Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/793.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>robo</last-name></author>
<book-title>Kniha</book-title>
<lang>sk</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>robo</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>2f149463-060c-426a-ae78-e9badfe03c47</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2001</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p>Digitalizované 2001 RoboV</p>
<p> RoboVa stránka o knihách http://sweb.cz/robov.knihy/</p>
<p> Mirror tejto stránky http://www.robov.knihy.szm.sk/</p>
<p> Email robov.knihy@seznam.cz</p><empty-line /><p> <strong>JOHN MORRESSY </strong></p>
<p> <strong>MLADÝ KEDRIGERN</strong><strong>A</strong><strong>PRVNÍ KOUZLO</strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>(YOUNG KEDRIGERN AND FIRST SPELL)</emphasis></strong></p>
<p>Copyright (c) 1998 by John Morressy</p>
<p>All rights reserved</p>
<p>Translation (c) 1998 by Petr Caha</p>
<p>Cover Art (c) 1998 by Zdeňka Housková</p>
<p>ISBN 80 - 85911 - 41 - 8</p><empty-line /><empty-line /><p>Těm, kteří si dávají práci s učením druhých, a těm, kteří se snaží, aby se něco naučili</p><empty-line /><p>„Co je dobré, bývá zřídka snadné;</p>
<p>co je snadné, bývá zřídka dobré.“</p>
<p><emphasis>-Irské přísloví</emphasis></p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Jedna</emphasis></strong><strong>Stařec a chlapec • Pravdivý příběh o Válce nosů • Pozvání na večeři</strong></p>
<p>Neměl nikoho stejně starého, jako byl on, ba ani nikoho přibližně stejně starého, kdo by si s ním hrál, ale netrápil se tím. Měl lesy a řeku, svého psa Spota a kočku Princeznu a starce, který se jmenoval Tarry a byl jeho nejbližší soused.</p>
<p>S Tarrym bylo mnohem více legrace než s Hobem a Mag. Ti dva uměli jen lomit rukama, soužit se a zakazovat chlapci všechno to, co dělal nejraději. Nikdy se nesmáli. A pokud se někdy usmáli, tak jen krátce, jako by měli strach, že je při tom někdo přistihne a potrestá je za to.</p>
<p>Tarry se usmívat nebál a často se i z plna hrdla smál a vždycky dokázal rozesmát chlapce. Chlapec si sice vždycky nebyl jistý, co je vlastně k smíchu, ale způsob, jakým to Tarry podal, ho nenechával na pochybách, že je naprosto správné se smát. Tarry se někdy i rozzlobil, a když k tomu došlo, mluvil hlasem, který jako by umlčel celý les a učinil, že všechno znehybnělo. Ale jeho hněv vždycky rychle pominul a nikdy chlapci neříkal, že tak příjemné věci jako lezení na stromy, prozkoumávání jeskyní nebo skákání z vysoké skály do řeky jsou špatné nebo nebezpečné. S Tarrym byla zkrátka legrace.</p>
<p>Chlapec, který se jmenoval Kern, navštěvoval Tarryho velice rád. V létě, zatímco Hob a Mag pracovali celý den až do soumraku, trávil většinu času se starým mužem.</p>
<p>Když jednoho ospalého odpoledne seděli na břehu řeky a lovili ryby, chlapec náhle přerušil ticho a zeptal se: „Proč vlastně žiješ tady v lese, Tarry?“</p>
<p>Stařec se pohodlně opřel o mechem porostlý kmen stromu. Pomalu nadzvedl obrubu klobouku, který měl na ochranu před zapadajícím sluncem stažený hluboko do očí. Chvíli se mlčky díval na Kerna, než konečně odpověděl: „Abych měl pokoj a klid. Ale teď si myslím, že jsem udělal velkou chybu.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože tu žijí lidé, jako jsi ty. Nedají člověku chvíli pokoj a pořád ho obtěžují svými hloupými otázkami.“</p>
<p>„Proč je to hloupá otázka?“</p>
<p>„Tahle je další taková. Může existovat něco hloupějšího než se ptát, proč je hloupá otázka hloupá otázka?“</p>
<p>„Já jenom chci znát skutečný důvod, proč jsi sem přišel.“</p>
<p>„Už jsem ti to říkal tucetkrát.“</p>
<p>„Ale vždycky sis ze mne dělal legraci. Pokaždé jsi mi vyprávěl jiný příběh.“</p>
<p>„To proto, že jsem měl mnoho různých důvodů.“ Tarry si stáhl obrubu klobouku přes oči, založil si ruce na břiše a dál neřekl nic. Chlapec se zachmuřil a začal trhat stébla trávy. Po delším mlčení stařec zabručel: „No dobře, když už to musíš vědět... Přišel jsem sem, abych unikl Válce nosů.“</p>
<p>Kern se na něj podezíravě podíval. „Zase si ze mne děláš legraci. O Válce nosů jsem jaktěživ neslyšel. Nic takového nikdy nebylo.“</p>
<p>„Že jsi o něčem neslyšel, ještě neznamená, že to není. Je spousta věcí, o kterých jsi nikdy neslyšel a neuslyšíš, a přesto jsou skutečné a pravdivé zrovna tak, jako bys o nich slýchal každý den. Poslyš, ty jsi ale domýšlivý spratek!“</p>
<p>„Nejsem domýšlivý! Chci jen znát skutečný důvod.“</p>
<p>„Dobře, tak tedy dnešní důvod je Válka nosů. Chceš, abych ti o ní vyprávěl, nebo ne?“</p>
<p>Chlapec horlivě přikývl.</p>
<p>„No tak tedy dobře. Ale nepřerušuj mě. Prostě tiše seď a poslouchej, jestli to vůbec umíš.“ Tarry si patřičně upravil klobouk a začal: „V království, kde jsem žil, byly dva šlechtické rody, oba velice staré a velice hrdé. Mezi jejich potomky byl sjednán sňatek a zásnuby oslavili hostinou, která trvala mnoho dní. Byla skvělá.“</p>
<p>„Byl jsi na ní?“ zeptal se chlapec.</p>
<p>„Samozřejmě. V těch dnech mne zvali všude. Vlastně jsem tam byl čestným hostem. Můžu pokračovat?“</p>
<p>„Promiň, Tarry. Už tě nebudu přerušovat.“</p>
<p>„To jsem zvědavý. Budoucí nevěsta, Rhinetta, dcera vikomta de Retrousse, měla stejně jako většina jejích příbuzných rozkošný maličký nosík. Byl to rodový charakteristický rys. Naproti tomu její budoucí manžel, Septumus, měl velice prominentní nos, stejně jako většina členů rodu Aquiline. Jak Rhinetta, tak Septumus si přirozeně mysleli, že nos toho druhého je naprosto dokonalý a překrásný, ale někteří ze Septumových příbuzných zastávali soukromý názor, že Rhinettin nosík je směšně malý, a na druhé straně byli zase mezi členy rodu Retrousse takoví, kteří považovali ženichův nos za příliš rozměrný, než aby mu dodával skutečně heroický vzhled.</p>
<p>Jejich názory nikdy nepronikly na veřejnost. Ale třetího večera oslav, při kterých všichni hojné popíjeli, vikomt de Retrousse, rozmrzelý jakousi poznámkou vzdáleného bratrance vévody z Aquiline ohledně jeho jezdeckého umění - vikomt byl na své jezdecké umění mimořádně citlivý – řekl nahlas a přede všemi: ,Už jsem slyšel o legendárním africkém zvířeti, jehož nos visí až k zemi. Nicméně je pro mne překvapením, že toto bizarní stvoření nosí vévodskou korunku.‘</p>
<p>Vévoda zbledl a oči se mu vztekem zúžily. Poznámku zaslechli četní členové obou rodu a slyšel ji i král. Zachovaní cti si žádalo odpověď. Nastal okamžik napjatého ticha a pak vévoda chladně pronesl: ,Velký nos je vnějším rysem velkého ducha. Ale těžko lze očekávat, že muž, jehož tvar veškerých rysů postrádá a připomíná snad ze všeho nejvíce servírovací podnos, něco takového pochopí. Jeho duše je stejně plochá jako jeho obličej.’</p>
<p>Urážky začaly pršet ze všech stran. Začaly padat facky a jedna výzva k souboji střídala druhou. Ruce sevřely jilce mečů. Hosté se rozdělili na dva nepřátelské tábory Rhinetta a Septumus se horce pohádali, každý z nich totiž kladl vinu rodině toho druhého. Hostina skončila, zásnuby byly zrušeny a všichni se vrátili do svých domovů, ale sémě svaru už bylo zaseto.</p>
<p>Na obou stranách začaly vyrůstat pevnosti, byla shromaždována vojska, došlo k výměně ultimat. Šiky de Retrousseovy dobyly hrad u Highbndge a zmasakrovaly obránce do posledního muže. Nedlouho potom se strhla bitva u Nares, kde Aquihnští smetli své nepřátele a pomstili se na nich mimořádně krutým způsobem. Nakonec, po několika letech nájezdů a šarvátek, vytáhl Eleanor z Aquiline s nesmírným vojskem kanonýrů pres řeku Pug a rozstřílel vikomtovy branné sily na kusy.“</p>
<p>Když se starý muž na celou minutu odmlčel, Kern se zeptal „To se opravdu stalo, Tarry?“</p>
<p>„Poslyš, to od tebe není příliš zdvořilé. Rušíš člověka při odpočinku, nutíš ho, aby půl dne vyprávěl, a pak zpochybňuješ jeho pravdomluvnost.“</p>
<p>„Ale copak je možné, aby lide válčili kvůli nosům?“</p>
<p>„Lide válčí i pro mnohem méně. Nebo si snad myslíš, že urození mužové válči jen ze vznešených důvodů?“</p>
<p>„Ne, ne, Tarry, věřím tobě! Bojoval jsi v té válce? Na které straně jsi byl?“</p>
<p>„Nevybral jsem si ani jednu stranu. Byla to velice hloupá válka a já se rozhodl, že bude nejlepší dostat se od ní tak daleko, jak jen to bude možné.“</p>
<p>„A tak ses ocitl tady.“</p>
<p>„Nakonec ano.“</p>
<p>„A pak jsem se tu objevil já.“</p>
<p>„To až mnohem později, na štěstí pro mne. Tak jsem měl alespoň možnost prožit několik vzácných let klidu a pokoje,“ povzdechl si starý muž.</p>
<p>Chlapec chvíli mlčel a pak se zeptal „Proč to museli být Hob a Mag, kdo mne našli? Proč jsi mne nemohl najit ty, Tarry?“</p>
<p>Stařec neodpověděl. Chlapec se ho zeptal znovu a tentokrát Tarry řekl: „Tohle byla mimořádně hloupá otázka. Nenašel jsem tě, protože jsem tě nenašel, a dost.“</p>
<p>„Ale proč ne?“</p>
<p>Starý muž pozvedl zprohýbanou obrubu svého klobouku a nějakou dobu chlapce mlčky probodával pohledem. Pak promluvil pomalým, hlubokým hlasem, vyslovoval tak zřetelně, jako by bylo otázkou jeho cti, že každé slovo vyjde z jeho úst po strance fonetické naprosto dokonale. „Měl jsi štěstí, že jsem tě nenašel. Já bych tě dal sežrat prasatům.“</p>
<p>„To bys neudělal!“</p>
<p>„Rozhodně ano. Co bych asi tak dělal s miminem? Mimina jsou hlučná, mokra a naprosto neužitečná.“</p>
<p>„Jenže já už nejsem mimino a nejsem neužitečný,“ namítl Kern.</p>
<p>Tarry si hlasitě povzdechl a obrátil oči v sloup, jako by prosil nebe o dar trpělivosti „Jsi ta nejneužitečnější osoba, se kterou jsem se kdy setkal. Vezmi si jen všechen ten hluk, který tropíš, zatímco já se snažím chytit rybu na večeři.“</p>
<p>„Jednu velkou jsi už chytil.“</p>
<p>„Myslím, že mám dnes mimořádně velkou chuť k jídlu. A navíc je mi jasné, že budeš chtít také, i když jsi sám žádnou rybu nechytil.“</p>
<p>„Ano, Tarry. Děkuji ti, že mi dovolíš, abych zůstal na večeři.“</p>
<p>„Budeš si svoje jídlo muset zasloužit - očistíš tu rybu a rozděláš oheň. A udělej to pořádně, ne jako posledně.“</p>
<p>„Udělám, Tarry.“</p>
<p>„No tak dobře. Teď mlč a nech mě rybařit.“</p>
<p>Starý muž zkontroloval vlasec, stáhl si klobouk do oči a znovu se pohodlně opřel. Chlapec se velice snažil zůstat zticha. Vrbovou ratolestí odháněl mouchy. Zkontroloval svůj vlasec, potom chvíli pozoroval řeku a pak zase stromy nad hlavou. Chvíli se škrabal za krkem a vrtěl se, pak zkusmo zatahal za vlasec. Nakonec už to nevydržel: „Ty bys mě doopravdy dal sežrat prasatům?“</p>
<p>Tarry zaúpěl Posadil se, posunul si klobouk do tyla tak energicky, až mu spadl z hlavy, a zamračil se na chlapce. „Nevěřím, že by o tebe nějaké rozumné prase stálo. Jen se chvíli poslouchej, co říkáš. Nejenže jsi domýšlivý spratek, navíc jsi ještě ta nejnevděčnější obluda, která kdy žila.“</p>
<p>„Nejsem nevděčný! Řekl jsem ,děkuji’.“</p>
<p>„Vděčnost je víc než jen říct ,děkuji‘, když dostaneš, co chceš . Pořád si tu jen stěžuješ na Hoba a Mag. Kdybych tě našel a vychoval já, stěžoval by sis teď na mne.“</p>
<p>„Na tebe bych si nestěžoval nikdy, Tarry. Ty mi dopřeješ, abych se bavil. Hob a Mag mi pořád zakazují dělat to, co mám nejraději. S nimi žádna zábava není.“</p>
<p>„Život většinou není zábava. Brzy to zjistíš sám.“</p>
<p>„Lovit ryby je zábava.“</p>
<p>„Ne když tě při tom pořad někdo otravuje hloupými otázkami,“ odsekl Tarry. Vzal svůj klobouk, narazil si ho na hlavu a dal se věnoval rybaření. Po chvíli, aniž se při tom podíval na chlapce, řekl: „Hob a Mag se o tebe starají. Proto mají pořád starosti.“</p>
<p>„Jim dělá starosti všechno, Tarry. Dělají si starosti, že svítí slunce, že prší … a se zlatem, a-“</p>
<p>„Mlč, ty hlupáku!“ okřikl ho Tarry tichým a náhle přísným hlasem „O zlatu nikdy nemluv nahlas.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Protože by tě mohli zaslechnout lupiči.“ Po starcově odpovědi Kern vypoulil oči a rozhlédl se. Tarry pokračoval sotva slyšitelným hlasem. „Mohou být kdekoliv. Za skalou, na tomhle stromě, ukryti v řece - slyší každé slovo, které řekneme.“</p>
<p>„Kdyby se ukryli v řece, tak by se přece utopili.“</p>
<p>„Ne nutně. Lupiči jsou mnohem mazanější, než si myslíš.“</p>
<p>„Tak já chci být lupičem.“</p>
<p>„Byl by z tebe skvělý lupič, když neumíš být ani chviličku zticha. Nedokázal by ses tajně připlížit ani k chcíplému psovi.“</p>
<p>„Nevím, proč bych něco takového dělal. Plížil bych se za bohatými kupci a pocestnými, kteří mají ruce plné prstenů a zlato v měšcích.“</p>
<p>„Řekl bych, že zlatu přikládáš zbytečně velký vyznám Někdy je užitečné, ale tak důležité zase není.“</p>
<p>„Hob a Mag si myslí, že je Každou noc vytahuji měšec a přepočítávají mince. Dohaduji se, jestli se osoba, která jim nechala měšec v košíku, jednou vrátí a odvede si mne s sebou. Slyšel jsem je, jak o tom mluví,“ řekl Kern.</p>
<p>„Hob a Mag měli v životě tolik smůly, že když je teď potkala trocha štěstí, nedokážou tomu uvěřit. Umřelo jim sedmnáct vlastních děti a pak našli tebe, jak tam ležíš v košíku, jako bys byl dárek určený speciálně pro ně. A pod nohama jsi měl měšec, však víš s čím. Samozřejmě, že to všechno považují za velice důležité.“</p>
<p>„Jenže oni si myslí, že důležitý jsem i já.“</p>
<p>„Jen si o sobě tolik nemysli. Buď zticha a nech mě rybařit.“</p>
<p>Kern vydržel mlčet celou minutu a pak se zeptal: „Kdo myslíš, že jsou moji skuteční rodiče, Tarry?“</p>
<p>Vzápětí bolestivě vyjekl, když ho stařec přetáhl přes bosé nohy vrbovým proutkem. „Takhle už nikdy nemluv, rozumíš?“ řekl Tarry. Tvářil se skutečně rozzlobeně.</p>
<p>Chlapec, který si třel bolavé nohy, se zeptal: „Proč ne?“</p>
<p>„Hob a Mag tě vychovali. Živí tě, šatí tě a poskytují ti střechu nad hlavou. Velice tě milují a starají se o tebe. To z nich dělá tvoje skutečné rodiče a na to nikdy nezapomínej,“ řekl starý muž.</p>
<p>„Já jsem to tak nemyslel, Tarry. Jen jsem přemýšlel o lidech, kteří mne nechali v košíku s...“ Zakašlal, ostražitě se rozhlédl a pak pokračoval tlumeným hlasem: „...však víš s čím. Kdo mohli být?“</p>
<p>„Nevím a nestarám se o to, a nemělo by to zajímat ani tebe.“</p>
<p>„Viděl jsi ten košík. Přinesli ti ho ukázat ještě toho dne, protože jsi tak moudrý. Hob mi to řekl.“</p>
<p>Tarry si odfrkl buďto pobaveně nebo nedůvěřivě, nebo možná obojí současně, a pak řekl: „Naštěstí jsem byl dost moudrý, abych jim řekl, že si tě mají hned zase odnést.“ Když to chlapec nijak nekomentoval, starý muž si povzdechl a pokračoval. „Nevím, kdo tě sem donesl. Našli tě ráno po Svatojánské noci, uprostřed vílího kruhu. Mohl ses sem dostat z minulosti nebo z budoucnosti nebo z druhého konce světa, nebo odkudkoliv jinud. O Svatojánské noci se dějí podivné věci. Ale také je možné, že tě sem záměrně donesli a měli k tomu velice dobrý důvod.“</p>
<p>„Myslíš, že jsem syn nějakého mocného krále?“ zeptal se Kern dychtivě.</p>
<p>„To je docela dobře možné. Koneckonců, jsi stejně neužitečný jako kterýkoliv královský syn.“</p>
<p>Kern jeho popíchnutí ignoroval. „Až vyrostu, vydám se na cestu a najdu toho mocného krále, který mne nechal u Hoba a Mág. Prohledám celou zemi a nedopřeji si chvíli odpočinku, dokud ho nenajdu.“</p>
<p>„Myslel jsem, že se chceš stát lupičem.“</p>
<p>„Budu i lupičem. Budu jezdit střídavě na výpravy a střídavě loupit.“</p>
<p>„Vskutku ambiciózní plány pro chlapce, který neumí nic než si hrát. A teď už dej pokoj. Musím rybařit.“</p>
<p>Velmi krátce nato ulovil Tarry tučného okouna dlouhého skoro jako jeho ruka. Oznámil, že pro tento den s rybařením končí, se sténáním a vzdycháním vstal a oba se vydali připravit večeři.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Dvě</emphasis></strong><strong>Jezdci v lese • Tragický návrat domů • Odplata za zločin</strong></p>
<p>Chlapec opustil Tarryho jeskyni, aby se dostal domů před setměním. Vzdálenost, kterou musel překonat, nebyla větší než hodina pohodlné chůze a on si mohl dopřát to potěšení prozkoumat cestou všechno nové a zajímavé, a pořád ještě být doma dřív, než si Hob a Mag začnou dělat starosti. Tarryho slova na něj skutečně zapůsobila; slíbil si, že udělá, co bude moci, aby jim byl co nejlepším synem.</p>
<p>Když vešel do posledního pruhu lesa, který svým druhým koncem ohraničoval pole kolem jejich chatrče, uslyšel Kern podivné dunivé zvuky, které se k němu rychle přibližovaly. Znělo to jako dusot kopyt, ale ještě nikdy je neslyšel tak hlasitě a v tak rychlém rytmu na úzké lesní cestičce. Tudy projížděly jen pomalé selské vozy a i ty jen zřídka. Toto byl zvuk útočícího vojska. Kern okamžitě vytušil nebezpečí, vrhl se do porostu a tam se skrčil pod vyvrácený strom.</p>
<p>Sotva to stihl, když se kolem přehnal první kůň. Zvuk jeho rychlého cvalu chlapce děsil. Pak následovali další dva koně a po nich další, a ještě tři další, s čenichy prakticky na ocasech těch předešlých. Země se chvěla pod údery jejich kopyt.</p>
<p>Kern počkal, dokud nezavládl úplný klid, a teprve pak vylezl. Celá událost jím zle otřásla. Kdyby byl na poslední chvíli neuskočil stranou, určitě by ho srazili a sedm čtveřic koňských kopyt by jej roztlouklo na kaši. Oprášil si šaty a strach u něj postupně vystřídal spravedlivý hněv. Těch sedm cizinců - a naprosto určitě to cizinci byli, protože mnoho mil kolem neměl nikdo koně, který by dovedl běžet tak rychle - byli hloupí a zlí lidé, když dělali takové věci, a měli by být chyceni a potrestáni. Jestli je doopravdy královský syn, pak jedna z věcí, kterou udělá, až se ujme vlády nad svým lidem, bude vydání zákona omezujícího rychlost jízdy na úzkých venkovských cestičkách, zejména večer za snížené viditelnosti.</p>
<p>Pokračoval v cestě domů a snil o tom, jak se vydá hledat své skutečné rodiče, o dobrodružstvích, jež cestou zažije, a o strašlivých způsobech, jimiž bude trestat ty, kteří poruší jeho zákony. Než přešel pruh lesa, na jezdce docela zapomněl. To první, co uviděl, byl dým zvedající se k nebi v nehybném večerním vzduchu. Pak zahlédl plameny, klidné a systematické, poté co už strávily došky a vyschlé dřevo trámů. Zaječel hrůzou a zděšením a rozběhl se přes pole, přes bolestivě bodající strniště, až ho žár sálající z hořící chatrče donutil zastavit a couvnout. Začal pobíhat kolem a volat Hoba a Mag. Nikdo mu neodpovídal, ale když chatrč oběhl dokola, našel je sám. Viseli na velkém ořešáku a jejich těla se ježila šípy. Pod stromem leželi Spot a Princezna, oba připíchnutí k zemi oštěpy.</p>
<p>Kern zakřičel, ale nebyl tam nikdo, kdo by ho slyšel. Chvíli zmateně pobíhal sem a tam a nakonec padl na kolena a rozplakal se. Když mu došly slzy, odpotácel se do úkrytu lesa. Vyčerpaný svým zoufalstvím tam klesl na zem a usnul.</p>
<p>Probudil se časně za úsvitu a okamžitě vyskočil a rozhlédl se. Všechno to bylo skutečné, ne jen noční můra, jak na kratičký okamžik věřil. Těla Hoba a Mag se pomalu houpala v ranním vánku, jejich krev kanula na zem a ze spáleniště pořád ještě líně stoupaly proužky dýmu. Jejich dvorek se proměnil v bahniště rozdupané země a trosek. Půda byla široko daleko poznamenaná kopyty koní - určitě to museli být koně, kteří ho předešlého večera málem srazili na lesní cestičce.</p>
<p>Měl hlad, ale nepodařilo se mu najít nic než pár ředkviček v troskách zahrádky. Umyl si je a pak se vydal za jediným přítelem, který mu teď zbyl.</p>
<p>Tarry seděl na břehu řeky a lovil ryby. Kern k němu doběhl a klesl po starcově boku. Pokusil se mu vysvětlit, co se stalo, ale slova se jen těžko prodírala slzami a vzlyky.</p>
<p>„Přestaň už plakat, chlapče. Pověz mi všechno, i když je to pro tebe tak strašné. Pomůžu ti,“ konejšil ho Tarry.</p>
<p>„Hob a Mag jsou mrtví! Visí na stromu a trčí z nich spousta šípů! Spot je mrtvý a Princezna je taky mrtvá. Někdo je všechny zabil!“</p>
<p>Víc Kern říct nedokázal. Bezmocně se rozvzlykal a Tarry ho vzal do náručí, kolébal ho, dokud se chlapec zase neuklidnil. Ani jeden z nich při tom nepromluvil. Nakonec Tarry chlapce pustil a vstal.</p>
<p>„Sundáme je a náležitě je pohřbíme. Ale nejprve se musíš najíst. Máme před sebou těžkou práci. Můžeš mi to všechno vyprávět při jídle.“</p>
<p>Tarry bydlel v jeskyni, ale jeho jeskyně nebyla ponurá, temná a vlhká. Připomínala dům víc než jakýkoliv skutečný dům, který chlapec kdy viděl, se zastíněnou verandou s výhledem na louku, která se svažovala k řece. Přední pokoje, vytesané z jednolitého kamene, byly velké, pohodlné a jasně osvětlené, přestože neměly žádná venkovní okna. Z nich vedly chodby a schodiště do míst, která Kern nikdy nespatřil. Každému, kdo přicházel, se Tarryho dům jevil jen jako veranda a otvor ve skále, ale uvnitř byl vzduch svěží a čistý, bez jakékoliv stopy po zatuchlině. Všechno tam bylo prostorné a neomezované.</p>
<p>Tarry odvedl chlapce do kuchyně a připravil mu snídani sestávající z ovesné kaše s ovocem, chleba, sýra, marmelády a mléka. Chlapec to snědl všechno do posledního sousta. Pak vypověděl, co se přihodilo. Tarry mu naslouchal bez přerušování. Když chlapec skončil, řekl: „Nikdy bych si nepomyslel... ne tady, tak daleko od všeho...“</p>
<p>„Proč to Hobovi a Mag udělali?“</p>
<p>„Kvůli zlatu. Lidi dělají kvůli zlatu strašné věci.“</p>
<p>„Ale nemuseli je přece zabíjet. Proč je zabili?“</p>
<p>„Pro vlastní potěšení. Někteří lidé takové věci dělají.“</p>
<p>„Najdu je a potrestám je.“</p>
<p>„Trestu neujdou, o to se neboj. Ale teď nás čeká jiná práce. Hob a Mag musejí být pohrbeni. Jestli se tam nechceš vrátit, udělám to sám.“</p>
<p>„Chci ti pomáhat,“ namítl Kern.</p>
<p>„Pak tedy budeš. Potom můžeš zůstat u mne, jestli chceš.“</p>
<p>„Vždycky jsem si říkal, jak by to bylo hezké, kdybych mohl bydlet u tebe, Tarry, ale nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle...“ Kern se znovu rozplakal.</p>
<p>„Já vím, že ne. To není tvoje chyba, chlapče. Svět je plný zla a to někdy zasáhne nevinné a neškodné lidi.“</p>
<p>„Proč, Tarry?“</p>
<p>„To se pokusím zjistit velice brzy. Až to budu vědět, povím ti to. Teď se postaráme o Hoba a Mag.“</p>
<p>Pohřbili je do měkké půdy na zahrádce, nedaleko trosek domu, ze kterého pořád ještě stoupaly bílé proužky dýmu. Psa a kočku pohřbili do malých hrobečků u jejich nohou. Kern si našel dlouhý klacek a začal rozhrabávat ruiny, ale nepodařilo se mu najít nic, co by uniklo ničivému ohni.</p>
<p>„Co tam hledáš?“ zeptal se ho Tarry.</p>
<p>„Já nevím. Cokoliv. Mám pocit, že je teď všechno pryč, a chtěl bych něco, co by mi připomínalo dům, Hoba a Mag.“</p>
<p>„Budeš mít svoje vzpomínky.“</p>
<p>Chlapec hleděl do spáleniště „Nemám moc dobré vzpomínky, Tarry. Nikdy jsem jim s ničím nepomohl ani jsem jim neřekl, že jsem jim vděčný, nikdy jsem pro ně neudělal nic dobrého.“</p>
<p>Tarry objal chlapce kolem ramen „Nikdy tě nežádali, abys jim pomáhal. Chtěli, abys byl šťastný, a když jsi byl, byli šťastní i oni. Nelituj, chlapče. Lítost je hloupá.“</p>
<p>„Pomstím je.“</p>
<p>„To není to, co by si přáli. Pomsta ti otráví život. Chtěli, abys prožil dobrý život, ne abys ho zasvětil pomstě.“</p>
<p>„Nemohu na to jen tak zapomenout, Tarry. Jestli ty muže ještě jednou uvidím, zabiju je.“</p>
<p>„Jestli je ještě někdy uvidíš, budeš utíkat, co ti nohy postačí. Rozuměl jsi mi? Takoví by tě zabili stejně rychle, jako by zabíjeli mouchu.“</p>
<p>„Nepomůžeš mi? Hob a Mag přece byli tví přátele, ne?“</p>
<p>„Potěšilo by mne, kdybych věděl, že ti muži za svůj zločin zaplatili, ale jsem si jist, že by Hob a Mag chtěli, abych se staral o tebe, a ne abych se honil za lupiči. To je práce pro královy zbrojnoše. Pojď, chlapče, odejdeme z tohoto smutného místa.“</p>
<p>Vydali se přes pole domů, pak došli na lesní cestičku. Chlapec Tarrymu ukázal místo, kde se skrýval před jezdci, a stařec si chvíli důkladně prohlížel zem, než se znovu vydali na cestu.</p>
<p>„Říkal jsi sedm jezdců? Viděl jsi je zřetelně?“ zeptal se po chvíli.</p>
<p>„Do tváře jsem jim neviděl. Viděl jsem jen koně a muže v tmavém oděvu.“</p>
<p>„Tím tmavým oděvem jsi si jistý? Neměli na sobě brnění nebo barvy nějakého šlechtice?“</p>
<p>„Ne, Tarry, jsem si jistý.“</p>
<p>Stařec zabručel a neřekl nic. Nespouštěl oči z cestičky, jen občas se rozhlédl, zastavil se, aby si prohledl okraje pěšiny. Náhle zůstal stát a naznačil Kernovi, aby se nehýbal. Pak se naklonil až těsně k němu a zašeptal: „Vrať se do mé jeskyně, honem. Jakmile dojdeš za zatáčku, utíkej, jak něj rychleji umíš. Na nic se mě nevyptávej, jen udělej, co ti říkám.“</p>
<p>Kern poslechl, ale když došel k zákrutu cesty, zastavil a ohlédl se. Viděl, jak Tarry vytahuje ze záhybů šatu měšec. Z měšce vylovil medailon na těžkém řetězu a pověsil si ho kolem krku. Pak zmizel v porostu.</p>
<p>Kern sváděl těžký duševní boj. Chtěl následovat Tarryho, ale neodvažoval se ho neposlechnout. Hob a Mag mu nikdy nic nepřikazovali, ale když Tarry řekl, že je něco třeba udělat, myslel to vážně. Jeho hněvu se bylo zahodno obávat. Chlapec váhal, přemýšlel. Co když Tarry našel stopu lupičů? Co když se lupiči vrhnou na starého muže a zabijí ho?</p>
<p>Ale Tarry mu řekl, aby utíkal. Kern se rozběhl a za chvíli zase zastavil. Zamyslel se. Pak se obrátil a rozběhl se zpátky. Jestli jeho přítel potřebuje pomoc, nemůže utíkat do bezpečí, ani když mu to Tarry přikázal.</p>
<p>Když se dostal tam, kde Tarry zmizel v lese, zpomalil a jal se hledat místo, kudy pronikl do porostu. Najednou uslyšel z hloubi lesa výkřik plný bezmezného děsu. O okamžik později se ozval druhý výkřik, ještě hrůzostrašnější než ten první.</p>
<p>Kern ztuhl na místě. Srdce se mu divoce rozbušilo. Ani jeden z těch výkřiků nebyl Tarryho, tím si byl jist. Byly hluboké a chraptivé - jako hlasy, které by člověk čekal u lupičů, pomyslel si chlapec. Ale nebyla v nich hrozba, jen nepředstavitelná hrůza a děs.</p>
<p>Uslyšel další křik, tentokrát to bylo více hlasů najednou a zněly ještě vyděšeněji než ty předchozí. Najednou nechtěl nic než dostat se co nejrychleji pryč. Obrátil se na patě a rozběhl se k jeskyni, co mu nohy stačily.</p>
<p>Když tam dorazil, počkal u jejího vchodu. Trvalo to dlouho, než se Tarry konečně objevil v dohledu; kráčel pomalu jako muž unavený dlouhou cestou. Každou chvíli se zastavoval a hlavu měl svěšenou. Při chůzi se opíral o kopí, které používal jako hůl. Kern se k němu rozběhl a křičel: „Tarry, ty jsi v pořádku! Nic se ti nestalo!“</p>
<p>„Samozřejmě, že jsem v pořádku. Co jsi čekal?“</p>
<p>„Slyšel jsem-“ vyhrkl chlapec a pak se zarazil a zakryl si ústa dlaní.</p>
<p>„Takže jsi neběžel pryč, jak jsem ti nařídil,“ řekl Tarry a zamračil se.</p>
<p>„Ne... ne hned. Myslel jsem... že jestli najdeš lupiče, budeš potřebovat pomoc a chtěl jsem...“</p>
<p>„To od tebe sice bylo statečné, ale dobře jsi neudělal. Jestli chceš zůstat se mnou, musíš se naučit dělat přesně to, co ti řeknu. Když ti řeknu utíkej, budeš utíkat, rozumíš?“</p>
<p>„Ano, Tarry. Slibuji. Ale co se stalo?“</p>
<p>„Našel jsem tábor lupičů,“ odpověděl stařec. Sáhl pod svou halenu a vytáhl měšec, který hodil chlapci. Za opaskem měl vetknuté dva šípy, které hodil na podlahu. „Přesvědčil jsem je, aby zlato vrátili.“</p>
<p>„Jak jsi je mohl...?“ zeptal se chlapec zmateně.</p>
<p>„Docela snadno, když víš, jak na to. Možná tě to jednou naučím. Ale teď musíš ulovit něco na večeři. Jsem unavený.“</p>
<p>Kern se podíval na Tarryho šíji, kam si stařec pověsil medailon, než zmizel v lese. Teď tam neměl nic.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Tři</emphasis></strong><strong>Nový život • Spekulace nad možným původem zlata</strong></p>
<p>Ten večer pojedl Tarry jen lehce a hned se odebral do postele. V následujících několika dnech z ní vylézal jen na krátké chvilky, které většinou trávil posedáváním na sluníčku, kde s očima přivřenýma odpočíval. Kern podle jeho instrukci nasbíral určité byliny ze zahrádky poblíž jeskyně a udělal z nich vývar, který starý muž v častých intervalech popíjel.</p>
<p>Pátého dne po příhodě v lese se Tarrymu jeho stará síla zase vrátila. Večer, po jídle, nechal Kerna otevřít jeho měšec se zlaťáky a rozprostřel je po stole. Mince se blyštily ve světle svící a chlapec je pečlivě rozmístil tak, aby neležely na sobě. Zdálo se to příhodné, protože ani dvě neměly přesně stejnou velikost, tvar nebo tloušťku. Většina jich byla kulatá nebo alespoň zhruba kulatá, ale některé byly osmihranné a šest jich mělo tvar čtverce. Asi tucet jich mělo ve středu otvory nejrůznějších tvarů a velikostí. Jedna byla vyražená v podobě draka, jiná zase štítu. Na některých byly vážné tváře vladařů, na jiných obrazy ptáků, oblud nebo stromů, na jiných byly podivné značky, které mohly být stejně tak písmem jako stopami po nešetrném zacházení. Jen málo jich bylo poměrně nových; ostatní vypadaly, jako by prošly četnýma rukama - některé byly ohmatané prakticky dohladka.</p>
<p>„To jsou mince, které jsi měl v košíku, když tě nalezli, že?“ zeptal se Tarry. „Žádná neschází? Žádná nová nepřibyla?“</p>
<p>Kern si mince rychle prohlédl a pak řekl: „Ne, jsou tu všechny. Poznávám je. Viděl jsem je už mnohokrát.“</p>
<p>„Prohlédni si je, chlapče; studuj je! Možná si je měl před očima už tisíckrát, ale podíval ses na ně pořádně? Nikdy ti na nich nepřipadalo nic neobvyklého?“</p>
<p>„Je každá jiná, ale na tom není nic divného...“ Chlapec se odmlčel a zamračil se. „Nebo ano?“</p>
<p>„Co myslíš?“</p>
<p>„Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel.“</p>
<p>„Jestli chceš žít v tomto domě, musíš začít přemýšlet a musíš přemýšlet pořád. Takže proč myslíš, že je každá z těch mincí jiná?“</p>
<p>„Protože pocházejí z různých míst.“</p>
<p>„A čemu to nasvědčuje?“</p>
<p>Kern se znovu zamyslel a pak odpověděl: „Patřily někomu, kdo cestoval po různých zemích.“</p>
<p>„To je jedna z možností. Napadají tě ještě nějaké jiné? Promysli si to. Podívej se na ty mince, pořádně si je prohlédni. Mysli.“</p>
<p>Chlapec bral do ruky jednu minci po druhé, převracel je a zase je kladl zpátky na stůl. „Některé jsou opotřebované více než ostatní, takže musejí být starší. A některé jsou skoro nové.“</p>
<p>„V čím měšci se pravděpodobně naleznou takové mince?“</p>
<p>„V kupcově!“ zvolal chlapec. Pak se jeho obličej zachmuřil a dodal tiše: „Nebo v měšci lupiče. Ach, Tarry, je možné -“</p>
<p>„Kdo tě ještě napadá?“ skočil mu do řeči Tarry.</p>
<p>„Král. Ano, mocný král... s loďstvem a armádou... který vybírá daně z mnoha zemí!“</p>
<p>„To je také možné. Ještě nějaký nápad?“</p>
<p>„Drak! Velice starý drak, který hromadil své zlato po mnoho let. Ale copak by drak odkládal dítě v košíku?“</p>
<p>„Rozumná připomínka. Co ještě bylo s tebou v košíku?“</p>
<p>„Mág říkala, že jsem měl v pěstičce malý zlatý medailonek. Dala ho čarodějnici.“</p>
<p>„Proč to udělala?“</p>
<p>„Byla to její odměna za odstranění mateřského znaménka z mého ramene.“</p>
<p>„To jsem nevěděl. Co to bylo za znaménko? Jak vypadalo?“</p>
<p>„Já nevím. Nikdy mi to neřekla.“</p>
<p>Tarry zasténal a obrátil zoufale oči v sloup. „Bylo tam ještě něco? Cokoliv?“</p>
<p>„Jen peřinka, ve které jsem byl zabalený.“</p>
<p>„A draci obvykle nebalí děti do peřinek a nevěšejí jim na krk medailonky, že ne? Ani obvykle neodkládají košíky. Ani děti, koneckonců. Takže bychom mohli vyloučit alespoň možnost, že jsi dračí dítě. Vzpomínáš si na něco ohledně té peřinky?“</p>
<p>Kern se na chvíli zamyslel a pak řekl: „Mag mi řekla, že jsem ji úplně rozžvýkal, když mi rostly zuby.“</p>
<p>„Něco na ní přece muselo být vyšito. Nedokážeš si vzpomenout, jak vypadala?“</p>
<p>Kern zavrtěl hlavou. „Ne. Ale Mag o ní občas hovořila. Říkala, že tam byl erb. Vím, že mluvila něco o koruně... ale nic víc. Ten erb by nám mohl prozradit, kdo jsem, že ano?“</p>
<p>„Ne nutné. Mohl to být prostě emblém bez hesla nebo klenotu erbu nebo jakéhokoliv jiného identifikačního znamení.“</p>
<p>„K čemu by byl dobrý takový erb?“ zeptal se Kern znechuceně.</p>
<p>„K lecčemu. Pověděl by nám, že nejsi obyčejné dítě, aniž by při tom odhalil tvůj původ.“ Starý muž se poškrábal na strništi na bradě a znovu se podíval na mince před sebou. Po chvíli řekl: „Řekl bych, že ať už tě tam nechal kdokoliv, nechtěl, abys strádal nebo aby s tebou špatně zacházeli, ale na druhé straně ani nestál o to, aby tě vrátili tam, odkud pocházíš. Hob a Mag to zřejmě pochopili velice jasně. Dali si dobrý pozor, aby nezanechali stopy někomu, kdo by pátral po tvém původu.“</p>
<p>„Takže moji praví rodiče o mne nestáli,“ povzdechl si Kern.</p>
<p>„Možná tě jen chtěli ochránit. Nechtěli, aby ti někdo ublížil, a proto tě odnesli do bezpečí.“</p>
<p>Chlapec se okamžitě rozzářil. „Opravdu si to myslíš?“</p>
<p>„Možné to je. Tvoji rodiče mohli být v ohrožení a pokoušeli se ti zajistit svobodu. Chtěli, aby nikdo nevěděl, kdo jsi byl nebo kam tě odvezli, ale chtěli, aby o tebe bylo dobře postaráno. A pak přišli ti lupiči.“ Tarry potřásl hlavou a povzdechl si. Z rohu pokoje vzal kopí a šípy. Chvíli si je prohlížel a pak je vrátil na místo. „Doufal jsem, že by nám něco mohly říct ony, ale nejsou nijak označené. Ani na oblečení lupičů nebylo nic zvláštního. Zdá se, že to byli obyčejní zloději.“</p>
<p>Kern se na něj podíval, oči navrch hlavy. „Ty myslíš, že je... že je někdo poslal?“</p>
<p>Tarry se usmál, aby ho uklidnil. „Rád mám jistotu, to je vše.“</p>
<p>„Ty zjistíš, kdo doopravdy jsem, že ano?“</p>
<p>„To ti nemohu slíbit. Ale pokud budeš tvrdě pracovat, můžu tě naučit několik užitečných věcí.“</p>
<p>„A pak si to zjistím sám! Ukážeš mi, co mám dělat, že ano, Tarry?“</p>
<p>„Možná. Přijde na to.“ Tarry se zvedl od stolu a pokynul Kernovi, aby ho následoval. „Pojďme.“</p>
<p>Opustili známou místnost a kráčeli chodbou ve skále, ve které chlapec ještě nikdy nebyl. V nepravidelných intervalech byla přerušována schody, z nichž některé vedly nahoru a jiné dolů. Všechny stupně byly z kamene a neměly žádné spoje nebo spáry, které by Kern dokázal pohledem rozeznat. Vypadaly, jako by je vytvořila sama skála. Stěny byly ze stejného drsného kamene, jen tu a tam uhlazeného. Ta hladká místa nesla symboly, které Kern nepoznával. Uviděl široké schodiště stáčející se nahoru, až zmizelo v temnotě, a pak jiné, které spadalo dolů do hloubky, ale byly tam i jiné schody, jež vedly k obyčejným dřevěným dveřím. Chodba se čas od času větvila, ale Tarry tomu nevěnoval žádnou pozornost.</p>
<p>Chlapec byl všemi těmi schodišti a chodbami tak ohromen, že to trvalo dobrou minutu, než si všiml, že ani on ani Tarry nemají lucernu, na stěnách nikde nejsou umístěny pochodně nebo louče, a přesto je kolem světlo jako ve dne. Někdy, když míjeli boční chodbu, uviděl světlo, které jako by přicházelo vysoko položeným oknem; ale venku přece byla noc, a tak to nebylo možné.</p>
<p>„Tarry, co je tohle za místo?“ zeptal se stísněně.</p>
<p>„To je část mého domu.“</p>
<p>„Ale je to tu... divné.“</p>
<p>„Všechno se zdá být divné, když to vidíš poprvé. Pojď dál.“</p>
<p>„Odkud pochází to světlo?“</p>
<p>„Z oken.“</p>
<p>„Jak je to možné, když je venku tma?“</p>
<p>„Jsou to speciální okna. A nedávej mi pořád tolik otázek.“</p>
<p>Kern pochopil, že se stejně žádného vysvětlení nedočká, a vzdal to. Začal počítat schody, a když jich napočítal dvacet jedna, Tarry zastavil před obyčejnými dřevěnými dveřmi.</p>
<p>„Vzpomínáš si, jak se ti líbil ten příběh o králi draků, který jsem ti četl?“ zeptal se, když vzal za kliku. „A ten o třech princeznách v zahradě? A ostatní příběhy?“</p>
<p>„Samozřejmě, Tarry! Byly to moc hezké příběhy. Přečteš mi je zase někdy?“</p>
<p>„Udělám něco lepšího. Naučím tě, jak si je můžeš přečíst sám,“ odpověděl starý muž a otevřel dveře.</p>
<p>Z nitra místnosti zazářilo jasné světlo a Kern zalapal po dechu. V řadě na krbové římse, v malých hromádkách na stole ve středu pokoje i na hlubokých policích rozmístěných náhodně po obvodu se nacházely tmavé předměty se zlatými a červenými značkami, věci, které Tarry nazýval ,knihy‘. Ukrývaly příběhy a Tarry si je cenil mnohem více než jakéhokoli pokladu.</p>
<p>„Naučíš mě to hned, Tarry?“ zeptal se Kern. Starý muž se zasmál. Odvedl chlapce ke stolu a řekl mu: „Bude to trvat víc než jeden večer, příteli. A nenaučím tě to - ty sám se budeš učit. To je velký rozdíl.“</p>
<p>„Bude to zábavné?“</p>
<p>„Zpočátku to bude hlavně práce. Je čas, aby ses naučil, co to práce vlastně je, protože jí budeš muset v životě mnoho vykonat, počínaje dneškem.“</p>
<p>„Dneškem?“ zeptal se Kern poněkud zaraženě. Tarry přikývl a začal prohledávat police. Vzal z nich jednu tenkou knihu, pak jinou a řekl: „Každé ráno a každý večer věnuješ určitý čas knihám, které ti dám. Přes den budeš vykonávat užitečné práce v domě.“</p>
<p>„Tak už nebudeme chodit na ryby?“</p>
<p>„Samozřejmě, že budeme. Rybaření je užitečné. Stejně tak sekání dřeva a oprašování knih, nošení vody, zametání podlahy, pečování o zahrádku a konzervování jídla... spousta věcí je užitečných a ty se je naučíš všechny. A začneme čtením.“</p>
<p>„Proč je čtení užitečné, Tarry?“</p>
<p>„Knihy ti mohou povědět skoro všechno, co chceš vědět, nebo ti alespoň řeknou, kde to máš hledat. Tak začněme.“</p>
<p>Kern otevřel tenkou černou knihu a podíval se na značky, které ho v ní přivítaly. Neznamenaly pro něj víc než zrnka rozsypaná po ubruse a mnohem méně než stopy podél říčního břehu; ale věděl, že ukrývají divy, jen kdyby věděl, jak odhalit jejich tajemství.</p>
<p>„Jsem připraven,“ řekl.</p>
<p>„Vidíš tyhle značky? Jmenují se písmena. Když je náležitým způsobem uspořádáš, vytvoří slova. Když se pospojují slova, vzniknou písně a příběhy, kroniky, pohádky, historky, legendy... prostě spousta dobrých a užitečných věcí. Ale všechno to začíná písmeny. A tam začneme i my, právě teď.“</p>
<p>Kern přikývl, fascinovaný novými vědomostmi. Tarry vzal z police list pergamenu. Zaostřil si pero a namočil jeho špičku do inkoustu. Velice pomalu a pečlivě nakreslil na pergamen pět znaků.</p>
<p>„Tak. Takhle to všechno začíná: A-B-C-D-E,“ řekl. Vzal tabulku břidlice a kousek měkké křídy a podal to Kernovi. „Teď si procvičuj psaní těchto písmen, dokud je nebudeš umět dokonale. A až se je naučíš, přidám ti dalších pět. A až budeš umět i ty a budeš znát jejich jména nazpaměť pro každé zvlášť, začneme je spojovat a dělat z nich slova. Do práce.“</p>
<p>Chlapec se učil rychle. Kreslil písmena na tabulku a ryl je do hlíny. Maloval je do písku a vyřezával do kůry stromů. Vytvářel je z větviček, stébel trávy a oblázků. Zanedlouho už z nich dokázal poskládat své jméno, pak Tarryho, Hobovo, Magino, Spotovo i Princeznino a také jména všech věcí kolem. Přes den pilně pracoval a Tarry ho nechával dělat různé věci pořád dokola, až je dělal zcela správně. Ale Kern nikdy nepracoval tolik, aby byl příliš unavený na svou večerní lekci. Ta se často protáhla do pozdních nočních hodin.</p>
<p>Když se naučil abecedu a jak uspořádávat písmena, aby tvořila slova, a slova, aby tvořila věty, Tarry mu oznámil, že už se brzy bude moci začít doopravdy učit. Kerna to šokovalo, protože si myslel, že už se naučil všechno, co se naučit dá, a zbytek času stráví čtením nádherných příběhů.</p>
<p>Ukázalo se, že Tarry ho chápe. Bylo toho ještě tolik, co se musel naučit, že se Kernova iluze o vlastní vševědoucnosti prakticky okamžitě proměnila v zoufalou bezmocnost. Ale Tarry mu určil jeho denní lekce a dohlížel, aby je hoch opravdu dodržoval. Existovalo více jazyků, než o kolika se mu kdy snilo - mnohem více, než by považoval za nutné nebo užitečné. Zdálo se, že Tarry má v úmyslu přimět ho, aby se je naučil všechny a aby se je naučil dokonale. Většinou teď chodil spát s bolavými čelistmi a hrdlem a v hlavě mu vířily nové zvuky a symboly.</p>
<p>Jednoho takového večera zklamaně odstrčil knihu a prohlásil: „Tarry, proč se lidé nemohou domluvit na jediném pojmenování pro každou věc? Tak by se zabránilo mnoha zmatkům.“</p>
<p>„Ne, nezabránilo. Prostě by jen vynalezli jiný způsob, jak dělat zmatky,“ ujistil ho stařec. „V tomhle jsou lidé velice dobří.“</p>
<p>„Ale to je hloupé.“</p>
<p>„Je to dokonale rozumné. Vzpomínáš si na ten příběh o kočce, psovi, hadovi, rybě a medvědovi?“</p>
<p>„Co to má co společného s jazyky?“</p>
<p>„Všechno. Zamysli se nad tím a pochopíš, jak to myslím.“</p>
<p>Tarry ho nutil přemýšlet při každé příležitosti. Kernovi to připadalo velice frustrující.</p>
<p>Jednou se Tarry rozhodl, že ho začne učit matematice. Dal mu břidlicovou tabulku a kus křídy a řekl: „Je čas, aby ses naučil počítat. Spočítej tohle, jestli to umíš: jestliže dva muži potřebují na vyhloubení jámy dvě hodiny, jak dlouho by trvalo čtyřem mužům, aby vyhloubili stejnou jámu?“</p>
<p>Kern, který Tarryho dobře znal, vytušil, že je v tom nějaký chyták, a proto se zeptal: „A má každý svou lopatu?“</p>
<p>„Samozřejmě, že má. Jak by mohli hloubit jámu bez lopaty?“</p>
<p>„Mohli by to být chudí nevolníci, kteří mají jen jednu lopatu dohromady. Hob mi jednou říkal -“</p>
<p>„Na tom teď nezáleží, co ti říkal Hob. Každý z nich má vlastní lopatu. A všechny jsou stejně velké. Stejně tak ti muži. Ted vyřeš úlohu.“</p>
<p>„Prší?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Kern se zamyslel. „Používá někdo z nich magii?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Co je to za jáma, kterou hloubí?“</p>
<p>Tarryho oči se zúžily a jeho hlas získal zlověstný tón, když řekl: „Jáma. Je to naprosto obyčejná jáma v naprosto obyčejné půdě vyhloubená naprosto obyčejnými lopatami, a jestli hned nepřestaneš klást hloupé otázky...“</p>
<p>„To nejsou žádné hloupé otázky! Jestli hloubí jámu na zapuštění sloupku, tak to bude čtyřem mužům trvat dvakrát déle než dvěma, protože si budou překážet. Jeden člověk by to svedl rychleji než čtyři. Ale pokud je to velká jáma, široká a nepříliš hluboká... jak hluboká má být ta jáma?“</p>
<p>Tarry neodpověděl. Po delším mlčením blýskl očima po chlapci a řekl: „Zapomeň na jámu. Uč se jazyky. Matematik z tebe nikdy nebude, ale jestli všechno ostatní selže, vyučím tě právníkem.“</p>
<p>Od té doby se Kern učil výhradně jazyky. Tarry jeho studia brzy rozšířil o cvičení výslovnosti a rétoriku. Chlapec se učil hovořit s oblázky v ústech, křičet za burácení větru a hřmění vodopádu, vyslovovat každou slabiku přesně a jasně, i když mluvil ve spěchu, zatímco se na něj řítily nejrůznější nepříjemnosti.</p>
<p>Kern si všiml, že mu Tarry nic nevysvětluje. Řekl prostě: ,dělej tohle‘ nebo ,nedělej tamto‘ a chválil ho nebo káral podle toho, jak se chlapec svého úkolu zhostil, ale neříkal mu, proč měl tohle dělat nebo se naopak onomu vyhnout. Když na něj Kern naléhal, starý muž mu pokaždé vyprávěl nějaký příběh a pak se tvářil, jako by tím všechno vysvětlil. Znal spoustu příběhů. Vždycky byly zajímavé a mnohdy i zábavné, ale obyčejně zanechávaly Kerna stejně zmateného, jako byl před tím, a Tarryho ujištění, že brzy všechno pochopí, mu bylo jen malou útěchou.</p>
<p>Jak míjely měsíce a Kern se v jeskyni cítil stále více jako doma, viděl věci, které ho mátly. Život tu byl úplně jiný než život s Hobem a Mag. Věci v Tarryho jeskyni se neustále měnily a to bez jakéhokoliv viditelného důvodu. Záležitosti, které vždycky považoval za konstantní a jednoznačně dané a kterým jen zřídka věnoval pozornost, mu najednou připadaly proměnlivé jako počasí. Dveře a schodiště, kterých si všiml jeden den, příští den zmizely. Chodby se chovaly naprosto nepředvídatelně a vedly tu jedním směrem, tu zase jiným. Někdy na celé dny a týdny mizely úplně. Světlo zde bylo naprosto nezávislé na střídání nocí a dnů nebo na poloze slunce. Vždycky jako by bylo tam, kde ho potřebovali, a zmizelo, když už ho nebylo třeba.</p>
<p>Ale přestože nerozuměl všemu, co se kolem něj dělo, neshledával Kern Tarryho příbytek děsivým nebo nebezpečným. Pokud v něm byla nějaká magie, pak to byla dobrá magie. Cítil se tam v bezpečí a přijímal podmínky svého nového bydlení stejně jako přijal každodenní stereotyp starého. Čas od času se ptal Tarryho na příčiny nějakého podivného jevu, ale stařec ho vždycky odbyl, stejně jako to dělali Hob a Mag, když jim kladl otázky, na které nemohli - nebo nechtěli - odpovědět. Chlapec to přijal jako normální chování dospělých. Předpokládal, že mnohé věci pochopí později, a nenaléhal. A měsíce ubíhaly.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Čtyři</emphasis></strong><strong>Je dobré mít přítele • Další pokroky v Kernově vzdělávání • Začátek učednictví</strong></p>
<p>Jednoho dne odešel Tarry do odlehlé chodby svého domu a už se nevrátil. Něco takového se nikdy dříve nestalo a chlapec si dělal starosti, protože nevěděl, kde ani jak ho má hledat; podoba jejich společného obydlí se totiž neustále měnila. Chodba, kterou Tarry odešel, mezitím zmizela. Na jejím místě teď byla pevná skalní stěna.</p>
<p>Když minul den a noc a po starém muži nebylo stále ani památky, a když se navíc ze stěn začalo ozývat znervózňující sténání a skřípění, Kernovy starosti se proměnily ve skutečný strach. Uvědomil si, že se Tarry mohl zranit nebo se ocitnout v nebezpečí, a že potřebuje jeho pomoc. Ale Tarry byl někde ve skále a chlapce nenapadal žádný způsob, jak se k němu dostat nebo se s ním spojit.</p>
<p>Nejprve zkoušel křičet tak hlasitě, jak uměl, a bušil pěstmi na skalní stěnu, pak se posadil a pokusil se uklidnit. Potřeboval pomoc, ale nebyl tu nikdo, na koho by se mohl obrátit. Na den cesty neměli žádné sousedy. Kerna nenapadlo žádné lepší místo, kde by měl pomoc hledat, než knihovna. Tarry mu často říkával, že tam nalezne prakticky vše, co potřebuje vědět. A teď byl čas podrobit jeho tvrzení zkoušce pravdivosti.</p>
<p>Ale když přišel do knihovny a viděl kolem sebe všechny ty přeplněné police knih, uvědomil si, že by mohl hledáním strávit celé roky. Znal obsah několika málo knih na některých policích, ale většina pro něj byla naprostým tajemstvím. Mohl je jen otvírat jednu po druhé a doufat ve štěstí.</p>
<p>Hledal, dokud neusnul čirým vyčerpáním, oči ho pálily a písmenka před ním tančila, když se na ně marně pokoušel soustředit. Příštího rána běžel ke skalní stěně a ta byla pořád na svém místě. Znovu do ní zabušil pěstmi a ječel na kámen, křičel Tarryho jméno s nadějí, která se však rychle ztenčovala, až zmizela docela. Vyzkoušel ještě okolní chodby, ale k ničemu to nevedlo, a tak když předtím zhltl nějaké jídlo, vrátil se raději zpátky do knihovny.</p>
<p>Po noci přerušované velice zlověstným duněním ve zdech nebyl druhý den jeho pátrání o nic plodnější než první. Třetího dne, když vyčerpal všechny možnosti, jež ho napadly, se pustil do prozkoumávání polic, které ještě nepoužil, a ani neviděl Tarryho, že by je používal on. Přistavil si ke stěně malý žebřík a vyšplhal k nejhornější z nich.</p>
<p>Knihy na ní byly jiné než ty, které vídal obyčejně. Byly staré, velice staré, tak staré, že mohl cítit pach staletí, který na nich ulpěl. Vytáhl z police tlustou černou knihu, slezl z žebříku a položil si svazek na stůl. Připadala mu nějak podivná - nebylo na ní nic děsivého nebo znervózňujícího, byla jen jiná než knihy, které používal doposud. Bylo mu, jako by se poprvé dotkl dveří, které tam předtím nebyly: když do nich vstoupí, všechno se změní jednou provždy. Ale neměl na výběr: bylo třeba pomoci Tarrymu. Zhluboka se nadechl, kousl se do rtu a knihu otevřel.</p>
<p>Nedokázal přeluštit jediné slovo. Namísto úhledných písmenek, uspořádaných pěkně za sebou do pravidelných řádek, byla tato kniha zaplněná list po listu pokroucenými klikyháky připomínajícími nejspíše rozsypané dřevěné hobliny, na stránkách byly uspořádány do sloupců nestejné délky jako ohyzdné rampouchy nebo zkroucené do velkých a podivných symbolů s ještě podivnějšími značkami uvnitř a kolem nich. Zavřel knihu, vrátil ji na místo a vzal si místo ní jinou, které obsahovala zase jiné značky, hranaté a o nestejně tloušťce, ale stejně nesrozumitelné jako symboly v první knize. Kern se nenechal zastrašit; naopak, jeho sebedůvěra při prohlížení těchto tajemných svazků sílila, protože cítil rostoucí jistotu, že pomoc, kterou hledá, je někde tady - jen kdyby nalezl způsob, jak ty záhadné knihy rozluštit. Vzal z police mimořádně tlustý černý svazek a zajásal, když zjistil, že dokáže přečíst slova vyvedená rudou barvou na jeho deskách: <emphasis>Z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>klínadla pro každou příležitost</emphasis>. Listoval stránkami knihy, jak nejrychleji dokázal, a velice se zaradoval, když se přesvědčil, že i její obsah je psán jemu srozumitelným jazykem jen tu a tam proloženým neznámými symboly nebo nevyslovitelnými slovy, ačkoliv na některých stránkách stála zářivě červeným písmem varování ohledně použití následujících kouzel. Nakonec našel kapitolu nadepsanou <emphasis>Inka</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>tace</emphasis> a zastavil se u zaklínadla nazvaného <emphasis>Vyvolání Žijící podstaty za účelem informačním</emphasis>.</p>
<p>Tohle bylo přesně to, co hledal. Tarry žil, tím si byl Kern jist, a pokud by s ním dokázal navázat kontakt, určitě by mu poskytl informace, které by chlapci pomohly přivést ho zpátky. Předpokládalo to použití magie, ale byla to dobrá magie. Chlapec se jí nebál. A co bylo nejlepší, slova zaklínadla nebyla složitá a snadno se vyslovovala, jeho součásti byly prosté a instrukce naprosto jasné.</p>
<p>Kern nakreslil na podlahu místnosti kruh a dovnitř vepsal symboly přesné podle nákresu v knize. Rozmístil svíce a pak se postavil k největšímu symbolu s každou nohou na jedné jeho straně, knihu při tom držel přesně nad ním, a začal číst příslušné věty. Cítil vzrušení, ale ne strach a měl pocit, jako by poprvé v životě dělal přesně to, co mu odjakživa bylo souzeno, aby dělal.</p>
<p>Při vyslovení jistého slova se plamínky svící zatetelily, ale nic jiného se nestalo, dokud Kern zaklínadlo nedokončil. Pak prostor uvnitř kruhu zaplnil bledý dým, který stále houstl, ale držel se uvnitř svých křídových hranic. Brzy získal tvar sloupu, pak lidské bytosti a nakonec lehce průzračnou podobu Tarryho. Stařec se tvářil nejprve zmateně a pak užasle.</p>
<p>„To ty jsi mne vyvolal, chlapče?“ zvolal. Jeho hlas byl stejně jasný jako vždycky, ale slabší, než ho Kern znal. Připadalo mu, že se ozývá z velké dálky, jako by Tarry volal z opačného konce dlouhé chodby.</p>
<p>„Ano. Myslel jsem si, že potřebuješ pomoc.“</p>
<p>„To tedy potřebuji. Velice ji potřebuji. Ale nikdy by mne nenapadlo... Jak...? Jsi v knihovně?“</p>
<p>„Ty mě nevidíš?“</p>
<p>„Jen v obrysech. Našel jsi knihu zaklínadel? A bez cizí pomoci jsi jedno z nich udělal?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Pak máš nadání, o kterém není možné pochybovat. Což je štěstí pro mne, protože mi teď můžeš pomoci. Jak se cítíš po tom zaklínadle? Nejsi vyčerpaný nebo omámený, že ne?“</p>
<p>„Cítím se skvěle, Tarry.“</p>
<p>„Čím dál tím lépe. Takže teď musíš udělat tohle,“ řekl starý muž a nadiktoval chlapci přesné instrukce. Prošli je spolu krok za krokem, tak, jako to Tarry dělal vždycky, a když se blížil ke konci, byl jeho hlas už pouhý šepot a jeho obrysy jen bledé tetelení, jako když se za horkého dne vlní vzduch nad rozpálenou skálou. Když Kern vzhlédl od knihy, která obsahovala zaklínadlo, byl starý muž pryč.</p>
<p>Kern šel rovnou ke zdi a nakreslil na ni patřičné značky. Tohle zaklínadlo obsahovalo některá obtížná slova a on je četl pomalu a skutečně pečlivě, protože ho Tarry varoval před zkomoleninami, jež byly velice nebezpečné, a před přeskakováním slov, což bylo ještě horší. Když došel k závěrečné frázi, měl košili skrz na skrz promočenou a hrdlo ho bolelo od vyslovování nezvyklých chraptivých slov. Byl zesláblý a v hlavě mu vířilo, ale v srdci jásal: dělal něco obtížného a nebezpečného a pomáhal někomu, kdo jeho pomoc doopravdy potřeboval. Když stěna nakonec zmizela a Tarry stál před ním, Kern se cítil šťastněji než kdykoliv ve svém životě.</p>
<p>„Tarry!“ vykřikl. Stařec zavolal jeho jméno a pozvedl ruce ve vítězoslavném gestu. Kern vykročil k němu, ale kolena se mu podlomila, zapotácel se a upadl. Rychle se zase zvedl, zahanbený takovým projevem vlastní slabosti, ale nakonec se docela rád uložil na lůžko. Probudil se až o plné dva dny později, celý rozlámaný a pořád ještě vyčerpaný, ale velice šťastný.</p>
<p>Po tomto incidentu mu Tarry mnohem ochotněji vysvětloval nejrůznější věci. Ještě pořád mu informace sám nenabízel, ale když se chlapec na něco zeptal, odpověděl mu plně a bez vytáček.</p>
<p>Jak už chlapec uhodl sám, Tarry byl čaroděj. Před dvěma desetiletími - což pro čaroděje není žádná doba - se jmenoval Tarrendine Nevyzpytatelný a byl královský čaroděj na dvoře mladého vladaře Empaxiana, pána Vysokých útesů. Když byl unaven dvořany, králi a palácovými intrikami, rezignoval na svou funkci a odstěhoval se na toto odloučené místo. Rybařil, odpočíval, četl staré knihy a nechával svět jít jeho vlastní cestou - tedy stále k horšímu. Už s ním nechtěl mít nic společného. Magii, kterou kdysi užíval na rozkaz králů, teď používal jen k tomu, aby svůj život učinil příjemným a zajímavým, a na toto téma měl chlapci mnoho co vyprávět.</p>
<p>„Časem jsem se stal bezstarostným a příliš sebevědomým a to byl málem můj konec,“ řekl, když mu vysvětloval situaci, do které se dostal. „Považoval jsem svou magii za samozřejmost, a když jsem ji potřeboval, najednou tady nebyla. Ještě štěstí, že jsi myslel tak rychle. Stačilo několik dalších dní, a rozmačkalo by mě to na marmeládu.“</p>
<p>Kern udiveně poulil oči. „Co, Tarry?“</p>
<p>„Většina tohoto byla vyrobena za pomocí magie,“ řekl stařec a rozmáchlým gestem ukázal na jeskyni kolem. „Přišel jsem sem hledat samotu. Opravdové jeskyně ji sice skýtají, ale nejsou příliš pohodlné, a tak jsem si tuhle upravil k svým vlastním účelům. Požádal jsem pár přátelských trolů, aby mi vytesali přední místnosti, ale na můj vkus pracovali příliš pomalu. Chtěl jsem mít všechno hned a rozprostřel jsem svou magickou moc příliš tence. Když zaklínadlo, které vytvářelo chodbu, zesláblo, stěží mi zbylo dost magie, aby mne skála nerozmačkala na místě. Podařilo se mi ji zadržet, ale mé síly rychle slábly.“</p>
<p>„Proč ses nedostal ven?“</p>
<p>„Nezbylo mi na to dost magie.“</p>
<p>„Copak čaroděj může svou magii vyčerpat?“</p>
<p>„Samozřejmě, že ano. Tebe stálo skoro všechny síly udělat dvě poměrně jednoduchá zaklínadla. Každá lidská síla má svoje omezení a i ten nejsilnější čaroděj může narazit na své hranice, když si nedá pozor.“</p>
<p>„Ale já jsem nikdy neviděl, že bys dělal nějaká kouzla.“</p>
<p>„Nejsem kejklíř, který čaruje, aby si vydělal na večeři. Už jen udržovat dům a jeskyni v tomto stavu mne stojí spoustu magie. Na nic jiného jsem ji nepoužil od chvíle, kdy-“ Najednou se zarazil a s rozpačitým mávnutím rukou odvrátil pohled.</p>
<p>Chlapec okamžitě pochopil a řekl: „Od chvíle, kdy jsme pohřbili Hoba a Mag. Tak proto jsi byl tak unavený - použil jsi tehdy svou magii na lupiče, že ano?“</p>
<p>„Byla to sebeobrana.“</p>
<p>„Co jsi jim udělal, Tarry?“</p>
<p>„Jen to, co si zasloužili.“</p>
<p>Kern si vzpomněl na výkřiky hrůzy, které tenkrát zaslechl. Dovedl si představit, co si takoví lidé zasloužili, a při tom pomyšlení se mimovolně otřásl.</p>
<p>Tarry mu položil ruku na rameno a řekl: „Nemysli na to. Mysli na svou budoucnost.“</p>
<p>„Co je s mou budoucností?“</p>
<p>„Je ti souzeno, aby ses jednou stal čarodějem. Máš pro to nadání. Myslel jsem si to vždycky, ale teď to vím určitě.“</p>
<p>„Můžu začít čarovat?“</p>
<p>„Ještě dlouho ne. Musím tě toho ještě hodně naučit.“</p>
<p>„Ale když mám to nadání-“</p>
<p>„Mnoho lidí má nadání, ale většinou ho ztratí, než jsou ne o mnoho větší než ty. Nemají dost pevnou vůli, aby na sobě pracovali a dlouho studovali. Stát se čarodějem není snadné. Musíš chtít a obětovat pro to jiné věci.“</p>
<p>Kern se zatvářil pochybovačné: „Ty jsi byl čarodějem a nechal jsi toho.“</p>
<p>Tarry zavrtěl hlavou. „Přestal jsem sloužit králi, ale čarodějem jsem zůstal.“</p>
<p>„Ale já také nechci sloužit králi.“</p>
<p>„Nemusíš. Můžeš se stát čarodějem jiného druhu.“</p>
<p>„Lepšího?“</p>
<p>Tarry se na něj podíval překvapeně, pak se hlasitě rozesmál. „Možná, že ano,“ řekl, pobavený chlapcovou dychtivostí. „Ale to se ještě dlouho nedozvíme. Chceš se stát mým učedníkem?“</p>
<p>Kern si vzpomněl na pocit, který měl, když Tarry vyšel z pevné skalní stěny osvobozený magií, kterou stvořil on sám. Přikývl. „Chci.“</p>
<p>„Dobře. Začneme zítra.“</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Pět</emphasis></strong><strong>Přerušené učení • Užitečná rada</strong></p>
<p>Být čarodějovým učedníkem se ukázalo být prakticky totéž jako být jeho sluhou. Hlavní rozdíl spočíval v tom, že učedník měl více práce. Hodin pro Kernova studia přibývalo, ale práci v domě bylo stále třeba zastat a musela se udělat dobře a přesně, pomocí svalů, nikoliv magií. Na tom Tarry trval jako na zásadním principu.</p>
<p>Kern proti tomuto principu snášel časté námitky. Tarryho odpověď byla pokaždé stejná. „Magie se nemá používat lehkomyslně.“</p>
<p>Tohle prohlásil jednoho hezkého podzimního dne, zatímco Kern stál se sekerou v ruce u hrozivé hromady polen, která představovala jejich zásobu topiva na zimu. „K čemu potom je?“ zeptal se podrážděně. „Čaroděj by tohle všechno dokázal rozsekat na třísky a narovnat na hromadu několika slovy.“</p>
<p>Tarry, který seděl poblíž ve stínu, si opovržlivě odfrkl. „Dobrý čaroděj jediným.“</p>
<p>„Jednoslovná kouzla nejsou dobrá. Jsou příliš obecná,“ prohlásil Kern s jistotou staletého praktika.</p>
<p>„Ne, pokud použiješ správné slovo. Ale dobrý čaroděj nemarní síly na sekání dřeva.“</p>
<p>„K čemu je potom magie, když si s její pomocí nemůžeš život vylepšit?“</p>
<p>„Ty chceš použít magii, aby sis život ulehčil. To není totéž.“</p>
<p>„Ulehčit znamená vylepšit, nebo ne?“</p>
<p>„Ulehčit znamená zhoršit. Vždycky. Pamatuj si to, a jednou se možná staneš dobrým čarodějem.“</p>
<p>„Kdy? Studuji staré jazyky a legendy a příběhy lidí, kteří už dávno zemřeli, tak dlouho, a ještě jsi mne nenechal udělat ani jediné prosté zaklínadlo.“</p>
<p>„To proto, že pořád jen spěcháš, vždycky hledáš nějaké usnadnění a nikdy nevynaložíš patřičné úsilí, abys věci udělal pořádně. Kdyby ses pokoušel udělat zaklínadlo, patrně bys při tom proměnil sám sebe v rozinku, protože bys vynechal nejdůležitější slovo.“</p>
<p>„Ale tebe jsem ze skály vysvobodil, ne?“</p>
<p>Nyní starého čaroděje dostal a ten po něm šlehl zlým pohledem, než řekl: „Jen proto, že jsi tehdy byl dost mladý a dost vyděšený, abys bedlivě naslouchal a udělal přesně to, co jsem ti řekl. Teď si myslíš, že jsi snědl všechnu moudrost světa. To já když jsem byl učedník, měl jsem mistra...“ Najednou zmlkl a jakoby zmateně potřásl hlavou. „Co je s tvým starým mistrem?“ Tarry se dvakrát už už chystal promluvit, ale pokaždé se zase zarazil, než pověděl jediné slovo. Nakonec tiše řekl: „Nedokážu si vzpomenout. Byl to poslední mistr, u kterého jsem studoval, a byl jsem s ním ze všech nejdéle... a teď jsem zapomněl jeho jméno. Je úplně pryč, jako by mi ho někdo vymazal z paměti. Nedokážu si vzpomenout ani jak vypadal nebo jaký měl hlas. Všechno je to pryč.“</p>
<p>„Určitě si vzpomeneš.“</p>
<p>„Nemyslím, Kerne. Je v tom něco podivného.“</p>
<p>Když Tarry začal mluvit, mel spíše mrzutou náladu a tenhle poslední incident mu ji příliš nevylepšil. Kern se moudře rozhodl, že mu ponechá poslední slovo. Kdyby se starý muž doopravdy rozzlobil, byl schopen nařídit mu navíc hodinu prstových cvičení nebo výslovnosti nějakého příšerného starého jazyka, kterým mluvili lidé s kamennými hrdly.</p>
<p>„Dobře, Tarry. Udělám to tím těžším způsobem,“ řekl Kern a rozmáchl se sekerou na poleno, které stálo na špalku.</p>
<p>„Pro jednou na tom nezáleží, chlapče,“ odpověděl Tarry. Vstal a ukázal na poleno, které se okamžitě rozpadlo na čtyři úhledné díly. Pak ukázal na hromadu a vyslovil jediné slůvko. Všechna polena se rázem rozpadla na kusy a pak se poskládala do úhledné hromady. „Malý dárek pro tebe,“ zamumlal Tarry, obrátil se a rázoval do jeskyně.</p>
<p>Kern ho rychle dohnal. „Co se stalo? Něco se stalo, já to vím.“</p>
<p>„To je ta tvoje vděčnost. Jednou ti prokážu malou laskavost...“ začal Tarry rozmrzele, ale pak se zarazil a povzdechl si. Položil ruku Kernovi na rameno. „Ano, něco se stalo. Musím se vrátit do království Vysokých útesů. Empaxian potřebuje mou pomoc.“</p>
<p>„Myslel jsem, že jsi s králi, dvořany a tak podobně skončil.“</p>
<p>„Taky že ano. Ale člověk má na tomto světě povinnosti, kterým se nemůže vyhnout. Něco ohrožuje Empaxiana a jeho poddané, a sami to nepřemůžou. Jsou to dobří lidé a někteří z nich jsou moji přátelé. Já jim mohu pomoci, a proto musím.“</p>
<p>„Ale on pro tebe neposlal, že ne? Nikdo sem přece nepřišel.“</p>
<p>„Nikdo nemusel. Teď už bys to měl vědět.“</p>
<p>„Vezmi mě s sebou. Můžeme -“</p>
<p>Tarry pozvedl ruku, aby ho umlčel. „Pro tebe je ještě příliš brzy, Kerne. Já vím, že se snažíš, ale musíš se toho ještě tolik naučit, než se budeš moci pustit do magického boje. Pošlu tě k Pantoriovi, abys studoval u mého přítele.“</p>
<p>„Kdo je to Pantorius?“</p>
<p>„Pantorius je kdo i kde zároveň. Šestý baron Pantorius... ne, teď už to musí být sedmý baron... ano, sedmý baron Pantorius... nebo možná osmý? To je jedno, je prostě pánem baronie Pantorius, největšího panství v zemi. A v chatrči na území tohoto panství žije Fraigus Temný.“</p>
<p>„Nikdy jsi o něm nemluvil.“</p>
<p>„Nebyl důvod. Fraigus byl můj žák a musím říct, že to byl velice dobrý žák. Je to mladý čaroděj, ale už toho hodně umí a může tě toho hodně naučit.“</p>
<p>„Ty jsi velký čaroděj, Tarry. Chci zůstat s tebou.“</p>
<p>Starý muž zavrtěl hlavou. „Musím jít k Empaxianovi a musím tam jít sám. Tak či tak, už toho není mnoho, co tě mohu naučit. Základy už máš a máš dobrou paměť. Učíš se rychle - když se snažíš.“</p>
<p>„Kdybych šel s tebou, mohl bych se učit díky zkušenosti. Často jsi přece říkával, že zkušenost je nejlepší způsob, jak se učit. A když budeš u toho, abys mi vysvětlil -“</p>
<p>„Ne, Kerne. Musíš jít k Fraigovi. Až budeš připraven, naučí tě, jak správně čarovat.“</p>
<p>„Vrátíš se, až pomůžeš tomu králi?“</p>
<p>„Může to trvat dlouho, než bude moje práce skončena. Jen si pamatuj, co jsem tě naučil.“</p>
<p>„Budu, Tarry. Zapamatuji si všechno.“</p>
<p>„To je dobře. Hlavně nezapomeň na Ocotovu masku.“</p>
<p>Kern se zatvářil zmateně. „Co má Ocotova maska společného s magií nebo se mnou? Je to jen obyčejná stará maska.“</p>
<p>„Jestli je tohle všechno, co pro tebe Ocotova maska znamená, pak o ní raději ještě chvíli přemýšlej.“</p>
<p>Kern se snažil ze všech sil. Nakrčil čelo, poškrábal se na zátylku a snažil se soustředit, až ho hlava bolela, ale když toho konečně nechal, neříkal mu ten starý příběh o nic víc než předtím.</p>
<p>(Uplynulo ještě hodně času, než Kern pochopil význam Ocotovy masky. Pro čtenáře, kteří nemají rádi tajemné narážky, zde předkládám úplné vylíčení příběhu. Ti, které příběhy s ponaučením nezajímají, jej mohou přeskočit.)</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>OCOTOVA MASKA</p>
<p>Za starých časů neustálého válčení, kdy ruka každého muže byla pozvednuta proti jeho sousedům a války a bitvy zuřily na tváři země, žádný válečník neslul větší slávou než Ocoto. Ve svém mládí byl znám jako Ocoto Smělý. Když dospěl, mluvilo se o něm jako o Ocotovi Neporazitelném. Pak, když dosáhl nejlepších let svého života a byl pánem pohoří a plání, vládcem moří a řek, panovníkem nad městy a královstvími, hlavou klanů a kmenů, kterému si králi považovali za čest dělat poslíčky a císaři sluhy, nazývali ho Ocoto Mírotvůrce.</p>
<p>Po boku měl vždy svůj meč, o kterém se říkalo, že ho v boji vyrval z pařátu démona, když byl ještě malý chlapec. Jeho jílec byl zdobený perlami a zlatým filigránem a korunovaný rubínem velkým jako zralá švestka a jeho čepel zářila jako měsíc na čerstvě napadaném sněhu. Byl natolik silný, aby rozpoltil plátové brnění jediným úderem, a přitom dost jemný, aby rozpůlil pírko jemně položené na jeho břit. Ostatní slavní bojovníci dávali svým mečům grandiózní jména, ale meč, který visel po Ocotově boku, byl znám jen jako Ocotův meč. To jméno stačilo, aby šířilo strach mezi všemi, kdo je zaslechli.</p>
<p>Ve Válce devíti říší, o které se stále ještě zpívají hrdinné písně a vyprávějí se značně přehnané příběhy, vytáhl Ocoto svůj meč naposledy a v jediné bitvě postupně porazil reky z řad svých osmi nepřátel. Bylo to slavné vítězství, ale zaplatil za ne krutou daň. Z pole odjížděl s hledím přilby spuštěným, mezerou pod ním prosakovala krev. Od toho dne už nikdy neodhalil svou tvář ani před svou ženou, svými dětmi nebo nejdůvěrnějšími rádci. Při každé příležitosti, v jakékoliv společnosti, za každých okolností - říkalo se dokonce, že i když byl sám - skrýval svůj obličej za prostou bílou maskou bez výrazu, jen s oválnými otvory pro oči a štěrbinou pro ústa.</p>
<p>V den svého triumfu Ocoto prohlásil, že už nikdy netasí meč. Své slovo dodržel. Od té chvíle si už nikdo netroufl postavit se mu. Rychle se totiž rozneslo, že Ocoto už zbraň nepotřebuje. Při posledním boji byl zle znetvořen a nyní pouhý pohled na něj stačil zabít nepřítele na místě. Žádný štít, žádné brnění, žádná magie nemohly ochránit před hrůzou jeho zhyzděných rysů. Ocoto vládl celému známému světu a přinesl mu mír a pořádek. Jeho panování bylo dlouhé a mluvilo se o něm jako o zlatém věku. Ocoto zemřel, jako umírají i ti nejmocnější panovníci. Když ho připravovali k pohřbu, sňali mu masku. K úžasu všech, kdo uviděli jeho tvář, se před nimi objevila neporušená a důstojná ve svém vzhledu - někdo ji dokonce prohlásil za ,rovnu bohům‘ - bez jakéhokoliv znetvoření až na malou bílou jizvičku na čele. Přesto polovinu svého života nosil masku.</p>
<p>Jeho nejstarší syn, Durouk, šel v jeho stopách. Durouk byl statečný, silný a velice ctižádostivý, ale nebyl moudrý. Když se mocný král v odlehlém koutě jeho říše rozhodl vyzkoušet jeho právo na vládu, Durouk přísahal pozvednout Ocotův meč proti němu a všem zrádcům.</p>
<p>Vytáhl proti buřičskému králi a cestou zemřel na horkou nemoc. Vojska bez vůdce se obrátila domů.</p>
<p>Jeho bratři začali bojovat o nástupnictví, rozpoutala se občanská válka a Ocotova říše se zhroutila. Dlouhý mír skončil, vrátilo se období vleklých bojů a země nasákla krví na mnoho následujících let.</p>
<p>„Pořád nechápu, co to znamená, Tarry.“</p>
<p>„Tak o tom přemýšlej, dokud na to nepřijdeš,“ odsekl čaroděj. „Teď půjdeme dovnitř a uspořádáme si báječnou hostinu. Po ní můžeš začít balit.“</p>
<p>„Musíš odejít hned?“</p>
<p>„Mám před sebou dlouhou cestu a už máme časný podzim. Nepřej si muset někdy cestovat v zimě.“</p>
<p>„Já si vůbec nepřeju cestovat. Cestování nenávidím,“ řekl Kern.</p>
<p>„To je tedy pěkná hloupost, co jsi právě řekl. Nikdy jsi přece ještě necestoval.“</p>
<p>„A ani nechci. Jaký smysl má cestovat? Všechno, co potřebujeme, máme přece tady. Cestováním se člověk jen vzdaluje od dobrých věcí.“</p>
<p>„Ale může se tak dostat k jiným dobrým věcem. Někdy i lepším. Neodsuzuj, co neznáš.“</p>
<p>Kern jedl v rozmrzelém mlčení, ale než byla večeře u konce, rozveselil se. Tarry mu vyprávěl o svém starém příteli a znělo to docela zajímavě: Fraigus byl mladý a přitom mistr komplikovaných zaklínadel a badatel na nelehkém poli časové magie. Možná, že ani cestování nakonec nebude tak strašné. Poskytne Kernovi příležitost vidět zbytek světa. Soudě podle některých věcí, které četl, je svět fascinující místo plné rozličných zajímavých lidí. Může se naučit mnoha věcem, které mu jednou pomohou stát se lepším čarodějem.</p>
<p>Cestování mu také umožní postavit se na vlastní nohy. Tarry mu nedovolil čarovat od chvíle, kdy ho osvobodil ze skály. Trval na tom, že by nikdo neměl pracovat s magii, dokud dokonale neovládá dikci a akcenty všech prastarých jazyků. Kern měl k takovému cíli ještě hodně daleko. Naučil se zpaměti slova několika jednodušších zaklínadel, ale nikdy je doopravdy nepoužil. Možná k tomu bude mít příležitost na cestách. Možná zachrání krásnou pannu v nesnázích, zabije nějakou odpornou příšeru, potrestá loupeživého rytíře, přemůže krutého obra nebo zlého černokněžníka - prostě něco z toho, co se psalo ve starých knihách, které mu Tarry někdy nechával číst za odměnu.</p>
<p>Jak se stávalo poměrně často, zatímco se Kernovy úvahy ubíraly tímto směrem, Tarry jako by četl jeho myšlenky. Právě když si mladík představoval své slavné vítězství nad tlupou zlotřilých obrů a oblud vedených zlou starou čarodějnicí, Tarry řekl: „A při cestování musíš být velice opatrný. Nikdo se nesmí dozvědět, že jsi student nejvyššího umění.“</p>
<p>„Ale Tarry...!“ zakvílel Kern zoufale.</p>
<p>„No ano, já vím, co si myslíš. Honí se ti hlavou všechny ty hlouposti o vlajících rouchách pokrytých astrologickými symboly... špičatý klobouk a hůlčička, kterou bys mával, zatímco budeš mumlat zaklínadlo na proměnu zkyslého mléka zpátky v sladké, aby sis mohl pochutnat na večeři. Předpokládám, že máš také v úmyslu nechat si přes noc narůst dlouhý bílý vous a vlající kadeře. Takže nic takového, rozumíš?“</p>
<p>„Ale tak má přece čaroděj vypadat, ne?“</p>
<p>„Pokud si to opravdu myslíš, pak nejsi příliš všímavý,“ odpověděl Tarry, který byl plešatý, hladce oholený a oblečený jako pomocník na statku s mizivými hygienickými návyky.</p>
<p>„Co když bude někdo potřebovat mou pomoc? Jak poznají, že jsem čaroděj?“</p>
<p>„Pomoc, kterou můžeš poskytnout, zatím nestojí ani za zlámanou grešli, mladíku. Ještě dohromady nic neumíš. Než v tomhle povolání alespoň něčeho dosáhneš, trvá to celé století.“</p>
<p>„Ale pak mi bude přes sto let!“ zvolal Kern. „Copak je to možné? Lidé přece žijí jen asi padesát let.“</p>
<p>Tarry se zarazil a překvapeně se na něj podíval. „Jenom? Já zapomněl.“ Udiveně potřásl hlavou a zamumlal. „Jak se jim vůbec může podařit něco dokončit?“</p>
<p>„Ty jsi snad starší?“</p>
<p>„O něco. Je mi... počkej... ano, jsem o trochu starší. A využil jsem každičkou minutu svého života. Je toho hodně, co se člověk musí naučit,“ řekl Tarry. Otřel si rty ubrouskem, odstrčil židli a vstal. „Tak do toho. Začni si balit věci.“</p>
<p>Kern se nehýbal. Seděl a díval se na starého čaroděje. „Je ti víc než sto?“</p>
<p>„Už to dávno nepočítám.“</p>
<p>„Ale vždyť nevypadáš ani tak starý jako Hob a ten jednou vypočítal, že je mu čtyřicet tři.“</p>
<p>„Hob byl vesničan. Trpěl zimou a hladem, častěji byl ztrápený než nebyl, po celý život měl z něčeho strach a stejně na tom byli i jeho předkové. Pracoval dlouho a tvrdě za každého počasí, ze své práce nikdy neměl žádnou radost a jen malou odměnu. To mu zkracovalo život.“</p>
<p>„Ale více než sto let...!“</p>
<p>Čaroděj pokrčil rameny. „To je vedlejší účinek povolání. Fraigus ti to vysvětlí.“</p>
<p>„Ty mi to vysvětlit nemůžeš?“</p>
<p>Tarry se choval, jako by ho to téma zahanbovalo. Po dlouhé rozpačité odmlce řekl: „Čarodějové rozprostírají svůj proces stárnutí na delší časový úsek, to je vše. Nezůstávají navěky mladí. Jenom od jistého okamžiku začnou stárnout pomaleji. Ne, opravdu nezůstávají navěky mladí. Na mne už neduhy stáří pomalu začínají doléhat.“ Zhluboka si povzdechl a rukou si pohladil zátylek.</p>
<p>„Budu také žít tak dlouho, když se stanu čarodějem?“</p>
<p>„Budeš muset, abys vůbec mohl dál pracovat. Obyčejný stoletý stařec není ani schopný zvednou většinu potřebných knih nebo udělat složité pohyby prstů nutné pro některá zaklínadla.“</p>
<p>„Obyčejní lidé nežijí sto let, Tarry.“</p>
<p>Tarry se zamračil a pak potřásl hlavou. „Máš pravdu. Pořád na to zapomínám.“</p>
<p>„Jak získám ten čas navíc?“</p>
<p>„Je ještě trochu brzy, aby ses staral o takové věci. Přijde to samo, až budeš připraven - pokud vůbec kdy budeš připraven. Fraigus ti řekne všechno, co budeš potřebovat vědět. Ale teď pojďme do knihovny. Mám několik věcí, které ti chci dát s sebou.“</p>
<p>V knihovně Tarry přecházel od jedné police k druhé a tu a tam bral knihy. Některé si jen prohlédl a pak je zase vrátil na jejich původní místa, jiné přemístil; několik z nich naskládal na dvě hromádky na stůl. Tři z těchto knih si nechal. Pak přistoupil ke svému učedníkovi, který ho po celou dobu rozpačitě sledoval, knihy mu podal a řekl: „Ty jsou pro tebe. No tak, vezmi si je.“</p>
<p>„Tarry, to jsou knihy zaklínadel. Budeš je potřebovat.“</p>
<p>„Nepři se se mnou. Každičké slovo z těch knih mám dávno v hlavě. Pokud na tom nebudeš stejně, vůbec nemysli na to, že by ses mohl stát čarodějem. Neopovažuj se nazývat ani slušným učedníkem.“ Vzal útlý modrý svazek a řekl: „Tahle je patrně nejdůležitější.“</p>
<p>„<emphasis>Magie pro začátečníky?“</emphasis> zapochyboval Kern. „Ale v té nejsou žádná zaklínadla.“</p>
<p>„Obsahuje potřebná pravidla a bezpečnostní opatření. Magie je nebezpečná a každý, kdo k ní přistupuje náhodně nebo ze zlého důvodu, draze za svou aroganci zaplatí. Vzpomínáš si na Závistýnin příběh, že?“</p>
<p>Kern pokrčil rameny. „Ano.“</p>
<p>„Tak si dávej pozor, abys ho nezapomněl. Zapiš si obsah té knihy pořádně do paměti -“</p>
<p>„Ale já už ji znám, Tarry.“</p>
<p>Starý čaroděj zabručel. „Každopádně si ji alespoň dvakrát do roka přečti, abys ji nezapomněl.“ Namířil na mladíka ukazováček a zabodl do něj svůj přísný pohled: „Rychle, třetí zákon magie?“</p>
<p>„Každému zaklínadlu odpovídá odeklínadlo stejné síly, ale opačné orientace,“ odříkal Kern.</p>
<p>„Na to nikdy nezapomínej. A nezapomeň ani ostatní zákony,“ řekl čaroděj. Vzal jinou tenkou knihu, tentokrát vázanou v černé kůži. „Tohle je <emphasis>Rukověť základních kouzel</emphasis>. Bude ti velice užitečná, než se dostaneš k těm skutečně těžkým kouzlům. Možná, že se z tebe jednou stane vysoce specializovaný čaroděj a nebudeš se do ní muset podívat desítky let, ale nikdy ji nepřekonáš,“ řekl a podal svazek Kernovi. Pak mu podal mnohem tlustší černou knihu. „<emphasis>Zaklínadla pro každou příležitost</emphasis>. Všechno, co budeš potřebovat pro každodenní praxi a spousta dalších užitečných informací k tomu. Za nějaké to staletí usilovného studia možná dokonce vymyslíš jedno nebo dvě vlastní zaklínadla.“</p>
<p>Kern si prohlédl knihy, které dostal, a pak se podíval na svého mistra. „Ale nebudeš je potřebovat? Když jdeš na tak nebezpečnou výpravu, určitě -“</p>
<p>Tarry ho umlčel pohledem a pak si slavnostně poklepal na čelo. „Už jsem ti říkal, chlapče, že je mám tady. To je to nejbezpečnější místo pro zaklínadla.“ Po delší odmlce se odvrátil stranou a zamumlal: „A jen tak pro případ, že bych začal trpět zapomnětlivostí, jsem si udělal kopie.“</p>
<p>„Ty jsi je zkopíroval...? Tarry, to tě muselo stát spoustu magie!“</p>
<p>S rychlostí naprosto neuvěřitelnou pro muže jeho věku popadl čaroděj jednu knihu ze stolu - naštěstí pro Kerna tu nejtenší - a praštil jí svého učedníka po hlavě. „Opsal jsem je, ty idiote! Myslíš, že bych promarnil tolik magie, jen abych si ulehčil práci? To ses ode mne vůbec nic nenaučil?“ hřímal.</p>
<p>Kern si promnul čelo a řekl: „Myslel jsem jen, že pro tebe... tvůj čas je cenný, Tarry. Nemyslel jsem, že se budeš zdržovat opisováním knih.“</p>
<p>„No, tak teď to víš. A zapamatuj si, co jsem tě naučil. Použij magii, kdykoliv je to nutné, ale jen když je to nutné. Ne když se to hodí nebo je to snadnější nebo jen tak pro legraci.“</p>
<p>„Budu si to pamatovat.“</p>
<p>„A když už musíš použít zaklínadlo, pamatuj, že máš vyslovovat zřetelně a odříkat ho přesně. Žádné váhání, žádné opakování. A nenech při tom svou mysl bloudit.“</p>
<p>Kern horlivě přikyvoval. Hlava ho bolela.</p>
<p>„Vyslovuj každičké slovo zřetelně a dej si pozor, abys ho vyslovil přesně. A nikdy, nikdy nezkoušej odříkat zaklínadlo, když máš škytavku. Jediný drobný omyl, jediné přerušení, a účinek kouzla se může úplně a naprosto nepředvídatelným způsobem změnit.“</p>
<p>„Budu opatrný.“</p>
<p>„Zbývá ještě jedna věc. Tvoje jméno. Naprosto nevyhovuje,“ řekl starý čaroděj.</p>
<p>„Hob a Mag mne pojmenovali po svém prvorozeném synovi.“</p>
<p>„To jméno má neblahou konotaci. Ti dva pojmenovali postupně pět svých synů ,Kern‘ a každý z nich sešel ze světa velice nepříjemným způsobem.“</p>
<p>„To mi nikdy neřekli.“ Mladík zrozpačitěl, ale za okamžik vypnul hruď a řekl: „I tak bych si připadal divně, kdybych si ho změnil. Je to jediné jméno, které jsem kdy měl.“</p>
<p>„Přestaň se se mnou hádat. ,Kern’ postačí, dokud budeš učedník, ale rozhodně to není vhodné jméno pro čaroděje.“</p>
<p>„Proč jsi mi to neřekl dřív?“</p>
<p>„Ještě přece nejsi čaroděj, ne? Zprvu jsem si ani nebyl jist, jestli jím někdy budeš. Ale teď tu existuje taková, byť dosud velice vzdálená, možnost a já chci, abys měl patřičné jméno. Dám ti jméno starého mistra mého mistra mého mistra mého mistra, skutečně velkého čaroděje z pradávných dob, kdy čarodějové byli ještě čaroději,“ řekl Tarry.</p>
<p>Přitlačil ruku dlaní proti chlapcově čelu. Kern cítil, že se něco zatetelilo v jeho mysli. „Tak. Až přijde čas, budeš ho znát,“ řekl Tarry. „Pak se dozvíš i několik jiných užitečných věcí.“</p>
<p>„Jakých věcí?“</p>
<p>„To tě nemusí zajímat. Ten čas ještě nepřišel.“</p>
<p>Vzal ze stolu velice tlustou knihu. Kern zamrkal a zakryl si hlavu, ale starý čaroděj ho gestem ruky uklidnil a knihu otevřel. Pomalu v ní listoval, dokud nenašel hledanou stranu. „O svém jmenovci si můžeš přečíst v této knize. Byl jedním z největších. Žil šlechetně a zemřel slavně. Možná se něco z toho přenese i na tebe,“ řekl Tarry a podal chlapci svazek.</p>
<p>„Jak znělo jeho jméno?“</p>
<p>„Ještě ses o ně nezasloužil. Až se zasloužíš, budeš ho znát. Přečti si o jeho činech dřív, než se vydáš na cestu. Tuhle knihu nazpaměť neumím a nikdy jsem si nepořídil její kopii.“</p>
<p>Jeho učeň přidal knihu k těm, které už svíral pod paží, vstal, a když se vzdálil z Tarryho dosahu, řekl: „Pročpak ne, Tarry? Co záleží na trošce magie?“ Zmizel z knihovny dřív, než starý muž stačil najít něco, co by po něm hodil.</p>
<p>Balení bylo záležitostí několika minut. Tarry vždycky prosazoval jednoduchost a Kernův majetek byl skrovný. Sbalil si pečlivě tři kouzelné knihy, přikryl je jedinou čistou košilí a pak, když byl se vším hotov, se posadil ke stolu ve své malé světničce, aby si přečetl o slavných činech velkého čaroděje, jehož jméno dostal.</p>
<p>Byl si velice dobře vědom důležitosti jmen, zvláště pro čaroděje. Jména měla svou vlastní moc a to, že dostal jméno jednoho z velikánů minulosti, pro něj byla nejenom čest, ale i zodpovědnost, příležitost a tak trochu výzva. Byl to skvělý dárek na rozloučenou. Na druhé straně by si Kern přál, aby hojím Tarry neobdarovával tak brzy. Jména vyžadovala svůj čas, aby si na ně člověk přivykl, a pro jméno dávného velkého čaroděje to platilo dvojnásob. Otevřel knihu, nalistoval si pasáž hovořící o jeho prastarém jmenovci - věděl, že je to správná pasáž, protože každé místo, které obsahovalo jeho jméno, se zdálo být zakryté tetelící se barevnou září - a začal číst.</p>
<p>Později toho večera zavřel knihu a dlouho seděl mlčky, s bradou v dlani, přemítal nad tím, co si přečetl. Při tom se cítil každým okamžikem menší a bezvýznamnější. Tarry mu vybral jméno, podle kterého bylo těžké žít.</p>
<p>Ale když později ulehl na lůžko a usínal, začal se cítit lépe. Kdyby Tarry nevěřil, že jsem toho jména hoden, říkal si, nedal by mi ho. Tarry byl můj přítel a mistr po více než polovinu mého života. Jestli si myslí, že se jednou stanu velkým čarodějem, pak se jím stát můžu. A stanu se jím.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Šest</emphasis></strong><strong>Několik praktických rad • Dárek na rozloučenou • Nešťastné přepadení • Šťastné setkání</strong></p>
<p>Fraigus bydlel daleko. Údaje o jeho adrese byly jednoduché, ale poněkud skrovné: „Jdi na západ, dokud nedojdeš na křižovatku s Velkou severní královskou cestou. Po ní jdi na sever, dokud krajina nezačne být bahnitá a temná. Jdi pořád dál a nakonec dojdeš k Fraigovu domu.“</p>
<p>Kernova cesta měla trvat alespoň dvacet dní, a to ještě jen pokud se udrží hezké počasí, nespadne nějaký most, pokud mezi místem, odkud vyrazí, a místem, kam míří, zrovna nezuří nějaký válečný konflikt, pokud se na cestách nesetká s lupiči, s vesnicemi postiženými morem, se zuřivým drakem na lovecké výpravě nebo s místním panovníkem verbujícím muže, které by pod svým praporem poslal proti některému sousedovi, nebo se zakletím, jež je nastražené u cesty, aby nic netušící poutníka proměnilo v něco odporného a krajně nepříjemného. Cestování bylo vždycky ošidné.</p>
<p>Na druhé straně, když už člověk nevyhnutelně musel cestovat, byl pro to podzim nejlepší čas. Cesty byly suché a pevné, ale ne prašné a rozpálené, jako ještě před měsícem nebo přede dvěma. V tomto období cestuje více lidí, což zaručovalo větší bezpečí a živější společnost. Žně už byly většinou skončeny, takže se dalo snadněji sehnat jídlo a dobrého moštu a piva bylo všude hojnost. Na druhé straně pořád ještě dost práce zbývalo a sedláci byli vždycky ochotní poskytnou pocestnému postel a jídlo výměnou za několik dní práce. Kdyby došlo k nejhoršímu, člověk se mohl živit ořechy a padavkami a počasí bylo k poutníkům spícím pod širým nebem ještě poměrně šetrné.</p>
<p>Kdyby měl na výběr, Kern by mnohem raději zůstal v Tarryho jeskyni. Jenže na výběr neměl. To ráno, kdy se oba měli vydat na cestu, zapečetil Tarry její vchod zaklínadlem. Po jeskyni náhle nebylo ani památky; zdálo se, jako by tam nikdy žádná nebyla. Pak on i Kern odešli společně, aby se rozloučili tam, kde se cesta dělila, kousek před první vesničkou.</p>
<p>„Skutečně bych neměl jít raději s tebou, Tarry?“ zeptal se Kern toho rána už po jedenácté.</p>
<p>„Skutečně. Jsi pořád začátečník a práce, která mne čeká, není pro začátečníky. Bude to obtížný podnik dokonce i pro mne, po všech těch letech života v pohodlí.“</p>
<p>„Pak by se ti moje pomoc mohla hodit.“</p>
<p>„Nemůžeš mi nijak pomoci. Já vím, že se snažíš, ale měl bych s tebou jen práci navíc.“</p>
<p>„Kdy se zase uvidíme, Tarry?“</p>
<p>„Až se vrátím domů, najdu nějaký způsob, jak ti dát vědět. Ale může to trvat dlouho, než se mi podaří dokončit svou práci.“</p>
<p>„Ale vrátíš se domů, že?“</p>
<p>„Každopádně v to doufám. Pak se budeš moci vrátit i ty a ukážeš mi, co ses u Fraiga naučil.“</p>
<p>„Ukážu, Tarry.“</p>
<p>„Neudělej mi u Fraiga ostudu. A jestli se naučíš vše, co je třeba, aby ses mohl stát čarodějem, tohle si zapamatuj: Já vím, že jsem se snažil zaplnit ti tu tvou línou hlavu mnoha věcmi, ale i kdybys všechno z toho zapomněl, tohle určitě nezapomeň: Za prvé, nikdy nesmíš přečarovávat. Používej na svá zaklínadla tolik magie, kolik jí vyžadují, ale nikdy ne více. Za druhé, nikdy neužívej komplikované zaklínadlo, když můžeš použít jednoduché. Je to jen vytahování se a plýtvání magií. A za třetí, nikdy neužívej magii ve vzteku a nikdy s ní nespěchej, pokud to není opravdu otázka života a smrti.“</p>
<p>„Nebudu, Tarry.“</p>
<p>Starý čaroděj objal Kerna kolem ramen. „A zůstaň sám sebou. Když potkáš na veřejnosti jiného čaroděje, nedávej najevo, že jsi to poznal. Jestli se tě někdo zeptá, co děláš, řekni, že se učíš na tesaře, ranhojiče, pekaře nebo kuchaře. Lhát nebudeš - z každého z těchto povolání umíš dost, aby ses mohl stát učedníkem. Ale neříkej, že jsi čaroděj. Nesnaž se vypadat nebo jednat jako čaroděj, vyjma případů, kdy skutečně děláš magii. Dožiješ se tak vyššího věku.</p>
<p>„Ale já myslel, že lidé čaroděje ctí.“</p>
<p>„Ctí je velice, když zrovna potřebují jejich pomoc. Ale většinou se lidé čarodějů bojí. To není totéž. Pokud chceš, aby si tě lidé vážili, dělej svou práci dobře a oni budou. A pamatuj si tohle: když jde o dobrou věc, musíš své služby poskytnout zdarma, ale nesnaž se, aby takových případů bylo zbytečně mnoho. Když pracuješ pro klienta, dohodni se s nim na odměně, než začneš čarovat, a nikdy nepřijmi méně, než na čem jste se dohodli. To je zvlášť důležité, když jednáš s králi a jim podobnými. Často bývají rychlí ve slibech, ale velice pomalí v jejich plnění a pak obvykle nastává čas na odstrašující příklad. Bude-li to nevyhnutelné, neváhej, jinak bys mohl ohrozit reputaci celé profese.“</p>
<p>„Jak se dělá odstrašující přiklad?“</p>
<p>„Poniž ho. Přičaruj mu oslí uši nebo prasečí rypák. Den nebo dva s něčím takovým na každého šlechtice obvykle patřičně zapůsobí.“</p>
<p>„Nikdy neohrozím naši profesi, Tarry. Budeš na mne moci být pyšný.“</p>
<p>Tarry se podíval stranou, jako by se mu slova chvály nepřenášela snadno a řekl: „Jsem na tebe pyšný už teď, chlapče. Ale počkej ještě,“ dodal a sáhl si pod halenu.</p>
<p>„Žádné peníze nepotřebuji, Tarry. Umím ochranné kouzlo a mám všechno to zlato, co mi nechali Hob a Mag, takže -“</p>
<p>„Já ti nedávám zlato.“ Tarry vytáhl měšec, otevřel ho a vysypal si z něj něco do ruky. „Nechci, abys cestoval úplně bez přátel,“ řekl a nastavil otevřenou dlaň. Leželo na ní něco, co vypadalo jako svraštělá červená perlička. „Spolkni to.“</p>
<p>„Co je to?“</p>
<p>„Něco užitečného. No tak, spolkni to.“</p>
<p>Kern si perličku strčil do úst, spolkl ji a zapil douškem vody. „Čím mi to bude užitečné, Tarry?“</p>
<p>„Budeš moci rozprávět s ptáky a se zvířaty.“</p>
<p>„A k tomu mi pomůže ta perlička?“</p>
<p>„Pokud vím, tohle žádná perlička nedokáže. To, co jsi spolkl, byla konzervovaná ledvina lasičky opatřená zaklínadlem. Lasičky jsou velice chytrá zvířata. Dokážou... co se děje?“</p>
<p>Kernovi najednou bylo velice těžko od žaludku. Sevřel si ho jednou rukou, jako by čekal, že mu každou chvíli vybuchne, zatímco druhou rukou si zakrýval ústa. Tarry se na něj káravě podíval a řekl: „Nebuď tak háklivý. Dal jsem ti velice užitečný dar. Nikdy nemůžeš vědět, kdy se ti bude hodit. Ptáci a zvířata nejsou zrovna brilantní v konverzaci, ale divil by ses, jak někdy dokážou pomoct.“</p>
<p>Kern polkl další doušek vody. Po několika hlubokých nadechnutích a vydechnutích se začal cítit méně nejistě. „Promiň. Děkuji ti. Dekuji ti za všechno.“</p>
<p>Starý muž jen mávl rukou, rozpačitý nad takovým projevem vděčnosti. Naposledy se rozloučili a Kern vyrazil na západ, zatímco Tarrendine mířil na východ. Po několika krocích se Kern ještě jednou obrátil. Cesta za ním byla prázdná.</p>
<p>Tu noc přespal venku a příštího dne si odpracoval nocleh a jídlo sekáním dříví pro sedláka. Putoval ještě další dva dny a pak narazil na hospodu. Právě včas, protože nebe se záhy zatáhlo, a než mu donesli polévku, rozpršelo se. Noc strávil na slamníku, na podlaze výčepu přeplněného chrápajícími spáči a hladovými blechami, ale celodenní pochod ho vyčerpal, a tak spal jako zabitý.</p>
<p>Příštího dne se přidal ke skupince pocestných, kteří šli na trh. Když putoval sám, využíval samoty k procvičování pouček a pravidel, ale už ho to unavovalo, a proto společnost vcelku nadšeně přivítal. Byli to docela příjemní lidé - alespoň většina z nich - a jeho docela zajímalo, o čem se obyčejní lidé mezi sebou baví, protože jich v životě poznal tak málo.</p>
<p>Mlynář a jeho žena, hřmotní a bujaří lidé burácivých hlasů a tváří podobných lesklým červeným jablíčkům, se chovali, jako by nad vším přebrali dozor. Nadělali spoustu povyku, pokřikovali rozkazy na každého, kdo se naskytl, a všichni je ignorovali až na jejich služku, utahanou dívku, která trávila většinu času vzdycháním. Zbytek skupiny tvořili dva vesničané, otec a syn, synova žena, vdova, která jela navštívit svou dceru, tkadlec, jenž pokyvoval na všechno, co slyšel, ale sám mluvil jen zřídka, tři studenti, kteří se bavili jen mezi sebou navzájem a pouze v latině a zdálo se, že mají ohromnou legraci ze všeho, co ostatní řekli nebo udělali, dobře oblečený starší muž a jeho sluha, jež se oba drželi trochu stranou, dva klempíři a stařičký řezbář. Ke konci třetího dne v této společnosti se Kernova zvědavost prakticky úplně vytratila. Ti lidé byli pořád svým způsobem příjemní a jejich společnost byla změnou proti osamělému putování, ale jejich konverzační zdroje se vyčerpaly až příliš rychle. Mlynář a jeho žena se Kerna pořád na něco ptali, dávali mu rady a pokoušeli se ho úkolovat. Když jim dal jasně najevo, že jim toho o sobě mnoho nepoví, o jejich radách nemá valné mínění a nebude jim dělat sluhu, staly se hlavním námětem jejich hovoru stížnosti. Jako by se domluvili, ostatní si začali stěžovat také.</p>
<p>Ženatí muži si stěžovali na svoje manželky a vdané ženy zase na svoje muže a jak muži tak ženy si stěžovali na svoje děti, na svou práci a na nepohodlí na cestách. Svobodní mužové a ženy si stěžovali na ty ženaté a vdané, ale mnohem více si stěžovali na to, že sami ženatí nebo vdané nejsou. Mladí si stěžovali na staré a staří zase na mladé. Ti i ti si stěžovali na hospody, na jídlo a na postele, když je zrovna dostali, ale stejně vehementně si stěžovali, že nikde blízko není žádná hospoda, teplé jídlo a postel, když se na noc museli utábořit v lese. A všichni dohromady si stěžovali na počasí a daně.</p>
<p>Kern uvažoval, jestli tohle dělají obyčejní lidé pořád. Jemu život zase tak krušný nepřipadal, ale zdálo se, že většina pocestných si v něm užije jen málo radostí. Nechápal to. Jemu svět připadal neuvěřitelně fascinující a plný zajímavých věcí, lidí a zkušeností. Svým způsobem byl širý svět lepší než Tarryho jeskyně, a přesto ho jen tak málo lidí dovedlo ocenit.</p>
<p>Jeho putování a úvahy byly krutě přerušeny třetího dne cesty se skupinou. Jak si tak vykračoval po pěšině, někdo mu najednou přehodil přes hlavu odporně páchnoucí pytel. Vzápětí dostal ránu, až se mu v hlavě rozezvonilo, a byl surově povalen na zem. Všude kolem slyšel křik a ječeni, dusání běžících nohou a nejrůznější zvuky rvačky. Někdo ho tvrdě kopl do žeber a někdo jiný mu ztěžka dopadl na záda. Paže mu těsně nad lokty ovinul provaz, další smyčka mu stáhla zápěstí. Neurvalé ruce ho prohledaly, sebraly mu jeho ranec a dýku a pak nalezly měšec se vším zlatem, které mu zanechali Hob a Mag.</p>
<p>Ihned si vzpomněl na svou magii; a prakticky ve stejném okamžiku si uvědomil, že neví, jaké zaklínadlo použít, kam ho zaměřit nebo jak. Neměl tušení, kdo je vlastně přepadl nebo kolik jich bylo nebo kde se teď nacházeli a jak byli ozbrojeni. Nevěděl, jestli jeho společníci uprchlí nebo jestli byli zraněni či dokonce zabiti. Nevěděl nic a nemohl nic dělat. Jeho knihy byly pryč, a i kdyby je ještě měl, s pytlem přes hlavu by z nich stejně nemohl nic přečíst. Strávil celé roky studiem magie a teď, když ji potřeboval nejvíce, byl bezmocný. Ve své pošetilé samolibosti nepomyslel dokonce ani na to nejjednodušší ochranné kouzlo.</p>
<p>Ležel obličejem dolů, rozzlobený nad svou vlastní hloupostí a bezmocností, a snažil se přemýšlet. Soustředil se na Tarryho rady. Nikdy neužívej magii ve vzteku. Nejprve se uklidni. Přemýšlej, než začneš jednat.</p>
<p>Řídit se tím nebylo lehké, ale věděl, že Tarry měl pravdu. Teď byl čas pro trpělivost. Čas pro magii teprve přijde. Začal zhluboka dýchat, aby se uklidnil, vyčistil si mysl od vzteku a připravil si ji pro logické myšlení.</p>
<p>První, co si uvědomil, bylo, že není v akutním ohrožení života. Kdyby ho útočníci chtěli zabít, mohli to udělat velice snadno. Proč to neudělali sice nevěděl, ale bylo to tak. Byl z něho zajatec, a tudíž měl šanci uniknout.</p>
<p>„Zvedni se,“ zavrčel na něj vzteklý hlas a surové trhnutí provazu, kterým měl spoutané ruce, ho donutilo vstát. „Jdi,“ přikázal mu stejný hlas a Kern váhavě vykročil, ale úder mezi lopatky ho popostrčil a zároveň málem zase srazil k zemi.</p>
<p>Přes hrubou látku pytle pronikalo trochu světla, ale nic kolem sebe neviděl. Šel tak dlouho, že mu to připadalo jako věčnost, často klopýtal a ještě častěji narážel do stromů. To jeho věznitele vždycky velice rozveselilo a jemu to přivodilo spoustu modřin a zlosti. Slyšel, jak jeho společníci křičí a žebroní dušenými hlasy o milost, ale jejich prosby neměly na věznitele žádný účinek, vyjma snad toho, že v nich vzbuzovaly zuřivost. K zuřivosti přiváděly i Kerna, protože si chtěl udělat představu, s kolika lupiči má co do činění, a všechen ten povyk mu to znemožňoval. Za nějaký čas ale jeho spoluzajatci upadli do odevzdaného mlčení až na občasný výkřik bolesti, když někdo do něčeho narazil nebo spadl nebo obdržel ránu do žeber, protože se pohyboval příliš pomalu nebo příliš rychle nebo špatným směrem, a pak byl schopen odhadnout, že je zajalo asi šest mužů. Mohlo jich být i víc, ale byl si jist, že rozeznává nejméně šest různých hlasů. Když dospěl k tomuto závěru, soustředil se dál na chůzi. Teď nemohl dělat nic. Jeho čas měl teprve přijít.</p>
<p>Za stálého pokřikování, bití, kopání a šťouchání je jejich věznitele sehnali dohromady do jakési ohrady. Silný štulec srazil Kerna na zem a pak uslyšel, jak se s bouchnutím zavřely těžké dveře, vzápětí zajištěné závorou. Všude kolem byla tma. Nějaký čas byli všichni zticha, pak se ozvalo sténání a bědování. Nikdo je neokřikl, aby zmlkli, ani jim nezačal vyhrožovat, a tak Kern usoudil, že je jejich věznitele někam zavřeli a sami se vzdálili. Okamžitě začal pracovat na svých poutech, ale nedařilo se mu to. Svázali ho dobře. Kroutil se a zmítal se, až narazil na jednoho ze svých spoluvězňů.</p>
<p>„Pomoz mi osvobodit se,“ zašeptal.</p>
<p>„K čemu by to bylo? Stejně pro nás není naděje. Všechny nás zamordují. Podříznou nám krk, jednomu po druhém,“ zakvílel muž, ve kterém Kern rozeznal mlynáře.</p>
<p>„Nezamordují nás, když se osvobodíme a utečeme. No tak, pomoz mi.“</p>
<p>„Když se budeme snažit uprchnout, zabijí nás o to dřív. Jsme ztraceni.“ To byla mlynářova žena.</p>
<p>Kern to vzdal a pokusil se převalit na druhou stranu, ale narazil do zdi. Začínal propadat zoufalství. Neměl mnoho času a teď ho zbytečně mařil. Opřel se, zhluboka se nadechl a pokusil se přemýšlet.</p>
<p>Najednou na obličeji ucítil něco velice malého a velice lehkého. Pravděpodobně myš, pomyslel si. A vtom si vzpomněl na Tarryho dárek.</p>
<p>Neměl ani ponětí, jak se používá, a Tarry mu žádné instrukce nedal, proto prostě řekl: „Na okamžik, myško.“</p>
<p>Myslel ve slovech a mluvil ve slovech, ale to, co se při tom ozvalo, nebyla slova. Vydal ze sebe sérii tichých zapísknutí. Podobné zapísknutí se ozvalo v odpověď, ale on mu rozuměl stejně zřetelně, jako by to byla slova.</p>
<p><emphasis>To říkáš mně? Kdo jsi? Proč jsi sem přišel?</emphasis></p>
<p>„Potřebuji pomoc. Chci, abys mi ty a tví přátelé přehryzali pouta.“</p>
<p><emphasis>Proč?</emphasis></p>
<p>„Chci se dostat na svobodu.“</p>
<p><emphasis>Co je to ,na svobodu‘ ? A kdo jsi ?</emphasis></p>
<p>„Jmenuji se Kern. Zajali mne lupiči. Když mi přehryžeš pouta, budu moci uprchnout.“</p>
<p>Cítil, jak se myš pohybuje směrem k poutům na jeho zápěstí. Hned se ale zase vrátila a řekla: <emphasis>Tlusté provazy. Příliš mnoho práce.</emphasis></p>
<p>„Zavolej své přátele.“</p>
<p><emphasis>Proč bychom ti měli pomáhat? Máme dost své vlastní práce.</emphasis></p>
<p>„Z provazů získáte skvělý měkký materiál na hnízda. A postarám se, abyste dostali spoustu jídla.“</p>
<p>Myš hned neodpověděla. Pak, jako by si všechno pořádně promyslela a dospěla k rozhodnuti, řekla<emphasis>: Skvělá měkká hnízda. Jídlo pro každého. Pomůžeme.</emphasis></p>
<p>V příštím okamžiku Kern ucítil chlupatá myší tělíčka rejdící po jeho rukou a zápěstí. Provazy brzy povolily a on pomalu a opatrné pohnul rukama, aby myšky nevystrašil „Děkuji vám,“ řekl a sundal si ze zápěstí zbytky provazů. <emphasis>Dobrý materiál. Budou z něj skvělá hní</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>da,</emphasis> odpověděla myška.</p>
<p>„Teď osvobodím ostatní. Jakmile se začnou pohybovat, mohli by vám omylem ublížit. Raději se ukliďte stranou. Provazy vám naskládám na hromadu.“</p>
<p><emphasis>Nezapomeň na jídlo,</emphasis> řekla myš a odběhla.</p>
<p>Kern rozvázal muže, který seděl nejblíž, řezbáře, a společně se pak postarali o ostatní. Když všem sňali pouta, Kern navršil provazy do kouta jako odměnu svým zachráncům a pak otevřel pytel se zrním, který stál poblíž. Osvobození vězni se zatím zmateně rozhlíželi kolem.</p>
<p>Bylo jich osm: Kern, řezbář, mlynář, jeho žena a služka, starší z vesničanů, vdova a tkadlec. Ostatním se očividně podařilo vyhnout zajetí nebo utekli. Nacházeli se v jakési kůlně, zvenčí zavřené na závoru. Závora nebyla nijak pevná a zvlášť solidně postavená nebyla ani sama kůlna. Dostat se ven by nebyl problém, ale neměli tušení, kde jsou nebo jak blízko se zdržují lupiči.</p>
<p>„Tma ještě nenastane celé hodiny. Budeme mít dost světla na útěk a noc můžeme strávit v lese,“ řekl Kern.</p>
<p>„A co vlci?“ zeptala se mlynářova žena.</p>
<p>„A medvědi?“ přidal se mlynář.</p>
<p>Sotva ta zvířata zmínili, jejich služka začala tiše kňourat.</p>
<p>„Touhle roční dobou lidi nenapadají,“ namítl starší venkovan.</p>
<p>„Ale co když nás lupiči najdou a znovu nás zajmou? Strašně se rozzlobí. Mohli by nás i zabít.“</p>
<p>„Když tady zůstaneme, zabijí nás docela určitě,“ odpověděl tkadlec, načež se vdova hlasitě rozplakala.</p>
<p>„Možná už se vracejí, aby nás zabili!“ zaúpěla.</p>
<p>Vtom se odněkud zdáli ozval hlasitý výkřik následovaný drsným chechotem, pak další výkřik bolesti. „Někoho vzali s sebou. Teď ho mučí. Totéž udělají i s námi ostatními a pak nás zabijí,“ konstatoval tkadlec.</p>
<p>„Raději bychom si měli pospíšit,“ připomenul Kern. Přistoupil ke dveřím a zapřel se do nich celou svou vahou. Ozvalo se zapraskání a dveře se trochu prohnuly. „Pojďte sem!“ zavolal tiše. „Když se do nich opřeme všichni, závora povolí. Pak budeme utíkat, jak nejrychleji budeme umět.“</p>
<p>„A co mé zlato? Vzali mi měšec, ve kterém jsem měl všechno svoje zlato,“ postěžoval si mlynář.</p>
<p>„Jestli chceš,“ odpověděl mu řezbář, „můžeš tady na ně počkat a požádat je, aby ti je vrátili. Já jsem pro, abychom utekli.“</p>
<p>To byl obecný názor. Dokonce i mlynář souhlasil, byť váhavě. Všichni společně se opřeli o dveře a na Kernův povel zatlačili. Při třetím pokusu závora povolila a dveře se otevřely dokořán. Kern je zachytil, než mohly bouchnout o zeď, a všichni vyběhli ven.</p>
<p>Vydali se po úzké pěšině a cesta jim ve světle zapadajícího slunce rychle ubíhala. Kern se držel vzadu a často se ohlížel, jestli je někdo nepronásleduje. Nezahlédl však nikoho.</p>
<p>Najednou se zastavil. Pochopil, že se musí vrátit. Zlato v jeho měšci nebylo jen obyčejné zlato, které se dalo nahradit jiným, bylo to i jeho jediné dědictví po rodičích. Hob a Mag kvůli němu zemřeli a Tarry postoupil velké riziko, aby mu je mohl vrátit, a Kern nesnesl pomyšlení, že by je teď zanechal v rukou lupičů. A ti zloději neměli jen jeho zlato, pravděpodobně mu ukradli i Tarryho knihy. Magické knihy mohly ve špatných rukou způsobit velké nepříjemnosti. Musel se vrátit. Neměl na výběr.</p>
<p>A pak tam byl ještě ten člověk, kterého lupiči mučili. Pokud se mu ještě dalo pomoci, musí se o to pokusit.</p>
<p>Na chvíli se posadil, aby popadl dech a vymyslel nějaký plán. Byl sám proti šesti, možná i více než šesti, a aby měl šanci na úspěch, musí použít magii. V duchu si probral Tarryho varování. Nikdy nejednej unáhleně. Nikdy neužívej magii ve vzteku. Nikdy nesmíš přečarovávat.</p>
<p>Najednou uslyšel něčí kroky, popadl kámen a vyskočil na nohy, připraven se bránit.</p>
<p>Nebyl to však lupič, ale Tadeáš, sluha bohatě oděného muže. Při pohledu na Kerna ztuhl a pak se sklopenou hlavou řekl: „Mají mého pána. Musím se pokusit ho osvobodit, ale nevím jak.“</p>
<p>„S námi zavřený nebyl. Ale slyšel jsem nějaké výkřiky...“</p>
<p>„To byl on. Lupiči museli nějak zjistit, že je soudce, a teď ho mučí.“</p>
<p>„Já se také vracím. Společně možná něco dokážeme.“</p>
<p>„Co můžeme dělat? Je jich příliš mnoho.“</p>
<p>Kern už ale vymyslel plán. „S tím si nedělej starosti. Použiju...“ Na poslední chvíli si vzpomněl, jak mu Tarry kladl na srdce, aby nikomu neříkal, že je čaroděj, a zarazil se.</p>
<p>„Co použiješ?“</p>
<p>„Válečnou lest. Prostě důvtip. Přechytračíme je.“</p>
<p>Sluha se zatvářil pochybovačně. „Jak?“</p>
<p>„No... pravděpodobně oslavovali svoje vítězství a teď už budou úplně opilí. Připlížím se k jejich skrýši a osvobodím tvého pána a potom utečeme. Ty můžeš čekat za dveřmi a praštit každého, kdo by nás pronásledoval.“</p>
<p>„A ty myslíš, že se to podaří?“</p>
<p>„Máš snad lepší nápad?“</p>
<p>Tadeáš neměl. Našel si tlustou větev vhodnou do ruky a pokynul Kernovi, aby ho vedl.</p>
<p>Opatrně se vraceli po cestičce a při tom stále naslouchali, jestli se před nimi neozve nějaký podezřelý zvuk. Brzy dorazili na okraj mýtiny, na které stála ponurá chatrč a polozbořená kůlna s dveřmi volně visícími na pantech. Z komína chatrče vycházel kouř, ale žádnou jinou známku života nezahlédli. Kern se připlížil tak blízko chatrči, jak jen to šlo bez rizika, že ho uvidí. Pak se zhluboka nadechl, v hlubokém soustředění přivřel oči a zaklel všechny uvnitř uspávacím zaklínadlem. Nedokázal víc než půlhodinový spánek, ale to by mělo stačit, řekl si, aby mohl i se svými společníky uprchnout.</p>
<p>Pomalu počítal do sta, aby zaklínadlu poskytl čas zapůsobit, pak se přikradl ke dveřím a nakoukl dovnitř. U kulatého stolu tam sedělo pět lupičů a všichni tvrdě spali. Tři byli předklonem, hlavy položené na stole. Další dva seděli zvrácení dozadu na lavici. Šestý lupič ležel na podlaze. Všichni vypadali na pohled hrozné a páchli zrovna tak, jak vypadali. Kern se zastyděl, když si vzpomněl, že si v dětství také přál být lupičem. Byl jsem to tehdy ale hlupák, pomyslel si.</p>
<p>Nyní však neměl čas dumat nad svou dětskou pošetilostí. Soudce ležel v rohu, ruce i nohy spoutané a spal stejné hluboce, jako ostatní. Tohle byla komplikace, kterou Kern nepředvídal. Budou-li muset spícího muže nést, zpomalí to jejich útěk, ale Kern ještě nebyl tak zručný, aby ho dokázal odeklít a neodeklít současně i všechny lupiče.</p>
<p>Prohledával chatrč, dokud nenašel svou dýku, měšec a ranec. Ranec byl netknutý. Tarryho knihy byly v bezpečí. Kern rychle pobral lupičům jejich dýky, sekery a kyje a pak šel ke dveřím a zavolal na soudcova sluhu.</p>
<p>„Já jsem tady,“ odpověděl Tadeáš, který se nad ním tyčil s klackem v rukou. „Je můj pán v pořádku?“</p>
<p>„Je v bezvědomí, ale žije. Musíme ho odnést. Tady, vezmi ty zbraně a zahoď je, jak nejdále můžeš, do lesa.“</p>
<p>Zatímco se sluha zbavoval zbraní, ze kterých si ponechal jen jediný nůž, Kern přeřezal soudci pouta a odtáhl ho ven z chatrče. Pak napjal přes práh provaz, zhruba ve výši kotníků. To a několik dalších podobných pastí po cestě by mělo jejich pronásledování zpomalit.</p>
<p>Pak popadl spolu se sluhou spícího soudce a utíkali pryč, jak nejrychleji uměli.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Sedm</emphasis></strong><strong>Útěk a pronásledování • Prosazení práva • Změna plánu</strong></p>
<p>Běželi a nesli soudce mezi sebou, dokud jim nedostatek dechu, tma, poranění a čiré vyčerpání neznemožnilo pokračovat, a pak se svalili na malé mýtince u potoka.</p>
<p>„Teď už jsme v bezpečí,“ řekl Tadeáš. „Ve tmě nás nenajdou.“</p>
<p>„A co když ano?“</p>
<p>„Nenajdou. Ve tmě přece nevidí, ne? Přes noc si můžeme odpočinout a zítra za úsvitu vyrazíme.“</p>
<p>„Musíme držet hlídky,“ řekl Kern.</p>
<p>„Když chceš, klidně si ji drž sám. Já jdu spát.“</p>
<p>Kern věděl, že by někdo hlídat měl, ale byl příliš unavený, než aby se o to přel. Usadil se pod strom a snažil se zůstat bdělý a ostražitý. Hlava mu po úderu stále třeštila a po celém těle měl modřiny od nárazů do stromů. Zápěstí měl od pout celá oteklá a nohy ho bolely. Dělal, co mohl, aby neusnul. Možná, že je lupiči skutečně nemohli ve tmě vyslídit, ale také bylo možné, že mohli. Každopádně bylo lépe nepokoušet divoká zvířata. Rozhodl se, že raději zůstane vzhůru celou noc. O minutu později už tvrdě spal.</p>
<p>Probudil se náhle do černočerné tmy. Až na chrápání jeho společníků a šumění nočního větru v korunách stromů vládl všude klid. Rozhlédl se kolem sebe, ale tma byla dokonalá.</p>
<p>Pak uviděl záblesk světla. Zmizel, ale v příštím okamžiku se objevil znovu. „Lucerna!“ zašeptal. Vedle prvního světélka se objevilo druhé a Kern zacloumal bližším ze spáčů, soudcem.</p>
<p>„Lupiči nás pronásledují! Musíme utíkat!“ Soudce zasténal a zamumlal něco, čemu Kern nerozuměl. Nehýbal se.</p>
<p>Kern s ním zatřásl znovu, tentokrát silněji, a zašeptal: „Probuďte se! Musíme pryč!“</p>
<p>„Jsem příliš ztuhlý, než abych utíkal. Nedokážu se postavit na nohy.“</p>
<p>„Musíte. Rychle,“ naléhal Kern, pomáhaje mu vstát.</p>
<p>Tadeáš se probudil okamžitě a se soudcem mezi sebou vyrazili do tmy. Všechno mohlo dopadnout dobře, ale sluha o něco zakopl a upadl, soudce se svalil na něj a Kern, který zavrávoral a narazil kolenem tvrdě o skálu, vykřikl. Víc jejich pronásledovatelé slyšet nepotřebovali. Světla luceren se okamžitě začala pohybovat jejich směrem.</p>
<p>Prchali do tmy. Často padali, ale hned se zase zvedali a utíkali dál. Naráželi do stromů a zraňovali se o jejich větve. Houští jim rvalo šaty a šlahouny se jim ovíjely kolem kotníků, ale oni stále utíkali, dokud je neochromilo vyčerpání. Otlučení, poškrábaní, lapající po dechu se z posledních sil vyšplhali na vysoký strom a stěsnali se v jeho rozsoše. Tam prakticky okamžitě usnuli únavou a spali až do rozednění.</p>
<p>Když se Kern probudil, byl ztuhlý a celé tělo od hlavy až k patě ho bolelo. Jedno oko měl oteklé a na tváři mu zasychala krev. Obě ruce měl zle poškrábané od toho, jak se prodíral trnitým houštím. Ostatní dva nevypadali o nic lépe; vlastně soudce vypadal mnohem hůř, protože ho ještě před jejich nočním útěkem měli v práci lupiči.</p>
<p>Kern dlouho naslouchal, ale neslyšel nic než zpěv ptáků. Pak opatrně slezl a ještě jednou prozkoumal pohledem okolí, než konečně seskočil na zem.</p>
<p>„Vzduch je čistý,“ zavolal tiše. „Můžete slézt.“</p>
<p>Listí nad jeho hlavou se rozhrnulo a objevil se obličej sluhy. „Můj pán je příliš těžce zraněný, než aby mohl jít. Zůstaneme tady, dokud nepřivedeš pomoc.“</p>
<p>„Kde ji mám hledat?“</p>
<p>Ve větvích nad ním došlo k tiché výměně názorů a pak rozhrnul listí pro změnu zase soudce. „Jdi do nejbližšího hradu a řekni tam, co se stalo. Pověz jim, že soudce Harrin žádá ve jménu krále o pomoc a poslal tě, abys jednal z jeho moci. Ukaž jim tohle.“ Kernovi k nohám dopadl těžký prsten. „A spěchej!“</p>
<p>Jelikož Kern nemel ani tušení, kterým směrem se dát nebo kde najde cestu, zamířil na západ. Zvolil dobře. Zakrátko našel pěšinu, a když po ní chvíli kráčel, poznal vyvrácený strom a zvláštně tvarovaný balvan. Nacházel se nedaleko od místa, kde byli přepadeni. Spěchal dál a zanedlouho uslyšel zvuk kopyt, který se k němu postupně přibližoval. Bylo to pomalé, těžké dunění, zdálo se, jako by se pod ním chvěla sama země. Kern se rychle ukryl do houští a čekal.</p>
<p>Najednou se objevili tři studenti a hned za nimi mladý vesničan. Všichni byli ozbrojení těžkými holemi a obezřetně se rozhlíželi kolem sebe. Za nimi jel rytíř a jeho panoš na koni.</p>
<p>Kern vyběhl ze svého úkrytu a zvolal: „Unikli jsme lupičům! Zachránili jsme se!“</p>
<p>„Je můj táta v bezpečí? Kde je?“ vyptával se vesnický mladík.</p>
<p>„To nevím. Byl jsem se soudcem Harrinem a jeho sluhou. Skrývají se v lese. Lupiči soudce mučili a on mne poslal pro pomoc, ve jménu krále.“ Ukázal všem prsten.</p>
<p>Rytíř k němu přijel blíž a natáhl ruku pro prsten. Dlouho a pečlivě si ho prohlížel a pak ho Kernovi vrátil. „Buď dobré mysli, chlapče. Našel jsi bojovníka,“ řekl.</p>
<p>Jeho zjev byl vpravdě impozantní. Byl vysoký a statný, takže vypadal jako opevněná věž. Tmavé vlasy měl nakrátko zastřižené. Obličej měl posetý špatně zahojenými jizvami, nos mírně rozpláclý, bradu hranatou a vyzývavě vyčnívající. Vypadal jako sama předloha hrdinných rytířů. „Kolik je lupičů?“ zeptal se.</p>
<p>„Šest.“</p>
<p>„Dokážeš najít cestu do jejich doupěte?“</p>
<p>„Myslím, že ano.“</p>
<p>„Tak se ozbroj a pojď s námi.“</p>
<p>„A co soudce a jeho sluha?“</p>
<p>„Vezmeme je cestou. Jsou způsobilí k boji?“</p>
<p>„Sluha ano. Soudce Harrin je zle pochroumaný.“</p>
<p>Rytíř se ponuře, nevesele usmál. „Soudce Harrin je chrabrý muž. Budeme ho ještě potřebovat, až lupiče zajmeme. Jdeme.“</p>
<p>„Ano, pane,“ řekl Kern. Vzrušením z toho, že se osobně účastní pronásledování, zapomněl na všechny své rány a bolesti.</p>
<p>Šel vedle mladého venkovana, který se chtěl dozvědět co nejvíce o svém otci. Kern mu pověděl to málo, co věděl, a mladík mu na oplátku vyprávěl, jak při svém útěku potkal sira Strathmandera z Mokřin, potulného rytíře se svým panošem, kteří mu okamžitě nabídli pomoc. Will, jak se mladík jmenoval, nechal svou ženu v bezpečí v jedné hospodě a vedl rytíře na místo jejich přepadení. Cestou se setkali se třemi studenty.</p>
<p>„My jím ukážeme,“ prohlásil vesničan. „Však už nebudou přepadat slušné pocestné, jen až se s nimi vypořádáme.“</p>
<p>„<emphasis>Cave, latrones</emphasis>,“ zvolal jeden ze studentů a zamával klackem. Jeho společníci se zasmáli.</p>
<p>„Co říkal?“ zeptal se Will.</p>
<p>„Ať si lupiči dají pozor,“ odpověděl Kern.</p>
<p>„Ano, přesně tak. My jim ukážeme,“ přisvědčil Will s ponurým úsměvem.</p>
<p>Když dospěli ke stromu, kde se ukrýval soudce se svým sluhou, sir Strathmander oznámil silným jasným hlasem svůj příchod. Soudce Harrin, kterého v listoví vůbec nebylo vidět, radostně zvolal: „Můj skvělý mladý příteli, jaká to radost, že tě vidím! Ale co děláš tak daleko od domova?“</p>
<p>„Pronásleduji tři loupeživé rytíře, kteří musí zaplatit za své zločiny. Když jsem se dozvěděl o přepadení tebe a tvých společníků, nabídl jsem svou pomoc.“ Jeho hluboký hlas duněl uvnitř lesklého brnění jako zvuk bojové trubky.</p>
<p>„My těm lupičům ukážeme!“ zvolal Will.</p>
<p>„Jistěže ukážete, chlapi. A já se k vám rád připojím,“ řekl soudce. Pak s mnohým sténáním a s pomocí svého sluhy stejně jako těch dole vylezl ze svého stromového úkrytu a sešplhal dolů. Zatímco si protahoval nohy, Tadeáš uřízl dvě dlouhé hole.</p>
<p>Harrin si od něj jednu z nich vzal, s překvapující zručností a obratností jí zatočil nad hlavou a řekl: „Raději bych měl svůj meč, ale tohle bude muset stačit. Ano, to bude skvělé.“</p>
<p>Znovu se vydali na cestu. Kern cítil, jak v něm roste vzrušení, jaké za svého života s Tarrym nepoznal. Tohle bylo konečně skutečné dobrodružství - hrdinský čin, pocit nebezpečí, odvážní přátelé po boku. Čekali na ně skuteční nepřátelé, muži z masa a kostí, kteří uměli dávat i přijímat tvrdé rány. Kouzla a knihy a dlouhé noci studia při blikající svíčce se proti takovému hrdinskému podniku zdály ničím. Kern dychtil po příležitosti dokázat, zač stojí.</p>
<p>Nedlouho poté narazili na stopy pronásledování a lupičský tábor z minulé noci. Všechny známky ukazovaly, že lupiči stíhání uprchlých zajatců vzdali a vrátili se do svého doupěte, ale i přesto dál postupovali obezřetně. Když se přiblížili skoro až k chatrči, poslali Kerna napřed jako zvěda. Z komína stoupal kouř a vzduchem se nesla vůně jídla. Kern pomalu a obezřetně obešel mýtinu, dávaje si dobrý pozor na všelijaká poplašná zařízení nebo pasti, a hledal případné únikové cesty. Čas od času se z chatrče ozvaly hlasy, tu veselé, tu zase rozhněvané. Občas zazněl i výbuch drsného smíchu. Bylo zřejmé, že lupiči vzdali pronásledování a vrátili se, a teď se nad jídlem dohadují o útěku svých vězňů, probírají se svou kořistí a pochvalují si výprask, který uštědřili soudci Harrinovi. Pomyšlení na odplatu jim bylo docela vzdálené. Dokonce ani nepostavili hlídku.</p>
<p>Když Kern dokončil svůj průzkum, odkradl se zpátky, aby se o zjištěné informace podělil s ostatními. Načrtl na zem plánek loupežnického doupěte a rytíř po několika minutách přemýšlení a dvou nebo tří doplňujících otázkách přednesl plán útoku.</p>
<p>Mýtina bude obklíčena, aby lupiči nemohli uprchnout. Tři studenti se postaví za chatrč na úzkou pěšinku, která podle všeho sloužila jako úniková cesta. Kern s vesnickým mladíkem se pak postarají o jednu stranu mýtiny, soudce a jeho sluha o druhou. Když budou všichni na svých místech, Strathmander a jeho panoš přijedou po hlavní cestě a vyzvou lupiče jménem krále, aby se vzdali. Pokud se lupiči rozprchnou, setkají se s odporem na každé straně. Pokud se rozhodnou bránit společně, útočníci se kolem nich stáhnou.</p>
<p>S několika povzbudivými slovy všichni zaujali své pozice. Kern, skrčený za chatrčí, cítil, jak mu buší srdce vzrušením s jistou příměsí strachu. Nebál se nebezpečí boje, který byl skoro určitě nevyhnutelný, ale možnosti, že by se před svými společníky mohl neukázat v nejlepším světle. Ti muži, které ještě před krátkým časem vůbec neznal, teď byli jeho nejbližší přátelé na celém světě. Jejich život závisel na něm a jeho zase na nich. Nesmí je zklamat.</p>
<p>Pevně sevřel klacek. Vedle něj se za rohem chatrče krčil Will.</p>
<p>„Už vidíš Strathmandera?“ zeptal se Kern šeptem.</p>
<p>„Ještě ne.“</p>
<p>„Už jsi někdy něco takového zažil, Wille?“</p>
<p>Po dlouhé odmlce Will přiznal: „Ne. Jednou jsem honil chlapa, který tátovi ukradl dvě kuřata. Pořádně jsem mu tenkrát vyprášil kožich. Ale řekl bych, že tohle je něco jiného.“</p>
<p>„Jistě. Tohle je o moc horší. Oni by soudce zabili, kdyby -“ Kern náhle zmlkl. Uvědomil si, že ho vůbec nenapadlo použít magii, aby svým přátelům pomohl. Jednoduchým kouzlem mohl zabránit zraněním, možná dokonce zachránit životy, a jeho to vůbec nenapadlo. Co jsi to za čarodějnického učně? zeptal se sám sebe znechuceně. Musíš něco udělat, a rychle. Znovu lupiče uspat, to by mohlo...</p>
<p>Ale účinkovalo jeho uspávači zaklínadlo doopravdy? Tím si nemohl být jist, lupiči přece mohli být opilí a soudce Harrin v bezvědomí po přestálém mučení. Možná vůbec žádnou moc nemá. Kdyby se pokusil o zaklínadlo a ono by nepůsobilo nebo kdyby ho spletl, mohl by být výsledek horší, než kdyby neudělal nic. Zavřel oči a snažil se přemýšlet. Byl vzrušený a času bylo málo - a pak uslyšel, jak sir Strathmander vyzývá lupiče, aby se vzdali.</p>
<p>Sotva jeho slova dozněla, všech šest lupičů vyrazilo z chatrče a vrhlo se na rytíře a jeho panoše. Kern sice odnesl z chýše všechny zbraně, které našel, ale lupiči nejspíš měli nějakou tajnou zbrojnici. V rukou měli dýky, kyje a sekery a jeden z nich měl kopí na lov medvědů. Kern a Will vyběhli ze svého úkrytu, aby se jim postavili, a při tom uviděli, jak Harrin a jeho sluha vybíhají z protější strany.</p>
<p>Dva z lupičů při pohledu na posily zahnuli do lesa, ale cestu jim zastoupili tři studenti. Když se kruh kolem nich sevřel, semkli se i loupežníci zády k sobě, mávali svými zbraněmi, vrčeli a vykřikovali hrozby a nadávky.</p>
<p>Boj, který následoval, byl divoký a krátký. Když bylo po něm, všech šest rabiátů leželo na zemi. Will si držel zlomené žebro a jeden ze studentů měl sečnou ránu na předloktí, ale jinak všichni útočníci vyvázli bez zranění. Kern sotva popadal dech, ale byl šťastný. Postavil se lupiči ozbrojenému sekerou a srazil ho k zemi a pak ještě pomohl Willovi přemoci jiného. A to všechno dokázal úplně bez pomocí magie.</p>
<p>Sir Strathmander byl skvělý. Zaútočil na dva lupiče a okamžitě je porazil jedinou ránou na každého, přičemž se elegantně vyhýbal zběsilým výpadům kopí, seker a čepelí. Nyní zasunul svůj meč do pochvy, sňal si helmu a změřil si ležící nepřátele pohledem.</p>
<p>„Chop se svého úřadu, soudce Harrine,“ řekl. Soudce stanul nad poraženými lupiči a řekl: „Provinili jste se loupežnictvím na královské cestě a násilím spáchaným na jeho služebníkovi. Trestem za to vám budiž smrt.“ Tři z lupičů tou dobou už seděli. Jeden z nich zaklel, jiný si odplivl. Třetí mlčel. Jeden ze zbylých ležel bez hnutí a nejevil ani známky dýchání.</p>
<p>„Dones z chatrče provaz, Gerethe, ať můžeme vykonat spravedlnost na místě,“ nařídil Strathmander svému panoši. Gereth odešel a jeden ze studentů řekl: „Tenhle už je po smrti, sire Strathmandere.“</p>
<p>„Stejně ho pověste,“ odpověděl Harrin. Když se všech šest lupičů houpalo na stromech na okraji mýtiny, prohledali chatrč. Vše, co bylo uloupeno, nalezli, spolu s menším množstvím věcí pocházejících ze starších loupeží. Většina z toho neměla valnou cenu a stěží to stálo za ukradení.</p>
<p>„Byli pěkné přičinliví,“ poznamenal jeden ze studentů.</p>
<p>„A krvežízniví,“ dodal Harrinův sluha. Pozvedl mužskou košili s velkou dírou na zádech lemovanou zaschlou krví.</p>
<p>V kotli nad ohněm zůstalo trochu guláše a Kernovi přátelé si ho mezi sebou rozdělili. Nebyl to nijak zvlášť dobrý guláš, ale hospoda byla kus cesty odtamtud a dlouhý pochod završený bojem s rabijáty jim dodal chuť k jídlu.</p>
<p>Když dojedli, zapálili chatrč a zapálili by i kůlnu, ale Kern namítl, že je příliš blízko lesa a požár by se od ní mohl nezvládnutelně rozšířit. Sám tomu příliš nevěřil, ale chtěl uchránit myšky, které ho osvobodily, a musel si pro to vymyslet nějakou hodnověrnou záminku. Naštěstí ho Will podpořil, a tak byla kůlna ušetřena.</p>
<p>Pod rytířovým vedením se pak vydali k hospodě, kam dorazili za soumraku. Zbytek jejich původní skupiny už tam byl a přivítal je s nelíčenou radostí. Mlynář, který se nejvíc radoval, že má zpátky své zlato, trval na tom, že zaplatí pivo všem, a soudce Harrin zase všem jménem krále poručil večeři.</p>
<p>Byl to slavný večer. Únava a zranění byly zapomenuty ve všeobecném veselí. Ostatní návštěvníci hospody dychtili vyslechnout plný výčet dobrodružství a každý ze skupiny našel alespoň jednoho vděčného posluchače vlastní verze celého příběhu. Kern a ostatní odepřeli komentovat mlynářovu značně přehnanou verzi, v níž celý útěk naplánoval a vedl on sám, a raději vylíčili, co viděli oni, od napadení lupiči až po triumfální návrat mstitelů. Okamžitě byli všichni prohlášeni za hrdiny. Kern skromně odmítal chválu a při líčení svého podílu na dobrodružství nijak nenadsazoval, ale ve svém nitru si jako hrdina skutečně připadal. Nebyl to špatný pocit.</p>
<p>Večeře se protáhla až do pozdní noci. Will pobavil všechny u stolu veselou písničkou. Tadeáš, sluha soudce Harrina, strhujícím způsobem přednesl báseň oslavující vítězství Hronfina Rudé čepele nad tlupou pirátů. Studenti se přidali se třemi sólovými baladami a pak ještě přidali trojhlasné moteto v latině. Kern vyprávěl jeden z Tarryho příběhů. Soudce Harrin přednesl dlouhou řeč, která byla několikrát přerušena jásotem, a sir Strathmander se připojil s podstatně kratším proslovem, nicméně bouřlivý potlesk si vysloužil také.</p>
<p>Kern seděl vedle panoše Geretha, mladíka asi tak stejného věku, ale o vlásek vyššího a statnějšího. Gereth nebyl od přírody nijak sdílný, ale jak se večer měnil v noc, uvolnil se a duch oslav ho do sebe vtáhl. Poté co zazpíval krátkou píseň o neopětované lásce a sklidil za ni zdvořilý potlesk, stal se trochu hovornějším.</p>
<p>„Je to ohromný život, být panošem. Má to samozřejmě svůj díl těžkostí, ale je to ohromný život. Nemyslíš, že je to ohromný život?“ zeptal se Kerna.</p>
<p>„Mně to tak určitě připadá. To je vždycky takové?“</p>
<p>„No, tohle je z toho ta nejlepší část. Taky k tomu patří řádný kus perné práce. Pořád jezdíme od jednoho dobrodružství k druhému. Pak je tu pravidelný trénink. Musíme se držet ve vrcholné formě. Ale je to ohromný život. Pokaždé, když člověk vykoná nějaká hrdinský čin, rozpráší tlupu darebáků, osvobodí princeznu nebo zabije obludu, vždycky ho čeká jásot davu, velká oslava, ovace a pocty.“</p>
<p>„To zní jako báječný život,“ řekl Kern.</p>
<p>„Ohromný. A co děláš ty?“ zeptal se Gereth.</p>
<p>„Studuji na lékaře,“ odpověděl Kern. V určitém smyslu nebyl daleko od pravdy. Měl dostatečné základy, aby se před několika hodinami mohl postarat o rány svých přátel.</p>
<p>„To je dobré. Velice úctyhodné. Není to tak ohromné, jako být panošem, ale je to užitečné. Velice bezpečné.“</p>
<p>„Ale ne moc dobrodružné.“</p>
<p>Gereth zavrtěl hlavou. „Dobrodružné ani trochu. Ale úctyhodné.“</p>
<p>„Ano. Velmi úctyhodné.“</p>
<p>„Samozřejmě, nejctihodnější ze všeho je být rytířem. To je ohromný život. Já se taky jednou stanu rytířem.“ Gereth si posloužil už čtvrtou štědrou porcí uzeného úhoře á la Bordelaise s troškou hořčice navrch a všechno to spořádal.</p>
<p>Kern, který byl tou dobou už docela plný, si ulomil kousek chleba. „Ty máš ale apetit.“</p>
<p>Gereth přežvýkl, polkl a řekl: „Musím se držet při síle. Je to namáhavá práce, být panošem. Ten úhoř je ohromný.“</p>
<p>Kern přikývl. Nikdy nepřišel na chuť úhořům v jakékoliv podobě a přídavek hříbečků na másle s hořčičnou polevou jeho chuť k jídlu nijak neprovokoval. Všiml si, že sir Strathmander takovým delikatesám neholduje. Rytíř večeřel polosyrové maso s chlebem a splachoval to červeným vínem. Kernovi to připadalo jako mnohem příhodnější strava pro bojovníka.</p>
<p>Jestli to zavinily přísady, počet porcí nebo příprava, nebo snad apetit panoše Geretha, zvláštnosti jeho zažívání či obyčejná žravost, to nikdo nevěděl. Faktem bylo, že příštího rána, když byl Kern přivolán na pomoc, ležel mladý panoš zkroucený jako garnát, sténal a tiskl si žaludek jako člověk narážený na kůl. Jeho obličej měl duchovitou zelenožlutou barvu a jeho útroby vydávaly hotovou symfonii kručení, brumlání, klokotání, bubláni a zlověstného rachocení. Byl nemocnější než kdokoliv, koho Kern kdy viděl.</p>
<p>Sotva se nad ním Kern sklonil, panoš k němu vztáhl třesoucí se ruku. „Jsi přece lékař. Vyléč mne,“ řekl slabým hlasem.</p>
<p>„Co je s tebou?“</p>
<p>„Ty houbičky byly otrávené. Nebo hořčice. Nebo něco jiného...“ Gereth se odmlčel, aby vydal sérii docela jiných zvuků, a pak dodal: „Nebo... úhoři.“</p>
<p>V průběhu svých čarodějnických studií se Kern naučil i mnoho věcí o léčení. Dokázal vyjmout hrot šípu, spravit zlomenou kost, ošetřit ránu způsobenou mečem, utlumit bolest modřin a oděrek, vyříznout nežit nebo vřed. Na žaludeční neduhy znal jen jediný lék: poskytnout pacientovi důkladný výplach žaludku, umístit jeho hlavu nad škopík a rychle poodstoupit do bezpečné vzdálenosti. „Udělám, co budu moci, Gerethe.“</p>
<p>„Cokoliv,“ vydechl panoš.</p>
<p>„Vyléč ho tak rychle, jak to bude možné. Hned ráno musím pokračovat ve svém pronásledování loupeživých rytířů,“ řekl sir Strathmander.</p>
<p>„Udělám, co je v mých silách,“ opakoval Kern. Povzbudivě poklepal panoše po rameni a pak se odebral do kuchyně, aby shromáždil ingredience pro léčivý nálev, který by vyprázdnil Gerethovy útroby co nejrychleji. Jestli bezprostředně po tom bude nebo nebude schopen pomáhat siru Strathmanderovi, záleželo na jeho regeneračních schopnostech. Obyčejně bývali zdravý muž nebo žena neschopni pohybu, slabí a rozbolavělí ještě dva dny po takovéto kúře. Gereth to mohl zvládnout zajeden, pokud měl zdravý kořínek a nepřidaly by se komplikace. Aby se dokázal pohybovat a být někomu něco platný za kratší dobu, na to by potřeboval tělesnou konstituci Herkula.</p>
<p>Nálev působil s pozoruhodnou účinností. Sotva ho Gereth polkl, sehnul se nad škopíkem a začal se činit jako odpadní potrubí za hustého deště. Kern a sir Strathmander se diskrétně odvrátili. Po několikerém opakování panoš klesl na postel, bledý a slabý jako odstředěné mléko.</p>
<p>„Jak brzy bude připraven vyrazit na cestu?“ zeptal se rytíř.</p>
<p>Kem popsal normální průběh rekonvalescence. Sir Strathmander se zamračil a zavrtěl hlavou. „Už se nemohu déle zdržovat. Darebákům, které pronásleduji, nesmí být dopřán čas k útěku.“ Obrátil se na Kerna a chvíli si ho zevrubně prohlížel a pak řekl: „V boji s lupiči sis vedl dobře. Umíš jezdit na koni?“</p>
<p>„Umím.“</p>
<p>„Vládnout mečem?“</p>
<p>„Trochu.“</p>
<p>„Pak mi budeš sloužit jako panoš. Vyrážíme ihned.“</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Osm</emphasis></strong><strong>Povinnosti panoše • Ukázka rytířství • Vystřízlivění dočasného panoše • Putování opět pokračuje</strong></p>
<p>Ujížděli bez odpočinku celý den a večer, když Kern postavil tábor, zapálil oheň, napojil koně a připravil jídlo, začal rytíř mladíkovi vysvětlovat některé povinnosti panoše. Samozřejmé, ne všechno z toho se od něj čekalo na této výpravě, ale rytíři připadalo, že by bylo rozumné, kdyby si jeho nový panoš bylo vědom, v čem spočívá zodpovědnost jeho stavu. „Musíš se starat o koně. Víš, jak se pečuje o koně, ne?“</p>
<p> „Ó ano, pane,“ odpověděl Kern.</p>
<p>„A musíš mi pomáhat oblékat a svlékat brnění a dbát na to, aby bylo vždycky řádně vyleštěné a nezačalo rezavět.“</p>
<p>„Tohle jsem ještě nikdy nedělal, ale určitě se to naučím.“</p>
<p>„Za normálních okolností budeš obsluhovat u stolu. Ale jelikož žádný stůl nemáme, nebude to teď třeba. Když budeme na cestě, budeš se starat o mé kopí, štít a přilbici a musíš to pro mne mít vždy připravené, kdybych to potřeboval.“</p>
<p>„I to zvládnu.“</p>
<p>„A když začne boj, musíš se držet stranou.“</p>
<p>„Ó, to budu, určitě budu.“</p>
<p>„Dobře. Musím říct, že doposud jsem s tebou spokojen. Pomýšlel jsi někdy na to připravovat se na kariéru rytíře?“</p>
<p>Kern mu pověděl o svém raném dětství, vynechal všechny zmínky o svých čarodějnických studiích a důraz položil na své znalosti lékaře. Sir Strathmander poslouchal se zjevným zájmem, zvláště když Kern popisoval podrobnosti svého původu.</p>
<p>„Přítomnost erbu na peřince je velice důležitá. Dokazuje, že jsi z šlechtického rodu,“ řekl. „Škoda, že je peřinka ztracená. Kdybych si ji mohl prohlédnout, byl bych schopen určit tvou rodinu. Ale možná si časem rozpomeneš, jak erb vypadal.“</p>
<p>„Myslíte?“</p>
<p>„Je to možné. Ale nemarněme cenný čas tlacháním o tom, co by mohlo být. Musíme si odpočinout a za úsvitu být připraveni k další cestě.“</p>
<p>Kern, unavený událostmi několika posledních dnů, usnul rychle. Ale probudil se časné, a tak měl chvíli času přemýšlet o rytířových slovech. Kdyby si jen dokázal vzpomenout, jak vypadal erb na jeho peřince, mohl by nalézt svoje pravé rodiče. Snažil se, seč mohl, povzbudit svou paměť, ale nic se mu nevybavilo. Žádné obrazy, nic. Ale vzpomínka se přece mohla vrátit kdykoliv, naprosto nečekaně. Paměť už se tak někdy chová. Musí být trpělivý.</p>
<p>Byl vděčný Hobovi a Mag a Tarryho měl rád jako svého otce, ale přesto chtěl vědět, kdo byli jeho pokrevní rodiče, jak vypadali a proč byli tak opatrní, že zakryli všechny stopy, podle nichž by se dal vypátrat jeho původ, ale na druhé straně se postarali, aby byl zaopatřený a v bezpečí. Byli sami v ohrožení? Pokud ano, co se s nimi stalo? Byli živí a někde na bezpečném místě a mysleli někdy na svého syna? Bylo možné, že nebezpečí, které ohrožovalo je, teď pronásleduje i jeho? Byli jezdci, kteří zabili Hoba a Mag, pouzí lupiči, nebo je někdo poslal, aby ho našli?</p>
<p>Čím více o tom přemýšlel, tím více si byl jist, že Hob a Mag byli pečlivě vybráni. Vzhledem k tomu, že přišli o své vlastni děti, dalo se předpokládat, že se dobře postarají o nalezence - tím spíš, pokud byl onen nalezenec vznešeného rodu, nebo dokonce královské krve. Na druhé straně se zdálo, že o jeho původu skutečně nic nevěděli. Možná byli udržováni v nevědomosti pro svou vlastní - a jeho - bezpečnost. Nebo možná svou nevědomost jen předstírali. Všechno to bylo tak záhadné a tajemné, ale přemýšlet o tom bylo zároveň velice vzrušující.</p>
<p>Co když se ukáže, že je dítětem vznešených rodičů, nebo dokonce dědicem království? Pak by se mohl stát rytířem a složit slavnou rytířskou přísahu, že bude pomáhat bezmocným, jako byli Hob a Mag, a trestat darebáky. Mohl nalézt své rodiče a vrátit je jejich původnímu stavu, zajistit jim ochranu a bezpečí. To by byl skvělý způsob, jak prožít život, stejně dobrý, jako se stát čarodějem. I když dosud měl jen nepatrné znalosti magie, mohly mu být jen nápomocny, aby svému království vládl spravedlivě a moudře. Chrápání sira Strathmandera vrátilo Kerna zpátky do tady a teď. Vyskočil, rozfoukal uhlíky z minulého večera a nalámal několik kusů chleba na skrovnou snídani. Zatímco připravoval koně a otíral rosu z brnění, rytíř se posadil a protáhl se, několik minut si lehce zacvičil s mečem a pak se najedl. Brzy byli zase na cestě a ujížděli ve stopách loupeživých rytířů.</p>
<p>Narazili na ně odpoledne. Ti tři tábořili na opačném konci lesní mýtiny. Poblíž byla u stromu připoutaná žena. Hlavu měla svěšenou a zoufalství vyzařovalo z celého jejího vzhledu. Smích rytířů se jasně nesl mýtinou.</p>
<p>„Ničemové a zbabělci!“ procedil sír Strathmander skrze sevřené zuby. „Zradili všechny zásady rytířství. Zabíjeli bezmocné, kradli svaté předměty, prznili panny, dámy a urozené paní. Nyní se jim dostane odplaty, jakou si už dávno zasloužili. Mé kopí a přilbici, panoši! A hleď, aby ses mi nepletl do boje.“</p>
<p>Kern mu nasadil přilbu a podal mu jeho kopí. Pak sir Strathmander vyjel na mýtinu a tři loupeživí rytíři se spěšně začali shánět po zbraních. Asi sto metrů od nich sir Strathmander zastavil a silným hlasem zvolal: „Falešní a křivopřísežní rytíři, svými činy jste pošpinili sebe i celé rytířství! Bijte se se mnou, se Strathmanderem z Mokřin, nebo se podrobte spravedlnosti z mých rukou!“</p>
<p>Kern sice nerozuměl, co mu odpověděli, ale nepřipadalo mu, že by jejich slova zněla kajícně nebo pokorně. Jejich tón byl zuřivý a odbojný a pěsti, kterými mu hrozili, rozhodně nevyjadřovaly úmysl kapitulovat. Rychle se ozbrojili a nasedli na koně, pak bez váhání vyrazili proti siru Strathmanderovi. Jak se k němu blížili, rozdělili se, aby ho obklíčili.</p>
<p>Sir Strathmander nezaváhal. Pobídl svého koně a směle vyjel vstříc prvnímu z nich. V plné rychlosti ho kopím vyhodil ze sedla. Rytíř dopadl s hlasitým zařinčením na zem a sir Strathmander otočil koně a tasil meč, aby se postavil druhým dvěma.</p>
<p>Zasazoval jim mocné rány, ale oni je odráželi stejně divoce a přitom kolem něj kroužili tak, že jej měli neustále mezi sebou. Mezitím se i rytíř vyhozený ze sedla vyškrábal na svého koně a připojil se ke svým kumpánům. S přesilou tři na jednoho se jim postupně dařilo sira Strathmandera vyčerpat. Pokaždé, když na jednoho z nich zaútočil, druzí dva zaútočili se stejnou silou na jeho nechráněné boky a záda. Početní převaha si vyžádala svou daň a výpady sira Strathmandera slábly, až ho nakonec tři protivníci sevřeli do kleští a srazili ho z koně. Zatímco tam bezmocně ležel, přijeli blíž, sňali si helmy, meče zasunuli do pochev a místo nich se ozbrojili sekerou, válečným kladivem a řemdihem. Žena připoutaná ke stromu zděšeně vykřikla. Jeden z darebáků na ni ukázal a ostatní se k němu připojili v hlasitém chechotu.</p>
<p>Pokud jim někdo rychle nepřispěchá na pomoc, ta žena bude vystavena krutému příkoří a sir Strathmander zemře ošklivou a krajně nepříjemnou smrtí; a nablízku nebyl nikdo jiný, kdo by mohl na pomoc přispěchat, než Kern. Nebyl důstojným protivníkem pro tři ozbrojené rytíře, ani kdyby měl sám meč a brnění. Měl jenom svou magii a i té měl spíše poskrovnu.</p>
<p>Vybral si magii, kterou už vyzkoušel, a věděl, že účinkuje, přinejmenším za předpokladu, že jsou váleční oři stejně bázliví jako jejich domácí kolegové. Zavřel oči, soustředil se na koně a pak zavolal chvějícím se hlasem, který z jeho úst vyšel jako ržání: „Pozor na hady! Hadi! Jsou všude kolem, syčí a koušou do nohou! Jsou jich tu stovky, kam se podíváš! Je to strašné! Je to hrozné! Pozor! Jo, a nešlápněte na toho muže v lesklém brnění!“</p>
<p>Koně se začali okamžitě stavět na zadní, vzpínat se a vyděšeně tancovat, přičemž shodili své jezdce, kteří ve chvilce očekávání příjemné zábavy povolili ve své pozornosti. S hlasitým zařinčením dopadli na zem. Vzápětí na ně dopadly kopyta jejich vlastních koní a loupeživí rytíři po krátkém zmítání znehybněli. Kern dojel k siru Strathmanderovi.</p>
<p>Přilbice studené vody přivedla rytíře k vědomí. Posadil se, rozhlédl se kolem sebe, a když uviděl loupeživé rytíře ležet na zemi, rychle vyskočil.</p>
<p>„Sraženi... všichni tři?“ zamumlal. „Nepamatuji se...“</p>
<p>„Jste v pořádku? Mám se jít podívat na tu dámu?“</p>
<p>Sir Strathmander zamrkal a potřásl hlavou. „Dámu? Jaká dáma?“</p>
<p>„Ta co je uvázaná u stromu.“</p>
<p>„U stromu?“</p>
<p>„Ano, u stromu. Tamhle.“</p>
<p>„Odvaž ji. U všech všudy, odvaž ji přece. Já se postarám o tuhle sebranku.“</p>
<p>Kern přispěchal dámě na pomoc. Sotva ji odvázal, zhroutila se mu s pláčem do náručí. Kern ji odvedl tam, kde rytíři tábořili, a posadil ji na přikrývku. Poblíž ležela láhev, ve které ještě zbylo trochu vína. Otevřel ji a přidržel ji dámě, aby se mohla napít.</p>
<p>„Zachránili jste mne před strašlivým osudem,“ vydechla.</p>
<p>Oči měla zarudlé od pláče a byla poněkud rozcuchaná a zablácená od dlouhého putování, ale i tak to byla velice hezká dáma. Kern se cítil hrdinně a šlechetně, že pomáhal při jejím vysvobozování.</p>
<p>„Je mi ctí, že jsem vám mohl posloužit, má paní,“ řekl s hlubokou úklonou. „Jestli mne teď omluvíte, musím ještě -“</p>
<p>„Nenechávej mě tu bez ochrany!“ vykřikla a sevřela mu ruku.</p>
<p>„Musím pomoct spoutat ty loupeživé rytíře.“</p>
<p>„Spoutat? Proč?“ zeptala se překvapeně.</p>
<p>„Aby na nich mohla být vykonána spravedlnost.“</p>
<p>„S tím si nedělej starosti. Už se stalo.“</p>
<p>Kern se obrátil a uviděl, jak sir Strathmander zvedá hlavu a strkají do velkého pytle. S druhou a třetí naložil stejně a pak pytel připevnil ke svému sedlu. Když to udělal, zamířil ke Kernovi a dámě.</p>
<p>„Tak, to by bylo,“ řekl a odhodil zkrvavenou dýku na zem. „Kerne, pomoz mi sundat brnění. Pak odstroj je a mrtvoly zakopej. Potom mi očisti dýku. Až s tím budeš hotov, můžeš nám připravit něco k jídlu, postavit stan pro dámu a přístřešek pro mne. A nezapomeň se postarat o koně.“</p>
<p>Teprve teď se podíval na dámu. Jeho výraz se okamžitě změnil, zněžněl a rozzářil se. Poklekl vedle ní najedno koleno a řekl medovým hlasem: „Sir Strathmander z Mokřin k vašim službám, má paní.“</p>
<p>„Já jsem lady Isobel, dcera sira Flamboyse Ohnivého. Včera večer jsem byla unesena ze svého domova loupeživými rytíři, které jste tak včasně a účinně vyřídil,“ odpověděla.</p>
<p>„Bylo mi ctí a výsadou, má paní, stejně jako mou rytířskou povinností.“</p>
<p>„Jste statečný, sire Strathmandere. Sám proti třem, bojoval jste statečně, i když vás srazili ze sedla a sami byli na koních. Bez zaváhání, bez slitování, bez hnutí brvou...“</p>
<p>„A v bezvědomí,“ zamumlal si Kern sám pro sebe. Byl to on, kdo porazil loupeživé rytíře a zachránil půvabnou dámu, ale všechny zásluhy sklidil sir Strathmander, zatímco skutečný hrdina připravoval tábor na noc a napájel koně. Lady Isobel se ho nezaslala ani slovem. Všechno viděla, a přesto dál pěla chválu na to, jak sir Strathmander skolil tři zločinné rytíře jediným úderem meče. Jestliže tohle mělo být rytířství a heroismus, tak si to klidně mohli nechat, pomyslel si Kern hořce.</p>
<p>Probudil se za rozbřesku, aby rozdělal oheň a připravil snídani, pak sbalil válečné trofeje a sedla a naložil je na koně poražených. Alespoň že je nebude muset tahat celou cestu na zádech.</p>
<p>Když vyrazili na cestu, jel Kern vzadu, s příkazem mít oči na stopkách. Sir Strathmander jel před ním a lady Isobel po jeho boku.</p>
<p>„Měj mé kopí, štít a přilbici stále po ruce, Kerne. Rytíř musí být připraven k boji neustále,“ řekl.</p>
<p>Kern tedy dával pozor na okolí. Sir Strathmander nikoliv. Byl příliš zaměstnán obdivným zíráním na lady Isobel a ona zase na něj. Čas od času dokonce zastavil a sesedl z koně, aby utrhl květinu a vetknul jí ji do vlasů. Jeho chování vůbec neodpovídalo chování muže očekávajícího každou chvíli boj na život a na smrt. Choval se spíš jako zamilovaný moula.</p>
<p>V hospodě byl sir Strathmander přivítán jásotem, potleskem a hlasitým provoláváním slávy, zatímco lady Isobel se dostalo všeobecné účasti a péče. Gereth, který po těžké gastronomické zkoušce pořád ještě nevypadal dvakrát dobře, je přivítal, ale svou pomoc nenabídl. Kerna poslali do stáje, aniž se ho vůbec na něco zeptali. Když se postaral o koně a uložil válečnou kořist, vrátil se do výčepu, kde našel sira Strathmandera, jak sedí v čele dlouhého stolu, Gereth po jeho levici a lady Isobel po pravici, obklopeni pocestnými, jinými hosty, hostinským, kuchařem a kuchyňskými pomocnými sílami. Všichni naslouchali s očima vypoulenýma a ústy dokořán jeho líčení průběhu boje.</p>
<p>„Prchali se svou nešťastnou zajatkyní tak rychle, jak je jejich koně nesli, ale já je pronásledoval bez odpočinku, neúnavně a neochvějně a narazil jsem na ně tam, kde se utábořili, aby oslavili svůj domnělý únik,“ líčil s očima planoucíma. „Zavolal jsem na ty zbabělce svou výzvu a pak jsem proti nim vyrazil na svém oři Tempétovi v zničujícím útoku. Cválal jsem stále se zvyšující rychlostí po otevřeném prostranství, svůj bojový pokřik na rtech, a pak jsme se srazili s řinčením zbroje. Můj útok srazil jednoho z lumpů ze sedla. Okamžitě jsem se otočil a vyhodil jsem ze sedla i druhého, pak jsem se obrátil právě včas, abych mohl srazit i třetího. Leželi na zemi, v bezvědomí,“ řekl.</p>
<p>„Doufám, že jste jim podřezal krky!“ zvolal Will.</p>
<p>„To by bylo nerytířské. Sesedl jsem a dal jsem jim čas, aby přišli k sobě, a pak jsme tasili meče. Bylo to tři na jednoho, ale já neměl strach. Můj boj byl spravedlivý a lady Isobel očekávala, že ji osvobodím. Nemohl jsem zklamat.“</p>
<p>„Byl statečný nade všechna slova,“ prohlásila dáma s pohledem obdivně upřeným na svého rytíře.</p>
<p>„Bojoval jsem s nadšením. Mocným seknutím jsem rozťal ocel i kost a oddělil jsem hlavu prvního z ničemů hladce od ramen. Ostatní se stáhli, ale když viděli, že nemají naději uniknout svému osudu, vrhli se na mne s odhodláním zoufalců a doráželi na mne divokými ranami ze dvou stran.</p>
<p>Druhého jsem sťal rychlým backhandem a příští ranou jsem připravil o hlavu i třetího. Bylo po boji. Dáma byla zachráněna a ničemové zaplatili za své odporné činy.“</p>
<p>Následovalo všeobecné jásání, plácání po ramenou, zvedání korbelů a přípitky na všech stranách stolu. Kern zasmušile hleděl do své sklenice. Měl pocit, jako by k všeobecné oslavě ani nepatřil. To, že se rytíř docela opomněl zmínit o jeho účasti v bitvě byť i jako diváka, se ho dotklo stejně, jako že neslyšel ani slovo poděkování nebo vděčnosti od ostatních za to, že je osvobodil v prvním případě. Seděl mlčky, dokud si nevšiml, že se na něj dívá soudce Harrin, a pak, aby ostatním oslavu nekazil, se připojil k všeobecnému jásotu. Nemohl popřít, že sir Strathmander jednal odvážně; byl však toho názoru, že by rytíř měl být pravdomluvnější a velkorysejší.</p>
<p>Na druhé straně, sir Strathmander možná věřil, že se všechno sběhlo právě tak, jak to vylíčil. Velký počet úderů do hlavy mohl mít na jeho paměť takový účinek. Nebo se takhle rytíři a vznešené dámy chovali běžně. Se svou značně omezenou znalostí světa a lidí nebyl Kern kompetentní soudce. Všechno to bylo tak matoucí a odrazující, že se pevně rozhodl vyrazit za Fraigem a pokračovat ve svých čarodějnických studiích co nejdříve. Žádné čekání na ostatní, žádné loučení, jen odchod časně ráno a rychlá cesta na vlastní pěst. Už se nebude zaplétat s jinými lidmi, kteří člověka použijí jako hadr na nádobí a pak ho odhodí, aniž by mu byť jen slůvkem poděkovali.</p>
<p>Příštího dne vstal ještě před úsvitem, sbalil si to málo, co měl, a tiše se vykradl ke schodišti, aby se vydal na cestu. Hostinskému zaplatil za ubytování a včerejší večeři, koupil si od něj pecen chleba a kus sýra, a pak vyrazil. Když kráčel kolem stáje, uviděl sluhu soudce Harrina, jak vede dva koně.</p>
<p>„Také už odjíždíte?“ zavolal na Tadeáše.</p>
<p>„Můj pán se musí vrátit ke svým povinnostem a hostinský měl dva koně na prodej. Nejsou to žádni krasavci, ale donesou nám tam, kam potřebujeme.“</p>
<p>„Pak vám přeji bezpečnou cestu,“ řekl Kern.</p>
<p>„I tobě. A děkuji, že jsi mi pomohl zachránit mého pána. Chtěl ti poděkovat osobně. Byl by to udělal už minulý večer, ale ve všem tom ruchu a shonu oslav... no, však víš, jak to myslím.“</p>
<p>„Já vím, Tadeáši.“</p>
<p>Tadeáš se pousmál a řekl: „Ty jsi celý boj viděl, že? Někdy bych si rád poslechl tvou verzi.“</p>
<p>Kern mu úsměv oplatil, ale řekl jen: „Možná, že by bylo lépe zeptat se lady Isobel.“</p>
<p>Sluha se zasmál. „To pochybuji. Kdyby to vyprávěla ona, sir Strathmander by bojoval přinejmenším s šesti obry.“</p>
<p>„A na zchromlém koni,“ dodal Kern. „Ozbrojený pouze dýkou.“</p>
<p>Zatímco se smáli svým příměrům, přidal se k nim soudce Harrin. „Tak veselí hned po ránu?“ zeptal se.</p>
<p>„Dobrá společnost je záruka dobré nálady, můj pane,“ opáčil Kern.</p>
<p>„To je pravda. Ty také odjíždíš dnes ráno, Kerne?“</p>
<p>„Ano, můj pane.“</p>
<p>„A kam máš namířeno?“</p>
<p>„Moje cesta vede na sever.“</p>
<p>„A my jedeme na západ. To je smůla. Mohli jsme cestovat spolu. Je to bezpečnější a mohli jsme si hezky popovídat. Ale můžeme jet společně alespoň na rozcestí. Je to dobrou hodinu odsud a já se potřebuji projít, abych setřásl spánek a ztuhlost ze svých kostí.“</p>
<p>Kráčeli v ranním úsvitu a cestou kladl soudce Harrin Kernovi mnoho otázek. Na rozdíl od sira Strathmandera, který se staral hlavně o podrobnosti jeho zrodu, Harrin se zajímal spíše o jeho schopnosti a úspěchy.</p>
<p>„Tak ty umíš číst a psát,“ řekl.</p>
<p>„Ano, můj pane.“</p>
<p>„A chtěl by ses stát lékařem.“</p>
<p>„Mířím na sever, abych pokračoval ve svých studiích,“ řekl Kern. Přímé odpovědi se tak vyhnul a nelhal.</p>
<p>„Úctyhodné povolání. Ale má svá omezení.“</p>
<p>Kern pokrčil rameny. „Vím, že všichni lidé musí jednou zemřít. Lékař může jen doufat, že někomu život prodlouží a učiní ho méně bolestivým, než by byl bez jeho pomoci.“</p>
<p>„Ale lékař dokáže pomáhat jen jednotlivcům. Kdyby ses soustředil na studium zákonů, mohl bys pomáhat mnohým. A až by nadešel čas, mohl by ses stát hlavním soudcem země a pomáhat ochraňovat všechny lidi.“</p>
<p>„Nikdy bych se neodvážil doufat v tak vysoké postavení.“</p>
<p>„Člověk může dosáhnout tak vysokého postavení, na jaké stačí jeho schopnosti. Já sám jsem syn kupce, a přesto jsem se stal královským soudcem. Ty jsi odvážný mladík, nadaný a gramotný. Mohl by ses dostat vysoko.“</p>
<p>„To je od vás velice laskavé, že to říkáte, můj pane.“</p>
<p>„Říkám, co si myslím. Pomohl jsi mi zachránit život, Kerne, a zasloužíš si odměnu a uznání. Kdyby ses někdy rozhodl studovat zákony - nebo kdybys někdy potřeboval pomoc, kterou ti může poskytnout královský soudce - musíš mi dát vědět.“</p>
<p>„Určitě dám.“</p>
<p>Tarry kdysi žertoval o Kernově talentu pro práva, a teď o tom soudce Harrin mluvil naprosto vážně. Kern byl vděčný za jeho nabídku a ještě více ho potěšilo, že mu Harrin vyjádřil svůj vděk. Ze všech pocestných jen on sám Kernovi přiznal jeho podíl na záchraně před lupiči. Ale přestože oceňoval nabídku pomoci v právní kariéře, Kern měl nijak netoužil stát se lékařem spravedlnosti. Podle toho, co věděl o světském právu, sestávalo hlavně z věšení lidí na stromy, z utínání jejich hlav a strkání jich do pytle. Skutečnost, že si potrestaní plně zasloužili, co dostali, nijak nezmenšovala Kernovo znechucení nad tím - pouze zvětšovala jeho zmatení.</p>
<p>Vzpomněl si na Tarryho setkání s muži, kteří zabili Hoba a Mag. I to byla spravedlnost, ale ne ta rytířská. Ať už tak či onak, spravedlnost v sobě vždycky zahrnovala utrpení a smrt. A přitom to bylo nutné, jestli měl zákon vůbec něco znamenat a jestli měli lidé jako Hob, Mag a obyčejní poutníci žít beze strachu.</p>
<p>Svět, začínal si myslet Kern, byl mnohem složitější, než vůbec kdy tušil. Na rozcestí se rozloučil se soudcem Harrinem a Tadeášem a vyrazil cestou na sever, sám a zmatený.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Devět</emphasis></strong><strong>Nebezpečí ukvapené řeči • Potřeba lékaře • Rodinné nedorozumění • Zázračné vyléčení</strong></p>
<p>Cesta na sever byla velice rušná. Za první den putování na ní Kern potkal více než šedesát pěších poutníků, čtyři kryté vozy a nejméně tucet jezdců na koních. S většinou z nich si vyměnil pozdrav a krátce si popovídal, a k večeru už zase smýšlel o světě lépe. Přes všechny chyby to bylo živé místo plné příležitostí. Už mu bylo nabídnuto stát se rytířem a královským soudcem. Pořád ještě dával přednost studiu čarodějnictví, ale nebylo špatné vědět, že má i jiné možnosti a nikoliv jen tak ledajaké.</p>
<p>Noc - neobvykle teplou a parnou noc na tuto část roku - strávil pod širým nebem a příštího dne vyrazil časně. Někdy dopoledne se obloha zamračila. V poledne začal padat jemný deštík. Odpoledne už vytrvale lilo a k večeru byl Kern promočený skrz na skrz, třásl se chladem, byl hladový a zoufale hledal nějaké suché místo, kde by přečkal noc.</p>
<p>Pak zahnul za zákrut cesty a uviděl vížky malého hradu na blízkém vršku. Padací most byl spuštěný, brána otevřená a vstupní mříž zvednutá. Kern si to vysvětlil jako důkaz pohostinnosti a vydal se po blátivé cestě k padacímu mostu.</p>
<p>U brány ho zastavila stráž. „Kdo jsi a co pohledáváš na hradě Mon Grincheux?“ otázal se ho zbrojnoš.</p>
<p>„Jmenuji se Kern. Hledám přístřeší na noc.“</p>
<p>„Čím se zabýváš?“</p>
<p>„Jsem... lékař.“</p>
<p>Zbrojnoš si ho důkladně prohlédl. Mokrý jako myš a třesoucí se zimou Kern nevypadal nijak impozantně a rozhodně ne nebezpečně. Nakonec strážný řekl: „Proč jsi mi to neřekl hned? Už na tebe čekáme. Pojď se mnou.“</p>
<p>To bylo nečekané. Kern zaváhal, protože tušil omyl, ale když mu zbrojnoš netrpělivě pokynul, následoval ho. Pomaloučku se ho zmocňoval pocit, že mluvil unáhleně. Ale co řekl, to řekl a nad příslibem hřejivého ohně, suché postele a dobrého jídla se nedalo jen tak mávnout rukou. Kdyby si měl poradit s vážnou nemocí nebo zraněním, musel by se spoléhat na štěstí a na tu trochu magie, kterou vládl, ale co se týkalo lehčích ran, oděrek, drobnějších bolístek a žaludečních nevolností, dokázal se s nimi vypořádat poměrně úspěšně.</p>
<p>Zbrojnoš ho odvedl dovnitř vlastního hradu a tam ho nechal čekat před těžkými dubovými dveřmi. Nečekal dlouho. Sotva po dvou minutách se dveře zase otevřely, zbrojnoš vystrčil hlavu a oznámil mu: „Můj pán a jeho paní tě přijmou. Vejdi, lékaři.“</p>
<p>Kern stanul tváří v tvář podivně ladícímu páru. Muž byl vysoký, štíhlý a zasmušilý, na tváři měl zamračený výraz, který se zdál být jeho stálým rysem. Obličej měl bledý, bílé vlasy a vousy dlouhé, nos úzký a klenutý, ústa sevřená do tenké linky. Vedle něj seděla malá, buclatá žena jejíž růžový obličej zářil andělskou dobrotou. Oba byli oděni v šatech výborné kvality a skvělého střihu a tvářili se ustaraně.</p>
<p>„Tak ty jsi lékař,“ řekl pán domu bez jakéhokoliv úvodu hlubokým chraptivým hlasem. „Připadáš mi nějak mladý.“</p>
<p>„Putuji na jih, abych tam dokončil své vzdělání,“ odpověděl Kern.</p>
<p>„Doufám, že už umíš dost, abys zachránil mého syna. Jsem Torkin obchodník a tohle je moje žena, lady Alice. Odměním tě, jak mi to dovolí můj měšec a tvoje schopnosti.“</p>
<p>„Ale nesmíš ublížit našemu drahému Edwinovi,“ dodala rychle lady Alice. „A také nesmíš dělat nic, co si nebude přát, abys dělal.“</p>
<p>„Nemluv jako idiot, ženská,“ odsekl Torkin. „Musí udělat, co je třeba, aby Edwina zachránil.“</p>
<p>„Jedině pokud s tím bude Edwin souhlasit, drahý.“ Lady Alice se sladce usmála na Kerna a řekla laskavým, ale vážným hlasem: „Náš Edwin je velice citlivý. Nesmí se s ním jednat hrubě ani mu působit bolest nebo nepohodlí, jinak bude zase velice rozrušený.“</p>
<p>Její manžel zrudl v obličeji a zvolal: „Musí se mu vyndat ten zatracený šíp, jinak bude brzy velice mrtvý! Chci, aby mu ten šíp vyndal!“</p>
<p>„Ale no tak, drahý, ty přece víš, že Edwin nesnáší dobře bolest, a když mu bude vyndávat šíp -“</p>
<p>Torkin zahrozil pěstí a zařval: „Mně tahali tucet pirátských šípů a za hodinu už jsem se zase věnoval své práci! Edwin je rozmazlený slaboch a raději by se měl naučit snášet bolest co nejrychleji, jinak brzy nebude muset snášet vůbec nic a já budu bez dědice... ačkoliv pouhé pomyšlení na Edwina jako na pána Mon Grincheux a hlavu domu Torkinů stačí, aby se mi udělalo špatně od žaludku!“</p>
<p>„Ale no tak, Torkine. Nesmíš se rozčilovat,“ řekla lady Alice a pohladila manžela po ruce. Torkin se jí prudce vyškubl a zavrčel. Lady Alice se obrátila na Kerna a řekla:</p>
<p>„Velkou ctižádostí mého manžela je vidět Edwina jako hlavu nejmocnějšího kupeckého domu na západě. Někdy ho zlobí, že našemu Edwinovi jako by chybělo nadšení pro obchod.“ Siru Torkinovi navrhla: „Nech toho hodného mladíka, aby se na Edwina podíval a promluvil s ním, bude-li Edwin chtít, a pak uvidíme, co se dá dělat.“</p>
<p>Sir Torkin ze sebe vydal hluboké neartikulované hrdelní zavrčení, zahalil se do pláště a řekl Kernovi: „Pojďme. Čím dříve vytáhneš šíp z mého syna, tím dříve přestane s těmi svými měkkosrdcatými žvásty.“</p>
<p>Kerna sice zajímalo, co se stane, kdyby se mu šíp z Edwina vyjmout nepodařilo, ale cítil, že by nebylo rozumné se na to zeptat. Vlastně to dokázal vytušit z pohledu na Torkina.</p>
<p>„Můžete mi říct, jak přesně se stalo, že byl váš syn zasažen šípem?“ otázal se místo toho.</p>
<p>„Vlastně to není přímo šíp.“</p>
<p>„Co tedy?“</p>
<p>„Spíš šipka ze samostřílu.“</p>
<p>Kern polkl. To bylo vážné. „A jak...?“</p>
<p>„Předpokládám, že cvičil se zbraní. Kupecký život není pro slabochy. Kupec musí být schopný bránit své zájmy proti pirátům a konkurentům, ale náš Edwin si s tím hlavu nedělá. Jako obyčejně kňučel, že je venku příliš chladno a vlhko, tak si nakonec vzal samostříl do svého pokoje, ten idiot. Nějak s ním špatně zacházel - je to zatracený nešika - a střelil si šipku do prsou.“</p>
<p>„Kam do prsou?“</p>
<p>„Někde poblíž srdce.“</p>
<p>„To je velice nebezpečné. Možná vůbec nebude možné, abych šipku vyndal bez rizika-“</p>
<p>Sir Torkin se na něj podíval a obličej se mu zbarvil do karmínova: „Nežvaň jako nějaký zatracený zbabělec! Celý dlouhý den u něj byla jeho matka a ty její ubrečené fňukny a k ničemu to nebylo, jen tam lomily rukama a nadělaly spoustu zatraceného rámusu. Někdo musí něco udělat! A ty jsi přece lékař, ne? Vyléč ho! Za to tě platím. Nebo jsi snad podvodník a snažíš se ze mne vylákat honorář trikem? Jestli jsi nějaký zatracený podfukář, tak... tak...“ Torkin zahrozil pěstí a přešel do neartikulovaného vrčení.</p>
<p>„Nejsem podvodník!“ ujistil ho Kern. Tohle začínalo být vážné. Možná, že bude nutné uspat všechny na Mon Grincheux a pokusit se o štěstí v dešti.</p>
<p>Vešli do pokoje, ve kterém stály kolem postele tři velice znepokojené služky. Z postele se ozývalo vzdychání a bolestivé sténání. Když se služky při spatření svého pána rozestoupily, sténání se změnilo v srdcervoucí úpění.</p>
<p>„Nedotýkejte se mne! Nenechte nikoho, aby se mě dotýkal! Nenechte je, aby mi tahali ten šíp nebo mi přikládali obklady! Nechtě mě být a já se z toho nějak dostanu. Budu v pořádku, jen když mi nikdo nebude nic řezat a tahat a škubat!“ ozývalo se z postele hlasem překvapivě živým na člověka, který byl tak vážně raněn.</p>
<p>„Jděte všichni pryč!“ zahřímal sir Torkin a nemotorně se ohnal po nejbližší služce. „A ty mlč, ty ukňučené štěně, nebo ti ten šíp vyškubnu sám!“</p>
<p>„Ty mě chceš zmrzačit! Zabiješ mě!“</p>
<p>„Přestaň blábolit. Přivedl jsem lékaře. Ten ti vytáhne tu šipku z hrudi a vyléčí tě, i kdyby tě při tom měl zabít, rozumíš?“</p>
<p>„Příliš agresivní přístup by mohl být poněkud nebezpečný,“ namítl Kern. „Bude lépe, když -“</p>
<p>„Teď není čas na otálení. Menší agónie ještě nikoho nezabila. Přesně to ten kluk potřebuje. Udělá to z něj chlapa. Na ohni je spousta horké vody. Čisté hadry jsou na stole a ostrých nožů se u nás také najde dost,“ řekl sir Torkin.</p>
<p>Při zmínce o nožích se z postele ozvalo zoufalé zasténání.</p>
<p>„Do práce. Čím dříve začneš, tím dříve dostaneš teplou večeři a suchou postel na noc.“</p>
<p>Zahrozil pěstí postavě ležící v posteli, pak se otočil a vyrazil z místnosti. Při tom si něco polohlasné mumlal a práskl za sebou dveřmi. Kern slyšel, jak v zámku zarachotil klíč. Absolutně prost jakékoliv představy, co by měl podniknout dál, přistoupil k lůžku. Vylíčení Edwinova případu znělo vážně, případ sám vypadal ještě vážněji a pacientův otec byl očividně šílený. Chlapec ležel pod těžkou přikrývkou, která se v místech jeho hrudi zvedala jako malý stan. Kern si zakryl oči a zasténal. Šipka ze samostřílu v hrudi, takto blízko srdce, to bylo zcela mimo jeho schopnosti. Neznal ani žádné zaklínadlo, které by si s tím poradilo. Ale vyčítat si svou unáhlenost už bylo pozdě. Jeho nadějí bylo vytáhnout šipku a nezabít při tom Edwina. Jeho druhou nadějí bylo najít okno bez mříže a dlouhý provaz.</p>
<p>„Jak ses sem dostal?“ zeptal se chlapec na lůžku.</p>
<p>Kern se rozhodl, že teď je ta pravá doba pro upřímnost. „Náhodou jsem šel kolem. Zmínil jsem se, že jsem něco jako lékař, a než jsem se nadál, byl jsem tady.“</p>
<p>„Takže ty nejsi ten lékař, pro kterého jsem poslal?“</p>
<p>„Ne. Pouhý pocestný s minimálními znalostmi lékařství. Bolí tě ta rána hodně?“</p>
<p>„Vůbec ne. Vlastně vůbec raněný nejsem.“ Edwin odhodil přikrývku a posadil se. Na prsou měl malou modřinku, ale žádná šipka ze samostřílu z něj netrčela. Chlapec se ušklíbl a napřáhl ruku, aby se Kern mohl podívat.</p>
<p>„Tak už je venku! Jsi v pořádku!“ zvolal Kern.</p>
<p>„Nikdy nebyla uvnitř. Jen jsem si ji držel na prsou a ztropil jsem povyk pokaždé, když se chtěl někdo podívat. Ale tátovi to nesmíš prozradit. Doufal jsem, že z toho pro sebe vytluču alespoň tři týdny klidu a míru. Jestli se dozví, že nejsem zraněný, vyžene mne ven válet se v bahně, sekat a bodat, protože má za to, že je to to nejlepší zaměstnání pro mne. Už toho mám plné zuby.“</p>
<p>„Jestli chceš být velký kupec a cestovat po světě, musíš být schopen se ubránit,“ namítl Kern.</p>
<p>„To už jsem. Armádní seržant tvrdí, že mám jako šermíř přirozený talent. Mistr lučištník zase říká, že mám neomylné oko. Na kolbišti nikdy neprohraju. Ale můj otec chce, abych cvičil v jednom kuse. Velice ho zlobí, že jsem ještě nebyl v žádné skutečné bitvě - jako by to byla moje chyba. Nenechává mi ani trošku času na čtení básní nebo skládání balad nebo na hraní na loutnu. I tyhle věci jsou důležité pro kupce, zvlášť jestli chce získat zákazníky z řad vyšších vrstev a najít si vhodnou ženu, ale můj otec v tom nikdy nebyl dobrý, a proto tvrdí, že je to jen pro slabochy a zbabělce.“</p>
<p>„Zdálo se mi, že tvoje matka to chápe.“</p>
<p>„Ve skutečnosti ne. Ona by zase chtěla, abych jenom četl a zpíval a hrál na loutnu a už nic jiného. Vždycky se hrozně rozčílí, když přijdu domů zablácený, a když se říznu, chtěla by, abych strávil týden v posteli. Nenechá mne ani dělat účetnictví: tvrdí, že to není dobré na oči. Když se to tak vezme, není mezi nimi skoro žádný rozdíl.“</p>
<p>Kern přikývl. „Takže sis řekl, že budeš předstírat zranění a získáš tak čas jenom pro sebe.“</p>
<p>„Kdybys nešel kolem, vyšlo by mi to. Doktor lékařství, pro kterého jsem poslal, je podvodník. Ten by rád přistoupil na můj malý podvůdek,“ odpověděl Edwin s povzdechem. „Škoda. Zrovna se mi podařilo sehnat výtisk <emphasis>Romance o zakleté zahradě</emphasis> a hrozně rád bych si to přečetl.“</p>
<p>„Já také docela rád přistoupím na tvou hru,“ řekl Kern.</p>
<p>„Opravdu? Byl bych ti tak vděčný. Složím na tvou počest baladu. A dám ti slevu na zboží u všech našich filiálek.“</p>
<p>„To je od tebe velice laskavé. Ale všechno, co doopravdy chci, je možnost usušit si šaty, dát si dobrou večeři a vyspat se v teplé posteli.“</p>
<p>„Táta se o to postará. Jestli si bude myslet, že už zase můžu cvičit, bude k tobě velice štědrý. Je to v podstatě dobrý člověk, ale nejde s dobou. Nechápe, že kupecký život není jen kupování a prodávání a likvidování konkurentů. Člověk se musí kultivovat a civilizovat. Prospívá to obchodu. Co mu řekneš?“</p>
<p>„Řeknu mu, že vyjmutí šipky byla velice nebezpečná operace. Zápasili jsme o tvůj život a byli jsme v časové tísni, ale díky svému bojovnému duchu jsi to vydržel.“</p>
<p>„To se mu bude líbit.“</p>
<p>„Mělo by. Ovšem přirozeně potřebuješ tři týdny odpočinku v naprostém klidu. Bude to stačit?“</p>
<p>„Bohatě. Můžu si dočíst <emphasis>Romanci o zakleté zahradě</emphasis> a trochu cvičit na loutnu,“ řekl Edwin šťastně.</p>
<p>„Také by mohl být dobrý nápad vyptávat se ho každý den na svého koně a zbraně a tvářit se trochu nadšeněji, až zase budeš trénovat. Myslím, že by to mohlo vylepšit postoj tvého otce.“</p>
<p>„Zkusím to. Vlastně -“</p>
<p>Edwinova odpověď byla přerušena zarachocením zámku a třísknutím těžkých dveří o zeď. Edwin zmizel pod přikrývkou. Kern se otočil a uviděl ve dveřích Torkina se dvěma hromotluky; oba měli meče tasené.</p>
<p>Kupcova tvář byla šarlatová vztekem. Se zavrčením hodil na podlahu před Kerna tři knihy a zařval: „Nekromante! Černokněžníku! Jaká nečistá kouzla jsi použil na mého syna a potomka?“</p>
<p>„Žádná!“ bránil se užaslý Kern. „Podívejte se, je v naprostém pořádku!“</p>
<p>„Ale musím několik týdnů odpočívat,“ poznamenal Edwin pod přikrývkou.</p>
<p>„Vyléčený? Jak? Tou tvou špinavou magií?“ zavrčel Torkin a vykročil proti Kernovi, ruku na jílci dýky.</p>
<p>„Nepoužil jsem žádnou magii.“</p>
<p>„A jak mi potom vysvětlíš tohle?“ řekl kupec a špičkou nohy ukázal na tři knihy u Kernových nohou. „Knihy zaklínadel. Magie. Čarodějnictví, černokněžnictví a jiné ohavnosti!“</p>
<p>„Ale ne, ne, ne. To jsou... lékařské knihy. Opravdu, jsou to jen lékařské knihy.“</p>
<p>„Tak proč se jmenují <emphasis>Zaklínadla pro každou příležitost, Magie pro začátečníky a Rukověť základních kouzel</emphasis>?“</p>
<p>„No protože... protože...“ Kern zoufale přemýšlel a nakonec prohlásil. „Edwin bude za pár týdnů zdravý a silný jako dřív.“</p>
<p>„Ne pokud je pod vlivem nějakého nečistého černokněžnického kouzla! Raději si najdi nějaké hodně věrohodné vysvětlení pro ty knihy, nebo tě s nimi nechám spálit na jedné hranici.“</p>
<p>„Jsou šifrované! Proto se tak jmenují. Obsahují lékařské recepty, ale jsou šifrované, takže člověk, který lékařství nestudoval, podle nich léčit nemůže.“</p>
<p>„Proč by je neměli číst ostatní?“</p>
<p>„Protože... Ale Edwin vypadá dobře, že?“</p>
<p>„Odpověz na mou otázku!“</p>
<p>„Protože... z obchodních důvodů.“</p>
<p>Torkin se zamračil. „Z obchodních důvodů?“</p>
<p>„Ano, samozřejmě. Ty recepty jsou cenné vlastnictví. Jsou obchodním tajemstvím. Tohle přece chápete.“</p>
<p>Torkin se zamyšleně zatahal za bradu. „Obchodní tajemství,“ opakoval zadumaně a pak přikývl.</p>
<p>„Ano. A také z bezpečnostních důvodů. Nesprávně aplikovaná léčba může i ublížit. Proto jsou ty recepty zašifrované, pro bezpečí všech. Knihy s takovýmito tituly obvykle odstraší každého, kdo by je chtěl ukrást.“</p>
<p>Torkin se podíval na Kerna a pak na knihy. „Knihám nevěřím, pokud to nejsou ty účetní.“</p>
<p>Kern pokrčil rameny. „Vy máte svoje knihy a já zase ty svoje.“</p>
<p>„Táti, vytáhl mi tu šipku,“ ozval se Edwin roztřeseným hlasem. „Strašně to bolelo, ale já jsem při tom ani nepípl.“</p>
<p>„Je to pravda?“ otázal se kupec Kerna.</p>
<p>„Ani nemrkl okem. Váš syn je statečný jako lev. Ale bude potřebovat několik týdnů klidu na lůžku, aby se rána náležitě zahojila.“</p>
<p>Torkin se přísně podíval na Kerna, pak na svého syna, potom na knihy a znovu na Kerna. „Říkáš obchodní tajemství?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Kupec si něco zabručel pod vousy. Obrátil se k Edwinovi. „A ty jsi neječel a nekňučel jako nějaké zatracené mimino, když ti tahal tu šipku z těla?“</p>
<p>„Nevydal jsem ani hlásek, tati.“</p>
<p>„Ale několik následujících týdnů bude potřebovat klid a hodně odpočívat,“ připomenul Kern.</p>
<p>„No dobře. Dobře. Vy dva, můžete jit. Nebudu vás tu potřebovat,“ řekl Torkin oběma zbrojnošům. Pak se otočil ke Kernovi. „Zasloužíš si dobrou večeři a nocleh. A jestli bude Edwin zítra ráno živý, naplním tvůj měšec.“</p>
<p>„Už teď se cítím mnohem silnější, tati,“ zavolal Edwin z postele.</p>
<p>Kern si zhluboka oddechl. Sebral svoje knihy a následoval svého hostitele z Edwinova pokoje. Večer se zatím vyvíjel docela uspokojivě. Když uviděl pokoj, který pro něj připravili, a večeři, přichystanou u vesele praskajícího krbu, měl pocit, že se vyvinul vysoko nad jeho nejlepší očekávání a naděje. Jídlo bylo chutné, víno znamenité, postel měkká a jeho spánek hluboký a ničím nerušený.</p>
<p>Příští ráno navštívil pacienta. Edwin seděl opřený o polštáře, na klíně měl tlustou knihu a vypadal spokojeně jako kočka na krbové římse. Kerna přivítal radostným zamáváním.</p>
<p>„Myslel jsem, že bych ti měl obvázat hrudník. Aby to trochu vypadalo, víš,“ řekl Kern.</p>
<p>„Skvělý nápad. Brzy ráno už tu byla matka a měl jsem co dělat, abych ji odradil od prohlížení mé rány. Je přesvědčená, že jsi mne zachránil ze spárů smrti a má hroznou radost, že příští tři týdny strávím v bezpečí v posteli. Určitě se ti štědře odmění.“</p>
<p>„To je od ní moc hezké. Ale víš, vlastně jsem doopravdy nic neudělal,“ řekl Kern. Teď, když měl čas si všechno promyslet, cítil se kvůli celému tomu divadýlku trochu provinile.</p>
<p>„Udělal jsi toho hodně. Udělal jsi mého otce, mou matku i mne velice šťastné. To je něco, co nám chybělo už celé roky. Za to si určitě zasloužíš odměnu.“</p>
<p>„No, ano. Možná...“</p>
<p>„Tak si ji vezmi a užij si ji ve zdraví. Obchod je obchod. Kdybych byl doopravdy zraněný, tak bys mě přece vyléčil, ne?“</p>
<p>„Udělal bych, co by bylo v mých silách.“</p>
<p>„Víc po tobě nikdo chtít nemůže.“</p>
<p>Edwin měl skvělou přesvědčovací schopnost a na svůj věk byl velice inteligentní. Kern si byl jist, že z něj bude dobrý kupec.</p>
<p>Když vyšel z Edwinova pokoje a vstoupil do hlavní síně, čekal tam na něj Torkin. Přes ruku měl nádherný temně zelený plášť a na dlani mu ležel měšec z měkké kůže.</p>
<p>„Zachránil jsi mého syna a poskytl jsi mu příležitost prokázat svou odvahu. Dobře jsi to udělal, mladíku. Zasloužíš si odměnu a dobrý plášť, aby tě na cestách chránil před zimou a mokrem,“ řekl kupec.</p>
<p>„Myslím, že vás mohu s klidem ujistit, že Edwin v budoucnu prokáže více odvahy a válečnické zručnosti než doposud.“</p>
<p>„Ale zase ne příliš, doufám,“ prohlásil sladký hlas za Kernovými zády. Když se otočil, uviděl, jak k němu kráčí paní domu s rancem v ruce.</p>
<p>„Přesně tolik, kolik ho potřebuje rozumný kupec.“</p>
<p>„No, když si při tom neublíží,“ řekla lady Alice. „Tady. Tu máš jídlo na cestu. A nějaké koláčky. Pekla jsem je sama.“</p>
<p>„Mnohokrát vám děkuji za obojí,“ řekl Kern a elegantně se uklonil.</p>
<p>„Nemusíš děkovat. Zasloužil sis odměnu. A odpusť mi to nedorozumění s obchodním tajemstvím.“</p>
<p>„Nic se nestalo.“</p>
<p>„Opravdu nic, díky tobě. Uchoval sis chladnou hlavu a všechno jsi vyjasnil. To je velice důležité. Kdyby ses někdy rozhodl dát se na obchod, rád bych měl někoho, jako jsi ty -“</p>
<p>„Ne, děkuji,“ řekl Kern.</p>
<p>Cestou z brány procházel kolem strážného, který ho předchozího večera pouštěl dovnitř. Zalovil v měšci, vytáhl stříbrňák a dal ho usmívajícímu se zbrojnošovi.</p>
<p>Zbrojnoš mu zasalutoval. „Tak jste svou práci odvedl, mladý pane?“</p>
<p>„Ano. Nebylo to těžké.“</p>
<p>Strážný mrkl. „Věděl jsem, že tady čekají lékaře, a vy jste vypadal mnohem slibněji než ten šejdíř, co sem chodí obvykle. Je to starý obejda. Ale mladík jako vy je vždycky štědrý ke svým přátelům.“</p>
<p>„Takže jsi věděl...?“</p>
<p>Strážný znovu mrkl a šťouchl ho do žeber. Kern mu přidal ještě dvě další mince a pomalu a zamyšleně se vydal na další cestu. Poznávání světa a lidí v něm bylo mnohem složitější, než čekal. Ale už byl asi v polovině své cesty. Setkal se na ní s různými druhy pocestných, s tlupou lupičů, s potulným rytířem, s kupcem a s jeho ženou, s mladíkem s literárními sklony, byl svědkem dvou hromadných poprav a - svým způsobem - vyléčil pacienta, takže se teď cítil mnohem lépe připravený na to, co ho čekalo na zbytku cesty. A získal cenné poučení: <emphasis>Dávej si pozor, za co se vydáváš; někdo by ti mohl uvěřit.</emphasis></p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Deset</emphasis></strong><strong>Záchrana a varování • Legenda o Kňouralovi • Úspěšné setkání s pochybnou postavou</strong></p>
<p>Déšť v průběhu noci ustal. Obloha byla nyní jasná a od severu vál ostrý vítr. Až na nevyhnutelná blátivá místa byla cesta suchá a pevná. Kernovi chladný vzduch ani trochu nevadil, protože plášť darovaný sirem Torkinem byl opatřený podšívkou a byl teplý a pohodlný. Ráno mu připadalo docela osvěžující a na cestu vyrazil svižným krokem.</p>
<p>Když zahnul za zákrut cesty, naskytl se mu kuriózní pohled. Asi tak tucet malých chlapců obklopovalo hromadu špinavých hadrů ležící uprostřed cesty a častovali ji nadávkami, kameny a hroudami bláta. Kernovi to přišlo jako poněkud podivná zábava, ale jelikož nebyl dostatečně obeznámen s místními obyčeji, nepovažoval za vhodné vyjadřovat podiv. Když však došel blíže, ozvalo se z hromady hadrů žalostné zasténání a vynořila se z ní kostnatá ruka, prosící o záchranu před trýzniteli.</p>
<p>Kern, rozhořčený takovým násilnictvím, začal okamžitě jednat. Kopanci, políčky a údery pěstí přinutil mladé surovce dát se s ječením a pláčem na útěk. Pak obrátil svou pozornost k hromadě, ze které se s mnohým sténáním a skučením pomalu a bolestivě zvedla letitá stařena.</p>
<p>„Jste v pořádku, matičko?“ otázal se Kern a nabídl staré ženě ruku, aby jí pomohl vstát.</p>
<p>„Tu matičku si nech od cesty, panáčku,“ odsekla babizna, ignorujíc úplné nabízenou pomoc. „Mluvíš jako moji povedení synáčci. To bylo objímání a líbání, když odcházeli do světa hledat štěstí, a od té doby od žádného z nich nepřišlo ani slovíčko. Kde jsou teď, když jsem je potřebovala? Ani dopis, ani jedinou minci mi neposlali na přilepšenou, na jídlo a na pití. Spratci nevděční!“</p>
<p>„To je mi líto. Proč po vás ty děti házely kameny?“</p>
<p>„Takhle se tu ke starým bábám chovají. Kousek úcty v sobě nemají. Doufám, že je všechny sebere Kňoural. To by těm malým banditům patřilo,“ běsnila stařena, zuřivě přežvykujíc marným vztekem.</p>
<p>„Kňoural?“</p>
<p>„Ano. Však víš, povídá se, že ho tu někde zahlédli.“</p>
<p>„Nikdy jsem o Kňouralovi neslyšel. Je nebezpečný?“</p>
<p>Nevěřícně se na něj podívala. „Nikdy jsi o něm neslyšel? Kňoural už přivodil zkázu mnoha důvěřivým duším. Musím se ti odvděčit, že jsi mne zachránil před těmi malými netvory, a tak ti povím celý ten příběh, takže budeš varován předem.“</p>
<p>„Mnohokrát děkuji,“ řekl Kern. Vzal babiznu za ruku a odvedl ji k blízké skále. Tam sňal svůj plášť a udělal jí z něj polštářek, aby se mohla pohodlně posadit; sám usedl u jejích nohou a dychtivě poslouchal příběh, který by se dal nazvat:</p>
<p>LEGENDA O KŇOURALOVI</p>
<p>Stejně jako většina ostatních panovníků (začala stařena), měl i král Rozeklaných hor tři syny; a jako většina královských synů i oni se jeden od druhého velice lišili. Nejstarší, Ragnar, byl statečný, smělý a velice silný, byl to proslulý válečník, muž, který nevěděl, co je strach. Prostřední syn, Reynard, byl zase bystrý a chytrý, zběhlý v řešení různých problémů a hádanek, žonglér s myšlenkami a manipulátor se slovy. A pak tam byl ještě Wolfgang, nejmladší bratr.</p>
<p>Wolfgang byl prostý mládenec příjemného zevnějšku. Byl naprosto oddaný svému otci a k Ragnarově odvaze a Reynardově moudrosti vzhlížel se zbožnou úctou. Spousta lidí si nejspíš myslela, že Wolfgang není obzvlášť bystrý, ale své mínění si moudře nechávali pro sebe. Bystrý nebystrý, jednou byl královský syn.</p>
<p>Jednoho dne si král svolal své tři syny a oznámil jim: „Je čas, abyste začali pomýšlet na ženění.“</p>
<p>„Ale otče, co bitvy, které musím vybojovat!“ namítl Ragnar.</p>
<p>„A plány, které musím spřádat!“ přidal se Reynard.</p>
<p>Wolfgang, který nedokázal nic vymyslet tak rychle jako jeho bratři, tam prostě jen stál a díval se na vlastní boty.</p>
<p>„Nechci slyšet žádné námitky,“ řekl král. „Naším sousedem je král Zeleného a úrodného údolí. Má tři dcery ve věku na vdávání a já nestojím o to, aby si je vzali nějací cizáci, kteří by beztak hned začali uvažovat o rozšiřování hranic. Ragnare, ty půjdeš první. Požádej o ruku nejstarší z dcer a králi oznam, že tví dva bratři dorazí co nejdříve.“</p>
<p>„Mohu cestou vybojovat nějaké bitvy?“ otázal se Ragnar.</p>
<p>„Dělej si, co chceš, za předpokladu, že tě to nezdrží. Pokud se ale pustíš po pevnině, budeš muset projít Hrozivým hvozdem a myslím, že než se dostaneš na druhou stranu, určitě tam najdeš něco, s čím budeš moci bojovat.“</p>
<p>„Co je hrozivého na Hrozivém hvozdu, otče?“</p>
<p>Král pokrčil rameny. „Nevím. Nikdo, kdo do něj vešel, ještě nevyšel, aby nám to pověděl.“</p>
<p>Ragnarův obličej se rozzářil. „Pak budu mít příležitost vykonat velký hrdinský čin.“</p>
<p>Příštího dne Ragnar vyrazil v doprovodu dvou lučištníků a dvou sluhů. Uplynuly dva měsíce, aniž od něj dostali jakoukoliv zprávu. Pak si král zavolal Reynarda a Wolfganga.</p>
<p>„Právě jsem hovořil s kapitánem lodi, která připlula z království Zeleného a úrodného údolí. Váš bratr tam vůbec nedorazil,“ oznámil jim.</p>
<p>„Určitě zabloudil v Hrozivém hvozdu. Znáš Ragnara, otče,“ řekl Reynard, při tom mrkl a šťouchl loktem do Wolfganga, který přikývl, aniž přesně věděl proč. Ragnara samozřejmě znali všichni, ale nechápal, jakou to má souvislost.</p>
<p>„No, jsem si jist, že ty nezabloudíš,“ odpověděl otec. „Vyrazíš zítra časně ráno. Požádej o ruku prostřední dcery a pověz králi, že tví bratři dorazí co nejdříve, aby požádali o ruku zbylé dvě.“</p>
<p>Reynard odjel a s sebou si vzal jednoho lučištníka, jednoho sluhu a kompetentního průvodce. Uplynuly tři měsíce a zase žádná zpráva. Pak si král zavolal Wolfganga.</p>
<p>„Právě jsem hovořil s vyslancem z království Zeleného a úrodného údolí. Jak se zdá, tamní král je krajně rozladěný. Diví se, proč moji synové dosud neprojevili zájem o jeho dcery,“ řekl král, obličej brunátný vztekem.</p>
<p>„Co je s Ragnarem a Reynardem, tati?“ zeptal se Wolfgang.</p>
<p>„To nikdo neví. Do království vůbec nedorazili.“</p>
<p>Wolfgang chvíli přemýšlel o otcových slovech a pak se otázal: „Znamená to, že teď je řada na mně?“</p>
<p>„Ano. Požádej o ruku nejmladší dcery a králi řekni, že se tví bratři dostaví tak rychle, jak jen to bude možné, a požádají o ruku zbylé dvě. A buď opatrný. Snaž se, aby ses tam dostal, rozumíš? Už nemám víc synů na posílání.“</p>
<p>„Ano, táti.“</p>
<p>„Vyrazíš zítra ráno. A půjdeš sám. Další lučištníky a sluhy už nemůžu postrádat.“</p>
<p>Babizna se odmlčela, aby si odkašlala, popotáhla a pak se vysmrkala do rukávu. Kern trpělivě čekal, až bude pokračovat ve vyprávění příběhu. Když nepromluvila několik minut, vlídně se zeptal: „A co se stalo pak?“</p>
<p>„Komu?“ otázala se.</p>
<p>„Lidem v té legendě.“</p>
<p>„Aha, legenda. Ano. Legenda, kterou jsem ti vyprávěla. Ta legenda.“ Vážně přikývla, poškrábala si bradavici na bradě a pak pokračovala: „A tak se půvabná princezna s dlouhými zlatými vlasy navzdory všem varováním rozhodla, že vejde do zámku a sestoupí po zapovězeném schodišti. A když se na padacím mostě objevil začarovaný medvěd -“</p>
<p>„Počkejte,“ přerušil ji Kern. „Co se stalo s Wolfgangem a s jeho bratry a s Kňouralem?“</p>
<p>„Cože? Jo <emphasis>tahle</emphasis> legenda! Ano, už si vzpomínám. Wolfgang, Wolfgang...“ A pustila se do vyprávění příběhu nazvaného:</p>
<p>LEGENDA O KŇOURALOVI (pokračování)</p>
<p>Wolfgang tedy vyrazil sám, časně za úsvitu. Putoval svým vlastním tempem, ani ne moc rychle, ani ne moc pomalu a po dvou dnech dorazil na okraj Hrozivého hvozdu. Příliš hrozivý mu nepřipadal, dokonce ani v slábnoucím světle soumraku.</p>
<p>Příštího rána vstoupil do lesa. Byl to velice hezký les. Ptáčci tu prozpěvovali a štěbetali ve větvích, květiny kvetly na mýtinách, potůček vesele bublal podél cesty a vzduch byl svěží a lahodný. Nemohl pochopit, jak si takový příjemný les zasloužil takové hrozivé jméno.</p>
<p>V poledne se zastavil, aby si odpočinul a najedl se. Jak tak seděl na kameni a žvýkal svůj oběd sestávající z chleba a sýra, na pěšině se objevil muž. Vyhlížel ošuntěle, zanedbaně, odraně a umolousaně. Obličej měl špinavý, vlasy mastné a rozcuchané, boty rozedrané a výraz v obličeji žalostný. Při chůzi kulhal, oči upíral k zemi a v častých intervalech sténal.</p>
<p>„Dobrý den přeji, cizinče!“ zavolal na něj Wolfgang. „Pojď a pojez se mnou kousek chleba se sýrem.“</p>
<p>„Nevím, jestli bych měl,“ odpověděl muž mrzutým, kňouravým hlasem. „Víš, černý chléb já jíst nesmím. Bolí mne po něm žaludek. A bez ohledu na to, jakého je chléb druhu, nesmí být okoralý, protože to mi zase nedělá dobře na zuby. Když se pokouším žvýkat okoralý chléb, vždycky mě pak hrozné rozbolí zuby.“</p>
<p>„Mám dobrý bílý chléb, teprve tři dny starý.“</p>
<p>Muž se na něj zachmuřeně podíval a řekl: „Bílý chléb by mohl být v pořádku. Na druhé straně zase tak nezasytí jako černý chléb. A máš něco dobrého na namazání? Bílý chléb není příliš chutný, když není namazaný máslem, marmeládou, medem nebo třeba pastičkou. A pastička zase není to pravé bez jemně nasekané cibulky a trošky strouhaného sýru. Nemůžu jíst bílý chléb, pokud na něm není něco takového, co by mu dodalo tu správnou chuť. To po mně nemůžeš chtít. Možná jsem jen ubohý nuzný nešťastník, ale také mám rád dobré věci. Proč bych si je nemohl tu a tam dopřát? To přece není spravedlivé.“</p>
<p>„No dobře, tak tedy můj chléb nejez,“ odsekl Wolfgang.</p>
<p>„To ale zase budu mít hlad. Už teď mám obrovský hlad. Dobře živený mladík, jako jsi ty, vůbec neuvěří, jak bývám hladový, a přitom mi stěží kdo něco nabídne, a i když ano, vždycky to bývá něco, co nemůžu jíst, jako třeba okoralý černý chléb tvrdý jako šindel, nebo bílý, ale nenamazaný chléb, nebo tvrdý sýr nebo víno tak hořké, až se mi z něj stahuje hrdlo a obrací se mi žaludek, a pak obyčejně není po ruce žádná voda, abych tu pachuť spláchl, takže ji mám v ústech celý den a zkazí mi to i večeři, ale beztak málokdy něco k večeři dostanu, takže v tom stejně není žádný rozdíl, až na to, že jsem pořád hladový a nikoho to nezajímá a nesnaží se s tím něco udělat,“ lamentoval muž svým vysokým kňouravým hlasem. „A teď mě ke všemu ještě rozbolela hlava ze všeho toho mluvení a k tomu ten hlad a horko a vůbec. Vůbec nevím, co si počnu.“</p>
<p>„Počni si, co chceš. Ale pověz mi, neviděl jsi dva prince, kteří procházeli tímto lesem?“ zeptal se Wolfgang.</p>
<p>„Počkej, hmm, princové, princové... ano, potkal jsem prince, takový velký chlap to byl, strašně hlučný. Vyděsil mne svým dunivým hlasem a prudkými způsoby, takže jsem pak nemohl spát několik dní, ale jeho to ani za mák nezajímalo, to ne. Takoví se nikdy nezajímají. Šel tudy tak před pěti nebo šesti měsíci, s několika sluhy. Ano, už si na něj vzpomínám, dal mi nějakou maličkost k jídlu, nějaké vařené maso, pokud se správně pamatuji, ale bylo samá šlacha a kost a nebylo ani pořádně uvařené, takže mi z něj bylo špatně od žaludku, a když viděl, že jsem nemocný, dal mi zlatou minci, ale já nemám žádné bezpečné místo, kam bych ji ukryl, takže z ní mám vlastně víc starostí než užitku.</p>
<p>Tak to chodí s penězi, člověk je nešťastný, když je má, stejně jako když je nemá, tak na co vlastně jsou? Nechápu, proč si lidi myslí, že ti můžou dát peníze a pak si klidně odjet a nezůstat s tebou, aby tě chránili před lupiči nebo ti opatřili bezpečné místečko, kde by sis je mohl ukrýt. Jediné, co dovedou, je způsobit ti starosti a bolení břicha a vůbec všechno zkazit.“</p>
<p>„Neviděl jsi pak ještě druhého prince?“</p>
<p>„Ano, byl tu ještě jeden, procházel tudy asi tak před třemi měsíci, ano, byly to tři měsíce, protože to bylo zhruba v době, kdy jsem měl ty strašné bolesti v boku. Popsal jsem mu je a požádal jsem ho o pomoc, ale on byl na cestě kamsi a nemohl mne nést s sebou, tak mi dal minci, stejně jako ten před ním, ale byla to jenom stříbrná mince a moje bolest se po m vůbec nezlepšila, jen jsem se pak cítil ještě hůře, protože tady v lese mi zlato a stříbro není k ničemu, akorát když ho mám u sebe, musím se bát, že mě někdo okrade, a když si ho někde schovám, zase mám strach, že zapomenu, kde to bylo, takže s tím mám jen trápení.“</p>
<p>Wolfgang muže vyslechl, pak nějakou dobu seděl mlčky a pokoušel se srovnat si, co mu muž mezi svými stížnostmi vlastně pověděl. Nakonec řekl: „Takže jsi oba prince viděl.“</p>
<p>„Ano, viděl a v mém utrpení mi nijak neulehčilo, když jsem se musel dívat na ty dva silné mladíky doprovázené sluhy a oblečené v krásných šatech, s lučištníky a s plnými měšci zlata a stříbra, překypujícími odhodláním někam jít a něco podniknout, a vedle nich já, hladový a osamělý a rozedraný a ubohý a politováníhodný a nemocný v těchto temných vlhkých lesích a nikdo se o mne nestará ani se mi nesnaží pomoci ani nechce poslouchat můj příběh, když se mu snažím vysvětlit, jak jsem nešťastný, všichni mi nanejvýš nabízejí jídlo, které nemůžu jíst nebo něco, z čeho je mi špatně, když to sním, a pak předstírají, že je jim to líto a dají mi jednu nebo dvě mince, čímž mi jenom zkomplikují život, a to mne vždycky hrozné rozruší. A teď, když jsem ti pověděl o těch dvou princích, nejspíš mi taky dáš nějaké peníze, takže budu ještě nešťastnější, ještě ustaranější a ještě nervóznější, než jsem byl předtím, než jsem tě potkal, ale tak to bývá vždycky: bez ohledu na to, co pro lidi udělám, nikdy nejsem náležitě odměněn, protože nikomu na mně doopravdy nezáleží,“ kňoural muž.</p>
<p>Wolfgang vstal a podíval se zamyšleně na muže, který se před ním kroutil a vydával tiché kňouravé zvuky. „Vím přesně, co potřebuješ, drahý příteli,“ řekl pak. Vzal muže za ramena, otočil ho a vší silou ho nakopl do zadku.</p>
<p>Muž okamžitě vykřikl a padl Wolfgangovi k nohám coby oddaný otrok. „Pane, ty jsi přemohl mou moc. Čekám na tvoje rozkazy,“ zvolal se stručností a vážností, která ostře kontrastovala s jeho předchozím projevem.</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ zeptal se Wolfgang.</p>
<p>„Jsem Kňoural, hrozba Hrozivého hvozdu, a jsem tady jako nástraha na všechny, kdo chtějí projít. Vždycky je zahrnu svým bědováním, kňouráním, stěžováním a fňukáním, čím více mne poslouchají a soucítí se mnou, tím jsem horší, až si pro sebe nakonec uzurpuji všechen jejich čas a pozornost. Brzy se začnou hádat mezi sebou, stěžovat si na počasí a na jídlo, na cestu a na všechno ostatní, takže zapomenou, kam šli a co tam chtěli dělat, až se tam dostanou, a jen se bezcílně potulují po lese a hašteří se.“</p>
<p>„Tak tohle teď dělají moji bratři?“</p>
<p>„Pokud ti dva princové byli tví bratři, pak ano. Odvedl jsem na nich skvělou práci.“</p>
<p>„Tak dobře, Kňourale, chci svoje bratry zpátky a takové, jací byli, než se s tebou setkali. A chci, abys nás odvedl bezpečně a rychle do království Zeleného a úrodného údolí. Dej se do toho.“</p>
<p>Jelikož teď Kňoural podléhal Wolfgangově rozkazům, udělal, co mu bylo řečeno, a udělal to rychle a správně. Tři bratři dorazili ke svému cíli o tři dny později a byli vřele přivítáni králem Zeleného a úrodného údolí. Kňoural byl uvržen do žaláře a Hrozivý hvozd už nadále nebyl hrozivý.</p>
<p>Král byl rád, že ke svatbám nakonec přece jen dojde. Jeho dcery věděly, že si mohou stejně dobře vzít ty tři jako strávit spoustu času bavením ostatních nápadníků, zvlášť když jim je jejich otec stejně už dávno vybral, takže se za prince provdaly ještě toho léta.</p>
<p>Nějaký čas žili poměrně šťastně v hradě tak velkém a prostorném, že se navzájem skoro ani nepotkávali - snad s výjimkou slavností - a přitom žili pod jednou střechou. Postupem času začal být Ragnar neklidný a nakonec vytáhl do boje. Podařilo se mu zvítězit ve třech zvlášť tuhých bitvách a ztratil při tom jenom tři prsty, ucho a několik set mužů. Reynard se soustředil na politiku a jeho pikle uvedly všechny sousedy do stavu trvalé úzkosti, napětí a vzájemné nedůvěry. Byl tak úspěšný, že zakrátko každý v okruhu mnoha mil podezíral všechny ostatní včetně svých nejbližších příbuzných. Wolfgang zůstal doma, vylepšoval svou část hradu a hrál si s dětmi, neteřemi a synovci.</p>
<p>Král Zeleného a úrodného údolí zemřel a panování přešlo na jeho tři dcery a jejich manžely. Asi tak rok šlo všechno více méně jako dřív a pak jednoho dne dorazila zpráva, že všichni sousední králové a princové pochoduji proti království, protože se cítí poníženi, uraženi a pokořeni svatbami, ohroženi Ragnarovými válečnými výpady a nervózní z Reynardova intrikaření. O Wolfgangovi se nezmiňovali. Tři bratři se setkali v poradní síni, aby se dohodli na dalším postupu.</p>
<p>„Trvalo jim to opravdu dlouho, než si uvědomili, že jejich city byly zraněny,“ poznamenal Wolfgang.</p>
<p>Reynard se zasmál. „Ničí city nebyly zraněny, bratříčku. To je jen záminka, aby mohli napadnout a rozdělit si naše království. City s tím nemají nic společného. Je to politika. Všechno je politika.“</p>
<p>„City nebo politika, fakt je, že nás chtějí napadnout,“ připomenul Wolfgang. „Doufám, že nám táta pošle vojsko. Jestli ne, tak jsme v průšvihu.“</p>
<p>„Rozdrtím je v jediné rozhodné bitvě, jen co shromáždím svá vojska,“ prohlásil Ragnar.</p>
<p>„Nemyslím, že by na to čekali,“ namítl Wolfgang.</p>
<p>„Pak je musím přelstít a přechytračit,“ řekl Reynard a už si mnul ruce v radostném očekávání.</p>
<p>„Nemyslím, že na to budeš mít čas. Jejich vojska už překročila hranice,“ upozornil ho Wolfgang.</p>
<p>„V tom případě seberu z královské pokladny všechno, co unesu, a prchám. A vám dvěma doporučuji totéž,“ prohlásil Reynard, vstal a opustil poradní síň.</p>
<p>Reynard s Ragnarem vzali své ženy, děti a movitý majetek a odjeli za úsvitu následujícího dne. Wolfgang a jeho žena Pughilda vyšli na podsebití hradu, aby jim zamávali na rozloučenou. Zatímco mávali, dorazil udýchaný posel se zprávou, že Wolfgangův královský otec teď razí novou politiku nevměšování se ve vnějších záležitostech, a tudíž jim žádnou vojenskou pomoc nepošle.</p>
<p>„Co budeme dělat?“ zeptala se Pughilda. „Čekat, až nás zabijí přímo v postelích?“</p>
<p>„Mám lepší nápad,“ řekl Wolfgang.</p>
<p>Šel do žaláře, kde byl uvězněný Kňoural. „Mám pro tebe práci,“ řekl mu. „Když ji vykonáš dobře, budeš zase svobodný.“</p>
<p>„Tvé přáni je pro mne rozkazem, pane,“ odpověděl Kňoural.</p>
<p>„Umíš ještě kňourat?“</p>
<p>„Když mi to můj pán přikáže...“</p>
<p>„Tak ti to přikazuji. Chci, abys vyrazil k našim hranicím, setkal se s vojsky, která nás napadla, a dělal to, co jsi vždycky dělal lidem. Až se dají na ústup, budeš volný.“</p>
<p>Kňoural na okamžik zavřel oči, jako by se hluboce soustředil, a pak řekl: „Když mi to nařizuješ, myslím, že budu muset udělat, co je v mých silách. Půjdu tam docela sám a postavím se jim do cesty, takže mi patrně budou nadávat, vyhrožovat mi a bít mne, a možná až s tím skončí, přinutí mne, abych snědl něco ošklivého, z čeho určitě onemocním, nebo to bude tak tuhé a tvrdé, že mne z toho rozbolí čelisti, a pravděpodobně tam bude celou dobu zima a bude pršet, takže budu promočený na kost a budu jektat zuby zimou, ale na tom nezáleží, stejně tam půjdu a -“ začal kňourat.</p>
<p>„Sklapni,“ řekl Wolfgang.</p>
<p>„Jen jsem se ladil, můj pane,“ odvětil Kňoural.</p>
<p>Wolfgang ho propustil a on vyrazil vstříc nepřátelům. Než nastal večer, veškeré spojené síly nepřátelských armád se rozpadly do tlup nevrlých a mrzutých zběhů potulujících se po kraji, stěžujících si na každou nepatrnou maličkost a bědujících nad malichernostmi. Jako vojáci a vlastně i jako cokoliv jiného byli naprosto nepoužitelní.</p>
<p>Druzí dva bratři se nikdy nevrátili. Wolfgang a Pughilda vládli v království Zeleného a úrodného údolí a vládli tam poměrně dobře. Když Wolfgangův otec zemřel na mrtvici, spojili obě království do jednoho a pojmenovali ho ,Arnold’ po svém nejstarším synovi.</p>
<p>„Mám rád šťastné konce,“ řekl Kern. „V legendách a pověstech jich nikdy není dost.“</p>
<p>„A ve skutečném životě si jich člověk taky moc neužije. Ne když má takové syny jako já,“ řekla babice.</p>
<p>„Co se stalo s Kňouralem?“</p>
<p>Stařena se ostražitě rozhlédla a ztlumila hlas do chraptivého šepotu. „Ach, to je to, co by se každý rád dozvěděl. Jakmile byl zase svobodný, okamžitě se vydal na cesty. V těchto dnech je prý mimořádně aktivní. Zaslechla jsem, že byl viděn někde v našich lesích. Pokud ses s ním ještě nesetkal, můžeš si být jistý, že budeš mít příležitost brzy. A díky mne teď už víš, jak si s ním poradit.“</p>
<p>„Oceňuji tvou laskavost,“ řekl Kern. „Ta legenda nebyla jen zábavná, ale má i praktické využití.“</p>
<p>„A také ponaučení.“</p>
<p>„A jaké je to ponaučení? ,Pozor na Kňourala‘?“</p>
<p>„Samozřejmě, že ne. Ponaučení zní: <emphasis>Piš domů své staré matce alespoň jednou týdně a pokaždé přilož něco peněz</emphasis>.“</p>
<p>Když se stařena takto odvděčila svému dobrodinci výstražným příběhem a ponaučením, měla už málo chuti dál si povídat. Kern ji dal minci, kterou šťastně přijala, vzal si svůj plášť a hůl a vydal se na další cestu.</p>
<p>Neputoval ještě ani hodinu, když uviděl někoho na cestě před sebou. Jak se k němu ten muž přibližoval, Kern s hrůzou zjišťoval, že ho poznává. Vyhlížel ošuntěle, zanedbaně, odraně a umolousaně. Obličej měl špinavý, vlasy mastné a rozcuchané, boty rozedrané a výraz v obličeji žalostný. Při chůzi kulhal, oči upíral k zemi a v častých intervalech sténal.</p>
<p>Sotva se přiblížil na vhodnou vzdálenost, spustil vysokým, kňouravým hlasem: „Nečekám, že to pro tebe něco znamená, ale mám hlad, a kdybych dostal nějaké drobné, mohl bych si koupit kůrku chleba a možná i -“ Muž se zarazil umlčen v půli věty Kernovým rázným gestem.</p>
<p>„Už ani slovo,“ zvolal Kern. Obešel překvapeného muže a pořádně ho nakopl do zadku. „Tak, Kňourale. To by mělo tvé zakletí zlomit. Samozřejmě, že bych ti mohl dát nějaké drobné, ale nemám zájem strávit zbytek života potloukáním se po lesích, kňouráním a bědováním.“</p>
<p>Muž na něj vytřeštil oči, pak se otočil a s ječením: „Pomoc, blázen! Šílenec!“ se rozběhl pryč. Nezastavil se ani když za ním Kern křičel omluvy a nabízel mu štědrou almužnu.</p>
<p>„No, <emphasis>vypadal</emphasis> jako Kňoural,“ bručel si Kern a pokračoval ve své cestě.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Jedenáct</emphasis></strong><strong>Disputace mezi učenými muži • Setkání s drakobijcem následované setkáním s drakem • Vzpomínka na dětství • Vyřešení problému dopravy</strong></p>
<p>Kern putoval další tři hodiny, aniž potkal jediného pocestného, a pak narazil na dva muže, kteří seděli na kameni u cesty. Hovořili spolu tlumenými hlasy, ale s pozoruhodnou živostí. Oba na sobě měli nepříliš úhledné tmavé hávy, umaštěné a tu a tam přizdobené skvrnami od jídla. Vyšší a hubenější z těch dvou měl na nose nasazené tlusté brýle a pod paží svíral knihu. Očividně to byl vzdělaný muž, pravděpodobně učenec nebo snad dokonce filozof: zdroj dobrých rad a moudrosti vůbec. Druhý, menší a podsaditější, držel v jedné ruce sklenici s pijavicemi a v druhé měl velký vak. Tyto náležitosti jej jasně označovaly jako mistra lékařských umění.</p>
<p>Kern by velice rád využil příležitosti pochytat alespoň nějaké drobky z bohatství jejich konverzace, ale oba muži byli natolik zabráni do toho, o čem hovořili, že mu připadalo nevychované je obtěžovat. Proto odvrátil pohled a tiše prošel kolem nich.</p>
<p>Muž v brýlích okamžitě zmlkl. Nemotorně, protože mu překážela kniha, kterou svíral pod paží, si upravil brýle, podíval se skrze ně a řekl: „Dobré ráno, mladý muži. Zdravím tě podmínečně, můj pozdrav je založen na předpokladu, že jsi přede mnou skutečně přítomen. Je to ten případ?“</p>
<p>Kern se zarazil. „Ano, je. Opravdu jsem tady.“</p>
<p>„Samozřejmě, že tu je,“ prohlásil muž s pijavicemi. „Navzdory tomu tvému žvanění, jsme tady všichni.“</p>
<p>„Tak se mému uchu jeví, že tvrdíš, a připadá mi, že to tak i slyším,“ odsekl učenec. „Ale jak si mohu být jistý?“</p>
<p>Druhý muž neodpověděl; jen si něco zamumlal pod vousy. Kern v zájmu zdvořilosti řekl: „Vím to naprosto jistě. Nejsem nikde jinde, a proto musím být tady.“</p>
<p>„Aha!“ zvolal muž a v triumfálním gestu zvedl ukazováček, což způsobilo, že mu kniha spadla na zem. „Cituješ Profundidovu Druhou námitku, jak ji vykládá Logophilos ve své knize <emphasis>Argumentum contra Ratiocinationes</emphasis>! Kdybys tady byl doopravdy, byl bys skoro jistě vzdělaný mladý muž, na svůj věk velice rozumný.“</p>
<p>„Jsem tady. A umím číst a psát,“ odsekl Kern.</p>
<p>Druhý muž promluvil suchým sardonickým hlasem: „Z toho je možné usoudit, že jsi vzdělaný, ale nedokazuje to, že jsi rozumný. Můj přítel učenec je jeden z nejvzdělanějších lidí v zemi, ale nemá ani dost rozumu na to, aby pochopil, že lidé a věci, které vidí na vlastní oči, jsou opravdu tady.“</p>
<p>„Smysly nás často klamou,“ opáčil učenec.</p>
<p>„Stejně tak knihy. Nebo logika,“ namítl druhý muž.</p>
<p>„Popíráš velké filozofy? Tvrdím, že tento výrostek před námi doopravdy nestojí, protože Profundidova Druhá námitka byla popřena Osmnáctou poučkou Inanida z Cacolipposu v jeho <emphasis>Pronuntiati</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nes intelligentes</emphasis>. A jestliže tu ten chlapec není, hovoříš s přízrakem a já jsem zbytečně promarnil dobrý pozdrav,“ prohlásil muž s brýlemi a tvářil se při tom dokonale triumfálně.</p>
<p>„A pokud tady je - což je naprosto zřejmé - dokázal jsi, že jsi idiot.“</p>
<p>„Já tomu tak docela nerozumím,“ řekl Kern zmateně. „Přece vím, že tady jsem.“</p>
<p>Obrýlený muž se urážlivě nadřazeným způsobem zasmál. „No jistě, my všichni víme, že si myslíme, že víme, že jsme, kde jsme, ale kdo z nás si může být jistý, že ví, kde si myslí, že ví, že je? První postulát Muscia z Capopoka naznačuje něco jiného a Nonzův paradox to podporuje, neboť Nonzo dokázal, že jelikož veškerý život je konstantní pohyb, už nejsme tam, kde jsme byli, a ani ještě nejsme, kde budeme. Tudíž musíme být někde jinde, a jestliže jsme někde jinde, nejsme tady. Ergo, ty tady nejsi. A jelikož tady nejsi, je od tebe špatné a hloupé, že maříš můj čas svým blábolením.“</p>
<p>Kern chvíli mlčel, aby dal mužovým slovům možnost se vstřebat, a pak prohlásil klidným hlasem: „To je nesmysl. My tady prostě jsme a blábolíte vy.“</p>
<p>Muž vstal a posupně si Kerna změřil. „Ty jsi nepřítel rozumu a logiky. Kdybys tu doopravdy byl, hodil bych ti tuhle knihu na hlavu, tedy kdybych byl doopravdy tady, což v souladu s Nonzovým paradoxem nejsem.“</p>
<p>Kern si vzpomněl na legendu o Kňouralovi. Ta nabízela praktické řešení tohoto problému. Ale podobná myšlenka už napadla filozofova odpůrce. „Když tu nejsi, tak tohle nemůžeš cítit,“ řekl. Pak svému společníkovi vlepil takový záhlavec, až se mu brýle svezly nakřivo. „A když tu nejsem já, odkud ta facka přiletěla?“</p>
<p>Obrýlený muž stál skoro minutu bez hnutí a v absolutním tichu, pak zamumlal: „To je vskutku překvapivý fenomén. Byl jsem udeřen do hlavy někým, kdo tady podle Muscia a Nonzy nemůže být. A přece to nebyl žádný imaginární políček. Je možné, že by se dva největší myslitelé naší doby mýlili?“</p>
<p>„Je libo další důkaz?“ otázal se druhý muž a napřáhl se.</p>
<p>„Nebuď sprostý materialista,“ řekl filozof. Prozíravě ustoupil stranou a upravil si brýle na nose. „Důkaz vyžaduje myšlení, ne fackování. Musím si tuhle znepokojující ukázku promyslet. Odpověď musí spočívat v reinterpretaci Propensidova axiomu. Nechte mne o samotě. Potřebuji absolutní ticho a klid!“</p>
<p>„Rád,“ řekl druhý muž. Odtáhl Kerna stranou a řekl mu: „Doufám, že je to pro tebe lekce, mladíku. Nikdy se nepři s filozofem. Jakmile začneš silou svých argumentů vyhrávat, začne citovat jiné filozofy, aby dokázal, že tvoje argumenty jsou falešné, nebo že ve skutečnosti neexistuješ nebo že černá je bílá a bílá zase černá.“</p>
<p>„Nepředpokládám, že jste také filozof?“ zeptal se Kern.</p>
<p>„Samozřejmě, že ne. Já jsem muž smyslů a rozumu, doktor věd lékařských, a cestuji na Mon Grincheux, hrad kupce Torkina.“</p>
<p>„Abyste vyléčil jeho syna?“</p>
<p>„Ano. Jak to přijde, že to víš?“</p>
<p>„Zrovna jdu odtamtud. Mladý Edwin je už vyléčený.“</p>
<p>„Vyléčený? Jak může být vyléčený? Vždyť jsem mu ještě nepustil žilou a ani jsem mu nepředepsal projímadlo.“</p>
<p>„To všechno byl omyl. Nepotřeboval lékaře. Vlastně vůbec nebyl zraněný.“</p>
<p>„Pak je to ještě vážnější, než jsem čekal. Ti, kteří zapírají svá zranění a odmítají mou pomoc, jsou ve velkém nebezpečí.“</p>
<p>„Ne, ne, on vůbec není v nebezpečí, opravdu! Nikdy nebyl. Mluvil jsem s Edwinem dnes ráno. Je živý, daří se mu dobře a nic mu není,“ řekl Kern a spěšně dodal: „Ale potřebuje odpočinek.“</p>
<p>„Pak musím okamžitě k němu.“</p>
<p>„To by jeho odpočinek překazilo.“</p>
<p>Doktor věd lékařských ukázal na svůj černý vak a řekl hlasem, který se postupně zvyšoval a sílil: „Já mohu kvalitu jeho odpočinku jen zvýšit. Mám lektvary, tinktury, elixíry, sirupy a vývary všeho druhu. Mám balzámy, masti a olejíčky, náčinky a kataplazma, stimulatory a sedativa, léky protihorečnaté, projímavé a pročišťující. Mám prostředky hojivé i regenerační na každou ránu. A když všechno ostatní selže, pustím tomu mládenci žilou, a pak teprve pozná, co je to skutečný odpočinek. To neselže nikdy.“</p>
<p>Kern zavrtěl hlavou. „Torkin by to nedovolil. Je to velice rozhodný muž.“</p>
<p>Po krátké odmlce lékař přikývl. „To tedy je.“</p>
<p>„Navíc má násilnickou povahu. A nemá smysl pro humor.“</p>
<p>Lékař přikývl. „Ani co by se za nehet vešlo.“</p>
<p>„Dnes je v obzvlášť špatné náladě.“</p>
<p>Po další odmlce lékař řekl: „Na druhé straně, některým pacientům nejvíc prospívá, když se nechají na pokoji.“</p>
<p>Kern přikývl. „Myslím, že to bude tento případ.“</p>
<p>„Kromě toho, v jedné vesnici na jihu řádí choroba. Musím tam hned vyrazit. Torkin si na mou pomoc bude muset chvíli počkat.“</p>
<p>Filozof, který po celou tu dobu seděl na kameni, přerušil jejich rozhovor hlasitým výkřikem: „Nechte toho povykování! Potřebuji ticho a klid, abych mohl přemýšlet.“</p>
<p>„Jaké povykování? Vždyť tu ve skutečnosti nejsme,“ odpověděl Kern.</p>
<p>„Žvanění prázdných hlav, byť imaginárních, škodí hlubokým myšlenkám,“ odsekl filozof. „Požaduji ticho.“</p>
<p>„Já také,“ řekl doktor věd lékařských. „Teď, když jsem se rozhodl nemařit čas na Mon Grincheux, musím spěchat tam, kde je mých služeb třeba. Adieu, mladý pane.“</p>
<p>Kern se s nimi velice rád rozloučil. Nikdy dřív se nesetkal s učencem ani s doktorem lékařských věd a shledával tu zkušenost velice matoucí. Jak bylo možné, že někdo, kdo toho tolik věděl, nebyl schopen si správně vysvětlit obyčejnou facku? A copak někdo mohl vrátit nemocnému zdraví tím, že ho nechá vykrvácet skoro až k smrti? To bylo velice matoucí. Pomalu vyrazil na další cestu, hluboce pohroužen v myšlenkách. Nakonec si v duchu udělal poznámku o závěru další lekce života: <emphasis>Lidé, kteří tvrdí, že vědí věci, které nikdo jiný neví, někdy nevědí věci, které vědí všichni ostatní</emphasis>.</p>
<p>O chvíli později připojil ještě dodatek: <emphasis>Takže možná nevědí ani věci, o kterých tvrdí, že je vědí</emphasis>.</p>
<p>V poledne se zastavil u kamenného mostu, aby pojedl kousek masa, plátek sýra a krajíc chleba. Svůj skrovný oběd spláchl čerstvou chladnou vodou z potůčku a pak si dopřál ještě kousek koláče lady Alice a jablko. Potom se natáhl pod vrbu, aby si trošku schrupl a promyslel si svoje nedávné zážitky s poutníky, které potkal cestou.</p>
<p>Brzy upadl do lehké dřímoty, ze které byl probuzen zvuky kopyt. Byly pomalé a stejnoměrné; jako by se blížila nějaká obrovská bestie; země se chvěla a vrcholky stromů se třásly; zvuky se ozývaly stále blíž a blíž. Kern vyskočil na nohy a rozhlédl se kolem sebe. Neviděl nic. Začal uvažovat, zda by na svou obranu neměl udělat nějaké menší ochranné kouzlo. Pokud se blížil obr, byla by nejlepší ochranou neviditelnost, ale Tarry ho žádná zaklínadla na neviditelnost nenaučil - tvrdil totiž, že pro někoho tak mladého, jako je on, představují příliš velké pokušení k neplechám.</p>
<p>Jak se údery kopyt blížily, zdálo se, že se jejich hlasitost zmírňuje. Kern se znovu podíval a uviděl rytíře v brnění na obrovském válečném oři, beze spěchu ujíždějícího po cestě s panošem v závěsu. Další nafoukaný válečník hotový rozdávat na potkání rány byla ta poslední osoba, se kterou se toužil setkat, ale když rytíř přijel blíže, Kern ho poznal: byl to sir Strathmander, potulný rytíř, pravděpodobně na cestě za dalším dobrodružstvím. Kern zůstal stát na kraji cesty a pozdravil ho, když přijel blíže.</p>
<p>„Buď pozdraven i ty, mladý Kerne. Nezahlédly snad tvé oči velkého červa, jenž podle svědectví lidu prostého prý v těchto místech prodlévá?“ řekl rytíř. Jeho hlas byl hlubší a mnohem slavnostnější, než si Kern vzpomínal; duněl jako zvon a navíc se teď rytíř vyjadřoval vázanou řečí.</p>
<p>„To jako draka?“</p>
<p>„Pravdu díš; draka. Neb věz: já přísahou slavnou jsem se zavázal, zeť obra svým mečem o hlavu připravím, saň lítou skolím a hradu nedobytného silou dobudu, bych jeho obránce svými vazaly učinil, ježto se o ruku ctné paní Isobely, nejpůvabnější princezny v zemi a dcery jediné sira Flamboyse Ohnivého, ucházím. Obr bylť mnou sťat krátce po snídani. Teď už jen saň skoliti musím a hradu nedobytného dobýt a přísaha má bude vyplněna. A věz, že čím dříve se tak stane, tím lépe, neb ctná paní Isobel není trpělivostí valně obdařena, a když na mou výpravu byla mne vysílala, tu na srdce mi kladla, bych času nemařil.“</p>
<p>„Pak vám tedy přeji mnoho štěstí, ale po drakovi jsem nezahlédl ani stopu.“</p>
<p>„A přeci mi bylo řečeno, že jeden v zdejších lesích loví. Zda-li bys poznal stopy po drakovi, kdybys je před sebou uzřel?“</p>
<p>„Řekl bych, že ano. Velké šlápoty... pach síry ve vzduchu... zděšeně prchající vesničané... a tak podobně.“</p>
<p>„Správně hovoříš. A zřel-li's něco z toho?“</p>
<p>„Vůbec nic.“</p>
<p>„Pak má pouť musí pokračovat,“ povzdechl si rytíř, potom vysunul bojovně bradu a upřel oči na cestu před sebou. „Pojedu, dokud poslední z mých činů nebude vykonán a moje přísaha naplněna, pak teprve se navrátím ke své paní Isobel a vyzvednu si svou odměnu za statečnost, vytrvalost a věrnost.“ S těmito slovy vyrazil a země se pod kopyty jeho válečného oře Tempéta znovu rozduněla.</p>
<p>Když utichl poslední zvuk rytířova průjezdu, uslyšel Kern tiché zasyknutí, jako by se někdo pokoušel upoutat jeho pozornost. Rozhlédl se ale nikoho neviděl. Zasyknutí se ozvalo znovu a tentokrát se mu podařilo určit jeho zdroj: přicházelo zpod mostu.</p>
<p>„Kdo je tam?“ zavolal Kern.</p>
<p>„Už je pryč?“ zeptal chraptivý hlas šeptem.</p>
<p>„Ano. Kdo to chce vědět? Kde jsi?“</p>
<p>„Na tom nezáleží. Ty jsi čaroděj, že?“</p>
<p>„Ano, jsem,“ odpověděl Kern a pak takřka neslyšně dodal: „Prakticky.“</p>
<p>„Myslel jsem si to. Jsem rád, že se setkávám s někým rozumným,“ řekl neviditelný hlas. Nyní se ozýval dunivěji a drsněji. Přes své trochu zlověstné zbarvení zněl vcelku přátelsky.</p>
<p>„Jestli se mnou chceš mluvit, vylez ven, abych si tě mohl prohlédnout.“</p>
<p>Zpod mostu se vynořila šupinatá šípovitá hlava velká jako štít. Vztyčila se nad Kernem a řekla laskavým hlasem: „Nemusíš mít vůbec strach. Jsem vegetarián. Prakticky.“</p>
<p>„Ty jsi drak!“</p>
<p>„Nu, ano. To je přece zřejmé. Ale lidi nejím. Nikdo z nás je nejí. Tu a tam si pochutnáme na dobytku, ale lidem se vyhýbáme.“</p>
<p>„Opravdu? A co krásné panny?“</p>
<p>Drak si opovržlivě odfrkl obláček dýmu a řekl: „Nepovídej mi, že věříš takovým nesmyslům! Proč by se měl pro všechno na světě drak starat o krásné panny? Zdravému mládenci, jako jsi ty, možná připadají zajímavé, ale mně tedy v žádném případě.“</p>
<p>Kern o tom takto nikdy dřív nepřemýšlel, ale zdálo se mu, že to docela dává smysl. A ačkoliv drakovo chování bylo poněkud nedůtklivé, nebylo výhružné.</p>
<p>„Poslouchej, pokud neubližuješ lidem, proč číháš pod mostem?“</p>
<p>„Já tam nečíhám, já se schovávám. A říkám ti rovnou, že to není nijak pohodlné, mačkat se pod mostem. Nechápu, proč lidé nestavějí krásné klenuté mosty se spoustou místa pod nimi.“</p>
<p>„Ale před kým se schováváš? Přede mnou určitě ne.“</p>
<p>„Uklidil jsem se tam před tím samolibým, pompézním halamou v plechových kaťatech, když to musíš vědět. Dělá se mi špatně, už jen když ho slyším. Mluví jako kronika.“</p>
<p>Kern chtěl zůstat nestranný, a tak řekl: „Sir Strathmander je statečný rytíř, vzor vší ctnosti. Jeho řeč je vysoce heroickou řečí.“</p>
<p>„Neplácej hlouposti. Je to stejně krvežíznivý surovec jako všichni ostatní, a ještě mu to dělá radost. Slyšel jsem, jak se vychloubá tou svou řezničinou: setnout, skolit, zabit - to je všechno, co umí. Jestli tohle má být rytířskost, tak jsem všemi osmi pro neotesance.“</p>
<p>„Viděl jsem ho, jak riskoval život, aby pomohl panně v nesnázích. To bylo rozhodně rytířské.“</p>
<p>„Snad ano, pokud ovšem stála o to, aby jí někdo pomáhal. Víš, nepřipadal mi jako člověk, který se ostatních ptá na jejich názor, než kolem sebe začne mávat mečem a rozseká každého a všechno v dohledu.“</p>
<p>Drak se vysoukal z pod mostu a natáhl se na trávě u potůčku. Na draka nebyl nijak obrovský; jeho tělo nebylo o mnoho větší než vesnická chatrč. Krk i ocas měl snad deset stop dlouhý a jeho štíhlá blanitá křídla vypadala, jako by nedokázala udržet ve vzduchu ani kočku, natožpak draka. Kern byl trochu zklamaný. Nikdy dřív draka neviděl a čekal něco mnohem impozantnějšího. To mu však nezabráno válo, aby se ho dál nevyptával.</p>
<p>„Proč ses schovával? Myslel jsem, že se draci vrhají na rytíře, sotva nějakého zahlédnou,“ zeptal se Kern.</p>
<p>„Další pomluva,“ odpověděl drak s povzdechem. „Je to úplně naopak. Jsme nejšťastnější, když o nich ani neslyšíme. Ale když rytíř uvidí draka, napadne ho okamžitě. Patří to k jejich kodexu. A drak, přirozeně, nemůže utéct. Je to otázka sebeúcty.“</p>
<p>„Nemohl bys to nějak zamluvit, vykroutit se z toho? Rozumíš, jestli doopravdy nechcete bojovat...“</p>
<p>„Tak prosté to zase není. Nejdřív nechceme bojovat, ale všechno to řinčení velice dráždí dračí nervy. Než se nadějeme, dostaneme se do varu. A jelikož si každý rytíř, který sotva vyroste dost na to, aby zvedl kopí, nejspíš myslí, že neexistuje nic záslužnějšího než zabíjet draky, máme dnes velice těžké časy.“</p>
<p>„Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel.“</p>
<p>„To lidi nikdy. Když jde o jiné druhy, je vaše myšlení velice omezené.“</p>
<p>Tohle byl zásah až příliš blízko středu terče. Kern se rozhodl, že raději změní téma: „Jak to, že se se mnou tak nenuceně bavíš? Nikdy jsem neslyšel, že by draci konverzovali s lidmi.“</p>
<p>„Cítil jsem tvé čarodějství. Na takové věci máme vyvinutý smysl. A na rozdíl od lidí, se kterými se setkávám běžně, dokážeš mluvit mým jazykem. Kde ses to naučil?“</p>
<p>Kern pokrčil rameny. „Je to dar.“</p>
<p>„Užitečný dárek. Jak se jmenuješ?“</p>
<p>„Kern.“</p>
<p>Drak překvapeně vyfoukl z nozder obláček páry. „Kern? To není zrovna jméno pro čaroděje.“</p>
<p>„Vlastně jsem ještě pořád učedník. Své čarodějnické jméno dostanu, až získám kvalifikaci. A jak se jmenuješ ty?“</p>
<p>„Můžeš mi říkat Ted.“</p>
<p>Kern se ušklíbl. „Myslel jsem, že draci mají jména dlouhá, divoká, magická a prakticky nevyslovitelná.“</p>
<p>„Máme, ale svá skutečná jména si raději necháváme pro sebe. Nepotřebujeme je, abychom udělali dojem.“ Drak pozvedl hlavu a vycenil své velké zuby. Kern doufal, že to byl přátelský úsměv. „Pro účely konverzace mi můžeš říkat Tede.“</p>
<p>Kern pokrčil rameny. „Dobře, Tede.“</p>
<p>„A co dělá čarodějnický učedník na cestě na sever, smím-li se zeptat?“</p>
<p>„Jdu ke svému novému mistrovi. Tarry musel odcestovat-“</p>
<p>„Tarry? Čaroděj?“</p>
<p>„Tarrendine, můj první mistr. Obdržel předvolání -“</p>
<p>„Tarrendine?! Myslel jsem, že už čarování dávno zanechal! Zachoval se ke mně velice laskavě, už když jsem se sotva vylíhl z vajíčka. Byl to velký přítel mých rodičů.“</p>
<p>„Nikdy se mi nezmiňoval o žádných dračích přátelích.“</p>
<p>„To by ani nebyl Tarrendine, kdyby se chlubil konexemi. On byl vždycky velice šlechetný muž. Byl prakticky jako můj otec, když jsem ještě nebyl větší než volek,“ řekl Ted. Hlas se mu při tom trochu chvěl a musel se na chvíli odvrátit, aby se uklidnil, než pokračoval. „Když byli moji rodiče zabiti velkým surovým rytířem - podobným, jako byl ten užvaněný mameluk na koni, který jel před chvíli kolem - Tarrendine si mne vzal k sobě a staral se o mě, dokud jsem nebyl dost velký, abych si poradil sám. Takže ty jsi jeho učedník? Výborně, výborně.“</p>
<p>Kern najednou pocítil určitou spřízněnost s tím šupinatým stvořením. „To s tvými rodiči je mi líto. Moji mne opustili, když jsem byl ještě dítě. A moje adoptivní rodiče zavraždili lupiči.“</p>
<p>„Žijeme v krutém světě.“</p>
<p>„To tedy ano.“</p>
<p>Chvíli oba mlčky přemýšleli nad svými osudy a pak Ted řekl: „Povídal jsi, že míříš na sever?“</p>
<p>„Tam bydlí Fraigus Temný. Ten dokončí moje vzdělávání.“</p>
<p>„Nu ano, Fraigus. Není to zrovna nejspolečenštější čaroděj, ale je velice schopný. Překvapuje mne, že si bere učedníka.“</p>
<p>„Jen jako laskavost Tarrymu.“</p>
<p>„Chápu. Něco ti řeknu, mladý čaroději. Také mířím na sever, a jelikož tyto cesty nejsou bezpečné a v mnoha místech ani průchodné, mám v úmyslu letět. Nechceš se ke mně připojit? Společnost by mi byla docela příjemná.“</p>
<p>„Letět? Na tvém hřbetě?“</p>
<p>„Samozřejmě. Pokud se nebojíš.“</p>
<p>Kerna děsilo už pouhé pomyšlení na to. Nikdy neměl rád výšky a držet se zuby nehty na hřbetě malého draka s křehce vyhlížejícími křídly, dívat se dolů na pevnou zem, postupně se zmenšující, jak budou stoupat - nebo v horším případě rychle se zvětšující, jak se budou řítit dolů - to neodpovídalo jeho představě o bezpečném a příjemném cestování. Jenže pozvání k letu od draka patřilo k věcem, které by měl čaroděj přijmout bez mrknutí oka. Tohle byl druh dopravy, který by měl preferovat nade všechny ostatní, něco, co se skvěle hodilo k jeho profesi a co ho odlišovalo od obyčejných pocestných. Nemohl odmítnout.</p>
<p>„Jestli se bojím?“ opáčil s nucenou bravurou. „Bude mi potěšením.“</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Dvanáct</emphasis></strong><strong>Čarodějnická domácnost • Učednická studia • Informace o plynutí času v čarodějnických kruzích</strong></p>
<p>Kern se posadil obkročmo na drakův hřbet a pevně se chytil dvou ostnitých výrůstků, které mu čněly z ramen. Ted s ostrým plesknutím lodní plachty napjaté náhlým poryvem větru roztáhl křídla a vyrazil kupředu. Tři dlouhé skoky, a byl ve vzduchu a rychle stoupal nad vrcholky stromů. Les pod ním ubíhal dozadu a za pouhou minutu se jim jevil jen jako hebký zelený koberec. Tu a tam zazářilo jezero jako safír, osamocený hrad se zvedal k obloze jako odštěpek kosti, ale lidé, zvířata, chatrče, mosty a cesty byli skrytí pod hustým listovým baldachýnem.</p>
<p>Rozevřená byla Tedova křídla mnohem mohutnější a impozantnější, než se zdála, když byl na zemi. Jeho síla byla větší, než Kern podle jeho velikosti odhadoval, a létal s lehkou sebejistotou, která poněkud zmírnila úzkost jeho pasažéra. Jakmile se dostali do náležité výšky, přestal křídly bít a hladce plachtil, nechal se unášet větrem a stoupavými proudy, jen tu a tam jimi jednou či dvakrát líně mávl. Kern si začal uvědomovat hluboký bručivý zvuk, mocný a melodický, a ucítil pod rukama jemné chvění.</p>
<p>„Ty vibruješ,“ řekl.</p>
<p>Ted se obrátil a šlehl po něm pohledem. „Zpívám. Vadí ti to? Máš snad námitky proti tomu, abych si za letu zpíval?“</p>
<p>„Vůbec ne. Nevěděl jsem, že draci umějí zpívat.“</p>
<p>„Tvůj nedostatek informací o dracích je otřesný, uvážíme-li, že jsi studoval u někoho, kdo nás znal tak dobře. Copak tě Tarrendine o nás opravdu nic nenaučil?“</p>
<p>„Většinou jsem se učil jazyky a různé poučky nazpaměť. Když jsem se nezabýval knihami, vykonával jsem domácí práce. Tarry věřil, že by se magie neměla používat k takovým účelům.“</p>
<p>Ted se krátce ohlédl po svém pasažérovi a řekl: „To bylo jedno z jeho oblíbených rčení. Slýchal jsem ho velice často. Když o tom teď tak přemýšlím, strávil jsem u něj spoustu času všelijakým taháním, zvedáním a nošením. Pořád bylo co dělat.“</p>
<p>„Říkal, že to upevňuje charakter.“</p>
<p>„Přesně tahle slova jsem od něj slyšel snad tisíckrát. Ale myslel bych, že ho napadne se ti o mně alespoň zmínit. Prožil jsem s ním pěkných pár roků,“ řekl Ted. Znělo to rozmrzele.</p>
<p>„Tarry jen zřídka mluvil o minulosti. Myslím, že měl nějaké nepříjemné vzpomínky.“</p>
<p>„To má každý. Ale pro to ještě nemusí zapomínat na své staré přátele,“ odsekl drak.</p>
<p>Na to Kern odpověď neměl. Proto mlčel a snažil se vychutnávat výhled a neobvyklý zážitek z drakova zpěvu a nemyslet na to, jak vysoko byli. Zprvu to pro něj bylo velice nesnadné, ale když Ted hladce vystoupal do výšky a pod nimi se pomalu rozvinul svět, Kernův strach se změnil v pouhé obavy, ty v slabou nervozitu a nakonec zbyla jen podvědomá starost. A když byli ve vzduchu asi hodinu, zmizela úplně i ta a vystřídala ji rozjařenost. Čistý chladivý vítr, nádherná vyhlídka a pocit svobody se nepodobaly ničemu, co si dřív dokázal představit. Rytířství ve své vznešenosti, vysoká vážnost soudnictví, svět obchodu, lékařské umění i vize učenců, to vše vedle toho bledlo. Pokud byl let na dračím hřbetu jedním z atributů čarodějnické kariéry, pak měl před sebou vskutku slibnou budoucnost a určitě to stálo za všechnu tu námahu.</p>
<p>Letěli dál a Kern si náhle všiml, že věci dole už nebyly tak zřetelně rozlišené jako dřív. Zakrátko se mu země dole začala jevit zcela rozmazanou a brzy poté zmizela pod mořem šedivé mlhy, které se táhla všemi směry od obzoru k obzoru.</p>
<p>„Letíme nad mořem?“ zeptal se Kern.</p>
<p>„Samozřejmě, že ne. Moře je modré. To, co vidíš pod námi, je Temná pláň.“</p>
<p>„Vypadá hrozně ponuře.“</p>
<p>„Fraigovi to tak vyhovuje. Odrazuje to náhodné návštěvníky.“</p>
<p>Po čase se dostali nad rozlehlou oblast uprostřed šedých mlh, ve které byly stromy a tráva nádherné zelené, louky porostlé květy a na slunci se třpytily bublavé potůčky. Uprostřed této idylické krajiny stála malá vilka s několika přilehlými budovami.</p>
<p>„Tady bydlí Fraigus,“ oznámil drak.</p>
<p>„A co je to tam před domem?“ zeptal se Kern zvědavě při pohledu na velký předmět pohybující se těžkopádně po dvorku.</p>
<p>„To musí byt jeho trol.“</p>
<p>„Trol!“ zvolal Kern poplašeně. „Co udělal s Fraigem?“</p>
<p>„Vůbec nic. Jmenuje se Pudmox a je to Fraigův sluha. Velice užitečný sluha.“</p>
<p>„Trolové nežijí v domech, ti žijí pod mosty. Dělají s lidmi strašlivé věci.“</p>
<p>„No vážně, mladý muži, tvoje nevědomost mne udivuje. Nemůžu uvěřit, že tě Tarrendine nenaučil ani nic o trolech.“</p>
<p>„To nemusel. Každý přece ví -“</p>
<p>„Co ví každý, je obvykle nepravdivé a hloupé, založené na ignoranci a pověrčivosti,“ přerušil ho drak rozmrzele. „Každý ví, že draci požírají panny, že? A že hrdinní rytíři zabíjejí krvelačné obludy pro dobro celého lidstva? A že čarodějové jsou odporní smradlaví staříci, kterým nic nečiní takové potěšení jako uvrhnout nějakou tu kletbu na nevinného člověka?“</p>
<p>Kern zamumlal něco vyhýbavého. Ted se však jen tak odbýt nenechal. „Jenže to všechno jsou nesmysly, nemám pravdu? Ne?“</p>
<p>„No... s troly je to jiné.“</p>
<p>„Každý z těch případů je jiný. Když se vezme dostatečně mladý trol a náležitě se vycvičí, může z něj být užitečný služebník na několik staletí. Je velice silný, rychlý jako kočka, věrný jako pes, docela bystrý a neobtěžuje zbytečným žvaněním jako někteří lidé. Domácí trol je cenná součást čarodějnické domácnosti.“</p>
<p>„Tarry domácího trola neměl.“</p>
<p>„Tarry si vzal učedníka,“ odsekl Ted a přitom si odfrkl obláček kouře.</p>
<p>„Nemusíš být hned sarkastický,“ zabručel Kern. Ted ho buďto neslyšel, nebo se neobtěžoval odpovědět. Elegantně zakroužil nad pasekou před Fraigovým domkem, snesl se na zem, složil svá křídla a oznámil: „Jsme tady.“</p>
<p>Pudmox, bradavičnaté stvoření komponované do tvaru sudu, přivítalo draka příšerným šklebem, který patrně znamenal úsměv, a řeklo: „Grk!“ Pak jeho úsměv zmizel a trol upřel svá malá očka na Tedova pasažéra.</p>
<p>„Grk?“</p>
<p>„Jmenuji se Kern. Jsem Tarrendinův učedník. Fraigus mne očekává.“</p>
<p>„Svezl jsem ho, takže je tu patrně dřív, než tvůj pán čekal. Doufám, že jsem mu tím nezpůsobil nepříjemnosti,“ dodal Ted.</p>
<p>Pudmox zavrtěl drůzovitou hlavou posetou hrbolky a bradavicemi a naznačil odmítavé gesto velkou sukovitou rukou.</p>
<p>„Grk!“</p>
<p>Z domku vyšel vysoký muž s ohnivě rudými vlasy a s houštinou stejně rudých vousů na bradě. Blížil se pomalu a při tom si návštěvníky měřil přísným pohledem. Na praktikujícího čaroděje vypadal poměrně mladý, byl sotva o dvacet let starší než Kern, ale nesl se s jistotou a vážností kmeta. „Ty jsi Kern, že?“ zavrčel místo pozdravu. Znělo to spíše jako obvinění než jako přivítání.</p>
<p>„Jsem. A vy musíte být Fraigus.“</p>
<p>„A kdo jiný bych měl být, mladíku? Pudmox ti ukáže, kde budeš spát.“ Zaclonil si oči rukou a podíval se do slunce. „Jíst budeme při západu slunce. Dost času, aby sis vybalil své knihy a setřásl prach z cest. Po večeři probereme tvá studia.“ Pak se obrátil k drakovi a řekl: „Vítám tě, Tede. Máš žízeň?“</p>
<p>„Trochu,“ připustil drak.</p>
<p>„Copak nemáš žádné vychování, mladíku? Ukaž trochu vděčnosti drakovi a přines mu vědro vody.“</p>
<p>Kern by velice rád vyhověl, ale neměl představu, kde by mohla být studna nebo vědro. Zmateně se rozhlédl. Pudmox ho poklepal po rameni svým prstem podobným kladivu, řekl: „Grk,“ a ukázal k rohu stavení, kde stála studna s okovem.</p>
<p>„Díky,“ odpověděl Kern a spěchal ke studni. Zatímco tahal plný okov nahoru, rychle si prohlédl Fraigův příbytek. Jeho exteriér byl mírně řečeno nepřitažlivý. Nenašel nic, co by nepotřebovalo opravit, a některé věci byly viditelně na pokraji zhroucení. Srdce mu sevřela ledová ruka při představě plesnivého slamníku v nějakém studeném, vlhkém koutě a na předpokládanou kvalitu jídla se ani neodvažoval pomyslet.</p>
<p>Ted vypil šest plných věder, než dal najevo, že má dost, a odloudal se do stínu dubu, aby si trochu popovídal s Fraigem. Pudmox pokynul Kernovi, aby ho následoval, a zamířil do domu.</p>
<p>Uvnitř byl Fraigův dům mnohem úhlednější, než by se dalo soudit podle jeho vnějšího vzhledu. Byl také větší - naprosto nemožně větší, s příliš mnoha pokoji a chodbami a síněmi na to, aby se všechny vešly do malé chaloupky, kterou bylo vidět zvenčí. Kerna to nijak nepřekvapilo. Bylo to přece čarodějnické obydlí, kde bylo možné cokoliv.</p>
<p>Hlavní místnosti dominoval masivní krb obklopený několika velkými a pohodlně vyhlížejícími křesly, z nichž každé mělo svou vlastní podnožku. Uprostřed byl rozměrný kulatý stůl zcela pokrytý hromadami knih, svícny a nádobami všech velikostí a tvarů, stejně jako jinými věcmi, které Kern neznal. Jiné hromady knih a zvláštních předmětů byly všude na podlaze a na policích po obvodu pokoje.</p>
<p>Z této místnosti vedly na všechny strany četné dveře a chodby. Odněkud sem zavanula příjemná vůně, která Kerna přiměla poopravit si naděje na večeři. Neměl však čas si ji vychutnat, protože ho Pudmox vedl jednou z chodeb kolem tuctu dveří, z nichž některé byly zamčené a zajištěné závorou, až do zadní části domu, kde se nacházel malý, jasně osvětlený pokojík, z jehož jediného okna byl výhled do zahrady, na les a na potůček, který protékal mezi nimi. Na polici na zdi bylo vyrovnáno devět tlustých svazků, z nichž pět už Kern znal. U jiné stěny stála postel a vedle ní velká truhla na jeho věci. U truhly stálo vědro.</p>
<p>„Tak tady budu bydlet?“</p>
<p>„Grk,“ řekl trol a přikývl.</p>
<p>„To je velice hezký pokojík, Pudmoxi.“ Kern se podíval z okna. Slunce se blížilo k obzoru. Kern zvedl víko truhly a řekl: „Teď si vybalím své věci. Nerad bych přišel první den pozdě k večeři.“</p>
<p>Pudmox to nekomentoval. Vyšel ven a Kern za chvíli uslyšel uklidňující zvonění hrnců a pánví svědčící o čilém ruchu v kuchyni. Uložil to málo, co měl, do truhly, postavil své knihy vedle těch na polici a začal zkoumat svůj nový domov. Byl jiný, než Tarryho jeskyně, ale svým způsobem velice příjemný. Připomínal mu chýši Hoba a Mág, až na to, že byl mnohem prostornější a pohodlnější.</p>
<p>Večeře proběhla v naprostém tichu. Pudmox se ukázal jako skvělý kuchař a stolovníci věnovali veškerou svou pozornost talířům a miskám před sebou. Po jídle Fraigus odvedl Kerna do hlavní místnosti, posadil se do křesla u krbu, nabídl jiné křeslo mladíkovi a když se oba pohodlně usadili, řekl: „Teď si poslechnu, co umíš. Řekni mi první zákon magie. A rychle, mladíku!“</p>
<p>Kern zákon odříkal slovo za slovem. Fraigus přikývl. „Alespoň tohle tedy znáš,“ poznamenal bez přílišného nadšení. „To je základ. Teď mi řekni, jaký je rozdíl mezi transformací a transmutací, a pověz mi, jak se obojí odlišuje od translace.“</p>
<p>Kern mu podal jasné a úplné vysvětlení. Zdálo se, že to Fraiga uspokojilo, ale opět nedal najevo, že by byl vědomostmi svého budoucího učedníka nadšený. Kern brzy pochopil, že Fraiga není zrovna lehké nadchnout. „Jaká zaklínadla znáš?“ otázal se ho čaroděj po chvilce přemýšlení. Když mu Kern odrecitoval krátký seznam svých dovedností, Fraigus se zeptal: „Použil jsi už některé? Nemyslím při cvičení, ale doopravdy.“</p>
<p>„Pouze uspávací zaklínadlo,“ přiznal Kern skromně. Když si všiml zájmu v čarodějových očích, vylíčil mu příběh svého zajetí a útěku. Fraigus chvíli zamyšleně mlčel a pak řekl: „Dobrý čaroděj by se nikdy nenechal takhle překvapit. Copak jsi nikdy neslyšel o varovných nebo ochranných kouzlech?“</p>
<p>„Slyšel jsem o nich. Ale nenapadlo mě je použít.“</p>
<p>Fraigus se zamračil a smutně potřásl hlavou. „To není příliš slibný začátek.“</p>
<p>„Mluvil jsem s myšmi. A s koni.“</p>
<p>Fraigus mávl rukou. „To byl dar, ne zaklínadlo.“</p>
<p>Náhle se Kern rozzářil: „Ale počkat, já zapomněl! Ještě jsem nějaká zaklínadla použil. Hned na začátku, když se Tarry ztratil, vyvolal jsem ho a pak jsem ho vysvobodil ze skály. To byla alespoň dvě další zaklínadla.“</p>
<p>„A proč jsi to neřekl hned?“</p>
<p>„Myslel jsem, že se nepočítají. Udělal jsem je dřív, než jsem o magii něco věděl.“</p>
<p>Fraigus se předklonil a podíval se na něj. Jeho výraz byl velice vážný. „Tak moment, mladíku. Ty mi tady tvrdíš, že jsi zvládl dvě zaklínadla ještě předtím, než ti vůbec někdo něco řekl o magii?“</p>
<p>„Musel jsem. Tarry zůstal uvězněný ve skále a musel jsem použít zaklínadlo, abych ho odtamtud dostal. Neměl jsem na výběr.“</p>
<p>Fraigus ho vyzval, aby mu vyprávěl celý příběh o svém uvedení do čarodějnické profese. Když si ho vyslechl, vyptal se na některé podrobnosti, pak vstal, několikrát přešel po místnosti, potom zase zastavil, upřeně hleděl na svého nového učedníka a kroutil hlavou. Nakonec se vrátil do křesla, tam nějaký čas seděl a hleděl do ohně, přičemž se prsty probíral ve svých rudých vousech.</p>
<p>„Něco takového jsem ještě neslyšel,“ řekl. „Udělat dvě těžká zaklínadla bez předchozí průpravy... Ne, něco takového jsem vážně ještě neslyšel. Máš čarování v krvi, o tom nemůže být pochyb. Kdo byli tvoji rodiče?“</p>
<p>To byla pro Kerna příležitost k vyprávění dalšího příběhu. Když skončil, tvářil se Fraigus ještě zmateněji než předtím.</p>
<p>„Říkáš peřinka s erbem? Měšec zlata? A našli tě ve vílím kruhu?“ zeptal se a pak těžce klesl do křesla.</p>
<p>„Ano. Po Svatojánské noci.“</p>
<p>„Vo tomdle mi Tarrentine nic nepoudal,“ zabručel Fraigus a při tom se vrátil k nářečí své rodné vysočiny, jak to dělával, když se rozzlobil nebo byl v rozpacích. „Učil tě starým jazykům?“</p>
<p>„Procvičoval jsem je denně.“</p>
<p>„Tak v tom budeš pokračovat a navíc tě naučím jiné, o kterých jsi ještě neslyšel. Nic složitého ani nebezpečného to nebude, přirozeně. Jednoduchá zaklínadla, aby ses naučil soustředit se a zřetelně vyslovovat. S učením jazyků začneš hned zítra.“</p>
<p>A tak tomu i bylo. Hned příštího dne začal Kern cvičit a učil se staré jazyky celé dopoledne. Odpoledne strávil venku sbíráním bylin a sekáním dřeva, protože Fraigus sdílel tutéž víru v užitečnost fyzické práce a cvičení jako Tarrendine. Večery pak byly zasvěceny čtení při světle lampy nebo svíce.</p>
<p>Kern většinou pracoval samostatně, protože Fraigus byl docela jiný mistr než Tarrendine. Starý čaroděj byl chlapci víc než jen učitelem: působil jako kombinace otce, staršího bratra a strýčka, stejně jako společníka a přítele. Fraigus byl přísný a tvrdý učitel s vysokými standardy a bez tolerance vůči lajdácké práci. Tarry sám obvykle nepracoval s výjimkou chytání ryb, zato Fraigus neustále studoval a spokojil se s tím, že Kernovi zadal úkoly, podrobnými dotazy sledoval v nepředvídatelných intervalech jeho pokroky a za sebemenší chybu ho ostře plísnil, nazývaje ho <emphasis>bluntie callan</emphasis> a <emphasis>glaiklt skellum</emphasis>. Nikdy neobjasnil význam těch slov, ale Kern o něm ani v nejmenším nepochyboval. Fraigus nikdy nehovořil o ničem, co přímo nesouviselo s jedinou věcí: Kernovým studiem. Neusmíval se a často bez zřejmých příčin odpovídal na dotaz jen neatrikulovaným vrčením, ale nikdy nebyl na Kerna surový nebo zbytečně krutý. Byl ve svém chování odtažitý, ale byl tady doma, a tak Kern jeho chování akceptoval a soustředil se na učení.</p>
<p>Když byl takto většinu dne odkázán sám na sebe, stěží vnímal běh času. Připadalo mu, jako by se nic neměnilo, a často měl pocit, jako by se čas zpomalil; jindy to ale naopak vypadalo, jako by dny míjely s neuvěřitelnou rychlostí. Pokaždé, když se pokoušel přesně stanovit dobu, byl zmatený. Vzpomněl si na Tarryho poznámky ohledně času a rozhodl se zeptat se na to Fraiga.</p>
<p>Fraiga ta otázka nepřekvapila. Spíše se zdálo, že je jí potěšen. „To je dobré znamení. Zdá se, že tě magie přijímá.“</p>
<p>Kern zavrtěl hlavou. „Tomu nerozumím.“</p>
<p>„Copak ti Tarry neřekl nic o vztahu času k čarodějům?“</p>
<p>„Řekl, že mi to vysvětlíte vy.“</p>
<p>Fraigus si pohladil vousy a po delší zamyšlené odmlce řekl: „Jak dlouho si myslíš, že tu už jsi?“</p>
<p>Kern se to pokusil spočítat. Najednou však zjistil, že si není s to vzpomenout na uplynulé měsíce a roční období, v hlavě se mu všechna pletla dohromady. Připadalo mu, jako by si jich pamatoval podstatně víc, než bylo za tak krátkou dobu možné. Nakonec s bezmocným gestem odpověděl: „Nejsem si jistý. Někdy mi to připadá jako dlouhá doba - snad roky - jindy mám pocit, jako by to bylo sotva pár měsíců. Ale když se je pokouším spočítat, nikdy k ničemu nedojdu.“</p>
<p>„To je dobře. Ano, to je dobré znamení.“</p>
<p>„Je to poněkud matoucí.“</p>
<p>„Nesmíš nechat čas, aby se stal tvým pánem. Naučit se všechno, co čaroděj potřebuje, trvá dlouho. Jediný lidský život by na to nikdy nestačil. Proto jakmile se u čaroděje začnou projevovat skutečné schopnosti, nastoupí magie a zpomalí pro něj plynutí času.“</p>
<p>„To se teď stalo mně?“</p>
<p>„Ale ne, mládenče. Na to je příliš brzy. Ale ten zmatek, který cítíš, je první příznak, že jsi na dobré cestě.“</p>
<p>„Ale čarodějové přece pořád stárnou.“</p>
<p>„Samozřejmě, že ano, ty hlupáku. Každý stárne,“ odsekl Fraigus. „Ale čarodějové s tím nijak nespěchají. Koncem svého druhého století možná budeš mít nějaký ten šedý vlas a koncem třetího budeš mít asi na obličeji tolik vrásek, kolik se jich ti tam vejde, a k tomu dlouhé bílé vousy, abys je měl čím zakrývat. Možná, že se tou dobou dostaví už i všechny ty bolesti stáří, ale jestliže budeš pravidelně cvičit, jíst dobré a zdravé jídlo, dlouho odpočívat a vyhneš se zlé magii, nepocítíš tíhu let dřív než koncem čtvrtého století.“ Kern úžasem zalapal po dechu a Fraigus přivřel oči a slavnostně přikývl. „Slyšel jsem o čarodějích, kteří zaklínali ještě po pěti stech letech, ale to jsou spíš výjimky.“</p>
<p>„Odkud se všechen ten čas navíc bere? Jak ho získáme? Nebereme ho jiným lidem, že ne? To bych nechtěl.“</p>
<p>Fraigus se na něj zamračil. „Co si myslíš, že jsme, mladíku? Nikomu nic nebereme. Prostě jen využíváme všechny ty roky, které lidé poztrácejí, promarní a prolenoší. Víš, čas se nedá zabíjet, nikdy se neztrácí úplné.“</p>
<p>„Tak co se s nim děje?“</p>
<p>„Leží všude kolem nás. Nemůžeš ho vidět, ale je tu a stačí si ho jen vzít. Naše magie ho k nám přitahuje a nikomu tím neubližujeme, když ho sbíráme. A to jsou jen drobty, přebytečné minuty a vteřiny. Dny, měsíce a roky se dostávají do Údolí ztraceného času, kde leží, dokud si pro ně někdo nepřijde.“</p>
<p>„Kde je to Údolí ztraceného času?“</p>
<p>„Mnozí by to chtěli vědět, mladíku, a mnozí po něm už pátrali, ale cestu není lehké nalézt. Slyšel jsem o něm více příběhů, povídaček a legend, než bych ti mohl vyprávět, ale nejsem k jeho nalezení o nic blíže než v den, kdy jsem se o něm doslechl poprvé. Ale vím, že tu někde je.“</p>
<p>„Jednou ho najdu, půjdu tam, a přinesu si odtamtud tisíce let času, takže se budu moci naučit všechno.“</p>
<p>„Nezván takové hlouposti, mladíku. Pět nebo šest set let musí stačit každému. Uvidíš, až se toho dožiješ - jestli se toho dožiješ.“</p>
<p>Kern se opatrně zeptal: „A kolik je vám, Fraige?“</p>
<p>Čaroděj se zamyslel, chvíli počítal na prstech a pak řekl: „Jsem ještě mladík - je mi jen něco přes sto padesát.“</p>
<p>Fraigus vypadal asi na třicet a na velice zdravých třicet k tomu. Kern hlasitě polkl a chvíli na něj užasle hleděl; pak se zeptal: „Jak je starý Tarry? Řekl mi, že je mu víc než sto.“</p>
<p>Aniž změnil výraz ve tváři, Fraigus se ostře zasmál - poprvé od chvíle, kdy ho Kern poznal. „Tarrymu je hodně přes tři sta, to vím jistě.“</p>
<p>„To je dlouhý život, Fraige,“ řekl Kern pomalu.</p>
<p>„Ne delší, než by měl být. Sto let se budeš muset učit, než budeš připraven udělat se pro sebe a začít sám zaklínat, a i potom budeš pouhý začátečník. Učit se budeš tak dlouho, jak dlouho budeš žít.“</p>
<p>„Vy se pořád učíte?“</p>
<p>„A co si myslíš, že dělám celý den? Za posledních čtyřicet let jsem dělal, co bylo v mých silách, abych nahlédl do budoucnosti a zjistil, co nás čeká, a když zrovna nedělám tohle, hledám Údolí ztraceného času - jen jako předběžné opatření, víš, pro případ moru nebo něčeho takového. Ale cesta se těžko hledá a těžko se po ní chodí, když se najde. Možná, že mi to bude trvat ještě celé další století.“</p>
<p>Kern užasle hvízdl. „Čaroděj starý jako Tarry musí vědět všechno, co je k vědění. Musí být nejmoudřejším člověkem na světě.“</p>
<p>Fraigus zavrtěl hlavou. „Kdepak, mladíku, nesmíš si plést učenost s moudrostí. Vezmi si Merlina. Ten byl jeden z největších z oboru, ale když šlo o ženy, byl velice hloupý.“</p>
<p>„Tarry mluvil o Merlinovi často, ale nikdy mi neřekl, že byl hloupý.“</p>
<p>„Je to smutný příběh. Na sklonku svého života se Merlin zamiloval do krásné nymfy a naučil ji svá tajemství. A když se dozvěděla všechno, co potřebovala, uvěznila ho ve skále. Je tam dodnes a zůstane tam navěky.“</p>
<p>„Nemůže ho někdo osvobodit?“</p>
<p>Fraigus pomalu a vážně zavrtěl hlavou. „Nemůže, mladíku. Použila k tomu jeho vlastní magii a Merlinova magie je tak mocná, že ji nedokáže zrušit nikdo, jen on sám. Tak ať je to pro tebe poučení. Nikdy nesmíš vyžvanit svoje tajemství nějaké <emphasis>glip-glabbet</emphasis> trajdě, jinak bys mohl hořce litovat, až by ses ocitl v její moci.“</p>
<p>Kern si sice nebyl jistý, co ta slova znamenají, ale pochopil smysl a předsevzal si, že bude v ženské společnosti opatrný - alespoň dokud nebude dost starý a moudrý, aby se vyhnul hloupým chybám.</p>
<p>Dodržet toto předsevzetí nebylo nijak složité. Až na občasné návštěvníky, kteří přišli žádat o pomoc, se široko daleko nic, co by se dalo nazvat společností - ať už ženskou nebo mužskou - nevyskytovalo. Kern se dál pilně učil, vykonával domácí práce a s vnějším světem neměl téměř nic do činění. Čas ubíhal, aniž si toho kdo všímal, až jednoho dne přišel k domku posel polomrtvý dlouhým cestováním. Přinesl naléhavou prosbu o pomoc. A to byl klíčový okamžik v Kernově životě.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Třináct</emphasis></strong></p>
<p>(Nepříjemná, nicméně nutná kapitola)<strong>Zkáza šťastného království • Nebezpečná cesta a ještě nebezpečnější podnik</strong></p>
<p>Zatímco Kern okoušel radosti i strasti cestování, poznával svět s jeho početnými a rozličnými obyvateli a chystal se na klášterní život čarodějnického učedníka, jeho starý mistr Tarrendine se zaobíral dlouhým a těžkým bojem, který se jednoho dne měl stát i bojem Kernovým.</p>
<p>Když se ti dva rozdělili a Tarrendine zamířil do království Vysokých útesů, neměl jasnou představu, co ho tam čeká. Poselství od Empaxiana říkalo jen, že se jeho zemí šíří zlo, které pomalu a tiše zaplavuje každičký její kout, zprvu sotva povšimnutelné, ale velice rychle se rozrůstající. Neprojevuje se v jediné pohromě, ale vkrádá se do každičkého aspektu života, a proto je těžké odhalit ho dříve, než je příliš pozdě.</p>
<p>Zkáza pronikla všude, poznamenala naprosto všechno. Úroda vzešla v nebývalé hojnosti a hned nato seschla a zahynula. Zvířata se vrhala na sebe navzájem i na své pány. Poctiví kupci začali lhát a podvádět, milenci se navzájem zrazovali, staří se chovali surově k mladým a mladí zase vztahovali v hněvu ruce na staré. Rodiče zapírali své děti a děti proklínaly své rodiče i sebe navzájem. Mocní zneužívali svou moc a slabí kuli pikle a hýčkali svou nenávist vůči těm nad nimi. Dokonce i sama příroda se připojila ke zkáze: sníh napadal uprostřed léta až po kolena a v zimních měsících se střídaly dny nesnesitelného vedra s mrazivými. Sucha byla bez varování střídána mohutnými průtržemi mračen a záplavy s sebou odnášely půdu, úrodu i lidi. Nemoci se šířily od ubohých chatrčí až po královský hrad. Nikdo nebyl v bezpečí. Zdálo se, že se všechny živly spojily proti dobrému králi Empaxianovi a jeho lidu.</p>
<p>Král věděl, že takové utrpení dlouho nevydrží. Jeho stálý čaroděj, zasmušilý muž jménem Otomori, dokázal zjistit, že se za tím vším skrývá magie, ale na víc nestačil. Otomori poměrně s úspěchem řešil běžné problémy království, ale jeho moc nepostačovala na zkázu, která je postihla nyní. Zkoušel jedno zaklínadlo za druhým, a všechna selhala. V zoufalství naléhal na krále, aby pozval na pomoc většího čaroděje. Empaxian se nakonec obrátil na svého starého přítele a mentora.</p>
<p>Tarrentine poznal okamžitě, že magie, která se za tím vším skrývala, byla mocnější, než kdo tušil; proto se vydal do Empaxianova království v takovém spěchu. Ale ani on nebyl připraven na sílu a zuřivost svého protivníka. Cestou do království Vysokých útesů byl potřikráte napaden věcmi, jež měly svůj původ v magii celé věky neužívané, a za vítězství nad nimi zaplatil strašnou cenu. Po prvním útoku, který přišel v pravé poledne za jasného dne a skoro ukončil jeho cestu i jeho život v jediném okamžiku, byl neustále ve střehu. Druhé a třetí útočníky odeslal svými zaklínadly s vytím zpátky do hlubin, odkud vyšli, ale úsilí, které na magii spotřeboval, ho naprosto vyčerpalo. Nějaký čas po svém příchodu na Empaxianův hrad nebyl schopen nic víc než udržovat zlo na uzdě.</p>
<p>Otomori se Tarrendinovi dal plně k dispozici a vylíčil mu vše, co se dozvěděl. Byl to drobný muž, upravený a tichý jako kočka, dost moudrý, aby znal svá omezení. Dokázal poznat mistra a okamžitě mu bylo jasné, že si Tarrendine svou pověst zaslouží a že je schopen mnohem mocnější magie než on.</p>
<p>Jeho informace nebyly povzbudivé. Moc skrývající se za utrpením Empaxiana a jeho lidu si nepřála být poznána a také ji zatím nikdo neodhalil. Dokonale zmatený byl zprvu i Tarrendine. Nevěděl o žádném nepřátelství mezi Empaxianem a čarodějem, který by vládl takovou mocí, a nebyl si ani vědom, že by takového nepřítele měl on sám. Odrážení útoků ho vyčerpalo; k tomu, aby zvítězil nad jejich původcem, by potřeboval veškerou sílu své mysli i těla. Potřeboval čas: čas, aby plně obnovil své síly, čas, aby zjistil identitu a záměry nepřítele a důvod, proč je tak mocný, čas, aby se připravil na konfrontaci, která byla nevyhnutelná, a čas, aby svedl boj s vítězným koncem.</p>
<p>Na dlouhou dobu se ocitli ve slepé uličce. S Otomoriho pomocí se Tarrendinovi podařilo zapudit nepřítele v některých částech království, ale v jiných byli zase poraženi. Soubojů bylo mnoho, ale končívaly buď nejistým vítězstvím nebo prohrou. Postupně se proměnily v nekonečnou sérii potyček, které přinášely jen malý zisk vítězi a malé ztráty poraženému.</p>
<p>Tarrendine zjistil, že všechno to zlo byla práce jediného nepřítele. Dalším zkoumáním nakonec odhalil jeho identitu, a když poznal, že čelí někomu, koho dobře znal, muži, kterého kdysi miloval a ctil, zabolelo ho u srdce. Zlo a příkoří spáchané na Empaxianovi a jeho lidu pocházelo od největšího z Tarrendinových mistrů - čaroděje, jehož jméno mu tak záhadně vypadlo z paměti.</p>
<p>Nyní už chápal, proč si to jméno nepamatoval. Bylo vymazáno z lidských vzpomínek, jako by nikdy neexistovalo.</p>
<p>Žádná magie ho nemohla vrátit, protože jeho starý mistr překročil zapovězený práh, vzdal se své lidskosti a zasvětil se zcela zlu. Nyní byl napůl přízrak a napůl démon, temná nehmotná entita existující mimo pořádek věcí znaných a poznatelných člověkem. Tolik Tarrentine zjistil, ale jaký důvod ho k této proměně vedl, to pochopit nedokázal. Když byl jeho starý mistr ještě člověk, byly jeho znalosti hluboké a moc obrovská. Učil moudře a konal jen dobro a vychoval mnoho vynikajících studentů. Ale něco se v něm zvrhlo, něco, co rostlo neviděno a netušeno v jeho mysli, jej nakonec odvrátilo od světla a přinutilo ho změnit se až do hloubi své podstaty. Teď, když zavrhl svědomí a lásku k všemu dobrému, když vládl silám temnoty, mohl být smrtelně nebezpečný. Přesto však bylo možné mu čelit a přemoci ho, a jestliže to bylo možné, musel se o to Tarrendine pokusit.</p>
<p>Nyní, když znal pravou povahu zla, mnohé věci se rázem staly jasné. Nejsmutnější ze všeho byla skutečnost, že Empaxian, jeho lid a království pro něj patrně byly jen pěšáci na šachovnici. Tarrendine tušil, že terčem je on sám, a všechno zlo spáchané na království Vysokých útesů byla jen vábnička, která ho měla přilákat.</p>
<p>Když se Tarrendine rozhodl, že odejde na odpočinek, zakryl své stopy mocným kouzlem; pouze Empaxian věděl, jak ho přivolat, a to jen ve skutečně vážném nebezpečí. Jeho starý mistr to věděl, a proto začal sužovat Empaxianovo království a přinutil tak Tarrendina opustit svou skrýš a přispěchat na pomoc. Zjevně měl v úmyslu zničit svého bývalého žáka, u něhož se bál, že ho vyučil příliš dobře; Tarrendine mohl být schopen najít mistrovy slabiny a porazit ho.</p>
<p>Teď bylo na Tarrendinovi, aby se ujal iniciativy, byl to jeho boj a nikoho jiného. A když si uvědomil, jaké síly jsou zde ve hře, litoval nevinné, kteří byli do boje zataženi. Byli stejně bezmocní jako hmyz na poli, kde se střetly dvě armády.</p>
<p>Od tohoto okamžiku Tarrendine už neusiloval o pomoc jiných. Otomori už byl do celé věci vtažen, ale mohl vycouvat, a nikdo nový už nesměl být do boje zatahován. Nerozhodl se tak kvůli své pýše, ale proto, že nechtěl, aby jeho přátelé riskovali následky porážky. Chtěl, aby nadcházející střet byl spíše duelem než válkou, soubojem mezi ním a jeho nepřítelem. Ačkoliv moc, která teď proti němu stála, byla větší, než jaké kdy čelil, Tarrendine důvěřoval své vlastní moci a tomu, že je jeho věc správná.</p>
<p>Když si tohle všechno pro sebe vyřešil, oznámil své závěry Empaxianovi a Otomorimu. Král a čaroděj přišli v noci do Tarrendinovy věže, aby se s ním poradili o morové nákaze, která se začala šířit z jedné z příhraničních vesnic.</p>
<p>Empaxian klesl vyčerpané do židle a upřel na Tarrendina pohled dávno zbavený vší naděje. Utrpení a strádání posledních let způsobilo, že zestárl. Ačkoliv mu ještě nebylo padesát, vypadal mnohem sešleji než čaroděj. Vlasy měl prošedivělé, vousy sněhobílé, obličej hluboce zvrásněný, oči propadlé a tváře bledé a pohublé.</p>
<p>„Jak dlouho to ještě bude pokračovat?“ zeptal se král unaveným hlasem.</p>
<p>„Myslím, že utrpení lidí skončí už brzy. Skutečný boj se jich netýká,“ odpověděl Tarrendine a vyjevil vše, co se dozvěděl. Empaxian naslouchal s rostoucím úžasem. Když bylo všechno řečeno, dlouho seděl s hlavou v dlaních. Nakonec si povzdechl a řekl: „Velký čaroděj spojený se silami temnoty. Je nějaká naděje, že takové moci odoláme?“</p>
<p>„Můžeme jí odolat a porazit ji. Mohu to udělat, a musím.“</p>
<p>„Ale pokud neuspějeme...“ Otomori zachmuřeně potřásl hlavou. Chápal velikost rizika mnohem lépe, než byl schopen král.</p>
<p>„Lidé krutě trpí,“ řekl Empaxian. „Zasloužili by si oddech. Ale jsi si opravdu jist, že ho dokážeš porazit?“</p>
<p>„Nejsem si jist skoro ničím. Než náš boj skončí, může se všechno ještě zhoršit. Ale vyhýbat se tomu nemohu. Pokud tu věc neporazíme ihned, bude se po tvém království vzdouvat jako příboj. Rozšíří svou moc ještě dále a každé vítězství ji jen posílí.“</p>
<p>„Neexistuje možnost uzavřít mír?“ otázal se Otomori.</p>
<p>„On požaduje absolutní vítězství, ne mír. Proto musíme bojovat. I kdybychom byli nakonec poraženi a zničeni, naše porážka bude nepřítele stát čas a sílu a ostatním umožní, aby se na něj připravili.“</p>
<p>„A nemohl bys ty ostatní přivolat, aby ti pomohli teď? Určitě znáš mnoho čarodějů mocnějších, než jsem já,“ navrhl Otomori.</p>
<p>Tarrendine zavrtěl hlavou. „Pokud se té věci postaví jediný čaroděj a uspěje, její pán už to podruhé zkoušet nebude. Ale jestliže bych se spojil s jinými čaroději a porazil to, pošle proti nám příště celou legii, aby tak síly vyrovnal. Střet magie by v takovém případě byl strašný. Mohl by zničit veškerý život, možná i svět sám. Ne, boj musí být vybojován tady a teď, jeden proti jednomu.“</p>
<p>„Příliš riskuješ, Tarrendine.“</p>
<p>„Nemusíš se na tom podílet, Otomori. Pochopím, když s tím nebudeš chtít mít nic společného. Žiju už dlouho a viděl jsem pořádný kus světa. Víra v dobro byla podkopána, už mne málem opustila docela. Pak jsem ale dostal Empaxianovu prosbu o pomoc a konečně jsem našel něco, za co má smysl bojovat. Přijímám to riziko rád.“</p>
<p>Empaxian vstal a položil čaroději ruku na rameno. „Cokoliv mohu udělat...“</p>
<p>„Povzbuď své lidi, aby vydrželi. Strašně trpěli, já vím, a mnozí z nich proto přešli na druhou stranu. Musíš jim dodat odvahu. Nepropadat zoufalství a nedávat najevo strach.</p>
<p>Magie, kterou náš nepřítel užívá, je založena právě na strachu a beznaději.“</p>
<p>„Budou stateční. Jsou to dobří lidé.“</p>
<p>Empaxian odcházel s větší nadějí, než kolik si jí přinesl. Otomori při odchodu vrtěl hlavou, ale nevypadal o nich zachmuřeněji než obvykle. Když za nimi Tarrendine zavřel dveře, otočil se a uviděl temnou postavu stojící u krbu, siluetu proti plamenům, které jí tu a tam prosvítaly.</p>
<p>Tarrendine nedal najevo překvapení; do jisté míry přízrak očekával už dávno. „Vítej, můj starý učiteli. Asi jsem tě měl navštívit, než se tohle stalo,“ řekl.</p>
<p>„Už nejsem tvůj starý učitel. Stal jsem se bytostí, kterou nemůžeš pochopit. Jsem Acheron.“</p>
<p>„Přišel ses vzdát a nabídnout nám náhradu za utrpení, které jsi způsobil?“</p>
<p>„Dobře víš, že tahle otázka byla zbytečná,“ odpověděl návštěvník tichým dutým hlasem připomínajícím šepot, odrážející se od kamenných stěn dlouhé chodby. „Přišel jsem, abych ti nabídl příležitost připojit se ke mně ve službě velké moci.“</p>
<p>„Od tebe jsem se naučil, že nemám sloužit zlu.“</p>
<p>„Co ty víš o dobru a zlu? Já sám jsem o tom až donedávna nic nevěděl. Lidé nazývají mého pána zlým, ale lidská schopnost soudnosti má své meze. Ti červi myslí jen na sebe. Co u nich vyvolává úsměv, to je dobré, co se jim nelíbí, nazývají zlem. Ta slova víc neznamenají.“</p>
<p>„Možná pro tebe. Pro mne znamenají mnoho.“</p>
<p>„Pak se z mého nejslibnějšího žáka vyklubal hlupák.“</p>
<p>„Pochybuji, že bys marnil čas návštěvou u hlupáka. No tak, posaď se a pověz mi, proč jsi změnil svůj názor.“</p>
<p>Postava zůstala u krbu, poblíž plamenů. „Tomu nejsi schopen porozumět.“</p>
<p>„Možná to nejsi schopen vysvětlit. Možná už pociťuješ lítost a ta tě nutí chvástat se, vyhýbat se pravdě.“</p>
<p>„Jak málo víš. Mluvím o neomezené moci, o času bez hranic, o nekonečných znalostech. To všechno je moje a může to být i tvoje.“</p>
<p>„Co říkáš, zní lákavě. Ale když se dívám na tvé dílo, vidím jen utrpení, zkázu a bolest. Na tom se podílet nechci. Učil jsi mne takové magii se vyhýbat a bojovat proti ní, a to také budu.“</p>
<p>„Než jsem prohlédl, naučil jsem tě mnoho pošetilých věcí. Teď k tobě přicházím s pravdou. Ptal ses mne, zda jsem přišel nabídnout náhradu. Tak tedy ano, Tarrendine. Chci ti vynahradit, že jsem tě špatně vedl a učil tě plýtvat mocí ve službě chamtivým lidem, kteří si svou vlastní slabost obrnili tvou moudrostí a silou. Nabízím ti moc bez omezení a bez překážek.“</p>
<p>„Taková moc je největší slabostí.“</p>
<p>„Neodmítej mě. Připoj se ke mně, Tarrendine, kvůli sobě, když už ne kvůli mně.“</p>
<p>Tarrendine odmítavě zavrtěl hlavou. „Tvrdil jsi, že mi přinášíš pravdu, a přitom lžeš. Jsi tady, protože se bojíš, že znám způsob, jak té zničit. Už jsem zkřížil tvé plány a teď -“</p>
<p>Náhle se kolem Tarrendina objevila stěna z plamenů a úplně ho obklopila. Čaroděj byl připraven. Plameny hučely a svíjely se, ale k němu nedosáhly. Chvíli zuřivě žhnuly a pak zase vyhasly. Místnost byla stejná jako dřív. „Chtěl jsi mne pobavit?“</p>
<p>„To byl jen vzorek toho, co dokážu. Maličký vzorek. Dávám ti příležitost se zachránit. Mohl ses ke mně připojit a stát se tak velkým, jako jsem já. Teď jsi ztracen. Království a všechno v něm je ztraceno, a to jsem teprve na začátku,“ hřímal Acheron.</p>
<p>Okamžik před tím, než přízrak zmizel, zahlédl Tarrendine jeho tvář. Dala se v ni poznat tvář jeho starého mistra, ale nyní byla zbrázděná hluboce vrytými vráskami. Byly to vrásky utrpení, nikoliv triumfu. Zmizel s dlouho zatajovaným nářkem zoufalství, ale jestli naříkal pro svého bývalého žáka nebo pro sebe, nebo snad pro celé lidstvo, to Tarrendine nevěděl.</p>
<p>Od toho okamžiku neustal boj ani na chvíli. Empaxian a jeho lidé o tom nevěděli, protože se jednotlivé bitvy odehrávaly pod prahem jejich vnímání. Zato Tarrendine s Otomorim odráželi útok za útokem, a mezi tím připravovali vlastní protiútoky. Ta námaha si vzala na Otomorim daň a Tarrendine byl nucen nést stále větší a větší část břemene sám. Hubnul a scházel díky bezpočtu bezesných nocí a ustavičné bdělosti, ale vytrval a nakonec přišla chvíle, kdy cítil, že má vítězství na dosah.</p>
<p>Našel zaklínadlo, které dokázalo zvrátit Acheronovu magii zpět na jeho pána a zanechat je oba po celé věky bezmocné. Byla to prastará magie, složitá a obtížná. Acheron se jí bude snažit čelit veškerou svou mocí a vyžádá si obrovskou daň - možná i život - od toho, kdo ji vyvolá. Tarrendine věděl, že ho přinejlepším na dlouhý čas zbaví moci a na celý zbytek života sil; ale nebyla naděje, že by Acherona porazil jinak, a proto neváhal jí použít.</p>
<p>Než přistoupil k poslednímu zaklínadlu, řekl vše Otomorimu. Jeho pomoc nutně nepotřeboval a neviděl důvod, proč by ho měl ohrozit. Mladší čaroděj byl překvapený, vzrušený a vyděšený zároveň.</p>
<p>„Slyšel jsem o zaklínadlu Bílého čaroděje, Tarrendine, ale nevěřil jsem, že skutečně existuje. A i kdybych to věděl, nikdy bych se neodvážil ho použít. Říká se, že jeho moc je příliš velká, než aby ji dokázal zvládnout člověk. A ty navíc ještě budeš muset současně čelit útokům. To tě zničí.“</p>
<p>„Myslím, že ne. Tak či tak, nemám na výběr.“</p>
<p>„Ale pokud budeš zničen a zaklínadlo selže, pak jsme ztraceni všichni! Sám Acherona nezadržím. Nikdo ho nezadrží.“</p>
<p>„Zaklínadlo neselže.“</p>
<p>„Jak si můžeš být tak jistý? Nezapomínej, s čím máš co do činění.“</p>
<p>„Zatím bylo použito jen jedenkrát, v situaci podobné té naší, a uspělo. Nyní je čas použít ho znovu. Udělám to sám, Otomori.“</p>
<p>„To není nutné. Řekni mi, co mám dělat.“</p>
<p>„Všechno, oč tě žádám - tedy pokud se ke mně skutečně chceš připojit - je, abys mi pomohl s ochranou, zatímco budu zaklínat. Moje mysl se musí zcela soustředit na zaklínadlo.“</p>
<p>„Ochráním tě.“</p>
<p>„Dobře. Pak začneme ihned. Všechno je připraveno.“ Tarrendine se posadil ke stolu, na kterém ležela otevřená kniha a různé potřebné pomůcky. Zapálil tři svíce, protřel si oči a pak začal pomalu recitovat. Otomori mezitím oba zaštítil ochranným kouzlem a stál mlčky poblíž.</p>
<p>Zaklínadlo bylo dlouhé a noc byla skoro u konce, když Tarrentine dospěl k závěrečné části. Najednou se místnost naplnila ohněm. Tentokrát to nebyla žádná iluze, ale hučící bílé plameny jako v nitru rozpálené pece. Knihy na policích, lavice, stoly a všechno ostatní v místnosti vzplálo jako suché listí a bylo ohněm stráveno v jediném okamžiku. Sám kámen ve zdech zčernal a popraskal. Plameny se ovíjely kolem Otomoriho a Tarrendina jako hadi, živené magií příliš silnou, než aby si s ní Otomori poradil. Bez váhání převedl všechnu svou moc, aby chránila Tarrendina, a okamžik nato se kolem něj oheň uzavřel a spálil ho na popel.</p>
<p>Ochranné kouzlo na okamžik zakolísalo, ale vydrželo. Tarrendine věděl, že nemá mnoho času a že ho Acheron brzy zničí stejně, jako zničil Otomoriho. Mohl jen doufat, že se mu podaří dokončit zaklínadlo dřív, než ho plameny dostanou. Už cítil jejich teplo. Zatímco četl poslední věty, po obličeji mu stékal pot a lapal po dechu. Jen obtížně formuloval slova v dávno mrtvém jazyku. Odolal útoku a stále pokračoval v zaklínání, srdce mu bušilo námahou a hlava mu praskala. V uších mu zněl Acheronův hlas, ostrý a triumfální, jakoby složený z tisíce různých odporných hlasů. Dorážely na jeho vědomí, blábolily, popichovaly, pošklebovaly se, proklínaly i lichotily, ječely na něj obscénní nadávky a výhrůžky a šeptaly svůdné nabídky, slibovaly odměny a útočily na jeho soustředění všemi možnými způsoby. Mezitím se plameny svíraly stále víc a přidávaly se k hlasům svým hučením.</p>
<p>Tarrendine už nedokázal pokračovat. Zbývalo vyslovit už jen několik posledních vět a zaklínadlo Bílého čaroděje by bylo dokončeno; ale jeho obrana se bortila. Zůstávala už jen jediná naděje. Sevřel svůj medailon a vyřkl slova posledního zoufalého zaklínadla.</p>
<p>Plameny vytryskly na všechny strany. Jak se kolem něj zavřely jako všepohlcující moře, vyletěl z nich bílý pták a zmizel v úzkém okně věže. Jeden z plamenných jazyků vyšlehl až k nebi, aby ho sežehl, ale pozdě. Pták už byl pryč.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Čtrnáct</emphasis></strong><strong>Hrad barona Pantoria • Rozrušená země a neklidná rodina • Komplikace v životě studenta</strong></p>
<p>Poselství, které dorazilo tak dramaticky a nečekané, zjevně působilo Fraigovi starosti. Přečetl ho jedním dechem a pak beze slova zmizel ve své pracovně. Tam zůstal plné dva dny. Když se nakonec objevil, vypadal zachmuřeněji než obvykle a řekl prostě: „Sbal se, mladíku. Vyrážíme na cestu.“</p>
<p>Kern nebyl schopen vyzvědět od posla vůbec nic. Muž doručil své poselství a hned nato se zhroutil vyčerpáním. V noci se vyspal, ráno osedlal svého koně a odjel až na spěšné vyjádření díků beze slova. Jestli to byl projev jeho oddanosti, nebo spíše znamení, že se necítí dobře v Pudmoxově přítomnosti, Kern nevěděl.</p>
<p>Fraigův strohý příkaz byl mnohem slibnější. Kern vytušil příležitost uvést něco z toho, co se naučil, do praxe a to ho vzrušilo. „Kdy odjedeme?“</p>
<p>„Ráno. Pudmox zůstane tady a bude hlídat dům. Vezmu tě s sebou, abys něco pochytil.“</p>
<p>„Budu zaklínat?“</p>
<p>„Na to ještě nejsi připraven, mladíku. Budeš se dívat a učit se.“</p>
<p>„Ale víc bych se naučil, kdybych pomáhal, ne?“</p>
<p>„To, co nás čeká, není práce pro učedníka. Je to vážná věc.“</p>
<p>Kern už dávno zjistil, že co se Fraiga týkalo, bylo všechno vážné. Ale něco v jeho hlase mu řeklo, že v tomto případě by nebylo vhodné diskutovat. „Co se stalo? Kam jedeme?“</p>
<p>Fraigus se odmlčel. Byl od přírody tajnůstkářsky založený a nerad poskytoval jakékoliv informace, pokud to nebylo absolutně nutné. Nakonec řekl: „Do hradu barona Pantoria. Dějí se tam zlé věci a to si vyžádalo přítomnost čaroděje.“</p>
<p>„Tarry říkal, že baron Pantorius je velice mocný.“</p>
<p>„Baroni z hradu Pantoria byli vždycky mocní muži. Ale tato záležitost jejich moc přesahuje.“</p>
<p>Tohle začínalo vypadat jako skutečně vážná věc a Kern pocítil lehké vzrušení. Ale pomyšlení, že brzy uvidí magii v praxi, a možnost, byť i vzdálená, že se na ní bude sám podílet, byla přes nebezpečí, jež v sobě zahrnovala, tak radostná, že se v jeho mysli nenašlo místo na starosti.</p>
<p>„Jak ten baron vypadá?“ zeptal se.</p>
<p>„Nikdy jsem ho neviděl. Do zdejšího kraje mne pozval jeho děd, ale ten už je dávno po smrti.“</p>
<p>„Víte o něm něco?“</p>
<p>„Nazývají ho Pantorius Pořádkumilný. To je všechno, co vím.“</p>
<p>„To je divné jméno pro barona, ne?“</p>
<p>Fraigus se na chvíli odmlčel, zamyslel se nad Kernovou otázkou a pak řekl: „Ne, pokud je skutečně pořádkumilovný. A podle toho, co jsem o něm slyšel, je. Šlechta se ráda chvástá a dává si nejrůznější okázalá jména, a tenhle ubožák se patrně ničím jiným pochlubit nemůže. Jeho děd rozdrtil každého, kdo by se mohl stát jeho nepřítelem, takže v kraji už dlouho panuje mír. Současný baron nikdy nevyjel do války ani na hrdinnou výpravu. Nikdy ani nevykonal žádný velký čin, jako je třeba odražení nájezdníků, záchrana půvabné panny nebo přemožení obra. Ale chodil vždy pěkně upravený a jeho hrad i okolí vypadají čistě a úhledně. Není to sice hrdinský čin, ale je to alespoň něco. Zdá se, že to udržuje jeho lid v dobré náladě.“</p>
<p>Poselství od barona Pantoria hovořilo o situaci v jeho panství, která se jako vejce vejci podobala - aniž to Fraigus nebo jeho učeň věděli - tomu, co se přihodilo v království Vysokých útesů: nemoci a mor, prudký nárůst násilí a krutostí, sucha a záplavy, běsnění všech čtyř živlů. Jeho osobní čaroděj nedokázal nalézt řešení, a když se situace začala vyhrocovat, vzal do zaječích. Pantorius požádal o pomoc Fraiga. A Fraigus, který si byl dobře vědom svých závazků nájemníka k štědrému panovníkovi, mu nyní spěchal na pomoc.</p>
<p>Cestu na hrad Pantorius vykonali za slunečného počasí a obešla se bez jakýchkoliv incidentů. Nerušily ji ani přirozené překážky ani nepřirozené síly. Jelikož se tradice baronova rodu a jeho pořádkumilnost odrážely i v naprosté oddanosti lidu zákonu a občanskému pořádku, neodvažovali se na jeho území řádit lupiči. Acheron, který se očividně za všemi problémy skrýval, se na chvíli stáhl: vítězství nad Tarrendinem ho natolik uspokojilo, že se rozhodl neobtěžovat se se zasahováním, dokud se věci samy nevystříbří. Fraigus a Kern byli nadšeně vítáni na každé z předsunutých hlídek a pak i u hlavní brány. Jednotka zbrojnošů v zářivě vyleštěných kyrysech je doprovodila vesnicí stěsnanou mezi vnější a vnitřní hradby až k baronovi, který je přijal osobně.</p>
<p>Pantorius Pořádkumilný byla vysoký rozložitý muž, který už začínal lehce šedivět na spáncích. Oblečený byl do dokonale čisté bílé haleny a hladce vyžehlených nohavic. Plášť mu z jeho širokých ramen spadal v naprosto symetrických záhybech. Vlasy i vousy měl pečlivě učesané a nakadeřené. Boty se mu leskly.</p>
<p>„Vítám vás na hradě Pantoriu,“ řekl hlubokým příjemným hlasem. Pak nařídil sluhům, aby vzali příchozím pláště a někde po větru z nich pořádně vytřepali prach a pak aby odstranili z jejich bot všechny stopy dlouhého cestování.</p>
<p>„Takhle bych vás nemohl pustit do hradu, víte?“ řekl. „Až vás sluhové očistí, půjdeme do mých komnat a já vám zevrubně popíšu svůj problém.“</p>
<p>Čaroděj i jeho učeň podstoupili důkladnou očistu a pak byli uvedeni do hradu, kde jim byly nabídnuta umyvadla s teplou vodou, příjemně voňavé mýdlo a nadýchané ručníky na obličeje a ruce. Teprve pak mohli přejít do bezvadně uklizené síně obklopené zahradou udržovanou s manikýrnickou jemností. Kolem malého stolku byla naaranžována tři křesílka. Jakmile vstoupili, dva sluhové přiskočili, aby oprášili křesla i ubrus, a dva další vstoupili s podnosy na rukou. Na jednom byla křišťálová karafa, na druhém tři křišťálové poháry. Postavily tácy na stůl a ustoupili, aby vyčkali dalších příkazů.</p>
<p>Pantorius vzal karafu, zblízka si ji prohlédl a vrátil ji na tác. Totéž provedl postupně se všemi sklenicemi a při tom nespokojeně vrtěl hlavou.</p>
<p>„Neuspokojivé. Podívejte se na tuhle skvrnku. Nemůžeme přece čarodějům servírovat ve špinavém nádobí,“ řekl, když položil poslední. Pokynul sluhům. „Odneste to zpátky do kuchyně a oznamte všem, že jsem nespokojený. Pak přineste tři čisté poháry - a dejte si pozor, aby byly doopravdy čisté, jinak vás nechám uvařit.“</p>
<p>Sluhové odspěchali a Pantorius se vlídně usmál na své hosty. „Člověk nesmí nikdy polevit v ostražitosti, jinak by se mi hrad brzy rozpadl nad hlavou. Mám rád, když je všechno hezky v pořádku. Na svém místě a čisté. Proto mne můj lid nazývá ,Pořádkumilným‘.“</p>
<p>„A nikdo si takovou poctu nezasloužil více než ty,“ řekl Fraigus.</p>
<p>„No, dělám, co můžu. Ale není to vždy lehké a v poslední době se to stává skoro nemožné. Jsem si jist, že za tím vězí magie, a řekl bych, že je to velice ošklivá magie.“ „Co se stalo, můj pane?“</p>
<p>Baron se soustředěně zamračil a pak si začal dlouhými pravidelnými pohyby hladit vousy. „Začalo to řekami,“ řekl. „Jak jistě víš, můj prapraprapraděd, který začal stavět tento hrad, ho nazval hradem Pantoriem u dvou řek, protože opravdu stál mezi dvěmi řekami. Před měsícem řeka Gleed, která teče na severu, přes noc vyschla. Ještě při východu měsíce se hnala svým korytem a za úsvitu po ní nezbyla ani kapka. Stejného dne se řeka Drubulus, která teče jižně od hradu, vylila ze svých břehů. Zatopila všechna stavení mezi ní a hradem a na hradbách zanechala ošklivé skvrny, které sluhové odstraňovali několik dní. A ten puch...! Řeknu jen, že to bylo hrozné. A ta špína v ulicích...“ Baron znechuceně mávl rukou. „Strašné. Skutečně strašné. Ani na to nechci myslet.“</p>
<p>Všichni účastně přikývli.</p>
<p>„A než jsme stačili uklidit jižní stranu hradu, zaplavila řeka Gleed všechno na severu! A právě uprostřed odstraňování následků obou záplav se pustili dva z mých nejsilnějších vazalů do hádky, jejich muži odhodili lopaty a košťata, tasili zbraně a začali se mezi sebou bít. Šest mých zbrojnošů bylo zraněno, když je odtrhávali od sebe, a když byl konečně znovu nastolen pořádek, nenašel se nikdo, kdo by věděl, proč se ta rvačka vlastně strhla.“</p>
<p>„Rvačky se někdy strhávají bezdůvodně, Vaše lordstvo,“ namítl Fraigus. „Ta záležitost s řekami je sice zvláštní, ale je možné, že někde proti proudu nad hradem -“</p>
<p>„A co ty vředy, he?“ přerušil ho Pantorius.</p>
<p>„O žádných vředech nic nevím, Vaše lordstvo.“</p>
<p>„Samozřejmě, že ne. Ještě jsem ti to nevyprávěl. Kdybys poslouchal, místo abys mne pořád přerušoval, zatímco se ti to snažím vysvětlit, už bys všechno věděl. Takže ty vředy. Téhož dne, kdy se strhla bitka mezi mými vazaly, obsypali se všichni muži ve vesnici vředy, a to i na těch nejchoulostivějších místech. Tak to šlo po tři týdny, v jejichž průběhu jsem ze svých poddaných nedostal nic než spoustu úpění a sténání, a pak celá epidemie přes noc zmizela stejně záhadně, jako se objevila. Příštího dne se pro změnu všechny ženy z vesnice zhroutily v horečkách. Byly slabé jako mlha a bezmocné jako koťata a z postelí se nedokázaly hnout po tři neděle. Den poté, co se zase všechny zázračně uzdravily, se každého sluhy a zbrojnoše na hradě zmocnily žaludeční křeče. Po tři týdny jsem tu byl jediným mužem, který dokázal stát vzpříma. A když to přešlo a oni se zase mohli začít pohybovat a uklízet, začalo každé dítě na hradě i ve vesnici kašlat. Slyšel jsi někdy šest set dětí tři týdny dnem i nocí kašlat? Neříkej mi, že za tím není magie, můj drahý čaroději. Je a já očekávám, že s tím něco uděláš. Kdo ví, co nás postihne příště, a já už všechen ten zmatek a nepořádek prostě nevydržím.“</p>
<p>„Teď, když nám to Vaše lordstvo vyložilo, to skutečně vypadá na něco víc než náhody,“ přisvědčil Fraigus.</p>
<p>„Tarry se jednou zmínil-“ začal Kern, ale Fraigus ho umlčel přísným pohledem.</p>
<p>„Na tom nezáleží, mladíku. Baron nemá v úmyslu poslouchat povídačky nějakého učně.“</p>
<p>Kern zmlkl. Chtěl pomoci, ale jestli Fraigus o jeho pomoc nestojí, co se dá dělat. Nálada mu rychle začala klesat k bodu mrazu. Jako by nestačilo, že ho sem Fraigus vytáhl, jen aby se díval, jak jeho mistr provádí všechnu magii sám, ještě ho okřikuje jako malého spratka, sotva otevře ústa. To už bylo urážlivé.</p>
<p>„Je možné, že by všechny ty epidemie a přírodní katastrofy ustaly samy?“ zeptal se Fraigus. „Cestou sem jsem nic podobného nezaznamenal.“</p>
<p>„Klid před bouří,“ vysvětlil baron. „Krátká přestávka mezi dvěma hrůzami. Nepřítel odpočívá, aby nasbíral sílu pro další úder.“</p>
<p>„A kdo je tím nepřítelem? Napadá tě někdo?“</p>
<p>„Vůbec nikdo. Všichni mne milují a váží si mne. I kdyby někdo podlehl pokušení nemilovat mne a nevážit si mne, určitě by měl dost rozumu, aby se mne bál. Výsledek je tentýž: mír, pokoj a pořádek, kam se podíváš. Neexistuje jiné vysvětlení než to moje: čirá zlovolnost nějakého čaroděje. Proto jsem povolal tebe.“</p>
<p>Fraigus vážně přikývl. Kern, který ho pozoroval zblízka, však v chování svého mistra zaznamenal jisté váhání. Fraigova obvyklá sebejistota jako by byla ta tam. Kerna se zmocnila naděje: možná, že ho přece jen bude potřebovat. „Podívám se na to,“ řekl Fraigus.</p>
<p>„To udělej. Služebnictvo je rozrušené a úklid zaostává za harmonogramem. Tento týden už jsem měl na stole dvakrát špatně vyleštěné stříbro. Sám jsi viděl ty poháry. Baronka odmítá opustit svoje komnaty. Můj syn začal uvažovat, že by si mohl rozmyslet zasnoubení. Situace začíná být vážná.“ Baron si hlasitě povzdechl a pak je propustil mávnutím ruky. Sám zůstal sedět u stolu, zíral do poháru a něco si tiše mumlal. Situace byla vskutku vážná, jak se Kern přesvědčil v následujících dnech. Ačkoliv žádná další pohroma nepropukla, vzpomínky na přestálé utrpení se odráželo na všech obyvatelích hradu a okolní vesnice neustálou nervozitou. Škubali sebou při každém neobvyklém zvuku, vyskakovali do vzduchu, sotva se někdo prudce pohnul, vyhýbali se stínům a ohlíželi se přes rameno i za bílého dne.</p>
<p>Na barona a jeho rodinu to vše silně zapůsobilo. Baronův syn a dědic, mladík vyzývavého chování a nápadného zevnějšku, způsobil nemalý rozruch výhrůžkami, že zruší své zasnoubení s lady Antonií Bolognonskou, přičemž naprosto absurdně prohlašoval, že veškeré pohromy, jež postihly baronii, má na svědomí její teta. Toto manželství se dohodlo pouze s velkými obtížemi, neboť mladík, který měl o sobě zjevně příliš vysoké mínění, už odmítl sňatek s některými nejpůvabnějšími a nejžádanějšími nevěstami v Evropě, mezi jinými s infantkou Lucillou Kastilskou, s hraběnkou Yvonnou Toulonskou a s lady Louisou z Pisy. Pohrdavě se vyjádřil dokonce i o princezně Lavinii ze Sardinie a k Desdemondě, komtese Kremonské, se zachoval mimořádně hrubě. Pokud by byla anulována i svatba s lady Antonií, budoucnost rodu Pantoriů by byla vážně ohrožena.</p>
<p>Baronka, rozrušená postojem svého syna i utrpením svého lidu, se zavřela se svými služkami a oddávala se lomení rukou a bědování nad okolním zlem. Odmítala kohokoliv vidět a přijímat jakékoliv zprávy. Ačkoliv sama zůstávala ve svých pokojích, její dvorní dámy neustále pobíhaly sem a tam a sháněly se po nejrůznějších lahůdkách a voňavkách. Při té příležitosti se Kern setkal s Quellou.</p>
<p>Čas nad Kernem ještě neztratil svou moc - pořád byl pouhý učedník - ale zatím nepotřeboval magii, aby vypadal mladistvě. Byl silný a dokonale zdravý. A díky poustevnickému způsobu života nejprve s Tarrendinem a pak s Fraigem, byl, co se týkalo znalostí opačného pohlaví, nevinný jako mimino. Ženy, které k Fraigovi tu a tam přicházely pro pomoc, nebyly toho druhu, který by v mladíkovi vyvolával sladké rozechvění, a jiné neznal. Ale dámy na hradě Pantoriů a obzvláště Quella, to bylo něco naprosto jiného. Měly dlouhé, nádherné upravené vlasy, čisťounké šaty vkusných střihů jim hezky slušely, zuby měly bílé, ručky hebké a velice malé, oči jim jen zářily. Jejich štíhlé tvary lahodily oku, jejich hlasy byly hudbou pro jeho ucho, parfémy omamné a pouhá jejich přítomnost byla tak příjemná, že to vůbec nebyl schopen vystihnout slovy. A podle Kernova názoru byla Quella nejsladší a nejkrásnější ze všech.</p>
<p>Poprvé ji uviděl, když spěchala z barončiných komnat a nesla vázu vadnoucích květin, aby je co nejrychleji nahradila novými. Vyměnili si pohledy, ale než Kern dokázal vymyslet nějaký vhodný pozdrav, zmizela mu dívka z očí, i když docela určitě ne z mysli. Po celý zbytek dne už neměl na nic jiného ani pomyšlení.</p>
<p>Příštího dne se setkali znova, tentokrát už ne v takovém spěchu. Kern se uklonil, jak nejdvorněji dokázal, a řekl: „Má paní.“ Dívka vysekla pukrle a podívala se mu přímo do očí. Kern chtěl něco říct, ale jediné, na co se zmohl, bylo, že opakoval: „Má paní.“ Po nesmírně rozpačité odmlce pak dodal. „Nádherné ráno, že?“</p>
<p>„Je pozdě odpoledne a prší, pane. Vy jste si toho nevšiml?“ opáčila sladkým hlasem s nezaměnitelným podtónem posměchu.</p>
<p>Kern někde zaslechl nebo četl, že ženy mají rády, když jsou při každé příležitosti zahrnovány lichotkami. Horečnatě se pokoušel něco v tom směru vymyslet. „Já... já... Ne, nevšiml jsem si. Když jsem vás uviděl, má paní... nebe se pro mne rozjasnilo.“</p>
<p>„To je ale pořádný nesmysl,“ řekla dívka a byla pryč. Kern proklínal sám sebe. Lichocení zjevně nebyl dobrý nápad. Nebo by možná muselo být mnohem přesvědčivější než to jeho. Nebo možná byla Quella výjimkou z pravidla. Koneckonců, byla starší a moudřejší, lépe znala svět. Ale mělo to snad znamenat, že dávala přednost urážkám? To jistě ne. Tak co tedy měl dělat?</p>
<p>Nebyl tu nikdo, koho by se mohl zeptat. V zámku zatím neměl žádného známého s výjimkou pomocníka kuchaře, stájníků a dětí, které pracovaly v psinci, a ti mu v téhle situaci nebyli příliš platní. Ale i kdyby měl nějakého moudrého přítele, stejně by se styděl zmínit se mu o svém problému.</p>
<p>Fraigus pracoval ve dne v noci v komnatách bývalého čaroděje a dal přísný příkaz, aby nebyl vyrušován; ale nic by se nezměnilo, ani kdyby byl k dispozici, protože Kern dobře věděl, že by mu jeho rady ohledně žen příliš nepomohly. Byl odkázán sám na sebe.</p>
<p>Toho večera bloudil hluboce zmatený chodbami, když tu uviděl, že se k němu blíží Quella. Dostal strach, že by se mu mohla vyhnout, nebo ještě hůře, ignorovat ho. Místo toho ale zamířila rovnou k němu a řekla tak, jak se mluví se starými přáteli: „Ty jsi jeden z čarodějů, že?“</p>
<p>Nelichoť jí, řekl si Kern. Buď přirozený.</p>
<p>„Ano, má paní.“</p>
<p>„Na čaroděje mi připadáš nějak mladý.“</p>
<p>„Ano. Jsem... jsem mladý, má paní.“</p>
<p>„A přišli jste sem, abyste nám pomohli od potíží, které jsme tu nedávno měli?“</p>
<p>„Ano, má paní.“</p>
<p>Dlouze se odmlčela a zkoumavě si prohlížela jeho obličej. „Jsi skoupý na slovo.“</p>
<p>„Já... bojím se, že jsem, má paní.“</p>
<p>Oči se jí rozšířily překvapením. Měla je modré a zdálo se, že jí ve světle pochodně jiskří. Kern takové nádherné oči nikdy neviděl. „Čaroděj, který se přiznává, že se bojí? To musíš být hodně špatný čaroděj.“</p>
<p>„Pořád se ještě učím.“</p>
<p>„A studenti čarodějnictví se neučí, jak hovořit s dámou?“ zeptala se s úsměvem. Zoubky měla maličké a bílé jako perličky.</p>
<p>„Já... my... Příležitost se naskytne jen zřídka, má paní.“</p>
<p>„No, tak teď se naskytla. A nech už toho ,má paní‘. Jmenuji se Quella.“</p>
<p>„Nádherné jméno.“</p>
<p>„Přesně tak mi to řekli. A ty jsi...?“</p>
<p>„Kern. Jmenuji se Kern. Prozatím. Očekává mne ovšem větší jméno, ale to dostanu, až se stanu mistrem nejvyššího umění.“</p>
<p>„A jaké je to větší jméno?“</p>
<p>„To se nedozvím, dokud nebudu hoden ho nosit.“</p>
<p>„A pak se staneš čarodějem a budeš žít někde na samotě, kde tě nebudou obtěžovat ženy svou přítomností?“</p>
<p>„Přítomnost žen mi nepřipadá obtížná. Vůbec ne. Myslím, že je... líbí se mi to. Je to moc hezké.“</p>
<p>„Aha, takže ty žiješ obklopen ženami?“</p>
<p>„Ne, to ne. Vlastně sotva kdy nějakou potkám.“</p>
<p>„Ale budeš tak žít, až se staneš čarodějem, že?“</p>
<p>„Ano. Tedy, ne. Určitě ne... chci říct, chci se stát čarodějem, ale nejsem si jistý, jestli chci bydlet někde, kde...“</p>
<p>„Kde je tak málo žen?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Takže chceš být obklopen ženami. A nebojíš se, že bychom tě rušily ve tvých čarodějnických povinnostech?“</p>
<p>Usmála se svůdně, dráždivě, půvabně a Kernovi dalo obrovskou práci soustředit se na slova. Možná že by přece jen mohl zkusit nějakou tu lichotku. Možná se mu to tentokrát povede lépe. „Správná žena neruší, má paní. Správná žena inspiruje,“ řekl a hluboce se uklonil.</p>
<p>„Pane, jste příliš troufalý,“ odvětila Quella a stáhla se. Vypadala při tom rozkošněji než předtím.</p>
<p>„Ach ne, neměl jsem v úmyslu...“</p>
<p>„Muži nikdy nemají v úmyslu to, co říkají.“ Obrátila se k odchodu.</p>
<p>„Ale já jsem nechtěl... Nikdy bych... Zůstaň, Quello!“ zvolal a natáhl se, aby ji uchopil za ruku. Jenže ona už si ho nevšímala.</p>
<p>Stál tam a díval se za její odcházející postavou, tak štíhlou, tak půvabnou, tak matoucí a nedosažitelnou. Proč mne nikdo nikdy nenaučil něco užitečného, povzdechl si. Například zaříkadlo na přivolání lásky?</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Patnáct</emphasis></strong><strong>Rada malému stájníkovi • Pověst o Závistýně</strong></p>
<p>Kern zamířil do stájí, aby si tam někde v temném a klidném koutku všechno pořádně promyslel. Když tam dorazil, ocitl se uprostřed zuřící rvačky. Chumel hochů se válel v blátě před stájemi, ruce se divoce míhaly vzduchem. Kern na ně křikl a chlapci se rozprchli. Na zemi zůstal jen jeden velice malý hošík, který popotahoval a hrozil pěstí za vzdalujícím se davem.</p>
<p>„Ještě budete litovat, že jste na mě byli takoví!“ zaječel a utřel si nos roztrhaným rukávem. „Pošlu na vás Velkého rudého psa!“</p>
<p>Kern mu podal ruku a pomohl mu vstát. „Copak se stalo, Wubbe?“</p>
<p>„Já jim ukážu. Však já je srovnám,“ prskal chlapec, který jeho otázku zcela ignoroval.</p>
<p>Kern vytáhl z mošny krajíc chleba a kus sýra. „Tu máš, najez se. Hned ti bude líp.“</p>
<p>Ať už ostatní hoši udělali Wubbovi cokoliv, na jeho chuť k jídlu to vliv nemělo. Spořádal všechen chléb i sýr, utřel si ústa do rukávu a požádal o další.</p>
<p>„Kvůli čemu se strhla ta rvačka?“ otázal se Kern.</p>
<p>„Bili mne, protože jsem nejmenší.“</p>
<p>„Však nebudeš nejmenší navždycky. S takovou chutí k jídlu určitě ne.“ Kern vytáhl jablko, rozlomil ho na dvě poloviny a jednu chlapci podal.</p>
<p>„Já jim ukážu, Kerne. Zavolám na ně Velkého rudého psa z Harrowmooru, ten se na ně vrhne, až budou spát, a sežere je. Pak si budeme kvit.“</p>
<p>„Obávám se, že tím by se nic nespravilo.“ „Ale ano, spravilo. Dal bych cokoliv, abych-“</p>
<p>„Takhle nemluv!“ skočil mu Kern ostře do řeči. „Nikdy nevíš, kdo poslouchá. Copak jsi nikdy neslyšel o Závistýně?“</p>
<p>Wubb se na něj nedůvěřivé podíval. „Kdo je Závistýna?“</p>
<p>„Někdo, kdo si přál zlo pro ostatní, a jak se věci vyvinuly... myslím, že bych ti to měl raději vyprávět od začátku,“ řekl Kern. Odešli spolu do stinného koutku, kde se posadili na lavici, a zatímco hoch žvýkal jablko, Kern spustil:</p>
<p>POVĚST O ZÁVISTÝNĚ</p>
<p>Závistýna byla nejpůvabnější žena v království, ne-li na celém světě. Věděla to, její rodina to věděla rovněž a věděl to i každý, kdo se na ni jen podíval. Ale nikdo se to neodvážil říct nahlas, protože oficiálně byly za nejkrásnější ženy světa prohlašovány královna a princezna (v tomto pořadí) a prohlašovat něco jiného se považovalo za velezradu. Takže Závistýna nemohla počítat s ničím jiným než se třetím místem daleko za druhým. A to jí rozhodně nestačilo.</p>
<p>Když jednoho rána seděla u toaletního stolku a zamilovaně hleděla do zrcadla - to bylo její oblíbené zaměstnání - využila toho, že je sama, a vyjádřila nahlas svůj názor. „Nenávidím královnu a princeznu nenávidím ještě víc! Kéž by obě zošklivěly a umřely,“ zvolala hořce. Pak si odhrnula z čela hedvábně lesklé vlasy, zamyslela se nad svým přáním, zatímco obdivovala svůj obličej v zrcadle pod různými úhly, a dodala s omračujícím úsměvem: „Ano, to by bylo báječné. Dala bych za to cokoliv.“</p>
<p>„Cokoliv?“ otázal se tichý hlas za jejími zády.</p>
<p>Závistýna se polekaně otočila a uviděla plnoštíhlou ženu pokročilého věku, která stála za ní a usmívala se, jak se usmívají staré chůvy. „Jak ses sem dostala?“ otázala se dívka.</p>
<p>„Vyvolala jsi mne, má milá,“ odpověděla žena se zářivým úsměvem.</p>
<p>„Ty jsi moje víla kmotřička?“</p>
<p>„Ne tak docela. Ale přání ti splním.“</p>
<p>„Takže jsi můj anděl strážný?“</p>
<p>Žena ze sebe vyrazila něco, co by se dalo popsat jako chraplavý smích, ale pak si rychle zakryla ústa rukou. „Promiň, dítě,“ řekla, když se zase ovládla. „Teď jsi mne dostala. Mí klienti obvykle nemají takový smysl pro humor.“</p>
<p>„Já jsem nežertovala,“ namítla Závistýna. Pak se vrátila zpátky k zrcadlu a začala si důkladně prohlížet svoje nádherné modré oči.</p>
<p>„Ponechme to stranou. Takže, zmínila jsi jisté přání. Myslela jsi to vážně?“</p>
<p>Závistýna se opatrně rozhlédla po pokoji a pak si ještě jednou pozorně prohlédla ženu. Vypadala neškodně, ale člověk si nemohl být nikdy jistý. Královnini špehové byli všude. S pohledem upřeným už zase do zrcadla se zeptala: „Jsi ze zámku?“</p>
<p>„Nebuď tak podezíravá. Jsem odjinud a jsem tady, abych ti pomohla. Myslela jsi vážně, co jsi prve řekla?“</p>
<p>Závistýna se kousla do rtu - opatrně, aby si nepokazila jejich dokonalou barvu a obdivuhodnou plnost.</p>
<p>Tohle byl tenký led. Zhluboka se nadechla a řekla: „Ano. Každé slovo.“</p>
<p>„Pak tvé přání bude splněno.“</p>
<p>„Ale já nechci jen to.“</p>
<p>„Nu tak si to poslechněme celé.“</p>
<p>Závistýna se znovu zhluboka nadechla a řekla: „Chci, aby o mně každý, kdo mne uslyší nebo uvidí, prohlašoval, že jsem ta nejpůvabnější žena na světě. Chci, aby mi mou krásu ženy záviděli a muži mne zbožňovali, abych byla tesána do mramoru a oslavována v písních a pověstech. A také chci, aby to dlouho vydrželo. Nechci ve dvaceti vypadat jako starý sepraný hadr.“ Otočila se a prohlédla si v zrcadle své dokonale tvarované lícní kosti.</p>
<p>Po celou dobu, co Závistýna mluvila, žena přikyvovala. Měla tenkou hůlku, které si dívka předtím nevšimla, a poklepávala si jí v pomalém zamyšleném rytmu o dlaň. Špička hůlky zářila jasně rudě jako roztavený jantar.</p>
<p>„Na tom se můžeme dohodnout,“ řekla pak.</p>
<p>„Opravdu? Kdy? A co musím udělat?“</p>
<p>Žena velkomyslně mávla hůlkou a řekla: „Ale no tak. Už je to zařízeno. A ty nemusíš udělat vůbec nic.“</p>
<p>Závistýna se na okamžik odvrátila od zrcadla a zeptala se: „Ty mi to přání splníš? A nežádáš odměnu?“</p>
<p>„Jen buď taková, jaká jsi. Pro nás jsi skvělá investice.“</p>
<p>Závistýna rozkošně našpulila rty a odhrnula si kadeř vlasů z očí. „Mohla jsem si přát víc,“ řekla.</p>
<p>„Ach, dostaneš mnohem víc. Splníme ti něco, na co jsi ani nepomyslela, drahá.“</p>
<p>Závistýna se zářivě usmála a potěšené zatleskala svýma drobnýma bílýma ručkama. Velice ráda dostávala dárky. „Budou kvůli mně muži opouštět své domovy a rodiny?“</p>
<p>„Vylidníš celé provincie.“</p>
<p>„Budou umírat pro mou lásku?“</p>
<p>„Co se mužské úmrtnosti týče, budeš řazena hned za válku a mor,“ přisvědčila žena.</p>
<p>„A vydrží moje krása dlouho?“</p>
<p>„Prožiješ mimořádně dlouhý a vzrušující život a až do posledního dne budeš oslnivě krásná. Tvoje půvaby se stanou námětem legend. Vedle tebe budou i Kleopatra, Helena Trojská a sama Afrodita vypadat jako strašáci do zelí.“ Žena zářila a lehounce Závistýnu klepla svou hůlkou.</p>
<p>„Ta hůlka je velice horká,“ řekla Závistýna a ucukla.</p>
<p>„Těžce pracuje.“</p>
<p>„Myslela jsem, že kouzelné hůlky mají mít na konci takovou tu tetelivou bílou záři,“ namítla Závistýna.</p>
<p>„Některé ano. Naše ne,“ odpověděla žena.</p>
<p>„Je ještě něco, co bych měla vědět?“</p>
<p>„Jenom jedna věc. Přidali jsme ti malý dárek. Možná ti bude působit potíže si zvyknout, ale zvykneš si. Od této chvíle, kdykoliv se podíváš do očí nějakého člověka, uvidíš -“</p>
<p>Někdo zabušil na dveře. Žena zmizela. Závistýna nad jejím náhlým odchodem jen zamrkala, ale zabušení se ozvalo znovu a její matka zavolala: „Miláčku, právě přijela tvoje sestřenice Bianca a už se nemůže dočkat, až tě uvidí. Můžeme dovnitř?“</p>
<p>„Samozřejmě, mami,“ odpověděla Závistýna tím nejsladším hlasem. Malá Bianca ji zbožňovala a nikdy ji nepřestala obdivovat a pět na ni chválu. Návštěva takového moudrého a vnímavého dítěte byla vždycky potěšením.</p>
<p>Dveře se otevřely a malá Bianca vtrhla dovnitř, aby se vrhla Závistýně do náručí. „Moje krásná sestřenice! Jsem tak šťastná, že tě vidím!“ zvolalo dítě a začalo ji objímat a líbat. Závistýna ji k sobě přivinula, pak ji vzala za ramena a podívala se jí do očí. Co viděla, způsobilo, že zbledla. Odstrčila Bianku a zděšeně ucouvla.</p>
<p>„Závistýno, miláčku, co se stalo?“ otázala se její matka.</p>
<p>Závistýna se podívala na ni. Když se jejich oči setkaly, zoufale vykřikla, zakryla si oči rukama a omdlela.</p>
<p>Probudila se na posteli. Shlížel na ni kruh ustaraných obličejů. Zalapala po dechu a zabořila tvář do polštáře. V očích každého viděla okamžik jeho smrti.</p>
<p>,Možná ti bude působit potíže si zvyknout,‘ řekla žena. A měla pravdu; ale Závistýna věděla, že si nakonec zvykne. Koneckonců, člověk musí přijmout skutečnost, že ostatní zemřou. V některých případech to pro ni dokonce bude příjemným námětem pro meditace. V případě královny a princezny to bude hotová slast.</p>
<p>Ale pak si Závistýna s hrůzou uvědomila, že už se nikdy nesmí podívat do zrcadla.</p>
<p>„Doufám, že ponaučení mého příběhu je jasné,“ řekl Kern.</p>
<p>„Samozřejmě. <emphasis>Všechny krásné paní jsou zlé a bezcitné</emphasis>,“ odpověděl Wubb.</p>
<p>Kern si vzpomněl na Quellu a zamrkal. „Ne, ne, tak to není. To přece nejde. Jemine, to ne. Skutečné ponaučení zní: <emphasis>Nikdy nevystavuj ukvapená přání. Mohla by se ti splnit</emphasis>.“</p>
<p>„Ale Závistýna žila přece jen v pověsti,“ namítl Wubb. Neříkal to ale nijak přesvědčeně.</p>
<p>„Totéž platí o Velkém rudém psu z Harrowmooru.“</p>
<p>Wubb se nad tím chvíli zamyslel. „Ale to není totéž. Lidé v pověstech nejsou skuteční. Věci, které se jim přihodí, se nikdy nepřihodí ve skutečnosti... nebo ano?“</p>
<p>„Proč by někdo vymýšlel pověst o něčem, co se nikdy nestalo?“</p>
<p>Wubbovi tentokrát trvalo mnohem déle, než si to promyslel. Nakonec vypoulil na Kerna oči a řekl: „Takže Velký rudý pes existuje?“</p>
<p>Kern pokrčil rameny. „Stejně jako Závistýna. Takže bych raději žádná unáhlená přání nevykřikoval. Jinak bys třeba mohl navěky čistit kotec Velkého rudého psa, krmit ho, pečovat o něj a také ho věnčit. A přitom bys nikdy nevěděl, jestli se nerozhodne dát si tě k obědu.“</p>
<p>Wubb si povzdechl. „Takže to vypadá, že mě budou tlouct pořád.“</p>
<p>„Hlavu vzhůru, Wubbe. Uvědom si, že vždycky nebudeš nejmenší.“</p>
<p>Chlapcův obličej se rozzářil. Vyskočil. „To je pravda! Vlastně nejsem nejmenší ani teď! V psinci je ještě jeden menší kluk – teď půjdu a nařežu mu!“ Než mu mohl Kern vysvětlit, že tohle není správné řešení, Wubb utekl a Kern zůstal sám s myšlenkami, které nebyly o nic méně zmatené než předtím.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Šestnáct</emphasis></strong><strong>Starý známý v pozměněné podobě • Čarodějovo podezření • Zoufalé hledání</strong></p>
<p>Coby drak byl Ted povahy zvědavé. Když se k němu doneslo, že se v království Vysokých útesů věci nevyvíjejí příliš dobře, rozhodl se obhlédnout si situaci osobně a zvážit, co by se z toho dalo vytěžit. Nikomu nepřál nic zlého, ale zdálo se mu rozumné předpokládat, že tam, kde jsou lidé zaměstnaní bojem proti sobě navzájem a navíc se potýkají se silami temnoty, zbude jim méně energie na perzekuování draků, což by pro něj mohlo znamenat vítanou změnu.</p>
<p>Z výšky se kraj nezdál nijak odlišný. Ale když se snesl níž, uviděl Ted znamení zlých dob. Z výše desetinásobku nejvyšších stromů jasně rozeznával zpustlá pole a pobořené chatrče. Lidské nástroje ležely odhozené a rezavějící na polích i dvorcích. Vozy tam stály prázdné a nezapřažené. Některé stromy pokrývali havrani jako černé listí, krysy a myši plenily to, co zbylo z úrody, vlci se beze strachu proháněli po cestách a nikde nebyla ani stopa po lidských obyvatelích.</p>
<p>Když se v dohledu objevil hrad - svým ostrým zrakem zahlédl jeho věže dřív, než ho mohlo spatřit oko člověka - sestoupil ještě níže a zabočil stranou, aby si našel přechodné doupě daleko od hrozby rytířů a lučištníků. Brzy se mu podařilo nalézt hlubokou a pohodlnou jeskyni poblíž vrcholku nevysoké hory a tam se usadil, aby si odpočinul, než se pustí do shánění večeře.</p>
<p>Ted řekl Kernovi, že je prakticky vegetarián. A také byl - prakticky, ale ne úplně. Po dlouhém letu cítil, že si musí dát něco výživnějšího, i kdyby to znamenalo proslídit blízký les. Byl si jist, že lesy byly plné zatoulaného domácího zvířectva, každičký kus byl jedlý, byť některé byly trochu podvyživené. S nadějí vzhlížel k nastávajícím časům hojnosti a celou noc se mu zdály velice příjemné sny.</p>
<p>Následující dva večery hodně lovil a vydatně večeřel. Nenarazil při tom na žádné současné zlo nebo katastrofu, i když nacházel četné stopy po těch minulých, a proto dospěl k předpokladu, že ať už království Vysokých útesů sužovalo cokoliv, nyní ho to už nesužuje.</p>
<p>Jednoho dne ho probudilo naléhavé štěbetání a čiřikání těsně u jeho ucha. Zamrkal, protáhl se a potřásl hlavou. Odněkud za ním vylétl drobný bílý pták a posadil se na jednu z jeho nozder.</p>
<p>Pták vypadal zbědovaně. Peří měl rozčepýřené a sežehnuté a choval se velice vzrušeně. Divoce mával křidélky. V jednom kuse čiřikal, pípal a štěbetal, dokonce ho tu a tam klovl. Ani za mák se draka nebál, spíše to vypadalo, že se pokouší upoutat jeho pozornost.</p>
<p>„Snažíš se mi něco říct, ptáčku?“ zeptal se Ted.</p>
<p>Bílý pták začal horlivě pohybovat hlavou nahoru a dolů, což bylo gesto znamenající u člověka jednoznačný souhlas.</p>
<p>„Zdá se, že to, co chceš říct, je poněkud naléhavé. Nemohl by ses vyjádřit trochu jasněji?“</p>
<p>Pták začal poskakovat. Tedovi připadal naštvaný.</p>
<p>„Předpokládám, že to znamená ne,“ povzdechl si. „No tak dobře. Pokusíme se najít nějakou vhodnou metodu komunikace.“</p>
<p>Ptáka ten návrh zjevně potěšil. Oba nějaký čas mlčeli a přemýšleli, pak pták přestal přecházet v kruhu, hlasitě zacinkal a vylétl z jeskyně jako šíp. O několik minut později se vrátil s několika větvičkami v zobáčku a okamžitě odletěl pro další. Po několika takovýchto cestách ležela na dně jeskyně poblíž drakovy hlavy celá hromada větviček. Pták je rozprostřel po zemi a začal je přemisťovat. Když to dělal nějaký čas, drak zvolal: „Písmena! Ty jsi ale hlavička. Poslyš, ty nejsi obyčejný pták, že ne?“</p>
<p>Pták začal okamžitě přeskupovat větvičky a skládat z nich písmena T-A-R-R-E-N-D-, když se dostal až sem, drak zajásal: „Tarrendine! Co je s ním?“</p>
<p>J-S-E-M J-Á.</p>
<p>Ted si chvíli malého tvorečka mlčky prohlížel a nakonec řekl: „Můj dobrý ochránce, co se ti přihodilo?“</p>
<p>Vypovědět celý příběh byla zdlouhavá a úmorná práce a ptáček na jejím konci padal vyčerpáním. Zato Ted byl krajně rozhořčen. „Ta obludná stvůra musí být zastavena. Je hrozbou nám všem.“</p>
<p>U-R-Č-I-T-Ě.</p>
<p>„Tarry, co budeme dělat?“</p>
<p>Pták se několikrát prošel sem a tam, vztekle kopl do větvičky a pak napsal: J-S-E-M P-Ř-Í-L-I-Š U-N-A-V-E-N-Ý N-A P-Ř-E-M-Ý-Š-L-E-N-Í. V-Y-S-P-Ě-M-E S-E N-A T-O.</p>
<p>Příštího rána pták radostně čiřikal už za úsvitu. Ted, který měl ve zvyku si po ránu trochu přispat, ho ignoroval tak dlouho, jak jen to šlo, ale nakonec, po hlasitém zívnutí a sinusoidním protažení, které trvalo od čenichu až po špičku jeho ocasu několik minut, se obrátil k ptákovi, který netrpělivě poskakoval po hromadě větviček. „Nějaký nápad?“</p>
<p>A-N-O!</p>
<p>Pak ho pomalu a pracně zasvětil do svého plánu. Když Ted dočetl, povzdechl si. Jeho nový domov se mu začínal líbit a opouštěl ho jen velmi nerad; ale situace byla vážná a Tarryho plán byl vcelku rozumný.</p>
<p>Drak si povzdechl ještě jednou, hlasitěji, a řekl: „Za daných okolností se nemohu přít. Musíme odletět k Fraigovi. Ale bez snídaně neletím.“ Pták začal poskakovat v zuřivém protestu, ale Ted pokračoval: „Je to dlouhý let, Tarry, a musím si zachovat sílu. Jakmile opustíme Vysoké útesy, budu se patrně muset vyhýbat šípům a střelám z kuší.“</p>
<p>Pták se na chvíli zamyslel a pak poskládal z větviček slovo S-P-Ě-C-H-E-J.</p>
<p>Ted spěchal. Snídani pozřel na to šup a vlastně ještě žvýkal, když s Tarrym pohodlně usazeným mezi očima odlétal na cestu.</p>
<p>Navzdory Tarryho bouřlivě vyjadřovaným protestům Ted trval na nočním cestování a dennímu odpočinku. Až poslední míli cesty, když přelétávali nad Velkou temnotou, letěl ve dne. Když pozdě odpoledne konečně zahlédli Fraigův dvorek, Tarry se okamžitě rozletěl k oknu pracovny svého žáka. Než Ted přistál, Tarry byl zase zpátky a rozčileně štěbetal a čiřikal. Nenašel ani Fraiga ani Kerna. Byl tam jen Pudmox, jenž je přivítal jediným ,Grk‘, které nevykazovalo žádnou zvláštní emociální reakci na jejich návštěvu.</p>
<p>„Musíme mluvit s tvým pánem, Pudmoxi. Kde je?“ zeptal se Ted.</p>
<p>„Grk.“</p>
<p>Ted zasténal a z nozder se mu vyvalil obláček kouře. „Kdy se vrátí?“</p>
<p>Trol pokrčil rameny. „Grk.“</p>
<p>„Je doma Kern?“</p>
<p>„Grk.“</p>
<p>Tarry poskakoval kolem, jako by měl pod nohama rozpálené uhlíky. „Nerozčiluj se,“ doporučil mu Ted. „Zjistím, kam odjeli, a vydáme se za nimi.“ Čaroděj se trochu uklidnil.</p>
<p>Ted si s trolem poměrně dobře rozuměl, ale trolův jazyk byl silně omezen neschopností poradit si s abstraktními pojmy. Se získáním informací, o které Tedovi šlo, by měl problém dokonce i zkušený lingvista hovořící s velice vstřícným informátorem. Dozvěděl se, že Fraigus a Kern byli povoláni na hrad nějakého mocného šlechtice, a znal už také směr, kterým se vydali, ale stále neměl představu, jak je to dávno, co odešli. Čas neměl pro troly nijak zvláštní význam. Bez speciálního vzdělání rozeznávali pouze dva časové údaje: ,teď‘ a ,ne teď‘.</p>
<p>Když Ted další pokusy o dorozumění vzdal, chopil se iniciativy Tarry, který už si mezitím nasbíral hromádku klacíčků.</p>
<p>H-R-A-D P-A-N-T-O-R-I-U-S? zeptal se.</p>
<p>„Skoro jistě. Jiný mocný šlechtic se v okolí nevyskytuje.“</p>
<p>C-E-S-T-U Z-N-Á-M. J-D-E-M-E.</p>
<p>„Tarry, jsem úplně vyčerpaný. Musím vypít pár věder vody a do večera si schrupnout. Pak poletíme.“</p>
<p>Pták neodpověděl. Díval se, jak se Ted potácí ke studni v doprovodu Pudmoxe, a pak znechuceně rozkopal větvičky do tvaru písmen: T-Y K-Ů-Ž-E L-Í-N-Á!</p>
<p>Na cestu vyrazili ihned po západu slunce a letěli velice rychle, nezdálo se, že by dole pod nimi bylo něco v nepořádku, ačkoliv ve tmě prozářené jen stříbrem měsíce se to dalo těžko určit. Ted letěl až do rána, dopoledne lovil, pak se naobědval, odpočinul si a za soumraku zase vyrazili. Několikrát se pokusili o konverzaci, ale neúspěšně. Tarry zjevně mluvit nemohl. Buď tomu bylo tak, nebo měl nějaký záhadný důvod zůstat zticha; jinak by se patrně neuchyloval k nešikovné a časově náročné metodě skládání písmen z větviček. Tedovi to bylo líto, protože si při letu rád popovídal. Ale byl dost rozumný, aby nestrkal čenich do čarodějových záležitostí.</p>
<p>„Tamhle je,“ řekl Ted, když zahlédl v dálce věže hradu Pantoria. „Donesu tě tak blízko, jak jen to bude možné, ale až k hradu nemůžu. Jistě to chápeš.“</p>
<p>Odpovědělo mu tiché začiřikání. Ted sestoupil asi tak do výše vrcholků stromů a na malé mýtince vzdálené dvě míle od hradu přistál. Tarry okamžitě seskočil na zem a začal čmárat do prachu.</p>
<p>D-Í-K-Y.</p>
<p>„Nemůžeš mluvit?“ zeptal se Ted.</p>
<p>N-E-S-M-Í-M.</p>
<p>„Můžu ti ještě nějak pomoci?“</p>
<p>N-E. O-D-L-E-Ť C-O N-E-J-D-Á-L-E.</p>
<p>„Trochu rizika mi nevadí, Tarry.“</p>
<p>V-E-L-I-C-E M-N-O-H-0 R-I-Z-I-K-A. L-E-Ť.</p>
<p>Ptáček doskákal k louži a napil se. Pak vzlétl a zamířil přímo ke hradu Pantoriu.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Sedmnáct</emphasis></strong><strong>Mladíkovo dilema • Čarodějův objev • Baronova nabídka • Protivníkova lest • Domino ultimátum</strong></p>
<p>Když se Kern znovu setkal s Quellou, prošla kolem něj, jako by byl neviditelný. Dávala svou nevšímavost vůči jeho osobě najevo tak okázale, že si Kern tajně prověřil, jestli se opravdu nestal obětí zneviditelňujícího zaklínadla.</p>
<p>Vůbec nechápal, proč ho tak přehlíží. Byla starší žena - muselo jí být už alespoň dvacet - znalá dění na hradě a u dvora, a on byl mladý učedník; to všechno bylo pravda, ale mladý byl jen svými roky, nikoliv zkušenostmi. Už zaklínal, léčil zranění, hovořil s učenými a moudrými muži, bojoval s lupiči a loupeživými rytíři, letěl na drakově hřbetě, mluvil se zvířaty a pracoval s trolem. Většina princů a rytířů se nemohla pochlubit ani polovinou těchto činů. Přesto kolem něj přešla, jako by byl jen kus nábytku. Hrozně ho to zkrušilo, měl pocit, že z nějakých důvodů pochopitelných pouze jí samotné už s nim nikdy nepromluví. Ale hned následujícího jitra ho pozdravila zářivým úsměvem.</p>
<p>Kern neskrýval svou radost a úlevu. „Má paní Quello,“ řekl, „myslel jsem, že jste se na mne rozhněvala.“</p>
<p>„Rozhněvala? Proč bych se měla rozhněvat? Přece jsi mi nic zlého neudělal.“</p>
<p>„Něco takového by mne nikdy ani nenapadlo!“</p>
<p>„Aha, takže jsi o mně roztrušoval nehezké věci.“</p>
<p>„Ne, ne! Nikomu jsem se o vás ani nezmínil!“</p>
<p>Půvabně našpulila rty. „Takže se za mne stydíš, když o mně raději s nikým nemluvíš?“</p>
<p>„Ne, samozřejmě, že ne. Jsem hrdý na to, že vás znám. Hrozně rád bych vás poznal mnohem lépe, jen kdybych... kdybych jen...“</p>
<p>„Kdybys co? Tak řekni to.“</p>
<p>„Kéž bych to uměl. Nikdy nevím, co mám říct.“</p>
<p>„To je zřejmé. Víš, s tebou se opravdu těžce konverzuje.“</p>
<p>„Já vím,“ přiznal Kern. Cítil se jako muž snažící se marně uchopit mlhu. Veškerá jeho naděje získat ji mu unikala mezi prsty a on nevěděl, co proti tomu dělat.</p>
<p>„Musíš se naučit chovat se jako gentleman. To je sice všechno moc hezké být čarodějem a dělat kouzla a tak, ale čarodějové nemají žádný společenský půvab. Dámám jsou ubohými společníky.“</p>
<p>„Já vím,“ zopakoval Kern.</p>
<p>„Pak se sebou musíš něco dělat. Možná, že kdyby ses stal součástí šlechtické domácnosti, naučil by ses, jak se správně chovat k dámě. Pak bychom si mohli inteligentně popovídat.“</p>
<p>„To by bylo skvělé. Tak rád bych byl vaším přítelem... více, než přítelem. Ano, mnohem více, než jen přítelem,“ zvolal Kern a natáhl se, aby ji vzal za ruku.</p>
<p>Quella se spěšně odtáhla. „Zapomínáš se. Nesmíš se mnou flirtovat. Flirtování nesnáším. Je to tak vulgární.“</p>
<p>„Já jsem jen...“ namítl Kem zmateně. Než ale mohl cokoliv říct, Quella se otočila na podpatku a odešla.</p>
<p>Kern propadl melancholii a zbytek dopoledne i většinu odpoledne strávil potloukáním se po hradě a sebelítostí. Prostě nevěděl, jak se chovat v přítomnosti ženy. To bylo bolestně zřejmé. Quella byla půvabná, žádoucí, nepředvídatelná a doháněla ho k šílenství. Toužil být v její blízkosti, ale jakmile se mu podařilo být s ní o samotě, nejraději by hned zase utekl. Cítil se vedle ní jako hloupý, nemotorný, neotesaný a neomalený trouba. Na druhé straně se v její přítomnosti ale cítil báječně. Bylo to velice matoucí.</p>
<p>Možná, že kdyby patřil k hradu, všechno by se změnilo. Naučil by se dvorným způsobům a vyjadřování, takže by si uvědomila, jak jemný a dobrý a láskyhodný ve skutečnosti je, a zamilovala by se do něj. Čím více o tom Kern přemýšlel, tím více se mu ta myšlenka zamlouvala. Fraigovi se to nejspíš líbit nebude, ale Fraigus přece nebyl jeho majitel. Tarry asi bude zklamaný; ale kdyby mu Tarry doopravdy věřil, vzal by ho s sebou do království Vysokých útesů. Tak si to Kern sám pro sebe zdůvodnil.</p>
<p>Cítil, že ho Quella inspiruje a že už žádného mentora nepotřebuje. Ve studiu čarodějnictví mohl pokračovat i sám, na vlastní pěst. Bude to těžké, ale on to dokáže, zejména když ona bude po jeho boku. Její úsměv bude pro něj mnohem větší stimulací než čarodějovo bručení. Mohli se dokonce rozhodnout pro jiný společný život, pro život, ve kterém magie nebude hrát žádnou roli. Jiní lidé tak přece žijí a zdá se, že mnohým se to docela zamlouvá.</p>
<p>Kern cítil, že pokud bude Quella s ním, dokázal by uspět v čemkoliv. Už předvedl své schopnosti lékaře a také své předpoklady stát se rytířem a soudcem. Ale zdálo se, že baron měl tolik lékařů, rytířů a mužů zákona, kolik jich potřeboval. Jak se tedy Kern uchytí na hradě Pantoriu? Jakou kvalifikaci mohl baronovi nabídnout? Nemohl se stát oficiálním dvorním čarodějem, pokud by před tím ještě alespoň padesát let nestudoval. Bez nějaké zvláštní dovednosti mohl doufat maximálně v místo stájníka nebo nižšího sluhy - což byla stěží postavení, která by udělala dojem na Quellu. Seděl pod vrbou a přemítal o svém osudu, když tu k němu přiběhlo páže a oznámilo mu, že si ho v naléhavé záležitosti žádá Fraigus. Aniž přitom přestal myslet na Quellu, Kern vyskočil a spěchal do věže, kde byl čaroděj ubytován, vyběhl až nahoru a vešel do jeho komnaty.</p>
<p>Na rozdíl od zbytku hradu Pantoria panoval ve Fraigově komnatě naprostý nepořádek. Její předchozí majitel ji opustil ve značném spěchu a vcelku pochopitelně se nezdržoval s úklidem a Fraigus měl jiné priority než napravovat to po něm. Vlastně úspěšně pokračoval v jeho duchu. Na zemi se vršily knihy v neuspořádaných hromadách, povalovaly se i na velkém stole uprostřed stejně jako na jiných vhodných vodorovných plochách. Všude kolem byly rozestavěné nejrůznější tradiční propriety čarodějnictví, stejně jako věci, které Kern nikdy dříve neviděl a jejichž účel si nedokázal ani představit.</p>
<p>Fraigus stál u stolu, záda shrbená únavou. Čelo měl zamračené soustředěním i starostmi, oči měl podlité krví. Prsty se opíral o rozevřené strany velké černé knihy, která ležela před ním.</p>
<p>Když Kern vešel, vzhlédl. „Je to ještě horší, než jsem předpokládal.“</p>
<p>„A co?“ otázal se Kern překvapený takovým přivítáním.</p>
<p>„Všechno. Má to na svědomí nestvůrná síla. Je to člověk - nebo alespoň jím kdysi býval. Nyní je to věc, která zničí vše, čeho se dotkne... neviditelný mrak zhouby, jenž vytahuje veškeré zlo z lidí, zvířat a všeho jiného, čeho se dotkne. Je to silné a stále to sílí. Sám tomu čelit nedokážu. Budu potřebovat tvou pomoc, mladíku.“</p>
<p>„Samozřejmě, že vám pomůžu, Fraige!“</p>
<p>„Hm, mladíku, tolik se do toho nehrň. Jsi příliš mladý, než aby ses pouštěl do takovýchto podniků. Máme před sebou strašný boj a jen málo naděje na vítězství. Ale bojovat s tou věcí musíme. Jestliže se nám to nepodaří porazit, můžeme to alespoň pozdržet a doufat, že se najde někdo silnější, kdo se s tím pustí do boje, až nás to zničí.“</p>
<p>Počáteční nadšení, že se připojí k boji, se rychle začalo vytrácet s tím, jak se Kern dozvídal více. „To je to tak mocné?“</p>
<p>„Ano. Mocné a. zlé a velice, velice kruté. Zničí to hrad Pantorius a všechny v něm a utrpení, zkáze a zoufalství se to bude smát jako šťastné děcko. Pak se to přemístí jinam, kde by to mohlo způsobit ještě větší zkázu.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože taková je jeho přirozenost.“ Jedna věc dodávala Kernovi odvahy: Quella byla v nebezpečí a on byl povolán, aby pomohl zachránit ji i zbytek hradu. Konečně způsob, jak si získat její srdce.</p>
<p>„Řekněte mi, co mám dělat, Fraige,“ řekl odhodlaně.</p>
<p>„Musíš mi pomoci hledat zaklínadlo, kterým bychom to mohli porazit. Vím, že takové existuje, protože existuje protikouzlo ke každému kouzlu. Ale nemám ponětí, kde ho hledat.“</p>
<p>„To je všechno?“</p>
<p>„To není málo,“ odpověděl Fraigus a ukázal mu na hromady a řady knih všude kolem. „A přitom je možné, že tady vůbec není. Ale někde přece začít musíme.“</p>
<p>„Jak to zaklínadlo vypadá? Jak se nazývá?“</p>
<p>„To já přece nevím, mladíku,“ odsekl Fraigus rozmrzele. „Dozvíš se to, až ho najdeš. Aspoň doufám.“</p>
<p>„Raději bych měl začít,“ řekl Kern, vyhrnul si rukávy a vzal nejtlustší svazek z dolní police u dveří.</p>
<p>O mnoho hodin později usnul vyčerpáním, aniž znal zaklínadlo, které hledal. Pomalu a metodicky spolu s Fraigem probírali policemi, stohy a hromadami knih, stále bez výsledku. Kern pracoval, až neviděl na oči, a pak spal neklidným spánkem beze snů, aby se probudil do další práce. Jedl, jen když mu kručení v břiše znemožnilo pokračovat v hledání. Co se Fraiga týkalo, ten snad ani nespal ani nejedl; byl teď ještě hubenější a bledší než dříve a jeho obličej byl ještě zachmuřenější. Dny míjely, aniž si toho někdo z nich všímal.</p>
<p>Konečně, když se dostali asi do poloviny knih, které měli kolem sebe, našel Kern něco slibného. Byl to tenký karmínový svazeček, ne větší než jeho ruka, a v něm Kern objevil tajemnou zmínku o zaklínadlu Bílého čaroděje. Bylo použito jen jedenkrát, před dávnými věky, na obranu proti magii odpadlého čaroděje, jenž se dal do služeb zla. Zaklínadlo Bílého čaroděje účinkovalo, ale daň byla obrovská. Kern se ztuhle zvedl ze svého místa na podlaze a přinesl knihu Fraigovi.</p>
<p>Fraigus od něj vzal svazek beze slova a přečetl si pasáž, kterou mu jeho učedník ukázal. Pak zamrkal, přečetl si ji ještě jednou a řekl: „Myslím, že tohle je kouzlo, které hledáme, mladíku. Dobrá práce.“</p>
<p>„Našel jsem jen jméno.“</p>
<p>„To je víc, než jsme věděli, když jsme začali. Musíme pokračovat, ale nejprve si musíš dopřát pořádné jídlo a dlouhý odpočinek. Až zaklínadlo najdeme, budeš potřebovat všechnu svou sílu.“</p>
<p>Kern poslechl rád. Vyšel z místnosti a klopýtavě sešel po schodech. Slabostí se sotva držel na nohou a neustále mrkal, aby udržel oči alespoň trochu otevřené, a když se dostal do své ložnice, svalil se na postel, kde spal bez přestávky po celých dvanáct hodin. Sotva se probudil, zašel do kuchyně a tam přiměl kuchaře, aby mu připravil svačinu dostatečnou pro čtyři hladové muže. Odpočatý a nasycený ještě chvíli klábosil s kuchařem a kuchtíky, než vyrazil zpátky do věže, aby pokračoval v pátrání. V tu chvíli se mu představa Quelly a života po jejím boku plného lásky a domácí pohody zdála ještě vzdálenější a žádoucnější než kdykoliv předtím.</p>
<p>Zkrátil si cestu přízemím a cestou se setkal s baronem doprovázeným ministrem voskování a leštění a ministrem čistých ručníků. Když ho Pantorius spatřil, zamával na něj a zavolal: „Ty tam, mladý čaroději. Chtěl bych si s tebou promluvit.“</p>
<p>Kern, který předpokládal, že baron chce zprávu o jejich postupu, si spěšně začal uspořádávat myšlenky. Jeho slova jej však dokonale překvapila.</p>
<p>„Musím si najít nového čaroděje. Máš o to místo zájem?“</p>
<p>„Já, můj pane?“</p>
<p>„Vím, že jsi mladý a nezkušený a vůbec, ale já věřím tomu, že by mladí měli dostat příležitost. Jsi čistotný mladík a to se mi libí. Jsem si jist, že všechno, co ještě potřebuješ vědět o čarování, by ses rychle doučil.“</p>
<p>„Můj pane, nevím, co bych na to řekl. Já... já...“</p>
<p>„Nemusíš mi odpovídat hned. Vím, že ty a tvůj mistr teď máte spoustu práce a byl bych raději, kdybyste se plně soustředili na náš současný problém. Ale až to všechno bude za námi, promluvíme si spolu.“</p>
<p>„Ano, Vaše lordstvo. Děkuji vám, Vaše lordstvo,“ řekl Kern a hluboce se uklonil.</p>
<p>Baron ho propustil mávnutím ruky a znovu se zabral do rozhovoru se svými ministry. Kern spěchal zpátky do věže. Všechno se vyvíjelo náramně dobře. Svět byla najednou skvělý a plný příslibů. Nebezpečí neznámého nepřítele a pátrání po zaklínadle Bílého čaroděje se proměnily v drobné patálie. Nějak si s tím poradí, a až spolu s Fraigem osvobodí baronii od temné síly, která ji sužuje, stane se hrdinou dne. A pak jako baronův čaroděj bude mít postavení spojené s mocí a prestiží, ve kterém se s Quellou bude moci vídat denně a ona pak jistě ocení jeho zásluhy, všeobecnou slávu, respekt a pocty. Tím si jistě získá její srdce.</p>
<p>Když vešel do věže, zjistil, že tam Fraigus není. S největší pravděpodobností odpočíval a čerpal sílu ke konfrontaci, která je očekávala. Místo ohně v krbu žhnuly jen rezavé uhlíky, pach kouře zaplavil místnost. Nebylo to nepříjemné; vonělo to spíš tak trochu jako kadidlo. Kern vzal knihu, kterou naposledy odložil, posadil se s ní ke krbu a začal pátrat po zaklínadlu Bílého čaroděje.</p>
<p>Přelétl očima několik stran a knihu zase odložil. Byl příliš vzrušený, než aby se na ni dokázal soustředit. Myslel na svou budoucnost baronova čaroděje, Quellina úspěšného nápadníka, středobodu pozornosti jak hradu, tak celé baronie, osvoboditele země.</p>
<p>Nikdy nebyl ambiciózní, ale teď, když se mu otevíraly dveře velikosti a slávy, líbilo se mu to. Myslí se mu začaly honit zcela nové myšlenky.</p>
<p><emphasis>Být baronovým čarodějem bude na čas postačující, ale je to jen začátek. Jsou mocnější muži, kteří budou stát o jeho služby. Poslouží mu jako stupínky, sám si mezi nimi bude vybírat, dostane se mezi ně a nakonec nad ně, jako jejich pán. Není důvod, proč by neměl být mocnější, proč by své schopnosti nemohl využít pro vlastní zájmy místo zájmů nějakého šlechtice nebo krále. Dokonce i nejmocnější císař mu jednou bude sloužit. Získá dlouhý život a všezahrnující moc nad lidmi a říšemi, nad živly a silami přírody; pro svoje přívržence ji bude užívat, aby léčil a poskytoval hojnost těm, kdo mu budou sloužit věrně a bez otázek, a ty, kdo se mu postaví, ztrestá nemocemi, hladem a zkázou, bouřemi, mrazy a podobnými nepříjemnostmi. Tak je podrobí své vůli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co se Quelly týče... pro začátek byla docela příjemná a byla po ruce, ale jak bude ve svém postavení stoupat, bude mít mnohem přiměřenější partnerky, mnoho partnerek, půvabné, inteligentní ženy, které dokážou ocenit muže, jako je on. Bude je mít a stejně tak všechno ostatní, čeho se mu zachce. Postačí si to jen vzít: krásu, bohatství, moc, vládu. Bude snadné to všechno získat, mnohem snadnější, než si představoval. Bylo jen třeba, aby teď učinil jeden snadný první krok, kterým prokáže svou sílu a schopnost vzd</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ru. Musí se zbavit Fraiga a připojit se k větší, moudřejší moci, kterou Fraigus ve své hlouposti označil za jejich nepřítele.</emphasis></p>
<p><emphasis>Příležitost nastane už velice brzy. Postačí, aby se jen odvrátil stranou, když ho Fraigus zavolá na pomoc. Prostá zrada, nic víc n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>bylo třeba... porušit slovo, nic víc.</emphasis></p>
<p>Vykřikl, vyskočil z křesla a protřel si oči. Sladká vůně kadidla ho příjemně dráždila v nose, a když se podíval do ohně, uviděl zlou tvář, která se na něj šklebila z plamenů třepotajících se nad uhlíky. S výkřikem „Ne!“ kopl do ohně a rozmetal uhlíky na všechny strany. Tvář se zkřivila a rozpadla se v zlaté střepy, které se vzteklým vytím zmizely v komíně.</p>
<p>Kern se otřásl při vzpomínce na myšlenky, jež se tak lstivě vkradly do jeho hlavy. Mimovolně dovolil chamtivosti a kariérismu, aby ovládly jeho mysl. To byla nepochybně práce nepřítele. Nějak se musel dostat do jejich komnat a zaklel je tak, aby se obrátili proti sobě navzájem.</p>
<p>Kern přiložil do ohně kus dřeva, a když vzplálo a vyšlehly z něj plameny, začal přidávat stále větší a větší polena. Sladká vůně kadidla už zmizela, vystřídána štiplavým pachem kouře z hořícího dřeva. Kern se stáhl od sálajícího žáru, stále otřesený tím, co právě prožil. Srdce mu divoce bušilo. Nepřítel byl tedy skutečný a záludný, schopný proniknout mezi ně a pokusit se je rozdělit.</p>
<p>Při zvuku otvíraných dveří vyskočil, ale pak s úlevou zjistil, že je to Fraigus. „Jsi v pořádku, mladíku?“ zavolal na něj čaroděj ode dveří a starostlivost se jasně odrážela v jeho hlase.</p>
<p>„Byl tady nepřítel. Snažil se mi podsouvat myšlenky... abych tě zradil.“</p>
<p>„Se mnou zkoušel totéž - přesvědčoval mne, abych se k němu připojil a nechal tebe i ostatní napospas osudu. Proto jsem tě vyhledal. Myslel jsem, že když budeme spolu, budeme se mu moci lépe bránit.“</p>
<p>„Odolal jsem. Bylo to těžké a skoro jsem... ale odmítl jsem ho.“</p>
<p>„Jsi správný kluk. Statečný kluk,“ řekl Fraigus a v pro něj naprosto netypickém výlevu citů mu poklepal na rameno. „Možná, že náš nepřítel přece jen není tak silný, jak jsme se báli. Nedokázal zlomit ani jednoho z nás.“</p>
<p>„Se mnou se mu to málem podařilo,“ přiznal se Kern.</p>
<p>„Ale neuspěl, mladíku, neuspěl. Možná, že přece jen není tak strašný.“</p>
<p>Kern si tím nebyl tak jist, ale neřekl nic.</p>
<p>„Myslím, že nastal čas na protiútok,“ pokračoval Fraigus.</p>
<p>„Ale vždyť ani nevíme, proti komu nebo čemu bojujeme. Ještě jsme ani neobjevili zaklínadlo Bílého čaroděje.“</p>
<p>„Znám zaklínadlo, pomocí kterého se dá vystopovat zdroj magie a obrátit ji proti jejímu původci. Není tak mocné jako zaklínadlo Bílého čaroděje, ale to možná nikdy neobjevíme.“</p>
<p>„Jestli si skutečně myslíte, že je čas...“</p>
<p>„Znáš lepší čas pro útok, než když tvůj nepřítel neuspěl a byl odražen? Když budeme otálet, vrátí se ještě silnější, než byl. Pojď, přichystáme se. Vyslovíme zaklínadlo, hned jak vyjde měsíc.“</p>
<p>„Co mám dělat já?“</p>
<p>„Sežeň více svíček, pěkně tlustých, takových, co vydrží celou noc. A více dřeva na oheň. Já vyhledám knihy a připravím potřebné. Teď rychle!“</p>
<p>Kern vyrazil z komnaty. Teď, když už bylo rozhodnuto, se nemohl dočkat, až to začne. Kdyby měl čas o tom přemýšlet, mohla by ho opustit odvaha.</p>
<p>Vrátil se s tolika svíčkami, kolik jich dokázal unést, a vyrazil zpátky pro dřevo. Jak sbíhal po schodišti, div že se nesrazil s Quellou. Dívka polekaně ucouvla a on se uklonil a řekl zadýchaně: „Odpusťte mi můj spěch a mou neohrabanost. Mám velice důležité poslání.“</p>
<p>„To ani nemáš čas si se mnou popovídat? Máš snad někde jinde příjemnější zaměstnání?“</p>
<p>„Nic příjemnějšího než být s vámi není, Quello. Ale nejprve musím splnit své poslání a až pak se budu moci zabývat tím, co je mi příjemné. Příliš mnoho životů je v sázce.“</p>
<p>„Myslela jsem, že ti na srdci leží jen jediný život... ale vidím, že jsem se mýlila. Zřejmě ti záleží víc na magii a na tvých zaklínadlech než... na někom v hradě.“</p>
<p>„Tak to není, Quello.“</p>
<p>„Pak se zastav a popovídej si se mnou. Projdeme se spolu.“</p>
<p>„Nemohu. Nemám čas.“</p>
<p>„Tak už mě neobtěžuj,“ odsekla Quella a prošla kolem něj s nosem nahoru dřív, než ji mohl zastavit.</p>
<p>Zavolal na ni jménem, ale ona se neotočila, jen ještě výše a vzdorovitěji zvedla hlavu. Kern vyrazil, aby ji dohonil, ale pak zůstal stát a jen se díval, dokud nezmizela za rohem chodby. Potom s těžkým srdcem pokračoval ve své cestě. Měsíc měl vyjít co nevidět a on měl ještě práci.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Osmnáct</emphasis></strong><strong>Střet • Nečekaný spojenec • Ovoce vítězství</strong></p>
<p>„Musíš stát po mém boku a být připraven vyslovit ochranné zaklínadlo při první známce nepřítelovy přítomnosti,“ řekl Fraigus. „Buď bdělý. Přijde bez varování.“</p>
<p>„Budu připraven.“</p>
<p>„A pokud mne dostane, zachraň se. Uteč odsud a najdi Tarryho. On už bude vědět, jak tu věc porazit.“</p>
<p>„Nemohu jen tak utéct, když vy budete v nebezpečí!“</p>
<p>„Někdo musí přežít, aby řekl ostatním, co se tu stalo, takže budou moci pokračovat v našem boji. Udělej, co jsem ti řekl.“</p>
<p>Kern váhavě přikývl a zaujal místo vedle svého mistra. Fraigus si promnul oči, několikrát se nadechl a rozpřáhl ruce. Okraj měsíce se právě objevil v okně věže, když začal deklamovat vyhledávací zaklínadlo. Kern stál bez hnutí, ruce sevřené v pěsti, smysly napjaté, aby zachytily sebemenší náznak nebezpečí. Trhnul sebou, když koutkem oka zachytil pohyb, ale byl to jen malý bílý ptáček, který vletěl oknem dovnitř a přistál na stole, kde se usadil na opičí lebce, naklonil hlavu a prohlížel si je jiskrnýma černýma očima. Fraigus, který si návštěvníka nevšiml, promluvil. Kern by rád ptáka odehnal, aby ho ochránil před ohrožením, ale neodvažoval se hnout; nic nesmělo narušit Fraigovo soustředění.</p>
<p>Kern si náhle začal uvědomovat hluboký zvuk, rytmické dunění. Nedokázal přesné určit, kdy to začalo, připadalo mu, jako by to zaznívalo už celé věky na nejzazším okraji jeho vnímání a pomalu to získávalo na hlasitosti, až to překročilo práh slyšitelnosti. Jak zvuk sílil, naplnilo komnatu sinalé světlo, žlutozelený přísvit, který jako by vyzařoval ze vzduchu samotného. Blikotal a tetelil se jako plameny, ale nevrhal stín a nevydával žádné světlo. Přísvit sílil stejně jako dunivý zvuk, který teď rozechvíval vzduch v komnatě pulzujícím rytmem. Zvuk byl podmanivý, hypnotický. Kern zjistil, že se mu zavírají oči, a musel se ze všech sil soustředit s myslí upjatou na ochranné kouzlo. Fraigus mluvil dál, odříkával jednotlivá slova vyhledávacího zaklínadla. Hlas měl hluboký a monotónní, ale na čele se mu perlil pot. Těžce a sípavě oddechoval, jako člověk, který se potýká s těžkým břemenem.</p>
<p>Najednou, s jistotou hlubší než vědomi a instinktivní jako mrknutí oka, vycítil Kern nebezpečí. Sotva dořekl poslední slovo ochranného kouzla, obklopila je stěna z plamenů svíjejících se a vzpínajících proti jeho neviditelné stěně. Dunění se změnilo v dutý řev a bledá záře v oslepující jas samého srdce pekla. Ale Kern a Fraigus byli za svým magickým štítem v bezpečí. Byl s nimi i pták, který teď seděl Kernovi na rameni.</p>
<p>Fraigus pokračoval, aniž by vynechal jedinou slabiku. Po tváři mu stékal pot a jeho dech se ještě zrychlil, ale vytrval. V okolních plamenech se začaly nejasně objevovat obličeje. Pokroucené lidské tváře a odporné masky démonů se svíjely před Kernovými zraky a jejich hlasy se přidaly k rytmickému dunění. Kern v tom temném bubnování rozeznával hrozbu a kletby, škodolibý smích, popichování a svádivý šepot. Zavřel oči a rukama si zakryl uši, soustředil se jen na ochranné kouzlo, ale světlo se mu rudě propalovalo skrz křečovitě sevřená vička a hlasy pronikaly jeho dlaněmi. Rezignoval na chabou fyzickou obranu a plně soustředil svou vůli. Nepřítel byl silný, jeho síla byla silou mnohých. Kem viděl chňapající čelisti a prsty plamenů, které se na něj napřahovaly, cítil tlak na svůj magický štít. V obklíčení takového zla a odpornosti se jeho síla, odvaha a vůle začaly vytrácet, jako když zrnka písku propadávají krčkem přesýpacích hodin. Ale proti něčemu takovému obrnil svou mysl předem a jeho zaklínadlo odolávalo.</p>
<p>Pak Fraigus zavrávoral a hlasy kolem se zvedly v triumfálním vytí. Rychle se vzpamatoval a pokračoval v zaříkání, ale jeho hlas zněl slaběji a slova plynula pomalu. Hlasy zvenčí naopak sílily, světlo nabývalo na jasu. Kern znásobil své síly, aby udržel ochranný štít na místě. Cítil se skutečně jako učeň, naprosto neadekvátní smrtelně nebezpečnému úkolu, kterého se podjali a ve kterém neměli jinou naději na přežití než vítězství, a to jim každým okamžikem unikalo pod rukama. Teď byl promočený potem od hlavy k patě a přes všechnu svou koncentraci začal pociťovat sálavé teplo plamenů. Byl na pokraji zoufalství. Moc jejich nepřítele byla na jeho obranu příliš velká. Nemohl už doufat, že se z toho dostane živý a neupečený.</p>
<p>Fraigovi se podlomila kolena a zhroutil se k zemi. Hlasy zazněly ohlušující silou a v plamenných tvářích kolem se objevil vítězoslavný výraz. Kern stáhl štít těsněji v naději, že ho tím posílí, ale zároveň cítil, jak jeho síly ochabují. Zoufale se pokoušel vymyslet nějakou lest, kterou by získal trochu času pro Fraiga, aby se vzpamatoval, nebo pro sebe, aby našel nějaký způsob, jak je zachránit. Nic ho nenapadalo. Co by v této situaci udělal Tarry?</p>
<p><emphasis>Hrozby</emphasis>? Za těchto okolností by to bylo absurdní. <emphasis>Úplatek</emphasis>? Čím? <emphasis>Prosby</emphasis>? Zbytečné. <emphasis>Lest</emphasis>? Beznadějné. Moc magie, síla zbraní, majestát zákona, váha vědění, to vše bledlo před tváří hrozného nepřítele. A pak si Kern vzpomněl na legendu o Kňouralovi. Představa podlézání, hrbení se a plazení mu nebyla nijak příjemná, ale situace byla zoufalá.</p>
<p>Pozvedl hlavu a zavolal: „Tak se podívej, co jsi udělal.“ Jeho hlas zněl rozmrzele a trucovitě zároveň. „Rozbil jsi a úplně zničil ten hezký stůl, vidíš, všechno jsi spálil na popel, všechno, až na ten malý kousek v okruhu našeho ochranného kouzla, a k čemu je to dobré, ptám se tě, když ze všeho zbude jenom popel, a baron Pantorius má tak rád, když je všechno uklizené a čisté, a až uvidí tohle dopuštění, strašně se rozčílí. A myslíš, že z toho bude obviňovat tebe? Ne, ne, ty se určitě pěkně vytratíš a on to všechno hodí na nás a nejspíš bude očekávat, že to všechno uklidíme, když za to můžeme my, ale tak to dopadne vždycky, my jsme ti, kdo tvrdě pracují a snaží se ze všech sil, a někdo jako ty si přijde a všechno rozfláká, a pak nás tu nechá se spoustou smradlavého kouře, popela, ohořelého dřeva, a taky se podívej na ty krásné knihy, jsou celé sežehlé a naše-“</p>
<p>„Přestaň kňourat!“ zahřímal hlas z plamenů, „nebo tě na místě sežehnu na popel!“</p>
<p>Zdálo se, že kňourání nebylo to pravé. Ještě, že tak, pomyslel si Kern. Už mu začínalo být špatně z vlastního hlasu. Směšný, to bylo to pravé slovo, které ho vystihovalo. Celá ta záležitost byla směšná: on, učedník se sotva základními vědomostmi čarodějnictví a naprosto bez praktických zkušeností, čelil něčemu, co vládlo silám zla. Kdyby to nebylo tak smrtelně vážné, bylo by to k smíchu.</p>
<p>Bojoval však o čas, a proto se zeptal: „Kdo jsi a proč jsi na nás takhle zaútočil?“</p>
<p>Odpověď zazněla okamžitě, jako by ten, který za vším tím zlem stál, zrovna na takovou otázku čekal. Ozval se hlasem přehlušujícím bubnování, hřmícím hlasem zlověstným jako lavina, která se řítí na bezmocnou horskou vísku, a řekl slavnostně: „Jsem Acheron, největší z černokněžníků.“</p>
<p>Přestože se v tu chvíli zrovna nebavil, Kern měl co dělat, aby nad nabubřelou sebedůležitostí Acheronovy odpovědi nepropukl v smích. Jestliže on byl směšný, tenhle nafoukaný chvastoun byl desetkrát směšnější. Aby si pouhý černokněžník, jakkoliv zlý a zahleděný sám do sebe, dával jméno jedné z řek Hádů, to bylo, jako když se děti předvádějí v šatech svých rodičů. Pomyšlení, že padne za oběť něčemu tak samolibému, bylo skutečně nesnesitelné. Možná, že ho nepřítel smete, ale Kern zjišťoval, že respektovat ho v žádném případě nedokáže.</p>
<p>„Acheron? Proč ne Flegeton, když máš tak rád oheň?“</p>
<p>„Neodvažuj se mne vyptávat. Tvou jedinou nadějí jsou prosby.“</p>
<p>Kern si rozhodně nemínil dělat naděje o úspěšnosti proseb u někoho takového. Pokud tady musel ukončit svůj život - a pravděpodobnost této možnosti se stále zvyšovala - vzepřít se svému vrahovi bylo mnohem uspokojivější způsob, jak to udělat. „No tak když ne Flegeton, co třeba Léthé? Ano, prosím, nazvi se Léthé, a pak na tebe prostě zapomenu.“</p>
<p>„Spratku! Hloupé děcko! Ty usmrkanče jeden, jak si mne vůbec dovoluješ dráždit!“ zařval Acheron.</p>
<p>Kern soustředil všechny své síly, aby jeho hlas zněl klidně a vyrovnaně, a pak řekl: „Dráždění je jen začátek. Já tě porazím.“</p>
<p>Jeho slova měla na Acherona zajímavý účinek. Ozval se výbuch démonického smíchu doprovázený jinými, mnohem znepokojivějšími zvuky odrážejícími se od kamenných zdí - ale jinak nic. Nad tím vším se ozval Acheronův hlas: „Tvůj mistr leží zlomený u mých nohou a ty se odvažuješ mluvit o tom, že mne porazíš? Jsi blázen, chlapče!“</p>
<p>„Zlomený? Fraigus a zlomený?“ zopakoval Kern s předstíraným úžasem. „Ten ubožák prostě usnul nudou. Všechno nechal na mně. Klidně by tu práci přenechal pětiletému děcku, ale zrovna žádné nebylo po ruce.“</p>
<p>Acheron zařval vzteky a zavyl, a když zase dokázal artikulovat, vylíčil mu do všech podrobností strašný osud, který je čekal. Je šílený zuřivostí, pomyslel si Kern. Pes, který štěká, nekouše.</p>
<p>„Já vím vše! Vlastním všechny dávné znalosti, patří mi vědomosti uplynulých věků!“</p>
<p>„To právě je možná tvůj problém, Acherone. Jsi staromódní. Všechna tvá magie je vyčichlá, dávno překonaná a nudná. Měl bys jít víc s dobou. To ti ještě nikdo neřekl?“ zeptal se Kern.</p>
<p>Plameny znovu vyrazily proti neviditelné stěně a Kern ji stáhl ještě těsněji. V běsnícím pekle viděl postavy, tváře s děsivými rysy a těla s příliš mnoha končetinami, končetiny s příliš mnoha klouby, ohýbajícími se na špatných místech, pokřivené a odporné. Sálající žár ho připravoval o vědomí, ale zároveň ucítil jiskřičku naděje. Ať už byl Acheron cokoliv nebo kdokoliv, byl marnivý a marnivost působila na jeho sebeovládání, nedokázal pošťuchování ignorovat, ale okamžitě na ně reagoval vztekem a ukázkami hrůz.</p>
<p>To byla slabina, na které by se dalo pracovat. Už teď tím získal cenný čas. Mohla dokonce přispět k jeho porážce, i když Kern zatím netušil jak. Za stávajícího stavu by byl naprosto spokojený, kdyby se mu podařilo vyváznout se zdravou kůží.</p>
<p>Jako by Acheron dokázal číst jeho myšlenky, řekl: „Vyváznout nemůžeš a svou drzostí jsi přišel o veškerou naději na milost. Nesežehnu té jediným šlehnutím plamene, ale upeču tě pomalu, jako kaštan. Můj pán je vládcem temného pekla, které spaluje bez světla a tepla, ale ty nejsi jeho moci hoden. Na takového červa, jako jsi ty, úplně postačí pozemský oheň.“</p>
<p>Pomyšlení, že se stvůra jako je Acheron zaměstnává něčím tak domáckým, jako se pečení kaštanů, připadlo Kernovi natolik zábavné, že znovu vybuchl smíchy. Tím vyvolal další armádu přízraků, zuřivého vytí, šeptaných vyhrůžek a svíjejících se plamenů. Ale Acheron se k útoku stále neměl.</p>
<p>Kern lhostejně pokrčil rameny a řekl: „Tak do toho, když myslíš, že s tím něco svedeš. Ale proč to všechno vlastně děláš? Co jsme ti já nebo Fraigus udělali? Co ti udělal baron, že na sebe přivolal tvůj hněv?“</p>
<p>„Nikdo z vás mne nezajímá. Jste pro mne nedůležití.“</p>
<p>„Ale no tak, Acherone. Vážně čekáš, že ti to uvěřím? Děláš, co můžeš, aby ses nám dostal na kůži. Proč se nás tak bojíš?“</p>
<p>„Bát se? Já, Acheron, a bát se?“ zahřímal hlas a ohnivé plameny se divoce vzepjaly proti Kernovu štítu.</p>
<p>Vypadalo to, že Kern trefil do černého. Rozhodl se pokračovat stejným stylem. Teď už neměl co ztratit. „Ano, bojíš se. Strašně se nás bojíš. Bojíš se, protože víš, co ti můžeme udělat, a proto blufuješ. Takové, jako jsi ty, dobře známe. Spousta řečí a ohnivých efektů, ale skutek útek. Víme, jak na vás.“</p>
<p>Plameny vyšlehly až ke stropu a svíjely se kolem ochranného štítu jako šílené, démonické vytí se změnilo v skučení vichřice. V ohnivé smršti se začaly objevovat přízraky ještě děsivější než doposud a ve viditelně hojnějším počtu. Kern zahlédl ptáky s šupinatými chapadly, z nichž kapala krev a oheň, ryby s dravčími zobáky a kozíma nohama, lidi s hlavami na břiše, kterým ruce visely z krků a místo nohou měli kolečka. Byly tam i jiné obludy ještě odpornější na pohled, věci, které nebyly ani lidmi ani ptáky a ani zvířaty a přitom vypadaly znepokojivě povědomě, obscénní znetvořené příšery, parodie na veškeré stvoření. Nad jejich kvičením, hýkáním a řičením se nesl hromový hlas: „Tvoje utrpení bude strašné! Hněv Acheronův na tebe dopadne nevídanou silou!“</p>
<p>A přes to všechno žádná z těch stvůr nepronikla ochranným kouzlem a teplo plamenů nijak nestoupalo. Možná nedokáže běsnit a útočit najednou, pomyslel si Kern. Možná, že jsem narazil na hranice jeho moci.</p>
<p>Bílý pták na Kernově rameni zatřepetal křídly a stáhl se od žáru. V tu chvíli si Kern vybavil Tarryho příběh o Ocotově masce a najednou pochopil i jeho poselství, které mu doposud zůstávalo utajeno. Už chápal jeho lest: dokud skrýval svou moc, stejně jako Ocoto skrýval svou tvář, Acheron váhal s útokem, protože si nebyl jist, jak mocný jeho protivník doopravdy je. Existovala jen jediná cesta. Rozrušit ho, zmást ho, udržovat ho na pochybách. Dokud nebude vědět, na čem je, bude mluvit, a dokud bude mluvit, nebude jednat.</p>
<p>Kern zívl, založil si ruce a vůbec si dával po všech stránkách záležet, aby vypadal co nejznuděněji. „Těch nesmyslů s ,Acheronem‘ už bylo dost, nemyslíš? Nastal čas pravdy. Jak ses jmenoval, než ti přeskočilo? Musel jsi mít asi pěkně ubohé jméno, když jsi dal přednost tomu říkat si Acheron a spolčil ses s někým tak nechutným.“ Tiše se uchechtl a pokračoval: „No ne, <emphasis>Acheron</emphasis>,“ a útrpně potřásl hlavou.</p>
<p>„Věz, že jsem byl mistr mistrů, čaroděj čarodějů, učitel těch, které znáš!“</p>
<p>„No jistě. A jak ses jmenoval v těch starých zlatých časech? Blepta? Idiotikus? Bimbác? Žvástkec?“ Kern se zasmál a zatleskal rukama. „Budu ti říkat Blepta. To bude ono. Řekni mi, Blepto, proč jsi -“</p>
<p>„Ty drzý spratku!“ zahřímal hlas. „Moje jméno bylo velké a hrozné, známé mezi všemi, kteří studovali nejvyšší umění. Když jsem se stal sluhou svého nového pána, zmizelo z paměti lidí navždy, ale jestli tě zajímá, zeptej se na ně Tarrendina, až se k němu připojíš v říši mrtvých. Kdysi býval mým žákem.“</p>
<p>Kern jen stěží utajil překvapení. Pak řekl hlasem plným předstíraného pochopení: „No, nedivím se ti, že se nás bojíš, Blepto. Fraigus i já jsme Tarrendinovými žáky. Známe všechna tvá tajemství. Kdykoliv tě můžeme poslat zpátky tam, kam patříš. Tak proto jsi s tím vším začal? Myslel jsi, že nás tu chytíš do pasti a zbavíš se nás? Jenže to nefunguje. Ubohý starý Blepto. Tarry byl na tě příliš chytrý.“</p>
<p>Acheron znovu prokázal, že nemá smysl pro humor. Kern jen zamžikal nad pandemoniem, které ho v příštím okamžiku obklopilo, a hlas nepřítele se s kletbami a hrozbami připojil k jejich vytí a běsnění, mísícím se s hučením plamenů. Ze všech stran byl obklopen řevem a žárem, a ačkoliv si to netroufal dát najevo, útroby mu svíral strach a zoufalství. Věděl, že ochranné kouzlo už dlouho neudrží.</p>
<p>Při tom všem si stěží všiml bílého ptáka na svém rameni. Najednou však v jeho čiřikání zaslechl hlas, slabý, ale jasný, který mu do ucha šeptal slova. Bylo to jen několik slov, obtížné vyslovitelných slov v prastarém jazyce, slov, která dokončovala zaklínadlo - a hlas zněl úplně jako Tarryho.</p>
<p>Kern nechápal, co se děje, ale tomu hlasu věřil a jazyk poznával. Byl to jeden z těch, které ho učil Tarry, a naučil jej ho dobře: chraptivý nelidský jazyk, kterým nikdo nemluvil už celé věky, skrývající vědomosti, jež už nikde jinde na zemi nebylo možné nalézt. S poznáním přišlo pochopení. Kern opakoval slova, přesně a zřetelně vyslovoval každou slabiku a dokončoval tak zaklínadlo Bílého čaroděje, které započal před několika měsíci Tarrendine v království Vysokých útesů.</p>
<p>Když vyslovil poslední slabiku, zaklínadlo se sevřelo kolem Acherona se zvukem zabouchnutí těžkých ocelových dveří a spláchlo démony jako odlivová vlna. Pyšný Acheronův hlas se zlomil v ječivý křik naplněný vědomím porážky. Plameny se stáhly, hlasy utichly, ve věžní komnatě najednou zavládlo ticho. V jediném okamžiku byla všechna vřava a zloba ta tam.</p>
<p>Fraigus zasténal a zvedl se na kolena, pak se postavil. Bílý pták ležel na stole, nohy ve vzduchu, zobáček otevřený, a nehýbal se. Kern se rozhlédl po komnatě, z jejíchž zčernalých sten ještě stoupal kouř. Mimo malý okruh jeho ochranného zaklínadla to tam vypadalo jako v komíně.</p>
<p>„Žijeme,“ vydechl Fraigus nevěřícně.</p>
<p>„Vyhráli jsme. Je to za námi a my jsme ho porazili.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„To ten pták. Tarryho hlas od ptáka,“ odpověděl Kern. Pak se zasmál, udělal několik nejistých kroků a zhroutil se na podlahu.</p>
<p>Probudil se v měkké a čisté posteli v tiché komnatě. Byl sám a cítil bolest. Celé tělo ho bolelo. Měl hlad a žízeň. Hlava mu praskala. Měl pocit, jako by právě vyšplhal na vysokou horu, skutálel se po jejím svahu zase dolů a tu pitomost opakoval tak dlouho, dokud necítil každičký sval a každičkou kost ve svém těle, pak byl vlečen za paty po kamení a hozen na postel vyrobenou z neohoblovaných prken s ostrými hranami, kde ho v pravidelných intervalech vypláceli holí.</p>
<p>Někdo vešel dovnitř a podal mu pohár a on z něj usrkl Bylo to vynikající a on číši pomalu vyprázdnil. Potom se cítil trochu lepe a okamžitě zase usnul. Jeho spánek byl nejprve zmatený a horečnatý, pak klidnější a nakonec pokojný. Viděl v něm tváře, slyšel tichá slova a cítil doteky rukou. Připadal si jako malé dítě.</p>
<p>Poddal se jejich něze a jen zřídka procital, zatímco o něj pečovali. Když se probudil naposledy, necítil žádnou bolest, jen vědomí, že dokončil těžký úkol. Propletl si prsty za hlavou, rozkošnicky se protáhl a zadíval se na strop nad sebou.</p>
<p>Mysl měl naprosto čistou. Pamatoval si všechno, co se stalo ve věži, ale neměl ani ponětí, jak dávno se to udalo. Mohlo to být před hodinou nebo před několika roky.</p>
<p>Začal si po kouscích skládat, co se přihodilo v těch strašných okamžicích, než nepřítel definitivně zmizel. Acheron - vážně směšné jméno - prohlašoval, že byl Tarryho mistr. A když mu Kern oznámil, že on a Fraigus mohou využít právě toto spojení k jeho porážce, nepopřel to. Pak ten pták, ten tajemný pták, promluvil Tarryho hlasem.</p>
<p>Tyto skutečnosti nějak musely souviset. Pokusil se rozpomenout na poslední dny s Tarrym, před tím, než se rozloučili, snažil se vybavit si v mysli mistrova slova. Hovořil tenkrát o něčem, proti čemu musí bojovat, o ohrožení Vysokých útesů, a řekl něco v tom směru, že ví, jak proti onomu zlu postupovat. Vypadalo to, že Tarry i oni bojovali proti stejnému nepříteli. O Acheronovi se Tarry nezmiňoval... ale možná nevěděl, že si jeho bývalý učitel změnil jméno. Když Pantorius poslal pro Fraiga, nikdo neměl ani tušení o souvislostech s hrozbou, která postihla Vysoké útesy; ale ve světle toho, co se právě stalo, bylo těžké věřit, že žádné spojení neexistovalo. Byla to hádanka, a ať Kern přemýšlel, jak chtěl, vyřešit ji nedokázal.</p>
<p>Otevřely se dveře a vešel Fraigus oblečený v nádherné nové šaty. Vypadal odpočatý a dobře živený. „Tak ses konečně probudil!“ zvolal.</p>
<p>„Probudil a cítím se skvěle. Musel jsem spát dlouho.“</p>
<p>„Sám jsem se probudil teprve dnes ráno. Magie je vyčerpávající, mladíku.“</p>
<p>„To tedy je.“</p>
<p>„Byla to ale pořádná bitva! Vedl sis dobře.“</p>
<p>Kern se zasmál a zavrtěl hlavou. „Opakoval jsem jen slova, která mi do ucha našeptával pták. Myslím, že toho ptáka poslal Tarrendine.“</p>
<p>„Ano, to jsi říkal, než jsi ztratil vědomí. Pověz mi všechno, co si pamatuješ,“ řekl Fraigus a přitáhl si židli k lůžku svého žáka.</p>
<p>Kern mu vypověděl vše, nevynechal ani žádný ze svých dohadů. Fraigus naslouchal bez přerušování, jen tu a tam přikývl, aby potvrdil svou pozornost.</p>
<p>„Možná máš pravdu. Tarry často hovořil o svém starém učiteli. Dobře jsem jeho jméno znal, a přesto se na něj nedokážu rozpomenout. Zmizelo z mé hlavy, jako by nikdy neexistovalo,“ řekl Fraigus.</p>
<p>„Správně! Tarrymu se to stalo také!“ zvolal Kern. „Úplně jsem na to zapomněl. Dokážete si na něco o něm vzpomenout, na cokoliv?“</p>
<p>„Velice málo. Byl to pyšný muž. Tarry vždycky říkal, že byl jeden z největších, ale ne největší. Vždycky měl o sobě větší mínění než ti kolem něj, a zdálo se mu, že je nedoceňován. Byl ochoten zaplatit jakoukoliv cenu, aby ukojil svou pýchu.“</p>
<p>„Někdo takový... to mi nedává smysl.“</p>
<p>Fraigus pokrčil rameny. „Spousta věcí na tomto světě nedává smysl, mladíku. Ale stalo se to a nám nezbylo než si s tím poradit. Měli bychom být vděční, že se nám to podařilo a že jsme naživu.“</p>
<p>„Já osobně jsem velice vděčný,“ řekl Kern. „Jak dlouho jsem spal?“</p>
<p>„Devět dní.“</p>
<p>Kern vytřeštil oči. Fraigus se jeho úžasu usmál a řekl: „Povídal jsem ti, mladíku: magie dovede vyčerpat. Nebylo lehké čelit takové moci.“</p>
<p>„Tarry jednou zaklel několik lupičů a pak byl mnoho dní vyčerpaný. Úplně jsem na to zapomněl,“ podotkl Kern.</p>
<p>Po nějaký čas nikdo z nich nepromluvil. Nakonec si Fraigus odkašlal, podíval se z okna, nervózně se zavrtěl a řekl:</p>
<p>„Mám pro tebe zprávu. Je od dámy jménem Quella. Znáš ji?“</p>
<p>To jméno znělo v Kernových uších zvláštně. Připadalo mu, jako by náleželo dávné minulosti, k životu někoho mnohem mladšího, chlapce, kterým on už nebyl. Pořád si dokázal představit její půvab a slyšet hudbu v jejím hlase, ale jeho pocity se teď diametrálně lišily od těch, které si pamatoval. Konfrontace s Acheronem a jeho střet s magií ho poznamenaly. Quella toho hodně nabízela, ale chtěla něco na oplátku, co jí už nemohl dát.</p>
<p>„Vzpomínám si na ni. Setkal jsem se s ní tady v hradě.“</p>
<p>„Posílá ti svůj pozdrav a doufá, že se ti daří dobře. Říká, že jsi velice statečný mladý muž, a až se provdá za sira Blaffina Tří rukavic, mohla by ti zajistit místo v jeho službách.“</p>
<p>„Kdo je sir Blaffin?“</p>
<p>„Nějaký zeman z jihu. Baron souhlasil s jejich spojením o minulých Vánocích.“</p>
<p>„Takže Quella byla celou tu dobu zasnoubená?“</p>
<p>„Ano, mladíku. Už rok. Blaffin se právě vrátil z dlouhé cesty. Chce se s tou dívkou oženit co nejdříve.“ Fraigus se ke Kernovi naklonil a řekl důvěrným tónem. „Slyšel jsem, že ráda flirtovala.“</p>
<p>Kern přikývl. Ke svému překvapení pocítil úlevu. „To ano,“ řekl.</p>
<p>Fraigus se na něj podezíravě podíval: „Jak to víš?“</p>
<p>„My... hráli jsme spolu takovou hru. Byla to jen hra, i když občas... No, přeju jí hodně štěstí.“</p>
<p>Zase seděli dlouho beze slov, když tu Fraigus propukl v smích - což u něj vůbec nebylo obvyklé. „Ubohý Pantorius. Je rád, že se zbavil všech těch záplav a horeček, ale krajně ho znepokojuje stav čarodějnické komnaty. Je zčernalá jako dno starého kotle a velice neuklizena.“</p>
<p>Kern se připojil k jeho smíchu, ale najednou se zarazil. „Předpokládám, že všechny knihy a zařízení shořelo.“</p>
<p>„Na popel. Sežehnuté byly i kameny ve zdech.“</p>
<p>To bylo jen dobře, pomyslel si Kern. Teď, když knihy byly pryč a komnata v troskách, baron nebude spěchat se sháněním nového čaroděje. Byl příliš domýšlivý, když si myslel, že by tu funkci dokázal zastat. Jeho úmysl byl sice dobrý, ale bude se muset ještě hodně učit, než bude pro takovou zodpovědnost připravený. Jinak by mohl svou horlivostí natropit více škod než užitku.</p>
<p>Fraigus vstal. „Až se budeš cítit dost silný, obleč se a sbal si věci. Rozloučíme se s baronem a zítra za úsvitu vyrazíme domů.“</p>
<p>Teď, když se jeho panství zbavilo nepřítele, byl baron Pantorius zcela zaneprázdněn uváděním věcí do normálu. Lidé pobíhali ve všech směrech a košťata, smetáky a kartáče na podlahu byly ještě více v permanenci. Fraiga a Kerna baron přijal časně zrána následujícího dne. Štědře je odměnil a pak strávil skoro hodinu líčením svých plánů úklidu hradu a pozemků. Vysvětlování tu a tam přerušoval břitkými povely každému, kdo se ocitl v doslechu. Funkce stálého čaroděje zmíněna nebyla.</p>
<p>Hrad Pantorius opustili před polednem a na noc se utábořili na mýtině u křižovatky. Ráno, když seděli u ohně a dojídali snídani, Fraigus řekl: „Je čas, abys začal přemýšlet, kam teď půjdeš, mladíku.“</p>
<p>Kern se na něj udiveně podíval. „Jdeme přece domů, ne?“</p>
<p>„Přemýšlel jsem o tom. Už není třeba, abys u mne dál zůstával. Více se toho naučíš sám.“</p>
<p>„Opravdu?“ zeptal se Kern užasle.</p>
<p>„Tarry věřil, že máš talent od přírody, a teď už vím, že se nemýlil. Máš jen zanedbatelnou praxi, a přesto ses zlé moci té stvůry postavil s větším úspěchem než já.“</p>
<p>„S cizí pomocí.“</p>
<p>„To ano - s Tarryho pomocí.“</p>
<p>„To on poslal toho ptáka?“</p>
<p>Fraigus se zamračil a poškrábal se na bradě. „Nejsem si jistý, mladíku, ale věřím, že ten pták byl Tarry osobně. Přiletěl, aby ti předal poslední slova zaklínadla Bílého čaroděje. Patrně ho použil proti Acheronovi, ale nemohl ho dokončit.“</p>
<p>„Ale proč se proměnil v ptáka?“</p>
<p>„Byl to způsob, jak uniknout, když všechno ostatní selhalo. Je to mocné zaklínadlo a odeklít se nedá.“</p>
<p>Kern si vzpomněl na poslední slova, jež k němu Tarry pronesl: <emphasis>Ptáci a zvířata nejsou zrovna brilantní v konverzaci, ale divil by ses, jak někdy dokážou pomoct.</emphasis> Mohl už tenkrát vědět, že to jednoho dne takto dopadne?</p>
<p>„Kde je Tarry teď?“</p>
<p>Fraigus neurčitě mávl rukou. „Ať už je kdekoliv, určitě je rád. Jeho práce je hotová. Ty jsi dokončil zaklínadlo.“</p>
<p>„Neudělal jsem nic, než že jsem opakoval něčí slova. To ze mne přece ještě čaroděje nedělá.“</p>
<p>„Přestaň se se mnou přít, ty tvrdohlavý osle!“ zvolal Fraigus a zbrunátněl v obličeji. „Měl jsi dost rozumu, abys odhalil Acheronovu slabost a získal tak čas pro záchranu nás obou. Chápal jsi dost, abys poslouchal Tarryho a uvěřil tomu, co jsi slyšel. Věděl jsi, jak použít jeho slova a kdy. To z tebe dělá dobrého čaroděje.“ Fraigus zaváhal, zatvářil se rozpačitě a pak zamumlal: „Je čas, aby ses vrátil do Tarryho jeskyně.“</p>
<p>„Ale vždyť jsem u tebe byl jen krátce! Stát se čarodějem trvá více než století, Fraige, sám jsi mi to řekl!“</p>
<p>„Je to dlouhá cesta, to je pravda. Někteří na ní potřebují mistry a učitele, ale jiní jsou brzy s to učit se bez jejich pomoci. Když mi o tobě Tarry posílal vzkaz, říkal, že možná budeš hotov dřív než ostatní, protože jsi měl dobrý začátek.</p>
<p>Měl pravdu, mladíku. Vrať se do Tarryho jeskyně. Všechno, co potřebuješ, už tam na tebe bude čekat.“</p>
<p>„Skutečně věříte, že jsem připraven?“</p>
<p>„Dokázal jsi mi, že jsi. A musel o tom být přesvědčen i Tarry, jinak by ti tak nedůvěřoval s tím zaklínadlem.“</p>
<p>Kern seděl a díval se do ohně. To byla nečekaná novina. Nebylo to nevítané, ale bylo to něco, co vyžaduje čas, aby si na to člověk zvykl.</p>
<p>Fraigus vstal a otřepal si prach. „Tak jednou do roka mne navštiv a já zkontroluju, jak postupuješ. Jinou pomoc už nepotřebuješ.“</p>
<p>Víc si neřekli. Kern uhasil oheň. Vzali si svoje vaky a s posledním zamáváním na rozloučenou se každý z nich vydal jiným směrem: Fraigus na západ do Velké temnoty a Kern na východ, k Tarryho jeskyni.</p><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Devatenáct</emphasis></strong><strong>Návrat domů • Rodinné záležitosti • Plány do budoucna</strong></p>
<p>Kern putoval po většinu času sám, protože teď už důvěřoval svým schopnostem ubránit se všem nebezpečenstvím cesty. Nesetkal se s ničím a nikým neobyčejným a jeho moc nebyla vystavena žádné zkoušce. Dokonce i počasí bylo poklidné. Třiadvacet dní poté, co se rozešel s Fraigem, stál na louce ohraničené potůčkem tekoucím pod Tarryho jeskyní.</p>
<p>Ale žádná jeskyně tam nebyla. Kde dříve býval vchod, byla jen hladká skalní stěna.</p>
<p>Jak Kern hleděl na neporušenou skálu, ucítil mravenčení na spáncích, kde mu Tarry před léty položil ruce. Něco jako by zapadlo na své místo, jako západka v zámku, a v mysli se mu vynořila patřičná slova. Vyslovil je nahlas a skála se přesunula do seskupení, na jaké si vzpomínal ze dnů svého mládí: tři široké stupně vedly k zastřešené verandě, na které stálo křeslo s příjemnou vyhlídkou na louku a řeku. Do skály byly zasazeny masivní dubové dveře na silných železných závěsech, se železným kruhem uprostřed, který sloužil jako klepadlo - ačkoliv jak si Kern vzpomínal, nikdy se nikdo neodvážil zabušit na dveře Tarryho sídla.</p>
<p>Otevřel dveře a vešel dovnitř. Světlo se rozsvítilo jako na uvítanou a on vykročil známou chodbou do známé pracovny. Když do ní vstoupil, svíce se samy zapálily a oheň v krbu se probudil k životu. Všechny knihy byly na svých policích a čekaly na něj: všechny, až na jednu, která ležela na dlouhém stole, otevřená v místech vyprávějících o dávném čaroději, jehož jméno měl nést, až ho bude hoden. Přistoupil blíž a uviděl, že slova už před ním nejsou skrytá. Začal číst.</p>
<p>Čaroděj, jehož moudré a magické činy zde byly zaznamenány, byl vskutku mistrem nad mistry a Kern seděl za stolem dlouho. Když knihu nakonec zavřel, promnul si unavené oči a vstal, cítil se velice hrdý. Nejen že má nové jméno, jež nosit byla velká čest, jméno dávného čaroděje Kedrigerna, ale bylo mu odhaleno mnohem dříve, než se vůbec odvažoval doufat. Tarry v něj choval opravdu velkou víru a on slíbil památce starého muže, že ho nikdy nezklame.</p>
<p>Ten první Kedrigern zasvětil sebe a svou moc odstraňování zla páchaného jinými. Pochopil, že musí následovat jeho příklad. Bude se muset věnovat obtížné oblasti čarodějnictví a čekají ho nebezpečné boje, ale byla to dobrá a užitečná magie, která stála za roky učení a riskování.</p>
<p>Jeskyně byla příjemným místem k bydlení. Jelikož si dobře vzpomínal na Tarryho pochybení, nepokoušel se otvírat odlehlé komnaty, které kdysi byly používány. Měl přední místnosti a knihovnu a víc nepotřeboval. Čas od času slýchal podivné neurčité hlasy ozývající se z kamene, ale rozhodl se, že případné průzkumy tohoto fenoménu odloží na čas, až si dokáže lépe poradit s tím, co by při nich mohl nalézt, ať už to bude cokoliv.</p>
<p>Dny míjely v jednotvárnosti učení, cvičení a těžké fyzické práce. Kedrigern se o celou svou domácnost staral sám. Nezapomněl na Tarryho varování: budeš-li používat magii lehkomyslně, až ji budeš potřebovat, nebudeš ji mít.</p>
<p>Pilně se učil jazyky. Teď už mu bylo jasné, proč na tom Tarry tak trval. Byly základnou pro jeho další studia, nutným předpokladem získávání dalších znalostí. Pořád jich bylo mnoho, které se ještě mohl naučit, a ty z nich, jež nebyly lidské, vyžadovaly dlouhé hodiny vyčerpávající a často bolestivé práce a skýtaly jen pomalý pokrok. Učil se jejich slova a jejich mluvnici, psal vlastnoručně jejich symboly, studoval jejich historii a proměnlivost, sledoval, jak postupně upadaly, jak se vyvíjely, jak jeden jazyk ovlivňoval jiný a jak se jazyky větvily do dalších jazyků, odlišných přes svou příbuznost. Přes studium jazyků se dostával k dalším oborům a od nich ještě k dalším. Kdysi se divil, jak čaroděj nebo kdokoliv jiný může mít dost času, aby se naučil, co musí umět. Teď už věděl jistě, že to není v lidských možnostech. Člověk se mohl jen učit, pomalu rozšiřovat hranice svých vědomostí a jít dál za světlem, které se stále vzdalovalo stejně rychle, jak se k němu přibližoval.</p>
<p>Jeho první návštěva u Fraiga byla povzbudivá. Ve světě čarodějnictví už se cítil jako doma a osvojil si základní zručnosti, které slibovaly rychlý postup. Naučil se několik varovných a ochranných kouzel, aby si usnadnil putování a pojistil bezpečný příchod. Než uplyne příliš mnoho let, bude schopen poradit si s mnohem komplikovanějšími zaklínadly a pak bude moci přistoupit k předmětu svého zájmu, k studiu odeklínadel. Ale k tomu mu zbývala ještě dlouhá cesta.</p>
<p>Jednoho letního odpoledne, v den, který byl příliš krásný na cokoliv jiného než na rybaření, seděl na břehu, zády se opíral o kmen vrby, klobouk měl stažený přes oči a slastně snil, když tu uslyšel vzdálený dusot kopyt. Nadzvedl okraj klobouku a uviděl osamoceného jezdce pomalu ujíždějícího podél břehu. Ten zvuk a pohled vyvolal jeho vzpomínky na osudový den, kdy se jeho životem přehnali jezdci a zabili Hoba a Mag.</p>
<p>Vtom si s pocitem hanby a provinění uvědomil, že od svého návratu ještě nenavštívil jejich hrob. Nic mu v tom nebránilo, jen jeho zapomnětlivost, a proto se tam vydal okamžitě.</p>
<p>Cesta byla čistá a suchá, ale od místa, kde se oddělovala od hlavní stezky, rychle zarůstala. Dříve než si všiml nějakých náznaků, že se blíží ke svému starému domovu, stál před jeho troskami. Komín se zřítil a pozůstatky zdí se dávno propadly. Z chýše už nezbylo skoro nic. Jen kameny navršené na zanedbaných hrobech nesly viditelné stopy zásahu lidské ruky.</p>
<p>Hob a Mag byli jedinými pojítky s jeho skutečnými rodiči a teď byli pryč. Bylo škoda, že mu nepověděli víc, když ještě mohli mluvit, ale možná ani nic nevěděli. Tak či tak, Kedrigern nyní věděl, jak si opatřit informace, o kterých se mu před nedávném ještě ani nesnilo. Nastal čas, aby se vypořádal se svou nevědomostí. V slábnoucím slunečním světle se vrátil do jeskyně, rozhodnut poznat svou skutečnou minulost.</p>
<p>Čas od času o ní přemýšlel, ale nikdy se neodvážil požádat Tarryho nebo Fraiga, aby mu pomohli nalézt pravdu. Jen jednou na to téma zavedl řeč a Tarry mu zakázal, aby se o tom ještě kdy zmiňoval. Jestliže si někdo dal takovou práci s utajením jeho pravé identity, řekl, určitě si své tajemství pojistili zaklínadlem, jež ho mělo udržet v bezpečí před přáteli i nepřáteli, i před chlapcem samotným. Pokusy o jeho odhalení mohly mít krajně neblahé následky.</p>
<p>Kedrigern už o nebezpečí nedbal. Chtěl vědět. Bylo to krásné, nosit jméno velkého čaroděje, ale chtěl znát své vlastní, své skutečné jméno, své rodiče a původ. Cítil, že má moc to odhalit.</p>
<p>Tu noc začal připravovat zaklínadlo k vyhledání skryté pravdy. Bylo to náročné zaklínadlo a vyžadovalo velice přesné provedení. Pracoval pomalu a pečlivě, procvičoval si každé slovo i každé gesto tolikrát, až bylo naprosto dokonalé. A přesto když vyslovil poslední slovo a čekal na výsledek, žádný se nedostavil. Slyšel jen ticho.</p>
<p>Věděl, že zaklínadlo provedl bez chyby; přesto selhalo. To bylo neobvyklé a znepokojující, ale možná, přesvědčoval sám sebe, byl příliš rozrušený a něco důležitého opomenul - vyslovit špatně nějakou slabiku někdy stačilo, aby bylo zaklínadlo neúčinné, nebo ještě hůře. Nebo - jak ho Tarry varoval - bylo kouzlo střežící jeho tajemství opravdu nějak jištěno.</p>
<p>Vrátil se ke svým knihám a vyhledal odeklínadlo rušící ochranné zaklínadlo, a uvedl jím svůj druhý pokus. Pak pomalu a s nejvyšší obezřetností znovu všechno připravil a zopakoval celý postup, přesně a bez jediné chybičky. Když položil závěrečnou otázku, dutý, vzdálený hlas mu odpověděl: „Tato informace není přístupná.“</p>
<p>Nyní byl Kedrigern pevně odhodlán přijít tomu na kloub. Někdo tam venku byl a bez ohledu na to, co říkal, myslel si nebo chtěl, pravda tam byla také a Kedrigern byl rozhodnut ji poznat. Zopakoval zaklínadlo potřetí. Všechno šlo podle předpokladu až do okamžiku, kdy položil otázku: „Kdo jsou moji praví rodiče?“ Pak uslyšel zvuk burácení větru, větru, který vane mezi světy, mrazivý, vzdálený a prázdný, pak burácení ustalo vystřídáno absolutním tichem a přítomnost ničeho zaplnila prostor komnaty.</p>
<p>Čekal. A čekal. Uslyšel něco jako šustění následované mumláním, které zase následovala nesrozumitelná šeptaná výměna slov. Pak řekl ženský hlas, tichý a vzdálený: <emphasis>„Ach, podívej se na něj, dr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>hý. Je tak hubený. A bledý. A vypadá tak mladě. Po všechny ty roky vypadá pořád jako chlapec.“</emphasis></p>
<p>Mužský hlas, stejné tichý a vzdálený, odpověděl: <emphasis>„Nesmíš zapomínat, má milá, že náš syn je-“</emphasis></p>
<p>„Mami! Tati!“ zvolal Kedrigern. „Jste to vy?“</p>
<p><emphasis>„Slyšíš toho našeho ubožáčka? Krk má určitě celý rozbolavělý od vyslovování těch strašných věcí,“</emphasis> poznamenala žena.</p>
<p><emphasis>„Ale vyslovuje je dokonale. To zaklínadlo se mu povedlo, že? Ukryl jsem nás před jeho slídivými zraky, ale on mé kouzlo prolomil jako mistr čaroděj,“</emphasis> řekl muž. Jeho hlas nezněl o nic hlasitěji, ale Kedrigern v něm nezaměnitelně zaznamenal otcovskou pýchu.</p>
<p><emphasis>,Je zkrátka po tobě, drahý.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„To doufám, má milá. Magie už na něj začala působit. Cha, když já byl v jeho letech, ještě jsem zaklínadlo ani neslyšel.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Kdy by jen více jedl a častěji odpočíval. Je tak hubený.“</emphasis></p>
<p><emphasis>,Je štíhlý, stejně jako jeho matka. Šlachovitý. Urostlý. Ten hoch není žádný slaboch, to ti povídám.“</emphasis></p>
<p>„Mami! Tati! Mluvte se mnou!“ volal Kedrigern zoufale. „Povězte mi, kdo jste a proč jste mne nechali s Hobem a Mag. Povězte mi, kdo jsem!“</p>
<p>,Jen si ho poslechni! Nemůžeme si s ním promluvit ani slovíčko?“ zeptala se žena.</p>
<p>„Moje milá, složili jsme slavnostní slib. Kdybychom jej porušili, víš, co by se mu mohlo stát.“</p>
<p>Hlasy zeslábly až na samou hranici slyšitelnosti a Kedrigern zavolal: „Mně je jedno, co se se mnou stane! Mluvte! Musím vědět, kdo jsem!“</p>
<p>Odpověď nepřišla. Místo toho předchozí hlas, ten, který mu informaci odepíral, dutý a vzdálený, teď zahřímal místností silou, která ho ohromila: „Jsi Kedrigern! Nikdy nechtěj vědět víc. Zanech tohoto pátrání, vrať se ke svým knihám a uč se svému povolání.“ Strohý příkaz odrážely stěny místnosti ozvěnou, až na něj útočil ze všech stran a on si instinktivně zakryl uši rukama. Pak se ozvalo povzdechnutí následované pomalu zanikající ozvěnou, a nakonec zavládlo ticho.</p>
<p>„Chci to vědět! Musím to vědět! Nech je mluvit!“ křičel Kedrigern.</p>
<p>Hlas, teď mnohem laskavější, řekl: „Přísahali, že se ti nikdy neodhalí, ani se s tebou nepokusí hovořit. To byla jejich cena za tvé bezpečí.“</p>
<p>„O své bezpečí se postarám sám. Nech je mluvit.“</p>
<p>Slábnoucí dutý a vzdálený hlas odpověděl: „Slib byl učiněn a musí být dodržen. Minulost už uplynula a ty ji nemůžeš změnit. Tvá práce patří budoucnosti. Dělej ji dobře a oni se to dozví.“</p>
<p>Zdálo se, že tohle je konečná odpověď. Kedrigern omámeně ucouvl a narazil do stolu. Opřel se o něj a snažil se v klidu pochopit, co se přihodilo. Hlasy, které slyšel, patřily jeho rodičům, o tom nebylo pochyb. A stejná moc, která mu zaručovala bezpečí, jim ho odepírala navždy.</p>
<p>Ale... museli ho velice milovat, když postoupili takovou oběť. Byli to skvělí, hrdinní lidé. Soudě podle hlasu, jeho matka byla půvabná a bez nejmenších pochyb urozená. Přinejmenším princezna. Pravděpodobněji královna nebo dokonce císařovna.</p>
<p>Hlas jeho otce měl takový nezaměnitelný přídech autority, jaký se slýchá jen u největších čarodějů, a jeho slova vyjadřovala vysoká očekávání vůči svému synovi, i pýchu, že je Kedrigern již naplňoval. Musel být obr ve svém oboru, pravděpodobně přímý potomek Merlina. Ano, docela určitě v sobě měl Merlinovu krev. A hodně. Nejspíš byl jeho bratr. Dvojče.</p>
<p>Dokonale to dávalo smysl. Jeho rodiče byli nejkrálovštější z králů a nejčarodějnější z čarodějů. O tom nemohlo být pochyb. Kedrigern se ulehčeně usmál. Byl to šťastný objev - ačkoliv něco takového předpokládal od samého začátku.</p>
<p>A také značná úleva. Nyní, když věděl pravdu, bylo by další pátrání naprosto zbytečné. Byla by to planá honba za předky, která by jenom hrozně zkomplikovala život celé rodině. Když se nad tím pořádně zamyslel, jeho otázky byly zodpovězeny nanejvýš uspokojivě. Mohl to pustit z hlavy a plně se soustředit na svá studia. Nic rozumnějšího ani udělat nemohl.</p>
<p>Prozatím.</p>
<p>Později, až jednou bude čarodějem stejně velkým jako jeho otec, vyzkouší zaklínadlo znovu a nikdo mu pak nebude schopen v něčem bránit.</p>
<p>Teď měl důvod učit se ještě pilněji než dřív. A jelikož před ním leželo tolik práce, zdálo se rozumné začít s tím ihned. Ten dunivý hlas mu to ostatně také doporučoval.</p>
<p>Zavřel knihu zaklínadel a vrátil ji pečlivě na příslušnou polici. Ještě se k ní vrátí. Pak si vyhrnul rukávy a přelétl očima knihy, které stály před ním, přešel tlusté svazky <emphasis>Neznámé jazyky, které bych měl znát</emphasis> a <emphasis>Vyznání nepochopitelného</emphasis>, až jeho pohled padl na útlou zelenou knihu nazvanou <emphasis>O výslovnosti nevyslovitelných jazyků</emphasis>.</p>
<p>Jeho otec se pochvalně zmínil o jeho výslovnosti při zaklínání. Nemělo smysl, aby vyšel ze cviku.</p>
<p>Sundal knihu z police, položil ji na stůl a přitáhl si židli. Pak si odkašlal a dal se do práce.</p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAFOAb4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5WQetW4gRiq6DmrcY6UuZ
H1rplmNSe1XYl46VVj4q3H1HJpkuNi3GParkQPbFVox0q7EBxTTE4XJ4wfarkYOMcflVVAK
sxjmquYOFi2gPHT8qnGfaooxxjFSj6UENai5+lGcdh+VGPpSj6VSCwm72H5U1m+XoPyp9Nb
GO1UmHKVnJPQD8qqyEnsPyq2wHNVZB3ouaJMpSZ6cflVOTPtV6UCqcgOTz+lUi+WxTfOeg4
qu2N2D0PtVuQdRmqjjnr0oNoqzGrKsT74+3UEdaz7m5mndmYgKewFWZQSdnc9DVG5+UkA8d
KnqbyehWZuqmq7J82eKkUMSfapPKLdqdzJxc0RA/J8q4xTHBqVgy8AVGQT9KLmbfRkJHtRg
4qQqaNpqGZWIsGlwaeVpNpqRWExViAfKeKhAqeD7+M4FBrS0kT9waOvOKcQOuaVVFI6JR6I
dtGKaVwDUqjJxipDFkVJLuioBUgHHSpTDg4xQEI7UEa2GqvapVXvilVOelTKlVdEWYirx0q
UL04p6x54qYR8e9YzkXZjrfhhwPyrWgGR0H5VnRx8itS1XJ5rmbJaZcjQkdB+VMmtuPuj8q
vwx5q01uCvSpuZnMNAQegpRF7D8q1prYgk4qEQHPSk5FWKkcR3cAflWtBHlRwPyqFYcGtW1
iyvSs5TE0EURx0H5UkkJ3dB+VaUMNOkg56VPOZ9TOSI7Og/Kl8k5zgflWmlv8g4pfs/tS5i
WyjFCfQflWdqY+cADv2rp47fC5rntSjzMeO9S5CW54xHVyPpVSMYIq5HnHSvQR6jRYQmrce
cjAqolW4yewrVM5pbl+LkCr0fA4qhDnGcVejzjFK5a2LUYOKtoBiqseatID1zVpmUi3GAe9
TbeKijz61Nn3p3M7ITA9KXjFFLgdaq4conHpQRx0/Slxx0pcfL0FFxqJUkBHQGqkhPvVyXP
NVJM07s0S7FSQcVVkHGcdKuP71WkHGapM2jEz5OT71VfNW5B71VkGOlNsaRWcsvK9xis24z
uAJrRfO0mqEykjcBQmaSV0V0GWIz1NdLpGlpPC0rg5+lc5GP3gGOp4r0LSYvKswADnbzWc2
+htG0YaHGarYi0vniX7uAwrPaP0611evQpIy3G3LDKn6dq5lsD5SOnSiEr7ilTTjcrhM0hW
pgM5IppAzVu5xyjYh2Um2p9tJt9qkxaIMCnLw3FSmM+lJsOelFwRZRQwBzT9o7GiBcr16VK
I+KVz0ox5opiIhFToPWkA5AqQL83WjmQOnoSeSDzSGCp4hgjNWkjVu1Q5IycDOWLnpUyx84
xVw2/PApUiI7VjKQchEkXHSplizipkj71YSL2rJyJaIUhFXIVwR6U9Ic9BVmOE56VjJkWL9
qu4DFakUORgiqFmu1gAK3beInmsnI55KzMy4tec4qibfnOK6x7TcmcVmy2pDdKycmNMx1g9
q0rSHtipVtvar1pDhulZuQmOhg56VLJb+1aMFtyOKsSWxx0pJmJlLb/uxxS/ZuelbC23yDi
lFtk9Kq7JM02+2BjjtXKXsWZCcHrXf3dvsszx2rkbiDLH60nIuB8/xgk1ajziq0eRiridAa
9VM9dxLljDHPfQQSuY0kcKWAyVycZrul8D2ynB1KbP/XMf41wSDoR1rs/COp302oPZXE7TR
GMuN5yVI9DWiOGtGS1Rpp4Ltgf+QlL/AN+x/jVtPB1vj/kJS/8Afsf41sqTmrKMRz1xVWRy
KrIxo/B9v21CX/v2P8asJ4RgH/L/AC/9+x/jXGHU9UuLh5HvZ+WPCsQB9AKspc6icf6bcf8
Afw0aGrjO252S+E4P+f8Al/79ipR4Vg/5/pf+/YrkY59Q/wCf2f8A77NTifUAf+P2f/v4ae
hHJU7nUf8ACLQdr+T8YxTG8Lv/AMs79f8AgSVgxarrFuwKXruB/DJ8wP511elaoNTtWfZ5c
0Zw6dvqPai5Lc4mPP4e1KHLRiOceiNz+RrJkDITHIjI69VYYIrvfMYd6p6pYR6nangLcoMx
v6+x9qY4VdbM4SXPpVOXOBVxgedwwRwR6VXkBNLmO6MLlJ846VVkJwatycVVkz7U1I2USlI
D2qqwyOauOpFVpEquc0jT6lKXO3FV2XIC1YnU5xmoMhZB6VXOaRhqVYk33aKB/EK9IVobWz
R5HWPC4OT1ritHtTPqYYDIU5rpdbtdNS2MlzM28jhc9/YVDndlciVosydVvbdwVjdXDdcGu
fkTPNQyGPJ2k4qeANINmc56VSsgTUvcEtVje8himYrG7hWI6gE9a7p/AenBv+Py4x9BXAyA
xuQe1dL4Pvb0679la5keB4mYozEjI6Hmq5jz66klddDY/wCEF04/8vtx+S0o8Cad/wA/tx+
QrpwaehywB6ZpXPMdSXc47UvB+n6fpVxem7nbykJAIGCewrjBHkdKuXt7d3d9Obm5kkHmMM
FjgAHjjpTUAxSudMIytqJbxjPSrHl8Y6GmooHNW0QN3/Cpcj0qNSy5SqIyTipljOeeasrDg
AgU7y+RgYqOY6krkCKeOKtRZGKQJg9KmVOOBzUuRk4luNQ2BUht8jimw5Dc1pwqGUCsmzNm
ekPPSrMcRzzV37JgcU9Lcg8isXIzIYoauRwZqeG2LMFVSxPAAHWux0rwuoVZtRGe4hB/n/h
WV77GU5KK1ObsNNu7pwLaBnweT2H412eneGJyoNxcInsg3GtyKBI0WONFRQOAowBV63Uqwp
WXU4J1W9inF4YtSmDPIfwFVp/CdrknzpfyFdUrRxReZK4RfU96z7zUHZCLWEf7z/4VEnFbm
KnNvQ54eFLTP+vl/IVZg8K2yvkTS/kKgme/lc77l8ei8D9KSKGbeCZZD/wI1zucexrab6l2
60yGznjiiZmJXJ3dqbJbHaOKvQW7MoZsk+pOauPbZQcVHN2HstTGW2OwcU9LX5ulbAtcIOK
fHbc9KpSJuc5qkW2AJ61y8tvnPHeu41aHL4x0FYDWuQeO9S5GkHofKMfI/CrMXQZqmn61aj
zxxXtI9ZsvJXUeDedePH/LFv6Vy0YwAa6nwbg6+3/XFv6Vomc9b4Weggc1OnQ/SoBwamTof
pWh5Vzzm3GWb/eNaMS8dKzLb77fU/zrUjOBUHpxs0XIwAO1S/lUKEVKKYnvYXjrWl4cyutF
AflkibP4c1m8elbPhuEvqUtxj5YoyM+5pmdRe6zoiBmlU4IOKRjzxTHkWKNpZDhEG5iewqz
zzhdQCpq94ijAEpqjIRinyzNc3c1wQf3jlvzNQPzUHr027FaTJB9KquCSfSrbD5iKgkAycc
UaHVFX1Kj85xxVSQ+oq7JxmqUuaSOhaIque2AaqS+WTwCpz+FWZd2cDiqNxuwRVWKcrI6vw
tYlZbhJseYMFR6iruq6Rb3kbG5dg6Z8sjt9az/DWpGTUbeIhAzxlHOcHjpW14iLramWLOcc
1LTWpi23NHnGoLKLorKULJ8uUGAan0O3kuNUiVASAck1Wm3zTFmJyTya7jwlZxi183aM55J
q7uw5RtJzOQ1mMRatOo4AatDwcd3idD/0yf8AlVHxApXXLrByN/UVc8Fn/ip0z/zyf+VUkz
hxMtz0vGKcn31+tMzmnofnX60HjXPHZSftlx/11b/0I1KjHFRzD/Tbj/rq/wD6EaVQeKk9O
L0L0TYYZ9a1EjRucY+lYkYweRitaCX5BmoaZ10Utbl9IjtODmnfZ9xHFJDIDgZxV6Pbnk1F
jZu2xT8gg5xnFPWLJAxzV8RbhxT1tzu3YqWZ+0Kqx4z6VdgBGKQQkE9cVLHHgd81kxOZowY
ZeRzWhDYPcSLHChd34AHeqFnFNNMkUKF5HOAo716VoemR6dDlsPcMPmb09hWVrnJVqqOpDp
GhRacgkkAkuSOW7L7D/GttI81aWEOMgVIsBB6UnpsefOo5u7I44s0y6vI7JQoHmTHonp7mk
vr4Ww8iDDTnv2T/AOvWbFbs7F3JZmOST3rmqVLaIIQvqyzbyT3Uu+d9x/QfStiK2DR4xVC2
h2sMA10FnEGQZHNc3MaS02MSay2v0oS1xziulnsgy5xVVbTHaspOwlO5Ba2x2Dir7W37ocV
Pa2/atL7NmAcU4y0M5SMgW3yLxUkdrx0rWFr8i8U82+2Ik+lWmQ5HFajb75WwOc1nfYsqeO
9dNc2+ZDxTYrPKtx3FZ3uzXmsj4IjGetXI+gqmhAq1GeOa99Hsydi6hrqPBjf8T5v+uLf0r
lYzkV1XgwY18/8AXFv6VpE5arbiz0MVPH0P0qAdanU459K2PMPPbe2uQ7f6NL1P8BrRjt7g
j/j2l/74Na8XjWzyQLO44OOq1eh8ZWDkCSG4jHrgH+VQdqqSS2MWO3uP+feX/vg1YW0uj92
1mP0Q11tnrNlenFrdI7f3Dw35GrxuGHU07EOvbocjbaHqNwwzCYEPV5OP06109raQafZi3h
JPOWY9WPrUpmY96jZmZTtPzEcZppGUqrkrA2MEngDkk9q5LXNYF2DY2TZhB/eSD+P2HtTda
j1zOL2Tdak8GEYT8e/51mxxKqUNmlOld3ZCFwtQv64q0+BVOTv1qdz0I6EJPzZqu+Mk5qVz
jNV3b2oSOmMkQOetVmwTk1YYjOKryZzjpVG8dSrLtGR6VVeMOOlXJACpGOtVyeP9rpQmbRj
d6la2Jtr6Ccf8s5Af1r0++g+02TEAEMoP515ns3ZA6mvSdGuBeaDAf41Gxs+1O99DKrScbS
R57f2TW07AjAzxXR+FrqK3026+0SBBnC57Va1PSftA5BHPWoYrGKG327dyjrmo5mkaOMZI4
7V45F1CZXHO7IPqK0PBiY8TJ/1yf+VV9VuWu7tmZVAX5Rgdq0PBy/8AFSIMf8sn/lW1zy8U
tWegYp0Y+cfWnFeacifOv1oueNY8clGb24yP+Wr/APoRqxBFv5HGKimjJvJ8f89W/wDQjVy
3UqmCKlux61GmpOw9IeRxVpYvl5ojHHerCEdAKzcj0VS5RI1ZRwauwse9RIBx6VZRB+dZOR
Lj0LkMgPFaUIVgKyY0YHgVdhd1xxWTkc04motqr9qki06WWZYoYy7scKo706xMk8qQxIXdj
gAd69I0bSYbGHc+HuGHzN6ewqNWclWagjO0fRI9Li3MA9y4+Z/T2FbkaHjFXRbBjkCni1K9
BQ3Y86U3J3Y62OMA0t9fJCvkwEGcjk/3P/r1Qv777IPIgwbg9T/c/wDr1n2quG3MSSTkk96
5KlW2iKjC+pLHbtv3NkknJJ71pQQjpipreNJQOOaupbFTnHFcUpI1vYbDB7Vr2SbTjtUMMO
QOK0oYTkYHNZOZlJl9IN8eMVA1qVbGK1rOIso45q21gWOdtU/eWhhzWZj29v8AP0rUS2zFj
FX7fTTkHFacdhhCMVpTpSZlKojB+y/Ko20y4t9sB4rpvsIwOKhurLKYArZ0pJXJ9ornByWu
X6VPHahITkdxW6+nHdnbUE1uQuNvQiuVJx1Ztz3PzOR8irKHgCqqD2q1Gua+iR7kmy7H0Fd
Z4M/5GA8f8sW/pXKRA8YrrfBvGvt6+S39KpPUyqJ8jPQRjOamU8H6VAOtToDg/StTzbHmtu
uWbjuf51oIi4HrVK3OGbHXJq/Hmsz0krIkWEA7hwR0I7VsWHiC8s2Ed1m5gHr99foe/wCNZ
0YY9qlMe7gimmYShzaHcW11b3tuJ7aQSIfzB9CO1S1wlvLc6fcCe1fa3cHow9CK7DTtRg1K
AtHhJV+/Geq+/uK0Tucs6bgXwwKlHUMpGCDyDXP6roexWutOUsnVoe491/wrdApVYqetDQo
VHF6HnbODk1UkOTXX65on2jdeWKgS9XjH8fuPeuNZwcg5B6Utj0qdRSRXkPpVSQ+lWXbiqc
jj0oubpkTvzUZfIpZCPzqs7beOlK51U5W3FkZW5HaqzHnjilZyMg1X8zc4B78Clc7YzRYRl
Eisp+71966Xw7fSWuqtat88E3J/2KwbDTZZJA8+YwGACt1YmvRNP0mC1syREpldfmbHNK2o
q+Igo8rFvSdm1VDt2965a7/tqS3dGhigQZPB5aulEm0iGU4x91qw9ciuURmibJIpXszKjJb
HDSyEucgZrf8ABrZ8Spn/AJ5P/KudnfDc4zW34Nkz4mT/AK5P/KtTgxOlz07ipYwPMH1qsG
5qaNvnX607njHk8kY+2zkDP71v5mrkSx8FRhjxVJ5cXs//AF0b+Zq5DcJjDD8RWTbPaoSUS
35QwKcISelSxSI+Oc1bjQEVi2z1VK5VSM7h2q0iMD16VZWIZ96mSDJBArJyZDsNj4ArRtYG
uZUhiQvIxwqjvUVvYz3EywwRl5G4Ciu/0XRU0yDc+HuWHzP6ewqdzhrVIwRY0XRYtMh3HD3
DD539PYVvRbgc1VjzV6E5IzTbseLOXM7sv28mDg0681GOJfs8JBnI5P8Ac/8Ar1lX+pJbj7
PbkGc9T/c/+vWZbq+8vuJJOST3rlqVbaII0r6s01sQ+WPLHkk96sR2hQgEcU6zlZSA1bsCR
TAA9a4pNMttoo20O0gitq2VZBtbrSrYEcrVuG2Ibpg1yybRm3ckjtcdBxWpa2m4jinWkWSF
YV0VlYgYOOKKcHN6HPOdiOysSCDituKzXaMip4bdVAwKthQBXuYfDWWp586lyuluqjgVMsY
HGKkorvjTjEybbG7PamPEGHIqWiqcIvQV2UXtVIPFZV3ZnBwO4/rXRYBqGSEMOR3rjrYbmW
hpGdj8l4x3q3CMkVEqjpirEWO9apn2soWZbjXAzXVeDMHX2J/54t/SuZQ5XFdP4OP/ABPm9
fJb+lVHcwrJKLPQB1zUq9D9Ki5qZOh+lbnkPc83t/vEn+8a0I8j15qhb/fP1NaEY6dqyuel
Z2LkWfQ1PioY+OtS5GKLhawNjFRxyTWtwtzbuUkXofX2NOzk8Ck68YFUZS1Ov03U4dSg3Lh
Jk/1kfp7j2q6elcDG89rcLcWzbJF6H+hrsdO1KLUrcsoCTJ9+P09x7VqmcM6bjqWS2DXOa9
ogug17YoPtA5eMf8tPce/866Jh1qIkqetDQoycXdHlkmDkYIPcGqrjk13evaELwNeWKhbgc
ug6Sf8A165GLTru6JEaY2n5i/AFZPQ9OlJTVzMbB57ioShZsAEk9MCtaQWNkxU/vpB1J6Cq
c+o5GI0VR2wKht9Dtg7EEWlTzAmQrCn95utallaaTYlXYC4lH8TdK56e6nIOJCM1Qa4mDf6
xvzpLmKclsz0a1uLaS4Eiqm7P3sVufa124VsV5rp16wjAzk10VtdkrlmNHtXsZVKZqX7ZXe
DWW8zTWrxM/QdTUtxch4iCaw2vRCz5YYPaolULpI5u7gaKd1Y5Ge1avg3jxMn/AFyf+VZd3
IJZmYdCa1/Bq/8AFTJ/1yf+VbwldamGKa1sejZ5qWM4dfrTdvNSRp84+taXPEbPHZZD9suO
f+Wrf+hGpY5WFRyxn7ZPx/y1b/0I1IkZrJs9KMtC5DcMpGDitKC/OBv596ykhNWUjIFZNo6
IzlHVM6GC7Vu9a1lvuJ0ggQvIxwFFctZ29zc3CQW0bSSucACvUdB0tNJtxuIkuXHzyf0HtW
drlSxaitdzf0bTYNNg5w9w4+d/6D2raRVasiKQmrsUjd6bdjzZzcndmpHCpHSqmoXYtVMFs
QZ26n+5/wDXrO1DXhaZtrZt1x/ER0T/AOvVC2uMnczZJPOe9ctSp0RVOm37zJorWQPuJJY8
knvWpbq64yKbbyoSK2bdYmxkVwSNpS6DrbbwCOa2bdBxtODUENrG3TFaMNowPy1zSujnlJG
jaO64yMitu3jimAyMGsi3ikXGRW5ZICwyMVmpdGc0zVtLEhhxkV0dtbhFGBVPT4iFHcVsIA
B0xXt4Ogtzz6s+goAUY70UtFevbsc4UUUU7CCiiim0AUh6UtIelL0A/JsAbianjXNNMeDxV
iNOAa5Ufo1Sm7kqKa6nwav/ABPicf8ALFv6VzcaHiuo8HIRrzZ6eS39KtbnDWh7jO9A5qVF
6/SmBec1Og4OB2rU8jkPN7cDcwxzk/zrQiHTNU7cctx/Ea0IxWJ7ChoTr6U88DANIi859Kl
xk8VSMJRIcZ70Y4qQrSgdqoz5CLbxzTUaa1mW5t3KSJyD6+x9qn2mlZPlI9aQ/Z3Oi03U4d
TiIGI7hR88f9R6irLDJriHWSGVZoHaORDlWXtXUaFqyandx2d2BDcHnPRX+nofatOY5KmHc
NVsbVlYmUebKMR9h61n+JdNF1asbArDcgdOgk+vv711VwBDHjpgYArnbuQl6UuxhSunc8Yv
IpobiSK4Ro5VPzKw5FZ8mRXq+raXZ6tFtuF2yKPllX7y/wCI9q8/1Tw7qWn5fy/tEHaWIZ/
MdRRax3Rqxl6nPNJUZXdzinS859qgEhU4qJLsdVKdnaRZtmZHxnFbUFyQo5rnSx65p6Tumc
Niudxu7o9B8rWp0k93hPvVhXMm85Ga6/TPCaz2KT6pcSLJIAwijwNo7ZPrWb4h8OHSoRdW8
jTWxO07vvIe2fUVSptas5/a0/hi9TlsEmuk8Gxn/hI4zj/lk/8AKufQZNdb4OT/AIqBD/0y
f+VadTlceeEmdztOalRfnH1qTy+elTRw5kH1rS54zg7njEqH7ZP/ANdG/mamjiY1de2UXcx
P/PRv5mpFj3uEjUsx6BRkmudyueoqHLG8iKNT0xWrpumXOoXIgtodzdz2UepNbOj+Ebu7dZ
LwG1h9D98/h2/GvQ7LTLXTrVYLWIRp39WPqT3pWIb00M3R9EtdJt8Ioedh88pHJ9h6CthIl
I6VKsQqwsaqhZmCqBkkngVR587tjYYQD0qnqOpRwBrWzYG46Mw6R/8A16o6jrYfdbac2B0a
b1/3f8aoWsOGBzXLUl0RdJNP3iS3sskMWJYnJJ6mtaKyIIAqS2hUgEVrwQKcc1wtHpX00Ks
FpIMEdq2LaGdSOtTQW68VrW9uvbFZSRzSYy284YypratpXGMqaILYcHIrUgthkcisHFnPJo
ntZAxAIrobCNHYcVnW1qvHSuhsLdQR0q6UG5HHUasbFrEFQYq30FRxptXipTX0tGPLE86Tu
woooxW6JDFLRRWiQgoNFFDQCUh6UtIelZjPyvEPPIqaOA+mPrVoQFyvXNWorQnAzXmJn7HU
pK+pDY2X2m9gthwZHC59MmvS9O0PTtKZ3tctIwwXdwTj0rho7Q5IA5qyliWHO7P1rWMktzx
8TQc9Iux6Gqqf4l/OrEagEHI/OvPI9PbOMkcetXY9O+UZJ/OtPaHlfUpX3Oi1XQrH7LPfWy
bJl+cqrfK3PPFYUcOQDjipYrMIec/nWhHCoAwBUuXY6oUnFWk7lFISO1SeURzV5Yxu6CpPK
yOn6U7kJXZmGM5GaNvNaDR88j9KjaMjnFFzVQRSKkNinFPk9zU+w5J20xlbHANFxqmUpVHT
HWrWhW8cl+5b7ypUb5yMirmh4GqnA6oaSbuFSleDNC81q9sP3cq/aIR2Y/MPoapDxDpVwcG
4+zv/AHZRj9elWtXhDo3GeK4K+gBdht71ak+bU5o4SMoNo7UywyDdHNG49VYGmFwP41/76F
eYS22GOBj6VTkhI/iP51vzHnPCO+56ReaVpF8S11aQOx/iGFP5isaXwdoLNkGVB6Cb/GuEk
Vh/E351WcN/eP51LaLjRkup3w8GaL0+1XP/AH8X/CsTxFoVpoyWlxZyySRtJhw7BsY5HT8a
5Uhs/fb86egOMFifqam6OqEZ9We0xTR3FvHcQsGjkUMpHoaxfFlxHD4anidhvmKog9TnNcJ
Y63qumxGG0uisXUIwDAfTPSobu+vdRnE17O0rDgZ4Cj2HanzJowWHcZ3Es4fOvYYSQokcKS
TjAJr1qxstC0sFrJ4Udhgu0oY49Mk15Kq5qRVBwMVm5HcqLatc9lW6tP8An6h/7+CpVvLQH
Iuof+/grxwIB0o2HPSjmMJYa2x6i2leHJJ2mYQlnO4jzuM/TNadoulWgxa/ZYvdWXP515FD
CWPStm2sDjLDGaiU1EFhZ1Pieh61az2zMP8ASYv++xVu41GwhT97ewrjr84NeYQ26RAcdKW
SRegxXN7XmexosGu53E/iqxiBFqj3D9j91fzrEvNYvtQIE0m2PtGnC/8A16w43HqKtpKuOt
aWlIznQpxRehcjFalvI3FY8MqZrQinRQDmolSla6ORpHS2cp2CteCRuOa5q0u0WMZrUhvwO
mK4JaM6uX3UdNbyNxWtbu3HNcrBf8DmtSC+Jwc1zykYSgdXbuxA5rVgkPHNclBese9akFyx
I5rnlM5pUzrreXBHzVv2E4BHNcTbTEkc10FhKcjmlTrWkcdSnodzBJuQVZrLsHLIM1pjkZr
6nDT54HkzVmLRRRXUiBRRSUua0TEFFGaTNNsApD0paQ9KzGfmZFEQR1rQhTJzir8elHeNtW
ksDGOa8dSR+zVEVI0wxzjrVyMDH3fypRbMTkVLFbSnIzntVcyOOS7kkYyPu9qmUHgY6dqfH
bPnrmrKWzBTk9KpSRjKKIVx1NTKVwBU32fC/c/GnJb7nHy8VcZHJUXQI8Hp2qbacdamjtwD
g/liphAc8rVcxkoFBkPXqKhK8ZNbItgy4zionsiBQpDasY5TrimMhx0rWFi5yTg019PbaTk
U+ZGtPU5+VevFT6HhdZXP91quS2HB5FQWsDW2owSgjAYA/ShSRpON42NW/iDIRjtXD6jBtm
b0NenXtpkEZHTiuP1LS2OTjmonOzFhlfRnCXEeCTWdKuWIxXRXlgy55xWLLAwfOeBWyldGd
WHLLUyZo8HpVGReTXTS2BeISKRzWRNaMp7UKSYp4dx1Mdhg05KnktzvPqKFgYnoKZkojBin
qBiniBgOnSnCFgKk0ULiouRUwGB0pI4n54NTiBttZyZ2U6N0NBqVcd6QQOT0p4gYdjWbkaL
DN9C/YoGkHoK3dyooxWTZRbEzVqSQhT16VzSk3uKVJ3skSXF4FXAODWcbzJ61WnkZmzjpVV
CzMa0hDqcta8fdNlLo+tWY7o+tZKhvSp0zmu+1loedNNbm1HcH1q7DOTxmsaHJANaNuDurd
7HLy6nQW0h8sVowueOayoMhQK1LaN2I4rwa7949BwtFI17Zz65rXtmrMtbZyAcVv2doOM9a
4ZI5pqxdtdxxW9aQucVTtYUGOK2YGRByaycDz5vsaVpAOCTW9aBEwa56O7VOBVyG7Ykc1m3
GJyyi2dxYTqMAGtuN8iuJsLohhzXV2s2UGTXt4LEdDzK1OzL9FIrbqWvbTvqjkCiiincAoo
oouAUh6UtIeBzQB8EISpAxk4FSjLHBUGmyMu/sMgGmrIV5zXz0T9nk0TIo24Cjk81ajijVM
kVRWV1JOAQKkE7sgA/StkjjlNJmtGkZAfGMVZSFGGSODWZG8mAD93uauwzsDzyKLEOSZaW3
U7m25FWEtE4OOKiEvCYyAevFXVOI89jTuzF2EFoC3AFP+y844p6t9eafuGc5q0zF2IXgZQe
elQBHdgMZFW5HBQ4OabGUj5yM1SM5K7G/ZTjgVBLbEqQM1o+cm0DPJprsmM5FK7LVjn5rQ4
I5rMa0kaQKpJxyDXRziPa2DyarRJEXyvemnZGyXM0jQtw1zYI55ZRtNZ15aOykVoWFwkNyY
WwEfj6Gr08alsYGe9RJ8yDl5Jnm2p2kis2BXJ3MDhiOBXqepW6kk44ritQgCyHAqqU+hWIg
3FSMWzjZt0LEDPSq17pcg+YKDWiVCEMOCOc1s2jQ3kA3KNw4NE5OLujfDWqx9nLc86ktJQT
lBmo/IlBHyV6Fd6VFjIAGaxprNEYjHSqjV5jKphXT1OWNvJjp+VNEDg9DXRNCuOKgMIzirU
jlehQt4XLAbCa0YrN9vMefwqe1VFkAY4rp7W3jeNT1rCrOx6uDtJHNJZM38JGPanfYTg5Xn
6V2YsoguSAKgmtoVGc1yurdndocssLxAj+lVpxKV4wB6V0U5gRSc8+9ZcsiN0Aq4q7uc9Wr
Gn6nOTLIWIxTrW2dpQMVsNGrHhea19L09GBdlHNdLlZHjR/e1dTCNpIo60scLZxwa6S5s4w
3AFQx2iZ6Zq4VtNTLFKKlZFGC1kOMCtmysHZxkdOalgtlAGAa6GwtAqAkEE1NSu0rROalFS
kQw2IXBY1tWtvEuMDOafFahRyePer8cSrjDfpXnSOmepLAigg44FakDKvOMVmBtrcNxU6yn
oGrJtdDklTbZsR3K4GBVlJiTisiKQHgsOKuw7iwxzWEmznlSSNaFs4zWnbEkgCsy2jZiMjF
akbLGuF61g49zlnE2rWURYOea37C8LMMmuRgLsw4rct5PJQE9a1oycXdHn1YHZRXCkAZ5q0
sgNclb3rdc8VpwX25gC1e3Rxp506LRudehpcGqS3S8DNSrMp716KrwZg4tFij6moTMo71C9
yq96HWghcrLZYComlUDr3rPlvlX+Ks6bUMqSG7j+tcVXGpGsaTZ8OpLIWBPpVmJyeCKkMAJ
4XoBUi2/wAw4NciP1yVwzkgZHrU8C9CcDNPW0ZiDjpVqO24UY59K0UjknHW4sanZtOSTVy3
XDrkZFLHbHaM9atRwY7Urk2FxuAHXBqxuIXCnINPjhJzx2qRIcx4Ip3MpIamdoz2pwXPU1M
kQAxtOaXyecba0Ri0QbevzVEVOeDVowH0xSi1dhwpNVcloqqjFgxJGKdKMjGecVK0LxuEKf
nStExXkYNO5HKZMyE5wwGKrncDhSM1oSW7cqAPektfLt71Hnj3Rg8j1pM3hdJuxkSmYPycH
rW9BcPc2aPn5x8rUeJbiw1HURPpln9kiwMRg57c1nWTNBcqGbEb8N9al2TsVT5qtJTlFxfY
W/DsjDPauK1PzAxNeg3ls5Bx0rj9WtGDE9BUR92VjazlTaOQleUA8dK0/DrSyXDjacVWkgJ
Jrp/CVgTbyTEHlsCt5pNWOeheMuYfeqwjOFrk75uWOMV3upwERnArhdRRgxOzFctNWlY9Ju
UqTbMd5iBjNR+ax5AocEk/LSqo7iutpHkatjBOwkziuv0a6MkKcVyOwb+RXYeG0j8jBXvWV
ZLlOvBykpNG20qheRWfc3EY4wa2pLVDHzWPd2yjOPSuOyuejCcjn7ycFiFB4rOEgJ5zWjcR
AP1zVdYU6Gu6KSR4eIqSlNsbEQx4resJ1WICslIFJ4q7BDtX0pSSZjCcou5eldWNJGyA8Go
Nh/ClUY6mlojGcnJ3Zr2gDyqAa3xNGgUZ6VzlhGxBfdgngVdVJd5+bOa55tXO6jRajfubn2
75cY4HvSi/cjrz2rJWGVkxu61bS3kwCcnFc0rG/IaCXZP3ialSUbuWNVY4fXNXo7XPOzNZt
mMo6F6CVcKAnX3rbtJEU7mBAFZEFvsIP3asF3H0NZ2RxTV9joF1BAMDIq3bXQds5JrnIA7t
yM1vWcRRQSKjluzjmkjobeZVj3HrUn2ze4UHisWS4YAAVJC5Vd5HWiXZHI4dWdCLpVUKDV+
0uBjdurk45meQZrWSXy4etKDd7mE4G+t+PM+9Uy6mA33q5WO4OSc003ZDdar20kZOijrW1T
/aqvPqHGd1cybs9zSvdFoqTryYvYpGtLflv4qqm9IU5Pcd6xnuT64qu9ydp57isHJs3jTR4
P8AZscFc5AqRbPKgkYwa2PKQYJHp/KnrEgVvfpXpKZ+kTsUYbfkHAxV2O1BIbAwKswxLtAO
KtRRHGCBQ5s55WKDQ7cYGSTxVyGNWA9ameLEqnggcCpo0CZHA5q+bQ5L6gkOBmnCAdOfWrC
L2HXpUoCklVIJFUpMhtECQjgEcinmHocVZUYHXqadtUnp0rVSMG9Sn5IPUVo6XJbwTHz49w
x3qHCjpShB61SnbUiSUlZkN8sc12XiTC5qtLb7omI69q0Ah3Y71KYD5Z65NL2mtxaJWOeaD
5csOarSWwKEla3ZoOcKKpyou4pn5qTqJnRTkkYjRKvCjmofI3NuIrXNuZX3kALTPIGSR0Xi
oc0dcZXLFvEtxaKDyy8GsDWNOGDxXSWEXl3YQn5XGD9ak1PTw8R4qee6uTBqFSz2Z5LJaES
MMV23hKzC6IrkdXasi7szHdMMYrrvC0a/2JsHVHNdPtE9SJJRukY+sQgbsZ/KuA1OA7q9Q1
iA4NcFqkPzsAKwhO87nW2o0DjWhO8/WnrCcdK0Wt8npUyWvy9K6nM8hWMX7P8APyK6zw5GP
KIx3rJNr82MVv8Ah9NtyYyODWdWV4m+FklUt3OieIeWOKxb2I4f6V1ht8w9OtZF5Zko3Fca
mro9WKWpwVzH89QCP3rYvLQq7cVS8kjpXoKSPAqpczIFUipllZR1prRtmk8tvTijmRlYnE7
dM1LAGmmWMdzVYRtnpW3o9k7OZivTpmspzSRvRpKcki9ChRNoAAXirCqGdcD61YW0Ygnnkd
KljtmU/Kv1rjcj2/ZpKyHRKMZxU4LgADoaSNGPGKspCx6g1nczlFEkClgT1zWjCQgAxUMcQ
VBxinEsBkClocU43LJkJOFPFSREuQuOc1XiVjxjANaNrb9DStc46kUjStIsOCRxWi0yomO9
UkOxOKjeRnYUN2OPk5ndlxW3vxUjNg4H86qo4TOaRZCz96zaMnC7NW0yW55q5PLhdtU7UFV
JqOeUlxzVWtE5HC8i2sgEZNQmb3qJnxHz0quZMAnPFZOIuQtNNjjNSLKWjIzxWcHyMk09H4
IzSUdRcmlwkkwSM1XaX5T9ainY7uGqq7NtPPenylqJyr2+OBg8D+VNK5JGz9K05VUDIGeB/
Kq2wMind1PNdcYs+znUsMii2rlj0q4kbMnFMgi3TMpPC81etxviDYxircLHM6lyoIShDdTV
tId23K84yalWINhsc/Wp1jOMt1p2MXIhCFSAAeepp0UagMApBz+dWFjJkAzxjmnxrl3IGFH
Q+tWkZSkRrEpznqKUICuRxVpIwDnbyaFjyGGMVZi5FEphVYdqcV9uDVgxjcvqR0qTywTtxw
RRcnmKoTJwAKcxIAwvSrCx7QMUgTCHec96LoHIzpc7z6iqMke9gfumtCaMPMAM4NU3QBWZg
SSdo9hS0LjMrY+Qddq9/Wo2DpEGk4LHpV4oWCR+nJxVS7BdgcYVTWdrs6VNJEZLCYOCRjmu
hZBcWaSDncK50SF3KRgKmPmJrotGfzdPeP8A55nFRa2g51LpSOK1m28ubNWfDF4kN3JZu2F
m5Qn19K0tctRsY45HNcS8jxSjY5RgcgjsaKfvRsKpOzT6M6/XQI4iWO0+lcBeDzGJ6/St29
1VtWhhhlk8qaMYJ7PWc1mUXJYH3Bp048rdx1arlFJbGH9n+bpUrRhU6c1pCJfQGkazaQ5Iw
ora5x3fQyBExPWrtnvhmWReoNWvsyhhxVlbYBAcUm09Ag2nc6mxuI7m2DAA46j0pZoY2BGB
zXO288lnJvjPB6jsa1l1e3dcnKtjvXDKlKL0PXp4mMlq9TnNXt0SYhen8qx/JGM4rrL26gv
YPssce53b7wHNOTw2cDcePSuhVOVe8cU6ftJtwehyIts9qT7OM9q6e90pbVcgVhvHhye1bK
XNqjlqRdN2ZDFa7mAAyScV2unad5VkilQCOtYejWyzX6K5AA5rto4woxng81y15vY7sGtHM
zhagORzipltVILYxV142wccmhUZUHmKACOcVgm2drqEEdvEpAxVoRQnI74p3lnaD1xTkQYG
4ZPtTbsZczluM8oEDHp1qMxEP0yBWl5e1cnpUcYDE4GRmlFtsxqTshkcHAyetaKKEX8KjSM
jtwabI7YxiulWPOk3JkjzDpnrT4VGC2eQOKoxkl8kYq6jhEweprNxI5uhISWHzYBNTQREnr
3qEMhOM4I9atWwAfNSk2yZtJF4LsjNUjkyA571ZkcAAA1VBDNuz3qpdjnS0uPmfChevNVmb
chFSzE54NQ/zqbagoiqDt5pykg4NAz5eCee1RkncBSS1KcPdIrjO7NVCxKk+9Wbg1UL8H6i
tHEzijKCM2Dk9On4VGY2KlVGCDmtCGMlgqlTjG4A5xxU0luyxu2MntUe2sfSzaa1MeNpBLu
I656Vp2zZtI1A5Y81Vkgf5Qpw1altCy2yIi7iPvGtpVNLnFGWpIqjIXB46U55oUkERmiWQL
vKtIAdvrj096WQrDFJOqGZwQiRhgCzHtzXm9/O+q3Uthd6bcTan80f2yNg6wxhxwdoO4DH3
eeauleYpTSR6aMn5gDge9SQgqNpA55qDR4Gj0q3hMqTxxjYkibhuA4yc85qhqOsi2m+xxWs
8kjZBlVSqxt2GT3P5VUZNvlRhJ23N2JlcHG0kHBAOcU9clGIUHmvP9O1q5sfEH+mQzSTsWV
bdByRg/MWzg9fevQ4gktt50Tgpg5K8gnvg960m3C1zGT6kTgZHyjceBilwM7So4p1tbyfJv
8ATNQzBvMwpOM8mlzJuxg6tlcmBBwxGAeaa/zBSFBUipQheUIFLFewpSjoQFACjr7VnzIFU
uUWiUKeORVO4iTHUD2rX2tszWe9szyqQCQO1NTXUp1LaFNImMLbRg+tQz2rSQLGcjnOcVq+
U2Cg4J6CrEtuVMW0dfXvWbqJalqpoYZsCsbYQLkd61NFsnSSVccOM4qxIjSKw8vBzgGtDSo
JBejKEDZjmub2qvubSq2gYmsWLmF+Ogry6/t3ScjB617nqtuRBIShHFeVahBuumOOM1VGou
ZoyqYi8EjkHhck96iKSDjJxW80HzHis/Urqx023Wa8kKh2CgIhY/kO1dand6HN7dsLGMmTa
c1ryQER/dqjp8kFwq3FpMs0TdGX+vp9K6RYt8QJwaiUmmdFPEJKzOYMTb+FNaKQH7IG21al
tf3mVXvWvBaB7Mris5Ta1LhVi2zkZlK+tQBckcc10dzYgHG3NVFsj02c9qv2mmpLmr2H+Hr
E3F2blx8kfAyOprsTCoXPH5Vc0vRYrTTooyPmxlvrVuS0ULxXm1K3PK56FOcYJRRxOuxqsQ
4xXFyR7mNd/wCIYMgoMcCuONuQ1d9CVoXOLFVbzK0IaNwyMVYeldjpV39rQK+BKg5HrXM+Q
QRirlo8lvMsiNhhVz99bGVHFOmzsmhBA4OWOPpUTQ4YQkHaT1qzaXKXdsJY+Xxgj0NWJYXb
ahHYEkd64+flep6iq8yumZ0cYa4Kknjj2q6LPJGGIIq0lsn3tuM+varMcBCgjk9Kh1EyvaW
RVe3PlhQwBIqGKFgjFegPataQARYK/MveoUwsZbaABW8JxSOSbcmVVjZoudxAPGKd5OPlPX
FWyyKu5hgU3KM+8HqhpOXMxpcqM2SMoMjkE1GQS2CeBzT53AEce7JJpqHdK69TnArosrHFz
NskSFix755rVgjdRnk8VDaQ8kOM1oBfLTK5xjGKEoile5UmV9o9z0NNSNvmBXleald9wwcH
BoG4DjkVHKr7jbaVinIHY4K4pvltjJHHtVkuzPjAOOntTskDnGR29aloqOqKgUgA46Uhzkg
1cC5blO3Y0xoxknsPWhRsX0Mu5+7Wc7dRnuK2powyscZB6VkypjPy9635XY5U1c5bSNdgk8
T3U0PFq5jSZNwyrkDLFjj5RkcDNdidd0GW9XTbfUIricxCYshBRYyPvluhX1IzivnKy+Lb6
daQzQ6cl3qDyKZ47z95EqrGFG08MCe+eBgYrI1XxFffZPs9jb/Y7W4j3mFBuiWNsH5N2WXn
PehZbKUlzaHo4jH0OVyi727eZ75pXjLQtc8WjRbB5ZGJOyTbkOQSGA9BgZzXZape22iaDNq
F27Rxhgm9Bkpk43fh159K+PtF1O90+8W+065lt5YuS8blCOfu5HrXsXib4ppf+HLfRNGd7a
KeNlvo7hAWJJxtD9x1OeOvWtsRlslUioarqeTh8wjOLm9LHE6t4lv7nWpZDqE9xaC5cq+dv
mYON3124Fd/4Q8W6UIdZmv5JtLgfy1jS0IZo9zEtgHkjpz14FeTXVvHBDH5UsEgZmIVWzIg
Bx83bnqMZrc8Jz6HFqRPiBZvsXDbIhksfQnrj6V61XDQdKyX3bnn4fMKnt+WUtH32Pf9P8W
aU9rFbaIX1mQsERf9XI57kqe3PJriPHWtapNqUltctNp9tt2rGr/60epA68981Rj1zwnp2i
32p+HftFlrvmeXDE75VImzkqOh46jtkVzml6tPdSCHURDLCCoNzNB5rQqDxjnpnt3zXJh8L
ySc0tPM7a+Lpu1O/vPqtRss2pTB5ri7aTYQvzyfMeOwPtXrvgSXVZLWxme7k1GxbKPbW8IB
gfGFLHjIA9K8lk1W7uL69mllVheECQogGQPu4/u9B0rc0vxfqGj6b9ksZDAzEt5gHK5GPl9
K7cRRlUhyxSPMw+IpQm3KTt597/5H0MY1SQFz2xWHql3aadptxfyup2DcqE/ePYfz/Kuf8L
eN7TVNNhsLqWT7dFFgl+kuPf1+vrXnfifWtU1TUGkj3W8CsNkLtgDHQ56E9/avGoYSbnyy0
OyVa65mtDqbzxPeajcxQ3E0un2ki7mktXKOE3YO4Hr9f508eMZ49ag0+GdXsLUKJZsE7Yxg
NI3HPtjtzXmGn69dafrEd3cAXiopjaKU7ldf7v0+lQarq/2py8CrHuyTsXZ15IPr+Ner9T1
5WtCY46l7Ny6rofQ+oeJ9B0u2S6u9SiFvKpaLyzuaQZ6qPStO3utOvEVLS+t5pHjEyqkili
h74FfJEt1MwVWcsFGFBOdo9B6Vp+HNeXRb83hhMsyDMTB9pRvX3riq5S1C8ZO5FLHQqS5Za
eZ9RC0kMoYLk9PpXLeP/El5o0C6TpEMj6k6bhJtyIlIPzc8dR39ab4f+Junv8N4/EGtOY7i
G5FnKkYy0h4+cZ68HJxXjHi7x/c+ItZv3jlu5YDIyQRqVAMJHCnC5689e9eVhcHXnWftFpE
9GnUhBqVTbp5nsuh+MhDpVnDrkiSXokSN5U/dq4Ofm5wC3B4X2ra1rxhb6T4n0vSLSZDLdS
ESuR/ql25B9ieMdjn618l6tqtncIEtIJrIIAWEsnmHeAehABA9j0rS8KeItXur220lbOLUX
eUPmfcztgEKM54xk4rullPve1vt02NFjMNOpy9PvPojTPFv2aOPTtYv7eJJ0eSS4nm5B34C
jtuyRnntXK21zNe+LL5/Mk8uMFNplDx44+7jvkZ/rUGs+Hprbwrbvd+Hm1G6niJEKQZeNAh
YOhzzyVJGO3SsbQYLc6lbSWEdulqQJAiyMCi44x2Y5ySAMDJFcM6cYuc4v/I6q1KLpOpHsd
Pq1tL/AGXctbym2lC7lkUZK454HfpjFeE67rWvSWl1p2qXF08hCM0nlKEkj35Uk4yhHTj0x
Xq3jrxPpulad/Z19HcS/aEbd9lkCFAMD5j2Bz1rwHVtc06a0gSwtri2vYuJJpLgy7iGOBzw
B09a7MrpVJx5pI8iNSNKneZ6L4H8Y6Xp0q6fqd7FZWrKWRgrHdJ0y7HoMDjA5zXosnj/AMP
6drEelTySSF41cTx7fLwwyPmJ9K+d9BtdU8QaiJIdO/tS6uXcNGuIznGSwI4GBk+lbC6emk
63ZHVLSG0UTmQrfyljtQdHCLnDE5BxzXZXwdOU9Xr2KhJVl7Xo/kfTcclveQRXVs3mQyqHR
h3B71bfUtP0qOD7fcrD9ofy41YjLH1+g7ntXnGn+KLzRNBvNa1Z2l04LHFZJGp8mID1JAOe
fxxXmOq+NZPE/iGS4ZUth5ijzonLLGmQN0aN/E2Bx39K8ang6tWTX2V1/rsVCny1LTlp+Z9
OzW6s4YYYMOMd6qadNps/iuHQ1u4mv1IkeAHLKvvXkOq/ELWV8L6hpVhaXkluirs1iYMmQe
WLE8Ak8AZHoBXlOjeNNW0nxpH4k0eUWV3vAYqcqcnkHOTg962pZfVqQld2tsTpTkueWr/q5
+gptRs4UDFUbiNQ23aM/SqGg+MI9Z1prKSKOKZbVJZo4ZPMjjPB3B+hDZ478V0TRRtIW4r4
yVWdOXLPdHZ79J++jhdZ0/fbyTlCBXEm2XfjbXqXivVtH07TWjutRtbclgm2SRVO49B9a87
l2ozMxVUHO5iAB+Ne1ha8nC7uceIm20+5ntCAelN8odqpReItOutYfTYJA7pkM+4bRjr3z+
NauQeld7qSi7SOduUd0XNIuGtbxTn5DwRXoAtkdI5UO5WGVx3rzaPAbdiu/wDDOoie0+yOQ
ZY+Vz3FcleX2kdmHxDT5S4tmC5AOc/oamjtip5BAWryqc7lUcnmpDwBjHXnNYRqHY6rZnTQ
/KSRnNVCgIBKgLnpWtLKhb7wz2FZ7jI4TDZ/OtVUF7SRFJb703YDJVURqzYwVCjH1qy0jQg
g4zikMsbRKMAt3963g0ldkSrswrmB2uGZR92rFlYsyhs+5zT3BefkYJ/WtKHbFatnlmGAor
pc1ayMYzd7k8VlJsV0PUVYMDxJjpVy12/Zo+MNjkUy5+9gnjrUN9DZT1uYTI4ZstxnrTwZA
qrjOasywiQ/IcY5xUbgoXJkGNv41rF6CdQy3klikJTkE85pxnlIB2jipGG4HHK0qIojJQHJ
9a0sJVAWUseM5xSuWBy/GKSOEGTqM9hU7rvTBHIqHdM3jNNalCdwseTn6VkTSHJ28810E1v
vAIGBWRcW+yQ4wM1vFuxjJxTPg5HIYkmtGK/uER4VndUYbSAeCPSsvOEySCTT42zzX1kVfc
+Tq1GtEzchvJhbNbiVhC5DMmcAkdDVuOZiOWJ+prGhJ6Cr0Uhq7HE02bkMxYDcc4Hc1eilH
GOtYkUlXoXORilYSvsbKygvvJyavQXLxo0asQrgbh696xY34q5G/Q0rDTad0aqSgdKczktm
qaMSalZjn0p2CzaN7w/qcljqkcyTRwOudskhO1eMZIHX6VPr3ie81FEtzfSXCId250VTuPX
p19j1wa5pQfvDHHvUfeodKLlzHXGvONPkQpOeppp+6adjI4FNY/LjFanOipJ3qm5wetXJKp
S0CFF6EgeJ494OcZY8E98VlPIyncjsGzng4qxKTVR85pWSNHOUrJvYqyE5JYknOa7HwLBLD
JLqYJjdjsjZTgj8a5iLTL68G22t3Yk4JPAFd9psY03T4bbnMY+Y/wC1UOz0LUnBo9L8UzeF
bjSotavr/W7C8hiJMsUDB5X8v92qv91BkDp2Oa8P0LxRa2Am1C4uXg1eA4jkjwrbOFC4+6R
ySeNxrp/EGpPqFkY4XlSIIgMbSFgSoxnn/IrxjVN0d3JxgNXDHCxd4Pqer/aMkk0rrzOl8S
ePtT1maVLi6V42iKARrwGPXBPY/wAj0rh5JTJjI5Hf1qNj83Skz7V206UKStBWPLq4idV3k
dT4cWOfT7iKaSRERwxMf3gCMcVp6v8A8IyNQt30M3lwZG2SQX7bmVQi8gqADlt2PQAZql4E
ex/taWHUkma2dMuISN/1GeKveJdKeztG8UW/lmymuXtYA0wSdWC53bFwcAd+meKxqL94tWj
vw0+Wi3o/0/r0ZL4l12zntWsLS61K406Jdlul9cF3STglto4A/h7+1c5oGrvo+tW97EYQ6N
yZ4VmVRjH3TwevSsV5pJMb2LY9TU1s0UcglkGQp4UHnOOD9M1pGjGEOUxlinUqqSOo8S6rH
cIbawuEFtMouZUik2o7ZIBMYACt0OOetYWjLFJrFtHcSCOFnAZmbaAPUnBx+VZ88zTTPK4X
cxydowPyHFTWQL3kajsc01BRg0iJYlzrKo+jPpL4M3RtNRRZJ7ZbNbpcSzyEo7ngHHVmA4A
xjJJNfR3jzxXpngPQDq2oqD5hKQRk4Mje30yK+Xfglrdroni2OzubeGaDUtkLmW48kx/NlW
Rv74PQHr0ro/2rdXu31nSbTzYm0+FHjt2SUu5bCl947HkY9RzXxOJyz61jVzPR/kfRVMTzR
hNrRLU4D4k+M38TXdxf3Wpafe2kskclsLZmV4cgjGxueNnze7AjrXLweNNQQf2faXfm2V0i
wS283GQCOdx4BPPNcCZS/wApOB1GBU6xn7Oku+M7ieM/MOnUV9ZTwdOnBQS0R5M8yqVJXSs
j1cfYdP0iS9juoIrtFS4MQwSAeAm4Z3KOPr3rufBHjXTdasYbK+1WMamoCnevliT6dq+bUu
ZF3BXKhhtIBxkelXLS8aLO1RvPyhs9j1rnrZfGpG0mW8fGpZSVj6l0jxFaatqt1p8cM8EsD
sI2kHyzKDjKkfjx7V1+nzS2tykqkqVOfwrwT4eX3m6xorPqFy2XfzkMh2g9gAOTnJJNeu3v
jXwzpmpRWF3qKrPJII8BflXnG4t029RmvDrYF83LE0nJRacNj1+Of9x9pBIVlyKWOWSSJWO
S2eR7V87eJfiDeXWrwWmk6xZTW8UnkxYlaLY2SQxBA+mQdp4717D4a8eadq1ssjQFIEPkpd
+YpS6YAbmA6oNxwN3XIrzZ5ZUgrnpRk/Zqa1OmaMrMV5JxkD2qlJKqlWmnVFLBAXYKM5wBz
71y2p/F3whpupTaRb3Pn6nFIVeOf90i4+8N5OM9h715d8TfivaXMlnH4XuEKKr/AGiK6t/n
R8jAyeOgx39qqlllZuxPtbe9LRHvTk9Dgt1Az1qjP5gPmKwXHUelfKtv8U9ffxla6/e3J/c
yA+VD8gCYA8sdcJgcj6969R8Q/HLw3PpuNEgvRcSEbt0YRT/eAzniux5ZWg0kznVaMrWZ6g
kvmPlZVYqdrbTnB/Cuf1f4gab4e8VQ6LPE0y4H2idW/wBST047+9eFaV8WfEGl2s9uohnYx
mOJm6Rndnfjuccc9q5+LWLmfUHvJ3JklkLuQcZJ612U8tkneewvrdKErbn3FbOsltHNHKks
TgMjqeGHYisfxHq9tolgLy8ZtpOAq9T61z/w78Z6Bq3h630qGeys57NEiitDcM0hXOBksqh
iSei5Nct8V/EkenX7lhBJNbQ4heKdWILMAQ6HuCD6V5zwVTnO6lVpuVpbHpFvMt2pnhYlCB
1PK+oI9abfO4RFwcE4zXF+BPFmj/8ACKzXP9oo1tFHuaLgTo5PzDyxyRzktyDWXoXjm/1XV
JpL/UbGSxLlEtIoC04x027M5J7/AK4q1hppsJuLb5djv/MPEe0n3qGa4ljlHULV5YQwDKWX
jOGGDj/Guf13W9A0Ur/bGqxWnscs35CtFQqGfPF7Fo6jhgMfMTxVqC9JdueQeRXO6dq2k+I
bNbzSJTIUIWRCOY2PY/hzXR22myEeZjG7171boysXTnG+pPJdKFBBPNZc0u7OcjmoLXWNI1
vVL2w0a7F1JYMEuNqnap6cN0POR+FWrqzfaBt4B61UKc0tUa1JUj4BBBIHpVmLtVSPrVuKv
sEfDyd3dl6LgVci7VSjq5HTJLsZNXYifWqMefWrsQNAF6MmrkWeKpRCrkQoAux5qfJz2qGM
DHWpsCgYZNAzRgDvS4XpmgA5x14prdDTjihYnlO2NGdvQUAUpO9UpK6JNEnkG6YiJfTqatJ
p1nbcpHuf+84yaTaQ1FnJxaZe3eTHFhc43NwK1LXQrS3Ie6fz5B2HCitaWU5561SkmIzzWU
pmqjYstcpEgSMBFHYVTlv+CO1VZZs8mqMk2AfWs+ctQvuWnuQXxnAYYriPEFridiByOa3Zp
2xjPuKrajGLuzWZTyBhqTl1KUbaM4FvvU2p7qMxTlTUFdSd1c5GrOxseHpvL1cDdgOjLWr4
lumvIIA5B8hPLGABxknsOetc1Zy+RexS+hrRvbgSIVzz3rGp8cWdNFtRa7mOalimeF98b7W
wRnGeDUR64oArfc5Rx9q0dIQNdk+i1m1taGuBNJjuBUTdosumryRvjUXsCWjmEPy4L4yR3y
PQ5HUVga7r13r2oNfX0oluXOZJf4pG7s3qaZq1wSfLHesfNYUaSXv9Tqq15cvsr6DgadmmU
5a6TiHr1qdKiUVMtIC/bXUtvgxSshBzlTgg/WpLm+luH3u7ZAwAWJwPTmqG7ApjPU8qvc09
pK1rls3TFgXYt9TW5L4x1Gaz8qW9unlCiIESbVEQIIXAGeoHftXKM1KvNRKnGW6NKeIqU/h
ZpyXks8pkZzlupzn9adNcSykySyFmPUmqKnApHkyKfKkZyqzlrJkxlIPBqRLiQFSrkFTkY7
H1qluqaM80WJTaNOF2ZtzMSSc5JrRjk2isqE1b8zAqWgLb30sTq6Ssrqdysp5B9Qe1UpbuS
WYyO5d2OSzHJNVppTmoVfJqeVbl88rWuddoGtCyuwJYo5Y3+U7wcqDwcEc5xx7eldlB4tsP
Da3Eun3ytqEkabFsE2oBgHDScMMHIK45xzmvKUlKgEdaiedt2d3NYToRm7s7aOOqU48u571
oHx9aw0d7XXNPudVulkLRzvOuWU5OG+UdDjHtXl/izxpqfi3WTqOoNHHjISKIYVBnp7/jXI
eZRvpxoQi7pGc8XUmrHZaT498QaFYSWOj6g1lbyt5jqigktjBOSM8+lO0b4ieK9Bkc6dr97
CkuBInmlgRntuyB9RXF7/ek31fs49jP6xU7nX6P4r1PSNej1rT7kw3SMWyOQ+eoYdCDk5rv
5/jd4kk1K4uoXht7WTb5dqYVkWPA55PPJrxVJMVY8zK1LoxfQtYqa1uc3HVuKqcZq5F1rvO
Iux1cj+lU46uR0AXYs/5NXIx0qnF2q5H2oAuxCrsX4VRiq7F0FAF6PGe1T5AzzVeP6VPzQA
vHrToopJn2RRs7egGa0dP0ea7xLMfKgz1PVvpXSQ29taRlLeMJ79/zqWykjFtNBwA96x/3F
/qa1UihgjKRQqi+3Wpd3oeKrTTBQfmqHI0SIZpABgGsu4n2k5xmlu7pRnLVg3V6CTtJrN3e
xokluT3FzyazpbsDvVOa4Y5xms+WRj3p+yfUPaRRdlvFGfmrOnvDzg1Vkc81UkkNP2SH7VE
k922OCc1JpV75kslpIeHGV+tZMrk1Wina3u4516owNP2asS612ixrNtsfeBjHWsWux1aJZ7
YyJyGXcMVx5GCRTpvSxFVdRKf5jY5OaZRWpkm1sLnJ5paSnxxSTPtjUsfagW4zNbWkuEspG
Jx839KzJLV4hlqvxfutJ9C2TWNRpxsjopwalqULuUyzsc9Kr0pOSTQK1SsrGMnzO4o5qQCm
AVItBI9akzjpUdBakA8tUZY00tTSTQA4HNTJ0qJVJ7VJ8w6g0Dsx5bFMLc01jTc0rCJAeas
xdaqrVmOkwL8ZwKc8nHWoFbApjvSsMSSTmmo3NQs3PWnIaLBcub8LVdpOaGbioC3NKwXJt/
vRv96h3UbqLBcm3j1o3iod1G6iwXJ1fmrKv8tZ4bmp1f5aLAZkdXIutU46uRVsIux1cjIqn
FVyPrQBdiIq5ERVOOrkWaALsR9quRdOlU4hV6BHkdURSzHgAd6ALcQyQApJNdRpmiqqi5vU
y3VYj29zTtJ0hLMLNcrvuD0HZP8A69aFxchAcVEpJIuKJ5JAgA446Y6VD5hYkk81nG73HBb
ApTchV4PFY8xrylqWcIp5rEvL7gqp59ajvLtnO1T+Oaz2zirjC+rFKXLoivPIzkkms+Wrsv
4VW8mSZtsa59+1a6IxbbM+XvVbyZZm2xRs59hXSw6TCMNOd59Ogq00kVuhAwABj5RgCodRI
tU31OSOiX7jJRYx/ttVeXQrlR808Q/Gt271WJA3z5NYF1qrsfkNSpyeyL5IrcpTaJcAZWeJ
vxxVB9Gu2ON0X/fVWZdRmPeq/wDaLBhuovNdBqMH1NUQSR6QkMzhpEHJHp6VyNymy4dfeum
tr5LhXjzz1xWBqKbbon1pQeupdSPuaFKtiDT7F4Ed5ZCzKCQMDFY9SLM6DANayvbQwg4p+8
bqWGnof9U8h9S3FSpBKzBIECp/dUYrCW9uF6OasR6jeyYXz9q+wxWMoSe7Noyje0TRv4QiY
PLdCKpXjbLVI16YpzkPIqeY8jnqc1BfHLY7Cs4LVI2k/dZn04CkFOFdh54oqTPFMHSigdx2
6kJppNNJpCFJq7a2vmEFu9UQea17GdSApI4rKo2o6G9JJvUsixULwKrTW7J2zW7AVdRjBqG
6jG01yqbW51XOdZPao2jIrT8lWbile0yMgVsqhMoRaMxM1ZQ0ySLYemKVTgVunc45R5XYn3
YFQu3vQWqBmosQBOTUqGq+ealU8UWAkZqiLc0M1R59qAH5ozTM0ZosA/NGaZmgmiwDwamVu
KrZqRWwKLAV4quRVUjI79KuxAYBqx2LcdXIuelU46uxHpQIuxAk4xVyMYOKqQybR061djOT
SLsraFqPtXc+GtLEUAvJgPNcZQEfdHrXF2yh544z/EwFemW7BLdFGQAMClzWGoks8ojj254
Fc5e3bFiqk5q3qV2yggZrCLliSTWcVzO5TfKhd79dxp/nSFdpNRUVrZGakxSST0pCCRgCik
JO08/pTF6ieTEMNKwPsKa93DGNqjp6VBKT6mqMn1NZuF92ac6WyLM+qf3R0rGuryWTPOAaf
Kfc1TkIpqCQnUbKcpJznmqUlXZO9UpO9WZlOSqUnWrklU5aAG20xhu0bPGcH6Vav1EilgQc
Vmk/NVrzCwINZTWqaOmk7pxZTopzDDEU2tTmegUoJHekooA0rR4dwAyZO9R35w4XPJ5ptl8
jPL3AwKhnkMkzMaxUffudMpv2ZHTgBjOcU2lFbHMLmnxxSSn5R+NJGvmSqnrXS2lrGqKB/K
sqk+XY1hC+rMMafKRnNL/Z8npXUfZ46Ps6Z4rHnnub8sV0OZXTZCOBSNYTxnI6j0rqkt1HW
laGNgcihTkO0H0MOwvXjkEFxw3Zj3rSupVEJ9ahurCLYD36g+lZd1dvgR5PHGazspPQpaE8
MgaYKCK21th5fA7Vz2mRmW43ZxXWYCwn6U3GzBs5vUIwh+tZoJxWhqcmW71mZ4rel8Jz1/i
FZqiY0pNRnoa1MBwqQE1CtSZ4oAGNMzQxpuaAHZoz703iloAXPvRn3pKKAFzTgeKjzTg3FA
H/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAL8AgEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD0u5u217w+v2LWp9EtmQAz
yWyoWGB3btWl4b8KxaUnnT6ncaxOzb47m4IJVewGOMV53YeEPiDcQJEviJl0yUruhuAjSKn
qBjaD7V67ounNpekQWT3clw8YwZJAAW/AcCvYg3KXvI8XHRhRg1SqJ3ey/Vmk7uwxtX/vkV
EzOckKuR/sipTx34prYwdqnmug8NGZqOpwafYvc3Sjap4VEBZyTgADHWvJL0eN/G2pXWp6V
HBon9lM8UEhQea57qGxz/IV7HdzWdtb/ab+aKCCLkvKQoX8TXmeqfFvwQEn0yCW8liyVZ7K
HG7PXBOPzrmrtfalZHvZYpxT9lT5pd97HCL4j8R+HmgN18QLWKaKISvZzRCRRITyjbRx9a9
T0v4iaJe+GYNXu72xspHGGR3XaT0JHHSvP7O70m/ZbrwT4SW3lUGN7+9tjKqDqSVGSW960f
Bj6Le6RrNndPpELb2IuNuyMswwx2Pjac9hxXLTqSUrJ6M9/FUKdWF6kLONu1/wL0HxV0+PX
Jobq5s5LUsNrWsbtn3BK4Ndrp/jPwxfiIx6raiYnakc21Xz7A15Dc/D3RJpNOtNF8VQX0jS
bLgpKmUXruVQentXP2ek6zba5LHolrd3uqWcjJLcQ7TCiqeDnHJI7ZrNYjEQl7yugnluBrQ
5oSs/u/M9z8V3ngdNKm0/xVd2EVvOd7RyEbs9iAOfxpukeMPCmvwDS9A8RWzFE2bY8JJtxg
Y3Dn614MkkF/4lWTxjqgs7OfMhkhRcow4wygEjvwa9I8KfC3wFfRXdzb3q63E0qvDKrlJIB
6HbjBJraGJlUl+7ivnucGJy6GFhepNt77aFrUvhd4DkvopZLoR3Qk8wie4DiQ9wynrXQ+Gf
B2g+D9Nke31PYso/fSNKCjc8cdBj2roxo2mWdqsUOkQvtGAGjBJwO5NZ/wDwhWhz+dJqWnx
zPMwbGdqx+ygYA+tdcaMU+ZJXPJli6kouLm7EEc/gh5RcF7d5IyT5xiP4/Niqeua5oe2GCw
vtTa4fJRdLhMhYD8MYqnrB1DQ38rw9cXusWsRAn0pfnOCf4ZMHHH8Jpy+N9JilAGheIm1Hb
tNstkS8f+zkfKBS9ole+gckpRvdv5lG11f4jwFZLTw+2oWajhdREMEx57bc/rW54f13QPEe
rTl9Oex1+3H721uowJUH+z2K/SmQx+PfEkRbcvhSxc4AKia7Yev91P1rB1r4Uat9ui1zw94
pvG1qEj97fsG3j0yBwPaleW6u15kxlBXTkovy/U7TXfC+l+I7SKG7gCvEweKaNQHQ+xxXl3
jzRdFggg8NeGNNivdUL5KKvzRcdS47n0NdMunfF7WIF0/UrrT9HtcbZLm1O6WRe+D2zXZ+G
vCWneGrMx2qGWd+XuJTudz7k03GNRP3TajjKuFSaqXtsk9PmeS6b4d8c2sOmXVv4MsINSsI
/LFy9xzKPRlHWue8ZXnjy1ia31LQrBHlzk2qFyo+lfTXlnYSVH5VVawgZmmMS+Y3Vsc0lRc
Y8sG0VDM3Kpz143PjTSodY0qfzIVVomIZt0e5lY9yD0rv7PXbQXS6jeWStcWZWRbiNcFT05
9a9r1zwTpOtQMt7b4fGBLH8rL+IrzO9+Et/pz3D2WtSXNq4/1DxDc3tkUoUXTXL8SO9ZjGs
/cvE3bH4m6bcFEkkt0LDcd6hM10Nt4p0mZQz3MUIY4BbbtP0NeFaj4X1iJ5YV8JXTTRruEg
wQUHcH+lYtnb6n5hZp/IjYfddcqfbHY1f1lX5bBPK4zTkn+J9WJcxvHuiMZU/wASgEVG96q
jLlAFHJKgV8rP4g1PQmK2uoTWrt0WJs8/7vpVC+8W69qUJhu9ZuXRvvAnaT9cCrliow0a1P
OWWKTvc+jPEvxQ8P8Ah5fJnu4pbkj5YIgGYn04rnrDXfiR4wDNpVhbaDprkbbi4jDSkeoB4
rzb4e3nhXS7p9R1+FZroPmGeQbwo+nrXu+leM/D+oxr5Gpwlc/xHGKIzlU1vZdi5UI0laMb
vv8A8AxH+FkWqvFN4k1691CdOm3CKPXAxXV6T4I8NaUmy10yHI53ONzH8a1IbuOUboXVlPQ
g5q6s43dRj2NWopanHUqVdrv8jNvU0rSbGW8nsogqjhYoQzt7AY5NeXeIdYuPEF2dHXwNGY
nXepvlMbso7jaODXtG6NpCeMj1pJI4H/1hV+uP/wBdZ1IynpGVjqwWIp0Xz1afM/VngWmaV
rerxPpaeGEl0y2cxTRM4BjYjsW54roLbwHrPh6y26foVhe220eaGunjlYZ6nPGa9YeMJby+
Q8cMsgwHwDg9ifWvPfE/g3xTqklvDB4uuLqwncC6ilZUEY7soHUf7Nc0qTpx5neT+R7cMxW
JqcitTi978zMfX7j4b6SkSy6BDqd0ygyR2jo3lnHTJPr6VU0iHwF4tvJLOLwtfQzhQZHnty
VAPTLjp9a6Pw38NLDT7K8stditL/fMWhnRQrBMevUGsTWdH0fwhbSWcmutIGYvFBJfNb4Qn
uUBLfjWMvapc0krHbF4aV6dGpJy762fp/wRniVPC/haKy06x8QQ6JdRZCukXnzKCOme341z
vh1tbn8T266V46vNZVX8ySFoGVWTvljUcvieKewbRrrT9ImtFBP2u4V7iRvQbgAxI9etYum
29vE1xLCmoTmHlLi1+QxqfY84rjniU2uVaLoenQy2fLL2u/dq+57vB4su7u/ksE0cQQofLe
a9dYd/b5BjLfWse/8AhL4duA95ZGXS70kulwr8K57nNebWVx4Ys5ll17xFrMMuCXg+Zmcdt
pBODXUaePh/4rCadZ+IdTt5mbd9k1C4cCTA6cn+RrtjXVRWml9541TBSwc7UJOK6tJs9a0e
7so7eDTP7WtLu9ijAYCRGdiO+OtbQZtuPlB/3B/hXzFdaj4V8NeJbe+0DTLx3s5ysjblMUu
OoVjzXuPhXx3oni21YWbyW1xEB5kE+Ay/j3FdFLERb5JWueLmmT1KSVeneSer0tY6kGQkbt
h4wflH+FMYnHyqp/4CKfugPInT/voUwSQjpKnX+8K7Ez5v2T7EYDbtzBcf7ooxuLEhMn/ZF
S7o3b5ZEyMHAIpdgJxjpV8xlKFuhX2vjlEGOnyj/Ck2n5mKrk/7Iq0EygXv700ruG3jB6in
zEWRWxIRtIX6lRTvmZuQm3/dFTMmVxtyT0FREMso96pMWiAZA+4v5D/ClBfcCNv4qKTnPXN
OHLj0ApMNB2XGDtQ890FMYFD0XHsoqQEsOuKOgy3BFSFkRbspnCrn1Qf4UeY4GMoP+AinMx
I6ZHeojnsOaej3JG5cfMxjHPXaKRiTnO0/RRzTwrMpAxTCMZAJP1qwsRszqRjZ9Noo3SCTd
uUk8fdHH6UpPHHak4GGJoFYTexO0bPrtFUL6G4meCa2KpPbyCRG2gc9wfY1f42jPXtTdwYj
BGAelTKN1YpaO5F/bOtf8+cX5iil3D+7RXN9Wh2Ov61U7nG/DTxFLqWmwWdwWaSKMZZzksP
WvS0BPJx7V83eHPAS6zcaaba+vLGVSPtE0Vww8xcc7fevbvCekato1nPZalrFxqUaynyJJ2
Bfy+2T69qXNLmtY9PF0KcVzRnr2sdJLzDIQcEAmvE5/El3YaBb6zq3iHWM3dzLEsVqYwECn
jqPSvaXAEbE56HrXzl4qC/8K+0kOeP7QuQP++q4MwlJKCi7XZ9bwZhqWInUjVinrHdJ9+4m
r+IPDXiS3SHWbzxBeRRNkJJNGBn1wBzWSI/Aa2MlqsOs7XbcDviyv6V6/wDDbwr4cv8AwHZ
Xd/o1rcXDlt0kiZJ5rsB4J8Jf9C/ZY/6518tVxsVNp3dvM+6nVwNCbpqm9O1keCaTr3hrRI
5Y9Km8QWyS4Mix3EY3H8qyden8La1d2ktwNWa2jJMyTSJ830wODmve9c+F/hfWrdII7JdNR
TlpLMbJG9s9MVxmnfB200SV9WvtYiaKCQlINQAeLyv9s8fN1q442nJbv0OapisFLak7nlNi
/gbTtUElvpmoQ2zLxmVWmZvbjgVqw+L7axi+yabb6tDaplin2pYySevAX+ddz4g8QfDN4Xi
0KfT7O9TgzNphmR8ds1r+BoNL8QkNcaRoN9ZEcSpGsM4PqYsnj8jT+t8kb2a+ZnKdCKuo/g
jzVNY8J3E8V/cadq5uUGA32iM4/wDHavQeLdBtJWkt4tbgd/vNHdou764WvbNY0fwT4f0ef
Vb7RbKO2hALEQg5JOAB9Sazwvg2G4uE1Twtb6bFBbC7M88SGNk9mHBPtWEcd1Sl950LG4O1
pU2/uPF9U8ZXs0EradrGt2zAgL5lwHH4+tZx8Uz3NlNY+I7jUNQVl/dPHdlAW7bhj+Ve7aq
fB1sLJE8Krew6igMEtrApBJ7Mf4OOcnirkPw48ExPMP7Ig82dvMKl8lOnC+g4rZ5ire9zfe
ZSxGDb92lb7j500/V9QsBFHDrepQRKpAWC4PGfrW0niPQIb5NQa11tr7aA1wupbS5/KvoK5
0rwbY2Ut3dafpcUECFpHMaYUDqTRaab4RvtPt7y203TmtrhQ8bGFRuyOOvesnmCfR29TSOK
wS09l+R4d/wnmn5+5r3J76of8KB4708/L5etnJ/6Ch/wr3pvD3huJPMfR9PRR1LRKAKQaL4
ZCp/xLNNAfhf3afMfb1pf2iv733j+tYH/AJ8nhn/CcafjZ5WtEY/6Cbf4VH/wm+ndRBrBPo
dTb/CvXvFE/hfwpY2t5e+HoJYri4S2BihT5WY4BOe1bA0rwyUEgsNN2E4DbExn0z601mGl7
S+8FjMF0onhLeNNO8rJs9VYd86o/wDhUP8AwmWndrDVM++qSf4V78dO8MJD5htNNERON21N
pPpn1pJbLw1C4Wa202MkZAdUHH40f2h5P/wJlLGYP/nz+J8/Hxlpx5Gl6iexB1SSnf8ACXa
UTg6TqBJ9dSkNewaLrnhXVfEOsaG2kWdpcaZKsRMojxNkZBT1rf8AK8NK7qI9NDIcMMJlT0
59KHj3HRp/exLHYW11S/E+fpPFumoBnRb5s8f8hKSqU2ueG7glp/CsrsefnvnPNe4eNdb0X
wXpFtqdz4fhvIZ7hbfEaopVm6HkdKqP4l0uLx/Z+D5/DNulxc2v2vz8psRAOc8daaxravyu
3qUsywsXb2WvqeKrqXhUuGHg/BHV/tbk/nTmv/CmDIPBiMT63b19Iwjw1OdkB02Q4LYQxk4
HU/ShT4bNq1wv9nGFW2mQbMA+hNZfX11i/vYf2hhulL8T5qbVPCoGB4Kj4/6epKkXVvDQTK
eDIlwen2qQV73eavpEWo6ba2GnWOoxXkpjlmikixAAOpH8X0Facc/hyUqIpdPkLMUG0oct6
cd6bxqWvK/vZSzGg/8Al3+J88L4n02NdqeGML1AF7N/jSr4qss5Xwv/AOTk3+Nesa74zstG
stX1SDQLW70/TCiF1lQPKxODhRnCj1PWur0/UvD2oWJu7eSwKxoHl2lD5WRnDHtVPGta8r/
8CYlmOH29l+J8/f8ACU27MMeFV/G5nP8AWnHxNDnJ8Jx8f9N5j/Wvouzk0nUIjLYNa3CA4L
RBWAPpxXM+HvGuiazqWp6dew2enXNleGzRHkXM5AzlRgflS+vXvaL+9g8zoLT2X4s8ZTxLC
wP/ABSMRxySZpuP1pW8SW2cHwhF/wB/Jv8AGvoVNV8OO8kcd9Ys0TiNwrKdjngKfQ+1PXUd
Be6e1W8s2njBLIGXK46/l3pfXf7r+9j/ALSo/wDPv8T52PiKDAP/AAh8P4yTf41DNrllIwa
bwNaSH1Yyk/qa+iItc8MztKsWp2EhhTzZAHX5E/vH0HvXOaZ4/wBFvvFOsaVMtlDYadCkw1
DzR5cgbp1HFH1u93yPTzYf2rRX/Lv8WeBxyRoswk0AyF2LRhXkQRj0A9vei1la3Ks+lzTzB
93mbnB2/wB0gcEV9T2uoaJe3b2lnd2k9wiCRoo2UsFPQ49D61eFvBn/AFKf98is3jox+x+I
/wC06TVvZ/iz5vl1GwvB5r+CbOVsccS5P61gRLa2+qtdT6AlzFn5LZ9+2P3BHNfV6xxo4Kx
Jj/dFPe3t2G4QR4PX5BQsdH+X8SP7Ro31pfifLWoa5aNpElqnhSG2ibo8YclGP8XNLpuq29
jZLH/wiVvcuBhpnEm5/rg1714l8Pa7qFpMuka1Dal12iCS1Ro2HcE9fxrk7bw54p8EXtpqS
X914j04J5c9jjBhz/EvqAe1dUcVCUUuva7GswpXcuTTtf8A4B5+PEePmHg21wf+uv8AjUcn
ipI1/eeEbJMnqxlH/s1fSGnTJfWEN21n9n8xc+W6/MPrxXmfxtQL4f09lUL+/PIGP4aVDFK
pUVPltfzZ1YbG0q1WNL2dr+bKPh/7DcyeFtYi06OxuLi8kjkWB2KsAOOCTXseccgfWvFvCG
P7C8Gtuz/xMZv5V7WABjFfS5Y/clfuz8041iliaaXZ/wDpTEwN+7ilCrk+lKx+XGPxpdwC4
IGa9a5+f3IPLycnmmmPJKkde9T5/CgAck9aq4itsIJ3D2pQoGcVMeQBn6UxhhsEc1VxCBQO
Rkg03jZz1zUmADwaQgDt+FJBciJHQYx61ERtbPepGO5RgYpp9DjPXNUSMwPY85xTCoByBkH
tUhUquV4PXiotysMN8pHWtRWDYQMDkfyqJ89B0HtU28qvrTAzZxtGKARCT0K9R3puVzkDFS
MFOflFNAO4cUhkOTRUuG9B+VFK4Hlvw51+0v8AVbK0i+9DAS49K9l4XBGK+a/h9eW9l41KJ
IFidVAkbjORkA19JQEPCpXk7evrXOpXPbxq1uOkJaJsjtXzn4o/5EDSiR/zEbn+dfR4XKnK
9q+dPFOB4B03LD/kJ3I/U15eY/Y9T7jgX+NU9Y/+3Hrvwq5+HGnk9y/867jHoK4b4Uf8k20
76v8A+hV3XGQRXwNf+LL1Pext/rE/VgDgdK57XvB2jeJnJ1kXNxGFwkImKoh/vADqfc5rdN
zbFxGLiIuxwF3jJP51zs3i829tqdy2h3hg064EMhUqTKvd0GeR7daiHOneJx81ihbfDPwxH
4ai0S5tPtKRy+YZiAsjnOQCw7dvet+28L+HLOaKe10azt5osbJI4grD8RVe18VabLc6dZ3L
i0v9RQyQ2jsC4Ud2x04rcWaCRmRJkZ0+8qsCV+o7U5Sn1Y229zA8ZQW154VurS90qTVLWcr
HNbxAl9pPLDHcda8evfBHiG08PeKvD+i3Ooaz4dksVezivlPmRz7gdiE8kAV7F4t8UWXhPR
v7SuYzcYkVfJSRVkIYgZAPUc1si8tT5SPcxRyzAMiM4DEH2q4VJQinbTcycVJs8WXwy2seN
PCiX3h6+i0VdJNvdqUaNRJ23YPWn6V4Y1eDxpqUOsQauIoL37RZS2qBo5YNm0RmQnIGONte
xf2npglWNtStd7EqFMy5J7jGaqajrlnZ6PcahazQXjICqRpMv7x/7oOevtT9rJ6WHyK9zw6
LwvrOp6P4tu7nwveQ6hqMDw2No0ZVLaFMbBzwXarM/hvXri/0FbnSNVt9EfShaMlrEpktpx
jLbSflJP8AF1r2nw/rH9taPHdyxJb3GSJIA+4oQe/cZ9+asvqumI8kb6jaq0X3wZlG3680e
2ld6C5Ffc43xxo99qHhbS7KznvYbmCRXWdIhPtZV481P4gehrz+Dw34tutXsv7f0u+gsLvT
/Jxpihvs8ofdnDf6vdwcjpXuX9p6cImkW+gZFTzSVkB+X1+lVdD1aXVtMa/mtVtIjIwjHmh
yyA8MxHAJ9O1TGpKMbWKkru5x3xO0LUdX8F6XpthYz6hLHe27yIPmbYp+YtXB6j4Q8QPpPi
iwtdAuxBc6zBc2cSrgeUMbyozx3r2XVvF3h7RdKuNSvNVt/IgwG8twxJJwAAD61cXWdJEdv
I+o20ZuFDRhpQCwPTvVxqTikkhOKcm7nmes+Criw8S2F5o+js+hGxuEks4hu8u4kXhypPfp
ntXNy+DfEslp4a0bU9BuLu2tIxcahcIQzzsuTHBuJyAM817jJrmjw3JtptVtI59wTy2mUNu
PQYz1qpb66174ml0u2hge0t48yz+cNxfP3VUdQO5p+1mlsDgrnjmr+CPEl/deKvJ0BornVr
q2ksbgMMQBcbjuzlcfrXQ2nhkt8WVm028tbrTLq2WTVAhDH7REQBn0JNej3XiLQbG4lgvNZ
s7eWLG9JJlVlz0yKr6bd+EoJ9Qk0u502OVT5t40LICCf4nI/nUurNrYaik9Dlfi9oWreIfC
Npp2jaa99ML2KZ0QgYRTzySKxT4U1G1+MWn69YaDdDS001reaRn3HzGHTDMTXf6p4z8N6T4
fu9cm1OGa1tCFk8ltx3HouPU1aXxHon2S0uJtTt4BdorxiSQAkHp/hUxnOMbWG4xbueQaV8
NtUf4VarY/2Mun+JHml8mZyA7xM+7aHB4BHFT3HhbxdDda3rGl6Dk3Flb2trZylRiZVw0xG
cfLzj1r2BdX0p9SOnJqVu15/wA8Q43Z9Pr7UahrOk6WyJqOo29qzDcBI+Dj1+nvWntp7WE6
cbbnjln4I1myl8FwWXh6VINIvTNdzyOgeUsvzSEZ/vE8elbdv8OdStda8VxWc6QaZeo82nq
P+WdxIpDn2x/Wuqj8ZI3xAm8MvBCttHYi+F6JPlKk9+2PetVPE2gPbm5TVrZog4jyGydxGQ
MdenNL2lRdP63EoQ3X9dDxb/hXniCf4cXWnPoN2uvfZUsi0l2himVZN2VA7e55qe++Hfim7
u/EIsrFbCC8tbQQjzFVZWixvQgdM8163N4x8K2+3ztfs4y8fmgF+Sn97Hp71YuvEWgWawvc
6vaxrMnmod+Qyf3uP4ffpVe2mug+SNzmPBfh3VNO8W+INdvIjaW2oiJYbQsCQUUAsQOATXD
3Xw88Uyy38sWlR+ZN4gTUY3MyA+SOvPY+1dz4k+IFro+tRWFnfaXIh2/aGnn2m13HhyP4lI
6Y710uvasdK8L3esQPbMYYfMjadysTHsSw6D3pKdSLv3G4xl8jlB4FuYvihda9byrDpN7As
lxAMZNyuQrfkc1zOn/DvxLbvolpPDG66Te3N3LcmUYu1fO1PXnvmvR7fxZo66dYS6lqVpBc
3UKTFY5CyANgZB/uk8AmsHxn8RrPw68FvpctpqF79sitZ7cs2Yw565HGfalGdS+iBqO9zip
fhz4uv/DOuJc2VvDreqyieWXzV2bUYbIEx0XA71Yu/APijVp/Fk7aTb2K6rpkNrBG0yn94g
Gc46Zx1r0mbxz4St717G41y3iuUlEDxtkFHPQHjjPvV2bxLoEGo/2bLqkK3QcRlCeAxGQpP
QE+nWm61TsLkieZ6XovjLw5rGo+KV0O2Dpo8NrHDLdL88keM5x2PavWdLuLi70i0ury2+zX
E0SvJDnPlsRkiskeMvCrbQdYtzuufsgzn/Xf3OnWjxR4t07wquni+SWR7+4W3iVFJ5PUk+1
YycpvValrTZnQ7RjAFKvynNcpeeL7efV0s9HvLRo7WVU1CSUMWhzwqBQM7j78Vm+IviLZ6b
rmk6bpEttfNdXwsrkfN+5J9GHBI9KFTbeiBzVjv2AABHSoySa55PHfhM6h9jGtQGczfZdhB
GJP7h4wDVew8RXV54vm0hp9Pa0Qv5UschLzMMZQDoCvfmjklv2BSR1IJ7jmvKvjaS3hrT8c
f6Qf/Qa9WIPSvKvjZx4Z08gc/aD/ACNdWC/jxPTy3XFU7dzC8H/8gHwaASR/acvX6V7oMA8
E9a8K8IMRoPgzH/QTl/lXuWMHJHfsa+zy1e7L1Z8bxvpiYekv/SmOY9T+lNwN3uBT8EHmmH
rXrI/PBDgHAo6NjvRzuHQ0uCWJ71VxDcHknkmmkEdafnjFFADAMnpzTXGGyTxT8EHimE/MQ
3SqQtCNsHgDp0qNiGJx271I3PGDUbKB3q07EjTvUexqN0BYEt0qwOF9c+tRuox2GaaYEW0Z
bBHPU0YGTilP3cDg9/eoyy9B196sBmOTkYpqfezzntmpf4cYz3pqhtwO7jPSplsNEWXoqTP
sPzoqB2R8fpqVxJ4laWFgsmEKtngMBwcV9S+AdVuNT8NJJcTLK8Z2bh3r4osNTkuNXilaU4
BG7ufpX0d8JdYSDVpYXl2pdD7nUZH9a46L546H1GMgpRse9FsKxJ7f0r5x8V7T8PdP55/tS
5/9CNfRWVMZLDnH5187eJ8H4e2Ax11S5/ma4cwWkPU+r4GVq1T1j/7cet/CgY+G9h/vP/6E
a7wDBxkVwvwox/wrexwM/PJ/6Ea7qvga/wDFl6nt43/eJ+rPm5tIvNa1HxTY6Jpk0uqDxBH
JFdRjC2yLyxLZ+UY7d81sDwr4jmuvEET2+pae0urC7s7qOESRnanVkP3lJ7e9ez6foOkaRc
XVzpljHay3bb52jyDI3qfetBc9zmrlXfRHnqmup4na+HPFA8WeF9YvfDoSVdNnt5mt1XZBM
SdjEE/L6+1bXwz8O6ppk0c2u2mow6paJLBLLIU8iZS+4Nkcufc9K9Upc47ms5VXJWHyWPEP
HPhbxDf+IfEjJok2qi++ytYzIQViRGy65J+U/wA6XV/B/iy6u9diit5XuNQvLSeyu8jFtGn
3gT1Uj0717aQSc0h5bJqvbytYXs0fPl54A8STx6qT4ekknm8QQ3kcvygm3H3znPGfSpNT8B
+JpNO8QJZ6E6odfh1C1gUqN8K/e2jOAfbivfTIqKXdgiKMkk4AFU7PWNK1KWSPT9RguZIwC
yxuCQD0OPT3q1XnvYPZo4r4f6LrOm694tv9R0uSxh1O7FxbK7KSV24OQDwc1i6D4I1VNdvb
K8t5X8PX0NwZYb9EZ7aRz0jkHLKevPSvRr3xP4e0+5ktL7WrO2njALxySgMoPQkdqmm1vR7
WaOC61K2ikkAZVaQcg9D7A1HtJ3bS3K5Va3Y8in+HnixfhRLpUcyS6vBcIsKqwUyWsT5VM9
Mkc813vh3R/sPhjUgml3lvJfb5XtrqcM7Oy4ONvCgn0pNN8c29z4k8QaTqMcNjFpE0cSzmT
IlLjIHsa3n8Q6JHfLYyapbpcswQRs+DuIyF+pHbrROU9mvMIpbo8YvPAHiz/hDtY0a1tpLu
2McLWcd2EWdCH3NGHB+ZR2JqTxd4U8Z659vSy8MrbLPa2wRo5k3MyMCQ2TxjnG2vRIPGLTe
M20ORtPFuCxScT5eQD+AJ/eBzk9Khb4g2cvxC07w1YtbXlrdQSyvdJIf3RTqPQj3rZVKi1t
sRyRfUw9I8G3dx491/U9b0VPst3bQrayy7X8uVFxuA6g55zR8O/B+raHcwDXNPlN5p5mSO9
+1AxSxu2eEHOT3zXY6L4gbWtbvobaWzbT4ABFsk3TSerkdAnHFSXPjLwvZXk1ld63awXEDh
JI3Y5jJ6Z9M1m5Td4mqjFao838aeBNf1rxT4rvrTSY549S0tLS1kZ1B8wEE9egrPm8BeLYb
vU57LQbORbjRYLJY55V2NKhG7IB+uDXdaj4+hsPGf9jPfaUloGTfM8xEiEjhNmOST0PTFZk
XxI1E3Xh2I2+mXKavqEtmz2szOIwvQ5I+96itFKpa1v6/pGajG/wDX9dTkZvhz4xu9N8YRT
WUay6vFbNB5lwp3PHjcpxwOnFdJaeFPEMfi19R1LQbTUtO1GwhtprV7hf8ARXjxjqORxniu
9Hirw7LcvbRavbmVN/fglfvYPQkdwK4+P4m21laazd61PZsumRCRYbPe8kqk/K5BHyA8cGp
5qk76F8kF1KHhfwDquleJ7t9WsReQjUXv7S9W8IWLcMYMfUnHHpVv4geF/E+u66zaTYWjWk
unSWxuPNCS726KxOfk9hXVxeNvD40+yu7u/jtWuoVnEbg5RTgZbjhcnGTxWlquvaTodkl/q
97Ha2sjBFlfJUk9Bx61HtKnMpW1HyRUeW549c/DXxbqTTRukNkJdATTRIJwcTKQecfwnGKu
H4c6leaLa+fosljqqbDJd2upbpVkjTarrn5cdseldtqHjXTptAvNR8P6nZzT2kywtHPuUM5
P+rxjIJ7HFSWHjPTI/D1tf63qdpFcTby0dvubZt+8uMZ+XuSKrnqJJi9nDU8pu9N1+L4j2G
iXEdtqWsSeHJbdyXWNdzMRnpjPPNalt8KNf0mynt4LmHUDe6INMfzH2iCTOSwz1XntzxXpM
vivwhHcpcPqFq0jIjicJnYj8IWbHyg9s1oa14h0fw7ZR3us3gt7eWQRJIVLAseg49aftp6J
ISpx3bPJLv4VeIxDr1tAbW4S90q3sIJ5ZcMWjxljxwK6jxzdQ6N8IH0DUSVvrnTzaxrGpdW
dUGRkDv2rpYvHHhia1muE1JcQzi2eJkZZBIei7CM5NV7nx/4QT7Ist+JGud5hVYWcsyfeGA
OGHpS56ja5lsNwik0nuee6P8OtWe60vVZ7O3v7C80iC0urO6maIwsmCDgfeHtT7z4Y+JhZ3
+lWJsXtrjV4tTS4klKsFXqhGD+BzXWa149tn0fTtU8M6rZXC3e8iOdGJZF++4A5GzHINab+
O/DdklnHdak0rXLJFHMkDbJnYZG0jj/Cnz1ewezgcJrXw18Tak3iQxfYh/at/b3cRaU/Isf
UHjqatXHwx1eVdR08XcZtNQ1SHUmuC/zxBOqY7nI4Ndp4Y1fW9T1nxFa6rbQwwWF35NqUBB
ZdoOT+Yrqc4x3qZVaidhxpx3R40/w08TC7khhexe1/twasszyEMVx90rjr712vjvwzqniOL
RJdKeAT6bfpdlJ2KhwOoyBXY9KUVHtZN3YcqSsjzSw0iy1r4rz+INOuXEMUPlajCEZVe5Q4
U8jnGSc1lRfDfxFbfYbGGSyktLHWX1NZ3kIeRWOdpGOor2HAUkgAZ5OB1peCPc1XtZLYnkR
41c/DXxHNFfIHsgbjXE1QHzD8qD+Hp1rb8HeBL/w7rkxvreyvLVLuS6tbxpHM0W/qoXp+Ne
k4G3p1pvPSk60mrMagr3HMMd815X8av+RZ08nBxcdPwNeqBiOOleXfGskeGLA4BH2j+lbYP
+NE9PLf97h6nM+EedC8HH11SXHtxXuQByQDkjua8S8I5/sLwbt4zqkv8jXuJ4zg8Zr7XLPh
n6s+S43f+1Q/7e/9KGHJwB16GgjHfigFicZP+NIc9K9Y/O2KM4HApNpPJ/SkI5GR0607k+v
0p6EjDuPHYdKTDZJOCT39Kdg/Smk46mqAM44x+VIynHAFISQMHIqMsynpxQFwJxkkdaQfMO
B+dK5GeOf6VGWblg5xirFYkZcD5uPeoyuQc0oJ5XJJowccY47UBYj/AKVHIFA3bevGKkfoC
vU1C4coQcEn0NVzCGs2F+VeRSAFsEAcnJpGZlXHI+lL5nQDtUjGfP6L+VFNy394UUC5j8+N
OmWC5Vwux2bjaePxr2nwHqYtNVsbjzcyI43qGyoFeERvO0sciQhefmCjFek+Hr6C0nt4nIQ
jJIzjcfU15eGrcrsz7SrT5j7Tsb2O8sRNCwcFc5XmvB/ExH/CvbD5QT/adz07cmu4+Hupyz
W8kLyK0e3chU5yMdK4XxGBJ8P9NCHj+07nJP1NZZkrcnr+h9PwdDkr1PWP/tx698KOfhzY8
nG5/wD0I13OMDjrXD/CvaPh5ZDOfmfkfWu4yK+Ar/xZep6mM/3ifqw49RQBjpRxXKah8Q/C
WlXZtdR1P7LKCRiSF1zjrjjmphTnUdoK7OQ6uiub0Xxx4a8Q3It9HvzePzkpE+0Y9TjArpA
QaU6c6b5ZqzAKTIPHpQXTdt3Lu9M80BhjPeosBna3b3N14fv7eyghuLiWB0jinOEdiOA3tX
mvgPwl4p0jxrFrOr2EUEDaUlo4jnVhG6t0Cj+H0r1nemMbl/OgSIBy6gZ9a1Tai49xON3c8
P8AFFhe6t8XPFWkabYwXdxfaJHAPMkVQmW+8c+ntzUsvwv8RW1hrGlwzR3y6tY2tqtzJJg2
zR43Eg8kemK9jFtYpcm6EFus5480Ku4/j1qfzIu8i5+orX20lZLyIVJdTxFvh7440/xfe+I
NJkjd47i3eGKaYeXdqibX8wdj3BqbXfBHjfWdcmvBpdlbwnU4L5UhuAoZVHzFuMl/evas8U
1ZY+gkQ/8AAhS9tO97AqaSsjyhvBvinUPFWs6tf2VrA11C1nYukwK2cBB3MABkuTWZZfDnx
U82hW91Ba2kOm6XPp0lxHPuZy+QHAA6V7aT04rm9a8a+GvD1z9n1m+No/YtE20/QgYNXTnV
qPlgrsfs1bU5/wCHnhLUPD9tB/bGmwRX1tbCz+2R3TSmdA2R8p+6PauD1TR9S8TeP/iH4c0
uG2zfLbI880m3ylGCWAx82MdK9i0HxZ4f8TrMdD1FLsQECQKCCuenBrYWGBHMqQxq56uFAJ
+ppSlOnOSmrP8AIbprQ898O+CdS0rx1rGq3kFrdWFzZw29uzsGcNGuNxBHGa5fTfhh4pt4t
AiuTZKunapcXsjJKclJM4A46jNdve/FbwPYahNY3GsYuIXKOqxM2D0xwK6fTNUtdYsheWYl
EJ6GWMxk++CK0qLEUlzSi0n5D9nFnlun/DTXbNNCsmntmi0K8uLyObec3JfO1SO3J5qFPhv
4pl8J+ItOvJbD+09cDS3F55hbfJuGxBx8qKBivX5rq2tU33NxFbp6yOFH6023vrK7z9kvYL
jHXypA38qxVWo9R+zR5ZJ8Otdl8QWWr3cGnahFJpyadd2cszqi7OjAgfN7iuo8d+FtR8R+E
bTRdLNsjwXEMp81iqhUOSB1/CuyZlRC7sFVRkknAFVjqOnj/l/tv+/y/wCNLnnJproPkVrH
kWo/CvxBfTa1eJeWkU9xqcOpWsfmNtOwYKMRyM+orYbwFq1t4j0jxJpFppdvNCssd3p5dzF
Isn3juIJLevHNejw3tpcHEN1DKfRJA38qnkdEQvIwRV6kngVUqs76gqaR5ZrHwy1G+n8QR2
1zax22vrAJsAj7L5ZGQg7jHTpinfGK3kh+Hml2lqrTPDfWqqCCxIUgZOP1r0T+2NJAz/aln
x/03X/GpIdQ0+6JEF7bTN6JIrf1oUqialJbA6atoeSah8KNX1a4vPEL6jaRatdX8V9FCpYw
bUXARjwckdwK27nwBqL67oWqWsemWS6eJ2lt4A4VnkXGQe/rk9a9Id4442kkZY0UZJY4AFZ
517RAMnWbEf8Abwv+NCq1JPQPZxR5Rpfwg1fTYtFnN5p13dac06SQzh/JmikOe3IIz9K37j
wHrsnjGy1mOfSxZ6bbiCwtRGypbMfvSBehPYV2/wDwkOg/9Byx/wDAhf8AGr8M8FzCJraZJ
om6PGwYH8RRKdS95IFTS0MrR7HWLTUNUl1K7tZoLiYPbrDFsZFxj5z/ABH3rbPAFZFz4j0G
0uGgutYs4pV6o0wBH19Ks2+raXezLBaahbzyMnmBYpAx2+vHaspQmvea/Au1i9nOcU8fdqj
eanp+nRCS/vYLVG6GWQLn6ZqpH4m8PPC0i65ZsikA4mXjPAoVObV0mJo2AR170Zxk4qhd6x
pVg6pe6jbWxcZUSyhSR7Zpltr2iXs6wWmrWk8zdEjmVifwFHJK17aC5TT3DFITms661zRrG
cwXurWttKvJSWVVI/A1cgniuIFngkWWJxlXU5BHsaTi0rtBsSf0rzL4ynPheyGeRccfka9N
FeW/Gosvhmw2nn7R/Q11YP8AjRPQy7XFQ9TG8KIV0fwdxx/asnfp8pr27adxx0rw/wAGy7t
D8ImVuRqkmGz14r3FshiCSK+yy34Z+rPkON1/tMP+3v8A0ojxg/WjBI4H50uDngjFJknkHr
XsH560LyemM+9Nb7uc804bemTnvTSV7mgloTcG6cdqYQEyNvUUNgH5e1A6cnNUIOiCom+bt
x6mnlTn734Uwqnc81SE0MPJPTB9Kb/EABkdqR2/hHf3waY77fmBwBxVDSY8vtf5uuOKb5pB
571A0u0naeRUMt2iqSSMgetOwastFyT1Ge3FMdtw6DPt2rFn1yGMsDPCm3uWHFZ83i3TYMG
S+iwepVhT5S1BvZHSkEYwyn61H8obJx19cVxtx8Q/D9ujF70Pg9AM1h3HxT0fzgESV1PYAZ
qdF1NVh6ktonpm5Pb86K8q/wCFn6R/z7zfnRSvEr6nW/lPkadJCZSuUUnoeK2fDcpcvAXGS
QVLd/zpdTtY2ssuVaXaCTwMntXOWt09reK/Vk5wa8G9mfXI+ovA2vyW0lsEKIANjJkZP4Ua
1Ju+HOnSD+LUrnnHTmvKvBuvy3Fwt0kgjkj4ZCoGQOnNepajJv8Ahbo8qHLG/mPI655pY2q
pxp+p9fwvTUas33cf1PZPhX/yTuxyTnc/867peD1rhfhY274e2bf7b/zruQc18PX/AIsvU2
xn+8T9WGTv614Z+0MMWOhyYywkcZ79K9ruruzsYhLe3UVtGTjdK4UE/jXi37QGybSNDkidX
RpHIYHIIxXo5Qn9bg+mv5HHL4X6G98Cgv8AwrcsF2s11IWOOT0rkPFPjvxB4s+IMfg/w9fS
afYG4Fu8sHDyf3jnsK7D4Hq3/CtAo43XEgB/KvKdKt7nwl8dYIdVHkoL0kM/AZWzhs/jXr0
qcJ4vETesldpMxTapqx7pdfDvQm0F7K3jnivFjOy985/O344Ytn1rzv4Y/EXWD4mbwZ4muW
umLtFDO/31YcbSe4Ne6TzRw28kzuFRELsxPGAOtfLfgDTbnxF8Zf7RtI2+zW9091JIvRVyc
DPvXHgf9ow9b6w7pK6b6MubatYm+M9uNG8bxw6ZcT2kU0CyOiTMAWJOT1r23T/Dmhn4fQWr
2qsj2qysWkO4vszuznOa8Y+Par/wn9oWB2/ZV/ma9asPAPhSTwjb3T6Y7SNZhy32iQZJX61
0YmS+p4dyk16Lf8UON/aP5HjXwntotX+I4sdTae7tkWVkillYqCOnGa7P4qeD5J/E9gnhuO
WK9u4JJXijmZQ+wDoM9cVyPwa8tPitsjGFWOYCvbNbYD4reF8sBmC4A/IVrja8qOOUobKN7
dNmTBc0ZXOC+GXxRPmx+EvFTNHOh8qC4m6kjjY+e/oa6ePw1o6fGTYlp+6+wfaRFvOwSbvv
AZrP+J/wtTXBJ4g0CJY9VQbpYV4FwB3Ho386xPhBrOq6t40mh1iRnuLGxNuDIMOFDdG+lYT
VKpSnisO7XT5o9n5Bdx92Wp7scmvPfitZQ6hoGmWk65SbUIoz7AnFeiVwvxKcJpmjMSFA1S
DJP+9Xh4KTVeLXc1PDPD19dfDH4ty2V3lLXzPJm9HjY/K1fQXi3WXsfDyx6cwlvtSZbe0C/
wATP/F9AOa8++OfhH7bpcXie1i/fWfyT7Ry0ZPB/CnfCIat4jgtNa1o+ZbaREbSxyPvMerf
UDjNe9inTxFGGOe8dGu76EQ9yTj06Hj/AIo0qPRvigNJiy6QzxKWP8RONxP1Oa+mvGviYeE
vBU+riMSTKgjhQ9C54H4V88/EJgPjTdOCMC5jzz9K92+JugXXiT4dzW1khluYgs8aL1bHUD
8K2x/JUlhfbbPf8AjdSnY89+FGmy+OtW1HxP4slfUzbuI4YJmzGrHknb04FdB8W/DNppvhk
eJ9AiGl6hYyKWktf3ZdCe+OtZH7P9/Glpq+hzHyrlZRKIm4YjGDx7V1fxo1O3sfhvc2skgE
146xxoerc5Nc1WdSOZqEdrpW6W/IqOsNQ+FPjObxp4buLXVlSa8tMJKxAxMh6Ej165rxHxj
ZWtt8Z5dPhhCWf2yNfJHC4JGRivVfgR4avtM0W91q9hMK35VYFbglB/Fj3rzDx+IpPjdcxS
EFGvIlfntxnmu7Bxpwx1aFH4bdO+hlJt002dp8bNO0PRLDS7vRBFp+pmQpi1bYxTHUgfzr0
P4XXOsan8ObSXxHvmlfcitMvzSR9ifWvFvHPhjUvh74ytdftAb7Tnl8yA3AMir3MbZz+Br3
/wAH+K9N8XeH4dS04hCAElgHWJu4x6elcGPTWCpqD5lf4uq8vI0i/ffQ+bfHGn2dn8aJLGG
BIrVrqL92owuDjIxXdfGzTtB0rR9MuNHjgstT83aPsp2MUx1O33ri/iGIpvjfOkuHha4iV+
e3Ga1/GnhO98CeKbfxFp26409nEkJl/eCM9djZzx6V7KacsPJys+Xbo/IiTtznrvwtl1q++
HVq3iRXllcsEM65Z4u2c9fxrwbxhZWcHx1ktI4IobX7bHuQABADjPHTFfSPgzxZpvi7QI7+
yKpIo2zQd4m9Pp6V88eNkgm+O0ocK8bXkSsD0I4zmvMy1y+s1uaPLo9Oxc/hVvI9nvz4I1n
xLB4Pg0rTbwz27vJJAi5gwOOV71P/AGJq3hT4R3mkaXJ5t7bQy+S0fJwSSMe+KlfwnoWheL
7bxXZCy0u3igkjuQMIr5HBHaq8/wAREk8G6v4m061WSzsbkQxM5P75QQGb274rzrylyRo3c
U1v/Ndm3qeafDL4heGNG019F8SWIhmklZmvHjD+YT2fvxXpXhjwrolv4zuPFvhm7tZNNvLb
y2igbIV85yMcAEdqr6p8PvA/j7TU1mzRbeW5QMLm0IHJ5+YdM1wHwpsdT0T4s6jodpdG706
3DpcSR/6s4+6fTOa7qzpYinVq0W4yt70XsZJyVk9UQeIvE9z4a+ONzqPiTTnv7JF8uCMjIj
jI4ZAeM9a7fUrfwP8AFGyt5dAvbSHV7eRZU3L5coAPKsO4/OtOzu/DHxEn1XQtfsLWS9064
eJY84fYDwynr9cV5P498AxeBvEGl3PhzUZmlupsRQZ/exsDxgjqK2punWlGm706sV8mrA3J
Xe6PevFnhLT/ABX4dm0y8gj87Z+5nI+aNwOCDXg3w41aXwD8Q7jQddhWKOd/JdmUfu3B+Vg
fQ19KWBnOm2pux/pBiXzP97Az+teAfHqKxj8SabcRKi3DwnzSp5ODxmuTK6jquWCqaxlf5M
KmnvroejT6ZZ+PfGEU8ttFJoujyY8wqD9qn9Ae6rXoSxpGgjjRVReAFGAK5nwE8DfD/RvIK
bfs65Cdj3z711AOOK8fEzfP7PpHRFPuGOM15b8aFJ8NWJz/AMvHr/smvUyOc15X8agw8LWL
Aj/j4/oaeD/jRPRy231qn6nHaPdNZ+C/DN0AD5epyEc+1epWHja1njxcNhkGTivDdUmuLf4
OaXNbS+VLHfyEOD04rz+HxvrMEwzeknuGHWvscBUUIyv3Z43FtFVa8b+f5n2dYa/pWqg/Yr
pGk6mMnDr+FaO4Eg7h06V8b2niuSe/j1FZwt9EdyyJwx9RxXoGnfGG7ikWO4kLj+ItjNexG
cZH57UwFn7rPognA600SYzk49zXkFj8ZIDOFu7ECFgMSI4JPrxWnc/GHwxHGW2zSEc7VFar
yOOWEqroek5O7kBaXOCCMZPpXmLfGbwwbJp2WYEdExyaw9R+Oemx2u+ztXduwbgD60WCOFq
Sex7UzgElmA9zWbe6vp1in+k3cSE8AFgCa+a9b+KHiHX18mC8a0jOc/ZzjP1Nc9Nr16saCe
4M0443u2cVScOrOmOBl1Z77rPxO0XT737JH5k0g6sgyo+prl734m6k0zCGOCKHJwxbJ/KvE
rrUJd4cyszZwGz1PrTYr2Rm2lzK7HJwSKh1UtEdkMHTS2PRr74gaqY2iS+aIkZOBj8qyIvE
17cDdNqE0wPUFyOK5C7kuJGcKW3Ywdpzx9Kq2x1HeqR2TOTxXO6spOzOhUoR2R3cmtwtHgI
QoyAzMTmsy71geWI2AyTwwY5zWYvhzxNcbJI9JuHBHARTg1bXwf4qe5tbWXQriFp3wjOPlH
vmlqyHKNyi8wn8xpjL5eRtUNhc1VYRRSAwt7kbs4r1C0+DmsNt+13kCEKD3baa0Y/grc/ag
8utKQfRMEmq9k+pm8VBaXPHftHvRXtP/Cl1/wCgrJ+Qoo9k+wfW6fc+Vry6mvJhtLYZACAM
1A2mNLCJQcHOHQdSKuWrxppkyyKxeNflXHNRWeput1jzMjIyu0YHtXlavc9a5o6WVsJ4rmx
lbYR86MK96Erf8Ka0Rwu/N3Lw3Pavni5vbi3uxJbsmxjgLt/Ovf7Vnb4K6CejG8kyf+A1yV
7+6vM+y4b1nJea/U9x+FR3fD60OOrvx6c13I4HpmuC+EpJ+H1sGJz5rjn/AHq7wAgYNfJV/
wCLL1NMcksRP1OL+Ivgg+NtEhtYbwW1zbvvjLglG9QRXGaz8NvFev6Lonh6WSwsLTTFKm48
1pWkyOSBivZ+e9KOvNdNHH1qMVGNrLVabHFKKaMbwv4es/C3h220WyZnjhHMjdXY9SaZ4h8
JeH/FMCx6zYrM6fcmU7ZE+jDmt3bSAZ5rl9tU53U5nzdxJJKyOTfwQs+mf2Vc+I9Wm07btM
LSrkr/AHS2NxH41s6L4f0fw7YfYdFsorSHvsHLH1J6k1pc0dMU5V6k48snoM4XVvhT4U17U
H1DVjfXdw/8T3JOB6D0FbcPhOxh0I6Kl/qK2eMAfajuC4xtDdcVv0dqqWJrSSjKTstitFqt
zhdO+Evg7Sb9L/Tkvra6T7ssd0wYetaV54C0PUNYi1e6uNRe9h/1cgu2Hl/7vpXUjHejv6C
qeLrt8zm7krQI0EUSxhmbaAMsck/U1kweGdJtfEs3iC2g8q+ni8qUpwr89SPX3rYOAKQHOa
54zlG9nvuKwpJzmuV8QeCNF8S3KT6vLfSBCGSJLllRWHcAdDVzxU2oReHru90/UHs5raNpF
IRWDYHQg15N4T+IviiHxrDpPi25SS3uQqIRGF2swyrZHY1tR9pD36bszeNO6uevwaLZQ6NJ
pEhmu7WRSjC5kMjEHtk0lhoWm6VoK6Jp0TWtkqlVEblWGep3dc+9WNS1CDS9LuNQuD+7hQt
gfxHsB7k14NaeOvG158R4vD99qz2Uc9wIzHDEhMYPOMkelOPPNN303+ZcKbkrnpE3wk8D3N
293c2FxPPIctJJcuWY+pOa6/TNLttIsVs7Rp2iXp50pkI9smsPX/GGk+DLWD+22vGjb5VuB
Fv3nHfHetrRtYg1zTI9QtYJ4oJQGjaZNpcHuBRUr1asUqkm15mfs7e8kZt94K8N6jqI1OSw
+z368i5tXMMn5r1qH/hBPDj38d/f282p3MX+re+mabZ9AeP0rqcgcCsR/E2kp4rTwy1xjUX
h84LjjHpn174oVatayk9PMSjdmrLBHJatAV2oy7SEO3A9sdK4+T4WeBZ52uZ9DWWdjuLvK5
Yn65rsLqc29rJMsEk5QZ2R43N9M1xmk/EvRNd1Cew0qw1G5uYAWkjEQBXBx3NKnVq003TbX
oUoOS0RvzeGtDutB/sK6sRcaf8A88pWL/qTmqeleCPC+hSyPpOmC0MqbH8uRvmH50/SPGGh
axqMul21y0WoQkh7W4QxyDHsev4Vla78SNF8O6yul6pZX0U7kBG8sbHB6EHNEalazgm7epS
pu9rakkvwz8DT3Jnl0GOSQnJd3Ykn1zmt7+wNGk0Q6LLYrLp5GPJlJcfmTmsO81PWtPLeIt
QYx6REmfsNuivIR2Z2J6+wrpdMvf7R06K9+yTWqyjcIphhgO2RTlXqytzSbt5ilCyuZum+C
/DGkSPLpmkx2rSKUcxsw3A+vNU2+Hngp5mlfw7bPIxyXbcST65zXU5NBwenFJ4itfm53f1Z
FjnJvAnhKdBHNosUyDoHdmH6mrZ8L6ANCOhLpcSaax3G3XhSc5rYHtR35qXWqNK8n94W6nO
DwN4WjBFvpn2ZW+8lvK8an6gHFaumaPpejW32XSrCG0jJyQi4LH1J6k/Wrw60p4INDq1Jq0
pNoDnG8C+E5biS5fRYftEjmRplLLJuPU7gc1asvCnh/T7sXlvpsZugMCeUmRx9CxOK2jweK
Wqdao1ZydvVgJisC58F+Fb25e4vNBtJ5nOWeRdxP510FHbNRGcofC2hb7lDTNF0rR1ZdLsI
rRW6rEMA/hV/OSaPeik227sOUM815d8azjwlZkjj7SB+hr1AeuK8w+NQ/wCKRtCRnFyP5Gu
rB/x4noZarYun6nlWs5HwTsiCMC/lzn6V45IiuwV5CrD/AGa9zGnyap8KNLsYkMkk2pOgUH
GSRWTqnwf16zMEqWn2lXG5ivGz619dgqbnCTXdnl8VVIxrxT/vfmeNqzxMCCwUHk/4VfneO
QCeCdjLj5geRXRaj4W1Kwys+myoQSOhrBNpJHKzhTGVGGGOa7pUpRZ8epJmeNXudhDPsA6D
sTVqHVbkttZscYyOn0pJ7Is/nxKSrD8qqmM5WNC4PrjIJqeZrqOyZJLe3bvtEZI7E+lVnvJ
jKfMCqDxxwKS5tZiN0jSDA44qk1nLt8zzQ3P8Q6UuaTGkkbdteoV+e4ZVHULTxdK8oWN2Y5
4LHgfWsq1gnMEhYgAH061owR7CJGA3D14rSLZLLUpWAeZcSefIThQDwDW1oOiajrTqkMTyO
xGSOFX0qp4XS2PiJJtZiiaDopY5C8+lfSnhltJezX7C0AGM4THQfSuulTUldnNWqezV0jlN
C+FyJGJNQmOM5McfA/PrXd6V4U0XTQPI02MMDwzDcfzNbtuUEecg5O4ZqcSJk7WDZ5OK61F
LZHjVK85PcjSBAAiR7QOMelTsFYAY4Hao1brg5z1ING8HrwKbONt3JCiD72CSajYkOuM8ni
lbBQYwT3pFOJFJIwemKzJ1YzcfU/nRUm5fVaKAsfnqM/vo9zFz0ZewIpotERfNSORXRgAeg
JqzHNFbapI+MQleQB1/GrF9fJHbeZGoZwfvA9cV8+j7TrcrIsUwVJFHmrkY5P4179An/FkN
BYEjF6/H/Aa+eLedy6iA+UWO45FfRMTk/BLRDnk3sg5PX5a5K+8fX/M+04a/iS+X6nt/wnB
Pw/t+c/vXwfxqzr3xAtvD89wt/oGrGGHg3KQZjPuDVP4Skf8ACvLchs5lfn8a7W8VJdPnjk
UOjRsGUjIIxXyta3tpXXU6cWl9ZnddTzBvjr4UCcWOoMPZB/jRF8dfC80qQwaZqcsjnCokY
JP0Ga+bdRlb7ZcwoxVVkYADsM16P8DLWK4+IO+4jDtBbM6Z52twM/rW06EIwchSpwSeh9D6
B4ifXVlJ0TUNNWMAg3kezfn05qnrfi+XRLyS3/4RjVr6NVDefbRBkP05rptwPXiuD8bfEKH
QJV0bRITqWvz/ACxW8Q3bCe7f4VxQTk9Ec0FzS0RhSfHjw3E5R9J1FXU4Ksqgj2PNa2n/AB
QfWEEum+DdauIj0dYwF/MmsnwZ8J4Y7s+IfGCpdapM5mNv1jjJ5+b1PtXrKqkSLHEioijAV
RgD8Kubhe0UXN007RVyGO6iaJGdliZgCUZhlT6GnfabfoZ4h/wMVg3Xgzwxd3ct1daUkk0r
FmYu3J/Oof8AhA/CJ/5g0f8A323+NL933f8AXzK5KFr8z+5f5nSfabf/AJ+If++xSm7thwb
mH/vsVzw8CeEv4dGhH/Am/wAaX/hBfCQGP7Fhx9W/xo/d939y/wAxcuH/AJn9y/zN83dr2u
ocf9dBSC9tO13Dk9vMH+NYR8C+Eu+h2/5n/GlTwP4UjdXTRLcMpDA89fzotT7v+vmHLh/5n
9y/zLfihv8Aij9Wz/z6vz+FePfEzw08vgrRfFNihWe2t4kmKcHbgYb8DXsHiLT9Q1PRZtN0
66htPPQxvJJGXwpGOBkVW0/RLweGDoWuXUF/EYPI3RxlCVxjkEnmqhPlaaFCSilqcV4T1+T
4g2mkWk0beVpoEt+T0eReEX39a85mIH7R4GOmojj8K908L+E4fCXhx9M06YSTszOZ5F+8T0
yPYcVxUvwjv5fGX/CVN4mQX/nefgWvy7vTGelWpxV+xtCcbtdCL4+bf+ES07t/pJ/9Br0Pw
YR/wg2jdD/oqc/hXPeNfAt7410+0sb3Wo7aOA7yYoMl2xjPJ4rRtfD/AIhsvDsGjWXiGCJY
IhEk4tMuABjPLYzUOScIxM3ZwUb6m/eatY2um3V+0yNDahvMKnow/h+tfOvjKWXTdX0rx9Y
X5l1GSTzLiLB/d8/Kv028V7Cvgi8j8N2WiQ65mOGb7RcSSw7jcvu3fNzwM1reJfDz+JPDMu
iy3MUAnUCSTyd2PcDPBpwkoMqEowfqXNF1e38QeHLbVrNg0VzFu6/dOOR+deJ/BrB+JfiD1
2vn/vuvSvB/grUPB2kXGl2viE3dvJloxNAP3TdyMHp7VmeGvhldeFtbu9X07xFunuwRJ5ls
CvJzwM01KKjKPcFy2aTOG+KZktPjDo1xpfyXziIkx8MTuxz+FekfEnwjD4o8IyOQEv7JDNF
Jj0GSv0OKuad4G0+18SSeI9SuJNU1duk04AWMf7KjgV0OqWdxf6bPaW9yLZpVKGQruwCMHi
k6lnFroS5q8UnseT/DHV7/AMZadBpOquHtdHILc5Nwf4A3suK9jnngtbdpp5UhiTq7nAH41
w/gr4d/8IVc3ElnrL3MNwQZEkhAJI7g54rt7i1t7qBre5hWaJ/vJIMg/Wpm4ud1sKpKLl5G
afEfh/qdbsh/22X/ABpP+Em8O5/5Dlj/AN/lpW8O6Cp/5Atlj/rgv+FA8P6EM/8AEmsh9IF
/wp/u/P8AA0tQ/vfgN/4Sjw4OTrtj/wB/lpW8U+GsE/27Y/8Af5acNA0LH/IGss/9cF/wpR
oOh4/5A9l/34X/AApXp+Yf7P8A3vwIf+Eq8NAA/wBu2J/7br/jSN4s8Nf9B+xx/wBdlqc6F
onbR7L/AL8L/hSf2Hov/QIs/wDvyv8AhReHmC+r9pfgR/8ACWeGsf8AIfsf+/y0v/CWeGOP
+J9Y/wDf4VN/Ymijk6VZ/wDflf8ACnf2Po+Mf2VZ+v8AqV/wovDzF+47S/ArHxb4Zzn+3rL
H/XUU0+L/AAxn/kP2X/f0Vd/sfSSONMtc/wDXFf8ACg6TpeRnTLUf9sV/wp3h5/gCdDtL70
Uv+Ev8L4yNdsz/ANtBTf8AhMfDGcf27Z5/66CtH+y9LAwNOtv+/S/4Uv8AZmmg4GnW3/fpf
8Kd6fZ/gF6HZ/ev8ivZ+I9C1C5FtZatbXExGQiPkmuH+NH/ACKFocdLgfyNehxWNjDKJobK
CJxxuSMAivPPjQP+KQtcEkfaBn8jXThbe2jY6MC4PGU+S9r9TkvCA/4pjwv76y38q94lVSM
FfavCfCCj/hGvDAH3f7aP8q96bn5QOfWvsst2n6nyXHDtiYP/ABfmZ9xpGn38bJc2ySKeoI
rh9Y+DvhW+u2v7e38mdhypJKH3xXpKAFe+acQMba9bmex+fxrzjszwq4+BcdzdbpdWdYuyJ
GAPxqKX9n22knzJrsxiByAsYBr3ZkBPT8aQMQTnmlZN3aN1jai0TPA7j4CWUEb/AGfULiWQ
j5d/QmvMPFPw51fQbvH2Oe4iY4DpGWGfwr7JxjB7U2SCJydyh19COKLR7GscdL7Wp8GnSri
2YxvaSxseu5cZpksJWFU29DyTzX2J4i+HmgeIJvtFzahLgDAeM7fz9a8w8QfBC7RPM0a7SU
ZyySr834etQ6at7p208XCXU8C2E9XMeznr1q1b6zfWjb7W6mjI6GIkZrW8R+Fb3w4WGrWN3
HjkOIiE/OudgNrdMIohJvPXOK5W3B26ncmpK6OsHxK8TWhjEN9JKB/DJWlZfGPxTbz7ZYIp
B2OcfnXDyaVcgYRXkQ85C9KWKwbKth8MMZIrRVK3cydKnfVHpS/HLWo5SG02GRTj7jkVv2n
xsLKonsQp64J7/nXjTaNKd3lhnOeCeB9KBp2pgJHJZSSjJIZBnFaKpV6mboUH0PeovjFbSx
5OnBj3CuB/OrEPxTspiHa2Ea4yNzDIPp1rwhNN1J4yiWLkYznyzVCeC9QbfIKPjgFDT9pO1
yfqtB6NH0R/ws+w/uL/AN9UV81Yv/V/++aKj20+xf1PDnJhn+2RrNH5y7ABjIwade2+9GTd
sA5wRgmo7rbFJHNCjhdvzDpUU12ZHUOduRzkHpXlnaWLGydAheUAnOCSSQPpX0UPl+B+iAv
0vnHA9q+crBo1lAckxE8EdQfxr6Njy/wP0TH/AD+ueR7VyVvs+v8AmfZ8M/xZfL9T2r4RnP
w6te48x/513c+BbSjHVD/KuE+Efy/Dy2GQB5r/AM67uc4glOM4Q/yr5av/ABpep1Y3/eZ+p
8NagwXUrrI581+v1NenfAqYHx7cMdqqLNiT07ivNNRA/tW6CrufzXOD9TW/4C0HVvEutzaT
o+oCwkkgJmk3EZTqV49TXoVbODuVNbnrfxD+MMdo02h+FpQ9xykt6Puxnvt9T711Hwv8MaB
ZaHHr9neDVtRvV3TXz8sD3UZ6V816/od94d1WXS9Tt2guIznp8rj1U9xW74B8e6j4J1YFC0
2mTn9/b+394ehFc1SjeFoEyhaHLE+vPalwc89KzdH1nT9d0uHU9LuFntZRlWHUex9DWjnjr
XnnBytHA/EXUPFPh/QLrX9H1WBYoNubaW3DcE44bNeb+CviP468YeKodEGq2doroztKLUMQ
APTNemfF3/klmr/RP/QhXz78JtUs9I+IEF/fSMsKQyAlULHkegBNdkIr2TlbU7qavT21Poq
60fx75DGx8YWhlxwJbBQCfwNZPgTXfGN14s1jQfFzw+dZRqyCOMKGyfvAjqDWW3xDtPEnxO
0DR9H89bSGR3md1MfmNtIAwecfWvUl06yTVZNUWEC8kjETSDqVByBWEm0rNamM24q0lucj8
RLrxJo3h271/RNZSEWyAm2kt1cN2J3da8x8FfEHx74q8UWuiya3BarMCxkW2UkAD0r1T4pc
fC3WiOvlY/UV4L8Hmx8TdMBAyY5Dx/u1vBJ0pNounrTuz2zxAPiLoNhLqWnataa1FCN8lvL
ahHKjrgqeazPBnxg0vxHex6Vqlt/Zt/IdsZ3ZjkPoD2Psa9RZQyFWGVPBBr408V2v9meO9U
t7U7Bb3TFCvGOcilSgqqceoqcVUWp9iXdvNc2Tw2929pKw+WZFDFfwPFfOnjf4gePfCfiy6
0VPECzpFhlkNugJUjvXvXhS/m1XwfpeoTkmae2VnPqccmvmj4yoT8Tb7uSiY/Knh0nOzHRX
vNM9i8LWvjHxD4Os9Zk8Zyw3N1HvVFtUKL6A964f/hb/AIr8L+J7jRvEkNrqC20hjkZE8ty
B3BHFdP4O+IfhLw78N9JttS1MJcwwcwqjFjyeBxXlzeHvEHxO8Y6hrOk6eyWdzOR58hCpGP
f3xThFNyc1oapXb5lofUGk6na6zo9tqlm+6C5QOhx2NebfFG98U+FdLj1rSfEs4jkm2NbyR
oVUHpg4zXoXh3Ro/D/hqx0eKTzFtYgm7+8e5/OvPfjvu/4QS3wv/L0o5+hrGlZzS6GFO3PZ
bHM/DXxN4z8b69PaXviie2t7eLzGEUSbm5xjJFe9Qp5FqiSTNLsXmSTGWx3OK+d/gCG/4Sr
VM44th/6FXrvxL1K40n4dancwErKyCIMvUbuM1daKdTlQVNZKJwni34w3La8PD/g23S4uDJ
5JuXG4Mx4+Uf1rttN8I6zJaRza/wCK9SnvWGWW2kEUaH0AA5rwH4V2sF18TdKViWEZaTLDq
QK+tSDjJOBTrJU3yRFN8llE8w8VN498IaTNqWi6oNZsY1Jkiu4gZYh/eBGNwFb3w21K91fw
Bp2o6jO09zNuLu3U/Ma6qURSI0UmxkYEEE9RVPS9P0/RrFNP02JYbdCSkYbOMnJxWLneNrC
c7xtY4/4lxavp3hi+8QaTr95ZTWwB8lSDGRnHTGQa8l8BeKvGHivxta6Ne+KL6K3kVmcxFQ
eB0HFey/FPP/Cr9aI/55j+Yr54+Ft82nfEK1uls7i8ZY3/AHVsm9zx6V0U9aTOilrA+iLrw
lfmMrB461i2lbhS7o2T9MCuf8EN4wsPiDqmg+JdYk1GKK2EsLt0cFsbhWLeeOLzxF8UvDmk
HSbrS7a3uDIVu12vI2Dzj0r2b7NALw3Xkp9o27PMx823rjPpWMrxXK+pEnKKtLqc54z067n
0C9v7DWb3Trm1gZ0Nu+FJAzyCOa+dfD/jbxtq/ifTtKn8U3yR3U6xsysAQCee1fTnif5vCO
rDv9lk/wDQTXyB4TnS08baTcSq5SO5RyEQs3B7Ada3oq8JF0dVY+i/F2ieJNG8N3Oq6F4w1
Mz2qeY0VwyusgHXtxXK/Dz4v6pqOvWuieI1jn+0ny47lF2sG7AgcGrfjj4vaBd+G73R9GW4
nu7lTCWkj8tYweCTnvWT8NPhRqkesWfiLW3jitYsSwQo4dpD2JI4ApKKVP8Aeb9AXw3qHvF
9a/brCa0FzNamRcebC2109wa+afFviLxr4a8TXWk/8JPe3CWzjEofGQRkZr6fHUV5haaLp/
iD4geNdM1K3WaCRYQc9V+XqD61nTmo3vsZUXa99iT4b/Eu38UWy6ZqjpDq8a8Z4E4Hce/tX
R+L9JmvtFury21e+0+5t4GdGt5SqkgE8jvXzn4w8H6x4E11GjZzbFt9teJkdOgOOhFer+Ef
iTB4n8I3+l6k6xavFaSD0E4Cnke/qK0lT1U47Fyp6qUDofhnZ3dz4Wsde1HWL6+urqMllmm
yi89lql8Z3A8JWvH/AC8j+RrY+GBP/Cs9HP8A0zP8zWJ8aAW8JWeOv2kfyNaYZ/7QvU6cE7
42F+5y3hAg+GfDHP8AzGj/ACr3tshuhr578NXMVj4R8PXFy6xxQ6wWZj0AAr3a11fTr1N0F
3G4IzkNX2WW7T9T5HjmLeIg0v5vzLqg46c047SM5piuj42MG9OetPHIJ4r1D83tYbyDz0oI
4zkD60oO315pc9Tx9KYhh4HByKOeo6mkcA/MWA+lNV1OcnpQK4jDnGMUm7sT0p20sckjFBw
D2p6Du+hWntLe6iaK5ijnjb+GRQwI9MGsxfDOhxyl49FsUP8AeECg/wAq3BgdRTcBmIz70K
xanJbMyTpNiMp9ggK4xjyl/wAKpTeGNBlQrLo9m4xgfuRxXQEY4JzTHA6ZBHvVIftpLqYH/
COaP5YRdNtlUc8Rjij+xrBRgWUYB9EArYIbf8oGO9BBJ6f/AFqq4vay7mT/AGPY4G2ziAHt
WVrfhrR7jTbg3NhE4VDzsG4cdq6ptu3BGMelNeIy/KVDBuCD3qNLmka073ufMf8AZmnf9At
/++6K+h/+EY0f/oGQf980VXMj0PrMT887iMi2MKy7yvBI4ArPJMsTBCQcjoDV2/txbMISNv
P41UjVYWZDJkNz0PNfP6nv7Elo8asFKF2B5BPAr6VgYn4HaKeBi8f/ANBr5viZDKrIBu9cf
rX0hBhvglopILKbx8YH+zXNWWsfX/M+x4Zf72Xy/U9q+EhD/Du2IwcSyfhzXdz/APHtKMY+
Q/yrg/hHx8PIAB/y2k/nV3xL8RfC2gpdWtxqHmXsakG2iQs2cdPavl6ybrSt3OvGRcsVO3c
+TtQONZugDg+c4ye/zGvTPgWir4/uG5z9lb+YrzS5JuLuWZo2+dy+MdMmuz+G3iSz8KeME1
HUI5TayxNC5RSSmcc4rsq3dNoVRXvY+g/G/gjTPGejNBOBDfRgm3uAPmQ+h9RXynrWg6h4b
1abTNXgaKaI8YGQ49Qe4r7A0LxPofiNJW0e/W5MYBdQpBXPqCK8++KV14G1rSbi1vdQRdXs
8iIxRsXDj+E4HQ1x0KkovlZjScl7jPIfh546vPBesZO+XS7lsTxE9P8AaX3r6s0/ULPVLCK
/sZ1nt5lDI6nqK+KDAzoR5MnsNhrvfh3431HwdeC3nt7i40mU5kh2k+Wf7y/4d61r0eb347
mtSnzLTc9s+LQU/CzVsgn5VOP+BCvEPgvGkXxPt8EPmB+ccDivadUsj8StDli0rxIYNKkYK
8YtMPkc4JasPQvgzL4c1iPVdL8USR3MeQC1sGBB65BNZKcVTcHuRFqMXFvU7LVvCkV34w0X
xHaQxRz2cjeewABdCpx9TmptT8W21n4p03w3bKt1fXjEyIHx5MYGdx/wqvd6D4su4TF/wmT
W4P8AFBZorfmTWV4V+GEHhzxQ/iC41qfU7p0K5mXByepzWKUWryZl7tvedy98UiT8LtZH/T
ID9RXhPweVh8S9OLHnynx/3zXv/i/wtf8Aiqwl03+3WsbCUDfDHACW+rHtXIaP8GV0LVIdT
0vxRcwXUOdjeSrdfrWkJRjTcW9WXCUVC1z1K4uYba3luriUJDGpZmPGABXyPLaXvjT4hXS6
ZG0j3tyxBA4VCfvH0GK+iNS8CXmtxfZ9e8W6hdWp+9bwokKt9cDmtzQPCeheGLcw6NYR25b
70nV3+rdaUKnInbcIzjBaas0NKsI9L0e006HlLaJYwfXAr5e+MK/8XQvmDc7Ex+VfUt5Fcz
2skdrdfZZWGFlCBtv4GvMdU+DNlrWpy6lqfiG9nuZTl28tBV0Zxg22TTkotuXUyR4Dg8X/A
AY0cwqq6pbW5aCQfxck7SfQ15j4K8V6r4B8UFJkcW27y7u1c46d8eor6Q8MeE5/DFrHZQa7
c3NjHnbBKi4GfQjmsbxZ8KdA8V6t/ac009ncMMSGADEnuc96I1VZxlsae0jdp7HaaZqVnq+
mQ6hYTLNbzLuRga80+OuT4Cg/6+1/ka6jwj4JTwaGt7LWbu5tHO428wUqG9R6VX8TfD5fFj
bNW8QXptlcvHboqKqH8sms4SjGd+hEeWMr30PLfgJkeJ9SBHJth/6FXt/i3RP+Ei8J3+kgg
PNGdh9GHI/WuS0T4TWPhzUPt+j69qFtPt2khUIYehBFejQI8cCJJKZXUYLkYLH1wKdSd588
SakldSTPknwjcy+E/iTYyaojWxt5zFOr8FQeM/SvrV0gvbMxviW3lXseGB9xXPeJvAnhzxW
N2qWIFwBgXER2uPx7/jVLS/B+uaFaiy0rxfcG0ThI7u3WXYPQHrRVmqnvdRynGdtbM8c+MV
hH4f8AFFpHo8s9pFNBveNZ2xnOOOa7z4M6NY3HhRNculkub8zuBLLIzbAOMDJrV1T4VWXiH
U11LxLrV5qMyrtCqFiUD0AFdnomh6b4f0uPTdKt/ItkOQuSSSepyaKlROCijSpUThyp6nOf
FBf+LZ6wOg8sfzFeEfB5QvxPs8f8836fSvobxL4Ri8Twva32q3sVo+M28LBVOPXjJrmtP+D
3h/Sb5L7TtS1K2uYz8skcgBH6U4TSpuIU5xjGzZ1Gt+HItV1nR9XBRJ9NmMgYjllIwVrM1X
xpFH4z0zwvpJjubyeTNyeohjA56d6tXXg6S8iMM/inWSjDlVmVc/kKp+HPhr4f8M62dYsnu
pbsqVLTyb+vU1K5Urvcm8UtXc3fEx/4pHVSOB9lk5/4Ca+TPBahfHuik44uk5/Gvq/X/Dcf
iG2a1udSvba2ddrxW8gUOPfiuPh+CfhGCZLiGa/SWMhlZZsEHselXSmoxafUdOcYrU5L4vf
DkKZPFeiwDBObuFBwP9sD+dVPhL8RG02SPw3rU5+xucW87n/VMf4T7GvdbLTBa6ebKa7nvl
YEFrohiR6H2riJfgx4Mlu5Jwl3Dvbdsjmwq/TimpxcOSY1Ui04yPR1OcHII9fWvPvDBH/C1
/F6k87YePwrqrbQxa6L/ZMOp3uwcLMZAZEHoGxWFbfDjSLLVZNUt9S1RL2U5kmFzy/145rJ
Ws0Zx5VdNnRazouna9pMum6nbia3kGMHqD6g9jXy5418Faj4J1kjc7Wbkm2u1yMj+6T2P86
+s418uNUyWwANzdT9az9a0Ww1/TJtM1KATW8gxg9VPYj0NXSqOm/IKdTlfkc/8MSf+FbaMf
8ApkePxNYnxnP/ABSNp73GOPoa7nQdGt/D+g22kWrtJFbAqrP1IznmuD+NLEeErTH/AD8j+
RrfCfx1Y7MB72Mg/M4G0sJtS+GmlWVrjzptTdUyO+2tD/hHfGek22ya0cRqACykdPwqfwaQ
fDfhoEA/8To/yr6BYKVAKg19nl0rRl6nzvGVd0cRBW/m/M+f9M8W65ayBGWVYoz/AMtOvpw
a9I0LxglygS8CRnHDA5rqp9L064iaOSzhO772VHNcvqnhCDBl0xREyg5Xsa9pSUtGfn/taV
XSSsdYJFnRWjYOD3Bp23b3yTXmfhjXL2w1QaZdASwu+OCdyGvTkZTgjn2qJRaOOtR9m7Maw
bkAU0oAuOal4yRyKGxgVNznsQr8y4YdOmaOPTvTuOgPNKAG+tADdx70YAyRzS4wehNHAyMg
UCTI+GXgY5pjjPykjPtT88fKD9abwMnk1aG9SFgwb7ufXFJlTwKkLKF4/HNQ7gzDPHvTEhw
QnGQD6n0oX5ZACPypc84FO6t0x71mzREeR70U7/gZ/Kilco/OnWLAxxGd1YK+Mg/SsGNwhy
AGIHHB6V3muQ/bNLYwyF5ioO09OK87aQ/cKgHkc9RXiM+xRdgKiUZbAOQQTivpGBT/AMKP0
Rdx2i8bkD/Zr5qtlVir4x7k19KWxB+BmjY/5/W/9BrlrPWPqfY8M/xZfL9T2z4Rn/i30J7e
c/8AOu1fT7GSQySWdu7tyWaMEn8cVw/whIPw9hGP+Wz/AM62td8eeGvDt81nq95JBKqhiRC
zLg+4GK+WxCbrSt3OzGxbxVRLuzc/s/T+R9gt/wDv0v8AhSiwsc/8eNuPT90v+FcQfjB4A7
6y3/flv8KP+Fx/D9QMaw3P/TB/8Ky9nPexyuE10O8it7eAt5UEcRIwdihc/lQbO0YlntYWJ
5JZASa4Q/GHwHnJ1aRc9zA4/pWpp/xG8E6k6pbeIbYOeiynYf1qeSa3RPJPsdN9itMgi1hH
/bMf4Uv2W2yR9njH/ABSxyxTRrJDIkiN0ZDkH8alBGOaRJGiIo2ooUewxUnQClyDQDgikJs
KcAO1No4pkvUVuv1pMYFL2xQD60CuxM4peCcCkPWnbRTsDYzIzg0mPmxTsYpDyOKZSYEAUg
HtmnAHFByvJxSsO5xnxA8ZxeCtAW+8pZ7mWQJFE38XqfwFb+i6ta65otpq1m26K5jDj29RX
k/iu30fx5Brl1d6nbQPZ5g06OSUA7l5ZsZ7niqXwM8TtG9z4RvXORmW3yeAf4lH863dNcl1
utzqdL3NN0e8BqeAFGc0wdKX2/GsDjkPByc0E+vemDJp3I6dKLCsMB5xS4OM4pNoJz0pckn
2plNB+FN2nvTu9B5GKBoTA9KCo9OTS544puSDTGB+6BSYzkUpPHNKOgoAQD5eRzSAHGcHFP
PGaaN+OcUAKCB2NITxjvRkjikJyKAFJyMUfL6UHPGaToaAFI9K8u+NXPhG0x/z8jt7GvUuC
RzXmXxp/wCRMt/+vkfyNdeD/jxO/Lf97p+pyfgxlPhjw2RjjWv6V9A7iWxXz54MGPC3h44w
V1oH68V9CHP3jivssv2n6nynHX+80/8At78xG69MVG4JBGBn3OKVp4MZaQVG08eN4bIHTFe
qrn5zZ9jyPWpb7w344iu7pEmt5GLjA7V6fpWp2OqWcd1aTLJGw7HofesO206W58RalealYF
4XVUiEo3fL3I9Kjl8JPbzm+8M3zabM33kYbo2/4DW8mnoehUcZJKT1X3HYYx06dqXHyk8Vx
S6v4v0aQDWdFXUrbtcaecsv1Q8/lUGt+PbWC1tBaebHPNOiFZoipQHrkGsrXOT2Eump3uAQ
DgA0wqc/LkGo7aQywJKSCWUHg5FO+0wm4+zbgJcZ298VKuYWvoP/ANo9RQfu5zilIC9qUKp
AIHNCYmiIqQvA96jKEdDkGrBGOM1Fs+U54q0yStIowBnmoiMEHAqd0Uc4JNJjC5YYNUMjAJ
OKXO09aMYORzmmt1AHIzUPUtDfOX1oqPHtRSsUfnlplzO8kqFsjbuOTwayNXig+2tLEcFyW
Iregtbe0VmTMhYAFugxVW80mS6kjeGQbznavcivD3Ps9jDtYy+CAWGegPavpO2Uf8KK0raM
Zvj0/wB2vnxbC4s5USbCs/Tk5NfRFsgHwO00MMAagcD/AIDXLV0cb9z7Hhl/vpfL9T2P4PD
/AIt7F14ncV3tzaW13A8FzbxzRuMFXUEGuE+Dwx8Pk5/5eJK9C4IOO1fMV3+9lbudWP8A96
qep8SeKbKGw8T6nZwYSKG5dFA7AHpXQfCqzsr74jadBdwLPENzBHGQSBxmsTxvkeO9ZweBd
v3966T4RRhfihpmH3ZVzn0+Wu6pf2bv2HNWufUF3oWi31u1vd6VazRMNpVol6flxXyb8TPD
EHhPxpPp1kT9lkAlhUnlVPb8K+wh3zXzF8cLiC8+IXlROGa3gRGI5weuK48K3zW6GNBu9uh
hfDnx5qvhXXraF7mSXS5pBHNbsSVAPG4Z6EV9dAq6q6nKsAR7iviLQtJudV1+y0+1QvLPKq
gAZI5619pGe102yhW7uooFRQgaVwucD3pYmNpqw66vZrcuAj0xTu4NZX9vaGBzrFl7fv1/x
qzbalp92Slpf287DtHKrH9K5rM53F21Rc4PrRUFxeWtnD515cx28YON8rBRn6mqQ8Q6BuKj
W7L/AL/r/jRZkqL6I1KUduKrteWi2X21rqIW2M+cWG3H1qoviHQn3KmsWTbRuO2ZTgfnRYX
K3sjUOAcDmkyR1rLi8Q6DPOkMOs2UkrnCKs6ksfYZrTdlSNndgqrySewqrPqS4tbi59RmjI
PbFZMXiTQJp1t4tZs5JmOAizKWJ9MVX1zxXo2g20z3V5C1xGOLfzFV2PYc07M05G3axuq2C
TWD4uOvS6BPa+HrRJrydTGHeQIIweCeevFYPhHxTe6pe3Lazq2kYnI+zWVpKHki/wB5hwa7
oc9aVrMpx5JanPaDo9va6Ba213ocEE8EYQowSQsQOu73NeVar8OfF/8AwnzeJvDmm21gizC
VImuF69+nQGvadR1bTNKRZdSvYrRGOA0rYBrNXxt4SeQRx+IrFmPRVlBJq4ykrtFxlNapGz
YS3U1nG99ai1uCPnjDBgD7EVZOOuc1l33iDRNLVG1DUobVZF3K0rYBHrmmaf4l0DVZhDpmr
W93IegibdUW0uYOEt7GvnnjikLYzk01jtUuzAKOSSeBWDL4w8Nx3D241WKeZOGSAGUr9doO
KLXCMWzfBz0FLj61kaZ4k0LVpGh07VLe4mX70QbDj6qea0bm4itbZ7id9kUYyzYzgUFWa3R
NR71yknxD8FJIY28R2gccbdxyDW7aapY3ti95azebAoOXCn+WM0+VlOMkrtF7rTSOc1z8Hj
bwtcXw0+DV43u848kK24H6Y4qzrXibQvDwiOtalFZCbPl+Z/FjrjFFmTyyvsa+cdaTJ9eK5
pfHnhRo/MTVQyYzkQuRj8qitPiF4Nv7yKzs9fgmnmbYkahssfyos+xfs5djq847YpM+5rL1
bX9J0KMSatd/ZoyM72Rio+pA4rKtfiD4Qv5xb2Wrrcyn+GKN2P6ClZgoSaukdTzmlzj+GhS
CA/YjIpTjbmkZiE5peowetYereK/D+hyrFqWpRRTMQFhHzSMfZRzVO48d6BZqkuofbLCFzh
Zrm2dEP44qrMtQk+h04PtXmnxnAbwbbe9yP5GvQrO+s9QtlubK5juIXGVeNgwP415/8ZCq+
DLduu25X+Rrpwn8eJ25fpi6a8zj/CKkeFdB6DGtL1+lfQLqcBcZGea+f/COD4V0I4znW1x+
VfQ20gYwa+yy/wCGXqfLcdf7xT/7e/NEYVFGdgGPQUAL1A61Iy4A460zJJ6YFeofm7EKZ6C
m7fn3belPOcjGetOxk4HWnsIgYZXGCD9a818fmyuIYLiWNZ4Le4USqQMyHOMA+2etenSIWU
qOAa4Dx3p8MHhuePesKyHJJXcW56AVcWjak+WWhoaRo40y3S70ee5MLfM9rJLvUj0UnoatX
7LqJieKebTrlD8juvOfTHQiqek2b6XaRRpM7mSMFQemMfzreZ1WHLLnjqRmqsS63v8Acms5
pXjEF0Va4QfMyDAb3xVsDHPc+tZtmYJLkyROCQvQHitMetZy0ZMtxxC+lRMu4A/0qUe1LJh
QOeT2qUxNIqFcDGO9NkU4+btVpVBPPHFROo3cmquTYpsWA6cVEwO4YqzIMdqhxvfgYweKLl
8pVw/vRU/ltRRcfKfnQ11KkbRsqkEcn0qzFqSL1l8t1GFkxyOO1RvCxHmhcnHGeMVmSRsZD
hSwUEnB/pXhn2VzoEu4L+zVNRUs0Z/dzIcMwr2u2X/iyNiQcgaiwGT2214Lp8Uk4iGwkHAw
c8177beWnwSs1U8DUWA/75FYVvs+p9jwz/Fl8j2P4PHPw+jGBxPIP1r0E5z2Arz34O/8iEP
a4evQjzzXy2I/iy9Tqx/+9VPU+L/G7BfHOsgqCRdSfzq38OrjV7fxtZS6FZxXt+N22GZ9qs
MetUvGvzePtaIGcXbn681v/CI7finp38Jw/wD6DXfN2pt+RUz2K9vvjNewtFa6Npen7sjes
wZh9M1xMHwS8Warfvda5qttC0rbpH3GVyT1r6HU8nninEkHjmvNVaUVaOhy+2klZaHFeDPh
zoHg0efahrq+YYa5lHP0UdhW94js7a98O38Vzbxzp5DnEig4O0+vStQ571S1ckaFfYP/ACw
f/wBBNZptyuyE25Js+ZPg9aWl18SoYLy2hnQQyEK67gMDrg10Hxts9N0PX9KvdGVdOvJI2M
n2b5CcH5WwK5P4aaW2r+OWtEvJ7OSSCXbPA5VkbHB47U/z77wZ8TP+Kzs/7YELYdrkeYWQ9
HTNeg1+8cl0Wx3297mT+R7/AOApL3xD8M7BvE0AuZZo2VvPTJkXOASD3x3r5+17S3+HfxQR
hbie2gmE8KyKCJIyenPpyK+qNMvrPUtLt77TpUktJUDRsnAx6e1ee/GXwodd8Kf2naJuvdO
y4x1ZP4h/WuWlP3mnszlpytNp9TuX1fSh4T/ts+WdOFv5+MDaVxnGOntWH4E8OWlpos2q3d
hAt5q0jXMq+WPkVvup9AK8m+Gep6j4o0+08ESxs2m2k/2qeX/pkORGfq1fRafKgCjAAwB6C
pnHk90ipF0/dXU+XvGHgi9bX/EGseH7YJbaXdBWhhyGj4DblA969D+F/wAUYtbgi8P6/KF1
JRtimc8XA9D/ALX866nwptbxT4xDKGzfKCDyPuCvNPij8MZ9Md/FHhaJ1RW82eCLrCeu9fa
tm/ae5L5G7lGT5JnoelWNjF8YdceO0hVvsULAiMDDEnJFYvx1ghb4fpMYUMi3SYfaMjOc81
l/B3X9R8R+IdVvdTcSXKWsURkA5cAnBPvW38csD4cZI/5eY+nHrQlaqkS1aokZXwBhg/4Rb
UZliQyG6wXKjOMdM17LuxjB+teN/AVv+KS1AABf9Kzx/uivYu9ZVfjZnVVpMyPFKRy+E9VW
SNZF+zSHDDP8Jr5t+Dlzp1n48mvdRaKKGC1dzJLjC/nX0n4lyPC2qjH/AC6yf+gmvl74WeH
dP8T+LLrS9URjC9q5UgkFW7HitqSXs5XNqFuR3Pcbe7h+KazJFOkfhq3k2OikebdkevdE/U
13tlp1hptmlpp9nDbQRjASNAoFfLzw+J/g340DpmW0kOFP/LO6jz0Po38q+jvC/ifTfFehx
anpsgIYfvIz96Ju4NY1IWV1sRVi0ly/CeM/GnxvqB1n/hFdNuHgtoVBuNjYMjHkDPoBXrHg
Dw/aeHvBthb28SrNLEss0gHLswycn8a8O+M+hXWm+On1hoybS/ClXA4DAYK/XivoHwxfw6j
4W0y9t3Dxy26dOxAwR+laVUlTjYc9KSSPJvjjpS6ZcaX4q0xms77zDE8kPylj1U5Heu8+GP
iybxZ4Oiub0ZvLd/JmPZiBwfxFcd8fL6AaFpmm7x50kxl255wBjNb3wa0C60TwP515GYpb6
TzwjcEL0FKVvZRb3HLWkuY8a1tI/wDheMyhFCf2iny44+8K+rY+AMDHoBXyt4nhksfjjNJd
Dyk+3xyZbgFSRg19TowdVZCCCARg08Q/hYV/hicXYRRL8ZdXcRoGNhEc456mtLWfCdrrnir
TdV1FY57TT422W7jO6QkYY+oArM0f/S/i1rt1D80VvaxW7OOm/JJFW/HvjC38H+HJLslXvZ
QUtoj/ABN6/QVnaXNaIp35klvY4X4w+O00qwPhbR2VLqdf9IaMf6pP7o9Cf5UfBzwCNPtl8
UatD/pU4/0aNx/q0/vY9TXE/DbwZeeNfFU3iDW98tlFL5sjP/y3k6hR7V714o8R2nhbQmun
aMSErFbQ5xvcnAAHpWs9F7KJpL3V7OG7K/xG2n4ca3kZAtz+deS/AMKdf1Viuf8AR1wf+BV
6r49eST4X6u8gAdrXJ9jxXlPwBBPiDVgef9HTB/GiP8Fk0/4ckfQozXM+PvEMnhjwVfapbr
/pAXy4f948A1ratq9loelT6jqMywwQoWJY4LH0Hqa47xPY3njz4SvLFb+Vd3EYuYYgc9DkD
P0rGC1TexjGOqk9jzj4K2La54y1LX9Vdru5t0BV5fmO9j159q961iwtdX0O8028iWWKeJkK
kZ7cH868J+BN4th4j1XRrseTcTIGVH4O5TyPrXvOoXkOn6ZdXtxII4YY2dmJxjAq6t/aaGl
b40fNHw08TXvhf4gJonns9hczm2kiYkgNnAYD1zXrXxlOfBcJABxcr/WvH/h1oV54r+JC6n
HERZ21wbmWXGAPmyBn1PpXsPxiyvgyA8f8fK/yNdkLfWY2O/DW+t0+9zkfCBX/AIRfQP8As
Nr/ACr6JIAbPT8a+dPB5VvDOhsMY/txePwr6L4bJxX0+X6KXqfHcc/x6a/xfmhfl25prbTj
HBpQMcUbcKc9a9RWPzh6jQuO9IAd240HnnGaYWPIxx3p2IehXkmuGuCsCxiJRy75JJ9q5fV
tDku2kuLudp7iVCqbvuReuBXXbQiBR09KqXQBycgDaRWkUrlObSMXR5mm0aBLjmaH92xI4J
HGfxqS/LiEqh27uC27gL1NVbeZYZnQthe2eK57Vmn1jWktVmkitoHDMq/Lvz1z6itZ+4hUI
e0qXOk8NajZ6jc3wsmDpbkR7l6McZJz3rqFQZ3EnB461z+j28NlmKFAinnsK3UkXPBJArDU
us1ztoe08aYBG0jjn1rJ1e9mjt98BCsp4J781amTzE2kkknPNZN8hELRjJz36mtacVe7Oec
rqyNLS7uW5tRPKMOeMdq0CQy4xknpWTpSZs1ABXPYitJcgcHn2qJ2u7GsXpqROwGQarM2G4
I61YYckgcmqzoFYDb3rM0RHv8A9ofnRTcD0FFAz8+7h/sm8MquTjB5rMeNJm3bQWZhhskYq
zduxunRX2g9i3Q1HFavBKksrbk4I5z+deQz61GhZWt4JROHICnP3iete1Wp/wCLK2RP/QSb
/wBBrxgao8EsL3UQCtnyyhxu+or2a0bf8EbJ8Y3aiTj/AIDXNXtp6n2fC8f3svl+p7P8Hjn
wCMDGbh66/VfEWh6JE7apqdtalV3bJJAGI9h1rjfg6MeAAcf8vL112o+GfD+rXX2rU9Gtbu
fAHmSxhjgV8ziLe1lfudePssVO/c+O/EF/HqviXUdRgbalxO8ij2J4rX+HurWmheO9N1G+k
C28bFZHP8IIxmvqL/hBvB/X/hGtP+vkilHgnwlj/kXNPHP/ADxFXLEKS5WjF1ovoXbPXtF1
CF5bDU7e6VE3kQyBjj6Dms3/AITrQezXjfSzk/wrT0/w9oWkzNNpuk2trKy7S0UYUkelaQw
egB/WuWPKt0ZwlTV+ZN/O36M5n/hOtCb/AJZ35x6Wcn+FZeteKLLU9Pks7S41OyWVSjuunO
5KkY4yOK7rvnH5UA8nn9apSgne34mqqUU/gf3/APAPA9C8KaJ4c1iLVdK1rX0ukBAZtLJBB
6gjFdL4vh8K+MrG3i1K21iO7t+FuotPbcR3GMdDXq4JxyacpOeHH51p7Rc3NYt16d78r+//
AIB5N4L/ALO8FQyWtrd+ILyykORbzae2Eb1BA4rrpPG2lSoUbStWdWG0g2D8g11gY880Z78
1LnFu7X4kOrRbu4P7/wDgHlvhH/hHvCH9otY6ZrEhvZzLzYMCi9lHsK6S48ZW0lq6QafrMD
sMLILAsV98GuvyfWjn17UOUW7tfiDq0W7uH4/8A8n0V4tF1q61KK88S3DXsgkuI5dPG2Q/l
x+FdafGlm4KnRNYIIwQbJsEV1WT60HOOtDnF6uP4g61GW8Px/4B5doX9ieHvEWpatpeh63G
t+oDW4syFQg5yPr6VF4ritPF8a22pW3iRLNW3rbxWoABx1z1NeqZJOScVEZ4fO8gyqJiNwT
d82PXHpVc6Tvy/iV7ene/J+J5R4YsbTwgWGk2XifyJXDPBJbKVY4/MV2f/CYE/d8Na1x/07
f/AF66c5wAeaUE7cZpOUXq1+IpVqctXD8WcBr2sSa3YtYtpPiOzhlUrJ9nt1BcHtk5rkNF8
JaN4f1NdR0jS/FtvcqCu8RpyPQjuK9rkuIomUSzpGW4XewGT7Zoe4hhZRNOkZk4UOwG4+3r
T50lZL8SliIRVlD8WeYeJ4YPFtrHaarofiX7MhB8uOFBlh/FnqM1neG/D2n+FL77Xo2j+LI
mYASIQhSQejCvWjqVgLs2jX9uLlcZh80bxnpxnNW8jHWj2itblD6xC1lD8WcNqes2+tWElh
qfgfVrq1fgpJAp/Lniuc0qyn8Pq8Hh7T/FFjaOS32Zo45UU/7O45FetEZ+lV7i6gs7d57q4
jghXlnkbaq/jU8625QjXgtFD8WeWwaRZPrX9tax4V1/Wr9cbJLwIVTH91QQBXYL4o1DaAPB
2rADoNqD+tdOrZAYNkEZBHelPIz3oc094/iwlWpveH4s8y8S6fZeLFU6p4D1UzJwk8bIjgf
XPP41UstK1a0thapb+LmtFGBF9piGB6Z616jBd2t0X+y3MU3lna/luG2n0OOhqfPp0NP2lt
OX8xrERitIL73/AJnE6VqNxo1qLTTfAmpRRZ3E70JZu5Yk5J9zWB4k0S38Vaiuoav4J1ySZ
E2KFukVVHsM16a+pafFcNbSX0CTohdo2kAYKOpx6VJDcwXVulxazpNDINySRtuVh6gimqlt
VH8xLEQvdQX3v/M8vsdJudLsVsdP8OeJLW2XO2OO+RQM9apXHhO1utQgv73wf4gvJ4XDo09
+r4I57mvYMt/ep3XjPNHtf7v5l/WYr7C+9/5nnmvfbfEdqLHUPCetLaMMPFDdIiuPfB5rE0
vwhbaHcG40fwfrtnKy7WaK/UZHp1r1wkninjaV61KqWVrfmT9YilZQX3v/ADPJNR8LrrLq2
qeE9evCpyBNqKkD8M4rrLXV9atLOKztvBd3HFAoRAbiPgDpXSXeoWGnor315DbIxChpXCjJ
6DmrJddu4EYxnPtTc77x/MTxEZbwX3v/ADPNNX0YazfpqM/gG7gv0O5bq2u0ikB9cjrVe90
TWNVhW31fQNZ1C2U58ibUUCN/vYxmvSLPU7DUbc3NjdxXEG8x+YjZG4HBGfrVsYAo9ol9n8
yvrKS0gvx/zOW8Ote2Jh0yDwcNIsf7yTIQv1A5Nc/8Z1/4ouH2uV/ka9K6njmvN/jN/wAiV
AP+nlf5GtsK068dLGuCmp4ym0ra+f6nF+DmCeE9DYc/8TxCc/Svo9GyPlOQRmvm7wev/FJa
GvOP7bXnHtX0NGfLcqPu5r6/AK6n6nyXHTtiaf8A29+aLuPl+lNPTkGnpkqD60pz26iu++p
+dWIHJKnA49aybq4mg1S2USRrFIpB3nr9K2GHyYHH1rjfGmiTa7YR2cDlXhYSg7sAsOgJ9K
2hqOFlL3tjo7q7itrZppnEaL1YngVx9x4ntXgYxsblnJCqnPyjj9a5uHRtSc6nBqOo3FxZ2
VuUWB3JjLFevqefWsdtU/snw5ZS3EvmXMcQAVRjJA4q4PXUpUU7rc6y01Oxu7dHsZQZGzww
5Q9MEe3pT7ZJ0MilleYMDkJgMK808NTSrLcXshP2m4YzNnv/APXr0Kz1JPs6vKdrvy249ai
UuZmv1f2TfKdBBcuj7FwMDritu1keRdzEY9jXG21w0srJGCvfJ4/Oun0wFYVOcZJyKqxz1Y
2NggFevPaqkiI0m3jd1NXR078+tVp8ZLIASO1OL1Oe12CAKMKcfSrIbgcnHvVCG4+ZUZQGx
kj0qYyjYWAAI7A0NXZryuKuyRyobOfwzVeTO4FWwM9alHzKTtAzUEmM8rjFZNFxZFl/+ego
qP8A4CKKVi7n593mlh/MkluQjgY2Z4Pem29nNbRMyjOUyA56GpLu5UbsszKCMEnvVeK6me5
IZFVcdd3X868pn1qRpWkFrMwuJ4MOG2kbuhIyCK9ktzj4J2p+XA1IjaO3y14iJvmZo9rjup
4J+le22JLfA62+XH/ExP8A6DXLW6ep9nww7VZfI9j+DeT4AXnn7Q9ejH8TXnPwaP8AxQXuL
h69Hr5jEfxZep05h/vVT1PHfEE58FfGXT9XvJ5jomsQvEUeRikMwHUAnAzXfaTbS6T4TuLu
GPN1Mj3ZSV2KhjlgOc4AGOlWPEnhjTPFFnbWmqRlkt7hLmMjqGU5x9DWtJCs0MkDj5HQoQO
wIxxUyqKVr/M8xRtc8Y0/4h6ld+CdLtdWO7UdeecJLE7LsjUnI4BI/ujFSaT46vLLxBBbpp
7afoFhorXb2ku7zQQcHJPJORxn1roofhPp1pY6dDa61qEdzpk7TWdx8paEMclcYwR9a1Lvw
Bp1/ra6reX97NK1obO4VmGLhDz83HHPpWrnS27kWm7Mq+HfHr6tr2maZfWCWp1axN9amNy2
Fz91s98c8VyPh3xM+m/E7xRoEE8T31/qarBFdyMEVAmWK+/t3rv9F8DaZo+p2moLcTXM1lb
fY7XzcfuYs5wMdT7ms2++FuhX99fXkt7eJcXd2l75kbKGikXgbDjge1SpU/eRfvXTMC/+Ke
tWF9qmdFs3tNM1OLT5WEzB3D9GAxjiq2neL5dDh8Z6vBp0EEVlqDfaZJ7h3Eh2DaEXsSeMD
iuon+F+jXaaglxqF+51C7jvZjuUEyJ90jjpST/CnQrn7QJ77UHW5vFvpk8xdryqMAkY6D0q
nKkJe06mJH8T9eItbOTw6o1Z7EahLaR75CULYVFwOGxzzxXS+MfG7+FtO0q9kszDb3jhZri
ZGZbQFcjeF568U5/h5pn9sQa1DqmpQalEGV7mOYB5kY5KNxjb6Y6Vt6toFvqscUUl1cRKkT
REIQwkVhghgwINZ80Lqy9RvmscJa/E+/v9Wls9P0lNQFo0C3H2QNJvEnV0I4CqMHnrWz4x8
cyeFtX0+yljit7e7jYreXKsYRJkARkr93Oepqxp3w60LRtTS90ae9sB5KQywwTbUuAvTfx1
+laeu+FbHxB5iX09wIZohDJApGx1Bz0I4PuOapunzbaC963mcrofxG1DXdeMFlo5nsY702M
rxKzGPC580t93bnjHpzVvX/HNxpXjaPw4Ugs1mRDb3F2reXcOTgqGHCke/WtXSvAmj6HrE+
o6TNeWsdwwkltI5iIGcDAYr6/jVrU/Cmm6vdtPfSTyRtJHKYCw2Fk+6emR7460Xp822ganK
aJ408R6zqupaF9ksrfWNOuJEkiKsVMQXKPnPc4rnNN8Y3kmja34vt9PsxrdlDKL+OUOxjZG
wkanPAPJr1KfRotPu9U1/R7KKTWLuJVxI21ZCo+UE9qxtO8G21z4e1e31iwWyl12Tzr2K2l
zgkAYDfhVKUO2mgWk+utji5fiT4wT7cPsumbotIj1ZDtcgA9UPPJ9667W/HEml/DnTvEyWS
tc6h5CRxE/IjyY6+wqc/Dfw65kZ/tbGSyGnt+/6wjovT9a1pfC+kT+F4vDdxA02nwoqIrtl
l2/dIb1GOtJum7aFJTV9Txvx54nv9XnXw/eRwi/0fW7QJdRqQrq/IyM8H1GaPFHiXUtY1mx
0XVYYPtmjeIYIluIVKrIjDIOCeDXqUvgHwzcW8iXMEksklyt1JO8v7xpVGFJb27Cmy/D/wA
MXG3zY53uFuxevMJiJHmHRmPt2FaKpBdCOSV7+h43qF7NqtzpdxFZWlpfweK2tzcIjEy4HD
OScn6ZxXVR/FbXf7YXwxNZQvqg1GWyNzDEWRlVcghM/ePpmu6T4b+F0h2Lazk/azfBmmbKz
n+MH1p1x8OvC09ktu9pKsiXJu1uklKziU9W3jnNJ1IPdDUZLr/Whwt58QvHEWoTWMmn2WnT
waS+oSRTxFmVlJGOD0IGfxqDUPF+papP4ZTWbGzbTdZsxcWqGMsBdjorDOGHOQDXoVx4C8N
3FzLdzwXDzS2ps3dp2JaI9Qee/rVKz8LyR6zplh9jsxoGkYm09/MLzbtpXBz2GetLnp9EUo
y6s4vWviH4x0i48SxRnTnTQpbdQGgIMwkwCODgY9a7DwZ4o1nVfF+v6Hq5tnFgsMsMkKFOH
XO0jJzj1rSvPh/4Yv5dSlu7SWRtUZXuv3zDzCvK9+1XtN8L6Ro+r3erWMEi3d2ipM7yFt4U
YXr6VE5wcbJa/wDDDipX1Z4pp3iHWfC2t+IbzTmtzaT+JVtpoHjyzB+Mhs8V0S+NvGp/4Sr
UUn09tP8ADtzIjwtCRJMgXIAIPBzXcyfD3wpL5/m6e7faLkXkn75vmmHRuvWruneFvDlidT
Wzt1caixN4rSlxKxGDuBPWrlUg9bE8s0rXPFp73VrzxvpetapcW1zcXnhue4CiABFyM7CM/
MPrV3TfGfieHTtJ03SZbDT7dtBkv9iWoIR0J4UZ6V6bF8OPCEMiyppjmRIWt0YzuSkZ6oOe
Bz0p0fw+8J2/ltHpxXybdrVMzP8ALEeqdenNHtYNWsHJJvRnnVt8UPEmo6bPcRLBavp+jpq
UuY9wuHJ+77Lj0qOT4o+JpNM8SahA0EK2EVrPbo8IJUS43K3r14r0tPBHhJ7SGCLTYzBDH5
ACSEgx5zsYg/MM9jRf/D7wjql1NcXmjxu86JHIFZlV1X7oIBwcUvaU+w3Gp3/r+rFHxf4h1
rSPCum6ppdpLcmVka7FugeVItuWZFPWuN074i+J9f1Waw8NbNQNpbxThmiWMXG5vm37j8uB
xx3r1W50LTry3toJoWCWn+p2OylOMcEH04rK/wCEO8GSXdncR6dbrPbqYomikKkgHJUgH5u
fWojOCVnEuSlfR6HiOs3WpXnhLxfdalfy3bxa9CqwlVJG1hgL/L0ruv8AhN59T8HT6gmrRQ
ebfLZSWVzFtlgQnBjAHLOe2eOa7G58EeCJp7yW50y28y5kE9wPMK5YdGIzxUdx4J8BXdzNJ
c6daSTTukkjNLgsw+6evX0rWVSEraGapyXU8kk8Ra1qmm6FY/azp8Np4jNiFhjVNyLypcDj
IruvC/ivxX4h8R3EkUcTabaajJZ3CMyKFjA+Vh/EWJGfTmurHw/8Hi1e3XQ4PJacXRXJ/wB
b/e69avWvhTw9Z6w+rWmlxQ3sgG6RMjJHAOOmfeplUhayQ4xknqbOcDGMGvN/jGufBkJP/P
yv8jXpB5+tecfGRS3giM+lwv8AI0sJ/Gienl3+9U/U4rwl/wAipooJwP7bXH5V9BsQhJHP0
r568Jg/8Ijo3I41tP5V9DKh/ir7PLvhl6ny3Hi/2in/ANvfmixFIcYxz71KWPHqahVdq5zx
WH4nuL2LSjHYRPLOzA4BwAoI3ZP0r0Gup+eQV2om3IzBckjGOtY9vex3M9wquCY32nFVJ9c
tptK86CcA7cY7qfQiuNuNRuLK3khiuSpC7nlGA5Y9a3hF2uS43djd1vVNM0bT7pru4XdcOc
ID8z+wFeZXUUrf8TC6ThVwib+Avv71z2i201/r9zql/fTXe2UiN5X3YX2rR12+mW2nG8FGU
j5DggHocUmz0YQUdL6mVqN6sts2GJm3NtCE/hiti1GqWdnbSXiGLcquI9xJUe9Z/grT5dc8
VQxyMz29qnnNu+7jtWv4ivZDqUs65yp2FQc4HtV04qTuyKtaUZKkjd0jVXe5RMglm7r/ADr
0OCd12NISFXGQPpXLeA/DsRgXV7qMh2/1UZ6L7/Wu7uYIJB8yksDyRSlJI5KzTlyoswyl1B
Q4FNmYqOvU8morma302wkuOQka5auAbx5Jc3xjSIJBgFX3DNRF3Mo0pPY6+6uFS5Ch1VyM8
daSG6UqyAkn1Pc1x8OrXGo3xW3QmUjLEnp+NdRa6dJ5Pmyzkyjoq9PpVcyvY63Dlhqa8Uoe
NTnj1psjESKAMr3qKGN0tgH4Yenan5+Yc7gaTscqTTsR5oo2L7/nRUaGvKfns8sM0ZZFOAM
AHmqsdzDGVR1BfPIJwKfNhC6hQu0Y4PU+9V7e3W4u1ZpVjGDyeRXj3PsEWlubgsY4wp3Hcc
GvdNKyPgbDuyCNQxz/ALorwFWVZuGJ29DnNe+6S7y/AuMnr/aA4/4BXNW2XqfY8M/xZfL8z
2f4OY/4QZ8HP+kv/Sup8W+JYfCWgtq9zbyTwiRIiIyMgscA8+9cr8GCD4HkGPu3L5H5V0/j
bw2PFnha50T7T9leQo6S7d21lbIyK+bq29u+ba50Znf6zU5e5xkPj+x8MReIlvYdU1K40+W
KS6kkkU7vN+75Y6Ko44rM8cfEieXw7qdlYpe6JrNjJbTD51JeKRhyCO2DyKg8a+BdU03wz4
k1VtQbVLzVfsyG3trUjBQjlcE9ga1Lj4Wy+IrO81K91oLe6lDbx71tyqwxx4IXaT1J61cfZ
pqcv62/4J5L52rGhe/Fa20t9Rgn0K8nGkmFLuZJFwBIBhh3PXpVT/hL9Mm+IsbQ6rftYfaE
tntlcbPtDLkNj720Dg9s1Pf/AAsub+PXkfXEX+2PJ8wi3z5fl4xjnvitTQvAM2ga/dX9hqy
fZL1kkuIGtgW8xRglGP3QayvTSfKUudtXLniTxqfD/iC00WHR5r+4vIJJ4tkqoMIMsDn2rD
i+L2kXtm91penz3S21kL68BYKYEzgr7t14qDxxpmqah8UPDbWDTQKttcQy3QgMiRbxgZ7VJ
D8INM0+zltdL1KS2+12IsLtigYzLnJcejdaFGlyrm3F77emw25+L0KNqs1noM13ZaXFFcTT
idQTFJ0ZV7kZ6Vdg+JV3qGu3Gk6H4WuNTNusMjSpOqr5cgyGweeO4rkrbwBPfeNPFGgRtda
ZoVzbW1uspg3CZEAyqseh969D0DwTD4e8U32s2t87xXkEcAtjGAI1QYXB705+yittf+GKjz
MxrD4qWtxpV5qF1pT2v2CSZLuBpQ0kIjHXGOcnAFTeAdftda1fVZs3T3k6R3Jd5S8QjYfKi
4ACkdCK0pPh/oU134jneNj/AMJBGIrgLxt4wSvuTzWXN4J1+y8J2mjab4rvjNayxiGSONI8
Rqej46jHep/d2stBrmvdo1fFXikaZqlh4ctLBr3UdUjkKp5vlLGir8zFv5Vwnw/8eXMHhbS
9LnWTUdXu5bqRRPOcLHGTnLHJ9hXoHiHweNa1fS9Zg1B7DUtODIkyoHDowwykGsHTfhTY6T
DZG01ec3tmZ/LuXiU5WX7ykd+TkVUXT5bMm0rnIv8AEm0uPiLpOuwXUkGn3elyf6HNMVRpw
+0Ke2c8ZrudV+Ib6Xd3NgdLWa9sbD+0L2NJvljQn7qnHzGs2T4M+H3W3jF3N5EFm9oI2jVs
ljkyZ7NnkVdPwwtWgKtrV088tiNOuZ3RS08IPGfRgOM1TdJtMSVSzRkX3xgljXVJ7DQBdWe
nW8F20puNpeOT0GOorWj+I0t/dXZ0XRZL60094lu3EmHQOu4kDuFHWm3Hwo0qWLVYYtSuLa
DUraK0aNFU+Wkf3dpPeren/Duz0rWJr/T9Xu4Eu4kivLdVXZc7RgE8ZBI64ovR6DSnfUj8K
fEVfFGpW8MOmOlpdxvJFOuWCbWxtfjAJ6jBrjfiX4wvtV0XXLPSbbyLfRb6CGS7E5SQyFhk
KB2x6mvRfC3g2Hwqj21lq15Np4dnhs5duyEsckAgZI9M1lav8LtK1W51VhqN5aW2qypPc28
O3a0idGBIyKIuCloEoyaSOUXU9XvfiPfLpehG6n0tIXlBvikLbk4lKEcuBS+H/Hn9l6Ppeo
/2MsFprGoTQXl5PctIySqSATx0OOOmK73TPBltpWv6lrMWo3Ms+owrDKrhdo2jCkYHWq1p8
ONDg8J/8IzPLNd2QuvtYMuNwfdu7ds03Ug9/IajL+vU6jSrq5vdKt7u6hSGWZd2xCSAD0/S
vONe+KGr6PqfiOCLQ7Wa30JojJI05DSK57DHUV1//CP3K+Pk1+K+uUtFs/Ia2MmYnPYhe2P
WsvU/hnpOrXOu3NxqN6p1sJ9oVSuAEPy7eOKyhyJ+9qOXM9jHh+KEupazNaaRokl5FFOls6
hWLhmTduOBgKDxzUXw+uWk8e6/Z22nq0FrgT3IuGkSKU8mGMHoAeTXSWHw+sdK1K5vNM1bU
bNbtFFxDFIAkrKuA544OPSpfDHgXT/CzILC+vJUVnkKSspDu55ZiACTTlKHK0hpO+pzV98V
UsNT1m2ubaCF9LMm60lLLPKij5XTPDAn06V0HhHxXe+IRcfbNKeBI4Y54p1Rljl3DJUFhyR
0pdR+HmiatciXVmmvkUShFkxlN/X5gMkDsCeK0vD/AIbi8P6WNOj1K+vYUTyozcybjGnZRg
frSk4NWihx5upw0PxMvdQs9RFvaWqXdmSk1nJIYprfL7Q53cMMc5FYmnfECbQtGvLbRtHtX
e31dLOSSR3/ANIMn/LUk85zXban8LtA1hCdQubyWYIsaThwsigNuHIHPPrmkHwq8PM05kvN
RfzrmO8cGccyp0PSteaklsR75zD/ABQ8S2sV+9zpenlNN1VNPnMbv+8Dnhlz0xnvXYeLvFF
3pWp6FoWm28Mt5rMpjVrjOyNAMkkDqfakn+Gfh6eO/jmnvCt/drezYlAzKvQjjitXXfCmm6
//AGe95JPDc6fJ5lvcwPtkQ4wefcVDdO6sh+9Y8i8AeKr7SLCDw9bQxPqGp6tdjzJNxjiVO
TgdT7Ctef4r65N4Zs9U0/TrP7XdXRsIbN9zNNOGwxGDwgHNdhZ/DTw5YwpHaG7jliuHuorg
y7pI5HGGIJHQ+lNHwy8NR3NlcW4vLeSxR0hMcvCl87mwR94561blSbvYSjNaX/rQypPG/iO
y8Zz+F9St7KK5eCKayaNWYTZI3jr/AA81yVj40jtNQ1XxvaeGZZrYPPDM8YbbAU4D8naN56
4r2BfDWkrqGm6g0Be602FoLeVzlgp659TWZD8PfD0EuoeWtyLPUSzz2RmPkFm+8wXsamM6f
bsNqXTzPJLjxJe2fjVPFeuW9vKJvDj3JtrcMFYFhhWz169ap6m8sXhGyij0WS0tJdRs7qK9
KsPMLn5kBYk4XoO2K9dtvhh4XhkSSVbu7KWrWSrPOWAhP8GPSnH4a+HH0aDSJZdQmtLeRZI
lkumJj2nKgewPar9rDclQZmfEXUtZtNQ8J2um3y20V3qKpNlc7sDIB9vas5PibqRuIL17WE
6a+sHSfKAPmcceZn69q77W/DGleIYbOPUo5WNnIJYXjkKMrDvkVS/4QXw4LoTizJAlNwIN5
8vzSuC+P71ZqUOVJotqV21/W3/BOljeORQ8bq6+qnIrz74xD/iiEPpcJx+ddL4S8NweFtGb
Tbd2MbzPNtZywTcc7QT2rmvjCN3gZT6XCH+dVhlavH1PQwH+80/U4bwkTJ4S0oKBj+3I8/l
X0egCoc/rXzf4PKjwjpjE5/4ncf8AIV9HOCq4J/OvrcB9peZ89xx/Hpv/ABfoQT3KxjYcAn
oe1Z89wX0sSyorKVwwHNZ/ia+On2DXKo8skQLbFOAfY/WufsNdZfCTz3LiSAo0iFQBsH9w/
SvZUbux+cPSPOVtemt7ewu794UBVcDacF8dK8rtdbbU9N+y+e8MrZIUr94Z9a6DXLs6vpH2
eOT93jcvv/8AXrlfDdhHPJFLFIWCckNg7T3ArWpdWii8M4yhKTOjtLCaz08iJkjQqSN4HX1
wBXI2Z1HXteNkM+RExMzluCPQV3OpmWOxSGHIlf7oyAMd60PDPhSRoGGnBUiGd003/LRj7C
sZLojalW5YubLvhS3t9O0LUdQRUUufKBXpgV5pHI2oeKorZnLFpcswye9er3IXw74YFjfqr
3LhjlDw2fSuN8BaCklzeaxcglUcpGMn8TWkZKELdSaUbzlUex63aXtpaR29iSI5WGI07t64
rdigUrkrkkd68yfV7K08YabayHczBiSQxI7V6baPH5ClW3BuhFcrlfQmrSUEpLqUtWObGaI
ICWTG0jg14La2k9/qczWkb/ZY5Csk2AoTB5HNe9anciKJ943jB4FcZBHAtq4EChHJO0IABz
/OqjKxdJ2TuaOkRWsdusNsoGBznGT/AI10dujEAq2VA5IPSuf0y3dJI0RcxkkcY4rqWRYLY
Rq2MDGapGFaQx2VY8HPNMGA3THeoUzJiRhjnAqxuVfmOBgcim3bUxtqQ7l/yKKzv7ST+8fy
NFTzov3j885LqRmZsDacVFHNvm2xLtwOSe9OaNpUV41fB/Iip7e3iEwWTLE8bd3X3NeQfYp
lVIh55HKjJKnNfQOibz8DF4JJ1AZ/74rw6cLCXddvlZ4UDkmvctCYH4Co+MH7epx/wGuevs
vU+x4af72Xy/M9j+DHPgibr/x9P/IV0upeN9B0/VX0+4mlaSOVIJpI4yyQu/3QxHTNcz8Fm
z4Kn4I/0lv5Vct/CGtad4w1+7s57OfSNdIeVZ93mQOFwSoHBz+FfOVlF1Z8x0ZnzLFzt3Nb
TvHfh/UtQtbO1uJM3jSJayumI7gocMFPf8abrPj3R9D1a40u7hvZLuG3+1ssMO4eWOrZ9q5
nQ/hne6fdeHYbq+iay0CWaWJ4875y54BH8OM1f8ReB9W1bxjfa1bXFqkFxpT6cqOW3bm/iO
B0rOMafNq9DzXKfLdLUv2/xL8OXUvlQJeszWhvov3BHnRD7xT1xWr4f8Wad4jhtZtMiuGhu
YTOkjoAAoOMHng57Vwtp4OvPCl3o3iHV7q3ksND0t7KdIVZ3cE/eAx+lb/w28PWui6Pe3Np
M8trfXTzWu8EbIScqAD0HJonGCV4hCUm9Sa8+JmgWL6nHNFeD+zbmO2uMRj5Wc4UjnkVkWf
iWZ/inFpEl/qT290jzW9kYFAUdC7tnIT0BHeqOufDLW9Q1XX3s9Rs0s9XuoLo+ajF0MZzjA
4INa2ieDPEOneM77xFd6lZTz3kiq7hGLRwKOI0zwM9zV2pqLsxJzbV0bWo+N9O0zxLJ4fuL
W6+0rbG7UhRskQdQpJ5PtXH3fim7udY1e4stW1JdPtI3D28cSF7aYJkk852DqBjGe9df4k8
G2viLX9C1eWUxS6XMXO3gyoR9w+2cGud1f4a3Gp69PrEdxaWl5Ik0bzwhlNwjghVkUcHGet
EPZq1wlzbEukfEXTYPDmmq0l/rl39iW6uJEhAkEZbaHZQepPYZrC0D4lzadrHiCLXvt95YJ
qq2ltMEG23Vx8qt0PWtPw98N9a8Lanp2p6XrNoZ4rJbG7WWFikqg5DLzwfaq938KdVuk1VD
rVoDqOqRakW8pvk2fw/jR+61C89zam+K2i29/NayaZqAjgvl0+afYpSORunOckGr3gfWpdV
bxCTf3l81rfvH5dwip5WBkRoR1HvXM3fwr1O6j1INrFqpvdVj1PiJvk2fwdec+tdZ4O8KXP
hqbWZLi8iuTqd2bvEaFfLyMbeetKap8vu7jjzX1KEXxHs7/SLu6sNNu1mt5JoZI3274mjXL
MRnpWLo/xJ0/T9Ls4FtdX1ee7s5NTEspTcUB+bv8uOwroV8BW0Gr+JdTtZwk2tw+UFYErCS
uGbHvx+Vc/Y/Cq+tHsi2twP9k0uTTFxCRuDk/P19+lUvZfIn950NGD4s6C+2W5sr2ztZbFt
QimlUESRjggAHIOa2/DPjTT/ABLdz2lvC8M8MUc+1mDAo4ypyO/qO1cg/wAIPtNtp9rf6wk
lva6Y+msEiwWDHIfk8EHtV8+FvFmleGrLTtL8QxR3dvLFGkltaKnmRKeRIfp3pONO3ulxc7
6o0PF/ivU9E8U+G9IsbNJY9TnYSuXAIVRkgZ6fWsxvjF4bhWWeeOVLQCYxzAht5i4IKj7uT
0z1rd8TeEpvEOqaJqMOpCzuNLlZ8+XvEgYYYYrn7X4WLDoOq+GpdXEmi3zSOkYtwJo2Y5+/
3APOMUL2dlzCftLtL+tjFs/GutyfEue++w3wsH0T7emmGcN5nOdw7A47V6B4X8XweK7a3ub
KzaOGW3E5cyAmMkkbCB34zXL23g+98Mamni29v5tZex04WH2O0tRvkjBxkc8mug8A+HLXw9
otw9vFJCt/cPdeXKMMiscqpHbA7UVOVxuvIceZPU5S88SDS/ickN2mqCFo5btrP7QrRW6KC
DM46gEDhc11fhbx/YeKb5bS3tZIWmthdwsWDB4ySOcfdb296zF+G80muazql1r7TtrDBbgm
ABxCAQIVOeBWz4N8KXXhTTU019XF9Z24KWyfZ1jZFzkBmHLEUTcGtNxR576mVN8UtKgfVna
3P2fSnkjuD5o81CvQ7OuGPANa/hfxfb+JLi7t0tmgntVjkPz70ZXGQQw79iO1YWs/CnTfEN
/NdateK0skUsXnQQiORwx43nPzbe1bmmabqnhbwzKsl1JrstrCFhhjhWEuF6Djq3uaUvZte
7uOLk372xxVp8QF0GXWpHtNQ1F21r7CY5rlTsZhxs44X2q5/wALcMKyNd+G5okt9SXTblhO
reWzdGHHzCsnRPAWo+Io9UvNUM2jRz62upQI8YLsFHAI7DNbt18KoLqG9ik1yXF3qS6m+IB
w69FHPStpeyu0yIupZXD/AIW1p8k9wLTTpLiFGnjRw3JaIZO4Y+UHnBqvb/FxpEgln8OtDH
dabJqNvm4BLBOqnA49q1bD4df2Zb6tY2OuTxabqLSObbylPlu4IYhuuOelVIPhTYxppyS6x
cSx2NhJp4XylG9Hzkn35qX7IdqhLZ/EYarf2GmLpTRHUtKfUY5BNygAPy9OvvXNeHPibY6f
4Y0yyt7W6urmSCe5K3dwXkKI+MBgPmY9hitSXwHc+GjYaxYTXmuXVjanTo7dFSPELZGffFQ
eEvhld2mjaDqNxfTaPrtgJVYxKr5jdidjA8ZpL2SQ053L3xT1KS4+DF1rNjJcWczRxTRMrG
OSPcRkccjg4qj4D1vRvFN4DdNc2t5osCKLKaRlZxtBMzDPz5Oceldv4p8LQ+KvCknh25v54
IJQoklRQztg571iTfDa1k8QaVrkWsXFrfafALYyRRqPtMYGMSevHFTCUOTle4+WXO2tjIb4
y6ellNqUulzNYBJmieMljlG2hX4wu49OawoPFWtWXxB1rXbyzEax6Cl8LFblmjPOfTAbHtX
Z2/w006HRNR8Ptq15Lol6XcWZCgRMxySG6nnkA1Gvwttne6mufEF7NNc6eNNdjGgAiHTAx1
960UqK0S/rQTVTf+tmc9q/jLV9Ss/Duo6r4clsdPu723a2kt7/AOZywz8wA5A7g1pf8LYcX
lux0dRaXFzcQcynzYxEMszLjv2rfvvAVleeHtD0d9SuRHo0qSwuqrucp90GuJ0jwn4zh1hp
prgSxXd1J9rtrqzTiFiQxEwOTxjGKF7OS1B86dl/Wxon4uznw7c6zDoXmQJai7iIZtpXftK
M2MBsc1bm8feKrafSI7rwtawjV5hHan7UW+Upu3HA4q9F8NLNPCdz4WOvag+kyjbHAdv7ld
2cDjn8a1b3wXa350FptRuVfRCGgZQo3kLj5hjniovT7DtPv2/4I7wN4ql8W6BJf3FmtpPBc
SW0kaPuXKHGQfSsb4u4/wCEEJJ4E6/1q3o/w60/RLq1ntNW1Hbb3Ml15ZkASRn6hgByKo/F
9v8AihCMf8t0/nV0eX28eXa56OXX+sU773Rw3hD/AJE7T8YwNcix+Qr6QIDA5XGO9fN3hNS
PBthyMDXIv6V9FXKiaB43LKpGCVOCK+qwP235nz3HDtWp3/vfoc74qsJL3TyFHCZct2AA5P
1rwrXNR1bSl/sNHQWeoss+5TkxjuoPvxXst7qghY6JqEjSK6gpPgjzFBxtJ9a8f8aaf5eqw
+REuEOFI6AHt7V7EHd3PzyNuW0tmJGxGgvFCwjuGUokm37o71Z8J2EMFu5Cn72COOvrXPiZ
reB1wZjgkheMVueE7mS4hd542DA5C9Me5raaejZnRXuSjFdTQ0fTr/VdYa5vUMVrCzLHGeG
cZ/IV6vaXVta2AVNsSqOIxgYz2rlILxbaz2R4J28HAyxqJby4M/72XCN1bI5rBu2rN6lN1E
o7Ik8X3v2+2gsIeLmZtqqGH51owae2iaBDawBGSJdzmRtpb159an0XShcXi6rMhCplUXOeP
71ZHjzVbLTbdWeUvcEllT7wGPUVDlfcVNXmqUTjdO1tNS8ateyQy3VvanYMH/Uev1r2a0vo
GtVlikV1foV7n6V4f4HawMpvpij3B3SODxvz6DtXa2+sR2UTQISYwcqXzxnmsrPc6cZKKko
LojpdRumMrtkOgYZbBqCC3h3iWJQAeQNveuauNan4KSKYscZUn8c+tdbo8Ms1nbySpuLLvJ
ArTldrnNF2ia2m2+2TeAAqjjip7qTcMZGR146U+BTCm3bnPcccVBKC0hygGepA601sc9+aV
xwmJIVVBVTjk015UB543dfWqsknlLgkKe5JFUJ7oxIzLLzjHOKlspQbehY8kf8AP1L+YorA
/tKT/nolFTdHT7KZ8KEssZzK+0EAEcCtOweOC3LFTvP3gcHGenNZzuWy6kMMZAJwKpmaS5u
ngt2Zdw5weBj1rzrn06L1xcvdaoscMfyKcYHNe8aSxT4GspXGNRUf+O14nE8FnaC1gYmWTA
eQ4+99a9B8N/EbVPDelPo9m8Dw580rNEsmWx1yRWFaDkly7n0mSYulhpzlVdtu/fyTPRPBv
xNl8JaNJpsWlLdI0hk8xnK49uldCfjpd5wvh6E/9tT/AIV5Cvxv8SNIEjs7DBPU2sY/pSyf
GnxOjlVg084POLVP8K4pYVTlzOCv6n0k8zyupJzmld+cv8j10fHW94/4p+Hn/psf8KePjhq
HJXQID7ecf8K8d/4Xb4nWZYjDZEnkgWqcf+O1at/jJ4pkmJ8m0EY5J+zRj+lCwcf5F97IeP
yrpFffL/I9a/4XZqbNg+H4Pcb2/wAKkPxo1PomgwDH+21XPh0viTxt4fXWZ9TjsVcldv2GM
9Pwrvl8D6kwBPibn2sYv8Kr6g/+fa+84qmdZNCXK0r/APb3+R5l/wALp1fjGgwZzz8zf4Uw
/GfXC3GgwY+r16l/wg2p9B4oYZ9LKL/CgeBtTxj/AISu4HuLSIf0o/s/vBfeS8/yVfZX/k3
+R5UfjP4ixxoFvnOMHfQPjL4mJ/5AFt+T16t/wg+pAZ/4S25B9raL/Cg+CNR4H/CX3n/gPF
/hV/2f/cX3i/1hyRfZX3S/yPKf+FyeJcYOg2+fZXpf+FxeJtvOhW//AHy9eqjwPf5yfF1/n
2gi/wAKcPBF9g/8Vff/APfmL/4mhZf/AHF94v8AWLJOkF90v8jyf/hcPig9NBg/74epv+Fs
+LRAs7aDAEbIBCPzXqJ8FXwOR4v1EY9Iov8A4mlHgq92/wDI36ln/rnH/wDE0/7Pf8i+8iX
EeTPaC+6X+R5R/wALe8Vl8LoMHP8A0zekPxc8Xbv+QFBgf9Mnr1j/AIQq8A/5G3Uyf92P/w
CJqM+Cr0A58X6nk+ix/wDxNP8As9/yL7yv9Y8m/kX3P/I8pPxY8ZFcjQ4h/wBsnpj/ABW8b
Kw2aLFzz/qHqP4myfETwXtu9P1i4vNNb/lrtGU+uBXlf/C1/HAdRNq83ldCVIBNTLA8js4I
66ed5VNc0YL7n/kerD4rePCcpocWP+vd6UfFHx+zYXQ4/wDwGeuU8O/EG+vpU/tLxDqSoxw
RFKAcflXs2g2Wk+ILdJbDxnrDFh/qzOoYH6YrVZc2rqESKmf5VT1dNW9H/kcJ/wALM+IIOf
7GiHGeLV6VfiZ8Q24Gjxgf9ej16u3gkjH/ABU+tf8Af8f4U5fBAz8/ifWz/wBvAH9KX9nS/
kRzf60ZP/IvuZ5N/wALL+Im4D+yEX3+xvinN8SPiMG40dCP+vN69b/4QWLOT4l1s/8Abz/9
ageCIs/8jJrft/pP/wBaj+zn/Iif9acn/wCfa+5nkS/En4jtn/iTr/4BNR/wsb4lluNG/wD
JNq9ePgSAjP8AwketHP8A09f/AFqhbwPEvA8Q61ket1/9amsub+zEHxXk6/5dr/wFnlH/AA
sL4mMOdHI/7cmoPj34msvGlNn/AK8mr1RPBkJbB17WT/29nn9KmXwRaN97WtZPt9sNV/Z01
9mIlxbk/Smv/ATyY+O/ilgY0p/oLI0n/Ca/FNgM6VIP+3I17CPAGmsozq+tZ/6/mpD4B0zo
dT1g4/6fWqfqD/liN8V5StqX/kv/AATx7/hMfiwWONNkx1/48jQfF/xZI/5Bsy98/YzXsB8
AaV/0EtW5/wCn16Z/wgGlZyb/AFY+3256f1CX8sSf9bcq/wCfX/kv/BPIR4t+LbYH9nTH/t
yo/wCEq+LZPGnTH/tyr2FvAOiIjO95qxxzj7c/+Nc28Hw+i1F7C51TXLS4Tqs806jr69Me9
S8DbeMTro8R4Cum6VC9u0f+CcH/AMJR8W93FhODj/nzpD4r+LxOBp9zj/rzFek3mheC9PvL
W3utT1VGuyFicXkjIxPTkHjNTX3hnwZp6sb/AFq6tlTlvN1Nlx+ZprAN7KJNTibL6dueha+
3uf8ABPHbr4kfEOxmW2vWe2mf7iyWoUsfbNT2vjX4p3kkkVuksjxH51W2BK59RW7eeCNK8R
6s134fbUtRsFdNplY+URg7yHk6546elc9qXgjWNMWG00rTpoLt2ZjewXbqsiA8I3GA3oaPq
TSvyo0oZ/gqkrezj/4Da3qXx4h+L5JxbXP/AICgUo1z4wnLG3uiB/07LXQeEfDHkeHpp/HD
XlrMrb0Zr2QfJjoeeoro9H0DwLr8TS6Pf3F6q8N5d7J8v4ZqlgJNXtEyrcUZdSbXsbpdVG6
++553/bfxix/x7Xf/AIDrWbrCfFLXrI2WqWF3PBuD7PJUcj6V7Dc+D/C1qMzG7UHgbryTn9
aguPB3hy2tGudt0Qozzdyf41vDLaid0onEuN8tg+aNLX/Cv/kjzvStM1DQ/BthHqttJayf2
zE4WQYOPWvdBfRyRGSOVXT1B615D/Y+msYTNBNLOZNy+ZMzBD24JrU+xGCaHT9Plf8AvSEs
fvf4V6uFwU6Cl7R76nwnEef0M2q05UE9L3urb2832Ok1VIry/F78vkxIVGTjLeteR69cwXW
oyJaTBp4zueNsncPavR/Ec66XoKWySr5gTaS/fjrXicdwg1DzndBAQyyHB3Nnrj3r0IU0lc
+ZpNykM1BHWVoxDsJOTtGdx7cVt6RpN1pMHmTO0s1xj90g/IfWqnhfTxqWurvObeBt2WHJU
dM16Tolvb3njVVkiLC2UzZI444FOrZrQ7KTdK6tpuWdL8OTy6pDZ3rSELCZZQONpPRc1t3G
h2cd3FZ2sbjCgEk5GO+a6iCCNBJNjDyHJPf2ptrbfvnnOSWPc9q4WZvEyk7ieV9mtVt4MKF
TA/xrgfGOkedpdzHG0kUzozvNkZPYAHtmvRpI0DliTxzXA+PdSSz0iX5uXXaqnuewqGaYbm
UkzznTVXUYbSOzjCyxLsZlPYdc1039jTNas0ZMsnDbck/L7ZqHRLBbG2hhXqBvkIbOSeTXZ
aPabpCV6ZyxNbwgranJi8Res0uhU0HQIUtllZPMckMokU8Y7YrtrYDygFQJj+HOQKjWCOJS
+ByedvenwsccBRz0pSikjNTbdmS7jvxgY9Kr3DlWIMY6fL6/SpWmRecdeelVHkW4kIK4Vev
Ymud9zpgc/qGoyJctCUwwOE4GTQ0DOA075TH3MDJPrWzNONp2QxoF43YGa5/VfEsGnQvPcX
O2ONSSqLuPHtUyemp2079EWPtFr/zxX/vkUV5j/wALYsv+fa5/74FFY+0h3PR9lP8AlPkyW
STyRkFsjCDNT6fG1rbzPMzLKxHHXH1qxp1uQPtlwTIEGVTPQdM065fzJVhgB2ghiQOc471y
WsesMRYi/qXIwP51bvJbYwmG3YqVA4bjHrUaiMKIYsrNnnJxx9acLPbbSzEHJ4OTnk0+gDb
drdSxDn5eFJ43f4VBDJtWRnB+U5yM8kVSm2rIqKx3kgFc8CrIDqMFMgg888VI0XLNA8guJj
tkY8cZwK9f8B+FbHWFltWjEjSA7WOBtPv+deYaVBLdXiFioWMbs+or6f8Agj4bcRz3tynJI
IbFb0Y3d2Z16ns4OR7H4W0qHR/D1lpUEIhSCMLtXoOK6UAKMfrUcS7VHTHapsYbrXU2fLyf
M2+4AcUcA9aU/WkzkikSLwRTcU8YpccYzSAjwaCpxxT6QgknPQUwsQkYHzUKRjinkAjmoTn
OatambdhSQWwaRgh7Uh3DJPNMwc5BNVYXMVrm2t7u3eC6hSWFxtZHGQR9K8M8efAvTdTMt5
4eK2kx58jop+npXvbLzjBqvNblozxgnvWiUXoxwrVKbvFnwVqvhvxH4SvjDfWsyKp/1ijlf
cVqaV4xuLKZZJLlgFwqyK2xgfXivsu/0e0u7Zoru1iuEb+GRAc14t8R/gvoVxpd3q+jg6dd
QoZfKX/VPjnGO1S6LWtNnr0Meqj5aiLnhT452TKtnrP7xAMLcIckfWvUbHx74av41aDUomz
0G7n8q+B7yKSwnUW7ukzccd/pXUaBYeLLsKbKG8lYnjyoyzEevFQqutpI6p4KhP3tj7efxX
o8dvNMbkqkONxYYHPSrUPiDTJYZGkmEIjGZN5A8v6+h9q+ItRj8f2d6k72+qZicSASxMVBX
oSp4OKePF3ji7SC1Fi988dwbmQGFmNw5OfnHoPSuedZp6Chl1KS0bPuJtVsBEkj30EcbjKl
5Au4e2acl5ZXLlbe7glYdVSVWP6GvkfSNG8V+MNK8Ua14js7xdRigElj5g2RKQclFU9sVxW
k+JtS0+/iv4QFkiOSVO0g/wD1qqGIUtjGWVL+ax937TneDjsKmjyBmvCfhZ8YP7b1BdA1u7
VpJBm3lkXDE/3Sa9zRg8YKnINdPMpbHj18PKhPlkWQx7Gn5zzVUuFYZ/KoLjUbW0t2nu7iO
CJOru2APxpcpmm9jQ96Yxwc1lp4i0aWIyRapaun95ZQazbzxpoVrndeCQjtGM01Bl+zm9kd
LkBeaztTkSC1nli037dPIu3YMAv7Fj0FeaeI/jLa6cfL02zS4OP9ZLLhR+A5ryjWvjV4o1N
zAl/DaRM2ClumDj0yabgl8R34ajXjJS2Xr/kXNZ8XSrfzafF4W02zun3RpIWeWWLLcsTzjH
UdK9c8F+HfAOqaKJrfTotVuI/kuLq+jMjyvjlvn7V4z8OvH+l+GtavrnVrJrg3ZG+dRudfX
73UGvojw74k8K6taMNAvLfb95o1Gwgn1HrWcaVno7o9bM8X7Wm1yNPo09Pn1NSDRtFsbbbb
2MMEKDIVeFUfTtXnnizWtKnurMeHzeatcWsoMkNg5EJz2kbtXpjqksQyQcHIyMiqxito13J
BGhzn5FC/yrSVNtWjoeHhccsNL2kk5PtfQ88Gv6l4i0q+0zVPBiQy7DFBFLc/JI3o3cDvmu
IFt4/kjguriS3ihtA3mWW820MarwMsuCc9ua9k1W2tTi7M0kTKdwWIhd59zjJrkpHl1G+lt
dzSx7vnHQEehqqeDdRe/J6Gs8+hh23QpLXo7u3pczrq+1u58NQJqEduty+CPJkMgVe2Sepq
/bXdze6Ato93vZRhghyy/WrN5ZwzgR3LbYY+Nqjr7YHWuG1WeK28QaZDBBN9mkla3xAwjJP
XPbIHvXXzKmkux4abxLbSs3rodKlhNbyPMrsxjGVBBJB+lc1deKdW0LV/szW8F3PJhmYkgR
Z6bvet/V1a20Zm+1z2apwu2UmRm/ugV5Cbu8luLm1klUT3L4d3Od3vUyqOT0O3BYWFnKWp1
+teJJNesWUzfvAo3gKV249K4bzJWOzYzZOAACc0kMt5AJoWMZRvlDNyS2eoFem+DfDcUUdq
LyISySHzGYg5A9KuM7Rsa1Yxo+8jR03SbfR/DsEi2oiu2j3SSKOWzzg+tdJ4Bg8yG9v2Us8
77FbHQCq2pRLqFxHYJI0KSuVZ9v3B7Vt2mkRWsFno2nTSpbo2+ZlPLjvk1jOWtiItypNvd/
kddlT+653DtUyqqIMY4qKBAg6DA4FTOFIwT+FYM4vMp3kypbSuV3ADOPWvBfGPiWLVNQisU
Ej7JAQoOckH0r3m5t4ZImjIJUrggV59FoGjW3iOaW3tAu3kluWye9aU6XM7s7aVaNNNlPRI
JbiCMskgLjI3dRmu8021MFrzjOKq2axp9wbFHQYxV43KqNo6DriuhxtoeNJpzckPlcq+G4G
eo5oRlHzBhge1UJbtP3ZJJYnAFWYkdYy8sW0Ak4/xrnn2NYqV72HTNIylYiBxncw4FUFmW3
hZSrSNkEk8Z96vnatoW8wjcSSc9q881PXZ476e1dwoViMgfLtzx+lc7PRoJyvFG5qurLEnl
phi7EKV54xk7vavE/FN4l3NeXGotdXU7IyRW0XCp6FsdB9a72a9t5UkthcIHYAZUDoepwK8
58VarbWyT2NlHFCnIlmkGXOT6Z6e9cVZs9XCwkuhyf8AZp/6Ah/7/wBFbe+z/wCfuD/vkUV
x6Hr83l+Z5MkwwCFYQIAo6D61XsomSee4d8Kfuruzmq9zLaxstpaFnUcMd3DH6+lSWazFTD
GSyn72SCR/9at+pvctwrHK8kzhl24G5afd30cIjidmcu2XVTjb2FMgkk8xY40DlT/qxyD7Z
qS/0+eT5MATAAhQMe+KdgMKFPPviyb9gbJJPQVqKPMYOhByQuSTnNZstwqW8duiiNlB3nOD
WnpjxT3EayEhY/myoJFRa49lc9M8A+HpNW1SKCJVEAIMrFeSfSvsbwppSaZpKIuctzyO2OK
+f/gui3i26wxgqMvLLj757Cvpa3kVQMcADAr040+WJ4mPquT5EXx1xSs2BzVYzqQBv5PvTl
lBGM5qeVnlXJgenHWl/GmoVI4x+FPAzSegIMml3e1IRj/GjAxnFNAx24DtQz5XHvTRtx6UU
DvcaT2ppBI6dKeR2IpCOKpMzaI13AcDmgg56Zp+Dimgds5ouFgIAFGFIyRxS4288H61zvi3
xfpnhLSGvrxg0h4ihU8yN6UJNuyLjFydkbM5jjRnf0r55+NPxUsdNspfDuiXAubmUFbh4/m
EY9M+tcL4z+KnivxV9oiS7bTbCI/NHbsQcehPU8VF4D+E2v8AjZBqjwiw02T/AFU9wpLP7g
d/qac5SjpE9ajhI0/3lVnnmhaddavq1vPLFJKC2Nq8sR9K+3vhx4bk0TwtD9ohENxKN2wDl
F7A1X8E/Cvw34MjWW2tRd3pHz3Mwy2f9kdq9ARMf4Vgm4rzJxOJVRckNjk/E0KC4glOcmNl
6cfjXn+n2csl1HDbQofOkCblU9Sefwrvtf1bSrq9GlwXcUt5EGZ40OSo98dKxPD0ltBrdoj
sGYscBQTg/wBK4KrvOz6nvYGo4YRy6q51th4X0+zRGlRbiZf43HA+grzX4nfBfRte0G91Hw
7Yiy1pQZVEHypMe4K9K9p255NG0EYPSuuKUVypHzUq9WU+dt3Pznj0zVLO9AnhuLaaF+V8t
gykV6JYfFLxXpNqIl1mYMvRZV3cD619kyadZSbjJaQux6syAk1lX3hDw5qKNHe6HZTqwwd8
K81UPd1TOmWNT0lE+VW+NHjC6QR/bGTtkKFP4msttf8AFni29ktLaG/1duhhUl1/HtX0n/w
pL4cmZnbw+hyc4818D9a7PSPDmjaDZJaaRp0FnCnQRLjP1PetvaPqxPF04/w4nzTpPwy+Jt
3F+9s4tNj42rLOq/otbTfAfxfconneKbaDkF1CuwNfR6wrt6U/y8Y4p87ta5zvF1W7rQ8R0
79n3Rti/wBu6xdX7D+GIeWv9Sa7TTvhZ4D0pAlv4ctZGGPnnBkY/nXdFTge1Rvgg4NJO+5j
OvVe8jkrv4eeCrzd5/huyJbqyx7T+lc7d/CTw7GC+i3Fxp0oO5QjkgGu41HUDZqhZgAWxz3
rJt9Q/tLUH8qRhGh6e9dVOm2ubocTxdSD5YtnGpr3iLwVLFb+JNt/pjOIheJyVJ6E13Ulzb
ta/aDcKsLLvDsQqgfWqHjLwg/jDwnPo8V59jmYq6SlNwDA5GRXF6V8F7+8kWXx34mm1WKH5
YrO1Jihx/tdzTlWUXsb8kK8Oabs+vmdHLf6ffZjt9Utbg9FWKYMf51DYWPlNKytjcefesnx
N8G/C9zZRvoayaHeQcxz27HA+ozzXHHU/ib4BsRLqllB4h0dDzPbufNQDuRWqru2q0OGeEp
1H+6lr2eh3nibVbHQNJa8nG4MdqJ3J/HtXz7rmt6jq169xNcbYkfdBFFwE/8Ar112u+LtM8
axwSW96kdsvBidgCrd81j6haaUluscVwskq9fLkByamXvLQ9HC0PYK8lqZCX19eOHuLy5nn
Vdib5DwPb/GooIBbXeQyll5bJJ5qybdUTKylAecE96x5JnWRio+Yk5OevNXGCWpupt+7E6f
QbcalrEIkAdIOdmDgnPSvVrfURpM0RvEeN5EPlDnknjFcB4DspIrmS8vHhihwG+ZiCfSuj1
bUrHUPFGmzLIHVWCjGcZzUVGlqjFUva1eRq6sdv5Ya8tI2B3pl2OMkGtvQ5VmubiZozkuUQ
AdBWMrwya3KqShpFjI5B4rrPD9tHb2MahRuYbicYrBu+rFNctNJmqsbJCFJ6c5pnuSasOuB
gd6iZfbmhannSViheSMkDMnDYODXDQzbLia4KqZZG2n6V22pJKumykIWYggAV5gk00MsqzR
lXBxk110WHK3BnS/bI4txMwVsfdznFaGjxzXLm7nz5WPkyfvV5yLw3upwWUDlnnbZhOvvXq
0aC0sVgjCsFAUHdVVHbRGapcqTe45YYjdiZY13rwGPai5fYhXIy5xg80gLLaF24YD1rnp9U
YXDTOC8cClyEPzH6VxysjanSlN6dDS1e6EcQjQgMoySK+fvEl+8uqahbsu9pGJIGf1rtNe8
aXKqfM0OWOPOd4mXKntuzjBPoCa8bbVUGqG91JDGfPLMHYMW5+62PUelc7nFJ3Z9BgsLUi7
pFlEtrfUo47rU5LKeJA0UaxFywPc46Vk65cSxTyxkQXVm7BROibWBx3z196ueI/GFtfancX
2maVFpsk0aKwZQQVHueck+lchd3vmo8zXTM8nqcAfRe1edJ32Pofdsr79STzbj+8n6UVg/w
Ch/wDP0PzNFZ2KMvJW5+6vmMegI/OujSK103ThJLhpGGFweTVXT7NpLiW8mjIAG0ZXoQOat
ahb71ikUENngKf/AB33rZRdrs5jOspJI55rrbmJOd7dj7Cta2uGeOaZ12uVLBicnPpVa+Vb
DTHVYg77sAsOnuKz0eZbB5HAUSDncf5CqvYfMZrIVvJHmcs8hy2K1NNEgu18kj9420d8Vmx
3EYKJNg4YfWtXSpUbVkMQKRocF8ZGaUFeSRLvY+wPg/pr6d4eikuE8p2XcBxyDXY+IfGtho
lu7SXMbSBSVTI/WvnhPi3daXoyWGmW6ptTl3bJ4GDxXm2o+JL7Up57m4uPMJOTzgn/AOtXs
80IbnjyoupNyZ7ZrHxovJTKbO6EQA67gKx7P4zavIwU3spkJwZN3T8K8Ke43sVTlfQE/rU9
jceXLGZEOFbaUB5PvWP1p3skbrDRUdT66+HvxQuLrXBp+r3GYJhiORzn5u1e6xyhk4PXvXw
t4b1eE3MEUZ2SFhhgOVNfZ+iTSTaPamZ/3vlqWOc54qqlpvmR5+IpclpI3c/5NKGyQOMVX8
zsWp3mqOpAHvWFn0OK5OQB2NAGKqLqEDMVUkgcEgEj86srKhUEODQ07FPzButJjjB5pHYYy
KQOvU9aCGgPpjikJ28kc1HLcwxIXmkSNB1Z2wB+Jrk9b+IfhfRYz5+px3EzHCQWx82Rz6AC
rjFsahKWyOonuEjUuzYQDLE9hXzh4uTUviL8RTpOkgtDCdokzlUX19q1/FnjTxjq9tJFb+H
r7SNHf/ls8Z3svqfT6V3vwx0rw/a+HUu9Gulu5bgBriUkF93cH0+lbpKMTtpxdBe0e/5HIX
f7PWjt4ZeG01C4j1Ujcs7NlN3oV9K1NA1/xr4K0i0sPFXhmKWwtysH9oWlwCAucAlK9hHIr
l/EmnX/AIhtrnQ7VI4bWRdstxKM/go7mudO4oVpTdqmq/rY6iCaO4t4p4W3RyKGUjuDUd6C
bC4VXKMY2wR1HFY2j2mt6NpttYSi2v4LdQnmoTG4Ud9vIJ/Gt8NHcQZUhkcY/CsNtSJKzut
j52srTToZ5buyspLe5mBWZvNYhue9bljc3cBXy5VjQ9AqkVleM7bUfBGtP5lq8ulXbEw3Cg
sFJOdhx0NQWWpPJCXaMQjBOZM4xXxWOjiKVbnvpc96nNTppdD6C065F5p0E6n7yDI7571cH
BryTwl8TNDSaTSGlaQWq77i4Rf3cXtnuT6CvTLPV9M1CNJLO+ilVxkYbmvp8NiFVgnLRnj1
aThJ6aGgcEZ/Sm4HpRnjNL6V2HOxu3mlAwKWlGaQ7CdKQnAzTyAAT0A7mqv22yJwLyAn0Eg
ppj5X0RMTn24qpJIEBLggU83Vs9sLkSr5R5DbhjHrVMrHfJvguEmQHrG2f5VtTcW9WctZTW
yOY1n7Vqt4kMC4hQ/eHetXSNINpFjILHqfWtaGyWJcAc9+KuLHtUYHb0rqnXTSjE5adGV+Z
iRqEGBTm5XNGMD3qCRyiE9vrXNa7Oq6ijL1d1+zOuMFvl615L4y+IVr4cQ6fe6NczWzDy3k
jwykeh7c16TqGpRLOUkUOqjJA5zXnvxCl1B/DMpsVVpZMMsMkaFEweGJauqUZxheOhngp0q
ldRqRun52PnDTD4WPjS5/tiyli0+dmMMRBUxkng4HatPUPDfhxbl/7Mlk8nI2GK4PQ+vpWV
rB8Q+IDfi6sLe5urEq/nQOARn2HDD6Uf2JrGmLCWntorpkDEeWxAB/vN0P0rhpzktWrr0Pt
K1CHwptP7ynqGlXdi/2rSGuv3fVnm3ggdeD1puk2mr6hqKfY5EZ5BucbiAuOcEHoa6DR7rz
L59Ov1C3m0FBGfllHqorStPDa6j4wmWK6e1ktoly0LBGLHpmuipTUlzRfyPOVd0rqUVtvue
j+FtDj1HTPM1UPFEnykZ2kH3x2pbvwnokt7Hqmi61LcfZXyUikDjPvjpXOX0uvaIkW66uNR
tdwLIgZCp92HB/EVjXniXT9TluZhJq+m3HnKNtpLiNMcHKjG4mplWhFWkiMPgq2Il7SnLR9
Fseg6TqGp3WozWloHkmmfbIRnIXPrXumnwmGJAxywUDGOgrg/hdp2mL4fOq2Usl35zEeZIS
WGOoOehr0eNdz5x+VCndXR5uNbVR0rbClSxyOKCiRjIGWxyc1LsAO7BJ6VUvPN8lmiIDAdS
M0k7s8/ZFDU53EH7sbs5yK8h8baglvYzzsxQoA24AZpPiDqvjHw7YXGtvrELQu21IEjKGIH
oS3Iz7V5P4k8RW2oSQI+r3d6PLSR3kK+XIT1G0DtSeJVPQ9TDYJ1Emmep/DSzZLc67fMv70
lIA/BA7mu7nv5LnUY4LQEqpAJHr614J4Y8ZXGoaomnRs8k+GRBHwMY4A7Y+te0eCEvpLCBt
TmXcg/uhXyD/ABYJH40U8UqmheKwMqSdST+R0uqPNb6ORCu9uhBOP1rhH1AWRllmIiKg7vn
4x3NdtrwP2clXGAvy8968U8TXMdzdbLh38qEbVjLjDN3Yjv8AjWktTLBxTh6nO+IUvPFOpt
DobNNbnc3niVvLGePmJ6n2WuSvrGXQT5MqQXE8BANzF1z3Bz9a9BGpXWl+E4rawgYRXJYRK
ihcN67j0HXpXmuvXRntXjuZmebncI32qDnv/erxptyme5TrzsoJ6I5jUZ3CeVuY5ffgjjNZ
c0rSMyKuTIAMgjFXLmZN4Od7YAOT0ArOuWVIcIgw3J7EjvVeh1Qj9of9ji9I/wDv4KKzftU
P/PA/pRSuza7N63u5pIpFDlUb5t555PapLiZlvoY5HGCDtCnoPpVe0kxemxCL5cfJY8Ems/
VY5E1Z7iNWQHG0Z4x0rY5jVExvA8czBwpxk9h6Csu9keWXYuAkZIGGzW3bXNumlsrnD5CkA
ViPMIWdI0GA27DHpSYFO5tki2RBizdz6VdhlOnRRoMsrdRk/MfpVd5pXcTOUAz074pttNBN
cO8sjRkA4ZeST6VKvcbuXXvJJpmBIRjzsqQRlVBkXG7tnk1QSaIXLBIyoB5LE81fF2xn3lF
Z2HycZ21snd6mDVth7W5Qhg21m9u1TxW8sYXyyGLDc3HNMhlG4QHkjk571758KvhxbavpQ1
S/gaRJgVTnjHvW0KfO99DOU1FXkeUaI8sdyHRApU56d/evrvwD4p/tTRoVmyJYkCuMd68o8
TfBy+0KRtT0kNeWuSzxrw6D+tZWh+I9Q0SR/JfcW+XY3rXo06ata5yzcasdD3HxP4xvLbUY
NI0dlNzJ99gMlc02ceOWVbeVVmi3KS0bY3Dvk1gfDGG41LULvVLmIHeeHJyd3fGa9hSEKOQ
MnrRJqOyOGrJUXyJGJo8muGPy7xYbZB0ATdmta71KHToA90rOTwFhQsx/4CKskBR6fhUZeO
MGeQqoUZLtwB+Pasn72pyOd3doyD4v0chk33KyKMmJrdw6/hisKX4l6OZpLXSrW+1O8U48m
GFsg++elPv/ABTJrV3LpPg+WG/ulGJ7sMDDaj3P8R9hWv4a8M2nh+wMKO9zcyMZLi5k+9M5
6n/61GiRT5Yq7XyucuPC2teMr5LzxqWtdNj5h0uGTAY+shHX6V1eleEPDejHdpeiWls56yC
MFvzPNdAiJjj/APVUiqKlyFKpKXkiDyEZSsmGB6hhkVzlx4G057pr3RribRL09ZLPAVv95T
wa6wqp6UAAdKhsUZyj8LMLQBrEV/dafqeqQ6pHCqlZ0iEbA/3WAPWuiCYHGPwqkmnWSXT3c
UCw3DnLSJwX+vrV7cMY6VlI2lJN6ABQqKmdowD2FKR6cUgPasybmL4p0pdY8PXFmYfNbAdV
zjJFfMHjIa7ZiW3FrLZoDjfKjHH4HivrvGe1RzQQ3EZSeFJVPBDqG/nXNVoQqyTl0OmlWdP
0Pg1NVn02L7HCd+5t08meZm65NeieF/E7JChZ0CgcndyK9r8T/CLwRryyXUun/YJwCTLbHZ
+OOlfHWv3VjpPiC807TLuae1tpjGsp/jwfQVyV8GnC56lKvGrpE+mU8bXN1aHT7XU54WZgR
LE3K49z2q+3jXW440X7cS//AD0CjDY+tfNOmaprF1tXTLvEXcOwTH4GvUlvSnguCSUsXikb
LswbP41ypTS5ebY7KVOF9Vues6L8T7aS/FjqrqT0MowAK7bUtTlOjm80smaMpvEkRB49q+K
vEepGx1jTrwP5Vvcx7iw9jzxWjp/jzxfqKunhR71YoflWOI5THdnB6k+lehCclG0mZywcHU
Uor5HrviT4sLa2k0Q1Qi4B2G2uD5be5zjBrxu9+Lt4biRDY206cjGePwK1LN4U8c+Kbi1n1
9YrVZpAq7gBJIT3wK9J8P8Awe8JaahkuNt9dQEGYswIX8K5pVEt9T26eElLSCUUcH4a+Lnn
W39lakk1kN223uBI2xQf4WzXc+GfiBc2epG3WXyb7dtAJ+SdfUdjVTxp4eMEsd1pOmQ6jpd
zG0MsKxgtCcfLIuB2P51yuoeHU0XSdI1OcS/uUEj2chKn32n+Ejrin0unqP2EbuMldH0x4c
8f2msX66ZfQC0vGHyNn5JD6D0NdseK+W9G1/R7qazuLDWjK6sMREkSqfQjHNfS9jdS3VjFO
8EkW4Z2yDDfUjtXZh6jkrSPmM0wtOjJSpbMmkPPJxWddy4ibHJPAzV2ZgFyRmsyYkume1ep
TPlq07aHManbxpcRbSqsDuc9zXMeKWi+xrPeJ5kY42Bc59iDXZXNvuvS5Bb3BrnfEFg1/dx
WseGVTubtXc9VY5KE+Sd1ueSnSW1nUCsdpdadaSOEElpGqAHPV+5rRPw+gtLq7lurqS+hYZ
jFwAxUfXqK9KstFW2RJWiAIBHAyc1na3LHa2sgk7jBx1HtXIqcXK7R9J9fq8ijBnz94osoY
NTjZ98SiXcsyRneBjqCOn0rU8PpDdX1hDPcGLUc7re6DmP7VH/c3evsa63zLK6lLNJF5atj
e5Ax7c1zPiX+ybjX9D0K3LyBJWuJFs2AZTjgKc4U5rKcLSckz0J13UgqLi79z2KKycWmJi8
sDKN0coyVPYEjqPrXnllctD441SzSw0zbLdK7ieQoMYwdrAYOPSprXxFE2gTab4wM8d2m+K
EyMwWUfwksvG4Dr9K3vDHgXQWtLS80vVrmMckMs24M/ZhketQ3fRDwdF4aLlVul6aHseiGw
WyRLCKKJD+8ZI+m49TnvW/F93OMGsDQ0uFhCXaoZUATenRx6/WuhXPSie1jw6y/eN3uOIqn
KDk4496uMRjPPFYPiHWbTRdMmuLiVA4UmOMkbpCB0A71MWkZckpO0UeZ/FC6tbWxaaeTMkS
lkj27lVzwGYf1xXzLrOmb7qJrizmjJcGV8n5ye5XoMV2fjXWvEPi/xSlnp1v5DygIdq48zn
qeegqlrHgvWLezkvrTULu+ihTF07IFVHXspP3h9K4Ks+eWh9bh6KoU1GW5LpmmS2UUt3oY3
yRpvE5Awu0c88jp+NeqeA/DWs3NvFqF/fRXFvMquIo5MBc8n8R7isGbTdMsPhJNrFsga6ks
ctcFQvBHTA4qtBP4vu/h9Ytd3C6Rpoji2Nb/ADCQngbz1UdOlVCCi05HJiHOqmo6W0uz2XV
Ggh09be3n80RZUjeCRnscVwGuaRZaN4cmublRNd3PJZjzGPQVxeia14k0uYWEn2LdJdhpHi
JbcB6knp710+t+JoNb1OG1KtB84Uq+CM+x711wxEGrPc4/q8qTSTujB1jVIpNLgaeM7BCAq
+ZwQPQYrxvWrq3mido1IuBJkso4K+hru/HOr2sdyLRp3mjQBQpPA568dq83uZbaSbK87huI
ZcYPtXmxhJTbnuehTUeVOPUy32x2ryMcyZO3I6VThhS4KyvLuZ8gRtV2UeYW3AYHXI5NR2K
WRuFFxukAbcEwFXg9CfQitZPQ7oVOVWsM/s1P+fWD/v5/9eiuyx4W/wCgPD/4EUVzc8u39f
eT7XyOPtV825VpnUnJJIHXjrUWoahbm9Xygu6LHXjNRXN0bUtGiYOOG7getZkam5u42bDFe
oI+9Xar2Jvc2NPFxei5wdiAbmk4/KoUtbm5km/dtjuSf1q4LiKK0EQHlKB90d6pS30gumeN
zGpGFDHnFDJuUHP7xot5Ck9j19KVH8liI1VnPGc5pkrCORQCGzk8mkRpAhMRxI3Uk9BUjLM
UYkkUtKCznPXrVlxsuGQP82OnoayIvML58zBXPJrRsYZZ7yOLBkZiAB3JNNOxPLrc6XwxoE
+talBGwMS5zJKx+XaPb1r6MsdVg0bQrS3tJHVI0AJSTGPwFcfodkug6FAJocTbQHxgcntWi
16DIG8tVDDGC2Tx2zVqbjsRKClozsl8XXLQjF1Jkj7zOckVhWsmkX2tSCawjdi3J3YyT3FZ
C3h2Md5ByQvPalspNRa8KhAA3BaMgHFXGtJbMUKK1seveFopdJuZF024DQSkO0MnOD7GvUb
WUywq7AZI5AryPQ7VYtkhu5WfaN+WOAfUV2Wk+IWbxDPpksflKiAxkc7hjqa641VJanm4nD
87vHobt7eTfaVsbNA1y67izD5I1/vH1+lYlx4P/tKXzNf1e81SAHItWIjgJ90Xr+JrpRcW8
bsVXDsM89a53XvFNtZKIIpR5vc9gKvmRwRhNvlgiG18JWyarc6pp2/SJSoiiFrhFKj1XGDX
XxIVjXe2Xx8x9TXmE/j2a1lAS+iMa8EMmc1YtvibZfKXl87I/gXg0nOLKlQqy3PThjbkcU4
DA5rjLHx5p93e/Z/s0gUDPmZGBXWW17BcqGR+D271JjKlKO6LPOOlLgdCOaCc8djQOvTHvU
NkpBj5vu0NnHTFOGCcZqvcXdpbJvuLiONRzlmxipvqWoN7FhcjgnIoJxzXL3Pj7wpbuYxqq
yuBkiNS1cdrHxx0CweaDT7G5vZkOPmwin3GeTUuUUbxoVH9k9bU4x71z+v+MvDvhm1e51jU
4oVXnaDlvyFfMHiz9oDWrqOSK3YWp5xDbtz+J7fhXhGo654k8XaykcklxdmVsLEMn/P1rGV
SKO2ngW9Zs95+JHx71TxNPJ4f8HI8NnIfLMycyy57DHQVzvhX4fGIpd60POuZfn8llyE78+
pqHwV4TTw+Rc38JW/PXcM+WPT616MlzGrBsgrgDgMa+WzLH1JS9nT2PUp0qdNWiVzotnbPu
jtIyjDOPL7+tZOuxLb+DbvAaPyp2L4H3eOK25b6RQfKiMo7ZzWDrkV/qlhcW8e2zkuAFIYf
Kw9x6+9Y5dOUZP2uzLckrNM841SB9W0zQFYkKZDGzk9AT0r2vwlp2m+D9HCsist4yKjHHLY
xg14vb2urWlr/AGNd2JbdP+5u94EZweRuPpXsGi6tYaj4fWyu5I5PL6bcZUjjcp7/AFr1cT
KUYxktV1OmjV9nUVRao6Cw1LR5PiDp8t3dKWjDli7AKrAYVR6Vm6h4+g03xdqXmwLFHeRm1
cKgO1wTsc46gg1w2v8Ahd7hXni1edYSNzGeNU4H+1615LfSvb3zxW+qyXYbCgK7E10wtKJ6
NXEpy5kj6Au/G/iGTwzLa3F/p+hx20WIfspVJJyO7E8j8K80i8SNdaNLZfap717hhNMDlgp
IweT781wZ0ua6QylXa4jbcwkJOR+NfQfwf8DWVzdrY6hbLuurfzWGN2Fz1rRtbLqZuolF1E
uVJanoXwo+HKxJa+JNYgQMiD7NDgcf7R9a9qYcE020tks7KK1iGEiUKo9AKVuuM813Uo8qP
isZiJV5uT26Fd1Dbvas65XCHaDnFacmFTmsm8kYttQj6130tzw69jHdmaf39u1NhsyZNxQH
PfHSrEMe6TzCoJFX441xz+Vdk5aWRx0ovdmdc+XGuGUrx97tXl/i69lSBxCp8zOEc4wDXqW
owiePy8DYOT71yreH4ru+Y3cW+OMgqD0pRptq56OHmoS5n0PD774dyahCt613PcXrEPJHIc
K6k8gehxUesfDqbQ3i1aweOK3hYMsbp5jRL13Fh1wa+gbPRbdJnMkQznKkjip20xHYxmIeX
g8YHOetcc8PF6ntwzivGSitjyPw3pra5eHUNT1Jbq6hfEKRuuGXjDYBINep6TpaWCLbRQrF
ETu2oPlBPXFXNN0a3gtkhjgiQRgqGCAcVuWtmsca87scZNONNRV2LEY51dNl2L9miqAD16j
NaIzjmoIkIUZAxVjooHBrCbPNWrInOBnNcF43fw8JIptc1YWscKsvlqu5n3DoMAkfhXdTE7
TzyaxLm10+JvOnWJVQ7g8mMZ9cmsmrmkJunLmR5BI8traXmt6F4TSGAR+XC9w3luyjvtAJH
44rxHxF408SZOm6mkD4ck4GZFB7KPSvprxh4g0/TdJOy2j1J5pBG1uG5OfxrwPxhod1dXZ1
Ca2W1M8mWtViY7QeAC+Rn6CuOs+XY+iwb9prJHEj4g36eDLjwllTbsdm9s7gC2cV7JpvjLR
I/Bun2GrWUkqW4Rdvl/KxA+VvQ18867Yz6XqkXmW/lFicAjAPPoeldrYR62NLkuYrgy26KA
qsB97uCBwKzlUkrNHW6MZXUj1+78V6TrdpHMuiTzYBKxtAFAZe5YHiuI1G/ktZGvJDMkmxt
kcZDNFn39qyrbx81vpTQpb264XYCucq3+1kY/KuZvPFElyzupXY67mfJ59sVftL77nC6KV4
xWhna4o8uQuskkrdCX4GffuawGe6jiDBkfb0wh3fn/jVu8uJJ3GXBjPPygirFtGvlECRwuO
ynafahu25rGPKrGQys0gxKC7jLAn9KsaPb2v2959QSR44xuEaocye2c8D39q0JHt7KTbJZi
OYpjAHy4Pf2rPuLqO7vBIX443YBUKOwAp6NWNL3Wh1n2vwd/0ALr/v6aK5n9z/AM8P0b/Gi
j2cfP7yOX1OdvpQ17K3G3PAIqHT8faQz5AGTwBzVi5AErhERF4yNucVDarKXZ8hgue44961
sWloLcXZYoFO1GJ3dqYgkYszfcxwTUgR2l+WMqqjJZh1oDFrd9rE8n2paCKYIZ3b5hjgHPN
SDkEDGPc0zCiBSwJPfH86nZCYgARjjmkUV1GCd3AHX3Ndp4PuNItNSW+1N5Mx/MipHv5HrW
doWhDU1lnnkAERGVLYyM9a9rsrbT49OtoobGKNSoHCDNIJaIzrj4haRcARz2k7xBcAhcE46
HFY95440wG3+zrLH8+2VivIWuyjhicmIRDIzhSq5/Oub17w8mp6fdQ+SPMAyjYxsNNK5jzW
1sVrj4haEXP2aSVucYxjH41f0rx9EqtLLp91OTgLtQ9Pyrh/DvhEzMbi4RnMcgwu3g4716n
ElwunRRq+zy+QpYYNCt0NVNLQ7HRPiXp0Ohy3Fzpd+ZQcJGkbMT+nFT+HviW+qeI/+Jhot1
pzBSEkeNsFfc+tcLPr97buipKwcdCM4P8AjXW6ZraXkHM2Js/MrsRW0Wnoc9RJJvlPXoNZ0
q4tVZrxVzjgk5rz/wAYahp8uoLGt5EWVdpJOAT9a56/8SS28v2e3uN7DoAx+X86ym1F71gl
6kFyoJLeaoJ/MUm0nYyoUbPm6EV4Le4v9hvI2ZAGGOdv5dalitZwq+Qd2T8xINMudB0O9ZX
FqtnLj5ZLYlGU/wAiK4zxNY+LNDvLeW01OS4tJmCKRw2Txgip0Ox8t7HpVjHJY3Cx/alCyY
PI+bn616P4e1+4gkht5JQw3gA8ZNeNad4QmmtoZ77VLn7WygkKM49hmu90bRY7KJp47o3Um
MDeOV9fxp8/LqjCdOnLRnuY1iziZ0adJHTqqnkcd68i8ZfGpINQfSNCKxujbZJ85wfQVw/i
nxPqlok+n6YjmdgVZ0wSBjnp3rxi9v5IJgyyb5g2WByGB/GueVacnYmng6MNXqet3vxW1/T
JfOF3O5PaToTWRdfGqS6XGoWBkx94rKRXmGp67calpq2l9L57R/6qQnlR6H1ql4cOjPb3Fz
rcE8+SFjSB9pJ9fpR71tTqjTitbHoN54y0jUwn2ea/0uR+6ssijPr3rlNW0jWrsPNZa9b3q
NzhW8t8fQ1E1zpCkeVpzxoGwNzZOO2feqt5Z6hZuLl42jgl+4Ryp/GhSS6Dkjlp9OvbS4Iu
oJELN+f411nhTVL/AMM3M15HFEssibW+0Rnkdtvv9Kzor1Xdkcb5Ou1uh+ld/wCHvGFlLpj
eH9dhDabOPLSd41kNsTxnntms6t3GzWg4qzOp8NeJjqWkPq/iaCDSoA3lQ3TMwW4PdQOeR6
9K68CzNgt/o9sdUiJ5KucY6HB6V5p4k0fedKgvtSaO0to/Jt7jYxtdo6fKPuE9yCRUfhvWf
EGkX0uk2szQ2U0m6UsubcJn74x/MV5c8NSmrxZrGmpbI9JaK1lDpbzeRddfs7BhI30B61Xu
BHuMWqARW6x+bJdEcqg6j69sU651zwZNYxahJqDarJBJhHgjYjcPT0+prI1DXtM8Rl7W5sJ
NOeMGRZfM81JGHRWCipp4d3T5TephYyheDSZnag0HiFHusR/Y0XZbWjIP3aAdSPU9a5W+sI
tOg065gke2MkLFijYOc8d66EeFda1D/SRZQ2KNyrSzBC30HauN8V+H/FWlRNLe2LNaqDsli
lEi4/DpXrQhPVy6nmRSg7XOev7+7nZ1l1KecHqJJSw69K0fDGp6HYzh73TZ5HyP3sZBx+dc
dNJIyGQMSCPuiujtNFvo7KK9KoiHGASck/SrlbdnR7Rx1bOw1zU9Kluba+0yUyo+QWZcE+q
kdq+sPg2dOvPBFrq1uA1zIvlO/GVA6Cvii+s5IIIrokDnkV9Vfs6agzeC7m1coMT7hjgcil
FLmRniZuWHlys91LEZA5qA7gfb3qO8vrawsZr65lCQwruZia8b1745pY3H2bT9MjuZ5G2xQ
lzuPoWx0ru54w0Z87ChUrX5Fseu3M2FPHHes5QXbp8ua8vm+JmqR6K13rSW9o5YhTDEzxqe
ylvX1NYVj8SPG11qMWpafbQT6cvH2KQBXn56qe3sM1pHEwt7pjLLa8m72Vj3lbcAcCmzARr
nIUfzrA8N+P8Aw/4kmmsYp3stQt8CW1ul8t1PtnrW7dncAq5YA8k966IT53oclWi6OklYzp
GIc/LgN2JqsseHZsNg1PKrPKCwK7e4qdF/d4UAV130MFUXRFZYxgYYY7jHJqwkIccAgdcjr
S7dr4PTFTorB8oNwPasm+pcFJsI4PLIAwPwqyqhTtAzSQzKybjyBwcDOKlhnikcoobeoydy
4rnlNnbGk3uTpwo3ZFSMw29arXryrYP5Cv5zYVPLGSCe9eeX2ieK9S1O483V7m0RQF3QgJu
HfB659TXHUqcr0VztoYVTTlKSRz3xI+J9vZCWw0q/ETpkZRSJN4OMEf3a8j1Hxv418SmfTH
uSsWRu8xQT+fANezXXwj0uGQztMsSMw5kfLAnqckcsT61xniJPC3hOO6tZrW2nvkkBilMhJ
GR97P8ASudqbbex71KWGjBQpq7OAmW70S+0y21m5vtbtGiMh0+xl/eIx6bgvIH41uaR4g8K
Lc39nrXiHWNP2AGxt74yRCLI5BPfB6E11nwttXvLa4vrW0ijiZ+bokbg3twM11ur+HNOsZZ
9T/s86vcXaBLr7YfMTYvQ8g4PPAAropwUo3OKvW5anI9z5e8Y3cN1qcMElzFfRQZRJ4zkEH
nJPc11lvoXhX/hCnvMxW9ygCkiVwSfXAOSaw/iJ4Wexu7jV9CsltLNjloFICx+oweQa5+z8
Uw3mjCyntXhuoAAjxkEOPQ1z8r+yeimpqz0ZQuQkLSxQzzGPqvYbj65rCkeaOQIZEcHnJ6V
vkNJEJpXdXYHMeRj8vWspreMnzJZHAPYHJ/KptbcHG2xXdiIxlM/TNXrfUJPsTQFAQcZZc5
HvVeS3QK8qudi9Mk5zVe3dvIxkk9d3PNDjfcmxYvLiWWJPKVSRkHHX8aSO2tZ7dxcuAwUYI
zxSMzLtlBx36HmmSp8okLKhIycAmqS7AiH7Mv99vzNFSf6L/z3f/vg0U7MepmrC5VsKTg5Z
z1P41FHcq9yLaNcqfl3gYNWZsrYyxxDPA3E9xWRaEpeq+MhTwB61exCZtXztFHhsMu3AB64
qkyFI4lYhGYFiAc4pLm6lmuXaTk9gMYqY5uJTO5GQoBAwBSbBMqoArrtOfm4Ga6bRPDd3qN
zCJEdbVmwzLwRSeFvD8ms6iNpHkocZ65PoK9fvtKXR9J3rIrvGojiRhglzwPrilqNuy1MK1
0iJ7lLDTwLeztW2SOVDNJIeo/CtSaa4spVZ3LwMCA5wCCPb0q5Z/2fpmkRxicGbGXPHzsep
qHUzHJpkl3OdkYTkqueKVrszvrqMsdSfzhHcNuLAFFUA4HpmtK71CK1hJK7geevX6eprh4b
q6tB9pe0kkR+QEXOxfesLVfE0+oX0UUDPbrE3UDnr71VurFKN35Ho+hXGni3lRFmiuWJYrK
Nh5P61eVruMGOJ4niDc7uea5nRriQyRZuvt1yy8b+CvcVtq+tNIpFqsSZG4Fsj3yPrUtoz0
5iae3DyeYUG8LuB3cD6Viy6td210Et+HwSATW9dTX0kLqlgiSL97D9D71kW2mNLcCK4hO5u
r56fjTUrGvMralaHVLh7jdIgmc8EseFrdtSspyishXrtziqKaYLd9iw4Z8g5XGPetayt7hM
/JtTI3EZND13JlNdDJ1jxiulXKwW9t9pdR+8AJ69hWvYSa74itbefVLH7LCjiSNP4m9M+lc
7rR0ufxVYRWO0MsgEmwdTnrz1r0lzwpRTuTGEwcmpbsLVW03FSSdHQOQQu0BducA1PqE80u
nyabYxyLNP8gkQlTuPTb9KrKm4yXMg/dpgfKpOT9K7fw54dlhEepXkWbu4wsUe3/Vqe+PWl
zESmoq7OL074a+LLZ420zVItRuVXMsV9FlV/wCBDmuI+IXgDxNBI+pSaLJE3/LUROJI/qMc
j8a+vLGxj021+Zh5jDczEda8g+KnxGttMhl0vTpEmu3Uqdqg9RUxbbMo4mcpWSufIN1bPby
sFyvGJEOcqapQkpd+WXZYup2nk1saw7ySPI8oLyHc2Tnnv+FYtvzd7vN+QNjeAeprU6lJs2
Vt45htCykNjkksPyr13wZ4d8LS+H47XWLT7SSTkidl4x/dJ4/CvLLRJIZI/nOd/wApxnFdb
ZapOvlFJGCrkFSOpxzUuRWrR0+pfC3wFcPusrm7tJA2UCzhtv5is+T4SW20/YPEsTB8grLG
Tn/vnvVWXxAIg5kiAUAYbcTg/SoovG7iR4o7koSc714xWfOxqL7m74f8J/FHw9ut9D1jTL/
T84FtPIGRh7K44rX1B/iPJpbwah8PtIePJQyRKCGHsqmudtPHEzfPJPucHj5j+f1rrbDxrJ
JLgsdipyoJ7+4rFqDd7aj99HmEMet6HeT3d1olxawydYjGyR/l6VZi1241Ge2tLR47MGTMo
hABVRya+hNL1+3u7WOG9SKWBsbo5AWyPxrKkl+G9rrs9zBptq2tRIQlvbws7Z7FlHH51unp
oxKrJuzRwurXGoJpNvlRHLcMBEkgwyp2J+vWszxwZdI8P6YEneSWYF5iT8uOwxVjV4tcu9X
W7k0+5MZbdueIoqL+PGK4rxbrsuu6hb2jiPy4GEaiPjgVKb5rsq1krHnMlwJGkOzbl93t1r
0ddTj1PSrOG3iLtGgByuQPUACobvw9omoWB82zltJjwssXQ49RUPhvTbvR9WW2W4aWLllwT
hh3H1oqO6uuhhK00GtQtFpjgRMMc4weK0Phd8TdT8H6jJaRhJLa4IUeYThDnrjvUHjG4WK2
ZV3KNvcY69q4HT7C4vblDCfljILMeFXnjJp09Y3Cn70WpH0V4z+LuoajpTaDzd3dwwKCNRi
M9unU+1c34a0q70wXGu600Md66kxiR9zIO5IrhxM+jXtxJNKPtm35nADduntWJdeIb66SKG
9n2xPzsQHLfjRrL4ioR5Fyw0PUrzxNpuoWbWs3iJHijbPktwnUZ4/Su70f4l+EoLS1tLu3i
uI/uoY2wwNfMrsqYdWSGL02jca1rG6lmeKNPNZAufuKB+tUotbMqeqsz7EGneDPFSRXVswN
1Fh45FJW4jPse4/Op01jxR4ed3uUOvaVHkvIi7bmFfUr/EB7V8waV4h1LT5UNhdFXibPku2
M+wH+Fe+eFtdX4h6Uuj3Es1mvlHzpYZikxxxsz6da3pVXzKLOCtTXI3LVeZ6JpXiPQ9fthP
p2pQ3QIyVRhlfqOoNaiOu3cv3Rx9a4Xw78OvD3hG+kvtFt5hMy4ZpJSxYV10txNCP+PSaWP
GXZAPl/xr0oylb3jw50Kd709i5EWfJ2k/Qdas27MHOcnb1rnptbuJrOSfTbcRwKPmuLn5V/
Bepp/hfUrrU9G+0XpiaR2IUw5xtHTPvT3No0Wo3Zt3c0lpA11FEGSPJdF6kdyPpTlkjv7WO
4huGRDh1kRsEiqOprftpVylpLEZGjKrGVwT+Nc5Dr8+owweHdLsJrW6jURzvIozDjrio5Wd
cItr3dzvNKuhcwTAu0jQuUJIwTU011awSrHNPGrPwqnk5rP03RbXT7VY4PM8wj53LHLn1NR
31jbRqZo12zoOJM8j1/CuWpdbGE+W91sSanb2tzbyJchZEYcKTwa8J8Y+F4tS122htoRGm7
DgNgDPU5r1W41SYWpEkysw6+tcXa3LXOptNKDu3EDDY4quXmjZnXheaEubsdTomnw6NocVv
AmIY12qiDOcegrntSu9afWZzr4aw0BIfMjgtyTLIR13svQe1dLFq0UECtIoVQMqS2DXl3jb
xHNeT3BOjeaPKaFWiuSrbD/eAHJ9AKVR8kLIMPSdSq3NXPIfG1/Zf2/K7W0D28q/uFZSCB3
yCT831rz5/7Na7aZIWXPbds2n2Ucmuj8R2VxcXQkDRvtjGUVTiMdhk8muNRZ4p5HlLMM4O3
BGK5Yzb1Z7nIo6I059TD5t4VjiAGN+/c/wCJ7VnwOxkR3umfaSCDgH/69U0lSNmQLu547U4
FVbJbHc4Oacp9CdS8ZSok3ESbjwN1RLv3Y5AwcbuKiSFpSJkIZewyasRxSrKMjnrljWe5SG
NIxxtU5HByciiBCqEy4wR9SavJAu4ttJUYwB3NNZRCJJp2CFuB8pOfagZT3v8A886KZ9tP/
PE/kaKBGPqM4jumt4seWvfFUoHCzBmzt78U0l523sGJI64p6KzTKrgBQOpFaN3M0rItSYMb
FQwPY8cU+AvINjAiNm2k5oeFjILVeCx6561f+x/uBCowEJyT3+lIpaHXJrttoYhTS5VUxgK
2Dw49cUat4taQWr7lY7C5BP8AEeBn8K4vTNKm1PW7Wxi3M88gUEn7o7n8qTWXWbWrwRqEhV
zGm054Xj+lUk7Nkud5WOgt/EBk3xyOVGc7geM+lXn8aT4tI3G+KGQO0Z4Bx0zXKaVpH2jUC
JndYIozPIy54Udyapt807tHIcMTgtnOKLW1FzJvQ7O/8b3UsPk29vsdySX3evtXOveRtITN
Hls5LY/WqqKI94DfPjr71XmikIJ+Y98jpUt3Fodnpnio6dAGtsM6/wB4dauf8LK1Tzcb4o0
znAXJJrhBA/lhyeuMcU8WLjvz1HFLQVo9TvLv4j3jQGJH3PKNzkpgZrP/AOE815wp+3AKvQ
AYrk0sbiSZMbl5xuqymju0hyxKg9euaL20Dljsd7ZfE3UYVCTTRS9C3y5NbOr/ABPjbRQli
kT3DjBK5G2vLxpyRny94GM8YGTWhY2aRGGY2v2sh+Y5Dw3txS5hqEdza8IWHiDXvEKahANl
tG2ZbubiKMd+e59hX0PBqPhizRIltZJox8rTO7K7HuwHYV4jZeOIpbZbK+s5rG3h4jWFAYo
z7KOn1ret9Vt9Wth9g1BLgr1XhWH4VyzlPoDXPue6+G7LwreanDdwXksqxcx206YG71J7gV
35ubOwd9Qu50LKDsQ8ED1r5N/4S+78M332ayshdsoDM+TkE+lXH+KOr6s8mnanaJBa3AKNt
UhumDg1UW2veOWdCUpK2x1XxA+PsjXUml6BMqYykk8n3VPoB3NeMXXi+zd5ZJIjc3Epy88k
nJP0xwKy9U0azN9cGzdnt1fCnNYc2lOjFs5A7DPNdFzojTjBWSJ77UlvhO4+RjyADxjvViw
uraO18tolcMwDLjqKwXtbqKJjt2nnp2pxgkaOGSMsxdeSCRzVAoqx2S3Fj5McdtEI2VzknI
4pIbyI3exJQgB6n+dc5Es/k7XD5zzkVWUSo4bBwBioaTLT7HTalNb3O5Q++QA5YcCsuArkI
+1+3/66y1llO10UFQcNgdasyb5ZkFsojG0huMCly33LTO50fTbGePa95DE33iHcLiursp9M
sHNvFqVtNO+BtQ9fxrxbdKCvmIT83BpUunS+8yN2VR0yaXIkibtn0VbXDrci5WX5VHIbPHv
Xr/gXwzHbafLq8VpHHqGqvu8wpz5Y6Z+tfK3g7W5zrVhp5m8xLiZY2V3yCCa+6tKWIRxCMb
REoXAHAwOlQlrY5MVNwikuozV4oI9Ekgmt1kXy9u3Aw1fCXjbyLTxlqNvZ7RDFISqjsT16V
9b/ABY8V22h+HbmQyAMikgH17CviO5vJb68uL2Zt08zlyQfWuhpJGGETs5M3dK1O+iHnJeP
uPBUsSDXS2GuLMoW4tozsbB+X5vwI5rhbYEINjhT0xnqa1YCNwbfgqf4mI3VjJHW43LvixE
uZoYmdltphyc5ZDnkZrpLPw2kngcWel/YbSOZlJlnlO5iD1IxXP605l0GMTp84cFWWup0sv
NodlbSlZJVXcAG4/GnHRFpLlPO9dsr61vpbS6EXmk7hLGcrJ9Ky72y1G1cPdafLCfL+U7a6
/xdbSIbO4aMny5drsvI65robu5a8jkWZMoqgDK9+1NM0eyPHUEawhkY+YQS24cj86uhW3B0
umkAUYA6VtaloflsZ1Xdv5Y7eB9KxYoHzJHBnaTleOw6mquhWubVu4ukgWTMs+4bQRyPau6
8D+JH0X4hRRxvtEjqpyc4OK5Dw9Z2n9oiO6maQZHzKcMfUD0rsE8DK2upqvhu7Z1idZ3tp2
+YDPOG70JKWxDjdNH2Akcc1vHcZPzAHFDQs2dzMUYY25o0kD+x7V9wKmMHI5q0VJIYDOT19
K9iLvFNnzi91tFR7WDy18yNSFXCrj5R+FcdLJqXhnULiXSrJrmxmbeYSpXax64NeibFZCAO
fU1Tmg83BIAK8jI6e9aRsNVbXRxcvjG4k017mCW3trqEfNa3CEsw+vrTvAtgUM+rzqRPdsW
5PPvVDxfpVrCUuIoSskj/ADsDncfXFWdL1htPtIYJhGUXACr1A7k06nKo3OxW5Pd6npSvmP
uB61ja5frbW0ixFWkK4IJ6CqDeIlaHbaxuQR95v4a5i4lnubws7s24ZGCDmuRRT1M40+rKN
y9xdOS8rH2yOlUY4ZoZ3bb908jODXRpZu6AMnlswBzkZxVC/iYTbMOSoycY5q+VHVCqm7Ix
7zV7hF8lACGHY5Jryjx5r9xbwK+5IVQ7jHGx3yHsMivQ9fu/sVoAsBlmI2oiNg5PcnsK8F1
0393Nc3t6oUI3lqi/MAM9s/zrmrHfRjZXSMmbxDqV023CW0bA5By2PrWXJ5V1v8ybeoGSyA
AflUz/AGgTM44YLtBKgECsxY4Y1YLdBPMPzdOgrksbybb1K0gTyt6xooA5296dp8Qd2kliC
xBeDnofYd6stZeerLbsAApODglvyqeyhkScxTygMq5wp4Ipj3QryxCONFZ1cDoBwf8ACrNk
PMDRzkrg56ZzVlIUkibfvUxjOByD7VqaRazOnmHcAzHgjqKVrsFvYz/IlRfMjAUDoM5x9ar
QRz6jGbSKMYlkw8xGSfYV0eo28i2LFYyeRGPlA259x3rsfC3hVY9PaZI98fmDrjPTk1ooXZ
fqeUf2Bef88v50V7d/YVx/zwj/ADorf2MSbny020HCrtCnqKk8xiSSOwxwKjkIJ+XAXdWpo
WkXWvaxFYW4GSMlz0VRyTXKSjS0Swa9vXlkQpBEn3iBg1tXtwjxCG3RRAuBvHJ+orsW0aGw
094oggQKM47ADBrC03Tf7X1eHSrYKIZW5diMIo5Zj9Bk1W2hk5pFPRo4tJ0bUfEsjAzNG1p
Zo3BaRvvN9AtcobPztFu7oEDyJo1f15Bro/EmoxX2oi2sPk060DQWqYABUHlz7seaj8OC1k
l1DTtQZvs91AHAjQuSUO7gfTPNXHWShfQyeicyWTy9M8FQiNgZtWO45PPkJ0H4nmuJCKWIX
5QeDnNbOpX8mq6s9xDD9lt1Xy4Ikz+6jHAAqGOzLLIygnHI96zm1ey6GtNaXfUzyDvRioAJ
71ddDuVNoZcelJNAVmRGXJGTmrNuw8wtPGXaNeB/L9azKaIoYULMwVmC4XKj+lbGlWjSlnn
tyExhMjjFPsrBrQCUx5lkw5Lfw59BWrNcyRXGLd5DGiZAAxljTFfsYGpoYr9DFA8VsrDcUG
Sv4V2mkeDtM1mzS70nxEEfGfLnhyN3px0qC0ZXk3tGN7feLDjGOmKZ/ZxtJWvtJvHsbkddh
4b8KlvQEm+pXXwfrM/iB9Kkkt4gvzPPnIx25xmuitvBFtG6G61TciHiOKLBf2JrBmuvFRYS
Ne2wkYcPnazfUVlv4k8QaZIst1MSp9CCCaxam+poo92dTqVpaJFJtt44o4iVPmyHgfQVzU1
vpTq0lnqcSXiMPLCloz07EipbLxXFHO11qVk1yz/8tM5xTtb17RtQtc2MSM744wMqfSoipL
RlPyItP8SNBO0mqWwuGQZaZG5x2yOhqfVNZt9XWOezmVWb5FRPvAdyfSucjm+zwmJAGYnc7
Z7/AP1q1ba+tIzFKyEPjHyjp61sktxaEcKyphT0yDtGc0oillnyg4XlmOQMjvipJNWiEjOi
k7TkcYqhLrLGYjci7iSFxTQpD7u2crKWyQBzjvWXEp2oFUk4xz6VLc6lLJAVDAO4x8oPAqO
B8lP3W1QvrzmtOhFkkXtoMSsATTJrPzEUKOg3ZqISTbzIEBXGOlINR3wLCUClcqQODUjH2W
mO/PlgnOQPUV0MGlxiKT92BvPKYyelSaLHa3CxRlskjkEcV1a6Zutiu0huCMnGcdsU7hLQ5
BNFgON0QUYGAQCQfWnnw3HJcJEU2HBz8nBrqbPTtkjB4JBz90DjPaui8O6Jdavq0kckq2tr
CT5s7rkqf7oHrTujNy5Vcw/hv4NnufHmlgxs0ds/2hjj7oHTP419d3mo2Xh/w1Pe3LrtjUu
x9Sa8m0qPwv4buDLaC7mlkAEshOM4/wBkVlePPEGnXNpb2U9tLHp19Gypcq5DLxyfw9KyU4
33OOqnXkt7HinxF8W33ivW5JEZ/saOTGnZvevNZJr0yylVKdgvpzXe6hpw0+5SzjfcVOUkT
kOvY5qm9us6O7xCMrkbvWtU76s67qCsjlPtFzGyrOAzZ42579qtrq0kW1HBXkYznGKmvLXb
d7ZDltwAI7VFJbo6gMxYA4OBmk9S076k1xrs0roGJKY6849q6zQ/FsNqIxK21s7f071xMlt
G84iKsEGAB6VLLZweaQU4HRgKLIeh6Jq+rWWuRPbMyASIRGytwp9frWVpnim2+z/Y9VLRXi
nY0oBAbHeuIkidIwYJmPsaieK6fDNkseufSlYa7Hod7q9hHayiJxPLIMIickse5rPh0R4rR
WUF3bkkdOe1cjbTNZzFxb7tvfsK1LHXp4ZjIFxGTggcVNg22N9rWSMqIY9roeSv3s+ldPod
3e20e6QuIx1Q5+euWh8QQzSo0kxUocZNb1r4i0+G3JeUsikZxgg/Wlr0C72PVrH4nXGgafA
bePzod6xSMWJEY9SK9j07xlp95DEzFRvUMCBwa+MtS8SWF9dRwW2Y43lBcLwrKPUV6b4f1q
C7s1t4PlIXABcgceldEa046HJWw0Zq/U+lY9fsJsFJTuB6Dir63MU/EbA7h0r55TUbmJN6s
6iNhkfeH51oWXim+tJy0ROB1YZya6Y4jucEsEujPRvGNo0kULxgAgkAHvWEtntji3wu0rDa
U2jr60tl43+1SquoQ+Ztxjcveulj8QaMsAu5XSNXYIQeMMT0rqVSE1qZ2nTsrXKen6XIqBn
ByeMYA/lV+30TE/nSgEf3do61txLbSLmJs479jVldoHBz9OlXdbnHVxEpO2xkTQKhBXAC9c
Vh30KIrSFQG9RjpXUXQ/dOxBwByAOtcjrl5EkZRDkAccgUx4a7djzTxe0e0hZCjYyWJ6ew9
a8W1vzppGiiIWMDOM5DH1r1TxDM1zIUQliepz0Fcg1kfNJyTjgHsK56kUfWUvgscS9jcNat
JIVWJiMn7x/LtWUkYjmMVvYCNTkMxA+Y+tegalZrHaq5jBdSQoJ5z2rK07wtd3EkjNHsjI+
++cVxcjuS1Z26HM2No6aopCFAG5CHgVo6lpPmxLPBhGQ7iF649K6W78PxWagwncT1+UjmpN
P0a4vpCBE5XsNpxmtVQdh80Ujl9Obz5Vge3G0cbicZrs7GyeTbHGpKoMhdvBFaen+E5xzJb
gYOOBzXX6doTWygmLeFOSAtNUXEpVIpXOa/sCS9WC22nykbzGIAHOO9djoVmtjpTJOh2A53
5Hy/Wugs9P2NiJOXwCdox0qK48m2YQ3A8uMvtDZwGNdMYW1MJ1k9EYmw/wDPRfz/APrUVsf
a7D/ntF/30KKvlMuc+FWiYHGMDrXtnwl8K26aReeIbmRGDKyR5z0Hf868bMMk1zFCn/LQhO
exr6sSy/sD4Z/YbdFLR2yxgpkEnHJrz4Ru7lVp8sbdzzvVbyWSzkicEZwQ6t1z1HuKryxpo
PhJrgqo1TXv3MCkfMlv/E4HUbjwPatvQdAj1CU6nqk/k6RaHfdzN2HaNfc1keL/ABxp93q8
13oGkm3nIEEd3dybpIY1GAI16J9eTQlZczMHJylyRV+5zE9pDpDBdQCy37jK2meI17GT0/3
a0/D1uVn1zUJSPMGmyqGPGAcDAx0rjftcv2kzyv5jyNyWbLMfWu38IXRv11e3uYwsUlhIuT
wByMGs6fxI2lF8juc1ZWM090kFtbPPK/CKnzMRjnj0pLyF9OuSs+2KTJUQ5y5I9QOlaGoXV
1pWlNpeneYzyD/Sr0rgsv8AcT0X19awbOwn1CVxCgyP+Wjk5paR3NFd69CMrNNfGRCoAT7p
PH60y2uN14VdQqB9zuBnirl5YPb2sN0Pmk5DDnGKcNLt5NOS5yIyOpzjmp9S00bEF5avNun
kXycYAzxn60s09rdyhBcLDHEMqwYcnPU1k6fok18DII2FsWKrubaGovNJto79LWKGWObYcr
vDhv8AdpJhdJlyS+SGYBp1mRBnAcD+dWtJ1WNhLPMQfmwqMQK5a309Jbwxzh1AbBG3rXUaf
penQrcPNYF9pyNzE9vrRvoUnoXV1ZSXSRUBTnexBUg9vaqUV5p093i68uVR/eYAfgKzpLG3
WeQtIwRjuVEI/WtHTrLSGuj9ojDDZ8isfzzSSNLpaFTUrXS2HnWE5gkYZIjIwfw7VV0/S1J
aYusswIO0DgD1NT6/p8Fph9N3iI8sjYyv41Wsbry7bdv+Y/wAjNDIc+xd+yQl2BOCx4GP6V
pW0VvBEgIBYHcoYd6ppI84Mm8o4Pft9KYshVwGkYjsCTgmmo9yLok1KVLq38kosZ5XhMN1r
Ek0qGORZU3K4O0KxJzWy9xA0v8ApG3OOp61YSeEyfZxgENvGP8AGn6DTIm0WxWzMjQZZsAH
ceuKyJdIESmQMyMg6Fs10clyqKY1kLFu+MnHvVCWF55DK2XXPQAg0adRnPxmVckn5chd23m
uj0bRLUwC4u4TI7kEKRnFV0ghlmWOMMVTJYlc5rV0q6uLK3Bz5gUng8AUaLYV9LG/b6LppC
qLQRkdChIqxeahfaOyIim7jYYQg8r680kOuweUqy2/lsMAbG7nvWihineOVQz5G4D1o9TJt
rcz11R5wgv1k063QFmlckjHt6n0FXrn4raFbWEem+HdKu1EH35rgqvmn+8cHirF7Fb6lbmG
WM7CvOQcg/WvJtSs00/U57SKczRD5mPGR3xTbXLZIzUY1Gr9Dq7j4j+IJrkGC6FrFnOyLGP
xJ61ral4wk8S6AlreKhurX7jqMblxzXmsTIyloyo459qILy7S/RbeJ3RRtYqD82RWHJbY6V
GLOk0syXc1w0gLCIBVQc4rWvbRUi+WJBIvGCeo9TUWkabLFpS3e6eOZi275uvoCDQdYjnd4
ZMRSxkqSSMH3960joYTd3oYs2lSm5Mrlfm5GScGnf2eVw7RgKTkLzziri31vJKwlmVZGHUj
IqVJIJHG0+ZnoS2Kb1JTZmxaeGDs6njJOB+QqnJbO0e0YR0XJJ7CtO6u4l+VmYE5AcHH6Vm
LgQ72Mj3Cgne4JGM8VK3NjOeILOTgyEjAJHANTCymkkyBtUgNj1+lSrNGSRIpB5BJTgmmnU
HgkwAyjGdwXNPUGxGtMKWTb8vqOTUX2eMJtWMBu+FpkmrK4INuSx5BB6irMMsc0QkL4VR0x
zV2EV3iXbuZAPlyCAKrGFQhKlgevPepje2yOY2jIHTHGfxoaSMrvAbjIOQKTGmVxIY5FfGG
x1Wtu21rUbaNVhJ2YLYHBB+tYcgLom0kcc9K0rVwgAJG3HPPekFzt9O8eFYlS7BUkYyTkZr
oYvGWnsMSW/luByykEMPWvJJFdmJEfOQflIqCXfIf3LMCF5Ocd6NOocqZ7xpniGwuD8lyEx
2Per2ratBaaHdTSqZFA4GDjOeCK8Gs7y+gkQw/PwRgmrcmvXst0EuZpBbqM+WGOCff2rRSS
IcE2fQ/h/xhf22lwtFdb8j5SeoFdnp/xGlV9l9ESD91gAufrXzppnj2xjcW81skSkD5gvGa
6i28R6bL/qrgZAxyBg1oqkl1OeeHjJttH0LB4vsruP8AduAG67iMfmK5zxGPPhe4t85ByNh
BBrzLT9QE1yDbyRASdAnOa6eLV7y3kVVYbgOScc1qq76mcMPGk7xRysodrlpZFZXySRnNXb
S33x+b5QIznAIzVk63Fe+KltrlUh8qLfJs24PP6GultbfR5ZIjbairFvvRyMAevr0rRVEzu
lVSRyf9jm8uhcXMasufkQHt/jWqthEsBUBUCnB64FdPcWyQ5EQ56gH+h71y2pXDlFhV12j7
2Tgn/wCvW0YpK5kp82xg3djHcXASBN0adSc5Irq9F0qCJIiEx8vcd6xrO1aWQvK2zA+UDOD
7V3ej2WIVXlu4DetdXupHPWbS0Fi09GAUoMnk4FXILARoNqHHQnGSa1obBR8wTtjOK0YYV2
bdoODjpWctdTgeI5dDIhsDDATtI7jPGKxdRhsY9rXk6lEJKpnJJ/rXXTRCVz8uVQdB3rktT
hcTNNLADjhUHOPpSRvRqOTOd/tDRP8Ank//AHzRWZ/Zmp/88n/Kir5j0Lnz/wCCfCx128vX
KKI4QqREjI3kjn8AK+hNQ0S41XSrbTUlCKAPNkDcKo6k1y3wv0aKz0iBTkFjvbd0zjtXdeI
rt4bIafaOEklGHZeoX0rzYqyuznxLfOoxPH/G2pR3C/2Ppitb6TZD91GpwZX7u3rmvN7uyk
aSNVVhlvuggk9zXpGrx4uWURhxk9R29Oa4w28o1SNZW2qk7K4Py4GODXJUm29DopuysipDp
UZv0ljTaqDgMtdzaW0NvoepXMfySusdvuxyQWHH6Gq1vFCpKmEKNo2s3Peumt7UXOhaoq7S
YfLcbVzkA5zSp/Ehz2OE8SXMVlbRwhMiXcuSP61U8P2k00e8BY1IyzHkmun1Kwm1RVMGmSX
uOT+7IVPcnpTbW9s9HWSIRRX98oyIIj+5X/eb+L6CpUQUtNNzF8S6PPa6LCtwnlNL86hRzt
7FvTPYVzt1YzR2schKOkaAGPHy+xNdFqF9q3iS7uJ9Vu/OeAKoi+6qknoAPQVJq9pDbaYLa
NFzIQhyOTzRJroVFSilzHMW+o3FnCsN5E8MLHrtz9MHsK3NHtrK+eSW6mRZnXEMEsZDEeob
pmodcmiDQ6VBbySsqgyBV3HAHANacH2yaxLiwUbo/MjwwyhA4Pt+FZ3LtdXMey0G7OstsPl
qr5y45I9M9637nTGhtJpV2lS23KjA6dKv6bHutILi+vEcygkxxEgoR/ezTr67jfw1cWsbjc
8+Y5M9wORWtKzdyddji1tvNO518pQowcdT71Y8oQxtIkaGTbjg5x701H86UQLE8rD5CAQPx
xVgRSxhzGkgOMKVXAAzzS3NXoY+r3rHTm+UZPByRnFclE9yRuRiMdCT0rf1pZ2BJDHecnOK
xVAdcIeB1ycVRFy2l9qKRjEikdSA1SJquoPkCQNnjnmqXkllx3znr2qwERdoBZCByQTzTQr
FWe4uJ5eUGR6GrdjPdyyKoO3dwSTSQRLK3CkMM/NmrFnGi3Kqcke3ak3oUjrbGGKMbXfeww
WOefzqyIVmckN5adwOR+dTabAgRSzAD07H61vRNbkLCEBQ9QMD8adtLg3Y51dLc7HiTeuRu
CnG33NWm0gogeRAGOcY7itm4gTyxJbws7Lnp/F7VqacFmh/fQJuxkpu5A9MVL0MnOyuciuj
ypIQlk0qMdwYHOa6FZY7K1i+1OIEHUNwa6Bo9y+WVRWXJCnjIx2rDufDP/CQRObu6ltYhxh
Gyc9jmmtSVUT+LYsefC8SSxXKvGw7vn8a871Pwzf/ANoTXdvcxzRyEn5mAwT9a6638B2lpI
6f2tczoBkR5x/Krj+ELZ7Y4eRVz97LNj2p8rIU4xfus5LRfAzC4E+pSl1XlY4/u59/Wugmt
4uRFuLr8oTG0cVdlsTZWii2mkXyuE3D+pqaxnnaFmuFAYsQBtBI96k05rq9zNWC6kTcD6nI
IArnH8MxSYluXd3diAWYjcfSvQbi3Pkkwxlz2wMD8apLBIqoJCQH5Pt7CkuxHtLbHnsnhtI
yQnnRf8CyM1QttOuzIxa4bbu2/KME++a9AuESEyHY0qdRuHX1NZNxGH3OpwhywVO/vim0NV
Huc09nFG5YCSQA8M4JIqu5uCzwsx2AZPBGa6GePzfLXbsO3vyTVC+sGW2LKpXaMlmHWp2NF
J31OeYDzPmQ9cnFK1uzIC3B4zgZqSRGZjsViBjIxVuGFpgFjDKGGCNvemgd0UJoo1gbEWTz
/DyKqSW+YQVJQDjHrXSnSJ5MFsIG5wF5p8+jZt8eS5AGQxH51aJ5zh5BLHIELbiBjcR1p3m
PLtVpSozk461NelY5iOAB2xUdpLH5yF1yfpVXLWxoxQK7Kjhj2yetbMGlrKuMgbQUOByKpx
IfOQopIBHIxk/4V09lJYQXQN0+0njGAR/+uoYrsz20F3jDxSOfVQfu4qk2kXcZd224xxlu1
dvHd2Ei4W4jOSSMtgmny2kcqkqdoOG3HnjHQVF2ynJ21POpIpLZU83CFuEO7g0+NNyCZlA3
ALgnPPetzxLaeZNbm2nRQi7jHgAn0NQCwCwqzHLsuQBzzVoXNpcxpfJZ9kYBbPY9qRF2gmG
eRCeGBPFF/aSRXkTCYKWPIHFMit7yPJ3NIrdPSnYpM0bDXdT0tw6hZVU4HVTXYad8REIAu9
0co/vjcD+NefDzQ4aTCAccnipIvsc9wvmEkL15NCdmU7dT0a38U2V9r13cW3zF41UvjhmHF
bUF+8C+al0cg/dJAFeSyQCFiLOV1YnAwTmqrX+sQK6CV5UQgleeaTTeqMnC+x9EWHi+5hEc
ckvmoBg4bitGW603WAHUx2845J3ZBrwjRvGUNvEILqEHB4Y5Fdtp2t2N8n7mbYxUZGcVrTn
JPUylBrY9O0+QwXbWc7xvnBBTJDZ6V3lgjIkbgANIQFH+FeIWut3MeuFJLhmZEUKQcjFd/p
nii6tjGskiTKRwpONvvXVHEO9mYVk5RsenIoclS2GH3h61bVNoJK9OlYGneJtPn271MchyC
XHX8a6BbiJ0URtuLccc10KaZ4k4SW6GHqw2nn0FYN+sUEyvJ+9+bhBySa6BlbaeCCeM+tZt
9bYPmKm9l+6vqfWrvc2oTtIwvt0//QO/8fFFWvJvfaimel/W5xPhCxFtpMSbMvgfKAOOKzv
El4o1Gb5FyqbCc4x9a7SysmtIlGdihRxx6V5z4jn23Nwp+ZWfjn/CuGppGwL36jZw90zSat
IigZ8oONwwc5rm9WtZTqoQA/vIjJgd2Xnmt+/u47XxCqMeJIuChzWbJc+f4oh+0TLhYSo9S
DxXCzthG+qNLSo/tFtG8qttYbg7D1HSu08O/Z/D2ga14o1HiKJVjt42GRJJ1AxXA+Hr6Sc/
2fGh/dzNEnQ5yfSuo+JTLZ2lv4ah4ttOtjLP23TsOc/SnDR3fQmsm7U11/I5XXfGeueJbd/
MkkdZeFghXy0UfQdaxod9ogm2CPauffPvWjpc/laJbkyDgA4H+eaiv4xNbzTomVYY3Zxlie
Bile+50RjGPuxVippMAOlvMuTJcXavKSOfwpmq3V7d6lbR2cJmEGXKklcE9M1qyQJpvhdr6
VgTFMoLIcFSV4FZFtFLDCkpTdJOPMbJzyah3E+5YW6fTnkKyGS4uv8AWuVA5I6A9qqS6usU
UcG9pIIcosMmdy+uDzSXHnEvtWMqfvZUucf0rGeXzNPaOSYvEjHyokX5l9846e1ZpahbqdX
o90txBI92DkR7YwkmSo9SD1qSK1VrKSPeXxIAN38JP07VwtnqQjkjyQxXgA9q7XRLqK+0TV
ZFuAphRWBYYCtn9a2hDWyB3RbhhU3ACKjLEpDEJjcfQVIIoYp2jwVQ9FJJB/D2qNrv7PZIb
S0l5JO8jAc+uDzzWLdau8Fy0hUrnjkg07W3LirrUo+KY1t7cESbwzZIVQMelcVGuxd298Mf
unFbmuanJqigQqUCnJ9CKx4gyoMjGDj6079ibW0HxsQ4U528L1xmrMsiKABknGAM1FHtK/e
IwOTnNasOkMYxLJK2SpOOuBQmIzY38rKLK3mHnI5FaWnQRvu+0Y2nkjufpVq30iJbpGkEjZ
HIrcWwsI13Rb0nUZXc2OaHe2g0+hoaXBZ21qSk7StkFgO34HvW9bwW2EkV1xg5yQKyLU2eo
TtPe27rccBtpABIHXitC5tbG3jDRysrHPBbNVTT5U2RUZJe61YR/wCi28M1xKxyTE2An40+
PW7Sx02a6Kt8gJC7txz6ZrBUWaP0Lbj0zjn+VWW062vIZEWFvKU5+eSiTIskrFjT/Ft7eSO
8ts0Fv/yzZsk/r7V0cOvWUUYikkVUPIO7gVylroqx2k8mGMKuNhIJHNUtR06K2jJDFgp3Dn
kZ4xWV2gcYzdjuIvEFneO4s5lQ9GkBPI9qvLdIsUZWYZJOQ5PNeIW1xLDqMMcUzqjN2GMV6
zZrI1lDJ82Txk/561an0M6lJRWhcmYSFt8nzkAYOSAKgs0SGb/SGBjXIBAPNMWBzKx2OwXg
Bc8U77NP55EilI+CTzkelNpmSn0Jbu6kDYgt1K5w6g4I46is54rg7WMrRgfMEK7sfSrtwkq
ttS26AfPtP41C0TRQM58yY/e+70+lGxLa6FbzZRviKbgcAEmufkYpJsCBm3lfXb7VuZjMr/
vVjl6BSOCazJ2WCaQzOxl4O1QNoz6H0pXNILuQsQNvluC7ZBB56fyrIvTNeSRhmAUHkAHke
oFaks8TYJwSzc4HJX6io0uNO82SSQKqFcKGyTikbx30M+20qOZXCON56gLzj3q5DpJskMuO
c7vu52+wHvV6C8sy4SMoAgPRsH6mtKO+gZQIpAS2N3IPT37UBK7MaO5ignbBBBXB46n0q8k
j3tsXA8s9Fz0AFV9baFLeQ20i/dyVB5BPWuUttX1IW0kULfIxzuPandIlwUldGVf6dPP4nn
VT5iFuMDitxdAkgh3FFzj7u0fpTrC2kW5ExffKSeGFbqb3hlExKgE7SxyAfpRe5bu1oYdla
xi5CTgDOT8wFdPaaDo8zk3NopUnpt61l7CriSMgoRtORitS31L7JD5cyLMMA4xUpa3Y7O2h
tyeDNAuY0eO1RAq9FBIY1z934c8iVltb64iTum4kD25rQbxlDBBsWLyyOVOTlj6YrLXxhbX
HmLJaurdSM5P4Vr7rMkprVmLqlhLbQvdyyPKBhcyDms+2mvbsulrcMgA27Cc5rffxBZTGVX
yUONwf5hS6L9inub57cLsJGBH1x7Cp9DRNpO5gzQaxHKjyQrPtIIKkHirC3gLATIIWByQRi
usa0R1CvHt2DjPc+lcxr1lNHdo5fy029v8AChkp30Y+W3sJbVmM5V2OMjnBNZkGkyi4k8qU
M6n17etTWTyyXDrIVaMgAAHkVvQWh2ORM3HRwOpxQim7KyMxtOilZDl02HJLnBJ/wqC9tYo
9iKpVjyxBzxWy0T7VkOXkPXHQUoiaSJpVGzYeuNufatDO7RxU1irzMZGjEeeGxTFW6tLlXs
7wxqx98fStzULYGMlyXdjgYGPzqsbRHhVTHlScOzR8j6VNrGykizpPiG/0nUTNeSPdBlxnu
Poa7mw8Y2M0qyLOAz/eDEg15vERHC8S5AHQsueKSS2gdfM8zEnAz3ouS0pHulrr4nhJjkJy
Om41vad4rurQI0NycAAEfMea+dLa91OyQeRMzqATweRWxpvjSe1Oy9UlCMbmByD+HWqUrbE
OgmfUln8RYBdxWl2dzOuchcYrrf7WtJY1uDgZGVI9K+T7HxTBd6kzQSKyooCuT37111n4vu
7ciKKYxl8DIGcj09K0WIcdzllhI3VlY9i/t+H+61FeZf8ACQt/z1b/AL4FFafW4l/VD1O9k
+xWksjlRiMDLH2rwrxDrQe7KRhjs+8mfvnPXNezeKxONLn8uRVBjByR7CvnTXLiZBKPMCDO
DzyaK3YwwaTu2cprd6JNTN9GWQh9kiA7sD6/Wo7KOTV9XmlWZiIdqjbyM+ma17OOP+zne6t
1LTZJLjkjFSeFI1ttGSVITtkmY8devJ9642esmkdT8L9Keb4jN9rKmGwY3LKwznaucnHSo/
EkV1q8OsaoZ2cTu749Bmuv8GQi20bxhrcGSZY0gQgevWsySIR6PLb/AC4kiZc4PWhr3Uc3N
zTcuyS/U4rTdOik0e3uYmfJjBIznp6UlxZsLu1tNxLqv2qQM3QngCtXwYsMnho3Vw5WDTix
u2xxgHIUH1NYRv5Z7y6vZ1Cm8feo/iUfwj6YxWduXU6E7yNnVoQ/graFDg3w3DvjFZUzxsi
RoPLdRhSO47gVpPcC68HasmebO5iwMdCQd1ch5kfmsQjSbQCNwxim72RSV2zQM2oWqy/ZLs
h9h6naGX+771zd5H+7E0TNmRd3yrt2nvxWrfXUOVzO+8LkDGAKxbuYXIVYQN8nDKCSV/2qz
Ss7lWMm1hlnnVLVGdycFiOlekeH7WCx8JC3ZAPtU+CehOBn+dYWmWAiMSRDywpO58dT612t
1pV1badpdnFZSTSBWm+RdxLMe/pXTTT1aJlqUVZUmZWVmjK7gSTx7VzmoTWRultfLLDqc4O
TW3qU8NvK6HUoPtK8PCrFgD6EgEZrmjHJNevLLJGpIAUDms3puNBf2IksxKsQVXOxdvAA71
jDTZMAuwUBsgkiut1uQR2umWVrE9xO0RYgD+8cDdnoKzbPQZ7u6aPUVdAOqRc4py00EmUrK
yie4jBD+ST8qjGXYf0rXnngtoArSR4H3sn5v90VrL4fVFiiS4uGZCAEZwvPfPtWpLollCFM
MMcRkGZH27ifXk1BEpI5xLmC5ugwdUiIyCG4H+NWYniEzuCAI2wBjgg1kXumS6fcobXynge
RlMcnKhuvGOat2uq2nmlL6LyZWHygHhh3APrTvbQnpodNbQvK/mFSqr1I4z6VR1G6K3CpGX
LAk4AyPzrStNTg/s+R2bbGvT5cED3rCL/ap1mGSckopO0AetVdctyeupLCsht8Mu6Qjd5ZO
cD/ABreW9f+zRH9kG+WPaVj4wPem6PbebI0Ltklc/KR+uansZY2mmDBS8TMgB6DFJakOXQs
pDNHZINzhRg7evasC8QzQOjuWZjgv6+wrpzcW72refMsRK8kyAbfwrkE1e1OqwwROnlNKTI
x6A0nEuF5CaN4Lhvb3zNRuWVUGQI/lOOxrubTRxbKsCX87opG1JHzge3GasR6lo5xDFcxq+
ME7s8duati5s8pItyjsAA20k4prQwqSnLfYfHEoCkSE4X5sE8j1rag0y0KbjGXOA2SCQPpV
C3kty6Mm3DEk7gRgVvMyJbM3y4Ubh1GfzrJzbmkcdRSRmSWMJ+QAqcZyU4x6Vl3ltIZSUG6
PIyipV2ab5eQCewAJFRDzJVCqig4/iGK0ulojSMXscpf6DJesolXy41YsrJwa53UvC7QM7O
XI6KxfpXpE0hjgHmR4HOSE6Vzd9I0rvI9sVVju3KP0qbnZFSPMb/S5rVz5ZbA5PzHgVk3Pn
u5kQsUABwGODXX6/Ok0qRlCjEEHaMcdsiufmltYogqnceMrjg0jeNyHSrWzF3m4lYSN90OT
xXoNktnbWogZY94UYUMBXFJdWjHykhlkXBwBGTjPXmqr2t0b6NIIbxI8ckqeCf5CqRTi5bs
9HvDD5C7woAHOQDn3rhpYbO3vZBb4MUg3ZA4BzWpZ6XGxUm/mab7uCTwR65qtcaasV0EHzR
7ySev603qRyJDrU27OiqFwBncQcfStMAsr7trr91gi4zWNdmGzjR0GGkbgYyAKQ67HBZrEg
Q7c5yDTRSSsarzRMuI18sjt1AFQsZJnZDgDyyMnvWMviKJLhQqKA6gM1JNr8IHyoSinLYPW
qHYvXM0U1jCpQBuQwUdawTGhMqqu1ozwe5PpV2fVoJ1TohYegGKqCQiQiNcowxx/EahjUbm
hY2ts9s3nRRs0gzuI6e1bWj6XZyz/wCjyPHMv8SNtx6CqltKgTYE6jpj7vsK6PTvKhdd37w
kAYx0H9azgtTCV1exKmm3IlG66LJGeAR0PeszW7OV3jLrgkkMV5yO30rqN21xI0wLMPudQK
JIFngAIG9eM8ng1tJXRjzs4fTrVnmWUgMCeFK+larRFAUYYPJCnvV6bTpLdVZWAB/hHQiqd
wi9ZGUqvcDkURVkVzX1KM0jLCHYlGX5sKOwrOkuTOvlxzERZJbdnP51PfT7AUIOCBhh3NZy
z2kYliMp80g/K7feNXsUrsvq8Eao7t8rryw5Dc80ssVoYjiNiOuQeAO2axbiBbW0hmtXYnu
pJINVL2+u4SlvnBZRkDpSbL5R15FiQCFlCr0I5P40pUmSNn3EAdFAqK3kIly4XOPetCzKSL
5gAGF6gf1qbjehLiBC+M7umemDVgWVvMIwkavnkpjOfU1BsWWEnCbmbgkdPfmm2929vtDj7
g7etO40x93pKQyGa3c25HXHAH1qODxBfWbCK8UyxrgEqM1Ob4MNxkwpJDHA4qjPKA2I3xng
56GpbTLT7mp/wm1n/dl/I0Vgbbb/AG6KVl2HdH2v4rEY0S56qREvIXrwK+XPFV0lvdbJHJw
xbIAJ47Gvp7x0/laPcRqx3vEoAHIPA4r5d8XWnmJcxj5gASwA5zXbWep42X/DcwINYtrsLF
LcGKP5skntVnRNZtLCxjglvSVVm2RgZAyetcuNJihiUhSZCAcsfar+kWkM77HX5gdq8ZGa5
bnsI97068t4/gxf6jG4Ky3qqWUdAKyNCXVPEcgFhZnyAMvdy5VIh3JP9K9S8AaTp2hfCGM6
1bR3EMzmd43TIYnoMVyXiPxbcXts2nW8Eem2RzttbdQoA9SR1q5JcqbZwQm3KcYrrueceId
R063ZvBfh93+xrKbm6nbg3UnqB/dHYVnbFjt5LqZlxCP3Yz1Y/dH4Vk3csUXi8GVw5aPA7f
rW/MiXUdrPbPALe3yY5FjbbLIOufXHrXPKokzuilGNi74ctJJPCfiVLpVYxpFKxUnkk8muY
ZrWCDATeGwAdp4+prtvCmnnUNJ8VLJ5n2g2KyEhyq5Dc5x1FcRcafITGYVaRWYBgzYAI75P
QVUvhTHB+9Jehl3snmy7pdqhU7DjFR2Fkgl+0uuI5D8q9cCprTTrq9uJJvK328ORkkcnPbJ
5rdtNp+zxxwqrsx28cmoU09jS9jb8L+H4tT1VJLh1FpagzTuwwNo5FGt+JNR1drqOKdrSyZ
iFiTgFfrW7r4h8OeGbXw1bzBb/AFAfaL1upCfwriuGurmK1RAxDZJOSOcj27V1S5ox5UYL3
3zdOhElpHHIu1cFhtJHWtC30iG9mXzUBjz/AKw8GPAznP4VnwXzNdINxG5eg/xrev7p7Dwf
JPGAJ7qUQQjPLL/GR/KsYx1NG7IwIrzyEubnUFku45G2rcRjJUDgBh2+tWbXVNM2fabXzJE
B+Yg/Nn0PtWZ9pkitcIixhmKlSeR65FYH2n7JcMIZzGsnzbQoIJz3FTe+o2j0e3kNzLJcS8
Rk4GTnjtjFJcXJtElDyb4VywPoT/hXm83ie4RZlYsJfuqUICj3FZTa5dTRuss7spOeW6mmZ
uJ1ur6lbyQkxMR5Z3xkHGSOv51lyapZCWJhBvRW34J5wRyKyFuS9ufnLbwRyagRmkjHlj5i
cYp+YI6f+2NS1OAabp8O4LwGZsHb2yamtvDevKF829VD1A8zNQ6OlzHa7HSMQ7gZc4EgH+z
nrXUyzRwSqLW7WZHUMJCMFR6EdjWfPHm5WU77oyU0bX4Z2H9rpnPVCeaguLfXNM3LDqpYv8
zEA5+tdGl3uR5GdCc7wqr/ADrLnimluQXZn3H7wPH5VpddCb9zmLuK7jcSXEpnDnknOWrpP
DugLdNukUurdFK8L+NVdZRBcW8SbTtG4qTk133h9ooLaNrkMpAxt6ZPapk7FqdkXbXw2kCK
0ZXaSPkyc49a6C10SPcNsbKrEBuCS1WLSUG6BR8ZOScnnjkAV0UUqSYCsFIwGPIBrCUzCUp
dDPXTlQAKmNp96uXFtO8KqUZs9c5rfhs5JRtWMZYZGCflPrRfvZWNzbreSKIz8oWRiGk9se
lctWs4uyOeC9o9TkRp0vPl2jSy52gIpYGtNfCviOREZdIYscE9Mj9eK3D8S9C0KWG0nt2ma
ZgqW9lDnyQeNzt2FX01/SNY1yfT7bXLKC5PCI0v+sHWt6d1G8ndsVRYiGsYadzkLvw3rVtG
zT6NOp2kAogcfXg1ymoK9ozrcWVzEo4LPGVAOK9d1Oy1XTrfddXHnW7/AHSnQ57VxE+tTxS
MouJoYwcED5hj6Him6qg7SMqeJqb2ueMa7HDPOJomRyF5w205+lcraaY15ftJKW+XnZ7+lf
TUul6R4gsCtzp+n6qOw8tYZsexXHNcbN8OLe1un/si4msZyciDUl3L9A4/qK0U1a5tDHU27
NWZ57Bo5hk+UHav91uvsa17eeWA/MMMwBGWG4/WpdWgu9Bu2W4sbggDIZAHXP8Avelcjfat
d38zAObYf89B1I/lVxZ1xkpq62Olv5o5INzIXPJyB6etcY2r273UkZhyxbA3HA/M1otGjQg
faLmckAZZ9oH4Cs2KxjubhUjtlcDG4EZ5+taCUkmLDNax4kXazlcZIyM+1NmW1mwhILMTgb
eK3v7LsYrItdeWjE/Kvf8AKqYEQZkjt0zjKt1OKrlYudNtI5K8t7aHbvIiJ5Py8H6VmbQQV
t5BIrEjcRXSa3YGfT3uQgDR4Y4HJ9axLOF/KVfJODyMjrRsWmEdnGBuZhleAavQRiN0aNCS
PfpR5bKTmPCheSV4q3ZwoZMmE4YfMSOPas2Wrl+JWldVX5yCQw44rYgX7OBKtwAQAML196r
WthE6krbjdn5s8ZNR3iRR3GxIpISCASORUoeh1Vjeozoz4CHuTndWnDdRiVmYoCzcZOQB9K
83LNBOFFy/CkgAjFX9M1a7uhuKLtjwPXP1qtzKVNPU7CaYLOGK8Adxn6Vz2qzSW0Umxd7Hn
rjmqN1q+ogYjiikfOQrN19qytR1i/S3AudPZJQMZB4NaJmSiZE2o313KbdZ2XjJUdvbNXIt
KXABQzORkjOTVXTjHJM8kw2sw7np7V0CbditHIqjPLBv0pNl3tsPt9Ntp4QuGUgAHcx/lVS
9sIPLYtt8xCMMOwq1LeNHNJEq7UbG5i3UVl3dz5vmchRnIAyMfhUXLszP3kz4dFYI351dWe
3VHXyyh6/IOlYqbklLuWkBOeM5q3FcZUmSAgc445NO4MvTXMv2bflSQOPUCs9NSEj/ADKQw
9Oc00XFsYmjdSh6n5P61DFHCk+WcDd90ccUXGrXLHnSSSIUJY5O75utLJ5hZVALAnJO7NIL
FSTIsgjOegOKmYSwIrJGXA9GyfyoWoNoTNt/db8zRUH2tv8An1l/KijUVz7W8c/Pps3Plts
4Y454r501u3efzGjJ3uM5znPtivpTxhp9/fI8UDQAFAMMvOdteEzaVdNatHIMOjbPTPNdlZ
WZ5GBklE87fT2aJLozBlK7QB6jjpW58PvCV94n8Wrp9ssggSQPcSEfKqD37Gu30T4YalrKL
GdttbhsmbJA69h613Osan4f+G3h/wDsbRHT+0bkYY9ZJD6k/wBKyhBvXod8sQk+SnrJkXjb
xHaxalF4WsyqW1nbggjOOOMV5Qtzpl1qRGraiba1frKvJGOwBx1rI1zXGj14TSZZpbc7iW5
zmsE3Vxd7XeFSqnIDdR6ZNYVpOTb2NKVL2cUv6uXdakm0y9kuraC7Md1tWGZ1VOM8E9TW3B
PBBpySiZpUhTBLrtx6jH1rjraW4v8AxEUcCQQjPLEk9gPoK6K+ilg0+YTSvbyyqqKFLAEE9
Dx+tYLTfc1R2/gLU7Wx1u5gaRZpL6zZCskm1E3c8nB6egrjNZtd6XVgJkZ/NKqyuQnv7nit
3QNYfSde0yDTRFFfK4iDsNyJu+Xe2Prmj4i6EdD8chppWuAUDrLKCTK5+82Bj8BXWtYXZN0
qtu6/I87ayv5WP2GdLwW6HFvC5DD/AIC3P5V3/wAN9CnvmOv6mrw2NjukRGGCxA54PpXOTW
VuNUjm0y4bzcgLMqbGDHtivWPGd7LpPgqHTLeUi4vCIpG6ZGPn6VdGMJLntawq1SStGO7PF
df8V3ureItQ1UFlMzYjBHKIOFH5Vi+VqF3ICI5pmz1210E9vBC0QijA9sZ3VctSSA+DCCdu
3HX6msZPmd2apWVkUdF0DXLzUbeBIBl2AJbA2juT7Vv64NVvbrNtHFHb2gENupcBQB1YepJ
rd06Sa10Ca4MeJ7wmCMsc4X+Jh7VgaxPcWkMENuoeeQ7FAH3QO9aWSja+5kptyucPrV9qsV
4Y7hVBbH3RkfnWZ9lZ3R7jLf3R0/CtnV57mUw214iqzPlJZMDA/wBr0q1Z6ZKCj8MBzlQNp
96xbWyNrmOunW7RTPJJyvC96yIbTfOVChsH1r0AR3VrG+n2cibZ4y0rFQVUeh965+Gwgtbx
zLNG+7KqjEr+PFRzNJ3M732Md7ZQ+FyMdatW6pFtOQK0NSaygWCO2ulluc/PHsIx+PeoLaO
MTLK6lznOM8U1JSV0C2Ip7mV1jaNXIGeBn86al7PHOiRxOZG4AIxXXW20IV4Y8E8dAfSsi9
xHeuwxkLgc849eKNB8yWhVjuL4KY45Cpk681ppBrExVReopI2gAZ/Os+3YNNkOTzyVByK6O
xdI0V1XO4cH0/ChSsTJ32RVsPDkn21POb5ifvsM5FdtZhRCsSy7pVyMLzjHfFZdtGf3cqvh
gQQehGO1bsESl9pYRvI2WKtyPxqG+rDVo2rS5njeGPZhmO44OQBXRRX8BkW3Uvjdx8x4rAs
iUUHfvds/ebBOOK37WNAwlJyuMAZzg1zzloCV9ztdKv5Vj3MFLZAG8mqHiqFJrd5WQG7uP3
aGNSz49AO1aWjpG6rub5iOqtn9K7HT9ItvtZ1CZFaRV2x7v4B3P1NcTk+a72RheNOXMtzwr
SfCc4R4rqIrJIwLBs5P+NWT4AbWLhrSHdYafExEk8aYlnPcKew969p1HRLa63vDBidcNgD+
tS2dpBPAn7oLJGNvoVrnrYtQacXue68eqtFK2x54mhv4Y8Nx2Nub68ijO6KOdzIR69elcze
S6VLp4vdeI0mKRxETEu75icAkf4V9AT6VDc2RjaNSSuORXEDwPavr0V/PAJkt+Y45EBQHPX
HrVU63Nb2queaqlGom5KzPNJvA/iCwD/2aBeQAF0khH3gOcjmr3hvxg0bvp3iJfOjX5eVG5
D716J4gudag1S0i0KTypMFpgIVcMg6Dk4WvP/FGnWF7rl1eXZXS763hXzBkeXKTyDn19q9W
nKnbmpPXseJUhKr/ABI6P7zXmsNP1OR59Du0liYfPbOo4/A1x2reBvDmp3GRatpF9nEigZj
kPqo7Vn6fe3WlXQuHd0D/ADKRxxmu6kvrfUoWe4j3OADu6MOKunJS20f4HFWjUwzvF6Hg/i
uwTwzf/wBk3Mqb2UMhHQr2NO0O2aWzHlxBg2SWU4BNem31leXiSfatD0/xNpcK5ltZvkvok
PeJ++PSuV1PW/BvhjTvM8NPczxSnPkzx/Pbn+6xI4NenStJ3ex1wqOdJJayf9a9jjNV026+
1CR22q3G3/69ZD+bGoRlVdnzA7efzo1Hxpe3tw6bfIRjnPpXL6pczST7mmJbrn1qaii9men
SjNJKaOouLm3axkWeVRLIvy59agbTokRPspHzDlh61xaRsz7p3wR/Dknmrtst/IXitPtEj9
1jVmP6Vn5HRypanRT6e0OIgdyseVAyPrmr9tZLvIUGPYCML/F9D6Vxlzcahb5t55rhGB+4S
Rg/SmpqOoCQf6TKmPQ4FJq+5SV9T0gLJGdjP5TMuQfpR9mW6k5KhWw2D95zXng1a+2HN1Jv
7tnrUlnreo28hl+1EgHjcM5rPkSGdNrKG0uShURsEyMjFJoQ2We5ldHbJywyCveuVv8AWby
6mM0zqznGeMfSrWneLXt3Cyw5XGOB+ZppMFqtTuJFhaAvIolMbYUgYz6VBcJJ5EBKhiB8wO
PWs3/hLtMktlQmRpSeSFwBU9vrtjOmJLvIHOx2xxTehPKZ1xafMQNpJBIAOM1XWC8MRG4qq
jO1hXSeTZXGXjYOoOODnFNvI2iy6xbcjAOc/pUXDlscc19LbM0kmdx+XANQvfl1DKGLg8gk
4xVi8hSeUxoclDuIJ61WnticZUxnHr1pFtWIUncs0jocY/hzTpZvLxtPJww4OSMUIyQx4dd
qkYDc8027eBrWNXI3qw2kg9DTTRDVxDIGycA55Py0hjVpMoOnJYCnKgMvy7MAZOB1p0UbMz
ZGBnPTtTYloSLNMkiAuShwOcVsQvl0aQAqT1U9DWNJAHYFQVA7gjFbGmweZJ5crsVIIyDSB
6lrzLb+8fzNFT/2dB6t+dFO4rH2vekSMDIoxgE547VnLp2ipmdrSAnJyzgfmab4gvo7G0aa
RuFQMQe2AK8D134hanqDSRQyhIwxAROOPc9a9OclHc+bw1CdVaOyPWvEvj2xsoXsdJkSeXG
CycIleD+ILlru9S+klMs8eWLMck+prOOukBomjOe+08D86wf7Qe61R4RGQrxMvTOK5JVHJ2
ex7tDDRor3dyLV5Ypb2ORTuRTyW/iz2zVy1KpAAIztYk7M/exWc1hdrbJJJGViGCcYJAzWi
FMdlI8cJJUlR04z3rl3Otq5Q8OXMcfiSRri4+zMyMeexz0rSvb+XxBdSxJey/Ybcb5XVjiV
ugWuf1W2+3aotvawMwG0yOvUcc10Fs1vYWS28MMQiyN4dSdg/vEjvTly9B7F97eTR9OQJBJ
FeXBVlyCOR0wT2FezeMNHfxn8M9P8UWKrcahb22JVQZLEcMPr3rxTT9WuL64E17dtPaxbha
xu5Jx3I9q9c+FfjGLSdSbQNUmjj0++k3Ru3SJz/Q1pSlp73U5cRCbSnDeOpw/gDRX1jxbZ2
8vSJzO4PGQvr+NdN8WbmGHXtPsVG5baIueejN/WvdrTwToWl69c6zp1r5M9ym3Cn5cdSQO2
a+YPjRqBj8eXWwEquA3cVtJOFNo46eIVeunFbI5G5njuEIA+6c5K8060a4lnht4iS08ioFI
PJ7Vzv2ssSFAG49cc10vhCZoprnV5yBFpsJlVT3kPC/Xk/pXLFOTsenJ8qbZ1GoXsK6ydLR
m8uxjEAIYlS/VufrWFdXUlzrMIDD5IjwRyM8VgDU7pJBO5CszlnOOWz3qrPqEovfMjR5Gxt
AAz1+lOTu7hCLS1NLWnttuWVpZZP3bjjAx7VraZdxLoSQ2xjeWFCW8xwGOB2B61xZ07WZZ2
aKyuGQ9TsrTs9D1B5beC/D6esh3q0kRIK5+9kdqykmlc13Wp0sNwqWEZecNPOdzHuSe3sK5
7XbhFvoISsStEDh4sFSD6+tXrzS7uFJI3k8wISBKB98eo9BWLdJJJab3tlEauf3oYKT7VLV
7SZFle5TiV5ZI40KbQ5YvgA1tRaaFhhmt3a5UKSywhiyc5z0rEsREl2xlc+X3BfaD7Zrfl8
W3NtA9lYzOIBzGx4kT/AGcjqKmbmrKCG9VqQS3Jgti7YYtyvJrHku/OkJA+YAkgNwaZLfTT
vIfNO0HPJPeqnmOCcYU46+1dCWhlYv211mdRgru6HJro7KaVkUSOowCFyDzXJwOVmHyEKR9
7mtuznlCDIbaOnBoKtdHZWEkx8uPaPLAySD0rWt7iaOaN87Sem7kAe1YunzFdPUI54+UqOP
zrSee3tbdNz7lXB29TkVmxHS2t5cbsSNh+AB7Z9a6yxut0aIAqYbuevFeKP4naG5GWO0HC7
D612Gk6kzW6S3EzJnkIrE4+tYyp3JkrK563p1+IbmMrLkD5iATgV6XZ6lZtbxP5+ScZycYz
XzpF4guIr1IMboW6YP61v2viVZ7e6szKY5DJGqPvPAJ5Nc04NK0TB0uezZ7zBqNtJdfZY2Z
pduWwCQB7mrkcEZk3KgJzk4PeqdhpUNhGVspFPmxhmaRiS744P0rFsNQ1Hw14PmvfGRC3EU
sjuYMyeYCx2BcdyMDFfP1sFV5+ZrqvmSqtNpqDO2ZCUyp2mnYG3Fct4R8SS+I9FXWCiwwuS
qW4HzxgHHz55zXSNPGkbSOdiqMktwBXfGpG/KznlTlF2MvUtPmlV3tGjgZ/vOU3H8K4LX9C
utQhk0uPZbWDc3Fw8avLIf8AZ3cDHqa9NS5imUOjBwe46Vi6to1lqMMqzqZIm+/GGIVvrin
zKL5oGtKbWkzxXxTd2GreCdS0+1Et1c6Vtig1CNAPMOQCrEcZHqK42DxXe6RFDa69GzOirt
lQcsteteJdW03Q7F9E07Txc3MimOHT7WIE5I6tjoPc15prnh/X9Q8LadZ+IYQ+q/bVFu6so
MURH3ZD0Jr1KNWNZK2jX4lTpKSd9U2X5NReLbrWnagF8tQzxAjDL6j39q05bKxu4JdWWFZr
a7i/0u2ODG3HOfQ9wa8vv7HUvDWvXWmXaugVc7gMhgf0ro/CPii4t71bRRFJbn5JI5GAA47
5rrhUcZJM8+dBwjzUnf8Ay7HB+MPhnd2enS+JdElS80bzM7UfdJCD03D07Zrzp7YyPte3be
OlfU1ldWem2N3pZVrC+8mSSNCQ0dyhyeAeDRK3h+78HWkt74a0+4u1jWe1lVfLiuxnDDcv3
WGeQa7VC+xvRx7t7yutD538LeFRr+tJbTyfZrWL55pmONqjtz3PStLxFrjRltF8OA6Zp0fy
nyT882OpZupr2648b+H9KvE8O+JPhja6chYKUtX85yMcScDleeuas638PPD2k6E3iLwvoMW
oRMPPNvMvmMFxn5QT+lb042jaL1ZjWxNqqnVTceiVnr3Z8oyRyNIwILsedxzk1U8p45MNkD
3617Pda3ouoNLHqHgPTstlcw5hkQevB61yuoaNoEkoe0ttRtAeAJHSRfwPBrN0n01PWhWlL
4oNficCYyIyHX5mPyjFROG8oZzn1IxXV6ho9vDGot3k5/56AcH6isaWxZIztw2cc1k4uO50
K7MZt2cMSSaTBVySDjoBV1rbYSrjcDz9KS6tZI+PKcA8g7cCkOzK28J8xOZByuO1M8x2lzj
n3p8kWUUrzjuOtRMwCnCYJPBz0FAi5Z6he2cwkhuGTB6A8VunxbqcsRjnEbjHDZxXKl8Rkg
qDwMdSfejzXaPaq4Hc9qVgOjsNSiee4a5wshAwBwPzqSZ3my0bYbgj5s5rmFfKE55znmpIb
maIfupiSegqXHsNu50BiZ+rbo+uME7aZcQoZANwYEZyelVrfUML5Uh+ZuCfSrBZJF2xsGYH
BGTUWJIHEdviVMlW4246VKJC5Drj1+7ipHQmJyq7dpJ+6aWxtnkgLnIyduMZqvUlbXFj3eY
u7gNzsrfs1+UoWwu7JGcVmwQPBK28EADgNgZrTtjG4wZCrcH72dx+lCHYvZT++Pyopdx/2/
zophY9/wDi9etbeCbmRQQ8hRNw4POM18/CVGtWl81V5Pyj1HvXufxveR/BqRohyZYyxHYCv
m66uUiTakhZsk7McE11V3qjgwEbUrvuS3F0kczRyFmMi5LAcGrmhIhcbhzIcKx9ORisC8nk
lCRRJtMjYbAz25xXRaDb3M13Zw+SYo8kZHsCeRXMnqemths4uJNOZVJiVVxyf9ZjvV2J2fw
y1yoA86ZYgAwzwuTikXR57mO3MgzCIzg+/PWrr6fHplnoNletI8aiS5nEQBba5wMZ74FJqz
bYm9EYmkRxSrcXazwXVwpIaCXKbP8AdIOWbHtirVstlLqA/tJzJA6bXht7gJJH7sCP0FZFx
c2+neKriTQLWe0TpCHk3OCerE1p2ECXutM96xnZUEkj+bht/wDX6VzSTaf9MFqb639zFK2m
2swudJiXbbLcqpZRj1xkfhTlKSSwQeau0nzPu54rKvbqH7cgRVlm3bgOnl8dTV/T7qGNTlV
eXIYv61VKHItR2sfVPgK4vLj4dadc3Uju+xtpY5O0EgfpXzJ8U9Plm8Z6rcTZVcrtB7nHrX
054AnaT4d6K7Lz5ByM8feNeDfGqCQeJLrbjawEoB/+tXoT/hJHhYaT+tzXqeJWtrKLhSCMZ
KjKk813N3pkmmeArXTQgF5rE32iU8DbEnC5z+NQ+EfDba1r1namNlhnfJ3HG1QMsx/AGtLx
JrcWs+Lb66s9w062At4E2Z2ogxx9TzXND3U5Hrz1ko/M5640mGzjxcKJQEyGznbTrZ/K+zy
2xwzowxgcEEf41n3d3cyOIE3nd8pYrxj606SQ2+m2ci7cxyup49h+tZrcJNnQW+pTlGkmRo
4lyGkdiACKsaZLdTCbVPLQxY2RbiCVQH0PJz1xXN3lwI4IdOxvaQiWdRyAM8Jj9TW5Yy/ut
rrGp4dExjj/AApVE5Kwr9y7JGkkXmsSULHzEU7SfYccVxmsC1S5kNrbSxW4zw8gPP1rp7ua
QSE+aqkE70zjFctq0ivKkBxktk4xggUuXVMIt7GMiTlDLuEScEk9vSkYb5S3mEsOMA4H1rT
2efaygXscMyDIjZcZHselZiSzQAvnCk43cc0c99EbNO1yzbT3ItpbGOXakn+sjUDD498dag
2WE8DRs88dwO2AVH1PXNJJ5JeTyXLt1D79v6VVSGdSchgrHhznH50JGe5ZiCgIXfbjHVjz7
1ciuQsrOoIXPDZJzVrSNX/s3zIZ7S1vYZV2vHMgbj1B6g/SsqG3vr69aGwUKBkk5OxRmmrt
2sWdHa6mI7RoyGZpGPC5z/8AXpks17LHtmQwA8BSTlvrUenwNpWpCct5zgZLleEPtmi8k80
58zcXYnJzn6VTXchsdAINm1oR93B46n+tdLZ3jWFmjvuZHIAG3lfXiuds4ZX2ho2bHC/LWw
qFLmFQhd3O0DG7B96hi3Z1FhL5975kEhkRfmOW657VpzW5kVljz5koxkfwD1rA0+2m0uaO6
kt3njkfG6JcbSe30r2jwx4LutWlgme2EdsV5dwcn8Kw5W2EpKnG7ehBb+ML6z0iG8ed2mtA
kcqclio43/Q128/i6LUtLsdRjkR0idZhgEhsVkaj4Pku/iDBpOjrGix2+67llBI2dAvHcmv
L/Eun+KPhvqt7FPp08uhSPujfBKRnrwfSpnh5u7PL5qdSS5dG9Ue/aHrdhd65qF00Yh+1Rp
zGuM47msu5/tDU/iktjeahJP4ftrbzlhjXCeYT/wAtMfeHtXzxa/E1bWUzQO6scDB7Cuz8O
fEyT+1TfWxVvM+WQYyTxXO4dakfn1N+SdN3fY9907WbDWJbiLSyGgtm8p5gPk3D+FfpU1vf
x/bWt92Qp2txwT6V5lp+qR2PhHUE0q8FlcMrzKyjcqucnkVo+E7xV8K215JNLPIyGS4eUDc
XPX/61cNWh7O84vToawUZprsdZqttFAZLi3hUF25VVHJPfNcXqPh86rGx1Wea4zkeTAwjSM
e3v71uaf4jh1GAvGjvbBiisygAgVXvdkxkt3meON1yfKAGR9e1eZXlUoy54Ox6FKhJRtJHk
sWn32s+OLuyhWa9gsYDBbyuMhlX+EsfvEetcLLYzaTfRwtbTR6pDdMJo35EkbfdK+mK9z1A
3dsoTR9LiMMXCO83lDp225J+tcxrGl3et3kWuo0cOq2sSo8AI3YXvn+I19HhcR9YpOXXscF
alKnNSS905vVZbbWvDcEd2DLLYTLJj7pKZww45Awav3MOnWFlb6Ppcn/EvuVM9rC77/InA+
ZAeysP1rldTkEbkMXLbWeWSNMNvPYjoRmpZtIMnh2DXdMupYrm1UXTwbsxy44OB2Nelh6km
uVHj1aahGzdk3+J6Bod/c6/4ejtJ7bzp4UH2aY4W4jHYOD95e2Qa3/Ct5LHZ38k0L24+2GM
QSjBRsDPB6AnpXhmneKFi8Ufa1SSIXEYUJ5hRVb/AGT/AA8/hXfaV4yub2yFtqFxJLewvtk
WQAOwHKnI+8K9GnK+zPLxUJU4ybW6+e5peIvC1vHqE+pW9vGLa5X7oXOxz1z7Vwtx4auIZn
RkZsdDjIx/SvR9G8RfbEmgkdQrfNwc4qPWtXuoLGe50uytp5bYEzRsNxIxwQAeRXRTldG+G
zSVKCp1Ve3U8s/4QnU9SmENtavKzDqxwqD1J6CoLrwdouigQ3szarer8z29sdsK/wC83U/h
XpWjWnjLxlocOoXN1FpelT8xxQLguo9R2/GjV/DMNpZ7IIP4QWkLjc3rmqaUtbHsU8RWq1L
P3UeD6uWjMkcFtb2UCcqlunTPqx5NcvcedKxaWQyADA35/SvSNf0R/tDKn3ehGeBXI3WkyL
98KIsYxjLfhXDUhJNnsxWhyzwBZFCHIftjGKZd2UsMYMwAJPQdhWw9hJHNt2nK98dRVS6jK
ru4GDyxGBWBVjCmQgDYeKF37R82AOvIqWbiTlF/EUw8/cj4B6gdTSIEDh3Ikfn34zSs6+Wq
jBI6HNQctISDliKUxkOSMjHc0wHh2+YEkgkc4p6zNCzyIx5xxUO87duT1pVl2oybeDRYDTW
/uJ1iinOYgeQP4q9E062tRp0UsAUgqDhex75ry+JAyYBOOvStHT9VubFzGj74mXDJnjFS0G
mx6JNYrcNuxlQSTt7D0zVJ9Hmt2MiAsrH5VJwQParWg63p10wSNwu8geU3PGK35ZI5YWhdS
4z6cY7VHUGnc5XZef8APJv0ore2wf3B+dFUFke2/F1VMNrbON+5QzDH+zXgktnYT2qjyxxk
BvcHmvdvijfWg1aztXkw6xb8EZHSvFngNy889ttSNZCMDnJ9a6qr1PPwUrUVc5qS1im1OxU
ptDO3HsB1rt/B1oZPEltZeWHwjnjgcA1zf2O6i8RWrTiNlkjZIyvJDZ6kV6l8O9DVvFkU3P
ywyk4PAyMZ9utYWuzsdRKLd+hzNjCstrHuyWLlFB4GS2BXIeLNbVfFd3DbxmQRotvCFbg7R
gn8813usWF14Njvrm8miuL+aRo9NtEbJ5/5aN9K8kv7IWEUd/K7zXJcmeRvU9qqatvuKLU/
eWxl29241tpriVS6k72JwAMdBWno7alPLc3MCpEshwHl54HpWHBFFNevcTcpknapHJ/wrZG
oeWgB6YAK54A9qy0NkXXDW5KElmkxvYtyx7fhU9szm4AbCgAY56//AF6wn1GTzVdV3bMAfN
kVYe7lXy2JIC8455pA3c+rvgjrkl74Ok0y5bc9hKQoJ+9G3Ix+OawPjvoc0i6frEULPCAYn
WMZzzkZx2ri/gprlxa+LZIVDPFPFtZCc454NfRHifVLDSvDz6pfhXitx5mCAc4rsjaULHz1
dujilUS3Pnxbe88IeAJ9U1BfI1nW4xBawr96C3x8zY7E15XHfxKZFj3kfdGAf1rW8VeKb3x
RqU+r30rb3G1I2B2xrngD0rl7C+ghe4WUFmbhAo4Fc9RrSK6Ht0VKzlPd/wBWL64ZmkmbIU
/ia00gifwtBeTELFbzySyMeAeBge5Jrm5bp/PYxqXVvlAwafrWpsulwaNFlre3Pmue0kp6/
gKiCSbbKkiRZvkEkpBkmYu7MMHNaVtq+n2YVjPvlVNuV52/jXCPdTTuVHPPCjtmrltp7bN0
u44PK1Nhcvc6e512JpGkfc5HA2kD86xzqfn3LzyKN0h4JYYWny2Bt40dovLWQnYGUZI/vVE
9rbJt2HBbk54xTasWki5ptzBBFcpdRztJNG6h4ZAAD2BBHSq99p0EEFrNBqMdzvXLiJj8je
hBHH4cVFhlHIHfIJxUbGIR7lbaW4xkdKz5deZMN9SmyygqFl+Qn72elXYns/7PkRtQnSZWy
AwzG5+o5FZlwu0h1cEYHA7VPZwnJZlD4bJG/Bq5JWFcsqzTlTjy14HBODW/YvDZ2piSLBP+
sIzyaypbuWd8zbRgBcBduAPoKsRSna4Cg7h60Jg9UXy7yMrkhQT0xnNNit5ZGMjR/L93GDU
Fu4f7oPmZChRkiup0rR7ksrE7ufunI60Mh6Ir6bDNM4hjt5NoOQRn05Fei+F/B13f3EOyEt
Kp3BVFdR4F8AXF6I38jZCT+8ZT155r6J0TQLDRrdY7WIBgOXI5qo0nL0OKti4wfLHc5Lwt8
N7exmS91hRLIvzLAcFQff1r0FY4oIwqoiIvTAwBUwYEe9RyNtU56YrojTS2PHqVZTd5Mw9P
iEXjHVJNmGnijYH1AyK2rq3t7u3NvdwRzxOMFJFDKfwNVYY43vXugSDt2D+dXN31rRQtoJt
NKx4H8RfgDpeo2t7qnhKMWWo7jKLbP7uTjlQO1fMttd6h4d1aa0u0a3njJjkjbswr9FJeUI
BwSK+Tv2jvCiwavba/aWzL56FZZBwMjv8AWsa1KLjdnfhsU+ZUqjumczofiqC+0ye2RCZSP
u54Nda/im8i062sbG4W3DyKrttBKoeuK+eLK9ms58xHaTzkNya6ix8Qr5MW9ABGR1bk8968
qdFrY9Jw5XeJ9ItqEbaOjWEbT+XGAFgUFuOvGap2niMMhnudsKcjbkMxA9ux9q8007Vbi0Z
Lu3l3LjcMdPcVm6Re2t94ov78u0DPIHUryqnv8vTFcFTBwnFxPWwuYcqcaiuvxR7zLfCa2j
ZkCkkYGOnpmuVuy1nLPdxREyg7lfaM7s9K5HWtY8Q6RFBrf9pWt/Z2bq09pEvluVPRvesiH
xdL4l1x0mL6dp6KHET5V5s85J6YqMJhKmG/w+RvCpRrvlj17nZ6muk6rYvfNGtvcEEOoIAJ
9fzNcvaajd+HZk0m4tluLWdyI2yMpu6j3FPi1q2u7syWC7orXMYkcDZyeRjv9almvY9cskn
tI1F3auW5AXoeCPavYSf8SPzPLx2W8sedaxZzmu+FdRgtDqFh5UkIYsY2OCvNQlfEGjrDqe
o2m21kCqbmJw4X0yR0FdY99/aemSwynyTPlgnAAI/+vVexuHGk3Wn3sREEimL7owQa6YtXS
PmZVGoctRXt+RlXOpyvALuzmkt5sA74yOo9R6VYl8S6lCbXU4ru3eZAI5ZImwQPR0PTmuNi
keyeaz5xE23B6Y7c1em1yCWGznltYZL2zfyjuTb5sf8AdfHUVrCo3e5UcOoe6ldHrfhj4r2
un5068sAsZOT5WECk9eK6+XxT4U1W02m8hjL9VMmCDXzbNHayXmofZ0dAY1kt0U8KT1Q+or
0nQPgjG+mx3fiLW54Z5EEhgtMYXIyAWPeuyNWd7WuawopK8ZNfidbqGkadqkTSWL28hzkGN
wc/h61xep+HoUBZ1ERHB3HBB9q2z8LtFsVV7LU9UV1wdwmHH4VSutA1S0XNj4jupox/yyul
V1NactzrjVrxelmvuOB1TQsdF3L/ABNnqK5HUdGEfKjgnOOmK9Ku5NWsWxdwjZj5vI5TPuv
b8KxtRUX9o32VYpnIyQpwR+B5rB09dDvWKj9vRnkN3GUlZCBnpnb1+lUJg2QqE7V6EV0usW
jrMVeF0YZA3jnHpXNTpIj+Wygd+K5WmnqbfFqMSRY5kLx7sdVJxmnN/EqBuTkLwfwpqIxct
/F6YqQl3UDcGAP5UgIhCWYcjJ96c0Tq2x+D6HrUwZFAxyfvE5p0+XKSDCgcAjmgRWHTByFB
pWwrBoiWx7dacVYZjP7wN3ApDGE4JII7YoGS2k1zBIHVmjYHPFdhoniRnl8m6m5I2qzHgVx
fnlT5QfMf60xWyxC7jjk80mhpnq/9qR/89ofzory7zpP9r86KVh3PrX4o28V/re+JP3iW4K
qRg9M4+teU6bKYbFNjFg8jAoTnaP8A61egePNQ83xpLC0mZPJSWPI9BzXnd+ptFTWrNdtpe
P8AOB0t5c8jHoeorpq6yZ5WF92nFD3gW38QWt1co8hkQxxsp4B+leyfCQ+Zfate3DskcEQh
VW/M/XpXhWtap/oVrehgZI5xsGOc9xXe6T4vm0DwnJcsiiW5RmwCRgnjGKim7SOqpBzpuKM
vxJdJd+KtQ1KeV5kaRhCzqW2gcYFcTqSwyQz4kco/KqCMCuhU3kVj5kZEjOmSfQmuV1JvLt
XeWMl2XnHC9aiTUnqbRXKrdjKsrdJ94QYOe/WppbWQWzs5BUDbwO3rWnoxjkt2SNcO7ZO3+
Ed6u3NrbiAtKTGp52gmhQvsWmcpDGkQCqhwxy3NaywrcRFCgJ6KcnNaNpZecDskMgY42v8A
41tJpp3qyomQu0cYpqk3oQ5pHZfBnSVtZrvU7ld6khVK89K3fi74oVtHGhQSq3nShmQHPA9
QOlGirBpemtaNvjCxBmK/3uvWuT8UwR6prYlzkRx7cbQOfXNdXs2o2R5Ukqte72R5ddQO7O
yM6qV5XHSqtvYxxQo7BnLH5tozxXaXegLMWXzSm8jlRgH2qxF4ZeNNiRHgdj0FYSw8t2eqp
K2py1paNbQ3esyw5t7UBYsjrI33frXKXK3AUvyGbJbI616x4s0S6sNI07Q4YS3/AC93A9WP
3RXBz+H9XkRpIrJsDjL8VDpuKSIU1LUwtLtN920jEZAyAecV0/2ZrO3t7lUSSaYl0jIyoAP
3mrP0/wALak9y0118lvEC8uw8qo61bu7W6vpDcI5iVlwiAD5EHQVNrLUrcn1C6utRvmu75v
mdeCFAUDsqjoBWZM0Qwu7g/d46UkSXiT+UQZVTuelaZ09pnjlMsajGQF5qXdu7HZJGE772A
L5xkYGM1AVLDy+pXgEda2r/AEueCfaPmbAbIHrVT7I0ThzG7H1PQGm4tbiWpnxWEsxPnNjP
SrEekXSyq0KseeGJ4rXs9KuLhlbY/J+UZ6119jpUkMStgswHT09quFJyIlUUTz2PTb9LopK
JA556nBNbEGjzwhvMjZOP4j1r0MWUJjXzYGkAIJAwasSpFa2kkwg3xqMlSoyK0lRtszN1nL
RI43QfDdxPOp+zkAng5I4+lez+FfDiWdxFPqdu5twM/dzmo/DGs+GtPMMt0rxgfMfMjr0uL
xv4NuYir38EQyAFfI/lWlLDJPmmctatU2ima0XjLQNPiS1tmjhCDGzGAKsxfEbTJHMMcqbs
ZyXxXN/2n4JmZ/Kns5H5Ge/61RuR4euVP2e2tpznIfcvH9a6212PMVFN3aZ3D/ELTLdgzTJ
83GN4qS48f6N5a7p03Y5AYHFeVLo2hy3bT3dp54JwF88Iq/QVek8MeG5k3todyEGfmjJb8s
GobXYv2ME9bneyfETw/CpZrraq88dTTYfiV4flUSfbMg8Y2nNeTXfhLw+2WtjqFqCQNrq/H
vzWVN4HiQM9tq84TPAKE4pc62NFQpPufQ9t4v0W7A8m+Uk/3jjFcZ8W9Mh8TeAriC2uUjlj
/eKyDccd+PpXid94f1m0Qi2v2dF5+ZWB/SuamPjZomAgvJIgcAxyEfL6gGs6jXKzT6rBq8Z
WPLtVtpdI1CSCbOYz/EcE81WEzhmaCXlhkYPWun8ZaS1g8FxK8kjyjkO3INcdKwgl4b5T69
q87U9WjU54pnQW/iW/tohbFiqkYODxXReGL6RpoLaI4mZ8HucHrXAB0nJbcVGBgitDSdSks
9QWRvvL0IJFZThzItxTWh6rqtm8lnukVgZGAwzYBrCh1fVNJ1hLiFQzRrsCvyNtaUfjaw1D
S1s5LORr4sACoBXFZM9ldPIsskYhDg4APNczXJoc1Kc46TO7tdV0rxdor2MdvBpesj/VzQo
Ash/usPf1rJ8LXqv4nsLXY8TQSmKWNxg4Gd2a42K5OnzmOdjC6tlJCTyK0LvWrltQh1a2Ky
anMhtt3TzM8BvrjvXXTlfRnpU69SNN094v8DsbiaOz8N/2oqh4v7TmjyRzt7Vqx4lsklU7l
kUE5wMVwni+7Sy0rSfC1vcbxCnmXLjvIeoro7HU007wpYG4V5ZpUKqoGeBWsrXPm61O8FKO
99DH8QWgtbiK6DDyWJRn9G7ZrO+yrcaSQqnyLt1diAAVdeoz24rs9K1DS9dhuIGjWa3ICSQ
uuB096z4NEitBd6XHITDnfDnkg9uf0q4wS1OOVeVNcktGvyORtAbLX0huHLokgGW/iHavru
wZNV0O2nt2VojEv3B0OO5r5LuIJXYCRFN1G3CtwHXuPrXpPwu+JCaFALXUzK+nyu0ad/JYH
pz7VtSfLPyZ1urenzdUexTW2FdGRiQOSFAxWDfWqoQ2QMnGD3rrbTxL4c1lPMtr+EtjOGIB
qY2+n3Ei4nSQEY25UivTUdLipY2nLqeX31kJFKsv1964nVvDaKjPtG3n7h5zXvF/o1v5DNF
GC5XAC8ZrkbnR3CFXjIHUirsmj0I1lLY+d9T026RyiXMhB/hkbcP1ri9TtZopwkrM5/hwor
3/AFvRGjcts3pyDzzivP8AV9GkdHKrwORzXNVo3R1wS3SPKAgWUnpjI96rl/LV1XOcg10l1
pskMjMkak9doHX61lPp8gRmKEE++PwrzZRcXY6bFKJS0YBwB7mh1kQmM9M5OCcU6USghCgQ
jjGetDSlVVQTgcc1JI0B1jDE4NKsuHLdWwQNwzTcEMZG79iKdsLAsACue1AFXZtI/XNPJVc
7f58Usi8ZGNufxppyVyAPXNABvf2/Oim5f1/WigD6W+IaM+oXV3ZsRPGoZGx/s81xdteQ/w
Bnwh43ls7mILcwkffI7j3HUGvQ/FUMUstzvZiwABArzefbYRX9o+cn/U8dd3atqvxXODD/A
MNIoz6Re2GoWcrrJPpcj77aYrnPoD6GvXPFnhUWfgKCWUBZZIgNrckZ9MU34ZwyxeRod4C5
n/ejzcEKw5wM12/xKYDQ44XYhjhR83T1qYJ6sKleSqRpnhX2kQ2SwXClWVfvE8D2NcdeXH2
uK53OQvIVRj8PwrpNWZEhuSzkIQQuRnP0rnbHTbjar3UBaNxkbTzWdtDust7lDS9Se0hJgA
MrkKoNb8DMuZLx/NcqW25woFc/ZWc320+TGNgfAyenpXRR6DqTF2lYRKoY7hg5FXzcuwzQt
Z40t4doLJvycYFdRpCNqerW9pGpZmcEjrgVxNppqtaqWnnLe5wOtet/CLQom165vhbvi2hI
O455bpW1OpeRyV3yQc+x2NtpkZimicBlP3icYzXnerB2v7kwwEujkdele3xWSQ6TcTuoUor
E9OvavLLa1NxPPI0Yy5LnBz3rrhUbep5GHbvKTOV02GW7u0luMt5R+61ehaLaJNew2u1SSc
s3HAHJ5rJttKf7fdbVB3MBgEce9dXpdk1vZajen5Xt7fAO/ox4/lW9nc3q1LKyKNzHbX9/d
3DbZVeQqoPoOKrJa2srmMWpZc4EfXn8quWtkYYokyzhhnb1z/8AXq3dG30790oK3kq/Nyf3
Sf8AxR/Sm1rqYX5bJHLav4etDZvbW0Krl907Kfvt2XPoK4TU/CnmxsiKFxyABmvQ76cRxNG
uQgJONx5rB/tAbiHBVcYAySMVhUhGe6OmlKcdjz2bwvOkuITt9TtIpYtBuYC0m1GbOBjrXc
PcCQ/u2QKvHJPNVfMLuQ43gNnGKyWHjc6lWlYh03SWYbpbcOm3BBXP5VuR+CbSS38zavzcj
EfeobS4XIy+BjJyOB9a7LTdRhFsiKVYBu46j1rvVONjzqlWpq0caPDht4RttuWbA7U7+zvK
Qh1AI4xt/Wu9Atbn/WKQGzg4xj6VTudNt1YbDnJ6mk4pEKq29ThDZneFRXIyDwBk1dT7Np8
ay3rEBhnyjg559K1rySx0q1MkkqGdwfLGB8xz0zXmV9qrXF1ML8nz+SAD8uPauKcV1PQpJz
1PatI8T6TNbxQX1tE8WMAbFyP0rZ+z+DdQby0ithIeSDEA1eDWNzJbwAh8M64ODyBXTWOps
yRAN+9C5DZ6D0qebozKrQtqmeg3XhbQZgZotOjYZ/gZg3+FZL+EdLZikMd5bHODs3H+VZVt
4j3nb5rgI21h5hH/AOuuwsfGWk29uq6laR+XEOZg7Ej6gVHP2M+WaW7OTvfAOpE79Nlut4H
WZvlNVk8MeLtNjEkOtbXY4CgMoB9q9Oh8beCp0SS31Gz2kcb5WUj86bcSeE9XTCalA2OCqX
xH6ZqiFOrHSTf3Hm73fxQ0+H/j/jmC4HzOST7cjmo08UeOHmbztEaeRTkssWAfxBHFehQ6M
kLmXTNSVxnOySXfxVv7RNaOTd2k8h7tGu/8uKSbRUptLZP8DzFvHOu20LR6j4bM8Z+8rRkH
P1FZN18QdDgZWvdFv7ENk5gclR7c17BM2g3Mb/aboWzOOssBQfjmst/C2g6laTJFdWV84jb
KKNxHvjNTL3iVUSV5wPBPF32fxDpMOp6VukiUsQXG0kV5TcAG4bc3HTBr1PVrqK10q5sLAq
xeb7NDEi8k56D8a1rf4M3jeH7251Df9rMY8tApwCBzmuflclZblUsRDDKXtNI307nicRaGT
CdG96tz4lhVlGCMgnNdv/wq/UGMsfnGKTYGiLDhm/iU+9cjf6Pf6Xdva38LRyxnnrgj1FZc
ttz0oV6dR+6yKyuXtiJAx2g5yDyK9f8ADeqWOtaOqXKo8y/L23V4/GCqgn50I6HtV2zu5dO
mE1sSoBz7CoaT3CtT9pGy3PRdT09DMUljLRMcjJzVbRdNt4PE6qNzrjMe7op9a59fF5dv9I
Aywx94jFdJ4X1O2vtZByDnAVVbP51gk4a9DP8AeQpNS7HJa4J4fFN8l2rb0k45PT2roLC6e
4ht44yWWFMAEng967/xx8Pzr9mmo6TEF1OJcyRIdolHt715ZZedp9yLW7ieOZThkPBU/jWt
RO1zmw+Kp4inaO6OhsJZ7fxBEQ3lpIRGxVev1FdkZBNrUkYdWChSvA4rkdvm2YWYMqtyH44
A96uaRfxaf5t5czqYo0wMjknsKmjV1scWJpc6bW6INUsHbU7pTtVllYkj36VzmoXFzbSRKy
kSswLqFzv29GwO9b9rcyXN0by7G153LMCuQOag8RwSabqNlqsUjRNE4w3Ax+FehF3i2jOlJ
06sYS7fkNOtR6e0F5auWgkXJUdR6/Tmuv8AD3ieS7Uy2Wma9cHnL2UW4Kfx4rg9HstOuruf
UbidPswmHmxE4BVj1H0NfXHgZbG98JWdzYhI0K7CqALg/hW9Kc5Oyeh0VaFCK5pRuzyiP4g
SaTKBeTatF2KX9kyAfUjpXbaZ4x0PWolX7XCC5wAJBj869BurCJkYXKrOrcESDcD7V57r3w
j8OarM13psT6PennzbY4VvqvSurlmtUzOn7OL926ItR0tbqMvA4lhZc5zXCajoLBPmY5BJU
kmtGTTPH3hAPmH+1tPXo0TEkAe3WoG8ZaddKUvraS0lzyrZ5qo1P5j041Euuh51qeiK0buH
AbGCNp/SuQutMcrtYZHRQvH4165fS6fOW8m5Vh1XB5Nc7dWUbqNkWSeQcf41NSmpao7IVF3
PI7u08qV3c7znAzWW0HYjJ7HHNd9faMFZyyumW/u8ZrnrnSpIUZyCoX+Ldn6V5s6bjqb76m
I0G2DAYSN2I7Cq4PG0DpwTV/yZfOU9VY9emaFswok8wBSATyKxEUPs7hcFgB7moiBjgEHGO
D2q+yphcqSuO/rVb7NLh2x8v15oAq4H+1+dFTeS3+TRQB9banp0dzPOMku6cH1wK5RtFF3r
towiV0jjHmBuhx0rrZbr9582M7Q3QkdKq6cYyJZhF8zvhcjj8q9qdOLVzxacnBWOi8H2iDx
Zbs8aqVViPbipPiGTczWtksg53Ow74rS8JQxnXfMB5jiOOehrI8WSK/iFmMgISLaAOorGML
6GGrrxfY88vNFiEeJQpXgDIrKvLBI7YuiL0IyATxXZ3kBniSTP8S8ZzWbq8EEcJjiYFpDyu
Dn6j0qlSR6am2cLoOieXPcXc0O5s/KoXg1vTWrsBMIsEKV2+uf612Gl2FvFaoroAcZY1YNh
YXF2kK56byWHSsJ0E3dFe3tujjhpP7gQiBjkD7wxmvavhRpP9n+G7i4cYa5mAxnkKBiuRa0
t0BUsu1R1AxmvWfDdobPQrC2RcFk3sT70RpqDuefi6vNTt3IvE5a00SZE/dKwyAOB9TXnFu
qRFo5THxzlSDxXd/EG6EVhBboxG98k5HQV5us7QkK2FJ5Bz1rSLSdjnoRk6XqWc+U8rY2Z+
brjPvXQSbofA8s4Q7ryZUBAz06VgWbyX13FaxLud2CjDdATXoGq6hHpGmLY2kamRQArsQdp
9frmujnvsOrdNdzIRo9MtYZLhVa8Kjy4Dxs/2m96wrvy5xIJZGZyOSGySSfpU5kPmSXNxcM
08nDu5PzVVlkZ5BtkBVvu4OQfai6vqUo2dzDvbVWyPtIypxjd+lcbqhe1JaRTk98E1295fx
w3X3MqDhiATtrMvrmyux5U0auzcJ1OfetfY8y0Nuflsedx6uZbxoo4cCMZLHv9BWtbzgkYQ
szcYweK6pfD9rFGf9EhDdXABz+dSLpFpDhorYSMRkkCoVNrdilWi9kYMYUqY0wp9NvWtqxW
SBl25xnHTP4VaNpE8nFuAADldvStG3tlMW4KCTwBt/LitUrIwcm9BUuXdNudoHAyMkU64fy
ojK4Yxpk5JHHFTQ2rqF3oeFPCjvVPUbG/1ANbWto7omMnbgNWLkupUFdnB6vfreytJMQQpw
qlQOK5y7g3ZlCEEcjHpXplv8M9YuYpGuZILaMjexPOPyqXTPB0WoySRi5Y28Q5dVUBjWN+Z
Hd7enBWTPH59VKW/Iy2ccdTViLxC9vZsyQncBwWfFdL8QfhpdaRp48QaM0kqQnM8RAyB/eG
K8lku5ZFRZCFYc8DpmuKbaZvCUaiunc6jTdbmaaUpDJIzHeTnha2bDxQ6y+RdM6LIf4znI9
K5/SrVxYs0jqi859CKiezfV9XtNO0uEPO7bRj+dYp6XNHFP3bHrGi+C9I1iyaaKJVkPzAtI
QM+nSsy08GWs2pTWj3osZA202wJyfcE+te5+CPDH/CP+G7W2a7eS52/vSWG0Gl8a/D2HxPp
bXllcfZ9YtV3286ADJHO0/Wt4u60PIniFGo1zOx5OfhpIjK0GtXKkDoDn9agbwr4ysQ4sfE
F0oBwGLNzVXw/wDEa5tNTGieJIz5yMYTLgAq3Tn/ABr1AafYX4UtqU8DNgnDFMj2PSsucmp
9ZjtPT0ueYEfFSyCGPUnu0/uSDcD/AN9Cmx+KfE+m3ZGp+EbS4uJh/rYY9j/UFete0waBpO
xI01G+UgdWlY7q5L4jeH7XSNNsvEazTTwW84jmwx4Ru9Cd2cv1mtzKE0mnptY8H0nVrCz8Y
6PPqXmRW0Fy07gjO054619GQfFLwlell/tW3kL8Msq7DXkGjeDrLxD43miUC6sdguIxuOXQ
8EZHoa7iX4M+E7e3aadjAB953kOE/GlBNt8qub4jFYdKMayex1D6l4Tu5Eme4jgVnzvwGUH
2Pb8a4r4l+DbbUdCk1jTP3zW43sYyCCnc1xuvaT4F0W48q28UXchXqkJDIPxNc1H4pt9Nju
INJvLp45VKsskvyNn2p8jTvI0o06c7So3T6XRyKwJ+8tlIZW+ZWzjioLOZW3JIASv95uta4
Lvbw3SBSwOwgngD3NZF3bzWmoNv/dh+doasHboevCWtiIRGbzGK8g8DtVqyuptPu47i1bDg
jKg+nrTIZUj4dQAepLd6kuVjDIEPDc/e6Vm1c1u9j6F8FeM9M8TwJZNOLTVI1xtPAYelafi
jwTb6/bvdhVi1VR8jD+P2P+NfN9o5gcXEEjRyoQwcNyK+gPAnjGPxPpgsLqVYdSgTG4n/AF
g9a1g7rkZ8pmGCeGl9aw/zOGijNnMul3isLqB9rB8fqKy9T05lvhEz7IOsZPPNdr4kKXGpg
apbNbalAwVLiMZEyZ+8azbtWX5lRpAcAbQMfWvPmnSqWOqlVc4qo939xj3Me3R2iVdrucDg
8H1z60ust9v8N2ltLE73Ln5mH8QUdavXJSeOJBkBucjj5h2q7Z2TSuokT7idwMZrvw0nLQw
rSUEp263PPEtb2Gf+wo13TzJmPJ4YHkGvbPh58Q7fw5Hb6bfqzIRiZR/yzYHBNedak62Xii
0nUgyIjKox0FZ4jh0641G5muRPdO0cnHOC3LLiuuK9m20zrU3XgrrdX+ex9pWGq6frVsl3p
15HNGw4weR7EVZaNsgL1z618eaX4oXS5FuLO/uLGUHOY+Vz9K9b8P8Axlfywl9LBfKo5kVg
jfjmuyFe+5g6M4dD2V4RIrIAo9MVg6t4Y0vUUDT2kTyEbSSvWs21+JugXQ3NKYj6Y3fyqWf
x1oDci/VSTgCtW09xRnK9jl7zwHpUUzGK0UHpwTWDqfhpIFURxBgD8uc8V2tx438NH55NRQ
nrjJ/wrHufE2n3ivHp9tNds3dYmwD+NStzuhiIQ1Z5PqmiyO7rukBzyuOK5XU9DuEUExB1H
XntXsN5bXs0aO1t5W4nJ28D2rB1CzUf8sz06BeDVODkj04VFNXPGbzSiI8uBhBkR96w5RJt
dWjK49+v1zXpmr2KghlUhl7ggVx+pWWC0jRqSOCTXDUo21NFI5J4XbcxYsq+1MRsNkEnPFX
ZUfuPLU5zxiqqoQ+1CGyuTkiuSxoS+ZH/AM8v1opvly/3R/31RRYD6XvsEsxiPK/eDEnpUl
mVSCJRhMnkkd65271iM+VAv33bp+H8q0I7xhhmG5RjJAHWvWlONjx/ZyaPUPBWVivr2XlgB
GDxz3rk9but2tXDGbBD4IJ5xXSRTRaF4TiSR9s7KZ5B/dJ6CvPpr5J5jMWyztvYZHJqU2kZ
UYuVRz6bF+6nT7IAqlWG04x1/GqB26jqQYLuiiGe9Yup6tlhbxyIpyA2X6e1aFhqKrblEky
yn+Hoaq99TvtY3BcIULbCFUA4xyBUMM7tIZ9oO4/KQvasSa/MuIkHAOWYZBqVrlhwsZxjrj
vUN2C10dBDNJe6nZ2IGfNkWMkL2zX0HBbJAqBRj5QAPQAV4J8PbcXniuC5lQj7KDKRjjPav
cptYtbZQJZVRyPumpSu7nlY5NtQieZfEzV0/tyCwRlCxJliSOpriP7SDzply7r33cYqn4r1
GXUvF19ctIShcxrk8cUmhabdazq9tp9sG3zna2SMKvdvpWEm+Y76VJQpRv0PSvBForC58QT
FVhQGKHPr3IpLm8XULtnjfCocAFuvufWpPFmq2ehaFb+H9PCLhfLGGG73b8a4SLVfJBj2v0
GDux+tb+0UFY44QlVbqLbodjJbxmRP3gYEfNk8ZpskEYhw4CCM8ru5/SuUXxAwzukJyuM7h
UsniSJA0mcsy/3/AOlaRnGWxTpTRJq9rI0ZW3jYsxyBu5b36Vk2OiarG/2uWAMq5GDnIH/6
6dZ+IlmnLzSnYpyoZjxXUWmu2zK8uRubIHzE8n2rsjPlViJqS8zN+zMkhW63LkAgjJ/nWhB
YnJEYzhMDjrWwNUsJsec8TYTgEHOR0qubiyMglSYFiMnA4HsKnmW5k23pYqfZXz91csCRhc
frVxLMRwhmjVn46LyKr3GrW9rBksCB/CQSRWTJ4pTzyIto4wOCcVEp21uJQm+huovmSbAix
5PO4YwKuTa9pemQ7HcTbCDsReRXCajrZktGMahEJIJGck/SuZmutxLucHHCkYzWTgnuHK5a
Haa543u75vstsqxRv/yzXHzfU1t6Zq+l6Do+b+4jaR/mKRgHt04ryQa3p1ujC4gMYXO5mUK
Cfb1qGXXbE2e03GS3CrxyPoOamTWyNvY3VkbHi/x3d6nOtjbAxwSHAgGMn60+48E6Vf6ArG
3jjvNhfzABnd1xXFJMkeopexyP5kbbgCgYnirn/CwL+F1guLcpGDgHGT+HpXHN6nVGHJFRp
jbOzW1t7y2mkWO6+7EGH58UfCy1mm+JcV00Ib7MjOxPCntWRqvi0WniZdYsoI3nktyhWVdw
z0zjsa1fBfizTfDdm95cujX077mXPQdgR0xXM1fQ6nKSg5Lqj6cOtCABHgK4/iRsgj6VNDr
MnlMLG4g3DByWOfoRXi0HxU0y6fLW7FN2SUkwAPyqtqvxT0uJGWC0kaTOADL1/HtTuzx+S7
tbU5P4w2gsviDPcRRojXQWZgvQE9cV3nws8TQazozaFqt0EvbY5jLniRPT3IrxbX9ZvNd1F
r+6kEfO1VDFtq/U03Sb+awv01CzmAlg+YDIGe1S3d3PUhTToqnI+rLOJoJZFivSEGSFILKP
zqp4su3/AOES1W2vIFktGtnLMhIA4yDz3zXn+n/FPTjZhtR06WOYLnZGfbrnNcJ4v+I99rm
nNo1nE1pp+7LDduaT6+gpp2dzieHlJ2Nv4XahNZrJI1tc3F2RnT0jYBpM/e+i+9epR+BNa8
WSC58X6vJb2a9LCxJC4/2m7mvAfAXiq20LVprjUS7CRQiSnJ2D/CvcNJ8d6XexuLLV4oiW5
3NsAHqQaaqcuiLxNHmqc1rvp5eh2Fn8M/AWlWytFotvO7YIe4Xec/Umvn74z6VoOm+KIBpF
klr8n7xEXYMg9cD1r0/U/HMdnbzpZSpqRiXc/kk7I/TLdK878VWEl94ITXL0qby9cybic4U
dAKrmck7Kxy0pulUUpNu7t95wEcf/ABIJZ0G1UcYGfaqWuSm6t7d1OMLg5PepklebS5oMPt
LjAH0qjcOTEYX6pyMmuc91R1uZlrb+b5jSMXcdCTjFXngdbbcGJUc4JyT9KfpkUjwy+x+76
irt7D/o8iDKnA+8eallOXvWK0Eq+SGVsZ/2uSK9D8OWsZsoLy0d4L2Fshwe/YH2rz7T7clQ
+RlFwOe9dzpF3HboYnb9+cFf8Kzm2tUYV1eLij1XWoIdd0G11QRqky4SUhc49RWBJblAE8v
A24XcMEim6JrXkI1tOFMM6ktEORn+9VyUCUxsybowPkIXt71z15OpaTPn6dGVByp9N0ZaQQ
GFk8raT0+XpVfVlm0vTLS6ijLtv2uOmSegJqzdTJbRmZ4whJ4GO/8AhVXTy97aPBcIz+bcL
Iob+EjqR7V6OGa5UupzScubneyMmfRTPa3mqyzf6fEu9VB+VR3AFJBoQW4TzVjiu4Lcy7Ji
MTA9DnoTg1p+I5oLLR7yMRkyzKI4z0wTXL2l40viKGS7JKx2+6NScbiBgcV1ySR24KpOcOZ
vToatrotuJc6nasUfgDHykfWux0rwR4GvpUja3m2EAsVuCCK5+0vJI0VrmGZQ/pgj9K1LUW
dzIJ7a7kgmUdBj+VbKEOx6cqlTZ/gehWHwb8Byjdb3V84P8P2nkVtwfCfwnagYhuplB6STs
a8+tdY1nT3UyM9wkZGfLb5se4rstD8epcREXTkjIG1jyK1XKuhk1N6xlc37bwX4f05j9n02
IHs0mW/U1bW0gUtHFGiDphQBUyalDe4aMMCR0pJEJIJOR0yo61vFIy21kYmoWaujBlA9PTN
c/faQjxYJUcdh1rrWhfJ34YE8cdBVO4tjxiPOTjg9K3STNYzaPNNR8NK8J3R7WHIJAxXHan
oS4ZTGAOpOODXtk9sqghoyc9OaxbuwTY5EW5mHIar5Is29rofOWsaNiVtsGA3cdK5v+zJoX
w8e1QOpHWvou50G2lMhkgXOeGwScd6xJ/C8LucQ/IB129fauWeDjJ6M2hiGtGeJf2ZN/wA8
z+dFey/2Fpf/ADzb/vgUVn9QXcv60jltQhnm8T2UTL8jjABPfHSu48N6dNe+I9OsWOYzMu/
A7Dn+lSnU7e9VHu7KFkYhY5XQ5zj17UmnX8GleIra+tEkIhbhVXcu7pyc5FeY5x6Eqpdctt
ToviZf/Y7eXyiSjPtOB0FeLaj4kktF8qBtz4ILY5WvafFRHivwzLJ9mNre78opIwcdq+dtb
0rWbC6D3VhKiZ279pbj1zW1Wet4iwsLR5XuXrKe6eRZXkc5OSWOSRW9Fq72b+akG5GABOea
5yC+sdkeyVizdWxgii9vGSUCAySr/EDxmsFUaerO5wR6PZSF4meVgJGAYtg8VLJfWyW6xiR
S5Oa82Go6ncyqXvpIU4BVCFGK7f4eaGPEniiGxVi4U+ZKx52qOvNaqrczkkk2+h9C/CfRmg
8M/b7yIC4u2JUleiDpW543treKxN4+FZRncAOOK6DTreK2gSKMhQiAKgH3RjiuK+IJ1G/0x
dPsrd52dwHZR0Wuhdj5xT9piOZvQ8RVWubiWTYXd3JHqxJ9K9g8K6FH4O8NXGrawVW8lTLh
sDy0PRc+vrT/AAp4OtPDw/tXW3ikusZRD0iH+Ncz468VPrEo0+wf/RYm6gjDmnGnaV5HbWq
PEP2VPbqzhPEHidZtZnv5FRpGJAUngL2xXLXXjRg7osGAR1HY+1dHLp3nE+dGjO2M5wMVhX
vh63a93PbKFUYwG/WuepTe6PUpxikoowf7c1Od/OTMeMLkjoD3qlfalqk19HD5xOASCpOPr
XTTadDBDlVChODtGQBVKPSndDNHFuklyqswwFWsLuBo0hlhf3HlbTMS44Abg1pwaheqgALK
OvU8U3S/Dd5q0/kWMC4QBpJ5W2xxAd2Y12NjofhKziIiln8UXxP+rs1Ypn0AX+ZNHPN6nLV
lCGktzBi1iSM7PPZGBAPzbhWjHqzOUgjkDu44AJJz+Fbb+H/FUsG7RvBum6LExBZr51Zx+H
OKmu/B3xEvbRY4P7GhmXDJNDIUcHPrii9Q5nWp+X3mSYLtlXzre5jd2H3o3UGsuW9jttVlJ
HmPnZswc/lW74iHxFj8Ovaa7o8lw8bBhc28wbJHtkGsvT7wx6O8M2lXcUcud2+EncfrjrWU
sROHRmXM6ie3yY2fV7kIU/s6UAA5XZggfhXONrUDp5kCAEnBJXP5muusrm3uYY7Jkup4kIK
RyRMwX6kDOKnv/DB1R1H2CaGOFfl+z2xAbvye9JZjPZxf3GXsacNH+Z5vcuLgtIQWLDoM/K
B7VmvMoOTaliowMrsz716ZNoscKCJYlVm5BmjwTUEWiXMvypPHgjG2TB/KtFjIS0ZpGyV0e
cJO5jkUO0eBkhaxJr0LEwiLLNnO8qS3516jqWkPaR4aNIs5+ZVHJ+tcXfWMvKsxbk8Y603J
PVM6KdSDVzlcO032iQySSE/eI60KsaFn8olmwckZxWo9vOMkooGeOv5VVMU5j2Rx5bPJ25r
JyOrmuNV1C/6vFIJ0d8DaMkA8dKZKrKcOjLg9CvUVWMDlyQrFj6UrjSRdklRkI3lgOB0GaI
FjjmMwAwADjPAquLCcqFYtj2FX7fTdiElsluoPFMlzjHdjvtCO7DzC2RxTWkXhApHsCKuLY
p5IdU5PbGP1qKWxkBzFGRx8zYoMlUhJ2M3eXl2xITzjmtTStMuNR1RLRWLNI+CTghR60+Oz
3wF12xkcV6D4P0KO102e5uMNK6ZVgORWkE5uxhicVGhTcluXfEL2Wm+GbfQtPh/0eFdznj9
5J3Y+tWtXuYbz4UWQClvKBOFOQM1g38BmLeYPkGcANmrulqJvBt5YYyFLAEe/6VbqJux5XL
eCk3s0zyRbgyRPEhctkc5xT7i1lQJLL911yTkVYWxeDVTaNtzuG38a6bxTplxbeHrV2hK4T
B4/WuZvWx9K6iSj5nL6RKwIQzFQxIJFbWrQlIool+WR8ZOK5/RdzXaDAdUOTkiupSRb/UWf
btRRgFjnJ9aiT1IqKzuQC0NjbqNomHJLY+7VzS7eWa/Ejx/ICGyeefwq1PHsZIVOfMYAlu4
+lbEVmkNmzOxVCdwx3AH8qwqVEtOpjGV1zFlEAO7yxG2SmcZ4q3byysIyy5jX5SCOfbvWAb
mWU71KkYyMHk/QetWlvQ0AQKcL/Ft5asmtLHLVg2h99cSXk6QRsDCoPAHU1LpdtfCdZd6GN
SRjbjA7mrGk2jXUiGNcrnkAZH510GsSW2mWP2OCNRdXICKqKCV9TmvQwiu7vZHi4up7NKjF
XbPMNauZptRSe+YrEM+WuccDjNaWgRWflSa3eMwmZxFCvUCPB/Wqfiu3ke9gsiFXy4S59u/
NL4dkW+w12mLeKAmJCMCRum73rq1VSzO6nDmw6lDT/L/gnVwz39jbxlY98X3sJgkenHWoft
On7xJJbGN2ydytgmpbe3+zpHM00qTYGNj8fka2lEV/CqziNz6yIAcfh3rtaS3Oy8oatXKVn
dyFg1td73GMK52v+B71elvrOeVorgeTejoxbac+/rWZP4euUYT6cwIByI3YfpV+wsprmTy7
61Mig8iQcfg3WkkmUpQm7o3rLU9TsGik843CYCsVJOB9K7XTteWVQZHABHTBJFcZBZQ6evy
vNEjD/VyMTt9MGtODY8YdSVPJDY61tFWM6mqud/A8cyKQBuI3ZNMmh+YkcHGCev41ythf/Z
4xE0zM/YnPA9K3IdSST5GG/HOTwRWqdjL1I3gDlnkA2g9QefxqlcW4YZC4BPHOeK1/KjcB4
sYY59T+VPeBCmdv4DpWylYduxzD2sRTLHKL26GsO7haN3SIYDegzXaXFqSp2jL9QfasiewD
Z3Id2cEEnmrUzVPucPsP/PNv++KK6z+yh/zwH/fdFPnH8j5/PxHvRDNDfB7+Fk2JHJJsVGx
wcAc1b0nxFLNZJJLHFG4xkKePrXBtZyC4MoAznOdvSlKOB5jTvkdlPAr5WlGNO/Kj1HGL6H
qT+MIZPLeC5uosMS7Qxh1U+46mtTT/ABpGGjsdw1eCXJaVINojP1NeJCW6VmIebLchxnmty
y1GysreB9SJnnJyJraQrLF/vDo1HvOXNzW8uhpGkuW1j0HXfDek+IL+2k0+2g06dx+9dBnc
e2RXOa34M1XSoglnZXV/GvLuqDH4Y5q02tx6m0L6bdmWSM5ZJo2UMB7jpXfeD9bvJp3gv5y
FycK3UD0B71q7OWpFpQR4jDZX0vmRi3Mci4JikBVwPYHrX1J8HPCN74b8Om/vdNM9zqKhjM
rAlE7Cuw8NaPpuuXkF/dWkL3FvkJME+bbnofb2r0N0jgj8uKMKgGAiAAAV0UoWdzy8bjPc5
EtTEhuJUiIZGQqMciuV1Ce/s55LzgMPvMT0HrXT6gWO7bhQeAteb+JdTa7mbTYZMRIf3j9m
9s12wg7nkUouctNjH1vxJea3MI4j5NqDghTy+O9YotldyWG7jOcgfpWpBbHhlVQATkYGT6V
dtrZDC/yHkfLyDj1rWSsevFckbRWxzEiEZ2ohbHGcfrUS27SMXkGDjswzXYLpsAywG3d0xj
NPfSBJINjZjI5AI5FcskzZVbaM82ubBJ7vy2LbSecHpVvTfDVxrFyUKSW+nw/fkJwX9l9fr
XoNr4bhEjCdmKE55IAFP1wAWy2tpvjWNTwp7V51TTVkVMX9mKMeWDwxa2kVhI4Nin/LnAxw
59ZGHWrEPjS10+2a00uzigiUBUjhAQAfQDNZ0GhK2Gnm37uqpxn9KszwWdja5hhWNyvLnlv
p0rJVJWvsjhqWk9W2Vr3xfrTRINNspGlJ5Zwdo9+apweKfE17qHky6jb2pP8AAvJHvVGfUJ
J5wnIUA8lyAawRdWkGtG6keMpDkDLEn6Vi8T71kzWnSVrOJ02otc3oSHUdYuLwkgiLkJn8K
tR60mj2X2KGUR4OPKizx+Jrk49SlmuHvGjIQHcjudi4xwMmsTU9Ug2zTDUYjIxLYjBbApur
PVoUaLk+V7Har4if7ax3SAkAgrxx75rf0TxBNI4CglyCegPP0ryq5Cv4YtrguztdhQjg9+m
K7r4daXKbNrueMycmGM9cgdSaw56l7yZdTDwVNvsdreQrrGkv9rtdzg8FkG4e4rzGSe3trq
40/UYUttQtHEiseEkjHXOO5r2mzs5Fg/eLgEEAY5ryT4s+H3k0GTV7eIrPan7yjGUPBBpqr
z2M8MrOz2N5NL0DUrETfbZ4PN527gQCenWsvVfhldeQ1xpl6l4jHiIgI5/HpXnnhvxTf2ul
RwvEGeM4BK7uPSvcPC3iVbywge4tSkhXJZsDPviuinJL3Zbl18PUpaxZ4hqWhvayeReWrQT
rndHIpUk+o9awLjR3RH8sk9CuzmvrbUW8Pa1biPVIYDgYV5CN0Y+v9K4m98B+Ho0Jks2ltj
0udPm+ce7J049q1cV0ZzQxjWjR85f2XIHYSR5IAxkZzV200lG+cjaUPIIr2i4+GukXMKyaR
4jYcDAuYg36jmqx+FWuRuskeq2ExPGAzKT+lQ121Or63Fq1zy2TTYGRWhQbsZ2jqfzpjWHy
htvzDqCOld9qvgPxRpgDy6NJJEODJAfMz7/LWHGFhV0vdwZcgRMChP50k9bPQzc01eLuZWn
aVJneOFx91h96uit9BtWUyzLvwoOBnaDT7ciSPe+VbH3S3b6VfgmfynCqeB2J5roi4JannV
p1W3bQ5K8s4IbkKqZQsTgDgGu10vA0sDkB1wGAOB7Vzt7C92+SxBALDIOM45q3oGqKtmNLn
QRygZDEn5vQe1UqiT0LqU5VKKvuijc5/tJoIjuUbssnIPtUcEv2VJS43RuMDHHPvV+8tljv
0Kk/eLYQ9Rjk1EI4bqYorLIi8kctg+tck3aTZ2U2nFI43XbXZLa6p5ZEYcBwRjgGuy128XX
bKLR7IiSMpvd41zjjgVT1O0VtOvbWRtqBN6Bh97PYZrqdF0G20fwhbTBFErR7zleWzS59Do
lUXLFy3T0PF1h+yX0lsuRLvwcY4rrbeCG3gjUPzt3MV7muU1SVjrt7IiBXEhJ5H6VuaHBe3
A8yVmKuMKhHX39qmb6nozTlFM0Iy/8AaJklYMoHQ9M+1aNzeXO0wRIyIRhSCOlXLXSZGPle
Y2AR0XGa0joy7FKltu4gFxjB9BXI+WUrnNKaSSORh8xbgblLKnYj1qaBZnuDAp3u3ABzxWp
Lp8ouCBIzF5MD5fujFadjpEaSkMqs7AknkEVTkrkymoq7HQyNpmlp9kiAnBK8qcZ9a0PDem
MFuNa1KVmcDdmQcbfatCy0qGRo2nP+pO4AKam8Tk2+kRRrECkrcRDjJ9/avUwkOr2R8zi61
5ezp7y3Z5vrjGS2v7+UMJ9RbyLeMj7qZpPD+nS+IfHcGlWMbrDbxrBuA+UMo5+tQXqXCXz3
FzLvmTKxRKCVU+1ev/DvRINN0m3YLi7AMrP/AHix9fWt07zPWo2oU05a/wBfoVb34Sa4T5s
Gs29wpONqptI9s5qzD8OPEdvCE3w3BQcbGxn869Jg1CVkEavtZD8ykDn3rRi1SNjteLABHz
Ke/riuvmT3L+sytbQ8zi8La7Zws0tg5IXB5B59sVLAb21QB4X9SCK9US9inXMbg7h0z0qrc
mLJWQJgDqOtaJq2hz1MRFK80eZz39o8O66VG4yuc5BqrHcWMkfmlsRg8AMRmus1Ww0i+jKS
xJjkZTgqa5K68KQJCBaXBwCSI5CSPzqm10ONZjRWl7DZru2ZCytnkcnOaqvrMEZGyUArzgD
GTXKatb6ppMTR3Nq6L/DKpyD+Ncy8004yl0fM7Ngbayd0etRaqJSvoesDxQ0ZaQTmMkjlcZ
rQ07xktzKsblZcHBfIVvxFeT2xnht2luJvOPrx1q1p2oO92JlYgNwCMA1l7aSZ1xpxPfbC6
hnQbJMk9Qeo/Crc9t5i4K8nqV6VxXhvV0jZFuZPmOCM85rvyYpMyRsdpGQccV106nMjKSa1
Mj+z096Ku/aE9T/3zRWtzPm8j4Za6ltD5cUDNIDjnnilbVIFVALNo3H3i1XIVaGd8RyOB1P
A4NMuLq32sqxkkD5iw4+leAe1ox0d3psrKZpAOxwx/pRPpNrPqkixMI42iBQqMgt71zlzKs
cxaPbhjnA6CrOn6qFm/eu8WOQV5/Sl6mibWx2Gj6eLK4iuXeSFiCsgblXHoMV7L4KtoL6W3
jBEkikANjqPSvItL1OK9mEZnEzuQAJBjA9vevpT4SeGjMBqtxAFt4zmFw3+sPfNVHV2RzYi
pyx5pnrWiaXBpGmKka7ZZfmbHarc5AQjqW4xmp2YYBzyeK5zWNZs7IyLJMBIi7lUnkmvQgk
lofLTcqsr9TD8S6m0BitYIg8kpOSATtFedTvZ3V1IsEbQXKkhkY/K3uKy/Evi28t7ia4jtp
HVmJaaRvLUf7Kk15dL4yu5rzznV4TuwDE/8yaHiOR2PoMJl0uW70PZUSUyqJBtPTnFXonZI
8Bseg46VheGNcl1FYre/VcyLmKZSCGP93NdNBH5gKyR4bumORXXGamroK0HSfKyWNMx9TuA
4xxkVqx2jsowAnPPH8qpRHD/ACqW28BcDFaYmIQAcE8E5FY1GcTuDI6DBdhgbuWGMfSsW5k
Z1fcUBcFclu1bMieZF1YcZOGHNc/qbG0j2vMq56ZbpXl1k30OR7kVvLBbRO88jblBCrv/AK
VwWrarJLcGe4viiKcKobAx9Kt6lrSEMu4yEHA2sc1yV/btLFIyRAu3IYkvj8MVzunJrlR3U
KMm+ZlLWNbl8yZ0k+zwFcB25Zs+grmZtcgjRrSxtWnmfnz3G5ifYCteLRrG/d5b/Uo5m3bT
HnZj8K6+y0bS7KJGsoYc5HEa5P596SpKOx6LioL3kcDBY+JNV8uSaF3A5JnbCqPYVoyeE9X
ks9wuoF3fwKnUexrvkEEiExc7c7lKkZq7HYW07eflkHlAKFJAFDpsydV32sjzS+0rxLpOgx
24dbqwtZfPC7RvT1wfT2r0nwlqcdj4dsZ7gxxIEGWPqeSTU8kKPataSo7xyIVeTZ1rgr3Q9
Zlt18PRrmyVd73I67M8YFZ1IuUbDuqi5We5jxbpFrHG8d5ANyZXphz7c1xfjzxdYX+h6lbw
XCfu4SjYAxuPb3ryDXNCh0XT4Q09wJGyV3PwV7EY6Vycd/O9s1qJZTGW3seSDiohR5XY0jh
ILYn07W3tbgefCxQHqBmu+0HxX5Ni08cxMpBVUkBOfp2rirDSRdx5dg5Y8LnBJq7HpN1pnm
SWjiRX5khbJA+lbSiuhtOEWrM9T0/xD9oeNJJG3SH5lbGc+lei6bBHBAl1cTsrP0RXAyPwr
5htNYuY78rKxhmiH7oHOevT3r6G0a+M/grTbtpo0aZSDtbcx/PpXJyckuY8rFYdJJxOsWOy
u4Q6Q7XB4lXAb/69VbTUUs742upXB2tzG3Zx2pulajaWmBNe+YxBwAQT+lcf8TdVvbGzstX
sgu2KQHa3U0k3L3kckaClJQktDo9W17VVtZYtOdkfPylX7euasS6jptzp8Nhr9jaX85UKRI
qtk4znOMivHrf4ntt/fWsscm05KHIrX8P6oPFAlvHnaFkYKMnnPYn2rSNapTi3I2qYGytFH
YXfgDQdQtjPoty2jXPJWIkyRE/jyPwrz7VLLUdEvha6gu2VVLKU5SQeoavSdOlvEtfJnuUd
xwrK55+vFP8AEelrqmkmzuBGjFd0Mu7O2T69s1oq8KmmzOJc9GXv6o8vspN0vmCMEsQMbiw
HHNVL/TXtZXvIzwM5X0b606x820kmt7gBZkJDKueKkvJHa0MAJ2uc5ycf/rq4O10zsekk47
MW1d5YlllZWOMFgCTz1GK09HgthBM8cQDEjGQckCm2NqVt44mkBYYz1Oa07CwleV53j2xqu
APm+Y1FRXVzFSSk10OV8cGSCxN1AgODtORwBWu3ikT+DbeK3jaacQ4CDk5rP8bOk6R2Zk+8
4U9uK6NodLsNBRoY0DiEHcBznpxUK8Yo6LxcFddTyDRdOFxq08l8uWDZZPU+lel2OksY2kV
QGOMcYwD2rH0PS/Pu5ZyrL827ft5rt4LRYYzIys7svTJI56GsqsrnbOetmRW9lFHLtmcZGP
m5yKfe3ltbyAt8zbj8u0nP4f1qjI80jrBIGh+fBAyCR6mr0GnQQxszEDJzkknH4Vz86huZq
n7TWT0KCSSTzSPsQoqjIAOcmtCO2Bi84oFcHqpPT0qzDalmIgVQr9SFPWuh07SjM8cWwk9C
eRippN1J6HPieWEbroUtJ0aa6YSH5I+GO0Hn0rE8YSn7csSbd0CdQO9el6pJa6HpRjGFYjH
3uTXjl7LJqF+4SMuGHXH6V9MrUYW6nzMb1a3MtkYNhp1zqNyTFGZGMu7c3ZRzn/61exeHY2
s9IjVTmY/MzFAK5vR9NitIfKhjw+MyEqefaumtHTYNgAUZDAKMj6U6cWj1pzctFsactykEq
IVLbwSTgDNOcSNGJEm2Y56jke9ZtxD55AxJgE4baOKoNqiWaPbXEmxsAhmAwRXUlc45VGvh
Naa/vLYNI2GRSckOAR+VMGvyXEAYS7ipwQaxbaa61h3lSRo7NTnA6sf8KlthaqxEQTAOCc5
OaltJXPMxEp1FyW1NKKdZFy0hXnJJq7HFFcDMcpP4dKggs4iobeTj1qtFC0V15cJPm5yME4
IrmlilHcxoYO+jNVtMjuUK3UKvGRgqR1FcPrvwm0+6kM2lSz6e56KvzJ7cV6Jb6mDCI7lec
7d2zArVXyzEB17j6V0QqxqrQ+jwmF9nrF2PmvVvAvi7S5dixfboAPvwnGPYg1kObywtws8J
hk3YUN8uPrX1NLErEEIA2OCVBzWFrfhjTtU0i7t5LZVMw378fMG7YNN07u6PeU+Ve8eceAj
aXVwTqLmadVyN7cfhXstu8clkFidcDhT2NeFeHLZl1lc4H2cfMwPXFezWh83So3AwZDvBHa
nF2IrSS957FncP+eiflRVD7JL/AM9//HaKvnXY4vbxPkGO6L6fbXro2JBhsDP41SnuT9oYy
W4ZT94IvGO1d0LO10v4f2bzWBlUjqp+Y5rk4vC19qJ82wTyomP8LEkD3FebNcp7UZq7XYy2
iGozbI4YoQT8p3cmtO08LWkrp56L83BcMRn2rpdK8A6hDH53mfvAu8K69vU1taNHNc6gtrL
p6I0TcZOdw9RntU/4gdRbIg8MfCiDWtbtYLa7kgAIZ1JDcd6+u9JsrbR9Lt7C3QRwwIEGPa
uS+H3h5dOsZdTlQNPOdqE44Qdxj1rd8RalPpunS3NtbG5ZRkKDiu6nBRVzw8ZUlWmqSeiLe
q6ytpAWyMDrnivBdf8AHkWra6yQLE0NqSFw3LN3JqTxZ43n1NI7C0MkEs2I+Tkqe/FcJc+D
A0JmsL5oZWzuzyCf6VFSfRHRhcMqb5p7lvV/sWrustxcB1wR5bNwCfQetYdt4e02e8K7Z4W
VtygkOHx2rA1K21PSLlob5HVcDbL/AAt9KrQ3ci4kjmcbOpLn+VcMm76nswbjsz2dBY6LAr
2tjcRhgpIUAgH1xXZaLfxX9v8AbIJmlV/l6YKkdiK800nXjPpaFzuAXG2RQTx6d667QtXtp
HCQqSW4ZFwNpruw+I5Wl0OWu+dWktTtEjkMhcn6dOKkknCoIpEyc8nOMfWqi3SrJHE7LE7j
5AxwGPvVswieFiACx6jjgDrz3r0+VS1PLlpuQy3hEqhmKKBwVPH/ANesHVVMwlm35KjIAbp
WyLFmkBGQcYzxgCpl04Aj7uBzk4zn3qHTRCcU7s8qubczSbhDOmDnLDg+9Q3kBkt2jabyyy
kKN/C++B1r1W7tY5I90e0HGCAeK4vUtMbzWzhEU4yxwBWM6FldHbCvd3irHlkvhew+1owv0
kx80ihSSTW9plhbaeAbWWSPcMkBzgf4VoTG0tJ2YXMYDDnaM4/SszV9H+3Wm+z1No2fnhyV
YV50ouPQ9J1ZtWk7I6BJYFAFvJ9okXhwp/nU7anBAqGcRHd8oQnBH0rz618O6npFxHPb35V
v+WgwcSD8a1NQvo70LbhFMgOWj2dBjrms23bUxlCL13O8sJBLKoXaikYCg5FbI0hLhoy8wC
uDG3yYwCOOa8p0bThbTwyqoyc7iGPH511a3M/2edba/ZWA67Sce9Ypq5zSSjscL8UBBYaxB
olkDLJDCBIQcnJ9a5S105UtI5ZFfaQDj+9zXfTeFZY55NRN4t/dSHdIJz973zWbPbXSs0UQ
jiXgYBzj16Vbd3c64VU1a+pAloLeGN/KEJI4K+/Y1PNBI0qo0nmMy5LBuPwNSGJ0jUQkzK/
AEnt1IqWG2SVlVwNy9UHzHB/lWbRLl1Oe13TrVrTzoQxuoBu7n8z3ru/hzPcajoyQeY0cUH
3iSMLn1zWe9nCY/L8p0j24GWxkn1rD0vwvrd/NfWdlqZtbcclY2IMmOxrJw51Yq3Mmmeoxa
zoVpr/lLqgmaPhsqAp/H1p3j66s9Y8LyLFcI2yPdwQRkV45quitpESmO5ldi4H7w4qvY63q
qpPpEm5jKMLuH3Qe9KNLlegfV4vrqTaVGBAsswIOflCrmulCnTpYtS0x/KlVgJAvV88YI71
DZQLFAIfLUFVCqSO9aOn2rTxSEL+8Axj1+n+NVNXuKpvc9B07UsWyTuD36tk5rft5hfQrBc
FVjYYQ78YbHFeUf2l4gu7dYNK0K4hWPKtLKQoB74po8U+MtK0Zhd2cV9bKfll6Ov09a4FQs
7nM8Opk3iRZLbxAZTGFMi8uo4bHvTLW1+1eWxY+Wzcq3f3qXTr4eM7eJ1RongJEqSds109l
o032kxonCsAFyeK7qabep5WLqew9zqitaWKq+4YO3HzFj1rZhVxbkglVUHgsRkVrx6aqtgq
G2gZ9qp3mFl2qpAwVxk5ru9kjxVX52cTq+iDWPEdnF5QKowdzz0HrVjxI9vZeRZiIB5V2KA
ScCun0uD/Tpbtk/d8AHcRWELFNZ8Uz3UpRjETGnJO33FcFSVn5Hs0ark1FvRDdOtAIUZRuw
OdpI5rptOgj8hZZVwdoyckY/CrP2KC1hEkxG0fw5PJ7HFUpZJHBRF247BjyK45Tt0OlJzbd
yDVmtJCILcKrZ5kOTn2plrCLgkjCKmBnBNaltpok3K/707t3Oea3tO8P5xJcHy4uyAkVioS
quyRcq0KMNWU9I0rz5FZQ2CSAcHiuplS10Wz39Zjz0/nTmurbTEKwld2Dg+lcjqWoyXgZeX
dztG4HGa9vD0oYePM9z5vE4mVefKjnPEuoz6pM4ibfg5OM4UVT0fSC8yRog8xwcnaTtHrXS
6b4YuNS1ALHGAMZJwcD3r07TfCGmadabVQtKR8znv8AhXRBOrPmex1RhGlT5TzkaZBaqiK6
qhwS2OTVSWKC1Z/IXZkls44P616NqPh3SZLZ4pIQM9SDXN3HhmwkTylR1OeCrGul2iTLEwi
7PY46619rVfLmXKg/wjiuQ17U0uxlnVi33dpHFemy/DmyuuTqFzGT6bSKyL/4NiaEyWesP5
oBIDoNp/KlzpG9GeH5lIu6R5KaPBHBtXZEFYg7uozmudu5ns7t0EoSJuSC3LGszSJtZ0/W5
tEvRIssHytgfKQDgEGu2udFjuLYXLOcjPB7CuGpzydkU6MaM+eTvcp2+rXMsCpb2rtIDtA5
OasGLUYGNxd2jQrgcqScfUdqv2EKKm4MRjGAGPpWu0yPYPbSlWk28ZJ/WuTke0iJVoRfuo5
jWtV8rw8NR+VhbSASHGS6msvw98QoU1J4biC4l0wkKbtYyywt746Crt3bJKt1pd1EFEwbbk
HB47Vv/De1sLbws+l/Z1ikgmZZNy58wdcmqoqSkpX16noQqwp03J6/8E62FIJoo7q2njnik
XO9SMEfWsvxTqUWkeFbm6jdGYqY0Abqx6YrQtbW1s3kFmSluxP7jooPcgVSuPC+jXl4ZZS6
q3PlhsqD6gHpXuxqKxy/XKc3ZvQ8l8K+HLu5ljXO97psyHJHlx9+leySWcNuIoYlGyMBQAM
4AGKWO2tdJjaOyQLv5IPJ/OowjySBmBx17mqUdCcTi/aO0dintT/a/wC+aKtfZx/zzP5UUv
ZnHzM+Wf7SmntI4UuUkgCZVccA/Srlj4l1WG2dJdLtbtfl2lDscj09DWJ4Hso9YinDRGFkw
MoQMD6V1M+hXVsyrFdRMwHVgenufWuJtWuz6+o4p8oq/EO0VSl1olzBK7BBwGUe2Qa39Ft9
U1zV7Jre1lgjLZO6IZO7tnsK4Wey1QXaW0FlDdsSWKQnBGO/NfQ/wptZ57QXF5aS2k0XDJK
OCexB70lJTfKZzcYU3NbnfxadLZ6LHp9pJh4Ywq56nFcT401680rTWk1DSz5KryyHODjviv
SZisUZfk15F8S9WkudMlsbecAzHykw3XPXNdt7I8Gg3Keq3PE7S8S5vbjXxF9njlfy40U5I
AP3hW1DrVspxkKvOc5JoGnRWthFbpt8u3GMK2M1yl3dKJvKmRoGOcYIPGeM1wTbWp9ClfQ6
vUtKttU03ZenEbjIA6Y7HNeT67o+o+HLsxHJgmJaKU/dcdcV6DZaiWtUW4lZ4x90KdxFPur
e21XRJbKRlZOSCR86n1zWduY0ScXY4fQfEMlm4aXBTpt64rutG1uxkle8t5d5HJDcY+tePa
jbXOlalLaSPgqeGycEVJY3jW0hCSSE9Dikvd0Zq4qSPolPG2nOiwSL5uDuBGMLVi18WyNE4
tJ8KDhVIB/SvnlNQmF0pWVgigg4P+e9dZoF7ulRmZiTxn+tdtOrK1rnFWw8bHs1v41ntHRL
gCUMdvQAsfw6VrReMLC4yJR5XHPzivLHJz5bwOHL7t+4H8aZPcyxTLLMuCeAAPvD3q44mUf
M8/2a7HqyavYXUGI7lc9OTjAqGaImMOAkyE/Kc5rzizD3H3HYBhlcHAzmtzTLy9gZklm8xU
PK56e9b/W01qi4rlLl/BbzENLEu5e/rXNXMhjZxBhAp3AjvXSSGKdyIpM7hkMCe/rVR9F85
mMapI6Z/iNYzcZ7HVCrpZs5yaRpf3oYh24KliSTSxWfnPHI8bKxGM45FMdTaXzR3VkVdT/E
cYFWfNyVKzFgW3HbngVySi+pUrrY1IrRYkQ7gEJyzEE/UCqzSpuYwxbieE4OMe9PSeMpGhO
VGegJpYoo1ix5a4PQA4/Dms+Xucrk09SnfSXNqBiNGj6l+mD6HNVYb61ndiZQHHy4RAQD1q
9NJcxskA8mW2Iw3mnJPsPWuJ1q0k0gi6t9v2Z3yQeAh/wosr2OmmlLRmneWUt1cK8cmVjOR
l9nHfgVYs7QwzFjCzednLD0rJtdVEygFgsjDG9e49K2BebIwqEjH8WPzq3Tjvc1ceXY2FtG
uyXkDFQPuHGAPoK6bwhosFhZXF/tdnclV4ByK5fTWupWUrnD/LsHPJPau91/xb4c8F6BbWd
4GknijwsKY3M+OSfxrOMLsc21pHdnmXxFTToPE9rZPOPLtovPuG64Y/w/jiuG0eY32oXF4Y
CZJHJGONi+1Ymp6nea5qs89y7FZZjISx6+ldRoajyVjQI5UdFHP4mlKS6HTH93FJmy10Ynj
fI5HzZbgD1rsdAC/ZXnlVGKoSCzgYHsawrK03sPtHzlWAYKMDHYe9egaLp9ndTRxtBgEfOB
jG0fpWa95nLVqLZnY6dpmnReDp5cr50keOCCdxriZbaWa0/4RawtPtd7Mww2QfKB6k+1dvc
2zahJHpOjBnncgMyj5IuOpPSu28O+FNP8OQu6n7RfzAedcuPmb2HoK6vYc3yOCeIjSi23q+
hyujfD3T9C0lLZIR5zfNK4ONzetMl02O3nKqNvOd+a9Bu3VgVJwMfeBrlb9I3bLueeSD2+l
VCEaa0PlsXNzbnJ6nNXbFcxD5lPHzNgVj3Z/fFWOMjg9s10F0sYTkgdwSa5+VHnuCMkovP1
rSTTVjxlUcZXbGOjLZRW6SY6bmz1+lTQ29taENDhRzkkkGpoSizBHbjsBzVg+WUK53uegzw
a8yrA9TD4mUVqyjLcPO8aRS7iuMFmPH4VZtdOExba5J/iwSAKkWGOPACqZCPvbu1WoZXiTa
hy3fJNcbpxWsj1o4iclamaVpHBAu0bi/HJzgVNcXOUK7tgHTGao+eEK4HJxyT1qzFa3F9IH
RGAyRyxxVQq292kjKdOctajM5y80oUZZSOMZrR0fw408gmkURx5yOuc/jWzb6ba2WwzOSyd
BnirrazawRnZtz2xzXdRwzfvVDB1adPY17GytbC3CQxhcdT61Hd6lHH8sZy1YcmslwcEgHs
DVeG6Dlt4/Ou1VF8MTGeIvoiaSaSVmMg3ZpqxhmBCnjmp0242seDUiKqKeORTS6sw3HxRZ6
gY9BVlgka5I6Diqyz5ykaZ21Bd3cSrsebaT/dGcVMtdjoi7K5V1PSdPvgLgxKlyo+V1wD9D
XIXOqLC5t2YowJQAnr710M00IUgXRJPXK1zRtIkvbi5WYzzHkM3YegpuooxsdEK1k/abDI3
nU74054B57etXEmEzM6kbl4OayzdF5FjL7zjnDd6kedI41BkKSL0znFcFTmeqOFV4zlZGy8
X2ohJreO4hPTdwQfXNUtM0++0HUpY44pZ7G5YNvDBjC3THrip7G8WacW7lPNkGUIztNbNpK
kk3kTAGXopxwPrWUari7SR6EaTcbXLUW8qdjAr3NWo9zYIGMDv61VEEqygqREwbnj71MbV4
LWcw3xNs7H5TKNob6Hoa9KDurnFGjJOyZe8lpEBcqHJPFSJFt+XHT3zTVeFl3RzKysM5DVI
rSNg+X/3yc5rsjUSVjVNwVmM8o/3f0op26b/AJ4tRWvMP2p8hfCiwdtd1C6ZiqKNrAnGPwr
02T+0jf8A2W6a2ubZziMiPY6c8cj71eTfDnWPsQuGd3laSTLHGOld+PFFm84njtykoJO9iT
ke1eNOnGqlzI+8nB8ya7Hcx2kFpN9rlskLgbQVTkDPP8q9c0C1ih0KJtpzMPMw3VQeg9q8U
8PXVx4t1yHTLO4Ih3B5mUYIUdefWvfGBigRUUbQNoH0rupRW6PGxrVOKj1MLxBd+RbkJIU+
XqD92vmLx1qGoaz4ieG3u5oVteTKMHJr3TxXqqww3DswEagrliOteGyshgnuJTuMxL/MQCM
mrqPSxGBirubOEOpeKbCJlF4bqLf97qSPcVjXevahdzCW6WJJBxjbya6G/u41ujEh27ByQO
DUstpZXtp5ktuhkA4PHNcMndWZ7iel7GXo2ui04mhVlY5JAFa114mto5SbaLaX6EDpxWJc6
bDGUS1ZkkK5IY/L+BrOvI5Ytokwoz1B60QaQ33E1MTajPJeTEfLgdeTWSIwJ9yKV9MmtlJ1
KNHJuYgfw1mzSswCxxL8rEEdzWko31QJss20AWLapyfauq0dHYII0Uc85HSsnR7UyRMWiy5
HA9K7bRdMm+2RwlBhz944OK6KVFtXMqk0tzr9LsVlswJP3hU4HQYPtUM+mySQn7S4QofkKs
PyrfttN8gLgheegwMVIbMBTLnnr0HXtVqkePzrmZyCWEplEW8qcHGO1a0VhEvzJfMWIB4qx
d6deGTzVkGSe5FT7IrC1JLqSoyTuGBQqDuaSndEttbWlmmZLreWBbJfH4Yq1bXNu0v7udd5
5IDHiuJ1fxTFbxSKPnJ43ACvNtU8XX8dyxtpWizyCDgiiSjBGtKi5O7PbPEGjRazZqI5BHc
oP3bgnn2PrXlcd9qNjqE1neRtFPESApGN4/wrL0v4h6vasFmuWuFx06YrsbLXdK8VSeXPAI
btQMO2eR3Gaxup6LQ6405U/NFaLUWktnjubd1YDqOp+lVLnVYhH5ZicKOfn6k11D6AYUSJ4
+MDbgnkVR1HRIyNxj28Yxg4P40Oi+hD5GzjbvX5gWigdgpHAb+E/Wm2d/8Aa2e3vCWjdduC
c4qS+0JTKxVMBfm3KarRWpBRkPTkgdTWLpyT2OmPLbQpeYtlcFAzjYeoPBHrW5FO1ygySVx
uzntTHsHuMGRWIIwTioHsns3OHKgr94+vpXW6TSvYhSVzqtN1eS1RktpI0uk/1YkyQp9frX
N39tb3N3Jd6leyXt4xzvc8DPoKyWkujOWU7nHfdgVWg1+WCQho/N28Ybg1yTT2R0Kz1NiDT
IDMSwQs/OOgrq7DSo4YQNqbpepBA49q5SLXjcPGi6am4dWz2rqNGkj3+ZO7ZDY2jtWPJcxr
SsmdppHkW25SAxI4zjiumtPKYYWRyR0UMFB9sDrXFQ+WbpZSSQOnTOa7jRDGblFePy2J+Un
bzRrFng1nOXvJnpvheBreyErwiEnkKOgzW9LdcYDYPasa1do7JIySTt555qncXky5I4/HpW
/teVWPBq17PVmjdXDkHABJPO444rAvH3EgZJPb0qpdajKTjeQR71jy6iwbau5mzzzWftFuz
y62IUtC1OyF8uMY6g9qyTeKvmCFQT04bgVHczXVw+APkJ6jtUlvbbYlG3A9COfrV2b1OBVI
rYrmG8uBnzdhbj0x9Kt2GlSJMXluGcdxu5/+tV1dikKpbdjoBVtUZgSR1qGnbQ2hVY7yFSA
ENgjpSQ2tzJIWIOB3z0zTmlKqQMEY+uKBdOFKiRge4rjlhnN++ejTxqprQ0LeyjgAa4lyRz
gtmpZteWNfJth04zWRmec45x25q1b6S5cM43HHWu6nRVNWRz1MXVrP3SG4ur2fGZGBzgAc5
qNNLu3lALMCD6/zroIbLyxt2cY71oQhVHK4Bq3BsI0Lu82YUGnyQDa53e/WrW1gGAXIxgAC
t0RK2cDtxkUwJEG5FVCk1qjp9klojLi3qoLE/SmecwkcMQB1FXbho4lZnYIoHU1x+oeIrRJ
xCswXeQCSOgzzSm+VajVNvSJ0JvUjtzKVBZuoPGR2rBnujI+WlDFj+QrOuvEtm101skyEfd
BU9BWNqmsfZ7OW8tWVhDyckVzTcnsa0ruVmN1DxPY2U4juLtYF3FSzNzke1ULXxN9qu2nsr
yO5hUYwG/p1rz+LRL7xFfSatfON0r7gucAfQVsweCpS6SwytA6n5HUhT780opRd7XPRxWFo
OCjOpZnaNGL4fbbBwW6mINj8qtB0mkRLrDo+UO7PHtXEGw8RaHFJehjcQRjLbTyP8a1NJ16
PVIk3HO0/MWYg57VcpJq6OChl7hG8HdFDxDaaz4auobzTrh7ixD+YFViTH7HPauk0Xx5pms
CNrub7FdLwGBwSfet/R7SO4CNcRibjhWOa5Lx/8PbeOwOvaFD9nmjf9/bxqcOv94e9YKUaj
sz2aVRNKnU37nollrJKoXu4pQBgHOCas3N3FPGI5kR0b+BhkGvF9JjvRbKyCUggYIPNdDa6
3f2MyLexO0ZyNxTgVeqWjOCvRfO1CR2dxYylS2mXb2Mv8KqcofqKTTfEWoWl4LHV4THOo3K
6fdkA7inafqEcnlu2Chxzkc1qeI9Pi13RntbKRYrlBvgl/uuOnNTz3drmmHhN6VVdFn/hII
P+ej/98mivH/7O+JX/AD0h/wC+aKvln/Mep9Tw/wDMeHeGLu2RLkorRpvwBjsRXSx3MsiKo
hIPOBnOa5fT7FbL/Q8FZSck5rt9C0m8vruPTlzK8jhEbOCfWt0rOx9JzK1z3j4G6I1poNzr
lym17ttkYYYO0f4mvVrplUfNwcdKyPDsEmlaLb6dJYpbxQIEG1t2fem6vfxR25CSZOD1rsg
rKx8xi5Sq1XI8g+KV8kekPBbuA8z7SMDgdzXz9qV1c7G+zmWQAFcc8enFegePdc/tDxG5BT
yrdShB/vdzXIw6vp1sQ7W00zN/rCI8L+ZrmqzTZ7mBo8lNLuch9m1HcWaFw/Xvip4rrUbNw
XSRGUnB2/pmuntTb32uQrE15iYEpBJgq3sMYrTv7fUIbRxDpkLgMS0cgcPj054rCyZ686Di
tWcY+sfaAI3iVWOMsowfeobiQSxYVwXPb0966KPQLLWEJiR7W4Vd21hjPsPWqp8KXSQxyK+
G5G0dOKLW1OOUeXczbG1BjCZDMemO1bC+H1ZRM0QLAckVQbS7qzkDqdxXkjrXVaZcNcwRoy
kjbg8Y5r08LGE1Zo5KsmtUXdH0eNPLRM5POMV3Wk6X/psbbPlGe3esvQdOSS5UbWA6dDgH1
r0/S9OCsrYUrjAOK9JpQVkcNVu3M2VjbFUJKNjAGcAVTltn8tifmxyFyBmukeIwoQ3OP4dv
Wud1VxDG3I+VScheetZW6nne9uilJC3knrk85yK43xbfSQ6cI0JEjDG3gZrorPV4Z5CsuQD
/ALI6Vl+I9Igvo/tMT78j5gFANZ8ybN6UXGScjwqa7vg0371y5z36fSso200hVG+Y4IJxXq
B8Kbrjc6bV6k7avW/hi2jTe8ZZhzkIBiuJ0nJ7nsqqkjymHT2RF/dNkDPyitrSWubKQO0Tb
WPUdRXpZ8PlhlLZiBxnAq3b+FppbZz5BjU/3sDNCoWM3XV9TrfAl3B4i0ttMv3/AH8ABhYE
Z2+laur+G4/JPlqu3PXGfzrH8DaDf6TqsdyAdh4YA54NerXtlugGzAJ6kcZrvhtY8fFzcKn
NDZnznqmgulwU3MisDnZnmsWPw5MJ1Cs/y/7J+bPrXvV74d82ZmbHI4yarx6BErHNugYHlh
k0nZPY6KeKVjzJdCnit0i8rgj7wTIWlfwTdX0Y2RFicYyOK9bOlRvYOqREv3I70y1N/assa
6bG8YHUg4FVKo2rIcKzcW47njVz8PL22Z3e3YrjJKgAfia51/BJF0SY+fUDP6V9Hah9pu0I
azKK2AAo6cc1jw6BFgnyiC3AO3pXPKm5IuGKaV5HkNj4JlSRSqHdjI3DArdsvBGpyYEcRVS
fvFc817FbeGonWPzAAAONi4P410FvpiWsHyx5PA4Gea55U7aI8ytmM72ijxq38E6tbOP3bS
v2wvQ/jXc+HPDEttN9r1UIzqcohGdtdl9gYuXPHf6Uv2ZwmS2SRXNOlY8+pjq01ZleWX+4C
M1j3LSrKUwSD3z3rbFrwSQfx71WntpGkARFIP3vasnSvqzyqibRzbW7ySFmGRnkg9Kjmso0
QOVIYdgK3ZLUrnAww9KoTiVGztJ/3RVxhGLuedUg1uYzxbfuqVX1qWNJCBuX5fUnFTyRzyn
IDdO46VLFaNs+Z85roUn0OVU9bECxxw/MHySeMnpU/ned0JIHXtStbEOA3p0AzVi2giRiuR
k84J60Wb3NIRle3QgWJmf5BjHbFXrWzDuGIwT1JqXKjovK9eOatLKqoAMc9M9afKjrp00nq
WIbVUJyq59+9XY4lBHHHtVWJg/LPgY6VOswhzgnbjrmtEkd0bdC2Y+MsvHakUxBjg7gOap/
bN7cNnPAI5pxZoUMkrYC8kmtIpbGxcyDg5x9KxtY16x0geXkzXGCQAMj8az7vXluIWitGyA
cnAINc9JA9xI0s4Lx5OARyCa5qtZR0hubKK3kZusatd6vcK7yNEBgcdBWLFo4nnLyFnDchs
V1r2alNoiCgDI+XJphihiCpsYkrhWI4FcLjKerB4lUl7hmT6RbW3hlZkjVSmVkwoyeetcRp
+iy6vdyojSpZCX5l/vkf0r0h7ee80+ewAPlTDGc9Permm6XDZ26W8MIG0bckYya63GySOaj
inaUur/q5k2GjxW5WEKMDoCO1bkOmrjbIASegxwKt29u0chDAk56EVsJAMrlyCexArF22Ij
Tb96WpjHSomgKAnJ4P0rjPE/gltNjfWtGtv3qndLHGcBl9QPWvVhbbfmIB5zkGhlJBQ856Z
7UlA66VV0ndM8SsfE2qXhjtdLt1imIwzzEgIf8a6G71DxbaWZj1T7Dd2si7GMAYOmR1561b
1Lw80HjzzoAfIni81gvQHoTSsl34hvxaW6PBZQthpMkeYR6Vk6Kg+Y9edSnOmuVLXcisNPR
LaFUTJZeT1rbh0aCdCssO5fujI6VqWeixwhV2kkevXNbtrYKqAgd881UKL3Z4kouc7nmur6
dN4biMuC9g5B3KoJjP9BWjoGoatqNp58CRpCOUMzYLe+BXoU1nE8DxyxpJGwwVbkGuevVh0
m3224G8kBEzxz0FW6Sbuz16Vflg4yWvQzsax/cs/8Avs0U/wA3V/8An2X/AL6FFOyH9YfY+
YEsoZdYjbYzZTB2kYBr2b4V+FpbnXP7TdCILdflz3avKvD0Ub6tbblzlueTzxX1z4Ltra08
NQpDbqAcsSSev513VbJ3PoK9V0qVkacyeXDnHTivNvG2rW+maHc3T8sikBexOK9LvpgLV/3
KcAnv/jXzz8X9SuH0K8j2oAGAyM57e9S3ZXZ4lJ801E8AvdTkmuXmdmZ5GZivrWx4e1aFlM
F9GxiZeEwDxXLRnfLMW6jJHPTin27si5BJyOhJxXnuWup9bFcuh6lp8ukalq0UFnbRM9uAF
dvkMR9sda6vUYWtbKWW5zPBEudqEkj/ABrxfRriW21IzRMRIvQ5PpXYP4i1WaCaKSfKlNvT
nBFXCV7hNzkrXE12aWwFvdWqosMpAAJ4we9Lpc0UscoCIWA4z0FcD4g17UpL+2s2mzAqcLj
06VmnWtQiVXjl2txyB7VM9JWJcNNWehapf2cJeORkUkcHH3s9qXQ3h8wyIu5SMcDivNVvLi
9vPNuXMjZxzXZ2crRyMqgAKoxXfhJNOxjOCaPYtBuovN/dsvQZG3GPxr03R3imhTco3jgD3
rwbRbmVbNnBwQc9TXqnhy7kZIpSqluO5/xr1G3LU5KtJcuh1l8jMpRsE9ytc3d2bOArpvHO
eM12MsqtljDHnbnv/jWVNIocqIUwfr/jSPGnPlZyC+HraScboQncYXgirVvo9ojmMxjIBzt
HUV0UbJ5igwoe3U/41HbCP7cmYV+bOeT2P1rOUYvoL2rZiR+FYZXPlIBESOChp8nhSSDLso
CE4wF4r0jTDGZZITAmxBkdf8afrTRpp42wR8nvk/1rBPWxpLEySsecrocaRYwWI6DFbFnoU
KWkYkj3OMkt2FasMFvJGpeBSfqf8a1I/K8rb5CYz7/41sjKU3a5BpVjDGWfy1B6DA61oS26
tleAvrU9u0axjEEfXvn/ABqeUxtHtMCY9Of8aL2Zzzk2jCmt+Txntn1qhJblE4yGxhs84ro
38rcw8hOBxyeP1qpIVVWxGpx6k/41e5mpdDEgD28JVMunX3qxEZWchkAUjrWigjKk+So/E/
41cRYTyYEzn1P+NS0jeLstShFbCSLATBboO1EWnKs3IXaeoIzWzGsOF/cJ37t/jUisgBAgQ
DjoT/jWfMzKUm2VRCygBAoPuKnjgwuR9ee9WiyKwxEv5t/jSmVcn9yn6/41DZlZPUrsmeAF
xiq5jyT6/SrTuuwnylGMdz/jVeSUJ8wiTJx3P+NLluZuxCyKSAQAM9qrOVXd5QH0NWri42Q
sVhTIGe/+NV2dHhV2hQsfc/41nKKOebSM25jMgwOGI5qobc+XtZfmHetoeWV3eSmR7n/GkZ
kPyGBCPx/xocDllBSZgravnawwPQU97UJgj8q0LmUI4CxIB+P+NR71O0mFOnqf8alow5IlI
pkcKR2zUbRgEgjp1J6VfWRdxHkp+v8AjUbOpQ5hT9f8ai5LgiAIoUDcOfTtS+UvJ8wKq9Wo
Lrn/AFSfr/jVC+vXF3a2oij8uVyHGDzgZ9aa1NIRUpJEM2p3CzvHDDuUHAYmkjbU7lw4kKA
cELWrAkLrIjW6bQ/HX/Gr8CxeVjyEAz6n/GtOS7O+ThSSUUVrOGXI81cgcjJ4rI1u9vLi5a
2jVVt1+8d3WumZkFs4EKc/L1P+NZRhhWMYiHHfJ5/Wrn7sLI0pyVuaRz1sm1QyxFOP4txq3
HZlzmMEe2DW3GU2CQxKW45JPH60NNsf5YkHzY7/AONc8aSMqtXmdjN+wE8Ak552kUjaWrFS
vyuD0NbMcwMv+qT9f8aVXQzHMKHr6/403BHHozNitFiAAVcnrx1q39nG4BQpx6itACIpu8h
MjHc/409JFLqDBH+v+NJwvoXFK5AtvGp3YLH0B6VYEWFzzk9ParO6Pcf3Eefx/wAacGQsoM
KYx6n/ABrP2Z03SIBFtUDlv97rSCD5t2K0E8sgfuV/M/41c2QlOYE6ep/xq1CxXKpanOTWY
nnV9p4G38Kt29gExhQo9K1oxEGI8hMfj/jUymP/AJ4J+v8AjS9nf4jWEepVW1TdyBUrxKq5
xwKsMyBRiFPzP+NVLm42AqIk/M/41o0oo1doop3UwVeBWZHZLcXAlkG7ac/Sr8ZSXBeJSc4
6n/Gp7hkggXyoUUswBOT/AI1ilzashLmepS+zL6v+dFWOP7v6n/GileJ1+xP/2Q==
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell