%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/795.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>John</first-name><last-name>Morressy</last-name></author>
            <book-title>Mlady Kedrigern - Zrozeni mistra</book-title>
            
            <lang>sk</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>John</first-name><last-name>Morressy</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>195c51a8-1c1d-4a5f-a1b3-8c0730bc134e</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2002</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><strong> <image xlink:href="#_0.jpg" /></strong><strong> </strong><strong> </strong><strong>JOHN MORRESSY </strong></p><empty-line /><p> <strong>MLADÝ KEDRIGERN</strong><strong>-</strong><strong>ZROZENÍ MISTRA</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>Digitalizované               2002                                          RoboV</p>

<p>     RoboVa stránka o knihách              http://sweb.cz/robov.knihy/</p>

<p>     Mirror tejto stránky                             http://www.robov.knihy.szm.sk/</p>

<p>     Email                                                                   robov.knihy@seznam.cz</p><empty-line /><p>JOHN MORRESSY</p>

<p>MLADÝ KEDRIGERN - ZROZENÍ MISTRA</p>

<p>(YOUNG KEDRIGERN: THE MAKING OF A WIZARD)</p><empty-line /><p>Copyright (c) 2001 by John Morressy</p>

<p>All rights reserved</p>

<p>Translation (c) 2001 by Petr Caha</p>

<p>Cover Art (c) 2001 by Zdeňka Doušková</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>

<p>POLARIS</p><empty-line /><p>Barbaře, která odvedla přitom, jak se mě po všechna</p>

<p>ta léta snažila udržet srdcem mladého,</p>

<p>heroickou práci.</p><empty-line /><empty-line /><p>Jsou dny, kdy samota je těžké víno,</p>

<p>jež vás opije svobodou, a jiné, kdy je</p>

<p>hořký tonik, a ještě jiné, kdy je jed,</p>

<p>který vás nutí tlouct hlavou do zdi.</p>

<p>- Colette</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Jedna <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Pozvání od starého přítele • Vážná rozmluva o budoucnosti • Osudné rozhodnutí</emphasis></strong></p>

<p>Jak míjely roky a Kedrigern pokračoval ve svém vzdělávání, čím dál více si uvědomoval, že se stává dvěma různými osobami. Přestože mu bylo bezmála sto let, podle vzhledu byl stále velice mladý muž, vlastně spise pouhý chlapec.</p>

<p>Čarodějové stárnou jinak než jiní lidé. Každodenní styk s magií na ně má omlazovací účinky. Je to nevyhnutelné vedlejší působeni čarodějnické profese a rozhodně ne nepříjemné. Jenomže Kedrigernovi to pomalu začínalo komplikovat život.</p>

<p>Čarodějové přirozeně také stárnou. Proti plynutí času nejsou o nic imunnější než ostatní lidé. Ale pokud jde o vzhled, jsou stárnutím ovlivňováni mnohem pomaleji. Než se čaroději objeví ve vlasech první šediny, uplyne celé století - někdy i dvě. Na konci své třetí stovky má čaroděj důstojný vzhled muže středního věku. Po čtyřech stech letech už neoddiskutovatelně vypadá jako muž v letech. V pěti stech letech pak obvykle potřebuje veškerou svou moc k tomu, aby se úplně nerozsypal. Jako je tomu i ve většině jiných profesí, v době, kdy zvládne všechny potřebné techniky a dokáže nalézt odpověď na většinu otázek, ztratí zájem jakékoliv otázky klást. A někdy úplně zapomene, na co by se měl ptát.</p>

<p>Ale zatím ležely podobné starosti daleko v Kedrigernově budoucnosti. Díky svým vrozeným schopnostem a dobrému vedení, vlastní ochotě pracovat do úmoru a dělat všechno, co je udělat třeba, se učil rychle. Měl za sebou méně než sto let studia (nakolik to dokázal spočítat) a ve většině oblastí magie už byl skoro stejně zběhlý jako jeho mistr, Fraigus Temný, přičemž ve své specializaci, odeklínání, jej svými vědomostmi dokonce překonal. Sám už vytvořil několik protikouzel proti mocným kletbám, většinou pod tlakem okolností. Svým prvním klientům pomohl už nejméně třemi účinnými odeklínadly. A byl pevně odhodlán pokračovat ve svém studiu dál.</p>

<p>Ale učení nevěnoval všechen čas. Čarodějnictví je aktivní a mnohdy i nebezpečná profese. Z knih se toho člověk naučí hodně, ale některé z nejdůležitějších znalostí na jejich stránkách nenajde. Ani mu je nikdo nedoručí na objednávku, nebo za ně nemůže zaplatit běžnou mincí; musí je hledat, pátrat po nich, nalézat je na nejnečekanějších místech a platit za ně rizikem, oběťmi a těžkou práci. Bojácní a líní se velkými čaroději nikdy nestanou. Při hledání zkušeností strávil Kedrigern celé roky putováním mrazivými pustinami severu, aby tam vyhledal jednoho starého mudrce, kterému položil jedinou otázku a jako odpověď obdržel jediné slovo. Další dlouhé roky zasvětil hledání polorozpadlé zdi na poušti, zdi, na níž byla vytesána slova moudrosti jazykem, kterým lidé nemluvili už stovky staletí. Vystoupil na ledem pokryté vrcholky hor, aby našel klášter, v němž mohl studovat svitky obsahující informace o lidech a zvířatech z dob, kdy ještě žili pospolu a hovořili stejným jazykem. Plul ke všem známým pevninám i nesmírnou mořskou plání, kde na všech horizontech neviděl nic než vodu. Tam se naučil znát taje oceánu a moudrost obřích tvorů, jež dleli v jeho hlubinách skrytí před pohledy lidí. Při cestování se nejen mnohému naučil, ale navíc ho fyzicky a psychicky zocelilo. Víc než jedenkrát stál tváří v tvář nepříjemné smrti. Cestování ho naučilo mnohému a on mu za to byl vděčný; ale rozhodně ho nenaučilo těšit se z cestování. Kedrigern putoval, kam musel putovat, aby se naučil, co bylo třeba, ale jak plynula desetiletí, činil tak se stále menším nadšením. Když se jeho první století blížilo ke konci, vítal každou novou cestu asi tak stejně radostně jako bolavý zub. Co ho sužovalo víc než těžkosti a nebezpečí, byla samota a vědomí, že je nevyhnutelná. Občasné pohostinství zoufalého klienta, pomíjivé přátelství druhů na cestách a v hospodách či řídké návštěvy vzdálených přátel byly ubohou útěchou za měsíce a roky strávené daleko od domova.</p>

<p>Jak se první století jeho života chýlilo ke konci, měl už jasno v hodnotách, na kterých mu záleží, a začal se v nich utvrzovat. Štěstí, například, bylo u něj vázáno na místo. Osamělost cestování mu připadala hořká, tichá samota domova sladká. Dával přednost dobré knize u vlastního krbu před hlukem a zmatky v hostinci; chlebu, sýru a tichému přemýšlení u svého stolu před hostinami v cizích síních. Dlouhému spánku ve vlastní posteli před nocí na mokré zemi. Všude špatně, doma nejlépe - to bylo jeho heslo.</p>

<p>Kedrigern trpěl rozčarováním a to je pro čaroděje vážná komplikace. A tak, když jednoho dopoledne seděl u řeky poblíž své jeskyně a zaslechl za sebou kroky, zapíchl rybářský prut do země a vyskočil. Uviděl postavu, která se k němu blížila; styl chůze mu připadal známý, ale obličej nebyl tím obličejem, na který si vzpomínal. Pak uslyšel drsný hlas a byl doma.</p>

<p>„Kedrigerne! Kedrigerne, kamaráde můj!“ křičel příchozí a vzrušeně rozpřahoval náruč.</p>

<p>„Kameňáku! Tak rád tě zase vidím!“ zvolal Kedrigern a rychle ho spěchal přivítat.</p>

<p>Objímali se, plácali se vzájemně po zádech, smáli se, znovu se objímali a pak vzal Kedrigern Kameňáka kolem ramen aby ho odvedl do své jeskyně, kde by se mohli pohodlně posadit a zavzpomínat si nad zbytky od minulé večeře a korbelem vychlazeného moštu na staré časy.</p>

<p>„Už je to tak dávno, co jsme se naposledy viděli, Kameňáku. Jak ses celou tu dobu měl? Pořád ještě pracuješ s Balatronixem?“ vyptával se Kedrigern.</p>

<p>„Našemu příteli Balatronixovi se daří dobře, ale je špatný na nohy. Přece jen už má svoje roky. Těžká práce pro něj vůbec nepřipadá v úvahu. Je teď na částečném odpočinku a navrhuje budovy jenom pro vybrané klienty.“</p>

<p>„Na částečném odpočinku? Ale vždyť je mu teprve-“ začal Kedrigern, ale pak se zarazil. „On se nikdy nestal čarodějem, že?“</p>

<p>„Nestal, kamaráde. Přestal studovat, když se stal stavitelem, a musím říct, že dobrým stavitelem. Máme za sebou dlouhou a úspěšnou spolupráci. Zrovna jsme dokončili mauzoleum pro knížete Trevila Pyšného a jeho rodinu. Nádherná stavba.“</p>

<p>„Těší mě, že máte úspěch. Nějaký čas jsem... no, jako čaroděj nebyl zrovna moc slibný. Takže ty jsi s ním spolupracoval po celou tu dobu?“</p>

<p>„Dělal jsem pro přítele Balatronixe všechnu těžkou fyzickou práci. Jsme dobrá dvojka.“</p>

<p>„Vidím, že přátelství přikládáš velký význam,“ poznamenal Kedrigern. „A řekl bych, že to na tebe má dobrý vliv. Už vůbec nevypadáš jako... jako... jako jsi vypadal dřív,“ dodal poněkud rozpačitě.</p>

<p>Kameňák byl démon. Jelikož se v mládí polepšil, jeho démoničtí druzi jej zavrhli a vyhnali. Kdyby ho Kedrigern nezachránil, pořád ještě by byl uvězněn v balvanu, do kterého ho zakleli.</p>

<p>Kameňák byl odhodlaný dovést svou mravní reformu do důsledků v naději, že by ho jednoho dne mohli mezi sebe přijmout lidé. Pokud mohl Kedrigern soudit, nechybělo už mu k tomuto cíli mnoho. Co na něj učinilo největší dojem, bylo, jak se změnil jeho vnější vzhled. Kameňákovy drsné rysy se uhladily, jeho výraz už nebyl kamenný, a dokonce i hlas, přestože byl stále drsný jako štěrk, ztratil hodně ze své démonické kvality.</p>

<p>Kameňák se při Kedrigernových slovech rozzářil. Natočil obličej tak, aby si ho mladý čaroděj mohl prohlédnout z profilu. „Vypadám hodně lidsky, že?“</p>

<p>„Velice. Úžasné. Urazil jsi skutečně velký kus cesty.“</p>

<p>„Dostalo se mi pomoci od jednoho tvého starého přítele, který se stal i mým přítelem,“ svěřil se mu poněkud záhadně Kameňák.</p>

<p>„Od koho?“</p>

<p>„Od Meribara, výrobce masek.“</p>

<p>Kedrigern si na tu tajemnou postavu dobře vzpomínal. „Ano, jistě. Setkal ses s ním, když jsme byli na návštěvě u Jaquinty.“</p>

<p>„Přesně. Tenkrát mi dal masku, která uhladila moje démonické rysy, takže jsem mohl bez potíží pracovat mezi lidmi. Potom, o devět let později, jsem dozíral na doručení kamene pro kapli, na níž Balatronix pracoval, a na cestě jsem se setkal s Meribarem. Choval se ke mně přátelsky, ale o mém vzhledu se už nezmínil. Pak, když jsem byl zase v Jaquintině domě, nás navštívil a -“</p>

<p>Zatímco hovořili, stoupali po schodech, a než se nadáli, stáli ve vchodu do Kedrigernovy jeskyně. Náhle se Kedrigern zastavil, ruku na klice dveří. Se zřejmým vzrušením se obrátil ke svému návštěvníkovi. „Ty jsi navštívil Jaquintu? Jak se jí vede, Kameňáku?“</p>

<p>„Je stále stejně ušlechtilá a vznešená a těší se výtečnému zdraví. A velice se o tebe zajímala, kamaráde. Vlastně jsem tady na její žádost.“</p>

<p>„To je od vás obou hezké, Kameňáku, a jsem vám za vaši starostlivost vděčný. I já se těším výtečnému zdraví. Od chvíle, kdy jsem vás oba viděl naposledy, jsem se toho hodně naučil.“</p>

<p>„O tom naše milovaná přítelkyně Jaquinta vůbec nepochybuje. Říkala, že jinak bys určitě tak krutě nezanedbával svoje staré přátele.“</p>

<p>„Zanedbával? Ale já jsem přece-“ začal Kedrigern a náhle zmlkl. Hanba mu vzala slova od úst. Od chvíle, kdy naposledy viděl Jaquintu, jež k němu byla v letech jeho těžkých začátků tak laskavá, už muselo uplynout několik desetiletí. Její rady a její příklad mu vždycky byly nedocenitelnou pomocí. A on se jí za její štědrost odvděčil tím, že na ni úplně zapomněl. Cítil se hrozně.</p>

<p>Po dlouhé odmlce řekl: „Je pravda, že jsem měl hodně práce, ale stejně jsem si měl najít čas a navštívit ji. A měl jsem zaskočit i za tebou a za Balatronixem popovídat si o starých zlatých časech. Možná bych potkal i Meribara a mohl bych mu poděkovat za jeho pomoc. Jenomže jsem se tolik pohroužil do učení, že jsem nic jiného nevnímal. Cestoval jsem z jednoho vzdáleného místa na druhé a žil jsem jen pro svou práci. Když jsem zrovna nepracoval, utápěl jsem se v sebelítosti a přemítání, a zatím... Byl jsem nevděčný sobec, Kameňáku.“</p>

<p>„Ale teď to můžeš napravit. Jaquinta mě poslala, abych tě pozval na návštěvu.“</p>

<p>„Přijdu. Všeho nechám a hned vyrazím. Zítra ráno. Ne, ještě dnes.“</p>

<p>„To bude ráda. A já budu rád, že moji staří přátelé budou rádi. To bude nádhera.“</p>

<p>„Určitě ano,“ zasmál se Kedrigern vesele. Okamžitě si začal zouvat své vysoké boty a poskakoval přitom tak nešikovně, že málem upadl. Potom se rozběhl po schodech dolů a přitom ze sebe strhával šaty, které nechával ležet na cestičce k říčce tam, kam zrovna dopadly.</p>

<p>„Kamaráde můj starý!“ křičel za ním Kameňák poplašeně. „Neskákej do řeky! Utopíš se!“</p>

<p>„Neboj se, Kameňáku,“ zavolal čaroděj přes rameno. „Jen se vykoupu. Nikdy bych nenavštívil dům dámy, aniž bych se předtím pořádně vykoupal!“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Dvě <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Příjemné překvapení • Setkání se starými přáteli</emphasis></strong></p>

<p>Kedrigern zabezpečil jeskyni zaklínadlem, jako to dělal vždycky, když na delší čas odcházel z domu. Neměl v ní sice žádný poklad tradičního druhu, ale knihy a vybavení jeho pracovny by mohly způsobit velké škody, kdyby se dostaly do rukou někoho nepovolaného nebo zlého.</p>

<p>Zaklínadlo účinkovalo rychle. V jediném okamžiku vchod zmizel a před oběma přáteli nezůstalo nic než neporušená skála.</p>

<p>„To je velice dobrá ochrana,“ pochvaloval si Kameňák. „Mnohem lepší než zámky. Balatronix vždycky zamyká na klíč, když odcházíme z pracovny, ale někdy to není nic platné. Za ty roky už nám ukradli spoustu cenných nástrojů.“</p>

<p>„Škoda, že Balatronix nestudoval trochu déle. Mohl se naučit mnoho užitečných kouzel.“</p>

<p>„Je dobrý stavitel,“ namítl Kameňák.</p>

<p>„O tom nepochybuji. Ale tu a tam se nějaké to menší kouzlo hodí každému.“</p>

<p>Nyní už Kedrigern vlastnil koně. Vlastně jich měl v průběhu doby už několik; ten, kterého měl právě teď, se jmenoval Rosamunda a byl v pořadí pátý. Naneštěstí pro koně a jiná domácí zvířata se na ně pánova dlouhověkost nepřenáší. Žijí jen normální počet let a pak musejí být nahrazena jinými.</p>

<p>Rosamunda byla živá pětiletá šedá klisna. Co jí chybělo na rychlosti, nahradila houževnatostí. Při jejich poslední cestě vytrvala mnohem déle, než by se od obyčejného koně dalo čekat, a zachránila tak Kedrigerna od ošklivého střetu s lesními ghúly v době, kdy na tom nebyl s magií právě nejlépe.</p>

<p>Jedinou Rosamundinou vadou byla její zamlklá povaha. Po celou dobu, kdy byli spolu, si s Kedrigernem nevyměnila jediného slova. Nebyla nevrlá; prostě nemluvila. Pro Kedrigerna, který se rád tu a tam procvičil v řeči zvířat, to byl důvod k lehké rozmrzelosti. Ale Rosamundiny dobré vlastnosti převážily nad touto malou chybičkou, takže její mlčenlivost přijímal bez reptání.</p>

<p>„Víš určitě, že půjdeš raději pěšky, Kameňáku?“ otázal se Kedrigern. „Myslím, že by nás Rosamunda unesla oba.“</p>

<p>„Ach ne, ne, můj drahý příteli. Nepojedu. I když se to pomalu lepší, pořád ještě mám problémy s váhou.“</p>

<p>„Nevypadáš, že bys měl nadváhu. Možná jsi trochu mohutnější, ale nadváhu určitě nemáš.“</p>

<p>„Jsem těžký jako čtyři muži. Zpočátku jsem vážil tolik co dvanáct statných chlapů. Víš, zlo je velice těžké. Ale s každým dobrým činem jsem o maličko lehčí.“</p>

<p>„Jsem rád, že děláš takové pokroky. A chápu, že máš při své váze s jízdou na koni potíže.“</p>

<p>„Vůbec pro mne nepřipadá v úvahu. Ale pěší cestování mi nijak nevadí. Jsem vytrvalejší než kůň. Po pravdě řečeno, jízda na koni by pro mne byla nepohodlným omezením a nudil bych se při ní.“</p>

<p>Takto ujištěn Kedrigern nasedl. Kameňák kráčel vedle něj, tu a tam vyběhl vpřed, aby prozkoumal cestu. Když dorazili do blízkosti Jaquintina domu, Kedrigern s úžasem zjistil, že okolí vůbec nepoznává. Po těchto cestách už samozřejmě putoval, ale bylo to velice dávno a všechno se od té doby změnilo. Vzpomněl si, že se zastavil v hostinci; tam, kde stával, teď byl jen obrovský balvan na podstavci, zhruba rozdělený na dvě poloviny. V lese byli také lupiči, ale varovné kouzlo mu žádné nepřátelské osoby neoznámilo a i těch přátelských potkali jen velice málo.</p>

<p>Na své cestě poznali jen hrstku lidí: potulného kramáře s rodinou, kteří se před nimi ustrašeně krčili, osamělého poutníka, jenž si jich okázale nevšímal, rytíře s panošem, vyptávající se na obry, obludy, draky nebo jiné potenciální příležitosti k hrdinským činům, a čtveřici mnichů, kteří kráčeli v těžkých sandálech s hlavami skloněnými a polohlasně si přitom mumlali modlitby.</p>

<p>Všude kolem nich byla samozřejmě lesní zvěř a ptáci, ale Kedrigern se do hovoru s nimi nepouštěl. Po pravdě řečeno, rád si inteligentně popovídal s koňmi, ocenil jadrný psí humor a chytrost koček, ale řeč divoké zvěře mu připadala stejně málo povznášející jako hospodské žvanění. Pokud se zrovna nezabývali jídlem, spánkem a pářením, nezajímalo je vůbec nic.</p>

<p>Když procházeli mýtinou v březovém hájku, Kameňák se náhle zastavil a tiše vykřikl. Pomalu došel k balvanu, který stál uprostřed ní, zlehka se dotkl rukou jeho povrchu a pak k němu přitiskl obličej. Kedrigerna taková něha prokazovaná kameni zprvu překvapila, ale pak si vzpomněl, že právě na tomto místě se s Kameňákem setkal poprvé.</p>

<p>„Tohle byl můj domov. Můj domov... velice dlouho,“ zamumlal Kameňák.</p>

<p>„A teď jsi svobodný.“</p>

<p>„Ano. Je to skvělé být svobodný. Ale tohle byl můj domov.“</p>

<p>Kedrigern byl hluboce dojat. Vzpomněl si na prostou chýši, kde žil s Hobem a Mag až do toho strašného dne, kdy je vyslídili lupiči. Skoro se mu zdálo, že cítí kouř a vidí podupanou zemi, zničenou zahrádku a oba neškodné vesničany, svoje pěstouny, prostřílené šípy. Do očí mu vhrkly slzy a mimovolně se odvrátil.</p>

<p>„Vím, jak to myslíš, Kameňáku. Doma je... doma.“</p>

<p>Hlasy ptáků dohadujících se nad jejich hlavami a myší, které si stěžovaly na přítomnost vetřelců, ho vytrhly ze zadumání. Když tudy procházel poprvé, lesní tvorové se tomu místu vyhýbali. Nyní bylo na první pohled jasné, že se to tady životem jen hemží.</p>

<p>„Kameňáku, oni se vrátili. Když jsi byl kamenem, nic tady nežilo, ale teď se všichni vrátili - ptáci a zvěř, dokonce i hmyz,“ řekl.</p>

<p>„A už se mě nebojí jako předtím?“</p>

<p>„Vůbec ne.“</p>

<p>„Pak opravdu dělám pokroky, jak říkáš! Děkuji ti, můj příteli.“</p>

<p>„To nestojí za řeč, Kameňáku.“</p>

<p>„Osvobodil jsi mne. Stal ses mým přítelem a pomohl jsi mi udělat si další přátele. Jsi velký reformátor.“</p>

<p>Pocta z Kameňákových úst Kedrigerna potěšila, přestože se to snažil nedávat najevo. <emphasis>Velký reformátor</emphasis>, to vůbec nebylo špatné.</p>

<p>Kameňák vyrazil na další cestu mnohem lehčím krokem. Když došli na další mýtinu, rozběhl se k jejímu středu, udělal dokonalou hvězdu a se zaduněním zase přistál na nohy. Pak se otočil ke Kedrigernovi a oznámil: „Každou minutou se cítím lehčí.“</p>

<p>Až na Kameňákovu návštěvu bývalého domova proběhla jejich cesta bez příhod. Kedrigern měl dost času přemýšlet nad svým sobectvím a nevděkem vůči Jaquintě, a brzy měl plnou hlavu provinilých myšlenek. Vzchopil se, až když mu lehký dotek magie prozradil, že je její dům nablízku.</p>

<p>Šli dál, dokud nedorazili k ukazateli se čtyřmi směrovkami, vybledlými a nečitelnými, mířícími do čtyř různých stran. Kedrigern bez zaváhání vedl Rosamundu jihozápadní cestičkou, dokud nenarazili na boční stezku mizející v lese. Na ni pak zahnul.</p>

<p>„Máš dobrou paměť, příteli,“ poznamenal Kameňák.</p>

<p>„Stačí, abych se nechal vést magií. Cítím ji ve vzduchu už pěkný kus cesty. Jakmile jsem uviděl ukazatel, byl jsem si jistý.“</p>

<p>Brzy nato projeli brankou v zídce a uviděli Jaquintu stát před jejím domem. Byla v bílém, tak, jak si ji pamatoval, stejně štíhlá a půvabná jako tehdy. Připadalo mu, že se k němu vznáší nad zemí, náruč pohostinně otevřenou.</p>

<p>Objali se a ona ho mateřsky políbila na obě tváře. „Jsi hodný chlapec, věděla jsem, že přijedeš. Chyběl jsi mi.“</p>

<p>„Bylo to ode mě strašně sobecké. Omlouvám se, Jaquinto. Ale připadalo mi, že čas utíká tak rychle a -“</p>

<p>„Neomlouvej se,“ řekla a položila mu ukazováček na rty. „Teď jsi tady. Věděla jsem, že postačí, abych se ti připomněla.“</p>

<p>„Jsem rád, že jsi pro mě poslala.“</p>

<p>„Vypadáš velice dobře. Vyrostl jsi.“</p>

<p>Kedrigern se cítil trochu zahanbeně. Byl starý sto let, možná i víc, a ona s ním mluvila jako s malým capartem. Ale pak si uvědomil, že Jaquintě, která nesla na svých bedrech staletí s lehkostí a elegancí, musí celé lidstvo připadat jako malé děti. „Jsi okouzlující, jako vždycky,“ odpověděl. „Vůbec ses nezměnila.“</p>

<p>A byla to pravda. Její vlasy byly stále černé jako leštěný eben, s jediným stříbrným pramenem, možná jen o maličko větším než minule, pleť měla hladkou a hebkou jako novorozeně. Oči měla stále stejně nevinné a moudré. Byla ženou zrozenou k tomu, aby vládla, takovou, která může jediným úsměvem pozvednout království neboje zamračením zničit, a přesto si zvolila život stranou od moci a starostí s ní spojených, prostý a tichý, bez společníků - s výjimkou občasných návštěv. A Sklittimacha, neurčité hry světel a stínů, která se přívětivě vlnila a tetelila u vchodu, když společně kráčeli k domu.</p>

<p>„Sklittimachus je šťastný, že tě vidí,“ řekla Jaquinta. „Takhle se tetelí jen před lidmi, které má rád.“</p>

<p>„I já ho rád vidím.“</p>

<p>Na prahu se zastavila. „Vzpomínám si, že když jsi tady byl posledně, doufal jsi, že se něco dozvíš o svých rodičích. Podařilo se ti to?“</p>

<p>Kedrigern pocítil chvilkový zmatek, jako by se v jeho paměti otevřely dveře do špatně osvětlené místnosti a rychle se zase zabouchly. Potřásl hlavou, několikrát zamrkal a pocit zmizel. „Byli to čaroděj a princezna,“ řekl. „To vím určitě. Zvláštní je, že si teď nedokážu přesně vybavit, kde nebo jak... Musel jsem někde narazit na nějakou zmínku... nebo mi to někdo řekl... Tak či tak, našel jsem, co jsem hledal, a jsem spokojený. Opravdu jsi mi velice pomohla.“</p>

<p>„Nebyla jsem jediná, kdo ti tenkrát pomohl.“</p>

<p>„Vzpomínám si na Enselise. A Meribara. Jsem si jist, že mi také pomohl, i když vlastně nevím jak.“</p>

<p>Usmála se. „Drahý chlapče, pokud jde o Meribara, nikdo si není jistý ničím. Chtěl by ses s nimi znovu setkat a poděkovat jim?“</p>

<p>„Nesmírně rád.“</p>

<p>„Tak pojď honem dovnitř.“</p>

<p>Jaquinta pokynula Sklittimachovi. Přízrak se pohnul, dveře se pomalu otevřely a Kedrigern, který vykročil směrem k nim, se náhle zarazil a překvapeně vykřikl. Uvnitř na něj čekal čaroděj Enselis, statný, tajemný Meribar, výrobce masek, Fraigus Temný a Balatronix - všichni až na posledního se vesele usmívali.</p>

<p>Kedrigern žasl. Věděl, že mezi čaroději se narozeninové večírky netěší velké oblibě; potíže s jejich pořádáním jsou nepřekonatelné. Sestavit bezpečný a pro všechny přijatelný seznam hostů, rozeslat pozvánky a počkat si na odpovědi by trvalo nejméně dva roky, pravděpodobně déle. Při takových věcech si člověk musel dávat velice dobrý pozor: stačilo, aby přehlédl jedinou čarodějnici nebo vilu, a mohl si být jist, že bude proměněn v něco nepříjemného. Dokonce i v případě, že pozval všechny správné lidi a ani jediného nesprávného, se nedalo odhadnout dopředu, co se stane, až se sejdou na jednom místě a rozproudí se zábava. Mistři čarodějnického umění nemívají právě hroší kůži. Jediná neopatrná poznámka nebo kousavá odpověď, a zaklínadla létají vzduchem stejné hustě jako šípy při obléhání hradu.</p>

<p>Jaquinta jej ale uklidnila. Vzala ho za ruku, dovedla ho dovnitř a řekla: „Není to večírek nebo něco podobného. Jen takové malé přátelské setkání. Naprosto neplánované, věř mi. Tak nějak se stalo, že jsme se tady všichni ocitli ve stejnou dobu, a tak jsme se rozhodli oslavit tvoje narozeniny. Je to tvoje první století, takže jsme si řekli, že by bylo hezké ti popřát.“</p>

<p>„Ale já nevím... já ani nevím, kdy jsem se přesně narodil.“</p>

<p>Jaquinta nad tím s úsměvem mávla rukou. „Drahý chlapče, to neví žádný z nás. Ale snažíme se to odhadnout co nejpřesněji. Lépe dříve nebo později než vůbec.</p>

<p>A když už jsme se tady všichni sešli, dohodněme se, že máš sté narozeniny právě teď, a oslavme to. Určitě máš co slavit. O svých rodičích ses dozvěděl, co jsi chtěl, a také jsi úspěšně dokončil svoje tovaryšské období.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Ano, chlapče, už je to tak,“ přikývl Fraigus. „Navzdory tvé zavrženíhodné lenosti, naprostém nedostatku úcty k stáří a skutečnosti, že ses s drzostí sobě vlastní odvažoval dělat kouzla, na která jsi správně neměl ani pomyslet, jsi pokročil natolik, že už můžeš pracovat samostatně. Teď už nejsi můj učeň a nejsi ani tovaryš. Po důkladné úvaze přede všemi přítomnými slavnostně prohlašuji, že jsi čaroděj.“</p>

<p>„A my to potvrzujeme,“ prohlásil Enselis, rozhlížeje se po ostatních.</p>

<p>Meribar, Kameňák a Jaquinta se k němu připojili a Balatronix přikývl na souhlas.</p>

<p>„Takže můžeme zasednout k večeři,“ prohlásila Jaquinta. „Sklittimachus připravil svoje nejvybranější speciality. Skvělé jídlo, prvotřídní víno a přátelé, jaké si jen lze přát. Nuže, bavme se!“</p>

<p>A bavili se až do pozdní noci. Domem se rozléhala hudba z neviditelného zdroje, tichá, konejšivá, podtrhující panující náladu, aniž by rušila hovor. Vzduch sám byl voňavý a osvěžující, konverzace inteligentní a jiskřivá. Když se to vezme kolem a kolem, byl to jeden z nejpříjemnějších večerů Kedrigernova života. Ve svém starém pokoji se pak pomalu pohroužil do spánku, přemítaje o dlouhé a podivné cestě, jež ho dovedla až sem, a o přátelích, kteří ho na ní doprovázeli. Každý z nich měl svoje zvláštnosti, ale všichni to byli skutečně dobří přátelé.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Tři <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Iniciace • Pomoc přítelovu příteli • Čarodějův příběh</emphasis></strong></p>

<p>Oslavy i příjemná atmosféra pokračovaly i další den a pak, třetího dne ráno, se všichni Jaquintini hosté sešli v jejím největším pokoji k poradě. Jak se ukázalo, předmětem jejich porady byl Kedrigern.</p>

<p>Jaquinta byla jako hostitelka mluvčí celé skupiny. Když se všichni ostatní pohodlně rozsadili do půlkruhu tváří ke Kedrigernovi - všichni kromě Sklittimacha, který se objevoval nečekaně na nejrůznějších místech v rozličných směsicích světla a stínu a stejně náhle zase mizel - otočila se a řekla s úsměvem tak uklidňujícím, jaký jen svedla: „A teď, můj drahý Kedrigerne, přišel čas promluvit si o budoucnosti.“</p>

<p>„Ano?“ zeptal se překvapeně.</p>

<p>„Ano. Jak jsem už říkal, nejsi už můj učeň ani tovaryš, jsi teď čaroděj,“ prohlásil Fraigus. Způsob, jakým to řekl, svědčil o tom, že to myslí vážně. „Učil ses rychle a zvládl jsi zaklínadla a odeklínadla hodná čaroděje. Viděl jsem to na vlastní oči a jsem hotov to dosvědčit. Vlastně ani pořádně nevím, jak jsi některé z těch věcí dokázal, ale dokázal jsi to a udělal jsi to opravdu dobře.“</p>

<p>„Děkuji ti, Fraige. Bez tvé pomoci bych to nesvedl nikdy.“</p>

<p>„To je docela dobře možné. Podstatné ale je, že jsi to svedl. A kdybys to neprovedl správně, nebyl bych dnes tady. Byla by ze mne hromada popela,“ dodal Fraigus.</p>

<p>„A já bych byl nejspíš pořád ještě pavoukem,“ přidal se Enselis. „Ne-li něčím horším. Ale ty ses vypořádal se všemi nebezpečenstvími, našel jsi Yulimanovu tabulku a provedl jsi odeklínadlo, které mě navrátilo do původní podoby. Nikdy ti to nezapomenu.“</p>

<p>„To by udělal každý slušný čaroděj,“ namítl Kedrigern, který tonul v rozpacích. „Chci říct, díky tobě jsem pochopil důležitou pravdu. My čarodějové bychom si měli pomáhat navzájem. Nemám pravdu?“</p>

<p>„Měli bychom si pomáhat, ale bohužel vždycky neděláme to, co bychom dělat měli. Ty jsi to ale udělal,“ prohlásila Jaquinta. „A velice mě těší, že považuješ za samozřejmost pomáhat druhým. Rozhodli jsme se totiž, že tvůj první počin oficiálně uznaného čaroděje bude záležitost velkého významu, o které jsme se nedávno dozvěděli: vyřešíš problém Faralmora.“</p>

<p>„Co je to Faralmore? Nikdy jsem o něčem takovém neslyšel.“</p>

<p>„O někom. Faralmore není věc. Je to čaroděj,“ opravil ho Meribar.</p>

<p>„Ano, je to velký čaroděj,“ přisvědčil vážně Fraigus.</p>

<p>„Na vrcholu svých sil byl možná nejlepší ze všech a kromě toho je to správný chlap,“ dodal Enselis. „Jeho pomoc nešťastným poddaným krále Jindřicha Mrtvého je více než dostatečným důkazem jeho charakterových kvalit.“</p>

<p>„Ano. Tím, že odpověděl na Tři neodpověditelné otázky, zabránil nevýslovnému utrpení,“ dodala Jaquinta.</p>

<p>„A otázky, které doplnil ke Třem nevyřknutelným odpovědím, ukončily tisíciletý útisk. Byl to velký čaroděj,“ povzdechl si Meribar.</p>

<p>„Byl vzorem pro nás pro všechny i potom, co přestal provozovat praxi a stáhl se do soukromí. Způsob, jakým se vypořádal s namyšlenými měšťany Přezkolesa je mistrovskou ukázkou moci držené na uzdě shovívavostí. Mohl by sloužit jako příklad pro všechny čaroděje,“ prohlásil Enselis.</p>

<p>„Přiznám se, že o tomhle jeho činu jsem jaktěživ neslyšel,“ ozval se Fraigus zamračeně.</p>

<p>„Ani já ne,“ řekla Jaquinta a Meribar pomalu zavrtěl svou majestátní hlavou v gestu vyjadřujícím zápor.</p>

<p>„Pak vám o něm budu vyprávět, když dovolíte. Jsem si jist, že to bude poučné pro nás pro všechny, zvláště pak pro našeho mladého kolegu,“ prohlásil Enselis.</p>

<p>Všichni jeho druhové ho začali pobízet, aby už začal vyprávět. Enselis si přitiskl prsty k čelu a okamžik takto setrval se zavřenýma očima, aby si soustředil myšlenky a roztřídil vzpomínky, potom pomalu kývl hlavou, na všechny se usmál a dal se do vyprávění příběhu, v němž hlavní roli hráli</p>

<p>ČARODĚJ, MĚŠŤANÉ A POKROK</p>

<p>Čaroděj Faralmore (začal Enselis) dlel ve zřícenině starého mlýna nedaleko rušného města Přezkoles nad Knoflíkovým potokem. Žil tam už dvě dlouhá staletí a malý kousek třetího a za tu dobu viděl, jak město vyrůstá z pouhé hrstky lidí, kteří tehdy žili v několika ubohých chatrčích u blátivé cestičky, v živé obchodní centrum na křižovatce dvou hlavních kupeckých cest. Ne všechny změny, kterých byl svědkem, ho těšily, ale byl čaroděj, a proto byl shovívavý.</p>

<p>Jednoho rána ho z práce vytrhlo hlasité bušení na dveře. Neměl sluhy a ani o žádné nestál, hlavně proto, že ho nikdy nikdo nenavštěvoval a on nestál o to, aby s tím někdo začínal. Faralmore žil samotářsky a všechen svůj čas zasvětil bádání. Vyrušování nesnášel.</p>

<p>Nyní s povzdechem odložil knihu. Nejjednodušší by samozřejmě bylo bušení ignorovat, jenomže se ozývalo stále naléhavěji a neodbytněji. Druhá nejjednodušší věc byla otevřít dveře a poslat nezvaného návštěvníka ke všem čertům, a právě to se Faralmore rozhodl udělat. Koneckonců, říkal si cestou ke dveřím, trocha cvičení mi jen prospěje.</p>

<p>Když dveře otevřel, zjistil, že na prahu stojí delegace z města: šest důstojných, okázale oděných gentlemanů s vážnými výrazy v hladce oholených tvářích. Všichni se pyšnili nejrůznějšími pečetěmi, řetězy, medailony a klíči, stejně jako jinými symboly vlastní důležitosti. Úplně vpředu stál lord primátor, a když Faralmore otevřel, uklonil se tak lehce, že mu všechna ta dekorace ani nezacinkala, a pak čaroděje oslovil.</p>

<p>„Jsme představitelé města a přišli jsme sem v nanejvýš důležité záležitosti. Můžeme dál?“ zeptal se.</p>

<p>Faralmore si je prohlédl. Vyhlíželi úctyhodně - ale pro čaroděje je to vždycky varovné znamení. Na druhé straně neměli pochodně, klacky ani vidle a nezdálo se, že by byli bojovně naladění. Nikdo z nich nekřičel ani se nezmiňoval o hranici. Dalo by se říct, že vypadali naprosto nezajímavě. Čaroděj si povzdechl a kývnutím je pozval dovnitř.</p>

<p>Zavedl je do své pracovny. Když vešli do prostorné, dobře osvětlené a přepychově zařízené síně, nedokázali potlačit výkřiky údivu.</p>

<p>Dvě stěny úplně zakrývaly police knihoven mizející někde v šeru pod vysokým stropem. Třetí zabíral obrovský krb a podél čtvrté stál dlouhý stůl. Jeho deska mizela pod otevřenými knihami, pergameny, svitky a předměty nepodobnými všemu, co návštěvnici doposud spatřili nebo si vůbec dokázali představit.</p>

<p>„Tvůj dům je o tolik větší zevnitř než zvenčí!“ zvolal jeden z mužů, oči vypoulené úžasem.</p>

<p>„Moje práce vyžaduje prostor.“</p>

<p>„A je o tolik krásnější!“ dodal jiný.</p>

<p>„Zvenčí je to starý polozbořený mlýn - ale uvnitř je to... docela pěkné,“ řekl lord primátor.</p>

<p>„To je od vás hezké, že to říkáte. Tak co je to za nanejvýš důležitou záležitost?“ zeptal se Faralmore.</p>

<p>Zavládlo všeobecné odkašlávání a výměna rozpačitých pohledů spojená se šoupáním nohou v kvalitní obuvi. Návštěvníci se významně dívali jeden na druhého, ale nikdo se neměl k tomu, aby promluvil.</p>

<p>Po dvou minutách rozpačitého ticha Faralmore řekl: „Bylo od vás hezké, že jste zaskočili na návštěvu, ale jelikož už stejně nemáte co říct-“</p>

<p>„Nacházím se v poněkud ožehavé pozici,“ vyhrkl primátor. „Naprosto chápu, jak může člověk přilnout k domu, jako je tento, zvlášť když v něm žije takovou dobu. Jak dlouho už tady vlastně bydlíš? Celé století?“</p>

<p>„Dvě a kousek třetího k tomu. Jak jsi správně poznamenal, je to dům, ke kterému člověk přilne. Silně.“</p>

<p>„Ehm, samozřejmě. My to chápeme, skutečně.“</p>

<p>Ostatní návštěvníci začali horlivě přikyvovat. Jejich tiché mumlání vyjadřující vzájemnou shodu se neslo místností jako vrkání holubiček. „A věř mi, kdyby existovalo jiné řešení, určitě bychom k němu přistoupili.“</p>

<p>Faralmore pozvedl obočí, ale neřekl nic. Lord primátor pokračoval: „Bohužel to ale vypadá, že žádné jiné východisko nemáme. Královští zeměměřiči zpracovali projekt, starší města se poradili s plánovači a konzultanty a všichni se shodli na tom, že další růst města je nezbytný. Takže jak sám vidíš, nemáme vlastně na výběr. Tento mlýn je třeba strhnout.“</p>

<p>„Bohužel stojí v cestě dalšímu rozšiřování města,“ dodal jeden z mužů a soustrastně se usmál.</p>

<p>„Budeš samozřejmě plně kompenzován v rozsahu, jaký nám rozpočet dovolí,“ ujistil rychle lord primátor čaroděje.</p>

<p>„Pomůžeme ti najít nový domov,“ prohlásil další z mužů.</p>

<p>„Hezký vzdušný a světlý pokojíček ve městě. Alespoň si budeš mít s kým popovídat... spoustu sousedů...“</p>

<p>„Zábavu. Budeš mít kam chodit.“</p>

<p>„Uděláš si hromadu nových přátel.“</p>

<p>„Zapojíš se do života naší komunity.“</p>

<p>Odmlčeli se a tázavě na něj hleděli. Všichni se usmívali jako lidé, kteří přinesou štědrý dárek někomu, kdo to nečekal.</p>

<p>„Vypadá to, že už jsem se do života vaší komunity zapojil,“ odpověděl Faralmore.</p>

<p>Návštěvníci začali mrkat jeden na druhého, zdvořile se pochechtávali a zářili přitom blahovůlí smíšenou s výrazem ulehčení. Faralmore se k jejich úsměvům nepřipojil. „Co míníte udělat s mým majetkem?“ zeptal se.</p>

<p>„Mlýn přijde zbořit,“ odpověděl lord primátor. „To zaprvé. Jakmile bude pryč, rozšíříme řeku, aby po ní mohly plout větší čluny, a pak vykácíme les.“</p>

<p>„Ano, ano!“ nadšeně přizvukovali ostatní a šťastně si přitom mnuli ruce. „Zbavíme se všech těch hloupých stromů.“</p>

<p>„A rozšíříme cesty.“</p>

<p>„A pak postavíme nový mlýn.“</p>

<p>„A domky pro dělníky.“</p>

<p>„A obchody.“</p>

<p>„A školy.“</p>

<p>„A obchodní centrum města se rozšíří.“</p>

<p>„A až s tím budeme hotovi, začneme stavět za lesem. Je tam ideální místo na tržiště a hostinec.“</p>

<p>Všichni se tvářili tak nadšeně, že jim Faralmore nedokázal odpovědět hned. „Nechci odejít ze svého mlýna. Nechci vzdušný a světlý pokojíček ve městě. A docela určitě nechci, aby se rozšiřovaly cesty, kácely lesy a cokoliv se provádělo s řekou. Nic takového není třeba.“</p>

<p>Všichni se na něj užasle podívali. „Není třeba?! Vždyť my tady mluvíme o Rozvoji! O Pokroku!“ prohlásil lord primátor stejným tónem, jako by vyslovoval jméno Boží.</p>

<p>„Ne. Mluvíte o zboření velice pohodlného starého domu, kácení stromů, jež rostly po celá staletí, a ničení řeky, která je v naprostém pořádku.“</p>

<p>„Ano, jistě. To je Pokrok,“ opáčil lord primátor.</p>

<p>„Mně to připadá spíš jako vandalství,“ řekl Faralmore.</p>

<p>„To je nestoudnost!“ zvolal jeden z mužů.</p>

<p>„I tak by se to dalo nazvat,“ přikývl Faralmore.</p>

<p>„Nemá smysl se přít, příteli. Město musí růst. Krajinu je třeba přetvářet,“ prohlásil jiný muž a rozhlížel se přitom kolem, jako by pro svá slova hledal podporu. Ostatní vážně přikyvovali.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Faralmore.</p>

<p>„Lidé potřebují pracovní příležitosti,“ odpověděl lord primátor, jehož obličej získal brunátný odstín.</p>

<p>„Nevšiml jsem si, že by se kolem potloukal někdo, kdo nemá co dělat.“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne. Dokud lidem nenabídneme pracovní příležitosti, nikdo nám sem nepřijde. To dá rozum.“</p>

<p>„Aha, chápu. Musíte vytvořit pracovní příležitosti pro lidi, kteří sem nepřijdou, dokud ty pracovní příležitosti nevytvoříte. A cesty pro lidi, kteří sem nepřijdou, dokud nepostavíte cesty. A domy... Jistě, chápu,“ řekl Faralmore a pomalu pokyvoval hlavou.</p>

<p>„Přesně. A jakmile tady budou, město bude přeplněné, takže ho budeme muset celé strhnout a postavit znovu dvakrát větší!“ zvolal jeden z mužů a všichni se nadšeně usmívali.</p>

<p>A usmíval se i Faralmore. Myslel na starou zaprášenou knihu kouzel, kterou měl v uzamčené zásuvce. Už celá desetiletí neměl příležitost ji otevřít a těšil se, že v ní brzy znovu zalistuje.</p>

<p>V průběhu příštích týdnů obdržel několik úředně vyhlížejících dopisů a ignoroval je. Jednoho dne se před mlýnem objevila parta dělníků. Uviděli něco, co je vystrašilo natolik, že s křikem utekli a zůstaly po nich jen jejich nástroje. Později se nedokázali shodnout, co přesně vlastně viděli, zato si byli naprosto jisti, že už to nikdy vidět nechtějí. Rota vojáků, která dorazila o týden později, se chovala víceméně stejně, až na to, že v běhu neodhazovali krumpáče a lopaty, ale kopí a píky. Pak už Faralmora nikdo neobtěžoval, jen tu a tam nějaký ten úřední dopis, které ignoroval. Nakonec přestaly přicházet i ty dopisy.</p>

<p>Mlýn nezbořili, řeku nerozšířili a stromy dál rostly tak, jak rostly po celá staletí. Uplynulo čtrnáct let a na trůn usedl nový král. Ten se rozhodl, že své sídlo přestěhuje na druhý konec království, kde bude mít blíž svoje oblíbené honitby. Ruch ve Faralmorově městě ustal. Místní usedlíci se začali houfně stěhovat na druhou stranu království, za pracovními příležitostmi. V několika letech zbylo z kypícího města jen několik ubohých chatrčí u blátivé cestičky na břehu klidně plynoucí říčky. Ti, kteří tady zůstali, se shodli, že tak krásné místo nenajdete nikde v okruhu deseti mil od nového sídelního města.</p>

<p>„To je opravdu inspirativní příběh,“ řekl Meribar a pozvedl své velké ruce ve zdvořilém potlesku.</p>

<p>„Mělo by z něj plynout nějaké naučení,“ poznamenala Jaquinta.</p>

<p>„Ale vždyť plyne. A ne jen tak ledajaké.“ Enselis si odkašlal, napil se vody a zadeklamoval:</p>

<p>„Na plánovače si pozor dejte</p>

<p>a jejich slibů se vystříhejte.</p>

<p>Oni nejsou zlí, krutí či proradní,</p>

<p>jen jejich úsudek je často nevalný,</p>

<p>neboť nikdy nepochopí pravdu prostou:</p>

<p>některé věci je lépe nechat, tak jak jsou.“</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Čtyři <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Faralmorův problém • Kedrigernovo poslání Balatronixovo neštěstí • Znovu na cestě</emphasis></strong></p>

<p>„To byl výborný příběh a skvělé naučení, Enselisi. Ale co to má společného se mnou?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Faralmore potřebuje tvou pomoc.“</p>

<p>„Mně nepřipadá jako člověk, který by potřeboval něčí pomoc. Se svým problémem se vypořádal velice odborně... nikdo nedošel úrazu, les, řeka i starý mlýn byly zachráněny, všechno zůstalo v nejlepším pořádku... Vlastně byl skvělý! Jak bych mohl pomoci tak zkušenému čaroději?“</p>

<p>„Můžeš mu pomoci získat zpět jeho moc.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„To už je na tobě. Teď jsi plně kvalifikovaný čaroděj, schopný rozhodovat se v podobných věcech sám. Máme k tobě plnou důvěru,“ odpověděl Enselis.</p>

<p>„Je to jen a jen ve tvých rukou, mládenče,“ dodal Fraigus.</p>

<p>Meribar přikývl. „Spoléháme na tebe.“</p>

<p>Sklittimachus zazářil v duze jasných barev a místností se rozeznělo glissando harfových tónů, vítězoslavných, melancholických a dojímavě sladkobolných současně.</p>

<p>Kedrigern poplašené těkal pohledem z jednoho ze svých přátel na druhého. „Ale... počkejte přece... jak o ni přišel? Co se mu vlastně stalo?“</p>

<p>„Nemáme tušení. Právě proto je to tak vzrušující úkol,“ odpověděl Enselis.</p>

<p>„Copak nevíte vůbec nic?“</p>

<p>„Faralmore je velice uzavřený muž. Nikdo toho o něm mnoho neví. Všechno, co ti můžeme říct, je, že nás jeden společný známý informoval, že ho našli ležet v bezvědomí na cestě poblíž města Žal. Neměl skoro žádnou magickou moc. Zůstalo mu jí stěží dost na to, aby přežíval ze dne na den, a nedokázal vysvětlit, co se mu přihodilo.“</p>

<p>Kedrigernovi se sevřelo hrdlo. Za takových podmínek mohl být jeho první úkol plně kvalifikovaného čaroděje také posledním. Jak může pomocí kolegovi čaroději, když nikdo neví, co mu vlastně chybí?</p>

<p>„Kdy si s ním můžu promluvit?“ zeptal se.</p>

<p>„Podle toho, co víme, se Faralmore chová, jako by ho někdo silně udeřil do hlavy, a vůbec nemluví. Pečuje o něj jedna laskavá čarodějnice, která k němu nepouští žádné návštěvy,“ odpověděl Enselis.</p>

<p>Jaquinta odtáhla Kedrigerna stranou a konejšivě mu položila ruku na rameno. Pak řekla: „Jednu věc přece jenom víme. Všeobecně se soudilo, že Faralmorova moc je soustředěna v prstenu, který nosil na levé ruce. To však byla lest. Faralmore byl velice opatrný čaroděj. Jeho nejbližší přátelé věděli, že kdykoliv se vydal na cesty, predisponoval svou moc do nějakého obyčejného předmětu denní potřeby. Mohl to být klobouk, kápě, tkanička do boty, opasek... něco, po čem zloději obvykle nejdou a protivníci nepodezřívají. Takže i kdyby mu někdo prsten ukradl nebo jej zničil, o moc by ho nepřipravil. Jenomže když ho našli, nechyběl mu jen prsten, ale i boty a opasek.</p>

<p>Jelikož v blízkosti místa, kde ležel, nedocházelo k žádným významným projevům magie, předpokládáme, že Faralmora někdo okradl a přitom si odnesl i předmět ukrývající jeho moc. Jenomže jaký to byl předmět, kdo ho ukradl a kam ho odnesl, to neví nikdo - jen Faralmore.“</p>

<p>„A ten - nebo ta - kdo to ukradl - ať už to bylo cokoliv - s největší pravděpodobností vůbec netuší, že to obsahuje čarodějovu magickou moc.“</p>

<p>„To je opravdu možné.“</p>

<p>„Možná, že už to dokonce zahodil.“</p>

<p>„To se docela dobře mohlo stát.“</p>

<p>„Vlastně když o tom tak uvažuju, mohl to ztratit i sám Faralmore.“</p>

<p>„Nepravděpodobné, ale nikoliv nemožné.“</p>

<p>„A Faralmore není schopen s kýmkoliv komunikovat,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Nedokáže ze sebe vypravit jediného slova.“</p>

<p>„A vy chcete, abych našel ten blíže neurčený předmět, který mu ukradl neznámo kdo za neobjasněných okolností, a vrátil mu ho.“</p>

<p>„Tak rychle, jak je to jenom možné,“ dodala Jaquinta a stiskla mu ruku.</p>

<p>Chvíli o tom přemýšlel a pak řekl: „To je velice těžký úkol na to, aby jej bylo možné svěřit někomu, kdo se zrovna stal plně kvalifikovaným čarodějem.“ Neznělo to ani potěšeně, ani sebejistě.</p>

<p>„Považuj to za intelektuální výzvu. Pomysli na to, jak fascinující lidi přitom potkáš, jaká nádherná místa navštívíš. A ten pocit, až úkol úspěšně dokončíš!“ opáčil Enselis a dramaticky se uklonil.</p>

<p>„A co všechny ty potíže a zklamání, když selžu?“</p>

<p>„Na to nemysli! Čaroděj si nikdy nesmí připustit, že by mohl neuspět. Musíš se do toho vrhnout s nadšením, odvahou a naprostou sebedůvěrou.“</p>

<p>Kedrigern vstal a nejistě se rozhlédl kolem sebe. „Nejspíš ano... chci říct, přátelé čarodějové... Jenomže já vůbec nevím, kudy se dostanu k Žalu. Takže než se to -“</p>

<p>Přerušil ho srdečný křik a povzbudivý jásot. Dokonce i Kameňák a Balatronix, kteří po celou dobu porady seděli tiše, se připojili k ostatním. Když se konečně všichni zase uklidnili, Jaquinta řekla: „To není vůbec žádný problém! Balatronix a Kameňák ráno odcházejí a jejich cesta cestu do Žalu protíná. Takže můžeš jít se svými přáteli a oni ti pak ukážou, kudy dál.“</p>

<p>Balatronix se pomalu přišoural ke Kedrigernovi. „Nejspíš ti nebudu vůbec k ničemu. Ale alespoň se vynasnažím, abych tě příliš nezdržoval,“ dodal s povzdechem. „Víš, nemůžu už jet příliš rychle - moje kosti jsou křehké, zrak slabý a mám snad všechny nemoci, které věk naklade na bedra starce.“</p>

<p>„Vždycky ti rád pomůžu, příteli,“ řekl Kameňák.</p>

<p>„Já vím, Kameňáku.“ Balatronix si znovu povzdechl. „Mrzí mě, že jsem takové břemeno. Kdybych jen byl jako Kedrigern. Je na chlup stejně starý jako já a přitom je zdravý jako rybička. Vypadá jako klučina.“</p>

<p>Kedrigern se ho pokusil ukonejšit. „Jenom tak vypadám, kamaráde. Doopravdy jsem sto let starý, ať už na to vypadám nebo ne.“</p>

<p>„Vypadat tak by mi úplně stačilo.“</p>

<p>„Vždycky to není jen výhoda. Takhle například nemám žádný respekt.“</p>

<p>Balatronix se zachechtal. „Samozřejmě, že máš. Jsi přece čaroděj.“</p>

<p>„Když vypadáš jako něčí vnuk, těžko o tom lidi přesvědčíš. Čekají, že budu mít sněhobílé vlasy, vousy až po pás, zapadlá pichlavá očka ve tváři zbrázděné stoletými vráskami, hlas jako-“</p>

<p>„Já mám sněhobílé vlasy a vrásky, a stejně si mě nikdo neváží,“ zabručel Balatronix.</p>

<p>„Ale příteli, váží si tě jako velkého stavitele. Mistra stavitele. Ctihodného stavitele. Slovutného kmeta, který -“ začal Kameňák, ale Balatronix mu vztekle skočil do řeči.</p>

<p>„Já nechci být žádný slovutný kmet! Jsou mezi námi lidé, kteří jsou pětkrát starší než já, a přitom vypadám jako jejich pradědeček! To není spravedlivé!“</p>

<p>„Promiňte, že se mezi vás pletu, ale nemohl jsem vás přeslechnout,“ ozval se hluboký, znělý hlas. Otočili se a uviděli Meribara, na jeho jindy zcela netečném obličeji pohrával úsměv. „Dovolte, abych vám nabídl svou pomoc.“</p>

<p>Balatronix se na statného muže podíval s neskrývanou nedůvěrou. „Jak bys mi mohl pomoci?“</p>

<p>Meribar sáhl bez jediného slova do vzduchu a najednou v ruce držel masku. Byla to tvář pohledného mladíka s červenými tvářemi, hladkými rysy a úsměvem, kterým si okamžitě musí získat každého, kdo na něj pohlédne. Byl to obličej milence, po jakém touží každá žena, přítele, jakého hledá každý muž, syna, v jakého doufají všichni rodiče.</p>

<p>Meribar se podíval na Kedrigerna a řekl: „Ani na tebe jsem nezapomněl.“ Sáhl do vzduchu druhou rukou a okamžitě v ní měl další masku, tentokrát muže ve středních letech. Vlasy měl protkané stříbrem, na čele známky prožitých dobrodružství. V jeho lehkém úsměvu se odrážela shovívavost zkušených a moudrých. Byl to obličej muže, který se postavil světu a ovládl ho, jehož rady jsou vděčně přijímány a respektovány.</p>

<p>Meribar obě masky pozvedl a řekl: „Daruji vám je. Vezměte si je, jestli chcete.“</p>

<p>„Nemusíte se ničeho bát. Fungují skvěle,“ ujistil je Kameňák.</p>

<p>Balatronix natáhl ruku, ale zase ji stáhl, než se jeho prsty masky mladíka vůbec dotkly.</p>

<p>„V tom je nějaký háček.“</p>

<p>„Jako ve všem. Jediný háček v tomhle je, že dostaneš, co jsi chtěl.“</p>

<p>„Budu se cítit jako mladík?“</p>

<p>„Budeš vypadat jako mladík. Tohle jsi chtěl, nebo ne?“ Výrobce masek se obrátil ke Kedrigernovi a zeptal se: „A co ty, přijmeš můj dar?“</p>

<p>Kedrigern pomalu zavrtěl hlavou. „Cením si tvé nabídky, Meribare, ale raději bych takový obličej získal přirozeným způsobem.“</p>

<p>„Bude to trvat dlouho.“</p>

<p>„Ano, ale bude to obličej, jaký si zasloužím.“</p>

<p>„Ani já nechci tvou masku. Vypadal bych jako šašek s hlavou mladíka na těle starce.“</p>

<p>Meribar roztáhl prsty a masky zmizely. „Pak jsem vám oběma dal větší dar než masky, které mohu stvořit. Přeji vám šťastnou cestu,“ řekl a uklonil se.</p>

<p>Zatímco se zmateně dívali jeden na druhého, Enselis se přidal k Meribarovu přání. „Lituji, že ti nemůžu půjčit svoje tříapůlmílové boty,“ řekl Kedrigernovi. „Použil jsem je k cestě sem a bez nich bych se domů nedostal.“</p>

<p>„To je v pořádku, Enselisi. Pocestuji s přáteli.“</p>

<p>„Ale stejně bych ti rád něco dal. Narozeninový dárek, památku na starého přítele, něco, co ti ulehčí cestu... to se přece patří. Určitě musí být něco takového...“</p>

<p>„Ale Enselisi, já přece nic nepotřebuji.“</p>

<p>„Ne, ne, trvám na tom. Ale mám jenom tohle.“ Enselis sáhl do kapsy a vytáhl hřeben. „Určitě si na něj vzpomínáš.“</p>

<p>„To tedy ano.“ Kedrigern se rozzářil. Pak se obrátil k Balatronixovi a řekl: „Vypadá to, že potřebuješ učesat. Tu máš, půjč si tenhle hřeben. Je velice užitečný.“</p>

<p>Balatronix se kysele podíval na hřeben, který mu Kedrigern podával. „K čemu je to dobré? Já už se ani pořádně učesat neumím. To už se člověku stává, když každý, koho zná, zůstane mladý, zatímco on zestárne.“</p>

<p>„Udělej to alespoň kvůli Jaquintě. Potěší ji, když uvidí, že na sebe trochu dbáš.“</p>

<p>Balatronix si od něj s bručením hřeben přece jen vzal. „Česej se zleva doprava,“ poradil mu Kedrigern. „Tak ti to sluší nejvíce.“</p>

<p>Balatronix poslechl, aniž přestal bručet. Sotva si ale hřebenem dvakrát zajel do vlasů, na tváři se mu rozhostil spokojený úsměv. V očích se mu zablýsklo. „Nic tak člověku nespraví náladu, jako když se pořádně učeše,“ pochvaloval si. Ještě několikrát si hřebenem přejel ve vlasech, pak ho vrátil Kedrigernovi a vzal Kameňáka kolem ramen. „A nic se nevyrovná dobrým přátelům a hezkým vzpomínkám. Řeknu ti, Kedrigerne, chlapče, je to skvělé ohlédnout se a vidět za sebou dlouhý a šťastný život plný dobře odvedené práce, věrných přátel a zdraví. Až budeš starý jako já, taky na to přijdeš... ale co to žvaním? Ty jsi přece starý jako já. Jsi jako dobré víno, které se s každým dalším dnem stává lepším a lepším. Nebo starý kvalitní sýr, který časem vyzrává a získává na chuti.“</p>

<p>Balatronix spokojeně odešel a přitom se usmíval na všechny kolem. Kedrigern se obrátil k Enselisovi. „Báječný hřeben. Víš určitě, že se ho chceš vzdát?“</p>

<p>„Samozřejmě. Doufal jsem, že se ti cestou bude k něčemu hodit. A teď vidím, že jsem se nespletl.“</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Pět <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Stížnosti • Nabídka • Odmítnutí nabídky • Více stížností • Užitečná informace o tom, co se ďáblům líbí a co ne</emphasis></strong></p>

<p>Po poslední večeři a dalším loučení a přání šťastné cesty vyrazil Kedrigern s Kameňákem a Balatronixem na cestu. Ačkoliv počasí bylo hezké, první dva dny putováni nepotkali nikoho. Teprve třetího dne potkali vůz, ve kterém jel kupec, jeho žena a devět dětí na svatbu.</p>

<p>Po následující dva dny hrál Balatronix ke Kameňákovu údivu a Kedrigernovu pobaveni milujícího dědečka všem capartům. Houpal je na kolenou, povídal jim pohádky, dělal na ně obličeje, až se smíchy za bříška popadali, a před spaním jim zpíval ukolébavky. Kdykoliv zastavili, nosil je na zádech a byl ochoten si s nimi hrát v kteroukoliv denní či noční hodinu.</p>

<p>Když se později jejich cesty rozdělily, Balatronix dlouho stál uprostřed cesty, mával jim a volal za nimi přání šťastné cesty, dokud mu nezmizeli z dohledu a doslechu. Se slzami v očích se pak obrátil ke svým společníkům a řekl: „Je to nádherné, jak děti lnou k nám starým lidem. Vy mladí něco takového neoceníte. Je to jedno z dobrodiní stáří.“</p>

<p>Kameňák neodpověděl, zaražený tím, jak je jeho starý přítel najednou naměkko. Kedrigem zavřel oči a v duchu poděkoval Enselisovi.</p>

<p>Když tři přátelé procházeli částí lesa známou jako Truchlivý hvozd, mraky nad jejich hlavami začaly houstnout a zatahovat oblohu. Brzy bylo nebe zlověstně temné. Teplota poklesla. Zvedl se studený vítr. Všude kolem se stromy kolébaly ve větru a otíraly se o sebe se zvuky podobnými sténání a kvílení. Suché větve padaly s ostrým praskáním na zem. Kameňák kráčel nevzrušeně dál: ani déšť ani sníh, ani kombinace obého zhoršená o noční tmu a zuřivý vítr, ani značný pokles teploty, padající stromy nebo zemětřesení mu nepůsobily nejmenší starost.</p>

<p>Kedrigern si přitáhl plášť na ramenou těsněji a tiše si při chůzi mumlal. Tak tohle je to cestování, říkal si. Jenom vystrčíš hlavu ze svého domu, a co tě čeká? Odporné počasí, mizerná krajina - a slušné jídlo nebo přístřeší na míle kolem žádné. Kdyby Faralmore zůstal doma jako rozumný čaroděj, tohle všechno by vůbec nebylo nutné.</p>

<p>Truchlivý hvozd měl mezi pocestnými zlověstnou pověst. Řeči, které o něm zaslechl, byly krajně zneklidňující. Obvykle si podobných povídaček příliš nevšímal, ale z toho místa rozhodně neměl dobrý pocit. Což ho roztrpčilo ještě víc.</p>

<p>Balatronix, který jel vedle něj, se zeptal: „Mohl bych si ještě půjčit ten tvůj hřeben?“</p>

<p>Kedrigern mu ho bezmyšlenkovitě podal. Když uviděl, že se jím Balatronix češe zprava doleva, křikl na něj, ale už bylo pozdě. Balatronix mu hřeben vrazil do ruky a začal si ukřivděným hlasem stěžovat.</p>

<p>„To není spravedlivé. Jsi stejné starý jako já, a přitom vypadáš jako chlapec. A ti ostatní... mojí tetě Jaquintě musí být -“</p>

<p>„Není tvoje teta,“ skočil mu do řeči Kedrigern.</p>

<p>„No dobře, tak tedy moje pra pra prateta, nebo co vlastně - každopádně je stovky let stará. Ten čaroděj a tlouštík s maskami jsou nejspíš ještě starší. A ten přízrak, co ani nemá pořádný tvar a poletuje jí po domě - kdo ví, jak ten je vlastně starý.“</p>

<p>„Možná je mladý tím, co je... ať už je cokoliv,“ poznamenal Kedrigern poněkud nejasně.</p>

<p>„Stejně je to nespravedlivé,“ bručel Balatronix.</p>

<p>„Život není spravedlivý,“ odsekl Kedrigern.</p>

<p>Nějakou dobu jeli vedle sebe v tichu, jež na Kedrigernovy podrážděné nervy působilo jako balzám. Pak ucítil první kapky deště a přetáhl si kapuci pláště přes hlavu.</p>

<p>Balatronix začal znovu. „A teď ještě ke všemu leje.“</p>

<p>„Je to velice chladivý a osvěžující deštík, co říkáte, kamarádi?“ přidal se Kameňák.</p>

<p>„Mohl jsem vědět, že se to stane. Vždycky je to něco. Když už není příliš horko, je zase zima, nebo prší, nebo je tma. Nikdy to není tak akorát,“ stěžoval si Balatronix.</p>

<p>„Zkus se ještě jednou učesat. Třeba tě to rozveselí.“</p>

<p>„Přeskočilo ti?“ Balatronixův hlas stoupl o oktávu. „Copak se někdo může rozveselit tím, že se učeše? Jak tě taková pitomost vůbec napadla?“</p>

<p>„Byl to jen návrh,“ zabručel Kedrigern rozpačitě, aniž se na něj podíval.</p>

<p>„A pitomější jsem neslyšel, to mi tedy věř. Leje jako z konve, meluzína kvílí, a ty mi poradíš, abych se učesal. Máš snad pocit, že jenom proto, že jsem ubohý stařec, musím být padlý na hlavu?“</p>

<p>„No dobře, tak se tedy nečesej. Určitě to brzy skončí. Vždyť to není nic strašného. Jenom mrholí.“</p>

<p>„Tobě se to řekne, ty máš svou magii. Nejsi stařec, kterého všechno bolí, sotva vidí a z deště vždycky chytne rýmu, kašel nebo něco ještě horšího.“</p>

<p>„Nebyl bys teď ubohý stařec, kdybys v mládí více studoval.“</p>

<p>„To je ono. Jen mi to vyčti. Samozřejmě, že je to jenom moje vina, že jsem tak sešlý věkem.“</p>

<p>„Přesně tak. Je to jen a jen tvoje vina.“</p>

<p>„Předpokládám, že tě to těší. To se ti to naparuje před ubožákem, co?“</p>

<p>„Ale, zapomeň na to,“ odsekl Kedrigern, kterému už začínala docházet trpělivost.</p>

<p>„Velice rád bych na to zapomněl. Strašně rád bych zapomněl na minulých osmdesát let a byl zase mladíkem. Dal bych cokoliv, kdybych mohl být zase mladý!“</p>

<p>„Takové věci ne -!“ zvolal Kedrigern, ale než stačil dokončit větu, z temné oblohy sjel do země kousek před nimi oslnivě modrý blesk. Teď si vzpomněl, co se o Truchlivém hvozdu vlastně povídalo, ale paměť se mu vrátila příliš pozdě.</p>

<p>Koně zaržáli a vzepjali se. Balatronix málem spadl. Kameňák skokem zmizel za stromem. Kedrigern zahlédl nově příchozího a hned mu bylo jasné, že je na čase připravit se na potíže.</p>

<p>Na cestě před nimi stál vysoký muž elegantně oděný do tmavého pláště s kapuci, jednou rukou se opíral o hůl a druhou měl nonšalantně opřenou v bok. „Slyšel jsem, co jsi povídal, příteli,“ řekl hlasem sladkým a uhlazeným jako kaluž medu. „Vlastně jsem to nemohl neslyšet. Ne že bych vás špehoval - to si, prosím, nemyslete - prostě jsem byl náhodou nablízku, když jsi to vyslovil. Možná bych ti mohl pomoci,“ dodal.</p>

<p>„A kterýpak ty jsi?“ zeptal se Balatronix, protože to byl on, koho neznámý oslovil.</p>

<p>„Dobrodinec, jehož nade všechno těší, když někomu může splnit přání. Například tobě. Říkal jsi, že bys byl rád o osmdesát let mladší.“</p>

<p>„To bych byl. To bych, věru, byl.“</p>

<p>„Opatrně, Balatronixi,“ varoval ho Kedrigern. „Ten chlápek to s tebou nemyslí dobře.“</p>

<p>„Starej se o sebe,“ odsekli Balatronix i cizinec součastně, jako kdyby šlo o dobře secvičený duet. Pak se na sebe navzájem usmáli jako dva spiklenci a Balatronix se zeptal: „To bys dokázal?“</p>

<p>„Je to ta nejjednodušší věc na světě, drahý příteli.“</p>

<p>„A zadarmo?“</p>

<p>„Běda, to ne. Rád bych, ale můj zaměstnavatel mi v tomto bodě nedává na vybranou. Musíme pokrýt alespoň náklady, to zajisté chápeš. A režii. Mzdy. Takové věci. Ovšem ujišťuji tě, že cena je zcela zanedbatelná.“</p>

<p>„Kolik?“</p>

<p>„Peníze mého zaměstnavatele nezajímají. Nikdy by od nikoho nevzal ani měďák. Ne, postačí nám úplná maličkost.“</p>

<p>„Chce tvou duši, Balatronixi. Řekni mu, ať táhne k čertu,“ naléhal Kedrigem.</p>

<p>„Tak taková je cena? Opravdu chceš mou -“ Balatronix se odmlčel, polkl tak hlasitě, že to všichni slyšeli, a teprve pak dořekl: „- duši?“</p>

<p>„Přesně tak. Nic víc nežádám. Žádné další splátky, žádné skryté vícenáklady, jenom tvou duši. A na oplátku nedostaneš pouze osmdesát let, nedostaneš ani osmdesát jedna let, ale rovných třiaosmdesát. Přesně tak, příteli, plných třiaosmdesát let, na den přesně. Je to naše speciální nabídka. Platí jen pro tento týden. Už nikdy se nebude opakovat. Podrobnosti můžeme projednat hned, na místě.“</p>

<p>Balatronix promluvil jako někdo, kdo se právě probral z transu: „To znamená, že jsi -“</p>

<p>„Ne, ne, ne. Já vím, co si myslíš, ale já nepatřím k užšímu vedení. Samozřejmě jsem ale plně akreditovaný zástupce zmocněný jednat jménem svého zaměstnavatele ve všech záležitostech časospirituální směny. Rád ti ukážu svoje pověřovací listiny.“</p>

<p>„Ty chceš mou duši,“ konstatoval Balatronix slabým hlasem.</p>

<p>„To je obvyklá cena. Vychází z mnohasetleté tradice. A dostaneš za ni velice slušnou protihodnotu. Osmdesát tři let nenajdeš jen tak na ulici. Někteří z našich nejlepších klientů se spokojili se čtyřiadvaceti roky, a ještě byli rádi, že pořídili tak dobře.“</p>

<p>„Ty chceš mou duši!“ zopakoval Balatronix silněji a mnohem vztekleji.</p>

<p>„Samozřejmě, že ano! Nebo si myslíš, že vyměním osmdesát tři roky života za tvůj starý plášť nebo za tvého koně nebo za tu směšnou čapku, co máš na hlavě, nebo za tvůj měšec plný měďáků?“</p>

<p>„Ne! Nepřijímám! Nemám zájem!“ zařval Balatronix a pozvedl obě ruce v obranném gestu před sebe.</p>

<p>„Chceš smlouvat, co? Jsi moc lakomý na to, abys zaplatil obvyklou cenu, že je to tak?“</p>

<p>„Rozhodně ne!“</p>

<p>„Tak se bojíš?“</p>

<p>„Ani za mák. Ale slyšel jsem toho o tobě dost. S tebou a s tvými špinavými triky nechci mít nic společného.“</p>

<p>„Ó, jen si ho poslechněte, jemnostpána. Ztělesněná ctnost,“ zvolal cizinec rozzlobeně a mrštil holí o zem. „Už mám plné zuby kšeftování s takovými, jako jsi ty. Jste jeden jako druhý. Nejdřív kňouráte a škemráte -“</p>

<p>„Nikdy jsem neškemral!“</p>

<p>„No ale kňoural jsi. To nemůžeš popřít. Poslouchal jsem tě dost dlouho.“ Cizinec pozoruhodně dobře napodobil Balatronixův hlas: „,Dal bych cokoliv za osmdesát let života, jen když to nebude nic, co má nějakou cenu.' To jsou ty vaše způsoby. Škudlilové podělaní. Podvodníci.“ Hlasitě luskl prsty, až mu z nich vyšlehl plamen. „Beru svou nabídku zpět. Nedal bych ti jediný týden.“</p>

<p>„A já bych ho od tebe nepřijal.“</p>

<p>Muž v černém zvedl svou hůl a ukázal jí na Balatronixe. „Neprovokuj mě, starochu! S takovými, jako jsi ty, jsem hotov raz dva!“</p>

<p>Vtom se na cestě objevil Kameňák. Zamával pěstí a zařval: „Takhle urážlivé s mým kamarádem mluvit nesmíš!“</p>

<p>Cizinec se obrátil tváří k němu. Plné dvě minuty si Kameňáka mlčky prohlížel a pak ukázal holí na jeho hruď. Posměšně se uklonil a hlasem překypujícím opovržením řekl: „To jsem si mohl myslet. Vy dva jste se tak dlouho hledali, až jste se našli. Vím o tobě všechno. Odpadlíku. Vyvrheli. Renegáte.“</p>

<p>„Zvolil jsem si cestu dobra.“</p>

<p>„Dobra? Ty?“ Cizinec se rozesmál. „Ubohý poblouzněný prosťáčku, to se ti nikdy nepodaří. Když jsi jedním z nás, jsi jedním z nás navždy.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Cizinec se znovu zasmál. „Říkáš ne, ale v hloubi srdce víš, že mluvím pravdu.“</p>

<p>„Omlouvám se, že se mezi vás pletu. Ale ty přece nemůžeš mluvit pravdu,“ poznamenal Kedrigern zdvořile.</p>

<p>Cizinec se na něj podíval ještě opovržlivěji než na jeho společníky. „Neříkej mi, co můžu a co ne. Já si můžu dělat, co chci. Mohu se vykrucovat, vyjadřovat se nepřesně, protiřečit si, přikrašlovat skutečnost, vytáčet se, zamlžovat, křivě přísahat nebo lhát jako politik. Mohu říkat nepravdy, polopravdy a cokoliv jiného než pravdu, a když se mi náhodou zachce - i když nechápu, proč by zrovna tohle měl někdo chtít - mohu mluvit i pravdu.“</p>

<p>„Pracuješ přece pro Otce lži, ne? Jak můžeš pracovat pro Otce lži, a přitom mluvit pravdu?“</p>

<p>„Jsem pokrytec. My jsme všichni pokrytci. V tom je naše velká síla,“ odpověděl cizinec.</p>

<p>„Já v tom žádnou sílu nevidím. Předvedl jsi pár triků vhodných tak leda pro vesnický jarmark, hodně jsi toho nažvanil, ale sílu jsi nepředvedl žádnou. Nevěřím, že vůbec nějakou máš. Jsem si jist, že by náš kamarád Kameňák dokázal -“</p>

<p>„Kameňák? Ty tomu zbabělému, v dětství zanedbanému, zběhlému démonovi říkáš <emphasis>Kameňák</emphasis>?“ vytřeštil oči cizinec.</p>

<p>„Ano. Je to příhodné jméno. A jak se vlastně jmenuješ ty? Fru Fru? Růželín? Neboje to něco ještě hloupějšího?“</p>

<p>Vypadalo to, jako by cizinec náhle vyrostl. Jeho oči ukryté v hloubi kápě - teď se zdálo, že má tři - rudě zazářily jako uhlíky rozdmýchané poryvem větru.</p>

<p>„Ty se ptáš na moje jméno? No dobře, tak já ti ho povím. Možná nedostanu vaše duše, ale alespoň se pomstím. Proměním vaše těla v prach,“ zavrčel a pak dodal hlasem zlověstným jako vzdálený hrom: „Mé jméno je -“</p>

<p>Zatímco to cizinec říkal, Kedrigern oběma rukama naznačil, jako by ve vzduchu něco chytal a vrhal to proti němu. Náhle se oslnivě zablesklo a ozval se řev připomínající explozi v hluboké jeskyni. Všichni tři spolupoutníci byli na okamžik oslepeni a ohlušeni. Když se trochu vzpamatovali, mezi barevnými hvězdičkami, které jim stále ještě tančily před očima, zahlédli něco, co vypadalo jako půlka zářícího vajíčka. Rychle to bledlo, až to zbělelo, zešedlo jako popel, a pak se to úplně rozpadlo. Ze země kolem se kouřilo a slyšeli tiché syčení, jak v drobném mrholení rychle chladla.</p>

<p>Balatronix se obrátil ke Kedrigernovi. „Co jsi to udělal?“</p>

<p>„Kameňák mi kdysi řekl, že když démon vysloví svoje jméno nahlas, přihodí se strašné věci. Tak jsem se postaral, aby se všechny staly tomu chlápkovi.“</p>

<p>„Kamaráde, on nebyl jen démon, on byl ďábel,“ řekl Kameňák. Hlas se mu přitom lehce chvěl.</p>

<p>„No, pak muselo být to, co se mu stalo, skutečně strašné. Pojedeme dál?“</p>

<p>Balatronix mlčky zíral na kouřící kruh země. Řídké vlasy měl slepené deštěm. Kedrigern mu podal hřeben. „Než vyrazíme, Balatronixi, měl by ses učesat. Zleva doprava, prosím,“ řekl.</p>

<p>„Nabídl mi osmdesát tři roky,“ řekl Balatronix, jakoby k nikomu konkrétnímu. „Samozřejmě, že jsem to nemínil přijmout. Prožil jsem skvělý život a jsem docela spokojený s tím, že je ze mě laskavý stařeček. Ale stejně by mě něco zajímalo. Proč právě osmdesát tři?“</p>

<p>„Nemuselo to být osmdesát tři,“ odpověděl Kameňák. „Mohl klidně říct sedmdesát devět nebo devadesát sedm, nebo třeba 10006721. Prostě jakékoliv prvočíslo.“</p>

<p>„Co je to prvočíslo?“</p>

<p>„<emphasis>Prvočíslo je celé číslo, které se dá dělit pouze jedničkou a s</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>mo sebou</emphasis>,“ poučil ho Kameňák hlasem dítěte odpovídajícího u tabule na učitelovu otázku. „Učili nás to ve škole,“ dodal.</p>

<p>Balatronix a Kedrigern chvíli mlčeli a s pomocí prstů v duchu prováděli příslušné propočty. Nakonec čaroděj řekl: „To je přece matematika. Co ta má společného s ďábly?“</p>

<p>„Obyvatelé světa pod světem mají hrátky s čísly v oblibě. Pořád se ještě nedokázali smířit s tím, že Faustus dostal čtyřiadvacet let. Bylo to proti pravidlům. Měli mu nabídnout dvacet tři, nebo dvacet devět, když by to bylo málo, ale někdo se přepočítal.“</p>

<p>Kameňák se vydal na průzkum a oba přátelé setrvali v zamyšleném mlčení. Když se o chvíli později vrátil,</p>

<p>Kedrigern se ho zeptal: „To, co jsi nám řekl, Kameňáku, je sice velice zajímavé, ale pořád mám dojem, že jsi nám to moc neosvětlil.“</p>

<p>„Ďáblové už jsou takoví,“ pokrčil Kameňák rameny.</p>

<p>Kedrigern zamyšleně přikývl. „Asi ano.“</p>

<p>„Také mají rádi pokřivené linie. Líbí se jim nepravidelné geometrické obrazce s lichým počtem stran.“</p>

<p>„Vsadím se, že mají rádi i zrcadla,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Zrcadly jsou doslova posedlí. Zvlášť v oblibě mají pokřivená zrcadla. A ze všeho nejraději se mstí.“</p>

<p>„Pověz mi, Kameňáku,“ vmísil se do hovoru Balatronix. „Doopravdy najdou na to svoje prodloužení života hodné zájemců?“</p>

<p>„Určitě. Zvlášť mezi vzdělanějšími vrstvami obyvatelstva.“</p>

<p>„Skutečně? Člověk by myslel, že takoví si to dvakrát rozmyslí,“ podivil se Balatronix a Kedrigern souhlasně přikývl.</p>

<p>Kameňák se usmál a zavrtěl hlavou. „Možná by měli, ale většinou to neudělají. Myslí si totiž, že ďábla na poslední chvíli nějak přelstí. Očekávají, že shrábnou zisk a vyváznou bez placení.“</p>

<p>„A daří se jim to?“</p>

<p>„Ne. Ale jejich dušičky jsou tak malé a scvrklé, že nakonec ani nestojí za tu námahu.“</p>

<p>„Přesto v tom pořád pokračují.“</p>

<p>„Ano,“ přisvědčil Kameňák a smutně pokýval hlavou. „Zdá se, že ďáblové se nikdy nepoučí. A lidé také ne.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Šest <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Nebezpečí číhající na pocestné • Zboží pro Šéfa</emphasis></strong></p>

<p>Kedrigern se se svými přáteli rozloučil oboustrannou výměnou přání šťastné cesty a slibů, že se při nejbližší příležitosti zase navštíví. Loučení je vždycky smutné, ale smutek tohoto byl poněkud zmírněn nedávnými událostmi. Balatronix už měl zase lepší náladu, a jelikož kouzelný hřeben zůstal bezpečně v Kedrigernově vlastnictví, dalo se předpokládat, že mu zůstane. Kameňák už byl také ve své kůži - lehkost, se kterou se Kedrigern zbavil ďábla, mu značně zvedla náladu.</p>

<p>Třetího dne svého osamoceného putování, právě když v dálce zahlédl Nahnutou věž Žalu, uslyšel Kedrigern ženský hlas volající o pomoc. Byl to křik plný děsu a zoufalství a ozýval se z lesa u cesty. Kedrigern bez váhání pobídl Rosamundu směrem, z něhož přicházel.</p>

<p>Na malé mýtince na konci úzké stezky uviděl ženu zmítající se v rukou surovce, který vypadal, že je schopen všeho. Jakmile uviděl Kedrigerna, vytáhl nůž a zvolal: „Už ani krok, nebo jí ho vrazím do srdce. Zůstaň, kde jsi.“</p>

<p>„Udělejte, co vám říká, milostivý pane, prosím vás! Nechoďte blíž!“ prosila žena.</p>

<p>„Jak chcete,“ zamumlal Kedrigern a pozvedl ruce, aby se připravil na patřičné zaklínadlo.</p>

<p>Jak tak spěchal pomoci nevinné oběti, úplně zapomněl na základní bezpečnostní opatření. Proto ho nic neochránilo před nečekanou ránou, která ho srazila z koně. Dopadl na zem se zaduněním, jaké by vydal pytel mouky, a zůstal ležet bez hnutí.</p>

<p>Lotr i jeho oběť se k němu okamžitě rozběhli. Žena do něj strčila špičkou boty. Pak se podívali na pytel s pískem, který se houpal těsně nad Rosamundiným sedlem, a zasmáli se.</p>

<p>„Pokaždé to zabere,“ prohlásil muž. „Tak se podívejme, co jsme získali tentokrát.“</p>

<p>Poklekl vedle Kedrigerna, aby mu sebral měšec a z ramen mu stáhl plášť, a pak si šli společně prohlédnout jeho sedlový vak.</p>

<p>„Je tu spousta jídla,“ poznamenala žena.</p>

<p>„Taky hezká přikrývka.“</p>

<p>„Dobrý kůň.“</p>

<p>„A dobré sedlo.“</p>

<p>„Pojďme, Jacku.“</p>

<p>„Kam ten spěch? Ještě si vezmeme jeho šaty. A jeho boty. Za ty bychom mohli něco utržit.“</p>

<p>„To by trvalo moc dlouho. Ječela jsem dost hlasitě. Mohl by přijít někdo jiný.“</p>

<p>Muž zaváhal. Hrabivost a strach z trestu zjevně sváděly v jeho nitru boj. Když se z dálky ozvalo: „Haló! Hej vy tam!“ okamžitě se rozhodl. Vyskočil do sedla, ženě pomohl za sebe a rychle vyrazili úzkou stezkou hlouběji do lesa.</p>

<p>Krátce po jejich odjezdu se na cestičce objevila stařena v černém. Jakmile uviděla Kedrigerna, tiše vykřikla a rozběhla se k němu. Když ho důkladně prohledala a nic cenného nenašla, povzdechla si a se spoustou sténání, hekání a praskání prastarých kloubů poklekla vedle něj. Pak vzala jeho hlavu do náručí, něžné ho popleskala po tváři a zamumlala: „Ty můj ubožáčku, tak tě taky dostali, že? Je to hanba, jak ti lupiči tyjí z nevinných poutníků. Alespoň že ti nechali šaty. Hezké šaty. Grungeon tě v nich moc rád uvidí.“</p>

<p>Kedrigern otevřel oči, zamrkal a zasténal. Pak se nechápavě zadíval na stařenu. „Ty jsi moje matka?“</p>

<p>„Díky bohu ne, chlapče nešťastný. Jsem jenom laskavá stařenka. Oloupili tě Pískař Jack a Ječivá Jenny. Tady je to jejich rajón. Jak ti říkají?“</p>

<p>Kedrigern na ni dál tupě zíral. „Já nevím.“</p>

<p>„Ach, jemine. To musela být rána.“</p>

<p>„To tedy byla.“</p>

<p>„Jestli dokážeš vstát, odvedu tě do Grungeonovy hospody. Grungeon má laskavé srdce a vždycky se postará o pocestné v nesnázích, to tedy ano. Najde ti práci.“</p>

<p>„Já musím... něco udělat.“</p>

<p>„Samozřejmě, že ano, chlapče můj nešťastný. Je to nemilosrdný svět. Všichni musíme něco dělat, abychom si vydělali na živobytí.“</p>

<p>„Ale já... musím někam jít... něco najít... někdo určitě potřebuje mou pomoc.“</p>

<p>„Grungeon už ti někoho takového najde. Můžeš se na něj spolehnout. Má něco jako pracovní úřad a neúčtuje si za to ani měďák. Je to ztělesněná dobrota, ten Grungeon. Tak co, můžeš vstát? Opři se o mě, jestli ti to pomůže - ne tak rychle! Hezky pomaloučku,“ řekla stařena a se spoustou hekání a sténání od obou z nich se snažila pomoct Kedrigernovi na nohy. Kedrigern vrávoral a hrozně ho bolela hlava, ale jít mohl. Nezdálo se, že by měl něco zlomeného, i když potlučený byl pořádně. Se stařeninou pomocí se vrátil na cestu a pak oba zamířili k Žalu.</p>

<p>Po hodině bolestivé chůze přerušené třemi krátkými odpočinky dorazili ke třem stavením. To vlevo se opíralo o strom a to vpravo zase zjevně podepírala hromada odpadků. Prostřední stavení se naklánělo chvíli doprava a pak zase doleva, podle toho, kam zrovna vanul vítr.</p>

<p>Jedna z chatrčí byla stáj, druhá vepřín a třetí hospoda. Pro cizince nebylo snadné je rozlišit. Všechny tři byly stejně špinavé a na spadnutí, všechny páchly přibližně stejně.</p>

<p>Stařena si je nejistě prohlédla. Pak se zastavila a zavětřila. Konečně vyrazila přes blátivý dvorek k chatrči vlevo, která páchla trochu méně než obě zbývající. Ukázalo se, že je to vepřín. „Minule jsem se spletla stejně,“ zabručela a rezignovaně si povzdechla. Pak vzala Kedrigerna za ruku a odvedla ho k prostřednímu stavení.</p>

<p>„Mistře Grungeone!“ zakrákala. Z nitra hospody jí odpověděl hluboký hlas cosi neurčitého. „Přivedla jsem nešťastného pocestného, který potřebuje tvou pomoc, mistře Grungeone,“ vysvětlila stařena. „Patří k těm pánům, kterým obvykle pomáháš. Ubožáček si ani nepamatuje svoje jméno.“</p>

<p>Hostinský se vynořil ze stínu. Vztyčil se nad stařenou a jejím chráněncem. „Je to pravda? Ty si nepamatuješ svoje jméno?“ zeptal se Kedrigerna.</p>

<p>„Ne, pane.“</p>

<p>„Oloupili tě na cestě, že?“</p>

<p>„Nevzpomínám si, pane.“</p>

<p>„Byli to Pískař Jack a Ječivá Jenny, mistře Grungeone. Dostal přitom pořádnou ránu do hlavy. Vůbec nic si nepamatuje,“ zašeptala stařena spiklenecky. Oba se usmáli.</p>

<p>„Tak to má štěstí, že mu nechali šaty. Ti dva obvykle člověka oškubou úplně.“</p>

<p>Stařena se zachechtala. „Překvapila jsem je. Zavolala jsem na ně a oni vzali nohy na ramena. Už mu ale stačili vzít peníze a koně.“</p>

<p>Grungeon přistoupil ke Kedrigernovi a pozorně si ho prohlédl. Šaty měl zválené a potřebovaly pořádně vykartáčovat, ale byly pořádně ušité, stejně jako jeho boty. „Mluví jako lepší člověk. Je zdvořilý. Má dobré šaty. Myslím, že Šéf o něj bude mít zájem.“</p>

<p>„Šéf se rád postará o práci pro ubohého chlapce, který upadl do neštěstí. A tobě zaplatí za to, že jsi ho našel. To máme štěstí, že jich na cestě do Žalu nacházíme tolik, že?“ řekla stařena a znovu se kdákavě rozesmála.</p>

<p>Grungeon se k ní připojil. „Svůj podíl dostaneš, až mi Šéf zaplatí,“ řekl pak.</p>

<p>Stařena se obrátila a kolébavě zamířila ke kuchyni. „Dám si něco k jídlu jako závdavek.“</p>

<p>„Tak nesněz všechen guláš,“ zavolal za ní Grungeon.</p>

<p>„Tvého guláše bych se nikdy ani nedotkla, Grungeone,“ odsekla stařena a oba se zasmáli.</p>

<p>Hostinský se pak otočil ke Kedrigernovi. „Nemá smysl, abys tady jen tak postával bez užitku. Vezmi si tenhle hadr a pusť se do utírání stolů. Až přijde Šéf, zavolám tě.“</p>

<p>„Ano, pane. Nevíte náhodou, jak se jmenuju?“</p>

<p>„Když si bude Šéf myslet, že potřebuješ jméno, nějaké ti dá. Zatím prostě přiběhneš, když na tebe zavolám.“</p>

<p>„Ano, pane,“ odpověděl Kedrigern. Pak vzal mastný hadr, na který mu Grungeon ukázal, a pustil se do práce.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Sedm <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Šéf Mosstrooper • Nové jméno, nové zaměstnání a noví známí</emphasis></strong></p>

<p>Několik dní po Kedrigernově příchodu se v Grungeonově hospodě objevil hubený muž oblečený od klobouku na hlavě až po zablácené boty v černém. Když vešel dovnitř, Kedrigern se rychle hrnul k němu a spěšně utíral špínu z lavice a stolu. Pak se uctivě uklonil.</p>

<p>Nově příchozí se rozhlédl po místnosti. Dotkl se stolní desky a zjistil, že je slizká. „Grungeonova hospoda je ještě odpornější, než když jsem tady byl posledně,“ poznamenal.</p>

<p>„Ano, pane. Děkuji vám, pane.“</p>

<p>„Řekni Grungeonovi, že za ním přišel Šéf Mosstrooper v obchodní záležitosti.“</p>

<p>„Hned, pane,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Odešel, hladce se proplétaje mezi lavicemi, sloupy a obrácenými židlemi na stolech. Mosstrooper ho přitom pozoroval a usmíval se. Má dobré držení těla, pomyslel si. Mrštný hoch. Rozhodně nadějný.</p>

<p>Mladík přinesl dva korbele piva, jeden postavil na stůl před Mosstroopera a druhý na místo proti němu, pak se uklidil na svoje stanoviště u sloupu. Z šera dveří do kuchyně vyšel Grungeon a cestou si utíral ruce do zástěry. Posadil se na lavici proti návštěvníkovi a pozdravil ho pozvednutím korbele.</p>

<p>Grungeon byl statný muž s rukama jako chlupaté kmeny stromů. Jak tam tak seděl proti štíhlému návštěvníkovi, vypadal ještě větší. Měl kulatý, červený obličej, mastné černé vlasy a střapatý černý vous ulepený zbytky jídla. Jeho zástěra vypadala, jako by s ni byl zvyklý vytírat podlahu a čistit komín. On sám na tom nebyl o nic lépe. Když se usmál, předvedl několik křivých, zahnědlých zubů.</p>

<p>„Tentokrát mám pro tebe skutečně dobrého,“ řekl a kývl hlavou k mladíkovi.</p>

<p>„Toho mladého chlapce? Co o něm víš?“</p>

<p>„Někoho tak zdvořilého jsem ještě neviděl. Je to skutečný gentleman. Dělá, co se mu řekne, a na nic se neptá.“</p>

<p>Mosstrooper se zamračil. „Ten minulý nebyl vůbec k ničemu. Pitomec a nemotora. Chytili ho hned napoprvé.“</p>

<p>„To přece není moje vina, že? Já je jen dodávám, necvičím je.“</p>

<p>Mosstrooper se napil piva a okamžitě ho zase vyprskl na podlahu. Otřásl se. Pivo chutnalo hrozně. „Co do toho dáváš, Grungeone?“ zeptal se.</p>

<p>„Raději to nechtěj vědět,“ odpověděl hostinský s úšklebkem.</p>

<p>Mosstrooper se otřásl ještě jednou. „K tomu mládenci. Je chytrý? O pitomce nestojím, ale o chytráky taky ne.“</p>

<p>„Je dost chytrý na to, aby udělal, co se mu řekne, a držel jazyk za zuby,“ odpověděl Grungeon. Pak se předklonil a ztišil hlas. „Ale je na něm něco zvláštního. Vypadá chytře a mluví jako vzdělaný muž, a přitom toho neví o nic víc než malé dítě. Ten chlapec má dobrou hlavu, jenže nic v ní.“</p>

<p>Mosstrooper pokrčil rameny. „Možná je to aristokrat. Ti takoví bývají.“</p>

<p>„Možná ho Pískař Jack praštil příliš silně.“</p>

<p>„Ne. Jack zná svoje řemeslo.“</p>

<p>Mosstrooper chvíli mlčky uvažoval a pak řekl: „Možná je ten mládenec studius. Nebo filozof. Ovšem na filozofa je trochu mladý.“</p>

<p>„Nevím, co je zač, Šéfe. Zvláštním způsobem se dívá na lidi. Jako by hledal něco, co my dva nemůžeme vidět.“</p>

<p>„To může být užitečné nadání. A jestli ne... nu, naučí se, co vidět má a co nemá, pokud ví, co je pro něj dobré. Kde jsi k němu vlastně přišel?“</p>

<p>„Stará Goodová ho našla ležet v lese. Pískař Jack a Ječivá Jenny s nim zrovna skončili,“ odpověděl hostinský.</p>

<p>„Odkud je?“</p>

<p>„On neví. Neví ani, jak se jmenuje.“</p>

<p>Muž v černém se zamyšleně poškrábal ve vousech. Pak se poťouchle usmál. „Tak to měl štěstí, že se ho ta dobrá stařena ujala.“</p>

<p>Grungeon se zašklebil. „Stará Goodová ví, jak mám měkké srdce a že se vždycky rád postarám o ubožáka v nesnázích. Najdu jim poctivou práci u mého dobrého přítele Šéfa.“</p>

<p>„Vezmu ho za obvyklých podmínek,“ řekl Mosstrooper. „Dva stříbrňáky dostaneš hned a jeden ti přidám, když se ukáže, že se hodí pro můj podnik.“</p>

<p>Grungeon se zamračil a zavrtěl hlavou. „To je málo, Šéfe. Tenhle je něco extra. Jenom se podívej na ten jeho nevinný obličej. Vydělá ti jmění, uvidíš. Za toho chci víc.“</p>

<p>Mosstrooper se lokty opřel o umaštěnou desku stolu a dlouhými prsty zaťukal o sebe. Po dlouhé odmlce řekl: „Máme dohodu, Grungeone.“</p>

<p>„Tak chci novou,“ odsekl Grungeon.</p>

<p>„To nepřichází v úvahu,“ odpověděl Mosstrooper.</p>

<p>Hostinský vstal a sklonil se nad ním. Obličej mu ještě zbrunátněl. V ramenou a přes prsa byl dvakrát širší než Šéf a ruce měl jako lopaty. Zaťal je v pěsti. Pak zavrčel: „Řekl jsem, že chci uzavřít novou dohodu. Tři stříbrňáky hned a dva další na konci roku.“</p>

<p>Mosstrooper ani nevzhlédl. „Pak nemohu sloužit, Grungeone. Ale můžeš si o tom promluvit se Škrtičem a Rdousilem. Myslím, že moje společníky už znáš. Rádi k tobě zaskočí na kus řeči.“</p>

<p>Grungeon zbledl. Klesl na lavici jako loutka s přestřiženými šňůrkami. Oči měl najednou vytřeštěné strachem. „Dobře, Šéfe. Žádnou novou dohodu nepotřebujeme. Ta, kterou máme, stačí. Jen drž ty dva dál ode mě.“</p>

<p>„No, jestli jsi spokojený...“</p>

<p>„Jsem dokonale spokojený. Šťastný jako blecha. Opravdu.“</p>

<p>Mosstrooper položil na stůl dva stříbrňáky. „Pak je obchod uzavřen. Řekni tomu mládenci, aby se sbalil. Počkám tady.“</p>

<p>Grungeon popadl mince a vyskočil. „Hned ti ho pošlu,“ řekl a odspěchal.</p>

<p>Mosstrooper se znechuceným zabručením odehnal mouchy, které kroužily kolem stolu, a odstrčil korbel s pivem. Rozhlédl se po výčepu. Bylo to temné, špinavé místo, které páchlo zrovna tak zle, jak vypadalo. Ten mladík by mu měl být vděčný, že ho odsud vezme, poskytne mu příležitost seznámit se se zajímavými lidmi a vyučit se řemeslu. Jestli nebude, tím hůř pro něj.</p>

<p>Chlapec přistoupil ke stolu. Jeho obličej postrádal jakýkoliv výraz, ale jeho slova zněla zdvořile. „Jsem připraven s vámi odejít, pane, pokud se vám to hodí.“</p>

<p>„Dobře. Kde máš svoje věci?“</p>

<p>„Žádné nemám, pane.“</p>

<p>„To brzy napravíme,“ ujistil ho Mosstrooper. Usmál se, až ve stínu široké obruby jeho klobouku zazářily dlouhé bílé zuby. „Jsem Šéf Mosstrooper. Odvedu tě někam, kde se budeš moci umýt a dostaneš pěkné nové šaty. Vyučíš se zajímavému řemeslu, a až budeš připravený, vyrazíš do města a později i po celém království. Budeš se stýkat s bohatými a významnými lidmi. V měšci budeš mít vždycky dost peněz a budeš nosit pěkné šaty. Bude se ti to líbit.“</p>

<p>„Děkuji vám, pane, určitě bude.“</p>

<p>„Potěšení je na mé straně, chlapče. Jak se vlastně jmenuješ?“</p>

<p>„Nevím, pane.“</p>

<p>„Je to, jak jsem říkal, Šéfe,“ ozval se Grungeon. „Nemá jméno. Já mu říkám Svist, protože se umí tak rychle pohybovat, když na něj zařvu.“</p>

<p>„Chceš, abych ti říkal Svist?“ zeptal se Mosstrooper.</p>

<p>„Pokud si to přejete, pane.“</p>

<p>„Tak se budeš jmenovat Svist. Alespoň dokud ti nevymyslím lepší jméno,“ prohlásil Mosstrooper. „Tak pojď, Sviste. Jdeme domů.“</p>

<p>Kedrigern vyrazil za Mosstrooperem a měl co dělat, aby s dloubaném udržel krok. Prošli po pěšince vedoucí ke Grungeonově hospodě a dostali se na hlavní cestu, která vedla do města. Stráže u brány je pustily dovnitř a oni se ponořili do spletitých uliček Žalu.</p>

<p>Všude kolem vládl ruch, shon a zmatek. Prošli tržištěm kolem krámků s vystaveným zbožím na náměstí lemované honosnými domy. Elegantní pánové a dámy, žebráci, kupci, vojáci, pouliční prodavači, knězi a děti vířili kolem jako bubliny v řece protékající peřejemi. Kedrigernovi se zdálo, že ještě nikdy neviděl tolik lidí pohromadě na jednom místě. Měl pocit, že se sem sešli všichni lidé z celého světa, aby na sebe pokřikovali, klábosili a spěchali - s výjimkou těch, kteří postávali ve vchodech domů, vykláněli se z oken, váleli se ve strouze nebo se mezi sebou vztekle hádali.</p>

<p>Mosstrooper ho pozoroval s mírným pobavením. „Už jsi někdy viděl takový shon, Sviste?“ zeptal se, když čekali na blátivé křižovatce, až přejede několik dvoukolových kár.</p>

<p>„Nemohu si vzpomenout, pane.“</p>

<p>„A to je jen začátek. Teď ses dostal do velkého světa, mladíku, a každý tvůj den bude plný dobrodružství.“</p>

<p>„Děkuji vám, pane,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>Kráčeli jednou křivolakou a svažující se ulicí za druhou, stále hlouběji do staré části města, kde byly domy těsněji u sebe a uličky temnější. Lidé tady nebyli tak nápadní: jen stíny v oknech, stíny ve vchodech, postavy spěšně mizející za rohem. Ale jejich přítomnost byla stále patrná.</p>

<p>Dorazili do špinavé úzké uličky, která neměla žádné jméno. Točila se a kroutila, až skončila u brány vedoucí do dlouhého temného průchodu. Na jeho konci byly masivní dubové dveře. Mosstrooper se před nimi zastavil a vytáhl kruh s klíči.</p>

<p>„Tyto dveře za sebou vždycky zamykáme, Sviste,“ řekl. „Na to nikdy nezapomeň. O nezvané hosty nestojíme.“</p>

<p>„Ne, pane, nezapomenu,“ slíbil Kedrigern.</p>

<p>Když za nimi Mosstrooper dveře zavřel a zamkl, měli před sebou další průchod. Vyšli po starém rozvrzaném schodišti a vzápětí po jiném, podobném, zase sešli dolů.</p>

<p>Tam ústila temná, vlhká chodba. Všude kolem nich kapala voda a při každém kroku jim šplouchala pod nohama. Chodbou se dostali do vnitřního dvora, který byl snad ještě špinavější než ulice a průchody, a po třech slizkých kamenných schodech sešli na široké odpočívadlo.</p>

<p>Na odpočívadle stál žebřík. Kedrigern vzhlédl, ale jeho konec neviděl. Ztrácel se v temnotě.</p>

<p>„Nahoru, chlapče,“ pobídl ho Mosstrooper.</p>

<p>Kedrigern začal stoupat po žebříku. Když se Mosstrooper pustil za ním, žebřík se pod jejich společnou váhou nebezpečně rozhoupal. Brzy dorazili na dřevěnou plošinu, kde je čekaly další dveře. I ty byly zamčené. Mosstrooper je odemkl, zaseje zamkl, když jimi prošli, a oznámil: „Jsme tady, Sviste. Konečně doma.“</p>

<p>,Domov‘ byla velká půdní místnost s vysokým stropem. Světlo do ni proudilo řadou malých okének umístěných vysoko na dvou protějších zdech. Na jedné straně místnosti byly dveře, kterými přišli. Jiné, menší dveře byly zasazeny na konci zdi a u protější stěny stál velký krb, ve kterém vesele plápolal oheň. V krbu visel na háku kotel a místností se linula příjemná vůně polévky. Na stoličce před krbem seděl drobný černovlasý chlapec a míchal obsah kotle.</p>

<p>„Než přikročíme k dalšímu, Sviste, chtěl bych, aby ses na něco podíval. Vylez si tam na tu truhlu a vyhlédni z okna,“ řekl Mosstrooper.</p>

<p>Okno bylo velice špinavé, ale když ho Kedrigern trochu otřel rukávem, viděl pod sebou město, jeho hradby a za nimi zelené pole táhnoucí se až k modrým dálkám na obzoru. Střechy domů a věžičky, třídy a uličky se pod ním krčily jako nějaké hračky. Lidé, kteří se tam dole pohybovali, vypadali jako mravenci spěchající sem a tam za svými mravenčími záležitostmi.</p>

<p>„Vzrušující, že ano?“ řekl Mosstrooper. „Brzy budeš chodit ven každý den, potkávat lidi a poznávat nové věci. Čeká tě zajímavý život - pokud se naučíš hrát v něm svou roli a dělat vždycky přesně to, co ti řeknu.“</p>

<p>„Jaká je ta moje role, pane?“ otázal se Kedrigern.</p>

<p>„Všechno má svůj čas. Teď si dáme po misce horké polévky, abychom oslavili tvůj příchod. Jsi rád, ne?“ Aniž by čekal na odpověď, zařval: „Hej, Stíne, nalož svému novému kolegovi polévku a mně dej taky - plnou misku. Ty si můžeš taky trochu dát, Stíne.“ Otočil se ke Kedrigernovi a dodal: „Nežijeme si tu špatně, Sviste. Vždycky je co jíst a oheň nikdy nevyhasíná.“</p>

<p>„Ano, pane. Mockrát vám děkuji, pane.“</p>

<p>V místnosti vládla špína a nepořádek. Kabátce, staré boty a ponožky stejně jako hromady prostěradel se válely všude po zemi. U stěn stálo půl tuctu masivních beden opatřených solidními zámky. Židle a stoličky zůstaly tak, jak od nich někdo vstal. Uprostřed stál dlouhý jídelní stůl.</p>

<p>Chlapec, kterému Šéf říkal Stín, přinesl polévku. Postavil misky na stůl, všichni tři usedli a pustili se do jídla. Stín polévku hltal, jako by už týden nejedl a Kedrigern se tak velké chuti k jídlu u tak malého chlapce upřímně podivil.</p>

<p>„Stín je také čerstvý přírůstek do naší rodiny. Je s námi teprve tři týdny. Naučit se pravidla mu trvá trochu déle, takže ještě není připraven vyrazit do světa. Teď tady dělá kuchaře. Doufám, že ty se budeš učit rychle, Sviste,“ řekl Mosstrooper, když dojedli.</p>

<p>„Vynasnažím se, pane,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>„Ano, věřím, že se vynasnažíš. Dokonce bys mohl pomoci Stínoví. Všiml jsem si, jak hbitě se pohybuješ mezi stoly a lavicemi v Grungeonově hospodě. V našem řemesle je velice důležité vyhýbat se překážkám co nejrychleji. Myslíš, že bys ho to mohl naučit?“</p>

<p>„Udělám všechno, co si budete přát, pane.“</p>

<p>Mosstrooper si zamnul ruce. „Dobře, dobře. Věděl jsem, že s tebou bude radost pracovat. Vyzkouším si tě. Jenom to tady musíme trochu přestavět.“</p>

<p>Odstrčil stůl ke stěně, přemístil několik židlí a stoliček a pak přitáhl dvě z beden doprostřed místnosti. „Tak,“ řekl. „Teď je všechno připraveno pro malé cvičení. Nechci po tobě nic jiného, Sviste, než abys přeběhl odsud na druhý konec místnosti. Přitom se budeš proplétat mezi bednami, stolem a židlemi, ale ničeho se nesmíš dotknout. Pochopil jsi?“ zeptal se Mosstrooper.</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>„Ty, Stíne, ho velice pečlivě pozoruj.“</p>

<p>„Budu, Šéfe. Opravdu, budu,“ sliboval Stín.</p>

<p>Hbitost a dobrá koordinace pohybů je pro čaroděje velice důležitá. Na Mosstrooperův signál Kedrigern vyrazil, hladce proklouzl mezi stoličkami, vyhnul se rohu stolu a truhlám. Když se zase vrátil na místo, odkud vyběhl, dýchal jen o poznání rychleji. Mosstrooper mu hlasitě zatleskal.</p>

<p>„Skvělé! Opravdu skvělé, chlapče! Dokonalé!“ volal. „Co tomu říkáš, Stíne?“</p>

<p>„Je báječný, skutečně báječný!“</p>

<p>„Co kdybys to zkusil dokázat stejně dobře?“</p>

<p>„Zkusím. Slibuju, že se budu snažit. Opravdu.“</p>

<p>„Hodný chlapec,“ pochválil ho Mosstrooper. „Tak do toho.“</p>

<p>Stín se očividně snažil, ale nebyl tak rychlý jako Kedrigern a ani zdaleka tak šikovný. Neustále narážel do stolu, klopýtal přes židle a nedokázal přeskočit ani tu nejmenší truhlu. Pokaždé, když neuspěl, horlivě sliboval, že se polepší, ale na Mosstroopera tím velký dojem neudělal. Nechával Stína běhat znovu a znovu, až mu asi po čtyřicátém pokusu řekl: „Bojím se, že se příliš cpeš, Stíne. Proto jsi tak pomalý. Dnes půjdeš spát bez večeře.“</p>

<p>Chlapec k němu prosebně vzhlédl a zaúpěl.</p>

<p>Mosstrooper se k němu sklonil a řekl: „Nestěžuješ si, že ne, Stíne? Víš přece, že my tady si nestěžujeme. Rozkazy plníme s úsměvem na tváři.“</p>

<p>Stín se zachvěl. „Ale ne, Šéfe, já si nestěžuju! Já si nikdy nestěžuju,“ ujišťoval ho rychle. „Já se polepším, opravdu se polepším.“</p>

<p>„Samozřejmě, že se polepšíš,“ řekl Mosstrooper, „Teď ohřej vodu. Svist se umyje a pak dostane hezké nové šaty.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Osm <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Šéfovi společníci • Znepokojující rozhovor • Změna plánů • Rozhodnutí</emphasis></strong></p>

<p>Toho večera, když se pořádně namočil a důkladně vydrhl, byl Kedrigern poprvé od chvíle, kdy opustil Jaquintin dům, zase čistý. Mosstrooper mu mezitím vybíral nové šaty a přehrabal přitom celou truhlu. Konečně před něj položil úplný oděv od čisťounkého lněného spodního prádla až po elegantní, hedvábím obšitý plášť. Pýchou přitom jen zářil.</p>

<p>„Budeš vypadat jako nějaký princ, Sviste,“ řekl. „Lidé se při pohledu na tebe budou zastavovat a říkat: ,To je ale pohledný mladík! Určitě mu v žilách koluje královská krev! S tím se musím co nejdříve seznámit!‘ A přesně tohle potřebujeme, aby říkali. Protože v okamžiku, kdy je budou zaměstnávat podobné myšlenky...“ Sám pro sebe se zasmál. „Bude mít úspěch. Co říkáš, Stíne?“</p>

<p>„Určitě bude, Šéfe!“ zvolal chlapec.</p>

<p>Zrovna dojedli večeři a teď seděli všichni tři u dlouhého stolu. Kedrigern se Šéfem si pochutnali na misce polévky a krajíci chleba s několika plátky studené osmažené slaniny. Šéf měl dobrou náladu, a proto Stínovi povolil malý kousek chlebové kůrky.</p>

<p>Vtom někdo zabušil na dveře. Bylo to hlasité zabušení a přitom nějakým zvláštním způsobem kradmé. Takové to zabušení, které obvykle nevěstí nic dobrého. Stín sebou trhl a v obličeji se mu objevil vyděšený výraz. Ozvalo se ještě sedm úderů a pak následovala odmlka, při níž Stínův strach jen vzrostl. Zpoza dveří se tlumeným, chraptivým hlasem ozvalo: „Škrtič a Rdousil,“ a ve třech tichých ťuknutích a zahvízdáních, které následovaly, bylo cosi zlověstného.</p>

<p>„Běž otevřít, Stíne,“ vyzval chlapce Mosstrooper.</p>

<p>„Prosím vás, Šéfe, nenuťte mě k tomu. Já se těch dvou bojím,“ začal bědovat Stín.</p>

<p>„Nezneužívej mou shovívavost přespříliš, Stíne,“ varoval ho Mosstrooper. Pak si odhrnul plášť a ruku významně položil na jílec dýky. „Otevři ty dveře ty, Sviste.“</p>

<p>Kedrigern vstal a šel ke dveřím. Když je otevřel, do místnosti vklouzli dva muži. Kedrigernovi připomínali pavouky, které viděl v Grungeonově hospodě. Byli od hlavy až k patě v šedém. Ruce a nohy měli dlouhé a pohybovali se rychle a tiše, oči jim svítily zpod kremp šedých klobouků velice nepříjemným způsobem. Prsty měli dlouhé a štíhlé a neustále se jim svíraly a rozevíraly, jako by se nemohly dočkat, až něco sevřou.</p>

<p>„Nějaké potíže?“ zeptal se Mosstrooper.</p>

<p>„Vůbec žádné,“ odpověděl jeden. „Je to radost, jednat s gentlemanem,“ dodal druhý. Podívali se po sobě a tiše se zasmáli. V jejich smíchu nebylo ani za mák veselosti.</p>

<p>„Kdo je to?“ zeptal se jeden z nich ostře a ukázal dlouhým prstem se špičatým nehtem na Kedrigerna. „Co tady dělá?“</p>

<p>„To je Svist. Nový přírůstek. Velice slibný.“</p>

<p>„Nemám rád nové přírůstky. Vyptávají se,“ zavrčel druhý muž.</p>

<p>„Svist se nevyptává a dělá, co se mu řekne,“ odpověděl Mosstrooper. „Sviste, tohle jsou Škrtič a Rdousil. Jsou to moji společníci.“</p>

<p>„Velice mě těší, že vás poznávám,“ řekl Kedrigern, ale ti dva už se dívali jinam.</p>

<p>„Stíne, utři stůl. Pak běžte oba dva na kutě,“ řekl Mosstrooper. „My tady musíme něco probrat.“</p>

<p>Otevřel jednu z truhel a vytáhl z ní hnědou láhev a tři sklenky. Pak se se svými společníky posadil ke stolu. Pili a smáli se, tiše a přidušeně, jakoby nějakým odporným soukromým vtipům, zatímco Stín a Kedrigern se v opačném koutě místnosti choulili pod přikrývkami.</p>

<p>Kedrigern se uprostřed noci probudil a viděl, že Škrtič, Rdousil a Mosstrooper pořád ještě sedí u stolu. Jediná svíce, která teď hořela, osvětlovala jejich obličeje. Muži se líně houpali na židlích a jejich hlasy zněly hlasitěji než předtím, proto se mu podařilo zaslechnout většinu z toho, co říkali.</p>

<p>Uslyšel svoje jméno a Mosstrooper na něj ukázal prstem. Kedrigern rychle zavřel oči a předstíral, že spí, ale pozorně přitom naslouchal.</p>

<p>„Ten nový kluk je přesně takový, jakého už dávno hledám. Bude nám velice užitečný,“ řekl Mosstrooper.</p>

<p>„Kluk, který tvrdí, že nezná ani svoje jméno a odkud je? To se mi vůbec nelíbí,“ zabručel Škrtič.</p>

<p>„Ani mně ne. Možná, že je chytřejší než si myslíš,“ přidal se k němu Rdousil.</p>

<p>Mosstrooper se nad tím chvíli zamyslel. „V téhle branži není nikdo chytřejší, než já. To už bys mohl vědět.“</p>

<p>„Mně se nelíbí ani ten kluk, co mu říkáš Stín. Učí se podezřele pomalu,“ prohlásil Škrtič.</p>

<p>„Naučí se,“ namítl Mosstrooper. „A zatím nám docela dobře vaří.“</p>

<p>Rdousil se zasmál, ale byl to velice zlověstný smích.</p>

<p>„Vaří? My neprovozujeme hospodu, Šéfe. Pošli ho vydělávat prachy, nebo se ho zbav.“</p>

<p>„Nechám Svista, aby na něm pár dní zapracoval. Jestli ani potom nebude připravený pracovat, můžeš se ho zbavit sám.“</p>

<p>„Seznámíme ho s doktorem Harangou,“ řekl Škrtič.</p>

<p>„Určitě si toho dobrého doktora zamiluje,“ přisadil si Rdousil.</p>

<p>„Jo, to se můžeš vsadit.“ Škrtič se zachechtal a Rdousil se k němu přidal.</p>

<p>Mosstrooper se také zasmál a pak řekl: „Vy dva jste ti největší darebáci, jaké jsem kdy potkal.“</p>

<p>„Děkujeme, Šéfe,“ řekl Škrtič a pozvedl sklenku v posměšném přípitku. „Snažíme se, jak nejlépe umíme, abychom byli co nejhorší.“</p>

<p>„A opravdu nás těší, že naši snahu někdo umí ocenit,“ dodal Rdousil.</p>

<p>Oba muži se na sebe podívali a znovu se rozchechtali. Znělo to dušené a nepříjemně. Kedrigernovi jejich smích něčím připomínal šramocení drobných nožek v temných koutech.</p>

<p>„Se Svistem si nemusíte dělat hlavu,“ pokračoval Mosstrooper. „Musím se jenom rozhodnout, pro co se hodí nejlépe. Nejdřív jsem si říkal, že ho představím jako prince nějakého malého bohatého království na severu - vypadá jako seveřan, nemyslíte? Musel uprchnout před strýcem uzurpátorem. Potřebuje armádu, aby dobyl zpátky svůj trůn, a samozřejmě se velice štědře odvděčí všem, kdo mu pomohou v nouzi.“</p>

<p>„Žalem projíždí spousta seveřanů, Šéfe,“ namítl Rdousil.</p>

<p>„Právě proto jsem tento plán zavrhl. Použijeme ho později, až budeme dál na jihu. Můj druhý nápad byl udělat z něj syna bohatého kupce uneseného piráty, který byl zachráněn a teď se snaží vrátit ke své rodině.“</p>

<p>„Takhle moc peněz nevybereme, Šéfe. Každý ví, že všichni kupci jsou lakomci.“</p>

<p>„Tenhle bude výjimka. Napsal jsem dopis, který slibuje odměnu tisíc korun každému, kdo najde kupcova syna a pomůže ho navrátit do lůna rodiny. My budeme hledat někoho, kdo nám za polovinu odměny uhradí náklady na cestu.“</p>

<p>„Dopisy nemám rád,“ řekl Rdousil.</p>

<p>„Tenhle patří k mým nejpovedenějším. Dokonce jsem na něj přidal pár slz.“</p>

<p>„Odkdy umíš plakat, Šéfe?“ zeptal se Škrtič.</p>

<p>„Neříkal jsem, že jsou to moje slzy. To Stín,“ odpověděl Šéf a všichni se zase zasmáli.</p>

<p>„My máme lepší návrh, Šéfe. Vystačíme si při něm sami a vynese nám to víc než tisíc korun,“ řekl Rdousil.</p>

<p>„O kolik víc?“</p>

<p>„Třikrát víc,“ řekl Rdousil.</p>

<p>„Za jedinou noc,“ dodal Škrtič.</p>

<p>Šéf se nad tím okamžik zamyslel a pak řekl: „To vypadá slibně. Velice slibně. Vyžádá si to krveprolití? Víte, že prolévání krve nemám rád.“</p>

<p>„Vyjadřuj se přesně, Šéfe. Nemáš rád prolévání krve vlastníma rukama,“ řekl Rdousil. „Ale nemáš nic proti tomu, když se o to postaráme my.“</p>

<p>„Je to tvoje jediná slabost, ale my ji velkoryse přehlížíme,“ dodal Škrtič.</p>

<p>„Žádné krveprolévání, pokud to nemusí být. Ovšem pokud to musí být, jsme tady od toho, abychom to zařídili. To se rozumí samo sebou,“ řekl Rdousil.</p>

<p>„Bude to tentokrát nutné?“ zeptal se Šéf.</p>

<p>Oba muži v šedém se na sebe podívali a pokrčili rameny. „Možná. U takových věcí jeden nikdy neví.“</p>

<p>Šéf se na chvíli odmlčel. Konečně řekl: „Budeme muset ze Žalu odjet co nejdříve. Ti dva by nás zdržovali.“ Kývl hlavou do kouta, kde spali Stín a Kedrigern.</p>

<p>„Doktor Haranga se o ně postará. Dodáme mu je zítra v noci,“ řekl Škrtič.</p>

<p>„A tentokrát ho zkasírujeme,“ dodal Rdousil. „Byli jsme k tomu starému švindlíři příliš shovívaví.“</p>

<p>Poté všichni tři ztišili hlasy a dali hlavy dohromady. Kedrigern už nezachytil ani slovo. To, co slyšel doposud, ho zneklidňovalo, ale nevěděl proč. Pokaždé, když se pokusil soustředit, zastřela jeho mysl mlha a nechala ho ve zmatku; věděl, že by měl něco velice důležitého udělat, ale neměl ani tušení, co by to mělo být. Přestože se snažil zůstat vzhůru a promyslet si, co slyšel, brzy usnul.</p>

<p>Příštího rána ho Mosstrooper probudil brzy. „Sviste, mám pro tebe speciální úkol,“ řekl. „Zůstaneš tady se Stínem. Dohlédneš na něj, aby se neulejval od práce. Až se vrátím, musí se to tady čistotou jen lesknout. Všechno musí být uklizeno, jako bychom to tady chtěli prodat.“</p>

<p>„Ano, pane. Vynasnažím se, pane.“</p>

<p>Mosstrooper vybral z hromady dřeva u krbu jeden klacek. Byl dlouhý jako Kedrigernova paže a asi dvakrát silnější než jeho palec. Podal mu ho.</p>

<p>„Když to bude nutné, použij ho. Je to pro Stínovo dobro,“ řekl.</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>Mosstrooper se sehnul a podíval se Kedrigernovi do obličeje. Usmíval se, ale oči měl chladné a pronikavé. „Pokud všechno nezařídíš k mé plné spokojenosti, použiju ten klacek na tebe.“</p>

<p>Když se za Mosstrooperem zavřely dveře, uslyšel Kedrigern zařinčení klíče v zámku. Obrátil se ke Stínoví.</p>

<p>„Mám tě zbít, když nebudeš chtít pracovat. Šéf mi to přikázal,“ řekl.</p>

<p>„Teď máme příležitost uprchnout. Než se zešeří, budeme pryč z města a daleko odsud!“</p>

<p>„To nejde, Stíne. Škrtič a Rdousil nás večer mají odvést k doktoru Harangovi.“</p>

<p>Stín silně zbledl. Oči mu hrůzou vylezly z důlků. „Jak to víš?“ vydechl.</p>

<p>„V noci jsem zaslechl, jak se na tom domlouvali.“ V krátkosti Stínoví vylíčil, co slyšel.</p>

<p>Stín seděl u stolu a tvářil se velice vážně. Po chvíli řekl: „To znamená, že uprchnout musíme. Když to neuděláme, je s námi konec. Škrtič a Rdousil jsou vrazi a doktor Haranga je ještě horší než oni. Nikdo, koho k němu odvedli, se ještě nevrátil.“</p>

<p>„Ale Šéf slíbil, že mě vyučí řemeslu,“ namítl Kedrigern.</p>

<p>„Co je to s tebou, Sviste? Copak jsi ještě nepochopil, o co tady jde?“ zeptal se Stín. Zoufale rozhodil ruce. „Já tomu nevěřím. Jsi skoro dospělý a mluvíš docela chytře, ale nevíš vůbec nic!“</p>

<p>Kedrigern se zarazil. Chvíli hleděl do prázdna, pak si zabořil hlavu do dlaní a zasténal: „Pomoz mi, Stíne. Řekni mi, co bych měl vědět.“</p>

<p>„Šéf je zloděj a podvodník. Chtěl tě přimět, abys předstíral, že jsi princ, ztracený dědic nebo něco takového, a pak z lidí vylákat peníze. Proto ti dal ty pěkné šaty, které máš na sobě. Až by tady v Žalu podvedl dost lidí, přesunul by se do jiného města a tam by to zopakoval. Tak by to pokračovalo, dokud by tě nechytili. On by utekl. Vždycky uteče. Tebe by pak strčili do žaláře nebo možná pověsili a Mosstrooper by si místo tebe našel někoho jiného,“ řekl Stín.</p>

<p>Kedrigern chvíli mlčky přemýšlel. Nakonec řekl: „Možná bych se měl pokusit vrátit se do Grungeonovy hospody.“</p>

<p>„Na to zapomeň! Ti dva jsou spolčeni. Grungeon by tě vrátil Mosstrooperovi a ten by tě zase předal Škrtiči a Rdousilovi, kteří by tě odvedli k doktorovi. Nebo by tě možná zabili rovnou, pokud by zrovna měli špatnou náladu. Tvojí jedinou nadějí je, že spolu utečeme. Už jsem všechno připravil, ale sám to nedokážu. Kdybychom spolupracovali, možná by se nám to podařilo.“</p>

<p>„Tak tedy utečeme,“ odpověděl Kedrigern. „Ale já nevím jak.“</p>

<p>„Já vím. Z téhle místnosti vede sedm východů,“ řekl Stín. „Normální dveře, troje padací dveře, dva odsouvací panely ve zdi a ještě jeden jiný. Zjistil jsem to, když jsem tady byl sám.“</p>

<p>„Utečeme hned?“</p>

<p>„Nejprve se musíme postarat, abychom je zpomalili. Mosstrooper šest ze sedmi východů zná. Ale já jsem našel jeden, o kterém neví. Takže musíme zatarasit všechny ostatní. Tak získáme spoustu času navíc.“</p>

<p>„Opravdu si myslíš, že nás bude pronásledovat?“</p>

<p>„Když ne on, Škrtič a Rdousil určitě. To mi věř.“</p>

<p>„Věřím ti, Stíne. Od této chvíle ti budu věřit ve všem.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Devět <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Útěk a pronásledování</emphasis></strong></p>

<p>Horečně pracovali na zatarasení padacích dveří a odsouvacích panelů. Když je zneprůchodnili, Stín shromáždil všechny potraviny, které našli, a sbalil je do dvou ranců. Pak ukázal na větší z nich. „Ten je tvůj. Jsou v něm tvoje nové parádní šaty a zásoby na čtyři dny.“</p>

<p>Kedrigern si ranec vzal. Byl objemný, ale unést se dal. „Co teď?“</p>

<p>Stín chvíli prohmatával vnitřní stěny krbu, až se ozvalo tiché cvaknutí. „Teď mi pomoz to odsunout.“</p>

<p>Opřeli se rameny do sazemi zčernalé zadní stěny mohutného krbu a ze všech sil zatlačili. Zeď trochu povolila, ale byla příliš těžká na to, aby ji odsunuli dostatečně. Čepy, na kterých se otáčela, byly zarezivělé a vzpíraly se jejich společnému úsilí. S vynaložením velké námahy odsunuli stěnu ještě o kousek. Škvírou, která tak vznikla, však sotva prostrčili ruku.</p>

<p>Zkoušeli to stále znovu a znovu, až se konečně zeď odsunula ještě o kousíček. Pořád to však nestačilo.</p>

<p>„Takhle se nám to nepodaří nikdy, Sviste. Zkusíme použít lavici jako dobývací beran,“ navrhl Stín.</p>

<p>Lavice byla těžká, ale společnými silami ji zvedli a vyrazili s ní proti zadní stěně krbu. To pomohlo. Zeď se se skřípáním a sténáním odsunula.</p>

<p>Chlapci vrátili lavici na místo a vzali si svoje rance. Stín prostrčil Kedrigerna otvorem a nasoukal se za ním. Oba se pak opřeli o tajné dveře a zase je zavřeli.</p>

<p>„Nikdy nezjistí, jak se otevírají,“ řekl Stín. „A i kdyby... pomoz mi s tím.“</p>

<p>S Kedrigernovou pomocí zvedl těžkou železnou tyč, která stála u dveří, a společně ji zasadili do příslušných ok. Teď by dveře odolaly útoku vojska. Potom se vydali na cestu pavučinami a prachem dolů po schodech. Utíkali tak rychle, jak to ve světle Stínovy svíčky bylo možné.</p>

<p>„Kam jdeme?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„To já nevím. Sám jsem ty dveře otevřít nedokázal, takže jsem to tady nemohl prozkoumat. Ale ta chodba určitě musí vést ven.“</p>

<p>Nakonec vyšli dveřmi v kamenné zdi na konci průchodu, u paty dlouhého žebříku. Sotva za sebou dveře zavřeli, uviděli na konci průchodu světlo, které se k nim pomalu přibližovalo.</p>

<p>„Rychle, schovej se!“ zašeptal Stín. „Tam za ten spadlý trám!“ Popadl Kedrigerna za ruku a odtáhl ho do úkrytu.</p>

<p>Kroky se blížily, už šplouchaly ve vodě na podlaze průchodu. Světlo, které ten, kdo je vydával, nesl, vrhalo kolem tušově černé stíny.</p>

<p>„Mám tohle místo rád. Je skvělé. Temné, vlhké a chladné,“ řekl hlas, který oba uprchlíci znali.</p>

<p>Byl to Škrtič. Křečovitě zavřeli oči a zatajili dech. Snažili se nevydávat žádný zvuk, ale Stínovo srdce bušilo tak hlasitě, že to určitě muselo být slyšet po celém městě.</p>

<p>Rdousilův hlas odpověděl: „Ano, nádherné místečko. Tak útulné. Ale trochu mi vadí to lezení po žebříku. Unavuje mě to.“</p>

<p>„Můj ubohý bratříčku. Musíš si odpočinout, než se pustíme nahoru,“ řekl Škrtič. „Pojď, na chvíli se posadíme tady na ten trám. Mosstrooper může počkat.“</p>

<p>Kedrigern se krčil za trámem a poulil oči do tmy. Zdálo se, že ho blízkost dvou vrahů úplně ochromila. Stín měl pocit, že každou chvíli umře strachy.</p>

<p>„Jasně - on a ti spratci, které přivedl. Myslím, že bychom se jich měli zbavit rovnou. Proč čekat na večer?“ zeptal se Rdousil.</p>

<p>„Dobrý nápad. Už se nemůžu dočkat, až bude ten nový kluk pryč. Nevěřím nikomu, kolem koho je tolik nejasných věcí.“</p>

<p>Rdousil se tiše zachechtal svým nepříjemným smíchem. „Ty přece nevěříš vůbec nikomu, můj drahý Škrtiči.“</p>

<p>„Jenom tobě, můj milý Rdousile,“ odpověděl Škrtič a také se zasmál.</p>

<p>Chvíli seděli mlčky. Pak Rdousil vstal a prohlásil: „Už jsem si odpočinul a jsem připravený k práci. Vylezeme nahoru?“</p>

<p>„Jistě. A víš ty co? Úplnou náhodou s sebou mám dva pytle a klubko provazu.“</p>

<p>Oba se znovu mrazivě zachechtali a pak začali vystupovat po žebříku. Kedrigern se Stínem slyšeli, jak se jejich smích vzdaluje. Pak shora uslyšeli bušení na dveře. Stín vyskočil z úkrytu.</p>

<p>„Rychle, žebřík!“ zvolal.</p>

<p>Popadli žebřík a odtáhli ho od stěny. Shora se ozvaly výkřiky překvapení a vzteku. Chlapci se rozběhli průchodem a žebřík tlačili před sebou, dokud se šplouchnutím nedopadl do vody na zemi.</p>

<p>Pak běželi dál až ke dveřím na konci průchodu. Stín je odemkl, a když vyběhli ven, zase je za sebou zamkl. Konečně se zastavili, aby popadli dech.</p>

<p>Stín se náhle rozesmál a Kedrigern se k němu připojil. Zpočátku se smál rozpačitě, jako by se k tomu musel nutit, ale brzy se uvolnil. Stín mu ukázal dlaň, na které ležel svazek klíčů.</p>

<p>„Škrtič a Rdousil jsou uvězněni před zamknutými dveřmi a Mosstrooper žebřík sám nezvedne,“ řekl.</p>

<p>„A ty máš všechny klíče!“</p>

<p>Smáli se tak, že ani nemohli mluvit, a Stín jen nadšeně kýval hlavou. Potom vyšli na ven a vydali se po cestě, kterou Mosstrooper přivedl Kedrigerna. Každé dveře, kterými prošli, za sebou pečlivě uzamkli a klíč pokaždé zalomili v zámku. Jakmile se dostali na ulici, zamířili přímo k řece. Stín hodil zbytek klíčů do vody a znovu propukli v smích, zatímco těžký svazek klesl pod hladinu a zabořil se do bahna na dně.</p>

<p>„Kam půjdeme teď?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Ke Královské bráně. Tamtudy přicházejí a odcházejí všichni vesničané. Možná nás některý z nich sveze,“ řekl Stín.</p>

<p>Když dorazili ke Královské bráně, slunce už se přehouplo přes nejvyšší polední bod. Brzy se začaly objevovat první selské vozy. Vesničané rozprodali svoje zboží a chtěli se dostat domů co nejrychleji.</p>

<p>Stín chodil od vozu k vozu a pečlivě zkoumal je i jejich osazenstvo. Nakonec dorazil k jednomu velkému naloženému prázdnými koši. Zevnitř se ozývalo hlasité chrápání. U jednoho z kol seděla na houni žena a houpala v náručí malé miminko. Dvě větší děti spaly vedle ní.</p>

<p>Stín chytil Kedrigerna za rukáv a zašeptal mu: „Požádám tamtu ženu. Ona nám pomůže.“</p>

<p>„Jak to víš?“</p>

<p>„Vyznám se v tom. Jenom přikyvuj na všechno, co povím,“ odpověděl Stín. Pak přistoupil k ženě s děťátkem a pokorně sejí zeptal: „Prosím, paní, můžeme se s vámi kousek svézt na voze? Spěcháme za naším tatínkem. Cesta je daleká a už jsme moc unavení.“</p>

<p>Žena si je pozorně prohlédla. Tvářila se zamyšleně a spíš přísně. Stín byl snědý a měl černé vlasy. Kedrigern byl zase růžolící a světlovlasý a vypadal, že je o dobrých deset let starší. „Vy jste bratři?“ zeptala se.</p>

<p>„Ano, paní. On je po mamince, zatímco já se podobám spíš tátovi,“ odpověděl Stín.</p>

<p>Žena přikývla a usmála se. „Přesně jako u nás. Dva z našich chlapců a jedna holčička jsou po Benovi a ostatní po mně. A náš nejstarší, Jon, který zůstal v Zoufalé Rokli, ten se podobá jenom sám sobě.“</p>

<p>„Vy jste ze Zoufalé Rokle, paní?“ otázal se Stín. „Tamtudy musíme projít, abychom se setkali s tatínkem.“</p>

<p>„No tak to můžete jet s námi. Vůz máme prázdný a dva chlapci ho příliš nezatíží. Jen si na něj vylezte a udělejte si pohodlí.“</p>

<p>„Děkujeme vám! Moc vám děkujeme, paní!“ zvolali oba.</p>

<p>Oba se natáhli vedle dvojčat. Po chvíli se žena zvedla a vylezla si na vůz. Slyšeli, jak někoho budí, pak zaslechli mužský rozespalý hlas.</p>

<p>„Máme štěstí, že jsme potkali tak hodné lidi,“ poznamenal Kedrigern.</p>

<p>„Když jsem žebral, naučil jsem se jednu věc: lidé, kteří mají hodně dětí, bývají vždycky laskaví.“</p>

<p>„Stíne, kde je Zoufalá Rokle?“</p>

<p>„Nevím a je mi to jedno,“ odpověděl Stín. „Není to tady a to je to jediné, na čem doopravdy záleží. Mosstrooperovi bude trvat celý den, než se dozví, že jsme pryč z města.“</p>

<p>„Myslíš, že nás bude pronásledovat?“</p>

<p>„Ano. Celou kořist má někde ukrytou a klíče jsou na kroužku, který jsem mu vzal.“</p>

<p>„Ale vždyť jsi je hodil do řeky?“</p>

<p>„To Šéf neví. Bude chtít ty klíče. A Škrtič s Rdousilem taky.“</p>

<p>„Co budeme dělat, Stíne?“</p>

<p>„Utíkat, jak nejrychleji dovedeme.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Deset <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Noví přátelé • Staří známí</emphasis></strong></p>

<p>Stín i Kedrigern byli na pokraji sil. Jakmile byl vůz bezpečně za bránou, usnuli a spali tvrdě až do dalšího dne, kdy jimi někdo ohleduplně zatřásl.</p>

<p>Okamžitě se probudili se zděšeným křikem, protože si mysleli, že už je chytili Škrtič a Rdousil. Ale bylo to jen jedno z dvojčat.</p>

<p>„Jsme doma. Maminka nás poslala, abychom vám vyřídili, že k nám můžete zajít na trochu polévky,“ řekla dívka.</p>

<p>„Mockrát děkujeme,“ odpověděl Stín.</p>

<p>„A dnes v noci se můžete vyspat u nás ve stodole.“</p>

<p>„To bude skvělé. Ještě jednou děkujeme,“ řekl Stín.</p>

<p>Dívka se na ně chvíli bez dalšího slova dívala, pak se otočila a odběhla do domu.</p>

<p>„Co tomu říkáš, Sviste?“ zeptal se Stín. „Opravdová večeře u hodných lidí a bezpečné místo na přespání k tomu.“</p>

<p>„Ale vždyť my už jídlo máme, Stíne.“</p>

<p>„Když jsi na útěku, je moudré najíst se tak často, jak jen to jde.“</p>

<p>„Ty už jsi někdy utíkal?“</p>

<p>„Já utíkám, co pamatuju.“</p>

<p>„Před čím?“</p>

<p>„Prostě utíkám. Nejspíš jsem kdysi měl nějaký domov, ale něco se stalo. Pak jsem byl na různých místech. Některá byla dobrá a jiná špatná. To poslední bylo velice špatné. Tak či tak, pořád jsem odněkud utíkal. A potom mě našel Šéf a slíbil mi, že mi dá domov, hezké šaty a naučí mě, jak zbohatnout. Nakonec se ale ukázalo, že jenom chce, abych pro něj kradl.“</p>

<p>„Tak to si musíš myslet, že je tohle velice hezké.“</p>

<p>„Hezké? Je to prostě skvělé!“</p>

<p>Večeře byla prostá, ale vydatná. Potom, když se všichni usadili a začali si vyprávět příběhy, se z toho vyvinul skutečně nádherný večer. Stín se také zapojil a vyprávěl poutavý příběh o třech žebrácích, medvědovi, ohnuté lžíci, kusu biskupského chlebíčku a moudré stařeně. Když přišla řada na Kedrigerna, chlapec se zachmuřil.</p>

<p>„Já žádné příběhy neznám, pane,“ řekl sedlákovi.</p>

<p>„Tak zazpívej nějakou písničku,“ navrhl mu sedlák.</p>

<p>„Myslím, že neznám ani žádnou písničku.“</p>

<p>„Tak nám zatanči,“ pobídla ho sedlákova žena.</p>

<p>„Je mi to líto, paní, ale já neumím ani tančit.“</p>

<p>Sedlák se zamračil. „To je nějaké divné,“ řekl.</p>

<p>Stín vyskočil a položil Kedrigernovi ruku na rameno. „Můj bratr měl úraz,“ řekl. „Skoro všechno zapomněl.“</p>

<p>„Ach, ubohý chlapec!“ zvolala sedlákova žena a sevřela Kedrigerna do náručí. „Klidně u nás můžeš zůstat, dokud ti nebude lépe.“</p>

<p>„Ne, paní, to nemůžeme!“ polekal se Stín. „Musíme se vrátit k tatínkovi. Má o nás starost. Přivádí doktora z daleké země, aby mému bratrovi pomohl. Hned ráno musíme vyrazit na cestu. Co nejdříve.“</p>

<p>Sedlák a jeho žena se zatvářili ustaraně. Několik dětí se rozplakalo a dvojčata oba chlapce přemlouvala, aby ještě zůstali. Stín ale nakonec všechny přesvědčil, že bude nejlépe, když ráno odejdou s prvními paprsky slunce.</p>

<p>Později, když se oba uvelebili na suché voňavé slámě ve stodole, zeptal se Kedrigern: „Opravdu jsem měl úraz, Stíne?“</p>

<p>„To já nevím. Jak bych to mohl vědět?“ opáčil Stín.</p>

<p>„Tak proč jsi těm hodným lidem říkal, že jsem ho měl?“</p>

<p>„No... myslím, že jsi musel mít nějaký úraz. Docela určitě to tak vypadá.“</p>

<p>„A teď jdeme za mým tátou? Vím, že mám někoho najít. Je to můj táta, koho mám najít?“</p>

<p>Stín se odvrátil. „Doufám, že ano, Sviste. Opravdu v to doufám.“</p>

<p>„Dobře. Tak to jsi těm hodným lidem vlastně nelhal, že? Nelhal jsi jim, Stíne?“</p>

<p>Stín neodpověděl. Ležel bez hnutí a předstíral, že už spí. Zjistil, že Svist dokáže člověka přivést velice snadno do rozpaků.</p>

<p>Příštího rána odešli časně. Jídlo, které odnesli Mosstrooperovi, jim vydrželo čtyři dny a pak začali žebrat.</p>

<p>Většina vesničanů, se kterými se cestou setkali, k nim byla štědrá. Nechali je jídlo si odpracovat a často jim poskytli i nocleh. Jedna mladá žena jim dala čerstvě upečený bochník chleba a čtyři vařená vejce a staří manželé je zase podarovali kusem sýra velkým jako mužská pěst a dvěma košilemi, které kdysi patřily jejich vnukům. Košile byly Stínoví příliš velké a Kedrigernovi zase příliš malé, ale byly skoro nové, neroztrhané. Jindy zase nasbírali u cesty borůvky a vyměnili je v sousedním statku za polovinu vařené slepice. Dny byly teplé a cesty prašné a po deseti dnech měli oba nohy samý puchýř. Věděli však, že odpočinek si nemohou dovolit. Museli se dostat tak daleko, jak jen to bylo možné, od města a Mosstroopera, a zejména od Škrtiče a Rdousila.</p>

<p>„Musíme se pokusit někoho přemluvit, aby nás svezl,“ rozhodl Stín.</p>

<p>„Ale vždyť jsi říkal, že bychom měli cestovat co nejnenápadněji,“ namítl Kedrigern.</p>

<p>„Já vím. Jenomže jsme oba unavení. Boty už máme děravé a bolí nás nohy. Každý den urazíme menší kus cesty. Musíme využít první příležitosti.“</p>

<p>„Když to říkáš ty, Stíne,“ řekl Kedrigern. Toho rána jel po cestě kočár. Uslyšeli ho dlouho dopředu.</p>

<p>„To je naše příležitost,“ řekl Stín.</p>

<p>„Já ho zastavím,“ nabídl se Kedrigern. Postavil se doprostřed cesty a začal na kočár mávat, aby zastavil. Byl to velký černý kočár a táhli ho čtyři velcí černí koně. Ujížděl plnou rychlostí, až se kolem zvedala oblaka prachu. Kedrigern mával rukama a vůz se stále řítil proti němu. Začal mávat ještě více a přitom poskakovat. Kočár mířil přímo na něj. V posledním okamžiku, když už se ho koně skoro dotýkali, jej Stín popadl za ruku a strhl ho stranou. „Sviste, co je to s tebou? Copak jsi neviděl, že by tě ten kočár klidně přejel?“ zvolal.</p>

<p>Kedrigern vstal, oprášil se a potřásl hlavou. „Takové věci by neměl dělat. Vždyť jsem na něj přece mával, aby zastavil,“ řekl.</p>

<p>Stín si povzdechl. „Možná to nebyl zase tak dobrý nápad.“</p>

<p>„Když myslíš, Stíne,“ pokrčil rameny Kedrigern. „Co budeme dělat teď?“</p>

<p>Stín se dlouze zamyslel. Nakonec řekl: „Nedaleko odsud je les, který se jmenuje Truchlivý. Někteří lidé věří, že tam žijí démoni a ďáblové, ale já budu raději riskovat setkání s nimi než se Škrtičem a Rdousilem. Jsi pro? Půjdeš se mnou, Sviste... jsi v pořádku?“</p>

<p>Kedrigern si oběma rukama zakrýval oči. Pomalu potřásal hlavou, a když ruce zase spustil dolů, měl v obličeji napjatý výraz. „Já ten les znám, Stíne. Určitě jsem tam už byl.“</p>

<p>„Možná jsi bydlel někde poblíž. Možná tam máš přátele, kteří nás ukryjí!“</p>

<p>„To já nevím,“ odpověděl Kedrigern. „Vzpomínáni si na to jméno, ale vůbec nevím proč.“</p>

<p>„Jak jinak bys mohl vědět o Truchlivém hvozdu? Určitě je tady někde tvůj domov!“ Stínův hlas překypoval vzrušením. „Půjdeme tam!“</p>

<p>Kedrigern pokrčil rameny. „Když to říkáš ty, Stíne.“</p>

<p>Za soumraku uviděli okraj nechvalně známého lesa v dálce před sebou. Přespali v houští a na další cestu vyrazili brzy za úsvitu. Jídlo už neměli, a tak vzali zavděk borůvkami a planými jablky. Najedli se dosyta, nacpali si jablka za košili do zásoby a vyrazili k temnému lesu.</p>

<p>Už z dálky bylo vidět, že je to pochmurné místo. Jakmile se dostali dovnitř, zjistili, že les je ještě pochmurnější, než vypadal. Stín nepřestával mluvit, aby si dodal odvahy, ale jak postupovali hlouběji, začala mu docházet řeč. Kedrigern sotva promluvil. Vypadal neklidně a pořád se kolem sebe rozhlížel, jako by pátral po orientačních bodech a žádné nenacházel.</p>

<p>Rozdělat oheň pro zahřátí si netroufali a k vaření ho nepotřebovali, protože už jim stejně zbývalo jen několik borůvek a dvě planá jablka. Naštěstí byla noc teplá a o Truchlivém hvozdu se všeobecně soudilo, že v něm žádná dravá zvěř nežije. Našli si mýtinu zalitou měsíčním světlem a stulili se na jejím okraji ho hustého mechu u paty velkého dubu. Pak usnuli hlubokým spánkem vyčerpaných.</p>

<p>Uprostřed noci Kedrigerna probudil Stínův výkřik. Chtěl vstát, ale někdo ho kopl tak silně, až mu vyrazil dech.</p>

<p>Vzápětí ho Rdousil popadl za krk a odtáhl ho doprostřed mýtiny, kde jím surově mrštil o zem a zůstal nad ním stát s nožem v ruce. Škrtič jednal stejným způsobem se Stínem a přitom se radostně pochechtával.</p>

<p>„Tak vy jste si mysleli, že nám upláchnete, co?“ řekl Rdousil a znovu Kedrigerna kopl. „Mysleli jste si, že vás nenajdeme. Jenomže jste se zmýlili.“</p>

<p>„Co s námi uděláte?“</p>

<p>„Máte schůzku s doktorem a už jste se opozdili. To ho vždycky hrozně rozzlobí,“ zašklebil se Rdousil.</p>

<p>„Já bych tam raději nešel, pane,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Rdousil ho znovu kopl. „Ale půjdeš. Když se budeš vzpouzet, vyříznu ti srdce rovnou.“</p>

<p>„Raději se uklidni, bráško,“ zavolal na něj Škrtič. „Za poškozené zboží nám doktor nezaplatí.“</p>

<p>„Stejně nám platí jenom sliby. To nemůžu tomu klukovi aspoň nějakou ubalit?“</p>

<p>„Ani jednu. Je ve skvělém stavu. Pokud ho doručíme v pořádku, doktor nám za něj dobře zaplatí - a dnes v noci nám zaplatí penězi!“</p>

<p>„A co když ne?“</p>

<p>„Pak je podřízneme všechny tři najednou.“</p>

<p>Rdousil něco zabručel a potom řekl: „Nerad si odepírám zábavu. Po všech těch potížích, co nám ti dva způsobili, bych dal duši za-“</p>

<p>Zablesklo se a mýtina se zalila jasným světlem, jež proměnilo noc v den. Když se vzpamatovali z oslnění, uviděli všichni tři - Stín se stále choulil na zemi stočený do klubíčka a s rukama přitisknutýma k obličeji - drobného, vybraně oděného gentlemana v dlouhém černém plášti s kapuci, který se líně opíral o hůl. Kedrigernovi se zatočila hlava. Věděl, že už někoho takového viděl, jen většího a impozantnějšího na pohled.</p>

<p>„Kdo jsi?“ zavrčel Rdousil na přízrak.</p>

<p>„A co tady děláš?“ dodal rychle Škrtič.</p>

<p>Rdousil napřáhl nůž ve výhružném gestu. „Nepleť se do věcí, po kterých ti nic není, skrčku. Zrovna mám náladu někoho podříznout a klidně bys to mohl být ty.“</p>

<p>Muž v černém plášti pozvedl jednu ruku v konejšivém gestu. „Pánové, pánové, prosím. Jsem tady, abych vám dal to, po čem nejvíce toužíte.“ Úlisný hlas zjitřil Kedrigernovu paměť a on si přitiskl pěsti ke spánkům ve snaze se rozpomenout.</p>

<p>„Jak víš, po čem nejvíce toužíme?“ zeptal se Škrtič.</p>

<p>„Tvůj společník vyjádřil svou ochotu zaplatit mou obvyklou cenu a za to-“</p>

<p>„Co je to za žvásty?“ zvolal Rdousil. „Tady nejsme na trhu, ty hlupáku. Jsme uprostřed lesa, a ať už prodáváš cokoliv, zaplaceno za to ode mě určitě nedostaneš.“</p>

<p>„Na druhé straně, jestli máš něco, co bychom chtěli, rádi ti od toho pomůžeme,“ dodal Škrtič a oba bratři se rozchechtali.</p>

<p>„Obchoduji jen na základě směny a o ceně zásadně nesmlouvám.“</p>

<p>„Tak se tedy dohodneme na směně. Ty nám dáš všechno, co máš, a my tě výměnou za to necháme žít,“ navrhl Rdousil.</p>

<p>„Mluvit se mnou takovým tónem není příliš moudré,“ opáčil muž v černém. Nezdálo se, že by byl rozčilený, a mluvil stále stejně tichým hlasem. To rozzuřilo oba zabijáky.</p>

<p>„Že ne? Tak poslouchej, ty ubohý skrčku. My mluvíme, s kým chceme a jak chceme. A taky si bereme co chceme od toho, kdo to má, a ty se o tom brzy přesvědčíš na vlastní kůži,“ prohlásil Škrtič a vykročil směrem k cizinci.</p>

<p>I Rdousil vyrazil. „A když s ním skončíme, rozsekáme ho na kusy.“</p>

<p>„Pošetilí kloučci,“ zasmál se muž v černém a pozvedl svou hůl.</p>

<p>Z jejího konce vytryskly dvě stuhy modrého světla. Ty zavířily kolem obou zabijáků a obtočily je tak, že stáli uprostřed jakýchsi zářících kokonů. Bratři se zmítali, kopali kolem sebe a sekali noži, ale marně; světlo je obklopovalo jako neproniknutelná bariéra, která se vzápětí začala smrskávat. Když z nich zůstaly jen dva vířící sloupy modrého ohně, ozval se z každého z nich hrůzný výkřik děsu a bolesti. Přímo před Kedrigernovým vyděšeným pohledem vyšlehly plameny vysoko do korun stromů, pak vsákly do země a kolem zavládla tma a hrobové ticho.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Jedenáct <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Žák pro Kameňáka • Učeň pro Balatronixe • Nový začátek pro Kedrigerna</emphasis></strong></p>

<p>Kedrigern se posadil. Zamrkal a promnul si oči. Díky šoku z magie, které byl přítomen, byl už zase sám sebou. Při výšlehu pekelného ohně se mu vrátila paměť. Všechny události uplynulých týdnů od chvíle, kdy se rozloučil se svými druhy přes volání o pomoc cestou do Žalu až po útěk před Šéfem Mosstrooperem a jeho zabijáky, do sebe náhle zapadly. Teď chápal vše. Vstal a přistoupil k ležícímu Stínoví.</p>

<p>„Už je to v pořádku, Stíne. Jsou pryč a nevrátí se,“ řekl, zatímco pomáhal chlapci na nohy.</p>

<p>„Sviste, co se stalo? Co jim ten malý chlápek udělal?“ zeptal se Stín a vystrašeně se rozhlédl kolem. Když uviděl Kedrigernův obličej, polekaně sebou trhl. „A co je s tebou? Co ti to udělal?“</p>

<p>„Neublížil mi, Stíne. Už jsem zase ve své kůži. Nejsem Svist. Jmenuji se Kedrigern.“</p>

<p>„Vypadáš jinak. Změnil ses.“</p>

<p>Kedrigern zvedl ruku a dotkl se svého obličeje. Jeho prsty nenahmataly dlouhý bílý plnovous ani ochablou kůži a cítil se stále stejně silný jako vždycky; ale věděl, že byl vystaven zlé magii a jaké to může mít účinky. „Zbělely mi vlasy, Stíne?“</p>

<p>„Ne. Vypadáš jako... jako muž. Už nejsi mladý.“</p>

<p>Kedrigern si ulehčeně povzdechl a pak se usmál. „Vrátily se mi všechny moje vzpomínky.“</p>

<p>„Takže musíš znát cestu! Pojďme. Už je skoro ráno. Světla na cestuje dost. Odejděme z tohoto místa,“ naléhal Stín a tahal Kedrigerna za halenu.</p>

<p>„Nejprve musíme poděkovat našemu osvoboditeli.“ Kedrigern se obrátil k mužíkovi v černém. Pokynul mu na pozdrav a pak řekl: „Za to, že jsi nás zbavil těch dvou hrdlořezů, jsme tvými dlužníky.“</p>

<p>Mužík se prkenně uklonil. „Rádo se stalo. Vždycky rád přiložím ruku k dílu tam, kde je to třeba. Ale nespěchejte tak - popovídáme si.“</p>

<p>„To je od tebe hezké, že nám to nabízíš, ale my-“ začal Kedrigern.</p>

<p>Mužík ho nenechal domluvit. „Rád bych vám učinil nabídku. Řekněte mi, vy oba, po čem toužíte ze všeho nejvíce. Jakkoliv to může být nesplnitelné, chci to slyšet.“</p>

<p>Kedrigern si povzdechl. „Tak ty s tím nepřestaneš? Myslel jsem, že ses polepšil.“</p>

<p>„Polepšit se? Můj drahý pane, tvoje slova naznačují, že by snad moje minulost mohla nebýt bez poskvrny. Divný způsob, jak mluvit s někým, kdo ti právě tak dobře posloužil.“</p>

<p>„Myslel jsem, že ses poučil. Proč bys jinak vykonal ten dobrý skutek?“</p>

<p>„Dobrý skutek? Jaký dobrý skutek?“ Drobný mužík náhle znejistěl a jeho hlas se znatelně chvěl. „Drahý pane, z takových věcí bys mě obviňovat neměl. Já tady nejsem od toho, abych dělal nějaké dobré skutky.“</p>

<p>„Zachránil jsi nás před těmi dvěma hrdlořezy a poslal jsi je tam, kde - jak předpokládám - budou pykat za své hříchy. Jestli tohle není dobrý skutek, tak už nevím. Vlastně jsou to dva velice dobré skutky. Když jsme se spolu setkali posledně, choval ses úplně jinak.“</p>

<p>„Posledně? S někým si mě musíš plést, můj milý pane. Nepamatuji se, že bychom se už setkali.“</p>

<p>„Tady v lese, není tomu ani měsíc. Byl jsem tady se dvěma přáteli. Rozzuřil ses, vyslovil jsi svoje jméno, ale já jsem kolem tebe vytvořil ochrannou sféru, takže jsi svou kletbou zasáhl jen sám sebe.“</p>

<p>Muž v černém přistoupil blíž. Podíval se na Kedrigerna, pozorně si prohlédl jeho obličej a pak zase couvl. Když znovu promluvil, byl jeho hlas tichý a zasněný, jako když člověk přemítá nahlas. „Jestli mluvíš pravdu, pak musíš být čaroděj. Ale já jsem se s čarodějem nesetkal už řadu let. Vzpomínám si jen na odpadlíka z řad démonů, starce a... mladíka. Ano, mladíka... jistá podobnost tady opravdu je. Jenomže ty, pane, nejsi žádný mladík.“</p>

<p>„Pokud je člověk vystaven bez ochrany temným silám, stárne rychle,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>„Ano, to ano. Tak to vskutku je. A vědí to jen čarodějové.“</p>

<p>Výraz mužíka v černém se náhle změnil, z očí mu teď sršely blesky hněvu. „Tak to jsi byl ty! Ty jsi ten mladík! A podívej se, co se mnou ta tvoje magie udělala!“ ječel vztekle. „Scvrkl jsem se na dobrou polovinu původní velikosti a v jednom kuse mě bolí nohy!“</p>

<p>Kedrigern pokrčil rameny. „Způsobil sis to sám. Řekni mi, který ďábel se špetkou rozumu v hlavě by nahlas vyslovil svoje jméno? Ale všiml jsem si, že když jsi nám pomohl, vyrostl jsi o dobré tři palce a nepřipadá mi, že by tě něco bolelo.“</p>

<p>Mužík se zarazil. „Opravdu?“</p>

<p>„Ó ano, pane!“ horlivě ho spěchal ujistit Stín. „Pohybuješ se s lehkostí tanečníka.“</p>

<p>„To dokázal dobrý skutek,“ prohlásil Kedrigern.</p>

<p>Muž v černém udělal jeden nebo dva opatrné krůčky, pak několik rychlejších a nakonec se rozběhl napříč mýtinou. Když se zase zastavil před Kedrigernem, lapal po dechu, ale usmíval se.</p>

<p>„Máš pravdu,“ řekl. „Moje nohy se o hodně zlepšily. Už mě vůbec nebolí, mám je jen trošku ztuhlé. To že způsobil jediný dobrý skutek?“</p>

<p>„Dva,“ opravil ho Kedrigern a ukázal mu správný počet na prstech. „Za prvé, vykonal jsi spravedlnost nad těmi darebáky a za druhé, zachránil jsi dva nevinné před nepříjemným osudem.“</p>

<p>„Tohle jsem rozhodně neplánoval.“</p>

<p>„Ale udělal jsi to. Dobré skutky hovoří samy za sebe.“</p>

<p>Po dlouhé, zamyšlené odmlce muž v černém řekl: „Nemyslím, že by se to líbilo našim úřadům.“</p>

<p>„V tom případě ti doporučuji, abys dál pokračoval cestou, po které ses právě vydal, až k šťastnému cíli. Polepši se.“</p>

<p>Mužík se znovu dlouze zamyslel. „Vypadá to, že polepšení má více výhod, než mi řekli,“ usoudil. „Ta bolest v mých nohou rozhodně zmizela.“</p>

<p>„Ujišťuju tě, že výhod je nepočítané. Viděl jsi přece mého společníka Kameňáka, toho, kterého jsi nazval odpadlíkem. Mně připadal docela šťastný, tobě ne?“</p>

<p>„Musím přiznat, že ano.“</p>

<p>Kedrigern ho poplácal po rameni. „Jen se poslouchej, co říkáš! O své svobodné vůli jsi čestně připustil pravdu. Podle mě ses polepšil víc, než si myslíš.“</p>

<p>Mužík v černém ucouvl. „Ale kam mám teď jít? Co budu dělat? Jsem specialista. Vždycky jsem se živil lstí a zradou. Nic jiného neumím.“</p>

<p>„V tom ti můžu pomoci. To, co jsi udělal s tou svou holí a modrým plamenem, vypadalo skutečně impozantně.“</p>

<p>„Vážně se ti to líbilo?“</p>

<p>„Hotové umělecké dílo. Jistě, musíš si dávat pozor, abys tím neublížil lidem, ale při práci s kamenem by to bylo velice užitečné. Ti dva pánové, kteří tady byli minule se mnou, Balatronix a Kameňák, tě rádi zaměstnají. Dám ti pro ně skvělé doporučení.“</p>

<p>„Co dělají?“</p>

<p>„Navrhují a staví domy. Paláce, hrady a katedrály.“</p>

<p>„Vzhledem k mé minulosti by pro mě katedrály mohly být tak trochu problém.“</p>

<p>„Ne, pokud ses skutečně polepšil,“ namítl Kedrigern.</p>

<p>„Přijímají tví přátelé i kameníky?“ zeptal se Stín a obličej mu plál vzrušením. „Myslíš, že by mě vzali do učení? Vždycky jsem chtěl být kameníkem. Je to jedna z věcí, o kterých jsem vždycky snil. Budu pilně pracovat, slibuji! Jsem silný, věř mi. Byl bych tak šťastný! Udělal bys to pro mě, Kedrigerne?“</p>

<p>„Dobrý kameník by se mým přátelům určitě hodil. A jsem si jistý, že když ti dám doporučení, přijmou tě. Balatronix je někdy trochu potrhlý, ale Kameňák je ten nejpřátelštější tvor, s jakým jsem se kdy setkal.“</p>

<p>„Potrhlost mi nevadí,“ řekl muž v černém. „Strávil jsem celý život mezi ďábly. Snesu se s každým. A přátelství... Nikdy jsem neměl přítele. Tam dole se nepřátelíme. To pro ďábly není.“</p>

<p>„Jestli ses opravdu polepšil, rád se s tebou skamarádím,“ řekl Stín.</p>

<p>„Děkuji. Oběma vám děkuji,“ odpověděl mužík. Pak se rychle otočil, popotáhl a rukávem si utřel slzu z oka.</p>

<p>„Tak jsme dohodnuti,“ řekl Kedrigern a napřáhl k nim ruce. „Teď musíme najít hospodu a... ne, nejdříve musíme vymyslet, čím zaplatíme hostinskému, a pak-“</p>

<p>„S tím si nedělej starosti,“ zasmál se Stín a ukázal mu měšec, který vypadal plný až k prasknutí. „Klíče nebyly to jediné, co jsem z Šéfova domu odnesl. Neřekl jsem ti o tom, protože... Nepřipadalo mi... Neudělal jsem nic špatného, že ne... Kedrigerne?“</p>

<p>„Myslím, že to klidně můžeš považovat za splátku na mzdu za všechnu svou práci, Stíne.“ Kedrigern se obrátil ke svému druhému společníkovi. „Co si o tom myslíš ty?“</p>

<p>Muž v černém si zamyšleně zamnul bradu a pak potřásl hlavou. „Skláním se před tvým úsudkem, dobrý muži. Pochop, že se necítím být v pozici vynášet morální soudy nad jinými.“</p>

<p>„To je prozíravé. Vskutku, tvoje polepšení je na dobré cestě,“ řekl Kedrigern. „Mimochodem, jak ti máme říkat? Tvoje pravé jméno dost dobře používat nemůžeme.“</p>

<p>„Ne,“ přisvědčil mužík a lehce se zachvěl. „Kromě toho už žádné pravé jméno nemám. Odvrhl jsem ho spolu se svým starým způsobem života. Nevadilo by vám říkat mi... Lehkonožka?“</p>

<p>Kedrigern a Stín si vyměnili pohledy a pak prohlásili jednohlasně: „Tak tedy Lehkonožka!“</p>

<p>Kedrigern vzal nože, které odhodili Škrtič s Rdousilem, a zastrčil si je za opasek. Jejich čepele byly ještě teplé a střenky trochu ožehlé, ale jako zbraně byly stále použitelné. „Možná mi ještě k něčemu budou,“ řekl s mrknutím. „A tohle taky,“ dodal a zvedl ranec se svým parádním oblekem.</p>

<p>„Co je v tom ranci?“ zeptal se Lehkonožka.</p>

<p>„Moje mzda,“ odpověděl Kedrigern. „A teď už pojďme.“</p>

<p>„Až dorazíme do hospody, rozdělíme si Šéfův měšec na tři rovné díly,“ řekl Stín. „Bude to tak nejspravedlivější.“</p>

<p>„Jsi velice štědrý, Stíne. Každému z vás napíšu doporučující dopis a nakreslím vám mapu, podle které najdete cestu do domu mých přátel. Přitom můžu napsat i ostatní dopisy. A pak-“</p>

<p>„Ty s námi nepůjdeš?“ zeptal se Stín.</p>

<p>„Ne hned. Teď, když se mi vrátily vzpomínky, musím jít zpátky do Žalu a udělat to, kvůli čemu jsem se tam vypravil.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Dvanáct <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Zpátky po známé cestě • Nové zaměstnání pro staré známé</emphasis></strong></p>

<p>Kedrigern měl v plánu pokračovat ve své výpravě v bodě, ve kterém ji přerušil. Od Stína přijal jen tolik peněz, aby si mohl koupit koně a pokrýt náklady na týdenní cestu. Věřil, že jeho dva noví přátelé potřebují zlaťáky víc než on.</p>

<p>O několik dní později, oblečený do šatů, které mu dal Šéf, znovu dojel na dohled Nahnuté věže Žalu. Zpomalil svého koně a čekal, až se ozve volání o pomoc, o kterém si byl jist, že je uslyší; a nezmýlil se.</p>

<p>Ze své minulé zkušenosti si vzal ponaučení a učinil předběžná bezpečnostní opatření, která tenkrát opomněl. Nejprve se postaral o všeobecné ochranné zaklínadlo a teprve pak se se svým koněm vydal cestičkou do hloubi lesa. Přitom se nemohl ubránit tomu, aby se už dopředu neusmíval.</p>

<p>Když dorazil na známou mýtinu, uviděl hezkou mladou dámu zmítající se v objetí špinavého ničemy, který mával nebezpečně vyhlížející dýkou. „Už ani krok!“ zvolal muž. „Zůstaň, kde jsi, nebo ta dáma zemře!“</p>

<p>„Raději o dva kroky ustupte, pane. On to myslí vážně,“ zakřičela jeho oběť.</p>

<p>„To si piš, že myslím. Dva kroky zpátky, to by mělo stačit. A pak kousek doleva, pokud by ti to nevadilo,“ dodal muž.</p>

<p>Kedrigern se vůbec nezastavil, křiku a proseb obou si vůbec nevšímal. Když dojel blíž, seskočil z koně, zamumlal příslušnou frázi a ukázal na banditu, který okamžitě schlípl jako prázdná rukavice. Z ruky mu vyklouzla dýka. Sotva dopadla na zem, žena po ní skočila a výhružně jí zamávala směrem ke Kedrigernovi.</p>

<p>„Já znám takové, jako jsi ty,“ zavrčela. „Předstíráš, že mi jdeš na pomoc, ale ve skutečnosti se mnou máš vlastní špinavé plány. Tvoje jemné způsoby a hezké šaty mě neošálí. Couvni, nebo tě k tomu přinutím. No tak, couvni!“</p>

<p>„Jsi velice pohotová, Jenny. Ale podruhé už se pytlem s pískem praštit nenechám. Jednou to docela stačilo. Dej tu dýku pryč, prosím tě.“</p>

<p>„Nikdy!“</p>

<p>Kedrigern znovu pokynul rukou. Jenny vykřikla bolestí a odhodila dýku. Tam, kde dopadla na zem, se z trávy zvedl pramínek kouře. Žena se chytla za popálenou ruku a zaječela: „Jdi pryč! Nech nás na pokoji, ty ďáble!“ V příštím okamžiku propukla v pláč. „Jsme jen dva nevinní milenci.“</p>

<p>„Já nejsem ďábel, Jenny, a ty nejsi nevinná. Chci svého koně, svoje peníze a nějaké informace.“</p>

<p>„Dej mu ty prachy, Jenny! Řekni mu, co chce!“ zaječel Jack ze své nedůstojné pozice na zemi.</p>

<p>„Přestaň kňučet, ty zbabělý červe,“ zavrčela Jenny na svého společníka. Pak se obrátila ke Kedrigernovi a řekla: „Neznáme tě, nic ti nedlužíme a vůbec nevíme, co od nás chceš, tak raději zmiz, nebo zavoláme naše přátele a oni ti podříznou hrdlo. Jsou někde poblíž a čekají na moje znamení.“</p>

<p>„Na doslech tady není živá duše, Jenny. Buď moudrá a udělej, co ti říkám. Nemám náladu marnit s tebou čas.“ Kedrigern pozvedl ruce a odhozená dýka se vznesla do vzduchu. Pomalu doletěla až k ležícímu Jackovi a zastavila se palec nad jeho hrudí.</p>

<p>„Dej mu ty peníze! Dej mu našeho koně! Dej mu všechno, co chce! Řekni mu, nač se zeptá! Udělej všechno, co ti řekne!“ ječel Jack.</p>

<p>Jenny vytáhla ze živůtku měšec a hodila ho na zem. „Vezmi si naše úspory, ty špinavý zloději,“ řekla. Pak se znovu rozplakala a pokračovala: „Jsme jenom dva ubozí mladí milenci, kteří se snaží uniknout před mými krutými poručníky. Všichni se proti nám spikli, a teď se už nikdy nebudeme moci vrátit a být spolu šťastní až do smrti, začít nový život plný klidu a blaženosti. Už nebudeme mít malý domek obrostlý popínavou růží. Nebudeme mít baculatá děťátka, maličkou zahrádku a kočku. Jak můžete být tak krutý, pane? Vypadáte jako laskavý člověk. Smilujte se nad dvěma mladými zamilovanými lidmi. Vraťte nám naše peníze a dopřejte nám, abychom započali nový, šťastnější život.“ Několikrát popotáhla a pak si utřela oči cípem sukně.</p>

<p>„Jsi úžasná, Jenny,“ řekl Kedrigern. „Není v tobě pravdy, ani co by se za nehet vešlo.“</p>

<p>Dívka vřískla a plivla na něj. Kedrigern se zasmál a zatleskal jí. Začala ho častovat jmény, kletbami a doporučeními, jaké Kedrigern slýchal jen zřídka i od lidí, kteří se takovými věcmi živili. Po několika minutách ukázal na její ústa, něco zamumlal a rázem zavládlo ticho. Jennyina ústa se stále otevírala, ale nevycházely z nich žádné zvuky, přestože výraz v jejím obličeji byl sám o sobě dostatečně výmluvný. Kedrigern se otočil k Jackovi a zeptal se ho: „Nechtěl bys raději mluvit ty?“</p>

<p>Jack chtěl. Jakmile Kedrigern zabránil Jenny, aby svému milovanému rozbila hlavu kamenem, zaplavil ho Jack přívalem informací. Kedrigern fascinovaně poslouchal líčení spolupráce mezi obyvateli předměstí Žalu a jejich spojenci ve městě.</p>

<p>Když Jack a Jenny oběť oloupili a svlékli, koně prodali do stájí na druhé straně Žalu, zatímco šaty a ostatní cennosti postoupili nejrůznějším překupníkům. Omráčenou oběť bez jediného měďáku přenechali Staré Goodové nebo některé z jejích mrchožravých kolegyň, které ji pak oloupily o to, co ještě zbylo, a až potom ji předaly Grungeonovi.</p>

<p>Hostinský znal tucty způsobů, jak na oběti vydělat. Pokud byla vážně zraněná, ale zdála se být dobrou investicí, ubytoval ji u sebe za neuvěřitelně vysokou cenu až do uzdravení. Jestliže se ubožák chtěl dostat zpět ke svým penězům a neměl předsudky ohledně metody, předal ho Grungeon k zácviku Šéfovi. Když byla oběť fyzicky v pořádku, ale obchodně nevyužitelná, dostal ji doktor Haranga. Jinak zmizela v kuchyni a nikdy už ji nikdo neviděl s výjimkou těch, kteří si poručili guláš.</p>

<p>Šéf Mosstrooper, kterému pomáhali Škrtič a Rdousil, byl hlavní postavou žalského zločinného kartelu. Od chvíle, kdy sem před šesti lety přijel, organizoval většinu krádeží, únosů, vydírání, žhářství, padělatelství peněz, podvodů všech představitelných druhů a občas i vražd, jejichž provedení ovšem přenechával svým společníkům. Říkalo se, že se chce časem specializovat na podvody a nechat všechny špinavější transakce na Škrtiči a Rdousilovi, ale jistě to nevěděl nikdo. Pokud šlo o Šéfa, nebylo jisté vůbec nic.</p>

<p>Ještě méně se toho vědělo o doktoru Harangovi, ale jestli byla pravda jen desetina toho, co říkal Jack, byla to ještě morbidnější postava než Šéf Mosstrooper. Někteří o něm tvrdili, že se věnuje vivisekci a pitvání mrtvol, jiní byli přesvědčení, že je alchymista, a skoro všichni se shodli, že je studentem všech temných umění a mistrem v mnoha z nich. Jak se zdálo neměl žádný přímý vztah k záležitosti, která Kedrigerna zajímala bezprostředně; ale takový mistr zla se lehce mohl angažovat v jakékoliv špinavosti.</p>

<p>Když Jack skončil se svou katalogizací místní zločinnosti, soustředil se Kedrigern na detaily. „Chci vědět všechno o jedné z vašich obětí, o starci, který měl na levé ruce cenný prsten. Oloupili jste ho asi před třemi měsíci.“</p>

<p>„Vzpomínám si na něj, vznešený pane. Dobře si na něj vzpomínám. Byl to velice ctihodný starý gentleman. Kdyby šlo o mě, vůbec bych ho neobtěžoval - mám přece úctu k šedinám. Ale Jenny, ta na tom trvala, takže proti mé vůli a naléhání-“</p>

<p>„Přejdi k věci, Jacku.“</p>

<p>„Ano, vaše vznešenosti, hned. To já jen aby vaše vznešenost sama nahlédla, že jsem neměl v úmyslu tomu dobrému starci ublížit.“</p>

<p>„Nemusíš mě oslovovat ,vaše vznešenost‘.“</p>

<p>„Jak si přejete, mistře.“</p>

<p>„Jsem si jistý, že jsi nevinný jako miminko v kolébce, Jacku. Pověz mi, co jste udělali s majetkem toho starého muže,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Koně a postroj dostal Slack Handlíř. Hadrář Rupert se postaral o jeho šaty a boty. Boty byly sešlapané, ale měl pěkný plášť - až na ty skvrny od jídla dole vpředu. Rupert si vzal i jeho opasek, přezku a všechno. Měšec jsme si nechali. Byl z dobré měkké kůže, prakticky nový.“</p>

<p>„Je to tenhle?“ zeptal se Kedrigern a ukázal mu měšec, který dostal od Jenny.</p>

<p>„Ten a žádný jiný, mistře.“</p>

<p>„Nenazývej mě ani ,mistře‘.“</p>

<p>„Nebudu...“ Jack se zakoktal, jak nemohl najít správný výraz, a nakonec vyhrkl: „...vládče.“</p>

<p>„Už žádné tituly, Jacku. Prosím. Řekni mi, dostal Slack, ten handlíř, mého koně a Rupert můj plášť?“</p>

<p>„Ano, vaše ctihodnosti.“</p>

<p>„Tu kobylku jsem si oblíbil. Doufám, že se o ni Slack dobře stará.“</p>

<p>„Jako o vlastní dítě, vaše ctihodnosti! Své koně krmí nejlepším senem, pravidelně je trénuje a prodává je jen gentlemanům. Slack je skutečný milovník koní, vaše ctihodnosti.“</p>

<p>„To v jeho zájmu doufám, Jacku,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>Měšec nevykazoval ani stopu magie. Kedrigern to ani nečekal, protože měšec byl jednou z věcí, které se kradou nejčastěji, ale nechtěl opomenout žádnou možnost.</p>

<p>„A co prsten toho bělovlasého gentlemana?“</p>

<p>„Ten si vzal Šéf. Ne že by nám za něj zaplatil cenu, která by se dala nazývat poctivou, ale se Šéfem se nikdo nepře.“</p>

<p>„Je Šéf skutečně tak strašný?“</p>

<p>„On ani ne, to ti druzí dva. Škrtiče a Rdousila se bojí všichni.“</p>

<p>„Teď už se jich nikdo bát nemusí, Jacku.“</p>

<p>Jack zalapal po dechu a vzhlédl v zbožné úctě. „To vy...? Škrtič a Rdousil jsou...?“</p>

<p>Kedrigern udělal neurčité gesto, které mohlo znamenat cokoliv nebo vůbec nic. Byl si jistý, že si to Jack vyloží správným způsobem. Soudě podle toho, jak zbledl, se nemýlil.</p>

<p>„Co ostatní kořist, které jste se zmocnili, Jacku?“</p>

<p>„Měl šál, ale to byl jen starý hadr. Úplně rozedraný. Rupert by nám za něj nedal ani stéblo slámy. Očistili jsme jím jeho boty a pak jsme ho vyhodili.“</p>

<p>„Někde poblíž?“</p>

<p>„Řekl bych, že tam u těch bříz.“</p>

<p>Kedrigern luskl prsty a pokynul Jackovi, aby vstal. „Najdi ten šál, Jacku. A vůbec nemysli na to, že bys mohl uprchnout. To bych se doopravdy rozzlobil.“</p>

<p>Jack se roztřeseně zvedl a řekl: „Já ho najdu. Věřte mi. Najdu ho a přinesu vám ho. Jako byste ho už měl.“ Spěšně se odbelhal a Kedrigern se obrátil k Jenny, která už byla celá rudá vztekem z toho, jak neustále chrlila neslyšné kletby na něj i na Jacka. „Ty jsi chytré děvče, Jenny,“ řekl. „Ale nenaložila jsi se svou chytrostí dobře. Potřebuješ převychovat.“</p>

<p>Zahrozila mu pěstí a kopla na něj bláto. Kedrigern pokračoval: „Asi hodinu cesty odsud je ženský klášter.“</p>

<p>Dívka vytřeštila oči a zbledla. Její ústa rázem znehybněla. Pak zavrtěla hlavou, nevěřícně a zděšeně zároveň. „Vychovávají tam mladé dámy, aby zaujaly ve společnosti místo, kde jsou ostatním k užitku, slouží veřejnosti a obecně konají dobro. Myslím, že dohlédnout na tebe pro ně bude vítaným zpestřením života.“</p>

<p>Jenny najednou vypadala, jako by se měla každou chvíli rozplakat. Kedrigern si sáhl pod halenu a vytáhl odtamtud složený a zapečetěný pergament.</p>

<p>„Už jsem napsal dopis, ve kterém vysvětluji tvůj nečekaný příchod do kláštera. Doručíš ho k bráně spolu s částkou postačující na úhradu nákladů spojených s tvou výchovou. O zbytek se postarají řádové sestry. Abych se ujistil, že tě nevyženou předčasně, nebudeš moci promluvit, dokud se nenaučíš mluvit tak, abys tím neurážela ostatní. Je mi líto, že to musím udělat. Se svým hlasovým rozsahem bys byla cenným příspěvkem do sboru. Ale nic není ztraceno. Teď mi, prosím, podej ruku.“</p>

<p>Dívka napřáhla dlaň a bylo vidět, že přitom svádí těžký duševní boj. Kedrigern jí dal dopis a pět zlaťáků, pak jí kolem nich sevřel prsty. Jenny se v očích objevily slzy, ale jestli byly příznakem jejího zoufalství, lítosti nebo vzteku, Kedrigern nevěděl. „Teď můžeš jít, Jenny. Tvoje nohy tě donesou k bráně kláštera bez ohledu na to, kam zamíříš, a dokud se tam nedostaneš, nebudeš moci otevřít ruku. Řekl bych, že tam dorazíš akorát včas na večeři.</p>

<p>Sotva Jenny odešla strnule po stezce vedoucí k hlavní cestě, sváděje při každém kroku boj sama se sebou, přiběhl ke Kedrigernovi Jack a nad hlavou mával špinavým hadrem: „Mám ho! Našel jsem jeho šál; ležel tam, kam jsem ho odhodil.“ Podal nevábný předmět Kedrigernovi, o krok couvl a neohrabaně se uklonil. „Bylo mi ctí posloužit. Teď půjdu, pokud by vám to nevadilo.“</p>

<p>Kedrigern si šál pozorně prohlédl. Byl obalený bahnem, pokrytý skvrnami, vybledlý a na koncích roztřepený, obnošený a plný děr, ale přímo prosáklý magií. Vzal ho oběma rukama, něžně ho pohladil a usmál se. „Ještě ne, Jacku. Ještě toho musíš hodně udělat,“ řekl. „Prozatím sis vedl docela dobře a já tě ještě nepustím.“</p>

<p>Jack posmutněl, ale jen na chvíli. Hned se zase vzchopil a řekl: „Ano, pane. Jak si přejete.“</p>

<p>„Takto má být, Jacku. Teď mě dobře poslouchej. Chci, abys šel rovnou do Grungeonovy hospody a řekl Grungeonovi, že se Šéf Mosstrooper chce jít zítra udat královu smírčímu soudci.“</p>

<p>„Opravdu to chce udělat?“ žasl Jack.</p>

<p>„Na to se spolehni. Šéf se chce vydat do rukou zákona a říct jim všechno, co ví o všech svých komplicích. Takže jedinou Grungeonovou nadějí je jít tam první a povědět jim toho víc.“</p>

<p>Jackův výraz byl uměleckým ztvárněním zoufalství. „Ale jestli jim Grungeon prozradí, co jsem dělal, pověsí mě. To přece není spravedlivé, když jsem vám tak ochotně pomáhal.“</p>

<p>„Neboj se. Když uděláš všechno, co ti řeknu - přesně co ti řeknu, na to nezapomeň - bude z tebe hrdina. A budeš moci odčinit všechny svoje zločiny.“</p>

<p>„Být hrdinou je určitě hezké, ale jak je mám odčinit? S odčiňováním nemám žádné zkušenosti,“ odpověděl Jack s upřímným výrazem zoufalství ve tváři.</p>

<p>„Naučíš se to. Od Grungeona jdi přímo do Žalu. Tam vyhledej Šéfa Mosstroopera. Zajdi za ním zítra, až budou hodiny na Nahnuté věži odbíjet třetí.“</p>

<p>„Ale já nevím, kde je! Má tucet skrýší a nikomu nevěří! Vůbec ho nedokážu-“</p>

<p>Kedrigern přešel všechny jeho námitky netrpělivým mávnutím ruky. „Počkej na mě o půl třetí u mostu a já ti řeknu, kde ho najdeš. Šéfovi pak řekni, že se Grungeon dozvěděl o nešťastném konci Škrtiče a Rdousila, a rozhodl se obrátit se na soudce, kterému na znamení pokání řekne všechno, co ví. Jedinou Šéfovou nadějí je dostat se k soudci dřív a povědět mu toho víc.“</p>

<p>Jack užasle zalapal po dechu. „To je brilantní! Ale co bude se mnou?“</p>

<p>Kedrigern mu otcovsky položil ruku na rameno a řekl: „Ty, Jacku, doprovodíš Šéfa k soudci. Budeš oslavován jako statečný muž, který přesvědčil hlavního zločince Žalu a jeho pravou ruku, aby se vydali do rukou zákona. Svůj život pak zasvětíš službě spravedlnosti a pod soudcovým vedením budeš stíhat menší darebáky, aby se ze Žalu brzy stalo vzorové město.“</p>

<p>„Budu! Všechny je znám a pochytám je do jednoho!“</p>

<p>„Dobře. Pokud bys náhodou změnil názor nebo se pokusil utéct, musel bych...“ Kedrigern se odmlčel a jednou rukou si zakryl oči. „Ne. Raději ti neřeknu, co bych byl nucen udělat. Pouhé pomyšlení na to je příliš strašné.“</p>

<p>Jack zbledl. „Udělám všechno! Můžete mi věřit, přísahám!“</p>

<p>„Máš mou plnou důvěru, Jacku. Teď jdi. Přímo ke Grungeonovi.“</p>

<p>Jakmile Jack odběhl po úzké stezce, začal Kedrigern odstraňovat ze šálu povlak bláta a oklepávat z něj prach. Když byl tak čistý, jak to při jeho stavu bylo možné, uvázal si ho kolem krku.</p>

<p>Jeho sebevědomí rázem stouplo a s ním se dostavil pocit moci. Jestli za to mohla magie ukrytá ve Faralmorově šálu nebo pocit dobře vykonané práce, nevěděl, ale cítil, že všechny potíže už má za sebou. Splnil úkol. Konečně byl skutečným čarodějem.</p>

<p>Ale než se vrátí domů, musí si ještě v Žalu vyřídit několik osobních záležitostí.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Třináct <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Návštěva u Šéfa • Schůzka s doktorem • Výsledky polepšování</emphasis></strong></p>

<p>Kedrigern vyrazil do Žalu v dobré náladě, ale bez jakýchkoliv iluzí o sobě samém. Už nebyl ten nezkušený čarodějnický začátečník jako ještě před několika týdny. Skutečnost, že byl vystaven silám zla bez ochrany způsobila, že zestárl a stal se opatrnějším. Jeho důvěru ve vlastní moc mírnilo vědomí lidské zranitelnosti: poučil se, nejprve z příběhu a pak i tou těžší cestou, že i ten nejmocnější čaroděj může být poražen a připraven o moc obyčejným pytlem s pískem.</p>

<p>Jeho prvním počinem plně kvalifikovaného čaroděje bylo nechat se omráčit párečkem podřadných zlodějíčků a padnout do rukou bandě hrdlořezů. Unikl jen díky chytrosti malého chlapce, vražedného hněvu dvou zabijáků a ďáblově zlosti. Sám pro svou záchranu neudělal absolutně nic. To byla zahanbující představa.</p>

<p>Naštěstí to mělo i svoje světlé stránky. Hřálo ho pomyšlení, že přivedl ďábla a zloděje na cestu dobra. Jestli se polepší i Jenny, už si tak jistý nebyl, ale i v jejím případě mohl alespoň doufat. Grungeon a Šéf brzy dostanou, co si zaslouží. Možná trochu míň, než co by si zasloužili po právu, ale Kedrigern byl milosrdný.</p>

<p>Zastavil se na mostě, aby si přivolal Šéfovy klíče. Několika slovy a lusknutím prstů je přiměl vystoupat v oblaku bublin ze dna řeky, odkud mu skočily přímo do dlaně, suché a očištěné od bláta.</p>

<p>Pokračoval Mosstrooperovou tajnou cestou, ze které se vyklubala chodba vytesaná do solidní skály, hluboko pod troskami staré hrobky na opuštěném hřbitově. Klíče ho vedly k jeho skrýši jako neomylný maják. Dovnitř vešel v okamžiku, kdy hodiny na Nahnuté věži odbíjely druhou.</p>

<p>Šéf Mosstrooper se choval jako správný psanec. Seděl na stoličce u rozvrzaného stolu, na kterém měl na dosah dvě dýky. Jediná svíce osvětlovala vlhké stěny a mokré dlažební kameny, zatímco on zachmuřeně žmoulal suchou chlebovou kůrku. Oči mu těkaly z jednoho temného kouta k druhému a trhl sebou při každém zvuku vody kapající ze stropu. Když se Kedrigern vynořil za ním a poklepal mu na rameno, smrtelně zbledl a divže nevyskočil z kůže.</p>

<p>„Kdo jsi? Co jsi zač? Jak ses sem dostal? Dveře jsou zamčené na tři zámky a opatřené závorou, takže jsi nemohl... Kdo? Jak? Co? Nech mě!“ mumlal s očima vytřeštěnýma na postavu ve stínu.</p>

<p>„To byl jen můj první trik. Mám jich v záloze víc,“ odpověděl Kedrigern. „Zůstaň sedět, Mosstroopere. Musíme si spolu promluvit.“</p>

<p>Šéf se prudce otočil a sáhl po dýkách. Ty mu samy uskočily pod rukama a dopadly se zařinčením na podlahu. Neviditelná ruka ho tvrdě srazila na židli, ze které přitom vyskočil.</p>

<p>Hlas se mu třásl vztekem, strachem nebo obojím, když zasyčel: „To je nehoráznost, pane, vtrhnout sem jako vrah nebo lupič. Budete toho litovat. Varuju vás, ať jste, kdo jste, zahráváte si s nepravým. Až se o tom dozvědí moji společníci, najdou si vás-“</p>

<p>Pak uviděl dvě ohořelé dýky s napůl zuhelnatělými jílci, které Kedrigern hodil na stůl, a zmlkl.</p>

<p>„Tvoji společníci už nejsou ve stavu, kdy by se mohli něco dozvědět,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Šéf okamžitě změnil taktiku. Z očí mu vytryskly slzy a zvolal: „Konečně! Konečně jsem svobodný! Ach, děkuji vám, děkuji vám, šlechetný člověče, že jste mě vysvobodil z jejich spárů! Po celé roky jsem žil ve strachu. Nutili mě, abych-“</p>

<p>Znovu zmlkl, když Kedrigern přihodil k Škrtičově a Rdousilově dýce klíče od Mosstrooperových skrýší; tentokrát však jen na chvíli. Pak pokračoval kňouravým hlasem: „Ať už vám o mně napovídali cokoliv, jsem naprosto nevinný. Nemám s tím nic společného. Od minulé zimy sedím v této místnůstce, medituji a modlím se.“</p>

<p>Kedrigern obešel stůl a postavil se před Šéfa. Pak se naklonil dopředu a řekl: „Výhrůžky, slzy a lži. Přesně, jak jsem čekal, Mosstroopere. Jenomže to nezabírá. S tebou už je konec.“</p>

<p>Mosstrooper se zadíval do obličeje podsvětleného jedinou svící. „Určitě žertujete. Samozřejmě, všechno je to jen legrace.“ Nepříliš úspěšně se pokusil o smích. Ten mu ale rychle zmrzl na rtech. „Jste mi nějak povědomý... ten plášť... už jsem ho někde viděl. Ne... ne, musel to být váš syn, pane... nebo mladší bratr. Ano, určitě to byl váš mladší bratr. Hodný chlapec. Slušný, zdvořilý. Gentleman každým coulem. Jen ho sem přiveďte. On vám poví, jaký doopravdy jsem. Ujal jsem se ho, nakrmil jsem ho, ošatil jsem ho jako prince, poskytl jsem mu přístřeší a udělal z něj strážce jednoho ubohého sirotka. Jednal jsem s nimi, jako by byli mou vlastní krví a oni ukradli moje životní úspory a utekli. Samozřejmě, vašeho bratra z toho neobviňuji. Svedl ho ten druhý-“</p>

<p>„Já vím, jak jsi zacházel se Svistem a Stínem. Vím, co jsi pro ně plánoval.“</p>

<p>Tentokrát Šéf neodpověděl. Olízl si rty a chystal se něco říct, ale z hrdla mu vyšlo jen zachroptění. Konečně ze sebe vypravil sotva slyšitelným hlasem: „Co... co... co se mnou zamýšlíš?“</p>

<p>„Co si zasloužíš.“</p>

<p>„Ne. Ne. Prosím.“ Ta slova sotva zašeptal.</p>

<p>„Ale ano. Za hodinu se vrátím s několika přáteli. Znáš je. Okradl jsi je nebo podvedl, nebo jsi je s pomocí Škrtiče a Rdousila vydíral. Ti dva už za svoje zločiny zaplatili. Nyní je řada na tobě. Moji přátelé už se na tebe těší.“</p>

<p>„Ne. Ne,“ kňučel Šéf.</p>

<p>„Jistý postarší gentleman chce zpátky svůj prsten. Získal jsi ho asi před měsícem.“</p>

<p>„Koupil jsem ho! Zaplatil jsem za něj! Přemrštěnou cenu! A před třemi dny mi ho někdo ukradl!“</p>

<p>„Pravdu, Šéfe,“ varoval ho Kedrigern. Tón jeho hlasu byl zřetelně zlověstný.</p>

<p>„Já... roztavil jsem ho. Zlato jsem prodal. Ale peníze jsem daroval potřebnému... jediné opoře strádající rodiny!“ Pod Kedrigernovým mrazivým pohledem Šéf sklopil oči a přiznal se: „Prohrál jsem ho v kartách.“</p>

<p>„To je smůla. O tom prstenu se říká, že má velkou moc.“</p>

<p>„To mi nikdo neřekl!“ vykřikl Mosstrooper v agónii zklamání. „Podvedli mě! Ošidili!“</p>

<p>„Duchové jistých zesnulých by si s tebou rádi popovídali.“</p>

<p>Šéf bezhlesně zalapal po dechu a Kedrigern na to odpověděl ponurým úsměvem a přikývnutím. Hodiny na Nahnuté věži odbily čtvrt. „Vrátím se ve čtvrt na čtyři, Šéfe, a se mnou přijdou všechny tvoje oběti. Čeká tě odplata, jen tebe samotného. Škrtič a Rdousil už tady nejsou, aby za tebe dělali špinavou práci.“ Kedrigern ukázal na ohořelé dýky a ty se rozpadly na kusy. „Přišel jsi o svůj lup.“ Ukázal na klíče, které začaly žhnout a kroutit se jako klubko hadů, nejprve pomalu, pak stále rychleji, až se spekly v jedinou kovovou kouli. „Očekávej ortel. Zůstal jsi sám, živá duše ti nepomůže, nemáš se kde schovat. Bez pomoci, bez naděje, bez jediného hlasu, který by se zvedl na tvou obranu. Úplně sám. Už za hodinu padne na tvou hlavu trest, jaký si zasloužíš. A já ti slibuji, že dopadne skutečně tvrdě.“</p>

<p>„Budu spolupracovat. Odhalím všechny zločince ve městě. Každého lapku, každého kapsáře a podvodníka... například takový Grungeon... nebo Stará Goodová. A Mazaná Henrietta, Bob Vazolam nebo Tříprsťák Guido. Ječivá Jenny. Pískař Jack. Otto Bradýř. Znám je všechny.“</p>

<p>„Kdysi by tě to možná zachránilo, Mosstroopere, ale teď už je pro tebe příliš pozdě.“</p>

<p>„Řeknu jména! Stovky jmen!“</p>

<p>„Ale my nechceme jména. Nám jde o pomstu.“</p>

<p>„Ne. Prosím. Smilujte se.“</p>

<p>Kedrigernův hlas byl jako ostří ledové dýky. „Čas smilování už pominul. Nyní je čas odplaty.“</p>

<p>Mosstrooper zakvílel a jeho hlava dopadla v bezvědomí na desku stolu. Kedrigern ho zvedl, svázal mu ruce a nohy a pak ho připoutal ke stolu. Šéf byl v té správné náladě. Jack nemusel udělat nic jiného než ho odvést k soudci. Sfoukl svíci - tma určitě ještě více povzbudí jeho ochotu ke spolupráci - odešel a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>Jack na něj čekal na mostě. Nemotorně Kedrigernovi zasalutoval a řekl: „Jsem tady, pane. Přesně jak jste říkal.“</p>

<p>„To je dobře. Šéf už na tebe čeká.“</p>

<p>„Víte určitě, že je tam sám?“ zeptal se Jack roztřeseným hlasem. „Ti dva se někde neschovávají a nečíhají na vhodnou příležitost, že ne?“</p>

<p>„Škrtič a Rdousil jsou pryč a už se nikdy nevrátí, Jacku.“</p>

<p>Kedrigern popsal Jackovi cestu, ještě jednou s ním prošel instrukce a poslal ho za jeho úkolem. Pak se díval, jak bývalý lupič spěchá ke hřbitovu, a po tváři se mu rozléval úsměv nad dobře započatým dnem.</p>

<p>Zbývalo udělat ještě jednu věc. Jestli se doktor Haranga provinil vším, co mu Jack přisuzoval, byl hrozbou nejen pro Žal, ale i pro celé království a blízké okolí; možná dokonce pro celý svět. Mosstrooper byl při všem, co spáchal, jen obyčejný zločinec, ale Haranga -jestliže byly Jackovy historky pravdivé - byl skutečnou inkarnací zla. Odjet ze Žalu, aniž by odhalil jeho pravou podstatu a podnikl patřičné kroky k ochraně nevinných, by od Kedrigerna bylo přinejmenším nezodpovědné. Najít takovou stvůru ovšem mohlo být nesnadné; určitě se ukrývá za falešnými jmény, kouzly a hromadou prostředníků.</p>

<p>Ke Kedrigernovu úžasu stačilo zeptat se kramáře, který šel zrovna kolem. Muž se na něj překvapeně podíval, pak se zasmál, potřásl hlavou a řekl: „Jestli opravdu hledáš doktora Harangu, cizince, tak toho starého šejdíře najdeš ve Splaškové uličce, dva vchody za koňským řezníkem. Ale jestli čekáš, že tě vyléčí, tak to raději žvýkej česnek a štěkej na měsíc. Mohl bych ti nějaký česnek levně odprodat.“</p>

<p>Byl to rozhodně divný způsob, jak mluvit o takovém zloduchovi, ale u padoucha jeho formátu se dala nějaká lest čekat. Možná ze sebe doktor schválně dělal neškodného troubu, aby o to spolehlivěji zakryl svoje nekalé rejdy.</p>

<p>Pokud tomu skutečně tak bylo, brzy se střetne se sobě rovným protivníkem.</p>

<p>Dveře do doktorova doupěte nebyly zamčené. Když do nich Kedrigern strčil, otevřely se a ven se vyvalila vlna tepla spolu s oblakem smrdutého dýmu, ve kterém bylo možno rozeznat stopy spálených vlasů, síry, žluklého tuku a kůže stejně jako nedefinovatelný, ale stejně štiplavý pach svědčící o nedokonalém způsobu odstraňování odpadu z domácnosti. Kedrigern se zastavil a zalapal po dechu. Pak zaťal zuby a opatrně zavětřil. Po přítomnosti magie nebylo v dýmu ani stopy.</p>

<p>Zamumlal zaklínadlo, kterým kolem sebe vyčistil vzduch, potom vešel dovnitř a po vrzajících schodech sestoupil do nevětraného a špatně osvětleného sklepa. To, co viděl, v něm vzbudilo dojem hromady odpadků, ze které se někdo marně pokusil vytvořit pracovnu. Z nízkého stropu visely vycpané mršiny blíže neurčitelných živočichů a pomalu se pohupovaly v průvanu vzniklém jeho příchodem, přičemž se otíraly o svazky sušené zeleniny visící mezi nimi. Na prohnutých policích kolem stěn se povalovaly lebky, kameny, křivule, měchy, láhve, prachovky, filtry a trychtýře vedle alembik a retort, kádinek, zkumavek, lahviček a četných podivně tvarovaných součástí alchymistických přístrojů. Všechno bylo pokryté prachem - některé předměty tak silně, že z nich bylo možno rozeznat pouhé obrysy. Tlusté knihy, všechny ohmatané a některé úplně rozpadlé, ležely ve stozích nebo otevřené na podlaze, na stole, na stoličce a krbové římse. Na těch nejnepravděpodobnějších místech se kouřilo z hromádek popela.</p>

<p>V šeru a kouři Kedrigern zahlédl velice malého človíčka s lesklou pleší. Stál u krbu, ve kterém hořel čadivý oheň. Jakmile ho spatřil, odložil mužíček moždíř a paličku, s nimiž beze spěchu pracoval, a rozpřáhl ruce v gestu radostného uvítání.</p>

<p>„Dobré odpoledne přeji, vaše excelence! Přišel jste ve šťastnou hodinu. Právě jsem dokončil obtížnou kalcinaci a ještě není ta správná chvíle přikročit k destilací. Sublimace v místnosti tak přeplněné flogistonem a při současné konstelaci planet nepřichází v úvahu. Síly mimo lidské chápání mi brání v bádání, a mám tedy dost času věnovat vám plnou pozornost. S radostí posloužím tak elegantnímu pánovi,“ dodal a dvorně se uklonil.</p>

<p>„Doktor Haranga, předpokládám?“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Doktor si zamnul ruce a dychtivě přikývl. „Předpokládáte správně. To jsem já. Co si přejete, vznešený pane? Odstranit bradavici? Nebo provést očistné puštění žilou? Či snad ulevit od soužení puchýřů, bolesti hlavy, rýmy, svírání v útrobách, ztuhlých kloubů nebo bolavého zubu? Zamezit úbytku vlasů? Koupit utišující analeptikum, hojivou mast, uklidňující klystýr nebo bolest zmírňující lektvar? Možná potřebujete zbavit plynatosti nebo nechtěných potvůrek ze špižírny? Žádná práce mi není malá a jen málo obtížných. Toto je moje heslo: ,Velké je jen zveličené malé a <emphasis>vice versa</emphasis>,‘ jak kdysi kdesi napsal mistr Hermes Trismegistus.“</p>

<p>Kedrigern neodhalil uvnitř pracovny a ani v doktorových slovech o nic víc magie, než jí obsahoval dým, který ho uvítal ve dveřích. „Víš určitě, že jsi doktor Haranga?“ zeptal se rozpačitě.</p>

<p>„Je jen jediný doktor Haranga a to jsem já. Doktor Hieronymus Haranga, mistr medicíny, filozof fyziky, princ pilulek, lord lektvarů a kníže kádinek. Každý ve Splaškové uličce vám to potvrdí.“</p>

<p>„Spolehnu se na tvoje slovo,“ odpověděl Kedrigern, ale pochyby ho ještě tak docela neopustily. Situace si žádala další ověření. Ztišil hlas v důvěrný šepot, několikrát se kolem sebe rozhlédl a zeptal se: „Děláš transmutaci? Mám hromadu olova, kterou bych potřeboval proměnit ve zlato.“</p>

<p>Doktor napodobil Kedrigernovy spiklenecké způsoby. „Ach ano. Transmutace. Olovo ve zlato. Velice populární mezi lidmi vaší společenské třídy, pane - a jedna z mých specialit. Naneštěstí transmutace provádím výhradně pro jednoho místního baroneta, jehož jméno nejsem oprávněn prozradit. Exkluzivní smlouva, chápete. Svůj kámen mudrců jsem navíc půjčil kolegovi, který mi zrovna psal, že ho někam založil. Ale jestli pro vás mohu udělat něco jiného...?“</p>

<p>„Nu, potřeboval bych malou lahvičku Grand Arcanum. Jako univerzální tinkturu.“</p>

<p>„Tak to jste si nemohl vybrat nikoho lepšího. Jako z udělání mi Grand Arcanum zrovna došla, ale když u mého asistenta necháte svou adresu, ozvu se vám, hned jak budu mít hotovou čerstvou várku.“</p>

<p>„Dávám přednost tomu nejednat přes asistenty.“</p>

<p>Haranga pokrčil rameny. „Tím lépe. Toho svého už jsem několik dní neviděl. Myslím, že mi ta malá krysa prostě upláchla.“</p>

<p>Kedrigern si založil ruce a přísně se mužíkovi zadíval do očí. „Teď pravdu, doktore. Co vlastně děláš?“</p>

<p>Haranga o krok couvl a nervózně rozhodil rukama. „Trochu tohle, trochu tamto - však to znáte. Vždycky rád pomůžu bližnímu v nouzi. Nic nezákonného, to prosím nikdy. Jsem tak čestný, jak je den dlouhý, a jistě jste si sám všiml, jak se dny stále prodlužují.“ Nesměle se zasmál. Kedrigern se k němu nepřidal. „Taky trochu experimentuju s levitací,“ dodal rozpačitě.</p>

<p>Doktor Haranga byl zjevně šarlatán. Ovšem jestli byl nadto ještě zlotřilý vrah, to bylo teprve třeba zjistit. „Na vivisekci nevinných není nic k smíchu, doktore,“ opáčil Kedrigern chladně.</p>

<p>Doktor vytřeštil oči, zbledl a ve tváři se mu objevil výraz naprostého zděšení. „O čem to mluvíte? Jaktěživ jsem nerozřezal ani žábu! Jsem chudák, který se snaží vydělat si poctivě na živobytí. No dobře, tak v mezích možností poctivě. Není to snadné. Lékařství je těžké řemeslo. Alchymie ještě těžší. Jen tohle vybavení mě stálo menší jmění, a to u poloviny z něj ani nevím, k čemu se používá.“</p>

<p>„Nesnaž se mě obelstít, doktore. Já vím, jak Škrtič a Rdousil-“</p>

<p>„Ty dva na mě nepouštějte!“ zaječel doktor a zbledl ještě víc. „Nějak ty peníze seženu! Dejte mi týden, víc nepotřebuju - jen týden, a zaplatím Šéfovi do posledního měďáku!“</p>

<p>Tohle Kedrigern rozhodně nečekal. „Tak počkat. Uklidni se. Co já vím, vodili ti Škrtič a Rdousil oběti. Uprchlíky bez domova, bezmocné ubožáky, kteří přišli o všechno. Co se s nimi stalo?“</p>

<p>„Pokud nebyli úplně bezmocní, utekli. Já se jim nedivím. Kdo by chtěl pracovat v takovýchto podmínkách? Žádný asistent u mne ještě nezůstal déle než týden.“</p>

<p>Kedrigern se rozhlédl. Doktorovo vysvětlení se dalo akceptovat. „Ale proč jsi vůbec jednal s lidmi jako jsou Škrtič, Rdousil a Šéf?“</p>

<p>„Ti jediní mi prodlužovali úvěr. Počítali mi sice dvě stě procent úroku za měsíc, ale vždycky byli ochotní půjčit mi další peníze,“ přiznal se doktor. „A měli nevysychající zdroj pracovních sil. Všechny sice byly poněkud mdlého rozumu, ale nejsem v pozici, abych si mohl vybírat.“</p>

<p>„Škrtič a Rdousil jsou trvale mimo oběh.“</p>

<p>Doktorův obličej se rozzářil směsicí úžasu a úlevy. „To znamená, že už si nikdy nepřijdou pro peníze?“</p>

<p>„Ani pro měďák.“</p>

<p>„A co Šéf?“</p>

<p>„Taky mimo oběh.“</p>

<p>„Stal se zázrak! Když tu byli posledně, dlužil jsem jim jedenáct miliard zlatých marek.“</p>

<p>„Klidně na ně můžeš zapomenout. Žádný dluh nemáš.“</p>

<p>Haranga se poněkud nemotorně pokusil o malý taneček radosti a vesele zatleskal rukama. „Cítím se jako boháč! Pojďme do krčmy a oslavíme to! Teď právě jsem na tom sice trochu hůře s hotovostí, ale kdybyste mi půjčil...“</p>

<p>„Zvu tě,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Vyšli do relativně čistší atmosféry Splaškové uličky a zamířili k nejbližší hospodě. „Myslím, že je to znamení osudu,“ prohlásil doktor. „Je na čase, abych nechal řemesla a poohlédl se po nějaké opravdové práci.“</p>

<p>„To je báječný nápad. Mimochodem, jak se vlastně člověk stane alchymistou?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Mne k tomu dohnalo zoufalství. Ve všem ostatním jsem selhal. Jsem muž, kterého velikost minula jen o vlas. Jsem osmý syn sedmého syna. Můj bratr Septimus Duplex má všechno: je pohledný, má osobní šarm, intuici, ruce, které uzdravují, dokonalý přízvuk... vymyslete si, co chcete, Sep to má. Já nemám nic. Jsem rád, když udeřím paličkou v moždíři a nezraním se přitom. Když jsem zjistil, že nikdy nikoho neuzdravím, uchýlil jsem se k alchymii. Myslel jsem si, že alchymistou může být každý, kdo se dokáže vysmrkat. Jenomže já nejsem dobrý ani jako alchymista. Tři týdny pracuju u rozpálené pece, smradem si zamořím celý dům a co z toho mám? Zlato bláznů. A ani toho ne dost.“</p>

<p>„To musí být skličující.“</p>

<p>„Přímo vražedné. Jenomže jedinou alternativou je práce,“ odpověděl doktor a při posledním slově se mimovolně zachvěl.</p>

<p>Z blízkých ulic a uliček k nim dolehl povyk a vzrušený křik, zvuk bouchajících dveří a utíkajících nohou. Hluk sílil. Když zahnuli za roh, jen tak tak se vyhnuli muži nesoucímu na rameni trám. Za ním běžel jiný muž, který nesl druhý konec. Srazili se a všichni čtyři se svalili na zem.</p>

<p>Když se zase všichni postavili na nohy a oba nosiči oprášili Kedrigerna a omluvili se, že svou nešikovností srazili tak vznešeného gentlemana, Kedrigern se jich zeptal: „Co znamená všechen ten povyk?“</p>

<p>„Vy nic nevíte? Grungeon se vydal do rukou spravedlnosti,“ řekl první muž.</p>

<p>„A jeden odvážný mladík zajal Šéfa Mosstroopera,“ dodal jeho kolega.</p>

<p>„Přiznali se ke všemu! Udali každého zloděje a podvodníka v Žalu a prozradili, kde se zdržují!“ zakřičel chlapec, který běžel kolem.</p>

<p>Starší žena se zastavila a zavolala na ně: „Přestaňte žvanit a pospěšte si, vy lenoši! Potřebujeme ten trám. Jestli se nám podaří postavit šibenice do pěti, můžeme rovnou začít věšet a ještě stihneme být na večeři doma.“</p>

<p>Oba muži zvedli trám a odběhli s ním. Doktor Haranga se za nimi zamyšlené díval, dokud nezahnuli za roh, a pak řekl: „Myslím, že se raději na nějaký čas uklidím do ústraní.“</p>

<p>„Ty se přece ničeho bát nemusíš. Byl jsi jednou z Šéfových obětí.“</p>

<p>Doktor se stáhl do dveřního výklenku. „Vy tyhle lidi neznáte. Jakmile jednou začnou věšet, nevědí, kdy přestat.“</p>

<p>„Přece by nepověsili alchymistu?“</p>

<p>„Ne, ale mohli by pověsit doktora. Možná tak na rok nebo na dva odjedu z města. Když dojde k nejhoršímu, najdu si práci. Kdybyste byl tak laskav a dal mi, co byste utratil za moje pití...“</p>

<p>Kedrigern mu nasypal do dlaně několik mincí a popřál mu hodně štěstí. Docela rád by alchymistu přidal na svůj seznam polepšených, ale musel si přiznat, že v případě doktora Harangy slavil úspěch velice problematický.</p>

<p>Pokud šlo o Šéfa a Grungeona, zdálo se, že jejich polepšení bude mít krátkého trvání. Stejně jako oni sami.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Čtrnáct <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Shledání</emphasis></strong></p>

<p>Poslední Kedrigernova zastávka v Žalu byla na druhém konci města, kde sídlil koňský handlíř Slack. Cestou se o něm pokoušel něco zjistit od svého nového koně, tříletého grošovaného hřebce jménem Klíšťák, ale neuspěl. Klíšťák vyrostl na rodném statku a mluvit s cizími koňmi z velkého města se styděl. Svět mimo jeho rodiště byl pro něj stále ještě jednou velkou záhadou.</p>

<p>Kedrigerna překvapilo a zároveň povzbudilo, když zjistil, že jsou Slackovy pozemky dobře udržované, stáje čisté, podomci a čeledíni pilní a všichni koně jsou ve výtečném stavu. Začal mít dojem, že Jack Pískař možná při líčení handlířovy povahy nelhal.</p>

<p>Sesedl z koně a zeptal se ho: „Jak na tebe tohle místo působí, Klíšťáku?“</p>

<p>Kůň spokojeně zaržál a odpověděl: „Je pro koně jako stvořené. Podívej se na tu trávu! A jak velká jsou ta stání!“</p>

<p>„Promluv si s několika koňmi. Zjisti, jestli je tady skutečně všechno tak dobré, jak se zdá na pohled,“ požádal ho Kedrigern. Pak podal uzdu usměvavému pacholkovi, který mu přichvátal na pomoc.</p>

<p>Kedrigerna jeho ochota překvapila. Zjistil, že díky drahým šatům, kterými ho vybavil Šéf, se k němu lidé chovají s až zahanbující servilitou.</p>

<p>„Pan Slack je v posledním stání, pane, stará se o nemocného koně,“ řekl chlapec a ukázal mu směr.</p>

<p>Čím dál tím lépe, pomyslel si Kedrigern. Napadlo ho, že přesvědčit Rosamundu, aby opustila tak přepychové ubytování, možná bude představovat problém, ale ihned tu myšlenku zavrhl. Jeho kobylka mu je věrná. Několik týdnů rozmazlování nemůže způsobit, že zapomene na svůj pravý domov.</p>

<p>Slacka našel, jak klečí vedle postarší kaštanové klisny, hladí ji po hlavě a šeptají konejšivá slůvka. Ke Kedrigernovu překvapení byl Slack elegantně oděný muž patricijského vzhledu. V této chvíli působil jako živý obraz vtělené starostlivosti. Když Kedrigern vešel dovnitř, vstal, ale oči stále upíral na koně a ve tváři měl vepsaný smutek.</p>

<p>„Je to moc zlé?“ zeptal se Kedrigern tichým hlasem člověka, který mluví v přítomnosti nemocného.</p>

<p>Slack na něj upřel pohled svých zvlhlých očí. „To ubohé zvíře trpí. Nedokážu poznat, co mu je.“</p>

<p>„Možná vám dokážu pomoci. V léčení koní se trochu vyznám.“</p>

<p>Slack se nedůvěřivě podíval na čaroděje, pak na sténající klisnu a znovu na Kedrigerna. Očividně se nedokázal rozhodnout.</p>

<p>„Opravdu si myslíte...? Vy byste dokázal...?“ zeptal se.</p>

<p>„Ustupte na okamžik, abych si mohl prohlédnout pacientku,“ řekl Kedrigern a jemně ho vytlačil ze stání.</p>

<p>Jakmile byl Slack pryč, Kedrigern poklekl vedle klisny á zeptal se jí: „Kde tě to bolí?“</p>

<p>„Ty mluvíš naší řečí,“ řekla překvapeně. „Kde ses to naučil?“</p>

<p>„Je to dar. Ale mluvme raději o tobě. Co tě bolí?“</p>

<p>„Stydím se o tom mluvit.“</p>

<p>„Slack si kvůli tobě dělá velké starosti. Chtěl by ti pomoct.“</p>

<p>„Je jediný, kdo by mohl, ale nedokážu se s ním domluvit.“</p>

<p>„Tak to řekni mně.“</p>

<p>Klisna si hlasitě povzdechla. „Mám depresi. To je můj jediný problém.“</p>

<p>„Proč? Žiješ v docela hezkém prostředí. Slack mi připadá jako laskavý člověk. Tak co tě deprimuje?“</p>

<p>„Se Slackem ani s mými životními podmínkami to nemá nic společného - jde o Harolda. Dostal se do špatné společnosti a já se bojím, že nakonec skončí v tlupě lupičů. Víš, je velice rychlý a už se o něj zajímalo několik velice podezřelých individuí.“</p>

<p>„Je Harold tady?“</p>

<p>„Ano, ale mluvit s ním nemá význam. Už jsem z toho celá ochraptělá. Jsou mu tři a myslí si, že snědl všechnu chytrost světa, ale pro mě je to pořád hříbě.“</p>

<p>Kedrigern ji poplácal po krku. „Postarám se, aby se to Slack dozvěděl. Když bude vědět, oč jde, určitě na Harolda a jeho přátele dohlédne.“</p>

<p>„Děkuji ti, pane, mockrát ti děkuji,“ řekla klisna a začala se zvedat na nohy. „Kdybys mohl Slacka naučit mluvit se zvířaty, byla by to pro nás velká pomoc.“</p>

<p>„Bojím se, že to nepůjde. Ale pro Harolda udělám, co bude v mých silách.“</p>

<p>Když Slack uviděl, že klisna vstává a jde k němu, aby se s ním pomazlila, užasle pohlédl na Kedrigerna. „Drahý pane, vy musíte být čaroděj!“ zvolal.</p>

<p>„Mám prostě takové nadání. Někdy se mi zdá, že skoro rozumím, co zvířata chtějí říct.“</p>

<p>Slack, jehož vděčnost neznala mezí, Kedrigerna pozval, aby byl jeho hostem, jak dlouho bude chtít, ale</p>

<p>Kedrigern se zdržel jen jedinou noc. Nad skvělou večeří pak vyřešili Haroldův problém. Jak se ukázalo, starosti jeho matky byly neopodstatněné. Slack si Harolda mínil ponechat.</p>

<p>Jak se připozdívalo, byl Slack stále sdílnější, a Kedrigern se brzy dozvěděl, že není obyčejný koňský handlíř, ale značně zámožný člověk, který si od dětství zamiloval koně a zasvětil svůj život jejich chovu a péči o ně.</p>

<p>„Nezajímají mě jen ti nejsilnější a nejzdravější. Kupuju i staré herky, které by jinak skončily u koňského řezníka, a snažím se jim ulehčit poslední dny života. Způsoby, jakými lidé s koňmi běžné zacházejí, jsou opravdu pobuřující.“</p>

<p>Kedrigern vážně přikyvoval. „V tom s vámi musím souhlasit.“</p>

<p>„Někdy se stydím, že jsem člověk. Snažím se odčinit všechny krutosti, které na koních napáchají.“</p>

<p>„Obdivuhodný postoj,“ řekl Kedrigern a na znamení úcty pozvedl svou sklenku.</p>

<p>Slack se napil vína. V obličeji byl brunátný. „Základní spravedlnost. O nic jiného mi nejde. Každý, kdo špatně zachází s koňmi, by zasloužil potrestat.“</p>

<p>„Mluvíte mi z duše.“</p>

<p>Slack se zamračil a udeřil pěsti do stolu. Už skoro křičel. „Potrestat, okamžitě a přísně. A já se o to postarám. Když vidím, že někdo bije koně, pověsím ho se svými chlapci na nejbližší strom. Jinak se s nimi jednat nedá.“</p>

<p>Slack ho počastoval ještě dalšími historkami o spravedlnosti vykonané na těch, kdo krutě zacházeli s koni, a pak, po posledním přípitku veškerému komoňstvu, se odpotácel do postele. Kedrigern byl upřímně rád, že s Rosamundou ani Klíšťákem nikdy nezacházel surově. Pro jistotu se ale na noc zaštítil ochranným zaklínadlem.</p>

<p>„Ten tvůj grošák je moc pěkný kůň,“ prohodil Slack, když se příštího rána procházeli kolem stájí. „Neprodal bys mi ho?“</p>

<p>„Mohu ho vyměnit. Potřeboval bych pěknou silnou klisnu, asi tak pětiletou. Neměl bys takovou?“</p>

<p>„Ale jistě. Získal jsem ji teprve před několika týdny. Má dobrou povahu. Všichni podomci ji mají rádi.“</p>

<p>Jak Kedrigern předpokládal, klisna, o které byla řeč, byla jeho Rosamunda. Byl rád, že ji zase vidí, a ona ho přivítala slovy: „To je dost, že ses ukázal. Už jsem si myslela, že mě tady necháš.“</p>

<p>„Copak tady nejsi šťastná?“ zeptal se jí.</p>

<p>„Na chvíli to tady není špatné, ale na můj vkus je tady příliš mnoho koní a už jsem se začínala nudit. Kdy odjíždíme?“</p>

<p>„Hned.“</p>

<p>Obchod byl uzavřen stiskem ruky ke spokojenosti všech zúčastněných. Když se Klíšťák dozvěděl, že zůstane na místě, které se v jeho očích skoro vyrovnalo koňskému ráji, nemohl uvěřit svému štěstí, a Slack byl rád, že ho získal. Na Kedrigernův návrh mu přidělil stání vedle Harolda, na kterého tak mohl působit svým vlivem.</p>

<p>Rosamunda, dobře živená a odpočatá, dychtila vyrazit na cestu - a Kedrigern vlastně také. Co měl udělat v Žalu, už udělal a Faralmorův šál měl bezpečně ve svém vlastnictví. Teď už zbývalo jen vyhledat Verdemu, která se o starého čaroděje starala. Počasí bylo příznivé, cesty široké, suché a dobře udržované a Jaquintiny instrukce jasné a přesné. Kedrigern si spočítal, že by měl být na místě zhruba za šest dní.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Patnáct <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Dvouhlavec</emphasis></strong></p>

<p>Prvního dne se setkal s překvapivě čilým dopravním ruchem. Cestou ze Žalu míjel celé karavany poutníků, tucty mužů a žen jdoucích pěšky, osamělé jezdce, zástupy přepychově oděných kupců se služebnictvem, rytíře s panošem a zemanem, mnichy kráčející pomalu s hlavami svěšenými i děti, které na všechno a na každého zvědavě poulily oči, stejně jako vesničany cestující v malých skupinkách. Druhý den byl dramaticky jiný. Od časného rána do pozdního odpoledne nezahlédl Kedrigern na cestě ani živáčka. Opravdu se mu ulevilo, když při západu slunce konečně uviděl v dálce obláček dýmu, a popohnal koně, aby k němu dorazil ještě za světla. Ať už bylo počasí jakkoliv suché a příjemné, nijak netoužil strávit noc pod širým nebem.</p>

<p>Zakrátko dorazil ke stavení, které po všech stránkách vyhlíželo jako hostinec. Na sloupku u cesty visel vývěsní štít, který je označoval jako Harryho přátelskou hospodu. Menší tabule vedle prohlašovala tučným písmem, že poutníci jsou vítáni. Po jedné straně stála velká stáj a občasné zařehtání nebo odfrknutí prozrazovalo, že není prázdná. Tichý šum lidských hlasů a cinkání talířů a korbelů z hlavní budovy zase spolehlivě svědčilo o přítomnosti lidí. Stavení však bylo stejně nepřístupné jako pevnost. Okna zakrývaly silné okenice, kterými se ven prodíraly jen úzké proužky světla. Těžké dubové dveře byly na závoru. Přesto byli uvnitř hosté a obchod se zjevně hýbal.</p>

<p>Kedrigern šel k zadnímu vchodu a zabušil. Všechny hlasy ozývající se zevnitř rázem umlkly a zavládlo ticho vpravdě hrobové. Zabušil znovu, ale ticho trvalo dál. Hlasitě se začal domáhat vpuštění. Zprvu se nesetkal s žádnou odezvou, ale vytrval a nakonec se okenice jednoho z horních oken lehce pootevřela.</p>

<p>„No konečně,“ zavolal Kedrigern. „Rád bych se tady najedl a přespal. Jedu do Mummelburgu.“</p>

<p>„Do Mummelburgu nejezdi,“ odpověděl mu hlas shora.</p>

<p>„Musím. Mám to po cestě do Griggenu v Údolí.“</p>

<p>„Tam taky nejezdi,“ varoval ho jiný hlas.</p>

<p>„Nikdy se tam nedostaneš,“ dodal první.</p>

<p>„A pročpak ne?“</p>

<p>„Přece kvůli tomu lidožravému obrovi!“ přidal se třetí hlas. „Strašnému dvouhlavému obrovi, který poslední dva měsíce terorizuje Mummelburg.“</p>

<p>Čtvrtý hlas dodal: „A i kdybys unikl obrovi, sežere tě drak, který už více než rok terorizuje Griggen v Údolí.“</p>

<p>„Děkuji za upozornění. A teď, když už jste se přesvědčili, že nejsem lidožravý obr, pustili byste mě dovnitř a dali mi něco k večeři?“ zeptal se Kedrigern. „Můj kůň by taky potřeboval nakrmit a ustájit.“</p>

<p>Po chvilce tichého dohadování a hádání se znovu ozval majitel prvního hlasu: „Pustíme tě dovnitř, poutníče. Nemůžeme tě přece nechat stát na cestě, když se po okolí potuluje lidožravý obr.“</p>

<p>Chvíli trvalo, než byly ze dveří odstraněny všechny závory a zástrčky a než byly odemčeny všechny zámky, ale nakonec byl Kedrigern vpuštěn do Harryho přátelské hospody a Rosamunda do stáje. Hostinec byl nezvykle čistý a vůně, která se linula z kuchyně, byla odpovědí na nejtoužebnější sny hladového poutníka.</p>

<p>Jakmile byly zase závory a zástrčky na místě, hostinský se nemohl dočkat, až od Kedrigerna uslyší nejčerstvější novinky ze Žalu. Ten se nejprve najedl, pak se pohodlně uvelebil s korbelem piva na židli a začal vyprávět. Zprávy o Grungeonových a Šéfových skutcích sice pronikly daleko za hranice města, ale strach ze Škrtiče a Rdousila účinně omezoval veřejnou diskusi o nich na minimum. Ti dva měli sklon objevovat se nečekaně, ve dne stejně jako v noci, a běda tomu, koho navštívili. Dokonce i mezi čtyřma očima se o nich lidé bavili velice obezřetné.</p>

<p>Kedrigernovy informace byly důvodem k radosti. Harryho hosté litovali jen, že se zákon prosadil tak rychle a oni už neměli šanci účastnit se oslav. Kedrigern je ujistil, že Grungeon se Šéfem Mosstrooperem udali tak velké množství místních kriminálních živlů, že popravy budou jistě pokračovat ještě mnoho dní. Nato se všichni začali radovat ještě více a několik hostů spěšně opustilo hostinec.</p>

<p>Jeden stařec se k veselí ostatních nepřipojil. Jen se mračil do svého korbele a bručel: „Proč se tak radujete, když pořád musíme žít ve strachu z lidožravého obra?“</p>

<p>Jeho slova i jeho nálada se rychle rozšířily. Křik a smích se změnil ve vzdychám a mumlání. Několik mužů vstalo, aby zkontrolovali okenice a dveře. Jiní sáhli po svých lucích, šípech a kopích, aby se ujistili, že je mají po ruce.</p>

<p>„Povězte mi o tom obrovi,“ řekl Kedrigern. „Možná vám od něj dokážu pomoci.“</p>

<p>„Je to obluda,“ zabručel stařec a ostatní u jeho stolu souhlasně pokyvovali hlavami. „Je nelítostný. Krutý. Na snídani zhltá dvě celá prasata. Každá hlava jedno. Na oběd si dává stádo koni. Lidi žere, kdykoliv nějaké chytne. Likviduje nám stáda. Připravuje nás o obživu.“</p>

<p>Ostatní vážně přikyvovali.</p>

<p>„Rozbíjí nám domy, zapaluje stodoly a tráví studny.“</p>

<p>„Někdy v noci řve a vyje, takže nemůžeme spát a až do rána se třeseme strachy.“</p>

<p>„Našich zbraní se nebojí. Nic mu nemůže ublížit.“</p>

<p>„A když se o to někdo pokouší, tak běsní ještě mnohem víc.“</p>

<p>„Je to od tebe hezké, cizinče, že nám nabízíš pomoc, ale tohle nedokážeš. Raději mysli na sebe. Utíkej odsud, jako by ti za patami hořelo,“ poradil mu stařec.</p>

<p>„A nechoď ani do Griggenu v Údolí. Jaký by to mělo smysl utéct lidožravému obrovi a padnout do drápů drakovi?“</p>

<p>Kedrigern dopil pivo a zamyšleně si otřel bradu. „Vypadá to, že v téhle části království máte dost problémů. Už jste to oznámili králi?“</p>

<p>Když utichl hořký smích, Harry řekl: „Král se této části království vzdal. Našemu poslovi řekl, že je to tu stejně samý zloděj, podvodník a vrah, takže lidožravý obr a drak navíc už nepředstavují žádný velký rozdíl. A když, tak k lepšímu.“</p>

<p>„Možná, že teď, když budou zloději, podvodníci a vrazi pověšeni, přestane se tady obrovi a drakovi líbit,“ řekl Kedrigern s úsměvem, který měl působit optimisticky.</p>

<p>„A kdo jim to řekne?“ opáčil Harry.</p>

<p>Ve výčepu se rozhostilo ticho. Kedrigern, dojat neštěstím druhých a povzbuzen svými nedávnými úspěchy, rozvážně vypil pivo a postavil korbel na stůl. „Já.“</p>

<p>„Ty?“ zeptalo se ho několik lidí najednou.</p>

<p>„Možná toho vašeho obra dokonce přesvědčím, aby se polepšil a stal se platným členem společnosti. Nebo bych měl říkat ,členy‘?“</p>

<p>„To nebude nutné,“ ujišťovali ho ostatní hosté jeden přes druhého. „Ne!“ křičeli jiní, a: „Jen je odsud vyžeň!“</p>

<p>„Jak si přejete,“ pokrčil Kedrigern rameny.</p>

<p>„Byli bychom ti hluboce zavázáni, cizinče,“ řekl stařec. Harry mu vzal korbel a rychle ho dolil. Ostatní jásali a poplácávali Kedrigerna po ramenou.</p>

<p>Vzhledem k tomu, že ho čekal rušný den, rozhodl se Kedrigern jít na kutě brzy. Místní byli tak rozradostnění vyhlídkou na vysvobození, že slavili dlouho do noci.</p>

<p>Příštího rána vstal hned za úsvitu a zamířil rovnou k obrovu doupěti. Když projížděl Mummelburgem, viděl dost důkazů jeho přítomnosti: tady pobořené chatrče, tam stodolu vypálenou do základů, všude stromy vytrhané i s kořeny a rozházené kolem jako hračky nepořádného dítěte. Tenhle lidožravý obr, pomyslel si Kedrigern, by opravdu potřeboval polepšit.</p>

<p>Doupě obludy bylo příhodně umístěné ve svahu kopce vypínajícího se nad hlavní příjezdovou cestou na druhé straně vesnice. Dalo se snadno nalézt podle kostí, které se povalovaly všude kolem. Kedrigern hlasitě zapískal a čekal.</p>

<p>Po chvíli uslyšel dunění kroků, které se ozývalo z nitra doupěte a stále sílilo. Pak se obr vynořil ven. Byl třikrát větší než dospělý muž a přiměřeně svalnatý. Na ramenou mu seděly dvě ošklivé hlavy. Jedna z nich bezvládně klimbala s ústy dokořán a hlasitě chrápala. Druhá hleděla dolů na čaroděje.</p>

<p>„Hele, snídaně,“ zahřímal obr hlubokým hlasem.</p>

<p>„Já nejsem snídaně. Přišel jsem si s tebou promluvit. S vámi oběma.“</p>

<p>„Řekni to mně. On si rád přispí.“</p>

<p>„Tak ho vzbuď,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„To bych se s ním o tebe musel rozdělit.“</p>

<p>„Říkal jsem ti, že jsem sem nepřišel, abych se nechal sníst. Jsem tady, abych si s tebou pohovořil o tvém polepšení.“</p>

<p>Jakmile to dořekl, obr propukl v hlasitý smích. Jeho spící hlava se polekala, vykřikla a probudila se. Pak se otočila k druhé hlavě a řekla hlasem o oktávu vyšším: „Tak vidíš, co jsi tím svým pitomým smíchem vyvedl! Probudil jsi mě!“</p>

<p>„Dobře ti tak. Celou noc jsi mě budil tím svým chrápáním.“</p>

<p>Dvě hlavy se chvíli probodávaly pohledy a pak si ta druhá všimla Kedrigerna. „Kdo je to?“</p>

<p>„Snídaně,“ řekla první hlava.</p>

<p>„Nejsem tvoje snídaně. Už mě nebaví pořád to opakovat. Přišel jsem, abych ti dal šanci se napravit.“</p>

<p>„My jsme se sebou spokojení,“ namítla druhá hlava a první přikývla.</p>

<p>„S čím jste nebo nejste spokojení, není důležité. Věci v téhle části království se mění. Chování, jako je to tvoje, už nebude nadále tolerováno. Musíš okamžitě odejít a začít se chovat slušně,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„O čem to mluví?“ zeptala se druhá hlava, ospale zamžourala a promnula si oči.</p>

<p>„Je hlučný. Já ho sním hned,“ řekla první a naklonila se dopředu.</p>

<p>„Já jsem čaroděj, ty pitomý kolohnáte! Zkus mi ublížit, a bude tě to mrzet.“</p>

<p>Obr se zastavil. Pak dal hlavy dohromady, aby se poradily. Uplynulo několik minut a jediné, čeho dosáhly, bylo, že se mezi sebou začaly hádat. Kedrigern začal ztrácet trpělivost.</p>

<p>„Jen se na sebe podívej. Opravdu chceš strávit zbytek života takhle? Chceš žít ve špinavé jeskyni a živit se syrovými zvířaty a lidmi?“</p>

<p>Obě hlavy se na něj podívaly a šťastně se usmály. „Ano,“ přisvědčily.</p>

<p>„Mohl bys být lidem prospěšný.“</p>

<p>„Když my je raději trýzníme.“</p>

<p>„Použij hlavy. Někdo jako ty má přece skvělé možnosti uplatnění. Mohl bys vystupovat v diskusích na aktuální témata. Nebo pořádat dramatická vystoupení. Kdyby ses naučil zpívat duety, byl bys hotová senzace. Zkušený manažer by ti zařídil turné po celém království a já jednoho takového znám. Jednoho dne bys mohl vystupovat před králem a královnou.“</p>

<p>„Chutnají králové a královny dobře?“ zeptala se jedna hlava se zájmem.</p>

<p>„To nevím, ale slyšel jsem, že bývají pěkně vypasení,“ odpověděla druhá.</p>

<p>„Děláš mi chutě.“</p>

<p>„Čas k jídlu!“</p>

<p>„Nejdříve si ho trochu naklepeme,“ řekl obr, vytrhl ze země strom a pozvedl ho nad hlavu.</p>

<p>Kedrigern napřáhl ruce a zamumlal příslušnou frázi. Lidožravý obr znehybněl. Jedna hlava překvapeně vytřeštila oči, druhá se na ni zmateně podívala. Pak se obr začal barvit do šeda. Jeho obrysy zhrubly a zaoblily se. Ve velice krátkém čase z něj byl balvan vzdáleně připomínající obrovského stojícího muže se dvěma ohyzdnými hlavami.</p>

<p>Kedrigern si povzdechl a pomalu se vrátil k Rosamundě, která na něj čekala opodál. Bylo mu líto zmařeného talentu. Obr, který by zpíval dvojhlasně, by byl zaručený trhák. A s někým, jako je doktor Haranga, by určitě udělal díru do světa. Věčná škoda, že byl tak natvrdlý.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Šestnáct <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>A další výzvy</emphasis></strong></p>

<p>Griggen v Údolí se nacházel dva dny pomalé, pohodlné jízdy od Mummelburgu. Když se Kedrigern přiblížil této malé vesničce na dohled, potkal na cestě rytíře s panošem a pokynul jim na pozdrav.</p>

<p>Než však stačil promluvit, rytíř řekl: „Raději se jí vyhni obloukem, cizince. Neponižuj se průjezdem, natožpak pobytem v té všivé vesnici.“</p>

<p>„Je to peleš lotrovská, doupě zlodějů, lhářů, šejdířů a jiných vyvrhelů,“ dodal panoš.</p>

<p>„Mluvíte o Griggenu v Údolí?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Griggen na Dně Té Nejhlubší a Nejsmrdutější Díry by bylo příhodnější jméno,“ zavrčel rytíř. „Tamní obyvatelé jsou ta nejpolitováníhodnější sorta nevděčné lůzy, s jakou jsem se setkal od chvíle, kdy jsem se stal panošem. Bojoval jsem s obry, dobýval hrady, zachránil jsem tolik krásných panen, že to ani spočítat nedovedu, šampióny čtyřiceti království jsem vyhodil ze sedla a účastnil jsem se válečných tažení, výprav a turnajů ve všech zemích křesťanského světa, ale ještě nikdo mě neurazil jako ta verbež obývající smrdutou kupu oslího hnoje zvanou Griggen v Údolí.“</p>

<p>„A co ti vlastně udělali, sire rytíři?“ otázal se Kedrigern.</p>

<p>„Jejich skutky jsou příliš odporné, než abych je tady popisoval. Musím co nejdříve vykonat nějaký hrdinský čin, abych se z toho vzpamatoval. Zaslechl jsem něco o lidožravém obrovi, který sužuje sousední vesnici. Víš o něm něco?“</p>

<p>„Byl proměněn v kámen.“</p>

<p>Rytíř znechuceně potřásl hlavou. „A co Žal? Říká se, že to město je doslova prolezlé poberty, lapky a šizuňky... prostě kriminálními živly. Tam by se určitě dal vykonat nějaký ten hrdinský čin, co myslíš?“</p>

<p>„Bojím se, že ne. Když jsem odtamtud odjížděl, věšeli poberty, lapky a šizuňky ve velkém. Je docela možné, že na tebe už žádný nezůstal.“</p>

<p>Rytíř si povzdechl. „Třeba alespoň narazím na loupeživého rytíře nebo černokněžníka.“</p>

<p>„Přeji ti hodně štěstí. Jestli hledáš místo k přespání, Harryho přátelská hospoda je čistá a jídlo i pivo je tam docela slušné. Ani ceny nejsou přemrštěné.“</p>

<p>„Děkuji ti, cizinče. A pamatuj na mou radu. Zdaleka se vyhni té špinavé chátře z Griggenu v Údolí.“</p>

<p>S tím se rozloučili a Kedrigern pokračoval v cestě k vesnici, kterou rytíř a jeho panoš tak přesvědčeně znectili. Směsice vzteku a vyhýbavosti, se kterou o tom místě mluvili, značně podráždila Kedrigernovu zvědavost. Že by s ním zacházeli špatně, se nebál. Nikdo, kdo má všech pět pohromadě, by si vědomě nic nezačal s čarodějem.</p>

<p>Ještě k vesnici ani nedojel, když ve vzduchu ucítil nepříjemný pach. Pak se zvedl vítr a puch pominul, ale brzy se zase vrátil. Když dorazil do Griggenu v údolí a pomalu projížděl hlavní cestou, všiml si neobvykle velkého počtu ohořelých střech, korun stromů a zídek, stejně jako velkých kusů sežehnuté země. Vlastně prakticky každé stavení, kolem kterého projel, neslo stopy ohně. Zářnou výjimkou byla trojice nízkých kamenných věží stojící poblíž středu městečka; zjevně sýpky se zásobou zrní a jiných potravin. Z toho všeho Kedrigern usoudil, že drak, který Griggen v Údolí sužuje, je ohňomilného druhu.</p>

<p>Lidé, které potkával, křivili obličej a neustále posmrkávali. Ti lépe oblečení si u nosů drželi šátky, zatímco ostatní kráčeli s rukou před obličejem a nosem zabořeným do ohybu lokte. Nepříjemné aroma se vrátilo a Kedrigern dospěl k logickému závěru: důvodem zvláštního chování místních občanů byl právě ten puch. Nebyl to však pach spáleného dřeva. Tohle bylo něco mnohem horšího.</p>

<p>Zastavil před malým hostincem. Uvnitř bylo plno a na každé vodorovné ploše ležela mísa se zapáleným dřevěným uhlím, jehož aroma mělo přerazit smrad, který se dovnitř prodíral každičkou škvírou. Trochu to pomáhalo, ale odporný puch byl cítit stále.</p>

<p>„Pokud jde o ten nepříjemný pach,“ obrátil se Kedrigern na hostinského. „Zajímalo by mě-“</p>

<p>„Jestli si myslíš, že nám dokážeš pomoct, rádi s tebou uděláme obchod, cizince,“ odpověděl hostinský dříve, než Kedrigern dořekl větu. „Zaplatíme ti slušnou cenu v poctivých penězích. Starosta je tady a celá rada jakbysmet. Jen se u nás posaď. Zavolám je, sepíšeme smlouvu a můžeš se hned pustit do práce.“</p>

<p>Zmizel a za malý okamžik se zase vrátil v doprovodu zavalitého muže s kulatým obličejem, světlými vlasy a úsměvem dobrotivého cherubína. Ten se posadil proti Kedrigernovi a začal mu líčit problémy místních usedlíků. Ukázalo se, že rytíř, jehož Kedrigern potkal na cestě, uzavřel s Griggenem v Údolí smlouvu, že ho zbaví draka, který vesnici sužoval už dva roky. Zabil ho a požadoval vyplacení smluvené částky. Starosta a rada odmítli. Trvali na tom, že když někdo draka zabije a mršinu nechá ležet na místě, těžko se dá říct, že od něho vesnici ,zbavil‘. Je ještě třeba odstranit tělo a to co nejrychleji. Rytíř na to odpověděl, že není ani hrobař ani pohodný - jeho zaměstnáním že je draky zabíjet, nikoliv pohřbívat, a že vykonal, na čem se dohodli.</p>

<p>Došlo k výměně ostrých slov, a když starosta a rada rytíři pohrozili, že ho zažalují za nedodržení smlouvy a způsobení veřejného pohoršení, odpověděl pohrůžkou, že srazí hlavu všem místnímu obyvatelům mužského pohlaví starším dvanácti let. Jeho odjezd byl hlučný a nedůstojný. Co však je nejhorší, mršina draka stále leží tam, kde padl, a teplé počasí se postaralo o to, aby byl po smrti stejně nepříjemný jako za svého života.</p>

<p>Když starosta domluvil, hostinský dodal: „Taková už je podstata lidské povahy. Sotva si chlap obleče plechové kalhoty, už si myslí, že má právo terorizovat každého, na koho se podívá.“ Všichni kolem něj souhlasně zamručeli a pokyvovali hlavami nad správností jeho postřehu.</p>

<p>Štíhlý muž v tmavé haleně, který si pod paží nesl svitek papíru, se naklonil blíž ke Kedrigernovi a řekl: „My jsme, samozřejmě, v právu. Ale z právnického hlediska je to neobyčejně zajímavý případ, nemyslíš?“</p>

<p>Starosta po jeho druhé straně se usmál. „Teď vidíš, můj drahý pane, že potřeba někoho, kdo by odstranil tu... nechutnou věc... je pro nás velice akutní. Takže buď v naší vesnici co nejsrdečněji vítán.“</p>

<p>„No... obvykle takové věci nedělám... ale jestli je to v obecném zájmu...“</p>

<p>„Skvělé, skvělé!“ zvolal starosta a usmíval se na všechny kolem. „Náš obecní právní zástupce sepíše smlouvu. Je to samozřejmě pouhopouhá formalita, jen abychom měli magistrátní záznamy v pořádku. Takže odměna... řekněme tisíc zlatých marek? To mi připadá slušné.“</p>

<p>„Více než slušné, vaše ctihodnosti. Vlastně je to mimořádně štědrá odměna,“ řekl advokát.</p>

<p>Kedrigern jen zamrkal. Za tisíc zlatých marek by se Griggen v Údolí dal přestavět v prvotřídním mramoru s pozlacenou střechou na každém domě, dlážděnými ulicemi a s katedrálou dost velkou, aby se do ni vešli všichni věřící v okruhu deseti dnů cesty. Obecní právní zástupce několik minut zuřivě psal, pak dokument předal starostovi, který ho pečlivě prostudoval, připojil k němu rozmáchlý podpis a položil ho před Kedrigerna. Ve stejném okamžiku mu advokát vtiskl do ruky pero.</p>

<p>„Jak jsem už říkal, je to jen formalita. Suchý úřední jazyk. Ani nemusíš ztrácet čas čtením,“ řekl. Pak se tiše zasmál a dodal: „Písmo je stejně příliš drobné. Musím už se konečně naučit psát větší písmenka. Tady dole, pane, vedle starostova podpisu.“</p>

<p>Čarodějové obyčejně žádné smlouvy nepodepisují. Ale Kedrigern cítil, že tohle je výjimečný případ. Prostí, tvrdě pracující občané Griggenu v Údolí potřebovali pomoc a jenom chamtivý, sobecký člověk by se handrkoval nad úředními formalitami. Byla to snadná práce - rychlé přemisťovací zaklínadlo a mohl zinkasovat odměnu a vyrazit na další cestu. Načmáral na listinu svoje jméno, vstal a prohlásil: „Jestli mě dovedete k drakovi, dám se do práce ihned.“</p>

<p>„Naše děti ti ukážou cestu. Ta obluda je prostě fascinuje, rošťáky,“ odpověděl starosta a uchechtl se.</p>

<p>Zpráva o tom, že se Kedrigern uvolil ujmout se odstranění dračí mršiny, se brzy roznesla. Sotva vyšel z hostince, byl obklopen jásajícím davem. Tucet dětí se k němu rozběhlo, tahaly ho za rukávy a nabízely se, že ho zavedou k dračí sluji. Jejich rodiče, většinou s kapesníky přitisknutými k nosu, pak pobízeli je i jeho k většímu spěchu.</p>

<p>Jak se blížili k mršině, starší lidé se postupně oddělovali a přenechávali Kedrigerna stále se zvětšujícímu doprovodu mladých. Z jejich dětského žvatlání se tu a tam ozývaly výkřiky, jako: „Tudy, pane.“ „Jak to uděláte?“ „Můžu vám pomáhat?“ „Kde máte nějaké nářadí?“ „Zahněte tady do té uličky.“ „Kde máte vůz?“ „Kde máte pomocníky?“ „Hip hip hurá stěhovákovi draků!“ „Už jenom kousek,“ a když dorazili za vesnici: „Už jsme tady!“ Obešli nízký vršek a uviděli před sebou páchnoucí horu šupinaté kůže.</p>

<p>Naštěstí měli vítr v zádech. I tak byl puch rozkládajícího se draka dost silný, aby je odradil od přílišného spěchu. Kedrigern shromáždil děti kolem sebe a řekl jim: „To, co teď budu muset udělat, vyžaduje soustředění. Takže musíte být úplně zticha.“</p>

<p>„Co budete dělat, pane?“ otázal se vysoký chlapec, který se zdál být ze skupiny nejstarší.</p>

<p>„To uvidíš, jakmile se všichni utišíte.“</p>

<p>Chlapec, který se jmenoval Gwert, zvolal: „Zavřete všichni klapačky, aby se tady pán mohl pustit do práce!“</p>

<p>Dva jiní starší chlapci jeho příkaz zopakovali a zakrátko všechny děti zmlkly. Kedrigern si zakryl obličej rukama, vybavil si slova přemisťovacího zaklínadla a v duchu si propočítal vzdálenost k cíli, daleké sopce, kde mršina okamžitě shoří. Pak rozpřáhl ruce, vyslovil slovo a tleskl. Závan větru s prachem zaplnil prostor, který dříve zabíral drak, na okamžik zavládlo ticho a pak všechny děti propukly v jásot.</p>

<p>„On to dokázal! Starý smraďoch je pryč!“ křičel Gwert.</p>

<p>„Teď to tady voní docela hezky,“ konstatovala malá dívenka a vděčně se na čaroděje usmála.</p>

<p>Kedrigern se sehnul, zvedl ji a posadil si ji na ramena. „Teď už to tady bude hezky vonět pořád,“ řekl jí. „Ode dneška bude v Griggenu v Údolí všechno hezké.“</p>

<p>„Ne, to nebude,“ namítl jeden z Gwertových kamarádů. „Bude to tu stejné jako předtím, než se objevil drak.“</p>

<p>„Narpy má pravdu,“ přisvědčila starší dívka. „Starosta a jeho lidé tě ošidí o odměnu stejně, jako o ni ošidili toho statečného rytíře, a pak našim rodičům zvednou daně pod záminkou, že je třeba zaplatit za odstranění draka.“</p>

<p>„Všichni budou muset platit více za chleba.“</p>

<p>„A turín.“</p>

<p>„A za všechno to obilí, které mají zamčené v sýpkách.“</p>

<p>„Ale oni nás přece draka nezbavili,“ namítla malá dívenka, oči vypoulené úžasem. „To udělal tenhle hodný pán.“</p>

<p>„Budou nám lhát a tvrdit, že je to jejich zásluha, Perro. Jen počkej a uvidíš.“</p>

<p>„Já z vesnice odejdu,“ prohlásil Narpy. „Všichni bychom měli odejít a najít si nějaké místo, kde lidé nelžou.“</p>

<p>„Takové místo není,“ řekla starší dívka.</p>

<p>Děti se pustily do živé debaty; postupně ale všechny zmlkly a obrátily se ke Kedrigernovi. Gwert řekl: „Vy jste čaroděj. Vy víte všechno. Je někde na světě místo, kde jsou vůdci čestní, všichni říkají pravdu a nikdo se nepokouší ošidit svoje sousedy?“</p>

<p>Kedrigern se na chvíli zamyslel, pak se rozpačitě usmál a řekl: „Napadlo vás někdy, že byste tady zůstali a pokusili se to změnit? Kdyby ses například ty stal starostou-“</p>

<p>„To nejde. Starostou se může stát jenom starostův syn,“ vysvětlil mu Gwert.</p>

<p>„A ten je ještě větší lhář než jeho otec,“ dodal Narpy.</p>

<p>„S advokátem a rádci je to stejné,“ řekla starší dívka. „Nic se nezmění, jedině k horšímu.“</p>

<p>„Danelda má pravdu,“ přisvědčil Gwert a vzal ji za ruku.</p>

<p>„Potom... potom budete nejspíš muset odejít. Ale budete muset hledat dlouho, než najdete místo, kde jsou lidé čestní a pravdomluvní. Já jsem toho procestoval hodně, a ještě jsem na ně nenarazil.“</p>

<p>„Přece musí být někdo, kdo nás tam dovede.“</p>

<p>Kedrigern si povzdechl. „Přál bych si, abyste měli štěstí. Teď se vrátíme do městečka a řekneme všem tu šťastnou zprávu.“</p>

<p>Zatímco kráčeli zpátky, předsevzal si, že pro ty nadějné mladé lidi musí něco udělat. Bylo by to od něj vznešené gesto, kdyby polovinu své odměny věnoval na něco, co by si vybrali a co by jim pomohlo. Pokud to, co říkali, byla pravda, byla to jejich jediná naděje; ale jestli to byla pravda, nebude lehké najít dospělého, který by jim ty peníze neukradl.</p>

<p>Novina dorazila rychleji než oni - roznesly ji některé děti, které běžely napřed, hned když uviděly, že na místě, kde ležel drak, už nic není. Starosta, právní zástupce a rada je čekali před hospodou, zářili, usmívali se a kynuli davu, jako by všechen jásot a potlesk, který se z něj ozýval, nepatřil Kedrigernovi, ale jim.</p>

<p>„Dobrá práce. Odvedl jsi skutečně skvělou práci,“ řekl starosta a pozvedl hubený měšec. „S potěšením ti předávám tvou odměnu: padesát zlatých marek. Zasloužil sis je do poslední.“</p>

<p>„Padesát?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>Starosta se usmál a přikývl. „Padesát.“</p>

<p>„Pochopil jsem, že dostanu mnohem více. Tisíc, abych byl přesný.“</p>

<p>„To bylo nedorozumění,“ řekl jeden z radních. „Malé přeřeknutí,“ dodal druhý.</p>

<p>„Smlouva. Písemná,“ opravil je Kedrigern.</p>

<p>„Ale pane, jak sis mohl myslet, že taková malá chudobná vesnice, jako je ta naše, sežene tisíc zlatých marek?“ zeptal se jiný radní.</p>

<p>„Já jsem si nemyslel nic. Váš starosta mi je nabídl a já jsem je přijal.“</p>

<p>„Samozřejmě, příteli,“ řekl starosta. „Ale dohodli jsme se na tisíci markách včetně odečitatelných položek a bonusů, minus úřední poplatky, eventuální náklady a výdaje. Copak jsi nečetl smlouvu?“</p>

<p>„Propáníčka, příteli,“ ozval se advokát, který si spokojeně mnul ruce. „Už nikdy, nikdy nepodepisuj smlouvu, kterou si předtím důkladné nepřečteš. I ta malá písmenka. Hlavně ta malá písmenka.“</p>

<p>„Tak či tak, dostal jsi všechno, na co máš nárok,“ pokračoval starosta s úsměvem. „Navrhuji, abychom to dál nerozpatlávali. Nemyslím, že bys ses chtěl tahat s dračí mršinou zpátky, ať už jsi ji uklidil kamkoliv.“</p>

<p>Kedrigern mu úsměv vrátil. „To bych nemohl, ani kdybych chtěl, vaše ctihodnosti. Ale mám mnohem lepší nápad. Udělám...“ Odmlčel se. Vzpomněl si na odvážného Gwerta a Daneldu, maličkou Perru, Narpyho a všechny ostatní. Ať už si starosta a jeho nohsledi zasloužili cokoliv, ty děti za nic nemohly. Na to nesmí zapomínat. „Udělám něco docela jiného,“ dořekl. „Ale doufám, že otevřeš svoje sýpky a na počest dnešního dne rozdělíš lidem jídlo a obilí. Slyšel jsem, že sis toho nahospodařil úctyhodné množství.“</p>

<p>Starosta okamžitě zvážněl. „Můj drahý příteli, to je velkorysá myšlenka. Slouží ti ke cti. Měli bychom to udělat. Ale po obilí je v současné době velká poptávka-“</p>

<p>„Protože s ním tak hamouníš!“ ozval se někdo z davu.</p>

<p>Starosta zavrčel, ale rychle se zase ovládl. Přinutil se k úsměvu a pokračoval: „Poptávka je tak velká a naše zásoby tak omezené, že než skončí zima, ač neradi, zřejmě budeme muset zvednout ceny.“</p>

<p>„Něco takového jsem už také slyšel, vaše ctihodnosti. Máš moje sympatie,“ řekl Kedrigern a přistoupil k čekající Rosamundě. Nasedl na ni, zamával davu a řekl starostovi a radním: „Než odjedu, dám vám jeden dar.“</p>

<p>„A co to bude, příteli?“</p>

<p>„Krysy.“</p>

<p>Starosta na něj okamžik poulil oči a pak se hlasitě rozesmál. Jako na povel se k němu připojili i jeho radní.</p>

<p>„Krysy?“ opakoval starosta přemáhaje záchvaty smíchu. „Můj drahý příteli, kde je zrní, tak jsou vždycky i krysy. Žijí v každém městě i vesnici. Velice dobře víme, jak si s krysami poradit.“</p>

<p>„Griggen v Údolí bude mít tolik krys, kolik jich ještě nemělo žádné město na světě,“ odpověděl Kedrigern. Pak škubl otěžemi a rozjel se hlavní ulicí pryč.</p>

<p>Jel pomalu, v uších mu dozníval smích vesničanů, a když zahnul za poslední chatrč vesnice, zastavil.</p>

<p>První výkřik se ozval o minutu později. Chvíli poslouchal bez hnutí, pak se ohlédl. Griggen v Údolí ožil horečnou aktivitou. Muži i ženy bušili do něčeho, co vypadalo jako chlupatý koberec rozlévající se po zemi směrem ke kamenným věžím a hostinci. Jiní lezli na stromy. Několik odvážných vyrazilo dveře jedné ze sýpek a teď spěšně odnášeli zrní v koších a vedrech, aby se k němu nedostaly krysy. Starosta a radní zmateně pobíhali kolem a mávali rukama. Ve tvářích byli velice brunátní. Kedrigern se s úsměvem rozjel pryč. Těšilo ho, že se život v Griggenu v Údolí konečně mění k lepšímu.</p>

<p>Tu noc přespal na mýtině vedle bystřiny. Když následujícího rána seděl u ohně a opékal si na rožni tučného pstruha ke snídani, zahlédl podivnou postavu, která se k němu pěšky blížila. Byl to muž, vysoký a hubený. Pleť měl snědou, vlasy světlé a oči zářivě modré. Jeho úsměv a pohled v očích svědčily o jeho moudrosti a vysokém věku, ale tváře a bradu měl hladké jako batole.</p>

<p>Nejpodivnější ovšem na něm byl jeho oděv. Nenosil klobouk ani kapuci a jeho dlouhý plášť spadající od ramen až na zem byl napůl žlutý a napůl červený, sešitý ze záplat různé velikosti. Kolem krku měl dlouhý žlutočerveně pruhovaný šál. Na něm visela píšťala. Ta byla v kontrastu s jeho pestrým oděvem obyčejná rákosová. Muž pozvedl ruku a Kedrigern mu pozdrav oplatil.</p>

<p>„Najez se se mnou. Je toho dost pro dva.“</p>

<p>„Raději si chytím druhého a pak si uděláme hostinu,“ odpověděl pištec. Došel na břeh potůčku, přiložil píšťalu ke rtům a vyloudil z ní tři tóny. Než dozněl poslední, vyskočil z vody velký tlustý pstruh a začal sebou házet na zemi u jeho nohou.“</p>

<p>„Dobrá práce,“ řekl Kedrigern. „Zaklínadlo?“</p>

<p>„Něco takového. Když zahraju jisté tóny, živí tvorové mě poslouchají,“ odpověděl pištec.</p>

<p>„To může být užitečné.“</p>

<p>Pištec pokrčil rameny. „Je to moje živobytí. Lidé si mě najímají, abych je zbavil blech, much, myší a podobně. Je to nudná práce, ale všude mě vítají. Nejsi náhodou čaroděj?“</p>

<p>V takové společnosti považoval Kedrigern za bezpečné představit se. Při snídani pak probrali profesní záležitosti a vyměnili si novinky. Kedrigern pištci v krátkosti vylíčil svoje zážitky ze Žalu a na cestě. Situace v Griggenu v Údolí pištce eminentně zajímala a Kedrigern mu ji vylíčil zevrubněji.</p>

<p>„Vypadá to, že by mohli mít zájem o moje služby,“ usoudil pištec.</p>

<p>„Ti mají zájem o jakékoliv služby, ale nemají zájem za ně zaplatit.“</p>

<p>„Pro lidi jako jsem já to není žádný problém. Překvapuje mě, že ty ses spokojil s padesáti zlatými markami.“</p>

<p>„Čtyřiceti devíti. Včera večer jsem si je spočítal.“</p>

<p>Pištec pomalu potřásl hlavou. „Byl jsi k nim příliš shovívavý. Podle mě jsi měl draka přemístit zpátky a složit ho rovnou do starostova domu.“</p>

<p>„Taky mě to napadlo, ale drak už se mezitím změnil v dým. Kromě toho mi bylo líto těch dětí. Griggenští jsou sice křiví jako pirátské šavle, ale jejich děti jsou skvělé. Skutečně by si zasloužily lepší místo, kde by mohly žít.“</p>

<p>Dívali se do hasnoucího ohně, každý ponořen ve vlastních myšlenkách. Pak pištec vstal, oprášil se a řekl: „Pokud proti tomu nebudeš nic namítat, půjdu do Griggenu v Údolí. Myslím, že za to, že je zbavím těch krys, štědře zaplatí.“</p>

<p>„Štědří budou na sliby. S placením to bude horší.“</p>

<p>„Ujišťuji tě, že zaplatí - ať tak nebo tak. A možná dokážu udělat i něco pro ty děti.“</p>

<p>„To by od tebe bylo velice hezké,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„Udělám to s radostí. Díky za tvou pohostinnost.“ Pištec Kedrigernovi zamával a zamířil do Griggenu v Údolí.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Sedmnáct <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Konec výpravy • Štědrá odměna • Rada ze starých zkušených úst</emphasis></strong></p>

<p>Dopoledne následujícího dne dorazil Kedrigern na místo, kde přebýval Faralmore. Vzhled čarodějničiny chatrče ho překvapil. Stála na slunné stráni. Před odpoledním sluncem ji stínily tři úctyhodné duby. Na obou stranách se rozkládaly pečlivě udržované zahrádky s květinami, bylinami a zeleninou, vzadu byl ovocný sad. Od branky v plotě z bílých látek vedla ke vchodovým dveřím cihlová cestička lemovaná růžovými keři. Všechna okna se jen leskla a každičký kousek dřeva vypadal, jako by byl právě natřený. Kedrigern čekal něco úplně jiného.</p>

<p>Zaklepal na dveře. Po chvíli se zevnitř ozval chraptivý hlas: „Už jdu, už jdu.“ Hlas zněl jako typický hlas čarodějnice. Když se dveře otevřely a Kedrigern spatřil shrbenou postavu oděnou v černých hadrech, rozcuchané bílé vlasy kolem svraštělého obličeje zakončeného špičatou bradou, uklidnil se. Měla dokonce i bradavici na nose.</p>

<p>„Bydlí zde Verdema?“ otázal se.</p>

<p>„To tedy bydlí. Pojď dál, pojď dál, panáčku, jen pojď dál,“ vyzvala ho babizna a se spokojeným pochechtáváním začala pozpátku ustupovat, kývajíc na něj prstem.</p>

<p>„Jmenuji se Kedrigern. Přišel jsem navštívit Faralmora. Mám něco, co bych mu chtěl vrátit.“</p>

<p>Babizna se ještě chvíli pochechtávala a pak řekla: „Rád tě uvidí. Očekávali jsme tě, ale tak brzy ne. Posaď se, odpočiň si po té dlouhé cestě. Staroch si na chvíli zdříml. Brzy přijde.“</p>

<p>Pomalu se došourala předsíni vyzdobenou obrazy pestrobarevných květin a motýlů do světlé kuchyně a tam Kedrigernovi pokynula, aby se posadil u okna s výhledem do zahrady. Okno bylo otevřené a vůně květin plnila místnost. Stařena vzala z misky na stole krásně červené jablko a přeleštila ho rukávem. Pak ho podala Kedrigernovi. „Vezmi si jablíčko, panáčku. Pěkné, červeňoučké jablíčko, jako stvořené pro takového hezkého mladíka, jako jsi ty.“</p>

<p>„Ne, děkuji. Postačí mi sklenice studené vody,“ odpověděl Kedrigern.</p>

<p>„Tak hezký mladík by měl jíst pěkná červeňoučká jablíčka každý den,“ řekla a v úsměvu mu předvedla svoje zuby.</p>

<p>„Ehm... já vlastně... nemám rád jablka.“</p>

<p>Stařena propukla v chraptivý smích zakončený záchvatem kašle. Otočila se a odšourala se do kouta, kde stálo vědro s vodou, nabrala ji do pohárku a přinesla jej Kedrigernovi.</p>

<p>„Tu máš, panáčku. Vypij šiji ve zdraví.“</p>

<p>„Děkuji. Děkuji mockrát,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Stařena ho nechala o samotě. Po několika minutách uslyšel blížící se kroky. Byly lehké a rychlé, určitě ne kroky staré ženy nebo muže. Vstal, právě když do kuchyně vešla půvabná mladá žena a obdařila ho oslnivým úsměvem.</p>

<p>Pak k němu přiskočila, vrhla se mu kolem krku a sevřela ho v náručí. „Tak ty jsi ten čaroděj, kterého Jaquinta a ostatní poslali najít Faralmorovu ztracenou magii! Přišel jsi mnohem dřív, než jsme čekali. Faralmore byl přesvědčen, že ke splnění takového úkolu budeš potřebovat celé roky!“</p>

<p>„Ehm... vlastně to nebylo tak těžké,“ řekl a začervenal se. „Vlastně jsem... měl štěstí.“</p>

<p>„A ještě jsi i skromný! A tak statečný!“ Objala ho znovu, mnohem horoucněji, a pak ho políbila na obě tváře.</p>

<p>„Děkuji. Bylo to... no, nemohl jsem přece zklamat svoje přátele, že?“</p>

<p>„Faralmore bude šťastný,“ řekla.</p>

<p>„Jak je mu?“</p>

<p>„Po zdravotní stránce skvěle. Brzy za námi přijde. Teď právě vyspává po obědě. Přesvědčila jsem ho, aby si z toho vytvořil pravidelný návyk, a skutečně mu to prospívá. Nechceš se něčeho najíst, než přijde? Po tak dlouhé cestě musíš mít hlad.“</p>

<p>„Spíš žízeň. Verdema mi dala sklenici vody a-</p>

<p>Zmateně se na něj podívala. „Verdema? Já jsem Verdema.“</p>

<p>Nyní bylo na Kedrigernovi, aby se zatvářil zmateně. „Ale Verdema je přece čarodějnice. Ty vůbec nevypadáš jako čarodějnice. A ta žena, která mě pustila dovnitř-“</p>

<p>Verdema se rozesmála. „Haggabelle? To je jen taková milá stařenka, která mi pomáhá s domácností. Ostatně, ani já nejsem čarodějnice. Pěstuji byliny a léčím nemocné lidi, takže jsem si získala povést čarodějnice, ale doopravdy jen dohlížím, aby moji pacienti dodržovali správnou životosprávu skládající se z vhodné diety a pravidelného cvičení. Dáš si salát? Půjdu natrhat čerstvé byliny,“ řekla, a než mohl něco namítnout, vyběhla ven na zahrádku.</p>

<p>Salát byl skutečně skvělý. Než ho Kedrigern dojedl, uslyšel pomalé těžké kroky sestupující po schodech a blížící se ke kuchyni. Pak ve dveřích stanul statný muž a celé je zakryl svým tělem.</p>

<p>„To je ten mladík, kterého jsme čekali. Nechám vás teď o samotě, abyste si mohli popovídat,“ řekla Verdema.</p>

<p>Když odešla, muž si Kedrigerna chvíli prohlížel a nezdálo se, že by byl s tím, co viděl, zvlášť spokojený. Jelikož se k ničemu neměl, ozval se Kedrigern. „Něco není v pořádku?“</p>

<p>„Možná,“ opáčil muž zamračeně. „Čekal jsem někoho mnohem mladšího. Chlapce. Jinocha. Řekli mi, že jsi čerstvý čaroděj, sotva stoletý.“</p>

<p>„To jsem.“</p>

<p>„Stoletý čaroděj je mlíčňák. Prakticky dítě. To ty nejsi. Jsi vyfintěný jako princ. Čarodějové se takhle nikdy neoblékají.“</p>

<p>„Shodou okolností jsem se setkal s ďáblem a byl jsem vystaven účinkům velice zlé magie. Nebyla sice namířená na mne, ale byl jsem v té chvíli nechráněný. Dostal jsem to naplno. To se na člověku podepíše.“</p>

<p>Starší muž pozvedl obočí. „To tedy ano. Obyčejně to z něj udělá vyschlou mumii.“ Přistoupil blíž a pozorně si prohlédl Kedrigernův obličej. „Ty jsi zestárl jen asi o deset let. Jak se cítíš?“</p>

<p>„Dokonale. Vlastně by se dalo říct, že až na to zestárnutí to na mne zapůsobilo vcelku blahodárně.“</p>

<p>„Kde jsi vzal ty přepychové šaty?“</p>

<p>„Posaď se. Povím ti celý příběh.“ Kedrigern začal vyprávět o svých zážitcích v Žalu a druhý muž mu velice pozorně naslouchal. Když Kedrigern domluvil, široce se usmál. Dunivým hlasem se představil jako Faralmore a přivítal Kedrigerna ve Verdemině domě.</p>

<p>„Skvělá práce! Opravdu skvělá práce,“ řekl a poplácal Kedrigerna po zádech. „Dokázal jsi, že jsi důvtipný, rozhodný a plně si zasloužíš být nazýván čarodějem.“</p>

<p>Kedrigern se lehce začervenal. „Vrátím ti tvůj šál.“</p>

<p>„Ještě si ho chvíli nech,“ mávl rukou Faralmore. „Teď ho stejně k ničemu nepotřebuju.“</p>

<p>„Jsem rád, že ses už zotavil,“ řekl Kedrigern. „Žádné trvalé následky, doufám.“</p>

<p>„Vůbec žádné. Měl jsem hrozné bolení hlavy - stejně jako ty - a několik dní jsem nebyl ve své kůži, ale Verdema se o mne postarala. Je to nadaná léčitelka, to tedy ano.“</p>

<p>„A taky umí skvělý salát.“</p>

<p>„Ano. Je výtečná kuchařka. A mnohem moudřejší, než by jeden soudil z jejího mládí,“ řekl Faralmore. „Měli jsme spolu vážný rozhovor a pomohla mi učinit závažné životní rozhodnutí. Možná ovlivní i tvůj život.“</p>

<p>Když se Kedrigern zatvářil nechápavě, starý čaroděj se usmál a řekl: „Promluvíme si o tom později, až budeš mít příležitost si odpočinout a trochu se tady porozhlédnout. Doufám, že se chvíli zdržíš. Musíme spolu probrat důležité věci.“</p>

<p>Jak se později ukázalo, jednalo se o mnohem důležitější věci, než si Kedrigern dokázal představit. Zatímco se Faralmore zotavoval ze svého nešťastného setkání s Jackem Pískařem a Ječivou Jenny, hodně uvažoval. Tu ponižující a nepříjemnou epizodu pochopil jako znamení osudu a dospěl k přesvědčení, že mu má ukázat novou cestu. Poprvé ve svém životě si připustil, že už není v nejlepším věku. Jen čirou náhodou se k jeho dobrodružství připletl starý přítel a ujal se ho, když vyklopýtal z lesa napůl omráčený, zmatený a s hlavou třeštící bolestí. Nebýt jeho včasného příchodu, zahynul by nejspíš Faralmore někde v příkopu u cesty.</p>

<p>Onen přítel jel zrovna k Verdemě, aby od ní získal léky pro svou starou tetu, a svěřil Faralmora do bylinkářčiny péče. Postupem času se ukázalo, že se jednalo o zásadní zlom v jeho životě. Čím déle Faralmore uvažoval o této shodě náhod, tím pevněji byl přesvědčen, že se o žádné náhody nejednalo. Otevřel se před ním nový, přiměřenější životní cíl.</p>

<p>Po pouhých třech dnech Verdeminy péče mohl vstát z postele a začít opatrně chodit. Po dalších deseti dnech se cítil lépe než v posledních dvou stech letech. Energií jen sršel, hlavu měl jasnou, a dokonce shodil něco přebytečné váhy. Po dalších deseti dnech mu bylo jasné, že Verdemina bylinková léčba a její skvělá kuchyně mu prospívají více než magie, kterou vládl. Skoro pět století byl úspěšným čarodějem. Těšil se z proslulosti zasahující od temných pustin na severu k rozpáleným písečným dunám na jihu, od východních břehů po západní. Nyní mu připadalo, že čarodějnictví samo o sobě nepostačuje, aby muž prožil plný život. S tím vědomím se rozhodl, že pokud ho Verdema přijme, stane se jejím učněm.</p>

<p>Verdema zase cítila, že se její život krátkým Faralmorovým pobytem změnil od základů. Z jeho občasných poznámek a náznaků se dovtípila, že je adeptem magie. Poradila se s Haggabellou, na jejíž úsudek se vždycky spoléhala, a pak čaroděje požádala, aby ji vzal do učení. Stejné už ji místní za čarodějnici považovali, takže jí připadalo docela rozumné, aby se naučila alespoň základy nejvyššího uměni a mohla je využívat ku prospěchu svých zákazníků.</p>

<p>K jejich vzájemnému překvapení a radosti oba nadnesli téma stejného dne u večeře. Čím déle to pak probírali, tím více oboustranných výhod nacházeli. K rozhovoru došlo dva dny před Kedrigemovým příjezdem do Verdemina domu a tento čas využili k rozpracování podrobností. Ani jeden z nich se neoddával žádným nereálným očekáváním, oba doufali, že pilným studiem získají praktické znalosti z nového oboru, ale nedělali si iluze, že by se v něm mohli stát mistry. Verdema byla vesnická dívka a nezdědila žádné magické nadání, nebylo pravděpodobné, že vůbec kdy dosáhne výšek skutečného čarodějnictví. Faralmore se - nakolik to dokázal spočítat - blížil konci svého pátého století nebo už byl možná nějaké to desetiletí v šestém, a to byl sotva věk na zahájení nové kariéry. Ani jednoho z nich však tato omezení netrápila. Chtěli získat co nejvíce znalostí z nových oborů a nic víc nežádali.</p>

<p>O svých plánech informovali Kedrigerna u oběda den po jeho příjezdu. Oba byli vzrušení představou vzájemného učení a Haggabelle jim jejich plány schvalovala, takže Kedrigernovi nezbývalo, než jim poblahopřát k rozhodnutí a popřát jim mnoho štěstí a úspěchů ve studiu.</p>

<p>„Pořád ale nechápu, jak to ovlivní můj život,“ řekl pak.</p>

<p>„Může nebo nemusí. To už je na tobě,“ odpověděl Faralmore a pak se dal do vysvětlování. „Naše řemeslo je osamělé. Možná, že už jsi na to přišel sám.“ Když Kedrigern přikývl, starý čaroděj pokračoval. „Mne trvalo mnohem déle, než jsem konečně přišel k rozumu. Po pěti staletích nebo tak nějak už mám života v osamění plné zuby. Podzim svého života chci strávit v rodinné atmosféře. A Verdema...“</p>

<p>„I já provozuji osamělé umění,“ řekla Verdema, která se chopila slova. „Když jsem ztratila prarodiče, rodiče a tři manžely v rychlém sledu za sebou, rezignovala jsem a rozhodla jsem se pro samotu. Nějaký čas jsem byla plně pohroužená do své práce a nacházela jsem v ni jistý druh štěstí. Ale když se ke mně nastěhovala Haggabelle, znovu jsem objevila radost z přítomnosti jiné lidské bytosti. A když se tady pak objevil Faralmore, měla jsem pocit, že se ke mně vrátil můj hodný dědeček.“</p>

<p>„Takže jsme se rozhodli,“ ujal se opět slova Faralmore, „že se staneme nejen každý učněm toho druhého, ale že se i navzájem adoptujeme. Já si postavím domek poblíž - opravdový dům, v jakém žijí obyčejní lidé - a přestěhuju si tam ze své staré věže jen několik osobních věcí. Pak se pustím do studia. Budu se učit všechno potřebné o léčivých bylinách a pomáhat své adoptivní vnučce v její práci.“</p>

<p>„A já se od svého adoptivního dědečka pokusím naučit něco o čarodějnictví, takže moje léky budou ještě účinnější,“ dodala Verdema.</p>

<p>Kedrigern se usmál. „To vypadá jako skvělé řešení pro všechny. Ale pořád nechápu, jak do vašich plánů zapadám já.“</p>

<p>Faralmore se k němu naklonil. Tvářil se velice vážně. „Můžeš tady zůstat s námi. Hodně bys nám pomohl, příteli. Silný mladý muž, jako jsi ty, sotva sto let starý, může bez potíží zajet do mé věže a přivézt mi odtamtud knihy a zařízení, které potřebuju. Dám ti seznam. A mohl bys dohlížet na stavbu mého domku.“</p>

<p>„Hodně bys pomohl i mně. Máš svoje vlastní učňovská léta ještě v živé paměti, a tak bys pro mě byl tím nejlepším učitelem,“ řekla Verdema.</p>

<p>Haggabelle se ušklíbla a zachechtala se: „Neboj se, panáčku. Já po tobě nebudu chtít, abys mi pomáhal s domácími pracemi.“</p>

<p>V tom byla jistá útěcha. Přesto Kedrigern váhal. Tohle si vyžadovalo trochu přemýšlení.</p>

<p>Neobvyklé trio si už stačil oblíbit a v jejich společnosti mu bylo dobře. Zůstat s nimi trochu déle by bylo příjemné a podnětné, o tom nebylo pochyb. Pravděpodobně by se naučil mnoho užitečného a zajímavého. Co však bylo ještě důležitější, mohl by se denně stýkat s Verdemou. Přitahovala ho od okamžiku, kdy ji poprvé uviděl, a připadalo mu, že její city k němu jsou podobné.</p>

<p>Po dlouhý čas, od chvíle, kdy si s ním Quella tak bezohledně zahrála, se Kedrigern soustředil jen na svou práci. Až na příležitostné profesionální vztahy a občasnou návštěvu u Jaquinty se společnosti žen vyhýbal a zasvětil se plně studiu. Žil asketicky jako nějaký mnich.</p>

<p>Verdema před ním otevřela svět nových možností. Nebyla jako jiné ženy. Nebyla proradná a intrikářská jako Quella. Byla půvabnější než většina žen, se kterými se setkal na svých cestách. Byla laskavá a milá a přímo zářila dobrotou a nevinností.</p>

<p>Pro čaroděje nebylo běžné, že žili domáckým životem. Vlastně to bylo skoro neslýchané. Většina jeho kolegů by to považovala za jasné pochybení. Dokonce i náhodný styk s příslušníky opačného pohlaví byl riskantní, jak jasně dokazoval nešťastný Merlinův osud. Když takhle skončil Merlin, nemohl si být jist nikdo. Takový zřejmý nedostatek opatrnosti nebyl hoden trénované mysli čaroděje.</p>

<p>Ale Verdema, říkal si Kedrigern, to bylo něco docela jiného. Kdyby se usadil s ní po svém boku, mohli by se od sebe navzájem mnohému naučit. Faralmore a Haggabelle by jim dělali společnost, takže by mohl jednou provždy skoncovat s osamělostí a začít nový, idylický život.</p>

<p>Sotva však na tuto možnost pomyslel, okamžitě se zalekl velikosti závazku, který by tím na sebe vzal. Faralmore a Verdema mu mohli mnohé nabídnout, ale na oplátku zase mnohé požadovali a jemu se vůbec nechtělo obětovat svou svobodu. Ještě nebyl správný čas se usadit. Učňovská léta měl právě za sebou a nyní byl připraven zabušit na dveře velkého světa. Byl plně kvalifikovaný čaroděj na počátku kariéry a připadalo mu, že čaroděj by se měl věnovat závažnějším aktivitám, než je stěhování nábytku a vyučování. Jeho nejistota se zřetelně odrazila ve výrazu jeho tváře.</p>

<p>„Za tvou laskavost bychom se ti samozřejmě odvděčili. Já tě ráda naučím všechno, co vím o bylinkách a jejich použití, jako to budu učit starouška Faralmora,“ řekla Verdema. „Bylo by to jen spravedlivé.“</p>

<p>„Věř mi,“ připojil se k ní Faralmore, „pro čaroděje jsou to velice užitečné znalosti. A já bych na tebe převedl svou věž a všechny ostatní knihy. Byly by tvé navždy a bez jakýchkoliv podmínek.“</p>

<p>„Všechno?“ zeptal se Kedrigern užasle. To byla štědrá nabídka.</p>

<p>„Všechno. Už je načase, aby sis našel vlastní bydlení, a moje věž je jako pracovna skvělá. Mnohem zdravější než jeskyně, ve které bydlíš teď,“ řekl Faralmore.</p>

<p>Kedrigern mávl rukou. „Už jsem si na Tarryho jeskyni zvykl. Je to můj domov.“</p>

<p>„No, je vcelku pohodlná. Byl jsem tam několikrát, ještě když se v ní Tarry zařizoval, a nikdy jsem si na nic nestěžoval. Ale udržovat ji obyvatelnou tě stojí spoustu magie. Jenom světlo a vytápění...“</p>

<p>„Dokud tady budeš chtít zůstat, považuj to za svůj domov, ale odejít můžeš kdykoliv,“ řekla Verdema.</p>

<p>„A pochutnal by sis,“ zašeptala Haggabelle a důvěrně se k němu přitom naklonila. „Jsem nejlepší pekařka v království.“</p>

<p>Kedrigern se nad jejich nabídkou zamyslel a zvážil ji proti alternativě: osamělému životu v jeskyni. Byla to hezká jeskyně, ale možná, že skutečně nastal čas na změnu.</p>

<p>Uplynulé týdny byly vzrušující a plné událostí a představa lidské společnosti ho nesmírně lákala, zvlášť když se jednalo o lidi, kteří s ním měli stejné zájmy a nepokoušeli se ho omráčit pytlem písku, využít pro zločinné účely nebo ho jinak poškodit. Jako Verdemin učitel by mohl každodenně trávit dost času v její blízkosti, což ho lákalo ještě více. Slib chutné a pravidelné stravy pak byl vítaným přídavkem.</p>

<p>Napřáhl ruce k Verdemě a Faralmorovi a mrkl na Haggabelle. „Nějaký čas tady zůstanu,“ prohlásil.</p>

<p>Jakmile rozhodnutí padlo, bylo třeba stanovit priority a vypracovat harmonogram. Verdema vytáhla z příborníku tabulku a kus křídy a všichni se sesedli ke stolu.</p>

<p>„Nejprve sem musíme dopravit vše potřebné z mé věže, abychom mohli začít s Verdeminým vzděláváním,“ prohlásil Faralmore.</p>

<p>„Kam to všechno dáme?“ otázal se Kedrigern.</p>

<p>„Do mého pokoje. Nebude tam sice k hnutí, ale mně to nevadí.“</p>

<p>„Jenže dokud nedostavíme dům, bude s tebou bydlet Kedrigern,“ namítla Verdema.</p>

<p>Oba čarodějové se na sebe zděšeně podívali. Přátelství mezi dvěma kolegy - inu, proč ne? Ale bydlení ve společné místnosti, to bylo něco docela jiného. „Když o tom tak uvažuju, možná, že nejprve bychom přece jen měli postavit můj domek,“ prohlásil Faralmore.</p>

<p>Kedrigern horlivě přikývl. „Tím bychom rozhodně měli začít. Čím dříve, tím lépe. Pokud by proti tomu nikdo nic nenamítal, znám mistra stavitele, který by ti navrhl skvělý domek a postavil ho ve velice krátké době.“</p>

<p>„Pomůžu mu jak jen to bude možné. Kdy bude tvůj přítel k dispozici?“</p>

<p>„Hned jak se s ním setkám. Je už napůl na odpočinku.“</p>

<p>Verdema si zapsala poznámku na tabulku a prohlásila: „Tak to bychom měli vyřešeno. Co dál?“</p>

<p>„Jakmile bude domek stát, přivezu z věže knihy a ostatní věci,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>Faralmore se zamračil. Pak potřásl hlavou a řekl: „Když nebudu mít svoje knihy dříve, než bude domek postaven, ztratí Verdema spoustu času na učení.“</p>

<p>Kedrigern se na něj spiklenecky usmál. „Žádný strach. Tvůj dům bude hotov, než se naděješ. Pomocníci mého přítele jsou do práce jako ďasi. Za to ti ručím.“</p>

<p>„Takže to bychom taky měli,“ přikývla Verdema a udělala si další poznámku. „Děláme pokroky.“</p>

<p>„Musím navštívit Jaquintu a oznámit jí, že jsem splnil úkol,“ připomněl Kedrigern.</p>

<p>„To není nutné. Ona už to ví,“ opáčil Faralmore.</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Můj drahý příteli, Jaquinta ví všechno, co vědět chce. Sklittimachus ji o většině věcí informuje ještě předtím, než se přihodí.“</p>

<p>Kedrigern o tom chvíli přemýšlel a uvědomil si, že je to pravděpodobně pravda pravdoucí. „Takže jakmile bude dům postaven, pojedu rovnou do tvé věže a přivezu ti všechno, co potřebuješ.“</p>

<p>„Máme vůz. Je malý, ale bude stačit. A můžeš si tam vzít všechno, co tě bude zajímat,“ dodal Faralmore. „Vlastním pár knih, které Tarry neměl, a ty jsou ti k dispozici. Pro mé vyučování Verdemy jsou příliš obtížné a já už znám jejich obsah nazpaměť. Také mám několik knih odeklínadel, které by ti mohly být užitečné.“</p>

<p>„Děkuji. Jsi velice štědrý.“</p>

<p>„Prokázal jsi mi velkou službu. A jsem si jist, že jich využiješ lépe než já, kdybych si je ponechal.“</p>

<p>Verdema pozvedla křídu a řekla: „Takže je to dohodnuto. Jakmile se Kedrigern spojí se stavitelem-“</p>

<p>„Odjedu hned zítra.“</p>

<p>„-začneme. Začnu vás oba učit něco o bylinkách, hned jak se vrátíš.“</p>

<p>„A já,“ prohlásila Haggabelle a vstala, „půjdu na oslavu upéct dort.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Osmnáct <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Dům pro Faralmora • Cesta pro Kedrigerna</emphasis></strong></p>

<p>Příštího dne časně ráno se Kedrigern, oblečený v prosté, ale pohodlné šaty, jež kdysi patřily Verdemině druhému manželovi, rozjel za Balatronixem a jeho přáteli. Dorazil ve velice vhodném čase. Po vřelém přivítání ode všech ho Balatronix provedl po svém podniku.</p>

<p>Ohrazený pozemek, na kterém se rozprostíral, byl obrovský. Celý ho zabíraly hromady nejrůznějšího materiálu a budovy, od malých kůlen na nářadí až po velké pracovní dílny. Kameny a trámoví byly uloženy v úhledných hromadách, všechny nástroje byly čisté a dobře nakonzervované, zkrátka všechno bylo v tak dokonalém pořádku, jako by každým dnem čekali královskou inspekci. Ale přes všechny známky pracovní aktivity nikde nebylo vidět jediného dělníka.</p>

<p>Sám Balatronix byl úplné jiný člověk. Teď, když jeho osobní reakce nebyly komplikované účinky magického hřebene, byl mnohem žoviálnější. Pořád si stěžoval na bolesti a ztuhlost v kloubech, ale nikoho z toho už neobviňoval; smířil se s tím jako s nutným důsledkem dlouhého života naplněného tvrdou prací.</p>

<p>„V poslední době jsme nic nového nepostavili,“ řekl. „Pracuji na plánech a shromažďujeme materiál na nový projekt. Chci stavět čisté a pohodlné domky pro vesničany a drobné majitele půdy. Postavím jich tucty. Stovky. Celá městečka. Pro takové věci je teď dobrý odbyt a nejsou to tak dlouhodobé závazky jako stavby katedrál a hradů. Do měsíce jsme schopni postavit menší vesnici.“</p>

<p>„To je hodně rychle,“ uznal Kedrigern, kterého ta novina potěšila. „Kolik dělníků teď zaměstnáváš?“</p>

<p>„Jsme jenom čtyři. Kameňák vydá za tucet mužů a ten nový, co jsi mi ho poslal, Lehkonožka, to je ten nejlepší kameník, jakého jsem kdy viděl. Odvádí úžasnou práci. A je rychlý. Taky výtečně vychází s Kameňákem.“</p>

<p>„To rád slyším. Jak si vede Stín?“</p>

<p>„Ten chlapec je zázrak!“ prohlásil Balatronix. „Když sem přišel, chtěl být kameníkem. Potom objevil moje kresličské nádobíčko. Má na architekturu talent. Měl bys vidět, jaké budovy už navrhl!“</p>

<p>„A nenavrhl čirou náhodou i domek vhodný pro postaršího čaroděje?“</p>

<p>„To sice ne, ale když mu řeknu, že bys chtěl... Tak moment. Ty přece nejsi postarší.“ Pátravě se na Kedrigerna podíval a dodal: „Ačkoliv od té doby, co jsme se viděli naposledy, jsi přece jen trochu zestárl.“</p>

<p>„Ten domek není pro mne,“ vysvětlil Kedrigern. „Pojďme dovnitř a já ti povím, oč mi jde.“</p>

<p>Přesvědčit Balatronixe, aby se s ním vrátil a postavil domek pro Faralmora, nebylo vůbec obtížné. Vlastně bylo mnohem těžší zabránit mu, aby nevyrazil na cestu okamžitě. Byla to příležitost vyzkoušet Stínový schopnosti architekta na skutečné stavbě a jelikož jim Faralmore přislíbil svou pomoc, práce by byla hotová rychle. Magie, použitá uváženě, dokáže ušetřit hodně fyzické práce. A jako přívažek slibovaly Verdeina bylinková kůra a Haggabelliny kuchařské schopnosti ulevit Balatronixovi od jeho bolestí a potíží, stejně jako pochutnat si na skvělé krmi. Stín byl docela dobrý kuchař, ale omezoval se většinou na polévky.</p>

<p>Odjeli druhého dne po Kedrigernově příjezdu časné zrána. Na jeho návrh cestovali nalehko; vzali si s sebou jen nejpotřebnější nástroje a jídlo na cestu. Kedrigern, Balatronix a Stín jeli na koních, zatímco Kameňák a Lehkonožka šli po svých. Oba byli stále příliš těžcí pro jakéhokoliv koně a pěší putování je nijak neunavovalo. Lehkonožka byl čilý jako štěně. Nohy se mu už z následků neuváženého vyslovení svého jména zotavily a od chvíle, kdy ho Kedrigern viděl posledně, vyrostl nejméně o tři palce.</p>

<p>Počasí bylo příjemné. Cestou do Verdemina domu je nic nezdrželo a potkali méně než tucet pocestných. Když si odbyli přivítání a krátce se poradili, pustili se Balatronix se svým týmem a Faralmorem rovnou do práce. Čaroděj pomocí magie vyhloubil prostorný sklep a obložil ho kamennými bloky. Lehkonožka potom otesal jejich povrch a spojil je maltou. Zatímco pracoval, Kameňák pokácel a oklestil tucet stromů, Faralmore je nechal zaklínadlem vyzrát a pak je jiným rozřezal na trámy, ze kterých Kameňák postavil kostru domu. Stín stále ještě pracoval na plánech horního patra, ale slíbil, že do rána je bude mít hotové. Balatronix očekával, že pokud všechno půjde dobře a nezhorší se počasí, bude dům hotov za další dva dny.</p>

<p>Jelikož nebylo třeba ani jeho práce ani magie, rozhodl se Kedrigern využít čas a rozjet se do Faralmorovy věže. Toho večera spolu se starším čarodějem až do noci sepisoval seznam věcí, které má přivézt, a následujícího rána vyrazil. Pro takový podnik by se výtečně hodil bezedný měšec, jenomže ten vlastnil Enselis a ten byl daleko. Kedrigernovi se nechtělo jet za ním do jeho jeskyně, aby si měšec vypůjčil, a proto musel cestovat s vozem. Bylo to pomalejší než jízda na koni a znamenalo to více problémů po cestě. Člověk, který putoval pěšky nebo v sedle, se mohl vyhnout překážkám, které pro člověka s vozem znamenaly hodiny těžké dřiny nebo dlouhou objížďku. Faralmore mu dal podrobné a přesné instrukce, ale dokonce i čaroděj mohl opomenout bažiny, výmoly, padlé stromy, sesuvy, zbořené mosty a podobné věci působící zdržení a mrzutosti. Kedrigern se se vším vypořádal, jak jen to šlo a bez magie - s výjimkou laviny, která pohřbila cestu pod balvany většími, než byl jeho vůz. Zjistil, že se mu líbí dělat něco, co až na takové nouzové případy nevyžadovalo žádnou magii a při čem mohl nechat svou mysl bloudit. Konečným cílem jeho cesty byla Verdema, což znamenalo, že oddávat se představám příjemné budoucnosti nebylo až tak od věci.</p>

<p>Verdema nebyla čarodějka; to mohlo jejich soužití poněkud zkomplikovat, protože stárla normální rychlostí a on - bude-li se napříště patřičně chránit před temnou magií - se mohl spolehnout, že první šedý vlas na své hlavě neobjeví dříve než koncem druhého století. Ale s jeho pomocí a povzbuzením může ve svém studiu postupovat rychle a brzy se bude také těšit fyziologickým výhodám čarodějnické profese. Kedrigern byl odhodlán věnovat jejímu vzdělávání všechny síly.</p>

<p>Už si představoval slunečné dny, které stráví v její zahradě mezi voňavými květinami a bylinkami, večery, kdy budou sedět bok po boku nad knihou prastarých tajemství, a noci strávené ve vzájemném objetí. Léto pro ně bude obdobím pikniků a dlouhých procházek po rozkvetlých loukách, zimu zase budou trávit v teple u krbu, kde si budou číst z kronik a rytířských románů. Faralmore a Haggabelle vystupovali v jeho představách jako přátelé, společníci, někdy rádci, jejichž životy se budou proplétat s jejich. Budou jim stále nablízku a přitom budou tak nějak vedlejší postavy. V centru jeho zájmu byla Verdema.</p>

<p>Ze snění ho vytrhlo zjevení podivné postavy v hadrech, která se ploužila po cestě před ním. Kedrigern byl chráněn všeobecným zaklínadlem; přesto se vyplatilo dávat si na cestách pozor. Když se poutník přiblížil, začal Kedrigern rozeznávat jeho obrysy lépe. Jeho zvláštní zjev byl dán vakem, který táhl na rameni, a loutnou, jež mu visela na druhém.</p>

<p>„Mohu poprosit o svezení, vzácný pane?“ zavolal cizinec, když se přiblížil na doslech.</p>

<p>Kedrigern zastavil vedle něj. Jeho výstražné kouzlo neindikovalo žádné nebezpečí a společnost mu byla celkem vhod. Vyzval muže, aby si vylezl k němu na kozlík.</p>

<p>„Kam míříš?“</p>

<p>„Můžeš mě vysadit u Grubbenovy hospody,“ odpověděl poutník. „Zítra bude trh. S trochou štěstí si tam vydělám dost na jídlo a nocleh na několik příštích dní.“ Vak si odložil do vozu a opatrně si sundal loutnu.</p>

<p>„Minstrel?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>„Minstrel Mixil, k vašim službám, vzácný pane,“ odpověděl muž s tak dvornou úklonou, jak jen to na úzkém sedátku šlo. „Jsem lord loutny, pán poezie, baron balad, vikomt veršů, regent rýmů - zkrátka minstrel: monarcha melodií. Jako poděkování za tvou laskavost ti zahraju jednu ze svých posledních skladeb, kouzelnou věcičku o ztracené lásce, kterou jsem nazval: ,Běda, ó běda, ó běda, k lásce mi schází děva‘.“ Drnkl na jednu strunu na své loutně a utáhl příslušný kolík, drnkl na druhou, pak zvrátil hlavu a otevřel ústa ke zpěvu. Hned je však zase zavřel a řekl: „Ne, ne, ne! Zapomněl jsem se. Smutná píseň se nehodí. Tahle příležitost si žádá něco veselého. Počkej...“</p>

<p>Kedrigern věděl, že toho muže nikdy dřív neviděl, a přece se mu zdál nějak povědomý. Jelikož nevěděl, kam ho má zařadit, řekl: „Nemusíš zpívat. Můžeme si povídat. Rád bych něco slyšel o životě takového minstrela.“</p>

<p>„Život minstrela je těžký život. Lidi vidí jen to pozlátko, vzrušení, dobrodružství a romantiku, a nemají ani ponětí o všem tom obětování a těžkostech, letech strávených studiem a neustálým cvičením, hladu a vyčerpání. Pořád na cestě a pořád vymýšlet nové písně, které vám ustavičně kradou ti méně talentováni. Konkurence je příšerná. A co za to? Publikum je dnes horší než divoká zvěř. Nemají kouska uznání pro fantazii, umělecký rozlet a imaginaci. Chtějí slyšet stále ty samé melodie, pořád dokola, stále stejné rýmy. Jakmile uslyší ,láska‘, čekají, že bude následovat něco jako ,noční procházka‘, ,z žalu vráska‘ nebo ,sedmikráska‘. Zkus něco originálního, a zasypou tě shnilým ovocem.“</p>

<p>Kedrigem chvíli neodpovídal. Bezúspěšně se pokoušel vymyslet nějaký originální rým na slovo ,láska‘. Nakonec to vzdal a řekl: „Chápu, jak to myslíš. Musí to být těžké.“</p>

<p>„Není to ani týden, co jsem zrýmoval ,láska‘ s ,vyrážka‘, a málem mě praštili korbelem.“</p>

<p>Kedrigern neodpověděl hned. „Nepřipadá mi, že by ,vyrážka‘ bylo slovo, jaké člověk očekává v milostné písni.“</p>

<p>„Souhlasím, vzácný pane. Ty se v tom vyznáš. Jenomže o to právě jde. Je to něco jiného. Originálního.“</p>

<p>„Něco jiného je to určitě.“</p>

<p>Nějaký čas jeli mlčky, až konečně Mixil řekl hlasem člověka jenž právě prozřel: „Jsem to ale hulvát! Vyprávím tady o starostech mé profese, a ještě jsem nepoložil jedinou otázku svému dobrodinci. Pověz mi, vzácný pane, jsi snad sedlák? Jedeš někam, kde naložíš ten svůj pěkný vůz, nebo se vracíš po úspěšném dni na trhu?“</p>

<p>Není vždy moudré, aby čaroděj veřejně vytruboval, čím je. Když se Kedrigerna někdo vyptával, nelhal, ale obvykle se dokázal vyhnout přímé odpovědi. Vzpomněl si na svou kýženou budoucnost po boku Verdemy a řekl: „Jmenuji se Kedrigern. Jedu pro nějaké věci do domácnosti, které mám přivézt svému příteli. Jakmile se vrátím, plánuji, že se usadím a budu se věnovat farmaření.“</p>

<p>„Ach, farmaření,“ povzdechl si minstrel. „Závidím ti, Kedrigerne, opravdu ti závidím. Skvělý život, to farmaření. Vstáváš za tmy. Brouzdáš se po kolena v bahně. Celý den trávíš poctivou dřinou, zatímco ti slunce praží na záda. Když za soumraku padneš polomrtvý vyčerpáním do postele, bolí tě celé tělo. Jedinou chvilku neprolenošíš. Vždycky je tu něco, co je třeba udělat, o čem můžeš přemýšlet. Když zrovna nepracuješ, děláš si starosti kvůli suchu, kvůli dešti nebo mrazům, kobylkám, královu vojsku, které ti zrekvírovalo celou sklizeň a odvedlo dobytek, vojsku králových nepřátel, které ti vypálilo dům a zničilo úrodu na poli. Ano, je to skvělý život, pokud se člověku takové věci líbí. Víš, i já jsem syn farmáře. Všechno tohle znám.“</p>

<p>„Tak, jak to ty podáváš, mi to zrovna jako skvělý život nepřipadá.“</p>

<p>„Po pravdě řečeno, nebyl to život pro mě. Utekl jsem z domu, když mi bylo devět let. Víš, já jsem tvůrčí typ. Jsem předurčen k něčemu většímu, mířím k vyšší metě.“</p>

<p>Kedrigern se na něj podíval. Mixil měl na sobě záplatované hadry. Boty měl prochozené. Vypadal, jako by se dosyta nenajedl už mnoho dní. „Řekl bych, že jsi k ní ještě nedorazil,“ konstatoval.</p>

<p>Minstrel si povzdechl, dlouze a srdceryvně. „Ne, ale stále k ní směřuji. Je to jen otázka času.“ Znovu si povzdechl, ještě dloužeji a srdceryvněji. „Do té doby hledám nějakou práci.“</p>

<p>Najednou se Kedrigernovi rozbřesklo. „Nejsi náhodou příbuzný s nějakým doktorem Harangou ze Žalu?“</p>

<p>Mixil se na okamžik zamyslel, pak zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem toho muže nepotkal. Doktor, říkáš?“</p>

<p>„Doktor lékařství a čertvíco alchymie.“</p>

<p>Mixil zamyšleně zabručel. „Alchymista? A já ti ho připomínám?“</p>

<p>„Nejde o vzhled. Spíš je to něco ve tvém vystupování.“</p>

<p>„Ach, chápu. Ano.“ Po delší odmlce Mixil dodal: „Víš toho o alchymii a alchymistech hodně?“</p>

<p>„Několik jsem jich potkal. Všichni to byli šejdíři a šarlatáni. Vůbec nechápu, jak dokázali oklamat lidi. Někteří si svými švindly zajistili docela slušnou životní úroveň.“</p>

<p>„Skutečně? To ale musí být velice těžké, stát se alchymistou, že? Všechny ty knihy, které musí člověk prostudovat.“ Mixilův hlas zněl zamyšleně, skoro až zasněně. „Přiznám se, že jsem se nikdy nenaučil pořádně číst.“</p>

<p>Kedrigern se zasmál. „Nevěřím, že to některý alchymista umí. Rozhodně to nepotřebuje. Dva z nich se neshodnou o významu jediné knihy.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Všechny knihy o alchymii, co jsem kdy viděl, byly plné hatmatilky, kterou si můžeš vysvětlit, jak chceš. Celé to povolání - jestli se to vůbec dá nazývat povoláním - je založeno na žvástech. Pokud se chceš stát alchymistou, stačí, když si vytvoříš patřičnou slovní zásobu. Správná slova se nadřeš zpaměti a pak už jde jenom o to, jak je přesvědčivě použít.“</p>

<p>„Já mám skvělou paměť,“ opáčil Mixil zamyšleně.</p>

<p>„No tak to by z tebe byl dobrý alchymista. Opatři si starý špinavý župan se zajímavými skvrnami a hromadu všelijakých nesmyslů, které vypadají komplikovaně a tajemně. Svůj příbytek zaplň kouři a pachy nejrůznějšího druhu, vším harampádím, které seženeš, a při řeči používej ta správná slova. Když budeš chtít říct olovo, řekni <emphasis>adrop</emphasis>. Rtuť nazývej <emphasis>azoch</emphasis> a síru <emphasis>chibrit</emphasis>. Blábol o procesech jako <emphasis>imbibice</emphasis> a <emphasis>kohobitace</emphasis> a zmiňuj se zasvěceně o <emphasis>suscitabilitě</emphasis> a <emphasis>spag</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>rice</emphasis>.“</p>

<p>„Co ty pojmy znamenají?“ otázal se minstrel.</p>

<p>„Nemám ponětí. A neměl je ani žádný z alchymistů, se kterými jsem se kdy setkal.“</p>

<p>Mixil nevěřícně potřásl hlavou. „A to z lidí tahají velké sumy peněz jen tím, že kolem sebe házejí podobnými slovy?“</p>

<p>„Někteří z nich ano. Ovšem ne všichni jsou úspěšní. Skutečně dobře na tom jsou ti, kteří dokážou předvést přesvědčivé představení. Lidé jako herci... a minstrelové,“ dodal Kedrigern. „Z tebe by byl skvělý alchymista. Samozřejmě, muž tak nadaný, jako jsi ty, by o něčem podobném vůbec neuvažoval.“</p>

<p>„Ne, to samozřejmě ne,“ odpověděl Mixil s vážnou tváří. „Ani na okamžik. Kedrigerne, příteli, dobrodinče můj, nevadilo by ti teď zastavit? Rozmyslel jsem si to, už nechci do hostince.“ Když Kedrigern přitáhl koni uzdu, minstrel mu vysvětlil: „Myslím, že zkusím jinou cestu.“</p>

<p>„Přeji ti hodně štěstí.“</p>

<p>„Děkuji. Tvoje štědrost a vzácná společnost by byly ještě skvělejší, kdybys mohl postrádat malý příspěvek na stravu...“</p>

<p>Kedrigern přikývl a sáhl do měšce pro minci. Podal ji Mixilovi a řekl: „K tomu ti dám ještě radu. Nepřibližuj se ke Griggenu v Údolí. Nemyslím, že by tam rádi viděli cizince.“</p>

<p>„Děkuji ti za varování. A štědrý příspěvek na mou krmi. Ještě bych se rád zeptal... jak že se jmenoval ten alchymista, o kterém ses zmínil?“</p>

<p>„Doktor Haranga ze Žalu. Odstěhoval se, ale jsem si jist, že najdeš někoho, kdo ví, kam.“</p>

<p>„Opět dekuji. Nejen že jsi mě obdařil svou příjemnou společností a dostatkem peněz na dnešní nocleh a vydatnou večeří k tomu, ale otevřel jsi přede mnou obzor k... ehm, prostě jsi mi otevřel nový obzor. Jsem ti neskonale vděčný.“</p>

<p>„Těší mě, že jsem ti pomohl, Mixile.“</p>

<p>„Ještě něco, Kedrigerne. Nechtěl bys koupit loutnu? Je to skvělá loutna, správně zahraná a dobře jsem o ni pečoval. Mohu ti ji dát za neuvěřitelně nízkou cenu.“</p>

<p>„To je od tebe hezké, Mixile, ale já loutnu nepotřebuji. Nemám hudební nadání. Kromě toho, potřebuješ ji přece ke svému povolání.“</p>

<p>Mixil na něj chvíli zaraženě hleděl a pak se rozesmál. „Samozřejmě, samozřejmé, příteli! Na co jsem to myslel? Ještě jednou ti děkuji a na shledanou.“ Dvorně se uklonil, zamával Kedrigémovi na rozloučenou a pak zamířil zpátky cestou, kterou přijel.</p>

<p>Kedrigern znovu upadl do osamělého zadumání. Jeho myšlenky nepatřily krátkému setkání s Mixilem, ale představám šťastného návratu k Verdemě a jejich společného života. Po chvíli však prudce zastavil vůz. Napadlo ho něco krajně znepokojujícího. Chvíli seděl a zaobíral se těmi nejtemnějšími myšlenkami. Podíval se na prázdnou cestu před sebou, pak se otočil a znovu se zamyslel. Nakonec potřásl hlavou a pobídl koně k další cestě.</p>

<p>To je přece nemožné, pomyslel si. Zhola nemožné. Nikdo, kdo má sebemenší nadání k čemukoliv jinému, by je přece nezahodil a nestal se alchymistou!<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Devatenáct <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Doma ve věži • Setkání s jejími obyvateli</emphasis></strong></p>

<p>Věž uviděl Kedrigern už z daleka. Stála na vrcholu kopce, přikrčený tmavý válec se zužujícími se boky, rýsující se proti bledému odpolednímu nebi. Jeho vrchol byl zubatý, jako by ho v jednom z výbuchů hněvu přírody roztříštil blesk.</p>

<p>Když přijel blíže, zahlédl první známky zanedbání a rozkladu. O chvíli později zastavil s vozem před masivní dubovou bránou, kde ho přivítalo kvílení větru prohánějícího se s tichým, mumlavým podtónem ve spárách mezi kameny.</p>

<p>Zatím se zdálo, že má Faralmorova věž všechny rysy ideálního domova. Pomalu ji objel, pátraje po uvolněných kamenech a stopách po poškození nebo vniknutí, ale žádné nenašel. Vzhled ruiny nebyl nic než důmyslná kamufláž. Čím dál lépe, pomyslel si a sám pro sebe se usmál.</p>

<p>Faralmore si svůj příbytek pojistil lehkým, ale účinným kouzlem. Kedrigern samozřejmě dostal protikouzlo, a když se brána otevřela, vjel s vozem dovnitř. Neviděl důvod, proč by měl marnit čas a energii vynášením knih a ostatních věcí ven, když mohl s vozem zajet až k nim, rychle je naložit a hned zítra nebo nanejvýš pozítří vyrazit na zpáteční cestu. Prach na podlaze utlumil klapot Rosamundiných podkov. Kedrigem ji vypráhl a uvázal venku, kde se mohla popásat na čerstvé trávě.</p>

<p>Stejně jako mlýn v příběhu o Faralmorovi a měšťanech Přezkoleských, i věž byla zevnitř větší než zvenčí; ale o této výhodě se Kedrigem dozvěděl až následujícího dne, když se pustil do jejího průzkumu. Prozatím se spokojil s tím, že se ve věži zařídil na noc a pořádně si odpočinul.</p>

<p>Věž měla okna na všechny strany. Všechny byly zavřené a zakryté okenicemi. Kromě světla, které dovnitř proudilo otevřenými dveřmi, vládla uvnitř tma; až na malý kousek zápraží tonulo nitro věže v hlubokém stínu. Podlaha byla pod nánosem prachu suchá. Zdálo se, že je pevná a solidní; Kedrigernovy kroky nevyvolaly žádné skřípání ani vrzání. Přestože její vnější vzhled svědčil o tom, že je už dlouho opuštěná a čas si na ní vybral svou daň, byla Faralmorova věž solidní jako nějaká pevnost.</p>

<p>Horní část věže tonula v naprosté tmě. Kedrigem zamumlal další slovo, které mu Faralmore prozradil, a šest pochodní rozmístěných v pravidelných intervalech kolem zdi vzplálo plamenem. Jejich světlo okamžitě zapudilo tmu.</p>

<p>Kedrigem se pomalu rozhlédl. Všechno, co uviděl, ho potěšilo. Přízemí věže bylo prostorné a jeho jediné zařízení tvořil dlouhý stůl a židle narovnané na sebe u krbu. Každičký kousek stěn s výjimkou otvoru pro dveře, schodiště u protější zdi a krbu pokrývaly police. Ty nejhornější se stále ztrácely v šeru, ale zahlédl mezi nimi něco, co zprvu považoval za síť a provazy natažené nazdařbůh z jedné strany na druhou; pak si ale uvědomil, že to jsou pavučiny.</p>

<p>Na policích stály knihy všech tvarů, velikostí a barev a tam, kde knihy nebyly, byly uloženy jiné věci, z nichž některé ani neznal. Viděl mezi nimi lebky, ale nebyly to lebky tvorů, které dokázal určit. Viděl misky a poháry a talíře, z nichž některé byly na sobě narovnané takovým způsobem, že se mu z toho točila hlava a musel se rychle odvrátit. Viděl malé skříňky a krabičky podivuhodných tvarů. Po policích běhali tvorečkové se zářícíma očkama a spoustou nožiček, míhali se mu před očima a mizeli ve tmě za knihami dříve, než je dokázal pojmenovat. Vesele se zasmál. Tohle bylo ideální místo, kde mohl žít a pracovat čaroděj.</p>

<p>Jeho smích se stále ještě odrážel ozvěnou mezi zdmi, když tu se od stropu dolů náhle spustili čtyři pavouci a zůstali viset kolem něj ve výši jeho hlavy a právě tak daleko, aby byli mimo dosah. Byli velcí asi jako novorozená koťata a stejně chundelatí. Měli mnoho zářivých oček, ale neupírali je na něho nijak vlídně. Končetiny se jim pohybovaly touhou po akci.</p>

<p>Kedrigem se zadíval na pavouka, který mu visel přímo před obličejem. „Těší mě, že vás poznávám. Jsem Faralmorův přítel. Poslal mě, abych mu dovezl několik knih a jiných věcí, které potřebuje. Věž svěřil do mé péče. Nějakou dobu tady ještě bydlet nebudu a ujišťuji vás, že až se nastěhuji, nijak tím nezměním vaše životní podmínky. Byl bych rád, kdybychom tu bydleli společně a jako dobří přátelé. Věřím, že na to nahlížíte stejně.“</p>

<p>Pavouci na jeho vstupní řeč hned nijak nezareagovali. Sotva se pohnuli, ale bylo vidět, že si vyměňují významné pohledy. Pak se ozval slaboučký zvuk, jako tiché odkašlání, a pavouk, který byl z těch čtyř největší, řekl: „Ty mluvíš... jazykem.“</p>

<p>Jeho slova byla tlumená, jako by je říkal někdo z velké dálky s ústy přikrytými rukama, a některým nebylo rozumět, ale Kedrigem pochopil jejich obsah. Dar mluvit řečí zvířat dostal, ještě když byl velice mladý, ale s hmyzem a ostatními členovci se bavil jen zřídka, protože mu konverzace s nimi připadala omezená a nudná a jejich výslovnost prachmizerná.</p>

<p>Nyní řekl pomalu a zřetelně: „Trochu mluvím. Rozuměli jste tomu, co jsem řekl?“</p>

<p>„Ty... ne nepřítel. Nebudeš chtít zničit... ani rušit společenství.“</p>

<p>„Přesně tak. Vaše společnost mě těší.“</p>

<p>Po delší odmlce se pavouk sotva znatelné pohnul a Kedrigern to pochopil jako přikývnutí. „Jmenuji se... Buck,“ řekl. „Když tě někdo bude obtěžovat... řekni mi. Postarám se o to.“</p>

<p>„Děkuji ti, Bucku. Já se jmenuji Kedrigern. Jsem čaroděj jako Faralmore.“</p>

<p>Slyšel, jak tenké hlásky opakují slova ,Faralmore‘, ,Kedrigern‘ a ,čaroděj‘ tónem, který mu připadal souhlasný. Když se mezi sebou dostatečně poradili, Buck pokračoval: „Čarodějové... dobří spolubydlící. Neobtěžují nás, my neobtěžujeme je.“</p>

<p>„To je i moje politika, Bucku. Mohu pro vás udělat něco, aby se vám tady bydlelo lépe? Něco na důkaz své dobré vůle?“</p>

<p>Pavouci se mezi sebou znovu začali radit. Jejich výměna názorů byla ohnivá a vyznívala pozitivně, přestože jim Kedrigern skoro vůbec nerozuměl. Pak Buck řekl: „Otevřít... okno... dovnitř více much.“</p>

<p>Jelikož si Kedrigern nebyl jistý, jestli ho Buck žádá, nebo si stěžuje, zeptal se: „Mám otevřít jedno z oken?“</p>

<p>„Ano. Ne mnoho. Ne ptáci. Jen mouchy.“</p>

<p>„Než zase odjedu, postarám se o to. Máte ještě nějaké přání?“</p>

<p>„Nic víc. Vítej... do věže,“ odpověděl Buck. S tím začali všichni čtyři pavouci stoupat v dokonalé souhře zpátky nahoru a brzy zmizeli v temnotě pod stropem. Kedrigern jim zamával na rozloučenou. Bez pavouků není čarodějův dům domovem, pomyslel si dojatě. Doufal jen, že Verdema v tomto ohledu jeho názor sdílí.</p>

<p>Poblíž schodiště byl stůl. Sfoukl z něj prach, rozsvítil svíci, která na něm stála, a položil na něj Faralmorův seznam, aby si ho pročetl. Všechny knihy, které na něm byly uvedeny, znal: byly to běžné učebnice pro čaroděje začátečníky. Hned na samém začátku seznamu byla osvědčená jednička, <emphasis>Magie pro začátečníky</emphasis>, tlustá modrá kniha obsahující všechna základní pravidla a důležitá upozornění. Pod ní byla <emphasis>Isbashooriova Rukověť základních kouzel</emphasis>, nejoblíbenější první učebnice pro ty, kteří už zvládli základy. Na třetím místě byla <emphasis>Zaklínadla pro každou příležitost</emphasis>, učebnice pro pokročilé, z níž by se měli učit jen ti, kteří už zvládli Isbashooria.</p>

<p>Jak Kedrigern pročítal seznam, překvapilo ho, že v něm není žádný odkaz na díla v zapomenutých jazycích. Jeho první učitel mu vždycky zdůrazňoval jejich důležitost. Ale Verdema se, koneckonců, nechtěla stát praktikující čarodějkou. Měla v úmyslu seznámit se jen se základními principy. I tak jí bude trvat celé roky, než zvládne všechno, co je v těch třech knihách, a naučí se, co bude muset vědět.</p>

<p>Ostatní knihy a předměty na seznamu byly výhradně pro Faralmorovo osobní použití. Knihy zahrnovaly kompendia složitějších zaklínadel a kouzel stejně jako několik svazků, o nichž Kedrigern nikdy neslyšel. To ostatní byly nejrůznější magické předměty. U některých z nich byly na seznamu červeně připsané poznámky jako: ,Rozhodně nevytahovat zátku‘ nebo: ,Tu truhlu neotevírat za žádných okolností.‘ Kedrigern se těmito upozorněními bezvýhradně řídil.</p>

<p>Okamžitě začal nakládat vůz. Když našel poslední položku z Faralmorova seznamu a všechno bezpečně uložil, zapálil oheň ve velkém krbu, otevřel svůj vak a začal si chystat vydatnou večeři, do které se pustil v křesle u krbu. Bylo to velice pohodlné křeslo. Po jídle si vzal z police starou kroniku. Sotva však přečetl několik stránek, zase ji odložil a pohroužil se do lehkého spánku.</p>

<p>Když se probudil, zjistil, že kolem něj sedí na bobku v půlkruhu tucet myšek. Upíraly na něj očka a přední tlapky měly zvednuté v gestu pokorných prosebníků.</p>

<p>Kedrigern se protáhl a promnul si oči. „Dej mi drobeček, velký člověče,“ oslovil ho pištivý hlásek. „Jenom drobeček nebo dva pro mou ženu a děti. Co ti to udělá, když mi ho dáš?“ Okamžitě se ozval sbor ještě tenčích hlásků, které kvílely: „Mám hlad! Umírám hlady, tati! Prosím, tati, máme takový hlad, dej nám nějaké jídlo!“ až je přerušil jiný laskavý hlas: „Ticho, všichni! Copak to je? To nevidíte, že váš tatínek mluví s člověkem?“</p>

<p>Kvílení ustalo a první hlásek řekl: „Těžko se nám tady žije od chvíle, kdy ten starý hodný pán odešel. On nám vždycky nechával nějaké drobečky nebo kousky masa.“</p>

<p>Melodičtější hlas, který - jak Kedrigern usoudil - patřil mamce myši, dodal: „Taťka a já se nějak protlučeme, vzácný pane, ale naše děti velice trpí.“</p>

<p>„Copak jste si nemohli nasbírat semínka a jiné věci venku?“ zeptal se Kedrigern.</p>

<p>Taťka myšák popošel blíž. „Tam venku je to džungle plná sov, lišek a tak podobně. Pro člověka, jako jsi ty, to nepředstavuje žádný problém, ale my myši nemáme šanci.“</p>

<p>Kedrigern přikývl. Nikdy příliš neuvažoval, jak asi vypadá život z myšího úhlu pohledu, a nyní mu srdce překypovalo soucitem. Smetl drobky ze svého klína a nasypal je na zem před vyhladovělou rodinku. Když se na ně myši s radostným pištěním vrhly, vstal, vytáhl z vaku zbytek chleba, kus utrhl a nadrobil ho na podlahu.</p>

<p>„To je od tebe hezké, že jsi nám to takhle nadrobil,“ pochvaloval si taťka myšák. „Alespoň si budeme moci odnést, co zbude, domů.“</p>

<p>„Dejte si ještě,“ vybídl je Kedrigern a nadrobil jim další kus chleba.</p>

<p>Všechny myši začaly jásat a volat: „Ať žije náš velký přítel! Hurá! Sláva hodnému člověku!“ a Kedrigerna to upřímně dojalo. Vzal celý zbytek chleba a řekl: „No dobře - tu máte. Najezte se zase jednou dosyta.“</p>

<p>Když si zbytek rodiny nacpal tváře drobky a vyrazil s nimi do doupěte, taťka myšák vylezl Kedrigernovi na koleno a zeptal se ho: „Vrátí se ten starý pán? Nebo tady teď budeš pánem ty?“</p>

<p>„Budu, ale ne hned.“</p>

<p>Myšák si tiše povzdechl a řekl: „Pak si tvůj chleba budeme muset šetřit, aby nám vydržel co nejdéle. No, nějak se protlučeme.“</p>

<p>Kedrigern pomyslel na myší rodinku bojující o holé přežití. Natáhl ruku a něžně myšáka podrbal na zádech.</p>

<p>„To je příjemné,“ pochvaloval si myšák.</p>

<p>„Nejen to. Teď budeš moci chodit ven beze strachu. Dal jsem ti ochranné kouzlo.“</p>

<p>„Před čím mě bude chránit?“</p>

<p>„Před vším kromě vlastní zbrklosti. Dokud se nestaneš příliš sebevědomým, dravci ti neublíží.“</p>

<p>„Mamka bude ráda. Vždycky si dělá takové starosti. Děkuji ti, velký člověče.“</p>

<p>„Rádo se stalo,“ odpověděl Kedrigern. Myšák seskočil na zem a spěchal říct ostatním tu dobrou zprávu a Kedrigern se znovu uvelebil v křesle, aby se pořádně prospal. Žádná postel nemohla být pohodlnější než tohle. Prozatím se Faralmorova věž zdála být dokonalým domovem. Bylo tady všechno, co si čaroděj mohl přát: soukromí a klid, velká knihovna, veškeré potřebné vybavení pro provádění široké škály zaklínadel a kouzel, spousta místa, pavouci a myši. Tady se člověk mohl skutečně cítit doma. S Verdemou po boku mohl z této věže udělat nejšťastnější domov na světě. Usínal s představou zahrad táhnoucích se všemi směry, svěže zelených, pletých a udržovaných pilnými myškami, chráněných před nepřízní počasí a škodlivým hmyzem armádou oddaných pavouků.</p>

<p>Příští den strávil průzkumem zbytku Faralmorovy věže a učinil několik zajímavých objevů. Potěšilo ho, když zjistil, že dveře lemující galerii v patře - dveře, které se zvenčí zdály naprosto nesmyslné - vedou do prostorných místností a pokojů. Několik z nich obsahovalo kompletní knihovnu kouzel pro pokročilé. Našel v ní celou polici velice vzácných knih odeklínadel a protikouzel, které mu mohly být v jeho vybrané specializaci velice užitečné. Objevil také kvalitní bestiáře a několik desítek tlustých kronik. Podobné svazky byly jeho oblíbeným zdrojem nesystematických, nicméně zajímavých a užitečných informací.</p>

<p>V patře si vybral komplex pokojů, který použije jako obytný, až se sem nastěhuje s Verdemou. Sestával z menší studovny a pracovny a z prostorné ložnice s velice hezkou vyhlídkou na jih, kde by mohly být zahrádky. Ve stejném patře byly i jiné pokoje, ale tyhle byly nejlépe osvětlené.</p>

<p>K večeru byl vůz naložen, křehké předměty byly pečlivě zabaleny v tlusté tkanině a uloženy ve slámě, aby se předešlo jejich rozbití a zničení deštěm. Kedrigern všechno přikryl plachtou, kterou důkladně zajistil před poryvy větru, pak vůz i s jeho obsahem zabezpečil ochranným zaklínadlem. Tato opatření nebyla zbytečná. Jisté nádoby obsahovaly látky, které nebylo možné rozlít, aniž by to mělo tragické následky na okolí do vzdálenosti mnoha mil.</p>

<p>Vyrazil následujícího rána za úsvitu. Věž uzamkl zaklínadlem a zamaskoval ji kouzlem, po kterém si případný pozorovatel nemohl být jist, co vlastně vidí, a neměl nejmenší chuť jít blíž, aby to zjistil. Věž byla jeho budoucím domovem a chtěl, aby mu do ní nikdo nelezl, zatímco bude pryč.</p>

<p>Počasí bylo příznivé, ale stezky nikoliv a cesta zpátky mu trvala déle než cesta sem. Uběhla mu však příjemně v myšlenkách na Verdemu a jejich společnou budoucnost. Když dorazil k jejímu domku, byl odhodlaný požádat ji ještě téhož večera, aby se stala jeho ženou. Možná to bylo rozhodnutí unáhlenější, než by mu někdo doporučil, ale to mu starosti nedělalo. Nepřipadalo mu myslitelné, že by změnil názor, a neznal důvod, proč by měl své štěstí odkládat. Muži žádali ženy o ruku dnes a denně a podle všeho jim to docela svědčilo. Jistě, našli by se tací, kteří by ho pokládali za ukvapeného. Jenomže ti neznali Verdemu. Kolegové v povolání by ho od podobného kroku rozhodně odrazovali. Jenomže s výjimkou Faralmora také neznali Verdemu. Nikdo se nemohl pochlubit, že znal někoho jako Verdemu; jako Verdema nebyla žádná jiná.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Dvacet <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Láska chtěná a nechtěná • Rada starého mistra</emphasis></strong></p>

<p>Obyvatele Verdemina domku zastihl v nezvykle veselé náladě a její objetí a polibky na přivítanou byly tak vroucí, až se z toho Kedrigernovi zatočila hlava. Napadlo ho, jestli je možné, že by ohledně jejich vztahu dospěla ke stejnému závěru jako on a už se s tím svěřila ostatním. Doufat v něco takového se ale neodvažoval. Už se nemohl dočkat, až s ní bude sám, a kochal se představou toho okamžiku, zatímco se scházeli u stolu.</p>

<p>Verdemina povznesená nálada jako by se přenesla i na ostatní. Haggabelle se neustále pochechtávala, Kameňák s Lehkonožkou se usmívali od ucha k uchu a Stín doslova sršel pozitivní energií. Jediný člen domácnosti, kterého se všeobecné veselí nedotklo, se zdál být Faralmore. Tvářil se spíš zachmuřeně. Ale to bylo vcelku pochopitelné. Po všech těch staletích se u něj dalo čekat, že bude projevovat více zdrženlivosti než mladí.</p>

<p>Největším překvapením však byl pro Kedrigerna Balatronix. Byl to úplně vyměněný člověk. Blahodárné působení magického hřebene už z něj dávno vyhnalo jeho kverulantské nálady, ale po dobu Kedrigernovy krátké nepřítomnosti doslova rozkvetl a nyní překypoval bouřlivou aktivitou. Desetiletí jako by z něj spadla a mládí se mu vrátilo. Jeho krok byl pružný a rázný, oči mu zářily. Propadlé tváře se mu zase vypjaly a zčervenaly zdravím. Kedrigerna přivítal srdečným objetím a hlasitě se smál - prakticky se přitom popadal za břicho, což u něj dříve bylo nevídané - když čaroděj popisoval svoje setkání s Mixilem. Kedrigern předpokládal, že to vše byl výsledek Verdeminy skvělé diety a Haggabelliných kuchařských schopností.</p>

<p>Kedrigern dorazil krátce před večeří a neměl příležitost promluvit si s Verdemou ještě předtím, než všichni zasedli ke stolu. Trochu ho to mrzelo, ale utěšoval se pomyšlením, že bude mít dost času učinit jí svou nabídku později a uvést ji ve všeobecnou známost ráno při snídani. Z toho důvodu ho oznámení, které rázem objasnilo všeobecné veselí a povznesenou náladu v domě, zastihlo naprosto nepřipraveného.</p>

<p>Balatronix a Verdema vstali; on jen zářil štěstím a ona se rděla. Ruku v ruce se rozhlédli po svých přátelích rozesazených kolem stolu. „Myslím, že už všichni víte, že bychom vám chtěli něco oznámit,“ začal Balatronix a Verdema dodala: „Chtěli jsme počkat, až se vrátí Kedrigern a náš malý přátelský kroužek bude úplný, takže s námi všichni budete moci sdílet naše štěstí.“</p>

<p>„Někteří by mohli namítnout, že jednáme ukvapeně, ale přestože se Verdema a já známe teprve krátkou dobu, věříme svým citům. Její přítomnost - a její léčba - ze mne udělaly úplně jiného muže a ona svolila vzít si tohoto muže za manžela,“ řekl Balatronix, skoro jako by vyprávěl vtip.</p>

<p>„Uzdravila jsem ho a nyní si ho nechám u sebe a budu se starat, aby vydržel zdravý a silný ještě hodné, hodně dlouho,“ dodala Verdema a objala Balatronixe kolem ramen.</p>

<p>Sotva to dořekla, Faralmore vstal, pozvedl číši a prohlásil: „Na šťastný pár!“ Ostatní se k jeho připitku připojili. Kedrigem ta slova opakoval jako omámený, pak klesl na židli a snědl večeři v naprostém mlčení, nevnímaje radostný šum kolem sebe. Z omámení ho vytrhla až další Verdemina slova: „Ach, ubohý Kedrigern!“ zvolala. „Musí být po cestě unavený a my tady tlacháme, jako by bylo poledne! Dnes se musí pořádně vyspat.“</p>

<p>Na to mohl jen přikývnout. Vstala a ostatní rychle následovali jejího příkladu, ponechávajíce Kedrigerna v místnosti samotného. Nějaký čas si vůbec neuvědomoval, že už odešli. Když si všiml jejich nepřítomnosti, sfoukl svíčky a vyšel na zahradu. Jak tam stál, zachmuřeně zíral na měsíc a nadával si do pošetilých hlupáků, ucítil na rameni dotek ruky. Ohlédl se a uviděl Faralmora.</p>

<p>„Teď to ještě bolí, ale časem to přejde,“ řekl mu starý čaroděj.</p>

<p>„Nikdy,“ zamumlal Kedrigern, aniž se otočil.</p>

<p>„Za takových sto let si ani nevzpomeneš, jak vypadala.“</p>

<p>„Budu si ji pamatovat až do smrti, Faralmore. Ženu, jako je Verdema, jsem ještě nepotkal a myslím, že už ani nepotkám. Věřil jsem, že učiní konec mému osamění...“</p>

<p>„Mluvíš jako kluk. Jsi kluk,“ opáčil Faralmore.</p>

<p>„Už ne. Je mi více než sto let. Jsem čaroděj.“</p>

<p>„Stoletý čaroděj je čarodějnický kluk. Až ti bude tři sta nebo čtyři sta let a získáš nějaké životní zkušenosti, pak teprve uvažuj o tom, že se usadíš.“</p>

<p>„Já mám spoustu životních zkušeností!“ zvolal Kedrigern podrážděně.</p>

<p>„Připouštím, že máš více životních zkušeností, než tvému věku přísluší, ale nemůžeš popřít, že jsi strávil většinu života v jeskyni studiem starých rukopisů. Nemyslím, že by to byla ta pravá životní zkušenost, pokud jde o milostné záležitosti.“</p>

<p>„Na to jsem už taky přišel.“</p>

<p>„Musíš se postavit realitě čarodějnického života čelem. Je to osamělý život a vždycky takový byl. Uděláš si přátele a možná se i zamiluješ, ale ani přátele ani ženy by sis neměl vybírat mezi obyčejnými lidmi. To vede jen k mrzutostem.“</p>

<p>„Láska má přece lidem přinášet štěstí, ne?“</p>

<p>„Pokud jsem slyšel, obyčejní lidé v ní často štěstí nacházejí. Také jsem slyšel, že jim stejně často přináší žal. Jenomže oni mají svůj život a my zase svůj. Čaroděj žije pět, nezřídka i šest set let, často i více, zatímco obyčejní lidé vyrostou a zemřou během jediného století. Ztrácíme je příliš rychle, Kedrigerne. Osamělost je cena, kterou platíme za dlouhý život.“</p>

<p>„Ale Verdema byla ochotná naučit se magii. To by mohlo všechno změnit.“</p>

<p>Faralmore zavrtěl hlavou. „Čarodějka z ní nikdy nebude. Je chytrá a má vůli se učit, ale to nestačí. Začala příliš pozdě a nemá v krvi žádnou magii, která by jí pomohla. Pouze potomek čarodějů, který se s talentem narodí, by mohl začít tak pozdě, a Verdema není potomek čarodějů. Její předkové, kam až její paměť sahá, byli vždycky farmáři. Rodiče a prarodiče, strýcové a tety, vzdálení bratranci a dokonce i ti, kteří se do jejich rodiny přivdali a přiženili, byli farmáři. Nebyl mezi nimi jediný čaroděj. Vysvětlil jsem jí to a ona řekla, že se naučí, kolik bude moct, ale uvědomuje si, že nebude žít dost dlouho, aby se stala mistrem.“</p>

<p>„Ubohá Verdema. Tohle mě nikdy nenapadlo.“</p>

<p>„Nemusíš ji litovat. Je spokojená. V tom, čím se zabývá je velice dobrá a může se naučit dost magie, aby v tom byla ještě lepší. Jen se podívej, co udělala pro Balatronixe. Jeho zdraví, jeho vzhled a dokonce i jeho schopnosti jsou lepší, než byly kdy v minulosti - a bez sebemenší špetky magie. Nedal jsem jí ještě ani jedinou lekci.“</p>

<p>Kedrigern si povzdechl. „Možná máš pravdu. Možná by nám to nikdy neklapalo. Ale přece jen tu byla naděje-“</p>

<p>„Vůbec žádná naděje,“ skočil mu do řeči Faralmore. „Když už chce čaroděj zahodit veškerou svou obezřetnost a začít si něco s domáckým životem, to jediné rozumné, co může udělat, je vzít si čarodějku. Tím ovšem zase vytváří nezdravé podhoubí profesní rivality. Merlin je toho skvělým příkladem. Kdyby se nezamiloval do proradné lesní nymfy...“ Faralmore potřásl hlavou a nesrozumitelným zabručením dal najevo své znechucení a odpor.</p>

<p>„Já si přece nechci něco začít s lesní nymfou.“</p>

<p>„Ani Merlin nechtěl, dokud jednu z nich nepotkal.“ Faralmore se odmlčel na dost dlouho, aby jeho slova měla čas se vstřebat, a pak pokračoval: „Možná budeš mít štěstí a potkáš ženu, která bude natolik zakletá nebo prosycená magií, že se stane její součástí... jenomže takových po světě mnoho nechodí.“</p>

<p>„O několika jsem slyšel, ale všechny to byly princezny. Ty se obvykle zajímají spíše o pohledné prince.“</p>

<p>„Řekl bych, že při racionálním posouzení by měl mít čaroděj mnohem větší hodnotu než nějaký pohledný princ. Ale princezny na to samozřejmě mohou mít jiný názor.“</p>

<p>„Ty, které jsem potkal, určitě,“ povzdechl si Kedrigern. „Nejspíš se budu muset smířit se životem v osamění.“</p>

<p>„Jestli jsi moudrý, tak to uděláš. Ovšem ne každý moudrý je. Někdy samota tíží tak, že se čaroděj ožení i s pasačkou krav. Časem jeho magická moc nepoužíváním zakrní a už nikdy o něm nikdo neuslyší.“</p>

<p>„Nemyslím, že by to byl můj případ,“ opáčil Kedrigern, kterého sám nápad urazil.</p>

<p>„Jeden nikdy neví. Láska má na lidi podivné účinky. Viděl jsem dokonale rozumné muže a ženy, kteří jednali jako... ale co, i já, když jsem byl jen o nějaké to století starší než ty... ehm, ale o to teď nejde, že?“</p>

<p>Kedrigern by si docela rád poslechl o Faralmorových zážitcích z mládí, ale nezdálo se, že by starý čaroděj chtěl na toto téma pokračovat. „Tak co mám dělat?“ zeptal se.</p>

<p>„Přijmout to jako chlap. Popřát šťastným snoubencům všechno nejlepší a jít si svou cestou.“</p>

<p>„Musím odejít? Slíbil jsem Verdemě, že tady zůstanu a pomohu jí s učením.“</p>

<p>„Za daných okolností je nejmoudřejší, co můžeš udělat, svůj slib porušit. Být tebou, odjel bych hned zítra. Vždycky můžeš říct, že si práce na věži neodkladně vyžaduje tvou osobní přítomnost.“</p>

<p>Kedrigern Faralmorovu radu přijal. Zjistil, že provést ji je až neuvěřitelně snadné. Nikdo mu v odjezdu nebránil a nikdo se ho neptal na důvod. Vzal si z vozu knihy, které si vybral, ostatní tam nechal, aby si je Verdema a Faralmore uklidili, až na to budou mít náladu, sbalil si do sedlového vaku zásoby na cestu a se všemi se rozloučil.</p>

<p>Faralmore na něj čekal u dveří svého nového domku a nabídl se, že ho kousek vyprovodí.</p>

<p>„Jak se ti líbí věž?“ zeptal se.</p>

<p>„Je to nádherné místo, i když tam budu žít sám.“</p>

<p>„Nikdy nebudeš sám. Už ses seznámil s Buckem a jeho rodinou? A s myšmi? Se šváby ve sklepě?“</p>

<p>„Měl jsem spíš na mysli lidskou společnost.“</p>

<p>Faralmore si opovržlivě odfrkl. „K čemu by ti byla? Jestli toužíš po společnosti, pořiď si kočku. Kočky jsou ti nejlepší společníci na světě. Nemarní čas formalitami. Dělají si, co chtějí, a dokonale jim to vyhovuje. Nevzpomínám si, že bych kdy viděl nešťastnou kočku.“</p>

<p>„Kdybych si pořídil kočku, způsobil bych tím potíže myším. Už jsem si je oblíbil.“</p>

<p>„Tak si sežeň psa. Psi jsou taky velice společenská zvířata. Oddaná. Spolehlivá. Ne jako lidi. Co vlastně plánuješ dělat?“</p>

<p>„Rád bych se soustředil na odeklínadla a protikouzla. Připadá mi, že se touhle oblastí nikdo vážně nezabývá, a přitom by to bylo třeba. Musím se toho samozřejmě ještě hodně naučit. Na čas bych mohl přijmout místo dvorního čaroděje u nějakého dobrého krále.“</p>

<p>Faralmore se hořce zasmál. „Až nějakého takového objevíš, dej mi vědět. Rád bych ten div zhlédl na vlastní oči.“</p>

<p>„Pár dobrých králů přece musí být. Nemohou být všichni špatní.“</p>

<p>„Možná, že ne, ale určitě se o to snaží ze všech sil.“ Faralmorův ponurý výraz svědčil o bohatých negativních zkušenostech, ale své tvrzení už dále nerozvíjel. „Jestli se přece jen staneš dvorním čarodějem, nezůstávej jím dlouho. Mohl by sis zvyknout na život u dvora. To vede ke změkčilosti. Stane se z tebe následovač. Jeden moudrý muž mi kdysi poradil: ,Nikdy nebuď ani vůdce, ani následovač.‘ Je to dobrá rada.“</p>

<p>„Tak co bych měl být?“</p>

<p>„Divák. Drž se stranou intrik a spiknutí. Klidně seď a dívej se, jak se ostatní hádají a perou, a jak se vyčerpávají na maličkostech.“</p>

<p>Kedrigern nad tím chvíli uvažoval a pak namítl: „To mi připadá jako marnění talentu. Podle mě je čaroděj ideální vůdce.“</p>

<p>Zdálo se, že to Faralmora šokovalo. „Ale vůbec ne. Čarodějové byli vždycky mizerní vůdci. Dej čaroději pár tuctů následovníků, a začne si myslet, že je všemocný. Následovačem čaroděj být nemůže, protože čarodějové jsou zapřísáhlí egoisté. Ale diváci jsou skvělí: vždy stranou, nezaujatí a naprosto nezúčastnění - za předpokladu, že byli dost chytří a vybrali si odměnu předem.“</p>

<p>Kedrigern si vzpomněl na svůj zážitek v Griggenu. Rozhodl se, že se o něm nebude zmiňovat. „Je tady ještě něco, co bych měl vědět?“ zeptal se.</p>

<p>„Ano. Musíš mi zaplatit za věž.“ Faralmore zalovil ve své haleně a vytáhl odtamtud svitek pergamenu. „Už jsem ti ji připsal,“ vysvětlil a svitek rozvinul. „Tady je smlouva. Aby byla právně v pořádku, musíš mi něco zaplatit.“</p>

<p>„Jakou cenu by sis představoval?“</p>

<p>„Nemáš zaklínadlo proti bolestem v zádech? Ty mě trápí už dvě staletí a nic proti nim nepomáhá.“</p>

<p>„A nic víc nechceš?“</p>

<p>Faralmore objal Kedrigerna kolem ramen a řekl: „Kamaráde, až tě budou dvě stě let bolet záda a nebudeš moci najít kouzlo, které by ti od toho pomohlo, uvidíš, že to není tak málo. Kromě toho bych chtěl, aby moje věž měla správného nájemníka, a ty jsi pro ten účel ideální. Platba je víceméně formalita, ale proč bych tak nemohl získat něco užitečného?“</p>

<p>„Tak se připrav na zaklínadlo. Košili si sundávat nemusíš.“</p>

<p>Kouzlo bylo dílem okamžiku. Faralmore se protáhl, narovnal se a zhluboka si oddechl. Předklonil se a několikrát po sobě se prsty dotkl špiček nohou. Se širokým úsměvem v obličeji objal Kedrigerna kolem ramen.</p>

<p>„Ještě jedna věc,“ řekl. Zalovil v kapse a vytáhl odtamtud šál, vypraný a úhledně složený. „Tohle sis zasloužil.“</p>

<p>„Ale tvoje magie...“</p>

<p>„Je čas předat magii nastupující generaci. Ponechal jsem si tolik, kolik potřebuju. Zbylo jí tam ještě dost. Věřím, že ji použiješ moudře a dobře.“</p>

<p>„Použiji, Faralmore. Slibuji.“</p>

<p>„Zázraky nečekej. Nestaneš se přes noc nejmocnějším čarodějem na světě. Než se magie vstřebá, chvíli to trvá. Vlastně se možná nevstřebá vůbec. Ale jestli ano, zjistíš, že jsi schopen dělat některé věci efektivněji.“</p>

<p>„To jsem už zjistil.“</p>

<p>Faralmore naklonil hlavu na stranu a zamyšleně se na Kedrigerna podíval. „Opravdu? Pak je možné, že je moje moc i má věž ve správných rukou. Ať tě provází štěstí, Kedrigerne.“</p>

<p>„Tebe také. A Verdemu, Balatronixe i všechny ostatní.“</p>

<p>Kedrigern se se starým čarodějem naposledy objal, nasedl na koně a vyrazil do svého nového domova.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Dvacet jedna <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Nový nájemník • Čaroděj doma • Historka vyprávěná u krbu</emphasis></strong></p>

<p>V první části své cesty do věže měl Kedrigern o čem přemýšlet. Léto se chýlilo ke konci a pomyšlení na podzim a zimu v jeho novém domově ho příjemně naladilo. Rána zasazená jeho pýše se rychle zahojila.</p>

<p>Pořád by sice dal přednost Verdemině společnosti před společností pavouků a myší, ale jak dny ubíhaly, začal se na svou zkušenost dívat jinýma očima. Nyní byl schopen uvažovat o svém zklamání objektivně a to bylo něco, co při svém odjezdu vůbec nepovažoval za možné.</p>

<p>Verdema a Balatronix byli jako stvoření jeden pro druhého, o tom nebylo pochyb. Balatronix byl rozený pacient a Verdema zase léčitelka. Už teď pro něj tolik udělala. Na muži jeho podstaty vždycky ještě bylo co napravovat a Verdema se toho ujme s radostí. Tím budou jejich vzájemné štěstí a pocit naplnění zajištěny.</p>

<p>Pro Balatronixe bylo na čase, aby nechal práce a začal trochu odpočívat. Kameňák, Lehkonožka a Stín se o jeho stavební firmu dobře postarají a pravděpodobně Balatronixovy metody ještě vylepší. Ač neochotně, musel Kedrigern nakonec přiznat, že tohle je to nejlepší řešení pro všechny. Nebo alespoň skoro pro všechny.</p>

<p>Do věže dorazil krátce před večeří. Už se těšil, jak si usmaží pstruha, kterého si chytil cestou, a dá si ho s ovocnou šťávou a čerstvou zeleninou. Jak se blížil k bráně a v myšlenkách se zabýval samými příjemnými věcmi, jako je domov, jídlo, odpočinek, uviděl na kameni ležet kočku, která se tam vyhřívala v paprscích pozdně odpoledního slunce.</p>

<p>Byla to hezká kočka, čistě bílá, až na několik šedočerných skvrn nad očima a na špičce ocasu. Když Kedrigern sesedl z koně, kočka se líně posadila, zavětřila a se zájmem se na něj podívala.</p>

<p>Kedrigern zastavil několik kroků od brány. „Neboj se,“ řekl.</p>

<p>„Kočky se nikdy nebojí. Jsme jenom opatrné,“ odpověděla kočka a nijak přitom nedala najevo překvapení, že ji Kedrigern oslovil jejím vlastním jazykem. „Ty v té věži bydlíš?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Ráda bych se tam podívala. Možná, že se rozhodnu nějaký čas tu zůstat.“</p>

<p>Ačkoliv to od kočky nebylo zrovna nejzdvořilejší, Kedrigern si uvědomil, že je přece jen výřečnější než pavouci nebo myši, a mohla by tudíž být příjemným doplňkem jeho domácnosti. „Nejsi náhodou začarovaná?“ zeptal se jí.</p>

<p>Kočka zívla. „Všechny kočky jsou začarované. Myslela jsem, že to ví každý. I lidé.“</p>

<p>„Co jsi byla, než ses stala kočkou?“</p>

<p>„Císařovnou. Můžeš mě oslovovat ,Vaše Veličenstvo‘.“</p>

<p>„Rád, pokud ty budeš oslovovat mě ,vznešený vládce vesmíru‘,“ odsekl Kedrigern.</p>

<p>Kočka na něj plnou minutu hleděla nemrkajícíma zlatýma očima a pak si začala lízat tlapku. Po další minutě s toaletou skončila, podívala se mu do očí a řekla: „Nemohu říct, že bych tvůj postoj schvalovala. Doufám, že podmínky uvnitř věže ospravedlní mé přehlédnutí tvého ubohého pokusu o ironii.“</p>

<p>Kedrigern v kočce odhalil podnětnou diskutérku, ale neměl v úmyslu dát jí to najevo. „Můžu tě ujistit, že věž je pravé kočičí nebe. Okna vedou do všech směrů a všechna mají patřičně široké parapety, kde se kočka může natáhnout a vyhřívat se na slunci. Jsou tam police na dovádění, vysoká místa, odkud se dá skákat, chladivá dlažba pro horké dny, velký krb pro chladné večery... všechno, co si kočka jen může přát.“</p>

<p>„Možná. A co sloupy na broušení drápků?“</p>

<p>„Trámy jsou tak silné, že by na nich i tygr sotva zanechal stopy - i kdyby si na nich brousil drápy sto let.“</p>

<p>„Myši?“ zeptala se a přejela si růžovým jazýčkem horní ret.</p>

<p>„Ano, ale ne pro tebe. Myši jsou moji přátelé a nikdo jim nebude ubližovat.“</p>

<p>Znovu si ho změřila mrazivým pohledem. „Tvoje volba přátel je politováníhodná.“</p>

<p>„Podle mě je spíš politováníhodná tvoje volba potravy. Jsou to slušné myši. Skvělí sousedé. Naše spolužití ve věži je založeno na principu přísného nevměšování.“</p>

<p>Kočka šestkrát po sobě švihla ocasem, než odpověděla: „Předpokládám, že jsou-li podmínky v ostatních ohledech ideální, mohla bych se naučit snášet i nepříliš vítané sousedy. Samozřejmě, musíš mít na paměti, že jsem kočka. Mohlo by se stát, že z pouhé nepozornosti-“</p>

<p>„A já jsem čaroděj. Jestli z pouhé nepozornosti sežereš některého z mých malých přátel, mohl bych tě z nepozornosti proměnit v... no, třeba-“ udělal vágní gesto rukou „-psa.“</p>

<p>Kočka ztuhla. Její ocas tucetkrát zuřivě švihl o zem. Pak se uvolnila, olízla si tlapu a řekla: „Můžeš se spolehnout, že se budu chovat s maximálními ohledy. <emphasis>Noblesse</emphasis><emphasis> oblige</emphasis>.“</p>

<p>„Pak jsi u nás vítána. Jak ti máme říkat?“</p>

<p>„Na tom mi příliš nezáleží, pokud to nebude něco nedůstojného. Jsou lidé, kteří si představují, že kočky touží po tom, aby je pojmenovávali nějak jako ,Micinka‘ nebo ,Chundelka‘. Doufám, že ty k ním nepatříš.“</p>

<p>„Ne.“ Kedrigern se na chvíli zamyslel. „Kdysi jsem měl kočku a tu jsem pojmenoval ,Princezna‘. Psovi jsem říkal ,Spot‘.“</p>

<p>Kožka zívla. „Jak důmyslné.“</p>

<p>„Šetři ironií. Byl jsem tehdy malý chlapec.“</p>

<p>„Jestli si vzpomínáš, už jsem ti vhodné oslovení navrhla, na což jsi reagoval s naprostým nedostatkem vážnosti přiměřené situaci.“</p>

<p>„Nemůžu ti přece říkat ,Vaše Veličenstvo‘. Ale nemám nic proti tomu oslovovat tě ,Veli‘.“</p>

<p>„To postačí. Já už budu vědět, co to doopravdy znamená.“</p>

<p>Když se tedy všechno vyřešilo k oboustranné spokojenosti, Kedrigern sňal zaklínadlo, které střežilo vstup do věže. Brána se otevřela dokořán. Kočka okamžitě vklouzla dovnitř, ale zastavila se hned na prahu, na místě vhodném k ústupu, a bedlivě se rozhlédla. Po krátké inspekci se na něho nesouhlasně podívala, ale nahlas ne-řekla nic. Vybrala si křeslo, vyskočila na ně a rozložila se mezi polštáře. „Pospěš si s tou rybou a ať ji pořádně vykostíš,“ řekla a usnula.</p>

<p>Veli se ve věži zabydlela, jak už to kočky dělají, a ostatní nájemníci ji mezi sebe přijali. Pavouci si jí sotva všimli. Myší rodinka se zprvu bála, ale Veli dokázala, že umí držet slovo. O chování mladých myšek, Čumáčka, Ocáska, Čmuchalky, Větřílka, Šmejdila, Kožíška, Drápka a Čeníška se sice vyjadřovala značně kriticky, ale Kedrigern si všiml, že je nechává, aby po ní běhaly, když spí, dělaly si pelíšek v její hebké srsti a vozily se jí na hřbetě, když šplhá po policích. Jejich matka z toho zprvu div nevyskočila z kůže, ale brzy zjistila, že Veli je spolehlivá chůva.</p>

<p>Veli se také ukázala být nadanou vypravěčkou. Když nastala zima a myšky, pavouci, někdy i velcí černí švábi ze sklepa se připojili ke Kedrigernovi a Veli, aby si u krbu vyprávěli historky, byla to vždycky kočka, kdo si vysloužil nejdelší a nejnadšenější potlesk. Pavouci byli ubozí vypravěči a švábi byli v tomto ohledu absolutně beznadějní. Nikdy se jim nepodařilo přivést příběh k pointě a většinou vyprávění po chvilce rozpačitého uvažování ukončili slovy: „A pak na ně někdo šlápl a bylo po nich.“ Myši se snažily, seč mohly, ale převážná část jejich příběhů sestávala z líčení obrovských hromad zrní, chlebových drobků a sýra. Akce v nich nebyla žádná a ostatním se brzy omrzely.</p>

<p>Zato Veli prokázala pozoruhodně dobře upoutat zájem posluchačů, rozvinout příběh, vykreslit postavy a přivést vyprávění k pointě, která byla uspokojivá a překvapivá zároveň. Rychle si vyhradila nárok na Kedrigernův klín, o nějž se obvykle dělila s několika nejmladšími myškami. Z tohoto pohodlného řečniště kralovala společnosti příběhy nejrůznějšího druhu. Většina z nich měla sice na konci nějaké žihadlo, ale díky svému vypravěčskému nadání a způsobu podání si Veli vždycky dokázala udržet plnou pozornost všech.</p>

<p>Jeden z jejích nejpopulárnějších příběhů, ten, který si posluchači žádali nejčastěji, byl</p>

<p>O PŮVABNÉ, LEČ PYŠNÉ A POVAHOVĚ PONĚKUD PLYTKÉ PRINCEZNĚ</p>

<p>Stárnoucí král a jeho pohledná královna (začala) měli jedinou dceru, kterou chránili jako oko v hlavě, a zahrnovali ji vší láskou a péčí, kterou by rozumný člověk měl věnovat jedině kočce. Z dítěte přirozeně vyrostla velice krásná princezna, a když dosáhla věku sedmnácti let, král a královna rozhodli, že by se měla vdát.</p>

<p>Rozumělo se samo sebou, že si jejich dcera, princezna Bláznivka, nemůže vzít za manžela někoho jen tak obyčejného. O její ruku se mohou ucházet jen ti nejskvělejší, nejstatečnější, nejsilnější a nejpohlednější muži, a než bude některý z nich uznán za vážného nápadníka, musí prokázat, že se hezky chová ke kočkám, je vznešeného rodu, nepředstavitelně bohatý a známý pro své udatné činy a dokonalou povahu. Musí také plát láskou k princezně, ale v tomto směru předpokládali, že postačí, aby na ni pohlédl, a vyřeší se to samo.</p>

<p>Král a královna si pozvali své nejmoudřejší rádce a společně sepsali seznam princů, kteří přicházejí v úvahu. Poté, co svoje přísná kritéria aplikovali na všechna království známého světa, vybrali třiačtyřicet finalistů. Okamžitě byli rozesláni poslové, aby je pozvali na velkou slavnost, při níž jim bude princezna Bláznivka představena a pak se budou moci začít ucházet o její ruku.</p>

<p>Po obvyklých odkladech a komplikacích způsobených počasím, stavem cest, komunikačními potížemi, válkami a zastaralými adresami se vybraní princové shromáždili ve velké síni paláce. Jejich melodické hlasy se mísily v oduševnělé, brilantní konverzaci. Oči se jim třpytily, zuby zářily a brnění se leskla. Velikosti a nádheře tohoto setkání elity se mohlo vyrovnat jen máloco. Bylo to skoro stejně skvělé jako shromáždění koček.</p>

<p>„Pozvali jsme sem ty nejlepší a nejchytřejší, nejstatečnější a nejvznešenější, nejčestnější a nejsilnější, a také nejpohlednější, nejbohatší a nejmocnější mladíky světa,“ řekl král, který se na to díval z galerie. „Co si o nich myslíš, můj nejvzácnější klenote?“ zeptal se princezny Bláznivky, jež stála vedle něj.</p>

<p>„Nic moc, tati,“ opáčila královská dcera.</p>

<p>„Nemyslím, že bys našla lepší,“ podotkla královna.</p>

<p>Princezna si povzdechla. „Nejspíš ne.“</p>

<p>„Uvažoval jsem o způsobu, jak vybrat toho pravého,“ pokračoval král. „Měli bychom je podrobit nějaké zkoušce. Mohli bychom jim uložit nějaký úkol. Vykonat nějaký hrdinský čin, podniknout výpravu nebo něco takového.“</p>

<p>„Ať zabijí nějakou strašlivou nestvůru!“ zvolala princezna a radostně zatleskala.</p>

<p>„Jediné strašlivé nestvůry, které znám, jsou draci, co žijí nahoře v horách. Žádný z těch mládenců není soupeřem ani pro nejmenšího z nich.“</p>

<p>„Tak to rozhodné nejsou dost dobří pro mě.“</p>

<p>„To není nikdo, můj nevyčíslitelný poklade,“ ujistila svou dceru královna a objala ji. „Ale za někoho se provdat musíš, a když je všechny necháme sežrat, nikdo nám nezbude. Co kdybychom jim uložili, aby vyluštili tři hádanky?“</p>

<p>Bláznivka se zamračila. „Nechci manžela, který je příliš chytrý.“</p>

<p>„S tím si nedělej starosti. Vyloučíme všechny, kteří hádanky uhodnou, a ty si vybereš z těch ostatních.“</p>

<p>„Nechci se provdat ani za pitomce.“</p>

<p>„Na tom něco je,“ přiznala královna. „Tak hádanky ne.“</p>

<p>Chvíli mlčeli a dívali se na prince shromážděné dole. Pak se princezna neuvěřitelně roztomile zamračila a řekla: „Předpokládám, že bychom jim měli dát nějaký úkol. Ale nesmí to být nic jednoduchého.“</p>

<p>„A proč by mělo, zlatíčko? Jsi přece ta nejžádoucnější princezna a muž by měl být ochoten překonat všechny překážky, aby si získal tvou přízeň,“ odpověděl její otec a pohladil ji po ruce.</p>

<p>„Jejich úkolem bude něco mi přinést. Vyzveme je, aby pro mne získali hřeben Medusy, plášť z peří fénixe, střevíčky z chiméří kůže a pohár na pití vyrobený z rohu jednorožce.“</p>

<p>„Dobře. To všechno jsou užitečné věci. Ale příliš jim to usnadňuješ.“</p>

<p>Princezna se na chvíli zamyslela a pak se vesele rozesmála. „A budou muset přísahat, že pokud to všechno nepřinesou do čtyřiadvaceti hodin, už nikdy v životě se nepodívají na žádnou ženu!“</p>

<p>„Skvělé! Ty jsi ale moudrá dcerunka, hvězdičko moje jasná!“ zaradovala se královna a políbila ji na obě tváře. „Myslíš, že bychom také mohli požadovat od těch, kteří neuspějí, aby nám odevzdali všechny svoje pozemské statky?“</p>

<p>„Samozřejmě. Vlastně, co kdybychom vyhlásili, že poražení musí odejít někam do ústraní a tam se oběsit?“</p>

<p>„Brilantní, mé milované dítě, brilantní,“ pochvaloval si král. „Neúspěch se rozhodně nesmí podporovat.“ Vzal svou dceru za ruku a přitom se spokojeně pochechtával, jak je chytrá. „Teď sejdeme dolů a vyhlásíme naše podmínky.“</p>

<p>Jak procházeli davem vhodných pohledných mladých princů, šířilo se kolem nich obdivné mumlání. Šeptané výrazy nadšení, zamilované vzdechy a sténání touhy bylo slyšet ze všech stran. Princezna Bláznivka, úchvatně krásná a oděná v nádherné róbě, prošla zástupem s nosem vzhůru a pohledem upřeným přímo před sebe; nikomu nevěnovala jediný úsměv.</p>

<p>Král usedl na svůj vysoký trůn a pozvednutím ruky si zjednal ticho. Princové se rychle shlukli kolem, bojovali mezi sebou o nejlepší výhled na princeznu Bláznivku. Po prodloužených fanfárách král oznámil podmínky pro ty, kdo se chtějí ucházet o ruku jeho dcery. Zavládlo hluboké ticho.</p>

<p>Princ z Návětrných ostrovů vystoupil kupředu a zeptal se: „Jsou podmínky přenosné?“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl král.</p>

<p>„A co prodloužení časového limitu? Na tohle všechno bych potřeboval alespoň rok,“ ozval se princ z Temného údolí.</p>

<p>„Spíše pět,“ zavolal z davu neidentifikovatelný princ. Ostatní se k němu souhlasně připojili.</p>

<p>„Nepřipadá v úvahu,“ řekl král. „Pro toho, kdo skutečně miluje mou dceru, je i jediný den příliš dlouhá doba na to, aby se vzdal její blízkosti.“</p>

<p>Ozval se princ z Kamenného pobřeží: „Tu klauzuli o odevzdání všech pozemských statků bude třeba vypustit, Vaše Veličenstvo. Mám svoje závazky doma. Jsem ochoten riskovat nějakou sumu, ale určitě ne všechno, co mám.“</p>

<p>„Tvoje námitka svědčí o plytkosti tvého citu,“ odpověděl král. „Vy všichni, kteří jste se ozvali, už jste vlastně dokázali, že nejste ruky mé dcery hodni. Ostatní mohou zůstat a vyslechnout si podrobnosti.“</p>

<p>Z davu se začalo ozývat nespokojené mručení. Několik princů se posupně zasmálo, jiní se ostentativně otočili k trůnu zády. Pak jeden z nich vylezl na židli a zavolal: „Drazí kolegové princi, mám dvě sestry, které jsou ve věku vhodném na vdávání. Jsou půvabné a mladé, mají příjemnou povahu a muž, který se bude ucházet o jejich ruku, nemusí podnikat žádné bláznivé kousky ani si nezničí život, když neuspěje. Co vy na to?“</p>

<p>Jeho slova byla přijata s hlasitým nadšením. Další princ učinil podobné oznámení inzerujíc pro změnu svou sestřenici, pak třetí promluvil o princezně ze sousedního království, která se sice možná krásou Bláznivce plně nevyrovná, ale stejně je na ni radost pohledět, je skvělá tanečnice, hezky se s ní povídá a je dcerou laskavých a štědrých rodičů, kteří budou se svým zetěm jednat slušně. Ozvali se další princové a každý byl pozorně vyslechnut a odměněn hlasitým potleskem.</p>

<p>Síň se rychle vyprázdnila. Zprávy se šířily rychle a brzy do hradu nezavítal jediný nápadník. Princezna dožila své dny jako zahořklá stará žena, kterou všichni obdivovali pro její krásu a litovali pro její osamělost, za niž si - jak se nakonec všichni shodli - mohla sama.</p>

<p>Když Veli dovyprávěla příběh, mamka myš zvedla hlavu a zeptala se: „Je v tom nějaké naučení?“</p>

<p>„Každý příběh má naučení, má drahá. Tohle zní: ,Když to máš a příliš se tím holedbáš, může se stát, že ti o to nakonec nikdo nebude stát.‘“</p>

<p>Mezi posluchači se začalo šířit tiché mumlání. Postrádalo sice nadšení, které Veliny příběhy obvykle vyvolávaly, ale nikdo nedával najevo, že by byl zklamaný. Když se posluchačstvo utišilo, Veli dodala: „Tohle je samozřejmě naučení pro tuto verzi příběhu. Ta správná verze končí ovšem úplně jinak.“</p>

<p>Všichni včetně Kedrigerna ji začali přemlouvat, aby jim pověděla i správnou verzi. Veli se zdráhala jen chvíli.</p>

<p>Všichni nápadníci odešli (začala znovu). Princezna Bláznivka a její rodiče se za nimi dívali a jedovatými poznámkami hodnotili jejich způsoby, jejich oděv, jejich služebnictvo, jejich komoně a zejména jejich do nebe volající sobectví a egoismus. Ještě téhož dne princezna oznámila, že se nevdá, dokud nenajde partnera, který by jí byl hoden a byl po všech stránkách dokonalý.</p>

<p>Dva roky trestala svět tím, že žila v ústraní a olupovala ho o svou přítomnost. Pak přišel do zámku černokněžník. Slyšel o princeznině zásnubní slavnosti a o tom, jak dopadla, a říkal si, že po tak dlouhé době už si určitě bude ochotna vzít prvního muže, který o ni projeví zájem.</p>

<p>Černokněžník nebyl nijak pohledný, jeho způsoby byly hrozné a byl ještě sobečtější a egoičtější než princové, takže není divu, že princeznu jeho opovážlivost rozzuřila. Poté, co ho zasypala přívalem nelichotivých slov, přísahal jí pomstu. Sotva byl v bezpečí za bránou, zaklel ji a proměnil ji v kočku. Ve své kolosální nesoudnosti - ten černokněžník byl navíc hloupý - si představoval, že je to trest.</p>

<p>Do měsíce se princezna Bláznivka provdala za krále Siamu - kterého téhož dne proměnil v kocoura jeden hodný čaroděj - a přestěhovali se do jeho paláce o tisíci síních, který byl vyřezaný z jediné obrovské perly. V každé z těch síní byla fontána se smetanou a čerstvé rybí filé tam bylo doručováno dvakrát denně.</p>

<p>Naučení je myslím nasnadě (uzavřela vyprávění Veli).<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis><image xlink:href="#_3.jpg" /> Dvacet dva <image xlink:href="#_4.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis>Domácký život a jeho těžkosti • Profesionální výzvy • Otcovské gesto</emphasis></strong></p>

<p>Jakmile se Kedrigern usadil ve svém novém domově a profesi, připadalo mu, že roky utíkají mnohem rychleji. Nesly s sebou zážitky příjemné i nepříjemné a obojích bylo příliš mnoho, abychom je tady všechny líčili. Cestoval čím dál více a čím dál méně ho to těšilo, ale uvědomoval si, že se ve své profesi bez cestování neobejde. Všechno zlé s sebou přinášelo i něco dobrého, a tak nebyl důvod si stěžovat. Časem se proti tomu obrnil jako námořník proti mořské nemoci. S čím už se tak snadno vypořádat neuměl, byly ztráty jeho společníků.</p>

<p>Jedné letní noci tiše zesnula ve svém stání Rosamunda. Nikdy nebyla příliš výřečná, a ačkoliv ji neustále vybízel, aby se k nim připojila při jejich pravidelných večerech u krbu, zůstávala raději ve stáji, kde se k ní ostatní koně chovali s úctou příslušející jejímu věku a zkušenosti. Přesto k ní Kedrigern velice přilnul. Byla členem jeho domácnosti ještě předtím, než se nastěhoval do věže. Byla jeho posledním poutem s časy předtím a její ztráta ho těžce zasáhla.</p>

<p>Veli mu byla ještě bližší společnicí. Zůstala s Kedrigernem mnoho let, ale jak čas plynul, všiml si, že jsou její skoky stále opatrnější a váhavější a její zdřímnutí delší. Nakonec už ani nedokázala vyskočit do svého křesla u krbu. Kedrigern vzal její oblíbený polštářek a umístil ho na vyhřívanou stranu křesla, tak, aby se mu mohla kdykoliv snadno přemístit na klín. Přijala tu změnu, aniž by si o tom mezi sebou vyměnili jediné slovo. Pořád vyprávěla svoje příběhy a ty byly čím dál duchaplnější a kouzelnější. A potom přišel jednoho dne Kedrigern dolů do haly, aby rozdělal oheň v krbu, a našel ji nehybnou a ztuhlou na polštáři, bradu položenou na složených tlapkách.</p>

<p>Generace myší se střídaly tak rychle, že měl sotva čas seznámit se s dětmi, než se z nich stali prarodiče. Pavouky od sebe skoro nerozeznával, i když strávili pod společnou střechou spoustu let. Teď, když tu nebyla Veli, aby ostatním vyprávěla příběhy, drželi se v šeru pod stropem. Uplynulo ještě mnoho let, než se jeden z nich jménem Manny stal Kedrigernovým pravidelným, třebaže tichým návštěvníkem.</p>

<p>Do věže přišli i jiní tvorové. Někteří ji pouze navštívili a pak zase odešli, jiní se stali jejími trvalými obyvateli. Jejich společnost byla vítaná, ale jejich smrt vždy bolestná. Pokaždé, když Kedrigern ztratil některého ze svých zvířecích společníků, si vybavil Faralmorova slova s novou silou. Čaroděj musí platit za svůj dlouhý život cenu a ta cena může být vysoká.</p>

<p>Kedrigern nebyl ve své věži nešťastný. Měl rád klid, pokoj a ničím nerušenou samotu. Ale scházel mu styk s každodenním životem. Potřeboval přátele, se kterými by se dělil o vzpomínky, smích i dlouhé hodiny mlčení. Zprvu mu to připadalo spíše jako drobná mrzutost, nepříjemná, ale nikoliv nesnesitelná. Ale když se jednou vrátil z mimořádně dlouhé a svízelné výpravy, během níž musel udělat tři komplikovaná zaklínadla, odstranit tlupu ghúlů a skoro byl přitom sám špatně naloženým černokněžníkem proměněn v křišťálovou karafu, zatoužil po společnosti lidí. Chtěl někomu vyprávět o svých dobrodružstvích, popovídat si o pocitech, které zakusil, i o poučení, jež z výpravy vyplynulo, podělit se o své dojmy se spřízněnou lidskou duší. Slíbil si, že jakmile to bude jen trochu možné, navštíví zase Faralmora a ostatní; nejlépe před další zakázkou, nebo ještě lépe, hned pozítří.</p>

<p>Faralmora našel, jak sedí na zápraží s podsaditým mužem s dlouhým šedým vousem a řídnoucími vlasy. Starý čaroděj ho představil jako Stína. Když to Kedrigern uslyšel, strnul ohromením. Připadalo mu, že Stína viděl před pouhými několika lety a tehdy mu nebylo víc než deset. Tento muž už se značně přiblížil stáří.</p>

<p>„Stín? To přece nemůže být on! Stín je malý chlapec. Co se tu stalo?“ řekl. V první chvíli měl za to, že za tím vězí nějaká magie.</p>

<p>Stín se rozesmál a Faralmore řekl: „Čas plynul, to se tu stalo. Děje se to pořád.“</p>

<p>„Ale odjel jsem odsud nedávno... Jak je možné...?“</p>

<p>„Ty ses nikdy moc nestaral o kalendář, že ne?“</p>

<p>Kedrigern se odmlčel a zamyslel se. Pak se zahanbeně přiznal: „Ne, nikdy. Pohroužil jsem se do své práce, a než jsem se nadál...“ Udělal rukou vágní gesto.</p>

<p>„Musel ses do ní pohroužit skutečně důkladně. Do mé věže ses nastěhoval před čtyřiceti sedmi lety,“ řekl Faralmore.</p>

<p>„Ach, jemine. Tak dávno?“</p>

<p>„Vlastně to je už čtyřicet osm let, ne?“ ozval se Stín.</p>

<p>„Taky bys mohl projevovat víc úcty k šedinám,“ zavrčel na něj starý čaroděj. „Čtyřicet sedm, čtyřicet osm - co na tom záleží?“ S mnohým sténáním a asistencí ze strany Stína i Kedrigerna vstal ze židle, zhluboka si povzdechl úlevou a řekl: „Pojďme. Je tady něco, co bys mel vidět.“</p>

<p>„Ta záda už tě zase trápí?“</p>

<p>„Moje záda jsou v dokonalém pořádku. Tvoje zaklínadlo bylo skvělé. Teď bych pro změnu potřeboval něco na kolena.“</p>

<p>„O to se můžu postarat.“ Kedrigern se sehnul, přitiskl dlaně na Faralmorovy kolenní čéšky a zamumlal zaklínadlo. „Co teď?“ zeptal se.</p>

<p>Faralmore si opatrně protáhl jedno koleno a pak druhé. Potom zahýbal oběma současně. Vyšel ven na verandu a sešel ze schodů, potom se otočil, rychle po nich vyběhl a zase seběhl. Vesele zavýskal a dal se do nemotorného tance. „Dobrá práce! Skvělá práce! Jsou jako nová! Teď pojď, zavedu tě k našim starým přátelům.“</p>

<p>„Než odejdeš, nemohl bys něco udělat i s mými koleny?“ požádal ho Stín rozpačitě. „V posledních letech mi vším tím ohýbáním a zvedáním nějak tuhnou.“</p>

<p>„Samozřejmě. A kromě těch kolen - jak se máš?“</p>

<p>Stín se zašklebil a Kedrigern na okamžik zahlédl přes vousy a vrásky chlapce, kterého kdysi znával. „Potkalo mě velké štěstí,“ řekl. „Balatronix na mě přepsal svůj podíl ve firmě a teď ji vedu s pomocí svých pěti synů.“</p>

<p>„Pěti?“</p>

<p>„Ano. A čtyř dcer. A šestnácti vnoučat. A jedenácti pravnoučat.“</p>

<p>„Devíti. Říkal jsi mi, že máš devět pravnoučat,“ ohradil se Faralmore z cestičky pod schody ostře.</p>

<p>Stín se zasmál. „To bylo loni.“</p>

<p>„A jak se daří Kameňákovi a Lehkonožkovi?“ otázal se Kedrigern.</p>

<p>„Pořád nám pomáhají, když je třeba zvednout něco opravdu těžkého, a taky s jemnějšími sochařskými pracemi, ale jinak nechali podnik v mých rukou. Tráví stále více času konáním dobrých skutků a charitativní činností. Právě teď se zaměstnávají tím, že pomáhají jedné ženě vystavět dům a školu. Už jsi slyšel o matce Jenny?“</p>

<p>Kedrigern se zamračil. „Matka Jenny?“ opakoval zamyšleně. Zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Je to ta nejlaskavější a nejsvatější žena, jakou jsem kdy potkal. Celý svůj život zasvětila pomoci dívkám, které jsou příliš svéhlavé nebo se dostaly na scestí.“</p>

<p>„Matka Jenny,“ zopakoval čaroděj. „Zajímalo by mě...“</p>

<p>„Pojď, dokud je ještě světlo, Kedrigerne! Poklábosit si můžete večer,“ volal na ně Faralmore.</p>

<p>Kedrigern udělal zaklínadlo, kterým ulevil Stínovi, a pak společně dohnali Faralmora. Starý čaroděj je vedl do kopce, na jehož stráni byly bok po boku tri hroby. Na každém z nich stál prostý kámen se jménem vyrytým Lehkonožkovou rukou. Uprostřed odpočívala Verdema a po stranách Balatronix a Haggabelle.</p>

<p>„Prožili dlouhý, šťastný život,“ řekl Faralmore. „U Balatronixe to bylo více než sto let, ale on byl v mládí vystaven účinkům magie a Verdema na něm odvedla skvělou práci. Haggabelle žila skoro stejně dlouho a Verdema ne o mnoho méně. Nám to tak samozřejmě nepřipadá, ale divil by ses, jak neobvyklé je to mezi obyčejnými lidmi.“</p>

<p>„Čekal jsem, že se s nimi setkám. Nikdy bych si nepomyslel...“ řekl Kedrigern. „Vzpomínám si, že ses mě snažil varovat.“</p>

<p>Faralmore se nevesele zasmál a potřásl hlavou. „A já jsem na svou vlastní radu zapomněl. Zvykl jsem si vídat je každý den a připadalo mi, že tady budou pořád. Teď mi chybí.“</p>

<p>„Zajímalo by mě... Kdybych se tady usadil...“ začal Kedrigern, ale pak zmlkl.</p>

<p>„Možná bys byl šťastný. A možná, že ne. Být tebou, příliš bych nad tím nehloubal. Jsi šťastný teď?“</p>

<p>„Ano. Žiji samotářským životem, ale to je cena, kterou jsem ochoten zaplatit.“</p>

<p>Starý čaroděj mu položil ruku na rameno a řekl: „Už neříkáš ,osamělým‘. To je dobře. ,Samotářský život‘ je něco úplně jiného než ,osamělý‘.“</p>

<p>„Ty se cítíš osamělý?“</p>

<p>Faralmore si zhluboka povzdechl. „Řeknu to takhle: potěšilo mě, když se Stín rozhodl mě navštívit. Verdema ho hodně naučila. Teď sem jezdí každý rok. Je dobrý kuchař i posluchač. Líbí se mu, když vyprávím o místech, kde jsem byl, o lidech, které jsem poznal - a já na to rád vzpomínám. Teď už samozřejmě nikam nechodím. A co jsi po všechny ty roky dělal ty?“</p>

<p>„Hodně jsem cestoval. Pro odeklínače je pořád dost práce.“</p>

<p>„Tu a tam jsem se o tobě doslechl, ale rád bych to slyšel z první ruky a celé. Doufám, že se chvíli zdržíš.“</p>

<p>Kedrigern strávil s Faralmorem a Stínem několik měsíců. Uplynulé roky byly plné dobrodružství a on si na ně rád zavzpomínal před vděčným a pozorným publikem. Také jeho hostitelé měli v zásobě pár dobrých příběhů.</p>

<p>Odeklínání je vysoce specializované odvětví čarodějnické profese. Vyžaduje roky studia a intenzivní soustředění. K tomu, aby člověk věděl, jestli skutečně dosahuje nějakého pokroku, natožpak když se chce stát v oboru mistrem, musí být v neustálém kontaktu se zakletými a začarovanými, kdekoliv a v jakékoliv podobě se právě vyskytují. Což přirozeně vyžaduje cestování - ať už se to člověku líbí nebo ne.</p>

<p>Kedrigernovi se to nelíbilo. Přesto zjišťoval, že je teď na cestách mnohem častěji než v letech svých učňovských a tovaryšských začátků. Jediný rozdíl byl v tom, že se už nesoustřeďoval jen na získávání nových znalostí, ale také pracoval. Byl praktikující čaroděj a jeho praxe ho zaváděla na ta nejnepravděpodobnější místa.</p>

<p>Procestoval celý svět křížem krážem od kraje kamenných keltských věží až po zemi zlatých pagod, od klášterů v zelených údolí ukrytých mezi štíty střechy světa až ke končinám, v nichž stála prastará a opuštěná křišťálová města obklopená hradbami z mosazi; putoval i do minulosti a do světů, jež existují nikým netušeny uvnitř toho našeho; na místa, která nemají jméno a jsou slovy lidí nepopsatelná. A pokaždé, když se zase vrátil do své věže, si svatosvatě slíbil, že tentokrát si dopřeje dlouhý odpočinek. Příliš mnoho trpících však čekalo na jeho pomoc. Za měsíc, nanejvýš za dva, už byl zase na cestách.</p>

<p>Zprvu se tu a tam zastavil v Tarryho staré jeskyni, aby si odtamtud přinesl šaty, knihy a jiné věci, ale i tyto návštěvy byly v průběhu let stále řidší. Jakmile odtamtud odnesl všechen svůj majetek, stalo se z jeskyně pouhé skladiště a nakonec tam přestal docházet úplně.</p>

<p>V tom, co dělal, byl dobrý, a jeho pověst se rychle šířila. Brzy zjistil, že je po jeho službách stále větší poptávka. To, jak se vypořádal s trýznivým případem Mandarinova palce, byl mistrovský kousek z oboru odeklínání. O tom, jak zažehnal dvanáct generací starou kletbu Vyjícího spratkodlaka, se hovořilo ve třech královstvích, jednom vévodství a dvou menších knížectvích, zatímco jeho brilantní rozřešení problému Margravových nosních dírek vedlo k pozvání, aby se stal dvorním čarodějem u Dědičného Idiota Entrailie. Bylo to lukrativní místo s nečetnými povinnostmi, ale nelíbily se mu politické podmínky v Entrailii. Od panování chudokrevného knížete Edmunda Nedomrlého - což bylo období, po němž zůstala v historii jen prázdná stránka - zemi ovládala Rada devíti set, a jelikož se tato rada nebyla schopna na ničem dohodnout, vládl Entrailii poněkud zmatek. Ten se po nástupu Edmunda Politováníhodného na trůn změnil v dokonalý chaos. Státní politika - pokud něco takového vůbec existovalo - se měnila ze dne na den, někdy i z minuty na minutu.</p>

<p>Kedrigern nabídku Entrailie odmítl a místo toho se stal pomocníkem dvorního čaroděje Filipa Stěží slušného z Feridie. Nižší postavení mu nevadilo. Současný dvorní čaroděj měl bezmála sedm set let a veškerý svůj čas trávil horečným hledáním elixíru mládí; veškerá práce a také ocenění za ni proto zůstávaly na jeho pomocníkovi.</p>

<p>Povýšení přišlo dříve, než čekal. Vzhledem k tomu, že dvorní čaroděj vinou fatálního omylu v zaklínadle zmizel před očima celého dvora, právě když oznamoval svůj úspěch v oboru prodlužování života, zaujal jeho místo po necelém roce působení.</p>

<p>Na trůn nastoupil Filip Výkonný, syn Filipa Stěží slušného, a Kedrigern zůstal v úřadu jeho čaroděje čtyři roky. Během tohoto krátkého, ale na události bohatého období své kariéry, mu bylo vypořádat se se třemi obtížnými úkoly, což ještě zvětšilo jeho renomé mistra protikouzel a odeklínadel.</p>

<p>Feridie měla rušnou historii. Po dlouhý čas byla domovem znesvářených černokněžníků, zlosynů, kteří nepřetržitě sváděli magické souboje, v jejichž důsledku byla země brzy plná tajemných nebezpečenství. Filip Nekompromisní, zakladatel vládnoucí dynastie, od nich své království očistil, ale pasti a léčky zůstaly. Tehdejší dvorní čaroděj se do jejich odstraňování nijak nehrnul, a tak zůstalo na Kedrigernovi, aby Feridii zbavil zla, které ji sužovalo. Vlastně musel čelit třem hlavním zlům.</p>

<p>Hlavní pohromou pro zemi byl už dlouho Durrusův balvan. Byl zaklet takovým způsobem, že pokud jej zvedla ta správná osoba, stal se z něj nedobytný kamenný hrad, ve kterém mohli žít a beze strachu z nepřátel moudře vládnout její potomci po stovky generací a stát se tak navěky živými legendami. Jestliže ho však zvedla nesprávná osoba, jeho váha se ztisícinásobila a rozmačkal opovážlivce tak důkladně, že připomínal pavučinu.</p>

<p>V době, kdy Filip Výkonný nastoupil na trůn, si balvan vyžádal už stovky lidských životů. Vidina moci a slávy přitahovala dobrodruhy z celého známého světa a království se jen hemžilo výtržníky a potížisty doufajícími, že tady snadno založí vlastní dynastii. Sousední panovníci už začali po problematickém království chamtivě pošilhávat. Filipa ta situace trápila i proto, že byl sám bezdětný; jeho tři synové stejně jako ostatní mužští příbuzní byli už dávno rozmačkáni prožluklým balvanem.</p>

<p>Kedrigern přistoupil k problému metodicky. Vystopoval kletbu k jejímu počátku, vyhledal a přeluštil prastarý svitek a zjistil z něj jméno jediné osoby na světě, která mohla balvan bez nebezpečí zvednout. Byl jí příjemný a neambiciózní mladík jménem Lubb, nejmladší syn chudého vesničana, jehož chatrč stála pouhé dvě hodiny jízdy od Filipova hradu.</p>

<p>Když takto získal a ověřil si všechna fakta, šel si Kedrigern promluvit s králem. Filip ho pozorně vyslechl, a sotva čaroděj domluvil, udeřil pěstí do stolu a zvolal: „Dobrá práce! Okamžitě zmasakrujeme celou vesničanovu rodinu, vypálíme jejich chatrč a na jejich pole rozsypeme sůl. Nenazývají mě Filipem Výkonným pro nic za nic.“</p>

<p>„Tím by se problém nevyřešil, Vaše Veličenstvo. Balvan by nám zůstal na krku. Doporučoval bych jiný postup,“ namítl Kedrigern.</p>

<p>„Cože? Cože? Jaký jiný postup?“ zaječel král a vzteky zrudl v obličeji.</p>

<p>„Přijmi Lubba za svého adoptivního syna a jediného dědice a pak mu poruč, aby balvan zvedl. Tak získáš pěkný nový hrad-“</p>

<p>„A pak ho zmasakruju! Výborný nápad!“</p>

<p>„Nikoliv, Vaše Veličenstvo. Tím by kletba pominula a hrad by zase zmizel. Dej Lubbovi princeznu Weemu. Tak se spojíš se svým nejsilnějším sousedem. Tvoje dynastie a vláda tak budou bezpečné po stovky staletí.“</p>

<p>„Brilantní! A zmasakruju ty padouchy a dobrodruhy, kteří udělali z Feridie tak politováníhodné místo!“</p>

<p>Filip uposlechl Kedrigernovy rady. Oslavy adopce a zasnoubení však ještě ani neskončily a na dvorního čaroděje už čekal další úkol.</p>

<p>Druhou největší pohromou pro království byla Halamphusova tvrz. Byla to gigantická, skoro krychlová stavba připomínající kompaktní hrad z černého, hrubě otesaného kamene. Měl tisíc sto jedenáct dveří nejrůznějších velikostí a tvarů a všechny se otevíraly směrem dovnitř. Na každých z nich byla připevněna tabulka slibující nesmírnou odměnu a potěšení tomu, kdo do nich vstoupí, ale jelikož se ještě žádný z těch, kdo vešli dovnitř, nevrátil, nikdo nevěděl, zda slíbenou odměnu skutečně dostali. To však nezabránilo nejrůznějším dobrodruhům, zvědavcům a chamtivcům, aby ve velkém množství neproudili na kopec, kde tvrz stála, a nemizeli v jejím nitru. Ke zmizením docházelo i poté, co kolem ní Filip Výkonný rozestavěl stráže, i když teď už v menším měřítku a zejména mezi strážnými.</p>

<p>Problém Halamphusovy tvrze byl skutečnou výzvou. Podle předběžného odhadu se nedala odstranit ani přemístit, pokud by na to nebyla vynaložena magie, jaká by se dala zjistit pouze spojeným a přesně koordinovaným úsilím tří set osmi čarodějů. Sundat ze dveří tabulky, případně je zakrýt nebo text na nich pozměnit rovněž nebylo možné. Nahradit lidské stráže drakem bylo nepraktické: draci jsou zvědavá stvoření a mnohé z dveří byly tak velké, že by se jimi dokázali protáhnout.</p>

<p>Kedrigerna nejdříve napadlo přečarovat dveře tak, aby se daly otevřít jenom zevnitř. Jenomže nikdo nevěděl, co se v nitru pevnosti skrývá, a pokud by to udělal, mohl by ven vypustit celou armádu neznámých hrůz. Tento nápad tedy zavrhl. Pevnost byla příliš odolná, než aby se dala zbořit, a navíc nebylo možné předem říct, co by se stalo, kdyby na její magické zdivo někdo zaútočil kamenickým dlátem a kladivem.</p>

<p>Po dlouhém váhání se rozhodl, že když tvrz nemůže změnit ani přestěhovat, pohřbí ji v zemi. Za tím účelem pod ní nechal pomocí přemisťovacího kouzla zmizet kopec, na němž stála. Obrovská hromada kamení chvíli nejistě visela ve vzduchu, nadnášena zbytkovou magií, a pak se rozsypala na kusy. Než dozněla ozvěna a prach se stačil usadit, přemístil Kedrigern kopec na původní místo.</p>

<p>Od té doby o Halamphusově tvrzi nikdo neslyšel. Kopec, na němž stála a pod kterým teď byla pohřbená, byl místním obyvatelstvem přejmenován na Kovadlinu, kterou připomínal svou nápadnou horní plošinou. Stalo se z něj oblíbené místo na pikniky.</p>

<p>Kedrigernovým třetím hlavním úkolem v úřadu dvorního čaroděje Feridie bylo lokalizovat a prozkoumat Xarixovu náhrobní mohylu, která se nikdy neobjevila dvakrát po sobě na stejném místě a pokaždé měla jinou velikost a podobu. Šuškalo se, že obsahuje nejen hromady pokladů vymykající se svou velikostí lidské představivosti, ale i tři křišťálové lahvičky s nápoji nesmrtelnosti, moudrosti a štěstí. Také se povídalo, že jsou uvnitř tři zlaté skříňky zdobené drahokamy a v těch jsou uzavřeny bolest, šílenství a smrt.</p>

<p>Bohužel, pověsti kolem Xarixovy mohyly nebyly jednotné. Někteří lidé naopak věřili, že bolest, šílenství a smrt jsou ukryty v lahvičkách, zatímco skříňky uchovávají nesmrtelnost, moudrost a štěstí. A ještě jiní byli skálopevně přesvědčeni, že v hrobce nejsou ani skříňky ani lahvičky, ale tři vázy ukrývající krásu, zdraví a dobro, spolu se třemi prsteny, jež tomu, kdo si je nasadí, zajistí moc, bohatství a zručnost; nebo nic z toho, co bylo řečeno, případně něco docela jiného, možná ještě lepšího a možná horšího.</p>

<p>Ta nejistota Filipa Výkonného znervózňovala. Považoval ji za potenciální příčinu nepokojů mezi obyvatelstvem a přál si dostat na všechny otázky s ní spojené odpověď.</p>

<p>Byl to ošidný problém. Nejenom že se Xarixův hrob neustále přemisťoval, nebylo ani jisté, jak dlouho se zdrží na jednom místě. Mohl to být měsíc, den nebo pouhý okamžik. Nepřemisťoval se ani o stále stejnou vzdálenost: někdy se objevil jen o vlas dál a jindy zase na opačném konci království. Co by se stalo člověku, který by byl ve chvíli přemístění uvnitř, nedokázal nikdo říct, protože se žádný z těch, kdo to zkusili, ještě nevrátil - ale Kedrigern předpokládal, že následky budou rozhodně nepříjemné a možná i osudové, a to dokonce i pro čaroděje.</p>

<p>Dlouho nad problémem uvažoval a nakonec bezradně rozhodil rukama, rezignoval na úřad královského čaroděje a vrátil se do své staré věže.</p>

<p>Zprávy o Kedrigernových úspěších ve Feridii se rychle roznesly. Dva slavné úspěchy ze tří je pro čaroděje dobré skóre, zvlášť když má co do činění s kletbami, kouzly a magií starými několik staletí a zjistil, že ho doma ve věži čeká nějaká neodkladná práce. Skutečně se stal velice žádaným; vlastně teď byl na roztrhání.</p>

<p>Profesionální pýcha jej nakonec přinutila vrátit se do Feridie alespoň v přestrojení. Pečlivě zaznamenal všechny známé výskyty Xarixovy mohyly a dospěl k názoru, že se brzy musí objevit u zbořeného mostu na severní hranici. Na dohled od ruiny si postavil stan a čekal. Když se mohyla objevila přesně, jak vypočítal, okamžitě na ni seslal dvojité zaklinadlo, které způsobilo, že se napříště bude zjevovat výhradně dvacet tisíc stop nad zemí a vždy jen na jedinou desetinu vteřiny. Kletba tedy na království zůstala, ale nikoho už nebude ohrožovat. Myšlenku na to, že by mohl vstoupit dovnitř a přesvědčit se, které z pověstí jsou pravdivé, po zralé úvaze zavrhl.</p>

<p>Při návratu do své věže poslal vzkaz Filipu Výkonnému a v něm ho informoval o tom, co udělal. Za splnění tohoto úkolu mu neúčtoval nic.</p>

<p>Několik let v úřadě dvorního čaroděje Kedrigernovi naprosto postačovalo. Dával přednost nezávislosti. Jediný dlouhodobý svazek, který si vytvořil, byl s rodinou Voscona Čestného, syna Voscona Neohroženého, zakladatele rodinného bohatství a otce Voscona Otevřené ruky, vládce, který dělal čest svému jménu a stal se Kedrigernovým oblíbeným klientem.</p>

<p>To všechno a ještě víc vyprávěl Kedrigern za svého pobytu u Faralmora a Stína. Když léto skončilo, zůstalo ještě dost z jeho dobrodružství nevypovězeno, aby se zdržel i po celý podzim, ale jakmile se objevily první mrazíky, pocítil Kedrigern naléhavou potřebu vrátit se do své věže a zjistit, jestli ho někdo nepotřebuje. Když je člověk čarodějem, nemůže si dovolit příliš dlouhou dovolenou.</p>

<p>„Zdá se, že se ti v mé staré věži bydlí pohodlně,“ poznamenal Faralmore, když spolu seděli poslední den před Kedrigernovým odjezdem u večeře.</p>

<p>„Je to dokonalý domov pro čaroděje. Ale proč jsi vlastně odešel ze svého mlýna v Přezkolese nad Knoflíkovým potokem? Často jsem o tom uvažoval.“</p>

<p>Starý čaroděj pokrčil rameny. „Žádný zvláštní důvod jsem neměl. Nejspíš jsem po třech stech letech potřeboval změnu prostředí. Také jsem chtěl bydlet víc v soukromí. V mlýně mě každých sedm nebo osm let někdo vyrušoval. Už mi to lezlo na nervy. Nemohl jsem se pořádně soustředit na práci.“</p>

<p>„Ve věži si člověk užije soukromí až až. Někdy se mi dokonce zdá...“ Kedrigern větu nedokončil.</p>

<p>„Stýkáš se při práci často s jinými lidmi?“</p>

<p>„Tu a tam. Většinou s klienty.“</p>

<p>„Soukromí je skvělá věc, když je člověku pět set let. Ale ve stadiu kariéry, ve kterém se nacházíš ty, je dobré vědět, co je v oboru nového. Měl by ses kontaktovat s Tristaverem. Znáš ho?“ zeptal se Faralmore.</p>

<p>„Jednou jsem se s ním setkal. Připadal mi poněkud pompézní.“</p>

<p>Faralmore se zachechtal a dloubl Kedrigerna do žeber. „Nač ta přehnaná slušnost. Ten člověk je zamilovaný sám do sebe. Ale je to dobrý čaroděj a skvělý organizátor. Zmínil jsem se o něm proto, že se teď hodně mluví o založení čarodějnického cechu a Tris s Hithernilsem na tom pracují. Hithernilse znáš?“</p>

<p>„Jenom podle jména.“</p>

<p>„Hithernils by nedokázal udělat zaklínadlo, ani kdyby si tím měl zachránit život, ale je dobrý v papírování. Vlastně se toho nemůže nabažit. Zbožňuje výkazy, úřední dopisy, zápisy a podobné nesmysly. Tris zase miluje schůze, kde člověk může žvanit pořád dál a dál a dál.“</p>

<p>Kedrigern se zatvářil pochybovačně. „Tak proč bych se s nimi měl chtít setkat?“</p>

<p>„Neříkal jsem, že si z nich musíš udělat celoživotní druhy. Ale pokud ten čarodějnický cech skutečně založí, bylo by od tebe moudré do něj vstoupit.“</p>

<p>„Proč? K čemu čarodějové potřebují cech?“</p>

<p>Faralmore se rozhlédl kolem, jako by čekal, že někdo tajně naslouchá. Pak se naklonil blíž ke Kedrigernovi a řekl: „Někteří z nás si začínají dělat starosti, že nám alchymisté svou konkurencí začnou ubírat práci.“</p>

<p>„Proč by se měl skutečný čaroděj obávat někoho, jako jsou alchymisté? Vždyť jsou to jen podvodníci a šarlatáni,“ namítl Kedrigern, jehož původní nedůvěra k alchymistům zkušenostmi ještě vzrostla.</p>

<p>„Máš sice pravdu, ale jsou to dobře organizovaní podvodníci a šarlatáni. Všichni čarodějové jsou samotáři; alchymisté naopak většinou spolupracují. Mají tucty profesních organizací. Jsou to velcí intrikáni. Nebojují proti sobě - ne veřejně - naopak, vzájemně se vychvalují do nebes. Dokonce si vzájemně zajišťují práci - práci, kterou by měli dělat kvalifikovaní čarodějové. Pokud s tím brzy něco neuděláme, úplně nás vytlačí z trhu.“</p>

<p>„Tomu nevěřím, Faralmore.“</p>

<p>„Raději bys měl. Tristaver, Hithernils a pár dalších mají za to, že nejlepší obrana proti tomu je organizovat se.“</p>

<p>„Bratrstvu poustevníků to nefungovalo. Společnou schůzi organizovali skoro osmdesát let, a nakonec tam stejně nikdo nepřišel,“ namítl Kedrigern.</p>

<p>Faralmore se při vzpomínce na tu blamáž škodolibě zachechtal. „Čarodějové možná uspějí. Za pokus to rozhodně stojí.“</p>

<p>„Já osobně nemám schůze... výbory... hlášení... a takové věci moc v oblibě,“ řekl Kedrigern.</p>

<p>„To většina z nás. Ale Tristaver s Hithernilsem jsou ochotni se o to postarat. Baví je to. A jakmile se čarodějové zorganizují, začnou se pořádat večírky a cony. Na těch se můžeš setkat s některými skutečně slavnými čaroději. Naučíš se pár nových zaklínadel a odeklínadel. A jiné věci. Měl by ses více stýkat se svými kolegy a tohle by byla skvělá příležitost.“</p>

<p>Když Kedrigern ráno odjížděl, uvažoval o tom, co mu Faralmore řekl, a vydrželo mu to po celou cestu domů. Než dorazil do své věže, byl rozhodnutý. Spojil se s Tristaverem, pohovořil s Hithernilsem a nakonec se stal řádným členem Cechu čarodějů, plně uznávaným odborníkem mezi odborníky. Nějaký čas byl se svým rozhodnutím docela spokojen. V Cechu se setkal s některými zajímavými lidmi, účastnil se několika povedených večírků a něco se od svých kolegů přiučil. Schůze byly přesně tak nudné, jak se obával, ale většinu jich stejně vynechal a zbytek prospal. Nikdy nečetl zápis, který byl díky Hithernilsové redakci dlouhý jako epická báseň a nudný jako inventární seznam, ale platil příspěvky a spolu s ostatními hlasoval o všech důležitých záležitostech. Dokonce cítil určitou pýchu, že patří k tak prestižní skupině.</p>

<p>Samozřejmě, nic nejde hladce pořád. Nakonec došlo v Cechu ke krizi, která měla pro Kedrigerna dalekosáhlé osobní i profesní důsledky.</p>

<p>Ale to už je úplně jiný příběh. Tento končí.</p><empty-line /><empty-line /><p>JOHN MORRESSY</p>

<p>MLADÝ KEDRIGERN</p>

<p>-</p>

<p>ZROZENÍ MISTRA</p><empty-line /><p>Z dosud nepublikovaného rukopisu</p>

<p>amerického originálu poskytnutého autorem</p>

<p><emphasis>Young Kedrigern: The Making of A Wizard</emphasis></p>

<p>přeložil Petr Caha.</p>

<p>Obálku nakreslila Zdeňka Doušková.</p>

<p>Vydal Bohuslav Svoboda - POLARIS,</p>

<p>Podkopčí 464, Frenštát p. R.</p>

<p>v roce 2001 jako svou 105. publikaci.</p>

<p>Tisk - Slezská Grafia s.r.o., Veleslavínova 7, Opava.</p>

<p>Vydání první.</p>

<p>Cena: 139Kč</p>

<p>ISBN 80 - 85911 -94-9</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAFOAb4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5WQetW4gRiq6DmrcY6UuZ
H1rplmNSe1XYl46VVj4q3H1HJpkuNi3GParkQPbFVox0q7EBxTTE4XJ4wfarkYOMcflVVAK
sxjmquYOFi2gPHT8qnGfaooxxjFSj6UENai5+lGcdh+VGPpSj6VSCwm72H5U1m+XoPyp9Nb
GO1UmHKVnJPQD8qqyEnsPyq2wHNVZB3ouaJMpSZ6cflVOTPtV6UCqcgOTz+lUi+WxTfOeg4
qu2N2D0PtVuQdRmqjjnr0oNoqzGrKsT74+3UEdaz7m5mndmYgKewFWZQSdnc9DVG5+UkA8d
KnqbyehWZuqmq7J82eKkUMSfapPKLdqdzJxc0RA/J8q4xTHBqVgy8AVGQT9KLmbfRkJHtRg
4qQqaNpqGZWIsGlwaeVpNpqRWExViAfKeKhAqeD7+M4FBrS0kT9waOvOKcQOuaVVFI6JR6I
dtGKaVwDUqjJxipDFkVJLuioBUgHHSpTDg4xQEI7UEa2GqvapVXvilVOelTKlVdEWYirx0q
UL04p6x54qYR8e9YzkXZjrfhhwPyrWgGR0H5VnRx8itS1XJ5rmbJaZcjQkdB+VMmtuPuj8q
vwx5q01uCvSpuZnMNAQegpRF7D8q1prYgk4qEQHPSk5FWKkcR3cAflWtBHlRwPyqFYcGtW1
iyvSs5TE0EURx0H5UkkJ3dB+VaUMNOkg56VPOZ9TOSI7Og/Kl8k5zgflWmlv8g4pfs/tS5i
WyjFCfQflWdqY+cADv2rp47fC5rntSjzMeO9S5CW54xHVyPpVSMYIq5HnHSvQR6jRYQmrce
cjAqolW4yewrVM5pbl+LkCr0fA4qhDnGcVejzjFK5a2LUYOKtoBiqseatID1zVpmUi3GAe9
TbeKijz61Nn3p3M7ITA9KXjFFLgdaq4conHpQRx0/Slxx0pcfL0FFxqJUkBHQGqkhPvVyXP
NVJM07s0S7FSQcVVkHGcdKuP71WkHGapM2jEz5OT71VfNW5B71VkGOlNsaRWcsvK9xis24z
uAJrRfO0mqEykjcBQmaSV0V0GWIz1NdLpGlpPC0rg5+lc5GP3gGOp4r0LSYvKswADnbzWc2
+htG0YaHGarYi0vniX7uAwrPaP0611evQpIy3G3LDKn6dq5lsD5SOnSiEr7ilTTjcrhM0hW
pgM5IppAzVu5xyjYh2Um2p9tJt9qkxaIMCnLw3FSmM+lJsOelFwRZRQwBzT9o7GiBcr16VK
I+KVz0ox5opiIhFToPWkA5AqQL83WjmQOnoSeSDzSGCp4hgjNWkjVu1Q5IycDOWLnpUyx84
xVw2/PApUiI7VjKQchEkXHSplizipkj71YSL2rJyJaIUhFXIVwR6U9Ic9BVmOE56VjJkWL9
qu4DFakUORgiqFmu1gAK3beInmsnI55KzMy4tec4qibfnOK6x7TcmcVmy2pDdKycmNMx1g9
q0rSHtipVtvar1pDhulZuQmOhg56VLJb+1aMFtyOKsSWxx0pJmJlLb/uxxS/ZuelbC23yDi
lFtk9Kq7JM02+2BjjtXKXsWZCcHrXf3dvsszx2rkbiDLH60nIuB8/xgk1ajziq0eRiridAa
9VM9dxLljDHPfQQSuY0kcKWAyVycZrul8D2ynB1KbP/XMf41wSDoR1rs/COp302oPZXE7TR
GMuN5yVI9DWiOGtGS1Rpp4Ltgf+QlL/AN+x/jVtPB1vj/kJS/8Afsf41sqTmrKMRz1xVWRy
KrIxo/B9v21CX/v2P8asJ4RgH/L/AC/9+x/jXGHU9UuLh5HvZ+WPCsQB9AKspc6icf6bcf8
Afw0aGrjO252S+E4P+f8Al/79ipR4Vg/5/pf+/YrkY59Q/wCf2f8A77NTifUAf+P2f/v4ae
hHJU7nUf8ACLQdr+T8YxTG8Lv/AMs79f8AgSVgxarrFuwKXruB/DJ8wP511elaoNTtWfZ5c
0Zw6dvqPai5Lc4mPP4e1KHLRiOceiNz+RrJkDITHIjI69VYYIrvfMYd6p6pYR6nangLcoMx
v6+x9qY4VdbM4SXPpVOXOBVxgedwwRwR6VXkBNLmO6MLlJ846VVkJwatycVVkz7U1I2USlI
D2qqwyOauOpFVpEquc0jT6lKXO3FV2XIC1YnU5xmoMhZB6VXOaRhqVYk33aKB/EK9IVobWz
R5HWPC4OT1ritHtTPqYYDIU5rpdbtdNS2MlzM28jhc9/YVDndlciVosydVvbdwVjdXDdcGu
fkTPNQyGPJ2k4qeANINmc56VSsgTUvcEtVje8himYrG7hWI6gE9a7p/AenBv+Py4x9BXAyA
xuQe1dL4Pvb0679la5keB4mYozEjI6Hmq5jz66klddDY/wCEF04/8vtx+S0o8Cad/wA/tx+
QrpwaehywB6ZpXPMdSXc47UvB+n6fpVxem7nbykJAIGCewrjBHkdKuXt7d3d9Obm5kkHmMM
FjgAHjjpTUAxSudMIytqJbxjPSrHl8Y6GmooHNW0QN3/Cpcj0qNSy5SqIyTipljOeeasrDg
AgU7y+RgYqOY6krkCKeOKtRZGKQJg9KmVOOBzUuRk4luNQ2BUht8jimw5Dc1pwqGUCsmzNm
ekPPSrMcRzzV37JgcU9Lcg8isXIzIYoauRwZqeG2LMFVSxPAAHWux0rwuoVZtRGe4hB/n/h
WV77GU5KK1ObsNNu7pwLaBnweT2H412eneGJyoNxcInsg3GtyKBI0WONFRQOAowBV63Uqwp
WXU4J1W9inF4YtSmDPIfwFVp/CdrknzpfyFdUrRxReZK4RfU96z7zUHZCLWEf7z/4VEnFbm
KnNvQ54eFLTP+vl/IVZg8K2yvkTS/kKgme/lc77l8ei8D9KSKGbeCZZD/wI1zucexrab6l2
60yGznjiiZmJXJ3dqbJbHaOKvQW7MoZsk+pOauPbZQcVHN2HstTGW2OwcU9LX5ulbAtcIOK
fHbc9KpSJuc5qkW2AJ61y8tvnPHeu41aHL4x0FYDWuQeO9S5GkHofKMfI/CrMXQZqmn61aj
zxxXtI9ZsvJXUeDedePH/LFv6Vy0YwAa6nwbg6+3/XFv6Vomc9b4Weggc1OnQ/SoBwamTof
pWh5Vzzm3GWb/eNaMS8dKzLb77fU/zrUjOBUHpxs0XIwAO1S/lUKEVKKYnvYXjrWl4cyutF
AflkibP4c1m8elbPhuEvqUtxj5YoyM+5pmdRe6zoiBmlU4IOKRjzxTHkWKNpZDhEG5iewqz
zzhdQCpq94ijAEpqjIRinyzNc3c1wQf3jlvzNQPzUHr027FaTJB9KquCSfSrbD5iKgkAycc
UaHVFX1Kj85xxVSQ+oq7JxmqUuaSOhaIque2AaqS+WTwCpz+FWZd2cDiqNxuwRVWKcrI6vw
tYlZbhJseYMFR6iruq6Rb3kbG5dg6Z8sjt9az/DWpGTUbeIhAzxlHOcHjpW14iLramWLOcc
1LTWpi23NHnGoLKLorKULJ8uUGAan0O3kuNUiVASAck1Wm3zTFmJyTya7jwlZxi183aM55J
q7uw5RtJzOQ1mMRatOo4AatDwcd3idD/0yf8AlVHxApXXLrByN/UVc8Fn/ip0z/zyf+VUkz
hxMtz0vGKcn31+tMzmnofnX60HjXPHZSftlx/11b/0I1KjHFRzD/Tbj/rq/wD6EaVQeKk9O
L0L0TYYZ9a1EjRucY+lYkYweRitaCX5BmoaZ10Utbl9IjtODmnfZ9xHFJDIDgZxV6Pbnk1F
jZu2xT8gg5xnFPWLJAxzV8RbhxT1tzu3YqWZ+0Kqx4z6VdgBGKQQkE9cVLHHgd81kxOZowY
ZeRzWhDYPcSLHChd34AHeqFnFNNMkUKF5HOAo716VoemR6dDlsPcMPmb09hWVrnJVqqOpDp
GhRacgkkAkuSOW7L7D/GttI81aWEOMgVIsBB6UnpsefOo5u7I44s0y6vI7JQoHmTHonp7mk
vr4Ww8iDDTnv2T/AOvWbFbs7F3JZmOST3rmqVLaIIQvqyzbyT3Uu+d9x/QfStiK2DR4xVC2
h2sMA10FnEGQZHNc3MaS02MSay2v0oS1xziulnsgy5xVVbTHaspOwlO5Ba2x2Dir7W37ocV
Pa2/atL7NmAcU4y0M5SMgW3yLxUkdrx0rWFr8i8U82+2Ik+lWmQ5HFajb75WwOc1nfYsqeO
9dNc2+ZDxTYrPKtx3FZ3uzXmsj4IjGetXI+gqmhAq1GeOa99Hsydi6hrqPBjf8T5v+uLf0r
lYzkV1XgwY18/8AXFv6VpE5arbiz0MVPH0P0qAdanU459K2PMPPbe2uQ7f6NL1P8BrRjt7g
j/j2l/74Na8XjWzyQLO44OOq1eh8ZWDkCSG4jHrgH+VQdqqSS2MWO3uP+feX/vg1YW0uj92
1mP0Q11tnrNlenFrdI7f3Dw35GrxuGHU07EOvbocjbaHqNwwzCYEPV5OP06109raQafZi3h
JPOWY9WPrUpmY96jZmZTtPzEcZppGUqrkrA2MEngDkk9q5LXNYF2DY2TZhB/eSD+P2HtTda
j1zOL2Tdak8GEYT8e/51mxxKqUNmlOld3ZCFwtQv64q0+BVOTv1qdz0I6EJPzZqu+Mk5qVz
jNV3b2oSOmMkQOetVmwTk1YYjOKryZzjpVG8dSrLtGR6VVeMOOlXJACpGOtVyeP9rpQmbRj
d6la2Jtr6Ccf8s5Af1r0++g+02TEAEMoP515ns3ZA6mvSdGuBeaDAf41Gxs+1O99DKrScbS
R57f2TW07AjAzxXR+FrqK3026+0SBBnC57Va1PSftA5BHPWoYrGKG327dyjrmo5mkaOMZI4
7V45F1CZXHO7IPqK0PBiY8TJ/1yf+VV9VuWu7tmZVAX5Rgdq0PBy/8AFSIMf8sn/lW1zy8U
tWegYp0Y+cfWnFeacifOv1oueNY8clGb24yP+Wr/APoRqxBFv5HGKimjJvJ8f89W/wDQjVy
3UqmCKlux61GmpOw9IeRxVpYvl5ojHHerCEdAKzcj0VS5RI1ZRwauwse9RIBx6VZRB+dZOR
Lj0LkMgPFaUIVgKyY0YHgVdhd1xxWTkc04motqr9qki06WWZYoYy7scKo706xMk8qQxIXdj
gAd69I0bSYbGHc+HuGHzN6ewqNWclWagjO0fRI9Li3MA9y4+Z/T2FbkaHjFXRbBjkCni1K9
BQ3Y86U3J3Y62OMA0t9fJCvkwEGcjk/3P/r1Qv777IPIgwbg9T/c/wDr1n2quG3MSSTkk96
5KlW2iKjC+pLHbtv3NkknJJ71pQQjpipreNJQOOaupbFTnHFcUpI1vYbDB7Vr2SbTjtUMMO
QOK0oYTkYHNZOZlJl9IN8eMVA1qVbGK1rOIso45q21gWOdtU/eWhhzWZj29v8AP0rUS2zFj
FX7fTTkHFacdhhCMVpTpSZlKojB+y/Ko20y4t9sB4rpvsIwOKhurLKYArZ0pJXJ9ornByWu
X6VPHahITkdxW6+nHdnbUE1uQuNvQiuVJx1Ztz3PzOR8irKHgCqqD2q1Gua+iR7kmy7H0Fd
Z4M/5GA8f8sW/pXKRA8YrrfBvGvt6+S39KpPUyqJ8jPQRjOamU8H6VAOtToDg/StTzbHmtu
uWbjuf51oIi4HrVK3OGbHXJq/Hmsz0krIkWEA7hwR0I7VsWHiC8s2Ed1m5gHr99foe/wCNZ
0YY9qlMe7gimmYShzaHcW11b3tuJ7aQSIfzB9CO1S1wlvLc6fcCe1fa3cHow9CK7DTtRg1K
AtHhJV+/Geq+/uK0Tucs6bgXwwKlHUMpGCDyDXP6roexWutOUsnVoe491/wrdApVYqetDQo
VHF6HnbODk1UkOTXX65on2jdeWKgS9XjH8fuPeuNZwcg5B6Utj0qdRSRXkPpVSQ+lWXbiqc
jj0oubpkTvzUZfIpZCPzqs7beOlK51U5W3FkZW5HaqzHnjilZyMg1X8zc4B78Clc7YzRYRl
Eisp+71966Xw7fSWuqtat88E3J/2KwbDTZZJA8+YwGACt1YmvRNP0mC1syREpldfmbHNK2o
q+Igo8rFvSdm1VDt2965a7/tqS3dGhigQZPB5aulEm0iGU4x91qw9ciuURmibJIpXszKjJb
HDSyEucgZrf8ABrZ8Spn/AJ5P/KudnfDc4zW34Nkz4mT/AK5P/KtTgxOlz07ipYwPMH1qsG
5qaNvnX607njHk8kY+2zkDP71v5mrkSx8FRhjxVJ5cXs//AF0b+Zq5DcJjDD8RWTbPaoSUS
35QwKcISelSxSI+Oc1bjQEVi2z1VK5VSM7h2q0iMD16VZWIZ96mSDJBArJyZDsNj4ArRtYG
uZUhiQvIxwqjvUVvYz3EywwRl5G4Ciu/0XRU0yDc+HuWHzP6ewqdzhrVIwRY0XRYtMh3HD3
DD539PYVvRbgc1VjzV6E5IzTbseLOXM7sv28mDg0681GOJfs8JBnI5P8Ac/8Ar1lX+pJbj7
PbkGc9T/c/+vWZbq+8vuJJOST3rlqVbaII0r6s01sQ+WPLHkk96sR2hQgEcU6zlZSA1bsCR
TAA9a4pNMttoo20O0gitq2VZBtbrSrYEcrVuG2Ibpg1yybRm3ckjtcdBxWpa2m4jinWkWSF
YV0VlYgYOOKKcHN6HPOdiOysSCDituKzXaMip4bdVAwKthQBXuYfDWWp586lyuluqjgVMsY
HGKkorvjTjEybbG7PamPEGHIqWiqcIvQV2UXtVIPFZV3ZnBwO4/rXRYBqGSEMOR3rjrYbmW
hpGdj8l4x3q3CMkVEqjpirEWO9apn2soWZbjXAzXVeDMHX2J/54t/SuZQ5XFdP4OP/ABPm9
fJb+lVHcwrJKLPQB1zUq9D9Ki5qZOh+lbnkPc83t/vEn+8a0I8j15qhb/fP1NaEY6dqyuel
Z2LkWfQ1PioY+OtS5GKLhawNjFRxyTWtwtzbuUkXofX2NOzk8Ck68YFUZS1Ov03U4dSg3Lh
Jk/1kfp7j2q6elcDG89rcLcWzbJF6H+hrsdO1KLUrcsoCTJ9+P09x7VqmcM6bjqWS2DXOa9
ogug17YoPtA5eMf8tPce/866Jh1qIkqetDQoycXdHlkmDkYIPcGqrjk13evaELwNeWKhbgc
ug6Sf8A165GLTru6JEaY2n5i/AFZPQ9OlJTVzMbB57ioShZsAEk9MCtaQWNkxU/vpB1J6Cq
c+o5GI0VR2wKht9Dtg7EEWlTzAmQrCn95utallaaTYlXYC4lH8TdK56e6nIOJCM1Qa4mDf6
xvzpLmKclsz0a1uLaS4Eiqm7P3sVufa124VsV5rp16wjAzk10VtdkrlmNHtXsZVKZqX7ZXe
DWW8zTWrxM/QdTUtxch4iCaw2vRCz5YYPaolULpI5u7gaKd1Y5Ge1avg3jxMn/AFyf+VZd3
IJZmYdCa1/Bq/8AFTJ/1yf+VbwldamGKa1sejZ5qWM4dfrTdvNSRp84+taXPEbPHZZD9suO
f+Wrf+hGpY5WFRyxn7ZPx/y1b/0I1IkZrJs9KMtC5DcMpGDitKC/OBv596ykhNWUjIFZNo6
IzlHVM6GC7Vu9a1lvuJ0ggQvIxwFFctZ29zc3CQW0bSSucACvUdB0tNJtxuIkuXHzyf0HtW
drlSxaitdzf0bTYNNg5w9w4+d/6D2raRVasiKQmrsUjd6bdjzZzcndmpHCpHSqmoXYtVMFs
QZ26n+5/wDXrO1DXhaZtrZt1x/ER0T/AOvVC2uMnczZJPOe9ctSp0RVOm37zJorWQPuJJY8
knvWpbq64yKbbyoSK2bdYmxkVwSNpS6DrbbwCOa2bdBxtODUENrG3TFaMNowPy1zSujnlJG
jaO64yMitu3jimAyMGsi3ikXGRW5ZICwyMVmpdGc0zVtLEhhxkV0dtbhFGBVPT4iFHcVsIA
B0xXt4Ogtzz6s+goAUY70UtFevbsc4UUUU7CCiiim0AUh6UtIelL0A/JsAbianjXNNMeDxV
iNOAa5Ufo1Sm7kqKa6nwav/ABPicf8ALFv6VzcaHiuo8HIRrzZ6eS39KtbnDWh7jO9A5qVF
6/SmBec1Og4OB2rU8jkPN7cDcwxzk/zrQiHTNU7cctx/Ea0IxWJ7ChoTr6U88DANIi859Kl
xk8VSMJRIcZ70Y4qQrSgdqoz5CLbxzTUaa1mW5t3KSJyD6+x9qn2mlZPlI9aQ/Z3Oi03U4d
TiIGI7hR88f9R6irLDJriHWSGVZoHaORDlWXtXUaFqyandx2d2BDcHnPRX+nofatOY5KmHc
NVsbVlYmUebKMR9h61n+JdNF1asbArDcgdOgk+vv711VwBDHjpgYArnbuQl6UuxhSunc8Yv
IpobiSK4Ro5VPzKw5FZ8mRXq+raXZ6tFtuF2yKPllX7y/wCI9q8/1Tw7qWn5fy/tEHaWIZ/
MdRRax3Rqxl6nPNJUZXdzinS859qgEhU4qJLsdVKdnaRZtmZHxnFbUFyQo5rnSx65p6Tumc
Niudxu7o9B8rWp0k93hPvVhXMm85Ga6/TPCaz2KT6pcSLJIAwijwNo7ZPrWb4h8OHSoRdW8
jTWxO07vvIe2fUVSptas5/a0/hi9TlsEmuk8Gxn/hI4zj/lk/8AKufQZNdb4OT/AIqBD/0y
f+VadTlceeEmdztOalRfnH1qTy+elTRw5kH1rS54zg7njEqH7ZP/ANdG/mamjiY1de2UXcx
P/PRv5mpFj3uEjUsx6BRkmudyueoqHLG8iKNT0xWrpumXOoXIgtodzdz2UepNbOj+Ebu7dZ
LwG1h9D98/h2/GvQ7LTLXTrVYLWIRp39WPqT3pWIb00M3R9EtdJt8Ioedh88pHJ9h6CthIl
I6VKsQqwsaqhZmCqBkkngVR587tjYYQD0qnqOpRwBrWzYG46Mw6R/8A16o6jrYfdbac2B0a
b1/3f8aoWsOGBzXLUl0RdJNP3iS3sskMWJYnJJ6mtaKyIIAqS2hUgEVrwQKcc1wtHpX00Ks
FpIMEdq2LaGdSOtTQW68VrW9uvbFZSRzSYy284YypratpXGMqaILYcHIrUgthkcisHFnPJo
ntZAxAIrobCNHYcVnW1qvHSuhsLdQR0q6UG5HHUasbFrEFQYq30FRxptXipTX0tGPLE86Tu
woooxW6JDFLRRWiQgoNFFDQCUh6UtIelZjPyvEPPIqaOA+mPrVoQFyvXNWorQnAzXmJn7HU
pK+pDY2X2m9gthwZHC59MmvS9O0PTtKZ3tctIwwXdwTj0rho7Q5IA5qyliWHO7P1rWMktzx
8TQc9Iux6Gqqf4l/OrEagEHI/OvPI9PbOMkcetXY9O+UZJ/OtPaHlfUpX3Oi1XQrH7LPfWy
bJl+cqrfK3PPFYUcOQDjipYrMIec/nWhHCoAwBUuXY6oUnFWk7lFISO1SeURzV5Yxu6CpPK
yOn6U7kJXZmGM5GaNvNaDR88j9KjaMjnFFzVQRSKkNinFPk9zU+w5J20xlbHANFxqmUpVHT
HWrWhW8cl+5b7ypUb5yMirmh4GqnA6oaSbuFSleDNC81q9sP3cq/aIR2Y/MPoapDxDpVwcG
4+zv/AHZRj9elWtXhDo3GeK4K+gBdht71ak+bU5o4SMoNo7UywyDdHNG49VYGmFwP41/76F
eYS22GOBj6VTkhI/iP51vzHnPCO+56ReaVpF8S11aQOx/iGFP5isaXwdoLNkGVB6Cb/GuEk
Vh/E351WcN/eP51LaLjRkup3w8GaL0+1XP/AH8X/CsTxFoVpoyWlxZyySRtJhw7BsY5HT8a
5Uhs/fb86egOMFifqam6OqEZ9We0xTR3FvHcQsGjkUMpHoaxfFlxHD4anidhvmKog9TnNcJ
Y63qumxGG0uisXUIwDAfTPSobu+vdRnE17O0rDgZ4Cj2HanzJowWHcZ3Es4fOvYYSQokcKS
TjAJr1qxstC0sFrJ4Udhgu0oY49Mk15Kq5qRVBwMVm5HcqLatc9lW6tP8An6h/7+CpVvLQH
Iuof+/grxwIB0o2HPSjmMJYa2x6i2leHJJ2mYQlnO4jzuM/TNadoulWgxa/ZYvdWXP515FD
CWPStm2sDjLDGaiU1EFhZ1Pieh61az2zMP8ASYv++xVu41GwhT97ewrjr84NeYQ26RAcdKW
SRegxXN7XmexosGu53E/iqxiBFqj3D9j91fzrEvNYvtQIE0m2PtGnC/8A16w43HqKtpKuOt
aWlIznQpxRehcjFalvI3FY8MqZrQinRQDmolSla6ORpHS2cp2CteCRuOa5q0u0WMZrUhvwO
mK4JaM6uX3UdNbyNxWtbu3HNcrBf8DmtSC+Jwc1zykYSgdXbuxA5rVgkPHNclBese9akFyx
I5rnlM5pUzrreXBHzVv2E4BHNcTbTEkc10FhKcjmlTrWkcdSnodzBJuQVZrLsHLIM1pjkZr
6nDT54HkzVmLRRRXUiBRRSUua0TEFFGaTNNsApD0paQ9KzGfmZFEQR1rQhTJzir8elHeNtW
ksDGOa8dSR+zVEVI0wxzjrVyMDH3fypRbMTkVLFbSnIzntVcyOOS7kkYyPu9qmUHgY6dqfH
bPnrmrKWzBTk9KpSRjKKIVx1NTKVwBU32fC/c/GnJb7nHy8VcZHJUXQI8Hp2qbacdamjtwD
g/liphAc8rVcxkoFBkPXqKhK8ZNbItgy4zionsiBQpDasY5TrimMhx0rWFi5yTg019PbaTk
U+ZGtPU5+VevFT6HhdZXP91quS2HB5FQWsDW2owSgjAYA/ShSRpON42NW/iDIRjtXD6jBtm
b0NenXtpkEZHTiuP1LS2OTjmonOzFhlfRnCXEeCTWdKuWIxXRXlgy55xWLLAwfOeBWyldGd
WHLLUyZo8HpVGReTXTS2BeISKRzWRNaMp7UKSYp4dx1Mdhg05KnktzvPqKFgYnoKZkojBin
qBiniBgOnSnCFgKk0ULiouRUwGB0pI4n54NTiBttZyZ2U6N0NBqVcd6QQOT0p4gYdjWbkaL
DN9C/YoGkHoK3dyooxWTZRbEzVqSQhT16VzSk3uKVJ3skSXF4FXAODWcbzJ61WnkZmzjpVV
CzMa0hDqcta8fdNlLo+tWY7o+tZKhvSp0zmu+1loedNNbm1HcH1q7DOTxmsaHJANaNuDurd
7HLy6nQW0h8sVowueOayoMhQK1LaN2I4rwa7949BwtFI17Zz65rXtmrMtbZyAcVv2doOM9a
4ZI5pqxdtdxxW9aQucVTtYUGOK2YGRByaycDz5vsaVpAOCTW9aBEwa56O7VOBVyG7Ykc1m3
GJyyi2dxYTqMAGtuN8iuJsLohhzXV2s2UGTXt4LEdDzK1OzL9FIrbqWvbTvqjkCiiincAoo
oouAUh6UtIeBzQB8EISpAxk4FSjLHBUGmyMu/sMgGmrIV5zXz0T9nk0TIo24Cjk81ajijVM
kVRWV1JOAQKkE7sgA/StkjjlNJmtGkZAfGMVZSFGGSODWZG8mAD93uauwzsDzyKLEOSZaW3
U7m25FWEtE4OOKiEvCYyAevFXVOI89jTuzF2EFoC3AFP+y844p6t9eafuGc5q0zF2IXgZQe
elQBHdgMZFW5HBQ4OabGUj5yM1SM5K7G/ZTjgVBLbEqQM1o+cm0DPJprsmM5FK7LVjn5rQ4
I5rMa0kaQKpJxyDXRziPa2DyarRJEXyvemnZGyXM0jQtw1zYI55ZRtNZ15aOykVoWFwkNyY
WwEfj6Gr08alsYGe9RJ8yDl5Jnm2p2kis2BXJ3MDhiOBXqepW6kk44ritQgCyHAqqU+hWIg
3FSMWzjZt0LEDPSq17pcg+YKDWiVCEMOCOc1s2jQ3kA3KNw4NE5OLujfDWqx9nLc86ktJQT
lBmo/IlBHyV6Fd6VFjIAGaxprNEYjHSqjV5jKphXT1OWNvJjp+VNEDg9DXRNCuOKgMIzirU
jlehQt4XLAbCa0YrN9vMefwqe1VFkAY4rp7W3jeNT1rCrOx6uDtJHNJZM38JGPanfYTg5Xn
6V2YsoguSAKgmtoVGc1yurdndocssLxAj+lVpxKV4wB6V0U5gRSc8+9ZcsiN0Aq4q7uc9Wr
Gn6nOTLIWIxTrW2dpQMVsNGrHhea19L09GBdlHNdLlZHjR/e1dTCNpIo60scLZxwa6S5s4w
3AFQx2iZ6Zq4VtNTLFKKlZFGC1kOMCtmysHZxkdOalgtlAGAa6GwtAqAkEE1NSu0rROalFS
kQw2IXBY1tWtvEuMDOafFahRyePer8cSrjDfpXnSOmepLAigg44FakDKvOMVmBtrcNxU6yn
oGrJtdDklTbZsR3K4GBVlJiTisiKQHgsOKuw7iwxzWEmznlSSNaFs4zWnbEkgCsy2jZiMjF
akbLGuF61g49zlnE2rWURYOea37C8LMMmuRgLsw4rct5PJQE9a1oycXdHn1YHZRXCkAZ5q0
sgNclb3rdc8VpwX25gC1e3Rxp506LRudehpcGqS3S8DNSrMp716KrwZg4tFij6moTMo71C9
yq96HWghcrLZYComlUDr3rPlvlX+Ks6bUMqSG7j+tcVXGpGsaTZ8OpLIWBPpVmJyeCKkMAJ
4XoBUi2/wAw4NciP1yVwzkgZHrU8C9CcDNPW0ZiDjpVqO24UY59K0UjknHW4sanZtOSTVy3
XDrkZFLHbHaM9atRwY7Urk2FxuAHXBqxuIXCnINPjhJzx2qRIcx4Ip3MpIamdoz2pwXPU1M
kQAxtOaXyecba0Ri0QbevzVEVOeDVowH0xSi1dhwpNVcloqqjFgxJGKdKMjGecVK0LxuEKf
nStExXkYNO5HKZMyE5wwGKrncDhSM1oSW7cqAPektfLt71Hnj3Rg8j1pM3hdJuxkSmYPycH
rW9BcPc2aPn5x8rUeJbiw1HURPpln9kiwMRg57c1nWTNBcqGbEb8N9al2TsVT5qtJTlFxfY
W/DsjDPauK1PzAxNeg3ls5Bx0rj9WtGDE9BUR92VjazlTaOQleUA8dK0/DrSyXDjacVWkgJ
Jrp/CVgTbyTEHlsCt5pNWOeheMuYfeqwjOFrk75uWOMV3upwERnArhdRRgxOzFctNWlY9Ju
UqTbMd5iBjNR+ax5AocEk/LSqo7iutpHkatjBOwkziuv0a6MkKcVyOwb+RXYeG0j8jBXvWV
ZLlOvBykpNG20qheRWfc3EY4wa2pLVDHzWPd2yjOPSuOyuejCcjn7ycFiFB4rOEgJ5zWjcR
AP1zVdYU6Gu6KSR4eIqSlNsbEQx4resJ1WICslIFJ4q7BDtX0pSSZjCcou5eldWNJGyA8Go
Nh/ClUY6mlojGcnJ3Zr2gDyqAa3xNGgUZ6VzlhGxBfdgngVdVJd5+bOa55tXO6jRajfubn2
75cY4HvSi/cjrz2rJWGVkxu61bS3kwCcnFc0rG/IaCXZP3ialSUbuWNVY4fXNXo7XPOzNZt
mMo6F6CVcKAnX3rbtJEU7mBAFZEFvsIP3asF3H0NZ2RxTV9joF1BAMDIq3bXQds5JrnIA7t
yM1vWcRRQSKjluzjmkjobeZVj3HrUn2ze4UHisWS4YAAVJC5Vd5HWiXZHI4dWdCLpVUKDV+
0uBjdurk45meQZrWSXy4etKDd7mE4G+t+PM+9Uy6mA33q5WO4OSc003ZDdar20kZOijrW1T
/aqvPqHGd1cybs9zSvdFoqTryYvYpGtLflv4qqm9IU5Pcd6xnuT64qu9ydp57isHJs3jTR4
P8AZscFc5AqRbPKgkYwa2PKQYJHp/KnrEgVvfpXpKZ+kTsUYbfkHAxV2O1BIbAwKswxLtAO
KtRRHGCBQ5s55WKDQ7cYGSTxVyGNWA9ameLEqnggcCpo0CZHA5q+bQ5L6gkOBmnCAdOfWrC
L2HXpUoCklVIJFUpMhtECQjgEcinmHocVZUYHXqadtUnp0rVSMG9Sn5IPUVo6XJbwTHz49w
x3qHCjpShB61SnbUiSUlZkN8sc12XiTC5qtLb7omI69q0Ah3Y71KYD5Z65NL2mtxaJWOeaD
5csOarSWwKEla3ZoOcKKpyou4pn5qTqJnRTkkYjRKvCjmofI3NuIrXNuZX3kALTPIGSR0Xi
oc0dcZXLFvEtxaKDyy8GsDWNOGDxXSWEXl3YQn5XGD9ak1PTw8R4qee6uTBqFSz2Z5LJaES
MMV23hKzC6IrkdXasi7szHdMMYrrvC0a/2JsHVHNdPtE9SJJRukY+sQgbsZ/KuA1OA7q9Q1
iA4NcFqkPzsAKwhO87nW2o0DjWhO8/WnrCcdK0Wt8npUyWvy9K6nM8hWMX7P8APyK6zw5GP
KIx3rJNr82MVv8Ah9NtyYyODWdWV4m+FklUt3OieIeWOKxb2I4f6V1ht8w9OtZF5Zko3Fca
mro9WKWpwVzH89QCP3rYvLQq7cVS8kjpXoKSPAqpczIFUipllZR1prRtmk8tvTijmRlYnE7
dM1LAGmmWMdzVYRtnpW3o9k7OZivTpmspzSRvRpKcki9ChRNoAAXirCqGdcD61YW0Ygnnkd
KljtmU/Kv1rjcj2/ZpKyHRKMZxU4LgADoaSNGPGKspCx6g1nczlFEkClgT1zWjCQgAxUMcQ
VBxinEsBkClocU43LJkJOFPFSREuQuOc1XiVjxjANaNrb9DStc46kUjStIsOCRxWi0yomO9
UkOxOKjeRnYUN2OPk5ndlxW3vxUjNg4H86qo4TOaRZCz96zaMnC7NW0yW55q5PLhdtU7UFV
JqOeUlxzVWtE5HC8i2sgEZNQmb3qJnxHz0quZMAnPFZOIuQtNNjjNSLKWjIzxWcHyMk09H4
IzSUdRcmlwkkwSM1XaX5T9ainY7uGqq7NtPPenylqJyr2+OBg8D+VNK5JGz9K05VUDIGeB/
Kq2wMind1PNdcYs+znUsMii2rlj0q4kbMnFMgi3TMpPC81etxviDYxircLHM6lyoIShDdTV
tId23K84yalWINhsc/Wp1jOMt1p2MXIhCFSAAeepp0UagMApBz+dWFjJkAzxjmnxrl3IGFH
Q+tWkZSkRrEpznqKUICuRxVpIwDnbyaFjyGGMVZi5FEphVYdqcV9uDVgxjcvqR0qTywTtxw
RRcnmKoTJwAKcxIAwvSrCx7QMUgTCHec96LoHIzpc7z6iqMke9gfumtCaMPMAM4NU3QBWZg
SSdo9hS0LjMrY+Qddq9/Wo2DpEGk4LHpV4oWCR+nJxVS7BdgcYVTWdrs6VNJEZLCYOCRjmu
hZBcWaSDncK50SF3KRgKmPmJrotGfzdPeP8A55nFRa2g51LpSOK1m28ubNWfDF4kN3JZu2F
m5Qn19K0tctRsY45HNcS8jxSjY5RgcgjsaKfvRsKpOzT6M6/XQI4iWO0+lcBeDzGJ6/St29
1VtWhhhlk8qaMYJ7PWc1mUXJYH3Bp048rdx1arlFJbGH9n+bpUrRhU6c1pCJfQGkazaQ5Iw
ora5x3fQyBExPWrtnvhmWReoNWvsyhhxVlbYBAcUm09Ag2nc6mxuI7m2DAA46j0pZoY2BGB
zXO288lnJvjPB6jsa1l1e3dcnKtjvXDKlKL0PXp4mMlq9TnNXt0SYhen8qx/JGM4rrL26gv
YPssce53b7wHNOTw2cDcePSuhVOVe8cU6ftJtwehyIts9qT7OM9q6e90pbVcgVhvHhye1bK
XNqjlqRdN2ZDFa7mAAyScV2unad5VkilQCOtYejWyzX6K5AA5rto4woxng81y15vY7sGtHM
zhagORzipltVILYxV142wccmhUZUHmKACOcVgm2drqEEdvEpAxVoRQnI74p3lnaD1xTkQYG
4ZPtTbsZczluM8oEDHp1qMxEP0yBWl5e1cnpUcYDE4GRmlFtsxqTshkcHAyetaKKEX8KjSM
jtwabI7YxiulWPOk3JkjzDpnrT4VGC2eQOKoxkl8kYq6jhEweprNxI5uhISWHzYBNTQREnr
3qEMhOM4I9atWwAfNSk2yZtJF4LsjNUjkyA571ZkcAAA1VBDNuz3qpdjnS0uPmfChevNVmb
chFSzE54NQ/zqbagoiqDt5pykg4NAz5eCee1RkncBSS1KcPdIrjO7NVCxKk+9Wbg1UL8H6i
tHEzijKCM2Dk9On4VGY2KlVGCDmtCGMlgqlTjG4A5xxU0luyxu2MntUe2sfSzaa1MeNpBLu
I656Vp2zZtI1A5Y81Vkgf5Qpw1altCy2yIi7iPvGtpVNLnFGWpIqjIXB46U55oUkERmiWQL
vKtIAdvrj096WQrDFJOqGZwQiRhgCzHtzXm9/O+q3Uthd6bcTan80f2yNg6wxhxwdoO4DH3
eeauleYpTSR6aMn5gDge9SQgqNpA55qDR4Gj0q3hMqTxxjYkibhuA4yc85qhqOsi2m+xxWs
8kjZBlVSqxt2GT3P5VUZNvlRhJ23N2JlcHG0kHBAOcU9clGIUHmvP9O1q5sfEH+mQzSTsWV
bdByRg/MWzg9fevQ4gktt50Tgpg5K8gnvg960m3C1zGT6kTgZHyjceBilwM7So4p1tbyfJv
8ATNQzBvMwpOM8mlzJuxg6tlcmBBwxGAeaa/zBSFBUipQheUIFLFewpSjoQFACjr7VnzIFU
uUWiUKeORVO4iTHUD2rX2tszWe9szyqQCQO1NTXUp1LaFNImMLbRg+tQz2rSQLGcjnOcVq+
U2Cg4J6CrEtuVMW0dfXvWbqJalqpoYZsCsbYQLkd61NFsnSSVccOM4qxIjSKw8vBzgGtDSo
JBejKEDZjmub2qvubSq2gYmsWLmF+Ogry6/t3ScjB617nqtuRBIShHFeVahBuumOOM1VGou
ZoyqYi8EjkHhck96iKSDjJxW80HzHis/Urqx023Wa8kKh2CgIhY/kO1dand6HN7dsLGMmTa
c1ryQER/dqjp8kFwq3FpMs0TdGX+vp9K6RYt8QJwaiUmmdFPEJKzOYMTb+FNaKQH7IG21al
tf3mVXvWvBaB7Mris5Ta1LhVi2zkZlK+tQBckcc10dzYgHG3NVFsj02c9qv2mmpLmr2H+Hr
E3F2blx8kfAyOprsTCoXPH5Vc0vRYrTTooyPmxlvrVuS0ULxXm1K3PK56FOcYJRRxOuxqsQ
4xXFyR7mNd/wCIYMgoMcCuONuQ1d9CVoXOLFVbzK0IaNwyMVYeldjpV39rQK+BKg5HrXM+Q
QRirlo8lvMsiNhhVz99bGVHFOmzsmhBA4OWOPpUTQ4YQkHaT1qzaXKXdsJY+Xxgj0NWJYXb
ahHYEkd64+flep6iq8yumZ0cYa4Kknjj2q6LPJGGIIq0lsn3tuM+varMcBCgjk9Kh1EyvaW
RVe3PlhQwBIqGKFgjFegPataQARYK/MveoUwsZbaABW8JxSOSbcmVVjZoudxAPGKd5OPlPX
FWyyKu5hgU3KM+8HqhpOXMxpcqM2SMoMjkE1GQS2CeBzT53AEce7JJpqHdK69TnArosrHFz
NskSFix755rVgjdRnk8VDaQ8kOM1oBfLTK5xjGKEoile5UmV9o9z0NNSNvmBXleald9wwcH
BoG4DjkVHKr7jbaVinIHY4K4pvltjJHHtVkuzPjAOOntTskDnGR29aloqOqKgUgA46Uhzkg
1cC5blO3Y0xoxknsPWhRsX0Mu5+7Wc7dRnuK2powyscZB6VkypjPy9635XY5U1c5bSNdgk8
T3U0PFq5jSZNwyrkDLFjj5RkcDNdidd0GW9XTbfUIricxCYshBRYyPvluhX1IzivnKy+Lb6
daQzQ6cl3qDyKZ47z95EqrGFG08MCe+eBgYrI1XxFffZPs9jb/Y7W4j3mFBuiWNsH5N2WXn
PehZbKUlzaHo4jH0OVyi727eZ75pXjLQtc8WjRbB5ZGJOyTbkOQSGA9BgZzXZape22iaDNq
F27Rxhgm9Bkpk43fh159K+PtF1O90+8W+065lt5YuS8blCOfu5HrXsXib4ppf+HLfRNGd7a
KeNlvo7hAWJJxtD9x1OeOvWtsRlslUioarqeTh8wjOLm9LHE6t4lv7nWpZDqE9xaC5cq+dv
mYON3124Fd/4Q8W6UIdZmv5JtLgfy1jS0IZo9zEtgHkjpz14FeTXVvHBDH5UsEgZmIVWzIg
Bx83bnqMZrc8Jz6HFqRPiBZvsXDbIhksfQnrj6V61XDQdKyX3bnn4fMKnt+WUtH32Pf9P8W
aU9rFbaIX1mQsERf9XI57kqe3PJriPHWtapNqUltctNp9tt2rGr/60epA68981Rj1zwnp2i
32p+HftFlrvmeXDE75VImzkqOh46jtkVzml6tPdSCHURDLCCoNzNB5rQqDxjnpnt3zXJh8L
ySc0tPM7a+Lpu1O/vPqtRss2pTB5ri7aTYQvzyfMeOwPtXrvgSXVZLWxme7k1GxbKPbW8IB
gfGFLHjIA9K8lk1W7uL69mllVheECQogGQPu4/u9B0rc0vxfqGj6b9ksZDAzEt5gHK5GPl9
K7cRRlUhyxSPMw+IpQm3KTt597/5H0MY1SQFz2xWHql3aadptxfyup2DcqE/ePYfz/Kuf8L
eN7TVNNhsLqWT7dFFgl+kuPf1+vrXnfifWtU1TUGkj3W8CsNkLtgDHQ56E9/avGoYSbnyy0
OyVa65mtDqbzxPeajcxQ3E0un2ki7mktXKOE3YO4Hr9f508eMZ49ag0+GdXsLUKJZsE7Yxg
NI3HPtjtzXmGn69dafrEd3cAXiopjaKU7ldf7v0+lQarq/2py8CrHuyTsXZ15IPr+Ner9T1
5WtCY46l7Ny6rofQ+oeJ9B0u2S6u9SiFvKpaLyzuaQZ6qPStO3utOvEVLS+t5pHjEyqkili
h74FfJEt1MwVWcsFGFBOdo9B6Vp+HNeXRb83hhMsyDMTB9pRvX3riq5S1C8ZO5FLHQqS5Za
eZ9RC0kMoYLk9PpXLeP/El5o0C6TpEMj6k6bhJtyIlIPzc8dR39ab4f+Junv8N4/EGtOY7i
G5FnKkYy0h4+cZ68HJxXjHi7x/c+ItZv3jlu5YDIyQRqVAMJHCnC5689e9eVhcHXnWftFpE
9GnUhBqVTbp5nsuh+MhDpVnDrkiSXokSN5U/dq4Ofm5wC3B4X2ra1rxhb6T4n0vSLSZDLdS
ESuR/ql25B9ieMdjn618l6tqtncIEtIJrIIAWEsnmHeAehABA9j0rS8KeItXur220lbOLUX
eUPmfcztgEKM54xk4rullPve1vt02NFjMNOpy9PvPojTPFv2aOPTtYv7eJJ0eSS4nm5B34C
jtuyRnntXK21zNe+LL5/Mk8uMFNplDx44+7jvkZ/rUGs+Hprbwrbvd+Hm1G6niJEKQZeNAh
YOhzzyVJGO3SsbQYLc6lbSWEdulqQJAiyMCi44x2Y5ySAMDJFcM6cYuc4v/I6q1KLpOpHsd
Pq1tL/AGXctbym2lC7lkUZK454HfpjFeE67rWvSWl1p2qXF08hCM0nlKEkj35Uk4yhHTj0x
Xq3jrxPpulad/Z19HcS/aEbd9lkCFAMD5j2Bz1rwHVtc06a0gSwtri2vYuJJpLgy7iGOBzw
B09a7MrpVJx5pI8iNSNKneZ6L4H8Y6Xp0q6fqd7FZWrKWRgrHdJ0y7HoMDjA5zXosnj/AMP
6drEelTySSF41cTx7fLwwyPmJ9K+d9BtdU8QaiJIdO/tS6uXcNGuIznGSwI4GBk+lbC6emk
63ZHVLSG0UTmQrfyljtQdHCLnDE5BxzXZXwdOU9Xr2KhJVl7Xo/kfTcclveQRXVs3mQyqHR
h3B71bfUtP0qOD7fcrD9ofy41YjLH1+g7ntXnGn+KLzRNBvNa1Z2l04LHFZJGp8mID1JAOe
fxxXmOq+NZPE/iGS4ZUth5ijzonLLGmQN0aN/E2Bx39K8ang6tWTX2V1/rsVCny1LTlp+Z9
OzW6s4YYYMOMd6qadNps/iuHQ1u4mv1IkeAHLKvvXkOq/ELWV8L6hpVhaXkluirs1iYMmQe
WLE8Ak8AZHoBXlOjeNNW0nxpH4k0eUWV3vAYqcqcnkHOTg962pZfVqQld2tsTpTkueWr/q5
+gptRs4UDFUbiNQ23aM/SqGg+MI9Z1prKSKOKZbVJZo4ZPMjjPB3B+hDZ478V0TRRtIW4r4
yVWdOXLPdHZ79J++jhdZ0/fbyTlCBXEm2XfjbXqXivVtH07TWjutRtbclgm2SRVO49B9a87
l2ozMxVUHO5iAB+Ne1ha8nC7uceIm20+5ntCAelN8odqpReItOutYfTYJA7pkM+4bRjr3z+
NauQeld7qSi7SOduUd0XNIuGtbxTn5DwRXoAtkdI5UO5WGVx3rzaPAbdiu/wDDOoie0+yOQ
ZY+Vz3FcleX2kdmHxDT5S4tmC5AOc/oamjtip5BAWryqc7lUcnmpDwBjHXnNYRqHY6rZnTQ
/KSRnNVCgIBKgLnpWtLKhb7wz2FZ7jI4TDZ/OtVUF7SRFJb703YDJVURqzYwVCjH1qy0jQg
g4zikMsbRKMAt3963g0ldkSrswrmB2uGZR92rFlYsyhs+5zT3BefkYJ/WtKHbFatnlmGAor
pc1ayMYzd7k8VlJsV0PUVYMDxJjpVy12/Zo+MNjkUy5+9gnjrUN9DZT1uYTI4ZstxnrTwZA
qrjOasywiQ/IcY5xUbgoXJkGNv41rF6CdQy3klikJTkE85pxnlIB2jipGG4HHK0qIojJQHJ
9a0sJVAWUseM5xSuWBy/GKSOEGTqM9hU7rvTBHIqHdM3jNNalCdwseTn6VkTSHJ28810E1v
vAIGBWRcW+yQ4wM1vFuxjJxTPg5HIYkmtGK/uER4VndUYbSAeCPSsvOEySCTT42zzX1kVfc
+Tq1GtEzchvJhbNbiVhC5DMmcAkdDVuOZiOWJ+prGhJ6Cr0Uhq7HE02bkMxYDcc4Hc1eilH
GOtYkUlXoXORilYSvsbKygvvJyavQXLxo0asQrgbh696xY34q5G/Q0rDTad0aqSgdKczktm
qaMSalZjn0p2CzaN7w/qcljqkcyTRwOudskhO1eMZIHX6VPr3ie81FEtzfSXCId250VTuPX
p19j1wa5pQfvDHHvUfeodKLlzHXGvONPkQpOeppp+6adjI4FNY/LjFanOipJ3qm5wetXJKp
S0CFF6EgeJ494OcZY8E98VlPIyncjsGzng4qxKTVR85pWSNHOUrJvYqyE5JYknOa7HwLBLD
JLqYJjdjsjZTgj8a5iLTL68G22t3Yk4JPAFd9psY03T4bbnMY+Y/wC1UOz0LUnBo9L8UzeF
bjSotavr/W7C8hiJMsUDB5X8v92qv91BkDp2Oa8P0LxRa2Am1C4uXg1eA4jkjwrbOFC4+6R
ySeNxrp/EGpPqFkY4XlSIIgMbSFgSoxnn/IrxjVN0d3JxgNXDHCxd4Pqer/aMkk0rrzOl8S
ePtT1maVLi6V42iKARrwGPXBPY/wAj0rh5JTJjI5Hf1qNj83Skz7V206UKStBWPLq4idV3k
dT4cWOfT7iKaSRERwxMf3gCMcVp6v8A8IyNQt30M3lwZG2SQX7bmVQi8gqADlt2PQAZql4E
ex/taWHUkma2dMuISN/1GeKveJdKeztG8UW/lmymuXtYA0wSdWC53bFwcAd+meKxqL94tWj
vw0+Wi3o/0/r0ZL4l12zntWsLS61K406Jdlul9cF3STglto4A/h7+1c5oGrvo+tW97EYQ6N
yZ4VmVRjH3TwevSsV5pJMb2LY9TU1s0UcglkGQp4UHnOOD9M1pGjGEOUxlinUqqSOo8S6rH
cIbawuEFtMouZUik2o7ZIBMYACt0OOetYWjLFJrFtHcSCOFnAZmbaAPUnBx+VZ88zTTPK4X
cxydowPyHFTWQL3kajsc01BRg0iJYlzrKo+jPpL4M3RtNRRZJ7ZbNbpcSzyEo7ngHHVmA4A
xjJJNfR3jzxXpngPQDq2oqD5hKQRk4Mje30yK+Xfglrdroni2OzubeGaDUtkLmW48kx/NlW
Rv74PQHr0ro/2rdXu31nSbTzYm0+FHjt2SUu5bCl947HkY9RzXxOJyz61jVzPR/kfRVMTzR
hNrRLU4D4k+M38TXdxf3Wpafe2kskclsLZmV4cgjGxueNnze7AjrXLweNNQQf2faXfm2V0i
wS283GQCOdx4BPPNcCZS/wApOB1GBU6xn7Oku+M7ieM/MOnUV9ZTwdOnBQS0R5M8yqVJXSs
j1cfYdP0iS9juoIrtFS4MQwSAeAm4Z3KOPr3rufBHjXTdasYbK+1WMamoCnevliT6dq+bUu
ZF3BXKhhtIBxkelXLS8aLO1RvPyhs9j1rnrZfGpG0mW8fGpZSVj6l0jxFaatqt1p8cM8EsD
sI2kHyzKDjKkfjx7V1+nzS2tykqkqVOfwrwT4eX3m6xorPqFy2XfzkMh2g9gAOTnJJNeu3v
jXwzpmpRWF3qKrPJII8BflXnG4t029RmvDrYF83LE0nJRacNj1+Of9x9pBIVlyKWOWSSJWO
S2eR7V87eJfiDeXWrwWmk6xZTW8UnkxYlaLY2SQxBA+mQdp4717D4a8eadq1ssjQFIEPkpd
+YpS6YAbmA6oNxwN3XIrzZ5ZUgrnpRk/Zqa1OmaMrMV5JxkD2qlJKqlWmnVFLBAXYKM5wBz
71y2p/F3whpupTaRb3Pn6nFIVeOf90i4+8N5OM9h715d8TfivaXMlnH4XuEKKr/AGiK6t/n
R8jAyeOgx39qqlllZuxPtbe9LRHvTk9Dgt1Az1qjP5gPmKwXHUelfKtv8U9ffxla6/e3J/c
yA+VD8gCYA8sdcJgcj6969R8Q/HLw3PpuNEgvRcSEbt0YRT/eAzniux5ZWg0kznVaMrWZ6g
kvmPlZVYqdrbTnB/Cuf1f4gab4e8VQ6LPE0y4H2idW/wBST047+9eFaV8WfEGl2s9uohnYx
mOJm6Rndnfjuccc9q5+LWLmfUHvJ3JklkLuQcZJ612U8tkneewvrdKErbn3FbOsltHNHKks
TgMjqeGHYisfxHq9tolgLy8ZtpOAq9T61z/w78Z6Bq3h630qGeys57NEiitDcM0hXOBksqh
iSei5Nct8V/EkenX7lhBJNbQ4heKdWILMAQ6HuCD6V5zwVTnO6lVpuVpbHpFvMt2pnhYlCB
1PK+oI9abfO4RFwcE4zXF+BPFmj/8ACKzXP9oo1tFHuaLgTo5PzDyxyRzktyDWXoXjm/1XV
JpL/UbGSxLlEtIoC04x027M5J7/AK4q1hppsJuLb5djv/MPEe0n3qGa4ljlHULV5YQwDKWX
jOGGDj/Guf13W9A0Ur/bGqxWnscs35CtFQqGfPF7Fo6jhgMfMTxVqC9JdueQeRXO6dq2k+I
bNbzSJTIUIWRCOY2PY/hzXR22myEeZjG7171boysXTnG+pPJdKFBBPNZc0u7OcjmoLXWNI1
vVL2w0a7F1JYMEuNqnap6cN0POR+FWrqzfaBt4B61UKc0tUa1JUj4BBBIHpVmLtVSPrVuKv
sEfDyd3dl6LgVci7VSjq5HTJLsZNXYifWqMefWrsQNAF6MmrkWeKpRCrkQoAux5qfJz2qGM
DHWpsCgYZNAzRgDvS4XpmgA5x14prdDTjihYnlO2NGdvQUAUpO9UpK6JNEnkG6YiJfTqatJ
p1nbcpHuf+84yaTaQ1FnJxaZe3eTHFhc43NwK1LXQrS3Ie6fz5B2HCitaWU5561SkmIzzWU
pmqjYstcpEgSMBFHYVTlv+CO1VZZs8mqMk2AfWs+ctQvuWnuQXxnAYYriPEFridiByOa3Zp
2xjPuKrajGLuzWZTyBhqTl1KUbaM4FvvU2p7qMxTlTUFdSd1c5GrOxseHpvL1cDdgOjLWr4
lumvIIA5B8hPLGABxknsOetc1Zy+RexS+hrRvbgSIVzz3rGp8cWdNFtRa7mOalimeF98b7W
wRnGeDUR64oArfc5Rx9q0dIQNdk+i1m1taGuBNJjuBUTdosumryRvjUXsCWjmEPy4L4yR3y
PQ5HUVga7r13r2oNfX0oluXOZJf4pG7s3qaZq1wSfLHesfNYUaSXv9Tqq15cvsr6DgadmmU
5a6TiHr1qdKiUVMtIC/bXUtvgxSshBzlTgg/WpLm+luH3u7ZAwAWJwPTmqG7ApjPU8qvc09
pK1rls3TFgXYt9TW5L4x1Gaz8qW9unlCiIESbVEQIIXAGeoHftXKM1KvNRKnGW6NKeIqU/h
ZpyXks8pkZzlupzn9adNcSykySyFmPUmqKnApHkyKfKkZyqzlrJkxlIPBqRLiQFSrkFTkY7
H1qluqaM80WJTaNOF2ZtzMSSc5JrRjk2isqE1b8zAqWgLb30sTq6Ssrqdysp5B9Qe1UpbuS
WYyO5d2OSzHJNVppTmoVfJqeVbl88rWuddoGtCyuwJYo5Y3+U7wcqDwcEc5xx7eldlB4tsP
Da3Eun3ytqEkabFsE2oBgHDScMMHIK45xzmvKUlKgEdaiedt2d3NYToRm7s7aOOqU48u571
oHx9aw0d7XXNPudVulkLRzvOuWU5OG+UdDjHtXl/izxpqfi3WTqOoNHHjISKIYVBnp7/jXI
eZRvpxoQi7pGc8XUmrHZaT498QaFYSWOj6g1lbyt5jqigktjBOSM8+lO0b4ieK9Bkc6dr97
CkuBInmlgRntuyB9RXF7/ek31fs49jP6xU7nX6P4r1PSNej1rT7kw3SMWyOQ+eoYdCDk5rv
5/jd4kk1K4uoXht7WTb5dqYVkWPA55PPJrxVJMVY8zK1LoxfQtYqa1uc3HVuKqcZq5F1rvO
Iux1cj+lU46uR0AXYs/5NXIx0qnF2q5H2oAuxCrsX4VRiq7F0FAF6PGe1T5AzzVeP6VPzQA
vHrToopJn2RRs7egGa0dP0ea7xLMfKgz1PVvpXSQ29taRlLeMJ79/zqWykjFtNBwA96x/3F
/qa1UihgjKRQqi+3Wpd3oeKrTTBQfmqHI0SIZpABgGsu4n2k5xmlu7pRnLVg3V6CTtJrN3e
xokluT3FzyazpbsDvVOa4Y5xms+WRj3p+yfUPaRRdlvFGfmrOnvDzg1Vkc81UkkNP2SH7VE
k922OCc1JpV75kslpIeHGV+tZMrk1Wina3u4516owNP2asS612ixrNtsfeBjHWsWux1aJZ7
YyJyGXcMVx5GCRTpvSxFVdRKf5jY5OaZRWpkm1sLnJ5paSnxxSTPtjUsfagW4zNbWkuEspG
Jx839KzJLV4hlqvxfutJ9C2TWNRpxsjopwalqULuUyzsc9Kr0pOSTQK1SsrGMnzO4o5qQCm
AVItBI9akzjpUdBakA8tUZY00tTSTQA4HNTJ0qJVJ7VJ8w6g0Dsx5bFMLc01jTc0rCJAeas
xdaqrVmOkwL8ZwKc8nHWoFbApjvSsMSSTmmo3NQs3PWnIaLBcub8LVdpOaGbioC3NKwXJt/
vRv96h3UbqLBcm3j1o3iod1G6iwXJ1fmrKv8tZ4bmp1f5aLAZkdXIutU46uRVsIux1cjIqn
FVyPrQBdiIq5ERVOOrkWaALsR9quRdOlU4hV6BHkdURSzHgAd6ALcQyQApJNdRpmiqqi5vU
y3VYj29zTtJ0hLMLNcrvuD0HZP8A69aFxchAcVEpJIuKJ5JAgA446Y6VD5hYkk81nG73HBb
ApTchV4PFY8xrylqWcIp5rEvL7gqp59ajvLtnO1T+Oaz2zirjC+rFKXLoivPIzkkms+Wrsv
4VW8mSZtsa59+1a6IxbbM+XvVbyZZm2xRs59hXSw6TCMNOd59Ogq00kVuhAwABj5RgCodRI
tU31OSOiX7jJRYx/ttVeXQrlR808Q/Gt271WJA3z5NYF1qrsfkNSpyeyL5IrcpTaJcAZWeJ
vxxVB9Gu2ON0X/fVWZdRmPeq/wDaLBhuovNdBqMH1NUQSR6QkMzhpEHJHp6VyNymy4dfeum
tr5LhXjzz1xWBqKbbon1pQeupdSPuaFKtiDT7F4Ed5ZCzKCQMDFY9SLM6DANayvbQwg4p+8
bqWGnof9U8h9S3FSpBKzBIECp/dUYrCW9uF6OasR6jeyYXz9q+wxWMoSe7Noyje0TRv4QiY
PLdCKpXjbLVI16YpzkPIqeY8jnqc1BfHLY7Cs4LVI2k/dZn04CkFOFdh54oqTPFMHSigdx2
6kJppNNJpCFJq7a2vmEFu9UQea17GdSApI4rKo2o6G9JJvUsixULwKrTW7J2zW7AVdRjBqG
6jG01yqbW51XOdZPao2jIrT8lWbile0yMgVsqhMoRaMxM1ZQ0ySLYemKVTgVunc45R5XYn3
YFQu3vQWqBmosQBOTUqGq+ealU8UWAkZqiLc0M1R59qAH5ozTM0ZosA/NGaZmgmiwDwamVu
KrZqRWwKLAV4quRVUjI79KuxAYBqx2LcdXIuelU46uxHpQIuxAk4xVyMYOKqQybR061djOT
SLsraFqPtXc+GtLEUAvJgPNcZQEfdHrXF2yh544z/EwFemW7BLdFGQAMClzWGoks8ojj254
Fc5e3bFiqk5q3qV2yggZrCLliSTWcVzO5TfKhd79dxp/nSFdpNRUVrZGakxSST0pCCRgCik
JO08/pTF6ieTEMNKwPsKa93DGNqjp6VBKT6mqMn1NZuF92ac6WyLM+qf3R0rGuryWTPOAaf
Kfc1TkIpqCQnUbKcpJznmqUlXZO9UpO9WZlOSqUnWrklU5aAG20xhu0bPGcH6Vav1EilgQc
Vmk/NVrzCwINZTWqaOmk7pxZTopzDDEU2tTmegUoJHekooA0rR4dwAyZO9R35w4XPJ5ptl8
jPL3AwKhnkMkzMaxUffudMpv2ZHTgBjOcU2lFbHMLmnxxSSn5R+NJGvmSqnrXS2lrGqKB/K
sqk+XY1hC+rMMafKRnNL/Z8npXUfZ46Ps6Z4rHnnub8sV0OZXTZCOBSNYTxnI6j0rqkt1HW
laGNgcihTkO0H0MOwvXjkEFxw3Zj3rSupVEJ9ahurCLYD36g+lZd1dvgR5PHGazspPQpaE8
MgaYKCK21th5fA7Vz2mRmW43ZxXWYCwn6U3GzBs5vUIwh+tZoJxWhqcmW71mZ4rel8Jz1/i
FZqiY0pNRnoa1MBwqQE1CtSZ4oAGNMzQxpuaAHZoz703iloAXPvRn3pKKAFzTgeKjzTg3FA
H/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCALoAb4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDNR3JMe/KgLgED0q9dRsbB
mwu0DjCjIqhbbWlBDbht6n6VsSRltMdlYnA/OojqUzltQuJBp5iVhuLBslQDx0qq8009hAJ
sMyrtztq3dKJDsKcgH8aYsRW1UcFDzgUirmFcNJHMsQUeWT1A6VYWbaceWpUc84qzNbBm3g
EgdqqSRKJMHK/U1OzLJ2hgnX5lxnocCs25sJY33xngn0rRtoyWyg49+9X4496qZQD6AVVxN
XOTureW6jeKVf0rgPEGhPFOZYkyCc9K9sm0+IncDnHNUL3R47y1KADJ7UXA+f4ZgkrCUcg5
O6vQ/AniV47g6fdbRHIfl4/nXLeJ9HbT74s8f3euOlZ2k3j2t/DMigsjhgOmaHqgWjPoxZm
XPy7g3SopRuiI3A54xiptKaO70qGaQfMyAnucmp5bcKxyQPTFQrMW2hg3VtHd2/2WVFz2JH
SuUsb650q/m067KiNT8rcdCev0ruXtiVO04YdM1zmuaO2pFJ4mWO8gOAG6MvcUWKTNaCZpF
EiyZK9BgEH6UNIQ4dUUbjgqQOa5jSdQNjdrY3JZQPlUN2PpXUEozCdAWUnt2qbjsaNlJFPI
oKBivAJ/lWhJE4YNsHHauZgkaG73R7uenoa6+2kSWMO7fNjmmthSbWpnpdET4cKikYBx3qj
qdh56PKMbz2x1ravLSKeHzIPmkzjiqTQSeQ0Tt5ZB5zyawnJ35YrUUZKxzESee2xtsTj+8O
M1u20srEWzzxynGSwUc1zOvxz28geM7sHqBT9LuLq5hjkijYuvDVxzjK16jsuw3qdVdzSR4
HlR7B3VRz7VSu7WWSP+FRjcAMc+1LujkjVXlIkBxsccA1lahcTJI1skDXOe0fC1zwnCL5Ka
0Xf9Cboh0+ztTdujvEGxgw4BP1z2puuaFpE2nyWsEx+0vyqjB56/hWZLqlnHctCLZ7STG1i
Mdff2qW3kgjjllJeQKCfMU80n7RT9om15A12M+1tBHaPaXNtbCYA/eb529MYqnJaWrJh0Xg
chwSfpWxby6SW+0W0EiTFvLD7slT61hauzWUqS3au8pb7+8EMO3Arpp1JOTTC/cu6aml7RK
IpbKSM8vCMbh9DWrrOqW5sEaxuJZbmE5jXb0+tcgJr+aZpLLfjG8x43BaiS4u5bgA7zLnov
BNbSpuUk29g3PXNB8U2l5arauwiu4wPMjYAcn0qpd3evXeoSNbajFbQD7qFQ2PrxXlt39lt
7xWjtbiKU8uwbv61Zi1e7tVwsk7xnlmA5qY0mnzRb1Gkr3O58caVea/4Yg4jN3aZf5R94Y7
V5Jpcr2l+GLYCnle+a9H0zxLILcSOJ7iMjH3Mn9K4bX1tZNWN1ZxSQh+WV124PtXXTldcrB
pJ3R7j4d8RWreHIoxIqzsMIshC7j7Vg68buS5kuMsGTCyKy5jIP93iub8F6vEJI7K/itng6
/vRyPoa9OvjpdxZJFHJC6uMbQ3T9azsyJJKXMcmlto9zDDa3DqJ1AwsYKnJ+lacumw2+nQp
A2XjJ425yP61XsSIbySzO0SxnAwB371aut+4kTldgxu6c+1efWaTuiepzhW7gmkGnwK9wxy
AUFPstRnSV47y0X7Qpw3A4qG9vJEl3QiR3Xqc4/Wq5jWUm+uL4RlRgo3Un1zWTjzL3luWu5
syatM7C1kU+SexUDb+NZw8OW73hvxI0jE7ghPSqt29pPbhBNISeuRjNQwfa4ona0iZlXkDP
WrhS5I3g7dwbN8XH3opLaNVXup5p4vFcbLWAPL0YtwErlDql7JcoqRPbkH5lYcN+NKNceO5
KyxNGvZieprWNBX0X4kttrU3ngc3gmnnRlHWNExUV5cRRMy22MMnzKRwapW+qTzsQ3kNEeC
UHNWVjheEpLCXdz8jBsYFZOEou8gjbY56fTXlia7WMrGDyQMCsiXzdz/KCvRQR2rr7o3UcP
2RInjJxsUNke9MWCxigH2q2cTgcgrlTXTCu0rtXKslscKCA/wA67AfQVYBZ1aURExqcb9vA
q/baDdahqLxRo0cW4nc3QVuXOianbWRt4ri3AjONpQ/MD3NdMq0E0r6kWObhuYreePyWTzn
4AZcirNtfyWEj3gKPcuSGBUbVH+z6VeXQk0sG/lZLoKCWXpn/AOtXOzSlpXeOPCHoDTThUv
bYRDql5JeTtPIMMTnhcY9qrQsqxtICoZm+6q5OKRpNu4Fct6VDBM8JbbIY89SO9dUVZaAfS
1k4E2VYngdR7VuPIfsEqrzx+Brh9Ov0muAFfJGAcHpXUyTlrCQqeMY+tXDqORWjAklSTGQv
WpJUhMQUIFHQADrVWKO5eL7ULeQQNkCXadu4dRmpfNTYhZucdqkdinJEYztKnIGBmqM43Z3
D2rRn3MmFPBGOe1QTohRQGCsOM0DRQjEkUvGSnr6e1adnIjsDn5iemKoPIYsxtkjGeOgFS2
U0ckYcOvy/d5qWVubJXJ2g4OcCo9hGQVGP5VAbiMIC0gz6Bqspcwup3yICRj7wpXQbHM+Jv
Ddvq9oWYFWHXHevGNT0l9B1hVPIB3DjqK+iGmgCnM6MTxwRXn3jbSre9tzPbgNMg3BhjJqe
Zdykdj4L1GO98OQzKQSBtIAyR9a7FII5ArADIXPTrXjnwo1FoNRudOvVIt5F6PwPzr1dZo7
UkfaUeFug3DI9qFJLQU1qPlsUdt46HnGcYrH1DT0kXzY/ldffrXQLd2bIVNwgB4+90qpK1s
NxWWNSTkfNT5lbcxTaZ5p4wit20R7w/uLm2OeR972rL8Ka6s9v9gecq7cjdXZ+J9Kg1WMQs
6DcRuweDivI77TbjStZkjtkkIjOVZQSCKm8bbnTE9pjt0AiYfMuOvvWtbDaAU4PcV574c8R
MIo0uPMZD8pDg5jP9a7u1vYt2S6hW/2ulJSRMkX1bLFlQ5BA+tTywRyxAkDn2qLzLTYW81c
j0I5pRdWoIPmx4x7VfMjFnP6vYCaF4ljZSej4xiuGee9troW7IIthwDGThh7j1r1S6nhdQF
mRkf3HFcVrmlIGWVHBU8ghuh964fZpN31NI7aiW8Qni3PdN5jdh2pDFIsqJkFQdu7POazrG
8kibZvCnofatMyABWMgYdzmuaFKam+Z6F8qIZ9GsCDP5RaXqzM2c1kzxIkqmKN1aPqAuV/I
10kEsM8TRtKgPP3jTIrZLouoIKpwSnenOVOmrXFpaxwRu59SuyZFSORcp+7XGKstokER+13
UaXRA4Tf0/CrNxYWdrqcqJK8al/nBXkfT1rRWxtyp+yXz7W/56DOacppJcmiErDE06x03T5
ZkkuYpJhkMV+Ue3Ss2OTSZLOWOaGZXY584Jzn1yOlW7qGwg3Rz39zIR8zAE4H4elTW1yLmz
2adGqQr8pEijLCsLtK7vr12Gkck0TSO3lyBygOCTxWhZPLcsJIrWVmHDcfLUd1BJA8kIQLk
lsen0q54W1GO1knWRGbdj5TzzXoPWPMiopXLGnWl9atcXFvBIrNzHb9EJ7/T8K0gElS0vfE
GkCNC2EQYYbx0J9B9a0hqETxedIvkEfwkdRSR39tdQury7Yjn5W6H6VyVKjt+f/AKa7HIar
HbXGt/bhpE0UW/YxCDypD6DHFdnL4Z0c2Nu8KtbScPlWwwJ/Gq1jq3m3407ahg2jyEAAC46
mrrTkzzQnCFPVhlj7CuedWonGO1vPczsZwW70LUZZbdBeyXAB3SvyuPeq2qX+sxSxSA2xjf
kxbs5b2p+oTwz2SzSXixzA5VM85HYis2PWJZ7TbIkYDPt3Dlx9BW8Nff5deoWTJf7QN/ex2
96q2G/lpXPygis69tmMs0UE63sQ/5aJyAff0qXUDpd7sjjLW8iD+MH5qrWFzPZrcW6X8VvD
Jw3y53fWtbWXNHTyJehFMl9p/kC4RGfGQUYN/KpLu6a5CTiMQSRjnyzgMPp61zk6ypeFFlV
gx4ccDNBlu0Ad1JUnHOea61Svq9zO50cl5BJYlhJ5LdsjJY1gzyy3BTzCSAeeOfzqKMtK+J
WMad81rwQae0RjErNLnIcnAPtQoqkG5c0S3K2M0j5VVJwdpwakTUeGimDtj7vPApp1p4IBB
bwgIBgqx3VAY5C8TS27xJL02jOfwrl5XJtzW+xRvf2ukmlfZZdPhDD7s2TvqnJJqKwRsJI3
QnjuazrgywySRPlVTpkYqompzW5byj9c8mlCgt4rzK529yxfX93MywmZoduAJE+Ut7Valls
ntI1gvLh7of6zexO72qp5Ut7EbrapUc49fWnxX2nuTGbYRSKBhkHFauKVuVfcQbMcV1FpSq
9qjIRgEn5h9RXOyxWCRPCPMkuOrbMYX/ABrWOqXBtnVZowgH3ZDyw9q5aRFivxKiqJOm08A
0Uacrvm0JMiaCXzRM4Ko3r3FNWUQMSLYS5/vHpWtKXvb3FxAtvDwpEeOabdafHDNsSZSmMh
lOfwPvXcp3snuB6DpTtbXpbqpwDg12ct/EmjSMW5VevrXK20CifEYB4z1q3qZZfDk6KjLjA
I9s12U0mmzOcmmj2L4X/ESxsLL/AIRfVdFTUdLvXeQ7F3yAkAEbe/T612+tfBKy1nytV8J3
p02C4XcbW9jb5AfT+IfQ15N8GPiV4S8IeHxDNpBvPEs08mJinEUWBty31zwKf4w+JPiTXr7
feam8US5KwW7FEX8jz+NZLRalt3fumh4y8A6j4GWzGo39vdi7LBTCD8u31z9a410VmBxuK5
qtJd3N6im5vpZwO0khbH0zT4pgpCsMj7pOKl26FJMZOCbaVSo4GMHvUGoahrj+MrnQtCsbW
RkfbFEtrGTgD1Iqa4dVibGM9B+dXfD53fHdh/01f/0CvKxvRvszCqpTlCCdryS0+Yq6R8TN
m4aOF7/8e8X+FO/sX4nsP+Qcq/8AbKIf0r3rBA6dBVZ9U0yO9ayk1C3S6C7vJMnzgdc4614
iqt7JH0LyeC3qy+88RTQvij0Fgo/4BDUo0H4pBT/oY5/2Yf8ACvbrfUbC7szd2t7FPbrndK
kgKjHXmp7W8s761W5s7qO4hbIEkbhlOOOCKn2suyGsng/+XkvvPCh4d+Ke3K2gyTwQsVSf8
I98ViCGtcH/ALZf4V7Y+o6fbzC1nvIY7gldsbuAx3HC4HfPtV87QAX2jPGSRzSdVrovuD+x
6f8Az8l954OPDHxVaL5Y2H/Ao/8AClPhn4rAZ2Nn3aP/AAr3dVGDwc/SnHAY5HHoaTrPsi3
ktP8A5+S+88E/4Rn4r8Fo2P4x0q+GPirzmIkfWOvenMcUTzTYREUszE4AA6mspNe0RooJhq
EIS5USQknHmqTtG0d+fSj2snql+Ank1LrUl9544PDfxTUH/RycdP8AV0q+Hfip/wA+2R7eV
/hXvHtt96eNuCeDio9u+yB5LT/5+S+88DOgfFUD/j2Bx/sxUn9hfFT/AJ9Af+AQ17rcXVtZ
wvLcTrCi/edyABnjrVWTXNIgto7ibUrZIZZDEkhkGHcdQPXoa0VWT6fgR/Y1Jb1ZfeeJ/wB
hfFPO42CkH/Yh/wAKG0P4o4+bTkx/1zhP9K9t/t3R/KR11W1IkiM6bZVO6McFxjqo9at2t3
aXkbPa3KTIpKFo23AMO1T7aS+yvuBZPS6VZff/AMA8EOifEzP/ACC0/GGH/CgaH8Tu2kof+
2EP+FfQO3J4IP49aXcF5Lcn3NSq76JFf2ND/n7P7/8AgHz2NE+Jo66KhH/XvF/hSjSPiWG/
5AK/hbRf4V73Le2kVxBby3MSS3BIiQtzIQMnA74FTBRtBKj9ar28uqQf2PB/8vZff/wD59f
R/iSef+EfQn1NrF/hUQ0n4kAHPh6P6fZIv8K+gp7i2tVQ3M8UCu2xWlYKCT2GT1qRlJXIX9
KPbPshf2PB7VZfefPQ0f4knO7w3GfrZxH+lH9kfEZSNvhiHHfFnFX0B9otjdfZRPF5+N/lZ
AfHrjOcVLhVBdyMAZ5wKHXf8qF/Y8f+fsvvPnk6V8Rifm8MQnvzZRGk/sn4gK4x4Wg+v2GK
vf4r6xlMey9gYy5EYWRTvx1xzzT7ie2tYDPczx28Sn5nkdVUfUmn7aX8of2PHf2svvPn8af
8Qhy3hiE/9uUf+FB07x+AAPCtvjHexjNfQAu7R5zCt1E0u4rsDjOepGPpzU4GAPnB+hFL2z
Wjig/seL2qy+8+dRY+PfMH/FJwcHqLCOlay8eZBHhOFu2fsCZr6ILHAGR167qjW9tTdtZi5
jM6rvMQf5gvrin7Z9IoP7GS/wCXsvvX+R87tY+OH/1ng+BgOx09TSf2b4yXlfBluv009a+h
47mCVgkFwkrFSwCvngcZ496m59Cffml7drdDWTrpVl+B813cXiq1tnu73wfaxwxrlpJNPGF
HuawPEktpffD211KTTbO2uP7RMRa2hEe5QmcHFfRnj85+HmsYU/8AHv2+tfNmsbF+FNpvBK
HVX47/AOrFduFlzyT8zx8TReGxKpc7knG+vqcDqAE+XSJiOP4cAUxDK0ALHO3sB0q8buZbU
wJdZgz9wgfpWSGY3HkrJjcete9G9tTMJZhjBzg9s9KiEYLgRzYI5PbNbDeHzLGHd/m9u1VJ
rB7a8VVljwMEZ71SkraDRNbSx2jPJJZPMNuFDPnafWpo73aoml1N1mXlUCZx+NWQqTRiW5I
bb3zjIp0aRzQslnHFIjH7vUiueVt2ilqVZr/+0WQXJHmqMbh3pjxBY9yKm4dd1UrnTbkTSN
HGx2HBHpTI7iZC4mi3NjgVpGCsuUTLm+5T5hjHYD9ajzJGx2jn1PSoHunfACkE8fSpC5KDL
byexPSq5bEmhM7m1jje0QsOVkTkg/T+lULtoXm/dRyu5A3B0CkVZtvtUaiW3ByONx7fSnlU
aY/aFAmYfKRn86zXusDKeOUJgREZOQC2KZPBdNCnmqkYXgbe9b1rDd+esU9vuz3GOBWpJY2
uCGG8AgYHY1TqpOxNzoNLKTXG/IRh2Nb2tWQk8L3zyA5VQQegPNcpoETSXIfnPB69a9Kv7Z
ZPh/qsrMSyRD8Oa9ihG0Wc9adpIb8J/h94WsvB0/xE8a3L/YjJJa2NsufnkxjcccnnoPau6
8KeGvAWg/DJPHPj2wN6t7KY4ISC2F3EDauRknBOfQVk/DC58LeOfhZb/D3VtbXSNRsb1rm3
ZyP3gPPGeD1PFaXxKutB1vWvBnwm0TW4BZWrBbm8DBkjO3AyQcZ6n8a5YpNanTKT5rGB8Uv
CWh+HhpPiLwqzf2LrUReKIn/VtgHjPOMHpXnyytGp6YJ545r0n4xeJPD6QeHvBWgXsd/a6N
CUknRgwL4AAyOM8ZP1ry4Luz87YxwMcVnJ9C46q5akYyIuOF45/GtTw0M/HeTt+9kyf+A1z
wMoKRgnG4HP4jNdF4a+X47Tkt/y1kyf+A15WNenyZnL+NSX95fqe+KDjgcewrxTxzcaxbfF
26udBigmuYNDDywtw8sQly6qezFc8+lexXmoWemWUl5fTLFCgG52GcZOB+ZOKxp9c8JQSLd
Xohjmk35d7bEgVCA5bjIUZAJPFeJQnyNu17n2deCnZOVranKXXjK01C18JReG7xNM0bVPOE
8iBQYSkeRCcjCnP54rn/DWqa3ovws8K6ppdxJJZfb5bW8t4lBLiSRgjdOCGIz7GvXNQbw9p
djb/a7W1SC4lVYY1gB8yQjjaoHJwK5ebWtEl8dWNnHLeW9rDp7X8kaxmO22h8hmXHUYPPHT
FbRmnGyjp/w/+ZnKFpay1/4b/IyNdurkfErQNM/tlDdWMa3F7dSpGTBGQF8tTj78jenat74
h3EkPiDwUp1CW0tm1TEu1gqnCEjOR6/zqvL420q307X9evIbe8NkIpYbaKA+aI2/1bsxHIb
rntXfW3kajZ21zNArBgsqrKnKHHHBHBqJycLNrpb8P+CaQipXUX1v/AF9x554U8S+IdR8U6
fa3jNLFd211NeQsoH2R0mKxgemRxg9etZXjfxNr+meJvEUWna1Lbxafa2c0MKqhXe8gVgcj
OMdq6mPxbbWnjfUbC9ura2tIoHuywt2WRkXglzjGFOcH+LNdHpepaLrsNxNZKkskTBZVkhA
dSVDDIIzyCCKblyT5pR0t+t/+ASlzxUVLU8uuPFN+ItY0vUNaM8S62tlF5iJmWJo9xQt0UZ
7+2KqWnibV7/SvC+r3qR3ccK7JTbrGs9vIZjGsiqR8wKjaQMY611qeNLXUrSzurGygsopda
+wH7XalhKFJBxgcOSOCelddqmpaHobWv2yKITSswgjjhDOxALMQAOwySaqU7e7ya/1cmMLr
m59DA+ImvXGhw6dFa6g1pPc+cVRAo37Yyw+c8Lg4OO/SiDxBqd18ED4lFysepHSzcedGBxI
FznHTqOlbWr69pFv4Nm8VFF1CxhgNzGUUPuGOMZHH9Kx9U8Q+GtQ8H/2XqVy+lx6jYh5kij
wbaKQhdzcYUZOATWNPVQ93Z6/qXO6cve3Wh5/qHjDxCfDmuY1X7dAmj2l0ZXRCsc8hAeM8Y
IIz8p5FbF4t3oWuaBo82pxXdpcabfSKGgjTykEYKquBxjnnvXdSv4c8HeFrKDUmQ2QMdssr
Qh/NYjCbgq8k461F/wAJd4Qnsor8yJIN0sCKbdjIpjGZF2kZG0da0jUuk4x01/JL9CHSSbv
LX+v80eVeHtRu7XTPDdpY3FnG7eGJ2RrhFKq/mYALYyAc8jpXo/ge/f8A4QW+CWx0ySweWI
28+3ZA6qCcFBhlzzn3qGTxPpK+MreyjtbGbRp9KF9FPFblnOZNoUAdQc9MV0I8QeHIL4aMJ
44HZ1iMQiKqsjqWWNjjAYjseamrJy+z5hTilf3u6PNV8eeJ4bO2tb8yW129/Ba3UzshiRWR
mDxyAYCucdelddrl5rJ+DeqXl1eRrqcdjIWuLNsqWHdT7irth4m8D6lMukWsls/2hpB5T2x
VHaP74O4YyuKtx+KfCs+nyMl3C1sqouwxHDq+VTav8QbBAwOamT95NQtZlJLlkufdHm82uX
dhcQvZ6jFM1v4Va6jneNXZJFI4B9PUd6q3PjjxbaWl/MNbikNrYWF8ubdPmaZgHT/d5+ter
wXHhe60FtYgtrV9PijZXkFuPlVCdy4xnAIPFc/f+JfBk3h7U7vSRpk1xbWizgXNqVjMZPyM
flyUz6dK2hUUt4eX5f18zOUGtee3X8/6+RB8WNz+CtP+ZUZ9TtNrYB2kuOeaxbPxp4ime00
yS7jJk1q60+S/8pQVjjUsox90MfX0FdFbeKbS78S6houtWdo9pZQ2ksDpEZd7yr0C4PTscV
B4h8S6Hpup6foum2Nhdtc6lHaXsRg4jZhnOQMbwO3XmlBWioSje2v4DesnNStfT8UjiE8V6
rLr9h4smtU/tKLw1czCMLxIyy4DY64OM4rox4s8TGDQraS9s0h1m7jRb5SkhjiMW8qwHyqS
wIGe1dvbah4Uu9cW1tGs3vkDwpiMZIXAdFbGDjPIBqrqWp+BtCRtH1P7FaIii6NsYAQFzjz
MBccHv2olNSsuTUXs2lfn0/4P6nkegB2tfAot7xbeb+1tS2zhVO3G7nB4q9qvxA1W88I2F/
emzkvILV74W7xAiR45tiykHjYRnAHOeRXqkt34P+0Q6VjT/MkAKRCMbcyDK8gYBYDjucVze
g+KPCfiHS/O16x0y2vIPtEKwNHuAgjYhtpI6cZIHSr9rzNTcH/TbI9ly+6p/wBKyKtrr8Nv
8SpdQ1SCGziuIT5d9GFaKSNYgzo7dUdTzz1GBXU+MPEEum/DnUfEWh3UTPDCJ7ebG+Nxkc+
4INMGoeBJ7W6aO405dtn9olkCY2wOMB+RjBHFZPh/xFoN9DrWgXdrZx6DoxgggZwxWZXGVB
Rh1zgYxzWNrtT5XZWuja9k4c299TnX8deKrXUbmObULWeO11Gxt2UQBfMS4QFhnPG3saS08
Saivjq3nMlqLq41yfSZGZMEwogKnGeDkDJ7ivR0sfCFxpj6sLTT2s/9a85iGAU4yT2K4/Cs
bUdV8C2mq6fIdOtp77VLvyVlFqdwfaCWJIz0I9zmqVSDTSh0/T+mS6cla8v6/rQ4W08UXej
QeKvEOnGzkthOlvFMsO03Em8LLMBniNS3ToTya9Y8OXWqXemStqyRLPHMyI0bBt8fBVjtOA
cHkVz8F54Vj1i+sILHR49MhtJDNtj3STbT84VRwVX+Lvmt3wlqGk6p4Xsr7RLQWthMpMcSx
7dvPpWWIkpK6jbUuhG0rc19Cl8Qfl+Hes5BGIOmPcV4LapAfAmmrcLvifUpQQBn/lmOte8/
ETj4d6znr5Xt6ivDLOYxfDqydLczu19MNi/7i810YPp6nzmbf76rfyfqZVx4D0+8ujPG7f7
oICj8Koal8PbdYma3lMMijIPWuss9YaO2TFsS54YMQNv/ANenNrcF8jxRlg8YwQwx+Ve+px
S3PJcqilZHmo/4lrvDes63KAhdzZWX0rGaWK8u0Wa1aYjp5X3hXS+IrdUiEmoahvCnK/LyP
QVW0TV7K1hJuI0Rz93K9RRzK2x1J6XLFjpUE9huWGQqp5Djke1SRWPlomIVtgnQgbS319au
TeI7aMCJY2RZMEfLg07ULuKSCJUuUTPVmAIrml79iU5JlcWV1KQtpDHIwyXy1Zuo6SJI5Pt
KGCTqpU1ZiuzZ3BnhvU4/gzin3OpLevvuH2qO396uiktBNtehxE1rPA5CbmUHG4jqas2cZJ
Tehx0ya3J9YtJokjs4Eg2k72mXO6qrXpNtsMcRcdCpA4rZvox8zNqwihMZVMA/7XSrkemyR
IHmRZcj7xGK5ZLiZsGBTJIP4VNXbHWNZuNUjsFtCWc48qQYI9Tk1hUSSunZEWbeht+UsMvA
DN0B9qafLXeY9oJI3cUtzqctnqDWOoBLRAPkcAFX/Go3mtIyZcxZkwd3GDXHSpynK72Kbsk
b/h62BuUaIjH6ivR9XiMXwq1j5MHyh83rz0rkvDFssdymRuHB9q7rXtr/AA81S2JChk3e3B
FfU0H+7OLE/wAVI8O8OQPNfxQQ28k13ISIkjUsScdgK9G0r4GeP/E975q6X/ZFm3/Le+byy
fcL9416Z8BPEXgrTvD1vo13PZ2niSW5kKvNFhnUj5QHPt2zXpOi6Z8So/HV5f654hstU8Ov
bSC2itUEZVyRtyvc4zzk1wqKep6LnbRI+UPiZ4AsvhreaVZ2/iFdXu7lGa5VAAISCMDAOQD
z1rB0+6aaIB2Bx2HpVDXtO1LT/EN7a65YXNldtK7BbpCpYbjyCeoqrZv5EmU5Hcd6ipZOyL
jdrU6kAuV2jkuOR6Zrf8MLn46T98SS/wDoNcxbXCTSR4bncvH4iuo8K8/HG57Ylm/lXlYx/
kZSVq9H/Ev1PZNf0sa1oNxpbRQzJcbRIk+drLnkZHIPoexrioPhrfQz6bcPfW1/9nimtZYL
/dKnkO25QD1Yr05616WvzY5p4HGDxjmvBhVlBcqPtpUoSd5I53xR4aTxBoFvpLw28kEbAlZ
NyFSFIUoy8qQcfyrAt/Amu2t/a3cWvxyTR6MdLklmiMjlskhxzg9ec+laWtfELSvD18LXVt
Pv4HYbk/dKQy5xkHNdFpGpLq9jHexWlxbRSKGTz1Clgeh4NaXq04LTQt0U25NHnMfwt1Y6X
rlrcaxatPqtjb2u9Y34eNs7jk8g13OlweJLfxG0d9eQy6UtnGoSOEptmHBwxOSCPXpWtcal
plnKUu72CB+u15FB/LNTpLDPEJIJVlQ8hkIIP4ipnVnJWkvw9P8AIUaMY/D/AFv/AJnBX3w
9v9Qv/Ekt7q8LDXVMTyJGwkiiAxHGueAAeT6103hTRZ9D0sW90LM3B2q8lrEYxJtXAZs8k1
oPrWkpJtfUrVSvBBlAI9utObVtNiKibUbaMsNy75QMj161MqlScUpDhQjD4UcNB8O9UhsrO
yGsWzRWmtnVU/dMCyli2w89eetdF4k8My6xqemapaXCQXeniZFEmSjrIhUg45GODWuNY0oR
rKdTtvLLYDmYYJ9M5q3DPDcRiaCZJoifldG3A/iKUqtTm5n59O4vYwty2OX/AOEMSL4Vy+B
7e8ZQ1m1qLhlJ5PJbH17Vh33w3vNQtZUl1SISX2mw6beMI2ACRsCGTnrgY5+tegRahp1xN5
MN9bySn+BJAW468ZqW6d4LV3ige4KDd5cf3m9hk0oVakX87/19wSowluv6/pnN+KfDFxrug
6fptndJbizu7e4DSKzZERyF47nHWuXk+G+uNayWsWtWwhmvrq7mRoWw4mXAGQc5X64NbOnf
EvQdR8RRaF5F3bXbyGLEqABXHY812/JHy9ueavmq0bRegVKEZNuS3PI5vhTq8iaQ8etwQXe
ladHaW80SONkqSBxIRnkdsVsSfDy6n1SS7udRiMd1qMGq3CorBvOjTbtX0UkA89OlW0+J+g
XGutpFlaXtzdeaYk8qMYdh6ZPTg13CSFo1d18vjJDYyvsaqdStDSRP1aEXseYWPww1GGXTv
tOp2zQ21xfTSCNG3MtwMYGTwVz+NNt/hpqEHhizsEubCLU9OmhktryOJszCJiVEuT6HGB06
16Qmq6ZLKII9RtWlJ+6JVz9OtTzSxwJ5kjqiL1ZiABUPEVXuJYan2Mu7sLy88K3mnP8AZIb
25t5I8xLiJGYYz6nr+NefN8MNaOm3Vn/aVlmfQo9IBw2AUbO/6H0r04ajpzYzqFt/39Wrau
jAMrhgehVgc1MK06asip0YT+L+v6ueVXHw61//AISg+JNP1W1tr2FbUQcsV/dptcOO4YZ+l
TS/D3WTrBlhv7MWba2utfvN3mZxho+OOvQ16Mb6xVijXtuGHUNKoIqWK5gmH7m4jkA6lHDf
yq/b1Lf8ATw8N/67nn+j/D6407W9LnkvUe00m5urmEoTvlMxzhuw25P1pfF3grVfEGuahe2
dzbQx3OkPpq+YzblZn3bjgdPau9e6t4n2zXEcfHAd9uaQXtlnP22D6eYP8aFXqc3P1/pidC
DhyW0/4Fjz3TPh9d2XiP7fcCxvbeWO1LCUyboJYUC7kA4Oe2elUbX4Yan5FjZ3d/AsVm19M
kkYYl3uAQAQRwFzz616sskci745FceqnIqIXtq0/lJdwu46qHBI/DNJYiqH1eD0seSL8LfE
FxpVzbXd7ZRM2k2+nx+VvI3QvvDHIHDYwRVi++HniLUG1q9lnsYLm9u7S8hiRnKhoRgozYB
wfUdK9VWWN4/NWRTGRnf2x65piXVnKjNDcwuF+8VcHH60PFVP6+X+Qvq1Mwo9BCeC7rRU0+
zia5R99sCxiy5ywLHk5yea5O18B69ZnQ2hvY510nU3uYobuUuyQNHtCb8ZYjrz24r00yQEl
DMgIPILAf1o8yLYJPNXZ65GPzqY1pxTXf8AUuVKMmnbb9Dyuy8AeJ/+Enj1K+msNirexHyS
VAWb7pCYwMd+565rpvCekeKNC0jQdGuf7O+w2Vs0VyUYmRmH3CpPGOua7FXjYfKVbB7EGgA
cHv68UTrymrSJhQjB3RyXxE2j4daw23/ln6j+8K8Z0NUbwVYBhhfts5x77Vr2b4kj/i3WsD
IA8sd/9oV4rpLvD4I04H+K7nOc9tq13YFXa9T5PN/980/k/VGdqtw2nySgRmcn7qJySa5Zt
V1mEGe6t5BGWxtKbQF9jXXyzFryJ+gU9SaswtDqkzRX+mgxxn5C5yD/APXr3ZR1sjz1JJXa
PH9Xae8uzchJUhLYDOvH/wBas/y3G0plscY6ivU/FNrC1mNPtlSK2JBPPKewrnYvD872jfZ
p2W3Ixh+pNXqtGaxmmrnL3B1KeCNXyW7fNzVuGw1GSErdERr1CO2M1p6DoEVxeTxvcFJY+B
g/1ravvD808QR5AoTq23Jb6mna2yBzSdjhQhjkdVdpGU4+UcU2UXgYCaOUDGcMtdzb+HYFg
We1liJQfOQM5P8ASsyeyvbh5XhljeMHCqQc0XHzI5dYmK7g2eehGOKZLNKshZYBtHFXLqC+
jOZE2YPQjr9KaikwyKFPmg5ANMZb0q4Wyuku7kPEpzsYR5JNbsetWKzC51O2n+3AECXG047
YrmZ783NpBA0juF+9j7q/SqlxczuPLuJfMCf6snn9a5ZUfaO8g1NbVNZEoCurSxnnbL8xH0
NU4LgSqdkeQvGGHArKZgGG0cg+vWrFp5Z3btwHXg11QgoKyFY+gPCQWaYNnCgjIWuo8Vbk8
IXsO3A9R16iuK8GTH7UsS8fNg+tejeMV+y+BLy4ZBlsRgj3Ir16Vo07epw11zVkeXy+FNft
vCll47tfJTTzcm3Vg/7zePb0qlpfjjxv4buHn0HxDd2TlyzxF/MiJ90bIr6A8F2ng7UP2e9
Li8ZzPBpT6k2CGIzJuIUEjnFUbrw1+zlFdSxTa9LG4J3KJ3wP/Ha8u10mj03JXcX0PnH4i/
FXxL471LSJPEVrax3FhE8QltlKiUEg5IJ4P0rDt7vzEwXO5u+a9D+Lmj/Di1vLD/hX9417A
8bfafMZmw2eMZA7V5MiyWrmPAAU5B9aJu44Wtob2nSyx63bokhMbyoOf94V6j4QG7463fAI
8ybp16V5ZpFwsus2W5cfv0zj/eHNereD8H45XnP/AC0n5/CvKxv6Gcn+/o/4ke9hsAcY9Ot
PZs4OcZ96jUfKAR0pl5eWen2/2m+uo7aHcBvlbauT0HNfPryPujxj41fNrGk4yf3D9P8Aer
uPEfiKbw58M7W6tABcSwxQxEgHaxXr+ArhvjIySa3pLRsGVrdiCDkEFq6rx7pk2ofC2zkhj
LyWaRTMi5JK7cNxXqWi4UVLa5va8Yplz4a6RbHwsmr30S3V7qDNLLNMA7MMkAc9K5r7fJ4J
+L50u0fbpWoshNv1Vd/dR2wa7T4b3UVz8P8ATdjDdErRMAehBrhvENs/iH44WttZ/vFtDF5
rLyFC/Mcn9KzhK9WopbWf/ANI6zaexD4ogtR8dbGN4Yo4XkgMisAFPHU9q1/jJ9gk8Pac9s
YGkWfbmPGQu08cdqzPFEEF18dbK3uI1lhdoVdGGQwweDV/4uaPpOmeHrBrDTre2ke4Ks0aB
SRtPHFbxa9pSu+gdYm5faPp8vwVghNpECLON0byx8rnHzfXmuV8H63feAvFU3hfXmKWMzja
7fdQno4/2T3rurgr/wAKgtwP+fOH0/2aXx94NTxRoQltkC6narmFunmDuh+vb3rkp1I2dOq
9G38iVK11Lqy/pVhYx+Odant7WFJDFbneqAHkNn866fGBk9c9K8v+Et7fXiaqupOWntfKt/
mHzAKDgH3FeocHBB/lXJXTjNxfT/IzmrOzPnnxhpctpDa+K7NSsi6hPHK44wyyEof0Ir1u4
183/gmzvdPObrVVSCIADh34Y/hyfwrKi0iPxB8N9W01cF3ubkoeOHEhIrnfhHb6hdKxvH/0
PSXdYEIxiV/vfkP513VGp0+Z7wf/AAxpo4+hiaJaw2Xx3S1gG2OCdo1H0jI5rofiTr99d+J
9O8GWMzQQzsn2lkOC+48DI7AVjadhv2hZwrdLmT/0A1b8e2suk/FfSddkU/ZJpIjv7BlOCM
/Tmt2k6qvvy6eo9G1fsejaz4X0mbwhPpUNjFEIYT5DIAGR1HDZ65zXKfC/xDca9o15omrst
1JaAYaX5i8Z7HPXBr0PVruK10K8vJZFEUcDvuz/ALJryz4NaXcKmq606FIZlEMZIxvIOSR/
KuGm70JOXRqxCd4u5j/DDTbG68aazFd2sU0Ucb4SRQQvz+9XvBF3d2vxX1DStIlkk0jzJd0
eSyIo6H254rnvCehya/q/iSzgme3uRE7xPG5X5g/Q46g9K634S63b20t14XvrdLa/R2ZGIw
8mD8ytjqRXoV1ZTa10WnbzNJPR+hk/FGzt1+IOkBIUQTqnmgDhzv71a+J0cXh7xBo9z4e/0
C+fO5LY7d2CNvA/EVH8VAD8QtDiccNGgI5HHmVWuQ/gT4qLc6qjX2n3BzHNcfvGSMnqpOeV
NTT1hB9eV6dxRu0jsfiXAk3w2F7d2yC8QQncR8yMSNwHpVPwhb+H0+HujHVNMt7m4v5jCN6
jc5Z8Zz14Fa3xSdJPhzcTQtvjaSJlcHhgWyDWL4R8L22oeD/DesW8AF/bXIkL7j8yBzkdfS
uaLXsFzO2v6CXwlrxHZ33g74X6na6azoDdny3QklIXb17elJoUng7xh4RTR7VYrXUEgC7cB
JkfH3g3U8102o+I9IdpLKeJLi0N0lhM74KbmUnH4cA/WvPPG/w1t9Fsp/EOgXckC2x8xoGb
7gz1Ruv4Gik1JKM/dk3dPuTFp6Mv+N7m68PeHvCmm3qs1kjKL1Yz/rNgHy579zjvW1dad4c
8Y6Vb3vhiW3S7tpUkAixEdoYEo6jt9aksLuw8UeH9F0TxLbCWbUbLzwzHBJU4yD1BxzXCeI
fCN38P9Z0/WdF1F5IJJ1jVSfnBznaccMCM04WdoXtJX9GWl06nRfFnwyZdOXxFYJsngOLkI
cb0PRjj0Nauk61p2q/DKDybOJ7mcC0W2CjHn4xnH/j1dzcwR3+nTWtwm6OeMq6HHQjkV438
JIVXxbqsBy0dqrGJWPCkttz9cDFRCfPQd/sErWDT6HrGgaLZ+H9Gh0+1AG0DfITku3ck1qc
7eD+tPz8uD/Om7hgAE8+5rgcuZ3Zg3fU5D4knPw51bJ/5ZjPP+0K8KDXI+HulNakGRbyckH
uMLXunxMJ/4VxqpBJOxfX+8K8TsjEvgfSfOYIrXVx8xPstelgZJNN7X/Q+NzZ/7b/25/7cY
A1ZZJI0mHlSoc4PekXUL6WWZUDhk4/drlQD61Z1a60/S1iLRW9x5zYDk9Px9Kxrh47BZPsm
52lG4OrnAPoB3r13XdR+6rX2ONJWNR7UeS1zcPulIzhl4p8LLtHmqVB6YAwawNIudS1C7kg
N3Ai7c7bjgN7A+tRS39zaXE0Vx5aiE58tnGSPb1qFKpzOLlqga00L0tzZ6LqTXHnKN45XPP
5VTvfF+oQzMYgklq3TcvX2rMv9etLyZJ4bZUkHUMBWTqmoi/UIUEUnqvQ12qc5WuhezT3O6
0rxHBKheQRx5+8u3Bz/AIVY1G4Nxa7rB4VcnqRmvN4RN5W1vxbpWmkjtCipP9cGm/IThrcv
yv5waO6f5/p8oPtWddqixybMBiODnkVFK7ZUGVgucgmq6FjayOF+6cZNFi0rFRpCi5U4wMd
OlVpZlaM4Hzds1b5MZ3AkHk1EwULgIOR1xyK0KKauzSnanBq5AgKsDjAPGWxUZCArgjnt0z
QnCfuwF55BNUgPcvh4Y5dQYq2TGcnPevW/GUIf4Z6luHy7VI/MV4X8Pmni14xx52Owz7V7r
4wcj4V6yw6i36fiK9NJuKPPbtVbfkeb2eu+MdW+GVj4K0rw69xZpdm4jvUgd8tkkA444Jrl
5vDHi5JJVv8ARtQmulYiR1tnwT+VdL8K/jD8QNPTTvBXhrTYL5fOcrGtsXc7uTkg8DPevpS
fx3qfg+1k1b4mavpWnQsv+jabZoXuJD78/wAuPevLULrlZ60pqPvJfifFGqaff2EqQ6jYXF
o7jcizRlCw+h61i3kEc0W7GGB5A4xXpnxd+JsfxG8SWt9Fp32O2sozDbq7Zd8nJZuw+leam
QmQtxtAw3ufesHo9DRe8rtWINGWWLxJYKDlTcxgnP8AtCvY/BZDfHK9OeBJPivJ9KBk8R6c
2Mqs8fT/AHhXq3gYk/G+9JGMPP8AzrgxnX0OWX+8Uf8AEj34YOPT2Fc3408LnxXoP2CK5+z
zxSCSNmB2k+hrowAyDbkHPTilCnkheR+teFCbhJSjuj7tO2p5zd+ANS17U9KfVhb2tjp0Kw
iKJzI8oHPUgYzXpixjy/K24jA27e2MdKRcnHy/jUgGCMZ/WlUqSla/QtyuYEPhLS7aaV9Ok
utM+0HMiWspRGPrtwQD9Ku6ToGlaDHINNtAjynMsrMWeQ+pY8mtNM5wfw60/HGMc8+tJzm9
2K9zmJfAnhy71I6pcWssl6W3+cbhtwI6Y57Va1XwfoWteUdThluvLUBVe4bA7Zxnr71ur93
qfwp+7nB9PWh1am/Mym3cwZPCOiy6OukyJO1khyIvtDYHt16VtWttFZWiWsLOyRjA8x97Y+
p5qXIUnk4+tKDnPNZylKWjZN2UbXSrCx1C8vrWLypb1laYg8Mw4Bx61YuraO6tXt5WkVHGC
Y5CjfmOlTntz3968R+JWveL/DHiJrrR9ZvDpsPlSTQvhgC5bjOOh24/Gt6NKVaVk9Tnr1lS
SlI9T0bw3pWgu501ZoxISzK07OpJOScHvVi10ewsbe4trSI20dxI0jmJiDuY8kHtUUWu2cv
hRPEUbeZbyW/nrjPOR93654ryvwJ4g8Wa38TtR0bWtbuDb2avJ5EYAGQwAXOM4Gf0qo05zj
Kbe24TxCjOMN7nep8O/C8N+NQS1uFvA2/zhcPu3Hvn1roNQ0mw1XTjYahbLd25GMSZJ+ueu
fesLVvHWnaP4ntfDtzYXzXt3g2+yMFZQeODnjn1rqgWdA2wpx0PUVlUdVWc7+RrGop3s9jm
5fBunXFmthdXuoXFihGLaWclCB2Pcj6mto6fbDTP7Ot0a1tgu0Lbkx7R7Y6VV1LXdO0nUtN
0+8k2z6lMYoAB3Azz6Dt+NSazqkOh6RcapcQTywW6l5RCoJVR1OCaL1JWv12B1Y2d3sZWl+
BdA0XUPt+mw3EE5JywmY7xnowzyKLrwN4dvdf/ALca3li1AMH82KRk+Yd+O9Vbf4iaJPocX
iBrW+h0mR9gung+RTnHOCSBnvip9f8AHeh+GrW0vb+O4ktLwfubm3jDxnjOMg+lbWruVtbk
+3ilzcwmpfD/AMP6xqRv9QF3Pc9pDO3y4PAHoBVzV/Cej63plvYapHLcpbHKSM53/i3U1mz
6zqdjcw69fyOdIn2xQWNtAruWcjaztnOT6DiuvU+YgcoVJAJBxkVnOVSFnf0KjV5vkc1c+B
9GutGg0eea9ewh+5D9oOPb8qdb+C9Ms9NGnW15qMNpziJLogDPWum+UHbwDn2peOn9aj209
rl87OUPgLw82iLohjn+yCf7QR5vzO/u3Wp5/CdteWYsL/U767sUI/0eWVSGx0DEDJH1NdFk
7u+fY0cgkZ/Wl7WfcOZswNV8J6Xqt9ZXkkk1tLYrstzbybPL5HIwPbGKe3hm2udQtbvU724
1J7Rt8CzkbEb+9hQAT7mtzlhuH86dzx94fnS9pPa4XZBeW5urZ4BLLFv4LwttYD2OK5vR/A
Oi6DqP2/TZbyG4fhyZiRIM9DxzXVg84OSfxpRk4yPx5ojOUVZbMlNoa2cEg9unNKowcjk+n
NIepAU5x05pMnpsIPXOKgXQ434nnHw31Q8j5UHf+8K8Av8AUZtN+G2iXsKQs63dwAk3Q/d/
Wve/ihuHw21Tr0QdP9oV4cLFL3wBoke1CVublwXGQp+XmvSwllFX2v8AofHZp/v/AP25/wC
3Hn8XiycxytJp9pJJJlWkdM4HoPStTTbqTTrMX1hN5s0w+eKSLKj6VD4ksbRJoI7REeYL++
aL7o/Kp9E0a8ubVI3kWW1JyyxnDL789a9yVGDWi0OLmXLcVNTgWwuotR0uOWWZi3noNrKT0
x7VgXkcdz5RgHk8bW3/ADbj613kemWMd79mlnEqAEIHYAmodX0lba1H2Wx89m7oegpwp8j5
kJys0jzK50uSIbzMGJOBjjFVDHICUDjI7g5Brq7+xZoxiErOwAYN2rFisJHkMcUZLk4BHSu
iMtNTRO5UAfyyskrfRRTkiiUZlZ8HooNX5LBYrhYJWPmEfNkcVGNKvASw+cjnaB2qnKPcbs
Qi1eSImFn8ofeHULSO10E8i3UY7hec/hWlvWO332N0iKw/eRe/41Pa21stuJ42d5i3zF+Nv
0rJ1NLgYPk3bgKpBLHgdKJbG7gcJM5jZuRgZro54bWNDtwzE8gmsu7J+z/OT8vTmiM3IVzC
khMc4VnZsjOT61dt7CaSHzWIQHpuOKmtLJpm+0THG0fKG71tiy8zT0WOZ1G7JXtWntEnYLn
oPwvAl1mQNtJZflr2Dx0234Va6BkMLcHp7iuC8AeFr2y1QzmMOnGHj6Cu++IpeL4W64iL8z
RKDx/tCvYpu8Ynn1FabOe+CHxd+GfgjwVa6bqdpPFrsssn2m5htQxYE5XL5yQBW14n8T/s3
6jr1zea/Fqt3fO5MkhMzAn2+bp9K+cvBPw58YeN9Xih0LRbmaAuwa6K7YUA9WPFe/6T+ypc
XF0134y8UR21ugLtBZDdJtHcs3A/AGuBdkejaz5mzxn4o6l8NrnWLI/DS2ube0EJ+0faA4J
fdxjcSelcGs7tAUXhgcmur+M8Pw20rxDYWXwxu3u7OC3K3k7Mz+ZLu65bGePTivOrLUgJRv
XKkYqKkNTalO63Oq0GaQ+JdOjLYzcJn/voV7D4EB/4XZqJz/FP/OvHPDTQ3HibTnz8/wBpj
wD/ALwr2LwFub406jxkbp/5142M6+hE1/tND/Ej2HXfEK+H4Y5n0y/v0dSWNnF5mzH970rh
W+PHhBGw1pqOccjyVyOfrXqyjpg8+5NfFvj1Fh+IOuRxLtQXkmMDAHNcWCo0694zWqPo8bW
qUbOL3Po7S/i9outztb6TomsXsiLuKxW6kge/PFdxearJa6KmpLpl3cMVU/ZYowZRntjPbv
Xlf7P0KL4P1O4wvmPd7S2BkgIMfzr0rxN4m0vwrpEmpalMcdIolwXmfsqjvWFanFVvZ047P
7zpozbpe0qS/wCAcjefGfQtLvGstT0bVrS4XrHNCFOPXk1raH8SrbxBcRLpnhrWZo3YL53k
AIueMk5xjvXPaF4JvPF2unxr47tQjShfsum44jjH3d/+H516xBDHCiQxIqIvCooAUD2xSre
xgrRV366XHSVaXvTenpqZknirw1DJJDJr1kkiMVIM2CCOoNNHi/wuc/8AFQWJ/wC21XZdO0
ppCz6dakk5JMKkk0iaZpWCTp9pg/8ATFa5HYv9++q/H/MrN4v8Lkf8jBYDn/nsKB4s8ME5H
iGx6dPOHpV3+y9Lb/mGWmAf+eC0DStLwF/s20Gf+mC1GhN6/eP4/wCZXh8VeHJ5I4Yddsnk
Y7VVZgSx9BXOa5okXiPWvE2kTf8ALxpsCoSPusGcqfzxXVx6TpkZBj0+0V1OQRCoI+lZ0Hh
uW28UTa5/bN3LJOFR4XRPLKLnAAAyOp5ranPkvJOz/wCCmNwnNWnZ+noeWfCa/vtUsF8F3i
N5ek3TTzMR/Ap+VP8Avvt6Cl+HwJ+PXix2boJsDH/TQV6vp3h3T9JvNWvdOX7PcapJ5s0gV
TtbGOAe3U/U1z+kfDez0LxRP4htNbvTeXLEzeZ5ZWUMckEY459K7JV4S9pbS+35s5o0JxcO
tt/yOa8bOD8e/BiE/wAHTH+01euSTwxyRRySKkk5KxqcZYgZIH4c1yOreA7fWPF9p4ml1e6
ivLH/AI90RY9kYyeMEc9e9XG8Lzy62ur3Ov3k9zHC8MKlI1SHeMFlAHXHrWFWVOooK+yt8z
enGcHJpbu/yPNPigyapbXHiOwuJxfaNdKlrsjYoY1PztnGPvfyrttW1y38Q/BTUNYtyCLrT
XZsY+VtvzD8wa24/DYTwk/hwajI8LxmIzMiFtp65GME8nmsTTPh1FpPhC98LQa7eHT7wnPm
KjMgYfMFOO9aqrTain9l/gZOlP3kvtL8TnfCAgf9nG5W52mP7NcE5A9Tj9areBdCfxT8BZN
J1LgO0ptHb+AqcqR7ZyK62z+HdtbeF08Mya1ezaOGJa3G1DIC2drMBnGe1dUthDZaONN090
0+GOPy4tqgiMewPFKWIS+B681xqg38S+zY84+E1/eeIdDt4tTIZdBcwICc737Mf91eBXpNz
q2mWMohvNRtraQruCSyqpI9ea57wj4Lh8HLdLY6pNdQXb+ZIkqjO71BH8q6K40vTr6QSXmn
29y4XaGkjDHGenIrnryjKo3HbobU1UjSS+11uRDxDoJw39t2PJ/5+Fp3/CR6CMf8Tqxx/wB
fC0weG9AIAOh2X/gOv+FIPDnh8jB0Ky/8Bx/hWGgfv/L8R39v6HuGdasuf+ngU/8At7RCeN
Ys/wDv+P8AGoD4Z8Pdf7BsiPU260n/AAjHh7hv7Csen/PstL3Q/f8Al+JMNe0Tkf2zZ85HE
6/40/8AtrRT/wAxaz/7/L/jVMeF/Dpyf7BsQf8Ar2WnHwt4aGP+JDYk/wDXutNWF+/8vxLf
9saP1GqWZ/7bL/jSnWNJGP8AiZ2Z7/65f8aq/wDCLeGmH/ICsemf9QtRt4T8Nbv+QFY4H/T
BaenUP3/l+JfXVdKydupWn181P8aDqmm5yNRtMf8AXVP8aof8It4ZB40Kx5/6YrSN4U8N7f
8AkBWf/fpf8KVkF6/Zfj/kYXxPkSX4Zak0MiOrhNrIQQfmHcV5JpEbnwNpaoAzFrnC4znle
1esfEm2trX4WX1taRrDDHsVUQYAG8cCvNPC8Etx4W0lICAwNySG/wB5a78NKUI3iru+3yPl
M1s8Y+Z29xf+lI5Wxtbm6vPseoWc2n7iQDFGEDfU11cFlHZBVUhiBwxAzXSQQeXB5U6lWH8
JOc1n6oBCqSlgQMjGelfUUlzUlUa1/I8T2vNPkMGLw/HdSXF0YIZZ/wCBpM4FZt6l7bqbTV
BDcrKMRx224M3sB2+tbVlql5dIbPTE3y8h7gj5Ix/U+1a2neHrezd7+WSS7v5BhppSSSPQD
oBQ4XWhU6jjJuZ5rH4dkjuWF2l0kLKHFupMmfYt/Sr0/h6G8tTNBYSwvAP3cf3NxxXV32n6
zdSMfMt47YHGxs5I9zTI0tbC4AiIDv8AeiLZ/KuKc1HfoaqbltucBe2sCQJ/bWnyWbBf9dG
+QcdjWb58sD+dFdosLx7ASozj3rtL2C8+0z3N7bwNBz5cWM/jXnmsRai1zPHAgMEq/wCryP
lPt7Vnzqo7LbudUFoZGpXn2aNbTy4wUyQyj7wNVbfU7jyWiPzIRyueBVVoJd2yRdrLwc1Pb
weZbMSgIHU13JRSNLFiC7ARtxO7PBNRljezYCkxLkkr1qrISjiJV8ztVyAmOFdoAOOQfWnp
0FYvBgiKqYxgcVsQMq2Kb5NuTmsaKQSbVjheR+u1RWzHA01sscETR7MZEoA/LNYT7IFdH0t
4IgnsdRe1J8yHAOR2Fdh4/wBDtdW+G+rRKfKLovzDqPmFZngeJX1CTKchB/Kuo8cQsngPU5
YX2OVUYPQ8ivVpt8qMqi988y+E/wAVNI8GaRYfDvxFY3lsFkkWPUYWyrbiWGQOV+vNd/4P8
JeHJPF3iLxH4b8fy6/LqdnJaG0ubgStbsTnOc5A7YIryDxB8ObnXfh/puuQ36QTahO1vECM
NG3zDOfwryfxj8NfHXw1tNM1m4vSPtKlobqznIk4wcnHI61lBu34m04Js4j4k/D3xT8OvEg
0rxPbRRTXCmaF4ZBIkiZIyCOnPrXDpIyPkkjHtXVeK/FniTxdLaS+JdYn1OWziMEUk5y6pn
OM9+fWuQfOe+Kt2eqHG6VmdZ4JuHfxnpMbtkm6TGe3zCvffh5k/GXUs+s/H4188eBefHeij
/p7j/8AQhX0P8Pdp+Mup4Bzm4/9CrxMdu/QN8RQ/wAR78vLAEH9a+MPH7H/AIWNryDn/TJO
/bNfZ6hVYbu59K+MPHQZviLrwDcG8kz9M1yZX8UvQ+gzPWMT1P4X+LdK8G/C7UNQ1GQvI94
3kwI3zzNsHA9vU0zwL4m0/wAZ/E03vi6UteAf8SyByPIiPoAerenrWJ4I+G0fi/4dahqNvc
SDVYp9lujN+7IAyQR6nPX2FeeTw3ul6k0MqyWt3bSYIOVaN1/rXX7GlUlUUX7z3/rsc3tal
NU3Je6tj7mUjn5gcdelPGSQARzweleZ/Cv4hx+L9Kax1CYLrNsvz5OPPQfxj39a9LznGD+t
fO1KcqcnGR71OpGpHmjsz5n+M9uug+OYINJnns4Z7ZZWjjlbbu3EE9a9R8GeFvDk/wAOdM1
XVbd5JZLXz55nnfPQknhq80+P+D48su5Fiv8A6E1b19dePIfgnYpY2tkmk/Y0WaWFy0wi75
BAx74zXtTjKdGklK1zxqclCrUdr2/zOiXwhHo3xC8Na3oN5eS6ReuweGSVnVCULKeT0PvWT
8c9Ph07TLHV7CSS1u57hkleKUrvG0nkA+1euaL/AMi3puADi2i6Yx90V5b8fyo8K6UMjm7P
/oJrkwtSU8RC/p+Z2YmmoYeVvX8in8G9A07xD4Qvb7WTc3VwLkxiQ3DgqoUHjB96p+MtT8T
/AAs8TWj6Xq897pF2pZLe9fzQMH5kyeR1GCK6P4C5/wCECvAp4N42Of8AZFVv2gFibwnpEh
A8xbwgZ7ZQ5x+lawlzYuVOWsW2ZTjy4VVI6NJHf+H9Y0nx34RivVi3W1wNs0DNzG46qSK+Y
/EMl1YfEq90a21K8WzivvKRDcNwpYcZz7163+z+06+HdYDlvJ+0psz67ef6V5H4v3/8Lg1O
RFLP/aWVUnG47hjntW2Dh7OpVgnojHFTc6dOb3e57j478G2Gl+CL7VtAur3T7/T4vOV47yQ
hwCMggnnisL4OfEPXNa1aTw7rU7XeYjLBcv8AfXb1Vj3HNZPxF+J+o3tve+D30VtIaQiG6l
nl8wquQTjA6H19K7r4YfDzTfC0A1lNRXU7u9iGyeNSI0Q8/L9eOTXPNcmGtX+J7fh1N4Pnx
F6Xwrf/AIYzvjVYQ2XhE6/Yy3Frf/aERpIZ3AcEEYIBxXO/BGzXXxql9rN1dXklq8axCS4c
qucnOM8niuu+OQA+GXPP+lxevvXNfs9Y/s7Xsgj99FwOexpqT+oX63/UXKvrtuljpvil8Sj
4Oto9M0lVk1e6TcC3IgT+8R3J7U3wD4Wk1rQYfEfjG5udVvb8eYsc8jbIk7YUHGT1rxP4qy
zT/FTWRMx/dOsaeyhRgV9UeH4xH4Y0yMHCLax9v9kVOIgqFGChu92VQl7atKU9lsct4l8I6
hZ6VNfeCdRutKv4kLC3SRminAHTa2QD6GrXw1ee++Gmn/bmkklmWUSlydxO9gcn1q9N438I
28hjn8QWkTjgrI20/rVrSfEHhnULgWWjalazScsI7fGB3J44rlnKo6fLKPW9zrjGmqnNF/I
+ePitc33hrx3Lp+j6rf21q0Mcgj+1OQpI5AyenFeu+HvDOjzeBNP1TU73UA8lotxPcNeyjt
kn72AK8f8AjiM/EuTGD/osX8jXW+IdV8a2/wAINPtYtFhh0uW0jilvIphI/l4GMrjK5/HrX
qVYynTpKLtff7keXSkoVKravbY6a08NX3h/4naHc2es399ol/HLtjuJ2kCOEyO/IIORVT41
W8ml+G01zS728tLx7lY5PJuGVWBB/hzjsOleoaYudHsSVGVgTBwOPlFebfHk4+HcWOCbxP5
GuDDVHUxML+nqdmJp+zoSt/WxzXwfsJfFmlanda3q2pzyQSrHGVvHQL8uT0PWszxN4t8U/D
r4gzaZZ61cajYKFkSG8IkBRhnaT1z15qt8MfGSeC/BusX1xpF1e273aKZYWUKjbeA2eRn1x
TdJ0a5+Mfje+1e7vbfToo9m63Vi0gjHA2+vufWvR5eWrUnWXuHFzc1OnCk/f/rc99iNt4v8
G203mz2cd9CkoeCXZJGSOMEehr5pm8TeMfDfiYyHWL24itbh0QzSM0cwVsEEHj6+lfVWn2c
GmWFtYWqYgt0WKMZ6AcCvNdJ8K6d4v8Daxp18Ar/2ndPDMB80T7uo9vWuHC1owUudXjdfjc
7cTSnNx5H7yX5WOv8ACfirTvF+grqNm5Rx8k8G75on7j6ehrlbjQnX4q2mmLreqjTpbF7kw
C8f76tjr1xz0rxzTNQ8Q/C3xw8U8LgxtiaHJ23EeeCP5g17Zpmsafr/AMS9K1bTZvOt5tGk
PU5Q+YMqR2Iq6lB0HJx+FrQiFdV+VTXvJ6lv4rbY/hnfqGJAKDqT/EK898FuV8MaWQxxtuP
/AENa9B+LWD8NdQ5wN6ev94V5DYX0+n+DdD+yPErzfaF3ytgKN46etTgZqDjKW1/0PnM3i5
YyUV/Iv/SkdvNeQxMTNMFx/fNcbq99Pqj/AGaB/LswSTIM5k+nt71xOs+K4F1VEurqa5aPq
iLkE+mBUd343u5IkWytQ7Hg+Ym3A9q9+pXlJfu1v3PLo4fkalJXPT9FuPsdstsIVghVThs8
mrEOsMZJPMaMx9mXPy/WvILvxFfwpDNf3UdujggrEd5H1Haq9v8AaL2ISWupTPE2Sd7YGPU
1xe0qpK8jd4aMpOT6nol74luLm8aytopbhS2DMFwgPpzVmx063kuBfagolnibjIAI9K4yGa
eCyeSG4hmVBnbGME/rUc/iG7iieQKCxHc1z+9Od1r8yvZ2Vomt4qmivr3yFneF4/4Ekxwa5
vbBG7ZJEm3hn4z+NUm1NdSnWaeCOCdeC4br+NVdW1S0nCrGuZFPIzw1buDdoLY3hGyMm6fz
bmRiW3g5HNWYpo4tOlckKSPu9c1lO7lSc7B1qPY08wjiBPHLHpmu/lRSQ6B3MxfafMJ+X29
63LHT2nYPPMq7hyzD9KpwKtsQ23JHGT0rQS6VFiCMkrbvudcfWoqN/ZDYuvZta5iimVCMHz
FPX61p6dqNuI2ivFy64+bsazXv4yQJAsfHOAOantbpLeM7LXzFbB3Yrl5ZSVpbiufXnhQCD
VXCgRsAAVHQHArpPHMg/wCEC1E8Z2gfqKx/D0KrqFxK5xITzkewrS8cP/xQepOTn5V9u4r3
UlHRGDk3K5X0Pw1P4k+FnheC2eNRbXhuH8wkAqC4I4781d+Ifw61XxdoujWNnLaobJCsgmJ
wcgDjj2r5u1TxL4m0qwjOhavc200JYxKsjbQcc8dKW28WeLZ9NhkvNe1B7l13OyzsOfzrlj
NJao63B3/E5v4pfBO98I3cfnzQPNPEZVFvnbjOD1HWvAr2zlt5njeNlKnvX07Jqt3qjqNVv
JrqRflV5nLFR6c1x/ijwlDqMLvBAqsoyGAx/wDroU0Oz6nlPgQbfiBogI5+1x/+hCvob4ct
u+MGpsOOJz/49XhPhbTZrH4l6NFOpVheR/8AoVe6/DXJ+L2qEHtP2/2q8vHat+hkv95of4v
0PfVPTjr7CvjTxujt4910gH/j+kx+dfV2uv4pVEXw2mn7mUh3vGPyHsQB1/GvFbn4J+Mr28
mu7nUtPknncyO29slicntXFgJwpXlOSVz6XHU51bRgtjtPgKCPAV2oY5F63HP90UfFr4dLr
9g/iLSLb/iaQDM0ag/6Qg7+7D9ah8GeC/iN4LhntrG70i5tZn3tDOX4PTIIGRXpWpt4i+xQ
f2NDYNdEfvftJYIOO23k81lOo4Yh1KclqzVU+agqc4vQ+NtJv9R0TV4NS0+doLm2fcjDI+o
Pt6ivrjwN40sPGWhC8gIivIgBc2+TmNvX/dPY15HqPwU8Walqt1qL32lwvdSmRo4t4VcnPA
x0rU8LfCzx34W1ganpuq6cXKlJIn3lJUPZhiuvFOhXjdSXMjlwsa1GVnF2Zz/xuu7e68ewC
CeKfyrNUfYwbadxOM/jXsXhC+0K7+Fum2V7qVr5ElkIZg0yrt4wQfStqDwzoxt4nuNA043G
0eZstwRu74yM4zVkeGPDm3A0KwA7j7Ov+FcFWvCdOENVynbDDyhOU7p8xwmu+PtPW60rwZ4
Sv/PuZ5ord7iB8rBGCAQD3bA/CsX4+XdpLoelWcdzG1wtw7mIOCwG3GSO1esW/h7Qbadbi3
0SyhlTlZI4AGB9iBST+HtBubiSe50aymmflneEMxPuTU069OnUjOKen4jqUKlSEot7nmPwR
1TTLLwNdx3mo29u6XRdlklCkAgYPPasP4k3938RvEFhoHhK3k1G3siWedAfL3nAJ3HjAHev
af8AhGPDinI0DTwexFuv+FaUFrBaw+TbW8cKAfdjTaP0oWJjGq6sVq+/QHh5SpqlN6L8Tm/
Bnhq28G+E4NMaVDKD5lxMTtDOevPoOgr5l8RXNtP8Ur67jlVoDqW/zAcgqHHOa+vbi0tb23
a2vLeOeBjykiblNZZ8JeFsf8i7p/Az/wAey08PilS5nJNuRNfDupyqOiR598VfBkPinQl8R
6LsnvrSPLeUd3nxdccdSOo9q5b4PePhp1ynhfWJwtpM3+iSOeImzynsD/OveLHTbDTrYw2N
nDawtyUiQKM49Kz5fCfhh3LP4f09ixyT9nTrnrSjiouk6NRXXRjeGkqvtYO3fzOF+OV3bf8
ACv47X7QnnPdRlY9wycA54rB+AE1slrrds80aStJE4jyMkYPTmvW7jwv4funMt3ollO/A3S
QqT6d6ZD4U8NW06zW+hWMMinIZIlUg/UUfWIfV/YW+YfV5+39tdHkfxl8BXdzqH/CWaVbtM
pQLdxoMsuOA4A7Y6133ww8UWeu+DLK289TfWUYgmiJAYbeAcehFdzgFj057cc1hXfgvwze3
hu5dIt0uW6yw5iY/iuKl4hVaSp1N1sy40HTqOcHvujyj9oBbXOhbVjFxmTJGA23A612Hwbg
ig+GlpL5SxySTSFmKgFvm4JNdHD4K8LW1z9qGi28s44Es/wC9Yf8AfWa3XggMBtjEohZdpQ
DAx6YxTqYiMqMaK6dRU8O41ZVX1Pl34zyxT/EycxSJIEt40YqQQDg8cV71oK6Zqnwy07T7m
7hMFxYJDIRIoxlQD9DVtvA/hB8lvDlixPOTHyacfBXhIoY/+Eesguc4EeBV1cTTqQhFXXKZ
0sPKEpSdnzHK6944toNR0jwb4XvxcahPNHDJPEwcW8a9eehYgfhVH47zwr4HtIDIvmPeKQm
75iApycV3dl4S8MadeR3lhodpa3MfKSxx4ZfXn8adf+EfDOp3Ml5qOjWt1O5yzyqWJqKdal
TqRnFPT72XUo1KkJRbV3+R5H8FLHTtX8H+ItH1DZLDcyqrxE/MVK9fz71wt5Z638LfiCvkS
HMLb4nGdtxEex/kfevpO18HeF7C5S7sdDtbaeMgq8SFSDn2q1qnh/R9c8n+19MgvTDnYZUz
tyOcVvHGxVSTabjLoZSwbcI2dpR6jfDniDT/ABLoVvrFlKBFIPnUnmNh1U/Suc+Gt1bXGh6
mILhJGGqXLEAnIBbIOPTFbcXg3wza201tBo1vFDKQZEjBAfB7gGpLDwl4a0q6W707Rre1mX
o8SkH+dcblT5JRjfVo6VGpzKTt/VjH+IPga18Y6LsAWLU4AWtp8dD/AHT/ALJ/SvKvgzp97
pvxHv8AT9RhaK4t7WRXjYHKncK+hcAhScflVEaNpw1/+3BaqNQ8kwGYdSmehHQ/WrhiWqMq
MtnsRPDp1Y1V8zkvi2cfDe+BXkvH2/2hXzz4lw3w98MxtEGUyXGTnBHzjpX0H8XPl+G15kc
GSP09a8D163F14C8M4ZV2m5Jzx/GK6MFpyvz/AEPmMx/39/4F/wClI4aOWG3uWW3twUBBG8
5J/HvUsl5dzSiWGJAei4SobO1mvLxhHCZI1bBYsF/Suml0iJbSK5h853iPywyPsB/KvWqzU
Gla7MYpPVmPZR6b5kuo6zKJCkfywIoyp91rM1dLe0uo7iwnLWs4yhU/dPcH0rY1HSRqMYu7
cxW0w+Ux+YDzWBf6XLp8f+lXUG49FUk5q6cW3zP7iW1ctWuvXcsqW+6KNWG3LADiqM9xdLL
NCr5XOCc5FZkTxC9Tz1Plbvm2nkitPUZLUDzLBTDGOCpbcfrW3Ioy0QypGJN+6SUGPuo65q
9cOplARAAFyCKzYCpdUZ+OpOcClu7rM7CJg/G3Iq7PmL6Dbi48xRACDuOSfStQRJDYxJEwH
Q9eTWUkUaAGUFn9DxWwSn2aMshAxkmpl0GtmVmjco5blicjNSxyBIVC4GfvYofzJlPlIXJ5
AC5rU0W4s4rWQXU0MDtlMuuSfzpTlyxulczKyWoFity0Ick4yz8AeuKmZ5Yv3MKtKBg/umP
H1xUJ3/aI0FxELaP/AJaKPv8AsK0UM0SGXSy6K5G7K8msb21eo1sfbGibrnVLi5fAU4OQeD
wKs+O8f8IHqYHAKLx/wIVn+G5tt3dQDlEYAE/SrfjeXPgbUxIo6L/MV7BzaJ2R4HbabNfX1
tbR28koJcnahbGB1qSLQdYvnmTTdKurxIeHMMRbZ7HFe6eHZLXwt4K8NR2lpE8+vmTz7h+o
G0ng/QAAVL4p8TTfDLwnoem6RBD9sunMku9c5HVj9STjNcigmrtnU52dj5umtzGXjliaKZD
h1dcFT6EetaNo4khMMyjG3AOK9H+NlpbJ4h0jWYoVhk1K0EkqKMZYY5P4H9K8si/17Dswxz
UShZlqXMjmb3QEj+IOjajCu3y7uMMPUZ611XwzJ/4W3qpz1E/t/HT5LRZLzTrlXG5LqPcCP
9oUnwwCj4qaswOflm/D5683GPf0Moq+Kof4v0PeUwTyQMe9TKPn6fjXiXxf1zXLbxBo2laF
fXVtNNEWMds5BkJbA6fStLRvh74xuLJZNe8d6laysAfIt5SSvsSe/wBK8r2CjBTnK1z6727
lNxjC9j1zrnAB+mKOjcDI+grxzxfoMfhDwxc6veePPEEjr8kMQuAPMc9AOPzrxZPGPipsMv
ifUc5/57tW1PBOrHmjLT0MqmMVKXLKOvqfaCY43DHvgU/gggAfpXC/DHSdZ0/wsl3r+pXN5
e3uJCk8hbykxwoz0Pc13S4J46V500oyaTud0G5JNqw9BtQYHrzin4A6559qiC/JxyOfSpcE
jg8fhUsthnHRcgd8U7GCTj9KQBSpJHT6UgOc8foKhsLj8c5H8qABjpj64pvHTp+IpQCR1B9
s0XBiBS2emPwpegwcfp60FgPp9RS5PLZ49M0AV7u7trK0lu7yWOG3iXc8jkBVHqaxf+E38H
N/zMen49fPWtTVtNs9b0W50u83G3uo/LkCNg49jXBn4J+BTn9zef8AgQf8K3p+xcf3jd/Iw
nKqn7iVvM6lvGnhDPPiXTuP+nha0dN1vSNW8w6VqVveCP7/AJMofbnpnFcIfgn4HC7fJvdu
e1wf8K6bwp4K0Pwcl0mjJOoucF/NkLdBx296qcaCj+7k7+ZNN1ub30rHUcFSQBnPrSLkZz/
Okx7nOfekOcEDk/Q1znTYecddxzn3pgYliOcduTTgDjpj8D61ER7EevHWkwJDnkD6Z5o5zg
fh19Kbxk8CnAAAZA/L/wCvSEJgnPcfSkbdkeh46U4YU5xxz0o4z1yPXj0ppWHcQ4zgqcfSh
QN+cHnnpSDnqBnk9qdkDof1FAXA4PIwME+lJx0xx+FAPv8AqKA6hwCc59//AK1GohCBtAGP
XtQDhsZA9elKzZyQeOmc/wD1qTcVfO7dn3oQHn3xewPhtdYb/lrH396+fPFEYl8AeFohIVL
faDtB+984r6B+LxH/AAre6DHAM0ff3rx6bTo7vwV4flfyyttHNJ+8zgDzOeB3r0sG7W9f0P
jsydsfJv8AkX5o8zia802CJkgiEJyCoOSfrVSXVby4haCaSTaeev6fSuo1Cz0e9LT201xHn
osinDfSuYurV0cK6lGz1I6ivap2bu1qYRdzLUsCGyRntk9aJ3kuJP3jl8cc9BU8kDleCCc8
kCq7qsSZDc9MCutMdrEbxRJJ1CjGcsOOKNzlCIkZ1bgHHH1pRB5mC7bmHQHoKu2wglRFnn8
oDgYXIqW7AVUtHh/e3UZdQMkBeBVcKDK8vl7STwMYxXbDUvmjsLV1uCq4BIGDWX/Z0DBzc3
Xktvww25UE+9YxrP7SG9EZBhYOvmDEhwMHuK6ebTI20pJkguIoQuZJZMHj1A7CqjWenfZp5
hcobpFIVYW+XH41SsbzU5oTAt6ywdCD3HpUybnZx6CV3oh1nrk2mXLQWk/+iE58xYwW/WqE
ks15dSQQkSxO2/DKFx7mnypEihQvIGPqarraySkuISNvUgVvGMV73UmxrRQvsit7m4WO2XL
gL82DUUVzAZpgL1lUEBcL2qCygkPmyKjFVHXH51IGkiQNtLFumAAAKEtWD2PunwzIsV5eoX
ViZMc8ECnfEGZX8EX6xgEYQZ/GqNvG8HiK58vIG4E4/wB2meMrsDwVemU9NnAHX5q9WUban
DGSbXyMbwb8UNL0vSLDQvFWi/bILR2e2nXBMXfGD9TzUF98RtE8QfEq217XdLabSbKJoobX
hznkgsOnXBqXw94g+EFpoemWniPR3m1MqwllMZIY59c+mK0rjxJ8BLeTc3hyctjqIHx/6FX
Er2Sudt1e5518QfG0vi/xMNRa38i3hTyreAkHao9T6muPaQvOLhDtAOCK6v4gXng/VL6Ofw
PamztPIxJG6FcvnryT2xXmq6n8skO/y2Tpz1qJ3vqaQtbQ121+GLxNo+kKrNLcXcZORwBnq
a3vhZj/AIWfq5x/DL2/268p0iaW8+Kehyu3AukXBPvXq/wtUH4laueo2Snkf7deXjtn6ExX
+1UP8X6HpkvhW4vvihF4mu1Q2lpZiO2XJ3eZk5JHsDxXXkhRudgFAySSQBSJnA4PI4ryn4z
eNm0PQh4fsJSuoaghEjLnMMPc/U9Pzrx6cZ4mooL+kfXVJww8HL+rnlXxT8Yv4s8VtDaSOd
LsGMUABOJG6M/4/wAq0PhD4KHiLxKNRvYA2m6cwds/dkk/hX+prg9A0e/13W7bSbBGee4cK
o7D1J9gOa+xvC3hy08L+HrXR7JciNcyPg5kc/eY16+MrRw9L2NPc8rB0nXqOrPY2wMAAHH4
0qnDjBPJ9aJF3KUPKsMEHPSvnnV0aH4/QaEl3dLpklxHutvPk2kMuSOvAzXjUaXtObW1lc9
itWdO2l7ux9EqTjbnn604MChJOD6ZrwbxHq+q+C/jFZaX4fv7iSxuvKZ7F5WkQbzggA5I9f
atv4oeNdVtdZsfB3h6c2t3ebBPOp+ZQ5wFX0PU5rV4STkkno1f5GP1uPK5Nap2+Z6+JI9wQ
Muc8jcKMhc4PX3rkm8B6OPDjadH5kd2I8Jfea/nCT+/u65zXJfCvx1qWsPf+Gtbma51CxVm
inJ+aVV4IPuD3rD2PNFzg9Ebe25ZqEluetg55/rTxjHUj8a8si8P6V4S8EXHiHxZc3l1d7W
mkV7uQKrk/LGoBx3ArlfhDpmreI/EFz4nvrq6j022kPkW/nOYy57YJ5Cg1Sw8eSVTm0Xlv6
EfWJc6hy6v8PwPeiDjIJI+tO74OfwzXz38VDNpvxP0q0sLu6t7e8WNpo4p5FVy0mCcZ9K9E
8QeFtJvo7rRdHuLyz1eO1+0xPDcyY64AbLc5PFOWGSUZOXxK+234ijiZScko7O2/wDwDv3Y
huASPfNIpO4hlI/OvK/iRoup3WiaK2k3N3BrDFbby4pmUSYQsQQDycr1qD4V+P31i3fwp4i
cjU4QyRPLkNMo4Kn/AGh+tT9Wbpe0i79/If1i1T2UlZ/mevNnnCkc+9cvc+LYz4qg0HTtLv
NRcvtuZ4UIitRj+JjwT7Cszw1oVl/b/iaKV7mSJLlYY43ndhGhRSQPm45JrzPwGtxf/GHUN
Gu7+8nsLYzskLXD4+VsLnnmtYUItTk38K/MiVeXNCK0v+h9DnIX157CkKkJyD09KY6rJAY2
XCOu0jpx9a+dfF91rvhPxi2safqd62l22pGH7O07MowqttOT0IJrLD0PbXSev5mtev7Kza0
Z9HDAGff0FM5ODjPHHArLl1y0i8Nf28jCSBoBPGBglsgbR9SSBXhvhqfXL741PoutaxeSxb
5HlgWdlQMF3bRg9AT+lOjh3UhKbduUVSuoTjC17n0OB32/yp2RjP6cV4H8ZrnUfD+u6YdF1
W9sxdws0qpcttJBAyBniuk8fa1c+EvB2iWmnXlzDFfyKLm68wvKEwC2GPIJ5q/qjfJZ/F+h
m8Uk5XXw/qerjJOe/wCFKxwent1rzq80jTtc8HTXvgbWriO7ERMckF0zGQ4+44J6n8Dmrj+
H9W1bxFp0l5qGoWen2unRq0UE7J502TnJHpWHso2u5W+X6eZsqsr25fxO3DY5zgc96cCTjA
6+9eBeHLvUdR+NGo+G7nWNQbTYjOEjF04K7enOc8V3X9garpml+KYLrWdSntlj+0WFw87b4
8ISQCOuCK2nhlCXI5a6fiZ08S5x51HTX8D0HLcgg8e9KePXJ9zXhfwjbU/FtjrDaxr2qyPB
sSJ0unBQkHJHrV34X+NfEOoeMdR8MavdvqVvbiTyrh1+ddjY5I6g0Twko89nfl3CGKU+S6t
zbHs4PGAP50mRnpz+NZeuamujaBe6kyszQxkogHLueFUc9SSK4T4QeLbjXtAvLHU55JdSs5
ixLj5jGx479jkflWCoydN1VstDV1YqqqXUufGLP/CtrnK4/fxjp714jql5e2fgvw2LPAMkM
4bI6/vK9t+MXHw6n+XrPH/M14V4klaPwd4W2HDmCbA9f3lduE1S9X+R8jmKvj5J/wAq/Mxo
dbaC2EsheSQ/L82cfhWLLGs10ZWYuzHP/wBallW4KZkKvGB/A1Qxm4Yjy4pAynhWWvaStrc
xS1uMNsFXG0hieOOvtUcmnzbuYG2LyT0wa1reHUmkECuFA+Y7kAJ/OlcW9nMPNkMgzzG2V3
flUOpZ8qK6ma+lq0Qkto32bfnYrgZ9qqLbw3EUlqpBnz8vBrrNPexvJHgSeWEjgb2/dgfjV
OTTn0vU/MW0juZZDhI0Jxj1z2NZrEWbi9yrdTIt4BZJGBaRzyngoxIb8Kh1HUJVieye0WKJ
hwCPmB+veta6jU60G1CE2cLD7gc8++aW7srVZA9pA99GRghTnb+Jq1OLact2JnJQW0bxqS+
1t3IzXS6daRpE5ZQ5421TsrdUuw0LSQyK3yxzpke9ddDp/mRF2uIA78uU6AD0FVWrJaMcNz
mLq1lhgNxLbkRA5DEdadZG1ixcXQMsRPEYbB/LvWtera28LNFqH2gKQTFIcA/hUc1/a6hbL
us1gfojdBn2qVUco7aGbFYaeQ8llLJAMZaP1H0rImto5p2ax3uvBKvxg1qxaPM5Ml1PiMDI
deKzpbOXzG+ymQrnqRnNawsuopaH25eLFFrEkuBubGeeOgrnPiCyJ4Mum3YJ2j9a1tTlH9t
yBSWAxjP0Fc98RRu8CXrEfIrIFH417vqect9O4vgzwH4H/wCEN0/xb47umIvWYWyBmVVHIH
Tkngmuhu/hT8OdLgfVdb8SSx6VeEG0zKF+UjP3sZaotM8Gan41+DHgi3068t7ZrVHlkM5OC
DuGBjvmtrxz8MNe8SeDvDmjaffWcc+lxFJWlZgrHaBxge1ccY3SR6Dk9dep88fEmTwboWvx
Wfgq9a9sBADJK0hctJk5GSB2xXiusaqEupZYThnGDz0966f4u+Gtd8BeLl0PVbm3nneFZ1a
2JK7TkY5AOeK8xaSSZ8twx65pNWZcNVvc6TwDM8/xL0Z3cnNyte3/AAoCn4i6vx0jl56/x1
5D8PoYf+E20bCgMLlMGvX/AIT72+IWrhMf6uTP/fdeNjrPm9P1HH/eqC/vP8j2jW9ZsvD+g
3eq3xxDaoW4xlj2Ue5NfHOu63feJPEF1q2oNuluXJwBwo7KPQAV6Z8YfF51nWv+Efs5gbGw
Y+aQeJJe/wCA6fnXHeBtH0jUvFNuNc1CCy06H97KZZAu/H8A9cn9KeEpLD0nVktX/Vj18VU
deqoR2X9XPZ/gx4JGkaN/wkmoQ4vL1cQBxzHF6/Vv5V68GIzx09q5VvHfgm2jRR4j09YkAA
COCAOwwK5bxL8aPDOm2kiaG51S9YEJtXbGp7EnuPYV5E6dbEVHJxd2erCpRoU1Hm2Op/4SO
4uPiiPDFr5ZtbeyNxdErlg5I2jPbjn8a8k8R2jXn7SCW6XMluXmiUSxcMh8vqPcVf8AgvcX
Wq+IPE+v3jvPdPEu51ALFmJOAPXjgVrS+F7CfxH/AMJDJpPiw6mJBKJ9seQw6cdK6ly0Kko
rtb5nHOo6kIyl3v8AIx/BN7H4c+LN9pXjOJbjU5ZPLh1G5yzq38PzHorA1H8RraXSvjdpOs
3Kt9iuJLd1cg7flIDD8K67xPoem+K7y2vNS8J+IFurdAvnQKiM47Z5rVvvs2r+HYtF1nwfr
eoRRgBZpkTzQR0YMG6+9L6xHn5+6s1/kZKyhyN7O60f46HoLuiRNK7YRQXYnjA618+fBvT7
jUfiTq2uxI32OIS/MRwWduF+uOa7R4NSn0n+x57fxU+nFfLMflRB2TptL5zjFa1hc22k6C2
j6R4L1qwgZSu6GJA/PBbJbr71zRkqdOUE781vkjonVjOpGb05fJ7/AHHm/wARtWvfiD48tP
BGguTawSYkZeVeT+Jz7KK9igj0zwJ4UsrKGMeREY7eNejSyMwGfqSc1wOieGtO8O3st5pOi
+K7e5lXa0myJjgnJ5PSrU+nQ32tWWqalp3i69ks5RNEkwj8tWHP3RitanJNRgnaMfxZNOry
3m/ifr/kcn8YIxL8WdBjyQGihB28HmQ969Q0jwtB4c8Z6lrEM1w1nc2Y8yS5l8wo6tk8k5x
jmuS1rw/p3iDXE1nU9I8VteR48tljjAjAOQAB6Gr+rxPrtibHUYfFz2zjDIkcS7vrjrVSmp
wjBOySsyYTjCUp9W7rf/I6TUr+21WXwnqFnloLm/3xlgBkbHwcZrhvir4Fnhn/AOE38Ngw3
sDCS5SIYPH/AC0XHcd62byKG4TS44tN8UWsWlbTbJDAgClRgMc9TiulXxSwiWKTw1rkvG0l
rZfm9zzWEJulJSjr3XzNZzp1YtSduz18jC+E2uT+I9L1bWLyNUuJrpRIFxhmWNQTjtnFcH8
NsH4560xP/PzjkD+MV3OjzWeg2upW2kaD4gs1vZjcDZag+SSBwuTjHFYmj+HtN0LxEddsLL
xYt65YyM9ujCTccsCMd62U4pVbfa2MueN6bb+Hc9kGAoBJ6Z7V5vqmgJ4m8O+NNMC/vmv2k
hbIJEixqR/h+Nb0ni7dCyJ4f12NyCA4tckHHXrWHot5/Y2oXV6tv4nuvtkpmmjnsxgvjGRj
GOnauWlzU/eW+ljpq1aVSyb01OU+FOo3uu6bZ+GLuKT7No85uJZCeGUH93GR7Nk/hVHw+Cf
2ndRbB/1s+Of9iu/0i80rQ/7SfTPD+uQSahOZ5H+xklWPYD0HX8a5qy0LT7Lxa/ieFfFI1N
3Z3layBDFuoIx0rt9rH95bS6sjk5orkvK7W5i/HvDeIPD4JP8AqGP/AI8K9Q1yx0HX7HTvC
etRMz3tsZoWU4KFAMkHsef51xXijRdL8W6nHf6qnifdCmyJI7ABYx1wPxq9fw22pTaTcXD+
JVudKDfZ549P2tk4AJ7HAHTvmolOLjTSdnFP7+hSrQTm3tJr7jhfEXgzxN8MH/4SDQdXkls
VcKWXKsuegdehB6V77oWoPq3h/TdTkjMT3MCSMnPBI5rgdTnXX7aGy8RHWrqxR1kaCHSjD5
xHTeQTx7DFdG3iuxS0FtaaXq9qQoRGXTmITHTANYYibrRjde91ZpQqUqUpWlp0R5Z4NG79o
rVn6/Pc9q9u8Rrjwpq3GB9jlPT/AGDXlOmaHpOk+Jm8Q2l54k+3uzNIz6YCrbs7gRiuy1jx
HZ6tpUunLFrVmsyGOR49NLMQRg4z0rWvJVK6qR20/AmjVhCi4N66/ieJ+B4PEo8AeI7vwzq
U1vcWzxtJFGoJljwd2D1BHX869F+CVz4fudCuEtrOO31xD/pTk7nmGeGBJ6ew707wfZ6L4K
nuDp0uvT29zjzoJtNyrEZxzjI61StNF8O6V4sfxFo03iDT5mZm8hdOJjAbquCOldFarGrGU
dtbr/JmNGcaTjK67P8A4B2/iG/mm8Uadp0GnTahBZH7ZcpAFyG5EQOSO+T+AryO2u5fAnxr
FxPYzWGnak/MM+3IjkPsSOG969G0XVbTSdX1DUJrnWb03zh5Uk0wjkDCgEDgAdqxPGNhofj
S+gur641uFLcFYUi0xvkB5OTjJ5FZUZRi3SfwtW/r5l1akZWqRl7yfkbfxjx/wrqba2f9IT
vXmVtoMWt+H/DazoDHHaysx3YxmQ12vj6R3+DMIa6uLoJcJGslzD5UhA4GV/r3rmdLEo8J6
MwmMUa2TtIQO3mtUYf3Iq2ur/I8DMZXxspJ/YX5nL6j4b021n823+9CSNryBV+vTmqkljCQ
tzbxNLOP7jZB/Gqt/fanZXj3KKzQTNuEUpyzD1x2FTDxPfXuy3ltrVUAOYWypA+tdzhK15f
15GceZWW419Kmmd5JSiLtOFBy2frVGbSrW3sndbaUTwrujnJLAn0qtJrAtg8bSEQsSUjiY/
uz6Vn3Xii9m0xraQE543A9RSjSqN+Rd5GfcykukkhaN5BmRV6H6CtpNXUaMbe2mDyKAoXbh
19+Ky3Sa4tftkcEpZcYcYwKuwx/ZI0udzJPIudzqNpPp7VrU5WkuxaTSLs1kb20gE935j9U
Enc+lTrdDyFiVxDKCD5W37xrOlv0Kt9pLC5jAA8s5A9DioJ7x7p4ftEIyn8P3T9RWSptqz2
Bmr9rPnNK00S44KsnIqJ47q9V5bEQo2OcdTWRceXFeFtjsrctn73/AOurHmqjCeNpIgvGUG
N3HQ1oqdrNCRkzRSNlpUkkkzwPetTTduFS7WaMfwttyVp9k32lniSKQuehQjI/Oun8P6RL5
hlczKyZBimAwfxreU9LMa3uWJ1I0yM21m11G45nIGFH41gSaffzR+bFKrx7sD94oA9uK6PX
9PvI9KX7TesjTygJbqQYx7nAqDRLLUdKubmKxtxqRdVLNbtlV68HI61hF+7dGT1vY9/kuLi
412YsT8rAYx2wKx/iffPbfDi8bGCsseB7Zro7KEDU5028H5ge9cx8YI93wzu0BG8zR8/jX1
Mmm7HBCNrM+fB4q161SI2GrXlvgOiLFK3y5HYZ461u6LovxY8VzpDog169OcNKJ5BGp92JA
FfRnwX+HHgI/D/RvEkGkWut67LCZJluJw3lvkggKeF7dRXXWnizxq9h4zg1PwqPDUGlWLy6
e0Y3CRsNyGHynoDgVxxV9up6EnFJ3V7HxL8TfBfirwl4hh0/xVc/atQkt1mLeeZiiknClj6
YPSuIto2H7maLCnvXY67r+q+ItRbUtc1GbULw8GaZ9xI9B6D2rGkiTyiAikdc+lYuV9jaMW
lqbngm28vxvoxDfJ9oXI9a9R+EWR8QtXbp+7kwf+B15h4DcnxnpEZOcXCYr074QZPj7WCec
xuP/H68jGfa9P1Ij/vlBeb/ACPZW8NeHpJHkfRLFmZssTAuSe56U4eF/DYXH9haf1z/AKhO
P0rUXBA5JPpk1SXWtLa/WzTUITO8hjRA2S7DOVHqR3FeJzzezZ9naK6Ea+GfDe7/AJAWnkf
9cE/wp6+FvDRO06Hp/P8A0wT/AAqe61XTrCJJby+hgViyh5HwpIGSM+vWm/25pK3ENvJqMS
TzhGjiLEO4bO3Axk5xSvUfVhaHZFiw0zS9N8z+z7C3tA/3/JRU3fXAq8cbG55+oqlaalZXk
9xBa3KTSWr+XMEOdjYzg+9W3dQpZiFAGSS2AKyad9TRW6EuAfmx/KjB3L6fhTY2JQHj35/+
tUDajYLqaaW11Et66GVICw3sgOCwHcVKV9htpaFsen6cU4cEk84+lRsyKpd3VBwMsQPpT87
cj+ZoFfUUsc4BOPTimkMeQRg+pprOiRtJI21VGWbPAAqOyvrTUbKO80+7jubWTlJYn3Kw6c
EUdLhdXsWlbC4zj8aTPygqDnvzVS81Gy02NJtRu4raN3EatK+0FieAD6mlfUbK3vLaynuVj
ubosIYiTukxycD2FUk2hXRaz3yePelGcdTx7+9U7vU9P0/ab+8it96kr5jEZAxnHr1HFW+G
Abk56daTuO62FPBAwcY65NHzZBIPH19aawZV4Xiopp4reGSe5kWKJF3O7HAUDuT6VKTuBOe
ByCcfWnDLE5HH0NZZ1rSFELnUrby50DxMHBEik7QV555IHFWYb20nuri3t7iOaa3IWaNGBa
MkAgMO3FVZrWwrruTkAYYqQPpTsKD0z+FZra5ownngOpWwktgTMgkXdEB13DPH41cgube7g
W4tZUmiflZEYEH8aTutxqV9mSFQO/HIwRSkHbhQBj2FVZbyzgu4ra4u4Yp5s+XE7qGk+g70
+7u7aytXubu4jt4FI3SSMFUZx3NS0+gc3Ulx1J/pT+B1b6dKaHTGcg5HbFJnkYP6/wD1qBs
T+LGR1HpTmYYxuOfrSFjyFbnPrQGO7nk9M5NUMfuIXrkk+tNG4jOT+f8A9aonuoFuo7aSaN
Z5ASkbPhnA9B1NOmmjtojNM6xxr1ZiQB25NBN0PLcdT+ZpQxC9WJP1qmdQsztH2yHJZkA3j
kqMsBz271PFLDPEs1rKs8Tcq8Z3KefUGhryC6Z538aCf+Fesen+kR+voa4TTY7mbwXpMFrh
ppbTCqXK5/et6V3PxoJ/4V7nubmPt9awPBBUaLpAYDP2DOcA4/etXqYJ2Sb7v8j4XNnbGz/
wr8xr+DrO9sY/tiG1uCAZjD1Yj1PWs7VPDtlE9vN5SMYz5YJTJPvmuj1fVLSGU2m+VpyMhI
Ry/t7Vy+oRarMAb+PybZTkKD/M16lWvRjCyX/Dnn4WNWc029DmNT06OZvK0i0tmlz+8DR7i
30rM/4Rt4rWV/JjjuWzwU4U+ntXVR63oFtpV0kMsQnjU7SOu739a4ifxBq1rerILwX6yqG8
hU5XPHbNec/b1ItQ6P7z2U4xlqhtxYfZtOCXFskJH3jBIdxHeuZv760mPkabbuwC/Lubkeo
IroFabWnnsWjMVw4yqTvhmPsMcVBF4NkQyXGQ7xH7qyqBu9Ca6aMeT+I9TOc09jkrPDyyed
vVe2FNW7WE3N39mKyGT+H5+f1rom0PUbVoZIsmSY48vcGwPr6VqWvh6Fr2JHvZGl4fdCA3l
n/azziuuVRdCXtcyG8NatcwL5e5GJx+8wMD61etdIkgtktr9pmLdoY8g/jW+/iSwjuij36X
aD5HCR7WHuD3q9Z3N5Z6VPeG1aa0PzpJNKFIU9BgVjzTeiM1OzuYsXhu5GqwhbRRad33/N+
OK7CHQdLVybjd5SDLM8h/rWZbnxBqsXn24j0+3IwGcFmb8KqC2hk19bfV9caS1jAaYO20Mf
7uBVyTSd2XUk0rD7rTotcv4zph+w6bDw91IxAkPovrXU6T4Pjht3+w6tdxQEjhTjJ5yc1W1
nUPDV7oaWtrdQeZHgRqUYoPwFY1tqMUqNDfa29p5WBH5WdjDntXK51WrRTsc6u1ofQSW/8A
pM80ajOQQPwFcH8VyZfh/cAnG6RCT+Nd5C8hv5SH+VRgr7461wvxYYR+AL9TjO9GH519Yk7
s57pWPnjw/wCItX8Na3a6vo97JbXELsR5bEA8dx3r2DQf2nPGemyGDX7K012zbhkZfLlCnr
yOD+IrwqFwGjYYLZfj61raHaI/jDS0lKlWuoQwOMH5xkGvPvZ3PV5VLc2vif4m8O+L/Fq61
4a0b+xbSSBBLbeWq/vedxwvB7c1xy8plSMd/WvZP2lraxsPi4Le0tIbaM2UR2RIEXPPOAK8
VWXKjHHPINTU+LUqnZxN/wAGrGfH2jsOP9JX6GvTPg8N3jrWMDgRt/6HXmXgY58d6TnG3zx
xjpXp/wAGxnxtrOOR5bc4/wBuvIxm0vT9TFf77Q9X+R7wWCRlzztGcAH0rx3RF1PS9e0230
zUo9Z8N6pNPPbKQftWmSFWYtkdskjn1r1K+1fTtLMaX84jeVWZECklgo+Y4HYdzVW11zw61
/Pb208Au4ZEhmWOEgq7cqCcdxXlQcoxem59bUjGT32PHNM1S4Pgfwrpk18k1tf3V19snvWy
IZ1LGIMxU7fm+b3robzVbubx94ds7nW42ubaJJ7+6ijGxAwCiKLIzmRuT6Cu+PiXwm9ndMb
y0+z26G4l/dkrsDYLjj5gDxkVcsNU8P6pqLWtlLb3F2kSXBQR/MI2+43I6HtWsqt7tx7/AI
mcaa0Sl2/A534b6jc3XgvVLi4nDSQ392qvtACKrHBIA59c964XUtd1288LzWus3lzDPbXth
5s8E4eCaN5PvqwHyggcqemBXqtz4u8J6VfTadd6lb2s8TrHLEYyuwt93dgY59TVK68UaQ1p
aNokum3EM+orZTrMCgB7jGPv9MA9anmfM3y7sqSTSXNsc9p/iXxJJ4ys4Fmlljn1a4tZbUj
IS0WMFJenHODu75p/jvUL7TviRa3ulL5t9beH7ySFAMkvuBHHfpnHtXRap438PaVp39pJm4
LzR2ymKJssXbapzj7vB/Krr+LvCkWtHT59Ut479G8so6MGQ7d3JI4G3J60KTU+ZQ0/r/hgc
Y8vK5/P5f0zzHU9W1XUfCei3954h86yn1axYtBKS0QK/vBIdoH3hkDt0rvviHq2oaXpWjPp
eoy2jXWp29u8q8lo3PzdR6VoHxZ4Qj02W5kvrZLOJkL7ojhd/wBxiMdG7Grl14h8PgBLm4j
ZgW+VomYjaBuOMdBkc+9Zub5k+Xa4+RWaUt7HlWi+LPEMmuaVa3mvzXVtPe6lYypKFw0cQJ
jYkAfN71h2ni/UdA+GGj22lao0FzHpc10sCrgbhOfmLH73GRsx716vofiWx1HWtXsL6xtbZ
7PUTZWxjiLGf5A2SMcHBrSPiDwgI7ktd2Xl2kbvIfLBARTtcj1APBxW3tLPlcOv+f8AmZKm
uVNTPJfGevahq738Oo35hgtb/S2tbMABZUcq7S+p5zznjFd5pn9sj4r6npl5NLPBGqXltcl
F4t2yPJzj+/8AoK6iw1Pw9rF61vYy2tzcQwpKVEYLLEwyh5/hPasm2v8AQNCv7+1i1p7vV7
lpmjiumLNlcuY1OPur+lZc7lHlUdbf5FqCg+dy0uZPjS8kuvG2leHLm7i021ktHvLW7miVh
9qVhgfNxwueO+ayE8a6i3xFtNMi1lbm0l1CeznQxiMIFiDKAp5BDfxdDnpXWeHPF+l+I/Ct
hq+rR2ttcPbfbJInAZYFBI37iOOn1rQGueE2jW7a5sQJZ1hDtGoYykfKp4yGIPGeoNUmorl
lDbT+vzHy3fMpb/1/wDzjTfEPi6bwfpOvy+IJLhNQ1FdPuFEMYFrH5zAyAgcEgAZPHOarT+
MPEWowrpmoXJsrCRdTQX21QbtYgRGuSMc5OcdccV32q+KNOh0+J9BTTL22nleGWNiEVCv3m
IA5C/xDFJpfibTtQ1nVdG1Ozs4YtNuo7e1IUMJi8YYYXHB5qnO3vcnmZcl/c5zzbRdRvpbT
wfpNuLCD7JpEV5ZTXgUK0vmYcAkEkheMDnJzXovhC7ln8deN7aTy9tvcwbSI1VjmME7iBlv
Tmtj+1/Cd+9vZR3tk8skklvbhdoZZVHzhOOGHtVTTbDw/4GN3Jc6w5udQYTSzXku53CKFzw
OgGMk+vNROopRatq/8zWMeWSlfQ8p1vUL7Tfin401SzggvNMtmtG1S3z+8lgAw236HkjvXX
XXjW/1HxbDp3hq9soNONhBeWrSsqR3IL4cdMnC8bRgg16Ddx6FbQPqF3FZxwykBpSgPmbjx
nA5zWYuteCBZQXaXmmeTGz+VIqghCv3yOOMdz2olWjU15PL8v8gjT5NObz/P/M8vi1q813x
x4TvtVv1Ey63fQLZ4VfsyIpVe2cn3p15rfiPUPhNqviLUNbhvIUuWtls5LWNkytwFVjxz8v
8AQ16FqmqafZeI7GGOx0qX7eVY3cjqGiycAtxk7hwuOppth4g8NNYzjUho9np8ty6WsO4MJ
dnDFhjG7OeByBWjqXs1Ht912/69DOMN4uX9af18zn28Q+K7jxu2l2V9B5MF7GjwxlCotvK3
HOefM3cYHY1lw+O/Flz4G1rxGL21h8i2ndYtymSCZJcBdmM7dvBz3rR17RvCouYPEdjNYXl
3fXKXkM8rhAihlG7zRyEGAMe+K76+i0CxtZ7vUbewgguWUTSyRKFlY9Nx78+tQ5wja0f6W5
UYSle8v6Z57rGt+L9MutEtj4mjc6rbXN2XW1VfLCxB1UfjnmulsfEGs33wftfEFu9sdXnsl
dC52xtKePoM/lmtWbUPCDovnzaaRBJ9kXeq/u3P/LMZ6EjtT21Lwrb2S2Us+nxWpJQQkKIw
Q2Dx0GG4+tZuadny6+hqlbm97c8vfxFd3/ivwtqksFw19aDUlNrcoFlV0iH7v5eG57jrmrE
PjrUZ9Kl/tq6i+wzaImp3MvkA+SzOVMIHQ7ugzzmuybU9Ng8aWuix6Zpi7CfJut6BoztyyK
vXf344wcmtA3Hgw2V07PpRtkYG4JCbAc8Fs8deh9a2dRaXj/V7mKg2n7/9WseZaTcXlsPAt
pfx2DSzNd7oFgXNmDDvVQc5DbSNx75rt/hKB/wqrRvLxjEnTH/PRq2GPg+3UTOmmIISSGKo
NhZcnH1X9KW317w5Ya3ZeGbF7eKa6ha5higChNnHIxxznj6GsqtR1IWS8/z/AMzWEVCV3L+
tP8jk/jSxHw+HOM3Mfb615/p2n6je6V4fk067FtLDYnLE8HMjdq9A+NJ/4oBMD/l6QfzryP
VJ79NE8OWenymEzaeSWRNznEjcD0rowbtFer/I+TzFN4+aX8q/M3P7Q1DRLxl1eBJ/MP8Ar
7ZgX/Gkv9estSX7Ispt0c/MZ8lm/DoK5bQ0lgv0VBPNM7ASCMuZPfg5FeiroWk3umm+ltZj
KjY2XIwR+FdyhT9rzNf16HOrRaTOb07SdGivN7XmmxWh+Vw0Yklb3BPSuT1PS7bTNbYaFJc
rZKMSSeYN7k9wMZxXdWfhdtR1MfZLe2itA+2RhIwce4xW7eeDtSsVW40m7MrJ0jmG4n6Gql
OMZtKQ51FGerOB0K+hsLqFrpW1VCcAPFiaI/Vuor0g6Hol9YqVsVWKb5yuMfnisOXVRHGbf
xRoGUI2+YEwa4m+8TaZaTtDpNnqU9opxtmndVP4DtWEqMpO+xnLmlsdJ4h006a4S2mtIbGI
cLk7x9K4WOw1a8jkuNMizyyGe3YKxPo1WJNOutauobiILDaScyeUGzH7Hdya6q28OaZ9nWz
01Zru7QAyF5SIU9WbHf2rZJQitfwOhtxirjfCvhpLa3F9qiRxzogywBAcdfnHTNJPcade3B
uLmZU0q3bEcYOBO/rj0FTWfhi3uzIf7Qnj0uAYklZz+/fuFX0qrc6dZjUxDpenI3lAKkMrk
O7HoSPQdazjy87vK7/Izvd3IdQ1LV72aKDTENrHMdsY/jYdz7Cuz0TwFpSRLNqAN9cNhnLn
IJ+lZOnRaZplzHLf30El7N8rOSCR/sj0ArvF1a1iihgt4pfOmwsTtEVT6k1nja042jT0RVR
6aFafT9E0yzaSe1t4kXOMRjJPQADuawYPBI1FZNR1aJLdpGxHbjA8tOcbsfxV2lppEUc/2i
6Au7sNnzpADj6Dt+FaEyE2xxgfMPT0NeR9bnTuoN+pjexZiZjeSMoO48EfgK4D41t5XgYgM
QZXAxXosbR/anBBTPPHOeBXmvxsjdvAnn4wElA/Ov0pPW5y20XyKXgH4qfCbT/DmiaVr/gN
JLy1gMdxftDG29x/F6nNdHJ8a/g1a3a3EXw0Bljfeki28IOQeGH41i/Cz4YeCNG8IWHjf4o
XceNRR3sbGQkKU/vEDliRzjtW5A37M3jbUB4bs7STRb64fyoJ8PDufthiSOvrXBqem2r2ue
I/GHx7Y/EXx3/wkOm2k9pb/Zkg8ucjdlc56fWvO1lYjJ4HcV0XxN8Gah8OvHV74bupPtIhY
PDOBjzYm5U47HsfcVydtMHLGRcEH1rKpF31N6TSVkdl4EOfHWlDByZwee3Br074M8+MtaIH
/LMjt/frzHwIc+OtJIOczcfka9O+CoP/AAlusnP/ACy/9nrx8ZtL0Rn/AMxtD1f5HpfjLwr
c+JDaNaOltc2qsYLpZCkkDnHIx95cZyp68VK3g5ZPGM2u/a2RJ7AWssarjfIMgSfUKTXVr2
xjj6VznibXrvStT0PSrKNBNqs7xedIu5YgqFjx3JxXkRnUlaMX/W/6H1koQj7zX9bHIRfDG
+/spbG41KGNbTSJ9Lt3Vf8AWeY27e/pgYGPWtrwd4T1rRfEUmqalLZsj6bb2AjtyzEGL+LJ
9aZNrreJvgjqWtTQC2lksp1ZV6BlyNy+xxkVyVr4617w54WhsjHa3X2fQra/t5GQ8ZZUKPz
z1yDXS1VqRav1t+RhenCSdul/zOi8SfD/AFvWNW1+7guLNItTls3j3scoIDk5470z/hAdbe
6upkuLHE+vpq4G4nCKuCh460XXxC1iC51OyFvaGeLU7XTraTadqiVNxZxnnHbpWX4X17UNE
fUdOtxE9zqXiWa1E7DMcQCbiQufbgZ70KNXl6f0v8iW6XNa39XNOT4bawNJubayvYIFa+t7
2G0kdnhjaNiz7T1UMTwvbFbK+Cb67v8AxlJqM1uIvEESxxtECWhIj2Z5+ua5ef4pa62mXd9
BZ2sZh0hNQVJEJzJ5xjZev3TjIrq9P8Ua7q+vajbafHZwwaXJFHcJOPndXi3l1+jYAHfmpl
7Ze83/AFo/8i06Pwr+tynZ/Diea01ZdWuIS17pMOlRxw5Kr5YOJCT33YPtTtW8A315o2iWt
vdBNQ06AAaiJSkqzEgsxxw6kA5U+1YWmfFHXRaW99qllaTwT6XdX6x2yFWVoX24yScg/pV5
/iJr0KXNsNLF5cQQWd472se5limUlwEJ+dlx2PI5pcldS/ryQc9G39eb/wAyWy8B+JNO8b3
fiS11K2Au72R54WdtklsyKpGMYDgjIP4VXt/hbffYo7BtSiWKz0+8sraReTL57EhnHbAx0z
k1H/wlGp6vrd6y6lbz6YPDT3qxLEVSQsSDxkEH5fqOa7nwPqNrc+CtDVGgglewil+zJJuMa
kccHLY9zSnUqwtK/b+vxsEIUpvlS/rb9DH8FeFNa0LX7nVNTnsiJdOtrIR27liDEuM8gdab
P4W8QzeOdT8QymxdZoTaWilz/o8JB3cY++zEZPpWCmvnTPjZr2nLOIW1GS0iSWZS0K/uySO
Ojt0FL/wmus6RN4muruZLv/ifRaZaptwIVYKM4z0wenc0ctVO6tql/X4Bz02kn0b/AK/Eg0
v4X+JLLwtfeGZdVt/sWo2SxzEyljFcKxIZOPuEYBWtG8+H2sXEl1qqz2wvpdQsrxbbefLCQ
IFxux1PJzj0q5P4u8ZtrOi6JBpljaahqEdySLvdhTE3yt8pOAwI47VVtfiRqc1xA0lnCIbu
6u7GNFDbo5IE3bz6gkHjsMVV6710/r/hgXsV0f8AX/DlRfhvrjaO0Bnt4dQS9ub23u7Wdka
B5XBAPy/MuMgqetW7bwR4r0/x9P4qtLy1JlukZ4WlYJLD5QR8jbw+RkEfSr3g7xzqviHWtJ
s7y3t4o7/SP7RYx7so3mbdoyeRVbxj4+1zw9r2q2ljaWc1vp9nBeHzt4Zw8mwrwcD1zU3rS
k6el/8AN/5hy0opT/rQh0/wD4gtPFNjeGWzaxtNZuNSD+Y291lXGNu3gj61qePfC+veJp4/
7LkshamxntnaRysm9+nzAHKccr69azZPHGq3dnrWm3cVtDPbahHYebC7qSkiBsqvVnGcYHX
rXQeB9W/tH4aWuoW1jFY+VFLGsKlmVShYdznkjP40SlVi1Ve+36gvZOLprbcsX2la+3w4TR
9Ma3i1dbVLZZJGYpEwAUuDjqBnHvXF33w/8QtoWn6Np9vp8Fra2dxaktIfNJdeGL45DNksB
14qXTfiVrdzaWM95p1mG1HSrjUIBDvxG0JOVbJ5Bx1HSryeM/EqeHdM1e/sdLhi1QK8Ajdn
cKYi+Nh5Ztwxx2OaUVVp6K245ulUTbvsLofhDW9J1tLqezsdRs7mytIZ0mc5tpYAAGXj5h3
HTBrNsfAPiK3bRXkgtHFjqd7eyAS9VmBCgcdRnmsi78dSr4q8M+JpU+yC+0ZyYcs0KyNKqh
nx/CPXtXSavrWtr4r8RabLPbSafZaB9qMUYZA7NuyQwOQeOD2FWlVjLW2v/wCz+pHNTa08/
wDP9DnJ/hv4xfwha6EkWnjZp01q7rLtcu0u8AtjlMduOetd/wCKvDmp658Nf7BtxCt+EgID
t8pZCpI3e+DzWL4Z8V6nfQado2haVFK9rp1pczrczncySnBCseu1RnJzk8VR+HviG5k17Wf
DcM8bXC395OPtRY/IGwqxnvg9R2FTL2r99293X7y17Ne73/Qt/wDCBatfeHvFltfrb2t3ql
6L+yaOTf5Miqu3JwMEFf1qv4z8C+I9Yt0stLjs5Ijpn2eSd5BHK83mB23HBypIJx6103gzx
VfeJ45Td2kFrJZtJDdxISTFMrEBee20Z/Gmt4vvp9c1i3sNNimsNEnEN67SbZAPLLl1GMYH
Ax3zUqdaMtFqv+ADhScE+jMVvCfiG78YSapd2trFAlmLG0ZJh/o4ePEsxGOXJwB7VBo/w5v
/ACTa6yYVtU0I6OVjcN57bi3mdOAOMd81neIvF+r6/wCAY75bCfT4pLiynt7qNmUMHl2tHn
uQOpHBzXR/8LGdtW8lbBRZPqcmkxuWO/zETdvIxjaTxjr3rX98o6f1Yj903r/V/wDhyhd+D
fEi+F/D9hELS8v4BIL25aQI6kxFFKMR0xgHjOKf4X8J+IdG1nwtd3FrblLHSG0+5xOD5bbw
wYcfMMVd8MfEC91/VdDs59Mht11W0nuSySMTGY3246cg9a9AGM7ifzJrCpUqQ/dyNoU6cvf
j/VjzL42nHgOFR/z9r36cGsLwnpFtqGj6PJPGGlgsUaNs8r+8fpW78bRnwPB2H2tfX0NM+H
0Hm6JYEcbbCMH/AL7eujCrmio+b/I+Mzebhi6sv7sfzL58JaYdQS9S3KXKnd5qMQRTtQsnt
dLlVppJc/xPya61bfAHT071j65Dt0mc5Lcelel7B8yZ4dHFOU0mzndAh3TSHHAx6810rwNl
SB8vXkmuX0aWeH7Q8Fu0zqvCBgP1NXT4l02ad9O+0JDdBf3hLgrGT2znrWNWi3Ns7sVze1d
kN8VWjT+H5kj09L2RfmWNicEivBU8O6mviCSC4/0WRvnLKNwjJ5GfQV6UdN8YaHrEl1HDcP
pMkuGt4W8x3U/xg547VZtNT8O6Vfrb36XF7rEzAgSQASIp7MSccU6cJU72ZrTk4Ky1OFe61
uysmhuU/ddPOKYOPWtezEesLBa2d3L9lRQHhh2xeax7Z64Hc03xVqf9q6y9vYrIYYnCyII+
W/2uf4RW1e+CbS20yG60+a4juZMD5QW3E9+OgrolytW2Z1SnonLqOvXsfDUUFxewzzuRtht
bf94IwB154zXJLPqmsahfauskWmEYWGZk2uwPQDPAz61DfJq8Oq29pdTSyMx8pHHKK3TBPY
10Vl4C8RW8DRC7RI5DuKtIXxWCoRjrKSuSmkrtjfDvhsWc8U92NszZEsbOrrJn+LOK9WtfL
EIQBNqKNoBHSvKJ9FvoJhFca9FE4/vOaZaSeJmvfsuj6k105GGaNiVX6k1GKwXtkmpbFVZd
j16a+t7aNrm4lWONclizYAFYTyarr8Bm068bTLNWGyRky83B5x2WuGvP+EpsbhJNYs3vUj5
Cvlk+vFXo/iOYomSexKMCBgN0wDXnvL5QjeFmzGz7XPWraFmwGI3AA/L9BXA/GxdnwvvPMG
MSIR9c16rDbASlmUhsA/oK85+ONsk/w4ljJ4eZF4r7iMtdSXDRJeRX1PwpP8Zvgn4N1Hwnd
RPcaRZNa3FpvAZX2qpH1+XPuDXmPhj9nz4kah4ws4rzRZdLsbedWlvbhgoCqwOVGck8cVW+
F2h/FrTrmW++HMd4UIKSyDAiY5HBB4JpfH/xd+NNrPd+HNe1i50uVQVlhSBYHKn3Azg+orB
WaOzWLsiv+054o03XfjDNBp0yzx6XbJZvKpyGkGS3PsTivEra4eOULK2Qx5qB5DNOxkO5mP
Jc/rT3TZGOMiiVmVBOKsekeANo8baUyt/y0Pf/AGTXpnwUYjxTrJz/AMs//Z68c+F8rN8Qd
Mi3cGRiB6fKa9l+Cf8AyMutkcfuv/Zq8LGq3MvJBB3xtD1f5HvK4JwDz9ar32n2OowJFqFu
kyRvvXd/C2MZB7VOp+cHnGfX3qXPBBODn1PpXgJ2d0fbNX3K/wDZ2nHS20v7LEtiU8r7OMB
Cn93HpVFPC/h5ba5tBpNv5NzGIZUIyHQdF9gOwHStoAdQc/iaA2SQfz5pc0lsxNRe5iJ4P8
MJa3NumjWwiuSplGOXK/dJPXI7HrUsPhXw7Day2kWk28cMsvnuq8FpP7+fX3rb2gg7WIH1N
KMA9T+GaftJW3Fyx7GJd+EvDV9JF9s0W0l8mEW6BkGBHnOz3GalHhzQTqP2/wDs2EXQiEPn
DglQMAHHXA6VsHduGfbrSgnHJP1yamM5W3Dki+hhWnhPwzZyQSWuj20bwxtBFgZ2oxyygeh
ycipIvC+gQ2/lxabHGN4fcrENkAqOevA4HpWuTgAj+tPXqME9eozRzyvuPliuhzs/h7wkty
hubGySWO1NsoZ9hEODlcZ6df1rDs5PCljbxeMfD1tFcgW39n2kVuwTzFD8LknpkcE9BVfVP
Det3PxCk1SyjkNlcER3MVwoeJlERCyI2dyMCdu3oetcf/wiPitPAei6JF4WdLm3s7y3mlEi
5V3Hy/LnaQ3HzckY7V2QhF2Tn26/12OKc5K7UTumtvCereNtT0TUPDyjUDbQajczu+UfBIT
kHqp74rafwv4WvIb+R9Otp4dRYS3LglhKyjhs54IwORzxXmV14O8Y3dnfC2sZre4l8PWdkr
vIAZJY3DSR5z3GRk8V6V4X0z+z/D1wGtbu2Nw7ztDdsrMrMvzABeFGR0qKi5bOMu35I0ptu
/NHv+b/AEJV0jw5HdWt9bW9vJeadG32dlmO6NT15z37k1Q0EeHtUmuNbOirp0qyMpa5IUlm
UB225wM4xn+LHpXlvgnQNS1PRtJ1HTdMdLe3stRiuZgRi7aRmEcY5+bB556Vsw+AtRsfC3h
Ka30WZLmAhNZgh2mWYeWyBsMdrFcn860lTjG8XLy+6/n/AFczVST95R/pnY6ja+EPh9Zf8J
BBpCK9ughXyGJkWNmHChm+7k9BWxqHhjw1qklxqGrafFK93GkUzysw3IDlVPPQHn615Zr/A
IF8QPHq1rBpV3qYuLKyh0+WWRHaARuC6sSeDjnI616N4z0u81Xw1aW1ibqC6jmSZJIY1kMT
KpxvQnDrngj3qJRXNG09X1+4pN2leO2y+8nl8HeErgt5mmQPJcTLdZ3ndJIowrA5zkDjjtV
TwncaDfeGL6z8NWn9nwxzXFv9mlI+WQEhmAyfl3GuSsfC3iKXxPZz61Y3MUL2to0TaeyBLW
WIkshzyiknJx16VU0vwZ4ii1HT2t7F9OvYtTvrua8JUKYZAwRcjqSSOO2KrkVrOfb02ZLlK
91He6/I6zwn4D0fRPDkVhqS2t7eJbtZ3FwjnDRscleT8uc8gYzW9L4U8M3ljp1hJYRSQaWx
+yoHOYuMYBBzjHGK8r/4QzxTN4eurRLKSKRNBNpOjuAbq78wsGHqcfxe+K6Hw1H4g0LVNe1
b/hGL2VL1rJIoCyIxAQLI3U4weTRUi9ZKev8AwxUJLSLhp/w/9fM60eAvCi28MB0pNkds1o
q+Y3ETHLJ16E1K/grw20m9rD5hafYSRK2TD2Q889e9dDgk5LdqCBkkMefeuP2s+51ezj2Rg
ReEPD1vcWd1DZeVNZwi3ieOVlPljkI2D8wHbOaqv4K0S3kF3plotvqEcslzbztIxCTOPmY8
8g8ZFdQR8uCTn6mn4Bxyfpk+tCqTXUPZx7GPoGlyaXYTPdeQb+7mNxdPACqPIQASM/QUjeG
dG/tyfW0tCt5cKFnKyMFlxwNyjhiB3NbA6HGf1pQowRnr9aSm73uHKrehy6+A/DP9mf2ULG
QWQkWVYPPk2oysWAXn5QDzgcVdj8K6KurHUvsK/aPNM4yzFfMK7TJt6biOM1uADdwhH/66a
ARng9PT2q+eT6iUIdjntN8EeHdF1KC/0+zeKe3DpCTK7CNXbLKoJwASeldARnp39qfkYBxm
mEKOiD6DFTKUpO7dxxSirI8v+NwUeCbfcMf6WOg9jU/w1XOhWfGD9gi/9Ceq3xvyvgu2Prd
r/wCgmrnw3BOhWe35T9gh5/4E9evl0eblXm/yPz7PX/tNX/DE7p4z1BPHrWPr6CPQrhyM/L
xmtyVtkeXdVAGSTgVi+IZY30Wb51IIBBBHIzX0EqVtT5vC/wAWPqcdpafa5JtNt5FjklQZM
ke5cdxmtiw8Fpa3jSXQtrm1ccQeSoER9Qep/Gquhajptmsr3V/BBvwBvcDNdh/aNn5YKXMc
oYZAQ7ifoBWKoqS5menjq041nGK0M/V47yGBRYCGKMfK7SPtOMfw+9eOXml3d14olRtPDXD
tmCW6k/fMOm4DofavZtRgm1i2aA6arxHtdHaPyHNMjs9QhhjgEVnD5Y2oeXIH5Up0m3dGOH
rxoxae55tf6DHpj2zXs/2q+jX/AF7fKxXsD64rroJ9Je1tZLi9zLEuVSKQkn6qvWqHijQcq
l5dXct0zHBU8KPoBWlpMul6V4eFy0aQJH1bGP8A9dZypps9CdTnoxnc5u6l0DQLySax0m5a
5vGxtmcgOxPUBulT3i6rNCJtU1KLSbZxwkTfO3sT/hVO80nV/EWqS69Yy29sQAIzNHkKAf7
3+FO/tiDS1FjdWyarr78MqnIOehBbjH0qVBdhLZPdmXC+knUBa2UK3Ush2ruyxY+pJr0vQd
Cj03SYoljUE/O7D+JvWuBstPexv0vbgL9pd977VwF/2R7V67ZnzbWJyOSKK0edWRWOm4xVi
o9qjbg2CPTGaybnwzo1xumuNKt3csOSv1ro3QBSegxkn0rzrxT40v8ARbvyobW3ubdzlGjZ
mbjPXAwK4XRlF6M86jUnN2ieqxNubJB4A/kK86+NEUT+CI4Xk2brlSPwBr0aEEKrBh8wGfy
rzb45Lu8BRHoVnGT9Rivo+jPdSs16j/EnjDxR8PfhR8P4PBOnNMb2EtceTD5nYEnoe5Nc3+
0lp9z4j8EeDfE7aey6pNbuJxHGScbQdvHPBz+dM8F/tE6houj6VoV74btngsbb7OkokbfJt
GAemBmugk/aX1J1OPClmwxld0zH+lZRqRXXobypu97dT4qntngkInRoXH8LqQfyNQJIWGGA
9DzXbfFXxhd+OfiDe69d6XDp0kqJEIIWyoCjAOfeuD6c78E81o7dATbWqO7+Gkca/ETS2U9
Xbjr/AAmvVfg5qenad4g1d7++htFaIBTM20Mdx6V4d4L1+10LxbZapfo8kEDHcsQ+YgjHGf
rXTNrfgBnLGbW8sSf9VHj+deXi6MpyaSeqRzzdWFanWpK7jffzR9a/8JX4byP+J9YHJ/57j
/GpB4r8N99dsOvXzx/jXydHqPgORgsc+snjqY4/8ak+2+BjlvO1kD/rnH/jXl/UH5/cej/a
2N/59R+9n1j/AMJZ4bPCa/YYHrOP8acPFXhvbxr2n+/79f8AGvk5bnwO3y+frPPfy4/8an3
eB8gfadZHf/VR/wCNS8D6/cH9rY3/AJ9R+8+rV8U+HM4OvWHPP+vX/GlbxR4bzu/t2x/7/r
/jXypGngzJK3WsAjv5Uf8AjUdxJ4JtkLyXGtEDniGP/Gl9Q9fuH/a2N/59R+8+sD4r8NEj/
if2H/f8f407/hK/DYXH9vWB/wC26/418gPrXw9VAzXWtHPPEUf+NNGvfDksD9q10/8AbCP/
ABo/s9+f3B/a+N/59R+8+wR4q8ODB/t6w56fv1/xp48U+HM5GvWHP/Tdf8a+Pl1n4ePz9r1
z2/cR/wCNSJq3w8MW43euZPT9xH/jR/Z78/uF/a+N/wCfUfv/AOAfX6+J/DuMf23YfhOv+N
OHifw6B/yG7D/v+v8AjXyRBP4ElGVvdayDj/UR/wCNSmTwMFx9r1oMD/zwj/xo/s9+f3C/t
fGf8+o/+BH1l/wkvh05/wCJ1Yn/ALbp/jQfEXh50ZTrNgyMNpBnTBz2618gSan8PopDG1/r
W4cf8e0f/wAVUY1n4dsBjUdaA7/6Mn/xVDwEul/uH/a+N/59L7z69stT8J6da/Z7C/0y2hy
T5cUkark9TgGrA8QaESANYsgc950/xr5EtL/wDdS+TDqmrKevzWyD/wBmrSksvCSRCV9S1U
K3T/R0P/s1L+z5Pe/3D/tfGL/lzH/wI+qm13QztxrVlnH/AD8J/jTl13R8A/2xYnvxOnrXy
lFYeFJRuXUtTIxnH2ZM/wDoVWbHS/DF84jg1HUy3o1so/8AZqX1Dzf3DWb4v/nyv/Aj6j/t
3Ryc/wBrWRPp9oSn/wBuaOWJGrWZB/6eFr5s/wCEM0ph/wAhDUOv/PBf/iqli8DaXIdi6jf
gkdDAv/xVT9SXd/cN5vi1/wAuV/4EfR39taTjK6raAf8AXdaeNa0gMf8Aia2nXvOK+dR8Pr
EEK+oX3t/oy/8AxVTp8OLeRWKX999TAv8A8VS+pLu/uEs5xT/5cr/wI+gf7a0vn/iaWnT/A
J7D/Gnf2vpgBB1O1z2/fD/Gvn9fhYsg3re3uPXyF/8AiqpXfgGytt4n1S+Tb62y/wDxVL6m
u7+4P7ZxfSiv/Aj6POqaYRkahbHj/nqP8aDqunZOL+2/7+j/ABr5mtvBumXJKwavfMRz/wA
eo/8AiqsnwDaAkHV7v/wGH/xdP6nbq/uB5zil/wAuV/4F/wAA+kf7T048C+tieP8Alov+NK
t/Y7c/bbfn/pov+NfPtl8KZL6My2uoXUi9P9Qv/wAXVwfBnUTkC7u8f9cV/wDi63jlk5q8b
/czCXENWLs6cU/8aPeDqFkSCt5b+/7xfX60n26zyP8AS4P+/i/414P/AMKY1Rc/6Xd4/wCu
I/8AiqVvg5qh6Xl0P+2I5/8AHqr+y6i6P7mR/rHU29nH/wADR7x9uswoP2qDOf8Anon+NJ9
ttO15B/38WvBD8HdWAA+3XP8A35/+ypf+FPavGT/ptwR2/cf/AGVH9l1PP7mNcRz/AOfcf/
A0dT8b7uGTwbZrDPHKTdrwrhj90+lSeCNXTTNFsFktZpfNsYADEoODueuQPwd1WRebyb15t
/8A7KvWfBmjTaTZG1vLdjHBbxRLJIuNxXdkgc46iu/A4SpTnFWfXVp9jwMbi1iJ1K1RJXSV
k09jK8Sa1NLDNpt5o1xLFNwhR/LHtk55+grgotK8U2nh24s7ie5ltmk+SIqyMncAMeorvdb
mv/FF42m6fp8sSW0oxfKwKAj1HWtTXUnh0G0S7cPOpG9kzgkCvSnTcuaV9O4sLJQlCDjq3t
+pwfhD4d2OoWbXeuI7yu5xEeqj0zXpWk+H00edI9PZIrFFI8nblifXd1/CmeGhusVODknPe
uiVAA3rmumjRjyJ9Thx2IqOtKF9BMEA4GM1n3WqWFrKFubuCF/7ruAT+FWb8XLWjraSJHMR
w8i5C++O9eLXPw91PXtbutXu5WvyswA3SKomTuOPu/SiteNklc58NRjVbc5WSOp8beI7SPS
Aba3luAW+WVRtQ/ieKwPB+karql4l/dX1vNaZ5s5o87R7c9aTxRplrPapodtaD+zoMRjYsh
ktm6k5PymqXgrT5NE1iErbS3W3jfHJhznuwJwRXDJ3nZn0FKHLhmoHp2q6JbTadHpFtbPHF
M2CYwQqj1Ncrp3wyWx1W7lmvd1pMAoRRzgdjnP6V6TBdQzxl43SQDg7Wzg+lSiIOpbAwK3e
HVjwo4upD3UeX6lptppszWtuhWCM/KCc4/Ous0jVVe1EFlEZpYsB9w2qAfQ9z7VleLYVW4S
QKAGHJ9ataNaRajpaRXBdURsgRvsyffFc/s3ex7VZqphYzkWFN7eeJSkkd9b2yIQvKmCbjq
e+a1NL0f7BZTQtcidWl3qWVV2g544rRRFCBUI2DpTju8lwhHDD+RpKj72p4cq7a5VsTxLj5
SRgAED8BXmnxraR/BG0cjzVz7V6bKR1UZJUe3YV5l8Zy8fgBtuCXmQYPpXcnv8AP8j61rVe
qPnG2mjLbZUG9AeTV5WV4hngAZGO9ctLM8G4D5lbPJ7GrIvzFZr+9BJTjHX6Vwcrsd7epge
KFT+0S6YDAfNnpXOyRmQZByfUCtPUbhb6VpVBznkGqUa5YkZIA7GuuOiMCogLyL3IPFSyIw
cMOnp71pW9su4o67XJ49DStYETiMK2D1ouIox5DHkgjpk81ZUkYBJ5PY1OLJ0cZOSOcEdRU
0cMT5UsC392pbGSxRkyje2AQDitCJSzJlR6YJrLRJrVyxjJGaLrXhbxlRHvc8AelRa+w7nS
xOsKjONuO54FYuqa5ZxK0a7ZmIIwK5O81e8vBskkITsq8CqG7OBzVKHVkkrytI5xwPT0qZC
eFCg+vNVlYblUnC+uKmDcKTwPStAL0LZG0nir9vEY5VdSXHoazYcCVQcHJrdW2/dGRXxg5P
uKlgacVrgCSIlR94r6mrexBhmySThvepNNMdxGiI2DjmpWg3XG1SOD1qSGc/rdj8gmC89Dj
0rHsbZZ7hYXfbu4ArtdUtybBlzggZz2rj7Ui21NLiQHahz9aq+hSGXFpNp8+e6sCCK29P8A
EL71S5IZCMfStaW1h1WxMoAJ5Iri7m2a2mZD1Wi19wdnoenWk0borhcHsB3FdBoNpcDUwzQ
sY+Tv7fSvPfCOoxy3CWVxKQ+7Klv5V7XpMBt4Auw4POcVzVnZDii8ikZGM574NPjRgysmMg
88UBQA2889uBVuxWMTkNGHQnkHtXGbmlDC/kLOyZKj07VpWjAucKD8vQinQwr5eEI2njBwe
Kox3n2e4KNGxX+8gBq4s5rdjXF3JbZT7FJLz/ABg/rXOeKzK1i0xs3iU8FiV4z9K3Vv7R/m
inRnB+7kBh9RVLxQ4k8PSMMHOM00lzCi/eVzlvDBEcszGJnXbt+UDI5rW1GSEoSrGJyMrvG
3n8ah8JR/u5WAwx966G7ijliMcg3LjGGOc8UpfEXU0d2L4H1GT7RJE2DtAJG7rz24r0xWRu
dpwfevHfDenyw+J/KtJZbaPYxLI3H612V9qj6VBvk8S2+R/BOgLH2+XmvpMunyUvePmMyoq
pW93dnZts8sHpj3qnd39pY2xnuZ44Y1+8ztjFedf8JV4v1KdotKsI7mLH+u8pkUfiak0vS7
K41BZPGF1PPfucJDcKUhT6dia7/bKWkUed9ScHeo/ktWatx8RfDilkgkmnbOMRxsc1Rk1zx
rrpCaFoz6fATzcXh28eoFdzZ6bptpGVtbSCJTjhEAq7sLgKjYANUqM5fE7egnWo0/4cL+v+
R5xb+CfF6pJcy+MXFzJ/AEJQUw+H/iNp7vLba5Be+sUgIBr1ALtY45J4Oe1Okz0+6D1JFS8
NHo2QswnfWKfyR5JH4j8YaK8n9peHFeINlmgUjHvx1rP1Px7Y6gIlnhe22nJ3ivYbiDzbfa
pCg/eJxyK8/8Z2ulQpC80UCgE7iwA7VwYik4U3roetga9KpWV4Wl3H6D4t8PJZon9pQofQn
GK6mHWdPmUPFeQsDyMOvP6143ejTNbt/7O8MeHhqFyB81yo2pH+Per+lfCbVXjzqWprA3ZY
hux+NTSckkkrlYnD0ZScpz5WevpLDMOGDd+ooTyFzt2oCegGK8yb4a6pZO0mneI543xwMkZ
P51Vn8J+PkcyQ+I2mbqF3kVcpPrE41hab0jVR6lKsZikXC4b73IrzCzmTTvEwx90S7eT2NZ
VzN8R9MPluJp1XkkAODXO3+r65Hcfa7y0dJCckbSvNcdeztZWPWweHdOMk5XTPomDyhEGij
VA3J2jGalY7WABIGO1eI2vxXvYYFjn092wMbsnk/lVhvi8yx7UsnLYx831rqU4JanlSwFZt
2Ow8Zt+6jwTn/61S+D5wbPDck5ryzV/H+o6rbhE08jPQgE1BpafEHUovL0vzYI+7AhP51xO
3tLo9n2DWE9lLRn0QkkYAAbjvTLq6hggJyOWH8jXh0fhj4p2670u5XyeR9oz/OhvB3xEukZ
7rVFtjuHyyXOMnmrk1ujy44KOzmj3axl+0h2xnYQv6V558bVdPBtttB5mwfyru9IxEpQHex
5Jri/jWEfwfaKx6XII5x2NZ1Hy3Z9LSTk437o+VhatN9o2ybdqtwRkVWv47O009Xk+/s4we
9bl5sV3hjwA64GD61xfifzLa6jg3MyeWpOfXvXHTfMztqR5UZwUzTNsbKkckCtWxsFbG4Fc
+grLs3YSocDHf3rqdOCNgdW9K2m7KxjFXYsmlhwqAKGHQ02KAwyES9Bwuf5VosNrBvmX1PW
o5cS9eh6EGsovuORnyRAo2BgdTmsGe5S0kbaf3efxz7V1+2LyDkBio615vrk/nalIqqFRTj
I71vHUze5ZuPEDSQvGIySeASeBWI8ruxZzktTcZbGeKNrccda1SSGOZ2LHPHqBQInkb5V69
qlggeQhFXJNatpZziVI2hxno1S3YdjJazulG4wtjHpUb71wGVlPuK9IstLaKON5CeD1xkGr
lzo1neoUaMZIzyKhVBPQ8xinZG5xz610enXgkj8kfeboQeKdqPhSdJlS0GQR0bisM/bNOug
ZYmjcc4bg/hTvdaCumd5YMAABhJAegHWrskjQOdxDOehrl9IvzcXrsflyK35hKELY3pwRU7
aENWLiFpy6hh06f0qvbaNDcQzI0Y3ZpIykTCZjtVunGMGrVvcmO4eUvhCMt/jTQvMr2Ntc2
CNaKoJYYRjyBVW/wBFuruwWdtq3KEqxHQn1rrICk0LSEDaRlWz1HrSIDOxt40+9645qraju
X/hv4I0fU7UXGqW2buF8MrNg57fhXsz6dHEEijiVU6bRj0rkPBmlTSKHkPlS42PjjOOhrrZ
ZbqxYfaR5sfTcDyK46nmDld6Mjl0yMq21CMcA+lZM1t9mu/LkkOzGd6nHFdfD5Vxb5jYfQ1
l6rp5mhDRMVkXnHY1zSiXCpd2bKMeozQyCON3kULlTt6iqkWsBJ8usn5dKsrZzIy+S33eCK
yp7eeOd0dcZ570rrsbWvsaeryLqloDDp7tMD8s2dhX3z1rLvrLX/7CP2nVg0Q/gVck/U023
vbuK4ESuSp7GtO+ujNoUyONrAZGO9XGbUkjNQdzF0DTry6kMa6pPAvfy+M10Mvg9n+Y61el
wc5LE1n+FIxLLLGCQcZzXRSSz2k+HYsDwB6iqlUakFRa2Rn6Z4U33gjudYvCp4bDbcj616V
pHhTQbAq1rpsBfGfMkXex/E1wVveKlwrsuV75HSvR9HvFmhQBuAOOle5l1WMrqW587mUaqV
4uyNUW6ou1VAHoBUV9ptndWzQXVukqMOVIq+gBTnHPWlZSTx2r3W76M+aTknfqcRJoviSyk
P8AZOrxm2H3IrqPcUHoGHX8aWa+8Z2BUjSbXUgeC0Enl/oa7RozklidvUemajXDjAUfhU8i
6NmzxF/jimcUPFPiuP5p/BcxUnGI51LUk3jm9CiKHwpqr3P/ADzaMAD33V3ZhyF+vSkEeB8
4xU6r7Q/a0m9Yfizzxrn4k6oD5en2GkxntM5dgPpXG6r4Zu5dZH/CQas2pSgA7AdqD2Ar3S
RJFJ6euT6V5f4imaHxE/8AET7mvJx8rRSTue7lM1Ko/dSVjrPDtha2WlRRWsKwRgYCqMVuv
EAFBUNjnrjms/SpQbCMn5RtFWmmVRu7eprqpV4QppHkYiEp1pMzdc1WPS7QS4DMx24zXNWH
jSM3nlXcOyMn7wOQKz/Et99v1KYdYIxsUds9zXCTz+RqSRpI21jyPevPqYrmloe3h8FBUlz
LVn0BEsVzCskYDK4yGHOa4Txjp6LdwyGIlG4PHeuv8KKYtDg3dNu76VneNgjrFt+91xiuap
W5lYnCQ9niOUi0XSrC40uBms43BXnKCtMeHdH37l063BPcoKq+FA8mkIGIBDHt1rpGCqFGM
j19K0jVXKc2I541ZJM858a2draW0EcMEcfJ4VQKl8HwgWzZHHHao/HMqyX0ERz8q5xx61oe
Dtj2BGQdp5HFYc16lz05xawaudL5abwCcIvaqlxpltcI8j2yu5Yckc4wa0xFlPuYGaVY827
chfmHXn1rpcFI+c5nHYzbGJlY7ScYGRn2Fed/HKfyvBVoVIBN2Bg9/lNenwW7Lg5xwDn8BX
lHx9gb/hEdOaMbm+1evbbUSkmnfsz7GMZQlH1R85zSeZMkqnnPAIrE8VIZ7eC8A5HyHntXR
28DNA3yYyMLnnFc/wCJS0enJG3B3AnA4rgpv3tD0Zppa9TCsEBlQAM2T0rubC3VIU8vlxkC
uN0MO18D19/Su2iYpGgzsyMZxWlV62IgiOcEOQeCO9VIQ2/dknPNXrmMyQgFcAcfWmxBY7b
zXCgc9uQKS2FK1zE1nURpqfK+55BwpFcA5M0jM3BJz610mqNNqF+7FP3YOFA7CorbS1U7tg
bP610x0MjnxHt4LDHepURV74zXQT6TCkRdVJ29Qalg0aO7g3DjjjNO4XKWnWbSSIqSqmeua
7S1tBH+9Yr8nXj9a5T+y7mBgMEqe6nkVu6fdSKUjuWIRhgMw61lPUdzoY1SQbkmVgSSMdKt
RCPy8dOMH1BqhbGLDquAe3oTVtAoUGRMHuBWZIs0BeVZAA20gZ9RWH4o0WO/tkaJdsqglSa
6BiGYNk8HoOlDPvTD/MB19zVJ2E0eOWk72U6liQwPIrsLPUxdQbBIB3NZmt6S0uomVcAsMB
axYlubG8MTgoVOea2tfUN0dyzwGHymfknp6mgOiRmNwdvQsOtYMF4rEebkMT+BNasUsdwoK
nG04+Y9aNiGrbHQeHdRjuzNaLMA0bbQrcZBrstH0iSS9UQqZCW5rxPUYJbS+S6gdo2BzuXv
Xs3gi6jurJbi01CW3u3UEqRkFh3py0WhLR7ZpNrHaQRx7drKvPHU1cvrZbiAcnI+tcXZeKZ
7WSODVIi2f+WkYP6iuws9Ws71CYHDAdRzmubmjIylCcXcitoj5I/eFWXvzT/LmYKJBwDwcG
pk2PLxwO/FXIUEgy6D0yRU8qaJcmncyIrXMzFht3HIXBrO1jTvMi3kYdeM4xkV05t4/LBQD
ntj/wCvUN5AskR3JlVG0cc1jKmbQrK+p540SQx/MfnGCGxyKlvDE+kSyKcAr0/GtyTR4pgw
D4wOOlcprMc1nCbeXBDHjH1rJRvJHcpKWxb8JlYZnZgSzcCuwu4Y5oixTLYwCAOK5/wvDG2
ml267uMkcV1CkjPOQe/FOWrMpv3jCgt4phl/ldeD71vaHdSWt6InOE6A54qjdWo3iaNirDu
D/APWqvFeTwSDzuAOjLW9Co4M5q0PaRaZ67ayiSEHdngHqKsebk5BwRXL6FffaLYBTnB6k1
vvMiJy2fpX01Ks5xufJ1qDjOyJWYn5WOQf1piyDeQBjHeoBcq+09BTkKuuAcDPP1rZ1LbGX
se6LxbKgYOelPUg7QynIqBM5CgE475qbeAygDnoM96XPzaGfs7EdyQM88dPwryjXYzJ4km2
n5SwxxmvV5kDISCPwrzjWbFo/ED4UYcA/rXk41aI9zKbKUr9jsdPjK2UHb5R29qw/Gd1Pba
OEtcrNM23djoO9dNp0JNlGTxhfT2rmfH0Tx6CrJES2/jgce9c9R8sdCaMOavr3PMruUJAkC
jcxJLH2x1qDQbWDUbiSeXDhDhV4Peob+3lsbCa4nbLMueo4rP8ACOpR28byMduWPBIFcju9
Ue9NWTPa9F1O1srCK0myjj5RxwRUPikhlXHzHHGCK8s1HxJcyXyW9iwaUkKiqRyTXpl/aXw
8PwLOwN0EBZuvOBWVT3TkpQ/eKZoeDiPsMi5J+b8q6aQ5BQH73v0rkvBrlftETHncOhrr2Y
DPHauZ1WjlxVL962eb+NbRvt6XG4YK4OTVzwYSluQGzk9O9SeNEzaJLnI3kdelVPCV2qxtG
Hzg9810KpeKkdM1zYayO9EijGHLD2NRTMrQH5S3zDv7Gq32iJYv3kiJ7McYrGu/F2l25kt7
YXF86MA/2SEyhOD1I4rdYiSWh4EqLnsjqrQrJEP4iAM8+wry746Qq3hvS4l4Y3BIH/Aa9It
fluM4IBxn34FeU/HLUkSDSraQ4Ul3AHrxWlS6jK3Y+4opOcTxWCKMQtFJ1KkgDsa4/wAVW5
3xKcsMc811UEge6dxjmPlSfesDXts9xE27gjBrgoNqR3YlLkOYsA1tOh2cdzXV28q3CKrYA
wTmshbSPBbOcdG7VbgQhcAEdzzXXN8x58U0Xbq4S2sHnchQgzmuNuNcuLyTbEuyLpj1pfEe
rSqRZ7ic8ke3vWLbX8A/1q4Getb04WVzNu5sAfMP3nlr6epqe3kVWBJ3Z6AdqxTrCK3EJI7
HPWpY9VtnbJYo30q0mQzennh+ztn8eam0u4gKglmDd8d65i81JHjKwsGyBT9N1J4jjqAO9D
WgI9Djihkj+XGCckdajmsEkiKcDjII7Vk6fqcbHDMBuI4BwcVvbyY028hhkDPJH1rGw2zGg
gvbGZg/zxA9SM1tAyMm/bnIzkdBUKahGCxYjYx2kZzj61egdJGAQLgrTauTcSKSXy8jhh3z
xV4yRAKXxkjHSoo4VKmMfKQeD2pJbWRdw5AAzUpdybnPTWy3GqxBOVQnmrGo6Ja3b/vU+cL
9/uKLVQ9+cDGD2PWteIM1xufkZHHaruZXPPL7w/dWLGSL97GOhA5qpa3xSTEyjj14r2COyi
kfO0MhJyCOlc1rXhGC4nMiR+W7dCo4rRO+5opGEyR6lYEfKzgEqMVteENQa3vID/qkjcCRB
14rmLeCXS9UaCQHIPc10dnJbR6rBLD0cjcMZz61Ss9BPQ9+m0mR7WK4iVZo3UMGxnII4rDm
jvLWXzLYmKVO2ePyr0PwtEs/hm2UIB5aY4xmp7vQ4JVLyJlj3AGfxrz502tUVGunpI5TRPE
b3B8q7RVlQdePm+lddbX0cgBGGHoSBXD6hoctldPNEhITmtDS9TjQCK4byxgc1EZtaMc6cW
rxOzEyhM7geOvFRG4SQttA9OtZ8N5bTELBcoSR03cmpI5pVmZXwwJ4ZTV8xh7NE8USFmRhj
g4Ga4nxsixNBjIySc130SqNzMSdw45Jrz/xyx+220G/dwW2+lC3uawb5rEWjNt0/fE5EmeV
J6111rKz24DYzjnJNcnp4t/skaOGSUDO7sa2Ir1YFKyHK9utYt3kbTRrzFtoCtjA55NZsrg
jy24B9ashtyHy/nB6Hqa5rXtdttKiETAPcuPlTGdvHU1slpcx1vY1l8VW/huCSV3LnnZFkg
se34VwWrePfEurXLO2qPbQ54SL5R/jXN3t/cahIWkJdmPWqwjkjkG7gdMEfyrVVZcvKh+xj
fma1N+LxTqtpcI8Oq3YZTnmQsM+4Neg+E/iq8NwLXXV82Akfv1XlfcivFbousgL8ZNV0u2W
RCjHI6+9VTqTi73InQhNWkj7o025tr20S5tpFeNlBDKc5FaK2wAyeO/NfLPw5+JNx4fufst
1I8tixG5Cfue4r6h06/h1OxhvbVw8Ui7lYHjFenTxCkvM8HE4N0ndbDZECbsjOQcDpXE+JM
LqULAA8YOMZ613FzzGyjrjFcNrin7cm5gSBjOawxLTRrl8HGVzptNuEe0j28AgcGo9cWObR
LlcKxVCecHkVFYgpaqAOgHuKbqbO+lXMcIDOyHAz7VyvVG0Yv2mh83+ONaje2NvE5VM881w
Flqk2dkUnynuDXQ/Ea4l+2vYRaeIJME792dxHJBHbiuS8PW0lxLuZcIoyBihJWues9EeofD
7ShL4xtdS1CcsqEFRnvX0VqKw/wBnSl13fJnrXz1oMjW06qEJZQCFHU17PJqHiK+0vFr4fE
AK4D3ku3t12jJrgru7Mpxu4yRV8N3EcWp3KxnAyOua373XtLsV3Xt9DBxxvbBP0HevL9K0H
VtR8StHqGtzRBufLsR5Y+m4816XpPgHw1Yzi7h0wTXX8U9wxlb82JrmqRj1HiIK92cP4q1z
UNXsJV0HSJriBTzeXIMUY+gPLflXPeFtH13UbnyrzXWtYSeY7OPaT/wI5Nez+IrKM6LcoF2
gIcYFebeFLnyNTIKdcg1vCX7t2RUEnTdjsLXwboscYM9o16+Pv3Ls5P5mti30+106zaCytE
t4wy/LGuB0NXBJGLcMc/MOMVzOp+MfD9pI1rJqSidSN8cYLleD125xWF3LQ8lxnJm0rlXBU
5wq8/gK8L+O14v9tadbMAcQFuOvJr3MMAykjOVHH4Cvnn45If8AhLreRicG2GAe/Jr3K0U6
cj3qFRqcUzzCCcRSSYz8yEYrKvriEyopwCRkCrAkZHKsuA3oaxtYsZLjUEdJeAg5Xjn0rgp
xTep3VJ30RrQrH5QGCV46mrMbxw4zjB5yOaw7Z7u2Q+bIHQjGQORWXquuSJmGErg9CO1UoO
UtDOUlGJk65PFe67cTouEJwv4VX+wpCApkV9yB/k5xnsfeo0+eUOx5Ld60ljQ7eAM133toc
m5ny2qiMbRnniomsJiiyZGD6VqyRBWCnnHar0NsWhwPmOMD2pKVgsciEKyFT2q7AwjBJOCf
augXSYndCOeeR6Vdk8PRzlQgCj/Zo50IwoblUYbema6Oy1PzFWMyHoM+wrK/sJlu2tVlA3L
lWfIH50qWV3aXDFl+XpleQaT1BnRFEBaWPG9hyOmfrVq2v2Q7biPYAOD2rmIZpw2xpeRgnP
pWiM3URjZST1UZqSbHVwXHmYKkHnIb+laBnjkG4nLEEHPQGuNtrOeDmKRiG/gY0t9fy2qZd
ShxyOeKVrisXIIF+3kr97k5rdjbyBulTcBxxXA6dqNyJGdXEjMcbT3rtNOuobpAsh+YYBTp
zTaM0rHSW4R4gY8ZPIwa0oIROgRiAPcc1npbbEVosYzk4NbEUp8jcMdOgpoT8jmfEPh6GVF
kWPMjdGXqDXLWELW94Le9j2SKcAkdq9SgT7SrBwW5BznkVma7okE4ikkJLxnGV60J6jv0PX
fhfM8vhoJLIG2NtAz0Fd1JCCmckAdc15J8M01DTdRNkxkltZl3K3ZfY1665BGF59hmtbJrU
8+tdT0Mm4sI23ErneD0Nc7caLEkiqV4zwecfjXZMpPQHI+tU7qPMRypOe2K4qtLU2p13HRm
GPDdvJFuj+R8cFc8VV+yXunMY3dpY+zHOQK6m1BEZYdu2Kbcxb4xuQ8njj2rB0mtjX6xd2Z
kwSrtDZyPXBrz3xefM8TY25UKoFeiXVmYp0eEfK/VcdDXn/ikqNbV8c7BkVMJ+809zppWcr
o17HTornT41CjcB265qvc6fNCdjfMpPpzWnoKmG2jkZcq4yeladzEJWG1Rk9MgVXJccqji7
HMXt9Holi07fK5GEQjvXkmrXrarfEQSku5yzmu98YLPPrZtgT5MCgEKOpriZrEWbNNFgAnG
1vWr0WhUE37w7TNPW3y0rmRgPXpVLWL63h1O3ik5HfHrWpDOptQxf5j1zxXC6/c+f4lgijY
ZGMgd6qEbttmj6G1rEiR2ceGGCchvSufbUFRzyAfX1rR8QvjRUbaUYEAg1w091gqACAR1Fd
FNaET0Z21nfeZhvMxk4zX1N8EvEUt3oE2jTTZa2b9ySedpr42sLjNsybznb1zXrHwc8Vz2f
iuCNnYKTsI6ZpTjy3kjKceePKz7Kmt3mBUzuO3AxmuN1jSmF6FNxOWYdN5IrtIpjNAjp0Yc
day723LXQfnI9Aa45VG9Dmw/uyM2PSNRWw22mpyROehdA4/KsaTwx4qvZE+2+KTbqP4bK3C
k/wDAmJ/lXfxxKAvykHAGO1RzIwYkc1PtGQ5dUjwX4heD7TTLaXVxLcXk/l7X89ssxJ6157
oul+YR5MGEA3NkdK9P+KupTWs32HYSZhvBIzn2rzO7v7nTdBH2TCXF18pcjJVe9awd1e512
bgbfg0PrXxDt7GKMmFG3u4GQFXr/SvpG9VRYSPtAwp4rwz4IW7LrE8siAStDgcdRnOa9z1Y
iLTZjgDjHOK468vfsZyT5oxRw2gIra55n3SPbNekQ/IuDwOvSvOvDzo2rlhgcHnjiu4vXaS
0aFLryHbgSDGR9Kxqz5VcvEpuSRR8TTRQ6XcAMAXQhRkdcV4ta38dlcGZyUVG5PHNdT4lvr
zR9Lmto9Q+2vLyvmHL49BxXmsTz/bEmuV81AeU3Yx/ia54YlyjorGtGLjGyO+kvvEWt6TNc
Cf+z9NVtigNiSRe/Pau/wDDeiadZ6JttLGKAsULAAEk4PJJ5NO0FIbrSopFj/duoIDLj9K6
WOFY7dgG25K9PoaqEZqV2zhrVIr3UcnvP2oowI4Xp9BXz18ebgv4wsljc/urcAj6kmvoosp
nDDG7av8AIV83fHQI/ji2VfvLbAk+vJr6ip/Dl/XU7KS/eI8qJkclmbOOR24qzFDvjMzMSO
2e1JAFOc8DacUq3fkWe1oyVyT1rzTtkyhqcy2tlJIeOMDFefXNwZrhpOOTxmtXXNVN5P5SF
tink54NYypxyOa7qUOWN2c8p8zLNsASD6HOTWtbqxOQMtnuax4VO4DtWjCyhwdxBHr2py10
EmaH2V3cZAZBzya1beAjbGOp6HNZsbyyJlFYY/iq8ImbIDlSRwQelZtlG1FaoxC7QCvJ7Zq
2kBSUncVB6cVzcRv0cD7SwZsgO3PFM1C91y2gLLIk0a9MjmkldktHVzW8M0fkOMqf4qq/2Q
qHej5PTGeD+FcE2ua0JhKSyjsO1bOl+MZ/P8rUIEYZwWAwRWlmkRY3n0iNnwwGcdcdaYNPl
tm4UnPI9q17S+tLxA8bADqOf0p9zKNo2AMPYVNw9TLhmWTiRPnU7fSrU1mJYyHYuuOVPIqR
YUeQlI8M3UEdauEbNibCGxyfWlcGefatYyaXdxXFugUTcYxxmtOzkniEckic9mXn/wDXVrV
PK1PVI7LedyKXK46GtpNNjS2jQoRgcECq5hdC/oniSIN5Vwck8fWusgkjkCyW+SG6DNeZz2
CySNlSCRw3TFdFoIu4oYkMzMMdKLk8q3O9iE8Y4G0E8k1deKKZQrJzkEHFQ6cPtECxOSHyM
kirc0b6fJF+6Lxu3XGcVDehLV3Y6TwnKYLmRT8u37vBruopwTyc49q4LTmREWeNCMnkGttL
pZMGFsEdjXN9YakROjc6guNpwv04qBwHB6dPSsuK/ZAodc56k4q4t5CwX5gCRx0rVVVI5ZU
nEsW6FRgLnn2qyykKAcAfQVBG68FG/lVsOjoMLyPpV30M3G25TkiCsCMEZ6cV5p43tFi1OG
4C/K4wfavVxtw2RyfeuE+INoBpCThsFXB6/WueSTdzqoS99IdoEQk0mA5z9cVd1i+tNHsGu
bmSONVOF3MACar+DH87R41Z+VJ79q5v40eGpdY8Ay3MEzLNZN5wAJww7g1vTjzFVZe/ZlWa
90+W2lIuYbh5MszLIGJJrzrWpHm1hbC1kX5huZywworxO3ubwXJitrmWEsQPlYitqKHUdO1
BJLmWUiXpIWJz+NN0rSuztvZWR6tdw2cOlGU3C+agOQp615NbXRn8VG4Zifn4zXT3V3cLYx
XMKmVX+RePvH0qhY6FqWp3U+sDThY2tk6pMznBZz0UD1qopRi7l04zqzSirmx4rcHQ0cKNz
fnXlckjNJjgj617fq3hu+utGDfZyU27lZh90Y714heQvBdSROwDoxBq6Uk0FWDi7MvadceW
6vnJIwQa6PQ9UfSvEkVxFJtXcGBz71xsLDzAA/TuK0LphE9s4bkr2HvWj1MlY++fhv40tNa
sWsJ3/wBIhwVyeWX1rv5BHLcx7VwMfnXxv4G1+a3sbS/t3Mc64w/HOO1fUHgvxIuuWavIyC
aMDeOB+NeTPR6h7BX5kdsIWU4wODxiq8i5TlT+VXPNj27sgg+lREkow5bHQCuVVLyscMqdt
Txj4rW1s72VzMcMhPp0ryC8ljui8iqGjT5EwR1r0r4v6iTK0EfzbFKhf9r2rxmC8itbe20+
SX98rb5PYnsa7oK0bnXT+FJntXwpVoNUCpHz5JBJPbivWdeJ/seRjnntXlfwkYXd/e3MJ3J
Agi69zzXZ+MNbNusVhukj8wctGhbaPc9q8uvNKrYpQcqqt0Oe0O/itdXkDl5HP3Io/mY/hW
3r8+o3VqSLW3hwPl81yWHocDpVDwjaRxajOyIxLjljnJ/GrWtXNjZ6qLWSwkk+0cGQQu4Ge
5boK4sdVafLFG8qfNM86eXVYtQDtfmSYrsB5CIPQ5FYekiWbWza3CMu6UtvkyynntXpFvoV
6pmUQ/aIS5aN2b5Tg/dNcxHbmDWNjxhMPyq5wtY5fOU3LnOhW7HtWlBYrOFMYGOBzWwWBgb
bxhh6+hrE0xgbSAbSDtGOOla6t/o7bv7w9vWuz26UrXPFq0G5N2OTg6/MPm4A/KvnH4zyJL
4+ZQATHAgY/Wvo9VzcEEkcA/XivmH4r3Uf/CeX4KjC4XI7nFfWVf4bN6TtNL1OGtNj3CGRs
KOMVleIdQhgjeCNgGxswPXpWms0cETybF+6ACfr2rlvFDQ/27cPGiyRuQyv03celc1KKe5v
JnOMAzcfjSlY/wCEYFTLLFnmBR7VP5kbLnyUH07V0sRXiGGGcgfWtCGLeceo54pm9QFJiXn
0qzbyIJCdhwfXpUsdzQUbLL923C9u9TW80nljKAsD19qhMhCkeWmD+FPgvYU2loRnqcms7X
HzF+O9hEojETBwOtS3txusmRh8xHQ1mSahE0u9UVcDGT3qtJqDMG3RKQ3G6jlJbuKiF49rh
Cnt1FPtrCKSVCYFOWznvimxXCRjBiADcA+taVle26uvmxBOevXim9Ck7s1rfS7QSKN7Qluj
L936GtSPR50yy3G4Y4B+lUl1WwYlNvm8gECthdQjRGa3hZl6bG7VjzMrl6GZfTX1jGJWtMq
CBuQZzWjayi9hSaSLYenPGa1RdRyab5jQjOQCvUip7O3t7tvNjUbT27U1JsXLbc4lltm1ky
7grRt1AwTx+tb6BSig4yRn2pNQ0+KOdpo4sSKOCBwabHL5ar5sYB6Hincza6kU1vIA5jG7A
z0qHSNWWKby7ghCOoIrRW7jDHyUDs2AVJxUWoeH31G2326JC5POTVXIO90a9juFWVAGHBBX
HIrr42hnjAmT5lHQAV5NoFjq/ht0aHZf2o5eIH5l+leg6H4p0vU51SGTy5MgbX6r6g1lJtI
fLfY9AtNJiaxAAA3rkDis8aXPZzDBJHqT0rqbcxm0jYn+EYpJNkvG4HB4BJrz3uCbTdzES2
MgUSN973qFreW0lVlbdH6E9K6VI18obl5AqCWOJ0KumD25OKa02J50mU7OY7cgHLH1rREmf
l3Yz2zzVGGFkJAGBnjrV5I8n5lG4fWtFNmU4Ju5OuVTJz0HNcZ8QZQ2jrDkqxcY612gLqm4
dhiuA+Ics7JbYTKDJJx1pc7uOlH3kWfAaj+zNocZDY5z6VteMljk8E6qJh8ot26VzngKYSx
yQhcEHcOK6PxLY3F7oF7ZxEEywsgHua1hiHGViq1O87nwHJII75nRto3HBrrvCVpZ6pqUx1
G4urgmI+TAkmAX7bj6CsnxFpV34f1iXT9U00W8qZIByQw9QfSsuy1p7G9FxaxCKRe4Nek05
LQ66E4QmpTjdH0k/h6307wTprPaCRoZt7n0PUGq9tpEUt817c3BEcx3ov8ACG78etZngrxb
f+JvBWrLqAVpLZkC7e4I7/lUY1rTTEul2LPdXEkuLk4O2IY6g9ODXO420Zp9ZnCUnT0uXdZ
1SC2iltjcykr91dwCn6jvXz9r0yTa3dFcEeYePSvX7rTmmtWe5UNJHkhweoFeVa/D9k1OWT
7IHjZs7h0raByuTk7tmJG4BG0//rrWuCkmmKxP7xSMms5LqHGTZqCO+a0be9jlgZPs8ePTN
ahueheCLrfpfkMwOz5gM16V4d8T3mj3byQTMhjGCM9a8h8D6jCl95UluqbwQK6prtbSYxMd
xMhZiewHNefVp3k7G0ZWPpLRvih9qQJcxFHRQCxPVj6VtL8T9NNwYdpJxgYzkmvnfStWDWx
uemOfxNWIdbSDSL3W7qL74MUAPf1Irj9lrsOUISWqOk8UaqL6S91SX5hGdsfflv8A61eZW+
nR6neyu5McESmR3HUmtxdRL+CYWnT5riRpPmPYDiqMw+w/CvUNYRQvmyhOP7ue1da2sjPY9
i+HGv8Ahrwl4Xt7TzP3kuZZWI5ZjXdHxVous2UvkOAzD+Idfxr4k/4TVwqxiHlc5LNnP+Fd
LovxASIrEq4U4JOetcVfAOT5upcJLmufVmgJs1JiOtdHqGnfblj3XM8CRkMRCdu72J9K8J8
E/Eq0j1qOG+fEchADele9xXUVzbpNAwaNxkHjmvm8dzwneR3wte6GzoEtnWNQoHIwK8lmZW
1p94HMh6Aev1r124cC2cD06nFeSxAza1IVRSN55/GrwFS8ZO4+WzPUtII+xxY6gdx7VswlV
ifcBnIz096xtM+WzTJwdvbFaCljbsVfHzDv9a82pV95u4nTTMe4IRscDgc/gK+Ofi9q0Q8e
aom3lJQMqPQCvsW4QvIM4+6vB+gr4R+Js7T+O9XBbJFwwz7Zr9VcU4M8KF3UuQ3N6q6THtb
IlQPn+lYOpyx3MVvMGwWUhgfrUsjk6fDEf4U/Ks2YN5MIByAv6VnypHQiIxcgDBPrU0YKjd
jGOg96qkNgnDYFSwSEP8wO0etJjLxOcSMPY+1SxROxzGcE/rVKaQOVSMMe5Oa0beVePMGSg
wOanoCNEIFtR5gw3fP86opatLPtUqPUk0pvYwcPluPwxT4ZId+8OEc9O+am1hjWgjEpiHzO
vUjjPtVxLGK5PORnoD2puFkn+8CTyRWvYWm5vmYkk881EpcqKUblW18NXVw2YAXb64C11Wk
+AnubhTfOzgf8s4lyB/Su68LeGknt45LhfLj6rGO/ua9R0uwhsrdRaWiyFe7HAFfOYzNnBu
MD6DCZbzrmmeSr8IdQuo1OmW8EVueR9rYBifbHQVjP4SvdIvLmG8ljzuCqkT71Ue7dvpXuO
s626QNbB2sQB885XcAO+CO9c2dQ09NONhoeiTancSKXM9zxGP8Aa29T9TWVLHV5q+ljarga
cZWS1OLtdJuXhfy40dOhZOh+nrSKlvaR+Xv2SE5YPwamZfEeiOt1qCSeS/zBU+UR/THSruu
xf2roiXqBZJQAwbqXU+hHB/nXo0a7dup5+Iw6jqtDIAguLjbxIOxyKp3emgBimD/dyc1y5T
VbG8aa0kbbnjPf2ro49WjMSrcHa3f616KkeXKJFa2zRuu9QSx5rZhLs4UMQOyg1DHPBPEHj
cMoqxFDumR8H2wTT5rGXK2aelW+oLeOYdsgbjYxPNdZoPgfSbrxHDrzOUuoVw9qRjDH+L3q
jpASAiQja3TGa7HwxcRz6k4EZ3ABdxrmr1PdaRUYtO6OoEDW6hcZyO2eKYQFdWC85568VfI
G0H0HpWfcIVuODu79PevNjW7j1ZZjG4c8455zTXTJJKg/hzUPzoFyByfantwcsNuT7Vtzoy
cNRiERsdozkelWUb94cjn0xVWbKKSuDkdsdKSG5JkAyB6dKzc3cbptlp2GRwM+mBXOeLrRb
rQ5SAA0fIxit7erHmRT78Vn62qS6RcRbh8y8kVMZNSCMLNHKeAITHeTD/Z9q6/Wte03RoAb
yQZPO3gmuN0nUoNGE91KwCohxn1ry/X9fvdVvpLmSckuxC88CumEOeVzWpG8jqviBb+FvGv
h64R0SO+jQtbynAIPpmvkW4gkt7x4WwHRiD9a9+iubiRdrNle4z1rxTxTbm08TXSDhWfePo
a9XDaLlM2rHZ/DrxTY6JoPiCzu5hHNPCGhJONzAHgVueEbt4dOAzF9plyypK+zefbj+deML
IFIJ6j9a67wzrsi30GnzSBoZGADHkofaumUSWr6np41O5Vbi3n0m5VywJK/OuD71wWrGKO9
u4pCpjbJQsOhHUV6tbyKluWkk3MV5OMZFeG+JtWS41O7ijQbHmLAjt2rKKuxdTnmUNIzgBQ
TwKtW8IJPkyIW/unioUAZTJk7F9R1NSLaux5B+boRxW5RvaQJ7LVYZHDAbgcYrrvE07x3dr
OnC3CDII9OtcdYSXlsqFR5wzkq/P5V0Euoy6zarC9qqPCQEZTnIPBzWEk+ZMrY2YNRc6fDY
RZWe7YKMeh/+tXrNp4F0/xDpNvFqOoSWllbDbtjAGcDlsnpXkWjeXc+IVlZcLaJnHYHpWtY
+Pr9tWfw9Jay3VpNIcC3BMsZPcY7Vm4O90UnpY9T1ex8C6HbWhlM1xHbJ5cSzsFTHqV6tV5
dd8DeJ/DEmjXTwyF/lCRRqFQdiMdMV5JqPw21i81WG81vUZrW0l5/0hw08vsqZ4Hua7C7+E
WkxW1ldaTr76NctgKWKuXwOoxilKKta9jNW5tdTlPEHwA1QW8uoeGL2K9hOWSJ+G+gPevOr
7Tn8GTxR63o10b/ABnyZhsQH6j71fVPhvQLvQbZL++8ZNNGmA4RAAfw55rgfjms+qeF1QbL
kIftEcu0bwBwVOPzqIVJX5JamjtvE8Jh8caqt8JvJtVUH7ixYGPSvp/4R/FvTdbhj0a/kFt
erxGhPEn0NfGZbYOnNael6nc2F7Fc28pSSJg4IOCMVGMwFPEQ5XoyqdZxZ+lVy+6yeQN/AT
16cV5lYBm1NgoOS+ee+TWJ8PPi9p/iXw19hv7lIdTjj2MjNzJx1HrXU6RdWv2xUeVRO53Y5
yK+NjSnhVOE1Y9WElLVHoVnGEtUGfmC+pqzkiFiq7juHr6Gudl8Q2qRkwfvth2NtByKj/4T
DSzbEgl8sM44xwe2a8C0pGqSTLlxu2OygkhAf/Ha/PzxjLJP4o1SVz8xnfOfrX39M7FG2ty
Yxz6cV8AeJwT4k1QsMF7l/wD0Kv2hq0PmfLUn7/yM+AF0jQn+E1DGm5E4JPTHSrEIICsD2N
PhiVo93J68Vi2dWxXWJQRvHHQVOscOcMqn6VL5D8Ep8ueCal+yQyf7LZz1xU3EVTYjcCvGe
eBVK4t7qN/vfKeePSughtmUlBIDxx6VXvIpEi2oM8856UriRgMkrZKkcdKYrzI4VgQfWrzK
QcYxjpipfs0ksqbIySRj8aV+5okUo57nzV2AsxOAAMk17N4H8P3PkR3Wr/IQQVj7/jWF4S8
NeTcLsg+0X79lH+rB9+31r3nw54OVUjl1KQEAZMaghR/jXiZji1GHKj2sBheaXPIv6JsWNV
RkULxk9BXTmcxW2dhYKOWOVFRLdeHtOAVSi+X1bGB+dY2t+M9OWI/YBHcyk7V3fLGp9eetf
JWlUmmlofRqcYopa3LNc3ENnPAzzXR2wRFsKo/vEdT+NdppGiWuk2Bt0QyzygebMc5b/wCt
XA+H4bi+1g6hLIbiXP326ufYdh6V0ev3hZzZzzahI+dklvpqhfLJHG+Qn9BXpRp+0/dQWxL
kqUPaz3Z0es6db3OjSiWNWTy2UKR7V8wQ6jd6Tc3Gmu0gtZCQUz9w9iK95kt75/BM1vcwTX
b2rA+VJMVLqegYjn614PqIjl1BpTEtuyud0Qbdt9smvTwVBxjdbHj4+rFz5WXLSYT2QWXYZ
BwWx1rH1jRXnYOj7eKuWUmZiWTKk9at6jOEETbGYZ5AHQe9eulZnhSZy1hbapbQNJFITtJ+
Vuh+ta1l40FnLHDqdm0KDjzlG4CtfTPLmsiV+dCT2ofRLa7BjaIFehHFF11IfkdfBdWtxor
3lvMJfkyjoQQa7HwH5kdiXu4SJ3bJPYivEvC2l6lYazcWlvclNNzloSc/l6V61bXz2wTypG
XbzgHiuGurXimaJaHp32kFeAM88ZHNFwEO1s845AI4ribbX2DDzjtGcqVPBrebWLeQqrEg4
yea8yUWmHJqbEfzRqARnt0qwyDIAYfTINR2zCSMFW4YcAGrLQ4jB3H8zTTMpIpyRsARv3dj
zWdcblJKZUggYzW+YVLjJ/LNVpNPErl9xDHjoeaXOxwlZmRbyyBypJOe9GpysbGUAY+UjnP
pWlJpxADRgdeetVdcjWLw/NLIcELycH/GqUtbFvlck0eLeKb2UL9lQnDctiuHvsW0QkzwSB
W/rV0Z7ySQ8qxwSfQVyuszAWOV4VSODXtUo2siJvUfazMt1hSNp71554+jxrUTrjLRc4+td
ZNcLFdWz79okXtWN4m0g3xWZG/f7dqj+97V3U7JmPU86UgkE/oKs28/kzLIvDBgQR2xUM0M
kE7wTIUZOCp7U1kZBtJ54xg5FdG4anpF38QYW0P7Pbxn7WU27ivAPrXnqhp5zvOWY5LfWmJ
GzsAoJz3rptN0qWCD7QyZJ6A96jSI0iGy0+WeVLaMblByxNdP/ZUcaOzINka54Geavabpya
XYNcTMPOl/P6VPdBo9PjhL7XlO5sdvasnJ30AyNN05zbtuB55PPGKEMNlO1uAC7He43Zwo7
Va1i+fTdMh0+3kxdXJyzDnYvc/jXKyTLb2csyk7pDjrzj1pxTeomzpNEuDFaX99yquzZIPY
dK9J8FDTNN8MrPod3B/bV8vmXdzI2fs6/wB04GR/ujk15OJmsfCG0ZVmXJJHrUnw+vr2bUW
0q1McXnt5klw//LMAcnHem1pcFqrHsUNnpZ1SO68Q6vPqzLztcGONPfaOT+NaF3H4D1O/WX
TrxrSYAJmFzsP4HIrIuvFekeH/ACbDT2jcf8tppGALnuTnk02C+8HaveIbmwQB25ls22kn3
ANYy1VyYtnY2+g6POqxS+LbowKN0p3KMLn6frXLeJIZtM1u40qS6kv9NkjxDJIcnDDufQ11
K6Z8O7eDybO3AuZE+Z5JGLke2TXO3VvcXOnlyytJbsUjGPvoDkZrJ6I2g77nzZ4i0qTSNZl
tSuIyd0ZPdayFfDHnHNeu+PNCGq2DapaRk3Nt99V7KeTxXkRT5jxgiu2lPnjciSszUsr6e0
nWWBjHInKsp5FfR/w5+K2mHSgmvR/6REu3eibjJ718wp8vOcGtbRr97O9W4A3JkBl/vCubF
4WGJhyzRdOpKD0PpHxD8cHZLiz8P6QqhwVEsn3s+uBXmY0v4heIw98kF7MGbJK5RRmvdfh9
4W8HapotvqsVirTSKCQ7btrfSuv8T2dtHbW8Q1X+y0UjaI1Hz8GvkXjqGDn7OhT16tnoKm5
rmkzpHwkGAvROfptr4G8St5mt37Z+Yzuf/HjX3vqGI7G5JPCwkn/vmvgPWiZdWunHQyscfj
X6DP4PmeFS1nfyK6D/AEYgckrkGpbWN/JXavbqaljWFNNeR1JmYhYx29zWpa25ggSOZPmAD
celcsmdSKcbuUJK7ADz71MvIOV+YGrhiQoemD0FKcKuFVefxqLjM2WdreZcthDwTjpTppLV
7d2aUMdvA7ZqxepC1u5K9BkA+tc+p/2CAc5xTFYtw7DFtkX5T/FitrTLXzrqOAKQT1bHT/6
9Y0CyHCopIxXVeHZBFqKGTayfeyfasartF2OikveR7B4WsrPSrWNMKmexHzOfU+td39vtlg
CzyogH8Gf/AK9eR2+sCOd9TupRGPuxqRwi+oFR6h4ys442OnxtI5HzTyjAH0zXx9ahUrTuz
6unKMIqx2HirxFpNvZsEg+1SDpnhRxXIadMZ2S8vpEkRvuIvY+lccL6813UxCHMmeMdhXfW
GjH7IyQxbVjTG7HU11uhGlFRe4o1OZ8x6b4MIE4kUYAr1C5is0tBdyRx8fN91ck/414/4C1
GHYtrcgxTg8hjjP0r0LxD9ufTA+nXEcboBhZQSvv0rjinCTTOuq1OMXHoY3/CTadYXl+Jba
6nDxneIIdyoewLdM18ieK9QaXX7q6t5nQvISVB4619G+Kde1DTfA93BHq8W/IQiCxcLyeRv
Jx+NfMGsAyzloxyeScd6+kwMOWFj5fHVOao2auneJpIEVbmMvt/jBrZTxhZToYijBucN2rg
LcPLIqE5J4rbj0yRkA8nLdCcV6LijzdTvND1W0Ns26dVLE/zrpLWeOUkxMCMcMDXn1jpJNu
C6hGA4IOM/hWzbaZO0a/ZL6a3kx6ZGa55RQ1c7fRowdWkL9xgV08sMbjKvyOO4rkfBdl4ju
NWltbyOGaOKMlZlJBfPbFdnNaTWobzImGOTxXl1dJWbOmK0KE0EygqoIOcjjjFPt7qSNyG4
I781fjiknBIQ4+lVbu3MCkvGVLdCBWLlpqNI7fRdQLWybznjr1ro47qIrjnPfivNdJllhRd
jblHY10iX6IE84bc8A8VlKOtyHC+50++N5CRgZ4ye9SbztynP4VhRXMYmUq+4N0HFWmnJ5U
heOelZ63IdM1TIq4VwDk9QK8/+JHiSDTtMXThKiPKRv3EDj61o+KPF1l4Y8N3GrXg4iXCoC
Mu3YV8d+NvGupeKtSN5eny1/gjU8Cu7B4d1Zc72Ri9HZHeXt3YzXGH1KCFs4wzjmsfX4Hjs
HjAION3Xgj1ryh5iTlmx6GtzSvE17Hm1uZWntSpTa/OPTmvbjS5XoyZGzqdx5emWswXcQQM
k9KDftJbi4VhuBHXtVG6keTw3PHgF0OR9KzdJuWeOS3kByy4FaW0IRF4kVTrjSZysyhsjvx
WS9vsfapHJz+la2rN9osra4Xqn7th3471WsY0uB5cpx3zWi1RRr+G9IFzMJpFJRex7mux8p
YZUlvFCJF/q4gOa52z1VNLtRG9vuXOdwOM+1LeeK4mQ/ZbPMp4DM2QPf3rJptjubd7qFvbE
3N9OkSkZjhzk/lXPTeIpDJ5kNqWxyGkOPxxWVFGbjfqOoM0rPyoP8R9PpTJlZ5RHnDtjIBx
irUSSw8085lv55PNkm+Vcn+VQTxNNcQWfQZGQDUt2oN1Dar9y3TccHvVfT1M2r+YGDbfXrV
LYTNfX5BDpSWynIyAfaqnhu+fSY5tQi2mTHljIyCD1FQa3dyF1iBGMdMU6WNYdDiOMPnOMU
OOlhQ0Qokm17Wmurv7rHjsAR/DXW63okVkqXGnyNaNBbGUtEcEketc7pOnTyWtncnEQmul7
9QRjP6V6ZZWcOralqemXEhRfshjU4HXHFQ3ZlS0OY8L62NZhjt7ueYajEc+dkDK+ufWvRLM
ta6UNt488avlZshvwPtXzgrz6deOikxyxSEE59DXqPhLx1ayJ9h1NfLAXIESEh/wHSsqtPs
NM9FtrWG6nuLlVQJKuJEQZ5rw7xvoLaTqn2iBP9FnyVPvXoUdxLd35fQjIlu/MjknH1H4VW
8WQJf6G0UzKWUkgjsFGf8AAVnQTjP1LqTukeNjHAPp0qcF0A+TbxkZ4zUSRr5qtnOSPwr6O
tPh1pXijw/pkqweW0YUblXllxzWtfERo25tmKMbnL/B/wAdXOham1pdOws5V+8ckIexxXsG
qeLtTkGxGUBiJFbU49oKkH7g9PrTrP4UaBbxALbGIqBhlJB+tdbNL4e0/T4bTWTHcyRgKpZ
CxwM+lfJ4yVGtV56cLs7ad1HlbOm1z93oV6wGdtsx/wDHK+BdTydRnK4OWP5195eJXaPw5q
DK+T9mPPp8tfCeqKqalcKPmUOcHvX3c/g+Z49L436ESoRDa4bOWIz+NdDfo3nr+84EajPrw
Ko6NDbXCKJwVRCWyema0JJobiQNGQylVAIHHSuSR1XKTNMFUqMqKaWZYSysQRzjrV1miQFN
x3DtVW6ZVUBABu6g1FguZcl5K+VDZDdiKqqFZzuJzWnHGrEkjPPpnFX7fRvtOXMQUevcn6U
Smoq7NIQlN2SMaEuMeW4J9B/KtyzgvnVZUiK4PQ+ldHpnh20QCZogXHTPJP4V0P2aCxdVuY
9vmYCoBuZj7AV5FbGp3jBXPboZfb3qjscbdPqhizJF8qjAAOc/Wq8Ok316V80hEPUE5Ir0b
VNK+z2Jfyex7dKzbTTLkQrcXA8rd91m6P8A4GuFYtKOmh31cJNfC7mt4Q8OWsNsptU3TycO
55Ney6ZoCQ6XDb+UC0p5BHauM8B28MRe1Yq0pO/r1Br1+2jBlRtuMYAFcNaq53Z2Yemo07s
wj4JjnG5Y1jkQZDcgLXm2t/FWPQ9VfTIJBfwQNsYu3Bx1CmveNdh83w7dadDOYZbmMq8q5y
i45xXxZ4v8KajpeoyJcwO0e47ZcYDD1zXfg6NKfu1Hd9jysViqsXeCsegeK/jFb674Zl0m3
0yO1SbGXkbd05wK8c3Ga44j3Z9Bms9tNuEkBkjZomOAwPSteysWjfEUsqr7jOD617tOlGmr
RPEnUlUfNLckTTcSh3swMHdla1reEEnaWVvRqle01FLfzLO5SQryY5FHzUQ6lPZQxi/tRHn
uYyVP4irMy/CrbAqBHJ7gdK1rR3UAEfMOuBmsaLVbKWb935JP91WwfyNaceo2gOGiZCfQjp
WctSL2Z6D4QiubjWrZrYEDjdgcGvVrrS45I3VowQB0wDmuE+G2o6de3X2O1RhLGNxJIr0yV
ZouGPHrwK+ax02p6HZDbU5j+z4EjMYj2454Aqrd6eksZGBx04HpXRyoH3Fz1PJBHH6VVeMe
WABnnPUf4VyRqPqU0cZDZ/Z7gggK4ORyOavygvGVkG9T71qTQE3a5Awe1SyWqHAX07GupVh
NHMfaJLWZYt5JH3SfSt+G5fywHPUYPIrL1q2ZYIp4QWkjbkDuKS3vI3CAsclehyK0crq6B6
oh8UeGrHxVpa6fqDH7OGDYRsHOOxr5F8a6C/hzxXfaPuJSF8xknkqelfaMO93XapYY9TxXz
J8fLYQ+PY5QuHltxu98HFejltZubh0OaqrWZ462Qpzk+9ELsrA5IFSHlcHIIpoXDfzr3znu
dXHJ51lLGPuyRcD3rl7aUwXS88Z5NbOmXJlgWJTl4j09V71iXiC3vp49vG7jmmiUbKr5q3F
i2MEb4/x5rMt98Fz5b5Qg4NSo5EEV3GeYjsb3Har11ALy3F9AuJEHzgHrRsBYMkcjeTL3Xi
qkOmTNcF58xwIc5HcVJb3NutukkqfODxjkmp3nmvwQ6+Rapyx9aWgtUQ3VyPLM+39wnyRr0
yabpkbN593KmfLXPPSqlzcm4nAVfkHCIO9XppDYaL5DPuluW+ZfQUeQbKxmyzExzXLZzKeO
Kt6GNokfofU1m3bALHEoJwOBW1aR/Z9LDF9vGfrVhLaxmXWbrV44+27H1rb1aHzbeC1gBYE
4PFZ2iWxvNc3McKgya3b24W31Pzc4S2XzCM88dqli6ohvdX8jX9P0mE4gswkZx3bqf1r0LQ
mWLxXI5JYToNrZ714pYzifxDHcXRLeZKWY57mvY9IiMs1u+/LrjaO9Zz7FvY8t8Z24svGOp
RYPMm8D681m6VPPDrFsbW4Nu5cLvz2PXNei/FHw1cb18SQxkwsFin/2W7H6V53ozPHrto8S
IzI4IVzgH8a0veIk7o9ss3uTbxsls1vGFKu5kyGPcgf41zmvTiW1lVnITYRGh4LL3P0J/lX
VW11b3m0X0UxaIbzEwwh+uOteb+K9ZGpa88NmN0zfISOg9h7CsYLUlq5xasPQ5zX1r8HNTi
u/CNvPdzLFFbDYSx6Yr5YvLQ2qopbODgsOlfQv7Pmmm8srma6RnijlBjXqucckjvXHmKi6L
bNoN30PoG0S41UCdoWgs8fuwy4aX3PoPatay0vzLeb7XBDkONpRccc9as24xGFx8oGecVOz
lYmIbA3Dpj3r4xu89GW5M5PWJg/hy9lK7wbY5Tuflr4c1IhtQmOcEsfw5r7ivZEbw9dPtBx
AxyO428cV8L6rkXs2AATIePxr9Oq/BbzPNw7vJvyFjk2RokZZcg55rWsXRbRdr7RiseFWOz
J5wTz6U+E4tgpyevSuRo7DUndSNznGe9ZjylcMWLJ0HqagmlbKnc2B2qMSNIQBnngDFFgLg
v7mAxLp/M7vnkZ/DFei6HptxqUStNG0bn7yKcYP1rJ8M6AGKXEygytgDjpXqumx21kIoExv
kHoK8HH4hfBHc9PCXjqjAvxcaVYLbQuNzDhU7euT1rY8G2BEbXs0ebhwQZJPmYD0B7VT1e4
iW9UTnIB7ck47Vs2N9BbxiP7pYbm5+6tePOpPlsup9JhIRkueWrL2r28M0CJINsSkM59cdq
zXeOaFQ0QKdFUj+lRXmprdSGfd+5TiNT/EfWo4rqSRg5Cj8a4pHt0knqze0+4t9PaN4QsTL
yRjI+g9K11+I93ZznzrFnhU/fUbgK5aFzISQAAfWrjRxCLZwwI5BrPnaKdKLvY6a4+JFxqk
ZMVn5cJXkgHL46D2FcrfaheaxtN1DGkQO5lYDGM/rUsYAXCfcPGB2qhqdyEbYvC4waFO0+Z
bmX1KlvJEyeGtG1+UrBGtnhfvqBhz9OgFcrq3ha50i6aLyVYJ8zFDnIrp9P1GG1hBLjczbV
A7multre1vGjmvRu28jnBzXpUcwqUvdlqjz8RlVOreUNGeWLbxXNvmMpn0zV+G3V7NQ0IKr
1yRzXV65ptpJM9zaxJFB9xZFH339CB/OuYEklpKwlTADYGD+tfQ0a8ayvFnyuIw86D5ZHOa
j4dsbm6lkPzGQDjutaWmaXaRhLdrOPjjLDk/nUxurea5Kkc9/arNpIGl2BD14JNbTd4nAtz
2P4ZWNjDNNLbwwxkAA+XjOc16VNHlDuO7Nec/CqORVvAw28jnJ5r047wmGGTnoM18hjpfvW
dUWYEsZjc5GQRnrVB2Pm8D9TiujlgDZO04I7g1ny2aFxt4/wBnBrljUWxZjSxgvuBYH8aUR
nZnqehOTVuWzfBB5AORgGkELBeAfU8VrFoG0zMeHLDJHHODmsSWx/0hiAMAnGPSuoeDdHkj
nr0qhc24835Rjn0rdTtsCK8ETRbSOVxxmvlj43JfSeOJrq4V1t2XZBu7gdcfjX1ysO6Pbs+
YDsAK+av2h2h/tXSoVwrpG5IA65Nerlkv3tjlrbHgoznDcD170g3BiOoz1FMcgkDJP41o29
k50uW6LZAOBX0+xzkNjcPbXkc6DBU8+hHcVc1yO2uPKv7Q5V+HXup96zkRjKFzkE1salb22
naSCwLSzrtUZ/WmIytNlCOYpT8knBFaWnzNZ3L2rMVVjwT3Fc+jbWBHFb8MZ1GzBQD7RGeP
emJ9x8kAs7h2O1o+SM9KhuLqa7UQR/cHUKMU9bK9u2EcitGBwS1abWcNisdvF80sowM/zqR
XKen6XvcSvgIoyfrWRfXJu9UGGzHH8oHsK6jUpE0vQ2RGG9hx75rkLZPkaRhxjmmgjrqBDT
X6gkjcccV0Gpf6PpyRDofesrRoRPqAdssE5FXdfuMAx7R/hQDethfD0Snz5mdl54KnFR6+y
Wka2ySM00/zPuJyF7D86S0uoNL06GaYF3blYwcbvrWBd3ct5dvcTnc7H8h6UW1DqQq7h8qc
HNeoaNqUs1raamh27V8uUDoCO9eXbgOVGDXZeB5vOvZ9LbLJMm9cfwkdf0qZrS5R9CeHYbP
xJ4Vv9MvYhLFcRlSDzg9j+Br588P2VpbeM59M1KFZER2jw655BwK958BA2sFxEOYwQQO9eP
PHAvxeuWdlCG7LnJwOuSKwi9wjvY6K40fxpo+l3VpdahZ2+lnJiuJeXCe1edJNZ2U0i2Bku
ZmJD3Mgxk99o7fWu4+JXilNW1O30ayZjbxkBmHc1x00dtFcx2sADIvUgcmtYXtqNiXFtLNo
nmeUAVcEZ6n6V9V/AXTDp/guISQFXnYucjkV813E8dvpaxIoLZyfUAHpX1V8JNei1HRkgyi
ukaOUB6AivKzSTVEqmrnqoAXjpwOaWZFMB+Yj5x0PsaljG7G457Dmm3ikW3y/3x3Poa+K9r
72x0ezOOvwJPD95DGOWtiB7HbXw5qxjS/n3DDK5Bx9a+34JFfSWhcks0WCfwr4m8UwR2+v3
sByCkzAgfWv1mqvd+Z42H+L5FeCZTC3y/wGq4nzGuOFwc+9Ot3zDGoTJ5B+lUnLDAHqea5W
dxOZSzccg9a6nw1ov2nZdNHkE5A9PesHR9Ml1C9SMA7Bguf6V7PomkLDEhEeFUYxXm4zEKl
Gy3NqdPndi1plglu6ox2secVpSSRxXFs8jYdXCqwPUHjNWZ7SNkSXO0qOTnke9ct4qvbax0
55Li5CsuCmDyT7V85Be2qI9BvkRQ8V6mLXUUdhubzMAA9agt725v5fKVztPMrj07LXDnUbv
WtTLytznlvT6V3WloiwLHGNqDqf7x9a68TTVKKT3PVy/mmrdDcgHmbUVflXjFa9vGWXay4H
1rNtsJjHU+lbNtnIO3j1rw6j1PqYaKxahhYDaB8uKljtZJn8uCOSZweQik4/GpomAcE4z6V
q6XcW8alZbq53k5+zQKQD7k1lFXY5ycVdDLfQtQkB822eL5DtIxnPbiuM1Sx1C2uWS8t3ic
55YcN9D3r0qO4vZ7xCulNIgBws1ztP14NS3H2S8iNte2txbp3V18xR9DXQlHdHM6s02eSQw
l9TtvMbEduC7H0rVOsXF5EYbBdwLFeD/n8hXQa14IEdhLcabclY3wzsQT8p7j/CpdL0az0W
wjt4IyZuhcj52Pt6U3ype90OOvjXT0itWYev61qXhjwlFqz2e6KFxGq52ZY9z3xXnd34j1D
WbmLUJjbRW0i52xA5J98mvTfjGgg+Eahhg/aYzg/jXzvouoyxRTWrR+ZETlDj7rd6+ky2N6
PNazZ8pjK8qlTVndw6nEFP7sE9iKvWGpqZ4ygZeck1x8V8qAFkwPary6kqyAxA5r0ZR02PO
bPqX4b30EgYxnLEfNxXpqqSSev4V4H8GrHUrlm1ieQx2/3ETH3jXvse9AuTjJ9K+Rx1K9R2
CVTlGvAHU/Lj3qpLAPlJAyPb3rQf5uTwvTHHNNZE2Ag89MECvL5Gncar9CgbdcHIGMdcVXa
2VunUdenNahjJUD/61QmIksAAPStLMaqmUbZSp+UZ7dKq3GmsyZAHHU8VuGLaRwPakKhlYN
jcOvNJSaN41EZEVqRHnH8q8s+I3whtvG0/217yW2uo02x4wV/KvZY3AJikBHoc1OYEePPXP
vXRRxFSlPmjoxuzPzW8TeHrzwx4hutG1KPbNA3UDhh2IrS0cCfw9cRFeeuMd69k/ah8PRWu
q6PrkQ2tMHgkPJ6civIPCpSS3njzucdq+4o1fa0YzOJ6XRzpxHMQowQc9KZr1z595GvVY41
A/ma09VjEGpCB1XyichgMHk+tYWphf7Sm2Y2qcCupbiIoMSr5YXnPFami3X2W/AfgE4NZNu
22VdvODk/StO6gfyUulU7ScZqmJnaX0hWyWa3XzGAzgVn6fazSXAvbsYfPyqewrI0/Ubgos
HzHPTit+SQwaY0srENg4z1qTN6aGB4huzcziFTlVPTPFUZ9sOnqmMEiiCBrq9ZsFwDuNLc7
bnUUgDYUEZxVbFrRWNjQLcpblwg3MM5PasnWn33Z3dzyBXa2lkILAqwG3b1NcRdFJNVm3Nw
oJzQiI6yuZ0jvcyNznAwPpVaVDHIUI5FakUBig8wjk9xWY5DTMSe9M1GDJJ4zXdfDGDf4uA
ZePIb9a4jeW2rtUbeMgcn613Hw9cWviMSMCqshGaifwsD2nQ72KB5YQcsSRjOK8Q8Q3K2nj
XUp3BG2U/XNepWMjp4mOGwm0EfUmvJvHkbw+MtTSQDJl3Z9RWNPcLdTFe7kkuzOWyxbORV6
3BVi/OTyKyIl3MMHArZjkjEYUHBxgGt2Jjr24JgHUFj0r2v4K66bPxLBZyvsEkaKQT2rwmK
OXUNUitIskluvYDvXdeCncfEe2aGTcsJAJX2rjxcFOlJPsaU7qSSPv6DDR9+Rx1pl6QbXHQ
hx6+hqPT9xsoGOclATRdOGhbI/jHb2Nfmk5csjvVzznS3eTTGkdtxCgEt64r448bSE+K9SK
4Aadun1r7Hu0Sw02aGLuuSAfavjXxWN+v3j5BBkP86/Zq7XK2u583hV71uyMaOVxYqQxyDj
inWNvJdyxxICWY8U+GIfZ13Mcb8Y9a7nw74e+y3rOf3m7Gw47ECvMq1FCNz01qzo/CfhxIo
Iw23CkFiT9416TDbwxRBVUbhxVPSbErAgS3OQOSeBWldy2en2j3F/dxQhBkgNz0r43EVJVp
2R60LU4lC+uYrKzlublwkSqSzHOK+efEuuyavqbFGItlYiJfQVv+MPGMmvXZs7ZmisEb7oJ
y/ua5i2tVnLJjkdDXs4TDewjzz3Zg26rNDQ0IfJwM16BYp5cYXlj/OuD0/zLa8CMOhrv7OT
MKsFzkVyY53dz6PL7JWNa3IZtxUgng+tbUD4Tg/gayoETZx9celW/NCLjGM/pXhyPeizTW6
UE/KCT79KtQ30ihkhu0ti/VyQAa5t58MeSAeOaryTGRfLALg+5qYU7O6HJq1jdmW0kd3v/F
TROOghfIH0rqfDZ823ZtK8WNdFcAx3CAgn0rzSa3tbK3N5essaL6nk+wHrWRpniy4GuxSwZ
ghRgAi8EjPU+prvp0JTi2tkeTXxMIS5L7n1Fpwtp7cQTIuXUoy7RwT1H51zqaONN1ea2lZp
pD88ZYdV7Yqxouoi7so7mOUF8DdwOtbupX8H2ET/ACmdPucDJPoK5OW8kmc+NguT2iPLfjF
pxufBllYSTqjSXHmOvcqvYfnXz2LOOznIjj46YxxXunxG1Nr7V7VJwI1WDCoe3PJ/OvKbuB
jM3lyIcn0r63CJQgonyc7u7Znw+TJnzEUMvOO1bmm6bb3kwLRDHYis1LWVMOVUZPUd66fw9
bTtfxgchiAB+NdM9FcyW59LfDqxEfhqBFACY4wB6V33kqAAeQPasXwdZPZeH7WKWMK+0E81
0hwARjFfNVVeTZxVp3kyoyrzg5HpUaKGYhuo75q4VUMB0puAW5FczgrGKlqQhBnAOfWh4Rs
471IAu77vSpeGB9ulJ0rj5zMeIhSzjHpURGBwPr15rRcBoznt3qkUXHHQVzSpWZ0Rq33Kkw
hjxucKecAmsObXILPYxuS4ZsDapIHHc1qahe6XFDJ9oddwBOANzflXkWp+P/DGkw3DW0V1e
tMSoj6Atz1yeK0jQlJ2ijqpST3OI/aG1GfUfC8cNw8DmG6DKYgeAQe9eB+DpsXssPBJGM+l
dV8SfEl3rB8qeySziZ9wVSTnjufWvP8ASroWd+soJHbivrsDTcMOoyFLc2/FdqyzrLkLtIB
rkb9/+JlKpIIz/SvRNat0vnjVQ7b8ZyOK88vYtmpzKVYDeQu4YzXoQempCK2NrfeyfSuijX
zfDZywZgcj1NYzwkxK4Xp1OK1rBTc2TQbwjEZFU2DLumyrDCoxgkZzima1dnakSkjIxjtTb
CNvN2TAfKPXiqN4BPqaxb8gt+QpC0bLMMq6Zpr3BH7yXhVPFQaBbG61EzOc4Oee5pmuFTNH
bxcJGoAA6V0fhyx8qFGMZ3dTTeiE3ZGtqt0IdOdSCCF/WuC0to59bQTbdsmQQ3Sup8U3MKW
LRAjzO3PWuGiJjnSUZHOcikloKGx0V/AkPmLEd8YB59K5IkZyOvet97gfZpSu4gqR8x5rAw
apFLzJbfHmgkZA612nhacR6tZBuF8wck1x8IRSNrEnI7VuQzi1WOZWK+WwYH8aUtiup7Hcj
y/EkcijCEL9K8/+K1l9m8XG5A+S7iWQfXpXfIWufsF0pDq6A5I61zfxjg3/ANlXi4EflGLg
c5rnpv3kht9DyuElcHv/ACqy0jJGQD9CO1VI5RvA5FP2l5Qq85rpEamkD7Ot1ek/wlF/HvX
pfwR0g6l4jkuSpIhCjA6mvNZV8uyitozyRkgdTX078CNBh0vTYpbtSHm/eE+noDXnY+ooUp
eZrSV5H0fAUitEC5LBegrPvGv5oS0UcMHzj/W854Pp0q8bxT+6s4JJW9R8qj6nFVJtLe5ha
W9mkdtwwkchRV6+nWvzuaWrkdyZ4zr2vq01xbJ8wC7cjpnFfLXiRXbW52AxlznFfRPigR2u
o3bxnIfDcduK8H1dkkvpmMYILdTX7Hi2lFRR85hI/a7mVp9pLPJaL94GdV/PrXvqWkMF1am
LClUCkMOlebeG9NhksonkbEi3SlMegGT/AEr1lnVtThGFYFOfevk8xm7xS8z26EVqXSmqJE
zwQR3Cdyr7SB9DXlHxO125gaHSQiL5g3uwXDEele/6dYkKhtkjyeSJEz/KvEP2gLV4/FemT
SpHHmDBEf16muDLeWVX3ka17pWPLIbOZ7dnA5xkVo6fDIJFJXtV7T4WNvHgZz1z6VoRWG2b
AOAehHSvSqV94s9ChhtE0WF0/wA8pMijAHIroLCFYoTyAvXiqlliNRG3QdQO9XopoRhRjg1
49WTl7p7lGEY+8aazLtAXGF69jRuVsFSDnnrVR5bdQM4JPPFRC7kd/Lgj2qf4mHArk9l1Ox
1bGsRGFMksmyPuzHisy/8AFGl6YM20bXUgGBxhc/WnJpz3kgMpMp9D0rhPFzP/AGq1sgGyE
4Ij6A/hXbhcNGrLXY8rHYyVONokWra/capciS5lHqIx0Wl0NJpL+3lXGd4yPQZrGjtndsnJ
z13V2vhhbaG8gM74XNe3USp02kj5v2jnK7PUvC93N/aUsIUNzkDfgEfSvVNNAd/OlRZpwpC
IhyI+O/pXkemQp/aSoPkyco65r1zQpBZ2SwwRrvfgkA9a+Tq1FGornbeUoWueXfF/TZImsN
ZDbZJVMQHYAf1ryELcy4bzBxycV7r8Xre8ltraKSQNCjkrhTgZHc+teElJredkCnB44OcV9
Thpc0E0ebNWLdv9okuEUqDjjkV7l8LfB1zNqK6leRD7PGMqPU14po1xKNRV5onaIHqB1/Cv
r34emGXw1FLCCqsOjKRTxM2lZHJUfJFyR2kMQjhUKPlAxipi3ygYpE+70obk5ryHqeS5XDq
Pem5Xbgjk03eqA8cj0rI1LXIrNvItoHu7xx8sEeM/UnsKXKJKTdkbBAC5x0NIzjGOD9e1ca
1v401H521W20yNufLigEhH4k1wXij4g658OfFNhY6ndRa1ZXK7n2RhZoxnrgcVpCi5OyNlT
b0vqen63qV7Hi2sUYzMcfKuf/1Vx8fihNHnZtZvJjbHKtJIFCq3oO5riPFXxrudT0wW3hPR
L1JZm2meSLBYegxXE2mhaxqlxDPr85jtnfMkTglgO5xyR+NccsPKEuao7I76a9yzRZ8X+MN
W8Z69NY6FbtaWUYbDQp+8mXuWI7e1VrTQdOtkttl0zy4DP9ohIUt6V2WhaLq/hyd9U0OxWT
Sy5HmMqu5X+Yr2dNL03XtDgeWyTbMgbG0AqauVbnXLS0NVUVG11ofG/wAdF0hYdAbToIopW
jfzhGONwxXiaOY3GFB7g+lfRX7Tmmw2OsaIkMKxny3BKjrjHWvnSVCoVm6V9Rg1ahFMnmUv
eR6Nau09rBJu3ZHy/WvNbwMmqXEbE/JI3X613Hh2ffYLEzbT/CT6Vyevwm18SXYHQvvXPPX
mumPVE9RRF5umyHOCO9QWkzwnBxmtSxjMlnKCOq9MVis22VhjJNUhnQxXC+UzqVyBzmqunr
vuJLyQKu0557iqG7coTke3rVmWQx2PlJyrHBoFYLaNtT1vDMCC+efSu/t1W3twFA2gYNct4
Ys9yvdMOQcLXSX0yQWZOcYH61L1ZEtXY47xFdfab0hRhVyMCufYZHykZHp2rVkR55nkbnk/
/WqJbLbLl2A9KtMtaKwwxlo3Mh6xhqqrArAMrDn17Vt30IihWTcCGhHH0rnpLl34A249KoN
ydI1WcqrBiOpqe+clI4tvIOT9KhsARJwRk+tTapARLEUO4EdqXUZ7D4YvTfeF9MuCQPL/AH
Rx7cVD8UkN14Xt5EjB+zyZJzzgjFYfw5ufO0y5sXkGYn8xVPuK67xBZHU/DN7ADktEWXHYj
muZaT1FJ3Z4Hv7KoyO5q/YBDIJJeg5J9KzSSGPtxirERkkZUTPzY4HeuhlHZ+GNNOq+IYpC
oaGNgxJ7CvsD4PzWWpWV1cwENHBJ9mU/QZP618im8XQvDy20LEXt0uGKnBVe9fUPwEtms/A
Fu24fv5DJx3rwc1V6LkXF2Pet2AQo4ArI1G8a3QhRnLD196sCX90TnHHfNc7qV28jlIkMu0
jJA6da+KjTTl7x00pXep89a1cz3s15Mc7RhQfoK8V1ZmNxK2cHdnngV79cW0D+HtYmQbvKd
CjDjt0rwrUQrXzq64+bsK/X8Yzx8N/KdN4SZzZWcR+ZXuCSffAFeoSWhF9NEoLNb8ggdRiv
O/C9sv8AZhvCwBs7hQVB6hgefbpXpMF4za0JR94KvXHPHvXymPdmnboezROw8LXReRA3C46
4FeafHi3iu/GForbfKitdxPuTXpFrb+TcR3lodyE/PEGAx9K81+KVwuqeMGQR/J5SqVbgiv
KwknCbkjvjTVSSueaaLcW0jfYGkCSL9wnjePStuFlhv1t5FAVjgGsi48Fb3juLOd1bPKE/y
NX7nw1qksES22oMt3Fj93NwT+Peu+p7OcrxluenT9rCNnHY3ZrUQbpI1zjqBzTooY7iMSLk
g9cViyXviG0tdl5p4WWNcCRW4arOieL5ow8N7pTmUcKYwMNXI6U+W+9vM7fbQT66+RtfZmV
TtiwPUnAH1qaztxJKwRd+OjYwi/41lG81LULnzrmBUgBysAbp9fWrr/2rqG2BJYtPtAMbR/
F7k1g462bLbbV0jQvb2HTrKedrhFhjGXcHlj2VfevJmnlnuZJx8xlYtzz3rU8WaXqlq0bz3
gvLXnY0fCJ7Y9a5mC+ktxtggf5epUZzXv4amowvF3PlsVKUp6o2xbybQViy56kHpXQaLYPJ
cxBVI2nJrnrLVJH+ULlR19K73w/KJkkCoN4x8wpYiTjBnPCOtzttHIF+IWQdAynB4PevS7C
4ESKVxuxwSOa8t0dimqozAk5wa9R01Iw6vIAV9wK+PxF+dHoQXumb8RLYzeAHnkTLJIHHHP
8AOvnC9uRKj4JDelfSfxOvTH8P5PuoJ5Qqk4HAr5auTMLvjB64OK+swMbUkeXUd2zqfCULX
WsWsRflnAXvX2VoUKWWlxxhQBsHAx1xXyp8M7Eza5byGLhPmznNfRsuuNbwqtvF5kg4wWA7
VhjayTsYVKTnHlR3CTqR1AH1qleaj5NrI8W13UEnLAAD3NeW3fifX9Qke30m8toJlyDbyDk
/8C6VzM1tqUurPpU2r7HuFBaNZz5bt/dJ6ivPVZM5vqDvqz0fTtd8Q6/eSLZi3XT9+w3Sjp
67c9fr0rrbLTrSwhYxqdzcvI/LN9TXkljoPiDwpbwava3jxKm4zWksu9Me2O1P0bxJ4k8Xa
iba4n2WCP8Av0t32Pt56HritIzinYznRb+Bqxt+IviQIdRfQ9Hs5BcBvLkuWXckIzyeOpFb
+meEtFjK6pPbpqF5KNz3lzh3b6Z6D6V5vYTWugeOkjs7S7i08ZRlmBffuPJ6dK9b1Sa0g0X
5mZEIyqoDk+nAohVdm+hnOKpqMY9TmvEniDRrGyktLa1bzlGFMUe0H15x/KvOtN1uPTtajv
beNJImP7yNCxBHvnvXoj+DL2+MepRa5OJJFBKSJxj+7jtVLTvD76Fr5R7B3s7olHLHeCT36
cVxVFNy5pHXTdNRcU7nf6eLWawintoVWKZA5THrV5CIUEcaYVR0rL0vSBpjMtvdSvCeVjkO
Qn0rRkkwhXJ+td6h7t2tTzm7ystj5e/ams1uf7LvEHzQttP0P/6q+etU0cL4Yguo48OOSfW
vo/8AaBuIruzu4WbPlbDyK8ku4Y5PBkKbM74zzivoMO2qcUejBWgcD4clPKkng4Aqv4xXF9
b3CqAHTa31FJozm3unQdScc9q0vFVukugpMDl4mBP0PFdf2h9ShoeGyMAkgDFZesQm0vnTb
iNvnXj86n0C4InVeg6EmtLxFaiWyS5Tlo+oz2q+ovtHNxynJckDHTNSSSF1HOM1UZt75YAZ
6gdqmt1Es0aE4+ahlneaBF5dhHGByRzTddZmi2gkEDFX9NXy7QAHGBVS78yW4C5JJP6VCMO
pR0+yAsWaRTkjPPes+4t95cIMYPBNdesQSzKqmCB1zWFPbFpOVKAnp0p3Epa3Oc1dyLGHMe
11JUn1FYIJHI61v6+w8mFduMnPP0rn6tG0djT0wLyxz6cVZ1FG+xrMBjadpb1qLSwMEAZBP
I9au3MTyQsoXAxn5u2KXUGaPw+1BbbxMkMpCpOhTJOOeor2K3RZLJsnIIIx2r5whllguEni
bbJG24EHvXvujTvdeFra4kLZkQMfr1rCqragzxfxRpUmjeJbuzdCse4vHnup5FP0S3WMtqF
ywWCPofU13HxatImvtIuxgmWIqx744xmvPrmYC3S1hJKEbiAauMueKG+xYkvHvtRad2LEnA
XGAB2r7F+CcijwhaxqMKBmvjG2BEivksWNfYHwUlJ8LQk4BVj6cV5War9yXE91QAxjIA+or
J1hoLeBVZBksOgx2NakLZhGD2rk/F9w6rEiPLkNkiNM9j1r4+ik6qRrR+Ox5fomhajqXhXV
UZfJLKgBb/CuP/4VvaxXXnX175srHlAdo9uK9mtbpUs7u2jIQFBgnIzxXB69EYTHN57M5YE
HNfd4zFS5Vyo56MVFuxa0jSNC0fTLuzaNRcTRqVHXpms6ZwmpRz7Qgk25Veg4FVnvkaSGa4
kG0DazZyelPtJ47otFdusUPaQtgEeorycRKU4anXSfvanoVpaS3NukiSbWwMc15l460ln8Y
SszESiNTuB56V3elX0sdusdpd3V0Oisq7V/M8msXxdYzrqSXMqnzmQE5bcce+a8ODdK9j6H
AKNSqkzgLJJ42e3kT98PmGfuyD/GtiznttRhKSIHkU4ZG+8n0NSxxRzSbW4deh7itmDR4D/
pKqFm/iC8Z96JVurPq40ErJvQoz2PlwYYLcwMM7T1A9jXL3FvZR3R2W0wA/vJ0+hrsJTLBI
QV3RHqCOh9qq3AhmTlcnHORQ6/RAsMtzmY76KIkpprNx1KgU+O7uLiQ+TYLEgPzPIQQPwqW
5eGFW+Ugdgo61nfbpWUrEgC56t0/Krj7yukYzXS50P2qB1zKsUxToZcMB9BjFWIZLK9GwwQ
vxyxjG0fTjmuS3OWJnkZuMgc4zV+3uXj4J2IOwq7zjszGcKUlZxOiTwr4VcOsem75HPLs+P
yHaqsugadpWJdMldHU/PHkFSO4+tZj+IoYZPISRnIPz7eorM1fxQrQeVEphA6AdTW6+sTdm
eLiI4dK0UdvZ+WurIUcFGHGMcGvSdK3lFTfuyfUV876FrV886+WHO1g3zdK9t0LX7q7gSOK
1MORhpS3P4VxYqk4SSbOKlSnUVoow/jN4hjXTLLSIJBJIrHKKc4HcnFeKWjx3M5QylfTI6D
vX0fq/gjwvr8LF4Xs7sj/Wglgx9xXkmt/D/U/D94rbPNtWOBMgJBFfQ4bEU3FKLOCthZwfv
I7v4XR2qSt5NxHJJjjnn8q9bg0sjMrSKJWOXZR1HpXIfC/wAK21rocd/5I+0OeWwema9QSA
EHIIx9ea8jF+/VbOWUuXRHG6zcWWlR/OrAtnPloSR+lefvbadbXRvUcuQfNCoCr9c5yeK9o
ubeF4WEiDaQckivPvFFlYlk2w5t4sgSRHkN7DuB1rj5uVGsJJ6Fe3urjxh9ohvbq70p1jH2
aMsdsmO7etbeiWesaVqcV3cxW7faU8mSSBSGQjoT25qPQLG8bTY1vGEky/dfb1XHBro4reW
KH5Eye5/H61fP1TOapRVrI43VZLrR/E322eOcROp3Sws0m303ZGPyrqfDnjGx1WT7Jdun2p
ThWK4Djtj3rK1Sw1CQuYpJbh+pRztiA9xXHWdmza4rSyxW7l+qYAQg9cUU61pa7GMqKlGzP
fk+ZRgce9OCrnlc1n6Q7rZRrNcCdgPv4xmtTco3YIwa9WNWEkeNOlKMhmBu4wP61Wuz+73c
YAOeKuYUAcc+1Ymu30VhpFzPI4RUQnJx1xWvxFUovmPlz4034d7ocZmlWPn61y1/AkXh62R
c4Cjnj0rnfHPiM+IvGkcMB328U3/fRz1roNWfztNiDSBQoxgd69iEeVRR7HQ8tfEOqSArzv
zWnq7+Z4auS5xhRgfjWbqYMepsAM5Oc1evFMvhqcAkAJu6dcV19SJbHKaXJsnUjJOemK6u6
IntNpBAxz71yWnv5d6mHCkjrXZRyK1uSxyTVPcmXc4maDZI8eeV5+tXdFhSW/TIHyHJzTNY
DR3wIyNy8n1rQ8NwZnaQ8BR09abKex2G/bbBcDkZNQ2ZWW43Bhj19KLmVd+ANuBgCprGPa7
NhWAGTjp0rPZGK2NM4ZGU9AKxNUHlW5YMcvwMdvethR5kGWON5yDjisbV3WWzdGO0KDlgPQ
U1qQtzgdUkLzqCcnGetZ9PkcySM57mmjrWh1mpp7bT15POa20CsFLNncPyrAtc/KW7dK3YW
DRDbERIozknrUMlo525j8i6kgIGN2Qcc17p4Wnjn8D28uAoWIdhxjivF9cg8q8ifduMqByf
foa9a8EfvfBMEavycqcfWsq1uVMa1MT4mMzw6Y2WCeSTnHBPFeZpv80uTkgV7D8V0jtdA01
Vi+dz9/jjA6V44jKT3BNOi04JjL1pzMM55PFfYvwOtXh8MLlVYsTXyNpcAnv4kjAySBX3B8
LtPNj4ZtomUglQxxXkZtNKnYtI9LiJC7QOa57xIF8hMAn5x0+hrfdliizluvbNcj4nuJ1ES
xsNpIb5s+hr5XCpusrF0Y3keXaxr4sLaZI8eYQDyPavOtR167mkzLNvJ4HJ4q/4wn26pNE7
Y2AYB+grzy7vdsmM5B9DX21enzTa7HNRfuX7nX22p+fLFZzH5WbeWB5rrLBLK51m5WEeZaJ
ICucnI9PpXi/2udogyEgk9c4xXovhe5kW7ME83lecFYqDyeOg9K5K9O1JnRTT5j2G0urpE8
pZEj4G1Il5/E81ja82o3F5ELiGZyUIySCAB6dOa0NPvFh2pGs4DAAR28ePzOCT9av31tLNC
J4rS8lkXnayMcj2zXz/ACScXY9rCy5JqTPNbgTae73MZeeBeZEx80Y9R6itTTtWjnj8y3ff
H044rRuohIrFVaKVR/GuCvsR3rEIgGQieRMv3SOme4PqKxcYyj5n1McTKPW6LN5dox4yMdj
zVCSeI8leT3U4NZ1xqMHmlJj5cwOGUnH4isq41RImdWnjRV9XFWsPI0/tCHc0LjDSkJIwB7
bqpvGUP3cDoOSeayRr9ikhaW7YgcDapNJL4rslJENvPKWHDMNvNdUcNV2UTjnmFFatl+RnQ
sQhJ6EkcVzmreIIbHdDG3mzn+70Ws7Vtau7xXXzfJQjOxOp+prl5SyncVOP7wr1MPg7azPD
xOY8+kDdTX5P9VFFjec5HUmt3RtDudUbzZyeeeeprktP8jzVZiGOeBmu50rVza7QjYPTrnF
a4hOEX7NanPhrTleo7naaR4fS0ZFWIlV4z616Po0DRIoQbQO1ee6X4lTALoWxx0rqrLxHAc
Ebua+VrQqN3kfT05wUbQO6COjbm6HpjNWEKsnkuodGyCjqSK5ZNcDoqRoTnqT2rVs75psdj
04OawUpR1WgTpqotTu9BMFpCltbxhIgeI8Yx9K6UQxSQtLGSB3GK8+s7jY3J4HAOBXdeH5R
cxAnJI4PSu2NR1fde58zjsL7JOpEwvEEU7WcqxwzOGQrsVQBk/z+lc/4c0pJoFs72zmU27F
1M6DLEnk59PavVLjTYJ5Y3kQN5eSoPY1kSeHYVu/tUEkkchYsV3ZU568VhKlJXueSq0bWKk
dpGi8QqOMcDpUphTDDaOPpV6WF4gSxyKoXNzbQf62VUJHQkAn8Ki9tDNyvrc5zW5o7J0lXY
sz8IGOS59MdMVxcUpuNX+0arp0hgkysbAjYWrspdSsNeuzp9vA0ihv3krLwq+gPvVqez238
AS3DWrp5bqG+7jocUuVvU0T01LWjWQtohKnmoHA/dOwO2ttJjzk4I7CooiioATx9eacGUJ7
/AFropuysckved2aEchZchSfxrwL9ozxReaX4bh0fT3eNrxiJXT+6OozXtz3iW8ZYttUHBJ
avKfjC+ma14Xa2giEty+THLEclGxXq4TERjNc5nClaV0j4y0XEmuwhxu5716HeEm1Ee0DPS
uL0bTpIPFy20oYbGxXd6vbmIhipwPc19K90dF9DgtWtW+3xnaCOlLNGV8P3QBCnyjxV7UQp
KkZ4qlqDiHQLoHjcnFaroZs4OBtsqvgcGuxspVkgUu+FUYri0BMmFXJPTFdJpsi/Z9uDk9z
WjLZFrMCsyuRjuOe1a/huI/Zmcc/N6Vj6oSwVduG6Hniuk0pfs+jRg8HGSaW5nPaw+Q7pZB
wWzwDWhC2LfGeVGPSs+La85Kn5O2auMfKAUMOeelJmehbkmcW4CgcdsVx2u6g0Nm1sy4aZs
ZH93vXYctaZUkMozk1574mffqiqWJCoPw60luOG5hE0oOPrSYJ6UKNzACtDoNa1jZlUg7VP
et6HCKGYkYGM1k2eY0AxnPSthY0kj8sykYG3IqGyGYevuZb2BcMFWIAFu/0r1D4cwTxeGow
XJWVyw9s9q8y1yKR9VK/wRRqFz6Yr2vwfAYtKsURSAFU4IrCt8CQ09Dlfi/dSmXTNPYZCxm
Trx6V5WsbGRVUcntXoHxUnafxdFFniKELjHua5CysZbu6jtolO4nt3q6SUaaGjtPhro0mo+
I7NCmVD/McZr7k0SyW0skRcgKgGMe1fP/wc8CXtvdx6ncR7bcJhQU5Y5619JQxiOAfKeB6V
8nmtZTnyocnZBcyMYGEeQ3ZlGa5G+t21M7I4zKYcBsDPPNdL5DyoR5sgBOTnAp1vEIGmKYj
5UZAHPWvIpNxdzajOMT5A+IN3FJ401O33krE+Pl+grzy/uolBAbn09fetPX7qW/8AEeo34Y
hZpC3WuP1CdwU4GSea/SKlNc7sclLSKRrR6lItt9iUgRudxPpivSvCUlnqGqR20U7TM5UvI
OoAA6V4uHkd4yudzAgD1r1T4ZxvD4ljtm/du6kMehUYHNcOLgvYtnoYR/vUj6v0+G30/TI0
toFj3DrgZI9Sa1WcG0TK9V4AA5rlra8i/sPUZnkMi2vyKWxk4Fa01/MlzpMOQouFyRx2XNf
K2a2PpVy2vYyPEul2t6sbHCTlG2MCAeOxryW8RzJgnBHANehalrc1x8RDpMSFYooupPfqa5
F9KlvPE01mjEoshLEDIVc03BzaSIVblg7mFP4eN9bC7nQMOduRzWBLoNpCGLKu7PI2165qd
gyQxx25VVVQuD6Yri9Y0treDzN+XPfIFe9F8kUux8pOpKc27nETWcQAUKuB3rJutPSOYkk4
Y8e1dAJN4ZJCMg1TvXLSDzCFUfLnH5Vm6pd2jDn0qGRCxUrjv61m/YFIZTyp4zXSujeSc5O
arpAYmWZflYdvwpqsFzmxprLNvjA445HFa+nvCkgt508uUdAe/uD3qzEpkYr/AAk+lbFvos
WoosMoKhejDqv0pVKt1aRvRqODuaenSCBQAVYdvWt+LUbaAKSQD6d6xoPDksDiFLtWXtu61
cl0G7jtsx3UUbE/M2M4H1rzKuGlLVnv0cbBJK5rprMkzbbdduf4j1/Ktmy1OS3eKOYlnkOO
K4+0SKMiCA5OQN/8Te5rttKt4g2GxKwAJJrzKtOMfQ9elV5kdnb3StChDcgd+9ek+DWLWJk
Yn5mNeTW6lpQE+XsB6V2s+qy6XDaxWspRo1yVBODn1q8FSfNznmZrNez5F1PVDtK9eKglKR
oWzk9lrjdE8V2uo/ubx3tZunU7W/Guk/s6BwWWRwTznJNd1WMtrHxvIl8TMLUtVLLOt7vso
05VxIMv9Mc15drdpb61feZZald3V7kbc5VEUfhzXq2r2NnBC1w6o7AfKJWwufcmuf0zRtVl
nlvjc2TQSJjbbAsy+wNeU4uMtTqi42ujzbUbjUNPjRL+5OnvEAkUtvlFB7bh3rR0DxPq1le
PFdRT3ST4AmdiY93bHpmvQ9L0iHU/tNrfwSSqp5S6i5P07Gr1p4QtLSyayCeZb53KGXlPat
IaobnGPxGNBr100YP2Q55JAJpf7fl25NhMfpXUDR40XaEUZ9BWTqtpZ+Ubb7UkbNn5QwUt/
hUtW2JThJ6I5PXde02eMw3dxLGe0QBwT2ya5bSYdWkuhrCaXBLajKBY2O5R/exn+dRSWy2+
psyMl0iOQYSd+O3Oa6zwdHd22qvYTaeyW8xyGVeEPofas07Sst2dbSjA8A8Z+HJdN+J8dx5
IjiuWDpxjNN8QwFYDhMceles/G3SFtbnSdSj+Qo+0n69K888RL5lkuEHTrX2dCo5Qg32OBW
cdDym4Hz7Bz7e1YviKTZo0qrkrIwGfTviuguoQJixJ3Z61zHip9mn20QIxJIWx7Ada9OOrM
r6nKRbgDg4PqK1rOUhBzkeh7+9ZyQny8qPzq7YgE4I5A71pYsu3au8kaocljzXSeUEsI4ix
5H5VjW0Znu49wO1faunncJEqsgJAFCWphNla2UBtqYIA6AVJPHmRQGPQZqe3iQkMoDAjlRx
VpLFpWWUAlB270mZ3KcnmLaEKep5HtXB68jG7WdQQMbTXp91agQnAwwXg4rktRsY5A8cgBV
lJA9D60kVF6nBDrtB60+FN0g5xjrTSuGOM8GrdqjPcDA7ZqzpN2whBAHJIHpWi7GMHaRuAx
gjio7SMgAkYPcZ61LMhDqEXJZgP1qDC92YGob7vX2j25BKptH4cV9A+HoDDbwx+Vjaqj1x+
teG6UqXHjmKMD5fOzn1Ir321zFYyTnAVUJNc1fXQt6JHjXjVku/F2oyHdhH8sH3HWul+Fvh
sanrMchjLAnqa4d2kvtVkZWJ3ys2T061798GIoLbUorf7pdTjpyajEy5KLsF7H0LoWnxWdj
HBFHhVAAFboi+U4AxVe3XamBgYqzvyAMjrXxbvJ3ZySqMgZGH41FFgRPvIJyOSfrVuRzkns
agiP7pzgEbh978aPZl06nc/PueUuWJzgjPSsi90x5YQwiYn3rZjBafYULHAwAK6aOzMiQHy
soWyQRX3tSfLqdaRxNpo88XlO6bNnzfSvT/h+LOHxXLcXCFVWIEg9zgVl6paeRb3Ei8fIOP
QGjw1qEFjdXrXMnzPH8mfpXHiJuVFnbhF+9TPbfC18t7oOqyyTqFkuWwvtXWXNxbzeMNBhS
UFIbeRzz04AFeY+AmE/hq+SQZBmA9+a7WcxQfEayjJ2LDYu2CehzXgpLmZ7lT3aaXUw2nih
8faxqkr7sKUjGDy3p9a2tPsk02yeR1zcTtvlcjuecfSsfSkin8Q3d7MR5QYyqCM7jk4qfWN
XjZSUbHJ4HGaui1FObPMxkm7QRLd30YLBmB29+K4rWL59QASM5VT1z1q8ZmuEYM2CfftWXc
xBThfrxVuvKeh5saaTOZ1LRkDGe3DKy8sB3rMeFnQFlBUV1s20243PgEHrXHarfR2qlTjdk
8Aii8nZI6GkHnwwo2VVl6YHUH1rNe9fLJJGSpPyEDrUKzTny7iWFhbkj5scHnHWupvbi1js
YYhECp6leTz3rTl5N1chQ7kWkWAnuliCg5PJPbiu5i0j7KiTRAAr1xxXGaLqMH9oKtuDhHA
YMcfnXrFtElzZqUbcp7gkVcIqb13M5PlOVDkz84Oc5rN1+6u7bTfNRHZCcYWurutOW2fzFy
xJzx/Kuf8SXAsrW3tmOGuecHrtH/16urtqdWHfNOJT0OHybZJ7jmZhub/AGfau+0dEWyErY
BkbI+lcFp7PczQ26gYYjpz+dd+siQwpGR93gYr5vE3e59dh0dNoduJtQQjJCjJ4NP8R3GdR
kIZlxxjHHSjSbxba0iY8y3LhV46L3NY3iO+E2qziPiMNjge1ethox9nY+czCUnWuNguGH7z
fhj29RXZaN4ovINNlBuWnnhG2MTttiUHoCa87glcZOeCfar1r9iuL6KG7jM0GcuqnGfarrQ
coWjujz2r7nR6he+LNdgltNTOkxMqllQHeky9xuz8prpvh3YtYWge28m6gl+8YX3eS3cdea
5u11zTvD941iulvBaT8ZlcTKh+navQvB9po6Xdzd6a0YmcATJDlUPodp6GvKpp1Kgqs+Wna
2h1RaOMZMbD6Cqs2p2kJ+cn8FrVCjFRSWdvIDuiX645r0PqsktDz1NdTHbWdMdWC3C5A+6T
g/rWQI7O9Se5a0t5jF0C4d8+9ad94atpiWiyG9M1mJpM2kzbrOUxA/eXAw31rmq0ZX0R0Qc
Le67HAaxa6q8R1WO3R7ZZMNthCPGfevQdJtrxL60mlcMs8IZlZRuX8a0oLvfE0N1AHVxyAO
tbFu8TKoVNoA4B7VjTwr5tWa1a7cbWPLfjPpYuPB4n8rzGgdWGe1eMaxGP7KTnllB6d6+lf
iDZfbvBl/CmSxQ4r5wn3zaHb+ahLqu3v2r6XDwskuxhTleB5NqMANwQBgg96871hTf6syA/
JF8i8/nXreqW3Mp2YOOPavNNPsHl1bjB+bn869hLTQhPUfBoOLHdtIciueRJobuSMggqSK9
gt9MdIcbAcCuE16w+yaixK7d/QU7MlTbdhmgxmeYsW4zjFdHOsbjbtyR68Vg+H12mQqhyDi
twlnO0/r2NNET3LVpCqoPLOTk5BHati0iXaAp56njiqNnGSgDL05+lbUQKn5VHI49KTM27F
G6QguuFYAdMVzGsQRR2805dY2iiJBI/SuwuShVs4Jz/AA1yPieItol24UsSoAH49aSHB3PL
BkudvPGTWpp0Z8zBGMHp3NZecuV6VuaRaSNmQg47e9D2Otm/bREjdnOTjFXYUCSGZ1O2IFj
9AOpp1tAQoAADDrmo9akFhoV1Lu+aRfLGPU1nqYdTB8Gk3Pi+NivdnJzjrXvcyBvDssYb5t
hwPwr578IXK2viS3ZvlV/k3HoM19F2kTXunGIZwYj93vgVhXdmXU6HjWk2AN42F+Ytg+3rX
u/wy0l01uGWMHZGMg/hXnmh6MGu/wB2rHc/oeDmvpHwFoJ0+z82Rcu4GPpXHja0YwsRJ6XO
7hyFGGOamJyPukD1pETbjbSO/O0nH4V8yu5xsazjaRz+tPgUfZX+Xd8w/kagLDB5JFW4CY7
Riijll/ka1vdBey0Pj3T9Jsl+XyQBjIzg4q5NaxqI1QZ7Diq1g0vnFHXI2g5rQZFby89j2F
fTe05lqem1qc1rVxGsGo2zL+8RYioP8W4kf0qt4e0ZrvUJUcD5QC35dK2lsba91HU53QGOK
JFPswycfrW54fsRa2jzuPnkOTXBi8So0nCO+h7uX4ZuSlLZ3NHw/ptzawTx21wYopGDEYyO
Dwa1b+G7udRa81CTzp2UYdRtwvTAHpWtpdtG1oCuBgemM1Fq0RL7U/ugdOnNfPwqSlJq57V
WEIxTsYNy5tIHkA27xgfhWIJ5bmbaBnvzXW61p8MNgA8m4kccYrk7dzDIcDAHGa9FxcVynz
1SfM+Y0ZMJHjOG64rGu5D1zgnjBFPu7wq/IJ475rBvr3zW8tWwfp1qoxaOSxt2kKTWs0kg8
xduFBA4rhY9IfU9ekS6hzbo+FJOM8130d9HY6MAy/eTjnvWPZXCQQeYCMuSxPvXdTila25H
M1e5qtpkB0v7F5aeVjG0DpWdZ6XHgvIgY5wD34NXre+M0bb2PXOcVZR4lhKgZPXNdfs05XZ
n7RpMo3+k20AivVUbiNuVHWuk0CS6sbUeeDhuQprIupVntIUDgDIb6Yq6dRUwKqsDxXN7Nq
bkiFPSzNS81EXMixqBtUjt1rkfiJp73unWOp2b7LyAmNVzgMvU1at7qSW45AUA/rWf4xulU
WttC+NqM3ryacpOJ1UFeSsVfAl3cQb7vV9sLp8qBv512mmXKavfSTxOn2eMn94XAXHc1zPh
q5CGJDtdCOQwzn869IRLOK2Lixt2QqS0YRQG9uleNWhGVRt9T6WFWUIJIZpd8l7qX2lpAln
bDCsSAMDv+NUby7glklcSKwZicrzT9FvG1TVxFPbxRQsdiwqoCqB+FW9dsFtiqW6KFYdK7K
ULR0PFxFRufvbmAbqbzlWBcoeMk1r2IdCjZyxPeobLT5rdPLnVSzHOVz0963YLXcUyOmOM1
0HG5JHX6B4P0O5jh1JkkEx5ZfMyNw6GumuftenakdXt4m2RoA+yTb5g/wB3p+NZfhmVo7do
wcDOfrVnXPFFrpiJA6NPO5wIk7e59BUSwanHmjozjnUlz2eqO9tL6G6tIrhG4dQcelWw4Yc
V5jpesyeaJbZokjkABiUkqh9q6GPxA0RbzbZyo/iQ5H5V1U9Y+9ozlnCSfu7HWYycmo5IUf
lhk1zkXjDTHIUz7D7itCLXbGfAjuEJPUZrR0FLYzbktGixLZh5QQduB2NSRCSCP5juAPFNW
UMAwbimuXYE84oWFsJVxuoKLnTZo5F4ZSMYr5zv9PeEXMDIf3czbQR0FfRzMJInQ9xjpxXk
HijSxDrtyEX/AFgDkAV0whyqxvQnujw/WLMGbb3J9K840qyEPiGeI8FXO1ce9eza3ZFJj8m
ec5x2rylY2i8aXfythmDAnjjFd1PY0e52lrbbohjFcZ4ysVfMqqdw4r0G0iCqAQBWH4tsy+
lOwTFaR1MFK0jgtCsWW3y3qa2o7cbSxTkcg96taJaBbHe6gAjvVuSEI2FAHHBzSa6jlK7Kl
uqpHjLLnB5NaqYYbuTgdcjiqa2rIzMSCCeOetWoAzKzbSnPTNZ2IvcJIwNxJyDwc9q5PxU8
kOgTBGwWkUL7jvXYzjMZaP5j/EOua4vxuG/saAMpAMmSM+1Ulqa09zzaC2Z7gYXqc4612lh
AUgXCj3AHFc7pMEklwpTntXf2doDa4bIPsOtDRtN9CKKM+XlRgg/nXLeM7k+Tb2gYk5MjA9
uwrtvJlACuhAXuT1rzPXJpbvWZ2Y/Kh2KMdqiK11Jhqyloy+ZrVmjMVUyqM+nNfWXhyAeRH
GQdxBGeea+UrKIx3EUvZHBJ696+rfDX/LFkPysAeQOhFcmJu9i6uyZb8IeH2l15g6DYrnIP
rmvdNNtvs8CxBcBRgEiuL8K2iJePKIcK5OCRXfw9MAjFfM4ycpyOapPoSquOMde9RyK3Zc1
P1j/GonyMgdMVywjocjlYqhctgnHtVgFxA4VcgMvX6GoicEDGDVpPMNq204O4c/ga2SJbvo
fKJhiRk2JllUA544xS7Qse7NJHKk03lbc4A6dDxV9IVRSXyVAzivomj3EYfhdkuoNXUtyzg
H6muvEAhEVuOvHp6VyHg9V/4mHlr/rZs47jk4rs7lGXVoo2BLDFfO4t/vJI+twdvZROw02B
RaIMYyPasjWZNt+sSsM4BI49a6CzAjtUX+ID1rKuIBJrskzDciRhhg9TXHhouUjTFz5Imbr
LFkjeTClR0zXEySDzZdp3DPFdl4hcsERcqcEcmuGmXZIQHPPvXsSjZnzSbY3Ae5VXOVPc9K
p6jb2zFpRtDRdAMUs05hjDnAUH1rntV12xg3NLOq9uD1rqp0m1sZznYm1XUHmtIwC4VOg9T
XLDxKkUslnLuAQ8Y5zWfPrzajK0NsCsIJHmMaksbGzg/ehd8rdWfqTXfTpKCvIwcrnSWviC
4kiQW1m7Jj6E1pDVp3sz5yeUTwQxGawhdR20aiQIqr6d6xtS1oXGILfI/wBrpWiV+hm1c6m
DxDNKxt7WPKKcbmbrWpa391Myo+1R7DOK5TR4DsyBljzXY2VqVZTt+vPesJtK9ikjW062ke
88yV2ZMce9ZHiTEviJhwY4gqj246V1dkBGuCR8o9TnNcZq+6TVrqbfhdxx+Fccpdz0cNHU0
NJkX7SoVduPmHPau9S5Y2YUOQTjAPeuB0YeYY5Bj1rs7RSzBmcbBzz61580nI9O9kbPhuE/
8JBD8uAiM5H6Vo6s0k2tRqFyF9M4+tP8LwL593c4PQKCR75qG9Zhq5dRkZ64ruhpBHi13eq
WLkqFGGye+afDMcArg5PYVQnZXY8n1JNW9PtzM5Ab5Rzux09quN5uyRzSSS1Oj0u8ltYGPd
unB4qK9tormZppEO7GOnXmoEkRFwi4JyMkVN5UrpjOSR14rrcOWNjFN3uV7CQ2zlYxtUVtR
6vsiMe3OR3GP61nGyKElvwwBULbV5OD+FTCLWoptNkEu/5nIGDnpTy6mMspMbgcMD0NVJrm
PPOOO1VpLqNgH6flVRd2K51ej+INQsV8t7ppADkbwCK7bT/FtlK3l3g8lv72MivFWuTvXYx
4PGK07ad5Yzv544ORWyqOLJdKM1qj3qCS2uY/Mtpo5U65Ug1yfiLSjLOk+0bwCpOBzmuK0v
Ur7T7hZre6KbeCobg8969Di1BNZ0xsSIs4GcZ5Naxqwlp1Od0pUmpLY8Z8QaYSzbccHkDA6
GvD9ftXs/FyzFcK+ANvtX03rNrEJCxw2/PQ149440kOn2mMANbvke4710U9HZm3NdDLFSbe
Mrjp3NU9btml0+QHOAvNauiRia2A2np61o31nvtmVlGCMHPWtYuzOeektDgdIs2/sxCCSdv
YVc+xkvwSOOuK3Le0NvZhVUcDgDIqGOIu5Iz68561o0t2Q56tmNJaFB5QbtzRFZGLDhjjvW
1JZSBw+CTnPINNW0d2w3GOox1pONw50Z3lIDtzweOM81w3jy2ZtNjcDCq/T0yK9MktVYhCu
3BxnFYevaVBeWElvIONuM++KSi0VGoro8n8NWkjNHkZXJ5/GvQobQ+UCVrD0ayjhG3cSVbH
biuvhhyP1zTZtOV9TPnhQW7cdBmvKLi2M+o3MgU4Lnk17JfQBbWRhjO088V539gkmuBtxy2
cipsVTfUybHS/MnUZxhuc19KaJbCJbNgMDYB1HpXjum6X/pUQwcFhz68177p1rhbY4zjiuO
qtUOpP3TvPD5WOJdx+mCK6lZVPfFc5paYgHy8Ba10b1PJ7V89WpXlqcMndmgGGetRFwXxuH
B561VeXauNx3elQxTlmyc5HcinSpK5lNaGgwJk3Z4q7aNEkD+YDtyO2eeazVlGepNW4HzBI
RkHcvb2NdUqSWyOXmPj2wvoGvQ6yJtxgHPWty4v4YrQu8mVVCxwa4jTPDEY1uM/MsaIDgHq
a6DXtPSLR5nDbQFwMfXpXZJxS0Pq4q8kjN8Na6lhe3STIwW4ZFSZVyASTg16Bq9w7W9vrMM
xm8o7ZG24LY747V554TSN7O7ieESZccEZ4HA/rXeRNaW8ZEdmMFfmDEkH8K8jFxhdNbnuYW
UkuU7/RtSi1HTY545AVK5zmsPW76eGZ47WQJvHLEEk/Ss/SbuC28N38gtlR1+5s4HJ7Vz+u
+LLGzCfaJ0TjAaQ4/SowmGtJtIWMxCa5WEtxcSztJcTM5zjJ6Vz+pOwkJUkdcHOMVxuofEZ
2mmjsULRbvlZk6/rXKXvinWb5zsu/LHToBXrxwsm7s8d1LnX6rNBb2sm+43nGSGf1rzTUr2
CbEVuCAOSx5zT9RinWMS3Nw8jt/ePWsgg9a76VJR6mTd2W4LqSL5lYgjpW3b6w2zLY3KMk4
rnI43c8dPWtCO1lKPkggDP1rSSQi/c3899gbhgetWtMtWkmEjsSPes60TMqqcHv05rr9KgV
GRn6EcZrCb5VoNHT6PZrGoyMsTn3rqrWFVwRndj9ax7BI0RztBwvU10OnKr7QMk4z0rgnfq
aRRYi3BhnA6djXGa+hWe52PjZI26vQxb4LN2xxXJeIbJY9UR2YbLkYI6ZYf8A1jXNJWZ10X
0E8ObJLSPcvyj06muzi2RW5AIxjNcZpsbaehzhUDcewrdhvkuJxbxsGY9TjoK4ZL3mz0ntY
7vTLgQ6CWDAFz261XDRtlmOT3496z7QuNPEatkKxxTnZkGS4APXGOK3i3ax5lSKu2XVEck6
Ir58zg+3vXQ2EObdoUIODjcQB39q84i1FrnUC1rKreUdoxyCR612un64cr9pj8sqOq9K9Cl
+7WpwVIts6SLTwIgQcFeucGrCIm8qpxtHUkVkP4ltol4Y7fUVRfxfYqzKZCxPcVXPHuZcsr
G3dXARSS2D6EisK4vVwQ0gxjgZGKoz6+LresJYg9MtzWM9w8pySR+NJ1F0IUGtzSnu1bAVx
j0zVXzM4yfl7cilWEOi5J4HUHipRCvlBY35PQ5qFFvYpySHBwmAMgHBHNW0uMADcQe/NUQq
HgMR2PNAYp94nGcYBNDuho6CG5Tyxh2Fb2lX0kTAByCRjOe1cdBcchVGOe5Na9jcNKSsRyA
eozxXO3K65VqdMLWtI6TUElfMhYmPGVriPEFhPPDLGVBWRe2eBXX/AGhpoEjlkICjAAzzSN
Z29wxDpknjJJr24TfKnLc45JJ6HnvhqxljthFLkmPI6Gt+6sgYDweR2zXQLpNtET5aFAB1X
PP502WyJhbblyOxXnFaKS3TMJo4GazbyWjPDDoOahtbTY/K4wOeK6C5tlVyACMY7VTlhWNz
gAHHauuMk0cUk0yrLah/lI5FV2tlGBjk/hWgpG0lmHHY4qAp8wJPXgdKqxJkyQsjE46fSsy
8hU2srEk5U+lbtwctsQjJ44rLvDGlvIu49OgNJ6FR3PMdGRk1KeH72HIzXbQKzqrIoyOD71
xWnzrFq8yb8HeSSDXa296kcYYHGT36Um0jrlcZq48jTZHbOSvQVyenQ733ZBGa3vEuoCPTA
xOQzAEDvWJp93GwG35OfWhNNFRVkdLpsW+/gTYchwOtew220GLdkAdeteTaZtF9BKxbrxjJ
5rvf7blto4ZLu18oHjaGLNnPHFedXqwi9R1IOS0PRor+K2tAHdFc9Nx61nS+KBHK0ciBHJw
ucgN+PauZTVF1FQYJo0mLYWNlyW+uegqulle3t5PDeIWQYDoR9z3Br56tXvLTY0p4ZJXkdF
Z+IrS5vpYpJik4yBEW5+lUl8S3i6osYZVA5YucLt9Pf61yt34ditXaU6sivGxwH+8Kq30qX
nksFIkt0AdlAw49axjUcXdGzowfoeuWfiPT575LUlg7/dJHBPpXV2rb4JME/eX+teDW12HD
GC48uSIq4wRz616TpXimC105hqE252YbSgzxzXfQxN17x59fB7OCPAtLXy76VpeN3fpjgVX
8W3sMemNErBnkcL1FUGunSJpGdzlfXpXLXcySmMu5MjMzcnJxiut2a0PchD3k2dH4EdvtVy
o/iUA/nXbPGwlkiyD2ri/ALxi/kQLufZkgH3rv3bN5KSh3ZyfQV5df4metR+FGJ4gVovC8k
CymJpHCllOD614brs1okZjVjPcZ+aRm3GvUvindy22gWaoWj82U57dBXg9xcMQewPX3Nexg
ofu0zy8RK82hTIpOGYDA4GamSQKfl2kYz071lg5O7aSBWrZaBrV8Q0NnIFbkO4wCK9F2Ryl
a4meVjvYkds1RkJ3Yrpj4P1pJQsjQpnuzdP0qxB4E1SZyEu7Qv6MxAP44pJpCujCtbZyAue
gzWyFEEBiwGL9fU1NqvhvWdAiSS/tlIbhJEbKn8aprOoCeaG3YBHHSsp3buWrEkFuUvIydo
BPQV1dm0fmLGW6+naudjMRYSA5b+VWVvvs90krYx9axleWgz0S1ZVDIG3HjitywufLO7IAX
oT0ry1fFrRyuUXcSNoOBV2DxKWT95cBcj7tS6UtybnsS6lEUChue+MVzevW1tqn2mQyjzoV
CxjP3eOv51wc3i8wgIjMzYxkU3Tr3UdRu/tMkvkuw2oW6Nz0Nc1Wk1G9zrw79417HVhLZnT
tRkMM8Q4kboa9K8KaRp8UCXVzdqI3AZ5XO0Ee2a8ul5uVS/sZROfusi7g1dvoVvAWjbUmec
rjZATu4+g4FcFS29j01F2tc6271rSpLmUafKht1O1GDcEAcmuS8TeJVt9OmW1mBkkGwc/d9
6TxH4PvL0nWNLdtPd+Hth8wA7GvMPEdvd6ZNFZ3Fy00kmWJxwtd9GhFtO55VSbvY6nwnd3F
hKQJC4c8g969at7pJ4EdW+Yj7uea8S8PFmw6khD15rt7aafduM7qVHbPSumpRUkcXtGpHa3
8uyMxoxYkZIFZCWwjIMmArHOao2etAXEkVxlm6KT3rTvZBLboVYrjk4+lec4ST5SucsWkqO
3lxLyOtaUMShCzgYHPeudtpfs6hskgirn9pxiFgXCntmtadNqV2ZSka73KpGQTypz0NZP8A
a7vLsCYzwKrNqsYgcu2G7VmpfxPJ5gdRk966rNExSe51kM0ZUuw69QRUPmGSQbecngc5Nc8
NTxHtWXc5OMAda6vQrWUW63MyHz36kjoPSp5ObVl2UTTtNLh8tZLxy8nURrnj61oLIE+SOP
y1HQAYxT4rUKP7zfSpmgRtoPp6VvFRjsjKTbI45225K4HuDVuO4+fOM/nVRrRTgFiox6VYi
sVZflkbce3FNpPcjmSLy3mcjAycdR/9enb1KsQx3DnB70wWgiVQW3FhnnFIYyQSmCO/SsZW
jsxqd9zL1K2aUeei/MPvKMfnXN3E0QIlDneOorrJmYH2B61zut2Sxw/brbOOrqOldNGrbci
tC60Mhros5YEDsc4pj3Um1irYAHrWerN5xbtn1pHY7nJPAPHNdXtLnJyWJGmLTKI3GT69qh
uIWkjZs7femxtgMQ+M8cZqxMSD3wQPzrOUilGx5VPA9vrcoZcgt1xXR2wdlUtzxwT0qnrdu
BqfmbuhrQtpQYtuASoxgilOVzsWxjeIxI9oqsec8CsKymSEgyNgZ5rc8QSM4RNmQTx6CsKC
yke9QFdxVec9Bz3rN1bLQ1jFPc77w9eB7pILYCSZhwCDhfcmun1KeayMcq5ZtwDeYBgn3/8
ArVwUFpc+coWUjcQM+WQufqK9DFhcvpieZCEuFUEhjvGfbPavHrylNPlNpxULSZ1lrpFnqe
jrdiPyJCrM2317Ee2a2vCVpbNZFZLhJ5tuJVyMj61d8LaSY9JUlVWOUBtuBkeoqzd+FLWXU
Fns2a0fyyjNF8uT2NeQoTT57aHLKvB3pthe+HdP1C6jWSEBl+Y4A6elc/feGrXTYYXVVABa
Mr2YHOK6PS7bVLKS0ae4aZZCyTBuTx0Oa2b+0juLSTzRu4JHPSrvzxbS1Rh7V05KN7o8Ztb
TbqEubZwsMX7yNOufUeorrpdMtIbGLzYXlgYKY3TJzwevFV9W8P3EkUd7ZlknRCSQxGQBxX
QeAtQvbyK6s9STekaRyRNtwcEEYqqElL3WtTonUa99PY+PL/xBb28ZgifzHPA9uK52wu2k1
uOWR8h8jB7Vku2XPHFKnmrNBPFGTtb0r6x00otHbGTTTPX/AALEbfxDeSscQi3+99TXoSyx
xzyF3++2V561554KlSeSaeeYRR7AHUj7wz0/Susie0ttSm1bULwPCrExxL2r56rG8tdz2Yu
0Tj/jZL+50q2DY2qXIrwtgSxA+Y54FegfETxBJr+vzXYgkSBfkiDAjgd6zfBOjJdak2oXK5
ig+6GHBY171JezpI8acuaTZq+DfCLALf6jFktyqHoPqK9GeGMIqxoq9sCseTxJp1rI9qhBk
i+8oHQ1eg1IPEs0iBUb1IyK5KkpN3Yo6kd7YrICS2GqpZQtFc7QcemKuS30buEjYvjH3aiL
Bh5gG0g4yKyjWcXYp009Wb93a2Op6U1hfR+YjjlueD2IPrXjfirw/f8Ahq5D+X59if8AVzg
fo3vXqMV4UXHQ/StCL7HqVjJY3arLG42shwfxrthWjPQjkcTwK21BfMGQAnr6VJqDSXCD7L
EZADjKjPNel3XhzT7K4kt1towIztBx1FV0ngsrkwpCihQCOKn20b6Iep55ZaNrN4w8qzkRc
7d0g2iuj0vwHfT3QN/ciKLuIxkmu+tGEi+ZjcN2cVYuLhYihdsA8cdql4iT2HY5q98G6PpV
ubxd8jRrkbnJFMsTiNI/lMh6hhw3sal17xJZQwSQ7WmcjbsA6/jXIrr+2UbAFQD7sikEfiK
wlTnUidNCag9T1S2hEkCpKrRFBxzkfgauWdzdWp8m1toQf7xJ5rzmLxjItsdsKuqjtJ0/Oq
i+L9RMxMUqKT2Ldq5I4So2dzxMEe7aVeX8rH7fJHFF02ICd3tXmfxY0ySGOC9toy8Akx5g6
rkdDVC28W6izxo6MFfhTwQT7Guh8s3Nv5lzMZ3k6Qscoo9TXVCbo2UkefUjzvmizzvw/qsl
ipSY5B5Bz2rt9M1fzp3c48rbxnvxWQ3gqC/u3e0keEZx8p4J+npWhB4Y1PR7UyyYuLdBlin
DAeuO9diqwnsziqQa3NWVoXkEyP1wVAPAqK98W2tuDFtkmkQDIRf61zd7q2m5iWG4LKxO4M
cYxVGy1fSmaa2lbaGOUYHrVumnqZWaO4h1WeSESNAwDjOM8iornWIooMyRhfc81z41dIYJC
Z02r8oyQc1yeqarLdRtGjZBPG2moCUbs6i68SwEFkIx1GTVaHxHczHybK3eZh2RCx/Sn+HP
BULQx3/iF3WJxuW3U4J9zXpWlyWmmxrHptpDbRHrtUAn6nrWnIh3UTi/D8+ow6l52pJJC3U
CVcYH417FpOuQSxAB1Hp05rGe8s54it2kcynjDgGqJsbN9x05hayjlUB+U1HJ2Ib5j0a31J
XRvm5OOmOKuR3655UYPUnFeb6bqUqTNDOSki8GumttTjcEbhu9z2rnmnbQmzvqdE14Gjyp9
u1Pgvufnb3HIrOjaOSIEEYPSntEiqTuPtz0rkbmtB8qNxLwSrt3k5q9BIm3YGIYn1rmbUlp
NpfHPHNacMzK5AOCOnfNYPmb1DY0b2FvKJVSfXmsKaIvHLATlJFI6niujjkZxhskkc8Gsa7
DB23A9eMA12UtHqCleLTPOr23ltbnygNjBscg1A29/m3bs9VwcV12v2fn2q3UWFdCAxx1Hr
XMJEMnkAjjHautXMGZ4dlkClAM/jVr5ynQc8YxUEiiNiByV5FPUrsLHgeoHSqJOa163ZpVd
QMDk8daigRxbHkLxnIHStTV/L+z5DcjngVlQOv2Uybhgdc4GKG9DojqilfQsSq43ntx1+lW
dJ0xjKqMvcFvc1Fb3Vre6ixhuAfL5AB4zXSafJBbzbri4SINzksM1hN6WRvFM2tP0uOfXoD
0RYipU9/wr0P7FD9kX5QcJtzx6V57pOoaW+otLc64IIR90FsHHuay7rxatrrkv9karPLEhI
CO28P9PavIUpLWUR1acqmiex9D6MQthFg9BirF3rei6f8ALfalbWzHossoBrxGy1Xxp4ruI
NJs7ttGjePe5KFWI9u9dpp3wf8ADot/+JzJcapeSj5pZJCMH1AprletzzZUI09asvuO+tbu
1vohPaTx3EefvxtuGfwqaYiSPYoyD97txXmEnwol0eORvDPivUNMJOQjnen44xXMRv8AE28
uZNM0nXH1MRnD3KDaoI7bjRyRezIWHjLWEtD3JoIyuxsbcYI7Vi6Vaanp2u6k0KCa3nWMx7
hwgGRtBrzjTfEnxH8L3DweJNEutWtc7jNEu4qPYjr+NdxovxU8FXVvKL29exbKny7mEgg85
HFZzpO3u9C4U5wbSXMmfGUelW6yEGDjHORUF0QFSKGKMPv+QEY6V1ZlgKsiuAR1B4Irndbt
wiwXMSZnL/IB1x3r2lU5nY91xsd54Pt4b2wl2KsZTAcHt6108uj6f9pZrmVFsQdxcng1x/g
u0OoR3MeXRHVSdhxk+9dLe+HhfwyWjzy+VGpATdhT9a8mWk7Puepf3L+R5zrFtbXb3Utnte
1MjeUf7w/wrlIfE7abbLp8dsEMTENzjNdbqDrp8a2qLgqCu0dsV53rMTTXr3Ajxu6819BCK
tZng3bbI59Sku9Te7dgryHLba6DT9QnuFWNJSwJHGTxXGMjxHDqVrS0i/NnfRueVBxjNKpB
NaGsdGen2TRQZjPzMccmtHeCCFUdaxob6F2MnAU45FX4H/ehMYUDORXiSpyudbkuhbYAvk4
Hrg1btnEbLLG3BHUnpWZNdeWC7YOTgdyaT+0oEjw0gUdcela04OOpk58ysaupyMxSZ8MWGD
zWHPZrIfOx05OBRc6pb3DwwLJuc9McEUybUIYvlaX96RgKK15Xe5lfoatpJHDsEeT646DFQ
XNxHM5DEKo9qzxMyRAhSAe9QkmcjZuV/THFUkt2K7KeqJp7RjeNzc4YDmud+zWz8qxJ9cV2
UWkPJIHl+cjtW/YaFaxY/dLnPcDitVKwuax51b6V9pQhIHYY7KasDwyzqSiEY6cc163HaQx
KNsaj6YxSSRKX+4M+lVzvqS5+R5Smh6haIywyny26o4JB/wAKdGniGCAplmjHIG4Nj8+a9M
mhSRdpAx3OKqnTy4Pl7enB7VMprqNTZ59b6prVvLlbiYEnIAj/APr1rW/iLWp4JbZ3ZmkBX
lR0Nb8eiyFw8ix4HAx1qaDSUS7zJGD6c4pXjvYbnfRnn97pEMiP5isJByPXNcxNYvCSCTmv
Ytb06NbZp4l+Ye9cdqNrF9iM7MgOAQCea6IT6GdzhTG0YwzHPpmul0LRivlahMT8jhwhHUV
lXbWvnRqrK2SN1dkJ4PssKQSLg44WtJNoNehv3GrpcInzENjn2oOqAqAj4OOxrGEEm0lM89
c9qq/ZrpXK7u+c1Ld9SOU6eLUXkPyzZx0zWnHqTookBBHfnFccsMq9AcY5YVOHmKbSTtIwc
etKwuU1dW1p1ZZYpv3hbGQe1dHoF1cXaK7XAyex9K8x1W6EFqsZIDA5q/4c8SC2uF3H5M88
8UpRurlcp9D6eCYsRuTtxVxllXIYhcDg881xWheLbcEh3Ur1BroZPFFjI8arKu4nJB71zuJ
LiaYUgBmUk59TxV63kXIBPIPfNVbe9s7tAVcFj1q4phwdpGc46UlBESia1tJjLYPSoLqPch
I5z6CqkbAMSCMdegq0ZoY0Z3lUZ65xiq5XYj4NTNu7US2MqOdu4dPSuNuYRbRStJ6/wjNdj
Jd2l5HLFBKjlRyQRXNXkCyMY2kUZ6/MM49BR7yQ5WZyk99ZqwdklOTg8cZqVriC7QorksBn
aCAcVNrDQ2ySBGTKqFQVxdygMfnPNslwdozj8yOfwpRnNaM1VJS1RS8XWt61m40+FVkU53L
Idy1nPbavqGg2tubgQrKoZ5Np+Yjs3pWnpWrTsssNxKJTkgY+8Pwqj4i1a/0+xxDbNbJKdo
L9ST7VablojZRtuPskttMtkEZlN9u2+XG+4OfXHpXaaX4EudeJvdZuDC5X93HCeV92P9BXD
eH7DUrdo7qxlW4mkYRyNIpIUt6H0Fe4eCb+4vdKke7hEEsEhilIyFyO4rCbS6lyutUMHgjw
tBaww3mnxNOoCjYSpfHrUeq6doVppRtbTShp8+4EHYSzfVq6OVYZbxfKVrpmO1gwP6GrF1p
Laj4amlmidhCx2KDhnP19BXz9WvKbauNe7ZsxvD0OoC+aSGeZXihJiMn3gOuK9J0rW5Ukht
NWZEZowVl5G4n19Kw/BmmrPZQXbq37pivI5Ix0NdJrenotjJd+WpEZVmUjgqDzUQ9olzxeh
x1nTnP2cjL8V6x50I0TTZFkurlSXKN/q4+5z+lUdF8S6ZaabHZwWawyxOI/s5YKW5wSCetW
dD0prl7jXWhWOW54gTaAFjHT/GuN1zwvqmozahJAVW2hPmtcEYZm7ha6ZVXGSJhRpyi4N2s
exL5ThSuCOuARWdd+FtA1QPPeaRbXEgYfM0Yz3rzPQb2/8OakjyzXE9mYBLMjndtHTiva9D
mt9T04XVpJ5kUgVgR+NaxqKS0OOpQlRneL0Phu4S1tFMbsGdQOT9KwdXvbZ57MRzocAh1B5
UnpWNqF3cXEwHmMBx16ViX/AO5dZFk3MDnivbhQS3Z7zndnvHgRVtrOR2fZ5uCpPcV1y3SG
Jtssee4JxXEeBbj7b4bilFzyg6cHFdJPHJ5PnLIuWPQKM14VZ2m7s9mmk4Jnmvi828fiOUR
NuDKGDDpnviua+xIXJ2qS3TIzXX+KNHuLpxcRxyGeI7gS3BXuMVX03S3exS4AJD8jAr3KNZ
Sgnc8KtD2cmcjLpJk5kiDEHGD6VkX+hiGVjEpyOdo9K9S/sllw/knf+hqhNoLzO0skpBz02
8Vp7SzM4vueYPa6ojKYy5YDpnpWjDrmtQN5fkOX78Zrt59IFvtZGDc9xT4omjDebAr/AE60
nUXVFHC3F14g1BcODEG9DinWuia1MgKyHDfxE12VzgA4smJUnoOn1qayvLIqFUiI4wVYYx+
dJ1NNA1Oag8O6hDJvdllOMYyavNFdW4I/srJA7MOa61FGwGKRSMZOCKnAQxbXTk/SsXUu7j
3Rw5bXZowq28dupP1b8Ku2U+sW24z2gmUd14J+tdfHsK8xDcFP0NO+0wZ8sunbIHWl7RvoC
Rk2epyOy5snjPPHatm01KULiZEOc8qe9DTRhCAwXPqetM3xeZtG0E9qybY3bsaC6izYCx4B
4PbFQfb5CwQrjBwBUsMCkAHBJ96kS0HJ44596XN3ZHMkQSXEhc8HNROLtmcqdufu1rx20W3
LYB6c0oRAxAwRjgc0c0SOfsYyW+psVVWbA9D2qf8AsrUpXDb359K14pCrqcZGPSrDX7hRGw
I2nqKpTixOb6GRJoU1zatFNOxJ9a5e68Fy4YGQsh7c13LXby5yenWqrzMjth+DyD0FX7RJ7
k80up5rcfD4yDbESnPDHtVb/hDNV09llW53+X8wX3r0xpQHKvISc/LUc7rPuBGXUY4rojVb
3ByZwttJerExmj3t0IHap7q4mjgd3tiqqAwNdPHbRpGf3QDH+L1qpPbK6skmMMcHir5h36n
n0fiSZ7polgLr0AXmpJNT1e7GLe0aIjqRxXdQ6dpVs+5LaJSR1xWjb2tqJN3lx/TAqudDue
TPoWtXjebIGJPcmpYvC+qwZMe5Xb0r15/s8R2rtDDJPFVpJYhHkYz9KPaME2ecR6Zr8Y2ve
Mo/UVXdtatJcwXMpcdSTnNejTEvgxqoUjGSvWmDRYXkEzAHPbPf6VPtCkzldI8V+KLW5jTd
uGcHcK7FPGfi2ZAIxFEvqRQmkxIQ7IMk4O3ABqWO2FuQDhl7EjtUOSeqQcyvqSJrPiSUZn1
HaP8AY4q2b+4aIfbLyVvV3bj6VLYtYbHZ4ir/AMIbp9aXV0tla1Vji2ClpCDwfrWEZ1ebXY
1l7NqyHxXZs1Fwk2xV6sp4/GrUniCXW5ks9ORbdDgPM3r7Vw0Zgj1dIJbh4rCVQRubg+hxX
URyQ2kqLbMCFGVINd0V7VdjmklDUlOkataXUv2qOO5RlLIx6Niq13NbypbLJaCKNjk7OpPp
muug1GPULLZMwVkz82cAVwuqXcqTg6ZCt3DZN+/fnbknoPpXPOEoOyegQnzv3lqc6mmeZ4i
Z7WZGYyFkaPOMg52GteSxk8ReMIrZlDWWmKHnz/FIw4X8Kp2OuSWmqvJdQwKu3cSBt6Dr9a
0vAeqWj2l3eT3EYn1C8eUA8kL0Wqo2tqaV+ZO6WxNd6Jc6XPbzaU7Lmb5kGcMD0yK7fwdq9
uHuNPvohb3csxKq3Rj0zV63ijupozsU7CD0pNS8Obkmu7dALm6uIli6ZB6E1zYiDWvQulUj
UjyyPRtP00RyRfIuyNOuOhrXOlxvZ21sMbEffVRl1GPTkt7GKOScIFaWTAXOOtcu3iLxXYa
pPDIlrdwxgZYLsCn6/wBK8+VKnH4jzpe0qfA9UdJAuq6XfzWlnBEbeUl4mYdG7qfrWTr3ia
4voDosEBgupV3zeYQFWMfe59+lKPF2o20Kz6taQqud+1Ccqvb8aoWGn2/ifWH1d5sXKkq1r
IMLGv8ACCP1rJUpR+F6diotX5qi+ZLpPxK0pYxZavbNp7rhFCjcpHT8K7i2urDULMrYzRSx
MNuUINeZeKvD1vb3Vw6iS6v7pVUccJ83X2Han2mk6x4b12BLGV5A0AmdTwD/AHhUxqJO04k
1KUJRUqcrNnpraXbfZZoxEhaRNhPt6VoeHbSPRtFWzjYkqRuPqTmqlrObq0imQkCRQ2PSql
9riWBNrHZ3N9PkMyW4yUHOCfSvQ+rQiuc8uNarJ8nU/Oy5kdLjaZN6r0J61WkiMowUOO+K6
KPQik5aaVSPTFXDYoQAUGBxkV6TrRWx9V7OQ/wlefY7ZoZZ9tuqeYGVsEc4xXQL4ig3ujXc
qf3WDA5FZWmWapHcNG6RBUBZjwAuetPdbKW3MguLdoQeSccmuOoqcm20dMJTirXHX3iv/QZ
Vt1lmlf5VLEY9M8V2WkTRvotuJAok2AEAfdNcXBqOhxSCPfvKgfKibv5Vq22uSXd4tpYwGz
UDPmTxnLfQVm48qtFWFK09zqpRC42kEn1BqnOm3AUDaf4j2pIrG+kO03asT6KBStp18QNty
QB144qOdrqYezVytMbfyS8sqKMfnUT3FnAvMyFeD1yTSz6e8i+XclMdiOKrx6UkZYL1c457
0/aspUokL6vpak4Du3cLGTVR77S5FcmPaB2dOf5VtDTQkRUKM46kdfpTG04OoQxqcDGT3pc
6K5EUdPvtLuIcWsiKw45wp/KrD3cEZ2mUKOvWj/hG7OUl5441PqoxxViHw9pYOPJBOM7sk4
q1OL2MmmR20sEwQrKGHPBbirE2nW08ZDQqSOnUfka27HSbOO1XYqqw4JA61PdWSxLhCB3zS
5rEu6Zxx0e3QeYQ7kDgM7Eip/sCeYH6HGMjNdCtojx5ckjrk5xTWtVVDIrZI64FXzR2Zm21
sZ9tamIAG4fFaG4pH2c9+vSmpbkFWY574A7VYMZB2omR6kd6wnGEiGMEmFDn1/Sp4iGALAE
9vzpPsN3hRsVgRnGaP7MvZACV2ADPB96awya0MnJJkoaIvtxx3xmo549/ygNnPpU0el3Sn5
lJx0B5q6lpOQF2ngUfVmieddDEkjIzg/UH0qFnaeMBl2gcfWuglt22/cUkg9ulUJRFHhnAP
tiq9hJ7C9p5GVKjCMhsZAqGJgsYR/vngE9TWk6xSYDEDnHSq72BDZ3g+mcVrGnNblqaZWwr
KVBBI6H0plxZF4xyQW5GKnaPZ17HjninL5xT7uGYckHp6VrFSTDmRmJpr7QTzyM571qRWuF
4+bBwTipFM6Y3Lu2nrV2FzKhDDbz271buHP1KI05WAJTOTkEmmraJvKnAOa2TGxXbGSO/Wq
E1i5fzFdlJ6HdyTXPOpy9C4a9SD7KoGAF2inrChjzuy68Yqu8jrL5cFyrsB82TwKZP9viAc
MQGHOBRKqoq7RcYOT5Uy/8ALtBJ5HXtWfc3kQZkiJkcdAnNQWYlvZXW5ldkxhEUEA+pPrTr
1oNNiW3tYWlnfpGnX6n2rSMr7bCcFF2e5i3eravbyCbyQqE4CE8mnXM944hk1V2Nu/K+Vys
Z7Z9a0dJso72KaW7iJuSdr7lI2/SmwW02mj7PdAS2UrHAIztFaydlpsxpr5lc2xuCqvGZZc
gLgcMo6Vui0bZl/lIGfr7VraXaQRoFiUFOiE88VrixidclQXHqK6KMHFXbOadZN2OIWB3Lx
zwlYX+UHceT6n2rpm06203RBBCglDDjHO5j1Jp11YgptKdugqhcaxFoGnPNeL5kSDEUY+8z
egHcmrnC5Kndqx5x4lshd6ymmpcFZMeZONmAF7BfU1JoOmSx3r286eXKsuFikUAEY4zjoa6
3wz4ek1HUbzX9QlH2+7IJVMf6OnZP96rOq6XaaFrSNNK8MFyNyyH5sOOxNclW8VZLQ7oTTd
nud/4Xtd0SRxxum3hlbnHrXolhY26zRS3AULEMIrEcH1rmtASWfT4pLPYJinzSPyq8dfeuc
8WeDfEepwRapJr832YSqI41Ygtk9cDgCtJSjyp2uec23JxvY9QufFfhm0SS0l1i2WRV5RWB
ZR+FYmv6vplva2sGnILz5w21D949txrjLHwbbvd3dvYKjW6SxwyS5JPPXB+ua9d/4R6xt9F
WytYVijVlOVHORjkmudxlXhJqNrHNJ0sPKN23c8t8RWviS61MrqMHkwoomxA2VGe5+lbfhC
9Gj6ndw63MscrBdszZ+cHpzXp8tjBcW8kcy7g6FTn0rzXxFo1nb297qVwJZ2CrBbwgnDNjH
41hiaE8O1JalUcVHERdNq3oehta2d1H5yskokIbcDkHHSs7WtQ03TWjaWNprqX93FBCu6ST
2A9Pc8V41pXirxJ4WuXsLW2GoNccJaHJ2N7emO9ek+AXsryGTU71zPrMpInlmPI/2UHZfau
ig6VVqy1Zy4jDzopyk7pFmXXL7TbYpLoNzbtIdkA3K6lj0BweK07a9sPDdkVv7jN1cMHlkx
ku3Pp2HQVn+JNT2a5pthbwm4uCxkWFB1YDC59BznNbejaIIVuL3VzHd305XdvT5Ixz8qj09
6640eaTjDpoYc0YxU5qyf4nwnf2d4zlprW6iKgZyhABqj5s9tEzOsioOvyk5oorjir6H2kn
Z3DytQ1QiCzsruRXjDMscZy655FRPZhruOOXTLtLeMfdER6+9FFbqKtZEp9TqNI0hJ28y00
+aFXGAAhGa6qz0YQBTLBIGxn5u9FFefNXb1NE7nQWtoTGPLicyfSmXNtcPHgrJEo6qF5Joo
rnY7GbNotlcwZmtpWkX7rZYHNTrZfZ4ljWN3BGQWGcUUUm3YIkghj2ghSCQecU2S2zgKjHH
JwDx+lFFYubKtqRvYNI2WQk9gwNQNp88Teatucg9FzyKKKzjJ3Mmy9bqzLh4mjODgEdKSbz
huHzZI44JooraTZjJFOWVlBSQNtY4+7TYi+WTazHp0PpRRXPdvRmc1bYtoZlcfusjGOVqTY
27AQrjkcd6KKcNzGRctp51f5kJ68AVrwvkYZTtxyNooor06U3dI5ZJFxGhGMo2PcU2S4QFl
CEcYGBx60UV6EHfVmJUldXJHkyA7eCF71mukZO94s4OeneiitaepKI2VG3HyDndnGKy7rzV
IjVSfQ4oorWxV9RqWjyDcytz3xVhVxHgAgkbckHiiioLT1sONsXKBiwJ4PB4qQQCFh8zZPI
yDiiiueoy+pDJqHlyLuVwPQCobh4bl1MokQA9gc0UVyyinKzOhaK6KclpbzXJMURjV0IHHQ
037RJHYJDdsxEjBEkPbnvRRSdON0VzMW6v7W3Q2mnxrPOoz8oyE+pq7pNtDF8z7nmmG55WH
3v8AKKKlycJqKLlBOF2ahjj80soySOqikaxWSIq8Rcd+KKK9SCTjqcEtHoaGlaecCMRlUU8
cV0cGnFz/qz9MdaKK1XYwlJ3bZU1bTks7Oe5mLRxRqWZ26AYrzDToL7xNrS69dQH7DBlbOJ
h1/6aEfyoopts0p6Qcup19mlxaOZLNCC3LZBwa1bSaXULlDqOjfao48qdgyDnjoaKK4sQ3a
9zooO71O4sPCa3Wly6NFezWflfNAsbEMoPPzY6gdK3vs8utC20GONnitkU3c6ZCqQOFX3OP
woorWhFSsn9rf5M4MRN+8+1mvmcR4s0DxN4X8U6ZN4bEk1pdShTbchWcdj+Heuv8JePYdVv
JdF1izOm6ijlPLY5ViOwPrRRVqXsq3s47GaSxGH5qm6W53rJtVn2ErjnjrXmviZPEc91ltO
8jS40Zg4GWH/ANeiiozbWFrnBgJcs72Kfgm00q9urrxBHGI4oSYIlk6jH3mPuTWXqOmvNqt
7eaIHZYZBIHiOFX1/WiivKqwXJC3me1GTVWbv2Ow8HaRI11eavcq893NtRpXGSOOQPSvQrO
HekgaFio284xzzRRX0GH93DxaPGn+8xLUj/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABIAE8BAREA/8QAHA
AAAwADAQEBAAAAAAAAAAAAAAYHAgQFAwgB/8QAOhAAAQMCBAMGBAQDCQAAAAAAAQIDBAURA
AYSIQcxQRMUIjJRYRUWI3FCQ4HRJDNVJkVicoKVscHh/9oACAEBAAA/AHziHm9GT8sOy21J
78/9KIg9Vn8VvRI39OQ64gtJOeM4Ty1AmVSa7upSjJUEIvc7qJ0pF7/9YoNA4RV+XTpDtez
BNhTDtGQzILgRa+69977WAP8A54J4RZqTHQHMwSFvrSFktvq0Nmxuk3N1EkpsRtZKr8xjqP
cIKlZluNmeoJOh4uuuPq8/hDYCR0PjJ3vuB99yncJH4q9MzMs2YhRSSvtXGymywSkJC99SN
Sbk+E7gG+2NZ4UykDvFCzFUVSA8FpjTZi+xUi4ukqRZY67jfpz3xsVDhUHlylQq3Vo4cTrZ
R8RWUpVY+AgpJ08vEST7bbzQV/iBk2tPxO+TlpgJK1tSypxpTSVaNQ1W8BVsFC17i25xeMr
Zii5qy9Fq8QaEvJstrVctLGykn7H7XFj1x88Z/wAw/NmeJL63ViDHX3ZhSG9WltJPitte5u
rfff2w1cKM9UbLNGlRavUJxfckNoYiaFLQhJvugdDckq5ck2ucXTBgwYMGIZxzo8SNUI1VZ
cb7xNWoP2csbIQlKLpub7pX4gBbkcfnAvNCo1Vfy0+q7MwF6P8A4XEjxD9Ui/8Ap98IWZ6R
NypmadSlLda7J0ltQVbtGyboVt6i32O3TGizWasxYMVOY3p3Gh9Ytbfof1xQ+F9bdzFW3aP
XswVwvPo1RFoqbyLqG6kmx5kbj/KfUYq/yTG/rmYeX9We/fGXyXGtb43X+XP4q9++MfkmPe
/x3MP+7PfvjL5Kj3v8czB1/vV798Q3MmZqsqv1JvLuZasadC8q3KovU4AQkqHi8QKjtbpY4
WZlVqin1Inq1vtkpV3hhKlpNySDqF73JJ9yTzx3OG1FlZhzsw0wsshtDjrrqEj6adJF7cty
oD9cVPjTlAVigCvRGrzKYn6tua2OZ6fhPi9hqxOOGdNdk1Ep7Iuxqlrp8gsMqceYbUAVL5a
EJN0pKlXNtVhhn4ncPVZefj5oypGVHRGUFvtMAnsFJOoOpG9htv0FgfW1QydmVjNmWotVZ0
ha06H2x+W6PMnmduov0IOO5gwg8XM3jLuW/h8Z4In1MFpCgd2m/wAa9h6Gw673HLG7lDJKM
r0b+CMYzlRrJdKSpC3FIQSVGwUpIWm4HMAn12n3EzJMmnwZ2YZnZ1CVILSnHkvKQY5vZZCS
fEi6kISOaRa/qXjhPk85YywJEprTUKjZ54EG7aLeBG/oCSfdRHQYeVJCklKgCCLEHkcRigU
ZWTeNCKOzTI7saWXHob7iiFtNlBJ0q62AUmx9L7XvizLQlxBQtIUlQsUkXBGEk06LkDMrEu
A0I9DrCxHlsp8kaRf6bg9EquUHkB4cPGPKVJZhRHpUlwNMMIU44tXJKQLkn9BhGy7llGZ6u
c75gYDi5IHw6G6ApDEf8sqBv4z5tjYE357B+xOKrk6n5j4ptPqelSmqchMiah97W02o/wAp
lCTuL2K1DcWty1Yo+DC3nKjuS48OtQowkVGiPd5jtWuXk2+o2NjupI228wTjt0+fFqtPjz4
TodjyGw42sdQf+D7Y86vSolcpMmlzka48lsoWBzHoR7g2I9xjj5KrT1Rpz1NqD6HapSXO7S
loNw7byOjfktIvf11emNTMzqMyZiiZNbWFMBIm1Wx/JSoaGvutVr7g6R74cMcnMtbFBozkt
LfbSnFBmJHvu++o2Qgb9Tz9ACemMcsUNVBo4jvyDKmPOKfmSDzeeV5lfbkB7AY7GDBiY1Cq
OcL85ureblP5crIU4ywwNfdpF7qCUk7A3JsLebYHTimIWlxCVpN0qFwfbEBjyK1wszmtMln
vSEtrUEoUoIfjqOpSUlSeaD4tht47nfHpw0z0lvOkmVWFDt63IS27IU6LIJCuzSEaSrTqsn
zAAFN+WL5hWp39pc2O1g3NOpBXFg87OvnZ50bC4H8scxss4acGDBjj5poKcx0N2ElzsJKSH
Yr45svJ3SoHp6G3QnCDwkzYGEy8q1ctQX4LpQw046AQbq1tjUq5sQfW29zyxvcViiu5IFSo
0ONVEQ3u0722rUpgJUAopAFlpNiFb2sL2NriDuWhy2ZcdS0JUA8yW16VNkE7X3IKVA78zYH
a+KrQOIVczJGhZYozsrvzjmhybJIcWlkoUFrKgE2KCQQTuo2vY7GwUumxaPTI1OhNhuPGbD
baR6DqfUnmT1Jxt4MGDBiGcYckPU+sfNNNhl2HIN5jaAbNudVHTYhKhzPrffxDHDqnEN6tZ
LapC5UimuwmmW22YyLokhKVpVdQIKQUqT4TceHrfCdHPeIioSkrLmrXHCUFRKzYKTt6gA9d
0jlcnH0FwmySvKtBXLntaKlULKcSRuygeVH33JPuQOmH7Bgx/9k=
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAiABcBAREA/8QAGQ
AAAgMBAAAAAAAAAAAAAAAABAcABQYB/8QAKBAAAQQCAgEDAwUAAAAAAAAAAQIDBBEFIQAGE
hMUMQciQRUWUWFx/9oACAEBAAA/AHLyg7F2pnCB5ppovPx4/un9HxYZuvJVbJO6SNmj8AXy
YPsf7lEaRjWXfY+n5PSXWlNBSq0hAULV+ST8aGzytz31MwWFzzWGMkLkhwJfHifFNg0PO6B
vxu9AX+eZOfj+05zL593r3uY7mScbYkF6YyBE9L5T9ilK38aA0Td3ppYqLJhYmLFmSjLkNN
JQ6+U+PqKA2a4su1fSFWT7f+rsTVOtTpIW9HU1QRolVr3QNUPtOyP94RI7851PJZMT40acq
O6hMlESSvyjpVXiEhTaUkAa0bv54x8bkI+WxkbIxFFTElpLrZIo0Re+FcyPYOtSQ9lZuJQ2
VZdhLcsLZS4pCkD7HEpVpWtFJ/ojY2dg15fGoiwMw+iYl1oelLDSWVBQFltaAaurII/g3VW
b/k5wpSoglIJSbBI+Of/Z
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAiABkBAREA/8QAGg
AAAgMBAQAAAAAAAAAAAAAAAAcDBQYBBP/EACUQAAEEAQQBBQEBAAAAAAAAAAECAwQRBQAGE
iExBxNBUWEUIv/aAAgBAQAAPwBpZTOxsLIbOSWiPEeTSJKzSA4LJSo+BY8X9H8uPAblgbij
B2IopJTzCVEf6TdckkdEWCPwgg1q41zUE5hUqA/HR7fJxtSU+4gLSCR1YPkX8aV+Jibnwmc
wCtxthDeNU/HY/iDXGUHB4ICk8aoHtPhN61u0/UHD7rlyIUd5DctpRKWSqytA+QfBP2BetV
qOQ8Y8V14NLdLaCoNti1LoXQH2dKxjdOT3bmsSHIDOLXOEhMVLnurK20pIWlw9AA/gsUOxf
dj6f+lje1su5mJb61yUFxploVwSkmudjs2n7qrOmNqozOMkZpf8KpUiJCDfJxUdfBbyjYCe
Y7SBVmvNj4sHy7c2mjDCO7KlOTH4rJZjqdUV+ygm1UT2So1Z+gkAADvRa5o0aNGv/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0