%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/797.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>robo</last-name></author>
            <book-title>Kniha</book-title>
            
            <lang>sk</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>robo</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>69635402-d20f-461f-8237-13e379e0fd3d</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2001</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>Digitalizované               2001                                          RoboV</p>

<p>     RoboVa stránka o knihách              http://sweb.cz/robov.knihy/</p>

<p>     Mirror tejto stránky                             http://www.robov.knihy.szm.sk/</p>

<p>     Email                                                                   robov.knihy@seznam.cz</p><empty-line /><p> <strong>John Morressy</strong></p>

<p> <strong>KEDRIGERN</strong><strong>A SPLETITÁ</strong><strong>VÝPRAVA</strong></p>

<p>(THE QUESTING OF KEDRIGERN)</p>

<p>Některé části této knihy vyšly v poněkud odlišné podobě v časopisu The Magazine of Fantasy &amp; Science Fiction.</p><empty-line /><p>Copyright (c) 1987 by John Morressy All rights reserved</p>

<p>Translation (c) 1994 by Petr Caha</p>

<p>Cover art (c) 1994 by Zdeňka Housková</p>

<p>ISBN 80 - 901292 - 6 – 9</p><empty-line /><empty-line /><p>Edu Fermanovi,</p>

<p>čarodějovu nejlepšímu příteli</p><empty-line /><p><emphasis>„O tělech měněných do forem rozličných, já zpívám...“</emphasis></p>

<p>-JOHN DRYDDEN</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Jedna &gt;</emphasis></strong><strong><emphasis>Na památku starých dobrých časů</emphasis></strong></p>

<p>Kedrigern se probudil do krásného růžového rána. Vzduch byl čistý jako křišťál a opojný jako víno a vznášel se v něm slabý a nikoliv nepříjemný závan chladného počasí jako jemná připomínka měnícího se ročního období. Zhluboka se nadechl, protáhl se, a aniž se obrátil, vyhlédl z okna. To byl den podle jeho představ: den jako stvořený na piknik nebo dlouhou procházku lesem, hrajícím červenými, zlatými a hnědými barvami podzimu. Princezna bude mít z takového dne radost, pomyslel si, a oba si ho pořádně užijí: žádná práce, žádné starosti, žádná kouzla - udělají si prázdniny.</p>

<p>Obrátil se, aby ji něžné probudil, a zjistil, že už je vzhůru. Opírala se o polštář a zamyšleně se dívala oknem do dálky. Malá zelená knížečka fonetických cvičení, kterou v posledních týdnech usilovně studovala, ležela hřbetem vzhůru na přikrývce pod jejíma složenýma rukama.</p>

<p>„Dobré ráno, má drahá,“ řekl Kedrigern a položil svou dlaň na její sepnuté ruce. „Báječné ráno, nemám pravdu?“</p>

<p>„Ano, báječné,“ přisvědčila, aniž se na něj podívala.</p>

<p>„Ideální den na piknik, řekl bych. Mohli bychom říct Spotovi, aby nám připravil koš s jídlem a vyjít si na celý den do hor. Bude odtamtud skvělá vyhlídka.“</p>

<p>„Myslela jsem, že máš plné ruce práce.“</p>

<p>„Nic akutního,“ řekl a přesunul se do pozice vsedě blíže k ní. „Dnes je příliš hezky na to, abych strávil den ve své pracovně, když můžeme být na vrcholku Tichého hromu. Jen my dva a celý svět u našich nohou...“</p>

<p>„Ano,“ přisvědčila Princezna a povzdechla si.</p>

<p>„Je všechno v pořádku, má drahá? Nepřipadá mi, že bys měla radost.“</p>

<p>„Ale ne, Keddie, všechno je v pořádku. V tuto roční dobu je nahoře opravdu báječně a já mám pikniky ráda. Je od tebe moc hezké, že té to napadlo. Jenomže...“</p>

<p>„Jenomže...?“</p>

<p>„Jenomže pokaždé, když někam jdeme, nebo něco děláme, jsme při tom vždycky jenom my dva. Cožpak nikdy nebudeme mít společnost, přátele, návštěvníky a hosty? Nikdy nebudeme cestovat, neuděláme si dovolenou, výlet, ne vyrazíme na výpravu nebo na pouť?“</p>

<p>„Samozřejmě, že se budeme bavit, má drahá. Vždyť už jsme dvakrát pozvali Bess na oběd.“</p>

<p>„Jenže nepřišla ani jednou.“</p>

<p>„A vykonali jsme tu dlouhou cestu na hrad Grodzik.“</p>

<p>„To byla služební cesta, Keddie.“</p>

<p>„No... ano, byla. Ale byla to cesta. Nemůžeš říct, že bych tě nikdy nikam nevzal.“</p>

<p>„Z hradu Grodziku jsme se vrátili už před mnoha týdny, Keddie, a od té doby jsme nebyli vůbec nikde a nesetkali jsme se s nikým kromě lidí, kteří tě navštívili pracovně.“</p>

<p>Kedrigern zmateně zavrtěl hlavou a zamnul si bradu. „Skutečné je to už tak dlouho?“</p>

<p>„Ano,“ řekla Princezna suše.</p>

<p>„Ztrácím pojem o čase, když mám moc práce.“</p>

<p>„Neměl jsi nijak zvlášť moc práce, Keddie.“</p>

<p>„Opravdu ne? No, ztrácím pojem o čase, i když nemám moc práce. Ale abych řekl pravdu, drahá, už jsem sám začal přemýšlet o hezkém dlouhém výletě někam, kde bychom se setkali s novými zajímavými lidmi, viděli nové věci a vůbec si užili novinek. Myslím, že by nám to oběma velice prospělo.“</p>

<p>„Keddie, ty mne příjemně překvapuješ! Kdy vyrazíme?“ zeptala se Princezna, která jako by najednou ožila.</p>

<p>„No, myslel jsem... léto je na cestování nejlepší. Cesty jsou-“</p>

<p>„Léto? Příští léto!“</p>

<p>„Jistě, má drahá. Máme spoustu času pořádně si cestu naplánovat a důkladně vykonat všechny přípravy, které-“</p>

<p>„Keddie, teď je podzim. Časný podzim. Léto zrovna skončilo. Chceš po mně, abych čekala celý rok.“</p>

<p>„Ne úplně celý rok. Vlastně to není o moc víc než půl roku. Alespoň nebudeme muset spěchat a na všechno budeme mít dost času.“</p>

<p>Divoký pohled Princezniných modrých očí ho umlčel. Její sladký hlas zněl náhle skoro mrazivě, když řekla: „Keddie, bůh ví kolik let jsem seděla v močálu na leknínu. Nikam jsem nechodila, s nikým jsem se nevídala a nic jsem nedělala. Můj život byl neuspěchaný a na všechno jsem měla dost času a k smrti jsem nenáviděla každou jednotlivou minutu. Ty jsi mi vrátil lidskou podobu, vzal sis mne za ženu a přivedls mne do této malé, ale úhledné vilky daleko od spěchu, ruchu a shonu okolního světa. Teď už zase vypadám a mluvím jako dřív, mám krásné šaty a Spota, který nám připravuje a podává vybraná jídla. A pořád nikam nechodím, s nikým se nevídám a nic nedělám. Když se to tak vezme, mohla jsem stejně tak dobře zůstat ropuchou.“</p>

<p>V místnosti zavládlo ticho. Pak si Kedrigern zhluboka povzdechl a potřásl hlavou. „Ty tedy myslíš, že bychom neměli čekat na léto?“ řekl konečně.</p>

<p>„Ano, myslím.“</p>

<p>„Chápu tě, má drahá. Opravdu tě chápu. Ale podzim je špatná doba k cestování a zima ještě horší.“</p>

<p>„Můžeme vyrazit hned. Podzim se k cestováni hodí báječně a ty nemáš moc práce. Je to skvělá příležitost na chvíli odsud vypadnout, Keddie.“</p>

<p>„Ale já přece nemohu jen tak odejít. Je pravda, že žádnou naléhavou práci nemám, ale jsou tu drobnější záležitosti... A něco se může vždycky vyskytnout.“</p>

<p>Princezna potřásla hlavou. „Opravdu tady chceš zůstat celou zimu?“ Podíval se na ni nejistě a ona pokračovala: „Nebylo by to hezké uniknout mrazu, sněhu a barbarům? Mohli bychom se vydat na jih, kde nejsou sněhové bouře, dny jsou dlouhé a slunce teplé, lidé zpívají, smějí se a pijí víno.“</p>

<p>„Nikdy jsem na jihu nebyl,“ přiznal Kedrigern zamyšleně.</p>

<p>„Mohl bys získat čerstvé byliny. Na jihu rostou byliny, které se tady nevyskytují. Otevřely by úplně nové obzory pro tvou práci.“</p>

<p>„Vždycky jsem rád pracoval s bylinami. Je to hezká a čistá magie. Taky jsou dobré při vaření. Ale co budeš dělat ty, má drahá?“</p>

<p>„Za prvé, budu se těšit z tepla. Přes poledne mohu sedět pod ovocným stromem a procvičovat si výslovnost a kouzla. Mám tucty kouzel, které si potřebuji procvičit. A večer bychom se mohli bavit. Ach, Keddie, udělejme to tak! Do týdne se tady můžeme o všechno postarat a zimu můžeme strávit na jihu. Nezdá se ti, že je to báječný nápad?“ zvolala, vrhla se mu kolem krku a začala ho nadšeně líbat.</p>

<p>Do oběda přesvědčil Kedrigern sám sebe, že strávit zimu na jihu je opravdu báječný nápad a divil se, proč na něco takového nepřišli už dávno. Odpočíval na lavičce na verandě a oddával se potěšení chladivého vánku. Vedle něj ležela otevřená kniha. Tvář měl otočenu k podzimnímu slunci; oči měl zavřené; na obličeji měl ospalý úsměv. Podzim byl vždycky jeho oblíbenou roční dobou a jeho jedinou vadou byla neodvolatelná blízkost zimy, kterou naopak vůbec rád neměl. Ovšem kdyby koncem podzimu odcestoval na jih, byla by jeho radost z něj ničím nezkalená. Jistě, znamenalo to cestování; ale člověk málokdy dostane něco dobrého, aniž by za to musel zaplatit patřičnou cenu, jak sám občas připomínal svým zákazníkům.</p>

<p>Z jeho myšlenek ho vytrhlo tiché pleskám křídel. Otevřel oči a ke svému překvapení uviděl párek holubů, kteří se vznášeli nad jeho verandou. V zobáčcích drželi širokou zlatou stužku. Kedrigern si zaštítil oči proti zapadajícímu slunci a přečetl si vzkaz, napsaný velkými šarlatovými písmeny:</p>

<p>ČAROCON ZVE VŠECHNY</p>

<p>SKVĚLÉ A MOUDRÉ ČARODĚJE</p>

<p>Holubi zakroužili a odletěli, vlekouce za sebou své poselství, a Kedrigern je sledoval se shovívavým úsměvem na tváři. Tiché kroky, které se ozvaly za jeho zády ho přiměly, aby se otočil. Uviděl Princeznu. V jedné ruce držela knihu fonetických cvičení; druhou měla zdviženu a clonila si jí oči. I ona se dívala za odlétajícími holuby.</p>

<p>„Co to bylo, Keddie?“ zeptala se.</p>

<p>„Jenom pozvánka na Čarocon, má drahá. Výbor se pokouší zajistit účast co nejvíce členů.“</p>

<p>„A ty tam nepojedeš?“</p>

<p>„No, že bych to měl zrovna v plánu, to se říct nedá. Myslel jsem na to, ale nic konkrétního jsem neslíbil. Teď to stejně nepřichází v úvahu.“</p>

<p>„Ale neměl bys na takové akce chodit? Určitě by velice prospěly tvé odbornosti. Pokud si myslíš, že bys tam měl jít, můžeme na jih odjet trochu později.“</p>

<p>„Ne, má drahá. Čarocon má své půvaby, ale mnohem raději budu sedět po tvém boku na sluncem zalité terase, dívat se na moře a pít dobré červené víno, než marnit čas mezi hlučícími davy.“</p>

<p>Položila mu ruku na rameno. „Pokud by to bylo tvoje přání, tvá volba a vůle, Keddie, pak je to v pořádku. Ale já jsem si jistá, že by ses docela rád setkal s některými svými starými přáteli, kolegy, kamarády a společníky, poslechl si, co dělají, a dozvěděl se o novinkách z oboru. Je to od tebe moc pěkné, že se toho chceš vzdát kvůli mně, ale pokud tam chceš jít, nemohu tě zdržovat.“</p>

<p>Vzal ji za ruku a přitáhl si ji dolů k sobě, aby jí viděl do tváře, aniž by musel zaklánět hlavu. Měla na sobě tmavozelené hedvábné šaty. Černé vlasy měla spletené do jediného copu, staženého červenými a zlatými pentlemi a její čelo zdobila prostá zlatá čelenka. Princezna byla půvabná žena a představit ji svým přátelům a kolegům pro něj bylo velkým pokušením; o to větším, že teď hovořila hlasem odpovídajícím jejímu zjevu a učinila ve svých studiích takový pokrok.</p>

<p>Ale Čarocon znamenal davy lidí. Budou mezi nimi i vítané osoby, členové cechu, které znal podle jejich jmen a činů, jež vykonali, ale s nimiž se nikdy nesetkal, staří přátelé, které dlouho neviděl; to byla pravda. Ale davy jsou davy. Dokonce i přátelské davy jsou davy a Kedrigern davy považoval za naprosto nesnesitelné.</p>

<p>Pokud by ho pomyšlení na davy nedokázalo samo o sobě dostatečně odstrašit, stačí, aby si vzpomněl na příšerné ubytování. V tuto pozdní dobu už bylo zhola vyloučeno sehnat slušný pokoj a ceny každé kůlny budou astronomické.</p>

<p>A do třetice tu bylo ještě to cestování. Kedrigern nesnášel cestování skoro stejně, jako nesnášel davy; utěšoval se však, že na konci cesty na jih, kterou plánoval s Princeznou, ho alespoň žádné davy nečekají. Tohle cestování bylo něco jiného.</p>

<p>Povzdechl si a řekl: „Ne, má drahá. Na Čaroconu bychom si možná užili trochu legrace, ale museli bychom spěchat a na výlet bychom odjížděli unavení. Raději zůstanu doma a trochu zapracuji na zaklínadlu proti nočním návštěvníkům. Slíbil jsem ho dodat starému Brembomovi před slunovratem a chtěl bych svůj slib splnit.“</p>

<p>„Jak si přeješ, Keddie. Naobědváš se?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Mám hlad jako vlk. Tenhle vzduch nějak působí na mou chuť k jídlu. Proč bychom se nemohli najíst tady venku?“</p>

<p>Přikývla na znamení souhlasu s jeho návrhem a on zvedl ze stolu stříbrný zvonek a zazvonil. Zatímco čekali, až se objeví jejich domácí trol, sáhl si Kedrigern pod košili a dotkl se medailonu. Na tváři se mu objevil zamyšlený výraz.</p>

<p>Přikolébal se Spot na velkých plochých nohou, mávaje při chůzi divoce rukama a ušima. „Ja, ja!“ zvolalo stvoření a několikrát vyskočilo do vzduchu.</p>

<p>Nepřítomně, jako by jeho mysl bloudila někde úplně jinde, Kedrigern řekl: „Budeme obědvat venku, Spote. Ale počkej ještě chvíli, než půjdeš pro jídlo.“</p>

<p>„Stalo se snad něco zlého, špatného nebo nedobrého?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Budeme mít hosta. Myslím, že je to člen cechu, ale nedokážu si představit, kdo z cechu by nás mohl navštívit.“</p>

<p>„Určitě je to něco důležitého.“</p>

<p>„Ne pro mne. Odešel jsem z cechu už před lety.“</p>

<p>„Ja?“ zeptal se Spot.</p>

<p>„Nebuď tak nedočkavý, Spote. Řeknu ti kdy,“ odpověděl Kedrigern. Vytáhl medailon a pozvedl ho k oku, aby se podíval malým otvorem uprostřed, Hledáčkem pravdivého vidění. Rozhlédl se kolem a nakonec se zaměřil na malý bod na obloze. „To je Tristaver!“ zvolal. „Spote, přines korbel navíc. A víc sýra. A naplň vínem velký džbán.“</p>

<p>Trol odhopsal a Kedrigern se obrátil k Princezně: „Tris byl vždycky dobrý na proměny. Strašně rád létá.“</p>

<p>„Opravdu se může proměnit v ptáka? To musí být báječné!“</p>

<p>„Není to nic těžkého. Párkrát jsem to taky zkusil, když jsem začínal. Je to skvělý způsob cestování, pokud člověk netrpí závratěmi. Zajímalo by mé, co ho sem přivádí...“</p>

<p>Malý sokol zakroužil nad jejich hlavami. Kedrigern zamával a pták odpověděl ostrým křikem a zmizel v blízkém lese.</p>

<p>„Tris tu bude za chvíli. Stydí se přistávat před lidmi. Vždycky byl trochu nešikovný a přistání je na létání to nejobtížnější,“ vysvětlil Kedrigern.</p>

<p>„Proč se proměnil v sokola? Nebyl by orel vhodnější?“</p>

<p>„Myslím, že kvůli tradici.“ *[1]</p>

<p>Spot se přikolébal se stříbrným tácem, na kterém stál velký orosený džbán, tři korbele, velký bochník černého chleba a cihla nažloutlého sýra. Trol zase odešel a z lesa se vynořila štíhlá, elegantní postava, spěšně zbavující svůj šat listí a bláta. Zamával Kedrigernovi a Princezně a zamířil k nim rychlým krokem. Kedrigern vstal, aby ho přivítal.</p>

<p>„Trisi, jak se máš? To je doba, co jsem tě neviděl!“ zvolal srdečně.</p>

<p>„Dlouhá doba, Keddie!“ odpověděl druhý čaroděj a objal Kedrigerna kolem ramen. „Všichni se pořád ptají, co asi děláš. Musím říct, že vypadáš velice dobře. A tohle je Princezna?“</p>

<p>„Jsem ráda, že vás poznávám, mistře Tristavere,“ řekla Princezna skromné a napřáhla ruku.</p>

<p>„Ach, tak krásný hlas! Jsem rád za vás za oba. Slyšel jsem... Conhoon se zmiňoval... o nějakém... problému s kvákáním,“ řekl Tristaver rozpačitě.</p>

<p>„To už je dávno pryč. Posaď se a najez se s námi, Trisi. Co nám neseš?“</p>

<p>„Ale, včera večer se pár z nás sešlo na kus řeči a padlo při tom tvoje jméno, tak mne napadlo, jak už je to vlastně dávno, co jsme se neviděli, a řekl jsem si, že bych někdy mohl zaletět. Díky,“ řekl Tristaver a pozvedl pěnou korunovaný korbel, který před něj Kedrigern postavil. „Vlastně jsme mluvili o té záležitosti s hradem Grodzikem. Všichni byli nadšeni, jak ses vypořádal s princem Grodzem. Byl to nebezpečný člověk.“</p>

<p>„Po pravdě řečeno, Trisi, vypořádala se s ním Princezna. Začíná být docela dobrá.“</p>

<p>„Všechno jsem se naučila od tebe, drahý,“ řekla Princezna a pohladila ho po ruce.</p>

<p>„No, jsme hrdí na vás oba. Tak jsem se rozhodl zaletět si na malou návštěvu a trochu si poklábosit.“</p>

<p>„Takže jen čistě společenská záležitost,“ řekl Kedrigern a dolil Princeznin korbel.</p>

<p>Tristaver se usmál a pohladil si svůj dlouhý sněhobílý plnovous, ale neodpověděl. Místo toho připil Princezně a pak Kedrigernovi, nechal si dolít korbel a vzal si kus chleba se sýrem. Pak se rozpovídal o cechu, ke kterému on a Kedrigern náleželi. Mluvil o starých přátelích a starých časech a Kedrigern se k jeho vzpomínkám připojil.</p>

<p>„Je Krillicane pořád aktivní členkou cechu? Byla jednou z největších čarodějek,“ zeptal se zasněně.</p>

<p>„Odešla krátce po tvé... rezignaci na aktivní členství,“ odpověděl Tristaver.</p>

<p>„Krillicane dokázala všechno, co si zamanula. Jednou dokonce naučila mluvit ulici.“</p>

<p>„Proč by někdo učil mluvit ulici?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Byla to zakázka nějakého bláznivého prince, pokud si vzpomínám. Krillie to vzala jako hozenou rukavici. Vlastně to ani žádná opravdová ulice nebyla. Spíš ulička; úzký průchod kolem jedné princovy stáje. Chvíli to trvalo, ale nakonec ji mluvit naučila.“</p>

<p>„A co říkala?“ zajímal se Tristaver.</p>

<p>„Říkala: 'Nejsme stáje'. V tom bodě skončila a později už se k tomu kouzlu nikdy nevrátila.“ Kedrigern si povzdechl. „Tenkrát ještě bývali opravdoví čarodějové, Trisi. Na takové se nezapomíná.“</p>

<p>„Lidé o tobě mluví často, Kedrigerne,“ řekl Tristaver. „Nestane se, abych někdy mluvil s jiným členem cechu, aniž by při tom nepadlo tvé jméno. Všichni se pořád ptají, co s tebou je.“</p>

<p>Kedrigern se samolibé usmál. Pak skromné mávl rukou a dolil korbele. Princezna, která poslouchala mlčky, cítila, jak ho návštěvníkova slova těší.</p>

<p>„Myslím to upřímně. Opravdu by ses měl zase začít aktivně podílet na činnosti cechu. Lidi, jako jsi ty, potřebujeme,“ pokračoval Tristaver.</p>

<p>„Svůj díl práce jsem odvedl, Trisi.“</p>

<p>„To nikdo nepopírá. Ale stejně, už je tomu pár let. Určitě ti to taky občas chybí... Zapojit se... pocit, že jsi u zdroje událostí... že své schopnosti využíváš ku prospěchu všech... Jsi přece ještě příliš mladý, abys žil takhle v ústraní. Vždyť ti ještě není ani dvě sté let.“</p>

<p>„Nijak moc jsem o cechu v posledních dnech nepřemýšlel, Trisi,“ odpověděl Kedrigern srdečně. „Pořád platím příspěvky a podporuji jeho snahy, ale v ostatních ohledech je tohle život, kterému dávám přednost.“</p>

<p>„Nezlobíš se kvůli té záležitosti s Quintrindem, že ne? Všichni přece přiznali, že jsi měl absolutní pravdu a my ostatní-“</p>

<p>„Nic takového, Trisi. Na to jsem už dávno zapomněl.“</p>

<p>„Samozřejmě, Keddie, samozřejmě. To je od tebe hezké. Kdyby bylo po mém, nezmínil bych se o tom jediným slovem. Ale...“</p>

<p>Kedrigern si povzdechl. „Ale cech něco potřebuje a tebe pověřili, abys mne o to požádal, mám pravdu?“</p>

<p>„Je to jen maličkost. Záležitost několika málo dní a téměř žádná práce. Pravděpodobně si při tom oba užijete spoustu zábavy. Víš, Hithernils zmizel.“</p>

<p>„Něco podobného jsem tušil,“ zvolal Kedrigern. „Vyprávěl každému na potkání, kde schovává pokladnu cechu. Nějaký barbar musel-“</p>

<p>„Ne, ne, ne, nic takového,“ přerušil ho Tristaver. „Žádný barbar. Hithernils je dokonale zabezpečený. Je teď doma ve své pracovně.“</p>

<p>„Říkal jsi, že zmizel.“</p>

<p>„Taky zmizel. Je neviditelný.“</p>

<p>„Jak se to stalo?“</p>

<p>„Někdo z organizačního výboru Čaroconu se Hithernilse zeptal, jestli nezná někoho, kdo by mohl udělat přednášku o neviditelnosti. No a znáš Hithernilse.“</p>

<p>Kedrigern přikývl a přihnul si ze svého korbele. Tristaver mlčel, dokud ho jeho hostitel nepovzbudil, aby pokračoval.</p>

<p>„Hithernils neví o neviditelnosti víc než já o chiromantii, ale rád se předvádí. Tak nahlásil svoje vlastní jméno a pak se rychle snažil naučit se něco o zneviditelňovacích kouzlech. No a zdá se, že se mu něco nepovedlo.“</p>

<p>Kedrigern chvíli zíral na svého hosta beze slova a pak propukl v hlasitý a nezkrocený smích. Princezna a Tristaver se na sebe podívali, vyměnili si chápavé úsměvy a usilovně se snažili ovládnout se. Celý ten proces chvíli trval. Nakonec se Kedrigern naposledy zachechtal, vytřel si z očí slzy a zeptal se: „A cech chce, abych připravil vhodné odeklínadlo a moc se o tom nešířil, je to tak?“</p>

<p>Tristaver se pohodlně opřel a zamyšleně se zadíval k lesu. „Abych řekl pravdu, Keddie, vlastně ani... ne. Cech rozhodl, že Hithernilsovi docela prospěje, když v tom stavu chvíli setrvá. Mělo by to pro něj být poučení.“</p>

<p>„Co tedy chcete ode mne?“</p>

<p>„Chtěli bychom tě požádat, jestli bys nemohl zastoupit Hithernilse na Čaroconu. Organizační výbor by velice stál o panelovku na téma protikouzla a měl bys volnou ruku, jak bys ji chtěl uspořádat.“</p>

<p>Kedrigern se zamyšleně zamračil a poškrábal se na temeni. „Vůbec jsem neplánoval, že tam letos pojedu, Trisi. Nemohl bych Hithernilse jednoduše odčarovat bez ohledu na to, jestli mu to prospěje nebo ne?“</p>

<p>„To by pomohlo Hithernilsovi, ale nepomohlo by to cechu. Čeká se, že náš zástupce nás bude na Čaroconu reprezentovat a Hithernils v tom směru není nejvhodnější. Po tom, co se mu stalo, se tam vůbec nemůže ukázat.“</p>

<p>„Jistě, když je neviditelný...“</p>

<p>„Pochop, to by prostě nešlo. Celá nálada takového setkání je... řekněme poněkud nevážná... a teď už každý ví, co se mu přihodilo... Ne, Hithernils to být nemůže. To je očividné,“ řekl Tristaver.</p>

<p>„Určitě očividnější, než je teď Hithernils,“ zašklebil se Kedrigern.</p>

<p>„Jisté. Udělal bys to pro cech? Na památku starých dobrých časů?“</p>

<p>„No... Princezna a já jsme plánovali cestu na jih...“</p>

<p>„Nechápu, jak bys to mohl odmítnout, Keddie. Tví přátelé tě potřebují,“ řekla Princezna rozhodně.</p>

<p>„Nemyslíš, že bychom si to měli nejprve promyslet?“ Kedrigern cítil, že je v pasti.</p>

<p>„Bude to od tebe hezké, když to uděláš, a navíc to možná bude i zábava. Mohl bys rozptýlit spoustu chybných názorů na odeklínadla. Každý ví, že jsi na odeklínadla odborník,“ řekla.</p>

<p>„To je pravda,“ připustil.</p>

<p>„A budeš samozřejmé čestným hostem Čaroconu,“ dodal Tristaver. „Dostaneš k dispozici apartmá rezervované pro Hithernilse.“</p>

<p>„Celé apartmá?“</p>

<p>„Každý, kdo reprezentuje cech,“ odpověděl Tristaver důstojně, „musí vzbuzovat patřičný dojem. Nemůžeme přece dopustit, aby pověstný čaroděj a krásná princezna spali v nějaké štěničárně.“</p>

<p>„Ne, to jistě ne.“</p>

<p>„Navíc jsme za ně zaplatili dopředu a hospodský nám odmítl vrátit peníze.“</p>

<p>„No dobře, Trisi - my tedy pojedeme,“ řekl Kedrigern a bezmocně rozhodil rukama, zatímco se Princezna spokojené usmívala.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Dvě &gt;</emphasis></strong><strong><emphasis>Vítejte na Čaroconu</emphasis></strong></p>

<p>Kedrigern sedel na velké pohodlné posteli a trucoval. Zdálo se, že Princezna, která se čile míhala po pokoji a vesele si prozpěvovala, jeho špatnou náladu vůbec nevnímala. Vyčistila a zbavila hmyzu celé křídlo hospody jednoduchým kouzlem a hned se cítila mnohem pohodlněji a útulněji. Nyní se věnovala drobným vylepšením: tady naaranžovala vázu lučních květin; tam upravila otřepaný ubrousek. Natřásla polštáře na lavicích u krbu, zkontrolovala množství vody v protipožárních vědrech, vyzkoušela měkkost běhounů na podlaze. Když skončila s těmito posledními úpravami, postavila se s rukama v bok u okna a spokojeně se rozhlédla po místnosti.</p>

<p>„Já nechci pořádat večírek,“ řekl Kedrigern už asi po dvacáté.</p>

<p>„Ale samozřejmě, že chceš, Keddie,“ odpověděla Princezna nepřítomné, rozhlížejíc se po pokoji.</p>

<p>„Nechci.“</p>

<p>„Cech nám poskytl toto hezké velké apartmá. Byli bychom hrozně sobečtí, kdybychom ostatním nedopřáli možnost, aby se jím také mohli potěšit.“</p>

<p>„Nepotěší ani mne, když bude plné cizinců.“</p>

<p>„Jen to nech na mně. Pozvu pár lidí - jenom ty skutečně zajímavé, o kterých vím, že by sis s nimi chtěl promluvit - a uděláme si báječný decentní večírek.“</p>

<p>Kedrigern se pohrdavé zasmál a vstal z postele. „Opravdu si myslíš, že se ti podaří udělat slušný večírek - decentní - na conu? Ještě nikdy jsi na žádném nebyla, má drahá. Ty nevíš, jak takové večírky vypadají. Hlasitý zpěv, lidé se překřikují navzájem... davy... strkání... kouzla. Nezapomínej na kouzla.“</p>

<p>„Co je špatného na kouzlech? Oba je občas používáme. A tohle je přece čarodějnický con,“ namítla Princezna samolibě a bezděčným pohybem uhladila ubrus.</p>

<p>„Na kouzlech nic špatného není. Ale když se lidé dostanou do nálady a začnou se předvádět, snadno dojde k maléru. Na jedné konferenci na Gryfí skále například někdo proměnil všechny hospodské pacholky v prasata jen proto, že se nechovali dost vlídně. Byla z toho spousta nepříjemností a vysvětlování. A o pár let dříve na Chateau Ravet někdo-“</p>

<p>„To, že se v minulosti stalo několik politováníhodných případů, ještě neznamená, že budeme něco podobného tolerovat tady.“</p>

<p>„Mluvil jsem o současnosti, má drahá. Nebo aspoň o docela nedávné minulosti. Zrovna v těchto dnech přibylo do oboru několik nových osob. Někteří z nich nejsou dost dobří ani na to, aby dělali alchymisty.“</p>

<p>„Ovládej se trochu, Keddie. Není ti ještě ani sto sedmdesát a už mluvíš jako nějaký starý pedant.“</p>

<p>„Možná, že jsem mladý pedant,“ odpověděl Kedrigern trucovitě. „Každopádně vím, že nechci mít byt plný takových individuí.“</p>

<p>„Povedeme to prostě v decentně společenském duchu a lidé už se podle toho zařídí.“</p>

<p>„Za normálních okolností by to mohlo fungovat, ale tohle je Čarocon.“</p>

<p>Princezna se na něj mrazivé podívala. Její modré oči zajiskřily jako horské ledovce a její hlas by v tu chvíli uhasil plamen rozběsněného draka. „Možná, že to je Čarocon, ale ty jsi důstojný a úctyhodný čaroděj reprezentující nejprestižnější čarodějnický spolek na západě a já jsem princezna. Tady nedojde k žádným nepřístojnostem, žádným neomalenostem ani žádným prohřeškům proti společenským mravům.“</p>

<p>Kedrigern cítil, že konečné slovo v této záležitosti už bylo řečeno. Mlčky přikývl.</p>

<p>Princezna se ihned uklidnila. Usmála se a řekla: „Dobře. Na to je ještě dost času. Obuj se a půjdeme na večeři. Musíš se připravit na své zítřejší vystoupení a jisté se na to budeš chtít pořádně vyspat.“</p>

<p>Kedrigern si natáhl boty a zabručel: „Vypadá to, že se dnes opravdu budu muset pořádně vyspat. Nemohu počítat s tím, že bych zítra vůbec zamhouřil oka, když tu bude až do rána flámovat kdejaká chátra. Až vyrazíme na jih, budeme oba vypadat jako odpad z dílny nějakého nekromanta.“</p>

<p>„Nebuď protivný. Alespoň jednou za čas by ses mohl pokusit bavit,“ řekla Princezna trpělivě.</p>

<p>Kedrigern si povzdechl. Věděl, že se chová sobecky; dokonce i trochu dětinsky. Věděl, že Princezna touží uspořádat velký večírek a že doma k něčemu takovému nemá příležitost, a věděl, že se na něj velice těší. Věděl také, že pro cech by bylo dobré, aby si všichni ještě dlouho vyprávěli, jak báječní hostitelé jsou tamní čarodějové. Měl pouze pochyby, jestli se navzdory všem těm věcem bude doopravdy dobře bavit.</p>

<p>Jak už bylo řečeno, davy a hluk prostě nenáviděl.</p>

<p>V jídelně sedělo asi tucet lidí. Kedrigern z nich neznal ani jediného. Vzhlédli, když vešla Princezna, a upřeli na ni své pohledy. Ve svých přiléhavých světle zelených šatech a s tmavozeleným pláštěm na ramenou byla velice půvabná. Kedrigern, hladce oholený a v šatech z ručně tkané látky, doplněných tmavým pláštěm, jim stěží stál za jediný pohled. Našel stůl v rohu, malý, ale relativně klidný a méně špinavý než ostatní, a posadili se k němu.</p>

<p>„Není tu pravděpodobně jediný čaroděj. Určitě jsem nezahlédl nikoho, kdo by jako čaroděj vypadal,“ řekl Kedrigern zamračeně.</p>

<p>„Ty také nevypadáš jako čaroděj,“ upozornila ho Princezna.</p>

<p>„Samozřejmě, že nevypadám. Člověk si tím na sebe jenom přivolává problémy, když v dnešních časech chodí oblečený jako čaroděj.“</p>

<p>„Proč by tak potom měli chodit ostatní?“</p>

<p>Kedrigern si povzdechl, něco zabručel a soustředil se na večeři. Pochutnali si na smaženém kaprovi, skopovém a bažantovi, měli dostatek čerstvého chleba a ovoce jako zákusek, nechybělo ani dobré pivo, kterým to všechno spláchli. Jídlo Kedrigerna přivedlo do poněkud lepší nálady. Než se dostali k moučníku, už se na sebe s Princeznou zase usmívali.</p>

<p>„Uvidíš, že se budeš dnes večer dobře bavit,“ řekla Princezna a pohladila ho po ruce.</p>

<p>„Určitě ano. Už je to dlouho, co jsem byl naposledy na nějakém večírku a úplně jsem zapomněl, jaké to je,“ odpověděl Kedrigern odevzdaně.</p>

<p>Princezna ho povzbudivě pohladila po ruce. „O důvod víc, abys nějaký uspořádal. Uvidíš, jak to všechno zařídím.“</p>

<p>Vyšli z jídelny, která byla čím dál plnější. Přicházeli stále noví a noví hosté, kteří se chtěli navečeřet dřív, než nejlepší pokrmy dojdou. Atmosféra zhoustla hučením tlumené konverzace, která byla s přibývajícími hodinami stále hlasitější. V hale se vršily hromady zavazadel a lidé postávali v živě diskutujících skupinkách. Hloučky se tvořily i na schodišti, a když Kedrigern procházel kolem, zaslechl: „...večírek u Crolla... řekni to ostatním... uvidíme se tam,“ a další podobné poznámky pronášené v mírných obměnách mnohými hlasy. Než se mohl triumfálně podívat na Princeznu, přistoupil k němu neznámý mladík.</p>

<p>„Promiňte, ale nejste mistr Kedrigern? Čaroděj z Hor tichého hromu?“ zeptal se.</p>

<p>„To jsem,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>„Vy tady zastupujete cech, mistře Kedrigerne? Jsem z organizačního výboru. Řekli nám, že tu budete místo mistra Hithemilse... prý se mu přihodila jakási nehoda.“</p>

<p>„Ano, moje žena a já tady zastupujeme cech.“</p>

<p>„To je pro nás opravdu velká čest, mistře Kedrigerne! Tolik jsme toho o vás slyšeli - vaše petrifikace Buroka se stala legendární!“</p>

<p>Velice hezká dívka uchopila Kedrigerna za ruku. „A jak jste si poradil s Fingardem - to byl ten nejodvážnější čin, o jakém jsem kdy slyšela!“ řekla.</p>

<p>„Fingard zase tak strašný nebyl,“ odpověděl Kedrigern polichoceně.</p>

<p>„Ale vždyť to byl ohňomilný drak! A byl zraněn!“ namítla dívka.</p>

<p>„Musíte jim prostě ukázat, kdo je tady pánem,“ řekl Kedrigern a znalecky se usmál.</p>

<p>„A Grodz - je to pravda, že jste Grodze proměnil v ropuchu?“ pokračovala dívka ve vyptávání.</p>

<p>„To udělala moje žena. Bylo to vlastně její první větší kouzlo a zvládla ho skvěle.“</p>

<p>„Nikdo jiný neprohlédl Quintrindovy machinace. Pobláznil celý cech - kromě vás. Není to tak, mistře Kedrigerne?“ vmísil se do rozhovoru štíhlý mladík.</p>

<p>„No... Quintrindus byl vychytralý darebák. Obelstil pěknou řádku lidí,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>„Ale vás ne,“ zdůraznila dívka.</p>

<p>„Ne, mě ne,“ připustil Kedrigern s lehkým pokrčením ramen.</p>

<p>„Mistře Kedrigerne, já vím, že se připravujete na přednášku, ale kdybyste si udělal chvíli času, máme dnes večer malý večírek a-“ začal první mladík.</p>

<p>Princeznin pevný hlas ho přerušil, než stačil doříct větu, a stisk na Kedrigernově paži zesílil. „Je nám strašně líto, ale mistr Kedrigern má spoustu práce s přípravou zítřejší přednášky a taky se na ni musí vyspat,“ řekla hlasem ošetřovatelky nezletilého invalidy. „Pokud nás omluvíte, půjdeme teď raději do svých pokojů.“</p>

<p>„Možná zítra večer...?“</p>

<p>„Zítra večer budeme pořádat cechovní večírek. Doufám, že vy všichni neodmítnete svou účast,“ vyhrkl Kedrigern. „V našem apartmá. Všichni jste zváni.“ Při poslední slabice se jeho hlas zachvěl bolestí, jak se Princezniny prsty zaťaly do jeho bicepsu.</p>

<p>Když o chvíli později vešli do svého pokoje, řekla Princezna mrazivým hlasem: „Na člověka, který úplně zapomněl, jak to na večírcích chodí, se z tebe velice rychle stal bodrý hostitel.“</p>

<p>„Připadali mi všichni tak sympatičtí,“ odpověděl rozpačitě Kedrigern. „Žádní takoví hejpočkej, kteří se táhnou za každým alchymistou. Sympatičtí a slušní mladí lidé. Vědí, co chtějí. To se pozná na první pohled.“ Odmlčel se a když nedostal odpověď, pokračoval: „Víš, má drahá, bylo by to od nás velkorysé gesto, kdybychom zaskočili na ten jejich... večírek...“</p>

<p>Princezna si ho změřila chladným pohledem a neřekla nic. Poškrábal se na bradě, odkašlal si a řekl: „Myslím, že si připravím svůj úvodní projev.“</p>

<p>Přednášky probíhaly tak hladce, jak jen si to bylo možné přát. Jen jeden z přednášejících mluvil tak nesouvisle a mumlal tak tiše, že nikdo z posluchačů nevěděl, o čem vlastně přednáší. Ostatní byli dobří řečníci a měli připravena zajímavá témata přijímaná vděčným publikem.</p>

<p>Jedinou stinnou stránkou dopoledního programu bylo chování malého, podsaditého a neukázněného mužíka, který neustále přerušoval přednášející svými nabubřelými monology neobratně maskovanými za dotazy. Po jeho čtvrtém takovém výstupu se Kedrigern rozhodl ignorovat jeho divoce mávající ruku a výkřiky, kterými si snažil sjednat slovo, a zbytek přednášky už proběhl bez problémů.</p>

<p>Po přednášce vyjádřil Kedrigernovi jeden z jeho kolegů, hubený a snědý čaroděj z východu, který se jmenoval Abrazoul, svůj obdiv, že se tak bryskně vypořádal s neukázněným návštěvníkem, a poznamenal, že se onen muž choval jako nějaký alchymista.</p>

<p>„Taky vám to tak připadá?“ odpověděl Kedrigern. „Divil bych se, kdyby se sem pár alchymistů nevetřelo.“</p>

<p>„Několik určitě. Zjišťují si, co by nám mohli ukrást,“ řekl Abrazoul.</p>

<p>Další jejich kolegyně, Jaquinta, seniorka jižních čarodějek, si odhodila z čela pramen bílých vlasů a zasmála se. „Bylo by to, jako když opice ukradne astroláb: bude ho mít, ale nikdy nepřijde na to, jak ho správně používat.“</p>

<p>„Výstižně řečeno, Jaquinto,“ přisvědčil Abrazoul.</p>

<p>„Ano, velice trefné. A mimochodem, doufám, že se oba připojíte k večírku, který pořádáme v našem apartmá. Začne hned po východu měsíce, takže-“</p>

<p>„Já už jsem pozvání dostala,“ odpověděla Jaquinta.</p>

<p>„Já také. Našel jsem ho ráno pode dveřmi,“ řekl Abrazoul.</p>

<p>„To vysvětluje, co dělala Princezna celý den,“ zamumlal Kedrigern.</p>

<p>Jaquinta se usmála. „Na setkání s ní se opravdu těším. Z toho, co jsem slyšela, je živoucím svědectvím účinnosti tvých protikouzel.“</p>

<p>„A navíc je prý velice půvabná,“ dodal Abrazoul.</p>

<p>Kedrigern se rozzářil. „Má taky neobyčejné vlohy pro magii. Ve studiu dělá velké pokroky.“</p>

<p>„Zajímalo by mě, Kedrigerne, proč nepromluvila v dnešní panelové diskusi? Byla by to hotová senzace. Člověk se často nesetkává s princeznou, která byla v minulosti ropuchou.“</p>

<p>„Pořád ještě nerada o své minulosti mluví. Koneckonců, strávila velkou část života seděním v močále, lapáním much a strachem před čápy, hady a surovými kluky... Chce na to všechno zapomenout.“</p>

<p>„Dokonale ji chápu,“ řekla Jaquinta a mateřsky stiskla Kedrigernovi ruku.</p>

<p>Kedrigern strávil příjemný den výměnou novinek a drobných klípků se starými přáteli a setkal se rovněž s několika osobami, se kterými už se dávno chtěl setkat. Princezna mu vzkázala, aby povečeřel bez ní, že je zaneprázdněna posledními přípravami na večírek. Povečeřel tedy s Abrazoulem, třemi členy výboru, které potkal minulý večer, a dvěma inteligentními mladými zaklínači.</p>

<p>Večeře byla báječná a pak ještě dlouho seděli v družném rozhovoru u stolu. Do svého apartmá se Kedrigern vrátil až těsné před východem měsíce, v povznesené náladě a prozpěvuje si elfí kuplety. Pokoje našel úplně proměněné a Princezna ho přivítala s triumfálně zářícím obličejem.</p>

<p>Květiny byly prostě všude a plnily apartmá omamující vůni. Odlesky lamp a svíček tančily na plochách leštěného dřeva a v krbu vesele praskal oheň. Poblíž jedné stěny stál dlouhý stůl se dvěma soudky piva, výběrem kamenných džbánů obsahujících místní vína a dostatkem džbánků a korbelů pro každého účastníka Čaroconu.</p>

<p>„No?“ zeptala se Princezna vyčkávavě.</p>

<p>Kedrigern vzal její ruku a přiložil si ji ke rtům. „Má drahá, ty jsi prostě skvělá. Musím se ti omluvit, že jsem kdy pochyboval. Měl jsem vědět, že když se toho ujmeš ty, bude všechno naprosto dokonalé.“</p>

<p>„To je od tebe velice hezké, že to říkáš, Keddie.“</p>

<p>„A ty vypadáš opravdu báječné, má drahá! Člověk by řekl, že když máš za sebou takový perný den...“ Ustoupil o krok, aby si mohl prohlédnout její žlutozelené šaty a účes, ozdobený zlatou čelenkou. „Prostě nádhera,“ zopakoval nadšeně.</p>

<p>„Jen drobné kouzlo tu a tam, Keddie. Veškerou těžkou práci zajistil personál. Moc mi pomohli. Nebýt jich, tak nevím, jak-“</p>

<p>Trojí zaklepání na dveře oznámilo příchod prvních hostů. Brzy se k nim připojili další a ještě další. Než se měsíc vyhoupl nad koruny stromů, byly pokoje plné lidí a ovzduší houstlo jejich hovorem a smíchem.</p>

<p>Byli tam čarodějové ze všech částí známého světa; byli tam mágové, čarodějnice a zaklínači, věštci a vědmy; byli tam učedníci tajemných věd, kteří studovali vše, co se týkalo magie, a nevynechali jedinou příležitost setkat se s opravdovými mistry oboru. Kedrigern si stěží klestil cestu mezi jednotlivými diskutujícími skupinkami. Nakonec se připojil k triu studentů z Rottingenu, kteří hovořili o Železném muži, jenž tak proslavil jejich město.</p>

<p>„Poháněl ho hodinový stroj, že ano?“ zeptal se.</p>

<p>„Správně, mistře Kedrigerne. Když byl plně natažen, vykonával po celý den práci šesti mužů,“ odpověděla tmavovlasá dívka.</p>

<p>„To je velice zajímavé. To v Rottingenu zastal hodně užitečné práce?“</p>

<p>„Bohužel, k jeho natažení muselo na celé dva dny spojit své síly osm mužů, takže to moc praktické nebylo,“ řekl jeden z mladíků.</p>

<p>Druhý mladík dodal: „Ale vynálezce pracuje na jiném Železném muži. Až ho dokončí, budou se moci natahovat navzájem.“</p>

<p>Kedrigern se na okamžik zamyslel a pak přikývl. „Jistě,“ řekl. „To je geniální řešení.“</p>

<p>„Hlavním problémem je rez,“ pokračovala dívka. „Stačí, aby zapršelo, a Železný muž je rázem celý oranžový. Pracuje sice pořád, ale je oranžový jako pomeranč.“</p>

<p>„Proto se pro něj v Rottingenu ujala přezdívka,“ řekl druhý mladík. „Říkáme mu tam Mechanický-“</p>

<p>„A jéje,“ přerušil ho Kedrigern, když zaznamenal příchod další účastnice večírku a jejího doprovodu. „Je mi hrozně líto, ale musím někoho přivítat,“ řekl a začal si klestit cestu davem.</p>

<p>Ve dveřích stála lesní čarodějnice a rozhlížela se po místnosti pohledem lehce skelných očí. Vedle ní stáli dva muži z hospodského personálu a hrbili se pod tíhou velkého kameninového džbánu.</p>

<p>„Keddie, má lásko!“ zaječela příchozí, když uviděla Kedrigerna, což způsobilo, že všichni přítomní okamžitě ztichli a upřeli svou pozornost na ni. „Tak ty jsi tu uspořádal mejdan! To je od tebe děsně fajn, jestli chceš slyšet můj názor!“</p>

<p>„Ahoj, Bess. Jsem rád, že tě-“ začal Kedrigern, ale jeho slova byla okamžitě udušena jejím medvědím objetím a vlhkým polibkem na tvář.</p>

<p>„A teď, kde je Princezna, aby jí stará Bess mohla náležitě poděkovat za pozvání? Já vím, že tohle všechno je její práce.“</p>

<p>Princezna se objevila po Kedrigernově boku, zářící štěstím z uznání, které se jí v hojné míře dostávalo za její večírek. „Vy jste určitě Bess, lesní čarodějnice!“ zvolala a krátce políbila nově příchozí na tvář. „Kedrigern mi toho o vás tolik vyprávěl.“</p>

<p>„Opravdu? No, čím hůře to znělo, tím víc je to pravda, má drahá,“ odpověděla Bess. Odhrnula si z čela pramen vlasů a znovu se zasmála svým drsným zemitým smíchem.</p>

<p>„Jsme tak rádi, že jste přišla,“ řekla Princezna společensky.</p>

<p>„Je to od vás hezké, že jste starou Bess pozvali i po všech těch problémech, které jsem vám způsobila s tím zatraceným krystalem, co jsem prodala Keddiemu. Je mi to strašně líto, drahá.“</p>

<p>„Nemusíte se omlouvat. Jsme tady přece proto, abychom se bavili,“ odpověděla Princezna.</p>

<p>„Právě proto jsem s sebou vzala džbán své nejlepší. Říkám tomu 'Slina bahenní zmije'.“ S překvapující hbitostí vytrhla Bess prázdný džbánek z rukou poblíž stojícího zaklínače a nabrala do něj vzorek ze džbánu, který přinesla. „Postavte to na stůl,“ nařídila svým pomocníkům, „ať se můžou napít všichni.“ Pak se otočila k Princezně, nabídla jí džbánek a řekla: „Ochutnejte, má drahá. To vám udělá dobře. Získáte po tom kudrnaté zuby a hezké bílé vlasy.“ Znovu se zasmála svým osobitým smíchem.</p>

<p>Princezna pozvedla džbánek, zatímco se Kedrigern zmítal mezi smyslem pro slušnost a starostmi o dobro své ženy. Sotva však nasála bouquet, hlava jí sama odskočila, oči se jí zatočily a naplnily se slzami. Vrávoravě ustoupila o dva krůčky a zalapala po vzduchu. Kedrigern jí rychle vzal džbánek z chvějících se rukou, aby si ho nerozbryndala na šaty a nezpůsobila si popáleniny.</p>

<p>„Princezna nikdy nepije nic silnějšího než víno,“ vysvětlil a objal svou ženu kolem pasu, aby ji podepřel.</p>

<p>„Promiň, lásko,“ omluvila se Bess, cloumajíc Princezninou rukou. „Zapomněla jsem, že princezny mívají jemné chutě.“</p>

<p>Princezna zasténala, zakašlala a pokusila se promluvit, ale nezmohla se na víc než na tiché zachrčení. Kedrigern ji vyvedl ven, kde se chvíli procházeli v chladivém nočním vzduchu. Po několika okamžicích se jí hlas zase vrátil. Její první slova Kedrigerna překvapila.</p>

<p>„Tys tu věc jednou pil - kvůli mně,“ řekla.</p>

<p>Kedrigern zapátral v paměti. „Ano, má drahá.“</p>

<p>„A já k tobě byla tak zlá, nevděčná a nelaskavá, když ses následujícího dne cítil hrozně.“</p>

<p>„Vzpomínám si, že se mi toho dne moc nedařilo.“</p>

<p>„Nechápu, jak ses vůbec mohl hýbat a mluvit.“</p>

<p>Obešli ještě jednou hospodu a pak Kedrigern řekl: „Myslím, že bychom se měli vrátit dovnitř. Nesmíme nechat své hosty příliš dlouho o samotě.“</p>

<p>„Není třeba spěchat, Keddie. Připadá mi, že se všichni dobře baví.“</p>

<p>„Bavili se, dokud nepřišel na pořad dne džbán 'Sliny bahenní zmije'. Za chvíli se všichni budou chovat hůř než obři lidožrouti.“</p>

<p>Princezna se na něj chápavě podívala. Bez dalšího slova spěchali dovnitř.</p>

<p>Atmosféra v apartmá se opravdu podstatné změnila. Nikdo sice neležel v bezvědomí na zemi ani netančil tanec svatého Víta, ale celková nálada už byla taková, že by podobné chování nikomu nepřipadalo nijak zvlášť nepatřičné. Kedrigern zkontroloval kameninový džbán a ke své hrůze zjistil, že je skoro prázdný. Věděl, že k maléru může dojít každým okamžikem; doufal jen, že k němu ještě nedošlo.</p>

<p>Jak tak stál u džbánu a snažil se vymyslet co dělat, objala ho čísi ruka kolem ramen a do ucha mu zasyčel chrčivý hlas. Ohlédl se a poznal hlučného mužíka z ranních přednášek. Rázem zapomněl na všechno ostatní.</p>

<p>,,...'em ráno ani neměl šanci se představit,“ řekl. „Smarmax, jméno mé. Doktor Smarmax z Umleitunské university.“ Odmlčel se, aby si delikátně říhl a dodal: „Skvělá věc, v tom džbánu. Báječná vůně.“</p>

<p>Už to začíná, pomyslel si Kedrigern. „Doufám, že budeme mít příležitost promluvit si, až se trochu vzpamatuješ,“ řekl, smetl Smarmaxovu ruku ze svého ramene a vystrčil ho ze dveří.</p>

<p>Zpacifikoval potácejícího se zaklínače a trio mladíků, kteří prozpěvovali velice nedůstojné písně, a pak jeho pozornost přilákaly hlučné hlasy, které přicházely ze středu místnosti.</p>

<p>„Známe takové, jako jsi ty. K magii jsi nepřičichl, jak je rok dlouhý, a pak si přijdeš sem a děláš ze sebe mistra čaroděje. Jsi obyčejný šašek!“ křičel jeden.</p>

<p>„Poslouchej, ty jeden zatracený zaklínači,“ hájil se druhý hlas chrčivé. „Minulý rok jsem provedl čtyři kouzla a pět odeklínadel a teď mám sedmizaklínadlovou smlouvu s jedním místním markrabím.“</p>

<p>„Zloději!“</p>

<p>„Švindlíři!“</p>

<p>„Nedokázal by ses pomocí svých kouzel dostat ani z jutového pytle!“</p>

<p>„A proč bych to dělal, hlupáku! Nejsem tak pitomý, abych do nějakého pytle lezl,“ odpověděl druhý mluvčí. Náhle se ozval přidušený výkřik, následovaný vítězoslavným smíchem. Kedrigern se prodral davem zrovna včas, aby zahlédl na podlaze velký jutový pytel, který v příštím okamžiku zase zmizel. Podsaditý muž, snědý a tmavovousý, s rozzuřeným výrazem ve tváři, vyskočil na nohy.</p>

<p>„Dobře, bídáku! Teď ti ukážu, co dokáže skutečný čaroděj!“ zařval a ukázal na muže, který stál proti němu a smál se, až se za břicho popadal.</p>

<p>Smějící se zaklínač se sehnul. Staršímu mágovi, který stál za ním a bavil se s vědmou, zahalenou v závojích, vyrostl pár obrovských parohů. Zaklínač rychle udělal ve vzduchu několik obrazců a čaroděj zařval bolestí, jak se mu v kalhotách objevil včelí úl. Mág, který zaznamenal přírůstek na své hlavě, se otočil. Vědma se postavila po jeho boku. Na tvářích se jim objevil zlověstný výraz.</p>

<p>Kedrigern se spěšně zabezpečil krátkodobým imunitním kouzlem a chystal se vrhnout mezi výtržníky, aby sjednal pořádek. Když odříkal poslední frázi, objevila se Princezna a s rukama nad hlavou vběhla mezi čtyři soky. „Tak to už by stačilo! Trvám na tom, aby-“ prohlásila.</p>

<p>Potom zmizela.</p>

<p>„Zatracení pitomci! Podívejte, co jste udělali Princezně!“ zaječela lesní čarodějnice Bess hlasem, při kterém stydla krev v žilách. Zaklínač i čaroděj zmizeli. Starší mág a vědma se zlověstně podívali na Bess a Kedrigern je rychle proměnil v kámen - dočasně.</p>

<p>Zbylí hosté diskrétně opustili apartmá, aniž se rozloučili. Kedrigern osaměl s Bess a dvěma kamennými sochami.</p>

<p>„Co se stalo Princezně, Bess? Kam se poděla?“ zeptal se.</p>

<p>„Jeden z těch pitomých amatérů ji zasáhl kouzlem, když vběhla mezi ně. Možná, že oba najednou. Tak nebo tak, stará Bess si s nimi poradila. Proměnila jsem je v mouchy, to jsem udělala.“</p>

<p>„Díky, Bess.“</p>

<p>„To Bess ti musí poděkovat, Keddie. Starý paroháč a jeho zahalená přítelkyně se do mne zrovna chystali pustit.“</p>

<p>„Myslím, že jim jenom povolily nervy. Z jejich hlediska by se dalo říct, že docela pochopitelné.“</p>

<p>Bess přikývla. „Měli pár kapek Sliny bahenní zmije. Na některé lidi to působí dost zvláštně.“</p>

<p>Kedrigern si pomyslil, že to tak asi bylo. Když se mág s vědmou příštího dne probrali, nepamatovali si vůbec nic. Stejně jako ostatní pozvaní hosté. Slina bahenní zmije opravdu měla na lidi zvláštní účinky.</p>

<p>„Zpackala jsem to, že jo, Keddie?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Stará Bess to zpackala. Přinesla jsem džbán své nejlepší a zkazila vám celý večírek,“ řekla lesní čarodějnice. Na tvářích se jí objevily slzy.</p>

<p>„Neplač, Bess. Nebyla to tvoje chyba.“</p>

<p>„Stará Bess už je taková,“ vzlykala. „Nikdy se nepoučí, nikdy. Někdo prostě Slinu bahenní zmije snáší a někdo ne a všude kam vkročím, převažuje právě ta druhá skupina.“ Popotáhla a utřela si oči špinavým rukávem.</p>

<p>„No tak, Bess,“ řekl Kedrigern a povzbudivě ji poplácal po zádech. „Už o tom nebudeme mluvit. Musíme najít Princeznu.“</p>

<p>„Bylo by na čase,“ ozval se tenký hlásek.</p>

<p>„Princezno! Kde jsi, má lásko?“</p>

<p>„Tam, kde mne nezašlápne první nešika. Mohu už vylézt? Je tam bezpečno?“</p>

<p>„Je tu jen Bess a já, má drahá.“</p>

<p>„A dvě sochy,“ dodala Bess. „Ty ti neublíží, drahoušku.“</p>

<p>Zpoza převrženého stolu u krbu vyhopkala pěkná zelená ropucha s malým zlatým kroužkem na hlavě. Kedrigern si zakryl oči, zatřásl hlavou a zasténal: „A jéje!“</p>

<p>„Přestaň sténat a podej mi ruku,“ přikázal mu tenký hlásek zuřivě.</p>

<p>Kedrigern poslechl a napřáhl ruku. Princezna mu vyskočila na dlaň a on si ji zvedl do výše očí. Byla to velice pohledná ropucha, podle ropuších měřítek.</p>

<p>„Důležité je neztrácet hlavu, má drahá,“ řekl. „Nějak si s tím poradíme. Všechno bude zase v pořádku.“</p>

<p>„Neztrácím hlavu. Jsem velice klidná. Jenom mne zase proměň do lidské podoby, tak rychle, jak je to jen možné.“</p>

<p>„Samozřejmě, má drahá. Udělám, co budu moci.“</p>

<p>„Použij odeklínadlo, které jsi užil, když jsme se setkali poprvé. Prostě ho zopakuj. Rychle.“</p>

<p>„Ach, to odeklínadlo. Ano. No, víš, má drahá, to bylo jednorázové odeklínadlo. Ve většině případů to stačí.“</p>

<p>„Chceš tím snad říct, že už ho na mně nemůžeš použít po druhé?“</p>

<p>„Bojím se, že ne, má drahá.“</p>

<p>„Potom udělej nějaké jiné!“ odpověděla Princezna a její hlas zněl o poznání nervózněji.</p>

<p>„Samozřejmě. Najdu hned toho mladíka, co tě začaroval, a zeptám se ho, jaké zaklínadlo použil. Jsem si jist, že na ně najdu odeklínadlo. Bess mi s tím pomůže.“</p>

<p>„Pomohu! Samozřejmě, že ti pomohu, lásko!“ ujišťovala ho Bess horlivě.</p>

<p>„Dobře, kde je? Co jsi s ním udělala?“</p>

<p>„Neříkala jsi, že jsi je proměnila v mouchy, Bess?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Jo. Byla to první věc, která mne napadla.“</p>

<p>„Mouchy? <emphasis>Mouchy?!“</emphasis> zaječela Princezna.</p>

<p>„Ano, má drahá. Takže musíme jen-“</p>

<p>„Keddie, já je snědla!“</p>

<p>„Snědla jsi je?“ opakoval Kedrigern udiveně.</p>

<p>„Najednou ze mne byla ropucha a kousek ode mne poletovaly dvě tučné mouchy, jako by si o snědení přímo říkaly. Chňapla jsem po nich. Byl to instinkt.“</p>

<p>„To může celou záležitost trochu zkomplikovat.“</p>

<p>„Ach, Keddie!“ zabodovala Princezna tenkým hláskem.</p>

<p>„Musíš být statečná, má drahá,“ řekl jí Kedrigern jemně. „Už jsme se dostali z horších komplikací.“</p>

<p>„Má pravdu, lásko. Musíš se na to dívat z té lepší stránky,“ přidala se Bess.</p>

<p>„Žádnou lepší stránku to nemá! Jsem zase ropucha!“</p>

<p>„Ale můžeš mluvit, má drahá. Můžeš zpívat?“</p>

<p>V odpověď na Kedrigernovu otázku Princezna přezpívala stupnici. Znělo to trochu moc vysoko a tence, ale byl to docela hezký zpěv.</p>

<p>„Výborně. Teď tedy víme, že můžeš mluvit i zpívat a to je dobré znamení,“ řekl Kedrigern povzbudivé.</p>

<p>„Ale jsem ropucha, žába, obojživelník!“</p>

<p>„A já jsem čaroděj. Důvěřuj mi, má drahá.“</p>

<p>„Neříkám to ráda, ale asi by bylo nejlepší, kdybyste odsud potichu vyklouzli a před úsvitem odjeli domů,“ řekla Bess. „Se všemi těmi zmizeními, kamennými sochami a rozruchem kolem to bude asi to nejlepší řešení.“</p>

<p>„Myslím, že Bess má pravdu,“ přisvědčil Kedrigern.</p>

<p>„Dobře, ale musíme se sbalit. Já nemohu balit.“</p>

<p>„Já sbalím, má drahá.“</p>

<p>„Ale proč bychom se měli zdržovat balením? K čemu je to dobré? Na co mi budou šaty, plášť a střevíčky? Všechno, co od této chvíle potřebuji, je leknín a pár much.“</p>

<p>„Zabalím každý kousek tvé garderoby do posledního knoflíku. Zase budeš sama sebou, Princezno, slibuji ti to.“ Kedrigern se zamyšleně rozhlédl po místnosti. „Myslím, že bychom měli odnést ty sochy do haly a trochu to tu uklidit.“</p>

<p>„Já se postarám o úklid,“ přihlásila se Bess.</p>

<p>„Já přenesu sochy a začnu balit,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Princezna si povzdechla: „Já se podívám po hezkém vlhkém místě, kde bych nikomu nepřekážela.“</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Tři &gt;</emphasis></strong><strong><emphasis>Jak jednat s krasavci</emphasis></strong></p>

<p>Dny se začínaly krátit a stejně tak i Princeznina trpělivost. Od její nehody uběhly už dva týdny a Kedrigern stále ještě nenašel protikouzlo. Jednoho dne po večeři jí vyložil své plány.</p>

<p>„Člověk, kterého teď potřebujeme, je Fraigus Temný. Svého času napsal hotovou učebnici transformačních kouzel,“ oznámil.</p>

<p>„Jsi si jist, že nám bude chtít pomoci?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Nemůže mi to odepřít, má drahá. Byl jsem jedním z jeho nejlepších studentů. Byli jsme si ty dny velice blízcí, než se začal specializovat na časovou magii. Fraigus byl legendou své doby a teď...“</p>

<p>„Nikdy jsem o něm neslyšela,“ přerušila ho Princezna.</p>

<p>„No dobře, nebyl universální legendou. Spíš lokální. Ti z nás, kteří ho dobře znali, ho považovali za jednoho z největších.“</p>

<p>„To má do legendy daleko.“</p>

<p>Kedrigern pokrčil rameny. „Každopádně je to lepší než nic. Ubohý starý Fraigus. Život k němu nebyl příliš laskavý, podle toho, co jsem o něm slyšel. Už je to dávno, co se usadil. Pořád jsem si říkal, že bych ho měl někdy zajít navštívit, zkusit ho rozveselit, ale odkládal jsem to a odkládal...“</p>

<p>„To je hezké,“ řekla Princezna sarkasticky. „Takže hodláš využít mého neštěstí, abys navštívil starého a senilního-“ mezi dvěma slovy lapila neopatrnou mouchu, která se před ní objevila a pak pokračovala: „-čaroděje, který nedokáže pomoci sám sobě. Musím říct, Keddie, že mám někdy dojem, jako bys to všechno nebral moc vážně. Není to jen neobvyklé, je to i nanejvýš nepříjemné.“</p>

<p>Čaroděj se podíval na svou malou zelenou ženu, která před ním seděla na stole ve zlaté misce vyplněné vlhkým mechem a pocítil hluboký žal. Neměl sice žádnou osobní zkušenost, jaké to je být proměněn v žábu, ale dovedl si představit, že to není nic příjemného. Obzvlášť pro krásnou princeznu, kterou Princezna bezesporu byla.</p>

<p>„Má drahá, já tě chápu a hluboce s tebou soucítím. Ale musíš uznat, že tvůj případ je dost nezvyklý. Nestává se to každý den, že žena, která byla proměněna v ropuchu a pak zase zpátky v ženu, je proměněna v ropuchu podruhé. Možná, že je to v dějinách magie naprosto unikátní zjev,“ řekl.</p>

<p>„Možná, že se stanu legendou své doby. Jako Fraigus.“</p>

<p>„Neztěžuj mi to.“</p>

<p>„To jenom proto, že se pořád nic neděje, Keddie. Jsi čaroděj a uznávaná autorita na odeklínadla. Tak proč jsem ještě pořád ropucha?“</p>

<p>„Má drahá, znám svůj obor natolik dobře, abych tuhle věc nebral na lehkou váhu. Magie je velice ošidná věc. Pořád ještě nevíme, kdo na tebe zaklínadlo poslal, ani žádné podrobnosti o jeho povaze. Kdybych se do toho pustil bezhlavě, mohla bys skončit jako... hm, něco ještě horšího, než je ropucha.“</p>

<p>„Nic není horšího. Hlavně teď, když se blíží zima. Zima je pro ropuchy velice zlá doba, Keddie,“ řekla slabým, smutným hlasem, který ho zasáhl rovnou do srdce.</p>

<p>„Zima bude až za mnoho týdnů. Za Fraigem vyrazím ráno a vrátím se před prvními vážnými mrazy. Spot se o tebe postará, než budu zpátky.“</p>

<p>„Jsi si jistý, že tě Spot správné pochopil? Velice nerada bych jednou skončila jako ragú.“</p>

<p>„Nemusíš se ničeho bát. Vysvětlil jsem Spotovi jasně, že nejsi obyčejná ropucha. A pro případ, že by zapomněl, umístím nad tebou ochrannou sféru. Budeš dokonale zabezpečená.“</p>

<p>Povzdechla si skoro neslyšitelným povzdechem. „Zase to čekání,“ řekla sklíčeně. „Opravdu nevím, proč na sobě nezkusím jedno z vlastních odeklínadel. Říkal jsi mi, že dosahuji skvělých pokroků.“</p>

<p>„Na to raději zapomeň,“ řekl jí Kedrigern varovně. „Ani ten největší čaroděj se neodčaruje sám.“</p>

<p>„OK, Keddie. Budu tedy čekat. Ale pospěš si, prosím tě.“</p>

<p>„Pospíším. Vyrazím hned ráno a vrátím se, jak jen to bude možné, to ti slibuji.“</p>

<p>Chýše, ve které bydlel Kedrigernův starý přítel a učitel Fraigus Temný, ležela západně od Ponuré bažiny. Vedla k ní hezká rovná cesta, která se močálu těsně vyhýbala. Ale Kedrigern se na prvním rozcestí vydal pěšinkou, která vedla samotným středem bažiny.</p>

<p>Byla to sice zkratka, ale to nebyl čarodějův hlavní důvod, proč si tuto cestu zvolil. Přestože by to nikdy nepřiznal, byl velice sentimentální muž. Když pocítil, že je blízko místa, kde se poprvé setkal se svou krásnou Princeznou a získal její srdce, nemohl odolat pokušení vidět ještě jednou dějiště té šťastné události.</p>

<p>U malého pahorku, který se nacházel mezi cestičkou a okrajem močálu, zastavil svého huňatého oře. Nechal koně, aby se pásl a sám sešel k pahorku. Právě na tom místě osvobodil Princeznu z jejího krutého zakletí. Když se podíval pozorněji, mohl ještě objevit stopy své práce. Nalezl dokonce ještě kamínky, které tvořily vrcholy pentaklu, a zbytky prášku, ze kterého tvořil patřičné obrazce. Při vzpomínce na to se neubránil úsměvu.</p>

<p>Po chvíli se zvedl, odešel ke svému koni, a vzal odtamtud mošnu a vak s vodou. Pohodlně se usadil na pahorku a začal žvýkat tlustý krajíc zlatavého chleba štědře namazaného máslem a zapíjel ho doušky vody. Vzpomínka na Princeznu v něm probudila stesk po domové a on zatoužil být zase zpátky ve svém útulném domku v Horách tichého hromu.</p>

<p>Ale láska a oddanost zvítězily nad nostalgií. Ze všech jeho přátel čarodějů jen Fraigus mohl znát správné řešení komplikovaného případu znovuzakletí. Tu cestu podnikal pro Princeznu. A Fraigus sám potřeboval jeho společnost.</p>

<p>Jestli byla pravda, co se říkalo - a to se někdy stává - byl na tom Fraigus špatně. Je to vždycky smutné, když to jde s mužem z kopce. Když je však tím mužem velký čaroděj, je to ještě smutnější, a navíc zneklidňující. Kedrigern často pomýšlel na to, že by měl starého přítele navštívit. Když se k němu donesly zvěsti o zakletích a kouzlech vykonaných ve zlosti a z rozmaru, řekl si, že by svou návštěvu už neměl dál odkládat. Princeznina nehoda ho pak přivedla ke konečnému rozhodnutí.</p>

<p>Jak tak Kedrigern přemýšlel o své ženě, rodinném krbu a Fraigovi na vrcholu svých sil, uslyšel poblíž tichý hlásek. Okamžitě zpozorněl.</p>

<p>„Běda,“ říkal ten hlásek. „Třikrát preběda.“</p>

<p>„Mluví snad někdo se mnou?“ zeptal se Kedrigern nahlas.</p>

<p>„Jak smutno a chmurno je mi,“ pokračoval hlas a zakončil sentenci srdceryvným povzdechem.</p>

<p>Kedrigern měl najednou silný pocit <emphasis>déjá vu</emphasis>. Přesně tak to začalo, když potkal Princeznu. Ale přece se o močál nemohly dělit dvě zakleté dívky? To by byla příliš velká náhoda.</p>

<p>„Ach, proč jen mne musel potkat tak smutný osud,“ řekl hlas.</p>

<p>„Kdybys na chvíli nechal toho lamentování a vysvětlil mi svůj problém, možná bych ti dokázal pomoci,“ poznamenal Kedrigern. „Nic samozřejmé neslibuji, ale poslechnout si to mohu vždycky.“</p>

<p>Z močálu vyskočila ropucha a přistála přesně uprostřed pahorku. „Sejmi ze mne to hloupé zakletí! Udělej ze mne znovu prince!“ zvolala.</p>

<p>„Jsi skutečně princ?“</p>

<p>„Samozřejmě, že jsem princ. Nevypadám snad jako princ?“ zeptala se ropucha zuřivě.</p>

<p>„Ne. Vypadáš jako ropucha.“</p>

<p>Malé stvoření na chvíli ztichlo a pak řeklo nedůtklivě. „Zřejmě máš pravdu. Ještě jsem si na svůj zjev nezvykl, chápeš?“</p>

<p>„To se pochopit dá.“</p>

<p>„No dobře, můžeš s tím něco udělat? Budeš bohatě odměněn, to ti slibuji. Můj otec je král Kallopane. Je to štědrý muž.“</p>

<p>Kedrigern takové věcí slýchal už v minulosti a nikdy si jich příliš nevšímal. Nemínil ropuchu odčarovat pro peníze, ale z čistého sentimentu. Než však začal, potřeboval si ujasnit několik věcí, a tak poklekl před ropuchou, kterou to gesto zjevně potěšilo.</p>

<p>„Musíš mi říct všechny okolnosti svého zakletí. Zvlášť důležité je, abych věděl, jestli k tomu došlo v náhlém hnutí mysli, nebo jestli se jednalo o předem připravený čin,“ řekl.</p>

<p>„Došlo k tomu naprosto bez přípravy. Schylovalo se ke krtinám dítěte mého nejstaršího bratra a my jsme si dali záležet, abychom pozvali všechny místní víly, čarodějnice a čaroděje. Víme, co se stává, když se při podobné příležitosti na někoho zapomene. Nálada byla skvělá, ale pak si můj královský otec řekl, že si trochu zašprýmuje s jednou z močálových vil.“</p>

<p>Kedrigern strnul a zeptal se: „Jenom mi neříkej, že tvůj otec dráždil močálovou vílu!“</p>

<p>„Můj otec, král, má skvělý smysl pro humor,“ řekla ropucha hrdě.</p>

<p>„Zato močálové víly obyčejné nikoliv. Ale pokračuj ve svém příběhu.“</p>

<p>„Moc si z toho nepamatuji. Můj otec, král, učinil vtipnou poznámku o tom, jak se s mou matkou, královnou, tím, že mají samé syny pojistili proti případné proměně jejich dcery v ropuchu. Smál jsem se spolu s ostatními a najednou jako by se všechno rozmazalo. A v tom jsem byl malý, zelený a vlhký.“</p>

<p>Kedrigern se zvedl a chápavě přikývl. „V pořádku, vypadá to jako okamžitý nápad. Je to lepší, než kdyby měla čas si to promyslet.“</p>

<p>„Můžeš mi pomoci?“</p>

<p>„Myslím, že ano. Zůstaň tam, kde jsi. Nehýbej se a neříkej už ani slovo.“</p>

<p>Kedrigern rychle připravil všechny náležitosti a pak předepsaným způsobem obešel pahorek. Když to udělal, začal odříkávat odeklínadlo. Při posledním slovu tleskl rukama. Nad močálem se zablesklo a na okamžik zavládla tma.</p>

<p>Když zase bylo vidět, stál na pahorku krásný princ a jeho zlaté vlasy se leskly na slunci. S přihlédnutím k okolnostem se tvářil velice sebevědomě. Na sobě měl světlezelené kalhoty, zelený hedvábný kabátec bohatě zdobený zlatými výšivkami, tmavozelený plášť lemovaný bílou stuhou a těsné bílé kožené boty. Distingované se otočil ke Kedrigernovi a řekl: „Přines mi zrcadlo, dobrý muži.“</p>

<p>Kedrigern se zamračil a řekl: „Obvykle se předpokládá, že člověk aspoň poděkuje, když je vysvobozen ze zakletí.“</p>

<p>„Můj otec, král, k tomu přihlédne. Zrcadlo, muži, a rychle. Už je to celé věky, kdy jsem měl naposledy možnost potěšit se pohledem na sebe.“</p>

<p>„V rozsahu šesti dnů jízdy na koni se žádné zrcadlo nevyskytuje. Jestli se chceš vidět, podívej se do močálu.“</p>

<p>Princ si odstranil z rukávu neviditelné smítko a řekl: „Dobrá tedy. Polož na zem svůj plášť. Nechci mít na kolenou bláto.“</p>

<p>„Já zase nechci mít bláto na plášti,“ odpověděl čaroděj.</p>

<p>V princových hlubokých očích se zuřivé zablesklo. Bojovně vysunul spodní čelist a jeho chřípí se zachvělo. „Jsi drzý, muži. Věz, že jsem nejen nejkrásnější princ na světě, ale zároveň nejrychlejší ve svém hněvu. Když projevím přání, musí být okamžité splněno.“</p>

<p>„Jistě, princi,“ řekl Kedrigern. Zvedl svůj měch s vodou a zahvízdal na koně. Objevil se huňatý černý oř a čaroděj se vyhoupl do sedla.</p>

<p>„Co to má znamenat?“ zeptal se princ a výhružné pozvedl obočí.</p>

<p>„Odjíždím, princi,“ řekl Kedrigern. „Tvoje království je tím směrem, odkud jsem přijel, a pak na východ. Myslím, že když vyrazíš ihned, budeš tam během několika týdnů. A po cestě raději nedráždi žádné močálové víly.“</p>

<p>„Princové neputují pěšky!“</p>

<p>„Můžeš běžet. Nebo skákat, mně je to jedno. Lituji, že jsem se vůbec obtěžoval ti pomoci.“</p>

<p>„Drzý ničemo! Okamžitě sesedni a dej mi svého koně!“ přikázal princ.</p>

<p>Kedrigern spolkl větu, kterou měl na jazyku. Princ byl patrně imunní proti nadávkám, stejné jako byl naprosto neschopný té nejprostší vděčnosti. Možná, že ho pěkný dlouhý pochod naučí lepším způsobům, pomyslel si čaroděj, ale soukromě o tom pochyboval.</p>

<p>„Přeji ti hezkou cestu, princi,“ řekl místo toho a zamával.</p>

<p>„Chci koně, sprostý kmáne!“</p>

<p>Kedrigern pobídl koně a vyjel k západu. Urazil asi tucet kroků, když mu náhle hlava explodovala šílenou bolestí; země pod ním se zahoupala a vyrazila proti němu a on přepadl přes hrušku sedla a žuchl do trávy.</p>

<p>Když se vzpamatoval, začínalo se právě šeřit. Hlava mu pukala bolestí. Princ byl pryč. Kůň byl pryč. Jídlo a zavazadla a měch s vodou byly pryč.</p>

<p>Opatrně se posadil a sáhl si na temeno. Trhl sebou, když pod prsty ucítil za svým levým uchem zaschlý strup krve. Krásný princ měl očividně dobré oko a silnou paži.</p>

<p>Kedrigern vstal a zavrávoral. Zamumlal rychlé kouzlo proti bolení hlavy a hned se cítil lépe.</p>

<p>Fraigova chatrč byla dobrý den cesty na západ. Voda v močálu byla pitná, i když nikterak chutná. Borůvky, oříšky a houby mohly utišit jeho hlad. Dlouhá cesta mu vyčistí hlavu. Kedrigern nechtěl plýtvat magií na transportní kouzla a kouzelná občerstvení. Chtěl mít každý kousíček magie po ruce pro případ, že by se zase setkal s nějakým krásným princem.</p>

<p>Zhluboka se nadechl a vyrazil.</p>

<p>Možná, že byl zoufalý a zchátralý a zjevné měl krví podlité oči a červený nos; docela určitě však byl Fraigus Temný vynikající hostitel. Když se jednoho dne večer objevil Kedrigern před jeho chýší, unavený, zaprášený a polomrtvý hlady, přivítal ho Fraigus jako dávno ztraceného bratra. V příští minuté už Kedrigern seděl u krbu, boty dole, nohy na pohodlné podnožce a úhledný korbel chlazeného piva v ruce.</p>

<p>Fraigus v křesle před ním celý zářil, když pozvedal svůj korbel: „Jsem rád, že tě zase vidím, příteli, po všech těch letech. Je to od tebe moc hezké, že jsi přišel navštívit svého starého učitele. Napij se zhluboka a odpočiň si.“</p>

<p>Pivo bylo výborné. Kedrigern si otřel ústa a řekl: „Je to dlouho, co jsme spolu naposledy takhle seděli a povídali si, Fraige. Mnoho se toho přihodilo za všechny ty roky.“</p>

<p>„Tak, tak, chlapče, mnoho. Slyšel jsem, že ses udělal sám pro sebe, oženil ses s krásnou princeznou a žiješ v hezké vilce na úpatí hory.“</p>

<p>„Ano. Princezna a já jsme spolu šťastní,“ přisvědčil Kedrigern. Usoudil, že bude lépe, když svůj problém prozatím odloží, dokud nepřijde ta správná chvíle.</p>

<p>„Pořád ještě se věnuješ časové magii, Keddie? Máš skutečně talent na získávání věcí z budoucnosti.“</p>

<p>„Už jsem toho nechal. Nebylo těžké věci získávat, ale většinou jsem nepřišel na to, k čemu slouží. Za chvíli jsem měl dům plný krámů.“</p>

<p>„Hm, teď mluvíš úplné jako ženatý muž, Keddie,“ řekl starý čaroděj. Zhluboka se napil a pak byli chvíli oba zticha, hledíce zamyšleně do ohně.</p>

<p>Po chvíli se Kedrigern zeptal: „Jak ty pokračuješ se svou magií, Fraige? Nějaký čas jsem o tobě vůbec neslyšel...“</p>

<p>„Moc magie jsem v posledních třiceti letech neudělal, chlapče,“ odpověděl Fraigus. „Snad jen pár nezbytných maličkostí.“</p>

<p>„Poslední věc, která se mi donesla,“ řekl Kedrigern a nakrabatil čelo, jako by se pokoušel rozpomenout, „byla, že jsi úplně změnil zaměření své magie. Pořád se prý věnuješ budoucnosti, ale už z ní nezískáváš žádné předměty.“</p>

<p>„Jo, to je pravda, chlapče. Už mě unavovalo skládání střípků mozaiky. Chtěl jsem se konečně vědět, jak spolu všechno souvisí. Chtěl jsem vědět, jaká ta budoucnost vlastně bude.“</p>

<p>Fraigus pozvedl korbel. Když zjistil, že je prázdný, zahulákal k rohu místnosti, kde ležela nechutná hromada hadrů a smetí. Ke Kedrigernově úžasu vydala hromada zvuk podobný vlhkému a čvachtavému zachrochtání a zvedla se.</p>

<p>„Hejbni sebou ty mizerný všivý lenochu!“ zvolal Fraigus. „Přines nám další pivo, nebo ti vypráším kožich!“</p>

<p>Hromada se zvedla na ohyzdných pokřivených pahýlech a kolébavým krabím pohybem se odšourala z místnosti. Přitom úpěla a funěla.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se Kedrigern přiškrceným hlasem.</p>

<p>„Můj nový sluha. Se sluhy jsou zpočátku vždycky problémy. I tenhle se časem naučí, ale je mi líto nohy, když mám něco takového nakopnout,“ odpověděl Fraigus.</p>

<p>„Co se stalo s domácím trolem, kterého jsi měl předtím?“</p>

<p>Fraigus se zatvářil rozpačitě a řekl: „Ten mi teď není k ničemu, Keddie.“</p>

<p>Kedrigern na svého hostitele nenaléhal. Dopil svoje pivo zrovna ve chvíli, kdy se do místnosti přikolébal podivný sluha se dvěma plnými korbeli. Fraigus stvůru odměnil kopancem a radou: „Měl bys být rychlejší, jestli ti není lhostejné vlastní dobro, ty přiblblá prašivá obludo!“</p>

<p>Chvíli pili tiše; Kedrigern pomalu usrkával, zatímco jeho hostitel polykal velké doušky; až se konečně Kedrigern zeptal: „A podařilo se ti už nahlédnout do budoucnosti, Fraigusi?“</p>

<p>Starý čaroděj se zhluboka napil a řekl: „Jo, chlapče, podařilo. Třicet let tomu bude.“</p>

<p>„A...?“</p>

<p>„Od té doby jsem většinu času opilý, Keddie. Myslím, že mi to trochu pomáhá. Ale ne docela. Pořád nemohu úplně zapomenout, co jsem tam viděl.“</p>

<p>Kedrigern se otřásl a vyprázdnil svůj korbel. Strašidelný sluha byl tentokrát rychlejší, a tak byl ušetřen mistrova kopance, ačkoliv ho Fraigus neopomněl počastovat několika vybranými termíny ze své rodné Vysočiny.</p>

<p>Pak jedli a vypili pozoruhodné množství piva, takže Kedrigern se příštího jitra probudil na podlaze v hlavní místnosti u skomírajícího ohně. Posadil se, protřel si oči, zašklebil se, když zaznamenal chuť vlastního jazyka v ústech, a všiml si, že si ho Fraigův sluha prohlíží z největší blízkosti. Připadalo mu, že se na něj dívá jaksi naléhavě, ale jist si tím nebyl. Jeho groteskní rysy byly tak nepodobné čemukoliv, že bylo těžko určit, jaký mají výraz. „Jdi pryč. Prosím,“ řekl Kedrigern chraptivé. Stvoření se odkolébalo, chvějíc se, poskakujíc a vlhce sténajíc. Kedrigern se za ním díval s jistým zájmem. Byla to ta nejošklivější věc, jakou kdy viděl. Nedokázal ani určit, jestli se jedná o zvíře, rostlinu, minerál nebo zjevení. Ale ať už to bylo cokoliv, byla to čistá tresť hnusu.</p>

<p>Nebyl to ani příliš dobrý sluha. Kedrigerna napadlo, co se asi stalo s Pudmoxem, trolem, který Fraigovi sloužil už dvě staletí. Starý čaroděj mluvil vyhýbavě, když na něj přišla řeč, a Kedrigern, ačkoliv hořel zvědavostí, nechtěl v té věci naléhat. Měl jiné záměry.</p>

<p>Udělal co mohl, aby na svého bývalého učitele zapůsobil co nejlepším vlivem, aniž by se při tom choval jako puritán. A ať už to bylo výsledkem Kedrigernova úsilí, nebo Fraigova studu, nebo snad jeho piva, či jeho moudrosti a letité zkušenosti, která se docela nevytratila, stav Fraiguse Temného se začal viditelně zlepšovat.</p>

<p>Během několika dní Kedrigern zjistil, že jeho hostitel opět nabyl svých starých sil. Jeho oči už nevypadaly jako volská oka ozdobená slušnou dávkou kečupu, jeho nos začal ztrácet výraznou podobu karbunklu. Hlas mu změkl. Pil stále méně a méně piva a stále víc a víc mluvil. Kedrigern byl rád, že jeho přítomnost měla na starého nešťastného čaroděje tak ozdravující účinek.</p>

<p>Během oběda, desátého dne své přítomnosti, se Kedrigern zmínil o Princeznině retransformaci. Fraigus ho mlčky vyslechl, a když Kedrigern skončil, zavrtěl smutně hlavou.</p>

<p>„To je vážná věc, chlapče,“ řekl pochmurné.</p>

<p>„Velice vážná. Právě proto jsem přišel za tebou. Jestli si s tím někdo na světě dokáže poradit, pak jsi to ty, Fraige.“</p>

<p>„Musím o tom chvíli přemýšlet. Je to už dlouho, co jsem se věnoval podobným věcem.“</p>

<p>„Samozřejmě, Fraige. Nechci na tebe spěchat.“</p>

<p>„Svoji část práce jsi vykonal dobře a tvoje krásná paní taky. Je dobře, že jsi byl dost rozumný na to, aby ses nepokoušel kouzlo zopakovat.“</p>

<p>„Vím o opakovaných kouzlech dost, abych si na ně dával pozor. A nikdy jsem nezkoušel odeklínadlo, aniž bych věděl něco o zaklínadlu, které bylo použito, a o tom, kdo ho použil.“</p>

<p>„Pak tedy o odeklínadlech přece jen něco víš, Keddie?“</p>

<p>„Mám v nich trochu praxi,“ odpověděl Kedrigern skromně.</p>

<p>„Aha, aha,“ řekl Fraigus zamyšleně. Chvíli seděl tiše a pokyvoval hlavou a pak vstal. „Musím se poradit se svými knihami. Udělej si pohodlí, Keddie, a spolehni se, že udělám, co bude v mých silách, aby byla tvá krásná žena zase v pořádku.“</p>

<p>Kedrigern svého hostitele neviděl až do následujícího jitra, kdy se Fraigus objevil unavený a nevyspalý u stolu. Na tváři měl vítězoslavný výraz. Kedrigern se na něj dychtivé zadíval a starý čaroděj pokynul hlavou.</p>

<p>„Zjistil jsem, co musíš udělat, Keddie,“ řekl. „Je to ošidná záležitost a čeká tě nějaké to cestování v mizerném počasí přes místa, kam by rozumný člověk nezabloudil. Ale pokud se ti to podaří, nalezneš tam někoho, kdo ti může pomoci změnit Princeznu v to, čím byla, než se stala ropuchou.“</p>

<p>Kedrigern radostně vykřikl a napřáhl se přes stůl, aby stiskl Fraigovu sukovitou ruku. „Nevím, jak bych ti poděkoval, učiteli. Jestli je něco... něco co bych mohl... abych ti prokázal svou vděčnost...“</p>

<p>„Jednu drobnou laskavost bys mi prokázat mohl,“ připustil Fraigus, s očima upřenýma na desku stolu.</p>

<p>„Vyslov ji.“</p>

<p>„No, zmínil ses, že se trochu vyznáš v odeklínadlech,“ začal Fraigus, pečlivě se vyhýbaje Kedrigernovu pohledu.</p>

<p>„Je to moje odbornost.“</p>

<p>„Ano. No, možná si ještě pamatuješ na Pudmoxe, mého domácího trola... byl to takový starý hloupoučký náfuka, ten můj Pudmox,“ řekl čaroděj a smutně potřásl hlavou. Kedrigern, který si nebyl jist, jestli Fraigus vzpomíná na svého trola s nostalgií nebo zlostí, mlčel a čekal, co bude dál. „Zaklel jsem ho, Keddie,“ vyhrkl Fraigus a podíval se na něj provinilýma očima. „Můj dobrý, věrný starý trol, který mi sloužil oddaně skoro dvě století - a já ho zahubil. Ubohé stvoření upustilo soudek mého nejoblíbenějšího piva a já ho v návalu hněvu proměnil v hrst prachu!“ Ukryl si obličej do dlaní a začal žalostně plakat.</p>

<p>Kedrigern položil starému čaroději ruku na rameno. „Nech mě, abych se na to podíval, Fraige. Myslím, že bych pro Pudmoxe něco dokázal udělat.“</p>

<p>„Ach, to ještě není všechno, Keddie. Poté, co jsem ho změnil v prach... kýchl jsem! Rozfoukl jsem svého dobrého trola po celé pracovně!“</p>

<p>„A jéje,“ zamumlal Kedrigern. „To celou záležitost komplikuje. No uvidíme, co se s tím dá dělat. Pojďme do pracovny a podíváme se na to.“</p>

<p>Fraigus prošel s občasným zafňukáním světnicí a otevřel dveře, vedoucí do zadní místnosti. Jeho pracovna obsahovala běžné čarodějnické vybavení stejně jako Kedrigernova, ale byla mnohem více zanedbaná. Prach ležel v tlustých vrstvách na každé ploše.</p>

<p>„Tady jsem zaklel to oddané stvoření,“ řekl Fraigus pochmurně.</p>

<p>Kedrigern se rozhlédl po místnosti a zavrtěl hlavou. „Utíral jsi od té doby prach?“ zeptal se.</p>

<p>„Utírat prach? Neutíral jsem tu prach od doby, kdy jsem se sem nastěhoval, chlapče.“</p>

<p>„Pak ho tedy utřeme teď. Nejprve smeteme všechen prach z místnosti na jednu hromádku uprostřed podlahy.“</p>

<p>S velkou pečlivosti a obezřetností to společně vykonali. Za pomocí ohyzdného sluhy - který byl velice vhodně přizpůsoben na vymetání nepřístupných míst - brzy na podlaze shromáždili menší horu prachu. Zbytek místnosti se skvěl čistotou.</p>

<p>„Máš krásnou pracovnu,“ pochválil ho Kedrigern.</p>

<p>„To tedy ano, chlapče. Už jsem skoro zapomněl, jak je krásná.“</p>

<p>„V takové krásné pracovně bys mohl vykonat velké věci.“</p>

<p>Fraigus rozhodně zavrtěl hlavou. „Pro mne už je magie škoda, Keddie. Zneužil jsem svého nadání a nemohu se dál věnovat praxi.“</p>

<p>„Mohl by ses pustit do ozdravných kouzel. V těchto dobách je jich opravdu třeba.“</p>

<p>„Pokud se ti podaří vrátit mi Pudmoxe zpět, Keddie, uvěřím, že ozdravná magie má svůj smysl.“</p>

<p>„To zní rozumně. Potřebuji několik maličkostí pro přípravu kouzla. Jak jsi na tom s vybavením?“</p>

<p>„Jsem plně vybavený, chlapče, a všechno je ti k dispozici.“</p>

<p>„V pořádku. Posaď se někam, Fraige, a neříkej už ani slovo.“</p>

<p>„A co s tímhle?“ zeptal se Fraigus a šťouchl špičkou nohy do svého malého služebníka.</p>

<p>„Může tu zůstat, pokud se bude náležitě chovat.“</p>

<p>Věc zabublala a uklidila se pod lavici. Kedrigern dokončil přípravu odeklínadla, na chvíli se zamyslil a pak zaujal pozici před hromádkou smetí. Pak už to byla záležitost okamžiku: záblesk světla, lehké zachvění a najednou tam stál Pudmox, podsaditý, sukovitý, bradavičnatý a stejně ošklivý jako dříve. Zamrkal svýma mrňavýma očima a udiveně otevřel kolozubá ústa.</p>

<p>„Pudmoxi, ty jsi zpátky!“ zvolal Fraigus a vyskočil na nohy. „Ach, dokonce jsi vyrostl!“</p>

<p>„S tím se nedalo nic dělat. Nedokázal jsem rozlišit, co je Pudmox a co je obyčejný prach, a tak jsem to použil všechno,“ řekl Kedrigern omluvné.</p>

<p>„Nemusíš se omlouvat, Keddie. Aspoň bude silnější a zastane víc práce.“</p>

<p>Pudmox připravil skvělou večeři na oslavu svého návratu. Kedrigern jedl hojně, pil umírněně a připravoval se na svůj zítřejší odjezd. Cítil se skvěle. Jeho cesta byla bezpochyby úspěšná. Jediným stinným bodem byl jeho zážitek v Ponuré bažině, ale byl tak potěšen Fraigovým uzdravením i nadějí pro Princeznu, kterou mu dodal, že byl skoro ochoten na nevděčného prince zapomenout. Malá pravděpodobnost, že se s ním ještě někdy setká, mu jistou velkorysost dovolovala.</p>

<p>Když se přede dveřmi chýše rozloučili, Fraigus se zašklebil a řekl: „Čeká tě dlouhá cesta, Keddie.“</p>

<p>„Máš pravdu, Fraige. Budu muset po svých.“</p>

<p>„Přece bych tě nemohl poslat za tvou krásnou manželkou unaveného a vyčerpaného. Musíš cestovat náležitým způsobem.“</p>

<p>„Ale Fraige, já opravdu nemyslím...“ začal Kedrigern. Ztichl, když uslyšel známý klapot kopyt, ozývající se zpoza chatrče. Obrátil se právě včas, aby uviděl Pudmoxe, který se šťastným úsměvem na tváři přiváděl huňatého černého koně. Byl to Kedrigernův ukradený hřebec. Sedlový vak byl plný chleba a sýra; stejné plný byl i měch na vodu.</p>

<p>„Krásné zvíře, že ano, Keddie?“ řekl Fraigus hrdě. „Získal jsem ho těsně před tím, než ses objevil, a z radosti, že tě zase vidím, jsem na něj dočista zapomněl. Přijmi ho ode mne jako část projevu mé vděčnosti za to, že jsi mi pomohl, když jsem to nejvíc potřeboval.“</p>

<p>Kůň přistoupil ke Kedrigernovi a otřel se mu hubou o rameno. Kedrigern ho poškrábal mezi ušima.</p>

<p>„Podívej, jak se k tobě má, Keddie!“ zajásal Fraigus. „Jsem rád, že jste se tak rychle spřátelili.“</p>

<p>„Jak jsi k němu přišel?“ zeptal se Kedrigern zvědavě.</p>

<p>„On... prostě sem jednoho dne přišel,“ odpověděl Fraigus.</p>

<p>„Bez jezdce? Jen tak, sám? Takový krásný kůň?“</p>

<p>„Keddie, vím že spěcháš domů, a nerad bych tě zdržoval svým tlacháním,“ řekl Fraigus rozpačitě. „Pojď, Pudmoxi, ať náš dobrý přítel může nasednout a rozjet se ke své krásné Princezně. Pojď, můj dobrý trole.“</p>

<p>Kedrigernovi bylo jasné, že se od Fraiguse nic víc nedozví. Obrátil se ke svému koni a šlápl na něco měkkého.</p>

<p>Se znechuceným výkřikem ucouvl. Ohyzdný služebník se s úpěním odkolébal stanou a jen tak tak se vyhnul Fraigovu kopanci.</p>

<p>„Zatracená špinavá bestie! Vždycky se motáš tam, kam chce člověk šlápnout!“ zvolal Fraigus vztekle. Stvoření začalo poskakovat a vyluzovat bublavé zvuky. „Myslím, že se mu líbíš,“ poznamenal Fraigus. „Nechceš si ho vzít s sebou? Teď, když mám zpátky svého Pudmoxe, mi k ničemu není.“</p>

<p>Malá příšerka začala po Fraigových slovech poskakovat ještě vzrušeněji. Kedrigern si dal jednotlivá fakta dohromady a zmocnilo se ho podezření. Přijal učitelovu nabídku. Pudmox strčil strašidlo do pytle, připevnil ho ke Kedrigernovu sedlu a Kedrigern vyrazil na cestu.</p>

<p>Přes zuřivé bublání a úpění nevytáhl věc z pytle, dokud v Ponuré bažině nedojeli přesně na to místo, kde se setkal s nevděčným princem. Tam sesedl z koně, sňal pytel a vytřepal jeho obsah na pahorek. Pak o několik kroků ustoupil, založil si ruce na prsou a řekl: „Mám několik otázek a velice ti prospěje, když mi na ně odpovíš podle pravdy.“</p>

<p>Zdálo se, že stvoření rozumí. Trochu se zachvělo, ale nevydalo žádný zvuk.</p>

<p>„Nemusíš mluvit. Pokud bude odpověď ano, zvedni jednu ze svých... no, pohni něčím dvakrát. Jedenkrát znamená ne. Rozumíš?“</p>

<p>Znetvořená končetina podobná pařátu se pohnula dvakrát.</p>

<p>„Předpokládám, že jsi bývalý krásný princ - a pozdější ropucha - který mne trefil kamenem do hlavy a ukradl mi koně. Mám pravdu?“</p>

<p>Věc se zatřásla. Váhavě dvakrát zamávala pařátem.</p>

<p>„Hm. Pak sis spletl cestu a dostal se k Fraigově chýši, kde sis vynucoval jídlo, nocleh a posluhování..., a když Fraigus odmítl poslouchat tvé rozkazy, urazil jsi ho a vyhrožoval mu. Je to tak?“</p>

<p>Nepopsatelná končetina se znovu dvakrát pohnula.</p>

<p>„A pak tě Fraigus proměnil v tohleto. Samozřejmé. Měl jsem to vědět hned. Fraigus nikdy neměl rád krásné prince.“ Kedrigern se podíval na příšerku a potřásl hlavou. „A teď, předpokládám, budeš chtít, abych tě odčaroval.“</p>

<p>Věc strnula. Část, která připomínala schlíplý lilek, se dvakrát zachvěla a pak ztuhla v očekávání.</p>

<p>„Víš sám, že si nezasloužíš ani za mák soucitu. Zasloužíš si být přesně tím, čím jsi... ať už to je cokoliv,“ řekl Kedrigern. Ale v hloubi duše věděl, že nic na tomto světě si nezaslouží být tak ošklivé, a doufal, že tato zkušenost princi udělila patřičnou lekci. Co se jeho týkalo, nebyl pomstychtivý, a Fraigus se té věci vzdal. S odevzdaným povzdechem řekl: „V pořádku, uvidíme, co bych pro tebe mohl udělat. Ale pamatuj si, teď - no tak, přestaň sebou házet - pamatuj si, teď se nedá přesně předpovědět, jak to dopadne. Byl jsi zaklet a odklet a znovu zaklet. To situaci značně komplikuje. Pokusím se z tebe udělat znovu krásného prince, ale nemohu ti zaručit, v co se proměníš, jenom že nebudeš tím, čím jsi teď. Přijímáš?“</p>

<p>Věc dvakrát zamávala výrůstkem, odhodlaně a vděčně, a pak znehybněla. Kedrigern připravil pahorek, rozmístil kameny a prášky, načež ustoupil, aby přeříkal obecné transformační kouzlo. Tleskl rukama. Hladina se zachvěla pod úderem blesku a na okamžik zavládla tma. Obludná věc byla pryč. Kedrigern pohlédl na pahorek.</p>

<p>„Teď je z tebe aspoň krásná ropucha,“ řekl. „To taky není k zahození.“</p>

<p>Ropucha se na něj podívala vypoulenýma očima. Nafoukla se, zase splaskla, pak seskočila z pahorku a zmizela v tmavé vodě.</p>

<p>Kedrigern lítostivě zavrtěl hlavou a vydal se ke svému koni. Poklepal ho po silné šíji a řekl: „To jsou ti princové, příteli. Arogantní a nevděční za každé situace. Za všechnu tu práci mohl alespoň kváknout.“</p>

<p>Pod zapadajícím sluncem zamířil k domovu. Zima se blížila. Než se dostal k úpatí Hor tichého hromu, začal padat sníh, a jen tak tak se mu podařilo dostat do domu dřív, než se strhla sněhová bouře. Nějaký čas nebude na cestování ani pomyšlení, a dokud nebude moci cestovat, zůstane Princezna ropuchou.</p>

<p>Ale stejně, bylo hezké být zase doma.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Čtyři &gt;</emphasis></strong><strong><emphasis>Kýžené jméno</emphasis></strong></p>

<p>Na vilu se snesly zimní bouře, kvílely, burácely a metaly sníh a déšť proti jejím oknům, rvaly došky ze střechy a vyluzovaly nepříjemné zvuky v komíně. Jejich snaha však vyšla nadarmo. Uvnitř bylo příjemné teplo a útulno.</p>

<p>Kedrigern seděl v pohodlných trepkách u krbu a vděčně myslel na Voscona Otevřenou ruku, jehož vinice plodily víno, jež tak lahodně působilo na patra králů, císařů, a co bylo nejdůležitější, také jednoho žíznivého a unaveného čaroděje. Plná číše Vosconova nejlepšího vína mu stála hned u ruky. Oheň v krbu praskal. Stíny tančily po místnosti. Kedrigern se líně natáhl po poháru.</p>

<p>„Jen do toho. Opij se do němoty. Na mne se vůbec neohlížej,“ řekl tichý hlas.</p>

<p>Kedrigern ruku rychle stáhl „Myslím na tebe nepřetržitě, má drahá,“ řekl</p>

<p>„Krásný způsob, jak to dokázat. Celý den jsi zamčený v pracovně, při obědě se mnou nepromluvíš ani slovo a sotva dojíš, už se nemůžeš dočkat, aby ses zase začal opíjet vínem.“</p>

<p>„Jeden maličký pohár přece není žádné 'opíjení',“ bránil se Kedrigern ukřivděně.</p>

<p>„Kdyby ti na mně opravdu záleželo, pracoval bys ve dne v noci na mém odčarování,“ odpověděl tenký hlásek odměřeně.</p>

<p>Kedrigern se obrátil ke stolu, na kterém seděla ve zlaté míse na mechové podložce Princezna, v jejíž třpytivých očích plála světýlka. Bylo těžké určit její výraz, ale v jejím hlase Kedrigern zachytil netrpělivý podtón.</p>

<p>„Vrátil jsem se tak rychle, jak mi to okolnosti dovolily,“ namítl. „Další krok vyžaduje cestování a já si musím opatřit ještě nějaké informace, než se do toho pustím.“</p>

<p>„Oceňuji, hodnotím a schvaluji, že jsi opatrný, důkladný a pečlivý. Jenom chci, abys byl trochu rychlejší, pohotovější a taky trochu víc sebou hodil.“</p>

<p>„Jsem rád, že pokračuješ ve svých fonetických cvičeních, má drahá. Je dobře, že se tvá mysl má čím zaměstnávat.“ Princezna si tiše povzdechla, ale neřekla nic, a tak Kedrigern pokračoval: „Opatrnosti není v našem případě nikdy dost: Je to velice složitá záležitost. Čím častěji byl někdo zaklet, odeklet, znovuzaklet a znovuodeklet, tím je citlivější na vedlejší účinky. Už jsem ti říkal, jak dopadl ten protivný princ, kterého jsem odeklel na cestě k Fraigovi. Nechceme přece, aby se něco takového přihodilo tobě. To by bylo opravdu strašné.“</p>

<p>„Strašné už to se mnou je, Keddie. Jsem ropucha,“ řekla Princezna chladně.</p>

<p>„Pouze dočasně.“</p>

<p>„To mi říkáš pořád. Zima už je skoro za námi, navštívil jsi Fraiga a já jsem pořád ropuchou. Kromě toho plýtváš magií na cizí, zatímco já sedím ve zlaté míse a čekám, až kolem poletí nějaká moucha.“</p>

<p>„Panglunder není tak docela cizí, má drahá. A nikdo jiný mu pomoci nemůže. Věř mi, taky jsem z toho nebyl moc šťastný, ale nemohl jsem ho přece odmítnout.“</p>

<p>Princezna odpověděla netrpělivým odfrknutím, které znělo vnímavému muži dostatečně výmluvně, než aby požadoval komentář. Kedrigern upřel oči do ohně a zamyslel se nad Panglunderovým problémem, který měl vyřešit. Asi to opravdu vypadalo, jako by odpočíval, ale ve skutečnosti kypěl hněvem nad tím, že se musel takovému případu věnovat zrovna teď, když byl v časové tísni kvůli vlastním potížím.</p>

<p>Kedrigern byl velice klidný muž, na čaroděje až neobyčejně klidný. Několik věcí však neměl rád a některé z nich přímo nenáviděl. Na předním místě mezi nimi bylo cestování, spěšné termíny a noční práce. Panglunderův problém přinášel hned všechny tři nepříjemnosti najednou.</p>

<p>Panglunder Neústupný, Svrchovaný pán Temného hvozdu, obýval ponurý hrad vzdálený devět dní velice nepříjemné cesty od útulné vilky v Horách tichého hromu. Kedrigern nebyl prací pro Panglundera nijak nadšen, ale dlužil mu laskavost, a Svrchovaný pán Temného hvozdu mu poslal kromě poselství, ve kterém žádal čarodějovu osobní přítomnost, i štědrou zálohu. Kedrigern pracoval ty tři dny, které uplynuly od poslova příchodu, velice tvrdě a v noci skoro nespal, ale výsledek nestál ani za řeč a poslovi už začínala docházet trpělivost.</p>

<p>Zamnul si bradu, protřel si oči a povzdechl si. Proč jen je ten Panglunder zároveň tak hloupý a neústupný? Kdyby jen trochu používal svou hlavu, nic takového by se mu nemohlo přihodit. Když se muž intimně přátelí s čarodějkou, neměl by se pokoušet o zásnuby s princeznou - ani když se jedná o krásnou, sotva zletilou princeznu s věnem, jehož výše přesahuje nejsmělejší sny lakomce, a on je mocným pánem, který je zvyklý, že se vše děje podle jeho rozkazů. Čarodějky nepatří k těm, co přijímají sokyně s pochopením.</p>

<p>Navzdory své náladě se Kedrigern usmál. Případ měl i své zajímavé stránky, ačkoliv Panglunder je asi těžko ocenil. Memanesha byla velice prohnaná a lstivá. Uvěznit princeznu Lalloree za stěnu ohně bylo velice originální řešení. Milenci si mohli vyměňovat povzdechy, horující slova a vášnivé pohledy, ale nic jiného. Kdyby se k sobě přiblížili na vzdálenost ruky, byli by sežehnuti. Geniální kousek mistrovského umění, pomyslel si Kedrigern skoro závistivě.</p>

<p>Protikouzlo už měl v hlavě připravené, ale byla to velice choulostivá a náročná záležitost. Afank, keltský vodní duch mohl proniknout ohnivou stěnou a vynést princeznu bez úrazu. Ale afankové byli odporní tvorové a snadno se rozrušili. Bylo třeba Lalloree varovat, aby při pohledu na svého zachránce nezačala křičet. Ani tak nebyl výsledek zaručen. Panglunder bude muset ovládnout svůj temperament, kdyby afank nezacházel s princeznou příliš jemně. A nesmělo se zapomínat ani na Memaneshu. Kedrigern nestál o konfrontaci s kolegyní. Memanesha by mohla prostě uznat, že obchod je obchod; že zákazníkovi je třeba za jeho peníze vyhovět a že i čaroděj musí koneckonců z něčeho žít. Ale podle toho, co o Memaneshe věděl, se dalo jen těžko předpokládat, že přijme jeho protikouzlo takto velkoryse.</p>

<p>Zničeně zasténal. Byl unaven a nebylo mu dovoleno, aby si odpočinul. Příliš mnoho věcí najednou. Lehkomyslné bylo už to, že se pouštěl do kouzla - ošidného a dosud nevyzkoušeného kouzla - když rozhodně nebyl na vrcholu svých sil. Vypadá to, že mu s takovou velice brzy přibudou další potíže.</p>

<p>„Jsi v pořádku, Keddie?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Ano. Jen přemýšlím.“</p>

<p>„O čem?“</p>

<p>„O kouzlech. Odeklínadlech. Krásných princeznách.“</p>

<p>„Taky jsem byla krásná princezna... kdysi,“ poznamenala Princezna trpce.</p>

<p>„A zase budeš. Když jsem se s tebou poprvé setkal, byla jsi ropuchou, ale předtím a pak, když jsem tě odčaroval...“ Kedrigern ztichl a s hořkým povzdechem znovu obrátil zraky do plamenů. Zamračil se.</p>

<p>„Keddie? Nespi!“</p>

<p>„Jen mne něco napadlo. Je to zvláštní, že jsem na to nikdy dřív nepomyslel.“</p>

<p>„Co je to?“</p>

<p>„Byla jsi původně krásná princezna, že ano? Chci říct, není možné, že bys byla na krásnou princeznu proměněna až dodatečně, ale původně...“</p>

<p>„Narodila jsem se jako krásná princezna!“ zvolala Princezna rozhořčeně. „Jak vůbec můžeš uvažovat o nějaké jiné možnosti! To je strašné!“</p>

<p>„Má drahá, musím být nezaujatý. Je to věc profesionálního přístupu. Odčarovat někoho, pokud neznáš celé pozadí, může vést k nepřekonatelným potížím. Pamatuji se, jak-“</p>

<p>„Neodbočuj! Drž se věci.“</p>

<p>„Budu, má drahá. No dobře, byla jsi krásná princezna do svých jednadvacátých narozenin, kdy-“</p>

<p>„Osmnáctých. Svých osmnáctých narozenin,“ opravila ho Princezna ostře.</p>

<p>„Ach, ano, osmnáctých narozenin. Tehdy smutná okolnost prokletí močálové víly Berty způsobila, že ses proměnila v ropuchu a zůstala jí až do doby, kdy jsem z tebe kletbu sňal.“</p>

<p>„Částečné.“</p>

<p>„Byla to velice komplikovaná kletba. A v krátkém čase jsem tě dokázal dát do pořádku.“</p>

<p>„Ano,“ připustila Princezna. „Ale i tak jsem prožila dost dlouhou dobu, jako krásná princezna, která kvákala jako ropucha.“</p>

<p>„Už jsem říkal, že to bylo komplikované zakletí. Močálové víly jsou metodické a zlomyslné. Tak či tak, nakonec jsi byla odekleta,“ zakončil svou řeč Kedrigern.</p>

<p>„Bohužel jen velmi krátce.“</p>

<p>Po této poznámce se rozhostilo hluboké ticho, ve kterém Kedrigern zvedl svou číši a upil vína. Nakonec si Princezna povzdechla a řekla: „Ach, kdybychom jen nešli na ten Čarocon.“</p>

<p>„Nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem, má drahá. Takhle se nikam nedostaneme,“ odpověděl Kedrigern a postavil pohár na stůl. „Koneckonců, alespoň se pořád ještě spolu můžeme bavit.“</p>

<p>Princezna se na něj podívala ze zlaté misky s vlhkým mechem, ve které seděla. Na ropuchu byla velice pohledné stvoření. Nepohnula se a její výraz se nezměnil takovým způsobem, aby to Kedrigern poznal, ale v oku se jí objevila velká slza.</p>

<p>„Už mi to všechno tak šlo... cvičila jsem si výslovnost... učila se magii...“ řekla tichým smutným hlasem.</p>

<p>„Opravdu jsi dělala velké pokroky.“</p>

<p>„Bylo mi lépe, když jsem měla tělo krásné princezny, i když jsem kvákala jako ropucha. Alespoň jsem mohla číst. Teď nedokážu ani obracet stránky.“</p>

<p>„Spot by ti s tím mohl pomoci.“</p>

<p>„Nemohl. Příliš ho to rozčiluje. Vytrhává listy a pojídá je.“</p>

<p>„Zapomněl jsem. Trol zůstane trolem.“</p>

<p>„Co na tom záleží? K čemu je ropuše dobrá bohatá slovní zásoba?“</p>

<p>„Můžeš mluvit, má drahá.“</p>

<p>„Kdo by poslouchal ropuchu?“</p>

<p>„Já. A možná, že by tvá magie mohla být ještě účinnější... v tvé současné podobě.“</p>

<p>Princezna si povzdechla, ale neřekla nic. Kedrigern, jehož optimismus už byl vyčerpán, seděl zticha. Venku zuřila bouře. Polena v krbu praskala a podmalovávala tím domáckou atmosféru.</p>

<p>„Raději bych byla zpátky v močálu, zvláště když je taková noc jako dnes,“ zamumlala Princezna. „V močálu jsem aspoň měla spoustu přátel, i když jsem byla ropucha.“</p>

<p>„Byla jsi velice krásná ropucha,“ přisvědčil Kedrigern.</p>

<p>„Nesnaž se mě utěšovat. Je to dost zlé i bez toho, že mě utěšuješ.“</p>

<p>„Jen se tě snažím povzbudit.“</p>

<p>„Rozdíl mezi velice hezkou ropuchou a krásnou princeznou je evidentní, Keddie. Krásní princi se nevydávají na nebezpečné výpravy a ani udatní rytíři nezabíjejí draky a nemrzačí se v soubojích navzájem, aby získali úsměv velice hezké ropuchy. Dokonce ani vlastní manžel se pro svou ženu nepřetrhne, když je ropuchou.“</p>

<p>„Má drahá, sbírám informace. To vyžaduje čas.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ přisvědčila Princezna zatrpkle.</p>

<p>„Fraigus mi řekl jenom, kde mám hledat. Neřekl mi žádná jména. A cestovat nazdařbůh, navíc v tomto počasí...“</p>

<p>„Ty cestuješ nerad v každém počasí.“</p>

<p>„V tom máš pravdu,“ přisvědčil, „ale v takovémto počasí to považuji za zvlášť odpuzující. Ani psa by tam člověk nevyhnal.“</p>

<p>Sotva to Kedrigern dořekl, ozvalo se hlasité zabušení na dveře. Kedrigern a Princezna se po sobě podívali.</p>

<p>„Kdo to může být?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Pravděpodobné se nějaký obr lidožrout chce zeptat na cestu. V takovém počasí nemají obři lidožrouti stání a jsou na tom mizerně s orientací.“</p>

<p>„Obra lidožrouta v domě nechci, Keddie,“ řekla Princezna a Kedrigern se zvedl z křesla a uhladil si šaty.</p>

<p>„Nebudu ho zvát dovnitř, má drahá. Jen mu ukážu cestu a pošlu ho pryč.“</p>

<p>Sotva však Kedrigern došel ke dveřím, vtrhl do místnosti domácí trol a začal vzrušeně poskakovat, vyrážeje při tom dychtivé: „Ja, ja!“</p>

<p>„To je v pořádku, Spote. Já tam půjdu,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Ja?“</p>

<p>„Mohl bys hodit do ohně další poleno. Ale opatrně, prosím tě. Neházej ho zase přes celou místnost.“</p>

<p>Kedrigern rychle udělal krátkodobé sebeochranné kouzlo pro všeobecné použití a zvedl závoru. Bušení se ozvalo znovu a nebylo to bušení pěstí, ale dřeva na dřevo. Zatracení obři lidožrouti, pomyslel si, kousek vychování nemají. Pak si však uvědomil, že se dveře nechvějí pod údery kyje. Někdo bušil něčím lehčím; pravděpodobné holí. Kedrigern otevřel dveře doširoka. Náraz větru s vlhkým sněhem ho oslepil a jen tak tak unikl tvrdému úderu hole do čela.</p>

<p>„Bess! Pojď dál, Bess,“ řekl promočené a větrem ošlehané postavě, která stála na prahu s násadou koštěte v ruce, napřažené k dalšímu zabušení.</p>

<p>„Ach, díky, Keddie, není nejlepší počasí na to zůstávat venku. Většinu cesty jsem se držela nad bouří, ale přistání bylo hrozné. Bojím se, že jsem ti zničila několik ostružinových keřů,“ odpověděla Bess.</p>

<p>„Co tě sem přivedlo v takovouto noc? Počkej, vezmu ti košte.“</p>

<p>„Není třeba, Keddie,“ odpověděla Bess. Pak postavila koště na zem a přikázala mu: „Počkej na mne v koutě. A nezapomínej na slušné vychování.“</p>

<p>Koště se zachvělo, obrátilo se a zamířilo do rohu předsíně, kde se opřelo o zeď. Na podlaze pod ním se začala tvořit louže.</p>

<p>„Nevadí ti to, Keddie? Nerada nechávám v takovém počasí koště venku. Provlhlo by a špatně by se potom ovládalo.“</p>

<p>„S tím se netrap, Bess. Pojď dál. Princezna bude nadšená, že tě vidí. Má ráda společnost.“</p>

<p>„Myslíš to vážně nebo to říkáš jen tak ze zdvořilosti? Pochopila bych, kdyby se na mně hněvala a vlnila mne z té své nehody.“</p>

<p>„Neviní tě, Bess. Klidně pojď dál.“</p>

<p>„No, nesu dobrou zprávu, Keddie. Poptávala jsem se po okolí a konečné se mi podařilo zjistit něco užitečného. Proto jsem přiletěla rovnou sem,“ oznamovala Bess, zatímco následovala Kedrigerna ke krbu. „Slyšel jsi něco o starém čaroději jménem Arlebar?“</p>

<p>„To jméno mi nic neříká. Jaký je jeho obor?“</p>

<p>„Osmdesát let už je na odpočinku. Předtím trochu vyučoval - transformační kouzla,“ řekla Bess s úsměvem.</p>

<p>„Aha. A kde toho Arlebara najdu?“</p>

<p>„Čeká tě dlouhá cesta, Keddie.“</p>

<p>„Nevede snad cesta k Arlebarovi přes Pusté pohon, Ponurou bažinu, skrz Temný les, přes Reku utrpení a Pustinu ztracených králů až k hospodě Na Vnějším konci a do samého srdce Dračích hor?“</p>

<p>Bess se překvapené zarazila. „Právě tam! Ale říkal jsi, že toho muže neznáš!“</p>

<p>„Neznám. Neznal jsem jeho jméno, když jsi ho vyslovila, ani jsem nevěděl, že jde o čaroděje. Dokonce jsem si ani nebyl jistý, jestli se jedná o lidskou bytost. Ale věděl jsem, že někde tam musím hledat pomoc pro Princeznu.“</p>

<p>„Zjistils to snad nějakým zvláštním kouzlem?“</p>

<p>„No, vlastně mi to spíš někdo řekl. Byl jsem navštívit svého starého učitele Fraiga.“</p>

<p>„Fraiga Temného?“</p>

<p>„Osobně. Pojď dovnitř, Bess, nebo nám promočíš koberec.“</p>

<p>„Fraigus Temný,“ zopakovala Bess a pomalu zavrtěla hlavou. „Myslela jsem, že ten ubožák zemřel a byl pohřben před dobrými třiceti lety.“</p>

<p>„Drží se docela dobře,“ odpověděl Kedrigern, když vstupovali do pokoje. „Princezno, je tady Bess, lesní čarodějnice, a přinesla nám dobré zprávy.“</p>

<p>„Vítám té, Bess. Udělej si pohodlí,“ řekla Princezna sladkým hlasem.</p>

<p>„Ach, to je od tebe moc hezké, drahoušku, potom, co ti stará Bess způsobila.“</p>

<p>„Nemluv tak, Bess, drahá. Keddie, nabídni Bess židli.“</p>

<p>„Posaď se ke krbu a osuš se, Bess,“ vyzval ji čaroděj.</p>

<p>„Pokud ti to nebude vadit, lásko, zůstanu raději tady a osuším se drobným kouzlem. V blízkosti ohně se necítím ve své kůži. Znervózňuje mě.“</p>

<p>„Jisté, Bess.“ Kedrigern jí přesunul židli ke vzdálenému konci stolu, zatímco Bess se zahalila do obláčku páry. hlubokým povzdechem pak klesla do židle, natáhla si nohy, podívala se na Princeznu, na Kedrigerna a pak zase na Princeznu. Mateřsky se usmála.</p>

<p>Nové přiložené poleno pomalu dohořívalo a světlo v místnosti sláblo. Bess se celá proměnila. Její větry a dešti ošlehané tváře, které měly barvu vyčiněné volské kůže, ve světle ohně změkly. Bradavice a chlupy, které jí dodávaly zjev letitého kocoura, byly stěží vidět, a vystouplé žíly na jejím krku a rukou zmizely úplně. Dokonce ani nos už se jí tolik neleskl. Vypadala jako stará vesničanka, ponořená do starostí o svou rodinu.</p>

<p>Bez jediného varování Bess náhle vymrštila ruce do vzduchu a propukla v chraptivý smích. Kedrigern poskočil na židli a rychle se podíval směrem k zlaté míse.</p>

<p>„Tak ty jsi o Arlebarovi celou tu dobu věděl. Jsi čertovský chlapík, Keddie, jen co je pravda,“ řekla.</p>

<p>„Moc jsem toho nevěděl, Bess. Opravdu ne.“</p>

<p>„Že ne? Mně to připadá, jako kdybys dokázal najít jeho dům i potmě.“</p>

<p>„To těžko. I kdybych se nějak dostal do hospody Na Vnějším konci, Arlebarův dům je ještě o pěkný kus nebezpečné cesty dál. Ani nevím, o jak dlouhý kus.“</p>

<p>„Najdeš ho, Keddie. Ty to dokážeš. Arlebar je ten muž, který může pomoci princezně.“</p>

<p>„Jak si tím můžeš být tak jistá?“</p>

<p>„Stará Bess hodně mluvila s lidmi a moc se jich vyptávala. Ti dva mladí mameluci, kteří nám to na Čaroconu tak zavařili, studovali oba nějaký čas transformační kouzla u Arlebara,“ řekla Bess, chytrácky mrkla a dotkla se prstem špičky svého nosu.</p>

<p>„Pak bude Arlebar vědět, jaké kouzlo na mně bylo použito, a Keddie ho bude moci zrušit bez nebezpečí vedlejších účinků!“ vykřikla Princezna šťastně.</p>

<p>„Výborně, Bess,“ řekl Kedrigern. „Tohle dokončím dnes v noci a zítra mohu vyrazit na cestu do...“ Odmlčel se a pak se zeptal: „Bess, víš něco o vzývání vodních duchů?“</p>

<p>„Je to jedna z částí mého vzdělání, kterou jsem úplně vypustila. Je mi líto.“</p>

<p>„Jen mě to tak napadlo. Panglunder z Temného lesa naléhavé potřebuje vodního ducha, a jelikož přes Temný les stejně musím, až půjdu k Řece utrpení... No nevadí, budu na tom pracovat po cestě.“</p>

<p>„Kdy vyrazíme?“ zeptala se Princezna vzrušeně.</p>

<p>„Já odjedu zítra. Sám. Vůbec mne nenapadlo, že bych tě měl vzít s sebou, má drahá. Je to příliš nebezpečné.“</p>

<p>„Můžeš nás oba chránit svou magií.“</p>

<p>„Nejsem továrna na magii. Když ji všechnu spotřebuji na naši ochranu cestou, nezůstane mi žádná, až najdu Arlebara.“</p>

<p>„Nespotřebuješ jí o nic víc, když budeš chránit nás oba, než když budeš chránit jenom sám sebe,“ namítla.</p>

<p>„To je tak, má drahá: když budu cestovat sám, mohu riskovat tak, jak bych si nikdy nedovolil, kdybys byla se mnou. Kromě toho, tady jsi úplné v bezpečí. Nebudu se o tebe muset bát. Budu se moci soustředit na jiné věci.“</p>

<p>„A na co se budu soustředit já, až tady budu sedět v misce s vlhkým mechem?“ zeptala se Princezna. „Nemyslíš, že já se o tebe bát budu? Co když se ti něco stane?“</p>

<p>„Alespoň jeden z nás zůstane naživu.“</p>

<p>„Jeden z nás zůstane ropuchou!“ zaječela Princezna. „Keddie, buďto mne vezmeš s sebou, nebo se vrátím do močálu.“</p>

<p>„Má drahá, buď rozumná.“</p>

<p>„Ona je rozumná,“ řekla Bess. „Chce raději jít s tebou, než aby příštích pár měsíců seděla v míse a čekala.“</p>

<p>Princezna neřekla nic, ale z mísy se ozvalo rozhořčené šplouchnutí. Kedrigern se zvedl a několikrát přešel po místnosti. Pak rozhodil ruce a zabědoval: „Ale to bude nebezpečné. Copak to vůbec nechápete? Velice nebezpečné!“</p>

<p>„Na to ona nedbá, Keddie,“ řekla Bess tiše.</p>

<p>„Nech ji, ať za sebe mluví sama,“ odsekl Kedrigern.</p>

<p>„Nezáleží mi na tom, jestli je to nebezpečné. Chci prostě s tebou,“ ozval se z mísy odvážný tenký hlásek.</p>

<p>„Tady to máš,“ zasmála se Bess.</p>

<p>Kedrigern se sesunul na židli a upřel oči do prázdna.. „A jéje,“ řekl tiše. „A jéje.“</p>

<p>„Takže je všechno domluveno. Vydám se na cestu domů. Předpokládám, že ráno budete chtít vyrazit brzy.“</p>

<p>„Jo,“ odrušil Kedrigern dutým hlasem.</p>

<p>„Nechoď do té fujavice, Bess. Zůstaň přes noc tady a ráno můžeš odjet spolu s námi,“ navrhla jí Princezna.</p>

<p>„To je od tebe milé, drahoušku, ale mám něco na ohni a neměla bych to nechávat moc dlouho bez dozoru,“ odpověděla Bess a zvedla se ze židle.</p>

<p>„Mohla bys ráno vyrazit hodně časné.“</p>

<p>„Čert ví, co bych doma našla, kdybych se nevrátila do hodiny. Je příšerné počasí na létání, ale nedá se nic dělat, lásko.“</p>

<p>„Přinesu ti koště,“ nabídl se Kedrigern.</p>

<p>Šel do předsíně, kde Bess zanechala své koště. V koutě byla kaluž, ale koště nikde neviděl. Kedrigern si všiml vlhké stopy vedoucí do kuchyně. Sledoval ji až ke komůrce na smetáky. Dveře byly pootevřeny a zevnitř se ozývalo šeptání, doprovázené hihňáním.</p>

<p>„Vylezte odtamtud; všichni,“ nařídil čaroděj a otevřel dveře dokořán.</p>

<p>Ozvalo se tlumené šuškání a šustění a pak se objevilo Bessino koště následované poněkud rozcuchaným smetákem. Za nimi se táhlo staré opotřebované pometlo a tvářilo se velice zklamaně.</p>

<p>„Hezky se to chováte,“ řekl Kedrigern vyčítavě. „Mělo jsi pro sebe pěkný suchý kout a teď jsou mokré cestičky po celé podlaze-“ Smeták se pokusil louže setřít. Kedrigern ho zarazil: „A ještě mi rozvracíš domácnost. Ne že by se tomu moc bránili,“ dodal a smeták se rychle uchýlil do bezpečné blízkosti starého pometla. „Teď pojď za mnou, Bess čeká. A vy dva, zpátky do komory.“</p>

<p>Koště se odšouralo přes kuchyň do předsíně. Při pohledu na Bess, která tam stála se založenýma rukama a hrozivým výrazem ve tváři koště zpomalilo a drželo se u stěny, dál z jejího dosahu.</p>

<p>„Už s tím zase začínáš?“ zeptala se.</p>

<p>Koště se skrčilo v koutě, třáslo se a snažilo se vypadat co nejmenší. Bess žhnula vzteky. Kedrigern, který stál po jejím boku, si ho měřil chladným neschvalujícím pohledem.</p>

<p>„Bylo v komoře, co?“ zeptala se Bess.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Bess se obrátila ke koštěti a pokárala ho: „Copak nevíš, jak se máš chovat v slušném čarodějnickém domě? To tě nemůžu nechat ani deset minut o samotě? Stydím se za tebe. Běž ven a čekej na mne. A ne, ať se celé zmáčíš!“</p>

<p>Kedrigern pootevřel dveře a koště jimi vyklouzlo ven. Když dveře zase zavřel, řekla Bess lítostivě: „Když ho řídím, je to to nejlepší koště, jaké jsem kdy měla. Létá hladce a rychle. V takovou noc, jako je tahle, bych se na jiné koště spolehnout nemohla. Ale když někde vidí mladý smeták...“</p>

<p>„Nikomu neublížilo, Bess. Jen tak flirtovalo.“</p>

<p>„Možná, že máš pravdu, ale kvůli němu si vůbec nemohu dovolit mít doma jiný smeták nebo koště. Jen si to představ!“</p>

<p>„Dovedu si představit, jak je to trapné.“</p>

<p>Bess si povzdechla a přikývla. Pak se rozzářila a řekla: „Má to ale své výhody, Keddie. Teď mě odnese domů dvakrát tak rychleji než obyčejně, aby mi dokázalo, že svého chování lituje, a zatímco budu spát, zamete celý dům. Někdy se vyplatí ukázat pevnou ruku.“</p>

<p>„To určitě.“</p>

<p>„Takže odjíždíte zítra, ty a Princezna?“</p>

<p>„Ano. Ale byl bych opravdu klidnější, kdybych věděl, že zůstane v bezpečí. Možná, kdybys jí řekla-“</p>

<p>„Nic takového,“ přerušila ho Bess rozhodně. „Její srdce touží být s tebou a já proti tomu nic nezmůžu.“</p>

<p>„Ale to nebezpečí!“</p>

<p>„Ach Keddie, jsi velký čaroděj, ale o ženách nevíš vůbec nic. Nechce být v bezpečí, když ty pro ni musíš čelit nebezpečí. Žádná žena by něco takového nechtěla.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Opravdu. A pamatuj si, Keddie. Princezna není jen obyčejná princezna. Ovládá už pořádný kus magie. Můžeš být rád, že bude s tebou.“</p>

<p>„Na to jsem nepomyslel,“ připustil Kedrigern.</p>

<p>„Takoví už jsou muži. A je tady ještě jedna věc, kterou bys měl mít s sebou,“ řekla Bess a vytáhla z pod svého rozedraného přehozu láhev. „Slina bahenní zmije. Čerstvá várka.“</p>

<p>„Opravdu si nemyslím, že bych měl,“ řekl Kedrigern, zvedl ruce v obranném gestu, zavrtěl hlavou a ustoupil.</p>

<p>„Možná že tam, kam míříte, bude zima a vlhko a pak ti doušek Sliny bahenní zmije zahřeje srdce. A není nic lepšího, když chceš rozdělat oheň,“ dodala a vtiskla mu láhev do ruky. „Jen si dávej pozor, aby ti neukápla na nechráněnou kůži.“</p>

<p>„Budu opatrný. Díky, Bess.“</p>

<p>Čarodějnice mu zamávala, zakroužila kolem domu a pak zmizela. Kedrigern se otřepal a vrátil se do teplé místnosti. Princezna spala na své posteli z vlhkého mechu a v domě vládl klid.</p>

<p>Smutně se podíval na pohár Vosconova nejlepšího vína, kterého se sotva dotkl. Ale kouzlo pro Panglundera vyžadovalo ještě mnoho práce a práce na kouzlech vyžadovala čistou hlavu. Navíc na něj ještě čekalo balení. Princezna mu v tom pomoci nemohla a Spot by všechno zničil.</p>

<p>A zítra ho čeká cesta.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Pět &gt;</emphasis></strong><strong><emphasis>Když milenci jsou k sobe nelaskaví</emphasis></strong></p>

<p>Pod zářícím sluncem a modrým nebem nebyl přechod Pustého pohoří nijak zlý; ke Kedrigernově zklamání by se skoro dalo říct, že byl docela příjemný. Cestičky byly suché a nezasněžené, větry byly mírné a počasí osvěžující. Kedrigern tudíž neměl jedinou příležitost k nadávce nebo stížnosti.</p>

<p>V nížinách to bylo něco úplné jiného. Lesní vzduch byl těžký a vlhký a páchl odcházející zimou. Rokliny byly plné tajícího sněhu a převalovala se v nich studená mlha. Z černých stromů kapala voda a brzy měl promočené šaty i sedlovou deku. Cestičky byly rozbahněné a kluzké.</p>

<p>„Není to krása?“ zeptala se Princezna ze svého hradu na Kedrigernově rameni.</p>

<p>Odpověděl jí neurčitým zabručením.</p>

<p>„Je to prostě nádherné, cestovat. Cestovali jsme příliš málo, Keddie. Pomalu se z nás začali stávat peciválové.“</p>

<p>Na tohle neodpověděl vůbec.</p>

<p>„Jen vdechni ten vzduch!“ jásala Princezna dál.</p>

<p>Kedrigern už se neudržel a vykřikl: „Je to to nejmizernější místo, na kterém jsem kdy byl, a tohle je ten nejmizernější čas na cestování vůbec! Měli bychom sedět doma u příjemného ohně, sušit si šaty a podívej se, kde jsme místo toho!“</p>

<p>Princezna chladně odvětila: „Ty bys doma mohl sedět u ohně a sušit si šaty. Já bych dřepěla na kusu vlhkého mechu a snažila se nemyslet na mouchy. Přála bych si, abys prokázal trochu pochopení, Keddie.“</p>

<p>„Má drahá, celou tuhle zatracenou cestu vykonávám jen proto, že tě chápu. Což nemění nic na tom, že je to nejhorší možné období na cestování.“</p>

<p>„Podle tebe je na cestování nejhorší každé období.“</p>

<p>„A je to pravda. Ale konec zimy je ještě o něco horší. Všude je vlhko. A bláto,“ řekl čaroděj a zaklel.</p>

<p>„A co je špatného na vlhku a blátu? Někteří z nás si myslí, že je báječné.“</p>

<p>„Pro každého není, má drahá.“</p>

<p>„Ale pro mne je, dokud nebudu odčarovaná, a řekla bych, že to bude trvat ještě hodně dlouho. Proč nemůžeme jet rovnou k Arlebarovi? Proč se musíme zastavovat u Panglundera?“</p>

<p>„Máme to při cestě. Nezdržíme se tam dlouho. Jenom vysvobodím Lalloree z plamenů a příštího dne můžeme zase vyrazit na cestu. Bude to úleva vyspat se zase jednou pod střechou.“</p>

<p>„Možná pro tebe.“</p>

<p>„Postarám se, abys dostala hezkou mísu s mechem.“</p>

<p>„Děkuji pěkně,“ odpověděla Princezna.</p>

<p>Chvíli pokračovali mlčky, až dojeli na kraj Ponuré bažiny. Vzduch byl mrazivý a mlžný. Holé stromy se kolébaly ve větru jako kosti oběšenců.</p>

<p>„Keddie, zastavme tady na chvíli. Chtěla bych se trochu vykoupat a zvlhčit si kůži,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Jistě, má drahá. Báječná myšlenka. Já se nasvačím a trochu se tu porozhlédnu, než se vykoupáš.“</p>

<p>Kedrigern opatrné sesedl z koně, aby neshodil Princeznu z ramene, a pak se sklonil, aby mohla seskočit na zem.</p>

<p>Zamířila přímo do močálu, kde se začala cákat jako dítě ve vaně a vydávat tiché zvuky čiré obojživelnické radosti.</p>

<p>Kedrigern se usadil na relativně suchý kousek země, vytáhl z vaku kousek chleba a zakousl se do něj. Princezna byla hezká, pohledná ropucha, úplné jiná než obyčejná stvoření, která posedávala nehybně na okraji močálu. To byli obyčejní plebejci. Urozenost se zřejmě nezapře ani u ropuch.</p>

<p>Když dojedl svou svačinku, vstal a protáhl se a pak se začal pomalu procházet kolem močálu. Z vody vykukovaly ropuchy všech velikostí a vyluzovaly tiché zvuky, jimiž dávaly najevo strach a nevoli. Kedrigern se na ně usmál a našlapoval velice opatrně, aby žádné z nich neublížil.</p>

<p>Došel ke známému pahorku a tam se zastavil. Na pahorku seděla velká ropucha a poulila na něj oči.</p>

<p>„Dobrý den, ropucho,“ řekl čaroděj přátelsky. Když se mu nedostalo jiné odpovědi než strnulého a chladného pohledu, pokračoval: „Vybrala sis pro svůj odpočinek historické místo, ačkoliv si myslím, že o tom vůbec nevíš. Právě na tomto pahorku jsem osvobodil krásnou princeznu z kletby, která z ní udělala ropuchu. A zrovna na podzim jsem udělal totéž s krásným princem.“</p>

<p>Ropucha se nepohnula ani nevydala žádný zvuk. Jen upírala oči na Kedrigerna a nehnutě seděla.</p>

<p>„Ubohý princ,“ řekl čaroděj a soucitně si povzdechl. „Nedávno jsem ho musel proměnit zpátky v ropuchu. A to si ještě polepšil. Kdybys jen viděla, co z něj udělal Fraigus-“</p>

<p>Když vyslovil Fraigusovo jméno, vyrazila ze sebe ropucha vzteklé „kváák!“ a začala na pahorku divoce poskakovat. Kedrigern ztichl údivem, ale pak to najednou pochopil.</p>

<p>„Princi! Ubohý příteli, nechtěl jsem ti to připomínat. Ach jo,“ řekl Kedrigern ropuše, která s posledním rozzlobeným „kváák!“ skočila dlouhým obloukem do trávy u cesty, kde se pásl Kedrigernův černý kůň. Kedrigern se pokusil ropuchu vyhledat, ale nenašel po ní ani stopy. Zavrtěl smutně hlavou a vydal se k místu, kde zanechal Princeznu.</p>

<p>Vyskočila z močálu, aby ho pozdravila, a její dobrá nálada trochu zlepšila i tu jeho. O nešťastném princi se nezmínil.</p>

<p>„To bylo prostě báječné! Tak osvěžující!“ jásala. „Musím uznat, Keddie, že i život ropuch má své světlé stránky. Moci se tak krásně vybahnit, zaplavat si a zaskotačit si - to je prostě skvělé.“</p>

<p>„Princezny se přece také mohou vykoupat a zaskotačit si. Dokonce i vybahnit, když o to stojí.“</p>

<p>„Ach, ne, samozřejmě, že nemohou. Princezny si nemohou jen tak skočit do vody a vykoupat se. Princezny ani neplavou, ony se smáčejí. Je to obřad s přísnými pravidly. Mívala jsem spousty hlídačů, kteří zajišťovali, že se nikdo nekouká, ženy, které mi pomáhaly se svlékáním, a jiné, které mne mydlily a osušovaly ručníky, a ještě jiné, které mne potom navoněly, rozčesaly mi vlasy a oblékly mne.“</p>

<p>„To zní velice přepychově,“ poznamenal Kedrigern.</p>

<p>„Ano, jistě, přepychové to bylo. Ale bylo to vždycky tak davové. Je hezké mít trochu soukromí.“</p>

<p>„Soukromí jsi měla v naší vile,“ zdůraznil.</p>

<p>„Ale to bylo ve vaně, Keddie. To není stejné jako v močále.“</p>

<p>„Pověz mi, drahá, co si ještě pamatuješ z dob, kdy jsi žila ve svém království?“ zeptal se.</p>

<p>„No, pamatuji se na koupání. A pamatuji se na své osmnácté narozeniny. Na ty hned tak nezapomenu. A na žongléry, které otec pozval na oslavu.“</p>

<p>„Víš, má drahá, nikdy jsi o své rodině nemluvila. Myslím, žes mi ještě neřekla ani jméno svého otce.“</p>

<p>Princezna se na chvíli ponořila do hlubokého ticha, až konečně řekla tlumeným hlasem: „Abych pravdu řekla, Keddie, pořád jsem si ještě nevzpomněla.“</p>

<p>„A co jméno tvé matky?“</p>

<p>„Nemohu si vzpomenout ani na to. Dokonce si nemohu vybavit, ani jak vypadali.“</p>

<p>„Královsky?“ zeptal se.</p>

<p>„Jistě. Ona byla... velice krásná a on... on měl černé vousy. Tolik si pamatuji. Husté černé vousy. Ale kdyby sem teď přišli, nepoznala bych je.“</p>

<p>„Oni by zřejmé zase nepoznali tebe.“</p>

<p>„Keddie, ztratila jsem snad paměť navždy? Je to součást zakletí?“ zvolala Princezna vyplašeně.</p>

<p>„Ne, má drahá. Transformační kouzla nemívají vliv na paměť. To by znehodnotilo celý jejich účinek.“</p>

<p>„Možná došlo k nějaké chybě. Nebo za to možná může to množství magie, kterému jsem byla vystavena. Všechno se to nějak zamíchalo a takhle to dopadlo.“</p>

<p>„Netrap se tím. Na tvé paměti můžeme začít pracovat hned, jak zase získáš svou náležitou podobu,“ uklidňoval ji Kedrigern.</p>

<p>Princezna si však nepřála být uklidňována. „Dost špatné je už to, že jsem ropuchou, ale ropuchou bez paměti...“ zavzlykala.</p>

<p>„Nezapomněla jsi přece na všechno. Včera v noci jsi poznala Bess.“</p>

<p>„To je pravda.“</p>

<p>„A musíš si pamatovat na Tristavera. A Grodze. A Conhoona a Buroka a Rhyse ap Gwalltera. Přece jsi nemohla zapomenout na Rhyse ap Gwalltera?“</p>

<p>„Na ty všechny se pamatuji. Vzpomínám si i na den, kdy jsi přišel do bažiny, a jak smutně a osaměle jsi vypadal, když jsem tě poprvé uviděla. Nevěděla jsem, kdo jsi, ale byla jsem přesvědčena, že jsi velice příjemně vyhlížející muž.“</p>

<p>„Ach, ano, to jsi celá ty,“ řekl Kedrigern potěšeně.</p>

<p>„Nijak zvlášť ustrojený nebo elegantní, řekla bych,“ pokračovala. „Pokud si vzpomínám, měl jsi na sobě stejné šaty jako dnes. Ale máš poctivý a příjemný obličej.“</p>

<p>„Tvoje paměť je naprosto dokonalá, má drahá.“</p>

<p>„Ale nesahá moc daleko. Před tebou si pamatuji jenom močál.“</p>

<p>„Podíváme se na to, až budeš odčarovaná,“ ujistil ji Kedrigern. „Jsi připravena k další cestě?“</p>

<p>„Opustíme už močál?“</p>

<p>„Několik dní budeme cestovat po jeho okraji. Budeš si moci zaplavat, kdykoliv budeš chtít.“</p>

<p>Skočila do jeho napřažené dlaně a pak na jeho rameno, a když se tam pohodlně usadila, nasedl na koně. Cesta se dál poněkud zvedala a byla trochu sušší a pevnější. Kůň držel stabilní cval. Kedrigern ani Princezna po nějakou dobu nepromluvili a pak čaroděje něco napadlo.</p>

<p>„Jak dlouho bys řekla, že jsi byla v močálu, má drahá?“ zeptal se.</p>

<p>„Ach, to muselo být... no, nějaký čas to bylo určitě. Možná i víc než rok. Možná několik let.“</p>

<p>„Nemohlo to být déle?“</p>

<p>Na okamžik se zamyslela a pak řekla: „Možná, že mohlo. V močálu je každý den stejný jako ostatní. Proč se ptáš?“</p>

<p>„Jenom ze zvědavosti, má drahá.“</p>

<p>Takto putovali až k vnější části močálu a Kedrigern se stále víc přesvědčoval o stereotypu místního života. Po několika dnech měl pocit, jako by tam strávil polovinu života čekáním, že se něco zajímavého stane. I když močál nabízel možnost vodních radovánek pro Princeznu, nebylo to v žádném případě místo, které by si oblíbil nebo zamiloval.</p>

<p>Nakonec opustili Ponurou bažinu a vstoupili do Temného lesa, který sice taky nebyl nijak veselý, ale ve srovnání s močálem byl přece jen změnou k lepšímu. V noci spali v suchu, pod ochranou varovného kouzla, jež pokrývalo prostor několika stovek sáhů. Kolem cest rostla svěží zelená tráva pro jejich koně a byla tam hojnost čistých potůčků, ze kterých si mohli doplňovat své zásoby pitné vody a které sloužily Princezně k osvěžení. Bohatá půda byla hojným zdrojem užitečných bylin. Stezky byly pohodlné a cestování po nich skoro příjemné. Žádné nebezpečí jim nehrozilo, nesetkali se ani s jeho nejmenším náznakem. Přesto se Kedrigern i Princezna cítili po celou dobu jaksi nes ví.</p>

<p>Zahlédli několik ptáků, ale nezaslechli zpěv. Ani jediná veverka se nemihla na kmeni stromu a nenašli ani žádné jiné stopy animálního života nebo člověka. Ticho začalo být nepříjemné a časem se stalo nesnesitelným. Kedrigern se pokusil recitovat verše, aby zapudil zlé myšlenky, ale jeho hlas zněl v okolním tichu skoro pohřebně, a tak toho nechal po první sloce 'Veselého žongléra'. Potom zůstali oba dlouho tiše.</p>

<p>„Keddie, jak daleko je to do Panglunderova hradu?“ zeptala se Princezna, když odpočívali po obědě.</p>

<p>„Už to není daleko. Mohli bychom tam být zítra o tomto čase.“</p>

<p>„Díky bohu za to. Je to pochmurné místo. Jako bych cítila smutek, který visí ve vzduchu,“ řekla Princezna a lehce se zachvěla.</p>

<p>„Je tu poněkud neveselo,“ přisvědčil Kedrigern. „Před několika lety to tu vypadalo jinak. Stálo by tě to život, kdyby ses v těch dobách pokusila cestovat přes Temný les. Bylo tu plno zlodějů, banditů, lupičů, divých mužů, psanců, barbarů... celé rodiny trolů... obři lidožrouti... všichni toho nejhoršího druhu.“</p>

<p>„Aspoň se tu něco dělo.“</p>

<p>„To jistě. Vraždy, loupeže, znásilňování, mučení, drancování, pleném, orgie a masakry... jediný den v Temném lese se bez toho neobešel. Pak tomu Panglunder učinil přítrž.“</p>

<p>„Připadá mi, že učinil přítrž všemu.“</p>

<p>„Panglunder je velice důsledný muž.“</p>

<p>Chvíli jeli tiše a pak Princezna řekla: „Připadá mi to jako něco víc než jen nepřítomnost zvuků a tvorů. Zdá se mi, že celé tohle místo je ponořeno do smutku, deprese a neštěstí.“</p>

<p>„Je zvláštní, že to říkáš. O Temném lese se vypráví pověst. V tomhle kraji se vypráví pověsti o všem.“</p>

<p>„Co je to za pověst?“</p>

<p>„Obvyklý příběh. Pohledný král, půvabná královna a zlá kletba seslaná na jejich jediné dítě; zoufalství, smutek - nakonec se všechno zhroutí a nezůstane nic než vítr, kvílející v troskách vší naděje a snah. Však to znáš.“</p>

<p>„Mohl by ses pokusit projevit trochu citu,“ řekla Princezna káravě.</p>

<p>„Má drahá, podobný příběh dneska slyší člověk všude. Projedeš-li kolem rozpadlé stodoly, můžeš si být jistá, že se poblíž najde nějaký sedlák, který z toho bude vinit zlé kouzlo. Někdy je to jednoduše otázka špatné konstrukce nebo mizerné práce, ale o tom se v pověstech nikdy nemluví. Za všechno vždycky mohou čarodějové nebo mágové a jejich zlé kletby.“</p>

<p>„A proč si myslíš ty, že je Temný les tak pochmurné místo?“</p>

<p>Kedrigern se nad její otázkou zamyslel. Zvedl se a uhladil si plášť, chvíli se zamyšleně mračil a pak poklekl a vzal Princeznu. Nasedl na koně a vyrazil, stále mlčky.</p>

<p>„No?“ zeptala se.</p>

<p>„Pravděpodobné za to může nějaká zlá kletba,“ řekl.</p>

<p>Udiveně se na něj podívala, ale pohled jeho sklopených očí nezachytila.</p>

<p>Na noc se utábořili na malém návrší a příštího dne se vydali po neustále se svažující stezce. Po poledni uviděli na vršku na severu Panglunderův hrad.</p>

<p>Byla to pochmurná, strohá hromada temného kamení, hranatá a nevzhledná a z každého jejího rohu se zvedala strážní věž. Jako pevnost byla nedobytná; jako příbytek třeba jen pro jedinou noc však působila velice nehostinně, dokonce i podle Princeznina mínění.</p>

<p>„Vypadá to jako místo, kam by člověk poslal lidi, kdyby se jich chtěl zbavit,“ poznamenala.</p>

<p>„Není to žádný letohrádek postavený pro zábavu, má drahá.“</p>

<p>„To je vidět. Nedovedu si představit, co je ten Panglunder zač.“</p>

<p>„Úctyhodný muž. Možná trochu neuhlazený, ale jinak dobrý chlap.“</p>

<p>„Jako bych už ho viděla. Brunátný obličej, masivní tělo, celý vlasatý a chlupatý, krk veškerý žádný. Pořád kleje. Pivo chlastá z vědra a po nocích prozpěvuje oplzlé písničky a válečnické odrhovačky o mrtvých přátelích někde v dáli. Nechutné.“</p>

<p>„Tak takhle to vypadalo na hradě tvého otce?“</p>

<p>„To od tebe nebylo hezké, Keddie,“ odpověděla mrazivým hlasem.</p>

<p>„Popisovala jsi to tak živě, má drahá. Přísahal bych, že mluvíš z vlastní zkušenosti.“</p>

<p>Princezna si velice povýšeně odfrkla a pak byla dlouho tiše. Když pak znovu vjeli na lesní cestu a Panglunderův hrad jim zmizel z očí, řekla: „Ve skutečnosti jsem popisovala jednoho našeho souseda, strašně surového chlapa. Kdykoliv se na mne táta zlobil, vyhrožoval mi, že mé za něj provdá.“</p>

<p>„Zdá se, že se ti paměť vrací docela hezky, má drahá.“</p>

<p>„Neřekla bych. Nedokážu si vzpomenout ani na jeho jméno.“</p>

<p>„Nemyslím, že by ti na tom moc záleželo.“</p>

<p>„O to přece nejde.“</p>

<p>„Ne. To jistě ne. Ale nemusíš se bát, že se s někým takovým setkáš u Panglundera. Myslím, že budeš příjemně překvapena.“</p>

<p>„Budu příjemně překvapena, už když bude mít krk,“ odpověděla Princezna.</p>

<p>Když přijeli na mýtinu, na které stál Mon Chagrin, Panglunderův hrad, zdál se jim ještě nehostinnější. Kedrigern zajel na svém statném černém koni až na okraj lesa. Chvíli si hrad prohlížel pouhým okem a pak se na něj podíval přes Hledáček pravdivého vidění ve středu svého medailonu. Nakonec medailon schoval zpátky pod halenu a dál si nedůvěřivě prohlížel hrad.</p>

<p>„Něco není v pořádku. Věděla jsem to,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Ne, to bych neřekl. Je to divné, ale ne špatné.“</p>

<p>„Co je divné?“</p>

<p>„Vypadá... hm, vypadá úhledně. U brán jsou květiny v kořenáčích. Hrad je nově vymalovaný. Základy zdí jsou vyspravené. Teď hrad vypadá skoro příjemně.“</p>

<p>„Možná má nového majitele.“</p>

<p>„To není možné. Ne tak rychle. Poselství od Panglundera jsem dostal před třemi týdny a teď se podívej... co to jen může...“ Kedrigern znovu sáhl do haleny a vytáhl medailon.</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>„Dva Panglunderovi muži mi přátelsky mávají. Musím říct, že se Panglunderovo chování od mé poslední návštěvy opravdu změnilo. Je to velice zajímavé.“</p>

<p>„Očividně vliv ženské ruky,“ prohlásila Princezna afektovaně.</p>

<p>Vyrazili po široké příjezdové cestě k hradu. Stěží vyjeli ze stínu lesa, když se před nimi objevila postava na koni a s nadšeným máváním jim jela v ústrety.</p>

<p>Kedrigern mávání oplatil. „To je Panglunder. Přijíždí nás přivítat osobně,“ vysvětlil.</p>

<p>„Raději se schovám do tvé kapuce.“</p>

<p>„Není třeba, má drahá. Panglunder tě rád uvidí.“</p>

<p>„Keddie, nevypadám zrovna nejlíp.“</p>

<p>„Chápu. Řeknu mu-“</p>

<p>„Keddie, jsem ropucha! Nechci se setkat s nikým, dokud jsem ropucha!“ zaječela a skočila do kapuce čarodějova pláště.</p>

<p>„Jak si přeješ, má drahá.“</p>

<p>„A neříkej mu, že jsem s tebou,“ dodala Princezna tlumeným hlasem.</p>

<p>Panglunder se v oblaku prachu zastavil po jeho boku a Kedrigern si v duchu přál, aby Princezna aspoň vykoukla, protože vypadal úplně jinak než hrubián bez krku, kterého očekávala. Jedněm byl znám jako Neústupný, jiným jako Svrchovaný pán Temného hvozdu, který vyčistil od banditů a lupičů; tak či tak Panglunder byl impozantní postavou. Byl malý a lehce stavěný. Ruce měl krátké a jeho prsty byly dlouhé a jemné. Oči měl modré a trochu nesmělé. Jeho vlasy nedefinovatelné hnědé barvy byly na bocích nezvládnutelné a na temeni řídnoucí. Měl dlouhý, úzký a klenutý nos a trochu malou bradu. Když se to vezme kolem a kolem, nevypadal příliš jako mocný válečník, ale bylo nepravděpodobné, že by mu to někdo řekl do očí.</p>

<p>Jeho přivítání bylo srdečné a přátelské: „Je to fajn, že tě zase vidím, Kedrigerne, starý brachu!“ zvolal hlasem, který se rozlehl po celé mýtině a ozvěnou se odrazil od stěn hradu. „Jaké báječné překvapení! Co tě přivádí do Temného lesa, příteli?“ Než Kedrigern mohl odpovědět na toto překvapivé uvítání, Panglunder dodal šeptem: „Ani slovo o tom, že jsem pro tebe poslal. Prostě jsi jel náhodou kolem, to je vše,“ a pak zahlaholil: „Musíš zůstat na večeři. Zůstaň přes noc, slovutný mistře! Zůstaň do léta! Jsem rád, že tě vidím!“</p>

<p>I přes prach zvířený Panglunderem Kedrigern viděl, že se k nim blíží další kůň. Rozeznal i jezdce, ženu v důstojném posedu. Připadala mu povědomá, ale prach silně ztěžoval výhled.</p>

<p>„Memanesha?“ zeptal se.</p>

<p>„Jo. Nemusí nic vědět,“ zašeptal Panglunder a pak zase zahlaholil. „To je to nejpříjemnější překvapení, jaké mne letos potkalo! Co tě sem přivedlo, mistře?“</p>

<p>„Jen jsem tak jel kolem,“ odpověděl Kedrigern hlasitě. „Vydal jsem se za řeku, abych navštívil jednoho muže a poradil se s ním v záležitosti kouzel. Jak se ti daří, Panglundere?“</p>

<p>„Báječné. Prostě skvěle. Nikdy se mi nevedlo lépe.“</p>

<p>„Jsem rád, že to slyším.“</p>

<p>„Ach ano, všechno se daří. Není to snad tak, má drahá Memanesho?“ řekl Panglunder ženě, která se k nim připojila.</p>

<p>„Docela ano, Pannie,“ odpověděla Memanesha. Upřela na čaroděje své tmavé oči. „A věřím, že se všechno bude stejně dobře dařit i nadále, pokud se někdo nezačne plést do našich záležitostí.“</p>

<p>„Žádný strach,“ odpověděl Panglunder srdečně.</p>

<p>„Doufám. Vypadáš docela dobře, Kedrigerne. Pořád se ještě specializuješ na odeklínadla?“ zeptala se sladce.</p>

<p>„Čas od času nějaké to menší odeklínadlo připravím, lady Memanesho. Tu a tam. Víte, jak to chodí.“</p>

<p>„Tady?“ zeptala se důrazně. „Teď?“</p>

<p>„Ach ne, ani tady ani teď. Cestuji z čistě osobních důvodů. Hledám starého čaroděje, který bydlí někde za hospodou Na Vnějším konci.“</p>

<p>„Ach tak. Jen projíždíš,“ řekla Memanesha.</p>

<p>„Jistě má paní, jen projíždím.“</p>

<p>„Potom musíme zařídit, aby ses u nás po dobu své krátké zastávky cítil co nejpohodlněji a vyrazil na další cestu odpočatý. Pojď, Pannie,“ řekla čarodějka.</p>

<p>Obrátila svého oře k bráně. Panglunder vyjel po jejím boku, předtím však stačil spiklenecky mrknout na Kedrigerna, který je následoval na Mon Chagrin tiše.</p>

<p>Po horké koupeli a posilující svačině, ve vykartáčovaných šatech a vyleštěných botách, byl Kedrigern připraven na báječnou večeři doplněnou vínem, které mohlo co do kvality soupeřit s Vosconovým. Seděl u dlouhé tabule spolu se svým hostitelem a hostitelkou a shledal je jako velice půvabný pár. Staletí byla k Memaneshe shovívavá. Její pleť nebrázdila jediná vráska, postavu měla štíhlou, její bohaté vlasy se leskly jako jantar a zlato. To jediné, co ukazovalo na její dlouhý a pohnutý život, byly její žhnoucí černé oči. Muž, který se do nich zahleděl, byl navždy ztracen. Dokonce i Kedrigern, který věděl, oč jde, a měl patřičnou ochranu, tvrdě pociťoval každý její pohled a dělal, co uměl, aby se jim vyhnul. Tím víc se bylo nutno obdivovat Panglunderovi.</p>

<p>Nevypadal hrozivěji, než když vítal svého hosta; samozřejmě, kožešinový plášť mu byl příliš velký a vypadal v něm spíš jako dítě <emphasis>en dis</emphasis><emphasis>habille</emphasis> než jako někdo, kdo byl dříve charakterizován jako 'Neústupný'. Ale neústupný docela jistě byl. Co řekl, že udělá a dalo se udělat, to zaručeně udělal.</p>

<p>Musela to být síla jeho charakteru, pomyslel si Kedrigern, co ho učinilo tak atraktivním pro ženu jako je Memanesha, jež byla svého času manželkou králů. Panglunder imponoval i jiným ženám - například již zmíněné princezně Lalloree. Určitě to byl jeho charakter, čím jim imponoval, pomyslel si Kedrigern. Těžko by se to dalo svést na jeho vzhled nebo schopnost duchaplné konverzace.</p>

<p>Během poklidné rozmluvy po jídle se jeho myšlenky obrátily k Lalloree. Její jméno stále ještě nepadlo a to mlčení mu připadalo strašné. Možná, že Memanesha nedokázala zvládnout své kouzelné plameny a z nešťastné dívky zbyla jen hromádka popela. To bylo velice nepříjemné pomyšlení, zvláště ve světle srdečné nálady, která na hradě vládla. Panglunder byl sice neústupný, ale rozhodně nebyl bez srdce.</p>

<p>Možná však, že Memanesha jednoduše vymazala všechny vzpomínky na mladičkou princeznu z Panglunderovy mysli. Ale proč by potom Svrchovaný pán nabádal Kedrigerna k mlčení? Bylo to opravdu velice záhadné.</p>

<p>„Pannie a já jsme spolu mluvili o tvé cestě, Kedrigerne. Říkal jsi, že hledáš čaroděje?“ přerušila náhle jeho úvahy Memanesha.</p>

<p>„Ano. Potřebuji radu ohledně jednoho kouzla, které musím zařídit.“</p>

<p>„Říkal jsi, že ten čaroděj sídlí někde za hospodou Na Vnějším konci?“</p>

<p>„Říkal. Nevím přesně kde, ale snad se doptám v hospodě.“</p>

<p>„Poslyš, Kedrigerne, co je to zač, ta hospoda?“ vmísil se do hovoru Panglunder.</p>

<p>Čaroděj a čarodějka si vyměnili obezřetné pohledy lidí ze stejné branže. Memanesha přikývla, ponechávajíc odpověď na Kedrigernovi, a ten řekl vyhýbavě: „Je to velice... zajímavé místo. Žádná obyčejná hospoda.“</p>

<p>„Chceš snad říct, že je v ní čisto?“ zeptal se Panglunder a nahlas se zasmál vlastnímu vtipu.</p>

<p>„Velice čisto,“ ujistila ho Memanesha.</p>

<p>„Má divné jméno, hospoda Na Vnějším konci. Na vnějším konci čeho? Konec světa je stovky mil odtud. To vím. Jednou jsem se setkal s mužem, který ho viděl. Skoro tam spadl. Na konci čeho je ta hospoda?“</p>

<p>„Určitým způsobem je na konci... věcí,“ odpověděl Kedrigern rozpačitě.</p>

<p>„Jakých věcí? Skal? Řeky?“</p>

<p>„Ne, ničeho takového.“</p>

<p>„Pak tedy lesů? Hvozdu? Je snad na konci moře?“</p>

<p>„Je na konci reality,“ řekl Kedrigern. Když Panglunder zamrkal trochu zmateněji, než bylo jeho zvykem, dodal: „Je to něco jako křížový bod toho, co je, a toho, co mohlo být, ale nebylo, a toho, co nebude a ani být nemohlo.“</p>

<p>„A toho, co se nikdy stát nesmí,“ doplnila ho Memanesha.</p>

<p>„Ano. A co by se stát mohlo.“</p>

<p>„To tedy vypadá na velice podivné místo,“ uznal Svrchovaný pán Temného lesa.</p>

<p>„Někdy je. A jindy je to jen pěkná čistá hospoda uprostřed Pustiny ztracených králů na cestě k Dračím horám Ale za jistých okolností tam dochází k neobvyklým věcem. Byl jsem tam jednou ještě jako student. To už je hrozně dávno. Ach ano, hrozné dávno to je,“ řekl Kedrigern a nostalgicky se zadíval do temného kouta místnosti. „Ještě s jedním studentem jsme se rozhodli, že půjdeme a sami se přesvědčíme, jestli všechny zkazky, které jsme o tom místě slyšeli, jsou pravdivé. Ubohý starý Derrigash. Neviděl jsem ho už celé roky.“</p>

<p>Kedrigern se odmlčel. Po chvilce napjatého ticha Panglunder vybuchl: „Jak to dopadlo?“</p>

<p>„S Derrigashem? Neměl štěstí, ubožák. Čarování mu nikdy doopravdy nesedělo. Začal z nich být nervózní a vzýval bytosti, se kterými se nikdy nezamýšlel setkat. Nemohl za to, samozřejmé, to ty jeho nervy. Myslím, že se nakonec dal k alchymistům.“</p>

<p>„Myslel jsem s tou hospodou. Co vás potkalo v té hospodě?“</p>

<p>„Ach, v hospodě. Vlastně nic zvláštního. Nějaký chlápek v hale prohlašoval, že poslední čarodějná bitva krále Artuše na západě byla vybojována jedné noci v této místnosti a jeden z číšníků se u snídané změnil ve sklo, ale to bylo všechno. Každý říkal, že jsme přišli ve zvlášť klidném období.“</p>

<p>„Změnil se ve sklo? Opravdové sklo?“</p>

<p>„Ano. Bohužel, jeden z jeho kolegů do něj zrovna strčil a on spadl na dlážděnou podlahu,“ poznamenal Kedrigern smutným hlasem. Zavládlo pietní ticho.</p>

<p>„Co je to za čaroděje, kterého hledáš?“ zeptala se Memanesha po patřičné době.</p>

<p>„Znám jenom jeho jméno. Je to Arlebar.“</p>

<p>„Ach ano. A je důležité, abys ho našel?“</p>

<p>„Velice.“</p>

<p>Memanesha ho obdařila úsměvem, který by srazil sochu na kolena a přinutil ji vmet blahem a pak se s přesným duplikátem toho úsměvu obrátila na Panglundera: „Pannie, myslím, že jsem našla řešení našeho drobného problému,“ řekla.</p>

<p>„Myslíš... to nešťastné dítě?“</p>

<p>„Přesně to myslím, Pannie.“ Obrátila se opět k čaroději. „Víš, Kedrigerne, já Arlebara znám. Naše známost byla sice krátká, ale... vřelá,“ řekla a stydlivě sklopila oči. „Jsem si jistá, že na mne stále chová něžnou vzpomínku a bude laskavý ke každému, kdo za ním přijde s mým doporučujícím dopisem.“</p>

<p>„Má paní Memanesho, ani nevím, jak vám za takovou laskavost poděkovat,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>„To ti mohu snadno říct. Máme tu na Mon Chagrinu mladou dámu - vlastně dítě, stěží dospělé děvče - které se musí vrátit ke své rodině. Sídlí v údolí jižně od Dračích hor. Je pravděpodobné, že tě tvá výprava zavede do blízkosti jejich sídla, takže bys ji mohl předat jejím rodičům a získat si tím patřičnou odměnu,“ řekla čarodějka.</p>

<p>„Je Arlebarův dům blízko jejich království?“</p>

<p>„Bohužel, neznám přesnou polohu Arlebarova současného bydliště o nic lépe než ty. Už je to nějaký čas, co jsme byli... co jsme spolu naposledy mluvili a on občas putuje. Ale přibližně tam někde by měl být.“</p>

<p>„Prokážeš nám tím velikou službu,“ řekl Panglunder.</p>

<p>„Oba ti budeme hluboce vděčni,“ dodala pak Memanesha.</p>

<p>„Pomůžeme ti, jak budeme moci. Koně. Ozbrojenou stráž proti banditům,“ nabízel Panglunder ochotné.</p>

<p>„Dám ti ochranné kouzlo na průchod Pustinou,“ dodala Memanesha.</p>

<p>„To je od vás velice laskavé,“ řekl Kedrigern opatrné. „Rád bych vám pomohl. Opravdu. Ale-“</p>

<p>„Budu štědrý, Kedrigerne. A její otec na to děvče nedá dopustit. Dá ti její váhu ve zlatě. Možná i v diamantech.“</p>

<p>„A to není málo. Ta dívenka má docela hezky... zaoblenou postavu,“ zdůraznila Memanesha.</p>

<p>„Jak už jsem řekl, rád bych vám pomohl. Ale je to myslím trochu zacházka. A mne čeká dlouhá cesta.“</p>

<p>„Ta zacházka nemusí být nepříjemná,“ řekla Memanesha a spiklenecky se na čaroděje usmála. „Najdou se i takoví, kteří to dítě považují za jistým způsobem půvabné a na dlouhé cestě-“</p>

<p>„Tak počkat!“ ozval se tenký, nahněvaný hlas z Kedrigernovy kapsy. O chvíli později na stůl vyskočila Princezna. „Už toho mám dost!“</p>

<p>„Co to má znamenat? Vždyť je to ropucha!“ otřásla se Memanesha odporem.</p>

<p>„Slušnost mi brání vyslovit, co jste vy, madam, ale skutečnost je taková, že jsem princezna, toho času zakletá, a také Kedrigernova manželka.“</p>

<p>„Ach, tak... Gratuluji vám oběma,“ řekl Panglunder otupěle. Skrčil se na židli a rychle se rozmrkal.</p>

<p>Memanesha chvíli hleděla na Princeznu a pak se podívala na Kedrigerna, který na potvrzení jejích slov přikývl. Čarodějčina tvář se rozzářila sladkým úsměvem a nadzemsky líbezným hlasem řekla: „Má drahá, promiň mi to! Netušila jsem to. Škoda, že se mi Kedrigern ani nezmínil. Ale mysleli jsme to dobře. Muž jako Kedrigern se přece musí oženit a neexistuje lepší žena pro čaroděje než krásná princezna.“</p>

<p>„To je jistě pravda,“ odpověděla Princezna důstojně.</p>

<p>„Samozřejmě, má drahá. A přesto se většina z nich honí za krásnými princi a čekají, že s nimi budou šťastné až do smrti. Přitom všichni víme, jak to s krásnými princi chodí. Beznadějné,“ povzdechla si.</p>

<p>„Myslíte?“ řekla Princezna.</p>

<p>„Absolutně, má drahá. Přiznám se, že jsem se pokoušela trochu si zapletichařit. Ale teď, když se ukázalo, že Kedrigern se už s princeznou oženil, je zase všechno v nejlepším pořádku.“</p>

<p>„Opravdu?“ zeptal se Kedrigern trochu zmatené.</p>

<p>„Zmizel poslední možný důvod k námitkám. Teď bude vše tak, jak má být. Princezna Lalloree se domů vrátí s patřičným dozorem, v doprovodu manželského páru.“</p>

<p>Kedrigern tak dostal odpověď alespoň na nejnaléhavější otázku: Lalloree tedy byla naživu a schopna cestování. Zůstávala už jen otázka, zda k tomu bude ochotná.</p>

<p>„Mohl bych si s mladou dámou promluvit?“ zeptal se.</p>

<p>„Ne hned, obávám se,“ odpověděla Memanesha. „Je pohroužena do magického spánku za oponou kouzelného ohně. Z důvodu její vlastní ochrany.“</p>

<p>„Ale je v pořádku.“</p>

<p>„Dokonale. Je to velice osvěžující způsob odpočinku.“</p>

<p>„A chce se vrátit ke své rodině.“</p>

<p>„Naprosto. Skoro by se dalo říct dychtivě. Jediný problém představoval vhodný doprovod. Nemohli jsme přece tu maličkou poslat jen tak samotnou. A Pannie a já jsme tak zaneprázdněni záležitostmi kolem Temného lesa, že se absolutně nemůžeme uvolnit na delší cestu. Proto jsem ji uložila k magickému spánku - abych jí ulehčila čekání.“</p>

<p>„Jak se sem Lalloree vůbec dostala?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>Panglunder zbledl a začal působit dojmem náhlé nevolnosti. Memanesha po něm bleskla očima, pak obdařila čaroděje jedním ze svých nejvíce odzbrojujících úsměvů a vesele se zasmála: „Ach můj milý Kedrigerne, všechno je to tak zapletené! Někdy ti budu celý ten příběh vyprávět, ale myslím, že dnes jsi unaven cestováním a zítra chceš vyrazit časně...“ Graciézně vstala ze židle. „Pannie tě zavede do tvého pokoje. Je to tak v pořádku?“</p>

<p>„Ach, ano. Jistě,“ odpověděl Kedrigern a zvedl se.</p>

<p>„A vy, Princezno - mohu vám něčím pomoci? Třeba umyvadlo s bahnem? Nebo nějaké mouchy?“ zeptala se čarodějka.</p>

<p>Princeznin tenký hlásek mrazil jako led: „Nic. Děkuji vám, madam.“</p>

<p>„Jak báječné to musí být mít tak skrovné potřeby,“ řekla Memanesha sladce, když odcházela z místnosti.</p>

<p>Sotva se za ní zavřely dveře, naklonil se Panglunder přes stůl, stiskl Kedrigernovi ruku a chraptivě zašeptal:</p>

<p>„Kedrigerne, odveď odsud tu princeznu, prosím. Takhle už to zůstat nemůže!“</p>

<p>„Co se vlastně stalo?“</p>

<p>„Je to celé nedorozumění. Ten sňatek měl být čistě politický čin, ale zkus to vysvětlit čarodějce. Teď nevím, co mám dělat. Sám ji zpátky do Brindomu odvést nemohu a nemohu ji tu ani držet věčně.“</p>

<p>„Proč ne? Je přece v transu,“ podotkla Princezna.</p>

<p>„Těžko říct, čeho je vlastně Memanesha schopná. Může nechat Lalloree zestárnout na starou bábu. Nebo ji proměnit v... v něco odporného.“</p>

<p>„V ropuchu! On chtěl říct 'v ropuchu'!“ zaječela Princezna vztekle.</p>

<p>„Ne! Chtěl jsem říct 'v obludu'. Ropuchy mám rád. Máme tady spousty ropuch, kolem Mon Chagrinu.“</p>

<p>„Žádnou jsem neviděla.“</p>

<p>„Jsou stydlivé.“</p>

<p>„Žádáš toho ode mne příliš, Panglundere,“ řekl Kedrigern. „Vydali jsme se na dlouhou a nebezpečnou výpravu a starat se přitom o vdavekchtivou princeznu, které se stýská po domově, to by celou záležitost značně ztížilo.“</p>

<p>„Ujišťuji tě, že Lalloree není ani trošku vdavekchtivá, starý brachu. A je docela dobrá cestovatelka. Zná stovky písniček. Hádanky. Slovní hříčky. Je samá zábava a legrace. Cesta s ní vám uběhne, ani nebudeš vědět jak.“</p>

<p>„A jak ta zábavná Lalloree vypadá?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Je... pohledná, řekl bych, svým dětským způsobem.“</p>

<p>„'Hezky zaoblená' řekla ta tvá přítelkyně, když mému manželovi nabízela laškování <emphasis>en route</emphasis>. Tak se většinou neoznačují děti.“</p>

<p>„Má drahá,“ řekl Kedrigern ukřivděným hlasem, „určité sis ani na okamžik nemohla myslet, že bych mohl... Princezno, bolestné mi křivdíš.“</p>

<p>„Když žena náhle zjistí, že je malá a zelená, Keddie, nesnaží se příliš o to, aby její manžel cestoval ve společnosti mladé a hezky zaoblené princezny. Nikoho neobviňuji. Nechci nikomu křivdit. Jenom-“</p>

<p>„Můžeš ji nechat v transu!“ zajásal Panglunder. „To je ono! Prostě ji zabalíme tak, aby měla dost vzduchu, a žádné problémy s ní nebudou. Dám ti k ní lístek.“</p>

<p>„Jsem čaroděj a ne doručovatel,“ odpověděl Kedrigern důstojně.</p>

<p>„Tak ji odsud odčaruj! Udělám pro tebe, co bude v mých silách, přísahám. Každému z vás dám dva své nejlepší koně, ozbrojený doprovod a měšec zlata. Memanesha tě bude chránit svými kouzly, dokud nedorazíš do hospody.“</p>

<p>Kedrigern se zamyšleně poškrábal na bradě. Vyzvedl si Princeznu na rameno, aby si mohli promluvit soukromé a řekl jí: „Skoro bych to vzal. S tím děckem žádné problémy nebudou, opravdu, a Memaneshino kouzlo mi ušetří magii. Kromě toho, dlužím Panglunderovi laskavost.“</p>

<p>„Jeho přítelkyni nedlužíš nic, Keddie. Já jí nevěřím.“</p>

<p>„Ani já ne, ale věřím Panglunderovi. Koně i měšec zlata se můžou hodit.“</p>

<p>„No... když myslíš,“ připustila Princezna váhavé.</p>

<p>„Ano. A s Lalloree si hlavu nedělej, má drahá. V tuto chvíli mne žádná žena, ať je jak chce hezky zaoblená a zábavná, ani trochu nezajímá.“</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Šest &gt;</emphasis></strong><strong><emphasis>Pustina ztracených králů</emphasis></strong></p>

<p>„Devětadevadesát rytířů vyjelo na cesty;</p>

<p>tu krásnou dámu potkali,</p>

<p>s útlou nožkou půvabnou a rudými rty</p>

<p>a zlatými vlasy.</p>

<p>Sedmdesátý třetí rytíř smělý ji takto oslovil,</p>

<p>silným a zvučným hlasem oslovil ji řka:</p>

<p>Ach krásná, krásná panno,</p>

<p>budeš-li paní má?</p>

<p><emphasis>A hejsa hej! a lala - lala - la,</emphasis></p>

<p><emphasis>A la-la-la-la-la celý den!“</emphasis></p>

<p>„A většinu noci jakbysmet,“ dodala Princezna hořce „Nezmlkla, co jsme odjeli z Mon Chagrinu.“</p>

<p>„Přetlak mládí, má drahá. Nezapomínej, že byla celé týdny v transu,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>„Teď už je mi jasné, proč,“ zamumlala Princezna.</p>

<p>„Devětadevadesát rytířů vyjelo na cesty;</p>

<p>tu krásnou dámu potkali,</p>

<p>s útlou nožkou půvabnou a rudými rty</p>

<p>a zlatými vlasy.</p>

<p>Sedmdesátý čtvrtý rytíř smělý ji takto oslovil,</p>

<p>silným a zvučným hlasem oslovil ji řka:</p>

<p>Ach krásná, krásná panno,</p>

<p>budeš-li paní má?“</p>

<p>Lalloree se obrátila na ozbrojence, kteří je doprovázeli, a káravě je napomenula: „Říkala jsem vám, abyste se k refrénu připojili, ale vy vůbec nezpíváte.“</p>

<p>„Došel nám dech, madam,“ řekl nejbližší z nich. „Zpívali jsme s vámi prvních šedesát refrénů.“</p>

<p>„Ano, a zpívali jsme i celý včerejšek a v noci,“ dodal muž po jejím druhém boku.</p>

<p>„S vámi není žádná legrace. V království mého otce zpívají všichni celé dny,“ řekla Lalloree a pohodila hlavou.</p>

<p>Kedrigerna její prohlášení zděsilo. V duchu si představil šťastné venkovany, se zářícíma očima a růžolícími obličeji, jak chodí na robotu s hejsa hej a lala - lala - la na rtech, zatímco dobrý král Brindom celý září, lišácky mrká a vyťukává svým žezlem rytmus, dvořané tleskají rukama a podupávají střevíčky do taktu. Byla to úděsná představa. Pocítil soucit s Panglunderem a dokonce - i když velice slabě - i s Memaneshou.</p>

<p>„No dobře, když tedy se mnou nechce nikdo zpívat, budu zpívat sama,“ řekla Lalloree a spustila své hejsa hej a lala - lala - la s novou energií. Ozbrojenci si vyměnili zoufalé pohledy a začali se pomalu sesouvat ze sedel.</p>

<p>Princezna je chvíli pozorovala a nakonec řekla: „Keddie, měj s těmi muži trochu soucit. Uveď ji zpátky do magického spánku.“</p>

<p>„To by nebylo praktické.“</p>

<p>„No dobře, ale tohle se už nedá vydržet. Zalezu si do tvé kapuce a zkusím tam najít trochu klidu.“</p>

<p>Když však Lalloree začala zpívat o sedmdesátém sedmém smělém rytíři, Kedrigern nevydržel. Zavolal na ni:</p>

<p>„Mohl bych si s tebou promluvit, slečno?“ a zajel se svým koněm k ní.</p>

<p>„Samozřejmě, že můžeš, strýčku Keddie. Pak si můžeme zazpívat spolu.“</p>

<p>Čaroděj ignoroval tlumený smích, který se ozval z jeho kapuce, a řekl: „Za chvíli se utáboříme a z důvodu zachování bezpečí se teď budeme muset chovat tiše.“</p>

<p>„To znamená, že nesmím zpívat?“</p>

<p>„Bojím se, že ne. Mohlo by to upoutat pozornost různých živlů.“</p>

<p>„Vždyť máme ozbrojence na ochranu.“</p>

<p>„Jen šest mužů, Lalloree. Neubráníme se ozbrojené tlupě banditů. Musíme být zticha.“ Obrátil se k ozbrojencům a zeptal se: „Je to tak?“</p>

<p>Unavení vojáci mu sborově vyjádřili souhlas. Kedrigern se výmluvně podíval na schlíplou Lalloree a pokrčil rameny.</p>

<p>„Mohl bys nás zaštítit svou magií,“ namítla.</p>

<p>„Magii si musím šetřit. Mohla by nám později chybět. Žádný zpěv, Lalloree.“</p>

<p>„Ale je tu taková nuda, když nemohu zpívat,“ postěžovala si.</p>

<p>„Můžeš pozorovat ptáky a luční květiny.“</p>

<p>„To je nudné.“</p>

<p>„Nebo si v duchu počítat příklady.“</p>

<p>„Ugh.“</p>

<p>„Procvičovat si časování a skloňování.“</p>

<p>„To všechno je tak nudné, strýčku Keddie! Já ráda zpívám a poslouchám příběhy o udatných rytířích a krásných princích, jak putovali až na kraj světa a vystavovali se hrozným nebezpečím a umírali příšernou smrtí jen proto, aby získali laskavý pohled krásné princezny.“</p>

<p>„Proč si tedy sama nevymyslíš nějaký takový příběh, aby ti cesta lépe uběhla? Jen to dělej tiše, v duchu.“</p>

<p>„To je strašné těžké,“ zaúpěla.</p>

<p>„Je mi líto, Lalloree, ale nic se nedá dělat.“</p>

<p>„Budu zpívat velice tiše. Budu si zpívat jen pro sebe a kromě nás to nikdo neuslyší.“</p>

<p>„Ne,“ řekl Kedrigern pevně.</p>

<p>Po nějaký čas jeli a Lalloree byla zticha, ani se nepodívala na čaroděje, který jel po jejím boku. Nakonec řekla: „Nebudu zpívat, když mi něco povíš.“</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>„Ta malá žába, která ti občas sedí na rameni - je to opravdu tvoje žena?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„A skutečně byla krásná princezna?“</p>

<p>„Byla a zase bude.“</p>

<p>„A proč je žábou?“</p>

<p>Z Kedrigernovy kapuce se ozval tenký, ale jasný hlas: „Protože jsem neuměla poznat, kdy mám být zticha.“</p>

<p>Lalloree vytřeštila na čaroděje oči. Kedrigern vážně přikývl. Dál jeli v požehnaném tichu.</p>

<p>Panglunderovi ozbrojenci je opustili u velkého klenutého mostu přes Řeku utrpení. Poté, co ho přejeli, se tři cestovatelé utábořili na druhém břehu. Princezna si šla zaplavat, zatímco si Kedrigern zdříml a Lalloree se procházela po cestičce a vypočítávala, co všechno je kolem nudné.</p>

<p>Její stížnosti nebyly tak docela neoprávněné. Pustina ztracených králů byl velký půlkruh nehostinné roviny, který sahal od severních mlžných údolí až po úpatí Dračích hor na jihu. V porovnání s ní byl Temný les zábavním parkem.</p>

<p>Lalloreeiny povzdechy a stezky se nesetkaly s žádným ohlasem. Princezna se šťastně cákala v mělčině u břehu řeky, zatímco Kedrigern dřímal ve stínu stromu. Náhle však Princezna vyskočila z vody a s křikem skákala k táboru. Kedrigern rychle vstal a zmatené se rozhlížel, ze kterého směru se na ně řítí nebezpečí.</p>

<p>„Keddie, to je kouzlo! On je začarovaný! Promluvil na mne!“ ječela Princezna vzrušeně.</p>

<p>„Kdo? Kde? Kdo promluvil?“</p>

<p>„Ropucha! Velká ropucha! On!“ zvolala Princezna, když odkudsi vyskočila velká zelená ropucha a zastavila se asi pět kroků od nich.</p>

<p>„Tenhle že na tebe promluvil?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Ano. Požádal mne, abych mu pomohla.“</p>

<p>„A to je důvod, proč tak vyvádíš?“</p>

<p>„Překvapilo mne to. Člověk nečeká, že se s ním pustí do řeči ropucha,“ řekla Princezna důstojně. „Moje situace je přece mimořádná.“</p>

<p>Než mohl Kedrigern odpovědět, skočila ropucha proti němu a zvučným hlasem řekla: „Kedrigerne, velký čaroději, mistře vznešeného umění, pomoz mi, prosím tě.“ Hlas byl Kedrigernovi jaksi povědomý.</p>

<p>„My už jsme se někde viděli,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Samozřejmě, že ano, slovutný mistře. Jednou ses nade mnou slitoval a osvobodil mne z hrozného prokletí. Avšak běda, byl jsem nevděčný-“</p>

<p>„Krásný princ z Kallopane!“ zvolal Kedrigern.</p>

<p>„Krásný princ? Kde?“ zeptala se Lalloree s náhlým zájmem.</p>

<p>„Právě tady,“ odpověděl Kedrigern a ukázal.</p>

<p>Lalloree přispěchala, podívala se naznačeným směrem a pak se odvrátila s grimasou povzneseného znechucení: „Vždyť je to ropucha.“</p>

<p>„Býval to krásný princ.“</p>

<p>Lalloree se zamyslela a pak se zeptala ropuchy: „Je to pravda?“</p>

<p>„Samozřejmě, že ano, krásná mademoiselle. A za pomoci umění a soucitu velkého čaroděje Kedrigerna se jím snad zase stanu,“ odpověděla ropucha sytým barytonem.</p>

<p>Lalloree se obrátila na Kedrigerna, její modré oči zaplály vzrušením a její rysy ožily: „Ach, strýčku Keddie, udělej to, prosím! Proměň ho zpátky! Ach prosím, prosím, proměň ho zpátky!“</p>

<p>„To není možné, mé dítě,“ odpověděl čaroděj.</p>

<p>„To je ten krásný princ, kterého jsi potkal, když jsi jel navštívit Fraiguse Temného?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Pravé ten.“</p>

<p>„Prosím, strýčku Keddie. Ach prosím!“</p>

<p>„Ne! Když jsem ho posledně změnil na krásného prince, pokusil se mi vyrazit mozek z hlavy.“</p>

<p>„Ach laskavý čaroději, milosrdný mágu, odpust mi ve své moudrosti a velkorysosti. Byl jsem rozrušený a zmatený. Dlouho jsem byl ropuchou. Člověk snadno zapomene na společenské chování, když je ropuchou,“ řekl někdejší krásný princ.</p>

<p>„To je pravda, Keddie,“ přisvědčila Princezna. „Je to strašně těžké zůstat společenský. Vím to podle sebe.“</p>

<p>„ Ty ses mi netrefila kamenem do hlavy. Neukradla jsi mi koně, jídlo a vodu. Neurazila jsi čaroděje,“ připomněl jí Kedrigern.</p>

<p>„Možná jsem byla lépe vychována.“</p>

<p>„Bezpochyby, má drahá. Zatímco ten-“</p>

<p>„Prosím, strýčku Keddie! Prosím, prosím, prosím! Nebudu zpívat. Nebudu si ani broukat. Budu si v duchu vymýšlet příběhy, jak jsi říkal, všechny o laskavém, šlechetném a skvělém čaroději, který najde začarovanou ropuchu a promění ji v krásného prince, jenž-“</p>

<p>„Zpátky v krásného prince,“ opravila ji ropucha u jejích nohou.</p>

<p>„Ach ano, ano, zpátky v krásného prince a ten se setká s krásnou princeznou a je omámen jejím šarmem a líbezným hlasem, takže ji doprovodí do království jejího otce, aby požádal o její ruku, a čelí při tom hrozným nebezpečím a musí vykonat hrdinské činy, ale nakonec vše dobře dopadne a všichni jsou šťastní,“ řekla Lalloree a odmlčela se, aby se znovu nadechla.</p>

<p>„Lalloree, mé dítě, dovol, abych ti objasnil několik věcí,“ řekl čaroděj. „Posaď se. Udělej si pohodlí. Poslouchej.“ Když se Lalloree pohodlně usadila pod stromem a princ - ropucha - po jejím boku, Kedrigern řekl: „Předně musíš vědět, že zodpovědný čaroděj neodčarovává lidi jen proto, že ho o to požádají. Některá kouzla mají protivné vedlejší účinky a nerozvážné odekletí může přinést nepříjemné překvapení. Princ už si je toho faktu velice dobře vědom.“</p>

<p>„Ovšemže jsem, šlechetný a moudrý čaroději. Varovals mne a já jsem ti za to nanejvýš vděčný,“ odpověděla nynější ropucha.</p>

<p>„Za druhé, nikdy si nesmíš myslet, že taková kouzla jsou jednoduchou záležitostí. Nejsou. Kdybych dokázal odčarovat začarovanou ropuchu několika slovy a mávnutím rukou, byla by má žena už dávno zase krásná princezna,“ pokračoval Kedrigern. „Za třetí, na této výpravě nemám v úmyslu plýtvat svou magií s výjimkou bezprostředního ohrožení, protože ji budu všechnu potřebovat, až se dostanu do hospody Na Vnějším konci a dál. A za čtvrté, moje žena má přednost před všemi ostatními. Jestli tady bude někdo odčarován nebo odeklet, bude to v první řadě Princezna.“</p>

<p>„Ale nemohl bys z něj prosím přece jenom udělat krásného prince, strýčku Keddie, prosím? Mohl by nás chránit proti lidožravým obrům a banditům a vykonávat velké činy a-“</p>

<p>„Lalloree, mé drahé dítě, poslední věc, o kterou na této cestě stojím, jsou hrozná nebezpečí a hrdinské činy. Jsou hlučné a zabírají příliš mnoho času. A vždycky při nich někdo přijde k úrazu.“</p>

<p>Lalloreein půvabný obličej posmutněl. Sklonila hlavu a její dlouhé zlaté lokny zakryly její tvář. Ramena se jí rozechvěla v tichém pláči. Kedrigern se k ní sklonil, zvedl jí bradu a podíval se do jejích modrých očích, ve kterých se teď leskly slzy.</p>

<p>„Ale no tak, Lalloree... neplač, neplač... no tak, nech toho,“ konejšil ji.</p>

<p>„Prosím, strýčku Keddie. Jenom trošku magie,“ řekla tichým hlasem a její půvabně tvarovaná brada se roztřásla.</p>

<p>„V tuto chvíli je to nemožné, Lalloree. Ačkoliv...“</p>

<p>„Ano? Co?“ zvolala a rozzářila se tak rychle, jako letní nebe po bouři.</p>

<p>„No, možná, až bude naše výprava u konce, Princezna bude zase sama sebou a ty v bezpečí doma, možná, že bych třeba i mohl udělat něco pro toho nešťastného prince. Pamatuj si, že nic neslibuji. Je to všechno velice-“</p>

<p>„Ach ty to dokážeš, strýčku Keddie, já vím, že to dokážeš! Řekni mi, je opravdu krásný?“</p>

<p>„Pokud si pamatuji, má docela souměrnou postavu, harmonické rysy... smělý pohled, hranatou bradu, zlaté vlasy... no a tak podobně.“</p>

<p>„Můj nejhlubší a nejsrdečnější dík, šlechetný mágu,“ řekla ropucha.</p>

<p>„Ještě jsem nic neudělal.“</p>

<p>„Dal jsi mi naději a já jsem za ni nekonečně a bezmezně vděčný, dobrý čaroději. Také jsi velice věrně vylíčil můj vzhled.“</p>

<p>„Může jet se mnou, strýčku Keddie, na mém rameni, tak jak Princezna jede na tvém. Mohu mu udělat maličký plášť ze svého šátečku a hnízdečko z listí, a v noci může spát na mých-“</p>

<p>„V noci bude spát v mém sedlovém vaku. Dohlížím na tebe, Lalloree, a záležitosti týkající se tvého spánku jsou v mé kompetenci,“ řekl Kedrigern pevně.</p>

<p>„Udělám, co poručíš, šlechetný mistře,“ řekla ropucha a povzdechla si. „Na spánek v sedlovém vaku jsem si už zvykl. Jsou horší věci.“</p>

<p>Kedrigern si ho zamyšleně prohlédl. „Tak takhle ses sem dostal. Když jsem se s tebou setkal v Ponuré bažině... sedlový vak...“</p>

<p>„Byl to okamžitý nápad, můj velkomyslný dobrodince. Když jsem tě zahlédl u močálu, chtěl jsem tě požádat o odpuštění a poprosit tě o pomoc, ale v rozhodném okamžiku mé má odvaha - a můj hlas - zradila. V zoufalství jsem se uchýlil do tvého sedlového vaku.“</p>

<p>„Duchapřítomné rozhodnutí. Dobrá práce.“</p>

<p>„Děkuji, šlechetný Kedrigerne.“</p>

<p>„Jak se jmenuješ? Pokud spolu máme cestovat, měli bychom se znát jménem.“</p>

<p>„Jsem všude známý jako krásný princ z Kallopane. Jméno jsem nikdy nepotřeboval.“</p>

<p>„Tak tedy 'Krasavec'. Tak dobře, Krasavče, tohle je Lalloree, dcera krále Brindoma. A dovol, abych ti představil svou ženu, Princeznu.“</p>

<p>„Je mi ctí, mé dámy,“ řekl Krasavec a galantně se uklonil, nakolik mu to jeho současná podoba umožnila.</p>

<p>„Není skvělý, strýčku Keddie?“ zajásala Lalloree a zatleskala rukama.</p>

<p>„Od doby, kdy jsme se setkali posledně, se jeho chování značně zlepšilo,“ připustil Kedrigern, pak vstal a protáhl se. „A teď, myslím že bude nejlépe, když vyrazíme. Je už poledne a čeká nás ještě dlouhá cesta.“</p>

<p>V Pustině ztracených králů se zdálo, že všechno trvá strašně dlouho a dny ubíhaly pomalu. Sotva cestovatelé zamířili na východ a řeka se jim ztratila z dohledu, přešla je chuť k mluvení a dál putovali v mrzutém tichu. Pozdě odpoledne, když se na horizontu objevily trosky pobořených zdí, zastavil Kedrigern svého koně. Princezna opustila své útočiště v jeho kapuci a posadila se mu na rameno a Lalloree se postavila vedle nich.</p>

<p>„Je to tu všechno tak pusté. Příšerně bezútěšné,“ řekla Princezna.</p>

<p>„To místo má velice smutnou historii, má drahá.“ Kedrigern se rozhlédl po ponuré rovině a smutně potřásl hlavou. Několik stromů, které rostly na dohled, bylo pokroucených a bez listí a připomínaly spíš zchátralé Šibenice než stromy. Přímo před nimi se nacházely rozpadlé ruiny pobořených zdí. Nikde neviděli jedinou známku života. ,,Velice smutnou historii,“ opakoval čaroděj.</p>

<p>„Historie je tak nudná,“ prohlásila Lalloree.</p>

<p>„Nic o tom sice nevím, ale když to říkáte vy, považuji to za fakt, sličná dámo,“ řekl Krasavec.</p>

<p>„Trocha historie je vždy poučná, zejména pro ty, kdož se pyšní královskou krví,“ prohlásil Kedrigern pevně. Pobídl svého koně a zatímco cválali k troskám, pustil se do vyprávění příběhu. „První z takzvaných Ztracených králů byl Karl Lhostejný. Vládl šestnáct let a nevykonal za tu dobu nic, co by stálo za zmínku. Jeho syn, Jak-jen-se-jmenoval Netečný vládl ještě déle a vykonal ještě méně. Byl to jediný známý král, jehož jméno bylo jeho potomky dokonale zapomenuto. Když si konečně všimli, že zemřel, převzali trůn postupně další jeho příbuzní. Žádné zlepšení stavu věci však nepředstavovali. Hrunk Bezvýznamný byl nahrazen Hrunkem Neschopným a pak svým synem Hrunkem Zmateným. Když celá rodová linie vymřela, nevládl dalších jedenáct let nikdo. I toho si však stěží kdo všiml. Nakonec koruna přešla na vzdáleného bratrance Edwarda Vyděšeného, ale v tu dobu už z království nic nezůstalo, jen pustina, kterou vidíte. Poddaní, kteří ještě neutekli, pomřeli hlady.“</p>

<p>„Na muže, který se vůbec nezajímá o politiku, o tom víš překvapivě hodně,“ poznamenala Princezna.</p>

<p>„Politika s tím nemá nic společného. Teď by to nikdo neřekl, má drahá, ale kdysi to býval hezký kousek země... plodný, bohatý, plný šťastných poddaných, kteří pracovali a bavili se...“</p>

<p>„Zpívali?“ zeptala se Lalloree dychtivě.</p>

<p>„O tom nic nevím. Dávali přednost tanci. Sotva kdy minul týden, aby se nekonala nějaká veselá oslava.“ Kedrigern si zhluboka povzdechl a udělal bezmocné gesto. „A podívejte se, jak to vypadá dnes.“</p>

<p>„Co se jim přihodilo, mocný mistře mezi moudrými? Pověz nám, před čím bychom se měli mít na pozoru. Budeme ti za to neskonale vděční,“ řekl Krasavec.</p>

<p>„Strhla se tu válka magie. Karl Lhostejný se sice nestaral o státní záležitosti, ale měl rád magii. Sezval na svůj dvůr velké množství čarodějů, věštců, mágů, čarodějnic a zaklínačů a ti všichni se předváděli v kouzlech pro jeho pobavení a uznání. Přidáte-li si k tomu běžnou profesionální rivalitu a obvyklé dvorské intriky, je to jen otázka času, než se začnou sypat ošklivá kouzla a kletby jako kroupy. Jelikož v té době vypotřebovali všichni svou magii na soupeření, nezbylo jim nic na obranu. Kraj byl zamořen. Byly na něj svolány všechny možné kletby, démoni ze všech koutů země. Ještě dnes se tu a tam nacházejí magické anomálie. Pořád se mluví o poutnících, kteří tu buďto beze stop zmizeli, nebo byli proměněni v něco nepříjemného. Je to ošklivá záležitost,“ povzdechl si Kedrigern znovu.</p>

<p>Nějaký čas jeli mlčky a zamyšleně, oči upřené na své vlastní stíny, které se plazily před nimi. Náhle Kedrigern vyhrkl: „Občas mne napadne, že s tím vším skoncuji - zlomím svou hůl, spálím knihy, vyčistím svou pracovnu - a pustím se do něčeho pozitivního, jako je řezbářství nebo psaní poezie.“</p>

<p>„To je tedy skvělé,“ rozohnila se Princezna. „Ty si klidně necháš magie a co bude se mnou? Byla jsem zakleta a odekleta tolikrát, že už nikdo nedokáže říct, v co se vlastně můžu proměnit. A co bude s ubohým Krasavcem? A co bude s tebou?“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„Je ti sto šedesát let, Keddie.“</p>

<p>„Má drahá, na čaroděje je to v podstatě jinošství.“</p>

<p>„A co když přestaneš být čarodějem? Co se s tebou stane?“</p>

<p>Po krátké odmlce řekl Kedrigern stísněným hlasem: „Na to jsem nepomyslel.“</p>

<p>„Tak se nad tím raději zamysli.“</p>

<p>„Stejně bych se ale chtěl věnovat spíš něčemu, při čem bych neměl tak velkou moc ubližovat lidem.“</p>

<p>„Až o něčem takovém uslyším, dám ti vědět, Keddie,“ řekla Princezna. „A do té doby - co kdyby ses prostě snažil být dobrým čarodějem?“</p>

<p>Kedrigern už o zanechání čarodějnické živnosti nemluvil a ostatním nebylo z tísnivého okolí do řeči vůbec. Na noc se utábořili ve stínu rozbořené zdi. Kedrigern všechny zaštítil malým ochranným kouzlem, které mělo odradit různý hmyz, myši a ostatní drobné škůdce. Víc magie použít nechtěl. Ohledně ochrany proti větším tvorům a rezidentním kouzlům spoléhal na slibovanou Memaneshinu ochranu. Z důvodu úspory magie dokonce vlastnoručně rozdělal oheň a postavil stan pro Lalloree. Stan byl sice vratký a poněkud asymetrický, ale proti nočnímu chladu chránil docela uspokojivě.</p>

<p>Malá skupinka cestovatelů jedla mlčky a zamyšleně, zatímco se na ně snášela bezměsíčná noc. Když se Lalloree odebrala do svého stanu a zašněrovala za sebou vchod, strčil Kedrigern Krasavce do sedlového vaku. Sám se pak uložil poblíž hezké kaluže, ve které se mohla pohodlně vyspat Princezna, ztlumil oheň a usnul.</p>

<p>V noci se dvakrát probudil znepokojujícími zvuky, ale ozývaly se z příliš velké dálky a nijak se nepřibližovaly. Před úsvitem se země chvěla jako pod údery nějakých obřích nohou, ale vibrace pozvolna ustaly. Ať už se kolem potulovalo cokoliv, šlo to dál svou vlastní cestou. Než se Kedrigernovi podařilo znovu usnout, rozpršelo se. Chvíli se ho pokoušel ignorovat, ale nakonec se znechuceně vyhrabal z přikrývek.</p>

<p>Zdálo se, že dobře nespal nikdo. Kolem nich bylo víc nočních zvuků a podivných jevů, než si zprvu uvědomoval - tichý zvuk dechu, zlovolný smích, třepotání neviditelných křídel, slova a fráze pronášené na samé hranici slyšitelnosti, vlhké pleskání, ostré chroustání a jiné zvuky, mnohem nesnadněji popsatelné - takže na další cestu vyrazili rozespalí a špatně naladění. Kedrigern se stále ujišťoval, že jsou pod Memaneshinou ochranou, a že se jim tedy nemůže nic zlého stát, ale na mysli mu to moc nepřidalo. Napadlo ho, kolik takových nocí ještě budou muset vydržet, než se dostanou k hospodě Na Vnějším konci.</p>

<p>Po nějaké době zastavili u pokřiveného zakrslého dubu. Stál o samotě a zjevně byl jediným stromem široko daleko.</p>

<p>„Mám z tohoto místa zvláštní pocit, strýčku Keddie,“ řekla Lalloree přidušeným hlasem, sotva se nohou dotkla země.</p>

<p>„Já taky, Keddie,“ připojila se k ní Princezna.</p>

<p>„Je to pravděpodobně jediný kousek stínu, který dnes uvidíme. Važte si ho,“ poradil jim čaroděj, zatímco sundával sedlové vaky.</p>

<p>„Ale je zvláštní. Něco je ve vzduchu.“</p>

<p>„Možná se schyluje k dešti, Lalloree. Před úsvitem trochu mrholilo.“</p>

<p>Lalloree ani Princezna neodpověděly, ale ani jedna z nich se nezdála být jeho vysvětlením uklidněna. Zatímco Kedrigern rozdělával malý ohýnek z nevelkých zásob dřeva, přihopsal k němu Krasavec a usadil se po jeho boku. „Mýlím se, nebo je na tomhle místě opravdu něco zvláštního, velký čaroději?“</p>

<p>„Něco zvláštního je na každičkém kousku Pustiny,“ odpověděl Kedrigern nevrle. „Pravděpodobné je to jen počasí. Nelámej si s tím hlavu. Memaneshino kouzlo nás bude ochraňovat, dokud nedorazíme do hospody.“</p>

<p>Zvedl se řídký proužek kouře a Kedrigern se jal oheň opatrně přiživovat. Když se k němu sehnul, ozvalo se ostré zaječení a on málem upadl nosem do pečlivé vystavené hranicky. Sotva se mu podařilo vstát, uviděl velkou šedozelenou ruku, která vyčnívala ze země kousek před Lalloree. Vzápětí se ze země vynořila druhá ruka a pak třetí.</p>

<p>Lalloree stála ochromená hrůzou a ječela, zatímco rukou kolem ní přibývalo. Kedrigern horečnatě odzátkoval láhev s vodou a jal se jednotlivé končetiny kropit, mumlaje při tom fráze zaklínadla.</p>

<p>Ruce strnuly. Jejich prsty sebou zaškubaly a pak znehybněly. Před zraky vyděšených poutníků se paže proměnily v kmeny, prsty ve větve a na místě, kde dříve stál jeden dub, jich nyní stálo několik, všechny stejně zprohýbané a zakrslé.</p>

<p>„Už je to v pořádku, Lalloree. Pouhé rezidentní kouzlo. Nějak jsi ho musela probudit,“ řekl tichým, konejšivým hlasem.</p>

<p>„To bylo hrozné!“</p>

<p>„No, nikomu se nic nestalo,“ řekl a stiskl Lalloree chvějící se ruku. „Ale zajímalo by mě, proč - a jéje!“</p>

<p>Země pod jejich nohama se náhle zvedla. Kedrigern ucouvl a strhl Lalloree s sebou, zatímco z trhliny vyrazil čadivý černý kouř, rozpínající se a oslepující, který zhoustl a zformoval se do gigantické postavy zrůdné lidských tvarů. Její nohy byly pahýlovité a křivé, ruce obrovské a lopatovité, zakončené velkými rudými drápy. Její tělo bylo masivní a nekorunovala ho lidská hlava, ale jakýsi hrb, rozeklaný zubatou a slintající tlamou. Na jeho vrcholu bylo několik malých, nepravidelně rozmístěných červených oček.</p>

<p>Kedrigern rychle udělal pohotovostní ochranné kouzlo pro sebe a své společníky, pak se postavil před Lalloree a zvedl ruce, aby obrátil pozornost obludy na sebe.</p>

<p>„Jak se odvažuješ znepokojovat pocestné chráněné kouzlem!“ zvolal. „Zmiz, nebo okusíš hněv čaroděje!“</p>

<p>Temná postava se trochu přihrbila, pozorné si ho prohlédla a pak upřela několik svých rudých očí na Lalloree. Kedrigern stál klidně s rukama složenýma na prsou. Netvor se rukama opřel o zem, předklonil se a civěl mu do obličeje.</p>

<p>Kedrigern si vybral největší oko a rozhněvaně na něj zaměřil svůj pohled. „Nebudu ti to říkat dvakrát,“ dodal výhružně.</p>

<p>„Žádná ochrana. Teď malé kouzlo. Žádné kouzlo, když jsem přišel,“ řekla shrbená postava. Její hlas byl hluboký a pomalý, dech páchl po síře a byl horký jako kovářská výheň.</p>

<p>„To není možné. Memanesha mi slíbila, že...“ Kedrigern náhle zmlkl. Uvědomil si, v jakém postavení se se svými společníky nachází. Memanesha je oklamala a on nic netušil.</p>

<p>„Žádné kouzlo. Žádná ochrana,“ řekla kouřovitá, slintající a rudooká stvůra, která se k nimi hladově skláněla.</p>

<p>To byla vážná změna situace. Kedrigernovo rychlé ochranné kouzlo bylo jen lehčího druhu, určené k podpoře Memaneshiny mocnější magie. Ale nebylo co podpírat a samo o sobě by Kedrigernovo kouzlo zadrželo nanejvýš menšího ďasa nebo podřadnějšího démona. Nebyl čas pouštět se do mocnějšího zaklínání. Utéci se nedalo. Úplatek nepřicházel v úvahu. Kedrigern se kousl do rtu a začal horečnatě uvažovat. Náhle ucítil na rameni lehký dotek ruky. Když se obrátil, uviděl Lalloree. V její tváři se zračilo pobavené očekávání.</p>

<p>„Teď ho necháš zmizet, že ano, strýčku Keddie?“ zeptala se. Její hlas zněl tak klidně, jako by mluvila o jednoduchém salonním karetním kouzlu.</p>

<p>„Ne tak docela, dítě. Ale důvěřuj mi,“ odpověděl. Pak se obrátil k obludě a řekl: „Předpokládám, že máš v úmyslu nás sežrat.“</p>

<p>Démon mu odpověděl zaburácením hlasitého, páchnoucího a horce sálajícího smíchu. Mlsně se olízl.</p>

<p>„No dobře,“ řekl Kedrigern. „Je tu však jedna věc, kterou ti nesmím dovolit. Nesmíš sníst můj medailon. Bylo by ti z něj hrozné špatně.“</p>

<p>„Medailon?“ zaburácel zloduch, pečlivě pracuje na každé slabice toho slova.</p>

<p>„Ano. Je zdrojem mé moci a moudrosti, ale tobě by moc dobře neudělal. Raději na něj vůbec nemysli.“ Sáhl si do haleny, vytáhl cechovní medailon a vystavil ho na odiv. Pak poklekl, vyhrabal v zemi mělký důlek, vložil do něj medailon a zase ho zahrabal. Když zase vstal, oprášil se a řekl: „Tak. Nesmíš se ho ani dotknout, rozumíš? V žádném případě té nesmí ani napadnout, abys ho polykal.“</p>

<p>Démon na něj upřel většinu svých očí. „Nepolknu medailon. Polknu tebe,“ řekl.</p>

<p>„Ještě okamžik. Ty opravdu nechceš spolknout můj medailon?“</p>

<p>„Říkal jsi, že by mi z něj bylo hrozně špatně.“</p>

<p>„Musíš věřit všemu, co řeknu?“</p>

<p>„Čarodějové jsou vždycky samá lest,“ zabručel démon podezíravě.</p>

<p>„Je všechno v pořádku, strýčku Keddie? On je tu pořád,“ zašeptala Lalloree.</p>

<p>„Samozřejmé, že je všechno v pořádku. Ta věc je prostě úplné pitomá, to je všechno, neboj se,“ odpověděl Kedrigern a snažil se udělat, co mohl, aby ji uklidnil, a zároveň spočítat, kolik času by mu zabralo patřičné kouzlo. Náhle dostal nápad. „Zpívej, Lalloree! Zazpívej píseň o devětadevadesáti rytířích! Rychle, zpívej, a nahlas!“</p>

<p>Lalloree začala zpívat. Její hlas byl sladký a zvučný a velice procítěný:</p>

<p>„Devět a devadesát rytířů vyjelo na cesty;</p>

<p>tu krásnou dámu potkali,</p>

<p>s útlou nožkou půvabnou a rudými rty</p>

<p>a zlatými vlasy.</p>

<p>Tu první rytíř smělý ji takto oslovil,</p>

<p>silným a zvučným hlasem oslovil ji řka...“</p>

<p>Zjevení na ni obrátilo všechny své rudé žhnoucí oči a strnulo jako ochromené. Jakmile se Kedrigern přesvědčil, že nebude rušen, sáhl do kapes a váčků a začal pracovat na zaručeně působícím protidémonickém zaklínadle, zatímco Lalloree zpívala pořád dál.</p>

<p>Pracoval rychle. Než se Lalloree dostala k čtyřicátému prvnímu smělému rytíři, bylo zaklínadlo hotovo. Utřel si ruce do pláště a naznačil dívce, aby přestala. Sotva zmlkla, zjevení zahřmělo a obrátilo se zase na něj.</p>

<p>Kedrigern se snažil být spravedlivý i vůči démonům.</p>

<p>Zvedl ruku, aby si sjednal jeho pozornost: „Musím tě varovat, že teď jsme pod ochranou kouzla, které dokáže být velice nepříjemné pro každého, kdo by se nás pokusil sežrat. Měl jsi příležitost, ale promeškals ji. Navrhuji ti, aby ses na další tisíciletí nebo dvě uchýlil pod zem a vzal si z toho ponaučení. Dneska tu z toho pro tebe nic dobrého nekouká,“ řekl.</p>

<p>Démon zařval a napřáhl svou dlouhou ruku zakončenou rudými drápy. Kedrigern, který se v jednání s démony vyznal, neustoupil. Na tváři se mu objevil nehnuty výraz.</p>

<p>„Sežeru! Všechno sežeru!“ řvala obluda.</p>

<p>„Nebuď tak tupý. Nepřišli jsem sem, abychom se nechali sežrat.“</p>

<p>Věc zavětřila a řekla: „Velké kouzlo teď. Silná ochrana.“</p>

<p>„Přesně tohle jsem ti říkal.“</p>

<p>„Dneska nesežeru,“ řekl démon smutně.</p>

<p>„Věděl jsem to. No tak, zmiz už konečně,“ řekl čaroděj a mávl rukou, jako když zahání obtížný hmyz.</p>

<p>Věc se změnila v beztvarý dým, v jehož středu žhnula rudá světýlka, podobná ohnivým jiskrám. Se zklamaným řevem se démon vsákl do země.</p>

<p>„To bylo báječné, strýčku Keddie!“ zvolala Lalloree a potěšené zatleskala rukama.</p>

<p>„To jistě bylo,“ řekl čaroděj a setřel si pot z čela. „Jenom doufám, že se na cestě do hospody nesetkáme s mnoha jeho přáteli a příbuznými. Přišel bych o všechnu magii, než bychom se dostali do poloviny cesty.“</p>

<p>„A je už opravdu pryč?“ ozval se tenký hlásek z blízké kaluže.</p>

<p>„Samozřejmě, má drahá. Jsi v pořádku?“</p>

<p>„Ano. Skočila jsem tu, když se ta věc objevila. Stejně tak Krasavec, řekla bych,“ odpověděla Princezna. „Ach Keddie, kdyby se ti něco přihodilo...“</p>

<p>Další hlas z louže dodal: „Drahý mistře, dávej na sebe pozor - už kvůli nám.“</p>

<p>„Bojím se, že mám špatné zprávy,“ řekl Kedrigern svým společníkům. „Byli jsme podvedeni. Memanesha za námi nevyslala ochranné kouzlo. Neudělala pro nás vůbec nic - což znamená, že nás čeká dlouhá a nebezpečná cesta.“</p>

<p>„Budeš nás chránit svou vlastní magií, že ano, strýčku Keddie?“</p>

<p>Kedrigern se posadil, opřel se zády o strom a unavené si protáhl ruce. „Mé drahé dítě, jestliže každý den vynaložím tolik magie jako dnes, vyplýtvám ji všechnu dřív, než se dostaneme k hospodě,“ řekl. „A to jenom když budeme mít opravdu štěstí. Pravděpodobně o ni přijdu ještě před tím.“</p>

<p>„Ale jsi přece čaroděj! Jsi přece velký čaroděj!“</p>

<p>„To je sice pravda, ale ani ten největší čaroděj nečerpá magii z bezedné studny. Spíš by se to dalo přirovnat k cisterně. Musí se jí dopřát čas, aby se doplnila.“</p>

<p>Princezna a Krasavec vyskočili z kaluže. Vyměnili si s Lalloree znepokojené pohledy. Všichni tři se přimkli blíž k čarodějovi.</p>

<p>„Můžeme jet celou cestu k hospodě klusem. To by nám mohlo ušetřit čas,“ navrhla Princezna.</p>

<p>„Báječný nápad, má drahá. Jen mi dovol, abych si několik minut odpočinul a-“</p>

<p>„Strýčku Keddie, koně - jsou pryč!“</p>

<p>Kedrigern se podíval k místu, kde se pásli koně, a žalostně zaúpěl. Koně se v hrůze utrhli a odběhli i s většinou jejich výstroje. Zůstala jim jen mošna s jídlem, kterou měl čaroděj u sebe, a dvě láhve vody.</p>

<p>„Nemohl bys je přivolat pomocí magie?“ zeptala se Lalloree.</p>

<p>„Ne, pokud to bude možné zařídit jinak. Nerad používám magii na koně. Jsou potom příliš divocí,“ odpověděl čaroděj a vyskočil na nohy.</p>

<p>Sáhl si do záňadří a vytáhl medailon cechu. Pozvedl ho k oku a podíval se skrz Hledáček pravdivého vidění, pak se pomalu otočil a rozhlédl se po pustině. Nakonec se zamračil a medailon zase schoval. Hřbetem ruky si protřel oči.</p>

<p>„Není po nich ani stopy,“ zabručel. „Pravděpodobně je něco sežralo.“</p>

<p>„Ach, strýčku Keddie, začíná to být opravdové dobrodružství!“ zvolala Lalloree, zatleskala rukama a šťastně se usmála.</p>

<p>„Nemusíš nad tím tak jásat,“ řekl Kedrigern kysele.</p>

<p>„Převleču se za chlapce! Nemyslíš, že je to báječný nápad? Ušpiním si tvář a schovám si své zlaté vlasy pod rozedranou čepici, a nikdo nebude mít ani tušení-“</p>

<p>„Nic takového neuděláš,“ přerušil ji Kedrigern mrzutě. „Takové triky fungují maximálně tak v divadle a to ještě jen pokud děvče vypadá jako chlapec. Tak ty nevypadáš. Ty bys neoklamala nikoho, Lalloree.“</p>

<p>„Jak pak ale ochráním svou ctnost?“</p>

<p>„V tuto chvíli jí nehrozí žádné nebezpečí. Věci, se kterými se tady setkáme, se o tebe budou zajímat jako o zpestření jídelníčku a ne jako o objekt násilného laškování. Ale částečně máš pravdu. Jakmile se dostaneme k hospodě, může se stát...“</p>

<p>Zmlkl, chvíli si zamyšlené třel bradu a pak se melancholicky usmál a zavrtěl hlavou. Ostatní ho napjatě pozorovali, až se Princezna nakonec zeptala: „O čem přemýšlíš?“</p>

<p>„O Imberwickovi, má drahá. O jednom čaroději, se kterým jsem se kdysi setkal,“ odpověděl nepřítomně.</p>

<p>„Nepamatuji se, že by ses o něm kdy zmiňoval.“</p>

<p>„O Imberwickovi se toho moc říct nedá. Byl úzce specializován na jedinou věc, ve které byl skutečným odborníkem: proměňoval krásné mladé panny v ošklivé tlusté starce.“</p>

<p>„Po jeho službách asi není velká poptávka, co?“</p>

<p>„Teď už naštěstí ne, ale během Války šesti knížat měl Imberwick víc práce, než dokázal zvládnout. V těch časech krásné mladé panny nebyly ani trochu bezpečné, zatímco oškliví starci ano. Samozřejmě, když válka skončila... Víte, to kouzlo bylo nevratné a zdá se, že se Imberwick nikdy neobtěžoval vysvětlit to starostlivým rodičům předem.“</p>

<p>Kedrigern se zase pohroužil do myšlenek, ze kterých ho vytrhl Lalloreein bojácný dotaz. „Strýčku Keddie... nechceš mne proměnit v ošklivého tlustého starce, že ne?“</p>

<p>„Samozřejmě že ne, dítě. Vymyslím něco jiného, až budeme v hospodě. V tuto chvíli spočívá náš hlavní problém v-“</p>

<p>„V tomhle!“ zaječela Princezna a jedním skokem se přenesla do louže, kam ji Krasavec okamžitě následoval.</p>

<p>„Co? Kde? Snad ne další démon!“</p>

<p>„Tam, strýčku Keddie!“ řekla Lalloree a ukázala k oblačnému nebi.</p>

<p>Kedrigern uviděl pár vzdálených bodů, které kroužily a kličkovaly způsobem, jenž navozoval představu hry. Žádnou hrozbu neviděl. Ale právě ve chvíli, kdy dospěl k tomuto úsudku, se vše rázem změnilo. Létající předměty zamířily rychle a přímo jako šípy k čaroději a jeho společníkům.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Sedm &gt;</emphasis></strong><strong><emphasis>V hospodě Na Vnějším konci</emphasis></strong></p>

<p>„Utíkej, Keddie! Schovej se!“ vykřikla Princezna vyděšeným hlasem.</p>

<p>Když se čaroděj nehýbal, doskákala zpátky k němu a pak tak dlouho vyskakovala do vzduchu, až dlouhým obloukem přistála v jeho kapuci.</p>

<p>Zatímco Princezna znepokojeně poskakovala kolem, vytáhl Kedrigern medailon a podíval se přes Hledáček pravdivého vidění. Pohyb v kapuci mu sice trochu stěžoval zaostřování, ale nakonec přece jen získal čistý obraz. Vesele se zasmál a začal mávat rukama.</p>

<p>„Keddie, co to děláš? Buď tiše, nebo nás uvidí!“ křičela Princezna.</p>

<p>„To je v pořádku, má drahá. Jednoho z nich znám.“</p>

<p>„Jednoho z nich? Kolik jich tam je? A koho vlastně?“</p>

<p>„Draky. Jenom dva.“</p>

<p>„Draci! Ach, to je opravdové dobrodružství!“ zajásala Lalloree. „Kdyby tu jen byl krásný princ, aby je mohl zabít!“</p>

<p>„Naštěstí se jediný dosažitelný krásný princ  schovává v kaluži. Jeden z těch draků je můj starý známý. Vytáhl jsem mu šíp z pařátu.“</p>

<p>„Ale teď jsou tu dva,“ poukázala Princezna.</p>

<p>„Ta druhá je samice. Myslím, že se starý Fingard usadil,“ řekl Kedrigern a znovu divoce zamával na draky, kteří se hnali přímo k nim.</p>

<p>„Keddie, draci jedí princezny!“</p>

<p>„Strýčku Keddie, nedovol, aby nás snědli!“ zabědovala Lalloree, když jí došel tento nepříjemný aspekt jejich báječného dobrodružství.</p>

<p>„Dámy, váš strach je neopodstatněný. Draci nemají v princeznách žádnou zvláštní zálibu.“</p>

<p>„Ale já jsem o tom četla, strýčku Keddie! Když lidé chtějí připoutat pozornost nějakého draka, přikovají ke skále pannu a drak si pro ni přijde!“</p>

<p>„Lalloree, mé dítě, pannu přikovávají ke skále, aby přilákali davy. Je to dav, co přitahuje pozornost draků. Nemusíte se ničeho bát.“</p>

<p>„Keddie, já mám strach! Ještě nikdy jsem draka neviděla.“</p>

<p>„Tak zůstaň v kapuci a buď zticha. Budeš tam stejně bezpečná jako pod ochranou kouzla.“</p>

<p>„A co já, strýčku Keddie?“ zeptala se Lalloree, jejíž nadšení už značné opadlo. „Co mám dělat já? Mám zpívat?“</p>

<p>„V žádném případě. Zůstaň u mne. Chovej se nenápadně.“</p>

<p>„A co Krasavec?“ zašeptala, ačkoliv draci byli stále ještě mimo doslech.</p>

<p>„V louži je bezpečný.“</p>

<p>Hemžení v Kedrigernově kapuci ustalo. Stál a jednou rukou mával vstříc, zatímco k druhé se mu úzkostně tiskla Lalloree, bledá, modré oči vytřeštěné hrůzou a posvátnou bázní. Na přilétající draky byl působivý pohled.</p>

<p>Fingard a jeho družka zakroužili kolem a pak se snesli na zem, přičemž s posledním mávnutím elegantně složili svá mohutná křídla. Jejich přistání bylo tak ladné a umné, že stěží zvířili prach.</p>

<p>„Jsem rád, že tě zase vidím, Fingarde,“ přivítal Kedrigern většího draka. „Vypadáš báječně. Co tvůj pařát?“</p>

<p>Drak zaburácel:</p>

<p>„Čaroděj dokázal divy,</p>

<p>zahojil zranění způsobené zlosynem.</p>

<p>Spár můj je zase silný,</p>

<p>dokonalejší než dřív.“</p>

<p>„To rád slyším, Fingarde. Představíš mne své kouzelné společnici?“</p>

<p>Fingard vypjal hruď, mávl křídly a hrdě řekl:</p>

<p>„Čaroději, mám to potěšení představit ti svou paní,</p>

<p>spanilou, štíhlou Ti Lung,</p>

<p>nejdražší a nejroztomilejší mezi draky.</p>

<p>Má milá, mám tu čest představit ti čaroděje,</p>

<p>dělajícího divy,</p>

<p>dovedného a dobrotivého Kedrigerna,</p>

<p>milosrdného muže a mocného mága.“</p>

<p>Kedrigern se hluboce uklonil a řekl: „Je mi ctí, že vás poznávám, krásná Ti Lung.“</p>

<p>Ti Lung byla štíhlá a půvabná, kůži měla pokrytou drobnými měňavými šupinami barvy světlého zlata, které se při pohybu oslnivě leskly. Její jemná elegance byla v kontrastu s objemnou mohutností jejího manžela a její lesk vedle jeho matně bronzového těla ještě víc vynikal. Sklonila hlavu a nesměle na Kedrigerna pohlédla smaragdově zelenýma očima.</p>

<p>„Mistr čaroděj je příliš šlechetný k mé bezvýznamné osobě,“ řekla hlasem křišťálových zvonků rozhoupaných nejjemnějším jarním vánkem. „Veškerá čest je plně na její straně, neboť ji svou pozorností poctil ten, jehož jméno chválí všichni na než svítí slunce a padá déšť.“</p>

<p>Z Kedrigernovy kapuce se ozvalo tiché netrpělivé odfrknutí. Čaroděj si odkašlal, aby zvuk překryl, a řekl: „Ti Lung je stejně šarmantní jako půvabná. Mohu vám představit princeznu Lalloree? Doprovázím ji zpět do království jejího otce na jihu.“</p>

<p>Lalloree se zmohla na poněkud křečovitou úklonu a rozechvělým hlasem řekla: „Těší mne.“</p>

<p>Oba draci se zdvořile uklonili a Kedrigern pokračoval: „Musím ti pogratulovat k tvému štěstí, Fingarde, a popřát vám, abyste spolu žili šťastné aspoň tisíc let. Je z vás velice půvabný pár.“</p>

<p>„Živlem mé choti je voda:</p>

<p>Bublavé bystřiny, rychlé řeky,</p>

<p>lochy, laguny a jasná jezera;</p>

<p>zná jak způsobit znamenité záplavy,</p>

<p>půvabné povodně, pravé potopy.</p>

<p>Ovšem Fingard si oblíbil oheň,</p>

<p>dechem svým dští dusivý dým,</p>

<p>plameny promění vše v popel.</p>

<p>Spolu tvoříme skvělou dvojici.“</p>

<p>„To si dovedu představit. Ale žádný oheň ani záplavy poblíž lidských obydlí, doufám. Slíbils mi to, Fingarde.“</p>

<p>„Fingard je svázán svým slovem,</p>

<p>jež veden vděčností vyřkl.</p>

<p>Slib svůj, jenž složil čaroději,</p>

<p>přísahu poctivě plní.“</p>

<p>„Velice dobře, Fingarde. To svědčí o tvé silné vůli. Jsem na tebe velice hrdý.“</p>

<p>Draci si vyměnili významné pohledy. Pak si Fingard povzdechl a dodal:</p>

<p>„Občas opomenu oheň ovládat,</p>

<p>však chrabrá choť chopí se díla chutě –</p>

<p>záplava zažehlý oheň zadusí,</p>

<p>rychle a rázné.“</p>

<p>„Říká se, že protiklady se přitahují,“ poznamenala Lalloree a nervózně se usmála.</p>

<p>„Další důvod k radosti z vašeho manželství, Fingarde. A můj hluboký dík bdělé Ti Lung, za všechna hořlavá stvoření z celého světa,“ řekl Kedrigern a uklonil se zlaté dračici. Po tomto dvorném úvodu se znovu obrátil na Fingarda: „Co vás přivedlo do Pustiny ztracených králů? Líbánky? Návštěva příbuzných?“</p>

<p>„Fingard vzal Ti Lung na výlet,</p>

<p>na vyhlídkovou výpravu –</p>

<p>prohlédnout si podivuhodná pohoří,</p>

<p>velkolepé vodopády, rychlé řeky,</p>

<p>kouzelné krásy jihu.“</p>

<p>„Jih? Vy míříte na jih? K hospodě Na Vnějším konci?“ zeptal se Kedrigern vzrušeně.</p>

<p>Ti Lung odpověděla tichým hlasem: „Slovutný mistře, tato nehodná osoba se již dlouho toužila seznámit s bájnou krásou tvé země a nyní je zcela omráčena půvaby pustiny, ve které se nacházíme. Šlechetný manžel jí přislíbil spatřit ještě větší divy vzdálené jen jeden den letu na jih a ona bezvýznamná osoba se již nyní chvěje očekáváním, co její oči spatří.“</p>

<p>„Ujišťuji tě, že zklamaná nebudeš, drahá Ti Lung. Jih skýtá mnohé impozantní scenérie. Myslím, že Dračí hory se ti budou líbit a zajímalo by mě, jestli... ach ne, nesmím zneužívat vaší laskavosti,“ řekl Kedrigern a zvedl ruce v odmítavém gestu.</p>

<p>„Čehokoliv si čaroděj žádá</p>

<p>oba mu ochotně obstaráme –</p>

<p>pověz své přání příteli Fingardův.“</p>

<p>„No, víš, my také míříme na jih, do hospody Na Vnějším konci, a potkala nás malá nehoda,“ začal Kedrigern. Pak se pustil do líčení jejich dobrodružství, přičemž Lalloree doprovázela jeho slova horlivým přikyvováním a jinými procítěnými projevy souhlasné povahy. „Krátce řečeno, Fingarde, velice bychom potřebovali svézt, a jelikož náhodou míříte stejným směrem... kdyby vám to nevadilo... kdybychom nebyli v takové tísni, ani ve snu by mne nenapadlo tě obtěžovat...“</p>

<p>Drak majestátně odpověděl:</p>

<p>„Pasažéři nejsou problém.</p>

<p>Fingard je vděčný,</p>

<p>za příležitost pomoci příteli.“</p>

<p>„Pasažéři,“ zopakovala Lalloree slabým hlasem a podívala se na čaroděje očima naplněnýma hrůzou. Ve stejnou chvíli ucítil Kedrigern pohyb ve své kapuci. Věděl, že musí jednat rychleji, než u Lalloree a Princezny pomine první šok a odmítnou se hnout z místa.</p>

<p>„Jen se sbalíme a můžeme okamžitě vyrazit,“ řekl. Pak vzal Lalloree stranou a tišeji nařídil: „Vylov Krasavce z louže a vezmi si ho do kapuce. Řekni mu, aby byl zticha, a v žádném případě nesmíš prozradit, že je to krásný princ. Draci nemají krásné prince v lásce. Tak běž a zařiď to.“ Potom si sáhl do kapuce a zašeptal: „Uklidni se, má drahá. V hospodě budeme ještě před obědem.“</p>

<p>„Keddie, umřu strachy,“ odpověděl stísněný hlásek.</p>

<p>„Není se čeho bát. Jen zůstaň v kapuci a měj oči zavřené.“</p>

<p>„Princezny nelétají!“</p>

<p>„Draci ano a velice dobře.“</p>

<p>„Co když spadneme?“</p>

<p>„Nespadneme.“</p>

<p>„Ale co kdy i ano?“</p>

<p>„Fingard nás chytí, než dopadneme na zem. Viděl jsem ho létat, má drahá. Je jeden z nejlepších.“</p>

<p>Princezna už nic nenamítala, ale Kedrigern cítil, jak se v jeho kapuci chvěje. Lalloree se vrátila od louže a otírala si ruce do pláště. Krátkým kývnutím Kedrigerna ujistila, že s Krasavcem je vše v pořádku. Nic jiného k balení neměli a důvod k dalšímu setrvání také ne. Kedrigern podal Lalloree jednu láhev s vodou, druhou si ponechal a oznámil, že jsou připraveni k odjezdu.</p>

<p>Ti Lung udělala ze svých předních pracek pohodlnou sedačku a Lalloree se v ní pohodlně uhnízdila, snažíc se při tom vypadat míň vyděšeně, než doopravdy byla. Kedrigernovi připomínala dítě v kolébce. Sám toužil po lepším výhledu, a tak se posadil na Fingardova záda, poblíž drakovy hlavy, do úžlabiny mezi dvěma velkými hrboly zádových svalů.</p>

<p>Fingard rozevřel křídla. Několikrát jimi mocně mávl a už se vznášeli v oblacích prachu k šedivému nebi. Kedrigern zatajil dech a pevně se chytil jednoho rohovitého výrůstku na Fingardově lebce.</p>

<p>Pustina se ztratila hluboko dole. Před nimi se otevřely obzory. Vpravo Kedrigern zahlédl Řeku utrpení, která klikatě mířila k jihu; za ní se rozkládala nesmírná masa Temného lesa, lemovaná chladnou šedí Pustého pohon. Daleko před nimi, na jejich straně řeky, se táhl dlouhý pás nízkých horských hřbetů, známý jako Dračí hory. Domov Lalloree ležel za nimi a on ji tam bude muset zavést. Ale Princezna je přednější a Lalloree bude muset počkat, dokud nenajdou Arlebara.</p>

<p>Výhled byl tak uchvacující a cesta sama tak povznášející, že Kedrigern brzy zapomněl na všechny starosti a nespoutané se radoval z letu. V době svého mládí už několikrát letěl, ale s tímhle se to vůbec nedalo srovnat: byly to jen krátké přelety od místa k místu v podobě sokola nebo poštolky za účelem demonstrace vlastního transformačního umění. Nyní se mohl volné těšit ze vzdušného živlu a to se mu velice líbilo. Až bude jejich výprava u konce, sliboval si, musí se spolu s Princeznou vydat na delší cestu. Běžné cestování sice nenáviděl, ale letět vzduchem - to bylo něco jiného. Mohli by se proměnit v něco velkého a vznešeného. Možná v párek albatrosů. Nevyžadovalo by to příliš mnoho magie a byl by to skvělý způsob, jak poznat cizí kraje.</p>

<p>Myšlenky na transformaci ho znovu přivedly k Princezně. Nyní ho čeká práce. Její problém musí vyřešit dřív, než se vydají kamkoliv, a mohlo se stát, že jeho odstranění zabrání jeho ženě v jakýchkoliv následných změnách podoby. Být proměněn z krásné princezny do ropuchy, pak zpátky do krásné princezny a teď zase do ropuchy - to bylo na pováženou. A on sám by ji před tím měl z pozice své moudrosti a zkušenosti varovat. Asi bude lépe, když na to zapomene. Kdyby lidé měli létat, měli by křídla.</p>

<p>Z jeho kapuce se už nějaký čas neozýval žádný zvuk a ani v ní necítil žádný pohyb. Kedrigern otočil hlavu a zeptal se: „Jsi v pořádku, má drahá?“</p>

<p>„Už jsme přistáli?“ odpověděl mu tenký vystrašený hlásek.</p>

<p>„Ještě ne tak docela. Ale už brzy.“</p>

<p>„Zeptej se mě, až přistaneme.“</p>

<p>Kedrigern si uvědomil, že jeho záliba v létání není sdílena. Samozřejmě, cestovat v kapuci není zrovna vrchol pohodlí a může to neblaze působit na potěšení z letu a znemožnit krásnou vyhlídku na svět dole. Proto se zeptal: „Díváš se ven, má drahá?“</p>

<p>„Ne!“</p>

<p>„Prožívala bys to úplné jinak, kdyby ses dívala, věř mi.“</p>

<p>„Cítím se odporně.“</p>

<p>„Je to skutečné úchvatné. Báječný rozhled.“</p>

<p>„Nechci se dívat dolů a vidět, jak jsem vysoko. Dávám přednost vlhké zemi. Nemohl bys Fingarda popohnat?“</p>

<p>„Letí tak rychle, jak jen může. Už to nebude dlouho trvat.“</p>

<p>A netrvalo. Sotva to Kedrigern dořekl, zahlédl dým stoupající z komína hospody Na Vnějším konci. Fingard a Ti Lung se zvolna snesli k zemi u hlavní příjezdové cesty k hospodě. S prozíravostí u draků tak řídkou, kterou Kedrigern přisuzoval blahodárnému vlivu Ti Lung, se při kroužení vyhnuli stájím, a ušetřili tak jejich obyvatelům mnohý nepříjemný moment.</p>

<p>„Díky, Fingarde. Byla to nádherná cesta,“ řekl Kedrigern, jakmile se nohama dotkl země.</p>

<p>„Dosti díků; s družkou svou Fingard</p>

<p>přátelům pomohl s potěšením.</p>

<p>Kouzlům znalému Kedrigernovi,</p>

<p>i půvabné princezně.“</p>

<p>Lalloree lehce seskočila na zem a hned se otočila, aby svého oře políbila na zlatě šupinatou tlamu se slovy: „Díky ti, Ti Lung. To bylo báječné!“ Pak se obrátila k Fingardovi, jako by ho chtěla obdařit stejnou pozorností, ale při pohledu na jeho ostnatou, pichlavou a štětinatou kůži se omezila na přátelské poplácání po okraji jeho křídla.</p>

<p>Drak, rozpačitý z takových projevů vděčnosti, řekl:</p>

<p>„Čas na cestu se dát,</p>

<p>zase zamířit na jih</p>

<p>ke krásám kouzelných krajů.“</p>

<p>„Tato bezvýznamná osoba překypuje radostí, že mohla posloužit takovým vzorům moudrosti a krásy,“ dodala Ti Lung. „A teď je čas, aby se naše maličkosti zvedly a vydaly se obdivovat krásy přírody.“</p>

<p>Bez dalšího se vznesli do vzduchu, opsali velký půlkruh a zamířili k horám na jihu. Kedrigern a Lalloree jim zamávali a pak se vydali k hospodě Na Vnějším konci.</p>

<p>Bylo to prostorné zařízení s velkou hlavní budovou a několika vedlejšími, všemi pečlivé udržovanými. Přes všechny povésti, které se o ní šířily, vypadala hospoda až překvapivě obyčejně a velice klidné. Zatímco obyčejnost Kedrigerna uklidnila, klid ne. Měl za to, že s kterýmkoliv místem, kde právě přistane párek draků, vyloží pasažéry a zase odletí, aniž by alespoň vykoukl ze stáje zvědavý pacholek, není něco v pořádku. Měl by být opatrný, pomyslel si, dokud se lépe neseznámí se situací.</p>

<p>Jeho úvahy přetrhl Lalloreein sladký hlas: „Strýčku Keddie, proč mluvili tak divně?“</p>

<p>„Divně? Kdo, draci?“</p>

<p>„Ano. Mluvili směšně, nemyslíš?“</p>

<p>„Ne na draky. Ti Lung se vyjadřuje zdvořileji než většina lidí, které jsem kdy potkal, ale myslím, že na tom není nic směšného.“</p>

<p>„Ale Fingard směšně mluvil.“</p>

<p>„Myslíš asi ty jeho aliterace. Je ze severu.“</p>

<p>„Na severu tak mluví všichni?“</p>

<p>„Jen draci a básníci.“</p>

<p>„Už jsme dole? Je to šťastně za námi?“ zeptal se tenký hlásek z Kedrigernovy kapuce.</p>

<p>„Ano, má drahá, jsme v bezpečí a na zemi. Hospoda je přímo před námi,“ odpověděl. „Spala jsi?“</p>

<p>„Omdlela jsem,“ odpověděla Princezna důstojně.</p>

<p>„Omlouvám se za nepohodlí, které jsi musela vytrpět, má drahá. Konečně, už je to za námi a jsme v bezpečí na místě. Podívám se po nějakém jídle a místě na přespání. Budeme také potřebovat koně. A výstroj.“</p>

<p>„Já bych ráda dostala nějaký vlhký mech,“ řekla Princezna.</p>

<p>Tlumený Krasavcův hlas z Lalloreeiny kapuce dodal: „Já taky.“</p>

<p>„Udělám, co bude v mých silách, abych vše zařídil co nejpohodlněji pro nás všechny,“ řekl Kedrigern. „Myslím, že nejlépe bude, když řeknu pravdu, ale zase ne tak úplně celou.“</p>

<p>„Byla bych ráda, kdyby ses o mně nezmiňoval. Nerada bych se setkávala s dalšími lidmi, když vypadám takhle,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Já jsem na tom stejně,“ dodal Krasavec.</p>

<p>„V pořádku. Tak zůstaňte v kapucích a nemluvte. Řeknu hostinskému, kdo jsem, a řeknu mu, že doprovázím tuto mladou dámu, která se po tragickém zasnoubení vrací zpět ke své rodině. Snaž se vypadat tragicky, Lalloree.“</p>

<p>„Pokusím se, strýčku Keddie,“ řekla a oslnivě se usmála.</p>

<p>„Začni s tím raději okamžitě. Pak řeknu, že bych se rád setkal se svým slavným kolegou Arlebarem, když už jsem se dostal do blízkosti jeho příbytku. Někdo tady určité bude znát cestu. Tak si pamatujte: ticho a tragický výraz a všechno bude v pořádku.“</p>

<p>Hospodský nijak nepřekypoval ochotou. Jmenoval se Harry a byl to holohlavý, vousatý a zachmuřené vyhlížející muž s nosem jako tykev. S uctivým zájmem vyslechl čarodějovo líčení cesty, přičemž v patřičných intervalech přikyvoval nebo vydával souhlasné zvuky. Když Kedrigern skončil, zamnul si Harry bambulovitou špičku nosu mezi palcem a ukazováčkem a poznamenal: „Obtížnou cestu jsi měl, mistře Kedrigerne.“</p>

<p>„Byla poněkud rušná,“ připustil čaroděj.</p>

<p>„Ach ano, rušná. Jistě byste po takové cestě přivítali čisté a pohodlné postele a něco dobrého k jídlu.“</p>

<p>„Na nic jiného jsme nemysleli.“</p>

<p>„Ach ano. Přál bych si, abych vám mohl pomoci.“</p>

<p>„V tak rozsáhlém zařízení, Harry, jistě...“</p>

<p>„No, víš, mistře Kedrigerne, je zrovna sezóna výprav. Mám tady spoustu různých výprav, skupin a tlup, nemluvě ani o těch, co přicházejí z Jiných míst. A některé pokoje se nám objevují a zase mizí. Věřte mi, není to snadné provozovat místo, jako je tohle.“</p>

<p>„Nežádám si zrovna apartmá, Hany. Jestliže najdeš patřičné ubytování pro mladou dámu, spokojím se sám s něčím docela skromným.“</p>

<p>„Uvidíme, co pro vás budu moci udělat, mistře Kedrigerne. Kdyby se jednalo o kohokoliv jiného než o velkého čaroděje, jakým jsi ty, nabídl bych mu hromadu slámy ve stáji, nebo nic,“ řekl hostinský. „Ale nemyslím, že by bylo rozumné takto jednat s čarodějem.“</p>

<p>„Máš pravdu, Hany. To by nebylo rozumné,“ odpověděl Kedrigern a mile se na něj usmál.</p>

<p>„Já se tedy po něčem podívám a zatím byste mohli jít dovnitř a dát si něco dobrého k jídlu. Dnes je zaječí guláš, horký a kořeněný. Všechny ingredience jsou přírodní, žádná magie. Chléb máme čerstvý. Nejlepší pivo na východním břehu řeky.“</p>

<p>„Skvělý nápad, Harry. Půjdeme se navečeřet a počkáme si, co pro nás najdeš.“</p>

<p>Kedrigern s Lalloree vešli do velké jídelny malými bočními dveřmi a jejich příchodu si tudíž všimlo jen málo přítomných hostů. Čaroděj zavedl Lalloree ke stolu v temném koutku a posadil ji na místo, kde byla co nejvíc ukryta před zvědavými pohledy. Svou židli si postavil tak, aby měl pod kontrolou celou jídelnu.</p>

<p>Osazenstvo jídelny bylo neobyčejné a pestré. Většina z nich byly normální lidské bytosti - bojovníci s luky nebo meči, dřevorubci, zloději, žoldnéři a několik postav zahalených v pláštích, ve kterých Kedrigern rozeznal kolegy, ačkoliv nikoho neznal osobně. Tu a tam, obklopeny lehkou září nebo chvějícím se vzduchem, však seděly bytosti už ne tak obvyklé.</p>

<p>Kedrigernova obhlídka spolustolovníků byla přerušena tenkým šepotem z jeho kapuce. „Vůbec ses nezeptal na Arlebara,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Všechno má svůj čas, má drahá,“ odpověděl tiše.</p>

<p>„Jistě, ale to je přece jediný důvod, proč jsme sem šli, nebo ne? Chci říct, proč jsme se sem plahočili celou tu cestu, když se teď na něj ani nezeptáš?“</p>

<p>„Když jednám s čaroději, vím obvykle sám nejlépe... Lalloree, nedívej se tam tak upřeně!“ řekl Kedrigern ostře.</p>

<p>Lalloree se otočila, oči stále ještě rozšířené úžasem. „Strýčku Keddie... ta... ta stvoření...“ vykoktala omámené.</p>

<p>U stolu poblíž krbu konverzoval živé muž oděný do modravého plamene se žlutou kostrou zahalenou v hnijícím hedvábí. Mezi nimi seděl svalnatý obr s hrubou hnědou kůží, zelenými vlasy a vousy a pozorně naslouchal. Na jeho rameni trůnila asi tak píď vysoká průsvitná dáma s duhovými křídly. Kolem její hlavy se mihotala a vířila jiskřivá světélka.</p>

<p>„To je jen nějaké putující společenstvo. Jak říkal Harry, je právě vrchol sezóny výprav.“</p>

<p>„Ale oni jsou divní.“'</p>

<p>„Možná uvidíš divnější věci, než odtud odejdeme. Tohle místo hraničí s nemožností a na mnoha místech se s ní kříží.“</p>

<p>„Strýčku Keddie, já mám strach.“</p>

<p>„Neboj se, krásná panno,“ ozval se tenký rozhodný hlásek z její kapuce. „I když jsem ropucha, má síla a oddanost jsou ti k službám.“</p>

<p>„Ne tak nahlas, Krasavče,“ napomenul ho Kedrigern.</p>

<p>„Chtěl jsem jen, aby dáma věděla, že tu není bez oddaného hrdiny.“</p>

<p>„To je od tebe kavalírské, Krasavce, ale není to třeba. Žádné nebezpečí Lalloree nehrozí, pokud nebude civět na cizince, vyvaruje se výkřiků údivu a s nikým se nebude pouštět do řeči.“</p>

<p>„Ale co mám dělat, strýčku Keddie?“ zamumlala. „Budu se nudit.“</p>

<p>„Hned jak dostaneš pokoj, půjdeš tam a zůstaneš uvnitř. Zamkneš za sebou dveře. Kdyby ses nudila příliš, můžeš si zpívat.“</p>

<p>Číšnice před ně postavila kouřící mísy se zaječím gulášem, bochník chleba a džbán piva. Vrhli se na to okamžitě. Guláš byl báječný, chléb křupavý a ne víc než jeden den starý, pivo skvělé a jejich chuť k jídlu obrovská. Podle Kedrigernovy zkušenosti byla dobrá večeře v hospodě řídkým zjevem; pro Lalloree bylo jídlo ve veřejném zařízení naprosto novým zážitkem; krátce řečeno, jedli mlčky a jejich pozornost se plně soustředila na mísy před nimi.</p>

<p>Sotva Kedrigern dojedl svou porci, zeptala se Princezna <emphasis>sotto voce</emphasis>: „A co my? Co budu jíst já a Krasavec?“</p>

<p>„Schoval jsem trochu chleba. Pak ti ho nadrobím.“</p>

<p>„To mi nepřipadá jako hostina.“</p>

<p>„Nemohu si přece objednat misku much. Nebuď netrpělivá. Jakmile budeme mít svůj pokoj, nalovíš si much, kolik budeš chtít.“</p>

<p>„Harry říkal, že žádné pokoje nemá.“</p>

<p>„Neboj se. Něco pro nás najde,“ zašeptal Kedrigern pres rameno. Rozhlédl se po jídelně a zahlédl známou postavu, jak se k nim prodírá mezi stoly. „Už přichází. Teď buď zticha, dokud zase nebudeme sami.“</p>

<p>Harry se zastavil před jejich stolem a chvíli si mlčky masíroval nos. Kedrigern mu nabídl, aby se připojil k nim, ale hospodský odmítl. „Ach, děkuji, mistře Kedrigerne, ale mám příliš mnoho práce. A mám problémy s pokoji pro vás.“</p>

<p>„To není dobré, Harry.“</p>

<p>„Ale myslím, že jsem našel něco vhodného pro mladou dámu,“ dodal hostinský rychle.</p>

<p>„To už zní líp.“</p>

<p>„Je to krytý vůz, který tu stojí už od podzimu. Skvělé ubytování pro dámu, opravdu. Patřil krásné princezně, která byla unesena ifrítem. Přece jsi o tom musel slyšet, když jsi čaroděj a tak.“</p>

<p>„Neslyšel jsem o tom ani slovo, Harry. Novinky putují Temným lesem pomalu. Ifrít, říkáš? Vyskytují se tu často?“</p>

<p>Hany si přitáhl židli, posadil se, nahnul se ke svému zákazníkovi a začal spiklenecky tichým hlasem: „Byl to první ifrít, kterého tu kdy kdo viděl, mistře Kedrigerne. Zřejmě ho tu přivolali během Války čarodějů, ale nikdy ho nepoužili a pak na něj zřejmě zapomněli. Ubohá princezna seděla zrovna tamhle u okna, když k tomu došlo. Náhle se tam objevil velký ifrít a mlsně si ji prohlížel - zaplnil skoro celou místnost, jak byl velký - a pak oba zmizeli.“</p>

<p>„Podivuhodné. Nikdo se ji nesnažil přivést zpátky?“</p>

<p>„Byl tady jeden mládenec, který se o to pokusil, ale neměl moc štěstí. Vlastně by se dalo říct, že na to doplatil.“</p>

<p>„Ajéje.“</p>

<p>„Potom jsem všechny další zájemce raději odradil. Člověk by ani neřekl, kolik horkokrevných mladíků se dneska zabývá čarováním. Tak či tak, mistře Kedrigerne, ten krásný krytý vůz, ve kterém cestovala, ten nezmizel. Její sluhové se v panice rozprchli a vzali si k tomu i koně, ale vůz jsme odtáhli dozadu do stodoly a udržovali ho hezky čistý, jen tak pro případ, že by se vrátila, ale osobně si nemyslím, že bychom ji ještě kdy viděli.“</p>

<p>„Není to moc pravděpodobné. Ifrítové jsou umínění, co se týče vlastnictví.“</p>

<p>„No, tak jsem si myslel, že by se tam mohla mladá dáma ubytovat. Je velice pohodlný a útulný jako rukavička.“</p>

<p>Kedrigern se obrátil na Lalloree: „Půjdeme se na ten vůz podívat, mylady?“</p>

<p>„Jak si přeješ, strýčku Keddie,“ odpověděla princezna skromně.</p>

<p>„Další dobrá vlastnost toho vozu je,“ informoval je Harry, zatímco kráčeli do stodoly, „že má pěkný velký kozlík, celý vypolštářovaný a se stříškou. Má dokonce i záclony proti dešti. Kdyby vám nevadilo spát venku, mohl byste být mladé dámě nablízku a mít jistotu, že bude přes noc v bezpečí.“</p>

<p>„Uvidíme, Harry,“ odpověděl čaroděj opatrně.</p>

<p>Hostinský se zastavil u baru, aby rozsvítil lucernu. Pak se vydal v čele svých hostů přes prostorný dvůr. Když procházeli kolem stájí, zahlédl Kedrigern uvnitř pěkné jezdecké koně. Zeptal se Harryho, jestli by si je mohl prohlédnout zblízka.</p>

<p>„Nádherná zvířata, mistře Kedrigerne,“ řekl hostinský zjihle a pozvedl svítilnu. „Náleží Conradu Coeurovi du Fer de la Tour Brisée. Všichni tihle koně jsou jeho.“</p>

<p>„Myslíš, že by se sir Conrad uvolil pár nám jich prodat?“</p>

<p>„Ach to ne, mistře Kedrigerne. Je na velké výpravě, ten sir Conrad. Přišel tady před několika dny, se svým panošem a kuchařem, pěvcem a bojovníkem. Potřebuje ještě tři další lidi, aby doplnil svou skupinu, a shání se po nich každý den. Až ji bude mít pohromadě, bude potřebovat všechny tyhle koně.“</p>

<p>„To je zlé. My bychom koně potřebovali.“</p>

<p>„Kdybyste se vydali na výpravu se sirem Conradem, koně by vám dal.“</p>

<p>„Už na jedné výpravě jsem, Harry, a je pro mne velice důležitá. Možná, že by se tady dali sehnat nějací jiní koně.“</p>

<p>„Jo, je tu spousta koní, ale žádný na prodej.“</p>

<p>„V tom případě tady asi nějaký čas zůstanu. Kde je ten vůz?“</p>

<p>Vůz nešťastné princezny se ukázal být kouzelným vozidlem, tak umně zkonstruovaným, že se zdál být zevnitř dvakrát tak velký než zvenčí. Byl udržován v dokonalém pořádku a čistotě. Polštáře byly měkké, ložní prádlo čisté a v křišťálové váze na malém toaletním stolku byly čerstvé květiny. Lalloree jím byla nadšena a ihned to dala najevo. Kedrigern ji nechal, aby se uvnitř trochu porozhlédla, a spolu s Harrym se vydali obhlédnout kozlík. Byl bezesporu nezvykle prostorný, pohodlný a dobře chráněný před nepřízní počasí.</p>

<p>„Není to špatné, Harry,“ řekl čaroděj, „ale pokoje by byly přece jen lepší.“</p>

<p>„Nesmíš si myslet, mistře Kedrigerne, že bych ti ho chtěl pronajmout. Čaroděje jako ty samozřejmě ubytuji bezplatně.“</p>

<p>„Hm. A co když se princezna vrátí? Nebo hůře, co když se ifrít vrátí pro vůz? Je to riskantní.“</p>

<p>„Můžeš vůz zaštítit kouzlem, které vás oba spolehlivě ochrání, mistře Kedrigerne. Pro tebe je to přece maličkost.“</p>

<p>„Možná, že bych opravdu mohl.“</p>

<p>„Prokázal bys mi tím velkou čest, mistře. Pošlu vám sem jídlo, když ten vůz vezmete.“</p>

<p>„Pivo také?“</p>

<p>„Kolik budete chtít.“</p>

<p>„Ujednáno,“ řekl čaroděj a napřáhl ruku.</p>

<p>Zatímco si muži potřásali rukou na znamení uzavřeného obchodu, ozývaly se z Lalloreeina příbytku překvapené výkřiky. Když Harry odešel, nakoukl Kedrigern dovnitř. Spatřil Lalloree zářící nadšením a všude kolem ní hromady nejrozličnějších rób V míse na nočním stolku seděl Krasavec.</p>

<p>„Ach, strýčku Kedie, podívej se na všechny ty krásné šaty! A tady je celá zásuvka báječných střevíčků a prádelník plný plášťů! Jaké skvělé místo jsi to našel! Je to tisíckrát krásnější, než ten starý ponurý Mon Chagrin! Děkuji ti, strýčku Keddie!“ švitořila Lalloree a přebíhala od jednoho stolku k druhému, tu zvedla šaty, zase je položila, aby vzala druhé, pak se vrátila k těm prvním a znovu je odložila, vytáhla ze zásuvky pár střevíčků, které se k nim hodily; pak se zase začala probírat plášti a vůbec vyváděla jako dítě na obzvlášť zdařilých narozeninách. Princezna vyskočila Kedrigernovi na rameno, chvíli celou scénu pozorovala a pak si smutně povzdechla.</p>

<p>„Běda! Budu ještě kdy krásná princezna?“ zeptala se.</p>

<p>„Než se naděješ, má drahá. Ráno se začnu vyptávat na Arlebara. Co kdyby ses ještě pěkně vyšplouchala a pak jsme šli všichni spát?“</p>

<p>„Nepochybuji o tvé moci, moudrý čaroději,“ řekl Krasavec, „ale co jestli se ifrít opravdu rozhodne vrátit pro vůz?“</p>

<p>„Jestli se ifrít nebo kdokoliv jiný odváží přiblížit k vozu, pak on, ona, ono nebo oni poznají, zač je toho loket. Spolehni se na mne, Krasavce, a pořádně se vyspi. Ty a já budeme nocovat na kozlíku a dámy necháme, aby se těšily ze soukromí tohoto vozu. Tak hop, chlapče.“</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Osm &gt;</emphasis></strong><strong><emphasis>Bojovník, obr, panoš, rytíř, pěvec, černokněžník, zmetek a skřítek</emphasis></strong></p>

<p>Lalloree měla v úmyslu strávit další den prohlížením obsahu vozu, jehož každičká součást se zdála být šita na její míru, což jí působilo nemalou radost. Kedrigern jí tam donesl bohatou snídani, dva pěkné kusy vlhkého mechu pro Princeznu a Krasavce a nechal trio ve voze pod ochranou kouzla. Jeho čekala práce.</p>

<p>Hospoda byla až překvapivě rušná. Zdála se mnohem plnější než včera, ačkoliv Kedrigern nezpozoroval, že by v noci přišel někdo nový. Když se rozhlédl pozorněji, uviděl, že noví návštěvníci nebyli toho druhu, jejichž příchod by doprovázelo zvonění podkov nebo skřípání kol. Všichni byli z Jiných míst.</p>

<p>S duchy příliš problémů nepřibylo. Způsobovali zimniční chvění, když procházeli kolem, nebo když někdo procházel jimi, ale byli nehmotní, a tak nezabírali žádné místo. Skřítci, elfové a šotci byli malí zdvořilí človíčkové, ale jejich zmenšená velikost vyžadovala od ostatních hostů neustálou pozornost, aby na některého nešlápli. Kolem hlavy se mu zase vzduchem míhaly víly, ale brzy zjistil, že si jen tak hrají a nebezpečí srážky nehrozí. Přestal si jich všímat a brzy ho nechaly na pokoji.</p>

<p>Zelenovlasý obr a jeho pavučinová přítelkyně seděli sami v rohu. Kostru a hořícího muže nikde neviděl. Ostatní stoly byly obsazeny obyčejnými lidmi. Kedrigern si proklestil cestu přeplněným výčepem k baru, kde Harry plnil velké džbány pivem.</p>

<p>„Dobré ráno, mistře Kedrigerne,“ řekl hostinský a na chvíli zanechal práce. „Doufám, že ses vyspal dobře.“</p>

<p>„Byla to velice posilující noc, Harry. Vidím, že máš dnes plné ruce práce.“</p>

<p>„To tedy mám. Tihle obři dokážou mít žízeň,“ řekl Harry a položil další džbán do okénka, kde se ho okamžitě zmocnily obří ruce. „Tvrdí, že v pivu utápějí smutek, jak říkají.“</p>

<p>„Člověk vidí zřídka, že by obři byli sentimentální,“ poznamenal Kedrigern.</p>

<p>„Tuhle partu potkala těžká rána,“ řekl Harry a vzal další džbán. „Ztratili někoho, kdo jim byl velice blízký.“</p>

<p>„To je smutné.“</p>

<p>„Ta nevděčnice!“ ozval se dunivý hlas z druhé strany okénka a jiný, rovněž <emphasis>basso profundo</emphasis>, se k němu přidal: „Bezcitná, nevděčná, krutá bestie!“</p>

<p>„A to zase Sněhurka je,“ přisvědčil hostinský rozhořčeně. „Vykašlala se na ně po tom všem, co pro ni udělali. Ujali se jí, když jí šlo o život, to udělali; ukryli ji před zlou macechou a na oplátku nežádali nic, jen aby se jim sem tam postarala o domácnost. Troška toho čištění, zametání a umývání, nějaké to vaření a spravování, tu a tam nějaká práce na zahrádce - to přece není nic, co by zdravé děvče nezvládlo. Ale ona tvrdila, že jí udržování domácnosti pro sedm obrů zabírá všechen čas a kazí jí vzhled. Tvrdila, že nemá jedinou volnou chvilku, aby se mohla poohlédnout po krásném princi, a i kdyby se už čirou náhodou stalo, že by se s nějakým setkala, určitě by se na ni ani nepodíval, jak je od práce pořád ušmudlaná a rozedraná.“</p>

<p>Kedrigern potřásl hlavou a nesouhlasné zabručel: „To je největší problém s princeznami. Všechny očekávají, že si pro ně přijde krásný princ, ožení se s nimi a budou spolu šťastní až do smrti.“</p>

<p>„Jo, to je čistá pravda, mistře Kedrigerne.“</p>

<p>„Na druhé straně, pěkní nešťastníci se najdou i mezi těmi princi. Slyšel jsem o jednom královském synu, který políbil krásnou princeznu a uvrhl ji tím i s celou domácností do hlubokého spánku. Nakonec někdo poslal pro čarodějnici a ta pak píchala každého do prstu vřetenem, aby je probudila. Ten princ pak měl ostudu po celém okolí. Ubohý hoch raději utekl a stal se poustevníkem. Krásní princi už nejsou, co bývali, Harry.“</p>

<p>„To je pravda. A princezny taky ne. Ta Sněhurka - říkala prý, že půjde a usadí se u sedmi trpaslíků.“</p>

<p>Kedrigern pozvedl obočí a zamyšleně řekl: „To jí tedy rapidně ubude práce.“</p>

<p>„Jistě. To je jasné, že je snadnější udržovat domácnost sedmi trpaslíkům než sedmi obrům, mistře Kedrigerne, ale stejně mi to připadá jako strašná nevděčnost,“ řekl Harry a postavil další džbán na okýnko. „Tak už to dneska chodí. Každý myslí jen na sebe.“</p>

<p>„Bojím se, že je to tak, Harry.“</p>

<p>„A ta bezohlednost. Člověk by nevěřil, co je všude kolem bezohlednosti. Strašný svět.“</p>

<p>„To tedy je. O důvod víc, aby k sobě lidé byli navzájem laskaví. Což mi připomíná, Harry, nevíš, jak bych se dostal k Arlebarovu domu?“</p>

<p>„Arlebar?“ opakoval hostinský zmatené.</p>

<p>„Arlebar, ctihodný čaroděj. Žije někde tady na jihu a jelikož máme zrovna cestu kolem, řekl jsem si, že bychom se mohli zastavit a trochu si popovídat.“</p>

<p>„To je od vás hezké, mistře Kedrigerne. Moment, musím si vzpomenout. Arlebar... nevěnuje se ten Arlebar transmutacím na bázi kovu?“</p>

<p>„Jsem si skoro určitě jistý, že ne. Těmi věcmi se zabývají výhradně alchymisté. Arlebar je úctyhodný starý čaroděj. Velice starý.“</p>

<p>„Nevyvolává duchy?“</p>

<p>„Pokud vím, ne. Naposledy jsem o něm slyšel, že se odebral na odpočinek a občas někoho vezme do učení. Hlavně na transformační kouzla.“</p>

<p>Hany si zamyšlené zamnul špičku nosu. „Arlebar... Starý čaroděj Arlebar. Transformační kouzla,“ opakoval a přitom se mračil v hlubokém soustředění.</p>

<p>Kedrigern zaznamenal, že někdo stojí blízko něj. Obrátil se a pohlédl z očí do očí podsaditému zamračenému muži v zaprášeném cestovním plášti. Muž o krok ustoupil a s rukama v bok přejel pohledem z čaroděje na hostinského a pak upřel oči zpátky na čaroděje. Když se jeho plášť trochu rozevřel, všiml si Kedrigern jeho bohaté vyšívané kazajky a rukojeti dýky.</p>

<p>„Zaslechl jsem jméno Arlebar,“ řekl cizinec hlasem, jako by vznášel obvinění.</p>

<p>„Ano, můj pane, to je pravda,“ odpověděl Harry opatrně.</p>

<p>Kedrigern si vsunul ruku pod kazajku, jen tak pro všechny případy se dotkl medailonu a řekl: „Zajímám se o Arlebara. Je to snad tvůj přítel?“</p>

<p>„Nikdy v životě jsem ho neviděl. Ovšem doufám, že již brzy ho uvidím. Kdo jsi?“</p>

<p>Podezřele zvědavý chlapík, pomyslel si Kedrigern. Už už měl na jazyku břitkou odpověď, ale ovládl se. Muž ho nijak záměrně neurazil - je jen nevychovaný. A pokud věděl něco o Arlebarovi, nemělo smysl si ho popudit.</p>

<p>„Jsem Kedrigern z Hor tichého hromu,“ oznámil.</p>

<p>Mužova reakce byla úžasná. Z jeho tváře ihned zmizel zamračený výraz a vystřídal ho potěšený úsměv. „Kedrigern... mistr Kedrigern... velký černokněžník z Temného lesa!“ zajásal.</p>

<p>„Přesně řečeno čaroděj,“ opravil ho Kedrigern.</p>

<p>„Ale to je přece totéž co černokněžník, ne?“</p>

<p>„Je to dost podobné.“</p>

<p>„Mistře Kedrigerne, omluv mé předchozí chování. Je toho na mne v posledních dnech nějak moc. Mohl by sis pro mne najít chvíli času?“</p>

<p>„Samozřejmě,“ odpověděl čaroděj.</p>

<p>Následoval cizince do kouta místnosti, kde mohli mluvit nerušené. Sotva usedli, přidal se k nim svalnatý bojovník s širokými rameny a vyholenou hlavou.</p>

<p>„Rospax dohlédne, aby nás nikdo nevyrušoval,“ vysvětlil muž.</p>

<p>„O tom nepochybuji,“ řekl Kedrigern a přejel pohledem po obrovském meči, který vězel v jednoduché pochvě na bojovníkových zádech. Byl skoro tak dlouhý jako on.</p>

<p>„Jsem Conrad Coeur du Fer de la Tour Brisée a jsem na výpravě. Hledám Kouzelnou mouchu.“</p>

<p>Kedrigern se poškrábal na bradě. „Nemyslím, že bych kdy slyšel... Kouzelná moucha, říkáš?“</p>

<p>„Správně, mistře Kedrigerne. Vlastně to není žádná moucha, ale jedna má vzdálená sestřenice, toho času zakletá. Je to velice krásná a urozená dáma. Musím ji nalézt a osvobodit ji.“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„A slyšel jsem, že čaroděj Arlebar zná kouzlo, které ji osvobodí.“</p>

<p>„Zvláštní souhra náhod, Conrade. Já rovněž hledám Arlebara.“</p>

<p>„Pak se připoj k mé výpravě!“ řekl Conrad, natáhl se přes stůl a sevřel Kedrigernovu ruku srdečným stiskem.</p>

<p>„Docela rád bych jel, ale nevím, jestli ti budu nějak užitečný, když Arlebar ví-“</p>

<p>Conrad Kedrigerna umlčel rozhodným zavrtěním hlavy. „Budeš, mistře Kedrigerne. Potřebuji tě jako část výpravy. Je to součást kouzla, která se nedá změnit.“</p>

<p>„Možná, kdybys mi blíže vysvětlil...“</p>

<p>„Podle podmínek zakletí musí být má sestřenice Lazica vysvobozena osmičlennou výpravou, skládající se z bojovníka, obra, panoše, rytíře, pěvce, černokněžníka, skřítka a zmetka,“ řekl Conrad, vypočítávaje jednotlivé tituly na prstech. „Já jsem samozřejmě rytíř a mám svého panoše. Můj kuchař je naštěstí pěkný zmetek. Rospaxe znám z našich dřívějších podniků, kdy jsem spolu bojovali bok po boku, takže on je mým bojovníkem. V den, kdy jsme odjížděli, se u mé brány objevil pěvec, který hledal práci.“ Conrad se na chvíli odmlčel a pak dodal: „Není to moc dobrý pěvec, ale měl jsem málo času.“</p>

<p>„Výprava tedy začala dobře.“</p>

<p>„Problémy začaly hned potom. Je mnohem snadnější najít bojovníka nebo pěvce než obra, skřítka a černokněžníka. Putoval jsem celé týdny, hledal jsem všude a už jsem začínal být zoufalý. Pak jsem potkal starého přítele, který mi pověděl o hospodě Na Vnějším konci. Říkal, že tady najdu vše, co potřebuji.“</p>

<p>„A našels?“</p>

<p>„Zrovna včera jsem tu zahlédl obra a skřítka a teď mám i černokněžníka.“</p>

<p>„Přesněji řečeno čaroděje,“ opravil ho Kedrigern.</p>

<p>„To je dost podobné. A jelikož hledáš Arlebara, mohli bychom si pomoci vzájemně.“</p>

<p>„Víš, kde Arlebar sídlí?“</p>

<p>„Dostal jsem přesné instrukce, jak najít jeho dům.“</p>

<p>„Říká se, že se často toulá po okolí.“</p>

<p>„Ale vždycky se vrací domů.“</p>

<p>Kedrigern přikývl. Chtěl získat čas, aby si mohl návrh řádně zvážit. Conrad, který si jeho váhání všiml, se k němu naklonil a řekl: „Můj kuchař je sice zmetek, ale ve vaření se opravdu vyzná. Budeš jíst jako princ. A máme nejlepší koně z šesti království.“</p>

<p>„Viděl jsem je. Skvělá zvířata.“</p>

<p>„Můžeš si vybrat, kterého chceš - kromě mého vlastního, samozřejmě.“</p>

<p>To byla svůdná nabídka. Conrad správně poukázal na to, že mají oba stejný cíl. Znal také směr a měl koně. A vybavení a dobrého kuchaře. Kedrigern však stále ještě váhal.</p>

<p>„Nejprve musím vyjasnit několik věcí, Conrade,“ řekl. „Až nalezneme Arlebara, ukáže se možná, že budu muset vaši výpravu opustit a vydat se svou vlastní cestou.“</p>

<p>„To není problém. Zakletí říká, že musíme v plné sestavě vyrazit. Co bude dál, neurčuje.“</p>

<p>„Dobře. Pak je tu ještě otázka princezny Lalloree. Slíbil jsem, že až má výprava skončí, doprovodím ji bezpečně do království jejího otce.“</p>

<p>Conrad mávl nedbale rukou: „Co uděláš, až výprava skončí, je tvoje věc.“</p>

<p>„Ano, ale ona je tady v hospodě a musí dál cestovat se mnou.“</p>

<p>„Princezna? Na mé výpravě?“</p>

<p>„Občas se to stává.“</p>

<p>„Ale ne Conradu Coeurovi du Fer de la Tour Brisée, v žádném případe!“</p>

<p>„Je to docela malá princezna. Stěží víc než dítě. Krásné zpívá. Je ohromně zábavná,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Conrad poněkud zjihl. „Říkáš, že zpívá?“ zeptal se.</p>

<p>„Nepřetržitě. A jak sladce.“</p>

<p>„Mám rád ženský zpěv,“ řekl Conrad zasněné.</p>

<p>„Pak tě Lalloree učiní šťastným. Je dobré mít na výpravě princeznu, Conrade. Muži se v její přítomnosti chovají mnohem lépe. Častěji se myjí a tak. Je to pro dobro všech.“</p>

<p>„V pořádku, mistře Kedrigerne. Může se připojit.“</p>

<p>„Můžeš ji poskytnout koně a stan?“</p>

<p>„Koně ano. Stan ne.“</p>

<p>„Musí mít soukromí, Conrade.“</p>

<p>„Ale já stan nemám.“</p>

<p>Chvíli nad tím problémem mlčky hloubali. Kedrigerna ta drobnost, která ohrožovala jinak dokonalý soulad, velice mrzela. Nikdy neměl slibovat, že doprovodí Lalloree domů. A Conrad měl na stany pamatovat. Co je to za chlapa, že se vydává na dlouhou výpravu bez stanů? Co asi přehlédl ještě?</p>

<p>„Vůz se zásobami! Mohli bychom předělat zásobovací vůz, aby se v něm mohla princezna Lalloree ubytovat. Co na to říkáš?“ navrhl Conrad.</p>

<p>„To by mohlo být. Ano, to bude stačit, Conrade.“</p>

<p>„Výborné, pak jsme domluveni. Všechno ostatní už je v pořádku?“</p>

<p>„Ještě její ropuchy.“</p>

<p>„Ropuchy?“</p>

<p>„Strašně k nim přilnula.“</p>

<p>„Copak princezny chovají ropuchy? Co je ta Lalloree vlastně zač? Připadá mi to nějaké divné,“ řekl Conrad neklidně.</p>

<p>„Je to velice milá bytůstka. Má ráda zvířátka, to je vše.“</p>

<p>„Já mám taky rád zvířátka, ale ropuchy... A co když některá z těch ropuch slupne Kouzelnou mouchu?“</p>

<p>„Plně ručím za jejich chování. Jsou velice skromné a čistotné. Mají chování prince a princezny.“</p>

<p>„V pořádku, mistře Kedrigerne, když na tom trváš. Mohu tedy předpokládat, že se k nám připojíš?“</p>

<p>„Ano. Kdy odjíždíme?“</p>

<p>„Jsi poslední, koho jsem potřeboval. Jsem připraven vyrazit zítra ráno, jestli vám to vyhovuje.“</p>

<p>„Dokonale. Nemá smysl marnit čas. Budu mít před odjezdem možnost seznámit se s ostatními?“</p>

<p>Conrad se poškrábal na své nakrátko ostříhané hlavě. „Jistě. Rospax je zrovna tady. Moc toho nenamluví, ale neznám lepšího bojovníka. Gylorel a Anlorel jsou tamhle u toho stolu v rohu. Zajdeme tam a já tě představím. Spolu už se známe. Takže zbývá Ponttry, Maheen a Smeak. Ponttryho teď potřebuji, aby dal do pořádku mé věci, a Smeak dohlíží na výstroj... pošlu Maheena, aby ti pomohl se zavazadly. Co říkáš?“</p>

<p>„Velice šlechetné, ale já cestuji nalehko. Skutečně to není třeba.“</p>

<p>„Jak myslíš. Kdyby sis na něco vzpomněl, rád ti ho pošlu. Stačí říct,“ řekl Conrad a zvedl se. „Teď tě představím Rospaxovi.“</p>

<p>Na Conradův příkaz se Rospax, který stál na stráži, obrátil. Se svalnatýma rukama složenýma na svých širokých prsou, shlížel na čaroděje s profesionálním antagonismem. Oči měl chladné, tvrdé a bezcílné jako kámen a Kedrigerna z nich nepříjemně mrazilo.</p>

<p>„Rospaxi, tohle je Kedrigern, velký čaroděj z Hor tichého hromu. Půjde na výpravu s námi. Je to přítel,“ řekl Conrad pomalu.</p>

<p>„Přítel,“ opakoval Rospax dutým hlasem, kývaje zjizvenou, vyholenou hlavou.</p>

<p>„Odnaučil jsem ho potřásat rukou. Bylo to nutné. Drtil při tom lidem prsty,“ vysvětlil Conrad.</p>

<p>Při těchto slovech se v bojovníkových chladných očích na okamžik zableskla nostalgie, ale neřekl k tomu nic. Otočil se na Kedrigerna a řekl: „Když kdokoliv ublíží mým přátelům, zabiju ho jednou ranou.“</p>

<p>„Díky, Rospaxi. Budu si to pamatovat pro případ, že by se naskytla vhodná situace,“ odpověděl Kedrigern a usmál se.</p>

<p>„Potěšení je na mé straně,“ zavrčel Rospax.</p>

<p>Po cestě k rohovému stolu Conrad prohodil přes rameno: „Myslím, že se Rospaxovi líbíš. Málokdy někomu nabízí hned při prvním setkání, že pro něj bude zabíjet.“</p>

<p>„To jsem sám rád. Obvykle s bojovníky moc jednat neumím.“</p>

<p>„Nic to není - jen nesmíš ukázat strach. A jsme tady,“ řekl Conrad a zastavil před rohovým stolem, kde seděl zelenovlasý obr s vílou na rameni. „Gylorele a Anlorel, dovolte abych vám představil Kedrigerna, velkého čaroděje. Připojil se k naší výpravě.“</p>

<p>Jelikož sedící obr měl oči ve správné výšce, nevstával. Víla vzlétla z bidýlka jeho ramena a zakroužila kolem nich, zanechávajíc za sebou jiskřivou záři. Pak se vrátila na své místo a řekla sladkým zvonivým hlasem: „Těší nás, že poznáváme čaroděje Kedrigerna.“</p>

<p>„Potěšení je na mé straně, paní.“</p>

<p>Víla se stříbrně rozesmála a obr se k ní burácivě připojil: „To není paní, to je moje víla. Jmenuje se Anlorel a pro účely výpravy je skřítkem,“ řekl hlubokým hlasem. „Já jsem Gylorel, pro účely výpravy obr. A ty jsi jisté černokněžník výpravy.“</p>

<p>„Ano. Přesněji řečeno, jsem čaroděj, ale pro účely této výpravy jsem černokněžník.“ Nastalo zdvořilé ticho, v jehož průběhu se všichni čtyři na sebe rozpačitě usmívali, a které přerušil až Kedrigern: „Mohu se zeptat, co se stalo s těmi dvěma gentlemany, se kterými jste se bavili včera večer?“</p>

<p>„Vydali se na výpravu za elfím zlatem. Snažili jsme se jim to vymluvit, ale s kostlivci není žádná řeč. A ohniví muži jsou ještě horší. Myslí si o sobě, že snědli všechnu moudrost světa, ti ohniváci,“ řekl Gylorel.</p>

<p>„Hlavně ti modří,“ dodala Anlorel.</p>

<p>„Elfímu zlatu bych se raději vyhnul,“ poznamenal Kedrigern. „Je to vždycky ošidná záležitost.“</p>

<p>„Přesně to jsme se snažili říct těm dvěma. Ale copak nás poslechli?“ stěžoval si Gylorel.</p>

<p>„Stejně tak by jeden mohl učit trola slušnému chování,“ přisvědčila Anlorel.</p>

<p>Conrad si zamnul ruce a řekl: „Tak výborné, přátelé. Jsme tedy domluveni. Odjíždíme zítra. Sejdeme se za úsvitu na dvoře.“</p>

<p>„Dobře. Tohle místo je moc malé,“ řekl Gylorel.</p>

<p>Conrad a Kedrigern odešli společně. Když procházeli kolem baru, všiml si čaroděj, že Harry je pořád ještě zaměstnaný plněním džbánků, které mizí z okénka, sotva je tam postaví.</p>

<p>„Měl jsi štěstí, že ses setkal zrovna s Gylorelem. Na obra je velice slušný,“ řekl čaroděj Conradovi.</p>

<p>„Jistě. Ti ostatní jsou moc velcí. Jen si představ, že bych je musel krmit! A trvali na tom, že budou pracovat jedině ve skupině - chtěli, abych jich najal všech sedm. To jsem si opravdu nemohl dovolit. Tak jsem vzal Gylorela. A navíc jsem dostal i skřítka.“</p>

<p>„To jste ten propletenec správně rozťal,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Conrad se zamračil. Sevřel čarodějovu ruku a ostře zavrtěl hlavou. „Prosím, mistře Kedrigerne, nikdy nepoužívej taková slova, pokud je nějaká možnost, že by tě mohli zaslechnout. Slova jako 'rozetnouť, 'seknout' nebo 'kácet' je vždycky strašně rozruší. Připomínají jim sekyru. Když zrovna necestují, je Gylorel strom a Anlorel jeho dryáda.“</p>

<p>„Ach tak. Díky za upozornění, Conrade. Budu si dávat pozor.“</p>

<p>„Pst! Mistře Kedrigerne!“ zasyčel náhle hostinský. Pokynul čaroději, aby za ním přišel k baru.</p>

<p>Kedrigern se posunkem rozloučil s Conradem a přistoupil k hospodskému, jenž stále ještě plnil pivem džbánky, které stále mizely tak rychle, jak je pokládal na okénko. Vypadal unaveně a znepokojené.</p>

<p>„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„To ti obři, mistře Kedrigerne,“ odpověděl Harry tlumeným hlasem. „Začínám mít starosti. Vypili strašně moc piva.“</p>

<p>„Myslím, že obři mají větší spotřebu než obyčejní lidé, Harry.“</p>

<p>„A co když začnou vyvádět? Nebo se jim udělá špatně. Hrůza pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby se tu najednou potácelo sedm opilých obrů, mistře Kedrigerne.“</p>

<p>„A jéje! Máš pravdu, to by bylo hrozné.“</p>

<p>„Nemohl bys mi nějak pomoci? Nejsem bohatý muž, ale zaplatím štědře.“</p>

<p>Kedrigern uvážlivé přikývl. V poslední době se začal rozmáhat obyčej, že když došlo na placení, nebyl bohatý vůbec nikdo.</p>

<p>„Něco bych pro tebe udělat mohl, Harry. A za odměnu si žádám jen pár teplých prošívaných přikrývek a několik polštářů pro Lalloree. Čistých, samozřejmé.“</p>

<p>„Ujednáno, mistře Kedrigerne.“</p>

<p>„Teď zajdu do vozu, něco tam namíchám a hned se zase vrátím.“</p>

<p>Když procházel dvorem, uslyšel Kedrigern od stájí hlasitý dusot a země se pod ním zachvěla. Obři už byli dál, než Harry tušil. Napadlo ho, co by se stalo, kdyby některý z nich šlápl na vůz, ve kterém zůstali jeho společníci, a zrychlil krok. Lektvar, který mínil použít, nebyl složitý a mohl ho připravit přímo u baru, ale dával přednost práci v soukromí. V jeho profesi trocha tajemnosti neškodila.</p>

<p>Nitro vozu vypadalo jako výsledek hurikánu v šatníku. Lalloree stála uprostřed střevíců, šatů, plášťů a kusů prádla a na sobě měla prosté modré šaty, které zdůrazňovaly mladistvost její postavy a kontrastovaly s jejími zlatými vlasy. Zářivě se usmívala na čaroděje.</p>

<p>„Není to báječné, strýčku Keddie? Nevypadám prosté nádherné?“ zeptala se.</p>

<p>„Je to její barva, Keddie,“ řekla Princezna. „Přála bych si, abych mohla nosit modrou.“</p>

<p>„Vypadáš velice hezky, Lalloree. Poslouchejte všichni - mám nějaké dobré zprávy,“ řekl čaroděj.</p>

<p>„Mohu si je nechat! To je ta dobrá zpráva, strýčku Keddie? Mohu si nechat tyhle šaty a ty černé střevíčky a-“</p>

<p>„Moje zpráva se týká spíš původního účelu naší výpravy, Lalloree. Dohodl jsem se s gentlemanem, který se jmenuje Conrad Coeur du Fer de la Tour Brisée a ví, kde nalezneme Arlebara. Připojíme se k jeho výpravě a on mi za to slíbil, že nám poskytne vše potřebné, plus vůz pro tebe a koně pro mne. Je to skvělá příležitost. Odjedeme ráno.“</p>

<p>„A co my?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Informoval jsem Conrada, že si s sebou princezna Lalloree vezme své dvě ochočené ropuchy, které s ní pojedou ve voze a nebudou nikoho obtěžovat.“</p>

<p>„Ochočené ropuchy? Já jsem princezna!“ zaječela Princezna.</p>

<p>„A já, moudrý mistře - i když samozřejmě udělám, cokoliv považuješ za vhodné - jsem krásný princ,“ dodal Krasavec.</p>

<p>„Oba jste chtěli, abych se o vás nezmiňoval. Jasně se na to pamatuji,“ odpověděl čaroděj dotčeně.</p>

<p>Princezna lehce uraženým hlasem řekla: „Ale určitě jsme ti neříkali, aby ses o nás zmiňoval jako o ochočených ropuchách. To si zase jasně pamatuji já.“</p>

<p>„Má drahá, nesmíme zavírat oči před nebezpečími, která nás obklopují ze všech stran. Jistě jsi si vědoma - a ty rovněž, Krasavce - jakou hodnotu máte. Určitá velice mocná kouzla vyžadují zakletou ropuchu jako hlavní ingredienci a někteří černokněžníci a nekromanti vůbec neznají ohledy.“</p>

<p>„Jaká kouzla, učený mistře?“ zeptal se Krasavec po krátké odmlce.</p>

<p>„Hlavně kouzla na oživování mrtvol.“</p>

<p>„A jakou roli v nich... hraje ropucha?“</p>

<p>Kedrigern odvrátil oči a povzdechl si. „Velice ošklivou. A vždycky velice nepříjemnou a obvykle i fatální.“</p>

<p>Zavládlo vážné ticho. Pak se Princezna zeptala: „Jak se má správné chovat taková ochočená ropucha, Keddie?“</p>

<p>„Je prostě ropucha. Sedí na vlhkém mechu, občas zakváká a nepřitahuje na sebe pozornost. A především: nemluví. Jediné slovo zkazí celý dojem.“</p>

<p>„Jak dlouho to potrvá, Keddie? Je dost špatné vypadat jako ropucha, ale ještě tak jednat...“</p>

<p>„S dobrými koňmi a trochou štěstí můžeme být u Arlebara do deseti dnů. Pokud mi bude schopen říct kouzlo, které bylo na Čaroconu použito, proměním té zpátky ještě toho dne.“</p>

<p>„A pak, šlechetný čaroději... kdyby snad zbyla chvilka...?“ zeptal se Krasavec.</p>

<p>„Ano, strýčku Keddie, prosím, uděláš z Krasavce zase krásného prince, že ano!“ zvolala Lalloree.</p>

<p>„Pokud budu moci, udělám, ale nic neslibuji a nechci o tom víc slyšet, dokud nebudeme u Arlebara. Právě teď mám nějakou práci a ty bys raději měla začít uklízet. Odjíždíme za úsvitu.“</p>

<p>„Strýčku Keddie, já jsem princezna. Já nevím, jak se uklízí,“ bránila se Lalloree.</p>

<p>„Teď máš skvělou příležitost se to naučit.“</p>

<p>„Ale já se to nechci naučit! Je to tak nudné!“</p>

<p>Kedrigern zavřel oči, zhluboka se nadechl a pak řekl klidným, tichým hlasem: „Lalloree, tenhle vůz a všechno, co je v něm, patří mladé dámě, kterou unesl ifrít. Ifrítové jsou zlí a oškliví démoni, jejichž jediným povahovým kladem je věrnost, kterou chovají ke svým družkám a která hraničí se slepou oddaností. Kdyby se ta mladá dáma nebo její ifrít vrátili a našli vůz v takovém nepořádku, pochybuji, že by nás moje magie dokázala ochránit od vážných potíží. Tak se pusť se do práce, Lalloree,“ řekl a zmrazil ji chladným pohledem.</p>

<p>„Ale strýčku Keddie, ty bys to mohl udělat tak snadno a pro mne je to tak těžké. Tobě by stačilo docela maličké kouzlo, ale mně to bude trvat celý den!“</p>

<p>„Lalloree, mé zbloudilé dítě, magie není něco, co se běžně používá jako pomůcka při práci nebo studiu. Na to si čarodějové drží sluhy a knihovníky. Magie je jen pro zvláštní účely a její nerozumné použití už způsobilo mnohým hloupým čarodějům vážné potíže. I já, když jsem byl mladý, jsem skoro... ale, to sem vlastně nepatří. Musíš to zkrátka udělat sama,“ řekl čaroděj. Když uviděl, že se její spodní ret začíná chvět a oči se jí zalévají slzami, dodal jemně: „A pokud odvedeš dobrou práci, podívám se, co by se dalo dělat s těmi modrými šaty pro tebe.“</p>

<p>„A taky střevíčky, ty černé střevíčky taky? Ach, prosím, strýčku Keddie!“ zvolala a radostně zatleskala rukama.</p>

<p>„Střevíčky taky. Ale bude tady dokonalý pořádek.“</p>

<p>„Bude, slibuji,“ zajásala Lalloree, zvedla ze země hromadu plášťů a nacpala je do prádelníku.</p>

<p>Kedrigern si udělal místo na jednom toaletním stolku, vytáhl z rozličných kapes několik měšců a lahviček a začal míchat lektvar pro Harryho. Navzdory velikosti a počtu zamýšlených příjemců bylo nutné množství překvapivě malé; Kedrigern používal pouze nejlepší ingredience a vždy upřednostňoval kvalitu před kvantitou.</p>

<p>Příprava nápoje mu zabrala jen pár minut, ale než odešel, všiml si, že Lalloree učinila v úklidu vozu velké pokroky. Neopomněla mu připomenout jeho slib a jeho ujištění v ní vyburcovalo novou energii.</p>

<p>Když procházel dvorem, zaslechl hromové hlasy prozpěvující oplzlé písně, bez rytmu a naprosto falešné. Hlavy obrů zahlédl za střechou nejvzdálenější budovy a zpěv se ozýval právě odtamtud. Naštěstí ještě nedostali chuť rozbíjet věci, pomyslel si, ale tohle stadium už nemuselo být příliš vzdálené.</p>

<p>Harry ho přivítal tak, jak trosečník vítá loď. Tvář se mu rozzářila a oči se mu zaleskly, když mu Kedrigern ukázal lahvičku. Sáhl po ní třesoucí se rukou.</p>

<p>„Je to budič stesku po domově, Hany,“ vysvětloval čaroděj tiše. „Pět kapek do každého džbánu a do půlnoci budou pryč, všech sedm.“</p>

<p>„Díky ti, mistře Kedrigerne,“ řekl hostinský vroucně. „Zachránil jsi mi podnik, o tom není sporu. Teď jenom, abych to do nich dostal dřív, než padnou na nějakou budovu...“</p>

<p>„Vylij celou lahvičku do sudu a vyval jim ho ven.“</p>

<p>„To je ono! Tady - posluž si, zatímco budu pryč,“ řekl Harry a postavil před čaroděje džbán a korbel.</p>

<p>Harry dopravil sud patřičně upraveného piva zpívajícím obrům. Mezitím Kedrigern upíjel jeho nejlepší pivo a myslel na svou útulnou vilku, tam daleko v Horách tichého hromu. Toužil být doma. Nepotřeboval žádný lektvar, aby se mu začalo stýskat po domově. Svou vilku miloval: svou tmavou, zaprášenou a úhlednou pracovnu; dlouhé zimní večery strávené <emphasis>á deux</emphasis>, jen on a Princezna před praskajícím krbem; odpolední zdřímnutí na jeho prosluněné verandě; to všechno mu velice chybělo. Chyběl mu dokonce i Spot - groteskní, ušatý Spot se svým jednoslovným jazykem a talentem k nepředvídatelným činům.</p>

<p>Napadlo ho, jestli je Spot opravdu schopen pečovat v jeho nepřítomnosti o dům. Uvažoval o nepříliš silném kouzlu, kterým zaštítil dům a pozemek - pouhé bezpečnostní opatření, nic jistého. Uvažoval o dnech cesty, které má ještě před sebou, dnech, které se mohly změnit v měsíce, a smutně si povzdechl. Cestování byla zatracená věc.</p>

<p>Na druhé straně, když má člověk za ženu ropuchu, neužije si příliš zábavy ani doma. Aby Princezna byla zase sama sebou, doopravdy a docela, hlasem, podobou a vším, musí nalézt Arlebara. A mohl pouze doufat, že Arlebar bude koncem všeho, a ne jen začátkem dalšího hledání. Pro Princeznu to jistě nebylo lehké. Ani pro mne, pomyslel si Kedrigern. Lalloree už začínala být pěkně protivná a Krasavec byl jen další zátěží pro jeho zdroje magie. Nebylo pochyb, že mu bude muset pomoci - ubožák dostal pořádnou lekci, i když na ropuše to samozřejmě nemohl poznat určitě.</p>

<p>Problémy a zase problémy. Nikdy neměl jezdit na Čarocon. Nebo věřit Memaneshe. V první řadě nikdy neměl opouštět domov. Jak člověk jednou odejde z domu, nečeká ho nic než problémy. Měl zůstat v Horách tichého hromu, zdokonalovat se v magii a meditovat, místo toho, aby řešil problémy jiných lidí. Lidi jenom uvidí čaroděje a hned po něm chtějí, aby začal rozhazovat svou magii pro jejich dobro. Nikdy nikoho nenapadne, že i čaroděj může mít problémy. Skoro nikoho.</p>

<p>Když se Harry vrátil, mračil se do prázdného korbele. „Hotovo, mistře Kedrigerne,“ oddechl si ulehčeně. „A povedlo se to. Ještě nedokončili druhou rundu a už začali kňučet po domově.“</p>

<p>„Nezesměšňuj ryzí cit, Harry,“ odpověděl Kedrigern chladně.</p>

<p>„Nic takového nemám v úmyslu. Já jen, že pohled na obry, jak pláčou... člověk by něco takového nečekal.“</p>

<p>„Mohl bys projevit trochu soucitu, Harry.“</p>

<p>„Já s nimi cítím, mistře Kedrigerne, ale nechci, aby mi zničili hospodu. Jsou nebezpeční, to ví každý. A teď, když se o ně nikdo nestará, jsou poněkud zanedbaní, jestli rozumíš, jak to myslím.“</p>

<p>„Vím,“ odpověděl Kedrigern. „Cítil jsem je, když jsem přecházel dvorek. Opravdu by potřebovali hospodyni.“</p>

<p>„Nebude to pro ně snadné nějakou nalézt. Nemohu si vzpomenout na nikoho, komu bych tu práci přál,“ řekl Hany.</p>

<p>Kedrigern se zamyslil a na tváři se mu rozhostil šťastný úsměv, když si představil Memaneshu, jak přepírá obrům špinavé prádlo. „Já ano,“ řekl procítěně. „Až budu tady s tím hotov, možná, že se na to podívám.“</p>

<p>„Prokázal bys tím jim i nám velké dobrodiní, mistře Kedrigerne. Ne že bys nám už velké dobrodiní neprokázal. Skoro se stydím zaplatit ti pouze přikrývkami a polštáři.“</p>

<p>„V tom případě by se ještě něco přidat dalo, Harry. Rád bych si vzal pro princeznu Lalloree z vozu jedny šaty a pár střevíčků.“</p>

<p>„Z vozu? Hm, to je poněkud ošidná věc,“ odpověděl Harry a zatvářil se rozpačitě. „Víš, není to můj vůz, a kdyby se po tom ifrít začal shánět...“ zavrtěl hlavou a na tváři se mu objevil bolestný výraz.</p>

<p>„Ifrítové nejsou moc metodičtí. Určité nezjistí, že vůbec něco chybí,“ řekl Kedrigern přesvědčeně.</p>

<p>„Co když bude princezna s ním?“</p>

<p>„Princezny jsou ještě méně metodické než ifrítové. Nebudeš s tím mít žádné potíže. Mimo to, zasloužíš si přece kompenzaci za udržování a hlídání vozu.“</p>

<p>Harryho tvář se rozzářila. „To tedy zasloužím, že? Byl jsem z toho ifríta tak vystrašený, že jsem úplné zapomněl na svá práva. Umístil jsem ho v jedné ze svých nejlepších stodol... čistím ho a udržuji... starosti s hlídáním... to stojí za víc než jedny šaty a pár střevíčků. Za mnohem víc.“</p>

<p>„Nebuď chamtivý, Harry. Ne, když jde o ifríta.“</p>

<p>„Mohla by to být moje velká příležitost, mistře Kedrigerne.“</p>

<p>Čaroděj přikývl. „Velká příležitost dostat se do mosazné láhve, která leží v železné bedně na dně moře.“</p>

<p>Harryho oči se rozšířily a čelist mu poklesla. V náhlém tichu se zvenčí ozval burácivý hlas: „Já chci domů!“ Další o stejném obsahu i síle se k němu připojily. Džbány, korbele a sklenice na pultě začaly tančit a židle a stoly začaly poskakovat, jak obří nohy roztřásly zemi.</p>

<p>Harry přiskočil ke dveřím, kde stál, dokud zvuk obřích kroků úplně neztichl. Pak se obrátil na čaroděje, obdivně zavrtěl hlavou a zuřivě si promnul špičku nosu</p>

<p>„Jsou pryč, mistře Kedrigerne. Funguje to. Tvé kouzlo funguje!“ jásal šťastně.</p>

<p>Kedrigern pokrčil rameny a usmál se líným, nenuceným způsobem. „Kouzla prostě někdy fungují jako kouzlem, Harry,“ řekl.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Devět &gt; </emphasis></strong><strong><emphasis>Výprava za Kouzelnou mouchou</emphasis></strong></p>

<p>V šerém světle úsvitu, podpořeném několika pochodněmi, uviděl Kedrigern a jeho společníci poprvé ostatní účastníky výpravy. Princezna a Krasavec, kteří nechtěli riskovat nic víc než letmé vykouknutí z Kedrigernovy, respektive Lalloreeiny kapuce, si nechali své komentáře na dobu, kdy budou moci mluvit bez nebezpečí prozrazení své pravé podstaty. Čaroděj si členy výpravy prohlédl a zhodnotil, ale svůj názor si nechal pro sebe. Zato Lalloree na ně přímo zírala, tlumila smích svýma delikátníma ručkama a vůbec dávala gesty i mimikou najevo, co si o nich myslí. Nakonec zajela se svým koněm k čarodějové šedé klisně a začala se divadelním šeptem dělit o své postřehy.</p>

<p>„To je ten vůz, ve kterém mám spát? Je tak obyčejný, strýčku Keddie!“ řekla s kyselým úsměvem na tváři.</p>

<p>„Nemusíš v něm jezdit. Je to jen místo na přespání.“</p>

<p>„Potřeboval by natřít.“</p>

<p>„Teď není čas na natírání, Lalloree.“</p>

<p>„Podívej se na ta kola,“ řekla nešťastně. Kedrigern se na ně podíval, ale ani při bližším ohledání neodhalil žádné nepatřičnosti. Když to sdělil Lalloree, jen si povzdechla a skoro půl minuty byla zticha, než zaměřila svou kritiku jinam.</p>

<p>„Ten velký s těmi jizvami je ošklivý, strýčku Keddie! Ještě nikdy jsem neviděla někoho tak ošklivého. Můj otec má taky bojovníky, ale nejsou tak oškliví. A ty jizvy! Je samá jizva a ty jizvy jsou tak ošklivé!“ řekla na adresu Rospaxe.</p>

<p>„Bojovníci občas k nějakým těm jizvám přijdou,“ vysvětlil jí Kedrigern. „Nikdo není dokonalý.“</p>

<p>„Ale tohle jsou tak ošklivé jizvy. A pěvec s kuchařem jsou nemocní, strýčku Keddie. Nevšiml sis, jak pořád sténají a padají z koní? Vždyť ani nemohou rovně chodit. Musí mít nějakou hroznou nemoc a my ji od nich určitě dostaneme a všichni umřeme!“</p>

<p>„Je to jen přechodná indispozice, mé dítě. Přišli k tomu včera v noci u baru. Není to nakažlivé.“</p>

<p>„Určitě? Ten malý panoš už to má taky. Je úplně zelený.“</p>

<p>„Mladí to prožívají silněji, ale dostane se z toho, uvidíš. Neboj se o něj. A nemluv, prosím, tak hlasitě.“</p>

<p>„Ten velký chlapík je docela příjemný, strýčku Keddie,“ pokračovala o maličko tišším hlasem, „ale vypadá tak divně! Má zelené vlasy a kůži má hnědou a drsnou. Vypadá jako strom, který vytáhl ze země kořeny a začal chodit!“</p>

<p>„On je strom, Lalloree. Opravdový strom.“</p>

<p>„Ale stromy přece nechodí na výpravy! Proč by měl chodit na výpravu?“</p>

<p>„Neznám všechny okolnosti. Možná je to v jeho části lesa tradice. Nebo je možná stěhovavý.“</p>

<p>Po krátké odmlce Lalloree pokračovala: „Připadá mi docela hezký. A je velice zdvořilý a milý.“</p>

<p>„Stromy mají většinou dobrou povahu.“</p>

<p>„A ta maličká paní, co mu sedí na rameni a poletuje mu kolem hlavy, ta je rozkošná, že? Líbí se mi ta mihotavá světýlka, co za sebou zanechává. Chtěla bych to umět taky. Nemohl bys to nějak zařídit, strýčku Keddie?“</p>

<p>„To by ses musela stát dryádou,“ odpověděl čaroděj. Lalloree zmlkla a vydala se za dalšími postřehy, čehož využil k tomu, aby se omluvil a vyhledal Conrada.</p>

<p>„Ať jste připraveni nebo ne, odjíždíme za tři minuty,“ prohlásil Conrad, který se mračil víc než kdy jindy, ale ne na Kedrigerna, nýbrž na svět vůbec. „Pokud Smeak a Maheen spadnou z koní, půjdou pěšky. Obr jde taky pěšky - a když může on, mohou i oni.“</p>

<p>„Gylorel má ale delší nohy než oni,“ poukázal Kedrigern.</p>

<p>Conrad se na něj chvíli zmateně díval a pak řekl: „Samozřejmě, že má delší nohy. Je přece obr.“</p>

<p>„Přesně to jsem chtěl říct. Je obr. Ti dva nejsou.“</p>

<p>„Hm, to je jejich problém. Věděli, že odjíždíme časně.“ Conrad se zamračil na shromážděné členy výpravy a dodal: „Koneckonců, opili se, když upravovali zásobovací vůz. Už ho ta tvá princezna viděla?“</p>

<p>„Jenom zvenčí. Není to sice ubytování, na jaké je zvyklá, ale postačí.“</p>

<p>Z Conradova hrdla se vydral žalostný zvuk, něco mezi zavrčením a zasténáním. Jeho kuchař, Smeak, začal klouzat ze sedla a před ošklivým pádem se zachránil na poslední chvíli tím, že oběma rukama pevně objal hrušku. Ponttry, malý šilhavý panoš, se shrbeně vypotácel z jedné z bočních budov a namáhavě se vyškrábal do sedla. Maheen se trochu kymácel, ale vcelku držel svou mohutnou postavu v sedle. Rospax stál jako vandaly poznamenaná socha vedle svého statného hřebce, svalnaté ruce založené na prsou a čekal na Conradův rozkaz. Gylorel s Anlorel na rameni na to vše hleděl netečně.</p>

<p>Conrad vydal ještě jeden nešťastný zvuk a vyhoupl se do sedla svého bělouše. Zrovna když se chystal dát povel k odjezdu, vyběhl ze dveří hostinský a s máváním a divokým pokřikováním se hnal k nim.</p>

<p>„Co se děje, Harry?“ zeptal se Conrad utrápeně. „Zaplatil jsem ti a nic jsme nerozbili. Tak proč tady povykuješ?“</p>

<p>Rospax přistoupil ke svému pánovi. Chladným hlasem upozornil hostinského: „Mluv zdvořile, nebo tě rozdrtím jednou ranou.“</p>

<p>„Nechtěl jsem se dopustit žádné neuctivosti, drahý sire Conrade,“ řekl Harry a hluboce se uklonil. „Jen mne při pohledu na tuto vznešenou společnost napadla myšlenka - způsob, jak výpravu učinit příjemnější.“</p>

<p>„Nepodnikáme výpravu pro zábavu,“ zavrčel Conrad.</p>

<p>„Trocha nevinné zábavy nikdy neuškodí, můj pane. Poslyš můj návrh: na cestě tam a pak zase na cestě zpátky bude každý z účastníků výpravy vyprávět dva příběhy. Mohou to být příběhy pojednávající o rytířském chování a dobrodružství, dvorní romance, legendy a pověsti, zábavné historky o důvtipu a vychytralosti - jak si kdo přeje. Ten, kdo bude vyprávět nejhezčí příběh, pak bude čestným hostem na velké hostině, která bude uspořádána po našem návratu.“</p>

<p>„Kdo ji zaplatí?“ zeptal se Conrad podezíravě.</p>

<p>„Všichni účastníci rovným dílem s výjimkou toho, kdo vyprávěl nejhezčí příběh.“</p>

<p>„A kdo rozhodne, který příběh byl nejhezčí?“</p>

<p>„Já, můj pane!“ oznámil Harry hrdě. „Pocestuji na své vlastní náklady s vámi a budu vám nestranným soudcem.“</p>

<p>Conrad ho chladně přejel pohledem. „To je ta nejpitomější myšlenka, jakou jsem kdy slyšel. To si myslíš, že pojedeme v jednom chumlu, abychom vyprávění všichni slyšeli?“</p>

<p>„Já žádné příběhy neznám,“ namítl panoš Ponttry kňučivým hlasem.</p>

<p>Pěvec Maheen se naklonil v sedle dopředu a zaostřil krví podlité oči na hostinského: „Sklepnický pse, urazil jsi mé umění!“ zahřměl hlasem Olympana. „To mám plýtvat svými nejkrásnějšími příběhy kvůli obědu zdarma?“</p>

<p>„Já raději zpívám,“ řekla Lalloree spíš jen tak obecně než někomu konkrétnímu. „Nechci poslouchat staré nudné povídačky, chci zpívat.“</p>

<p>„Mám ho rozdrtit jednou ranou?“ zeptal se Rospax a s nadějí v očích se podíval na Conrada.</p>

<p>„Vyžeňte ho odsud!“ zaječel kuchař přeskakujícím hlasem.</p>

<p>„Pěkný kopanec postačí, Rospaxi,“ odpověděl Conrad.</p>

<p>Hostinský zmizel, než bojovník stačil pozvednout nohu. Hlasité zabouchnutí dveří hospody se ozvěnou rozlehlo po dvorku. Z rozličných úkrytů vykoukly hlavy členů hospodského personálu, se zájmem poslouchající nelichotivé poznámky na adresu právě proneseného návrhu, které si mezi sebou vyměňovali členové výpravy. Mezitím Conrad seskočil s koně a pěšky se vydal k Lalloree. Uklonil se a s milým úsměvem na tváři a docela změněným hlasem ji oslovil:</p>

<p>„Mylady vyjádřila přání zpívat. Mohl bych ji požádat, aby jela po mém boku a vedla nás všechny svou písní?“ zeptal se. Jeho způsoby by v tu chvíli bylo takřka možné označit za rytířské. Lalloree se s nemalou pýchou obrátila na Kedrigerna a chladným, důstojným hlasem odpověděla: „Pokud můj poručník a ochránce dovolí, pojedu s vámi. Musíte se zeptat Kedrigerna, můj pane.“</p>

<p>Conrad se obrátil na čaroděje a s dvornou úklonou řekl: „Položím při její ochraně i svůj život, ctihodný mágu.“</p>

<p>„To snad nebude nutné, doufám. Pokud si to Lalloree přeje, může jet s tebou a zpívat, co hrdlo ráčí.“</p>

<p>Conrad se znovu uklonil a Lalloree čaroděje obdařila mírným úsměvem.</p>

<p>Kedrigern počkal, až Conrad znovu nasedl na koně a dal rozkazy ostatním, a když kolem něj přejel poslední vůz, zařadil se za něj. Kola vrzala, ranní vánek napínal jeho plátno, zvonění podkov na kamenité cestě se brzy změnilo v monotónní bubnování, ale i přesto všechno mohl Kedrigern slyšet jasný a sladký hlas Lalloree, který v dálce prozpěvoval:</p>

<p>„Devětadevadesát rytířů vyjelo na cesty;</p>

<p>tu krásnou dámu potkali...“</p>

<p>Jelikož je vozy oddělovaly od ostatních a nikdo z členů výpravy nebyl nablízku, mohli si Kedrigern a Princezna konečně promluvit, i když velice obezřetně. Princezna vylezla z jeho kapuce a posadila se mu na rameno, připravená skočit při první známce nebezpečí zpátky.</p>

<p>„Co si ty vlastně myslíš o té výpravě?“ zeptala se.</p>

<p>Kedrigern se krátce zamyslil a odpověděl: „Moc nadšený nejsem. Vzhledem k tomu, že jsme přišli o koně a o výstroj, bylo pro nás štěstí, že jsme se k nim mohli připojit, ale přál bych si, aby si Conrad vybíral své druhy pečlivěji.“</p>

<p>„Nebudí příliš důvěru, že?“ řekla Princezna bez valného nadšení. „Trochu jsem si je všechny prohlédla a přála bych si, abych to raději neudělala. Je ten kuchař opravdu mistr?“</p>

<p>„Conrad to tvrdí.“</p>

<p>Pochybovačně si odfrkla. „Vypadá jako někdo, kdo umírá hlady. Kuchař by měl být otylý.“</p>

<p>„To je stereotypní myšlení, má drahá.“</p>

<p>„Není, je to prostá logika. Jestliže kuchař není otylý, znamená to, že nejí, co uvaří, a pokud to nejí ani on, proč bych to měla jíst já? Smeak by měl vypadat jako ten pěvec. Je to ten nejtlustší pěvec, jakého jsem kdy viděla.“</p>

<p>„Možná je to dobré kvůli rezonanci.“</p>

<p>Princezna si znovu pochybovačně odfrkla a řekla: „Spíš kvůli žízni. On s kuchařem a ten ukňučený panoš... dobré nebe, to je ale parta! Tři opilci, neotesanec - dva neotesanci, když počítám Conrada - obr a víla.“</p>

<p>„Anlorel a Gylorel mi připadají docela slušní.“</p>

<p>„Ano, ti jsou v pořádku. Ačkoliv Lalloree to asi těžko uzná,“ potvrdila Princezna a pak se oba tiše zasmáli vzpomínce na Lalloreeiny postřehy, týkající se jejich spolupoutníků. Po chvíli se Princezna zeptala: „Když už mluvíme o Lalloree, co si myslíš o ní a Conradovi?“</p>

<p>Kedrigern se na ni ostře podíval. „Co je s nimi?“</p>

<p>„Ach, Keddie, na čaroděje jsi skutečně špatný pozorovatel. Já jsem jen slyšela jejich hlasy, ale okamžitě jsem poznala, že se mu líbí.“</p>

<p>„Když pomineme to její zpívání, je to docela milé dítě.“</p>

<p>„Je to mladá žena, Keddie. A navíc velice hezká mladá žena.“</p>

<p>„A ty myslíš, že Conrad...? Ach, ten darebák! Ten ničema!“</p>

<p>„Nic jí neudělá,“ řekla Princezna chladně. „Pravděpodobně se teď chová lépe než kdy v životě a dbá na to, aby se tak chovali i ostatní. Možná, že se věci vyvinou tak, že Lalloree nakonec nebude výprava připadat tak hrozně nudná.“</p>

<p>„Ano, ale je pod mou ochranou. Dal jsem své slovo, že ji dopravím v bezpečí do království jejího otce. Nemíním nechat nějakého nafoukaného vojevůdce... nějakého mušího dobrodruha...“</p>

<p>„Ach, Keddie, uklidni se. Jenom se uklidni,“ přerušila ho Princezna netrpělivé. „Její otec ji chtěl dát Panglunderovi, nebo snad ne? Dokonce i Conrad vypadá lépe než on. Hlavně, když se nemračí.“</p>

<p>„No dobrá... ale co víme o Conradovi?“</p>

<p>„Je hezky oblečený. Je štědrý. Velitelský typ. Pevný, ale žádný tyran.“</p>

<p>„A pravděpodobné je ženatý,“ dodal Kedrigern.</p>

<p>„To určitě ne.“</p>

<p>„Jak si tím můžeš být tak jistá?“</p>

<p>„V tuto chvíli jsem sice ropucha, Keddie, ale jsem žena a ženy takové věci vědí. Conrad ženatý není a řekla bych, že by se na něj Lalloreein otec díval jako na docela dobrou partii.“</p>

<p>Kedrigern tu možnost chvíli zvažoval a pak řekl: „Možná, že ano. Ale jak do toho všeho zapadá Krasavec? Připadalo mi, že s k Lalloree tak hodí.“</p>

<p>„Já jsem úplné zapomněla na Krasavce!“ přiznala se Princezna zděšené. „To by mohlo vést k nepříjemnostem. Jenom doufám, že už nezačal žárlit na Conrada. To by ničemu dobrému neprospělo.“</p>

<p>„Myslíš, že se Conrad o něco pokusí? Pokud se toho ubohého hocha jen dotkne, proměním ho v-“</p>

<p>„Z Conrada strach nemám. To Lalloree by mohla Krasavci ublížit. Je roztomilá, Keddie, a sama jsem si ji dost oblíbila, ale má poněkud ve zvyku flirtovat.“</p>

<p>„Nikdy jsem nic takového nezpozoroval.“</p>

<p>„Jistě, protože neflirtuje s tebou,“ řekla Princezna, jako by představa, že by nějaká žena mohla flirtovat s Kedrigernem byla absurdní a fantastická sama o sobě, „ale začala flirtovat s Krasavcem hned, jak se dozvěděla, že je to krásný princ. A viděl jsi sám, jak se chovala, když ji Conrad požádal, aby jela vedle něj.“</p>

<p>„Ano, to je pravda... ale Conrad není krásný princ.“</p>

<p>„Ale není ani ropucha. Což žena dokáže ocenit.“</p>

<p>„V tom směru mi nezbývá, než spoléhat na tvůj názor, má drahá.“</p>

<p>„Lalloree teprve začíná zjišťovat, že se z ní stává velice pohledná žena. Viděla jsem to na ní včera ve voze, když si zkoušela všechny ty báječné šaty. Něco takového velice snadno stoupne do hlavy. Pamatuji si, že když jsem byla v jejím věku... na hradě svého otce...“ Princezna se odmlčela a pak hlasitě zavzlykala: „Ach, Keddie, bylo to tak hezké být krásná princezna! Já už nikdy nebudu krásná princezna, nikdy, já to vím!“</p>

<p>„Ale no tak, má drahá,“ řekl čaroděj konejšivě. „Už jsme na cestě za záchranou. Brzy najdeme Arlebara a dozvíme se, jaké kouzlo to bylo. Je to už jen otázka několika dnů, než budeš zase sama sebou.“</p>

<p>„Ale taky to může trvat roky!“</p>

<p>„Má drahá, má drahá, přece víš, že nenechám jediný kámen neobrácený, jedinou uličku neprohledanou, jediné kouzlo nepovšimnuté, abych měl zpátky svou milovanou princeznu. Důvěřuj mi - ale teď skoč zpátky do kapuce, rychle! Někdo přichází!“ zašeptal Kedrigern náhle.</p>

<p>Princezna se obrátila a elegantním pohybem skočila do kapuce jeho cestovního pláště. O chvíli později se objevil jezdec na koni, který čekal na kraji cesty, až přejedou vozy. Byl to pěvec Maheen a s úsměvem na tváři zdravil Kedrigerna kynutím ruky.</p>

<p>„Mohu jet chvíli po tvém boku, černokněžníku?“ zeptal se.</p>

<p>„Přesně řečeno, jsem čaroděj. Ale ano, samozřejmě můžeš.“</p>

<p>Pěvec pobídl svého koně za čarodějovým. „Všichni poslouchají tu tvou malou,“ ujistil Kedrigerna. „Já jsem zpomalil a počkal, až trochu popojedou. Zajímalo by mne, jestli tu jsem mimo doslech.“</p>

<p>„To ano,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>Maheen zachrochtal a pokrčil svými rozložitými rameny. „To je dobře. Obvykle se při cestování držím stranou a obdivuji se krajině. Mám rád krajinné scenérie. Ale tohle je nejhorší kus země, jaký jsem kdy viděl. Jel jsem tu už jednou v dobách svého mládí. Tehdy to bylo příšerné a vůbec se to nezměnilo.“</p>

<p>Kedrigern se rozhlédl a byl nucen s Maheenovým zhodnocením krajiny souhlasit. Pustá rovina bez jediného stromu, přerušená jen občas hromadou kamení: to nebyl pohled, který přináší inspiraci citlivé povaze. Obzor lemovaly nízké vršky vzdáleného pohoří a výprava mířila do plytké úžlabiny mezi nimi.</p>

<p>„Je poněkud nezajímavá,“ přisvědčil čaroděj.</p>

<p>„Mimo to, rád si občas popovídám s někým inteligentním. Ostatní jsou samí suchaři. Nestojí ani o jadrné písně, ani o pikantní historky a zívají ti přímo do obličeje, když mluvíš.“</p>

<p>Kedrigern přikývl na znamení porozumění. „To musí být hrozné.“</p>

<p>„To je, ale vždycky to tak nebývalo. Je to tvá první výprava, čaroději?“</p>

<p>„Několik jsem jich podnikl v dobách svého mládí. Při mé profesi se tomu člověk těžko vyhne. Myslím, že tehdy bylo všechno jiné.“</p>

<p>Maheen pozvedl ruku. „Nemusíš říkat víc. Pro toho, kdo se vyzná, je tohle opravdu smutná výprava. Ach čaroději, já bych mohl vyprávět...“</p>

<p>Pěvec smutné zavrtěl hlavou a chvíli jel mlčky. Tvářil se neklidně. Vypadal jako muž, který svádí urputný vnitřní boj. Nakonec se obrátil ke Kedrigernovi a začal prostým a přímočarým způsobem vyprávět.</p>

<p>„Vždycky bylo mým cílem připojit se k velké výpravě. Proto jsem se v mládí připojil ke Klubu cestovatelů, který podnikal cesty, o jakých se dnes vypráví už jen v pověstech a legendách. Bohužel, každý, kdo do Klubu vstoupí, musí složit přísahu, že zachová tajemství o všech počinech jeho členů, o jejich knihách a cestách, a člověk, který by takovou přísahu porušil, by byl navždy proklet. Stal by se vyvržencem a zrádcem. Jeho jméno by bylo vyškrtnuto z análů Klubu na věčné časy. Raději bych snesl jakýkoliv trest, než bych zradil své bratry a zostudil se před nimi,“ řekl Maheen vážně.</p>

<p>„Pokud bys raději mluvil o něčem jiném...“</p>

<p>„Ne. Musím ti říct o Klubu a naší velké výpravě. Možná, že si tím přivodím velké těžkosti, a to nejen pro slavností slib mlčení, který jsem dal, ale i pro povahu činů a událostí, o kterých chci vyprávět. Jsou totiž tak fantastické a neuvěřitelné ve svém obsahu, tak spletité ve své struktuře, tak jemné ve své podstatě, že každý, kdo slyšel můj pokus o popis nepopsatelného, jistě shledal velký díl ne-li vše absurdním a nepochopitelným. Vždyť paradox potřeby vyjadřovat se se současnou neexistencí jakékoliv uspokojujícího způsobu komunikace byl před dlouhými lety vysloven ve verších jedním z raných historiků Klubu:</p>

<p>Co bylo vnímáno,</p>

<p>ale ne zcela pochopeno,</p>

<p>může být řečeno, ale nikdy jasně vyjádřeno;</p>

<p>co není pochopeno,</p>

<p>a je jen částečné a zmateně postřehnuto,</p>

<p>může možná</p>

<p>za jistých neobvyklých okolností</p>

<p>být neurčitě vysloveno...</p>

<p>ale nikdo tomu nebude rozumět.</p>

<p>Ti, kdož nikdy necítili nebo neslyšeli nebo neviděli</p>

<p>nezměrné,</p>

<p>nemohou nikdy doufat v osvětlení</p>

<p>od těch, kteří mají zkušenosti s nepopsatelným.</p>

<p>Ten historik byl známý tím, že popletl skoro každého, s kým promluvil,“ dodal Maheen zamyšleně.</p>

<p>„A není divu,“ zašeptala Princezna jen tak hlasitě, aby ji slyšel Kedrigern.</p>

<p>„Ach, čaroději, dobře si pamatuji na ten den, kdy jsem byl mezi jinými přijat jako novic do Klubu a kdy nám mistr odhalil trojí tajemství, čtyři velké zákony, pětistranný slib věrnosti, šest nedílných závazků poutníků a sedm neodpustitelných hříchů. Zvládli jsme to v jediném dni a zanedlouho už jsme všichni cestovali do dalekých krajů, abychom navštěvovali lidi i místa, která jsem si dřív ani nedokázal představit.“ Maheen se odmlčel, zamyšleně pokýval hlavou a pak se obrátil na Kedrigerna a řekl: „Již brzy jsem získal první z mnoha neuvěřitelných a skoro zázračných zážitků, kterými naše výpravy oplývaly a který zanechal nesmazatelné stopy v mém vědomí.</p>

<p>Dostali jsme se do malého, ale hustého lesa a došli na křižovatku cest. Ukazatel nám nabízel tři možnosti a žádná z nich nebyla příjemná. Naši vůdci se různili v názorech, kterou cestou se máme dát. Jeden z nich se poradil s hvězdami a prohlásil, že se máme vydat cestou vedoucí do kopce. Druhý si hodil listem řebříčku a zjistil, že levá cesta slibuje nejrychlejší a nejbezpečnější postup. Třetí studoval vnitřnosti kuřete a hájil cestu z kopce, tvrdě, že vydáme-li se jinou, čeká nás jen zdlouhavé a zmatené bloudění po lese. Jak tak vůdci diskutovali a jejich hlasy zněly stále hlasitěji a trpčeji, vyběhl z lesa obr s mechovou bradou, vyrval ukazatel ze země a jediným úderem srazil všechny tři do bezvědomí. Pak zmizel v lese a nikdy víc jsme ho neviděli. Poučeni, rozhodli jsme se jít zpátky po svých vlastních stopách, abychom se vyhnuli případným dalším křižovatkám. Shodli jsme se, že ignorovat tak jasné znamení osudu by bylo velice pošetilé.“</p>

<p>Hluboký dunivý hlas se zeptal: „Prosím za prominutí - nemluvil tu někdo o obru s mechovou bradou?“</p>

<p>Kedrigern se otočil a zjistil, že se dívá do očí Gylorelovi. Obr opustil své místo po Conradově boku a šel teď vedle nich, udržuje svýma dlouhýma nohama krok s koňmi. Kedrigern byl pěvcovým příběhem tak zaujat, že jeho příchod ani nezpozoroval. Anlorel ležela na vrcholku jeho hlavy a zářila v zelené změti jeho vlasů jako diamantová koruna.</p>

<p>„Mluvil jsem o takové bytosti,“ prohlásil Maheen. „Bylo to velice dávno - na mé první výpravě - když jsem ji viděl, a už jsem na to skoro zapomněl.“</p>

<p>„Mohu se ještě zeptat - podobal se mi ten obr nějak?“ otázal se Gylorel.</p>

<p>Maheen našpulil rty a prohlédl si obra od hlavy k patě a pak se zamyšleně zatahal za krátký plnovous. „Byl vyšší a řekl bych, že i víc obrostlý mechem. Ty mechem moc obrostlý nejsi.“</p>

<p>„Jsem ještě mladík,“ řekl Gylorel. „Až přijde čas, taky obrostu mechem.“</p>

<p>„Přeji ti, aby ses toho dožil ve zdraví. A teď, jestli dovolíte, bych se vrátil ke svému příběhu,“ řekl Maheen. Když ostatní vyjádřili svou dychtivou ochotu poslouchat, odkašlal si a řekl: „Mou úlohou na té cestě bylo bavit a rozptylovat své druhy. Nejvděčnější z mých posluchačů a člověk, se kterým jsem mluvil nejčastěji od toho památného dne, kdy jsme vyšli na cestu do Monte Imbroglio, byl náš poslíček a sluha Heon. Byl to dobrosrdečný hoch, který pracoval víc než kdokoliv jiný, nežádal díky a byl šťasten, když mohl posloužit. Byli jsme rádi, že ho máme s sebou.</p>

<p>Putovali jsme stále dál a dál skrz prostor i čas, tu do minulosti, tu do vzdálené budoucnosti, někdy ve skutečném světě, někdy v Laputě nebo Šlarafii, ale vždy za našim neznámým, nepopsatelným a tajemným cílem. Zvlášť si vzpomínám na jeden krásný letní večer v malé vesničce El Durado. Bylo to krásné a podivuhodné. Celý vesmír se zdál tichý a vyrovnaný, jako by se chvěl očekáváním; šeptající a čekající. Z pod velkého dubu k nám doléhalo tiché Fleonovo jódlování doprovázené sborem nymf z blízkého lesa a přerušované jen občasným zafrkáním nějakého neklidného kentaura. Kouzelné sny jsem snil v těch půvabných dnech, které měly brzy skončit a být zapomenuty, v některých případech být vymazány z paměti jako pouhé iluze. Často, když padl večer, ozývaly se z lesa neznámé hlasy a my skotačili jako malé děti. Byl to čas velkých a nerušených radostí, pokoje, pohody a přátelství, ale už tehdy jsme mohli cítit blížící se katastrofu.“</p>

<p>„A proč jste se s tím nepokusili něco udělat?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>Maheen neodpověděl. Na chvíli se odmlčel a zadumaně se zahleděl do dálky. Kedrigern a Gylorel se napjatě podívali jeden na druhého. Anlorel vzrušeně žhnula a hluboko v čarodějové kapuci Princezna netrpělivě poskočila.</p>

<p>Maheen si povzdechl, pak si povzdechl ještě jednou a pokračoval: „Znovu jsme se však vydali na cestu a přišel čas, kdy se před námi konečně rýsovalo mocné Monte Imbroglio. Pomalu jsme se vydali vzhůru cestou do hor, přidržujíce se puklin a štěrbin ve skále. Kolem nás burácel vítr. Pak jsme se dostali do sněhové bouře. Sníh a led bičoval prostor a my jsme jeden druhého neviděli. Ale pořád se ozývalo vroucí Fleonovo jódlováni, které nás vedlo a udržovalo v dobré náladě. A pak začalo jódlováni slábnout, ozývalo se stále tišeji a z větší dálky, jako by se od nás vzdaloval do jiného světa, jiné sféry bytí. Slyšeli jsme jeho jódlování stále hůř a hůře, až se v našich uších rozlehla jeho poslední ozvěna a dál už jsme neslyšeli nic než kvílení větru. Vyděšeně jsme se přitiskli ke skále, hrozíce se budoucnosti.</p>

<p>Nakonec jsme se nějak probili mlhou, sněhem a větrem a brzy nato jsme se ocitli v slunném kraji v údolí. Ale ten neurčitý pocit neklidu už nás neopustil. V budoucnosti číhala hrozba a krásné vzpomínky na minulost pomalu bledly a hořkly. Brzy jsme upadli do hašteření a vzájemného obviňování. Vinili jsme ze své situace jeden druhého i naše vůdce z Klubu. Nakonec jsme obrátili všechnu svou zlobu proti Fleonovi, který se nemohl bránit, a svrhli jsme všechnu vinu za naše zmatení a obtíže na jeho bedra. To s jeho zmizením zanikla síla, která nás na našich dlouhých cestách prostorem i časem spojovala, takže jsme zůstali v nejistotě a vzájemném podezírání, plní pochyb a váhání.</p>

<p>Ten malý incident, tak nepatrný a zjevně bezvýznamný, byl zároveň velkým selháním mého života. Pokusil jsem se později vypovědět stručným a jasným způsobem, co se stalo mně a mým druhům, ale shledal jsem, že toho jakýmsi podivným způsobem nejsem schopen,“ řekl Maheen, sklopil hlavu a mlčel.</p>

<p>Chvíli pokračovali mlčky, bez jediného slova. Kedrigern zachytil rozpačitý Gylorelův pohled a odpověděl bezradným pokrčením ramen. Když však ticho začalo být svou délkou nesnesitelné, zeptal se Kedrigern pohnutým hlasem: „A co bylo dál?“</p>

<p>„Nemám zdání,“ řekl pěvec, aniž se na něj podíval.</p>

<p>„Chceš říct, že to bylo všechno? Že to byl celý příběh?“</p>

<p>„Běda, ano.“</p>

<p>„Ale to nemá konec.“</p>

<p>„Samozřejmé, že má konec,“ řekl Maheen. „Skončilo to nebo snad ne? Kdyby to nemělo konec, musel bych to vyprávět donekonečna.“</p>

<p>„Já myslím patřičný konec. Konec v aristotelovském smyslu.“</p>

<p>Maheen pozvedl obočí. Z jeho hlasu přímo kapal výsměch, když řekl: „Ach, tak ty chceš aristotelovský konec. Pak je mi strašně líto, ale aristotelovský konec ti nabídnout nemohu. Prosím za prominutí. Předpokládám, že bys chtěl i aristotelovský začátek a to mezi tím taky aristotelovské. A hudbu sfér v pozadí.“</p>

<p>„Příběhu by to možná prospělo,“ odpověděl Kedrigern chladně.</p>

<p>Pěvec se zamračil a zavrčel: „Hleďme, kritik!“</p>

<p>Kedrigern tiše zabručel, ale nahlas neřekl nic. Po chvíli prolomil mrazivé ticho Gylorel.</p>

<p>„Ten mechem obrostlý obr - pamatuješ si, kde ses s ním setkal?“</p>

<p>„Samozřejmě, pane. Ta část mi utkvěla v paměti velice dobře. To místo odsud vlastně není ani příliš daleko. Cesta vede vlevo mezi dvěma močály. Asi tak po dni jízdy se dostaneš k lesu a za další den nebo dva dojedeš k trojité křižovatce. Obr se přihnal zleva.“</p>

<p>„Ty toho obra znáš, Gylorele?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Myslím, že je to můj otec, po kterém už dlouho pátrám.“</p>

<p>„Ach, pak nás asi opustíš.“</p>

<p>„Ano. Musím ho nalézt a odvést zpět do Temného lesa. Byl už příliš dlouho pryč.“</p>

<p>„Co když se nebude chtít vrátit?“ zeptal se čaroděj.</p>

<p>Gylorel pozvedl masivní hnědé ruce a hlasem připomínajícím vítr v korunách borovic zvolal: „Pak se stanu králem lesa já!“ a Anlorel, která kolem sebe rozhodila spršku světla, dodala: „A já královnou!“</p>

<p>„Aha. Přeji vám, abyste měli úspěch,“ řekl Kedrigern. Pak se obrátil k Maheenovi a zeptal se: „Co se tebe týče, očekával bych, že jste svého ztraceného druha hledali.“</p>

<p>„Já nehledal nic. Opustil jsem všechny cíle, které jsem kdy měl. Proplouvám životem bez přátel jako ztracený muž.“</p>

<p>„A zatraceně mizerný vypravěč,“ zašeptala Princezna.</p>

<p>„Proč ses dal do Conradových služeb?“</p>

<p>„Nic takového jsem neudělal. Hledal jsem kuchyni, abych vyměnil několik šprýmů a anekdot za trochu jídla, když tu mě zahlédl Conrad. Sotva se dozvěděl, že jsem byl potulným pěvcem, přemluvil mne, abych se dal k jeho družině.“ S rozmrzelým gestem Maheen dodal: „A mě nenapadlo nic lepšího, než jeho návrh přijmout.“</p>

<p>„Už to déle nevydržím!“ ozval se rozrušený hlas. „Nevydržím to, slyšíte?!“</p>

<p>U okraje cesty se na svém trpělivém a líném koni kymácel ze strany na stranu kuchař Smeak a díval se na ně rozostřeným pohledem krví podlitých očí. Kývli mu na pozdrav a jeli dál, očekávajíce, že se k nim připojí. Ujeli jen několik kroků, když Smeak zavyl: „Na takové zacházení nejsem zvyklý! Jsem mistr kuchař!“ a spadl z koně.</p>

<p>„Nevšímejte si ho,“ utrousil Maheen.</p>

<p>Smeak se namáhavě zvedl, chytil se za kostnatý bok a něco si pro sebe bručel. Pak se připojil k ostatním členům výpravy.</p>

<p>„Co se stalo, Smeaku?“ zeptal se čaroděj.</p>

<p>„Píseň! Je to velice hezké dítě a má sladký hlásek, ale ta píseň!“ Smeak znovu zavyl. „Přezpívala se až k rytíři číslo jedna a pak začala pozpátku, a když došla k devadesátému devátému a začala zase ubírat, nevydržel jsem to a utekl. Už se to nedalo vydržet!“</p>

<p>„Co na to Conrad?“</p>

<p>„Ten jenom hledí do jejích očí a říká: 'Jak skvělé!' a 'jak sladké' a 'prosím, pokračujte, krásná princezno Lallorallorall...'“</p>

<p>„Lalloree,“ opravil ho čaroděj.</p>

<p>„Jak si přeješ. Ale já už to nevydržím.“</p>

<p>„Neodcházej, ještě tě budeme potřebovat.“</p>

<p>„Myslím si, že po mých službách nebude velká poptávka.“</p>

<p>„Co chceš podnikat?“ zeptal se ho Kedrigern.</p>

<p>„V tuto chvíli nic. Koneckonců, máme jídlo, dobré koně a nikdo po mně nic nechce.“</p>

<p>„Žádné jídlo nebude, jestli nepřestane zpívat o těch devětadevadesáti rytířích. Nedokážu ani ohřát vodu, jestli ta píseň bude pokračovat,“ řekl Smeak.</p>

<p>„Možná bych měl s Lalloree promluvit,“ nadhodil Kedrigern. Ostatní s jeho návrhem jednomyslně souhlasili, a tak popohnal svého koně kupředu. Když projížděl kolem zavazadlového vozu, mimo doslech ostatních, řekl: „Situace se nevyvíjí moc šťastně, má drahá. Je to moje chyba. Měl jsem to předvídat.“</p>

<p>Princezna vykoukla z kapuce a zeptala se: „Co jí chceš říct?“</p>

<p>„To nevím. Je to dost choulostivá situace. Pokud se Conrad zamiloval - a zdá se že ano - může dojít k nepříjemné scéně.“</p>

<p>„Keddie... já znám kouzlo na zánět hrtanu.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Je to jen čtyřiadvacetihodinové kouzlo, ale aspoň nám poskytne čas na rozmyšlenou. A Smeak bude moci uvařit oběd.“</p>

<p>„Má drahá, ty jsi skvělá. Můžeš ho udělat na tuhle vzdálenost?“</p>

<p>„Myslím, že ano.“</p>

<p>„Pak tedy prosím.“</p>

<p>V čarodějově kapuci bylo ticho, ale rušno, a pak se ozval Princeznin vyčerpaný hlas: „Hotovo.“</p>

<p>Kedrigern vyjel k čelu průvodu. Sotva urazil pár kroků, uslyšel, jak se Lalloreein sladký hlas zlomil a ztichl. Odkašlala si, zkoušela to marně znovu a znovu.</p>

<p>„Strýčku Keddie! Můj hlas!“ zavolala chraptivě a pak dodala: „Je pryč!“</p>

<p>„Ubohé dítě, příliš jsi ho přepínala,“ řekl Kedrigern. pak se obrátil na Conrada a s mrazivým výrazem v obličeji se ho zeptal: „Takhle se tedy staráš o mou svěřenkyni? Přinutil jsi ji, aby si vyzpívala hlasivky jen pro tvé pobavení!“</p>

<p>„Ale zpívala přece tak sladce... vůbec mne nenapadlo... Ještě před malou chvílí byla úplně v pořádku, přísahám, mistře Kedrigerne,“ hájil se Conrad.</p>

<p>„Možná. Ale teď chraptí.“</p>

<p>Lalloree se pokusila promluvit. Vydala však pouze zvuk připomínající vrzání rezavých pantů. Kedrigern jí položil konejšivě ruku na rameno.</p>

<p>„Už ani slovo, Lalloree. Musíš vydržet úplně zticha alespoň... hm, alespoň tři dny. Pak uvidíme,“ řekl. „Teď bude asi nejlepší, když si půjdeš odpočinout do vozu. Myslím, že brzy stejně zastavíme.“</p>

<p>„Doufal jsem, že se na druhou stranu dostaneme bez zastávky,“ namítl Conrad.</p>

<p>„Druhou stranu čeho?“</p>

<p>„Toho.“ Conrad ukázal na šedivou mlhu, která se převalovala před nimi a naplnila mělké údolí, sevřené mezi horami, od jedné strany k druhé.</p>

<p>Kedrigern bez jediného slova vytáhl medailon a podíval se Hledáčkem pravdivého vidění. Mlha náhle vypadala úplně jinak. Hustá a kompaktní, neprůhledná jako vlněná přikrývka, pomalu se pohybovala, přelévala se a převalovala. V horní části bublala jako hustá ovesná kaše a z praskajících bublin vyletovaly šedivé chumáče, které se zase vracely do základní masy. Jiné věci, které se líně zvedaly z mlhy, byly nepříjemné na pohled a zneklidňující k přemýšlení. Kedrigern schoval medailon, protřel si oči a zamumlal: „A jéje. A jemine.“</p>

<p>„Co se děje?“ zeptal se Conrad.</p>

<p>„Okamžitě zastav průvod. Dál nesmíme.“</p>

<p>„Proč ne? Zbývá ještě spousta denního světla.“</p>

<p>„Ne pro tohle. Může to trvat celé dlouhé dny, než se přes ni dostaneme. Možná, že se táhne až donekonečna.“</p>

<p>Conrad zčervenal a zařval: „Je to jen mlha! Kdo by se bál mlhy?“</p>

<p>Rospax se obrátil a podíval se na čaroděje. Jeho ruka sklouzla k jílci meče, ale Conradův posunek ho zastavil. Conrad se chvíli mračil a pak řekl: „Připozdívá se. Zůstaneme tu na noc. Řekni to ostatním, Rospaxi.“ Bojovník se rozjel splnit rozkaz, a když zmizel z doslechu, Conrad řekl: „V pořádku. Zastavili jsme. A teď, co je s tou mlhou špatného?“</p>

<p>„Ta věc před námi je mrak zbytkové magie. Během Války čarodějů tu muselo dojít k pozoruhodné bitvě.“</p>

<p>„Poslední velká bitva byla vybojována právě tady. Říkal mi to můj děd,“ přisvědčil Conrad.</p>

<p>„To by vše vysvětlovalo. Museli proti sobě poslat všechnu magii, kterou měli. Jsou tady věci...“ Kedrigern hlasitě polkl a otřásl se.</p>

<p>„Ale válka byla tak dávno! Můj děd o ní slyšel od svého děda. Magie za tu dobu už jistě musela zaniknout.“</p>

<p>,Jistě není to správné slovo, když se mluví o magii. Nezanikla. Zdá se, že u ní došlo k velice ošklivé metamorfóze. Ta věc - mlha, pokud chceš - je živá, ale ne tak jako my. Je inteligentní, ale ne tak, abychom mohli doufat, že nám porozumí. Je to shluk různých věcí, a přesto je to všechno jediná bytost. Už jsem o takových věcech slyšel, ale ještě nikdy jsem žádnou neviděl.“</p>

<p>„Je to přátelské?“ zeptal se Conrad s nadějí v hlase.</p>

<p>„To se nedá říct, ale docela určitě to pro nás neznamená žádnou naději. Její představy o přátelství nemusí mít nic společného s našimi. Možná, že bychom to mohli projet bez problémů, ale na druhé straně můžeme být pohlceni nebo obětováni nebo proměněni v hromádky ječmene, sotva se nás to dotkne. Nebo v něco horšího. To se jednoduše nedá říct. Jediná jistá věc je, že je to dočista nepředvídatelné,“ řekl čaroděj. Zvláštní skřípot, který se ozval za jeho zády, ho přiměl, aby se otočil. Uviděl Lalloree, která měla oči rozšířené strachem, bledé rty pootevřené, jak se marně pokoušela promluvit. „Jdi zpátky do vozu, Lalloree,“ řekl jemně a konejšivě se na ni usmál. „Tam budeš v bezpečí.“</p>

<p>„Můžeš s tím něco udělat?“ zeptal se Conrad.</p>

<p>„Jsem přece čaroděj, ne? Samozřejmě, že s tím mohu něco udělat,“ odpověděl Kedrigern povzneseně. „Nejprve se musím postarat o bezpečí a pohodlí své svěřenkyně a pak, po večeři, se mohu soustředit na řešení. Nedělej si starosti, Conrade. Nech to na mně.“</p>

<p>Zásobovací vůz byl odtažen stranou od ostatních, aby měla Lalloree zajištěno jisté soukromí. Když tam dorazili, řekla Princezna: „Cítím se hrozně, Keddie. To bylo ode mne ošklivé, co jsem udělala Lalloree.“</p>

<p>„Žádné výčitky svědomí, má drahá. Udělala jsi přesně to, co bylo třeba.“</p>

<p>„Ale ona nikomu neublížila.“</p>

<p>„Zneklidňovala všechny a to je v naší situaci nebezpečné. Máme před sebou kus hezky ošidné magie.“</p>

<p>„Je to zlé?“</p>

<p>„Pravděpodobně mnohem horší, než si vůbec dovedeme představit. Doufám, že se přes to dostaneme, aniž bych přišel o poslední kousíček magie, co mám.“</p>

<p>„Když jsi mluvil s Conradem, vypadal jsi velice sebejistě.“</p>

<p>„Conrad je klient. V přítomnosti klienta se má člověk vždycky chovat sebejistě,“ řekl čaroděj. „Ale nemyslím, že bychom se dnes moc vyspali.“</p>

<p>A měl pravdu. S Lalloree neschopnou řeči a Krasavcem trucujícím v koutě vládla ve voze napjatá atmosféra. Kedrigern tam nechal Princeznu, aby je rozsoudila a umírnila, a vyklouzl ven, aby se důkladně zamyslil nad jejich situací.</p>

<p>Moc mu chyběly zdroje z jeho knihovny. Se svými knihami by našel správné kouzlo v několika minutách. Ale jeho knihy i jeho vilka byly daleko. Příliš daleko, pomyslel si smutně.</p>

<p>Udělal velkou chybu. Veškeré cestování bylo omyl, spousta shonu a nepohodlí, špatné jídlo, ubytování a nesympatičtí cizinci, záludná kouzla a blechy. Vždycky se to nějak protáhlo a stálo to víc, než člověk původně očekával, a vždycky to dopadlo tak, že jakmile člověk odešel z domu, zjistil, že tam zapomněl ty nejdůležitější věci.</p>

<p>Samozřejmé, k této konkrétní cestě by nikdy nedošlo, kdyby Princezna nepřišla o svou lidskou podobu. Ale na druhé straně vybral ten nejhorší způsob cestování. Kdyby šli na sever přes Panglunderovo území a pak přes most, ušetřil by si magii; pořádnou porci magie. Jestliže se naopak vydá přes ten převalující se vedlejší produkt rozhněvaných čarodějů, nebude možná stačit veškerá magie, kterou vládne, aby dostatečně ochránil celou skupinu. Mnohem výhodnější by bylo použít trochy magie na překročení nepřekročitelné Řeky utrpení a vydat se k Arlebarovi přímo. Kdyby se svou magií tak neskrblil, pomyslel si, nikdy by se do téhle situace nedostal.</p>

<p>Náhle za sebou zaslechl tichý šelestivý zvuk. Vyskočil na nohy, připraven k boji s jakýmkoliv tvorem, který se mohl plížit tmou. Než však vyslovil první slovo sebeobranné fráze, rozeznal obrysy Gylorelovy obří postavy, která se vynořila ze stínu a stála tiše v měsíčním světle.</p>

<p>„Nechtěl jsem tě vyrušit, čaroději,“ řekl Gylorel omluvně.</p>

<p>„Jen jsem trochu přemýšlel o zítřku.“</p>

<p>„Chápu. Mlha je plná nebezpečí. Cítím to i na dálku.“</p>

<p>„Nejhorší z toho všeho je nejistota. Můžeme tím projít bez úhony a může nám to i nějak prospět. Tyhle věci jsou naprosto nepředvídatelné,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Ne pro nás. Kdybychom vešli do mlhy, uschli bychom a zemřeli. Proto odcházíme.“</p>

<p>„Ale mezi močály se nedostanete. Cesta musí ležet někde v té mlze.“</p>

<p>Gylorel se zasmál, chraptivým, dunivým smíchem, a Anlorel se k němu připojila svým křišťálovým zvoněním.</p>

<p>„Najdeme si cestu k lesu tak snadno, jako ty vytušíš kouzlo. O nás se bát nemusíš,“ řekla Anlorel.</p>

<p>„Mohu vám v tom nějak pomoci? Nějakým zaklínáním?“</p>

<p>„Je to od tebe laskavé, čaroději, ale pomoc nepotřebujeme. Než potřetí zapadne slunce, bude naše výprava u konce. Bude to hezké vrátit se zpět ke svým kořenům,“ řekl Gylorel. Zamával na rozloučenou svou dlouhou hnědou rukou, obrátil se a za chvíli zmizel v dáli. Anlorelino světlo bylo ještě chvíli vidět a pak zaniklo i to.</p>

<p>Kedrigern ulehl a opřel se zády o svah, ruce za hlavou. Na loučení je vždy něco smutného. Z čistě sobeckého hlediska bylo dobré, že má o dvě osoby na starost míň, ale věděl, že mu Gylorel a Anlorel budou scházet. Byli opravdu světlou výjimkou v tom spolku opilců, tlučhubů a hrubiánů. Pomyšlení, že se Gylorel plouží po holé pustině s Anlorel ve vlasech a bez jediného přítele široko daleko, mu svíralo srdce.</p>

<p>Ale nebyl čas přemítat o takových věcech. Musel se soustředit na dobré a spolehlivé ochranné kouzlo, které by je dostalo za masu sražené magie: členy výpravy, koně, vozy a všechno ostatní. Nějakou magii si musel nechat v záloze pro nečekané události. Mohl se snadno zaštítit proti běžné magii, ale to, co na ně číhalo tam, nebylo běžné ani obvyklé a ani normální.</p>

<p>Kedrigern znal kouzla, která byla použita v poslední velké bitvě v pustině. Byla dost zlá sama o sobě, ale když se vyšle jedno destruktivní kouzlo proti druhému a obě budou doprovázena magií velkého potenciálu, zaměřenou proti sobě navzájem, je jisté jen to, že výsledkem bude něco velice ošklivého. Čaroději a černokněžníci, čarodějnice, zaklínači a nekromanti se tu ničili navzájem a zároveň i vše na východ od Řeky utrpení až po Smutné hory a od nejbližších svahů Dračích hor k mlhou zahaleným ledovým polím dalekého severu. A magie zde zůstala. Nasytila vzduch, otrávila vodu a pronikla kořeny hluboko do země.</p>

<p>Časem se kouzla smísila se zaklínadly do nepředvídatelné formy magie, o které nevěděli nic ani ti, kteří ji stvořili. A magie se vařila a dusila, pekla a množila se, vznikala v ní nová a stále podivnější kouzla, až povstala temná mlha, která byla i nebyla živá, necitlivá a inteligentní, zlovolná i laskavá, jež vládla nad krajem, který její tvůrci zpustošili.</p>

<p>Její potenciál byl opravdu děsivý, hlavně pro někoho, jako je Princezna, která už byla zakleta a odekleta víckrát, než bylo dobré. I Krasavec by se měl mít před další magií na pozoru. Čím déle Kedrigern uvažoval nad případnými následky pokusu o průchod mlhou, tím míň k němu měl důvěru. Musí existovat cesta, jak mlhu obejít. I kdyby se tím měla jejich výprava o několik dní prodloužit, budou muset najít jinou možnost, jak se dostat k Arlebarově domu; ať se to Conradovi líbí nebo ne.</p>

<p>Ležel a díval se na hvězdy. V měsíční noci jich moc vidět nemohl, ale několik přece. Pak náhle začaly od západní strany pohasínat.</p>

<p>Čaroděj zamrkal. Pozvedl se na loktech, vytáhl medailon a podíval se přes Hledáček pravdivého vidění. Nad ním i na tři strany kolem něj byla temnota, pomalu se rozšiřující k západu.</p>

<p>Kedrigerna z náhlé blízkosti magie až zamrazilo. Vyskočil na nohy, v rychlosti odříkal ochranné kouzlo a rozběhl se, aby varoval své druhy.</p>

<p>Mlha nečekala. Rychle se k nim blížila a ve velice krátkém čase je měla sevřít ve svém objetí.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Deset &gt; </emphasis></strong><strong><emphasis>Výprava je přerušena</emphasis></strong></p>

<p>„Mlha přichází! Mlha přichází!“ křičel Kedrigern, uháněje ztichlým táborem.</p>

<p>Maheen a Smeak leželi v požehnaném nevědomí u skomírajícího ohně a jedinou známkou, že ještě žili, bylo jejich hlasité chrápání. Panoš Ponttry se stejným způsobem ozýval z příkopu u cesty. Ani jeden z nich nevěnoval Kedrigernovu varování sebemenší pozornost.</p>

<p>Když čaroděj doběhl k vozu, kde byla ubytována Lalloree, našel před ním stát Rospaxe s rukama založenýma na prsou a nehybnou tváří. Čaroděj zastavil a snažil se popadnout dech. Rospax se nehýbal a ani nepromluvil, ale když Kedrigern vykročil k vozu, zastoupil mu bojovník cestu.</p>

<p>„Musím za Lalloree,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Je s ní můj pán. Nepřeje si být rušen.“</p>

<p>„Tvůj pán a s ním i my všichni ostatní budeme brzy vyrušeni velice nepříjemným způsobem, Rospaxi. Blíží se k nám mlha. Musím je varovat.“</p>

<p>„Můj pán si nepřeje být rušen.“</p>

<p>„Rospaxi, potřebuji se dostat do vozu. Ustup prosím stranou,“ řekl čaroděj zdvořile.</p>

<p>„Jestli uděláš ještě krok, budu tě muset rozdrtit jedinou ranou,“ řekl bojovník a dotkl se jílce svého obrovského meče.</p>

<p>„Na takové věci teď není čas, Rospaxi, a já bych skutečně nechtěl mrhat magií na tebe...“ začal Kedrigern.</p>

<p>S tichým zasvištěním vyjel meč z pochvy do Rospaxových rukou. Svaly se mu napjaly a rozkročil se k ráně. „Nyní tě musím rozdrtit jedinou ranou,“ zavrčel.</p>

<p>„Ale no tak, Rospaxi,“ řekl čaroděj rozmrzele.</p>

<p>Meč dopadl na zem. Na Kedrigerna se užaslýma očima dívalo malé bílé kotě a žalostně mňoukalo.</p>

<p>„Je mi líto, Rospaxi, ale nemůžeš říct, že bych to s tebou nezkoušel po dobrém,“ poznamenal Kedrigern.</p>

<p>Vykročil na první schůdek žebříku, když se dveře vozu náhle rozevřely. Stál v nich Conrad, ozářený světlem svíček. Kotě vyběhlo po schodech a otřelo se mu o nohy. Kedrigern se řítil za ním, strčil Conrada zpátky do vozu a zabouchl za nimi dveře. Na okamžik zůstal stát s hlavou skloněnou a rukama rozpřaženýma proti dveřím a tiše odříkal zaklínací formuli. Když se pak obrátil ke Conradovi a Lalloree, byl v obličeji bledý.</p>

<p>„Co se děje? Jak si to představuješ, vtrhnout sem a odstrčit mě jako pytel mouky?“ zeptal se Conrad rozzuřeně.</p>

<p>„Žene se na nás mlha. Za chvíli tady bude,“ řekl Kedrigern unavené.</p>

<p>Lalloree vyloudila neidentifikovatelný chraptivý zvuk. Conrad zařval: „Mlha?! O jaké mlze to mluvíš?“</p>

<p>„Ten mrak prastaré magie dole na cestě. Blíží se k nám. Varoval jsem ostatní a zaštítil jsem tento vůz ochranným kouzlem, ale nevím, jestli bude stačit.“</p>

<p>„Pak udělej silnější!“</p>

<p>„Nemohu. Nevím, proti čemu se chránit. Použil jsem nejsilnější všeobecné ochranné kouzlo, jaké znám. Teď už můžeme jen doufat.“</p>

<p>Conrad zaťal ruce v pěst a zavrčel: „Budeme bojovat! Kde je Rospax?“</p>

<p>„Tamhle za umyvadlem. Líže si tlapky.“</p>

<p>„To je kote.“</p>

<p>„To je Rospax. Je mi líto, že jsem to musel udělat, Conrade, ale nechtěl mě pustit do vozu. Teď mě poslouchej a vy ostatní taky. Musíme se připravit na všechno,“ řekl čaroděj. Přikročil k umyvadlu, ve kterém seděla Princezna. „Princezno, skoč mi do kapuce. Tam budeš v bezpečí. Krasavce, ty skoč do kapuce k Lalloree.“</p>

<p>„Nechci,“ řekl Krasavec z kouta nabručeně.</p>

<p>„Udělej, co říká, Krasavče,“ řekla Princezna ostře.</p>

<p>Conrad zbledl. Jeho čelist chvíli pracovala naprázdno a pak řekl slabým hlasem: „Ony mluví.“</p>

<p>„Samozřejmé, že mluvíme. Co sis myslel, že jsme; ropuchy?“ zeptal se Krasavec drsně.</p>

<p>„Jsou to ropuchy! Nebo nejsou?“ zeptal se Conrad nervózně, dívaje se střídavě na Kedrigerna a Lalloree. „Očividně to jsou ropuchy!“</p>

<p>„Přestaň plácat, Conrade,“ řekla Princezna. Skočila Kedrigernovi na rameno, kde pokračovala: „Bojem se přes to nedostaneš. Musíte všichni udělat přesně to, co Kedrigern řekne, jinak nemáte šanci.“</p>

<p>„Má úplnou pravdu. Krasavče, skoč do kapuce!“ nařídil Kedrigern.</p>

<p>„Dobře,“ odpověděl Krasavec.</p>

<p>Nehlučné vyskočil z kouta. Rospax ztuhl a upřel na Krasavce oči. Sklonil hlavu. Dychtivě zapředl a prohnul se v zádech. Kedrigern si jeho zájmu všiml a rychle ho zvedl za kůži na hřbetě, zatímco Krasavec vyskočil na postel a odtamtud do Lalloreeiny kapuce.</p>

<p>„A teď ty, Princezno,“ řekl čaroděj. Princezna se obrátila a graciézně sestoupila do kapuce. „My tři teď musíme držet při sobě, bez ohledu na-“</p>

<p>Obrovský výbuch otřásl vozem a srazil čaroděje na zem. Conrad a Lalloree padli na jednu hromadu, křičíce hrůzou. „Podejte mi ruce!“ křičel Kedrigern, ale vtom jimi otřásla nová rána. Pokusil se odříkat zaklínadlo, ale ledový vítr mu utrhl slova od úst. Cítil, jak z něj mlha vysává sílu.</p>

<p>Lalloree a Conrada obklopila nazelenalá záře. Pak vzplála jasněji a zapraskala neznámou magií, zatímco Kedrigern jen bezmocně přihlížel. Tu se před ním se objevila bublina červeného světla. Na chvíli znehybněla, jako by ho pozorovala, a pak se začala nadouvat, jako by se ho chystala pohltit.</p>

<p>Tady se dalo dělat jen jedno. Kedrigern vytáhl medailon a hlasitě odříkal zoufalé kouzlo poslední záchrany.</p>

<p>Zjistil, že sedí na trávníku a slunce nad jeho hlavou se chýlí k západu. Kolem něj se hnaly velké pestrobarevné věci, vyluzující rachotivé a svištivé zvuky. Bylo jich bezpočet a všechny se pohybovaly jedním směrem v jedné řadě, nepříliš daleko od něj. Kedrigerna napadlo, jestli je místo, kam se s Princeznou dostal, vůbec lepší než kouzelná mlha.</p>

<p>Ale rachotící věci na něj neútočily a vlastně mu vůbec nevěnovaly pozornost. Hnaly se dál za svým tajemným cílem. Kedrigern vstal, oprášil se a zjistil, že kousek za ním se žene další armáda takových věcí, stejně rychle a stejně hlučně, jenom v opačném směru. To ho zmátlo. Prohlédl si je pozorněji a použil k tomu i Hledáček pravdivého vidění. Ke svému velkému překvapení zjistil, že věci obsahují lidi a ti lidé se zdají být naprosto klidní a nezranění.</p>

<p>„Keddie? Keddie, kde to jsme?“ zašeptala Princezna, vykukujíc z kapuce.</p>

<p>„Někde jinde,“ odpověděl.</p>

<p>„Ano, ale kde?“</p>

<p>„Nemám zdání. Použil jsem nouzové únikové kouzlo. Působí okamžitě, ale nepředvídatelně. Myslím, že jsme v budoucnosti, ale nedá se říct jak daleko a kde.“</p>

<p>„Podívej, Keddie - kentauři!“</p>

<p>Malé stádečko tmavých kentaurů prosvištělo hlučně kolem, hledajíc si svou cestu mezi většími tvory. Pohybovali se příliš rychle, než aby si je mohl pořádné prohlédnout, ale i tak ho jejich přítomnost uklidnila. Kde jsou kentauři, tam jistě bude i magie.</p>

<p>„Na kentaury jsou hrozně hluční, nezdá se ti?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Znáš kentaury. Vždycky to byla hlučná cháska.“</p>

<p>Přihnalo se další stádo a tentokrát Kedrigern stačil vytáhnout medailon. Chvíli je sledoval pohledem a když zmizeli z dohledu, zamumlal: „Oni mají kola!“</p>

<p>„Kola? Možná je to nějaký nový druh.“</p>

<p>„Možná, že ano. Kentauři s koly... divné místo to je,“ zavrtěl Kedrigern zmatené hlavou.</p>

<p>„Ale můžeme se přece vrátit zpět, že?“</p>

<p>„Ach, jistě. Kouzlo je obousměrné. Ale vyžaduje to spoustu magie a já jsem teď na tom mizerně. Možná tu budeme muset chvíli zůstat.“</p>

<p>„Ale vrátíme se, že ano?“</p>

<p>„Samozřejmě, že se vrátíme, má drahá,“ řekl Kedrigern s mnohem větší jistotou v hlase, než doopravdy cítil. Byla to velice ošidná situace. Jestli se dostal do nemagické doby, nebo ještě hůře, do antimagické doby, mohl by tu zůstat dlouho. Co však bylo horší, jeho magie by se pomalu ztrácela, až by se vytratila nadobro a Princezna by už navždy zůstala ropuchou.</p>

<p>„O čem přemýšlíš, Keddie?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Myslel jsem na... na Rospaxe, má drahá. Zrovna se mě držel, když... ach, tady je.“</p>

<p>Rospax byl bílou skvrnou v trávě kousek od nich. Právě se velice zajímal o luční kobylku. Kedrigern ho zvedl a kotě začalo spokojené příst.</p>

<p>„Jako kotě je daleko hezčí,“ prohlásila Princezna.</p>

<p>„Musí být hladový. Já tedy jsem.“</p>

<p>„Ani já bych nějakou tu mouchu neodmítla.“</p>

<p>Čaroděj ukázal na křiklavou, rušnou budovu na obzoru. „Vydáme se tamhle, kolem cesty.“</p>

<p>„Domluvíš se s lidmi?“</p>

<p>Sebejistě přikývl. „Medailon se o to postará. Užitečná věcička. Nemyslím, že by mi zůstalo dost magie na nějaké dorozumívací kouzlo.“</p>

<p>„Máš dost magie, abys pro nás sehnal nějaké jídlo?“</p>

<p>„Neměj strach, drahá.“</p>

<p>Když došli k budově, byla už skoro tma. Rachotící věci teď měly svítící oči, které Kedrigerna zprvu pořádně vyděsily, ale zároveň mu pomohly sledovat cestu. Stvoření stále neprokazovala ani stopu nepřátelství nebo třeba jen mírného zájmu, takže soustředil veškerou pozornost na budovu.</p>

<p>Zdálo se, že k ní míří i ty rachotící věci; několik z nich docela určitě. Když Kedrigern přišel blíž, zjistil ke svému velkému překvapení, že se boky těch věcí otvírají a vycházejí z nich lidé. Ti lidé neutíkali ani nekřičeli, ani jinak se nechovali, jako by unikli nějakému nebezpečí, což v Kedrigernovi vzbudilo přesvědčení, že se jedná o jakýsi druh vozů, které ke svému pohybu nepotřebují koně.</p>

<p>Vydechl si ulehčením a usmál se. Tak přece jen se dostal do doby magie. To mu značné zvedlo náladu. Strčil si spícího Rospaxe pod halenu a vešel do budovy.</p>

<p>Byla zařízena asi jako hospoda, ale mnohem větší a rušnější, než obvykle. Bylo tam plno dětí. Na rozdíl od většiny hospod v ní bylo cítit hlavně jídlo. Kedrigern si řekl, že to vypadá slibně.</p>

<p>Vmísil se do davu lidí a chvíli pozorně sledoval jejich chování, než přistoupil k dalšímu. Bál se, že by jeho oděv mohl vzbudit nežádoucí pozornost, ale jeho strach byl neopodstatněný. Lidé kolem byli oblečeni do šatů, jaké nikdy dřív neviděl. Ti mladší - kterých tam byla většina - byli většinou v hadrech a bosí, přitom však vypadali docela slušně a dobře živení a měli sluncem opálenou pleť zdravých primitivů. Všichni nosili jednoduchý svrchní oděv, který se podobal nátělníku. Byl rozličných barev a zhusta popsaný písmeny, heraldickými symboly nebo zaklínadly. Kedrigern ve své ručně tkané haleně, kalhotách a dobrých kožených botách byl mezi těmi skleněnými zdmi jeden z nejkonzervativněji oblečených lidí. Jen pár náhodných obchodních cestujících si ho změřilo pohledy, které však byly spíše obdivného než kritického charakteru.</p>

<p>Připojil se k frontě, která se pomalu posouvala kupředu, k přepážce. Za ní stála dívka s kaštanovými vlasy asi tak Lalloreeina věku, s podivuhodně bílými zuby a velkýma modrýma očima.</p>

<p>„Ahoj, já jsem Ronni! Co to bude dneska?“ zeptala se ho cvrkotavým hlasem.</p>

<p>„Já jsem Kedrigern z Hor tichého hromu a přál bych si cheeseburger s dvojitou čokoládovou ovomaltinou,“ odpověděl.</p>

<p>„Nějaké hranolky?“</p>

<p>Její otázka ho zaskočila. „Pokud si myslíš, že je to vhodné,“ řekl zmateně.</p>

<p>V okamžiku mu podala tác obsahující rozličné nádobky v živých tropických barvách. Zamumlal patřičnou frázi a podal Ronni dvě mince, které vykouzlil. Vrátila mu drobné a popřála mu: „Dobrou chuť.“ Vybral si stůl v koutě, skrytý před pohledy zvědavců.</p>

<p>Cheeseburger, jak se navzdory jeho názvu ukázalo, se skládal hlavně z masa, velice chutného a kořeněného, politého hustou omáčkou. K hranolkům a dvojité čokoládové ovomaltině přistupoval nanejvýš opatrně. Obojí se však ukázalo být docela dobré.</p>

<p>Rospax začal v jeho haleně příst a škrábat svými drápky Kedrigernův bok. Čaroděj mu dal kousek cheeseburgeru a kotě se uklidnilo.</p>

<p>„Můžu ven?“ zašeptala Princezna.</p>

<p>Kedrigern se obezřetně rozhlédl. Zdálo se, že si ho nikdo nevšímal. „Tak pojď,“ zašeptal.</p>

<p>Vyskočila mu na rameno a odtamtud na stůl. Skoro ve stejné chvíli lapila mouchu. Hned na to druhou.</p>

<p>„Delikátní,“ řekla spokojeně. „Tomu říkám rychlá obsluha. Ještě kdybych se mohla trochu ošplíchnout... Ach, Keddie, podívej se na tohle! Jakou krásnou cestovní skříňku bys mi z toho mohl udělat!“</p>

<p>Kedrigern se podíval na krabici, ve které dostal svůj cheeseburger. Byla vyrobena z lehké poddajné hmoty, kterou neznal. Byla velká tak akorát do ruky nebo do kapuce.</p>

<p>„Tady je trochu umaštěná, má drahá,“ řekl.</p>

<p>„To můžeš lehce utřít. Ach, ta je báječná, Keddie! Na dno mi můžeš dát trochu vlhkého mechu a pak zavřít víko, takže budu mít soukromí.“</p>

<p>„Určitě má tu správnou velikost,“ řekl Kedrigern, zakrývaje zívání.</p>

<p>„Keddie, vypadáš unaveně.“</p>

<p>„Cítím se trochu unaveně. Všechna ta námaha... Nezůstalo mi moc magie. Ta hloupá mlha ze mne skoro všechnu vysála.“</p>

<p>Najednou dostal pocit, že je někdo sleduje. Když se obrátil, uviděl tři statné muže v lesklých oblecích, s lesklými obličeji a lesklými prsteny na prstech čistých růžových rukou, kteří upřené civěli na něj a na Princeznu. Sotva se otočil, objevil se na obličejích všech tří stejný zářivý úsměv a muži se posadili na sedátka kolem něj.</p>

<p>„To je opravdu skvělé, mistře, víte to? Jste skutečné dobrý,“ řekl jeden z nich a zamával podlouhlou zelenou věcí, která vypadala jako nějaká podivná čarodějná hůlka.</p>

<p>„Jo, to, jak jste zívl a žába pořád mluvila, to bylo perfektní,“ řekl druhý.</p>

<p>„Co je zvláštní na tom, že mluvím, když Keddie zívá? Dokážu mluvit, i když si píská nebo pije víno a nebo když spí,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Opravdu může? Jak to děláte, mistře?“ zeptal se první muž s lesklou tváří.</p>

<p>„Moje zásluha to není. Princezna mluví bez mé pomoci.“</p>

<p>„Jo, jistě, vždyť víme. Mluvící žába,“ řekl třetí muž ironicky.</p>

<p>„Nejsem žába. Jsem ropucha. Ve skutečnosti jsem ale krásná princezna. Můj současný vzhled je jen dočasný,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Jak se to stalo? Moment - nic mi neříkejte - začarovala tě zlá víla, že ano?“ zeptal se třetí muž.</p>

<p>„Jak jinak bych se mohla stát ropuchou? Myslíte si snad, že to byl můj nápad?“</p>

<p>Všichni tři lesklí muži se zdáli být vývojem událostí značně potěšeni. Smáli se zářivými úsměvy, přikyvovali lesknoucími se hlavami a mávali zelenými hůlkami, které svírali v rukou s mnoha lesklými prsteny. „To je dobrý scénář. Napsal jste si ho sám?“ zeptal se první z nich Kedrigerna.</p>

<p>„Váš postoj se mi vůbec nelíbí,“ řekla Princezna a chytila mouchu v letu.</p>

<p>„Oukej, oukej, tak tedy na rovinu,“ řekl třetí muž a zvedl ruce v gestu kapitulace. „Ale jestli jste doopravdy mluvící žába, můžeme z vás udělat hvězdu.“</p>

<p>Kedrigern se na něj podíval s posvátnou bázní: „To byste uměli? Znám jenom jednoho člověka, který se o něco podobného pokusil, a měl z toho skoro smrt.“</p>

<p>„My to děláme pořád. Poslyšte, mistře, jestli to náhodou nevíte, mluvíte s bratry Barryovými. Já se jmenuji Hany, tohle je Larry a tohle Gary. Jsme hledači talentů. Jak můžete dělat v oboru a neznát bratry Barryovy?“</p>

<p>„Jsme tady noví. Zrovna jsme přijeli.“</p>

<p>„Odkud?“ zeptal se Larry nebo možná Gary.</p>

<p>„Z daleka.“</p>

<p>„Pro koho děláte?“ zeptal se ho Gary nebo možná Larry-</p>

<p>„Nikdy bychom se nesnížili k tomu, abychom pro někoho pracovali,“ odpověděla Princezna chladně.</p>

<p>„Oukej, oukej. Tak jsem se splet,“ řekl ten, kdo zrovna mluvil. Vyměnil si se svými bratry pohled a kývnutí. Pak se obrátil ke Kedrigernovi a řekl: „Podívejte se, mistře, opravdu rád bych se podíval, jak mluví, zatímco vy pijete. Mohl byste to pro nás udělat? Jako laskavost?“</p>

<p>„Nic na tom není. Ale dvojitou čokoládovou ovomaltinu už jsem vypil.“</p>

<p>Harry luskl prsty a Gary - nebo možná Larry - dal Kedrigernovi kousek zeleného papíru s obrázky a nápisy. „Tak si dejte ještě jednu, příteli. Na můj účet,“ řekl Harry.</p>

<p>„Děkuji,“ řekl Kedrigern a vstal.</p>

<p>„A dejte si ještě jeden burger. Jsou báječné,“ volal za ním Harry.</p>

<p>Řada k přepážce byla dlouhá. Zelený papírek byla stodolarová bankovka, jak zjistil, když dostal zpátky drobné. Když se vrátil ke stolku, nikdo tam nebyl.</p>

<p>Kedrigern měl pocit, jako by do něj uhodil blesk. Teprve teď si uvědomil plný rozsah své bláhovosti. Harry, Larry a Gary Barryovi byli lupiči, úlisní podvodníci, kteří využili jeho důvěřivé povahy a nevinné dobroty, aby unesli Princeznu. Co to vlastně znamená 'hledač talentů'? Co s Princeznou zamýšlejí? Jak by je mohl nalézt? A s tou trochou magie, která mu zůstala - jak si s nimi poradí, až je nalezne?</p>

<p>Posadil se ke stolku a zabořil si obličej do dlaní, proklínaje svou vlastní hloupost. Jeho rozum ho opustil spolu s jeho magií. Možná měl raději zůstat a pustit se do křížku s tou prokletou mlhou. Ale to by byla sebevražda. Princezna neměla šanci.</p>

<p>Všechno teď záleželo na jeho moci. To byl první krok. Pokud se mu podán obnovit svou magii v plné síle, mohl by zachránit Princeznu, vrátit se a zachránit ostatní. Znovu zívl a unaveně se protáhl. Cítil, že je na konci svých sil.</p>

<p>Druhá porce jídla ho trochu povzbudila a znovu začal uvažovat. Věděl přesně, co teď potřebuje, a musel jen zjistit, kde sehnat potřebné ingredience.</p>

<p>Štíhlá černá dívka ve stejných šatech, jaké nosila Ronni a ostatní obsluhující děvečky, začala utírat nejbližší stůl. Všimla si Kedrigerna, usmála se a řekla: „Dobrou chuť, brouku.“</p>

<p>Očividně to bylo něco jako místní pozdrav. Kedrigern pozvedl ruku a odpověděl: „Dobrou chuť, mé dítě. Můžeš mi říct, kde bych tu mohl koupit léčivé byliny?“</p>

<p>Přestala utírat stolek, naklonila hlavu na stranu a chvíli na něj civěla. „Co že to chcete?“ zeptala se.</p>

<p>„Léčivé byliny. Rostliny. Rulík, oměj, blín, tymián...“</p>

<p>„Tymián? Co se dává do nádivek?“</p>

<p>„I tak se dá použít.“</p>

<p>„Všechno můžete nakoupit v supermarketu. Je v nákupním centru. Můžete ho vidět z okna.“</p>

<p>Kedrigern sledoval směr, kterým ukazoval její prst a uviděl hojně osvětlenou věž. „Nezdá se, že by to bylo daleko,“ řekl.</p>

<p>Dívka se na něj vyděšené podívala a zeptala se: „Máte snad nějaké potíže? Cítíte se v pořádku, brouku?“</p>

<p>„Je mi skvěle, mé dítě. Děkuji ti.“</p>

<p>Kedrigern vstal a vyrazil k východu. Když došel ke skleněným dveřím, zahlédl v nich svůj obraz a vydal tichý zděšený výkřik. Vyčerpání jeho magie a velká vzdálenost od jejích přirozených zdrojů způsobila, že na něho začal doléhat čas.</p>

<p>Kedrigernovi bylo sto šedesát šest let plus minus nějaký ten rok; nikdy je nijak zvlášť pečlivě nepočítal. Na čaroděje to nebyl žádný věk. Život čarodějů se měřil na staletí a ne na desetiletí. Jenže stošestašedesátiletý čaroděj bez magie, to bylo něco jiného. Byl teď jen velice starý muž a brzy se mohlo stát, že podle toho bude vypadat a cítit se. Princezna o tom něco říkala, když šli přes Pustinu... nebo to bylo na cestě k... jak se ten chlápek jmenoval?</p>

<p>Vlasy mu zbělely a paměť selhávala; Kedrigern si uvědomil, že to nemůže trvat dlouho a bude z něj roztřesený stařec, který nemůže být užitečný Princezně ani nikomu jinému. Musí jednat rychle.</p>

<p>Pohled na supermarket ho povzbudil. Na takovém místě se určitě bez magie neobejdou. Po chvíli se mu podařilo objevit cestu k bylinám a našel jich tam plné police a stojany - všechny ve sklenicích nebo maličkých pytlících, všechny vysušené a rozdrcené a pro jeho účely pravděpodobně naprosto bezcenné. Neměly žádnou auru. Byly suché a mrtvé jako popel. Smutně vybral základní ingredience na jednoduché podpůrné kouzlo, zaplatil za ně drobnými z Larryho stodolarové bankovky a vyšel rychle ven.</p>

<p>Pod pouliční svítilnou ve vzdáleném rohu parkoviště smíchal byliny, směs spolkl a čekal, až začne působit. Cítil se jako člověk, který umíral žízní a dostal jedinou kapku vody. Oslabené byliny - i kdyby jich snědl celé vědro - mu byly schopny poskytnout sotva pár dní navíc. Nedokázaly mu vrátit ani magii, ani tělesnou sílu.</p>

<p>Odhodil bezcenné skleničky a zamířil do temného lesa za parkovištěm. Tu noc spal pod stromem, zamotaný ve svém cestovním plášti. Probudilo ho hlasité vrnění Rospaxe, který se mu schoulil pod bradou. Dobrá nálada kotěte nebyla nakažlivá. Kedrigern se ještě ani pořádně neprobudil a už na něj dolehla celá bezvýchodnost jeho zoufalé situace. Navíc se ztratil a dostal hlad.</p>

<p>Putoval celý den a stejně tak příští, s Rospaxem po boku. Kotě si dokázalo najít potravu i vodu. Kedrigern s ním sdílel vodu, ale už ne polní myši a hraboše. Byl stále slabší a hladovější a také zoufalejší.</p>

<p>Kráčel pořád dál, nevšímaje si okolí, ani toho, proč a jak se tam dostal. Zrak mu začínal slábnout a všechno viděl rozmazaně. Ruce se mu chvěly a nohy ho sotva nesly. Nakonec, když už nemohl dál, ulehl pod keř a upadl do komatu.</p>

<p>Měl podivné sny, ze kterých se probudil na úzké posteli ve stroze zařízené místnosti. Neměl nejmenší představu o tom, kde je, nebo jestli je ještě živý, nebo už po smrti. Cítil se velice slabý, ale mysl měl čistou.</p>

<p>Jak tak ležel a hleděl do stropu, někdo vešel. Kedrigern pootočil hlavu a uviděl mnicha, který nesl v náručí Rospaxe. Zavřel oči a vzdal se vší naděje. To byl tedy konec. Dostali ho mniši, úhlavní nepřátelé čarodějů, a bezpochyby se ho chystali upálit.</p>

<p>„Vyrušil jsem vás? Myslel jsem, že byste třeba rád viděl svoje kotě. Dovedlo nás k vám.“</p>

<p>To bylo od mnicha kruté, že si tak pohrával se svou bezmocnou obětí. Kedrigern otevřel oči. Mnich se usmál a položil Rospaxe ke Kedrigernovi. Kotě okamžitě začalo příst.</p>

<p>„Je rádo, že se cítíte lépe. Mohu vám něco přinést? Musíte mít velký hlad,“ řekl mnich.</p>

<p>To byla nečekaná nabídka. Možná, že jsou mniši v této době jiní. „Nejedl jsem celé dny. Zabloudil jsem,“ řekl Kedrigern slabě.</p>

<p>„Mysleli jsme si to. Nebyl jste daleko od dálnice, ale v těch lesích jeden snadno ztratí cestu.“</p>

<p>„Ztratil jsem cestu. Ztratil jsem... všechno.“</p>

<p>„Možná, že vám budeme umět pomoci. Nejprve musíte získat zpět svou sílu. Přinesu vám polévku.“</p>

<p>Takhle se nemluví s mužem, kterého se chystají odvléci na hranici. Kedrigernova naděje opět vzplála. Možná, že se mu alespoň podaří odejít pokojně. Ale tím nikomu nepomůže. Co bude s Princeznou? Podíval se smutné na Rospaxe a podrbal ho pod bradou.</p>

<p>„Alespoň jeden z nás je šťastný,“ řekl pochmurně.</p>

<p>Mnich vstoupil a nesl tác, na kterém stála kouřící mísa a talíř se dvěma krajíci chleba namazaného máslem. Polévka voněla velice příjemně a chutnala ještě lépe, než voněla, a chléb byl skoro tak dobrý jako ten, který pekl Spot. Kedrigern dojedl polévku a požádal o druhou misku, kterou také dojedl.</p>

<p>„Jsem rád, že vám chutná. Je to specialita bratra Jiřího. Myslím, že tu chuť a vůni má hlavně díky kerblíku. Na chuť a vůni jsou bylinky nejlepší, že?“</p>

<p>„To jistě. Ale těžko se shánějí.“</p>

<p>„Svatá pravda. Právě proto si pěstujeme vlastní.“</p>

<p>„Vy je pěstujete?“ zeptal se Kedrigern. Pozvedl se na lokti a dychtivé se zadíval na mnicha.</p>

<p>„Ano. Naše zahrada má velkou tradici, skoro jako ty v evropských klášterech před staletími. Na pěstování vína a zeleniny používáme nejnovější zemědělské technologie, ale zahrádku s bylinami, které si pěstujeme jen pro své vlastní použití, vedeme ve velice tradičním stylu.“</p>

<p>„Zajímalo by mě...“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Vždycky jsem věřil léčivé moci bylin. Kdybych vám dal seznam několika bylin, mohl byste... mi je přinést?“ požádal Kedrigern.</p>

<p>„Ale samozřejmě! Sám je pravidelně užívám na trávení. A připadá mi, že šalvěj pomáhá mé paměti.“</p>

<p>„Právě šalvěj bych potřeboval. A také ještě několik jiných.“</p>

<p>„Opatřím vám je dnes odpoledne. Jsem rád, že se vám ulevilo!“ řekl mnich.</p>

<p>„Je mi každou minutou lépe,“ odpověděl Kedrigern. Jeho hlas teď zněl trochu silněji a na tvářích se mu objevily stopy barvy.</p>

<p>Kedrigern dostal štědrou dávku bylin a ke konci týdne už byl zase ve své kůži. Bratr Alfréd, který o něj pečoval, stěží věřil svým očím.</p>

<p>„Vždyť vy vypadáte, jako byste omládl o celá desetiletí, můj drahý Kedrigerne!“ prohlásil, když se jednoho večera setkali na dvorku. „Když jste sem přišel, měl jste bílé vlasy, zakalené oči a byl jste vyhublý až na kost - připadalo mi, jako byste byl nejmíň sto let starý. A teď na vás sotva najdu bílý vlas. Jste plný energie a skoro by se dalo říct, že jste robustní postavy.“</p>

<p>„To všechno je díky dobrému jídlu a odpočinku. A dostatku čerstvých bylin.“</p>

<p>„Úžasné. Prostě úžasné. Jako byste každým dnem mládl.“</p>

<p>„A taky sílil,“ řekl Kedrigern srdečně. „Je tu skvělé klima. Hodné slunečního světla.“</p>

<p>,Jste silnější,“ podivil se bratr Alfréd. „Stěží tomu dokážu uvěřit.“</p>

<p>„Myslím, že se mi má stará síla vrátila. Ještě pár dní a budu připraven.“</p>

<p>„Připraven?“</p>

<p>„Připraven odejít. Řekněte mi, bratře Alfréde, slyšel jste někdy o bratřích Barryových? Říkají si 'hledači talentů'.“</p>

<p>„To jméno je mi neznámé. 'Hledač talentů', to zní jako něco ve spojení se zábavním průmyslem. Bratr Donald by vám o tom mohl povědět víc. Než se k nám připojil, dělal do zábavy.“</p>

<p>Tak se Kedrigern vydal hledat bratra Donalda a našel ho v knihovně. Byl to mohutný mladý muž se zářivě bílými zuby, sebejistý a příjemný. Bratry Barryovy zřejmě znal a náhlá změna výrazu jeho tváře při vysloveni toho jména nasvědčovala, že se nejedná o nikterak srdečnou známost.</p>

<p>„Úplně mě zlikvidovali, pane Kedrigerne,“ řekl hořce. „Nechali mne podepsat tu prašivou smlouvu a připravili mě tak o všechny peníze.“</p>

<p>„Nevíte, kde bych je mohl najít?“</p>

<p>„Jejich adresu nezapomenu nikdy. Ale být vámi, raději bych se jim vyhnul.“</p>

<p>„Ujišťuji vás, bratře Donalde, že omezím svůj styk s nimi jen na to nejnutnější. Jen bych rád někoho našel.“</p>

<p>„Pravděpodobně vám budou lhát.“</p>

<p>„Na to jsem připraven. Jen mi řekněte, kdo to ti 'hledači talentů' vlastně jsou. Nikdy dřív jsem o žádném neslyšel.“</p>

<p>„Mám chuť říct, že 'prokletí podvodníci', ale to by bylo nespravedlivé. Pravděpodobně nejsou všichni jako Barryové. Jsou něco jako manažeři, kteří vyhledávají talentované amatéry a uvádějí je do světa byznysu. Když jsou dobří, dostanou je do 'Show Jerryho Fagina' nebo 'Dobrý den, Ameriko', kde je uvidí miliony lidí.“</p>

<p>„A když nejsou dobří?“</p>

<p>„Pak je nechají bez prostředků na mezistátní, s dolarem osmdesát sedm v kapse,“ řekl bratr Donald hořce. „Když se to stalo mně, prohlédl jsem, a tak bych jim snad měl být i vděčný. Ale byla to velice nepříjemná zkušenost.“</p>

<p>„To věřím. A skutečně mají tu moc udělat z někoho hvězdu?“</p>

<p>Bratr Donald se tiše zasmál a zavrtěl hlavou. „Jen ty sám se můžeš stát hvězdou, bratře Kedrigerne. Nikdo jiný to za tebe udělat nemůže. Je to záležitost vrozeného talentu a snahy dosáhnout... hvězdné kvality. Neříkám, že pomoc jiných nemůže být užitečná, ale hvězdou se člověk nestává bez vlastního přičinění.“</p>

<p>„Stane se hvězdou mnoho lidí?“ zeptal se Kedrigern fascinovaně.</p>

<p>„Velice málo. Hvězdná kvalita je příliš vzácný dar.“</p>

<p>Kedrigern přikývl. „Tak je to možná lepší.“</p>

<p>Příštích několik dní strávil střídavě na zahradě mezi bylinami a v kuchyni, kde si připravoval potřebné směsi. Extrahoval, rozmělňoval a drtil čerstvé byliny, takže se jejich moc mohla smísit a vzájemně znásobovat. Některé rozmělňoval na prášek a míchal je s vínem, jiné vymačkával do medu a připravoval tak lektvary příjemné chuti. Pokaždé nad nimi proslovil formule moci a pečlivě vykonal patřičná gesta. Cítil, že se magie v jeho krvi obnovuje, a překypoval dychtivostí vypořádat se s bratry Barryovými a zachránit Princeznu.</p>

<p>Bratr Donald mu dal jejich adresu. Kedrigern brzy zjistil, že opat Martin cestuje každý druhý čtvrtek do města. Proto když nadešel večer před tímto dnem, zašel za opatem, poděkoval mu za laskavost a péči, kterou ho jeho klášter zahrnul, a požádal ho, aby ho vzal nazítří s sebou do města.</p>

<p>„Jsem rád, že jsem vám mohl pomoci, pane Kedrigerne,“ řekl opat s úsměvem na tváři. „Musím říct, že jste se spravil skoro zázračně. Vypadáte jako vnuk - ne, pravnuk - muže, kterého jsme sem dopravili před několika týdny.“</p>

<p>„Bratr Alfréd mne zahrnul svou péčí.“</p>

<p>„Slyšel jsem, že jste sám napomohl svému zotavení bylinami z naší zahrady.“</p>

<p>„Ano, opate Martine. Nechal jsem bratru Alfrédovi recepty. Možná, že se ukážou pro dobro vaší malé společnosti užitečné. Je to to nejmenší, čím se vám mohu odměnit za vaši laskavost.“</p>

<p>Kedrigern se toho večera se všemi rozloučil, až na jednoho. Bratra Alfréda vyhledal až následující ráno a daroval mu Rospaxe.</p>

<p>„Pane Kedrigerne, to je od vás opravdu moc hezké! Už od klukovských let jsem si přál mít bílé kote,“ řekl bratr Alfréd pohnutě.</p>

<p>„Má vás rád. Slyšíte, jak přede?“</p>

<p>„Stali se z nás přátelé, z Rospaxe a mne. Ale musí pro vás hodně znamenat. Nebýt jeho, nikdy bychom vás nenašli.“</p>

<p>„Možná, že vám pomůže najít i jiné. Je mu lépe tady než tam, odkud přichází, bratře Alfréde. Prosím, přijměte ho.“</p>

<p>„Ach, jistě, pane Kedrigerne. Přijmu ho velice rád. Řekněte mi - je na myši? Dobrého myšilova bychom potřebovali.“</p>

<p>„Pokud Rospax uvidí myš, rozdrtí ji jedinou ranou. Tomu můžete věřit,“ řekl Kedrigern přesvědčeně.</p>

<p>Odjel spolu s opatem Martinem a bratrem Danielem krátce po osmé v jednom z vozů, které ho svým hlukem vyděsily hned po příchodu sem. Tento však nebyl pestře zbarvený. Byl černý.</p>

<p>Kedrigern obezřetně vstoupil dovnitř a posadil se na měkké sedadlo. Cítil se mnohem lépe. Podle toho, co se dozvěděl v klášteře, byla v tomto světě magie významnou silou, skoro stejně důležitou jako v jeho vlastním. Z nějakého důvodu ji lidé nazývali 'technologií', ale to čaroděje neoklamalo. Magie je magie, ať už se nazývá, jak chce.</p>

<p>Cesta pokračovala a kolem nich přibývalo stále více a více vozů. Bratr Daniel byl očividně na pokraji sil. Měl pevně zaťaté zuby a na čele se mu perlil pot. Opat Martin seděl vedle něj s očima zavřenýma a horečnatě se modlil. Byl velice bledý. Spotřeba magie, pomyslel si Kedrigern, musí být obrovská. Byl rád, že ho nepožádali o pomoc.</p>

<p>Asi po hodině cesty s mnoha zastávkami a rozjezdy dorazil vůz konečně na místo. Bratr Daniel si zhluboka oddechl a obrátil oči v sloup jako raněný muž. Opat Martin se přestal modlit a usmál se na Kedrigerna.</p>

<p>„Tady je to místo, kam jste si přál zavézt, pane Kedrigerne. Máme to po cestě a tak jsme vás dovezli až ke dveřím,“ řekl.</p>

<p>„Děkuji vám. Jste ke mně opravdu moc laskaví.“</p>

<p>„To nestojí za řeč. Řekněte mi, pane Kedrigerne, máte dost peněz?“</p>

<p>„Peněz? Ach, vy myslíte ty zelené papíry! Ano, vlastně - vůbec je nepotřebuji. Tady, vezměte si je,“ řekl Kedrigern a sáhl do haleny.</p>

<p>„Jste si tím jistý? Je to víc než osmdesát dolarů.“</p>

<p>„Opravdu, opate Martine, já je potřebovat nebudu.“</p>

<p>„Ach tak. Dostanete nějaké od těch gentlemanů.“</p>

<p>Kedrigern se široce usmál a řekl: „Tak nějak.“ Teď, když se mu vrátila jeho dřívější moc, vystoupil Kedrigern do patnáctého poschodí s plnou sebedůvěrou. Létající skříň, kterou k tomu použil, byla určitým zlepšením proti dračím zádům, ale výhled nestál za nic. Zdálo se, že oproti Fingardovi byla určena výhradně jen k pohybu vzhůru.</p>

<p>Když dosáhl patnáctého poschodí, rozluštil rychle číselný systém označování dveří a vyhledal číslo 1522, kde velká písmena hlásala: 'Bratři Barryovi, Hledači talentů: Do zítřka z vás uděláme hvězdy.' Přistoupil ke dveřím, ale pak zastavil a pousmál se nad myšlenkou, která ho právě napadla. Mávl rukou a zmizelo všechno kromě jména bratří Barryů. Další mávnutí a objevila se slova: 'Hanební zlotřilí darebáci'. Jen na okamžik postál, aby vychutnal své dílo a pak vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>Zpoza stolu na něj hleděla hezká mladá dáma v zářivě růžových šatech, pevně přiléhajících k jejímu půvabnému snědému tělu. Její vlasy byly změtí jahodově červených loken; její velké oči byly fialové; její nos byl dokonale tvarován a rty měla rudé jako koraly. Usmála se na čaroděje těmi nejzářivějšími bílými zuby, jaké Kedrigern v tomto světě zubní dokonalosti viděl.</p>

<p>„Dobré ráno,“ řekla něžným, procítěným hlasem.</p>

<p>„Jsou bratři Barryové v kanceláři?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Ano pane, jsou. Čekají na vás. Jste z UTM ohledně smlouvy na Princeznu Žabce, že ano?“</p>

<p>„Přišel jsem ohledně Princezny, mé dítě, ano.“</p>

<p>„Pak můžete jít rovnou dovnitř. Máme dneska hezky, že?“ vydechla sladce.</p>

<p>„Myslím, že se to ještě zlepší,“ odpověděl Kedrigern a zářivě se usmál.</p>

<p>Zapečetil za sebou dveře zaklínadlem a pohlédl do lesklých tváří bratrů Barryových, sedících za velkým stolem z lesklého kovu a skleněnou deskou. Na stole stála zlatá klec a v kleci seděla Princezna.</p>

<p>„Keddie, ty jsi přece jen přišel!“ zvolala.</p>

<p>„Ano, má drahá. Teď už je všechno v pořádku,“ řekl. Přistoupil ke stolu, vzal klec a otevřel ji. Vyskočila mu na rameno. „Zacházeli s tebou řádně, má drahá?“</p>

<p>„Hej! Hej! Co to má znamenat?“ tázali se bratři Barryové.</p>

<p>„Byli velice nepříjemní, Keddie. Vyhrožovali mi,“ stěžovala si Princezna.</p>

<p>„Vyhrožovali ti?“</p>

<p>„Vy nejste právník od UTM,“ řekl jeden z bratrů Barryů. „To je ten pobuda z bistra!“</p>

<p>„Jsem to já, Kedrigern z Hor tichého hromu,“ oznámil čaroděj.</p>

<p>„Byl venku na sluníčku.“</p>

<p>„A spravil se.“</p>

<p>„Narostly mu nové vlasy!“</p>

<p>„Zacházeli jste špatně s Princeznou. Vyhrožovali jste jí,“ řekl čaroděj.</p>

<p>„Řekli mi, že mě dají sežrat hadovi, když nebudu zpívat, Keddie. Dali mne na stůl se spoustou zářících světel kolem a lidé křičeli a já musela zpívat,“ pokračovala Princezna se vzrůstajícím rozhořčením.</p>

<p>„Podívej se, člověče, než začneš dělat potíže, uvědom si jednu věc,“ řekl bratr Barry, zvedl se a zamával svou zelenou hůlkou. Na jednom konci zářila a vydávala jemný kouř, ale přítomnost magie Kedrigern necítil. „Tys nám tu žábu prodal. Dal jsem ti za ni sto babek a mám na to svědky.“</p>

<p>„To je pravda. Viděli jsme, jak ti ty prachy dával,“ řekl druhý Barry.</p>

<p>„Prostě jsi je vzal a šel jsi pryč. Pak už jsme tě neviděli,“ dodal třetí.</p>

<p>„Říkají mi 'Princezna Žabec'. Chtěli mě prodat spoustě chlápků, abych u nich zpívala cizincům, a říkali lidem, aby mi kupovali odporné jídlo.“</p>

<p>„Zlato, v tom se pleteš. Nikdy jsme tě prodat nechtěli. Připravovali jsme pro tebe parádní smlouvu - tvou vlastní show 'Hodina Princezny Žabce'. Uděláme z tebe hvězdu,“ řekl první Barry.</p>

<p>„Nikdy z nikoho žádnou hvězdu neuděláte,“ řekl Kedrigern opovržlivě. „Nedokážete ani někoho proměnit v hromadu kamení.“</p>

<p>„Poslyš, člověče-“</p>

<p>„Počkej chvíli, počkej chvíli,“ přerušil ho druhý Barry. „Proč bychom si měli kazit náladu. Můžeme si přece dovolit být štědří.“ Obrátil se na Kedrigerna, usmál se zářivým úsměvem a pokračoval: „Víme, co vás trápí a můžeme to dát do pořádku. Řekneme Sue Anne, aby napsala malou smlouvičku, jen tak, aby bylo zákonu učiněno zadost, a když ji podepíšeš, dostaneš dalších pět stováků. Bratři Barryové jsou vždy ochotní udělat něco navíc, aby byli všichni spokojeni.“</p>

<p>„Nevěr jim ani slovo, Keddie. Jsou to hrozní chlapi,“ zašeptala Princezna.</p>

<p>„Nedáme tomu pobudovi nic. Všechno, co pro něj uděláme, je, že ho vyhodíme a ujistíme se, že už sem nepoleze,“ řekl největší z bratrů. Ostatní dva chvíli uvažovali a pak se zvedli ze svých židlí. „Jo, to je lepší nápad,“ řekl jeden. „Jenom dávejte pozor na tu žábu.“</p>

<p>„Takže teď vyhrožujete i mne,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Velký bratr se ostře zasmál. „To nejsou žádné hrozby, člověče. My to hned splníme.“</p>

<p>Kedrigern rozpřáhl ruce, mávl jimi v patřičném gestu a zamumlal slova zaklínadla. Lesklí bratři Barryové zmizeli. Místo nich se na tlustém koberci objevily tři lesklé a zuřivé syčící užovky.</p>

<p>„Zmizte,“ řekl Kedrigern a zlověstně zvedl nohu.</p>

<p>Užovky se poplašeně odplazily do nejzazšího kouta, kde se schoulily na jednu hromadu. Čaroděj si opřel ruce v bok a s uspokojením si je prohlédl.</p>

<p>„Díky, Keddie. Přesně tohle si zasloužili,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Bylo mi potěšením, má drahá. Je mi líto, že jsi musela čekat tak dlouho. Bylo to zlé?“</p>

<p>„Bylo to nepříjemné. Ale věděla jsem, že mne v tom nenecháš.“</p>

<p>„Přišel jsem hned, jak to bylo možné.“</p>

<p>„Vypadáš opravdu skvěle, Keddie. Když jsem tě viděla naposledy, vypadalo to, jako bys mi stárnul před očima, ale teď vypadáš mladší než kdykoliv předtím. A tvá magie funguje báječné!“ řekla Princezna nadšeně.</p>

<p>„Vděčím za to bylinám. Na byliny se můžeš spolehnout vždycky - pokud jsou to svěží a čerstvé byliny, vypěstované tradičním způsobem. Naštěstí jsem objevil celou zahradu bylin s velkým magickým potenciálem. Budovali ji po staletí. Ještě nikdy jsem se necítil tak silný, má drahá Myslím, že se teď mohu postavit té zatracené mlze.“</p>

<p>„Jsi si tím docela jistý?“</p>

<p>„S magií si člověk nikdy nemůže být jistý. Ale cítím se dost silný. Zkusím se vrátit a pustit se do toho vším, co umím.“</p>

<p>„Jak myslíš, Keddie,“ řekla Princezna pochybovačné. Pak vykřikla: „Kde je Rospax? Nemůžeme ho nechat v tak hrozném světě!“</p>

<p>„Našel jsem pro něj dobrý domov. Je mezi lidmi, kteří ho mají rádi a budou s ním dobře zacházet. Myslím, že tam bude šťastný. Když jsem odcházel, hlasitě předl.“</p>

<p>„Co když se promění zpět na Rospaxe a bude chtít zabíjet lidi?“</p>

<p>„K tomu nedojde, má drahá. Byl vystaven příliš velkému množství magie v příliš krátkém čase a jeho současná podoba už mu zůstane navždy.“</p>

<p>„A co já?“ zeptala se Princezna poplašeně.</p>

<p>„Tvoje situace je docela odlišná. Ty jsi byla pod vlivem magie dost dlouho a navíc jsi pár kouzel vykonala sama. Jsi mnohem odolnější. A myslím, že budu schopen tě ochránit.“</p>

<p>„Keddie, vraťme se domů teď hned. Když budeme otálet, ztratím všechnu odvahu.“</p>

<p>„Skoč si do kapuce a drž se pevné, má drahá.“</p>

<p>Hned jak se Princezna usadila, položil Kedrigern prsty obou rukou na svůj medailon a odříkal únikové kouzlo, tentokrát pozpátku. Najednou ucítil zavíření vzduchu, pak se ozvalo zahřmění, které otřáslo zemí, a nakonec zavládlo ticho.</p>

<p>Ucítil, že něco hebkého něžně hladí jeho čelo a tváře. Ruka. Ženská ruka. Otevřel oči a pohlédl do té nejpůvabnější tváře, jakou kdy viděl, tváře, která mu poslední dlouhé měsíce tolik scházela.</p>

<p>„Princezno!“ zvolal.</p>

<p>„Ach, Keddie! Už jsem zase v pořádku! Mohu mluvit a cítím se lépe než kdykoliv jindy!“ řekla a sklonila se nad ním, aby ho políbila.</p>

<p>„Vypadáš lépe, než kdykoliv jindy,“ řekl a přitiskl si ji k sobe, dychtivě jí opláceje polibek.</p>

<p>„A jak se cítíš ty, Keddie? Nějaký čas jsi byl v bezvědomí. Začínala jsem si dělat starosti.“</p>

<p>„Jsem v pořádku, má drahá. Trochu unavený, ale to je všechno. Příliš mnoho magie ve velmi krátkém čase,“ řekl a znovu ji objal. Po krátké odmlce se zeptal: „Má drahá, necítíš něco na svých zádech?“</p>

<p>„Ne. Ano. Nebolí to, Keddie, ale mám pocit, jako bych tam něco měla.“</p>

<p>„Něco tam opravdu máš. Vypadá to, že ti narostla křidla. Jsou to velice hezká malá křídla,“ ujistil ji rychle. „Jemná. Duhová. Opravdu roztomilá, vážně. Jsou trochu jako Anlorelina.“</p>

<p><emphasis>„Křídla?!“</emphasis></p>

<p>„Křídla. Fungují?“</p>

<p>„Vůbec jsem netušila, že je mám, Keddie.“</p>

<p>„Vlétli jsme asi rovnou do mlhy a úplně jsme ji tím roztříštili. Stalo se jistě mnoho zvláštních věcí a tohle je jedna z nich. Magie se rozprskla do všech směrů. Tak jsi zřejmě získala zpět svou podobu a křídla k tomu. Proč je nevyzkoušíš?“</p>

<p>„Nevím, jak na to.“</p>

<p>„Soustřeď se.“</p>

<p>Princezna vstala, zaťala své něžné pěstičky, zamračila se, zavřela křečovité oči, stiskla rty a soustředila se. Křídla se pohnula, pak zamávala a rozvířila se v pravidelném elegantním pohybu. Princezna se odlepila od země. Kedrigern ji se zájmem pozoroval, zatímco její nohy visely přímo nad jeho hlavou.</p>

<p>„Možná bys raději neměla létat příliš vysoko, dokud nezískáš trochu víc praxe, má drahá,“ navrhl jí starostlivě.</p>

<p>Otevřela oči, překvapeně vykřikla a trochu poklesla, ale hned zase získala rovnováhu a vzlétla výš. Vypadalo to, že je ve vzduchu jako doma.</p>

<p>„Keddie, to je báječné!“ prohlásila. „Jaké nádherné překvapení - je to mnohem hezčí než být ropuchou!“</p>

<p>Vzlétla ještě výš. Nahnula se dopředu a uvolnila se, jako by ve vzduchu odpočívala.</p>

<p>„Neunavuj se, má drahá.“</p>

<p>„Není to vůbec namáhavé. Je to snazší než chodit,“ volala na něj. „Keddie, to je legrace!“</p>

<p>„Nevidíš někde ostatní?“</p>

<p>Vzlétla ještě výš a pak se zastavila ve vzduchu a rozhlédla se na všechny strany. Náhle vzrušeně vykřikla: „Keddie, tábor! Vůz! Jsou tamhle na kopci! Pojďme!“</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Jedenáct &gt; </emphasis></strong><strong><emphasis>Výprava je u konce</emphasis></strong></p>

<p>Kedrigern se zvedl, zrovna když Princezna přistála na zemi, velice nadšená svým prvním vzdušným výletem. Scéna, která se jim po chvíli naskytla, však poskytovala velice málo důvodů k nadšení. Instinktivně uchopili jeden druhého za ruku, když kráčeli pustinou, která zůstala po magické mlze.</p>

<p>Lalloreein vůz byl rozmáčklý na placku, jako by na něj šlápla noha nějakého obra. Poblíž něj se na slunci bělel vůz kuchaře. Proměnil se v alabastr: jídlo, hrnce, pánve, všechno bylo z alabastru.</p>

<p>Zaslechli tiché odfrknutí, rychle se obrátili a uviděli tři koně, kteří si je zvědavě prohlíželi. I koně se změnili. Jednomu narostl dlouhý modrý chobot, kterým vybíral z trosek kousky jídla a cpal si je do úst. Tělo měl vzorované divokou kombinací zelených a žlutých kostek. Druhý se podobal noční můře: byl leskle černý, s očima rudýma jako žhavé uhlíky, stříbrnými kopyty a šroubovité stočeným stříbrným rohem, který mu vyrůstal na délku lidské paže z čela. Třetí kůň byl průhledný. Při chůzi vydával tetelivý třpyt a občas - například, když procházel před alabastrovým vozem - zmizel úplně.</p>

<p>„Aspoň nebudeme muset pěšky,“ poznamenal Kedrigern.</p>

<p>„Ten velký černý bude báječný oř pro tebe. Je to nejlepší čarodějnický kůň, jakého jsem kdy viděla,“ řekla Princezna obdivně.</p>

<p>„Je to opravdu impozantní zvíře,“ připustil čaroděj, pohladil černého koně po nozdrách a změní očima délku jeho rohu. „Vždycky jsem nerad jezdil na čemkoliv, co mělo rohy. Nemohu zapomenout na ubohého krále Yunariana.“</p>

<p>„Nepamatuji se, že by ses o něm kdy zmiňoval.“</p>

<p>„Yunarian měl hezké malé království daleko na západě. Slušný chlap, ale trochu moc dal na okázalé pózy. Vždycky chtěl udělat dojem na sousedy. Tak si usmyslil, že si opatří jízdní oddíl složený z ozbrojených jezdců na jednorožcích. Za nákup zvířat a žold nejlepším jezdcům utratil menší jmění. Když měl všechno pohromadě, sezval rytíře ze sousedních království, aby se přišli podívat na jeho báječnou jednorožci jízdu. Museli vypadat úchvatně .. vlající hřívy, rohy zářící na slunci, štědře zdobená sedla...“ Kedrigern se odmlčel, pak se obrátil k Princezně a řekl: „Zajímalo by mne, jestli najdeme nějaká sedla. Máme před sebou ještě dlouhou cestu.“</p>

<p>„Keddie, jak to bylo s tím Yunarianem?“</p>

<p>„Ach ano. Nacvičil s nimi přehlídku po vzoru východních potentátů. Nacvičovali ji celé týdny. Muselo to být velice efektní, řekl bych. Jenže nikdo si neuvědomil, že když se takový jednorožec rozruší, dokáže se rozběhnout a zastavit se mnohem rychleji než kterýkoliv tvor na zemi. A se všemi těmi trubkami, vlajkami a davy byli toho dne jednorožci velice rozrušeni.“ Kedrigern zavrtěl hlavou. „Jeho jezdci skončili napíchnutí jako brouci na špendlíku, do posledního muže. Pro ubohého Yunariana to byla hrozná ostuda. A co hůře, jeho sousedé využili situace, napadli jeho království a rozdělili si ho mezi sebou.“</p>

<p>„Když s ním nebudeš prudce zastavovat, nemělo by se nic zlého přihodit,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Ano. A vynasnažím se, abych ho ničím nerozrušil. Kterého si vybereš ty, má drahá?“</p>

<p>„Toho průhledného. Hodí se k mým křídlům.“</p>

<p>Kedrigern prohrábl trosky a našel v nich provaz, kterým koně uvázal. Další průzkum ho odměnil sedly a uzdami. Po ostatních členech výpravy však nenašel ani stopy, snad kromě podivně tvarovaných nádob, které ležely u ohně. Připomínaly džbány nebo hrnce, a když se přidržely pod správným úhlem, vzbuzovala každá z nich dojem lidské tváře.</p>

<p>„Tahle protáhlá a vyzáblá silně připomíná Smeaka,“ řekla Princezna a opatrně nádobu postavila na zem.</p>

<p>„Ta baňatá se zase podobá Maheenovi. Nerozeznávám sice dobře rysy té malé, ale řekl bych skoro jistě, že je to Ponttry,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Chvíli se dívali na tři džbány stojící na zemi a tiše přemýšleli. Nakonec se Princezna zeptala: „Dokážeš je proměnit zpátky?“</p>

<p>„Neodvažuji se to vyzkoušet. Nikdo nedokáže říct, jaká magie tu vlastně působila.“ Čaroděj se rozpačitě usmál a zavrtěl hlavou. „Ať už měla ta mlha jakkoliv negativní účinky, nepostrádala ani smysl pro humor.“</p>

<p>„Možná něco dokáže Arlebar. Já už sice jeho služby nepotřebuji, ale jeho dům máme po cestě.“</p>

<p>„Máš pravdu, má drahá. Ale musíme doprovodit domů Lalloree.“</p>

<p>„A Krasavci jsi slíbil...“ začala Princezna, ale náhle zmlkla. Podívala se na Kedrigerna a v očích se jí objevily slzy. „Ach, Keddie, když na ně pomyslím... co se s nimi mohlo stát... a s Conradem.“</p>

<p>Kedrigernův výraz náhle zpřísněl. „S Conradem si ještě něco musím vyříkat. Takhle vnucovat svou pozornost Lalloree a postavit přede dveře Rospaxe, aby ho nikdo nemohl vyrušit! Takhle se k mé svěřenkyni beztrestně chovat nebude, za to ti ručím!“</p>

<p>„Keddie, ona ho pozvala hned, jak jsi byl z doslechu.“</p>

<p>„Vždyť nemohla mluvit.“</p>

<p>„Mohla se usmívat, mrkat a dělat zamilované oči. Slova vůbec nebyla potřebná.“</p>

<p>Kedrigern zamyšlené zabručel. „Jak se Conrad choval?“</p>

<p>„Jako zamilovaný klučina. A Krasavec prostě zalezl do rohu, kde trucoval. Bylo to všechno hrozně trapné.“</p>

<p>„Možná bych si měl tedy promluvit spíš s Lalloree.“</p>

<p>„Jestli ji ještě vůbec kdy uvidíme,“ připomněla mu Princezna stísněným hlasem.</p>

<p>„Určité je všechny najdeme, má drahá. Bohužel se nedá říct, jako co budou vypadat. Jenom doufám, že je poznáme.“</p>

<p>„Chudáčci,“ politovala je Princezna. „Byli tak nevinní, Keddie. Dokonce i Conrad, přes všechno to jeho hrubiánství. Nechci ani pomyslet, že by z nich mohlo být něco podobného jako z těchto.“</p>

<p>Kedrigern ji sevřel do náručí a chvíli se tak k sobě tiskli navzájem a mlčeli. „Udělám vše, co bude v mých silách, abych jim pomohl,“ řekl něžně. „A co v mých silách nebude, dokáže Arlebar. Je na světě o mnoho déle než já a má obrovskou moc.“</p>

<p>„Ale vždyť ho ani neznáš, Keddie.“</p>

<p>„To ne. Ale jsem si jist, že o mne slyšel. O nás obou. A čarodějové si vzájemné pomáhají. Jsme většinou dobromyslní, přes všechno, co si o nás lidé povídají.“</p>

<p>„Ty jsi dobromyslný. Arlebar může být starý nelida.“</p>

<p>„Fraigus a Bess by nás nikdy neposlali za nějakým starým nelidou, nemyslíš, drahá?“</p>

<p>„Memanesha ano.“</p>

<p>„Ano, ale Memanesha vůbec neočekávala, že k Arlebarovi dojdeme. Pravděpodobně ho vůbec nezná. Myslím, že nám lhala už od začátku. Myslím, že uděláme lépe, když se o ní vůbec nebudeme zmiňovat. Tak už se netrap, má drahá. Osedlám naše koně a poohlédneme se po ostatních.“</p>

<p>Princezna nasedla na průhledného koně, Kedrigern na černého s rohem, stvoření s modrým chobotem vzali mezi sebe a vyrazili jižním směrem. Kraj byl převážné rovinatý s občasným údolíčkem nebo vrškem, který přerušoval jeho monotónní vzhled. Princezna podnikla na každém z vršků průzkumný let, na kterém získala povšechný přehled o topografii kraje před nimi. K večeru, při jedné takové rekognoskační výpravě vzrušené vykřikla: „Keddie, před námi je nějaký muž!“</p>

<p>„Je to Conrad? A vidíš Lalloree?“</p>

<p>„Není to Conrad. Conrad nosil hnědý plášť a tenhle muž má plášť zelený. Je sám,“ volala Princezna dolů.</p>

<p>Kedrigern vytáhl svůj medailon, vycválal na vršek a zastavil koně. Když se podíval přes Hledáček pravdivého vidění, uviděl osamělého muže, jak kráčí s hlavou smutně svěšenou napříč pustinou. Jeho tmavě zelený plášť byl lemován bíle. Nosil světle zelené kalhoty a těsně padnoucí bílé kožené boty. Jak ho tak čaroděj pozoroval, zastavil se a vzhlédl, takže Kedrigern uviděl profil jeho obličeje. Byl krásný. A byl to opravdu Krasavec. Kedrigern zavolal jeho jméno, zamával divoce rukama a popohnal koně jeho směrem.</p>

<p>„Vypadáš skvěle, chlapče! Už jsi zase sám sebou. Co se tu stalo? Kde jsou ostatní?“ přivítal ho čaroděj proudem slov, když seskočil z koně.</p>

<p>„Kde je Lalloree? Je Lalloree v pořádku? A vůbec, kdo jsi ty?“ zeptala se Princezna, která přistála po Kedrigernově boku.</p>

<p>„Já jsem Krasavec,“ řekl mladík sytým, zvučným hlasem a hluboce se uklonil. Pak si odhrnul neposednou zlatou loknu ze svého krásného čela a pokračoval: „A ty, předpokládám, jsi Princezna.“</p>

<p>„Jsem. Mlha tě také proměnila do původní podoby?“</p>

<p>„Samozřejmě, má paní.“</p>

<p>„A máš křídla?“</p>

<p>„Běda, žádná křídla. Dokonce ani zrcadlo.“</p>

<p>„Vypadáš báječně jako vždy, Krasavče,“ ujistil ho Kedrigern. „Co se vůbec stalo?“</p>

<p>„Nemám zdání,“ přiznal se Krasavec. „Poslední, co si pamatuji, bylo, že se vůz rozletěl na kusy. Probudil jsem se uprostřed noci tak, jak mě tu vidíte. Vůz byl v troskách a vedle něj stál jiný vůz, celý z alabastru. Připadalo mi, že nejbezpečnější bude utéct, a tak jsem utekl.“</p>

<p>„A co ostatní? Co je s Lalloree?“</p>

<p>„Běda, ubohá Lalloree,“ řekl krásný princ a sklonil hlavu. Jeho dlouhé řasy poklesly a setřel si slzu, která se mu objevila v koutku oka. Napřáhl ruku. Seděla na ní malá ropucha.</p>

<p>„Lalloree?“ zeptal se Kedrigern zničeně.</p>

<p>„Ano, strýčku Keddie,“ odpověděla ropucha tenkým hláskem.</p>

<p>„Conrada mám v kapuci,“ dodal Krasavec.</p>

<p>Kedrigern se podíval na stvoření v princově dlani, povzdechl si a pokýval hlavou. „Hm, hm,“ řekl konečně. „A jéje. A jemine.“</p>

<p>„Proměníš mne teď zpátky, že ano, strýčku Keddie? A Conrada taky?“ zeptala se Lalloree.</p>

<p>„Bojím se, že ne, drahé dítě. Nedá se říct, jaké magii jsi byla vystavena. Budu muset vyhledat Arlebarovu radu.“</p>

<p>„Potom pospěš!“ zavolal hlas z Krasavcovy kapuce.</p>

<p>Kedrigern v ní zalovil rukou a vytáhl ropuchu o něco větší, než byla ta na princové dlani. Měla tmavší barvu a byla očividně zuřivá. „Myslím, že bys měl jet raději se mnou, Conrade,“ řekl čaroděj. „A Lalloree může cestovat s Princeznou.“</p>

<p>„Rád bych se vykoupal. Není tu poblíž nějaká louže?“ zeptal se Conrad. „V kapuci je moc sucho, víte?“</p>

<p>„Tamhle za tou skálou. Buď opatrný. Jsi jediný, kdo zná cestu k Arlebarovu domu.“</p>

<p>Když Conrad odskákal, posadil se Krasavec na zem a skryl svou hlavu v dlaních. Princezna vzala Lalloree k louži, aby se také vykoupala, a když oba muži takto osaměli, řekl Kedrigern: „Raduj se, Krasavče. Tvá kletba je zlomena.“</p>

<p>„Běda, dobrý čaroději, i já jsem zlomen... Můj život, láska a všechna má naděje a štěstí.“</p>

<p>„Vždyť jsi zase krásný princ.“</p>

<p>„Ale Lalloree - krásná Lalloree, Lalloree se sladkým hlasem, báječná Lalloree - je ropucha!“</p>

<p>Kedrigern položil princi konejšivě ruku na rameno. „Neztrácej naději. Možná, že si Arlebar bude vědět rady.“</p>

<p>Krasavec vzhlédl a v jeho očích se zračila nekonečná bolest. „Vím, že tvé úmysly jsou laskavé, dobrý čaroději, ale nezapomínej, že mám své zkušenosti s kouzly tohoto druhu. Poznám, kdy jsem v přítomnosti nevratného zakletí.“</p>

<p>Kedrigernova ruka poklesla. Na chvíli byl zticha a pak řekl: „Nevratné, říkáš? A jsi si tím jistý?“</p>

<p>„Naprosto,“ řekl Krasavec hlasem překypujícím emocemi.</p>

<p>Kedrigern si k němu přisedl a objal ho kolem ramen. „Je to smutné, já vím, ale mohlo to dopadnout hůř. Jsi princ, na to nezapomínej. Máš svou zodpovědnost. Tvoje rodina už má pro tebe stejně s největší pravděpodobností připravenou manželku.“</p>

<p>„Žádnou zodpovědnost nemám, mistře Kedrigerne.“</p>

<p>„Že ne?“</p>

<p>„Byl jsem nejmladší z dvanácti synů. Nikdo by se nestaral, s kým se ožením. Mohl jsem činit, co se mi zlíbilo. Byl jsem všemi rozmazlován. Bylo to báječné.“</p>

<p>„Ale tahle zkušenost tě přece změnila, Krasavce?“</p>

<p>„Jsem úplně jiný princ. Tys mne naučil úctě a slušnosti a Lalloree mne naučila, co je to pravá láska. Až se vrátím ke svému otci králi, dožiji svůj život strádáním a službou ostatním. Ach běda, vše je ztraceno! Marnost nad marnost! Ach běda, běda, třikrát běda!“</p>

<p>Kedrigern vstal a potom řekl: „Dobře. Ale vzmuž se, když jsou ostatní kolem. Pořád zůstává naděje, že Arlebar něco vymyslí.“</p>

<p>„Máš v toho muže velkou důvěru. Znáš ho dobře?“</p>

<p>„Nikdy v životě jsem ho neviděl, ale doporučili mi ho lidé, kterým věřím. Je velice starý a říká se, že je velký čaroděj. Možná, že nějaká naděje přece jen existuje,“ řekl čaroděj, Poplácal prince po rameni a pomohl mu na nohy. „Teď nasedni na koně a opustíme tohle místo. Žádné nebezpečí už nám nehrozí. Mlha to tu dokonale vyčistila.“</p>

<p>„A co se stalo s mlhou?“</p>

<p>„Postaral jsem se o ni,“ odpověděl Kedrigern chladně. „Taky se mi podařilo najít nějaké koně. Ten s dlouhým modrým chobotem je tvůj.“</p>

<p>Krasavec sebou trhl, když uviděl mnohobarevného chobotnatce, ale pak se podíval na ostatní a přijal ho bez jediné výhrady. Když se patřičně postarali o Lalloree a Conrada, vyjela malá družina na západ k Dračím horám.</p>

<p>Jak Kedrigern předpokládal, další nepříjemnosti způsobené magií už jim nehrozily. Pustina ztracených králů byla od ní vyčištěna nadobro a stopy jejího posledního boje, které pozorovali po cestě, jen zpestřovaly monotónnost krajiny. Pak přišel dlouhý očistný déšť, který potěšil zejména Lalloree a Conrada, jež v něm skotačili, cákali se a šplouchali při každé sebekratší zastávce. V době, kdy dosáhli úpatí hor, už za sebou mohli vidět první stopy zeleně. Pustina už nadále nebyla pustinou.</p>

<p>Kedrigern byl hrdý sám na sebe. Bylo těžké vyvarovat se trochy pýchy, když člověk jel na velkém černém oři se stříbrnými kopyty a ohnivýma očima, a ačkoliv kolem nebyly žádné davy, které by se mu obdivovaly, seděl vzpřímeně, plášť elegantně odhrnutý, hlavu vztyčenou a jednu ruku aristokraticky opřenou v bok, zatímco druhou ledabyle svíral uzdu.</p>

<p>Pod Conradovým vedením jeli po spletité horské cestě. Tam, kde byla zvlášť komplikovaná, podnikala Princezna krátké průzkumné lety. Z jednoho z nich se vrátila ve velkém spěchu, prudce oddychujíc vzrušením a obavou.</p>

<p>„Keddie... někdo je před námi... muž, myslím,“ vyrazila ze sebe, sotva se dotkla země.</p>

<p>„Je sám?“</p>

<p>„Ano. Má něco jako kopí... na konci zahnuté... a jeho kůň je kost a kůže.“</p>

<p>„Ubohý chlapík, možná zabloudil. Pojedu napřed a podívám se, jestli nepotřebuje pomoc,“ řekl čaroděj. „Počkej tu s Krasavcem.“</p>

<p>„A co já?“ zeptal se Conrad.</p>

<p>„Ty tu raději počkej taky,“ odpověděl Kedrigern, vytáhl ho z kapuce a položil Krasavci do dlaně. „Nebudu tam dlouho.“</p>

<p>„Buď opatrný, Keddie. To kopí... vypadalo nebezpečně.“</p>

<p>„Všechna kopí jsou nebezpečná, má drahá. Neboj se, použiji ochranné kouzlo.“</p>

<p>Kedrigern mávl na pozdrav a pobídl svého černého oře vpřed. Když projel zákrutem cesty, spatřil muže na koni, který na něj čekal uprostřed cesty.</p>

<p>Jeho kůň byl nezdravě bledý a hubený jako kostra. Jezdec byl oděný v černém a měl nasazenou kápi, která skrývala jeho obličej. V bledé ruce svíral kosu. Druhou ukazoval na Kedrigerna. Dutým, monotónním hlasem zvolal: „Přišel jsem si pro tebe, čaroději!“</p>

<p>„Počkej chvíli. Myslím, že to bude nějaký omyl,“ vykřikl Kedrigern a udělal rychlé sebeobranné kouzlo.</p>

<p>„Tvá magie na mně nepůsobí, čaroději.“</p>

<p>„Kdo vlastně jsi?“</p>

<p>„Všichni lidé znají mé jméno, ačkoliv je neradi vyslovují,“ řekl cizinec a pozvedl kosu.</p>

<p>„A jéje. Nejsi Smrt, že ne?“</p>

<p>„Jsem. A tvůj čas už vypršel, čaroději,“ řekl bledý jezdec a pozvedl druhou rukou přesýpací hodiny. V horní polovině byla sotva stopa písku. „Těšil ses z mnoha staletí moci. Teď půjdeš se mnou.“</p>

<p>„O čem to mluvíš? Nežil jsem žádná staletí, je mi teprve sto šedesát šest. Možná sto šedesát sedm, ale ani o rok víc.“</p>

<p>„Nesnaž se mě oklamat, Arlebare! Tvůj čas nadešel!“ zahřměl Smrt a rozpřáhl se kosou.</p>

<p>„Já nejsem Arlebar! Já jsem Kedrigern z Hor tichého hromu - našel jsi špatného čaroděje!“</p>

<p>Smrt sklonil kosu. „Opravdu?“ zeptal se rozpačitě.</p>

<p>„Určitě. Měl by sis dávat víc pozor. Pořádně jsi mě vylekal.“</p>

<p>„Je mi hrozně líto, mistře Kedrigerne. Opravdu.“</p>

<p>„Měl bys mít trochu taktu. Takhle na někoho vyskočit a začít mu mávat kosou před obličejem... Skutečně, Smrti, to se nesluší.“</p>

<p>„Ach, omlouvám se. Takovou chybu už jsem neudělal celá staletí. Prostě mě nenapadlo, že by se tu mohli vyskytovat dva čarodějové,“ bránil se Smrt.</p>

<p>Kedrigern však nebyl v smířlivé náladě. Neměl rád fušerství a ledabylost ve všech formách, ale obzvlášť tam, kde pro něj mohla mít osudové následky. ,Je tady druhý čaroděj a je velice rozzlobený,“ řekl hněvivé.</p>

<p>„Ach, to je zahanbující,“ řekl Smrt. „Víš, dojel jsem k Arlebarovu domu - je to jen pár minut odsud - a on tam nebyl. Takže když jsem uviděl, že se sem blíží čaroděj, předpokládal jsem přirozeně, že je to on.“</p>

<p>„Mohl ses aspoň zeptat, než jsi začal mávat tou kosou.“</p>

<p>„Přijmi prosím mou omluvu. Podle toho, co vím, jsi první opravdový čaroděj, který Arlebara navštívil za posledních šedesát let. Je to čirá shoda náhod, že ses ho rozhodl navštívit zrovna dnes.“</p>

<p>Kedrigern zabručel. Výraz jeho tváře nezměkl a jen se ještě víc napřímil v sedle.</p>

<p>„Promineš mi to, mistře Kedrigerne, že ano?“ naléhal Smrt.</p>

<p>„No...“</p>

<p>„A nikomu to neřekneš, že ne? Kdyby se to rozneslo... Moje práce je těžká už tak a kdyby lidé tušili, že nejsem neomylný... myslím, že víš, o čem mluvím.“</p>

<p>„Myslím, že ano.“</p>

<p>„Budu ti velice vděčný.“</p>

<p>Kedrigern se lehce usmál: „Jak moc vděčný?“</p>

<p>„Udělám všechno, co si budeš přát - samozřejmě s výjimkou jedné věci.“</p>

<p>„Samozřejmě. Stejně nestojím o to žít navěky. Chci si jen promluvit s Arlebarem, než si ho odvedeš.“</p>

<p>„Na jak dlouho?“</p>

<p>„Deset minut by mohlo stačit.“</p>

<p>Smrt pozvedl své přesýpací hodiny proti světlu a zkoumavě si je prohlédl. „Arlebarovi už deset minut nezbývá. Opravdu rád bych ti vyhověl, ale bojím se, že-“</p>

<p>„A čí je to chyba, že je tak pozdě?“ zeptal se Kedrigern. „Kdo ho promeškal doma a zastavil nesprávného čaroděje? Urazil jsem celou tu dlouhou a obtížnou cestou a teď se nemám s Arlebarem setkat jen kvůli tvé bezmezné hloupé ledabylosti? Věř mi, Smrti,“ řekl a pozvedl varovné prst, „pokud nebudu mít možnost promluvit si s Arlebarem, každý čaroděj, mág a černokněžník, hostinský-“</p>

<p>„Dobře, deset minut,“ souhlasil Smrt. „Ale ani o sekundu víc.“</p>

<p>„Deset minut od chvíle, kdy se vrátí domů. Nepřerušovaných deset minut.“</p>

<p>„Souhlasím,“ řekl Smrt rychle.</p>

<p>„Dobře. A teď, jestliže mi ukážeš směr k Arlebarovu domu, vrátím se pro své přátele a setkáme se tam.“</p>

<p>Kedrigerna to stálo všechnu jeho přesvědčovací schopnost a víc argumentů, než tušil, že zná, ale nakonec ostatní přiměl, aby ho následovali do Arlebarova domu. Pohled na bledého jezdce s kosou čekajícího u vchodu znovu vzbudil jejich protesty, ale Smrt sám převzal iniciativu, představil se a všechny ujistil, že má co do činění výhradně s Arlebarem. Choval se vskutku vzorně a na jeho vyzvání nakonec všichni sesedli z koní a vydali se do zahrady, aby tam vyčkali mistrova příchodu.</p>

<p>Krasavec tiše vyklouzl a usadil se apaticky pod borovici v stinném koutě zahrady, zatímco Lalloree s Conradem odskákali přímo k fontáně. Jen Princezna a Kedrigern zůstali se Smrtí a posadili se na lavičku pod jabloní.</p>

<p>„Tak tohle je Princezna,“ řekl Smrt. „Jak jste krásná, má drahá dámo. Jak kouzelný pár jste vy dva.“</p>

<p>„Někdy kouzelný, někdy zase zakletý,“ řekl Kedrigern a pokrčil rameny. „Takový už je život.“</p>

<p>„Je to krásné být pro změnu mezi zdravými lidmi a nemuset poslouchat to věčné chroptění a sténání. Moji milí, nevěřili byste, s čím vším musím přicházet do styku,“ řekl Smrt. „Je to pořád jen honem, honem, honem a nikdy nemám jedinou minutu pro sebe.“</p>

<p>„Vypadáš celkem fit,“ poznamenala Princezna a příjemně se na Smrt usmála. „Čekala bych, že budeš mnohem hubenější.“</p>

<p>„Víte, Princezno, tohle říká mnoho lidí. Nevěřím, že by se na celém světě našel jediný můj správný obrázek. A ty sochy... Ale, čím míň o nich mluvím, tím lépe.“</p>

<p>„Většinou tě portrétují jako kostru,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Není to vyložená hloupost? Snažím se držet fazónu, ale řekněte sami, mohla by kostra nosit tak těžkou kosu? Vždyť je to směšné. Ale všude, kam přijdu, jsem starý kostnatý Smrťák na své staré kostnaté kobyle. Někdy bych s tím nejraději praštil,“ řekl Smrt a smutně potřásl hlavou.</p>

<p>„Na druhé straně, nemůžeš přece chtít, aby té kreslili obtloustlého,“ podotkl Kedrigern.</p>

<p>„Ach, žádný strach, k tomu určité nedojde. Já určitě neztloustnu. Pokud už nejsou žádné morové rány, tak je někde určitě hladomor a pak, vždycky jsou tu války. A nevěřili byste, kolik se přihodí nehod... docela bych si přál, aby se už jednou lidé naučili dávat na sebe trochu pozor. Nejraději bych - á, pán domu se vrátil,“ řekl Smrt, vstal, natřásl si svůj černý plášť a pozvedl kosu a přesýpací hodiny. „Zpátky do práce. Máte deset minut,“ řekl sotto voce Kedrigernovi.</p>

<p>Velice vysoký, velice hubený a velice starý muž s velice dlouhou bílou bradou pomalu přišel k nim, vzdychaje, jako by mu každý krok působil velkou bolest. Zastavil se, zadíval se na Smrt, potom na Princeznu a Kedrigerna, pak zase na Smrt a chvíli naprázdno pohyboval spodní čelistí.</p>

<p>„Tak jsi konečně přišel. Dal sis na čas, co?“ řekl slabým, drsným hlasem.</p>

<p>Smrt snížil hlas o několik oktáv a řekl: „Přišel jsem pro tebe, Arlebare.“</p>

<p>„Bylo načase. Kdo jsou tihle lidé? Myslel jsem, že pracuješ sám.“</p>

<p>„To jsou hosté, Arlebare.“</p>

<p>„Hosté,“ zabručel starý čaroděj znechuceně. „Na ty teď není čas. Pusť se do toho, Smrti. Jak to vlastně uděláme? Odneseš si mě? Nebo pojedeme na té tvé kostnaté herce oba dva?“</p>

<p>„Než se do toho pustím, slíbil jsem, že nechám tyhle lidi, aby si s tebou promluvili. Cestovali zdaleka, aby tě viděli,“ řekl Smrt a ke Kedrigernovi dodal: „Devět minut.“</p>

<p>„Dobře, tak ať zase vyrazí zpátky. Do toho, Smrti, vezmi si mě,“ řekl Arlebar.</p>

<p>„Prosím, mistře - jsem Kedrigern z Hor tichého hromu a tohle je má žena, Princezna. Jsem bratr čaroděj a ona je studentem téhož umění. Potřebujeme tvou pomoc, ale ne pro sebe.“</p>

<p>„Ne pro sebe?“</p>

<p>„Ne,“ řekli oba.</p>

<p>„A kdo tedy potřebuje mou pomoc, příteli? Ale rychle.“</p>

<p>„Jsme na výpravě za Kouzelnou mouchou. Původně byla mladou dámou jménem Lazica a my jsme potkali jejího bratrance a připojili se k jeho výpravě-“</p>

<p>„Lazica? Ta je uvnitř. Myslím, že je v pořádku a v tuto chvíli už má plné zuby toho být mouchou. Proměním ji zpátky než odejdu, bude-li si to přát. Ještě něco?“</p>

<p>„Ano. Její bratranec Conrad a mladá princezna Lalloree - byli proměněni v ropuchy.“</p>

<p>„Osm minut,“ upozornil je Smrt.</p>

<p>„Ropuchy? Na to nepotřebuješ mou pomoc, příteli. Proměň je zpátky sám.“</p>

<p>„Ale oni byli proměněni magickou mlhou v Pustině ztracených králů.“</p>

<p>Arlebarovo husté obočí se pozvedlo a on pohlédl na Kedrigerna se vzrůstajícím respektem. „Tím jsi prošel, jen abys mne navštívil?“</p>

<p>„Nejenom, že jsme jí prošli, my jsme ji přemohli!“ vpadla mezi ně Princezna. „Keddie ji roztříštil svou magií. Pustina znovu rozkvetla.“</p>

<p>„Vy jste přemohli mlhu?“ Arlebarův tichý hlas náhle zněl posvátnou bázní.</p>

<p>„Ano. Ačkoli nás nejdřív skoro dostala. Musel jsem použít únikového kouzla. Princezna a já jsme přistáli v daleké budoucnosti. V té době byla ještě ropuchou, ale když jsme se vrátili, stala se zase sama sebou a dokonce jí narostl pár hezkých křídel.“</p>

<p>„Vidíte?“ řekla Princezna, zamávala křídly a vznesla se několik palců nad zem.</p>

<p>„I Krasavec byl ropuchou, ale v mlze se proměnil zpátky,“ pokračoval Kedrigern. „Když jsme se vraceli, vpadli jsme v plné síle rovnou do mlhy a roztříštili jsme ji na kusy. Všechna magie se uvolnila najednou. Krasavec se stal znovu krásným, ale Lalloree a Conrad, kteří byli lidmi, se změnily v ropuchy. Z ostatních se staly džbánky. Našich koní sis myslím už všiml.“</p>

<p>Arlebar na něj tiše hleděl a pomalu přikyvoval. „Možná, že by bylo lépe, kdybys mi rovnou řekl, co ode mne vlastně potřebuješ. O Lazice už vím. Co ty ropuchy?“</p>

<p>„Lalloree a Conrad byli proměněni, když se mlha rozprskla. Neodvažoval jsem se na nich vyzkoušet žádné protikouzlo, protože nevím, co je vlastně postihlo. Mlhu tvořila směs rozmanité magie a o některých věcech z ní jsem ještě nikdy neslyšel. Doufal jsem, že mi něco poradíš.“</p>

<p>„Šest minut,“ řekl Smrt.</p>

<p>„Teď buď zticha, snažím se přemýšlet,“ odsekl Arlebar.</p>

<p>Smrt si uraženě odfrkl. Zamumlal: „Chování některých lidí...“ a odešel se posadit pod jabloň.</p>

<p>Arlebar se popotáhl za bradu, zamračil se a zavrtěl hlavou. Nakonec si zhluboka povzdechl a řekl: „Není nic, co by se pro ně dalo udělat, příteli. Měl jsem s mlhou sám co dělat; před dobrými sto lety to bylo, když nebyla ani z poloviny tak zlá, jako dnes, a i tehdy byla plná záludných triků. Pokud mlha proměnila z posledních sil tvoje přátele v ropuchy, pak už ropuchami zůstanou. Na druhé straně,“ dodal a jeho tvář se rozzářila, „Princezna a Krasavec už se nemusí obávat transformačních kouzel. Budou proti nim imunní. A Princezně zůstanou ta krásná křídla.“</p>

<p>„Ubohý Krasavec. Měl Lalloree tak rád,“ řekla Princezna.</p>

<p>Kedrigern přikývl. „Doprovázeli jsme Lalloree zpátky k jejím rodičům, k Brindomovi ze Zářící pláně a k laskavé lady Toomeeře. Poslali ji na svatbu, ale nějak z ní sešlo. Mysleli jsme si, že by možná souhlasili, aby si vzala Krasavce - kdyby nebyl ropuchou. Ale teď...“</p>

<p>„Ať se provdá za tu druhou ropuchu. Zdá se, že jim to spolu docela klape,“ řekl Arlebar a ukázal na fontánu, kde spolu Lalloree a Conrad dováděli jako malé děti.</p>

<p>„Jenže to ubohému Krasavci nepomůže.“</p>

<p>Arlebar se moudře usmál. „Možná, že bych pro něj něco udělat mohl, Princezno. Říkala jsi, že se ta druhá ropucha jmenuje Conrad? Není to čistě náhodou Conrad Coeur du Fer de la Tour Brisée?“</p>

<p>„Ano, je! Jak to víš?“</p>

<p>Arlebar se tiše zasmál. Byl to slabý, chrčivý smích, ale bezesporu pramenil z ryzího veselí. „Řekněme, že jsem to uhodl, má drahá dámo. Pojďte dovnitř. Uvidíme, jestli bych to nemohl zařídit tak, aby byli všichni šťastní. Trocha magie na rozloučenou neuškodí.“</p>

<p>„Pět minut!“ volal za nimi Smrt.</p>

<p>Nikdo si ho však nevšímal. Po několika schodech vstoupili do Arlebarovy malé chatrče. Když prošli dveřmi, ocitli se v prostorné hale, ze které vedly chodby a dveře do všech možných směrů. Starý čaroděj je zavedl do studovny a při chůzi si vyhrnul rukávy svého roucha. Když byli všichni uvnitř, zavřel dveře a rozpřáhl ruce.</p>

<p>„Laziko!“ zvolal sladkým hlasem.</p>

<p>Se zablesknutím světla a tichým zabzučením přiletěla z kouta místnosti moucha a posadila se mu na špičku ukazováčku. Byla to zlatá, rubínová a safírová moucha s křídly jako plátky křišťálu. Arlebar si přidržel ruku těsně u obličeje a řekl vrnící mouše: „Laziko, je čas sejmout kouzlo. Jsi teď v bezpečí a můžeš si dělat, co se ti zlíbí. Tito lidé jsou přátelé. Můžeš se na ně spolehnout. Jsi připravena?“</p>

<p>Moucha přestala vrnět, vznesla se do vzduchu a přistála na podlaze před Arlebarem. Starý čaroděj rozpřáhl ruce, zamumlal krátké kouzlo a provedl patřičná gesta. Před ním se objevila krásná mladá žena. Kedrigernovi poněkud připomínala Lalloree, ale ne Lalloree v rozpuku ženství. V Lazičině případě byl příslib ženské krásy již plně rozkvetlý. Vlasy barvy sluncem ozářeného medu, které jí volně splývaly až k pasu, se zavlnily, když se obrátila a upřela své jantarové hnědé oči na Princeznu a Kedrigerna, a pak na Arlebara.</p>

<p>„Jsem opravdu v bezpečí? Už mne nebude pronásledovat?“ zeptala se ho melodickým hlasem.</p>

<p>„Už tě nebude obtěžovat, mé dítě. Teď bych tě chtěl požádat, abys vyšla ven a přivedla sem mladíka se zlatými vlasy. Spěchej, mé dítě, nemáme času nazbyt!“ Jakmile byla venku, vzal karafu a naplnil dvě křišťálové číše. „Až se vrátí, dejte jim vypít tohle. Je to elixír lásky. Nikdy neselže.“</p>

<p>„Co se té ubohé dívce stalo?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Všechno vám vysvětlí. Chcete ode mne ještě něco?“</p>

<p>„Džbány!“ vykřikla Princezna. „Tri členové výpravy leželi opilí u ohně, když se kolem nich sevřela mlha. Proměnili se v prázdné hliněné nádoby.“</p>

<p>„Naplňte je vínem. To je učiní šťastné. Ještě něco?“</p>

<p>„To je všechno, Arlebare. Děkujeme ti za všechno,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Bylo mi potěšením. Trochu mne to vyvedlo z míry, všechno to vzrušení, ale stálo to za to.“ Starý čaroděj chvíli zamyšleně pokyvoval hlavou a pak řekl: „Poslyšte - tohle místo se udrží po hromadě ještě hodinu nebo dvě poté, co odejdu, ale pak začne mizet. Pokud tu najdete něco, co by se vám mohlo hodit, vezměte si to. Mám nějaké dobré staré knihy kouzel a myslím, že pár jako jste vy dva s nimi může dokázat mnoho dobrého. A je tu také jedna velice stará kniha o létání, která by tě mohla zajímat, Princezno. Vezměte si ji a vezměte si všechno ostatní, co se vám bude hodit, ale pak odsud odejděte, rozumíte? Jinak byste zmizeli s domem.“</p>

<p>„Kam, mistře?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Tam, kam mizí plamen svíčky, když ji sfoukneš,“ odpověděl Arlebar.</p>

<p>„Odejdeme. Děkujeme ti, mistře. Jsi velice laskavý,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Jsem rád, že jsem se s tebou setkal, synku. Spravil jsem si mínění o mladých čarodějích. V poslední době jsem viděl tolik žalostných případů. Ale ty jsi z dobrého těsta. To, jak jsi přemohl tu mlhu...“ Arlebar pomalu zavrtěl hlavou. „Už jsem nedoufal, že ještě někdo dobrý zůstal. Myslel jsem si, že je s čarodějnickou profesí konec.“</p>

<p>„I já jsem si to několikrát myslel, mistře, ale teď když jsem se podíval do budoucnosti, cítím se mnohem lépe.“</p>

<p>„Viděl jsi dobré věci, příteli?“</p>

<p>Ve dveřích se objevil Smrt s kosou připravenou. Vypadal velice věcně.</p>

<p>„Jedna minuta,“ řekl hlubokým dunivým hlasem.</p>

<p>„Dobře, dobře,“ řekl Arlebar otrávené. „Co jsi viděl, příteli?“</p>

<p>„No, v budoucnosti se například člověk může stát hvězdou. Není to báječné?“</p>

<p>„Neuvěřitelné, chlapče!“ řekl Arlebar užasle. „Slyšel jsem jednou o čaroději, který sám sebe skoro změnil na kometu... ale hvězdu...“</p>

<p>„Někteří lidé se dokonce stanou superhvězdami. Velké dny nadcházejí, mistře.“</p>

<p>„Jsi připraven?“ zeptal se Smrt.</p>

<p>„Nemohl bych si s sebou něco vzít?“</p>

<p>„Vůbec nic. Pojď tak, jak jsi.“</p>

<p>„Dobře. Tak pojďme,“ řekl Arlebar. U dveří se naposledy otočil, zamával a řekl: „Pamatujte si - odejděte, než to tu zmizí.“ Pak přijal ruku, kterou mu Smrt nabízel a pomalu se odšoural po jeho boku.</p>

<p>„Byl to milý starý muž,“ řekla Princezna dojatě. „A říkal ti synku.“</p>

<p>„Myslím, že jsem mu připadal jako chlapec. Muselo mu být skoro šest set let.“</p>

<p>„Líbil ses mu. Byl opravdu nadšen, jak ses vypořádal s tou magickou mlhou.“</p>

<p>„Já vlastně taky. Ale podruhé bych to zkoušet nechtěl.“</p>

<p>Lazica se vrátila a za ruku vedla omámeného a tichého Krasavce. „Je to ten muž, kterého jsem měla přivést? Nikoho jiného jsem tam neviděla,“ řekla.</p>

<p>„Je to on,“ přisvědčila Princezna.</p>

<p>„Jste Arlebarovi přátelé? Kdo jste? A kam zmizel on?“</p>

<p>„Já jsem Kedrigern z Hor tichého hromu a tohle je Princezna, moje žena.“</p>

<p>„Je velice slavný čaroděj. A já už mám za sebou taky pár kouzel. A létám,“ řekla Princezna, elegantně se zvedla ze země a obletěla pokoj.</p>

<p>„Na to jsem zvyklá,“ odpověděla Lazica. „Byla jsem totiž dlouho mouchou.“</p>

<p>„Já jsem zase byla ropuchou. Ale tohle je mnohem hezčí,“ řekla Princezna a lehce přistála Kedrigernovi po boku.</p>

<p>„Jsem ráda, že jsme se nesetkaly, když jsem byla moucha a ty ropucha,“ řekla Lazica a zvonivě se zasmála.</p>

<p>Princezna se zasmála rovněž a Kedrigern se k nim připojil. Krasavec jen tiše stál, bledý a omámený, oči upřené na Laziku. Zatímco se dámy začaly bavit jako staré přítelkyně, odtáhl si ho Kedrigern stranou.</p>

<p>„Stále ještě hodláš zasvětit svůj život strádání a službě druhým?“ zeptal se ho.</p>

<p>Krasavec, jako by ho vůbec neslyšel, zašeptal: „Jaká skvělá žena! Úžasná! Její oči... postava... její sladký hlas...“</p>

<p>„Začínáš mít dojem, že bys dokázal žít i bez Lalloree?“</p>

<p>Krasavec se rozhořčeně podíval na Kedrigerna: „To hloupé děvče? Lalloree je ještě dítě. Lazica je žena. Velice krásná žena.“</p>

<p>„Všiml jsem si. Líbí se ti?“</p>

<p>„Ach, šlechetný čaroději, musíš mi pomoci získat její srdce. Nemohu bez Laziky žít. Pomoz mi, prosím tě!“</p>

<p>„No dobře, Krasavce. Dělej přesné to, co ti řeknu, a řekl bych, že budeš mít docela slušnou šanci žít s Lazikou šťastně až... nějakou dobu.“</p>

<p>Zatímco se oba muži radili za zavřenými dveřmi, vyměnily si Princezna s Lazikou svoje zkušenosti ze zakletí v ropuchu a mouchu. Princezna vyprávěla o kletbě, která na ní byla seslána a o komplikované a zničující sérii událostí, které ji následovaly a končily jejím setkáním s Arlebarem. Když dovyprávěla, zeptala se Laziky jakého druhu byla kletba, kouzlo nebo zakletí, které ji proměnilo v mouchu.</p>

<p>„Drahá Princezno, o nic takového nešlo. Byl to můj vlastní nápad.“</p>

<p>„Ty jsi chtěla být mouchou?“</p>

<p>„No, doslova mouchou ne. Chtěla jsem být něčím, s čím by se můj hrozný bratranec nikdy nechtěl oženit. Pořád mne nemilosrdně pronásledoval - posílal mi šperky, trpaslíky, zajaté nepřátele, aby se mi kořili, psal příšerné básně a zpíval mi pod okny. Pořád jsem v jídle nacházela milostné dopisy. Jednoduše mi nedal ani na chvíli pokoj. Navíc mne všechny mé sestry přemlouvaly, abych si ho vzala, protože jsem nejstarší a musím se vdát první. Moji rodiče pořád říkali, jak šťastná jsem, když ve mně muž jako Conrad Coeur du Fer de la Tour Brisée našel zalíbení a to všechno-“</p>

<p>„Conrad? Conrad je tvůj bratranec?“ přerušila ji Princezna.</p>

<p>„Ano. Znáš ho?“</p>

<p>„Cestovali jsme spolu. Pokračuj, Laziko.“</p>

<p>„V zoufalství jsem hledala pomoc u Arlebara a on mi slíbil, že zařídí, abych nemusela před Conradem nadále prchat. Co se s ním stalo? Nechtěla jsem, aby mu Arlebar ublížil nebo tak, jen jsem chtěla být z jeho dosahu.“</p>

<p>„Conrad si našel jinou.“</p>

<p>„To je skvělé,“ usmála se Lazica nostalgicky a řekla: „Ubohý Conrad. Nebyl to špatný muž, opravdu, pod vším tím hrubiánstvím a chvástáním, ale mel nejvlhčejší ruce, jakých jsem se kdy dotkla.“</p>

<p>„Má je pořád. Je ropuchou,“ sdělila jí Princezna.</p>

<p>„Opravdu? Co je to za ženu, která si chce vzít ropuchu?“</p>

<p>„Je taky ropucha. Výborně jim to klape.“</p>

<p>„Jak sladké. Jsem opravdu ráda, že se to Conradovi tak vydařilo. A jsem taky ráda, že už nemusím být mouchou. Bohužel, hned jak se vrátím domů, začnou mé sestry zase naléhat, abych si vzala někoho jiného,“ řekla Lazica rezignovaně.</p>

<p>„Co třeba tohohle?“ zeptala se Princezna a ukázala špičkou levého křídla na Krasavce.</p>

<p>„Je velice estetický,“ připustila Lazica bez zvláštního nadšení.</p>

<p>„Je to princ.“</p>

<p>„Kdekdo je dneska princ. Není příliš výřečný, co?“ zeptala se pochybovačně.</p>

<p>„Krasavec byl dlouhý čas pod vlivem magie. Má trochu potíže s komunikací - určitě to znáš sama.“</p>

<p>Lazica se zamyšleně podívala na Krasavce, který stál v koutě místnosti. „Ruce nemá ani trochu vlhké. Toho jsem si všimla hned.“</p>

<p>„Tak to vidíš, Laziko. Je krásný, je princ a má báječně suché ruce. A navíc je do tebe očividně blázen. Co víc by sis mohla přát?“</p>

<p>„Doufala jsem, že se zamiluji divoce a vášnivé - alespoň jednou v životě, než se usadím. Nemyslím, že by se mi to mohlo podařit s ním,“ odpověděla Lazica zamyšleně.</p>

<p>„To nikdy nemůžeš vědět,“ řekla Princezna a sestersky jí poklepala po rameni. „Já už to zařídím. Mohli byste si třeba spolu připít na setkání a jsem si jista, že než se naděješ, budeš se na to dívat úplně jinak.“</p>

<p>Na Princeznino znamení přivedl Kedrigern Krasavce, který byl v obličeji celý rudý a vytrvale upíral oči k podlaze. Princezna vzala poháry, které Arlebar naplnil a podala je mladému páru. Rubínová tekutina jejich obsahu zářila přes fazety křišťálových číší.</p>

<p>„Vypijte to, to vás zahřeje,“ řekla a tajně mrkla na Kedrigerna.</p>

<p>Oba mladí lidé zdvořile upili. Jejich oči se setkaly a už neuhnuly. Jejich dech se znatelné zrychlil. Oba najednou vyprázdnili své číše, nechali si je vyklouznout z rukou a rozpřáhli náruče.</p>

<p>„Laziko, má lásko, můj andělí... má krásko!“</p>

<p>„Krasavce, můj zachránce... můj hrdino... má lásko!“</p>

<p>Vrhli se jeden proti druhému a sevřeli se ve vášnivém objetí. Uprostřed zrychleného oddychování, hlubokých zamilovaných pohledů a hladových polibků bylo možno zaslechnout obraty jako: „Odejdeme spolu... věčná láska... navždy tvůj otrok... královno mého srdce,“ a podobné vysoce exaltované fráze.</p>

<p>„Opravdu účinná věc,“ řekl Kedrigern uznale, šilhaje po karafě.</p>

<p>„A rychlá,“ dodala Princezna.</p>

<p>Krasavec vzal Laziku do náručí a vynesl ji ze dveří. Venku se obrátil a řekl: „Jedu do Kallopane s nejkouzelnější ze všech žen. Tam se vezmeme a tam budeme žít v ještě vzrůstající lásce a štěstí, s požehnáním a dobrodiním mého otce, krále!“</p>

<p>„Můj princi, můj živote, můj Krasavce, odvez mne k sobě!“ křičela Lazica.</p>

<p>„Příjemnou cestu!“ zavolala Princezna a zamávala jim.</p>

<p>Kedrigern vyšel ze dveří, zašeptal několik slov a pokynul rukou odcházejícímu páru, který se stále vášnivě objímal. Pak stál a sledoval je, jak nasedají na koně s modrým chobotem. Nakonec se obrátil na Princeznu a dobromyslné se usmál.</p>

<p>„Seslal jsem na ně malé kouzlo. Budou neviditelní pro všechny nepřátele a každého dne za soumraku naleznou přátele. Je to můj svatební dar,“ řekl.</p>

<p>„Připadali mi velice zaujatí sami sebou. Doufám, že nezapomenout na svatbu pozvat všechny místní víly.“</p>

<p>„Krasavcova rodina na to vždy velice dbala. Jenom doufám, že se jeho otec zdrží nemístných vtipů. Tak totiž začaly všechny Krasavcovy potíže.“</p>

<p>Pak obrátil svou pozornost k Arlebarově knihovně. Po chvíli vyšel z domu s několika svazky pod paží a tvářil se velice spokojeně. Conrad a Lalloree seděli na obrubě fontány a čekali na něj.</p>

<p>Conrad se zeptal: „Co bude s námi?“</p>

<p>„Ano, strýčku Keddie - kdy z nás uděláš zase lidi?“ zeptala se Lalloree.</p>

<p>„Co třeba hned?“ pokračoval Conrad.</p>

<p>Čaroděj odložil knihy, založil ruce a řekl: „Bojím se, že pro vás mám špatné zprávy. Možná, že byste se měli raději posadit.“</p>

<p>„Vždyť sedíme. My sedíme vždycky,“ odpověděl Conrad popuzeně.</p>

<p>„No dobře. Je mi líto, ale mluvil jsem s Arlebarem a ten potvrdil mé podezření. Kdybych se pokoušel odstranit kouzlo, které na vás uvrhla mlha, mohlo by to mít osudné následky.“</p>

<p>„Myslel jsem, že jsi čaroděj. Od kdy se čarodějové bojí kouzel?“</p>

<p>„Dělám magii, ne zázraky.“</p>

<p>Conrad si pohrdlivě odfrkl a skočil zpátky do fontány. Lalloree se smutně zadívala na Kedrigerna.</p>

<p>„Nemůžeš udělat aspoň něco, strýčku Keddie?“</p>

<p>„Bojím se, že ne.“</p>

<p>„Co budeme dělat?“</p>

<p>„Odvedu tě domů k tvým rodičům. Jsem si jistý, že budou souhlasit s tvým sňatkem s Conradem... za těchto okolností.“</p>

<p>„Budou mi to vyčítat a řeknou, že mě vždycky varovali, že se mi něco podobného jednou přihodí.“</p>

<p>„Opravdu tě varovali?“</p>

<p>„Pořád,“ připustila a povzdechla si.</p>

<p>Princezna se posadila na obrubu fontány po Lalloreeině boku a řekla něžně: „Není to doopravdy tak zlý život, když si na to zvykneš. V létě můžeš být venku v bahně a na zimu se přestěhuješ do paláce. A můžeš mít dětí, kolik chceš. Tisíce, když si to budeš přát. Ropuchy tolik dětí mívají a nemají s nimi žádné starosti.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„No jistě.“</p>

<p>„To skutečné není tak zlé... ale když si pomyslím, že zbytek svého života... ropucha...“ řekla Lalloree zamyšleně. „Bude to tak hrozně nudné.“</p>

<p>„Ale budeš mít někoho, kdo to s tebou bude sdílet, Lalloree.“</p>

<p>Lalloree byla chvíli zticha a pak skočila Princezně do klína. „Vezmi nás domů,“ řekla.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Dvanáct &gt; </emphasis></strong><strong><emphasis>Dokonalé svazky</emphasis></strong></p>

<p>Vystoupili na nejbližší vršek a dívali se, jak Arlebarův dům, zahrada i s fontánou, sad, rybníček a všechno ostatní mizí beze stopy. Když se ustálilo i chvění vzduchu a před nimi byla jen louka plná sedmikrásek, popohnali koně k jihu vstříc cestě, jež vedla do Brindomova království.</p>

<p>Cesta proběhla hladce a obešla se beze zlých kouzel. Vzduch byl teplý a svěží a voněl časným létem. Když vyjeli z hor, obklopily je květy a pestrobarevní motýli a každé ráno se probouzeli ptačím zpěvem. Cestování bylo takřka příjemné. Ale nejlepší z toho všeho bylo vědomí, že až doručí Lalloree jejím rodičům, budou se moci vrátit domů.</p>

<p>Království Zářící pláně bylo velice rozlehlé království s velice řídkou populací, soustředěnou povětšinou v jeho geografickém středu. Tam byla dobrá půda, na které si Brindomovi předci nechali vystavět svůj hrad. Přístupové cesty byly skoro zarostlé keři a lesy, což nasvědčovalo, že nebyli příliš společenští. Jejich země jim poskytovala vše potřebné a dost navíc, aby mohli obchodem získat vše, co je nutné k spokojenému a důstojnému životu královské rodiny.</p>

<p>Obranu země tvořilo dvanáct otylých, pomalých a dobromyslných ozbrojenců. Měli meče a lesklé piky, ale jen mlhavou představu o jejich používání a pražádnou touhu si své znalosti v tomto směru doplňovat praxí. Skutečnými obránci království byly jeho hranice.</p>

<p>Na východě se rozprostíral les, hluboký, hustý a neproniknutelný. Na jihu a na západě protékala Řeka utrpení a rozkládaly se Strašlivé vodopády, jejichž burácení bylo při správném větru slyšet až v Brindomově paláci. Na severu ležela za Dračími horami Pustina ztracených králů. Nikdo a nic tou cestou nepřišlo, co lidská paměť sahá, a dalo se těžko předpokládat, že kdyby někdo nebo něco od severu přece jen přišlo, stěží by to zadrželi pouzí ozbrojenci s pikami.</p>

<p>Tak se stalo, že když byli Kedrigern s Princeznou spatřeni na severní cestě, lidé se jim nejdříve vyhýbali a pak je rozpačitě vítali. Pohled na jejich oře nijak zvlášť neponoukal k srdečnějšímu přijetí. Byl to jeden z ozbrojenců, bledý a roztřesený, který na ně promluvil jako první. Přišoural se pomalým, váhavým krokem, udeřil ratištěm piky o zem, zasalutoval a váhavě se usmál.</p>

<p>„Holá, přátelé! Zdravím vás! Vítejte v království Zářící pláně!“ zvolal rádoby srdečně. „Zdravíme vás v pokoji. Jsme mírumilovní lidé. Opravdu jsme. Hosty vidíme velice rádi. Nechceme nikomu ublížit.“</p>

<p>„Ani my ne,“ odpověděl Kedrigern. „Chceme navštívit Brindoma. Neseme mu zprávy o jeho dceři.“</p>

<p>„Ano, ano, samozřejmé. Okamžitě vás odvedu k jeho výsosti. Přišli jste z... z... ze severu?“</p>

<p>„Samozřejmé.“</p>

<p>„Přes Pustinu?“ zeptal se ozbrojenec přidušeným hlasem. Venkované kolem cesty se přikradli blíž, aby jim neušla odpověď.</p>

<p>„Prošli jsme Pustinu ztracených králů,“ řekl Kedrigern s chladnou lhostejností. Jeho černý kůň si odfrkl a zablýskal stříbrným rohem v zlověstném gestu.</p>

<p>„Pak musíš být velký čaroděj!“ zvolal ozbrojenec, odhodil piku a poděšeně ustoupil.</p>

<p>„To jsme,“ prohlásila Princezna. „Tohle je Kedrigern z Hor tichého hromu. Není většího čaroděje nad něj.“</p>

<p>„A tohle je moje žena Princezna, sama čarodějka s nemalou praxí.“</p>

<p>„Taky létám,“ oznámila Princezna srdečně, zvedla se ze sedla svého průhledného koně, obkroužila ozbrojence a zamávala davu. Několik dětí jí mávání nadšeně oplatilo, ale většina lidí jen stála, hlavy zvrácené a ústa dokořán.</p>

<p>Když ozbrojenci posbírali svou duchapřítomnost a piky, zavedli hosty do paláce. Cest se vinula a davy houstly a v době, kdy dorazili k hradní bráně, seběhla se už většina populace, aby se podívali na mocného čaroděje ze severu.</p>

<p>Brindom byl zpraven o jejich příjezdu a vyšel k bráně, aby je přivítal. Byl stejně kulaťoučký jako jeho ozbrojenci, bělovlasý, brunátný v obličeji a spíše malé postavy. Odvážné se usmíval. Na co čekal, sám nevěděl. Očividně se mu velice ulevilo, když se z hrozné dvojice vyklubala půvabná tmavovlasá dáma v těsně padnoucích zelenožlutých šatech a zlatou čelenkou a hladce oholený muž v prostém, ručně tkaném oděvu a shrnovacích botách. Obličej se mu rozzářil, srdečné rozpřáhl ruce a přivítal je.</p>

<p>„Buďte prosím mými čestnými hosty,“ řekl, když je vedl do svého paláce. „Slyšel jsem, že nesete zprávy o mé dceři. Promiňte mi mou nedočkavost, ale Lalloree je už tak dlouho pryč a dychtivě očekáváme jakoukoliv informaci o ní.“</p>

<p>Z Princezniny kapuce se ozval zvonivý smích. Princezna si s Kedrigernem vyměnila za Brindomovými zády rychlý pohled a neřekli nic.</p>

<p>„Možná, že by bylo lépe, kdybys vyslechl zprávy společně se svou milostivou královnou,“ navrhl Kedrigern.</p>

<p>„Ale ano, samozřejmě, to se rozumí,“ odpověděl Brindom a horlivě si přitom mnul ruce. „Jsi moudrý, čaroději. Ve své nedočkavosti jsem zapomněl na svou milovanou Toomeeru. Jistě už nás očekává.“</p>

<p>Z Princezniny kapuce se ozval další přidušený smích. Princezna se ho pokusila zakrýt delikátním zakašláním, které v Brindomovi vzbudilo záchvat starostlivosti, jenž vedl k dalšímu, hůře tlumenému smíchu a hlasitějšímu kašlání. Takto to pokračovalo po celou cestu do trůnního sálu, odkud prošli dveřmi mezi oběma impozantními trůny.</p>

<p>Vstoupili do hezkého slunečného pokoje, ve které bylo šest mohutných čalouněných křesel s podnožkami. Řezbářská práce byla zdobena pestrými barvami a stěny byly pokryty obrazy psů, koček a dětí v roztomilých pózách. Na stole, kolem kterého stála křesla, byl džbánek mléka a talíř koláčků.</p>

<p>„Přivedl jsem čaroděje, mamko!“ zavolal Brindom a pak vysvětlil: „Raději o státních záležitostech rozhodujeme tady. Je to tu mnohem pohodlnější než v trůnním sále. Vezměte si prosím mléko a koláčky. Chovejte se jako doma.“ Vzal džbán a naplnil jím čtyři hrníčky, které stály vedle. Sotva nalil poslední, vešla do místnosti kulatá a laskavě vyhlížející žena, utřela si ruce do zástěry a vyloudila znepokojený kvokavý zvuk.</p>

<p>„Tady jsi, mamko! Přisedni a dej si s námi mléko a koláčky,“ řekl Brindom. „Tohle jsou ti čarodějové ze severu, Princezna a Kedrigern.“</p>

<p>„Musím vypadat hrozné,“ řekla královna, sundala si zástěru a úhledně ji složila, upravila si vlasy a nervózně se usmála na návštěvníky. „Taťka mi o vašem příchodu řekl teprve před chvílí, a tak jsem si myslela, že budete po všem tom cestování strašně vyhládlí a běžela jsem rovnou do kuchyně a pustila se do pěkné malé večeře.“</p>

<p>„Vaše výsost je příliš laskavá,“ řekl Kedrigern s úklonou.</p>

<p>„Ach, já znám čaroděje. Pořád na cestách. Tamhle něco slupnout, tuhle trochu upít a pořádné jídlo mnohdy nevidí třeba dva dny po sobě. Proto jste všichni tak hubení. A neříkej mi tak směšně. Říkej mi prostě 'teto Toomie', jako všichni ostatní,“ řekla královna.</p>

<p>„Mami! Tati!“ zvolala Lalloree hlasem přeskakujícím pohnutím. Zatímco se Brindom a Toomeera zmateně rozhlíželi po místnosti, vyškrábala se Lalloree z kapuce a skočila doprostřed stolu, těsně vedle talíře s koláčky. „To jsem já, Lalloree! Jsem zase doma! Nejste rádi, že mě vidíte?“</p>

<p>„To je ropucha, mamko,“ řekl Brindom opatrné.</p>

<p>„Ale hlas je naší Lalloree, taťko.“</p>

<p>„To máš docela pravdu, mamko, ale naši Lalloree přece poznám a tohle je ropucha.“</p>

<p>„Ale já jsem, Lalloree, tati, opravdu jsem!“ křičela ropucha vyskakující dychtivostí vysoko do vzduchu.</p>

<p>„Naše Lalloree je bezpečně provdaná za Panglundera Neústupného. Je někde na severu za řekou. Ty jsi ropucha,“ řekl Brindom, založil si své baculaté ruce a vážně se na ni zahleděl.</p>

<p>„Mluví jako Lalloree, taťko,“ řekla Toomeera.</p>

<p>„Já jsem, já jsem! Panglunder vypadal divně a měl tam na hradě tu hroznou starou paní a ta mne uvrhla do kouzelného spánku a strýček Keddie slíbil že mne dovede zpátky k tobě a pak jsme potkali Krasavce a připojili se k výpravě ale přišla mlha a proměnila mne a Conrada v ropuchy a ani Arlebar nám nedokázal pomoci ale to nevadí protože se milujeme. Můžeme se vzít, prosím? Prosím, tati! Mami, prosím, dovol Conradovi, aby si mě vzal!“ vyrazila ze sebe ropucha a zalapala po dechu.</p>

<p>„Kdo je Conrad?“ zeptala se Toomeera zmateně.</p>

<p>„Dostala se do průšvihu, mamko, já to věděl. Toho jsem se vždycky bál.“</p>

<p>„To byl tvůj nápad, taťko, provdat naši malou holčičku za toho hrozného chlapa. Já jsem říkala-“</p>

<p>Z úkrytu Kedrigernovy kapuce se ozval tenký hlásek: „Já jsem Conrad Coeur du Fer de la Tour Brisée, hrabě z Elberance a Morfoi, earl z Bexxfordu, Heseldownu a Tarncroftsu, nejvyšší maršál Almoraka Zlatovousého z Gossinghansu, a žádám vás o ruku vaší spanilé dcery!“ Conrad se vyškrábal na Kedrigernovo rameno a velkým skokem přistál přímo v talíři koláčků, přičemž je rozmetal do všech stran. S hněvivým bručením se vyhrabal z trosek a postavil se po Lalloreeině boku.</p>

<p>„Další ropucha,“ řekl Brindom ponuře.</p>

<p>„Ale má hezké jméno, taťko. A hezký sytý hlas. A chce si vzít naši holčičku,“ řekla Toomeera s rostoucím zájmem.</p>

<p>Brindom si povzdechl. „Vždycky jsem doufal, že si vezme vojevůdce nebo drobnějšího tyrana, nebo možná krásného prince.“</p>

<p>„Ten malý chlapík má všechny možné tituly, taťko.“</p>

<p>„Na druhé straně si nemyslím, že by se princ moc zajímal o ropuchu,“ pokračoval Brindom pochmurně.</p>

<p>Conrad si odfrkl. „Vyslyšte mne, vaše výsosti. Pocházím ze šlechtického rodu a vydobyl jsem si čest ve službách svému králi. Když jsem poprvé pohlédl na vaši spanilou dceru, věděl jsem, že už nikdy nebudu moci milovat žádnou jinou, a doufal jsem jen, že budu hoden její ruky. Ale pak...“ Odmlčel se, povzdechl si a pokračoval: „Stal jsem se obětí magie tak mocné, že si s ní ani největší čaroděj na světě nedokázal poradit.“</p>

<p>Brindom těžce klesl do židle a začal nervózně bubnovat zavalitými prsty o její dřevěné opěradlo. „Je to tak, Kedrigerne?“ zeptal se.</p>

<p>„Je, vaše veličenstvo.“</p>

<p>„A Lalloree taky?“</p>

<p>„Bojím se, že ano.“</p>

<p>„Ach, dej jim své svolení, taťko,“ řekla Toomeera a pohladila svého chotě po ruce. „Můžeme si udělat hezkou malou svatbu přímo tady na hradě. Upečeš některý ze svých oblíbených dortů.“</p>

<p>„Můžeme žít v hradním příkopu!“ vykřikla Lalloree vzrušeně.</p>

<p>„To by vám dlouho nevydrželo. V příkopě už žije štika,“ řekl Brindom.</p>

<p>„V zahradě přece máme báječnou fontánu, taťko. Mohli by si zařídit domácnost tam.“</p>

<p>„Prosím, tati, prosím!“</p>

<p>„Prosím vás, vaše veličenstvo!“</p>

<p>„No dobře, máte moje svolení,“ řekl Brindom unaveně.</p>

<p>Kedrigern a Princezna se usmáli na radující se ropuchy a na zářící Toomeeru. Brindom vzal ze stolu hrst rozházených koláčků a začal se jimi hlučně cpát. Toomeera si zase uvázala zástěru, kterou si sundala při svém příchodu, a vzala ze stolu džbánek a talířek.</p>

<p>„Dojdu ještě pro mléko a koláčky. Večeře bude až za hodinu a vy už určitě máte hrozný hlad,“ řekla.</p>

<p>„Mohla bych dostat nějaké mouchy, mami?“ zeptala se Lalloree.</p>

<p>„Pro boha živého, dítě, co že to chceš...? Ach... jistě, podívám se, jestli bych pro vás dva mohla sehnat nějaké mouchy.“</p>

<p>„Děkuji vám, vaše výsosti,“ řekl Conrad.</p>

<p>„Říkej nám mámo a táto, synku. Měli bychom si na to zvykat.“</p>

<p>K večeři byla pořádná mísa knedlíčků s kuřecím masem v husté omáčce a Toomeeřin kořeněný koláč s medem. Čarodějové a královský pár jedli v malé jídelně u kuchyně. Lalloree a Conrad si vzali večeři k fontáně.</p>

<p>Kedrigern s Princeznou strávili noc jako hosté na hradě, kde se všechno začínalo chystat ke svatbě. Odjeli příštího rána. Brindom a Toomeera jim hojně děkovali a obdarovali je tisícem zlaťáků a tuctem řádně pocukrovaných koblih, ještě teplých z trouby.</p>

<p>Jeli tiše, těšili se z krásného letního rána a vzájemné společnosti, a když za sebou nechali poslední stavení, zastavili se, aby si na chvíli odpočinuli. Kedrigern vytáhl dvě koblihy a jednu podal Princezně. Usedli do stínu javoru a pomalu jedli.</p>

<p>„Moc dobré, že, má drahá?“ řekl po chvíli Kedrigern.</p>

<p>„Báječné. Stejně jako ten koláč včera večer.“</p>

<p>„A ty koláčky. Skvělé koláčky. No, vůbec mne to neudivuje.“</p>

<p>Princezna se na něj zmateně podívala. „Mne ano. Byla jsem na hradech, kde byly chléb i pečivo naprosto nestravitelné.“</p>

<p>„Takové nebezpečí v Brindomově a Toomeeřině paláci nehrozí.“</p>

<p>„A proč ne?“</p>

<p>„Protože, než se stali králem a královnou, měli malý pekařský krámek kousek od hradu.“</p>

<p>„To je v tomhle království zvykem? Nikdy jsem neslyšela, že by měli následníci trůnu pekařství.“</p>

<p>„Vlastně je to naprosto neobvyklé. Poslední zdejší panovnici, Jarantře, bylo sto dvaadvacet let, když zemřela, a nezanechala po sobě žádné známé potomky. Trvalo to celé měsíce, než vypátrali, že Toomeera byla po matce vzdálená neteř tety Jarantřina pradědečka. Jenže se ona ani Brindom nechtěli vzdát pekařství. Nakonec se přece jen přestěhovali, ale jen kvůli Lalloree, aby se mohla provdat za někoho vhodného.“</p>

<p>„Škoda, že jim to nevyšlo,“ řekla Princezna smutně.</p>

<p>„Conrad přece není tak špatný.“</p>

<p>„Myslíš, že spolu budou šťastní, Keddie?“</p>

<p>„Jsem si jistý, že budou, má drahá,“ řekl čaroděj a potutelně se usmál. „Než jsme ráno odjeli, nalil jsem do fontány celý zbytek Arlebarova nápoje lásky.“</p>

<p>O několik dní později stáli na úpatí Dračích hor a rozhlíželi se po zelené pláni, která kdysi bývala Pustinou ztracených králů. Všude rostla hustá tráva, keře malin a ostružin, mladé stromky se kymácely ve větru a nové vzniklá jezera a rybníky se třpytily v ranním slunci.</p>

<p>„Vypadá to tu docela hezky, že?“ zavolal Kedrigern nahoru na Princeznu.</p>

<p>„Odsud to vypadá ještě lépe. Můžeš být sám na sebe velice pyšný,“ odpověděla a v líných kruzích se snášela na hřbet svého koně.</p>

<p>„Část zásluhy mají i ti dobří mniši a jejich byliny, má drahá.“</p>

<p>„Ale byl jsi to ty, kdo sem přišel a odčaroval to místo. Jen si to pomysli, Keddie... přijdou sem lidé a usadí se, budou zde šťastně žít a ani se nedozvědí, že za to vše vděčí jen tobě.“</p>

<p>Zvedl ruku v odmítavém gestu. „Netoužím po poctách, má drahá. Stačí mi pocit dobře vykonané práce a sem tam nějaký ten měšec zlaťáků.“</p>

<p>„Stejně, je to nespravedlivé,“ řekla a usadila se v sedle svého průhledného koně. „Tohle místo by se mělo jmenovat 'Kedrigernův dar', a ne 'Pustina ztracených králů'. Opravdu by se ti mělo dostat pocty, kterou si zasluhuješ.“</p>

<p>„Vážně o to nestojím. Nechat po sobě pojmenovat nějaké místo je nejjistější způsob, jak se nechat vtáhnout do politiky. A já se raději budu držet magie.“</p>

<p>Princezna se natáhla, aby ho pohladila po rameni. „Jak si přeješ, Keddie,“ řekla sladkým hlasem.</p>

<p>„Mohli bychom to pojmenovat po tobě, má drahá. Udělalo by ti to radost?“</p>

<p>„Ne, děkuji. Také se budu raději držet magie.“</p>

<p>Země, která tak dlouho pustla působením zlé magie, teď překypovala plodností. Dokonce i v této časné letní době se stromy a keře prohýbaly pod tíhou ovoce. Koně se pásli na čerstvé šťavnaté trávě. Vzduch byl těžký vůní květin a ospalý bzučením včel. Pestrobarevní ptáci poletovali a kroužili kolem čaroděje a princezny a přidávali svůj zpěv k bzučení hmyzu a bublání potůčku.</p>

<p>Na jednu noc se utábořili u alabastrové sochy, která bývala kuchařovým vozem. V jeho záhybech už se zachytila divoká vinná réva a jiné popínavé rostliny. V puklinách hnízdili ptáci a pod jeho nehybnými koly sídlily polní myši. Po ostatních vozech už nebylo ani stopy a stejně tak po jejich nedávném pobytu. Okolí vypadalo překrásně, ale lpěla na něm melancholie nepříjemných vzpomínek, takže oba poutníci vyrazili časně ráno a odjeli bez jediného ohlédnutí.</p>

<p>Když dojeli k hospodě Na Vnějším konci, přišel je Harry radostně přivítat přede dveře. Jako hostitel zvyklý na různé cizince si jejich koní stěží povšiml. Nabídl Kedrigernovi a Princezně nejlepší ložnici jen pro ně a slíbil jim slavnostní večeři na přivítanou. Jakmile pacholek, povzbuzený kopanci, kletbami a pohlavky svého pána k větší rychlosti, odvedl jejich koně do stáje, potřásl Harry Kedrigernovi energicky rukou.</p>

<p>„Je to báječné, že tě zase vidím, mistře Kedrigerne - a tu půvabnou dámu, kterou jsi s sebou přivedl. Ach, když jsme viděli, jak se nad Pustinou zvedá mlha, mysleli jsme si všichni, že je to váš konec, ale teď jsi zase tady a vypadáš lépe než kdy předtím, a navíc ve společnosti nejkrásnější dámy, jaká kdy vkročila do těchto zdí.“</p>

<p>„To je Princezna, moje žena,“ řekl čaroděj.</p>

<p>Hany se hluboce uklonil. „Je to pro mě čest, že tě potkávám, má paní.“ Pak se znovu obrátil ke Kedrigernovi. „Co se stalo s ostatními? Je pro ně nějaká naděje? Ukaž, mistře Kedrigerne, vezmu ti ty nádoby.“</p>

<p>„Opatrně, Harry. Svěřuji ti tri členy výpravy.“</p>

<p>Hany překvapením skoro upustil štíhlejší z nádob. „Členy výpravy? Tyhle džbánky?“ zeptal se vyjeveně.</p>

<p>„Ten malý je Ponttry, panoš. A ten kulatý je Maheen.“</p>

<p>„Ach... skoro jsem jednoho z nich upustil,“ zamumlal Harry polekaně.</p>

<p>„To byl Smeak,“ informovala ho Princezna.</p>

<p>„Když si je prohlédneš zblízka, můžeš rozeznat jejich tváře,“ řekl Kedrigern, vzal Smeaka a přidržel ho ve světle, aby si ho hostinský mohl prohlédnout.</p>

<p>„Usmívá se!“ zvolal Hany.</p>

<p>„Naplnil jsem ho vínem. Myslím, že se bude usmívat tak dlouho, dokud bude plný. Můžeme dovnitř? Jsem si jist, že by se Princezna chtěla osvěžit a oba bychom velice ocenili odpočinek v opravdové posteli.“</p>

<p>Osvěžení a odpočatí sešli dolů k večeři a zastihli hospodu neobyčejné ztichlou, ale plnou nejrozmanitější společností, jako by byl předvečer nějakého velkého svátku. Vzduch se chvěl, jak zvenčí proudil teplý vzduch, a stěží viditelné stíny se míhaly sem a tam, beztvaré a bezbarvé, často ne víc než pouhý záchvěv na pokraji vidění, ale všechny plály neomylnou aurou štěstí a dobroty. Kedrigern si to neuvědomil, ale když zaujali svá místa u stolu, které pro ně Harry rezervoval, Princezna zamávala křidly, lehce se zvedla z podlahy a s úsměvem zatleskala rukama.</p>

<p>„Keddie, to jsou všichni ztracení poutníci - jsou osvobozeni od čar, které je věznily, a jsou tak šťastnil Copak to štěstí necítíš?“ řekla.</p>

<p>„Cítím, má drahá. Je to velice příjemné.“</p>

<p>„A vědí, že za to vděčí tobě. Vytušili to.“</p>

<p>Když se Princezna snesla na své místo, cítil Kedrigern, že se duchové stahují blíže k nim. Byl to divný pocit, nikoli nepříjemný ani omezující, spíš jako by měl na ramenou plášť z pavučin vzdouvaný jemným vánkem; cítil se oděný do šatu z díků.</p>

<p>„Vypadáš velice spokojeně, Keddie,“ poznamenala Princezna.</p>

<p>„Je to docela hezké. Vypadá to, že budeme mít při večeři společnost, má drahá. Nevadí ti to?“</p>

<p>„Ani v nejmenším. Jsou všichni velice přátelští.“</p>

<p>Na stole stál Maheen, naplněný Harryho nejlepším vínem. Poklidný úsměv zdobil jeho lehce naznačené keramické rysy.</p>

<p>„Nevadí ti používat našeho známého jako nádobu?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Vůbec ne, Keddie. Můžeš mi nalít.“</p>

<p>Víno bylo dobré a silné a skvěle se hodilo k šťavnatému hovězímu, které jim Harry servíroval a které s velkou chutí konzumovali. Jako dezert si pak dali trochu sýra a nějaké ovoce. Zatímco se zcela nasycený Kedrigern pohodlně opřel ve své židli, Princezna vstala.</p>

<p>„Je všechno v pořádku, má drahá?“ zeptal se jí.</p>

<p>„Je tu trochu příliš teplo. Nevstávej, Keddie. Půjdu jen k oknu nadýchat se čerstvého vzduchu.“</p>

<p>„Teď když to říkáš, taky mi připadá, že je tu poněkud hustá atmosféra.“ Kedrigern odstrčil židli a začal se zvedat, aby svou choť doprovodil. Byl zlenivělý dobrým jídlem a obklopený dobrotivými duchy, takže nijak nespěchal a byl ještě u stolu, když se Princezna posadila na židli u okna a v místnosti se s hlasitým zapraskáním objevil ifrít.</p>

<p>Byl to opravdu velký ifrít. Jeho zploštělá zelená hlava se skoro dotýkala stropních trámů a nadmuté tělo roztříštilo stůl a odsunulo lavice stranou. Jeho levá paže byla zářivě rudá a pravá zase leskle černá, zatímco ruce měl bílé a prsty zakončené dlouhými stříbrnými drápy. Zdi se zachvěly a talíře roztančily, když místností zazněl jeho hluboký zlovolný smích. Dlouhým stříbrným drápem ukázal na Princeznu.</p>

<p>„Krásná princezna spustit kouzlo. Ifrít ji vzít pryč!“ zaburácel a zachechtal se ještě zlovolněji než prve.</p>

<p>Princezna rychle vyskočila na nohy a řekla: „Nic takového neuděláš!“</p>

<p>Ifrít se k ní sklonil. Ozvalo se hlasité klong, jako když lžička cinkne o křišťálovou sklenici, a ifrít polekaně uskočil, třepaje rukama a vyluzuje bolestivé úpění. Jeho krví podlité oči zaplály, když se pokusil o druhý výpad, ale znovu byl odmrštěn stejným způsobem.</p>

<p>„To už by myslím stačilo,“ řekl Kedrigern a přistoupil k ifrítovi.</p>

<p>„Ty udělal kouzlo?“ zeptal se ifrít zlostně a jeho oči se zúžily a zlověstně zaplály.</p>

<p>„Ještě ne. To byla má žena,“ odpověděl Kedrigern hrdě. „Ale jestli okamžitě nezmizíš...“</p>

<p>V tu chvíli se kolem něj začal vzduch hněvivě vlnit. Ucítil dlouho zadržovanou zlost a touhu vyřídit si staré účty. Hlasitě se zasmál a řekl: „Do toho, přátelé. Je váš.“</p>

<p>Kolem něj zavál lehký vánek a v tu chvíli si ifrít uvědomil přítomnost duchů. Zatímco Kedrigern přihlížel se založenýma rukama a žvýkal poslední sousto broskve, ifrít zavrávoral pod úderem, pak pod druhým a za malou chvíli se svíjel na zemi, ječel a vřískal bolestí, zatímco do něj neviditelný dav bušil, dloubal, strkal a políčkoval ho ze všech stran. Ifrít začal žebrat o milost; začal se hlasitě omlouvat; naléhal na Princeznu, aby se ho zastala a prosil Kedrigerna, aby ho zachránil; pak se začal zmenšovat. Když nabyl lidské velikosti, pozvedl Kedrigern ruku. Výprask ustal.</p>

<p>„Co myslíš, má drahá? Má dost?“ zeptal se čaroděj.</p>

<p>„Zaslouží si každou ránu, kterou dostal,“ odpověděla Princezna zlostně. „Hrozná sebranka, ti ifrítové! Vzít mě pryč, jen si to představ!“</p>

<p>Ifrít k ní přilezl po kolenou a z očí mu tekly velké růžové a oranžové slzy. „Prosím, krásná princezna odpustí ifrítovi! Byl nepříčetný žalem!“</p>

<p>„Jaký žal ty můžeš mít? Pokud vím, působíš spíš žal jiným. Zrovna na podzim jsi odsud odnesl ubohou malou princeznu, ty bezcílná stvůro!“</p>

<p>Ifrít zoufale zavyl a vyprodukoval několik dvoubarevných slz. „Malá princezna je pryč!“ zabědoval. „Jednoho dne všichni pryč - malá princezna, ostatní lidé, které ifrít chytil, všechna krásná magie, kterou měl ukrytou, všechno najednou rychle pryč. Ifrít přišel hledat nového drahouška.“</p>

<p>„Nemám ani ten nejmenší zájem být tvým drahouškem,“ odpověděla Princezna chladně.</p>

<p>Ifrít zoufale zavyl. Kedrigern ho okřikl: „Budeš zticha! Buď rád, že jsi z toho vyvázl takhle, po všem tom utrpení, co jsi způsobil lidem za posledních pár století.“</p>

<p>„Ifrít se jen snažil dělat dobře svou práci.“</p>

<p>„To říkají vždycky.“</p>

<p>„Od ifríta se čeká, že bude odnášet lidi a provádět ošklivé věci,“ bránil se ifrít dotčeně.</p>

<p>„Už mě to přestává bavit. Zlá magie je z tohoto kraje jednou pro vždy pryč a pro tebe už tady není místo. Rozumíš?“ zeptal se Kedrigern ostře. „Zakrátko tady přijdou slušní lidé a budou se tu chtít usadit, a nestojí o to, aby je kdokoliv obtěžoval.“</p>

<p>Ifrít se mlsné olízl a řekl: „Dejte ifrítovi krásnou princeznu, on půjde.“</p>

<p>S rozhodností a rázností, která Kedrigernovi vyrazila dech, chytila Princezna ifríta za dlouhé purpurové ucho a přinutila ho, aby vstal. Ifrít se skroutil, rukama si chránil postižené místo a bědoval: „Ifrít musí mít svého drahouška. Jakéhokoliv drahouška a pak bude ifrít hodný.“</p>

<p>Kedrigern se podíval na Princeznu a usmál se. „Dobrá práce. Ten magický štít prve byl taky skvělý.“</p>

<p>„Díky, Keddie. Je dobré občas se přesvědčit, že člověk nevyšel ze cviku.“</p>

<p>„Co s tím přerostlým ufňukaným miminem? Nemůžeme ho jen tak pustit, nebo popadne první ženu, kterou uvidí.“</p>

<p>„To nesmíme dopustit. Myslíš, že by Harry...“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Stáli, dívali se na plačícího, bědujícího ifríta a přemýšleli. Po chvíli Kedrigern řekl: „Vlastně by to bylo pro dobro všech, kdybychom našli ženu, která by byla ochotna se mu věnovat. Když má ifrít citlivou a dobrou ženu, chová se skoro slušně. Jeho problém byl v tom, že malá princezna byla příliš mladá a nezkušená, než aby ho dokázala zvládnout. Koho doopravdy potřebuje, je někdo jako...“</p>

<p>Náhle se mu po tváři rozlil úsměv. Podíval se na Princeznu a ona se usmála stejným chápajícím úsměvem. Oba najednou přikývli. Přikročili blíž ke sténajícímu ifrítovi, obklopenému bledou září osvobozených duchů.</p>

<p>„S vašim svolením, přátelé,“ řekl Kedrigern mírně. „Myslím, že znám konstruktivní cestu, jak vyřešit problém s tímhle chlapíkem.“</p>

<p>Mrak duchů se pohnul; některé jeho části se míhaly velice rychle a zaujatě, zatímco jiné pomalu, jako meditující filozofové. Po několika minutách se vše uklidnilo a mrak začal řídnout, až zmizel docela, a Kedrigern věděl, že ifrítova záležitost byla svěřena jeho vůli. Tiše poděkoval těm, kteří odcházeli, a šťouchl ifríta špičkou boty.</p>

<p>„Přisahej při prstenu Šalamouna, pána džinů a ifrítů, že mne budeš poslouchat a patřičně se chovat, a já tě pustím,“ řekl.</p>

<p>Žluté oko opatrně vykouklo mezi modrými prsty. „Ifríta už nebudou bít?“</p>

<p>„Ne, pokud uděláš, co ti říkám. Přísahej.“</p>

<p>„Ifrít přísahá při Šalamounově prstenu. Ifrít bude poslouchat čaroděje a patřičně se chovat,“ vyhrklo stvoření servilně.</p>

<p>„Můžeš vstát.“</p>

<p>Ifrít vyskočil na nohy, mlsně se ušklíbl a zeptal se: „Teď dáš ifrítovi hezkého drahouška a on půjde, ano? Kde je jeho drahoušek?“</p>

<p>„Je nepolepšitelný,“ řekla Princezna znechuceně.</p>

<p>„Ifrít zůstane ifrítem, má drahá. Je to věc zvyku. Všechno, co potřebuje, je citlivá žena, která ho naučí civilizovaným způsobům, a než se naděješ, bude z něj hodný a uhlazený ifrít, radost pohledět. Předpoklady na to má.“</p>

<p>Princezna si prsty podepřela bradu a chvíli si ho pečlivě prohlížela. „Obyčejná žena to být nemůže,“ řekla zamyšleně. „Potřebuje něco extra.“</p>

<p>„Mimořádně obdařenou. Nejlépe čarodějku.“</p>

<p>Ifrít dychtivé vyhrkl: „A bude drahoušek? Najdeš ifrítovi hezkého drahouška?“</p>

<p>„Měla by být krásná. To je bez řečí.“</p>

<p>„Vyzrálý, smyslný druh krásy, řekla bych.“</p>

<p>„Směs vášně a něžnosti.“</p>

<p>„Kde je ten hezký drahoušek? Kde je!“ křičel ifrít vzrušeně a mnul si ruce, až drápy řinčely.</p>

<p>„Hm, to je problém, můj pestrobarevný příteli,“ řekl Kedrigern zamyšleně.</p>

<p>„Takovou ženu nenajdeš v typické vesnické chýši,“ poznamenala Princezna.</p>

<p>„Ani v obyčejném měšťanském domě.“</p>

<p>„Dokonce ani ve většině paláců ne.“</p>

<p>„Vlastně pochybuji, že bychom našli tucet takových žen na celém světě.“</p>

<p>„Tucet? Já vím jen o jedné a ta... Ne, to nepřichází v úvahu,“ řekl Kedrigern a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Kde je ten drahoušek? Řekni ifrítovi a on půjde pryč. Ifrít bude hodný a uhlazený. Řekni, ifrít slibuje, že se bude slušně chovat na věky věků,“ žebralo stvoření.</p>

<p>„Žije na velice hezkém hradě. Možná s tebou nebude chtít jít,“ upozornila ho Princezna.</p>

<p>„A jestli nebude chtít jít, budeš ji muset přinutit. Je to mocná čarodějka. Kromě toho, že je smyslné krásná.“</p>

<p>„Ifrít to zařídí. Ukaž ifrítovi hrad.“</p>

<p>„To je další problém. Nemáme mapu a já hrozně špatně vysvětluji. Ale počkej... ifrítové přece umí létat, že?“</p>

<p>„Ifrít létá jako pták, jenom rychleji.“</p>

<p>„Nemáme s sebou moc zavazadel,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Mohl bys nás tam odnést. Složíš nás na zem pár mil od paláce a půjdeš napřed.“</p>

<p>„Ifrít vezme vás i koně. I zavazadla. Jste připraveni?“</p>

<p>„Ne hned, ty náš malý hlupáčku. Ve tmě bychom cestu nenašli. Vyrazíme po snídani. Mezitím - jako důkaz svých dobrých úmyslů - bys mohl uklidit jídelnu. Udělal jsi tu příšernou spoušť.“</p>

<p>„Ifrít uklidí, ifrít zařídí. Buďte připraveni, odlétáme po snídani, koně a všechno,“ řekl ifrít, zamnul si ruce a zavýskal.</p>

<p>„Budeme připraveni,“ řekl Kedrigern, nabídl Princezně ráme a odvedl ji ke dveřím. Když vycházeli z jídelny, ifrít za nimi zavolal:</p>

<p>„Řeknete ifrítovi jméno hezkého drahouška z hradu?“ zeptal se.</p>

<p>„Všechno má svůj čas. Řekneme ti ho, až tam dorazíme,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>„Hezká paní má hezké jméno? Ifrít má rád hezká jména.“</p>

<p>„Bude se ti líbit a její jméno taky,“ řekla Princezna a usmála se nejzářivějším úsměvem. „Jste jako stvořeni jeden pro druhého.“</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>&lt; Epilog &gt;</emphasis></strong><strong><emphasis>Návrat domů</emphasis></strong></p>

<p>Panglunder stál v noční košili u hlavní brány Mon Chagrinu a vypadal velice zmateně. V jedné ruce držel zlověstně vypadající válečnou sekeru. Mrkal neuvěřitelnou rychlostí a slova z něj vycházela jen velmi obtížně.</p>

<p>„Povídám, Kedrigerne... je to opravdu zvláštní... nanejvýš neobyčejné... Nečekám, že bys mi to uvěřil... stěží tomu věřím sám... opravdu zvláštní,“ drmolil, doprovázeje svá slova neurčitými gesty volné ruky.</p>

<p>„Něco se stalo?“ zeptal se Kedrigern a seskočil z koně.</p>

<p>„Ano, něco neobyčejně zlého se stalo. Nanejvýš zlého. Hrozné zjevení, právě uprostřed... ach, už je to tu zase!“ zařval Panglunder a upustil sekeru, když viděl, jak Princezna vzlétla ze svého průhledného koně a zvolna přistála po Kedrigernově boku. Teprve nyní si všiml obou ořů a nevěřícně si protřel oči.</p>

<p>„To je v pořádku, Panglundere. Ti koně jsou skuteční,“ ujistil ho Kedrigern. „A tohle je Princezna, má žena. Už jste se setkali.“</p>

<p>„Byla jsem tehdy ropucha,“ vysvětlila Princezna.</p>

<p>„Ano, samozřejmě. Vy... vypadáte mnohem lépe, musím říct.“</p>

<p>„A co na Mon Chagrinu, je všechno v pořádku? Připadáš mi poněkud rozrušený, smím-li to tak říct. Někdo tě ohrožuje? Nějaké prokletí, o kterém bych měl vědět? A jak se daří naší drahé Memaneshe?“ vyptával se Kedrigern, poklepávaje zemana po rameni.</p>

<p>„Právě, Memanesha. Je pryč... unesena... sebrali mi ji přímo z... zrovna před chvílí!“</p>

<p>„Žádné vojsko jsem neviděl, Panglundere. A takový smělý útok by-“</p>

<p>„To nebylo vojsko, to bylo zjevení. Velká nadutá žlutooká věc, kůži měla červenou, černou a modrou a obrovské drápy... vypadalo to jako duch a vtrhlo to po ránu do mé ložnice.“</p>

<p>„To vypadá na ifríta,“ řekla Princezna a zatvářila se zkroušeně.</p>

<p>„Bojím se, že máš pravdu,“ přisvědčil Kedrigern. Vyměnili si vážné pohledy a smutně potřásli hlavou.</p>

<p>„Nejzvláštnější na tom všem bylo, že znal její jméno! Vtrhl do ložnice a zařval její jméno. 'Memanesho! Kde jsi, můj drahoušku?' zařval, pak ji popadl a oba zmizeli.“</p>

<p>„Tak to byl určité ifrít,“ řekla Princezna. „Jsou strašné rychlí.“</p>

<p>„Velice špatné. Bojím se, můj drahý příteli, že jsi Memaneshu viděl naposledy. Hlavu vzhůru,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Panglunder si zhluboka povzdechl, pak pokrčil rameny, zvedl hlavu a zahleděl se zadumaně k východu. Přes skutečnost, že byl v noční košili, vypadal docela heroicky. „Potom vyrazím na výpravu,“ řekl pevným hlasem. „Leží přede mnou dlouhá a nebezpečná cesta, ale já vezmu své zbraně a nevzdám se. Nevyspím se v lidském obydlí ani se nenapiju vína, dokud nebudu mít svou milovanou zpátky.“</p>

<p>„To by byla ukvapenost. Věř mi, Memaneshu už nikdy neuvidíš,“ řekl Kedrigern přesvědčeně.</p>

<p>„Ale to je skvělá novina, příteli! Musím to hned vzkázat Lalloree,“ zajásal Panglunder.</p>

<p>„Lalloree?“</p>

<p>„Samozřejmě. Roztomilé kotě, ta Lalloree. Člověk by s ní mohl žít celé věky a vůbec by se nemusel bát, že ztratí náladu a promění ho v... v něco odporného.“</p>

<p>„Třeba v ropuchu?“ zeptala se Princezna kousavě. „Myslela jsem, že tvůj svazek s Lalloree byl čistě politické povahy.“</p>

<p>„Tak to začalo. Ale v tu chvíli, kdy jsem tu sladkou bytost spatřil...“ Panglunder se odmlčel a povzdechl si. „Memanesha to poznala okamžitě a obklopila ji plameny. Pro Lalloreeino dobro jsem předstíral lhostejnost. Ale teď...“</p>

<p>Princezna pohladila Panglundera po ruce a povzbudivě ho poplácala po plecích. Kedrigern se postavil po jeho druhém boku a objal zemana kolem ramen.</p>

<p>„Myslím, že raději půjdeme dovnitř, Panglundere. Měli bychom ti vyprávět celý příběh, než uděláš něco ukvapeného,“ řekl.</p>

<p>„A bude lépe, když se na to posadíš,“ dodala Princezna.</p>

<p>Byl krásný teplý den, když Princezna a Kedrigern zdolali poslední strmý svah, který je dělil od jejich vilky v Horách tichého hromu. Udělali vše, co chtěli, a ještě spoustu věcí nadto.</p>

<p>Princezna byla zase krásnou ženou a měla jistotu, že jí zůstane. Navíc měla atraktivní a zcela funkční křidélka. Krasavec byl rovněž navždy zbaven ropuší podoby a byl vášnivé zamilován do Laziky, která už také nebyla mouchou. Z Lalloree a Conrada sice byly ropuchy, ale měli alespoň jeden druhého, pěknou fontánu na bydlení, sympatie a porozumění Lalloreeiných rodičů a účinnou pomoc Arlebarova nápoje lásky. Arlebar se odebral na poslední odpočinek a Smrt měl Arlebara. Rospax měl dobrý domov a byl užitečný.</p>

<p>Dokonce i Smeak, Maheen a Ponttry měli přijatelnou budoucnost. Harry se laskavě nabídl, že jim poskytne útulek v hostinci Na Vnějším konci jako džbánům. Soudě podle jejich výrazů, byli s tímto řešením velice spokojeni. Pustina ztracených králů rozkvetla novým životem a zlá magie se z ní vytratila navždy. Zdálo se, že všechno se obrátilo k dobrému.</p>

<p>Kedrigern se prodíral bludištěm falešných stezek a slepých cestiček. S Princeznou mluvil, jen když se ptal na směr, a ona mu shora odpovídala. Když dosáhli poslední zatáčky před jejich vilkou, snesla se Princezna elegantně na zem po jeho boku.</p>

<p>„Panglundera je mi líto,“ řekla konečné. „Není mi ani trochu líto Memaneshi nebo ifríta, ale nelíbí se mi, že Panglunder zůstane sám v tom ponurém hradě.“</p>

<p>„Překoná to, má drahá. Myslím, že to tak pro něj bude lepší.“</p>

<p>„To zní poněkud bezcílně, Keddie.“</p>

<p>„No, viděla jsi, jak Lalloree flirtovala s Conradem. Flirtovala i s Krasavcem, dokonce i když byl ropuchou. Jen si pomysli, jak by to dopadlo, kdyby se stala hradní paní na Mon Chagrinu a nějaký krásný princ se tam zastavil na noc. Myslím, že by to nevyhnutelně skončilo válkou,“ řekl čaroděj.</p>

<p>Princezna chvíli jela v zamyšleném tichu a pak řekla: „Možná máš pravdu. Přesto je mi Panglundera líto... doufám, že se nedá na pití.“</p>

<p>„To jistě ne, má drahá. Než jsme odjížděli, dal jsem mu láhev 'Sliny bahenní zmije'. Jediný doušek ho vyléčí z jakékoliv chuti na alkohol. Navždy.“</p>

<p>Poslední kousek cesty k domovu se rozhodli ujít po svých. Na konci dlouhé zatáčky se zastavili a ruku v ruce se dívali na svou vilku. Byl to hřejivý a přívětivý pohled. Večerní slunce pozlatilo západní okna. Dlouhé stíny se táhly přes trávník a halily malou verandu, kde si Kedrigern zvykl odpočívat po obědě. Na východě se tyčil strmý vrchol Tichého hromu, ozdobený bílou čepičkou věčného sněhu. Na západ od domu se rozprostíral sad, jemuž vévodily dva statné duby, zastřešující svými korunami prostor pod sebou. To bylo velice podivné, protože když na jaře odcházeli, měli na zahradě dub jenom jeden.</p>

<p>„Má drahá... připadá ti všechno v pořádku?“ zeptal se čaroděj.</p>

<p>„Je to báječné, Keddie. Jsem ráda, že jsme zase doma.“</p>

<p>„Ale je všechno v pořádku?“</p>

<p>„Zahrada je trochu zanedbaná.“</p>

<p>„A co sad?“</p>

<p>„Vypadá skvěle a stinně. Ty duby...“ Zmlkla a zamračila se. „Keddie, nebyl tam jen jeden, když jsme odcházeli?“</p>

<p>„Byl, má drahá.“</p>

<p>„Byli jsme pryč jen pár měsíců; za tu dobu přece nemohl vyrůst takhle velký. Ach, doufám, že to není žádné kouzlo, Keddie. Vůbec nemám náladu zápasit s kouzly, po celé téhle cestě. Chci se vykoupat, dát si lehkou večeři a jít brzy na kutě. Nechci zápasit z čarodějným stromem; alespoň ne, dokud si neodpočinu,“ řekla Princezna nevrle.</p>

<p>„Hm, raději se podívám, co za tím vězí,“ odpověděl Kedrigern, sáhl pod halenu pro medailon a podíval se přes Hledáček pravdivého vidění. Chvíli se díval a pak se s úsměvem obrátil na Princeznu: „Žádný strach, má drahá. Je to někdo, koho známe.“</p>

<p>„Já žádné stromy neznám.“</p>

<p>„Je to Anlorel a Gylorel. Zdá se, že jejich výprava byla úspěšná.“</p>

<p>Zamávali směrem k dubům. Ačkoliv bylo bezvětří, větší dub jim odpověděl zamáváním větví. Mezi nimi se mihla světélkující čmouha a pak se koruna dubu rozsvítila, jako by v ní sněmovaly svatojánské mušky.</p>

<p>„Vítej doma, dobrý čaroději!“ zaduněl hluboký hlas doprovázený melodickým zvoněním.</p>

<p>„To je báječné překvapení Dovolte, abych vám představil svou ženu Princeznu. Byla s námi na výpravě, ale zůstávala skrytá.“</p>

<p>„Je mi ctí,“ odpověděl hlas a zvonky se rozezněly veselou melodií.</p>

<p>„Co tady děláte? Myslel jsem, že se po výpravě vrátíte do Temného lesa. A jak vlastně dopadla vaše výprava?“</p>

<p>„Otce jsme našli. Zlá mlha ho proměnila v kámen,“ odpověděl Gylorel, zatímco Anlorel smutně cinkala.</p>

<p>Kedrigern soucitně pohladil kmen stromu a zamumlal: „To je mi líto... po všem tom putování a hledání...“</p>

<p>„Mlha zmizela den poté, co jsme vás opustili. Měli jsme dobrou šanci ho nalézt. Ale když jsme k němu došli, byl proměněn v kámen,“ pokračoval Gylorel.</p>

<p>„Pokud vám to může poskytnout nějakou útěchu, mlha je pryč navždy. Keddie ji zničil,“ oznámila Princezna, vzala čaroděje za ruku a usmála se na strom.</p>

<p>„Pak je velkým čarodějem a my jsme sem přišli správně.“</p>

<p>„Ale proč jste sem přišli?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Hledáme moudrost.“</p>

<p>„Nejsem učitel, jsem mág.“</p>

<p>„Ale jsi dobrý a moudrý muž a víš mnoho o světě kolem. Budeme se od tebe učit.“</p>

<p>„To je pro mne čest. Ale ani nejmoudřejší člověk tě nemůže naučit, jak být dobrým stromem.“</p>

<p>Horní větve se zavlnily a Gylorel odpověděl: „Musím se ujmout vlády nad lesem. Můj otec mne učit nemůže. Dovol mi jen, abych zde zůstal, poslouchal a pozoroval, dokud nebudu připraven vrátit se do Temného lesa.“</p>

<p>„Nebudete s námi mít žádné potíže,“ dodala Anlorel zvonivě. „Nech nás tu a my tě zastíníme před poledním sluncem a ochráníme před větrem. Ptáci se uhnízdí v našich větvích a naplní vzduch svým zpěvem a pestrými barvami.“</p>

<p>„Bylo by to krásné mít si s kým popovídat, když budeš služebně pryč. Je tu trochu smutno, když tu není nikdo kromě Spota,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Jste vítáni a můžete zůstat tak dlouho, jak si budete přát, a poslouchat a pozorovat, co budete chtít,“ prohlásil Kedrigern a podíval se při tom do zelené masy, která se nad ním rozprostírala.</p>

<p>„Děkujeme ti, dobrý čaroději, a žádáme tě o další laskavost: dáš nám své svolení, abychom se oženili s tím skvělým dubem, který stojí vedle nás?“</p>

<p>„Není to krásné, Keddie! Ach, to je nádherný návrat domů!“ zajásala Princezna.</p>

<p>„Samozřejmě, má drahá. Jistě že můžete, přátelé, a přeji vám hodně štěstí,“ řekl čaroděj.</p>

<p>Stěží to dořekl, když se odevšad ozvalo šustění a zvonění a praskání větví, jež se jemně ovíjely kolem sebe navzájem. Kedrigern s Princeznou zamávali a vydali se tiše ke své vilce. Jejich koně se klidně pásli na trávníku a oni se u nich na chvíli zastavili, aby se pokochali tou pokojnou scénou.</p>

<p>„Keddie... neslyšíš něco?“ zeptala se Princezna.</p>

<p>„Něco? Co bych měl slyšet?“</p>

<p>„Tenké veselé hlásky. Jako by si někde daleko hrály děti,“ odpověděla a zaposlouchala se.</p>

<p>Kedrigern následoval jejího příkladu. Za chvíli i on uslyšel tenké jásající a smějící se hlásky. „Samozřejmě, má drahá - jak jsem na to mohl zapomenout - vždyť dnes je Svatojánská noc!“ zvolal.</p>

<p>„Vílí zvonky!“</p>

<p>Ruku v ruce spěchali k východnímu svahu. Tam pak, krok za krokem, opatrně pátrali, odkud se ozývají ty tenké hlásky.</p>

<p>„Tady je to, Keddie!“ vykřikla Princezna.</p>

<p>Sotva promluvila, hlásky ztichly. Ale hned na to zavolal celý maličký sbor: „To je Princezna a čaroděj! Oni se vrátili!“ a v trávě u jejich nohou se rozzářil kruh tvořený maličkými lucerničkami. Po dvou, po třech se začaly objevovat droboučké postavičky, aby je pozdravily.</p>

<p>„Vítejte doma,   sladká Princezno a moudrý Kedrigerne!</p>

<p>„Děkujeme vám, Hrachový kvítku a Hořčičné semínko,“ odpověděla Princezna.</p>

<p>„Hodně štěstí, dobrý čaroději a krásná paní!“</p>

<p>„Děkujeme vám, Stračí nožko a Šalvějko, i vám, Jitroceli a Podběle,“ odpověděl čaroděj s hlubokou úklonou.</p>

<p>„Naše požehnání vašemu domovu a krbu, dobří lidé!“</p>

<p>„Děkujeme vám, Koreandře a Libíčku. Děkujeme, Pavučinko,“ řekla Princezna a   pak   se posadila do trávy a usmívala se na maličké lidičky. Kedrigern se posadil vedle ní a společně odpovídali na srdečné pozdravy a přání všeho dobrého droboučkých človíčků. Když se přivítali se všemi, předstoupil před ně jejich mluvčí, zatřepal duhovými křídly, až se kolem rozletěly jiskřičky světla, hluboce se poklonil a oznámil:</p>

<p>„Dnes každý z nás štěstím září,</p>

<p>že ses vrátil domů z cest,</p>

<p>krásné Princezně že se dobře daří,</p>

<p>a ropuší kůži už nemusí nést.“</p>

<p>„Děkujeme ti, Puku. To je od tebe hezké,“ řekla Princezna.</p>

<p>„Naše radost je mnohem větší:</p>

<p>vždyť jste zase doma v bezpečí!</p>

<p>A jako by už to nebylo dost,</p>

<p>vrátili jste se v Svatojánskou noc.</p>

<p>Kdy zpěvem a smíchem jásá celá zem,</p>

<p>a tancem v kruhu kouzelném,</p>

<p>teď verše radosti ať zní,</p>

<p>z návratu Kedrigerna a Princezny!“</p>

<p>„Jsi velice laskavý, Puku, a jsme ti za tohle krásné přivítání moc vděční,“ řekl čaroděj, vstal a pomohl na nohy své ženě. „Když nás teď omluvíte, půjdeme dovnitř a vy se dobře bavte.“</p>

<p>„Dobrou noc, Puku. Dobrou noc, všichni,“ řekla Princezna a zamávala shromážděným človíčkům.</p>

<p>Sbor tenkých hlasů odpověděl na její pozdrav a pak se znovu strhl křik: „Tamhle, Pavučinko!“ a „Pojď sem, Molíku, zatančíme si se Svlačcem a Hořčičným semínkem!“ a „Černobýl a Jmelík zazpívají komický kuplet!“ - jak se skřítci vrátili ke své zábavě.</p>

<p>„Roztomilí človíčci,“ řekla Princezna, když kráčeli k vilce. „To bylo od nich hezké.“</p>

<p>„Lesní skřítci a víly jsou dobromyslní. Sem tam nějaký ten šprým, ale nic zlého v nich není. To před vodními vílami je třeba mít se na pozoru.“</p>

<p>„Já vím,“ řekla Princezna. „A močálové víly jsou nejhorší ze všech.“</p>

<p>„Teď už na takové věci nemusíš myslet, má drahá. Bertino kouzlo je zlomeno navždy.“</p>

<p>„Ano. Byla to úspěšná cesta, Keddie, ať už se to vezme z kterékoliv strany. Ale jsem ráda, že už jsme doma.“</p>

<p>Náhle se hlavní dveře otevřely a na prahu se objevila malá groteskní postavička. Na okamžik stála nehybně a pak začala poskakovat na svých velkých plochých nohách, tleskat rukama a mávat plachtovitýma ušima. „Ja, ja!“ ozvalo se radostné a na její sukovité a bradavičnaté tváři se objevil blažený úsměv.</p>

<p>„Jsme doma, Spote!“ zavolala Princezna a zamávala mu.</p>

<p>Postava se k nim o překot rozběhla, mávajíc rukama jako větrný mlýn a jásajíc: „Ja, ja!“. Kousek před nimi se zastavila a začala znovu vzrušené poskakovat. Když však Spot uviděl, že Princezna zamávala křídly a s tichým bzučením se vznesla do vzduchu, padl na zadek a udiveně vypoulil oči.</p>

<p>„To je v pořádku, Spote. Princezna teď létá,“ uklidnil ho Kedrigern.</p>

<p>„Ja?“ zeptal se domácí trol opatrně.</p>

<p>„Neodletí nám. Teď už zůstaneme doma,“ ujistil ho čaroděj.</p><empty-line /><p>[1] jde o druh malého sokola, který se anglicky jmenuje merlin. Pozn. překl.</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAFOAb4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5WQetW4gRiq6DmrcY6UuZ
H1rplmNSe1XYl46VVj4q3H1HJpkuNi3GParkQPbFVox0q7EBxTTE4XJ4wfarkYOMcflVVAK
sxjmquYOFi2gPHT8qnGfaooxxjFSj6UENai5+lGcdh+VGPpSj6VSCwm72H5U1m+XoPyp9Nb
GO1UmHKVnJPQD8qqyEnsPyq2wHNVZB3ouaJMpSZ6cflVOTPtV6UCqcgOTz+lUi+WxTfOeg4
qu2N2D0PtVuQdRmqjjnr0oNoqzGrKsT74+3UEdaz7m5mndmYgKewFWZQSdnc9DVG5+UkA8d
KnqbyehWZuqmq7J82eKkUMSfapPKLdqdzJxc0RA/J8q4xTHBqVgy8AVGQT9KLmbfRkJHtRg
4qQqaNpqGZWIsGlwaeVpNpqRWExViAfKeKhAqeD7+M4FBrS0kT9waOvOKcQOuaVVFI6JR6I
dtGKaVwDUqjJxipDFkVJLuioBUgHHSpTDg4xQEI7UEa2GqvapVXvilVOelTKlVdEWYirx0q
UL04p6x54qYR8e9YzkXZjrfhhwPyrWgGR0H5VnRx8itS1XJ5rmbJaZcjQkdB+VMmtuPuj8q
vwx5q01uCvSpuZnMNAQegpRF7D8q1prYgk4qEQHPSk5FWKkcR3cAflWtBHlRwPyqFYcGtW1
iyvSs5TE0EURx0H5UkkJ3dB+VaUMNOkg56VPOZ9TOSI7Og/Kl8k5zgflWmlv8g4pfs/tS5i
WyjFCfQflWdqY+cADv2rp47fC5rntSjzMeO9S5CW54xHVyPpVSMYIq5HnHSvQR6jRYQmrce
cjAqolW4yewrVM5pbl+LkCr0fA4qhDnGcVejzjFK5a2LUYOKtoBiqseatID1zVpmUi3GAe9
TbeKijz61Nn3p3M7ITA9KXjFFLgdaq4conHpQRx0/Slxx0pcfL0FFxqJUkBHQGqkhPvVyXP
NVJM07s0S7FSQcVVkHGcdKuP71WkHGapM2jEz5OT71VfNW5B71VkGOlNsaRWcsvK9xis24z
uAJrRfO0mqEykjcBQmaSV0V0GWIz1NdLpGlpPC0rg5+lc5GP3gGOp4r0LSYvKswADnbzWc2
+htG0YaHGarYi0vniX7uAwrPaP0611evQpIy3G3LDKn6dq5lsD5SOnSiEr7ilTTjcrhM0hW
pgM5IppAzVu5xyjYh2Um2p9tJt9qkxaIMCnLw3FSmM+lJsOelFwRZRQwBzT9o7GiBcr16VK
I+KVz0ox5opiIhFToPWkA5AqQL83WjmQOnoSeSDzSGCp4hgjNWkjVu1Q5IycDOWLnpUyx84
xVw2/PApUiI7VjKQchEkXHSplizipkj71YSL2rJyJaIUhFXIVwR6U9Ic9BVmOE56VjJkWL9
qu4DFakUORgiqFmu1gAK3beInmsnI55KzMy4tec4qibfnOK6x7TcmcVmy2pDdKycmNMx1g9
q0rSHtipVtvar1pDhulZuQmOhg56VLJb+1aMFtyOKsSWxx0pJmJlLb/uxxS/ZuelbC23yDi
lFtk9Kq7JM02+2BjjtXKXsWZCcHrXf3dvsszx2rkbiDLH60nIuB8/xgk1ajziq0eRiridAa
9VM9dxLljDHPfQQSuY0kcKWAyVycZrul8D2ynB1KbP/XMf41wSDoR1rs/COp302oPZXE7TR
GMuN5yVI9DWiOGtGS1Rpp4Ltgf+QlL/AN+x/jVtPB1vj/kJS/8Afsf41sqTmrKMRz1xVWRy
KrIxo/B9v21CX/v2P8asJ4RgH/L/AC/9+x/jXGHU9UuLh5HvZ+WPCsQB9AKspc6icf6bcf8
Afw0aGrjO252S+E4P+f8Al/79ipR4Vg/5/pf+/YrkY59Q/wCf2f8A77NTifUAf+P2f/v4ae
hHJU7nUf8ACLQdr+T8YxTG8Lv/AMs79f8AgSVgxarrFuwKXruB/DJ8wP511elaoNTtWfZ5c
0Zw6dvqPai5Lc4mPP4e1KHLRiOceiNz+RrJkDITHIjI69VYYIrvfMYd6p6pYR6nangLcoMx
v6+x9qY4VdbM4SXPpVOXOBVxgedwwRwR6VXkBNLmO6MLlJ846VVkJwatycVVkz7U1I2USlI
D2qqwyOauOpFVpEquc0jT6lKXO3FV2XIC1YnU5xmoMhZB6VXOaRhqVYk33aKB/EK9IVobWz
R5HWPC4OT1ritHtTPqYYDIU5rpdbtdNS2MlzM28jhc9/YVDndlciVosydVvbdwVjdXDdcGu
fkTPNQyGPJ2k4qeANINmc56VSsgTUvcEtVje8himYrG7hWI6gE9a7p/AenBv+Py4x9BXAyA
xuQe1dL4Pvb0679la5keB4mYozEjI6Hmq5jz66klddDY/wCEF04/8vtx+S0o8Cad/wA/tx+
QrpwaehywB6ZpXPMdSXc47UvB+n6fpVxem7nbykJAIGCewrjBHkdKuXt7d3d9Obm5kkHmMM
FjgAHjjpTUAxSudMIytqJbxjPSrHl8Y6GmooHNW0QN3/Cpcj0qNSy5SqIyTipljOeeasrDg
AgU7y+RgYqOY6krkCKeOKtRZGKQJg9KmVOOBzUuRk4luNQ2BUht8jimw5Dc1pwqGUCsmzNm
ekPPSrMcRzzV37JgcU9Lcg8isXIzIYoauRwZqeG2LMFVSxPAAHWux0rwuoVZtRGe4hB/n/h
WV77GU5KK1ObsNNu7pwLaBnweT2H412eneGJyoNxcInsg3GtyKBI0WONFRQOAowBV63Uqwp
WXU4J1W9inF4YtSmDPIfwFVp/CdrknzpfyFdUrRxReZK4RfU96z7zUHZCLWEf7z/4VEnFbm
KnNvQ54eFLTP+vl/IVZg8K2yvkTS/kKgme/lc77l8ei8D9KSKGbeCZZD/wI1zucexrab6l2
60yGznjiiZmJXJ3dqbJbHaOKvQW7MoZsk+pOauPbZQcVHN2HstTGW2OwcU9LX5ulbAtcIOK
fHbc9KpSJuc5qkW2AJ61y8tvnPHeu41aHL4x0FYDWuQeO9S5GkHofKMfI/CrMXQZqmn61aj
zxxXtI9ZsvJXUeDedePH/LFv6Vy0YwAa6nwbg6+3/XFv6Vomc9b4Weggc1OnQ/SoBwamTof
pWh5Vzzm3GWb/eNaMS8dKzLb77fU/zrUjOBUHpxs0XIwAO1S/lUKEVKKYnvYXjrWl4cyutF
AflkibP4c1m8elbPhuEvqUtxj5YoyM+5pmdRe6zoiBmlU4IOKRjzxTHkWKNpZDhEG5iewqz
zzhdQCpq94ijAEpqjIRinyzNc3c1wQf3jlvzNQPzUHr027FaTJB9KquCSfSrbD5iKgkAycc
UaHVFX1Kj85xxVSQ+oq7JxmqUuaSOhaIque2AaqS+WTwCpz+FWZd2cDiqNxuwRVWKcrI6vw
tYlZbhJseYMFR6iruq6Rb3kbG5dg6Z8sjt9az/DWpGTUbeIhAzxlHOcHjpW14iLramWLOcc
1LTWpi23NHnGoLKLorKULJ8uUGAan0O3kuNUiVASAck1Wm3zTFmJyTya7jwlZxi183aM55J
q7uw5RtJzOQ1mMRatOo4AatDwcd3idD/0yf8AlVHxApXXLrByN/UVc8Fn/ip0z/zyf+VUkz
hxMtz0vGKcn31+tMzmnofnX60HjXPHZSftlx/11b/0I1KjHFRzD/Tbj/rq/wD6EaVQeKk9O
L0L0TYYZ9a1EjRucY+lYkYweRitaCX5BmoaZ10Utbl9IjtODmnfZ9xHFJDIDgZxV6Pbnk1F
jZu2xT8gg5xnFPWLJAxzV8RbhxT1tzu3YqWZ+0Kqx4z6VdgBGKQQkE9cVLHHgd81kxOZowY
ZeRzWhDYPcSLHChd34AHeqFnFNNMkUKF5HOAo716VoemR6dDlsPcMPmb09hWVrnJVqqOpDp
GhRacgkkAkuSOW7L7D/GttI81aWEOMgVIsBB6UnpsefOo5u7I44s0y6vI7JQoHmTHonp7mk
vr4Ww8iDDTnv2T/AOvWbFbs7F3JZmOST3rmqVLaIIQvqyzbyT3Uu+d9x/QfStiK2DR4xVC2
h2sMA10FnEGQZHNc3MaS02MSay2v0oS1xziulnsgy5xVVbTHaspOwlO5Ba2x2Dir7W37ocV
Pa2/atL7NmAcU4y0M5SMgW3yLxUkdrx0rWFr8i8U82+2Ik+lWmQ5HFajb75WwOc1nfYsqeO
9dNc2+ZDxTYrPKtx3FZ3uzXmsj4IjGetXI+gqmhAq1GeOa99Hsydi6hrqPBjf8T5v+uLf0r
lYzkV1XgwY18/8AXFv6VpE5arbiz0MVPH0P0qAdanU459K2PMPPbe2uQ7f6NL1P8BrRjt7g
j/j2l/74Na8XjWzyQLO44OOq1eh8ZWDkCSG4jHrgH+VQdqqSS2MWO3uP+feX/vg1YW0uj92
1mP0Q11tnrNlenFrdI7f3Dw35GrxuGHU07EOvbocjbaHqNwwzCYEPV5OP06109raQafZi3h
JPOWY9WPrUpmY96jZmZTtPzEcZppGUqrkrA2MEngDkk9q5LXNYF2DY2TZhB/eSD+P2HtTda
j1zOL2Tdak8GEYT8e/51mxxKqUNmlOld3ZCFwtQv64q0+BVOTv1qdz0I6EJPzZqu+Mk5qVz
jNV3b2oSOmMkQOetVmwTk1YYjOKryZzjpVG8dSrLtGR6VVeMOOlXJACpGOtVyeP9rpQmbRj
d6la2Jtr6Ccf8s5Af1r0++g+02TEAEMoP515ns3ZA6mvSdGuBeaDAf41Gxs+1O99DKrScbS
R57f2TW07AjAzxXR+FrqK3026+0SBBnC57Va1PSftA5BHPWoYrGKG327dyjrmo5mkaOMZI4
7V45F1CZXHO7IPqK0PBiY8TJ/1yf+VV9VuWu7tmZVAX5Rgdq0PBy/8AFSIMf8sn/lW1zy8U
tWegYp0Y+cfWnFeacifOv1oueNY8clGb24yP+Wr/APoRqxBFv5HGKimjJvJ8f89W/wDQjVy
3UqmCKlux61GmpOw9IeRxVpYvl5ojHHerCEdAKzcj0VS5RI1ZRwauwse9RIBx6VZRB+dZOR
Lj0LkMgPFaUIVgKyY0YHgVdhd1xxWTkc04motqr9qki06WWZYoYy7scKo706xMk8qQxIXdj
gAd69I0bSYbGHc+HuGHzN6ewqNWclWagjO0fRI9Li3MA9y4+Z/T2FbkaHjFXRbBjkCni1K9
BQ3Y86U3J3Y62OMA0t9fJCvkwEGcjk/3P/r1Qv777IPIgwbg9T/c/wDr1n2quG3MSSTkk96
5KlW2iKjC+pLHbtv3NkknJJ71pQQjpipreNJQOOaupbFTnHFcUpI1vYbDB7Vr2SbTjtUMMO
QOK0oYTkYHNZOZlJl9IN8eMVA1qVbGK1rOIso45q21gWOdtU/eWhhzWZj29v8AP0rUS2zFj
FX7fTTkHFacdhhCMVpTpSZlKojB+y/Ko20y4t9sB4rpvsIwOKhurLKYArZ0pJXJ9ornByWu
X6VPHahITkdxW6+nHdnbUE1uQuNvQiuVJx1Ztz3PzOR8irKHgCqqD2q1Gua+iR7kmy7H0Fd
Z4M/5GA8f8sW/pXKRA8YrrfBvGvt6+S39KpPUyqJ8jPQRjOamU8H6VAOtToDg/StTzbHmtu
uWbjuf51oIi4HrVK3OGbHXJq/Hmsz0krIkWEA7hwR0I7VsWHiC8s2Ed1m5gHr99foe/wCNZ
0YY9qlMe7gimmYShzaHcW11b3tuJ7aQSIfzB9CO1S1wlvLc6fcCe1fa3cHow9CK7DTtRg1K
AtHhJV+/Geq+/uK0Tucs6bgXwwKlHUMpGCDyDXP6roexWutOUsnVoe491/wrdApVYqetDQo
VHF6HnbODk1UkOTXX65on2jdeWKgS9XjH8fuPeuNZwcg5B6Utj0qdRSRXkPpVSQ+lWXbiqc
jj0oubpkTvzUZfIpZCPzqs7beOlK51U5W3FkZW5HaqzHnjilZyMg1X8zc4B78Clc7YzRYRl
Eisp+71966Xw7fSWuqtat88E3J/2KwbDTZZJA8+YwGACt1YmvRNP0mC1syREpldfmbHNK2o
q+Igo8rFvSdm1VDt2965a7/tqS3dGhigQZPB5aulEm0iGU4x91qw9ciuURmibJIpXszKjJb
HDSyEucgZrf8ABrZ8Spn/AJ5P/KudnfDc4zW34Nkz4mT/AK5P/KtTgxOlz07ipYwPMH1qsG
5qaNvnX607njHk8kY+2zkDP71v5mrkSx8FRhjxVJ5cXs//AF0b+Zq5DcJjDD8RWTbPaoSUS
35QwKcISelSxSI+Oc1bjQEVi2z1VK5VSM7h2q0iMD16VZWIZ96mSDJBArJyZDsNj4ArRtYG
uZUhiQvIxwqjvUVvYz3EywwRl5G4Ciu/0XRU0yDc+HuWHzP6ewqdzhrVIwRY0XRYtMh3HD3
DD539PYVvRbgc1VjzV6E5IzTbseLOXM7sv28mDg0681GOJfs8JBnI5P8Ac/8Ar1lX+pJbj7
PbkGc9T/c/+vWZbq+8vuJJOST3rlqVbaII0r6s01sQ+WPLHkk96sR2hQgEcU6zlZSA1bsCR
TAA9a4pNMttoo20O0gitq2VZBtbrSrYEcrVuG2Ibpg1yybRm3ckjtcdBxWpa2m4jinWkWSF
YV0VlYgYOOKKcHN6HPOdiOysSCDituKzXaMip4bdVAwKthQBXuYfDWWp586lyuluqjgVMsY
HGKkorvjTjEybbG7PamPEGHIqWiqcIvQV2UXtVIPFZV3ZnBwO4/rXRYBqGSEMOR3rjrYbmW
hpGdj8l4x3q3CMkVEqjpirEWO9apn2soWZbjXAzXVeDMHX2J/54t/SuZQ5XFdP4OP/ABPm9
fJb+lVHcwrJKLPQB1zUq9D9Ki5qZOh+lbnkPc83t/vEn+8a0I8j15qhb/fP1NaEY6dqyuel
Z2LkWfQ1PioY+OtS5GKLhawNjFRxyTWtwtzbuUkXofX2NOzk8Ck68YFUZS1Ov03U4dSg3Lh
Jk/1kfp7j2q6elcDG89rcLcWzbJF6H+hrsdO1KLUrcsoCTJ9+P09x7VqmcM6bjqWS2DXOa9
ogug17YoPtA5eMf8tPce/866Jh1qIkqetDQoycXdHlkmDkYIPcGqrjk13evaELwNeWKhbgc
ug6Sf8A165GLTru6JEaY2n5i/AFZPQ9OlJTVzMbB57ioShZsAEk9MCtaQWNkxU/vpB1J6Cq
c+o5GI0VR2wKht9Dtg7EEWlTzAmQrCn95utallaaTYlXYC4lH8TdK56e6nIOJCM1Qa4mDf6
xvzpLmKclsz0a1uLaS4Eiqm7P3sVufa124VsV5rp16wjAzk10VtdkrlmNHtXsZVKZqX7ZXe
DWW8zTWrxM/QdTUtxch4iCaw2vRCz5YYPaolULpI5u7gaKd1Y5Ge1avg3jxMn/AFyf+VZd3
IJZmYdCa1/Bq/8AFTJ/1yf+VbwldamGKa1sejZ5qWM4dfrTdvNSRp84+taXPEbPHZZD9suO
f+Wrf+hGpY5WFRyxn7ZPx/y1b/0I1IkZrJs9KMtC5DcMpGDitKC/OBv596ykhNWUjIFZNo6
IzlHVM6GC7Vu9a1lvuJ0ggQvIxwFFctZ29zc3CQW0bSSucACvUdB0tNJtxuIkuXHzyf0HtW
drlSxaitdzf0bTYNNg5w9w4+d/6D2raRVasiKQmrsUjd6bdjzZzcndmpHCpHSqmoXYtVMFs
QZ26n+5/wDXrO1DXhaZtrZt1x/ER0T/AOvVC2uMnczZJPOe9ctSp0RVOm37zJorWQPuJJY8
knvWpbq64yKbbyoSK2bdYmxkVwSNpS6DrbbwCOa2bdBxtODUENrG3TFaMNowPy1zSujnlJG
jaO64yMitu3jimAyMGsi3ikXGRW5ZICwyMVmpdGc0zVtLEhhxkV0dtbhFGBVPT4iFHcVsIA
B0xXt4Ogtzz6s+goAUY70UtFevbsc4UUUU7CCiiim0AUh6UtIelL0A/JsAbianjXNNMeDxV
iNOAa5Ufo1Sm7kqKa6nwav/ABPicf8ALFv6VzcaHiuo8HIRrzZ6eS39KtbnDWh7jO9A5qVF
6/SmBec1Og4OB2rU8jkPN7cDcwxzk/zrQiHTNU7cctx/Ea0IxWJ7ChoTr6U88DANIi859Kl
xk8VSMJRIcZ70Y4qQrSgdqoz5CLbxzTUaa1mW5t3KSJyD6+x9qn2mlZPlI9aQ/Z3Oi03U4d
TiIGI7hR88f9R6irLDJriHWSGVZoHaORDlWXtXUaFqyandx2d2BDcHnPRX+nofatOY5KmHc
NVsbVlYmUebKMR9h61n+JdNF1asbArDcgdOgk+vv711VwBDHjpgYArnbuQl6UuxhSunc8Yv
IpobiSK4Ro5VPzKw5FZ8mRXq+raXZ6tFtuF2yKPllX7y/wCI9q8/1Tw7qWn5fy/tEHaWIZ/
MdRRax3Rqxl6nPNJUZXdzinS859qgEhU4qJLsdVKdnaRZtmZHxnFbUFyQo5rnSx65p6Tumc
Niudxu7o9B8rWp0k93hPvVhXMm85Ga6/TPCaz2KT6pcSLJIAwijwNo7ZPrWb4h8OHSoRdW8
jTWxO07vvIe2fUVSptas5/a0/hi9TlsEmuk8Gxn/hI4zj/lk/8AKufQZNdb4OT/AIqBD/0y
f+VadTlceeEmdztOalRfnH1qTy+elTRw5kH1rS54zg7njEqH7ZP/ANdG/mamjiY1de2UXcx
P/PRv5mpFj3uEjUsx6BRkmudyueoqHLG8iKNT0xWrpumXOoXIgtodzdz2UepNbOj+Ebu7dZ
LwG1h9D98/h2/GvQ7LTLXTrVYLWIRp39WPqT3pWIb00M3R9EtdJt8Ioedh88pHJ9h6CthIl
I6VKsQqwsaqhZmCqBkkngVR587tjYYQD0qnqOpRwBrWzYG46Mw6R/8A16o6jrYfdbac2B0a
b1/3f8aoWsOGBzXLUl0RdJNP3iS3sskMWJYnJJ6mtaKyIIAqS2hUgEVrwQKcc1wtHpX00Ks
FpIMEdq2LaGdSOtTQW68VrW9uvbFZSRzSYy284YypratpXGMqaILYcHIrUgthkcisHFnPJo
ntZAxAIrobCNHYcVnW1qvHSuhsLdQR0q6UG5HHUasbFrEFQYq30FRxptXipTX0tGPLE86Tu
woooxW6JDFLRRWiQgoNFFDQCUh6UtIelZjPyvEPPIqaOA+mPrVoQFyvXNWorQnAzXmJn7HU
pK+pDY2X2m9gthwZHC59MmvS9O0PTtKZ3tctIwwXdwTj0rho7Q5IA5qyliWHO7P1rWMktzx
8TQc9Iux6Gqqf4l/OrEagEHI/OvPI9PbOMkcetXY9O+UZJ/OtPaHlfUpX3Oi1XQrH7LPfWy
bJl+cqrfK3PPFYUcOQDjipYrMIec/nWhHCoAwBUuXY6oUnFWk7lFISO1SeURzV5Yxu6CpPK
yOn6U7kJXZmGM5GaNvNaDR88j9KjaMjnFFzVQRSKkNinFPk9zU+w5J20xlbHANFxqmUpVHT
HWrWhW8cl+5b7ypUb5yMirmh4GqnA6oaSbuFSleDNC81q9sP3cq/aIR2Y/MPoapDxDpVwcG
4+zv/AHZRj9elWtXhDo3GeK4K+gBdht71ak+bU5o4SMoNo7UywyDdHNG49VYGmFwP41/76F
eYS22GOBj6VTkhI/iP51vzHnPCO+56ReaVpF8S11aQOx/iGFP5isaXwdoLNkGVB6Cb/GuEk
Vh/E351WcN/eP51LaLjRkup3w8GaL0+1XP/AH8X/CsTxFoVpoyWlxZyySRtJhw7BsY5HT8a
5Uhs/fb86egOMFifqam6OqEZ9We0xTR3FvHcQsGjkUMpHoaxfFlxHD4anidhvmKog9TnNcJ
Y63qumxGG0uisXUIwDAfTPSobu+vdRnE17O0rDgZ4Cj2HanzJowWHcZ3Es4fOvYYSQokcKS
TjAJr1qxstC0sFrJ4Udhgu0oY49Mk15Kq5qRVBwMVm5HcqLatc9lW6tP8An6h/7+CpVvLQH
Iuof+/grxwIB0o2HPSjmMJYa2x6i2leHJJ2mYQlnO4jzuM/TNadoulWgxa/ZYvdWXP515FD
CWPStm2sDjLDGaiU1EFhZ1Pieh61az2zMP8ASYv++xVu41GwhT97ewrjr84NeYQ26RAcdKW
SRegxXN7XmexosGu53E/iqxiBFqj3D9j91fzrEvNYvtQIE0m2PtGnC/8A16w43HqKtpKuOt
aWlIznQpxRehcjFalvI3FY8MqZrQinRQDmolSla6ORpHS2cp2CteCRuOa5q0u0WMZrUhvwO
mK4JaM6uX3UdNbyNxWtbu3HNcrBf8DmtSC+Jwc1zykYSgdXbuxA5rVgkPHNclBese9akFyx
I5rnlM5pUzrreXBHzVv2E4BHNcTbTEkc10FhKcjmlTrWkcdSnodzBJuQVZrLsHLIM1pjkZr
6nDT54HkzVmLRRRXUiBRRSUua0TEFFGaTNNsApD0paQ9KzGfmZFEQR1rQhTJzir8elHeNtW
ksDGOa8dSR+zVEVI0wxzjrVyMDH3fypRbMTkVLFbSnIzntVcyOOS7kkYyPu9qmUHgY6dqfH
bPnrmrKWzBTk9KpSRjKKIVx1NTKVwBU32fC/c/GnJb7nHy8VcZHJUXQI8Hp2qbacdamjtwD
g/liphAc8rVcxkoFBkPXqKhK8ZNbItgy4zionsiBQpDasY5TrimMhx0rWFi5yTg019PbaTk
U+ZGtPU5+VevFT6HhdZXP91quS2HB5FQWsDW2owSgjAYA/ShSRpON42NW/iDIRjtXD6jBtm
b0NenXtpkEZHTiuP1LS2OTjmonOzFhlfRnCXEeCTWdKuWIxXRXlgy55xWLLAwfOeBWyldGd
WHLLUyZo8HpVGReTXTS2BeISKRzWRNaMp7UKSYp4dx1Mdhg05KnktzvPqKFgYnoKZkojBin
qBiniBgOnSnCFgKk0ULiouRUwGB0pI4n54NTiBttZyZ2U6N0NBqVcd6QQOT0p4gYdjWbkaL
DN9C/YoGkHoK3dyooxWTZRbEzVqSQhT16VzSk3uKVJ3skSXF4FXAODWcbzJ61WnkZmzjpVV
CzMa0hDqcta8fdNlLo+tWY7o+tZKhvSp0zmu+1loedNNbm1HcH1q7DOTxmsaHJANaNuDurd
7HLy6nQW0h8sVowueOayoMhQK1LaN2I4rwa7949BwtFI17Zz65rXtmrMtbZyAcVv2doOM9a
4ZI5pqxdtdxxW9aQucVTtYUGOK2YGRByaycDz5vsaVpAOCTW9aBEwa56O7VOBVyG7Ykc1m3
GJyyi2dxYTqMAGtuN8iuJsLohhzXV2s2UGTXt4LEdDzK1OzL9FIrbqWvbTvqjkCiiincAoo
oouAUh6UtIeBzQB8EISpAxk4FSjLHBUGmyMu/sMgGmrIV5zXz0T9nk0TIo24Cjk81ajijVM
kVRWV1JOAQKkE7sgA/StkjjlNJmtGkZAfGMVZSFGGSODWZG8mAD93uauwzsDzyKLEOSZaW3
U7m25FWEtE4OOKiEvCYyAevFXVOI89jTuzF2EFoC3AFP+y844p6t9eafuGc5q0zF2IXgZQe
elQBHdgMZFW5HBQ4OabGUj5yM1SM5K7G/ZTjgVBLbEqQM1o+cm0DPJprsmM5FK7LVjn5rQ4
I5rMa0kaQKpJxyDXRziPa2DyarRJEXyvemnZGyXM0jQtw1zYI55ZRtNZ15aOykVoWFwkNyY
WwEfj6Gr08alsYGe9RJ8yDl5Jnm2p2kis2BXJ3MDhiOBXqepW6kk44ritQgCyHAqqU+hWIg
3FSMWzjZt0LEDPSq17pcg+YKDWiVCEMOCOc1s2jQ3kA3KNw4NE5OLujfDWqx9nLc86ktJQT
lBmo/IlBHyV6Fd6VFjIAGaxprNEYjHSqjV5jKphXT1OWNvJjp+VNEDg9DXRNCuOKgMIzirU
jlehQt4XLAbCa0YrN9vMefwqe1VFkAY4rp7W3jeNT1rCrOx6uDtJHNJZM38JGPanfYTg5Xn
6V2YsoguSAKgmtoVGc1yurdndocssLxAj+lVpxKV4wB6V0U5gRSc8+9ZcsiN0Aq4q7uc9Wr
Gn6nOTLIWIxTrW2dpQMVsNGrHhea19L09GBdlHNdLlZHjR/e1dTCNpIo60scLZxwa6S5s4w
3AFQx2iZ6Zq4VtNTLFKKlZFGC1kOMCtmysHZxkdOalgtlAGAa6GwtAqAkEE1NSu0rROalFS
kQw2IXBY1tWtvEuMDOafFahRyePer8cSrjDfpXnSOmepLAigg44FakDKvOMVmBtrcNxU6yn
oGrJtdDklTbZsR3K4GBVlJiTisiKQHgsOKuw7iwxzWEmznlSSNaFs4zWnbEkgCsy2jZiMjF
akbLGuF61g49zlnE2rWURYOea37C8LMMmuRgLsw4rct5PJQE9a1oycXdHn1YHZRXCkAZ5q0
sgNclb3rdc8VpwX25gC1e3Rxp506LRudehpcGqS3S8DNSrMp716KrwZg4tFij6moTMo71C9
yq96HWghcrLZYComlUDr3rPlvlX+Ks6bUMqSG7j+tcVXGpGsaTZ8OpLIWBPpVmJyeCKkMAJ
4XoBUi2/wAw4NciP1yVwzkgZHrU8C9CcDNPW0ZiDjpVqO24UY59K0UjknHW4sanZtOSTVy3
XDrkZFLHbHaM9atRwY7Urk2FxuAHXBqxuIXCnINPjhJzx2qRIcx4Ip3MpIamdoz2pwXPU1M
kQAxtOaXyecba0Ri0QbevzVEVOeDVowH0xSi1dhwpNVcloqqjFgxJGKdKMjGecVK0LxuEKf
nStExXkYNO5HKZMyE5wwGKrncDhSM1oSW7cqAPektfLt71Hnj3Rg8j1pM3hdJuxkSmYPycH
rW9BcPc2aPn5x8rUeJbiw1HURPpln9kiwMRg57c1nWTNBcqGbEb8N9al2TsVT5qtJTlFxfY
W/DsjDPauK1PzAxNeg3ls5Bx0rj9WtGDE9BUR92VjazlTaOQleUA8dK0/DrSyXDjacVWkgJ
Jrp/CVgTbyTEHlsCt5pNWOeheMuYfeqwjOFrk75uWOMV3upwERnArhdRRgxOzFctNWlY9Ju
UqTbMd5iBjNR+ax5AocEk/LSqo7iutpHkatjBOwkziuv0a6MkKcVyOwb+RXYeG0j8jBXvWV
ZLlOvBykpNG20qheRWfc3EY4wa2pLVDHzWPd2yjOPSuOyuejCcjn7ycFiFB4rOEgJ5zWjcR
AP1zVdYU6Gu6KSR4eIqSlNsbEQx4resJ1WICslIFJ4q7BDtX0pSSZjCcou5eldWNJGyA8Go
Nh/ClUY6mlojGcnJ3Zr2gDyqAa3xNGgUZ6VzlhGxBfdgngVdVJd5+bOa55tXO6jRajfubn2
75cY4HvSi/cjrz2rJWGVkxu61bS3kwCcnFc0rG/IaCXZP3ialSUbuWNVY4fXNXo7XPOzNZt
mMo6F6CVcKAnX3rbtJEU7mBAFZEFvsIP3asF3H0NZ2RxTV9joF1BAMDIq3bXQds5JrnIA7t
yM1vWcRRQSKjluzjmkjobeZVj3HrUn2ze4UHisWS4YAAVJC5Vd5HWiXZHI4dWdCLpVUKDV+
0uBjdurk45meQZrWSXy4etKDd7mE4G+t+PM+9Uy6mA33q5WO4OSc003ZDdar20kZOijrW1T
/aqvPqHGd1cybs9zSvdFoqTryYvYpGtLflv4qqm9IU5Pcd6xnuT64qu9ydp57isHJs3jTR4
P8AZscFc5AqRbPKgkYwa2PKQYJHp/KnrEgVvfpXpKZ+kTsUYbfkHAxV2O1BIbAwKswxLtAO
KtRRHGCBQ5s55WKDQ7cYGSTxVyGNWA9ameLEqnggcCpo0CZHA5q+bQ5L6gkOBmnCAdOfWrC
L2HXpUoCklVIJFUpMhtECQjgEcinmHocVZUYHXqadtUnp0rVSMG9Sn5IPUVo6XJbwTHz49w
x3qHCjpShB61SnbUiSUlZkN8sc12XiTC5qtLb7omI69q0Ah3Y71KYD5Z65NL2mtxaJWOeaD
5csOarSWwKEla3ZoOcKKpyou4pn5qTqJnRTkkYjRKvCjmofI3NuIrXNuZX3kALTPIGSR0Xi
oc0dcZXLFvEtxaKDyy8GsDWNOGDxXSWEXl3YQn5XGD9ak1PTw8R4qee6uTBqFSz2Z5LJaES
MMV23hKzC6IrkdXasi7szHdMMYrrvC0a/2JsHVHNdPtE9SJJRukY+sQgbsZ/KuA1OA7q9Q1
iA4NcFqkPzsAKwhO87nW2o0DjWhO8/WnrCcdK0Wt8npUyWvy9K6nM8hWMX7P8APyK6zw5GP
KIx3rJNr82MVv8Ah9NtyYyODWdWV4m+FklUt3OieIeWOKxb2I4f6V1ht8w9OtZF5Zko3Fca
mro9WKWpwVzH89QCP3rYvLQq7cVS8kjpXoKSPAqpczIFUipllZR1prRtmk8tvTijmRlYnE7
dM1LAGmmWMdzVYRtnpW3o9k7OZivTpmspzSRvRpKcki9ChRNoAAXirCqGdcD61YW0Ygnnkd
KljtmU/Kv1rjcj2/ZpKyHRKMZxU4LgADoaSNGPGKspCx6g1nczlFEkClgT1zWjCQgAxUMcQ
VBxinEsBkClocU43LJkJOFPFSREuQuOc1XiVjxjANaNrb9DStc46kUjStIsOCRxWi0yomO9
UkOxOKjeRnYUN2OPk5ndlxW3vxUjNg4H86qo4TOaRZCz96zaMnC7NW0yW55q5PLhdtU7UFV
JqOeUlxzVWtE5HC8i2sgEZNQmb3qJnxHz0quZMAnPFZOIuQtNNjjNSLKWjIzxWcHyMk09H4
IzSUdRcmlwkkwSM1XaX5T9ainY7uGqq7NtPPenylqJyr2+OBg8D+VNK5JGz9K05VUDIGeB/
Kq2wMind1PNdcYs+znUsMii2rlj0q4kbMnFMgi3TMpPC81etxviDYxircLHM6lyoIShDdTV
tId23K84yalWINhsc/Wp1jOMt1p2MXIhCFSAAeepp0UagMApBz+dWFjJkAzxjmnxrl3IGFH
Q+tWkZSkRrEpznqKUICuRxVpIwDnbyaFjyGGMVZi5FEphVYdqcV9uDVgxjcvqR0qTywTtxw
RRcnmKoTJwAKcxIAwvSrCx7QMUgTCHec96LoHIzpc7z6iqMke9gfumtCaMPMAM4NU3QBWZg
SSdo9hS0LjMrY+Qddq9/Wo2DpEGk4LHpV4oWCR+nJxVS7BdgcYVTWdrs6VNJEZLCYOCRjmu
hZBcWaSDncK50SF3KRgKmPmJrotGfzdPeP8A55nFRa2g51LpSOK1m28ubNWfDF4kN3JZu2F
m5Qn19K0tctRsY45HNcS8jxSjY5RgcgjsaKfvRsKpOzT6M6/XQI4iWO0+lcBeDzGJ6/St29
1VtWhhhlk8qaMYJ7PWc1mUXJYH3Bp048rdx1arlFJbGH9n+bpUrRhU6c1pCJfQGkazaQ5Iw
ora5x3fQyBExPWrtnvhmWReoNWvsyhhxVlbYBAcUm09Ag2nc6mxuI7m2DAA46j0pZoY2BGB
zXO288lnJvjPB6jsa1l1e3dcnKtjvXDKlKL0PXp4mMlq9TnNXt0SYhen8qx/JGM4rrL26gv
YPssce53b7wHNOTw2cDcePSuhVOVe8cU6ftJtwehyIts9qT7OM9q6e90pbVcgVhvHhye1bK
XNqjlqRdN2ZDFa7mAAyScV2unad5VkilQCOtYejWyzX6K5AA5rto4woxng81y15vY7sGtHM
zhagORzipltVILYxV142wccmhUZUHmKACOcVgm2drqEEdvEpAxVoRQnI74p3lnaD1xTkQYG
4ZPtTbsZczluM8oEDHp1qMxEP0yBWl5e1cnpUcYDE4GRmlFtsxqTshkcHAyetaKKEX8KjSM
jtwabI7YxiulWPOk3JkjzDpnrT4VGC2eQOKoxkl8kYq6jhEweprNxI5uhISWHzYBNTQREnr
3qEMhOM4I9atWwAfNSk2yZtJF4LsjNUjkyA571ZkcAAA1VBDNuz3qpdjnS0uPmfChevNVmb
chFSzE54NQ/zqbagoiqDt5pykg4NAz5eCee1RkncBSS1KcPdIrjO7NVCxKk+9Wbg1UL8H6i
tHEzijKCM2Dk9On4VGY2KlVGCDmtCGMlgqlTjG4A5xxU0luyxu2MntUe2sfSzaa1MeNpBLu
I656Vp2zZtI1A5Y81Vkgf5Qpw1altCy2yIi7iPvGtpVNLnFGWpIqjIXB46U55oUkERmiWQL
vKtIAdvrj096WQrDFJOqGZwQiRhgCzHtzXm9/O+q3Uthd6bcTan80f2yNg6wxhxwdoO4DH3
eeauleYpTSR6aMn5gDge9SQgqNpA55qDR4Gj0q3hMqTxxjYkibhuA4yc85qhqOsi2m+xxWs
8kjZBlVSqxt2GT3P5VUZNvlRhJ23N2JlcHG0kHBAOcU9clGIUHmvP9O1q5sfEH+mQzSTsWV
bdByRg/MWzg9fevQ4gktt50Tgpg5K8gnvg960m3C1zGT6kTgZHyjceBilwM7So4p1tbyfJv
8ATNQzBvMwpOM8mlzJuxg6tlcmBBwxGAeaa/zBSFBUipQheUIFLFewpSjoQFACjr7VnzIFU
uUWiUKeORVO4iTHUD2rX2tszWe9szyqQCQO1NTXUp1LaFNImMLbRg+tQz2rSQLGcjnOcVq+
U2Cg4J6CrEtuVMW0dfXvWbqJalqpoYZsCsbYQLkd61NFsnSSVccOM4qxIjSKw8vBzgGtDSo
JBejKEDZjmub2qvubSq2gYmsWLmF+Ogry6/t3ScjB617nqtuRBIShHFeVahBuumOOM1VGou
ZoyqYi8EjkHhck96iKSDjJxW80HzHis/Urqx023Wa8kKh2CgIhY/kO1dand6HN7dsLGMmTa
c1ryQER/dqjp8kFwq3FpMs0TdGX+vp9K6RYt8QJwaiUmmdFPEJKzOYMTb+FNaKQH7IG21al
tf3mVXvWvBaB7Mris5Ta1LhVi2zkZlK+tQBckcc10dzYgHG3NVFsj02c9qv2mmpLmr2H+Hr
E3F2blx8kfAyOprsTCoXPH5Vc0vRYrTTooyPmxlvrVuS0ULxXm1K3PK56FOcYJRRxOuxqsQ
4xXFyR7mNd/wCIYMgoMcCuONuQ1d9CVoXOLFVbzK0IaNwyMVYeldjpV39rQK+BKg5HrXM+Q
QRirlo8lvMsiNhhVz99bGVHFOmzsmhBA4OWOPpUTQ4YQkHaT1qzaXKXdsJY+Xxgj0NWJYXb
ahHYEkd64+flep6iq8yumZ0cYa4Kknjj2q6LPJGGIIq0lsn3tuM+varMcBCgjk9Kh1EyvaW
RVe3PlhQwBIqGKFgjFegPataQARYK/MveoUwsZbaABW8JxSOSbcmVVjZoudxAPGKd5OPlPX
FWyyKu5hgU3KM+8HqhpOXMxpcqM2SMoMjkE1GQS2CeBzT53AEce7JJpqHdK69TnArosrHFz
NskSFix755rVgjdRnk8VDaQ8kOM1oBfLTK5xjGKEoile5UmV9o9z0NNSNvmBXleald9wwcH
BoG4DjkVHKr7jbaVinIHY4K4pvltjJHHtVkuzPjAOOntTskDnGR29aloqOqKgUgA46Uhzkg
1cC5blO3Y0xoxknsPWhRsX0Mu5+7Wc7dRnuK2powyscZB6VkypjPy9635XY5U1c5bSNdgk8
T3U0PFq5jSZNwyrkDLFjj5RkcDNdidd0GW9XTbfUIricxCYshBRYyPvluhX1IzivnKy+Lb6
daQzQ6cl3qDyKZ47z95EqrGFG08MCe+eBgYrI1XxFffZPs9jb/Y7W4j3mFBuiWNsH5N2WXn
PehZbKUlzaHo4jH0OVyi727eZ75pXjLQtc8WjRbB5ZGJOyTbkOQSGA9BgZzXZape22iaDNq
F27Rxhgm9Bkpk43fh159K+PtF1O90+8W+065lt5YuS8blCOfu5HrXsXib4ppf+HLfRNGd7a
KeNlvo7hAWJJxtD9x1OeOvWtsRlslUioarqeTh8wjOLm9LHE6t4lv7nWpZDqE9xaC5cq+dv
mYON3124Fd/4Q8W6UIdZmv5JtLgfy1jS0IZo9zEtgHkjpz14FeTXVvHBDH5UsEgZmIVWzIg
Bx83bnqMZrc8Jz6HFqRPiBZvsXDbIhksfQnrj6V61XDQdKyX3bnn4fMKnt+WUtH32Pf9P8W
aU9rFbaIX1mQsERf9XI57kqe3PJriPHWtapNqUltctNp9tt2rGr/60epA68981Rj1zwnp2i
32p+HftFlrvmeXDE75VImzkqOh46jtkVzml6tPdSCHURDLCCoNzNB5rQqDxjnpnt3zXJh8L
ySc0tPM7a+Lpu1O/vPqtRss2pTB5ri7aTYQvzyfMeOwPtXrvgSXVZLWxme7k1GxbKPbW8IB
gfGFLHjIA9K8lk1W7uL69mllVheECQogGQPu4/u9B0rc0vxfqGj6b9ksZDAzEt5gHK5GPl9
K7cRRlUhyxSPMw+IpQm3KTt597/5H0MY1SQFz2xWHql3aadptxfyup2DcqE/ePYfz/Kuf8L
eN7TVNNhsLqWT7dFFgl+kuPf1+vrXnfifWtU1TUGkj3W8CsNkLtgDHQ56E9/avGoYSbnyy0
OyVa65mtDqbzxPeajcxQ3E0un2ki7mktXKOE3YO4Hr9f508eMZ49ag0+GdXsLUKJZsE7Yxg
NI3HPtjtzXmGn69dafrEd3cAXiopjaKU7ldf7v0+lQarq/2py8CrHuyTsXZ15IPr+Ner9T1
5WtCY46l7Ny6rofQ+oeJ9B0u2S6u9SiFvKpaLyzuaQZ6qPStO3utOvEVLS+t5pHjEyqkili
h74FfJEt1MwVWcsFGFBOdo9B6Vp+HNeXRb83hhMsyDMTB9pRvX3riq5S1C8ZO5FLHQqS5Za
eZ9RC0kMoYLk9PpXLeP/El5o0C6TpEMj6k6bhJtyIlIPzc8dR39ab4f+Junv8N4/EGtOY7i
G5FnKkYy0h4+cZ68HJxXjHi7x/c+ItZv3jlu5YDIyQRqVAMJHCnC5689e9eVhcHXnWftFpE
9GnUhBqVTbp5nsuh+MhDpVnDrkiSXokSN5U/dq4Ofm5wC3B4X2ra1rxhb6T4n0vSLSZDLdS
ESuR/ql25B9ieMdjn618l6tqtncIEtIJrIIAWEsnmHeAehABA9j0rS8KeItXur220lbOLUX
eUPmfcztgEKM54xk4rullPve1vt02NFjMNOpy9PvPojTPFv2aOPTtYv7eJJ0eSS4nm5B34C
jtuyRnntXK21zNe+LL5/Mk8uMFNplDx44+7jvkZ/rUGs+Hprbwrbvd+Hm1G6niJEKQZeNAh
YOhzzyVJGO3SsbQYLc6lbSWEdulqQJAiyMCi44x2Y5ySAMDJFcM6cYuc4v/I6q1KLpOpHsd
Pq1tL/AGXctbym2lC7lkUZK454HfpjFeE67rWvSWl1p2qXF08hCM0nlKEkj35Uk4yhHTj0x
Xq3jrxPpulad/Z19HcS/aEbd9lkCFAMD5j2Bz1rwHVtc06a0gSwtri2vYuJJpLgy7iGOBzw
B09a7MrpVJx5pI8iNSNKneZ6L4H8Y6Xp0q6fqd7FZWrKWRgrHdJ0y7HoMDjA5zXosnj/AMP
6drEelTySSF41cTx7fLwwyPmJ9K+d9BtdU8QaiJIdO/tS6uXcNGuIznGSwI4GBk+lbC6emk
63ZHVLSG0UTmQrfyljtQdHCLnDE5BxzXZXwdOU9Xr2KhJVl7Xo/kfTcclveQRXVs3mQyqHR
h3B71bfUtP0qOD7fcrD9ofy41YjLH1+g7ntXnGn+KLzRNBvNa1Z2l04LHFZJGp8mID1JAOe
fxxXmOq+NZPE/iGS4ZUth5ijzonLLGmQN0aN/E2Bx39K8ang6tWTX2V1/rsVCny1LTlp+Z9
OzW6s4YYYMOMd6qadNps/iuHQ1u4mv1IkeAHLKvvXkOq/ELWV8L6hpVhaXkluirs1iYMmQe
WLE8Ak8AZHoBXlOjeNNW0nxpH4k0eUWV3vAYqcqcnkHOTg962pZfVqQld2tsTpTkueWr/q5
+gptRs4UDFUbiNQ23aM/SqGg+MI9Z1prKSKOKZbVJZo4ZPMjjPB3B+hDZ478V0TRRtIW4r4
yVWdOXLPdHZ79J++jhdZ0/fbyTlCBXEm2XfjbXqXivVtH07TWjutRtbclgm2SRVO49B9a87
l2ozMxVUHO5iAB+Ne1ha8nC7uceIm20+5ntCAelN8odqpReItOutYfTYJA7pkM+4bRjr3z+
NauQeld7qSi7SOduUd0XNIuGtbxTn5DwRXoAtkdI5UO5WGVx3rzaPAbdiu/wDDOoie0+yOQ
ZY+Vz3FcleX2kdmHxDT5S4tmC5AOc/oamjtip5BAWryqc7lUcnmpDwBjHXnNYRqHY6rZnTQ
/KSRnNVCgIBKgLnpWtLKhb7wz2FZ7jI4TDZ/OtVUF7SRFJb703YDJVURqzYwVCjH1qy0jQg
g4zikMsbRKMAt3963g0ldkSrswrmB2uGZR92rFlYsyhs+5zT3BefkYJ/WtKHbFatnlmGAor
pc1ayMYzd7k8VlJsV0PUVYMDxJjpVy12/Zo+MNjkUy5+9gnjrUN9DZT1uYTI4ZstxnrTwZA
qrjOasywiQ/IcY5xUbgoXJkGNv41rF6CdQy3klikJTkE85pxnlIB2jipGG4HHK0qIojJQHJ
9a0sJVAWUseM5xSuWBy/GKSOEGTqM9hU7rvTBHIqHdM3jNNalCdwseTn6VkTSHJ28810E1v
vAIGBWRcW+yQ4wM1vFuxjJxTPg5HIYkmtGK/uER4VndUYbSAeCPSsvOEySCTT42zzX1kVfc
+Tq1GtEzchvJhbNbiVhC5DMmcAkdDVuOZiOWJ+prGhJ6Cr0Uhq7HE02bkMxYDcc4Hc1eilH
GOtYkUlXoXORilYSvsbKygvvJyavQXLxo0asQrgbh696xY34q5G/Q0rDTad0aqSgdKczktm
qaMSalZjn0p2CzaN7w/qcljqkcyTRwOudskhO1eMZIHX6VPr3ie81FEtzfSXCId250VTuPX
p19j1wa5pQfvDHHvUfeodKLlzHXGvONPkQpOeppp+6adjI4FNY/LjFanOipJ3qm5wetXJKp
S0CFF6EgeJ494OcZY8E98VlPIyncjsGzng4qxKTVR85pWSNHOUrJvYqyE5JYknOa7HwLBLD
JLqYJjdjsjZTgj8a5iLTL68G22t3Yk4JPAFd9psY03T4bbnMY+Y/wC1UOz0LUnBo9L8UzeF
bjSotavr/W7C8hiJMsUDB5X8v92qv91BkDp2Oa8P0LxRa2Am1C4uXg1eA4jkjwrbOFC4+6R
ySeNxrp/EGpPqFkY4XlSIIgMbSFgSoxnn/IrxjVN0d3JxgNXDHCxd4Pqer/aMkk0rrzOl8S
ePtT1maVLi6V42iKARrwGPXBPY/wAj0rh5JTJjI5Hf1qNj83Skz7V206UKStBWPLq4idV3k
dT4cWOfT7iKaSRERwxMf3gCMcVp6v8A8IyNQt30M3lwZG2SQX7bmVQi8gqADlt2PQAZql4E
ex/taWHUkma2dMuISN/1GeKveJdKeztG8UW/lmymuXtYA0wSdWC53bFwcAd+meKxqL94tWj
vw0+Wi3o/0/r0ZL4l12zntWsLS61K406Jdlul9cF3STglto4A/h7+1c5oGrvo+tW97EYQ6N
yZ4VmVRjH3TwevSsV5pJMb2LY9TU1s0UcglkGQp4UHnOOD9M1pGjGEOUxlinUqqSOo8S6rH
cIbawuEFtMouZUik2o7ZIBMYACt0OOetYWjLFJrFtHcSCOFnAZmbaAPUnBx+VZ88zTTPK4X
cxydowPyHFTWQL3kajsc01BRg0iJYlzrKo+jPpL4M3RtNRRZJ7ZbNbpcSzyEo7ngHHVmA4A
xjJJNfR3jzxXpngPQDq2oqD5hKQRk4Mje30yK+Xfglrdroni2OzubeGaDUtkLmW48kx/NlW
Rv74PQHr0ro/2rdXu31nSbTzYm0+FHjt2SUu5bCl947HkY9RzXxOJyz61jVzPR/kfRVMTzR
hNrRLU4D4k+M38TXdxf3Wpafe2kskclsLZmV4cgjGxueNnze7AjrXLweNNQQf2faXfm2V0i
wS283GQCOdx4BPPNcCZS/wApOB1GBU6xn7Oku+M7ieM/MOnUV9ZTwdOnBQS0R5M8yqVJXSs
j1cfYdP0iS9juoIrtFS4MQwSAeAm4Z3KOPr3rufBHjXTdasYbK+1WMamoCnevliT6dq+bUu
ZF3BXKhhtIBxkelXLS8aLO1RvPyhs9j1rnrZfGpG0mW8fGpZSVj6l0jxFaatqt1p8cM8EsD
sI2kHyzKDjKkfjx7V1+nzS2tykqkqVOfwrwT4eX3m6xorPqFy2XfzkMh2g9gAOTnJJNeu3v
jXwzpmpRWF3qKrPJII8BflXnG4t029RmvDrYF83LE0nJRacNj1+Of9x9pBIVlyKWOWSSJWO
S2eR7V87eJfiDeXWrwWmk6xZTW8UnkxYlaLY2SQxBA+mQdp4717D4a8eadq1ssjQFIEPkpd
+YpS6YAbmA6oNxwN3XIrzZ5ZUgrnpRk/Zqa1OmaMrMV5JxkD2qlJKqlWmnVFLBAXYKM5wBz
71y2p/F3whpupTaRb3Pn6nFIVeOf90i4+8N5OM9h715d8TfivaXMlnH4XuEKKr/AGiK6t/n
R8jAyeOgx39qqlllZuxPtbe9LRHvTk9Dgt1Az1qjP5gPmKwXHUelfKtv8U9ffxla6/e3J/c
yA+VD8gCYA8sdcJgcj6969R8Q/HLw3PpuNEgvRcSEbt0YRT/eAzniux5ZWg0kznVaMrWZ6g
kvmPlZVYqdrbTnB/Cuf1f4gab4e8VQ6LPE0y4H2idW/wBST047+9eFaV8WfEGl2s9uohnYx
mOJm6Rndnfjuccc9q5+LWLmfUHvJ3JklkLuQcZJ612U8tkneewvrdKErbn3FbOsltHNHKks
TgMjqeGHYisfxHq9tolgLy8ZtpOAq9T61z/w78Z6Bq3h630qGeys57NEiitDcM0hXOBksqh
iSei5Nct8V/EkenX7lhBJNbQ4heKdWILMAQ6HuCD6V5zwVTnO6lVpuVpbHpFvMt2pnhYlCB
1PK+oI9abfO4RFwcE4zXF+BPFmj/8ACKzXP9oo1tFHuaLgTo5PzDyxyRzktyDWXoXjm/1XV
JpL/UbGSxLlEtIoC04x027M5J7/AK4q1hppsJuLb5djv/MPEe0n3qGa4ljlHULV5YQwDKWX
jOGGDj/Guf13W9A0Ur/bGqxWnscs35CtFQqGfPF7Fo6jhgMfMTxVqC9JdueQeRXO6dq2k+I
bNbzSJTIUIWRCOY2PY/hzXR22myEeZjG7171boysXTnG+pPJdKFBBPNZc0u7OcjmoLXWNI1
vVL2w0a7F1JYMEuNqnap6cN0POR+FWrqzfaBt4B61UKc0tUa1JUj4BBBIHpVmLtVSPrVuKv
sEfDyd3dl6LgVci7VSjq5HTJLsZNXYifWqMefWrsQNAF6MmrkWeKpRCrkQoAux5qfJz2qGM
DHWpsCgYZNAzRgDvS4XpmgA5x14prdDTjihYnlO2NGdvQUAUpO9UpK6JNEnkG6YiJfTqatJ
p1nbcpHuf+84yaTaQ1FnJxaZe3eTHFhc43NwK1LXQrS3Ie6fz5B2HCitaWU5561SkmIzzWU
pmqjYstcpEgSMBFHYVTlv+CO1VZZs8mqMk2AfWs+ctQvuWnuQXxnAYYriPEFridiByOa3Zp
2xjPuKrajGLuzWZTyBhqTl1KUbaM4FvvU2p7qMxTlTUFdSd1c5GrOxseHpvL1cDdgOjLWr4
lumvIIA5B8hPLGABxknsOetc1Zy+RexS+hrRvbgSIVzz3rGp8cWdNFtRa7mOalimeF98b7W
wRnGeDUR64oArfc5Rx9q0dIQNdk+i1m1taGuBNJjuBUTdosumryRvjUXsCWjmEPy4L4yR3y
PQ5HUVga7r13r2oNfX0oluXOZJf4pG7s3qaZq1wSfLHesfNYUaSXv9Tqq15cvsr6DgadmmU
5a6TiHr1qdKiUVMtIC/bXUtvgxSshBzlTgg/WpLm+luH3u7ZAwAWJwPTmqG7ApjPU8qvc09
pK1rls3TFgXYt9TW5L4x1Gaz8qW9unlCiIESbVEQIIXAGeoHftXKM1KvNRKnGW6NKeIqU/h
ZpyXks8pkZzlupzn9adNcSykySyFmPUmqKnApHkyKfKkZyqzlrJkxlIPBqRLiQFSrkFTkY7
H1qluqaM80WJTaNOF2ZtzMSSc5JrRjk2isqE1b8zAqWgLb30sTq6Ssrqdysp5B9Qe1UpbuS
WYyO5d2OSzHJNVppTmoVfJqeVbl88rWuddoGtCyuwJYo5Y3+U7wcqDwcEc5xx7eldlB4tsP
Da3Eun3ytqEkabFsE2oBgHDScMMHIK45xzmvKUlKgEdaiedt2d3NYToRm7s7aOOqU48u571
oHx9aw0d7XXNPudVulkLRzvOuWU5OG+UdDjHtXl/izxpqfi3WTqOoNHHjISKIYVBnp7/jXI
eZRvpxoQi7pGc8XUmrHZaT498QaFYSWOj6g1lbyt5jqigktjBOSM8+lO0b4ieK9Bkc6dr97
CkuBInmlgRntuyB9RXF7/ek31fs49jP6xU7nX6P4r1PSNej1rT7kw3SMWyOQ+eoYdCDk5rv
5/jd4kk1K4uoXht7WTb5dqYVkWPA55PPJrxVJMVY8zK1LoxfQtYqa1uc3HVuKqcZq5F1rvO
Iux1cj+lU46uR0AXYs/5NXIx0qnF2q5H2oAuxCrsX4VRiq7F0FAF6PGe1T5AzzVeP6VPzQA
vHrToopJn2RRs7egGa0dP0ea7xLMfKgz1PVvpXSQ29taRlLeMJ79/zqWykjFtNBwA96x/3F
/qa1UihgjKRQqi+3Wpd3oeKrTTBQfmqHI0SIZpABgGsu4n2k5xmlu7pRnLVg3V6CTtJrN3e
xokluT3FzyazpbsDvVOa4Y5xms+WRj3p+yfUPaRRdlvFGfmrOnvDzg1Vkc81UkkNP2SH7VE
k922OCc1JpV75kslpIeHGV+tZMrk1Wina3u4516owNP2asS612ixrNtsfeBjHWsWux1aJZ7
YyJyGXcMVx5GCRTpvSxFVdRKf5jY5OaZRWpkm1sLnJ5paSnxxSTPtjUsfagW4zNbWkuEspG
Jx839KzJLV4hlqvxfutJ9C2TWNRpxsjopwalqULuUyzsc9Kr0pOSTQK1SsrGMnzO4o5qQCm
AVItBI9akzjpUdBakA8tUZY00tTSTQA4HNTJ0qJVJ7VJ8w6g0Dsx5bFMLc01jTc0rCJAeas
xdaqrVmOkwL8ZwKc8nHWoFbApjvSsMSSTmmo3NQs3PWnIaLBcub8LVdpOaGbioC3NKwXJt/
vRv96h3UbqLBcm3j1o3iod1G6iwXJ1fmrKv8tZ4bmp1f5aLAZkdXIutU46uRVsIux1cjIqn
FVyPrQBdiIq5ERVOOrkWaALsR9quRdOlU4hV6BHkdURSzHgAd6ALcQyQApJNdRpmiqqi5vU
y3VYj29zTtJ0hLMLNcrvuD0HZP8A69aFxchAcVEpJIuKJ5JAgA446Y6VD5hYkk81nG73HBb
ApTchV4PFY8xrylqWcIp5rEvL7gqp59ajvLtnO1T+Oaz2zirjC+rFKXLoivPIzkkms+Wrsv
4VW8mSZtsa59+1a6IxbbM+XvVbyZZm2xRs59hXSw6TCMNOd59Ogq00kVuhAwABj5RgCodRI
tU31OSOiX7jJRYx/ttVeXQrlR808Q/Gt271WJA3z5NYF1qrsfkNSpyeyL5IrcpTaJcAZWeJ
vxxVB9Gu2ON0X/fVWZdRmPeq/wDaLBhuovNdBqMH1NUQSR6QkMzhpEHJHp6VyNymy4dfeum
tr5LhXjzz1xWBqKbbon1pQeupdSPuaFKtiDT7F4Ed5ZCzKCQMDFY9SLM6DANayvbQwg4p+8
bqWGnof9U8h9S3FSpBKzBIECp/dUYrCW9uF6OasR6jeyYXz9q+wxWMoSe7Noyje0TRv4QiY
PLdCKpXjbLVI16YpzkPIqeY8jnqc1BfHLY7Cs4LVI2k/dZn04CkFOFdh54oqTPFMHSigdx2
6kJppNNJpCFJq7a2vmEFu9UQea17GdSApI4rKo2o6G9JJvUsixULwKrTW7J2zW7AVdRjBqG
6jG01yqbW51XOdZPao2jIrT8lWbile0yMgVsqhMoRaMxM1ZQ0ySLYemKVTgVunc45R5XYn3
YFQu3vQWqBmosQBOTUqGq+ealU8UWAkZqiLc0M1R59qAH5ozTM0ZosA/NGaZmgmiwDwamVu
KrZqRWwKLAV4quRVUjI79KuxAYBqx2LcdXIuelU46uxHpQIuxAk4xVyMYOKqQybR061djOT
SLsraFqPtXc+GtLEUAvJgPNcZQEfdHrXF2yh544z/EwFemW7BLdFGQAMClzWGoks8ojj254
Fc5e3bFiqk5q3qV2yggZrCLliSTWcVzO5TfKhd79dxp/nSFdpNRUVrZGakxSST0pCCRgCik
JO08/pTF6ieTEMNKwPsKa93DGNqjp6VBKT6mqMn1NZuF92ac6WyLM+qf3R0rGuryWTPOAaf
Kfc1TkIpqCQnUbKcpJznmqUlXZO9UpO9WZlOSqUnWrklU5aAG20xhu0bPGcH6Vav1EilgQc
Vmk/NVrzCwINZTWqaOmk7pxZTopzDDEU2tTmegUoJHekooA0rR4dwAyZO9R35w4XPJ5ptl8
jPL3AwKhnkMkzMaxUffudMpv2ZHTgBjOcU2lFbHMLmnxxSSn5R+NJGvmSqnrXS2lrGqKB/K
sqk+XY1hC+rMMafKRnNL/Z8npXUfZ46Ps6Z4rHnnub8sV0OZXTZCOBSNYTxnI6j0rqkt1HW
laGNgcihTkO0H0MOwvXjkEFxw3Zj3rSupVEJ9ahurCLYD36g+lZd1dvgR5PHGazspPQpaE8
MgaYKCK21th5fA7Vz2mRmW43ZxXWYCwn6U3GzBs5vUIwh+tZoJxWhqcmW71mZ4rel8Jz1/i
FZqiY0pNRnoa1MBwqQE1CtSZ4oAGNMzQxpuaAHZoz703iloAXPvRn3pKKAFzTgeKjzTg3FA
H/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAL4AdQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwC9f+Dr2e8unupsLIRtA78D
BNULnwJbyW23OG6MQvU+vtXbS6zb+f5VwwDkAjPbgUkGp21zJ5e5V67qiNSi1ebdzwpzxHM
7bHkFx4KvQJHD713bXOzGR7VmyaDdadHMy7hFI29lznIA6k17nPt8nzFO5R8wAPFcfq9tDc
yG3e1bgZ3DGFJz6VM1Z2i7lU68pfEcTp1pHNZiZN8QWTa3ALMGH8IxzV6XSL64FsUiQyW6s
EbyNpK9ef8A69bmn6beW6x7lVUUBQQBz75qxNaie1kTyQ5Lklx1I71m24ottt6HKf2XeTxk
rbRZBXgsAST6Ctq0QR3Ec620KPFyFJAyR0FWvsSyW0Swq0wQ7GXacoew+tQXu2D5PKWKTG3
Z1Ix3rCTuWm3oRJdXBgvN8EZe44YoQcc1iT6VKLlttxuSRBuIH3QOgPrVuQlXYfNEQu4HGQ
arXkbyhCLiRPl5YHAxRFST0Z0qMjmrmBrOT7hV87izYw30qnLK9yqoGZQOWYLjNaF8hlaQt
L5vl4UDsarQwOQsSl5GH3Y1OPzr0IStHU6IruQ26o4Vo9yypkA7MZ9aTULKeSFniXkYJbgY
PpXRW9vNFEJLyzKW4IG7PDD0Hfmo0sWuL02qWTJGo3OBn5c9PrUqs09DSKRyUOm3MqZC72Y
/LtHetC2028SU5XbuGGOM5FegaL4Tuo02mZtpXO0jlc/St+TQLbTNM3SXO9+W3vzn2rB4tp
2QSajoeS3dk0cDEqP9nA6VQ23LwgkAAcK+OSa9KXRlvwLxVYRAFk9HrnL/AEdob5VKnEnzB
m4UevtW1OvfRmbnrY5aN5A/lMwRe+QOa1rJtsbKygqT146elDabmLdHFna5JP8AD+ferVvZ
yH5o4mwO7nGTXXGa3ZaV0Puiz2LoANrDoBWSbZliVF27uT9K6ea1vILT5YgflwW6gVVS0lb
LuFbcv93nNROskylEwwh3bm57twK1tJmRJZA/3SMIduSpFNaxMYMZjJY8tn0qe1ikCq5i3F
Vxjpgetc86qa0Cz2Ojh8TaiyLaTalKYtmxRKgIJ7An0966vSNUdLJre8CSMGUb1YEA+hPQj
0riLSeNXOQhbZ+7WTJXNSwXM0ALxTqz4IKFRx+HT8a43JGM4cysz0OfXLshCYliZTvDFBtV
enHqaJPFFrEsg3gyMQSVXKPxXAnUruO2AmlDjqOeVrPm1UhsAFscDAyaIp9Dh+qxvqd3caw
lzMHhjSGIEhmUc464q7ZatcraRNDblsMSqEADGfvfWuDs3mkhDviMsem7OfrXR2CqxC+bsL
HHXAraM/etI56lBRWiOuNxNf28DSW3mqxwWIAJI9av+cjRrDIYxGzfMCAO3Q1nQ208aiRol
MaYwC2OvcVoJMsMSQtFEkhGAXyN3+Nd0LdDDZEkcgfYE+UoNqrgHHvUsV065ilDbcHkoOfa
mQztHuDgcN8xUYAIpk073EivkBR2HSvSwrlzJW0PPxDil5jomDNhCuf9pADTvLffyF4J/hF
IgGTIcE5qyiliWJJOK95yZ4Lim72IQpB3BFyOfuilUkYDBdo6ZAqfDdAMVEVO7AFCY+WxDs
kV8q6jv90VXk8wjkKQPRRV5kJ+ZlBA604QoU+8cYo9o0Uo30MlZSjDgdOpQUgDvMHXBXsCg
q8YQQCB+GKjfCEdPTA5rTnvsCTWjI/KbGAQMdyoqQJ++yxGcdgKVN2z7pG7vmkGTIQ+CTwc
Ci4PzLUfGOV+XnhRxST5Zz5ZRsjklR+NNVUz8vX+dSMnlsTgEkVm297g0raDUDKgICg9Pui
rMcoVnGEGQMLtFVyibThiG+tMMh3EKct0FJxbBNJmjE1qqMWZWlcYC7Rwaz53uCHRQoUcL8
g4pI1CSB3b5sYqQTHywkoy3cA8YqVFp33NHO8bLQy/Nm88LIFIC4yFGSaiYyqhMjrgHoVGB
7Vbm2u4JGOwx0xUEiBRICdwHG3FdKRg5XWpCoIyzlATnkAHBqORbiaFbhmEhDbSSo7VYMKl
EfzFOOPl7UyMiOQ/Nweoq/QUXb3WUY5ZGkbJAAPTaORTp50ad5FhVATkAKOKvtHEoDpjBOK
ryjd+7VBjkhqfNdg13KTXIaErtC4PoOlRSE4BC/e6cDg1JJFxnG4+3agKQPfHIplXVxIbqa
KFY1K4GegHrRUDDbgE4Pptz3oqHTi3do2VZ9iLVbK5kllufKk2xlSxHO0EDuKzFLrM5R1Uh
ck7gcD29a9F0jxTaeHb69/tC2S7tpSIjGo5UYBzg1uf8I14G8aQyXOiDyLlQGKKjKqn/d6f
lX5q4KO5+gKDa01Z49ZzX86/aWmfLMQCQTx06dqtx6eIb0SzbUU9R94r6nNehf8ACs9Zikx
HLbJGPRz8/wBeK4y/lNreT2hMZ8lijsCAowcVrGKt7urOKpGSeqsZus6kbC3jeO1a7LSrEi
FtoJPSq8smupcstzpumWroxBjbUkUqfcZ61Drl7Fcpp0cTM7JqEI3nuM9Ko6V4UsfF3xf1T
Sb+4lii82aXMWMgg+9elRp0vYupV0STbdm9vmjbD0lPRrVuxux3GrmxaKa60UndvydQUc+v
FZ1zp9zdIA+p6BCQd3F5n8K9JtPgh4Wt3Oby9cEEYLDn9KuR/BTwkYwrzXxH/XUf4V5bzTK
11f8A4D/wT0lgZ3+H8Ty0abN9jKNrWgDzCfmNyT+XFZkvh0yyKf8AhJtDyow3+kNyfyr2lf
gj4NU53Xx/7bf/AFqkHwU8FkEFb3nr+/6/pSWb5ZHZv/wFf5mn1Oa6fieGf8InbhiZPE+ic
jGPtBx/KmxeEYIZlnPirRSysGB+0t27dK92b4J+CmABjvCAMf6//wCtSj4K+CAABFefjP8A
/WpvOct7y/8AAV/mUsJU7fieOLpAHmyDXPDrxswYBpWYIfbir8HmQ3AkfXvDZU4yPMfkj8K
9T/4Ut4M8sx+XebSdxHn/AP1qVfgt4Ixg292f+25qVnGVr+b/AMBX+YPCVHul955vDqV3Dn
yvEfh4ODwRM+cenTpVPWbe41lIvtXifQo1i6RpIwU/XivVk+CngdGDLb3YP/Xc/wCFSf8AC
nvBe9mNvdFj1Jm/+tTWb5Wtr/8AgKM1gZJ3svvZ5alzII0hOv8Ah1liTYi+a/yj8qx77w+u
pSm/vfFmjSNENqReawjQH2xXsZ+CPgZm3G3vB9J//rUv/ClPBBRkMd6Q3/Twf8KazjK1qub
/AMBQ/qU07pL72ePR6eqacLWPX/D20HhmuGP9KY2m7iv/ABUvh5SowD57f4V7J/wpbwV5Yj
8u82j/AKb/AP1qaPgl4IHPk3n43H/1qX9tZX3l/wCAo0WFqrovvPHf7Mkkyg8S6AAwA4nb8
+lH9j5GE8R6AcHhhcH/AAr2I/BLwOWyIrxfpcH/AApR8EfBAHyx3o/7b/8A1qX9sZW93L/w
Ff5j+r1V0X3ni8mgnez/APCQ+HyT1/0k/wCFRHw1J5mW8SaFuI4/0o9Pyr23/hSXgvJ2rej
P/Tb/AOtSf8KR8FldpF9j/rv/APWo/tfKu7/8BX+YfV6vZfeeKp4ceIhl8RaAxAwC10f8KX
+wLjzFkHiTQcgdBddf0r2b/hRvgrdnN9/3/wD/AK1L/wAKO8F5yDfZ/wCu3/1qf9rZS1u//
AV/mR9Vqdl954wvhq4Zz/xUmiMcdBdf/WqL/hFZF3Fdd0LB9bz/AOtXt6fBDwcjEhr7J/6b
D/CkPwP8GMeWvv8Av8P8KpZxlS6v/wABX+YvqlTsvv8A+AeNW3h+eFUC63oLFT3veP5Vox2
GoRSb/wC2NA6973Feqf8ACjPBmc+Zf/8Af4f4UrfA7weww0t+R/11H+FP+18pfV/+A/8ABM
3gpS3S+84BzrMSeRNqOg8gFR9vHSq1wdYuJY5X1LQfkBAxfjmvT4vgr4OSJonF5KpBALygl
M9xxVY/AnwbtOLrUAf+ug/wrWOb5Y/tP/wH/gmX9nv+X8Tz+KbXFTDXmhsBwf8AiYjn61ct
tQ1tPkC6E4XsNSXpXZ/8KL8Ildoub8D/AK6D/Cmf8KI8KA/LfagP+Br/AIV0Qz/AQVozf/g
H/BMZZRGWsoL72cudU13GTDogXPUakn5U9dZ17adtro2c8f8AEzTpXSN8CfC7oE/tHUAvpl
f8KVfgP4XQfLqd+M+6/wCFdEeIcE/+Xn/kn/BMv7Epf8+/xZzw1fXnHFlpRPoNUj/xpV1TX
k5Onad+Gpx5/nW8fgJ4ZGNuqX4Pr8v+FIfgN4cOf+JtfZJz0T/Cm+IMGv8Al5/5I/8AMFkl
Lfk/FmIdT14qSNLsGJ6j+0o/8aDquv8Al7Ro9kT6jUov8a2j8CdA5xq97/3ytNX4C6AIyv8
Aa94Ce+1aS4gwb/5ef+SP/MP7EpL7H4mL/afiMnnRbXHqNQi/xpft+u+XxodsSe32+L/GtT
/hQWibjjXLz/v2tI3wD0k4A1+7wDn/AFa1f9vYO1/a/wDkj/zD+xKP8n/kxkPqfiELtXw5H
xzxfxf41UvNd1iytftd74fMVsJFRpEuUfBbgZwa17/4F6Za6bdXA1+6YwxtIFaJcHAJrzDw
9+88Fa2MHP221HX/AGjXp4TMKeKTnQmpJNJ+61u/NnLXynD00+aDWnc9hgCMVbocA1ISCuG
GCM1Gm5duHyAoH0p6L1Bxz3r02rnxF7OwzcEYkcg8cUrRqqZTJb1xQUwduAVHrUipjGCTk+
tGwkyDYPLBGdwOcdqSUFjlmwOi/wD16m3KMx4wc9fWoZGDg7Rg+9OI29CqSUJVc59+hqJjG
4+YfMevrT3YsHVm28DpUHyFxjJx0xW6RgxvzbNi4wDn61GrBk3IDvp0jNncin1xQJEwNiFT
3IqgQ3dlcrkc0x42AAZuGGRmgAlz1BpZQd/LjgdKbQKfcgEWScNz344NRmLLjlhgVNu2uPl
2kdOaY4PmBg+c9hQ1YOa+xGYwyqSO3p70VIyxMFPt6e9FTcVmdXpmm+FF1Ca58RXSriJSsL
HbvOMYwOprN134vWljG+l+ELCC0giQHzpU24HT5VHf61jeHvh3deItQtY31ExLBFvm+UkKD
0696yF8AaRrHxa/4RXQtSkudNgiD3VyHDt0+YAjjOeK+B5KabcnsfqPvbLqMk+IeuXETNPr
l4FDYj2HaJG6898Vg/axMz3c1zC0jqZXkyWyc9SCPevWH+HHw01C8vPDmharJFrlquW/el2
GPUHg++K8F1GLUtO1+fT7qSSFVuDDM8sZcYB7Y+lXDlmvdVrHPODXxM1ZZ0m/s2RbmLL30T
bEHzEbsZHoK6v4c8/HfWFxyTcfzrhixl1XRt23dFcxqW27Cw38cd67z4cp/wAX41g+huB+t
dFZWwNX/BL80dGE0nH1/Q+hkxgYqYEDAAqKP0qZeOtflD0PpyTpSj71NwOtLUtgKT6Ud+lJ
SjlaQtijquqWejaXPqd+zpawLukdELbR64HaqcPibSZ9DtNbt3mmsbtlWGRIiS244HHXrWt
c28N3aS2twgeKVDGynoQRg15j8ONPv7K9vvC1/va08P3jPAzDhw4yg/4CCT+NdMKcXTc3uv
y/4cjmd7Haf8Jhov8AwkMvh9GuJNThTzHgSBiQvr6d6kTxRpElslwJJVL3BtVieIrI0o/hC
nmvL7qG+vPj54hh0/VEsZm0oIkhUMM4HHPT+lbvia30HxbbWGiW2tvp2q282621CAjatwiD
cM5+Y4NdEqEFJdml8tCVJtXOym8V6Tbrfm4+0RHTkWS5VoWzGp6H3HHaq8HjXQrjTLXVIWu
msbp1SK4+zPsJJwOccc15x/aXilfC/jnw/wCJ5ba+n06xCx6nCu3zgwOEY9yOuPerXw+nOm
+A9A1TWNYgbSVsTCLRgAwlMgxgdWJ7UTw0Ywcut+++l+w1LWx6HD4s0W58Uz+GoZZm1S3G6
SHymG1f72emKm8Q+JtH8Lacuoa3cPb2rOI/MEZYBj0Bx615nodxEP2nfErNKqg6bHyWxz8u
RTPjXrWn6t8MLkWM6TJBqcMHmBvlZwcnB74zUrCxdaEOjSv80Lm9256Hp3idbnUo7S+s5bI
3ZJsw8bfvVAySWxgHHOPSr2heJNH8SQXU2j3X2hLWdreU7SNrjqOa5/Q7gaZewrrWsQ38mo
GAafGgAZMR/MAoPGOcmrHgOPQY9O1RdAvIrqJtRmeZo1ICuTkrz6VhUhFRb9PQu5ojxdoZ8
Vf8Iv8AaJBq23f5BiYfL/ez0xUt54m0rT49Qku2mjj04Brl/KYhAeQffj0rgfi1p91pV1ov
xD0mBpL3R51S4RBzLCxwQfz/AFrY8VRyQ/B7xDd3Y8u5vbSSeUMcFSw4X8BgfhVqlB8jX2r
L59SebR+RvweMdCuNOtNRhmnayvGVIZ/IfY5Y4HOOOakt/Fmh3PiWbw5Dcu2qQLvlt/KYFF
9ScYxXn3w+m/szwJ4e1PWNWgfR/wCzhElqygMJjIMYGcsf5VHoM8f/AA014mZpFA/s9ACWH
+zxVuhH3/JP87Bzao9N17xFpHhqwGo61cm1tNwTzdhYAnoDjpSnxBpiGxBeUtfrugVYWJcd
c4xwPrXmnxm1ax1P4W6iljcLKsF/FAzg5UsDkgEdcUnhrxJqnhbxdDpfjOWKa11WCN9O1NF
wqjaB5R/ugfzohhr0lPrrp6E82tmeo3muaXY6hDpk1xuv51Lx20al5GUdTtHQe5ptn4g0q/
iu2tbsSNZki4i2kSREf3l6ivNvDsN1ZftEeJX1fIN7aK9hK/3XjBGVU+3oKgs47m4/aB8S6
pp2f7Lg00xXcwP7tpdvC56Ein9Xim1fZJ/eTzaHp+heJdG8S2b3miXf2u3RyhkCFV3DqMkV
Fd+K9Csdfi0G5vCupTLvjthGxZ19Rgc1598E7+y0/wCFE93eXUUEEV5cO7OwAA3e9Z/iO4k
1D9oTwpPp1zHbyS6XI8TzJu27gxGRn6ULDr2s4PZX/AfNoj0+bxf4ftbK9vbq9NvBYsqXLS
ROvlE9M8dPeltPF/hy9mtILfVIzNeJ5tujgoZ19UyPm/CuC8dXUcfwX8Q6deXUVxrMFgn21
0IOWL8ZPr1wPSpfDHgz/hIdJ8Ca/qWoKIdGtEkt4IEwWYgfeYn26CrVGmqfPJ21a/DQXM72
Oqbx1o9zM0WjyDUWt5Nl2yBgtsB13cdfatU+JtAWXTI21OENqn/HmMn9/wDSvHvh0NWudd8
ZvpN3BBHHraG5U9XjDHdhs4HFd7qMHhTUvEXhG/ivbSP7LcTfY492POO0jCDvhuaqdKMJcu
tl/lcE7q53hNNpee9FcfMykJRTsDFNp7DCnNgNSUpHPtW0dYsnqZmtcaDqJI6W0n/oJr5R0
B9vgrWiVC4v7Qcf7xr6u11h/wAI7qRBBH2aX/0E18s+H4oD4K1TD5zf2pJz15PFfecMaUan
+KH5nk5ht8metKPkBAGW7VKOFyPvCmrjYMcYpedp+bjHFfd7n5Y3ZsbklgBjJ96kVljj2N1
65qskkeQGU9cE+lSTSptbOCvrTau7ERelxCFLbsnHcdhUUvlsuEJ45OKiErEFc/4CkLE4+Y
fjxVqLQJ3IWiIikfeTx0zUMYIBIyrAZ+YVPJIrbgBj68ZpCuELuPvDuelWhSV9BhYCAZIDY
6+tViz7GYqD/dp5ZhnGAuPSjcyx7i3B6YFaJGVw+fYmU2kd6jkm2FWGCTxStIxiO/kf7Rqs
yYYSY/I1SQm+pIxHVkycdfemkhjlVANK3lnALZDHGR2pGK7t5PXoDUS3LjsNKKwUhz07fWi
gyooA8sfmR3opWYve6M634bPIV1fQLuUw6neWQKu/DE4KnPvyKj+HXgzUPhvp3iHX/ExgiZ
Y22Mj7hsGSTn3OK811O+1i11dfssrqyRjy50GHU4HfrWFrPiTxhrsEmk6hql9eBP8AljnIb
0yB1r4KUG766M/V1a3md58H/DmrXni6f4hX0yx6c3nEuz8szHnI9BXA+INVuL7xrqV1ZyJG
s927Rsp+R+cBiemfpXWeG/B3xN1bw3FoUTT6bo7ksVnGxGz1yOpHtXAXthLp2qT2UrwCa1m
MeYgQrYPJUDhTxUwa5pSuY1Y81kugsdqja1p0z+b9pa7j8xnUgbtw5B6c13vw3wfjrrIxyD
OM/jXDm6uJNR02N7gsGvIcoCdvDcEV2/w3Rx8ctZ+YYZpzx/vV1VpKWBq2/ll+aNMNFxqRv
3/Q+h04GKkU5OKjToKmVcc5r8nufSj6QUtFRcCre6jYadEsl/eQ2qMcBpnCgn0yad/aNgkE
Uz3kSxSnEblhhz7VjeNPDcHivwfqGiyqu+WMmFiOUkHKkfjXG/DXW7nxVo1jpWowOs3h+Qx
XfmLw0i/LH+mT+FdcIQdLn7PX9DNv3rHor67oqXT2r6raieP70RlG5fqKt28ltMn2i1aORZ
OfMjIIb8R1rwzVb2+0v49eI76y0tdRMOlbzAGALDaMn3x6V13gG4sdJ+FEd9pd61+11I0ka
qvKyuf9WF7YPatq2GUIKUXvb8VciMrto72K20m7eSeO3tZnDFHcIpIYdQT61z+s6/4X0g/Z
ZLK3ugjFXSBEPkP/ALY/hz61xfgK/ufDPxM1jwdqMlw0Gpf6fYvcqVZz/GAD7/yo8cltf8R
xfDPwsgi+2ym61m7QZMaE5Kk+p/wpxoWq8snpa9/IObS56KNT8KxaTHK93psdjOcglk8tm7
89CadHN4WadIIv7OMoBlVAq5AHVgMdvUV5f8X7XSdO+Fum6Ro6xiDT9SgtwijhSOx9+ea7/
S0uTqDXHiOC1huI5BFpxiP3kMQyBkZJ65HtWcqSUFO71uNO7Zdiv/B9zIZorjSZZGbY0gKE
lj2J9fap7t/DNl5FlfjTrcSHMUMyooYn+6D1NeN+AYNOn+D/AI5F+kf2Zby6JLADaQOD9c4
qfQ/Dc/jn4W+E9M8TNMk8i3Bt7hs+ZGFX922Tz6fhWksPGMneTsnb8L3EpabHsbpodlewo0
Vnb3Tg+V8qq5GOdvGazH8T+HLGRYdOktZvMlPnG2ZAsX955D2/ma4HwXruvJ4203wN4tt2b
V9JErxXuMrdQ7cK2fWsj4c/2u2ueM49Lt7eS3fX1S63/fWLJ3bRjB96l4blUnN7W9Hdhzq6
se1yalo8q20E17ayC+/490ZwRP3+Ud6uSwQXEflXEEc0Z/gdQw/I1xGo+HtBvvEfhC9tJ7d
ItLmmEKLIBuGDwoPXDelddq18NN0qe9CF3QYjRRku54VQO/NccoWa5ev+ZQyCx0WUn7PZ2b
+Q5X5I1PlsO3Tg0l3b6FZJJf30FlbqT888qKv5sa8u8FXt14V+KupeFtQnna11tft1q9ypV
jL/ABgZ/H8q9V1nSrbW9Fu9JvADBdRtG/Geo61rUp+zmot6Pr5Ep3VysT4ZbS0mK6cdPLZV
9qGLJ7jtmqd1qPhk61Z6JJbWlzcOuVQqhES9jg+vYCvP/hlNez2cvw71WFml8P3h852X5Xg
BzGPxOPwFTX6j/hqnSsICRpDnp9a39hyzlFvZN/5C5r2senX0uiq8VvqDWgkUbo0lxuA9QO
oqWzTSZrJ4LFLWS1zh0h2lST64ry/4RTT6h4o8bXmshn1hL7yW8370cQztUZ6LXp+nabpum
yXn9nQpD9omM0yp03kDJx2rKtT9m3C+qsJO6In0jQIYlhk0yxSKRwqoYlCs3YY7mpn0fSZb
gXMum2rzgYEhiG4D0B615n8WDqWoadNcaO90JvD8kd5GIY2ZJZAcsCRx8q/zr0Lwxrtt4m8
LafrlqwKXUQYgfwt0Yfgc0TpyjBVL7hcYLbwpLLNpvkaY8kjZltsIWYjuy9T+NWBdaHpdlN
DHNaWttbKfMjRgojHuB0rzL4hx/wDCGfEbQfiNBERZyn7BqW1f4W+631/wrf8AFNsv/Cp/F
GpzQotxqFrJcNlcELj5AfouK3VK/JrdP8+oubRm9o9l4X1HS3vrPRrSCCfJcGNVLD1bH9au
RW/hmVrMwRae7WR/0YpsPk5/uen4V4Tqd3e2vwO+HllA7W+nahcxxX0kR27k3fdYjsa94vN
A0e7jslltY4lspUkt2QBShXoB7e1FaHs3dve/4aAncuf2lp+WX7db5XqPNXj681J9qtdkb/
aYtshwjbxhz6D1rwzw/JqNv8SviO2l6TBeuLuJWWTGI0LYYhSOeCeK7vxB4O06+/4Ru200i
K30rVfOaNHwFByzL+eOKKlCNOXK3/VrjTujvjkgcUlPOTSEVygmIOO1KT2pKcQM1tDawMyd
fyPDepkEcWsnGP8AZNfK2hv/AMUJqZ4B/tK1/ma+qvEOP+EY1THa1l/9BNfKmgqreBdSx31
O1H86/QeF1+4qf4ofmePmD/JnrEUqLCSWZucY9Kd5zFSpIxUTIUxhSOM+uajPzJtbp1yK++
UVufkkqjvYdJISp29QevY0qs753YAAGfSoHcBlUoD9OaUSOUcgEdiO1W4lRqK2pKHJYgJkH
nAqOTbHlgvI5+lPjaSJNycHGDUEkibQAOT1NSkza60BXQ5Z+R2PrTtyMDuOzvgVXhXerZGN
h7dKkA/eZG3OO/WtOUlvqJGAXLFiT1weKGIKkIm4k0u3dESX+ao4i6sxAIJ60PuQld6jpYi
0XmH7npjAquGBkdicHOKmdpXj2sOB096QoThkXJoT7l8upX2qcAYGeTk0NufIOQ3XipvLJy
xUZA6VB8yuPl6+9Deg7WDylKqXJDY6A+9FKxORucg+xorML26nXeENB03xH4l1J7xW8m1SP
y0VtpJI5z7V1eptZ+Era4n0bwgZHjAJlSNQD77uTXCXjyBJ5oGYSSIqCWJ8MhwMEYqronxN
8Q6dO2nX0seo+SSmJ+Hb8fpX5pK8m2j9ThJbHTfEPxDrVt4L0u/066ewmu+ZfL6gbc4Ga+d
bq3ZroXB3StIx3MerMepNfR93438D63p8cHiGJYEHzASAsqH6jpXzv4m17RLa/uTZtug81k
hMQJDDPHWlFOWiKk7MpKyjWNKG1kxeR4XscMK774c/8l11c54/f/8AoQrzqzsNSGpaJqt/P
sE13GVtAP8AVjdxuPrivRfhvj/hemsD3uDn/gVepKPLgKq/uy/NDptOrG3f9D6HQflUo56V
XWT5eO1Tr93ivyux747DetOIzjNI2/yz5ZAbHGema8i8Z/FDxF4N19dKn0zT7nfGJEkV3HB
OOa7MJgauMn7Ojq/uFc9fAPaq1npthpz3L2VskDXcpmmKjG9z1J/KqPhq+1TU9Et9Q1SO2i
e5jWRY4MnaDzgk/hUl94h0XT71LK51CMXbDKwIC8n/AHyMmsnQmpunFXa3t5Evcij8KaBFr
768mnqNTkBDXG9tzD0PPT2pln4P8N6cQbHTEth5/wBpCxswUS/3sZxmrNn4i0W/vGsrfUI/
tajJgkykn/fLYNLq+v6PocaSatfpZxucBnBwT9cU+TENqFnd9NRbEV74Y0PUdat9ZvNOSbU
LX/U3BYho/pzxUcHhHw9bX11fW2niC6uzmeWORlaQ+5BqXTfEuiatDLPpt+t3FECXeNWIH6
c1Sj8e+EJbsWcWuQPcltvlAMWz6YxVRpYnWKjLTda6Baw6fwP4VudMTTbjR45bRJjcCJmYj
zD1c88n3q7/AMI5o5vIrxrUvcQoUjkaRmMYIwcZPHFVb/xp4X0u9NnqOsw2twADskBU4PQ9
K2/tERtxcK4aIrvDryCPXionGvGKc00ntuFrGHa+CfCtlavaW2jQpbSSea8OWKO/94qTgn6
1qS6VYTXdrdSQfvbTIhKsVEYxjgDjpUOm+ING1eeWDTb1bmSE4kCqRsPocjrWjKJTEwgKLJ
j5S4yAfes5qrGXLUun53FoitNpljcajBqM1sjXcCNHHNj5lVuoz6Vl2vg3w3Yi7FlpotheM
WuPKkdfNJ6lsHk15p4h+LPibw14huNNvNIspoYJvLM8e8BuATjnrg17DYXsGo6bbX9s4eG4
jWRCPQjNd2KwWJwtONSfwy2s/mCs9UZ6+FvD6yaW40uENpWfsZ5/c564rQvdPtNQEAu4vM8
iQSx/MRtYdDxXDfET4gXXg/yItNsI7yYgPMZCQsanhenc4NaXgLxHrfirRRrGoQ2dvbuzIs
cO4tkdyTxSlgcSsMsXP4Xtd6gtdja1HwxoWranbanqOnJcXloQYJmYhoj/ALODxW2CNuKy9
T13SNHMa6jfRQPKcJGTl3Pso5NQR+KNDa8is5L4W1xL/q4rlWiL/TcBmub2NacU1FtCsaMG
nWdtf3N7DbJHc3W3zpAOZMDAzVCTwtoUniJPET2AbVUXYtzvbcF/u9entV++v7XT7Zrq8l8
mFer4JA/Ksa28d+Ebx2jtNdguHUZIjDMQPU4FVTo15pzhFtE2Ltx4a0a41RtVNqYb512vPA
7RvIPRipGfxrQtbS3soPJtYhGmcnHJJ9Se5qrpuu6PrAY6XqVvd7DhhE4JX6jqKg1TxRoGi
zrDq2qQ2Tt0EpIz9OKPZVpy9nyu/awyxFothDZ3VpHG4hu2ZplLk7i33uvTNRaF4e0jw1p5
0/RLT7Jali/lBywBPUjJ4qsnjLws8ccg1y2WOQ4R2barfQnitj7Vb/ZPtSzI8G3d5incCPX
ilKnWgvfTVw9SHUtLsNYsmsdStkubdmVjG44ypyD+Yo1TSrLWdLm0vUIjJaTLskjDFdy+mR
2rNXxn4Uef7Omv2jTZx5YfLZ9MVKfFfhtbiO3bWrZJpGCojNtLH0Ga1WHxCsuR99mIRPCPh
9PDP/CNtpyS6SBhbaUl1UdsZ5GKls/D9lZiBVlup0t8eUlxO0gjx0wD6e9XL3UbLTYRNf3c
dujHC72xuPoB3qmfE+gg7X1OCJuBtkOxjk4GAeTSjCtNXSbQJFKy8FaJpupahqVgLq3u9RO
bmVLht0h9TSN4J8Pva6dbPbzOunXJu4C07FvMJyWY5+b8a277UbHTYVlv7uK2RjtBkbG4+g
9aqL4i0M/8xS3VuPldtrcnA4PNO1afvK/4isaoPrSHrWfda7otjcGC91W0tpRyUllVT+Rqe
3v7G7ga4truKaFerowKj8RUezmkpWdgSLNLnmqNtq2mXk5htNQt7iUclI5AxH4Ve/iqrOOk
lYGZXiI/8Utqp/6dZf8A0E18r6EoHgS/O7B/tS2x+Rr6o8Sf8irqvH/LrL/6Ca+V9JZn8DX
a7cf8TW1GPXg1+h8L/wC7zf8AeieNmDtf0Z6i7gxqUbJ6U1nZEaLIG45wRzQrBMJjeQeAKc
yfMGxtB4INfoKstGfkUrt3K2GRskHGMAkZFO8wKcEMcdc9DUuDuCueAeM01mIyeDx+VW9SF
psSogkTevUZyPSoOM4IH1xT0P7vazde/rSGPLAcj3qVpuacw2MAktsyW79hTiq4+UjPeniN
YznB69c1NJGFJIIzRcpvQqrGvIPJp0cexjhR09etPjj4yzZPrUyhSN2TUSCLK5jJOeMD0oC
HPAxnjg1ZYbWPOcj0pq+m08+tRc2vZlV4gSRjj0FRFMIFCAfzrRKnGWOKb5W4Ft3PXFLmHq
9ikY9qoNuePb1oq5g7V+Xt/WilzEcq7nY+AreC4g1BntklaS3VsMmRnGO/evNdb+HHia8vB
cW2lzQyZO5hgqwzxxntXo3w/vmQaujSDEMEbKWOMnbWZa+P9YuiEM9uHDkPujwMe1fm0+aB
+oycVZtnk2ofDf4gpat5eiyzn/plIMn8DXG3SeZrmlQiJPIsXDTRyLkmQcNn3BFfTg8Ta2i
4kuYZHH8KIPzrxWC2tJvFOr27RYZLlsk8ZJ+b+tehhIOpqzGWIjqluV9Zf95pCn5kN/Dg4x
/FWl8NmVvjjrO3qDcDn/erJ1BHXUdLtpiFZb+Ehc5z81bHwzCN8atZIUl91xk54+9XoY6Kj
g6sV/I/zReBvzRv/N+h9CooBGckVOMY4qICngH8K/IWtdD6okByMV84fHMB/H1mo5ItV/ma
9n8ReOdA8LalZafqs0i3F39xY03bRnGT6DNeK/GyVz4/t/L6vaR449ScV9Zw5RqQxkako2T
Ts+5lPY9Z1rXpPDXwbh1OzOJxZxRxMf4SygA/hWH8FLBJdFv/ABDct599dzlDM3LYHOM/U1
0mq+G5fEnwpi0TiO5ezjKbuAJFUEA/yrmvhDenSLTUPCmsr9hv4JjIkc3y7weDjPXkVmnGW
Arql8fNr35b/kPqw+NlhHBpOm+IoC0N7aT7BNHw2CMjn2Iqp4s1mTxB+z5BqdzzNKYxIcdW
DYJ/HFTfGK/bWoNP8IaIDe6jcTCR44fmCADA3EdKb460uHw18D7TQHnT7SjRgqDy7Zy2B6Z
rrwdlRwkKnx89135f8glpBk3wp8SaFpfw9trS91BbeYTOSpRicZ46CuO8J3Fte/tDz3VsRJ
DJPMyMBjI29a9F+D09n/wrmFHmiDwyyGQMRlBnqfSvOPDF5Zr+0JdXLTxrA9xMFkJAU5BAw
elbU0vb47li72l/S0G/jR6F8S/Ccfi7WtM05JBBdC1nkikx1ZcYDe1ct8N/HN34b1U+BvFh
aDy38uCSX/lk2fuE/wB09jXpOpalp8fxJ0WGS8hV/ss4wXHUlcD6msb4mfDuHxbYHUdORY9
Ztl+RunnKP4T7+hrzcNiqbowwWMX7uS0f8ru9fQhaanReFlUXniEhQM6k54/3VrphXm/wbN
6fBdyNR8z7Wt46Seb94EADmvRpJEhjaSR1RFGSzHAA+teJmEHDFTp3vbT7khtHj/irw0PEe
i+MvKj3Xllf/aIMDk4jG4fiKb8GfFsEnha90jUJwraWDMCx6RdT+RrrPCGr6Td+IfE9tDfQ
yO99lV3D5xsAyPUZFeZweAruy+N0ukWpeLSrkG5kK/daAnJQ/jxX0sJQrUauCxXu8qUlfyS
uKP5ovfEyCV/hqNau1IutTv1mIPVI8EIv4DH511HwuvRpvwZOosufI86Uj1xVD463dmPBdp
YJNGZ/tSkQKw3BQp7elXPhL9i1H4VjRpJ42kbzY5Ytw3KG7kfjU1ZOeURnNac/4f8ADAtpH
NfCN5vE/jnWPE2qObi4iUeWX52Fj29MAYrvvixpkGo/Dq+mdAZ7LbPE/dSCAcH6GuH+HVvc
eBPH2paBr/8AoyXq4t7hhtjlIPGD05BrsPirrUMfgybR7Fxc6jqLLDFBCdzkZ5OB2pYvmnm
1KVH4Pds1tb8u9yZfCkip8MPEV1r3w3vYr6Rpp7BHg8xuSy7MjP4VwXwPv7DTtf1ya+vYLS
PyVAaZwo+8ema9F8EeHG8G/DW8GrPHb3Vykk029gAuVO1frXlnwo0nSfEM2v6NqflKt1bgR
M2NwbccMue4rth7CpTxrhf2bcdvXWxpbV27Gx4esrrV/jrda54bhkTSFuSz3CKVidcYYZ6H
Jrf+P6/8UppbAZYXZ5/4DXPeCfEGp/DnxtceEfEjkWEzhVdvuxk/dcf7J71u/Hu9tj4b0qC
OaOSRrgvsVgTt29fpVONT+1sPp7iXutdVbd+ZL6Bf6poa/s/22mT3NvNfS2aJDbAhpDJnjA
6g1u/BrStd0vwZImspLCss263hlzlFxzwegJ7VwuteDU1f4YaH4q0Ar/aNhaobhYfvOo78f
xCvRfhp47g8VaCIL+dI9UswBOGON47OP61yY6FsDNYf3lztyvvF30t5eZT+0eZaFc2dn+0P
fXF1JHBDHcXBZ26Dg16vFLpHxCjv44kieHTruM210F5LLhiR7dq8o8L3Fo37RN5I88Jge4n
w5YbTwcYJ4r1XUNY8OeB01K9t7q3kutRlDw2UTAlpSNvQdATya1zOLdWnGmn7TkjbtvqQn7
qOR+Jmp6n4c+JOi+JZrM3el20W1FJ+QOchvoenNb6674M+JdrbW0VylvqcEqTRJOoEqMpBI
HqD7Vqp4h0++8V3nhHX47Us1tFNHFKoKyZX5l57g9K80+IHgPTtE8QaLceES8N/dXIxZxtu
2453juBWdBUqqp0KqcKkY+7JbNb6/qEdGkzU+Jmtah4Y+Jeia/c2L3mlQRYjQ/d3HIbnoG7
iuiGr+DPidaWyWt3HFqdvKk8STLtlQqQSPcfStca1pup+KL/wZr0NtKUhikjSZQRJlfm69w
a8x+IHgPT/AA7r+jXnhFpIr+5uQq2cbFipBzuHcClQVKsqdGonCpGPuyWzW+v6jj0id/8AF
LwenibwrJcWsKtqdkDJEQPmdf4lz3rn/hd45tX8ETaff/8AH7pgEaRAANOCcKAO5zxXrkYc
QJ5uN20bj2zjmvnfw/HZQ/tCzRw+SluLuUqFI25wen41jlz+tYSrhquqp+8n+a+YQ35T2zw
1oKaXFPezwxrqV/IZ7lkUAAnoo9gOK6HHOaAMUtfPVKk6knOW7IbuZPiTP/CJ6sAOfssv/o
Jr5V0yRLfwDqLyElY9Uty3GcYBJr6o8Tnb4R1Zs4xayn/x018n2T7vhxqRPO7VIM+/ytX6F
wrrh5/44nkY5Xlby/U9Ts7i2vIEvrKZJ4X5R1OQasyGPABLZryfSLu98NXS3Fq4ls5W/ewH
hcH09D716nY3ltqNtHdWb+bBIP8AvkjqD7198m07SPzPH4CWGleOsX1JkfDhmAz271EwzuB
GT1z61Myrx0wOOKhZDxjPtWqaPJaewA4Y7OFAHyVMSchWH8OaZ5LAjB3A/rSqrBhzgUpWY7
vqSCAlchufQ04oWOCeac+SATzjvSB23AsMelZ30NNNhdiiPb0bqaVcYGOMdR6UGLKFyRu9a
byqkg9sUtyloxZcADBFNXJXk/jQC74A60m0hvc1I763HklsYPHSmlcLx1+tSZ/d4K855phG
QSvGeM1mzVCFVAUMuTj0zRSNG5A+boPTPeiloP5GfpWiaH4kM8mp+ITo6QxRhWWRVEmR7nm
tmy8EeEbZwY/HUcgHBzKmT9TmuNt/AuueJZobKwiiCpAollc/LEev4+ldLF4P8K/Dq0Et7p
V54q1bhljity0an19PxPNfC14xlpf5H6gknujv7bwrZtbLLFqjTxn+MKCGH1r598auNG+Ic
t0jYs9QUAMvPzpwfocVreIfFnxE8RxSW0ei31hY5wsNvA6jHucZNcLqd7Fc+HbuwvXc3MYE
iN3DKentWFOU6LXYzdOHNzJFq81G2uvFWhQxHc63Ue5s8j5hXX/DJQPjVq+1P4ZyTjvvryP
w0zzeNtOIzg3cZyTnPzCvZPhkw/4XBrI4DDzuB/v16+Kk5YKrf+R/mjSglGpCK7/oe/IOaX
fGOrqPxpF7ba5PxH4H0jWIru8JngvnUsJY5mAyBxx0r8ptdn1FGMJO03b5XJPFPhHRPE81n
d3dx5F7ZOHhnQqcYOcEHgiqDeAtIv8AxKniDXtVfVbtAojR9scS46fKvWvnC5urtbl4jdS5
QlT859cV6N8LPDUHiTUbu51SaeSC0CgRiQjeT6+1d8cRiKMOVTslp9/Y+gxGSQw9J1Z1NF5
f8E+ho2RhlGDD/ZORVS7t9JvSPtsNpOV6GUKSPzpul6XY6Tam1sIPJiZi+AxPP41wXj7QPB
+l6Fc30sbW9/NnyRHM26SQ/wCznpXBFtS91nh0KVOrV9nd67WV/wBTv7SDSbLP2OK0t89TG
FUn8amki0+7kHmx29w4HG4K5Arw/wAKfDXVtZhS91a5lsLM/dTJ8yQfTsK9X0vwfouiqz6Z
C8V00Rj+0M5ZxkdeeKmTfN8WpvjMNh6DcY1OaS7LT77/AOZtLY2UQYR2cCBxhgsYG4eh9aj
/ALM03/oHWv8A35X/AArkh4N8SZz/AMLE1b/v1HQPBfiPt8RdW/79JXoewo/9BC+6X+R4/P
L+X8jsDYWDSeY1lbl+u4xLn+VWTgYriB4M8Rg8/EPVj/2yjpG8HeIRHk/ELVBjknykqZYag
98Qvul/kHPL+X8jtIooYmdookQu25iq43H1PvUhRZEaORQ6NwVYZBriR4O8RED/AIuFqf8A
36Sl/wCEO8SDp8Q9T/79JSWGoXu8Qvul/kLnl/L+R1yWFhG4eOxt0ZTwyxKCP0qfYm/fsG/
GN2OcelcWfB/iQjj4g6mP+2SU5fCPiRRg/EDUmPqYkqnhqLd3iF90v8hOc/5fyOrksLCeQy
T2VvK56s8SsT+JFLDZWNu++3s4IWxjdHGFP6VyH/CHeJzn/i4mpj/tjH/hSr4O8TZ/5KHqZ
x/0xj/wp/V6NrfWFb0l/kHPL+U7G4tbW7i8q7top4+u2RAw/WorbS9Ls38y10+2gc8bo4wD
+dcqfB3icjj4h6kP+2Mf+FNHg/xUDkfETUD7G3jprD0UrLEK3pL/ACFzy/l/I7WaC3uI/Lu
IY5k67XUMPyNQJpmmRyCSPTrVHU5DLCoI/SuSbwf4qxx8RNQX/t3jpD4R8Vgf8lF1E/8Abv
HQqFFKyxC+6f8A8iNSl/KdjPp9hdOJLmygncDAaSMMcfUimSaXpkrBpdOtZGAABaJScenSu
S/4Q/xX3+Iuog/9e8dH/CIeLM8fEW//ABt46FQo7fWV90/8hc8ux2UFnaW6Mlvawwo/3hGg
UH64qJNJ0pGLJp1qhIwSsSjI9OlcmPCXi4Af8XDvj/27R00+EvGWePiLeY97WOr+r0v+glf
dP/IOeX8v5HWf2Jo2cjSrP6+Qv+FKNE0cSCQaXabwchvJXI/SuTXwn4xHX4h3Z/7dUp58Le
MiAF+INyPraIatUaf/AEEr/wAn/wAieeX8r/A6q40fS7t3e6063mZ8bmkjBJx05os9I0yxm
M1pYQwykYLqvzY9M1yY8K+NVPHxEnP1so6X/hGfGwXH/CwZT/25JT9hTat9ZVv+3/8A5EfP
LomdXcaPpV1JJLc6dbyySY3OyAscdOetNtdF0qyuDPa2EMUuMeYFy2Pqea5geG/G6tn/AIT
5jjsbJKfH4f8AG6k58dl8+tinFL2Mbcv1hW/7e/8AkRc8v5WdlLFHPC0UqCSNhhlYZBrJXw
v4cWUSLoViHzncIBnPrmufbw7493kr48TB6A2KVONE8bpAVHjKNpD/ABGzXA/CnGhCCajiF
r/i/wAh88lsmdiAFUKowAMAUVxP9hfELyxt8bW5b1NiMV0eiW2sWmn+Vreox6hdbifNji8s
Y9MVjUw8KcOZVFLyV7/ikCk29UQeKzjwbrH/AF6S/wDoJr5a0O2ju/A7WxcKJ9Zt0LenBr6
k8XZ/4QrWSO1nL/6Ca+V9Jufsvw/lusAeVrMD88DhDX3PCraw07fzxPMx3xfL9S9dW02k6r
LZX0YMRkMEgPGOeD+NSW0l/wCGr9ZYZDNZTHIXOfNXuv8AvDtXW67p9j4psE13TJB5+MXMG
7lTjg1z+lywT6fPplz/AKzBaGRv4GHQ/wBK+9jPmhf7z5yVqkbTV+6Ooi8R6OLYzR3u9Nnm
YA5I+nqKr2/izQ5U8xbl1BRmAeMg8HBH1rzaSSW01FYQwRJjgkdA/p+Iq7EjLL9wDBzjFC5
27I5f7Hwqhdtnp1vrGmzlQl/Fub7oY4zWhgb8sAQPQ15GXkljYJkAEqR0z3roPC/iV7e8TS
tQk3QyHZFKz5Kt/dPtVyi1qzz8RlajDmou9u53cjqzZHAzinSSIUAAOR3NG6NXKMOQcdKSR
YyOuSenvU6M8HWzsNWUkMFAIPSmeaOBngcmmSMEXAOBUAlBPB5rTk7GPPZ6llc8qGwWqQfe
APJUYquHJ4P51NEQpBJBrNo1iyTa7HGcL1JpjOSuPWgszD5Dnufam7wTxg4FZM20JVliCKC
7Aj/Zz3oqMgEAgKePSisHDXc3VSyKsfjLUfBluDY2sMqXCgMZuTkCqknxv8TZUQ2FiueMMD
/jXRW/g0+MJXRrlLeK3VCwC5zkdqnfwl8M/DEpGqz/AG66U7jE5LHOf7or4WU4btan6am0c
rb/ABa8e6m5i07Rba5myfkjiZiP1rxjUWmJ1a4uI/3/AO88xduNhJ5/WvrLxBrMfhzQrRvD
+lwJ9rjLRDZtCcZBIHXrXzXrl/a7bvTtV0yS31e7bzFZD+5lUtncp7D1BrBSV7RQpXcrGH4
a0j7Ne6BeyKQ8l5CoOe2RXp/wumWT4taxGUw6ef8ANnqN9ZV5dae8fhe3sijGPUIQxVRyc1
f+E4Q/GPXgG3ACY5/4HXsV42y6q2/sP8yMPJyrq/Rv8j6HXpimXHFpNkdI2/lSocNzRdEfY
pj/ANM2/lX5b1Ppo7o+PL5MXswIGTI2D+Jr2f4HKBY6tk87kz+teLXWXvZmHXzCP1ru/A3j
KLwlo+pRJCZb26dRCp6Lgcsa6asW42R+j5lSnWwjpw1bse3eJ/Ftl4Zsdzg3F7L8sFsnLSH
+grC8O+E77Vb9PE/jPE14/wA0FoTlIB249a8XuvEGqSeJf7YkuzLfW7b1kI4OD0xX0N4P8W
WXizR1uoiEuk4mhJ5VvX6GuepDksfM4rC1MBh06S1fxS6ryXZeZ0x5HHSqGp2c95aFbbUJr
GRckSRYz075FXsgikkI8l/90/yrHqfORbi00fPek+NPGV94qttHl12VUluPJZwi5AzjI4r2
KfQNWERWHxdfRSnhWdEIz9MV8+aHMIfiHbTsjyBL0ttjXcx+Y9BXrl94yOsePdD0WCxurSO
O48xzcoY2c7TgAela1VyvRbH1+ZYaXtIKhFJKLb0XQ1PB0viYa5rOleI743LWwQxSAAAhs/
MOK4zx9r3ijwvr62Vjr88sMkYkHmIuV68ZxXtAghW4e4WJRK4Cs+OSB0FeC/GU48Y2oz/y7
D+Zop2cndHBlc44nG+9FWa2sraI9C8N2viHWPClpqjeKLmK6uI92DEjIv4YzWEnxF1rw54i
fRPFtrFMiMB9phG07T0bHcV2nw/A/wCFe6Rx/wAsf6mvOPjVbJHq2l3Kj55ImQ/QHj+dRCK
luPC+zr42eFqxTTbtpZq3Zo9ek26rpaSWN+8KSgOk0GCSO3XivC7jxx4yg8USaOdaZlS58j
eI1zjdjPSvRPhLdy3XgcRTMW+zztGpP93rj9a8b1J1T4k3MrttQagS30D1pCK1TOrK8JCNe
tQqJS5drpHtXiS28U6PoM+qaZ4ilne2XzHinhQhl74wKo+A/iHP4jvv7L1SBI7soXSSPgPj
qCOxqv4y+ImgN4evNL0u4a8vbpPJCKpAXPHJNU/hn4F1PTdTTXtXj+zlYyIYiQWbPc+nFRZ
ct3ucqowWBnPFxUZfZ0s3odX49k1fTPD91rWl6vLbPAFPk7FZCM47jNcP4B8R+LPFmuy2l3
r8kNvFF5h8uJNx5xjkV3fxJ/5J1qmD/Av/AKEK81+CYH/CTahntbf1ppLkbKwcYvLKtVxTl
HZ2Xkew65rdl4Z0N9Q1KZmSIbR03St2A9zXDeGtc8V+Pb+4uUuzo2kQNtxbqDI59Nx9q5/4
030kuu6fpu4iCKHzCB3Yn/61dx8KoI4fh/bPGOZZHZj6nOKHFRj5swWHhhsvWKaTnJ6X6ei
+Rp3Wia3a2zS6L4guXuF58q82yJJ7dARWT4I8Ra5rniDWINaiW2ks1WP7Og+VGycn8a7zg1
Vh02yg1O41KKLFzcKqyMP4gOlSkup5UcTF0pwqRTbWjtqtUcT8Rr/XvD+lf2zpOsSRqZBG1
u0asoB7g4zWN8P9Z8VeLjfG98QSW6223AjhQ7s/UVsfF7I8CDH/AD8JXG/CvXrTR7bVpLuG
4kB2Y8iFn6Z646Vryrkv1Pdw1LnyyVSME5p2Tsr7o7zX7DxtZabNeaR4j+1NCpYwywIGIHX
BFbWkS6hrHg2wuHvXt72aIO8yICc/Q8VjeB9ZfxDqOv38iMkLyokcbH7qbcc+9dpb28Frbx
29tGI4kGFUdAKm1jxsVOVL9zOK5otO6S6rZ23PB7vx94ztfEMmlf2ojbJ/J3+Sv97Ga9E18
eLtF0OXVLDXkvGt13yRTWyjcO+CK8Y1aYR/EK7eThVvzk+g316z4w8feHh4cu9OsL0Xd7cx
mFY4wflJ45q5RSkfRYzDtSoKjST5t/dXlvpoTeB/iF/wkl4dM1C2SG9Cb1aP7snr9DVj4ga
h4k0LTf7Z0e+jW2jIWWGSMHGeMg1zHwx8E6rp+qrruqxNbosZEUb/AHmJ7kdhXbfEAKfB8g
IyDPDx/wADFS7KWmx5leOGp5jGFBJx0ut15nF+C/ifdX+r/wBneInQCY7YZVUKFb0P1r1K+
hvLi0KWF4LWY/dkKBx+Rrxf4j+BH0yRtf0aIi0kwZ4lH+qb+8Pb+Vb/AMNPHf26OPQNYl/0
qMfuJmP+sH90+9Elb3lsbY3B0q1JY3BLRbx7fL8zofCdz4m1K6vX1bUomjs7hrfy44QPMx3
z2rtelcr4NPOunOT/AGlJz+Arqqd10PDxrXtmkklpsrdDC8X/APIk6z/16S/+gmvlSzUJ8M
LrcP8AmLRf+gGvqrxiceBtbP8A05y/+gmvlazcn4YTytG0gXV4iyr1I2Gv0fhT/d5/44nzm
N+P5fqXdF1O/gle7idoVCFWI6sPSnfbi920+DsPdffrXU+G/CCMkeqa9blppQGjss4SEdt3
q2K7YWdiI/Kayh8vGNgQAEV985xeqR8lUzGnCbVrvqeI+IbSOZVmjmeNRKhEgXcQM9R613p
8L6vp8It57WPWoCMx3EWIpVGOAwPFUfF/hxoUmSxDiKYMyAH7nHSut0bxDDe+F9CZ/luZo/
JmDnlWjGGz7n+tYzk4zjKPU0xFf2lBTp7XMTSfB0l/tfX0W0t1bcljbty3vI/9BUXjHwpYC
IXWnWiW0ce1MRrjn+99a7dmwmQxKg4zVbUCJ9LmjEZYhc49cVUW1NNs8aOOqKSa0MXQL1tQ
0OKR3Pnw/upSe5HQ/iK05C5hVccjnPrXM6G62GtXGnujILl2dBjpjnH5V05OPlRixJPAHSt
dnY48bBRquUdpaorMhZN3TPFRxxbTuK5/GrUijbggU3YoHv0+tW5aWR5jhqJGpYlcY449qa
5VTtHJNJKQrheenQUnlSHBYe+ai1irvYTeAnB28880m7GWH6UMq5KFDk/xDtSMm1fkPy0mW
r9RxJKrhyvHbPrRTOdq8A8dfxoqSk3Yo6H44vvDmpSQwzboZcAqy5GO3vXZt4+8IakqPrml
xyN0Msabivv6iuX0Xwdp/iDT9ZvbiaWOfT4FeMxtjkJnn8q47wd4YvvGdnqtwNVWzOnx72H
l7hKOeMZ46V+f1YKTbWh+rRk0rbntOqx+HfGdjYppniGKA2pJijRxluMYIPPavl7xLrg1K8
uTJLuktHa3iHTAB9PUmue1W7ma7+0F3DgnDIdpX6YrENyf3pnnHzDIz1Y571rDCKL11Y99U
dt4XvZbjW9BtJd25NQjbB+telfCGB4/i9r5brtlP/kSvHvBM2/xrocYPH2tCc855r2L4OEy
fFfX2ZiTtl5P/XSuvFR5cvrL+5/7cVR0rx9f0R9CqoJzTLsf6HOCf4G/lUo6CorsA6fcHPS
Nv5V+UdT6OG6Pj64G28mO5gPMYgj617F8J9F0vUtM1b7Zbw3QdUj3kZIBHP05rx65Tdcvtb
OWOfzr274Ioi6bquDk+Yn8q660rRPv81k44NyTs9PzOC8deELrwrq7MoaaxmO6GU8/8BPuK
x9A8Q3/AIe1aHUbFsMvDoTxIvcGvqLWdIstc0qbTdQiEkMox05U9iPevmfxP4VvvDGtPY3S
lomy0MoHEi/41EantFaRz5XmEMXTdCv8VvvR9JeHdesfEeixajYuCGGHj7xt3BrVk/1L+u0
18veEPE194V1ZLuFy1uxCzQ9nX/EV9Fh4/E2hw3Gm6nNawXC58yHG7BHIOelcko8krM+dzL
LnhKt0/cez7eR89eGl/wCLkWJxj/Tf/ZjX0RquiR6jq2l6gNqz2Exk3kclSCCK5K3+EWjWt
7HeW+q36XEbb1cMuQfXpXS3HhvULmAwyeKdRVTx8mxT+YFXUnzM3zHG0cRUhOlO1lbZj5PE
Ub+L4NBs9kziNpblgf8AVAdB9TXkHxl58Z2/tar/ADNepeHfA1j4avbu8tr25uLi5TYXmIJ
X3+tZmr/DCx1zUWv9T1q+mnIxk7QAPQDFEJKLuRgcRhMJilUUvdSts7tmz4BI/wCEA0cD/n
j/AFNeXfFm+/tXxfaaVYg3ElsmwrHyd7Hp9elel2Pgyaw0xdMt/E2pJZoNqohQED0Bxmruj
eDtA0KZrmztN903LXEzb3J9cmpg+UzoYvD4bEyxSfM9bK3fu2QeB9Ck8PeE7Wwnx9ob97L7
Me34V4LeBX+Jko6j+0ev/A6+lb+2nurR4Le9ks3b/lrGoYj868+Pwf0o3Rum1u/M5beZPly
WznPT1pxkle5tluPpU6lWriJaz8mYPxV8FiGQ+J9Oi2xyYFyij7rdn/xra+F3jP8AtGzXQN
SlzdQL+4kY8yJ6fUV39tpjLpT2F/dvqKOpRmlUAlSMYOK4mH4R6Va3q3dnrF9byI++Mrtyn
pihtSjZ7hDHUK2FeFxctY/DKxsfEw/8W61Qd9q/+hCvOvgsuPEl+f8Ap2/rXpuu+FLjxBp3
9n3uv3S2xA3oiKN5HcnFZOifDSHw7fG80rX7yGVl2tlFIYehFF1yWJw2KoU8DUw0p+9Lydu
nkc78ZdAuJ/smv20bMkS+TOR/COqk+1bnwj1GK48HGwD5ltJWBXvg8g137W6S2ht7kLOrLt
fevD+uRXFr8O7fTdVbVPDOqz6RM33osCSNh6YPam53jYxhjadXB/U6zs1s+nz6knxA06BfC
uo6tDJPBeQoGWSOVl6EDoDiuA+F6Ta7r11Hqd/d3EcEO8IZ2wTnvzXo2qeGte17TX0zU9fi
S0kx5gt7faz+2SeKs+GPBOjeFDJJYebJcSrteWVskj0x0ounG3U0pYynQwU6PNeb2tfTbq7
GD8XMJ4FRR0FwgH61i/BRQINYYH7zJ/I12PifwY3ikCC91u4itFbesEca4B+vU1U0L4ft4a
Mp0nxBdQiXG8NEjBsfWnze7YdPFUFl0sK5+83fZ915G5pmjwaLqOsX6tHDa3brMR0CEL8xP
86l8Pa2mv2tzewR4tkmaKJ8/wCsA/irG1fwZfa7AbfUPFV+YD1ijREU/XHWtbT/AA82k+Go
dG0zUJLfy8/6QUDMc9eDxSvc82r7GVPmlPmm7LZ2SX5nz3qAB+I9xgjB1D/2eu1+KPg1bWc
+JtOi2xSYFwiD7rf3/wDGtx/hBYvfG9fXbszs5kL7FyWznNd9b6W7aXJp+q3Z1FJF2M0iBS
VxjBxWnN71z3cRm1KE6VTDyvyqzVnqtDhvhn4x/tSzXQ9Ql/0uFf3TueZUHb6iug8egnwqw
z/y8Qj/AMfFc/B8JLOy1Bbyx1u7t5I33xlUHyc10OveFr/xBZR2dzr8kUClWYRwqC7DuTn1
qLJM8+vPBvFxr0ZWje7VnodLJDFPbmGdA8brtZW5BGK+f/Hngubwpqq6npbSDT5W3Iyk5gf
0z/Kvd9LtLyytPIvdRN8y4CyNGEOPfHWpr6ytdRsprK9hWa3mUq6MOtXGVtDkwOOlgqrcXe
L3Xc4j4UXM154Uubq5cyTS3TM7EYLHA5rv65/wp4cXwxps+nxzedE0zSISOQp6A10FT6GGO
qwq4ic6ezehg+Mf+RG1r/r0k/lXzR4aQjwjGMcHW4sjsRsNfSvjT/kQ9byf+XST+VfNXh6Q
t4PtB1/4nsS/+OV+k8Kr/ZZ/44/kfMZhu/8AD+p7BtYNk9GyeaaGwO5HvVyRfk2sMk9/Sqy
xpu2g8eua+4g7rU/MZxaZBqPCRXC27XLQtkQp1k46VS13SrfS9V8Ma3Z24tze3BjntmHRnT
72OxGOTS+JXvLfw5PLYF0uQysrj/lmAcsx+gzW1NMt5DaXBk+0BI8xMVxjI647HFYT5pSSi
9D0qNVU6TlIptLjg5YA9D0NKpJ6DIHTFDFGbaygYFIke2ME5Azn3rrtoeRds4fW/OtPEdne
pFKiR3UasxOFbccdfxrsX3KSQpQ9OOlVtW0watbRwu5jVZVl474OcH8qsufvEg4J6UK7lc2
r1FOnFdV/wCudwYlufrQjZb1xTvLJfbxk+9DKyDIIAFavzOFX3GTHLggEHvilmbhHRSAePc
0HB5yWzSH7oPpxg9ah2Vi09yN15yDzTMn0/CpMBgTnDdqgdipx0HSjcluxMFXYuXxx6+9FQ
u0g2hRxj+tFKxqmdp8PtLlGmeIbWVtklyix7iMAEoRn9aXwT8OZfB9lrNu+oxXP9optUqpG
04IP868wvte1FGBTUZEU4JEbY7cZrgde13WoJGW21a6CMSS3nMev8q/PEpTe5+rRcTvb/wD
Z31OWNz/wktmmMk/uWzjrxzXzVqWLa4ltgRI8LspJ74OK6PVvEerLCGbV70MDzic8/rXL6f
pmo67cySqpit1P7ydwTn2X1NejG8FebHp0Oj+GzCfx7pS7sbbpCfrnpXuHwaQL8StdbfuO2
Ttx/rK8y8Iaaul+KNChCRMGvVIIXa59zXqXwajI8fa47MGJR8Y93oxcufAVmv5f/bgou9eP
q/yR9AJggGuO8RHx3fR3Wn6RY2MFtICi3DzfOynvjtXYg44GKkGCK/KU7M+mo1fZS5rJ+p8
9r8IPFZzn7KP+2v8A9auk8K+EPiB4SmlksPsMqTAeZFJJw2Pw4NewgYpfWrnUbVmj06mcYi
pFwmk0+ljNsZtYk0ppNQtIIr8Z2xxSFkPpzXD+KdB8Z+K7SC1udO023WGTzA6zFmHtyK9LF
AFZRfK7o4KOKdGftIRV/wAvTU8Ck+EXitpPlNljt+9P+Fdh4O8O+OvC263AsbiykYM0byn5
fUjivTuaUdcU5zc/iOytnGIrU3TqJNPyFU9OOe9Oo6CgnFQeIZmu6xbaDol1qt1/q4FzjON
x7CpNL1GDV9KtdRtmzFcIHHtntXL+LhYa5PNoN5eRQQxQGVt74zKfuflya574R60yxXfhq6
kzJbMXi5zkZwQPxpuNlc9eOCUsHKsvii03/hf9XPVskHFYX/CRfa9dutG0q2FzPaAGd3fYi
E9B7mt4knp0ryPxF4a8U6R4nuvFHhG4M6XDFpokIJB7jH8QoSuYYKjTrSlGpJJ20vtfzO8t
PEFxPr0mhz6VLb3KQmYOXBRxnHymsiy8em+8TTeHYtEl+3RFgwMqgce9VfBPjYeI9Xax1XT
1tNYgjIDgY3L3GDyO3Fcro8k0Px11N7e3NxKGkxHuC9h3NK256VPBRUqsKsLOMbrV2v3vfZ
noOneNrC912XQZ7aay1OMkCCXGHOM4DCqtt49F14qk8NJo8wvo2KtmRdox3zVDTfBep3Pj+
TxbrJitgH3x20TbznGBk/Sue0Ulvj/fkn+KT/0GnyrUcMNhJ87gr2hfd2Uv1R7IuSo3DB7j
PSuL1rx9FoXiCHRbrSp3uJ8eUySLtYE4H0rs2dEUs7BRnqTXi/xJVz8UdEeNdzARYBOAfno
S0d+xwZZh6detyVFdWb+49J1PxDfaTbLc3WgztCWCs8UqtsycZI9Kkm8QSjX20e00qe6kji
WV5QwVFB6DJ71U0uTVb/xJq1rrdmkMKwx+VEr70ZcnJz610QhhR5Jo0UO64Zh3A6UjGp7On
7sopu3Ru2trdehyGkeP4tc1G60/TtGuZbi1BLqXUdDjj8auy+MFh8Mza82k3Pk28jRzRFlD
xkHB+tcF8LFH/Cea6c87X/8ARld349gji+H+s+VGE3pubHckjJqre9Y9DE4ehSxccPGOj5e
r67iad42g1Dwxc+Ik02dLODI5YbnI4wB+NQ6x49TQrO0utU0S7gS6/wBWpZSfxGeKo/C2CK
4+HUcM8YdGnfKt0OCDWP8AGf8A49dGBOMSP/IU1G7sOnhsPLHvCuOnM+r2SO3j8TOb7Tref
SLmGPUP9VNlWQcZwcHjitXWL4aZol5ftIqeREX3NyMio9Nghm0XTWlQMYokdc9jt61jeKkt
NXk/4R64u0gieFppizhfZB+fP4UR3uzzIwpzrKKVkt+uif8AkXPCbrc6FFqS6hNfG8/elpS
PkP8AdAHQD0roK8l+FGrva3N94Wu5AXicvFzxwcMB/OvWhTWmhWY0HQxMoPbdej2Dmkp1FD
POEFLmkopoA96KXmkpjOe8a/8AIh62P+nV/wCVfNXh5JIvClkrcE69H1H+xX0p43O3wDrbD
taP/KvnXw08MnhewaVuP7cT2/gr9J4V/wB1l/jX5Hh5h8T/AMP6nsTNnKjIJNQ7AvCjp1zV
gnMn3gEHf1oaNGwAT78V9pFpH5tJNkOPNTBO7PBDDINGz7qLgAccdqDtVsLkD2qVVyuUYMK
0uSr7EJjRnOSOPbkmmMoWQKeF/Op9oVs55NMcNkuVB54FO5Likisx4JDZAqsSScL83rVqQI
2Ds4qJVCsRjOeCK1TSRzyTZFIuSM8nHNRhVPykE85zmrJi4Z85Y+naogpJPTHrQ2ibO5CVA
b3pu35sE/jU7ZBwOaa0ZBGM49aTKt2K5AX61GGGRkAH0q1JEGDE4/xqr5YJO3jHb0oTJaY/
5wo+X8jjvRUwgeSNH8xVyOhI9TRWfNE2VOXY4ebwtrepzxfYLeWZZwDHtHGMetcnqXg3xLe
eNB4VtLPzL8n5ow4woxnJPQCvpvwvE2leCL69iG66RMrv52gLxx+tcj8OYpptd8T+NtTl85
ggjSRhgHAyxH5CvglUcL6bH6moq55DqHwL8T6NbXOsa1bQX8UaArHbvu8v1ZhjmuUVfKVYI
owqKeBnA+gr3z4VazrOs+KdZOoard6jZ3CO7rOfkiJPAUdhjivD9fsTDe6tJDetDFbySOjg
gjAY9ajnc3qyZLZon8N3UbeOtEt2KfahdK7RrztXtn3r0L4Ksp8ea6gYkqrnnt+8rxX4dsz
/ABC0e4ZmZ5rpXYkck17L8D3J8ea/lQAEftz/AKyvQxUeTLqyX8v/ALcVh/48PV/kj6GAB5
6U9Rx1xTVwRmnV+Vvc+i6D6KB0pQM1FiRKUE5rJ1zUNU062WbTNIbUiCd6K4UqMdfevOJPj
R5EzQy+HJEdG2sDLyCPwp8suh24fA18Sr0lf5o9ezTh1rxxPjfDIwRNAdnLbQBNyT+Veh6F
rGu6jLnU/DrabblNyu8wYk+mBUyTjuOvl2Iw8earGy9V/mdFjmo5GcRsYwC4HAY4GaS4eSO
2keGLzZFUlUzjcewzXnmt/ELW/DyJLq3g6WCFztEgnDLn0yKVnfQ58PhqmIfLTSb9UvzOq0
XTb23W7fVYraWeeUymRPmznoOR0ArkZ/BGux+P/wDhKNMlsrZNwYwZPzDGDnA71d8O+O9W8
RzIbLwtL9l3hXuDKNq+v1rvcUNtOx2TqYjB1JcySclZrR6drX0GoW2qXADY5AORmuY0ex8S
6RdXodba9sp7h5okEm14snOMkYNWPEniWPQoFhhtZb3UZh+4tolJLe59BUnhebxHcaa8viS
2ht7hnzHHF1C+/vQtjnhTnTouo0uV9936dShp3hidPF954qvViS7kj8qGCM/Kgx1LdyaxdJ
8G6/YfECfxRLJZSLcM26JXbIDfhXpOD6U3HPQ07gsdVXNtquX5dgYsEJVQWxwDxmvONP8AB
3iCz+IM/ipvsbrMzHyRIcgEY64r0gjjkUdqNTKhiZ0FJQt7ys/Q5fUbDxJquoWcchtbbTIp
llmRXLPLjkDp0rA8TeDtf13xjZ63CbSOG0K7Y2kOXwc+nFejgZHSlxx0p3NaWNqUZKUElZN
bd9znNXj8U3dnJDpsFjZyyjY07yFmVe+OK10imtNLjt7dFmkjjCAM2ATjrmrePaikjmlVco
qKSSR5x4O8G694b8R3up3K2ksV2CCEkIZMtnuK6nxdpuo614cudK09Yg1yu0ySuVC8+mOa6
AcnNIeeKtXvc3qY2rVrKvJLmVvw2OV8DaHqvh3RBpWoJAwR2cSxOTnJ6YxWV4/8Ka54sezj
slt4IrVmbdJIcvnHbHFegA80hHOcGhaajjjascR9ZVuYpaXHeW+jwwXMKJPDGEwj7gxA9cV
m6Rp17597ca3ZW7zTy71dTvwuMKvI7CugGfSloSsjm9rL3rL4jzLVfBmvnx5H4k0OO0tVjK
kxmTG/HXoOMivS4jI0SGVQkmPmUHIB+tPxRQu7NK+KnXjFTt7qsvQDRRRQzlCjtRRQAA4oo
oNWm2gOd8bhT4C1pXfYptXy2M4r5u8OGM+GtNVTx/by89M/JX0b4+Yr8O9dYHBFo9fOHhYl
vC+jE8lteUZ/7Ziv0rhX/dJ/41+R4mYby/w/qe2kCOQDBx6VYYfuWA49MUoA6Hsadg7S3Um
vsEz885ehRZTu5NSBAAd2QPUVNtJGRTGX5wQCQK0vcy5UiNlCuCBnnvTmxuG7GPShhnliQR
0xULLtQnJJPqelNJEt2I5Cm8hQMdcelQOHxuwRk4zU3lfLkOfm6cUxjsBDDJHHIrVGElfVi
K6rCSBj0J61Ec7GQc56VIwJXcyhs9R6Ug27Ax4GcACgFqRL8rDfxjrmniPMbMpBwcdadtYH
JGBREYgSMD6VEm7FxSvZkZhJAYqNo/PNV5ECycgAVe+Uh9vB61X2MzgHGcc1N31K5VsivJD
vKsgIGP6mippEiyP3pXjpn3oouHLHqiU/Fzw9pO9YbaV2SMedAehGOoNY3iP4rWOo+Ef7N0
LTRpsd6m5uVztPUAD1qjpXxA+Hui2E8l94eXUpyApdLZRlcf7VaMvxe+HCWizL4OyoX5U8m
LOPQV8JKm/5WfqDslYxIvipp2g+Bl0bRNL26iYzHNc4HfPzcck49a8R13VVk0u8tIpNpnKg
uw6jPNe8XXxo+HIjZV8FMryxn5jDENvHevnLUr+OcSmOJFEjbunQZyAB9K1oUUndowm9Uja
+HsKx+O9EPnFwtwo55PevYPgkg/4TrX5C+SY24x/t15J8PoXTxvocrE4e6U4I+terfAwsfH
XiEnldjf8Aodd2YaYCtb+Vf+lM2w7/AH8V6/kfRS4pckH2poGRxTx15Ffk943PfHjgClGKT
OacAKloQHGK8Q+LPh6Ox1OLXIIikV0Nsm3j94O/4j+Ve39qxPFWiR+IPDN5prj53QtGf7rj
kGqpzcZHdl+JeGrxn02fofK1vILe8huVYKYnDg9sg5r620TUotX0Sz1KFgyTRhuvQ96+RJ4
pbaR4J12SIxVlPYjg17n8GdbWfR7jRJJMy2582NSedp64q68PtH1uf4b2uHVWP2fyZ6ySD3
rzn4nTi+h0zwvBk3N9cBuOqgHGa9DZgqsWIVVGSTXmPhVH8U/EjVPFEvzWdl/o9rnpn1H6n
8awjp7x8pl8VGUsRLaCv8+n4nZP4Ytl8NQaNaXM9iIEwktu5Q7sdTjrzXgusap4s0bWZ9Nu
9cvQ8D4JEpG4diPqK+mh05ryr4ueFmv9LHiCzjJuLQbZgo+9H6/hVQa6ndk+NtX9nWs1Lv3
/AOCdj4TGnz6Hb6jYzzT/AGiMFnmlMjA9xz05rD8d2k4Fsuj6newatfThI40mbaR3O3sBXC
fCvxjDpFxPpGp3ASzlUzRu3RGA5H4ivT/DNpPqd/N4s1FCslwNlpC3/LGHsfq3WlbldmGIo
TwOJlVnstvO+y/z9C9YeHPsujfYrrVL+4mcAyzGcht3fb6CvC9f1jxNpPiW+06HxDfNHBMV
UtKc47Zr6S9q+VvHTMfH+sYJwLg961p2Z1ZA3XrzVTXS+x7bD4av7nwxBdW3ibVEv5IBLvM
2VLYz09K4Xwz8TdasdWSx1ucXttv2OzLh05xnPevR4PFGh6T4LtJrjUrcyR2q4jSQM7Nt6A
CvEfD/AIZ1TxT4gVre3kW3ebfLMRhUXOTz61PLFpmuChGrGt9cXuLZtW77HoPxL/tLQbez1
PSdfv4EuXKtGZiy9Mgj0qr8ORq/iaS9Op+JNSKQBdgim28n1q78aV8rw1pMa9FmwPoFrK+E
Gp2Gnrq3269htxhNvmMFz19aLLkTsOleWUupFXl3truXfGl34o8D31tPp/iK4ubO5zhLoBy
rDqCa7PwL4wHizS5GmiWK8tyBIF+6QehFec/E7XbbxRqWn6PoG/UGtizSNCpOWPGB612nwx
8J3nh3Tbm61FfLuLzbiEnJRR6+/NNxXKmc2KpU/wCzo1K6Sq9NLN69fkeh5Fch8Qtd/sLwn
cPDIUurn9zEQcEE9SPoK6zvXl/ibSZfG8+tTRMfJ0qMw2mDw8w5c/0ogle7PFwFOEqynV+G
Nm/v0/E2/hpr7ax4TSCeYyXVmfLcucsR2Jqt8Q9J1NNKm1vR9XvbaWIhpYkkO0r6gdsV5Z8
OfEX9heLokuCyQ3J8iYHoPQ/nX0bPFHcW0kEqh45VKsPUGk0oysepmFJ5fjlVivdlr5eaPA
/A2rX2reKoLHWPEF+0EoYKqzldz9hmvfI7eOKyFqHkKhdm5mJb8/WvmLWLO68H+MZ7dP8AW
Ws2+JiOq9VNfRGmeIbS/wDCcXiAuBF5HmyD+6QOR+dOSUXobZ5R5vZ16XwS7d+n3nKXGjXd
z4+j0rT/ABBqSWUMHnXS+eSVJPAB967uSSDSdJeWaVjDaxli8rZJAHc96wvBdtO2m3Gt3gb
7XqspnYMOVT+BfyqHxgDq13p/hSJ2C3zeZdbOqwryfzOBUrc8qs/bVo0JPSO79N2cp8O/Gl
xqXizUrO+uS8d65lt1c/cI/hH4V61XytqVvd+D/GzxRFlksZw0ZP8AEucg/iK+m9H1KHWNG
tdTgYGOeMPx2PcfnVTXK/I7c7wkKbhiKK9yS/r70X6U0lGaVz5sKKKKdhnNePCg+H2t+Z93
7K2a+dfC8KDw7owWXI/t7Izx/AK+iPH+3/hXWubzhfsrZPpXz14SCN4f0NAc513AJ/3BX6V
wvphJP++v/STxMw+KS/u/qe3qAMtnrUhwRhcYp5X5ORnB60ghITr/APXr6uLVrnwbTRGAM5
Hbj2oERYk9PTFOjjYZwcVOobdjac47VTlYSjcrCIDO/moHQEFTgDtV+RMNsbIPUA1VmQc7s
ge1OMiJwSKm2NcrnHfFQyhfvdcU6USKpbgkmkUEouOA3rXSu5xO+xCowpLOfmphCqgKNtGO
9SHyw3TJ9aiC73EUaF2Y8AVWm5mk9kPG+R44o/ncjAUDOTVSVobPWP7LnmUX2A32f+Ig9Di
uglEWgWas0TXF7IQjbeqA+gq3cSHSrGPUr5Ueb5U3FQrY7KT1wK5J1n9hb7eZ6dPCxs3U6b
+RBa+Hg6LLfStzz5Scfmao+JbB7bT4rnR1j3QSbpkkb/WJjoCe9aMWsw3USyKs8bngxKu8f
gRTbjTU1HaLxJIkU5VC2CfqK5VOpGfNUdkdfs6fLy04pnIw6jZTwpIdkLdGSQcqc9KK699A
0ohP9Fh4GPnUsep60Vr9ZpeZksHJ62OK8F+CPB9zb6nrmradvsdPUORMSQ/y5LEd8AdKuad
pXwr+KUTJo2mNp7ae6u5jjERdM8jjtx9RVv4fW+peI/APinTpLhGubxViSRjwu6Pv9KX4X/
C3XPAcmqvqt7a3IvIvKjEG7j65FfIzlZNt6pn3ltbeRyWp+Iv2f9LeaGPRo7i7h3Iu23Z8u
AR3PPNfPlvZJqusKwiZkaQ8Lxx6V7Ve/s7+IN91dPqlgFBaQfeyO/pXkdjKNPupCz/MDhm9
CDziuqnKMYtxdzPl5nqrM9C03RbPSvEXhX7OP3xusuTzgbTxW/8AAnnxt4hP/TM8f9tDXEa
D4hOq/EHRLcLhIp9y4PXiu6+Bn/I4+IMYB2dP+Bmtcc75dWt/Kv8A0pjw0XGvG/d/kj6GXH
an4zyaYpyKkr8oa6H0IU7HHNNpwzikIBSjg0mKWl1JZ89fF3w5/ZfiMarbpi21D5m44WQdf
z61yvgzXn8P+L7LUVY+UGCSjPBQ8H/GvorxvoCeIvCV5Z7czoplgPow5r5YRjDOysmCuVIP
5V1RfPFxZ+i5NiI4zBujU1cVZ+h9N/EDXl0vwbK9q4NxfAQ2+Dyd3Uj8K0vBmhjw/wCErOx
I/fFfMmPcs3JryTwXLf8AjXX9FtL9S1losW4553HPGf0/KvfBgcdPauaWnunymYU/qdNYS+
t+Z/kvw1FBFRTxRTW8kMqhkkUqynoQalrM1a41SC2zpemrezNkYaURhfQnPWlY8aEXKSSPl
dolj8TPABhFuigHtv6V9bwALbxgDACgAD6V4Avww8ZtqRvJLS33NKZT+/HBzmvcdJuNTmt9
up6cLORFAG2UOGPfpWs2m7o+nzytTrQpunJO176ryNKvlfxumfH2rkgn/SGr6dv57uC1aSx
sjeTZGI/MCZ/E14Zqvw78b6rrd3qMthAjXEhfaJwcZ7UU5JN3M8gq06NWVSpJJNW1aPXND0
HRDoGnSNpFmZDAjFjCpJOBW/FDDBGI4YkjQdFRQB+lYnhqTWU023stX0tbV7eJU8xZg4cgY
6DpW9We54WIlJ1JKUr697nlPxrI/sPSwQDmdv8A0GsD4b+H9N8RaDrlhdRjc4TZJjmNucEG
ul8f6H4s8Wi2tLXR44Le2dmDvOuXPQfQVD4C8PeLvCNxcrdaPHcW9yFBKXCgpg9a1vaB9NR
qxp5Z7OM0p7pXXe55hHPrHgXxmSyGO5tGKsD0kT+oIr6R0DW7LxDosGp2TfJIvzL3Ru6muV
+Ingh/E9nFe6dFGuqQ8AMcCRfQn2rnvA/h3x14U1MmTT0lsJeJYlnX8GHvTlaXvIzxdXD5j
hlVclGrHo3a/wDXQ9G8T6qdG8OXd6g3TFfLhUdWkbhR+dc/oEXi7RdDt7CLw9aSsAXkka7w
ZHJySeKg8QQ+LtV8QadLHoSnTLGbzTG067pW7H2xXdWks09ustxbNayEcxswYj8RWbtseRJ
qhQjG0Zc2r1vbstH/AFc+ZfGmkajo/iaee7sVsjdN58cccm9Rk84P1r3nwFrw8Q+Eba5dsz
wjyZhnncO/41zXxF0LX/FKW1tp+h4Ns5IneZRvB7AVn+BPD/jbwlqMvnaQJ7K4AEiLMuVPZ
hVytJJroe1iqtLG4CPPKKqR2V1/n2JvjF4f+0afb+ILePMlufKmx12E8H8DXJeBr2/1K2Pg
tVb7NeTrLI39yMcsPocCvedQsIdU0q4sLpcxXMZRlI6Z/wDr1wvw48HXXh641K91CApcM5h
izzlB/F+NVvE5sJmMI4CdKprKPw/p9zPRAscEAVcJFGvHsAK860i91+91zUfEun6HHfQXLe
RbyPcBCsaHsMdzzW940PiOfSJdN8PaaZ5LlCr3BkChAeoGe9W/Cq3tvoltpt5o76ebWJUGX
Vlb6YqLdDy6NqOHlVdm5aWb1t3snfVnk/xQ03Wrz7Prt/oaWCxgQySJMJM/3cgflWz8G9fV
4Lnw5NIS0f76AH0P3h/Wu38ZwX2oeH7vSbTR5L83MRAYOqqjds5NeSaB4I8faDrdrqlvpQ3
wvkjzV+Ze461o1zRt1R71CtSxWXyoVnGLXw6/Nbu/kfQYoqtZTzXNoktxaPaSn70TkEr+Iq
12rPSx8c1Z2YlFFFV0A5X4hkL8ONdJGQLVsj8RXgPgvyzo/hzC4zr54HT7gr3z4kf8kz17n
/l2P8xXz/4Tlhg8P+G7ieRUiTXGZmxwAEFfpHDOuCkv7/8A7azxsb/Ef+H9T17xRr89nqNp
BDGY4wx3I3BceorV0rULbUI9sMi+avDITytcz4r0rxJrWh2t7oVgsVvFcG8ZZnxcy8cMM8B
cfw+lZ2n68+py2ksFskF6CEdl+XcfevsKVONWlaOjR8LiFKlL2jd0+h6hHaRsQH/SpGRYRt
iX8uprHh1PV7S2CT2Kzy55KnAratnmuYVeW38ncOQTk1501KOsnodlOUJL3Vqcp4k1ubTVi
eOx86WR9uB6Cq9hrukaoQrXaWz5+eKU4Yew9a7K4tbVk/fwK+OnrWP52kR3ZjtdPgedB95U
B2/UmumFSLhaMXc5501F++0Zd4CLhfskPmW2PvluSfYVKLZ3KKsDkyLkAjGK0pL0RQb2ljE
qjLSMMJGKxdP1661Ca5GkH7dLMdsU0n3YwOp/+tW0ZVHG6WxyunT5lrv5Dzp8z3a2Iki+0t
zsD5bHrisTxjbah4V1O0v49RZ7S5HlxRI22RZAPm4/iUj8q7BJLHQGKxnz7+QF5Z3+9IcZ5
PYZ7VydxBf+JBo+jauxmvTdPeTsuQbOM9FB6cjjBqY1Z8ym/h6+Z1UsPRTcU/e/I6Twwssq
prU8BkuJo1RWk/hUdBj+tM13VmN0tnDJFI6HdMhIx0+6c1qyTTG5FlYReTbx4VpcYAX0X8K
8huNK8QeGvEt9cyyreW97Kx8w8qwzxuB6EDipo01Vqcz36IqpK1Nwi9vxPS7G+tY02W8flH
ALJGOmfUitBrmIRsxABAyXPUVz1hqHmWcaNAI8j+DoakuA8y+VuKhuKmpRvLUxhXajpqJJq
+oXL79Mg326/LuI6kHmitzT0tLTToYCq5AyTjryaK53WUXZQOpUXJXlN39T5Y1rxNqMepSH
SL+7soWIykcpQdMDoab4c1/xfqF5d2NvrOp3E+A6okruSAecc8V9DaL8KvCGqXM11rGmvLI
AjrHvKqdyA9BUOv8AiWTwBi08NfDCSKPcF+1CMBCM4zlMn8zXz7rKatBan2lrOzPPbPwB8V
tVtJZrjVLrT4ipJa5uWBK4z0BzXkt3oaQxTPNKx5I8ztmvpL4tar4nEmk2ui6i9nb3FsZLi
OMgFicd+teM39rc2tjMk1uXi2HGBnr3opuUktdyW7O5xnwwimPxLs5WBEYn8sZ6ZANe1/A6
2aDxf4hEjDeExgEH+P1Fec+A9Meyk8J3LKwlu72aVyQQe4A/SvQvgTJJL4s8RSSNudkBJ9f
nNdOPd8urNfyr/wBKYUHevH5/kfQgGOlctfeHfEtzqc9za+NLq0t5GylusCERj0yeTXUj1F
PA7nrX5jRrzoSbhb5pP80e3KKlucV/wiPisgf8XCvsj0t0o/4RDxYSCPiJfgdx9nTmu3FL3
roeZ4jy/wDAY/5Eeyj5/eziv+ER8Ukj/i4N/gdvIShvCHis/c+IV+vH/PuhrtvpWTrPiPRf
DqwPrOoJZJcNsjeQHaW9M4wKccyxEnyq1/8ADH/In2cf6bLGkWV5p+lxW1/qcmp3Ck7riRA
pb8BxXzn8SdBGieN7kQoVt7sfaI/Tk8j86+jp9VsoLu1tZZv3t3nyQqkh+M8EcdK5LxfoOj
eLtTh06S6kS800efL5URf92f4CemTjp1rkU3KcpPr8j3Moxqwdfmm/dasyH4U6B/ZPhFb2V
NtxfnzDnqE/hFdVr+l6nqtvDFpmvT6O6PuaSGNXLjHTmm6HrGj6jCbfRrhZ47VFVtinCccK
fQ8dO1bOcniohOdGfP1XdX/Bnn4us8TWlVl1Zwx8H+LWP/JR78f9u0dB8H+LsfL8R7//AMB
o66e013Sb7V7zSbO9SW/ssfaIcEGPPTOfWm/29pH9uzaIb6NdQhi894TkFY/72emK7v7QxP
Zf+AR/yOL2cf6bOaHhDxf/ANFFvv8AwGjpw8I+Lv8Aoot9/wCAyVs2fi/w9eXtrZQX/wC/u
y4t0eNlM237xXI5HvW/TlmOJjpLl/8AAI/5C9lH+mziT4T8Yfw/ES8H/brHSHwp4wI4+Il4
D/16x129I7LHG0kjBEUZZmOAB6mo/tLEf3f/AAGP+Qeyj/TZxH/CKeMh/wA1Fuz/ANukdOH
hXxkDn/hYd0R6G0jrqtN1Oy1exF9p8pmt2ZlV9pG7BwSM9R71HpetaZrUc8ml3aXSQSmGQp
n5HHVTnvWn9o4nX4dP7kf8g9lH+mzmh4W8YgnPxCuW9vskdIPC/jQNkfEGcj0NoldtWfqmt
6VoqwNqt6lotxIIo2kzhnPRfrS/tHEPRKP/AIBH/IPZR/ps5n/hF/Gm7I+IE30+xpSDwv41
3Z/4WBL/AOAaV1NrrGmXupXmm2t4kt3ZFRcRL1jyMjNXsjNJ5lXWjUf/AACP+Q/ZR8/vZxH
/AAi/jcNkfEKXHp9iSlPhjxxnI+ID497JK7alyaazOv2j/wCAR/yF7KP9NnD/APCMeOQMf8
LBb/wCSlHhnx0FwfiAc+v2JK62/wBTs9MgW41C4S3hZwnmPwoJ6ZPb6mn2d9b6haJd2kolg
k5RwOGHqPan/aVfdqP/AIBH/IXsl5/ezkP+Ea8c4x/wn5P/AG5JSf8ACNePO3xAz9bFK7gZ
JzTqf9pVu0f/AACP+QeyXn97OG/4Rrx7yf8AhPh/4ApR/wAI548wP+K+XP8A14pXaXFxDa2
8lxcSCOKNSzueij1rMbxP4fXT7bUTq1uLO6DGG4LYjfHXDdKpZhXe0Y/+AR/yF7Nef3s53/
hHfH/GPH6f+AKUv/CO/EDt49j/APABf8a6c67pKXGn28l9Gk2ogm1jbIaYAZOB9K0qTzCst
4x/8Aj/AJB7Nef3s4b/AIR34g5z/wAJ5F/4AL/jTj4e8fk8eOoh/wBuK129FL+0a38sf/AI
/wCQezXn97OIHh/4gAH/AIrmHPqbBa6fR7bUrTTEh1fUF1C7BJadY/LDDt8taGcUVnWxc60
OWSXyil+SKjBRd0cl8ScD4a64W+79nOfzFfP3hl4E0Dw2GiWWL+3HO1zx9wV7/wDEvJ+GOu
gDJ+zkY/EV8++GA/8Awj/hfyLdZZBrchWI8hjsHFffcL2+pu/8/wD7aeRjr80v8P6ntfiFd
e8RrHpOjOlpp7KDd3HTP+yD6VX/AOED8OadZRR2l69veRruMu4ssh91/wAKn1K4u3hFrfX8
f29ELpZxDakQHUsB1NTWVr9pjWcuTIF+6a+qhzRirS5V5dfU+Mq1X8CV+5raNHdC3jjkmWY
JwGGRx+NbyjCgk4rOsZF8tdox6irF3BBfadNaXO4RSLglWKlfcEdCK8+s25HXRSUdWVEuba
+1K90wM6XVpjehGMqejA9x2qK40pSCV+UHrjjNUte02f8AsX+0dP1K4TVrSErb3AcLvHHD8
YYcVJ4O12bxR4Qt9TuI1Scs8Mmz7rOjFSy+xxSjUnDXozSdGnUWmrRG2jQ3MXlSjdADkp/e
+tTw2i2/l+TGII414jTgfWthYgqDJx61C53r+6jLEcAYro9tKWjONUIwOfFqWu5riRA8knC
7hkAfSrtvEYAdvMjndJIRy5960fszqm6QfMeT7VUmVs7QcAU3UU9CI03TLYbbC6m4RWOAvy
5x61ga40MNlPO1u06YLbQu76k1fnnhtoGknIVF6n1PoKYksx0m4upEFtI0beUj8npxkUoXg
+ZFzftFys4vRJbfUtP+02zldp5RTx+HtW2in5GIJ5rltPtbuznF7aQsyOf3kcfY9+PSuxgR
nHmyYRSOM9a767s7tnBGMHL3Cx50ccaKxGQP6mipUKmJPLClQMZIz3orzHuegr2OCM3iJD9
nfVJ5AiKUcth047MOtbGn+NfEuniKG8ePUEYdJVw2PqKuahZvaTbJiNwA59eBxWVNsMo4x7
14rw/Mj61Vmb2q6p4S8SWQfWLB4rmKNvLkIPyH0BHavAvE2syp4bkcTRy7G2nCYYGvoPwzY
2k1nqBngjl2x/KWUHbwa+VfFd9ENRu7NoQy+Ydp3YHWsqUNXFdDSWrudJ4Xu5bqbwZIZQ6r
NIpXuCAetdf8Ayx8Q6+20AlB/wChmvP/AAOytrPh6AsA8N1JkAdih716D8BCH8ReIOSQI1x
/30a2xseTLay/ur/0tjw/8ePq/wAkfQidOetSA5OKjWpB0r8sbue8LSg9qSlHFSmJjga5Tx
npmla5/ZeiauqSW13M6mNiAT+7bBHuDV+Txf4XjkaOTXrJHSUQMplAKuf4T6Gpb3VvD9vcB
dQvbSOaIrzKRmMt93J/hz2rampQkmkyGjzHw4/iXwp40svBWub7nS7SOe507UyCSYhGRsb1
IrN0TxnqNxrsMdp4g2217pVzK1zcKAGnViFkKD7pHHHoK9lk1jRP7TNhJqFr9uhjMvklgXV
Mctj0x3rnZdWt4/E1vp9pZ6QdOcKxuhjcm4ZKbQOWbqPauuNXmu5Q1sRbValD4dajqMt/qO
laxZvbahZxxtM0cwlt7gtn96rDoW6kGub8Q+KfFFv/AMJncpdTW99pd9bw6baqPlkjYj+H+
PdzzXW2vjzQ7rw1eanoS20W27NpGbgiGN3zgMxx09upreTV9F+0PDqF9p8mqWUQkudgGYh/
e55C88VCk4zcnD5elinqtzx7UbjULbxP8RtWhvbjTNRhsrWWHyW25lCj5cfxcnGKs/bb+bx
ve6hqBW31JvCQklx8pSTGf59q9QtdSt9W8WTWVvHpstrZxiSUthrhnblSB/CPc9ayfEOspe
+MIvBWjQImrTwfaJ74oMW0Y6Z4+cn+70reFa7s49Pw0/y/ETXT+upwWn3NzrOsfC+61G8lE
81hOZrpDtZTg9+gpuneOPFv9n+HIdTuXTTrrVLm1bUJT5ZmjTiPc+OAT374r1Kw83TDPp+v
2toLG1hUpqD7Qs5ZjkEYwpzjgetaMuqeGJtLuDPdWDWNqwSZZAuyE9gwP3aiVdP7N1/nf/M
fW55xc6r4lg8VeDdDu/Eu8Xy3Iu5rJhtlVclDkjqOmazINe8V33we/wCEiTVJrqbSdRkW5Q
gE3Vsr4Ktxycd69Xi1bwncpJPFe6bKtntjZwUbyt33V9s9gKo31rpN9DDd2+uJY6XEzRXME
AQRXBPG1+OG/Xmkqq0vC1vL1/zE0avh55ZdIivZTIq3Z8+OKT/lih+6vtgV4Nper6jomiXW
qaZqc1u8ni1rd4lI8uRGb5twxzx3r31da0X7Gk6albG3L+SrCQYLD+AD1HpVN7zwlFb27yS
6WkNy26EkIFkYdSPU/rSpTcW7xvf9Lg97nG6dc69rvxH8VaWniO7tLTS54Ht4YdpDDGWQ5H
Q9K4DXtY1DXfCdhqOsanIb/wD4SdITZFgEgRXwAF6jjnNe+6ZNot+jX2jyWk6sxV57cKckd
QSO9TtpmmvM0z6fbNKx3M5iUkn1zjrTWIUX8Pbt2/UST0PG9d8T6zYt8S5LPVDFJpjW7WjK
Fymeo6fMPrVgeK9W0zxRqNpceI5Psn/COpqHmzRrJ5ExAyyqByOeleq3drolvE8t7bWUaSs
FcyxriQ54Bz1NNs49A1BWuLGGxuVAMLPGinAHBQ8fpR7eLj8H9af5fiFmed+DvFuqal8RLb
TH1BrjTrnR0u8SMGJkzywx93PXb2rvb/VNZttbtrKz8OS3lnLjzL1Z0UReuVPJxVCxu7OLx
le6ZFpml21tYWqulxE6CVc/eUpjKqPXpTfFHjS00Pwff6/pxg1P7EFLxLLjIYgde3XNZzXP
U92O47rczvH2tTWGr+G9ImKw6Rqly0V7O6gqFAyqEngZNZGrazeaDc2Ghf8ACVC7mNncyok
KLFuC8oS/TCjjA613Fnqeh+IbDypJbK7IiSWe3YrJ5WRn5gf51NbL4c1CSMW8en3T2y/uwq
IxjU+noDTjUUYpSjtv/mJp9Dyiz8YeI9W0/wCHW3XWtZdb86K8eNVy20HBweAa2NS1nxJpn
iDUdAutZm8nTNDa9hvGRUa6myfmbjBx0wK7md/Cem3MVtdDS7SSBTLHG6orIO7KO31FUPE2
tafb2Vjew2mnauJyRGksyKzrj7yFuCB3HpWqqc0laH9Xv+WgtTzi28Z+JvENzHYa5cPosB8
OPflEAT7TKQQSc9sfw+9Zvh7V7n/hE/h/4YIhXTr+1nkaSYqFMyk7FLMCBg84716tq2r6ZJ
4etdRW20jU75ox5O+VDDHnhm3nog6GnXereE4dS0fwvqNvYS3V6hmjt0jVokwM7hx0J6eta
KrpZQ7/AIL/AINxWe5zN9qmu2njH4e2l/eW0812JUumgVWSQqvDISMj8K9V+lefz+HdLl8X
Ra2+vm/udIM81rYF1AhJXBTj+EY6ds1d8P8AjqLWvAEPih7IW0k5dY7UyjLsrEYDHHpn6Vh
Vi5qLj6fmxnZ0VT0ye6udLt7i8SBLiRAzrbyeYgJ/ut3HvV3tk81z2QxMH0opd1JQ1oBx3x
O4+F+u8f8ALD/2YV4H4Wv47DQPDd2beW42axKwjh++x2r0zXvvxNx/wrPW93TyOfzFfOdhG
8ngzQEt0+dtWnwuf9la/SuFoqWDs+s//bTxcc/fl6fqevajr+gPqqXWo6XeaTNINhmmT5Qf
dlJxW7YSPauMOJoHXKSKc5FeapFcoTaOzuuRlZMsDS2s+saOxGlXLIv3mtpfnib/AHc/dr7
Z0PcUU7nxLtOfN8LPZbeWJ28xG2ue2etPv7zZpzpGQZnGAM15RD8R/s1wYNT0VzIowTbyhg
T9DXeeGjNrFr/a1zAYfOBEcROdqdvxNcE6Hs3zT2R0uNRRtbfqZ/w7s01nSdR1HU5pbt3vJ
IRDLISkSrxgD3rq9C0OPQDeWtooWxmuGnhiXhYd2MqB6Zz+deYTa3q/w61zV2sbCPVLC+kE
5geUoYX7sDjof6U9PjJql8BDb6Na6e7DAmlkMoB+nFYVsPWq1HJK6ex6FLllTThpor/I9du
7vT7IRm/vbe18w4TzpAm76Z61ZCJtUoQUYZDA5BHqK8Gu7m01C7e71NW1i9myC9wMhF9EXo
tV4fEWt+E54v7ImkTTXYZtbj50T/ZBPQGqll9ToyIVITdrHvzDORjIqnNGhPK1y/hb4h6T4
iC20pFjqOSDbyHG76E9a7FlU87ea4pRlSlaSsy6lPTUxXtIpZkknG8I2UUjge9ct8Rmv7fS
9Ou7STy4FmKSgDliR8ufau4lh7iobiGK5s2guI1ljP8AC4yK6YVbSjJ9DiUErqxw+h6vZXE
CKw2zMPmUKeT6100cUMqhhnGcYNU4NAg0x2l06Py/MOWTOQPp6VZhmAmMbttYHnNb1ZKV5Q
OWEVF2ZofZ2CKE2xrjp+NFPHlNGhMhHH9aK85tnoJK2iF+zaHdQ+bqs+JCFxuO04wO1VX07
wafu3S5/wCuhqrbaFfalcsry+VhVLEryowP1qe40PwtaMIrzWVilA5BlVc++K8L2v8AeZ9R
yeRPDceGtNsrqOzvY1MiEEFic8V8i+NPB+ppeT3kUhcOxcADoM19Ja/4Q+zWD6zpuoyXNvE
pYhWGQvrkdcV4vqPiV0nlhaX7XAwOA3JFXQk1dxdx8pw/w3aZfHmmpdZLh2PPb5Gr1z4AR7
Na19ieSi4HtuNeeeELuG8+ImnMlusZ3Pt9fumvSfgXJEdY14hNp2oDgf7RrszC/wDZ1W6+z
H/0pio/7xH5/kj31ehqQdKjT7tP69K/KHue6Opf4h9aTtTl6UWEzxLU/h/4mvNL8aQJp0Qm
1jU4rq1Yyr9xWyc+h9qs+J/CPjHWV8Q28Gk28UN5DbCB4pVUzMmM+YTySMcdq9l9qcBz7V2
LF1Frp/Vv8jOx55rvgu91LXPDWvWDC0vLSMWl8d3L25X5h7nPH40kvhPV4/H0etaK0lhby3
AF7C8geC4iVcK4U8rJ24r0XA9Kx/E+s2Hh/wAL6hq+pqzWlvES6ocM2eMD3OaiNabahH0Fp
ueVHwJ4tHwzuvC39mQm5/tf7YkhnUB4/M3Z9uK7HWPBlze/EHSvEdjKLeF7Y2uqJ3mQYKD3
54+lVNI1HVPD+l3l7PpOo6gsiQSQ3EtyHXy3/gycYCA5J70k3xRhh0TxLfDThPJ4fmSOURy
/LMG6Mhx+hrocq0n7vn+Nv1CyXyL+h6Dqdn8VPEmuz2ypYX0MKQMGGSUGDx2qK/8ADOqab8
UY/GulW4vobm2+zXluHCyLjo654PuKkk8dX1pHY/2h4fa1l1S5it9PX7QGEwdclmx93HcVT
m+KllHI2mLpzSaz/an9lC234Qv137sfdxz0zStWbvbRq3y/pCaWi7f1+po+MoPEms+EbqDT
NBt5ZzJG0cF44JIDZLY6AjHGTXDXXgbxdPp3xAhOnl5deWA2pkuEJYgDduI6d6isfFUmmWX
j5tfnu3RNWjs7aKOckwu33QjHoAefwrV1XXV0/wCGWtm6fVZJbG8jS4u1nKSXGWBDxuRjHQ
Yx2raMalK0Y23/AMmK6auzV1rwTeXfh3wy2n2UNveaZc2095AoVTcCMAEEjgkdRmsG/wDAf
iz7fe+ILERyM2upqceltIFDxqMcnoGPXFdRe/EazsTq0VtYyXS6DZxXN6xkAOHA+Vf7zAcm
p3+IVsuuW1gbHEF9YfbrK5Z8LcDA+QDGQ3NZQlXjpb+txtJu/wDX9aFS/wDDN7P4l8O+I9P
0dbOGyuJZrqwVl3MzrzJxwWzXM23w+8R23/COtJarcLb65Lqc8XmKRbxMeFGep74FbniLxj
bXd/daPJb3o/sryJb6G0lIeQuRiNcDLBep6ZrqPGHilPCPhhdcNi95EJI4/LVtrfOcA81Sq
Vo8sLav+v1DTc5nwvpni3wxBrRg0SK4a/1ozojzqgS3bq4x3HpXRS6r40QXXleGLaQperFD
/pWPMtz96U+hHpWFefE2eyl8QwTeHHM2hwx3UwFypDROM8HH3uelXv8AhYdu+vRaZDpjt9o
0g6vHK0gGUAzsIxwaicKjfNKK/q3n5iuuhc8eWWs32k6eui6ZBfzxXsUriRgGiUHl0ycFh7
1l/D/RNV8OS+KZ9bgNvFd37XkcjyK+YyOScdD610vhnxCniXwhZ+IIbRrcXMRkWF2yVwSME
/hXI2nxVt7vS9N1W70OS202/v203zWlVikgOMlccqcVMVUcHTS2GtGc1qVlJ4x8e+NIPD94
jfb9DhSC4Q/IxJzjPvVzU/Bural8OdRgh0C5g1+7s4LOUTXSssnlkYxg4AGDz15rcs/Hvh6
yha/stIS20qTVBpbXMQVS0ucBtoH3c8dap6Tr2oaj461Q2GlapdW2nX5tp4Bcp5MTEcygH5
mH+z0FdPNUSTtZL/gLy7E2X9f15lK78E+IbzWNaa1tf7PivtBisY5w6gCVQMggc84IzWz4f
8MazF4x0XV54fsNtpukLYzR7gTNJ7AdVHrTLfxjZSePNNbUY72CS/hmW3gaUBbYR5LeZGP4
iBnJzWFrXjjUNcvPBuqaQlzp2mX2rm2Dib/j5jBwdyDoCelS/ay93pb9P+ANf1/XzL/ihyv
x50fZYG+k/sW4xCu3JJJA61l6d8PfEVppXgi0u9PW6/s7UJby7j3qywxv0Tnrj0FbOo+PdI
ttV1fV5/CXmzaFepp814HTeA5wCmRnHPSn6v4r09/Gdx9nvdRNvp0lvHe20LgLK7n5SFxnC
5G7BGacZVUlFLp/X5hFDfFvhfVZ9UvbPQPDsMOnzaTJbJcWxVGLsc7CCcKufQZNQaV4X8Q2
mu+BtQl0p2Gn6W9lc5kXMLngE89K9aAyAQeDTq5liZKKjYLHkfhPwZqmnRNba1pt5Nf6dPd
S212lwvkyiUHt1JOeQaxdJ8E+K9M0rwdNLp1zIulvcx3lnDKgkUSk4dc8Hg17tnjpRVPFTu
21v/X6gZXh3TINH8P2mnW0EtvDCpCRzSeY6jOcE1q9qKK5m7u7GFJSiii+gHGfFE4+F+uc4
/cj+YrwrwoPM0Twogi83fqsxEa9W+UV7n8U/wDkl2uD1iH/AKEK8S8Dgpb+C8jA/ta4OfT5
BX6XwzpgW/77/wDSGeLjP4j9F+aPUH0uRkY3sBiZ22pHjjpVfUdKiQgvH8qgbcDk49auS67
a33iOWCO5Eoi+WML93Pf8a1G3FBvHH0r62KnTSufGVMUqs78uiPG9W06VJ3uAp2FiMgcnmv
dPDDxt4fsjGRjyl/lWXJbLKoQwxuvQ5XtTfDcp0mSXRps4jJaEnuhOR+XSliG6tO3VG6xKm
0krWMnx1Yqb1ZiuUkUqxryO9szaapNbW7ZVcFdozkY6mvcfG8QfRWlcZCfMfpXA/DOeG88b
ajaXVvHKosg6+YMkYfHH4Gtadfkw/O9baG+Fkozl2RDoOn3E0zu6yrs+Rk2dT3AxzXeXHg3
+1dBuLR0EBmQiMsMsp6qfY12KOsS4SNFH+yuKDcFcE+vauCpiKkndGs60HqlY+bjZTSM+9v
LubU5Zxwcgnv8AVTXs/gLxNJq9k+nX0wlurdQVlH/LVCOD9RXm3iGEWHirVV2DYZ2lXH8I3
I2T653MK7HwNDDDrUaSKPMEJ27RweflP5V1Ym1WjzPdG1OfNGzPTCAepqtIm1uB1qy2QKiZ
t33eccV40XYwepl3XmjZHF/EcGpxYW/2QxyKNzjr6VZWMZ3MBkcilJ4JyCfSrlNtaGUaau2
zidW1C/0q8W0SyuLlAgYSJwCDmiuxeRMJ2wO49zRW6xFlrC5l7CPf+vvHNcyz+E9VuNLLSX
RBIC9T8o6fgK+cdUtPEF7cOj4Uk5OTyDnivf1mvdD1WQx4MRQNJCe4I4/EVYk1XQJ2WSfSh
5p55iBr5WDa6H2fNY4H4U2euW+na0usyM2nGIqoY5GcHJH4V83a7ttL65hKlVDttbHUZ4/S
vrDxJrsl3pUun6bAbWFgVYjgkegx0rwXxJ4d+0xNt2SSZ5x6VdKooyu+pSXNqcl8PZVuPiB
pxTAC7+/+wa9e+BNrJb6xrrO4JeOM7e45NeXeDNCm0T4iacZGykglxxjBCNXp3wCkefUtfl
c7jtRc59CeK9HMHfLqrT+zH/0pmNG6xMV6/kj30D5aevTNRqCBzTwDnNflLV2e4OGO9OXpS
A4p4600JjTuzxginjBWkPWlXpQ2noSLVHWNJsNd0a60jU4fOtLpCki5wcex7Gr1FJXi7oVr
nG3fgC1vvCcfhy71zU5raFkMTmRQyBDlRwPmH1qvL8MdImtNctZdQvWTXGja7O5ckp0I446
V3VFaqtNbMLXMK+8L2Go6fptrcSS+ZpciS2s4xvRl4BPY8da5W48IeDbjXRoh1CaHxF9q/t
pZl/1pfoW5G3b2xS/EvWr6xk0/SNE1KaDWtVPk26q+1IFBy8zfQcc1wuv6teaV8SbbUNGkk
1uSDw6Q9x5mJHUP88i+pwCQK7aVKbgmpW00/r7zNyV9T0Z/hfoc9lrNrdXd7OdXuFu5ZWcB
klXo64HFZfjrw34o1bwtN4VsRJqcV0sROoXMyqyMsgyCoAAG3nPeoZ/E02o694Wt9M1O4Hh
u+0+a4a8MmHllVeEZuxHXHrXOaT4o8Wanf+BLfU9TubL+0muo7jaQhuI0z5bkY4J9acI1tJ
t3trr/AF5FNLY9GvPh7pN61+7TTQHVLWO1v1iIxOqYx1HB4xkdq0rzwhod5NoUslsF/sNt1
oq9F+XaAfUd/qK8a07xV4mXQNA1F/EN3LN/wkbaa6uwKyW+7HzjHJ96t634m162i8dz2/iW
4S80nUoo9Ntg4OQSMptx8wOTxUuhVbtzf1sLmX9f15ncXNt4VtvHGt63a+JJ9M1C3t1bVoI
R8rRj7rHKnB9xV3Xx4Z8b2Vr4Xk1ho3u40vokiGHkjU5DDI6V53ealdReJfiDqDSfZr9NDt
5MrjKSbQSPfntVS/1rVrfxX4c1uxtjqF4PDBeUI4VgCfmYdiQMkCtfYNtNPVLT7l/mTzLZ/
wBb/wCR6fefDrTr6516eXULoNrlslrc7QuFVeBt44NUNZ8I+H9FitNev9dudOjsNP8A7Keb
AIkib5QCMHB56is298VOdd8ATaTrdwdH1MypdSTOPnIXIDnswNc7J4n126+CGv6u+rSzX1r
qrQwzMA2IxIAARjBGKiFKs7Pm7f5foVdbf1/Wp6doUOi+GNKsfB2n3c11Ilszwoy7m2cnLE
DAznjPWvOvC3huy07QtM03x1cT2E1pqEl/b6fIBtncv8hBGdx5+7XU+GtUvpfi9rOmy3Re1
XS7acRnH3yBk56/hVDx/qV1J4y07w7o2rtBqErLdTzPtMem26D5mGR95qIcybhfdXb+X/BG
zUtvCHhG51W60C3vndLS+XV5tN7RytyMnH3c84rd0PwjbaDe65dQX1xK2szGecNgbGIx8pH
SuSsLnV9U8b+MNI07WnVRYQvZTgLvRyvXOMnPofWqcHifxWfhRqHiSOO5Oq6dbG0aOQZDzK
+Hm298ClKFSWnNvb8dRK1jb074V6fp11pNy2tXtz/ZbTMglCfvFkzuDHGT165otvhfpS2mk
Q22t3bWGk3jXtlEmwqjE5xux8w61yuua9rwi8Q6PDf3F1p48NpfNcq3zQzkcgMOzc8V23gj
W9Gs/CPhfSZdVRr6+tEMMTvuZyFBYA+1KarRjz82v/Av+oyK8+GGm3trrlvLqd0F1q8S9uC
FX5XU5AXjgdK07fwXDYeJ7nXNN1S4tHvURbuFVUrMVGA3I+U+uK6uiuN1ptWbBaCAYGBS0U
VmkAppOtLSVQg4ooopDCiiir6IDjPiehf4Z6yobb+6HP8AwIV4n4Ki82LwYkq5jbVLkFT3G
0V7R8Vv+SX61zj92vP/AAIV4/4EZPI8GbuSdRuCP++RX6Tw3/uH/b7/APSGeJjf4j9F+aPY
Ne09ZraFLKwCJG4ZnjAVlA9PWo7K5E8LqSWeM7GyMV0ruNrMQeP1rkoIGt9YvJ1Y+VO2/b6
dq+noScocr6HxOIjyVFJPc2MFlUqAcDtTZrBbraThZl+656injGFKHA61IshC528Um30KSX
U5vWruRrK8028i/fqm5cDIdTxkfSvO/A1w2l/E7yJQB9ptmhDH1ByBn8K9gu7eC9RVnj3Mp
yrDgj2+leS+NtDm8NalZ6zYznYJg0Ifkq39zPoea66TjODpPRs6MO+Wdr76HtKnIBPBp53H
5SB7Vz+i67a63pEGo28nyycOndH7g1tJNnaSOa8+UGiW7Ple6PKfE9nPdeJNYj84grH93HH
zbQPp0r0nw3pq2NsZpYESVkVMgdgK52PSJdS1fxHL5gTzzHErFewAP867RG8uFVJOFUCta8
20oL+tjphUUYJItl/U8VGzc8ZqEuAQAaDIMDjNcXIxc5Juzn1pmeMY59aQOvrzRwTyalqxS
dyN13hTyeOw9zRU54VApwAPb1NFRztFcly1p6WstnJq12VlZVw3GQMUxJNM1y3mjW28uRFy
DgAirkMNn/ZlzZvOscUrdSQDyB0qtZWel6aZXhv1O8bTucYFeG7JO+59JueVeIb4W0UseRv
ztUmuY8suwjbHzjcTjpXoviPw74XnE083iRY5EQusQlQbmA4HNeb6bJJLaeY+RIx457Vz1k
lC6Oqk+hlPbrD470EKmOJ84/65mr/wAuEhvtfE0qRKdhG5guTk1navqUdj4z0bULxJzaxrK
rmCMuVBXGQPxrjzpHg/c2fEmrRZJOBp5H/s1e1QoxxGBdCba5ktUm9pN9Dmc3CsqiW1z69+
32Y63kH/AH9X/GnDUrAcG9t/+/q18hQ6V4KKl38V6p3ALWeMf+PU2Ox8C7iR4q1VmHGPsef
/AGavHfC1D/n7L/wB/wCZ1fXpfy/ifYQ1CwP/AC/W/wD39X/GnDUbA9L63/7+r/jXyXb6T4
QnYw2uva3NIVy6RWG449cBulaM3hbwwqbpL/xBG2P+gccD680v9V6H/P2X/gD/AMzN5jbRp
fej6kF/Yn/l9t/+/opwvrL/AJ/YP+/o/wAa+W4dE8M28QP9o60Se501v8arXHh/wsCSdY16
Ik5GNPY/+zUlwth3/wAvpf8AgD/zJ/tG/Rf+BI+r/t1mel3Af+2go+32OcfbYB/21X/Gvk8
aP4VWEhvEOsgtzltOPT/vqqjaP4MWTc3iXXOeQRp/p/wKn/qvQf8Ay+l/4A/8w/tB/wAq+9
H139vsf+f23/7+r/jSfb7HOPttv/39X/GvkZtL8EyHePFOsYTg/wCgdf8Ax6k/sTwazb18S
a5x3Gncf+hU/wDVbD31rS/8Af8AmV9fl/KvvR9bSPpEzBpns5WAwC5QkD8abnRgwP8AoQIX
aD8mcen0r5LfSfBqEMPE2uqenGn/AP2VMGheDXfJ8Va1nvnTz/8AFU/9VqHStL/wB/5k/X3
1S+9H1xjSDAIf9C8oHIT5NoP0pWOkuyM7WbMgwhJQlR7elfJC6P4LWNx/wlur4z3sDn/0Ko
zpfgwfKPF+r5HrYH/4qq/1WoW/jS/8AY/rz7L70fXIi0XAUR2OA24DCYB9frWBofhXR9G13
WNWOoQ3kmqXH2pllVP3TgY+U9elfNceleDZflTxZq5b/sHtz/49VhPD3hv7yeJNbOD/ANAx
/wD4qqjwtSs0q8rf4GTLH2eqX3o+rWi0h3d3js2aT75ITLfX1oEWkBgVjsgyjaDhMgen0r5
YbQPDxJ3eJdbyemdMk/xoHhzw8EKjxPrRPXI0x+P1pLhSl/z+l/4LkH9od0vvR9TmDRjEsR
isTGrblQqmAfUDsa57xD4Q0jxETFNqr2tlIqrLaQOixybXDbsdm4xn0r52bw74cVgX8Tay3
v8A2ZJ/jT18PeHGBC+KdXX1zpkg/rTjwtCDuq0v/Bcg+vrsv/AkfVUMemQSiSIWyybQm8Fd
2B0GetJLBpE0rSzRWckjcFmCEn2Jr5QPh/w3E+W8Y6qvYf8AEtk5/WpB4d8OyMAPF2rMw5x
/Zsmf51P+qlPpWl/4LkUsen2+9H1bGumxSmaJbWORhguu0Ej0zUge0EZRWhCHOQCuDnrXyr
H4Y0SSQN/wlerMCeQdMl4/WrEnhbQw5RfFWqLnB/5B8p/DrUvhal1ry/8AAJC+vf3V96Pp2
OHTIopIoobVI5Bh1UKAw9x3pIrTSIfJ8m3s4jBnytqoPLz12+n4V8wy+GdFJZj4u1RccH/i
XS/41UbwxoZPHjLVR/3DZv8AGj/Van/z+l/4LkP695L70fWYnhP/AC1j/wC+hR50X/PRP++
hXykvhzR0ZV/4THVCe2dOm/xqA+H9GV/+R31PJ7f2bN/jR/qpS29tL/wXIPrzeyX3o+tvNi
/56p/30KPMjz/rE/76FfKC6DoyoQ/jPUSc5z/Z8/H61GdB0hmOPHOogH/qHz/40f6qU/8An
9L/AMFyD68/5V96PrTzI+8i/nRvT++v5ivko6HpGSv/AAnd/n/rwn/xobQ9KIAHju/GO32G
f/Gl/qpT/wCfz/8ABcg+uv8AlX3o+tDIg/jX8xR5i/3l/OvlCHQtJCMzeOb5sngfY5/8agb
Q9MLs3/Cf3qjPT7HPR/qpT/5/P/wXIaxv91fej613qP4h+dG9f74/Ovkb+xNOwSPiHeD/AL
dLilGjWDdPiHc/hZ3FP/VWna3tn/4LkNY1/wAq+9Hv/wAW3X/hVOs8qRsTv/tCvG/ApxH4H
x31C5P/AI6Kxm0fR5kW3ufHs00Y42NZznd9c10HhpdMtdd8JaTpmovqTWl3NLLKLd4lXcBg
fN9K+ly3ALA0Fh4Scvecr8rX2Wup52Iqe0cpvTS2/mfQaupXNQS21rMrbkALfxDg1GkmeD0
9akJAAB5x1rdJp6HzTkpLVGQBLbyC3Ykr/C/rV6H7g44pHTc4bqAeKcqNuwfrW7kmjmjFpi
hAh4HGa5vxzpUWseFZ7KTKyEqYnBwVcHiuo6c9Sf0qGaJZ5I0kTKA7jnpntUwlyyTNVdPQ8
X8M3OqeGdXe2nTdbklZ1PUMOx9+49jXrFrf2upWwuLKYSL0ODyp9COxrkvG+lNaagPEUTPH
AfLS5MY5Rs4WYe68Z9RmptKksr3Uns7y3k0jXoQGeW3GI7lezqehVhzg9K3nUU/e6mlVe0X
MdZCWiG0MeCWzU4nDAqcnPU0vkBUTDkkDBJHWk8sF89PYVjdPU5kpbC5wc9/enGQ4IB5pHj
Bxzg0BDkAdfWh2ZSuSQo5OSMAjv3rL1/W/7GigijiMtxdNsTJwF980zxL4gPhfRo70W/2hm
kCYJwEB7muTXXZfE6SJfogcY8nYuFH0z3p0qLm+dr3TSc+SGm51MGoTfZ0F0WaQD7wXqM8U
VWtnWO1iimdd6DadwyTRQ6cb7GCm7bk1zcM7gluwJHpxWbdTOLdjGm9sEgVqXkebyR1TAOB
gdOgqq6bBgj618/KEmtT7VSPn/wAV6if7TJf5drZw3bmt/wANa1BcwqmfmHC854rT+JHgs6
jZtqunkC5hXLLjhl7/AI14xod/e6ZqGCuHDfLgH8qxnTVWFkdcJnuFy8SfvHYgdOnQ1xesX
Nu94EULwcAjuat/29cXdsA6+XIWyQRxXL63cbAY3wGzkYH9awo0GpFylcyddW2QKsUjq+Cc
ZyCazLBymnrLj98w3Fs9/Q1Fl5rh5JHQpg7R1wfWo3Egi2K3zN2r1uWySMo2dz6E+CmlfZf
Dtx4kuUP2vUmKKW/hiU4AH1PNem3E6MuCmQRgg964T4VSu/wt0XzCCVR149AxrspPnGdvI4
zXZ7JOi7LVnx2Mqy+sST6MqSx5KoHcRj0OSfaq8qrK77PMKnIKeuOM/StCOMBWznPYU7yX2
sSOSMAD0ry44apfYwVVI4rUoohMLdsojAoCQeuM4/wrkrbR5WvpFKs1qIfLVmc7w3XAUDIz
3r0m5iVrzZLC0qsPl2qTyO+as2mk2wvZL4xss8g2nJ7Cuylg3KWuiQ3jHBe6cPoXh9HtFuL
mIsWJUkDCADjO3rk1DqtmbZbfykPKEbB8oUZ4J969HNt5V5LdEviRApy2VXHcD1rnNV0i5v
JPNg8kqcqeCdy/j0/CqxuFhCnzRQsNipzrLneh5qIJ3ibfIzAtnrnv2q7BaSk4SRd7fKqnO
Sa3BozFRE6PC6/KQmOueM+5qePS2tZGtbtypY7lC8v24zXkQpyb0R7sqkbNmGNEEt+IZpU3
rtfCNng+p7GmNoca3kw25UMDHgEPnvnPau9tIY3OxreN1U43snzcdAfWurj0FpoBd3KqqKv
yp3PvXqUsJzRbk7Hjzx0+blgr9zy/TtEu4nRUWKIK2UV+SSexNehaXbTJAIVBabuEGcH2NS
2OgBL0usLPGeWLtnv2FdSoe0Rlt4lyRxtH9a76VONBaay/A4Z82Ilzy0Rzl5e2llqMWl3ly
qXjKGKBchAemSO9SRTRvD5sJ3KSQDiq2vaZYNpc7XFykeqAiWKUDLZ/unuQar6HcSxT/Z7n
EcoOcdjmu+KvC66GdSMY2SNuGxubuIyKBEg6GTjdWF4svraKEaJpzuJIys1xKOPN9Bn9a6P
UNWgt4Ea4dmHZEPMh9BWBDo0+otcXqWzKWJk2uentUUtXz1dEi2uRWpasj0+6067hCajabp
SP3crKHj3djj1+tZel6PrLX93cTTMl9E4O3tIv+z2xitGyEMeFXIVuVUDoe+a34ZDu4ABHR
vStZy5G3HqZUal1ytWNS3V47dGeQkkfMGAzmpFlQY6EE96zTdOwAY1E8zseOtcPs+Z3Z2e2
S2NaS6ixgqMewqlJetnCoo9yKqGQB9u4ZPQdzQFydrgjvVxoxiZyrTkWlnLDdgZ+lSLPnGU
UfhVZMrLjGB2qVshxQ4rZCjOXVl1WVvl2qc89KlCxLzsX8RVJCOMk/SplkIyCn0NYuDR0Kd
0SN5eQQqgf7opu2POSi/lSAgk+h7GkBHIyBj2osCZKscZ6Rp/3zTTEm7/VqT/uinoem0HrX
jPxZ+LD6Hdv4X8MXcKantzdXhO4Wwx91cdW/lUK97HRThKo+WJ7BLHbQxPLcLHEijczOAAA
OprmrHxf4c1LzZooLi2skRnS+uIPLhnVTglGPX+tfIx17xPJFLONe1Iwyny5HaUnzMjkDNP
vNduJ9NtLK5vbm5ihj8tVmkOUA/hA9KI3b1dj01l66u59T3vjLSY9HudVsdJu72ytlLNcJC
AuB1Iz1FXfDfiCx162huLN7aaKePzoni4IX0I7GvkK08SeILGwutNs9evotOu0Mctr5uVKn
qOen4Vs+CfE3iHQbtIfDto80jDyw2N+zPVsH0HStVU7omWXJRfK9T7KQ/NgN061I5wMFq8s
0Px7FDepa6hrFzJdABZIbpEGWPoV6V6vF5d5bRzxEMjjIwadSLhrI8ydCUdCPOcYpQTkCne
Ww6rQV6ZHfrUXMrNbjlDMSMEVKDkc01SNvFLkeuMdazbNEtCO4torqBoZ0V4mGGVhkEVy0W
iPcWracl09vqOlkG0u16hDyqt/eXsQa69mZcEDIrKtzcv4zu/9DkS1WzjH2g/dkfcTgfQU1
OyaLgveHaZfNdweVewfZb2P5ZYm45Hceqnsa0QgHI79KbeWUd2mWJjlUfJKv3l/xrJm1ptI
wmsWsqwYOLyGMvGMf3gOVP6Ur3Wgct5Gm6OG4xipEQHoMZ70yyuodRsob21ffbyjcjlSMj6
GrWMjAFJy6AoWepzmuaVHqc0E5LmO3VhIgPyyj+6R35rzMkaPrsqRSqsGA0JX35K/hXthRC
pGPwrntT8N6bqaTJPBjcPkK8FT6iuvD4hQXLLYxq0m9jFhvrea3jkkVUYjpiiqjeGnsgLaW
8kBQYBVcgjPBordqm9UzznGonbQ6G4ulGpLZKhAlXMbscAkL9361lXOrxrp9rdGNnaa7Fiy
J1jkJwoNWNQtpLidS0hUxusiMB80bAdR61g6vo0rRfareeR7uG5S7SNn2w3Dqf4h2OOM14d
ro+zejVx2rXkGx7a4k8qRCVZCRkH0NeM3unxnV28pG2FsHIHr1zXq9uE1jX/GlzrOnR2SLa
RukcsqswIQ5cEe/pXILpDHwzoWuKjXf9rkQiLoVkOSP5VPskkzelW2UvIxbww2sKsnyMpAx
jOa8/1q8mmutqvvkLdOwFesfYGuNyNCqyIxUq/ysuOxrgfFGiTW0s9yLcBTjKgdKiK5WdTd
0cvDAy25VOS3T2qZotwAeJvl6H1qzboTBnyT8vPPakuPMVNjRtGuODnrTctbI0hHue5/B2Z
n+G1ssrDMdzLH9Oc/1r0ME5I9DXn3wjszbfDq3kkBH2ueSdQfTOB/KvQhgP8AeGMV69D4Ef
C45p4ibXclTByf8ilfBHy/e9KRdu4cEip9qOwG0hu5Na3sclrlN4AyjzGPHPHapogyrtc54
61dEaFcDpnOamWFDnC/jSdVbC9jroZUqnGVHHrUMdq10dipvwx3DOOPWtz7Jbbf3iH1Gasq
0aIY4YliAHYYzWVWUakeVo1p0eWXM2c1JpLrIcbVXGVXHOe1c/caLdi5kkxHIx6dcKe/Nd4
y7jk9aFto2ILDnvjioSgndo3nKc1ypnPaTpUqS7jApXI2kEnmutW0nkUbm2joakj8uNAuFB
HoetT+b8gJP0FTOq3pFDo0IwWrEW22IEB6d6imXaMCpjcDucVBJLnnGahXbuzeXLayMG50+
JpxPIgZj1JHNY82mXuoOZmC2saZEKhfnb3J9K6p9jn5gCByKikLYyvX0r0I1ZR2PNnTV7o4
3T4b+xvWe6tDNKRhXk52/wC76Ctx7/VjGYodsYPp2q6QrOMjJ/lTsJ1PUVbmpatEWl0ZkQW
bW4ZnfzHflie5q+rqFGBg45pZFU85qvczR2Vq807ExpySoyQKHLm3IjFp6E5Y/MzHgDOfSu
fvfFlkJWsrG6iSfHzSP0UdyPWuR1rxmvijWT4a0C2vGsrZPOv5lUpJKAeIkB6Anqav6Jo+p
WyyXd1Zxm5nkYqgG4omMKuccAetePisTJPlhufZ5XlUXH2mIR6noqW0llbspSZ2Td53B83P
cGtr7NDIvzRr9MVxnhX/AEWxj0uWRVurfIjHvnOK7K1vY7iIl8RyqcOh4INc0akn8T1KxOG
jCTUFoVLrTk+9EACO1ZkkTI4DDbW5cSjaMHqcGqMyiZSD99efqK7qVVrRnjV8LpzRKSjn5R
nNSqxGe3rTAu1AoFPKYGAeK6W0zgUbDlI3cCmSAKd3QU+PHTriq2q39rpenPeXILoCFVB1Z
icACpT1sjRRbWh5f4j+KGlG1v7CHV20h/Oe1W8aJnWPaOWIHPXivnm+tdHfUbWy0LV7nWbi
5Ja5vZIPKXd1woJyT6k11fxNg0iHWNTkF01vqc12CNNgG+FEKg+Y0h/iJ7Ct34GaB4e1q5v
JpktItSiURZv5c72J58tARxjj1rkxVTl96N7L0Po8FSjFJpdNTStfhEmpWcMt1e39lZC1Se
1lgtRNExI+YHHIbP515Zq3h86PLcvqbXckURKQeVbGMTt23Fj8o/CvsHxJrujeDNOW+13XJ
oLeAAQafasE3kDAVVHLfjxXhvj6aDxbpdg0WnJpAvnaS0VLhZy/rvVCSpNcNKvU5/fVkelG
MZ35Dwwh3H7wHdj8BUkEkiNGbaeWOdTkMrYx+VdH4g8OWWhCO2uNRlluwoMgUfu1/wBncec
1zZmEBkS1VV3gDzDy2PQV6ple+x0us6g72+kTRTyjU2tzLds2PmbOFP4ivpn4SeK1n8A+Hb
bVrhBd3okjh5yZCh5H1xXyKhImeWSXzncZyW6e1e1/ALR9W1Pxfb6y9rKuh6XHIY2f7hmYY
+X14zWdafu3Zz1aacXc+oXXK4AqvKmD0x7Vczxio5Bk5rOMrHizimUlUgjIwBTygOal2Hvz
VTUdSsdLgWe9mEEZONzDvjP8qu9zNQ6GfqthrMsgutN1lbRYk3GB4QyuRz1zxnpWtp8ou7C
C7AC+bGHwOgyKxtf1WH/hEZbyxuFm+3KsFq8eDvaQ7Rj8zXQ2VrHZ2dvaJ92CNYx+AxWbkd
Cg1GzRJ5ZIFNWPCuDgg9asHpgU09DUXE4oriNQgA4A6AcUY6+lPOOtMkYKABVIh6EUnA44q
s7YPB4qSSTngVSkkHIU81qomMp2FkKNtLkZx/U0VUeXG0bgMD1x3oquQw54kV1IDNv2qMqB
wc9qwdTIlgMW7KMOQKyrufUtPmuYLyZmkQKoLDGTgc/jWNfeIoLYgzzgfLyPeuGEmkrH1cq
Tuyp4h0bTr6wkN6skriMxrLvIdRjpkdR7GsvS9eudS1bwpoOrzWumaVo8hnFwOPtDIMID2B
qtq3iVNRVLG1BMsxwmB1rX0nQLL+zzDdRJc7yGeOQbgWrpc01aRPs7LU1dOFh4r8S+Krm1X
zbKIxx28yHALgfMQe/b8qwbjTZ9a8JnVYIxNDKGX5HBKlSQQw7dK1ok17w9o1xpmgG0No5e
RIpsqUZsnsORnoK1vDKad4e+EsUF7dLLNskeTA+6SCWPPahJS1MeaVOOh4i6va2jh4ChzgH
PQ5/WsS8aS5TDqUZiIw2em44/TNevp4WsdW+F9trv2aWz1FrVrhiJCUfbzgqemR6VwWo+EP
EGkaXBrt5YpLpsvl3AmhkD7VyCNw6jpXF7OUZXPVjiKcoNXs0fQOmafBpeiWWnWyjy7aFI1
x3wOtWwMcHBPYelMjmiuraG6iYNFKiyKQeCCKnVlwcKCT719BTSUFY/PKrbm+YlhADHe2Kt
ElB8xHtVIN83qPWpHlDKCeQOvFOUW2KLSRZabauFOalW6VV25NUVYZPGR6HtTgu35i3A4wK
XJEHORZ+2OQepP0ppuHLEsDxzSR43hcj6mjdDJH+6kV938SnI6+tFl2D3nrckFywf5Rx61M
twOMkc85rMLKp2tlfeo7m7too18yQqM4BAJzVummQqjRrC6j3bs5anLeqc4YVlK0cnIO4ex
qREGMDgGp9kgVeZqm4VgMk59e1L54xnqPSs7cBgLn6U4MzhcDAXrmp9mivatloyZPGMU0yK
SASQfXtUTMARkYzULPtcjGRVqISmycuuMg5zVdpSQ3qOlIZMEEd6Y55yeKtR7mTkyESNu+f
Iz6VS1/UJNO0vzbedluSMRwxRiSWU9gB2+prQKryeSPQ1VvJ7y1ie403TY7q724j8xwigj1
J5x9Kc9VoXh9Jq542bjxp4T1W9kG99V1qIf8unmOjZ+6rZAOB14rqvEvxF8QeGfFsOnWE1p
5Fxaxxz+dbtM0UwA3L8pHU9qp+FdZtLTUL/AMR+KZLjUdRGosgNpCZo4AqcBAOoz3HpVjws
NJmvpTrtpewC7k85Z9St/LWSRieBn8CM187Vdn6n6NRg2ve7FVfEuv6t4wt3+2QlYoi13FF
ZSW5i9Ml+Sa7Twx42TxFLqOnvsXVNOUy7lP8ArIx6+9Z/iuPTdD0ySzsy93f3SkSTysSY19
ADXmfhsvoesT+Jwy+RLE1ksO7LOzcDOO5J/CsVG/XU6eSMoJ2Pptn87TopVbOQGznsaoJqS
teR/NujH7tj715nc/EHVNOhi0ZNLaLUzDtBlkVkjUcbsD+tdH4W8y40yASS+Yzcs5/iPUmt
IOUWoX1PNnQtCUpLQ7oxkDPNRj5Tz+tJDJKbNBMAGA5A9ajdzuzg16UbnycklsSg8E9zWH4
w0v8AtnwbqenNcC1d4t8VwTt8mReVbPbBFa6S9cAioNUsIdZ0a506aQpFcxmNiBng1dtdRJ
223PirU49Uu/E93H4m1eOO8VttxdzfNuAHDKAPmyOhq7ocrav4ksdB0Xfax3bC2hm2L5rHO
VcseVOfSvWviD8N/F2valYaXpVpazWttbJEt7INgwOME9eB2rmfBHwj1PVvEs0lvrS2dtot
0Fe/iTd5kq4O2MHsPU1jVjyxaR9DSrwkryf9dz1rxF4D0rVtO0PTPG2rtcTWhaFb52VHccH
B9+2a6vSPh/4U8NQW8ulabbi6jj8tLgKDIQe5PqfWuH+IF1daV4gsbttB0+5lUGUahfSO0Q
fpkRL/ABd61dK8RXNn4Vm8R+KNcKRzncitb+QEA42xp1OeMZ5ryZ81+Vo9SjC8I1FI8U+Jk
MbeKPENyHSEeasUS7chyow2fzry155dpDFVU8gAAAV6R4l+1eItfm1G2tpILNyXMZHzSZ7n
0zxWZYeALxtT02C4D/Zb5x5M7x8o2enowr0cNrGyew8T7rUpaXORsrW61a5Sw0y1N7dTEIk
UQ3MT/SvuDwDo2o+H/BVjp+qvEb0KGkjhXCRccIv0Hf1rg5PDlx4KTQtVtYrS5uba7KTfZL
ZYN8JQ7gAvUjrXq8V0k0Ec0Lb45AGVvUHkVUrtniYiveCtsy/uyMdKTOetVhKWOT1FOe4RE
LyuqRoMs7nAUepNLlPP50ycsOg5rO1e9tbDTJZ72JZl2kJCV3GVscKF71ht4k1PWZDB4QsE
mg3FX1W8BW3T12L1kP5Cr2neH7e1uf7Su7u41fVTx9quDhY89o0HCD6VF3eyNuTl1kzhtO0
7UtF8PeHZ/EDiE/b44rWyUf8AHurOWLN6tyB7CvW/uuR1rj9XhbxBHqcEJDR6YpSFyM7rgY
cn8MAfia6PT7tbuwt7oEZljVj9cc/rSUTWrPmSb3/zNA9KjZvl6/hTic8iopfuHHWmkc7eh
G7AdDxULyYGc4qJ5MZ6+9VZpl2j5sdhXRCByzqCzzY5GDWdJM+5j/KnSSkHgZHvVWR3DfLw
DzmutU10OCdS+4vmnYu4tnHY+9FVHlfIxkcf1orTk8jBTJvFFvZvqckN3OqMoXzM9vlHNfO
vjzVLCPVJorCRjtOzrkfWu5+NGrXlvfS/Z7soZlQswJG4bRxXgk0ktw88jvne456187RV0p
M/RE+x2fhCYLci5uCZJVGyMf3R3r1/Rtkqhvnj789K8o8Kae64nXG5+AxzxXqdpG1vAXZMy
YxwetHtVexc4XRuuokYE9uM15N49n0y1u23iUeeSGRZWCv7lQcGut1vxVDY24KyBSARj3rx
XX9QudW1BpXkKKfu8Z4NXFyexnCmlqz1q9+KcV14PTwzpujSxXk8H2aI7cIoYYzn6Zrv59L
h03wNa6dfxqFj0lluMnhkCZGT/nrXzuoa3+zSRylHiAaOQfeDDvXS2vinxD4jWDw7qWqQQW
10ywySqMOyZztzngH2rWlWT0e5FfBcqvT23Z7Lpl3D/wAItoFwloLa1u4AiqhLbGA6fQ+tX
lUzwLNAxw65Ei8qR7VV1K/0bRfDdsYLwS2GmWrHc3ByByT+PAFY/hKLULP4PaNe3TyLcG4L
Kjngo7Hg/SvSpVXG0Wj53EYKNZuUXZm/DczIu2Qb3Ax8veqWoeK9I0eW0ttQmkimuyVgi2E
mQjqBRo2p2ut32rafHcpBd6ZIqy7lwpDDjB7V5Rq2ry3H7QC2OvWk1tFp8AW1Tdnccghwfe
up1YS23POo4Kp7RqotErnpd34+8OWf7u6vDbseP3iFeaRfEemarZu2ma2scuPlI5APuKdrc
GmX0BivNGt70SDlZmVcj15r5x8WadDoOovLofnaezuVaJbkTJ68Fen41pJuC5ktCsNhqWJd
tU/lY93Tx1N9ov8AwprEYg1Ce0b7HdIfkuTjHB9a5zQvGR8KazrXhe4lJg02TCL3wQM7ffO
eK8g0jVdR1XWdDtJpnkEd7FsY8lBuGat/EaZP+FqeJJIHLA3QG5Gx8vB61ye21ckj2vqMP4
b6r8rf5n0xpviOHWYEXT7tInmXK+eMNk9sHv7V554/bxLoxe4utTeJFPyzWeUKjpyhyGxXl
9p4qvIdJudAvizJH81vMD+8iPUMDW/Z+LrnxT8LNQ0vWbxv7R0uUNDM4+aZPr7dPxrZV4vT
v+ZxrL5UZ861V/XQ634a/Eue/wBXXw3rs0TzkHyLqPgTgdMjscV7RLPHCP3jYFfEtldvpms
2N1CSstvOrq3A4J5/Cvqa18VxmNF1AKFfkhiPu46+9GHbqJ36HPmOE5JKVFbncowY5GSGGQ
R3FSB8tg5xXmvhrxU9p4uvPC19MJVhYSWzesL8qQe+Ohr0mNQrFsjFWeZOlKm1fqOOQecgd
hTX+YFQcH1p8gyFyOM1Fu2L13E9sUIzkmRgYOOpHWn4Zjg4K0wtk5AIB6jFOXay4DEegPeq
ZC1dhBjcVP500ww3CeXPGGToQwyDTiCZCVHzUqgtkquTUvY0ijj/ABfpmp6SdL1LwyksC26
zIbayRMtleuGGKy5YvFOovZ3PiTUL+105oz/o18IhvXbhgQo6encV3mrafFqtgLObVrnTH3
ZWW3kVWPqMGvKfEtk1/cahZal4outcXTwpsVjkUjYezhP4s14uJpNz5j73K8Sp0lSe+pm+K
PF1hHeJDHMty1rbLBEkZ3ZIHUn1xXmV9eXKXNpIHkgG8nI6hj3A6ZrvLrwSbDRbWXygrTtv
Axzn3rC8WaMlnpewxlp/kMKN1ZvQfnXPT5L3XU9ipGbj73QdpbiS8a0sBLJLcY8yeR90j4P
OT0A9hXvfgdldljTDRwJhtnTNeTeDLDT9Pl+ya9rem6OXUExSN8wPpnsa970yzsLDT400x4
pLcjIeJgwc+uRWtCmpycmeTmeLjSpezijVMvzc8e1ND4JHfNV1bIyTyKaSegJr1FA+Ncyxu
+YEGhpeQN3FVizKMtn2wKYGO/JHWq9mZ87uWrm6ht7KWe4k2QIh3FewrgfhxeW+mahqvha0
uEv7Ld/aFteRNn5XOCjjswI/Gu+QLIrxuqlehDDIIqgkeh6FDM1rb21nGQZJTEgXPuTWbV/
dR10p8qd+qL13ZR3ioDI0bqdySKASh9Rms648L6ZPqSanqfm6pckbVa6O5Yv91ei5pNL8Va
Dqk/kw3ojlHRJPl3D2Peuln/49iVJ2ou/jrXnY5KEfe0Z62XurColrY5XVfDOmyxEC2RD64
xxXD+DZ11a5j8MQXsDWHh+6eRbon/WZ/gT1KnNen6lE+paWyWuXSRcEjg4715/o3w40zw4W
lsEvFmaQyIZDkoT1xXkUKvsZc99T6mrH6xBU3/wbna34jdvD8DKMzXgIjPUrtbcc/Sn+FJ5
p/C8HmHeYZZYAxOdyo5AP5AVwuvW/iNHN3JE+pzQhtm9yhUH07Cr3hvXLuDwQ+qTh7GCBGZ
YeuCDyPfmvepQVRKUJXfY+XxNGdGDU11O31jVrHRNNkv8AUZ1hhUhVA5aRj0VR3JrGTTbjX
SL3xQjQ2YIkg0wPgcdGlx94n0rlPDOuSeI7geMvEsVvFbwkpp1oy5EZHDSknvnpXXRarfX9
8k8dl/oYGRJcvsaRj0IXrtqnBvfb8zlaVLRfF18v+CdENxjVHUQwKBtjQY4/pVXU9Ve1igt
rFS95dNsgT09XPsBzVW81OOxt3urqQv2VEBJZj0UDuSadpVtLbzPq+shV1GdNiwK277PH12
D36Z96mceVeZNOXN7z2/M1LK1SwghtYgXSLlnP8bHqT9eaq6WDay3enk5W3mJjP+w3zD8uR
VwStIM7fLXGeew965/TNXttV8Wat9gnE1tZxR27yKcqZeWIH0HehKysSm5XbOsEhx1FRu3D
e1M3EKPekY/KBk0KOpLncpTyHc3oO9Z8j8EEir06/MRk4PaqU0fy8ryK64W2POqNsqsD1LD
Hao5SSmATxU7KQWBGVqBkATKqTjtmuhM52iq3mYGOePYd6Ke/IU7D0/rRVcyMbHzr401W81
a7aA2kn7sAJKc8nH/165C002UI0cm1Sx43Hqa9p8Y2Ump6tDBbR7F87btIwVUDqT71X0vwZ
pZuSW2sQ3KluRXy3OlGx+mRXVGH4ckjigjiEDyBerAHANdfdXq29sD5jKCCfQn6VrW+jQ2I
I00bUH3geQapa5NGumsb2zXCdGU1iorcHK7PIvFOpQyHe0zmXdnAxxXHwzSXF8sZDPuIKhe
TjvUviC9Y6lKUCbd35VJ4ZSWe+a6UqQB8qtXcvdhoJWb1N3VLm2SSJBgNs5HasX7RJeSxWt
tG32qZwkQTuScCrWtWyx7GljKStztz69qm8Ay6TF8RtMn165S0sbYmZpJchdwHyj86ilDS5
vVqtQsj3x/AmiTeG0t5Fe6v44kWRpJ2KtIuCflzjPUCptR8d6QtnbW81pNatYfIlokLHgD7
231rjPG/iLSjerP4V8TSx35O6S2tyrpMfx6VyVr8XdbLPZa54hhtIwpid/sG6fB68qcHivX
ahC3U+aoxrTXNLbseofC7TLz/AIRrxZ4o1BH3a1LthWQfMRnj8aTxV4R0LXPivo2nXV/eWW
oLpe9JbYAuSrfKDnv1rjdK+OGh6daxaKVuZtNtmDwzonzHHqp6fSu08DW+peJPGdz8RNTtZ
LexZQLdnbO1FGEX/ePU/WsGr3V/60OpqUZc70Ryvj+41vwvNB9n1S5vGkiZI2W2U42kfK4P
fvXjuo6jNrMEl1fwWr/OC80cIilRj3+XAI/CvcfinrFm82pCJlZ7e/twmHHDYPmDH0614jY
WY1HVLyeJfLsopDK7qOAueB75rScpXSb7G9GEVFSa1NLQ9Kn0G/1S/uGUS2EINvIOjlx8rD
PtWJrjSXksWtlSVvV2ucYKyrwR+XNdHf6w6m6sgEYSBVxjlcCsaFkn0a9sHxhGWWLPXdnn9
KJStHlRvb7RRlMUSQCIkysg3kjIz6V3Hw20jRte1S60fVEYtcIcFDjaexrhry0uLax06/aP
bDch9rDkAg4OaZp11daffpeWF00U6cbkbGalSV00TUg7NdT0vxX8CPEOnILrS7hNRtycGNh
h0Hb61nJ4g1C306LTdRQQ6hp6xhGYEb8EgjHuK29D+NXiO0tRYah5TwjC+djJx7/hXoc2je
Hfij4ZN/oLQx6oEY7CMMX/AKd63hJK7Ttc8988Le2V0up4VF4kntfEej6tJIWaCOSGQKcsE
D8A/QHj6V9aaZqNrqNlFcWzqysoJ56ZFfHHiPQtR8N601lqds8DAY344f8AGvTPhf4rttL0
6S2vLp9ol2AvkhVK5A/OqpNuXJI58fQ9pSU6fQ+h5DI7be464pvAb7oY4rN8Pa7Y+IdJW4s
7lJQBhiPatRkUcqGWunyPmpxcdHuMWRWQEptbupOaR1QjzcH04PeoyPmA6fWsSz8beGZrWS
awvl1G+jdl+zDgxEHHzA1EmomlGjOvLlijV1K+g0fT5b27STYmAFAGXY9APevB/iV421aee
Cz02ae2dsMwilIAOeFwOv1rrPE+rXeo2F/E0rNLtMoUHO3HNeQanAGSx1Zrnz5JJQuzH3R6
15tXEOUnGD6H2WCyqFCHPU1l+hva/rt7bahcXrySxi0gWzs4kckNOy5llPr1NN8AyjSEvGe
4iN1cGNtm/wCZfdqt2QS98SeC5HvUs45TOTKwVlVw5HIPXPFesXDXUV4n2rwt4ecOf+P0Ok
ZYeu1uhrz3Vlz8nlc9RyVNpxXVieIruxudEsEhb7Re7gRDb/Mx468dB9a8j8WalPa3ovLia
FtUY+VDaJhhbJ/eY9N38q7+6XUNQlmiuNbli0+NyEttMhUPKo/vSDhRXluvzQ6jqhs9I0hL
HT7ViZpi24se5Zj1PsKyjrU5FqbOpKUb7GbOszQfakf7ReTv+8Zhu6969X+EOsiz1uTw81y
hhdGdgXwiN+NePwSTedcPbKQW4Rf4UX1+taOkWVhaTPd6j/pDryMttQfX1rpfu+8uhMqLrw
dOS0f4H1jcarpUAjL6hAu5tikMCCfTNWM5fJNfMWs+MDqcNvBC6JFD91IxhQB6ele6fD3Wn
8QeDLW7kI86ImJ/myeOhPpXdRxHPurHyuYZX9WjzRdzqX+XBPSmQne0js4WKMbmZuiirPkN
KwRenduwrK1WcAGwtFyn8RH867FK7stzxY023rsUlv3vfEIiieRbVE3sQeB6Z+pryvWNZ8U
ePdauPB2mW0VhFHOY7i4fkYU9vXtXpVrai/8ADXiGO1dlKymHzF+8n7vg/ma4T4T50bWpor
4ma6j3K8j9WyfvfjUYiry05Sj00Pfy/CwlVtJXsk189T1Lwl8OdJ8PRrczSyajqGObif7q/
wC4vQV2WAADjPapImWWBGQ/KRmjA5yK+TnUlUlzTd2evZplZ12/w49AKic4iJOQetXGX3rP
1OaO10+abGdiE1K1ZcZO5mapcBo1t7eETXL/AC7P6mvOPE89l4a0KTTZHk1PVNQzBDaxH5V
yc4AHYHvUmjarcXtheanqmqJp9m0hi83H7xhn7qfpk1XOt+FoGmvbVreFkG37XeXChl9wOv
5CvqsLhlRjztnjYqvKdT2aV12X9aHHfa4/C8mlWl9++uWfzPs+4tGpPO4+4r0aHxhp9np32
2/nMjtjZDDEWlkz6KOce5rgtL0KLxnfy6hbXJ8vJZJJIyPOA647qP1r0rRdPn8PxNLZ+HBM
Co33Fhd75nx2KvyfoDXdXqKK01OerTjUs57/AHEWk6rpt7qUWraxqFx9qQ/6NpttFIVgyOr
nb8zn8hXTrqc8hLaR4duS7Hma8Hkr9cnJ/Squn/ELRNQVxCNTWSFsTRvZtuiPowA4p/8Awm
ulTqyW/wBtlkHBRbSTcPwIryE23qwlFpWUNCU6Rd6jIH12+MyZyLO2zHCD/tHq/wCPFVtJs
7WDxXr11p88JhkMcMkEXHlSIvUjtkGq9z4xhs4DcPo+syMp+VWs9iknhckngZq9oOmHTNOZ
ZmEl5cyNc3Uv9+Rjk8+g4A+laqzehhUcoQfNpc3wwO3vTmcY6Y5quhwAOlKWPcc1pY5OYce
W+9+dRSrk9Oe9KCTJ7Yp/ytnJ+tLYVuZFN4ScnAxjtVdkAGcYFX8gnb0qKRADkgmrjIycEy
k6AhcRk8envRUkuQVCtgY7fWitbsysjyiLSZ9T8Q+JGN9MrQlWQNwAxUZBx3qHTdKuzetvk
kEj/MDjriu8g0n+zLa4mkTyp72TzpFHJUFRgH8BSL5aFMKQMc4HSvnowb1sffc6hojKjaS3
ti8xI28FWrzLx14mdraa2iXEf9/1rofGfiI2lpKGZVXdtwD8zfhXhmq6pJfXvlpK5VjyoOc
fWt4wM1r7zMyRXvbhsqzHqWFdHoemNAWmMYIyAMHnPsKzbK2ngIKsqqDy2M5rftr22a1cDC
yYywJPX61NSfRG9KDk7kPiW9tiPLjbzZuACw5+ntWHYeJb/QdO1C0sYoZbvUAsbB4hIVQc8
Ag1I8kZ82WTGW4DA559a+kfCvw28PaJ4et3ht4ru8uYFeS5kG5m3AHg9hW1FXsrnPjK6oxv
JXR4VoHwl1O+sx4g8VXsmh2kxBWSOEs+D6heVrO1+HwLoMr2mgwy63ORg3FwCig+uD3r37V
vh/LrV04uNUutpPeQjA9BjHFc34w+Ffhnwx8NdU1VYTNdwtEzSOeQu8bgPqK7Z0/Z6o82jj
I1GtfkfO7QI0LGNUR2PIzxXfaZ8Q/FmjaIdLt3M9lAP9HeQ7UV+xYfxFe1cn4gZJdbuGtrQ
W0DENHADny0I4z9etIEupLSKIDMfVRnj64rC1meo9VqT6Za6hr98w1OW5uLZWaacxcPKx5O
D0GfU11Lz3upE2eg6XbaJplrGSbaGXcZcdXkdvvt7dq0tX1Ky8P+DdJ8H6Oq/abtBd6jeOu
WZiMiMH+6BXM6HcxhPNfVo2YqweyR2jkA3gDJHDZzn6Cpk1FXa1HCHtJKPfRGdqFrdWM8dx
PHtSXIDK2ST710HgvRf+Eo8RCylAEMMYlMYOPOYsFVDjkAk8+wpni2bSpbGw/smCSBzmO5U
yl1lcHIdQfu8dan8C3jaT4jgc3I0tr6EC0vZciPzUcMMnspIwT2zSqy/dtrQ0lF05uD6HoX
xV8D+FdE0a60+0W3t9Z02NJQbZWVCWGShBJHvnrXg8irFKvlklSgJzxzjmvZ/jFrMF+1vfR
hYr14hHdLHcrOJHPG8lCQFx0714/DD9omhgLhXdhGGI4BPAzUYWLULN3Mt/eZGZGCkbsJ3r
p/A3jC88LeIra7tpmETOFlXpuWufvLWaxv7jTb2LZPEcEHpx3HrUUtrMkbTGCXYDjftO2uq
1nbqJqMo+TPsnxJ4d0H4o+Ammh2CdlDRzDG5G96+XI9P1bwh4mSw1a2dPIuVMqEZSRAcbvy
ra8DfErWPCtpcWEbh4XUbFc9816H4ylsvHHw+PiTTwy3luuJFXBPHJzW0FzddTympUJWfwM
4HwT4vfw14xt5o9sWkXuozRPCeFjXPDD25r6lxvc4PTkY6GvhoM0sVqjFmCtu25xgk5Nfa2
l3Rkt7aJztk+zo+PQYFXSk5NnFmVKMYwa32LZGcMfvA8D1rxHUvhhFD481fWIrx40nYTwGA
lXgc8nPYjPavc25OOuOlcfPqEEZ1INOkrlC/lBgXIHHFZY13pPWzObLnUjW/dnl99c3ttao
kM4iv5LtLec8bWTPzHnsRWJFZ22kapCdasWj0y6lZ4RIv3oy3Bx1HFenWvhKEam3ijXZP3R
2yQaXwSGA4eT06/drB1VU8UeL2iulJiht3O7tnHGPQV4sZWpx592ffUnKrJuOy3IvDFj4UT
xbcRBodQ07TstaK0mWjMpAAK9xknBznivQ5Na8GWdlKiJHqHlq8v2ebExi29Rznbk8AGvO/
h/4KtPEHg94Y7pre5mLl2GBkb/l/kKkHw01zR4J7+PWLdY7UGSYXMGFIHPfg84rgqVYVKre
umnX9DFxezkQax4y8QeItTutO0iyjXToJnSKCArGpA4PmkdMHsOtcprEVjbDzPEfiKO/uIx
mLSdNXagP+2egrsU+HelWvhCK+1C/vLXUbsGedkm2jkk4C1g+Dvh9put3c0959o+xB9kYzh
5PcntXbCpTpQdtPTqdEcPJxXKtUjkrCDWNbu91nax20Wep+VEH1NbSeE9Njuwuq+J7OVw2W
VpRtU1mX2m2TeJ9Q0+GdxYW0xgQyMSCQcY/Oui0O28PafrN0uqm3tdOssRMiJve5k7gDqa1
nfZMqltzSKV3Y2NqC0Gq2FxE3GYnHT6U7w/q2p+Ctfi1HTpxJZy48+33ZSVf8a9gmeyvdJC
2Hw+02KyICrLqpAkcdjtUZH515D4r0+40W98yLTYrK3YfdtZGkiP4NyprGnVpylywnqKVX2
itVhoWvF/ibW/E2qm/ttVvLSxYZitoJTGqDp0HU1a8O+LNQ0u+WTUNQkaK4TyJLiZt3lE8B
m9V9fSub0zVrSVHsJYFleYr5bscPG+eQvqGz0qDWIyl6ltLHJFIkm1omBUow7EGvq6MqdSm
5JWkeBOhCnL2dvdLfiDUrwJNYrrEgX7ar/6JOdsh6ZJHUY6VreH/ABTPDrmmCf8AdzNcLbs
7ch0JwCa57R9OXWfEdppykhEBllCjqB716f4Z8EaXP4h/tbURm304hoYioO5weMj0FE6Up0
ZtbvQwljKOHrKEnqlf9P0PoSBhHbqqjAUYFQtdxtcrAJAZHOAorm5tel+ZvtK+WB90qOlcv
oXiB7zxxfK0ysFg+QA8gZ5496+c/svEatrQ1hmeFnGTi7tK56fNd20RxNdxKw6jPSuU8c6n
aR+FrpIr5FaRCuVPNV7+/EUZKIqkjJyOa8e8eam94i2yktyQea9XDZLGWs5HjwzmUq6p0ol
fQIoPFt/qkN5dTPptk0cVvYhiEOB/rGx15qPxV4RsbdBcWUaxEcbMZ/Gr/wAMdLlCahqDfL
ErLEEB4Y46mtjxcSLJhgtkYOPSvew9Lkujz8ViZ08dGMJOztddCh4OsLseHrKaPUbi1nCki
SIBgBnuDxXoOm6n4hXUGtpbOzvZERZIZYZTC1wvc7Txkd+a8s0a41/QbW2ngvZ47RgGNvOo
lhdTz9R+FejWOsaVrEUOnzPHoGv2p8yBJHwjn1jY8MrDt1FeTWXLrL7+h79aDb7ofrlnrur
Xo1LSfC95pOuRj93fC+ijH0kA++vsa0Ytf8T2OnofFujTb0ADX2nETpwOSyj5l/WrJ1oGOS
HWTBplzCMyLcybOP7yH+IH2pbeRNXtru1ghuRZSIUN47FBJnsgPOMd64uRN/FqzklJwVpR0
Qlrq7eIL62utMuJP7EgBLTvGV+2OR0APIUevrXQqrbAT09qrWlpDa2sFrDEEhhQIiD+EDoK
vKCcrzittYqzPPm1N3S0GqR1pxOF3YOaeEwpqCSTGQOg601qRLQeHxgkgUM64BBz7Cqqupy
N3zUu4/wnOOtVYjmJWcljxzUTPlMNxQC3aonbKkHOKVtR3GuAcE88envRURZgqjaDx3+tFV
aXQzSXUk8UTG0mkDDhApyB1G0V5R4i8bwaZatjBkYEqpPWvRPHeu2dmJ9PCNLdtACqjnbwM
5r5y1PTmOjXGvarLiV8+QpPBPqf8K8KnUukj7ZQtqzkvEGt3GrTSXN07s5bCqOgHtWXAq26
BwBuY5BIyR9arSTzif55i4+8cDgVoCGW58sQwvITzjHQe9da0RW7HSamqRqqM24nDEDrVSe
+leHykIIc8Y4IPqTT7jSLyGdZZlaIHkhqdLpdxbxxzTQuFlUMjN/F7j2qfdepqmytC5EDRy
yAoARgV9i/Dd7q7+FPh24vB++NttzjBKgkD9BXxyxkEEh37HPHTrnoK+4/BeltpXw80DTnQ
rJDZRhww5BIz/WpvaasceO1pWZY8slgAvI6V518Ybln8Jx+HlYhrtxPMR/BEhz+pFd54j1/
T/DNrbfaVmnvLx9lta28ZklmI64Ufz6V5Ze+MNL1vXL/AEXU/At9et/rZzNeRrtHocHC8ds
11Otfpc8rDYZqSmeA2q299qUt3c58wngZ+9joKk1K8gitpVji33D4BZeREPQV6bP4e+FvjK
UaZ4Q1mTwpr5JC2GoHMLn+6r5I5+ted61o+paHejw9eaYYL+ORvNbduRgP4w3QrUwqKT03P
cjtqY8TT3V81yh3ssJLM/RExjk1o2LeH5LNp4NVubO+4QWgtDIZOOoYfyrJN7Kthc6e0qpa
tL5r7V5lYDCjPp3q9DbvptnaFJWhvLtDNKwPKIfuqB29auzbK53HVaCXOy3W5COwmMZDvJg
vz1A7Cuw8JmXSfDFxrHiAmzs1iS1snlj3yLHK/wC8aKPvkAjceK5vT9En1gzTNLHaWdtLEs
s0/wAxkZmGFVRyx6kj0qz448UtrF/f2NrbNb2wuQJXkfc8ixjaigdEQcnaKxqXk+VLTqSpf
ebus3Om6j4E1XV9OtY7S0ubwGK2WMBgoIC5PbgZ/GvPlkky0kY+ZSGQnjkHNdQIbI+ALRZJ
CL19oSMzcNk9kB6/Wota0KCwsRNbMzyIB5ysc7PcVvTg7NR2RUpRi0en2XiD4Y+LltrzxLp
5tdQto1Du+fncD24IzXo97o2gXvgVE0i3t2s5YyN6rnr196+UUmVYtitu2jj3rs/B/i/WbG
9sdJt9QSOyebDxP0Oa6adX3lzHk4nA80H7KTXl0OS1DT20zVrnTmzi3fAJ4yvaul8J61Npt
w1mrg29wcOpOB+XetDx5ZM+rx37DHmkqWXkcVx6uYrlHQkDnnFVUg6VR2Oqi/a01z/M0LXS
YX8cixlkEds9yGJPcFs19L6BqUOp+K9YltBmC0jjtd38JbqQPpXy7e3k8cwvVA81BuVj2Ir
334VtHpekWVjPJ5lzqEbXkzN1JxnNEN3Y4sxheCfy/r5HoWofaZfLsLWXZLN95+6L0yK4fx
Noup2Ea/Z7u0hltGEkDva5YAdi2eRn1r0DTWQtPqMqqzSkhCedqjpWB4gvoltLu8eQEsuxA
OCa8PM8SoOKtd3N8qw7itjxPQbXWrzxJrFzNqE0NtbMr3jtKXM8rdAD78n2rS+0SaRBrOoY
ZpBatHGuc5LcA59qv6Ta6nLoNxLDfG1iurh3VY4EJLherMRkiue8QPPJ4emkkOZH8stg8A9
xWbmp1Ekttz6ulBxpSv8AI9P+D0Ea+FrMs8gdlILPjHBrS19LjXvGIW/u3OhacnmzRD7krD
7qe+TzisD4W3kaaLqVhBGqvGUaNcHJLDByfXPpV3xFfsGTSLadpIojumdePOkP9BXkxjKnU
qN9/vOejS9tVTeyItWmfxBOGmIMCnOPuhfSql7rcfhzRLi+EKpDbJiFIzkTTMMIP6n6Vw9w
l14o1Y6Vp8siaVasRIyk7ZZP4icduwq0nhfUr0jTxOJdMsZvPLSnlSB90euatU6dOadSWq1
seo5TnBxprR9fI5uGy8nQ7eW5YNO2oRSzHPJBySfzrW8IQ6dc+IpdUvZIt4uGMQKGZj83G1
BwPqasSaDPquq6T4bOYzqExmnK/wAEKdTXtFlpdh4W0i3j02xhijYYi3KD07k4616XO3RlN
7bnk4mcKdVU1uXpwjWnmMCVcDGV24H0ryL4i3NsvhueDePOeUJGB3yf/rV6bc30t3bNJk7i
Mls8D2rwXx9BOviSO1yVSQeYh64JOM14WWRVTEOW3U1qaU7MZ4Es7Cz1d/FerRtLZ6Y+23j
H/La5xwD7KOfypvifV7nxFr1xrFztE0uAABgcdP0qOcxyy/Z7VfL0+x/c28Z7kfekPqzHJz
6YqlL9/OzdjtX6VhKDVPma1Z4Evemps6j4Y2jTa/q11uyYIFjx9Wr0OW5Gjs93K5+yMAJT1
8v/AGq5r4XWL2OiXutyIFS/k2x56lU4z+eateNdZs08M3yAFZtufLPU+hHtXZh2+VpnxWZX
q5h7uuyf9fM3pb6O6tUk0+dbmOQZEiHcDUmh+HDBdPqMu5bqQcEHoPSvOPgbe+Rr9zoVy2f
tsBnjDDpIpycZ9q+gPIVQpxzjtXP9auuW1maVsHLCTdOD0fX9DnL6znljI3kcda4bW9GtYI
XmEhaVufm7V6TeowLkAkAd+xrl9VginjkRhzjA9a7KEr2ueOq0qFS8XbuL4EthH4KuHIJEl
y20j2rM8T4FnJvYEAHJrrfDcIh8GqmzafMfI989a4vxi2zTXhOCZXCA+pY4qKT9+TeyPQry
VTEwa6tG14XYajo8XhDXreO31WK1We1nxlZ48fKw9cdDUeu6RZa34WF3JAkGo6bKIrlcYCk
cH8OhFdZruhtqOhWv9mutvq+nRr9knx0IAyh/2Wxiubur4ahoE+uxWxTzYmstWtyeYHAIEh
Hse/pXiKctGz6ONVOTlF7P+vk/zMDTbBtHW31/yxK1tOgkeU7wELbHXnpjINexr0Zc5A+bP
tXk9294PCsc+0PFqtoIJeeFukxh/wDgQH6V6csrxRJnLNsAbP0os3O9rGWPeik/Mu25LOd/
IHpVsSoo4OPWsA3uzLKwC+3WpVugyDBOD3JrWVGTPJhiIrQ2HkXbuzn0qnNJySOfWoDchV5
PQVWkulMgIPJ/KnClZiqVkyyHIbJ6VIrknKrweTVISFjkjpVqLcWyc47iiaSJpyuy0MsAQO
aiZCz4I6dqsKjBQSDSiJi+emfWuVtI7FBspOnIwo6f1oq2YV2qSDnH9TRR7RB7NnjnjbV7a
DVZr03QWZk8s5GMDHQV4x4o1qG+EOmWjObSH5mZj95vpXVePoma+nieQlgyKjE89Oa4eDw7
fX1w0NhBLPj+JU4H415FKMYrmZ9k30MCKB57uO1hU+YzYHH9a+gPB3hyz0zRAJwHupCC7sB
gew9q8wXQb7w1cJe3kSyyuPkY8hfbHrXUaf8AEZIlji1CI7VAUhRjkd6ivKU7cuxXLzLQ7D
X9HstQt5IniRXKFEJ6CvHdQhns3ksXdpFj+QEtkBfQV2Wt+MbS8t91q7Lg5U56Gsbw34Y1P
xvqjCyl22wP7+8Zflj9QPVqKEJN6ouXLTheTJ/hd4Jfxj4xiWWErpFg6zXcxHDY5WIe5OPw
r7AeVYkZ2ISNBk9gAK5rwroumeGvD9vo2kQeXbwjliPmkbuzHuTUHi27eT7D4cgYi61Vjkr
1WJeWP48CuuNNuV2eNWr+2a5dirrN+ktuNct4MalcRNa2LEZaOMnlvbNeFeJ5rbSdNXStDH
/EwuGP2iQn5pnY8mvSPiNrFh4U09bZ7syapMBFBDH8zKDxtwPWuT8LeBb+C8TXPFWq6fpd9
On+jWl3IolQf3tpPWu3nhTSjfVm2Hi7OTPLdZttP0i0XRI40nvpBvmucfNG3XA9K29M1S38
W6GvhHxFM7X8a/6Ld7sNIOwJ7keneofHWhQ6b4guZ57wSsCvmFRjCt0aqNp4diis4dRuL5o
Qx3wyxDLKR0IrOVNt2R3xnY5690mfT9Qksr4KHVvlIHEg7MKSwtr7Wtcg0+3kb7XduIkdsn
Hv+A7V6LcQWXjbQwUbHiC2mER+XbvyMh/ZSBz71maRpf8AwjGmP4iu1itr2OSQJdXALG3IU
hVjUHBcnnntWHtrrl6lzhy69DO1m+PhzQrfQdMjubaZrh55ri6cGWVkBQFVH3F5PB5riIYf
MBtky7yZIY+p9amkeN5BLNdebO/3ixyxPrWxZLHZSx3BG52GUTGCzf0FaxjZWMDsvt9k89r
o8NukFvp0Yvbyfj5VVeF+pYVm2epw3PhPWtQuwFmuX2QoR1z/AICse9lgS2GkRTma8u5BPf
Sj+I9k+lVdQmSBFshLgL1GO9dcJ8mpztc7szMG8yCMHaAe1WEma1vVmjPzpyPrioUVF3fvy
w7EinR+UW3F9xB7iudnUnqes6u6X3w10zUHkDTtBlxtxtcHBFea7/lbd0Wtq81iF/DttosU
mFiyxI46nOKxookBXM3y59K6KlTmUfJGFGm4c3qwuZB9lCDnAOa7bRfGr2knh8tKzGyt/sk
rDq27PT8MVx0oh25L4bqOO1Vljt0VAZyoJ3M2ON3QVlKbinYp04ydpH1RZX9wdCsls5HuVV
cuq7Qzj0HP868+8dajeWr7p5ZkgfJWOWLbtx1wwyDXa/D/AMO3GsfDmG/stbltZ0keMbIkK
HaepGM/rXI+Ipm1m8g8P6zcZUTBZ3hwpVSeo+orwY0Hze1qe9+h1RqqMnCOljS8Llpfhdoe
osxZZZJmYk553ED+lcjrEJOl3sLKd7xrJhTkAqO1exT6dZWPh5bGwgSK1t32RJ2QY4zXmgt
EuvGdtpqSA+bJtk44KfxH8q6K1N062nVI9HB1lWw3P6l34fWF1pnhz/hIJkY3WqRGOzViQI
os/M59yelY/ijWGi8vQNKfOoXK7XdTnyEPU/U12/jvxLFoulrBpyoNRuV+z2MQGREgGC5H9
0fzrzvw14P2XH2rUL2R7mYlpMcs341y11GEvaTevRHThryj7OK9X+h2HhjQo7bS49NsCUJU
B5e59a1tXuY7S3fSLBhHa24El3ckj8s+protOsIrXSyyuIEC8sewx1968c8d65YzySadpUg
W0HMrgk+aw/pXHRoOpLmfU2q11HRdDc+Hmpx6z8Rtcv8AI+SzEVsp/hTdyR9a9L1Wd5oYAx
XaiYVQR8vvivBvhTqAtvHdxcRP5yJZyb0UdhXtS6ppuoaTbagi/u5zh/lO5Bn3rvxLaoSox
6nhOmp141H/AFuVCSkZ82M7M4BU8E14949uCPGzYcmOOKMZJ6AtzXq3iTUI9P22ykIAoZWP
cH0rwrWbu31DULq485h5hI57AcVy5Th5U5OTWp3YqomlY07mM2t3cWwfJjkKZP1/wxVdInu
bmG0jDM9zKsCAcEljj+tSXbR5F08hZ3VS3H3m2gZ/Sum+G9jDqfxN0NJCGW333bLjIJVeM/
ia/Q51nSoX7I+fUurPWNY0mDQ9At9NsgEis7cIhx0IHX8TXhfia4muZFR3JLuDtB4UdSB7Z
7V7x4wu0eO4/eBSF2gmvBdUEcl+6lh+7OOe9aUGo0UpHzGXpTxVSp5lLR7+bSvEVnrNuC09
jIJQF/iX+JfxGa+pdO1TT9Y02DVLCYPaXK70b0/2T6EV8pReVCkkgn2Mxx+FdZ4H12Xw7dz
W6Tyy2t2R/opGU8w8Dr0z61w1Ypz5ke3jKPtqd1uj3TUZ7dJfLadEYjK5PX/GsG4gzv3fKc
5ye4rNh+H2q6nbM93q91bBhu8ptrqrddqDGQB0yTzW/wCHvCp0WzxqV/JqN30ySQij2BrWj
iYpaHyuKy+Nm3PUqQawLRE0qe1kjVh+7kB3eae/A+7+NYeoCLUdd0vTY3HmNdJI2R/CpyRW
z4tgtha5GIXXDAr8p4rjfC19p7eNobu9n4RGSLJ4DtwM1uk3SlLuVhqSc1NL4D2hpUjOSQO
9cdq8kGgeJk1/B/sXUx9k1aIcqpPCTY9jwT6Vt3blv4SBVG4SK5tJbW4iE1vMhjkRhnINcj
oKcdyYYx0aqbV118zNitrSPRdR8N6nMY1sbmMROiliwZgYj7jtmuxmAC4cHI4rzi/0nVLKy
jVZ5bmOAIILgxeY2xWBWKVRzxjhh0rqW8XafPCpit53vXIVrVomQq3uSMAe9csG4yameli3
7eKlTdyy4TBUZBz1qaD5gu5uF4p4RJQP3ZRiATnsfSrUdqmfkXgV3uSseDGnK5EVDxlCeT0
xTkt0yM/e9D3q9HaK7d/pVuOyRdrkf/WrmlWSOyNCUt0UYrbcQduR2q8sP+zzVyGOND8i8V
MAo5xjFcU6rbO+nQSKyo2NuOnXmn7Bn1qRgA2RnmkO1eADXNJnYkNZSQuAAMevuaKeW+VcD
t/U0Vnc0seOap4Fgudcmv5gsYx8kZ7cdfrWto2iWemWoEKqpHJ75q54nlntjKoR2O1RkduB
WO2q/Y9MD3JKkISN3fivLb6Hs+0k0Y3jS3s5rKaIImQhYn3r52vjKhc7fMUE+3Fdl4m8XT3
E0sdnIQrEgsT0+lcFcyy5/eMcYyTiuygmtWdijyxszovBvhZvFepzLJMRZwYebY2GbJ4UV9
L6DbWek6dBp9jax21tEMJGgwB9fU1z/wAI/By6L4Ft7m5iCXupH7TKWHIU/cX8q7yazjj5U
DPpivXoSgo2tqz5LMJ1alV2l7q6Fh9SFlptxeMNyW8TSsB3wM4ry7SfGF1c6xqfjR2FxBax
CxsnHR3+85HtkgfhXpCErFIjKGXYwIPQ8VzPhbRNGtzb+EmRFjW3F2u7jLuSSf1pNJPma0R
rhZXi11PDG8Vz6Vqz+ONXsH1PVrmRk06KRsJbgHDSk+voKyv7M1DxVqsU0EFxLqt3IGmlln
84KvUuzfwivoH4m6T4R0bwvFa6np1nMbUFoI5mK98kfLzXjg1HX9X8MBrq4i0nw0hMcVpp0
Qi+1Of4VH3nx3J4rlle/N3PoaNVSVkh2vXGn3fi2NTrUCaZYWiWr3csZl8+ReTtT+LB4yay
57vSr9j5mowrDEDtN4zkMewWKPgZ9Cae1jGLK41TUoRb2FggXy4z1z0BNTWGiaZZaVH4j8b
tILe5JfTNEtz5ct0vZpD1SP371UpuKt1N5U7ayOn8AeHP7T1Vtag8U6Tp1xYWclxPZWYMkr
ooyFZT8oBxzgnrVfwzpU3iCHXfEHiq3hTRtRu7d7i2YmPYu7PmKnX7oIyOxre+HPwrTWDee
Lb5P7Ht7qMx2NvbA42H7xI6lT05616g3gDSLxjNqNzPNcoqpDJCfKWFB/Cq8gj65rndOcr3
dzhq4unCVm9Ox87fFTRh4M1mOw0BtKl0S/i8+1uLe1XzUBP3WY5OfevNI7m5WUl3LyN3Y17
j8V5vDXh3xcNKtdOluC0CyXI8zcAT0AUj8eMV5bJp2haqwbRtTRLkHm2nG0/QZ/xra/Lozo
oJVKanF/eZun3MWnwz3MmGvJOEBGdvuapM0s0hmZsyOckVoXWk30C/6XbMGX7zAZAHaqDTh
ZAIkAXoMjk1rz8ysRazuxZU2FWLfKeOT1pu/aCR06Aipo4zIS2FUnnDc/hUUqPC/lyRmNgc
4IxkUnoUi/ZpJdPhc/LyzYzinrIXnyFwg6D1qG2muYLaRYGYK/3umTSwhmbeflyfXoKpWNU
T3LB2GCQSOfrVZJhkI7kqpByRxT5mYoQG4PQ1peE7a2uPE1nFeeZ5O/cwhj3ufTC4OampKy
bKjG7sfQ3wo8YWWneB9RiujJaqjNMsN0vlB48YLx54PPYV5TFrL6p4zu7sPmMoyLx1BORXV
fEWxnm0OKa88PXlnboQI7/ULseceOFEIOAv4V594XtjLdJEpJku5lhGey9zXJUdqT8yoxTq
uSPZ9V1aXTINLvpZpZLXUoI2weVRwMcVUsPsEP27xveEW9lbxmJZX4Deu3+VOFxqDeIbfwy
9otzoj2jTxXI+9EEX51U9CTjHNcpqeoaR4nMc3i3VF8P6Dp/y2Okwkur/AO07r1Y+9Ek3Jt
9vxN6NX2dNU479/ISznfWZL/xpqkEknmHyLOLqVQdFA/nXo3hjw3PcWsOp6gq2sON3lscEC
vOF8f8Ah/S4o7bSIPt1lbEmOGJNqknuWbk/gKkvdf8AEeuaPHc3+pQaRpeBtjVvnl56epry
61KdSV5qy19WevCoox5YO5p/EDxbcarqP/CPaMzx6dAdskqnBlPoPavKtVlPmmxtiWcYUKe
cnpiuptVutR1SPR/DFpJqmpTcBF52A/xMegH1r1/wf8BbfTDHqfiLWJ5dW+9tsyFSE+xIO4
+9dVG6Wh5uKrU6StfU4LwfoGl6Fos0J8QQ2uu3mxbgqPngTOSi5GMn1r0m61EySrbSxp9lj
jwURf3jKB1Ofvf8BzWt4g8HXEMD3M8v9sxKuB9pRUlUegkQA/nmvP5bNRpZuNP1CaTTUkwV
lP8ApGmT/wALA/3c8H1FbOKcbSb7nlwq88uZHG+Kdchv9MM+nsfsofyYycjvzjNefOCxSBD
kt8tdJ4hNzbWjC4CbZLoiYL0E3dh7N1rIsraQn7ZIjKj/AOpJGMgcFvpniunCUk7QgdNadn
aRaU/aHjJkKwRLhc/xEV6d8JoEXW9Y1eTIFraCBGA43MckZ9cCvLJt6SKihTjjYvJP5V694
Vs7nRfAdnCkMjXV67XM+6NgQT91c+wr6SpFWVG++/ojwMdVdOhKUVq9F8yh8Q/EYt9OMMLg
TyEBe+T2ry2SSdPJTcTL94nryetanic6lqevyf6FcBLY/dELEg+vAq1b+CfGMyRzf8I+0Cy
oDG13KsYK+uM549KKlaHNyJ6L+mRl+HjhcPee71ZgXLJDHHHnB7mtnw/pOueLtWaw0K087a
qiSdztihx0LH19hzXcaB8G4JpVvPFmrpdIeRaWOVXHbLnk/hXrth/ZOgaR9i0y1hsLKEYCo
uBx3Pr9a5JzqTk1BCrZhQpq0Xd/gWdD02TRtLSK7v2vboqDLM3AY47DsKralqtpZKWeQE+x
rhfFHxT0fTS9vbXH2mfHCQjcSa8ovPGep6/cNHvNnDjBiJ+Yj3rajh1GXvvXseK4YjFu8Y2
j3f6I3vGPiu71i5aw0bkscPO/3UHcD1NP8M6bamCVTI3k2y+bNO/dh05rjf8ASH3Rsywxr/
EavnVwtiNMts+QD8xz98+tet110O5YNU6Ko0t+r/U9v8L+IrbXZDp8s+bpV3JnjzB6/Wusa
w2kKyHP1r50s2mjnhuRM0LwOHjdMgk9hxX0h4f1qHxB4etdRjHzMu2Ve6OOoNeXik6Urx2Z
yVcHBLmQJaMAeDzQtjJuyc+ta6uueVzVkCPpgc+lcTrSRgsPFmRHZbRk8n6Vbjh5GenpVw4
DYC5FISFXgf41lKo5G0aMYiquwYVQKCSCOB6/SoxLxyCKiefcCB3rPkbNudIvAjIIINIz5c
4HArO+0FT1HFJ9pDAt+lJ0mNVo9S+XwCc/nUZdSeD973qk9zH35x71W+3YJKYOO2Kh03a5S
rRuboMexNzEHH9aKyP7QfYmVzx6+9FQ6Eh/WomD4013TbGImeSPLAFQrewr5+8ceLpr8xW0
UuI1Gfl5xVfxLe3N7dzzS3TuiFeCfauRuD5gxnnqc1w06NtWfTwpJO/UzX+Zy24hT8wrY8G
2Fvq3jC0TUFMlrbZuJUPRyv3VPsTWVOvXbg7hxjtXe/DGxj+w6lqJIkeSUQc9VCjP8zXo4e
mqlRQOTM8Q8NhZVFv0+Z7na+JQ5ChAFHYHgVorqqzjGADjpXCRhoz8pIBrTRpSwwMjHGK9u
WGpp6aH55DHVZb6nWRTAnHGO/vXiPxD0bxvZeJnn0iQy2HkmWO5LbPLUH/VsfbtXq1vcyRq
FI+ta8NzlQrIGB7EZrlqU2tD2MHjOSXMj5Z0rw14y8Z6vGby21HWFBwwVmCEehdsACvTpPD
Op+H9QNlrENjHLPYeVZ+ZKRBYjdykTHgvgcn3r2uG5KrsHCjsBgUzUbC21c2puGaOS3YtE6
4OMjB4IIrgcGpXZ9DDM7tNKyPCLXw/r3iBNN8M7oJfDUjnUb2a1l3RlU52yt744Fec366jq
HiqTUbqylnnluAtlYpli8an5VA67cCvsJPDOkvpMul3T3N3ay8uksxAP4LjFTaZ4V8NaLKZ
tN0i3hlbkykb5B/wI5I/CsG3JarU6pY+MncyvC2qatqemwTanpk9hIUA+ypAyrCPQscfpXU
rb7mwFIPuamVxjaT7VJGwQ7gM+1UnJKx5M1GUr2Pjb4rXfm/FfxBu25ikWMY68KK5nw7oKa
oH1PUYlh061YmSV8DeewHrWv8AEcpefGLxGsZASS7C9eegzXVLa6dpXhSO51QCPT7dSY4mP
zTynpxVKPM3foe/R92jFrsjkr6+vZmS+3izsEOyC2b+MDuQfWqraz4dmUjU9CEhJHNq3lsB
3PNZGrarc6tqRmnCwx/wRA8KO1ZxBI3MT1IGKlxT0NFdHdWOl/Dy/uLeS18Sz6ZKrgtbavE
TGR6b0rW+JGirqslrd6HZ2U9xaxhJWsLhZVljxwexGPTFeZQx3Es0SKTuY4yK9L8Y+I9Csv
COj+FtEhjudVjcT3t8igOhxwm8c59amMZRvZ6Cny3Ta69DzNXkgKpdwvE2ed6kYqaOYF/mZ
dvpntVuPxFrSEp9rMm09J0Eg/UVIutBnC3OkadcbuDmMoT+VVFstuKWhQZkzhWHPFdJ4L1y
LQdZkke7aziuI/Lku4k3yRL6oD3rFkn0hlAk0RonA4MNwf602BNLun8sR6rErnaBGEkznoA
DinU1jZmkHbU9F8XeMtHv9MFlpmgXE73kY26zq0zS3EoBxlF6Lk+lWbbSH0rxJbwQsHmstN
SbYCMtNKcBfY8ioNA8EX+oMmt+LNRmsfCvh6LyQZY0iklYHPkoATzk8ntXrGgWmmTWVtq/h
/Rf7NM43Ce5RndsdMs/J/lXBJXa10Rqr6pLU47xHoEWj+JRp2n6Td30t3p7FSjSzwxTkDJ2
LwuearDSfEbQ2ujX2hWGm3UrlbSOawRI51A6O+CN5OAAcZzXpsfiDUZL2Syn8Uw25jOCsMZ
Jq/dz2dxo13ZavfqYHiZvMk+QggZDDPcEA5qKk3L4Xc3pUHGm1Pc4sfB+6163tvt3gfR9Fk
ZcXEsVy0Mit3KhMg960dJ/Z40q2jaLVtXku0GQjqv7xVPTk8ZHriu90DxYsvga01bUJgXXT
0upZGP3lzt3fjXVWN7He2K3MXzwkkK6960cFyq55MsRWi5KOhneGfCfh3wfpgsdA09LZP45
eskh7lm6mtWa4SNSSQAO9Zeq+IbPTrVpXnij2/eMjhcfnXi3jH4y6Tbs0Om6kL2fpssxv/8
AHugptqC0Jp4edZ809PNnoPjLxYtrB/ZtliS8nU7UJ+6P7zegrxnS9QEXj54GvUNnq8BtZi
rfecDrj+teeat4t13WpJcTtZ28rFjGjZkYf7T/ANKqaODb3cNzbqfMgcOOeeKnkqSV5aHpw
jSguSKNbW9JvJtWfw8WcudSjgRyeSp7/lzXY+BtI0vxH45Ed9B52lIXiihR9p8uP5V+vTJA
65qrNfWw8aw687IgS2luMNz84hYLx65NZOhStpVtaXckckUkW1gXjIBfrjB616OXw5lKW2h
y15rnXkeuWEcB8aXGmHw9o+l2Wlx+fC0P/L2c4Du55UD+6OSa7mzuLmHT55pHeRnbd9qul8
pGPZYYjyFHrXz7qWtePL/W9I1i3sLWC+DSNawQ22GeIDkkHOfY9quf8Jv4ml1K4ew0LS9Ov
ANv27U53mlOepG48flS9lUlL3Uzlly21PZz4yKx7FSPzicF8BQfrXG6v8R/Dl1fRaVPPbzS
y3KxMsRy8btwHUjuD19RXkmv6X45vLAz3GvNcrydsS7FPtkVkeDfDi63qyeGmuf7K1KZsxS
OuQzdTz64ya0lB0tbWNUqNWDWh6rbeJNbvfESeH/DFi2qXjBlePdhISCfmdv4V+tausfDrx
Nc2YOs+L4/MZcyW0AKR59Aepr0TQ9D8PfDzws1ho0O6ZhumuG5kuX7lmPP4V4d4w+IOpTav
JHhgsZxt7ivVw7q4mTqP3Yo+SnCnCapYWKc+7Oe1Hw8dLDRi2Qh+BJG3X8awri2Cwboblom
IPGc7TV3UPFNxPAsbxgheSua5241Au29Yyhb05C12VZQjZI9fD+15f3u5ajsT9nSQzm4O75
5J5MAe+K39FsIftkbIzXz5Ge0YrI0qK5u4FR1DxA9WHWustUubNBheMYGB1rShSUlzMzr1u
T3U9Tr727htLDdJZwzhBwdmNprR+F3iS3bXNS0+PKJcjzVQdAR1Nebya/dW85SXkHqp6Grv
hu+j07xZZavC4jhLESKBwVPBFXWpKVNxOKlQnCMnLqfSIu1ycNkinJdgEAv781gxXiTRrOj
AKwyMc8U03m5gwbJ6V5XsLniPEuO50325R1Ip4ukdeuDXJ/a3D9SQamS9LgAHP1qXhuxSxq
eh0P2pSDggjpiq7zYQlfwrIF3tGAep5qSO5yMs3B6ChUXEn6ypE5kG8g/eB6UGcRk/MSD3q
IJ5m9lIwOeajzkdiwosieaRI0uUPIqH7QiIcH5u/NRyb+CWAU/hVeRkVGDN9dtNxXUh1Gno
aC3S+WmPT+tFVUUeTGVjeVSuQwA9TRWTlTvudKdSx8769pV5Dqt2Fhd4MY3jkEY4rETSLtm
iX7PJuIyBjrX1fPocNufLks4lTylUqFGM7RVB9I04xRr9nQ+XypC/dNeNTi5q59xPEqn7tr
nyZfWz2xffGyODjB5OfTFexeEtG/sTw3aWcyfvpP30rY/ibn/AAqr8W/DjfYU1Oxg2lHHmM
o5I9eKl8H+MtL8SabDZXFylrq8YCPHIcCXHRlz616eEUadS8vkeLnLq4nDL2S2eqOn4IAIz
ircMjQOG+8rHAGcYpDbPEAQpwuc5HWnQpxl8tnk+1eu2pHxEYSiy3CS+SSFAGQO+auwXaoR
GwBxxuzVRQiocAkPwDiohD5kmFXJUc+tQoqWjN+eUGmtzpILuMx8uNwPKnrV5LkswB6CuPj
eVJMnLL3z2rXtLrko3GO/rXPPDpbHZSxfNo9DpxOdq4PIqUT88HqKxopQy5Bz2qQTpn5ulc
rpq53quzYWcjk44rg/iN8Rk8KWf2GwYSatcL8inGIx/eNbd/qkdhp89xIchFyqg8mvlDWdc
m8QeLL/AFSVixkkKjceijoBWU4KEeZ79D08DB153eyIYHc6nNf3MjT3ErmV5G5LMfeq2o3c
+oyFrySSRIzhRn5VrasrVZ7N57iUR2cZO5ycY9q568ubWSZ1s2ZYA3G7v71yu/U+mTSVkUH
Qlm2odo71AzBRvbO4HpVmSdmkMcZJUDGRwDUEkRO0Mu7BOfWqCw62aTd5gYqTkA+nvQ5Nqj
iDLM3VzycVtaD4ev8AW52S0Cw2ygGW5l+5Gvc59cVQ146XDfG00iV7m2iyrXDf8tSOpHtVK
LtchyXNy9SrHfh9NisdijY5cy4+Zye30FOQByuMc1klyE2qCB0rXtwogGwZx1PShA0KFD7t
ik8dCKadw+RSwIHBXqD2qyrMImCABsdMdajYMV+7tz2Ham9Sk7Hsfh+y1yfTfD1j4h1rTbq
ytM/ZreRsQ27dQ8xH3m68GvSNN1DTTr1ytxrFz4j1mRBHFDBDst4h6Iewx715X4H167XwxL
4Vum+1Wmo8Wwwu9JR82MnqCAevQ12mm3Vprt/Dql3rGooLYiOF/NSJicYztVQAB715FdKnH
3j0aHNNtRWxp+JNQvrPV4NK0uysZdUlYKlrCAzD3c/wqPWuZ8QeFdL1zRoJdW166h1uKRhc
zJKSkvrGAThVx04qn4bXXNK0fXJLaWTUNSutXa2huJfmZgB8zlvyFReJdKurnxBbW1x5jRm
BGeKH/lq+4hvqfataMPdkorUznO7jzS0/Upi/1/XDf6VZXMUOkTRR29w8Y+SG3i+7Grd+mS
e5rkZTrU+oyw6Dqd9b2QJC+XcOob1OM13mtWGt3FlDpNp4ev7HS4wMJHAV8z/eNS6R4e0qO
FpdVefTXHyr5kyNET0APQ/hW0aE5aLUznicPBXf4HleqaJqiGGKeafULm6Ijji8xnaRzwFx
mupfwPZ6JYafF532nVxOLfUAjbo4ndSViUDqR3PrXV6qth4Stor/AMiJfFtwr29m0LFkgiP
HnYPRyOnpVNJU8N6Lo+nu2dTv7xL5yG+ZI0yNzH1Ymp5eSTg9dOn9fcTKXPBVIKy6ef8ASO
W0bwLrWqXbW5CWcu4BYpQS0g79On41u6N4attE16aDxBpst46FgsHmmFVA75HJzXR20lwNc
320rwRFgxdckLk9SR/Oux1Y/wBsyTaXrcUT6rp22W3vYes8R7N6kV7FShCEUt0zyHiJ81mz
F1DRfDY0a1ktrCQW1wrRw733PBJ2BbuKx/D76hperJpOpXD30MjBYJWG4xH+6Sa6l9NuJNG
tLBIC0j3AMSp3J6nFdFreiWen6Bd3LBQ1onnCTHR17/nW8JQjFJnFUqO7i9buxyelXtt/wt
PUtTu7Ym2sIBp8RU48lm+8wqx4w8Gi9skPlIZE+ZLlerA8jNc1pryx6NBeTqTLqk7XTnuec
D+VdxZ3L3csIuPmAjCgcnAq6UXBKquu5z1pNNJP4dF+v4nC+E728tb+bwvqcYeGQHYGHRsV
DHpkWmeN9O1OPbGbG4Dnj+A5BH611GpaUE8RWl5G+ySJwSe57Uj6abzxNFbSScTDa3Hb3Nb
VOWafZoiliX7RNbtamp4j1CbULO4sA4Wb70cmeAfSvB9ZuWurqWO8hEN6nHIxvx2NeoXbvc
WbTNhp4ZHgkAPIZDj9Rg1xHiHydYgV1AF0nKserD0r0MPy+zXJszzsDzU60lU1/Tt95ws9p
DMxPzRSDgg9Kptb7QsK/MxO3I6c1pyqNoLHMi5VlI5Fang3STrfxA0u0I/0cSefL8uflQZx
+dcmIp8i5rH1HOkrt6I9T0TwhHpHhW1a6VRclQzjHc9KivLa3IAjUbsHBxXZa9cKRliF7Yr
hb6RY433NsB6AHiu3Dp8iPz6tXlUruV92cVqkCLcEbV9OtRxbYLbY5JKMCCKdczlr8cA88E
0+Z1kv40ZQFIy2P0olZSufcUrqkkzs9Ovbu+00rFdPb3II2MCdrY7EVe0HxI9zNJp187RX8
R47LIB/WuLlnn0x1/eFY3Xcgpl+WubWPU7VsXSEAkHGR60kjy6+Dp1U0+uz7HrsOqW0haL7
SqyKfuMeaveaxAIIHHU15dZy/wBuWyzxME1KJcZ7OB6+9dHpeoTT2zKJmWWM7SjdPypOB87
XwvsU3fVb/wBdjscMy5HOP0p8MkgO3kDOK5uHW2ExhuEaF14z1BrcgkSVQQ5kPXg1lKDW5y
+9F2asb0Nu4O45ZR1PpTJIdgbJ5FWbKUyRFDxx34qSWJ5EZd3XjPWvMcmpO56saacPdMm7k
2xhlwD1PYmufn1uwRxvnJd2CxgdG9c/St680iWdNrzMmASDGeScYH061x3iDTtSttMeHT7a
EiNQGe4xkerZrkrTqX912R1UaVJ2U9zai12BYwjhPlyAQ4GRnrzRXkksU8chSW1ErD+NXJD
e4x2orx3Um30+5HvxwcLaP8T6V1O4VnMYLZwpz+FYsky7254Zcdag17XoWlhezZGZ1VWwOO
gqvdnZG2OGKlhXdS1VkdFWHK7sz9egjvrV4QoBCcZ55r5T8TWDaR4su7UI0RDhlbGOD6V9J
yaszW9tO2Bvk8tgO59Kw/G3gWy8Q2X2iNmhu4oyEcDJ69D6it3rGxNJunLXZnjuleLPFunK
sWm+ILgRj/lnMfNXH0Ndbp/xI8cRy5ubbTr6BiBhoTH+oriJbC90fUHtbhFMiHAKjrXW6Qt
w8KJPbFY2OF3L1rkc5RejO94ehPWcV9x3Wn/Ey1uONV0e7smx8ph/eJ+ddDY+JtHuIxLHdS
IpwzBoTmuJubCWKIAYKRjjvWBeXd7HZTW0AMaKfvnOT7Vax1SOhxTyvDS1SsezW2uaDOw/0
xAp4JYbea2Usne1W8gKyWxON6HKk/WvnnRTeQBvMLlQu8nrjn0rsfBXiqXTNfh0+Ri+nXko
V4ixKxM3Rh6c10Rx8tmcNbI6bi5U3setRu6nbyCKlEgY84DY6Zq75AdzuA3dDjvVa7twoaV
SOF59hXaqkZnz7oyhqjgfih4ht9L8M3YRkFzOv2eIL/D/AHj9a8H8K6I2saktsruELbpH6A
L3ya6P4ga1HrOuSRBmeOwBRADne55JNO0uddH8JvPCqpPd88DkCuKVqlTleyPscNTdGiu7M
TxPeQs406zfFhAxVVUcu2cZJ71yU4c42EFQfuj1q7e3Ilm3s25jzg8Va064g0+BtRuV86Qc
QwcYJ9T7VjL3paHbF8qLkOkW2i6Kdb13cLiX5bOxDYLf7be1ZFr/AKXMZJiIwxJJJwBUOr3
d9qN/9t1OX5iPkQHIRe1T6TDDeaikeoTiO0ADSvnjHpSbV0o7Fxb3ZtT6rc6ho76Jo8Bh0u
3Gbq4TKhvqa5e7ktYYxb2uDtH3/Wt7xBr4vmGi6NE1no1u2I4F4MzD+N/WuXbaysWxwT070
5Su9dRQ63W5FbhQ7LuIzz0rbtNrRAMAdnTHesuNQUWQBuBgHsav2654H3j2BpxKki0QxzJx
938RVOVmCsd2zcMk98VpWlpLcN5MMZkfONor07wn8O9GhvobnxIhvh/rGgVvk/3Tjr/KtFC
UvhRzzqxp6yPPPDd5c/2naXkQlmjs3Vk8teFYHtXbWq3ZhlYiSJEkZjkYLEkkDHfrXpfijS
dUurODU49PtdP062Hl29lbRbfKT1OOp96h8J+GrHUkmv72do7K3bAf/a9fetHg4TpqVVhSx
/LdxL/hC0trHQdPt7svNdrunWxgXLGRzkljXS3OmXEVqdW1CxgtZIuYd/JgHqPep38X+DvB
1nI+n2t1dzlc+ZFbMd5x/eIxXj/ivx34z8ZB7a2i/sy0lYAJ/GfTJ7fhURlyv3Vp+JxuE6z
b/F7I3otTvNV16S30zXb6GytzuurwykdeqgdM0vifxPo9tZQW+maDb3UtvJuhaRNzSyAfeI
6dea1fDXguVNJtNHcbbeMb5592PMkPU/Su4sbHwb4dm3W9tFc3aD/Wy/OR9PSt6svd91e8/
wADGNSnGfv7LY8w8O+Dtc1cjxBqtk9zqMgLnzRgBvTnoAK4DxbaXtx4vuLu4uVFw7LGsca4
SNV4AH417r4m+IeyxmhtWW3jIKmTdtwMdq8T+1pcTS6jNF5kAwULD5pGz2rJUIwpOM9G/v8
AmdtDEVatVz6LY9M+H4tZdbksrshoTbRwTDHB3ZAP1qLSLTHi+/t3u18i2DQmdz99QflH1q
bwPbSWnh7UdUnixLduHXIwdqj5f1JpnhrSpNS1qaUZ8tX5J5ySckmk236P9DFpc035HpGjx
RtOWtkDyKMGbHEansvvXMfFm7ey8MJpttkyX8ywKAcZz2r0GwtIrO1baMA8k+pryLxdM+t/
FDT7U73t9LU3EwHQEDI/XFRzNybicUEnNSfTX7jnrqOVIdPsSozp6mFgD3B4rrtMBknjkGV
UIuAeK54W7XFyzspIkJdiPUmvQdE0xhaxq+4ALxkdK9qrJU4WOGpJ1LX33K8mliZkYqGROr
HqazrO3Nz4rQp0g+YkdPxrrr8pBaMRwFGAazNAsfJe4u5DyxyWPpXIqnuMyirTv2PL9Vuo7
Pxnq1gVAW7kF0Bnox4J/LFcjqln5Mk3lEYJyCByPpVzxlN9t+IU2rQH90jmPj06U9d9yQev
HOa9bCxlCFpFVHyVI1Y7NanC38bT5+TbKDt5GN1egfB/T41utV1OQFXhiWFfUZOT/KuV1ex
eJjKrHJ5ru/h2oi8MXl4OFmlAA91FVWjzpI7cZX5cHOUeun3m/rM3nz+VyQPU1yOrsPsxUp
84/I1tXspaUl32gjIA6VxOvXhbdFGSM8cV0L3VZHy+Aw0qlVSMdi0t8XZs7QfyotpjJI1wz
hSzn8ulQTR7LKPDsHlJVs9QKr2yYQgnKjoa5W+aaR9xZJHVyRLqNk1uzAyxKChB6+1UrESY
+zzMi7ThkJ5Bp1ndGG8hf+FwB070a5bkXwvoE8vOC6rzmtbNWscTtzOm+o6wu30PVy+BsLY
U+1dC90DKup2TEEH96oPOa5+6EF1ZW+4BJicBmpYJ5dPlKSYIHy5PcUc13Y56lFVGpr4tvU
7i7lFzapcoQ3GSM81a0TU0KfJJslU/dPQiuUsdUghjltgQyP8ANGf6VHFePY3YKopiY7uf5
USTtY8pYLeD+R7TpGp2103BIYfeBP8AStlnUqxBwDyTXj9jrkMWoJfKDEy9QO4r0DT9WW+h
jaAMUk6tuAOPpXlYqjye8KlGcfdaNK8lmGwgAwJ829e4+lYV9HdajmKPS3ngdC24dSfTFaF
1PPZ3Et7ERNJGdiWxOAV7496pXvidpYo1hE0EUow2wDPuAe1fMV5XTcm15Hr0oJNWRyk0+j
QFLe8tSZYl2EFSMcnjiiui+1x20MMdq1r5WzPKhjnJ6nuaK81VY9/wO2UnfSP4mRbWlzaCC
wVTJFNIHLZyV4HWujm/e27Rk4fBAJ9B1qK3WW3QwSKiSwRb2bpzjse9ee+NPF8lrDZRW8oV
piwYg8rjqa9+jZQ5juqJzlYh1vUrSzvLXTo5NwSTzWIPCnNd3YXCyxxvksNvUGvF4/Efh60
nFw0b3E2NrbhkNXYaL4xtLxtlmjmNRjawxs9qfNdjqUnyaI39a8O21zKLtY0aSNc5214/f+
MbhtentJmNtaQt5aJEMEAcE5r22DUoruDzFZkHTnjn0NeT+P8AQIbkz6hZxiGdMmQgYDqK3
dNuDcTmo1bT5Zmpotppup24e01u7IJ4QSg4PuDXTJ4JNyix3OqTyRryoMSgj8a8BsnurO4S
WzneEqMhlNeueD/ibNDLDp2vIqqeBcL059RWcHSekojxNHEL3qM/kdVN4Gi/s54bO7kSVs4
Z0BJ/+tXkN9b3mjeIZrC8MsV9AQyEHAx2YH0r6btWt76ESxYZSMhlbrXF/E3w1Fqnhw6hHG
Bd6cN6SDqV7qfarqUI29xHFhMwqRnyVdUzW+Hfj628QWsek6vNGmsxrgMeBOPUe9dR4su00
nwdq1+2FaG2fDe+OK+W3m+wvDKrsk5KlSg5B7Yx3zXffEnxvq0ngXRdC1C0a1vL6APeqzfM
oHTI7Z61z0JNP0O/F4OPOnDqeUafCbyU3chYGVskqTzmtPX7xIrRbdQoWMDPPSsbT1KSZ+0
FY1Pyr7VW1i9W6LBuFDctjqauLsm+53OOpkee7vufLDdnnirEl1umDAkqPu8cLVZH2SKUUO
edqkZFRxBy7s+do4wTjFZrQuxYuw8wE7bcEZ57mtDStNudSfbvjS3UbnkfoorLhCnDN0HQd
q0XuiIktFkMcXVsd6F3IbsO1GW0soXt9JZmyTvmf7z/AE9BWXZQyOSCNoz61ZeAyffU4PTt
U0ESIj7OGHPJ4qnq7lRY8W/y4RcHofpWxo2j3WpX8VnZwtJPJgKFHT6+lZULyO6qcqT8teo
+Fbmz8NeFr3VAgk1Qyho1LDlTxwPbvWlOPNKzJqzcI3SubMnhnSvBxi+1XEdzc7QzRp3f09
a9L+F2gf2yZvEWrKTaxN5dvCVwuR398V4z4UtNR8beNd91I7SSNknGcCvoLxh4rsPht4Hgt
reNHnC+Xbwk48w92PtW1Wq3FQp6HDNOCtLWTMX4qeNrnTY/7G0/TVdLg7Qx5d/oo5xXC6D4
61uxuIrR9NuNRu5F3LbpEsSpjrwTzx61n6FpvjDVLO48aag7RSai48uWQ4JTnG1ey0q6Hq0
GqRXthNKt0MnzVPJz1Fc7fJGMk9OxvSUVB03a/VlTW9Uh8dxyahYT63bSxy+UYYIwQhx0Pz
dKi0Hw9q1leR6hPqF95CNw94OF4/uhjk16FofhTxZd3SefqC6fDK2+TyIVQsR0LY6n612V9
oXhvw5ZJe63eI5HG+5cDn2HrW8VTbTne5zSxUqa5aeq+85WxutGRGkudSnkuCPmkYsoBPpn
gGsHVfGFrbpLbQWaqOquzcsfXcODXZX3izwtpmjtc+ULvzATHCIxhvTPbFeLJpc3i7xFeTa
WkemIweaRFBMS4GcY6flXTKU170V95lRhCo3KtGyIbl7jWHYCWSZm6QjjH+NW/Cto2t6sUn
i8u0sxgKv97OOR611HgfwLYSWenSSWR1fVLz/SJBvzHDEBk4GQBjI55JJpdMTRNL8VXsOjo
INNZBcBd25y6nBHPOCTXnwrqvVUWehOSo02oHf6tOtnpQhVFUrEEAFavhq40rTNJjR3KTtg
upGSWPSuCF9LqmqxW8DCSd2DEsflWunv7C9tNEmlguNk8jbS68sf930r1KlJWUGeRqoa9Tv
7i5is9NuL2eUCKCMyvzwMDpXk3h+GefQdY8SXkbC61KU8txtTPAFV/Emq3Ol+H4dIe5dUnA
D4Od/fH0rbtZ7q68IWFugiKqMORIo2n3FcsKfJU3uauk40m++nyF8P6eL2QXAiAijf5FZcF
29fpXoNtaG3s/3jZb7x4/Sqfh2zENirO4kkbrjoPxrT1GQxweSp5YckVFeq6lTlWxxOCimz
nrxXvp/IjQFAw4Izk1y/i/xfZ6fZXOg6XKhnwRc3C/ctx3Ge7e1XPF+tPo8UOj6XIi6ldKW
dic/Z4u7fU9q+ftf1NZ7r+z7IlbZHIyT9988sfU16eEw6qWnLZHMuac/ZQ67lrUZoTpMtzC
5RNwVDjnGetaOmTiSHdnccc4PesbX5Bb6Xp9oFDhzlwe1M0S9EdwiblEbcHjGK9Ln99o6HR
9pRdu+nyNHW3/c4K4OPSu08NwG18FWqKnl+YWlA9RnrXJX6pPtSI7ixFejtafZrW3tGGFhi
VOOOcUpNXR5uNqcuGjTfVnK6i4eNyGwQMH2rh50Z7vznIwDjP0rudXXMEqxsECd271wOpyN
DZEo4DueTnmnKolG56OW0+SF11Kckwur4yK5KD5AuOPrVizAVZlZCdvAJFUbIuq4CMSBk+1
aNgwkMpZmIY5OOgrKk9m+p6dXS9hzMEs4ZN2GRs10VxGkumkMxLsowP161h3sKjS3EYyw7n
jNa1pM4sYtwBAQZzyK6FvY86s+ZKS7lFSxtVIUkxkA8Va1OCOZd6EKwAY561DFKA88Eakl2
4GcflVd7hY1MZDAjgknOadtS7veI2FlWIbzlQOGxVmeTMUWMnjr2qC1ELxMCx69AKZcSFsf
Odq02rjdnKxZeWSJAwcKWHJ9q9m8GWMmsfDeN4nEd1DI6xSng+wz6V4FNO23IGcDmvor4aL
s8GJbRyGZxEJiOwY84rzsff2a9QqxjyNNbnnk2u3MN/Ik93Na35YxSxH5gGBxn6YpZ7y5VF
aHzN+7DHBxn1xXs1roOk3s0moy2NsZJiHLtGGfP1NWZ9GspgVit4R6/IM18lKhdtNlRnGKT
seQwWhlt0keNizDJ3LRXdXfh3zZtyu0YAxtDEdzRUfVf6/plPFK5geLbxrLJtxtWQLFlu+V
6185a9Jdtq00U0hf5toHpXqfxJ1J11WaOOZnCw+Y4z3xxXick00zB5Xy+7dnPaurbQ9umr6
shaRyr/KSUO1cnrXR+FNRe21jylGVlUY553Vj22kalqM26ys5pg5zkKcD8a7bwj4Nu7a8lv
NSiaPyMeXGec+pqJPsdCsj0DTDLaWpkuGLlT5hz6/SuN8aeL4bV3sYo2kuJlPygA5B71ua/
qDaVpZMt3tG3dvAxnA6V4sxe9vWup5Nsk53ZP8K9hVRrSlHlOWNCLnzM1IoUgi/1itngYPB
96rOxTP8AHg5yTThk2NzEI97qgkhdRzx94flUaTrLNGyqpTHfpT3Opq57n8HfE/22F/D96x
89AZICTncvcfhXc+LrmGPR5bRz88vyhByX9sV5P8MfDkkuqJ4rlPkWen7lQcjzDjH5CvZtH
sreaT+15lWS4l/1bHkIvtXRSlLlPnsXCnCtz/1c8N0u1l0rx1p19rmlSwIjb7aOZfvgcbiv
pmua+IWtyax4zuryZiQOncKPauy+IWrST/HOO13Hbb2IjHORkjPNePXtwTqVyrszSCRuvfm
qsowaXex6lNury1ZdiRLxfmbgMPuk+n0rFubpZiwLtxkhR0z9aWSRsmMAICOT70sOl3F15c
cUbvMzYCopNc8jq23IoDN8siEYXgnNXEhkfiXJLHj3NdPqfhJ/Dul20upsqXk4ysDHkfWue
iMv2li7ADPA7VXK46SFGSkrxJpLclVVcYXg896gEMYKhnIbPOTUs9wNjFcKcYPvUFtwgkJ6
jvRYzaLjg+Vlm3ADAwelNwYoSCCXbleOlRMZPvYLIe/SmyTusZ2ZJ9KGJFuFmRgxAAByfWt
Rr2bUZbe1QZVTgKo6k1Df6RqUM6S21jLLbXSq1tIq7hIpA6Ee+a9R+H3gUaO8fiPxZbOiJ8
0NpnBc9s1cVJuyQ/axS5mek+A9FtPBPhd9c1ORYy8ZJB65x0Brxnxj4tHi/wAaR3GoMfs6O
iCIdAgbOK1PH/j291eZ7AOsNvGcJDEcqox3rz7R7O61DWraytEMt1cShVUdz3/DFOpJWsia
VJ83tZ7n2Jqf2KTS7fyGQw+WpA/uLjgCq+jxWiSqzBT68VzVy89osOnoTtWEZPooGKw28TP
HP5LnlD8uOMiu+FFclmzwKznzNQPX576OOBmtCCwGWYj5UHrXzl4m8e+HpvE5YK/iW9jmEa
NdAiKLnGFB+VPqQTW94h1i81Pw1eRi78qLOFCuynn6dRXntr8OfEltYOLXXtK/svVIklneQ
OxVuv3MZ3D1rmxFJwSjHW51YKKV5zdj06117xF4v8IXog8G2kVvHM1tPdm5QC02jLFlIHbu
Kx9H1O1vbiTSPD9rcWOi7fLluUjDSXRxg4z90E1zVpeXej2j+FdBmurq2u5fM1C9uFKi4OM
YRf4Vrp5kHhvw49/ch7JVUeUypnnp9Pxrpw8JKF6j+R0V1yp8q32/zf6F6bWG8PafbQ38Gp
2MxgaC3MAIFxn5fk253ZAGQcYI61xtqEtpLq5ZWtp3/crC5y6gHJ3e+a6Hwy8WveI4rwi7D
BD5Iup/Oa3t1XJxjABJ5rm4I/tHinVHS3mnRZgyxxKWJyOtZ4bDxhNT2u9vvsTzvmcJ9F+p
3XgCyzqDXl6GWLG0EHlznoK9fuii25mvFVI4xlI+49B9TXmuiaxa+Hog17aMLxx+4tTyY/8
Aab0PtVXXfFN4lhc6jPdNsjy3lA8A9vrXVVhKUuZ7I5mpVppI5rxdqs2ueMCkMX7i0O0AZx
n0rqPCGj6tqeoxER7bZOS5HQ+3rXP+ENTisrSa41OyS4e/bzuvIHb6V6VYeJdyJaaHZLB5j
YdifujuaygpqF4rVnViJumuRLRHVvqVp4egMbSCSdV3unZV9falttRh1mNb2xkFxGQWCqeS
cfd+tedeJ7tYbG9G5le4woJPJUd6yvAfiG6sL/7GJQluOSxHA9TUyw9o863OCnH2sHLsc0v
ivTfE+pa/Np9teWurQufMgu3D+cgO3K/3dvdfSuHsLY3OvGMqMRkk+x9K7LxVplxp/wAS/w
DhNfCQhuvMbzJraNc7s/fGPRhVPSdDW51yfWtNl8m0WQPJbS8PCGP3ffHrXoYarJQ5Kn9eQ
4whSbqQVrr8V/mZniZI31W2t9mQsQ4xyTWbp9nj7Q7OIWUZAY9K63xVbtDqYWBCMrgORyf8
K53U2hsbBrdjm4lH3e5rocNXJjw1VSoRUepd0m5ja/jS+mEUJIPmEZx9K9W1zVbYJIqKJVY
BkcHHGK8LZJI4AH4br9K6vTdXN3p6CRstGu1hn9apwvJNnHjqHOlKPR6kusa5pkZDAyGPuj
MOTXF3N3BfmRYm2KnJZuufStu9sLK6kfzbdnVsH5GxisCaP7G7wW9pIsWcDcdxJ9zXLXjJe
h62GjCKsty5YRSxoJBl1AOWHpSaa5js5WZv3kjEA47Z6VBcyzQQJa7h5suFCRn7o9TUm0o0
VsOCg6j1raguZryQVn0Zfubvy9OZZVyuOvei0um/s8bQNpHBB5rL1KUrbMgPXg0+3JOnEEY
xwAOldDf7yxzKHuamlE5RGkJBJ4GR0rPluH80jquabbzMzyKrEADGKqu5aUsSRzjA71p5mk
YdC/bz+WW2g/Mc4qSRw7naduTwD34qiVbzFIIBI7U4SiP7x5z3pt9Bez15iXaXmVD8wY7QM
9TX0r8MoDbRPbk/KUX5T1HtXz5olut9rVuiYCRAzSHGcKP/AK+K+j/AKlVLvkFsYzXl5hK9
KSOatJ+1hD5l3w3dskd7bTDcsV9LEmfQc9fxroHG2bfH0IrhPDt3JPNqR27i2sSKpz1wK9B
cDeqAYwMV89W0qM0cdFbsvyRUn2MyngZHTPuaKlkG0ge39TRUJmbjc+V/EbDU7u+iWMi6kc
DjugAyR7VztpZ6LpGm/b9RhLh2KwoRl5yPQdh716nq/hbUrq1uJ47drUSlBczBcHGB8q+1e
YRadLqFzLfTESCFjHEDyAi8URt8W59EnzaJlObx14gaQQaXa2ljCNqrDGm5j2wTXtUNtOuj
28l2ix3EiKXx/eI5rg/CXgm6uNej1u/sTbWcBDxxtxv9yD0Fdpr2tW485klDeV8oRTkg1rT
T1bM6srtQgeQfEe7Z7mCx85ZCSS23qAPWuOgdgThD+NdL4xtvOKalCpMaEpJg/d+vrWDawM
2PLUMSO/asXHk0OqGmhd090WdHkBijQMWOP4a0fC3hO88RavBY2YTyHYySMpxsQdQfTNbOh
eCrvVEEt+V0zS2YLJc3TbMr1O0HrXtfht/AmhWj6V4fvrWSd1+dt4Mjfj2qUm2ZVqqirRV2
cH8QNcXw7odn4V0g+V5qYfaOUj6frW78LfEZutFGiXUpa7sj8m7gyxHoR9K4LxxbXMvjy6W
QkkhSgPQpjqDUvhl20zWEuogBLGMKxPI9fwqatdxn7vQyWGjUoWe71Ob+It39k+Mep6hGxI
ilj39/l2gGuJ1uZZNfuZbd90cuGGa6bxy02rePtcktx5hj2s6KOSoUZxXI6dA+p6pbWkeDJ
cuI155ANdbk9V3LpR5YJPojpPDXgzV/Fd4kenwfut2Glx0+le/2XhnQfhtoDXepPG9yI8lm
wWLY4xXYeE9C0vwP4OwIxJJDCXcheSQMmvl3xV4x1XxT4kur+6cMZWKwwqSViQHgAeta6QV
0v+HPLvPFy5E7RMvxVq1x4h8QTanKSAzYRf7q1kqh3hn3Y9fSujOkrYW0NxqqGJ5FLgOeR6
ViXF0lzLuT5Y+wBrGTbd2etTUYRUY7IZLbLcSIsSl2J4VRya6TTPCM8llI19iKcjKQA81U8
NWEmra3bW9vOlqM/PMx4Qete86P4M8GHSHSfxAy3Dgq87yjOR3APatqaT1kjKvU9mkfO15G
8BkgdMgHbz2qorp5wdQSUODnmt3xbYppfii8sobn7RAj4Scchwa5p8oxCvgd8VjJWbRcHzR
TPXvDXxXfTdHi06SytnFu2YlaHfwfftWd4l+I+seIZJIYmS2t2JwFHzH8e1ebwSbH3Lx6Gr
SyEyBgQD1NPnlaxlGlFS5ktS26R4UMxBB3EnvXqPwi0pbi5vNdmAiGWghkI5jjVd0rj8AF/
GvK18toRM55z39K9k0tZYPAmleHrFWjuNUWGxBB5PmN5kzf984FSotvTpqa1ZtQst3oega9
e20fhaHXZkCy36kwpnACfwk/hXl007T3G0P8o7D+I+xq58WtaVtZTRrCUC1s0SCNVOOEGK5
nS5/OaCQLkICPQA0sVUnHlgvmZ4ShBwlP7vQ345DIYLONN0k8m1vRFHU/WvXdE0fxClqsUe
oQQ2QXbhYgZCO/J6V5VpgaXU45IvmdWAO3oADXr8viGz0jw/Ld3twIoLdQ0rbsY/xPtXqJy
dNHjVm4vlieZ+P0vtPQnQ5zYzHIkkQKWYDsM8DJ71hT+OvFWu+AItFvfDv2czj7Lcag1sQs
wyMMCRtBI7iuh8RaN/wk3hu68Q6bqlpc6cGZmt5XKmcD+FWHSuW0Tx1rOueGrPwzqekyWsU
Fx5FvsZjuLD5UweAFHOa8yvOjXqwluovfzPVoxlGk4NanS+FYIdI8LahPvAvtQH2K3zx5Uf
WR8+mBivOtM8VQW+rXdzY6jPZSySsqSKSAV6AEj2qz4y8VwadpU3hjSphPqLZhuruNspBFn
mJD0LHuRXnEHl7mKDGOcDoB7V6NTEqM/cRFOi6l5ze+3oezQrqDQm5AaZZPmMmd2T6571Rv
PP1PVLTRXEgTcJrg+iD1rM8CeK9Y067GlER3enSAv5U4/wBT6srdvpXb/Da40DWLrV7q6vY
bm+ubgo8HmbZFjH3dgP3gevFOri41EovS+4oxqUOabV0trHS6fouh30KStL5TBcbDxgCuqs
bPSdNjCwyqVPG7OSTVCPwvpk8r/ZNRa2YORsnTG0emaraj4WvLdAYNQhkTIIKP17V03hLTm
seXVnKppfQwdalfVNVY3hKwdMK2CBXM61fwx2xtNKt/IgU87m3O56ZJqxrKahp4laZSyMdu
5TnmuLvbgz20rI+CDjk81WIlGMV3OzCUrRWuh6BpGgXt1Yx3kEkke7ocf1rqr+zEWhnjbcx
sjuQvLc/rV74ZyC5+GenOxDOm6NiB6GtzVrONcvImYnXawA65rmo1nJq5yY93coHm3iLVrC
xlQz24cY3BiOleaajNFqniGC5iXG3nA6YzXpniCygdfsN9Afk6OOQw7GuFh0aG3vAiBiwOV
PpXt2UkrbHn5U4U6dpaSVyLUbVhbecPmzx+Fc9pl9Jb3DRhvkc4r0G+tSmhTFgCowPTNeYI
BFcH5WbaSxHTvUVL8yserhZqrGS7HZRSSynJBEackjvVW7voWtipg7/6wda1RNYyWKjT2Mk
bKOn8J7g1QcSoTGFUKf7y5q+W6uY0quuuhmRyQxwiUx+Yy5K8ck/Wl0uN55WuJQcDJPFNu4
ZoXKNtwRkY4rQ0oiPSJv3hAPbvShpodVV3hdGHqOXlCIerZIx2qwGjTRj8pyW+Xb1NKbWTz
Hld1JHoecUTKFtI1TJ5JxUq93Jlu1lFFeyYNLKW/hXP1+lQhmWaTCkg8AelS2sbPdy7QQqr
jimGWSGRlIIx3xRGV1qU9JaDryUpDBOi5HAPFTSlJY49ifMRg/Wrk9lMfD0cqttJkXg85Br
pvDHgu2vttzdyySRA/cGADUzqqEm2QpRUbvoS+A9MxaXVw0TG6vHWJTjiKFTk8+rHH4Cvct
DZbGxaQjARD3zXKW9hBYERWduEAQIPStZ3ez8LanNIvltHbtwD39a8hzVVO3Vnm1uaTdR9i
b4Z2nnaQbxl3K93PPn8cV3iNvvMYPAyfasnwbbRWPgbTo41C5tg7Fe5PJrajQRQGU8M/r2F
eRVnzSlI7pqzsun/AAxFORvXAzx6+5oqrcSbpASCeOw9zRUoxtc8P8W69rZ1SG01Gacx3ON
r52L0yOB2rD8DxRza7Dps/wB8TtuBGRjqK1/HxkvvFtkBL50SW6F9vQNsHao/ANjJbazPql
0BFDbA5kY45Pbn2qaTbt3PdnaMXY2Piz4o/wCEa0yOC0j/ANKmUJFngZ/+t1rwSzlupZmll
1GRriQ7ndmzv9vYV6R8XLS4vb2y1qOVbiwQMrSA58on1rjNB0uO51OJTjZuB3Z61pWk4kYO
Noa7nVeB4dM1h7zSdeC26wxlmEvGR6j8O9ZVxDo3g391pypfandEzwG5GYrKA/6vcv8AE5H
PPAFbutR2FlqN1Ntk3PbRxbXUhfvckeoxmvO/ET3tzrcd+lu6rqaHy5JMbW2nAwOwC4AqVP
mir9DXepe+48vrHifUmkv76W8BYKNzkIij0XoK7bS9FislVxKVkOF4H3qz9H0ieKCGCLAAG
XdB1NdtpEamXbcq67MKNw6j1rjlNt2N21FWMvVt08kDzIpls02nJyzRnvSRWKSMoSHzXyMG
s7xTDcT6/ewaehCkQxLMTwHB3EY+ldJpHjDwtoN3Lca5diCS38uNYthZnlYZLEdlHqa6YU1
uzGdRqF4o4DxX4W1fwf4xi1yZTLb3qB5GA+VQRgq1cd4ejhsPGsd2zL5MU+8ccAE5r6C8Ve
LND13StR0KX940luTG7cjOMqa+ZIJJQ/lbi0o/dgL/ABNnFds/dt95z4dymmqisz6p1jxbD
qfhq40/RWF3qF1GYlVOkYPGTWDpfw/0bwJ4efXfEWy4vym4LIAApI6AV2Pw88K6V4G8Jx6h
q0iS6jNEs0pduhI4VRXnPjjxkmu+InhvLgJbIfkjPTA9a2h+8abVkjzlDlvTobdX5HkfiPV
7rW9anu/LKRD5Y17Kv41grE542FpC2FVerE9AK3vEmpxXdx5FqqrGrZyOM+wrT+E+nx6n8W
NDgnXMMcxnYP0+UZFc9Z2badz16ekdj2L4ZfBGSHS21TxQrpcTrujtw2Ngxxn3rynx9ZNpX
iW4s7eR/LVzldxP1/CvsybxJoUdrduNUt5Gt1O5FkGQRXxL4+1dtS8UXN1jIdyeO3PFFNvk
kpHNSnOVXme1jnLq4mlRd7+wHpUAKlfLxmoPN5ZSvXvU4KrIuOABz65qbHcIfl6ZwKsRKS4
bnap/Oi7jFslvOFJjnyRk9cVBHMZGCjK9iPWrsZWNrTbOTVNTtLFMsZ5RGACBx3/Svo+xsI
7K8fXp1j8rToTHZouDmRxgv+CjrXn/AML/AA9fP4autdtLe3S5uLgw29xM43BAMNtXB7961
NTu/wCxp5LPUL65zH+8kIiV1C9wSMGilNq75boyq041LRUrNHnOuTNe65cXBLOpJAbOSRW5
pOnvb2iWUWftcg84hj91a3rvRvBsWl2PijTPEcc8kk2ZNMZd/wD9deexrK0eZ5fHRu5j5gu
CV4GBjsBVSlGbci0pKHLHodToVkY7qOERnczYwvWtTxxeQi107wPpFubvWdRmVmmU/wDHvj
+L69ePSm6zrth4NtlEriXW7lf3NqvzNED3IHeuu+Hfh28Sd/GXiOFVvJI8QRbeIU/uj/aPU
munEVFyckTyYwbkqstvzZ5Dc+EtZ8EaXfzeINUWGygICw2mXafIwCAeF5xkmuL1HVr+7sri
5jkNipX5zEfncDoC3X8q9w+JNvPqFtcQTjy2vFYkKOF9B+FfONzK66CVZvmeQRjHfB5rz+b
XlR7VKDlHnlq2ZaCMRAbcjk/Q0qAxwqWOTnp0J54FEUTTSxrHl3dgAijJY+gFdjZSWXgm5F
5dxQ6p4iaPda2zHdFYN2eTszDsvrQ7paGzaW5Bq8M3hbSo9KlGzWtRQPcqDk2sRHCezEVzQ
kRFQKArIwHBwevr2p91cSTzS3dxdvc3lw5kmkk5ZmPcmmpYXEkcJVRKrTpHkDgEngGnfTUy
S2ue6Wc+qppoeK/uFXcIyDKSANuR1rEs/EeuD7Ss+pzEJIdisAcCuz+xJbfD6ae5baZdRMB
ZeQoRMfzry28Dx6m4hkzHnJx/EK9edRJK3Q4qMVJu6Ojj8WTTzvDdRiUsOvX8a5PWrlIrli
jKc85HTNWoYQx8xRmRztRAetZOsxz2lw8dyvlsv3lIxisKtVyjZnXGlGOyPdPhBqoHw+uDN
8y2106Dn2B/KvRNQuFn8P8A2lcZ2bs9a+f/AIfahJF8PZ7ePcry3zcr1IwK9htnki8EwyXG
4tIMDHp71VCl+7jLq2fPY+Hvzb/rRGRO0V4lr5qiQw5Zdw/QjuK5+8l023viXsHs5l5YLIW
jP0B5FXrO4F3eFA4+X/OKp+KbUSSoiEvM6cY6mvYjGzR5NOSUnTnsyp4hkgl8Om8s54Z7Xn
cEPzI3+0O1eT6UskpndznI710GvAeHbK7sJZwdRuo9i2qv8yKepf0rD0MrH5sTAk7QAM9OK
OdSmktT3MHQVKnJQ26fqavhaNhdXsG07VGfzrauPkIZmVWHGO1ZnheYW2vSeaf3cyFWHoex
rpb+zDc8FSOCO5ramrXRx4p8tfXqjkb0ZmViy4GSMnrT0fy7JVOAW9KlvoCq4OP/AK1ZxK7
UKvjqPyptpS16ndD3oWLdrHJK5x90kAmjUljij8pWwRnLA1t+HbQXFrKZGAyDgt0rM1KCPc
f3uV3bR6/lT0ehlz3ny9iCws3WEyoeG4/+vWFqPni7KJkkdcV3+l2SyaPEgU5Y/KB1rjtat
x/b+0t5e3GQvPBNYVI2haI8NiFVrSXY7K2s2l8IQO8JLeYinjPWvRdDtVtNMG1QrY4HpXK6
BjULS3zDHbWllC7Dywcluu5j3NdRp9yslupckLIu4Y46964ql2mpEzbXu+dzoLSGOVRI2QR
zg07X9q+D75Qmd7Kpx3BNQQlERlEjAg45FaOsxs/gZ3QZcypn35rjaUGvUwfvnW6YnlaBp0
CptAhTI/CrV3JiM4IziqpUxW1rFyCiLx26UtwIrmHAcB0G6vG7M7ZXcmir56sqliucf1NFZ
WpWty88bRSbV8scfiaKd13Fe2h4/wCLNfg0jVrpXxJdPEsSrGgwgAwWJ/pXl+veLb7Uli0+
2do9Ph/gBw0rf3mxV/x7MbjWIEt96xKCGyPTGa5iKG3jfc4LkHJGetTDRaHt8qbuz0PwTcG
2tBa6mpntLn5JYXG7g1LaaNaaL4qm0u52ta48y2YcHaTwPfFc7Z+I/s0kcNvAdxHGOgofVr
251T7RLkeSuYmPJjfOM/r+lNXceVkuL5+ZHS+Lpvtxjs7Ntruwic4z5anr+J6VQ8T6fLqHi
3QtCs1QGytvNkbGAgOOP0rR0lFur23IjEdnbAsHfneBy7t71b8PW8s+p6j4jScC4vJCdsnO
IhwoHpxzSmuWLsSnaSv01Naw0+4s4NjKrr1yONp9qlE5hkMmWYZycDFWYppJmKtGcjouela
ekaWl5O9zeAQ2Nv8AvJCxwp9qzowu7syrVuVe8J4U8IjW2n1jVpJ7eB53a3iUbSw27c89q5
34m6Z4X8I6FdTaXczQalcoVxKRMLgdw4YfyrW8R/Gbw7o1sRp7fbpRlY44RhBjjk187+K/F
F/4p1X+0tRl+cjCRL91B6V2XtrL7jCkqtWSb0RpC++2+GobyEGOeJTFLjsR0/CudsS0esWd
wwQbZ1kbd0wDzSaRqg0+4miuU8yznGyUDt6GnXcbW9wN7K8J+aGReQRTn7yTR6UdG0z2fxN
41kurSLy5gy+XhWWvHdQmklmeVmDsSTmmRX0jbonkwFHUngVHbR3epalDYWNq93d3DhI4oh
kuTSnV5ld7IUKcYq0UUHXc+dw3Y9a674faHFq+tSyT6ld2EUcZTbaRh55t3BCZIH617d4G/
Z00y0t11Hx+41C6cZXT4WKxw5/vMOWb6cVh/E3Q/BvgzxPaQ+H0+wyrGJJLZXMkXXjKHvWV
OXtG0jGddRkoR3Y5tF+GHhnFteW/i7TryVcCa/GEkyOpxxXjniPTFg1mdUuvtMAO5ZAeMH1
rufEPjptX0xLK+XfCqbVAHCD0IrznVvIt9OtpLS5SRpc+Yu/cV54H5V1OMYRUU7kUvaN809
DNt4w16gBG1SSfpUxSSS4WJSCSw6/Wp7O1H9mNIFJnd+BjotPeA6bJ5twm2bAMase/rWau9
TpT1sSeIZkWe0s0KsttDh9pyAxOa2/h34OuPG2vtpMEv2WKKFrme4K58tF/qTxXHtgM8jHz
Hckkk9/Wu5+GmqalpuuXttp0/lnUrR7dyCPujnv0pybk7LTYHG0Wlvqex+BNDay8Jz+JhMy
2dtJJZ6fHvP7wA4LkdME5rN1LT9P8JaNfeOPEUUWsa40ii101pcpHno7gcnucVc1G7vNOsv
DPhm1lJs7RVEoUYXnkk+tcdf8Aw98X61quo61qiJZaVPIWk1Ka4GxYgc4Vc5Y44A9a6J3jT
tPr/SR57u5tuVl/X5mr42sbrXdH8P8AiPw/osOm391CJbxgQkaBjtVOfvE9QOtdDD4T0rwx
4di1G+M0Zi+WO6WEzSPK2QpznCncCdoBAA5qve6df+I/iJp2kWf2i00jStKW5LKdvlFgPKy
vcnC8e5rk/iD4x1O01240aexFvqFmuxlMu+OFjzuGOvUkZHGa82upyacHtb9DpoNtcj2d9P
mX/hpP4Vubn+3/ABFqT3XiP7U/mR3hVQ2PulT2r6Gt9Vs9QSB2ubQRI2UjjnBCn8DzXx/4M
TSrm/todWs47y1DlJS7FSiscB8jng/zr6D0v4a+CZERUtJwOoMF4+GPrkGkpycuU6a+Hp8q
k2yn8Rrjfav5cqb4H3bUkBJHpivnLV9LaKHzbyeCxthK74eQM7ktxtQcmvcPiL4N0Pw9pzT
6TpALq25nmndyePc9a+aJJI5rk3KrguxJJHI5qotuTbKhyxpxjE1INWNnbvFpEK2ZcbXupB
umb12/3apRsEzjJJ5LE5J9yfWqzSs87HqG49BTog5IMnPHAH863EtdSaQKJSrHcMdfetTQ7
lLbxLo5mwYkvIi6npjcOTWKzAAAgsM8EGk/eB9ysQyHIPfPUUpaodkfVd3Gj/Ca4hRszW2r
y556Bia8j1BTBdqW2uB1HoK9M8M3R1fwzfhSTHqVpFehOo3rw30OQa861u0eN5Jst+7blc9
RXptXp80fX79Ty8PJxqSg/L/L9DOd1jKxspXnOd3H4Vj6ncG4dpXbLvx8xq3PNtkXIC4H4V
z11cK+9gCWHYnr9K5JNNHprU9T+HdrK2hJL5ZKm6MnoDzjrXrniLU1h0ZLUnYyJkhO2a4zw
rbSaP4P0W1LKqtF50qsvLE881n+IdSlkYqJDj19vSvWw0Lxi30PDxS9rU5Ftc0vCv72+mKk
leW3Yqbxp4gXw5oc2qwRLLqap5VoH6Rsxxv98VP4PsymnTXXPC/Lnua2fF3gMeLPBKKgZbl
FJBTrg/zrerNLRs8d2+st9EfM1q7yvNc3UjXN1Od0sjHLMx9TWvpK4llkPyH0rJv9M1Hw3q
TaTq9vJDMpGxwvEo7EV3XhvwteakhkhgY/KDuJwBn1z3qsNycqezR9BVrQjC6enQzrWOSNZ
LlRuZCGArs50820huoziOVQ689eKzNW0u90SOS1ntWiY8nI6itbwlHHqWjXFg/37d98fPO0
jpXa5LRnj4ubnS9rHaL/AAObvQ7bsDBQZHPWuWDNJcSjOShzXb6xbm2i4BI5XnjFcNHGDey
RsfvsOPasqyejR04OopQZ32ijZYAKRyp57VzF6v8Ap/lhixL5J/pXT6cDFapGFBUDbXP6sp
h1NeMk84Fa7HPh5KVWbR21iqQ6egVir7OSD09K4TUbZp/ErgNkOFC4Heu8tYJJNJVo13kgD
jqKy7HT2HjmGSWEP5GHC/3jjisKztG63OXASiq0n63PQDokFvoWk6FACl1cxrBK6dcsck/g
M1p3Gmxo+2HhIwFX2qPT5nk1Fr5nDyQKYFxz85PzEfQcVr3EsUdsEJAJOM54r5fE4x0p+zW
p71DDOpHnkZKyOpZWbK5GWPf610utbYPh1KwJ5dCD/wACrlIZGnvAjfd3cgd66jxEqzeErS
yJ5luI48ZxnJ/wrpqS5lFnG6fJO3mdNdy7bWNjJgqoIH4Vn286zXEhWEBm4zuPT6Vl6xquD
5YGFUHDZ9OBVzQ4z9ka6dCC4wT7V5r0idkYXd2a0v8ABhRgL6e5oqAxySKrgPjtge5ormuu
p1ckT448SX03nkN8ohITafvZPXNYh1KVZAqptwOfavaofA9nq1/pdvcr5kFwv2i5b7mBj5f
xNdND8OvCdrdyyLo8MjseTKdx+uTWbxUYux0SmobnzrbzajfMsdnGzSNk5Wuos/DGuC2W41
EwxQKwknbeAQo9ewFe5L4U0NHQR6fFGsZypT5c/lXM2nhoa3rt/wDamdNNs5dqRAgiaTuWH
oowAK3pVoTuc7xLb0VjhIdTW9tGsbG4U2FxMkdzcRHJjU/dU5AwGI6ivS7TSEgg/wBFmUkr
tO0huazvG2gWP9l2ulWhSO41KeKCNQu0ttO7t6CpdE8E6wutLFb3SQuhEkrjkIuep9z6V0S
Scb3JU1KOjsb2n6LdXEpgGFZsMXP8I9TXnnxg8aW1raDwZoUmEX/j6cHOTXW/E7x1B4I0v+
wdHffql0m55CcsgP8AEf6V8yFbu/uWlUS3E0j7pGAyzk1UfcjoTTpe1lzz2X9fcQO5OEVvl
U4yaVViktmeSbywpC8in3UMyXRsUhaa5P8AyzhG/n0OK3tL+G/jTVJ1jXQ7iBD0e6/doD+N
Z80Ud7ko7s5m4uIZY1jtQFjTgMepNXtJstU1KYWOk2kt6zEZiUZUe5PavaPDXwFsYZI7rxL
qf2xgc/Zrf5I/ozdTXr+k+GNN0y3jsNB0y3gUjLBVAAHue9OD53e5zVcVCOkdT5h1/wCGPi
nQND/tuOJL23RN1ykIyYP8QK9y+BngzTPCmgDxV4iSNNavU3xLKObaLt1/iIr0qTSLG2s3k
1Kbzo4wZDGPliwOeR3/ABrzTxHd+CfF+nXEkHiaS0mhJBjD7OenStPYxqO19P1Ob63KScbf
NdERfEn44xwpcaN4UmVpWQo10B9w+o96+dr/AFW71GVru8naa6kwXmc5LVp6x4dtbGUCHVt
+7gMMVnjQ7NNrXF85X+IgiqdOS91K1jtpwjCN11Kca3N7+6gjMhztJPQfjW9pcOl6CWl1NI
pp3XhXXKiorrWbDTdNhs9PQFlbdhRy5xisO9Vooxc6lP5k7jcIwc7R2FFuX1Fdy3VkdToNh
e63q8UxVBYpJvZ+gC56AetZ/j+5gl8VGG3I8uBMZA6k9AfwrBTX9YitfIs71rSDH3YwAcfW
swuSXcsWZuSznJJ9609pFU+RLV7iVJuopN6IVg+QQ3HpXYeAb61sPFcc15J9nR7eWKOQjIE
hHH58iuHDEMGO0YOAPetC3lyM9c81nHe50z1VmfRFrq9vrOjC0mgu012CdsgJmKaP+Flb6d
qiv9HvTLY3HizxFFpGg2kgnkgln+eVRztVOpJrxiy1/WNPuI5rDWLqzljOVMb4K+9W214SK
ZpbQ3uqO29767kMkh9sHiumVZuPKc/sbO8T6AvfEmp+HfA3iXx19kS21DWJoZNPgnGWhtlG
yIsPXuBXzdfXV5f6lcajqM8lxd3bl5ZZDy7f0roNQ8W6nq3h06PdTAxGQSTSsSZJSPur7KP
Sse3tpZozMwKQ9GYj+VcatFIdOnyybt6eh03hK4J8PXVqqNE0d3HcEouWlib92y56/KSrV7
r4C1SS18S6vossUsTQSrI8cqbTE7Llhj0J5/GvnPTGQa1a/bLmazshIok8lSzbc5PAIz0r3
Jde1zUbw+I9P05mvLIqJ5pJArXdqOi+WBy4HcnrXBUnyS5unVnZyaNd/wDI2fixFfNHC8Yj
ltJgcknA3elfIJLF3UgjDscjp1r7H8SXEHizwotxZXgMUKGRU9yD196+OQxTchG35iMd+td
kVd83RnPF2jyPdEqLkEMMAdMVajhPlmQggtwM9hUMCCSZI8kbyFA9ea6/VrSKxsY7fZlzg8
VvGN032Jc+VpPqcmYpN3XOB+BFNUZAwpJ6Edya6BrICyDMvzMODjtWPJHFFIpy3H6mpasa3
ue9/B+ZLjwppSMD5iNcW2B6Bs8/nWF43jSK6uVUYZG4x9as/Be9X+yntgn+ovyxPXCunT8x
TviPCY7uWbIJlY8YwMV6WG1oPyX6s8OcuTGW7nlYud0TJn5icc81a8O6S2t+KbPTwu+Pd5s
u09FHNYlwzxP1xt79q9v+Cfhrfot/4huVxLc5ijJHG0VwqN5KJ61SqqVNzNvUJis0s6LlIw
FUE9K5ZEl1TVFhVSAxGfSut8SgWEK2RwHI3MB6mrHg3Q5I3N7PECSMrxnAr31aMLnjOuoQd
QvxSoJbPQdMQM7MDI2cBV716RZyJEgg6CNcYzXJaJpEMHiKS7ZPmIwQeg+ldBfq9vPvjwE7
iuKs1OSijyb2Sa+Y/UNC0XVpFlvrKGVl5G9QcGmTeHtNNr5McAVT/CBgD3xWU/iCG3uG8yQ
eXjnPHNa2la1a6hlYpF8zPAyMms5RqwV09CYSjI+fvHMl54c8TG0vJZZ9KuEwwb5mTH8S/T
uKt/DeZU8VPbjdJHdW7PCcY3gEGvSfHfhnT9Umt57+0WQRHcGJ5HqK8/1+FUTS7eC8ns1ln
ELNbnYwgYgOoI6cYrpdaapSlfTc9OnyVoKl1lozpfFHh1pbK4ZISATuyDnBrx+3sZBrAiaM
gFj1r6E1XwHpXh7QLm50G4vYJ4UBBeZplcf7SscEV4rAL6bxfP8AaYIkigZhJJDkIBjPAPI
+lb4bF+0ilJHLQw0qCmoSujZhUqWVsCMAAkiuQ8RbbXVIGSX72QfUjFdRJr/hu3eSztrDVP
EN3nBWA+RCh9N2CW/KuV1rZrt5HHaaDd6XcRuFVZLgyhs9RtIBH1rStiFZpJ/doVgcNVhLm
n1PQPD7s+lIpLDfioLafZqF/NEolumfZG5+7Ao/ma6XQNAh07wvGZoJLjUZIsKXbCRD1A6k
1Dp3h+y07ULkMJZP3uHJ6F8AmuDE46lKnJQ3ib4LL5QxMnPaXQv6NP5djEIgQq/3u5PU5q/
fStNiOPHqMjk+9RyOlu6QrCPLP3QtQpdMZ0QqVI445r4aM5VKvMz7ScIqGiLOioA7sxBfOS
T1xWnr92sMUDyttisozcNzjLnhBVW2cAhVADseDjqao69e2aA/awXE8/l4WMP9wDGQemCc1
9U9YX8j5Vxcqo/Srh/EmqxQwITBHjzXxwa7yRt1xHpdqcIi5fb0X2rmNG1qJbIwaXYtDcyE
mSWTGSPYCta7v10XSwE+a6mBJLHn615NTEQekdkemsPO601ey/UZrPjay0S/GnCFp2iQbmT
GAcniivFdTuhPqc8zTrvdyW4J5orzHWm3dI9eOW0bLmbueo6FZ3U+hJeTzCYs2yNv7ygdav
8Alk7iI84OK8417xbeeHrWyu7DEljd3GRBJwYlI4b6Vlj4528bXRnsmZkbbEYc4kGepz0qK
lCcnzR2PLlBybfU9YvZ4tPSJp1Z5ZAQkES7nf6CsjwvNHeQX88aPGHu3Yo67WU8ZB964LTf
iro09+bp9SR55I1H74FPLOTlBxjHvVvS/GulWFrfRQX9mk9xM0y7Zgxy3f0rqhTlTRzyoN3
R3b2NldeMor65RWfTbYiJT0VnPLY9ccZrN0bxZb6Z4m8Q6de7RLLfJJGD1KMoA59sdK4GL4
h6PZ3V60urSTSMgHmEFzI3oMdBXn2q+JW1nx5bXrzPYxXRWPzCfuY6E110JuU/fWhp9Wta/
Y7H4/2tt/akWpJvFwyBWI6YzXnWgzTNFp2nWrrbvqMnkPPtyUXuR74rvvilqdpr13o2i2V5
FPO0GHlzw3HWvJllvND1mG3nQ+bp8m9AOQea9CttddrBhIuNLll/Wp9NabpOmeFbOOz0Swj
iKcyXLoGkkY9yx5rVivp2tSZpiGPJbPOfb0qDQNVs/FvhyLUrR03lcSR/xK2PSntpbMoiuC
So5B6Yr56akpGN9Wp7m3YvHLFGkYd92ASTnJqbSPFGlxXt7bG7hTZMY2Zn4AFVrW1ms9Imm
hl/fiFtm44GcHBr5u1zwL438O2rapqZkNpcSM3nRyZG488+lethU1Tu1e5l7KFSbTdj2T4m
fFzRbPSdQ0DQWa/1K4QwmdP9XED97n1xXzhbwXV15xtoXkxwzL0GPU+tQOS+SXHPXnoa7Xw
X4dm+IHieLRbe4fT9HsIBLcmIDc56fmTWkpqKu9jtpUYUV7px8NrcyM8d9KlspOd7v0qs8Z
k3x2c817tzv8iFmCgdzivpWL4QfD7TpvMfTbi9kj+YJeXDFSfoODW7pWmfYAh0zTobG1AKv
DEoVfbp1rilj4p2SNXVVro+QYZmIH2aMtIOkj8YprDMjNcTNNKTkkf419Qa38KPCWu3Illt
JtMmYljJZvtVifVTwa42+/Z4uElLaX4nWT0S6tyD+YreniY1FoZPEQXxaHhhLyyhiNo9B2p
zAeWWH3vT1r0jVfgx47sC7wafBqKDkNbS4P5GuPvfCviXTlDahoN/AWyc+USOPcV1We9io1
qctpI56QktsCcCtHTsHAYfJUMGnXt6XNnZXNwvpHCzY/IV1Gn+A/F8sPnJoNzDBwfNusQqP
z60RauVJruY82NzOg3DpgU6ztri7l8mBXlmI5WNckf4VrX+gjSwo1G73THkw2yEj8XP9Kmt
Zb2RDFZQ+REOdkK/e/3m6mq5r6GkEXLTRYLSNf7RkSSY4KwxHKj2Y+tSTEYkllASFevZEqn
PqFlZBTNMbi5xzBD0H+83b+dc9f6hdagQbkhIxnbEnCr+Hc+9S43Lk0jbtpBeXMl1GoW2ge
OMyMfl3u2B+gJr3/wtdJZa3bwyRefCpEN0o6MjcEj6cGvG/Bfg/U/F2gQ6ZYoVtnvvOubjH
EaIoHPvycCvebTStK0EPcmGSabHCRjczYGAT+VZJXhKPcz57PU4nxe8Ph7xjq+leFbgyW18
rBIGbH2eTo3X1zkCvnua2dJnhk3ebG5D5HfPNe9+NL37drERnBjOrQeXHGm39zexn5SWHTI
25HvXh2rR3KXX22eJl86Q5JH8WeR+dc+E5oQ5JdCpNSs+poeHbc3GuWqsoKhgQprptct3l8
RRQykMgC4Wud8J5fxBEAOmWJ64rooJxfePUgkbEUbhck/rXrR/hNd2jlqJ86l5Gp4zt4LOx
sY7dNoMfUcc+tefM5jbLx7QfUZxXoXxEdf7Xt4YxmFVBGTXn8sCtE7ebnqQM/pSrtc9gw7v
TTPRPhJqUEWu3+mRsEM0AmjB/iZDkj8ia9A+JWhy3/hyDVIQ0sa/MQv8IIr55sbq60bV7XU
LeRUubZxIoPH4H2NfR3gTxppWpl9LvZNmm6hjyi/P2NyPnjb1XPQ1eHq8qcP6t1ODGYeTqR
rQ3R8+NF5l4A65+bpjGK+s/Adglt4WsrKPCCNQTgdQRXm/i34TXllq3maaqXFvJhx5Tbsrn
PFeh+GZ/selM7ycRoN64wV47it4U1q4u5y4zFKdONvmcL4xma88ZPbwJ/GIwc1654e0prfT
Y08oElR1HSvHNPuUfxRcX1y5EPmF0BHQ5r3XRdRhu7aMJIpYKCcGtsTOSjZLQxnFckIPoiN
7Q212JsCjU40mjTY3B6nFS6zdRq8NqhVp5m2qB/OlVQEC84A6muWMnpJnLKGljzzUvDUc0r
vPcyhGPaqmjeFY7DxBb/ZtZuYpk+ZIZ1A80dwp716NPEjKyyBSrDgGuHtwRcXUZDXFkk2VD
nLQP2KHqPpXcq0pwauKk3B2voafjC4M9pbwwSbZZG8sxkcn/CvHfFD3X2h7VVl8y2DwyADI
Qt90n06da9G8TLeHWdMl5fzyGLY4yDWB4r8M6hqHjmad5vI0+/IVnBADvGmcH8zXPVnGnRc
Zbf8ABPRwkV7VNeZ3k3iaWbRG0PxBp7adql1ZB7OTfmC+woOEfpu/2TXink3t5qutXNvZSS
K0pIjkYxoTtHys3Svpy88NaZr/AIFtND1eDzYBbxhWBw8ThRh1PYivmvW573wzrbaLqk4mi
t5ikkm7/XxkfJLj1HQ1y4KrZ2Z28sHOSjuytHHqVqmNR8ShXkxt0/R18qGP2aTqxHtXqvws
0jR4dRa/Ft5twwKCSRy7DI5615vqOmm1kjLLtBIYewPQ16V4Ayl1EqKVwdxOMV6VajGFF2d
79TjlPRSR0Eiixnktn6wOV3Y5xnNLe6VD5N1jfvku2m5PqorQ1KzNx4imYKdrAHPY8UXyyQ
CMXeBM8Y4J5JHH8q+fjR+Jdz0nXUeSaeqOR/sy4a4ORhFHapo7ERL+8fzD0UFeldVp1qksR
Z1LAdz61SvhDHeELnaOuKmngop+ZrVx8pXiZtvD/wATKBRHnysuWHYYrB1Ox+0T6WFQSsRJ
Ixx3ZuP0rr4bYPbOyN+9uCYVx2B6n8qv2ukrJL5qphVwqcc7RwBW+LlJQ5YHNg2nU559DL0
bRzbosxPz8Z46UniSFLlLuRvnKwkKCOn0rqrhYra28sEJjkmsTVIgHa9WaMWxA53dPbFeLU
pxhT5T1KdaVSsps8Ul0rzX8xvMGem0UV3N5Hp5uT5DGNPRTx1orxvbtaJn0Kl5HjXjK41a7
8SXMbs7xow2hhjCj7o/CuTXQLydieACeSB92vqXx54H0y4s7m/EAt5vKXyznkcZ5P4V5PZ2
cbPFKUWRQAcA8GvoW5RV0fNwqRe3Q4qz8F3EuIyY3XGSSMba2Lf4bwqw89o3RuQU616FHYr
gBNiLIO3IrXhsViwjEZA+6PSufnqNkSrpbHAR/D/SrdUBuHVmH3BzgVfk+H+gXtnJb3CyNG
erBcMh9Qa602SQfMgIbGMA9BVuGKMxqAoCnvuzWi5k7mftuZHz/wCIPhrr2gyy3+lsdVtAM
hk/10Y9x7e1cPcXMt1ILh5GkkHysT1Jr6/FoDKAeEUZA3d68H+KnhX/AIR/WYvEOnW4WwvJ
MTKF+WOT1x2B/nXbTm2rM0hVT0MTwT4iufDt6yzmeazc5PkuQYv9qvpPQtasdRskuIbpbtc
A79p3H6+tfNloxtEi16zXds4mhYcMvevS/CEt6kq3/hC9DWUh3yWMxDpGT1AHUUOmpCrwvG
57V5SXdvJADjzI2Ud9vHFfOfin4mSa14IbwndI9veWN0VnZW4lCZAxX0Jodze3ixyXtlEkg
bLeQTxj2PNfLnxX8P3WjfEDU55LcLb38zXELA5JB6itKcXGLtscVHlc7SOHZVELTEg7yT71
9L/AnwsdM8HXHiC6g3zaswMYI+7EvT8zk14D4R8Nz+LfFdnoNskoEiszt6ADPNfYXw407UL
P4cWGmasm24sS8UZBGHjDHafy/lWdWHOkuh0V6vLBpbluezV1PlA/N/CTwKiNrNkEFdwwMA
cVutagKXLEUz7MqKVYljniuL6pqcftTLWzG7exxnPTtQiypKcJuHqW5NarRSAgBQM9mqU2y
lOAM+grRYVESqNozIg4+bIV88cdK0IChiKSKGzwQwyKYYjnb0HpUqxHagDkj35ya7qScVY5
5K+o6G2gijC2sSW3XiJQoOfauB+IVzp/h7S21LWbK7mtRhUmgdcFz/CVJGPrXooUL8zYC9S
SelfIXxi8av4v8XT6faXLHRtOk2Rpn5XkHDNW6bjqLDxc6iiitrXjKC+kc6b4fTb/AASXTh
j+Qrkrq+1S4QxXU7ImOI0GxMfQVmLNLAo8mYoo6c09tU1E4YXAIH+yDmpunqz30mtEN8uQk
MEwDxhR1q7pej6hrOrW2lWVtI1xIwH3SQgPVm9BVzQxrniLWIdLsbvypJfmkkWMERKP4ule
8WElt4L0L7Lp9w800vz3E0gBllb+g9qzlNJaGiTeiOt0K28N+EvCsOhabKVSJd0znKmaXHz
N781xPijULC6uFuN0l6UTZHarOUiQ55dwvLHHaqWq6vrWrfPJshiUby0pC1m6RJPqOq/2Po
Fmt3cknzb2VcRp/tH2HpXM6ja5II2hQhC8qjG6tYWl14PtpI42imttTiuURFEZQSAoCB2G5
RyawvF+mS6lrA0KCKOS61WSO8s0V8De4w6g9BhwePevRtO+Hfiq01K8ttZi0zxNo+oII5l+
0NbMpB3I2cE4U9h612Gg+CIbHUtN1K5tNOtP7Ojkitba0jZwgZskl3OSfcetYwjXjVStddz
lq4qgouUX/X9I+dLXwjr3hTVZhrVqltJFFnajhuvvWdp07Q+JRKyNuMmTjvXvvxYhtotPa8
KFpWxGT6185TzOsjSLlXGTuzXtzgoRjb1OejW9vDmfobfivUBPqJYuDtULg9QK5UyIGLE4T
GAB3NLcXLzlZH5LfKai/diIJsDckdc1z1Jc0mzohHlViOa4kmm8wruYgDI7muz+H1zJBqV2
qsC+EdVxkE5xg1w+yVDuYgRnpmuj8G3UtrrJkAwgkgLtjt5oB/nV0Z8k1J9B1Y80eXue46H
42efVW0wXb6Tex5XbLGZIXI9O6/yq9deJrWyuPNv/ABJp1veS/wDLOL5o5B6NjpWHomhSn4
0eKRIjJb2ReRd3IO/kYP515zr7rceLJYEAMcbHJP1r0VWajKXW9keDHD0qk4xStomz1+8VN
SeKe30zT4nOA01teKI5PfBPFdX4dTU45XjtGhJQANsfO38a8jvdPay+wOIwyGNJMdsV7vpt
uLAmaA8TwRvwPUcf1retPlhZ9jKVFJqS1vczLGx1W38WXmoa86uvlqlrt6AscfnXZS/JI8R
BAXC59+9YbRSPf2hmZpMXiMSDxwCRVqe+HmTvuJZ5Cf1rzXU5nzPY1lT2it0RatcSQ2srhl
3IpOawdGjZPBd/qNwDuncvj2HQ0zxHqyrYSRnhpMRhfXNbF3ZFPA1lpsZG+7mjiGODt6mum
E0oqz3ZhOjKzUuoy70t9RttIYMFWOZXfqG27en51a8RaLNdeEp4dIjRtQtT9ptVcZDOucqf
qCRWvCjmVjj5Eby0z6KMZq6cxB3fJCqSTXnV5KUuVnXQi4wvHvcu6Q083h3TZp0KSvbxmRD
xtbaMivkr4027jxvc27sVmGZIyozhW6rgdsV9fPJFYaWlxf3EdpBEgZ5JnCheM9TXgHh7V9
O8V/HrW9ft1SXToLBkjDAEOoIUNg+pyazw8+WMra7fmdMbqq5pbXKGo2d0fB+mz6jbfZrxb
WPzI+3AwP0xXR/D1x55Zifnj2rg960PF8tvdMiwhWic4Zx24rlfBV8bO9YFsKpKc9q93V4d
R8jipxc03brc9pjmjilA2h7g4QdyMDrWP4yXbpkMiktdQP5j4PCA8c1NPc3SXBmgPl70DJh
NzMCOorNuJoRZXVsXklmuIWJL9cAZJPp0ry4JJqQcsm9TA0nxPNBI1u6Ell5bPXFXRcveXq
JDGDJKw47gVgwKsku2IPgDrjpXQ6Ei2oub5xvaJTgnrntXW7K7SOirFKNzooUSO6IyNsH7l
P8AfI+Y1uRTwRqwB24HArlLOKVreF3uBHGBudmOMknJ/GnXF8HmaO3BLEcMxzXmzp8z1LXu
xSW5Y1zVUYtaxTYIXc7qMmubuLyKPRJTzukbCgd/esDW9ZfT52itLjFwCS8iDP4Vx954qu5
bgfaCZ9uBycfyr5vEzUqklHXofSYTDtU1f1NiW4uHkYhSoyePxorFPivTocJPZuX6na3Aor
yfYz/lPX5keifETx9Dc6d/Z+jus0twNiyHgJ2zjvxmvN9Hin8uOPzg7xjYSRw1JeaPex6tK
iQFWjkOASTtXj/69bGl6bdRXfnOgEZwQMV9G22fKtQhGyN2F44EUSSHHU7hwprRjuYnj3bu
QevrWRdoCQAm5M4PPGamW2WSYhT0HB6Z9aS0OG6b1NIyRs4YMM46GlVomBMZU85rOME6EJk
KpPG/qfenD5Xb51VQcsavmY1FdDYADABk6c9aj1DS7LWNIm02/hW4t512yI3T6j3FVoZVLl
mO7spar8U20DcwAzuy3eqjKwJHg974F1Twzq8ljFL9r02XmBwMkex96wYJ9T8Ja5JcadL5D
n5irdHr3/xLLBb6U2pyr+7txvbAz8vevFfFl1Z61mXTXVinzfLyCPavTpqMqfMnqdMZyb5W
tDv/AAN4o8TanP8AaNNv4Z7lRmSzmUbXXqQG7Gqnx0sp5dKsNZysBkULLA53NG2Pugj615j
oWtXOhazbRljGskiq7ZxwxAPNel/HjVIbmwtNPhYGJHVgVPUY9auGql6GdSNqsWjgvhFq8W
m/FbSmu5RFBcAwlmOOSOK+wLaeOG12AHHO3HbmvhHQIYrjV4181Y5M5iYkjDDpmvq34d+KJ
tZ0RdN1eQLqlquJMjG9exz3rLVX8yMXBySnHoegJeoXZmBK4wDmpVu1J3cMe2ayljfG1W4H
PFSqzqGjC4PvWbvE4Iu6NAzq7HBGTUocBsA4z2rMXccZQfWpckEAZz61lzM00NFFUsXX5j0
+lTJECRhff6VRgZtpz39K0oTkfL8wB+8a3iyGro53x5cXFh4G1We0JW58hkjPuRj+tfC8yG
BmifIf+It1Br7x8aiE+ErhrltsSkFjjtmvkbx5o1vFPLd2mySPI+eNs8V1qm50uZdB4Goqd
Vxa36nAOR5Y781XYYJKjk5wPWpm3ovJU59OcUyN2J/egYPSsD3LNan0B8Mtd8CeEfBkS3aB
9Vu4/NuJWXJf0Xd/dHpWR4p+IUN7M7abDHEhHEhXYD9PWvIfNkVdkc7rHjAXPFV5C/mh2Z5
pmIC5JJyegFSnKKsiVCLlzPc62S/1nxbr1vp1nK8txOwA64QdM4r6f8D+D7fwj4cisUKyzN
zLMfvM1cv8JPAtr4Y0OLWNYiB1m7HmfMP9UnYfWvSGv02HMiqcn7vNVSit2cOMryn+7j8yw
xCsAMY9cZqVJCyAjhsVnreBlBycHg4qWC4V1wxxjjrXVZHjcrPOvjBK8Phgtt3FpVG7Ht0r
wrQtHXVLWaQFdwb7o54r2/42ozeDvPR/u3EeR1yDkV5J8Lb21HjiHTLyQpb3LFcgcbjTk4q
cVLax6uBuqMu9zidTtFgunt8EEf3uPzrLDBH2jIB/IV3HxG04ab42v7LynPlNlS3cGuFIVT
u3HbnkEfdrmnFRk0d8Jc8FLuI24KdzZwcVueFnefU59PU5a+gaGHJwPNBDJn8Rj8aw403Iz
feXqAK6Dwlop1PWlldmhtbMiR3BxluoH9az5XPRG19NT6s1fUkj+Hdr4xhgSK4vrNYrle/m
gbSD+Ir5tsIbi5u2ZhlpJCWOOor1HQfHa6n9v0Ro47rS2TF5Egxsf/n4TPY8ZA+tRTeFhZx
rNFEuyUkqw/uV6VCnzRUW9jy42oynJq3Nr/wCnNI09pFFvBIQL16Y7V7foryHR47i4YbI7O
MA9uvrXg6BlgfA+WNx+Fe0C4aL4aRAHMjmNVIOc96vMWo0m/IKdPmnCK7/ANfmbK3A+zSSk
ghJVB288kHFYN3fpBJtjIdzkk0ul3c0OgarLMoYb4yp9Dg1yd7eStJI3nBCCS2ehFfJ1MTJ
U4RPboYSPtZy7FTUruXUPEmk2Tt+8eXLDHoeDXpVldNq3iNpISJLbTVMMLY4aU9T+FeO2Iv
9a8UO1uvmOi+WrKcbc9SK9l09YtB0FILcqJEXaGY8u5+83vXuQmqFDnnvY8evH2tRQibkN1
DG/lINyxDy+ucnufzri/i9q09v8OpbPT5mjnvrhLckHDBOrAH8KmguJ42Ys5+fkkGuO+Jaa
hqmk6TbQ2V/PEszSSNaR+YwIGFHtmvFwuYRnWXtNj1a+XckVy+R5iun6levbR6jfX+pNvEc
FmZWkaU9htz0969m8E+Dbjwho0+q6g0f2++ZUuoExttYj9wD1I7+9VvAPhxvD1odWvbYf2z
eDH7wc2sXZB7nua7GWe8ljIdAYjlZFUfwnv8AhXS80pSr8lNe7f7/AOuhnWwdRUnrucrfaT
cw3l3Z3b+ZEB5iEcEjsa4cJNZ3beSMoW35Ixg17NPpjajo0rQBje2qCNueWTs1eZ3GmyCOd
X2pID0bg19LRxEZS5WeHGMopnqGg39rrPh2IyWCT3ECbApY/Mvr7mmrY+W13OsSQQG1kRUV
eecetc94CSOWwu7iC5ZJoCEmi7DP8SmvQoz9r0iVp0Hm7CrnseK8+quWbS2uDk0mef2tsUB
Qg8nAJHbFMhuib59LMhjMzjJBxnnpXTzRRQ6aMKTKRznqK5i9tY7e90/UBt86S6VQhPJGa6
YSVncylNzkkzpriJmQx+hx061DPbrbWUjqOVU5NassIhMkrNkbzWbqU6x2PlsR8y8n1NeZW
k/ZvlOuhJOqkzzXUtOE5e4kbHJYseM1z76Ik0gOwS/NuJHArrNT/wBIB4DBW+aNTxxWVDdw
wyhJtwhJyCBzmvhoymm2fcRkuVWMOXR0jfaqxIPTB9aK6P8AtXS4Rsads8nkHjmik6lS4aH
TaooS/wDMRAxlAbkckYqg0sgBJJ29FqxqJ1KW7XzWRDGiqQvQDA4FUre1naQxyKzZYFTnOB
9K+h9pofG8qIbsjftQtsHUhf50kcN0AoIwT82/PUdvwrdW1iiDHaCc8nHWqd3KIde06wiAV
XSSaVevyDAH05NOMWybq9iszySKhEeSCASec/SiWJnnwE246n+9W0Y7dOgBwM8dRTxApbcq
59vQVpCLbsCaWpmR+YjlWVFB5BxnFW4oFVfmyXHXnrU4jPHB9yKk8vbjjPce1aqm0wcrkU9
nbXds0FwpkikUo6HkEEc187+JfAPiDw54nuf+EejkuLVI/OSPqfL7jHfHtX0qoBZSmQTwak
a2SS5hlZAHjPDex610wVhwquDPkHwx5Wu+M9MtdROFe6UyhuMAHJH6V0vxc1KG812O0sSPK
DlyQMe2K7f4n+G/DujeKvDGq6PbNBq2pXhV1gbargcE47HmuS+IOlWP2xgZ/KvlXhT6jtXX
Sd4SSeun3GynzTjLyehwPhnTRqHiC1t/tX2Ni22OZj8qufu7vY19A+EbPUrDXINN1uyW31H
O1QG4f3U9MEV86aZcSWurRSInnlW+eEDPmL3H1r7O8LWlnr/hXTxPJ9qVIxJaXZX5inaNj2
ZelKFTkdu48Q2lfodLFahogxBX2Y9Pal+z7cBcZz1q7aws8XltkMnA4qdYFBy9ctTVnm21K
RhHyjp2z604RgKAdrN24q2VjAx1IqF1XHXjqDUJ2HYiVSpI6cY9KnjJBIC9OeKqlxnA57da
RrhlKlmGcYIFaxmjNlu9gh1HSriyu4/MhuEMbr6gjFfEPxD8La54I8RtpWoSyPYuSbKbPyy
Jnp9RX2qL1AANwx3rkPil4WsfG3gC+tto+22kTXNo46qyjOPxxXQmpKyClVdCop9Op8V/M2
WAwPU0149u3PTNRwuGkjBA9D9auOy+UMjDEd6Vz6HzK/XoThelej/Bzw9F4g8bPeXUXmWul
x+cQRkFyeBXmTAmYjJAY175+zysS2WvkOQ/moOnGMdzQldpGFaXJTlJHtkm4RA5J9gKiWJS
AFJwfWpXYCPvnHUc0xHYx5bj09q5qsJRk22ebComhAhTGzqTjGahu7j7OhkYjOOOeKfc3Ud
vbNcSuERPvFuAMd6851HXJNbvFjVzBYBjg9Gm9/YVdFuWhoqak7k+s2974m0fU9KgIY3EZc
NIeA6fMoB/Cvni2u73R9djv4CyXVnOJFBGCCDyMV9IWmqxvE1paxBfLGAy4BX3zXk/xW8Oz
Wd5H4ptoibS7YLc7RgRTEenocZBr0a0LxUktiqM+SpytaMrfEHXY9f1dNfs5T/pMQEqYxtf
vivOpLuZsRYAAJJyOpqWS7b7KYvMO30rNYxhgN3B6k84rlnPndzvjBQXKtjQjupVAjA2nuc
CtmHWJLPw5FptuzJNNIz3EnHzDsK5/wAo7gS3BHX2q1FcW0VvLLKN80ZAiH8AHcn1qE2hne
eEGubbV7aW0AjnB8x26hU/un69K+idIhj1fRAyAPFIvmQDvGB95T+PSvnPwrY3twi26Za9v
jvk2jlI+wNfVPhXS/7L0RYrn5XEeQM/dA4x/WumjLlVzixsE42PIfEFibe6kVAUVn5+navU
YoRH4M0mH+Bju3kYIIGa43xpbsup7olJBH3iPau88OMdS8BWzyRh5rUhyD1A6ZrozCXtKKS
W5lhnycsm9jA1CRbbSbiIud87jAx1wM1wOvXcyQNEgy5wq4PDsegrvtbW5lUAAIkQIXA49c
1w9haPLdX19cKD9ithLHu6GWV9q/8AjoNeSsKk4Tl0O54t8kknq2dh4K0dLPTY2I2zzEq8v
YKBl2/oK1ZLj7XIpEZ8rJWMdkUevvVmRlsdJtdNthjdCPMz94Dt/WokVEijKD5c9z+dePnG
MlJqjH5ndleGWteXXYijiERDoy7c9OpzU0Urhiw3KpODtP504BQ5TygEI655qezgzIMDC5z
jNfOLU92Tsi3EokhVuTg+vWrQki8khiVYZ/4F7U2OMKu1Yyq54OKDceWo5iLK/wAu5NwH4V
6OHpOc7Hk16qinYbBBPpViJ3nETk7YHxl1Un7pHcD1rCv7W8a+ku2soJkuYzGx6qf9pfQ11
Q02a4uEur68kkZjuCBNuP8AAVduYLSbT5LYAKI8urDrkda+wp2jyvsfLVKmrsecaLaXcN/L
Dbhkjdgr7eM88V6sTAhaxyp2oCVB5+prijbtpusJ5TlllVXB9feludSXT/El7PMX8okiQ8n
C+tdNa9SXMQtY2Rs600EMTJvVQBXBagRPrHhuJGDTXF9kRA8rEoyX9hS6v4q09DN5jrLg5j
weSv0qDw3AzA+JLhs3E4MNvEePJizySPU9KxjUdnFaM2jR5Pff9eR6XBIlxbPFOQsm9nX3B
PFYWuI0Ns4UF2IGDjpSalLNBaW5STy5iflz1AFY0+uSIJIpLjgnlducH29K56tSFL4noVh8
PUq2qRRgyhow4Dh5MghiOT61j39ukbOmOD145WtKfU5LqRo4UKbcnJ45rOvPMeE7nGGPzAd
/8a+XrKHM3E+tp81lzHPGFTy8ZZueV+tFWo7eYp92XGTjC+9Fcr3Os9OvLREuSTKu1sKeem
AKZDHCkzAPnuMDoBT/ABHZzG1uEjOX2ELjqG2jBrm7TUXuNZ0t5pDCk0Bhuw3Gxuxr2Icui
bsfG2fQu+Hp2uP7WWSXcYL1znOQFYAqB9M1zH9oi9+NkaROzwW9hLCSOMEDca1bKCbR9UvX
d2lF1byQShv4nUZRv6Vz/hiFLXxdo+oydZXkSd5OhyhyM1tGTlZPdk+7Fu3b9LHokciR6Y1
5cZMIUyA9TtUEmk0K9k1HRrLUJUCPdRiUKOdoJ4/SuB1/xLqHi/Vk8N+DbdzEymCW6UfLGg
6lT0HFd3bT2Oky2WiGdHuYYQgWL5uAMDmulv2crS0sSouUOZ7s2CuTlMgelJ5Mgy7jAJ4zS
rIWXBXAPbvUzSAJgJjP6VvdNGaVtxlso85s4z1rSVA0WAQGPaslWLOx5AAxV5JFKA8hlHbv
Vwk1uOUb7Hhfx4W70vWPCusWZ2y20zGM9gwIYfyrg/iBrVj4n1K38SW0ZjnKqssGflBHU17
X8Y/Ds2v+DUktVBubKUyrz90YOa+XdzR2+GJGD0PU/Wri1r5nZSinFN7ofYPcQ3cjW8eZmB
CbR0J9K918DePfEFhcWdlK+n2m6JYyb1ZEVCDywAGM4rxfR4BNdxJPvjSU4Sb7oDemexr1a
KW8g0+KzurhZCORMRl8Y6HtW9Omp3uaT2PpjTpZ7kCeSV3STDCWMARSD1GOa0pXi2qEPJ7m
vCfDPxBu9Dt006+WSa0RSqkHlPQfSvXNE1ODU9NFxayeZDnKE9vassTRlCLaPOdOUXqtO5o
FmIPAH0qrM54Gc+xqdiWOOmarPGcnH4V5ibJZFvweFLegqKVQWwASO/oKe8YeMqTlT+FLgj
HrjtXTHVanO1qQMAwG1R0poLoSuMqwIIxwR3FTg/JnAxnFLhXIZQc/StKUrO6FKKa1PkD4k
eCLjwj4seSOJv7JvZWe2kA4TPJRj2Pp7VywsZPNWCTgSKRGRzzX2x4h8PaZ4k0ibSdSgElt
LwRjlT2YHsQa+c9T8J3WmaDcCRQ82kXTxtIerhTwT9Riutxu7o9PD4q8eSW6/I8ctgzyOpH
zJn5W65HWvZfgHfrbeK9T0tpVRL+3DoD1ZlPavM9WsmsfEhfOFlCzH3DDmtPwtq0ug67bX9
s22ayl82IY/wBYv8SfQis3o15HVVj7SDj3PsLyWcsGBwvQ+tQGIgOzMQT3xirlle22qaXDq
NowMFzEsyfQ1l+JL/7BpMqwkG5kXbGg56966rRkrs+cjdPlPLfiB4j+0Xy6RbSZijYFwp4J
9/as3S473UZgpDrbquDIeh+lX9O8NjU9Qmv7xtwVtgI6MR941JrmoyQD+ztKj3TEFVVBk/U
1nGGvM9Ee4pKMVThuTX2vaXoEPlqyMxwXPqf61gR3l94tvZLC6s5DpV/GbeR5ONrdUYL2wc
c+9dB4Z+GF1eSJqviGUvJuBVB0X6Vu+JPEnh7wvB/Zljbq1wcFmC5+6c9fWumEpSVnojhm4
J8sfekfLF/pl1p2pXWmXKFJ7WVomBGM4PWs/wCzt52GGQfTtXtvxf0O1k1zS/FemxgWet2g
mLKP+Wg65+teTTIiZfHBPIrjnFXvHZnp0KjnHXfr6lMZRV3hS3THf61s+FNEl1/xRHp0Ufn
SsAyxj+Mjsfb1rIuMDaIyd23mvaf2ctGW98UatqvG21thGM9cse35VjJqK1Nb2TZ674O8DQ
6DCJ7iJJLuUhpXPr6D2Fd/tXMMrABQwyMdjxUht8JycgY4FNkYpA4xkYzyKUcRGekTzpRlL
WZyniXTYS0krxk+Q6sQB2zUnhXfG99p0GESFstk9Vbla178R3IKTj5LlcEj3FZ2gW81uLlc
B5crEZMdQvP5V6t70rHmKrZyXkR+IIhHpV4LddpWFwT6VwtjPG1wYjGFjuFtgzbePkXH8zX
Y6/NqDPfadBZ74riPb5zHgetcnbWU63+nRCMqsku0gg5wuM1t7OPs9SsLK8rvZ2PSZtPa5n
aZEUMQqkD0AqnJp7CUPtbYnGBXSxYMZkZThjmopISAVYE+uTivznGRTqtrc+xw1RxgkYQtG
2hWTco54H9au29gV5+73yOTV9owseQM/jxSJgH5c+4HOKzo4VyexrVxKsRkOMEY3DkH0pft
kkYDCOMsCCfkH5mnMJME7COM5PSqUcbT73zsxkZ/vV9Lg6PIrnh4mfM7F251JpozGyGRiP4
OBWeHVriBZCQHcxKnsRio7y8tNMjZmkya5+LUJb/UI7lWxhwy442gGvR5W1scsKcYk2uyzw
W2n3AbJtd0L+vB6flU97F/aNi+oKAEvbQhyeTuHGBUniS1jaO/jySWdblV7fMMGsTwvcyzQ
3elztIYoAuDnCgM2cfXAq22qafU5ou7dvU851DSJl8dWmhLIZZZmj+UfwqeufSvYNM0+O2d
JftMLWzfdSRs7dvA4FeaeG55tX8a+J/FccRn+ysba1jBxh2O0EemBk16RaQlLaIoE3dGwPv
Vw4nFRo80pHpwpTrKKWnf5/8AAGa/dvMybBuSM7V7Fz61xkm8FlWT5nYluMmuv1JFWYRhNp
xkn3+tcxdxrHP8qsN/cg4zXxdbEzr1HKTPpsNShSpqEVsZku4Mrb/lU8gdzSPC7BvKiIGOr
fy96sugOQFBB5z701Y32KJpGGcnaP5U/aWVjp5E9TOdHjITzmBA5G00Vol7eMKrTXCnHQAY
FFTfzHbyPT9SgXzi0oyMKcnr0Fcr4g0ZNRspUtAsV5tLJIFGM9RmptU8TRWmsNpjb5PLtWk
EjA44AwMdfxrnZPFV7JayPZ2l88+Mp5dsWVfrX0EeWe58W4Si9DzfWtW8ReGJYr55TKVbEs
LD5VI/hYHp7EVUTxHb6nrB1TUJYoNLtlVktFbiZmHIP0rr/EWu6X4j0K703XrP7LeCMiGUo
R8+OMjqOa8r8G209vZpqA0uXVrsPsgiFs0sUZH8Xpuz61vT5PZ3judEVdtzWqPYNLt9f8QW
iLpw/sTS2AGdojBX/ZUcn2JrqbaHw/4UgjsYpla7m6Bj5k8x/DmuasLbxVq8MYv4P7LRxsd
pW+Y/QdvpXU6X4e03R5WuIIS1yRhriU5Y/TPT8KwhF8/6szlblsadssj4nnjMbkY8vOdo/w
Aas72YYA47VVF7EtxFbBk3yqWAP8QB5I/OrWMkDpz2r0Hsc6QAMZVUg+5q00cqqAjYHcg1Q
tGdi7yuJg7sQwGMDsK0d8DEjBwRjg8GqTWwtiK/gS60+aBmyJFwTivlLxB4XeLWdVsQPs9w
itd23y5Vgv3l/Ec/hX1k6BQm1cexNcP4m8K3N/fC+tVUPFG6bCvDhhyKmVRxep1UZI8P8M6
RdnWRoV9aPJY6lCVV9p/dSYyrD616EnhnUbG0P2uF1eBAG4PzDHB+hrtbnw/DdeH9Iu0Mtl
JbokcpUdxwCfXHr712GkX1tfE6JrGxrqEYO4cuO1enhaqdPmjr3ObEV+SdkeJ+Ibyx1CWG5
t7BLG6EYScxscSkdCR61638MUI8IRtz+8ZjgnPfrXG+Ovh/Ppb/ANo6Y4e1Y/OjfejOfX0r
1HwjpP8AY/hWxtSpDrGGctzyeaxzGvCNKKj1LpzjOnaJqMp3YPUelQsmOB9OtW2+YFnAz2x
UB6n1NeFCd+plJdCm0Zzx170m0YIYE8dRVwg5wFBHrTXCEZ21sqtjPkKRwq/dyWPp0oZtoA
4GBzVlo8jAPFQOgB9cda0hU6IzlEhd2WLcRwMnIrzD4kra6N4UvwuXudVYyybuxOANv4CvT
r6NltZXzgYABHbPFeZfGyGI2gmZf3doik4PA969ihezT7GMLe0ivM+fNdc3WpyvIhOI0iTB
5wBWCqPJdqIlYvwFx1zXUeJbD7EsN3ESYWCursck55rNgu7a28R2uoxbZ4I/3rR9vpWUk09
T6BNNaH0p8JLu/Hh+fw9eLvmsUWWInnCPn5fwNdjqOnFQ0z4d2Gctzisz4X2M6+GZPFOrWy
2l1qAJjjPGyHOV/PrVPxBqut6ncSWemW/k2xyv2hurH29BXRSt9nY8SsnKs2vmUtRvI7S3W
w0dUlmwUyOQvr+NP0DSNL8Pg6rq95G15JnOTkjPUYri76y8S2CPFZqpduWfd6964fxJZa/F
H5mqeI7eEEH92jkseOnBrSTS3R1QpNrljLc9S8a/FrStOs5NP0mZPtDjG4HOB3wPWvCdR8Q
T31tKyFsSnDSO+WNc5O8Jf905kwfvsOTVjTrK61S+h0uzgaeedgscaDJJzXPKu7cq0R008N
CmtNT23QbmPxh+zu2mXQY3Wg3JjR0PIQ8qT7dRXhE6tHO8TAFlY9a9wjgt/AoTwk87XF1qc
AivlX7kb/wKvuD3ryXxBp72mszQiEqY2KfPyQfeqVPlpJdv11JpyTqyfR6/ozB2lpGO3aB1
PrX1F+zPZvF4M1W72c3N3tU4/hUf/Xr5rktriHw8buZHVZZzHFx1wOfpX2x8ItBbw/8ACrR
LVxsnki+0SfVjn+VediXyx1OqdlFnXOjc+tQSRM0L5XjBzitCQKy5zkmlVMqVPQiuPDXb1R
xVGktDGntVMEkhAEcRAUjjtVDSdRge6h27VD28mSTj5w+MfXFYnjvWLzw5FMZY5HsLxdjOp
4j9MiuX8P6qt94fulKnzLaXdHyM8j+XSvpoU+eC1PG5OXmkddqeq2sIMu9S6MCFJ680ukTX
PinxVJr1xb/Z7e0jFvbqD8pP8RFeX266lq3iRdOtnYzTNgqeQijqx9gK950iwt7Cyhs7b/V
RLtB9T3P41lj5xoxcV8R3YagoqMjUMa+VgY47CoJIMgcdOvrVkdeASBwKY7jOCcmviKkVe5
7kJOxUZAJWLZK4wal863CbUGMDBOOoprsGlKLgMRxUM0TJFDcJvZZBhgq9DXrYWUnFXWhy1
oq+rEu5rZV8pCZA3O1eB+dZV3fxW0BlfapGAsanGBUl2LtFyLY8jhj0FcjNomqalqnlxTtL
JnOVY4jH1r26VNPWT0ORtW03Irm8stSkaO41IwzOSGhjty5x2w1dFoHh5DbghHKEfNJINpN
aOh+FLHR8STyfaLjHU+tbYmEz+XbDYqjv0rSrXSVoHO05OyMzVtMQxJNGQ5ERi5PJA5BrgN
Tkj0LQ7272YlmSScseDgDYv9a9NvlU28KHux5PFeX/ABQju/7CljtEYidVtwO5XOcVNGV7X
6amTi+bl76FHwJ4Z1CPwnpaMy7bmeS+uFZ9jjPCAjuK7yRPI/dbiZGGCy9FHoKb4WtI0s7Z
Z3EbLCq+XnJGBW1dQqynYmGboTXyeZztPRa9z6fDK++xy93GHBYIW9zWTNDn5XYDnOPSuiu
rdlGXcbR2WqH2aFycDlx39K+Y1TPZjI5+4t1MfmInAPUd6qYyMg8t26V0VzbxDIVTtA7dzW
P9mlDkDjnqe1XGRqndFbyowqjZt47ZPeirO0bV/fqP170Ue0NFY2tfXUH1NriKJWkESpIjK
AxGB0NYQl1TT7tZ51urjTmUs0luf3kRA4DL6e4rS8XzXGjXS6jbo8tvJDwc5y2RkEVmaL45
0LVXj097yO1vGOPIkOCx9BX1dHlvqtT4txly6HM6pqei+I9H1OHVbSG5eG0llgcn94pA4BI
5qHTvEseg+G9N0jTNiR21sgeRhje2ATgfXvXGa9pN7Y/EOTSLy5OmQ3khkW5xlWhzk4Hc8Y
xWjf3fhTT5o3gsbzV7xgdpvpCFPbdsWtZc8Fyc2v4myjFpPozrH1K88S6YPMuFsbdG3veFs
ICDlVXPVs1qeGdUTW0V7W2nu3VzHNeXEoC7h1wvXH4VyOj6XPr/AIgtofEsvlxxW4u7fTo0
2KUzj8Oa3E0648Ja4+paZzBLN5yxnIQg9UP9KUpctpT1E4Rs0up0tozTfESyieNjFbadNOz
gcfeHGPwq1q2sjTPDYuMbZ52bygw4xjrWXDNbXHiG28S2dzJEscRgmt5OMxMfmU+4PIrn/H
N0t3dQ2ltJ5gRlgQDuWbt+Fb1ZxdNuDvfQ5YK8kmjvdEZj4St7+c/PKMLtGN3rirMV8p1Ma
fIQtyIhKyAfdXtn3qyt3pOnQ21tbsjjToeGY/JDgck+przmw8QatrHibUNT0DSm1i2/1Qm8
0RIxByeTXSklD0IgueT00PUV2NhSCffNOx6YIPvWPp9zqzxAX0dtbTcfuomL7R7mtiHJAJ2
n6dK451VLSxpGDT1J0EZVotmVYYasTXtFu2SzvdNA+2wyLGkwfaShONrcH862jIuzO3nOeD
jNWlnyvktCrBhnBrkji50W3A1nRU7NkMcGo3snl6rLH9jXbi3xuLMO7Njn6Vuo4VOTx7Vmt
eLG2C5J7Ad6U3oY/fA9RXDUxc6kvfKjRS2NBn+XcD19qrunGcZqJLln6M233qcOCPlIyauF
WxEoJkWDjg4z1qRI/lHp70KwjfG7k9MipYyJSy7cgfrWs8RpZEeztuM8rKnaOPWmLABy5+Y
d+2KLvVNO0y3eS7ulRVGSCef/AK9eW+K/jHYaTFNDaW7SPj5GzjcfpXp4GjVl78lZHJVXM+
WGrO+1zUbazs2EhXao37Ccbsdz7V84/FD4j6frFrLplhIzvOfLklByijPP1rjvEvxC8Qa9c
E3F6x5IG3jg1ztjoOp67q1tpunWzXF3d8xgdAO5PoK9mVVQjaP3mlDC2lzTJvEGvf2jHbWc
YMkMCBA+3G7Axmul+GXw51LxdrttPd2kltodrIJLiaUbRKB/AvrmvRvDXwW0vQ5IbzxLeG9
lwCLeLhVPue9euWl5aW8ItbS2MSR4AQDgCvOlioyep2yk4xtBamzO6LbJbxWy+TEAsap0UD
oBXF+IxrkkUiacgjOOG3AE+1b8+oRxwmWaZYkU/MzNgCvLvEvxFuLXUWj0yF5rZcobgRk5P
+zWsMS3stDhhh537nLa54f+IWozSySSx6dbsOZZJjkgfyrzDVNKtbKVvO1Jr6cZLMMkA/jX
oniXxH4s1XTWeYrp2nRcmW4fEkox0wP5V5rHZax4n1SOC0Qys3Ax8qIPUmtOdSVz0YRktGZ
EVtc6jfx2VhA080jbY4l6mvd/DU/hH4PaE19qMv8AaXiy6j4RCCYOPugdvrXJnS9E8C+HyZ
5bi51u54ItjtZT7P8Awj6VQ8F/DzU/FPiRDcLJHFI2+WRiWOD2JPJq1bTuOa542vZHV/C/Q
dY8e/EK58aa4jfYbefeEYZWWQnhR7DrWl8bvCI0lG1qKPEU0uJFUdCe9fReg6Lpvh7w9b6d
YwLFFCAoAH3j6mvDP2jPEphtrLSI0YGTLEjoa2pN2lftr+h5EqnPXhyaJafI8Ikvze+EZLR
Vw+nyhwxOfkPH55r7A+E3jG18Y+ALSSOTZe2Ea21zGeoIGA30Ir4yhaK20CdWkHn3TKNuM4
ANe1/s3XUsfifXbVFLJJbJnsAwbg1x1oc/Lc9eqlyO3qfTwTI3E1ZXA7g1U37QVP6VKjE4B
PPpRGkoKyPK5myrrOlWus6c1ndruhb7wx1rh7fwppnhnS727Z/3BDyYb+6BxXodwcRdcbjt
H1rgfifcO2hW+g2pPmX8q2/HZc/MfyrtoyfwrY5qt7WXXQ5n4ZaZmTVNcmjYXV8wVC4+5GT
nA+vFetW7FVx07Vy3hCGP+w7Z4k2iTMgzjhc4UfkP1rpEJWQjn8K87G+9eR6tLdIuyOPlJ7
eneqrOd7OyMyDIxnrmhy+7aOc9/Sqj913kL/FzXzEpNTuj1YwUlZkh2Nlog4YccnkVA1zqK
cx3bRgewppIODu6dSRziodyiIoJhjqoJ9e1d9LGTvojN4aL3FhWW8uDHdXDyA8neeMe1WJL
5ImEFkirCBgnGCxqGC6aCWBkCYVSpGAQeeamiWPduUYJbggcV6CxsbJNnJLCa7aFpI3nw3I
FaKQ+WAEAUdSMVShlC85+UHkZ61YuLxIInycBRk5ro9pz7HNOPL0IrqFCY5TnEQJOTwec15
34tii1ePyHldVP3WXnBzXV6vqE32JbdWKNIu49iCa4LVtStrK5tRcjZCHy756DvXp0KbjHm
Z5/M3USR3OiRQxWqIgXcgCbyOSAK1Z3i2jpuHTJrgvDuuQ3OtX8ySE27/6rOcYHQ1c1rVXi
Y8HG3OB3r5DMp2qOJ9PhKUmk+5pX+o2sbMXZcKRkH+dc/PrtqpjCPuxndjt6Vyl5qFzcytG
8pCnqPampBGRGzMQVwevHpXguF9We/GiorU2bjxHBHcEFfujpnPNMGtpOgVVyQc5IPIrKnt
k84H+8MBgOKrXVtPE29SCMcMO1TyQsaKKL000bSblbAPY9uaKrRQmSJXkjJY9cGism4rQ1T
toemanFYOwSSQMibQrA85wK4XXfA3hDxPeXEM9o9tewbQ9zbny3XcMg+hro7m7aSSyt5ohA
07rI/sqgZz+OK5zw5Ne3mpeLDdTbLq+lLwxZ5ihGY1b26cV99ThFWsfB8zvueUanbeItK8P
S+IdW1G0v7Oyd9O09rkM00yhuGGO3ufStX4UaRPfQ3vijVIUnupnKwOw3bQOu0dq6fxxpNl
Mvh7w++147NGcq3JyBgE/U10ulWaaHoFtbooKxrlscEZPtUOnFzcEtbanQptQu+px/iGS40
zxVpHiXLGOJGtJQ3ZWOa66XWtKa1kgeNrqAIGzj5Gz0UHsa5fxdfXt7YvbaTBbLCCGuJbk4
Y88bRVvStPa006IX8slj5sayM4GY29mB6GvOi5N8sGu3oOTUY3kiPUNHlaKSfw7cn5ly1tK
fmx3APevJ38TazZXovmALWM+1BOMsknYY6mvZIIku5potLvAtxChZVI3I/wCfSsH4fWOk3u
ual421cQQPdXLpbxT4JG3AZlB6c96eGnyJ81irdUSaHLq3iDQ4v+Et8P3tnbO+UmQ7IpgTn
Mi9R9eldv4f1Ozh1JvDkUkcmxDJEIlVQi/3fl4P1rZOr6TIgB1S3w3GGbAxXIal4Bhn11PE
vhbU/wCydRj6lV3wTfVe2fauhYhSXItDmcbS5nsd6/mREeUynnBBFEEuEk6Fi2Nue9Z1nPq
7xiLVLGOKUD5pYJN8b/hjIpun6tZ3HiDU9Li8tLmxCEr/AHlI6/nUeybdxKRqzzR71VSGyP
mXpzT/AD2Xa6u2cY9qZJCrzAht3dgB39qnhhUHhjxyBXDUoTTOpOIGUCPeybQ2c45NRozE/
cU4745NXo0hBORzUgMJkLHliAOnSsHh2S522IkfIGMqMYHtWhAmTl8/hUBMaLk/MPp0rm77
xZoVrfPFqviW2tY4h/x7QEvJ9XIzj6V00sI5M5p1G9kddc6hYadF591MiqOASw61594h+JF
pZpItpeRFVPzMRwB3x614Z8TPiP8A8JRrKWOjNLb6JZkhBkqbhu7N/QV5pd3czIQ0rEKcqC
ele5h6FOjry3Yo0XUV5ux6r4n+J0FxfPPahpJVBWLcdy9MV5nNPe3873c4JaQ5x6VkxyRg7
2O9gePWu78OeGdQvrmO1mhLXNzIsMkIUmS3QnJZh2yP512c0pvU6o04Q0iM8F+C7vxVqjKk
ZW0h2mZ+h554/AV9JeDfBFl4YikvBBGL24UDeg/1aDooz09/WtDwR4Us9EjvhHGS0zAtuQA
gAYA966x0GMECs5x5k4nBWr62hsc/d2QnlbDHB9TkU37DIpb9627btPPWtprfLYYfQCq86b
ATjr0xXDLBruTHENaHOXlrGsUzXZjcEfIHGQT6Vxuri5SxRRF9vuBnYG+VPoFFd3qDN9mYN
b+cPQjoa4udPEl8xSGOOxjzhZNuCq/j3pRpKO7OynUvqcLqHhyW7MV54qv1JJzDZIcKnt9a
6bQNLsLPTy9rZrEnVSq4LH+ta9p4WtIJxdX8jX95kHfIeF+greght1nBSHbz1PQAdqu9noV
KvFKyOOtPBUd5qhv9QgX5jkJ1OO2a9V8O6HbaagWGFYsnOFrJilCuJGAwDgetac2rx2MEEb
sqXF0+yIE+gyT+Ar0KUXM8qviXaxvajqFrbwlrmVYoIuSSepr5w+MvjXw9qMQsbLbdX4DRF
uCEB71U+KPxFubvVH0XTJ0Nso2vLnk+9eNXcYQPK7bm6kk5JrqlJUfdW/5DwmHc2q0/kP0o
aZGrnVgzxxjKKvUn0r6P+BWkSWMOp+LJ7b7ImphY4Is8hB3ryTwT4KluLzRtR1WwWW2vLjI
WTj5FGc49K9+h8TLbO9kIhHHGcIMYyPT2ryKuIjB8p7M4ylBqPU9Jhu1d92Sc+prRhkVhkd
q8vtfF8SsrSxYUZyVOfpWxD4xs1jyZMNjcc8cVP16l9rQ5PqVXojuZZ0DrubBUFsda8d8b6
nJda7Klof30MHkR+gklO3I9wK6hvFlnPZz3aswQsYUJH3x3I9q8+h1Cz/4SSzu7y5LJLfCV
YVIzwDg56Y9q7aOIp231ZksJNzvJaI9L09haWYs1yixoscf8XCgD8OlbYuYo1DSOEY4+Ucm
vP5fECzlDZjy8c5IyWGaZDd3E8skplMe5gu5s8ZrysXX54Xp62PWoYVp2qHoFxqlsIsK/zH
1rJl1lC21j8p+5xwT3rnHkkkEauSMnGc5zT5IchWXbgdFbkrXzNSbk7nqwoxjobcmqAxBMn
J4FVI7kHdltv+9zj3qiiKrKGBVhjmlaRA7eWWLsOvpWakzZQWyLK3gA+RgVHFW01RgFO4Jt
GfvcViEMJgT/AHTkD09/ekcOzt/CrpwAeuK0UhOmmdNHqjB0feJBjJOcc0691UPYzvJEWVd
rMFHUbhmuV8yUbSVDgrjYBzUjag11C9pbtypCSZP3B3rrw7qOaUDlq0YpXZqalqn9p6nK8J
VF4CE8bB0ANedeNUFxrMelW06XDQL+9dDkKT2B710si7Y5YIRtV1K5IxmuUjX7LeCztIwoc
5eSQZYn0FfRUcdKN1LoeXHARU00dv4Stbaz8PhVtmaWV9zSSHnpgAegqa/tWmyFYsw4AFLY
XC/ZoY2y5kjyD0qZrlQi7MKXGSD7elfNYqtKq+eR7FKHJK6OQurOVGBCljgrkVDDDc/8tlK
5HTqP/rV0s7pnZt5+9uqhJlcvkEP05xXA2z04zujPfeJWZTt2kdeh+lRStM4ZxyAvBBq+yC
RfvfKO2KqE4YxSphfWsrlBBIhgQu0wOP4SKKYYFKqVk2gjp+NFRoLmPTLeHSNfeS3hmO9Z1
3QyDbMigAkEemcVhxeHrm2+Imoa7Iym22lTCq/NNj7g+grG0C6uta+JFnrFqWUEeZLMTt3x
4wT79q7a/vbprl4rRSIwT8wXPGa/QIVFazPz6pB02nE8rk8F6nN45u9Uvbi4W3Y7w8rZUkn
Plr7AdT0qfxZ4ji061t7WwtZL++uSVgt4lyZCO5HZfeu61GC+urbzmltYYYlO+e6fYkS+pF
cPbXPh2z8+70SabVJtp8y8jjLmQei/3V9AKxq0HJ8vNZPfuzelWckm1t9xxujf25d+Iorjx
Re21vaxxmQWlt92Fs8bz3PtXqVrPZX9u1qt/DdI6cjcC208ZIrKg07RNY0xZQAzzH/Xx/K6
sOx/wNeVW0v/AAjnxKijkuLi7voZpFuCoyXiI4B7DPAqIxdGPLpb0OmX7yVkXV16fTNSm07
SLyKK6kma0hurghUTnDSEnjAGfxrrYPB93aWFvbaF4l02/s3jLeZOdrlz94qV6gmqHg/wpo
l9qcOseJCJ76Et9ns2w0EAJJGccM3qTWt4n0TTNO1i31PRoWt4SxS5hib92Cekir2564rz6
kYcvLHubKVtGWbDwx4mtgpafRlG3arSQvLg+vao7S71Hwxra22ouI7eU4EkZzE/rj0+ldb4
W1CS8sGjkkSU277NynqPXmsy9sX0/VL63MEd3pupuJhbyj5YnxhyrdietCjzRSeljJyipPQ
6u3nguY43hm3rIOP/AK9cBcXseneMXlgliiuTcE3Dumf3YHIz2Fb+hKywST6PMLi1B2NbTn
DRMBgjPeuY8aaDrMuvXdxpqGabVY4rGCJOwODI59BxjNd9KlNxu9kczlGDuup6SzqJVIkQI
x4bPAGM8/hSRzGZ/NjIEXZgeH+lZvijSLu68N6f4fsZlt1m8tLy4X7/AJYxv2+5xik1qWTT
o410mylubpE8u0tYeeMYBbt781MqEnJFqpG2htyTw26A3F0keecO3NVY9dsDfJZWzyXNxIe
FjXIQDqWPYV53ZeEvH19qLTazNZQSMcsTL5rr7ccD869I0nwzDpVk0MRYyy8zS93P+FbunZ
JR+8i8b3bM/Wb64uTLZwMLeyiTfdXTrn5f7qDu1eMeOpNeZLXRNC0f+zYNWIMMCj/S7pc8M
4/hB9+1fQKWUN3qFvbFAsEH7yUY7dhj3NcZ4pjlk8bo+nsi3mpYia4Iy0SAYCr6AV3YelzX
jEwlUUZJWPl+bw5q0WqTaWYd1xAW84j7sRHXLdKxUs767dktImlVSAzAcDnpmvfvEEC2Ub+
HtJjDyXsvkJtPzzSHq7n+6OtY154ds/DUSaU4BeAZLAf6yQjls12Rwt3y3OiNe6TfU5X4ee
CLq68faT9rjR4Y51mZGGQVQ5Oa+qdG0CL/AIWNr/iFLVLf+07dPkEePL28ZPuRXnnwitYbe
6udfvm3+VJ5EAKcHK5P5V7Nb6rp4diJfnc5YgVyVo+zbSRhiKyclFPp+ZaW3SIFwoBbuKga
PLZYDHY96kkvI3UeWQwPTmoWlYqMAe4PasYzOPQcYsnGM+47VnzRbjuGc+9WJboIo6gnriq
0l6rLjaRxVc19GS/IzZkfzDg4U9azfIQXLOE69R61rStv5AO0VRkkhLEiaNWHQbhWElD7TK
jKVtCo6DIbB3etPW3kfhRnPt1q1BtkwUj84+3NYXiE6pdhbOynXT7NXAluXyNxPAUDq30/O
uiEKcvMl8zdiHVNfsdOmNnbwy6tqQ6WlqOh/wBtug/nXBeM9butFsZNZ1qUy6zcJ5EcEfEd
mh/hUep7nvXQ6/rVj4es10PwSI9X1snN1qcn+riPcA9M9sCvBvFt1qtzfPBqmoxXDIcssXT
d7+9d1O1OPN/XzNadDmmu34v/AIBz8s0k07TyElnJZmJziux+Gvh628ReMoDqgU2ECG4ZWP
8ArMHAH51xltYXF2qJBEW3MA2DyBnGa95vfBx0TxV4ebTh5Nq4igcRn74X5mya4Jyumme3p
Gx2mraZ9o1WwmsYjFHYo5IXgYIwPwrnZ4kaUiaTyyASo3ZJ9cmvSLu28/EaHYp447/Wsr/h
HUMhJj35BLE9zXkVYPdBh6qXus4GJgUOzzMj5gd2MCrDANalpC7ZbLdvl+tdLP4X2lo4wpP
qvTFUptJkghmgbALxkoA33iGGR+Wa421zJM9RTTi2h2qSfabSECFbWGRlihgi5Kj0+vqawZ
dLUeJ7DTwhjEMw3k/eOeo9uK031C402VL9Iw5hbeiEZUHHGaztC+03+uTavefvZS7zM6nAM
h6D6c13e2hbmTsZxhK/L0N+HTzatGsC4CscjOSRmteyeKIXK3abraaJgCDyG7UbClxHuPzM
vzADK49TTlgWeOWRmwFOGQdMmvNw9VqpLtqddWHNFDLZmWFCy7j1IPUZ71c2kkBgAp4H1p8
bRxyAhAvB+WnJLHgIQhIJ7dK8yTNNQaIyIWKjjjk1FIquwAQkrwW6VppLCxKiNO2O+TT1ij
8sllAY5JwKzWiDmsZrRKEJVQSwwPaqE0SxkMwOV+7ntXRKLcJnqSPlHQVjX0WzcX+Qdgadz
SErswrq4eG0knUE5GwAfxHsPzrdh0uK2CWKxFZYrcSXchGd0jc/1/SsW2AuNetULARREytk
8fKMj9cV0tleB/tMm8vJdOC8h9B6V9FlsPdcn1PMzCcuZRXQxJ2MT4dyBjKgjmuYhm3+Kre
OKRGIbfgjJPHIrqtVZ7iSTymJcgqPUelcRollf2fixb69VljjjkAU9GJ4qKK5qntKmiNXK8
LRWp29vMipG8cgfbnLdu/FJLck/u0xjdjA7CsezkSGBYgFxgkgGpt7ecuEO5hyc4zXz1WTc
n2uz0YU9Ll9jGzM+zcgAGfQ1Gr2+WV8DIyMdqoJLI0kjSHBYcKDxTJXUyGRpDgLkg/55rJb
mvLYsfbI/NXG4hed3rVFb4mRiBuQkgEjBBpHeMMSVZGxj5un1qMwROiyo4Zm/iPpWlklqGp
KJURFWWIF8ckd6KSVSSpZgCV7CisrwGaiztpdjbxWd4lliIDEYyc45H6Vzd1rOdWhhudav4
7OZCkzxy7fKY9G9+etRa3Z3T31q9tdE2bqdrMfu/WuTliu7e4USbXY54PzK4x2PavrFUnB+
6z5GNGMneR0HirwDpl14Rvb/TdevrieKPztz3BlVwOo2jqa5m3mm8M+Glu7bUyY4ipKbdhk
zjGMd6ytZ8SC30OW3tJkWbHCiTDKD6etVdJnk8V2lha3kpiFjHJ80a5DSBMxhweOcYrSbnW
Surdyo0lFNbna+GtR1W2sbvVbXWLebU775ks7mFgmR0w5wGb6VX0jT9Gm1G6udVtbu91O4k
33V4zmCaGQ8ABfulOwPtU2k+O7XV9FTTfEUMUhC7FMUYjCsBwRj7pBrS8BLLeeL7mHVB9p8
+zZASchwGHP5Vm6vu+yaaaZDTjJtdi9a2FzpFzI8azyIOCZYhuYZ7kcH8KZcPrTLIvh2FJb
m9bYgd/ltweCxB5713l1o2oGzWGyu1kiHSK4XkD0DCuR1C+l0O6ht9VhNgwfdDOQDHJgdnH
8jWWJhUpSTgm4/kzChNuV5fgUNL8Ga54Ns3vbjWHuWdiJGgJQx59fUV23h2e41fQr+wvZXm
aEkRzSff5GeT7etZN38QdEl8E6hqF5OjRqhQIR/rWxwB681zmleJZdE+EN9r9yy2+oag5+y
27nkjoMD9a0hB1J862a1Olt6qXkavg6YWviS6XzGeBIXkueTjYO4A7iui8NeMn8Ya9K2loL
TSNPUeddMMyS5+7GvpnqT6V5f4J0PxLdXE19c6g9np13GUnkgA82RD1VSeAD3New+GPC2h6
FYalb+HIyLW9/fxqzltjhcAZPauvCpwSptnLieR8092dGQzzZhXII+Ykj5R6DNYni7xHD4Z
8NtqMtzFCPMUOsQ3PLngIoFcHd/FHS7HW30HXtJ1GDUoWCOsG1gx7Y54z61s2einxBf2Got
qTTaPazC6htvKHmvIOgdumF9K751KdNNyevY4qdGcpLSyMzQviD481yYf2N4Cji08PjzbyY
xlh+VepQ6s62gOoQC2ucAt5bb0H0NE0kxh3ysMjPy46CuY1h5jassTmNgCRsGc1z0pqa5kd
FV26HR2mvafvvoLedWv2+bygfmZOgI9a5a11GG21PUddnhP2qCMxwoRvyx4BPbHNeZ+IYrs
zrNFeyRzKPlljJVgfr2rgdQ1fxOkrww6tcv1D853j0J7110qkI3TW5lCn7SXNc9ahtxb+Jo
Ly8YEltzSMMbR1OPasnxbeRapqsl6t1BDCibQ0sgXIHU815NNqXiSeMNeaheP2UM5GB7VV+
zLO5kn3SP1JlO6uyOMjuonT9Wbtrsei2/wASrOwXTNK0xJb2G1aWWe4VMIZHwBt7kACugsf
GHn3azLfOkWfmwSOK8fhkWF/JxjBzwP0rQSdYwEiOF9x3rzardRtsbw0G+Z7n0PfeM7S301
HsNTLXCjkH/CufX4l6tGzg+XICRjK15Xb6lKY9hIyMcmpxdBwf3hG3j6n2rz5RadzaNCKVn
qerr8TrtlxJZIM1WuPiTqQRlgtIt38O7mvNAWcR7nKnr161NExLozkBV9+azbfcFQp9joL/
AMQ6vrDA315OAnSOMlF/SqkOpG3jZZJdhI+85JP4Y61BEku844YjHXoDWnZaI7Sx+erLtOQ
xXgevNZuPNub88YK2xpJqmt22nxXt1cS2enFcxwbgJbg46n+4n61574m8S63q+v2FrqN5cy
2TuGSCDKsE9UH58969c8MeEV8Ya+RqN48nh2yKtJERhrojoHP93PYV6Nr1jozS/aF0mzKxg
R48lQxTGMBscACvXwtLTltY86eIjGab1ufOvmrd6kgtlmhcp9n0+zjIJjXpl+cDPUk15zrt
1pkF9PZ6fA0jwkxy3TyFvNk/iIHQDtXs/iKx8NwQtB4bsk0x5ZWW5nRizqvopPrXmr+GNOG
vCeZi1pjcIepk/GvRdCbjsdEJKWq0RW8A/YZtVuUv5FjiliAilY8CQHI+vSvoq68TeGbiTS
pJL077YmQqsZPO3B4rgL/w7pcWi6RNd24t/tts8sEUagbAjDDHHrRLqNmqJswSgwX2AE14e
LqShUcYndCEKkU2ep23i7Qrk5W6C7D1YYGK3LO+tbpfMjnUg+jcV4D9t3qRG4Rd3GeK67Q9
dt7aFUWdA47Mev0rhVSaauEsNC14nqdxPtRViKLk8k9/auc1uSFIAGO+UfNkLjA7CmLr8WR
5LxycEkls5JqSHULOW/0y3vQsiJbSTTFOQXzgLntgVg6ftZ6OxdLmhHVXPLvEeoavbQGMlo
YJjlyBx+ddp4QW0n8NwmJ4yYhlio53epqt4nm8Pvo2qfbl58jFso/ikJ4Fct8Orm7WK7dBs
iG0MT93P1rpxVJPD3TvY6sPO9RxZ6v5bOkUkmC3QnsRSW0AkvBas48qYkHP8JxWd9uUxKPM
LAZPrzTra9VblXZMEKDkjPevIw8+WabWh21IPlsi0s3lxCBhkliC2Ccj2PaqhcNyjkIvTjO
TQLld8skUmdzEgdQKrG5RYZtgAHbJ6msmk3oaJaFpbiaE5UMRuBJPSmy3s7IRHO+d3IWoIb
pZEwwIwPmQdhUKzfvdg2jPB2nj2pOmNam3ZapFbIXluA8q84NZ+o3x1C45XEOeuaqNHtZZG
YMAcncKieUGYKXAQ8jHbFJQ1uV7q16jY4isqsJPniY/MO1WVvpIYljcpIX4wq4/lVNJVFww
c5yMjHc+9LNhVURLsO7dnrito1ZR0RhVip2ui1/al5gOksUYyQcRglfxNVC0blppJmmYL/r
JG3Go5ka4K5kwQcttGBSbWeVQJF2E96yqV6k1aT0LpUoQ1S1Gt2uEYCQAZQevrSxynzIzNg
Nj5jnvUjQxpcqI870BzjkGrUccTBgvzEqD9K5JTSOuKKCm58wxxkFi3LY/lUnllQN0gLKec
DORVhxtutxGABkGmuMTOVfIHYAVjKTvcbRB5LGUyyA5Pp0/Kp442MW6NFJPt0oXeWAOWBJJ
BPSnG4KLtVRtwcY7VDqNqxDTFWHESb0wxHIBzjmiokmiljVmYA9PvYoqOa25DiVvEHhEtaN
qEa3cFuIhIsG/aUBHG8dscV5BDpsdxqSpp0kusXauHex84gyDoQrcCvZdc1C2uPBl/qNpHe
fYLmUSObjLfKAOuOSM15RLq9ncvIbdmSBfmT7MmNzf7II4NffQ0VmfKrTZlTxD4f0e4028u
o9HPh/Vrch3s7hymVz94AjDD1xzVnTvFinWontv7Pt9kC27+YmUkUf3u3XkGu3uopPE3hca
fr0lsyyW4W2v4SWcvnoW6KexFQQ6PpHhm0t9Ouk861ljzb3Lgbmb+JGIGODyPaoU04c8dWj
JTs+WRy+p+LPhnrWupbtpl9aX2QkmoacAI3b1MZ6j34rT0rR59NuGuYvFFlpl1FKyQresYD
InaRT0wfSqniDxC+jCy1Lw7o8QEUkjSXPkBozuXaVOOuTzXc6ZPpOuSeG7DWILW4e2HnS/a
UBUnZjaB9T+laS5Jpe06mbco25Vp112K8vxY1S2tYNP07R18Satu2yPakmNVHUkjjJrW8Xp
b+LvAkqX2mXK7Ylu0W2cbg2M4we3rXL+NbWLwf4gbUNE22FjqEex7eEbUMg7jHTitG08Sah
qJsbKeeGK2fZEN42gZ4AJ7monN0Lwk2+3n6k8rmoypr1M/wAM/D/xJbwDUtdt9LvrJlUwWG
SwVTjDA9AcetdQuvGDUEtb/RI4beP5PLkQHC47djxXoMMIgtVjH+rjHl4qhdW0EqL5kCSlT
wHXd+XpWNbn5VyuxqnGUuaRFp+n6UYxPoxjht2yRbvzH7jb1H4VDc6xb+GtVtmktPsVpckx
yEvlMnuDT4rG2EqzpD5e07SqZ596uajpmn61o82manCHtZV2g/xRnsw9CKVKdaUeWT1InCn
zXsZ+ueDNG1XWoPEpgja8WPaxHSQD7pPrV7w3aRWf2q0iYhZG8/y/7pPB+mapeDzq+mxSeH
9alF09sP8ARroDmWLtn3ArZtdP+z6zf6igZWukjQgnrtB6DtXpypqqk2YSk4S30sXLiMjds
YuT271i3SSCRkkUH05rYldg/wAxK8c+9UDGksxOThvXtWnsklaKOeUubU5DUNKRy0iplzkY
PT61yV34Y+zTeY6AFhvyvQD0r1WS1UptYgheMHvVeTTUm2ho+R6jpWPK09TOU2l7p4Zf6JI
0rEowHOKzIvD37hwUIc8biO1e7S6JbsrKVAPTpVA6HCrgQqAQMZK5x7VooXEsZOKseKt4ZY
EyOcNjA3d6a2kGAcEHaenc17FdeFRIWmwct1Uf0qjL4S28pgv0GeKnkaYPHNnkbWExDqhK8
/gKWPT7kIkkgKryQ5PB5xXd6nocttGyyxqoAy2D1rk7i42uUI2hOAMcVzuV20ehSxDaGQJI
n7uR8qex/nU/yhhhNwJ7npVYOZCZWwMdB1qvczF0DIrEA4OD/OuflZ2xmnubj6jbQbWiZnn
Ay4zwPpW9Y+KgGWW9YCIKA8bY555Oa84lkYjcFG3OFx1FVLrzNnzSs+eSc5FbQp9Qq01NH1
v4Vv8AT7vwgl1o9yk8FxIzSmM/dI42+2Kp6vqKXURtzcBIB1Gcbz6fSvmDRvEPiDw3Kz6Ff
y28cxBkgJzG/wBVrfk+I+o3caG60uIOv3pFcjd64Fezh6kIr39zyZYKaqc0dUdprL2PniGF
V8tjzt7HuTXJXf8ApOuTRQKrIGEKFBgNjjPNYF34zvpGItNHijOOJWfJNYVxd6zeSMbi7MQ
k/gjOMj+dbvFxT0PQhTcT1zxh4n05J9N0eynic6dp628zqc7JCcsua4z7XHMAd5YL6d81yk
VkAAgBDrkt7/WtK2l2OiDODwMDGDXi1rSk5HTR9xcu5uJOm4BHDeueBV62b5zK6blUcZrEi
IEwz5ZXnIY8ipra7lWVUkAkZSSAx4x2rlaujojfodla38dvAZ3GWC/MD0BPQVtG4lg1fUtO
jEmbFIsAHqXAJ/CuOa4drI7eEjAPAwGI7c10y3TXfiHxPdLCqS3yW0sEuchE284x+X4UYej
GfNfcuVScJRS21/Qk1gfb7Vt2di4+RAN2PWrPhe0EbnTwm2CWB8DOSSBkH61RFyVtPmAcrk
fU+9WtIluLeZLuIcxEtk5+6RjFY83LON9jqceaL5dzSiuJY0Ty9pyMnHU/WmrqA8qQPJhj2
9a1LaKFNLgjkIhIXjg/Nk057LT5Qck8ZGQMDOOPrXhNpS0R6D2MCK6eKYkna+3OAetRm8Mk
gULtBOcDOK1/7OjKY2nMY4UnrWXcWWwv5f7vB/A10RlFmbvck+2SM6xs68nG4HP50okMchk
Zuc5yvpWSZljl3lgzdMLVqKWExMzk5A25rSwr6mx9qAQnzCBgN6kmqIuA0jOh+bHzYHWoZb
kxW5hVsbxx/SoFcMq5Yo4GDu7/AI1nKOhPNqaMc6NMqsNzYyA39auvIn2fZJnPtWVGcsr+b
tI6/wCz/jV5MNuYSqD0YtXNNMpNA0+cEZJ/uHqBViGRGVfU+33ax/OVJlJbGThUHAP1NSiY
JcHZONpH3R0BrJwujaPc2FKo429QeC3f24q3DEWlUDepYbioGAD61QtZEcqA3zLxvzXT2Bg
kkC7W3dCcdfUiuWcWac9jHNnKZjIeUHC8His6fzBI2QCMZx/9evQDbwPG8kaknGDXA+Kr3+
zbMGKLKg/MdvSlDWSiEKnMR+aLeIM8iF29eMCqLXvylo1AYZ6GuXHiIXDjcCF6Bu30q0t6J
JAp+VQPTrW8sM46yRrdPY2pZpGKtEUCkdyBRWcFZhy2ccfMKKlU0KyPT/Ft1bW/hdp47M6U
Cy2+IHR1I6jcp6j2r5z1jU7nwxq8mqW2mWk9rKTgKCqxMTzgds0UV9dCo21Fnw0dJXRoaHr
uqaz4T1S/0nS4SYnDXMKTY+QclgD3+lbGjT2niG2SDWVufs0UolVIpf8AW/LxkexOeOtFFO
uvYxU4bl1EnJx7WLk2hav4a0O+ks44r2wMbsChBEikdHTsR6iuY0y0kiMN093K0wRS46FG9
BRRWlenGMFJdf8AgGFGpJ3v0PXI9LsvGPhL+zdYj3yKQd4YBoyOjA1wXifwx4itYLPw7Bar
fSTzF43hcAsqc4PPBAwaKKTfMrS+zsXD3WrdT1zQdUu3ht9N1KNRdiMAPvHOB0PvW8bRmJO
5AR6uOKKK48PJu6eoVekiRrQ5DZXJHZhzTBavsbfsOOeHFFFdSirmd9Ljk0zzLyG6DRiSFW
Gdw7jpV0RO2ASgYDJXeP8AGiivQhornNUd9xDatIWyEOOhLj/Gqa2Eq4UFQDlmO8ce1FFaJ
aHNJjxaKpBLIcnoJAMU25hiRChdFfIIyw5oopLYTfQoPEpm2kryMnJHX86jlv7Ozj866hHG
d20jmiii7UdDlm9TNk8X6MwVVYQB8YEmATVG48WaKSTJcIOdoYdBRRXC8ROx6EMLTb1OS8T
eK9NmuhFZyqQkTbmIGG+nvXnd7LHMpO3k8kA9+xoorni29TsVOMErGZA08SGQMFWTJAVgf5
9KqGSZ5CVbaF+XGaKK1WupqnZEnk3JIjzjcc8YxUMyPDtAZdnQrxj60UVqXGpJiBGaU5cYO
OR2pk1uAgIYYGeMjmiitEaJu5SZfLb8OoNOjQsgPUdd2eaKK06m0SxA25MLgAc7ieanjkR+
Mbs9t2CKKKyauHUsW43MQCGBGCMjNamn6XI85m3IqBcHLdaKK46rcVodUDrLDSH8pS5G3OQ
pIOa6jSdLltoPsrxJJbtkxSIRujz/AAn1WiiuSnWnTk3FlSipaMsDSPKIgkhwhYFsMoYimp
HFBN9lmkCRBt2FcZ9hmiionNtWZrB+8jWWW1ihWRmQo/A2uCT6ZFZz3cLFvmVkj5wrjqOPW
iiuKUU2dKk2rlF9esxO6O6qRz8xHNYl74jgYspPOeqkYzRRXTToQbBO6KdvOLqYyF8Y+bJO
Ola8CSeWisF2BQw5GeaKKuStohskYJIwDsvlgkA8BiB3pjRpIyqzBgR2IoorDrYUkIPKkYx
F0MnU/NjgVYl81XPlqreYeGZqKKzmtUgiMkQ7jIdn3Rgg5GP8axrq8EblWIDL3BHT2FFFXS
im7GjKcHiWWGZkaQFScrkgVu2nxCjtXBkQSIp28kUUVvPC05PVGkakrHT2/wAX/DCQfO8sT
bcEbM8+ma4Pxl8QLDX1Wy0yJ4oxktIwwD9BRRShgaUJc2uhnza6HH2iu7GNFOFGfv8AH1rZ
tJJRKrSTx8HH3+lFFKu+hslax11vo+v3sPnLbg4O3kDP+eaKKK8+y7C9pLuf/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0