palubě <emphasis>Šedého Žraloka </emphasis>jste všichni používali tutéž autoošetřovnu, že ano? Kdosi chtěl, abys otěhotněla, a tak ti vypnul pojistku sterility.“ Jednalo se o nejrozumnější vysvětlení.</p>

<p>Roxanny řekla: „První koroner Zinna Hendersdatterová. Měla pocit, že jsem jí přebrala Olivera.“ Znovu se jí navrátila sebejistota. „Takže i protektoři se dopouštějí chyb?“</p>

<p>„Dat není nikdy dost. Proto se protektoři snaží odhadnout, jak se ten druhý zachová. Roxanny, chci si jenom promluvit a pak odejdu. Wemblethe?“</p>

<p>„Neubližuj jí!“</p>

<p>Wemblethova hlava a paže vykoukly z otvoru v hliněné podlaze. Strávil tam už nějaký čas. Vousy měl hnědé a maličko vlnité, na špičce doběla. Životabudič ho omladil a v tomto stavu tak trochu připomínal Teelu Brownovou, a velmi silně mladého Louise Wu. V ruce držel samostříl.</p>

<p>„Nemusíš chodit blíž,“ řekl Louis. Potom Roxanny pustil a ta poodstoupila. Zůstal nehnutě stát a přemýšlel, jestli Wembleth vystřelí a zda by dokázal zachytit šíp z kuše. „Ty ses cvičil v mluveném interworldu?“</p>

<p>„Jo, Roxanny se chce připojit k flotile ARM.“</p>

<p><emphasis>A jak? </emphasis>napadlo Louise v duchu. Pokud by nějaký způsob objevil, potom by tomu musel zamezit.</p>

<p>„Roxanny,“ otázal se, „kde jsi nechala knihovnu z <emphasis>Vesmírné Štiky?“</emphasis></p>

<p>„Vzala jsem ji na palubu <emphasis>Šedého Žraloka“ </emphasis>odvětila. „Proč?“</p>

<p>„Moje děti, jejich N-děti, jedno či dvě, se možná přidaly k flotile ARM. Musím si prohlédnout seznam posádky. Na každé lodi flotily bude aktuální kopie.“</p>

<p>Roxanny se zasmála. „Na lodích ARM slouží desítky tisíc mužů a žen! Chceš je snad prověřovat všechny?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Pokrčila rameny. „Možná ho sebrala Proserpina.“</p>

<p>„Budete odtud muset odejít,“ pravil Louis. „Mám s sebou záložní sloupec. Přeprogramuju ho tak, aby přestal sledovat skútr. Je nesmírně důležité, aby vás nikdo nenašel. Takhle blízko k vám jsem se dostal pouze podle programu v přestupných discích. A od lesa jsem sledoval váš pach, Wemblethe.“</p>

<p>„S takovým nosem mě to nepřekvapuje,“ odsekl Wembleth hrubě.</p>

<p>Louis si na zvětšený nos sáhl. „Víš, že jsi můj syn?“</p>

<p>Wembleth si nevěřícně odfrkl. „A já bych si skoro myslel, že ty seš můj! Ale jsi starší, než jsi vypadal.“</p>

<p>„A ty seš mladší. Ještě jsem neviděl lidskou bytost, která by se obešla bez moderní lékařské techniky. Bez depilátorů, taninových pilulek nebo zubního programu. Myslel jsem, že jsi z nějaké jiné rasy. Ovšem tvou matkou byla Teela Brownová,“ prohlásil Louis.</p>

<p>Roxanny zavrtěla hlavou: „Musela přece mít pětiletou pojistku!“</p>

<p>„Zřejmě se rozhodla, že se mnou chce mít dítě. Musela si nechat pojistku sterility odstranit, ještě než jsme opustili Zemi. Muselo ji to stát obě plodní práva. Ale mně o tom nikdy neřekla.“</p>

<p>Wembleth prohlásil: „Počkat! To myslíš vážně? Ty že jsi můj otec?“ Zdálo se, že je vyděšený.</p>

<p>„Ano…“</p>

<p>„A proč jsi nás opustil?“</p>

<p>„To Teela opustila mě. Tehdy jsem si myslel, že mě opustila kvůli Hledačovi…“</p>

<p>„Ale co jsi udělal?“</p>

<p>„Nechránil jsem ji.“ Jak se také mohl jejímu štěstí vzpírat? „Vletěla do oka bouře a pak se nám ztratila. Sice jsme ji znovu našli, ale to už jí dělal společnost Hledač. Když jsem je opouštěl poblíž Velkého oceánu, už tě musela nosit pod srdcem, ale co dělala potom, můžu jenom odhadovat.“</p>

<p>„Jsi přece vashneesht,“ řekl Wembleth. „Odhad máš dobrý. Já tomu pořád nějak nerozumím. Proč nás matka opustila?“</p>

<p>Louis věděl, že už by měl jít. Každá vteřina může být drahá. Kdysi dávno zbavil Proserpinin národ soustavu Prstence veškerého nebezpečného kamení. A nyní byla zamořená loděmi…</p>

<p>Ale Louisovi se chtělo v přítomnosti syna a rostoucího vnoučete zůstat, a Wembleth potřeboval duševní posilu.</p>

<p>A tak vyprávěl: „Zanechal jsem Teelu poblíž Velkého oceánu. Tehdy ještě žádné přestupné disky na Prstenci nebyly. Hledač – ten muž, kvůli němuž mě opustila – ovšem možná věděl, jak využívat přepravu podél obvodové stěny. Jedná se o magneticko-levitační systém, Roxanny. A oni nalezli způsob, jak se tam přemístit; kolem nás lze totiž najít spoustu techniky Budovatelů. Pomocí tohoto magnetického systému se přenesli na opačnou stranu k Druhému oceánu.</p>

<p>Asi by ti to připadalo pošetilé, pokud by před něčím děsivým neprchali. Přede mnou ne, to si nemyslím, ale možná před tím, co jsem podle jejího názoru měl s sebou přinést. Před Válkou na okraji. Teela se možná bála loutkářů. Do života se jí totiž vložil Nessus a téměř jí ho zničil, proto nechtěla, aby se něco podobného opakovalo. Dobře věděla, že kdokoli z nás bude hledat tam, kde jsme ji viděli naposledy.</p>

<p>Takže si našli místo na druhé straně oblouku, Teela se tam usadila a vedla život s Hledačem a s tebou. Doufám, že byla šťastná.“</p>

<p>„Matka sice šťastná byla,“ přiznal Wembleth, „ale taky neklidná. Další děti si už nepořídila…“</p>

<p>„Jistěže ne. Hledač nebyl z její rasy.“</p>

<p>„Spolu s – Hledačem – mým otcem,“ vyprávěl Wembleth s mírně planoucím pohledem, „se střídavě vydávali na průzkum. Nikdy jsem se nedozvěděl, co vlastně hledali. Jeden z nich musel zůstávat se mnou. A když jsem vyrostl, věnovali se tomu ještě víc. Když zmizela, bylo mi skoro osmdesát falanů.“</p>

<p>„A to už se nevrátila?“</p>

<p>„Nikdy,“ posteskl si Wembleth.</p>

<p>„Našla Strom života.“ <emphasis>Teela a její štěstí, </emphasis>pomyslel si Louis. <emphasis>Chudinka Teela! Pokud měl alespoň někdo štěstí, pak to byly její geny. </emphasis>„Nevím, jak k tomu došlo, ale tahle hlíza roste na všech mapách Paku a na většině map byl kdysi některý z protektorů zajatcem. Několik vězňů zřejmě přišlo na způsob, jak kořeny infikovat virem Stromu života, jako se to podařilo Proserpině. Podle mého Teela objevila zahradu Předposledního. Kdyby se nevypravila na průzkum sama, podlehl by i Hledač. Probudila se už jako protektorka. Wemblethe, nikdy by tě neopustila, kdyby tě nechtěla chránit před nějakým větším nebezpečím.“</p>

<p>Wembleth se zachmuřil.</p>

<p>„No vážně! Viděla to, co my všichni. Musela tušit, co se ukrývá pod Mapou Marsu. Roxanny, jedná se o obrovský prostor; plochu, která se vyrovná všem zemským masám Země a na výšku měří přes šedesát kilometrů. Nelze ji přehlédnout. Je to Centrum údržby celého Prstence. Teela si všimla, že většina motorů na obvodové stěně chybí. Někdo se musel do Centra údržby dostat a pokusil se stabilizovat Prstenec, než narazí do svého slunce.“</p>

<p><emphasis>A rovněž toužila po moci, </emphasis>pomyslel si Louis. <emphasis>Jak by také ne, vždyť byla protektorka. </emphasis>„Přemisťovala se pomocí magneticko-levitačního systému u obvodové stěny, a pak čímkoli, co ji mohlo dopravit na Mapu Marsu ve Velkém oceánu,“ dodal a myslel při tom rychleji, než mluvil. „Možná nejdřív zamířila na Mapu Země, aby zjistila, jak se vede archaickým pakům, a tam získala <emphasis>Ukrytého Patriarchu. </emphasis>Proto se loď ocitla na Marsu…“</p>

<p>Roxanny se otázala: „Cože?“</p>

<p>„Na tom nesejde. A následně se Teela pokusila zabít Brama.“</p>

<p>Roxanny se podivila: „Brama?“ Wembleth si přisadil: „Zabít? Moje matka?“</p>

<p>Louis vysvětloval: „V Centru údržby už jeden protektor vládl. Teela o Bramovi nic netušila, věděla však, že pokud tam někdo sídlí, pak svou práci nedělá tak, jak má. Polohovací trysky na obvodové stěně nechal rozkrást. Bylo třeba ho nahradit.</p>

<p>Wemblethe, já s Bramem hovořil. Vypověděl mi svoji verzi toho, k čemu došlo. Jako protektor nepatřil Bram k nejchytřejším. Na to, co vám vylíčím teď, nikdy nepřišel.</p>

<p>Teela byla protektorka. Dělala to, co musela. Z některé z ostatních map s sebou zřejmě vzala jakéhosi staršího muže a sama se přestrojila. Zamířili spolu na Mapu Marsu jako párek plodičů. A začali prozkoumávat Centrum údržby. V okamžiku, kdy objevili zahradu Stromu života, už Teela zřejmě měla dostatečné vědomosti, anebo ho našla po čichu. Někde se nacházel protektor. Dala tomu muži sníst Strom života a sama ho pozřela také.</p>

<p>Muž zemřel. A Teela předstírala, že upadla do komatu. Mohla ležet bez hnutí několik rotací. Bram měl přijít, prozkoumat, co je Teela zač, a pak ji zabít dřív, než procitne už coby protektorka. Chtěla ho zaskočit a sama ho zabít.</p>

<p>Jenže Bram nepřišel. Zřejmě se rozhodl, že ji nechá procitnout. Musela tedy přikročit k plánu B. Opustila Mapu Marsu, aniž by dala Bramovi najevo, že o něm ví. Začala opravovat trysky na obvodové stěně a pak… se nechala zabít.“</p>

<p>„Ale jak? Jak, Louisi?“ vyzvídal Wembleth. Stále třímal v ruce samostříl.</p>

<p>Teela napadla Louise a jeho společníky a dobrovolně souboj prohrála. Zabil ji Louis osobně.</p>

<p>Snažil se všechno vysvětlit: „Bram nás měl v hrsti. Držel nás jako rukojmí, dokud bude Teela naživu. Musela by být jeho služebnicí, jenže Bram byl neschopný. Musela zemřít, aby zachránila Prstenec, a to také učinila.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>Louis ho přerušil. „Podstatné je nyní to, že bych pro vás udělal cokoli. V praxi se to má tak, že vás nyní musím znovu ztratit. Je nevýslovně důležité, aby vás vládnoucí protektoři, Skladatel a Proserpina, nemohli najít.“</p>

<p>„A co by udělali, zabili by nás? Nebo by nás vyslýchali?“</p>

<p>„Chránili by vás.“</p>

<p>Wembleth svěsil kuši. Ruce se mu třásly. „Vashneesht! Stet. Mám tyhle lidi rád, ale můžeme se přesunout dál. Musíš vědět kam?“</p>

<p>„Ne, nesmím,“ odvětil Louis neochvějně.</p>

<p>Vyšel ven. Mládež Vlčích lidí skotačila na záložním sloupci. Louis je odehnal. Přeprogramoval ovládání přestupného disku i nákladních plošin.</p>

<p>Wembleth a Roxanny vyšli za ním. „Chystám se zmizet,“ oznámil jim. „Až budu pryč, pak tohle nastavení změňte, potom <emphasis>stiskněte křížové tlačítko </emphasis>— tady — a zmizte. Potom si můžete jít, kam se vám zlíbí.“</p>

<p>„Takže nás nikdo nebude moct sledovat?“</p>

<p>„O to jsem se už postaral, Roxanny. Pokud vždycky před zmizením stisknete to křížové tlačítko, budete jako duchové. Skladatel na to ovšem i tak co nevidět přijde, proto se potulujte nanejvýš tak… půl dne – to mi bude stačit… – a pak cestování nechte a od toho záložního sloupce se vzdalte,“ přikázal jim Louis a byl ten tam.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 20</strong><strong>HRA O ČAS</strong></p>

<p><strong>Odpaliště. </strong>Tady se Louis příliš dlouho zdržovat nepotřeboval. Chtěl si jen prohlédnout pracovní stanici, <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>a nanoautoošetřovnu.</p>

<p>Upravená autoošetřovna Carlose Wu ležela rozmontovaná poblíž přestupného disku, na němž se zhmotnil. Kolem se povalovaly nejrůznější nástroje. Účel většiny z nich dovedl odhadnout. K hromadám rozmanitých instrumentů vedly kabely a duhové nitky laserového světla. Vyznat se v tomto bludišti by trvalo několik minut… Nejzadnějšímu možná i hodinu či ještě déle.</p>

<p>Před ním se tyčila <emphasis>Slepá Rána, </emphasis>bublina měřící na výšku přes půldruhého kilometru. Na první pohled se zdálo, že je částečně rozebraná. Ve spodní části zel zakřivený průlez velký jako lunapark. Na hromadách leželo vybavení a všude se povaloval lehký těsnicí materiál.</p>

<p>Jakmile se však podíval ještě jednou, došlo mu, že tento materiál nepatří k žádnému odpovídajícímu systému hyperpohonu. Toto byla loď General Products číslo 2, záchranný člun. Tohle byly nádrže. Tamto pak nafukovací komory pro pobyt na zemi i na oběžné dráze a dále čistička těžkého vodíku upravená tak, aby odsávala mořskou vodu. Některé předměty měly pozorovatele pouze zmást. Z pokroucených součástí trupu se vyklubal holoprojektor, který stále běžel.</p>

<p>Aby se Skladatel dostal do samotného nitra stroje, odstranil z něj náklad i vybavení, vyzkoumal co potřeboval a pak loď přestavěl. Stačilo zavřít průlez a – Louis však hned nepochopil, jak koráb jeskyni opustí. Hmm?</p>

<p>Pojednou zaburácelo lineární dělo, jako by nastal konec světa. Dírou v podlaze a pak vzhůru k nebi vyšlehl z Mons Olympu blesk. V nastalém tichu Louis zaslechl křik Proserpiny.</p>

<p>„Vždyť oni si toho všimnou!“ zvolala v ghoulštině.</p>

<p>Nacházeli se nad otvorem a dívali se dolů na lineární dělo — Proserpina, Skladatel a dva malí protektoři, z nichž jeden byl určitě Hanuman. Skladatel zakřičel: „Oni vědí, že tady jsem. Pochopí, že jsem aktivní. Ti, kteří mají mozek, už určitě tuší, co se pod Mapou Marsu skrývá. Některým se možná i ulevilo, že zaceluju díry v podlaze Prstence.“</p>

<p>„… a riziko?“</p>

<p>„Střely, které většina těchto frakcí používá, jedna exploze antihmoty by Centrum údržby příliš nepošramotila. Nepřítel <emphasis>nepozná, </emphasis>jestli mi ublížil; jen by mě naštval a já bych si ho našel. Připouštím, že riziko existuje. Hraju o čas. Nechci, aby ARM i ti ostatní dumali nad tím, co má protektor z Marsu za lubem. A já mám za lubem zacelovat ty otvory. Nemám pak díky tomu čas tropit nějakou neplechu.“</p>

<p>Podle čichu ho nepoznají, Louis měl na sobě skafandr. Ani on sám nic necítil, proto se rozhlížel kolem sebe. Zahlédl několik protektorů z řad Visících lidí. Nebyli však poblíž. Všiml si, že na Skořepině intenzivní péče je nastříknuté kukátko. Zamával do objektivu na pozdrav Nejzadnějšímu a uvažoval, jestli je na tytéž kamery napojený i Skladatel.</p>

<p>„… nebudeš ty díry potřebovat?“</p>

<p>„Už ne.  Už jsme skoro…“ Potom jejich hlasy utichly, protože se jim vrátil sluch. Tímto způsobem se už Louis nic nedozví.</p>

<p>Zahlédl, jak si zakrývají uši, takže si je Louis zakryl taky. Když lineárním dělem zaburácel blesk, popadl Louis do ruky unikleště a hodil je po Proserpine, jež od něj byla vzdálená šedesát metrů.</p>

<p>Proserpina je chytila a s hvízdotem je po něm mrštila zpátky… Nechybělo mnoho a narazily do servisní stěny, roztříštily se a zasypaly ho úlomky. Louis, který kolem stěny doslova tančil, však unikleště zachytil a vrhl je šikmo na podlahu, odkud se odrazily k Proserpině, ta je polapila a vrátila mu je. Pojednou začaly létat i další předměty: nástroje, zbloudilý kus betonu nebo třeba dlouhé mrtvé zvíře, velké jako Louis. Živočich se mu v ruce rozpadl. Zbytek Louis chytil a mrštil zpátky. Otočil čepem na jedné nádrži a znovu se schoval za servisní stěnu, potom vystoupal maličko výš, hodil unikleště a kus sopečného tufu a hned se ukryl za chomáčem lehké těsnicí hmoty, která vyhřezla z nádrže. Vykopl jej nahoru a krčil se za nádrží, zatímco ho hledali za hmotou. Pěnoplastem pojednou prolétly unikleště a roztrhaly ho…</p>

<p>Vzduchem však už létalo až příliš mnoho věcí a Louise nesmírně píchalo v boku a kyčli. Pochytal co se dalo, a chvíli si s předměty pohazoval. Nato je položil na zem a belhal se k protektorům.</p>

<p>Proserpina prohlásila: „Jsi zvláštní…“</p>

<p>„Jak to, že se o sebe vůbec nebojíš?“ podivil se Skladatel.</p>

<p>„Nechali jste mi křeslo. Pozměnili jste mi metabolismus.“</p>

<p>Skladatel připustil: „Louisi, události se neodehrávají v náležité posloupnosti. Pozřel jsi kořen brzy a proměnu jsi dokončil pozdě. I loď ARM vybuchla brzy. Mohli jsme podle libosti zkoumat chování všech frakcí zapojených do Války na okraji. Chci se tě na něco zeptat. Co podle tebe udělají?“</p>

<p>„Neověříme si nejdříve schopnost rozumně uvažovat?“</p>

<p>„A u koho?“</p>

<p>„Už jsi přišel na to, jak funguje <emphasis>Slepá Rána?“</emphasis></p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Takže jsi tento princip vtělil do trilionu nanopřístrojů? Které jsi vyrobil z notně pozměněné experimentální autoošetřovny?“</p>

<p>„Ta čísla…“</p>

<p>„A rozptýlil nanoprášek do supravodivé sítě pod Prstencem, aby se dala změnit jeho struktura?“</p>

<p>„Ano; s pomocí Proserpiny a našich spolupracovníků.“</p>

<p>„Proserpino, ty se na tom podílíš?“</p>

<p>„Ano, Louisi. V krajině nebyl dostatek otvorů, takže jsme je museli vyvrtat…“</p>

<p>„A funguje to?“</p>

<p>Skladatel přitakal: „Řekl bych, že ano.“</p>

<p>„Stet, uvažuju rozumně a ty taky, anebo jsme všichni blázni. Je systém připraven ke spuštění?“</p>

<p>„Snad ano, pokud vydrží moje zásoba energie. Nemůžu využít obdélníky noci ani slunce. Vše poběží přinejlepším o něco málo déle než dva dny. Jenže si nejsem jistý, Louisi, jestli nanosystémy opravdu infikovaly celou síť. Potřebuju zjistit, kolik času ještě máme. Jak bude dál probíhat Válka na okraji?“</p>

<p>Louisovy myšlenky už skotačily novou stezkou. „Můžeš vybudovat nový systém dne a noci. Skladateli, co takhle vytvořit skutečnou Dysonovu kouli? O průměru v řádu desítek milionů kilometrů se sluncem uprostřed a Prstencem okolo. Byla by tenká jako solární plachta, takže by ji nafukoval už lehký tlak. Měla by okna, jimiž by k Prstenci pronikalo světlo. A zbytek materiálu by tvořil fotoelektrický transformátor. Získával bys většinu energie slunce.“</p>

<p>Proserpina podotkla: „Jsi čerstvý, Louisi.“ V ghoulštině se tak označovalo maso, jež nebylo připravené k jídlu – nepřijatelná nezralost. „I protektoři můžou být pošuci. Musíš řešit jeden problém po druhém. Zatím se zabýváme flotilou Války na okraji. Kdy udeří?“</p>

<p>„Je tady ještě jedna potíž…“</p>

<p>Skladatel křikl: „Ne! Některá z frakcí mi už zničila jednu z polohovacích trysek. Která? A proč? Šlo snad o záměrnou provokaci?“</p>

<p>„Ukaž mi, k čemu došlo! Ve Středisku protimeteorické obrany.“</p>

<p>Takže se tam přenesli.</p>

<p>Louis nemohl dát Nejzadnějšímu žádný signál. Loutkař bude muset okamžitě jednat.</p>

<p><strong>Středisko protimeteorické obrany. </strong>Proserpina i Skladatel se jediným skokem přemístili na svá křesla. Zdeformovaný Louis se musel na třetí vyšplhat. Očima hledal přestupné disky. Ten, jímž se sám přemístil, byl jasně označený. Z neoznačené lokality se do místnosti přenesl protektor z řad Visících lidí, Hanuman, a čekal na pokyny. Ostatní se možná skrývali <emphasis>zde </emphasis>anebo <emphasis>zde. </emphasis>Odhadoval, že budou tak tři nebo čtyři, víc ne. Proč jen jsou křesla na těch ramenech tak masivní?</p>

<p>Stěna zobrazovala systém Prstence jako by z pohledu od slunce. Prstenec zde znázorňoval pouhý obrys, bílé nitky na pozadí hvězdné krajiny. „Potřebuju nějaké ukazovátko,“ nadhodil Louis, načež nahmatal doteková tlačítka. „Stet. Tohle jsou lodě Nezúčastněných, že ano? Dvě. Vidíte další?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Někoho tak odlišného vlastně ani nezajímáme. Tohle,“ zvýraznil koráby ve tvarech čoček a koulí, „jsou kzinové, a tohle ARM,“ ukázal na dlouhé trupy poseté menšími loděmi. „Ale koráb ze Sheathclaws nevidím.“</p>

<p>„Ten už odletěl.“</p>

<p>„Zřejmě na příkaz shora, anebo možná uprchl před kziny. Kzinové využívají jako otroky telepaty. Co tě zajímá?“</p>

<p>„Interakce,“ odvětila Proserpina.</p>

<p>Louis potřeboval získat trochu času a pak nějakým posláním odvést pozornost protektorů. Načrtl síť čar, která propojovala některé lodi, a připojil k nim i vektorové šipky. „Vidíš? Vzdálenost, rychlost a gravitace, všechno je třeba brát v potaz. Je to hodně komplikované…“</p>

<p>Proserpina vyštěkla: „Není! Je to jenom jiné. My takhle postupovali k místu budoucího Prstence až z galaktického jádra! Zatím vládne klid zbraní, ale situace je velmi nestabilní…“</p>

<p>„To jo. A ta rovnováha nevydrží, pokud – pokud <emphasis>tuhle </emphasis>loď ve skutečnosti ovládá nějaká odpadlická frakce, dejme tomu kontingent Jedné rasy, anebo…“</p>

<p>„Pro mě je záhadou už vůbec to, že vydržela tak dlouho. I to, jak by mohla vydržet ještě nějakou dobu,“ vzal si slovo Skladatel. „Ale ty je znáš všechny, Louisi.“</p>

<p>„Taky že nevydrží. Neuvědomujete si vliv Nezúčastněných. Jsou mocnější než ostatní frakce a všichni to vědí. Už jen svou přítomností doteď pomáhali zachovávat stabilitu. Všichni totiž uvažovali, co asi Nezúčastnění podniknou. Jenže Nezúčastnění nepodniknou nic, a všichni, kteří jsou zapojení do Války na okraji, to postupně začínají chápat.“</p>

<p>Jemu už bylo rovněž všechno jasné: dezintegrační procesy, ohniska síly tady a klamy zase tam. Dvě lodi ARM ve tvaru páčidla chystající se zničit veliký čočkovitý koráb kzinů. Jednatřicet plavidel shluknutých kolem jediné lodi Nezúčastněných v naději na ochranu, která se rozplyne jako ranní jinovatka na Měsíci. Ne, tady žádná rovnováha neexistovala.</p>

<p>„Skladateli, celý tenhle domeček z karet se může každou chvíli sesypat. Neotálej! Jak rychle můžeme začít jednat?“</p>

<p>„S trochou štěstí za půl dne.“</p>

<p>Louis se na něj překvapeně otočil. „Proč až za tak dlouho?“</p>

<p>„Musím veškerou energii v soustavě obdélníků noci nasměrovat do supravodivé mřížky. Kdybych to udělal moc brzy, ztratila by se…“</p>

<p>„A nemůžeš použít magnetohydrodynamickou energii z motorů na obvodu?“</p>

<p>„Vážně skvělý nápad! Stačilo by jen něco málo úprav, řekněme tak dvacet až třicet dnů, a tisícovka protektorů z Rozlitých hor. Jenže takhle mi stačí půl dne, potom chutě do toho a po Válce na okraji bude veta.“</p>

<p>„Začni hned,“ pobídl ho Louis.</p>

<p>Skladatel trpělivě odpověděl: „Ty jsi tady chvíli. Vždyť já ani ty nevíme, kdo nás to před osmadvaceti dny napadl. Odkud to nebezpečí přichází? Dá se jen tak zlikvidovat? Supravodivá síť se obnovuje a krystalizuje do své nové podoby teprve dva falany. Ta změna je už možná hotová, ale nejdříve ji musím otestovat.“</p>

<p><emphasis>Někdy se holt musí riskovat, </emphasis>pomyslel si Louis v duchu. Jenže Skladatel by bez zvýšeného tlaku nejednal dostatečně rychle. „Ukaž mi, jak k tomu došlo,“ pobídl ho.</p>

<p>Obloha se proměnila: lodě se přemístily, hvězdy nikoli. Prstenec zůstal nehnutě stát. Okno se zaostřilo na jednu z polohovacích trysek, vzdušnou lesklou síť magneticky zformovanou do podoby rotačního hyperboloidu s linkou bílého ohně, táhnoucí se po jeho ose. Najednou prudce zazářila a pomalu pohasínala — motor zmizel a v obvodové stěně chyběl kus hmoty. U její paty hořely Rozlité hory.</p>

<p>„To je všechno co máš?“</p>

<p>„Na nejrůznějších frekvencích.“</p>

<p>Opakování, vodíkové alfa světlo. Louis mávl rukou. „Na loutkaře je to moc otevřené a na kziny zase moc zdrženlivé. Možná šlo o nějakého kzinského odpadlíka. I ARM má své odpadlíky, můžeme se zeptat Roxanny. Anebo o někoho, kdo by chtěl trochu oslabit obě strany. U trinoků ani loutkářů jeden nikdy neví.“</p>

<p>„Ti moc k užitku nejsou,“ souhlasil Skladatel.</p>

<p>„Pověz mi, co víš o Teele Brownové.“</p>

<p>„O kom?“ otázala se Proserpina.</p>

<p>„Jednalo se o pošetilý loutkařský plán,“ vysvětloval Skladatel. „Teela byla oběť. General Products, obchodní odnož Piersonových loutkářů ve známém vesmíru, vytvořila na Zemi loterii plodního práva. Účelem bylo šlechtit lidi, kterých by se drželo štěstí. Ve skutečnosti však získali jen několik statistických anomálií, jako byla právě Teela Brownová. A ta… Louisi! <emphasis>Ty jsi počal s Teelou Brownovou potomka?</emphasis>“</p>

<p>Louis mlčel.</p>

<p>„A kde to dítě je?“</p>

<p>Louis stále mlčel. Zachovat kamenný obličej není pro protektora nic těžkého, řeč těla je pak téměř vyloučena.</p>

<p>Čekal, až zahlédne pohyb. Proserpina dlouhým skokem opustila své křeslo. Skladatel skočil jiným směrem. Hanuman se tvářil nejistě a postával u viditelného přestupného disku opodál. Jakmile protektoři zmizeli, vrhl se Louis na Skladatelovo křeslo.</p>

<p>Jedno z nich určitě muselo být přestupným diskem. Šlo o přirozenou skrýš. Dvě byla zřejmě nadbytečná, ovšem všechna tři byla řádně mohutná a široká – a Skladatel si bezesporu vybral to pravé. Další přestupné disky v této místnosti však bylo třeba chránit. Pokud se tedy Louis nemýlil – a on se nemýlil, protože Hanuman se okamžitě vrhl k témuž křeslu.</p>

<p>Hanuman byl rychlejší. Křeslo se začalo odklánět na stranu, ale Louis to stihl. Hanuman Louise tvrdě nakopl, ale Louis měl váhovou převahu. Srazil Hanumana na přestupný disk, natáhl kolem omráčeného hominida ruku, otevřel ovládání a disk aktivoval. A potom oba zmizeli.</p>

<p><strong>Hanuman dostal </strong>hranou dlaně ránu do hlavy a celý ochabl. Louis do něj strčil a nechal ho padat. V boku cítil palčivou bolest, Hanumanův kop mu něco zlomil.</p>

<p>Ocitli se pod zemí, kdesi pod Marsem. Znovu odklopil okraj disku a rychle cosi vyťukal do ovládacích tlačítek.</p>

<p><strong>Louis se zhmotnil </strong>a zaklapl ovládání. Pokud by ho Skladatel sledoval až na tento pustý písčitý ostrov – anebo kdyby mu za minutu či dvě od této chvíle dal Hanuman nějaké znamení – našel by zde Louisovy šlépěje několik hodin staré. Možná by dokonce narazil na pachové stopy Wembletha a Roxanny.</p>

<p>Jestliže měla Teela štěstí opravdu zakódováno v genech, budou už Wembleth, Roxanny i jejich dítě dávno mimo Skladatelův dosah. Ovšem <emphasis>neskutečné </emphasis>štěstí má vlastně <emphasis>každý </emphasis>přeživší genetický kód, a Skladateli na nějakém Teelině štěstí pranic nesejde. Důležité bylo toto: Louis Wu nedokázal na Skladatelovy otázky odpovědět nezaujatě a důvěryhodně, jestliže mohl přikrášlenou odpovědí zvýhodnit svou vlastní krev.</p>

<p>Ještě mu zbýval jeden krok. Louis vyťukal do tlačítek jakousi kombinaci, potom stiskl # a zmizel.</p>

<p><strong>V sekci pro posádku </strong>na palubě <emphasis>Žhavé Jehly Pravdy </emphasis>si Louis spěšně poručil omeletu se sýrem a s houbami a salát. Svlékl skafandr a potom i šaty. Vyžádal si kombinézu a nasoukal se do ní. Pustil sprchu a nechal celý vak naplnit vodou. Podvědomě čekal, že zaslechne loutkářův hlas, ale ten se neozval.</p>

<p>Nato se přemístil do nákladového prostoru. Skútr by byl příliš objemný, proto si objednal létací pás upravený pro magnetický zdvih. Při čekání, než bude pás hotov, trudné čtyři minuty, snědl většinu salátu i omelety. Potom si ho oblékl a vrátil se do prostor pro posádku.</p>

<p>Kam by tak loutkař mohl ukrýt přestupný disk? Určitě se tu musel nacházet únikový průlez pro případ, že by Nejzadnějšího uvěznil v prostorách pro posádku člověk a kzin. Že by v záchodovém prkénku? To bylo moc malé. Tak ve sprše?</p>

<p>Ve <emphasis>stropě </emphasis>sprchy. Ten měl správnou velikost. A heslem bude loutkařská hudba, Louis ji však nikdy neuměl zpívat. Možná by se do něj dokázal nabourat, ovšem nejdříve…</p>

<p>Položil dlaně na strop sprchy a zvolal: „Hlase Nejzadnějšího, pusť mě dál!“</p>

<p>Ocitl se v řídicí místnosti. A použil tamní přestupný disk.</p>

<p><strong>Ani Hanuman, </strong>ani Louis už nebyli tam, kam je zavedl první přesun. Při druhém přesunu se Skladatel s Proserpinou ocitli na pustém ostrově. A našli otřeseného Hanumana, který se pokoušel zvednout. Proserpina ho prohlédla. Nezdálo se, že by došel vážnější úhony.</p>

<p>Skladatel se ho zeptal: „Jak jsi na tom?“</p>

<p>„Jsem zraněný, ale o nic vážného nejde. Držel můj život v dlani a nechal mě žít,“ vysvětloval Hanuman.</p>

<p>„To svědčí o tom, že se dovede ovládat. Proserpino, porozhlédni se kolem, jestli nenajdeš stopy po tvých uprchlých hostech. A ty si odpočiň, Hanumane,“ prohlásil Skladatel a pak začal cosi nastavovat v ovládání přestupných disků.</p>

<p>„Cítím jejich pach!“ zvolala Proserpina. „Je starý několik falanů. Jsou v říji.“</p>

<p>„Tím se všechno mění,“ prohlásil Hanuman. „Musím varovat svůj národ.“</p>

<p>„Tvůj národ je tlupa stromolezců! Jak by se mohli ukrýt před tím, co musí přijít?“</p>

<p>„Stet. Vím, co dělat.“</p>

<p>„Udělej to, až budeme pryč,“ přikázal mu Skladatel. „A potom za námi přijď do Střediska protimeteorické obrany,“ dodal a spolu s Proserpinou zmizeli.</p>

<p><strong>Odpaliště. </strong>Po celé jeskyni pod Mons Olympem leželi tváří k zemi protektoři z řad Visících lidí. Nejzadnější cosi prováděl s laserovým projektorem. „Jak to jde?“ vyzvídal Louis.</p>

<p>„Stále ještě odpojuji nejrůznější přístroje. Těžko říct, kde je bezpečně.“</p>

<p>I Louis začal odpojovat lasery a rozličné kabely, a v případě potřeby Skladatelovy přístroje vypínal. Trápilo ho, že mu práce nejde od ruky rychleji. Cosi ho palčivě bodalo v boku, maso měl nepěkně nateklé. „Na Prstenci bezpečně není,“ odtušil. „Jak chceš přemístit součástky autoošetřovny?“</p>

<p>„To ještě nevím.“</p>

<p>„A já doufal, že na něco přijdeš. Stet. Tahle další fáze je riskantní.“ Louis dokončil deaktivaci senzorů. Součástky autoošetřovny byly dosud propojené. A Louis je tak nechal. „Minimálně na hodinu se vzdálím. Všechno to tady připrav, zvedneme to pak magnetickým polem. A střechu nechej otevřenou.“</p>

<p>„Počkej! Co chceš dělat?“</p>

<p>„Nemám teď čas.“</p>

<p>„A kde jsou protektoři, kterým to krademe? Co můžu dokázat, když si mě každou chvíli může najít smrt? Pověz mi, jak jsi to zařídil!“</p>

<p>Bude lepší, když se všechno dozví — Louis už beztak promrhal přinejmenším hodinu. Chvilku může Nejzadnějšímu věnovat. Řekl tedy: „Snažil jsem se přesvědčit Skladatele, že Válka na okraji už co nevidět nabere obrátky…“</p>

<p>„Ííí!“ vyloudil loutkař chrčivě zděšený akord.</p>

<p>„Jak říkám. Pokud si schováš hlavy pod sebe, pak v té pozici umřeš. Věříš mi?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Nenápadně jsem Skladateli naznačil, že mám dítě — ano, chlapce s Teelinými geny. Blahopřeju, přežili to. Váš chovný program stále ještě funguje.</p>

<p>„A nebudou se množit jen v rámci svého rodu?“</p>

<p>„Ale, Nejzadnější, na Prstenci určitě ztroskotaly i další koráby. Wemblethovi potomci si už partnery najdou.“</p>

<p>„Stet.“</p>

<p>„Byl jsem se podívat na několika místech a skončil jsem tam, kde by Skladatel mohl najít Wemblethovy stopy. Potom jsem zablokoval přestupný disk a přesunul se na <emphasis>Jehlu. </emphasis>Skladatel ten blok zanedlouho překoná. Až se mu to podaří, zjistí, že jsem zamířil na <emphasis>Žhavou Jehlu Pravdy, </emphasis>a usoudí, že jsem tam zůstal.</p>

<p>Bude si myslet, že jsem pořád na palubě. Pokoušel jsem se přece sehnat Wembletha, ne? Z toho vyplývá, že se snažíme z Prstence odletět. A rovnováha Války na okraji se už zřejmě začíná pomalu rozpadat. Žádný protektor by totiž jinak neriskoval život svého potomka, v lodi, kterou můžou koráby Války na okraji sestřelit nebo zablokovat stejně snadno, jako Skladatel dokáže zablokovat <emphasis>Jehlu.</emphasis></p>

<p>Jestli se Skladatel a Proserpina řídili takovouto logikou, potom se chystají s Válkou na okraji skoncovat a nás tady nebudou rušit – pokud se ti tedy podaří udržovat tyto protektory i nadále ve spánku a opatrně odpojit tyhle kamery. Zvládneš to?“</p>

<p>„Věř mi,“ holedbal se Nejzadnější.</p>

<p>Louis o všem chvíli přemýšlel. Nejzadnější uměl otevřít střechu do Mons Olympu. <emphasis>Slepá Rána </emphasis>byla příliš velká, než aby se dala odpálit pomocí lineárního děla, loď proto musela jen pozvolna stoupat díky fúzním tryskám a představovala tak snadný terč. Nejzadnější však postrádal odvahu, a navíc to bylo nesmírně nebezpečné.</p>

<p>Proto by bez Louise neodletěl, Louis mu mohl důvěřovat a tím bylo vše vyřešeno. Nato Louis zmizel.</p>

<p><strong>Středisko protimeteorické obrany. </strong>„Tu loď se nám nepodařilo lokalizovat,“ prohlásil Skladatel. „Můžeš mu zabránit v odletu?“</p>

<p>„Ano. A můžu prohledat nedaleký vesmír, jestli si pro něj neletí nějaký koráb ARM. Mně rozhodně neunikne. Nejspíš je šílený. Nezdařená proměna v protektora může plodiči poznamenat mozek.“</p>

<p>„To může způsobit i náhlé porozumění. Že by zešílel strachy?“</p>

<p>„Ale co ho děsí? Válka na okraji, anebo to, co hodláme udělat?“</p>

<p>Proserpina přimhouřila oči. V této póze se tak trochu podobala Hanumanovi. Nato prohlásila: „Nemohl očekávat, že nad námi získá větší náskok. Času na to, aby zmizel, by měl tak akorát, tedy pokud začneme ihned a Louise Wu i jeho dítě počaté se svobodnou matku budeme ignorovat.“</p>

<p>Skladatel se zadíval na zaplněné nebe. „Takže začni!“ přikázal jí.</p>

<p><strong>Hanuman se objevil</strong><strong> </strong>na vyvýšenině z holého scrithu. Pod sebou viděl kilometry a kilometry lesa, a přemítal, jaké má vlastně možnosti.</p>

<p>Louis Wu byl protektorem, jenž na Prstenci neměl žádné potomky – <emphasis>ledaže </emphasis>by počal dítě s Teelou Brownovou. Jako protektor neměl Louis na Teele žádný zájem, navíc už byla mrtvá, <emphasis>ledaže </emphasis>by po ní zůstalo dítě, a otcem tohoto dítěte by byl Louis Wu. Tato logická úvaha byla tak zřejmá, že ji dokázal pochopit i protektor z řad Visících lidí.</p>

<p>Skladatel všechno pochopil během chviličky. A právě v té chviličce se Louis Wu vydal zachránit svého potomka a přepravit ho do bezpečí.</p>

<p>Bylo zjevné, že zkáza Prstence je velmi pravděpodobná a že přijde co nevidět. Skladatel musel jednat.</p>

<p>Ale co teď? Hanumanův druh byl národem stromolezců! Neměli rozum a nemohli plnit pokyny, ani kdyby jim chtěl nějaké vydat. Jak je skrýt před děním na obloze?</p>

<p>Přát si, aby se spustil liják?</p>

<p>Najít a přivést sem dítě štěstěny, která porodila Teela Brownová, a<emphasis> pak </emphasis>si přát, aby se spustil liják?</p>

<p>Hanuman se rozhodl.</p>

<p>Z téměř vyčerpaného záložního sloupce oddělil jednu nákladní plošinu. Letěl nad lesem a nasával pachy tisíců příslušníků své rasy pod klenbou stromů. Bratrů, sester, N-dětí. Nezamířil však dolů, aby se s nimi setkal. Neměl čas.</p>

<p>Skladatel bude jednat rychle. V místech, kde slunce zakrývala koruna stromu, už Hanuman zahlédl odlesk obdélníků noci. Energie už směřovala k povrchu Prstence.</p>

<p>Snesl se i s diskem na načervenalou půdu. Objevilo se několik Hrabajících lidí, takže s nimi pohovořil.</p>

<p>„Musíte zůstat dva dny pod zemí. To pro vás nebude nic obtížného. Nedívejte se na nebe. A pošlete tohle varování co nejdál. Než slunce skryje stín, musíte být pod zemí.</p>

<p>Objeví se světla, jaká jste dosud nepoznali. Dokud nepohasnou, nedívejte se na oblohu. Nebe potom značně ztmavne. Běžte levobočně a porotačně, dokud nenajdete Visící lidi. Pomozte jim. Jsem jedním z nich a oni už budou šílení.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Kapitola 21</strong><strong>NA ÚTĚKU</strong></p>

<p><strong>Palác Předposledního.</strong><strong> </strong>Louis se zhmotnil a seskočil ze spáleného sloupce nákladních plošin. Nic po něm nestřílelo.</p>

<p>S pomocí létacího pásu zamířil ven. Vznášel se nad žlutým trávníkem a podivoval se nad černými skvrnami. Jeden z těch vzorů zřejmě tvořil jméno či portrét Předposledního… tam dole, stopy obrazce, velmi zjednodušené, styl, jenž zvláštně připomínal Williama Rotslera. A ten další možná představoval jakýsi text.</p>

<p>Bylo to něco jako luštit Rosettskou desku. Co by tak asi chtěl protektor sdělit vetřelci? Možná se jednalo o jakousi obrázkovou slovní hříčku: slovo, které se dalo číst jako „Vstupte“ anebo „Smrt“, „Pozdrav“ či „Epitaf“. Jestlipak by se z toho dal odvodit nějaký jazyk?</p>

<p>Těžko.</p>

<p>Louis letěl nízko nad zemí a dovedně se proplétal mezi stromy. Třeba by se v nich mohl skrýt, kdyby se ho Proserpina vydala hledat na svou domácí půdu. (Ne, šla po jeho pachu.) Vychutnával si prudké zákruty, vysokou rychlost i krátké osvobození od intelektuálních problémů.</p>

<p>Proserpinin magnetický koráb spočíval mezi stromy nedaleko její základny. Jeho žebrovím prorostly menší stromky. Louis ukryl létací pás za tlustý kmen, svlékl si kombinézu a také ji tam nechal ležet. Dále už šel pěšky. <emphasis>Hleďme nahého, kulhajícího plodiče!</emphasis></p>

<p>Spatřil autoošetřovnu ARM ze <emphasis>Šedého Žraloka. </emphasis>Louis byl zvědavý, co by o něm řekly diagnostické výsledky. Že je zmutovaný? Že už není člověk? Nebo že umírá? Prošel kolem a nevšímal si jí. Neměl čas!</p>

<p>Zastavil se až u knihovny z <emphasis>Vesmírné Štiky. </emphasis>Času opravdu nebylo nazbyt, jenže ne vždy mají protektoři na vybranou.</p>

<p>Viděl, jak se zařízením zacházejí Claus a Roxanny. Nebylo proto těžké je přesvědčit, aby sestavilo soupis účastníků Války na okraji. Bylo v něm několik desítek osob jménem Wu a šest jménem Harmony, za jistého Harmonyho se provdala Louisova první dcera. Podle sekvence identifikačních čísel se dala vystopovat jeho rodová linie.</p>

<p>Před několika desítkami let se dali k námořnictvu jeho vnuk a dcera. Wes Carlton Wu byl letovým kapitánem na pátracím korábu jménem <emphasis>Koala </emphasis>a tamtéž jako lodní hospodářka působila Tanya Wu. Dalším zběžným testem už neodhalil žádné další pokrevní příbuzné, a času bylo čím dál méně.</p>

<p>Louis zamířil k Proserpinině lodi.</p>

<p>Uvažuj jako pak! Protektor by mohl zabít jakéhokoli plodiče s nesprávným pachem, jen aby uvolnil místo pro vlastní plodiče. Ale ty jsi Proserpina. Celé miliony let jsi přežívala díky přizpůsobivosti. Ty žádnému plodiči neublížíš. Mohlo by se totiž jednat o N-dítě nějakého mocného nepřítele!</p>

<p>Do kabiny nevedly žádné schody. Proto musel Louis šplhat jako Visící člověk.</p>

<p>Vnitřek byl prostorný. Všude kolem se nacházely úchyty pro ruce i nohy, Proserpina asi musela mít nesmírně chápavé prsty. A rovněž náhodně rozmístěné senzory, dotykové displeje, tlačítka a páčky. Dále lehátko ve tvaru podkovy, ale pouze jedno řídicí křeslo, a to Louisovi nesedělo. Musel by si je přizpůsobit – ovšem Louis usoudil, že se raději pokusí loď nějak přesvědčit, že přišla Proserpina, a ne někdo cizí.</p>

<p>V Nejzadnějším se Louis zklamal. Řídil osudy rasy, jejíž nástroje a poznání daleko předčily výdobytky lidstva. Proč ale potom nebyl schopen přemístit pár kilotun lékařského vybavení? Louisovi by to ušetřilo značné obtíže a navíc dvě až tři hodiny času.</p>

<p>Možná se Experimentalistická frakce Flotily světů tak trochu podobala tradičnímu neworleanskému Králi bláznů. Dát jim prostor, ale sledovat je. A zarazit, pokud podniknou něco přehnaně nákladného nebo nebezpečného. Tak potom čas od času vykonají i něco užitečného…</p>

<p>Začínal ztrácet pozornost.</p>

<p><emphasis>Nebudeš míti jiné Proserpiny mimo mne. </emphasis>Určitě nastražila pasti, aby s lodí nemohl manipulovat jiný protektor. Ledaže – opravdu by Proserpina líčila smrtící past na někoho, jako je Skladatel, o němž je známo, že je chytřejší a nebezpečnější než Proserpina sama? Odplata by jí mohla přinést zhoubu.</p>

<p>A co protektoři-otroci? Zdálo se, že toto křeslo bylo upraveno pro kohosi z Visících lidí a pak opět pro Proserpinu. No ne, zřejmě nechala Hanumana loď řídit!</p>

<p>To je ono! Koráb žádné ochranné systémy neměl. Chránila ho totiž ona sama. Kdo by se odvážil ukrást Proserpininu loď? O to tady šlo – Louis Wu by riskoval, pokud by neudělal nic. Takže si upravil křeslo, posadil se do něj, připoutal se a odstartoval.</p>

<p>Kovovým žebrovím lodi prorostly stromy a nyní se vytrhly. Louis vystoupal s lodí nad atmosféru a nato zamířil k obvodové stěně.</p>

<p>Že by už slunce začalo bouřit? Kdyby se do něj upřeně podíval, spálil by si oči. To sklo se přece musí dát nějak ztmavit, ne? A Skladatel navíc určitě spustí protimeteorickou obranu. Louis tedy začal maličko kličkovat a zkoumal ovládání. Že by tady?</p>

<p>Nejenže výhled potemněl, ale nabízela se i regulace intenzity světla. Louis si nastavil vysokou tmavost a zvedl hlavu.</p>

<p>Sluneční protuberance se stále zvětšovala.</p>

<p>Louis nabral s lodí vysokou rychlost. Dole pod ním se míhala země. Všiml si, že ho sleduje paprsek, ale dokázal se mu vyhnout a dokonce jej navedl tak, aby minul obydlenou část Rozlitých hor a pak Prstenec opustil, ale opět se vrátil a klesl pod jeho podlahu.</p>

<p>Musel obletět půlku klenby, půl miliardy kilometrů. Nikoli bezvýznamné nebezpečí nyní představovaly nepřátelské lodě. Louis kličkoval podél magnetické mřížky, ještě výrazně zrychlil a k jeho sluchu doléhalo ťukání, jak na trup lodi dopadaly kamery velikosti multimolekul. Co nevidět bude mít v patách Válku na okraji.</p>

<p>Na spodní straně Prstence se cosi zablesklo. A do dalšího záblesku Louis málem vletěl. Možná celou válku sám zahájil.</p>

<p>Skladatelův opravný systém uzavřel Pěst boží. Louis proto musel obvod obletět. Zamířil k Mapě Marsu, která byla vzdálená zhruba osm set tisíc kilometrů. Slunce opět bouřilo.</p>

<p>Vzhůru vylétla jakási blyštivá jiskra, kdosi odstartoval z Mons Olympu. Louis na okamžik navedl Proserpininu loď na kurz meteorické zátky. Na tu by totiž Skladatelovy obranné systémy rozhodně nestřílely! Zpomalil, sestoupil do kráteru a nechal koráb vznášet se na místě.</p>

<p>Napůl vylezl z kabiny a zakřičel dolů: „Nejzadnější! Zavři ho!“</p>

<p>Poklop kráteru se začal uzavírat.</p>

<p>Louis si začal pohrávat s ovládacími prvky lodi. Skořepina intenzivní péče se zvedla do výše, ve vzduchu se otočila a trochu kodrcavě dosedla do nákladového prostoru <emphasis>Slepé Rány. </emphasis>A potom i servisní stěna, z níž visely volné kabely. A po ní další menší součástky a posléze i záchranný člun.</p>

<p>A nakonec i nádrž, kterou Louis objevil už dříve.</p>

<p>Loutkař cosi zakřičel. „… upevnit?“</p>

<p>Louis vložil nádrž spolu se zbytkem autoošetřovny dovnitř. Pak s lodí přistál a vystoupil.</p>

<p>Nejzadnější k němu ihned přiklusal a zeptal se: „Jak chceš ty součástky upevnit, aby se při startu neuvolnily?“</p>

<p>„Skladatel používal nádrž s pěnoplastem. Takže ji zprovozníme, loď uzavřeme a pak si do ní nastoupíme.“</p>

<p>Jakmile Louis zavřel víko, začala z nádrže prýštit pěnová hmota. Mlčky se usadil do pilotního křesla. Vida, bylo stavěno pro lidi! Nejzadnější se otázal: „Neměli bychom kráter znovu otevřít?“</p>

<p>„Zkusíme něco jiného, Nejzadnější.“ Pak zapnul hypermotor. Jeskyně zmizela. Loď s pohonem Q II se ponořila do víru barev.</p>

<p><strong>Mapa Země. </strong>Krátce po soumraku požádal Akolyta o audienci u Chmeeho.</p>

<p>Jeden ze strážců ho odbyl: „Běž si hrát někam jinam, mladej! Tvůj otec nemá čas.“ A zazubil se.</p>

<p>„Nesu zprávu od Skladatele.“</p>

<p>„Podivné jméno.“</p>

<p>„Chmee ho bude znát. Jde o Skladatele, který přebývá pod Mapou Marsu.“</p>

<p>Strážný se nudil, proto si s Akolytou ještě chvíli pohrával. Pak přece jen vešel do stanu. Když se vrátil, zeptal se: „A jak zní ta zpráva?“</p>

<p>„Z hor na pravoboku šlehalo světlo.“</p>

<p>Akolyta směl vstoupit. Padl před otcem na kolena a ten se zeptal: „Jedná se o toho Skladatele, který mi chce předat Mapu Země? Od chvíle, co jsi mi doručil jeho zprávu, se ke mně nic nového nedoneslo.“</p>

<p>„Prý můžeš Mapu ovládnout sám, jen co ty zbylé smečky zachvátí šílenství.“</p>

<p>Rozhostilo se ticho. Chmeeovi pobočníci nastražili uši.</p>

<p>Chmee se podivil: „Šílenství?“ a zadíval se na svého syna, jehož podlézavost očividně přehlušila dychtivou horlivost. „To mě tedy pouč!“</p>

<p>„Skladatel nám přikázal, abychom se na celé dva dny ukrývali před oblohou. Máme se prý schovat pod střechu nebo do stanu, všichni – i ženy a děti. A pokud možno máme prý spát. Všichni si máme vlézt pod nějaký přístřešek nebo si zavázat oči, než slunce vyleze zpoza stínu.“</p>

<p>„Tak brzy? A jak to mám zařídit?“</p>

<p>Akolyta se troufale zazubil. „Co by řekl Louis Wu?“</p>

<p>„‚Proto mě tak dobře platí.‘ A co se má stát na nebi?“</p>

<p>„To jsem se už nedozvěděl. Určitě sis všiml, jak na nebi zůstávaly po lodích stopy světla. A zaslechl jsi zvěsti o Válce na okraji. Já ji sledoval ve Skladatelově Středisku protimeteorické obrany. Proslýchá se, že prý Skladatel tuto válku ukončí.“</p>

<p>Chmee pokýval hlavou. „Jsi připraven prchnout? Je to nanejvýš rozumné.“ Potom zvýšil hlas a zakřičel: „Všichni, kdo mě slyšíte, stáváte se emisary v mých vzdálených provinciích! Podělte se o zásoby v mé kuchyni a nasyťte se jimi. Jděte tam, kam vás vyšlu. Vezměte si s sebou pásky na oči a buďte připraveni je použít. Až ta chvíle nadejde, sami ji poznáte. Pošetilci oslepnou nebo zešílí.</p>

<p>Každý z vás je cennější než ti, s nimiž budete mluvit, a jakmile se obdélník noci přesune, skryjte se pod přístřeškem. Tam zůstaňte dva dny, jinak se mi budete zodpovídat. My ostatní pak můžeme ovládnout Mapu Marsu, pokud se pro to rozhodneme.“</p>

<p><strong>Mladý Kazarfa </strong>s otevřenou pusou zíral na oblohu. Slunce zakryl stín, ovšem obdélníky noci se leskly tak, jak ještě nikdy nezažil. Potom pozvedl svůj nástroj a začal hrát.</p>

<p>Přes hudbu zaslechl, jak se kdosi za ním kradmo pohnul, avšak příliš blízko, než aby se jednalo o někoho cizího, proto prohlásil: „Já věděl, že tam jsi.“</p>

<p>„Neotáčej se! Stal se ze mě vashneesht.“</p>

<p>Jeho otec zmizel před mnoha falany, a teď tohle – fantastická bytost, hrůzyplná a děsivá. Kazarfa se neotočil. „Otče? Ví o tom matka?“</p>

<p>„Musíš jí to říct ty. A citlivě. A pak jí pověz, že se musí dva dny skrývat před oblohou a ty rovněž, abyste nezešíleli. Pošli to dál. A lepší než jen přístřešek by bylo doupě pod zemí. Poté bude svět plný šílených jedinců, o něž se bude třeba postarat, a nadejdou mnohem bohatší hody, než o jakých by se kdy našemu druhu zdálo.“</p>

<p>„Zůstaneš tady?“</p>

<p>„Teď ne. Ale jakmile to půjde, zase se objevím.“</p>

<p><strong>Kabina </strong><strong><emphasis>Slepé Rány</emphasis></strong> se nacházela ve spodní části koule mezi čtyřmi tryskami nukleárního pohonu. <emphasis>Slepá Rána </emphasis>letěla na hyperpohon vstříc neznámu zadním úsekem napřed. Louis spustil loď podlahou Prstence – suprahustý scrith jim kladl mírný odpor – a pak zamířil do vesmíru.</p>

<p>Nabral kurz směrem od slunce a přímo mezi nejhustší shluk lodí zapojených do Války na okraji. Ne že by na tom záleželo. Všechna tato plavidla se totiž nacházela v einsteinovském vesmíru nedaleko mohutné hmoty. Louis pochopitelně letěl hyperprostorem naslepo. A doufal, že tato rychlejší loď případným dravcům uletí.</p>

<p>Loutkař byl schoulený do klubíčka. Valná pomoc se od něj čekat nedala.</p>

<p>Jak rychle se asi <emphasis>Slepá Rána </emphasis>poblíž takto mohutné hmoty může pohybovat? V duchu přemítal, zda vůbec překoná rychlost světla. Skladatel sice možná rozlouskl, jak se chová systém Q II, jenže Louis neměl dostatek vodítek. Ale brzy všechno zjistí. Jakmile začne fungovat ona křišťálová koule, jež představovala detektor hmoty, ocitnou se mimo „singularitu“.</p>

<p>Za jedenáct hodin už Louis věděl, že se i protektoři můžou unavit. Ale nemusel si toho vůbec všímat, ani hladu a žízně, ani bolestí střev, kloubů, hlavy i dutin, jimiž normálně trpí jen stárnoucí divoch. To nebylo podstatné.</p>

<p>Prstenec nechal za zády. Z třiceti bilionů hominidů obývajících Prstenec jich přežije vysoké procento. Wembleth, Roxanny i jejich dítě se v nastalé vřavě ztratí. I kdyby Skladatel zjistil, co jsou ve skutečnosti zač, stejně by po nich nepátral. S trochou štěstí si však bude myslet, že Louis vzal Wembletha s sebou na let ke hvězdám.</p>

<p>Úspěch dokáže vynahradit i značnou bolest.</p>

<p>Oknem byla podlaha, a ta se dokázala ztmavit, regulovat intenzitu světla, nahrávat, zobrazovat záznamy a také přibližovat. Louis pozoroval tok vzorců barevného světla i tmavou čárku, která prolétla kolem.</p>

<p>Všiml si, že se výhled změnil. Okno zmizelo, zrakem klouzal kolem něj.</p>

<p>Louis se podíval na detektor hmoty. Okolo by se měly míhat linky světla. Ale nic nebylo vidět. Krystal byl zcela netečný.</p>

<p>Louis vypnul hyperpohon.</p>

<p>Spatřil záplavu hvězd. Kosmos pod jeho nohama byl širý a krásný. Ocitl se opět v einsteinovském vesmíru.</p>

<p>Nejraději by prodal <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>v lidském vesmíru nějaké bandě pirátů. Anebo si vytvořil vlastní! To se však nyní nezdálo pravděpodobné. Louis si přiblížil výhled z okna a pak jej mírně ztmavil před zodiakálním světlem. Až na malý odštěpek záře Prstenec zcela zastínil slunce.</p>

<p>Šest světelných hodin od soustavy Prstence – Louis si vše spočítal – už slunce nemohlo <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>příliš ozářit, když ale ponechá koráb ve stínu Prstence, bude černý jako vesmír sám. Nukleární motory vůbec nepoužil, nikdo ho proto nevypátrá podle toku neutrina. Zbytek elektromagnetického spektra by ho sice mohl odhalit účastníkům Války na okraji, pokud by jej zkoumali, Louis ovšem soudil, že na něco podobného nebudou mít čas. Proserpininu loď by pronásledovali, jen dokud by se nepřihodilo něco zajímavějšího… a k tomu dojde co nevidět.</p>

<p>Rekreační místnost nahoře byla stejně stísněná jako kabina pod ní, ale byla v ní hrací stěna, automat na jídlo a sprchový pytel. Louis si povšiml i průlezu ve stropě. Ten byl nový. Vedl do labyrintu přístupových rour širokých jako člověk, které zahlédl skrz stěnu. Nebylo snadné odhadnout, kam vedou, šlo tak trochu o hádanku, ovšem jedna z nich ústila do skladiště, kam umístil záchranný člun a autoošetřovnu. <emphasis>Skvělé!</emphasis></p>

<p>Se sprchou si dával na čas. Proč také ne, i kdyby mu očekávaná událost ušla, <emphasis>Slepá Rána </emphasis>by zachytila světelnou vlnu i na velkou dálku.</p>

<p>Když se utřel, zjistil, že se zatím nic nezměnilo. Zanořil prsty do hřívy Nejzadnějšího a uskočil před kopancem jeho zadní nohy – tedy téměř. „Vzbuď se!“ pobídl ho.</p>

<p>„Ublížil jsem ti?“</p>

<p>„Na tom nesejde.“</p>

<p>„Proč stojíme?“</p>

<p>„Chci si něco prohlédnout. A navíc neumím zacházet s detektorem hmoty.“</p>

<p>„Ííí!“ vypískl Nejzadnější.</p>

<p>„Je to psionické zařízení. Budeš muset řídit loď sám. Ale už jsme volní, všichni, které mám rád, jsou v bezpečí. Válka na okraji nám už nehrozí a leží před námi volná cesta do Kaňonu.“</p>

<p>„Do Kaňonu?“</p>

<p>„Anebo k Flotile světů, jestli chceš. Jen jsem si myslel, že když jsi Flotilu opouštěl, vzal jsi s sebou i svého druha a děti.“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Pokud se nám podaří rozpracovat podrobnosti, pak bych něco potřeboval.“</p>

<p>„Blufuješ, Louisi, jako už jednou v minulosti. Umíráš, viď?“</p>

<p>„Ano. Když mě začal Strom života proměňovat, byl jsem příliš pochroumaný. Umírám, stet, ale neblafuju. Všechno se podařilo. Ale rád bych znovu zprovoznil autoošetřovnu Carlose Wu.“</p>

<p>„To by ovšem bylo… mmm!“</p>

<p>„Značně obtížné. A fyzicky velmi namáhavé. Co ti můžu nabídnout?“</p>

<p><emphasis>„Slepá Rána </emphasis>létá příliš rychle. Kolize s nějakou hvězdou hraničí téměř s jistotou. Nemám v sobě odvahu zavézt nás Domů.“</p>

<p>„Takže ne do Kaňonu?“</p>

<p>„Domů,“ odtušil Nejzadnější. „Ani mě nenapadlo, že bych nás mohl ukrýt v Kaňonu. Je moc malý. Domov se velmi podobá Zemi, Louisi, a má úchvatnou historii.“</p>

<p>„Tak tedy Domů,“ přitakal Louis ochotně. „Hele!“ Přiblížené slunce zazářilo a zalilo řídicí kabinu stíny s ostrými hranami.</p>

<p>Loutkař otočil hlavu a pak i druhou. Zorničky se mu zúžily. Mluvil monotónním hlasem, Nejzadnější byl náhle celý nesvůj. „Kde je Prstenec?“</p>

<p>„Fuč.“</p>

<p>„Fuč?“</p>

<p>„Fuč. Skladatel s pomocí nanotechnologie a podle konfigurace, kterou našel na <emphasis>Slepé Ráně, </emphasis>změnil celou supravodivou mřížku. S hyperpohonem typu Quantum II je už dávno za humny a Prstenec si vzal s sebou.“</p>

<p>„A jak daleko?“</p>

<p>„Cože?“ Tohle byla jediná loď, která ho mohla dostihnout. O něco málo víc než dva třicetihodinové dny s hyperpohonem Quantum II… a při jednom světelném roku za 5/4 minuty… „Než mu dojde energie, urazí tři tisíce světelných let. A to je pořádný kus za hranicemi lidského vesmíru. Celou stovku generací teleskopy vůbec nic neuvidí. Takové množství hmoty by se dalo zachytit gravitačně-vlnovým detektorem. Cos to měl v úmyslu, pronásledovat ho?“</p>

<p>„Takového bohatství!“ smutnil Nejzadnější. „A všechno je pryč. Přišel jsem o své postavení Nejzadnějšího, který se honí za bohatstvím Prstence v podobě vědění. A ti, o kterých jsi mluvil, Louisi, tví milovaní, co s nimi bude?“</p>

<p>„Nikdy je už nenajdu. A v tom je ten vtip, Nejzadnější. A teď pojďme opravit autoošetřovnu, než se mi v útrobách něco protrhne.“</p>

<p><strong>„Na slapové jevy </strong>podle mého názoru nemusíme brát ohledy,“ pravil Skladatel. „Co si myslíš ty?“</p>

<p>Proserpininy prsty tančily. Nástěnný displej – na němž nebylo nic vidět, jen jakási sražená šeď kolem dokola – potemněl. Začaly se na něm míhat bílé hieroglyfy pačího matematického systému, starého miliony falanů. „Dokud ještě měl Prstenec slunce, působila jeho gravitace ve velmi úzkém úhlu směrem vzhůru a nepatrně dovnitř. Ale teď, když slunce zmizelo,“ dodala, „budou mít všechna moře tendenci nahrnout se k obvodovým stěnám. Jak dlouho poletíme, dva dny? Stet, to je zanedbatelné. Čeho se však bojím,“ hieroglyfy se znovu roztančily, „je samotné přiblížení.“</p>

<p><strong>Obloha naprosto zešílela. </strong>Roxanny a Wembleth vylezli ze stanu — Roxanny maličko neobratně — a dívali se na světelné představení, jež by možná získalo nejednu cenu. Wembleth se zeptal: „Co se to děje?“</p>

<p>„Přísahám, že vůbec netuším. Asi půjde o nějakou supertajnou zbraň. Jenom doufám, že to nejsou kzinové. Nevidím žádné lodě, leda – co to bylo?“</p>

<p>Nebem se zprava doleva mihla malá černá čárka. Nedaleko horního okraje obvodové stěny po sobě zanechala důlek, viditelný zvětšovacími brýlemi.</p>

<p>„Nevím,“ odtušil Wembleth.</p>

<p>„Že by loď větší než <emphasis>Slepá Rána</emphasis>?<emphasis> </emphasis>Neznám jedinou rasu, která by takové vyráběla.“</p>

<p>„Už se zase mění, Roxanny!“</p>

<p>Barvy na okamžik pobledly, potom celá obloha zmizela a oni najednou vůbec nic neviděli.</p>

<p>Nebylo snadné si vzpomenout, že kdysi vládli zrakem. „Je to Slepá skvrna,“ prohlásila Roxanny. Měla výcvik, podívala se na vlastní nohy. Ano, byly tam. „To mě teda podrž, to je k nevíře! Letíme na hyperpohon! Podívej se dolů. Skloň…“</p>

<p>Wembleth, stále ještě oslepený, se mezitím odpotácel o kus dál. Roxanny šla za ním a aniž by zvedla oči, nahmatala ho a pak mu sklopila hlavu.</p>

<p>„Pojď zpátky do stanu,“ navrhla.</p>

<p>Bydleli v tlakovém stanu celé dva dny. Když se nebe opět objevilo, tvořily je hvězdy zářící na černém pozadí. „Z tohohle spousta lidí tvé rasy zešílí,“ poznamenala Roxanny. „Na Prstenci nikdy nepanovala podobná tma. Takové reflektory na skútru teď budou k nezaplacení.“</p>

<p>„Tak jasně jsem hvězdy nikdy svítit neviděl,“ podivil se Wembleth. „Nastal úplně nový věk, Roxanny. Říkala jsi, že kolem většiny hvězd jsou kulaté světy? Mohly by být dědictvím našich dětí.“</p>

<p>Jedna z hvězd na levoboku nad obvodovou stěnou žhnula čím dál jasněji.</p>

<p><strong>Na nástěnném displeji </strong>Střediska protimeteorické obrany se opět objevila obloha.</p>

<p>Proserpina se otázala: „Budeme si muset najít nějaké slunce, stet? A celý Prstenec k němu z boku přemístit. Magnetická pole nejsou k ničemu, pokud nemají proti čemu tlačit, takže si budeme muset vystačit s polohovacími tryskami. Přiblížit se ke slunci, potom se k němu spustit a s pomocí polí se zastavit. Moře se začnou přelévat, Skladateli.“</p>

<p>„Já vím. Objevil jsem žlutobílou hvězdu o podobné rychlosti, jakou máme my. Tamhle ta jasná, vidíš ji?“</p>

<p>„Ano. Přibliž ji!“</p>

<p>Hvězda se zvětšila a potemněla. „V této oblasti se vyskytuje zvýšené množství rentgenových paprsků,“ poznamenala Proserpina. „Dokud nevybudujeme systém obdélníků noci, budeme muset zesílit ozónovou vrstvu.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Začínají mi dělat starosti slapové jevy.“</p>

<p>„Ano, v mořích a oceánech bude stále přetrvávat napětí.“</p>

<p>„Napadlo mě, že bychom je nechali zamrznout, ale to nejde. To…“</p>

<p>„Samozřejmě že ne, ale magnetické účinky můžeme použít i na slunce samotné. Podívej, objevil jsem způsob, jak upravit naši dráhu, takže ta hvězda zapadne přímo do osy. Utvoříme kolem slunce kruh. Při stabilizaci to s námi bude trochu házet a díky tomu se moře budou přelévat sem a tam, ale ne všechny pouze jedním směrem, což by byla katastrofa.“</p>

<p>Na pozadí kosmické krajiny tančily bílé hieroglyfy. „To by mohlo vyjít,“ konstatovala Proserpina. „Ovšem přijdeme o značnou část populace, dokonce i o celé druhy.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Mám prosbu. Řekni mi, jestli by se to dalo uskutečnit!“</p>

<p>„Tak mi popiš, o co by mělo jít.“</p>

<p>„Nech slunce pohybovat se podél osy Prstence sem a tam. Získáme tak slapové jevy. A rovněž roční období a změny počasí.“</p>

<p>„Cože, jako na kulatém světě?“ zasmál se Skladatel. „Jako ve tvém světě, v pačím světě. A co plodiči? Nezblázní se ještě víc?“</p>

<p>„Ten, kdo si za poslední dva dny uchoval zdravý rozum, si zvykne na cokoli,“ pravila Proserpina.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 22</strong><strong>PLODIČ</strong></p>

<p><strong>Když Louis Wu </strong>procitl, planul v něm nový život. Ve volném pádu si musel dávat pozor, proto počkal, až se víko rakve odsune. Shora na něj shlížel hologram Nejzadnějšího.</p>

<p>Louis se vysoukal ven. „Nic mě nebolí.“</p>

<p>„Výborně!“</p>

<p>„Už jsem si na to skoro zvykal. A sakra! Vždyť já přišel o rozum!“</p>

<p>„Louisi, copak jsi nevěděl, že ten stroj z tebe znovu udělá plodiče?“</p>

<p>„To jo, ale… mám v hlavě guláš. Všechno páté přes deváté. Nikdy jsem se tolik necítil sám sebou, jako když jsem mohl uvažovat jako protektor.“</p>

<p>„Mohli jsme autoošetřovnu poupravit…“</p>

<p>„Ne. <emphasis>Ne!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Udeřil pěstí do víka rakve. „Tolik si ještě pamatuju. Buď musím být plodič, anebo umřít. Kdybych byl protektorem, nakonec bych Wembletha a Roxanny vypátral a Skladatel s Proserpinou by se vydali po mých stopách.“</p>

<p>„Ale tvou pokrevní linii by určitě ochránili.“</p>

<p>„Ano, to máš pravdu. Ovšem pokud má Wembleth na Prstenci svobodu, jeho štěstí by… Ale to je jedno.“</p>

<p>„Snad nevěříš na štěstí Teely Brownové?“</p>

<p>„Nevěřil jsem. Jenže když se ze mě stal protektor… To není hodnotný vědecký poznatek, stet? Nelze ho totiž zpochybnit. Ale jen si vezmi, jak se to všechno odehrálo! Ukradl mi mou ženu, stet? Spadla mu do klína. Jediná žena široko daleko, díky níž mohl Wembleth znovu omládnout a jež mu mohla porodit potomky. On jediný přežil z celé vesnice, která se udusila, a sám by byl také mrtvý, kdyby mu nepřišla na pomoc záchrana z mezihvězdného prostoru!“</p>

<p>„Louisi! Při Teele žádné štěstí nestálo!“</p>

<p>„Stet, a Wembleth přišel o všechny přátele a skončil jako pronásledovaný uprchlík. Co když to štěstí tkví v genech? Teeliny geny se chtějí rozmnožovat. Vždycky se dá argumentovat na obě strany.</p>

<p>Možná to jsou opravdu všechno jenom nesmysly. Tvrzení, která nelze vyvrátit, nejsou pravou vědou. Dokud jsme Teelu neobjevili, představovala třeba jen statistickou anomálii. A to, co se jí dělo potom, lze vždycky označit za větší štěstí než cokoli jiného, co se jí také mohlo přihodit. Přečti si <emphasis>Candida</emphasis>!“</p>

<p>„Najdu si ho.“</p>

<p>„Jde o nevyvratitelnost. V takovém případě nelze dokázat, že se někdo mýlí. Když jsem byl protektorem, nemůžu říct, že bych nevěřil. Možná jsou štěstím Prstence Teeliny děti. Pokud není místo jejich pobytu známé, chrání celý Prstenec. To jsou základy kvantové mechaniky. A že je budou potřebovat! Všichni se vydali do vesmíru rychlostí jednoho světleného roku za minutu a čtvrt…“</p>

<p>„Louisi…“</p>

<p>„Copak?“</p>

<p>„Od chvíle, kdy ses zavřel do autoošetřovny, stojíme na místě; v pozemském čase to už jsou dva měsíce. Představujeme na obloze teplý bod. Válka na okraji si nás dříve nebo později všimne. A čím jiným by si ta nesourodá cháska ukrátila dlouhou chvíli, než že se za námi vydá a naši loď zlikviduje?“</p>

<p>„Máš pravdu.“ Louis se znovu protáhl bludištěm přístupových rour, přičemž jednou zabloudil, třebaže ho loutkař zezadu navigoval. Uvelebil se v pilotním křesle a zapnul hyperpohon. Z detektoru hmoty začaly proudit paprskovité čáry představující hvězdy a Louis navedl <emphasis>Slepou Ránu </emphasis>k Domovu.<strong>SLOVNÍČEK POJMŮ</strong></p>

<p><strong>Aerodynamické brždění: </strong>zpomalení díky průletu planetární atmosférou.</p>

<p><strong>ARM: </strong>někdejší Amalgamovaná Regionální Milice, nyní již několik set let ozbrojená složka Spojených národů. Jurisdikci měla původně omezenou na systém Země – Měsíc.</p>

<p><strong>Autoošetřovna: </strong>jakýkoli systém, který vykonává automatizované lékařské výkony.</p>

<p><strong>Autoošetřovna Carlose Wu: </strong>experimentální lékařský systém.</p>

<p><strong>Centrum údržby: </strong>starodávné řídicí, udržovací a kontrolní centrum na Prstenci, umístěné pod Mapou Marsu ve Velkém oceánu.</p>

<p><strong>Domov: </strong>svět lidského vesmíru, neobvykle připomínající Zemi.</p>

<p><strong>Droud: </strong>malé zařízení, které se připíná k lebce a jehož účelem je regulovat elektrický proud směřující do centra rozkoše v mozku elektronarkomana.</p>

<p><strong>Experimentalisté: </strong>politická frakce Piersonových loutkářů, která již není u moci.</p>

<p><strong>Flotila světů: </strong>domovský svět rasy Piersonových loutkářů a čtyři další světy vyčleněné pro zemědělské účely; všechny společně se rozkládají v Kemplererově růžici, pohybující se téměř rychlostí světla.</p>

<p><strong>Flup: </strong>kal z mořského dna.</p>

<p><strong>General Products: </strong>společnost vlastněná Piersonovými loutkáři, která prodávala převážně trupy pro kosmické koráby.</p>

<p><strong>Hyperpohon (Nezúčastněných): </strong>způsob cestování nadsvětelnou rychlostí, který je ve známém vesmíru běžný.</p>

<p><strong>Hyperpohon Quantum II: </strong>vyspělý experimentální systém nadsvětelné rychlosti, vyvinutý Piersonovými loutkáři. Jeden den na Prstenci s využitím hyperpohonu Q II = 1 440 světelných let.</p>

<p><strong>Kaňon: </strong>svět v lidském vesmíru, kdysi ve vlastnictví Patriarchátu.</p>

<p><strong>Klenba: </strong>Prstenec při pohledu z kteréhokoli místa na jeho povrchu.</p>

<p><strong>Kukátko: </strong>loutkařská technologie, multisenzorická sonda.</p>

<p><strong>LE (legální entita): </strong>jakákoli bytost (lidská či jiná, organická či neorganická), která má legální nárok na občanská práva.</p>

<p><strong>Levobok: </strong>nalevo, stojíte-li po rotaci.</p>

<p><strong>Lidský vesmír: </strong>oblast mezi hvězdami prozkoumaná lidmi.</p>

<p><strong>Loketník: </strong>rostlina rozšířená po celém Prstenci a používaná jako živý plot.</p>

<p><strong>Mapa Země (či Marsu, Kzinu, Kdatlyna, atd.): </strong>Po Velkém oceánu jsou roztroušeny mapy nedalekých osídlených světů v měřítku 1:1 i s místními ekosystémy z doby, kdy byl Prstenec vytvořen.</p>

<p><strong>N-dítě: </strong>přímý potomek.</p>

<p><strong>Nereakční rakety: </strong>rakety na nereakční pohon. V lidském vesmíru nahradily nukleární rakety všech kosmických plavidel kromě vojenských.</p>

<p><strong>Oko bouře: </strong>struktura větrného proudění, která se vytváří kolem průniku meteoru v podlaze Prstence. Podobá se tornádu sklopenému na bok. (Na plochém povrchu prstence totiž hurikány ani tornáda vznikat nemohou.)</p>

<p><strong>Pásmák: </strong>obyvatel Pásma asteroidů sluneční soustavy.</p>

<p><strong>Patriarchát: </strong>kzinská mezihvězdná říše.</p>

<p><strong>Po rotaci/porotačně: </strong>ve směru rotace Prstence (proti rotaci oblohy).</p>

<p><strong>Pravobok: </strong>napravo, stojíte-li po rotaci.</p>

<p><strong><emphasis>Prolhaný Bastard:</emphasis></strong><emphasis> </emphasis>první loď (zkonstruovaná Experimentalisty), která dosáhla Prstence.</p>

<p><strong>Proti rotaci/protirotačně: </strong>ve směru opačném vůči směru rotace Prstence.</p>

<p><strong>Protimeteorická obrana: </strong>systémy Prstence dovedou vyvolat sluneční výron, jehož součástí je supertermální laserový efekt. Energetický výdej je obrovský, avšak účinek pomalý.</p>

<p><strong>Přestupné disky: </strong>vyspělá forma teleportace vytvořená loutkáři.</p>

<p><strong>Rishathra (reshtra, atd.): </strong>mimodruhový sex (ale v rámci rodů inteligentních hominidů).</p>

<p><strong>Rozlité hory: </strong>hory stojící u obvodové stěny, mají vlastní ekosystém; jedna z fází koloběhu flupu.</p>

<p><strong>Scrith: </strong>konstrukční materiál Prstence. Scrith tvoří podloží veškerého terraformovaného a konturovaného vnitřního povrchu Prstence. Obvodové stěny jsou rovněž ze scrithu. Má vysokou hustotu a pevnost v tahu řádově na úrovni síly, která drží pohromadě jádro atomu.</p>

<p><strong>Sheathclaws: </strong>svět obývaný společně lidmi i kziny.</p>

<p><strong>Skútr: </strong>jedno – či dvoumístné létající vozidlo.</p>

<p><strong><emphasis>Slepá Rána:</emphasis></strong><emphasis> </emphasis>prototyp korábu s hyperpohonem Quantum II, první plavidlo, které dosáhlo galaktického jádra.</p>

<p><strong>Stázové pole: </strong>lidská technologie. Navozený stav, v němž čas ubíhá velmi pomalu. Poměr může dosahovat až miliardy let skutečného času vůči několika vteřinám ve stázi. Objekt nacházející se ve stázi je prakticky nezranitelný.</p>

<p><strong>Stet: </strong>platí; nechat stát; neměnit; vrátit; budiž.</p>

<p><strong>Unikleště: </strong>mnohoúčelový ruční nástroj.</p>

<p><strong>Válka na okraji: </strong>do soustavy Prstence zřejmě vyslaly své lodě všechny druhy ze známého vesmíru, které létají do kosmu. Dokud velel Centru údržby Bram, pak je v případě, že se příliš přiblížily, sestřeloval. Skladatel nic takového nedělá a Válka na okraji se v současné době nachází v klidovém stavu.</p>

<p><strong>Velký oceán: </strong>jedno ze dvou slaných moří na Prstenci, jeho rozloha je šestsetkrát větší než plocha Země.</p>

<p><strong>Vishnishtee (vashneesht, vasnesht, vasneesit, atd.):</strong> čaroděj nebo protektor.</p>

<p><strong>Známý vesmír: </strong>oblast vesmíru známá průzkumníkům, kteří komunikují s lidmi.</p>

<p><strong><emphasis>Žhavá Jehla Pravdy: </emphasis></strong>druhá loď (zkonstruovaná Experimentalisty), která dosáhla Prstence.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>PARAMETRY PRSTENCE</strong></p>

<p><strong>30 hodin</strong> = 1 den</p>

<p><strong>1 oběh </strong>= 7a½ dne = 1<strong> </strong>rotace</p>

<p><strong>75</strong> <strong>dní </strong>=10 oběhů = 1 falan</p>

<p><strong>hmotnost = </strong>2 x 1030 g</p>

<p><strong>poloměr = </strong>1,53 x 108 km</p>

<p><strong>obvod = </strong>9,62 x 108 km</p>

<p><strong>šířka = </strong>1<strong> </strong>604 000 km</p>

<p><strong>povrchová plocha </strong>= 15,5 x 1014 km2 = třímilionkrát více než povrch Země</p>

<p><strong>povrchová gravitace </strong>= 0,992 G</p>

<p><strong>rychlost rotace = </strong>1<strong> </strong>240 km/s</p>

<p><strong>vnitřní výška obvodových stěn </strong>= 1 600 km</p>

<p><strong>hvězda: </strong>G3 blížící se G2, nepatrně menší a chladnější než Slunce<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>POSTAVY</strong></p>

<p>Nedávní návštěvníci</p>

<p><strong>Louis Wu </strong>– původem ze Země, zúčastnil se první i druhé expedice k Prstenci.</p>

<p><strong>Teela Brownová </strong>– původem ze Země, pochází z rodové linie, kterou kvůli štěstí chovali pomocí manipulací Piersonovi loutkáři. V dílu <emphasis>Stavitelé Prstence </emphasis>se z ní stala protektorka, nyní je po smrti. Zúčastnila se první expedice k Prstenci.</p>

<p><strong>Nessus </strong>– Piersonův loutkař, partner a druh Nejzadnějšího. Vedl první expedici k Prstenci.</p>

<p><strong>Nejzadnější </strong>– Piersonův loutkař, u svého druhu býval Tím-který-vládne. Vedl druhou expedici k Prstenci.</p>

<p><strong>Chmee, někdejší Mluvící-Se-Zvířaty </strong>– kzin, zúčastnil se první i druhé expedice k Prstenci.</p>

<p><strong>Roxanny Gauthierová </strong>– původem ze Země, detektiv 1 ve službách ARM. Sloužila na palubě <emphasis>Vesmírné Štiky </emphasis>a <emphasis>Šedého Žraloka.</emphasis></p>

<p><strong>Oliver Forrestier </strong>– původem z Wunderlandu, detektiv ve službách ARM. Sloužil na palubě <emphasis>Vesmírné Štiky </emphasis>a <emphasis>Šedého Žraloka.</emphasis></p>

<p><strong>Claus Raschid </strong>– původem ze Země, detektiv 2 ve službách ARM. Sloužil na palubě <emphasis>Vesmírné Štiky </emphasis>a <emphasis>Šedého Žraloka.</emphasis></p>

<p><strong>Detektiv-major Schmidt </strong>– původem ze Země. Sloužil na palubě <emphasis>Šedého Žraloka.</emphasis></p>

<p><strong>Wes Carlton Wu </strong>— původem ze Země, letový kapitán na <emphasis>Koale.</emphasis></p>

<p><strong>Tanya Haynes Wu </strong>– původem ze Země, lodní hospodářka na <emphasis>Koale.</emphasis></p>

<p>Děti Prstence</p>

<p><strong>Hledač </strong>– druh neznámý, naposledy viděn s Teelou Brownovou.</p>

<p><strong>Akolyta </strong>– kzin, Chmeeův syn, jehož otec vyslal na zkušenou.</p>

<p><strong>Bram </strong>– upír, z nějž se stal protektor. Nespočet věků vládl Centru údržby, dokud ho s pomocí Louise Wu nezabil Skladatel.</p>

<p><strong>Wembleth </strong>– druh neznámý, cestovatel původem z Prstence.</p>

<p><strong>Skladatel </strong>– Noční člověk (ghoul), z nějž se stal protektor.</p>

<p><strong>Kazarfa </strong>– Noční člověk, Skladatelův syn.</p>

<p><strong>Hanuman </strong>— Visící člověk, z nějž se stal protektor.</p>

<p><strong>Valavirgillin </strong>– Člověk strojů, zastupuje Dalekou obchodní.</p>

<p><strong>Proserpina </strong>– přeživší pačí protektorka.</p>

<p><strong>Předposlední </strong>– pačí protektor, již dlouho mrtev.</p>

<p><strong>Szeblinda </strong>– hinška, Žirafí člověk.</p>

<p><strong>Kawaresksenjajok </strong>– Budovatel měst.</p>

<p><strong>Fortaralisplyar </strong>– Budovatel měst.</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABAADoBAREA/8QAGw
AAAQUBAQAAAAAAAAAAAAAAAAEFBgcIBAP/xAA4EAABAwMCAwMICQUAAAAAAAABAgMEAAURB
iEHEjETIkEWN1ZhcXSU0SNCUXKBkaGysxQVMjWx/9oACAEBAAA/ALlpaKr/AIo8Q1aQhtwb
aUKuspPMkqGQwjpzkdCScgD1GnXh5rNvWenhJcCETo57OU2noFeCh6iN/wAx4VK6KSloorK
evbuq962uswrKkduptrORhCe6Nj02H61IuCl2XA10iFn6K4MrbVk4AKRzA/oR+NaKopKWq2
1dxIVpDiJHhSMvWt2Ij+oQB3mVlSu+n7dsZFWJGkMy4zUmO4HGXkBba09FJIyD+VZEvP8Av
J/vLn7jUh4WW964cQ7WGRtHcL7hI2CUjP8A3A9pFaJ1LqW3aUtC7nclqDSSEpQgZUtR6ACm
/QGoLhqjTKbxPaZaMh9zsUM5wltJ5QDnxyFfpUlpazhxp84sj3dr9tTDg5re3RNNP2q9XaN
FMR3McSHAjKFb4BJ3wc+zNVrxBbgJ1tcnbZMYlxZDvbocYWFJHNuRkbbHNS7gpIslpmXC7X
a7QYbnIGGW33UoUQd1KGfDYD864+MuqWL9qKNEt8xqTAhsgpWy4FoU4rdRyPVgfhVo8HvNp
bfvPfyqqa0tZw40+cWR7u1+2oFRRRWluD3m0tv3nv5VVNaWqp1xH0RL1k8i9225PS0hhDz7
LqUtpC9kbcwJ9eAabLjpvhlbl3lC4FydVZi0Hg2+fpCtQT3MkZ5SQD0xmg6W0DzJjJ07fF3
EvLaNvS8kvJ5EJWVf58uMKT0PjRG09wsmPuMxo1wcWhMZQHbKSVB5aUDAJ+qVJ5vsz415K0
3oQwpU5rS19eiRecuvNymiEpQSFKKe05gO6eoq09HwIls0zFiwYEqBHTzFEeUoKcTlRO5BI
3znr409UtVVrS2Woa5euEuZKQ8UsKw1aXH1N8h5h2boOEk4wdj1pjmWewPNyUov15Ls8qM5
arO8pt0qdS53UYHJgp365zTsBp+BPTOsd0mW55l51cdKrLIdbabcbQlSOU43yjmz6ztXKxa
tIxn23m7ncy4y/FdaWq0P8wSyBzIJCdwsjOOgIG21dUJViiW27W/+4r7K5MPNF1vTr6HwXF
EgrX9cDJGMDw6VZ9pmMTrYxIjFwtKThJcbU2o423SrcdK66KbJ+mbDdJRlT7PClPkAFx5hK
lEDpuRXN5EaU9HbZ8Kj5UeRGlPR22fCo+VHkRpT0dtnwqPlR5EaU9HbZ8Kj5U7RIcWBFRFh
x2o7DYwhtpISlPsAr2r/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMcAjEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDwrVRGFjlGNxHzggcGqNje
3Nvdi5h2x4OASP0q26xzSOZF3P2UmqdskbAmV8AHNfRtXWpFObpvmi7NHcW+r3cMMt1BIdx
4ZwOK5fUJ7i+uHZpElLNjHepbOd53Cq3AwNqnA962F8Ga00B1OC0kMa/MG2nFJU+sUdntq1
WHLKV0cvPbNB5cqEqAM7j0P4V3/wANdd8LWD3Emv2q3LsuFGB/WuH1x5rphvi8owr8yqMD8
qw1QxkGInJxznrRK9tHYihUVGT5438jpfFrWMniSa70xUjtJmxt7CuTeNBvDOVkzxgcEeua
10ieS2k3p+4B27z0zis+4yV8iTAeLjOO3apiuXQzqTU5cyKEhdXG4Nj9KmhYsgwgLCodwXg
klaljDbN8b4ZfvDv9aokuRiMqsi8EnmnRytAUkZPlyckDsarBxIWYDaMYIHQn2rZ07w3rGp
2skttbSTRpyxQZAoSbLjDm2M4D58lQVAwOKLchG3FEYZ6+lROj2sjx5YFDgg9qQOpHXjsfW
gnl5XZhhMo7HaS3I60rF8Et84JySOx7GiZd4QYGf0pEKhCqN1646YqrgkIsxVFUnO7kHFSp
JtZ3znPtTd2dqyKDjgccijCsjlTjHY8ZqS7SJWlACtkZAwQKUuWt1VT1JbGKhClVYFQoz19
KmYjdGUG7jJIpFJ2EWOYkl2AxwahmRhwD+Iqysu4AvGGLHOSMU9CpVljjQc5yeaV2X7PmKb
EfKo529WqESSbQQfYkGrsiYj+VgBjOMZ5qpJFmQMAMnk+1OMjOpSa2FMv3SiFsgcGpEcs6o
QwUnkGp0sZFtxOYS0W04JOBnsaijQMN/JOMgk8/Wi6H7GUUm1a5J5c8gdYYXKKCxOOgHrUc
MZAYIQpYZI79Oan8l3TO4kOMHJ60pgcFWBOQcmmHI0rgodZBswQRmh52j/d5BYHkipJAyKp
jQgHngVm52tzkZPU96loqHNE2IryQw7iFXaM5x1rUgufMjDAhW7kjOa51Jv3fC/L/ADq3bu
yp14Nc9SKZ62ArzjLU2pbhnj2oofsDjkU9yyWMSImWeXdgjBGB61nWZZidzbSD0q+WDtH8/
wAwGAOxzWFnFWPpIUvaWnccGm+zMQgBDcDGakhnmkxGqgsaVRm1IGAQNvH1qvE0iy7sdKwc
j2qOHSs5GkzSJgEr06Y6VMssiqeY8EYPFVY5CxDOByOKfPMQ4GM8dqyu27Hr+zpRTY98zbY
YUWSZzhVAyc9hVm/t4NIsVsZEWW/kIMxXkRD+6Pf1p0c8Wh2bXkgD6hMCIVP/ACzH9761na
YyXN6s16+SXDMzHr610U4dzwK8416vLHZfiUp7a7kUsi7IgP4RjIrHn/c/LtDDp93pX1bLH
4DPgfMQtzJ5WcADdnFfNOuT2oleG2iVSshIlB/h9MV2LkTstT5ac5ycm48tn16nNm4RXJEA
PbFAnRmC+QDx2H6morjb5gZVPPfPWiAFZ1YnI6c9DV3R59ru5rxGDyivkqH6ZFZUsssU6vC
gR1O5cjitCMBWPzZPHy1VuYMqHZcnk/TFJM1q+9FRfQqxRiS4MsiDcWyykcH3pqsjI5aIBg
OMHgc1ZjG6POfujj8qp7XX92+eMcfrVPU5bW3JG2eUuBk4yOOablN6sD+AqWR9qKpUEH5sH
vTIthuU3cgZ4x0oWrMqluhqRqrxAlB+PWqEkMSykmPkZyQetXVIEeVYbefw9qqTsrnOdvTH
eumS0OO6uVgViKvsBbuPetCOfegQpg/zqi6hmJ3ABfUd6nQSbEcn5Sdqn+dc8kejRnytJGw
gQlXKLjPY13XhrTdAuoLiXVrkWzIpMYUZ3GvPId0hjRMjnBz0rRtZXjUq7sM+nQj2NcdRO2
h9bl9aCTjLqXrtkSdljCsuTyRVRpdxA8sfhUrx9XJI4wCe1VFwr53YPSsUu56VSreWmxuWD
KIskLtzyMVfh8sglY02segrFt5HyqrnGMnnrW9a2xeNfKUk5z16CuSpGzPrMvrurFRLMMKO
+cBVXjkU6/srdCPsxWRSoYnbjB9KmityXHGT0qcQD7Nud8NnBB5rmbsevKnF9Tl5dO3KzKu
RnrVC4ieIYC4Bx8uK9M0UaAPPj1ZGdVGECjvXKatAjTM8C7Y1Yhcjt6V0RqJWu7nhYrCc85
KKat16HMHaBl1G4dcjpTM715AU9eRWi9mrNtCZLc4qv9jZkDYGD29q3TTPOnRmkVmg3DDIu
PpV2OwYx4QbfNGP8irMdoxlO1T5eO461uQWpG3KA7RxTcji9hfR7mEmiqvl/wAWT1Ipy28d
v85wDGcg+46V0QtmZwuNoUHJ96yNTRfs8nIJx1rP2uqSJeB6PYyf+En1P++fzorn/NPotFd
HtWcf9nUv5UV5JmjcnLeYBgAcVSFxJ5xDkg9gRT7qV1b5GOD3Iz+tVU3tIZCrsynpxXuNn5
OdDo1xDDNHM23O4Fs+le/WvxY0mLwV/ZwtUEoTYD/9avnW2H+jiU4wBnGM1bSd9rKpweob0
rGcHJWTsdtDFKkmpRT9S/qN7FPqTyJErFyck89fSsBmQpIiZwD8pPX3qWfaeWZiDyW7iqKs
yI/ORjA9qaikrIxlNzbkyeWTDiONgAcAk8DpUMzu8W84yBgkr1FKs8TqxkVt5IBAHX6U2Se
MzKCGaMcMBwSB2pCRXZYlOckqAOhqEHrIvykCp52jVisLboz91iuG/EVCybCHIz9DSNIpsM
5ZNoPlHBI716f4T+IcnhrRp9PhjWRZBjLKM15uoRmCru3EdM5yasx7wC3T/Z9KzmuZWPQw1
R0ndJfMl1O7S81J55CY0kJZmC5I/CqUSDG4qCnGAvNOK5UnIOfWmYkjYRquAewWqjorHNWX
NJyZbmGIRsXr0wOlUpDtA3KULcg461O0oSAoxYccUTQBbNJt+9Tgg+lW9DGJXWRgnIyc1aK
iTZlQBgA49qjCA7fMGMjGQM81YXdE2Sdy4xSNYsaIuUjBIDHH1qZztEgVgVUgDseKu6RDBe
arBbSEIHblyeADXd+NvAulaJoFteWepJcSyqAVU9KlzS6mqw0px547HmQKbxgknGScfpU9u
Y0zG6kep9+34VVwUG3cQe2OnHSnys7PvJw+c8d6UtdhU5HRW3hy81HT5by2KFYxliTjiubl
iaKTY2c85xWpZavPBamHzdqt8oGT1qsWWcSM67ZF465yfWso83NqtD1a7w8qcVRevUZHeXJ
sTaB8p6E0QW5yApG0D1zUSxbSWKnLZ49q1bKHlUA69D6VT0JhF1rKfQlgtxtQHHB6jvTWiO
NwJOD1HWtIQhUyRjAzxTFgWT7hO8447Gpc7Giwetjf0Lw1Y6tZXk9xfx2rRRkojNy3HP61w
19pqpKVU7ip+lbIubmBXSPI8zrx0qoyO0vmMpJNczqS5r30PWeEoygopa9Sotnsi+UjDD0q
WK3fysMu7FWvKZvT+lK3KlVycHpmh1GzRYOFN6FeKPgt0JHQ1LCrLMPmBI6CnLGzvluvYVc
igRcu5yf1FRzdz1IUrRViSKJzCWZCR396laNmjVFGOOT6VMJh5YQnGO1NMoDffBA6kd653q
z6GlyKnYkWONLdVb7zcA0kJhhJllh3qoOAT0NVWlLH5hhqZNI7xFVAA3ZIq47nPipxlHlRD
cyG4neWUb8jaNx5X6VEjlSuDtx/kU51O7ByO9KxYKflABHB+ldtOPNufGYyv7P+G7Fw6hcC
NoSzBc8jPWsC5lyzqzA/MSK0GyIC2Mk81lSqS5IUlsnIrayR58qs6vxu5V+z+ZEXCnK+9Ry
ZQBRk7eea0VYLGCCMngioJYMkOOBnHuKzctTX2Vo3SEtJVLHK5Zifwq0kaMW35O5sCq8MZj
LfdyB371cjQ+Xt2gNnPBqk0c001ujPuIhblhETtAwAep4rLkeVTuZsZ4AFa14WfPJ4PPr9a
z7hMgHZjP6VpHU46jGTMZNpA6ADBoQEEdiKNuQFPbvV+whge9QTYCsee9XoZKLm1FdSMHcA
inBb16CgvGi88ODwMZrZ1S00+G6j+xSeajDlTziuedk3mNVw2/72ecelap3jdHPUoypVHCT
2EbLSY2gBjzg8Zp7SPsSMn7mcc1GFwWAfJ3ZxjrUjoyDJAGRnqDismaRbRuaLLbB3MhLL/C
PSrztGGVxEXAyowcCubtkZxviPTqBVk6hIoO8rux0x+tYThfY9ijjHGMYNfM3RdCYAEZTPp
ioiAjbiN5zn2qvBOHjVdoyAOcVvQWlu8G+Q4YdhzXJL3T6XCP2+iexVs8ecoGAmc4Peumgc
7CI8AHpg8D2rlY5/KuyMbQO4712FgIn0uSd7mFJU+7GV+9WFSN9z3suxHLLlRd09ibnc+Nq
4Jqa9aOedsHC7uAKxkvXGAVAOMEjvVyOZX42hfVvWuCeh9jRi5e8zX0mzhmvoIpD8khIIHY
+tQ+JNOTTWyCXXJ5PQtUmlho9QRhwIzub3qTxBMt8u0Ekq5JBPbFETmqwnKpa+hw215HJBz
k7cjqfpU0EKh/KLHGMAmrogAbcqY7YHUVO1nmB5yVUKQME9vb1rTmMfq0bXZAZEZkjRdwU4
ytaVpGu0yLg7cnkdqoxxqqlYwQOCDj7w960oF2SM5IVQNvFDmc7wT5rk20bkc8ADuO9c3r4
IikL4XcM4Ue9b0Z85PmkKEA7FIzurH19d1oT828J82RxUxl7xjiKXKrHn+R/cWijbRXXzI8
nkI9REMltvYjzAQGBPU9v/ANVYMUixTBpRkhsqM1ta7drG0cAjjV1QACP7p9z6mudR284Nt
3BmAJNfQH4mne2ljahuXjkcr90naV7YrRJU7SF2KwwWNZsTtLEqsw46BRj86vKshRGB5AK/
N0NNA9CF4ysZcEHb071UclSQB26nvWyI3ESBwQDz7GqVzb7QT5f7snjd/FSbQ1fqZQIWQrI
xw/JppEjxv5aAkc/hUj7Qz5AU56EdKbGNy7mwM8ADvUmoxVYoAo3HH5U8wvGVbAJ61JhoAQ
37vPHzdxSNL82F6Hvms22dMEktSTkOkwI2N09VPpTxIhSRt6hgM8gnd7fWoEcPFJFg5A3fi
KbBH9qkKjO1cfiapK4nNp2QeZubLgKu7BxXYT3Gif8ACOxCGLdd85cVxdxFLGX82FgT0Jpq
S4jDhiMggH+dKUX0LpVlBNTje5JdMWlyuDnnimLK3lCMg4OBjPHHemTuzbFBHIyMdqSMk/f
GcHpVJX0OSW5658PfAVj4q064e81CO1aMblBPJ4rjfElgNI1S4s42EiRNtDjo1QabrF5ZQh
bWd147HH4VBf30lydzsWMhzn+dSubm12OudSj7Ncm5R+0PHOJIeD14qe61m9u4EiklLqpOO
TmqczP5m5k244YCqzsSxKjbjuKGk9zOFecY8sZWRbjdnYSFWG1eQw709JskMc596htBPIxE
fP8AEM9QacybWIIJPc46Giwo336FuGMLKS3IbkA9KeItzljzk5FVo5HUAnkfzq5uyw4xkZI
qZI7KUo9B6BMlyucjgHvWhpcDXFwkCsiMWC73O0DJ4BPpUMMAZUOc9ue1aEFmm9FQ4X+fvW
Vz0IczV4lxQBM8UxG5SRgHIz7Vat4YwC7uV+U4Hoe1U2iHmRlB15xjFWGXMeM4J6Vzzue5h
pqVlJEUcYSZtyhgfWpzaxYyAdx6Y7U2RXiGD1p0Ezt8hYk9RXDJPc92i435UtDOukkQMsZA
5OcDrUMMblVBG4g5+tbdxEHGSBkdcVXisn5kAxVxloKpQ/eaIbaxlXHUcYwR0p0sBbLDjJ6
1cihZVIYGrL2+6NWYbfTNO9jujhpTVuxhyb4v4CT0GKevMYyoyoxxV57be52nlTivQPBPw3
uvEsPml1iiHVz1NVBe0CovqtJ1azsjym5aUKflAB61VEjB8BzivWvHfwzn8NxibzRNE38QH
Iry9rby5CMHHritbcrszx5VPbx9pSldMZG7kMzEnkD8KlTZuICk59akjgweOTjk+lOfegBQ
gEdc11RkrHgVqTcryKzDDlXUhdvHtTLW0S4tLi5kkwkfD9AfYipLpnkB8v7rD8qyjI6OYxu
Kk9PWplJkOl5CGAxPtdGDZ53DBq3BHFgtL8wx+VRSMZJ5GnZmk7kn9Kk8p5JhDEVfOF4755
rnk2z0qEeSN7XImjiLPubCgEqQM8+lLEDLGYwpLFcUbSsTqeGHrUId9yiNsNnFbQucFdxTu
0QXCtHkSHpUJhjkA2tsHvTpLiSYEuQSoHUUrDhSjYGOtbLQ8ypJS+EpEKHIYEjqKkUNksCQ
R/d4NWR5YYOyAFRwQBUSbkLP1JHHvW0WefPR2Jkd13c8qM5qjcsyXjFBsYHJAq0WCncVwi/
NVH7RLLckIVjPXpnk+9aPsYrcGDfI4cYJwOeTStG6orMMIwJye9Kw4RmzjnBx1pgOV3OcHs
D0rM0bsKsvl4I5GafJP5hyq4JGDntUGWJC8jPU4yaaIplDzbH8pW27iOAcdD70WH7Rpcpo2
9264VeA2etbcEpwX3ZVRziuXjlxOQo+UcAZ6Vu2VzDgNsPHJ9/asKkT3curPZs1ChKRuyt+
85ABxVi3n/eKpdtvTgZ21U88TKjbgQQdqhuV+tWLcggoT1I5rkmtD6PAzkpXRqwEoRhssTx
2rUjx5WRuT1BNZlvGkjhk3bR0NbCKggGGZmIHbH515lSKP0LBTel2aa3BihTZyzJ8xzjIqv
KSBkncTycVRz8wZycN2B5Jq0n7wlm4ORgGsj2VTS1Dtu5HPFSFgIiZF3KAciht65LuGZTUp
kXyVIG12JG4ehHTFBnOK7FNF2/KrnLDp6VJtdlSMjIPOKjYOnBHOM80kLHzMkYwOMUO4KKt
oW4wzRCM4G3OKzNZjMmnOzHD4wPetZHZRHuVWVm+U1la4wNk7bTjGcVMPjR5WNS5djz/AMp
/QUUbx6UV36Hz1jJ1veb+Zp4wr5AKrjC8dBisgA+eisuAGzxVqe4BJZUyy9yf1qsrOzA5Od
wJ5r6Jo/CkaVqytJjbk84HpW7EE+yiNiS2cjNYdqVS5LDPy9Oa1EmNtuJUOOql1zg0+hMtd
Bs7v53lb9wHQE84pkkzFAjsTGxztPABHep7W3lvJ9kULzFeW7DpVS7DrKImTDMcEelQ7G3L
KylbQoOpZ+AcehprDJQ4yucYq0GjKBApBPUFeRU62cZUBGJJ756Vm3Y6qUHIi2o0ILADCkA
A5z/hVN0MZC7g5BBwa0JIhCShPI6cVnyqm4MZeBjcAORn0oTuaVFKOjREszCfL7m3KQRnBG
a734cX+h2GtJLrtsk0I7GuCUnzGXJ2nqT1qRPlOUYgDuKcrtaOxWHkoT5pq6O/+Jmp+H9Q1
dp9DgWGFQMAYBJ9q8ymYkZPGelTysZTln/Oo2UlMsfalBNKzdxYipGcrxVkNjLO20DIXoQO
KsrEFfe+QD2Hao4mGQm47Qc8YqcyuWDMPlbPTmt4rU4HsLLMIIlJLEEg4X0qOS7hkjULEcF
uCeai1Jdl0GBwrKDjsKrqXUDaT19Kl7kRRpXUsTTAxmTLKM9gD3qqqMxG0Y9cnFLGWLKf73
U46VMVjY/MhVD3osaLUSCZ0uN8LbSOMHpU67cFpNxcEkYPBqD/AFcmdvSlZjhcjgn86lmkW
1oPZZDKw3YA67e9SKfLb5cliO9SJE6wFlQls9j0HrUYRd2xsxsehP61EjoijYspHEShW78/
7XtW5ZgORI5xj5QprmLbKglWPy9q6GwlBjBkY5U/nWLVz06NRx0LkzEOATwo556UsUybsk5
HbNV5TvVmB45Jz1qqgkVCeQG5rGaPUwzalc1J5VMhJBORjNRQSxrMdrZxVNp9zAHPHXio4W
YzyBCOFLMSefoPWuTkuexTxHs5ps342BJzgqetWtigfuzx1+lYUFy6SggbWXBAZcnP0NacE
jPjk7mOSaz9m1qfQUsZSn7riXXUqmQADVZizOBJ1B4FXJnQIoVgcnPNRBUdGfevmKw2r3bP
pWbdj19OpGCACw4J65ru/BXxBm8Lo1v5XnQyHOPSuHwFOGAPfj1qo8rL8+OvHy9qcJSXwk4
qFGpSdKsro7zx18RZvE6rbiPyIB27mvMZJZN2zZ8pPXripPNMgGRkCh0cp9zqe5roi23qeD
KlGFPkoRskPRgOME+ppJVGwE/eHNOUbDuCEZHQdKguph5gWI4X1rqTseHV+JpopXjYKuuep
yKzXBDI4GCTx6VbuJAz4LjjrVORpVwBj5untSbuc8prsSFxtWQtvfJyu3pSNdrjOeCO3rVV
rk5Uhc46gdaaXDDy1Xbk5OR0FCjcyliuVckSYiaRQU5HeiIueCQec5/CnRzSqpijdSrDPPF
RRu4Yt1wD/Kt4xODEVIu1ioxYMS6Ej1qwrqJs7N6Yxg59KZlwiE4dM9W4zSNIXXco2qMLgV
XKzlvG1w3hdyAbiRiohIwyG5PbPap47Z5GLrzt6kdqY0bcmT3qoySMalGTXNbQmWeLynE0W
5R1APJA9KzrZSs5liG3qPXj0qwwOcN0Pp1qaGJ2kDBcKOuOBWrkmc0aWmpVcBXYqhXHIX7w
9/wptykkMqiVY33KHAU5Az2P+FW7gNDN+8VcOoYYOc56VTdw75HIHSpE42K73Bchtqx5bOF
HH0p8V2kM0bSwCcI+8xsSFfnp9KYABuAXG055poQrg7SeKZlJX0LDDzGlu/LSMOThR0XPp9
KtWGQS4fBXjiqDkMUHJPXjjFalsES5ZYyNq4xgVnPa56OCt7RROu8LaBda7qEVhaDMkx2qC
a7DxH8PNT8IwpLdhGRjkMjZ5rkfDOqz6TqcVzbTGGSM5D12PiTxrq3iSKGO/utwXgKEwP8A
9debVqK1lufoeFw1RuEoNcnW+9/I5kGQxKQeVJGelaAnJjRpVAOAMDjketUgoEZQZGTjntU
zxDzVG/fxy3euWVmj6LDxlCa7FohmbzJDk9PSrMRTazHIx2FVUfLkkNnHUjvVqBDIRGD1Of
rXIz62DvG7FLKzfKAV3c89qdG5QDCnjov9atzafc2jI1yoQsMqM1TkLIzAE7m9KE9BJxmtB
ZXluJgkeWfHYVJCAqsMc47UyKaS3cmM4JHWnx7vnBG584NU7dDOULbbEyqpxkHAHpzWdq5U
2kuBgYPFajHC5JJXGMgVl6mubKXLckZqI/GjyMXrE8+x7UUuD6UV6PKeFY5q9UJKyKAR0yK
ghGZ0Vep4FaF3sjkYuqb2+7gn5cd8Cq1oga6iUEMxbt2/Gvfe5+CxL1ogMuSPmU88e9X3Ql
SFbG7uTxUenbnd1KBkBJLY6evNSTKVUsPy6cVXQm+oQ6lcaPOyxYyR6ZIBFY1zO93M0smCW
OauTsZGy+FI9ec1D5QlmAQAM5A+XOB+dZXV7s7ueTjy9EJG4C7iMAcA4/rVyGUOvJIqF0iE
m1TgDjk5qxBEgUBAcZ781D1NYya0GyMWdDkHbztPRjVMwEgksAckkD/CtnyxtBG0nOSevFI
bZSzFk3E9M0aCd5O7MgRgKqgANnGf71HlugZdqkle4yfwrTWxkRDJtUZ6V6X8PvhvbeK7OS
a5ulhVenqTUuV+p00sPKUXJ6JHjLKFTAI9zVSRVJwnC5xyc123jrw2vh3XpNPjlDpG2Mrjp
XIhAWORnacjPSnCSeqMa1N03ZlaOMCYAhcVoSw7LKNsAYJbPfntTEMQUIyKrDkHHJ+tTCTE
OGbd1IOOQK6Lnny1II4mmieKSIuR8yHPSqrRsm6NlPrgVrWzpHcPMgcKowGHuKp3bwyu0sa
lMnlR/SsbtyNklbUgjyIQvkjBbO85yPbNWo40XAJYEdAaLaLceSSg/SpZHUkpzn1FbIye+h
GqszvJEdhXnA7VJAiyXBZ45GAYn655ot90bEooYEdG5rSs7InSmuBcKpQ8An5iO4rCpKx10
KMqraiibzdAmhZJLW7gmXo8cgx+II5p/kWE1u8puJNseAVlA3sc/wAOD0rOZVMn3uOnFO2B
GZISfm4G7tUX0OinSa94kkKkkQsQpHXHWtCzuWjUbdpAHTHU1T2OGaOPgDAODUyMYwD3HGa
SVjqTuy554cEADd3poMkzMvXAwD71XidhI2VB4zmnw3LxHOxc5yBXPO57GHlG6UiXDq20j5
hxTSqJcI5HOeee9TfaRPvDRhXIAzt7VNbILgBWVcjPzY5rFa6He5Wfu7GjD5cgjlVcMfQ9a
syGOOEsAQc4x796bbwCNF8sDGc4xU1wF3eWMBscgHNS9D0afvu73M3zvMmIYdPetO0ChNxX
6c1UW23tuKYYdKuFkRAyqEAG35O/vXLNo+gwUHy881ewXDlUBwMEday2lMm4c4z0FWpSWHz
I20+tQMqIAoyGPoKICxNTn1sVwoU8DK/yp/nqTjIKrxnFWXl875pgv1UbQBjgYH86pBEM+N
21SfWumC11PJxFdxh7hOH284yB3HINRM0XllFUbu5xmpAqmQqhJ96iuEVP9UwyO1dLjpoeQ
qyk/eMq4XAxs9jUEq5w+4HZhdp7nvV91R3Ls/1BqCUeYA5bcexPes79DnlFXunoZU6hTkfL
u6rnpTUgklJCnHfLHj86szxozFsjNEW0MFLEDvnoK2iee4pyd2RxqkjFM84z8x6mp0U/NgF
+Dwe/FMWNV37cEsCM1fjjaGDKxs0uwk9+K2RzSUb2lsZEiNuCgbFPb0NMWIPKNxwO1WZsyK
WZO+TgVUBCk5AKmnsZKMeZ21RqWOpLYwtB5eVPUHn8ahYxzu8+CA3GD6VnAkMfmYjPBqwrx
+Xlfl9azUUndHd9ZnUgqT2QrQqZFYqNvrmmqwzI3AReADyKn3qkZRSrY6q386humjkLhPun
0UgH3GeatM45U0tmU5pPOBG5jgZzVFmYcLnjuKsSKYo/lJAbhj71BLmRstJzjntg1cTzZtt
kYZm+Y9e2asvkOcY+U4PPqKiSOaRRHDHJIwyWCrkgfhTsOg2NuUHDEEY/Q1Zipajfmxj3q/
pbRLe75QZEGfkDbc/jVOCKectIkUropIyq5GfStDTIbhJ97wyBV+8TGeKieiO7DNKqjpIl/
fQsuGGMk+9bduheRWMYaIHJFY8BO8N0XPpXQWsjRwkgYVh+FePVdtz9Wy2KmnEsPBjLphkz
x7VEGI4wD7461JGxEUkUqAKMEnbk/hSSHGdoDAdCK5Gz6alCz5Ux6/KFVz36ipo2O9RGvIP
BzVZCski5IznJOeMelWguxum38e1YyPXpfDZl+e7muAhY7wowAeT+dRFGEnmSEbuwxkYqvl
2Y7uF5IFTB2dQGyxA6VKXYtQ5VoiMpkmQt9c9DU0JYDKEZIqLODtA/Kpoid5zkYHUdqtDmv
dJy7mILwxPUVlamw/s+TGTxxWgblyQh+bHPPas/UMGxlHtxSi/fR4uKTUTgsmikyfSivUue
Ac5dI4mYxg9SBjr+NLaK4uoSpZZN2QcfrUsxk3yNPlSxwc9QaggYpdKVkyVbC17j3PwRLQ6
TTPNmdsL5kjk8Lxin3qo6c/K4yGUk0yy2wRmTIG/n/wCtSXeGJLYDHHI9TQxJakPlQnBZwQ
AOBnmq8kKiP7wxnAb1NTXdrJazRFpVYuAx2noD/WgQhnILMVPI74xWLVzrj7rsz7P0b9nj4
XXuh2F5caRctNNbxyORduMkqCf1rUX9m74WA5Gk3eD2+2vXK/Dn9oSz8Q+IdB8HR+F7i3ed
VtvtDXAIUqnXbj2r6NUZAzXmVJTg9WRqmeQj9nD4WBeNJuxj/p8elb9nT4XbNv8AZV3z/wB
Pj161czC3s5rgruESF8euBmvm1v2sdM854x4NuztYj/j6X/Cog6k9maR5m9D5p8WQR6Z4l1
yxs1Zbe0uZIYxkkhVbAH5VFoHii/0uF0t7qSPthWOareI9VXVNf1LUokKLeXLz+WTnbuOcZ
9qwyVVyy5yRyFrvcFNWZ61KvUw8m4Mta3q1xqVwXuCWY85YdfxrE3ydO45p0kp2bOSBnAJ6
U60gaeZIgVRnYKGZtqjPqT0FdFOCirLY8/EVJVZOcnqxvneYAgHz5zkdT9akkeVCjOPu5Ct
0x7VI6Gx1BhHJ+8hYjzFIKn8fSmw2c91LiOJ5SD/CpatG0jiHkyDbCM4PX605LdXOQQApxz
V5rC5VD5llcxkdN0ZC4+pFTxRJIvlmJfl54PWs4tXuataWKW1kZtu0YGeVzVedw77lbcFHp
tq/eIM/u1Kj19aoALwVy+fvKRVSfYqEVfUnV9wwoOwgDK8YPvU8iIsTIVOMDaUbNNhUbVEY
+U9QRVjHlSBFwSRycdKwbudkIcuo23to5mWVmYKMbio79utXotOkLB5AueuQeD70/T0jnmV
N6pErY5bk59B3rudW0WzstMhkhuhMZFA2qckVnKSienhMG6sJTjsjjEsWnkKoFRiSRzjcMc
89Ko7G5LDEanp3/Gt+5tpYbdXNrLEOxkU8/iaz1jc535wxIPbNTzXFCm09iAoPKDdOeRUKK
NpPINXp0wvy4Ptmo/LHlrk+/FZy0O6F+w2Jd0jEKCFXc+Wx+VaVig80FOB3qtAqZCyIGAPA
7k1u29nOkIke2lUnoxQjP4moW530ny/Ey5hFj64qm6rkZ52+3Wh5trqd2Q3HNWYUVwcHODW
FV2Z9Fl9OFV3RLaBCilmIC/rTbqJUYxjHp9KkjXaCS23vnHSmMGYEryVGTmuJ6s+yi4KnYy
5FKsec9vpTVmjSX94m78a0PKEiZZcZqulvb/aRCzqxbO7B+7+NdlKDlofIY/FU8K/aSkkuz
M6cjc7o2FboKqxl5JwIwzlT/CO3pWlcGws3l+1TRKq8RpnezepxUNrr9lGy+RbySuRkAKFH
5CvQhQdj4vF55Tm3yo1LDSL66USeUIRnkzsF+mB1P5VZn8JXJjMz3rI45xFbOwP4nFU3v/G
GoW7Q6ZpsltCxzvH7tfzOKyNUtPGSQhp2hCLwQJ0JHv1olRm/tWPDnmdWWi0Rq2vhhpllZr
yVI8YctABn6Zaq03hgBtqX3Cngbcf1rnnutTtIGL3sanOAqgHI9c1nTa3fKi7bvaOmA2MH1
xVKlruZ/XKy1udTL4bjUM0twwGM8AVSfS4N4VGcY6k1gjXb0FRLfSnPIyeooGtahHlg5YMe
C/auiNJHNLHVb/Eb66SQriAswXliV6CrK6WXhXZMC/f5cY/Guft/EGpRISUiI6Zxwwq0vi1
4iTJYoT3CsRVqmhLHVOrLsmi3skjbIlY9QAwGayrnQ9UtUzJaSr3zjOfyrftPG+nmLbLaTo
wGSBsfP51eTxPo14PM+0rG3QBwYyPxHFZyizWOMb3OAZiDhm2sBjptwKTeyHdy0YPHvXocl
vp+pR75YYp88FzhsD2IrD1HT7I4SMPFt6YbP86jlNIYmN9dDm1Yef5ikE44HpU5ctGCzhj0
Ga1IdEeaLzICjHHQnBFVPsFxblvNhY56Ywwz+FS1Y7lUjJ6MozQ5TBXPy9+lQi2TzEZ08pM
Fju7+uKvzSQwQb5AQ3TYByTWL54kvIpbkNKgcGRVO0le4B7VrBX1POxU1B8q3Okj8UQ2tsl
rb2Jt4wNo2gAt7k9T71U/tJbgrHcKjxruImMeeSOB7/SsRoZ7+9MNlFJICxZIyclB7n2Hep
bmKO2vZ7Wzu2niJQoy8B2I5H4c1qkloeZdm9pmq6jJdAW13/o6BQ6+Sib39AB/OuhbxNeq8
sMl5JGsT7SPl4GPm4HWuFMMunuY5ImilYHhxgYPfBq0kUTyK8xaKTbuDLhhnsOOlNwT3Fzs
6q2v7ea2h+1SRwoxJWRh9/HUY9RWlZXMc85tomUEcjn71cFrMkA02O3hJKD5/KY52v32+ma
h0TVnspVS4BkiA3Y6sB3Arnq4eNRWse7ludYrAzUqUrrqnqmeolm8whgcq20gjn6U9Im8uS
VQXRCAWPAGelYular9uUhnDIDw7HJXPTNbESDO1uD1BPSvn61N0nyyP3HJ8xo5jQVelo+q7
MkwIpA7gADgccUrMGI+b/A0woNxcg4zj/wCuKeFBdQd39BXM2mfSwskTBVddxVhtIViOaUb
ASI2ZsHjPBxTcMSy5x3z2pEyc/Nk560GiLAjY9CAp9RU0cSuMl8A8cVEpIULuGB6mpU4VVD
gbj19Kpamc2xJUjWTLAN6ZNZeosospcc8HpWoUXzQCST3I/hrO1QL/AGfLhcEAj5e9C0mjx
8b8B59vb1FFMwfSivRufMXMu9zsMm53wcfMeV9qhtkZpBIwVsnG7PII9qvavp11ZXnlXKNE
2ec8c1ShTEpOQevTrxXuN9UfiPK46NGrFIhszDnod24etOl2hDhmJA/AVp6PpEGpo5WYxbB
91sHnvz6VQ1CBraQqhDKvBGKOZPQ2lQnGKqNaMohz5gkkfzMDgHtUscqoAD0bqccCqbSMkg
YjIFNX5hw+4Z6CoKjFs9P+CXln43eGNr8i4Pb/AGGr9CkIr88vgZ/yW/wwCMf6Q3/oBr9DE
GfavNxWsiKitIr6p/yBr3nH7h//AEE1+Xs83+kv83G85x9a/UHVf+QJf/8AXvJ/6Ca/Ly58
sXMq4JO5sjHHU1WF2ZdN2ILnYIw6ybz2Hf8AGqjMY5WCuXU8ZFWj5IjEeTkcgdQfaq+F3Yj
Uqe/eu1I35rjDAhjwx+cnAPYCt3wr4Y1Lxd4is/Dug25nvrp8cn5UUdWY9gO9ZCn1HNfVX7
Jfh63S18QeJ51UztIlnExxlVxubH1yKc58sbmFTRHoHgT9nXwP4WtorjVrOPxBqmAXnulzE
p77I+mPc8169baRpljDttdPtbZR2ihVAPyFXFdAvDD86+Wv2pfHWq2eoaX4P0y/ltLaSE3V
35LlTLklVUkfw8E4rzE51ZWuY2PqFbayuI8GGCZDxyqsK5PxN8J/Afiq2ePUvDttHKwwLi1
UQyKfXK/1r4r+E3jXX/CXjzTbiDU7lrCedIbqB5C0ciMcHg9xnrX6GKQRkcjFTVjKk9GXJc
p8B/GD4R6l8N9UjaF3vtGuyfs1ztwysP4Hx0OPwNeS7Jvt0RKnLuP51+lnxB8NReK/A2o6Q
8SSSPHvi3DO1xyD/Svhzxb4L1Dw9emG4tViZCNpAz+tddKpKUGzsoUvbR03R9l6T8MPh++i
WLyeD9JZmgjZibdTk7RzV5fhb8OM5HgvSMj/AKdhXkPwW+LPi/xb45j8O6w9n9his2YLFDt
bKgAc5r6SArjm5RerOaopwlyyZ8+fG34a6BB4O0638IeGLGz1e91OG2ie3hCMd2cjI7dz9K
9C8BfDDQvB2i28csEV/qYAM13OgYlvRc/dAruLvT7a8ntZp03tayebF7NgjP5E1V1fXtE0C
0+161qdvp8HZ5nC5+nr+FS5tpIqNaoo8kWzjfjDaW5+D/iEiFMrb/Kdo4+YdKi8K/DnwNce
DtHnufCumyTS2kTu7wAliVBJNYPxF+JXgbXvhnr2n6P4ktLm7eD5I8lS3zDpkc1zHwp+KHi
XWvEmleGbprY2iQlMLCAxCpxzn2qlzKJ0xp1HSutLHrbfC/4fEEHwfpfP/TAV578YPh14as
vhtcP4b8NWVrqks8MMDwQgOSzhcD65r3ENkelRXNhbXixC5jEgilWZQTkbl6Goc2t2c0K04
yTbPNfhr8G/DvgrS4J72zg1HW3UNNdTIG2H+6gPQD8zXT+PrO2Pw+1ofZoji2bHyDjpW/qm
raVotk19q1/b2NuvWWeQKP1rzTxr8TPBGqeBNds9I8TWNxetav5UW8guwHAGcZoV27lwdWr
NS1Z0MHw08ByWsTP4T01mZQSfJHpUifDfwVHIzDw1p+09F8gfLivOvgt8WtV8Zare6F4jW2
W8giWW2MKbAyjhgRnkjg17qOelOV76mtSriKE+Xma+bOU/4V14JZf+RZsOf+mQr5w8S6Xo2
n/G7+zvskMdgdRihW2GAjZxkY9Oa9/+LniHxJ4S+Gt/4k8LrA91YMkkqzx71MWcMcZHTOa+
JfEHjyS/8YQeMboxT61563BaTmGNlwV2Rg8DI7mtaVL2mtjehm+Kw/Ny1Hqrau590/8ACtv
AssQEnhLTwD1UxCon+Ffw7dgzeDtMJHI/dVkfBXxd4p8ceAB4l8TLbKbq4dbUQRGMGNeNxG
T1Oa9Mz1HesXKUG1c82dSdR803f1PnL4++APBPhz4QahrGj+GLGzv454VWeFMOuX55r5Bh1
a4sv3tv8jZ+93Fe8/Hf4v3/AIk1XWvA1iLRtAgmRPM8vMjPGckhs9N3tXzpNteJgGyQeK9v
DKSp+/1OWb10LN/4g1a/XZNqEsnsWJFZgmmkPMjHPWmFJRsdMnk8AdKnkE7fM0bBiB14Gaq
pKzsjSnFsp3Fw4QRq5zniodkhfaSSy9cirYs5XRlMCly27zMkkLjpV5bApZmX7RH5/G5Mjl
eg59acVZEz5m7WM6CNt2QOCOfpVkO6RbCThvXpirEFpM6lY1UYGT83Ap09jcRuyvsYnvnp9
K0TSM/ZTeqRVjnSNSmQyuMZJxgU15EdWwMMv+11HammG4GdtuSAe3NNWKXJ3RuoHUlaG10D
2c1uiVHjEySbnUqvXrT9vCFZA0b5IUNtIP41AcynHcHvx0qZWjEbmUeZI5yuG4HrU3BIk8+
5hOI3ZGHXa2MD8Kt22rXrTD979oA7Sd/xrDUydMsKtQJOh81QjDuCelFir2Oyt/E1nasi3E
PlNnDbGDV1lhb6T4lgbyVhuHHzbeVYe4xXkzz2iEFrba3cjnmrkFwQy3cFziZDxtJRl/EVE
4tr3dGNSO617RIJFRJ7VFdeA/3Tj2YcGuej0PQbAmXULm52ZzuwNv4jvVBvFWpopSW7a4Tu
JPmJPue9WtN8S2j3cZv4wIlbJR03I/t7UKLSsyW09WdNZ6X4aa28u1S3bzgR5jyN8wPVW5/
nWhJo+lw+VBaaNaWM0Yzv67z6jPH41VtLfR9YRriaM6fuPAjQSxL+A+ZR+dS33hTVbO1N9p
l3PcQgE74H+0Rge6n5lrOc4JpN2ZSMjV9Fh1Gd78TfZWjAWQOQyntwBXKahYXmnvlYdy7vl
aP5voPUV1GneK7OzEcGvaT9ohDlfPiJwP8AgPrVp5bLULx59JlS8Mf71WVCDx2Izwa1UuXQ
lw5jzGdriWFJXO7axDcYKNnoahDFDkBoiOBt716HqE8mpzTXN+sIkuceYygAtjpnA61xmq2
H2ScKCPLblSD1FUndai5bCWWpyWF+ZirbGO1lBx+NetafPBd6fDNvDl03BhXjaLG4KeYUUH
5d3Oa9J8L6pbXWlGztk+zmzOCi5w2e/PvXm4+neHMuh97wVjXSxrw72mvxR1LPtgESr0HJY
dBSErwiqOnWodztIHJ3c5Oec/WpVV3BIUKeT8o/Ovn2fuUFbccjsv8AEcHil5GTjAoCkEEt
uBPpTtp5DZxnii50XQzByWYcDpzVmJSyZwMDkYqJlPDYyo4+tWI5CUOAQuMDFVEznsThWYI
QoBXkn1FZWpc2cxJLDsSOtbqqDBsyWfOcisDUnxaT88c4+lP7aPFxckou5wfFFN3j0X9aK9
KzPmOY0vHGsw6/qv21EWM4+bAwDXNW0UKwZlGxmPyuozn2I7VYEaSMUllA2rncp4HtWcshF
wIU3HDZZmOcn19q9aKUXyo/HK0pVP3stLm9DK1tbSKsjKWIJCfeA96pvcSDMgAP++uadFBd
XEh8tXJZsEr0rUOgXpKBoyqs2BkYyfWtLLsKnGc1yo5loiW+Zz69MVIkIJVc49T/AErrJPB
WupY/bhp0qQffDhaxbgMsjNcH96xOTj06VM3bRm8KclqzvPgfDt+N/hpVYECZic9/kNfoIh
44r4A+CYJ+OHhj/rqxz/wBq+/krzMRrI5q3xFfVc/2LfY6/Z5P/QTX5e3gkill35XDNnHO4
5r9QtWz/Yd/gZP2eT/0E1+WtxFIJZEK8h2zz71eE6iiQqyPlwhU545yD71p6clsLxWuCogP
J5rs/gjpllqfxm8N2WoWkF5bSSPvimQOrDY3BB4PNfdo+HvgYN/yJ+jf+AUf+FbVqqjoaRq
+zknY/OTUZLEzA6eoCjrT9H/tm8uotN0Rr6a7uG+S3tGcFz9AevvX0r+1J4Z8OaF4Q0O40f
RLLTZZLxw8ltAsZYBOh2iur/Zo+HtnongWHxfd24fVtXUskjjJihzgBfTPUml7VKnzFVqvt
Jc9rXOA8N/s5/EXVIorjX/FT6JE6hjCs0k0y+xAYAH8TXbj9lTw3OVk1TxZrV7LjBkbZ/XJ
r6IwB26mvn74mftHWvhPXLrw/wCFtLi1W9tCUuLmdysMT/3QByxHfoK5lVqTfumF29gtf2W
PCdpdwzweI9YHkyLIofyyCQc+lfQSDairnOABXxrZftNfEa+1G2gWx0kLPKkYVbd+5A4O73
r7Ig3+RGZMeYVG7Hr3rKspq3OwlFr4hl3KsFnNO5wkaFz+Ar4++KXirTvENyyWwHy8Z9a+t
PEZ2+FdXYdrOY/+OGvzmmv2a5R2iMqDqT19xVUb9Gell9SnTUpyXvdD2L9nRY/+FvjYoGLK
XOB16V9lDpXxz+zhM9z8VI5HWJNllOAEQKTkg5J719jijEP3tTjxLTqXRS1TUbfSNIvNUu3
CwWsLTOT6AZr4O8WeKNX8aeI7vWdXuWIkYiCHPyxR9lUduO/evsP4vyPD8IPEbxttY223Ps
WFfC7sxkDbsgen+FKh1Z14GKs5EQdPmZy2QeK9W+AsrP8AFbTEf5cRS49/lNeULHvmeMgbR
jkc4HavVfgLC0fxi0xD93ypjj/gFXOVz3alH/Z5Tv0PtFR8o4qO6uYrOzmup22xQoZHPoAM
mphXL/ECZ7f4da/MnVbOT9RiuV6s+ThHnmo9z45+JHjHUPHHiOXULuVxaqStrbZysS9sD1P
rXCNK6sEPbqK6aaO1ksWkkUKcdjXJXEbmQ7F4P4V0RnfRH37wSw0VdG74R8UyeFPGOneILV
ubeUNNzwydGB/Cv0GsLy31HTre+s5VlguY1lideQykZBr8x9RnODZRSJFK68k8YFfY37MHj
lPEfw5Ph6eTN5oLCEbjy0Lfcb6A5FaVKT5Oc+SzOtCdVRjuj3HVdMt9X0S90m8UPb3kLwSA
jPDAj+tfmTr3hbUbDx9P4SaD/iYQ3gslGOXO7arfiMGv1E5I4rw/XvhKNQ/ae0PxwluDp6W
zXFydvH2iP5U/PIP/AAGlhqqg3c8aSvoereE9BtvDHg7SfD9ooEVhbJDx3IHJ/E5Nc78WPG
H/AAhXw21PVIWH2+VPs1mueWlfgY+nJ/Cu8zgZ9a+Xfjp4rg1bxYNDhmL2+lDkL0M56/kOP
xrmT1uz1sry+WPrqinZW1Z81w+HtQvC8l3IYQ5yzORuY9z+dWW8NabFHypmYLnJbGfwFdXl
WOWXC5z0qrdRHy/k4AyOB+tdU8TOTtc+4p8P4XDp2XM+7OWm0+CF9iJGmSMADpmsa+jAdoy
xGCRit++UBZTHuLk43Z5rmJywYlQ2Ac5NaU3zO7PFxtJUtElYaitDLhWyRxioZYRuIDc46V
J9/wCbrxzjuacEVlDAkEYytegnofNyjrcVAyqdj5DAAgnrUyFiQrAnNQgMZDv6nov96rMLB
Ztv3j6YzUTdkdeFhzOw+K1kOcnilktmK7iehxV+Er/CMhuRUgj8wlSAFPWuLnaZ9H9VjKFk
YyQhmIkRZFHHIqM2FvOoAgK4PBU4/Stp4NkQUFdu7cOOc49abawZkUbSzk4CqOc1qqjex51
bCwirTRiPoBKs8cxxjIDcZ9s1DLo+o28yxSWTBmGQMZFdyCtvAIZZVEcZJUDHLD/OBTptSg
uJoVjcHCABI0xj1+v1rqjKXU+WxCp87UNEebOCrsjDYydyORUbYDYyQT3r1GfxHosuivpkn
h20uyxy9zIgMp+hBBFcBqEWnNKW0+WUL08udc4/H/GtIybvdHLYydw6DOB1wetA+ZwARweT
nGKbJF5TYdRgjjHFRs7DOTtyOTVCOhg1NrAJJBcTeZ3VeAa6Kz8a6gF3ozQTKcb4mIIHqSP
61555jKFZOeMZI61oWNylsySG5IO7naORxmpnBTVmrjTsej23iTR9ZaSPWbRbW4bGbuBAyy
dsyxcA/UYNRz+FLrTJk1vQLxbSRSGinjkDQSH03fwk/wB1sVl6ZL4Z1i3mS/lfSb18BLlEz
FIe25ex9xUlmdZ0HVTE1+Ps1x8vmht8E/58fga8tx5ZNU3Zro9vkdUVzfEPfV45572HXYjY
alIAVUx4VyO4rI1wfa7HzWijUkbmMXY/yFeq3XhlZtMRdQSAQsgYEkvEB1HzDLRfXla4bV/
DF7p6yRQwu+8bkjzufb1yvaQe4Ofaqo46lVlyvRhOk4aLU84Q7ZsybiOo29enFdd4Ddn1ye
35YyxdWOBwePp1rmdTiWG48tUZNoAAK4J7/wBa7H4f2zFru7kO1QFjXI6nqa6cW17Ftnt8M
wlLNKPL0f4HeRqkfBAI54zwPxq0uYo9wCneMYODn1qsoZjvxVlYyo7E4zhu1fMNH9DohA3f
KOD7mnIJC2D06ZqULGeT0zg4pynLEEbVxjGelJI3T0GFG4G4gdMGrMSbiFJAx1x0qNpQ2VH
Qd/ehJNuQrgg8Y6Va0E22i8GjK7QQo5G4+lc3qZzaTMBgAdK21mk3BRjA64OcVj6r/wAeso
ByGzzTj8SPFxsbRdzgN6/3DRS7ZPSivTPl9CpdRF4jtYKo579fQVUihYFQU3EnKnJyPerNw
4AYKcHPTHWmRyuJA+HwRt/D3r15H4zG1j0PwCmnLr8Lakoa33AuGP8ASvdfGVz4Kj0WA2Kw
STKQ67R0+tfL1pcyqMhxGMB0KHOavz61cSxBjKXjxg9gDWVSdXaLPXwcsOknUTuvuZ73qPx
P0o+EzpxtIll2bDk8fWvm/WJPtN3I0QGGfgj39Kknvmk3BnIGPWqeze0ZU7suMY+tc8Yyvz
SZviKtNrlowstz3r4RfCz4gaL8SvDevan4fkg06I+Y85lQ4BQ4OAc9xX2UgIX5utYuiSRLo
OmgyR7hbRj7w4+UVrJcRf8APVP++hXJVk5M8FtyYzUo5JtIvYoV3SSQOqgdyVIAr4Pl+BXx
SlEhPhC4LMeSZY8kZ7fNX3wJYv8Anon/AH0KPOi/56p/30KmnUlDYcXY+O/hH8I/H/hv4sa
Dq2reGZ7WwtpHaWZ3TCAoQOAc9a+xx92medFj/Wp/30KXzoenmp/30KVSbm7tEtt7nzZ+1z
n/AIQvw/t6C8kyP+2de0fDWS1l+Fvhl7P/AFP9nQ7cf7o/rXi/7WsyHwb4e2srf6c+QDn+C
sn9nH4s2FhocfgfxPdCzWNydOuZ2wjKTnyyT0IPTPXNb8jlRVjVxbhofVRzX52/ETwlrvhn
x7qtvqlnPiW6klSXaSs6MxIYH6Gv0RWRWVWDBg3II6GmSRQzACWFZMHjeoOD+NY0qjpu5EJ
8r2Pj34G/CrV9b8TWniTWNMksdCsJPOiE4Km5cfdCg84B5JNfZA6V558Tfidovw98OTPJNH
PrEiFbWyVgWLY4LD+FRXUeGdSk1DwnpN9dzo9xcWscsjAgZYqCePrSqOU9WVOUpu7LOvxS3
HhrU4IUMkslrKiIOrEoQBX56694T8T+Hxbx63o93p8k7ZgFwmzfjrj1r9GTLF/z1T/voV83
/tMhZb7wsEbftMmcEY6rTpTcdLG2GbvymP8As/eCvF+ifEUanrWgXlhYmykVZZk2qScY796
+rR3rO02aIaZaEyp/qU/iH92rfnxZwJU/MVNSTm72MaknOV7HIfFTT77VfhfrenabbSXN3P
EFjijXLMdw6CvjjVvCmt+HLaK41rw9cWKu2wS3CkBz7DOK+9vOiIz5if8AfQrxP9oeFbzwv
pEcZBb7UTgEf3TVUr35UjvwHNOpGj3Z8uMZH8iG5mjcxn5dirgL2+Yck+xr274PeCdf0j4l
aZq9xpNzHYtBIfPZMJ8y8HNeITWEscp3DGDxivvjwsUHhHSRuBK2kQ6/7Aol5n0uYylg8Kq
fLfmujbB4rmfH9pc3/wAPNcs7OB7i4mtWVIkGWY+grovOTu6/nQZY+nmJ/wB9CsWj4um5Qm
ppbHwVrPhPxNodiLjVNEu7GBmCCSdNqk9hn1rkruWG1gknvGKuc7Ce7V9h/tA+VJ8PbZNy4
+2oeCPQ18T+Lp4I7iGCNvMZASyMOMngfjW9CnzTSPu6mYyeXPFySUm2kc1f3JuZ9zFHchSz
dzjivS/gF4yHgr4sadcyyMun6j/oN3k8AMflb8Gx+deUpE8jZySo6j0NX7aF1lUZYBfm+Xg
8Hr9a9qcE4cp+dOTk7s/VtGyvBz70v8VecfBfxmPGvwy06/k3C7tl+yzqxy25ONx+owa9HJ
HIrwJx5ZWZszD8Wa9D4a8K6hrU5AFtESg/vMeFH518O3lxcXt7NqFxL5ks8rSS887icmvbv
2iPGK/abLwjbTfLHi5u8HueEX+teBpeKY9gjAXOQR1zWcr3P0zhjC+woOvLeX5I0REpCurE
gjvWddM/yjBAUHBz2qYXpZxGkeFAxz3qndMxcjBHHOfShXvqfU4i00uVFC5jZpS5XII5rm7
xQJHwu4dBXVuASqhsgdfesma1DMxAzz09K66Mz5rMsK5QtBHNRIRIFxwT+VWEjPLDBGcVbk
tikwwBhu5FEceCAVHX1wBXoKeh8ksG1K0yJLXy2juJI/MRWO4AcipVeSNl+zt5OCcEDnn3q
28TNHhfvjrn0pq20iYLdKwlUPTw+CS1SGQQSrlm4JPGO1XoBmPDoSPXOOafaW9wxxyEPStK
OzYOqbQoHHHNc0po9ylhJ20RlmFSwQAFu2WpHk2O4h5nU5Yg4Cn/ABp2rM1igSML5shwDn7
o9aPEmk2+g3lra6ffG7maBZriVTlQ7DO38K6qNtL9dj5LOcVyzdGG63Mu4PmyxyyOZJMLwe
i1bi0y/u43eHSrm5jijMjPECRGuepPYVm+aIwGmgExU8nOB9PennxNeQWD2ltO8MMiqkiq5
G8D1xXa+b7P4nyl11NfTdQn0Rbi409FV1URymRUbIHpkcGuZ2S3wkltBMPMkI4UFhUf9szr
I7COF1fOdy55p1rJq8sIFrZTCKdyqvDGfmbuFodoe87IFrZWLF3YQ2emKbkFL4suUkjC/L3
O7OSfasiSGH7E8iWkrSBv9YnKge9Wbq38q92XQuY7uLIdZyDjj07Gr2nvqF7dwwWcUk9xs2
RpD8pPPfH3qpO0ea4mtTnJA9xaACL5UY8gY44xVUyKJFDfw8tjvXbC5fdc2V9p0R2ttleBM
FW+h6H1HFYc2mfbpJHtFeaQAsWVAqgDqcd6cZXYuVWvcyRcO2SxOFOdue1bNhq7RQm3BfEn
WLOV6enrWI6+WpVgSPUDrUKpKpMiMFKcj1pySaBOx6F4c+IuuaJItq6peWAGfIdjlO2FPbj
tXRTePEmzJDYRi3f5pLCdcof9pQOh/wBpcV5DbyNC/myONo4+p9aujVFkmOweTGBnn5ieK4
ZYGhKXPy6myqtKx6Tqfh238S6bLd6KDNJEPMmsJTm4g/2o2/jWr+hW8FvpMNvbAqI15LcEt
3JrzTRdWntNQS4juJocPkTK5yh7fWu41DxLHdlJ4547bU3OFnT5UuT/ALS9A3uODWdTCzlH
kvp0/wCCe9kWbrLMR7ZwTT0ff5HVRpnORg46+1SDJXgnHpWFpmupcstpe4iuQOT0VvpW9Ds
OQpIGM8968WpSnTk4yP3XL8ww+PpKvRldfivUlZGeEMRwT0zS+SSCVDEn0qYSRiPOAcDGTU
bTYGxep/Q1CR6Sk+hCLdwCGIFJBCHJZpBgcYz0qe6wkyxw3AlTaCdq8KfTNVArKdwyJD2HO
PrVWNVLmV7mnFbJGSS2/jnFYmsMq28hC9O3qK3LcgowMZHHUdK5/VXElvMBjHbHQ0L4keDj
5S5XFnHfbbX/AJ9W/wC+jRUW0e9FekfI/MxL+ZjMyxj92McdfrVeB5NyjjaPUVNeqwkkIIO
D1HaqlsM3OCxwT3r2ZI/H4yaR0EblFOSFfccADjFMmmx8pC5ByeKbbRxyMS8mHDMDuP8AKp
zASxwyDHBYn+lQzenOzM9n8wZZfmHrUsVwAoyu5hxntRJE5O51JA/I0ilMAKgX3xWLsenCT
exYOs35lCJeXIxxjzW/xqYatft+7F3c89/Ob/GqyWxViy/MfXFaFtb4bJj3FutZylHsawoT
k7JDRq9/sAN3ccHA/fv/AI0japfucLfXK46gyt/jT5rUwsCUOBnnHFU5EzG7HJcDcpHQ+1N
STFVoez0ktSyNc1IfK15eAjj/AF7Y/nQ2u3xUH+0bwOvHEzf41luzZBBZgcfeHIqVY2mUlo
9rAenetLI4Z009ELcX9xfMEe5uJ1HIE0hbH510aR3Evh8ItiTGp/1m04/OsfT4Ilu0eTa2Q
D7V9C6Z4q8JR/Dw2ElhGbkRkFdo5PrmoqShb3j2MDQrKm3BXvozxrSPHPjbw5CLfR/FepWd
uo4iFwSo+gOQK0p/i/8AEe5jZJ/GuptGeoWQLn8QBWJqlrHcXEhgt9sYyQF4rPSy3c+VkD2
61m5QavYw+pS52oq9iO5vbi8la4u7iS5lkbc0krl2P1J61ei1S+WNQLmUJ0wszDj6Z4obTp
TEjJCq8cqBUqWUhjCiPA9uMVi6qR6tHLJySvEuQ6ldgqRqNwQen7xvyOTU91c3F3DH5t277
M43sSB9M1XFo2ArpwcYODx71piy3WoAUgnuB3rmnXSZ9DgskdSMrod514lgkseo3GMYI81v
8az4r/UCzYvpserzNz+tWFtZAfmLMemMVZj0qSWIosb9emOlTGs2dVTJdnGNifw7HqF3qcU
X2+ZAzAfNM2Ov1r6y8NeBtHj0SD7TF9qlK7i0rbufXmvla0tWsDgMdwIbIIyK9n8M/Fk2el
rZ38TSNGNqyL3+tdMMTHlstGcmZZNi5YeKwr1W62YvxN8A6XYodQsttu3JKjABryGLXdW0u
Yrb6lcoCMfLMa6Xxx4/vfEsrwq3lW6HhT1NeX3Ek3nMQ2RnisalVVOh6eBo1cJhowxT5m/n
Y2ZvEGpvdGWS+uWb1M7c/rUkWq35fct9MCexlb/GsJZRKgbClumccirtvGV6DtyTXM9DupR
U52srF3UL28niP2i5kZF+bDOWAx7GvItZvGur6WdcsrkSYYe3H6V6bqu9NMuZQVIMDMDn26
V5K6MtwDuDKFA+U5x7frXqYCKs5HxnGk+WVKjDazZq6PAlzPDHjIdljf5eVDMBkD2r6bb9l
C+aRDYeLrfy253TWrbgCPY4r5e0yWO21S3mMp8sSxsx9FVga/RnSPin8Ob+0jNp4x0uTCDj
zwCOPeunETnH4T87pxuXvh34D074eeF00awkaeRm8ye4bgzP3OOw9BXQ6zqtroujXerXsix
29rE0rsTjgDP/ANauY1D4q/D7TITLP4psnKjOyF/MZvYBa+cfix8Y7rxqF0XQ7eW00NWDuz
jElyR03DsvfFeXaU3c9PDYSdWolJWXU8w8Q69e+J/FGoa3ekma8nMhQ5+Vf4R9AMCt3S/B9
7e6DPrMUkcUMXHztgtXJxkCfzGyw781sxajMlmUSVhG38Ibg/hRKTjpa5+o4CnGVO0ZWt89
CsVeNs85PHXpSyNujVSdy55oV90p3E+2BUzKgAPJPoRXPd9T6NUlq1sVVwZMhc/SmXMaojN
GvzHuKuqM4wFHuKd5KyRkmNfQn1pqdh/VlUp2OVPzSfOealKLnhc85q5cWRMxIj464pUTaP
mG5gOa7VUVtD5KphJxqOLiRxBWm83GGHHtWzBpyzKrGQFjkhfT6ms6JSzKwjwM5PvWzG0ax
7sFSDxiuSpPU9/L8C2rWLCWaxR5YAqBwarytjGxcAc8+tSLI8rFJFO0HBwcYp4VA4UrkHt6
1jG19T1Z4eXK1FHA6/LKNTk+1Bo9wXy1xn5fX86ryCSVYpFiDSOcYySTj0qrrtwR4guI2JZ
hLwD0UdhTHAa4ji80A/xKOdi+v/1q+lp6QR/PeNcpYmo5b3f5kt3dwvY7Zl2ShgTnkn8RWG
0jqeUATkZzkVp6i0txbrL9pDRxHy4toAwB3x2B96xww2gnbnODnv71omcDWofM4KZG0cZz3
r2fSPHGq+HPBGk2NvoEEFnF8guJxv8ANc8kg9jXi8b77hAoGD1wK6dNihG+2yR55CDoD64P
FYV6EK6SmrpFwk46ok8RpFc6vLd7ku3uQJZJIWYryeVw3cflUVlbG6vmSyhaZtoCOswTyyB
nk9/wqGS4SWQK0vmEH+7gD34rU1eLQ7bwrDcW12t1qjyHcsYMawjHQqevrmq0pxUPkK7bcj
nJ71UvnW8/0xBncVcjLdM++Pen2ljdXe+5iUkRgF2H+rTsM46fjxWVz50gVi5Yc4Wpk1C5s
o3WBzGHGGA/iHvW/oZ3LN0sUgkYIA+7GFB/E1kNGykqVKgnhmzwan88u6bsNz1bBx3qzDcC
3kkmkSKRcHCyLv5I4IH50mUio0rG0FrLGGKnd5hGSM9h7VUIIYFRgfdxV2wh+0XCW7FSJDh
S7Y259TW94n8Iap4Ov7aG8MM4uoFmhkjO5WU9fxFQ6kYyUG9WPldrnORSzRR7I1BLHGQe/w
BKsxXB8vlVdmYcuOnt7VCLaTzEDLheo7VKZJfL/wBQF5+UnuK0Jub9hKbxxHEQ0qnCxFuc+
3rXV6R4guNNgeLU52aIn5pHGCvPRvYVxmn2EV4VWR2tXXmO6VcoD6N7e46Vam1xrxhY30St
PHlWuB0lA9fX61z1qcanutHr5fmFfAVFVoSt+T9T1mK485VkUJKjLkcHBB7io2iKLkOGI7g
9K43QtTksJRZ+aZbST/VOf+Wft9K6ppI2UEck/NxXz1ei6M7PY/eMkzelmdLnp6SW68yTe6
/xYB6EdM1JBvac87T1/Gq6Z2khfu81NE21wCvJ5yaxufSSsXo0Ztqu2UJOdvWsfVF2RSjPH
8I9BWxAFDF2XpnvxWHqb/u335c455OcU4r3kfNZhNJP0OP80eooqrut/wDnmP8Av4aK9M+P
9rExrolZZFcHORnHvUdrCftS5YknJVcda7LVvCV22pyNZ/OGAVUELsc468CksPBWq/aFijj
mluGOJJTC2F9hnFewpRkuZM/JNtDEjVFuZFEg37snHQV2ei+D7/WbR7qzhUxxjDMe/vTW8B
3NpKWu7iXeT/zzU4/Wum0watpdo8FrfMEddpBjIGMe1ZSbavDU76Hsoy/e6HF+ILGytreKO
F8yj7xJziufWMKF38oepxk11l5oOoTzySGaFmY55yB/KqTaFqCpIVjiJAH3JBz+dYcsranp
KvRlK8bJGZGF3YUll9eldt4V8M3GtXsdrDDveQ4Ht9a5U6ffwY3WTYzyRg16X8OPEyaBqsc
12gEZ+VieDiojZN86PYwlROMnTacraHZ6p8Fb2HS1uY3SRgnzKorxTXfDMmms4clWXIxivr
TUviZ4fTRt0M/mu68LXzN4v1j+1L+WQEkHJAHanUqRat1Iw8K9SnOeLjbscB5WGHzbyOM1Z
t4JbhwsaHPTj1qD5FYqdwDdea1bOQQSDyiQCOSBUyk0tDGjQpymubYj8mRG8t+GXjOAKtWs
8kEmYz8oyrc9QetK8kUuQTl8ZzVAczHIIrG7lueh7KNNcsdmasUivIYgNxHfrmrqwwsgJcg
r26ZrLtVcyYjb5v0/Gtuys5G+9IB7tXPUZ7GBw7bVkWYbZcKyjOanFvuYhVXB96t29uDcLA
hDkkDJGAKv32kS6Zd+VcSRhyNwIbORXnNytc/QKPsYJR6mZ/Z0yJ5nlM3YHHFJgrwcjvtr1
LS9H1G+8M7bbTPMhVeJSO9cNd2sdpLKZsCZTjb6Vy81RO1RWFhMZCrOUEldPoZESp5gcjpg
56V7/wCC7Pwb/wAIpvuBbvKyEyGX71eDiJ5SZNqgDtViG7KJsExVM9M4zXbRxHJojHOMveO
pKMZuNn0LXiWG0PiC5j0sbrXd+7x6Vz8vnxgjBX27V0E0TvH5ixsV45Has+5ikZ9sibN/Qj
+dOTd7tFUUlGME72VjmruOQbZCQwbsDyPrVTY+S6kgHtW1NakSE7SSM5AqBIE3ElZCqjn5e
h/wqozOevhIvUyhGwUsjY55rVtVBtiwJZuAV29ffNUHwXYncF7VPE2BhM5PQDqa0vzKxwQ/
dSF1gK+i37kr/qTknjFeVrYK3mlJ0KID9443fSvV7+0e50K6g27C6NjPXpXlQkkj33GSFBx
jrj616uB+Fo/PeMZc2Iptdv1G2kUCwyvOGik48vJJBBNdF4WgX7TKyKHVU25x1wetcuz52y
TqyI/Ktg/NXWeD3339wh+RxCHA9t1dVa/Iz5jKaaqYylF9zpWQdQvfggURxyFNoXr1rd0yx
murqO1giMpkwNuK9d0P4OyXFn5t85R3GQoHSsKVOKV5n32NVHDQTqStc+eprdhkRj7vUetR
2wct5ZO3P8PpXr3ij4ZX+hCS4WPzYOzKvSuBNkDPtCATjoDgZ9vrXPUpcqutjswbg/3lOV4
lSKHbHvftwMGhl3jPTA61eeIbgqptK8bfSonRywwmcHmvPep9pRjGysxbeJVYMcEe9WY4oi
XYrgdSKiiDK+TGBjoetaSRyNG023CH07GokdVNJIoyQA7So69aoSWqeYcYGO9a77WXA6+5q
jcFkkyFK454NKLsQ8Mpu8kVRESB2+tS4CjYGB7k0ySSSQp5pBz+GKFDDgduRmpZ6GFpKKsW
ICAcnOP5VMWiK7hgt2zUBLKuApwepqpO7Imepb9KUdy6sY048zOK8W2iJrLT5VS8e5snGTn
t61iRpJHK0kEhEjxkrjsfSuo8QWdxqdupt8PPbAyEN3X+IVzFlNHI8YuJFVQCBkYCn3r6TD
ScqSXY/nXiCgqWPnJL3Zar5jHnkFjK0wXccEnPNUo5IyNz2oJYEA56e9aeo6dJDZHe6jBZg
V5znp06ViiBuMqx2jr6V1JaHzkty3YW0jiVkRsLycDJA789q6HQtGtdRvoHm1ldOQf6yZsv
t564FUrTT50hV1dFKjLZYAnPoO9SXjWohQ2waWRT5Tlk2oMAYIP/ANaokm4tRdio6as2te0
yGx1GW1W6gv0hYbL22Tb5in1A61zN+ACZHOS4ypHTbVafUZGnMYZWKt1Unv2pkzA2aTvN+8
LYVR0A75/wpxTjFJu5Ls3dFTLLIZQ7Rsp4IPrSXTQ7jmAhwMlixp7+VlQrmU8clcc+lPRYz
thhia4vWbjBG1PQY7mrEVPMZYgpY7WO8LjqfXNRBCX3gk7j90NzinSu8r73BDjg4GMGpl8p
CjgK25DnnlT70BewiyJHuBfJwCgQcBvcVs6pqF1q80Nxd3BkmSNIokzkBQMAYrMtpbCCO6i
vLZp3ePbAytjy3yOSO/Fdh8P9Hk1fxAkMUK/Z7X97cSEZLL2X2yawqTjFc8lsdNCjOvUVKn
q2SL4A1u48NJrKDc7gt9lxhtnqP8K5GSJhcKm8BY+CM4+oPpX1ROHfT95RU/2fQe1eT+OPC
MN+zalp6CO7AzJGmB5wHf614+FzPnm4VPkfaY7hdww6rYbVparv3aPMob69hhltbS6dLWU7
mUHp/hTUs7icBrdtxByWzwpH1qvIsiBsfIycGNuG/KnxX8tshUJwfvDcefQ17yPhmmtzZiv
XhsRDOQl0gzHIvKuvv7itTwz4guLZFtNRmZrZ2Plu3WM9efY1x00sk6+Ydi7h8pxz1/Q1oa
dcySTRW0xXahOGPOfas6lKNSPLJHpZfmFbA11XoOzX4+R7NbqHTzMA57A5AFKFkF0w5CA4+
grmNF1V7aCOzuZsxE/un9Cf4TXQkgyK7Evng49a+brUJUpcrP37KM2pZnQ9rT36rszSiLrE
2zJLD7zEdK5nU7iYRSkkFsY/CtxZgYn3L8qDODyD7Vymrzf6HcSEcjkBe1OjC7R4OdYlx5o
WOZ+0D/nkv5UVjfabn+6Pyor1ORHwnt/I9jvviZqttYyPca5em9uOI0AAMUfrgYwTWHYfEd
kciTU71mP3ty5B9+tedzSz3U8uoXTeY8uSW7fSqlrEDdIQMEHdzXprD04K0FY+AjN7s9Un8
bWct7s81JYy3LyqV/KtSPxFpTOoS4gJPpKVryKQ5Ztig5bIBPSrAdR83lqG9TR7NJWRbqy6
s9mXVLaVf3UxYnj5ZQaY7l8/eZcd0U4rw648xZwR8ig4HOKlgvrqORYoL+dBkAgSsAeee9Q
oWLVRnqd7Md5QKqe+3BrMPmSMwVsDIB9RX15pPwI+HMulWcz6beNJJCjsWvZDklQT3rYi+B
fw0jJI0JyT1JuXJ/nXK8TBGl7O6Pj62SWNM+Y2MY4PSmT20cyksFIHcjk19l/8KP8AhwOmh
uP+3l/8a5j4hfBbwrB4C1O98O6dJbajaRGdCJWfcF5YYJ9M1H1mm2bKrUitJM+Rrm0tzOPM
ZsD+EcikWCWQAvMoXsMYBqxFNp01rJIk5aQkeWAQRj35yK+mPhF8KvBHij4bWWta1pT3F9N
JIHkEzrkBiBwDV1fZxV2b08dWg0r3PmB7WXjykLHuRUkWn3BfLxtkHGK+21+Bvw1XgaE//g
RJ/jUw+C3w8Ugror/+BEn+NcUpw+yenSziSknOJ8X2trLv+79444Fe1/DX4e2Pim0nuLyYg
xnaI1PP1NWfjL4K8P8AhIaSPD2nm2+0+YZF8xm3YxjrV39n25kfxZqduySIq2oYhumQ2KmE
Zazsmj6CpnlB4SSoScZ9NP1MHxF4A1vSNZa003TL28t15WSOFj+orDvfD+vWkP2rUdLu7aM
EASTRlV/EmvsyvPfjEC3w4uFXJYzx4x/vVw1YJ3kjqyziqvUq08NOC1aV7/ieMad8SdQ0zw
5/Y9vbR5Vdqycn864/ZNqd080nzSvya6rw/wCDJtTlE9ypVP516jovgPToCHaMMSKxpQlXl
r0Pqa2Y4DLJSdJe89/U8BayljOWBAJ6VatNEurmVGELFAw3EDt7V7n4l8FW8luWhgUMvI2i
tvwb4asrfT0klhR5f9sZxXdTwqhLmZy4niqisL7WK1fQo2OneF7XwssbxQKvlfNvxuzivn/
WFgGp3CQsWg3FUycgL6fSvpLxL4ItdWiYQKYJMcFeh/CvBfFXhm78O3xhufuk/KwHBrTEJz
jdann8M4ihUqTftG5S6M4ydlMeAhyDjOetU33A78fUHoa29PFmNUgGoqxtWf5tncVZ8TroY
1PboYb7PgfeOea8xqyufo0aqU1RcW7q9+hyTxb8bVyMcmqrQlGXOMdyO1ap++Rn5fWo2hZY
2lXbx0yw5/rWlKepw5jg04OcHZlFJwjiNs4bgn1Feb6hZfYr2VJSrJuPCn3rvJJQZ8Oxjye
WAz/+uuD8QK0OtySD5ldA45wPSvawjtJrufkfEUJSpxnJbMyLibfEkILOqdN38P0rY8G3Ai
8RJGWwJYmGcfiM1hu6yk7slTyQTn5vr2rQ8O4h1y3uN7LGjgE+meBn8xXfN2g2fKZfU9nia
cuzR9W/CP8As2TXUhnjDXDLlSwzjHavpi3hCJnGB2r4h0DXJ9Lv4L6zlIuEbII/rXtOnfGq
+aDZeWymTGNynivN9q6isfeZ1kdXGVFWw7uvU9S8YXWmW2izyXwUoVK4Pevk7Xrmye/mks4
9iq2BzXT+KPGeoa9cOZpisRJAjHIrgLt1k3EupOcHFSsQ4Pliell2SxwdBe1l7zJheiZlVl
ySB82KnBKzbzENpBXP4VmWyt5g2qQu0dTWw0kQgXYMuevYCuebbd2fR4WbukiMRuFVEXG4A
ZNTpKyRMvHXBI9aZksnJprSMyEKgLeprjaPpqMNCFmwS2Bk+pqrIiyDfuJfOMe1PkBIUk/N
7d6Zv2jAGWz0Yd6qEW9TrcFYhuMeYVRBtHQimK3zgEE4FTyAvGHI2En04OfSoijDau0A9M+
tW4nJdwdx0jeXAS5ZQe9UpJRO4ESMpPHzHpWgLdWYb+mSCKieAAkouB096UYpanHWlVraLY
zzYl7eSMNtd0YZB7kYrze3W0gtL23vIJDfM6pCAflQg/MW716zHCxkVAGPGR71574qsZLDx
PKQG2TOkpVBg89ce+a9TCNu6ex+b8X4BQoUsQls7P5jb/SdV0e2EepQTW0EpG3K4DHGcimx
W9nthm+0pumO1AG5Hrkdu1b2p3Gv6xaw6Zex2ssNt/qzNywBGeXHf61Z0fTdC/sK/ttV02e
fU5WY2c9vKuxcDofWuxVJxhea18j8ylGLlaJh3FtGlldCyjlkO5E+0OeAecqMfzrA1CG6jR
lnEqTqflU8bfXitqy+0RwyRm6ayaN9rgttV/cjvVK7u/P3R3CoWZifPbJYg9Mf41slK/kZt
o5sKSDIoJTpg9Se5qzZO6XizAApGfmBPHT+tMaFo22vMVUEkBWzx7VIImuH8uBGwPm2AdR6
mrsK9yzdW4QpBDL5gl2upH8QPT6YqzrfhTWPDv2KXVbVrf7XF5sWTyRWdIgVlw4Oe69jXQ6
14j1bxJHaLqMwkitEEcS4+4AMVjN1VOKja3X/AIA1y2dzmRGCCUAYg55POO+aOFiAwo2nJx
1Oas7FO7ZhRg7jjjNRxQtdTx20I3STPhMd61bVtRJX0REkfBJVVI4x3PvX0H8PdFi0nwhZy
CP9/ejz5m/iOemT6YxXl+l+Bn1DxnbeHVnErqQ95LFhlgTuM9Ce1fROoWltp1pFBaxeXFbx
CONevygYFfO5tiLxjCD3Pt+FsI/burNabL1My9vFIMSjkDANYT2ryMDjcT26fhVyOaPcQyl
2Ycc9DVkAK+F5OMgEdK8OMXFaH61Tj7JWSPMvHXhVJi17p1vsukTdOqjib3HoRXlDAtIY5V
CtgjLDBHtX0ZqA5VZDliSc15p428NB4n1fT0xMuDMqdHHr9fWvewGMatTmz4XiPhrnpvHYR
a/aX6o8+jYYDA4AOMntUyPEtuDmVbvdlSpGGHsPWoLRSJWbMTKiltsoJU//AF6Qyk3JdlOC
MoPu7R2r6Fas/KnodELl7zT0LnY6Y8wDjB7NXdeH9VXUNMe3lcfaYRhuevoa4EIl1oq3Fth
L6ywJ0XgTRHo49x0I+hqbSr97G7iuoHAwcMPVe4rjxFNV4tdUfQ5Dm08sxMaj+B6P0/4B6m
s4jh2su7Pp61zmoPH9nlDqMe/1rr9Njj1W1WeEqYdm/JOCK4zXGWAzAgbM8gdhXkU6dnZ7n
6TnVaNVKUdYtaMwfMtv+eS0VQ+3x/8APs/6UV3cr7nw/ujZrG8eJlFlIuEHUY3GqcGm3q3A
d7dxkHHNdNdagEJwJ1C9M96yW1YOVZiQgyNxPI9eK9p3PhI2sZmx1kIaIkJxjOcVLLPGiqP
0qczxvORErMvTkY3CqN677inIU9OMVIyGQlmJYFsnhc8VGkoidWx82Qxz2welN+6gUZ468c
j/ABqIJkFl3ikykfcvwu/aOi8Z+K9G8IL4UazNwnl/aDdB8bU67dvtX0knXPWvzi/Z2yfj9
4ZbkHfIDnv+7av0cSvFxUVGVom0HfckDc4yKHVXQo6hlYEEHoRXkvjDxz/wiXx68HaZdy+X
p2u2ctpJk4VZd4Mbfnx+Netj3rjcbWZonqfmx8XfBkvgT4r6xo8CmO2eQ3VpkZDQvyAPocj
8K9L+GH7Q/wDwr7wDaeF5vCsuoTQPJJ5huwpYM2eAVPSvUP2q/Bral4Ls/GdlCPtejN5c7h
cnyHPJ/wCAtg/ia+JluoXYtO7Z/iKjJI9j617NLlr0lzdDGV07n6j+DvEQ8WeDNK8Ri0az/
tCAT+QzbjHntmpPFXiCHwt4Q1TxFcRGaLT4GnZAcFgK5n4LM0nwR8JSsxZnsEJJ79ak+MfH
wR8YH002X+VeU4r2vL5m0dUfOXjv4v2PxIOmPp0MFk1pvJR7gFn3YxwQPStX4beOrjwtqdz
qF9o8t3byReVut8fKc5z718oaPIk3iDSYJEV0e7iVlYZBBcAg1+oun+EvC+nQ7LDw/YWyuB
uWK3VQfwrvrclFKNhRlfQ4iz+NWiXq4iszv/umYAj9Kp+LvGL+I/Dj6dp9sLSYurrLIRIow
emMV6TJ4U8NSsHk8P6e7DoWt0yPxxXGfFaDStC+H019BJY6M6zRqtzJENoJPQ49a5Ium3ZI
2jPld0ed6d4w8S6GBHqOhQ39ug5e0Izj12nmu90L4q+EL2QW09x/Z03QpOu3n6msL4Rzz6v
qV6mp2ljeQLAGjuYJRKjHPTHY163N4b8P3IAuNDsZsf37dG/mKupKMHytFzqyn8TuFrcaXq
sO61vILlSM/u3DY/KohpzQynyG2g1ZtdD0axmE9npVpbyAYDRRKp/QVleO/ENx4W8E3+u2t
ulzLahSI36NlgP61ip62iKNWUdEak8s8No7Km51HavnL4ia/d6lqTWt2iZjc4C9q9g+G/xB
g+IOn3039mGyls3VJFL71bI7d+3euql8OaDPKZZtGs5JG5LNCpJ/Som2vd2Z7GUZjRy/Ee3
qQcmtrM+Lpf8AXY4UYxgcVXkVVCsB0PJAr7VPhbw11Ogaf/4Dr/hXzj8WtNsrHx/cw2NpFb
wiGMiOFAo6dcCuKULan6pk3FNPMq/1eNNx0vueYsQ5wB/9Y0PHvVECLu7nnJr0LwL8N9Q8Y
XjzuTaabGcSXO3JY/3VHc+9fQ/h/wCH3hTw5Cq2GlRPMBzPMPMc++T0/CqjTa1ehvnHFWDy
+XsEnOa6LZerPi5vDmp3DFotPuXVu4hYj+Vcd4x0O7tNLju2tpIZrVgxMkZHy/iPWv0pWKN
AAFVR6AVWvtL03UrdrfULC2u4JBteOaJXVh6EGuynPkaZ+a5hxBTx0JU5UbX8/wDgH5Ridy
SZEU7nD/KAobn2q9E6IbhBhYjl19lPUfhx+VfZPxR/Zf8ADutWVxqvgK3XRtVUFvsQP+j3H
fAB+4x9RxXx5d6bd6bczWl7bSx3Ns/kzoyY8pgcFTXrwqQqrQ+OWh3Ogym/0qK9QfMvEmOx
HWt+2l4LY3Cvsjwz4K8JW/hnTxF4c01TLbRPJi2QbmKDJPHJrXXwd4UH/Mt6aPpbJ/hXmTn
FSbij7SjxEqUIpxd1v5nxEYXebEcgb2Bpk1oYoQxIMjkjHfNfVXxL8DWN94fsrHw9o1paXt
xexoJIYVUhedxJHYDmuh8K/Dnw14YtIxDYxXd5geZdzoGdm9Rn7o9hWbnfU9RcTUVQ5pwd3
0PjaLSdUCFo9Pu3XH31gcj88UwLLC+JUZGHG1xgn8K++1iRRtVVAHQAcVj634T0DxDaNb6t
pdvcZHDlAGX6N1FJyTM8JxdClJc9LTyep8T5VZMKCw7HpmmkqQAqEMOvpXbfEHwW3gzxObR
naW0nXzLeQ8Er/dPuK5jT3jtrtZ5YA8a4JRuh+tSops/WMJjKdfDxr0dU1dGesKg75lYISO
lV3+ZgSuCDk1sanPFdXckyQrBEOfLz92sVriJ53SAtKwXc3ljIAHeuqFK60IxGZ4fDJSxE1
G/dhs3qMgBQeR/nrUtum5/LJAI9aoSa9pSEDzVJOBwRn8eeBUf9q2M0BkjvLcsf4WcZA7cU
ewl2PncTxTlqTtUv6I0iwWUqvJWhIxLJsLxpxks7AAfWspLs3LqWuHWGP/WvHHuXPYHHSpG
uLFVW4EvllGCh2xjJ6YBFaLC3PlsTxpPWOFp283/kav2SHymmg1S1WVQfk2vn69MGua1nxH
Z6ZLG2o3lvfXSjaIbeMK3/AAJsH+dN1uTxXNpFzJZzQGzk+XNooMrf7xPK/hXmclrd2rtFL
EyySjcd44IPv2rspUFFa9D4fH5vi8b/AB5trt0+46HUfEUuo2c32mCCOBmyqpkMB6Fv4qxf
7QuwRLFctA68AIdo/EUWkQjJ86ISsgxDDjIdzwCfYda2bnwq+maPJqeqDZE/+pdSCCccj6k
9vQGt51IJ2tY8lvm2Iv7dN9CINTgij2xlfPjUAg+pAq94hn0qXwzpcdror286ZH23d/x8gA
Z3HuQTx3xXJxqFl3y8IVIz+PUV0aWMsnhGS7zMdP8AtflB2GAsgGcgA9cdaynFc0XfYzTdm
mYAinNnIwR2RCMsVyqj3PYmtAy2TaHHb/YAL5ZC5uQ2NyEY2EfWtO5l8Nw6Df2unPd3NxKy
skkxwNoPdR3rGj3KuxojhucbSSQa0jJT+JWsDg428xNiLIu4EAjP4Uwna5C4UKcqprrdP8H
6lqNgbhbG73kARoIiqn3LHgD9auxfCbX3PnXt7BaITwqkuf04qZVoK92duHyzFV/4cGzzm5
lllYk7FGAdq8AVveFvDmseItRitdLgQIjZe4b7qDvk9/YV6TpXw50Kwl23Ucl+6jdmU/Ln6
CvT/CmkW9vvGI4EA2hFAUY9q462LSXun1eH4WnCPtcW7JdFqyh4T8K6b4U0+6dHEl1OB5k5
4Zz/AEFP1O7kmjRWYnJwfpWnr1pHa/uoZQ8fXOelcvHNHNclZZgiDgttJC/SvkZylVqucnd
n3+W4WlTpqVNaDY4ljd5SC64xjsaGkdFEu7AAwPWp5ZIFhdUl3Rn7pYbSfbFZUsrSKT2QZA
FXZ3Poaa59yrcOXLEyZAPb+VVQxJZVVWwOQwyCKkn3YxjrzkHioyqj5gDyvA61vFW1R6XKn
DlZ5J4s0V9K1FpLZiLS4O5cHhT3FYBfzMdCQOMnmva9T06PUNPeyuEyso+U4xtPrXjt9ZXG
nalJaTjMsRx7MOxBr6XBYj2keV7o/DOKsk/s+v7akv3cvwfb/IIZZYHE0RJZjjAPXj+VbGi
2drcR6lJe6tb6dJbwebBFKpY3Mm4Dylx0OMnmucNwyShwMkHgHnHrUnnAqNuSc5J44r0Wmz
4jpY9R8K6sbCVbSVztnJ2g8bDXZXvg1tT8OXmryTIAmSEyMkivItHmkkCztI2IT8zMM/lXZ
3ev3kukPGsxWOUZK7uCcelcGJp8k1NI+ryzHyq4Z4apK3Lt6djivsi/89j+VFVczf8ATL8z
RUcz/lOn2tPyLF62ySRZAQUwV5x+tYiFJJHJADdiD/StS7JVy7AMVGM+309ayY03TvyMYJO
TXsSPgoliyH7zLbmJyFx2NFx5xUdVJyDnqcVLYYSYNtJAwfY+1PvnjeY+WhCsePes7lFNlk
2qjAqcc7uKakJXLA4VTyPWpg7ugXaSAO/YUM5KlMbR3waTA9O/Z4IP7QPhxAcjzJT/AOQ2r
9GF6V+c37O6uf2gfDZPy/NL/wCizX6MIeK8nGfGbU9mfIH7YUssHi/whPBMYpYraV0YcFWE
gIP5ivo34UeNI/Hnwz0nX9wN08Qiu1HVZl4b8+v4183ftjk/8JJ4VG3I+ySgnPT5xVT9k7x
oNJ8W3ng27nZbbV086BXP3Z0HOPqv8qHS5qCkuhSfvH2LrekWevaBf6LqEYktb6B4JVP91h
ivy08VeHrvwt4q1Tw/eptn064eBs8ZAPB/EYNfq0OR1zXxn+1x4INh4h0/x5ZQDyb9Psl2Q
Okqj5GP1Xj8KjBT5ZuL6lTV0fRfwSJPwK8HEjk6cn9al+Mx/wCLHeMT/wBQ2X+VM+Cn/JDP
B/8A2Do6d8ZyB8DvGJ/6h0n8qwf8b5/qOOyPzHhmls7u3u4jtlhdZEJGQGByD+lfa37Onxk
8c/EXxrqWkeKL22ntbax89FhtliIbeB1HXivitsu3yJkAdOtfSn7Han/hZuuMeD/ZvT/tot
eviYKVNyfQyi9T7hzXin7T5cfAm+Mf3vtcH/oVe1V4n+1Cu/4E3q4yTeW/U4/irx6H8SJrL
Y+LvAvxI8T/AA51afUPC9xHDLcoIpUmj8xCgO7GD0PHWv0i8JeIrbxX4O0rxDZkGK/t0mwP
4WI5X8DkV+WbWr7DIFYgHoK+0f2SPFgv/BGpeEZ5My6VN50AJ58mTr+TA/nXo4yknHnW5MZ
dD6WPSvmT44+NPFVj4h1DwfNPEdHuoo5o1WJd5TrjP1FfTfevlj9rzw/MNN8O+MLTcslvK1
jM6cEK3zJ+oP51wYa3tFc0ehxXw58aeKtD8QQ6H4ZuYo21a5ijkEkIk5zjPPTgmvtsAhFDH
cwHJ9a+GP2W7DU/EHxba9vCJrTR7d52ZhyHb5UGfzP4V909qvFNc9kF7nP+MNfi8MeD9R1y
UgG3iJQH+Jzwo/M18txavqnxB8c2kV7JFLe3rLCCi7MKO+PYZr0r9oPXi1nYeGbaYbiftdy
gIztHCcfXNcV8B7WG8+J3nGJR9ltZJFBzkE4Gf1ohRXs+aR6OAzCtgKntaFrtW2Pp7R9KtN
G0m302zjWOGFAoA7+p+tGs6nBo+i3mqXP+qtYmkYeuB0rQGMVgeLdAfxN4VvdES7NobkBfN
27sAHPT8K43dnNTcalZOu9G9X89T5d1r4meL9X1R7r+2ri0TdmOGBtixjsOOv417T8H/Hd9
4msbrS9Ym8++swGWY4zLGfXHcGub/wCGeWVhjxTx3H2b/wCyrsPAfwuk8F67NqR1kXgliMW
wRbO+c5yalKS3P0TOsdkeIwDo4aykvhtFp/fY9KPrmvjr9q/wYuma/p3jLT4/Li1QeReKvR
pUGVYj1I4/CvsUDHFeJ/tP2Md18Dry5YfPZXUMqn0y20/oa68PLlqI/M2tDgvgH8YfHHjDx
9aeGtbu7eXTo7KRgsdsqEFAAvzDmvqr1r4Y/ZXVrj4vGaMjbBZS7snHBxjAr7nHStMVFRno
RG+typqV7babptxqV2QIbaNpWPcADtXzFrPxx8Y3GqvLpVzDY2gOY4vJD5HuTyTXuXxWkaL
4Wa4yZz5QBx6FhXx7OpO1k3Y9CeTXNFq+p9pkGX0q9KVWor621PsT4a+MpPGvhJNSuY0ivI
nMM6p93cO4+orta8T/AGdQw8JauWz/AMfnH/fIr2ylLc+fzKjGji6lOCskzwr9oaNfsWhzc
bxI65x2wK+dNS1q30q0a4u2BcqfKi7yH29hX0B+01q1tovhzSL65+bE0ipH/fbaMCvie51O
71jUTcX8uAeyjoPQV6OGpKSUmfU0eIpYDKaeGofG769lcvah4q1i+ieJXMcb/ebgED0HpWG
s00xKvdOT/dLE8UyaImRYYly8jbRt/iP0r0G9+F0uk+DF8RavrkdjI6A/ZfLLOCegroq4ij
QcVN2vsfFyqV8TJzm3J92cGhBgLBgp6jkZJ75qjLIJSS2flyNw7/X3qsZBGzRxNvC924pjv
kbdwOfauvQ43c07YXUsNw0V75EcSb2QylQw7Y9TTx4m1VrdLWeQTwIQSsg5K+m6sRs7vvEn
GAPSnAMXK9u9Ky6jR6Po/jS2cCOdXt5m/wBWS37pfriup1SzjkkEMO+7t5Yf3rRrvCseh/G
vF0D9Bh+1exfCzx9pXhZXg1G0ke3kAUSA7tpzzwRXLipyo0nOnHma6GkHzPlbI3imn06KGO
AMYuRLhVCsB93PrXNayt3daStosjsIz5rQr828n+IfrX0Zc+PPh4dEl+yRQziX5zG0OEZ/c
9jXheqPvl89MWayTsIIAeFUnP5f41x4PFVK9/a0nD1LlFR96L0OAnFzOsi/YHjwoCHDHy1H
8Ppn3rW0ye+Tw1JBNFILeOYMYyD8xxyceuOK6HcUheaR38lTh5Np25zwMetV7nUrVbSVo5A
4iYGT5CpHpj1r0tlYyVrnX2PgPwbDbQ3LztePIA22WcKoB5xtFdZpsOjWt6HthZIVGA2Vyf
xNeJprGn+Z80m3J6stSnXdOXIMob3UZrF02+p9Ph86o4eCjTw8b9z6WmvbSa3jEtzCOeAXH
+NN1F9PnhVFuIQFGcbxXzfFr2nvJ5TTCM9QXBx+dTPrOmodq3CNxyVB/KoeG5t2dEeJJwaa
pr7z2qB4o5izyRgZOMN2q7FqFqbsLHOADzksAK8Rg13TcoJXLqXAKgEHHpSz6vpwmkXaIFc
/IoU/L6VyVcv5/tHa+LZS3pfj/wAA9x1a8tJrQvG8bt0xuHNcigcyEIpHUnAz+VeZJrenCV
BJcKuT6NxWtD4i0q1Vc6gkR65PnD+Vcqynk+0b4fi+VKPL7K/z/wCAd24cow8mRgw67D97t
UBRgAhjfB68GuRHibTXbC6suWPQST8n6VJ/wktgEDjU1YA5yJJ+atZdb7R2R43kl/B/8m/4
B0cjbZOQyjpiomVJBxhwo9ea4658S2VxI7C9DKOc72OPzpYtYgPEN0B6YGfxrVZfb7Rf+vc
/+fP/AJN/wDqJZneBYizEKejNkA/0ri/F+jyX8UN1bwu8yHYVUZYr2/KpTqltwpuRnsMnmq
F5q1l5MkRuTI0gIwuSRW9HCOlNSTPMzTiuOY4WWGnRtfrf/gHByIFcjkt2BXimqR5YXecKe
hqxcLtlKbjwxAJ647VEFAj4BDDqSfevWj3Pz1vQ2dJnSOYRSFihIJCjiugnBNrc+UxeOIgA
kdc1zulRGTgb2ZPmIHpXTGcS2JgYBWAy20YwOmPp0Nc9d9zShNwldHM+aP7v8qKf5N5/db8
xRWHNE7vbi377ZGOMk8DHA4rLilVmZQ3DKe3INa+ppGgeMYyTk+qn0rGttjTFSpyAeB6V6M
meJDYvWUjsxjJH+8aluxMwAJ469OlSWaw7GMY69CTz+NSXOYwMjnpzzx61A+pQTa8ZKqMqN
uQMcf402TcqkEDIIHHoacszKcAAKB+dROS7fKctIdvuc+1ItI9X/Z5bd+0B4cUcDMuf+/Zr
9E1FfE3wS+DnxG8NfFzQPEWs+HJLXTIlZnnM0bABoyFOAc96+2ENeTi2nPQ1gtz45/bHZh4
q8K+n2OY9f9sV82aLr17oGu2Wt2Um27sZ0uIyDzlSDj8elfYn7S/wy8Z+PfEOg3fhbRW1CG
ztZEldZEXaxYED5iM18ieL/BviDwRq66P4l05tPvnjEwiLq/ynoflJHY12YWSdNRJktT9Pf
CviGz8VeEtL8Q6e4a21C3Wdcdsjkfgcisf4m+D4fHfw21nw5Io86eEvbsf4Jl5Q/mMfjXgn
7IfjoXOjal4AvJ8y2JN3ZhjyY2PzqPocH8a+rRzXlVIOlU0Nd0jhfg/FNb/BnwrbXERimhs
VjkQ9VYEgj8xUfxp4+BnjA/8AUOkrvERI1CRoqKOgUYFcB8bSf+FF+L8Nj/QH/pUxfNUv5j
R+aBjkESzeWRGTsD54JAzX0r+x8yn4k62oHI0wHPr+8FfNMMMtzNFBCheaRxGiryWJ4AH1r
66/Ze8A+NfCnj7V73xJ4YvtItZdPEUclwgVXbeDjg9cV7OIlam0Yx3PrivFv2m5PL+CF0wX
cRe2/H/Aq9oryP8AaJ0DW/EnweuNL8P6bcajfNdwOILcZYqG5NeNR/iK5tLY+BJ5i+1w2Qe
MZwK9I+AvixPCPxg0qaRzFZ35NjcFjxtf7p/BsV5rr2ka74b1ibStc06bT76EAyW867WAIy
CfwrPgvHjcPE+10IZfVWHIwfrXuyjzxa7mOx+tKmvP/jT4c/4Sj4OeINOWPzJ4oDdQjuHj+
YY/AGrPwq8Wr41+F+h6/uBnlgEdwAfuyp8rD8xn8a7SaNJ7eSGQbkkUqwPcHg14CThL0Og8
E/ZY8NJpfw1utfkh2zavcEqW6+Wnyj8M5r313WONnkYKqjLEngCs3w/odh4b8PWWhabGUs7
OPy4weuK89+P3jQeC/g7qtzDJsvtQH2G2553OMMfwXNU26tT1E9EfG3xI8azeKvilrviKCV
wksxgtsPjbEnyrn64z+NeofszeJLyX4pNp98sLi5spAkp+/lcHbn8DXzGtxICpjII7kiu++
HXihvCXxC0bxNJK0iWk481ByRGeH/QmvYnT/duK7GSbufpZmsXxV4hg8LeGbrXbiEzRWwBK
BtuckDr+NaNneW99Zw3lpKstvOgkjkU5DKRkEVT8Q6c+r+GtQ02J0WW4hZI2kXcqtj5SR3G
cV4a0aTOhbnmsfxysZU3x6DI6H+JbhSP5Uyb44wRoWj8OySEdvtKjP6V8+3mpW+iazJovjz
wdqfhfVY3Kf2hpkbPbzc8NtxhgevFer+AfhvP4jddRv76O88PyRlobqBWhlkbsCjDj612P2
SdmmgfKmb7ftA2aHZJ4ZuYZP7s1wq5+hxg1wXxY+K3/AAnXw21LwxY6G9tc3BRg7TqwwrBi
MAe1evt8FfB7x7XkvmX0Mo/wryz4pfDLwd4Ts7KfSpbuPVbiQhMyggJ3OMeuBSioOScHZnZ
Qq0EnGrC/zaf+R5l+y4hi+N8aOCsn2CfIz9Oo9a+7B0r5k+Cnwz1vw78TT4i1TSLyANayD7
S5ASQttxketfTYpYqSc012PPtZuxw/xZbb8LNZOQBsXk/7wr5EkhIVZFYHeTx3r61+MWman
rHwi17TtHtJru/ljXyYYF3O5Dg8D8K+UrXSvESanZ6PrOk3FnrMu0JZyqBI4PTj86ypwurn
3fDGOo0+bDVna7umfQ37PiFPCWqZXaTd9P8AgIr2avL/AIM6Jq2heHdQg1jT5bKWS6LqsvV
lwOa9QrObVz57OpRnj6soO6v+h8zftaabcano3hSKAouy6mZnc4VRsFfNFj4Yswu94nnGcA
kYB/AV9j/HvwvrfibT9Dj0fTpr0QTSNKIlztGBjPtmvANL8PxtfSW2rSR6dDC5ExmfBGDgg
D1rvpVVTo8z6HkpczscnaPpumjzbSxiRkHzTAKGX6E96txahODPLdC7mEo+TzfmURntg16N
r8XgBdF/4k2nWN3NbMPmViuSPU968s1TUJZC4Me0nsvajDVniYqq4OPa+5d+X3UzCvrPT7y
4P+gW4Oenl4/lV238CaDqVufna3k2/fgcdfcd60tB0p7q43k5z3I+6Kta3Z2NtIuzdFMoy7
Rnbn/69dvNrZEWR5rqfg29tLpba2liuUZ8q2Nr4Hcg1iRNLpmpxziNTLC33JFypI9RXq1lY
6lfwTzwSDLLtLSnBI7c1gavpSiyh05rNUkUY8xTvZc8s5Pck8VpdNWIlHscrk6lM06xgySc
bVXGCT1FWrWITo9rb3XkxqvmmO4cIrOOuOOv1q0nhq+uNbh0qwZHdyu6d2CqhI6E9qdqlhr
PhqZNH17TvLhjl3lwikt6hZOc59KzlVgmoXV+xHs5W5raDrHULrSoHvLa6aK9yAtvLBvSWJ
hgn5uPwxT1uUuGiniVI5ETCRqxK57kZ6fTtVCe/ieOOTzpLi2QNFDHKcNEvUdO1Z5nzZhQR
5m4OrDPBPatFH7XUhaOx2mmDSbjR79dUuLnzVUfZvJwRvzyGqjHa29jBeySzSy3bqFjjUfK
rA5JbPX5aydPv3QG7kCp5Q2AJ0Zq3JP7ObRElVpvtO4i43EMSSfvKP4ePwpO61XUtO2pxly
saX0oiA5YnaPSo2B3JtQD17Zr1DwVo+iXniK7tLy0jvlNuHiMsfPB5Ptwa9UtPh/4QeRPP0
S1kAHdSP61jVxEae57mDyWriqPt4TVu2p8qtvExbapP930pnnbnyyhT09M19Q654F8FQ2+6
PQLaFd2RtyMk8etctfeCvCSQq8OkRAn+6W4/WuV5nSjpZnq0eEsXVSaktfU8RE8nnhgvXn7
3FSvdSz/ADbSrKeCvNesP4L8OTBcafhj1Adv8a1NP+HHhuYgtp788DErf40nmlFbpnRU4Mx
0Ffmj9/8AwDxKZ5hcGWIA7lBzgHPHOaZc6l9ot44SqqY+jAdfwr3K7+GvhhOYoJkaMdpzzW
TN8PPDLqXNpMjNxuExpLNKL2TIhwhmEtnH7/8AgHkUNwUeOXGzbkhlPf6U06jIU2FFMfTBz
+dent4A0SNsKtwoPORLnP6VDL4C0XYzDzmGcZEtaLMKL7mv+peZ/wB37/8AgHmqb0ik3Jkg
DDevNXLbUDAuFYg9x6+1d1D4I0hZMCW6VCNvyuOM/hTZvBWmkNK08+7JG4EDP6VX1+izKXB
eaR3S/wDAjhHuxO4OMMTksBz9BTJNrXJeKMAHs4yPqa66Xwpp8bq0dxcADknIpg8MWEkg/w
BNmVcdBjrW0MXSb3PPq8MZhB2cV96ONmQiYSDagHB54qsF+Xafunue9dbq+hRWGmyOk0sp3
KWViMY9a5eZVDAKNhAyQa6qc4zXNE8HF4OthJ+zrKz3N7wrPbWviC1F0gktpT5Ug9A3Gfwr
Rv7f+ydUvLF0YtG5jVs9V9ffiuc0uUCcOOWByBjFdN4ovI7m/N5CDukiQnd2YDBrCpF+1T6
M5U7RMD7d/nFFY/nr/dNFa+yRHtPI1r1w8szSOxc8nJyQazrZl+1IRgYHU96t3WFlfI69Ce
TVSCLzZzgZ+Uke1bS3M47GtAQi/JjPU4p8rb4CoAbJznvVWKQrztIFWFACEhWPsuaUmOzKT
GMbtoIx2xUEMi/bImJJPmKM/iKuSRkRmZ1baTgZFZhBLbMe9IpaH6uaVd2g0qzxcwj9wn/L
Rf7o960BfWgP/H1D/wB/F/xr8mTd3OBi6m49JG/xpRfXfA+1Tf8Afxq894S/UvmP1m+22mP
+PmH6eYP8a+Ev2tLiKX4zwCORZF/s2IEqc45avBjfXeTm5n9v3rf41C80k8o8yRnPqxyf1r
SjhvZy5rg5XOv+HPi648CfEjR/E8JYxW8wE6r/ABwn5XX8jn8K/Ty01XT7uzhu7e9heGZFk
RvMHKkZHevyahKRgHf14we9XPt1wibftc20cBVkOAKqvh1Vs7gpNH6wfbrP/n6h/wC/g/xr
zz423lq3wJ8XhLiJj/Z78BwSelfnTNqU7wALPINv/TVs/jVeE3N9fQWkl3KI5SA2XOMfnWN
PA2kmmN1bask8NuF8W6Lkgf6bB1/31r9WUvrIAZu4On/PRf8AGvz0s/CdtY2kcthDBK23Lb
wN5/GonxJL9nnSSFh2kJ+b8a9rEZRKrZuVjyo5jDmukfooLy0zxcwk+0goe7tduTcRY68uK
/O2PSbi0KXsE4ikxgKkrB9p7gHqK0IdQvoyTcTNMo4OGOf51zwyJv4p2+X/AAQlmiSvGN/m
N/aagvJPjprVzbwmW3eGDEkZyOE56V4cCe5IPpXuTSabduvneYjseXfqB/WsDUvDNteySMl
vHdDPGweXJ9R2Nek8rcIJQlexjDNFKVpxseyfse+NUifXfBN7cLGhxfWodsDP3ZAM/gfzr6
9F9af8/cH/AH8H+Nfl1L4b8idktL57O5zt8u5BUj2yOaxr+HWbBibo3KrnhxIxQ/iDXh4jL
pOTkerTxEJaJn6v/bbQn/j6h/7+Cvh79rTxwda+Idj4T0+cS2mjwb5SjZUzPyfyUD86+dxe
XaEB7q5Qk44kJ4/Oohud2Jd5Hzn5uSR6msaWEVOXNc35tLFm3zvVSCzMcfKat+e0AKvEQQO
Vaks2WBBOyfvRjYwONrevvU2o3ZvLqWe3jZVuFUOv3iGHX9Rmux72IPf/AIG/tD/8IfbxeF
PGSyy6IP8Aj1u4wWa1B/hI6lP1FfY+i+JND8R2CX2hara6lbuMh7eQP+Y6j8a/KqN0eCd5J
JCyKNgVev1q9p9/d2179o0rWJtMvMDHlytCT/wJT/OuOrhYzfMtDSMj9WXjSQYkQMo6Blzi
nLx0H6V+ayfFP4o6ZCsVx4x16BSMK4uS4I+pzn8DWFqnxL8f6g7JfeN9auo242m6YA+2ARX
OsFJ9Suc/Qbx78Y/A3w9snfV9VjnvtuY7C1YSTOfoOFHua+a9a+JGj/EjxCuqxa0bG6+VE0
++UKsa56Iw4NfOK3bykPcbnZjksxzk+9RySRquAO/YdDXVTwsYeovaNPQ/VmwuYP7Pt908f
ES5O8Y+6Ksi7tu1xEf+Bivy10/xhr2lp5VrfytGpA8mWQup/M8fhXX6Z8QbCW5WPVXmsbgD
7yOzID7+lc0sJZ7jUkz9HPtNvgnzo/ruFfK3xKEk37X/AITuYZ0MUf2XKq4/vNz/APqrx25
8Z6lJMiW1281uDj75IOavWzeHNQtxJeNJp+osfkkYkrn1zThQcHdMrmsffYurYHaZ4lI/2x
S/bLXOPtEWf98V8B39h4n04/bWea/gxgXUTbzjGOvbj1rBtpWkuIy93dLECFIRiXQD0BPJr
P6pd76DTR+jD3dtj/j4i5HHzjmvhjxfq0x8aa1GksTp9tlABj/2j+nvWMmpXkzL515eEBSi
Mz/cQfyNZ43KpkLMxPRXHb3NdFOh7O+o7l63uGbS5QJ7dVt/uxknzHz1IAHNZMMcl1dNLtk
Kn7wXuPT3qa4vLu6W2gyilE2IsSBTg9Qcdfxrq9D0yKO0NzcLuReR9a2WhOpDpupWMFs8dv
IqynIVHG0k++a5ueObU9T+zjLktlzWrqslvd3jFYUd87E45atvSfBF/e6Jd6vBrA082y5YS
Y+f1FKTUFdhexHKY9K01LWIF5SOw/IVowfCi+1azXVI7tFll5aJ8gP7A+lef3E9/qNwxjcz
i2JEkkYI24/iPpXdeG/H2uaBZ28cSJrGnqPmAk/eKPY1w4360qLeFtzeZcUpM4fXtG1vwre
zx32lNBbOepXfG3oCe34Vj3Xiu9XwzfaZbtHcWlyPmtLlA/lt/fibqPoa+j9E1zQviBqUjT
SxNHChVbCYDJJ6kg9a8+8ffDaw8PWkup6TCrW0jndEwBZG68eo9q8zCZjGtVjhcZC1Tddjq
xEI0l7kt0fOkXllT8zKyntzn65qR4pIn3/MVOMEritO+0+MQNdLnIPzIF+X61WBmSIQ+ZlQ
MgivqovoeVJdRlhJDFdo06h4XYhhk8E9/rW/NI1kzNvXDpkOv8an1rmEgKMxc4HvVpJy6eQ
3zbDxgYpNW1KT0seieDbuPRdYg1aeMNBnyZQD9wN0Ne92yi7mJtVDu/3Bn8q+U7K93TSJIP
vnoenNe2fD7xDKlrbFJDJ9mcxgsfTp+lefjaPOlUvoj7DhqvJznhfK6O08VaNqlpZxtfQbE
Pdeea4xopJItq/MPQV6jrHiKbxDp5t/LCeWM/U153LEY5iCM8dhivnq3Lze6fqOVzqypctZ
JSQlvprGNSRhnIxWyrRWsOxMApyTWVDLOQxVeB0zUwWJoVEzkM5zivNqOTZ6M05P3mQyy+Z
GXzwx/Os6RsP90Aemas3S7Hwi/Ko4B71kSu4fOMfWros9CjTTWhZcptLMMc424wKoSjYThV
CE9PSpVkDZBP502QgfKvzevtXocq6HUo8pSkBi4X6lc8GoZpE2hkbBH8J6CpZWCOx2jYx44
zj8az7gF8gZGemKcFrqRiG1C63Kl3cKU3ZBwemOKpSS4PC5yegHAqRgMmMJ06k1H5LIGypP
PSu5JR1PjpynVlsVNUAn0m7jLM7lPlz0wOa893yShosjLHOD2r0O8lKWVxxgrG34cV5/HIh
mRkTYEABViWyfWvWwT9x3PzXiiKjXhbsXtPi8vAd1YnuSeKnuy727rjqcLk5q3p8QkZiq5U
A8njB9qr3bubaXK4xxkd6659D45bMwf7Ol/vD86Kj3f7Un/fNFWQbM9lm7bfJsAbgdT+Nbf
h7w9PqF6IrOFp5PUjOfwrNuw6Tkn5hnJr1f4Qa/pej6+txqEQaMKeo6e9Yzq7uWx7eDwkat
0ldmBrPgvW9JsUe8sTCp5HyYz+NcqRKpKqeO4Jr6p+Jfjrw1qfhcW1m6yyHvt+6K+YLqWP7
Q4Qfu85HvWUKqm/dKxGHdKEZSXLJ9Ck6Ax+VgYJywJrDvbYxgSqwIYlRzyPrXQSbWcvt2g/
wn1rKnbMgUoGBPIJreLPMkrmMBsVt5/wCA0uxWPcL7HvUtxB+945Q8Z9KgweTmtbIwatoxW
IGVIIP9KSHHmbt2PrSNkZBOR9ajGAcA8Hv6UkIssSrBm5A6EUbSW+YgemKYhXaY2GQf4h61
b8qKeEbTtdev+fSmwIBLt9c56Hiuj8MrZ/aFupwsku4hQf4cVza5LYYEFeCDUiExkNGzKO2
DitKU+WSbRFSHPFpM9Yg8ueZjDIySsOApxU1xPcshjuAkm37olH5c15/pevPbN5NxMUz0bO
Q3+FdbFq32q1/drHcpjlH4Pvg969ynXjUVr2PArUJ0ntdFhNR8q5Cy5tJycCO5bKHn+F+mP
Y81S1q91d9Qa3ybONcENEmTJnuGPanYt7uOQW0icfftpQSPy6r9eRUK74ylvEfs6scra3h3
IT/sP2/zxTnJ8vLfQmFlK9tTO8q6tZUMN/IbgcOJG81CT2PpW1pt5qtpHmeAxshyF3E/iO4
qzon9mwXxDWjWt05xJHLkhv8Adaun1JLG/RWgtwrr8pKfex/tVrQoO3NGRliMQovllHQ597
hb9M3Uf2reSzJN1B/2Wpn9lmMEWkxjz0trzo4PYN/jTtQm07Tmw94scinKpGN5P4VXtNdtL
6YgcyJwAw+X8qznOKfvvUhKbjemnYyr/wAKWlzdP5EEmm3h58pgNr+uO35Gucn0e6sbjyrq
FkI+6uOD7ivYdPxflIZBG0JHKMOB9PQ11Fp4Vs9TTyRHuTssvOPxPSuGtRhL3ovU6qGYVKb
5Kiuj5+lhMkcAS1SNo1w7gkmQ+pz0/CqTwSR8nAAGDgdR659a+g9T+GMUO57YjPeMnP61wu
t+FjbZ/clQvVQK8aT5Xys+lpSjVjzRPJZleNyyqSvQOOMe2e1VQr7mLH5s/eY101/YtExRV
IB5CnvWO9iZDlTvYHlc9Pwq00NqwkF9dW6NBBcHym6xtyp/DpUQlV22iFVX1Ud6nmtPsihW
cs5bhc8Y9c1CYRHKqksWP91aCSNvNjk5B9sdDU0RXzj9rcpGwJBVckHtxn1q0rwyx+XNuVh
wG/8ArVWkFuOVZiAckEdaAKbZ+RAdvfBNWEbzCrOw3AYOBj8/WoZFxKdg3Ixyo9B/SrNrBK
AysvB+ZT2oDobeiO8VyWTJxyBnC8VrSatbmT98SpJxkDp9RXHtPJDmNflJ6802aQudxO3gH
PrxSauJM9e8OeINd02ZZNCvRMhyfI+8j8dNprsxqPgjxaRBr2nHw3qx4+024IjZvVh2/Gvn
jStTvrC78+wumifvzwR7g8GvQrLx/Y30CW3iSzXGdv2mMEge/wDeX8Mj2rkr0HKOjafdGym
md5qXgHVtMRbu1263YAcT2zZYL/n61zl7bxuhFrMVkySYJRtcfj3rqfDkmpWcYv8AwfriXF
sc5gkcGN/YHpn2O01vT6r4Y192s/F+kHSdQH/LdF2/if8AJrzpYjE4f+JHnj3W/wA1/kWtT
zGxtbkN9ot4BO68mPOGFaM/iG3NgbM+baSAcpIP0roNV+Huu6dbSX3hm+TU7R/nDQkGTHt/
9avPLm+vPOdNWhbzEcZATkjvu7jtXZh8TRxK5qUr/mvVDacdzovDmjpreowG7mSKKV9oZpN
vljuc5yDWt4ygTQbu40TStWe+3ABcNu4Poa4iAbkmv3kkhVm/diJxtjQHlmA7nsKntr5ILy
bVr+JryBMIm1tpLnoPw9q6LSUrt6diXboaMiy2FtBpqmex1EqpkYABJVBwFzmm6FoV/wCL/
E72Gi6jb6e9iu64kwT5mTzj1+lUJ5xOqJDeNcteybItw814dx5JAz0zXdT+GPEfw70WO90/
Wk1CCSM/bQ6rGY16hgTz7dK4MZX5IqnCSU5bGlON3drRHG3kF94c1oJq0f2G+jkYR3MZKec
B/Fjrg+pqXU/G+q+JbcWF7ctKITtRum73NcvrOrXWoXc2ozDM90xSGMDPlJ68/wCc1NcaLq
Xh/RNP1G4iWS3u1PlDzPnOO+BXXTilyurZyta5FRt6LYgnC20DGZBsQEgY6muTkaQy7zEfL
Lb1GP0rd1O5lvhHbLDvhiGdxB6n3qpqlnEulRqirHKBubnGK67GG5iTuGzlc7uMikswJrry
oydzJ8pAJ/SokMjK+z5x3Gc45rsvhfY6XqPj23ttWuzaQFHBZTjdx93PbjNKrJU6bn2CKu7
GKZBHGJPvnIQkcAjvj1rvvhlcK9/eWx3iPy96EDjcDiuH1SC3g1e9htW8y3EjLC/qoOBXb/
Ca2nfUr+R0z5aKhX0ySf6VzVZfuZI9/I1L+0aXL3/Q9styEVpUcglctg1gSzebduV5APbg1
bldzMyKdigYIrO+y3ALkOSHPQGvjZT99voftuHpxi3JlmBGyrliB3HrWilpG0JkAyeoLVSS
yuCyiR8AD8q0luAbR0cAgcA/1rOSbLqN6crMS6AhAd8M54wK5+5lWSVtuQK0tRcggRtx71k
TAouTxxxV06dtWe3hoWSbIHlULjJOTyT3FSGckBQckVV+Vky7H+pp0agDCgjjjNdsWjqq6L
QkJ8xcBe/JxjP4Vm3G5SdoIPoeMVuRqjwqHO49wBjFZl3DtJUYUbuSK2SueFiKsorQyGkEQ
bJUtnsM81HcXSrbcq3mDkDFQajcGJn8wYx3/vVhNdtI+ELc9OevtXoUqfMkmfGY7GexfuS1
H61ftNYT7F2kptJz1FcOF2yBuW56Gug1i6k+zLGi4djggjnFZC2/mLkO24cnA4/OvVoQ5In
5lm2LliaycuiNawkeOJ4yjBTwQfWmSs5tpVIOO461YttuwvIGdsZLdAeMYqNYvMQRH+J8+2
Kuo7WPKhHnfKjD2x/88m/Oitv7Ha+q/pRUe2R2/wBnzL2otBPt8sYCjmpvD8az3skZufJCq
Tk96y5vvyAMeuMUWqk3IO7kA8/hWTg2rXOmniFGanY3XlluLp4BcM0Y6MT2rMkLC5JBwq8D
396fZZKSAgjn1ps7lWOVH0raKUYpI5q1Z1ajkylPMzNxwPr1qm8jEAICfXNSyPvYkcjtUQU
ucL1HNWmc7eo3eX+TA6ciqzxvGvylSp9RzVjCh+eCT61pXcOnNHH5DlmI+bI4FHNZ2K9nzR
bb2MdlDKyELleeKrOpJBAA9qtywhSXUHZ3PpVeXymEbRhlOPmJPBPtVrU5GrCICPvDA7Ub5
I5Aw+VuxzQzfKFLVExUEgc5p2BE5laV9zLk/wAqdlY13twT0FVt21h82B3NEsqySL5YIVRg
c8mmhimOaRmn2EoTjdjjPpXTaSkd3CTbSraXCYyrt+6c9uf4T+lc/GUWIoy5JYHqR+FWILq
SO5Mqtz7dGHpWkZuJnOCmrG9qS6zFcI06zQSpjaoA/MEdfr0rRtdbLRiPV7YSwMdu/IJJ9S
Kq2esbQluwintm+b7PPkqp9AeqH3H5VdkstLuCXtJnt5yeLafaGJPZX6P+hrshVTfuvXszg
q0Wo+/HTuv60OltrFJ40fS3F7CP+Wchw8f+63UfQ5rRSHUxYzCyctcnKnzVw6D39fqKxNGl
Hnqkwkhu4QFxnY6/h3FeraFbNqUKTSYMq8B9uMiuyNTTex4VZOEtVdHlFt4RuXu/PumYleZ
Xk5b8D3Oe1QXfhiWCQXCx7EyQMsQT9BX0dD4ThuIvMuI+Bgg4rn9a8FO0paIMxAyqFcYHtX
j15xhpc9/BynVkm1Y8v0Ez2roC/wAueQRXung+OK6KLt5Pc15VLpr2M+ZIypB/irsvDWtJa
Sod+0j0NcjrzS3PRng6cndrU99t/CFq+mmd8MzfMSa8a8daHbwvMAq/hXcRfEIxaf5Xm5GO
5ry/xf4pjumkJcnIrkTk3qdNOCgeI+JLRVuG2g9McCuaS3WScbnVPmyeccV0mtTG6kcpg8E
8nmuPnWQMj5IGeBmu2GiMqm5LqccUt0+yQSsv3X55XpWc6rtJDcx9Ce49KLmdC25cq391Tg
D6VSlmYg4GSeSc81SRmSmOVmUK27HUjpQ+5wC4XcvGS/X0qsGZW5JIxnbk4NMK7pdzsQemB
TEWCHDDYwyfQ1Zty8F3E+3zFU/MvYZqksGWCqxUH2zmmnYjYTc3H6+1AzSukkVjIIwoPfjj
61WZUeNFLAFAQxJ7mllYtbCJeAevuapYkZj6A9ulU0SuxoQCPqJFYdCQOgqZxEsW0BmI79K
popWI4HJ46VbjYbCjxFicfNnlcdakZe0fV9Q0q6aXSr5rCVuMg/K/swPBH1Brvx4/v1so4/
FWk4jkGIbmJC0LH1Azx/wA/hXnEOyORS8ZdeTjIBx9a0v7QltLBoNL1OSSznwZLO5XI/I5B
+oxWNSF7JFwbWtz0XSfE1xpZjv9B1RkUnkK+6M+zZ4/76Cn3rsl8V+F/FEPkeNdFCXK4231
mCGUerAfMP1FfOxl8h/tVmZLGckjMZJU/wD1qvW3iKe2aMXCg4/jQ7cH6dB+GK8+tltOrLn
ekujWj/4JrGq9me4ah8NLwWv9qeD9Rh1qz+9sicCQD6dCf1rmdKk0m18RWkfiKxltRbSZlg
CZUn1ZD7elYWjeN77TLpbi2uWtXZQS8DBWb6r91vxGa9Gh8d+HfFdp9k8W6dFdY+X7faLtm
iPqydR9QSK460MXSg41P3ke60kvlszenKN9DG+I2paQ2qaVd+C4BYiP5Wnt08uKTngEjoR6
GsnxFrmp6nbwWWr3aXEX+ukuIjuL4GNv+zW9e+BtZ0iD+2vB98PEOjuMnyyGlA9CvRq4yez
sdQhdLZvsFxI4+0RSEhWwenPK/jx9KrA1KCpxjF8yj1e69VugqKTfMjCl8ye+ee4cDI429F
QdOR/nNNn1KT7CkjLJ8mUgViSq57j3rqfEHh1NMmisLG/XU2uovNMUceDCijLEseD+Ga5W4
j8yaIJC0VtGGAmyTnPb0r2oSjUipQ2Oa7TsytaNLBFkMCjffDnlveq93LHMCisSvB57U/Ur
iO2txFEQygAhs1kxxtPDLO1zHGEYBlZsM2f4gO4GK0vYlohELs8saElR85Cj071o6fAybbm
KRkKnqODXS+AdV8N6Nr15JryLdRtZSKCOVDbeB75rkrW7hknlEaeVEzlgAcjGelKnUlKpKn
bRW16MznFKPNcsRwSLOY44yWLAAAZJJr6P+HHhuDR/DzxSR/6TL+8lY9dxHT8K89+FfgiXW
dZl1y4iJsrM/uyw4kk/wFfQllZJAxj4Xv0rzsdUs+VH3PDuGVOm8RLfocnc2Sx3K4LSSSNy
vbFWorASXBIyvlDOM8GuheGEXO2OLc4GM+lY80rWshjJ/eOcAV8x7N3bZ+g060p+6indAsh
CqWLHGBWZqzLZWqQKuC3NbstlqcMI1GS3ZLYDrg1x+q3T3L5ZwMHoTU1Iz51oenhP3slyu6
RnM6urErg9qqGB2hZ2Hy5wM9fwpzhixG8Y9hUqMp4bGcDn1ro3Po1eK0KAg65ByOlBjRFZt
xAAyBjOT6VeIAVs9O3NUpGwDtYAduetFrMrmcxEljUck8dj3qlcywurjfyR0pbt8WyhU/eZ
JL7ufYVz26ZnZ13HBywFdtCHNufN5rXdNcsUUNRY7FLldjMSRyf09KyjC+6JImIbOVOcfjX
SS2fmp5209KwNcWQGSztwoeJVaY7sEKfT1969alq+WJ+Z5hehTdWq9Xsjn5S17cybXyE+67
Hg4P8AWq6AIxDMOv8ADmq7R7cKm4fjU6EOm4sAR8oyf6V6SVtD4CpJyk5GxZu8kRjU7yBxx
WjBp0kNpNcSBiG4QlcHHrWfo1vJKwjIGWIUnPIGa6e6CiEwnG1UwoBrkxE7NRPYyzCupzVX
svzONxL/AM8j+VFW9r/882orO6O72M+5Tebz1DZ5Hy8eorR0CKGbVIkuGwh6kVB4eudPW+u
NN1cbYLj+JkyUcHrxyOO4rXvNAk0phf2bi7sznDxncFH4f1rpkt0jwqNRXi5I9M8UeGvB+m
eEbe60m+Et4V/eCvGbt18xypGTV57m9uIx5jyCMdQegrHvd7NtxminCaV5s2xVanOS9mrIg
AB6E04MY2wDx3qMvhBjqOtRu4L8cematI5NUWCgOWyMHvSsyDAGcnvmqe4kko4z2BqaR8gK
Bxt59aYr6kmRMXRSWOMGq81oyYKg4A6eh9KRJdjDY4GRjI9KkW7O3API45prQTXMUHzk8kM
KawAUMamkjG3zAPkz0Haq7crj0NO9zNqw3ccDk8VchCmI/KTJ1PsKqYwOKs2twLeXLcqeDj
qvuKdwDIDEBvzFPQ8YA/Wn3KAHzYioVueOh9x/h2qGJyhyQDn1FO4FsSuHDADgfmK6C0vEu
IFtpVD8BsMM49jXOHKocncNoOOtTwM64njbkDketKSTRrTqSg7o9B0+3kljGyd9qkfLIN4X
6dx+deueDXuIPKEjCUeo4/SvLNAvUbTdyAFioLfN/Kuz0DVxHIAr4wfWuN1qkXa+x2zweGq
wUorc+pvDMFld2kbT44HQ03xJa2UaM6BSegrzLS/Fz28Sqsvb1pdS8XNOhBmyfrXNOo5Mmj
g+SSMjWlt2lZHRWBzwRXLNp1tISYJmtnHTByv5VZv9RE8jbn5bmqEUy+WXByScCsY817I+u
weXxxCXOinfJr9pE3lL9qjAzmLqB9K8/wBW12aSRo33q3dWBBH4V6Yt24k4LFvUdqztT0vT
taPl6haJIx6SdGH0PWu6k3f3kdOK4XTjzUJ2fZnlRkmuAzBj0wSTjIrIuYjvByv1Ddfeu9v
/AIeXULSPpF0JF/55TNyfYMP61xGpaZfabL5eoQTW7N2ccH8eldKZ8Zi8txOFf72Nl33X3m
ZJGGiLBtqtwGJzzVF1CgfvVY9Mkd6umAs4LAgscKM1HdRxkFA4IUjlO9WjyykqED/WZU/yp
8cgBCqhCg5+9mlEYchUbH1HQUiQsoZlAIzg8dKAFEimXeikMeDnpSbWSQb+eeCO1KkOQ5Lq
gUBtrdW9h6mow20qQSG9DTAmnlLBTgZ9qZllG1shh1XGCKlEaFgWbnGSRxg0SQsNz7hID/E
ec1UldCW5rJYyjSrS7jZX+0uyiJRl8jH59RTJLW4jEkZtJ0kVvmZkI2fnT9N1q/s7AWdtKq
RqTtcIN4z1w3UVpjVtSmtRa3N/LLb4C4ZicD0zWHvdAMPMi4jIwF45pwYsemRnAGORV2ZYy
wiTgbuCetVrgCJMjBwDyDzn3q7iImZGljEhfywfmC9ce1UblduSnIHYmkWR0bfuIz177aVF
82Ta2ck9+4q000CTTI4pCjjk5xxzitWz1F7Zt29t+fvA4I/Gs+7spIIhIY2XJPzDlfYA1Wj
bK/eO4dqh6Giuz2Lw14yv9MZb+wv2tZiQGMfKyf76dG+tdrfat4Y8Z7T4j09dI1VwFTUbXh
Hb/aPb6N+dfOdvNPbSq6uy5+7k/rXU3HjC7vLC3iYiCeEbQYxlGHuD615+Jy2lWkqkfdn3W
/8AwToo4l0X7yuvM9D1jQ/EPhy1eG7tk13RJBxJDncinqeOVPuOK5ptCjvIXm8OXpukb71j
IAJFAH8J6MfyPtU/hv4gXunwrE822IcMjZaE/j1T+Va+oxaLrci31gp0nUm/55/df344b6i
uGE8RhZctbX+8tvmv8j0ZYehiIc9F2l/K/wBGeVXlrm8a2uMxNG4R94IKc8kj2pbjHnJbRt
DN9nHlRPHHjzRkncR3wPWvR7p57VXj8T6aZVljMI1KFfn2ntux+jfmK5zVPDNzaWD3mkTHU
7Qf8tYR80adTvQc9e/SvVp4hVFzfj0PMnRnSlaSOEvExKDG5MZ4DN1PrVnRdPuNR1e20+0G
6W4cKDjp6n8OtJfowljtwIpHUk+ZGc7s44/Cvb/hN4JGn6D/AMJRq0Xlz3GVtY2HIj7sfcn
9KupV9nB6nXgMH9bxEafTqezeDhp2i+F7fTLfZHFDGF54JPdj7mqmpax+/wD9HflehHes6K
SNwd42q3y4rMuoc3flW7A4OcE18vi6k5bM/XcLgKVOV1sdJY6iHkRHIaRuSfSqN/OH1YTll
xF1GawXd7WfLyEP1+tVpHaR3cE/NXJCpKS0PZpYWPNzJ7npF/8AEOGTwydKS2AmZduTjFeZ
XEBlQMAOe+apGWWLdycnqGHarVtexyqyHAOOM1vzTl8TOrCYKlg0/ZLd3ZnzwSJ8oGcjJ7Y
qJc8EntxirV7KGBYZA7hTWT5x7E4Jz0qWrHtU5OS1NNJAyFOAzDFVbtUQEAcVGsw4b14waZ
dyI6AGYDjHJxW1Nc7sYYmrGhBzk7LzMe4laXMa5C1nFXjLfNtj6OzcAD3q3eSfZYJJLdfPC
fefPyrXGXWu3F+kcETPukcMSDwBngYr1aGGle72Py/NuIsPG6pPnl+BrXniH5Gs7b9yxyN2
cnb3PNchc37rbPp1mW8qR98jtjdKe3/AR6VHcSs15cOr7w7kkjvUMcal8KQSefpXrRpxirJ
H5tisZXxNRzqyuSPK00yuzg4UKCw9BTo7RpLc4Vjgg7lORz0HuTUZz53lljyew6fT1r0HQ9
IkEdvNdIAkR3QxcDZnqx9WNTXrKlDmZ15TldXMq6pU9ur6JC+HtFaygE86t5rDGCPuD0qze
WuwMVXLN6etdNHET8nJbrn1rOvgqxseVYZrwfbyqTuz9cqZJQwmG9lS6HCfvv8AnhJ+VFT+
ZJ/z0l/77NFdHMz5r6jLucoclPtIf96rcjOfpWro+v3dtMPLYxF+Cq8o3sVNYULR+f8AvCw
jJ5YV0vhbWLPRfE8F5d6bb6jZOrRXNrOu5WjYYJHoR1yK9vqz8z6I65NS0zVbAw6hai3mxt
3p2PbBrkdT0m6jLvBm5iXqQMFffFWdTuNOhv5n0dDDascpG53BR7GqQ1t4l2x7gxHzI54aq
+ymTrGTTMJgVO0g8c9aYwzyxbPpWysFjqEu1X+zTnkq3Q/Q1RvdMvLQktCWjHV1/wA8VBaK
CHaxPQ9qVpcDGOTUb8NtyaMLsAJ5zTAMgsMGpAx5Tb3zxUJ44xg55NAciQ/N1GOKls0RZhX
LAEZycUXdssRcoOB+NKh3sCVwOlTs+GwD2xQnYpx5tDIZiegH1phzvxnHar01mywtOi7ow3
zY/h/+tVMheoPJPStNzCUXF2YoLpkbs49OlSxMWJJJAFQ4OeKcBtIJ60EFsjy1U5yhPIBq9
GJrdYry3QSwj7w/mDVS1fDN5sZeIj5sdh61b3vp8ildstpL+TCk9RrubdnffZf9NslY2z/6
2PP+rJ7it/TNT3uGSQDPOOmfpXHKGs5lubTdJazHBVeT9CKstiLF5aMxt2PzLjlD3qJQUka
06jg7nqdvrrCFQJCR0ODVr+11Milidue55xXBadeLMgOATjJUd/cVopLK0mAxHbFedOFr3P
pMNyVJJxVzt3uhcur20e4dOeanSV/LAK7WJ4xWPo9zJYYcLknsRmr5umLNJ1Yng1NBo/Scv
w8ORT6su+RJIh+Zi3pnnFTWlqWmz82B3qna30plVTwCc5Paui06FpUWSSQZkJKgD0rr5z06
sJQjqWItLDQZjRjnqc1MdKtrkm0ntUuIdvzLKoatK1dLZktyDzzmtO1kshcMxAY46elZuR5
k7WtJXPKtb+E9jd2zzaZKdOn67T8yH+o/CvKfEPgTxD4fLy3li00CciaH50P1xyPxr6tuFe
WIAFRk8Y9Kzrp0jRxuHyjoRRGrJbnzmJyLC4j3oLll5HxuEUMuCW9Wx0q1uLzRoG+XIzgYB
r3bXPCPh3WppJJrH7Jcyf8ALe1+U/ivQ1wmofDrVNOVprPF9aoeSvDge4rpVVM+Tx/D2Lwi
crc0e6/yOFmgZpTnk5zjp+FUp4UWR2CkEdB159K6qSPdbSM6pG0Y5IPQf1Nc7exYkbYAwbk
FT1NapnzltCq0khdWwrDGNp7VfWNmhypGQOSKy2yzKhbBB5rWtljNuV5Q9yDwatEMrYzHkA
Lj7oFO+1u42Erx1GMUSDadjBTnnr0qBNsjAKRn37ipW42tC2ksyN5jRbl2kc+hpk23GE3bm
5x14qcoTASYmBHA56e9ZxZm3ZY7uMnuKbEhr+aFdlIwAAQepBpm0qySKSCOmTirKxK3zFMc
Y4NTPArxB2wFUYPNJaDepr6ZqeyJre8tVuYHXBBAJ/z71rx+C7HVrSS88NairYyJLbI3oT2
Ge3+c1xdrlJtwBdat+Zc2F0l1p908UgUEOhx+H0rCrRlJXpys/wADanVUXaauiheWdxYXrW
l1E6OpwVIIP5GhdqhG+YZPbsa3pvEMeq2wg1m3SaROBMOCPpjpWLLBFvbyZN6dtx5H+NOlO
TVpLUdSC3jsakaXC232y2c/JydvQ/UdK1tI1ixumFm840ucnguN9tIf9oDmM+68VgaRq0mm
3RV0DRHgq1dVF4a0jxHu/sy6jtLxuRG3Ac/Tt9RSxFuXmenmFDSVkz0az1LWvD9vFa6/pgu
tNnX5WYiRHU/3JOjD2bBrStPCNjq5e/8AAWpC0vUy0lhKxQD29R/KuL8P6z498BRvYyWf9s
aMMmawnHmAL3K9f04rtNOHhXxn5eoeDdTbQ9bT5hp08hQgjqI26j8Mj2r5OrKdKTqRfL/eW
sX/AIo9D2pYq8VSqq68916M4vXfDsaans1vT30DWo/nW4SMbHPYlejfUYo1Dxz4+0Kxhgvh
a31mo8tLhIgIz6DK4wcdiBXqB8TXRjOgfE7QnuouiXJQeYB6gjhvqpz7VhX/AIBuYrZtV8C
aims6Y5PmWjEF1XuMHhvoea6oY5JL6wkr9d4v0fT0Zx0alSjLmoyaOF034l38pUT6ajbeoj
kI/mDXQR/ETTY333dtcRSFepTdj8q5ua0sbu5a1tre10i7VtrRXtuRHn/0JP1FZF/o+r6de
G3uZdOyfmCpfEbx/s5613QhQqPlatfzPYjn+Y0l8V/VL/gHdzePfDE8KTNfyDHXMLfrQvjL
w5K+YtSBwOmxhj9K8nulmRpInQYwf49351z6S7JWUA5zjDHkVosspKTV3oddPi/HQSdov5H
u0+vaM8oK6hFlzjG7PNRS3kUNwlshYznlQqMcj6gVwnhu5jhZHSxV5kBZmkkwMirt74mv3C
XX2S2JLHKy72X2/ixTqYCNNpx1OmPGmNnHWMV9/wDmdtHHqE6s4sLnyx/E0TIB+JxXN6lrh
s3kVLTcVOOZByfwrHvPG2qyaevmy2NtHISubSH51xxzuya5m5uYp7qPN3JcZO5sjFVQwMXr
URx1eLszlHljO3okdgNZnmZbUXEZnZcyeWOY/X8hWKNdBlvLqaJJzH+6ieQnCj1I9TWGlxJ
p1688KcsCMk4xmqDzvLLICwUSdVXgGuyNCNLSKPAr5hiMX/GqOXq2dQ2tTXWmCzl1AIgfct
rDHw/ux6fnmsCdTbZMbbA5IAU4IFQwsYpBvxljzxW3YaHqGuXyFIpFthhfNcYA962vCnHXQ
4qWHr16nJRi5PyOeTOD0x6ZrX0jTp9SuAlvESB8rN2X8a66DwDBbiSS/uWkw2CkfAP9a3oL
a3s7QQwIECnhAvQetefWx0Y+7T3Pt8t4Rr1GqmN92Pbq/wDIp2Ph/TNOQSeUkkw/5aMM/lV
6LLLvUHPpkdKWa5j8gnbj61nhyrCRSD3Ga8uTlVd5M/QqFOhl8OTDpJG5DI7jKru4qrqMqv
ZtDJCWk/hKnp9aWzlnKAsAreoqO4bbG4ydzAjIFZ8vLI2r1nXp6HJ+Tdf882/76oqTyP8Ap
4l/Kit7o8LlZ5q7YTkkfjVnTgWuhhjkKcZ+lVZOVx6dasWGVuVOOQrfyr6SK1ufi0/hsasT
h4BExKkdD14qjK4zsxlAeh71ParuWMTOYs8gkE4/Kke1luYJZ1Q4iIEhUcD0J9KuZnT10ZW
jlaNxhfMjPRW7fQ1vadq80aeXuW4h7wTHDL9DXOs3luQfmXvn1oZg6g9fT2rM1sb9zaWWoT
l7R1tZD96F12kGsW9sbuycpPEQv98cg+nNCXbD91MDcxDoc4dPoa6DSb21mt/s7n7TGTyj4
Dr/AENXGMWvMaOVyC3J3UAfxAYrtpfCKXkJudJcSn+JCMFfqO1c3c6bd2Unl3lq8DH7pI+V
/oelYOydjoWuqKaMSxIOasRLkbjUQXYxwPrnrVlJIlCgxnB96mT00NqcdVc1dPi8xwnUE/M
CMg1Drfhme1ia/tITJaLy4QZ8vP8AStHT3V5F8vJB5wP5V0Vjqz6bPu25Q5Vo3GQynqCPSu
ONWUZ36H0kMFQxGHfPo+jPJs4PCgD370oBY8Dg10XiTTLCO6e90pXS3cktBjPlH0HtWGlvO
+TChK4yDnnFehCamro+Rr0ZUZuEtx1tdGLMbjMbHkgfdPqP8K0YLi3iJtpcSWzHlf7h9R7V
mwxOWAlRsY5AHJq7b6ZeXD5trZzkbuB1FUY30Lkch0ufDOZLWQjDKevv9RUwnGnss0RNxZz
fjn1B96qRM0Bks9QjYRE4II5jPtU8SSWIMMuJrWQ7hj09afoBrRGK2uEvLd2+yy8E/wB0+/
pXRWU9tNMSsgJU4IHf3+lcbKz6VESjCaC4HY8f5FRWTz2jpJDLmIncrHqp96wrU/aKx6GX4
x4Oqp2uuqPWYygOE+Y+oq/AhMLMe31rn9K1a11C1BicrOqjehxx7j2rUiuJGUKTnnpXjXcJ
cj0P2/AV6dejGrTejJowc5PXJ5rp7XUo1aN3AUIFAA7YrnokUE569cVO2fLGAPwrrhqrRPa
5Y1I2kdrDqMdwkkiAbuxJq5Yo7MqOcE85riLO4eFlzymeRmukttTYTYiwBj0qtDzq2GaTUT
smhSO1M6P8qjP0Nc/dahKbFYPl8pm3ldoyT7n0ps+r3DWbW8RBJHK1hXEsigee/wAxHrxRy
nBRwzWszQ/sPVbq2e/s7RpoV5LKOMe1ZqXbCzlgYYVsgr3zWva/ELUtK0JtLgSIx4OHI6D2
rzqf4o6Xp1td6f5AvJnb78aZKnv81Sl71kjPE4h4enJ45xintrrY84uLhne5gjj2GKQq3cA
BsZOe9c7dy2vm7ImdlH3SOp/Cta48Swtc3Yj0xhFdMXddwJI/Lisq0udCUj7Vp87j1Mu7j0
wMV6Kv2PxGuoKpJRd1dmbIUjm/1gkXvgYIq9bNLsBVdyjqe1d5c+KfBGvaFHpV5otjZPAuy
K5jiaOVfcsCc/Q1zUnhm5CCbRrlNRt+owVD/lmilOU7qcbGM4dmc7JcSGdgAMqelMFw7khc
KfbvUk9s6Suk6NHInVWGDTGTbbk7kVRjA3cnNaWsyS3b3DsQkrHCc9al22+5x5iosnI6ttF
Y6bznGQvarfnsVHHTjpQ9SbM0rULl1fyywHQ9DzRIJC7FWAA5I9PpWet2y8+lXAcMjlSQRk
57ii19EF7EAdYkG3csmc7ge3fIqxHukg24JJHaqczkSbTjeeMVJBKVIAkxz2OfwojoxyWly
GUeXIyEEdjnpSsYVCeXu5GW3cc+1WblQ3O3BUY471TIJwvGaUlyu5cXdWLkAhWVHeFp1BI2
BtpPHWtDTbrMhhYMpxwc4P51jI2CAeq96mZjBIkuM56c09zNrp1PWvCnxBFnIuleIWjurYH
Eck5Ksv0kHQ/Wur1zwNoHisfbtFuXhv0G8PCQk6nrllBCyD/aUg14YI1uYBPgMajtdZ1TS2
Btb6SMRkFArfdPt6V4WKypuftcNLkf4M76WMvHkqq6PXrbx/r/AIZH/CP+PrBfEmifdS46y
xe4Jwc/XB9zW9bNbu39u/DjXXu+7We/bcp7FDxIPY8+9eZR+Oo9asjaeK7VZ224W7iGHA/2
sVjyWBsZlvdCvzKucoVba4H1HBrChg7NxmuVvdbwfy6GkpRSvHVfij2//hJ/CPjGA2fjPT4
7W9TKDUIRtKN/tD7yHPY8VyfifwLrGhxrM4Gu+H2IaOeIbjGvqcdPqK4Z/E1zdOo1mNpJVG
BdRjbMvsx6OPY113hP4gaj4fZI4rhbmwk4aB8mFx7Dqje3Sk8DXwb5sJt1i9v+3X0JVSNSN
mcV4qtQ1naNYbpnjLCQj07fU+9co0F2cZQg4A5XnA96+mbjwj4V8fW73nhWZdN1TG+SwcgA
n2H9RxXk/izw3f6Ff/Zr2ylhlThiF4Pv716dDHQxF0laa3T0a/z+RjCnGL5ZPQ4uxknWVo2
MhPTjNaF3bzNuiaNtjLxTJ/MgullZdok5+XgZqxLeF/JRmbnrnj6V6Ck5Q1Q3ShGejMKS1k
4AiZOcDjqaYbe5ifBCg+/celbW3MwQsoG7IOM8d6d9i82/SOIKdw+Ugdanm93mCNJSmoR3Y
QWY1GFUZlRsYzjP5VoQeFtOE582eWbGPu4UVHBbyWV6DKwO04981us4ijUxOpbuARke1c9a
U5wvFnuZVRoUsSoYqF/UvWui6TaRGSKzjZ8AhpBuPXtmtmKVIwCrBjjoP4fas2OdZYRk49j
+tWoQnTf16189KUm7yZ+04ONCEEsPFJPsjUIa4tgkabnPOBzTbvTbu2hD3No8aH7pZCAa6r
4fz6Vb+KLP+09vlA9X5Ge1ex/EPWfDH/CHywv9nnmK4iCY3A1sqcHDnb1OPG5pVw2Khho0n
JS6nyvONoxs+XrRDGbl9z4B9AOta7xRyQ4RSDknOKSNEVcKo3D2rGNRW0PTlgHKd3sR2sBI
+bhRmsy8UrK2Gx9eK3osAYI9cisbUSp3kHIHX2oi22rnHjaMKUHZnO+aP+egoqDI/wBiium
x8lzeZ57IoO9hxg9Kdp5CSyOT0U1JIQ0jOcfMe9RWv/HwUJCkjHPSvpOp+Q/ZsaFkrSRGPc
TJ1Axk1oWUl1bxXt1Yq0tuY/L1CADnyyR8wHse/Y07SNPmm1BNNl/c3EgzFITgE9ufet63g
uC8l/pMRi8S6WGF9p8gwLyHGGIXvgcMvpyKjEVFGOpNNNyucbq+lzWXl3UeJrC5+a3nXo6+
h9COhHqKzFB6hc5r0VX06LSpry3gabwteNturb70ulzn09vQ9xwea5TWdGutFmiEpE1ncJ5
lvdR8xzIehU/zHUdK5qNfn92W/wDX4nTJW1MqPAJDgewFTCB4yryxMhzw68EVAow6tzxzit
+611tRtYrV7VEKcbgMVtKUlayOihSpVE3KVn0Xcfp2uajprK+7zkHAkj++v1rpl8S2OrWhj
vEjlRvvYH81/qKpS+H7GLw9DqMV6UuD1UcYrkJEEcm6MlJM/fU8E/SojKFTc3xGDqYZrzOl
uNB09z9o0+6wjdUk5C/8C/xrnbq3+zzmNgAV6Z71FPf3sahAvlMeGZeVatXSpdPuYvs2ts8
IA/dSAZUH69RVcnU5417LlkhdPufs+JEI54+YVfuLlp3D4A9MDGajuNKeFg9lNHdKo6Rn5s
euO/4VUt5gbpTNHlVPIIrnlCz5j2qGKvBU09CbYPvMSQcEisq+0xt5ubcMI+rIP4fp7V1Wp
y6dcRRfY4/LIHPvVCJWkd0VsKvaiE2ndFYjDQleDd/M40tNG5G9uvBPpUy3t0rhxO4ZehzW
vqvh67hiN/FbOIerDrj3HtWDtIHGK7ITU1eLPnq9CpRlyVFYe0kks3mzSMzMcsTXQWk8cFk
0d4oktmACkdUJ6Eexrmuo57Grsc/lRGIgPGcEZ4Knv+Bq0YGooltZfLvkEltIMqe3sR71Bc
SrGSkOSnp6U5LsyWv2dgPLHTPaq5Yo21mHTANLXqDt0JbDUrmwuklhZgyn14xXqukXYv7WO
5iUK7Y3KP4T3/CvIoXSOXdKgmj6MoOK39E1+bT5CquybTiMt3H901y16Cqq/U+iyTOJ5fVS
lrB7r9UeqxmRRjNWDKUTkZ/pWdpOp2mq2y3MTAN0dM8oats2eMdD1rw3OVOTi9D92wlanXp
qpTd4vYnVwMHcccYrWsZtzqhJAPXPasQYEgG339qstMMghsfpXZRnzI66qXJ72h1jzLDA8q
ozAfKprLvVkEURcnkZIaqsnibSrOwVbu7TCj5sc4rKvPGFg8TlV804wpLgV1qMmfH1c5weG
l79RafP8jmfHt/Ja6RHFbsUkuZdpYHHygcivLC0kYG3cqgctnH6+lem6nfWmvQLZ3EKsFIZ
I1baWb69+KrzeH7WSAyLaKjIoRVlIwQe/B/XFdNH3Uz8z4hx0cwxjq03eNlY85SGSWaJY1D
SMAoAHJz0+tdVceD7aKxiM11NHME/eEAFV9a3rXSrTSo476za4gu4jlZfIEojI7qfT6itjx
BdarrWj29rqep2Vw83JkhjEcjL6NtXilKraSS6nz6pvdo8fvrEWggdZ0lhnVnjdW5KgkfMP
4TxTYHntQtxau0TgZLq+Mfh610934Tt4fmSeb5eXBj3qnp0wcfhWVcaDexwG4t0W6i6loTn
j/d6itU+7MpLXYuHXE1KCOLW4o7ny1OJcbZT7bh/WsuexgnLf2ZKSM58qUgP+HY1BHAWjkP
lvhTjcBkZ9Ce1TpYzlBO6h4UG4MrZB9sirIKyNcpFJYlCik5ZXX5gRUIO4AMMgdxWqk8jwP
8AadtzEmBhmw6/7p64qP7EJkM1o6zIASyNw6fUd/wpLXYHoZ7sVbCn5e24Vow3YOnSIioHx
jOMn8PSqLx4I3c+/p7U1QBFgHB7ehqrWIeqIN5yWYnJPFTRRuxDoFxgnOcfnUTnJBPpVqJD
5DBTyw/Oo6mnQvIEmtlIXkdSO9VCNr4GQDweKvWZHlbNoXjB9ar3BEchA5rSSTRlFtMrFSj
c846irLeXJZBlxvU8g9ahL/LkkEewqcOjWwwACOKiO1jWSJNPuVQmNl+9xycUXaqreWijIJ
3HA5qmjeXICcdc1dikDMwVQqnnnmqiZtW1RXhZi8sZ4yvQdqdZXEkDbUYjnBXsacEIu12jg
jpTIoGe5kA/hOTU2XNYrmdro0pZ/OjLSLuIGOnIqja3k9rMzQSFW9z2pXdkd1B+gqAko4LY
Bb1FOpsVT3O28Ia8LC8hnhuJEkgJYDcQU/3TXsmk+PND8ZWctj4rgjmWPpdjiRB0BI6/iK+
ZUl2pIwO1hV6w1U2zoZSSOgkHUVw4nB0sTFKWkls1uilJpnsvi34aSWFqb3TcalpDjes0fJ
QGvL9Z0e5jC3dmTcQxBQ4UEMg9x/WvQPDPxB1LRSrW0izWb/eiZi0bDv16Guvm0bw748Rr3
wtdJpWsKpL2rttWb12msKU8RRtTre8v5l+qHe54JE7C7j6YZcBavJK9vepLkLnGcdAPaug1
fw+0WopDf2503UI3wxYYWT644/EVmatp0lkVNxGycZ47j2PevQ+Km0dWGn7Ospoq6xKReq8
WCkmCfrUomYQqCMnGeKzJ8tNGxBJPFWJ1ZFEZOGI9ainb2XKz0J1pTxCq2NazujK6LzjOB9
K6uAgxAlQvGDxXDabcGOYDZwMc12ts6yxKyMxOPpg14mKhZn6rw3ilUj725sadIFuFx1HIO
OtNmlaa5J8wkZ5BP3faqUUzpMuPlPTNGJBN5jHBPNcNtNT7aLXPc1IQhLZwMepxkVBIpJLZ
AGeaVnPlLNgKWHIqo8wAbPU+9KMdRuo46lkFdjbVzxnOcVxusSspJRmGevNdAl033EfBPbF
c9q0k0okVuMZxx3ruoQs9T4HOcV7SLSOZ84+rUU/yW/vUV22R+f3n3/EwJ7fY0nzIVB4681
HAoFyHQgqynqO+KuTM6b1ONjj5kPr6/WqtquJmRjhdhwfQ16ydz5Jpo7rwi+ma/pD+HNYnS
2ugf+JffNx5b/8APOQ/3T69jV+6gvr3Uk0zUmbSfGensBaXbHb9qx91Gb+9j7rdGHBrgdMZ
ljeJ1AwDkMetdXFr9n4g0VdG8TShL22Xbp2pDlkA6RSeq+h7VxV6Mk+aGqf4f8Dui4T5tHu
NnvCbubWtNt4rPVUzDq+kSjbHcr0ZlX0P8S9VPIrn7i7kGknT4naTR2l8+KFzzbOeoB64/n
gVavtQuL26Rr9imrW6hfPGMzADA3Hucd+9ZrSo7OyoAzcOh6Z9a1o0FBeYSndlG4tZIVTHK
uu4EVLp0kcF5G90CYgwJ9xWpatG1u0FxEWjUHawGWWqVzp08EcV0wLW02djZ4JHUVq9XZmt
KXLJNHo/iXWvCd14ZtYdLtzDcKo3k85rzY7eqnc2elQyFuGJ68UKjEkKCcDkZrKNPlvrc9L
EYl17Nq1iYqGX5gQP7p5FMNqrLiBjHkfdPKmnoCyAEkMe2M08RsjEknA71qjim01ZlizvPs
z7ZVMUmON3Kn6Gt4nR9Tb7x026IAIY5SQ+oNc9sBLLKSysMYzmq7KwISJgV7o/+NN2e5nFS
h7yOiutKntNrKyyxjo684/Cs9i0LLs7HnBqOzvpEYQPKcZ/1b5x+FdPBpFrq8aGJ1trluI9
5wsh9ATwT7cGspQ5dbndSxd7KSD/AISF7jTUsnC7VGBkdK5HVNJKo95agbfvNGT+orbudK1
LT7wx3tqYlBzkjH/6qsgR8YGVPrXLC1LWOzPaqzeYxUajvbZnnrYD4C9e2KaASQwB2mum1z
RWLG8s4jgjLov8xXODKk4Rsd8dK9CnNTV0fM4nDVMPPkmhysQQV5xU0bGQAfeOOfrUaIpX3
PIHrVi1mjhdvOwqtwCOqn+tWzlJrizezjRpmXMgzt7/AENQEsqF1GAxxx2xU8y/arwSTThg
BhVPUf4/WmNGsIYg/L3PrUlmno2sT6TPFMnVj86MTh19CO31r1ixv7O/skvIpFCY+bfwFPo
a8NZjLIzJGRxg5Oa6bR7j7MqrPhyv7xVb7pPoa5a2HjU957n0+S8Q4jLE4R96L6Poz1BtQS
QK1uu9BkGV/kTA7j1qpJC11me7uGitugC9G/3RTdG+zahEL25mAjJDLG/3mPuPSuhE+nB98
gMrdASOlKnThTdlsZY7OcXjnetPTstjGiXRGZI006WcjpuHOfWppo9P+a3t7PNy3UI5wv1N
XJpW1W5+zaZtjgXh3xg4pt9bxWEIgVvIQffcfeYfWuh8snaKseRcgPh7zrVZWuEZ1GMAfdH
pmsg2f2aWYSD7ZD2Vznyz6hhzj2rRSR7i2Vmc2tgv/fUhroba0sr3SxHCoiHdvX61k00uZb
Ce5ymmGKBVay1J4LnPWT7v0+n1r2BB4U13wukOr30X2uKPJuGiETqfUbeCK8bmtxp+pPArR
zxPldxHyk1ftV3yYsLhbfaPnZpMID6AHrXm4zBLFOMlJxa6o1hWcFYZfW8X29o7O7W9gU7U
utpTAz6n/wCvVaeeOCFrWSxtrkkZ3spBYnqUdcEY9OlVJ9R+z3ga4PnrI3lFpDlTg549DVm
5Ml9OW095rlEGURzyvH96vQjD3FGTv5nPJpy5krGDcaVbzQ5eOOcSk7QilZU7cN0OKu6Fo/
g218NanbalcXUOtBsxqFIGztlTwfqKlW0aeJJkk8tWDK2T/q371l38YuphFM0cbRnPmgn5T
2IPbNFSm6keVNr0Ii7SuU/HWvxalZ6Tpp0q2s7i0jwTENrbTwN47N3rlrVYrK4eWdnB8vA2
9Sfr2FS30qy3MkkgZnUj5nPzufc96pyjceQCa3owjTVo6GNSTk7skltvNh3r1xnj1qj5Nw+
7CM+ByFHStqzcm2MWAwHOe/0p8F41hOsTFfLD7hx0J/mK1be5mnrYwdihskBgMYH9KtRmLJ
KgRjOcDnHsM10PiuPw4NM0q70l5Pt0qML2ErwrA8Nn3rk1YKDn8D2xWUJ865jWSNCMgMGG4
qf4jUF243HJ59qI33Jt3byDgAnoKlmVSCPlbcMfN/CfWtltYztZ3KW4OAqjr3qTzBwCOOgF
VyDG4zzk4qZgxl8vHJGeBWezszW11cedrAkgqaltzuRiqO2zBLeg9/SnIjspD/db26UwsIZ
T8oJIGd3pWmxk9dDQliKRpNgEMcDJ5X8aZGRG0h3DJHU0QSrcW7pK+ABuQepqlK5HzKQMjk
Gpk7SUgSdrCMzFjkgEc5qNmYhU3HAGQacZt4GAMgctjrT15QkgdOvSqW4rtEG5Sqr/ABE5J
PemFM8jp1xTXIMhJPAHQUuducnO7kVH2jS2hb0+/vNOmD27BgeqNyGr0Cy1m0vcNbk2F+uD
s3Ec+oIrzePG8EdT1q0BI+wKMsvCnuPfNXa5F7M9l/4SpdVsDp/imEXSxfcugPnT6nvWbrV
k7WyLbSC/sB8wIPI47eleex6pfmGSGVG2OvyTfT3rX8Na7c21rxhwOGHYj3rKnH3mkXJ7Md
cWaJLHLaSiWLPKsPmX2Pr9aglUSalhyThQK1Zntb2Jp7ceTIrcjp3rPvoR9sEhJVsZ3DvWf
LeLSPQoYhRqJ1Nix9lWDDq2Fz610ekzBoG2vkjuR0rky0z2zjBIHTNa2j3LWkq+YMA9uory
qq3TP0bJ8QlUj7NWi+p10QRGMsqnAGTk/wAvehPnVWA+XHU9aZMoujFGH+9hsVakKW4CLyT
wuO1eVPufptFtvUkSASxYxhlHBPG70qjNC4j3HIJOORV1QoX95cfKec4zzTZHAAjWQTeny4
xUwZtUjzJpGWkDRlnZcnHpXOaiZA5J4HTBrultSYyHb5cZ5rA1GxVoWIKgjnBNdtOtZ2Phs
0ytzvJM4fY/94UVf8pfUfnRXT7U+N+oHLXGVVhgEnoabaMFuHj273MZz6Lx0FTXTgyMdoHy
heKhs1VZ3Xcf9W38q9uJ8DLa5LpcCpDPIoL4TqRkis98tu79ue1b+lkw6BfzD1EeSOuaw5U
ZpP8AR1OAMkCtpPYxWrbRL55lh2zAsyDCN3xTEcK24/MR0wM81CXdVIBOR973ptwt1bXBgn
jMDYBZe+DyKkpGha3koulbl0PzOOn4j0NaTobiCJ4H8yAS+YYhxu9QPRvVfxFc2LjdIFU7R
nrWlaPci5EUC73lIGwDhvf6+9Q4q9zWLtoSz2a7PNhJeMk49R7EVUVSGDDkDt3FeiWmg32l
x77q1dHYbmcrkZPYGrcNtptwwS70+O4yDyhwR9cVk32Noy6M82dW3j16gGmSMzE5URntg8V
3t54a0+Vt9pHNb49HD4/A81knwTqszFrWWCcdcO4Rvyqkxs5UEgAkkHtTsS5BPTqDWrdaHq
tk4S6snXHUrhx+YqjKSqlG+VsYwVpiu0V5H3D50BP6itrw/q0unSlftKiN+sc6eZFJ7Mp/n
1rAlV/U0sThwAyY29xUz95crBK+569D4q026s1tZYVyq4NrcOZFH/XKX7yj/ZbIrAuhp8kr
NbM8ZB/1RH6Ef4VwhkcrsORzwQefzq7ZX7R3EUV2/wAsjbUnbqg9/WudYaMdjppYipR1gdv
botwNvkl40x83Y+1cl4m0GS21F7m1geNHBdocHKjuQP7tak2qg30ltp8jFYIy0ew4VyBksP
yph8TkvdGK1WeZkWNXklYNtxkjGecmtYQcH7qJxGKqYjWq9TiQNy4yfypkp3NxyentUt1I0
lyzmLyGY8rzj9aiUgAMUxg/ga6GcAyPchDZ+oFTyO0gAB+VeT6/SowpKbgPwp0akNklkycE
kZFAXNK1spHgSXa3kZwX7L9TWppcS6jM4G7yoOXcjGR2A96daz3C6cujwRsftT/vNwyM10d
nY2+jWcEaoWxlssc739fwrO72NYx1LMhWCGOPcTOQMIDkRj61sWcSywiOdxGSvL4OPxx0rL
tIvPk82X7x7+9dRp9leBfPt4kmWPqGODUS7G/QaJLjRbdWEEVxb9Q1rKJCR64/yaz4byHXb
8S3F2ggBxgHn8fStK/u7aeRibf7LKowAPlye+PWubuYIoLhppf3rtzhjgj8utTEVza1Wyv5
3iMUe+2T7vlnIx+FbWlFotPk6j5cD29q52wubrejWriF8Y2FyA30BrTudWuorORpIozngum
AQfcf1radRygoW2Hcytau5FiZWlIRfm5AOMHJwPU96pr4lstY0G7Q2pFwwzC5jK+WvfGOv4
1M9jaahpd9Nfa9Z2BEW5DcE7ZCf4QRWXpN/ZW+gzPd6dO9k+2AXDHYki5xgNjisFKOxBHLv
TQ0ub+aQQQzx4LRDgHqwzjOBXpfiLwn4Y0Xwlb6roetM+ouiSqjTr+9Vu+O2PauR0/w3Y67
oV/aWep28MiMGh0+6mI8yMHJIPTp71mWf9iwu0F557C2BjWFHyoPYA9hXNWpyq1IyhNx5d1
3Lg1FWLSzFYrqFYnYyfvS4Q/LkcnHauY1fVHl0ttNlnVYgN5iC4L46c03V/EMn2h47eVhH5
YQgtnd6LnuK5hzJO5eU5bPU9q9BR0OZys9BMbQu8FmY4znge1adpYy3odo4mMUfDP2Htn1q
C1043jERMu1ACTnGT6D3r0DUP7S0rRNM0m604QiL95ZywgGOdH65YdTnjnkVM6nI1EUYc2p
wpgmsriNguYph8vGfqPrVa/HDHkd8e1dJcRyQ31uzWzbovnliU9R6flWTrK2MzzNZFjAz7k
yMFR/dP0PenB30InGzMF3aaIR7HJiztPfHpitSy8Pa3qr4t7J9oAG902KB9aowKbe4S4SYE
qc4YenI+tfQmlrFcaZHcyDBeNWwD6isa1SUNj6vIMpo5lKSqya5ei6nly/D6SOzaU3oa6QZ
C7cJ9M9a5O+tb+wvfIvrYxdkPUN7g1735BlleOGNnBGCe1Y19p9tchre9gWSM8EEdPpXmxx
06c/f1R9xjeDcJXp/wCyvkkvmn6nh88RVvMAxSzxeYUYEqxUdK9E1vwHP/Z5udMVpolU/Ln
5h7e9efzxsgiUgowBDDHSvVVWFW0os/MMZl2JwM3Srxt+TLFpEELFmDjpgnrUV7Dl9wAOAO
QeBSxZ+VFGAOSc06Zjt2k5GeldPSx5nmRWMaG8iUuArNjB6mmX6IkqkPkMx5FLDuF4jYPHc
dqS+GIw2cjccGsm9EUk7sqx7BKVByM+nWrhwkAI/Os4FVkHzcdfrWk6BoBgg1vDYynuZjlA
WYDAzxnrU0Zj+zFGXLHkNntUUiYJAIzmk2eWQpIbI7dqye5qti5bhmfbsIBGOladyjWrxoB
hhjp/niqenN/pKqxGAc/lVm9mWWYyEFW6ZPetOhh9oS2vbi0vSIiv2ebiSJxkH/D8Kj0ydo
Lq5Nv8hJPynkVWLYdWyTtPOaICqasQx+RucetTTtGovM0krxbOgsbuK4eW3z5MxX7pPU+xq
7JKxCwyr8wHU9652+RBqS+WCFeI5PTmr/h/UkaAWupo8kS8CVPvx+/vVKPvtIOa8UzVin+y
WpYr5is2Ch7+9bOkXlnq8L+VE0VxFw8T9R7j1FZd3ZzQWsF0jie0mfMVwnKt7H0b2NQRyXM
MwljYo688Y5rz61CNVN7M+myjOauWzUbc0Hun+h3OnswviSNoX26Vc3CaRpMkkdABWFpOsw
zRmO62wzE43k8Gt5YduGyPpXz1eE4Plkj9vyrMMNjqXtKEr+XVepMsaMmdu3+9z1NEUeZCA
R8oyB6+1IVbBOcg/pUkKMnzDt71zo9u90W3/wCPbJjC8YPfJrAv8+Xk9PbrW6jMIixdWB7Y
6Vi6gvBGBjPU1tB6o8LGfDI5nHt+oop//AU/Oius+T5Tz+7yCpztY53Hrk1FZBjcvluCjDj
vVicb1woyF6CmaaTHeNLgNsUttbkE+h9q+ii9WfjctrG1Eip4LlLDBe4C8+wzWNHlei5Ye+
K353RvBKSpAEWS9PyJ0Hy9s9qxzG0CiQkEHpjmtG7mNNb+pQe0mupAsQJkb/lmO9UpvMWZl
kVg68OHGCDWoszRzecj7XBBXAq3qmoS65KlxcwI92q4MirgsB03etTdpnTyQcdHqc5hu3Nd
14Nt4gjand2a3nJRU3YK478c5ri3hkWU+YpVqfDc3MDboZXjA7A03qZLQ9ph1GwRgIb6+05
j0Qnen5UXd20mA72tyO0qR7G/GvLIPE+oxLslkEq+jjNPi8QSlspcMmT0PIrPkLUj0Dz5VO
0ElfQ80ySUY8xn5747VzcPiGbyw0iJIBx8pwTVhNZtLiZUlLxhD0xnP4ilystSRv20jsu9u
N/AB6KK15tP0c2rfabeG4wuckjOfbFYlvcW8q5hkVzj+E5/Sp95DgkDOM++KGguYVxoOkzu
QkEltnOSj5A/A1VPg27eDZYXwdWO7ynGCfeunAgRTJcQzQoeAypuGfet20055bRja6jZyTt
wFZijAfQ1Ldi02eSS6Hq1n5iz2RckYDI2cc+grL8uWCTe6skkfzAMp5r1m40DWbd2lmtH8s
dPLG78TisPXoI5/DN2jo32uMCRCyeh6U09QlK6seeLdSiLCBAoJIJGT0wR9KhaWbh95DdQ2
elRFj0B7YpcE/MMgjrkdK3dlsco5pZHbdK5dj3bk0hUqpzgg+vakVsNk8j1rYTQ7+fw7Nr+
IEs4ZRD88oDSP6KvU47mplKK+JlJN7GYhIjOD1IwKa5ZnYE5K9WB4NNAGW7Me1TwRq4BLge
uaqxPUuaff3Ngd8bZZUwvfaPTmtseJy0sSX1u2FwMxnqPpXNSRkEbeMHB5xn/ABqa3BbBu/
8AVKOT3HsDStcpNo9O0nVdMvCEinQk8+WTg8exrqR9lMSnTbqSGVhlkPp7g14NM0DEeXI0R
B4BGR+YrY0vWNVs0dhd+ZBHg5Y7/wAB3FZuF2aKdtz06eaRxuuEJVCegypP8xWTuluZ4o/L
VkQ54GCfqe9Z3/CSRXtvEsyNbec2xSeQcdTnt1rp7KC2eK3jjmi8xjjLPsP1B6VNilJMJYd
ctfInstNt7iLILJJyqjuSOv5VtXOoeH7pJobW1NteIo8xB+8t3+mfmQ/iRW3JYXNhCuLkCX
bkw3ahGf8A65yD5X+nBrjdVmtbmZrQz/Y55vlLsMBQfUiueMlUNDk9Pk0e88RXWnXazHTB0
ZEEgWT6Hqtb2r6D4i/4Q0aTayx3Hh77QJ2eBw6N6ZA5X6GrFh4dudHmQm3imyuUMMgOQR96
tu31GSzAe0nazlHC71wT/Q/TmivzpJ0rX7MStazOQuYLa0TT7fR4zFKyBXcuGBboRj+Gue1
e9jsnk09Y0RirJI6OJAW9j3HvW1418R293pcdqdGs7TUjId99asV85e/yDj8a88l8wgNnoP
l9h6VtRcqkeaat5GE5KOiHiKSRt5O8EDt0x6Vq6Xod3rF+lrCqIrEZZjgE+3vUOno7wC4kY
Jb7ggb++e4WuquXhnstNsdPLJNAzzSBiA7Meh9+K1ba2JjvqOl0mLTbPUbWVUVkbyYnBHDA
DJ29e/Wqtw80+mLpr3U9zpkEisTg5T1PtzVy5OoaWl3ayyQSz6lCNzltxUbgec9Onas17qa
C6uI4SEhm2gqhJLYHOfUZqWrq7RpezsMeeIW1xBIr3EToRGSCHjI5DE9+/wCFVpLZWswSQS
FzkHjGeTTZZ9iTPGHyzuQjHCqpHQVasEL6a0xiDQqVQqG+4cA4+h5qoaCmrsyNJ0S717V0t
7OJ1iL4eUA7I17nNfQ8Njb21hb2kTb0jQJknkgDAyaxdL+yto8DWEawQsobYq7cGtVXlWEs
AcCuKpJyep+v5DlNPB0VVhLmcuo26mjtojFCoGCFwK5+b/WkHaMkgnsKuXUnmE5JzVYoAwL
fMrdQa8iulJ6H32HhyxuzV0dvNs54T2UkYrjNe8PWOqyMXHk3OMedGBz9fWu30Hb/AGjJb/
dLqQB2rGniKXEu/jaxA/Osk5wtKJhXwdDF89GvFNM8W1bQ9S0advtC5jPSVOVP+FZiXEmGO
4t2wRXudxax3Fs0UyLKjD5g4yCK4HW/ArDfc6KGHfyGPDf7pr1sPmCl7tXRn5ZnXBtbD3rY
P3o9uq/zOY0uGaZLm4IyI03Y3cjJ4zVGZsweW6Ekngk/drodItprbw1rUlzG0cgZUIYYIrm
m/wCPZG44bmvUqW5Y2Pz2KalJSW2hEY/l24xnuDV7G22XIycVTVizNzgjn8KtEnyMEgk+tb
ROeS2KEkrySAtjIGAAO1DRqWBVkyf4enNMm3pJknGT2NLErM4eQM6A7SazkaxLNt+7fa20E
AksTjP0qRpxLgc8nnmqRcgkEDAzjb0qUNF5okK4XPKZxkfWqT0Ie5YkYPI4X5Qe2elMjUyX
0O3qeATUbMu/AYYI4qxpSGfW7SIE8yL296aXvJg37rRdu4jFqXlgZAj5qzpkSRWE00iD1U9
qdr8Yh8Q3nylRGMEU6YeX4VtZIz/rk5x6g10QadWT8jmlJuEV3IPD/iibw7duE239pOSLix
mTMUoP15De46V202m2Gr6S+seE5HntI+biwc5uLP1P+2nuOleSBSZAOhJrUh1S+0fVobzTL
qS3uLfAEiH9D6ivKqwlzKVPR/gd0H1Z2JaGaERFd46hx/d9MVpaZrdxpjLbXspmsSBsl7x+
3uKx4ddt9emEhijstRbmWNBsimPcgdjV2K3huZgkR3nGHVhg59KuVGNSP7xHoYPMK+Bqqrh
5Wf4P1O2julmjDRyB42GQQeDU3n7FCp9736VyFnHLpVyZYcy2RIMkfdPpW3DeJdsJImDjPI
9BXz9bCOk7rY/a8k4jw+ZQVN+7U6rv6G7HMXGMqFxyM1l6k29WJHGKnhQEO2Qox61RvifJY
qTtPXIrBKzR1Y2bs0c9vX2oqLYP7rUV0nzHOcZdyAO0cYLru69Nwqtas6zyjJxtJ5HQVLcL
JtZjx2FMsz+9nBYH9238q+iifkE00joIys3w+t2dxGEvypOPVc1hzzKh2oxwCcE9D61rxHP
gS5gB5jvEk/NSK59+DnqD2rWxzxZKJUKfOvzDjit3w5rlno+qrdz2a3KrwUcZBrlw/wB4bM
HPWmsW35QnnrzUySaOilUlTmprobOvanb6lqst3DbLDHK2dgHT6ViSfKnyEFex9PrQS+ME5
qMk8fyqUrKwTk5ycn1Gbix6c07HHAFPERcHaMMO3SrmlaTc6rfraRKV7u56IKJSUVzS2NKF
CpXqRpUo3k9EimsjYwu4e9TrdzKww5bjHIru7nwhZHTRFaAxXKDiQ/xn0NcFJbywXE0VwhQ
w/eU8GsqWIhW+E9jNsixeVcvt1pLqtvT1NmDXoxAsb2wWVRgSocGrUHiK6UgC4DjriQViTm
OO0jwBulXO0DlcdP8A9dVsOUyI2IHUjnFbHg3aPQ7HxJq9q8V4iLNbrzsD8Aj2PBroIviDp
GoSCPWNEty7f8tUUxMfbK145FNPCD5LuoPYNTzeTLjHz88EisqlCFX4v8jWFVw2PcZNY09b
RJvDd/qNvNI2wI582Nfckc/pV7UZ7lrMR3zadqaSLhnRQHGRgjpxXjOma9DaBknV0IIIKHp
ViPXbxi81veswLZIc5OPoayjQcdFL7yvaRb95GTqdl/ZWqzWrR/uwcxlu69qoOUGWYncT0H
aupvpW1+3VXiRbqNSY3HGfVSO+a5Q74nkgljKMDhw3UYrrMXvoPimVFcbNzONqn+76nFSI7
SKyNKQBkqCcjP0/rTInIBjijy8ny5AyT7Cp9Njt2u2juZViCKcF+BkdqRK8ittHmbTyPetS
OaF72BryFWijwrIvy7gOxrKkYCUheeeCKnSZWk3EbWYj3z9PemI1kktHupXu8xRhTsWNd+0
9hz296oxxy3Xm+W6L5alzuPH4Va07RtY1yG6l0qwmu47XHmtGMlR2zWYyPHM0LhkZTgjPeo
UotuKeqKs0rtDGL7sA4yME1IC9uUVOHIznPWnJC6ZdwQAe/NIPNnlAjXcNw5HarQr3Lrz+X
fIjMT5agNn+91NXhd2csZ+eTfgFNznapz3H8q5+5LmWQgthmzkdDTEfru5GKEgPTdN+IF4i
vY31w72bj5Yl5UNjrtPQ/SpkaC/vvtDXcTRY3Md2No/umvNUmCOr4BVADnuKv2l/LbTCe0f
5w2dx6j3IqORL4S1Jrc9NTxHBaTw2llcwuGHzK7qVjX2Yc5qXW/EdpbafK0jwzyjgJHKGDf
lzXD6ZFbaxqCSXdwlqXbY06xfKp7MQOxq34z8Ka9oCiaS1hn0+ThLy2O9D9T2P1rnnOmpKn
J2bLTlujmLk3Wr6irySr9omO3GcIo7Aewq3ZadEb0293OJYkba4hbOfYGsBnwisEYDHX1Pt
Wt4euLWI3c126lIV8xFLYYn2NdNradCG09XudZMtibyG1aNFREwEC4C46Ngc57GtXS5fDkO
oXEuvWzvHLH5SG3HzW+Punnk159DLc6lqX2jznjlkb5c5Ax7GupnurO1vNtuj3UaxiPzJj9
896lxurXGVmJkvHTzGZSSVbvjouR71qa34a1vw5BbXWo2Ti3uEV0dejAjPB7EelU7Wa3+0t
NDBggqWy2SCOQK73xF49v8AxD4BXw/PbqbkyoplQDBT6djXFiauIhOCpRvFuz128zSnGMrt
s80uZbWaO1+zSCTcXLnGMcYGfzrb8VeGj4R1FLRbtbq1uLdJ0dD1Ujv+NZmrC3ZLzypYYvs
aJDGmcGU5+bHvVV76W60mX7RctcrCi28efvgbuV/CuhqXOnF6K90To00el/DnVrfVLWTTrs
/v7PIBB+9Geh+o6V6HdW8MNoFjQvuA6c5rwD4eXBtvHMFuXKpOrRbz09RX074Ts4dYvTbSz
KFUAAdTisKitKy6n6ZkeO/4T1Um3aGn+R5vdx7JSQhA/nUDxYi3E/pXonxE8M2uhXVsIJ1Y
SjO3jIrz+UloioUHHNeVUkoN2P0bL8VHE0o1YbMfoc4h161JJ2ltv50arF5Ot3C4OCxI4qj
CxivIpNmCrg1seJB/xMEuVBxIg6VzupeLO+S5ayfdGSBtBGPcg81A7fKQgKqev/1vSnmZgm
04OTgsKgYDadrH2HauWTd7nUlpqT6lpNne+A547iPDSSjEijDCvG9Q8P3enlkYeZbno+Oh9
/Svcb5gnhSGLcAS2SK5C5njXBcBlxyG5Br1aeInBqG6Phc54ew2NjKu/dnff/NHj6q6yHc2
Cp5NWJZSYxkBvTiur1zw/bzwHU9MIjY/fh6A/T0ripfNRyjBgw6g9RXu0KyqRuj8ZzDL6uD
q+zqfJ9GMlHIJOMdqaryrkIxAPXB60EM/AUkjrTWDL1GD0rWxweQqruzkYxUq/IylTk+lLD
grz96mSHY2QcGq6E2JF2LMjuoYMeQGroPDkVvca5axyyiCXzQqzL91ueh9vesDMe0l/TgDn
HpxXSeFHW416NxHtEQ3A55wP0FOmrysZVdINmx4sto38RajZ6qn2C5Y7YLrBMUg7E46g/3h
071kyWd/YaR/Z19bmOSAsUPBV1PIZT0I9xRNrNxPbS2F3m7tXuWZY3bmHn+A9vp0p+l65JB
bXmhXKC+04HdEsg+aA+qHt7joaik5xm5Wv0G4xcEtrHLWsZ+2h2HCgtz7VCX3zl+RuOTVt9
sMd1IjZVjsXIqljHOQeOaX2rmmtiyRGJyscjOM5EpG3P4dq1rTXnjnUTsVkThZl/rWPbIXf
ABPFMfIUjkYOfxrXoCdj0qy1cXMTRyjypccFT8r+/8A9alR2huDNHgYPI6VxOkaythIEuLf
7RbNw6E8j3B9a65Wt5oVubKdrm0bgE/fX2asZxVrdDanVlTkpwdmjsrLULS5tQwkJcjDccq
fpVW/mTycKxxwcVy5u/sg85CTt+6M0631lryJba5wshPDDox9K8irg1F80dj73BcSVK9P2O
IfvdH39Sbzvf8ASiq3lH1oqOSPY6frNTy+85e5kLONxwPX0qpbgfvH25ypzg1eRfODKVxgV
FbRsGkQpgMMZ/GvWhLU/PJxvsWrBWFlcwDOJADg+orPkjlGVKFdvXjoK3IF8iEuR2xzVC4k
hKOW37m7npXS5HMqbMlhMxPGFxTSAq4BGfQVad8KyxdOOT3qB1XAy2Cew65rPctKxX3Adz/
jS8Hn+dPCktkLgg8hu1OkCnG3p3pXLt3HDy9nUbj3PNekeH9OTT9NTK4llG5zj9K84soxNf
28J/icA/nXriqAoUdF4rycfNpKKP1LgLBRnVqYqS1jovmOyOnXHeuJ8ZWaQ3VtqaxKwY7JA
RwT2zXar0rC8WwrJ4cmYjJRlYfnXBhajhVR91xPgoYrK6qa1iuZeqOBJjleSdVHlnOAf4Pa
rNnI8EpeGPLsvG3PHHXishMMD0GDk4FWIJ2jkIAZhjt1r6c/m5pI1Hh/tFwp2+eThXJwT9e
1Vm0krN9nmZoLj+6/IP0NbNjB5dot6I0uI/4k6lfpT7iWaYObh4rm3blTtxJDUXd9NjVRXU
5q8sbm1lCzxEL2PY1TYbWB2EEfhXZ750sAZ9l5ZtwVJBZf8KzJrBFjeWyf7TGRjy2+9H9fW
qJ5V0Mm3nngLSQzvGwGOvanzia9Ml0yhmGA5AA/Qd6Iokkl2sNijliOMf41ajUROy8tCThg
RgnB4+lF0S4sS2sbhNMOrNE6RoxEcgOBuAycetZWSXPG8/TNbd9LcHdZmKQRf63yg3yqPXF
UEv3gVvs+IZM7g6cEDGCM0J3QmMsbi6sLtLiBlRxlQ0i5C5FSR3aW1pdWhtIZpJtuy4b70e
DklfrVV0Y7BIxJbjnt9aY3ykKw56UNJi1O18GeO9c8L2l3pGlRRuupfu3+X5iTwOax5tG1a
G9uPNtHlnQ5cp8wPvTdFsLtI31RfkRDtVu4Pc10NtqV9aqL5o/NV2AZl65xxxWMaMITlUit
Zb+ZrzOUVFvRHGzykna5YFfvL3FJHcSEoANih/vegruLqbRdejLXNukV0Bjcvyt/9euVvtD
ngk/cSfaIj0IOG/EVsiOWxnXQ2XMjAsVzkelMZ9jAxsOR1NJIHDBXDBuhDdsUi8ZDdMVVyR
PmKtkNjOeKkjYbvlc9Oc8VJHZyyozQq7Ki7icdB6/SpER3iWIAAISSQuG596QE/wBpiSGNk
Ep4Pmg/dz9O/wCNaeneIr+2t5LZr6ea1kUoYCd0bA9cg9Kilube5SLTFENvGh2pKR0P+1jr
9ax5opLW5eIuoZOrI25T7g96zilL4kaaw+FiOqiVU+8gOAAeMZ9atndHcRQ/ZlUt3OGDZ6Y
rODMGyx3A9sdam893lilWU7kI2qx9PetWjL1Or067sdMgeG80uIy3o2rtYhoQP4l9KGAODC
/moudgY4z6ZrNjuptWu2LwhZc5VVGSBW7p50qbTpTJO9ndqcRluY5/9n1U1k3bU2SuZdxcS
W5jt7Vyjt88jDrV7+0nt7aG4lkWMhtmcY3d8/hTGFpPFJK6ZnQn2KD096xbu4k1C8jWEEJb
qERE5x6nHeqSbE3Yt6itu8Fo0Ike4+dpiB8rsT8pX35q9M9oLCwn0rTkW7gQJKEbl/LyTI6
n+LkflUEF2IbVo5ESPI+WXblc+3oap65CyyRXUW1omj+8OME/ezis+VNp9httal3QLuZfE9
pf7CVkm+VuAF9fpXstnq91azie2mkiP95WINeGaQrQ6vpsBbd+9VtvcE9hXrpcR/JFMGyoY
nHQ+leVmHuzSXY/WOCIqeFqxkuv6I07zUr69ufOvriSdxwC7ZJFT2yS3aFIky3U+ijHUn0r
FVifvH5u/tV2K4m+zvbrKyRvjco6Nj19a8mL3P0j2PLFKmkrD1Ubs5B759a29U2z6Zbyhsl
QATWE8hZsOdxHeri3G/SzCckLx9apSVmmaTi24y7GVIwVyV6g81E0vmSZRSDjkDpSSYZzjg
DsO1OSESkAfLnjiudas7GtLkuragjaPAEQbh6dBiuMk827mKqDgHoK7XUbQQWsS7fmboe4F
Z9naKs24AAfSu32sYyPnq+Cq4l8s5WiZMOmM0bW8ikq45+tYuo+FftcQ6LIoO18fz9a7y8X
ynjdcEjuR1rPa5R7plLDb6GnDEVIz9048XkODqU+WrqedppH9haTc3GqWoMkxCQE9P8AeFc
w5RwXKnczfL6EfWvXdceG9h+wzoHhHAB7f4Vwd/oNzZ2kj28QuLV8ZOzLx89c/wBa9+liY1
bRlofkeb8PTwMnOi+aP4oxJQA8DYKFxj0FVpGDHcVBx0FTbC+nk9DHJxzniqm04J3dK6VtY
+Wl3HgMBwykemeldR4XyklxdddsbZPpXLbWMBffypwB6iun0i4EWiX+cbvL2gitqW5zVvhM
gv8ALbk5yZN315pW2w300h3bXBwPWpIZLe2vNOluU8yFXDOg7itfxfaiPxJJCkwa2+XyUDZ
EYIBIHpUQkki5I5i4JFpBEO+XNV0Zlf5cEnjmp711a8YdFTAAqu4IPOPXHpUR2uaM1rAyeY
ZLGQPMBiSBh99e4HrWhNpthqkAutBdxeKCZ9Om5f3aM/xL7dR71i6fse4RTMYZgcpIPWr17
epNN5kyG31CE5S6iON5HTcPX3FVKMnG6J6mPkAnIO709KuadqN1YXAkt225+8p5DfUVLdXq
6onnXaBb4fenXpN7sPX3qmYwszAESBTjcO/4U1qtRnVS6vb3wj2oYc53jPOf8KrLIzsCgU8
Z+tZ8DKLmNpDlRjIAxn2rQaRGXHAxn7vaspxCO4v2+59W/wC+zRVTj++v5Gis+WPY255/zF
8QypDu2Fdy9DUlnEQGMqAuVzk9q6/XNAbS7x7KYnMZxgjp3rKaCOMyO3yqsZrkp1E5WPdlg
5RVzIunCqo2/J221iXDhsgn8K3biF3KlRhAuc1h3UUokO2NjzjOOtegeLJq9kUmYnGBlRSl
sygZ9DU8cMhUKImLtxwKZKuyYKylT0weKOgou80d9qGgW2o2EckSiK5VBtcD7xx0NcHdW9x
Z3DW1wm10+8K9Xt8CGLv8g/lWF4v0uO70/wC2wxbZ7cZZh3X3rxcNiXGXJLY/YuJOHqdbDf
XMMrTirvzVvzMjTptDg0yIeVuvvMXBJ+7z1ruB0+tePLuEgCjkHINer6XcC706C567l59j3
ox0HpIz4ExkZOrQej0f6FoDOcHFYPiyUR+H5EP/AC0ZV+tdARkHFcP4zut9xBZI2fL+dh1y
TwBXHhoOVVH13FGKjh8rqt7yVl8zlV2thVUg5xnGc102h+GJLiXzr5USAEEbH3b+OmR2rJ0
uy+2X0Vow5Y5YjsK9RjhjigW3hUBEGAB9K9XFYl048kd2fmfCfDsMfVeKxC9yL0Xd/wDAPP
8AXLiG0154I41hCqNpTjtxxTrJLi/Ie4ZYNx++3RqreLrdzr8rplhtXI7isKO7nVPJMrGPP
TNdeH1gmfJ50lDMK0UrLmZ0t1cxM7RvbwvHja/ktjkdxVQzqZFltX2N90gH9ao+YkkKyQNI
0wbkKmVCY9fXNTxTwIhJA3uNo3cBT/e/Ctzxblo4uE3MRExGGwvU1XeGe3ZXkQbc5B/hatC
K3eJEUg7WGVz/ABD1q2k5tLJw8Cyxt8/lueB7ipZRy95cGe+kaPzFLKR8uST61QkO4fMuMj
qK1tN1JLPXvt0jHb86koBkBgRxn61QtbmWzlnMKI6yRtGd67vlPf2PvRre1idNx0929zFax
TRrtt02ZUYLDPc9zQyRStIsSkLwEDckU5J7P+x2tfs26884MLjd0TGNuP61f0qxluGlaNWH
lpkHbuGe2atPS7Fa+iNawvbZrFdOikUsF2KPU1ceU2qRwsAr4wQBWh4Cht9W8Y2lrc6bCLr
zlIlT5CvPcdDX07q3gPwpqFrI11pESsFJ8xBtJrwcxzijgKkYVU3zdjeEOZqK3Z8f3Fy0j/
LEq44yRzUMU0qyjK+Yu4Ehv4a1fFX2aw124trGIJEjEKuck81lCTJj3KQxILY5r2KclUgpx
6kzi4ScXui3dGzvIlt3gQ3Ayu4tgA+uRWPdaHdWUjFWE8SqGaRQcAGu30mLw5Bo+oyz6fJq
/moxhmtpCpt3J6vH1rlIZry3gklRiYWJRlc8EU4T5m1a1vxFKOhRYTWaSQfaCocBXROQw68
1HuCKzrIQvTHcmtyzFvb3aTpaQSOR88Vxna+e4/8A11j38LxX7RPCkRUklU5UcVomZNdioV
Dk4GTk4HeoHY7go52nOB2rQhjdIVnEKn5iCSOvtT7CwjvUu5Bew2s9vGZUjkH+sI7DtQ3bV
glfRGa5BKg4HHQH8c0xgCeRuPqKkW0kVFlmzCj4IeRSAynuPUfSmk7mJUbj3x3HrQnfYGrb
l/T3aS/jeW6FsygbJG4Ax05H860dT8Q/2jtimtYpJY2H+mBdjvz1YDg/XrWPsJjB5+gqdIX
g+eFlL/7XBFJwV7sfM1obOpTrBpcdv5qSvKc7l7DHr1rOsIY3dZfmUIcY9T9aoqzxSmVsg5
+6RwfWtexu4vsbhoVBDHKof1Ipoad9yS+IQ8ESRsP3hxwfY+/vVW2ugkE0CBnSVG3RvzgDp
ikaMb2SNyykbjz0qsqqzbQ5KjnJGOPegGza0yzNz4htLq1HmxLKCVHVBjv7V6nFCDsD5RWP
Jx0FeeeGLGRopdT+0Pblv3cPlEZVe5I967WwureMMbmN5GxnPmfzBrzcVh3VlzJ7H2eQcQL
K6cqbhdSd731Og1W006zeJbG8+1blyx6YNZ/nKqFkOcdc1mXeq2kbRxpHI7uchB2+pqW386
8jZkjEa9wzZzXnSwlSKvY/Q8FxZl1Rck5tPzX6o02lWW3EqgIVODjnI9aijuWX92v696VbG
dLNSqElj859MdPwqS0ixcKZV4HrXD7OfMk0fVUMfha6bozUvRkOwsxyOM1btbUySAAEAc5F
bUcFks0W5RtPXB7Vv22m2s6yy22wbR0JqpYea1Qq2OUVscrdwblJkkDeWMDPas1QgkGPTit
nU4ZEk8kHOO471kRxSeaE75xxXNGE3K8jalK8L3Ir9DtHPysOeKwZrIh/MVsCumv8gqCpJH
btVB8eS37v5h2I61vF2lYqpCNSn7xzM6tK5LEdevSr9p5Rh2dPWs7UTcQxuVG70GMVS0++k
YshBB9TXpKL5b3PiamLpwxCpOP3kWq+HIr1bySxCxzsufLHRz7ehrz6aGW2lMc0RjkU4ZX6
ivbLKDLs0kZO5Tk+lZuu+GbXWLbLK8d0owsuOPofataGN5JOM9jxs34T+swdfC6S7dH/AJM
8pYB9srqQV4xjHNaUTtDo1xFIhVyOhGOvtUF9Z3On3BtLyEpMDgMOjj1HqKnRt9k+4szZAy
xJJ/OvdpTVnJH5NXoyhLkmrNPVEKp5l7aq3ChMmrV/Oj3quefJTOT3NOtgPt4VhlBF0rPvZ
QFkjwNznGT6UKVqVu5LXv8AoUGXzZPMKkkn86ZIgGPlKsByDTjlflJJxg4HFAG7Oe/8Xp9a
jYbHWI3XsYqS8GL1gaksVVdQiZCWXOc4xyKj1Fi19ITzk5ro/wCXfzI+0RqI9js7NuyNoH9
angCbifNCHOQDxmqv3tu1uvXjipnkkdYi/wB1F2qDWZTNKB4tx3Rp8vzZ56/WpWePCkfLk9
qooePL2nnGcGpjGkcShpNxDY4rOQ4ku8f3DRTMe9FY3Roei6prUmqXjzzybmfkknvWUJ3Pn
RY3fu88jrWZuADMpIYN61NaM8qzMCW2xn8646NJKWh9RicXKaZmahI7tuBOR0A7VXh84guQ
xHStYWe6LzJWwf4aJrZYIdiDJbk11TqJOx5cMK2uYwpvMz5e8qfrVF3kkuAZWJOQOa27iEl
RIy4P1rNkUs4YIByMjvmqjK5zuk4zTPVrUIbeEchsDJ7AYp11GlxbvbPny3BVvcU2D5II48
jO0bjn26VJjDZwDXzL0ejP6dpRjUpKMtU0c+PB+kdMz/8AfdbFjp1vpsJgt9xTOcu2asD1x
T0LE49auVWclaUrnNhspwOEn7WhSUX3SDGfT8Kxrnw1p1zdS3Exm8xzkjdxW5Gdr/KQD6+l
I+TK4Lbj69c1MZuGsXY6cXgsPjIqGIgpJa6oybHQLGwuPtFuH3Y25Zs9a1wq44P40q44yBj
FKVQDAOecnFEpOWsncvD4WjhIezw8VFdkedeK1A1uRkfPyLwK51Y/tJdcqGHO7IFdF4rUDW
5QARlF6/SsIBiiJjGzO3A6V9BR0pqx/O2dK+YVk/5mU2FzBKXGY8jAZeBUsezgs5DMPm3dB
V7y3ZQDgj35ofS5iC8Ch8/wnv8ASuhTXU8WWGnvFXNPR9RttPMkN/FvWQAqSAyZH6ipLrUI
7tJmaDyVKsqkHII7ZHY1zTsYH8raUHdG/hNdFofiCxt0SDUrL7UmcMwGePdf4h+R9KJe6rr
Uw8mcvLsMj/u9oxgKvrTsBLYKSp3YYFcH8DUt7FEmoXEdu4eAOSjDOMHnAzzUHkSqplETbQ
cB8ZXPpmtLppMxEJBIA4B64r3f4Iar4X0iwv4tdaJJ7qRTGZU3DA4xntXhyxLsyrfMe3pWh
p9+bNAFOfXnNcmMwyxVGVGTav1RpTlyyUux1E+uy6Z8SdRv7EpH/pLMhXsM8Yr3LT/jFp+o
6RLZaighu2i2hweCcd6+bpb0XdzDIQp2g7lX1z1q7JazTkSQTBWYfcXjj3rhxeUUMXTjCot
Y7M6qVdRm5SVy1q2mXWo61PNGrMjOdpx1+lWbDw1LFqkH24GG3TDSMynIHoKyYtU1XTLkGG
Vw8X3l6riujsfG8+rulrqmHUoVyQB+frXXCFaC5X8P4l1HSl7y3Of1i5tLLVGbTdKnt3H+r
nmDRkj1qpMN7q8qM7MiyMycgZHXb0q2DrEP2i2LJPYMSBDcNkf8B7iqbziK5hWOVg4UI0SM
M8dsjg11QStocc78zbL8t2+oG1tbaOGCFhhJdwJB6Et6fjUTWk8xm0+1kW/ZBu/dx4xjrg9
6qzTJ54t5LddPZDlmAB47E/3qv6dqsoubxbG8XTlni8qSaOH5WGPQH5c02na6JM1hPaMYpY
j83WM9RUQso7gyLbsWTG7DDBX61vpZadc+HmsrWKe71x7gKjo3ybSOcDufrWff6PcaD9ug1
WOSC5RU8qPcCDnrkilzptolxaVzKv7vUJ7SHTri7EttakiJcfdHfFUl+Rsgsdo5K9h6Gp2H
mrvDZyfyqMzTxrIiyOiy8OAcBhnoa0so7Cu2OR1JLDkntjpUvmhJArKemAR2qt5riVGJ+ZA
FAAxT2aRipJCoTjJ9Kp6iJH2PJGAGZM4xUsMi21xHLG5ikTIXcuQf/rVBctBFMyRHzFH3XH
y59qqtLIxTcwHbHPFQBqT3AmLYUR55KrgKT7YqbT9Pn1O+SyiG3f8ANIxPCr6fjWS7ozbBt
dh/EmRn3rpNEm1DTHjntNjJeEHLsA+B25pPYaZ0mm6dFaXG50CYwODuGOwq/f8AmWO+QXKS
JIfljC52jGap32vvZsn27TZo93BkKcA1RbU7XU4hb2twGLPlueQKzXc3uuhcsEa4uPtsg5b
hR04rXkR0RpnVo41H3weAKggUWqIqOA2OBVqadLm2MNzCk0TjDquUzUSdzRaBHfzCMNDcB1
PQ53Ka1LbxFJHCYLizjliJyWVtpz9Oax47ewihaGLdACvAPIX6VCLC8ALW11DcD+790+9Ra
L3NYTcXeOjOlGp2kyD7NdvasDgpcxbx+a9PyrqdJupV0p5Vltp2XktBJ/Q815vDDf7yDZtz
096372e203wmv9p2LwvcyEA/dOB6VKpwloz06ecY+gko1Hbz1RoXd1LM7yl4yT0G8Z/Kqit
MMfI6LnIJGP1rC0rTdIv5d3297dSN371cjP1rpU0fxAisumahBe2uBiONwR+IP+NeXOhSjO
zlb1PrcJxhi4RtUpKa8tGVZmZyQeufrTLZBKxUY+TIbJqpdtr1vLtudNNqq/xmM4B+tLZ3q
q0sdxKiu/8AGo4NZrBzc7waaPoqXGWDnHlqxlB+l/yMfWQEZ2V9wFc5b3W3UkV1wDgkV0er
2UvlmVJ4ZATxh/es/TtFkudURnRmTHUdP0rphTcVaR5WIzGjiq6lhpJnaSG2hs7SJYvneDz
C27pnJPHftVGJlkUqXcHGQAetO1RGTVCFJKpGqYHsKrRkxqWHToK8yov3jsff4F89FN7kWo
aRbavCYLtA7FtyyY5Q+tcDq2iXmjrsufnVj+7kUcNz/P2r020/dtnOVcYI7j3qS7ggv7Y20
6LKj9j/AJ4PvXbhcXKhdPY+c4h4co5mvaQ92ouvfyZ5HZ8XN1LxhIwMk49awZt0khkOBzn5
j2rrvEGiXGjpfTQ7prSRhhwMlMdm/wAa4bB38Hqc19BCpGpTi4n4ji8HWwlaVOvGzRKTjp8
o9KGyqb9uVzge9LtIwGGcnsetOZDIAmdidRmtEupyMk09Q12jFsDk4/Cm6gd10zquBmi3ib
7Sqqy56/exRKwZw4cfMetac3u2It71yDY5UAr06ep/CtiPTZP7F/tNIWmgjcLMyHPlnsGXq
Pr0rNjQO25HJc9vU1ds9Qu9MumeyfaSu2VTysg7qR3FZz5re6NNN2YzIQr5WHUjOe9WC4Ma
KFXLt68Cllw8nnWsfkxt96PrtPsfSqxPzoGyRu/Gok246lLcnxL/AH4qKi8t6KwLOhe1mR+
Ojd619MslGlXFyeWJ2hQParUtukpO3g+lT6batDBMpJ27SfxrjpVvePr62DsrdDAFrMJgHU
5PSpbiGQR8RtwOuK2ZYgLgbeFz19K1n0+2NpJMboGRVyVI60p1dbyNKGBnNOMDzqUAkBkb8
OlQTReQoYL+8f7v+wPU+9b8lsI3Mp/eD/lmD3NVvsxMoLDOeXYjqa0jUT1R508PNS5WSC58
TwxbwmY1GdwjB4qgniDxHcSyJahZWjG58RD5RXVTwhb6NxbOGMXNxv8Alj+XqQeDXP6YsOm
actxPdRwPczBvnz88YOOMetZxcOVvlR9bVjioVoU44majrd83a1rXt3K1pr3ia/8AMFsqyG
P7xWMYFSNrviO3nSGddkjfdHlA7vpTUgh06LXI51d4NyMqxttJUnIwas2txbpPpLIxW3kid
YTKcsj+5ptwvpBWMqf1uUFGeKmp9fe/vcu363+Qy51bxRbBZbhQiN/EYxgfXHSkOseJEvUt
2iBkYAqhjHzDrRb213Y2Opf2jnyXGFD/AMbZ6gV1WnT6ebiWK7gWScRBYmP3kOAcipk4r7K
Z0UI4uvb/AGmcW7aN67u/3pXRzKan4omiMkUWVJIBCDrU8OoeKJmwsYGwkN8g6itnxRFpct
8TpNhLdWAc7VjkK4OBn8zXOaYGTUrtGV4dsL4iJJI47mmnGSbUUKrVxFKrTpyr1Gpbvmt0v
2t+Jl6m15LeF76LM+MHjGPSqlrC0x61fgs5phuUsQfWtzS9ClL5MX1OK6ZTUInydPD1MVXc
rN36vV/eRWGhSHDGNgCN3zDGfp7Vv2ujxKwfA46AitW0t3iUqqkIBjLcn/61WRE+SUXGK8y
dSTZ99gcrp043ktTCv/C1hqsQW4j2yD7ssZ+b8fWuD13w1eaDhmCSQu3yTDhv90ivY4SxAj
A6nJHrXmnjizv21S+vin+hCVIQx5KvtzgenFd+GnJOzeh4/FGAw9Ogq6h7z000+85BImleN
IEaVzwAqktx7CtaW5ihtjZaXqd2bOXBlt50CDf34BwfrWXZzXFvcrPbTmGSPkPHJtI/Gtaz
itZxJPc3C+azZAPO30OfrXe11Z+Y2MuWPyMqdy8dM1A8YSBgCwlyCB0wK0b6yZJn2yByDzn
g5rKkWQEswJOOcjpVbgPjeUssbuqMejSEAfnU0V3IoBWcEk9ScH9K7b4ceF7HVbptR1HVYN
OkgZTaC5iLRSt3LHBAH1rO8ftFNrjv9js7eWE7GktFCrMf72Bx+Vc6rXqumlsaOGl7mTJqU
ikbxuwMHHWoVcz3ga2URy448zhTWbBtzliSAKtqSrRndlgD8ufmHcfhXQl2JT11Oh1nQdb0
uyil8R2N5bC5jD2tyhzE/GQCP/r5qtZDTIHuBqdqbmCZQYJYCFIb2P8AMVPqPi7WdZ0aDSd
Uv5Lm2tVAhjduUx0xWVZo967w280OVUylZCEHHXr3rCkqnL++tfy2LbT2FMIS9+WRLqJc/u
yx3IOwJ7/SrEkdi9zK15J5EJQELAhTkdiDyaoyzhyphjELJwGxgH3zVQyiKczSTPNP2YHCj
8e9a8rIuakV5Nskhs3MNq7/ADNnacVqWFn9t0zUBbXDTKi7pIGc78Dvzxj6c1j6Nbx6terZ
XFwLTzT/AK4IWUN6nHSvYLn4bXEnh19Ss7E3eoRxBVmhUxRAD+IAcuT6muXE4ylQ5faPc2p
UJVU7Hiqxjzj5Yd+rAA54pRGJywXKooy7dT+Xen3NldWNzNHODFICOuRUICC5Zo5SVHIYHk
11pqSujnas7Min+Zd6nDYxjuKgIfOMkEdiavPjO4YOSc55qBUDsFPOPwpiZLBdTWkVxEiR5
nTYWKh8Dvg9qjuLaO3nSMSpc/KrHZnGSOlX7jQdSttLt9TntJora6yIXdcB8daz9zpbtA0Y
AkYNu7jHapjJS1TG01oyJGkjkDJwfXoauwapqVuSIrqRfQZ3D8jxVZYAVJMi7T0HenoVGVA
xkYpivY1V8VXsqrBcRxhB3jGwfiBwfyqGOe3Oom5iJTzByrYAz+FZBIjYggEVLHtchVPXoK
SilsXzHaWwE7Ksd65d+jDLAflzWzoaXo1CWzu/3qxkDqQ2PocH9DXnfzjGG8th+v41sabrm
owTGRbosFHKS/Op/A5qZQd7opTOp1bWY7CdybeUKpyQ/BH6D+VSafq1nqMZa3PP3drLyPpX
Kza81w586H73VEGV59Aaz7ArHM8UUmxWbIYkAqPxrONO2jNnNbo9YtLlAxjTUvs5UdGPA+o
rY12HWLzStGto5Y7nKNK/Q5Ga80t7RrmIw29y5fGVzl849duTXWalqk+my6dFLCzmK1Qbon
IZTjPTr+lJqzYua7Rrma1toBBqOitEcYDx/KRUlrBozyE2eoSW0vpKOn4isO38dAswluCV6
bJkDfrWza6xoWohml06MlOC8L4rNJ2s0W5Wd0bEcniS3fFtfJeIOcbwwx6YPP61k6nfy3Fv
L9s0KEXDfdlSMxt+n+NIINLlmL2GptaynoJSRj8at20fiCH5Yp472P2IbNc6w9P2nMlZ/cb
+3qclm9DmtK0+1mui811cWkjtt2yDcAPWuyhsbyGbbY3dncw7M7owAw+vaqN/eQCWOG/0jy
yRy6Ar/KqlpLYNqbSW0rqDkbXI9K3qQlKorO1vmRTmoRbkrsztT1PU0v3Wa2tZE3c/wsB+d
NSeyliMkn+jnrw28Cory1hnkcnOT/ECapx6NtjkeG4YnH8Q/wAKfsYVJe+kdtDNMXhUnQqy
XzOotEtntXeK5jfvnODj6GqcFxDJclVkVwvXawOK4eVNUM4t5iyq3Rl5G3611+nzJY2Jkni
iZnXCCRev4jpXJXwVNfCz6LCcY46GlVKS89PyPX/C/gTwprXga41LUbzdKysWyQFi+o718z
eLfCEWm3M95pjeZaK5DIgyU9CPaurvNfvoI2S2RFjf70QdlBqvaareXVu5+xBAeOuQadKlW
pSUobdjKvmuDzCNSONvd/C0k+X9bHmCwsUCMqqvJEhHLZx+lRPGo3AnOO9dbr/h65tbg6lC
HNkx5HOImx0PtXKyH77blwemBXs03eN2fCVPdk4rUqnEZ3gkOp/zikETMvmkN5ZOA2OKllZ
JZFMq7VC8lDz0wKarP5ZhSRthPIJ4OPUVK1G9CVmOTMMeignmkbY7xiPIAXkseppCuQzjGP
u8+lPhTMiqq78nvxVkMtRJ8wQHgDuaJVKujFlJz2qxBbg3JYEnn64qxJDbB4wZDIxPXG0D2
NZyCJnZ/wB6itPy4v8Apn/33RWRZ3iwgLvZcECrtjGBbSqwIYgkZ4qN4jHhl/eD3q5psbyy
OJAeVx+dfPwlZ3P12VBNWcTNkhdV3feXuvc01ZTknDbPTHX2rp7iwhS180NuVBg1z0iS7mI
ULjhVPYf41u5JxOOMJxneOxXa2WWVi0Y/wrMv0jt4fN65OAvqfSumFpdm3aZkxGoyzY4Arz
LXNZbUbxo4X2QIdqE/xeprbDwlOfkebm1SOGo/3nsaF3HBcTAyecVPQ/akAP4Gq0lrZ8o0U
px0Bu4+K54SDaCVB28AVExZxv25JOK9FUmtmfNSzGEvipJ/d/kbrWtpIWJWc7hhs3cfPpTD
Y2QVR5cmF6f6XH+lYByi8Z5GCCKlhs5ZYmlSImNeMkd6bpSX2g/tGn/z6X4f5HQpbwfKzCe
QA/xXaHFXY7a1kl3J5oc4wBcoSa5WEMExsACnGMVPE/lsXiUA9/Q/Wj2LeiZazSCfN7Jfh/
kdVHYIZcbLgf8AbwuK0IdDiZgxjmBPUh85rDsNTjS7jF1EoUnkE8j3r0zTpLOezSa2lWVCM
Bl7ex9K4atOpGR9Vk9TD452cVddNP8AIzrDRFhBfHy+hFbCwIvCrjtgVeUALt4J6ZpmwbiS
56cVk4/M+0w+FpUk7RsiBYcHg59acLfAO0lc+vephABtOGOehJqQb94jb5QO5pKJ6CjJ7IW
ztsuDk57k15P8RLm4i8XXViZD9mJSXYOhbZjP5V7JbJKz/uyvPdq8I8aag2peN7yWIF9sgh
Ur32jb/jXZRSufG8Yz5cNCLerZgSCPzDgfKDwRnpXaz6K+kLZ2kOo2eo/akSRWg6xs3JRj6
jAqaP4ZaufCcPi0XNqNOU5dGcCX2yBnk1RmyHinRhJyDuzkk4xW0akaz5qctFo/U/LORx3R
P4l1K71S6gjv4o/tVquwRCIRll+q8N9axbeCa4aWGO1YcYaOXLAjGc8Crj3dp9vW4lZoSEK
HJyOe4Bq6NVsdMsvO0qC7huclWeInawI56+vtVpOCSigtF9TVk8bXE3hWPw9d6faeRGmyGR
Y9kkYB7Mv9a821Iv8AaSpYtEBiNj0x9a3I45hE1xAUhMeFDud2CefrVdbHUVnh862juxNnJ
H7xGyeox0xTjFRenUWrMSPasBOTuZvTg095mSZmI+XP3e1btrC1jeNdi2QNAxjHnLmIMRj8
CO2aytUURXa+VbPBHtAG9t+845bPTk+laJ6kOLRXWdVkZyvy5yVX60+S7ilTYYEbJJ8z+IU
lvf3UU5MaRyM6mMqYwdwPbFX7bTXkuIrae0W2klPBmzEOegyeKJMFcowysXVGyyjOVzgVNt
WKWN1VeueRxU13YNYX0tnfWk1rcwnDxlgcH+ox3qEyRK5G9mX0IxxT5lJaE7M9H8N6vo2m6
/YtYQRsSAZzMgKRt3we9e46/wDFvw54f8Op9ilt7+8C4EEOQgHfNfJZvJBEFtEEUXK5U/Mx
96LDVtR0y4MlpNseRDExdQ3DcHGa+dxmR0cVONSo27dOj9TvWL93laSNrxL4mufFF9NezW0
MW8nCxqBgZrEjhb7MNkgReuCOc+9TajBFBY2si3kTySEnykzuX61Pp6TXTCKAFyw4XGScV7
0IRpRUI6JHDKTm77mU6SK/KZB6YPWp4YikodkzjkZGQD71dv7V7O4C3EBV8/Mo4xUCE+X8j
AHOMDrV6P0Jd4m1rmv674ojt/t1xvgsIhEsa/KkSgYzj3rnlUSARrhm6Amm755JHiRmK9GH
97FTRQw7A/nESZwY0UkKvrmohTUVaKsOUm9W9R8mnzW07Q3SASEdjwPfIqutlKzACM/MfvD
sPWugj02+nsGu7G0+2QRjLkHc0eO5FZFxLO2QJsAjBCjApqS2uJprcoz2zoQHZCCM7s8n8K
jj8tW2nLHsB3pHUAHHUcH6VKsU6WiXKIVjLEGT1PoKdxo6Xw3pC+IL/wCxrK1vIsbOCy5Bx
Wzd+BddsUZ7WOO5HQ+WeT+BrE8GamLXxTC80pCSqY2PJxnpwPevaczLbxzhRLC/3JIyGVvY
H19jg15eLr1aU/d2PsMlwOWYyj7PEycal9HfT/I8F1SxvreQtNbzQAeqkYNYsm4Y3DP419F
BFuC0c0IdD1VlyBXP6l4V8O3oZJdP8ly3LxNsI/pWUcyX/LyNj2MRwRXin9WqKXrp+J43bT
zQTo1vM8bZHQkYrtvF2tXJ1WNmuEk228fyTDO447HrU978ODHKH0zUlcDB2TLg/mKoa94a1
0yRzz2Jl2oBuh+fA969GniKFVe7LU+SxeR5hhJJ1KTt3Wq/A59dQ3hmYGMkdc5rQ0+7EYZo
5OTyCDjmsFo3iLBoyrehGKmicBQdoXjHU9fauiFtzxpp9TrNO1W7S5P7/cnfzORXT6frM8V
yrpESmf8AWWzHH6ZH8q81S4li09ik2z5sjnHP860dN16+JCuIrp/4S6fNx/tDBFYRtKd0aS
fLFI9YuvFu2doJboSYjyVmXoPqKzBqFpK0UqLHuYEjaev5VwVxqy317PNJlXCAHJyD+PWq0
v7u1t7iObadpAKsc81p7P35MXPokejH95jy8jJ5NXjIIrN0IVn7Y4P4151Z69ewJ/ry4wOJ
Bn9a6GPXhJbLLcWrAYwzpnA/PI/WlblV2NtSNFt7jb5ZA647VOnkyW7RE8gjA9BjnntWbHf
2Mg3Lcqo9W6D8RkVM8oNrI0QEmRwy84rNLmd2U2oqxmaixeYqnXoB3rb021FpZJvQjby2Oa
yrKEz3ayNwCeN3bHetwS3LRiN1VUZsZPBNNvXQlaI3LZtNls5kufIkRlwyv8uVrxLWtOtE1
GeXSlk+xK3zBx/qj6e4r1KVG8tdiFlJ7dar/Y7aTzI3gUh/vD1+tUpWZFtbniu51dhE5wwK
tx1pUjYKePYe9dP4r0OS0vTewQqtqwwdgxtb3rBVMQ5UlsDAx+tbwehEmNwAu/PB6+1PiYB
zJuwF5pyRtNCxQAn+73FVlHzeVyCePxqyNzQt5iuMswbPHpjvmmyM8kyZORnIpltH5suxWx
jgkjPNTPD5cik52g43VnIFuR/LRTPMf+8tFZlnuUkIR1UruwM/Sr+noplkYAYVc80Sph8H8
antlwsyKOChz9a+NUmf0lLDpbIkkVAA8alfb1+tZk0EYkYkYcHOOxrYd/3KqG56VQv5YYYm
mkwCvdhXTDmqNRieVi40cNTlWqaJHDeOPGV/baO/hOyIjjnIe5kA+YjsgPp615YBliNxTPa
vQvF9zazxIs9sJL1mLblPKp+FcLNF5g327iTjlcYYf419RRhyQSPxLMMXPFYiVWXXYqyiUM
c5PcEGlWbAVCMBecjndTopHRWT14Pekdt7YijAGQAB1rY880dI0261bUYrC0QF7ghfm6Lnv
7V6742Xw/4D8FWXha2hhutYlAeSYnJT1P8A9avIdNnvbOUSQ4T1y+KTUrq51PUZLq8ulkkb
AyXyePeuOvh5VasJOVox6d2b06qpxaS1fUhhZnLDcPm5/GrQVYsMy4J6E/d96hghUHzBMMJ
ywUZOKnuSk7RMqhojzgn24GPSu22lznvqV5EeSRS4bcFwqnr9fxrT0zU9R0eVLmKUEPwydm
HoR/WqkKM04BiAjHZev4VLeRSSz/Y4Mkjk4H6fhUtXWprCrKlJSpuzXY9X0TxHY6xEqIwhu
SOYWbk+49RXRoiGPBHPvXgMCyx36iFcbBkZbGD/AENegaD448uSKz1g4B4S4I5H+9/jXPKi
rc0T9IyjiaM7UMZo/wCbp8z0i3gEmCyg7O9EsG+QFlwScD3q5Zt5kCSQFZBLjDLyG/GtEWm
+7VCuGQZ+lYcq6n3SrK10yjZWb/aNhXgdQBnFfNWv2wsvEOpWhUlobmRct1B3V9dWdg8qu3
llSRwfWvBvjX4ZGi+I4dWt4x9n1JPmPpKvX8xitKUkpWPhOKU69KNRfZZxenalqtvoj2lte
yiznfLQyqfLZh0w3rirdnfWpgD3SMnzYLqMqKr+FrC41jW7PTrC5S3kkkzEsp4DY468HPSp
fEGj6x4X1KWy1NGgmVjuUkcg89PxrXngqnsrpPf/AIJ+eSvbmR7N4a+Hvg/xj4B3XOqJBfu
+7z0YExAcBSD615p4w8Mx+FLxLLTdXOohtyyTBdsa+31rlYdTmtlRoH8hiABIuex7jODWne
30j6hFqN/q7agJo97mHgI3TDKe9cNLC1qVeVSVVuLe1ti/aQ5bW1M/znCgGNEUsAG28E9c1
sTW1/pc9ldQapFOLwb8QLhIz12spAIP559asfa7aCeC8cQy6fZP+63hVa43cgMnXg8ZrP1e
Rs/a7loleUlhBanOwdua7pXk0Z7Dr+9guJtt2nmlz8yxv8jH+8fQ1j6rFBCYYIWhmjkQSCK
F8qD7+hp1wt3JHbrPamC32/KVTaj+5b1q7quivpkdqwuYJo3RZCYXDqAf9od+2DzVxcVZEO
Tbuyv4UudPsLp57txDOMCOZxuVBnkY9TXY65cImjmfxHpH9oaffxsLC+tXAaN+3I4+qtXnG
0qzlQDg5VccmrUUN5dR/ZYpWe2XMxiMm1VbHJ5OM1FWm5Na6DU9LIglLzqrHe0mACWOarug
U4K81eW4WGIoBlSc7mHU+1ULg53OJMENjbz09c9K206GXqMSP58sSOaW3fdeIoGAG69akMc
6WyTPA+yXKxuQQCR15pq4SbymXY+c4Pf8aaaA63/hDGk8O/8ACRahrFjaW2dscLSgySHvwO
leg+DNb+Hfhnw0dUntPO1Nf9UGbJdv6CvDZ5mZ8M5ZF4VWP3avWItWDNcXCxKo6MuST6AV5
uJwbxEXGtN2v0007HVTrKHwR1Oo8V+Ml8Uax9qm01LWAKdqwKMjjjJPXnFcukieWX2s8gHT
I59aeiwTSMIiMdFVsZ/KqcysJPK+Y9wB9016FOh7KmlBWXQwlzTfNIdHhTky7WAz8o+77Zq
xA6KSGBweS3eqkbMnfpxg9KeQM48zym/PNXsrmW5tWOpXmm3C32m3UkMsf3Wjb5h9fWmarq
8utXC3MtnbwzvxJLCmwMfUgcZrJR3DmWL7w4eM8ZHtQY1WRZFffETyAeV9jWFouXNbU0u0r
M7Cx8CLcLDNc35kjYDAiXg/ia6yy8PaVbRrF9hjdUyMyjdgH61yfhvxC9hcJZ3UoNnKcqDy
Yz/hXpQCsFAdXBHUHINeBjJ1oStJ6H7PwzSyrE0OanTSmt09X+PQ5DUPBaR3S6hocn2K6iY
SKp+7n1B7VsaT4vuLO5Nn4gtDY3MnBu4FXbLj/noh+WT9DV+bdj5cEjjANQz28N1aeTdQrK
h6q4zWUcReNquq79TbMuEqGKblhP3cu3R/5HQGaxu7cXVtcRRpj/j5iYvbk+h/iiPs3HvWF
dM8cxSXhvvckHd9D0NcRcaZf6PeNNoGoSR5627twR6Z7/Q1UXxHLEzR3INvIDloXGFz/sjt
+FddPDU6sLp3Pk6GZZnkNV06yvFdHqvkz0OG5lilS4iYK8bBlYrnGPbvX054E1HRfFXhv7V
/Z9ql1ENlxF5S5VsdenQ9a+NtO8SJNKLZ3JTPCkjI+hr1n4feKrnQtXkubJhLG8e2SEnAce
/oa+VzrJKlen7rtJXs/wBD6XE5hhM/w1qMuWstk9L+Xmep+O/hro3izSD5Wm2kd/ACYWEQA
f1U49a5X4bfBLRtHuv+Eg13TFe8IZYbOYb44h0LFTxn+VX5fjJJFIwOgpnJ/wCXj/61IPjT
Ifl/sJfoZ/8A61fndOlxJQwksFD4W9+bW3bc82WSZhOh7GdFPW99L/edxrWk+D9F0abUrzw
/pvlWyGTaLWPLHso46k18P+L7jWNZ8VX+sXelf2ckjZigghCRxIOFUbeOO571774v8c3fim
S3gaI29pCN3kq+dz+pPtXJlVaP7q7ehUc19nwjhKuV03VxL5py7u9kb/6m+3wydefJP5NfM
8ShRne4cgEkYJXjNJfRutnD/DtUH/61ewTaBpd6H8yxVXI++nyH9Kydc+H9u1gk1jdOBIv3
ZF3Bce/Wv0mlmVKXNzaHy2M4NzCg17O015aP8TyYXU0apsIwOuepNXrXXZ7RgXs4ZB6qWQ5
+qmr154K16LJhs/tSqOWt/mx7461gXNtNAxSWMx7cEoylSD079a6PawqL3Xc+ar4HEYV2rQ
cX5o3JtatrxFBSWGRuQJAHz/wIAH86kW4njtx5Uu3/AHD/ADrn4oo2IYsAe+KuKigFFODjg
g4xW8bJHBKTbNTTfEN9Yose5JkLElJVz39etdLbeK0Dbbi32KxzhDkD864iNZYpNzqW/wB0
cmp0kDn94vHqDkVFo9B3b3PSIPEGny/KX2up5B4H4VrRXFtOpZGRl64I/lXlMckZV5Y5V4I
BDj27VqpcrDbCSCYwnPSNjg+9Ry9SnM7S/gtp7KS3kh3RzL3HAHfmvKLi1ht5riGGbzRG+B
IDwV/qavatr2oTf6A94wjA42tyfb8ayo9wRCx7fKCMce1aUlYmbuVHUhiM9euO1G5mRVLNt
LZ555omZndmXjHamgMQDnp6VsQX7ZCsyhV2nPSpJ3/fKGwRu6DjNNt0kMoZOeMEnmiYAyRg
KepHPeokNbkP7v8A54n/AL6NFO+zXP8Azwk/75NFZXL0PfGfcwz3Aq5bAeRcZb5gvascXcO
5QrZfjr6VrW8u61nIA6cfnXx3LJLY/pWniIzje5YgiMrqoxjqSew71k+Lr7S7HTGklQOBgR
IT95h3PqK1BfWNvpkgkk28FpD/AErxPxDq02p6m8iBhEp2xoT1969vA4V35pH5DxRnX1ut7
Gi/cj+L7mXdy3V/dPKFLtIeQP4fb2rJeN1kYAEYzmvd/D3grSPD3w0u/EfivfHcXSfuIhwy
jsPqf5V4td3iTXDtCgjQE4jA4Ar0cPiaeIclT+y7X6fI+KqQlFJy6lDzCRl13H3HNRmZ33A
gjPI2nAFWWwwwnzDGc4xj2ptnDDJdx+dbyyxhv3iwkBio64966jMhQ43AcZ7elM46AHr6Uj
n94zLnBPGT0+tO2s0W4NxnFWInSRVLKpwDwT7VYeT90ixAK2eRjgj0qh5gEmBwB0q9BKF6q
Dnq2ef/AK1PpYWzuXIJg04DBYmHJHSrw2o0j53THuB0+v0rGEJkndpiqIg4xxuPtVlb94oG
hVA20Dk9vao6WH1uSwxzi/htWTY8jA8g5I6961bXRH1zxMmm2ueu13A4A7n2rN0t5Xvorqd
JJS52oeWyf7te7+CvDEejW7z3Ef8Ap1z8zlh9zPRfwqJS5YWPbyjL5Y3FWfwx1Z1fhy1sdH
jijt7YNb2qhRGRx0/nmugzDf6gtxFb/Z9w+7inaZYpFamWZMswz061vaPbQzSKZkACng4ri
Z+l16tOndxWysS6fosjvl8+UBXl37QOl2y/DCSZlBeC8i2Ej7uSQa9nvL5YmWG2YMo6jNee
fGm0N58ItRZUEhE0DYxnADjrSj8Vz5fHVJzpS5uqPknSru50q8tNS026FrfQYZcjgn1GeDW
n4p8T6t4luU1TV7ZJLg/upGjjwDgdSPX3rV8RaPpkC7LWaJ2B2qYm4OO1c/KzQRoYnlidgP
l2Fkfn16V2ckJP2ttT4iat7pVtY8W4ikg3KAeGouobW3QSrG2xlHCtgfTNXrScSRqJIyVJY
FlGfbGKfq3/AAjUOn2h0u4vItQZdt1Eyhoyc8EVUpapWM7aXMNLi2DEmII+ABKxLA/4Vfju
0+y3CzvCJ5XUmc5ZgnQqo6Hjmspo5ogN8Knc5VQ7cA1YurOfT4SQySJIo3PEd6JkZxkjg0O
2wJs37m5tEX+z5ZJLqGKP/Q0jAEczZ++4Y/hXLu7uxErKmTyueFx6AVa06eyEc32lGXKEZH
/LU/3S2flFMt/s8kSWzywxGMNl3JO4+i4Hf1oj7rsinqrjfLjiWKbcTHIDkn+E+maqyXKxA
iAhmZeX7j2qTUZI5ZR5SPHEvKxlshfYH+tVUVyVdgoA56dfStG+5nsLBIhby3OC5++xOF+t
Kluzy7E/fCPqFPUd8VGCypltuM5GRVyW9inMHk2y2jRRhWaNmJdv73J4qbDRNdxxSSGHTXm
+wA+ZHHcuAVYjngcfjSG3lu0AeeGI9NzHOKs2PhvVNZ066v7GI3KW7bXii5kAxkHHpWP508
Ba2YGMAkGMjBpR0XKbSpTSU5LR7Drywa0u/JL+blA+4cA/So4zwy/LkgA8U1iwUMGYAcVd0
61N3dxxMf3fVj0xirS1sYtq2hGsJjRJGbcrZKkcHFWfOje38osPYd6XUGSSYru2IDtOByce
3aqLKpxtIHYZPBobfQUW+o1yVIAGV65Ndl8Kbe21D4teHbS9t47m3lutrxSqGVhtPBBrkGh
lii3SQ4X+/nj867f4PqT8Z/DD7Rk3gyf+AmvKzaUlgK/L/LL8mXGykj7bTwR4QUl18L6Xvx
1+yJ/hUsXgjwiAceF9LAbr/oic/pXRxoOvQe9Ix568V/Jv1vExvOVWX3s99Ri+hg/8IT4RB
48L6Vx0/wBETj9KuxeHdBgiEUOi2KRqMKqwKAv04rSGdpp+SOorOeZV5LWpL72b026bvDQw
7zwb4Yv4ytxodpz/ABJGFI/EV534r+EcAtXu/DrOXTn7LK2c+yn19jXswGRkelBTI6V0YPi
DHYSalTqNrs9Uz2cJmuLws1KnN+jd0fDuraTKt2x8p43Q7Hjwcg+4qlcWNhex/Z9RgVuwPQ
r7g19GfFjwlGNniGzhClmEdyF4z6N9e1eIXukp9q3byMD7uK/f8mzWGPwka8dP0fY+3jGGY
UfrNGN+b4ovue//AA38GeGB8N9D83RbG7kEGfPnt0aRuTySRzXoNnoOiQS5j0ayTjHywKP6
VhfDmHyvh1osZIO2ADj6muvXjp+dfhWY4zELH1ZOb+J9X3Z+bVaSpVJQirWb/My5tC0bzcj
SLMj/AK4L/hTBoejE/wDIJs+f+mCf4Vqlvm+YE0sEe+QV4c8VXnO0aj1fdmirVEvif3maug
aMW/5BFn/34X/Co77QtGSwuGXSbMMI2IIgX0PtW04CTMp7VVviv2CfPeNv5Gu3C1q0aivN7
rqwhWquS95/ez5u8K28UvirTYZoleJ7kDawyCM19ES6Po5h8v8Asu0AA6eSv+FfPXhaQf8A
Ca6RGikD7WPvHnGTX0k3zGvvuLK9SFSCjJq66M+p4nnKNem4trQyE0jToGIi0+3TI5CxKP6
VFN4Y0C5QrcaJYyg9ntkP9K2WX96M81IRg4xX55CviE21Ulp5s+RnOUlaTuc6ngnwgOnhbS
v/AAET/CnnwX4RwceGNK9P+PRP8K3s44IprfU4rSWaYjb2kvvZzezj2OcPg3woXb/imtM6A
cWqf4V5D8evDGg6f4L046bpVjp0st8qGWKBU42ngkDpX0AqLu4rzP41WVrdeD7OO7tknQXa
nD9jg9K+m4YzCs8youc21fa7KhgnipqhTtzS2PGv2evD+k3fjTXrPUrS01KOO0Qr5sYdQ2/
sCOOK+ln8G+EVQIPDWmKPa1T/AArzD4P6ZYWfiPUbu0hEDPbIjIB1+bqTXtT5JwRXpcZZhW
jmM5U5tJpbPyFLAVMJJ0a695Hn/i7wZ4Uh8H63PF4a0xJUspWSQWqBlIQ4IOK+CcGK1HJ+Y
da/RTxVNDP4K10RSK+2xnBwc4+Q1+dM7jYEAPCgde9faeGtWrUoYj2rbaa3fkeVj4pKNiqr
7G3FA4AIA9alTDFSi4B4OTSLaq8g3ypEoUkM3Ofbjv2qxboXi/h5O3DDkH1r9cTPML+mxKs
4PscU66VVkEibQc9PQ0y3+VvlJ+XjPrTLjiVT8rFsjBzx71EgS1Gefc/895P++qKZkep/Si
sirHa2mp7MCRd+QBk9a7TTJ2m0+YxEguuFz2rnJNCVJ1MnyRIOTnk+wpl/dtpGnzNBMRLLG
2wZ5A6Zrho0o1Wpo+wx2Y4jBweGvq9yn4l1pg/9n2szEZzM46f7tc3BeR29yLtlWQI2VRhx
kdOKrSpIUBfcA2CSRnPuaqt5gkLbQRkBTXrNW0PjW+Z3Z1Hi3xrqfiS2tLK7uHeK1XhSMA1
yMNpPd3cVjZRGW4ndVVVGSzHoBVpowqiTkgcCtnwtry+GNUh1Lyo5LkZCFxnywepHuaw5PZ
U2qMdVsttS0+aXvs7bWPD3hfwj8P44NQDPrshKvER8yv3Bz0A9a8k8l5JvkO3OTx29hXR+M
vEd74m8QtqV4wCn5Y1BzhR2o8J+HbrxR4gttLtgdrtl37IvfNc+HjLD0nUry13fl5I1qyVS
SjT2OblV2YbyHbopA4x61XZc53E8cD2r0H4hadoGh+IU0jSZzcSRYEzHHyn0GK4SSM+c+SC
CxAGa7KNVVYKcdmYyi4ycX0KxLDHHH0qwhIXDDIJxihFLIqlFDZxmrPlAqV24XORzW1yBJi
o8lUDEN/AT09SDSbUXhD8o49TVgDyl2SRjefm59K3PC/h+58SeIIdMtwcH5pZOyJ3NRJ2Vz
WlTlVmoRWrOm+F3hr7Vqa6/eQ4t7Zh5KN/HJ6/QV7la20twC+Bkk8+lS6X4WttK06GGHHlq
oUIPStVAtvOdqjyx0wec1xTnzM/V8uoU8HQVOlrLq/M2rC0b7GD1wOcngCqs+opBNth4UcF
QadLrCJaiONDuI5rkriR2u3kVjn61nudOGwzqzlKqdPa3MbXhkkJwO2a5f4p6wv8AwrnWLd
i5j2Kfl74Pf2qWK7eF0JIG7r65rhvibrMEXhe8trt8NdjyY1XqeQSfwxSiryIzDCQjQqTm9
EmeBay13FcK08Mto82JUXaUUqQPmUe9Xn1mWTQlt5VXzEJxOB8w9AfWs6/uWvLm3e5uXkEa
CNDuyUUdBg9PpWcwfLfMX53MfX3rvhflsz8ik9dDoTfTXDQ3D3WwgLuaFAMEd+OAfrUE0Gq
sJZIrSXynHmFx84YZ65HFUbK6SB9kv+pfhwOa9o8L+LfBfh6/tJ9O0idLaeIJqCyMGRT3IX
uDXNiq86Mbwg5PyNaVOM93Y8TDxFHYAqCehbOTU08jfZkhhDrET8zeYSGPbI7Y55ruPiHP4
Hn16SbwpbSRxzIJCrLtjz6gHmvPCcyAFh744xWtCo61NTlFxv0fQzn7rsgLlQuzapAxxxn3
PqaGmdkcKAu4c+/uKt2U0NrdRzzWkdxErjdHJ0YeldX4q8UeG9bs7a003whbaQEAUzRyMWx
3OO9OdScZqPJdd+wRirb2ZxIJyNzMxA49KeZysgcqhKfKoxkEe/vzR5K75QtwGVP9WSpHmc
44Hbjnmt7QfDGp63dqlvC8UJHzzumFQD0Pc1q2lqa0cPUxE1CnG7Zg+VNO8Vpb+dIQcrGBk
5PXAFd9oHw4uL+2WbVrmSz3f8sgBkc9/SvQtB8KadpKqtnAA6j5pyPmc/WumFoxWOFV/eHk
muaVZ9D9Jy7hOjTSnjJXfbovXuVvDfh3TtD08W1hGQjNuck5aQ+pPetq68A+HvGpaPUNKjN
xjC3EXySL+I/rmpbVmtonWRVwPQV2fha7t9LvoPPUBm+d2Pb0FYXb1PazGhSjh3TjBNJaI8
H8W/sw+NNMha+8OlNYtVBYwZCTKPp0b8Oa8f1PT7zw5bnT7+0mtNRmO6WGVCjRoOg571+nC
+IdKNuXM6kBdzAEdK8c8Yaf4d8aSyf27pVvexO3ysww6DthhyK0p15L4kflsMtniJS5Vy2P
hBMOTvbJJzzVmK085V8towQejHG72Fe7+J/2fljEl74Q1QSoefsV1ww9lfp+YryTWvC2u6B
ci21/S59OwvMkgwhHqG6H8K6o1IyPNr4arRfvxMuBL7T7ndHFJE55w+Np78qQQRXpPwo1TQ
774reHEm0dbbUjdfLPZttiYgHGYzkDPtiuFt/FN1ZgW8FtDd6btCywXqeYs3v6r+BFeg/Cq
bwjf/FPw7Na2t5ot6lyCsAYTW8p2ngE/Mn45FeJnV/qda8Xbleq9OoqVrrU+3CQEIFRDPr+
dJvG3HJ7Uqg1/I9STc7M95Wtc8ivv2ifAWm6jdadcR6qJbaRonItgRuU4OPm9qht/wBpL4b
z3KxSSanbgnG+S0+Ue/BNfJninI8b64Txm/nH4eYaxdjo/GcA4z6V/QdLw+ymrh4ztK7S+1
/wDynjKilY/SnQtd0nxDpUOqaLqEN9ZzD5ZYmyM9wfQ+xrVr4q/Z28ZXGg/EhPD00znT9bX
ZsJ+VZgMqwHqcEGvtPzFJHOPavxXiXIZZLjfq6fNF6p+X/APVo1vaRuUdc05NS8NajBIoIe
JgOO45FfK81sXuGyPmPBBr6+vVEdgsA6ycmvlu+lhOr3cUMscxjndTtYEjDEHiv0rgm3s6m
Fe8Un9595wrjI0/aQk97WPdvA3yeBtKQjG2IcV0RYZziue8HkDwjpwGf9UOvWt6vyfNptY2
tH+8/zPl8ZriKj83+ZyuveP9F8O6qdOv47kyhA5MaZGD071BpfxY8MT+dIkN7iJcnMQH9a8
4+KysfGjEdPs6f1rA0uLyfDt7clsFjtHvX6ZkvC+X1cNSxNRPmavv8A8A+1w+Q4OtgoVp35
pW6no+r/AB58IabIWubLVimcGSO2DD/0KqMvx98D3NjIYBqDB1KBhAOCRgZ54ryOZBIzBiG
V+Ctc1d+EoGuftelzfYZQclB9xvwr3cPwrkqnzVOZPf4tPyPMzThfE0V7XBS5l2e/yO+8H6
xpVx400qQ3YikS4B2ysFUD1zX0n/bujCTa2q2ikesy/wCNfA1wt3Z6oouY5LK6ckeZjMMnP
H6V12leJAgSz1RFT+FXY5T8G6j9RXs51wjSzWUK1Kq1yrbf8T5ermNWtWjTzNNcul0tfmj7
LfXdHJ3DVLQ89pl/xrS8xZIlmQgqwyMGvkqMwkho5NwP3c45Htjg19R6WMaTaLnpCv8AIV+
S8R5B/Y6i4yb5r/gehjcLhadKFXDVedP8DQLA1VuNRsLWQR3d5BA55AkkCkj8anHIzivFvi
4F/wCEpsuOlt/7NXz2SZasyxaoTly6XuZ5XgVjsQqDdr31PYk1nRSD/wATO1OPSZf8a8++K
1/YXXhy2jtbuC4ZZw2EkDEDBrySM4hIToevvUxKgBWweOfav1DBcMUcDWjXjUbcX2PtMLw5
DC141lUb5XtY9A+EGP7Vv3APMK9f96vYD98+pryb4TqyajqDNypiXH5160Bjk5z1zXxHFjf
9pS+X5Hy/EH+/z+X5GPq9pB/Y+phIkUSW7g4HX5TnNfK+p+APDt6xZrFY37vB8hP9K+sNYV
R4f1GQHH7h+PwNfNEmotxGCCB2avreBqlRQrSUnuvyPS4ewVLFUqiqQUtVujzvUPhI0cBud
N1iIDdgQzj5j+VcfqPhfW9LiJltDJGnzNJCdw/+tXs82rQxnLupxxt/+vWBfajHMskP3kdS
hz2zX7DRxlW6T1Kx/CuXuEpRbhLpb/I8ttvKLebyTjbgDPNQ3A+cHHSrAtTZ6jc2m4/IxVf
Xiobnh+CSM8mvZbTV0fkLXK7FHd70UmU9qKzDU9l8R/8AEsVrm6mU2yDKL0LNXmUupT6lPf
XEjfO0ZCDOAoyMVp+NNffXb3eg2WkZ2pHnHNdLo3w81FfBNxr8sAM10uIFlGAsfHzN9f5Vj
GpHDU4qq7PY6q0qmKqubd29zkkhAsYyJvMI+/JmqhtQV3k7uM4IzgdqsXAt2haC0d2jhfBK
/cc+o74qKOUN+6XJcHLNnAz9PQV3t31OB+67MztpWYpIRtByEPeqc0Uks4MQypOSPTH9K3p
lgl3uqAAfKDn7xrIfbbyl1c+WTtYYzn2pFEEm+aQndkJyAK63wx4zn8KW90NPRRNMhQsRyc
iuZnZmRRGxMSjH+6PSqpiZWXJwT0NROEZx5ZK6KjJxfMtx811cXV+1xcSM0jtuJY9T616P4
E8C2mq2WpeJtfma30m2RgrkYLvjt6ivM12+aA67ueQDXXaz441K98I2vhmIiG1Q7mRBjj0N
Y4qFaUFCi+XXV9l5GtGVNScqiv5HP3cttJfzG2TFuGwh7kU1VUsETgEgVRRWCbdwX8Ksxy8
qcAMoJ3fhgV1LTQwkru5M4E+oBkPmGRsBVByDnAGK+jPhtpFh4X0QtdIG1G7IaY9So7KPYV
5j8OPC/wBslOv32BDAdtsrfxN3Yewr1xVjSQkHIA5Oa56s/sn6Lw5k16f1qru9v8zrJdViV
CIH3kcCs46gxO1mI3HJzWQJEMPlgk7zwaiibFwzTvkKMYzXJsfewwsYx0R0RvWVSqAOCMV5
t8UH8QmwtLnSJZYrWPLXKwHDA9mOOcV1gmk2qFONx4qeQIwwTu+XBXHX/wCtWidnc5sZgfb
0ZUk3G/VHiWg/ETxDp06rdzpqMC9RP94D2I6fjWH4o8UXPiHV2u5kCIo2xRk7to/z3rb+Il
toVnrkVvp8XlXbjfchD8gz049a4KRVMu9NwPP410xin79j8kzDEYmi5YKpU5oxYydR53Eiy
DAwV6fSopVXGVxx3zUrBXdW3bcDGKSe3eNhyrKw4K9vrWh4Yshe6WFI4h+7XbhF6+pNbmka
RJqsEklpqdpbvar5nl3TCPeR2APBrEtJ5rSR3hlKGRdjY9D6VcQIyIkabiG3H5ecVMlJqyd
ik0ncuX6Xl8r6hcQpErtj92Aqbu+1R0H0rLtzNa30UkMaPJG4ZQyhgxHqD1+lehWnhq81i2
tZJ8WFsqjbH95iPYdvxrrtL8N6XpmJYLZWm/57uMt/9asJVowXIfU5fw5i8ZaclyRfV/ojg
LDwPr3ibVZL2/EVhFcN5jOY9gHqFQV3tr8NPC1nbos8M19L/feQj9BXSxOgQkH5iMZJzUcs
sgZUAAP8qy9q2rH3+C4awmH1kuZ93/kVofBmgwXETRaNbZAzudSdv51pmMxRYjVUjQkLgVp
aZqMW91uUDMRhTWlNp8VwFRQAzHIFTd9T1YQhhpWVNL0Rz9upGz5+M8itmAxmRnJ2snGe9S
f2HPFukaNj2BxirttpbLGmeQ/JXuaQqtenPZktvYG6kWMrugRfNkf6dBVj7KZZX2th27k8D
2rbEP8AZumJHFGUknO5iRyFrzz4keKW8J+EZfKfy9UvAYbdBywz1f8AAUr30R8/icaqcJVJ
PRbHC+PPHd/Y3Tx6PqUsaxyG3V424cr98+4zx+FVvDXxn1BLuKx8QxQSQc7ruM7Co9SOh/C
vMvEfmW11ZWEgZvs9suT6u3JJ/E1jSOJQqgYOMcmu7kVrH5msyr+1lWjLd38j7V0rXdNvrO
GezuVuIpwDHLG3ymtovY39o9lqdtFdWx48uZA6/ka+LfCfjTUPCl6kaSvc6cWBkgJ+76lfQ
19X+EdZ0zxHoUOo6XdLLE5wSeqH+6w7GuaVNw1R9LTxWGxlLXSXVf5HP+Kf2d/DOu2kl14Z
nbQ7pjnyxmSFuOmDyo+leeeDPhb408GfF7w7LqumebYpd4+2Wx8yLoeT3X8RX1Hp0d3ADGx
Jj7H3rRUAsMkbweleXmtVwwFe38r/ACPGnhYOenQtIB1qwOcVGq45469KkxyMV/JW0rs6ba
WPzo8YqD411zA4N/P/AOjDWEwODhuF/M11HjrTtR0/xzrKX9hPZvJezOgljKb1LkgjPUEVz
flO5VVBLdCB2r+y8G/9nh6L8j5qorTZu+Cp5bfxx4fv4SA8F9ET643AH9DX6N2qebMnQrnP
HpX5veE7Yv4y0SMyHJvYUAUcj5xX6TWIWOzlkPIVcCvxnxCpwljMPzdn9yPVwkvdkMu5fNu
fl5UHAr8+vGJ1C2+JviY6dNIrfb5sCNyCPm7j0r7+4EgI6DpXyP4kg0+z8Va3Laxo/wBqu5
Hkl+827J6n09q5fDfmrY3E1H1S/M3xV4wVnY+gfhQbqb4T+HpLycT3BthvkByCcmu524PNc
l8MUT/hWWhiPBTyOMD3Ndc3BxX5tntL2eYV29ueX5s6qMnKCuyGfTbC7Rpp7OCaRe7oCamG
laWmkqn9n22CenlL/hU1uVMzL/C/GKfODHAsZPQ1jRxFSnScozdrW3Zp7SbtG7sYx0XSOP8
AiWWuR38pf8Kq3mj6X9huNumWwIjbnyl9D7Vs9ar3g/4l9z7Rt/I1x4fE4iVWK53uurOqNe
aabk/vPlCezhmt2imjSRZCeDgjGeeK4jWfCUsLefoc4j7G2kOUYexPSuzOp2kZdWm2HcTkj
3qj9phmdjHMjAdww5r+qsPKvh4rlR+j145PnEeWpOLfe9mjz621fUdLna1nVrKUEE20v+rb
3U9vwr7z0Fw+h6a5/jtoz1z1UV8nXtjZ6yghvLSF127SFGOnfPY/SvrHSI1g0TT41BxHBGo
z6BRX534hV1VoULqzuz4DMckeWTvGfNGW3c11UBtp4rxX4uMkfiSzZhn/AEb/ANmr2kuCm/
0HNfOnxv1Y2fi7TYm2sr2v3e4G7rmvkOD6PtMzUYfysrKMdRwOKjWru0dV95y5u0UfLx6A9
qa9yRbrcu3yucKOx96woRJdSDym81OpAPQe9WL6wumtTGZDtU5AB4r9tjhlZubP0j+1OdKW
HhzJ9T2L4O3iXOs6lEsivshXgdvmr2lwAgwcH0rwL4B2sltq+rs7Ah4U6jn71e+tgnpX4bx
jTisynZ9F+R+c5xVlVxkpSjZ6fkZfiF/L8J6qwH3bSU/+OmviO58Rzq52ADnA5zX234nA/w
CER1dSdoa0lBbGcfKe1fBclmxdwhMmG4bbjI9a+18OqcHQrc3dfkZYbFYihTkqErJvUtrqE
k7lmk3c8he1Wnk3Rtk7FAyzHpissNHZlomUvIPmZc4wvuf6VnS6m89rc7wQGUoig9Qfbua/
XYYbm2Mq+d+yhZy5pEuqB11YXSqNk8SSqCOoxjP44rMuSBKWHRh0+taF9dXN9eRPJEwjggS
3jO3HyqMCs66xnCnIB4rsjFxgkz4qUuaTkZfl+9FS5P8Ac/SipFc7vwHpVhqmt/addnRNLg
YB436zN2Uf19q7b4j+LIGhfw3oV+YbZYv3kDnIUHoAeoHt6V5MJ/stws1pcHZE3yRzHALf1
qO1kkuZrtrly0sw3yM5wc+n0rnlg/aYlV5u6Wy6GqqqMGo7sdbh1jaHy23v9zjOc9/rXcXX
gO90Pw/BeXsMSyXEfmXBm6Qr1A+uOf0q18MrTTLjV/tuvzxx2KL+5t2HzO397PbHWqPxH8X
za7q0mn2F5LNpMJGFl+V2x/td6K1WrUxCpUtEtW3+SJpxjGLnPW5w0oSaaMWpcpyEWTqB61
XmQ7VQoVRTgKeCxq3ZRvNcLbw8TStht38C1sa7pVtptmkjs8jE7QxNeiYeZyqh0JZB14FLN
Gz2yyRow2kg/jSsPlwM89s8ihY7kgqAQhGfMI+XjnrQwKWQjYBB9SOaaC2W+bI6e9WDBGYB
NLIEVgSgTDFmHqM8D3qoy5IYkbj1oQFq1EJu8Tp8gAJy20gd/rWroWiPrWrrDbgtAj5kcrk
BKx445Lhxz5jkhVUdWPQAV7l4J0OPQtNFrKMzXQzK3o3YfhWNWpybH0eQ5U8wxHvL3I6v/I
39NgS2sYoIYfLgiG1QBgCrwGIwQeW5qvbzzW6zWpOBnBBFTJI7PgY9PSuPnvuftkaKilGCs
kaccayxpgBSB271VdYvKfKnLt0ParNqkscG7I+Y8H0pk6yPLgEAgZ+tAJeZHGCJMFRtRc/S
snxN4gt9B0CW7dQ1wx2woP4m7D3960I5kj3l5sDqe3FeGeMvEQ1zXXkRmFlbkxwBeAfVj9T
WlNObsfP59mKy/Dtxfvy2/wAzmLy8uLuWae5l33UzFnbPPNU0d1Zc4bAyM05izPgjJPZunW
rEojk1AFiAGxvdeAx77R29K7W+iPxaUnOV5PU1rLQGj0N/E+pKv9nLOIkj3Ya5bqVXHb1NZ
TSHymw3ysxYRYyFHYZrpPEGqprkdhDax+RZWUAhhgUcIR1J9WPUmsJo1WNfmzsJ4PY1hR55
Lmqb9uwVHFPliQJBEzgjIyMge9dN4V0NdV1VJHJFvb/O/Yt6Csa3tpJJYUhVpJJSNiAck1c
xqGhajl4Z7GdPugAgH8e9azvZpPU68HanUjWqQcoRep7SqKBwABwAPSpYZNu5GIOa5nwrrx
161lSaLZdQY3sv3Wz0IroIvv7nbCnue1ePJcs+Vn7xgcTSxdGNWls9jRTyhESGO8fdGM094
lkzLyDjiqyk4Upzzg5rZiSJkiA+Ynhsdq2idcropoWzGFG8Hrkc1v6O7GYeZkAdM0yPT1Mv
msoVT0ratI4I1TkAA8gDNWcNeqnFo7LTp4p4VSdVAA7itSPSLee4jeOMbBz9K56xuo3UrGo
J9a6S0vI1gChtrHjihNHwuKpzhJuLsRa2bZIZJpikUcCljIeAqqMk/pXxH4x8Rz+NviFFfB
2Fm9wttZL0/dBuW/Gvc/jt4xa10tPBtneCKfUFL3Tg8x245I/HFfNulXguvF+mmFVjhSZFj
Q84UdK1pK7vY+UzPEO3sU7pC6451HxNdnZvczlExzkZwPxq74q0W08P29hYCRpNQMXnXI4x
EWPyrn1xWANRe1117tSCyzllz0zk81qWDf2/4ne51rUFijG6eaZxnfjkKBV1HJSUr2ivxPH
hFNcq3OakikBkMjCNkwQjcM2fQd66Hwj4z1jwTrA1DS5yY3OJ7aQ5SYdwR2Poaz9Vv/7Y1m
TUXMabjgRjCBVHAqs8BZfmaPcOcIc8VvG8lqiOfkleL2Ptbwn8X/D3iLw8lxZsUu0AEtvJ9
+Nj/Me9aWk+IJL7xTbRsxXe/A9a+KbC9m0a/t9R0252zAfNwQP9056g19HfDDxPa634p0xJ
WMN2TkxHucHlT3FeFnVF/Ua7W3LL8j7DKMXhalGcKitUs9+p9HgnPrUwBPFV13bgfzq2MGM
c9O9fyZy66nItzzzW/E3hvVIrnTNc0y2v4VdlKXEauOvYkcV5Frvwm8GavP8AaPDU8ujyPz
5ZJkiz/Mfmas6yyrrV83HE8nH/AAI0WF1cGZFt9zMeir8xP0r+qsLiVGjF3tovyP0OfDGDq
0VNrdHOeCvg34o0r4qaHcX9rFPpcNz9oa8hcMnygkZHUc19iMdmmL6yHJrjPB2mXtppon1E
FZZfuxt1Vff3rs70geXEMjaBX4jxdm0cdjakoO6guVPzb1Pz6rhaeGqunTd1cy7q4W2tJ7m
QgJDG0hPsBmvz6u9bku9ZuL61u3t3mmkkILYVssTn0r7g+I11La/DjWltZES5uLdoISxwN7
cf418I33hzW9MdvtdjIEA5lT50P4ivrvDLDezoV8Q9OZpL5f8ADnLjcNiJ0lUhBuK62Pur4
RyyT/CDw5NIwZzb5yowD8xrtWHOO55NcD8Fxj4K+GPX7L/7Ma7tmPrX5Pn8r5hX/wAcvzZp
QuqaOT1n4g+HNA13+x9QujDeeWsigqdpB6cj6Umu+P5bYwT2nh+bUrWRA/m2U6SEf8B4b9K
8T+NPjePRviWuj32lafqFmttFIBcQ/vFJzna6kMKqweKPBmueGSsV9f6Pc2mTiOQXACnn7r
4b9a/SMp4WwtbAU6sqTfPFN6t/k00clWvaejPSH+Oeh2kwTU9C1S09WMWcfgcGjWPjXoMeh
PdWsAuLedDGuZhG4YjAyrCvDk17VmuIYdI8e2+oRO4DQXgZGYZ/uyBh+RrA8d313aamILjS
7K0YRgs0I4lJ53ZB/pX0uC4KylTU+Rp/4pfk7MmpiJ2djEge6muWke4jljySSh6c8VsWLjL
Kzp7FsD+dZulNYiJCJIonfBkCnGD+NLf3senSJ5EbXAYYznjP1r9Mt0R5qk0tDYCT/blZdT
nMI/5Ygrt/MV9o6Pn+w7HJyfITnr/CK+H7u4eG1jhkRUlkUMdvO3Pavt3w+M+G9NyTn7NH+
Pyivx3xL0oULd3+R62FnKV02aYJK4r5X/aRmu7fx3pckMPmRGxw2O3zGvqxIx6cV8+fHb7Y
ninTxZxs5Nr842bhjca+M8P+b+2ItL7LKxf8M8P8OaoIJvMbM4QE5Rtrj2Nd0JpdR0/7Vpb
pe55aErskT/gPf6jNed6nPHbpMwxFMSC4C4Gf9r0pLe8sJI4iniGbTnRgc8yL6na6jOPY1/
RuKpJrX/M5sDmGJwsm6FRo+hPgTfTXeuaussPkhYVGD1JD+le+AgnGOK+evgY8Q8WaqsOpR
Xwa0Ry8RJA+fvkA5r6BDZ4FfzpxwoxzWXLtaP5HoQxNTEXqVpXb6md4jYv4X1U44FpLj/vg
18aaT4d1i9k+0zW0kKn7slyRHGo7E5619n66nmeGdTj37N9tIu4cY+U818YarqHhTRrF41v
7zxBqrDbtd90cX64/U19V4dzmsPXit2108jnxXRdDlNeSz024ltLXVBeTMSJZIFOwk+57Vz
FxKm4eW58pcZyc5+lLfTXF1csCpz1wnQCqSiJlB+6cc896/bKaaik3c8Sb1djTilG/CMzJn
gngn8M02fdkY4yajtxjaBuOfTFXLlIQBs3jAz82KuSM0Zm9vWijcP7porOwy7duDKyeWEK/
c/2Qam06eExXNt5YkQQkuWH8jUGpk+bICCz569/pUdjDIsd6FYhfKHAPvWyJ6XNS3vJ1RTG
WXA2pg9BUV2xAxyWYcY6k+v0qO3kWMb3yDg9ewptxcBow0iEgjAAPT2qydTqtBTS7fQ7ia9
uS1xImM/xRr2APrmsqz8T4JtdQt1kgY4LY3bh6kdj9KxrcecjASFR78CqDhvtSqGCgnk1Cj
3NE23oejW3hnQNXuIr2xvWjhB/ewDkj3FYuvaba6Nq5t9Pmc24G5pZV+V/oK7LxCfBOmfDj
RG0JXfxBLz9pjYqR/e3joR2Fcna+JYriMWet2yXBY4MjDK57fQivPw9R1b1FdJXVmdE1y+6
0rnKXcDPKZVjAD9AeMVU8pkLAnk/KBnGK7W68OxSRSSaZPvUt5gjduSP9k1maT4fuNU1pbG
VGQL80rFcFV9/eu5yVrsmjQnWqRpU1dvQ3vAHh7zpP7buUyi8QKe5H8X+Fello1TezldhyW
zVTfZ6Xp6QriKONNqLjoB6+n1rgtb8Rz3FyBYqVj6PNHyWXvj0HvXnKMq8uaWx+mzzShkGG
WDwyUqv2n0v5/wCR13iHxPZ2yi4S4DzldvkqNzMfXI4HFcZN4/1WbC2GIZN+Izgc/UEcj8a
pXcGnT/bLvS5GjgyoaG4lBlII6gDg+tZmn6c9xMfkKKTs3yRny2X0BHOa6oxhFbHx1bO8fW
leVVr00R2Ol/FTUYZkg1izVo0bD+X8jD3weD616ZpWq6fqNmuo21yJo5OUKnofcevtXmFh4
VsodQ+1XJml/wCWgDAMowev/wCurlvdQ2tzLNpZe1Erb3jUAZx0O3HUmplGMtEexl/EuJoP
lxD54/j95e+IfiH7PbnQ7B8TzDMzjqqen1NeQ3BZ38sDAXpXod/pS3kzT3KMJ5TxMc/O31/
pWDd6DJHC32eAysjksW/iXHYD0rSm1FHgZrj6mPrurLbouyOSK7NjEli3IGOlWrWWJUInjM
ijpg4P/wCqnSxt5Y3qzyg5LsOijoMUrytM64jSL5NpCDj61seNsSRSB32A8HOMjGKnktw4D
7uBwcDFUQrlhtHzjgj1re0LSJ9YvYrQFhCPmlf0Hem2oLmexdGjOtUVOCu2dT4F0dh/xObh
BvP+oVv4R03f0ru5ljki8q5t4pUbqGXI/WoLaJrW3WGJBsRQBjsBTjM5Kjg5PevClVlUnzX
P23LsFTwmGWHtfv5sjstOsrGNo7C0jto3OW8sY3H3q0kfGxiOORmmvKykhkCMB0qRF3gEjr
6UL3tWe5hoQppKmrLyL1pA0oKRjvyT2rptKsh1YADpWFaSSRYWNMntjmu68O2T3skNuR94g
k981uomWMreyjJvYsNpfmQBo1Jx1AqW20oSodgYMOvpXr2meGLSK1XzU3MV5pJ/DtnaIzQp
hSc4xSUk3Y+BefxbcFc8vtdM8qBpd/Cccjk1V1LXrfSdOmu7iTy0hGST0PoK7e808s5jRRt
5yRXh3xLvIZNSGhwkPFbkPKRyC/Zfw61pHexGJx8FSlUlu9jxrxNoeseJNZv9an1WI3N++W
DIQEjH3UH4Yrk7DSY9J16ynlvIJXS+jiSOI53E9T7AV3niC9OlaW9xFNumfCKpGcjuQKwbX
RBpfg0+KtfsriJruVTYOcfO4b5j7DFbOqqaXnofCTXM22cBfo8Os30Z+YrK6889zVbJzgli
SetbviSGOLxJeqjgxmQyKQfvbuRj86xlRmlVck9+DXYuyONu+pYsbL7TJzKEGcZI/OrE8Sw
7UjkSQ4525BHsQamWaOKEfLtIGMetUmSWVJZWflSFXuWY9AKFe4mrlj/RzZhWwjxK0jseWd
icKorr/hBNK3xl8Ls8jcXO0c9tp4rgGMkVwEGRMpxyORXe/BwR/wDC4/DryyEYucKo53Ng/
pXmZtrga3+GX5MuGklY++UHy4zyKsx4ZRkdP1qpHnk9qsxcV/IVRn0kbNkD6LpMjF30y1Zm
OSTECTUsGladat5tvYW0TdMpGFP6VaBz3oJ7VDxdZXTm/vZ1e1qNWbdvUWNRJcIoXAJFMvX
Jun7jOOKsWg/0kH0FeZfEP4gWmgJPp+nzpPqkuQApyIR/eb39BXfl+AxGYQjRoq7lL7kurH
Qozr1lTpo4z4s+KFutTi0OzlDR2h3TEHgyHt+Arz+FjJGhddwIyOOtUZbuWabfKGd8lizck
55NSrdsEVUTnvzX9GZXgIZbhIYaltH8X1Z+tYGisLRjQWx9O+BkEfgDSVVAo8kcAYHU1vkA
jJrA8DSFvAGksO8H9a392cDvX875xGLxlZ/3pfmfleKVsRUXm/zMy78OaBqd2bvUdEsbyfA
XzJ7dXbA7ZIqy3hHwnCyyjw1pfzjaf9ETkflV8DaBVudwYEPXGK5cLi8TSpy5ZtWtbVnDOE
W1oc43g3wnHKWXw1pnqCLVOP0qjq3hPwzJp107+H9PYrC5Ba3Q4+U+1dS8g2c9qztRctpl0
oBO6Fxgf7poo43ESxEWqktWur7j5FZ6H5svIsN1KIwc7m3LnqM9qsQ6rEq43lR2BBFVdQgn
gu5UmgaNt7DDAjvVVFfBwd3GOa/sOnrFHzU04tpo0rnU7hpVMNyzDHPOcfnX6I+HBnwvpRJ
yTaREn/gAr84mhRo0ZCwIHO41+jvhk58KaRkZIs4v/QBX5F4l0m6FD1f5HoYGV3I21B9K+b
f2gdc/srxnYIu7c9jnG7APzGvpDeoGc4r5J/aalLeP9JHrYen+2a+Q4Ajy5sr/AMrNca/3e
h4pdXi3WorNPKTmYb9w3AD1I749KYuoSR3iX0MUKtE+8bUAQkd9vQZ64rMuXAuQmB/tU4vg
4GAD1HrX9Hpcyuzx5PldkfSH7Nl9c6h4s1mS6be62a/NtA6v04r6jRRkV8n/ALL8znxZrkY
wE+xowBHffX1jH0ya/nbjmHNnM/JR/I9bB/wzM8VBV8F63kZUWMxP/fBr89b7xEps0sdOso
bWID5nVfnc+9foH4vYHwXreRn/AEKb/wBANfnAVU42HIxnGK+w8O4RdCtfuvyM8ZJpIRHy2
HO7JPbJH0qQQ7WBJDDPBPeliASZJMDjnrTzK8cLxk/LKeeMnI7j0r9etY8lsWCVvtQWMBUB
6VauHaRiSARVS1AGG2FmPHpVk4G4EdR/3zUy6Atyl5f+yKKMn1opXLszR1WNoGLFSGY5XPp
61W0dC32zLFF8vr2Neg/FV9FbxLLa6AiyhcebMPuqcdF9hXE2FsSs6IA4ddoVfvMQRyKzo1
faRU7NX7hOHJdJ3sXorN5sRLiVQhkc/wB0fWoLmwYxK8ZITqFcYOP61swWtzBbtEm0Zx5sR
4bg9D6/hUOo3gmil8yMeaQFUHhYlHoPXtW7bvYxOaErxbkOQCeMrUbRPMpcnaBznHWryRJK
Gkkn2vtGE2kljnpUiMIVYSAY/hNO407Gfa3CpC0T7g/8JIyE9QRWg1xbeQAY0AVQkKrypJP
LE+tU3kjS4VpEBEjBmYHJC9wKleDzF8+IIiSElIs9FGeSamxomPtzdW90n2KdpBvCiMn5Wc
9hXpVnfa1YbINQsF8yTGyWIbsn+6T/AENYngfQy7jWLpSABiBD0Pvir3iHxOdNvZI0jWVoh
tjDZ4kI+974rllU5qnIkfVRy36plyx1ZuM5NclvzMjxHqF1qNxJY2jsxTLTBVJIx1Fc5BOD
EyXCvEy5CsDwD2B9qu+HPFF1oF/cTWtvHdT3CMrzS8sGb+IfSr+hwW98Z9R1SDzbaFtw2n5
5G9fp7VpHmu1bQ+cm+d87ldtl7wuklo1xPNZQXH2pdpW4GV2+gHqa7qHTf7esDOYeLX5GiT
Cp/wAAUdB6mua3teIRZQB4Y14VOSD2X2PvVvRvEd9bStarby2txGvMbjOB9ehqOVKXNYabW
hqvBaeSsMFkbG4U4IRsofds1XiT7DqC+cLch2AZmGYz6Bq27YW+oxC3RjEkYMjkjDu3oO9V
7ycWnhRo47WPbv5Vxnj15702tOa2hpe5SudIW2hDXIk+Y5VWIMZz/Ev9KqwWl1PqFvHp0LS
328/Js4Yd9oHPI5qu97bNbWqWeoSOFKq2/kKC20YGeRz6Vqa1preGfECR6Nrv9oSxqJDPbf
L5RzjGc+9YOai+T7Tv6D1eq2Rwuu6A8N/LDveznfcAr8ZGeUI7Vxs1nJbXRt5h5TqcnfwMd
eD3r1ia5a6v1upYIruVBI0q3TbmfdjJ3dyccYrk9UsotTsRDFK/mKS6wyevcA+2K3hNrSSM
JxT1RyKK7TBgpLPgJx3r2Dw3o7aPpChxtuX+aQnr7CuI8G6LnxBDNqMbRqil4Vc4XdnjJOK
9Tia3mk3QyxyE9QGB5rnxc3K0Vsfd8KYSjzOvUkubZLr6iRs5Ujbhjxg9KUwKYss3zZ7Ve2
lo+dvHAPpVB1kU4GK4LW2P02MY25WRoMHb5hyK0YQCEw280yyitzMj3IbyycHHWtOeOBbz/
QtwhI4yK0grbm8Fy+6kX9N8tSiyYY+9dro8/kXkc8fBVv0rhIwsJBCkEGty1vPJhCM4y56j
sK2uzy8ZR9qrdz6B0rxBBJaJ5jjcBjg0651ZboNFF26V47peqGFdwkJA9a27XxEsEgYEF2P
PNJJXuz4Ktkjpzcoq5p+OfE0XhfwzPfph7xh5dun96Q/4da+U31eaS6knvg7ySOZHbH3iep
Ndz8Q/Fr6/rDSJuFtagxRoOQT3avMtf1GO00YTlQJ5RiPHXPrXVBI+Txc25NX2Oe17xIJL6
7SFY2tgoiD45xnJA+vrVfUdY1vWtJtrfUbt5bW3Ux21uT8gz2GPbn8qxUtndFLthySxz0Wr
lrJLHJGZlAdB8hPYnuP5/gK2dOOjtqjzeZ6oxb1pprhZZkIkVQhDDHI4otQGG8pyPQYxWle
pJKxwzNGACfcn1qgIGUkgcZzjtWydzG1nciu5GeTAXjp+NQQyTQTCWLAMZyMnvWnbadNPBP
MzmOJBkk9z7CqaRqAwKsRjjine7sD0V2V4op7m5CbGeR2we5LGup8E6rH4U8f6TrV1C11FY
XO90iYZbAxgE8VgRyGMhlJViR83firM0jSRxIR5ccS4AXuSevvWFejGtCVKezVn8wTs7n1X
H+014Z85Yv8AhHtQGWwSZEwPqc1PL+014ctyCfDmotGzFVYSJzjv9K+TliuI1haSA+XdD5P
9sA4/KmNJML0Wku4Nv8sr12818VLgXJpbwf3s6liqvc+x9E/aH0PXLiaKHw7qMSxAFnd0IB
9K2JfjJYEEwaTMW7B5FFfP+kWUWmWCraROA5BIbqTjqa0Tct96Z1HOecda8aXBmU+0vCjJp
ebP1nLcqy+GFhLHzXO9XeSVj0m++JviHVpbiC2KWEOw/LATuP8AwI9Pwrya5EjzNKxcs7ks
znJJzXTWVxapBcSO2G2Eccj8MVz0t1CVLBXOT1xivqcDk0MLTVPC0eVehvUxuTYVtQrRS9b
/AJEturAgkgk/rUpjCSbcYzkk1RS8Ib5YHwB6imtqMwfiFcnj5n/zzXsRy+u1rE548X5TTV
pVb/Jv9D2rw58T9P0fwzY6XJplzK9tHsLoy4atVPjBprH/AJA9zx/trXhltcbojtIDdSmel
WEkYkEn6GvicTwhl0qsnWpvmbu9X1PQw2X5ZmNP61Q95S63f9I9wb4x6Z0Gk3X/AH0tSn4x
6Y0Cj+ybrk/31rw9pC2RvyKl3f6P8xxjmvOlwflMW0oPXzZ1Ph7AdYv72evN8ZtMycaPdnB
wfnXiobn4x6U9rJGNHvCXUqPmXHIxXjCBmkO3AHv3pk2MFVfrw2OntTpcHZVGSag9PNnlYr
KsJRXMl+JVuxb3BfzkjlySdroDj865+80HRJY94slhfHzFG25P06VvPGCu5jtUdWPasLUJQ
jspBYZ4JHUdq+8pc0LcrPLxns60bSin8jnbrwwjEi0ugoHQSD+or6O074+WGkaRZWEnhe/n
e3gSItHLHztUDODz2rwMPKMHOB7GrAlOV87DL6E8iuLNMsw+ZqMcWuZR21seD9Sw61h7rPd
J/wBpjRIUJl8LanGc42tIgrxH4s/EOy+IHiWw1WwsJrNbe2MJSVgxY7s8YqIyBtxLbwf4HA
yaovZ2Myl7i1j3Z6FcEVxZdkGXZfXWIw8Gpbbt7nNVyyc1pO/qjiFTdKZWyGPNSNG2V4GTz
k11p0XS2XageMk5+Vs4qRPCMly6C3vEfngMpB/Svr414bHkSyrE3dlf0ZvfCH4gWPw71m/1
K/065vluoBCFgZV2kNnPNe0D9p7w2SQ3h7UY+CcmWPH0rwi78D63p1ujSQoVYZBY7dw/EVz
NxpmqRyH/AEJmC8kpzxXz2Y8OZXj6zxGIjeTt1fQyjRxdJW5Gl6H0Prf7SXh/VPD+oaenh7
UY3uYHhVmkQ7SykA8H3r5egtyZkQBto6sB7VZeC8izvt5Y/bYajiJjfcVIX3rtynJ8JlilH
CKylvrc560qsl7/AEHSotqqSFVKg9HHBqiPMlkCxkORnABx71oXE/2yXLbVAGFB6Cr8TaKt
hDYjTfPu5sGS6kO3ymznCj0x3Ne45a2OaK0KumR2c1pdNNexW8iRBo45EZjOSeVUgYBHXnH
SmuhViA2V/nUoMK3cknlKQ3RRxillAZCwGGxzmlISepQ3J/cFFRZaisy7m5rlzLd39zPdn9
6x3yMigfSodDE1reyXcTbyFO045BPcA0aqX+3OpHmRZywT2qa1v5J76SRColdAiqpyI1A4X
6AZrTTm5UiV8FzcttStmsooplISIF2KnLSv257D/wCvWI8b3l2Iokd1zvPOcAVLLGhjz5ZK
7cDy+C59fr6Cu20i0svC+lTXt0A0rR5w4wQSOF+tVK0dtyY+9uedzRPHNmRAPY9valRoimZ
lzhThQepourx9Q1FriY7PMbkgcL71BNGjFTbOTvbZGp6sO5PpR6jIryyeNPMiZhtUMXIwOe
wrS8J6VPq+ofZCGW3TDTP1wvp+JrMt0uZLlLWJXlkdgqr97J9BXsPh7RF0bSFtwwNxKd0sg
H3j/hXHiq6pxst2fV8OZO8xxKlNe5Hfz8jSKxWGns8YCxwRkhQOBgcCuGtbLTtc8QEanqP2
a1ht2nZ4xudiRkkD2ziu31b91oV64JBWFs/lXj323UdMuruO3llgSWMRTIxwxU4O0+3euWh
GTpuzs2fRcaVeSrRpL4UnoQ22mQXd7dQJLPGQrG3Aj3M+DwG9OOTXS6bE9ppkSzgxiUB1cj
g9ccVm6V4iGnanHdadplskph8l2ckkkggsM9D3rUtdSU2sdnd4whB8wjJwOg+ldilO+2h+d
+61fqb3hHWNP8L6/aya3bXBgz+7dWwJCec57/Q1va54is9e8Ui6nCW1uX2pKqhcr6sPWuUj
jkZtqyI8DncoJBUn2ParNlHBK2HkWKZuUEnCn8aXs4uXM9yU2ela/pulR6Fp1xZMiTMfkmj
b734iuT1O+uo7Jk1RDc70ZIhnYST0Y1j2ourfUSl1IUCkySIp3JtHbHv612HhzRbj4g6jcP
vFslumEkxlc/4VNarChByk9FuzR6nEKiqwjkjW4iiCxwzIBHIGA3HGOoz61tHS9X0+M3LJD
/oSW8shyBje28DafvZAGT71a1vwfr2havJFBb/bYIgA8tv84XP94H1rPkE17LJLqc0RVGWV
zzmbaNqoD2AFYwrUq8OanJNM0nTnTfvKxLrVxceIdROr3cttaJctvSO3G0fKCp+n1NcpqOt
xQIbW1zcFU2ZmwQvOTg/XuK0rXUtC1TxPBaarcGw0ZSTKyZy4HRR7Zrk7i1hvtakttFsZzD
PIwtYj8zsueOlXT5YPk6JfK3qYzbbujU8MJpup64W8TarJbaciMzKhOXbB4GP61zzzRJeNJ
p6zwIWwgMpLj0JPrUzwTW0slvcxPHLH8rxvkMpHbFViqKrFQdxOc+n1rojH3nK/+RHM1a2j
O68IeMC9x/Z2sS/eO2Kdj1/2T/jXfm3LyHY7L+or5/dkIDhCuDjI7mvc/D+pNqHhqyuwvzt
GAzDkEjg1y4imo+8j9L4XzarXvhqzvyq6NZISkQ3uMnoABxU9szB3LglQOAe9UlO/Oe3vU+
MorZCrnrmuHn6H6HCad0XfNDSDIKgmre8bjk/JH0rHkfZgI3PYipFm2giRjnj8a2i29GTKJ
00DyLbDg4fkYFVpY7hPM38Kw2R5OMse2fbr+FMsr4MCvmZIHCjvWff6jIJAroWDAqCo9Wx+
bHjPoDUVZNLlW58bnuYPB03Sh8UvyOS1fTbgXSXUVyIraPg8dc5P69fxry7XL1tT1RiG8yC
D5RjgGu48ba8BGdPspxK3IZ09c/M34nj6CuU0KwSf/Sp2DIpyR2Zu2K7aDlGClM/LajUp2R
Wt7R0VVlA3thpDjt2FbVn4fmv1ysQ25wAB976VpWmkebcYQZJILZ/lXp3h7QZk2W6253kEF
sdM9cVpOqraEqCvY8mfwlIg3bPl9xVebwvIm0KoGeuO1fSsPg/z4NqwgjHAIqG48AO6gGFF
A9RzUKq3oZyUY6s+ZNRtHh02OwgtjuYkuxGS1c3eWzQBIHUhj1OOlfSuq/Dy385nkL5x91R
0rnLjwfaQuStmm8HiRutd9GnKTseViMfRprTU8Qg0e6u/9VbFSeFkf5V+pzWnaeEZJWC3d8
q+iwjcT+PSvR7jR74yERJbWygY8x1LH/CqB0GLymN/qtxcR8fJAoXn2C9vxr0aeFTequedL
MefRO3oc5/Zej2Sulwkt1sQRkzy4AUHOAOwptve6Xazr9isIFO7gwQl2H41v29roFtuWLSW
nckqHmbH6nNSLdXcIMcdhBD2B2Z49j0rqVJLRWXyMfbye936szYLjW72Q7LObZ2MjhAKsxa
Rq7Ks0rW9qH6bss361Obu8kfZcXhi/wBoHA/IcU5dWihjaNQWbp6H8+taqEPtMiVSr9lGlp
lksUNwLjUSzhdrBQAPoMVbFhZw+UHlLFgDhx0Fc+uruqFVWNFA+YucHB+tVpNfs/tDwG/Eu
3lmjyyr+NHtaMNheyrzs2zqjYRh2baVDdSy9KzpoLWKTg/e7E/rUNnOt3C0ltctKiDJ74+t
MuLaJ8l3Z8jHyjoar20ZL3YkunKD96RIstlCysJVDAYPI5psl7FGqruBz0ANVl0W5vZzb2d
l57AAtgAYH1qrPpskMrQz25RkPUfwmvIx2CeLknflsfa8O8SyyaE4JcylrvsaSagHIVAuD3
DcirhmwuVckdayYLT5tgby3I3K7HCn2NW4xKFMc6r7GvDqZLVWtNpn3mE47wlX3cTzRffdD
Hujv4bB/nSGeMRM2drAggZpLmAouY224HPtWLcb2fahyR3rg9j7OVpKzR7dbGe3p+1hLmi+
qLs14WjODhP51lzSKTkMD6g9RVCaSeM/vH4xwKrvcsxCcehbd1rdI+fniLNk7yiNtwbOe1K
84lz84ArMmnRMdTx3piSxqA2SPxrXlucHtle5o5OQpOVFWFaQoF4Kdge1Zqyozg4H51qR4a
IZ/Kk48u52RnGS3E8onBjYkd81saRNJaXMc4PKMCuaxldlJOeAauwXX7vDjcv6imot7HPKu
qXvI7fxP4wutStbUXaoWRCF28CvO5r2V5TjGTU2qXLSNbheRg1Vhg8ybnj+tEopb6mSxlSr
8LsT2cl478n5T2zXQ20MRTE1sjZ6hlBFU7K03Mqoh5PFbD2zQ7FZhnGeK5ptXuj6TBU2481
TX1Kkun6TIWWTT7c+/lise/sdGgix9hTd2wTgVfv7xIRtLfMTWGqtdvukc9eAOa2pqctW9D
HMMRh7eyp005PyRXSytZn3/ZsHpgE9K0IdDhlbfLASp9zW3o2mqzhmUEGvTdB8EC+tRdXR2
wbsKg710OUmzzHl+GwtD6ziEvQ8N/4R/Tv+fU/99GiveP8AhBdL/uD86Kr5nl/2jlv/AD7/
AAPnPVpbZLrFsuDGPnf+J2/wHQfnVbRo3utQcTxojbGZiAFIXHAPrmq+piOTUGKjYV6e9P0
USPqbqx3oykE+tdcdJM+Wl8Bau5hBcrcJKH2cp8u3B+nrSXmrXeoQxxzyErHk4J6mm3EzJM
jRqAYznkZA/CqTx7Fba2dwJyfWt5bmUHoKoBXkkADmqsizWc+VzGxXg+xqZbhkiBC4bOM+t
bmgWDeINUZbj5oQwaZ8dh0UVz1p+zpub6HZhqM69WNOCu2fSPhL4AeH4LWw1d9YvpJZLZXV
CiARsygkj867JfhFpCn/AJCt4T9Fru9GRI9HsUVQqi3TAHYbRWmFHX1r+WcbxXmzrztXe77
f5H2OExeIwUXSoysjzGT4RaLNFJDJqF0ySKVIwvQiuQH7Mvhx51kn8TapMobLKyJlh6E4r3
nGH296lVMmsqfFucxfKq7/AA/yMcZXqY1qWIfM0fO0n7L+ixXBnsfEt2rdVWeFWA/IjNclr
/wY8X+GYJbm2WLVtPQB5PJXcz4PQr1x9K+tSoyc0hUHGQRjv617OC47zTDzTrTU12a/VHmz
wtNrRHwMkV5bzRxwqQszMjRryowenPcV1+g6RZ6p4t0/S9XLRfbZVhVU7Cuu+OngiDQ9Tg8
RaaTaWOouROsXSKb+9jtuH8q4PwHDO3xN8Mzy3K3cZu0RJVYk/iD0r9to5rHG5XLG4d2vFv
0djy5Q9nPlZ7v/AMKB0FkeMa7qKq/XhM/TOK2NC+EVp4ZujcaT4i1CNjgFSqbSO4IxzXp6q
AKcygivwKpxRm1ROnKu2n6f5HsKjBapHOaX4WstNsZraOeWZ52LvLJglyfbpiuH1X4EaJqN
pLbjXL+AStliiqcDuB6c160oAI4x9e1WABjOa5aHEOZYeTlSqtN7lTpxqO8j5yvP2YrXyT/
Z/iqYkDhbm3BH5qa851nwF4z+FesJrv2KGeJAY1vYl8yNM8ZOeUP1r7UAwTVHULK2v7Oa1v
IEmt5lKSRsMqynqCK+ny/jbH05KOLl7SD3TSv96OaeFhvHRnwTodla6x4tC65qi21qVeaa4
duX4JGB3Nc3LGl1qMtvpqyzKWOwFcs6jocD2ruvit4SHg/xydLiQ/YWTzLYgdIyTgfh0qj8
Nm1R/HVrY6FaQvfXStbpNIufJz1k9iBzX7dRxlOWG+u05e443S2VkeW1rySWpn+EPAniPxx
qhsNHsTtiI82eT5Y4c/3j/TrX1h4L+DujeG9BgsdRuH1OdSXdvuR5J5AUdq7Twv4Y07wroU
GladEFRPmkk/ilkP3nY9yTW+qgdK/Dc+40xmNm6eFfJTv03fzPcwlJ4b34P3jEh8HeGo49i
6NbY/3OtU7z4e+FrqNl/s0W5P8AFCxWutXpQcY5r5elm2Mg+aNWV/VnoxxdeLupv72eL+If
hheWcBn0aY3iLyYX4fHse9ecOkkM7xTqYnXKsjrgivqltp5xXhfxShRPGSyKoUfZ1Z+MZ68
mv0vhbiLFY2t9Ur+87XT6/M+py7O6krwxLukr39Db8J+BNP1TQLfVp7udZp1OVXGB2yK3Jf
hfo8ybvtdyp52kbflJGAenYcD6mrvw7dpPAOnSPkOytkf8CNdjGMpXzGa59mFLGVYRquyk0
vkz5XF1vrlR1Z69vQ8Qn/Zw8NXF3NcS67qIMoxhQgC/pzUsH7Pfh+0jSOPXNR2J0XCY+vSv
bcUjqD9a4FxVmz0dd/h/kcDoU+x5dpvwh0LTZS0d9dyEnOX2/wCFdZZ+HLG0A2biOgBNdDs
BOQDkU3Az0ArOpxNmz/5fv8CfYwXQS1jhjcIsK4OBz1rY1HRrdLZp0jGRyeOtZkKgyK2eQR
+PNdRfOv8AZ8gJ5K4xX2vDWb43FYXE1K1RtxV15aM4sRTipRVtzhLjR7G5XbJGeTyc81g3X
w90u5BJvLhFPZcCuwwC3PFKOgOc18IuMs7hosRL8C5ZZhJ/FBHm918IdCuQd1/eZ27cfKR9
eR1qoPgpoMYIXVb8L6DaMe/SvVCcYz0NBIIwRzV/6754n/vMr/ISyvCJWVNHkZ+Cnh8yrKu
q36OvQgr/AIVyXxD+HmneG/Cz6raX95cXLTLH/pDAjB+gr6ACZY5HFea/Gm9gsPASTTkKjX
caAnoCc4zX1XDXFmbYvNKFCviG4ykro4cbgKEKMpQgrpHzU0UpQM4bDfNuI617noPwZ8Pal
oFhqEmoXqvdW6yOEKgZIzxxXk6eX5TOJt7Y+aPGRj2r6n8KFf8AhENJKj5fsseAP90V+k+I
ea4zLMNQqYOo4uUne3oeNk0IV6ko1Fex5kP2cvB7u0k2qapMzNu+d1OPbp0qzF+z54RjyEv
r4IeqjYA314r2IAgAHGCMg09AC2K/EJ8Y5wtsRL8P8j6tYSi94nyJ8R/h7aeAtbtRpV1MLa
5jLxFuWLA/MpI7VladrFncW26VfIkU+WwK9GHtX0X8YvDVvrngSW4eURNp7faC+M4QfeH+f
SvmP+0vDdrZy21lbzX0bsHIROS4GM7u34V/QXA+c1Mwy2NarK802pevf7j5XNcMo1ORL0PQ
/AfhnTPGOu3VneTzQxxQCQ+S2GJzjBzXp83wb8NyEGK9voQE27FcEH3OR1rhPgPNLc+K78f
2X9ji+xjDvJudju719EbcKDjHFfn/ABrxHmmBzadLC13GCS0XoejluBoTw6dSN2eBeOvhfY
aDoMN/pd/cyT+csZE7AKFOcngVwEeg7kBlvOCcbRxg59TXuHxmaU+BUSAsGN0nC9TweK+ep
11OJdrXLoR/Du5HtX6PwNmVbMMrVfFyc5ttXfkePmtFUq/LTtFWL2pWUGnFNgY7+pZsk/4V
0vhn4V6h4nkF5MfsOnkjMrLy/wDujv8AWovA/g+bxjr8Ed3cyPZWbLLPkZyOyZ9zX0/DbRw
xJDFGscaDCqvQAV8d4h8Vxy+tHDYNfvbavtfb5n1nDOKrUMJUg9VJ6X6d7HnOmfBjwJZIv2
nS21GUdXunLZ/4CMCts/DfwIItg8J6Zj/rgK7AJg04qMV+ATzjMa8+aVeV/Vnsybk7s8j17
4E+BNaidbayk0mc8iW1c4z7qcgivnzx38H/ABB4Iuo7i5db3SJHCJfQqcJ7OP4T+lfbmwD8
agv7C01LT5rC+gSe1uEMckTjIZT7V9Tk3GGY4CrFVp89Pqnv8nuYyhFvmZ8Ha9ounaPBaPa
36XTSJltvG0+le0fD74LaF4n8B6brt9qt/HPeIWZItm1fmI4yPavDvGemw6L411bRIJZGtb
O6eKMseig8c19hfBcKPg9oHX/VN/6Ea/UOMMzxOFy6licLNxcmvuauJYlTm+RWOVH7OXhgj
jXdTH/fH+FSJ+zf4aVfl1/UgD7J/hXtWRtytSocgGvyanxbm6f8d/h/kKa5tzw65/Z18OB0
J13UiVXrhP8ACn2/7Pfh1PnbW9RJPbCf4V7Xc7S6g+mKeEVY1rf/AFnzaU3+/f4ERXL8J4z
/AMKM0C2DSLrF/lQTzt7fhXh16kcmoGxjmQksY1Oec54r7LvMG2mIHRG/lX593d/cpq08qy
7GSZiM/wC8a/RuCswxeYus8TPm5bWuerQzP2EWp63PQPFvw41nRNHg1K6aMxvjAU5K5rk9M
t2jbDJ8pGPoavTeN9Y1ixi07UL55oIgNqs5IGKZauWYKjDOfWv0abktNjtwsKdSqq17nUWk
sUEATygSe9eleHPFmnjSls7x/Ikj+6x6MK8qt3B6EHHGc1Xu7pgm1Scdj6U1N3PbzOjQxVD
2Uz1j/hJNJ/5/I6K8K+1TeporbmR8b/YmH/nZwGpMRdbM5bb37ik0CUQak7AKdqH9a3YfD0
99ZS6pMwQMMJnj6n6ViaPABrEkcWHXGPc12/8ALw+Of8MuzxyXNzIsaA7V3E+g9SaoFnCAE
Z3Z69KuX+5bp4oi4UgBl/vfWo5zPdXHmSnkgfKvG0Dpgdq6am9jKnsRQyS3clvZxx7tp2oi
c73PUmvVNA0dNNso7SHazg7pG/vv3I9qx/CPh7yUbVZogGcFYT6Dua7KGHBUMPoa+ezCo5R
5I7I/UeGsrVCn9aqr3pbeSPqrSv8AkE2YPH7hOD/uitFSQKoaRHnSrMkDiFMf98ir+Cx2D8
6/kzF0/wB9Nta3f5ng1PjfqxpliVv3kqKw7FgDTlnhZsLNGT6BhXinxRbyvF+Q5/490GAfr
zXDLcsrBUmcZ/iDEGv0DL+Bo4rDQxHt7OSva3/BPoqOTqpRjV57XW1j6o5JpG6eteU/DTxZ
d3N+3h/UrkzjYXt3c5YBeqk+lerEHccfpXxGb5VVyzEuhV16p9zw69F0ajpt3see/GXSo9W
+EeuRyAA28X2lG7qVOc/lmvlD4Zgx/FHwy8F95sL3qblPavtDxvD5vgDX4iu7NjKNuM5+U8
V8T/Dlo0+KnhmP7I0DDUIwxOck9wc1+s8E1pSyTFU30v8AjH/gHgYv+Kj77jduvanMxY1Gp
44p6/eHFfjHNeSiz1TJfxR4cSZoH1/T1lVipQ3KZBHUYzUlp4o8O3k/2ez17T7ibOPLjuFZ
s/TNfB3jWRk8dayNu0LezbWUYI+c1F4Y1aLQ/Edprk1kt4bVw4jJx9P1r9oj4e0J0FVjWd2
r2stzzPrbUnFo/Q3zDik+aRgrHatcL8LfFN14u+H9rrF7hrlpZI3Kjjhjj9MV2zMQvHavyH
F0HgcVKhV3i2mejB88bngn7QllprHRbm8jT5mkhVyM44B69ao/ADwhbW2q6l4kLxyssYt4S
hzsJ5b9MU39p6YQ6X4ahJCyNcyOMHkYQdK3f2cWMnw6vJnfzGe/fJH0FfrH1upS4PjJfadv
lzM4uVPEWPb0PyCl3KOp6VGHwMelcf8AEbULvT/CLyWrmIyOsbyKfuqevPv0r8wwVD67iYY
eLs5Ox61Gnz1Iwva5vXfi3w5p0piu9Yto5B1Xfkj8qda+KfD9+5S11i1kfsokAJ/A18ySSD
J2pgE5I61C7ZweNw4zX6o+BsOqfKqrv3sj6uXD8OW6mz60DggHOc88V88fGfUfs/jiK3K/I
bVGJz1+Y1F4e8f6z4ZdPtTS3unFgpiY5KZ7qe2KpfFW8sdb8SWeoWMolt57JGSRehGT1rLh
zIsTlebp1dYOMrSR8lmdGWFbpc2v6HsXwzmE3w60uVcYKN0P+0a7RZQOM18P3PxH8d+GpId
G0bWriysY498cKopwCc55BPNUT8Z/ieBuPiu52HuET/CtMfwLjcVialeFSNpNvr1+R5ccZG
CUbH3kswA5pWbcenNeG/ALxl4h8X6PrM3iDUpL+S2nRI2lAG0FSSOMV7WGJOTX5jm2EnlmK
nhKjTlG17bHZTmqkVNEjPxk9BQW4GDXJ/EHVb7R/h/q2o6bM0N5BGGidcZB3Ad68BsPi54n
EqQXerTkrgu0gUE98dK9jJeGcVnNGVehOKSdtb/5EVK0abs0fVjSBQHwQV5/KsaTxf8Aarp
bZJN29wuPSvDbn4qaswHlag3zAnAweKk8N64b7xHYIJWB89d47Mc1+k5Tw/iMqwmJ9vJPmi
9r9E/I451VNqx9ChweOtKZCFzgAe1Qggd+RwaJwrWsoPOUIx68V+DuClPlXVno3tqRnVLFQ
c3lvx/01X/GlOo2bRhhdQbf73mDB/WvlGHwtcajqjwRhl8yRlbGeBu616I/hgQaallFFiJE
2jv+NfqcvD+hDlTrvXy/4JeFjOvSnUS+FaebPZDqenlhi/tiT281f8a8i/aAuLW9+F3lW91
DK/2yIgJIrdM84Brzy/8ADt3ZzLJAULh9xdB8uO/Hb8K52/8ACbXl288CNCHOdnIx+J9a+r
yjw/p4LFU8VGu5ODvbltf8T5LEZvo4VI2Rh+DtYcxNp93gzRglX4JZfT6ivszwttbwnpboT
g2yEZ78V8ePolnp1w8twyRSEfdUFmbj8+a+wvBpVvBGiMoIBtIyARjjaK08UHP6hhoT6Sf5
EZO6csRUnT6o3lXIqTaQQRTMYOQcUy3ube6RnhlDhXKHHYg4Ir+e+S6craI+t5lewXtpDfW
M1ncRh4pkaN1PIIIxivjfUtO1LTtbv9Nj0+3tkt5mizK+4nBODgeo5r7NY4GM182/Guzu9J
8aQ3tlFbxw6rDlpJTg+YnBwAOT0r9f8M81VDG1MBJ6TV16r/gHh5zRc6SnFar8jT+CUE6eK
NQlln83NrjhAoHzCvfG6fSvnX4ENcjxjqP2i8EzG1/1aJtUfMPxr6J+YqcAc9+9eZ4izX9s
z9I/kbZRFrDr5nnPxekWDwbFK4Hy3SEEnGDg1866pfM9xOGZAUxIpDA8dxXunx+uUtvhms8
oIIu4wMHvg18yWMV/4h1G1TT4Hm89lt5dvRckDJr9H8P8bGjkSe1pSOLH4KVbEcyV9EfXfw
r0ZNL8C2k8iAT3v+kOQOcH7v6V6AOQe9U9OtFtdOt7VAAsMaxgD2GKvADHFfz9m2LlmGMq4
mq9ZNs+joU1SpxguiF98cfyqGWeCLmWeOMeruF/nXHePfGLeHLRLOww2oXAO0kZES/3iO59
K8A1S61DU7iSa7u5bl25LOxJ/wDrV9JknCtTH0lWqS5Y9NLtnt4fLKtal7Vuy6H1ekkci74
pEkX1Rgw/SnlsDPWvilNW1vQryO50vVrmzlVuPLkOPoR0Ne9fDX4pN4pYaNrZjh1hF3I68L
cr3IHYj0rbN+DcRgKX1ilLnit+6OCtRdJ2ep8zfEnLfFDxJn/n9k69ua+r/gwUX4O6ACOfK
b/0M18p/Eoyr8UPELRuVJvHwRX1N8GDj4Q6EuOfKbJ7/eNfW8ay/wCELDL/AA/+knmUoWm2
elBht4FMe/tbdvLmuYYmPOHkCn9aFI4zXzB8ekJ+IqFYy5axQZ9OTX5bw9lEc3xn1aU+XRv
vsddm07H09LqVg1wP9Ptug/5ar/jT5dTsMbft9tgf9NV/xr4Fa0uEWPcrnjPBP61E8EhALF
lz2JNfp9Pw9ppN/WHr5f8ABOOU57cp94Xeo2JtZh9ut+Ub/lqvp9a/Pu/cPe3J3Et5rY/76
NTyQhGIHmZPcseKrrbIJAXXZk889K+w4c4fjkntLVOfnt0tsRyyq2utgtELPnJ/wro7J1jU
BGO9upPb2rPeztrXZJFN5m4da0rVBhTzkjtX1E3zM+qwNF0kk9zetNu0ZJA9BVK9kYb+dpH
SrUHz7QANw6dqzNS/j+fcR3rNxV0dmKq2hYxPNf8Avn8qKqbv9s0Vvynie2LnjbXIY449L0
8hU2DdtP3V7CuR8OySwakZkyHGcH0OOKpXMpklEjnduxk9zW3pM1pPFfzPD5UiooiVOkajq
fcn+td0Nz4mprGxfvnERSNUVWyTJITkuxrQ8P6GdTu1EkZWJOXYHOBVa5tZr3UYYoFJmlKq
qjv716hpemJpNqlogG8DMkn99u/4VONrci03Z7PD+W/XKylP4I7+fkPW32hEj4RRgKOgFTi
EoQuPoM1Y3OAqqiscnn0qVIWQbnAIPIPpXgTbaZ+ttpR5V0PpXSww0ayzyTCgA/4CK0UXYn
PU1R0c7tKtJGGAIUxn6Crsj89a/mLHK1Wbfd/mfm1T436nhXxVVm8YqMZH2dP5muAk2rkZ2
/0r6E8ReBdO8R6oL+6vLiJ9gTbFjGB+FYcnwa8PXEbRzajfsr8NtdVJHpnHFfqmUcXZXhsD
SoVZvmirPRn01PNKdHCqEdZJbHnnwZhm1v4h3GrQhmstOgZGfHy7m4Cj36mvpMAbck1k+H/
D+jeF9ITS9Gso7W1j52jku3qx7n3rXHJ56elfAZ9m8M3xrxEFaK0S62Xf1Pk1z6ue71OY8d
3rab4D1m9GN0ds2z6ngfzr5i0C1s7Xxl4UtLiANrE+oRXc9wTkomTiP2J6nNez/HLxKmkeF
7XTlCyS3kwbZk/dXnoPfFfP3gu+juvifosk1zJJLLqCO4PBZiePwFfpvC+BlTySrVeilzP7
lb/M8vESXtUkfa6EjgVID8wqJTgDipVO7jFfhrjyyuj1kfAvjLTtQfxzrjfY7gj7ZKQRExG
N59qytO8Oa5qt7FbWOj3lxMx2IscLDJPcnHAr9DWRCf8AVqfqBzTkQKcqAv0GK/WIeI9SlS
VKOHV0kr83b5HBLBKUua+5ynw08KyeDfh7puhXJX7TGpkn29PMY5Yfh0rq+pORwB0px4rj/
G3jWDwxaJbWcDal4gvB5dlpsA3ySt/eIHRR3Jr815MRm+NtFXnN3+/9DuSjTjvsfO/7Rerx
6z8QbLR0YtFpUH7wg8eY5yR9QAK9C/Z0S4tfCF/Z3CeXvuPPiU9SpGM4+opfDHwC1LUGn8T
+P7zOpXDm4+yRtn5jz+8b+gq7aXkvhPxV9okAFtnypEXj5P8A61fv+PyS+Q/2bR1lBL5tas
nLcK8VOpUT16I9lA7HrUF1Z299bTWl5BHNBINrxuNwYUWlzBc20c9vKskTjcrqcgj1qxlTk
4PNfzzJSoy6qSfzTN3F3szzjVPhNps246PcvZA9IXG5B7DuK4PW/h94i0x5GNkbqAf8tYPm
x+HWvoRcBv8A69Kwz2r7HAcYZhh0lVlzpd9/vPTwmZV8KuWLuuzPj7WNP1G3aQx7pSWCBP4
UA+8T+dc94ivTpulJbqQJ5AUjUdFHWvrHxX4OttWtZbqwhSHUVQshAwHIyQCPxz9a+O/FEa
PrRE2+OS23LOkg5Dg4Kgd6/Y+Hs7o5pT5oaOO66nzOOlOdR1JbyOSFxLdyyyu8klzJ9+Ruw
6cfyqqVw5DAoQM9O3pWrIiZEkkYjXrtHb0qhKrFWQnOw5ODyQemBX2KPJcj6X/ZlVV0HXSo
xmeLP/fJr6DDE9DxXzx+zKzDQ9eypx9oj/8AQTX0MuSTuPNfzHxov+Fmu/Nfkj2sI/3SOL+
LTmL4Ua9Jx8sAP/jwr4sn1C7nmjklcAN8wwRwueenT8a+y/jGM/B7xEC2P3A5P+8K+FfNZb
jO8jP61+leHMb5dU/xfojlxzs4nbWl600isThB0H8q9B8EX8KeJ9JjLZka6j4J6gmvIre/X
yAqSgAH5hjk11/gO5J8daJl8j7ZHkfjX6FmEF9Uq/4X+Rwwl7yPt4SknBUcdSPrUn3lK8gM
MGqykljx1q0oyMmv5Bcn7Rn0KRhab4Q0jT53niDtI3du1XpdBtJhiQyAH+ENWmnBp5BJ6V7
y4lzVaqu7/L/IbinHk6HPSeDtHkTYY2QeoauN8YeDbHT9Fe9s5JhMHCjcQRz7V6nj3rkvHb
BfDErN0DrxX1vDnE2aVsyoUateTjKSTWmv4Hg5jl+HWHnOMFdI+e7u2gtN89yGdhyQOc+2K
+lPCbh/B2ksq7Va1jIBGMcV8u6/exiRmRsZyM5r6Z8GPnwRop3ZzaR859hX3vidUU8HQSX2
n+R5HD1GUKk3Lqjo/wAa8g+HPiZj8T/GnhS5n3AXkl3bK3JHOHA/Q165nNfL93NB4W+Nl34
jm1O2so11BzKJJxl0bhl2ge9fm3DGV/2lRxlCK15Lr1Tuj6LG4hUHCT7n1IWyMjoa8t+N/h
xdc+Hc10sZa40pxdxlAS2BwwGPb+VelRTLLEkiuHR1DKR0IPQ02aJZ4Hhb7rqVP48V8blmP
nl+Pp4lPWMlf9fwPRq0vaU3FdT5s/Z/XVZfGup3d7ZTw27Wh8uSUYLfMPxr6YAJA47V4z8M
9D/sb4h65BcS3NxdRIYzLcSFiV38YHQDGK9pByM19Px5iYYjNpVab0cY/kaU8DVwUVSq2u9
dNtdjzf4wafbah4Nhhu4VljW7R9r9MgHmvLvCVhD/AMJfpUUKrGqzr8qjAOD7V678UlB8Ir
n/AJ+U/rXmfgpSfGulbxjE3H5Gvs+Fn/xjdRrpzn3eUxhHLpzsr66/I+i16D6dqeCB145pq
dOe1JKdsLnHRSea/Hqa55pPqz4i2tkfPXjC+bVPFWoXOCQHMcfsq8VlJ4Q16605r+2sJXt1
GS4FPmmA1GZ2I5kYnqe9dxB8SrnTPDraX9iXzAuxW4woI6mv6dwOGhQw8Ydkj9KxdOvTw9O
GHgnsvkeCajAyzOCpJBwwPaqunXUltq1td2sxtrq1cSpIvGCOgre1mSSeaeTylAclyVHUVy
Lr5VyxAyScYFd14zi4tXPm8ThHCraa06lXxZevrHijUdTdNrXcnmEDnaT1r6y+DSNH8JdDR
h8wib8fmNfNeh6Vb6hqkUF6Vhic4Zz0FfWngrT7XTPCFjZWU6zwRAhJB/EMmvz/AI9iv7Mp
QjspfoeFXwTofvFszplGcCuP8UfDfRvFOrLqV/PcJMqCMCMjGB9RXZovOBTyQT7d6/EsHi8
RgJOth5cstrowhOUZXizy4fBHw1Iu4318O3Vf8KpzfAbwsTvk1K+AHrs/wr2MKojUVGw9a+
h/1nzdWXt3+H+QOtN7s8Wn+Anhco0i6jfDAJ/h54+lfMmrWZF3KijCxuy/kcV993GPIkz/A
HTXxDq9tvvrgjgGRuPxNfpXBOa4vHe2eKqOVrWudVCi60JHIRxsrjgkDqK27S5CgKSCB270
fY1UqcBhg5WiGEJIFYnHqa/TlJM7IU6lLQ2IbgsuF7DO6qV/I7xyjkgNngU4EKpCtk9PSo7
iHNs7luvHXnNS3qgqLmgzlvLl9WopfMj/AL5/Oiuqx5VmYbWto7QpK7RrHEXkfHLN2VRVnw
+PNe8jcfIITk/yFbes+C9WtXDWTR30W3JU8N+VafgHwxdahqN6tzp8sENvHumQqcnnitYVo
JXueHPLMUpqlKDTf3fedx4c8PJBFDrVymLiSEeUCPuLjr9a0ZpojNsZsY74ra8Q3EcMdva2
jKdkSg7TwOOlcsm83BJXKnGSRXmYiq60rn3+BorA0VSiv67m3ZQmWUKuNrHAJ7muk1Twve2
WmxXbyqYDhmwea5SOaWGRYkGGbt6CtWfVL57RbOW5d4V4X5uKyvHlaPW9+VnB27+Z9F6dIP
7JslUcCFP5VbJBzxVDSlH9kWTcHMCfyq65HA6etfzBmF/azb2u/wAz4Kes3buGN3XinkqAc
Vx3iL4j+E/CurppGsXssd48YlCRws+FPQ5FZn/C4fAzFVXUZyT0H2duf0q6WQ5jWgqlOhJp
7OxzutTTtc9BLE44qtqGp2ulafPf386QW8KFndzgACvM9Y+NXh2xs5rixtLq8ZDtTcPKVm9
MnmvD/HPj7xJ4llRdSuk+wyDzFsLf5VQDuT1Jr6vJOB8wxNVPFR9nDrff5Iwq4qMV7u5Y8Z
eM7zxx4leeK2ZoHm8jT4DgKMfxt39Se1c14RNpH8YdCS2uVuETUETzQuN7Z5IHpnOKyLCUa
lqVvZ2khtxJlSW+UQx/xOT+dbHgW3srv4v6PJpqkWNveIIi/BYA4B/HrX7nWwtPDYGph6Wk
YwenyPIcnKSkz7iTgFe2OKlXAOO/aq6EnvxU4+7nvX8syhedkj6GPYjjljmj8yFw6E4z9DU
m7pkYxXA+DtfD6/quhTuAVmeSHPf5jkV3fPWrzfATwFf2bXRNej1Oyvh5UJ8kjgPHusa9pd
xbyWN+YLKf5CEQZDe5xnmovBXivRdIuZJL6zh+1yHL3bIGkb6uefwrr9d0qDWdGuLGQZEi/
Kf7rDofzr58vRcWFzNZ3SYnicxkfTvX7BwNjcLXwjpRgo1IaPRXa6O59Fl+Ew2YYd0Zx95f
ez3jxP8AErTBYGOwkBduhFeKanqcl/cPI8gYgE9cisGSRnKne2ccgjitnwzosniG8vLGNtk
6wGSInoWB6H61+g169PDU3Vm7RR7eEy3DZbScl87ljw54u1jw5N/oriezz81vIflP0PY16v
o3xG8O6kESa4+xTNxsn6Z9m6V4PcRXdneSWl3C0UyEho2GNtQshCtlelfL5nw5gMyXtmrSf
Vdf0ZOMy/DYl8+3mj6uSeKWMSQurq3RlIINShjjgc18p2/ijV9AAfTb6aJ+pjVsqfQbele3
/DnxvL4v065W5jRbyzcJIY/usCOvsa/Mc84VxOWUfrUWpU/uavtdf5H59XdOnXlRjK9jvnA
MZznJ4NfLfx+8PWul+IoPEVtDiTUUMZH8IkXq+PUrX1CSSCDXhv7R0K/8IJp1yV3PDejGeM
gqRilwdjJ0s1pRjtLRnDio3pt9j5TurhBMsYww6EE9PemyFnZYLeTI4zgdaaLaQNz/ABHbl
hjitGFUjgw6ojAEkr/EfTNf0m9jwOtz6F/ZtTy9J19N2QtxEAP+AmvoMdM187/s1TeZpXiJ
gCFFzFgf8BNfQingCv5m4yS/tit8vyR7mF/ho4T4y/8AJHvEWen2cf8AoQr4dAWQ7yAGPyq
T0HvX3B8ZMt8G/Eg9YB/6EK+G/OWNiHGGUYVfc/0r9L8N2v7Pqf4v0RyY5axJYLZoiXlyYd
2Mr1zXY/D5w/j7RWU8LeRnB781yDSyMwT72OGb0Peum8D3Af4g+Hk2hW+2xdB23Cv0TMNcL
VX91/kcNP4kfeqLk/SrQ4TcPyqCHof51MWIUYPAPNfyK6S5/U+jjfYmjjkc5VCcnsKlaKVR
lo2H4Vg2uubGOJAPmp974g2wsS4PHrX6jHgbCpJurLX0OueGqw6aF+S5hjP7yZU+pxXCfET
UbO58KTW1pfQtOZFIG/oKzdZ17IZt5+ma861bV0csCTjuc16+XcHYfB4mGJp1G3F36GEqPO
uWfU4LV9E1SWcmO5tmBBYCQHFfV/guJovA+ixTbRIlnGDs6Z2jp7V8yXF9G0qswIx+Rr6i8
MOG8I6Xt72yEfkKz49rzlhqSl/M/wAjerl1HD01UpLVmsCFbuOfrXyb4203TB8QdcuDZRvK
90xLuNxyfrX1iSC/TIxXy343GfGur8/P9oNfP8Ay/wBsrK+jj+p6WT4eNWq3KKdl1R7p8ON
c/tnwfaCRgZ7UeRIfp0P5V2X8RPYV8+fCXXXsfFb6bK+Ib5No7AOvT9MivoJTnivkeLMu/s
/Mpwj8MveXz/4JOY0PY15Lo9TnINNNt8RZ74KQl3ZjJx/EpA/lXUjnpUZUFt2OfX0qVcehF
eBicRLFuLnuoqP3HDVqOo030VvuOB+Kh2+EVzxm4X+teXeEpjH4s0t/+m6g57Z4r1D4rEDw
fGwOD9pT+teOafcpb6haXKv88cyueOgBr9v4RpOeQypW350fc5PFTy2UO9z6kTOB9KJfmjZ
fUGoIJVkiWVWBDqGHvmpGJJGOtfi6l7Ge2qZ8E1ZnzTqSiDVbq3ddpErBh6c1iST4DLgZz1
zXcfEXRpbDxNJdoh+z3p8xWHTd3FcFIjByoAYj361/TGAxMcXhqdaDumkfr+DrRrYeM073R
BPEJ4iu44PXtmsybT4C+PLGR0xzmtXY3mENkcdDXR+E/Cdx4m1eOHaVtIcNPNjoPQe5qsVi
KeFpyq1HZI58TToU4utU2OMjhKDKjZjivpn4c7v+EC0sEDhG/H5jXhfimzhtvFmpWsa7Io5
SoUdh0r3j4doE8CaYASQEOP8Avo18JxpNVsspVI9Wn+B81ncI/VYVIKydjs41wNxFZl5rOl
WN2Le91G3t5CN22Rwpx61qE/uuvavDfif/AMjejgZK26nP51+e5JlFLNcYsHUlyqzd15Hzm
W4NYut7KTtpc9dbxR4cCgHWrP8A7/CoW8U+HjyNdsf+/wCtfNM53N8qgk1VMQcEkDAHUV9/
PgDCvT20vuR9FPhynH7b+5H0tP4p8OeU3/E9sSSD/wAt19PrXyld24e7uHI3gyNj061auYw
R8oGR3A61SeSTb1U8YyTX0uRcPUsn5/Zzcua24UMCsJzJO9yr9nWM7iBx0IPSqtwpjcHIwe
hFXZHJjEYAX6VQn4IJHXtjivrkmhVbW2IWAR8jBPXr1qKdybeQkYBzSsQIC6tlw2NmO31qv
K5ksHbnHoe1Wt0eTWXuNHL4HqKKj2p60V3Hk8ku57FKofYMDdt71t+F/Oi+0vAxSRoyQw/l
XOXbPC6wTLscYyp69K3PDt9HZysZ3IBUgADNeLC8nZI+1qV6KpOcpLlRfuVFxuuXiVV7gdB
64FZ8rW9qFdiA5Pyj1qe/1u3tlESwGXeMhkGf0rk9RvDIFAz5pJIU5GPzroWGqN66Hz1fPc
JTd6T5jpoLmJi2wL5jDrTpT5cbb54QAnmMpcbivqB3rndPtb6+j8mxsZLx2wT5SszD2yDgU
XsF5ZXyG4tfLuYFw8YIZ19cjrVvDx1ipanA+JaiT5Kf3n2BoBSXw9Yy5+UW6HP/AAEVZjHm
Skt061naLIE8LabGh4a3jb6fKMVpp8sHP3jya/mXH04uu49m/wAzy+dt8z6nzH8cQF+JQuF
QNts48hT8wGW7dx9K4DS7iyaTMsgLbTswcDNesfFCzg134tW+jwraQX4slfz5n2naSfU4OM
V5DqmmDSNQubJVilZ92WUg5YdSMV/RHDlSEstoU76qKPFqJqTZFqUv2iOVHmW2itBmNCuS5
P8APNcjd30yMyOzRyOMs45+XsPar+oXUrQxFALmONTuGeVJPQfSuavL9fnDKw6fe+9kdvpX
00IpGTehqx640OlXWm2cQF1qG1JZAOViHSMemTyTXovww0qX/hNtEiBJENwkszgY+bsvvXn
Phm2jSb7ZcL5jk7YRjgsema918Awi08R6TGR++e5VnbsxrzM3qKlg6sVu07/ce1lOWzxcpT
a92K1/yPp1HAUZ6VOHU4BwKqq23jHFPU4xkA1/KnO1NHVFanz7cay+leNri/gIEkFy5HuNx
yPyr6As7yC+sIbyB98c6B1P1FfLutlk8U6gSdv+kyHnnI3GvWfhR4iS60+fQpmw9ufMjBPV
D1A+hr9R4ryv6xl9PFwXvQSv6WPsc0w3tMPCulslf0PUMKB6A15F8VtB2PF4gtU6YjuP6N/
SvW+hIxmqGpWMGpadcWd0oeKdSje3vX5xkWZzyvHQrra9n5p7nh4HEvDV41enX0Pl/fnadv
JPNdz8JpmPja4jPQWzdfqK5PXNJl0bVp9NnyDA+0H+8vUH6V1fwpGfF08wYFRbsOevUV+8Z
9WVTKatSm7pxufc5jJTwk5Rd00ev6x4b0fXAft1orS9BKOGX/GvOtU+FuqxM7abPBdx9Qrn
Y309K9aRvapdwxX49l3EWOwUPZ053j2ep8DTxteinGEtGfPI+Fni27mJe0ggJbq0qkD34r1
bwF4Kg8GaPLa+as9zO2+aRRgE9gP1rr+D1OKaTyarOOJ8dmdH2FWyh2XU8qNJKXN1JN2evW
vn39pjVlh8PaLo6MPOubl5SOuFVcZ/M17zLKkUbySOqIilmZjgADqSa+Ifi141j8aePLnUr
VydOtVNra56Mik7nH+8a9PgTLqmJzKNe3uU9fn0RzY2pyw5erOHeVpJfLDHaByajvZwIPJR
3Byd644A7c+tVS5VeDhpAOvpTQQzPJyx6Fc9a/oyx4a0Ppf9mDemieIBIc/6RCRj/cNfRSE
9a+dv2Yv+QL4hY4ObmP8A9BNfQ6niv5h4zg3nVe3dfkj28I/3SOF+MCvJ8IfEKJyzQqAP+B
ivjrUra0s9PKTRgiEBCejSyH09hX2b8Umj/wCFXa5vfC+SCT6fMK+HdYvJL2/LlsInCA+lf
pPh1Tk8vn/i/RGWMly2CzWMxvORtijHQnrXS/D++/4uFokaQRiSS8jXef4QXBJ/pXLW/wBp
upY7FHVEdstnAAGMk/lXYfD3RJpviD4ddWIia5S5yTyIg2FJ+pFfo+YNLC1b/wAr/JnBQpz
qVFGCuz7rQnJIOB0qyOVx2PWqidfbPSrSnNfyM4tSbR9CtNUZK+GbNWLLcT5Jz94U5/DFpJ
HhrmfB9x/hWwGATPvQXIX6V9D/AKw5klb2zOt4qs9HI467+HulXaMHvLoZ9GHH6V5x8SfA2
leGPCb6vaXdzJMJkj2yMNuD9BXu24ba8x+NzBvhrIp6G5j/AJ17WRZ7j6+Po0qtVuLaujJS
nJpHzgb8SsvBAC4Oe5r698Ind4N0dl4zaR8f8BFfGwiywjAJyc8V9h+Evl8F6OpPP2WP+Qr
6XxAt9Vpev6HdiIzUIpm/39s18w+M4yPHGrMP+fhua+ncgsBmvnHxbCreM9VwQB9obOe9eF
4eR/2us/7v6nscPpOvL0/U5uyuJLHU4NRRyJYHEgz3wc19W6VeRalplrfRN8k8aup+or5YK
KrYAH/1q9u+E+sfadCm0uU5ks3+QHrsP/1819Fx/lX1jCwxcFrB2fo/+CevxDhOagq0fs/k
z0tU6fN25qQAZ5OOKiDDHFBb3r8XhTUNT4F6nB/Fc48IJkjAuE7fWvDPMRY2jR1GT8wr2r4
ty7fBanBObhB/OvAGuB5v3sY5r914MlfK0l3f5n3uRVVTwqv3Z9MeA9XXVvCFnKXBmgXyZB
nuOP5V1ByOVOM189/DXxUNG1trG8lCWd9hAW/hfsfavfVlyuK/LuKMu+o42St7stU/X/I+X
zLDujiHbZ7FDWNFsdb097G/iDxtyCpwUPqD2rzC9+EupJO507UYZomPHnZVgPy5r2Ac09Bz
kivMyriDH5anDDz919GroeFzLEYRctKWnboeRab8Irgyq+raiiR/xR2/Jb8T0r1DTNHsdHs
UtNPtxFEvYdWPqT3NaBHNI0ixqWchVXkkngD1rqx+dY3NGo4id10S0X3GeKzDEYrSq9O3Q+
ZPF4P/AAnOr/8AXw3PpXu3w7XHgbTR/sH/ANCNeA+JLy2vvGOqXNs4kge4Yo4PDc9a9++Hx
I8C6bn+4f8A0I1+h8TQ5cooRe+n5H0mbv8A4T6S9PyOrlPy+ma5LXfA2neIL8X11dTxuECb
YyMcH3rp3fcQKkyAK/KMPja+ExDr4aXK9rnyVGvUoPnpOzPOH+EWiM+7+0bw/iv+FMb4RaJ
jjUbwD0BX/CvSqTr1NekuKM2f/L9/h/kdv9q4zrUZ5hL8INESNnGo3fygkj5ef0rwK/Cw3U
sagbQxX8j1r7InI8iX/dNfHt/g3lzwB+8bn15NfpvBmY4rH+1eJqOVrWPayvEVcQp+0lcy5
toQfN1qvJMPKw4yw71JcMF56+1Z7y7jjbX6YtDpqfFqirLNsyVbBNRz3GdOJChWwd5Hf8Km
lGNoYAnPTFQ3MebWTAAHNUrXR4mKjK2hy3mQ/wB6ijyU9RRXfoeP7OoXYtQmsJoHuo2uolG
PLdzgj0B6ivUPDF1pLRvqGg6jJNmM+bpV/hmiJ7xv/Fj868zTTri9mWOwja5ZVz5IILj8O9
bnhO3kg1ee3uLaW2nSMsY5VKn8v8KIU1Kas7M+Tq15qDSeh6LLYLqVmuo2ltJFgZ+eQO278
AMVzwvbKLUGGvR3sUCjh7chs8d89BVG51vVNA1KG4tT5iyHEltn/WD/ABrfgu7PxLKWsbQb
guHWU4ZG+n+RW9WNtFsc9OSkrkD6nrehaWuqWN/9itL9mSKS2IYufRlHf3wKp2+pznSLjT5
LC3trmdw/2/bmVx6YI4ye9TNp8dkptpIzHFuJ3E55J7Z6VGYGuC1kgea8TBSVBnzFPTPuOl
crpQ+K2vc3Uuh9R6F4g0RtIsopdYslmitYzIhuEymFHUZ4roLfV9NvctaX8FwvTMUgYfpXx
Pf6XfW98lze2XlTRARzCQGNtmffv9a9c8I+NNCtrNtI0nTrqCKKPzy8rKx8xfvH6EV+UY/g
imm5xqSbk29lZHo067kvQsfHbw9dTQ/8JZZqky2qLDKgHzbCT82fYn9a8R07UrSC4gaeJt0
VwrEP0KdGUn0wa9f8S/FXTtU0u40/SYvtME8RSWORcMpxx+Ga8ngk0650WU3ULx6q2dzZBh
24JwAeVOQK+7yKhiMLgqdGsttF6eZyyXO3fRmXrE9vf6pOdMsBaRLMVjgiO4KpGRz1rmbqx
luZ1Vo8O7ffcYxxya67TNXh0Tx1Hq8WHt4Xin8p1G1uMN+QNQ+MfFNprGq32qwWZtI5wuyB
RxlRgdPWveUpxqKPL7tt/MysnG/U0fDljHHbpOYh5cfyxn1Pdq9E8JXMSeLdLlllWOOOdSz
OcAD1rzXwdqUd7oxgCBXt2wRn15zXXRABSzEYxxXgY+Mq7nSnpdWP2nIcPReVwVJ6SWvq9D
6mHiPQtuP7Zs/f98tPXxHoQ66xZDv/AK5f8a+Wtyk4A6jPA6VE8ybwigH13V+d/wCo+H5r+
1l9yPL/ALApxdlN/cauuXKS+Jr90xJEbhyrDuNxq5omutouv2epwIV8pgHA/iU9RXNiVCc4
Awe1PBaTnkL7Gvvvq8ZUfq8tYtW/Cx78oqNP2T1VrH1VB4p8OzRrKNYtAHUHBlAP40SeI9A
Xrq9mB7zLXy6rgHjt7VFK4lJ56e1fBy4EwspP94/uR83LJqa2kz1f4oyaHqVjDqmnataT3l
udjxxTKWdD/ga820jVdS0m/GoaXP5UkZ6nncO4I7iuektx5pZOQevFXrfzZJI0h3NI/wC7U
eua+wwOWRwmF+qVJc8fPt2PRw8nRo+xlrFd+3Y+g9H+Jeh3FlajU7oWd3INrgqdgbvz2rtb
e/tbuMS2lxFPG3Ro3DD9K+YNQt4orSGCNhK7/ukUDO89Gb6Z4H0rjNb1rUtCdo9NvHtlX90
DE7A574x718/iuA8LXfPhZ8l+j1X+Z+cYrGR9rJ017t9D7aMmRkLmsfWfEmi6Bavc61qdvY
xKMgySDJHsOpNfEsni7xphIX8T6mLYLuY/am+b179a56+1C9vrtbq9uXmb7oMz7iPz9K56H
h3eX7+suXyRxTxvZHsfxX+NM3iazk0Hwwz22lOds87jbJcjuAP4V/U14S7I65kk2qvIXaeR
6CrY2CMvISAehPpUcyKV27lYkenTmv03LMrw2W0FQw0bL8X5s8+pUlUd5FJpFYtIGLH0xyt
TBS7xQrIS7MOfc/4U3ayOGixuY7DkUm4RSHdn5G+bBr1jI+hP2fNe0TQNK8QpqurW9iHuY/
LNw4TcApGRnrXua+PfBmcDxVpmccD7Sv8AjXwSshnj/eFgq4J3dTjoBTw2wGSQhXI2oMdu5
r8/zXgnD5li54udVpy6JLtY66WKlBKKR9ffFLxp4YvPhbrtrp/iCwubuWHbHFFOGZzuHQV8
fPHvjjTLB8biD2FPCH7w2qV5y3SmzF/N8ornI5JOc9zzXu5DkdPJaEqFKbkm73ZFWs6lrkK
nASNyQxOXJGAB617J8OC1rrGnXl3NtAmj3PIQAqD7o+grzWxjivF2eVyHEkjEcKo+4g/rXe
6ZMxtyAdwXr7elehjmqtOVLa6a+8+u4cwi5pV57WaXzPrJfFfh1Rk65ZY/66iph4t8O441y
z/7+ivkW6u5VmwuBj1PFSpfTiAPjj+8K/LXwJh9/ay/A9dZZhm2lN6eh9cDxb4dI2/25Z/9
/RTZPGfhaOPMniCxX6zCvjyfWSr4GQfWqVzfvPAAOWJ544qVwFh5f8vZfgcVXC4aCtGbbPs
o+OfCJAC+I9P59JxXA/FbxDoeseBXtNP1a1upvPjOyOUE49a8BsY97AbQOOuK27e03ssaLu
Z/l4HWu/AcF4fC4mFeFSTcXfodeFyzmaqOWhlRWkyPv5z0r6g8L+KPD8PhTS4p9Zs0mjtkV
1MoBUgcg15XbfDzX7nTluo7FjGBu5Fc5Np89rO8UsRRl4YEc19FneQUs3pxp1JOPK76HoTw
uHxXuwqbdj6R/wCEt8Mkj/ifWXt+9FeFeJJ7a78UalcQSiVHnLIy8hh6g1zyxKzBSMjoM1O
kbgMCAPTBriyPhmjk9WdSnNy5lbWx7GWYCng5uak23oOchm34x/St7wX4hGh+Lre6lfZbOf
KmLHACnv8Aga5yVzErMseMjHzVRlbkCXKsRkjpX0uMw0MTQlRqbSVj0sSoVYOm3oz6jHjXw
pkD+37HJ7ecKVvGXhY5H9vWQ7/64V8rLHG7AALuUE+majeVhIWVRz6DoK/OXwHhHf8Aey/A
+XlkMN4yf4HtvxU8Q6NqHhBYdP1a2upTOrbIpAxxzzXhTysJMjJHrSzfKhI79eKqM7eWFGQ
M5z3r63JsqhleH+r0pNq97vzNI0Pq0FTuaEbuQpDDrx9a9h8E/FAQQJpniRyVQBY7vGeOwY
f1rxWJmZcEHOMAn0qzASpWNuOePelmeUYbMqTo4pX7PqvQ63h6WKjyT+8+w7K+s76FZrK5i
uI2GQ0bhqvDAGelfJFje3MDE2tzJAT1MblcflW6ut6uwKtrF44295mwf1r8+lwC1L91WVvN
f8E8upw/K941NPQ+htU8QaTo0LS6lqEUAH8JbLH6DrXjPjT4j3OvQvp2k77TT2+V3bh5h/Q
e1cZcziV8u3mO3JZvmNUC67DnaQOAK+iyvhPCYCaq1HzzXfZfI9jA5LQofvJvml+H3CAKrA
kDFfQHgbxBo1p4LsILnU7aGREIZXlAK8nrXz6XVf7p7CnrMrt90Ele3QV7Wb5TTzOiqM5NJ
O+h6eNwEMbTVNyas77H1Avibw9uy2s2Y9/OWpT4m8PEca1Zn/tqtfLKyAMQV/TvQJCXA2gf
1r5D/UHC/wDP2X3I8h8MU/539yPqT/hJtBB/5Ddl9POWlPiXQQDnWbPn/pstfLzPGMfKee+
KY5beOw7Vj/xD7CdK0vuRL4apJ2dR/cj6gl8R6A0MmNYsydp485TXyzcxhri4OQQ0jEEdOt
Tn5AQFBLdSBVaTA+Xbx9K+uyDIKWTqapzcubv5HXhMtp4K/LJu5lXEAxnIOeKwpR5cvynP9
K6iVM4VUIz0zWdNaKWLsPk747GvqU7PU48VSfNeJiu77fduh6Uy6kI050AHqWHX6VoT5BCr
GoXP3cdap6iFFg+BtYg8CnF+8jw8VGXK7M4rEn980UbH9aK9G6PE9/ueyWlz4V134fRQzYt
tb04Ex3CEJID1znuPaq2g+I9U1KH7FqyQ3uxdsMkseJkHqr9fwOa4JIQsk4WdXiEZ5TkH0H
tWt4Pmma9mLTbgqZUemB2qKOGhF331vr09D42pJqJ1OoeG73XrWS40sfapbfBkgQ/vk9wvU
j6VnXmu3VrZxQXEKC6t/uXSjZKg/usf4h9at2l3MmvLdfa5bKWJs/aE6g+4q/400jVLqyTV
9Qa2u4mPy31oeD/10A6H3rSo+Wpao1boZR1SsZGjeJrbWbxodckaKQ4VPlwjf/XrXurK6sL
5byzY5iOVYcYrz22uJdOuDqCoJzC4xkZA9M1r2/irULIzXjXEU0MxIeCVssCecgdqpx1v0N
1JWt1Ny7uxqF2Zry4knlnO1t7E7sj1rC0iLVoXVoHaQoxRlbpgHjn0xU+n3Wm6xp11cR3Yt
5bUGQRPwXXPQDualN6wVYjI5hKBxt4zzjmm1fdFJpbBaz2+nLPbtK0DeYS3lAbn7/e9KkSD
TLzRLwzs5v42zCWyfOB9+2BUVjYx6hqgtrWaGESqu1pzwG5GM9qq6lp97YaobCLbLGsfmMC
+AWDYOPUUm03uNX2MN5pLa5RnRGaRNikjOArZxUsmpQXUs81zDDJujyiRrsCsCCCR75PFP1
OwluRBD5CrKJ2BVW+4CN1dPqvgOy0qLTLe41iCS3vY53FyhB2Ns3KG/LFROtGDUZbsai3ex
zHhya1ttViWMt5twjCdcYUHquP1ruPOYIVA5rzCO1mhltb23cqzSYjjJ+bg85/z3r0V7hXt
kcDquRivNxsLSUl1P0jhfHP6rPDyfw6/f/wSykzyShUGWY7eK0LzSdQsIUmurV4xIPkLjFY
FrcNb3Curc5BGT0Iro9W8UarrVjBaXbqY4fu7ev41yxUVF3PpHXqSaaat1MgbiMHgjpVuJs
oM5wvBqgEddvJIWrkUjsOEznpRE7KcZS1LWRwVwc00ovnD5M5GcDio0YsRu4J6ACpDneD1I
A71skmKpTvK5BPDIcbRwPmIHetzSLNILZ7+bMZwwQn+BQPmf8BwPcisvKuw3OECD5vYVeuL
179YdPtysazbd56CONeQP5sfekqbmtNj5TiPGRo01Qh8Ut/QpS6qjW02s8Qhg0NorceWBwX
/AAH6mvOtY1m31JbW3QFLaz3OZD96Zz1/TgVqePJ5GME1sDHYt/o8AHy4Vev1z1Pua4/7HI
Y/MikYmPghuAD2r06VNJX6n5q5O5Zd9lsI5lBkk/ePj+H0A/CqSIZSN5+QZI9dv/16py/aI
5/LnVl+bcxPOanEwLGNgzSSHnHA9hXVGFjKU76Ep8yWZnIJjXBAJyCe1ROxMbLj5mI2kf4V
f3xxQoA+Shwc9z61AogYB2UHcMYbsvrWmhBXt033AWZtsZBJ9SB2+pqd4IYboIIxtwMr2Ud
cZ+lNGxSsSwMA2QAW+b9e1WBb7ovMcFSVy3P3/wD9dTbW476WKjRxEsqfKC2QDz9KJo3jnf
zgE45PXHtV+E21rbSF/wDj8lxs3dEU/wARqsqkymZRlAMAnkMfWp5tR8owtGCdhVh0X0P0p
0dkZ4nljbAjjLNzxycAfU0S21q74QeW4GSyHjP0rb8LaXLdXcnmMHtrVtzHtI/YfhSqSUYt
nXhMLPE1o0YLVl6z07+zdHSJl/etiSXv8x6j8K2LRfLtzJ0z3zVyS2WZduVHBzmozEqW4U5
z7V40pXP1GlQ+qx5UtFojLvnVVAU57/Wn/wBsyropsRCuCeDjn86qXaPyQu7PZjVaMsrGM/
MOuFPStIrQ8qddqbW1ylciV23kPk9j3qSKTKAchgBkEcVabzC43szKVz8x4FRQ2yEsx3B84
wOQa3jax5Ti+e7epq6fd7JQScDpkV3vhq6trfU7e4nUMqsDXAR2oUIgGM9+tdHYK0KYD9az
T5XofT4OblH2VTZn15p/i3Q/7FjmW5jEQTlc814L4u1S01LxHcz2yBYi3BHeuctb+VQI9z7
BxtzwadKVJdw/XsO1atlYDKaODquone4MilsgfXFQtKik85NP3ov7s9++aoaiVVFI4J/u1i
9NT36lVU1dMgnuSxwSwx0z0rLmuRvIUDPfNLITIWOW+Uc7efxrJlZEcMkxkPY4wDUSfMeZP
Ft/CbfmRjy2b7xFRn/Wl1+YeuelZsbvIvDHBNWkYoB6+lczR1wrN2uSvKoJ8zHPAFPhaHY4
bG5uh/u+9V5E3KSx5IyKSEIsbSSbiwI2A8hvXNawVjhxL5nqXmjG4sCBjGadbuysHGcA8HG
eakMm5MmEL3G08VUeYDk/L7+gp2uzknVlRemxowthyR0PIHrWmJB5YUjJ7gVi2sqZ6/8A1q
uxSIeQWz0wDStyuzPSwWIdTSQ+WYoDtUYPQnqBVfK5bYeOv1qSVdyna204/iFQ4VWDYIz1r
NyXNqfSUppqwg4cd+elOZgZCUG0dMUjkAjAIB5JAp+7aC3JU1k9ZM0lLlI5rhNwH9aYLhQc
A8euajuOU3gAfWssSuZiu0gD8qqN2cVTGcrtc1zdh5BEc8Z5FXVc7VLEcDismFD8rEkZ7et
aCS4jwcZ9K1im0EKkpe82MluipztH0zU0T7o8n7vXNU7ghYgQcEntVb7YEwmCOxJPWlHR6m
HtkpPnLs8pLqAw54wBWZMHGeO9TfaNzYyuRzxUcrsw2j5j7CrMKsYyKrgBAzZP9Kz9SI+wH
I4rVZWQZxnJ4FUNVh22b54OOlNNc6PAxsLQZxOV/urRS+U3+RRXddHznJ5Gtqy3OlXAkgMU
7yNgg45XsD/jWp4Qa3n165htwRiMgxEEYJ7D1571lXiyRRziVQ4DFWDcdKs+EbeRPEq+TIY
3PHyNkHjPUV20o3Z8JVlaOp1l5a3xLHcTIWO5m59qzZr69gtJI1meGJQVYgnbn+6fXPpWpq
+tNax+TKu6Z2wGC9B6msG41MI0b7yyyMAV/hJ7VdVqTSaM6OyZUtvMEJdwnlyc4xwD61Jp+
laNq9wIL++k01SfkuFTemf9odcfSrl2t3qc8ihoLKBYgw/eZU+oz61nMpjfZHuHy54HBFS1
dNJ2Nb2ZV1LSRo90YnuUdOiXVud6MM9fX8KbZ61Ohs2ngF1FZyFzuU/Mp4Kkjt3qV1hmhBY
ZZs4Oe9WoF0e+0SSxnu59Kvo8+UfvQTk9mHVfr0rKcmo2lqXFLeOhas7q2v3j+y7A0km04b
aFzz0PYVMXlIWWc7gMpgMMnmuWtLe3tjPJfXQWWMfJFH1lOcYBHGB1rV07XIbTzn1CzS9M0
ilZdxV48dcL0OR602uX4UF77mndNYT2xaSR4JI2UrtG7ze20nsfeszUdOit9Csr1buR5LoM
Wi3cQ4Yqc/WrFubDWZ44LGZILlLF5GEr7Q8qEkAZ9R/Ksr7PffYTePFILSRzH5v8LEHcVz2
PehNc1rj8jJYzLCsmSEQ4DZwRXb+HJmuNGEbqQ8DGMhjnjqK4ua4WUFJEVW7Njmt3wrqMja
nLBM2XnXJPuv8A9asMXDmpvTY9/IMR7HGRT2lodYIlypK8rV0ooXJABA6r3qNYWJG4DnrVz
y1GVI4rw9T9cjQikV4kJBORgngZ71MFkB2k4PYe9SRIYyrKo65p7ZReUxk8n1rSMTvpwcZW
FWB9+4nBI/KmDnKqCR0L1K37wBeVxzj1pLi4hsombGGztUEdTWsYtuyMMZVhhqUq1TZK5Uu
yqHyl7Dk56n0NZ91fnTrB5rqRVkdcYJ+8fSpBmZ2J5HUkmua8azukNkXuBJNNuYRHlhH0BP
pk9K9OnCMVyn4hjcXPE1pVp7swr3Wru+u4vtf750BSC3UcR55B/E81WuJ5LaNYxIzeWOf9p
u9QiZQhuBCiSDKIV9e9VyGkUkbXKnHJ4Y10ez1PP9o7WLVpFdX1ygdiH3fKoXqff6U99puy
YI0Ei7gSOjY6mmLLeWrrAhKyMDl2Xpnrimyui2+6L+A5D7uB7VWvN5EO1vMgkZ93lhWz1xj
tT7efdcpIsWDGc7WHQVDcSPOyDADMBwP/AK3uamnszbrukuDv3gEr6Y6D19KrcgsNNFdy7z
ysWSxHViTzj27D8as2sc17eR2oUsh+ZyDwAP8AAcVmrZusTGKULkhWXPT059qlhmutPUxuS
iOMS7eWYen0NS9Yvl3Gt7vYmvba1bY0aSQyyklYxyNvQZ+tRg3VvnKiSLoWj5AqaO6NzKZ2
G2RsKig8IOn/ANb8alCFcAMwGcKO7Uk2l7xbs3dDbO4heWMbC5LgbQOWJ6CvSdP0+KwgWKG
MIOS2OpY9STXNaDo8r6wNRnjVYYRhcAfO59fcV2qEHKhc8da4q0k3yn6Vwrl/LTli5rV6L0
7ldkCNwTnJzVO7hDJ5q7gyjbgGr7NtWTPJ7Gsa/vlj3RjIIPXoTXDLV2R9JmM4qGplXF0kS
spG8jp71Q88CX54QwAwOcAGo7ybc3m4L7j1zWZvk28buTxz0rthT0Pga+ISnextt5TRllx8
uM5GM1JbnLAoGLE1m27s58sOOnPbNbNlbMAGGWJPWny2CnX9o7pGxZQEuPn69K2LWF1lYHB
A/Gq9hakrHv4NbIVIxuC9sEHvWTWp9NQpaKQwhQmNxB7ZoZ8sBuwSvPHU1VKAOz5PHYnimy
TkKBgoDzkHintud/M2tRbi4eMFY8EN3zzWNcXcs0wjO1VXoTVrUJykA2jsTmsBpGkkbnO7o
a5d2cOKqNO1yxNOWhaNAOTyw/lVbyON23g1HyV4Pfn3q5B5ikqYz04Ipu5nSabsTxwosS7e
vtT1Rc54NTopeILt+uBTSp3k8j6dqUYX1OypXSWhCELllUnd296u21o4hDuDtHUH1qp9pSG
dokk3RqchyuC1TC/BUBSCc+vSqasjndRT1NBlTaPnJz/CO1Zt55aqSM5z0NKblSu7PIziqN
23mYJ/AVKuXV5ZREjvTHwOTnkVo2tzvU46nk5rnWKifKtjtjNW7aXbLgHHaql3DDVOSR00h
ZlUbvlI7c0igjgPgetZX2qRX2bsY4FWEYgFi3PvXM1qfRUqqvoW2ydxLFj7dqrtISpXJJ9D
TY7jexXIBHH1psmxfmzhvTNX6GtWqmrla5naMbDjkdKjiilZw0rDB6AU6RBI4YnPv2qZpgg
3begxVRPE5uWTlJmpDptz9h+3bcwJwTVSOdd7DPy9j61mPq18ITbwyFoj/BnFME0gyWBH9K
3tbZChmMeb3dkaszErj7v86xNQZ2zg4I5oa7kOC7EHPH0qJ7tJcgjJ6Vmou9xYjEwqaEljd
IwAcYYCtGNwdzZrn2ic58ttpFSRX0kI2SqSfX1p8nVHLHFuD5Jm6H2lmbjHTPc1Wv3MloSR
82OeKqLcK7IZH+UHP1ov7hTZsyHA2461MY3khYmvH2epz3mH0H5UVmeef+eoors9nI8b6xT
7G/qKkWkajIMsufwr0zwX8OdSXS08QQR74FjMm1Rz054rz7WWiOoQRsQqRruzngivd/AfxH
j0vwhPAbdWMUe1c+mOlXip16cFLDq7vqfAwpwqWhJnhWq3f23VZormMpEHwp6MtZLG/t/Mf
aJbbrnAOPfHY+9er3vgTV/E041eytdiXf7wIowBXIjRrzS57i3vYmV0fDqR1I7VpQxdPENq
LV1uia2FnQSTWhhaberLK63NwwmcdSoIP1zxitOJbM6rbC8LRQpE29o+cjsQDWJdxCBiojM
Uz5IbGQT6VmpqM1u5V98jDgB+n/6q65R0sjnjo7s3m0S6SyfU4biI2LSFVMpw/wCIFZpkWL
KlS0jLkMF4xmrUF+yIJLmXzJ3T93CVyn5VWu3+0tEt3Mkb4J2htuPQZHT6GoimtG7mraeyI
II7d7kSXEYkjY7iVbGa6CHR9IuoBNaGWRhn90H+YccVyBYxWrEShZw+PJ67R6+9T6frLwzB
g5R+QzAcZqmtCY67nodn8P8AwXrHg77aPEUumanEdoW5YFd4GdvbrXHDSvEVpY3drb3Inso
N07xmT5T0UsqnvyKuprbzKbO6aJbfzVlyUDDcVwSf8Klv7RYGiUTNErqMGRvvg9+OgrkpUp
xk3OV7vS/T0NXKKS5TCmuZoEd9Y0vL3aK0M6DAGDyRjgnHBrS0Kwt5vEK32nTIlvG4fEn+s
Ixz8v1pvifU1n0vSRZbdghMUyY+XzEONwHYlcHjrXJQXF3Zzi6glMcqHIZT+n0rZRcqba0b
OjC1oUa8alVXSZ7iroSVRtueufpTioXhg26ub8Pa4NYtMFFW6Th0H8x7VutM3m7I+G7tmvn
pxlCfLM/c8JiqeKpKrSd0y9E6qx80HYfu49ac5O8sq7l9DVSAktuIzjkEcVYdnNtu3dOp71
0xXY9CM1ccHGwrkLnuewrmtWzqd6zRMfLtxjcp4Y+lX9SuYY4ltRK6zzrwVHKj1qlFB9ktD
GrDcOWbplq66MHuz844qzL2k1hIPRb+pgXurzaZbyq2TIylU9zXD3N3JPMZJSzseSzHr6Ct
TWtRa61jA+SKLgDrn1zVFlR137dm/lQew7V6MYrqfnk5XKwZZCGzIPlwoHQCr9iI1CsWVjk
gA/qahEBmkRBt4HPPIpHt3V0K+h6dwKozJzdM7yfaGL7wQmTygqn95iGkwg6uFz9KilaQS/
O33eTuHX2p8b54yM53H0NAbskTZFKfPmLADIZAd2ewNdfr+hWmhaHpC3hZ9av1+0zQr/ywQ
n92D7nr9K5hLmKx1K3eGNZzA6vtcZEjDsau6rrF5rOrT6rqM2+6mbt0z049AOgrmlGpOpFp
2itX59kWmlEjeJPO8syAxRr5jkdz6VFLe3E7iIRqznG7np6CpGMENj5PJkzukyevtj2rW8F
eHR4h15YLqUwWcMbT3dxj/VRIPmP49BV1KkacXUk9EEVe0UYjJbu37o89z6/WrVqlz50dtG
3mM7BY8HnceM1XvZbBtQul09RHbySMIQzZKrnjP4V23g7T7V2j1JVGVHlIzcDPdqqU1ycx3
ZfgXi8TGhHvr6HVWtollZQ2pBfyxhn9T3NTHYEIiP3ximvOiNt2sQfQ1FLITbYAA7jNePVk
7n7RGMaNOMIaJKxTuZNkLZ4NcneSGSYqPvE9+9dBdz7FGBlz2HPFczdqAS5OJM8Gqoxu7ny
+Z17q1yhMpONmSe4A4qoZW37QeBwKnErRyMAeM/nTZFDyH5frjvXpxVj4ivVT2Zp6FALnUA
knKtwPSvQ7bR4o9g3EAHJxXF+HkKXCSbfmBr0CC8CjDAZXionZSPqMjp03TcpLU0hYCJElU
quf4TVO5cKSu0fKOvrTp9RlcKARsHTiqs1wHkYbfmIzz3rJtH0V32Kryny/u9Tmqmo3EcUA
jB5OCBj86WR0Kctkjpg1kahvkcNIcHtXNUk9kPEVk6ZDcXpZPLPAHvVNHXJ6kdqhlRnfBU5
96GimMw8tSVIxkVMIo+fqVJSequWraPznCBQVz9cVu29kQFAAyeKoaZZOHwQd+evtXeaZpi
7VZ4xnqSavltqd0ZqML9WZsen7YRv6GsfU9kJCg/hXSatc/Z3aNQMAYGDXGXRe4mKkhcnhj
RdGMU2ryRmXMoCMQrcdPSqsd0objJPpV9oJVByCV/u9s+tUXtTklcjJzjFF0QqclO5d3lUV
jk+oJplzcGWQlSOeTmpIbd2j+YU57cKpCgE46EVnodrptrQoFSzAoSWz90U6KCWS4Cox3E9
uxqzFCpOGbDYNWIYWjmEy8d8UOZth8LKTuNaCa1n23LZYc0jalG37pR06H1p2oTsyZblh0P
rWXEoKGXb8w61lFXdzpqTnSfJc0lmIYHox9egqvcagydSSxOKqC4bzMZ60SKepYEnsa3hTP
Lr4xxVos17aZTb4ySD1pbqdVCxochh9Ky1uWSIIFwfanCZ5MAjOOafJY19v7SKRKqfO25ir
DocVKlxMIh1f146VXaUMTuTHHrUBmdZPlyN3HXr7Uzi5FC7IJ5djsGUkE8YNUftnlSgtnA4
56fjUl3JIyn+HnB46GqLQyOhzICM9a3ilY8utUkpWLz3y5BDEfSm3d3GyKVLE1SETgEYzSS
xSIxSRSCOlOyTIdao4u4q6i6uEYEpnPHWr1zemXTWIHasVo/3oLEg1YuiVsGYHAxT5Vzqx5
tXFVFHVmTmT2oqj5rf89BRXXyHF9aZ091dKl8VdmMYOOV/l6V3eiXSyj7NbzKyRkF1zzkj/
AArNfwhJdINTuitvbyNvSM8EevHvVi00q2ttUTYUSUPjcjFRg9CfWjmSi7nlxV7M+kfCHiv
QbrTLWzF2LaSBAhSRsZx715d8QNUgXXru43hot5xzwfSuGuYr6xuHVpYxvUESQPvDfQiodQ
Emp6em5y80Y43HOR715GBymjg6sq1Nt8xVat7Sd7GJfav5zuqKxYjAZRjaaqpAUgVi5lkPR
G6ValsGgmj3QM0hHyoBx7Zrr/DXgzWtXmQLaMzuc4wCR/hXsTqRpxcpOyRlFOT0OGnguk2X
AIR4/uo5yPpWMlw7SOqW/mSPwQvYV6h488FS+G4Ge7mVyoyY0kA69/evO7nU7mOAPZ2SWsL
KuRF0zjHPcE1FKtTqxU6bumVOEoOzQyLTFaJpLyXyNxygPOR6H3r0WNPhNZeCR891e6w4wF
X5XD47dtteR3kkkoLeawT0JzUdvNPGN0RbJP3uwFTXoe2t7zVtdHv6lU58urNC/eOC4Zbdj
HKT9wc7fqabHfTI4LHzGU5254/Kqr7Re/vQxjLDcy9SD1696Vl23LLbRyIN2ED9cds+9dHW
zId3qd1ovhPUvEti9xpdsrtDmSSN2Cde4zwawp7GGOR1khRHjba0ZPf04/nVKHVb6NDAt2+
XH94gDjpxTLHR9V1S7IjiY4OHdiQq/U96yu4t8zVjop0alVqMIts7fRNKsb2xW+0DUDbajb
EGSwuSFaQfxbG6N+NdfDGoAbGcjv2rn9F8O2mkhZy5uLsD/WMeB9BXQ84UrkZ7V41Vqcm07
rzP1rhzAVcFSl7Z/F07E0SDHysMf1qZYHldI0ViznAx3qGMncPlG09QKNQ1EafbR26W7SXN
/mOEJ95F6Fx/KiMHsj2M2xywGGdV79PUpCyTVdbuLq2h3Q2mII3HWV/b8c/gK5fxRqH2RZb
eOU/vBsUpyW5+Y/0rvb54PD3h0pDIsZjUrkHnJ/1j/h90fjXht7qT32otcO+IgSsYNd+GV1
boj8Ur1pVJOc3qyvGFzIrFhn5nLDIx6fU0plZmYLIWLEYz/L8q0HAtrYwyLlz875x17D8Ky
15leWXDxJ95eny56fjXbB3djkktCwzFMRxvg8MzDsopRiWPLht+OFA+6PSmFIyV8sPCD8zD
ORjsK9GjtrPwp8KzqF3axya7rzbbVXAJt4B1f2JNYYiuqPKrXbdv+CEIXPLyVMmGJXHUnp9
KV5YIQskSZlY8Z5Ue+KJDshK/IWPDE8nPtUbugMewY2456HFdBIiiYzmSQBmGcAjpmrMBkG
GOP3Yz06VF5bo4JcHzfuse49asPmKFIVmDsRlzjjPpTEyzZIZJt6uCcdOufWtCDWr6z0++0
2xkWC2vAFn9XUdFz6Z5rItY2kXMCFSfQ44qSe0ljh8lGBXOSQPfmplGM1aSKjJx2LOnaRf6
tPFb29upeRiisq4IAGSfyr0yxtUsLSKzi+WOMbQe5Pc1T+H902lJeamsCSieM29uWH+rQ/e
YA9zWttBbzHY8thvXFcded3Y/SeGcE6VJ15rWW3oRvu/4Fnv2pG/dLlgCRz9famSTPndgHG
ME96q3cu6HeCGcnpXA+WWx9PXnyxuzLv707mCKFxz05HtXP3MjzS45Oe1Wr6YkuhHzZ71ms
7KNwwSx6HtXdShZXPz3G1nObjcjlikxgHaR2qSBFkRXwV29cUks28KmAMEkEDn8aLaQqTHn
g84b2rqvoeHKn76N2wmMDZwfUGumgv43G4sMYrjIr1XmB3ErjAJ9KsJdGMNyMflmuSopN3R
9NgqypRsdqt9GISN+SelRx3Kt87Mdx656VgW9wggy8ysTzhTk1ftrmORCAmPQk81mpL7R7d
Cqp63NIQAZkI4PIxWdqQZ3EjIcDsK09udoWTOBnnvVSdnlPl53JnOAKyml0OuUXUVkZWMoE
CHzGIbJPb0rTgsybVcrhj7dKt2ViHIdlJ+orYW2VegHHt0q4wbOelh976jvDun20d7DJd5a
DcN2ODjvXX+JrvSw4GjK0cQGMHr71ycc3lwjaRlev0qmbz98d7ZB7dq0muWNjspYP2kk3pY
r3cks7MM7iPWseaMiQPkKfpitRxM/mSwY8sHHXpVRY97bmG7HPNcj3OyeHhdJGc+E5PQd81
Gqsc7+T1+taE0aMnzKB7DioMKeG49KnmOKpS5J2CNUxwvzY6GqsrlXI5HtV1E6FeCDnnmob
uIyuGAwWPOKV0b+zdrkEaEygqv5VefeBv29O3pVW3gkjOTnaeassSF4zycEetYSlrY78PGP
Lq7Mzrks6kAFfWqEhaDAIBB9K3r2wu1jWaWFoon5BxjNY08G9gckjP3h/KuqjH+Y8fHycH7
rIkIZ1yMdqmMYZHbKqVHAY/e57VYgtAo4c5/2qrSRsMlunauiU0nZHkRw0rc0+pWkDRqW6k
jOaWF8ruzj2priQvuzhfU1DI8ixBjgDOBjvSvzaCk/Zk1zcggKCDjpjvURlR12seQOlUTIx
kJGAvXHqaakxVgxI+b36Vp7M8+WMcpWRLLMNhRuT71XgUySFQN3PerJj+1vtgUCQc4/v0xY
jBKOcEn5h021drI5+dzqe8a1vYpsBlYEdvaqF/Equy793ORUkt4EjG0k+ozVVrpZXPyluKi
KbN604R0KTqqAEZDe/NMvtx09gBkYqdl89Sy53KMjI5+lQXp/4l7Z4NaQvzK54+LcXHQ5fa
f7tFGR6iiu48a6PojUYZbifInWBIiG2tySPQCubN3bya5PduA3lQ4WPPV8/LV3WZmWFXUAN
IAWPPXH6Vj6fFFKGkdAXQF1bJzn1rK3NqYc1ki/b6XeXVmwsCk0z3BjMKsc4x6Y4HXvVSzE
ek/aLqV/O2Hi3zwzD/69bGh6ld6b4RaazlMc0vmhpOrHLYPX2rW8NaVptzautzZpNkrkuTk
5PPes/acrafQnl5tTm7a6vLP7Rq11EYbiRCVjP3gD3HpW34V+KN94aZo5rcXMMpz85wfrmk
12Y2Ov3dhCiGJXTYXGWQE4wD6Yrze7ITUbqNVAUSkAelKtQpYqnKjVV0xwlKk+dPU7v4g/E
D/hKrpI7Wyjhjx98jJ962fCGt+DNO8NTx+I7K3mjC7lLRgux9BXlkbkabI+AWweTXNtNLNJ
+8ct+Ncv9l0FRWHjdRXZnWsXUu5Pdmt4n1DS9Q1ieXSrQWdmWzHET0H+NYgUMxI4GPyp17g
SRAAAEA13Hwv0bTdY8WyR6lbC4jhj8xUJIBOe+Otd9SUaFJy6RRyxTqTt3OVu9LuQvniB44
CgO9gQp+lO03T9R1PNrp0BmjP35X4Vfx/wr0jxDq914l8af2HqCxJptru2W9unlqcDjOOTV
60EUFttggjiQAYVBgVxwxTnTTa3Po8uydYhuU5e6vvMzw74Vs9GXzpyLm7cfMxHCD0A/rW6
8e1eE4PAxSrIVcYUD86syyYU/KpwO+a5a8m3qfpWCwlKhBQpxsihEPnK/dGMnPtVhXVfvH5
RTHfawwijI561Umb5Dx+prljLWx2xqqLsbdvJYJGz3JCRp8zyZ+6veotIY6pqVx4jlIgDZi
tEbpDEo5f8Bz9TWNfMHgtoGUGOQHcvPzVYu5mj0oxRqERnSIgf3cZx+degqXNHmufnXEeYy
xOJ9ltGP5nDeMtWnvtT8mKZgkmAIx0VR90f1PuawRplwSbqBoysQwQ3AB7fU0yeRptSnlk+
Z8tzW2iIJtJtgMRSgSOoJ+ZsE5P5CvQa9lBJHyEVzs56WG8VsXSMFPLEnOTSRyQSSqJEJVT
k9g3HArSVjJLPNJ8zh2IyfQcVMY4pBbM0S5bdkgY6cCtYvRMzkrPcpPEVUnaELncVXkfSpr
q7lvArXEss4iUKm5vlUegqvINl2I1yFDEYyauQRRytaxuo2ySKre4J5pSt8TREb7Iki0C7X
w/LrrwhLMdGKfe7cH61znkrIxEjtxyeK99+MjLp2ieGdBsokgsAhYxqOpVRjPr1NeGKBkHa
OXwfpXn5fiJYqj7Z6Xbt8jesoxajEhyxzIOkf3R7n+lIkTu3KGQdWx2HerqBVt4sKBuGT70
62OGDDqX2/hXo2MBNOhV9RRpMsjkfKnX2FdNd6XcLqi6TJGqXROZCvOwHtj0HrWr8PtH0/V
vFNol7BvAZpPlYjJVcj9ak0iZ7zxFq99dfvrjzSvmN1xk8Vx1qsozstkrnrZXhViq8aT6v8
DftrcW0EcESqqRLsAXGcevNPIL7xGAGUFyc9QPr1qO4YB1IQZx71AXxJgKACM9+tea73dz9
Wm3CKjEbJNhDkZ9B2rLuZGbhBtD8MfarTyERtwO/rVebDLyo6e9a04rc8TF1p6o5i+VgpHf
J6dazjIGIDDArTu2+RTgZOc/nWW8jROskfyujDafSu6Ox8jXdpXPSNE0nwddeC57y/vxHqI
4SMcGvOrkKtw4hyUB4PqKZDNJvcbuCCT9c0A7kLHqGA/ChJp6sVWsppaEkMZUEMcHt9KSSR
i4UnlTx71YYj7OrbQDnH61XbHlK20Zx1q7GaqStZE8d1DA+0tuB7itLTr5S5QMScf8A6q5u
4YidMVoWrbE3qo3bwM/hWFWCN6GLnFncGd4IkMmASOmeans1E8q7Sa51J5JmVZDkZxXc6TD
AunxuIE3evNYQhdn1Mca4xUUbVtaolqH4x3FUrpsMSkmF6mrRuHW0lwBwOOvFYHnu6lmwTn
3raUlFHq4TVkzy5Q7cYb36VVKYJY/hSlhuUbBjPvUwYb/uL096xk7s+hp076lcMu47wCKa8
Rb5l+U5zj2qx8hQ5jXr702R8RcKB271LiVKkirLtIIK/jVUKGlOGwAcYqZmGPuj9aeSuY/3
a8iuV7nmzp81RNk0cQPzbQox0Bqu2VfoB2yKnaQ7CNo6e9VHkIGQB+tTJnpSjGKVkSqyK33
OB27VQkuDFcqxY/Kcrgg4PvU7SMUAIBFZatvuWDAEVnTjeR5levyapHV6v4n1DXdNtbWSGN
FgGAyLjP1rmmIQ7FO71I6GtRysWn7kQAnvzWPHIWnJIGc16jjyxPm6NR1qtrWVyWPLMVwTg
EnHYVDOVVtpAOatTNhAQoGR71TBBUMVBPNcV23c92UElYqN8rbdx2fSqs4Z0IX7o5wP51qS
JH9nZtgzjPeq7kfZlwoGc5relqzxsWtLHNToTIwUkse9VTIxbbxWneADYAoAPWswKgEjBBk
V6C1Pkqt1J2LMEx2Aq5DKfzrVe5S6CtKPmKjL45/EViW5+QHHNXXcrAMAdD/OoktTanNyV5
El9byRFQ2NnZ1PBqjAxjchic57Vfs7qUTrFkMj4UqwyOaqTqqXLqqgAE1UNEc9XWVmTxl5Q
xRDkcZBxiotQCtaNwMH0rrPBthaX14yXMQdVXIGSOaz/EtvDby3UUUYCq+Fz2okrNSIeHfI
m3uee+VH/t/980VoZP8Aeb86K2v5nN9U8z//2Q==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0