%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/683.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Philip</first-name><middle-name>Jose</middle-name><last-name>Farmer</last-name></author>
            <book-title>Brany stvoreni</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>volne pokracovanie "Stvoritel vesmiru"</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Philip</first-name><middle-name>Jose</middle-name><last-name>Farmer</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>5d4aae25-a337-46bd-aaaf-841577bff8f6</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p>

<p> <strong>Philip José Farmer</strong><strong> </strong><strong>BRÁNY</strong><strong>STVOŘENÍ</strong></p><empty-line /><p>Laser</p>

<p>Název originálu: <strong>THE GATES OF CREATION</strong></p>

<p>Ilustrace na obálce: Petr Bauer</p>

<p>Grafická úprava obálky: Petr Bauer</p>

<p>Překlad: Vladimír Zavadil</p>

<p>Redakce: Helena Šebestová, Magda Novotná</p>

<p>Copyright ©1966 by Philip José Farmer</p>

<p>All Rights Reserved</p><empty-line /><p>Copyright ©1992 for the Czech translation by V. Zavadil</p>

<p>Copyright ©1993 for Cover by P. Bauer</p>

<p>Copyright ©1993 for the Czech edition by Laser</p><empty-line /><p>ISBN 80-85601-53-2</p>

<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p>Kdysi před mnoha tisíciletími se Vladaři pomocí elektroniky, hypnózy a psychofarmak pokusili zbavit se potřeby spát. Den za dnem, měsíc po měsíci si uchovávali dokonalé tělesné zdraví a neustálou du­ševní svěžest. Až do okamžiku, kdy se psychicky zhroutili. Přepadly je halucinace, záchvaty šílené zuřivosti a nevysvětlitelné úzkosti. Ně­kteří z nich se nadosmrti zbláznili. Jiné bylo třeba odstranit nebo uvěznit.</p>

<p>Vladaři si tak uvědomili, že i oni, tvůrci vesmírů, vybavení vědec­kými poznatky, které z nich dělaly téměř bohy, potřebují spát. Jejich podvědomí již nemohlo během spánku komunikovat s vědomím, a proto se vzbouřilo. Jeho zbraní bylo šílenství.</p>

<p>A tak tedy všichni Vladaři nyní chodili spát a zdáli se jim sny.</p>

<p>Také Robert Wolff, kdysi zvaný Jadawin, Vladař „Světa mnoha úrovní“, totiž vesmíru, který měl tvar Babylónské věže, měl sen.</p>

<p>Zdálo se mu, že otevřeným oknem vlétla do jeho pokoje šesticí­pá hvězda. Vířivě se otáčela a doplula k patám jeho lůžka, kde se zastavila. Byl to <emphasis>pandoogaluz, </emphasis>prastarý symbol víry, kterou Vladaři již dávno přestali vyznávat. Wolff, který měl sklon přemýšlet v ang­lických výrazech, ho znal jako hexaculum. V jeho středu plálo bílé světlo. Z každého cípu tryskal paprsek jiné barvy: šarlatový, oranžo­vý, azurový, purpurový, černý a žlutý. Srdce hvězdy pulzovalo jako slunce a paprsky se mu jako ocelová kopí propalovaly zavřenými víč­ky. Šimraly mu kůži, jako kočka, která chce vzbudit svého spícího pána a lehce ho nataženou tlapkou škrábla.</p>

<p>„Co chceš?“ zvolal Wolff.</p>

<p>Věděl, že se mu to zdá. Hvězda znamenala nebezpečí. I stíny, které se rýsovaly mezi jejími cípy, byly naplněny neblahou předzvěstí. Wolff věděl, že hvězdu sem vyslal jeho otec Urizen, kterého neviděl již dva tisíce let.</p>

<p>„Jadawine!“</p>

<p>Byl to tichý hlas. Šest paprsků se svíjelo a stáčelo jako živá cha-padla a vytvářelo ohnivé arabesky. Wolff rozeznal prastaré písmo Vladařů. Viděl, jak před ním plápolají jednotlivá slova, jejich smysl však nezachytil ani tak zrakem, jako spíše sluchem, jímž vnímal hlas, který k němu promlouval. To když barvy prostoupily jeho mysl a vyvolaly dávno mrtvý hlas. Hlas byl hluboký, tak hluboký, že roze­chvěl celé jeho tělo a zmocňoval se jej, jako kdyby je chtěl proměnit v některý ze strašlivých znaků.</p>

<p>„Vzbuď se, Jadawine!“ oslovil jej hlas jeho otce. Když uslyšel tato slova, uvědomil si, že plápolající <emphasis>pandoogaluz </emphasis>není jen v jeho mysli, ale že reálně existuje. Otevřel oči a zadíval se na světelnou duhu nad lůžkem. Zářila slabými pulzacemi, zbarvenými červeně, černě, žlutě a zeleně. Natáhl ruku, aby vzbudil Chryséis, svou ženu. Místo vedle něj však bylo prázdné.</p>

<p>Vztyčil se a rozhlédl se, v místnosti však nebyla. Zvolal: „Chry­séis!“ Vtom zpozoroval pestře zbarvený šesticípý předmět, který se vznášel dva metry od nohou jeho lůžka. Odtud zazníval hlas jeho otce, ne již ohnivými písmeny, ale zřetelně slyšitelnými slovy.</p>

<p>„Jadawine, můj synu a nepříteli! Nehledej to podřadné stvoření, ze kterého jsi učinil svou družku. Odešla a již se nevrátí.“</p>

<p>Wolff seskočil s postele. Jak se ta věc vůbec dostala do jeho tvrze, o níž se domníval, že je nedobytná? Dávno předtím, než mohla vnik­nout do tohoto pokoje ležícího uprostřed paláce, ho mělo probudit poplašné zvonění, všude v budově se měly uvolnit masivní padací dveře a v chodbách aktivovat lasery, jejichž úkolem bylo bránit v po­stupu případným útočníkům. Vetřelce měla zneškodnit stovka ná­strah. <emphasis>Pandoogaluz </emphasis>měl být rozsekán, roztrhán, sežehnut, rozlámán, rozmačkán a utopen.</p>

<p>Na velké zdi naproti lůžku, zdánlivě pokryté ozdobnými arabeska­mi, ve skutečnosti však umožňující ovládat veškerý poplašný systém paláce, se ale nerozsvítila ani jediná kontrolka. Panel tiše fosforeskoval, jako kdyby milión mil kolem nebyl žádný nevítaný host.</p>

<p>Z hlasu jeho otce Urizena zazněl smích: „Snad sis nemyslel, Jadawine, že svými směšnými obrannými opatřeními můžeš zadržet Vladaře Vladařů? Teď tu stojíš žalostně zpitomělý, třeseš se, zalévá tě pot a já, kdyby se mi zachtělo, bych tě mohl kdykoli zabít.“</p>

<p>„Chryséis!“ zvolal znovu Wolff.</p>

<p>„Chryséis odešla. Nechrání ji už ani tvé lože ani tvůj vesmír. Unesl jsem ji rychle a nenápadně, jako když lupič krade drahocenný šperk.“</p>

<p>„Co ode mne chceš, otče?“ zeptal se Wolff.</p>

<p>„Abys ji šel hledat. Aby ses pokusil přimět ji k návratu.“</p>

<p>Wolff hněvivě vykřikl, vyskočil na postel a vrhl se na <emphasis>pandooga</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>luz. </emphasis>Hodil přitom za hlavu veškerou opatrnost, přestože rozum jej varoval, že dotek může být osudný. Vztáhl ruce po mnohobarevném předmětu. Ty však sevřely jen prázdnotu a setkaly se ve vzduchu. Do­padl na zem a přihlouple se zadíval na místo, kde se předtím vznášel hvězdný mnohoúhelník. V okamžiku, kdy se k němu rukama přiblížil, zmizel.</p>

<p>Možná, že ani reálně neexistoval. Mohla to být jen mentální pro­jekce.</p>

<p>Takovému vysvětlení však Wolff příliš nevěřil. Nejspíš šlo o ně­jakou energetickou konfiguraci, o pole, které bylo uměle vytvoře­no a řízeno na dálku. Projektor mohl být umístěn jak v některém ze sousedních vesmírů, tak mohl být od jeho vesmíru oddělen mi­liónem „portů“. Vzdálenost nehrála roli. Důležité bylo, že Urizen beztrestně překročil hranice Wolffova soukromého vesmíru. A že unesl Chryséis.</p>

<p>Wolff věděl, že otec se už neozve. Ničím mu nenaznačí, kde by snad Chryséis mohla být, ani jaký ji čeká osud – Wolffovi však by­lo jasné, co je třeba udělat. Musí především zjistit, kde leží otcův tajný vesmír. Potom musí najít port, jímž se dostane do tohoto sou­kromého vesmíru. Jakmile se mu podaří projít tímto portem, bude se muset vyhnout léčkám, které mu Urizen určitě nastraží. Vyjde-li z této zkoušky vítězně – příliš pravděpodobné to nebylo – zbývá mu najít Urizena a zabít jej. Jen tak bude moci Chryséis zachránit.</p>

<p>Taková byla pravidla sportu, který Vladaři pěstovali již celá ti­síciletí. Také Wolff, když ještě byl Jadawinem, sedmým Urizenovým synem, si krátil deset tisíc let dlouhou chvíli touto ponurou zábavou. Ve skutečnosti byl dosud naživu jen díky tomu, že nejraději zůstával doma. Na rozdíl od jiných Vladařů jej vlastní vesmír nenudil. Bavil se jím a – jak teď uznával – často si s ním krutě zahrával. Nejenom, že k sobeckým účelům využíval tvory svého vesmíru, ale vybavil jej i obrannými zařízeními, díky nimž řada soupeřících Vladařů, mužů i žen, často dokonce i jeho vlastních bratrů a sester, upadla do zajetí a po dlouhém a strašlivém utrpení zemřela. Ne, že by snad pociťoval nějaké výčitky za umučené Vladaře: tím, že ho napadli, brali život do svých rukou a Wolff nepochyboval o tom, že kdyby vyhráli oni, připravili by mu osud horší než smrt. Upřímně však litoval všeho zla, jehož se dopustil vůči nevinným obyvatelům tohoto vesmíru.</p>

<p>Poté se jinému Vladaři, který se jmenoval Vannax, podařilo zra­dou odeslat Wolffa do jiného vesmíru, v jehož centru byla Země – byl však přitom přinucen tuto nedobrovolnou cestu podniknout spo­lu s ním. Toho využil třetí Vladař Arwoor a zmocnil se Jadawinova světa.</p>

<p>Jadawin zůstal sám na neznámé planetě. Představa, že je vyhnán, odzbrojen a zbaven možnosti návratu do svého vesmíru způsobila, že ztratil paměť. Adoptoval jej jeden kentucký usedlík a dal mu jméno Robert Wolff. Teprve když mu bylo šedesát šest let, odhalil, co se dělo dřív, než se objevil v kentuckých horách. Tehdy odešel do penze – předtím učil latinu, řečtinu a hebrejštinu – a odjel do Phoenixu v Arizoně. A tady, během prohlídky nově postaveného nájemního domu, začalo jeho dobrodružství; prošel pomocí kouzelného rohu „portem“ do vesmíru, který sám před deseti tisíci lety stvořil a kde také vládl.</p>

<p>Během řady dobrodružství, která jej přivedla z nejnižší úrovně tohoto vesmíru, jenž má tvar Babylónské věže, až do paláce uchvati­tele Arwoora, tyčícího se na samém vrcholu, poznal Chryséis, kterou kdysi sám zpola stvořil, zamiloval se do ní a ujal se znovu vladař­ského žezla. Jeho další vláda však již byla poznačena Robertovým pobytem na Zemi. Z Jadawina se stal člověk.*[1]</p>

<p>Také slzy, které mu vytryskly z úzkosti nad ztrátou Chryséis, dokazovaly, že se změnil. Žádný Vladař by nedokázal prolévat slzy pro jinou živou bytost, i když se tradovalo, že Urizen před několika tisíci lety jedenkrát plakal radostí nad tím, že se mu podařilo zajmout dva své syny.</p>

<p>Wolff nerad ztrácel čas, a tak se hned pustil do práce. Nejprve bylo třeba zajistit, aby během jeho nepřítomnosti někdo hlídal palác. Nechtěl, aby po návratu zjistil, že se mu v paláci, tak jako posledně, usadil někdo jiný. Tímto úkolem mohl spolehlivě pověřit jen jediného člověka: Kickahu (vlastním jménem Paula Januse Finnegana, naro­zeného na Zemi v Terre Haute ve státě Indiana). To Kickaha mu tenkrát předal roh, pomocí něhož mohl opustit Zemi. To Kickaha mu účinně pomáhal dobýt zpět vladařský titul.</p>

<p>Ovšem, má přece roh!</p>

<p>Ten mu pomůže najít Urizenův vesmír a vstoupit do něj! Několika velkými kroky přešel chryzoprasem dlážděný pokoj a pootočil částí stěny, ve které byl vytesán reliéf velkého orla, žijícího na zdejší plane­tě. Překvapeně sebou trhl. Roh nebyl na svém místě, tajná schránka byla prázdná!</p>

<p>Urizen tedy odnesl nejen Chryséis, ale i prastarý Shambarimenův roh.</p>

<p>Dobrá. Byl ochoten prolévat slzy pro krásné oči Chryséis, lítostí nad ztrátou předmětu, byť by byl jakkoli drahocenný, však nehodlá ztrácet čas.</p>

<p>Šel si prohlédnout chodby paláce. Žádný poplašný systém nebyl spuštěn. Všude bylo ticho, jako kdyby nadcházející den měl být klidný a příjemný, tak jako všechny předcházející dny od okamžiku, kdy se vrátil na střechu tohoto světa. Wolff se mimoděk zachvěl. Vždycky měl strach ze svého otce. Teď, když mu Urizen podal hmatatelný důkaz své moci, se jej obával o to víc. To mu však nezabrání v pátrání. Najde ho, a pokud přitom sám nezemře, bez milosti jej zabije.</p>

<p>Vešel do jednoho z rozlehlých řídících stanovišť a usadil se u ovlá­dacího panelu, který měl tvar pagody. Spustil program, který mu postupně ukázal všechna místa planety, na nichž byly ukryty video­kamery. Na všech čtyřech nižších úrovních bylo rozmístěno celkem deset tisíc snímacích přístrojů, skrytých povětšinou ve skalách a na stromech. Ty jej průběžně informovaly o tom, co se děje v nejrůzněj­ších klíčových sektorech. Dvě hodiny pozorně sledoval údaje, které se rychle střídaly na obrazovce. Pak si uvědomil, že by tady mohl sedět ještě několik dní, vložil proto do počítače Kickahovy charakteristiky a odešel od přístroje. Pokud se někdy v budoucnu na obrazovce obje­ví Kickahův obraz, program příslušný snímek zablokuje a poplašný signál přivolá Wolffa zpět.</p>

<p>Zapnul další dva ovládací pulty. Měly za úkol automaticky dete­kovat „paralelní“ vesmíry, prohledávat je a identifikovat. Podle dat z doby před sedmdesáti lety bylo známo nejméně tisíc osm vesmírů. Wolffa především zajímaly ty, které od té doby přibyly. Z Gardazrintahu, kde Wolff strávil dětství ve společnosti mnoha bratrů, sester a bratranců, jeho otec již dávno odešel. Urizen, kterého nové vesmíry přestávaly zajímat asi tak rychle, jako se malé dítě brzy nabaží nové hračky, se ve skutečnosti od té doby již třikrát přestěhoval. A bylo značně pravděpodobné, že své sídlo opět přenesl jinam.</p>

<p>Ani po detekci všech nových vesmírů nebude mít Wolff jistotu, že je mezi nimi otcův vesmír. Zcela uzavřený svět se nedal odhalit. Jednotlivé vesmíry bylo možné odlišit jedině pomocí „portů“, z nichž každý byl nastaven na určitou frekvenci. Kdyby chtěl Urizen skuteč­ně uniknout jakékoli detekci, mohl použít port s proměnnou dobou uzavření. Takový port by se otevíral jen v pravidelných intervalech nebo náhodně podle kódu, který by sám nastavil. A i kdyby Wolffovy přístroje ohledávaly „paralelní koridor“ v blízkosti takového vesmí­ru, potom by v době, kdy by byl port uzavřen, neobjevily vůbec nic. Našly by jen další „prázdnou“ zónu.</p>

<p>Jedno však bylo jisté: Urizen chce, aby jej následoval. Musel to tedy zařídit tak, aby to bylo proveditelné.</p>

<p>I Vladaři musí jíst. Wolff si dal přinést lehkou snídani: donesl mu ji <emphasis>talos, </emphasis>robot vyrobený napůl z kovu a napůl z proteinů, kte­rý ve svém brnění vypadal jako středověký rytíř – takových robotů měl něco přes tisíc. V místnosti vytesané z jednoho kusu obrovského smaragdu se pak umyl a oholil. Oblékl se. Vzal si měkké mokasí­ny, přiléhavé kalhoty, sametovou košili s krátkými rukávy a vzadu zvednutým límcem a pro ozdobu široký opasek z mamutí kůže a zla­tý řetěz kolem krku. Na řetězu visel červený nefrit, Shambarimenův symbol, který mu tento umělec a mistr všech Vladařů daroval, když mu bylo deset let. Červeň drahokamu byla jediným světlým bodem v jeho jinak šedohnědém oblečení. Při pobytu v paláci se Wolff oblékal prostě nebo vůbec ne. Při vzácných příležitostech, kdy se musel odebrat na některou nižší úroveň a zúčastnit se nějakého obřadu, no­síval okázalé slavnostní úbory Vladařů, které se vyznačovaly zejména složitými klobouky. Jinak se po planetě pohyboval inkognito, přičemž se oblékal nebo svlékal tak, jak to bylo zvykem na daném místě.</p>

<p>Vyšel z paláce a zamířil k jedné ze stovek visutých zahrad. Na jed­nom stromu brzy objevil Vladařovo Oko. Byl to havran, velký jako orel bělohlavý, jeden z těch, kteří přežili masakr při dobývání palá­ce. Ted, když byl uchvatitel Arwoor mrtev, havrani svou oddanost přenesli na Wolffa.</p>

<p>Nařídil Vladařovu Oku, ať se ihned vydá hledat Kickahu. Cestou ať informuje všechny ostatní havrany a také Podaržiny orly. Kickaha se měl co nejdříve dostavit do paláce. Pokud se po obdržení zprá­vy dostane do paláce až po Wolffově odchodu, měl dočasně převzít funkci Vladaře. Jestliže se Wolff do určité doby nevrátí, měl Kickaha možnost jednat podle svého uvážení.</p>

<p>Věděl, že v takovém případě udělá Kickaha všechno pro to, aby našel jeho stopu, a že mu v tom nic nezabrání.</p>

<p>Havran byl rád, že dostal úkol, a odletěl. Wolff se vrátil do pa­láce. Vyhledávací program stále neúnavně pátral po Kickahovi. De­tekční přístroje, jimž k nalezení a identifikaci portu stačilo vždy jen několik mikrosekund, však již probraly všechny známé světy a prá­vě je ohledávaly pošesté. Nechal je pracovat dál pro případ, že by se některý port zapínal nepravidelně. Výsledky prvních pěti průchodů byly přehledně přepsány v prastarém jazyce Vladařů na svitku papíru.</p>

<p>Přístroj našel třicet pět nových vesmírů. Pouze do jediného z nich vedl jednosměrný port.</p>

<p>Wolff si nechal promítnout obraz jeho spektra. Měl tvar šesticí­pé hvězdy, jejíž střed nebyl bílý jako předtím, ale červený. Červená znamenala nebezpečí.</p>

<p>Věděl, že našel to, co hledal. Bylo to, jako kdyby jej Urizen oslovil ohnivými písmeny: Jsem zde, přijď za mnou, můžeš-li.</p>

<p>Představil si otcovy ostře řezané jestřábí rysy, jeho tvář, v níž zá­řily panenky jako černé drahokamy. Vladaři zdánlivě nestárli: jejich těla stále vypadala na dvacet pět let. Vášně však byly silnější než veškerá starobylá věda Vladařů. Braly si na pomoc čas, velkého spo­jence, a spolu s ním pomalu a trpělivě nahlodávaly jejich těla. Když viděl svého otce naposledy, začínaly se mu již ve tváři rýsovat vrásky nenávisti. Bůhví, jaké hloubky nyní dosáhly, neboť bylo zřejmé, že Urizen nepřestal nenávidět.</p>

<p>V době, kdy byl Jadawinem, pociťoval Wolff vůči svému otci po­chopitelný odpor. Na rozdíl od většiny svých bratrů a sester však nikdy neusiloval o jeho záhubu. Držel se prostě stranou a snažil se zapomenout na to, že Urizen existuje. Teď se ovšem situace změnila. Proklínal jej za to, co udělal nevinné Chryséis a chladně se rozhodl, že ho při první příležitosti zabije jako psa.</p>

<p>Vyrobit port, jehož obrazová frekvence by se přesně shodovala s frekvencí <emphasis>pandoogaluze, </emphasis>fixované na obrazovce, byla pro jeho pří­stroje téměř hračka. Po dvaceti dvou hodinách měl k dispozici kopii, která mu zjedná přístup do Urizenova vesmíru. Kickahu přístroje do­sud nenašly. To ovšem neznamenalo, že by snad nepolapitelný lišák nebyl na planetě: její obyvatelný povrch je větší než povrch Země a Kickaha může být na tisíci dalších místech mimo dosah kamer. Vypadalo to, že za těchto okolností hledání potrvá dlouho.</p>

<p>Wolff se rozhodl neztrácet čas. Hned, jak dokončil kopii, se lehce najedl a pořádně se napil, protože nevěděl, co jej na druhé straně portu čeká. Ozbrojil se laserem, dýkou, lukem a toulcem se šípy. Primitivní zbraně, často účinnější než nejsložitější technika, kterou měl jinak k dispozici, nebyly jediným paradoxem života Vladařů a situací, do nichž se dostávali a v nichž je používali.</p>

<p>Wolff si však nedělal žádné iluze. Smrtící povahu pastí, které na něj budou nastraženy, znal až příliš dobře, než aby mohl doufat, že bude mít čas svých zbraní použít.</p>

<p>„Je čas přejít k činu,“ řekl si. „Nemá cenu déle vyčkávat.“</p>

<p>A prošel kopií <emphasis>pandoogaluze.</emphasis></p>

<p>Zachvátila jej řvoucí smršť. Byl obklopen oslepující temnotou. Cítil, jak jej trhají obrovité ruce. To všechno v závratně krátkém okamžiku.</p>

<p>Ucítil pod nohama trávu. V dálce se třpytilo modré moře. Proti červenému nebi se tyčily lodyhy velkých kapradin. Obloha stejno­měrně zářila, přestože žádné slunce neviděl. Navzdory tomu, co cítil, když procházel portem, zůstaly jeho šaty neporušeny. Zůstaly mu i všechny zbraně.</p>

<p>Ať už se ocitl kdekoli, Urizenova pevnost to nebyla.</p>

<p>Otočil se, aby si prohlédl mnohoúhelník ve tvaru hvězdy, jímž prá­vě prošel. Nebyl tu. Místo něj se na široké ploché skále tyčil ohromný šestiúhelník z nafialovělého kovu. Vzpomněl si, že jej při průchodu portem cosi prudce postrčilo vpřed tak, že musel udělat několik kro­ků, aby neztratil rovnováhu.</p>

<p>Dovnitř <emphasis>pandoogaluze </emphasis>Urizen vložil další port, který Roberta nasměroval do jiného vesmíru. Wolff nepochyboval o tom, že se co nevidět dozví, proč to udělal.</p>

<p>O tom, co se stane, když se pokusí projít portem zpět, si nedělal žádné iluze. Neměl však ve zvyku nic zanedbat, a proto se vrátil zpět k šestiúhelníku. Jak se dalo čekat, mohl do něj snadno vstoupit a ocitl se na druhé straně skály.</p>

<p>Port byl jednosměrný.</p>

<p>Kdosi za ním zakašlal a Wolff se s namířeným laserem prudce otočil.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>2</strong></p>

<p>Písčitá pláž tu nebyla a trávník končil přímo v moři. Zvíře, které se z něj, právě vynořilo, dřepělo několik stop od něj. Jak tak sedě­lo na velkých, okrouhlých a ochablých zadních tlapách, opatřených blanitými výčnělky, připomínalo ropuchu. Mělo zavalitý lidský trup a nafouklé břicho, jaké mívají posvícenské husy. Dlouhý a ohebný krk byl zakončen lidskou hlavou. Plochý nos dělily dvě úzké štěrbiny. Z ústních koutků visely červené masité výrůstky. Oči byly velké a me­chově zelené. Uši chyběly. Hlavu i celé tělo pokrývala tmavě modrá olejovitá srst.</p>

<p>„Jadawine!“ řekl tvor. Hovořil prastarým jazykem Vladařů. „Jadawine! Nezabíjej mě! Cožpak nevíš, kdo jsem?“</p>

<p>Wolff byl překvapen, ne však tolik, aby se zapomněl ohlédnout. Bylo možné, že se zvíře pokouší odlákat jeho pozornost.</p>

<p>„Jadawine! Ty už nepoznáváš ani vlastního bratra?“</p>

<p>Wolff byl na rozpacích. Tělo, připomínající zpola mrože a zpola ropuchu, chybějící uši, modrá srst a rozpláclý nos takřka znemožňo­valy jakoukoli identifikaci. Také čas hrál určitou úlohu. Je-li tento netvor skutečně jeho bratrem, potom na něj za celá ta uplynulá tisí­ciletí zapomněl.</p>

<p>A přece, ten hlas… Wolff pátral v zapomenutých koutech paměti, jako když pes hledá starou kost. Že by snad…</p>

<p>Zavrtěl hlavou a znovu se rychle ohlédl na vysoké houští za zády. „Kdo jsi?“ zeptal se.</p>

<p>Netvor zasténal.</p>

<p>Wolff si pomyslel, že jeho bratr – pokud to vůbec je jeho bratr –musí být v tomto těle uvězněn jistě již velmi dlouho, protože Vladaři neměli ve zvyku sténat.</p>

<p>„Ty mě také chceš zapřít? Tak jako ti ostatní? Zahnali mě kameny, týrali mě, vysmívali se mi, uráželi, říkali mi, že…“</p>

<p>Tvor spráskl ploutve, obličej se mu zkřivil a z jeho mechově zele­ných velkých očí se na modré skráně řinuly slzy. „Ó, Jadawine, nebuď jako oni! Tebe jsem měl vždycky nejraději, tebe jsem měl rád. Nebuď tak krutý jako ti ostatní!“</p>

<p>Ti ostatní, uvědomil si Wolff. Před ním se sem dostali i ostatní.</p>

<p>Kdy?</p>

<p>„Nech toho tajnůstkaření,“ zvolal podrážděně. „Kdo jsi?“</p>

<p>Netvor se vztyčil na zadních tlapách, jeho mastná pokožka se zavlnila pod náporem svalů a udělal krok vpřed. Wolff necouvl, ale pevně na něj namířil laser: „Zůstaň, kde jsi. Tvé jméno!“</p>

<p>Tvor se zastavil, z očí se mu však nadále řinuly hojné slzy. „Jsi zlý jako všichni. Myslíš jen na sebe. Můj osud tě nezajímá. Mé utrpení, samota, muka, která musím snášet už tak dlouho – ach, tak dlouho – tě nijak nedojímají?“</p>

<p>„Snad by mě i dojaly, kdybych věděl, kdo jsi,“ odpověděl Wolff. „A kdybych věděl, co se ti přihodilo.“</p>

<p>„Ó, Vladaři Vladařů! Můj vlastní bratr!“ zvolal netvor. A se za-plesknutím posunul vpřed druhou blanitou tlapu. Napřáhl k Wolffovi mastnou ploutev, jako kdyby se nesměle pokoušel o přátelské gesto. Potom náhle znehybněl, s očima upřenýma na bod po Wolffově pra­vici. Ten hned uskočil stranou a při skoku se pootočil tak, aby zbraní současně mířil na tvora i na případného dalšího příchozího. Nikdo tam nebyl.</p>

<p>Tak, jak si to předem naplánoval, netvor skočil na Wolffa přesně v tom okamžiku, kdy uskakoval stranou. Zadní tlapy jej vymrštily vpřed jako prak. Kdyby se Wolff pouze ohlédl, obrovská masa by ho povalila. Tím, že byl natočen z boku, narazil na něj při letu jen konec pravé ploutve. Přesto jej ale náraz do levého ramene stačil prudce odhodit do strany, přičemž mu laser vypadl z ruky. Wolff byl sám o sobě mimořádně statný a silný. S přispěním vědeckých zna­lostí Vladařů si navíc výrazně urychlil nervové reakce a zdvojnásobil sílu svalů. Kdyby byl na jeho místě obyčejný Pozemšťan, přišel by nadosmrti o ruku a nebyl by schopen čelit druhému útoku netvora. Vodní tvor přistál na místě, kde před chvílí stál Wolff, pružně jako na pérách dopadl na zadní tlapy, zaprskal vzteky a zklamáním, otočil se a znovu skočil. To vše ve zlomku sekundy.</p>

<p>Wolffovi se podařilo udržet rovnováhu. Skočil po laseru. Nad hla­vou mu proletěl netvorův stín. Ozval se výkřik, po němž mu zalehlo v uších. Chytil však zbraň, několikrát se převalil a zvedl se. Tvor po něm mezitím znovu skočil. Robert uchopil hlaveň laseru do pravé ru­ky a jak ho velké tělo míjelo, zasadil mu strašlivý úder do hlavy. Po nárazu těžkého těla opět ztratil rovnováhu. Svalil se na záda. Netvor ležel obličejem k zemi a po jeho mroží hlavě se zvolna šířila krvavá skvrna.</p>

<p>Ozval se potlesk. Otočil se a na okraji vysokého houští, zhruba ve vzdálenosti třiceti yardů spatřil dvě lidské postavy. Byl to muž a žena a byli oblečeni jako Vladaři. Šli směrem k němu s prázdnýma ruka­ma. Jejich jedinými zbraněmi byly krátké meče zasunuté do pochev z hrubé kůže. Přesto Wolff zachovával nadále opatrnost. Když ušli asi dvacet yardů, nařídil jim, ať se zastaví. V té chvíli netvor zasténal a pohnul hlavou, nijak se však nepokoušel vstát. Wolff ustoupil tak, aby byl mimo dosah, kdyby znovu skočil.</p>

<p>„Jadawine!“ zvolala mladá žena. Mluvila okouzlujícím altem, kte­rý ve Wolffově nitru rozezněl řadu vzpomínek. Přesto, že ji neviděl již nejméně pět set let, hned ji poznal.</p>

<p>„Valo!“ řekl. „Co tu děláš?“ Otázka byla pochopitelně zbytečná: také ona nejspíš upadla do tenat, která nastražil jejich otec. Teď už poznal i muže: byl to jeho bratr Rintrah. Všichni tři tedy padli do stejné pasti.</p>

<p>Vala se na něj usmála a Robertovi znovu zabušilo srdce. Ze všech žen, které poznal, byla – až na dvě výjimky – Vala tou nejkrásnější: těmi výjimkami byly jeho milovaná Chryséis a nádherná Anana, další z jeho sester. Ananu však nikdy neměl rád tak jako Valu. Ani ji tolik nenáviděl.</p>

<p>Vala znovu zatleskala a řekla: „Výborně, Jadawine! Neztratil jsi sílu ani obratnost. Tenhle tvor je nejen podlý, ale i nebezpečný. Plazí se, sténá, pokouší se získat tvou důvěru a pak hop! Skočí ti po krku! Zabil by Rintraha, kdybych se tu včas neobjevila a neomráčila ho kamenem. Jak vidíš, už jsme si tu s ním užili.“</p>

<p>„Proč jste ho nezabili?“ podivil se Wolff.</p>

<p>Rintrah se usmál. „Cožpak nepoznáváš vlastního bratra, Jadawi­ne? Malého, hodného, půvabného Theotormona?“</p>

<p>„Páni!“ vykřikl Wolff. „Theotormon! Kdo mu to udělal?“</p>

<p>Na to nikdo neodpověděl a nebylo to ostatně ani zapotřebí. Tento vesmír patřil Urizenovi a jen on sám mohl jejich bratra takto promě­nit.</p>

<p>Theotormon zasténal a vstal. Položil si ploutev na krvavou skvrnu na hlavě, kýval tělem vpřed a vzad, probodával Wolffa zelenýma očima a v ústech bez hlesu převaloval kletby, které se neodvažoval vyslovit nahlas.</p>

<p>Wolff dodal: „Chcete mi namluvit, že jste ho ušetřili čistě z bratr­ské lásky? Na to vás znám až moc dobře.“</p>

<p>Vala vyprskla: „Ovšem, že ne! Myslela jsem, že by nám později mohl být užitečný. Je tu už dlouho a planetu určitě dobře zná. Jak vidíš, bratře Jadawine, je to zbabělec. Bál se o svůj život, neodvážil se vstoupit do Urizenova labyrintu, dřepěl raději na tomto ostrově a degeneroval tu společně se zdejšími domorodci. Když náš otec viděl všechny tyto známky nedostatku mužnosti, potrestal jej za zbabělost: zajal ho, dopravil do pevnosti Appirmatzum a změnil v odporného netvora. Ani pak se Theotormon neodhodlal projít portem, který spojuje vesmíry, a pátrat po Urizenově paláci. Žije raději zde jako samotář, opovrhuje sám sebou a nenávidí sebe i všechny ostatní živé tvory, zejména Vladaře.</p>

<p>Živí se ovocem, rybami a ptáky, které se mu podaří chytit. Čas od času zabije nějakého domorodce a sní ho za syrova. Ne, že bych snad zdejší obyvatele litovala: mají jen to, co si zaslouží. Jsou to synové a dcery jiných Vladařů, u kterých se, tak jako u Theotormona, proje­vila zbabělost. Prožili na této planetě nanicovatý život, zanechali tu potomky a zemřeli.</p>

<p>Urizen s nimi provedl totéž, co s Theotormonem: přenesl je do Appirmatzumu, změnil je v hnusné tvory a pak je sem dopravil zpět. Otec se domníval, že tím jejich nenávist vůči sobě zvýší natolik, že přece jen přemohou svou hrůzu, vydají se do jiných světů plných ná­strah a pokusí se proniknout do Appirmatzumu a pomstít se. Všichni jsou ale příliš zbabělí. Raději tu dál živoří, než aby zemřeli jako praví Vladaři.“</p>

<p>„Vidím, že toho o nedávných činech svého otce moc nevím,“ při­znal Wolff. „Kdo mně ale může zaručit, že vám mohu důvěřovat?“</p>

<p>Vala znovu vyprskla.</p>

<p>„Na tomto ostrově se ocitli všichni, kteří padli Urizenovi do pasti. Většina z nás je tu jen několik týdnů, Luvah se sem ale dostal už před půl rokem.“</p>

<p>„Kdo jsou ti ostatní?“</p>

<p>„Několik bratrů a bratranců. Kromě Rintraha a Luvaha jsou tu i tví bratři Enion a Ariston. A také bratranci Tharmas a Palamabron.“</p>

<p>Vesele se zasmála, ukázala na červené nebe a zvolala: „Díky naše­mu otci! Po tisíciletích krutého odloučení jsme zase pospolu. Žádný smrtelník by si nikdy nedokázal vymyslit šťastnější rodinné shromáždění!“</p>

<p>„Pořád ale ještě nevím,“ namítl Wolff, „proč bych vám měl dů­věřovat.“</p>

<p>Rintrah odpověděl: „Rozhodli jsme se uzavřít příměří. Urizena můžeme porazit jen tak, že se až na další zřekneme vzájemného sou­peření a spojíme se.“</p>

<p>„Pokud se pamatuji,“ řekl Wolff, „Vladaři příměří nikdy neuzavírali. Vzpomínám si, že podle mé matky se to stalo jen jednou; čtyři tisíce let před mým narozením, kdy Vladaře ohrozily Černé Zvony. Urizenovi se tedy povedly dva husarské kousky současně. Zajal osm Vladařů najednou a přinutil je, aby uzavřeli příměří. Kéž by už bylo brzy po něm.“</p>

<p>Wolff pak prohlásil, že je ochoten dodržovat příměří. Přísahal na velkého Eponyma Lose, otce všech Vladařů, že bude zachovávat všechny podmínky mírového ujednání tak dlouho, dokud po vzájem­né dohodě nebude příměří zrušeno nebo dokud kromě něj všichni nezemřou. Během přísahy si byl Wolff vědom, že při první příležitos­ti ostatní nebudou váhat a zradí jej. Vala a Rintrah to věděli také, a nedostatek důvěry byl tedy vzájemný. Dokud však budou postupovat současně, je malá pravděpodobnost, že by někdo z nějaké malicherné příčiny příměří porušil. K tomu, aby se z nich kdokoli odhodlal ke zradě, by musel mít pádný důvod a jistotu, že nebude potrestán.</p>

<p>Theotormon se ozval naříkavým hlasem: „Jadawine, bratře. Můj milovaný bratře, který jsi sám říkával, že mě máš rád a že mě budeš stále ochraňovat. Jsi jako ostatní. Chceš mi dělat bolest a zabít mě. Mě, svého bratříčka.“</p>

<p>Vala si směrem k němu opovržlivě odplivla. „Ty zbabělé a odpor­né zvíře! Nejsi ani Vladař, ani náš bratr. Proč se nepotopíš někam hluboko a nechcípneš tam, abychom už nikdy – ani my, ani žádný jiný tvor – nespatřili tvé chlupaté a potměšilé tělo? Ať se ryby přežerou tvé mrtvoly, nebude-li jim vadit, že tě znovu vyzvracejí!“</p>

<p>Theotormon, celý shrbený a se vztaženými ploutvemi, sklouzl šik­mo k Wolffovi: „Jadawine. Nedovedeš si představit, jak jsem trpěl. Nemůžeš se nade mnou smilovat? Tobě jsem vždycky věřil. Ty jediný jsi měl to, co jiní nemají: srdce a soucit, kterého ty ostatní nestvůry nejsou schopny.“</p>

<p>„Pokusil ses mě zabít,“ řekl Wolff. „A až usoudíš, že máš určitou naději, zkusíš to znovu.“</p>

<p>„Kdepak,“ ohradil se Theotormon s žalostným pokusem o úsměv. „V mých úmyslech se naprosto mýlíš. Myslel jsem, že raději žiju nudný život, než abych zemřel jako Vladař. Chtěl jsem ti jen vzít zbraně, abys mi nemohl provést nic špatného. Pak bych ti vysvětlil, co se mi přihodilo a proč jsem tady. Pochopil bys mě a utěšil tak jako tenkrát, když jsi ještě jako chlapec žil v paláci našeho otce a já byl tvůj nejmladší bratříček. Tak jsem to chtěl udělat: všechno ti vysvětlit a získat si tvou náklonnost, ne nenávist. Nechci ti udělat nic zlého. To ti přísahám na jméno Lose.“</p>

<p>„To se ještě uvidí,“ řekl Wolff. „Teď ale zmiz.“</p>

<p>Theotormon se kolébavě vzdálil. Když došel ke břehu, otočil se a začal na Wolffa sprostě pokřikovat. Ten zvedl laser s úmyslem, že jej trochu postraší. Netvor krátce mlaskl, zamával dlouhými zadními tlapami a jako obrovská ropucha se ponořil do modrých vod. Na povrchu se už neukázal. Wolff se zeptal Valy, jak dlouho vydrží pod vodou.</p>

<p>„Nevím. Snad půl hodiny. Pochybuji však, že zadržuje dech. Nej­spíš se teď ukrývá v některé dutině mezi kořeny a vaky, které tvoří základnu ostrova.“</p>

<p>Vala prohlásila, že by se měli vrátit k ostatním. Během cesty lesem obrovitých křovin mu Vala vyložila vše, co věděla o složení tohoto vesmíru.</p>

<p>„Jistě jsi už zjistil, že obzor tu leží velmi blízko. Planeta má prů­měr zhruba 3470 kilometrů.“ (Asi jako Měsíc, řekl si Wolff.) „Přesto tu gravitace není o nic menší než ve světě, kde jsme se narodili.“ (Je tedy o něco větší než na Zemi, usoudil Wolff.) „Gravitační pole nad vrstvou ovzduší náhle mizí,“ pokračovala Vala, „a obklopuje te­dy planetu v úzkém pásu. Na všech ostatních planetách je to ostatně zhruba stejné.“</p>

<p>Wolffa to nepřekvapilo. Vladaři dokázali se svými planetami pro­vádět věci, o nichž se Pozemšťanům zatím ani nesnilo.</p>

<p>„Celá planeta je pokryta vodou.“</p>

<p>„A co tenhle ostrov?“ zeptal se Wolff.</p>

<p>„Plave. Vznikl z měchýřnaté řasy, která roste na mořském dně. V polovině vývoje se začne nafukovat plynem produkovaným určitým druhem baktérií a část se promění ve vak plynu. Její kořeny se uvolní a rostlina stoupá k povrchu. Kořeny a výhonky rostliny se prodlu­žují a proplétají se s výhonky jiných exemplářů téhož druhu. Vzniká kompaktní rostlinná hmota. Svrchní části rostlin odumírají, kdežto dolní části neustále dorůstají. Horní vrstva se rozkládá a vytváří pů­du. Přilétají ptáci a ukládají na ni své exkrementy. Spolu s výkaly tu zanechávají semena rostlin z jiných ostrovů. Tak vzniká kapradí i ostatní vegetace.“ Ukázala na skupinku bambusu podobných keřů.</p>

<p>„Kde se ale berou ta skaliska?“ zeptal se Wolff.</p>

<p>V houštinách rostlin, jejichž stvoly se podobaly bambusu, ležely tu i tam bělavě zbarvené balvany o průměru asi dvanáct stop.</p>

<p>„Plynné měchýře, které vytvářejí ostrovy, nejsou jediným typem plovoucích vaků. Jiný druh se zachycuje na podmořských skalách a po jejich uvolnění je vynáší na hladinu. Domorodci po nich pátrají, a nejsou-li příliš velké, dopravují je na ostrovy. Skaliska vábí ptáky <emphasis>ga</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>zhoo </emphasis>a domorodci <emphasis>garzhooy </emphasis>zabíjejí nebo si je ochočují.“</p>

<p>„A co pitná voda?“</p>

<p>„Voda v moři je sladká.“</p>

<p>Mezerou v bujném porostu nafialovělých, žlutě pruhovaných kap­radin a po pás vysokých křovin obtěžkaných množstvím bobulí spatřil Wolff na obzoru ohromný černý oblouk. Šedesát vteřin nato se už nad obzor zvedala temná koule.</p>

<p>„Náš měsíc,“ řekla Vala. „Tady je všechno naopak. Slunce tu není a světlo přichází přímo z oblohy. O noc, či spíše o malé zatemnění se nám stará měsíc. Sice se jen trochu zešeří, pořád je to ale lepší než nic.</p>

<p>Později uvidíš planetu Appirmatzum. Je umístěna v centru to­hoto vesmíru a kolem ní krouží pět dalších planet. Ty uvidíš také – jsou černé a zakrývají oblohu stejně jako tento měsíc.“ Wolffa zajímalo, kde získala všechny tyto vědomosti. Odpovědě­la, že je má od Theotormona, který jí je pověděl jen velmi nerad. Hodně se toho dozvěděl v době, kdy byl Urizenovým vězněm. Nej­prve jim nechtěl říci vůbec nic, protože je to sobecké a skoupé zvíře. Když ho však jeho bratři, sestry a bratranci chytili a použili vhodné přesvědčovací metody, přinutili ho k řeči.</p>

<p>„Většina jizev se mu už zahojila,“ dodala se smíchem Vala.</p>

<p>Wolffa napadlo, zda Theotormon přece jen nemá dobré důvody pro to, aby je chtěl zabít. Ostatně, odpovídá vůbec pravdě to, co mu Vala pověděla o jejich vzájemných vztazích? Wolff se rozhodl, že si o tom příležitostně s Theotormonem promluví, samozřejmě z patřičné vzdálenosti.</p>

<p>Vala se náhle zarazila a uchopila jej za paži. Už už se chystal, že se jí vymaní, protože se obával nějaké lsti, všiml si však, že ustaraně vzhlíží k obloze a Rintrah také.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>3</strong></p>

<p> Obrovské kapradiny, vysoké až šedesát stop, částečně zakrývaly předmět, který se objevil na nebi. Podle Wolffova odhadu byl více než čtvrt míle široký a asi míli dlouhý, měl tloušťku téměř padesáti stop a pohyboval se zhruba padesát stop nad zemí. Poháněl ho zřejmě vítr a plul nazdařbůh bez kompasu. V tomto světě bez slunce světové strany ostatně nic neznamenají.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se.</p>

<p>„Létající ostrov. Pospěšme si. Musíme se dostat do vesnice, než začne útok.“</p>

<p>Wolff se rozběhl za ostatními. Chvílemi zvedal hlavu a prohlížel si aeronesus, částečně ukrytý za vysokou vegetací. Rychle klesal smě­rem k opačnému konci ostrova. Robert dohonil Valu a zeptal se jí, jak s ním mohou jeho obyvatelé manévrovat. Vala mu odpověděla, že používají ventily, jimiž vypouštějí vodík z obrovských vaků. Na ope­raci se podílí téměř veškeré osazenstvo ostrova, protože každý ventil se ovládá ručně. Při sestupu se navigace účastní všichni obyvatelé.</p>

<p>„Jak ho řídí?“</p>

<p>„Každý vak s vodíkem má vypouštěcí otvor. Chtějí-li <emphasis>abutalové </emphasis>s ostrovem odbočit určitým směrem, vypustí plyn ze skupiny vaků upevněných na opačné straně. Reakční síla není sice velká, ale domo­rodci jsou obratní. Musejí ovšem počítat i se vzdušnými proudy, a tak se jim manévrování leckdy nepodaří. <emphasis>Abutalové </emphasis>na nás zaútočili už dvakrát a pokaždé přitom náš ostrov minuli. Svůj let zpomalují pomocí kotev – jsou to lana zatížená velkými kameny. Při prvním útoku přistáli na vodě vedle ostrova, a napadli nás proto po moři. Neúspěšně.“</p>

<p>Zmlkla, zvedla hlavu a vykřikla:</p>

<p>„Ó, Los nás ochraňuj, to jsou Ilmawirové!“</p>

<p>Wolff měl v první chvíli dojem, že těch padesát malých předmětů, které se právě oddělily od ostrova, jsou letadla. Když zakroužily, aby nabraly vítr, zjistil, že to jsou kluzáky. Křídla měla rozpětí asi padesát stop, byla bledá a průsvitná a jejich hrany měly široké zářezy. Spodní plochy zdobil obraz oka se dvěma zkříženými šavlemi. Trup tvořil obyčejný červeně natřený rám. Směrové kormidlo a výškové klapky byly také červené. Pilot seděl v proutěném koši, který byl zavěšen před těžištěm. Letoun měl zaoblenou špici, která vybíhala do jakési ostruhy o délce zhruba dvaceti stop. Jako narvalí roh, řekl si Wolff. Později se dozvěděl, že ostruhy skutečně pocházejí z jednoho druhu ryb.</p>

<p>Přímo nad hlavou jim přeletěl kluzák a chystal se přistát v určité vzdálenosti před nimi. Wolff si prohlédl pilota v koši. Měl rezavé vla­sy, dlouhé alespoň třicet centimetrů, a vyčesané svisle vzhůru. Byly husté a lesklé a byly pravděpodobně napuštěné nějakým tužidlem. Obličej měl pomalován jako Indián červenými a zelenými kruhy, krk a odhalené části ramen mu pokrývaly černé klikaté proužky.</p>

<p>„K vesnici máme ještě osm set metrů,“ poznamenala Vala. „Leží na opačném konci ostrova.“</p>

<p>Wolff by rád věděl, proč ji osud vesnice tolik zajímá. Odkdy se Vladaři starají o druhé? Vala mu vysvětlila, že pokud se Ilmawirům podaří přistát, povraždí do jednoho všechny obyvatele ostrova. Potom zde ponechají své vlastní lidi a založí kolonii.</p>

<p>Ostrov nebyl úplně rovný. Vlivem nerovností v rostlinné půdě se na něm postupně vytvořilo několik rozptýlených pahorků. Wolff vy­stoupil na jeden z nich, jehož vrcholek vyčníval nad okolní kapradiny. <emphasis>Aeronesus </emphasis>byl teď ve výšce patnácti metrů a pomalu klesal k ves­nici. Tu tvořila asi stovka chatrčí z vějířovitých větví, podobných úlům. Chránila ji ohrada vysoká šest metrů. Byla postavena z ka­menů, bambusu, větví kapradin a jakýchsi bělavých kůlů, což byly nejspíše kosti nějakého obrovského mořského živočicha.</p>

<p>Uvnitř ohrady byli shromážděni muži a ženy, několik skupin vy­zbrojených oštěpy, luky a šípy však vyčkávalo také venku.</p>

<p>Za vesnicí bylo přístaviště, vybudované z bambusu. Podél břehu kotvily další lodě nejrůznějšího tvaru a velikosti.</p>

<p>Spodní část létajícího ostrova tvořil těsný propletenec rostlinných kořenů. Robert v něm přesto zahlédl několik otvorů, z nichž v pravi­delných intervalech vyletovaly velké ploché kameny, bílé jako sádra, uvázané k dlouhým rostlinným provazcům. Kameny padaly většinou do vody a létající ostrov je pak táhl za sebou tak dlouho, dokud nenarazily na břeh. Některé uvízly v přístavu.</p>

<p>Jiné se zachytávaly za ohradu, vystavěnou z různorodého materiá­lu, většina jich však dopadala na zem, bořila chatrče, odskakovala a ničila vše, co jim přišlo do cesty.</p>

<p>Vesnici současně zaplavoval déšť rozmanitých střel. Otvory bez ustání chrlily šípy, oštěpy, kamení a hořící předměty. Domorodci pa­dali, chatrče začínaly hořet. Zapálené předměty vybuchovaly a šířily kolem sebe hustý černý kouř.</p>

<p>Ani obránci však nezůstávali nečinní. Z velké stavby uprostřed vesnice vyšla skupina mužů a žen, kteří nesli podivné hruškovité útvary. Zapalovali je a vyhazovali do výšky. Útvary stoupaly vířivě vzhůru k základně létajícího ostrova a mnohé z nich se zde zachytily za kořeny. Potom vybuchovaly a rychle kolem sebe šířily oheň.</p>

<p>Střecha jedné chatrče se nadzvedla a byla odhozena stranou. Stě­ny se postupně sklápěly a utvořily na zemi květ s obrovskými plát­ky. Uprostřed chatrče se objevil prak, který měl tvar velkého luku. Byl v něm uchycen šíp, který se podobal ostruze upevněné na špici kluzáků. K šípu byl připevněn prstenec tvořený vaky se zapálenými rostlinami. Lano, které napínalo prak, obránci uvolnili. Šíp vystřelil spirálovitě vzhůru a zabořil se hluboko mezi kořeny létajícího ostrova.</p>

<p>Obsluha praku začala lano znovu napínat. Z otvoru létajícího ostrova vyskočil muž a brzy za ním deset dalších. Snášeli se na pri­mitivních padácích. Jejich pád brzdil svazek rostlinných vaků přivá­zaných k řemenům, které měli sepnuté kolem prsou a pod rameny. Prvního abutala zasáhl šíp ještě dříve, než dopadl na zem, také tři další byli usmrceni.</p>

<p>Sedm zbývajících útočníků přistálo několik metrů od praku. Svlékli řemeny, které i s vaky vyletěly rychle vzhůru. To už je ale obklíčili obránci. Ilmawirové bojovali tak udatně, že se jeden z nich dostal až k praku, a teprve tam se zhroutil, proboden dvěma oštěpy.</p>

<p>Létající ostrov, hnán větrem, se začínal vesnici vzdalovat. Útočníci z něj shodili velké množství lián zatížených kameny, z nichž některé se pevně zachytily o ohradu a nepřetrhly se. Další lana dopadla mezi obrovité kapradiny a kolem lodyh a kmenů se stáhly velké smyčky.</p>

<p>Postup ohromné masy tak byl v přední části přibržděn a ostrov se začal pomalu natáčet. Mezitím již přistály – ovšem ne vždy hladce – všechny kluzáky. Rostlinstvo tu rostlo velmi hustě, a některé se proto rozbily o divokou vegetaci, jiné poskakovaly z větve na větev, až nakonec zůstaly viset ve výšce a jejich pilot zahynul nebo vypadl na zem.</p>

<p>Ze svého místa však Wolff viděl nejméně dvacet nezraněných letců, kteří si nyní razili cestu džunglí. A o kus dál jistě postupují další.</p>

<p>Zaslechl, jak na něj kdosi volá. Vala se vrátila a stála teď u paty pahorku.</p>

<p>„Co tu děláš?“ zeptala se vztekle. „Ať chceš nebo ne, musíš se k nám přidat, Jadawine. Jinak tě <emphasis>abutalové </emphasis>podříznou.“</p>

<p>„Ovšem,“ souhlasil Wolff a sestoupil dolů. „Chtěl jsem jen nej­dříve zjistit, co se vlastně děje. Nemám ve zvyku slepě se vrhat do každé bitky…“</p>

<p>„Vidím, že jsi stále stejně prohnaný a opatrný. No co! Z toho je alespoň vidět, že nejsi zase takový hlupák, jak jsem si původně myslela. Věř mi ale, Jadawine, že mě potřebuješ zrovna tak, jako já potřebuji tebe. Sám se z téhle kaše nedostaneš.“</p>

<p>Šel za ní a brzy se dostali k místu, kde se za velkým křoviskem krčil Rintrah. Dal jim znamení, ať nedělají hluk. Když se dostali až k němu, Wolff se podíval, kam jim Rintrah ukázal. Ani ne dvacet metrů od nich stálo pět <emphasis>abutalů. </emphasis>Z polámaného houští po levé stra­ně vyčnívala záď poškozeného kluzáku. Všichni válečníci měli malé kulaté kostěné štíty a kostěné oštěpy, opatřené bambusovou špicí. Mnozí nesli navíc luky a šípy. Luky byly vyrobeny z jakéhosi rohu, byly krátké a na koncích ohnuté. Skládaly se ze dvou částí, které byly zasunuté do středového držadla, zhotoveného z dutého rohu. Útočníci byli příliš daleko, než aby mohl slyšet, co si povídají.</p>

<p>„Jaký má dosah tvůj laser?“ zeptala se Vala.</p>

<p>„Zabíjí na padesát stop. Do dalších dvaceti stop pak způsobuje popáleniny třetího stupně a nad tuto vzdálenost jeho účinnost klesá.“</p>

<p>„Tak na co čekáš? Můžeš vyřídit všech pět najednou. Ani si ne­uvědomí, co se s nimi děje.“</p>

<p>Wolff si povzdechl. Byly doby, kdy by ho Vala nemusela pobízet. Útočníci by byli mrtví už dávno a katovskou práci by z preventivních důvodů možná dokončil i na Vale a Rintrahovi. Jenže teď už nebyl Jadawinem: stal se z něho Robert Wolff. To Vala nemůže pochopit, a i kdyby to pochopila, bude jeho váhání považovat za slabost. Nechtěl zabíjet, pochyboval však, že existuje nějaký jiný způsob, jak překazit útok <emphasis>abutalů. </emphasis>Vala je zná a má asi pravdu. Musí se k ní přidat, ať se mu to líbí nebo ne.</p>

<p>Za jeho zády se ozval řev. Wolff padl na břicho, zvedl hlavu a ve vzdálenosti ani ne čtyřiceti stop spatřil další tři <emphasis>abutaly. </emphasis>Vyrazili z kapradí a teď se zdviženými oštěpy divoce zaútočili.</p>

<p>Zamířil a stiskl obdélníkový výstupek na hlavni laseru. Po tělech tří válečníků přejel oslnivě bílý paprsek. Rostliny v jejich blízkosti začaly doutnat. Všichni tři muži padli tváří k zemi, upustili oštěpy a už se nepohnuli.</p>

<p>Wolff se zvedl do kleku a rychle se otočil. Mířili na něj dva lučišt­níci. Ty zabil nejdříve a potom skolil i tři zbývající. Zůstal v předklo­nu a nejdříve se přesvědčil, zda výkřiky nepřivolaly žádného dalšího <emphasis>ab</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>tala. </emphasis>Bylo slyšet jen šumění větru ve větvích a hluk boje, který probíhal v blízkosti vesnice.</p>

<p>Z pachu spáleného masa se mu dělalo špatně. Vstal a postupně si prohlédl osm zabitých nepřátel. Všichni byli na místě mrtví, ra­ději se však o tom přesvědčil na vlastní oči. Paprsek každého téměř přeřízl. Kůže na okrajích byla hrůzně nafouklá a pokrytá do černa zpečenou krví. Rány takřka nekrvácely, protože energie, kterou tě­lo pohltilo, spálila plíce i vnitřnosti. Střeva se stáhla tak prudce, že vyvrhla veškerý obsah.</p>

<p>Vala hleděla na laser. Znala svého bratra až příliš dobře, a pro­to jej, přes svou zvědavost, nepožádala o svolení zbraň si podrobně prohlédnout. „Spoušť má dvě polohy,“ řekla. „Jaký má účinek, když se střílí naplno?“</p>

<p>„Paprsek prorazí ocelový pancíř o síle deseti stop,“ odpověděl Wolff. „Zdroj se však za šedesát sekund vyčerpá, kdežto při poloviční síle vydrží deset minut.“</p>

<p>Podívala se mu na kapsy a on se usmál. Nehodlal jí povědět, kolik si vzal s sebou zásobníků.</p>

<p>„Co se stalo s vašimi zbraněmi?“ zeptal se.</p>

<p>Vala zaklela: „Když jsme spali, někdo nám je ukradl. Nevím, zda to udělal Urizen nebo ten slizký Theotormon.“</p>

<p>Wolff zamířil k vesnici. Sourozenci se vydali za ním. Nad nimi se létající ostrov nořil do slabého stínu, který brzy zesílil, neboť nad obzor vyšel měsíc, zvěstující noc. Otvory v základně ostrova vyska­kovali další a další Ilmawirové, muži i ženy. Někteří zůstávali viset na svazcích velkých vaků pod ostrovem a hasili ohniska požáru. Drželi jakési koule, z nichž po stlačení prýštila voda.</p>

<p>„To jsou vodní živočichové,“ vysvětlovala Vala. „Obojživelníci. Na pevné zemi se pohybují tak, že vystřikují pramínek vody, který je pohání vpřed.“</p>

<p>Wolff nařídil laser na maximum. Pokaždé, když se dostali do blíz­kosti lana, které se zachytilo ve větvích nebo bylo přivázáno ke ka­menné kotvě, přesekl je. Třikrát narazili na nepřítele a v takovém případě střílel polovičními dávkami. Když nakonec došli do vesnice, bylo již čtyřicet kotev volných a dvacet dva <emphasis>abutalů </emphasis>bylo mrtvých.</p>

<p>„Máme štěstí, že jsi se tu objevil,“ řekla Vala. „Bez tvé pomoci bychom se jim asi neubránili.“</p>

<p>Wolff pokrčil rameny. Vysunul z laseru prázdný zásobník a na­hradil ho plným. Zbývalo mu už jen šest válečků a za těchto okolností mu asi dlouho nevydrží. Neměl však na vybranou.</p>

<p>V místech, kde vesnice nesousedila s mořem, ji obléhalo asi deva­desát <emphasis>abutalů. </emphasis>Ti, jimž se podařilo přistát uvnitř ohrady, byli zřejmě z boje vyřazeni, obránci ale museli bojovat s nesčetnými ohnisky po­žáru. Nicméně další útok ze vzduchu, jak se zdálo, nehrozil. Velký počet kotevních lan ostrova Ilmawirů se přetrhl a vítr jej pomalu unášel stranou; kdyby ho nezadržovala ještě stovka dalších provazců a lián, byl by už dávno pryč.</p>

<p>Wolff a jeho přátelé se rozestavili na pahorku v blízkosti vesnice. Na jeho vrcholku se tyčily čtyři kamenné modly, které jim snad po­skytnou úkryt před šípy. Wolff nastavil laser na maximální intenzitu a tenký svazek energie smetl skupinu náčelníků, kteří stáli na jediné viditelné vyvýšenině nad vesnicí. Po chvíli si <emphasis>abutalové </emphasis>uvědomili, co se děje. Polovina přestala obléhat vesnici a shromáždila se pod pahorkem, na kterém byl Wolff. Brzy se všude kolem hrozivě ježily šípy a oštěpy.</p>

<p>„Teď už se budou muset jenom bránit,“ řekla Vala. „Asi to ještě nevědí, ale co nevidět na to přijdou. A to pro nás bude dobré znamení. Je totiž možné, že…“</p>

<p>Na chvíli se odmlčela. Wolff srazil tři muže, kteří přibíhali a chtěli se ukrýt za terénní vlnu. „Je možné co?“ zeptal se.</p>

<p>„Náš milovaný otec nám zde na ostrově zanechal zprávu. Vybízí nás k návštěvě svého paláce. Naší pravděpodobně jedinou šancí je objevit port, který tam vede. Ten však na tomto ostrově není.</p>

<p>Podle Urizenovy zprávy jsou kdesi na jiném ostrově umístěny dva porty. Takže mě napadlo…“</p>

<p>Rozlehl se řev a první řady <emphasis>abutalů </emphasis>zaútočily na pahorek. Kryli je lučištníci, kteří vystřelovali až třicet šípů najednou. Vala se s Rintrahem ukryla za jednu kamennou modlu. Wolff se jen s těžkým srdcem odhodlal k další střelbě, přesto však zamířil nad hlavami první řady útočníků. Bílý paprsek opsal široký oblouk a ze spálených rostlin a spáleného masa se zvedl kouř. Lučištníci předtím vystoupili z úkrytů, aby mohli lépe mířit, a většina jich nyní padla.</p>

<p>Kolem Wolffa hvízdaly střely, narážely na kamenné modly a od­skakovaly od nich. Jeden šíp ho škrábl na rameni, druhý se odrazil od kamene a proletěl mu mezi nohama. Potom střelba ustala. <emphasis>Abutalo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vé </emphasis>ucítili pach spáleného masa, všimli si velkých ztrát mezi střelci a zakolísali. Wolff jich zabil ještě několik a ostatní utekli do džungle.</p>

<p>„Co jsi to říkala?…“ zeptal se a otočil se k Vale.</p>

<p>„Zůstaneme-li na tomto ostrově, potom můžeme hledat třeba celá tisíciletí a nikdy nespatříme ten správný ostrov. Tak si to možná náš otec představoval. S potěšením se bude dívat, jak den co den hlouběji zabředáme do marného pátrání a do krvavých hádek, které dlouhé spojenectví určitě mezi námi vyvolá. Kdybychom se však dostali na <emphasis>abutu, </emphasis>mohli bychom se pohybovat rychleji, a značně tak rozšířit okruh pátrání…“</p>

<p>„To není špatný nápad,“ poznamenal Wolff. „Jak chceš ale abu­taly přesvědčit, aby nás. vzali na svůj ostrov? A co nám zaručí, že nás při první příležitosti nezmasakrují?“</p>

<p>,,Už jsi asi zapomněl, čeho všeho je tvá sestřička vůbec schop­na. To si už, můj bývalý miláčku, nepamatuješ na mé přesvědčovací Umění?”</p>

<p>Zvedla se a zavolala do džungle, která teď byla tichá a opuštěná. Chvíli počkala, ale nikdo neodpovídal. Opakovala svou výzvu. Br­zy nato vyšel zpoza obrovského keře jeden z náčelníků. Byl vysoký, mohutný a určitě nebyl starší než třicet let. Pod barevnými kruhy, které měl namalované na obličeji, se skrývaly harmonické rysy. Krk a ramena mu pokrývaly černé pruhy a na široké hrudi měl namalován obraz mořského ptáka. Byl to <emphasis>iiphtarz, </emphasis>odznak velitele letky kluzá­ků. Několik kroků za ním šla jeho žena, oblečená do krátké suknice z červených a modrých per. Rudé vlasy měla sepnuté do vrkoče a ob­ličej ozdobený zelenými a bílými kosočtverci. Na krku měla zavěšený náhrdelník z kůstek, na prsou namalovaného <emphasis>iiphtarze </emphasis>a na břiše tři soustředné kruhy: černý, karmínový a žlutý. Podle zvyku <emphasis>abutalů </emphasis>doprovázela svého muže do boje. Kdyby zemřel, její povinností bylo zaútočit na jeho nepřítele a buďto jej skolit, nebo přitom zemřít.</p>

<p>Oba vystoupili na pahorek až k místu, kde jim Wolff nařídil, aby se zastavili. Vala si vzala slovo a muž se začal usmívat. Jeho žena však během rozhovoru stále hleděla upřeně na Valu a tvářila se čím dál tím nenávistněji.</p>

<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>4</strong></p>

<p>Velitel Dugarnn ustoupil teprve tehdy, až mu v několika poža­davcích vyhověli. Odmítl odletět z ostrova a neodnést si alespoň část kořisti, kterou tu Ilmawirové chtěli získat. Vala mu bez váhání slíbila, že se všechna domácí zvířata z vesnice (ondatry a malí lachtani) sta­nou jeho válečnou kořistí. <emphasis>Abutalové </emphasis>budou kromě toho moci zohavit a skalpovat mrtvoly svých nepřátel.</p>

<p>Obyvatelé ostrova, kteří si říkali Friiqanové, proti těmto článkům smlouvy protestovali. Wolff jejich náčelníkům vysvětlil, že když je nepřijmou, bude válka pokračovat, ovšem Wolff do ní tentokrát ne­zasáhne. Friiqanové chtě nechtě souhlasili. <emphasis>Abutalové </emphasis>pak ve vesnici sebrali vše, co mělo v jejich očích nějakou hodnotu.</p>

<p>Ostatní Vladaři – Luvah, Enion, Ariston, Tharmas a Palamabron – byli v okamžiku útoku ve vesnici. Příchod Wolffa je velmi překvapil a při pohledu na laser nedovedli skrýt závist. Jenom Luvah byl rád, že jej vidí. Luvah byl ze všech nejslabší, měl pískově světlé vlasy a nesmírně jemné rysy, s výjimkou úst, která byla velká a odulá. Měl sytě modré oči a na nose a částečně i na tvářích matné, stěží viditelné pihy. Sevřel Wolffa do náruče a v koutku očí se mu dokonce zalesk­la slza. Wolff se nebránil, protože nevěřil, že by Luvah byl schopen toho využít a vrazit mu dýku do zad. V dětství bývali stále spolu a měli hodně společných rysů: oba měli velkou představivost a nechá­vali vždy druhé říkat a dělat, co chtějí. Faktem je, že Luvah nikdy nepěstoval neblahý sport Vladařů, který spočíval ve snaze olupovat nebo zabíjet jiné Vladaře.</p>

<p>„Jak to, že se našemu otci podařilo tě vystrnadit z tvého pohodl­ného a bezpečného vesmíru?“ otázal se jej Wolff.</p>

<p>„Asi bych se tě mohl zeptat na totéž,“ odpověděl Luvah s úsměvem. „Možná, že stejný trik použil i u tebe. Vyslal ke mně posla, šesticípý <emphasis>pandoogaluz, </emphasis>který prohlásil, žes jej vytvořil ty. Pozval mě k tobě na návštěvu, protože se prý cítíš osamělý a chceš si promluvit s někým z rodiny, kdo tě netouží zavraždit. Uvěřil jsem mu a po něko­lika bezpečnostních opatřeních, která jsem považoval za dostačující, jsem odešel ze svého vesmíru. Prošel jsem portem, o němž jsem se domníval, že vede k tobě, a ocitl jsem se na tomto ostrově.“</p>

<p>Wolff pomalu pokýval hlavou a řekl:</p>

<p>„Jsi stále stejný, bratře Luvahu. Neopatrný a příliš impulzivní. Lichotí mi však, že jsi se vystavil nebezpečí jen proto, abys mě mohl navštívit. Jenže…“</p>

<p>„Já vím. Měl jsem být opatrnější a předem se přesvědčit, že jsi posla skutečně stvořil ty. Za jiných okolností bych to také udělal. <emphasis>Pandoogaluz </emphasis>se však u mne objevil právě ve chvíli, kdy jsem myslil na tebe a toužil tě znovu uvidět. Jak jistě víš, i my, Vladaři, máme své slabé chvilky.“</p>

<p>Wolff se na okamžik odmlčel. Díval se, jak nadšení Ilmawirové od­nášejí drůbež, zvířata, náhrdelníky a ozdoby z jantaru. Řekl ponurým hlasem: „Situace, ve které jsme se ocitli, je mnohem kritičtější, než všechno, co jsme až dosud prožili, bratře Luvahu. Nejnebezpečnější je ovšem stále Urizen, ti, na nichž jsme teď shodou okolností závis­lí, jsou však téměř tak nebezpeční jako on. Naše bdělost nesmí ani na chvíli polevit. Navrhuji, abychom drželi spolu. Když budu spát, budeš bdít. Když budeš ty odpočívat, já budu hlídat.“</p>

<p>Luvah se slabě usmál: „A i ve spánku mě budeš jedním okem sledovat, že ano, bratříčku?“</p>

<p>Wolff se zamračil a Luvah rychle dodal: „Nezlob se, Jadawine. Ty i já jsme se tak dlouho udrželi naživu jen proto, že jsme nikdy nikomu úplně nedůvěřovali. A zkušenost nám dala za pravdu. Je to smutné pomyšlení, že jsme si kdysi všichni, jak tu jsme, bratři, sestry i bratranci, hráli, studovali a žili pospolu ve vší nevinnosti. A přece jsme dnes smečkou vlků chystajících se navzájem sežrat. Ptám se tě: proč? Proč? Řeknu ti to. Protože Vladaři jsou blázni. Považují se za bohy, ale ve skutečnosti to jsou jen lidé, kteří nestojí za víc než divoši z tohoto ostrova. Jenom náhodou se stali dědici mocné civilizace, vědy a techniky, kterou používají, aniž by chápali její principy. Jsou to nevzdělané a kruté děti, do jejichž rukou se dostaly hračky schopné vytvářet a ničit celé vesmíry. Moudří a úctyhodní vědci, kteří tyto hračky vytvořili, jsou už dávno pryč. S nimi zmizela i věda a vědění. A jejich kosmická moc ztratila svůj původní účel a začala se používat k ubohým a sobeckým účelům.“</p>

<p>„To všechno já vím, bratře,“ odpověděl Wolff. „Možná i lépe než ty, protože svého času jsem byl právě tak krutý a sobecký jako všichni ostatní. Přihodila se mi však zvláštní věc, kterou ti budu jednou vyprávět. Změnila mě – jak doufám – v humánnějšího člověka. V člověka, kterého ze všech Vladařů dokážeš ocenit jenom ty.“</p>

<p>Ilmawirové mezitím spustili s létajícího ostrova zatížené rostlinné vaky, které připomínaly obrovské balóny. Dole k nim přivázali kořist a vaky pak stoupaly podél lan k otvorům na spodní straně ostrova. Stejnou cestu absolvovaly i kluzáky, které se daly opravit. Když abu­talové pobrali ve vesnici všechno, co je zaujalo, vystoupili také. Wolff si navlékl řemeny, k nimž byly uvázány dva vaky, a stoupal vzhů­ru podél vodícího lana. V jedné ruce držel laser, protože teď měli <emphasis>abut</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lové </emphasis>příležitost se jich zbavit s co nejmenší námahou. Nijak se však o to nepokoušeli. Když se dostal k otvoru, pomohly mu nahoru dvě ušklíbající se ženy. Sundaly mu řemeny a vaky uložily do velkého temného sálu, kde již bylo uskladněno množství jiných vaků.</p>

<p>Jakmile byli všichni Vladaři na palubě, zavedl je Dugarnn se svou ženou Sythaz po točitém schodišti do horní části ostrova. Schody byly vyrobeny z nesmírně lehkého, avšak velmi pevného materiálu, ten­kého jako papír. Byl zhotoven z tvrzených obalů vodíkových vaků. Na <emphasis>abutě </emphasis>hrála prvořadou roli váha předmětů a všechno zde bylo co nejlehčí. Jak Wolff později zjistil, byl těmito fakty ovlivněn i ja­zyk. I když základní slovník byl obdobou mateřského jazyka, objevila se v něm řada nápadných odlišností. Vznikly nové výrazy vystihu­jící váhu, tvar, velikost, pružnost, vodorovnou a svislou vzdálenost. Mají funkci klasifikátorů, které první osadníci neznali. Tyto klasifikátory se připojují ke všem podstatným jménům a prakticky i ke všem přídavným jménům. Kromě toho vznikla i podrobná námořní a vzduchoplavecká terminologie.</p>

<p>Schodiště vedlo šachtou proraženou v husté spleti kořenů. Když se z ní Wolff vynořil, ocitl se v jakémsi amfiteátru. Půdu pokrývaly velké desky z kůry a obklopovaly je tenké stěny vyrobené z obalů vaků, které byly pospojovány rostlinnými vlákny. Na palubě byla jen jedi­ná stavba. Byla to podlouhlá otevřená chýše se slaměnou střechou. Sloužila k odpočinku a k poradám a ukrývala množství plochých ka­menů, na nichž si jednotlivé rodiny vařily jídlo. Pobíhala zde volně drůbež a ondatry, v mělkém rybníčku uprostřed prostranství dováděli lachtani.</p>

<p>Sythaz, velitelova žena, jim ukázala, kde budou bydlet. Přidělila jim prosté pokojíky, které vznikly prořezáním spleti kořenů; jejich stěny tvořily tvrzené vaky. Z paluby do nich vedly úzké otvory a sestupovalo se do nich po pohyblivém žebříku. Osvětlovaly je otvory v palubě a lampičky na tulení olej. Daly se v nich udělat v jednom i ve druhém směru pouze dva kroky. Lůžka tvořily prohlubně ve stěně, které měly tvar rakví a byly vyloženy matracemi z lachtaní srsti. Většina činností se však ve dne i v noci odehrávala na „hlavní palubě“. S výjimkou velitelského můstku neskýtala <emphasis>a</emphasis><emphasis>butu </emphasis>žádné soukromí.</p>

<p>Wolff se domníval, že <emphasis>abutalové </emphasis>ihned uvolní kotvy a vydají se na cestu. Dugarnn mu vysvětlil, že je třeba ještě chvíli počkat. Než se ostrov vydá nad moře, musí nabrat větší výšku. Baktérie, které ve vacích uvolňovaly vodík, pracovaly na plné obrátky, protože byly dobře vyživovány, přesto však Dugarnn teprve po dvou dnech usoudil, že vaky jsou dostatečně plné, aby mohli bezpečně vyrazit.</p>

<p>Útok navíc způsobil mezi <emphasis>abutaly </emphasis>značný úbytek. Nezbylo jich tolik, aby mohli účinně manévrovat. Dugarnn proto navrhl opatření, které <emphasis>abutalové </emphasis>už dlouho nemuseli použít. Náhradou za své padlé si vzali Friiqany.</p>

<p>Dugarnn se ujistil, že jeho „hosté“ jsou ubytováni a pak sestou­pil na plovoucí ostrov. Wolff jej ze zvědavosti následoval. Vala je za každou cenu chtěla doprovodit. Robert nedokázal říci, zda byla ta­ké zvědavá nebo zda na něj prostě chtěla dohlédnout. Nejspíš byly správné oba důvody.</p>

<p>Dugarnn vysvětlil svou žádost náčelníkovi Friiqanů. Ten byl tak zničený, že jen mávl rukou na znamení, že je mu teď už všechno jedno. Dugarnn svolal ty, co zůstali naživu, a přednesl jim svou nabídku. K Wolffově překvapení se přihlásil velký počet dobrovolníků. Vala mu řekla, že i když jsou oba národy nepřátelské, Friiqané ztratili tvář a</p>

<p>raději se s <emphasis>abutaly </emphasis>spojí, než aby žili v hanbě. Pro mnoho mladých lidí měla vzduchoplavba navíc romantické kouzlo.</p>

<p>Dugarnn si dobrovolníky pozorně prohlédl a pak vybral ty, kteří se vyznamenali v boji. Vzal si více žen než mužů a z nich pak pře­devším ty, které měly děti. Následoval krátký rituál, který spočíval v tom, že každého nováčka lehce popálili na slabinách. Obvykle kaž­dého zajatého nepřítele mučili tak dlouho, dokud nezemřel; výjimku dělali jen u těch, kteří projevovali mimořádnou odvahu a lhostejnost k bolesti. Ti pak mohli být přijati za nové členy kmene.</p>

<p>V naléhavých případech, jako byl tento, však mučení ohněm bylo pouze symbolicky naznačeno.</p>

<p>Později, až se ostrov odpoutá, uskuteční se slavnostní iniciace, při níž každý nováček smísí svou krev s krví Ilmawirů. Tím se u Friiqanů potlačí veškerá touha po pomstě, protože pokrevní bratrství všichni považují za něco posvátného.</p>

<p>„Nejde jen o doplnění posádky, je tu i další důvod,“ podotkla Vala. „Domorodci – ti, co žijí na zemi i ti ze vzduchu – pěstují pří­buzenské sňatky. Aby se tomu zamezilo, přijímají mezi sebe občas zajatce.“</p>

<p>Začala dávat najevo svou náklonnost k Wolffovi a chodila všude s ním. Tak jako dříve, i teď mu říkala <emphasis>wivkrathe, </emphasis>což v řeči Vladařů znamená „miláčku“. Při každé příležitosti se ho dotýkala a jednou jej dokonce políbila na tvář. Wolff na to nereagoval. Ani po pěti stech letech nezapomněl, že ji kdysi miloval, ona toho využila a pokusila se jej zabít.</p>

<p>Vykročil směrem k portu, jímž se dostal na ostrov. Vala šla s ním. Když se ho zeptala na důvod, odpověděl, že si chce před odletem promluvit s Theotormonem.</p>

<p>„S tím odporným slizkým tvorem? Co tě na něm ještě může za­jímat?“</p>

<p>„Možná pár informací.“</p>

<p>Došli k portu. Theotormona nebylo nikde vidět. Wolff vykročil podél břehu a všiml si, že se půda občas pod jeho vahou propadá. V těch místech byl podklad ostrova zřejmě méně silný než jinde.</p>

<p>„Kolik je na planetě ostrovů a jak mohou být veliké?“ zeptal se.</p>

<p>„Nevím. Za tu dobu, co jsme zde, jsme potkali dva a Friiqané tvrdí, že je jich mnohem víc. Zmiňují se i o Matce Všech Ostrovů, jehož existenci znají jen z doslechu; měl by být poměrně rozlehlý. Je tu i mnoho létajících ostrovů, žádný však není větší než ostrov <emphasis>abut</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lů. </emphasis>Proč chceš ale mluvit o tom všem, když bychom si mohli povídat o daleko zajímavějších věcech?“</p>

<p>„O čem například?“</p>

<p>Obrátila se k němu a přistoupila tak blízko, že se jej její pootevře­né rty téměř dotýkaly. „Co kdybychom zapomněli na to, co se kdysi stalo? Je to už tak dávno. Byli jsme mladí a mnohem naivnější než jsme teď.“</p>

<p>„Pochybuji, že jsi se tolik změnila.“</p>

<p>Usmála se: „Co ty víš? Mohu ti dokázat, že jsem jiná.“</p>

<p>Objala Roberta a položila mu tvář na prsa.</p>

<p>„Jiná, až na jednu věc. Tenkrát jsem tě milovala a teď, když jsem tě znovu spatřila, uvědomila jsem si, že jsem tě nikdy nepřestala doopravdy milovat.“</p>

<p>„I když jsi se mě pokusila v posteli zavraždit?“ zeptal se Wolff.</p>

<p>„Ale miláčku! Myslela jsem, že mě podvádíš s Alagraadou, s tou odpornou a proradnou zmijí. Chceš mi zazlívat, že jsem šílela žárli­vostí? Víš přece, jak jsem sobecká.“</p>

<p>„Vím to velmi dobře.“ Odstrčil ji a dodal: „Už jako dítě jsi byla egoistka. Takoví jsou samozřejmě všichni Vladaři, ale nikdy ne tolik jako ty. Nechápu, jak jsem tě vůbec mohl mít rád.“</p>

<p>„Pse!“ vykřikla. „Miloval jsi mě, protože jsem Vala. Jsem Vala, slyšíš?“</p>

<p>Wolff zavrtěl hlavou: „Kdysi to snad byla pravda. Ale teď už ne. Už nikdy.“</p>

<p>„Takže miluješ jinou! Znám ji? Snad to není má sestra Anana, ta. pitomá vražedkyně!“</p>

<p>„Možná, že to je vražedkyně. Není však pitomá. Nepadla Urizenovi do pasti. Nikde ji tu nevidím. Nebo že by se jí něco stalo? Není mrtvá?“</p>

<p>Vala pokrčila rameny a odvrátila se. „Už tři sta let jsem o ní neslyšela. Z tvého chování je každopádně zřejmé, že ti na ní záleží. Na Anane! Kdo by to byl řekl?“</p>

<p>Wolff jí neodporoval. Zmínit se o Chryséis by bylo neopatrné, i když se s největší pravděpodobností ona a Vala nikdy nesejdou. Ovšem, proč zbytečně riskovat?</p>

<p>Vala se náhle obrátila čelem k němu: „A co se vůbec stalo s tou Pozemšťankou?“ zeptala se.</p>

<p>„S jakou Pozemšťankou?“ řekl Wolff, překvapen tím nenadálým útokem.</p>

<p>„S jakou Pozemšťankou?“ opakovala posměšně. „Mluvím o Chry­séis, o smrtelnici, kterou jsi před dvěma a půl tisíciletími unesl ze Země. Z města, jemuž místní lidé říkali Trója nebo tak nějak. Dal jsi jí nesmrtelnost a udělal z ní svou milenku.“</p>

<p>„Stejně jako z několika tisíců dalších. Proč tě zajímá právě ona?“</p>

<p>„Ó, já toho vím hodně. Že bys byl skutečně tak degenerovaný, jak se říká, bratře Wolffe-Jadawine?“</p>

<p>„Takže znáš i mé pozemské jméno, jemuž teď ostatně dávám před­nost. Co všechno jsi o mně ještě zjistila? A proč vlastně?“</p>

<p>„Považovala jsem vždy za svou povinnost být co nejlépe informo­vaná o tom, co dělají ostatní,“ odpověděla Vala. „Proto také jsem se tak dlouho udržela naživu.“</p>

<p>„Kdo tedy usmrtil tolik jiných Vladařů?“</p>

<p>Usmála se a hlas jí zesládl. „Nebudeme se přece hádat. Co kdy­bychom všechno smazali a začali od nuly?“</p>

<p>„Kdo se chce hádat? Ne, dokud minulost zůstane minulostí, není třeba na nic zapomínat. Vladaři si sice málokdy vzpomenou na pro­kázanou službu, na urážku však nezapomínají nikdy. Dokud mě tedy nepřesvědčíš o opaku, budu tě stále považovat za tutéž nádhernou Valu, možná ještě nádhernější než dříve, ovšem se stejnou černou a zkaženou duší jako předtím.“</p>

<p>Pokusila se o úsměv. „Byl jsi vždycky tak přímý. Snad proto jsem tě tolik milovala. A byl jsi skutečný muž. Nejlepší ze všech mých milenců.“</p>

<p>Čekala, že jí tu poklonu vrátí. Místo toho odpověděl: „Milence dělá láska. Kdysi jsem tě miloval. <emphasis>Kdysi.</emphasis>“</p>

<p>Odstoupil od ní a kráčel po břehu. Několikrát se ohlédl. Šla asi deset kroků za ním. Půda se pod jejich kroky čas od času bořila. Zpomalil a počkal, až ho Vala dohoní. „Pod povrchem musí být hodně dutin,“ řekl. „Jak bychom se mohli dovolat Theotormona?“</p>

<p>„Nevím. Máš pravdu, jsou tu jeskyně. Stářím nebo nemocí občas skupina vaků odumře nebo je sežere nějaká ryba, když na ně dostane chuť. Zůstane pak po nich dutina, alespoň po určitou dobu, než znovu zaroste vegetací.“</p>

<p>Wolff si tu informaci uložil do paměti pro případné pozdější využi­tí. Podzemí ostrova by se mohlo stát útočištěm, kdyby došlo k nejhor­šímu. Vala nejspíš uhádla jeho myšlenky – když žili spolu, nesmírně jej to popuzovalo – protože řekla: „Na tvém místě bych se tam ne­schovávala. Je tam plno masožravých ryb, které útočí i na člověka.“</p>

<p>„Jak to tedy dělá Theotormon?“</p>

<p>„Nevím. Třeba je na ně příliš rychlý a silný. Musel se tomu životu nějak přizpůsobit – dá-li se tomu vůbec říkat život.“</p>

<p>Wolff se rozhodl, že už Theotormona hledat nebude. Zamířil zpát­ky do džungle a Vala s ním. Nechal si ji za zády, protože usoudil, že jej potřebuje, a tedy na něj nezaútočí.</p>

<p>Sotva ušel několik metrů, kdosi na něj zezadu skočil. Myslel si nejprve, že ho napadla Vala, proto se převalil na bok, aby ji setřásl, a pokoušel se přitom vytrhnout laser z pouzdra. Potom si uvědomil, že mu na záda skočil někdo jiný. Ležela na něm ohromná, lesklá a vlhká hmota Theotormonova těla. Netvor znovu dopadl na Wolffa a přitiskl jej k zemi; náraz dvou metráků živého masa mu vyrazil dech. Okamžik poté už Theotormon seděl na Robertově těle a ploutvemi mu divoce bušil do tváře. Už při druhé ráně obestřely Wolffa mrákoty.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>5</strong></p>

<p>I když si přesně nevzpomínal na několik vteřin, které následovaly po Theotormonově útoku, přesto neztratil vědomí úplně. Podařilo se mu uvolnit ruce ze smrtelného sevření a zachytit netvorovy ploutve. Byly slizké a vlhké, přesto je držel ze všech sil a tlak ještě zesílil. Během několika vteřin se zcela vzpamatoval a zkroutil ploutve tak silně, až Theotormon zařval bolestí a napůl se zvedl. To Wolffovi stačilo. Ze všech sil se vzepjal a částečně se vyprostil zpod těžkého břicha. Skrčil pravou nohu a pak ji prudce vykopl. Tentokrát zalapal po dechu Theotormon.</p>

<p>Wolff se zvedl a znovu kopl; tentokrát mířil na nejzranitelnější místo netvora, na hlavu. Chodidlo zasáhlo Theotormona doprostřed čela, až se zapotácel. Wolff pokračoval, kopl ho do čelisti a potom do břicha, kam se mu noha zabořila až po koleno. Theotormon s tupým výrazem v zelených očích padl na záda, nohy zkroucené pod tělem.</p>

<p>Dosud však nebyl vyřazen z boje a když Wolff přistoupil, aby s ním skoncoval, zasadil mu netvor strašlivou ránu silnou zadní bla­nitou nohou. Wolff zachytil jeho nohu ve vzduchu, pootočil ji, přesto ale byl odhozen dozadu. Theotormon se zvedl, skrčil se a skočil. Ve stejném okamžiku skočil i Wolff; pokrčil bezděky pravé koleno. Na­razil jím Theotormonovi do brady a oba protivníci znovu dopadli na zem. Wolff chtěl vyjmout laser, zjistil však, že ho už nemá. Oba bratři se zvedli současně. Stáli tváří v tvář dva metry od sebe, hlasitě oddechovali a cítili všechny rány, které utržili.</p>

<p>Wolff měl uměle zesílené kosti a zdvojnásobenou sílu svalů. Stejné opatření ale provedli i všichni ostatní Vladaři, a při vzájemných zá­pasech proto byly jejich síly vyrovnány. Tělo, které Theotormonovi vymodeloval jeho otec Urizen, mu dávalo výhodu dalších kilogramů navíc. Netvorovu sílu však Urizen v tomto poměru zřejmě nezvět­šil, protože jinak by byl Wolff už dávno poražený. Váha je ovšem v boji cenný trumf a Wolff si umínil, že už svému protivníkovi nedá příležitost, aby ji využil.</p>

<p>Theotormon popadl dech a zavrčel: „Rozdrtím tě, Jadawine. A až, tak jako před chvílí, znovu ztratíš vědomí, odnesu tě do nejhlubší jeskyně a tam tě nechám tak dlouho, dokud tě má zvířátka nesežerou zaživa.“</p>

<p>Wolff se rychle rozhlédl. Vala stála stranou a na rtech jí pohrával zvláštní úsměv. Neztrácel čas ani dech na to, aby ji přivolal na po­moc. Prudce zaútočil na Theotormona, vyskočil vysoko do vzduchu a oběma nohama švihl vpřed. Při tomto nenadálém útoku Theotormon na chvíli strnul a potom se předklonil. Wolff jej minul. Mířil nízko, jenže Theotormon byl rychlejší. S nohama napřed přistál Wolff na netvorových zádech. Mokasíny mu sklouzly po mastné srsti. Dopadl na zem, hned se však odrazil a postavil se. Netvor se otočil a skočil, doufaje, že Wolff dosud leží na zemi, uvítalo jej však nové kopnutí do čelisti.</p>

<p>Tentokrát už Theotormon nevstal. Měl natržený ret, ochromenou bradu a z rozdrceného nosu se mu na tmavou srst řinula rudá krev; ležel na zemi, občas sebou škubl a hlasitě odfukoval. Wolff mu uštědřil několik dalších kopanců do žeber, aby měl jistotu, že se už nezvedne.</p>

<p>Vala zatleskala: „Výborně! Jsi stále tím mužem, kterého jsem milovala – a kterého dosud miluji.“</p>

<p>„A proč jsi mi nepomohla?“ zeptal se Wolff.</p>

<p>„To by bylo zbytečné. Věděla jsem, že tenhle nafouklý měch s pta­čím mozkem vyřídíš sám bez cizí pomoci.“</p>

<p>Wolff hledal v trávě laser, ale bezvýsledně.</p>

<p>Vala se nehýbala a stála stále na tomtéž místě. „Proč jsi na něj nevytáhl dýku?“ zeptala se.</p>

<p>„Udělal bych to, kdyby to bylo nutné. Chci ho ale živého. Vezme­me ho s sebou.“</p>

<p>Vala rozevřela oči.</p>

<p>„U velkého Lose, proč?“</p>

<p>„Protože některé jeho schopnosti budeme moci později využít.“</p>

<p>Theotormon se s úpěním zvedl. Wolff pokračoval v hledání, ale přitom jej stále koutkem oka sledoval. Nakonec řekl: „Tak dobře, Valo. Vrať mi ho.“</p>

<p>Vyňala laser ze záhybu šatů. „Teď bych tě mohla zabít.“</p>

<p>„Jak chceš. Jenom ale neztrácej čas zbytečnými výhrůžkami. Ne­bojím se tě.“</p>

<p>„Když je to tak, tu máš,“ prohlásila. Chvíli se mu zdálo, že zašel příliš daleko. Na svou sebeúctu byli Vladaři velmi citliví a navíc měli i rychlé reflexy.</p>

<p>Místo toho však pečlivě zamířila na Theotormona a bílý žhavý paprsek přejel konec jedné jeho ploutve. Maso se ihned začalo škvařit, zakouřilo se z něj a bylo cítit odporný zápach. Theotormon klesl na záda s otevřenými ústy a nevidoucíma očima.</p>

<p>Vala s úsměvem podala Wolffovi zbraň pažbou napřed.</p>

<p>Zaklel. „Jenom zášť tě mohla přinutit k takovému činu, Valo. Zášť a také hloupost. Opakuji, že nám ještě mohl být užitečný.“</p>

<p>Přistoupila beze spěchu k ohromnému lesklému tělu a pozorně si ho prohlédla. Nadzvedla ploutev, jejíž konec byl zuhelnatělý.</p>

<p>„Není mrtvý. Alespoň ne úplně. Chceš-li, můžeš ho ještě zachrá­nit. Budeš mu ale muset tu ploutev amputovat. Je zpoloviny spále­ná.“</p>

<p>Wolff se k ní bez odpovědi obrátil zády. Vydal se do vesnice a shromáždil skupinu domorodců, aby mu pomohli dopravit Theotor­mona na létající ostrov. Zavěsili tělo na čtyři vodíkové vaky, navedli je k otvoru, vytáhli na palubu a nakonec umístili do „kobky“. To by­la klec tvořená lehkými, avšak ocelově pevnými mřížemi, které byly vyrobeny z vrstvené rostlinné kůry. Amputaci provedl Wolff vlastní­ma rukama. Nejprve násilím vpravil Theotormonovi do hrdla lektvar, který mu dal ilmawirský čaroděj, a pak si vybral z mnoha různých pil a dalších chirurgických nástrojů. Byl to majetek kouzelníka, kte­rý měl za povinnost pečovat nejen o duchovní, ale i o tělesné blaho svého lidu.</p>

<p>Pomocí několika pil ze žralocích zubů odřízl Wolff ploutev těsně pod ramenem. Maso šlo oddělit bez potíží. Kost naproti tomu vzdo­rovala déle a ztupil na ní dvě pily. Krvácející cévy uzavřel kouzelník rozžhaveným koncem pochodně, který přikládal na ránu. Nakonec čaroděj potřel spáleninu mastí, o níž tvrdil, že zachránila život bojovníkům, kteří byli popáleni na více než polovině těla.</p>

<p>Vala přihlížela operaci s pohrdavým úsměškem na rtech. V jedné chvíli se její pohled setkal s Wolffovýma očima a vypukla ve smích. Zachvěl se, přestože její smích byl jasný a příjemný. Připomněl mu gong, který kdysi uslyšel, když plul po řece Guzirit v zemi Khamshem na třetí úrovni svého vesmíru. Byl to nejspíš bronzový gong, ukrytý v některém zpola zříceném chrámu, vystavěném z nefritu a chalcedonu, a jeho zvuk byl ztlumen kameny a bohatou zelení džung­le. Bronzový gong se zlatým zvukem. Takový byl i Valin smích: zlatý a zvonivý, skrývalo se v něm však cosi zlověstného.</p>

<p>„Ta ploutev mu už neřežte,“ řekla. „Ledaže bys neustále od­straňoval odumřelé maso. Utvoří se jizva a zastaví regeneraci.“</p>

<p>„Nech mě být, já už si poradím,“ opáčil Wolff. „Už jsi se dost míchala do věcí, do kterých ti nic není.“</p>

<p>Ohrnula opovržlivě nos a po úzkém točitém schodišti vyšla na hlavní palubu. Wolff ještě nějaký čas počkal, aby měl jistotu, že Theotormon nezemře na pooperační šok, a pak také vystoupil na palubu. Nově naverbovaní Friiqané se cvičili a seznamovali s novými úkoly. Chvíli je pozoroval. Zeptal se Dugarnna, jak <emphasis>abutalové </emphasis>krmí baktérie ve vacích a zda jejich potrava ostrov příliš nezatěžuje, pro­tože k ostrovu byly upevněny nejméně čtyři tisíce vodíkových vaků, z nichž každý byl velký jako jedna plynová buňka vzducholodi.</p>

<p>Dugarnn mu podal žádané vysvětlení. Rostlinné vaky je třeba krmit v období růstu; jakmile však dospějí, umírají. Jejich obal vy­sychá a tvrdne, pomocí zvláštního postupu se dá nicméně uchovat jeho pružnost. Potom se do něj přenesou další kultury baktérií, které vyvíjejí vodík. Ty je třeba také krmit, množství uvolněného plynu je ale ve srovnání se spotřebovanou potravou velmi vysoké. Živí se v podstatě dření některých rostlin, které domorodci pěstují na <emphasis>abutě. </emphasis>Baktérie kromě toho stráví také zbytky ryb a masa i rozkládající se rostlinnou hmotu.</p>

<p>Potom Dugarnn odešel, aby dohlédl na přípravy. Měsíční stín již minul povrch planety a nastal nový den. Ostrov čím dál tím více na­pínal kotevní lana. Konečně Dugarnn usoudil, že je dostatečně lehký, aby mohl vzlétnout. <emphasis>Abutalové </emphasis>vytáhli kamenné kotvy a lana při­pevnili k odříznutým rostlinám. Ostrov se nějakou dobu natáčel po větru a pak se pomalu zvedl. Ve výši sto padesáti stop se zastavil, a protože vodík dále plnil rostlinné vaky, vystoupil až do výše pěti set stop. Dugarnn nařídil odebrat baktériím část potravy. Odešel pak na obhlídku celého ostrova, která mu zabrala několik hodin, potom se vrátil na velitelský můstek. Wolff se šel podívat, jak se daří Theotor­monovi. Kouzelník mu oznámil, že je na tom mnohem lépe, než by se dalo čekat.</p>

<p>Wolff pak vystoupil po schodišti k obvodové zdi ostrova. Potkal tam Luvaha ve společnosti bratrance Palamabrona. Byl to nejvýraz­nější brunet z celé rodiny, krásný a elegantní. Nosil kónický klobouk s okrajem ve tvaru šestiúhelníku, zkrášlený drobnými, zelenými sma­ragdy. Jeho plášť měl vzadu zvednutý límec a zdobily ho výložky ve tvaru ležících lvů. Byl zhotoven ze zelené, matně lesklé látky s vetkanými trojlístky, probodenými zkrvavenými oštěpy. Měl modrou košili, ozdobenou bílými lebkami. Pas mu svíral široký kožený opasek pobi­tý zlatem, v němž byly zasazeny diamanty, smaragdy a topasy. Měl široké, černě a bíle pruhované kalhoty, které mu sahaly až k lýtkům. Boty byly vyrobeny z měkké načervenalé kůže.</p>

<p>Vypadal statně a vznešeně a byl si toho vědom. Na Wolffův pozd­rav odpověděl krátkým pokývnutím a vzdálil se. Po jeho odchodu se Wolff rozesmál: „Obávám se, že náš bratranec Palamabron mě nikdy neměl příliš v lásce.“</p>

<p>„Dokud budeme na tomhle létajícím ostrově, nikdo nic nepodnik­ne,“ řekl Luvah. „Pokud se ovšem pátrání příliš neprotáhne. Kdoví, jak dlouho potrvá! Můžeme létat nad mořem nekonečně dlouho a přesto port nenajdeme.“</p>

<p>Wolff pohlédl na rudou oblohu a zelenomodrý oceán. Ostrov, z ně­hož odlétli, teď vypadal jen jako ztracený kousek pevniny, jako drob­ná mince. Nad nimi kroužili bílí ptáci s obrovskými křídly, žlutými skobovitými zobáky, s očima lemovanýma oranžovými kruhy a vyrá­želi chraptivé výkřiky. Jeden z nich usedl nedaleko místa, kde stáli, a upřel na ně nesmiřitelný pohled zelených očí. Wolff si vzpomněl na havrany ve svém vesmíru. Není v ohromné lebce tohoto ptáka také ukryt částečně lidský mozek? Co když jej Urizen vyslal, aby je pozo­roval a aby jim naslouchal? Otec je přece musí nějak sledovat, jinak by přišel o polovinu celého požitku.</p>

<p>„Dugarnn mi řekl, že <emphasis>abutu </emphasis>pohání stále stejný vítr,“ řekl Wolff. „Krouží kolem planety po spirále a prolétá tedy postupně nad celým povrchem tohoto vodního světa. To je jasné.“</p>

<p>„Ale ostrov, na kterém je port, se může také pohybovat, a po zcela odlišné dráze. Kterou my nikdy neprotneme.“</p>

<p>Wolff pokrčil rameny: „V tom případě se nedá nic dělat.“</p>

<p>„Tak si to asi Urizen naplánoval. Chce, abychom se z nečinnosti a zklamání všichni zbláznili a nakonec se pozabíjeli.“</p>

<p>„To je možné. Přesto ale v případě potřeby může <emphasis>abuta </emphasis>svou dráhu změnit. Trvá to sice dlouho, dá se to však provést. Kromě toho…“</p>

<p>Odmlčel se na tak dlouho, až to Luvaha zneklidnilo. „Kromě to­ho?“</p>

<p>„Náš drahý otec nám nedal za společníky pouze lidi, ryby, ptáky a další zvířata. Myslím, že některé vzdušné či plovoucí ostrovy jsou domovem létajících tvorů, kteří se už postarají o to, abychom se nenudili.“</p>

<p>Vala na ně z paluby zavolala, že jídlo je hotovo. Šli se posadit k velitelovu stolu. Tam jim Dugarnn vyložil své plány pro nejbližší budoucnost. Hodlá změnit směr letu <emphasis>abuty </emphasis>tak, aby potkali jiný léta­jící ostrov, osídlený Waerishy, jejich smrtelnými nepřáteli. Teď, když se k Ilmawirům připojil Wolff se svým laserem, budou moci vyřídit Waerishe v jediném boji. Pro Ilmawiry to bude slavné vítězství a Waerishe navždy pohltí oceán.</p>

<p>Wolff souhlasil, protože v dané chvíli neměl jiný návrh. Doufal jen, že se Waerishové neobjeví a že tak nebude muset zbytečně mr­hat drahocenným střelivem, které si chtěl ponechat pro důležitější případy.</p>

<p>Následovala řada jednotvárných purpurových dní a růžových nocí. Wolff si zpočátku uchovával svou obvyklou aktivitu. Snažil se získat co nejvíce informací o tom, jak létající ostrov funguje. Studoval zvyky kmene a zvláštnosti každého domorodce. S výjimkou Valy se ostatní Vladaři o tyto problémy nijak nezajímali. Většinu času trávili na přídi a vyhlíželi ostrov, který by obsahoval port do Urizenova vesmíru. Také si často stěžovali na <emphasis>abutaly </emphasis>nebo se obviňovali navzájem. A nebylo dne, aby některý Vladař neurazil jiného; urážka ovšem byla vždy přesně propočítána tak, aby napadený nemusel svou čest hájit se zbraní v ruce.</p>

<p>Jejich chování se Wolffovi čím dál tím více hnusilo. Kromě Luva­ha se už nikdo z nich nedal napravit. Jejich přemrštěná povýšenost odpuzovala i <emphasis>abutaly. </emphasis>Wolff na to své bratry a bratrance mnohokrát upozorňoval a vysvětloval jim, že na domorodcích přece závisí jejich existence. Přeženou-li to, hodí Ilmawirové nakonec Vladaře přes palu­bu. Domluva působila nějaký čas a pak znovu převážila víra Vladařů ve své božství.</p>

<p>Nejvíce času trávil Wolff na můstku v Dugarnnově společnosti. Tam mohl nejúčinněji tišit nepřátelské nálady, které ostatní Vladaři vyvolávali. Sledoval také trénink plachtám; <emphasis>abutalové </emphasis>skutečně cti­li a obdivovali jen ty, kteří uměli ovládat kluzáky. Wolff se zeptal Dugarnna, jaký k tomu mají důvod. On sám kluzáky považoval za zbytečnou přítěž a zdroj zmatků a nesnází.</p>

<p>Otázka Dugarnna zaskočila. Chvíli hledal slova a pak odpověděl: „Protože… je to tak. Létat je <emphasis>všechno. </emphasis>Muž se prostě stane mužem teprve tehdy, až absolvuje své první samostatné přistání. A ty vaše pochybnosti o užitečnosti kluzáků důrazně odmítám. V den, kdy staneme tváří v tvář nepříteli, budete svých slov litovat.“</p>

<p>Příštího dne Wolff poprvé vzlétl. Usedl do instruktážního dvousedadlového kluzáku, upoutaného k lanu a nadlehčovaného dvěma ob­rovskými vodíkovými vaky.Letoun stoupal tak dlouho, až mu ostrov připadal jen jako oválná hnědá tečka kdesi pod nimi. Odtud je sil­né vzdušné proudy odnesly na vzdálenost několika mil od ostrova. Instruktor Dugarnn odpojil stoupací zařízení. Vaky připevněné na tenkém, ale pevném laně domorodci stáhli zpět na <emphasis>abutu </emphasis>pro další použití.</p>

<p>Když byl ještě Jadawinem, řídíval Wolff všechny možné létající přístroje. Na Zemi složil civilní pilotní zkoušky pro řízení jednomotorových letadel. Řadu let už sice nelétal, nezbytné reflexy mu však zůstaly. Když opisovali širokou sestupnou spirálu, přenechal mu Du­garnn na nějakou dobu řízení. Poklepal mu na rameno, uznale poký­val hlavou a pak znovu převzal řízení. Kluzák se stočil proti větru, v poslední chvíli sklouzl po křídle stranou a přistál na okraji široké paluby.</p>

<p>Wolff postupně absolvoval pět dalších lekcí. Při dvou posledních už přistával sám. Čtvrtého dne již létal zcela samostatně. Na Du­garnna to udělalo velký dojem. Prohlásil, že většina pilotů potřebuje k výcviku dvakrát delší dobu. Wolff chtěl vědět, co se stane, když žák při přistávání abutu mine. Jak ho v takovém případě zachraňují?</p>

<p>Dugarnn pozvedl ruce k nebi s rezignovaným úsměvem. Řekl, že nešťastník je ponechán svému osudu. Wolff se k té otázce pak už nikdy nevrátil, pochopil však, proč náčelník <emphasis>abutalů </emphasis>při každém startu naléhá, ať nechá laser na ostrově. Wolff proto nakonec předával zbraň Luvahovi, o němž nepředpokládal, že by ji mohl zneužít.</p>

<p>Potom už Wolff chodil polonahý, jak se slušelo na bojovníka, který má hrudi obraz <emphasis>iiphtazre. </emphasis>A Dugarnn jej požádal, ať se stane jeho pokrevním bratrem. Když se to ostatní Vladaři dozvěděli, dali se do žertování:</p>

<p>„Jakže? Jadawin, syn šlechetného Urizena, přímý potomek vel­kého Lose, se chce stát bratrem těch zaostalých a pomalovaných di­vochů? Co se stalo s tvou sebeúctou, bratře?“</p>

<p>„Nemusíte mi říkat bratře,“ namítl Wolff. „Zdejší divoši se mě nikdy nepokoušeli zrádně zavraždit. Což se o vás, s výjimkou Luvaha, nedá říci. A není na vás, abyste jimi opovrhovali. Jsou pány svého malého vesmíru. Vy jste se nechali lstí vyhnat z domova a naletěli jste Urizenovi jako hloupé husy. Račte tedy spolknout své urážky a žerty. Měli byste se s nimi raději spřátelit, než si z nich dělat nepřátele. Co když přijde den a budete je potřebovat?“</p>

<p>V mělké nádržce uprostřed paluby ležel Theotormon, jehož plou­tev – zatím to byl jen růžový pahýl – pomalu regenerovala. Teď k tomu poznamenal: „Chcípnete všichni, jeden jako druhý. Kéž bys­te povykovali hodně dlouho, až nad vámi sklapne Urizenova past. Jedno vám ale o Jadawinovi řeknu: je dvakrát lepší než kterýkoli z vás. Přeji mu, ať se dostane až k našemu drahému otci a pomstí se a vás ať čeká ten nejhorší konec.“</p>

<p>„Zavři tu špinavou tlamu, odporná ropucho!“ zvolal Ariston. „Stačí, že se na tebe musíme dívat. Při tom pohledu se mi zvedá žaludek. Ted ještě, abych poslouchal tvé kecy! Co bych za to dal, kdybych byl doma ve svém vesmíru a tebe měl na řetězu u nohou! Pak bych tě teprve přinutil k řeči, ty obludo, a hezky rychle, až by ti z úst vycházelo jen nepřetržité kvákání s prosbami o milost. Nechal bych tě kousek po kousku sežrat některým ze svých chráněnců; to by teprve byl zážitek!“</p>

<p>„A já,“ odpověděl Theotormon, „tě jednou v noci přehodím přes zeď tohoto létajícího ostrova a budu se s rozkoší dívat, jak padáš do prázdna a vykřikuješ v poslední agónii.“</p>

<p>„Nechte těch dětinských hádek!“ okřikla je Vala. „Cožpak nechá­pete, jakou z nich musí mít náš otec radost? Nic by mu neudělalo větší potěšení, než kdybyste se roztrhali navzájem.“</p>

<p>„Vala má pravdu,“ řekl Wolff. „Tvrdíte, že jste Vladaři a stvoři­telé vesmírů, ve skutečnosti se však chováte jako banda povykujících uličníků. Když už se tak nenávidíte, uvědomte si laskavě, že ten, kdo vám tu nenávist naočkoval, dosud žije a chystá se nás zničit. To on by měl zemřít. Máme-li přitom položit své životy, naplní se náš osud. Pokuste se ale žít slušně tak, abyste zemřeli se ctí.“</p>

<p>Ariston prudce přistoupil k Wolffovi. Tvář mu zrudla a ústa mu zkřivil vzteklý úšklebek. Byl o hlavu větší než Wolff, ale ne tak ra­menatý. Rozpřáhl ruce a záhyby jeho šafránově žlutého pláště se vsazenými purpurovými a zelenými krajkami hrozivě zašustily.</p>

<p>„Tak dost, hnusný bratře!“ zvolal. „Tvá morální ponaučení a tvé přesvědčení o tom, že jsi lepší než my, protože jsi se snížil – a i teď se ponižuješ – na úroveň těchto zvířat, mi už lezou krkem. Nenávidím tě tak, jako jsem tě nenáviděl vždy: to jest mnohem víc než ostatní. Jsi naprostá nula, ty… ty… bastarde!“</p>

<p>Po této urážce, nejstrašnější, jakou si Vladaři dokáží představit, neboť pro ně není nic horšího nad pomyšlení, že někdo není čis­tokrevným Vladařem, Ariston tasil dýku. Wolff podklesl v kolenou, připraven se v případě potřeby bránit, i když se mu hnusilo, že se musí takhle okázale před <emphasis>abutaly </emphasis>předvádět.</p>

<p>Z gondoly na přídi ostrova se v tom okamžiku ozval výkřik. Zavířily bubny a <emphasis>abutalové </emphasis>se rozběhli na všechny strany. Wolff jednoho z nich zastavil a zeptal se, co se děje.</p>

<p>Muž ukázal prstem doleva nahoru. Wolff se obrátil a spatřil, jak se na rudém pozadí nebeské klenby rýsuje temný stín s neurčitě roz­třepenými okraji.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>6</strong></p>

<p>Ve chvíli, kdy se rozběhl k můstku, se objevil nový objekt a hned za ním dva další. Zpočátku, aniž věděl proč, mu jejich pohyb připadal nenormální a probouzel v něm závrať. Teprve, až se dostal ke gondole, si uvědomil, proč tomu tak je. Předměty se nepohybovaly po větru, ale kolmo k němu. Musely mít nějaký pohon.</p>

<p>Na můstku Dugarnn Wolffa požádal, ať tam s ním zatím zů­stane. Ostatní Vladaři, jak prohlásil, teď mají příležitost ukázat, co dovedou. Slyšel, jak se vychloubají svou neohrožeností. Nyní mohou dokázat, že umí vládnout nejen jazykem, ale i mečem.</p>

<p>Bojové povely se po povrchu ostrova předávaly pomocí bubnů. Těm, kteří byli uvnitř ostrova, u střílen a u otvorů na spodní straně, se rozkazy sdělovaly jinak. <emphasis>Abutou </emphasis>procházela síť úzkých trubic. Tru­bice vznikly propojením hřbetních kostí ryby druhu <emphasis>girel, </emphasis>jimiž se dobře šířily zvukové vlny. Lidský hlas přenášely zřetelně až na vzdá­lenost sedmdesáti pěti stop. Na větší vzdálenost se věty kódovaly pomocí lehkých kladívek.</p>

<p>Wolff pozoroval, jak Dugarnn předává rozkazy. Zkušená posádka každý povel ihned vykonávala. I děti podle svých schopností plni­ly jednodušší úkoly, takže dospělí se mohli zaměřit na obtížnější a nebezpečnou činnost. Za Wolffem na můstek přišla Vala a Robert poznamenal: „Tvrdíme sice o sobě, že jsme bohové, co se však týče spolupráce, musíme se od těchto divochů ještě hodně učit.“</p>

<p>„Určitě,“ řekla Vala. Zadívala se na oblohu a dodala: „Je jich už šest. Co to může být?“</p>

<p>„Dugarnn jim říká Nichiddorové, neměl ale čas mi vysvětlit, co to je. Trpělivost. Obávám se, že se to dozvíme až příliš brzy.“</p>

<p>Kluzáky byly připoutány ke stoupacím vakům. Piloti se usazovali do košů a 'technici' připevňovali k trupům výbušné vaky. Mezi klu­záky se postavil kouzelník v masce, oblečený do slavnostního roucha. Třímal dvojitý kříž a žehnal jím pilotům i jejich strojům. V přestáv­kách mezi dvěma kluzáky mával dvojitým křížem směrem k nepříteli a pronášel kletby. Dugarnn začínal být netrpělivý, vybídnout kouzel­níka, aby si pospíšil, se však neodvážil. Jakmile dostalo dvacet pilotů požehnání, dal jim znamení. Vodíkové vaky zatížené bělokřídlými le­touny se vznesly do vzduchu. Stoupaly až do výšky tisíce stop nad ostrov.</p>

<p>„Jakmile se přiblíží k hnízdům Nichiddorů, odpoutají se,“ pozna­menal Dugarnn. „Kéž je Los ochrání, neboť jen málo se jich vrátí. Podaří-li se jim ale zničit hnízda…“</p>

<p>„Vidím jich teď osm,“ oznámil Wolff. Nejbližší hnízdo bylo nyní vzdáleno půl míle. Mělo průměr zhruba tři sta yardů a podobalo se obrovské rozježené kouli. Tvořily je soustředné a nepravidelné prs­tence vodíkových vaků, které byly zvenčí chráněny hustou vegetací. Po povrchu kulového hnízda se pohybovaly stovky postaviček.</p>

<p>Dugarnn ukázal opačným směrem nad jejich hlavy a Wolff spatřil řadu černých teček. „Průzkumníci,“ vysvětlil Dugarnn. „Nichiddoro­vé na nás zaútočí teprve tehdy, až se vrátí a podají zprávu.“</p>

<p>„Co jsou vlastně zač, ti Nichiddorové?“</p>

<p>„Támhle se právě jeden blíží, aby se na nás podíval zblízka.“</p>

<p>Tvor měl černá křídla o rozpětí alespoň padesáti stop. Vyrůstaly z ramen širokých pět stop, pod nimiž byl hladký lidský trup. Hrud­ní kost tvořila výrazný oblouk, který přecházel v břicho s lidským pupečním otvorem. Nohy byly tenké a končily dlouhými prsty, které měly funkci drápů. Vzadu vlál dlouhý ocas, porostlý černými péry. Obličej byl lidský, s výjimkou nosu, který byl nahrazen ohebným chobotem. Když nad nimi tvor přelétal, narovnal chobot a pronikavě zatroubil.</p>

<p>Dugarnn rychle pohlédl na Wolffův laser. Robert zavrtěl hlavou: „Raději ať netuší, co je tu může ohrozit. Mám málo zásobníků. Poč­kám, až jich budu moci zabít více jednou ranou.“</p>

<p>Sledoval Nichiddora, který se s hlasitým pleskáním křídel vracel k nejbližšímu hnízdu. Nebylo nejmenší pochyby, že tato nestvůrná stvoření jsou Urizenovým dílem, že je sem umístil pro své vlastní potěšení. Vytvořil je v laboratoři z normálních lidských tvorů – nemuseli to být právě Vladaři. Pocházeli snad dokonce z jiných světů; někteří mohli mít i pozemský původ. Odsoudil je k prapodivné existenci pod purpurovým nebem a černým měsícem, k tomu, aby se rodili a dospí­vali ve vzdušných hnízdech, poháněných větrem nad touto planetou bez pevných světadílů. Živili se především rybami, které chytali do spárů podobné jako orlovci; když ale narazili na létající nebo plovoucí ostrov, zabíjeli i lidi a jedli jejich maso.</p>

<p>Ted už Wolff chápal, proč se hnízda pohybují proti větru. Každý z těch několika stovek Nichiddorů se spáry přidržoval jednoho cho­máče rostlin na jejich povrchu a mával křídly v souladu s ostatními. Nejpodivnější ptáci, které kdy viděl, takto poháněli svůj zlověstný nebeský vůz.</p>

<p>Když se hnízdo přiblížilo na vzdálenost půl míle, přestali mávat. Pomalu se sem přesunula i další hnízda. Dvě začala klesat. Poslouží Nichiddorům jako základna k útoku na ostrov. Dvě další opsala široký půlkruh, který je dovedl na druhou stranu ostrova. Dugarnn klidně čekal, až Nichiddorové zaujmou výchozí postavení.</p>

<p>Wolff se jej zeptal, proč nedá kluzákům rozkaz k útoku?</p>

<p>„Kdybychom je vypustili dříve, než se většina nepřátelských sil pustí do boje, vzlétli by všichni Nichiddorové a postavili se jim do ces­ty. Žádný kluzák by neprošel. Necháme-li je však zaútočit, je naděje, že zničíme jejich hnízda. Tak jsem se to alespoň naučil ze zkušenosti.“</p>

<p>„Nebylo by od Nichiddorů moudřejší, kdyby nejprve zničili klu­záky?“</p>

<p>Dugarnn pokrčil rameny: „Samozřejmě. Nikdy ale nepoužívají nejvýhodnější strategie. Mám dojem, že po ztrátě rukou Nichiddorové zaostali i po duševní stránce. Dovedou ovšem manipulovat s předměty pomocí spárů a chobotů, rukám se to však zdaleka nevyrovná.</p>

<p>Mohu se ovšem mýlit. Je možné, že Nichiddorové dávají kluzákům šanci čistě proto, že mají smysl pro sportovní zápolení. Nebo jsou domýšliví jako mořští orli útočící bez váhaní na žraloka, který je o sto padesát kilogramů těžší, i tehdy, když jej nedokáží zabít, a i když ho zabijí, nedovedou jej dopravit na nějaký ostrov, kde by ho mohli sežrat.“</p>

<p>Vítr přinášel na <emphasis>abutu </emphasis>směsici stovek hlasů a ozvěnu hlasitého troubení. Náhle nastalo naprosté ticho. Dugarnn strnul, ale stále ko­lem sebe všechno pozorně sledoval. Pomalu zvedl ruku. Vedle něj stál bojovník a držel v ruce nafouknutý vak. Nespouštěl z náčelníka oči. U nohou měl kamennou nádobu se žhavým uhlím.</p>

<p>Ticho přerušilo hromadné troubení Nichiddorů. Vyletěli z hnízd a plácání křídel naplnilo oblohu souvislým hlasitým duněním. Du­garnn spustil paži. Bojovník vložil krátký doutnák připevněný k vaku mezi žhavé uhlíky a vypustil jej do vzduchu. Vak vystoupil do výšky padesáti stop a vybuchl.</p>

<p>Kluzáky zaútočily; každý zamířil na předem stanovený cíl. Wolff znovu pohlédl na černou vlnu, která se k nim vzpínala, a částečně ztratil důvěru v laser. A přece Ilmawirové až dosud – i když se znač­nými ztrátami – vítězně odolávali útokům Nichiddorů. <emphasis>Abuta </emphasis>však zatím nikdy nebyla obklíčena osmi hnízdy.</p>

<p>Nad ostrovem přelétl bílý pták se širokými křídly. Wolff zaslechl jeho křik a napadlo jej, zda to není Vladařovo Oko. Co když je jejich otec pozoruje prostřednictvím očí a mozku tohoto ptáka? Je-li tomu tak, potom zakrátko spatří podívanou, nad kterou jistě zaplesá jeho krvežíznivé srdce.</p>

<p>Nichiddorové letěli jeden vedle druhého v takové blízkosti, že tvo­řili jediný černohnědý mrak; těsně předtím, než se dostali na dostřel luků, odbočili a začali kroužit kolem ostrova. Při každém okruhu byli blíž a blíž. Ilmawirští lučištníci čekali, až jim dá náčelník pokyn ke střelbě. Ženy ozbrojené kameny a praky čekaly také.</p>

<p>Dugarnn nechtěl tříštit síly, nerozmístil proto válečníky podél ob­vodové zdi, ale soustředil je na přídi. Nichiddorům tak nic nebránilo přistávat na opačném konci ostrova, kromě nechuti pohybovat se na svých tenkých nohou.</p>

<p>Wolff zaměřil pozornost na kluzáky. Řada mu jich zmizela z do­hledu, protože zaútočily na hnízda letící pod spodní stranou ostrova. Ostatní se po strmé křivce snášely dolů. Několik Nichiddorů se jim vydalo naproti.</p>

<p>Nejbližší hnízdo přeletěly dva přístroje a shodily na ně malé dý­mající předměty. Po povrchu hnízda se k nim za hlasitého mávání křídel sbíhalo několik žen. Pak se ozval výbuch a hned za ním další. Vyšlehly plameny a dým.</p>

<p>Oba kluzáky po průletu zamířily vzhůru a připravily se k dalšímu a rozhodujícímu útoku. Znovu se jim podařilo zasáhnout cíl. Oheň přeskakoval z větve na větev a plameny se přiblížily k obrovským závěsným plynovým vakům. Ženy začaly křičet tak pronikavě, že je bylo slyšet i přes tlukot křídel a troubení útočící armády. Chytaly děti do spárů a odlétaly z hořícího hnízda. Potom celé hnízdo vybuchlo, roztrhalo nejbližší ženy i děti a rozmetalo hořící trosky na všechny strany; zasažení Nichiddorové se měnili v živé pochodně. Děti padaly do moře a zoufale mávaly příliš krátkými křídly.</p>

<p>Wolff spatřil, jak jedna matka složila křídla a snesla se volným pá­dem ke svému dítěti. Zachytila je do spárů, rozepjala křídla a pomalu vzlétla k neporušenému hnízdu.</p>

<p>Dvě hořící hnízda padala do oceánu. Z kruhu, který se svíral ko­lem ostrova, se oddělilo velké množství Nichiddorů a dalo se do pro­následování kluzáků. Ty z nich, které ztratily výšku, se připravovaly k nouzovému přistání ve vlnách.</p>

<p>Hnízda, která obklopovala ostrov, byla mimo dosah Wolffova la­seru. Ta, která se dostala pod spodní stranu ostrova, by se snad dala zasáhnout snadněji. Wolff vysvětlil Dugarnnovi, co chce udělat, a po točitém schodišti seběhl ke spodnímu otvoru, ležícímu o padesát stop níže. Hnízda zde byla velmi blízko a jedním výstřelem na plný vý­kon zasáhl obě najednou. Výbuch byl tak silný, že jej nadzvedl do vzduchu a málem shodil s plošiny. Otvor zahalil hustý dým. Když se rozptýlil, uviděl, jak do moře padají kusy hořících rostlin, obklopené mrtvolami žen a dětí.</p>

<p>Nichiddorští útočníci se pokoušeli vniknout na ostrov otvory na jeho spodní straně. Wolff zmenšil výkon laseru a začal čistit nejbližší okolí. Přebíhal po spodní palubě, zastavoval se u jednotlivých průlezů a střílel. Vyřadil takto více než stovku nepřátel. Někteří Nichiddorové prolomili obranu <emphasis>abutalů </emphasis>na druhém konci ostrova. Než je odrazil, ztratil hodně času, protože musel dávat pozor, aby současně nezasáhl některý ze závěsných vaků. Zabil jich třicet, dolní chodbu se mu ale přesto nepodařilo zcela uvolnit. Na to byl ostrov příliš velký.</p>

<p>Když se vrátil na horní palubu, viděl, že Nichiddorové konečně zahájili masový útok. Po obvodu ostrova se ozýval řev, nadávky a nářek. Všude ležely mrtvoly.</p>

<p>Luky a praky způsobily první útočné vlně citelné ztráty. Poté je zaplavila další vlna a boj se změnil ve strašlivou řež. Jedinou zbraní létajících tvorů byla křídla a spáry, sloužily jim však velmi spolehli­vě. Jedním úderem křídla dokázal Nichiddor srazit Ilmawira k zemi. Potom se vrhl na otřeseného a raněného nepřítele a roztrhal jej sil­nými zahnutými drápy. <emphasis>Abutalové </emphasis>se bránili oštěpy, meči, do jejichž širokých čepelí byly zasazeny žraločí zuby, a dýkami zhotovenými z rostliny podobné bambusu.</p>

<p>Wolff se pustil do systematického zabíjení všech Nichiddorů, kteří se tísnili na hlavní palubě. Vladaři se o sebe opřeli zády, vytvořili sou­držnou skupinku a pustošili svými meči řady nepřátel. Wolff pečlivě zamířil a uvolnil kruh, který se svíral kolem nich. Náhle nad sebou zahlédl stín. Padl na záda a vystřelil do vzduchu. Na palubu vedle něj dopadli dva Nichiddorové. Přitom o něj zavadilo jedno z křídel a zavinulo jej jako rubáš. Páchlo rybinou. Vyprostil se právě včas, aby stačil skolit dva nepřátele, kteří tlačili Dugarnna ke zdi. Nedaleko náčelníka <emphasis>abutalů </emphasis>ležela jeho žena. Vrazila kopí jednomu létajícímu muži do břicha. Obličej a trup měla na cáry, raněný Nichiddor stál na jejím břiše a rval z něj vnitřnosti. Když ho Wolff zezadu zabil, padl na záda, ale svou kořist nepustil.</p>

<p>Během následující minuty unikl smrti jen o vlásek. Ze všech stran se na něj vrhly nejméně dva tucty Nichiddorů. Zatočil se jako káča a jeho smrtící paprsek opsal kruh. Kolem něj se nakupily zpola rozčtvrcené, kouřící, smrduté mrtvoly. Přelezl hromadu a ocitl se uprostřed nepopsatelné vřavy. Bez přestávky střílel, snažil se přitom mířit, ne­mohl však zabránit tomu, aby mu dvakrát po sobě bojový zápal nepřivedl do rány <emphasis>abut</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la. </emphasis>A to mohl být ještě rád, že zasáhl jen dva.</p>

<p>Přes rozhořčený odpor ztratili Ilmawirové již polovinu lidí. I s Wolffovou pomocí začínala být situace zoufalá. Laser sice působil v řadách Nichiddorů značné mezery, ti však – jak se zdálo – byli rozhodnuti pobít své nepřátele do posledního muže.</p>

<p>Wolff musel znovu vyčistit kruh kolem Vladařů. Dosud všichni stáli, byli pokryti krví a jejich meče sekaly a bodaly bez slitování. Zavolal na ně, ať se přeskupí kolem něj. Budou odrážet létající útoč­níky a on bude moci nerušeně střílet nad jejich hlavami. Postavil se na hromadu kluzkých nichiddorských mrtvol a znovu chladnokrevně zahájil střelbu. Netrvalo dlouho a zjistil, že mu zbývají již jen dva energetické zásobníky. Doufal, že si je ušetří pro Urizenův palác, ne­měl však na vybranou. Nevyužije-li laseru teď, zemře a spolu s ním i ti, co tu bojují po jeho boku.</p>

<p>Vala, která stála před ním, něco vykřikla. Podíval se nahoru, smě­rem, kterým ukazovala. Po nebi se pohybovala temná masa připomí­nající černou kometu. Všichni byli soustředění na boj a jejího příletu si málem nikdo nevšiml.</p>

<p><emphasis>Abutalové </emphasis>kolem nich také zvedli hlavy. Zoufale a pronikavě vy­křikli a zbraně jim vypadly z rukou. Přestali se starat o Nichiddory a rozběhli se k nejbližším průlezům. Když létající tvorové zjistili, co je příčinou tohoto zmatku, podlehli panice také. Poplašeně zamávali křídly a letěli se schovat do hnízd nebo pod spodní stranu ostrova.</p>

<p>Wolff svůj laser nepustil, ale napodobil ostatní a rozběhl se k nej­bližšímu úkrytu. Dugarnn se mu zmiňoval o těchto kometách, které se pravidelně objevují nad planetou, a popisoval mu i jejich účinky. l Už při běhu k průlezu zaslechl ostré hvízdání. Na listech, které pokrývaly zeď, se objevily otvory a z desek na palubě stoupaly tenké praménky kouře. Jeden z Nichiddorů nad jejich hlavami zamával zou­fale obrovskými křídly, potom pronikavě zařval a dopadl na palubu; z křídel se mu kouřilo a trup měl na mnoha místech proražený. Za ním dopadla i řada dalších útočníků a spolu s nimi i několik <emphasis>abutalů. </emphasis>Těla se jim třásla pod nárazy deště drobných střel.</p>

<p>Jedna kapka rtuti vyrvala Wolffovi zbraň z. rukou. Zastavil se, zdvihl ji a pokračoval v běhu. Když se konečně dostal k otvoru, byl vstup zatarasen Vladaři, kteří jím všichni chtěli prolézt současně. Spílali si navzájem, zaklínali se Losem i svým otcem Urizenem a brali dokonce do úst i jméno své dávno mrtvé matky.</p>

<p>V jednom bláznivém okamžiku Wolffa napadlo, že by si měl cestu porazit laserem. Tak by si ostatně počínal každý z nich, snad s vý­jimkou Luvaha. Zůstat venku – to byla jistá smrt. Teď šlo o zlomky sekund.</p>

<p>Vtom příčina zácpy náhle pominula. Pomocí loktů, zubů a nehtů se Vladaři konečně vecpali do průchodu.</p>

<p>Wolff do něj skočil hlavou napřed. Na úrovni lýtka mu cosi škráblo o kalhoty a ucítil palčivou bolest. Ozvalo se plesknutí a žhavý rtuťový projektil se mu přilepil k vlasům na šíji. Dopadl rukama do nehlubokého prostoru schodiště a ještě před nárazem upustil laser. Ztlumil pád skrčenýma rukama a převalil se. Zastavil se o Palamabrona, kte­rý právě kladl nohu na první příčku druhého žebříku. Palamabron zařval a spadl. Když se Wolff podíval dolů, uviděl, že Palamabron přistál na hromadě Vladařů, kteří sebou zmítali a zuřivě kleli. Žádný však, jak se zdálo, nebyl vážně zraněn.</p>

<p>Za jiných okolností by se rozesmál. Teď se ale musel věnovat vla­sům a vytřást z nich žhavé kapky rtuti. Prohlédl si lýtko, ujistil se, že rána je jen povrchní a teprve pak pokračoval v sestupu. Z opatrnosti se ukryl co nejhlouběji do nitra ostrova. Bude-li déšť rtuti trvat do­statečně dlouho, může zničit celou horní palubu. A zasáhne-li některý z vodíkových vaků, bude to znamenat konec pro všechny.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>7</strong></p>

<p>V blízkosti obrovského nosného sféroidu se z tmavého podpalubí vynořila Vala. Smála se. Ne hystericky, ale vesele, jako kdyby se příjemně bavila. Wolff si byl jist, že kdyby bylo o něco větší světlo, určitě by spatřil, jak jí radostí svítí panenky.</p>

<p>„Jsem rád, že se ti to zdá směšné,“ poznamenal. Byl pokryt krví Nichiddorů, kterou pomalu smýval jeho pot, a třásl se. „Vždycky jsi se od nás trochu lišila, Valo. Už jako dítě jsi nás ráda přiváděla k zuřivosti a překvapovala nás krutými žerty. A jako žena dál miluješ – u jiných – krev a utrpení víc než tělesnou lásku.“</p>

<p>„Patřím přece k Vladařům,“ odpověděla Vala. „Jsem pravá dcera svého otce. A mohla bych dodat: i pravá sestra svého bratra. Dříve jsi se totiž ode mne nelišil, Jadawine; teprve pobyt na Zemi z tebe udělal zpola degenerovaného slabocha s něžným srdcem.“</p>

<p>Přistoupila k němu a ztlumila hlas: „Už dlouho jsem neměla mu­že, Jadawine. A ty jsi se nedotkl ženy od chvíle, kdy jsi prošel portem. Znám tě, drahý bratříčku. Vím, že máš horkou krev a že těžce ne­seš, když uplyne den a žádná žena s tebou nesdílí lože. Nemohl bys zapomenout na ten zřejmý a nepochopitelný odpor k mé osobě a jít se mnou? Na tomhle ostrově jsou stovky míst, kde nás nikdo nebude rušit. Žádám tě o to, i když mě to ponižuje.“</p>

<p>Měla pravdu. Byl mimořádně statně a silně stavěný. Pociťoval, jak se v něm vzmáhá touha, kterou až dosud nepřetržitou aktivitou potlačoval. I večer, když šel spát, se neustále v myšlenkách zabýval různými plány, tisícerými možnostmi a uskoky, které použije v den, kdy konečně stane tváří v tvář svému otci.</p>

<p>„Napřed práce, potom zábava,“ řekl. „Nevzrušil jsem tě já, ale řinčení zbraní a pach krve.“</p>

<p>„Možná obojí,“ řekla Vala. Vztáhla k němu ruku: „Pojď.“</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Ne, o tom už nechci nic slyšet. Ta věc je mrtvá a pohřbená.“</p>

<p>Napřímila se, vzteky bez sebe. „To se bude brzy říkat i o tobě. Až dosud nikdo nikdy…“</p>

<p>Otočila se a odešla. Chvíli nato ji zahlédl, jak potichu mluví s Palamabronem.</p>

<p>Netrvalo dlouho a pár se ztratil v šeru spojovací chodby. V prvním okamžiku měl chuť jí přikázat, ať se vrátí. Bylo to normální zběhnutí. Nebezpečí od Nichiddorů už sice nehrozilo, zesílí-­li však déšť žhavé rtuti, může ostrov vážně poškodit nebo zničit.</p>

<p>Pokrčil rameny a odvrátil se. Proč by tu měl něco někomu při­kazovat? Vladaři až dosud spolupracovali na základě ústní dohody. O žádných donucovacích opatřeních ani o trestech se zatím výslovně nemluvilo. A kdyby zasáhl právě teď, obvinili by ho, že z něj mluví žárlivost. Což by ovšem nebylo daleko od pravdy. Když uviděl, jak Vala odchází s jiným, skutečně se mu na chvíli sevřelo srdce. To, že i po pěti stech letech a po tom, co s ním chtěla udělat, stále vůči ní chová nějaký cit, výmluvně dokazovalo, co pro něj kdysi znamenala.</p>

<p>Zeptal se Dugarnna: „Jak dlouho tenhle déšť obvykle trvá?“</p>

<p>„Nejméně půl hodiny,“ odpověděl náčelník <emphasis>abutalů. </emphasis>„Kapky rtuti tvoří ohon černé komety. Říkáme jim Urizenův smích, protože víme, že je vytvořil. Urizen je zlý a krvežíznivý bůh, kterého nic netěší víc než utrpení jeho lidu.“</p>

<p>Dugarnnův názor na Urizena se tedy do jisté míry lišil od mí­nění Vladařů. Během mnoha tisíciletí, která na této planetě strávili potomci bývalých Vladařů, se Urizenově jméno stalo pro <emphasis>abutaly </emphasis>ztě­lesněním zla. Tak jako ostatní domorodci, i Dugarnn měl jen mlhavou představu o vesmíru, ve kterém se narodil. Jiný svět než <emphasis>tento </emphasis>podle něj nemohl existovat. Vladaři patřili k polobohům a vzešli ze spojení Urizena se smrtelníky. Vladaři byli sice nesmírně mocní, přesto však smrtelní.</p>

<p>Náhle se ozval výbuch. Wolff se chvíli obával, že byl zasažen ně­který z vaků na druhém konci ostrova. Jeden <emphasis>abutal </emphasis>jim ale přišel říci, že právě vybuchlo další hnízdo Nichiddorů. Nechránila je silná vrstva vegetace tak jako ostrov, jeho životně důležitý orgán zasáhl hustý proud žhavých kapek, jeden z vaků vybuchl a vyvolal tak ře­tězovou reakci, která zničila celé hnízdo.</p>

<p>Wolff zašel za Theotormonem, který se choulil v koutě. Netvor na něj upřel bolestný pohled plný nenávisti. Když se jej Wolff poku­sil vyptávat, odvrátil hlavu a odmítl odpovídat. Wolff i pak zůstal v podřepu vedle něj a Theotormon sebou začal po chvíli nervózně vrtět. Nakonec pohlédl Wolffovi do očí a řekl: „Podle toho, co mi řekl otec, jsou tu čtyři planety, které obíhají kolem pátého centrál­ního tělesa. To se nazývá Appirmatzum a na něm si také vystavěl svou pevnost. Ostatní planety jsou zhruba stejně velké a všechny obí­hají kolem Appirmatzumu ve vzdálenosti pouhých dvaceti tisíc mil. Tenhle vesmír nepatří k nejmladším. Patří ke světům, které Urizen tvořil nejméně před patnácti tisíci lety. Nikdo o něm neví, protože Urizen jeho porty aktivuje jen tehdy, chce-li do něj vstoupit nebo z něj odejít. Detektory je proto nemohou objevit.“</p>

<p>„Teď už chápu, proč jsou na nebi vidět jen tři tělesa,“ prohlásil Wolff, „čtyři oběžnice jsou rozmístěny v rozích čtverce. Tu, která je proti nám, vždy zakrývá Appirmatzum.“</p>

<p>Naučil se nepátrat po podstatě sil, které udržují tak obrovská tě­lesa na konstantních drahách v tak relativně malých vzdálenostech. Věda Vladařů přesahovala jeho chápání. Přesahovala chápání i všech ostatních Vladařů. Ti vládli silami a prostředky, jejichž principům nerozuměli. A ani jim to nevadilo. Podstatné bylo, že je mohli pou­žívat.</p>

<p>Právě pro neznalost principů své vědy byli Vladaři tak zranitelní. Každý měl určitý počet strojů a zbraní. Když mu část někdo ukradl nebo zničil, nebo když Vladař některé ztratil, mohl je nahradit jen tak, že je – pokud někde něco takového ještě existovalo – ukradl jinému Vladaři. Obranné mechanismy, jimiž se Vladaři chránili jeden před druhým, proto měly vždy určité mezery. Podstatné bylo zůstat naživu dostatečně dlouho a při opakovaných útocích tyto mezery odhalit. To také byl důvod, proč přes zdánlivou bezmocnost jejich skupiny vůči Urizenovi Wolff neztrácel naději ve vítězství.</p>

<p>Během čekání na konec rtuťové přeháňky ponechal svým myšlen­kám volný průchod. Z kteréhosi kouta mozku se mu vynořila myšlen­ka, která ho už dlouho nejasně znepokojovala. Se současnou situací nijak nesouvisela. Možná, že se podvědomě snažil vší silou zapomenout na Chryséis, pro kterou v daném okamžiku nemohl nic dělat.</p>

<p>Už od chvíle, kdy se mu vrátila paměť a on si uvědomil, že je Vla­dař, jména jeho otce, bratrů, sester, bratranců i jeho vlastní jméno: Jadawin – Vladař Vesmíru o mnoha úrovních – neustále probouzela jeho zvědavost. Jména jako Urizen, Vala, Luvah, Anana, Theotor­mon, Palamabron, Enion, Ariston, Tharmas a Rintrah byla součástí pochmurné a gigantické kosmogonie, kterou ve svých didaktických a symbolických dílech vytvořil William Blake. Jedno bylo jisté: shoda jmen nebyla náhodná. Jak k nim ale mystický anglický básník při­šel? Setkal se s některým bludným Vladařem – vyhnancem, který mu z nějakého důvodu vyprávěl o svém životě? Možné by to bylo. Část Vladařova vyprávění pak Blake použil ve svých apokalyptických básních. Celý příběh přitom ovšem značně zdeformoval.</p>

<p>Wolff se rozhodl, že – dostane-li se z tohoto vesmíru živý – pustí se do pátrání na Zemi i u Vladařů, kteří budou ochotni s ním mluvit, a celou věc objasní.</p>

<p>Bušení kapek náhle ustalo. Obyvatelé ostrova počkali ještě půl hodiny, aby měli jistotu, že bouře přešla, a pak se vrátili na palubu. Její povrch byl rozervaný, nabobtnalý a spálený. Ve stěnách bylo tolik děr, že z nich visely beztvaré cáry listů a kořenů. Nejintenzivnější bombardování postihlo příď, která byla téměř zcela zničena. Všude ležely drobné rtuťové kapky.</p>

<p>Theotormon poznamenal:</p>

<p>„Rtuťová přeháňka se nedá porovnat s deštěm meteoritů. Při ní se kapky při vstupu do atmosféry pohybují nanejvýš rychlostí sto mil za hodinu a před dopadem je vzduch ještě dál zpomalí a rozdělí na drobnější útvary. Přesto však…“</p>

<p>A ploutví ukázal na zničenou palubu.</p>

<p>Wolff se zadíval do dálky nad oceán. Vzdušné proudy pomalu od­nášely několik nepoškozených hnízd. Létající bytosti teď měly důleži­tější starosti, než aby připravovaly nový útok. Jedno hnízdo bylo tak přetížené uprchlíky ze zničených hnízd, že postupně klesalo k vodní hladině.</p>

<p>Dugarnn byl skleslý. <emphasis>Abutalové </emphasis>měli tak velké ztráty, že manév­rování bylo značně ztíženo a v případě dalšího útoku by se ostrov prakticky nedal ubránit. Nezbývalo jim, než bezmocně kroužit kolem planety a vzdát se mocenských ambicí do té doby, než doroste nová generace. A bylo málo pravděpodobné, že mezitím ostrov nepostih­nou další pohromy.</p>

<p>„Můj lid je odsouzen k záhubě,“ uzavřel Dugarnn.</p>

<p>„Ne tak docela,“ řekl Wolff. „Bojům s jinými ostrovy, létající­mi nebo plovoucími, se přece můžete kdykoli vyhnout. Sám jste mi vysvětlil, že k tomu, aby se dvě <emphasis>abuty </emphasis>pustily do sebe, musejí obě manévrovat tak, aby se k sobě těsně přiblížily. Jenže k tomu vás nikdo nemůže nutit. Nichiddorové se tu vyskytují jen zřídka. Na takovou formaci hnízd jste dnes narazili poprvé po patnácti letech.“</p>

<p>„Cože?!“ vykřikl Dugarnn, zaskočen uvedeným návrhem. „My že se máme vyhýbat boji? To je… nemyslitelné! Chovali bychom se jako zbabělci. Všichni naši nepřátelé by se nám smáli!“</p>

<p>„Hlouposti,“ namítl Wolff. „Nedáte-li jim k tomu příležitost, os­tatní <emphasis>abuty </emphasis>se k vám nepřiblíží ani natolik, aby poznaly, o koho jde. Do toho mi ostatně nic není. Nemůžete-li změnit své zvyky a chcete raději zemřít, nemám, co bych k tomu dodal.“</p>

<p>Wolff pomohl <emphasis>abutalům </emphasis>uvést ostrov trochu do pořádku. Mrtvé a raněné Nichiddory hodili přes palubu. Nad mrtvolami <emphasis>abutalů </emphasis>se konal dlouhý pohřební obřad, při kterém Dugarnn zastupoval kou­zelníka, jemuž v bitvě jeden z útočníků utrhl hlavu. Těla pak jedno po druhém nastoupila poslední cestu do oceánu. Dny a noci se jednotvárně střídaly a ostrov se vznášel nad pla­netou poháněn pravidelnými vzdušnými proudy. Většinu času trávil Wolff pozorováním velkých hnědých kotoučů ostatních planet. To pomyšlení, že Appirmatzum je odtud vzdálen pouhých dvacet tisíc mil! Tak blízko a přitom tak daleko! Nepřístupný, jako kdyby ležel ve vzdálenosti mnoha miliónů kilometrů. Je si tím však jist? V hlavě mu klíčil plán natolik fantastický, že ho téměř zavrhl. Kdyby si však mohl opatřit, co k němu potřebuje, má naději, nepatrnou naději, že by se mohl podařit.</p>

<p><emphasis>Abuta </emphasis>proletěla nad pólem, který se od zbytku planety nijak neli­šil. Dvakrát hlídka ohlásila nepřátelský ostrov. Pokaždé změnil směr, aby se k nim přiblížil, avšak Dugarnn s těžkým srdcem zařídil, že mu unikli. Nechal vždy aktivovat skupinu vaků na jedné palubě, která ostrov odchýlila do strany tak, že vzdálenost mezi oběma ostrovy zůstala konstantní. Nepřítel, který po chvíli nebezpečně vyčerpal své zásoby plynu, v obou případech upustil od pronásledování.</p>

<p>Dugarnn vysvětlil, že přibližovací manévry, které oběma ostrovům umožňují zahájit boj, trvají často i pět dní.</p>

<p>„Dosud nikdy jsem nepotkal lidi, kteří by tolik prahli po vlastní smrti,“ poznamenal krátce Wolff.</p>

<p>Když už pak Vladaři došli k přesvědčení, že budou muset nad jednotvárným oceánem putovat na věky věků, nastal konečně den, kdy pokřik hlídky přivolal všechny na hlavní palubu.</p>

<p>„Matka Všech Ostrovů!“ oznamovala. „Přímo před námi! Matka Všech Ostrovů!“</p>

<p>Jestli tohle byla matka ostrovů, pak její děti musely být opravdu malé. Z výšky tří tisíc stop Wolff jedním pohledem obsáhl plovoucí masu v celé její velikosti. Nemohla být širší než třicet mil a delší než dvanáct kilometrů. Jenže všechno je relativní, a na této planetě proto představovala celý světadíl.</p>

<p>Viděli malé a velké zátoky na jejím pobřeží i prohlubně, které vytvářely jezera mořské vody. Půda byla místy zvlněná, snad násled­kem srážek s jinými ostrovy, či působením jiných přírodních sil. Tak vznikly pahorky. A na vrcholku jednoho z nich Wolff uviděl porty.</p>

<p>Byly dva: dva šestiúhelníky z lesklého kovu, oba velké asi jako hangár na vzducholoď.</p>

<p>Wolff na to ihned upozornil Dugarnna. Náčelník <emphasis>abutalů </emphasis>už porty spatřil také a právě vydával příslušné rozkazy. Dávno se již s Wolffem dohodli, že jakmile objeví porty, jejich spojenectví končí. Wolff a ostatní Vladaři teď mohli odejít z <emphasis>abuty.</emphasis></p>

<p>Na přiblížení ostrova k zemi vypouštěním plynu nebyl čas. Dlou­ho před zahájením manévru by ostrov přeletěl Mitzu, jak domorodci říkali Matce Všech Ostrovů. Vladaři proto seběhli na spodní palubu, kde měli připravené řemeny s upoutanými vaky. Navlékli je na sebe a domorodci jim pomohli k průlezům. Dugarnn a <emphasis>abutalové </emphasis>se tlačili kolem Wolffa a Luvaha a loučili se s nimi; ostatní Vladaře ignorovali. Líbali je a tiskli jim do rukou mladé květy rostliny vyvíjející plyn. Dojatý Wolff se rozloučil se svými hostiteli a skočil do prázdna. Rych­le padal, zhruba stejně rychle, jako kdyby skočil s padákem. Ostatní Vladaři skočili hned za ním. Uprostřed houštin zpozoroval poměrně volný prostor a pokusil se na něm přistát. Špatně však odhadl sílu větru. Pád k zemi proto doprovázel praskot větví, které zpomalovaly prudkost dopadu; na zemi se několikrát převalil a vstal bez větších potíží. Ostatním se, až na několik povrchových zranění, také podařilo normálně přistát. Theotormon měl – pro svou váhu – na sobě dvojí řemení, přesto však padal mnohem rychleji než druzí. Skrčil pod sebe své žabí nohy a převalil se několik metrů od místa, na které dopadl. Když vstával, několikrát zakňučel, protože si narazil hlavu.</p>

<p>Wolff počkal, až se všichni vzpamatují. Dlouho mával Ilmawirům, kteří se tiskli kolem průlezů a pozorovali je. Ostrov se pak vzdálil a brzy se jim ztratil z dohledu. Skupina Vladařů se vydala k blízkému pahorku. Wolff se opatrně rozhlížel, protože před skokem zpozoroval několik domorodých vesnic. Na pahorek však vystoupili bez nehody a brzy došli k okraji dvou obrovských šestiúhelníků.</p>

<p>„Proč tu jsou dva porty?“ zajímal se Palamabron.</p>

<p>„Určitě je to další Urizenova rafinovanost,“ prohlásila Vala. „Je­den z nich nejspíš vede do paláce na Appirmatzumu. Kdežto ten druhý…“</p>

<p>„Jak ale zjistíme, který je správný?“ zeptal se Palamabron.</p>

<p>„Blbečku!“ řekla. „Dozvíme se to jen tak, že je vyzkoušíme.“</p>

<p>Wolff nedokázal potlačit úsměv. Poté, co se s Palamabronem diskrétně vzdálila od ostatních, jednala s ním hůř než s onucí. Pala­mabrona tato změna, jak se zdálo, dokonale mátla. Spíše by se od ní nadál alespoň špetky vděčnosti.</p>

<p>„Nejlepší bude, když vstoupíme všichni do téhož portu,“ řekl Wolff. „Myslím, že by nebylo rozumné naše síly dělit.“</p>

<p>„Máš pravdu, bratře,“ přisvědčil Palamabron. „Rozdělíme-li se a někteří z nás se dostanou do Urizenova paláce, mohli by jej zabít, využít situace a zradit ostatní.“'</p>

<p> „To nebyl ten důvod, který jsem měl na mysli,“ poznamenal Wolff. „Každopádně i to, co jsi řekl, má svou hlavu a patu.“</p>

<p>„To je také poprvé, co řekl něco rozumného,“ zašeptala Vala.</p>

<p>„Obvykle je to asi takový psycholog jako milovník.“</p>

<p>Palamabron zesinal a položil ruku na jílec meče. „Tvé urážky mě už unavují,“ řekl. „Ještě jedna a budeš o hlavu kratší.“</p>

<p>„Čekají nás těžké zkoušky,“ řekl Wolff. „Šetřte své síly na to, co nás čeká za jedním z těchto portů.“</p>

<p>V křoví vzdáleném asi sto yardů postřehl jakýsi pohyb. Ukáza­la se tvář. Pozoroval je domorodec. Wolffa napadlo, zda se některý zdejší obyvatel pokusil projít portem. Pokud se k tomu odhodlal, jeho zmizení nejspíš ostatní vyděsilo. Bylo možné, že toto území je prohlášeno tabu.</p>

<p>Smýšlení domorodců jej zajímalo, protože si řekl, že by jim mohlo být ještě někdy užitečné. Ted ale neměl čas se tím zabývat. Chryséis je uvězněna v Urizenově paláci a každá minuta pro ni snad znamená nesnesitelná muka. A nemusejí to být pouze muka duševní, protože nikde není psáno, že by ji Urizen nemohl mučit i tělesně.</p>

<p>Při té představě se zachvěl a pokusil se pro tuto chvíli na Urizena zapomenout. Musí se nyní soustředit na bezprostřední záležitosti.</p>

<p>Podíval se po ostatních. Mlčky ho pozorovali. Za nic na světě by si to nepřipustili, ale považovali jej za vůdce skupiny a čekali, co udělá. Mezi svými sourozenci nebyl ani nejstarší a také jeden z bratranců byl starší než on. Jenže pokaždé, když v poslední době došlo k ně­jaké krizi, jednal rozhodně a okamžitě. Navíc měl laser. Kromě toho v něm bylo něco odlišného, něco, co oni neměli. Pozemská zkušenost Wolffovi umožňovala, aby se bez zábran zabýval věcmi, které oni nepovažovali za hodna pozornosti. Vladaře již dlouho nezatěžovaly ob­tíže a nepříjemnosti primitivního života; cítili se proto nyní bezradní. Až dosud měli jako stvořitelé vesmírů takřka božské postavení, teď ale klesli na úroveň divochů, jimiž tolik opovrhovali. Jadawin – nebo Wolff, jak mu pomalu začínali říkat – byl naproti tomu v divošském prostředí jako doma.</p>

<p>„Musíme se rozhodnout,“ prohlásil nakonec Wolff. „Vzhledem k tomu, že Vala je tu jediná žena, navrhuji, aby ona měla právo označit správný port. Metoda je to stejně dobrá jako každá jiná.“</p>

<p>„Ta mrcha neudělala v životě nic dobrého,“ řekl Palamabron, „Jen ať nám ukáže správný port. My si pak pro jistotu zvolíme ten druhý.“</p>

<p>„Můžeš si dělat, co chceš,“ řekla Vala. „Takže já bych volila… tenhle.“</p>

<p>A ukázala na šestiúhelník vpravo.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl Wolff. „Vzhledem k tomu,, že mám laser, půjdu první. Nevím, co je na druhé straně. Lépe řečeno, tuším, co nás tam čeká: smrt. Jenom nevím, v jaké podobě. Dříve, než půjdu, chci vám ještě říci toto: byla doba, kdy jsme se všichni, jak tu jsme, bratři, sestry i bratranci, měli rádi. Tenkrát ještě žila naše matka a my jsme šťastně žili s ní. Svého otce, strašného a zasmušilého Urizena, jsme se báli. Necítili jsme však k němu nenávist. Potom naše matka zemřela. Co k tomu vedlo, nevíme. Mnozí se obáváme, že ji Urizen zavraždil. Již třetí den po její smrti si vyvolil za ženu Aragu, Vladařku rozsáhlého vesmíru, a spojili tak navzájem svá panství.</p>

<p>Ať už byla příčina smrti naší matky jakákoli, víme dobře, co po ní následovalo. Urizen začal litovat, že má potomky. Byl jedním z mála, kdo ze svých dětí vychoval Vladaře. Rod Vladařů vymírá. Za svou moc a takzvanou nesmrtelnost platí pomalým a postupným zánikem. A také ztrátou jediné věci, která dává životu smysl: ztrátou lásky.“</p>

<p>„Lásky!“ zvolala Vala. Vypukla v smích a ostatní se k ní připojili. Luvah se pokusil o úsměv, ale hlasitě se nesmál.</p>

<p>„Připomínáte mi smečku hyen,“ řekl jim Wolff. „Hyeny se živí mršinami. Jsou to záludné, odporné a páchnoucí šelmy a pro jejich chování jimi ostatní pohrdají a nenávidí je. Mají však alespoň uži­tečnou funkci, což se o vás říci nedá.</p>

<p>Láska. Ano. Nestydím se to opakovat. Ten pojem pro vás už nic neznamená. Po tolika staletích jste už zapomněli, co to je. A ani dříve, jak se obávám, jste ji plně nepociťovali. Jak jsem ale řekl, jednoho dne jsme zjistili, že se nás Urizen snaží zbavit. Lépe řečeno zapudit a poslat mezi domorodce na jednu z planet svého vesmíru, do světa bez portu, abychom se mu nemohli pomstít.</p>

<p>Proto jsme uprchli. Pronásledoval nás a pokoušel se nás zabít. Unikli jsme mu a museli jsme zabít jiné Vladaře, abychom se zmocnili jejich vesmírů.</p>

<p>A právě v té době jsme zapomněli, že jsme bratři, sestry a brat­ranci, a stali se z nás obyčejní, prohnaní, pletichářští, nenávistní a žárliví Vladaři. Vrahové, kteří se zabíjejí navzájem se stejnou krutos­tí, s níž se chovají k ubohým bytostem, jež žijí v našich vesmírech.“</p>

<p>„Tak už dost, bratře,“ zvolala Vala. „Co tím chceš říci?“</p>

<p>Wolff si povzdechl. Ztrácel čas a plýtval slovy.</p>

<p> „Chtěl jsem vám vysvětlit, že Urizen nám snad proti své vůli</p><empty-line /><p>prokázal službu. Díky jemu možná znovu najdeme trochu té lásky</p><empty-line /><p>která svlažovala naše dětství, a začneme se chovat jako 'sourozenci'</p><empty-line /><p>místo abychom…“</p>

<p>Zarazil se. Hleděly na něj tváře podobné kamenným modlám. Čas by je mohl zlomit, láska však tyto rysy nikdy neobměkčí.</p>

<p>Otočil se k nim zády a vstoupil do portu po pravé straně.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>8</strong></p>

<p>Nohy se pod ním podlomily a upadl na bok. Klouzal po hladké a silně nakloněné rovině, na jejímž vrcholu byl port a jejíž povrch byl tvrdý a suchý, přesto však působil dojmem, jako kdyby byl naolejován. Nadarmo stavěl paty do všech možných úhlů, marně se pokoušel brzdit plochami dlaní, stále ujížděl závratnou rychlostí jako po ledě.</p>

<p>Rychlost postupně narůstala. Zkroutil tělo a švihem se obrátil tak, aby se mohl podívat před sebe směrem, jímž se nedobrovolně pohyboval. O něco dále se prudkost svahu poněkud zmírnila a Ro­bertova rychlost o něco klesla. Přesto i nadále padal rychlostí asi šedesáti mil v hodině a nijak se nedokázal zastavit. Klouzal po břiše, zvedal hlavu, aby si neodřel obličej, paže měl roztažené a ruce zvedal nad zem. Šaty už měl nejspíš rozedrané, kůži odřenou a popálenou třením, sjížděl ale stále dál a cítil přitom jen slabé teplo v místech dotyku.</p>

<p>Nebe mělo purpurovou barvu a nad obzor právě začal vycházet měsíční kotouč – pokud ovšem tato planeta má měsíc. Byl také pur­purový, avšak o něco tmavší než obloha. Do Vladařova paláce se tedy nedostal. Ocitl se na jiné planetě. A soudě podle toho, v jaké vzdále­nosti vidí horizont, má tato planeta zhruba stejnou velikost jako ta, kterou právě opustil. Wolff si byl takřka jist, že jde o jednu z oběžnic, které pozoroval z povrchu vodního světa.</p>

<p>Urizen je převezl. Port, který si vybrali, vedl jen na další z pla­net, které krouží kolem Appirmatzumu. Druhý port snad vede do Urizenova paláce, teď se však o tom nemohou nijak přesvědčit.</p>

<p>Ať už ten druhý port vedl kamkoli, teď už bylo příliš pozdě něco s tím dělat. Opět se nechal nachytat na další otcův trik. Praktický trik, pokud i smrt je chápána jako praktická.</p>

<p>Urazil tak dvě míle a teprve pak se sklon začal trochu vyrovnávat. Po další půl míli jeho rychlost klesla na třicet mil za hodinu. Nevěděl to přesně, protože tu nebyly žádné orientační body. Velmi daleko po pravici viděl několik podivně zkroucených stromů, netušil ale, jak jsou vysoké, ani jak jsou od něho vzdáleny, a proto rychlost pohybu nedokázal přesně odhadnout.</p>

<p>Po dalším zpomalení se kluzký povrch náhle prudce zvedl a Ro­bert byl vymrštěn do vzduchu; nemohl přitom potlačit polekaný vý­křik. Při pádu uviděl, jak čtyřicet až padesát stop pod ním teče sto stop široký proud vody, sevřený z obou stran stěnami vytvořenými z téže sklovité látky, po které krátce předtím klouzal.</p>

<p>Řítil se přímo do tohoto kaňonu, začal kopat nohama a natáčet tělo tak, aby se dostal do svislé polohy a dopadl do vody nohama napřed. Špatně odhadl vzdálenost, protože narazil nohama na hla­dinu mnohem dříve, než očekával. Zpěněná voda vytryskla, Robert se hluboko potopil. Honem plaval k hladině. Proud jej rychle uná­šel soutěskou k ohbí toku. Těsně před zákrutem řeky zahlédl, jak na hladinu dopadá jiný Vladař a za ním na stěně uviděl dalšího.</p>

<p>Potom se břehy snížily a koryto řeky se rozšířilo. Proplul peře­jemi, které si s ním pohazovaly a zmítaly jím jako stéblem slámy. Balvany, které dosahovaly až k hladině, byly naštěstí hladké a kluz­ké. Kůži mu sice neodřely, nemohl však zabránit tomu, aby do nich mnohokrát bolestivě nenarazil. Za peřejemi prudkost toku znatelně poklesla. Wolff doplaval ke břehu, který se mírně skláněl k říčnímu korytu. Na kluzkém povrchu se však nedokázal ničeho zachytit a sklouzl zpět do vody.</p>

<p>Nedalo se dělat nic jiného, než plout podél břehu a doufat, že objeví místo, na které se bude moci vyškrábat. Překážely mu šaty, luk a šípy i dýka. Laser ho táhl ke dnu. S přáním zbavit se zbraní bojoval tak dlouho, jak jen mohl. Když už byl velmi unaven, shodil luk a toulec. O něco později si odepjal opasek, na němž byla připevněna pochva a pouzdro. Upustil ho do vody, dýku a laser si ale zastrčil za kalhoty. Po chvíli odhodil i dýku.</p>

<p>Čas od času se ohlédl. Nad vlny se střídavě vynořovalo osm hlav. Zatím tedy byli v pořádku, pokud však nebudou moci vystoupit na břeh, brzy se všichni utopí. Všichni kromě Theotormona. I když měl jednu ploutev jen napůl dorostlou, přesto byl ve svém živlu a smrt vyčerpáním mu nehrozila.</p>

<p>V tom okamžiku se ve Wolffově hlavě zrodil nápad. Obrátil se a plaval proti proudu, i když jej to stálo hodně sil. Počkal, až Luvah, Vala a Tharmas budou na doslech. Potom na ně zavolal, ať – chtějí-li zůstat naživu – plují také proti proudu.</p>

<p>Velmi rychle je dohonilo velké, tmavomodré a lesklé Theotormo­nově tělo. Za ním se drželi Ariston, Enion a Rintrah. Jako poslední se daleko za nimi objevil Palamabron s pobledlou tváří, oddechující mnohem namáhavěji než ostatní – výřečný Palamabron, který váhal nejdéle, než prošel portem.</p>

<p>„Zachraň mě, bratře!“ volal. „Dlouho to už nevydržím. Zemřu.“</p>

<p>„Šetři si dech,“ poradil mu Wolff. Obrátil se pak k Theotormo­novi: „Potřebujeme tě, bratře. Opovrhovali jsme tebou, přesto nám ale nyní můžeš právě ty pomoci. Jinak se všichni utopíme.“</p>

<p>Theotormon, který vzdoroval proudu bez zjevné námahy, kvokavě odpověděl: „Proč bych to dělal? Všichni jste na mě plivali. Tvrdili jste, že se vám z pohledu na mě dělá špatně.“</p>

<p>„Já jsem na tebe nikdy neplival,“ namítl Wolff. „Ani jsem neříkal, že se mi hnusíš. To já jsem prosadil, abys nás doprovázel. Věděl jsem, že tvé schopnosti budeme potřebovat. Můžeš se svým tělem dělat to, co my nedokážeme. Urizen, který nám nastražil tuhle past, tě změnil ve vodního tvora, a poskytl nám tak ironií osudu prostředek, jak z ní – pokud nám ovšem pomůžeš – uniknout.“</p>

<p>Za daných okolností to byla dlouhá řeč a Robert měl co dělat, aby vystačil s dechem. Musel však Theotormonovi zalichotit, neboť ten by je jinak nechal zemřít a ještě by z toho měl požitek.</p>

<p>„Chceš říci, že Urizen udělal chybu, když mi dal tohle tělo?“ zeptal se Theotormon.</p>

<p>Wolff přisvědčil.</p>

<p>„A jak bych vás odtud mohl dostat?“ pokračoval Theotormon.</p>

<p>„Jsi mrštný a silný jako mořský lvoun. Můžeš vyskočit z vody a zachytit se na břehu. Potom nás jednoho po druhém vytáhneš na pevnou zem. Vím, že to dokážeš.“</p>

<p>Theotormon se pohrdavě usmál: „A proč bych vás měl vůbec zachraňovat?“</p>

<p>„Neuděláš-li to, zůstaneš na tomhle cizím světě sám,“ řekl Wolff. „Nějaký čas tu budeš žít, ale začne tě tížit samota. Nebudeš si mít s kým promluvit. Z této planety se navíc můžeš dostat jen tak, že najdeš port. Myslíš, že se ti to samotnému podaří? Na pevné zemi přece budeš potřebovat zase naši pomoc.“</p>

<p>„Jděte všichni k čertu!“ vyštěkl Theotormon. Mrskl sebou a zmi­zel pod vodou.</p>

<p>„Theotormone!“ zvolal Wolff.</p>

<p>Ostatní se k němu sborově přidali. Bojovali proti proudu a zoufale se rozhlíželi. Veškerá nadutost Vladařů je nadobro opustila.</p>

<p>Náhle Vala zoufale vykřikla. Zamávala rukama ve vzduchu a zmi­zela pod hladinou. Potopila se tak rychle, jako kdyby ji něco stáhlo dolů.</p>

<p>Uběhlo několik sekund. Pak se vynořila modrá a lesklá Theotor­monova hlava a hned za ní Valiny rusé vlasy. Svými dlouhými prsty ji obluda pevně držela za mokré vlasy a nohou jí podpírala hlavu.</p>

<p>„Popros mě o prominutí!“ řval Theotormon. „Řekni, že nejsem odporná ropucha! Řekni, že jsem krásný! Slib mi, že mě budeš milovat tak, jako jsi se milovala s Palamabronem na létajícím ostrově!“</p>

<p>Pohodila hlavou a vyprostila vlasy z netvorova sevření; v prstech jejího bratra přitom zůstalo několik rusých chomáčů. „Vlastnoručně tě zabiju, ty páchnoucí obludo!“ vyrazila ze sebe. „Ještě jsem s tebou neskončila! A i když mě zabiješ, zemřu tisíckrát raději, než abych ti musela být za něco vděčná.“</p>

<p>Nad takovou nehorázností Theotormon vyvalil oči, několikrát mávl ploutví a vzdálil se od ní. Obrátil se k Wolffovi: „Tak to vidíš! Proč bych měl zachraňovat ji nebo někoho z ostatních? I pak mě budete nenávidět jako předtím.“</p>

<p>Palamabron se dal do křiku a zoufale kolem sebe plácal rukama do vody. „Pomoz mi, Theotormone! Už to nevydržím! Jsem se silami u konce a utopím se!“</p>

<p>„Vzpomeň si, co jsem ti říkal,“ zalapal po dechu Wolff. „Zůstaneš tu úplně sám!“</p>

<p>Theotormon posměšně ohrnul rty a potopil se. Hned nato se vyno­řil a strkal Palamabrona před sebou. Strčil hlavu pod bratrův zadek, nadzvedl ho a vzepřel se o ploutve a o své velké blanité nohy. Mokrý Palamabron sklouzl na sklovitý povrch a zůstal ležet několik metrů od břehu; odfukoval jako zchvácený kůň, z nosu mu vytékala voda a z koutku úst pramének slin.</p>

<p>I ostatní pak Theotormon jednoho po druhém vytáhl na břeh, kde zůstali ležet jako mrtví. Jedině Vala odmítla pomoc. S netušenou energií, která překvapila i Wolffa, se pustila znovu do boje s proudem, mohutným rozmachem vyklouzla celou délkou těla z vody, vzepřela se o lokty a o kolena a pomalu se sunula po mírném svahu vzhůru. Když se dostala na rovnější místo, vstala a s nesmírnou opatrností se posadila. Potom se opovržlivě rozhlédla po ostatních a řekla: „Tak tohle tedy jsou mí bratři? Ti, kteří se pokládají za všemocné Vladaře vesmíru? Vypadáte spíš jako hejno zpola utopených krys. A ještě k tomu žebráte o pomoc u té slizké ropuchy!“</p>

<p>Také Theotormon se vytáhl na břeh a přistoupil ke skupině vy­čerpaných mužů. Kolébavě kráčel na zahnutých nohou a minul Valu, aniž by jí věnoval jediný pohled. Ostatní, jakmile nabrali dech a tro­chu sil, vylezli za ním na místo, kde byla půda rovná. Byl na ně žalostný pohled, protože většina odhodila šaty a meče do řeky. Šaty si nechali jen Vala a Wolff. Wolff poztrácel, s výjimkou laseru, všech­ny své zbraně. Vala si nechala meč. Nebýt vlasů, nikdo by nehádal, že před chvílí vystoupila z řeky. Měla šaty z látky, která odpuzovala vlhkost.</p>

<p>Luvah se dvakrát pokusil o chůzi a vždy skončil na zadku; přesto se jakž takž dosoukal k Wolffovi. Do obličeje se mu vrátila barva a pihy na nosu a na tvářích mu již tak výrazně nevystupovaly. „Náš otec nás zajal jako malé děti,“ řekl. „A teď si s námi zahrává. Místo chůze se teď budeme muset plazit. Z malých dětí jsme se tak stali batolaty. Myslíš, že nám tím chce něco naznačit?“</p>

<p>„To nevím,“ odpověděl Wolff. „Jedno je však jisté. Tuhle past musel otec připravovat už dávno. A začínám věřit, že i planety, které krouží kolem Appirmatzumu, vytvořil jen z jediného důvodů. Svět, v němž jsme se ocitli, je spolu s ostatními oběžnicemi určen jedině k tomu, aby nás sužoval a zkoušel.“</p>

<p>Luvah se nevesele zasmál.</p>

<p>„A jaká bude naše odměna, vydržíme-li všechno trápení a absol­vujeme všechny zkoušky?“</p>

<p>„Dostaneme možnost Urizena zabít nebo se nechat zabít jeho rukou.“</p>

<p>„Skutečně si myslíš, že hraje poctivě? Co když je jeho pevnost absolutně nedobytná? Nevěřím, že by otec mohl být tak čestný.“</p>

<p>„Čestný? Proč čestný? Mezi Vladaři prý existuje tichá dohoda, podle níž každý ponechává ve svých obranných opatřeních drobnou mezeru. Trhlinu, kterou ovšem může odhalit jen nesmírně prohnaný a obratný protivník. Nemohu říci, zda ji většina skutečně dodržuje. Řada Vladařů, kteří se cítili v bezpečí i před nejsilnějším a nejlstivěj­ším nepřítelem, však už byla zabita nebo vyhnána ze svého vesmíru a nevěřím, že vítězové vděčí za svůj úspěch záměrným chybám ob­ránců. Kdepak. Má-li jejich pancíř slabá místa, je to z jiného důvodu.</p>

<p>Příčina je v tom, že Vladaři své zbraně zdědili. To, co nezdědi­li nebo si nevzali od jiných, nemají. Své prastaré znalosti naše rasa ztratila. Z bývalých tvůrců se Vladaři stali pouhými uživateli a kon­zumenty. A má-li jejich výzbroj mezery, nedokáží je ničím vyplnit.</p>

<p>Můžeme se však na celou věc dívat i jinak. Vladaři bojují, aby zůstali naživu a mohli zabíjet jiné. Jenže většina jich už žila příliš dlouho. Všechno je už omrzelo. Chtějí zemřít. Hluboko v jejich nitru, pod nánosem tisíců a tisíců let, které byly příliš bohaté mocí a příliš chudé láskou, je ukryta touha po smrti. Proto i jejich hradby mají trhliny.“</p>

<p>Luvah vypadal ohromeně: „To myslíš vážně, tuhle fantastickou teorii? Mne zatím život neunavil, to vím až moc dobře. Líbí se mi stejně, jako když mi bylo teprve sto let. Pokud jde o ostatní, nikdy o svůj život nebojovali tolik jako před chvílí.“</p>

<p>Wolff pokrčil rameny: „Je to jen moje teorie. Napadla mě až tehdy, co jsem se stal Robertem Wolffem. Začal jsem se totiž dívat na všechno z jiného úhlu než předtím a než se na to díváte vy.“</p>

<p>Přelezl k Vale a řekl jí: „Půjč mi na chvíli svůj meč. Chtěl bych něco zkusit.“</p>

<p>„Chceš mi setnout hlavu?“ opáčila.</p>

<p>„Kdybych tě chtěl zabít, mám svůj laser.“</p>

<p>Vytáhla z pochvy krátký meč a podala mu ho. Udeřil lehce jeho ostřím do sklovitého povrchu země. Úder na něm nezanechal žádnou stopu, a proto udeřil silněji.</p>

<p>„Co to děláš?“ řekla Vala. „Ztupíš mi ostří.“</p>

<p>Ukázal na rýhu, kterou zanechal druhý úder. „Vypadá to jako zářez v ledu. Tahle hmota je mnohem hladší a má mnohem menší tření než led, jinak se ale úplně podobá zmrzlé vodě.“</p>

<p>Vrátil meč Vale a vyjmul laser. Nastavil ho na poloviční výkon a namířil na zem. Ploška, na kterou mířil, zčervenala a pak se na ní objevily bublinky. Povrch zkapalněl. Wolff vypnul laser a sklonil se k jamce. Ostatní přistoupili a dívali se, co dělá.</p>

<p>„Ty jsi ale zvláštní,“ řekla mu Vala. „Koho by něco takového napadlo?“</p>

<p>„Proč to dělá?“ zeptal se Palamabron. „Jen blázen vrtá díry do země.“ Znovu byl arogantní a sebejistý.</p>

<p>„Ne, není blázen,“ řekla Vala. „Je jenom zvědavý. Ty jsi zapom­něl, co je to zvědavost, Palamabrone? Nebo jsi už dočista odumřel? Mám dojem – a není to tak dávno – že jsi byl plný energie.“</p>

<p>Palamabron zrudl, ale neodpověděl. Sledoval, jak na stěnách díry a na hraně rýhy rychle rostou krystaly.</p>

<p>„Autoregenerace,“ poznamenal Wolff. „O tomhle dávném objevu našich předků jsem už hodně četl, nikde jsem však neviděl ani neslyšel o něčem podobném. Urizen to jistě nemá ze sebe.“</p>

<p>„Možná,“ řekla Vala, „že tyhle znalosti získal od Rudého Orca. Říká se, že starý Orc toho ví víc než všichni ostatní Vladaři dohro­mady. Je posledním příslušníkem nejstarší generace. Říká se, že se narodil před více než půl miliónem let.“</p>

<p>„Říká se, říká se,“ opakoval posměšně Wolff. „Je jisté, že už sto tisíc let Rudého Orca nikdo neviděl. Jsem si jist, že je mrtev, ale legendy o něm žijí dál. Přejděme raději k důležitějším věcem. Musíme najít další porty, i když nikdo nedokáže předpovědět, kam nás asi zavedou.“</p>

<p>Opatrně vstal a udělal několik šouravých kroků, aniž by odlepil chodidla od země. Povrch planety netvořila jen sklovitá poušť. Pár set yardů od nich se tyčily rozložité stromy, mezi nimiž rostly podiv­né keře houbovitého tvaru. Stromy byly tenké a vřetenovité. Jejich červeně a bíle pruhované kmeny připomínaly vývěsní štíty před holič­stvím; rostly do výšky dvacet stop a pak se skláněly dolů. Od ohybu z nich vyrůstaly větve. Měly tvar ležatých devítek a byly pokryty jemnými našedlými vlákny, z nichž některá byla dlouhá až dvě stopy.</p>

<p>Rintrah, který tu stál nahý, se otřásl a řekl: „Ne, že by mi byla zima, ale nějak mě tu mrazí a třesu se zimnicí. Možná je to tím tichem. Poslouchejte, není nic slyšet.“</p>

<p>Ztišili se. Ozývalo se jen šplouchání řeky a svist větru, který v dál­ce pohyboval keři a tuhými vlákny na větvích, jejichž konce byly zkroucené do smyček. Jinak tu panovalo naprosté ticho. Nezpívali tu ani ptáci. Žádný křik. Žádný lidský hlas. I zvuky větru a vody byly ztlumeny, jako by je tížil purpur nebes.</p>

<p>Na všechny strany se od nich až k obzoru táhla nepřirozeně bílá země. V dálce bylo vidět několik okrouhlých pahorků, z nichž největší byl ten, ze kterého předtím sjeli do řeky. Z místa, kde stáli, viděli i jeho vrchol a na něm černou tečku: port. Jinak byly kolem nich jen nizounké kopce a nekonečná rovina.</p>

<p>Kam teď máme jít? pomyslel si Wolff. Bez nejmenší předsta­vy o správném směru tu také můžeme bloudit celou věčnost. Najdeme-li cestou vůbec něco k snědku, můžeme tady chodit až do smrti.</p>

<p>Nahlas prohlásil: „Navrhuji, abychom šli dál po proudu řeky. Ústí snad do nějaké větší vodní nádrže. Urizen nás hodil do vody. To může znamenat, že nás má řeka dovést k dalšímu portu – nebo portům.“</p>

<p>„Je to možné,“ řekl Enion. „Jenže tvůj otec a můj strýc má zvrhlé nápady. Při své perverzní povaze nám třeba chtěl říci, abychom se vydali ne po proudu, ale proti proudu řeky.“</p>

<p>„Můžeš mít pravdu, bratranče,“ odvětil Wolff. „Protože však ne­máme nic, podle čeho bychom se mohli rozhodnout, navrhuji jít po proudu už jenom proto, že je to tudy schůdnější.“ Otočil se k Vale: „Co si o tom myslíš?“</p>

<p>Pokrčila rameny:</p>

<p>„Nevím. Proč se ptáš zrovna mne? Posledně jsem zvolila špatný port.“</p>

<p>„Protože jsi vždycky byla Urizenovi bližší než my. Znáš nejlépe jeho způsob myšlení.“</p>

<p>„Nevím, zda to mám od tebe brát jako poklonu,“ řekla s úsmě­vem. „Ale budu to za ni považovat. Přes všechnu nenávist k Urizenovi ho obdivuji a vážím si také toho, co vykonal. Povedlo se mu přežít tam, kde by většina jeho současníků nalezla smrt. Když už se mě tedy ptáš, hlasuji pro směr po proudu.“</p>

<p>„A co ostatní?“ zeptal se Wolff. Sám pro sebe se už rozhodl, ne­chtěl se však vystavit zbytečným výčitkám, kdyby se náhodou vydali nesprávným směrem. Ať každý vezme na sebe svůj díl zodpovědnosti.</p>

<p>Palamabron otevřel ústa a zaprotestoval: „Dovolte, abych opako­val, či spíše žádám, abychom…“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>9</strong></p>

<p>Vítr k nim donesl naříkavé volání a všichni se otočili proti proudu. Několik stovek yardů od nich se zpoza pahorku vynořilo zvíře veliké asi jako slon. Zastavilo se mezi dvěma výšinami; jeho hlava na dlou­hém krku se podobala hlavě velblouda s parohy. Mělo ohromné oči a dlouhé a ostré zuby masožravců. Jeho tělo bylo pokryto hnědočervenou srstí a hřbet se mu od ramenní části výrazně snižoval. Přesto, že nohy nesly těžký trup, byly útlé jako u žirafy. Končily širokými zvonovitými kotouči modročerné barvy.</p>

<p>Ihned, jak spatřil tvar zvířecích tlap, uhádl Wolff, k čemu slouží. Připomínaly přísavky a jejich účelem bylo umožnit zvířeti pohyb po kluzkém povrchu.</p>

<p>„Nehýbejte se,“ přikázal ostatním. „Utéci nemůžeme a ostatně ani nevíme, kam bychom měli utíkat.“</p>

<p>Zvíře si odfrklo a pomalu se vydalo k nim. Kývalo krkem dopředu a dozadu, občas otáčelo hlavu a dívalo se za sebe. S mlaskavým zvu­kem vždy zvedlo současně pravou přední a levou zadní tlapu, položilo je pozorně na zem, přisálo se, načež vykročilo druhými dvěma tlapa­mi. Když se zvíře přiblížilo ke skupině na padesát yardů, zastavilo se a zvedlo hlavu. Potom vyrazilo táhlý řev, v němž úspěšně propojilo oslí hýkání s poplašnou protileteckou sirénou. Sklonilo hlavu, až se bradou dotklo země. Hlavou pak několikrát sklouzlo vpřed a vzad po bělavém povrchu a podrbalo si čelist.</p>

<p>Wolffa napadlo, zda snad tento pohyb neodpovídá situaci, kdy na Zemi býk těsně před útokem hrabe kopyty v prachu. Nařídil la­ser na poloviční intenzitu a čekal. Tvor skutečně náhle zvedl hlavu co nejvýše, ostře vykřikl – jako smrtelně raněný králík – a rozběhl se ke skupině. Běžel poměrně pomalu, protože přísavné kotouče ho zdržovaly, v očích lidí se však blížil až příliš rychle.</p>

<p>Wolff ještě chvíli počkal, aby měl jistotu, že zvíře útok jen tak nepředstírá. Když bylo od něj dvacet yardů, z přístroje vytryskl tenký paprsek a zasáhl útočníka přesně na rozhraní hrudi a krku. Z ryšavé srsti se zvedl kouř a srst ihned zčernala. Zvíře znovu vykřiklo, ale útok nezpomalilo. Wolff mířil paprskem stále na totéž místo. Když viděl, že obluda nabrala takovou rychlost, že by svými strašnými tesáky brzy ohrozila jejich skupinu, zvýšil intenzitu na maximum.</p>

<p>Zvíře vyrazilo poslední výkřik, udělalo ještě několik kroků, zavrá­voralo a přísavky, které předtím pevně přidržovaly štíhlé nohy, pod tíhou těla povolily. Zvíře se pomalu sesulo, nohy mu podklesly, hlava se uvolnila, vysunul se z ní jazyk a oči získaly skelný lesk.</p>

<p>Chvíli bylo ticho, které přerušil Valin smích. „Tak vida! Přišla k nám dnešní večeře, zítřejší snídaně i zítřejší oběd, přímo v uvařeném stavu.“</p>

<p>„Dá-li se to vůbec jíst,“ řekl Wolff. Díval se, jak Vala a Theotor­mon stahují obludu a odřezávají z ní plátky zpola upečeného masa. Theotormon odmítl jíst první. Wolff se opatrně vydal k nim, přes veškerou snahu však uklouzl. Vala a Theotormon, kteří se ke zvířeti dostali bez pádu, se rozesmáli. Wolff se zvedl, znovu se začal klouzat a řekl: „Nemá-li nikdo odvahu ho ochutnat, zkusím to já. Nebudeme se tu přece donekonečna přít, zda je to maso jedlé nebo ne.“</p>

<p>„Já nemám strach,“ řekla Vala. „Dělá se mi jenom špatně z toho zápachu.“ Zakousla se do masa, s odporem ho rozžvýkala a polkla. Wolff si řekl, že teď už nemá cenu něco zkoušet. Čekal tedy spolu s ostatními. Když se ani po půlhodině na Vale neprojevily žádné příznaky nevolnosti ani otravy, pustil se do jídla. Ostatní doklouzali nebo se připlazili ke zvířeti a napodobili ho. Nařezané kousky jim nakonec nestačily, protože byly z větší části spálené.</p>

<p>Wolff si půjčil od Theotormona nůž a nařezal další proužky masa. Pomocí laseru je pak opekl, i když jen nerad takto plýtval energií. Každý si vzal kus masa a začali sestupovat po proudu. Wolff se chvíli zdržel, protože chtěl vyzkoušet přísavky usmrceného zvířete k usnad­nění pohybu. Když ale zjistil, jak silné jsou kosti na tlapách a jak silné a tuhé jsou chrupavky a kosti uvnitř přísavek, vzdal se svého nápadu. Pomocí Valina meče by si snad poradil, jenže by přitom otupil jeho ostří natolik, že by byl k nepotřebě.</p>

<p>Po dvou mílích pomalé chůze dorazili ke skupině křovin, které lemovaly řeku. Byly asi tři stopy vysoké, měly houbovitý tvar a jejich horní část se nad úzkou základnou bohatě větvila do šířky. Větve byly husté, zkroucené do spirály a byly – tak jako větve stromů – porostlé vlákny. Na koncích větví visely hrozny velkých, granátově zbarvených bobulí.</p>

<p>Wolff jednu utrhl a přičichl k ní. Vůní připomínala pekanový ořech. Měla hladkou a navlhlou slupku.</p>

<p>Vyzkoušet její chuť se mu příliš nechtělo. Udělala to znovu Vala. Ochutnala exotický plod a nadšeně zvolala, že je vynikající. Během další půlhodiny jich snědla ještě šest. Potom si je natrhal i Wolff. Ostatní se k němu připojili. Palamabron se do nich pustil poslední a stěžoval si, že už na něj téměř žádné nezbyly.</p>

<p>Vala toho využila a poznamenala: „Není naše chyba, že jsi zbabělec.“</p>

<p>Palamabron na ni nenávistně pohlédl, ale neodpověděl. Theotor­mon usoudil, že našel někoho, kdo se neodváží odporovat, a začal Valinu poznámku dále rozvádět. Palamabron mu dal políček. Theo­tormon vztekle vykřikl a chtěl mu skočit po krku. Nohy mu však uklouzly a padl tváří k zemi, přímo mezi Palamabronovy nohy. Ten se skácel do strany jako kuželka. Dopadl na bok a jen o vlásek se tak vyhnul prudké ráně ploutví. Po nějakou dobu se pak oba protivníci zuřivě, avšak beznadějně snažili zvednout a navzájem zardousit.</p>

<p>Wolff, který se nepřipojil k výsměšnému chechtotu ostatních, na ně nakonec křikl, ať toho nechají: „Neskončíte-li okamžitě s tím ubo­hým a dětinským představením, postarám se o to sám. Laseru se bát nemusíte, protože nehodlám mrhat energií na tvory, jako jste vy. Můžeme vás ale zahnat a jít dál bez vás. Právě teď musíme být co nejvíce jednotní a co nejméně se hádat. Jinak se k Urizenově radosti navzájem zahubíme.“</p>

<p>Theotormon a Palamabron si opovržlivě odplivli, potyčku však přerušili. V bledém svitu purpurového měsíce se skupinka znovu vy­dala na klouzavý pochod. Jakmile nastala noc, ticho zmizelo. Ozýva­ly se zvuky, které chvílemi připomínaly bečení ovcí, chvílemi bučení vzdáleného stáda. Nedaleko se ozvalo zařvání podobné řevu lva. Mi­nuli další skupinu keřů a spatřili dvounohá zvířátka, která spásala bobule. Měřila dvě a půl stopy, měla hnědou kožešinu a opičí hlavu. Z hlavy jim vyrůstaly králičí uši a oči byly protáhlé. Krátké přední tlapky měly drápy a zadní tlapy končily přísavkami. Zvířata měla krátký králičí ocas ryšavé barvy. Jakmile uviděla lidi, přestala jíst a větřila. Když se ujistila, že jim od příchozích nic nehrozí, pokračovala v pastvě. Jedno z nich je však i nadále pozorovalo a několikrát na ně výstražně zaštěkalo.</p>

<p>Za dalším pahorkem se objevil čtvernožec, velký jako norský elkhound. Byl porostlý hustou nažloutlou srstí a byl stavěný jako liška. Konce tlap se zužovaly a tvořily malé kostěné brusle, na nichž bles­kově klouzal ke skupině dvounohých zvířátek. Ta bázlivě zaštěkala a dala se na hromadný útěk. Prchala rychle, navzdory přísavkám, jenže šelma klouzala ještě rychleji. Strážce dvounohých tvorů pochopil, že nemají žádnou naději, a počkal si na nejpomalejšího ze skupiny. Vrhl se na něj, povalil ho a pak se rozběhl za ostatními. Obětované zvířát­ko pronikavě křičelo a snažilo se znovu postavit na přísavky, vzápětí je však znovu se zavrčením srazil masožravý útočník. Po krátkém boji vlk překousl dvounohému zvířeti krk.</p>

<p>„Takhle tedy vznikají ty rýhy v zemi,“ poznamenal Wolff. „Ně­kteří tvorové po povrchu planety bruslí.“</p>

<p>Potom se na dlouhou dobu odmlčel. Napadlo jej, že kdyby měli takové brusle, šlo by se jim mnohem lépe. Za pokus by to stálo.</p>

<p>Potkali pak další parohaté zvíře s dlouhým krkem a s tělem hye­ny. Nestaralo se o ně. Hryzalo do úlomku sklovité hmoty, kus z něj ukouslo a začalo ho soustředěně žvýkat. Koutkem oka sledovalo sku­pinu Vladařů, vychutnávalo si lahodné sousto, chrochtalo blahem a vrnělo asi tak, jako když ve starém domě bručí vadné potrubí.</p>

<p>Pokračovali v cestě a brzy se dostali na vzdálenost tří set yardů od místa, kde zem spásalo celé stádo těchto živočichů. Bylo tam i několik mláďat, která dováděla na nemotorných nohou nebo které jejich matky kojily. Několik samců přivítalo vetřelce bručením a ně­jakou dobu je zpovzdálí sledovalo. Potkali také skupinu zvířat, která se podobala antilopám s hustě propleteným parožím a s bílou srstí, posetou červenými kosočtverci. Ty také měly nohy zakončeny kostě­nými bruslemi.</p>

<p>Wolff hledal místo, kde by mohli přenocovat. Zavedl skupinu do půlkruhovité prohlubně v údolí mezi čtyřmi pahorky. „Vezmu si prv­ní hlídku,“ řekl. Jako dalšího určil Luvaha a po něm Eniona. Ten protestoval a otázal se Wolffa, kdo mu dal právo, aby takto rozhodo­val.</p>

<p>„Můžeš samozřejmě odmítnout a vzdát se odpovědnosti,“ odpo­věděl Wolff. „Pokud však během své hlídky usneš, probudíš se možná v támhletěch spárech.“</p>

<p>Ukázal za Eniona a ten se ohlédl tak rychle, až ztratil rovnováhu. Všichni se otočili směrem, jímž Wolff ukazoval. Na hřebenu jednoho pahorku se rýsovala postava obrovského zvířete s hřívou, které na ně metalo zuřivé pohledy. Mělo hlavu jako gaviál, kočkovité tělo a nohy zakončené širokými kotouči.</p>

<p>Wolff nařídil laser na poloviční intenzitu. Krátce stiskl aktivační tlačítko a nasměroval paprsek na hřívu zvířete. Srst se zkroutila a zakouřilo se z ní. Šelma zařvala, vyskočila a zmizela za kopcem.</p>

<p>„Je čas,“ poznamenal Wolff, „abychom si někoho oficiálně zvolili za vůdce. Zatím jsme se tomu vyhýbali, či spíše zatím jste o ničem nerozhodovali. Nechávali jste to víceméně na mně. Hlavně proto, že jste příliš líní nebo příliš soustředění na své sobecké zájmy a o cel­kovou situaci se nestaráte. Měli bychom to teď napravit. Bez vůdce, jehož rozkazy budeme v naléhavých případech okamžitě vykonávat, jsme ztraceni. Čekám na vaše návrhy.“</p>

<p>„Myslím, milovaný bratříčku,“ řekla na to Vala, „že jsi nám už dostatečně ukázal, jak tě potřebujeme. Máš navíc laser, a jsi z nás tedy nejsilnější. Ledaže by ovšem měl někdo z nás nějakou skrytou zbraň.“</p>

<p>„Jedině ty máš tolik šatů, aby se v nich dalo něco ukrýt,“ řekl Wolff. „Pokud jde o laser, předám ho vždy tomu, kdo bude mít hlíd­ku.“</p>

<p>Ostatní udiveně zvedli obočí. Dodal proto: „Ne, že bych vám tolik důvěřoval. Jenom si myslím, že nikdo nebude tak hloupý, aby se od nás odtrhl a nechal si ho pro sebe. Až se znovu vydáme na cestu, vezmu si ho k sobě.“</p>

<p>Přistoupili pak k hlasování, jehož se zdržel pouze Palamabron. Prohlásil, že se nebude unavovat, protože je tak jako tak v menšině.</p>

<p>„Neříkej, že jsi chtěl hlasovat pro sebe,“ posmívala se mu Vala. „I při tvém nebetyčném sobectví bych tomu stěží dokázala uvěřit.“</p>

<p>Palamabron si jí nevšímal. Obrátil se k Wolffovi a zeptal se: „Proč nemohu držet hlídku já? Nedůvěřuješ mi?“</p>

<p>„Budeš ji mít zítra večer,“ slíbil mu Wolff. „A tec? se zkusme trochu prospat.“</p>

<p>Wolff zůstal vzhůru, zatímco ostatní spali na bílé a hladké zemi. Poslouchal hlasy všech možných zvířat, z nichž mnohá ani neznal. V jedné chvíli se ozval zvučný ryk doprovázený šumotem křídel. Ob­čas vstával a pomalu se otáčel do všech čtyř světových stran. Po půl hodině vzbudil Eniona a předal mu zbraň. Tak jako ostatní Vladaři, ani on nenosil hodinky, přesto však dovedl odhadovat čas velmi přes­ně. Každý Vladař absolvoval v dětském věku hypnotickou kúru, po které byl schopen měřit čas na sekundy s přesností chronometru.</p>

<p>Wolff zpočátku nemohl usnout. Trápilo ho, že bude muset zítra předat laser Palamabronovi, až nastoupí svou první hlídku. Palama­bron byl ze všech Vladařů nejvíce náladový. Vůči Vale choval divokou nenávist. Odolá nutkání zabít ji, až ostatní budou spát? Wolff se rozhodl, že si s ním o tom zítra ráno promluví. Upozorní jej, že pokud zabije Valu, bude je pak muset pozabíjet všechny. Může to udělat pomocí laseru, zůstane pak ovšem sám. Byla v tom ironie: Vladaři špatně snášeli společnost jiných Vladařů, samotu však snášeli ještě hůř. Za jiných okolností by se snažili jednat každý na vlastní pěst. Ted ale jako jeden muž pociťovali hrůzu ze svého otce a utěšovalo je, že se o nebezpečí dělí s ostatními.</p>

<p>Ve chvíli, kdy už usínal, ho to napadlo. Potichu zaklel. Jak to, že si to neuvědomil dříve? On nebo někdo jiný? Bylo to přece jasné. Nemusejí klouzat a namáhavě postupovat po břehu řeky. Na loďce poplují mnohem rychleji. Navíc budou v bezpečí před masožravými zvířaty. Hned ráno se podívá, co by se v té věci dalo dělat.</p>

<p>Za svítání ho probudil křik a volání. Jedním skokem se postavil a spatřil, jak Tharmas střílí na zvíře, které se hřívou podobalo gaviálovému lvu, jehož zahnal na útěk tím, že mu připálil srst. Zvíře sbíhalo po svahu kopce tak rychle, jak jen mu to přísavky dovolovaly. Za ním ležely mrtvoly tří zvířat téhož druhu. Tři metry od skupiny se poslední šelma zhroutila, krátce nato, co jí paprsek přesekl obrovskou tlamu vedví.</p>

<p>Tharmas na ni i nadále mířil laserem a upíral strnulý pohled na zuhelnatělé zvíře. Wolff na něj zavolal, ať vypne zdroj. Paprsek už pomalu tavil úbočí pahorku. Tharmas se vzpamatoval a laser deaktivoval. Baterie však už byla téměř vybitá. Wolff mu odebral zbraň a zaklel. Zbýval mu teď jen jediný zásobník.</p>

<p>Pod jeho velením se skupina rychle dala do práce. Pomocí Valina meče a Theotormonovy dýky stáhli ze čtyř zvířat jejich silnou kůži. Práce postupovala pomalu, neboť si počínali neobratně, na kluzké zemi neustále padali a také proto, že si bez ustání stěžovali a reptali, že celá ta námaha k ničemu nepovede. Kde chce najít materiál na kostru lodi, kterou hodlá postavit? A i kdyby se z těchto kůží dal vyrobit trup, je přece jasné, že je jich málo!</p>

<p>Nařídil jim, ať mlčí a pracují. Věděl velmi dobře, co má dělat. V doprovodu Luvaha, Valy a Theotormona zamířil k nejbližší houš­tině. Znovu musel použít laser a vyřídit obrovitého tvora, který se krmil bobulemi a nehodlal jim uvolnit místo. Vypadal jako dlouhý čínský drak a při jejich příchodu zuřivě funěl. Kůži mu pokrývaly silné šupiny, které na jeho těle tvořily skutečný pancíř. Prorazit by je dokázal jen paprsek o maximální intenzitě. I jeho oči byly nezranitelné. Když na ně Wolff zamířil, paprsek se odrazil od průhledné ochranné membrány. Zvíře začalo komíhat článkovaným krkem tak zběsile, že Wolff nedokázal paprsek zaměřit na jedno místo. Rozhodl se proto, že prorazí krunýř těsně za hlavou; živočich zemřel vleže na zádech; vycenil pilovité zuby a roztáhl nohy s malými přísavkami.</p>

<p>„Půjde-li to tak dál,“ řekl Wolff, „brzy nám dojde energie. Mod­lete se, ať se to raději nikdy nestane.“</p>

<p>Vyzkoušel pevnost kůry, která chránila křoviny, a zjistil, že předčí všechna očekávání. Nařezat z ní pruhy na výrobu primitivního lodní­ho trupu by byla zdlouhavá a úmorná práce, při které by navíc zcela ztupili svůj jediný meč. V té chvíli pohlédl na čínského draka – jak si ho v duchu pokřtil – a uvědomil si, že má před sebou lodní kost­ru. Při mnohem menší námaze a mnohem rychleji si z něho zhotoví plavidlo, kam se jich vejde všech devět.</p>

<p>Meč v jeho svalnaté paži rychle oddělil přísavky od mrtvého těla. Společně s Valou a její dýkou se pak pustili do vyvrhování dračích vnitřností. Mezitím se k nim přesunuli i ostatní Vladaři a vystřídali je. Brzy byli všichni od hlavy až k patě pokryti krví, která se rozlévala všude kolem nich a ještě zvyšovala kluzkost povrchu. Zaútočilo na ně několik gaviálových lvů, které přivábil a rozzuřil pach krve. Aby se jich zbavili, musel Wolff vyplýtvat další drahocennou energii.</p>

<p>K výrobě pádel jim posloužily větve ve tvaru devítek. Stromy však měly tak tuhé dřevo, že vzdorovalo i ostří meče. Wolff musel znovu použít laseru. Nařezal dostatečný počet větví, aby mohli vy­robit deset pádel, tři zvlášť, protože Theotormon se svými ploutvemi pádlovat nemohl. Vlákna snadno odřezali nožem.</p>

<p>Získali tak článkovaný člun o délce šedesáti stop. Problematic­ké byly jen otvory po tlamě a nozdrách. Poradili si tak, že přední část plavidla nadzvedli a upevnili pomocí Valina pláště, který zatížili kusem sklovité půdy. Váha zátěže bránila tomu, aby se improvizo­vaná příď vrátila do původní polohy a udržovala ji – či spíše měla udržovat – stále nad vodou. Nakonec Wolff celou konstrukci pomocí laseru očistil od krve a zbytků chrupavek, které ještě zůstaly uvnitř skořepin. Vladaři pak po kolenou dostrkali primitivní člun k řece.</p>

<p>Když se dostali k šikmému břehu, vstali a začali klouzavě nasedat. Nastupovali po dvou, vždy z každé strany jeden, aby se plavidlo nepřevážilo. Když se kromě Wolffa a Valy všichni nalodili, posunula poslední dvojice loď na svah. Ten byl v tomto místě naštěstí mírný. Jakmile se člun začal rozjíždět, chytili se jej Wolff s Valou za okraje a ostatní je vtáhli dovnitř.</p>

<p>Ve chvíli, kdy se na obzoru vynořoval měsíc přinášející tmu, loďku již unášel proud. Dva Vladaři zůstali u vesel, aby udržovali správný směr; ostatní se mezitím pokoušeli spát. Noc uběhla klidně a měsíc vystřídala bezoblačná purpurová obloha. Hladina řeky byla klidná a jen místy byl proud. Propluli řadou srázných soutěsek a za nimi se dostali do nízké pahorkatiny. Uběhl další den. Vladaři si stěžovali na pach krve a zbytků hnijícího masa, které zůstalo na lodní kostře. Obtíže při vyměšování tekutin i pevných zbytků potravy zavdávaly podnět k nejrůznějšímu žertování. Někteří nevrle prohlašovali, že ce­lou noc nezamhouřili oka. Další spekulovali o možných nebezpečích, která na ně čekají, až – eventuálně – projdou portem do Urizenova paláce.</p>

<p>Uplynul další den a další noc. Řadu hodin po svítání druhého dne propluli širokým zákrutem řeky. Před sebou spatřili obrovskou skálu, o níž se tok řeky tříštil na dvě ramena. Skála byla vysoká asi třicet stop, zcela bílá a na jejím vrcholku vysoko nad okolní krajinou spočívaly dva zlatavé šestiúhelníky.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>10</strong></p>

<p>Na břehu řeky, kam vytáhli člun, Wolff zhodnotil situaci. Pokusit se vyšplhat hladkou a téměř kolmou skalní stěnou bez pomoci bylo zbytečné. Nejlepší by bylo upevnit nahoře lano. Šestiúhelníky však byly příliš velké a nedaly se zachytit do smyčky.</p>

<p>Snad by jim pomohl i hák. Dalo se předpokládat, že by se na druhé straně portu – na té, která, jak doufal, vede na jinou planetu – o něco pevného zachytil.</p>

<p>Lano by si mohli vyrobit tak, že ze zvířecích kůží nařežou pruhy a ty navzájem svážou nebo sešijí. Aby si kůže udržela pružnost, musejí ji ovšem vyčinit. Největším problémem však byl kov, ze kterého by se daly vyrobit háky.</p>

<p>Možná, že tu nějaký kov někde je, třeba i nedaleko. Ale trvalo by příliš dlouho, než by ho našli a dopravili až sem. Drahocenný kov se dal získat jen jediným způsobem. Neočekával však, že ti dva, jichž se jeho plán týká, budou nadšeně spolupracovat.</p>

<p>Skutečně to nebylo nijak jednoduché. Vala mu <emphasis>nechtěla </emphasis>dát svůj meč a Theotormon se <emphasis>odmítl </emphasis>rozloučit se svou dýkou.</p>

<p>Musel s nimi hodiny diskutovat a přesvědčovat je o tom, že pokud se teď nevzdají svých zbraní, jsou odsouzeni zde zemřít. Když mu nakonec došly argumenty a Theotormon stále zatvrzele odmítal, vybuchl: „Tak dobrá! Tvrdohlavče! Najdeme-li však způ­sob, jak projít portem, necháme tě bez milosti tady. Za to ti ručím! Zůstaneš pak v tomhle bělavém světě tak dlouho, dokud tě nesežere nějaké zvíře nebo dokud nezemřeš stářím!“</p>

<p>Vala se rozhlédla po Vladařích, kteří seděli v kruhu kolem ní. Usmála se a řekla: „V pořádku. Můžete si vzít můj meč.“</p>

<p>„Mou dýku nikdy nedostanete,“ zavrčel Theotormon.</p>

<p>Ostatní se k němu začali klouzavě stahovat. Vstal a pokusil se prorazit jejich kruh. Velká chodidla mu na kluzké zemi poskytovala lepší oporu než ostatním, Wolff ho však při skoku chytil za kotník, takže upadl. I pod náporem těl bránil divoce svůj majetek. Nako­nec se ale přece jen musel vzdát. Naříkal, mručel ponížením a šel si uraženě sednout stranou na břeh řeky.</p>

<p>Pomocí laseru nastaveného na plný výkon odřízl Wolff obratně z Valina meče tři stejné části. Přiložil je paprskovitě k sobě a spojil několika kruhovými obloučky, které také vykrojil z Valiny zbraně. Laserem nastaveným na poloviční výkon potom všechno svařil v jeden celek. Namočil ho do studené vody, středy tří ramen zahřál do červena a vykoval je do oblouku. Z dalšího kovového štěpu vyrobil oko, které přivařil ke středu kotvy tak, aby se jím dal provléknout provaz.</p>

<p>Theotormonovu dýku nepotřeboval, a tak mu ji vrátil. Zbytek Valina meče naostřil do špičky a také jí ho vrátil s poznámkou, že je to pořád lepší než nic.</p>

<p>Vyrobit provaz jim trvalo mnoho dní. Zabít zvířata, stáhnout z nich kůži a nařezat z ní pruhy bylo poměrně snadné. Problémem však bylo, jak je vyčinit. Neměli nic, co by k tomu mohli použít. Wolff nakonec rozhodl, že spletené pruhy alespoň potřou zvířecím tukem a doufal, že to bude stačit.</p>

<p>Jednoho rána, když purpurový stín zdejšího měsíce pomalu ustu­poval k obzoru, spustili plavidlo na vodu proti proudu v místě dosta­tečně vzdáleném od bílé skály. Wolff si stoupl na příď a zatímco za jeho zády Vladaři pádlovali proti řece, roztočil lano s hákem a pak je prudce vymrštil.</p>

<p>Trojitá kotva hned napoprvé dopadla do šestiúhelníka a zmizela v něm. Ve chvíli, kdy loďka míjela skálu, zatáhl za provaz. Celou jednu sekundu byl přesvědčen, že se o něco zachytila. Potom se hák znovu objevil ve vzduchu a Wolff ztratil rovnováhu. Snažil se neupadnout na záda, loď se však převrhla a všichni se ocitli ve vodě. Zachytili se za převrácený trup a Wolff jen taktak, že neztratil hák.</p>

<p>Za půl hodiny uskutečnili druhý pokus. „Dokud jsme naživu, máme naději,“ řekl jim Wolff. „To je stará pozemská průpovídka.“</p>

<p>„Ušetři mě svých přísloví,“ zabručel Rintrah. „Jsem mokrý a vyčerpaný jako napůl utopená krysa. Proč vůbec chceš ten pokus opa­kovat?“</p>

<p>„Co můžeme dělat jiného? Tak do toho, pro čest a slávu.“</p>

<p>Nechápavě na něj pohlédli a pak neochotně odrazili plavidlo zno­vu do proudu. Tentokrát Wolff zkusil něco obtížnějšího. Pokusil se zaháknout kotvu o vrcholek jednoho ze šestiúhelníků. Ten byl vysoký nejméně dvanáct stop. To znamenalo, že musí vyhodit provaz do vý­šky asi čtyřiceti stop nad hladinu. Znovu mířil přesně a kovové zuby se zakously do šestiúhelníkové obruby.</p>

<p><emphasis> </emphasis>„Mám ji!“ vítězoslavně vykřikl a zeširoka se usmál. Rychle zatáhl za provaz, aby hák zafixoval. Loď se teď dostala ke skále, která se tyčila po jeho pravici. Wolff zavolal na ostatní, ať nepřestávají pádlo­vat, jejich úsilí však bylo marné. Loďka se přitiskla ke skále a proud začal její příď pomalu natáčet. Wolff si uvědomil, že pokud je proud odnese o něco níž, hák se uvolní a vyklouzne z obruby šestiúhelníka.</p>

<p>Zavěsil se proto na lano a nechal loďku proklouznout pod sebou. Ocitl se nohama ve stříbřité vodě obtékající skalní stěnu. Skrčil nohy a zkusil se jimi vzepřít o skálu, chodidla mu však sklouzla po hladkém povrchu. Nechal toho a začal se vytahovat pouze silou paží. Šlo to ztěžka, protože provaz byl natřený tukem a skála byla vyklenutá tak, že Wolffovy paže tiskla jako ve svěráku.</p>

<p>Přesto ale pomalu stoupal výš a výš. V půli cesty náhle ucítil, že napětí povoluje. V rachotu zpěněné vody se ozvalo sotva slyšitelné prasknutí a se zlostným výkřikem padl znovu do řeky. Když ho Vala s Enionem vylovili, zjistil, že se dvě ramena kotvy odlomila. Ležela nyní někde na dně říčního koryta.</p>

<p>„Co teď budeme dělat?“ zlostně se rozkřikl Palamabron. „Zničil jsi všechny naše zbraně a vyplýtval téměř veškerou energii laseru. A přitom jsme se nikam nedostali. Spíše naopak. Jen se podívej, kam jsme to s tebou dopracovali. Chraň nás Los před tvými geniálními nápady!“</p>

<p>„Pouštět draky,“ řekl Wolff zamyšleně, „další z pozemských průpovídek.“ Pak se zarazil, zdvihl obočí a řekl: „No to jsem zvědav…“</p>

<p>Palamabron zvedl ruce v zoufalém gestu: „Ó, ne, jen žádný z tvých báječných nápadů!“</p>

<p>„Ať už jsou báječné nebo ne,“ odpověděl Wolff, „jedině já jsem – místo abych zbytečně a marně naříkal – vůbec něco navrhl.“</p>

<p>Skupinka na chvíli zmlkla. Wolff ležel na zádech, přemýšlel a žvýkal kus masa, který mu Luvah nabídl. Na skálu se teď vylézt nedalo; jak jinak by se mohli dostat k portům?</p>

<p>Jediná cesta k šestiúhelníkům vedla vzduchem. Mají si sestrojit draka? Už na to myslel dříve, jenže mu ten nápad připadal tak šílený, že se jím blíže nezabýval. I když najdou vhodný materiál, váhu člo­věka takový drak nikdy neunese. Nebo by musel mít takové rozpětí, že by se do šestiúhelníku celý nevešel. Co kdyby k němu připevnili hák s navázaným lanem?… Ne, raději na to nemyslet…</p>

<p>Vtom se posadil a zvolal: „Už to mám! Se dvěma by to mělo jít!“</p>

<p>„S jakými dvěma?“ zeptal se Luvah, který se také prudce probral ze zamyšlení.</p>

<p>„Se dvěma loďkami, ne draky. A se dvěma muži, kteří dovedou dobře házet. Musí to jít. Je to naše jediná šance. Zvážil jsem už všechny možnosti a vy zřejmě žádný nápad mít nebudete. Po všech těch tisíciletích, co se navzájem zabíjíte, nedokážete myslet na nic jiného. Ať mě Los netrestá, ale já s vámi zamávám.“</p>

<p>Vala na něj pohlédla s podivným úsměvem. „Jsi vyčerpaný,“ řek­la. „Měl by ses trochu prospat.“ Wolffa to zarazilo. Co je na jejich situaci tak zábavného? Je přece stejně zmáčená, rozlámaná a zkla­maná jako ostatní.</p>

<p>Že by k němu přece jen cítila něco jiného než nenávist? Těší ji, když vidí, jak nepřestává bojovat a improvizovat, zatímco druzí jen mlčky přemílají své pocity?</p>

<p>Nebo se pokouší předstírat, že ho miluje a že ho obdivuje? Skrývá něco za těmito zdánlivě laskavými slovy?</p>

<p>Na žádnou z těchto otázek nedokázal odpovědět. Být Vladařem znamenalo důvodně pochybovat o všech pohnutkách, které motivují činy všech ostatních Vladařů.</p>

<p>První plovák ještě nebyl ani zpoloviny hotov a Wolff už svůj plán změnil. Původně se domníval, že by každé z obou plavidel mělo obe­plouvat skálu z jedné strany. Teď si uvědomil, že by měla být vlastně tři.</p>

<p>Koženými popruhy svázal větve stromů a keřů tak, že vzniklo jakési lešení, které se tyčilo na čtyřech nohách. Každá opěra stála v jiném plavidle: v člunu z hadích šupin a na třech plovácích. Když se pak Wolff přesvědčil, že každý Vladař ví, co přesně má dělat, dal znamení, že operace může začít. Spustili pomalu na vodu plavidla podepírající lešení. Proud u břehu nebyl tak silný jako uprostřed řeky, takže je Vladaři stojící ve vodě dokázali na chvíli udržet na místě. Po úzkém žebříku, připevněném k jedné z opěr, vystoupil Wolff nahoru na lešení. Příslušná opera stála ve velkém člunu a konstrukce se ani moc nezakymácela, i když měl Wolff v jednom okamžiku dojem, že se převrhne. Dostal se však bez úhony na plošinu na vrcholku konstrukce, která se hned nato vyrovnala.</p>

<p> Zbývající Vladaři nasedli po dvou do člunu a na plováky. Pomocí pádel se jim jakž takž dařilo udržovat lešení uprostřed proudu. Zpo­čátku s tím měli potíže, protože se plováky, které připomínaly spíše škopky než plavidla, daly těžko ovládat. Ale vzhledem k tomu, že odrazili dost vysoko proti proudu, měli čas zvládnout základy této neobvyklé navigace. Wolff se posunul na okraj úzké plošiny čnící nad vlnami. Dvakrát se pod ním zhoupla tak silně, že si užuž představo­val, jak padá dolů. Když se pak přímo před ním vztyčila bílá skála korunovaná dvěma zlatavými šestiúhelníky, zavolal na Vladaře, ať pádlují proti proudu. Musejí za každou cenu zabránit tomu, aby se plošina vlivem vysoké rychlosti roztříštila o bílou skalní stěnu.</p>

<p> Protože se na tuto planetu dostali pravým portem, rozhodl se Wolff, že tentokrát projde portem po levé straně. V blízkosti ská­ly souprava lehce uhnula směrem ke zvolenému šestiúhelníku. Wolff se skrčil do dřepu, napnul svaly a když lešení s rachotem narazilo do skály, skočil vpřed. Proletěl šestiúhelníkem s laserem za pasem a s provazem omotaným kolem ramen.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>11</strong></p>

<p>O tom, co ho čeká na druhé straně, neměl nejmenší tušení. Mohl se ocitnout v opevněném paláci na Appirmatzumu nebo na jiné planetě, mohl dopadnout do měkké trávy, do příkopu plného nestvůr nebo na dno hluboké propasti.</p>

<p>Po dopadu před sebou spatřil skalnatý svah, skloněný pod úhlem čtyřiceti pěti stupňů. Pokrčil nohy a natáhl ruce před sebe, aby si chránil obličej. Kámen byl drsný, rovný, ale neklouzal. Když se obrá­til, pochopil, proč se hák při prvním pokusu o nic nezachytil. Hranice šestiúhelníku byla z této strany ve stejné výšce jako okolní skála. Ne­bylo tu nic na zachycení.</p>

<p>Wolff se usmál. Urizen vytvořil port tak, aby se nedal projít po­mocí háku, jeho synovi se to však přece jen podařilo.</p>

<p>Vyzkoušel opatrně rukou zdánlivě nehmotný střed šestiúhelníku. Na rozdíl od portu, jímž se dostali do vodního světa, byl tento port obousměrný. Urizen neměl v úmyslu jim bránit v návratu na planetu s purpurovou oblohou.</p>

<p>Wolff vystoupil vzhůru po povrchu skály, která ležela zhruba uprostřed svahu. Jeden konec lana přivázal ke stromu a sestoupil pak znovu k šestiúhelníku. Druhý konec lana spustil do otvoru a čekal. Provaz se brzy napjal. Netrvalo dlouho a objevila se Valina hlava a pak i její ramena. Vytáhl ji nahoru a společně pak pomáhali ostatním.</p>

<p>Když prošel Rintrah jako poslední, chtěl se Wolff ještě naposledy podívat, jak vypadá bělavá planeta. Prostrčil hlavu šestiúhelníkem, příliš dlouho se však nerozhlížel, protože při pomyšlení, že má tělo ve světě, který je vzdálen dvacet tisíc mil od jeho hlavy, se necítil zrovna nejlépe. Se zamrazením si uvědomil, že podle toho, jak zná Urizenův morbidní humor, by se nijak nedivil, kdyby jeho otec právě v tomto okamžiku port deaktivoval.</p>

<p>Plošina na vrcholku improvizovaného lešení byla vzdálena od šes­tiúhelníku jen tři stopy. Konstrukce ještě stála, jenže proud jistě brzy strhne některé plavidlo a všechno odnese s sebou.</p>

<p>Stáhl hlavu s pocitem, že právě unikl gilotině.</p>

<p>Vladaři by teď vlastně měli jásat, po nedávné námaze však byli vyčerpaní a ani budoucnost jim nepřipadala příliš růžová. Už si uvě­domili, že se dostali na další planetu obíhající kolem Appirmatzumu. Nebe mělo tmavožlutou barvu. S výjimkou pahorku, na kterém stáli, byla okolní krajina plochá. Zemi pokrývala vysoká a hustá tráva a rostlo tu i hodně křovin. Připomínaly Wolffovi pozemskou vegetaci. Vyskytovaly se alespoň v tuctu různých druhů a visely na nich plody různých barev a tvarů.</p>

<p>Jednu věc měly všechny tyto plody společnou: nepříjemně páchly.</p>

<p>Nedaleko pahorku, na kterém byl port, se rozkládalo moře. Le­movala je široká pláž žlutého písku, která se táhla do nedohledna. Wolff se otočil do vnitrozemí a uviděl v dálce horský řetěz. Jedna hora měla zvláštní profil, který připomínal lidskou tvář. Čím déle se na ni díval, tím více si byl jist, že je to tvář.</p>

<p>Obrátil se k ostatním Vladařům:</p>

<p>„Myslím, že nám otec dává znamení. Ukazuje nám cestu k dal­ším portům. Divil bych se však, kdyby nám tím chtěl cestu jenom usnadnit.“</p>

<p>Po odpočinku se skupinka vydala napříč rovinou ke vzdáleným horám. Netrvalo dlouho a Vladaři dorazili k široké řece; šli pak dál podél ní. Její voda byla sladká a čistá, jedli maso a bobule, které si vzali s sebou z bílé planety. Na obzoru se objevil měsíc. Byl nafialovělý a přinášel kalný soumrak stejně jako na ostatních oběžnicích.</p>

<p>Putovali i celý další den. Teď už to byl jen tichý hlouček, zmožený únavou a nervozitou z toho, že nemají žádné zbraně. Jejich mlčení navíc odráželo i naprosté ticho, do něhož se hroužil celý tento nový svět. Neslyšeli žádné zvíře, žádného ptáka a zdálo se, že kromě nich a rostlin tu nic jiného nežije. Několikrát v dálce zahlédli jakéhosi malého živočicha, když se však přiblížili, nebylo po něm ani stopy.</p>

<p>Hory byly vzdáleny tři dny chůze. Čím déle postupovali, tím byly rysy obličeje zřetelnější. Navečer druhého dne už nebylo pochyb: byla to Urizenova tvář. Shlížela na ně do údolí a usmívala se. Tiché napětí, které ve skupině panovalo, se ještě zvýšilo. Teď už neuniknou mohutnému a tíživému pohledu svého otce. Navíc měli dojem, že se jim kamenná tvář vysmívá.</p>

<p>V polovině čtvrtého dne se dostali k úpatí hory pod obrovskou Urizenovu bradu. Hornina byla tvrdá jako žula, hladká a měla barvu masa. Poblíž místa, k němuž dorazili, začínal průchod, spíš úzká soutěska. Vedla k vrcholku, který se tyčil ve výšce nejméně deseti tisíc stop nad nimi.</p>

<p>„Jiná cesta tu asi nebude,“ prohlásil Wolff. „Pokud ovšem nebu­deme chtít hory obejít. A já pochybuji, že bychom tím něco získali.“</p>

<p>„Proč se ale máme vydat po cestě, kterou nám Urizen nabízí?“ zeptal se Palamabron.</p>

<p>„Protože jinou možnost nemáme,“ řekl Wolff.</p>

<p>„No právě: necháváme se vodit jako hloupé ovce. A až se otci zamane, chytí nás a upeče na rožni! Děkuji, nechci. Nemám chuť stále jen putovat po neschůdných stezkách.“</p>

<p>„A co chceš dělat jiného?“ zeptala se Vala. „Chceš se tu usadit? V tomhle ráji? Nevím, zda jsi dost inteligentní, aby sis to uvědomil, ó, drahý bratře, ale docházejí nám potraviny. Poslední bobule jsme snědli dnes ráno a maso už nemáme téměř žádné. Na tomhle světě jsme nenarazili na nic, co by bylo k snědku. Chceš-li, můžeš ochutnat zdejší ovoce, jsem si však jistá, že je jedovaté.“</p>

<p>„U Lose!“ vykřikl Palamabron. „Myslíš, že Urizen chce, abychom zemřeli hladem?“</p>

<p>„Brzy k tomu dojde, pokud nic nenajdeme,“ řekl Wolff. „A čím déle tu budeme postávat, tím méně toho k jídlu objevíme.“</p>

<p>Pod Wolffovým vedením se hlouček pustil do výstupu úzkou skalní průrvou. Hladká a holá skála, po které Vladaři stoupali, tvořila kdysi koryto potoka, který nyní tekl několik metrů pod nimi na druhé straně soutěsky.</p>

<p>Celý dlouhý den postupovali Vladaři křivolakou roklí. Večer snědli poslední zásoby. Za svítání se znovu vydali na cestu s prázdnými žaludky a s přesvědčením, že je tentokrát štěstí opustilo. Wolff je pobízel k co nejrychlejší chůzi. Čím dřív vyjdou z této ponuré rokliny, tím lépe. Tím spíše, že tu nebylo vůbec nic k snědku. V potoce nebyly ryby, nebyl tu ani hmyz.</p>

<p>Během druhého dne hladovění uviděli prvního živého tvora. Tiše a unaveně se vynořili za skalním výběžkem. Šli nehlučně a měli příznivý vítr, takže se mohli ke zvířeti přiblížit dost blízko, aniž je zpozorovalo. Bylo vysoké asi dvě stopy, stálo na zadních nohách, které připomínaly klokaní tlapy, a v kratších předních prackách drželo větev. Jakmile je spatřilo, přestalo požírat bobule. Ustrašeně se rozhlédlo a dalo se na útěk velkými skoky; svůj dlouhý jemný ocas drželo strnule za tělem.</p>

<p>Wolff se chtěl za ním pustit, vzhledem k rychlosti zvířete však toho nechal. Zvíře se od Vladařů vzdálilo asi sto yardů, zastavilo se, otočilo a zvědavě si je prohlíželo. Jeho hlava se podobala hlavě čistokrevné perské kočky, jenom uši mělo delší. Tělo mělo barvu khaki a hlava byla čokoládově hnědá. Uši byly jasně červené.</p>

<p>Wolff se k němu pomalu vydal, zvíře však uteklo a zmizelo z do­hledu. Usoudil, že by se Vladaři měli vyzbrojit klacky pro případ, že by se k nim živočich dostal na dosah ruky. Odřezal proto v křoví několik silnějších větví, které by se daly k tomuto účelu použít.</p>

<p>Palamabron se ho zeptal, proč nezabil zvíře laserem? Wolff od­pověděl, že chce energií co nejvíce šetřit. Tvor byl tak rychlý, že by jej nemusel zasáhnout. Příště ale zbraň použije. Musejí si za kaž­dou cenu opatřit něco k jídlu. Na další cestě potkávali čím dál tím více skákajících zvířat. První živočich je nejspíš varoval, protože se všechna opatrně držela mimo dostřel.</p>

<p>Po dalších dvou hodinách dorazili k místu, kde ze soutěsky vybí­hala široká trhlina. Wolff ji prozkoumal a zjistil, že vede ke kruhové rozsedlině asi třicet stop pod nimi. Rokle byla slepá, široká sto a hlu­boká čtyři sta yardů; rostlo v ní množství keřů, mezi nimiž pobíhal skákající živočich.</p>

<p>Wolff se vrátil k ostatním a vysvětlil jim, co mají dělat. Luvah a Theotormon si stoupli k úzkému průchodu, ostatní sestoupili do rokle. Utvořili široký kruh a pomalu postupovali k osamocenému zvířeti.</p>

<p>Tvor stál uprostřed otevřeného prostranství, nozdry se mu chvěly a hlava sebou trhavě škubala. Wolff nařídil ostatním, ať se nehýbají, a pomalu se k němu vydal s holí připravenou za zády. Živočich si ho k sobě pustil na vzdálenost několika stop. Potom zmizel.</p>

<p>Wolff zaklel a otočil se, protože si myslel, že zvíře uskočilo tak rychle, že je ani nezahlédl. Za ním však nebylo. Za sebou měl jen zaražené Vladaře, kteří se ho ptali, co se vlastně stalo.</p>

<p>Zvíře se objevilo asi po třech sekundách. Tentokrát bylo od něj už třicet stop. Wolff udělal krok k němu a zvíře se znovu vypařilo.</p>

<p>Po třech sekundách se v rokli objevili dva živočichové. Jeden byl asi jen deset stop od Valy. Druhý stál nalevo od Wolffa ve vzdálenosti zhruba patnácti stop.</p>

<p>„No, tohle!“ vykřikl Wolff. Obvykle se nedal jen tak vyvést z míry. Tentokrát byl nejen vyveden z míry, ale přímo ohromen.</p>

<p>Tvor u Valy zmizel. Zůstal jen jeden. Wolff se k němu rozběhl se zdviženou holí a s hlasitým křikem. Doufal, že zvíře překvapením strne na tak dlouho, aby je mohl udeřit.</p>

<p>Jenomže zvíře zmizelo; Po několika vteřinách se zhmotnilo po jeho pravici. Doprovázel je druhý živočich.</p>

<p>Vladaři je obklíčili. Náhle tu už nebyli dva, ale pět živočichů.</p>

<p>Následovalo několik zmatených a nepřehledných okamžiků. Zví­řata se objevovala za zády Vladařů, ti se obraceli a s řevem podnikali další a další výpady.</p>

<p>Po chvíli před nimi zůstali jen dva živočichové, které Wolff později nazval časoskokany.</p>

<p>Ze dvou se rozmnožili na tři a šílený hon pak pokračoval celé tři sekundy.</p>

<p>Zůstal pak jen jeden.</p>

<p>Vladaři se na něj vrhli, jenže to už zase měli před sebou dva.</p>

<p>Po dalších třech sekundách již pronásledovali tři živočichy.</p>

<p>Pak už jenom jednoho.</p>

<p>Všichni Vladaři se na něj vrhli současně. Objevila se dvě zvířata, jedno z nich Palamabronovi přímo před nosem. To jej tak překvapi­lo, že se prudce zastavil, klopýtl a natáhl se jak dlouhý tak široký. Zvíře ho přeskočilo a zmizelo právě ve chvíli, kdy se po něm Rintrah rozpřáhl.</p>

<p>Znovu se objevila dvě.</p>

<p>Potom tři.</p>

<p>Potom všechna zmizela.</p>

<p>Vladaři přestali běhat a podívali se na sebe. V rokli se ozýval jen vítr a jejich hlučné oddechování.</p>

<p>Náhle se uprostřed nich objevila tři zvířata.</p>

<p>Absurdní hon pokračoval.</p>

<p>To už ale zbývalo jen jedno.</p>

<p>Pět.</p>

<p>Tři.</p>

<p>Šest.</p>

<p>Šest vteřin byla v rokli tři zvířata. Znovu se jich objevilo šest.</p>

<p>Wolff nařídil Vladařům, ať toho nechají. Vrátili se ke vchodu do úžlabiny a klesli vyčerpaně k zemi. Jakmile popadli dech, začali mlu­vit všichni najednou; každý se ptal na totéž, ale nikdo nedokázal odpovědět.</p>

<p>Wolff si prohlížel šest živočichů, kteří stáli asi sto yardů od nich. Zapomněli na paniku i na její původce a klidně pojídali bobule.Vladaři jeden po druhém umlkali. Pohlédli na zamyšlený obličej svého bratra a Vala se zeptala: „Rozumíš tomu, Jadawine?“</p>

<p>„Zkouším si vzpomenout na to, co se přesně dělo od chvíle, kdy zmizelo první zvíře. Měli bychom spočítat, jak dlouho trvalo každé zmizení a jaké jsou korelace mezi počtem zvířat v daném a v násle­dujícím okamžiku.“</p>

<p>Potřásl hlavou: „Nevím. Asi to tak bude. Připadá mi to nesmys­lné. Jak jinak by se ale dal takový jev vysvětlit nebo vůbec popsat?</p>

<p>Potřeboval bych se od vás dozvědět jedno. Slyšeli jste někdy o Vla­daři, který by po technické stránce zvládl cestování časem?“</p>

<p>Palamabron vyprskl smíchy.</p>

<p>„Tuplovaný osle!“ okřikla ho Vala. Pak se obrátila k Wolffovi: „Slyšela jsem, že se Slepý Orc řadu let pokoušel ovládnout tajemství času. Říká se, že toho nakonec nechal. Studovat čas, to je podle něj stejně neřešitelný problém jako pokoušet se vysvětlit zrod vesmíru.“</p>

<p>„Proč se ptáš?“ chtěl vědět Ariston.</p>

<p>„Existuje velmi malá elementární částice, které pozemští vědci říkají neutrino,“ odpověděl Wolff. „Nemá náboj a její klidová hmota je rovna nule. Chápete, o čem mluvím?“</p>

<p>Vladaři zavrtěli hlavou. „Víš dobře, Jadawine,“ poznamenal Lu­vah, „že jsme toho svého času věděli nesmírně mnoho. Od té doby však uplynuly tisíce let a věda teď pro nás znamená jen určitý počet pohodlných a příjemných předmětů.“</p>

<p>„Zapomněl jsem, že jste jen stádo nevzdělaných bohů,“ opáčil Wolff. „Nejmocnějších bytostí ve vesmíru a současně barbarských a zaostalých božstev.“</p>

<p>„Jak to souvisí s naší současnou situací?“ zeptal se Enion. „A proč nás urážíš? Sám jsi řekl, že chceme-li přežít, musíme se přestat hádat.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ řekl Wolff. „Promiňte. Jsou chvíle, kdy ten kon­trast je tak… ostatně na tom nesejde. Faktem je, že tahle neutrina se chovají dost podivně. Vypadá to tak, jako kdyby uměla couvat v čase.“</p>

<p>„Je to pravda?“ zeptal se Palamabron.</p>

<p>„Nevím. Příslušný jev se však dá popsat jako skok v čase se zá­pornou i s kladnou chronologií.</p>

<p>A právě to se děje i se zdejšími zvířaty. Mají pravděpodobně schopnost cestovat do minulosti či do budoucnosti.</p>

<p>Možná je vytvořil přímo Urizen. Osobně o tom pochybuji. Nejspíš je objevil v některém vesmíru, který neznáme, a dopravil je sem.</p>

<p>Ostatně, ať už pocházejí odkudkoli, dokážou <emphasis>zdánlivě </emphasis>skákat ča­sem asi tak na dobu tří sekund.“</p>

<p>Špičkou hole nakreslil do země kruh. „Tohle je první zvíře, které jsme uviděli.“</p>

<p>Ze středu kruhu vedl úsečku a kolem jejího koncového bodu opsal druhý kruh.</p>

<p>„Tudy zmizelo a v našem čase přestalo existovat. Skočilo, či ales­poň <emphasis>zdá</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>livě </emphasis>skočilo do budoucnosti.“</p>

<p>„Přísahala bych, že poprvé nezmizelo ani na tři sekundy,“ řekla Vala.</p>

<p>Wolff prodloužil úsečku z druhého kruhu a kolem jejího koncového bodu nakreslil třetí kruh. Z jeho středu potom vedl zpět oblouk, který končil ve druhém kruhu.</p>

<p>„Udělalo pak další zdánlivý skok v čase. Po něm se vrátilo do této pozice, ve které v okamžiku prvního skoku ještě nebylo. Proto jsme zvíře viděli celých šest sekund. Nevěděli jsme, že se přeneslo nejprve vpřed a potom vzad.</p>

<p>Naše zvíře – říkejme mu časoskokan – pak skočilo znovu vpřed, a to právě do okamžiku, kdy se po prvním skoku vynořila z času jeho první… replika.</p>

<p>Takže teď máme před sebou zvířata dvě. Je to jedno a totéž zvíře, vlivem časového paradoxu je však zdvojené.</p>

<p>První se znovu přeneslo na tři sekundy do budoucnosti a ztratilo se nám tak z očí. Zmizelo právě ve chvíli, kdy se objevil časoskokan číslo 2.</p>

<p>Jenomže číslo 1 se promítlo do okamžiku, ve kterém se objevilo číslo 2. Takže máme znovu dva živočichy.“</p>

<p>„Ale potom jich bylo pět!“ namítl Rintrah.</p>

<p>„Proberme si to. Viděli jsme dva časoskokany. Číslo 1 skočilo vpřed a stalo se jedním z této pětice. Vrátilo se pak do minulosti a bylo jedním z dvojice, o které jsem právě mluvil.</p>

<p>Potom skočilo znovu vpřed a stalo se číslem 3 celé pětice.</p>

<p>Číslo 2 zůstalo samotné, načež zmizelo a stalo se číslem 2 této pětice. Čísla 1 a 2 se přenesla vpřed a hned nato zpět a staly se z nich repliky 4 a 5.</p>

<p>Čísla 4 a 5 pak skočila vpřed, kde jsme je také současně spatřili. Číslo 1 se mezitím promítlo na tři vteřiny dopředu, číslo 4 zůstalo na místě a číslo 5 také skočilo vpřed. Ve chvíli, o které mluvím, jsme proto viděli zase jen dvě zvířata.“</p>

<p>A se širokým úsměvem se zeptal ohromených Vladařů: „Teď už to chápete?“</p>

<p>„Ale to je nesmysl!“ vykřikl Tharmas. „Přeskoky v čase! Sám dobře víš, že je to nemožné.“</p>

<p>„Možná,“ řekl Wolff. „Co tedy ta zvířata dělají, když necestují časem? Lépe než já to nevysvětlíte. Pokud má teorie časových přes­koků umožňuje vysvětlit chování těchto zvířat a zajmout je, na co si ještě chcete stěžovat?“</p>

<p>„Měl bys použít laser,“ řekl Rintrah. „Potřebujeme se najíst a tenhle hon na duchy nás značně vyčerpal.“</p>

<p>Wolff pokrčil rameny, vstal a zamířil k časoskokanům. Pokračovali v pastvě a přitom jej pokradmu pozorovali. Když se k nim dostal na třicet yardů, prchli. Pronásledoval je až k východu z rokle. Rozutekli se do stran. Wolff nařídil laser na snížený výkon a vystřelil na jednoho z nich.</p>

<p>Při Wolffově pohybu dostal časoskokan pravděpodobně strach. V okamžiku výstřelu každopádně zmizel a energetický paprsek pohl­tila skalní stěna.</p>

<p>Wolff zaklel, vypnul laser a zamířil na druhé zvíře. To uskočilo a paprsek je minul. Wolff zbraň nevypínal a opsal s ní oblouk, jímž sledoval pohyb zvířete. Časoskokan udělal další skok a jen taktak se vyhnul zásahu. Rychlým pohybem zápěstí Wolff energetickým papr­skem pronásledoval unikající zvíře.</p>

<p>Potom prudce zamířil zpět do míst, kde byli další časoskokani. Jednoho z nich zahlédl koutkem oka a snažil se ho zasáhnout.</p>

<p>V tom okamžiku živočich zmizel. Za ním se ozval výkřik. Když se otočil, všiml si, že Vladaři ukazují na mrtvé zvíře, které leží vlevo od něj ve vzdálenosti několika yardů. Bylo zkroucené a jeho srst byla zčásti spálená.</p>

<p>Zamžikal údivem. Přiběhla Vala a řekla: „Objevil se odnikud. Sotva se dotkl země, byl mrtvý a popálený.“</p>

<p>„Jenže já jsem jednoho zasáhl teprve teď,“ namítl Wolff. „A ten se dosud neobjevil.“</p>

<p>„Mrtvý se tu objevil už před třemi vteřinami,“ řekla Vala. „Nebo snad o něco dříve. Tři vteřiny předtím, než jsi tamtoho zasáhl.“</p>

<p>Zarazila se a vesele se zasmála: „Vlastně bych neměla říkat 'tam­toho'. Je to přece tentýž. Ten, kterého jsi zabil těsně před svým zásahem. Nebo téměř současně. Který se však přenesl na tři vteřiny do minulosti.“</p>

<p>Wolff se jí pomalu a zřetelně zeptal:</p>

<p>„Chceš říci, že jsem ho nejprve zabil a teprve potom že jsem na něj vypálil?“</p>

<p>„Ne, takhle ovšem ne. Jenom to tak vypadalo. Já už nevím. Je toho na mě moc.“</p>

<p>„Co na tom, hlavně, že máme co jíst. Moc toho ale není. K tomu, abychom se všichni najedli, máme masa málo.“</p>

<p>Prudce se otočil a zametl rokli paprskem laseru. Výboj zanechal rýhy na skalách a zasáhl jednoho časoskokana. Potom pohasl.</p>

<p>Wolff i pak přihlouple mířil na zvíře, které stálo na zadních tla­pách, pomrkávalo velkýma očima a upřeně jej pozorovalo.</p>

<p>„Došla nám energie,“ oznámil. Vyhodil prázdný zásobník a zastr­čil laser za opasek. Byl sice nepoužitelný, zbavit se ho však nechtěl. Třeba se někdy v budoucnu dostane k další munici.</p>

<p>Chtěl ihned pokračovat v lovu holemi. Ostatní Vladaři se proti tomu postavili. Byli zesláblí, umírali hladem a potřebovali se pře­devším najíst. I když maso bylo napůl spálené, hltavě je spolykali. Žaludky jim přestaly kručet. Trochu si odpočinuli, potom vstali a znovu se rozběhli na časoskokany.</p>

<p>Měli v plánu se rozvinout do širokého kruhu a postupně jej kolem zvířat zužovat tak dlouho, až je dostanou na dosah holí. Časoskokani ihned zahájili zběsilý balet, mizeli a znovu se objevovali. Byly chvíle, kdy Vladaři neviděli žádného, protože se všechna zvířata najednou rozhodla skočit v čase vpřed nebo vzad. Nebylo možné sledovat, co se vlastně děje.</p>

<p>Wolff si zpočátku udržoval přehled poměrně snadno. Zvířat bylo šest, potom žádné, potom znovu šest, pak tři, znovu šest, jedno a sedm.</p>

<p>Vladaři se točili, skákali, řvali jako smečka vlků a mávali holemi v naději, že některé zvíře zasáhnou v okamžiku, kdy se materializuje. Vtom s tlumeným plesknutím dopadl Tharmasův obušek na spánek jednoho časoskokana. Zvíře padlo na zem a jeho tělo sebou několikrát křečovitě zaškubalo. Potom dodělalo.</p>

<p>Předtím se z nicoty – či z času – vynořilo osm živočichů najednou. Jeden zdechl a ostatní zmizeli. V příštím cyklu by jich mělo být sedm, napočítali jich však osm. Po dalších třech vteřinách byli tři. Po dalších třech vteřinách devět. Potom žádný. Devět. Dva. Jedenáct. Sedm. Dva.</p>

<p>Jedenáct; Wolff zatočil holí a zasáhl jednoho z nich do hřbetu. Zvíře padlo tlamou k zemi. Vala k němu okamžitě přiskočila a dříve, než se mohlo vzpamatovat, dobila je holí.</p>

<p>Objevilo se jich patnáct, ale zůstalo jen třináct, protože také Rin­trah a Theotormon zabili každý jednoho. Pak se neukázal žádný.</p>

<p>Celou jednu minutu zřejmě časoskokany držela panika. Skákali vyděšeně sem i tam a jejich počet – alespoň podle Wolffova odhadu – postupně dosahoval dvaceti osmi, nuly, dvaceti osmi, nuly a padesáti šesti. Přesně se to samozřejmě zjistit nedalo. S přihlédnu­tím k aritmetické posloupnosti jejich výskytů bylo několik okamžiků pouze možné tvrdit, že je jich tisíc sedm set devadesát dva.</p>

<p>Potom už časoskokani žádné ztráty neutrpěli. Vladaře zavalil neustále rostoucí počet zvířat, která na ně odevšad padala, narážela do i</p><empty-line /><p>nich, podrážela jim nohy, škrábala je a zběsile po nich dupala.</p>

<p>Vyděšené stádo náhle zamířilo k východu z rokle. V úzkém prů­chodu vznikla tlačenice, zvířatům se však podařilo protlačit a brzy se jejich proud odvalil pryč.</p>

<p>Utrmácení a otřesení Vladaři se pomalu zvedali. Hleděli na čtyři úlovky a smutně pokyvovali hlavami. Z necelého tisíce osmi set – teoreticky – snadných obětí, které měli na dosah ruky, jim zůstala jen tato ubohá kořist.</p>

<p>„Na každého připadá téměř polovina časoskokana, takže se všichni můžeme dobře najíst,“ řekla Vala. „Pořád je to lepší než nic. Co ale bude zítra?“</p>

<p>Ostatní na to neodpověděli. Šli pro dříví na oheň. Wolff si půjčil od Theotormona dýku a pustil se do stahování zvířat.</p>

<p>Druhý den ráno dojedli zbytky ze včerejška. Pod Wolffovým ve- děním pak skupinka znovu zahájila výstup. S výjimkou zurčícího potoka byla soutěska stále tak tichá jako předtím. Její stěny se po­stupně zužovaly. Nahoře zářila žlutá obloha. V dálce před nimi se objevili časoskokani. Wolff po nich hodil kamenem. Málem jednoho zasáhl; ten hned nato zmizel. Objevil se znovu po třech vteřinách ve vzdálenosti dvaceti stop a odběhl drobnými skoky, jako kdyby si právě vzpomněl, že má naléhavou schůzku.</p>

<p>Dalšího dne byli již Vladaři téměř ochotni jíst bobule. Palama­bron prohlásil, že to, že bobule páchnou, nemusí podle jeho názoru ještě znamenat, že mají špatnou chuť. A i kdyby tomu tak bylo, nemusejí být ještě jedovaté. Vzhledem k tomu, že stejně zemřou, nemá cenu déle odkládat pokus o konzumaci.</p>

<p>„Na nás se neohlížej,“ pobídla jej Vala. „Když už tě to napadlo a chceš je jíst, pusť se do nich!“ Dívala se na něj s ironickým úsměvem, jako kdyby ji bavilo sledovat, jak v něm bojuje hlad se zbabělostí.</p>

<p>„Ne!“ protestoval Palamabron. „Nehodlám vám dělat pokusného králíka. Proč bych se měl pro vás obětovat? Ochutnám bobule teprve tehdy, až je začnou jíst všichni zároveň.“</p>

<p>„Tak budeš mít alespoň jistotu, že zemřeš v dobré společnosti,“ řekl Wolff. „Nechme však žertování, Palamabrone. Jednej nebo mlč to je další staré pozemské úsloví. Diskusí jen ztrácíš čas, buďto je vyzkoušej sám nebo na to zapomeň.“</p>

<p>Palamabron přičichl k plodu, který držel v ruce, ušklíbl se a upus­til ho na skalnatou zem. Wolff se dal znovu na pochod a ostatní za ním. Asi po hodině došli k další příčné rokli. Než do ní vstoupili, našel si Wolff oblý kámen, jehož váha a velikost byly vhodné k hodu. Třeba se mu podaří přiblížit se nepozorovaně k některému časoskokanovi a zasáhnout ho.</p>

<p>Rokle byla o něco menší než ta, v níž Vladaři lovili poprvé. Na jejím konci stál osamělý časoskokan a spásal bobule. Wolff klesl na všechny čtyři a začal se k němu pomalu plížit. Ukrýval se za každým kamenem a dostal se tak až do poloviny rokle, aniž by zvíře něco tušilo. Náhle časoskokan přestal jíst, vztyčil se a rozhlédl se kolem; nozdry se mu chvěly a uši mu vibrovaly jako televizní antény při silném větru.</p>

<p>Wolff se bez hnutí přitiskl k zemi. Napětí a námaha způsobily, že se silně potil, protože jej hlad navíc značně oslabil. Měl chuť hned teď vyskočit, vrhnout se na zvíře, zakousnout se do něj a zhltnout je za syrová. Cítil, že by ho dokázal spolykat celého, od špiček uší po konec ocasu, rozlámat jeho kosti a vysát z nich všechen morek.</p>

<p>Přinutil se ležet bez hnutí. Zvíře se jistě brzy uklidní a Wolff se bude moci plížit dál.</p>

<p>Za skaliskem nedaleko časoskokana se náhle objevil druhý živo­čich. Jeho srst byla šedá a vlčí uši narůžovělé. Měl protáhlý čenich a hustý ocas jako liška. Ve chvíli, kdy se časoskokan zadíval na druhou stranu, po něm skočil.</p>

<p>Zuby mu cvakly naprázdno. Časoskokan zmizel a o zlomek sekun­dy tak unikl jeho tlamě.</p>

<p>Šelma se však ani nestačila dotknout země a zmizela také.</p>

<p>Objevila se tři zvířata: dva časoskokani a jeden dravec. Wolff, který rád pojmenovával neznámé jevy, mu dal ihned jméno chronovlk. Poprvé spatřil tvora, kterého sem příroda – nebo spíše Urizen – umístila proto, aby se časoskokani nepřemnožili.</p>

<p>Teď mohl Wolff pohodlně sledovat, co se děje. Nejdříve tu byla dvě zvířata, potom žádné a teď tři. Časoskokan a chronovlk se tedy promítli do budoucnosti. Časoskokan v ní však zůstal jen zlomek sekundy a hned nato skočil zpět do minulosti. Chronovlk tak měl možnost pronásledovat dvě zvířata.</p>

<p>Všichni tři živočichové zmizeli. Když se znovu objevili, byli čtyři: dva časoskokani a dva chronovlci. Neobvyklý lov neprobíhal pouze v prostoru, ale také podivuhodnými obousměrnými zákruty času.</p>

<p>Zvířata provedla další skok časovým podsvětím. Wolff toho využil, zvedl se a přeběhl k balvanu obklopenému křovím. Tam se přitiskl k zemi a opatrně pozoroval, co se bude dít.</p>

<p>Nyní jich bylo sedm. Jeden z chronovlků se vynořil těsně za kořistí. Skočil na ni a jeho čelisti se sevřely. Ozvalo se zapraštění lámaných kostí a časoskokan se zhroutil mrtev k zemi.</p>

<p>Teď jich bylo sedm a jeden mrtvý. Jeden časoskokan se totiž v čase přemístil zpět a hned nato vpřed.</p>

<p>Potom všichni živí tvorové zmizeli. Žádný chronovlk zřejmě neměl v úmyslu zůstat a pozřít ulovenou kořist.</p>

<p>Po planině se nyní pronásledovalo šest zvířat. Jeden chronovlk sevřel nelítostně v zubech páteř svého druha. Šelma padla mrtvá k zemi.</p>

<p>Tři vteřiny se nic nedělo. Wolff udělal několik rychlých skoků a při­tiskl se k zemi. I když se tentokrát nekryl, doufal, že jeho nehybnost spolu s hrůzou časoskokanů a krvežíznivým běsněním chronovlků po­stačí k tomu, aby si ho nikdo nevšiml.</p>

<p>Proběhla další zázračná partenogeneze a z času se vynořil nový vlk.</p>

<p>Dva chronovlci po sobě skočili před lhostejným zrakem třetího. Časoskokani v naprostém zmatku uskakovali na všechny strany.</p>

<p>Třetí vlk, ten, který jen přihlížel, jakoby mimoděk zachytil zu­by jednoho z časoskokanů, který se právě před ním materializoval. Křupla páteř.</p>

<p>Wolff pomalu vstal. V okamžiku, kdy jeden chronovlk umíral, mrštil kamenem po vítězi. Ten pravděpodobně koutkem oka zahlédl jeho pohyb, protože zmizel těsně předtím, než jej střela zasáhla. Když se pak vynořil z neviditelné propasti času, rozběhl se k ústí rokle tak rychle, co mu jen čtyři tlapy stačily.</p>

<p>„Promiň, že ti beru úlovek,“ zavolal na něj Wolff, „ale můžeš to klidně zkusit někde jinde.“</p>

<p>Zašel pro ostatní Vladaře a oznámil jim, že tentokrát měli štěstí. Šest zvířat je nasytí a vystačí zčásti i na zítřek.</p>

<p>Ten čas však uplynul a znovu přišla chvíle, kdy tři dny neměli nic k jídlu. Byli vyzáblí a vyhládlí, tváře měli propadlé, oči zapadlé hluboko v očních důlcích a žaludek přilepený málem až k páteři. Toho dne je Wolff poslal lovit ve dvojicích. Chtěl jít na lov sám, ale Vala naléhala, ať vezme Luvaha s sebou. Odmítla se k někomu připojit. Wolff chtěl vědět, jaké má k tomu důvody. Řekla, že nechce zůstat sama pouze s jedním mužem.</p>

<p>„Chceš tím říci, že se obáváš kanibalství?“ zeptal se jí Wolff.</p>

<p>„Přesně tak. Sám se toho bojíš také. Půjde-li to tak dál, nakonec se sníme navzájem. Možná to tak Urizen naplánoval. Bude mít ne­smírnou radost, až uvidí, jak se pobíjíme a sytíme masem, které se z něj zrodilo.“</p>

<p>„Uděláme to, jak chceš,“ řekl Wolff. V Luvahově společnosti pak odešel prozkoumat skupinu slepých roklí. Zpozorovali několik časo­skokanů, kteří spásali bobule, a zkusili to s pomalým plížením. Mohlo to trvat i radu hodin. Lov se jim málem podařil. Kámen, který Wolff hodil, jen lehce zavadil o hlavu předpokládané oběti.</p>

<p>Potom bylo třeba začít znovu. Živočichové se ani nenamáhali zmi­zet v čase; udělali prostě několik skoků a hbitě unikli ústím rokle.</p>

<p>Wolff a Luvah pokračovali v neúspěšném lovu až do doby, kdy se na obzoru objevil měsíc zvěstující příchod další noci, naplněné mučivou nespavostí a smrtelným hladem. Když se vrátili na místo srazu, byli tam už i ostatní ochablí a hlady zemdlení Vladaři.</p>

<p>Nevrátil se jen Palamabron a jeho společník Enion.</p>

<p>„Dělejte, co chcete,“ řekl Tharmas, „ale já jsem tak vyčerpaný, že už ani nedokážu jít hledat ty zatracené pitomce.“</p>

<p>„Neděláš dobře,“ namítla Vala. „Co když měli větší štěstí než my, právě teď si plní břicha a ani je nenapadne se s námi rozdělit?“</p>

<p>Tharmas zaklel, ale i pak odmítl zúčastnit se pátrání. Má-li Vala pravdu, poznáme to na jejich tvářích, až se vrátí. Zabije je pak jako psy, aby je potrestal za jejich sobeckou žravost.</p>

<p>„Jsi si jist, že na jejich místě bys jednal jinak?“ zeptal se Wolff. „Nač ale všechny ty řeči? Je to jen Valino podezření. Nemáme nej­menší důkaz, že by něco chytili.“</p>

<p>Vladaři kleli a mručeli, byli však tak unavení, že brzy všichni pevně usnuli.</p>

<p>Wolff usnul také, uprostřed noci se však probudil. Zdálo se mu, že v dálce zaslechl výkřik. Vstal a rozhlédl se. Byli tu všichni kromě Eniona a Palamabrona.</p>

<p>Vala také vstala. „Neslyšel jsi něco?“ řekla. „Nebo to jenom sté­naly naše vyhladovělé žaludky?</p>

<p>„Přišlo to od řeky,“ řekl Wolff. „Asi se tam zajdu podívat.“</p>

<p>„Půjdu s tebou. Stejně nemohu spát. Při pomyšlení, že ti dva třeba někde hodují, se mohu zbláznit.“</p>

<p>„Pokud hodují, nebudou to asi nijak malá zvířata.“</p>

<p>„Myslíš, že…“</p>

<p>„Nevím. Tu možnost jsi nadhodila ty. Vzhledem k naší slabosti a hladu je to den ze dne pravděpodobnější.“</p>

<p>Vzal si hůl a sestoupili k řece. V polostínu měsíce se jim šlo snad­no. Přesto, že se stěny rokle tyčily do velké výšky, dopadalo do ní tolik světla, že mohli postupovat bez tápání.</p>

<p>Spatřili proto Palamabrona dříve, než je uviděl on. Jeho hlava se na okamžik vynořila za balvanem ležícím v blízkosti skalní stěny. Objevila se z profilu a hned nato zmizela. Vala s Wolffem se tiše vydali směrem k němu. Vítr k nim přinášel zvuky, jako kdyby o sebe křesal dvěma oblázky.</p>

<p>„Řekla bych, že zkouší rozdělat oheň,“ zašeptala Vala. Wolff mlčel. Při pomyšlení, že se Palamabron pokouší zapálit oheň z jediného možného důvodu, se mu dělalo zle. Když se dostali ke skalisku, za nímž byl jeho bratr, zaváhal. Obával se pohledu na druhou stranu.</p>

<p>Palamabron k nim byl obrácen zády. Klečel před hromadou větví a listí a bušil pazourkem o kámen bohatý na železo.</p>

<p>Wolff vydechl úlevou. Mrtvé tělo, které leželo vedle Palamabrona, patřilo časoskokanovi.</p>

<p>Kde je však Enion?</p>

<p>Wolff se nehlučně vynořil za Palamabronem se zvednutou holí. Hlasitě řekl: „Tak co, Palamabrone?“</p>

<p>Vladař krátce a hněvivě vykřikl a skočil po hlavě za hromadu roští. Odkutálel se stranou a výhružně se vztyčil. V ruce držel hrubě opracovaný pazourkový nůž.</p>

<p>„Je můj!“ zavrčel. „Zabil jsem ho já, a proto patří mně. Potřebuji ho. Nenajím-li se, zemřu.“</p>

<p>„Jsme na tom všichni stejně,“ řekl Wolff. „Kde je tvůj bratr?“</p>

<p>Palamabron si odplivl a prohlásil: „Hnusný tvor! Nepovažuji ho za bratra. Co je mi po tom, kde je? Proč bych se měl o něj starat?“</p>

<p>„Odešli jste spolu,“ namítl Wolff.</p>

<p>„Nevím, co se s ním stalo. Při lovu jsme se rozdělili.“</p>

<p>„Co to bylo za křik, který jsme slyšeli?“ zeptala se Vala.</p>

<p>„Možná nějaký časoskokan,“ řekl Palamabron. „Ano, to bude ono. Ten, kterého jsem zabil. Překvapil jsem ho ve spánku, udeřil jsem ho a on před smrtí vykřikl.“</p>

<p>„Hm,“ řekl na to Wolff. Couvl několik metrů, aniž spustil Pa­lamabrona z očí. Pak si šel prohlédnout okolí řeky. Neušel ani sto metrů a uviděl ruku, která vyčnívala za velkým skaliskem. Obešel je a spatřil Eniona. Týl hlavy měl roztříštěný. Nedaleko ležel zakrvácený kámen, jímž byl zabit.</p>

<p>Wolff se vrátil na místo, kde nechal Valu a Palamabrona. Sestra tam byla stále, Palamabron však zmizel i s časoskokanem.</p>

<p>„Proč jsi ho nechala utéci?“ zeptal se Wolff.</p>

<p>S úsměvem pokrčila rameny: „Jsem jenom žena. Co bych proti němu zmohla?“</p>

<p>„Mohla jsi ho zadržet,“ řekl. „Je ale možné, že jsi si chtěla dopřát opravdový lov na člověka. V tom případě jsi se zmýlila. Asi tě zkla­mu, ale musím prohlásit, že nic takového nebude. Tu trochu energie, co nám ještě zbývá, nemůžeme promrhat tím, že ho budeme pronás­ledovat po horách. Nehledě k tomu, že se najedl, bude silnější než my a může nám unikat, jak dlouho bude chtít.“</p>

<p>„Dobrá,“ řekla Vala. „Co teď uděláme?“</p>

<p>„Ať je to jak chce, půjdeme dál.“</p>

<p>„Chceš říci, i kdybychom měli zemřít hladem?“ Ukázala na ska­lisko, které ukrývalo Enionovo tělo. „Tamhle je jídlo pro všechny.“</p>

<p>Wolff nějakou dobu neodpovídal. Až dosud na to odmítal myslet, teď však, když je přitlačen ke zdi, udělá, co je třeba.</p>

<p>Vala má pravdu. Bez této potravy, ať je jakkoli odpuzující, jsou všichni odsouzeni k záhubě. Palamabron jim v jistém smyslu prokázal službu. Odpovědnost za vraždu vzal na sebe a jim umožnil se najíst, aniž by měli pocit, že jsou vrahy. Ne, že by Vladařům zabíjení nějak vadilo. To jenom Wolff by zakoušel nepopsatelná muka, kdyby se ocitl v situaci, v níž by svou kůži mohl zachránit jedině tak, že by obětoval jinou lidskou bytost.</p>

<p>Samotný akt požívání lidského masa v něm nyní vzbuzoval jen mírný odpor. Hlad v něm otupil vrozenou hrůzu z kanibalství.</p>

<p>Šel vzbudit ostatní a Vala zvedla dva oblázky, které Palamabron upustil. Když všichni přišli, měla už nejenom rozdělaný oheň, ale začala také se čtvrcením. Wolff se odvrátil. Potom ho napadlo, že má-li mít podíl na jídle, musí se podílet i na jeho přípravě, a vypůjčil si proto od Theotormona dýku. Ostatní se nabízeli, že mu pomohou, ale odmítl. Vypadalo to, jako kdyby se tou pochmurnou činností chtěl sám trestat.</p>

<p>Když bylo jídlo uvařené, či spíše zpola upečené, vzal si Wolff svůj díl a šel se najíst za skalisko. Nebyl si jist, zda všechno nezvrátí, určitě by však musel zvracet při pohledu na ostatní. Každopádně byl teď raději sám.</p>

<p>Svítání je zastihlo při opékání další porce. Na cestu se vydali až během následujícího dopoledne. Maso, které zůstalo, zabalili do listí.</p>

<p>„Pokud nás Urizen pozoruje,“ řekl Wolff, „musel se hezky pobavit.“</p>

<p>„Jen ať se baví,“ odpověděla Vala. „Má chvíle teprve přijde.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tvá </emphasis>chvíle?“ podivil se Wolff. „Chceš říci naše chvíle.“</p>

<p>„Myslete si, co chcete. Mne zajímá jen to, co udělám já.“</p>

<p>„Jsi stejná jako ostatní Vladaři,“ řekl Wolff a dál to nerozváděl. V následujících hodinách ji sledoval o něco pozorněji. Projevovala podivuhodnou vitalitu. Snad ten svěží vzhled, plné tváře a zaoblené paže načerpala z posledního jídla, silně však o tom pochyboval. Ani v době půstu netrpěla tolik jako ostatní a nechřadla tak rychle.</p>

<p>Pokud se někdo z nich dožije té radosti a zahubí Urizena, bude to s největší pravděpodobností Vala.</p>

<p>Kéž by nebe dalo, modlil se, a já v té chvíli neměl příliš velké zpoždění. Ať není tak velké, abych se sám nemohl Urizenovi pomstít, přesto, že nadevše toužím osvobodit Chryséis.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>12</strong></p>

<p>Když se vynořili ze soutěsky, neměli už opět dva dny nic k jídlu. Před nimi se podél řetězce zaoblených hor do nedohledna táhla rovná pláň. Ve vzdálenosti zhruba čtvrt míle se tyčil malý pahorek, na jehož vrcholku spatřili dva obrovské šestiúhelníky.</p>

<p>Skupinka se zastavila a vysíleně pohlížela na cíl, kterého koneč­ně dosáhli. Wolff prohlásil: „Navrhuji, abychom okamžitě prošli na druhou stranu. Snad tam najdeme něco k snědku.“</p>

<p>„A když z toho nic nebude?“ namítl Tharmas.</p>

<p>„Raději padnu Urizenovi do pasti a zemřu hned, než abych zůstal zde a umíral pomalu hlady, jako kdyby už nestačilo…“</p>

<p>Odmlčel se, protože si uvědomil, že Vladaři jsou beztak dost zmoření.</p>

<p>Vladaři se za Wolffova vedení spíše doplazili než došli ke zlaté­mu dvojitému šestiúhelníku, posázenému drahokamy. Wolff se obrátil k Vale: „Milá sestřičko, je na tobě, abys označila pravý nebo levý port; především si ale pospěš. Cítím, že i poslední síly mě opouštějí.“</p>

<p>Zvedla kámen, otočila se k šestiúhelníkům zády a hodila jej přes rameno. Kámen narazil na okraj a zapadl do otvoru vpravo.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl Wolff. Podíval se po ostatních a pak se najednou rozesmál. „No, to se podívejme! Tohle že jsou chrabří Vladaři? Spíš tlupa ubohých vandráků! Hole, kus meče, dýka, svaly roztřesené sla­bostí a hladová břicha. Nejsměšnější armáda, která kdy zaútočila na Vladařovu pevnost!“</p>

<p>„Vidím, že jsi ještě úplně neztratil humor,“ řekla s úsměvem Vala. „Snad tedy není všechno ztraceno.“</p>

<p> „Doufejme,“ řekl Wolff. Rozběhl se a proskočil portem napravo. Vynořil se pod tmavě modrým nebem na zemi, která se měkce prohýbala pod nohama. Krajina byla plochá, jen tu a tam se zvedaly srázné pahorky, které vypadaly tak drsně a pochmurně, že se dalo jen stěží uvěřit, že je tvoří kámen a hlína. Půda měla hnědou barvu, byla poddajná a posetá malými dírkami. Z každé dírky vyrůstala asi stopu vysoká lodyha, jemná a rovná jako čistič dýmky.</p>

<p> Vypadá to jako kůže nějakého obra, pomyslel si Wolff.</p>

<p>Jedinými rostlinami, pokud se tomu vůbec dalo říkat rostliny, byl určitý počet široce rozvětvených stromů. Byly vysoké zhruba čtyři­cet stop, měly tenký kmen, pružné a špičaté větve, které vyrůstaly z kmene směrem vzhůru pod úhlem čtyřiceti pěti stupňů. Větve měly šafránovou barvu, tmavší než hlavní kmen, a nesly dlouhé řídké listy, které vypadaly jako šavle.</p>

<p>O minutu později se z portu vynořili i ostatní Vladaři. Na uvíta­nou jim chladně řekl: „Ještě štěstí, že jsem vás při příchodu nepotře­boval. To bych se načekal.“</p>

<p>„Byli přesvědčeni, že tentokrát port vede do Urizenova paláce,“ řekla Vala.</p>

<p>„A že před svou smrtí deaktivuji několik nástrah,“ dokončil. „Takže byste žili o několik minut déle.“</p>

<p>Neodpověděli. Wolff se zadíval na Luvaha, jehož tváře se zbarvily do červena.</p>

<p>Vyzkoušel port. Byl buďto deaktivovaný nebo jednosměrný. V dálce uviděl dlouhou tmavou čáru, která mohla vyznačovat mořský břeh nebo břeh jezera. Na rozdíl od předcházející planety jim tento svět nedával žádný náznak, kterým směrem mají jít.</p>

<p>Na obzoru, ve směru, jímž se z portu vynořili, se zvedaly dva velmi blízké temné pahorky, které se čímsi neurčitě odlišovaly od okolní krajiny. To mohlo být Urizenovo znamení. O tom se mohli přesvědčit jen jediným způsobem, a Wolff se proto rozhodl, že se k nim bez meškání vydají.</p>

<p>Dal se jako první na cestu po pružné zemi. Ostatní šli ztěžka za ním. Dopadl na ně ptačí stín a zvedli hlavy. Živočich byl velký jako menší orel, měl bílé peří, červené nohy a opičí hlavu, v níž byl nos nahrazen zahnutým zobákem. Letěl tak nízko, že Luvah po něm hodil holí. Sklouzla po mávajících křídlech. Pták na protest uraženě vykřikl, vznesl se do výšky a zmizel v tmavém nebi.</p>

<p>„Tamhle na tom stromě je něco, co vypadá jako hnízdo,“ řekl Wolff. „Pojďme se podívat, zda v něm jsou vejce.“</p>

<p>Luvah si odběhl pro hůl a náhle znehybněl. Wolff se podíval, na co to ukazuje prstem.</p>

<p>Povrch země se zvlnil. Směrem k holi se sbíhaly několik centimetrů vysoké vrásky. Luvah začal couvat, potom si to rozmyslel a vrátil se pro hůl. Půda za ním se zkroutila, zvedla se a začala se velmi rychle pohybovat, jako příbojová vlna.</p>

<p>Wolff varovně vykřikl. Luvah se otočil, zpozoroval nebezpečí a rozběhl se. Utíkal šikmo podél vlny a doufal, že jí nadběhne. Wolff jej zdálky bezmocně sledoval a čekal na příležitost, kdy by mohl zasáhnout.</p>

<p>Potom vlna opadla. Wolff a Luvah se zastavili. Náhle Wolff ucítil, že se pod ním země pohnula a spatřil, jak se nějakých deset stop od Luvaha rodí nová série vln. Oba muži se rozběhli, pronásledová­ni dmutím půdy – nebo co to bylo. Velkou oklikou se jim podařilo doběhnout k blízkosti portu, kde zatím půda zůstávala klidná.</p>

<p>V okamžiku, kdy vstoupili do bezpečné zóny, země za nimi po­klesla. Utvořila se trhlina, zprvu mělká a široká. Pak se zúžila a pro­hloubila. Její stěny se uzavřely a ozvala se krátká rána; proces vzniku trhliny pak proběhl znovu, avšak obráceně.</p>

<p>Znovu se rozevřela, její stěny se rozšířily, země se zavlnila a byla znovu hladká jako předtím. Jenom chvění lodyh, vyrůstajících z jed­notlivých dírek, svědčilo o tom, co se právě udalo.</p>

<p>„U Lose!“ opakoval Luvah stále znova a znova. Měl smrtelně bledý obličej, zřetelně na něm vystupovalo souhvězdí pih.</p>

<p>Také Wolff cítil, jak na mu vyráží studený pot. Půda, která se pohybovala pod jeho nohama, v něm probouzela dojem, že jde o ze­mětřesení. To bylo alespoň první vysvětlení, které ho napadlo.</p>

<p>Kdosi za ním vykřikl. Obrátil se a spatřil Palamabrona, jak se zoufale pokouší projít zpět jednosměrným šestiúhelníkem, ze kterého se k velkému údivu Vladařů právě vynořil. Pravděpodobně je sledoval a čekal na okamžik, až podle jeho mínění budou od portu dostatečně daleko. Dostal se teď spolu s nimi do stejné pasti.</p>

<p>Možná i do něčeho horšího, protože Wolff už měl pro něj něco přichystáno. Odvolal ostatní Vladaře, kteří se na něj vrhli, a křikl na ně, ať zachovají klid. Vladaři poslechli. Palamabron se třásl po celém těle a zuby mu cvakaly.</p>

<p>„Odsoudili jsme tě k smrti, Palamabrone,“ prohlásil Wolff, „pro­tože jsi porušil příměří a zavraždil svého bratra Eniona.“</p>

<p>Když Palamabron viděl, že ho nemají v úmyslu ihned usmrtit, vrátilo se mu trochu odvahy. Snad si řekl, že mu přece jen zbývá trochu naděje. Zvolal: „Každopádně jsem nesnědl svého vlastního bratra! A zabít jsem ho musel. Zaútočil na mě první!“</p>

<p>„Byl zabit zezadu,“ řekl Wolff.</p>

<p>„Srazil jsem ho na zem!“ řval hystericky Palamabron. „V okamžiku, kdy vstával, jsem zvedl kámen a udeřil jsem ho. Měl jsem snad počkat, až po mně skočí?“</p>

<p>„O tom se nebudeme bavit,“ přerušil jej Wolff. „Můžeš volně ode­jít. Nechceme si špinit ruce tvou krví. S námi však zůstat nemůžeš. To bychom se už neodvažovali v noci spát nebo se k tobě, byť i na chvíli, obrátit zády.“</p>

<p>„Necháte mě odejít?“ podivil se Palamabron. „Proč?“</p>

<p>„Neztrácej čas dohadováním. Nebudeš-li do deseti minut pryč, pustím na tebe ostatní. Raději uteč. Ihned!“</p>

<p>„Moment,“ řekl Palamabron. „Něco mi v tom nehraje. Ne, nikam nepůjdu.“</p>

<p>Wolff pokynul čekajícím Vladařům.</p>

<p>„Tak na něj. Zabte ho.“</p>

<p>S pronikavým výkřikem vzal Palamabron nohy na ramena. Utíkal tak rychle, jak jen mohl, vypadal však vyčerpaně a už po třiceti yardech značně zpomalil. Několikrát se ohlédl, a když viděl, že ho nikdo nepronásleduje, zastavil se.</p>

<p>Půda se za ním vzdula téměř do výše jeho hlavy. Ve chvíli, kdy vlna dosáhla maximální výšky, se Palamabron znovu ohlédl. Spatřil, jak se k němu řítí obrovský hřeben a se zoufalým výkřikem se dal znovu do běhu. Vlna opadla a změnila se v řadu vibrací, které Pala­mabrona dohonily a podtrhly mu nohy. Okamžitě vstal a běžel dál; potácel se přitom čím dál víc.</p>

<p>Před ním se pootevřela štěrbina. Zařval a zahnul v pravém úhlu, aby se od ní dostal pryč. Zdálo se, že hrůza mu vlévá nové síly. Trh­lina zmizela a před ním se rozevřela další. Znovu odbočil, tentokrát v ostrém úhlu.</p>

<p>Objevila se před ním další puklina. Změnil směr, klopýtl, dopadl tvrdě na zem a odkutálel se stranou. Vrása, která se vytvořila mezi ním a Vladaři, se mezitím zvětšila natolik, že jej úplně zakryla. Na několik okamžiků ztuhla na místě a jen se lehce zachvívala, načež pomalu klesla a krajina vypadala znovu jako předtím, až na malou vyvýšeninu dlouhou šest stop.</p>

<p>„Spolklo ho to,“ řekla Vala. Byla nesmírně rozrušená. Měla široce rozevřené oči, z pootevřených úst jí vystřelovala špička jazyka a lehce si vlhčila oblouk rtů.</p>

<p>„To nám tu otec stvořil pěknou nestvůru,“ podotkl Wolff. „Kůže tohoto… tohoto <emphasis>Welttiera </emphasis>třeba pokrývá celou planetu.“</p>

<p>„Kůže čeho?“ zeptal se Theotormon. Jeho pohled byl dosud ztuh­lý hrůzou. A i když hladovění posledních dnů jej téměř úplně zbavilo tukových zásob, vypadal, jako kdyby během posledních dvou minut zhubl o dalších dvacet kilogramů. Svrasklá kůže mu visela v žalost­ných záhybech.</p>

<p>„<emphasis>Welttiera. </emphasis>Zvířete velkého jako svět; je to německy, což je jeden z pozemských jazyků.“</p>

<p>Že by celá planeta byla pokryta pokožkou? pomyslel si Wolff. Třeba to není kůže, ale nějaká améba o velikosti celého světadílu, která se rozrostla po celém povrchu tohoto světa. Začal ten nápad v duchu rozebírat.</p>

<p>Pokožka existovala, to se nedalo popřít. Jak se ale živí? Je nutné udržovat při životě milióny a milióny tun protoplazmy.</p>

<p>Zvířata, která spolkne, určitě nemohou být jejím jediným zdrojem obživy.</p>

<p>Wolff se rozhodl, že se tento problém pokusí vyřešit, hned jak k tomu bude mít příležitost. Byl zvědavý jako liška nebo jako siamská kočka, neustále toužil zkoumat, počítat, vážit a zvažovat. Spokojený byl teprve tehdy, když pro každou věc zjistil všechna „proč“ a „jak“.</p>

<p>Posadil se, aby si mohl pohodlně rozmyslet, co by teď měli dě­lat. Kromě Valy si ostatní také posedali. Vala vešla do „nebezpečné zóny“ a pečlivě si vybírala místa, kam kládě nohy. Wolff ji se zájmem pozoroval a pochopil, co vlastně zkouší. Jak to, že ho to nenapad­lo? Vyhýbala se rostlinám (chlupům?), které rostly z jamek (nebo to byly póry?). Urazila tak po jisté době kruh o poloměru zhruba dvaceti pěti yardů a došla do výchozího bodu. Pokožka se ani jednou nezvlnila do nebezpečných vrásek.</p>

<p>Wolff vstal a řekl: „Výborně, Valo. Napadlo tě to dříve než mne. Ten nestvůrný organismus, nebo co to je, vnímá živé bytosti pomocí chlupů, které jsou jeho smyslovými orgány. Půjdeme-li tak opatrně, jako když loď kličkuje mezi útesy, musíme projít. Obtížné to bude jen tamhle.“</p>

<p>A ukázal na tmavé pahorky, které se zvedaly v dálce. Kolem jejich úpatí rostly chlupy mnohem hustěji než jinde. Za nimi pak tvořily koberec, který souvisle pokrýval celý povrch země.</p>

<p>Vala pokrčila rameny: „Však uvidíme.“</p>

<p>Wolff šel první. Oči upíral k zemi a pečlivě volil cestu mezi chlupy. Vladaři šli v zástupu za ním, jenom u Valy se znovu projevil její individualismus a postupovala pět až šest yardů po jeho pravici.</p>

<p>„Za těchto okolností toho moc neulovíme,“ řekl Wolff. „To by­chom museli současně sledovat kořist i chlupy. To je hrozná nevýho­da.“</p>

<p>„Na tvém místě bych se o to nestarala,“ odpověděla Vala. „Žádná zvěř tu asi není.“</p>

<p>„O jednom zvířeti bych věděl určitě,“ namítl. Dál to nerozváděl, i když bylo zřejmé, že Vala přemýšlí, co tím chtěl říci. Mířil ke stromu, v jehož větvích snad zahlédl hnízdo. Byla to kruhová konstrukce z proutí a listí, umístěná v rozsoše stromu. Materiál držela pohromadě jakási lepkavá hmota a celé hnízdo mělo průměr asi tři stopy.</p>

<p>Proklouzl mezi dvěma smyslovými výhonky, opřel hůl o kmen a začal šplhat. V poloviční výšce stromu uviděl na vrcholku jednoho z černých pahorků dvojitý šestiúhelník. Když se dostal k hnízdu, sevřel nohama kmen, chytil se jednou rukou rozsochy a druhou tápal mezi listím, které shora zakrývalo hnízdo. Vytáhl dvě černozeleně kropenatá vejce, zhruba dvakrát větší než vejce krůtí. Opatrně je jedno po druhém podal Vale.</p>

<p>Mezitím přiletěla samička. Byla velká jako sup, měla bílé peří s modrými prýmky, netopýří křídla, orlí spáry, chlupatou opičí hlavu, jestřábí zobák, vlčí uši a ohon jako archeopteryx.</p>

<p>Snesla se na něj jako blesk a křídla rozepjala až v posledním okamžiku. Vzduch prudce zavlnil a pták vyrazil křik připomínající zvuk trhání plechu. Chtěl tím snad ochromit svou oběť. V tomto případě se mu to nepodařilo. V téže chvíli se Wolff pustil kmene a seskočil dolů. Nad sebou uslyšel náraz a nový výkřik, tentokrát podbarvený zděšením a zklamáním. Pták narazil na kmen a na okraj hnízda. Původně počítal s tím, že Wolffovo tělo náraz ztlumí. Nebo také v rozčilení špatně odhadl rychlost.</p>

<p>Po dopadu na zem se Wolff odkutálel stranou; vrazil přitom sice do několika stvolů, věděl však, že se nedá nic dělat. Zvedl se okamžitě na nohy, zatímco se kolem něj snášel déšť větviček a lepkavého listí z rozbitého hnízda. Uskočil stranou právě včas, aby se vyhnul zpola omráčenému ptáku, který se na něj s velkým povykem řítil a přitom se instinktivně snažil roztáhnout křídla, aby zmírnil svůj pád.</p>

<p>Pokožka pokrývající zemi začala reagovat na signály, jež jí předá­valy smyslové orgány. Dotkl se jich nejen Wolff, ale i ostatní Vladaři, kteří se při jeho pádu rozběhli a podupali celé okolí stromu.</p>

<p>„Vraťte se ke stromu!“ zavolal na ně Wolff. Vala nečekala na radu a už vylézala po kmeni vzhůru. Začal vystupovat za ní, vtom však ucítil, jak se mu do zad zatínají ocelové spáry, pálící jako žhavé uhlí. Pták se vzpamatoval z omráčení a přešel do útoku. Wolff se znovu pustil a padl na záda. Nohama přitom stiskl kmen a sjel na zem ve vodorovné poloze, s opeřeným útočníkem pod sebou.</p>

<p>Ozvalo se dvojí těžké vydechnutí: pád vyrazil dech jemu i živo­čichovi, kterého přimáčkl zády. Wolff nebyl tolik postižen, odkutálel se stranou, vstal a kopl ptáka do boku. Nahnědlý zobák poklesl a zbarvil se slinami smíšenými s krví. Wolff do něj kopl ještě jednou a otočil se ke stromu. Porazili ho dva Vladaři, kteří spěchali do bezpe­čí. Tharmas si mu stoupl na hlavu a odrazil se od ní, aby se dostal co nejvýš. Za Tharmasem přiběhl Rintrah, stáhl ho dolů, odstrčil a začal šplhat místo něj.</p>

<p>Tharmas dopadl na Wolffa ve chvíli, kdy se Robert sbíral na všechny čtyři.</p>

<p>Vala, která seděla téměř u vrcholku, se hystericky smála. Pohu­povala se na větvi a pleskala se do stehen. Náhle pronikavě vykřikla. Ztratila rovnováhu, převážila se dozadu, zlomila cestou větev a při­stála na rameni u paty stromu, kde zůstala ležet v bezvědomí.</p>

<p>Nejvystrašenější ze všech byl pravděpodobně Theotormon. Přesto, že ztratil tolik kilogramů, mu váha a ploutve značně překážely. Neustále klouzal po kmeni dolů a přitom si nesrozumitelně mumlal.</p>

<p>Wolffovi se konečně podařilo vstát. Kolem něho, přesně řečeno kolem stromu, se pokožka zuřivě vzdouvala. Tvořily se na ní ohromné řasy, které dosud pronásledovaly Aristona a Luvaha. Ti je obíhali v kruzích a na to, jak byli tělesně zesláblí, přitom vyvíjeli zázračnou rychlost a energii. Každého pronásledoval vysoký pohyblivý hřeben a chystal se je pozřít. Co chvíli se tvořily další vlny, stavěly se jim do cesty a pod jejich nohama se jim rozevíraly propasti.</p>

<p>Luvah s Aristonem náhle zkřížili své dráhy a výdutě i propadliny, které je pronásledovaly, do sebe narazily. Ohromený Wolff hleděl na chaotickou změť bublin, křečí a záchvěvů, které zmítaly rozbouře­nou protoplazmou. Více než cokoli jiného scéna připomínala srážku zuřících maelströmů.</p>

<p>Než pokožka dokázala zkoordinovat své signály a znovu se zorien­tovat, ztratila Aristona i Luvaha. Ti doběhli ke kmeni, při výstupu si však navzájem překáželi. Zatímco se hádali, zvedl Wolff ptačí tělo a odhodil je co nejdál. Opeřené tělo narazilo na čelo pohyblivé vlny, která se po nárazu ihned zastavila. Kolem těla i pod ním se vytvořila prohlubeň. Mrtvý živočich se pomalu vnořil do země a otvor se nad ním uzavřel. To, co se stalo, připomínala jen malá vyvýšenina.</p>

<p>Obětování ptáka, kterého by ovšem Wolff mnohem raději snědl, nebylo zbytečné. Země kolem nich se pomalu uklidňovala, přeběhlo po ní několik menších vlnek a nakonec byla znovu rovná a lhostejná, jako kdyby ji skutečně tvořila pevná hmota. Wolff obešel strom, aby zjistil, co je s Valou. Opírala se o kmen, ztěžka dýchala a obličej měla zkřivený bolestí. Vzhledem k tomu, že povrch půdy byl pružný, byl náraz méně prudký, než kdyby dopadla na tvrdou zem. Rameno a celou polovinu tváře však měla pokryté modřinami a nějakou dobu nemohla pohnout paží.</p>

<p>Nejkrutěji však trpěla tím, že byla raněna její pýcha. Okamžitě se pustila do urážek, nadávala jim zbabělců, budižkničemů a impotentů, kteří se v nejlepším případě a se zamhouřením oka hodí jen za otroky. Vladaři poslouchali její urážky netečně a rezignovaně. V hloubi srdce si ostatně mysleli, že má pravdu. Styděli se, ale za nic na světě by si to nepřiznali.</p>

<p>Wolffovi nakonec celá příhoda připadla bláznivě legrační. Málem se rozesmál, ale ztuhl a zasténal bolestí. Zapomněl na kruté rány, které mu zasadily ptačí pařáty. Luvah si prohlédl jeho záda s vý­znamným zahvízdnutím. Škrábance dosud krvácely, pravděpodobně se však už brzy uzavřou. Každopádně musel doufat, že se nezanítí, protože tu neměl nic, čím by je ošetřil.</p>

<p>„To tedy není příliš povzbudivé,“ zamručel Wolff. Rozhlédl se po vejcích. Jedno leželo rozbité u paty stromu, kde tvořilo nevábnou skvrnu. Druhé nikde neviděl. Usoudil, že je nejspíš pokožka spolkla.</p>

<p>„O, Losi, „naříkal Ariston. „Co s námi bude? Jsme ztracení, od tohohle stromu nemůžeme odejít, protože by nás ten netvor zaživa snědl. Zemřeme hlady, a to jsme se zatím nedostali ani na dohled Urizenova paláce.“</p>

<p>„Stala se z vás směšná a žalostná stvoření,“ zvolal Wolff. „Říká­te si Vladaři a Stvořitelé vesmírů, když ale přijdete o zbraně a zdi svých pevností, chováte se jako malé děti. Naučím vás další pozemské přísloví: kočku lze stahovat nejen od hlavy, ale i od ocasu.“</p>

<p>„Kočku? Jakou kočku?“ řekl Theotormon. „Jsem schopen sníst třeba celý tucet koček.“</p>

<p>Wolff obrátil oči v sloup, ale neodpověděl. Nařídil ostatním, ať znovu vylezou na strom nebo ať se schovají za ním. Půjčil si od Theo­tormona nůž a udělal několik kroků po pružném podkladu. Sklonil se a vší silou zarazil nůž do pokožky. Je-li tak pružná, že se může deformovat a vytvářet pseudopóry, musí být také zranitelná.</p>

<p>Wolff vytáhl nůž, zvedl se a o několik kroků couvl. Pokožka se stáhla a objevila se štěrbina, která přešla v nálevkovitý tvar.</p>

<p>Wolff trpělivě čekal. Netrvalo dlouho, prohlubeň se vyrovnala, rozšířila se a rána teď byla zřetelně patrná. Místo krve, kterou by málem očekával, z ní prýštila bledá a řídká kapalina.</p>

<p>Přistoupil znovu k ráně, dávaje dobrý pozor, aby se nedotkl vý­růstků, které ji obklopovaly. Rychlým pohybem znovu nařízl pokož­ku, vyřízl z ní kus zachvívajícího se masa a odběhl ke stromu. Okamži­tě se rozpoutala bouře protoplazmatických útvarů: vln, kráterů, po­hyblivých hřebenů a pomíjivých vírů, z nichž se zvedaly spirálovité sloupy masitých výrůstků. Potom se vše znovu zklidnilo.</p>

<p>„Zdá se,“ řekl Wolff, „že dokud zůstaneme u stromu, budeme v poměrném bezpečí. To ovšem neznamená, že nás odtud nemůže po čase vypudit nějaká… příbojová vlna. Každopádně se teď můžeme najíst.“</p>

<p>Každý Vladař si ukrojil kus masa. Bylo houževnaté, silně klihovité, odporně páchlo, přesto se však dalo žvýkat a polykat. S trochou potravy v žaludku získali Vladaři i trochu optimismu a kuráže. Ně­kteří se natáhli ke spánku. Wolff se rozhodl, že mezitím prozkoumá mořský břeh. Přidala se k němu Vala s Theotormonem a když to Luvah uviděl, připojil se k nim také.</p>

<p>Země se s vodou setkávala náhle, bez přechodu, nebylo tu žádné pobřeží. V blízkosti moře rostlo poměrně málo smyslových vláken, takže nemuseli dávat takový pozor. Wolff přistoupil k vodě co nejblíže a naklonil se nad ni. I když nesvítilo slunce, byla voda tak průzračná, že viděl do značné hloubky.</p>

<p>Nedaleko břehu plulo mnoho ryb nejrůznějších tvarů, rozměrů i barev. Když je tak Wolff pozoroval, spatřil, jak se zpoza břehu, na kterém stál, vysunulo dlouhé bledé chapadlo a ovinulo se kolem velké ryby. Zajatý živočich sebou zmítal, byl však rychle zatažen pod břeh. Wolff si klekl na všechny čtyři a ještě více se vyklonil, aby zjistil, které zvíře to právě chytilo rybu. Převis, na kterém klečel, nejspíš dosahoval velmi daleko. Na základnu kontinentu nedokázal dohlédnout. Místo toho měl před očima změť chapadel, mnohá svírala ryby. O něco dále se další, silnější chapadla nořila svisle do hloubky. Viděl, jak jeden z těchto výrůstků právě vytahuje z hlubiny jakéhosi obrovského tvora.</p>

<p>Wolff rychle stáhl hlavu, protože se jedno chapadlo vztyčilo a za­vlnilo směrem k němu. „Uvažoval jsem o tom, jak se takový netvor živí,“ podotkl. „Tady máme jasnou odpověď. Požírá hlavně mořské živočichy. Vsadím se, že zvíře, na jehož hřbetu jsme se ocitli, je ob­rovský vor. Pluje volně v moři, tak jako ostrovy z vodního světa.“</p>

<p>„To je sice pěkné,“ řekl Luvah, „ale co z toho?“</p>

<p>„Musíme jíst. Theotormone, ty jsi z nás nejschopnější, co kdybys tam skočil a trochu si zaplaval? Nevzdaluj se příliš od břehu a udělej to tak, abys mohl z vody jedním rázem vyskočit jako tuleň.“</p>

<p>„Proč bych tě měl poslechnout?“ odsekl Theotormon. „Sám jsi přece viděl, co ta chapadla dělají s rybami.“</p>

<p>„Určitě se pohybují naslepo. Možná vnímají chvění vody, nevím. Ale ty jsi tak obratný, že jim unikneš. A chapadla u břehu jsou malá.“</p>

<p>Theotormon zavrtěl hlavou. „Ne. Odmítám pro vás riskovat ži­vot.“</p>

<p>„To raději zemřeš hlady? Nemůžeme pořád odřezávat maso ze země. Reaguje příliš bouřlivě.“</p>

<p>Ukázal na rybu, která plula těsně pod hladinou. Byla nemotorná a vypasená a její hlava se podobala hlavě sfingy. „Nemáš chuť se do ní zakousnout?“</p>

<p>Theotormon mlsně zakoulel očima, žaludek mu hlasitě zakručel, ale trval umíněně na svém.</p>

<p>„Dej mi tedy svou dýku,“ řekl Wolff. Dříve, než mu v tom Theo­tormon mohl zabránit, vytáhl zbraň z pochvy, rozběhl se ke břehu a skočil co nejdále. Ryba prudce uhnula a vzdálila se. Byla rychlá, ale na Wolffa to nestačilo. Ten ji ostatně ani nechtěl honit. Především ho zajímalo, zda vibrace, které působí plaváním, přilákají některé chapadlo, které se jej pokusí chytit.</p>

<p>To se také stalo. Z plovoucí živé hmoty se vysunul výrůstek a natáhl se k němu. Robert plaval ke břehu s hlavou pod vodou, aby ho mohl lépe pozorovat. Když měl chapadlo na dosah, natáhl ruku a chytil ho za konec. Chvíli uvažoval, zda snad chapadla nejsou jedovatá jako u medúz. Zajaté ryby však sebou vždy divoce zmítaly a nic nenasvědčovalo tomu, že by byly otrávené.</p>

<p>Chapadlo se stočilo, utvořilo smyčku a omotalo se kolem něj. Wolff pustil konec, otočil se a uchopil výrůstek tentokrát stopu od konce. Potom ho začal odřezávat dýkou, která jím hladce procházela. Chapadlo jej přestalo ovíjet a stahovalo se zpět. Wolff je nepouštěl a pokračoval v odřezávání. Voda byla čím dál tmavší a chapadlo ho táhlo ke břehu. Potom konečně dýka skončila svou práci a Wolff doplaval ke břehu s useknutou částí v zubech.</p>

<p>Položil chapadlo na břeh a začal vylézat, když tu ucítil, jak něco sevřelo jeho pravou nohu. Podíval se dolů a uviděl nové chapadlo zakončené ústy. Ústa neměla zuby, byla však tak silná, že mu bránila vylézt. Opřel se o břeh lokty a vyrazil ze sebe: „Dělejte něco!“</p>

<p>Theotormon k němu popošel na svých žabích nohou a pak se zastavil. Vala se naklonila, podívala se a usmála. Luvah vytáhl z pochvy svůj zlomený meč a potopil se. Vala se zasmála a skočila za ním. Vynořila se, vzala Wolffovi z rukou dýku a znovu se ponořila. S Luvahovou pomocí zaútočila na chapadlo několik desítek centimet­rů pod ústy. Přesekla výrůstek. Wolff se vytáhl na břeh, s chapadlem stále omotaným kolem nohy.</p>

<p>Oba masité výrůstky mohli Vladaři sníst teprve tehdy, až je změk­čili opakovanými údery o strom. I pak měli dojem, že žvýkají kus gumy. Pořád to ale bylo lepší, než mít prázdný žaludek.</p>

<p>O něco později se znovu vydali na pomalý pochod přes pláň. Na místě, kde se smyslová vlákna hustě dotýkala, se zastavili. Teď už svůj cíl viděli jasně. Půl míle od nich se na vysokém pahorku tyčily dva zlaté šestiúhelníky.</p>

<p>Wolff vzal větev, kterou Vala zlomila, když spadla se stromu. Hodil ji co nejdál a pozoroval její pád mezi hustě rostoucí výhonky. Celá zóna ihned zareagovala s mnohem větší prudkostí, než místa zarostlá méně. Pokožka sebou prudce zmítala.</p>

<p>„Ó, Losi!“ zanaříkal Ariston. „Je po nás veta. Tímhle nikdy ne­projdeme. „Zahrozil pěstí k nebi. „Odporný otče! Nenávidím tě! Hnu­sí se mi den, kdy jsi mě zplodil! Myslíš si snad, že jsme ti vydáni na milost a nemilost, přísahám však u Lose a Enitharmona, že zaplatíš za všechno, co jsi nám způsobil!“</p>

<p>„To už je lepší,“ řekl Wolff. „Už jsem si jednu chvíli myslel, že začneš fňukat jako podělaný pes. Jen mu to vytmav, tomu starému proutníkovi! Je velmi pravděpodobné, že mu z toho neujde ani slovo.“</p>

<p>Zadýchaný Ariston zaťal pěsti a odpověděl: „Všechna slova, i když krásná, nestačí. Co teď uděláme?“</p>

<p>Wolff se obrátil k ostatním: „Má někdo nějaký nápad?“</p>

<p>Zavrtěli hlavami. „Kam se jen poděly,“ navázal, „všechny ty po­věstné a ďábelské duševní schopnosti Urizenových potomků, jimiž se vždycky honosí? Cožpak jsem o každém z vás neslyšel desítky his­torek, které barvitě popisují, jak jste díky své síle a vynalézavosti porazili a vyvlastnili řadu Vladařů? Co se to teď děje?“</p>

<p>„Byli udatní a vynalézaví, když měli své zbraně,“ řekla Vala. „Asi se ještě nevzpamatovali ze šoku, který jim způsobil otec, když je tak snadno obelstil. A bez svých přístrojů to už nejsou Vladaři, ale obyčejní a po pravdě řečeno spíše ubozí lidé.“</p>

<p>„Jsme už tak unavení,“ řekl Rintrah. „Všechny svaly mě bolí. Nechtějí se hýbat, jako kdybych byl na planetě se silnou gravitací.“</p>

<p>„Tvé svaly!“ ušklíbl se Wolff. „Ty nám teď vykládej o svých sva­lech!“</p>

<p>Odvedl skupinu zpět ke stromu. Přes hlodavou bolest, v zádech, kterou pociťoval na všech místech, do nichž pták zaťal spáry a která se probouzela pokaždé, když pohnul paží, se pustil udatně do prá­ce. S pomocí ostatních Vladařů pořídil bohatou zásobu větví. Když si každý naložil, kolik jen mohl unést, vrátili se k okraji neprostup­né zóny a začali hole házet co nejdál na smyslová vlákna. Neházeli všichni najednou, ale v určeném pořadí.</p>

<p>Pokožka se vzedmula jako oceán bičovaný vichřicí. Chaoticky se na ní tvořily vlny, krátery a příbojové slapy.</p>

<p>Záchvaty vzteku excitované pokožky však postupně ztrácely na intenzitě. Když zásoba větví pomalu docházela, reagoval povrch již mnohem slaběji. Poslední úlomek vyprovokoval jen slabou prohlubeň a krátké zavinění.</p>

<p>„Teď je vyčerpaná,“ poznamenal Wolff. „Je ale možné, že se rychle vzpamatuje. Čekat na to ovšem nebudeme.“</p>

<p>A vydal se jako první na rychlý pochod. Na signály vláken půda odpověděla zachvěním a slabým vlněním. Objevily se široké trhliny, hluboké asi tři až čtyři palce. Wolff je obešel a raději zrychlil tempo. Poklusem dorazili k úpatí pahorku. Stejně jako první pahorek, na němž se ocitli, i tento připomínal jakýsi pupen či bradavici vyrůstající z obrovské pokožky. Jeho úbočí byla téměř kolmá, bylo však na nich dost záhybů, aby se o ně mohli opřít rukama a nohama. Výstup byl obtížný, ale uskutečnitelný. Na vrcholek se proto všichni jakž takž dostali.</p>

<p>Wolff se obrátil k Vale: „Je to na tobě, jako vždy.“</p>

<p>Ariston protestoval: „Proč má vybírat stále ona? Zatím se jí to moc nedařilo.“</p>

<p>Obrátila se k němu jako tygřice: „Jestliže si, drahoušku, myslíš, že dopadneš lépe, zvol port sám! Ukaž nám ale, že své volbě důvěřuješ, a projdi jím první!“</p>

<p>Ariston o krok ustoupil. „Tak dobrá. Nebudeme narušovat tradici.</p>

<p>„Takže teď nám jde o tradici! Volím tedy port vlevo.“</p>

<p>Wolff neváhal. I když měl dojem, že tentokrát se s velkou pravdě­podobností ocitne zesláblý a neozbrojený v Urizenově paláci, prošel zlatým šestiúhelníkem.</p>

<p>Po nějakou dobu byl natolik dezorientován a nad hlavou se mu pohybovalo tolik podivných objektů, že nedokázal pochopit, co se s ním děje.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>13</strong></p>

<p>Stál na obrovském, rychle rotujícím válci z šedého kovu. Během otáčení objevil nad sebou a vedle sebe další, zcela totožné válce. Všechny se otáčely na pozadí bledě růžového nebe.</p>

<p>Mezi jednotlivými válci, asi deset stop od středu jejich horní zá­kladny, byly tři pruhy fialového světla, jimiž prokmitával velký počet pohyblivých světelných bodů. Po celé délce fialových pruhů každým okamžikem vznikaly různobarevné částice, červené, oranžové, černé, bílé a tmavě fialové a rozprskávaly se na všechny strany jako světli­ce. Ve vzdálenosti asi dvanácti stop od válců vždy prudce zazářily a zhasly.</p>

<p>Wolff zavřel oči, aby překonal závrať, která se ho zmocňovala. Když je otevřel, uviděl, že portem prošli i ostatní. Ariston a Tharmas leželi na válci a zoufale se ho přidržovali. Theotormon seděl, jako kdyby měl strach, že ho nejmenší pohyb vymrští na druhý konec kovového povrchu nebo dokonce do mezery mezi válci. Jedině Vala vypadala jakoby nic. Usmívala se, i když asi jen z čiré povýšenosti.</p>

<p>Ale i tak byla její odvaha obdivuhodná.</p>

<p>Wolff si pozorně prohlížel své okolí. Každý válec byl velký jako mrakodrap. Nechápal však, proč je odstředivá síla ihned nevymrští do vzduchu. Válce přece nemohou mít tak velkou přitažlivost.</p>

<p>Nicméně…</p>

<p>Jednotlivé síly Urizen nejspíš vyvážil tak, aby tělesům s tak silnou gravitací bránily ve vzájemném přitahování. Barevná světla, která brázdila prostor mezi válci, snad byla tím pravým důkazem o půso­bení tajemných statických a dynamických zákonů, které udržovaly celou soustavu pohromadě.</p>

<p>Wolff věděl jen to, že věda, kterou Vladaři zdědili z hluboké minulosti, je schopna dělat takové zázraky, o kterých Pozemšťané zatím nemají ani potuchy.</p>

<p>Byly tu snad tisíce, ne-li stovky tisíc válců. Jeden od druhého byly vzdáleny asi míli, každý se točil kolem vlastní osy a všechny dohromady provozovaly gigantický a tajemný balet.</p>

<p>Souhrn těchto těles, pomyslel si Wolff, musí z dálky vypadat jako jediná pevná hmota. Šlo tedy o další z planet, které pozorovali ze světa <emphasis>abutalů.</emphasis></p>

<p>Celá situace měla i svou výhodu. V takto omezeném světě jistě následující porty objeví bez velkých nesnází. Že by jim Urizen úkol usnadnil, se ovšem nedalo očekávat.</p>

<p>Wolff se vrátil k portu a pokusil se jím projít v opačném smě­ru. Když překročil kovovou obrubu, vynořil se, jak se dalo čekat, na druhé straně válce. Stejnou operaci provedl i obráceně; opět bez­výsledně. Vydal se tedy ve směru kolmém k ose válce a pátral po dalších portech. Neurazil ani polovinu obvodu a už spatřil dvojitý šestiúhelník.</p>

<p>Geometrický útvar se vznášel několik centimetrů nad zemí. Mezi válcem a základnou šestiúhelníků slabě probleskovalo růžové nebe. Wolff se k nim pustil a ostatní Vladaři za ním.</p>

<p>Snažil se upírat oči na porty a nevšímat si objektů, které vířily po obloze.</p>

<p>Proto si také jako první povšiml podivného chování dvojitého šestiúhelníku. Když se k němu přiblížil na vzdálenost padesáti stop, útvar začal couvat. Přidal do kroku. Porty ho napodobily, ale vzdá­lenost se nepatrně zmenšila. Když se Wolff rozběhl, ustupovaly před ním o něco rychleji, vzdálenost se však opět zkrátila. Zastavil se. Por­ty se zastavily také. Prudce vyrazil a šestiúhelníky se daly znovu do pohybu. Když zrychlil, zmenšil náskok o několik dalších stop.</p>

<p>Ostatní Vladaři odfukovali za ním a jejich kroky na kovovém po­vrchu nezvykle rezonovaly. Wolff se zastavil a porty také. Ostatní Vladaři, s výjimkou Valy, ho obklopili a začali rozkládat jeden přes druhého.</p>

<p>„U Lose! Nejprve nás trápí hlady… potom nás zase nutí pronás­ledovat duchy!“</p>

<p>Wolff počkal, až znovu popadne dech. „Myslím, že se dají chytit,“ řekl. „Když za nimi utíkáme, vzdálenost se zkracuje. Nejspíš ale, nebudeme dost rychli ani vytrvalí. Kdo z vás nejlépe běhá?“</p>

<p>„Při běžeckých závodech mi to vždycky šlo,“ řekl Luvah. „Teď jsem však zesláblý a tolik unavený…“</p>

<p>„Přesto to zkus.“ Luvah se na něj ušklíbl a vydal se pomalu k portům. Couvly. Dal se do běhu a brzy zmizel za zakřiveným povrchem válce. Wolff se otočil a rozběhl se opačným směrem. Vala utíkala za ním. Obzor předl nimi ustupoval závratnou rychlostí a brzy uviděli Luvaha i porty. Byl od nich vzdálen pouhých deset stop, jenže jeho rychlost se zmenšo­vala. Netrvalo dlouho, nohy jej odmítly poslouchat a šestiúhelníky znovu získaly ztracený náskok.</p>

<p>Wolff se vynořil na druhé straně portů. Když se však k nim dostal na stejnou vzdálenost jako Luvah, začaly klouzat do strany, jako když kostka vlhkého mýdla klouže z rukou. Vala k nim šikmo zamířila, avšak šestiúhelníky se jí vyhnuly. Zadýchaní Vladaři se zastavili; stáli ve třech vrcholech čtverce, v jehož čtvrtém vrcholu se ustálily porty.</p>

<p>„Kde jsou ostatní?“ zeptal se Wolff.</p>

<p>Luvah ukázal palcem za sebe. Vladaři se jeden po druhém vy­nořovali nad zakřiveným povrchem mikrokosmu. Wolff na ně zavolal a jeho hlas v ovzduší s podivnými vlastnostmi zazníval truchlivě. Luvah udělal krok vpřed, Robert ale vykřikl, ať se nehýbá.</p>

<p>Ariston, Tharmas, Rintrah a Theotormon se vějířovitě rozestou­pili. Podle Wolffových pokynů utvořili pětiúhelník, jehož jedním vr­cholem byly porty. Potom se všichni vydali k dvojitému šestiúhelní­ku. Snažili se zachovávat stejnou vzájemnou vzdálenost a postupovat stejnou rychlostí. Porty oscilovaly sem a tam, nesnažily se však unik­nout.</p>

<p>Po dvou minutách pomalého a soustředěného pohybu se Vladaři konečně dostali k portům. Tentokrát Wolff ani nepožádal Valu, ať zvolí některý z nich. Prošel šestiúhelníkem vlevo.</p>

<p>Ostatní jej napodobili a byli rozčarováni stejně jako on. Ocitli se na jiném válci, na jehož konci zářila další dvojice šestiúhelníků.</p>

<p>Nastalo nové pronásledování, stejně únavné jako předtím. Když konečně port chytili, prošli tentokrát jeho pravou polovinou.</p>

<p>Ocitli se na dalším válci.</p>

<p>Celý postup opakovali pětkrát. Oči jim naběhly krví a únava je olemovala tmavými kruhy. Nohy se jim třásly, plíce je pálily a měli je jako vysušené pouštním větrem. Zbývalo jim tak málo sil, že jen stěží dokázali udržet dvojitý šestiúhelník.</p>

<p>„Moc dlouho to už nevydržíme,“ poznamenal Rintrah.</p>

<p>„Mohl by ses pokusit čas od času říci něco originálního,“ ozvala se Vala.</p>

<p>„Když už to tedy chceš slyšet, tak mám takovou žízeň, že bych se napil i tvé krve. A také to budu nucen udělat, nenajdu-li tu rychle trochu vody.“</p>

<p>Vala se rozesmála: „Jen pojď, ať si tě napíchnu na meč. I když je tvá krev hnusná a řídká, spokojím se s ní.“</p>

<p>„Zdá se,“ řekl Wolff, „že jsme si až dosud vybírali porty, které vedou na řadu míst, ale nikdy ne do Urizenova paláce. Snad bychom se měli rozdělit. Alespoň některým se tak možná podaří dostat se k Urizenovi.“</p>

<p>Návrh vyvolal živou diskusi. Jenom Luvah a Vala nic neříkali. Wolff nakonec prohlásil: „Projdu jedním portem a se mnou Vala a Luvah. Vy projdete druhým portem. Tak to uděláme.“</p>

<p>„Proč zrovna oni?“ zeptal se Theotormon. Koulel podezíravě oči­ma a mluvil lehce naříkavým tónem. „Vy tři jste se spolčili? Rozhodli jste se, že nás opustíte?“</p>

<p>„Beru si Luvaha, protože je z vás jediný, komu – jak se domní­vám – mohu důvěřovat. Co se týče Valy, ona sama tu už mnohokrát opakovala, že kdyby byla mužem, byla by z vás nejsilnější.“</p>

<p>Nechal je, ať se hádají, a se sestrou a s Luvahem prošel portem vlevo. Po několika minutách se objevili i ostatní. Když uviděli Wolffa, Valu a Luvaha, vypadali překvapeně.</p>

<p>„Vždyť jsme prošli druhým portem!“ vykřikl Rintrah. Vala se ro­zesmála: „Další Urizenův podařený kousek. Oba šestiúhelníky vedou na stejný válec. Myslím, že to platí i pro všechny ostatní případy.“</p>

<p>„To není žádná hra!“ zvolal Ariston. Po těchto slovech Wolff a Lu­vah vyprskli a brzy se k nim, s výjimkou Aristona, připojili i ostatní Vladaři.</p>

<p>Když je záchvat smíchu – ve kterém nechyběla špetka zoufalství – přešel, Wolff prohlásil: „Mohu se mýlit, ale mám dojem, že dvojice šestiúhelníků je na každém z těch tisíců válců, z nichž se skládá tento <emphasis>otáčivý </emphasis>svět. Budeme-li pokračovat tak jako dosud, dostaneme se postupně na všechny. Spíš ovšem cestou zemřeme. Musíme vymyslet něco jiného.“</p>

<p>Nastalo dlouhé ticho. Vladaři si posedali a polehali na zakřive­ný kovový a lesklý povrch a hleděli na tichý a složitý tanec válců na růžovém nebi. Zdálo se, že dvojitý šestiúhelník, který se vznáší nedaleko nich, se jim posmívá.</p>

<p>„Nemyslím,“ řekla nakonec Vala, „že nás otec chtěl dostat do bez­východného postavení. Neukončil by přece tuhle partii, dokud nám zbývá špetka síly a vůle k boji. Určitě chce naše utrpení prodlužo­vat co nejdéle a dá nám nakonec možnost vniknout do své pevnosti. Divila bych se, kdyby se připravil o grandiózní uvítání, které nám tam jistě už dávno přichystal. Jsem proto přesvědčena, že jsme ještě nevyčerpali všechny možnosti. Porty zřejmě slouží pouze pro pře­chod k jiným šestiúhelníkům umístěným na jiných válcích. Tak je tomu, používáme-li je obvyklým způsobem, to jest, vstupujeme-li do nich ze strany, která je vyzdobena drahokamy. Co když však to jsou bipolární porty? Co když se z opačné strany dostaneme tam, kam chceme?“</p>

<p>„Už jsem zkoušel projít opačným směrem u prvního portu,“ na­mítl Wolff.</p>

<p>„Ano, u prvního šestiúhelníku jsi to vyzkoušel. Ale co u těch ostatních?“</p>

<p>Wolff pokýval hlavou a řekl: „Únava a žízeň mi brání jasně uva­žovat. Máš pravdu. Mělo mě to napadnout. Je to ostatně jediné, co nám ještě zbývá.“</p>

<p>„Tak neztrácejme čas,“ řekla Vala. „Spojme své poslední síly. Tře­ba je to naposledy, co vidíme tyhle prokleté válce.“</p>

<p>Znovu tedy obklíčili a zajali dvojitý šestiúhelník. Vala jím prošla jako první ze strany, která nebyla vyložena drahokamy. Zmizela a Wolff prošel za ní. Když se vynořil na druhé straně a uviděl další válec, cítil, jak se jeho odhodlání rozplývá jako kapka vína ve sklenici vody. Potom si povšiml portu na druhém konci válce a uvědomil si, že jsou na dobré cestě.</p>

<p>Byl tam jen jeden zlatý šestiúhelník. Také se vznášel několik centimetrů nad kovovým povrchem, otáčel se však plynule kolem osy tak, že za půl druhé sekundy vždy udělal jeden obrat.</p>

<p>Postupně se pak vynořovali ostatní a kleli, když viděli, že se znovu ocitli na rotujícím válci. Když však spatřili otáčející se port, některé to povzbudilo, jiné zkrušilo vyhlídkou na nová nebezpečí, která je určitě čekají.</p>

<p>„Proč se otáčí?“ zeptal se Ariston slabým hlasem.</p>

<p>„To ti, drahý bratře, neřeknu,“ poznamenala Vala. „Jak ale znám našeho otce, vsadila bych se, že ten port je nebezpečný. Projdeme-li jím z dobré strany, nic se nám nestane. Zmýlíme-li se, potom… Všimni si, že tentokrát není žádná strana posázená drahokamy. Obě jsou zcela stejné. Správná strana se tedy od nesprávné nedá rozeznat.“</p>

<p>„Jsem tak vyčerpaný, že je mi to jedno,“ řekl Ariston. „Přivítal bych smrt jako vysvobození. Nechci nic, než věčně spát a necítit, jak tělo a duše trpí.“</p>

<p>„Je-li to opravdu tvé přesvědčení,“ řekla Vala, „měl bys tím por­tem projít první.“</p>

<p>Ostatní se k Valině názoru jednomyslně připojili. To už se Ariston na smrt tolik netěšil. Prohlásil, že není takový hlupák, aby se kvůli nim obětoval.</p>

<p>„Jsi nejenom hlupák, ale také zbabělec,“ opáčila Vala. „Dobrá, jako první tedy projdu já.“</p>

<p>To Aristona ťalo do živého, přistoupil proto k rotujícímu šestiúhel­níku, několik centimetrů od jeho okraje se však zastavil. Bez hnutí jej pozoroval, zatímco Vala pokračovala v jízlivých poznámkách. Po­tom ho odstrčila tak silně, že klopýtl a upadl na šedý povrch. Dřepla si před otáčející se port a řadu minut ho pozorně studovala. Náhle skočila vpřed a proletěla jím hlavou napřed. Šestiúhelník se točil dál.</p>

<p>Ariston vstal a na ostatní, kteří se mu posmívali, se ani neohlédl. Přistoupil k portu, skrčil nohy a skočil.</p>

<p>Objevil se na druhé straně a dopadl na kovový podklad.</p>

<p>První se k němu vrhl Wolff a obrátil jej.</p>

<p>Aristonova ústa byla bezvládně otevřená. V očích měl prázdný pohled. Kůže mu pomalu šedla.</p>

<p>Wolff se napřímil a řekl: „Prošel nesprávnou stranou. Teď tedy víme, co je to za port.“</p>

<p>„Vala, ta potvora, má vždycky štěstí,“ podotkl Tharmas. „Všimli jste si, z které strany prošla portem?“</p>

<p>Wolff zavrtěl hlavou. Ve světle narůžovělého soumraku si prohlížel zlatý okraj. Nebyly na něm žádné značky, které by umožnily odlišit jednu stranu od druhé. Řekl několik slov Luvahovi a společně pak uchopili Aristonovo tělo za nohy a za ramena. Rozkývali je a pak je na Wolffovo znamení spustili do portu. Mrtvola prošla šestiúhelníkem, vynořila se na opačné straně a dopadla na zem.</p>

<p>Wolff a Luvah obešli port a zkusili to znovu. Mrtvola se tentokrát neobjevila. Wolff se obrátil k Rintrahovi: „Počítáš?“</p>

<p>Rintrah přikývl. „Zvedni ruku,“ nařídil mu Wolff, „a až se přiblíží správná strana, mávni. Ale rychle!“</p>

<p>Rintrah počkal další dvě otáčky a potom mávl rukou. Wolff pro­skočil šestiúhelníkem, doufaje, že Rintrah počítal dobře. Přistál na Aristonově těle. Nedaleko stála Vala a tiše se smála, jako kdyby ji humor jejich otce nesmírně pobavil.</p>

<p>Vrátili se do vodního světa.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>14</strong></p>

<p>Vladaři procházeli portem jeden za druhým; jako poslední se obje­vil Rintrah. Když uviděli, kam se dostali, nebyli zase tak zklamáni, jak by se dalo očekávat. Ocitli se na známé, takřka domácí půdě. A byla zde, jak poznamenal Theotormon, hojnost potravy.</p>

<p>Port, jímž právě prošli, tvořil pravou část dvojitého šestiúhelníku úctyhodných rozměrů. Tyčil se na vrcholku nízkého pahorku. Na blíz­kém pobřeží Vladaři nejprve uhasili žízeň a pak si připravili a snědli ryby, které jim nalovil Theotormon. Domluvili si hlídky a usnuli. Druhého dne se vydali na obhlídku.</p>

<p>Nebylo nejmenší pochyby: vrátili se na obrovský ostrov, jemuž domorodci říkají 'Matka ostrovů'.</p>

<p>„Zde začal celý ten bludný kruh,“ řekl Wolff. „Prošli jsme ten­krát portem vpravo. Levý šestiúhelník by nás tedy měl dovést do Urizenova paláce.“</p>

<p>„Jenže…“ nadhodil Tharmas. „Vím, že tento svět není příliš při­tažlivý… Nebylo by však lepší zůstat zde, než zemřít nebo zahnívat za strašlivých muk v Urizenově vězení? Zapomeňme na ten port! Máme tu jídlo i vodu a spoustu domorodých žen. Jen ať nás Urizen čeká ve svém paláci, až chcípne!“</p>

<p>„Zapomínáš, že bez svých chemikálií zestárneš a zemřeš,“ řekl Wolff. „To ti nevadí? Navíc nemáme zaručeno, že když nepřijdeme my k Urizenovi, nepřijde on sem. Kdepak: chceš-li, můžeš si tu zůstat a hýčkat si svoje iluze. Já osobně ten boj vzdát nehodlám.“</p>

<p>„Víš, Tharmasi,“ dodala Vala se zasněným úsměvem, „tvůj bratr má oproti nám ještě jiný, ale o to naléhavější důvod. Urizen uvěznil jeho ženu – je to mimochodem jen méněcenná bytost, kterou si přivedl <emphasis>ze </emphasis>Země. Dokud ta bude v moci našeho otce, Jadawin nebude mít klid.“</p>

<p>„Dělejte si, co chcete,“ řekl jim Wolff. „Já už jsem se rozhodl.“</p>

<p>Zadíval se na rudé nebe, na němž byly v této chvíli vidět dvě velké planety a slabá stopa dalšího tělesa, snad černé komety.</p>

<p>„Nemusíme přece vstoupit hlavními dveřmi, u kterých na nás čeká Urizen,“ pokračoval zamyšleně. „Můžeme se přikrást zadními vrátky. Nebo – abych použil lepší metafory – vlézt třeba oknem!“</p>

<p>Vysvětlil Vladařům, co jej tenkrát napadlo, když pozoroval ko­metu a ostatní planety. Vladaři mu řekli, že je blázen. Ten nápad je až příliš výstřední.</p>

<p>„Pročpak?“ namítl rozhořčeně. „Můžeme si opatřit všechno, co potřebujeme, i kdybychom kvůli tomu museli znovu procházet porty. A Appirmatzum je od nás vzdálen jen dvacet pět tisíc mil. Vzdušný koráb se dá sestrojit!“</p>

<p>„Ty chceš cestovat vesmírem v balóně?“ přisadil si Rintrah. „Ubohý Jadawine, pobyt na Zemi ti zatemnil mozek!“</p>

<p>„Budu potřebovat, abyste mi všichni pomohli,“ řekl Wolff. „Bude to nesmírně pracný a složitý podnik. Aby se zdařil, budeme muset vynaložit spoustu práce a mnoho času. Ale provést se to dá.“</p>

<p>„I když se nám to třeba podaří,“ řekla Vala, „kdo zabrání naše­mu otci, aby odhalil naše plavidlo dříve, než se dostaneme na Appir­matzum?“</p>

<p>„To už budeme muset risknout. Ostatně, proč by vlastně měl instalovat systémy detekující vesmírné lodě? Jeho vesmír je přístupný jedině porty, které zhotovil on sám.“</p>

<p>„Co když ale jeden z nás je zrádce?“ pokračovala. „Uvědomil sis vůbec, že někdo z nás by mohl být v Urizenových službách a podávat mu zprávy?“</p>

<p>„Ovšem, že jsem si to uvědomil. Myslím, že to napadlo každého z nás. Stěží si však dokážu představit, že by se nějaký zrádce vystavil všem těm strašlivým nebezpečím, která jsme museli překonat.“</p>

<p>„A jak víš, že Urizen nevidí a neslyší všechno, co si teď právě povídáme?“ zeptal se Theotormon.</p>

<p>„Máš pravdu. To je další riziko, se kterým se musíme smířit.“</p>

<p>„Pořád je to lepší, než nedělat nic,“ řekla Vala.</p>

<p>Po dlouhé diskusi nakonec Vladaři souhlasili s Wolffovými požadavky. I nejskeptičtější z nich věděli, že když se plán zdaří, budou ti, kteří odmítnou pomoc, ponecháni na ostrově. A myšlenka, že jejich bratři se snad znovu ujmou svých vladařských práv, kdežto oni kles­nou na úroveň domorodých obyvatel zdejších ostrovů, jim připadala nesnesitelná.</p>

<p>První věcí, do které se Wolff pustil, byl průzkum názorů sousedních kmenů. K jeho velkému překvapení domorodci vůči nim neprojevovali nejmenší nepřátelství. Viděli, jak Vladaři vstupují do portu a jak z něj vycházejí. Něčeho takového byli schopni pouze bozi nebo polobozi. Vladaři tedy musejí být zvláštní – a také nebezpečné – bytosti. Když je Wolff požádal o pomoc, přislíbili mu ji s největší radostí. Z velké části to souviselo s jejich náboženskou vírou, která byla degenerovanou odnoží starého náboženství Vladařů. Domorod­ci znali dobrého boha Lose a zlého boha Urizena, který byl pro ně ztělesněním Satana. Kouzelníci a proroci hlásali, že bůh zla Urizen bude jednoho dne poražen. Toho dne všichni přejdou do Alulosu, jak říkali svému nebi.</p>

<p>Wolff se jim nepokoušel vysvětlit svůj záměr. Jakmile mu přislí­bili pomoc, nechal je, ať si myslí, co chtějí. Hned jim přidělil úkoly, které se daly zvládnout se zdejšími surovinami. Potom prošel portem, který vedl k ostatním planetám. Doprovázel ho Luvah. Z opatrnos­ti si připevnili k ramenům popruhy s plynovými vaky a ozbrojili se krátkými oštěpy, luky a šípy. Vydali se do jednotlivých vesmírů pro další suroviny, které Wolff potřeboval.</p>

<p>Věděli naštěstí předem, co mohou očekávat a s jakým nebezpečím musejí počítat. Ale i tak se jim během této i řady dalších cest, které museli podniknout, toho přihodilo tolik, že by to vydalo na mnoho knih. Další politováníhodné ztráty na životech je však nepostihly.</p>

<p>Na následující cesty se s oběma Vladaři vydávala Vala a Rintrah. Z planety, na které žila klouzající zvířata a zvířata s přísavkami, dopravili větší počet kusů sklovité hmoty. Z planety <emphasis>Welttier </emphasis>přinesli hromadu ptačího trusu. Přimísili k němu vlastní výkaly a výkaly domorodců a podařilo se jim vyrobit krystaly dusičnanu sodného, které potřebovali pro uskutečnění Wolffova plánu.</p>

<p>Rtuť jim dodali domorodci, kteří ji ve velkých množstvích shromažďovali na ostrově po každém přeletu černé komety. Kapky rtuti byly posvátnými předměty a Wolff je získal až po dlouhém přemlou­vání a přesvědčování, že jsou určeny k tomu, aby přispěly k porážce Urizena.</p>

<p>Z jedné rostliny, která rostla na ostrově, vyrobili dřevitý líh. Spá­lením jiných rostlin získali dřevěné uhlí, které Wolff také potřeboval. Planeta časoskokanů jim poskytla síru.</p>

<p>K výrobě kyseliny dusičné potřebovali katalyzátor na bázi plati­ny. Při průchodu bludným kruhem rotujících válců získal Wolff téměř stoprocentní jistotu, že jsou vyrobeny z platiny nebo z platinové sli­tiny. Tento kov však taje až při 1773,5°C a Wolff neměl po ruce nic, co by mu umožnilo kus odříznout a přinést na vodní planetu. To byl alespoň Luvahův názor; Wolff mu namítl, že jejich otec jim přesto bezděky poskytl nástroje nezbytné k této operaci.</p>

<p>Výpravy se tentokrát zúčastnili všichni Vladaři včetně Tharmase a Theotormona, kteří se k ní připojili jen s krajním sebezapřením. Chytili dvojitý pohyblivý port a dotlačili jej až k okraji válce. Tam teprve Theotormon pochopil, proč musel jít s nimi. Svou vahou do­kázal zatížit port natolik, že se vychýlil nad kruhovou hranu válce. Síly, které odtlačovaly dvojitý šestiúhelník do původní polohy, byly značné, proti spojené váze a síle všech Vladařů však nic nezmohly.</p>

<p>Část hrany zmizela v portu. Kdyby nyní port drželi bez hnutí, vynořila by se prostě chybějící část válce na některém jiném válci. Protože však Vladaři portem pomalu pohybovali podél kruhové hra­ny, něco muselo povolit. Šestiúhelník fungoval jako nůžky a odřezával přečnívající část kovu.</p>

<p>Potom Vladaři dvojitý šestiúhelník přestali zatěžovat a prošli jím. Na druhém válci nalezli úlomek platiny. Pomocí následujícího portu ho rozřezali na menší kousky.</p>

<p>Přešli pak na poslední válec s rotujícím šestiúhelníkem smrti. Wolff do něj z opatrnosti hodil několik kamínků. Jakmile jeden z nich zmizel, označil příslušnou stranu pomocí žluté barvy, kterou si při­nesl z vodního světa. Potom už dokázali snadno odlišit smrtící strany od stran správných.</p>

<p>Všechny přenosné porty na jednotlivých planetách poté Wolff s ostatními Vladaři přenesl do příhodnějších míst.</p>

<p>Ostrov vodního světa se změnil v rozlehlé staveniště, ze kterého stoupal hustý čpavý dým. Vladaři i domorodci jeden pres druhého protestovali. Wolff je vyslechl a podle okolností se smál, vysmíval nebo hrozil. Tři sta šedesátkrát se nad nimi objevil černý měsíc. Práce byla pomalá, často nebezpečná a některou etapu museli mnohokrát opakovat. Wolff a Luvah pokračovali v nebezpečných výpravách na jednotlivé planety a přinášeli další chybějící suroviny.</p>

<p>Vesmírný balón byl už zpoloviny hotov. Po jeho dokončení by měl s Vladaři vystoupit až na hranici atmosféry. V těch místech, jak alespoň tvrdil Theotormon, pseudogravitační pole rychle sláb­ne a koráb ke svému zrychlení využije přitažlivosti černého měsíce. Další zrychlení mu udělí rakety na černý prach. Ke správnému na­vedení bude sloužit řada plynových vaků, popřípadě menší výbuchy střelného prachu.</p>

<p>Přetlaková obytná kabina musí být vzduchotěsná. Problém cir­kulace a recyklace vzduchu ani problémy spojené s nulovou gravitací Wolff dosud nevyřešil. Gravitace ve skutečnosti nikdy úplně nezmi­zí. Jejich koráb nevstoupí do vesmíru tak jako raketa, která dosáhla únikové rychlosti. Na hranice atmosféry je vyzvedne plyn expandu­jící v závěsném balóně. Za touto hranicí se budou muset spolehnout už jen na přitažlivost měsíce a na reaktivní tlak z dřevěných trubic, pomocí nichž se oprostí od přitažlivosti vodního světa.</p>

<p>Pokud tato první etapa dopadne dobře, hrozí jim další velké ne­bezpečí, že se dostanou do gravitačního pole měsíce.</p>

<p>„Nemáme možnost matematicky určit příslušné vektory a trajek­torie,“ vysvětlil Wolff Luvahovi. „Budeme se muset řídit citem.“</p>

<p>„Doufejme, že nás nezklame,“ řekl Luvah. „Skutečně si myslíš, že máme nějakou šancí?“</p>

<p>„Podaří-li se nám můj nápad realizovat, pak ano,“ odpověděl Wolff. „Ale nechme to teď být. Povězme si raději, jak to udělat třeba se skafandry. Budeme je potřebovat, protože nelze očekávat, že by kabina byla úplně vzduchotěsná.“</p>

<p>Vyrobili třaskavou rtuť a naplnili jí výbušné patrony. Byl to hně­dočerný prášek, který vznikl reakcí rtuti, alkoholu a koncentrované kyseliny dusičné.</p>

<p>Kyselinu dusičnou, z níž lze sloučením s oxidem síry vyrobit kyselinu sírovou, získali postupně v několika etapách. Dusičnan sodný, který dostali krystalizací ptačího trusu a lidských výkalů, zahřívali s kyselinou sírovou (ta vznikla pálením síry smíšené s ledkem, to jest dusičnanem sodným nebo draselným).</p>

<p>Vzdušný kyslík „vázali“ sloučením s vodíkem (z plynových vaků). Získali tak čpavek, který při vhodné teplotě smísili s kyslíkem (ten jim poskytl jiný druh plynových vaků). Směs proháněli sítí platinových destiček, které sloužily jako reakční katalyzátory.</p>

<p>Oxidy dusíku, které se přitom uvolnily, jímali vodou. Po destilaci a zahuštění obdrželi zředěnou kyselinu.</p>

<p>Pro stavbu pecí, nádržek a spojovacího potrubí využili sklovitou látku z planety klouzajících živočichů.</p>

<p>Střelný prach vyrobili z dřevěného uhlí, síry a ledku.</p>

<p>Wolffovi se dokonce podařilo vyrobit i dusičnan amonný, který má značnou výbušnost.</p>

<p>Jednoho dne Vala poznamenala: „Nemyslíš, že těch výbušnin vy­rábíš nějak mnoho? Všechno se to do lodi přece nemůže vejít.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ uznal Wolff. „Jistě sis také povšimla, že všechny ty výbušné směsi jsou uloženy na řadě odlehlých míst. Je to proto, že jde o značně choulostivé sloučeniny. Pokud tedy vybuchne jedno úložiště, ostatní nám zůstanou.“</p>

<p>Vladaři, kteří stáli poblíž, zbledli. „Chceš říci,“ nadhodil Rintrah, „že prach, který povezeme, bude moci kdykoliv vybuchnout?“</p>

<p>„Ano. To je další riziko, které musíme podstoupit. Nikdy jsem netvrdil, že ta výprava bude zábavný výlet. Pro útěchu bych chtěl každopádně dodat toto: je směšné a ironické, že nám Urizen poskytl veškeré suroviny ke své vlastní zkáze! Navzdory jeho superdokonalému technickému vybavení tak máme šanci ho porazit přímo na jeho území.“</p>

<p>„Zasmějeme se tomu jedině tehdy, zůstaneme-li naživu,“ řekl Rin­trah. „Zatím se nám nejspíš směje Urizen.“</p>

<p>„Alespoň mu oplatíme stejnou mincí,“ řekl Wolff. „Tak se to říká na Zemi. A mají tam také přísloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.“</p>

<p>V tu noc se Wolff vydal do chatrče, ve které spal Luvah. Ten, když na svém rameni ucítil bratrovu ruku, polekaně vyskočil. Sáhl po pazourkovém noži, který si přinesl z planety časoskokanů, Wolff jej však zadržel: „Nejsem tu, abych zabíjel, bratře, ale abych si s tebou promluvil. Jsi tu jediný, komu mohu důvěřovat. Potřebuji pomoc.“</p>

<p>„To mě velmi těší, Jadawine. Jsi z nás zdaleka nejlepší. Určitě mi nejdeš nabídnout nějakou zradu.“</p>

<p>„Možná, že část mého plánu bude zpočátku vypadat jako zrada. Je to však nutné. A teď mě dobře poslouchej, Luvahu.“</p>

<p>Ani ne za hodinu odešli oba Vladaři z chatrče. Nesli s sebou nářa­dí na kopání a dali se směrem k pahorku, na kterém se tyčil dvojitý port. Čekalo je tam asi dvacet domorodců, o nichž si byl Wolff jist, že jim může důvěřovat. Společně se pustili do hloubení a překopávání terénu plného křovisek, kořenů a vaků, které pokrývaly půdu ostro­va. Všichni pracovali rychle a efektivně a když měsíc ve společnosti noci opouštěl oblohu, byl příkop kolem pahorku hotov. Hloubili dál a přestali teprve tehdy, až je od vody dělilo jen několik centimetrů. Domorodci pak do příkopu uložili výbušné patrony, naplněné třaska­vou rtutí a dusičnanem amonným. Nakonec všechno znovu přikryli zemí a úlomky rostlin.</p>

<p>„Je poznat, že se tady kopalo,“ řekl Wolff. „Musíme však doufat, že sem nikdo nepřijde. Vyhlásil jsem dnes volný den, aby si všichni mohli přispat.“</p>

<p>Pohlédl na porty: „Uděláme teď spolu jedno kolečko. A musíme si pospíšit.“</p>

<p>Když se dostali na planetu časoskokanů, dal Wolff Luvahovi jednu ze svých foukaček. Byla vyrobená z dutého stonku jakéhosi bambusu, který rostl na Matce ostrovů. Domorodci jimi vystřelovali šipky po­třené uspávací látkou, kterou získávali z jednoho druhu ryb. Používali je při lovu ptáků a na krysy.</p>

<p>Wolff a Luvah odbočili do slepé rokle a chytili pět časoskokanů. Potom vyhledali vstup do nory, v níž přebývali chronovlci. Wolff přiložil konec foukačky k ústí nory a vyfoukl šipku. Po minutě strčil ruku do nory a vytáhl omámeného vlka.</p>

<p>Všechna spící zvířata postupně naházeli do té části portu, o níž předpokládali, že vede do Urizenova paláce. Mohla samozřejmě vést i na některé jiné druhořadé světy, jak tomu bylo u dvojitých šestiúhel­níků na platinových válcích.</p>

<p>„Doufám, že ta zvířátka budou aktivovat Urizenovy detektory a na chvíli ho zabaví,“ vysvětlil Wolff. „Dále předpokládám, že jejich schopnost rozmnožování a skoků v čase jim umožní vyhnout se větši­ně pastí. Třeba se rozmnoží a zaplaví celý palác. Urizen nebude vědět, co se děje a nebude dávat takový pozor na port, kterým vstoupíme.“</p>

<p>„To není tak jisté,“ namítl Luvah. „Oba porty třeba vedou na některou další planetu tak, jak je tomu na vodní planetě.“</p>

<p>„Nic není jisté v žádném z nesčetných vesmírů,“ odpověděl Wolff. „A nám, nesmrtelným Vladařům, za každým rohem hrozí smrt. Tak neváhejme a odbočme.“</p>

<p>Prošli portem, který vedl na planetu <emphasis>Welttiera. </emphasis>Omámená zví­řata tam nebyla. To Wolffovi trochu zlepšilo náladu. Naděje, že se dostala do Urizenova paláce, se zvýšila.</p>

<p>Když se vrátili na vodní planetu, šel Luvah provést úkol, jímž ho Wolff pověřil. Ten se za ním zamyšleně díval. Třeba se mýlí, když podezřívá Valu, že se spolčila se svým otcem. Příliš často se však dokázala vyhýbat nebezpečí vždy, když se vynořila další nečekaná překážka. Navíc, když je na hladké planetě unášela řeka, byla příliš vyzývavá a sebejistá. Třeba se jí plulo tak snadno jen díky zařízení ukrytému v širokém opasku, který nikdy neodkládala. A pak tu byl způsob, jakým vybírala porty. Pokaždé zvolila ten, který vedl na další planetu. Je-li pravda, že druhý šestiúhelník vždy vede do Urizenova paláce, potom je taková shoda náhod nenormální. Za všech okolností konečně projevovala příliš velkou jistotu, neobvyklou i pro toho, kdo ji dobře znal. Vzbuzovala dojem, že hraje nějakou tajnou hru.</p>

<p>Přesto, že svého otce tak nenáviděla, mohla se s ním docela dobře spolčit jen proto, že chtěla přispět k záhubě svých bratrů a bratran­ců, které neměla v lásce o nic méně. Třeba má v těle implantovaná spojovací zařízení, která Urizenovi umožňují slyšet a pravděpodobně i vidět všechno, co dělá. Účast na hře a osobní podíl na nebezpečí mohly jen zvyšovat její zvrácený požitek z celého dobrodružství. a Urizen se těmito ponurými hrátkami nejspíš kochá pohodlně usazen v křesle, jako kdyby sledoval televizi.</p>

<p>Wolff se vrátil k pahorku, aby zahájil předposlední fázi operace. Domorodci nakládali na palubu lodi střelný prach, dusičnan amon­ný a třaskavou rtuť. Zpola dokončený kosmický koráb tvořily dvě kostry zhotovené z dutých bambusových stvolů, k nimž byly připev­něny vodíkové vaky. První se měla po dokončení stát dolní polovinou plavidla, druhá k ní měla být připevněna teprve později.</p>

<p>Od samého začátku věděl, že myšlenka cestovat kosmickým pro­storem v balóně je neuskutečnitelná. I kdyby se jim ho podařilo do­končit, o čemž už teď pochyboval, byla jen nepatrná pravděpodob­nost, že by cesta na Appirmatzum byla úspěšná.</p>

<p>Předstíral však, že tomu věří a stavba zdárně pokračovala. Natolik zdárně, že pokud byl mezi nimi zrádce, byl určitě ošálen.</p>

<p>Třeba se na něj Urizen právě teď dívá a přemýšlí, jaké jsou jeho úmysly. Jenže až je odhalí, bude už příliš pozdě.</p>

<p>Domorodci uvolnili kotvy, které držely obě poloviny plavidla. Ty se pohnuly o několik yardů a pak znehybněly; na místě je držela váha několika tun výbušnin. Tahle výška Wolffovi vyhovovala. Dal znamení a domorodci odtáhli obě kostry na vrcholek pahorku, těsně ke stranám šestiúhelníka. Port byl jen o několik centimetrů širší, a tak mohla každá část zvlášť vklouznout dovnitř. To byl také důvod, proč Wolff konstruoval dvě části místo jedné.</p>

<p>Zapálil doutnáky, které visely z každé strany obou konstrukcí, a znovu pokynul svým mužům. Ti zanotovali rytmickou píseň a začali strkat obě části plavidla do šestiúhelníka. Wolff stál stranou a sledoval průchod lodi pozlaceným portem. Zdálo se, že se první kostra při průchodu šestiúhelníkem doslova rozpouští ve vzduchu. Také z druhé kostry brzy zůstala už jen část, a i ta nakonec úplně zmizela.</p>

<p>Z džungle se vynořil Luvah, nesa na ramenou bezvládné tělo Valy. Za ním šli ostatní Vladaři, neklidní, udivení, vystrašení či rozzuření. Wolff jim ihned vysvětlil svůj plán. „Kromě Luvaha,“ oznámil, „jsem do tohoto tajemství nikoho nezasvěcoval, protože důvěřuji pouze je­mu.</p>

<p>Mám podezření, že Vala nás špehuje na účet svého otce, je však možné, že se mýlím. Prostě nechci riskovat. Řekl jsem Luvahovi, ať ji ve spánku omráčí. Pro případ, že by byla nevinná, ji vezmeme s sebou. Až se probudí, budeme už s celou záležitostí tak daleko, že ji nebude moci vážněji ovlivnit.“</p>

<p>„Oblečte si teď skafandry,“ dodal Wolff. „Jak už jsem řekl, umožňují pohyb nejen ve vesmíru, ale i pod vodou. Pod vodou fungují dokonce lépe, protože jsou k tomu speciálně zkonstruovány.“</p>

<p>Luvah ukázal bradou na port: „Myslíš, že už nálože vybuchly?“</p>

<p>Wolff pokrčil rameny. „To nemohu vědět. Port je jednosměrný, a dokud jím neprojdeme, nezjistíme, co se děje na druhé straně. Jenom doufám, že první Urizenova obranná opatření jsou zničena. A že teď neklidně uvažuje, co vlastně chceme podniknout.“</p>

<p>Luvah navlékl Vale skafandr a také si jeden oblékl. Zbývalo jen dát zapálit doutnáky spojené se silnými výbušninami u paty pahorku.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>15</strong></p>

<p>Ozvalo se temné zadunění a země se otřásla. Velký oblak černého kouře zvedl rostliny a tlející kořeny. Když tříšť znovu dopadla na zem a kouř se rozplynul, zavedl Wolff Vladaře k pahorku. Ten se rychle sesouval a u jeho paty zela široká trhlina. Začínal se hroutit pod vahou těžkých pozlacených šestiúhelníků.</p>

<p>Wolff hodil k základům dvojitého portu několik zápalných pum, aby urychlil jeho potápění. Port se naklonil. Počkal, až se dotkne okraje kráteru, který se vytvořil při výbuchu. Ve chvíli, kdy dvojitý šestiúhelník začal sklouzávat do vody, dal znamení ostatním Vlada­řům. Nasadil si masku, připojil přívod ke kyslíkovému vaku, uchopil oštěp s pazourkovým hrotem, za opasek si zastrčil dýku a pazourko­vou sekyru a skočil do vody.</p>

<p>Horní část portu právě mizela pod vodou, když se Wolff vynořil, aby se naposledy rozhlédl. Voda byla tak zakalená hlínou a úlomky rostlin, že v ní nebylo nic vidět. Chytil se horní části obruby a nechal se unášet ke dnu.</p>

<p>Cítil, jak jeho kotník uchopil Luvah, který druhou rukou přidr­žoval Valu. Další Vladař se měl chytit Luvahova kotníku a tak dále. Jedině Theotormon se mohl ve vodě pohybovat volně až do chvíle průchodu portem.</p>

<p>Wolff se po hmatu ujistil, že má před sebou levý šestiúhelník. Potom se vrhl vpřed. Nesla ho vlna, která se drala do otvoru, a prošel proto hladce na druhou stranu.</p>

<p>Proud jej unášel dlouhou chodbou, jejíž stěny vyzařovaly stejno­měrné světlo, a to umožňovalo rozeznávat všechny podrobnosti. Oblo­žení stěn a podlahy bylo na některých místech roztržené nebo zkrou­cené. Na konci chodby byly dvojité, groteskně nafouklé, silné dveře z bílého kovu. Výbuch odvedl svou práci. Dalo se předpokládat, že bez něj by byl palác chráněn před zaplavením. Tlak vody, která se sem dostane ze dna moří, určitě po nějaké době prolomí všechny přepážky. Současně ovšem rozdrtí i Vladaře.</p>

<p>Wolff se protáhl rozbitými dvoukřídlými dveřmi a voda jím mr­štila do další chodby. Uviděl, jak se k němu blíží zeď a zkroutil se nohama napřed. Voda narazila na stěnu, zpěnila se a vtrhla do další, lehce skloněné chodby. Wolff ztlumil náraz skrčenýma nohama a pak jej znovu strhl proud, čím dál silnější.</p>

<p>Ve světle pod sebou spatřil řadu tenkých kovových kůlů. Byly nepochybně určeny pro ně na uvítanou, záplava však způsobila, že jim unikli.</p>

<p>Chodba se prudce sklonila a proud padal dolů v úhlu více než čtyřiceti pěti stupňů. Wolff stačil pouze zahlédnout, že se dělí ve dvě ramena a pak už byl bezmocně odhozen k širokému oknu, jež vedlo do prázdna.</p>

<p>Obrovský vodopád, který se řítil dolů do parku, jím natřásal, pohazoval a narážel do něho.</p>

<p>Po nárazu ztratil vědomí. Zpola omráčený vyplaval na povrch jezírka, které se tu vytvořilo, a doplaval ke břehu. Park byl naštěstí v terasách a jezírko se již do určité hloubky zaplnilo.</p>

<p>Jinak by jej pád určitě rozdrtil. Chytil pevně oštěp a vylezl na skalnatý břeh.</p>

<p>Jeden po druhém potom padali do jezera i ostatní Vladaři. Nej­prve Theotormon, potom Luvah a za ním Vala, která se už sice pro­</p><empty-line /><p>brala, ale byla notně vylekaná. Po několika vteřinách se objevil Rintrah. Za ním se ke břehu jezera dostal Tharmas. Měl obličej ve vodě a</p><empty-line /><p>ruce široce rozhozeny. Pravděpodobně narazil na okraj okna a teprve</p><empty-line /><p>pak jej proud strhl ven. Jednu nohu měl zlomenou v koleni a celou |</p><empty-line /><p>polovinu hlavy měl vtlačenou dovnitř.</p>

<p>Vala začala Wolffovi hlasitě nadávat. Přikázal jí, ať je zticha. Teď není čas na hádky. Krátce jí vysvětlil, co udělal a proč.</p>

<p>Ztracená sebejistota se jí rychle vrátila. I když byla ještě bledá leknutím, usmála se a řekla: „Podařilo se ti to, Jadawine! Znovu jsi obrátil Urizenovy zbraně proti němu!“</p>

<p>„Nevím, zda jsi vinná nebo nevinná,“ řekl Wolff. „Třeba jsem vůči tobě příliš podezíravý. Jde-li však o Vladaře, opatrnosti nikdy nezbývá. Jsi-li nevinná, omluvím se ti. V opačném případě teď už Urizen nejspíš dospěl k názoru, že jsi ho zradila a přešla k nám. Pokud jej nezabiješ první, zabije tě a ani ti nedá čas mu cokoli vysvětlit. Jak vidíš, nemáš na vybranou.“</p>

<p>„Jadawine! Byl jsi z nás vždycky ten nejprohnanější! Budiž. Za­biji Urizena při první příležitosti. Kdo ví, třeba se taková možnost naskytne! Ještě před několika hodinami bych přísahala, že nás za­jme ihned, jak vstoupíme na jeho území. Teď má naopak před sebou jeden vážný problém!“</p>

<p>A ukázala na široké okno, jímž se valil oceán. „Je jasné, že se port nachází v nejvyšším patře paláce. A proud teče sem dolů. Pokud otec něco rychle neudělá, utopí se jako krysa ve vlastní díře.“</p>

<p>Rozmáchlým pohybem ukázala na okolí paláce. „Jak vidíš, jsme tu v údolí obklopeném vysokými horami. Nějaký čas to potrvá, pokud ale port neuvázne někde na mělčině, přelije se sem nakonec celý oceán z vodního světa. Zaplaví nejprve údolí, voda však bude dál pomalu stoupat, přelije se přes hory a zatopí celou planetu.“</p>

<p>Rintrah navrhl: „Co kdybychom si vylezli nahoru a dívali se, jak se náš otec topí?“</p>

<p>Wolff zavrtěl hlavou: „To nepřipadá v úvahu. Je tu Chryséis.“</p>

<p>„A co je nám po tom?“ namítl Rintrah.</p>

<p>„Urizen tu má určitě nějakou vzducholoď. Podaří-li se mu vzlét­nout, budeme mu vydáni na milost a nemilost a dostane nás jednoho po druhém. I kdybychom se ukryli, budeme v pasti a zahyneme. Ne. Chcete-li se odtud dostat a vrátit se do svých vesmírů, musíte mi nejprve pomoci zabít Urizena.“</p>

<p>Wolff se obrátil k Theotormonovi: „Když tě tu otec věznil, mohl jsi se do jisté míry pohybovat volně. Kdybychom se dostali do míst, která znáš, mohli bychom se lépe vyhnout nástrahám.“</p>

<p>„Jeden vchod do paláce je dole v zahradě pod terasami; teď už je na dně jezera,“ poznamenal Theotormon. „To by byl nejlepší způsob, jak se dostat dovnitř. Odtud bychom mohli vyjít do pater, která ještě nejsou zatopena. Pokud se nebudeme dotýkat podlahy a zdí, žádná past se nebude aktivovat.“</p>

<p>Znovu tedy vstoupili do vody a kolem břehu, aby je nezasáhl vodopád, doplavali k protějšímu okraji. Vchod, o kterém mluvil Theo­tormon, našli snadno, protože se do něj s rachotem řítil prudký proud. Odnesl je až k monumentálnímu schodišti z rudého a černého kame­ne. Doplavali na jeho vrcholek a po jistém počtu zatáček se dostali do horního patra. To bylo také zatopeno, plavali proto dál vzhůru. Další patro pokrývala několikapalcová vrstva vody, která rychle stoupala. Vladaři vyšli pěšky do třetího patra.</p>

<p>Urizenův palác – tak jako paláce všech ostatních Vladařů – byl v každém ohledu nádherný. Za jiných okolností by Wolff nelitoval času a obdivoval obrazy, sochy a čalouny, které svědčily o řadě loupežných výprav do jiných vesmírů. V tomto okamžiku myslel jen na jedno: jak zabít Urizena a najít milovanou Chryséis.</p>

<p>Před pokynem k další cestě se Wolff rozhlédl. „Kde je Vala?“ zeptal se.</p>

<p>„Před chvílí byla za mnou,“ řekl Rintrah.</p>

<p>„V tom případě jí nebezpečí nehrozí,“ odpověděl Wolff. „Brzy však budeme ohroženi <emphasis>my. </emphasis>Jestliže se vydala za Urizenem…“</p>

<p>„Musíme ho za každou cenu najít dříve než ona,“ prohlásil Luvah.</p>

<p>Wolff šel první. Čekal, že každým okamžikem aktivuje nějakou past. Je ovšem možné, utěšoval se, že se uvnitř svého sídla cítí Uri­zen v bezpečí, a zajistil proto pouze vchody do paláce. Ze všech stran se sem valila voda, možná zkratovala přívod energie. Ať už se Uri­zen zabezpečil jakkoli, určitě nepředpokládal, že jeho panství někdy zaplaví oceán z jiné planety.</p>

<p>„Věznil mě o patro výš,“ řekl Theotormon. „Jsou tam také Urizenovy soukromé pokoje.“</p>

<p>Wolff se pustil po prvním schodišti, na které narazil. Stoupal opatrně vzhůru a rozhlížel se po ukrytých léčkách. Bez obtíží se dostali do horního patra a na chvíli se zastavili. Čím víc se blížili k Urizenovi, tím byli nervóznější. Kromě nenávisti teď vůči němu pociťovali i posvátnou hrůzu, kterou jim vštěpoval od dětství.</p>

<p>Ocitli se v prostorném sále se stěnami pokrytými mramorem. Řada reliéfů zobrazovala výjevy z rozličných planet. Na jednom z nich seděl Urizen na trůnu. Pod ním povstával z chaosu nový vesmír. Na dalším výjevu stál na louce, obklopen hrajícími si dětmi. Wolff se tam poznal a našel i své bratry, sestry a bratrance. Byly to tenkrát krásné časy, i když je občas kalily stíny předznamenávající budoucí dny, plné úzkosti a nenávisti.</p>

<p>„Nad námi hučí voda,“ řekl Theotormon. „Brzy zatopí i tohle poschodí.“</p>

<p>„Je možné, že Chryséis je uvězněna na místě, kde jsi sám pobýval v zajetí,“ řekl Wolff. „Ukaž nám cestu.“</p>

<p>Na svých žabích tlapách začal Theotormon poskakovat řadou po­kojů a chodeb, které by každému, kdo je nezná, připadaly jako blu­diště.</p>

<p>Zastavil se před vysokou branou z granátů, kterou zdobily tmavé reliéfy, znázorňující groteskní okřídlené nestvůry. Za ní byl velký sál, osvětlený slabým načervenalým světlem.</p>

<p>„Zde jsem se zdržoval nejdéle,“ prohlásil Theotormon. „Bojím se však přestoupit práh.“</p>

<p>Wolff opatrně prostrčil branou svůj oštěp. „Počkej chvíli,“ řekl mu Theotormon. „Tahle past se třeba spouští se zpožděním.“</p>

<p>Wolff podržel oštěp v bráně. Počítal sekundy a odhadoval, kam by se asi dostal, kdyby sám vešel do sálu. Prudký záblesk jej oslepil a odhodil pár kroků zpět.</p>

<p>Když znovu prohlédl, zjistil, že se konec jeho oštěpu roztavil. Z místnosti sálal žhoucí dech a bylo cítit pach spáleného dřeva.</p>

<p>„Máš štěstí,“ podotkl Theotormon, „že je tepelná zóna ohraničená a žár směřuje vzhůru.“</p>

<p>Smrtící zóna byla dlouhá asi dvacet yardů. Za ní už nebezpečí pravděpodobně nehrozilo. Jak by se ale dala projít?</p>

<p>Wolff couvl několik kroků, hodil do brány zbytek násady a rychle se odvrátil. Nastal nový výbuch, jejich stíny vržené prudkým světlem přeběhly po stěnách chodby a zahalila je vlna horka. Wolff počkal několik sekund a vhodil do otvoru šíp. Znovu se otočil zády a počítal. Uběhly tři vteřiny a potom past spustila.</p>

<p>Vydal rozkazy a všichni se vrátili k velkému schodišti, které už bylo do půlky zaplaveno stoupající vodou. Vladaři si nasadili kyslí­kové masky a namočili se. Potom se rozběhli chodbou tak rychle, jak jen mohli, v naději, že voda za tak krátkou dobu nestačí uschnout. Před branou Wolff vypustil další šíp. Jakmile světlo zmizelo, avšak dříve, než žár zcela vychladl, vrhl se do sálu. Theotormon a Luvah běželi těsně za ním. Měli tři vteřiny na to, aby urazili víc než dvacet yardů. Bylo to o vlas. Skafandry jim sice začaly na zádech doutnat, podařilo se jim však proběhnout.</p>

<p>Rintrah vystřelil do sálu šíp a vrhl se do žároviště s Tharmasem v patách. Jakmile záblesk zmizel, Wolff se obrátil, aby se na ně po­díval. Všiml si, že Tharmas váhá a varovně na něj vykřikl. Snad jej Tharmas neslyšel. Místo, aby počkal a provedl nový pokus, zoufale se rozběhl, oči za ochrannými brýlemi rozšířené hrůzou. Když k nim Rintrah plnou rychlostí přibíhal, zakřičel Wolff na ostatní, ať se otočí zády. Nastala další exploze, kterou doprovodil řev a dutý pád. Vladaře ožehl žár. Ucítili pach spáleného masa. Z Tharmase zbyla jen tmavá zkroucená hromádka na podlaze. Ruce a chodidla mu žár téměř roztavil.</p>

<p>Vladaři se beze slova odvrátili a zamířili k druhému konci sálu. Tam je Theotormon po několika bezpečnostních opatřeních zavedl k úzkému průchodu. Jím se dostali do rozlehlého sálu ve tvaru kupole o poloměru nejméně sta metrů. Na zemi stála řada velkých klecí. Až na jednu byly všechny prázdné.</p>

<p>Wolff první poznal, kdo je v kleci.</p>

<p>Vykřikl: „Urizen!“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>16</strong></p>

<p>Klec měla tvar krychle o hraně deset stop. Byla zamřížovaná a vybavená pouze nízkým slamníkem, kohoutkem na pitnou vodu, ot­vorem na výkaly a automatickým dávkovačem potravy. Vězeň byl vysoký a hubený. Měl dlouhé vousy a výraz hladového krahujce. Vla­sy mu padaly po zádech až k lýtkům a prokvétaly bílými pramínky, z čehož Wolff usoudil, že tu jeho otec je už velmi dlouho. Účinek takzvaných nápojů nesmrtelnosti se přestával projevovat až mnoho let od chvíle, kdy je některý Vladař přestal užívat.</p>

<p>Urizen přistoupil k mřížím, dával však pozor, aby se jich nedotkl. Wolff na to ostatní potichu upozornil. Přistoupil k mříži, jako kdyby ji chtěl uchopit. Urizen ho pozoroval svýma zapadlýma horečnatýma očima, ale nic neřekl. Několik palců od klece se Wolff zastavil a řekl: „Asi nás ještě velmi nenávidíš, otče, když nás chceš beze slova nechat zemřít.“</p>

<p>Špicí šípu zavadil o mříž. Kovem proběhly bíle svítící žilky.</p>

<p>Urizen se slabě usmál a promluvil zlomeným a chraptivým hla­sem: „Dotyk s mříží je bolestivý, ale není smrtelný. Byl jsi odjakživa prohnaný, Jadawine! Nikdo kromě tebe by se nedostal tak daleko. Snad ještě tvá sestra Vala nebo Rudý Orc.“</p>

<p>„Takže se vyhnula všem tvým nástrahám a vystřídala tě? Vždyc­ky jsem říkal, že Vala je pozoruhodná žena.“</p>

<p>„Kde je?“ zeptal se Urizen. „Žije ještě? Vím, že byla s vámi. Řekla mi, co chce udělat.“</p>

<p>„Je v paláci a chystá nám nejspíš nějaká překvapení,“ odpově­děl Wolff. „Když si pomyslím, že nás celou tu dobu přesvědčovala o tom, že jsi to ty, kdo řídí naše osudy. Zahrávala si s námi a přitom předstírala, že s námi sdílí všechna nebezpečí a že je na naší straně. Měl jsem podezření, že pracuje pro tebe, ale tohle… to by mě nikdy nenapadlo.“</p>

<p>„Jsem odsouzen k smrti,“ prohlásil Urizen. „Odtud se nedostanu. Tuhle klec nikdo nedokáže otevřít a nikdo mě nevysvobodí. I kdy­bys chtěl, nedokážeš to. Nepřijde-li mi však někdo na pomoc, už tu dlouho nepobudu. Voperovala mi dlouhodobě působící a mimořádně bolestivý rakovinný nádor. Abych pravdu řekl, udělala to už třikrát; pokaždé mé umírání přerušila právě včas, aby mě mohla vyléčit a začít znova.“</p>

<p>„Lhal bych, a ty to sám dobře víš, kdybych ti řekl, že tvého osudu lituji. Máš jenom to, co si zasloužíš.“</p>

<p>„Ty teď kážeš o morálce, Jadawine?!“ vykřikl Urizen. Na okamžik mu z očí vyšlehl bývalý plamen a Wolff měl pocit, jako by v něm něco tálo. Strach z otce v něm dosud úplně nevyhasl.</p>

<p>„Říkali mi, že jsi se po svém pobytu na Zemi hodně změnil,“ pokračoval Urizen, „nemohl jsem tomu však uvěřit. Teď jsi mě pře­svědčil.“</p>

<p>„Nepřišel jsem sem, abych s tebou diskutoval. Čas kvapí. Vala je někde v paláci, teď už se pravděpodobně dostala do řídící míst­nosti. Chceš-li se jí pomstít, musíš nám říci, jak se tam bezpečně dostaneme.“</p>

<p>„Proč bych vám to měl povídat?“ zeptal se Urizen. „Zemřu tak jako tak a navíc budu mít to potěšení vědět, že mě ve smrti dopro­vázíte.“</p>

<p>„To se chceš dožít toho, jak Vala vítězí a žije dál? Chceš, aby tvé tělo vystavila támhle v sále vedle ostatních trofejí?“</p>

<p>Urizen se hořce usmál. „Dám-li vám požadované informace, Vala snad zemře, ale vy budete žít. Je to krutá volba. V obou případech jsem ztracen.“</p>

<p>„I když nás tolik nenávidíš, uvědom si, že jsme ti nic neudělali. Kdežto Vala…“</p>

<p>Theotormon mu skočil do řeči: „Tohle patro bude brzy pod vodou. Pak zemřeme všichni. A Vala, která je v bezpečí v řídícím centru, bude triumfovat.“</p>

<p>Wolff cítil svou bezmocnost. Neměl, čím by Urizena přesvědčil. Hůř, než je na tom teď, už na tom být nemohl.</p>

<p>„Jdeme,“ řekl. „Nemůžeme tu déle ztrácet čas.“ Otočil se k Urizenovi: „Sbohem, otče. Nebudeš už dlouho žít. Měl jsi možnost se pomstít za všechno, co ti Vala udělala. Nenávist tě však zaslepuje a škodíš jen sám sobě.“</p>

<p>Když už byli na odchodu, Urizen na ně zavolal:</p>

<p>„Počkejte!“</p>

<p>Wolff se rychle otočil ke kleci. Urizen si olízl rty a řekl: „Slibuješ, že mi prokážeš službu, když promluvím?“</p>

<p>„Nemohu tě osvobodit, otče. Nemáme čas se tím zabývat. Navíc, i kdybych mohl, neudělal bych to. Než tě znovu pustit do světa, to bych tě raději zabil.“</p>

<p>„O to tě právě žádám,“ opáčil Urizen. „O smrt. Trpím strašlivá muka, můj synu. Pýcha mi až dosud bránila to přiznat. Ale jediná minuta tohoto života je pro mě těžší než celých tisíc let. Nebýt mé pýchy, už dávno bych se ti vrhl k nohám a prosil, ať skoncuješ s mým trápením. To ovšem nikdy neudělám. Urizen neprosí. Obchod, to je ovšem něco zcela jiného.“</p>

<p>„Přijímám,“ řekl Wolff. „Jeden šíp skrz mříže postačí.“</p>

<p>Urizen mu pokynul, ať přistoupí, a několika slovy vysvětlil, co Robert potřeboval. V té chvíli se z druhé strany sálu ozval smích. Wolff se prudce otočil a uviděl, jak k nim přichází Vala. Vložil do luku šíp, i když si uvědomoval, že by se nikdy takto neukázala, kdyby si nezajistila dostatečnou ochranu.</p>

<p>V tom okamžiku spatřil skrze Valu protější zeď a pochopil, že jde jen o projekci. Doufal, že neslyšela, co mu právě Urizen řekl. To by jí pak byli vydáni na milost a nemilost.</p>

<p>„Sama bych nedokázala tuhle chvíli připravit lépe,“ prohlásil Va­lin obraz. „Je správné a je to také mé nejvyšší přání, abyste zemřeli všichni společně. Žádné rodinné shromáždění se tomu nevyrovná. Ja­ké to bude blaho, až uvidím, jak umíráte jeden po druhém! Potom už jen opustím tuto planetu a tento vesmír a zajmu jediného žijícího bratra a milovanou sestřičku Ananu. Předtím si však trochu odpočinu a pobavím se s naší drahou Chryséis!“</p>

<p>„Všechny tvoje plány až dosud ztroskotaly a také ztroskotají!“ za­řval Wolff. „Možná, že nás zabiješ, nebudeš ale žít tak dlouho, abys svůj triumf mohla vychutnat! Už jsi slyšela o jedu <emphasis>etsfagwo, </emphasis>který používají domorodí obyvatelé vodní planety? Když se smíchá s po­travou, nemá žádnou chuť, zůstává dlouho bez jakýchkoli příznaků v krevním oběhu, potom se náhle projeví a sklátí svou oběť za straš­livých muk, která mohou trvat i řadu hodin. A sama víš, že protijed neexistuje.</p>

<p>Tušil jsem, že nás zrazuješ. Včera večer jsem ti dal do večeře přimíchat <emphasis>etsfagwo. </emphasis>Už brzy, Valo, pocítíš jeho účinky a přejde tě všechen smích.“</p>

<p>Nic takového ovšem Wolff neudělal. Vlastně ho to až do této chvíle ani nenapadlo. Umínil si však, že má-li už zemřít, zaplatí Vala za jeho smrt několika hodinami duševních muk.</p>

<p>Valin obraz vyrazil výkřik zběsilé zlosti a beznaděje: „To není pravda, Jadawine! Něco takového nejsi schopen udělat. Říkáš to jen proto, abys mi nahnal strach!“</p>

<p>„Brzy se dozvíš, zda mluvím pravdu nebo ne!“ zvolal Wolff. Od­vrátil se, aby splnil slib a vystřelil na Urizena mřížemi klece smrtící šíp. Když se znovu obrátil, Valin obraz zmizel. Hned nato vytryskla z otvorů ukrytých ve stropě zelená pěna. Prýštila velkou rychlostí dolů, rozlévala se a brzy dosahovala Vladařům až ke kolenům; stou­pala z ní ostře čpící pára, která je nutila ke kašli. Se slzícíma očima se Wolff sklonil, aby sebral luk a šípy, které předtím upustil. Nadechl se par a ještě víc se rozkašlal.</p>

<p>Netrvalo dlouho a zelená pěna jim vystoupila k ramenům. Snažil se vyprostit a dostat se ke dveřím na druhém konci sálu, přesto že tam na ně mohly čekat další nástrahy. Pěna ho teď už úplně pokryla. Zadržel dech a nasadil si masku. Potom ji ještě na krátký okamžik nadzvedl a odfoukl všechnu pěnu, která mu zakrývala výhled. Doufal, že si ostatní zachovali duchapřítomnost a postupují stejně.</p>

<p>Když už byl několik kroků od východu, ucítil, že pěna začíná tuhnout. Napnul všechny síly a postupoval dál s čím dál tím větší námahou. Pěna se náhle změnila v jakousi klihovitou látku a naze­lenalé páry se rozplynuly. Byl v pasti jako moucha na mucholapce. Ostatní snad byli někde za ním, ale neviděl je. Stál těsně před kle­nutým východem, ke kterému se chtěl dostat. Pokoušel se pohnout rukama a nohama a zjistil, že se dokáže trochu hýbat. Po nadlidské námaze postoupil o jeden či dva palce. Zelený rosol však byl pružný, odstrčil jej ihned zpět a ještě pevněji ho sevřel. Nezbývalo mu, než čekat, až se vyčerpá zásoba vzduchu.</p>

<p>Dýchací systém jeho masky naštěstí tvořil uzavřený okruh; vy­dýchaný vzduch se recykloval a množství kysličníku uhličitého se nezvyšovalo. Jinak by záplava želatiny kolem jeho těla způsobila, že by se Wolff už dávno udusil.</p>

<p>Měl před sebou zhruba půl hodiny života. V této chvíli musí být Vala bez sebe radostí. A co dělá Chryséis, krásná Chryséis s velkýma očima? Musí se dívat na tuto scénu? Nebo jí Vala detailně popisuje, co pro ni všechno chystá?</p>

<p>Uplynulo čtvrt hodiny. Zoufale promýšlel všechny varianty a sna­žil se najít způsob, jak se dostat z této situace. Žádný neexistoval. Dnes končí dvacet pět tisíc let jeho života, plného božských výsad. Prožil jej zbytečně. Nemusel se vůbec narodit.</p>

<p>Zemře, Chryséis také, Vala si je oba vycpe a vystaví v sále vedle ostatních trofejí.</p>

<p>Ne. Ta poslední věc se neuskuteční. Vala bude muset odtud odejít. Voda, která se v této chvíli dere do paláce, se už o to postará. O tohle potěšení Vala přijde. Jejich těla zaplaví temný a studený oceán, jejich maso shnije a kosti odnese proud.</p>

<p><emphasis>Voda! </emphasis>Zapomněl na to, že chodby paláce mizejí pod vlnami. Co když…</p>

<p>První útočící vlna zpola zaplavila vnější chodbu a uvolnila velký kus rosolovité látky. Netrvalo dlouho, celá chodba se ocitla pod vodou a průhledná hmota se začala rozpouštět. Mnohem pomaleji, než by si přál, si k němu vlny razily cestu zeleným rosolem, nahlodávaly jej a měnily v zelenou pěnu, kterou pomalu vstřebávaly. Od chvíle, kdy začal odhadovat čas, který mu zbývá k životu, už jistě uplynulo více než třicet minut. Měl dojem, že každé další nadechnutí musí být už poslední.</p>

<p>Zelená pěna mu bránila ve výhledu. Brzy se mohl znovu hýbat. To však ještě neznamenalo, že je zachráněn. Jakmile mu dojde zásoba vzduchu, zahyne pod vodou.</p>

<p>Doplaval ke svým společníkům, které v zelené mlze rozeznal. Po­mohl jim zbavit se rosolovité látky, která je dosud věznila, a zjistil, že Rintrah je mrtvý. Stačil si sice nasadit masku včas, muselo však dojít k nějaké nehodě. Wolff pokynul Luvahovi a Theotormonovi a společně zamířili k protějšímu východu. Byla to jejich jediná naděje. Plout proti proudu se nedalo. Nechali se tedy chtěj nechtěj unášet ke klenuté bráně.</p>

<p>Wolff zaútočil na rosol, který se nahromadil ve dveřích, a uvolnil ho. Proud jej strhl po hlavě do sousední místnosti. Jeho bratři jej těsně následovali a všichni klouzali až k protější zdi, o kterou se zastavili. Vyprostili se a konečně se postavili na nohy.</p>

<p>Wolff uzavřel přívod kyslíku a sňal masku. Jednak si s nimi musel promluvit a jednak chtěl ušetřit i ten malý zbytek kyslíku na dobu, kdy se místnost ocitne úplně pod vodou.</p>

<p>„Podle toho, co mi řekl Urizen, je tu tajný vchod, jímž se můžeme dostat do kopie řídící místnosti. Připravil si ji pro případ, že by se někomu přece jen podařilo zmocnit se paláce. Je v ní přístroj, který umožňuje vyřadit z činnosti povely vydávané z hlavního řídícího sálu! Jenže se do ní dostaneme jen tak, že znovu projdeme chráněnou zó­nou. Urizen neměl čas mi vysvětlit, jak lze vyřadit z činnosti tepelné paprsky. Až voda vystoupí ještě výš, nasadíme si masky a pokusíme se projít. A budeme doufat, že termické injektory nefungují!“</p>

<p>Připravili si masky tak, aby si je mohli snadno nasadit, a schou­lili se do kouta poblíž brány, kde proud nebyl tak silný. Vodní příval prudce narazil na zeď, vystoupil do určité výše a převalil se do sou­sedního sálu. Když Wolff viděl, že se nic neděje, mrštil branou svou pazourkovou sekeru. I zavřenými víčky postřehl výbuch světla. Když otevřel oči, voda vřela. Sekeru proud odnesl za bránu.</p>

<p>Voda rychle stoupala a Vladaři se brzy ocitli jen několik centi­metrů pod stropem. Nasadili si masky. Wolff se jako první ponořil co nejníže a vyplul. Náhle mu došel kyslík. Zadržel dech a plaval dál. Oslepil ho prudký záblesk a ucítil, jak ho voda pálí do rukou a do krku, které neměl chráněny. Narazil na okraj brány a ocitl se v sousední místnosti. Vší silou se nohama odrazil od země vzhůru. Ruce držel nad hlavou, aby ztlumil náraz do stropu, který stále ještě neviděl.</p>

<p>Narazil hlavou na kámen.</p>

<p>Strhl si masku a lapal po dechu. Zhluboka se nadechl, potom jej zalila vlna a rozkašlal se. Vrátil se mu zrak. Vedle sebe viděl Theotormona a Luvaha. Wolff ukázal pod sebe: „Plavte za mnou!“</p>

<p>Potopil se s otevřenýma očima a klouzal rukama podél zdi. Obje­vil výklenek, ve kterém stála soška ze zeleného nefritu.</p>

<p>Wolff otočil hlavou sošky a část zdi se otevřela směrem dovnitř.</p>

<p>Tři Vladaři se nechali odnést vodou do velikého pokoje. Vstali, Wolff rychle odběhl k ovládacímu pultu a sklopil červenou páčku.</p>

<p>Dveře se pomalu uzavřely. I tak už voda dostoupila do výšky jedné stopy.</p>

<p>Wolff vyhledal ovládací pult, o němž se mu zmínil Urizen (by­lo jich tu asi třicet), a stiskl obdélníkové tlačítko označené symbo­lem prastarého písma Vladařů. Ustoupil a poprvé po dlouhé době se usmál.</p>

<p>„Od této chvíle,“ řekl, „jsou její povely neúčinné a ona sama je v pasti. Všechny východy má zablokovány a porty deaktivovány. Fungují jedině hlavní palácové porty, včetně toho, který nás spojuje s vodní planetou.“</p>

<p>Wolff položil prst na knoflík, který umožňoval vizuální kontakt s druhou řídící místností, potom si to však rozmyslel. Několik okamži­ků přemýšlel.</p>

<p>„Nemá cenu informovat Valu o skutečném stavu věcí,“ prohlásil. „Dávej pozor, Theotormone, co teď uděláš.“</p>

<p>Wolff i Luvah se ukryli za jedním pultem, odkud měli výhled na obrazovku. Theotormon stiskl koncem ploutve knoflík. Obrazovka se rozsvítila a objevila se Vala. Její mokré vlasy získaly tmavočervený odstín a tvář měla zkřivenou vzteky.</p>

<p>„To jsi ty?!“ vykřikla.</p>

<p>„Zdravím tě, sestro,“ odpověděl Theotormon. „Překvapuje tě, že jsem ještě naživu? Jak se cítíš, když víš, že díky mně jsi zcela bez­mocná a nemůžeš ani utéci?“</p>

<p>„Kde máš své bratry, ohavná nestvůro?“ zeptala se Vala a nata­hovala krk, jak si prohlížela místnost za ním.</p>

<p>„Všichni jsou mrtví. Došly jim zásoby kyslíku, ostatně tak jako mně. Tohle tělo, jímž mě otec obdařil, mi však umožnilo zadržet dech na tak dlouho, dokud voda neodplavila ten strašlivý rosol.“</p>

<p>„Takže Jadawin je konečně mrtvý? Jenže já ti nevěřím. Je to určitě lest, ty pitomá ropucho!“</p>

<p>„V situaci, do které jsi se dostala, bys neměla plýtvat nadávkami.“</p>

<p>„Ukaž mi jeho mrtvolu.“</p>

<p>Theotormon pokrčil rameny: „Vyloučeno. Plave tu někde v paláci. Do této místnosti jsem se dostal jen tak tak. Odejdu-li, voda všechno zaplaví.“</p>

<p>Vala pohlédla k podlaze, která byla pod vodou a usmála se: „Takže jsi také uvězněný! Blbče! Nemáš mozek ani jako ropucha! Hloupě jsi se zaprodal!“</p>

<p>Theotormon nasadil zmatený výraz. „Ale… ale…“</p>

<p>„Myslíš si asi, že jsem ve tvé moci,“ pokračovala Vala. „V jistém smyslu to je pravda. Potřebuješ však i ty mě. Vím, kde je kosmická loď. S ní můžeme odletět z této planety, přistát na jiné a z ní projít portem do jiného vesmíru. Jak se chceš dostat ze slepé uličky, ve které teď jsme?“</p>

<p>Theotormon se ploutví poškrábal na hlavě.</p>

<p>„Nevím.“</p>

<p>„Ale ano, víš to velmi dobře! Tak tupý zase nejsi! Můžeme se dohodnout. Pustíš mě odtud a já tě nechám nastoupit do lodi. Jiné řešení neexistuje.“</p>

<p>Ze svého úkrytu Wolff neviděl Theotormonovi do tváře. Podle hlasu si však představil, že se mu v obličeji zračí směs nedůvěry a mazanosti.</p>

<p>„Z jakého důvodu bych ti měl vlastně důvěřovat?“</p>

<p>„Ze žádného. A nemohu důvěřovat ani já tobě. Musíme postupo­vat tak, abychom si vzájemně poskytli dostatečné záruky. Co ty na to?“</p>

<p>„Nevím…“</p>

<p>„I když je palác zpoloviny pod vodou, v řídícím sále mi nic ne­hrozí. Mám tu dost jídla na celý rok. Mohu klidně počkat, až zemřeš hladem. Potom už na něco přijdu, jak se odtud dostat. To mi můžeš věřit.“</p>

<p>„Proč to tedy neuděláš hned?“ namítl Theotormon.</p>

<p>„Protože tu nechci hnít celý rok. Mám důležitější věci na práci.“ .</p>

<p>„Dobrá. Co ale bude s Chryséis?“</p>

<p>„Vezmu ji s sebou. Mám s ní své plány.“ Zarazila se a do hlasu se jí vloudilo podezření. „Proč tě vlastně osud Chryséis tak zajímá?“</p>

<p>„Totiž… Myslel jsem, že snad… bys mi ji nechala. Podle toho, co říkal Jadawin, musí být velmi krásná.“</p>

<p>Vala se rozesmála.</p>

<p>„Každopádně by to pro ni byl určitý druh mučení. To však nestačí. Ne. Nemohu ti ji dát.“</p>

<p>„Tak to já nehraju,“ poznamenal Theotormon. „Můžeš si ji ne­chat. Budeš ji mít pro sebe celý rok. Ostatně nevěřím, že by ses dokázala dostat až k lodi. Tlak vody by tě rozdrtil.“</p>

<p>„Pitomý uslintaný sobče!“ vykřikla Vala. „Raději bys zemřel, než přistoupil na nejmenší kompromis! Tak dobrá. Klidně si ji vezmi.“</p>

<p>Wolff se usmíval. Doporučil Theotormonovi, aby se zmínil o Chry­séis, a potlačil tak Valino podezření. Ta žádost byla tak pošetilá a Theotormonova neústupnost tak typická, že jí to určitě muselo na­sypat písek do očí.</p>

<p>Theotormon vesele zamával ploutvemi. Wolff doufal, že to nad­šení zahrál dobře, protože nic nenasvědčovalo tomu, že by ho chtěl v poslední chvíli zradit. „Výborně,“ řekl nakonec Theotormon. „A jak se dostaneme k té kosmické lodi?“</p>

<p>„Musíš mě napřed osvobodit. Nechci, abys v ní odletěl beze mne.“</p>

<p>„Když se ale dostaneš ven první, dorazíš k ní přede mnou!“</p>

<p>„Můžeš odblokování nařídit tak, abys tu byl dříve, než se u mne otevřou dveře.“</p>

<p>Theotormon zamručel, jako kdyby jej něco takového nikdy ne­napadlo. „Dobrá. Vyjdeš však úplně nahá a <emphasis>s </emphasis>prázdnýma rukama. Ani já si nevezmu žádnou zbraň. Vyjdeme současně a setkáme se uprostřed chodby, která spojuje obě řídící místnosti.“</p>

<p>Vala vykřikla: „Myslela jsem si…! Takže ty jsi od samého začátku věděl, kde jsem… a druhá místnost je tedy tam! A já jsem byla přesvědčená, že na konci chodby je zeď!“</p>

<p>„Zatím jsi se moc daleko nedostala,“ řekl Theotormon. „Jenom já tě mohu odtamtud pustit. A abych nezapomněl… svlékneš i Chryséis. Nechci, aby jsi u ní ukryla nějakou zbraň.“</p>

<p>„Nejsi nějak příliš opatrný? Možná ani nejsi takový hlupák, jak jsem si myslela.“</p>

<p>Měla vůbec nějakou naději? Bude-li souhlasit, že se setkají uprostřed chodby, musí si přece být vědoma toho, že ji Theotormon co do síly značně převyšuje. Jakmile mu prozradí, kde je loď, zaútočí na ni a bez milosti ji zabije.</p>

<p>Ve skutečnosti Wolff, Luvah i Theotormon velmi dobře věděli, kde je kosmická loď. Theotormon předstíral, že to neví, aby měla dojem, že je ve výhodě. Jenom lstí ji mohli přimět, aby vyšla ven, jinak by se nehnula z řídícího sálu. Wolff svou sestru dobře znal. Raději by zemřela a zabila i Chryséis, než aby přiznala porážku. Navíc si nebyla schopna představit, že by jí některý Vladař mohl darovat život, když mu vydá Chryséis. V tom by se ovšem zase tak docela nemýlila. Ani Wolff, který se teď již nepovažoval za stoprocentního Vladaře, si nebyl jist, zda by dostál takovému slibu. A za Luvahovy a Theotormonovy úmysly v tomto směru se už vůbec nemohl zaručit. Co tedy chystala?</p>

<p>Theotormon předstíral, že ho ještě v poslední chvíli přepadly po­chybnosti a znovu krok za krokem probral celý postup, na němž se s Valou dohodli. Potom vypnul obrazovku a otočil se k Wolffovi a Luvahovi. Wolff otevřel dveře, které vedly do chodby. Oba Vladaři proto mohli vyjít krátce před dohodnutým okamžikem. Jak Theotor­mon řekl, chodba spojovala obě řídící místnosti. Tvořila spolu s nimi jeden celek, který byl chráněn čtrnáctipalcovým pancířem. Tato část paláce by snesla tlak libovolného množství vody a odolala by i atomo­vému výbuchu. Právě s ohledem na takové eventuality umístil Urizen oba řídící sály blízko sebe do chráněné zóny.</p>

<p>I když tajná chodba, která spojovala obě místnosti, neměla být v podstatě nikdy použita, byla přesto vyzdobena s takovou nádhe­rou, jako kdyby se v ní měly konat vladařské návštěvy. Byly zde obrazy, sochy a umělecké předměty, za které by kterýkoli pozemský miliardář dal celé jmění. Na obrovském zlatém řetězu visel lustr vy­tesaný z jediného drahokamu, vážící půl tuny. A to zdaleka nebyla nejcennější ozdoba chodby.</p>

<p>Wolff se skrčil za pohovku, pokrytou jemnou, hnědě a modře pruhovanou kožešinou. Luvah se schoval za podstavec jedné sochy. Když se Theotormon ujistil, že jsou připraveni, vrátil se do řídící místnosti, aby sdělil Vale, že začnou s dohodnutým postupem. Potom stiskl knoflík, který ovládal vstupy do hlavního řídícího sálu.</p>

<p>Na druhém konci chodby se pozvedla část zdi a Vala opatrně prostrčila otvorem hlavu. Na opačném konci udělal Theotormon totéž. Vyšel do chodby, připraven skočit okamžitě zpět, kdyby zjistil, že je Vala ozbrojená. Násilně se zasmála a odlepila se od prahu s rukama nataženýma před sebe, aby ukázala, že jsou prázdné. Byla nahá a nádherná.</p>

<p>Wolff na ni sotva pohlédl. Měl oči jen pro Chryséis, která šla za ní, pro okouzlující nymfu s velkýma očima a tygrovitě pruhovanými vlasy. Ani ona neměla šaty.</p>

<p>„Shambarimenův roh!“ zvolal Theotormon. „Málem jsem na něj zapomněl! Kde je?“</p>

<p>„Je v řídící místnosti,“ odpověděla Vala. „Nevzala jsem ho, pro­tože jsi mi řekl, že mám vyjít s prázdnýma rukama.“</p>

<p>„Běž pro něj, Chryséis,“ nařídil Theotormon. „Až s ním ale budeš vycházet, drž jej v ruce nad hlavou a nenatáčej ho ke mně. Při prvním podezřelém pohybu tě zabiju.“</p>

<p>Chodbu zaplnil Valin smích. „To jsi tak opatrný, že podezříváš i ji? Neboj se, nic ti nehrozí. Neudělá nic, co by mi mohlo pomoci.“</p>

<p>Theotormon neodpověděl. Podle Wolffových pokynů hrál dál úlo­hu podezíravého Vladaře, aby tak Vale zabránil odhalit jejich lest. Kdyby dal najevo příliš velkou sebedůvěru, hned by v tom ucítila nějakou past.</p>

<p>Potom začali Vala s Theotormonem postupovat k sobě tak, že dělali vždy jeden krok současně. Dávali si záležet na tom, aby kráčeli rytmicky a půvabně, až to z dálky vypadalo jako dobře secvičený balet.</p>

<p>Wolff se tiskl do rohu a čekal. Odložil skafandr, aby mu nic ne­překáželo v pohybu. Před akcí byl napjatý a silně se potil.</p>

<p>Ani on ani Luvah neměli zbraně. Do tajné řídící místnosti vstou­pili s prázdnýma rukama. Ke svému velkému zklamání v ní nenašli žádnou zbraň. Takový detail zřejmě Urizen považoval za zbytečnost. Nebo, což bylo pravděpodobnější, v ní zbraně byly ukryty v tajných skrýších a byly přístupné jen tomu, kdo znal příslušná tajemství. Urizen neměl čas – a snad ani chuť – jim dát odpovídající informace.</p>

<p>Měli v plánu počkat, až Vala mine Luvaha, který stál u protější stěny chodby. Ve chvíli, kdy zezadu uchopí Valu, Theotormon skočí. Potom se z úkrytu vymrští i Wolff a přijde jim na pomoc.</p>

<p>Když se Vala přiblížila k diamantovému lustru na vzdálenost ně­kolika metrů, zastavila se. Theotormon ji ihned napodobil.</p>

<p>„Tak se mi zdá, můj znetvořený bratře,“ řekla, „že jsi svou část dohody splnil.“</p>

<p>Mlčky přikývl a zeptal se: „Kde je kosmická loď?“ Udělal krok vpřed, doufaje, že i ona se k němu přiblíží. Vala se však nehýbala. Posměšně odpověděla: „Přístup k ní je za tímto zrcadlem ve tvaru růžice. Kdybys to věděl o něco dříve, mohl bys utéci a nechat mě tu zemřít… Hnusný blbče!“</p>

<p>Theotormon se na ni vrhl se vzteklým zaječením. Z úkrytu za sochou se vynořil Luvah, ale narazil do Chryséis. Objevil se i Wolff a skočil přímo na Valu.</p>

<p>Vyrazila pronikavý výkřik a zvedla pravou ruku dlaní k obličeji tak, že prsty mířily svisle vzhůru.</p>

<p>Z dlaně jí vyšlehl oslepující, nesmírně tenký paprsek. Opsala ru­kou vodorovný oblouk zprava doleva. Paprsek narazil Theotormonovi do krku a jeho odříznutá hlava dopadla k zemi. Tělo ještě chvíli stálo a krev tryskala ze zejícího hrdla vzhůru. Potom se převážilo a svalilo se dopředu.</p>

<p>Wolff se otočil jako hráč rugby a přitiskl se k zemi vedle Theo­tormonovy mrtvoly. Vala zaslechla, jak po srážce s Chryséis Luvah zaklel a otočila se, aby čelila novému nebezpečí. Nejspíš usoudila, že Wolff může počkat.</p>

<p>Chryséis okamžitě zareagovala. Jakmile spatřila, že Theotormo­nova odseknutá hlava padá k zemi, odběhla a ukryla se za jednu sochu. Valin paprsek škrtl o podstavec sochy, ale Chryséis minul. To už přibíhal Luvah se skloněnou hlavou. Vala pružně uskočila a srazila ho hranou levé ruky. Dopadl v bezvědomí tváří k zemi.</p>

<p>Proč jej nezabila mikrolaserem, který měla implantován v dlani pravé ruky, zůstane tajemstvím. Snad chtěla získat zajatce, aby ho později mohla mučit; to by ostatně odpovídalo psychologii Vladařů.</p>

<p>Wolff byl nyní vydán Vale na milost a nemilost. Tak si to alespoň představovala. Přistoupila k němu o něco blíž.</p>

<p>„Tebe raději zabiju hned,“ řekla. „Jsi tak nebezpečný, že nesmíš žít ani o vteřinu déle, než je třeba.“</p>

<p>„Ještě nejsem mrtvý,“ odsekl Wolff. Sevřel Theotormonovu hlavu a hodil ji po Vale. Současně se zvedl a skočil k ní; byl si vědom toho, že sice nemá nejmenší naději, doufal však, že se stane něco, co jí zabrání přesně mířit.</p>

<p>Zvedla ruku, aby odrazila ohyzdnou střelu. Paprsek přesekl hlavu ve dví, avšak jedna část dál pokračovala v letu na ni.</p>

<p>Paprsek na okamžik zamířil ke stropu a přejel po zlatém řetězu mohutného lustru. Na Valu se zřítila obrovská, více než půltunová masa.</p>

<p>To se stalo v okamžiku Wolffova útoku. Padl k zemi, aby se vyhnul výstřelu; pro případ, že by zůstala naživu a dokázala ještě pohybovat rukou. Vrhla na něj pohled, v němž dohasínal plamen jejího života. Paže a tělo měla uvězněny pod křišťálovým lustrem, zpod něhož vytékal pramínek krve.</p>

<p>„Podařilo se ti to… Jadawine!“ namáhavě vydechla.</p>

<p>Chryséis vyšla z úkrytu a vrhla se svému manželovi do náruče. Vzlykala. Několikrát ji k sobě přitiskl, políbil a pak ji zlehka odstrčil.</p>

<p>„Musíme se dostat z paláce, dokud je čas,“ řekl. „Stiskni třetí ozdobu zleva na horním okraji zrcadla.“</p>

<p>Chryséis poslechla. Zrcadlo se pootočilo směrem dovnitř. Wolff si naložil na ramena bezduché tělo svého bratra a vykročil k tajnému průchodu. Chryséis vykřikla: „Roberte! A co ona?“</p>

<p>„Copak?“ řekl Wolff a zastavil se.</p>

<p>„To ji chceš nechat takhle trpět? Může tu přece umírat velmi dlouho.“</p>

<p>„To není tak jisté. Ostatně, má jen to, co si zaslouží.“</p>

<p>„Roberte!“</p>

<p>Wolff si povzdechl. Na chvíli se z něho znovu stal skutečný Vladař Jadawin.</p>

<p>Položil Luvaha na zem a zamířil k Vale. Zmítala sebou a v zou­falém úsilí se jí podařilo vyprostit pravou ruku. Na zem dopadl čistě odříznutý kus drahokamu. Wolff skočil a uchopil Valu za zápěstí prá­vě v okamžiku, kdy jí z dlaně vyšlehl paprsek. Zkroutil jí ruku tak prudce, až kosti zapraštěly. Před smrtí vyrazila jediný výkřik bolesti.</p>

<p>Wolff nasměroval laserový paprsek tak, že jí téměř odřízl hlavu.</p>

<p>Wolff, Luvah a Chryséis nasedli do kosmické lodi. Stroj proletěl svislou šachtou a vynořil se na vrcholku paláce. Wolff zamířil k planetě časoskokanů, na které byl umístěn tajný port, který umožňoval přechod do jiného vesmíru. Teprve pak požádal Chryséis, ať mu poví, jak došlo k jejímu únosu.</p>

<p>„Zatímco jsi ještě spal,“ vysvětlila, „mě vzbudil <emphasis>pandoogaluz. </emphasis>Valiným hlasem mě varoval, že tě usmrtí strašlivým způsobem, pokud přesně neuposlechnu jejích pokynů.“</p>

<p>„Mělo tě napadnout,“ řekl jí Wolff, „že kdyby skutečně měla tako­vou moc, neváhala by a využila by jí. Jenže ty jsi nejspíš měla o mne takový strach, že jsi se ani neodvážila pomyslet, že snad blufuje.“</p>

<p>„Právě. Chtělo se mi křičet, tolik jsem se však bála, že by mohla uskutečnit své hrozby, že jsem nebyla s to normálně uvažovat. Po­slechla jsem ji tedy a prošla jsem portem, který mi určila. Je to jeden z těch, které používáš, když navštěvuješ nižší úrovně naší planety. Jak mi nařídila, vypnula jsem před odchodem poplašné zařízení. V jes­kyni, do které port ústí, mě čekala Vala. Instalovala tam další port vedoucí do Urizenova paláce. Pokračování už znáš.“</p>

<p>Wolff předal řízení Luvahovi a začal ji hladit a utěšovat. Rozpla­kala se a on se k ní brzy přidal. Plakal nejen úlevou nad tím, že ji našel živou a zdravou a že z něj spadlo napětí právě prožitých událos­tí. Oplakával i své mrtvé bratry a sestry. Neoplakával dospělé muže a ženy, kteří nedávno zahynuli, ale děti, jimiž kdysi byli. Oplakával čas, který společně prožili v paláci svého otce, čas, kdy jim v srdcích přebývala láska. Oplakával to, co všechno ztratili.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Philip José Farmer</strong></p>

<p>Brány stvoření</p><empty-line /><p>Obálka Petr Bauer</p>

<p> Grafická úprava obálky Petr Bauer</p>

<p>Překlad Vladimír Zavadil</p>

<p>Odpovědný redaktor Tomáš Jirkovský</p>

<p>Jazykový redaktor Magda Novotná, Helena Šebestová</p>

<p>Sazba Nakladatelství <emphasis>laser</emphasis></p>

<p>Vydalo Nakladatelství <emphasis>laser </emphasis>jako svou 64. publikaci.</p>

<p>Plzeň 1993, vydání 1</p>

<p>. Vytiskla Těšínská tiskárna a.s.</p>

<p>Český Těšín</p>

<p>Náklad 11 000 výtisků.</p>

<p>Prodejní cena včetně DPH 47 Kč</p><empty-line /><p><emphasis>mistrscan</emphasis></p><empty-line /><p>[1] Wolffův příběh vypráví předcházející část cyklu, nazvaná <emphasis>Stv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>řitel vesmíru</emphasis></p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMAAiIDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDwi6u7xL+7X7VLgTMOXPrV
Vru7Az9rlx/vmrWprjW9QUDpO386oNy2W59q7lsa30LaXl48YBupcjOPnNQG8uxuBupeP9o
01c7cL6UzGWzyaYhxvLvr9ql/77NKLy8J4upf++zURUHkClAyevApDSJftd4P+XqUf8DNH2
y8x/x9S/8AfZqPHcUMOcAcfSgqw83d2Ol3Lx/tml+2Xh5+0y/99Gq/OcYpcHJ5oAsfbbvp9
pl/77PNIb+9HH2mX/vo1CRgn+VJ0FAFkX12f+XqXH++aDeXWOLqXr/fNVQMdT+FLgjj1oAm
N5d5/wCPmUe2804Xd7nm6lwP9s1CoyMHNO56HpQNIlN3dhc/aZf++zTlvLs4zdS/99moCxI
5oUE9OfWmgZZ+2XeMi6l/76NMN7dkf8fUv/fZqP25+tMbANWIkN5eH/l5lHH980z7beDj7T
L/AN9moyQemPpSHkHFICX7Zef8/Uv/AH2aBfXne5l/77NQ4NAGTjFSBaN1fKxV7idT1wWIp
8d3cliJLuZVI6hifpVc7mILMzEDHJ7UuOaCkiQ3t5gf6VL+DmnfbbvH/HzL/wB9moW9qaTz
149KQ9icX133upT6/MaT7deE/wDH1L/30arHrkUvWgV7loXt51+1S/8AfZpwvbvGDdS4/wB
81XAzxSqu4HpwMmmaLRErXl1z/pUvH+2aYb2873U3/fRphGOpBBqMkg8HmkZsn+23g5+1S/
8AfZo+33n/AD9Sj/gRqr2xR+FBNy019dnj7TLx/tmk+3XmBi6l/wC+zVXnPSl7UATm9vMf8
fUv/fZppvbs/wDLzL/32ahPpTaCWWRe3XT7TLz/ALZoF7e/8/Uv/fZquOfwp45NAInF5d/8
/Mv/AH2af9svP+fmX/vs1AFFPx1x2oNErkpu7wc/apcj/bNIb28Jz9plH0Y1HhemfwqSCSO
G5jklgW4jU5aNiQGHpxTHsH228/5+pf8Avs0hvbwf8vUo/wCBmo2+ZiQAAT0HamEc80hEpv
bvvdSk/wC+acL67JH+ky/99mq+AOaVcE56UAWPtt5/z9S/99ml+2Xh/wCXqX/vs1ARkgilx
z1oKSLK3l5/z8y/99mpPtl4FwbqX/vs1WHH8qeMUG0Uif7ZdngXMn/fZpv229HW5l/BzUZK
gjmmkgUFOxOL27LAG7kUepY8VH9tvCP+PqUf8DNQnFMPpnigzZMb28z/AMfMvX++aYby86/
apf8Avs1CeOtNPWgybJze3eOLmX/vs0z7bef8/Uv/AH2aipMfpQQT/a70jIupceu80v2y7x
xcy5/3zUFLjI60AkT/AG28/wCfqX/vs0v2u9I/4+pf++zUAHNPweRQVYf9rvP+fmX/AL7NT
RT3skqRi5lO4gffNVtuOtaGlR79VswOczJx/wACFDHY6iHSdYFvH++m+6P4j6UV7BHaweSn
7tfujtRXJ7xhc8A15PL8R6mg/wCe5rJYc5Nb3ilceK9SAHHnH8KwmHt+NdS2KWwq/cNIu07
jzmnLjC8e1CHLHA7d6YyMgADAxRg4zUjDnNMIyOtBVgPB5xTWyT0/Wl/LmlC+vSgBpwSMKB
j070mOc1IB0AGTQVx1Ug55zQFiNh1Pam/yp5BA5PWmHr9KBMAPQU4DgZ5oXFSAfLn9KZSVx
NvGMc0gGc88VJ6cDPekA556Ui2tBgP0zT9zPIWflick4pGLEBc5A6Z7UwMRTRmx7dwMY96h
J9qfkZJIph61RI0j9KegZmwq5J4AHc0nf0FOTjnJHfjtTAFUn5W+U96UjtTgOOp55pcZwaQ
xu3jNOA4xTsc55B60h6n34pWNIjG69eaYTmnMc9KZSJkwp6BSfmzjvjrTMVIFYpv2naDgnH
egVgBI5B/Klx8uMc9c5pD0wCaTikWKO/QUzGeaMntR0z70EMYRSU4jijH5UEjaXBzTvbFJj
0oHYTjFN2045zSd8UCADtTwnIPWkAIqRR6HGKBpDsLgbFIIGDls5PrSHPSlHSkPpnNBrawh
96b9DSk4FN69aCGw57ml6+9IemKQ5AoFcGpBzSH1pQMfWgQ8E9qceuDTQcZpM4IoLTJQecE
U8YxUIOaUNzxQWpE2V65FMJ7imls80meaBuQE00t2ppbOaQnjpQZuQHrSduKPxooICnAAig
Y/CnLtLfNkCgaQ0L2pwX260o6D2pcY7GgvlGgcY70mT60+jHHAoE1YcGGMmtDS2/4m1pjGP
OT/ANCFZoAzir+njGo2uP8AnqnX/eFDKS0Po+IHyU/3RRRF/qU/3RRXNY5bHgXinK+MtYV+
n2g1hsAM8V0Pixf+K21rAx/pGf0rn2B7jFdCNEtBI8gjnsRQo+cqDTwMbSDnGc0qr85P6et
MpIRgcZJ4pmPlxmpiOTj07U3Z3wPpQacpFtycEj6+lOK4+UH65q1aWlxeXkVrbxmWadwkaD
qzE4A/OuxPwn+IQOP+EYuev95P8aTkluVynCgHdwfxpG4zk5967G9+GvjuyhMs/he92AdUQ
Pj8ATXHzRyRyNHJGyOpw6sMEH3HakpJ7BJaFZyScCkwcGnlSzbVGSTgDHWrN7puo6ayxahY
z2juNyrNGULD1Gaq5jYrJjoeamUEcEA1GiHHORUmMLz60GsVZDWODkc8U0MQOe9TwW1ze3a
WllbyXFxIcJHEpZmPsKbfWN9p141pqNrLaXCAFopVKsM9ODQTIhyOSfwpu4EULuZwoBJY4A
Hc1b1LSNU0idIdVsLixlkXeizxlSy+ozQZlMnnjNNyd3U0vbNaF5oes6fY299f6ZcW1pdY8
maSMhZOM8HvxzTuBn96Ve9G3r2pwHHWmmCHjr1zUioD19OtRBicce1PVm6cGmUTYUDBOOKg
Y8/L296ceec5xSHnoOaAuQ4wOelHQ5PWuk8NeD9d8XXU9podsk80CCRw8gTC5x3rO13QtS8
O6zNpOrQiG7hwXUMGABGRyKltXsTuZ2W2lQBgnOcc0BmAIycdxTgOOaa2R0oKD2FM6HilJy
OOtNFITYE4PSgHmk5J4pAoIPagQ6nADrTQCe1Shcc/zoGiNhk96CMVKVJGQDmtnRvCPiPxF
bXN1pGlT3MFshkklAwoAGSAT1PsKL2Lszn2oAwQTQRyecUoXtmgzsFPGBj3rQ0XR73XtbtN
H08Kbm6fZGHbAJ9z2r0QfAT4gEf8e9kfrcj/AApOSW5aPLdx4wMY4+tDHJyRzXqo+AnxAIz
5NiP+3kf4VwvifwzqfhPWm0bV1jW6VFf9225cHpzSUk9mU1oYLdOlM989aewwcA1H7E4FUZ
scelIMnINOAJ6UAA9fyoFYZg45FOAOMU/gLjFO2jAoLUSPGQR3oIxUmPXmmnrj+dAONhvfm
jp1FKRmkPBoEJnijt1oxnvSAfjQAhx2p3bNGPQU4KeM0DSIwOeRT9mevan7Pwp20bRxzQWo
ESRs52IpY9eKUKM9al2HqP0pdmDx9aClAZtyeKTnNPxznvTSBmi42rDeDQSVFIOnNIetBlL
ceD7Vp6VC0up26opJMq4HrzWYAQAa0NNleO+tyCQfMXkfUUDvofRcTDyY+P4R/KiiJT5EfH
8I/lRXMcmp4d4wGPHOsgr1mB4+lc+VG3jOe+a6TxooXx3qx55ZT/46K53nuMd8VtFnTBe6i
LABA296eg46YowfmPYdfaheF5+tU9Skh+7ChMDGc5xz+dPCjqR71Hnk4qZdox1zUO/UtGz4
UUN400QDr9th/wDQxX1Z8S/HV14D0Wyv7XTor17mcxFZHK7RtJyMV8qeF1/4rPRMZ/4/Yf8
A0MV9Q/FnwTq/jbw/Y2WjvbpLb3BlYTOVBG0jjAPNZTaurmVSzkkzhtD/AGhludXhtda8Pp
b2szhPOglLGPJxkgjkU34/eEdNGj2/i+xtliuvNWG5KDAlVvusfcHjPvWFpP7PniltZtTq9
5ZRWKurStDIWfaDkgDHWuo/aB8Q2Vj4WtfCsEge7uJEldQcmONOmfTJxj6GjRtcpDtGXunz
Zbf8hC24/wCWq/zFez/Hu0nvPGegW9rBJPNJY7UjjUszHd2FeNWf/H9bHP8Ay0X+Yr6i+Kv
iy38HQaff6faxN4iu7cwQ3Tpu8iIYLEDpnJrSejQ18SPnPUvCPibR7QXmqaFeWlv0MskRwP
qe1YxHyZyOD09a91+FvxH1/wAQeLV8M+JrhNUstQjdV81FyrAZx05BAIxXk3jPTbbSfG2s6
bZjbb2126Iv91c8D8M0RbvZmjn02K3hjUtQ0fxbp2p6TZfbbyCTdFBtJ8xsEYwOfyqfxxrW
ra/4xutT1rThp1+6osluFZdmAAODz0q/8MSf+Fr+HMf8/QH6GrfxiJPxf1wHP3o+v/XNaq/
vJGTd2cPag/b7ft+9Tn/gQr139oIL/wAJZorKd3+gc89PmryO0GL6DviRP/QhXr/7QQz4s0
QkZzp+f/HjTluiep4ufukdBXeeLPEvizVfCGg6Trmhiw0+0ANpMImTzgEwOScHjniuHZRsP
Havc/i4M/CzwCf+mI/9FLRJ6opWueGqjdccVdOkapHpaapJp1wtjK+yO4MZ2O3oD3NQIoC5
wfpX0boGoabov7N+n61f2Md9JYTPLaxS/d8/zCEJHfGc/hRJtbFaI8XT4b+Om01dRXwxfNb
Mu4HYN2PXb1/SuXZXikaORGR1OGVhgg9wRXpNl8aPH0GsLfXOrC5tzIGktWiXYV7qvGRx71
0fxv0LTZrfRfHWkQCOPVkAn2jAZiu5GPvjIP0oUpJ69QvrY8UXkZp67gwyOlAAHGOg609QA
Rg5zWlwse1/s9r/AMVTq5xn/RFPH+/XIfGePb8WtVJGciI46fwCu0/Z5P8AxVergcf6Gv8A
6HXJfGsEfFjUwOhSL/0AVlvMhbs8y9sV0Oh+B/Fvia3a50TQ7i6gU483hUPsCcZ/CtL4beF
4/FfxA0/S7ld9oCZrhR/FGvJH48D8a6z4m/EjXLbxZc+G/DN+2kaTpZ+zqlniPew6nI7A8Y
9qbbvZDueZ674Y8QeG5lh1zSLixZvumRflb6MODWQwCkYYNkA8dvavoX4eeIpvif4f1bwN4
wYX0yw+fa3TACQEcckdwSDn0zXgF5aTWOoXVjcD97bSNE+PVTg/yoTd7MV77EKIzuERSzMc
AAZJNdhbfC7x/d2X2yDwte+TjcNwCsR7AnNdZ8AdLsb/AOIFxPdQxzTWdo01uj9N+QM/gD+
tQeJvGHxZ0zxPdTajf6ppjrKwWNFIhC54C8bWGMc0nJ3sioq+ljze903UNKvWs9TsprO4Tk
xToVI/A9RVfqcgYJr0rxp8Rbfxr4Q0+z1TRx/b1o2Wv0ICsvQjb15446ZrzkgdRVJvqbRRt
eEoUn8VWMUuhya6pY/6DG20ynHHPoD1r1XxT/wui50d4LXw42iaPEmBa6ZtyE9yDuPHpV3Q
7Ob4efBMeJNNsGn8RaxtEcyw+Y0Kt936AKCfckV57pvjD4laXrUepi71m5KuGkimWR0lGeV
KkYwai92TvqkefOpDHcGByQQRyDQAM8mvZvjj4dtYLnR/F9jaizXWYh59vt2lZdobJHrg4P
uK8dAx8uP1q4u6uTvsdl8LAT8VvD2P+fkfyNfQnxa+IGteBv7KOkW9vJ9r3iTz1JxtxjGCP
Wvn34WjHxV8Oj1uh/I19UeNvB3hHxTHZnxPceSbfd5J+0+TnOMj36Csqj1VyXZS1PB/+Gg/
GmNv2TTOO4ib/wCKrzjxd4p1Hxhrz61qkcKXLosZEK4XC9K+h5PhL8Jkici9AwpYE6iPT61
8wXQVLuVEOUEjBcHORniqi4t6Ir3fshY6bf6reJZabZzXlw/3YoULMfwFdkvwa+Ir2n2keH
yBjPlmZA/5Zq34R+IsPg/wTqWl6RpbJr96/wAmo5Vto6YA68DOPc1n2cnxOvL1dVsT4gnuF
beswErDP8se1OTdydXsjk77TL/Sr17HU7OW0uY/vRSrtYVWA4OB+de5fGG1n1Lwb4S8T6nZ
NZ6vPEbe6Rk2tnGeR25B/OvFWiIByOKcXdFqxqz+EfEVtNp0M2jXCvqS7rVQNxnHHIA+oqf
xJ4L1/wAJNaDXbRbU3SlolEgY4HXOOnUV9CeK/EFt4P8Ahz4b1+2tY5ddazS0s5JeREGQF2
x9AK+edd8Sa74kuVuNc1KW9dM7PMPCZ6gDtU8zNIa62KGj6JqniDUl0zR7N7u6YFhGhAJA6
9a2dA+Hni3xLc3NvpelsxtXMczyMERGBwV3HgnPpXU/A44+K1pxnNvN2z/DUHxG8a6zdeNt
Q0/T7qbS7GwuHjit7VzGNwPzOdvUk80OTvZA92jjfEXhLxB4Uvkstc017aSTmM/eWT/dYcG
ti3+FHj+60kapD4cnMBXcqsVWQj/dJzXsem+Kf7V+BB8WeIrZNS1PRJXW1mlAJ83hUc+43D
64rxfSPHXiyw8TW+sf27ezTGVTKJJS6yLnkFTxjGaE5PQxv1sclcW09rcSW1zBJDNExV43U
qyn0INR7G3HivaPj/Y20PjTTdStowj6hZB5RjqQcA/XBH5V5dpGly6trdjpcHEl3OkIPpuO
M01K6uWopq5o+F/AHifxeJH0TTjLBGcPNIwRAfTJ6n2FaXiD4WeM/DVg1/qWlbrRBl5bdxI
EHqccge9es/E208TaLpek+DPBOlX0emQwb55rKNsyNnGCy/mfXNYnww/4T7SfFlrYarpmrS
6NeZguI7pHaNAR975uB/gajnb1RpGL5ea2h4gE9Kuabpl5q2pW+m2EPnXVw2yNMgbj6c11X
xH8OQeGPiBqOmWi4tiRNCv9xWGdv4c0vw0Cj4peHxj/AJeh/I0731NrJRuVNJ+HnivWtcu9
IsdMP2myfZcs7ARxN6FumfpWFq+kXmi61d6TfBVubSTy5NhyM+x717V8WPHN7oOu3Xhfwrn
SwX+0X1xDxJNI4B4PUcYrxG5nnvLmS5upnnmkO55JGyzn1JPWpi29RJ3V7FNhg8D5ajI5qZ
gM896jYCrIkRYJPApOc9M05gRyM0ijPFWmYtajgRjirNox+1259JF/mKrYI4q1aYFxAcf8t
F/nSbGlofSEQPkR/wC6P5UUsP8AqI+f4R/KiuY5LninjgEeOtSwDzs/9BrmiOOo4rqPHmf+
E51DB4wn8q5ls9hWq2OqC90jBAD+n86VWPzAAHjBz2pOicHOT0NPjA54q7jSYgBxmpVHQjr
TOA3TNSAoyg4IcdSewpFrQ1/CzY8Y6Ic4P22Hk/74r6g+L/jPWvBfhuwvtEaFJZ7nynM0e8
bdpP4dK+VdBuYLbxRpV3cyiKGG7ikdz0VQwJJr2b45+NPC3iXwnp1vomtW9/NHd72jiJJA2
kZ5FRKN2jGprJHFX3xy+Il3F5S6nBbA8boLdVP5nNeeX9/e6nezXt/dSXNzMcySysSzH61V
LcfWmhjt4HT1rZJLZEtLoTWp/wBMgO7B8xf5ivaP2gGY+INAG4nNiT/49XisUqRzRP12uGJ
9ga9K+LvjHQvF2qaRPoU7zpa2pilLxlMNkdAamSu0JOzRnfChv+LseH/eZv8A0A1Q+IzZ+J
niLJ5+2uM+vSoPAGtWGg/EDSdY1ORo7S1lLSMqliBtI6DrVbxlqtlrXjnWNWsJGktbu5aWJ
mUqSD6g9KEtQb1L3w1bHxW8OYP/AC9r/I1f+MRP/C3tbP8AtR/+i1rA8F6vY6H480fWNQLC
0tLgSSlF3EDnt3q78Rte03xL8QtS1rSWdrO42bC6bSSFAPB+lDXvJk9TmrbIvIDnnzFx+Yr
2D9oIf8VRoJzknT+f++q8ehZUuI2borg8DsDXonxY8X6J4w1fSrnRnmeO0tTDIZY9h3ZzxT
ktUVbU86x8pGR0r3D4tZPwp8BsSTiID/yEK8QJwDjivSvHnjXQ/EXgLwvo+nG4+16agWcSR
7V+4F4PfkUSV2i7ao84QHGQeK9zltZrr9kyLyo9/wBnn81sDoolOT+teGKQOK+ivDviVvC/
7N9jqYsob+L7UYpbeb7ssbSEMPypT2FLofOq9wOT6V9B/FP/AIlPwM8LaJckfa28kbT1G1M
n+YFc/a618Cra9j1mLQtW+0qwlFk2WjVs59cED8q434g+O7zx1ryXcsBtbK2Ux21tuzsGeW
J9Tx+VLWVtBpXkmjkMkZNOUjd196avJ/nXsPwq1b4cWWjXlt40SyN09xuia4ty+1No/iwcc
1bdkVI0f2eFf/hKNZkQEoLNQWHQHfwK5H4zSrL8V9V2g5RY0OfUIP8AGvXLz4sfDHwjp06+
FbaG4uJefIsoPLVmxwWYgcV846vq93rut3mr3zBrm7kMj44Az0A+g4qIXcuZo5+rPQ/gReR
WvxNWGXAN1ayRoSerDDY/Q1xHxA06fS/iLrtpOhjP2t5F3fxKx3A+/BrP07UbvStTttTsJT
DdWziSJx2YV65qfjj4YePbC3uPG+l3mn6zCuxp7JSdwHoR29iOKuSad0UtHqZ/7PVrI3ju/
wBQ6QWtiwdj0G5hj+Rry/xFdQ3vivVry2JMM93K6H1BY4r0TWPiB4c0bwrd+F/hxptxZwX3
F1qFw372QdCB3HHH4mvKeOgpJO9xxXU6Dwt/wlNlfNrfheK886xUvJPboWEa4yd3bGB0Nep
aZ+0JrCwrDrmg2WoL0LxkxlvwORXCfD3x3c+B9YmnW2F7Y3aCK5tmONy+o7ZGT+ddjqN18C
dVla+FtrGmSsdzQW0ZC59AOQPwqJavVGiiuqOh8W6b4T+Inwzu/HGg6eNL1Cw3GVdoUttxu
VscHg5Br58J3c+ten+K/iLo58IJ4K8EadJp2jnmeWY/vZznJH48ZNeXuVXGH3DGSADx7URV
jSN0tT6a13xdr1h8BvD/AIi8J3Co8axR3TCNXEagbTwemGAryVvjT8RRwdbRR6i2j/wo+H/
xOm8J2lxoeqWI1Tw/dk+bbHG5M8Erngg9wa34fE3wPsL0apaeE9TmuYzvjt5WzEGHTgsRS5
bN6GNktGcv451n4ialpmnHxosotZT51o0kKJvyvJBHPQ1woyM+tdR458bX/jfXv7RvEWCCI
eXb2yHIiT09ye5rlwa0Wi1Kijtfhfx8VPDx6kXQ/ka9X/aObdH4e6YDTcfgteM+CdTs9E8b
aRrV/IUtbW4DybRuYDB5xXffGLx14c8ZQaSNDuJZ2tWk8wvEUwCBjr9Kzlq0Vb30zyA4Izx
9KibJ5xmnswGM9aiLEVognY908F22keBvg+/xFbSotV1e6k8qHzcFYMsVH06ZPftXHXHxk+
Is1y8kevmAOeIoYUCr7AYzVvwH8RdO0Tw1deFPFekvqeg3hLKEwWjJ+8MHtnnqCDVmPxD8J
NGmOoaJ4Y1PUb6M74Fv5R5UbdiRnnFTbV3RlFJ7nX/FeTVJ/hL4Pn1xzJqUjh53ZQp3FCeQ
OnavGNQht1X9xIZF2g7iMc45/Wu48Z/E6Lxp4E0vTb+3kGs2s/myzBAInHIwBnI4IrzZpmd
CpzVQdlY1jB2R7X8YXH/CAeBRkZ+z5/8AIa14iTnNd/498e6X4p8M+HdKsbSeGbSohHI8uN
r/ACAfLg+o71507jAx07ioSNIO0dT034HOf+FsWfQ5gm/9BrkvGrAfEHxBgYxfS8H/AHjVj
4e+LLXwf41g127tpbmCKN0aOIgN8wx3rF8Q6pHrPifU9WiR4o7y4eZUc5ZQxzg07O9zFy95
nrOkkv8Asq636C9P/oaV41DkSx9huH867aw8d2Nn8HtR8EPZTtdXU5lW4UjYoypwR17Vw8b
7HVyAQCP500rNijqe0/H0N/a/hrJ4/s/+orznwlfR6Z400XUZuI7e7jZvYbhmtz4jeObLxx
daTNZWE1qLK3MLiZgdxyOmPpXEFueBg+lQttTopxvFJn0P8ZvEvjPw54ksLjR9WubTSrmDC
mIAoZATnqOuCK870rx38TNd1aHS9N8RXk93cNsRQV/POOB71d0D4uGDw4vh3xfokfiLTkwI
y5AkRR0ByMHHY8GtCP4qeFNAs528EeCU02/mUqbiZg20fqfwrOzXQcYpLlcdTgfF7eJR4jl
TxXM0+pwgRuzurEDqBlfrV34aN/xdPw//ANfQ6fQ1zF9fXGo6jPf3sxmubhzJJI3VietaHh
TWk8PeLdO1uS3NwllL5pjVgCw6dT9atGsl7tkdL8YTn4tayCOcx/8AoArgmBxyK6Hxt4kg8
V+MbzXILV7aO42gROwJGFA7fSueOcUR0VgjH3UhrgYqHAHOKlJznNQseSasmWgwnPIoCjtS
gc8jpQOCRQYtAc7uuas2oJuYueQ69PqKrlRnOeantjtmjPow6/WgLaH0fCT5Ef8Auj+VFEB
Bt4jj+EfyorA4Dxnx0P8Aiub/AOifyrmmAU4BrqfHQz44viOTtT+VcwcBhluRWiZ3Ul7iI9
vy5zgk96B14AxTiSV9cHj2po4z1OfWqKFwhHLlTn07etMZyTzkkDHNDcDoQDUZYqMH64FMT
AkHv1FRMRnjtQxHU9KYckeua0Rg5CZJ/wAaTgcdqcVIA4zTgPlxigncYODnvQeME1IgCsGK
hgDkg96D3x0qbl2I8gg9BSNyARTyvHQU0g1QmhnenKF53AnjjnvQBz/Klxz82aASHLzk1I2
xWwGLD1xio1AyKkAx9KDRIQYz/WlAGc0AE8HHvRj/AAoGIDg4NegP45sJPgxD4GFnP9tSfz
TMSPLxvLfWvPCp6GpEwOxotczauxQSCcEg9OKOxHJpMY6HrSj36etJs2SHA4UGjJxnOR2pR
GxUvt+UU3AAxj8qYrpiHPbmnKccdTTSOeM4pQCM8Uzne4/0Oc+1NfB5FLjv/kUEqT6U7lJE
WCxwp68CneUysQ/BHBpwAz0pwGAc/rWbZ0QiNA9sU7kEijGOe9NJxnOTUmtrDXB5IAAXrk1
CT371I+c9c0w4znmrRhLyE4x05pO1OGDQNg3Fhn0wehp3IS7jlUt93Ld6cqnPWmqGAJzt7V
IOv+JqGaxRKqjcQzBeM5Iz+FDOSgJbIX5QCeRTex4prcnnkCkavQYzsFZP4Wxniojj3pWz0
5/GmD0q0zke4qdeOtTKcHqfpUIxjpUqGk2XAl6DnIppJzjtSkgD1phcnoKk1eg12xkfzqNm
7UMevrTMknrWiMJSHA07aeOfpQq9MEZqVVHXOKTZUYXGAc4pyrgj0pxFKAO4GRU3NFEAcHm
nj72OopuMmkHC9iaRonYlJ47CkzjueaZux2zTWbtnHtSKch5PGfSmhyGqPJZT6UnI6cdqZm
5E6nn0p4y3TJ71CAeoPNP/AA5pGiegpGT6VGwA6nOfSlPSo8cZ4piYgJOf0zTwcjj8qavXr
T159aCEhBz0qeNcOgHJLD+dRAc9Bmp4AyyJ67h/OgGtD6Mt1H2WLn+Afyoot8/ZYuf4B/Ki
sTzbHj/jkEeOL3HPyJ/KuYbLE57cV1XjsD/hNrwY5MafyrlicHkZAqkd1L4EMIwuNpABpvH
JzwKeR8p4yM96j7HgVY3oRs3yn0qLIIwcilcsO+D6Uw5J961WhzyY1uSMZOKFXPOSKeoyeT
kU9VyehxQSlcYFzTghxnv2qTbtxjrVm3h85wo+9296l6l8ttSoFGORxSEDBwOPerU0flNt7
GoMdT1NS9C1sRFcHJppU8VMfu9PxpNo4OOO1WtiWyvjnvj6ULk4ycjtUjqBnnI9qAG2++aY
kIB69KeoxwBTthznBIpyqenr196LmpGRycDikwc/XtUm3Gd3btTcZ6j6YpDsIib5QNyg9OT
gUn5U4DBJ55/SnBeM4pkrcj689aN2e2AKecgYAx61E2d2PWpXmWzYtbyFbFrd0QknIJHPT1
rOblyR0qFemcYp65z71Zko2Y8A5Pb0pxBHtQQw5/Gg5x60iWtdRuGGQeCO1NzznrUhG4H19
aMDpjtSbsbQQg+n40dTil4yOMCkLDGPeoN1oHXgmtbQPDuo+I9SNhpyAuBueSThEHqTVCws
bnUtQhsLONpZ532Io7+9fSfhLwta+GdFW1jAlnkO6eXH32/wFeNmmYrB0/d+J7f5nTh6DrS
12PKf+FOeIDx9vss/Vv8ACopPhBrkUTSzanYRxqCS7MwA/HFez65rmmeHtON5qdyIkAwq9W
c+gHevBPF3j3UvEzNbIfsmmg5WBDy3ux7/AE6V5OAxmZYx3i0o97fkdGIp4aktrv1OSvrWK
0vpLeK7ju1jOPNiztb6Z7VAOtLkZ5HWncV9crpWep5O70FA9uO9OC7Tk80v1xzR2GcfWguw
EnHXFRnk55pzZ29KZk4PA9PpTJkxpJxTPXNSHOOhx0qPPehOxzvcPwqZB0BFMUDIqXOCOB7
UXuaQVg68baiduuTUnuDz60xvm9AKBt3ISewqRVDHp0pu3HOalQce9U3oRGOo5U468U4KSO
macEOMEjBp+OARUXOtRGFTjGBinDgA/rSsD2FJ94cUrjasRv8AL71HnjNPYHaf1xTOMcZNM
yluAIxmgc5GMZpQCcArTgh60wSbGbefpTvLOQcdRUgHqPxpwXHTnNTc1jTQxIxjBHNGMHAq
XHPpTTgHpRcpwIyDjrxTG6Acj1zUnQ9KifJOSDxTRlJNDgF2jG7fnnjjHapEXB5P40xBkHk
1Kvy9OBQxxQ5VHSpY1xKhJ7jr9aYDnGe1PTkgjjkGpuaOOh9EW/8Ax6xf7g/lRTbbd9khwe
Ni/wAqKk8ax5F49GfGtye/lpXLMc89WrqvHox4zuB6op+lctgE9Ofemjto/AhrAmMfNjmos
EZwfyqR+Ez70wjIzwM1SHJkDHLYbNR7efent97jv70qjDAnmtUzmFAzzgGpNpzgcfSn+WB0
/KnBeals0ihoU4xjFORtpBFPxjnGQKDjYQCOevHIqLmvQJnDkEL2qADOcnBqQn5g3HHam9T
iqI2E2ZBrpPDHgzUPFZufsVxBALbbu83POc+n0rBXgEdK9c+DQJbWO/8Aq/615uZYmeGw06
tPdf5muGpxqVYxlszE/wCFN69nI1CxOf8Ae/wqR/g5rTyF0vLGNePlVnI6e4r3RFB4x170b
QBwcV8N/rDje6+4+gWX0ex4Sfg5r+f+QhZD/vr/AAqKT4P+I1OEurFh/vsM/pXvhXBGATgU
oUMcccU1xDje6+4r6hR7HzfefDDxdapuFjHcj0hlBP5HFcnd2N5p9y1tf2sltMv8EikGvro
x7uq9ehrE1/w1pniHTzbanarJwdkoGHjPqpr0MLxLPmSrxTXkY1cui17j1PldVJJBOcVo6T
pUmratbabCyo9w4RWboKn1rRZ9B1260u4O5oGwGH8ankH8RWl4LUjxtpGF/wCXhetfZVK96
Dq030uvuPEjG0+WR0o+DWtn/mK2f/fLUw/BbWmxjVrMf8BavdwgxwtPKYGO1fnf+sON/mX3
I+jeAovoeDj4Laz1/ta0/wC+GpT8GNZVeNVs2b0KsM17uVB444pNpBOeho/1hxv8y+5B9Qo
djwCf4R+JoUzDLaXB9FkKn9RWHeeCPEmnhzd6Y6IvJkX5lx65FfTWMjODSFFwQVGPQ966qP
EuJi/fSa+4xqZbSkrRbR8jS27RMQeKj2kL617N8TfClpFpv9uafbrCyMBcKowGB4DY9c14+
3ytkDivtsHjYY2iqsP+GZ41ShKhLkkVsE9eKjK5bIz9KsMMimojPMsaKWdyAoHrXWI7TwN4
R17Wo5tU0nU/7N8pvKEuDlj1IGPwrth4H8fFf+R4kHt89d14V0VdC8NWWm7f3iRhpCO7nlv
1rbx7c1+b43Oas68nC3L0uk/zPoKODgqa5lr6s8Y1D4T+I9UkWfUPE8d1Io2hpVdsCvK9Z0
q50XWbvSrrHm277SwGAw7EexFfXe3jjivF/jJoGy5tPEEMYw48iY47jlSf1Felk+cVatdUK
zVntolqcuMwcYw54LVHjoB6d6lVfY0BTnPY1OqYAGOMV9q3Y8mEWzW8MeH5PEuuJpcVytuz
Izh2GRwOnFdyfgvf/wDQcgH/AGxb/Gsn4WqR4/t8cAwyfyr6DxnqTtNfG5zmeIwuIUKUrKy
eyPYwuGhOF5o8Qb4L3uc/29D/AN+T/jXA+JPDV/4Z1ZrC9wykb4plGFlX1H+FfVgXnGeK5z
xf4VtfFGiyWkqhbmMF7eb+43+B71xYPiCtGqliHeL8tvMuvgIOD9mrM+Xt7+V5RYlA24A9M
+tbnhLww/irWX05LtbVliMu9l3DjHGPxrOv9OudOvp7K8iMU8LFHU9jXd/CFMeNZR2+yv8A
zFfY4yu4YWdWm9Uro8WlRvVjCS6mmnwUuev9uxke0B/xpT8FJx/zHl+ggP8AjXtYxtCHv0N
IyEfNjOPzr4D+3sb/AD/gv8j6JYGhb4T5Qn0mKz8SyaPdXflxRTmB7jZnaM43Y9K9DT4MO6
Bh4gQq3IxBnI/OuM8XxgeMdXBAx9pc8V6Z8LfFRvrI+H76TNzbDMDE8vGP4fqP5V9XmFfFw
w0cRQlslfRfeeXQp0vaunUXoZQ+CZwf+J9k9v3H/wBeq2ofB+6stMnurTVRdTRoWWHytu/H
bOa9wC5PXBP6U7yxjHP+NfKRz7GqSbnp6L/I9X6jQ6RPkXaQcbenXIoEZJwuSfQV6H8R/DK
6Rrh1C3j22l6S2AOEk/iH49ai+HHhoatrw1C4jDWdkQ2COHk7D+tfcf2jTeF+tdLfj2+883
6u1U5DR074RTXWnQXN3qht5pUDND5W7ZntnPWrR+DCheNcfGeP3A/xr15VOAAOTzTsAHBHI
5r4aWe41ttTt8l/kessHS7HjUvwchiiaWXxAyIgySYRgAfjXlV5bwQ306WszT26OVSRhtLj
1x2r2b4peKvJg/4RywmxLJzcsp5Vey/U142em3aBz19a+vyipiqtL22Jle+y0+88jFxpqXL
TRX8vseKeqdu/p6VIoyM4x2pSvXsfWvcuc8aYwR807b29O9SdO34Um3PbpU3OhQstBhUdet
MK9v5VNyMenoKYTjvjNCYpJEJB4BqIr7ZqViTyPxpg6YxirTOSSFRdp6DirDYdiwRVHoKYA
cZP8qkXvux7UrmkYjQuR6VMoO36Y4pFGTnpViJU+ZWLAdsevapudDh7p75aj/Q4P9xf5UU6
12izgH/TNf5UUro+bbVzyLx4f+K1ue4Ea1yx+YV1XjrH/CaXIHaNa5dh8wGD681aZ30V+7T
I9oKbsEc96jYDk8c96ndSIwWPft3qNuTx6VSHJaFbbnbxUgTAPGM80dDz06U5eD61ZglqOA
BHB5p+0rnB4NJgdyaccjPHHSpuaqNhCe55Jpp4AZQc9wacTgEgY7UhPAwTn0oRnJkZJ280m
DgU7qPegcfTNUZXHr1x2r174ND95q+P+mf9a8iUbecjBr134OY36uM8/u/614ed/wC41Pl+
aO3Bfx4/10PXxx1G6kyMHA4+tKByMfpSlSQcn61+W6H11tDxjxB8SfEemeJb+wtzbLDBKUT
fFk4Hqc1b8JfErV9T1600vUrSCRLltnmwgqy8dcdMV2174C8L6hfTX15ppkuJm3O3mNyT3x
mrGk+DfDui3n23TtPSK4AKhyxYge2TxX0s8dlrocio+9bey3t3ueaqGI9pfn0ubufkGc5qN
icHpxUpUlRg1z3inXJdA0eS8hsZruTlVWNCVU+rHsK+fo03VmoR3Z6U5KC5meL/ABJlin8f
3SxgZijRGI7kD/69VPBybfGmkE8AXCnBrGuZ5729mu7p98s7l3Y9ya3fCH/I56UDzi4Xr2r
9X9l7HBeyfSNvwPknPnrc3dn0epGOBTicnCnHvSquR696Xbg+9fkVz7DU88+JHijWfDC6cd
KliQzswfem7pjFcFH8VfFgdWkktZEHVfJxn8q9Y8WeDbPxbFbLdXc0H2YkqYwDnPrmuXT4N
aSpw2rXjAdPlXivrcBisshhowxEVzddP1PKr0cTKo5U3p6nUeEPFMfinSHuxbG2lifZJHnI
zjqD6V0IODjHWs/QPDun+HNLFhp6MEzl3Y5Zz6k1qbPTAr5vFToyrSdBWj0PQpKaglU3Od8
YRJN4M1VXI2/Z2P5c180MAe1e6fEnxHZ2ehS6LBOsl3c/LIqnPlr1JP19K8Q25PTivvuG6M
4YaUpKyb0PCzGpF1El0KxHUnHPrXX/AA10Iav4whllTdBZD7Q/HBI+6Pz/AJVzBixuOCa94
+GGgjTPCovZV/fX7eac9QnRf8fxr0M5xX1XCSa3lovn/wAA58JD2tVLojvRyMkYo9uvPXFO
wAuM/jXB/EnxNN4fsdNW0lMc8tyrkDqUXlh9D0r8xw1CWJqqlDdn09SoqcHJnck5GAtYniT
SE17w5e6Y6jMsZ2Z/hccqfzrYt547m0huYzuSVA649CM04r34FRCcqU1JaNMppTj5M+RZLd
7ed4ZV2vGxRlI6EHBpdpxxz6Zrvvibof8AZfilr6FNtvfr5nA4Djhh/I/jXBYHIyc1+s4bE
RxFGNWPVHgzpezk4nafC0f8V5b5bnyZP5V9Brk9q+e/hexHxAtR1zFJ/KvodTkcnn0FfEcR
6Ypei/U9HBfAxCFznmkycdOPan4PUHIpQGHTHrivl7noHmPxL8Gf2rYnW9OhzfW6/vUUZMy
D/wBmFcd8JFx4zlP/AE6vgfiK98Khs9uK4iz8Fto/xGXWtOULY3MUgljHHlufT2P86+jwmZ
3wdTCVX0dv8v8AI4amGXtFUiduADgZpzYBJA6U4YBCjj0oYDBGenAr5y53Hy74z/5HXV+pz
cv3rG0y/udM1S31G0YxzwOGQj+Rrc8aKP8AhM9azneLk4GOornkUEZ6+1fr+GSlh4J9UvyP
mKi/eOx9ReHNbt/EGh2+pWxA3jEiHkxsOq1sEZBwePSvnrwB4qPh7XBFcSH+zrshJR1CHs/
+PtX0KjgrkHIPINfnGaYF4StZfC9v8j38PV5467mP4i0KDxBoNxps3BcZjfH3HHRqb4c0GH
w9oFvpseGdfmkcD77nqa3MEAlh19BSkDA7k15v1ip7P2N/dve3mdPIr83UiA2jBxx7Vg+Kv
EVv4d0Ka+lIaT7kMWeXc9K3Z5YoY3lkYJGgLMx7Ad6+cPGniWTxJr7zIWFjBlLdT6d2+pr0
8pwDxlb3vhW/+RzYmv7KNluzAvLqe+vZb25cyTTMXZjycmq5Azx604cgEkfSgLxwMiv0yKU
VZHi8txuOaeI5JCQsbOcZIAzx3p4UnhRS/MoJG5c8cHFO5qodiIAdQeBQCOMGlOOT1FRkn7
uByKQ3ZARnuKhkwD6089e+PSkC5Jz0q0c09diEHIpVHOOnNSbAWqRY8fh7VTZEabY0AccZx
UoB2gk804KQDx+NOCgHBOazcjrjTYL1x1zTwNqnOOvFNA5xjmnlTtJA5xU3NWtD3y0I+w2/
H/LNf5UUtkB/Z1t/1yX+Qoqj5J3ueS+OsDxpc5GcxKa5ggemK6jx7x4zn448la5Yn5QMYye
veqPRoW9mhHAaEDvmq+7rjP4dqld8Rde9RkZPr7VaCWpH1IGPrTkHI4pCOvOacOAM49qpsl
IfwenJPP0oJxz3PFN6DOeKYTznI5NItseWI/8ArU0c5z+NISTyf0pe3XHvnpVJHPJXBSegN
IDg5IG6guFGAefWmj1JGPWgzsWF6ZFeu/BrmTVgRziPGPxryJRzgnFeu/BoHzdXAxjEfP51
4ed/7jU+X5o78ErV4nsWegHHalzjk8mmc0hGRg1+WH1hx+o/E3w7peq3GnXS3XnQPsfbFkZ
9uajtPij4TurhYWmuLfPRpoiB+JGcVyXiD4Z6/q3ia/1O0uLRYLiUugdyCB7jFVrT4Q6090
gvNQtIYf4mTLNj2GBX10cJlHsk51LStrr1+48iVXG875Y6HtivHJGroQysMgr3FBjBUk8/1
qO2tRaWcFtGSUiRUUnrgcVMScYyK+Sdk/dPZV7aniHxN8NQ6XqcOrWUIit7skOiDAWT2+tc
14PIPjHSuetwvavTfi1NGnhi2gbG+S5G3n0BzXmHhBv+Kx0nnH+kLwK/ScsrTrZa3PdJr5H
zOLjGGJ93yPpVVPQHtzTsYGe9CkDqcE96RiDyDnjivzVn09xwJ6AZ96XGB2xnmvNPilfXdn
Y6c1pdS25aRwxicrnjvivMIfEniC3bKa1eJnt5xPP419Hg8iqYugq0ZpX6Hm1seqNTkcbn0
zu6k9DUc6rPE8TFgGBBKnB/A1zXgjXrnxB4Zju7shrhGMUrKPvEdDj6V0uBjj06+leFWoyw
9V05bpnfCpGpBSWzPEvHfgRNFtjq+nXM0sBcCZJm3MuTwc9x9a88UDGMd6+kfF8Cz+DtUjK
ZzbsQPoM5r5tU9PmOTX6RkGMqYnDtVHdxf4HzmYUY06icepq6BpT6zr1ppyA/vpMMQOij7x
/Kvpm3ijggjgiXbGihVAHQDgV5b8JtGLfadclX/pjDx/30f6V6wDhfc181xHjPbYj2Mdo/m
ejltHlpub3YEHp+Irw74mWeuax4uYW2l3c9raoI43SJipzySMV7l1OfSkHXdnFeNl+NeDq+
1Ubs761FVo8rZyPw+m1CXwbbW+pWk1vPakw7ZVKllHQ8/l+FdWQRgke1SnHUYxTWGDknPvX
NXq+2qyqJWu72Lpx5IqN9jjfiDoY1nwpceWmbm1/fRkdeByPxGa+dHJweOCO9fXDqrfIUyM
c180eN9EbQPFV3aqoSBz5sJ7FG/wAORX2HDmLupYeXqv1ODGwslMv/AAu4+IFpgZ/dSf8Ao
NfQ4XjrxXzz8Lz/AMXAtBnny5B9flr6JXkAggCuDiT/AHpf4f1ZeB+BjmC8fyrzm38ZyaT8
SL/QtWmzZTygwOx/1TEDA/3T+hr0Q+/TNeA/E/aPHNxkAHyoz9eK48nw8MTVlRqLRp/LY6K
8nGKaPoH5cZB4xS4BHQ9OteZfDbxqdVt10LUpQb2Ff3LseZkHb6j+Vel7twxzXm4vC1MLVd
KpuvxNKU1UjdBnGc/jTSwx09qkHA6cUw8g4J+lcprY+Y/Gef8AhONXxjAuG5rA+XqPr0rof
GnHjjWBnd+/PT6VzwO4+nt6V+v4R/uIei/I+ckr1GLnHOPrXtvww8UvqFh/YV6+bq0XdE5/
jj9PqK8T9PSu7+FZH/CbAAf8u759ulefm9GFXCz5lqldHXRbjNHvmRjr0pGwMU1SOwIPenk
8dcgV+YM9lHlHxU8UPCg8OWRKtIu+4b/ZPRR9a8dGOdwzXefFEf8AFcPkdYI+n41xBXt6c1
+n5TShSwkOVbq79Txqyc6jbIwMnJ70oAyMetOA9qP+Aj8K9W4lFIQBjjPApOc9RS+p6Z9qT
AJz3ouOwxs5PTHrUTkdAOe1SsMDp/8AWqNjxmrRhMjXJY5zUiqO46UijJHH/wBepVUYweo6
UNipwuAReByRT9uDwKeEHcY9qeo444zWTkdsaaItuQOSKfgk46GrUv2b7PB5UbiUAiRmOVY
9selV+QCT+dK5pyaDR15xTiDgnNCqznCxlj6KMmnKMqcDtTMZK57xZj/QLf8A65r/ACoos8
/2fb/9c1/lRW58g9zyfx//AMji57GFf51yTtx97pXW/EI48WsBj/Uj+dcc+QQccVa2Ouk/3
aAn90PqaYrAsPU9qCw24zimqwxnt61Vh3JTg0uFHY+1M3dQc/8A1qA+cgelItBnBxzjvmkP
qemaMZ5IAGP1pSoBzjjvQOwnVcDB9eelMLDoKUkY4GOaiJ69OaaZDQrHpwOetOQ5bkcVCSP
fIqVOcHnOM5FNkJXZbj6AZxXrfwc4l1br0j5/E15Gh7dRW/oHizVfDHnnTWiU3G0N5ibule
XmOHnicNKlDd/5ndRapzU30Pp/zAB0OaTf2P1r59PxZ8Vdd1p6f6n/AOvTD8WPFucCW09P9
R/9evi1w5i/L7/+Aep/aFNdz6FVlPJ6e9P3rgcZxXz1/wALW8WkHMloB/1w/wDr0o+KvizG
WltuRxmDn+dD4cxfdff/AMAazCn5/wBfM+hfNGDjI71m6jrOn6Tbvc6hdxwRqNx3Hk/QdzX
z9d/EbxfOpU6sY1PaJFQ/niuanvbq8m867nknlPV5GLH9a68PwzO9600l5Gc8y0tBHTeM/F
knijWBMqtHZQZWCNuuO7H3NVPCLgeL9JI4/wBJX+dc9u4xnHtVrT7+fT76C+tsedA+9CwyM
j2r7BYeNOh7CkrK1jx5TlKfPI+rllX8TSlxgHpXz+vxR8VZz9otvT/UCpV+KHikqCLi24PT
yBXw3+rmKfVff/wD2v7Rp+Z2HxXbdp+mlScea2fQ8V5ExHPr7Vs6z4r1XX4ootRaJlhYsuy
Pbg1hltwJH419plmEnhcNGlU3Vzx8TWVWrzo9l+E8zf8ACO3sbPlVuflA7ZUV6Nvw3IOPTN
fNui+KdX8PRzJps0aLOQWDoH5H1rW/4WX4tzzeQAf9cVr5rH5FXxGJnVg1ZnoYfHxp01Bnt
WuI9xoN/BGCZJIHCgDnO08V8zpbTm8S1ETLOZNgQjB3dMH8a6//AIWT4qxk3UP/AH4Fc3Hq
l7FrX9sh0N35pmyy5G498V6mUZfiMFGcZW1216/cc2LxMK7Vuh9G6BYQ6LoFnp0Y/wBVGA3
u3Un881piQY5zmvn4fEfxZkYv4h/2xU1J/wALH8VHBS+jxjnMK8H2rwqnDuLqSc5SV35v/I
74ZhTilFJnq3jPxefDFpbPDbrcTzsQFc4AUdTxXFj4takQANJtTxyfMauH1bXtS164juNTm
WR412IEUKFHXtWeD156n0r28JkOHp0lHEQUpdXqZTxc5yvF2R6bH8V9QyC+k2+O+2Q9K9Qt
b2K7tIruIkpKgdfoRXzNnaowBjk1vWXjbxHp9lFZWt6FiiXCAxq2B6ZNYY/h+nVjH6qlFrf
f/glUsZOD9/VH0AX4IGea80+LOjLeaHDq8K5lsmw/HVG/wOK5BviF4sK7l1BP+/S1nXvjvx
RdwS21xfo0UilXUxLgqeo6Vx4PIsXha0aya083/kXPHQqRcGiT4Z8ePLTJ58uT/wBBr6GWU
YI5IxXyvpmo3ekagt9psvkzoCFfbngjHet0/ETxdyF1ZuPSNf8ACuvNspq4ysqkGkrW1DD1
1TjY+iy4zkcV4D8UWH/CczYOSIYyfyqkvxE8X8L/AGszH3jX/CsPVdVvtYvTeahMZpyoUuV
AyB06VnleUVcHX9pNpq3Q2q1/aRtYp211PaXkd3bSPFNEwZGBwVI6V9G+DPF9t4k0ZZXZY7
2LCzxDsf7w9jXzX0GTgc4zVvTNY1DSL/7Vp109vMV2ll7j0Oa9TM8thjadtpLZnHSrSpSPr
HzBnpgHvTJJQo549TXziPiF4uAx/bL+gyi8fpSnx/4sxzq8hPui/wCFfLrhuvf4l+P+R6P1
y5B42Yf8JtqxxwZz/IVz3A5x1qa8vbm/vJry7kM1xKdzueMn1qvknpX29GDhTjB9Ekee9ZN
jweuTnHrXdfCxh/wmy9j5En9K4LJPPFW9P1S90q4+1afcNbz4K+Yo7H61niqLrUZUlu1Y0j
NxaZ9UB17HineYOODXzW3jnxawx/bk4+mP8KVfHHirdk61ck+mR/hXx74brfzL8TsWNvpY3
vig2fGzkA/8e6Y/WuII9j9TVq/1O+1S5NzqFy9xPgLvfrgdqjW1uZFDx20zKehCkivqsNT+
r0YU5PZWIinOV0QqrNIqIpLMcD6+lNbKMUYYKkgippbeeIAzQSRhv7ylag6cD/8AXXWmnqh
Si0xd2DgnI7mmMADzz6UowWzj8KaT0/wpksaTnn1ph54zTsknAORSgduM1Zg02AU4qdFBON
tIqqRwTkVIOMHt61m2ddOmxAvBB5PpTl4IyOBTgvHIHFOyTyO1ZXOtQEOByOfbHSmZOOh/G
pCTnGBzTMflihDkmLHPLbyiWF2RuQCvX3oXG37uP6UzAzjGBT1ABPH1qzlcdbnu1oR9igx/
zzX+VFJZnNhbn/pmv8qK3PhWnc8l+Ixx4t/7Yj+dcczcfNzXZ/ET/kbzxn9yP51xxXJPOD7
itkzvpXcEQSMSABgd6FBycZx6U5kOR0JxU8cecZ4ptlQg2yHtzginbSMZH1qYRjPIz7inMm
Dx0xzUtnUqRB7gZpruB2qUqEB5PPvUMi85z070LUmfuogLcddvtSE5HvSNy+TUoXIzjmr2O
dO7Ixkk8fpVmNcdOKAhJxjI9BUgjAA3c5qHI6KcLai7SCOvFKegOR6fWpVT5gMdO1dD4b8H
6n4muXSzCxW8Z/eTvnansPU1z1K0KUXOo7JHUoOTskcufl+n8qZnccgc173p/wAJvD1ug+3
SXF85H8TbF/AD/Gr8nww8GyJ8umujAdVlYH+deFLiLCRdkm/kb/UJvqj55XnPP50DI969f1
v4QweS82gXjrKoyIJzlW9g3b8a8smtJba6e2uYjHNGxV0IwVIr1sLmFDFK9J7dOpzVMNOn8
RUIzzgjjrQoPXrXs/hz4b+HdV8M2Go3S3BmniDtslwM/TFay/CjwtnhLv8A7/f/AFq86pn2
FpycHe602N44Gclc8GAz7fWmgHGPevfB8KPC3cXR/wC23/1qcPhP4VwQY7rPb9+azXEWD8/
uKlgKj7HgKcdxipN2CDtr0/x34G0Pw94cW+05JlmMypl5Cwwfal8CeEfDPiPQnlu45ReQSF
JAkxGR1Bx/npXas2ofV/rKT5b2Ob6nP2ns76nnCdGPX8aUk49q9q1D4YeH00u5ayinW6CMY
y0xI3AccV4sVKOQRhxwQfXvXRgsyo41SdK+nczrYSVG3MN2lSWJ/DFIRtzz2716F8P/AAfY
eIIby61OKRoIyI02Ptyep5/Kuzl+GvhKJGllhnWNAWYmc4AArlxGd4bD1XRne67IqGBqTjz
qx4WD0/Sn7htzgEYwcipbx7U6jOLNCtrvbygWyQueOa3fDXhLUvEsxFoojt4zh53+6Pb3Pt
XrzxFOlT9rUdl5nBGnKU+SOrOfEWAGyAPapBHtTecAH1Ga9vsfhh4ftQrXXn3jgYO99qk/Q
Vpv4G8LSRCMaTGu3urMD+ea+fqcS4RO0U38j1oZfVtrY+esE9e/GF71Kj+XJvwAy+2efpXs
GqfCzTJkaTSrh7RyOEf5kJ/nXluq6Te6TqD2N9CY5F7How9Qe4r0MHmWHxmlJ69nuVPDzpL
XYoM2cAkkYzU9jeXFjfQ3kIUyRHo6hgR6EHrUKgk4I5Jr262+HXheS1hc2cpdkVifObkkUs
dmNHBpKsm1LsTDDyqu0SGwv/C3ibQGW6itLSSQbZYiFRkb1U/rmmRDwd4R0B1M9reOnzknb
JJKx6Y9K0h8PfDGR/oT8f8ATVqST4b+FnGPsTj3ErZFfGPE4K7ipzUG720/O56CpV0tUr9z
wjW9Um1jVJLuWKOENwkcaBQi9hxWaFUEsAcV7Zqnwk0yeA/2Zdz283bzDvU+3qK8n1bRrrR
NRm0+/gMc0fYdGHYg9xX2GBx+FxMfZ0Ht0OSVGrTfNMyM4OcH604sSM4JHerFpFHJf28Ugy
kkiqwPoSM174vw28IlONMbJ/6at/jUY7MaWCa9om79jalTlU2Z879sDmogOc8k+1fR4+Gvg
4fe0vj3lb/GkHwz8HbiP7K4/wCurf415/8ArHhf5Zfh/mOWCm+p855AY5/KpMDBOc5r3LxN
8P8Awzp/hTUby00wRzwws6P5jHaR35NeGYwduSB9K9bBY+njYOdNNW7mFSk6TUXqO5HXOPS
kZcnqAR2r2fw58OvDmp+F9P1C5huGnniDORMQM/SpNc+FWkHR5zoqzJeqNyeZIWD/AOzz61
wf25hVV9nK6d7eR1fVpONzxMHBxxnvml6nOcfSpZbaWGZ4pkaN0JDKRgqR2Nem+A/Beg694
ca+1G3kaYTMmUkIGBjHFelisZTwtP2s9vIwp0pTlynl23qKeqjI45r2rXPh14ZsNAvr22tJ
VlhhZ0JlJwQK8cSMY6VjhMfSxkXKnfTubug4PU0NCsbK+1aKHUbxLO0B3SSuew7D3NewX3j
TwxomjpFp88V00a7IoIenHTJ7Cua+HXh3SNY0u9k1GyjuHjlCqWzwMe1dw/gXwsIyw0aH5Q
T1P+NfOZnisNPEezrc3u9Fa3+Z3U6b5dGeI65ruo69em4vZeMnZEv3Yx6D/GsfHPTgVcmiV
bmYLwAxCj05qJkHAwea+opqMYqMFZGPI+pWOSRjvTWHbr+NWCnOO5pjoowTzW1yHBtFfHIH
epEQnrwKf5Yx/nmpUiGOc5ochQpajVXngD3qVQCOtOVeefzNTxRq7jc20e9ZN3O6MVGN2QK
pORjoetG05IPX2HSpXQKW+b5R+tM+Vu4b6GpNFZ7DCDndgfnSAcDJGKeyg8npRtwBkdf0pp
iaI9qnIxyPWpCvykjrjp2pdvOfWpfLwGzyB6UcxHsz2qy2/wBn23B/1S9/YUUWX/IPtuP+W
S/yFFdh+etank/xD/5G9vQQj+dciFxz1rsPiApbxa44/wBUM5+tcoE4PORV3O7DxvAaY8oo
AHvipETpyMHmpdv3ecD2p2D2x/KpcjvhTGCP5T6D9aiIIB6fU1aBbaOfrVZwfTk9KSLlZEL
5Oehx+VV3B6DnvU8hyOnbmqxOQMkD9a1RxzfQgI+YY9atQrkYPOaiwS/rViP7nI4pyM6Ufe
JUXBx1NP8A5DrUa528HGPSnAY5HP41kzuSJhwo9zXvnwxS3PgS3eEAM0r7/wDez3/DFeABs
cHNdt4J8cnwu8ttdRSXFlMdxWP70beoB6j2rxc3w1TE4Zwpbp39Tpo1Iwkmz23Xl1R9DuU0
WRI9QK/uWccZ/wD1V5NF4j+JGhamJNXtru7t1I8xGhBUj2ZRwa9P0vxb4d1eNPsmpQmQrny
3baw/A1sBo3HyMHGeqnI/OviaFd4ROnWop37rX7z0HFVGmmeYP8XrQEp/YdyHH8JlUf0rgf
Fuv2XiLWRqFrZPafuwsgYg7iD14r3bVvDGja1bmO/0+KQkf61RtcfRhzXiPjHwi3hfUY/Ll
86yuCTEx+8MdVP+NfQZRVwMqn7uLjP1buY14Ttq7o19G+J19pOkW+mx6bbyrbpsV2dgTXZ+
EPH154l1p9PnsIYFERkDxsSeMcYNeHjqePzrvPhYW/4TEgH/AJdn6/UV2Zjl+GVCpVUPes3
fzFSlO6Vz3QtgfeBry/xR8SdR0TxJc6VBp8EiQYw7lgTkA16aRyMjOfWvnf4ifL8QNR5OPk
z/AN8ivncjw1LEV3GrG6t/ka4qUowvFlnxJ8QL/wAS6QNNurGCBfMWTejEnj61P8N9a/szx
ZHbSNiC+Hkt6Buqn8+PxriF6YIzmpoZXjkjkRijIwZSD0I6Gvt54KiqEsPBWTPLjKbmpt7H
1Ufu84r518Z6aNK8X38KgiN386P/AHW5/nmvdPD2rJrPh6z1BDuMiYcdww4I/OuP8f8Ahxt
U17Q7iFDtmlFtKQOg+8CfwDV8Zk9b6nipQqabp/I9TE0/a07o6PwNpx03wZYxMNskq+c+fV
uf5YrN+JOtf2V4Rlgjb9/enyV56Dqx/L+ddmqpHCiKAEVQAB6dBXgnxK1hdU8WPawyFreyX
yl543fxH+n4UsupPG4/2k9r8zIrt0qPKvQ5bTrOTUNTt7KI4ed1jB69e9fTmj6baaPpNvp1
ogWKFQP9492Pua+e/BZCeNNIZwDmcCvpQALwR1ru4lrS54Ultuc+X0VG8nucr4z8Unw7p0Y
t0D3lwSse7kKB1avNrTx94lgu0lkvxcKDkxuowR6cdK1fi15g1XTZcHyjCwGemd3P9K84Vs
vjGD9a9LJ8BhpYNTnFNy3vqY4urU9rZOyR9L6VqEWraVb6hAcJMgbGeVPcfga5f4i6MNS8O
PeIubizPmKcdV/iH9ak+HEbp4Lhd2yskrsufTNb+vSwxeH9Qkm+4IHyPXivk1fCY+1L7Mv1
PUi+eleXY+btpMg9PX0r6YtGJsLbYST5a8/hXzURtYkHAr6UscHTrYgH/VL/ACFfQ8Sr3af
z/Q48FK8pHP8AjnVr3SNBS6sLgwyGYLu2g8fjXn2nfEPxNFfxiSdb1N21onUZOfQgda9lmt
ba6j8u4gSZP7rqGH61HDpmnW7b4LCCIg5DLGAa8XCZhhqOHdKrRUnrrp/lc3rYepUqKcZ2L
UZLorMNuQCR6e1eQ/F0Q/2jprKAJ/KYNj0zx+ua9ZuDcLayG1VHnx8okJCn6kc18/8AjH+2
pNfmOvLtuRgqF+7s7bfatsgo8+K9pdK19OppipuMLWOcsuNSteo/fJ/MV9TowKYzXy3Zr/x
MrbnjzV6fUV9Q26gRADGevTrXdxLa9P5kYRbnF/EGXxRFb2P/AAjX2okswm+zqCcYGM1wAu
vitzzqo/7Zj/Cva7/VNM0uJG1C9itRIcKZGxk1mjxd4Wzg63afhJXl4TGVKVJRjQUl3tc2q
Uoylds8T1jVPHVta/Y9bvL6KC5UgpOAA47iuWEfzHr716d8TNX0nVRpo069iuzFv3eWc7c4
xmvPMA+melfaYCo5UFNwUW90lY5JUlzWvc+hfBAz4H0kZ58gf1rotmeQOa5/wbkeC9Kz2hH
4cmneKNek8PWFtf7BJbmdY5lxztIPI9wa/O61OVXFShDdt/meotI6nE/ErwcZVfxFp0X7xR
m5jUfeH9/6+tavwrQf8IcxPQXD/wBK7m3uLe/sY7iJkmt5lyrDkMDWfomhW+hJdQWZK2885
mWMj/V5Ayo9uK6p4+UsG8LV3TVv8jNU0586G+Jh/wAUrqZ4x9nfI/Cvm/tjtX0n4kwPC2qD
b/y7v/KvnHyww5Ne3w8/3U/UKkbs9X+E+f7J1EAciZcc/wCzXo7j922c9DXnfwn40vUeuPO
Xv/s16M+PLb6HFeFmv++T/roaQVlY+ZLri5l46SMBx71WIG7O48dqu3h/0y47fvG/maqFDn
g8npX6BB+6hcpGeT36UgXI2lelSgYHTP8AStTSdJuNVvktreNiDySPSruTJxpxc5uyRjBWB
7YHf0qYJ8uepr1Y+A9IW1LTRy+Yqj7j4/H61wviDTtN0wo9lf8AmxydY3GGj9jQnzfCcFHM
cNKXK3a/czrKxm1C7jtoE3O5xxWh4y0m08PabDbQySTXb/NLMBtVRj7o9TVjwjrFtbakyIA
5I+96+wNVfiFqMl9dJawhmjiXc4XkIT6+9a06bTVzzswx86lR0aD0XbqYuh2fnW73lw3mJG
wVVYFt57gD6Ut9LZfap4YoltXjbhj0ZfoP5VJo0n/EqlWBtsgQuwzgccce/wBB3rOmV5tUk
OcZGcg52jvXVJRseCqklLmT1LEMiSlsMGKnBx0qykbySKiIWPPHSqVjCP30oBUO3yj2q8Nu
OOo6n1rgnZSsj7vBynVoRnPdiomRxnipCAAQBk47UsfJHTHtT2X5Ceaxvqeny6HsNnj7Bb/
9c1/lRRZ4/s+3/wCua/yor0NT8xktWeU+Psnxky4zmIVzKDIA24zXTePOfGL9f9UO9c6gyN
o5Iq5aHqYNXgPCjI5PAzikK7DjAyacwwgOO3amZ5JJ/E1kejZJDZDhfx6mq0jLy3JxxU0jD
PJ5x61TdsMeuRxWsUctWQxmzwe351Gi8DLcD9KPvc96lQkDPHIxWhx7sZjBqVPujrTCQMcZ
9venL04/n0pM1gh6kA4OTmn56AD5fQ+tMIIPI4PejIGSQc1DRvckyTgkkc17D4Q8H+D/ABB
4ctb5rWRrkApOBMww468fr+NeOK2446AVv+HvEOp6BefaNOmC7vvxsMrIPcf1rzcwoVa1K1
GXLJHTQkubVXPVtY+F+jzabIuixG2vQQUeSRmU+x+tc1pnhD4gaXeILJzbANywuBsPuR3H4
V0Fh8WdNYKNR0+eB8ctGQ4/oauv8VPDQQsq3bn0EQGf1r5WMs0pp05Q5/XU9JKmdvGHFvGJ
2UyhRuZeAT3ryr4vXsBGm2COGnRmmKjsMYGaj1b4tmaIx6XpYBP/AC0uGztPY7R/jXm19fX
mpXr399M01xIcs5P6fSt8qyqtTrKvWXLboRUqJrliRt5RcmMPtx/F1/Su5+F3y+NCc/8ALu
/9K4ENtcjv6Gt3wr4jXw3rw1OS3a4XyymxW2nn3r6TG0pVaE4QV20YRai1c+knIIHHbpXzv
8RAP+E/1Ag9dn57RXXf8LhgYErocgHvMP8ACvPvEWtJ4g16fVBbm38wKPLLbsYGK8HJcvxG
GrOdWNlbyLr1I1I2RmAYwO5FAwvJFG7ODuOPSmMxD8YNfWGDSSPWPhNrIEl3okr8H99ED69
GA/Q16yVDEb8Meo4718u6Jq02jazbapCAXt3zs3Y3DuD+Fekf8LlUD/kBtk/9N/8A61fG5r
lFeriPa0I3vvtudNGvFRtI9G8QaomjeH7zUXP+piJUHu3YfnXzOzyTTyXEp3SSMWZj3JOTX
XeLviDL4m06GwSxNnEJN7/vN2/HQdK40fe4HP5V62T4GeEpN1FaT/IyqzVSWmyLlncS2l1H
cwNsliYOhHUEHivpLw3rUGvaHBfxEB2GJE7o/cV8zfMqEbe2RVzQPE2s6FeJPYzGEt1EoJS
QehFaZllv16n7uklsZvExw7XPsz6F8V+G7fxPpP2OR/JmjO+KUDO0+/qDXnNr8JdU+1Ktzq
dssGeWQMWx7AjirVt8YWQKl/oMhkx8zQSYH5NWgvxb0uUHbpN2GxnbI6L/AFrwqGHzfCQdK
lHT5P7hyxWDqPmk/wAz0Gxs4NN0+GytkCwwoEUe1cR8RPEMEGmnRIJA1zccybT9xPf61xes
fFzWb21aPTbGKyDg/vA/mSIO5PpXCx3s0kjSTSGaRzu8x2ySe+TXVluRVlWVfFdHe3d+Zji
MxpuHJRNOQfw7sntivpGxI/sy0JH/ACyT+Qr5nSaNsBpAxz9cV6XD8UZILWOD+yUbykVQfN
I3YGPSvQz7A18XGmqKva/6HPgcTCnJubOg+I88kHhZGhkeNjOoyjFTjnvXm+ka9qtjqFvJH
fzsocblZyysCeeDWj4j8dt4i0n7C2nrAocPlZCScdulcl5m0gjNa5XgZUcI6OIirtvszTEV
1Uqc8GfTSkOoYdxmvLfivaoZdOuAPmKumcfjTLf4pTRokLaQh2qF/wBaecDHpWT4l8Uf8JJ
awo1iIDCxKsJM9eoxivCy3KsVh8XGrKPuq/VHoVMVTnC19TibZcajbkcYmUZ/EV9OxkbB24
r5mQ+TOspGfLkDAHvg5r0P/ha92qDbo0JPceaf8K9DO8BXxTh7FXtfqTQrRhe52Xi7wqPFM
FrGLw2/kOW+5uzkY9a5P/hUgHXWvbHk9f1qt/wtu+3Af2PB7/vT/hTj8Wb8rzo0GemfNP8A
hXl0cLm2HgqdPRfI7FVpz1C6+FS29lPOursxjQvt8nG7AJx1rzYQryAvfg4r0Of4o31xaSw
HSoV8xShPmHofwrgHckDHHvXtYD64lL60/Tb9DZKL1se/eDQf+EM0rPXyB1+prF+KIP8Awh
wHUC5QH8jXMaR8Sk0jRLTTv7LaU26bC/mY3e/Ss/xV4+XxHo32Aad9nAkEm8ybunbGK8Ojl
uJjjVVcfd5r9O5Mpxs0W/h34tGm3S6JqEwFpO2YXY8ROe30P869l5JGDyf0r5X3HcDnH416
Lo/xQurDSobS7sPtcsQ2iUyYLAdM8frXVmuUyqy9rQWr3X6kUpWVmeoeIVP/AAjOp88fZn4
H0r5zwc5xj+leh6h8UDqGl3FmNJ8szxmPcZcgZGM9K88D/nW+UYSthoSVVWuzdWkerfCpca
XqPTPnKP8Ax2vRT9xsntXg/h3xhd+GreaG1tYZlmYMTJkEED2rab4p6s2cafajPu1edjsrx
FbESqQWj8yrWOLvAPtlyCeDI3P41AImaNpAPkUcsTilkmLzvLtB8wlsY7mml2fAY7gOmR0r
6uK5UkyZKo9IW/ryLf8AZ0yRmW4KxR44JIy/0FWLfVLuxj2WLeQ3/PRfvfh6VRLM+FcsxHH
NG5c8jOOBijm7ErBOq1LEO9unQ1YfEetW5bbfySKTkrIdwP51l6uX1CPzUKeYMZVhz+B/xp
G5HuaZnnOPxpwm4u6HiMtw9Zaxs/Iq6TNPaXxY25BQZUkcA1ZkLNIzud7OSWJ7k+tKzcADk
0mcjLDBBqp1HIjC5bSwt3HVvqZ0rz2dxHHaRMwbsBn8Kkija4ZjdL5bBuY84z9atTX1xYW0
slvt3MpQ7hng1FaRk2sZb5pCOWPX8a25/wB1fqeZ/ZsHjmuX3bXsXIxbrBKHR/NIGwqQAPX
PrRHG0p2ZUHknJxSIMHufepACRnPuK4nI+mp0raIcu3y1UqQ3qf04p7AfN34pnOS3U05z8v
TtWdzo5VZnr9n/AMeFvz/yzX+VFNsudPtj/wBMl/kKK9hH5RJas8p8d4PjJsnGYhWAOAOOa
6HxwAfGjg/88f61z45B4yB3FE9z1sEv3aBznpzgfTpTCw2kAZ9qc5DcZFMIbHynAz261Njr
uQSkBOeM96qMRjB71al6AnHH6VVYdOc/hWsUcdR9BmAucgGn7/l9ccU0jIzz9KOnDcjHUVZ
ih7YyCAaUHApjbuO/fFOA+XBA496lmq3JS+CFBBA7imM55ODn60hHrwKDEcjKkDr9RSK1HI
AckE81ejUEDnNVUTGOehq+u3yU2lg+TuyOAKzmd9CK3AEAqRnOemKCRjPfPSlbOQ2Md6ibP
X881ijuexGTljjhTyc08AcnOT2x2puMNgjJPNBypzk+5qzBLqxr5PXNQMTkgflU8jEDsAfz
qBzkY4BrSKOesxqnsRx7VKhwORx61XU5bnk96mAHuM1bRlCTJd2OAeKY/IxxxSEhe3FKSMA
jFKxrJ3VhnOcDv3pw457e1SRyOgZQFO5SvzKD+XoaQAr8wIOKGTGIY5x69Kc5BXaW2t7nGK
hdXyXE5X8BVJLcTXIVJ1mY9cjp704Q5mZV6/so7Evn3DTrEs5ZCcErxXQm0gjizJPuVssqh
dxI9Se/enDT9P0u3jlMjTzP8qQY2tnH3mz29qs2CtLGyE7s5YIoyB612xhbQ+dqVZS95spz
XLvbrY2tnCic4fYCx/HtWKXLEbmVX6ZHOfrXZahoSQ2ImluFSTHyRZyevfsK564exiiERtW
MwGGYyfKfcACplGxMZXM0SIkJHlq0jHGfQfhUaEIpY8nPSlllAbHPPOKbvjQ5ZWOenbFS0a
F+3uFTJOc54IrQDnZk85rESRWdMqo9ccZrThdJCQpziokjanqWY2JY/N17AU9nPGeQKaqYy
ST9KaY9zEc4H6VB0xuiRWDNn07elXkdWUAcDqKoFSuBwKeHIAwccdqlIpzJ2Klsk8e1Bg3p
jsariTJwD9cmrMJB6HkdqtWE6jKMkW1yDkHtikAO3LZGe9ahhDNztJB64qs8RBIXjP61lUg
enh6ncgXI6noKY244J6D0qYqADkcYqBhxxzWHKemqpE7Zbr19ahIz049qkfOQM/lSbc8cg4
69aewlLmYBecjgU8bieRnjk4pNvPTnpmnhccZ46Vm2dEIiqvPA/OpArYBHc8YHWlUAEFOuO
c06KOSaYQxAu7nCgdSe1ZtnSloRAcHcTnjFNLbVzkbfUnArrNS8HzaRoK6hcSo0z4OzdhUB
7k9/wriNfFpHIsFvOXdT+8GeAfSqjHmaR49bNqMLqGr/AAJgZp94to2dFGWl2nauKWK4MTI
kzK+8ZAXg4+laXh7Vo7Dw3qUJZw5GQF+YMcfLgdu+TWBcXRcxzwpEkjrmQqvOc/pXU6MbWP
F/tXE+0507eXQ2Mgkbc7evWn+vr61BbZMKuT15qfBILAcd8dq82UbOx95Qqc9NTa3QD06/0
oIG7nv1OKTOWJzyKcgyyjkgnBx3pW7GvNZXZHjkH14yKBjb6fXtRAxkiDFdvJHPapFx6c0N
NOzFTaqRUlsyjqH/AB5HAxkgfWrKDEajPYYqO/Rms3IGSvIp8LB4kcdwDVvWmvU5lG2Jfml
+bJlGVOOSelSBeMfnTAcNjPalhljkQMjbgDjOO9YanoJrZ7lp1keNS+MIu0YGOKhKnHNann
QtpogW3VZAxYyZySOwrMJxnHXpzVyikk0c9Go5OSatY9csTjTrYYH+qX+Qoos/+PC3/wCua
/yor00z8wlfmZ5X44/5HNzngRD+dc6XxkDAz1NdF45/5HB8j/llXMM2FAIwAfWqluenhJWo
jmkXoT+FRBwDgcUSMeAp+b2qEtljjiixs56DpWVlGCD71Vdlz8oOPrTnJAz1HeoWPcVqjkn
K4pKjnOPxpGOBkUnGcmnlMEYwapma1FByfUAetSqu7+uKRE44H4HtUwXCqD0rNs6qcRYwoJ
JXePQ9qtWwEsyrKWYDC92OPaoACFDcA9OlSxtKk4kVyJc8MKjmsbulc0ryzjt4VmiUtE5Ko
/Tkf/WqooYLuxxnqP5VA1ygcwM+0jswwamaZxAERwUJ3Bc8E+tRN8z0R04dckbN3I55RDEX
JzjoGPWoDc4h844Knn5SDULzGS+RX5iI+XI6nuM1UlnCrLBEuUZup6D6VpGnpsc1bF2badk
tDRe5jjK5RzkZ4GR+dVv7SDt8seDnqSFqk05a3WLeSRxjceKkhdIldWj85sZ4xgVr7JI4Xj
qkno7L0HyXbSJIjRlDj8aehZ+FXcWwcD0qjufeHBK88dTgf1qxaRRSBoJbs2zSNgNtyp9ie
1WqaMJYmW97j2mEbFWAUjp3/lQt2FlHmlwhHZcfzqOOCJXZNyykejbf509LmzWF0ubcy5AC
7X2leev1pqKE687XUvuNaG1+0YliuYfsx6zOdu0+hHr9KiwA2Bggd6pvZwfY0nt5fKkz/qp
WBZvcEVLbyiZACcEdRn9KzqQtsjuweIcm4zd2WccdwfXtSde4GaNxyAelIxUKWJwB6Cuc9R
2sV5oZTHIvnZUc42j+dRxtb2llb3SkSySqylCT8rA4/LFRXkssjeWUZYuuCMFqrRhSCSCNv
AGa6qaaWp4GLlGU7RNO3eSd5Jbp5GhwiPMBuKen8ulbsOsRRBLW0zFbA4L7fmc/Wubg3FFg
gkdklwzhuACOOvb6mtiz8jTWD/JPlfmDLuweeB2H41uu557OrCG6hMsirbp6MefTH1qjeWu
l28BZoWlIyAckZHYiqMV3c3EheRyzjHJ5H41aud/luZXRJIxwp68ccVre6MbWZz0t7Knm+R
ZRxpIozuXdn3zWfveWFlDFlTLFWPTtxV6+Z2wE3MBxj05/lWd5rJIMADjDBhmsGdC2GLJhl
Cg5HNatncSOuMB/xrIdmeT5jgBePTFXtOaNZM7izn+FQePrUS0R04dc00jeVt2NxANSLjOC
eMcZqtz36npTw2GwW478Vzc5731ayJ2BB681VbO7PaleXIYZGR6UwNlR0PpzmrujglRdx6N
lgOo7+1XoVyhIBHrVO3jd5MKMtjNXoSQB39gaaZzuDRZBTjb0PrTX5yMAr1qF2YMQBg+9Oj
kOCp5PrSbLhJoaUByB3HGKrOoVucZ+vFWyWzuOAB3qKXlSx+nSpsjshWfUz2VQ3TOe9NCr2
zn0FTsC8hIGOe4phHOB09axkenRmtyJgMsNwzTgc9wB/KmyDrx0oCkDjGOmfSsmjsjLXQlX
gZ4rovCKx/22J3AOxSVPXBrnMdPY8Vt+GJhHrRVyFVozg9KlR5tDmzKq6WGk1u9DvvHFtLq
fh+3DX6Wqq2+SViAFUdAa8c1Itd5htw10i/8ALdlEeT6+9but6vPrV5tfIs4ThIz/ABn+8f
WqAVuMfSqU+VI8jA5W60VOpojGRb3T4mSNTIHX5iOgFWLe1uZlRZVEMAHKr1NW72Uw2Um1d
29SnpjNWYlPkoSuDtHFOVZ8tz0qOU0ViXF3aVnYQDnb2HFO2ggEZp5UY4PAoHIwenWuK59T
GKQ0ZyP6d6Z9rhjWSUK0/lKWwvQH3NLJD5pG4sFHYHrTvKhEeyQBYujcHHP0rWnZyS3OLFu
Spyd+VJbkFgNthG2Sd3Jz71YbcIyANx9CetQ2ckT2cZQ5XGBmo725hMLoLhUkxkYbBBocZS
qNeYQqU6GGjK+y/Qc1yj7Y3RkfoVI6VGrmyBjl/wBVnKsBnHsajuLkvp8K72IMqeaApy3BI
qf7bgAC3kw2QAcD19T7Vq6MktEcEcbTnJuc0mtn6rVNIVL63yrDcyg4yAcYpLGRDn512zOz
RpzkDPSqk2qW4gki8mRQR2wcfrUVrK4ngZXGApHIA475561oqN4ONrfM4p5jyYiNRT5kt7J
/M6FHKjKMDn0oJJQ9u9Y2nXyJaRxmNyckfKOvNWpNTUFECMu7kllPC1yuhNSske5TzLDOmp
t2b6HtNmR9gt8qf9Wv8qKSzc/YLfGf9Wv8qK9A/NpPVnlXjpseMZCe0X9RXKuRkA/hiup8e
5PjCQnoIf6iuUbsAv1rRrU9DDv91YWSQBjgDgfXtUBfjI49qkkUiTnoD+lQE9cLuGaZTk7D
mAxgDBHrUO3I5yB61LkgZGef1qP7xHUfjVIytdjivQbaeB2HIHXJpVU+mSaeAOeDgVDZ0wg
KOuBmpVzx0+lIg56c1KFUKjBssTgqRWbZ1wjYVcAZY80sZjK7lcMvZugpHeKCMvK+wDpmsS
QbIFkA8wSZxnPy0ox5gq11RsrXNS7mjlRFhhWeTsQeAazI5yI3jkBI/u7toqvmU4ZPMC9N2
eMj3qWG2mlWRkQt5SlmK87R3JrphTSR49bEyqS5thhDKQQ+OeADwKvQW8V7H/Gs4bLYPBB4
Bx9etUSAfmyCR2HarMa3TQmS2kcBB86oTlR6/StUcTbJUt714/JlVVjiPR8KAfX3+tWxpqt
C0zXUDlfvbG3EfUAc1nCZm2maMSkcBmJ6elacF5sVvs1vyqndk5OPWqVuom5DzauIUuYLlX
VR0YDIwfQ9uajawup4jKtnFIhPVBg/Qc1PFqkmMKAoPUbQRj8qsTwBZzb+epKndwMc47CtL
Ii7MOW2tUVADMJMYkDKOD7VBHZNOkjJIgZBnYxwSO+PpXR3Mck7LLczxv5YA7bm/DvUMdvb
yJuntUkG7blX2HHrt9vWo5S+Y55ZSqmOQFwDjB5x9KlR91w0kXyHPGen41r30GkxTW9vahi
I23NJIuA49Dj+dZ7+T5rR2cTtuLdRn5eo465FRJG1KWqb0LkMgkRhjDL95T2qdeOw4PINZa
TRO6KWZHHR8dPY1Z+2iBykoVz/AHkNckqb6H0FHFQ052SX0pitsA7Sxx6msZW6qpCn1roWM
X2c3IjjBPRnG3Irn5X3SyNhSScgj0q6PY48yV3Gd99idJXhEiK6uGALYHB46VPHJKIlBQ7B
zgcE1QhAZj2/GrySjydqhg27AIPIH/166TyLGzp7XEki29pCXaTCjbyxPPathYovNKXU3zk
H5d3fHeufh1AxootbceYV2ucEnPqPTtToZ0UMZBvP91T0/HtWiZm1csXU6fZZIBdhCh3hAo
/eN25xkY9CcVlNNZG+N0d4UEfuyM7uOfwzUs0yI6tGqL6ELkj6VlzyyYZS27ccklcVDZaWh
GrjLZXIPp2rX0yAH98JXLZ5A4BrJjiLFVLKM927V0tsjpCqyOuQOCowMVzVpWVj2Mso89Tm
a2J8cAcjnpTHOBlR+FPCYIP40pXJ4BPv7VwqR9Q6bexCCccAEfrTP4xtOMdBVgJgYwABQVV
hgnv1q1Mwnh1YdGTw2c/WrSSBTwf6ZqouU9dvSnKRnGfpxVKZzSwyeheDK469uQaiIYHKn/
69Njclsde3XoKsjaSCPz9KpSuctXC2V0AP7vr2qN3HrgVOylxyVHoKpTIVJAPHXitDzpXQ1
tpIOAPpTGDEnacj+VCZBwOfar1lZNfXsdsh2lzyT/CPWpaub06rUbsymB3DOcGpFB/Cu/Gj
eH7IKl9cRJxgeY3JoceCIo/MkmikGekZP86wm0dNPMoRezOJhtLi4kCxxk46kDAA96jvJZI
LhJEO0j92oAxkV1934n0yG0KaZYAqw2jYvP5noK5Bkeabz5gBzlUHIX8ayjJJ3YTdbMZxio
2ggCgKpC8r+Rp6qf72TTzkgcdKcFOOufesJSPsaNJR0RWuoRLbyAkkqA/A7g1ZVSoIJ47ZN
I6b42QvjcCCc9M1FayF4wGPzp8j/UUr3iNJQrXfVfl/w5OBnqcikw3QHHrTwMHBORTS6B9g
YA9cdxWR03S3IpXiRAJJvK3ZAPpXPXmpzMz26T7oVypccbxng4rT1W4hVRFvVjzlBzz2OKw
YInkljVRh1ycuPSvTwtNcvM1qfGZ3iZuo6UJe6lqv8yNJlJAKsVHqePyFXY/KMZCX0UXOCF
QjPv79aes5YbpbyRm5wqBVHTH4dPSooriNMCKJ2HYkAmvR5UfLe0k9E7FhfLa2AmmkkTzhl
8HPAPSltRpTRym8WQOPubST+dKLrbbp/orE7yck4zx2ppumZlLWg2+hOM1olFGEpSbsULez
WS5iQnhmAIwematxLuVljgZ9uc7VzirNvPA97DiwaMM4GfNJ71VhvZIEZEhbhw25XKk4Jqb
JBdsQxxhtz28qe5BGKntFSSF3LrvDYAMuwgY7evNPGrHySht5wNjLjzdwO7ueO1UVkUpg5G
B3FTJpamlNTlonb5n0XZeR/Z9tuL58pc8D0FFNssf2fbf9cl/kKK5STybx9geLnGM/uv6iu
UcMAAfWus8ff8jgw9Yq5bHBHX61TPSw6vTGOACccj1qIrk5H/66syZZj784NRAEDBxyehpX
OhxVhhQknJAFOVVxnHvzT8dflxTlUFepHHNDZVOncFQfKeRUo2gOGjDE9GPVaQgDrz+tKTy
evrjNZtnYoIRFBBwODTkwGJUc+3U0EHnawVsdetUri+mgPlyxBJDwXHIA9R70km9AnONNXk
VryeW4LI8RhRSTzyc+5qgqs2AD1OBzT2LSMQu5wM9B29afBaSXEE0qtGqQLuYuwXPoAO5rq
StofO1ZucnJmrfXIk06G1vtTa4kt0CwR2wBiQdSD059Tz9TUNlol7eWvnxhI1JwnmMF8w+g
zVHyeUVDu3qGyw2gHuOev1q7EIhFGLi4VwOFCZJT+n4Vql3MW+xPb6HezWV1eqYUS0ba6vK
okJ9kPJp9tAY2W5hfyZoznBP3vp/gana6NysZuG854127uAcdue/41PHJbhG+U7jjb049c8
c1aRDbGTQW9y/2uGSO3kJ3SW7KdhPqvt7e9L5KNKk0kYhcDIa3UDgfjzVuNrXeDgqu7IBAb
j+taCLZybWDEEjoq4wc+ntVqF2S52MZmVmR/KdJg2d4GAw9x61ZKme7f7XKVKkNhUBABPc9
cYrooNPhJWR0iu4j/Dna59ajutDiYs8AdEcbQH4P0z0NXytEc6MRreOa4aSEDYWLYbHr0/K
q1zB5b7eoPIPqDWhd6ZJZyK7xvwuAjKV3D1JFVZrpBbwxC3MjJ8p35yfYEdaFtqUvIopCpU
RGZV3sFKSfKD77u340ybSJ7VZp47kQ3FsfnhL7XA9UI4YfQ1OzSJG0nkqI3yMOP61RlWWHm
RGQMuFz6Vg9TVbGeLS5nHnJG0mTg4XvVi2gZWiSVAA0hyD147UwyZdRIBsT+EcbvbNPuJLm
WMz28DpErbiQdwQ/0qJbaHTQmozvJG4NoXYRux2PasbUbOTc9xuDDrgDGBVy0u4lhQTXQZm
7uuDn0qw+x4c7tysOPcVwLmps+pqKliqVr/jscx5iqQQOCMH3qzG3BAcKo54HelewnZ9iIO
MnfnrULQyKSpxweT159K7lJM+WnRnDdFiKd0BERw7HO5T0q1an5SpRinqucsayd2G5bp7Yq
5aXogufNkiDxkbNnbpVoxaLkypEyGaRFV+qxcsBWbK3mPtUHGcjcf61MVi+0uYwTGQQNxwc
1bgsEeYbgeB85BBGfSs5TUdzpo4apVdoomsIMRCbczBv4WUdfXNaaquMdMDmhFCRhME7RgZ
p6gkFSOew9a86c+Z3PtMNQVGCihFXCnqMU9UxwSPf3pwRuBjAH+cUgGecdO1YtnoxiMcYJK
jPfmm8HBxjHtUrDk8YHtTcAYwQcUJkTh0QjYzwetAADYbr1zTlG5ucCkZMuccgH86dyHDsS
Dbjce3IxThJxgjnpUIPXIPXsacCw6Hge3WqTtqZVIKSsXFkjfg9/agw7yMfWq6kjGMj6+lW
YpM9W4HHPetlU0POng7iC39Rkiplkmsn+127BZVOAcevHT8alinQAEhmGcAKM5qRYi7iVyE
x91Bzj3J9armvseViKVrwijHuIyZC0/71zyXfkk02PAQLjA7CtC5hLElMfl1qpg7MHg59KG
tLF0peyasCgY44pfLwB1yOpoUO1wASgjEecDqxJ7/lUxQiF5yQsSsFJJxz/WuedNnu4fGwa
vLQjwSAMc0FMZBP0qN7iOJ40c7d/QnofapceYAuAPTHOa5pRaPZo1oT+F3aExwBjNQ3AmV4
3ttu5Qdyno49/f3qWaW3tQ/mXUa4wAM/ePtWVJqsayO0arKqrn72O/TFXCnPdI58RisOlyz
lZ/iiyb5EO2a2mVxzgDd+tUDB9qvWncOCRu8tThtvTrVuHV7WRF8wNG23J+XjPpVd9QgTVg
6MBCI9rsOff9K3pwavaNmeVisRTn7PmqKUb+X3slaO2Ty47OBWYguxXrge59axI4Vmy0kyR
YJBDHnr/wDXq7vtri+keQt8yFvLYlA3pnFVJPKlhHk2wRwxB2knI/Gu2hFxVmfPZlVjUleC
t007eg6MWMFykgLTgHkYxVkXEbzOVtHfd91V9aspFdtGXjtraKN025wOBxyCf881A5EDbZJ
FIKkdeDXWmtjwnrqSRzGNhJNYOqoNoVkyCT6k9KqvNECoNod4JPLkjHWpmuVlEg3ptcgsQM
ZI6VEY4pg26YRlRlcZ5pt2Qkh1rO0d3HI8SxIT1IIFFnePBbIFt4nIfduYc00xWYAU3wlC9
ixwPoCKf+4lGInLzEDCINwNJO42kO+0TzPJIbe3IBz82ABk05y/2bzG09CmM+ZG+cDp60C1
a2zJcanDaNx+7H7xj35A6fjTjeadscTzzTMy7cxxJHkZz15pPzC3Y93tP+PG3/65r/Kilsg
Dp9sQesS/yFFcpdzyrx7/AMjc3HHlf4Vy5TjjBBrqvHa/8Vcc8jyv8K5oqS2R9KmTsz18Ir
0yKTBkIGAOuPSogueCcVYYAsxIG48cUzgHjnFRc7FG6GgOOevbNP3YA71KqfIAMHFIVB68A
UmzWEbIZtHAxk9eKXadoIH5VMFVjjv0zVeaWKLak/APT5ePzqVrobySirsR54I3IedF9iQa
yL2UysoacSAcjC4AqS7u4GTy4YAp7tgVnk55PFdMKdtTwsXiXP3Ft8xwlkWIxI5VGOWA/i+
tMwKXKkfd59atWtjNdEMoCoQx3McA7RkgH1xW5510iGPc5C4LdsVbuFs1l/0WWVkCr/rAM7
scjjsDV670iCGOFvtltCr7OCxLKGXOW54weOlZQVCOZR9MEnr/AJNMVyzGj5H94/wg8n8K0
ntY0tmcahA5RVZlLc5P8P1FY21BINs+cZyWBH0xW5FbR3FuoFt5Nu4MieXmRgemCeOPaqWp
LII3lCKNwMecgbupq0lyiEMsgwTyoOTWxbeGH1q0FxaywxvaRf6lj87qp+8fT61Ts9D1K/l
uJIbcOy7sjO1QepA98Z4q1dEXTH2+rBWUPkoDzzgit201l5VWJnDAcbHGRXLJCEhaKW03Os
wZpgTlF6Fcfrn2qW8htrbVLpbK+MttEokWRxtZs44+vP6Vak1uS4J7HfR38EqvCzrGjDYAw
3gZ6n1FVbjw/bzs0luTEoyY3JyG/EdK4yDVLpSW4YDhuOn1rd0/W2kPlxyEMwOU7EVd0yOV
xM7U7OaC0nguY2M5m8wTBid/HIPY/XrXNzPJGqwyAkDnBPSu3N1FdgKUMkIyzIMDB7YPYZr
I1TSBBGrlg8EgG5152E9qiUOxpGfRnOX4lYwh0jjGPk2KAD+NLpepXWk3z7J2gSQbJcKH3L
7qeDWtNZXVhJ9ike3WQI0oddkon6YCn1x2rm3llmctJgleeBjFYPVG6JfNt4mljbN1GrHym
xsz747VowXDXEQbZsI/hz2rDJBPOfzq7YywQlmkJVz36/hWM4XVz0sJiHCai9jUKjBHv1FM
eNHXBXIz0pn2u3YjEi5NW0TdgEcVzvTc9yPLU0TuVPsatO0pOc5BAHapf7OR4GWP5S3HPOK
uKuBhOCTwe1TQLIFxIyls/wAPArOVRrY6aeDpvRx3KVppqKGe5VXJwAq9Bj2rQWNEjASNVH
YHihJIzcvFghwM/dP86iuGiXIuHBDn5Vfpn2rBylJ6ndTpUqMPcXz/AM2PJwcbeMU6MMVHQ
mmF1QgsQCfWp1ycDPHtSZtBJuw7fIsZjVjtbBK54NNIOeuPxpHkjhRppn2KOCTSJIskQcIQ
CMjcKy1ep0rkT5b6i4LHGaTb13dO5x0pzH5icHHvUZZt53Hiq1E2kC8ZB49KT5ueScDOBSY
JOT1J7U5snqPu98dKtHO0+gocYyMcjtzSqeF9u2etMAHTAUjt0pyjJXtk9R2pMNWTgNuznr
6VYhmWFJV2I5kXZuYZK89RVYZA9QOwqZSOoAOOlZuVmdPsVNWkTIQMDdz16VejbcnI/Gs1f
kwQMmrCTc7eQK1hUtocmIw6lrYuyRFlP930FZUkXz8nA57fpWks67cZz+NUrmVFIZm9a6b3
2PBrUHFNmKbspqjo24xqgX5ece/60TXcEszWjQlo9+N0hOGI7gCqFuI5L0ySzwK7MSHlJ4P
XnAqQK91slkszIm9mcFtgbPpXdClfXqfNVMS17qehJ50kyG3e+jWBcEggZNRNMilsXKlCxf
ZFkbT25qPUWtEjMcNnDbvxkIxZvfrVe0kBDRhnB65UdePfinyLaxKr1G3LmepKwgKusVq8j
nGCUJ2jPU8+lRkeYcxqudu07VPFTq1xGHeBpxhcEh8cfh2pum309pOZolXjlg4LBj702rES
l2YxYmfcJLhoskY+Xg5GD+lVmto/M2h2ck4wqklj9K121O7Nu8StEqyIIyfLAJAOc59ferm
lLqcDRTmMtGjF08wBRuxwajW12NzvokYINuLhmwz7V2hmBz061VaQiUgM7AcDLYron0+FZn
kuJBL5jb3CrsXnqB3qdYbeJP3ECL/wHOB+PNZOvFaI1VKUtzCjS5dfMXTwyY4OTTfstzICX
tz7Y4rbcljyw49+lQF2zgGp9vJ9BqiluZH2SYdYmB9qje3lByYnH4VvRW0sgLYCr6mrUVvt
IESbmbgHNJ4hrQr2Kepiabo19qDuIY/LjQb5JZflSNfUk0XN0lvIbHR/nyNrT4w0vv7D2ra
8U6k1laR+HrOXOCHunXq8n93Pov8AOs/T9PFvFl1/fMMuSc1rKryq73MY0+d6GdHpMjgNPN
yTkgDNWP7PtV42E47lq1fLHJHrVeRDk49Pyrk9pKT3Ov2aS2PcrI40+2A7RL39hRRZj/QLf
gf6tf5UVscGp5d46Ut4wxnA8r/CucwgBDAHPqeldJ46B/4S7IwSIuhrnCV2/dBz14qZ7ntY
Jfuhsg+dueMflUYUHvmnSgs5UYxSoHIIXgfrWdzvS10HKnqwXt605Qc8emTSLGoBUA569ak
QAZw3Hv2qGzqpwsG4fdB+bGelZ2pJIbZ2FxiPHKbe9aWO3Ss/Uyv9nurnDk8KPanB+8Z4qK
9m79jm+nWpEjDMod/KB6sw4FETiOQOyhwvRWGQTSMzSH5iTXoWPjia4+yZjS1WRtow0jnG8
/TsKnSG7aIBWby1Bf0UetJbmzjVG2NPKDna3C9f8KsXN0skNqPtUjSIhV02bVj7AA55469K
tCvcmgsra1eX7dPASAMoBk4ODkH1p881oXC2cSogU4ITBOeCM9+KqR2dxMI1W35IyMtyRmt
R7F47e3hlW2WRmyrpIMke+DjGe9UvITK6G3+y7c4lWXHzLu3If8K0YUg3wlrjagjBKx8ZOe
fpxT7TRZpb17fKb0ydrNjdxxj1ojs5PKY8hlOK1iiG0XIrZAjz29yr7s/KrE7BnufwrRtNX
lMCRWlwIYLYkgNjLMRyf6VhGCVWwUO3BXp0J7+9RGHyZx5byeWQAWK/0qtiLXOksobO8lna
7Visg3tKD8wb2A9TTj4atLhFuBdtH5hASMqC7L0JrLsrmcHbApJHtzWuNTSdxLMnzBQAVbo
R0NOyYrtHP3uj32kEM6BozJlF3A7iPUDnGP51jxtI83lyMtucElug+h9K7K8t0MKvGN7Nlm
Y9ue1ctfWkbTPJEgjVmIETPuKjjnJ9eaiUbGsZXC21B8xxIw3p/EuefbNaKX+4FZlOCPnUH
BIrFjgER8xJenGMc08Tu0TNK3mHdjJOCDSUmhuK6D59NUr9sS5gjhzkMzHKt/dx1zWPdKTI
zpK8zHkuqkAjvWjDqN3ptyzRSEZ4YDBBH496rXdzIJ/NivZJxKpDFhtyD1XGahmkblGZQq7
Nq56hh3FRqcD7xyehHalOVAIxiiZ0e4Z1i8tW5CA5AFQUTthJ0mVRtLYI7EjriujiVioIJ9
c1gIj+dFPcx7IOANo6V00ajCjIA7CuOu9j6bKqXxfIf5ZXnGcdOKc00MKgyyqhPTJxmpBxk
L6dKY8McuC6AnqMjODXDe71PqOSUY+7uRvPEnDybc8g9j+NGVflWByevWiVUkwrqpHUDHH1
qWNEDjKl1B7cZHpTukR77bvawzyY3Ks4D4PdanAPC4GegNOeNJJJWgBiQn5QTkr+NUBbXrT
/ALy+YW46bQAxPpmp36lJuFmoN37W/Ec1gJXV555JCDuA6L9MVaYZwMdelPIK8HOPWmEnna
frmo5mzVUoU72Wr3GsoK4XBPc1G3AwTn2qRs7s4/Omlcru3DPeqQpJMYMc88Uqr19+RRjnP
U07GeBx9BTuZRWoBRghQMU9VXg4xSgHaemfUU4KcqT07nNQ5G8KY8IAMKPenYwTnoeg9akl
ieIoWKNvQMNrA4B9fQ03aP4uv8qyb7nXFJ6xEI7Yz3+lLnB5HtxSjqQMUu3Lbc4Y8DHrSTK
lBWGvMm+KHzCskjYAUcEY5zXPXV07WkNvH87ISXJJGMZ4/KrusPLCcW9woZPlfy2BPPb/AB
rIijlUyyzIwihXJ+faSe3617GHp+6r7nwGa4pqrJU3dP8A4H+RpwCS0iWVjaGPyvNJVM8dO
Tjrmo7/AFUZltluZXO0D5VAGcZIPPI+lYn2i4dVgM7lWPKlsDk1qzXEReFII7a28kbRsJcu
fUnHJr0FJ2sj5lpJptFSOK0dElub19xALKEJPXkZ/lVnT5pRG0C2YeMMWEhwpHpljWjcy/Y
VDXcxmuSvEIQDj1J7VjzyXdz8025YxyFUcCm0oiTc/QtzS2cYwbqTGc+TB3+rHH6Cls5Zrm
fydO08ED73nMXA9z0ApljaLOHGxViHDOyZb6D3rfiaOOFYYUEUf90Hlvc+tc9WsoeprTpOe
gsVvawkSTQRXVyOQ2zCL9B3/GnzNNPIXkZmY85/wpquUJK8/XvUm8tlcgsRwAK8ypVnN6no
06cIbblZoyX3bjwOlRumMHrirxjKqT69M1UmOF+tZRldmrRTkxngfgKmt7PzB5jDg9B60tv
A1xMBtyq8nNbUUBbAC8VU6nKrIUIc2rKPk56Dp27VraBZrJq6tIAVhUykfTmhbRipwMD3rS
0m2kS8cKCDJFImPX5TisaVROaRdWNoOx5erNqPihXkxhpGkI/HNdIqAggqMk1yVtOLLWopZ
MgA4Yn8jXasF2gAhgRkH2rsxTaaObDLRooyIMc4HbNVXKBsyNhR39KszYXdu5UetQQ6Xd3L
PPIQiAZAPpWNO32mazv0ParIZ0+2IPBiX+QopLLjT7YZ/wCWS/yFFdh5ljzHxz/yNrf9cq5
lvQckHiul8c5/4SvryY+tc0DtY/KCSaJbnr4N2phIrbip5wcU+NVRePyNNy25gOcevNSRYw
Awz3xWUtj1KVmObI+TIB/OkJI4GPrSnAOBx6HNMD4ySefpWZ1p2El2yo6sTgrjI61zt6ssF
yUM0kilMBnHXNdC23A6ntx0rM1cD7JGTyS3GO1b0dGebj4qVPm6ow9pzgU5FdgxUH5euB0p
UHzewqZhIsYCOQsnVQeo967j5g0baCzsn86+mWZ1I/0WE5LArnO7oMcVZs7yzto4/K0tJJM
AlpX3HcO/sD6VkRRltpUgyZACAcsTWhDA6KZZbaZojGwXBAO7pn6ZqibChgQ6sFQMQ2FQdR
0561aSSEBDtLbBgCQ5A9fwrOMRjEXmTx5PBCPuI/LinROoK/OTwQaaYNHRWVyPtBuGijyxA
AGVA/Wun0q+0y1uS93p6Sx7s7SxJFcbaXECRxh4V+VslwTlhWsRYSRfJflJzyFdDtI9C3at
4tWMJI2W+yzTuYY1hibO1c7to9PenLpEFxgRzRPnPsfyrDS4ktpG+0K6xsP3bL0x+HXirdt
fgTLHJjaM5ZTnAx1q7pmfK0WJ9GmspFkDbCOdydvxrLuobmObzJX3jHJPpXSw63Jt2Kwli4
BVh2p8iafqQbyYjBNsPydUY+ue1FilJ9Tn7W9j+zgZYSepPFU73Y23dxIVJPpxTtS017WQ+
WcnOCoPINU5HMcBtbvzCcZTZjCn379KiTaNIpN3KeYycIVBCkncep9qzmdpXEMZVQ3PzHA/
OrlxbeSoZ35cZGwg/nUWoJYWzRmFluZgg+4TsU+/AyfbpWTNkUZn3wqW++enuKrrJ/Ayggk
U4yMfl3e/TpUJHNQaWLN3bvG7EQvGhPyhmDfqKrbTyAOeuKEdkORwcYwaXup5GO4pDRaj3T
uitwjbeFbPI9q6a0ljkQlPmK8Hrway7KxSZUklAOF4dTjP1HrW4q7VAB2gDAFedXmnoj7HK
6FSHvy2Y/IBznHsaY2eevSpTnI5GQMfWoWIxhfXGa5bHvydlqRyiYL+5KhvV+1V4o9VFyT5
sJRvXOKvKCTnjr+lSBQGY5xT57Kxk8PztS5mrdmLGH8vE2A3fYeKjvIFubRoMDcensakxyO
p4zwaVm5JJ6Vir3udjjFwcJLQ5eSXUdPk2tI5VDjnJB/Gri60DlpYsIeFCnJz71oXdsL2LY
XZec+341Uj0iBJN021+wAyPx967lOnKN5rU+YlhsbRqcuHleD79CSHVIZMF8oTzzyB+VWld
JF3oQyn360xLWCNRiNcdASM1MEwFCY9OKxnyfZPUoRxFv37T9BoQcc8npUnc7RShdrbsbR+
tOVVz0GRxWEmd8ICgYXnPIp+Dg55Hv3pU272LR7vlwMnGD61JFHJLII41MjscKo6mszrWiG
gDHIxnpUogm8gziCUxqMl9hwfxq3qFrNpCW9zqW2cAbREz4wBzjPp9K0tR+IVlc+HXtms5g
0ibR9njxGvoN1bxoN6s8DFZ3Ck+WiuZ9bbL8Dko9Qt5ZAB5i54BZSAT9aotqSXV09o0OYwP
4jtYkd89qgOpmeSJZpMKMlkwcA9hTLu0W9wbWUXlzK3O0ECMD2PSu2nhkndrQ8KvndepRSb
tK/RbrzI7q2jjjNyIWCPKFhl3ZDKB+pzUhSKa3+zSyORHly6qWJY9Fz6CtSz0Py7WJLyZpj
ExZY1+6pPX61daPy4zFGhjHoK3eJhHTc8L2FSWr0OOtoY/tIF0kgi5JKrz7VvKNL0i0j1K2
R5Lp2KQeb0U93x7Z496uYO4bl3H3FZOsSedqtjC64jjiXg98nJNXTrqSehnVotNJsqKrCRp
nYPI4OS2SR7/WrNtdyrLky4ReXJYnPGMYqe6toVjZowUI4Azmo9N01p8PI2FzyM9T61Pt48
txqhJuxPFdtPLsiRgi9Ao6VsWWi311MHKkKRxWppWkKDhIwFOK72101tLtx5qASOMrnGcYr
yqmITbaO5UrKxw39jFSRKCNoxgnjNNe3jt49gQAjOa6e7jCgysSS3GT1rmrxi2c8Y7elciq
ub02OhU+UybhsnHfsM1nyZY7QOM4qzcMd3J6VFagSXI4yAehrsiuVXM5PU1dPs8RhSSGPHH
etuC04yUGc9utJb2ivCoOAcZJrasY4hPumXaucHFedVqXZvGNkRwWO5OYtzu3yj1x+tNuWe
2lVo4lM0TDaAM9K25ktljWeAAs4yq5x5fPH+fesXUopIbkqxRnbkkHdUqTjtuKylueVeLdN
8rXZ5EQrHOxmiJ6YPJH4HNU9L1o2qC1vNxjH3XHVfb6V6DqNrBqNk1tc/Ic5STrtNedajpc
lrcPDIBuXkOOjD1Fe/SnGvT13PMknRnobkUkV/eQRQuskZO5ivp710jJiNlycY6VzHha0eJ
XlIBLHtXXRx/ISTnPOPSvPr2jLlXQ7qT5o8zO5s1/0C3/65r/KinWo/0ODkf6tf5UV6KPJb
1PLvHf8AyNY/65muWBGSf4emK6vx2M+Jgc4IjJBrlOS47jP51Utz0cO7Uh5B+b1yeakjDcZ
4xjB9agLbmYFhz6VIjkryOnp3rOSPQp1OhMQeMkD2zzTNxU53+2aVm3AYz71C5PO0Ec/nUp
HQ6qRUm1BY5dghlYg4zjANZt7eG5Crs2BPfmttgW7kdqxHhxePEsbHb0Hr711U0u2p4+LnU
tq9GFvavKADA3JzljtX3pokCks4DfN0GeRTgS1zGHdnwCMsfaolAC/1rpPKRMkkpUxqSsZX
bgcZ5yKkS3Z0DtcqQF5UEkqPeq43FcE5C08RsenPHTtSGWPLgWImbzWGDsKkAZ7d6vRf2ei
M7Rof9jzPm59D04rPEL+X2wKlW3G1WPzeZ8uAc4/CqQnYtFMS7AigjsrA1fjlmxGrY2KMHc
oxjPTjmqEKPBcsFUBwCnzKDj/CriB1t2w4Z2Iwc/nWkSGW2mmLo7SpKI8FAW4A9MelSzXRu
YlRolhjBJbysjJ9eelMs0ikmKPMkKhCQ8oOCwHTvT1QSWRuDHtjV9pO7HOOlWQT2yz2irco
YrpCMBWHCn0anQaknnO15vCnoqY4+h9O1LZxzSTCK3byt/Jz0AHrUt1NbTq8D2yWkfSMqpK
59T7+/Sq9CSYXaXMyW5QSxSH5Pm+ZD6Z9frWPd2bRWr3UP7y3kfbuByQ3YGmX9lLYkOHWSB
+BIhyCe9QxTvDaM3mBo2fBi3EFT6kf4Vm5dy1G2xQKPEMOCEIywPHWqTvBDeKzRC4iB+ZSS
Nw+o6VoXkaC6Uh8q3BG7cR+PesqYlcjfhgflAHWs2bI1bGbRy8j3+nLAm3MRXc+W98nkVkX
MaKzO0qIzksIkjYAfn2p813IyJbxOpRcHdsGS3c561BcTTuYzNO0pCkAMSSnPI5pMpFf171
IgRpFEjFU7kDJpGR1RXZMKwyp9cVLaQzzTZg4dBuFRJ2RrTi5SSSudJp6p9kUZyAOrArV5T
yQTweeOearW5Z4g8iNGSOQe1W0glkgklQBlj5Y5xivJk7s/QKKUKa7CZ4+8T/WmA89BxSgj
25P5UoU884rPZHSrtkij5t3Sn85/XikUAMHwOOvfNT3E3nTeb5SRZABVOB0rN6nXFW6EZ6V
F0znkGnfNwMd+tNb5mJPHqKByYjEA4PBqM9geakd3kWNGI2xgheOgNMJ9hx6Vfoc+rV2NDA
cnkemeKkCgr169MVCQz4XHXgc8VOnGBjPqaHtcmDvLlHLn+I4PcHvT1VmbaATz2pVG098D1
qQfXAP61i2d0Y9hOY5QrRebzn72B+dTG+uoWf7FZwwOwK+YXLFPcZFRZVR3wKeMnnNCqNbI
wngY1rqpNv52RDJFLeCM31xLePEM5mckD6DpWfqN7FFDNBJE5+XCnoM1pTPFAhaZgvPOTWL
PanWLiaWORnWNcZJ+WP3J6AV24WE6s7y6HhZtUoYHDezoWTl97RUihlvijQgRgKE3Hktn+V
dRpmnpawLbw/Mzcu/dj/hVTRrSKCASRzic/d3pnb+GetdfpkCGRAB8x/i9K3xVTlXs4/M+Q
o3m3Vn8iBdOfZnBHuarXNrsbHU4rsltcIWd1HGN2P881iXsBBbA6cnnOa8lz1PQjd7nLyRg
Lnjgda57xBFuit7lCd0fyN9M5B/nXT3R25zjI9qwrspKGQgbWGMGu2hNp3OetBSRQs7g3rq
hU71HPpXXaZp5dkXafXgVh6Hpyw5fli5wD7V6NoVoiFWbr645rPFVUnZDpRaV2a2k6ckIEh
PllMEMecn6VoXZIjeVpizE4+laCQRxIDt3Fo9wJIIFZmpyxuV2kYVR0X868irJp2Z0QSbuc
1fuw3BATx3JrmroltwHr+ddBqJCFh09utc3dNksTgZrehqXIy5yQD61c0i3LMkhxg8is67Y
YIx7da6DQxm2U7TjOPpXfUfLA5oq8jobWJguAQTkfSt/TrKG6l8p5NuTtznAB/rWZZpukQP
jYTz7D6VvWzCKO3jW2DgkuCjcE9skjtivJWsrs6HorLczdQGxpI1y6htpYjAasO4kfyy/DE
HGM9q39QmCSSbpFY5yABx+FcpdSEcDHTGc9KdrzKS0M+6d1PzOSQOlc5qkaSQb3cgr0A6Gt
e6cgnOcD3rD1CQsixgEbm6V6lC8Wmjnq2aszZ0KBxYI4XA61vqmYiSQSB3zWdYjy4ETsFH0
rXjbMbfLyecZzXNVleTZcVaKR1tsD9kh/3F/lRT7f8A49If9wfyor2VseK9zzDx2oHidCen
lmuWKD5WALc5+ldX45BbxNEO/lmubUDeA3f1pvc9HDK9Mq7MnIXGaEG3A6Dmp2TDHA/z6VC
wGMYz396Rq9EKWwp6+n0qIs7YyaeTk8DGOKTnheOSaqxHO2KMnI2/N3zVaVSZ32nawiOAOK
t7CSAPyqGUeXdxylsIfkJPT2NVF2dxVFzQszH2kY29ueaPKO4jmrFygjuX29AeKXcsTEAq4
7Ed66VqrnlSTi2mItjcPb+esZ8kPtLdgfetNY9Jt4yqXbs+OcL1b09MVVWbZE+OHIzy2Of/
ANVQIckhfyIqtiNzZSTTpCrfZ2ZTwy42j8DnOauvcaG8gK2Tw4XDFQM57Y7VjwqRBveEsik
DOCMZ7ela8n2OC1ga1ZJy/wA8hZTmM/3Qe9UmS15k2nHTCTDIjgsclnHDfrV8abaSl1WKNA
T+7ZHyT9fSseJZniLCWIKOdpYKTgYHHf6Vet7ydn2MFIbkgc4A6+46VqmjNp7jpbBQMoCi5
ACuOQfbHaq62jE7ZCNorTW/BywQtgZGThT+FSTtbzQq0TLHuHI9/pRoJXMsO0N2ZHlkYbCW
CHB6YA+lSSakb2CFp2UYHl4ByfrjtSXMcgQupOTjjuaymRY2Wd13/NkrnA/Gi5SVyzPNNbQ
Tx2vz2jEBklAyx/vY/CsiXyxGro53EDerDoevX0rSlmEyNLIVQs2FA5xVGSSYuYyQOeTgAf
oKzluaxKxmd1aJYd8knQ8jae+PrVWa3aymMU2PPH8PXbWlLcbSFtY1TPBf7zH8f8KpyREru
3Dew5PXNJooz5OZS6oEBOcDoKvR3Yupo7adII0c7SwXBGeMk/Wo3hBjLRDOwAPz+uKqmNhz
jrzUeRe4yWJoZ3gkIzGxQlTuHB7etXdMmNvdFQnms4wADjmqvlZHHFbmlQQPahjEpkjOMgf
jmsqrSjqd+BhKVZcrsy7HHdZ33Eqqo58uMZx9TU5fKgKCPfNKQRznr6UzqMknHYV5m59nG0
Va4pHH3eR2qUDP3ajALEjPB9DUqLltp9Mg1mzrp66kiKcEDnPpSHgY/nQueFBGMd6GAD5BA
NZnWpaaC4AwN3IHUUwnK7gwOTjHcUEDbknOOOKTI35A4PeqStuZuVxrAhsZx7ilIbYehNGO
o6inKpZgM4HWhsFF30GYA+8M/hT4/mJAFKFGCvB55xUoGO2OOKhtWNYQaHIo5JOTUstvcQW
f2yW2l+zA48wLxn0q5cWVnYafBc3epwR3Eg3/AGXq+3twP5VLeeItQ1vT4bBl+yWaAKAijz
JB2znoPpVKmkryPIxWYVaknQwau7O77HMSzSxazH9pYW8Ji3EE8A9OT+VXJJLuRLj7LBgRD
mVumfYd6z7iEwzSXkqb2RyjBh1XoOKoWUsQt52LqkhY7UDsp/ADj869GlQpzl7y2Pm55his
Hho04T1lr3dn5l9rWHWLWG4nnf7UxCllcHP4ZGPyNOVFvY5LQStDptm2xUXjzSOrMe5ra0L
w6LS2W7mA88rxn+H/AOvWHZ/6NfXeizoyyvISrY6itXWUouNLdHjKnLnUq2tzX0+CW68mC2
XyYB0x3r0nRdGWK33YLyey1y+h2qxuq8/KM9Otei6YGVEMaqV53Ada8apVvJneoWijPuVk8
4RuSVUYA2449a57Uh8rEKQScdOldVdHack+YT949K5zUNvz7TzjgV5aqNzOuEfducXfBgp9
uOTWBLncdx59TXSX6cMudw6GsCZcTqp/vCvcou6OWpubulwlfLQDkYr0nw/ZjPm7iSeNpOO
v8q4PTVUSqDyOmK9E0RCFV2YKS2M44rjm7yLekdDWlkltEkt5dgZs4wQc1gXPzOVLfLjnJ6
8VuasYg/mQEOh5Ge309O/Fc/eFD/EOB0xXm1371jeltc53U1O3P3QBxzzXN3RGTkZ9q3tRZ
cnBwe/+Fc7ckY649a7sPshVDHvTwoHBLZ4rqtC4s03DINcjdMPtUWT8o6+1dhpjKtuvGRgY
rsxHwI5oazZ1mnRmZ2iXguOMf1NbYPl6SYZGOFJCe+Tgn8hWFYt87GSQogGSM4zitS9nWe1
j2qFRFOxCevvivPgla5tLexh3zshO4nDHI57Vg3RI4OAvJ61sX0uGCtgADAGeornbhskjjA
ogryNXojMuJBhgc1h3Eha8j29AM81qXLHBPBP1rIdd9+eQDtr1aSscdVnZWUmI0x/dGTWtE
w8ok8EKelYOnsTBG5OAoB4rbjlIt2KjIAIIPauCa1sb391HaW3/AB5w/wC4v8qKS2/49IcH
jYv8qK9dNHjNanmvjYE+J4gD/wAs2rnwuSpGc54rovGi58UxAn/lm3WufUfMFJOAcA96c3q
exgo3pETrkcnLCodm0kkZwMVM5Cgr3+lRjBYgtjtQmbTp30IWiO/gkZpmwrtO38atmNQSWO
DnPTpSFMjDKT6c81fMczotESr8h56elQzoWjaIYAbgsRkVYKhQSBx2FRyHKZOBg8UrluNlY
yDbqJzH5/IHLPwB7VHIVQja4YEdRVm5j3TgsTs/2RnB9TWe7EHDMcLwK6oy0PHqRtLyJlwy
n5wCOcHvVqO/kEIiOxlAKjKDgHrVBMtkBSeKUOvlZyCWOCvenzGZ0um3kVtbNcahEmoWzKY
kt3nKlGxw4HfA70geB7JpZJjHgHylKHDY7A4wTWJFPMMIwCxt8p3LU0sl4kSW2+Ux9Qhzt5
7gU1psKyZcW4Xa397HBxxWjZymJfNeXyhJGQCp98VgxPJJiPIwD0HHfuaSYyF8bmEa5AI+t
VzO2ouVG19oVCxkm3k9s85pY70sy5cEAcDNYSSKJAQxYD1qyJ0d2fy9m45AXoKXOHKdPDeB
1G/5mxgHHI9frTJ0RWaSFwqkY+mRWHBclT1yDV1bkFBGx4647U+cXIDwB8O4wNuQMYyPUVE
vmAABxxkKCBxmneYC6htzx5yAG7f0prlEkOzIBOQfbtSUyrEklt5WzYBuH8Sk5NPvLSOTT0
m+VLhDjy1H3l9c+tLBKpBVj26mtCGQSWktqYY2L4fe/BXH+PvWiZLvc5wKiSx+av7gMGdF4
Lf1qpc2vl3LRbw+05DL0I6it2aCPeWiUYYdB29agmg8yNCVO8cZz1H09qCkzE2cY6mtrTon
j3F1UFwCAO4qrLbsCoA6eorYtLddqyiERuw5xXNW+Gx7GWpe05r7CtkD5iMemai5xgjp6dq
v+SOmBkiqci7OVyee9cnLoe3Oq4gMKpz07ipU5GMHNVlwx5z1/KraHC4HOelZSidtHEJq1x
xGP4RxTJMg8DJqTgrjPNRE/OOcA9M1m0d0KlyMDacgHnsaeFBzxjP5Ugzkgj2qVR16D8azb
sdEY6aDQGpyg44yPpTwMtjsOvvTwmB1OaybOmMRqRszDaPmzgCkkWRlXyZGiYHkgAk/n0p5
JYYbA+gxmlAyWI71KlY0lTU48supWjg8mJjCgaUnJaQ5LH3NUdSe8tXDi5zE5+UKeVOOmMV
sEHOAOvTFc/fKr31wZnYxQoGOP4fQfU12YVOcrvU8DOpQw1BRpvlfZO2npuLpAvL5ZrZg7p
jK4xw2c9+1WvDOmyXuriJ4lbyHLyZXvngZrOg866uFgM/lREcJESoX1zjqa9D8LQWMeRaIU
jX92CepweTmu7E1FSp8sVqz4SlGVWfNN6I2ri3W3tAdhXcMjI6j1rjp47f+2oLhhmbkKfwN
dvqs3mKQBwBgZPQVwmoP5dxFJjO2Qc/XivFw8m5Ox6k0uXU6HTphHIpI+vtXd6RN5kKCNsD
hBxzn1zXmsGQfcV2fh6dUjZWBZVHAJxzWcldjlojX1BXtpGiwNwODjtXM6gQyFj97qWB/St
q5dSSHYs2cnnFYN6cKcHrXnRj75unocrftz9fTvXP3GTOmByHU5PXrXQX+AC2c4rm7ptpZu
uCDzX0FDY4ar1Ov0/iQEDjOcjvXfaLJDKhWZpPlBZcHjd2rzmxkBCsvOQDiu30WcmMB/oo4
HP1rhqK0rmz1WhvTE7JGkfcZOw4Arn7ttu4q3DDpitO6cxw7HYZB7Hn61hXM5YOwYAk5A9K
4KkfeNYbGTeA4bgEAda526YBiScfWtm6lJB5zzXP3TcnI69hXo0E7E1GY1y3mXezHG0Guw0
ibfbJk4GMY9K4qR9uokY52iui0S6YCRM4IOea7q0bwOSm7SO5sWcuxBVVC43seP/11pTyFd
PhEyEOWIBHOBjofrXO20p3xncvX+LpitCW5L26s8jOyvglOMj39q8+EfdZvJ+8Z2pnPHRse
tYczNtwxwR39a09QZTcfKmCOQOuKx7hssTnhecYqoxszRv3TNuCD0HPpnrWYvGoHPeM1fuW
wSU7/AIVl78X6E/xArxXo00cc+x1GnPm2iJI6c+laqXGBjBGOcVzunSBYypPzAkc1sQysFc
nGcfnXDUjaR0xd4no9pk2Nuf8Apmv8qKSzJOn25x/yzX+VFekkeM3qedeNCR4ri7/uzxWA2
VbOQc9MjpXQeNcf8JQvvGenNc8SpOHC4PGO+aVTc+hy5XoW8xr4ycnHt7VAoG7IwOOvepH9
DzjimgLnaAAM8cdKi53clx20nnk8cmpM5UDBzjt2qNfv7W/MVMzdxgc4+Y/nRzFOjfUjdeB
yOc9RVR48ZAIHtirRbYyqM7u3eo5ACpJ5J44qoyOarSutCgVwSBkfUVl3IMUjvgYccGtsxg
vtPbmqeoQAomQcZxkckelbxnrY8qth3yORkqQVI6Z9+lXY5xHbrILZHk/vMeT6Gq81ncQxC
Ro9qYHPapHfdp8REh2q20r2BreOux5couLs0Pku7iW5SNj5eeCD0qJX/fb2fcQScDOPpRDO
qkeYGOw5VuuPw9KCTNMZdqxpnBIGABVokkguZ0jZ8hkHADAEZ9quQEz2LsEGU646n8KzpBm
QIiuUHRT/ADq24MO0hyoX5dq9/Wk1cYzZ84IGVPb0qQRgMNzbT/dHWgSpK2TGIwByR1b2p+
3MBmZeOgoSBsaGAfaFx+NWo94VC6/IeR71RYvGjEgiMnBYjipLe4BwyN7AmjlEaYbAwy4B6
DPIqQlJbM4A8xT+JH1qk064O8mq5vdq46k+tVyoC5HIUJB7/pV23ukDDezBh8pYY6VhfaQ3
DHJNTQzBQ4ZQQQMH0NPZhY3FAktjIJAdr7QPw61KoxHuGC684PesqG4XJXeVBPIAzit6zka
dAiqI0Xq2PvUSlbc1pUZVHoRRwMP3uTIzcOMcYqeKAxjaM4H3Qe1XhGiwiPoMdulV3UYIBI
HauOUrs9mjRlBIaFHJPHH51HIg8rgU/nGC3HUYpVILEZOPepRtPmvqZhXZgGpEbDHA59asz
pGoYjkEnk1RaQABeF5J+tOyMXUcHctqc4OPzpGUggY471DDKA4ANX41BGT2H51lOB6mGxab
syvgkkjge1SQwknHGCac68AnIx6d6s2EgtrqOUrkqQwBFcnLZ2Z76qpwbjuRXFrJbkh1IPX
BGOKi247fnXQeIdXOrXCSmGOIqu0BR1HvWGCAwyMjuOmampFJ6G2DqTnC9RWZHzgdwO1Cyw
+b5bTxIM8ndnFZ2pXC5jWG5MagneEYZx+NZXlWkc0xhk+1JGocDbjJJ4U1tSwvtFds8vHZ1
HDS5IK79TWtri4djOszOS7RxoqDDnoMGtGTwpcaX4aur64kW4kcrLJEBkYDZIz34qfwrouo
/a2vLmMvcZ2oN3yRj2FdnetLHCySqu3G3C8g1rUxCpWjT2X4nyM+fFy9pW3OMtLbT7+Aaja
CNbdAMIgA+Y+v0rofDCj7EsygZdm4HQZNZyRQW+lv5EKxK0jEhFCjPFW/CFz5NoIZD8yOyk
fjkfzrklK6bRpy23NvVBgkKAExiuG1hSUkAHXkfWu+v/mXLEbm5bPFcVqqDc351x4eTVR3O
mpFOGg2yuBLFHL0JUE+xrc029KXSgYIJ5zXHWNx5F49k5HzgyRn+Y/rWvHNsfcGI5rrqQtI
wi+aJ29zOJlNyjHnkjuKxLmclWOcDP41Fa37OrBpOdvU1nyXHzMhclie9YSo68yKU+jKV6w
dT7nOa528+6/vzW/csSD/ACrBvMkMDjAHNd9FWVjmqas2tKuN9nGy9cYrrbC48pY3DZZT6V
5tpd+1jGYZUOH+Zea6ez1dVcRg9QfwNZV6LUnoXTqJxSO4vbpdxdpEcYwSoxj86w7m4JG4M
OKzn1SeR9o2qoGBUTXQkHzc571yzou/MzSnPoMnlZmy2CfWsW7bJ9DWnKQFbbzWVcEc/N+N
dFJWFM566kxqClenQ1t6XKGnVlPPesHUAfNZhxsIIqxZ3BiKSZyByR/OvQnHmhocilaV2d5
A6hwenPU1vC5EkTbTuaTk8beB2xXK29wjpvQAqe+a1oZkdFYyFZAp6459K86KabOqeqTRVu
HfzCCxLelZVy56A89we1ad6FVY5VYkyDknpWNM5PX8aqMbMd7x0KE0gdjk1l3LbJI5P9rFa
EoHLZxjnNY1zOZSUjHCnJrspxvsctR2N61kAYtn0b/Gt1XTyuORiuIt9QkXaQeRxj1rftL5
vshDEHA4GO1Y1qT3NKdRWsz2WxI/s21/65L/ACFFM0/J0u0OesKf+giiuk89s8+8ZkDxUhP
GUPPpXPZRpPlfB/vGug8Z/wDI1R5H8DfyrAUFpACVUE8cdKzqbn0mWfwPmRHb6gcdDQo5Zm
5A9qlZR34yeoFPVe4OPrWLZ68IXZCIzt74POD3pzH5R0Ppkc1PsBTcxpqRA8HAPTjnJqOZG
6pkLJgkndn2qEpngkfUHpVwLgbQOnBqE4L/AHQM85qlIipRRF5S55IB6AiluLXzYWUHawwV
Y+tWEjCjceRUmw9eMevrUupZlLDRlGzRi3Nx5llKiskdxjaySHH1x61iRiW0ckKJV6N8pKm
uzkiUkFo1OP7y5qtqdt5lm0VsGDlQRu4w3XiuilXSdjycblsprmb2Rzght33OCyHP+rc42n
0z6e9Rybx8jwmIA9Mf5zWto2mLeas39tSSwQKPmYDcXYDgZqjdSbitkhkQxOUKzfKDg8H2P
qK9JNPY+SlCUHaSsRR3HlKFVAwHJ3dfwPaknuRINqZC9QCehqK4imt5DHMhRiMgeo9arvkA
ZGM8j3piRpx2rkbkkwSgdCejeo+oqS31FYI2UKHV+CCud3+FZgupUtfswb5N28eoNOiXdDJ
I7BUQgdecn0HemFu5O4WQO0bqqjnazYP/ANc1LdfYoJY1sruS4UoDIzR7drY5A9aV7eKWwF
yHMYjG05Q4b+uari7IhdRKg+XChY8Hr64oAa0paP7vy54NR7+p60hmZ49jYPzZ3HrTooJHf
5Y2bcMgKOtK9jRRb0iWmkt2J+yxNGhA4kbcScc+1H7pIgXkLyHt2ArTstO3RvHPHIgIGQWH
P5U6HTisxt3CmGQjDDk5Hb2rndeN7HrQy2tZNrf8CWwsnnjjmlkIRRkIMfzroY22AKu1VAw
ABWa2yUvaiKaHAyJFGB9QaWxtZbT5WuDOpOQXzuFcM6jk7tn1OHwkKSUYRv3f/DmrvBXJP5
UrE8fN25FVsjadx6Uu/IOTk54FZqozqnhYsHYbgQMY/SoxIygsFGf1pTnofyphOeFGMVpGo
cVbCqw2SVthySc+lUpcMCMn8utWmDBs9PSk8sFSe/r610qSPnq1CabVink5+77Vet5yHCno
Oh9KhMBDHJyT3FO8rYSF6VbORKUWaaSK4zgHJ70oIAyDk+tZO51cMTz7d6uBzhck8e9Yygm
d9HGzi9S4cEYxkg1C20Lz61G05AKkAuDmqA1O/luRZx2kYeZgg+bORnPWslQ5menLNVTjdC
6rcw29qQ6B5X4jG0E5rpI/CqWngiO2c+RqV2qzPIRko2cgH26cVk2ckEXiS+jmjR7iFUEKt
z0GTjPvXaXsV5c6bHc3U2SwztAwBx0x6Uqk/Zx5Y+Wp4eIrvFVeeX3E3hiIxWEEkxVpgMsV
H3mJ5NSayoRWVM4OTj2rF0XUVt5XtHc7o33Ln+IE10d2i3emmWI5wc9ema8uafMXCyOTtF8
6xvLfq0Um7GexFUNNufsWqmJ5Nqy8gnuw7fl/KrUE/wBh1ffKB9nuB5Umex7GqGt2rQzBlO
Oeo7ehrsjrp0ZnLr5HfKRPZblO5yfxNcvqsYDEhQAR25qLS9Z+0WoLyZlj4dRxz6/jUt9dJ
NuJ4yORjvWHI4y13NIu68jitVhkV1mRtkifMrDtinpq5uEXKeW4A3g+tJr0pRE4OHJVeOGI
rnlllt5BOzFyfvA969eFPmgnI4JT5Z2idlFdNkE7s9cirHnl3DE8nrWLBdJIitEwZWHTvVh
J3AGOnoax5LGikXbiUlee/wCdYOoStDtdk+R84z/FWnCzS3SQnG1iM/SsK/l+16lM4/1UZ2
IOwAroo00lzMwqzbfKirHcOs6yyKdoPI9q7C1aExKyfNkDn1rjpB1x0q9pepLEptZskA/KR
1x6U6sedaBSag7M644MZA4Y89ahLuBtZcgelRxTqwDBgw9e4pzTYU5GR1yK8/VaHbo9SMyE
A5OR2AqnOwI45qxI4dSR9RzWXcyFYwGbknjFaRV2ZydjLvCW3VFaMHjK5+Zf1qSX5uOnrVZ
H+z3OR9013paWOWT1udPpt0qosbng/mDW4lwSoU4KnniuOWTByrcHtWnaXwK+XISPf2riqU
teZHTCdtGdFeyKyBlJIPOM5/8A1VizscHefyqzHcnYVzgEYyaYVihilvJz8sXIB6se34U6V
J1JWRNSoqcbs5vUJ3STyimzHY96oRI8mcHC9z61LNLLfXTSSZbJ3MacAcYAAArtdo6RORXl
70iOOEmYoOccj6VoxM8AY43KAapPuVhIvGKu7g8WV6FeR71nI1XU9400g6RZ/wDXFP8A0EU
U3TWP9kWf/XBP/QRRSOXQ4Hxn83ilAP7p/lWJGpaXAAwT34rd8YKP+Erj9dh/lWUiZYAEZH
auetufVZTG9D5kbKMZzjnIBo2gngGpQmU6c96EB5G3pXJJn0MYEXAHJzjvSKpU5Q+9ThevO
BjmkKAAkDk0rmqhoVzvHAAwP0pNgzwevTHap2U7vl7/AKVGVJfj+dNMHAVAPXqec0+V/Mdn
VFjDHO1eg/CkB28nP9B+FIeV+XAqb3LSGncVyDx7io2AYEEEnsTU+1Rxu/Wo9rMBg55xk9q
dxctxF/duskbYK9D0IPrWXfaVJJcG6hEcpflo5B94+vvW0I8tnpTzGChX8SBVRqyg9DOtga
deNpr5nHfZgGL3J3SRnHkyZClfRfTFQ3F46FSIIowybdhTI68fj9K6+4s4pkVWByvIYHBU1
nXMc9vOssrRSrjaSycr7n/61dtPE3fmfOYrJnTjvp3t+f8AwNDnRbyRRLcS2ZaJgMOBSSSy
XcqQxRERg5WJF4Qnj8fxreknEz7J7ssn/POCM5PtT7exb7QZY4XtoWULtJ5atlXsveOCWVq
UrUndfK/4aJerKQtbiK3nMNq0pI8sZ5Cju2O5zVJdEuy4DFFX+8T/AErr2OOARtHYVRKSfa
S3mZXsoHT8azeJcnpoehDJadNJ1G232M7+zIoo448BVBzIxHJ/+tV4BLVFSKBnB6ccL9T2q
WG3Ee4DeST95jnFNfTY5yTNK+D/ALWF/L0rJzT0kzvhhnTV6UNfyBryFYZJBIrbBng5Arn7
fU7m2vWcNuQtlo88GtPWbiG2sUhQAh2x8vbFZUIR9PmbCBjgkt169q6KFOLT8zyc0xdSFaE
Yy1jrp3OnuptQMMcllHGNy5YvztrNfVHybXUwY+/nwMRg1q6Y4k0+L5t2BjIqJ9Htp5/tF3
dPJyf3QXH05rnp8nM4T0t1PWxf1l0416Dcr7x3RPataW8ccYuB8wBHmPy2ehq23HIXjuazF
0izG1TBAdowSUJb881Zg0+G3P7uWYgchGkJH5VlVVO94yuduFqYrlUKlJRXr+mpP1XP3j6U
AYXp16elRrbbZml8+Rt38JbgfhUoHOCDgCsG0tj0VFyWqEyOSPvHnilQbcHHP65p3lg9Cci
lVR7knvVe0sYSwik9UPUbs78An/OacY1k6kAflTVUZJXnFSBcjceD7VXtmcsstjuQNaq7ZB
GD2HerK2wKH5cZ+lNaRIFMznCDG446dqiGrWf2gQK7MWOCyqSBW8JSlsjxcVg6VK95JMpi0
ubjUYrS3TdLI20DNdLaeGIdPupb9pTNcCLZkD5VPfFWvh1Guqahe3k8TIIEba+OMZwcflXS
Q+U9zcoSAHJABHbFc+IrSjP2a0R5EYRab3POr+zha7S92Dz4uhXgkV1FtffbNFCD5m6sCel
ZOq23k3U0GTgcZNZ2kajDYX32W4OFk+VXJxz6GlZyhZ9AnpK6K+pvJZ3kWoIpbYcSD1TvXT
aXrCNGMSApIM/UVn6paoyuxIHGa4uG9m0+4fy8vbknCjqPpVRpqtHTdEuXI7vZna60kD7hF
jYwzx1FZtlqIu42sJxuuIxgE/xrWO3iCOVSI1dm7g8VlSXMjz+apKuDkHuK2hQdrS0FKqrp
o1b95NMuUuLUgMeGU9GHoakbX4JYQcFZD1Q+v1rDutSknkAuFVgAOVGDULxxsuQwIPIroVF
NLn3Mfau/um14gIGr2UJUkQ24JB6FjyTWDeOJJHIVQCc8dB7CtDXZVmFneQMdxgVH54yOKw
iWPJya65JJ6HFCTUbMfDM8L5RsZ6jNakV9J5e9HLjup6isbHOcUoyMEHvUtJlqTR1Gk3nm6
pCrMBnIH1xWS7COeaEc7XPJ+tU4LmeCdJUOWRgwzWvqMEdxAur2XKScSIP4G7irUfdsQ5Wn
conhdp4xzVNmHm5HX1FDyFucn61Hk5wKi1i3I17XU3jCq7YYdG7H61pfbsnLgAmuVyM+1WI
bposKfmTtmolBPUuE7aM3muww7ZB61Vln5ODuY1VW4icjsaV5I+of/wCtUKNjTm8xjE4JJG
e+e1VrnoGHripJZVB4O72FVnYvgt0HStEjKTRbtrjGEf7tXi2CPmwOxHasXJBBzVyC4zgZP
AwaGuoRl0Zv2LzT3KWykPuOAR296g8Q32+4SwhfMURwfc1a0IBVvLsYJiiOMjvXPBhJevJI
SSvPHc1pBKELrqZTbnU16FlYjHEFPy49epqJmHJ6CnlmZchQR6moWzyCQawXmdL2F6qc96I
ZiqlDkkUwDgk9qZIdoBz7Z9qohn0ZpuP7Is8f88U/9BFFJph/4k9l1/1Cf+giipMLs4bxZ/
yNsXGSEPH4VQjjByAMnGQT2rR8Vf8AI4R84+Q/yqpGij5vWuLEfEfYZL/A+ZXKnJz39KRVB
PXIA71O6rnPH1pgUAknHJrlZ9DFpDAoBIyfrikCAZGeOuKmC9cdKNuT0yPepN0QlQoxjOR2
qIqDnI4POasSZ5xjjuBULE7CDn2oSYpNEZbHHftmgHOewx1pACDjsOcntTtuUK4yKq1jOMm
NIBcEd/alEeBnqPenqBtHUDv7UryIilj0XrjtSd9kapxiuabsKoOfb3FPABzhfxpEeORQ6O
GBGcg0u0BThj9azsdUWmroQ+/PNVpbW3uGDTxBmThW6EfjVnp9Kax9eppptbE1IxmrSV0Mk
ZEBc4UDk4FV0u4JxmGVJMjIAPSp+e65/Cq6xRw4EahR1wBitYpPc5anNFrltYgnRpAE80qD
129fwPaohZgt/wAfEzY6Ev0p9yJTC624HmYwM9qwp4tbjiLnzCqckr1H1rspxbWjPBxlaFK
XNODf5HTRJ8m0MeMAEnOakZI3jZXHysMEetclBrWoJiEIZG6YKnIpLnU9QlbyJg1qjHDYUg
0/qs3rclZ3h1H4WW/EP2eK0gtoSg2t91ewxVO3jVrUxK2XfGyMKSWPr7VRkgYTglXKP8y55
LD1rbtY72ArFaxosrqCW++VHv2FdkYunDTU+dq1FjMRzNWTtotfuOgsYPs9uiMSBgAL/d4p
l3HfOG+yXCR8cApk5+tT28bxxhHkMkmPmZu5qQA7cHmvHcnzN7n6JGinSUNV89fwMWNNRmS
Jb22LHJy6S7M/UCtpCEXYo244HtQT82TxTuTkggmic+Ymjh1S+02+73G9i23jpnFPIHHY0+
ORlSRQqkOMcrk/h6UkYHXODWTOyF72DlDyaUIRz+VKUJBJ/wD1VLFBPJC0scEjonLMFJA/G
pL0jqxqqMnJGTUgTnkVH5sa3CQOQJJF3qp6sKsAF22LnJ4wOuaTTW5EK1OceaEk15GNrd40
dokcDZIkV8A8ZFQ20t5cXCQW+nR3V25BMSoCoJ9T6+1dHrXh2HT9GkvbtX+0RxGVYg2AD2J
9ag8Lyrp+rWaWSb5zCW3nkbm6sa9SjKPs0krtH57jsRKWJm1L3X2+47LwXpF34bs5FvGDz3
TMCn8Mf+yPWodUuZLLUxM3yjo3H61LPqEkkL2jyguGLqR39aybvUI7yzeO7IFzFyTj76+te
XLmnNylqZwslYi1hxc/6QmC4Hzc/rXG6nsMEkkxASMAjPU+w96tvqa2xETtut84D4+77fSq
WqeVMLFRIGiZnkJBzkjGK9OjDW7OStL3bIzodVuMomozTNbDoiHJA7A+tTa/PbNNBZ2WIEM
QeViMEA9B+X86pXDA7gxGTzVXWxjVpSSSsio6k+m0cV2Qir8xyzk1aPQfJBalB5TjAHUHFU
ZZWV9sczH8agVWbIVc4qQhI8ZQ81SRN7oYS245OWNPXzAPvFfapoHWOCS5KCRwwVdw4Unua
iV5JZeTudj34FXYi44SyFSG2tGffkVH5Z++uWHt1FPkjSMSBmDFTjjpmmokk5EUIxwScntT
S6B5lcklvm4/CkwQeD+VPjA85ejDPeiV2eV3YYJNUIAzDAcYq3ZXrWkpyN8Ug2yRHow/xqF
2jWCFVwSfmYnqD6U10VYY243tk5z0FILXRavEthKz20wdDyM8H6H3qkQN3HFN+6etPKOI9+
crnBNJu+4IbkbuafMcy9BtwNoHpTYY/NmEYB98elIQd2MEgHvS6AOIxg7hn0HUVLHbzSxNK
BiNRkseBUSxhpFBbGTjNXtRulkYW6ArFFwqg/nQu7G2zPwSQFySae8extrn5u4z0p0Evls7
4BYLlc9j60o/0m55+Qvyc0ANRXbom7+lNyyPkfKR0xWjfyWqRw21opCKMuxPJas3DY3EEDp
mhqwJnSaRMzaBqZxyNufoTWIjFLiQAZP0rU8NSLJc3Ons2PtMZC+5rKuFeG4OQQ2cEH+VW/
hVjOL993LAlUx/Mpz7VEXUZwKgDj659KcG7hKysb3HF9xwAaRyNuMg561EWYNndimk5TNKw
Nn0tpxI0qzG3pCg/wDHRRSaawbSLNs9YEP/AI6KKyMTivE3/I5xkAAhDyfpUCKCmSo+Y8fW
rPiP/kdE6EbDnP0qMMCcArwOnpXHX+JH12T6Yf5kDxnbgAe1N8tSuG6+hq03CnkUwqCCM5N
Y2TPX9o0yAoNuMcjvSBTwccVZUcZGKXy24zQ4FqvYpujDJAP4VXdS3Q8d60niI45Bxnn0qL
yzgDt7U1BkzxCkZqphsDg/zoZOme/Wr32dcZY5xzTBGQzAKDuHGe30p8oo1rIgEbOjqGIcj
jFctqN0kDyKqzux6Fxjae/bn/PFdh5WOo57VQ1XS2voXImZZNuAN3yn8K3oTUH7yPPzKhUx
EL03t07nG22sXVo/7koF7qfumuwsNQh1GzWWD76D96ndP9r3X+VcJcWslvK0bqAUPtT7O7n
tbmK6tZNk0ZyO+72x6V2TpRmvePnMNj6+Fl7j07dD0Lp0GQelMIAGOufQVhy+I7VtNMsK+T
cbhmEjhfXae49jVCPxFfyTZVYtijOw+n1rgeEmfVrPsM0m7nUElTjjn3qMjJABA9jUFldSX
cbebCbeRDtKsKnI2kHbkA4NZcjg7M9GOIjWgpw1TECY5znPb2qRdwII6juKaozwDU6LwV44
9OKUnY2glIarMZSQFVvVQM1zmpafql/qKlkBhXhS0mR9TXTlFXJUGm4bOMVUK0ou5z4jL6N
aHs9vTQzrTTlhtxC6gSLkBlbO0HqBV2K3igASGMKpqQKAMAD6gVIxAUdAf51NSrKe5thcDR
wyXIte/UQnERjCgqT94jkfjTQvPPI6UoWRgflZlAyT2FG0EDn5sd6xsegrdBr4zg9e1LtGB
83/ANelC9AQPwFKFGM498GgaTEXBGNpHvUg4GCcU3gEbR+VSBTn1zUs0j2CC503cwuLl9yH
Ajhj3ux+nAA9yauW3iLX0gl0zTpTp9i2cl41Z5Cf0FVgFB7DNBdV4zjnGa0jK2kVqeZisGq
ycq87xWtlov8AP8Tm2llOoR3UlwJ5YXKbIlLBeecn0rtPC93DJrqzFoSIwSOckt2OPb3rz6
zlljvpPIkKyO7BioHY56mrqald2d7DeOWYlWYtj+DOMjivTnh+dc19j4anmCo03Rgvi38vz
O98R6k19u87aQV2kAfeB9a5LwrdtpPiN0LmSLbhS3JC56fSnNfPeLkNiEcj1b3+lY940ltM
mohgiqduCcGQHqP/AK9Y0acrOPc5Kso6Podjqd3IkrMkyhkbKNjp6GsbUb6HUtNnmBaGW3U
sQrcqfb1BqtPqVvLYLJCflYdQevsayrCSCW5mhnfy1uomh3noD2zV0aCb97oTVquKbRLFcS
yaahvBlCOHUZ2j0IH86hnMYsxHbTIzo3mRnOeccj8RVN7u7sQ1lNGFZPkJ55FZu8F92SAD2
rqUbMwc00ibzrluC469xSz3LTxolwd8kYCo/fHoaYJEZsycj1HWmfN+8dFUqvJJrRK2xm3c
jJIcEMT61YOz7Jvz+8LbQPTioDgxhwfnzyPakBOMDOD2oW+oiSKdkDr1VuCp6Gmhij7hxih
UweaVgpUANzSbHYRmLZcknNCtIm8DPzDBppY4xn8PSje2BzyP1pq4BtdTjBU0oTjLHNIXbn
PT3pvmFlx39arUegpQ4460pIYAHsMUzvjml5zRYRIUDc8GnuXkCKcKqjAA6VFk9OlKXzwTU
vQasPjdo2YjjKlaYzbvmYcng+9JuOeRnFIW54/KkIUZY/L1HalcbjubOe9Nzg9KN1AwII5H
SnQnEw9KaTg8UpbHOBQFkKQd7A9c45qe4AXy0ByAuar7g3OOadJIZMZA6Yp3ESRM8U6yQtt
kQ7lOe9at+YdRj+2xDDMAJk7q3r+NYrAhFdSDk4PtSrLIku9SQO4HQ0J2E431Q10aNsHrRu
OO9WxtuRhQFbsCaqyRujlHXay9RQ0MjIzTgD5ZApVQyMFBAzxUkrRjKRrgDjJ6mkgPo7SR/
wASSw/694//AEEUUzSHJ0LTzj/l3j/9BFFZWJOS8Sf8jlF0B2H+VQg+gGT0FTeJQf8AhM4s
dkP8jUCk5PBbI/KvOxLtM+0ySN8M/X/IkBRgd7YOPlxzk+lNQDBC8+gpmOAQcD6Uinn6d65
1M9iVFsnAJIXGM9KcmAcYOOlRA5H3uT1pVbgAHk1vGVziqU2i0xaQLvctgbQSeg9KQxArkD
PpUQfcAAamjkB/ixiupeZ5kuZbEZhAzkYz0pn2Yk5HFW1YEAEggdiKuwJC0RJPzemOKpJGE
q0omR9n4IIz3oazGMhcN3rTeMYKg/MemKCoSJnkIRUGSWPQVHKbrEWWpyt/4fhuXVlCxv8A
wvjAB98Vxer6PLYXbKIXU4LCQ4CmvQ7zxL4dgJje7LtjIMabgT7Yrg9f8RPqpEFrH5NuvGT
96QD19BXZSTirM8LFzpVHzw3K2l2sErJd3rDyV6rwM460w3Yj1N7/AEuyRIkbCiVd4+uKqb
5rp0t4QAowABwKkuNOngEkkQkUIRnPb6ntWi13OG9i9Hr9xDJLI1lGzytvbkjn/Cmt4iv95
ykXP8OOgrNFtcSpvDSPkZOabGqCQoysCoOSPWpdKDd2jrhja8IqMZ2SOjt/EiAjz7YKOpZS
Tmty0v7S9P7iR93oykZriILeSeTbGpC/xcfdrobLS5VKfZ5dzEZBV2QH2z0IrCph42uj1sH
m2I51GXvHSBOCfwprRk5xj61ZSFliRWGCBzzmgw46jJHQ15zhY+vjXuimYyoOMHI6igKACc
c1aaIgZC5z3zTfKOBg4FTymqqogUsv3WwDwcHqKM4PAH41JsKn/Gk8tsnD49cipsaqp1G4/
dh8jBOODzSjAYZyMj8qXaeScU4LyckntU2NFMRVGetOIBPvShCSSMfU07b3J6dqgv2lkMY7
R6VjX891c3KWGmwvcSoQzpGpY/jj8Kt3l6g82xgmC3cjrEpZflXJGST2xXWxXOjaB4be08P
NJcX7rvurx0ABIHTPoPSuyFP2S55LXsfI5lmqrXw9F6dzzvT9JurfVLeO/iEMLSjzizDhNw
3Dj9RW94zg0+81V5bceWYh5alTjAA6Y9K6LxLb6Rc+BtOiEokm2GYTqNrM7feb0PavLJ9Tu
Y99vcuZXXhXz29DXcnOdk90fKtRjr3I7XUzFA1vKx2rwp9KNUn827YykHEarGB/dxWWCCxz
znvTvtGUVJVDKnA9RXRGKVznbb3JYpJo0bY2Q3VT0qJpHblqYZHz+74GeKCVy4JKsvHJzmn
awXZafUZp4FiuWEoQYUt94D0z6VGkRtwtxIAcEHZ1zUBcmDysrtDZzjk/jTC5xjk+5NUKxM
ZUCyhQCJD36imq5QHaTz1xUI74HNPG8nbyc9aT2ATOD2pAxHfkUMp6nmhQDnPpRowFLknJN
APoaFQtxUiR/ujL2U8imA6GISdJACeMGrcFrGxdGTLL3Pp61WkJ+RijJjvjFWMXkkBuQGEW
NjOB2poCvAkUjPG2S54QdvxolijiYoQVbAwfepptO8tRJDOjjGSc4qmd2/JbcR6nNIBMD1p
Sv7oOD1OKfM0blfLUhsc8cUuw+UWduMcD3pMCIZPNBI7DFSISqlSmf6U04D9OMdKlgNzg59
fSgkE8U93DDagx71GDggMKQC9qTIqRgBGSqk5/iPQVGiBxwcEUDDtikA55p7oE7k5pjLjHW
gQuMUqZB6Uqj5CfSkQrg7j24oAdwCfSlUnPGMdwe9RbjjAFPV1456UDuODkJwPxp3nNJgPz
jpmow43c00ZCmgCeWNVjVlf5yeRjpUONykk844pN/GMU9sMu7jFA7I+jtIGNC08ZP/HvH/6
CKKXSc/2HYf8AXvH/AOgiisjPU5PxLn/hMoT6of5Gq4OACOD2I5qfxJ83jKMH+7/Q1EcBgg
GPavLxXxo+6yB/7M/X9ERnIUYH1NIqkZqQqAMA/Wozypx1PArkufQ3GFwMDP1ApVIznI9/a
hh0H8QpmB7ev1rRSOapFMtqysMgnPakLbeRkZ6+9Rxu0UiyKBkHOCKJ7kzSNKcFmJJCjGa6
FV0PMlh7S8idZe46fzqzFOcAZ6VlqTux2qwm4/8A1q09qYSw93saiTYAwcVYd4y2FYupAzk
Y57jFZKsRyeB/OpxMdvDVpGaZzzw5yniXwxJc3RuLOEJE3J2D7p+nX8q5Oe0ubBliu4F8sk
hS3cDqRXraykEYPT8MVHPpmk6iz/brVZDIApc/eGPQ9q7IVVY8Kvg5c14nn2ieH577RL3UL
JXa5jmCxIpHzDjOR+NehaNppuNGij1WwiebyzGxI6jP8+KtaPptnpFvJBY+YkDOXCuckH61
so4I/TNNzTJhQcdZGf8A2Jp6JhLOMA9QFHNVZvD9hLKJWsoTIM4baMiug64H4ZpdiZ4/HHN
SaWscofDlohOyBV5zleKdBo1vaFzBDs3ncQPWurFupXcduMflTGtjjBAIqXd9TopzUXojmH
tOQcdentUTWzj+E8etdObRScYGKRrJApGOKxcTvjin1OWNuQDhc4qLyTvHy8CulawGeAMHs
O9RPpzbeBio5Toji/M50wnj1pDCCPu49TW01gy87DioWtiO3Ws3A644q/UyGhw3yfd9DQiq
DnHB4PvWn9kOxsYwvbpn6VEbYZJXgVLgdMcQn1Ke0dO3TjtU0Fpc3MhEEOQPvPj5Y/c1qaV
osuqagtrGwjU8u5HCj6etbF+LXStLudJhnClpNjhsBpBj/GsWrPQ5sXj1CDgt2czrWlaR4Q
8lGjF55tu0NzORkndj5iO3Suaj1SC00YaUXAhiL+U2QQ6N3z69qfq+s3RtDp17atKUUolzu
zuQdA3v7+1cUZA0Lxx7njD5KMOMV6VOm5J83U+MnU5bWRvHWriDS4dMmAkhhDCF88qDzg/j
0NctI5klyFbA5JbvV3NuzxRy7wDzlzwKrXTjzDGoZY/T+9711xVjnuEiWyKpJYseoHBqMxg
fvjCxhBwTnrUQ+4Tk5PGKPM2jauNpHIq9iRCWZDGORu3AA0wcnPFO9D3FCMqybmXd7UAMI4
z61IkDOhbPAGTSNGcZ2lQemat7nii2SR9RgMPSgCtCHE6rGoZj0B6GrP2e4hk8oKC+M7x2F
EVtKt3EBIFZuVarUlvdgTOJlkKjLkZz9B70WC5lIjSPtA5NIB2xgmrDJAZgVkJVgGyOufSm
tGNqypKC5bAXuBSQB5QEZ+bMnp/SnFHS3MsR/dNjcOuD2Bq1bRXElxtSzdnU4OOMH61Yh06
c6uumz4KykSOF4GOvH8qqwm7GVNcS3GPMI2r2AwK1xrUcOnpbWsJYhSpd+O3Wql3pxTV3sb
RvtAH3cdfofcUz+z7ktJGEw8P3lPH5UK6CyYnkQnTjMrsZP4ueM1WYxlFCKcjqTTWV4yVYM
ueoPFTSLGLeJlkBPIYdCDSGQKCXAHUmpmjlUsZY2HbJFQNkH2q4l7OsZhuF3xsMHIwcUmA4
xxiNHgkYyY6Bc5qnJvDkP94cYq99teTNvbK43YVMHn8qiurCW1hjkmPzOTkZ6VFgK0ZAlXJ
A56noPrUvlR+UQzKG37Sfb1rQ0awW6EzyofLAx9TUk2kxW9wXEbSR+nXHvRcLmQUmCHCs0S
8gkdB60C2leESpzz0rZddts+f3iFcbh0/GqUbqlukYI3fXNAGeWy2ZCSw7Yo8zI5FTXCNkM
3DHt7UNCpiyFOcUAV88cc07ym2bgOaRQ2M44zUysGOM4PegCtyD6GipJQAQc8+1R8GgBP5U
8NwB296aBk46ZqzJGBbR8dM/MO9AyAnB6dqeM+Wc1Gc9f1qRB+6JzjigD6Q0hlOhaef+neP
t/siijSQP7DsP+veP/wBBFFYiOS8SceMYyP7h/kaYFIIPSneIyD4xjz1A/oajV8MMgjNeZi
/jR9rkP+7v1/RAyt1JHPpTMnI55pwbg/pUZPQDAxzXGe+3YCMj5h9KaByB2pWfk44oXH3jn
mqRi3qIc8gdR+dNC/NnPSnkgDlTjtnmgYyPl/EnmqRjKXYUKKenA+lNXhidvB4p46AEDFFw
TFMhGARjj0p64J7kUgPUHBA6UZ29OapS0M5JdSZWGMkfnUwcE8Hp71UBPHAp6ueM8Ed60U2
c06afQ0I5D8oJ5q1HO6tjOPb1rNDEDkH1pwmBGCOnrWiqs5JUYm0twp4OfcVYSYMcZ21iRz
cZ6jvUi3JBBHQ+/IrWNU4p4bW6OhjkUqRnA6c96nVwzZI4+lYkV0AQOATViO6G48/nWiqmL
oNGsvlkHj8qeIFOQMHPXHaqCXBzkVcjuQQOcGrU0ZuEkPNn90Y7flUf2dsYxn8KuR3CkcgE
n36VOkiNgdc9vSmrMi7RkNaNnAz6GoWsgOCvA44FdCducYxnv60x4E54x6HtRZFKqc02nqC
Tjn2qq9gcnt6e9dQbYMBheDVd7PDEqD+JqeVG0cRbqR2UEemaDNdD52mG1ivVDnjArz7xNq
ZukkMN1bu/TLLyT7j1/Cu+vpWtdLbMReMncyDt2yK831NozcvIojuEznbNCwZfowop0uaRw
V62rb1OHke6whM8pJycHoR6c062hhjbc+QNwHoef6VZvFjGpQiG1ZUduVzjJ/pTL+5jnL2e
zZGjclDjn0Fd9rHBe5k3Mym7mZmEu1iAQP8AIArOdi7bjkknrVsosE0wc7flOA3emhd1sFV
drocn1INO4FXBYgYJJ4ocAKFGc5OfrWquiXzSiIqxYjIAB/CrMPhvUEuIvtMQCk4AX5sfWg
V0Y0Aj2HfG5IPOPSpYLeS53JFGRuPBJ4FdF/YE6PtSQqjHkY5q7aaTHEPug4OfTFBLkjk0t
bi481ZCN8XyfQ05HnQqZozsxtJ7fjXVW9kjarfboQMFefqO9XXsi/yspIx06A0Cc11OYl06
N4gyuy8ZVge/tWjp0Ze0RXi2Hb8xxWvFpzRx58vCZ28DjFXIrMKwUAIQOOKtIjmOGtbIL4o
8goFRJCwHt1rotQ060j0y5kaFSxTO5VAYnt+tJd2X2PxlYzJCSl2uxi3TdjGaueIN1rZonl
AxysVZj/CeorK2uhV7tWDS7NY9OgVoljk8sF8DnNJeeH3up/tlreNbXGwpuAyCP6VkWmu3U
E0QlKzJH95ccsv+Neg2Ziu7FLq3jZUYZUOu3NdCs1YzleLOIvNNawudJMchfy3ZHIXBYsMk
mn3TJGGkkKrjj3NdHd2InkR3TPltuX09KzLzSPtVxEZAVhXOcHqaGtNBp9zG+xW97ENyLKh
/T/Cql14dia0eS3QxyIuQAc7sV1dro0cBJhUgN2zmqw1vRI5HtzdKrrldxU7c/WpaSWo1J3
0OR8N6fFe3bmeLzI0XPPTNdXf6NZXkBSVMPt2o4HKfQVneE1H2W8fcGUyY4610DSA5xms3s
U3qcbbaMn/CQS29wNipGHGzjn1FSatp+y0mklnaRUGUyAOa2pJE/tSVwg3iIAtnqOazdUlM
9nLGQcYyM+1ZK7Gm2yLS2WHSoRkZOT7ipJJh1LHPvVGy4sIdvBPWngE57e1NoY10RjnaD36
VW8vy2YquVPXirO1s8L+FDRdcjqaLDTMm6+eRFIKjPWpWj+Tr271anhACBlBO8AVMYckqU/
8Ar0DuZMMS+WpOCp60yS03ZKHHsa1mgCqFGcD2pogJGQM44xTsFzCCqku2RTxwaY4w5AbI7
GtyWz80gyKv1FZN1CIp3VfuqcetIZHEE3ZdgB6VZaNfKz5mFxnrxUUdszWrT7xhOoI60+1W
J3YTPt28gN0oSAgwSpYdBSr/AKo1atbJrhZGx+7UHmoUidoXdELBfvY7UWA+itHYHQdPP/T
tH/6CKKg0Yj+wNO+X/l2j/wDQRRWVhXOZ8SbV8YRswyG9Poaj3D5eO/Bp/iU58ZRjPQ/0NR
LgPzyK8vF/Gj7fIP8Adpev6IcSCN3b2qIEBsDjBpxIwNo4AqPORkjP0rkR70tSQkDk4x9KT
dkHpTTjHPQdKRs8kDOfSqMZIfuyKcoXBB7dOKiBJJJ6Dt61IOBxye4JoMktbkoxjp+NAxuw
Vx+FMx35FP5AJ+nNIdhcg8YGPelwm1eTn3HSkx7DpilOcc0zNocOmD1p3YDA600Dvz/hUmB
sxjkelMhoNzdO1KDyehppB69elPWNzGZsEpnbn3q0c07IFJz16VIDtbOfeogQWK4yKeud4w
vQd6NTEnRvnPcirCSc89/SqwB69u5qVVyoJ5HSp5mOyL8U/U4xjtVxboKvOOnU1lRjJHIAz
2qdQTyCCc5p+0aMZQizXjuhuweh71aS5K4O05NYoYxpktgAZJNcp4k8ZQW+mpBpVyDPPJtL
gfdUHk81vSc5uyOGs4U1eR6Y+oJEhlllWNFGWZyAAKsR3aOikMpVhww5Br5+1vxRcalo1lo
4Z8Rr+/bJ/eHPyg+vY17BpLSQ6RZRsCGSFAfyrpqRdNe8zipzjVeiOrSZCoHU+uKd8uMsvF
Y6SybRnueKtLIyjO4/SslUNHS7E17CjW7rhSrDDCuJudLjtXL2525/vDg/Wu3EhdcFeKoXd
mzrvT7vowzXVQrJOzOCvSdrnmr2iSecWQyTRhtqH39Ca8+njkjWVIJBKd5L4HzLjofpya90
OmiZWAijO44BGMHt29Kx9S8CafNLHPGjwzcZeI4xgYxj0Ndjkjjj5nmtr4V1TUlJS1Vl2Ha
+/K9MjB710mh+BoZtMt7m8UF2RldT2OeCD7V6Po+i21jbPFBCI0dt2FHc9TWktksUQSNAFH
QAVDk+g22cPpfhZNOMha7lumcAAuBhQOlWZdIjZkdkHyHcD+lR6p4utLLUvskaAiNvnY8dD
ziuk0ySDWNOjv7VHWNsqN6459v8alqW7E01uc02lgsMD25FUbiK2tbq2ilITz2KKx6b/Q12
eo262umT3DzeWqRsd+4fKceteAXGtalfXfmXUxuQsmVDDA/HGKcLtgo3R6mmjKs7ShfnZQp
P06Uy7gjsIPOmjyp+XgZ5qlonihPKt4ntjLFJlWdH5Qj/AGT2r0JdHS9tQk0PmQyqDg9Oa1
ehCXc47Skt9RtN8ZUMh2so5xQ9nZW+pIjzjzHOBHjOCehz2rvNP8MwWUAgtrZYoxzgDv79z
VS68Cy3viG31EugthHtlhIILEfdIIrLnXMNJHNX+hm8+x4QL5Myykn0Geh/Grz6NbTLskgS
QDnay5zXSa1omvRWKLo1rDLI7bXMrkbB6jHWuY0GDxRpdydN1/Sbq4EtwQtwnzLGp6c9xkH
6VrF3VyLPoOttCsoZHlhsokZvvFUFTCKGTfFGgOzgjGBXPaf42vJPGl3YrYT3lmzGOOCFMv
FtON3v716KbUvCsphMZYBtrdR7GqcrCad9TlXsAeWUfhUDaeoXldy+4rp5LZVLM6gd/SqMk
WTmNePWojMbjY858UTkTrYw3jW4UKxEJO5snBVvTg5rhpbWKNnRztgZm8hyCM88g+/1r2+e
13A5QYPBwM5rmLnwZYSzGQxMuW3EA4X8u1NvsbwlC1nocb4UtjHFeuXIQsFA+net/DEEDpV
/QtLWSK9SPG2O6ZMZ6AVrroY3fdzTTuZS30OUaBy+/aM46+1Vp7INDIzL0U13aaCpHPXvxV
e40u1+zTJHNG0m3BXcCwJ6cCmTc4Ww01G0+3KryyZpZbe2t4C+fMblVjHJY+mBW9a6MbvSo
EDmJWjAlkXk4H8IHY+pqtfTWnh2J0sWjjkkG15GIMgHXb/9egtXbOYuJbiCDzJLWFAQDlZN
2P8A69UbXUy0n2eVFCSMFWUryuf51f1S6udVEayWRjhUb95XDSH8O1MsfD76orgTJAEXKhw
cn0xUtI0srE0cTQG4WaGS78iXBkjAPGKu2q2V5EZrc71BweCCD6VT/s7xJp1nNZwRRLbKC5
lOD256+tO8O32lWthMlxOY3zvfdzu+nvUXJaNGS0jJ4iGKYNPQnJTHaqN/4oWQRLp1t5IQk
lpMEv6fSr8PiLR4tI824Z7i9KcQopUBvdu34U0ibMadOTjA/GuZ1GxEVpeSsDuW4AX8q7TR
7g6hYrcMuJG4IxgCsnxVAiaPvRQuZQW980io72OPtpJXgNlFEGMjZOBlq0ta06O3gjuUTaS
QrE8dvStLwvZxPaSXbRDzFfCuewxW1PDFPG6TIroRjDCqSuDlZnNaRCzaU+T/AKzcB+WKra
OnFxGykMvBqytlqWkEy2xF0jAhkx09OP8ACqNjBdSPcMZng3ZEny8nvSDXU960xMaPZAZwI
E7f7IopdLXbo1ioJwIIwOf9kUVmF0cb4lJXxlGxGATx/wB8mow2T0+mRVjxQHHiyBih2nof
Xg1XQZOCM+ma8rFfGj7bIXbDS9f0Q0kHp/CccUzAJwBx61JwO20E8ilVMZNc1j3OcaMdOx7
03aMYzx61MFG088fzoVPYfjVJGEqgxEwMHHPtUvlr+XNORPlG4c9T35qQIMcfnRyiVS4xIj
I+1AWJ/hFLtAPqalVCOh59qlCtgcZo5SJVLFcLxwP1pyx8ZxVkIM9vSpAvXjirUDF1SuseT
tPHv2pdm1dzcAD8qnwvHTms/VraeW0cx3j26opJVNq7j7sc4FUqd3Y56ldxjdHK674ghuEi
h02aQbWyzjK9Og96fomoC7sJvtt3Ms9pl4mjfkqRzkfxAHBrlorSaWSRYojMUJDbBvx78V0
uk6Tp0mnS3CyTjULf5GgYgAZ4yOMmvWjTjGJ8u6tWtV31ZsaBcXV2ZLu5AKzgBGTgZXgjH6
10QiY4GME9hXKk3NvcDw4sySQzsHKrJt2juuR0ORW/p1hq1hYSLawGV5GDpHNPv2pjnk46H
PHvXNVoKXvI9CliHC8Ja26mnHCwGT0J4q0ttkdDjqD0zUot79BvZYDGW+VQSGx6nPH5VbOV
CiNCyjuxAAFczoNbnR9ZUtip9lIPPpyKZPJFZWklzM3lxxLljjoPWtHa+PlAxjOc1yXj++g
tPDMlq04W4nKlY+7AEZNKNFNpMyqV2otnKan4omvPEVwlncv9kEBjRfugkjk4rkSUl1El8F
I+T74pkEoivhK2SME/Xio0bEcz46g/zr1owUFaJ4E5ynK7JbNN9zGxYpulUF/QZr3PwfdX+
saO1/eAbHmYQ8Y+QHAz+teFgBIBg8h+Tn2r6D8AzQx+FdKspp0a6khMixLjIXPf8x19aivH
mibUJ8sjfitHIGQce9XYrFiB0J9q0IIVIw2Bx3q1FEWJ4BHauJUzrlVbM9bBeMDHY471Omn
ttxtGPQ1rW9uhbqAPQ1fSBCNwUZHcdKv2a6HPKqckNJwx2R4HfjFWl0fzFA24A5Paum+xru
ycHjHFN8tUUPnHHB966FY4ZN9DCXSUX+HkDjFPXScrhY8gd/etxViIDDr2qzGU24J47Vpcy
uzkF8J6Ql212dKt2nkBDSGMbj61pRaNEsSxJCFj6KqjAA9q8n+JnjPxVpvjCWx0+9lsrC32
MskaEBzgE5bHNesaJqeraneR3EsSQaYbON8lMedKwySpzkAe4pttK5q6ckrs8++LFg6+BZY
7SEuxuI12qpJPPbFeB6fZ6dd21xFNdi1uhyryH5cV9wyw208K+bAjYOcFcgGvkX4h+DNT8M
eJ72cWcn9mTTM0FwqfuyrHIXPYjp+FEJdBwd1Yq6Vbz2cctryz7kdZIxlGBxyp7+9fSXgvT
tQufDEDXsDLtJWIt1ZOxP8AnoK+cvD9yLjUNN0+0VY3jjABY9Tkk5z+H5V9i+H5JjpMK3Ui
PKqgEoMAnAzVVJWjZESWpz+uMvh/w9eapNCWW3jL4Azz2/DNeJfDnxJ4q8SfE+3tpdTkNoy
vJcQsoKFB2A7ckc19F+JfDtj4m0OfSr+SVIZB96JsEHt9foa5nQPh/pvgnwtfx6JKw1OaE7
r6dQX3Y4PooHp0rnUlrcu2mhsaXeafrFvfnT4nd7OZ7dlcbcuvYe3vXkupeO/HWk67LpV/4
TgmmVGk8u13SYz93kdhxk4rf8FeJfHkXiODR9e0f7XYXTnbqcEYQAgdWK/K2ce1dpr97o2g
auNe1CZRLJF5EUKrl5GznA9enfgfjTT5XYVls0fPXh7X9N0dNQ8V6zZpNrLuUtxDG0aszZ3
A8Bc+pHNdT8N9V1nxFZarcanMssSXGI12YZSeSM/3emB2ra8UeHtL+IPgV/EPh3SBYaiJy8
iAAOxUkHdjjODn1rivh/qN54Z1220u40+ePT9QnMcs7qcGUDrkjp/jWyd1qEkmro1dV8GeJ
9R1iSd7+JYdw25ZiNufugfT8666PREitkiiiEaINqjGOK2NV1CGV7jR9G1G0TW/LDLFKdxQ
H+Ir3FWNNjvhpUCaukQvlXEpiOUYj+IemeuO1JyIlJs5WXRBKfnQlVyMZ4P1Hes+28MC0le
/vtQmnkClTuOyJVzkfL0GPWuyv7/StOt5Li9vIYET7zSOAB/9eub1S4/4SPQhHpNyYIJzh5
pEKlo++31zQpJiSd7M47w1NpsOtX2nwp5gurp5RLkYxxjHc12b2kKuc4VfXFeZw6Tex6vs0
wsTC+17lflGAcEgn+VdmkLWhjdJ5byRmxK88pzt7lR09OKt23TKmkbUVpaMTtkYHHXbWZe6
SscjGzngjY/fxEMN6HNJJc8bUbr6GqMkzZJLfiKnmJOftNH1a3D202pQNabmIMcZSQHOcDn
pU8GgeHLbMtxbqzgl2ml+cj1yTUN9aXkk7zWOqy20snDA/Oo+gPQ1lXmj3U0Jil1yeUHqrK
NpOeuP6dKNd0VdFaSwsLjVDbadIoszks0LZyPTOTwfwqfVdJt5bJDCzI0J3bzMQEA/A5+lZ
Nzp2qQTxy2d1Cki/L5iLsDL/tL0NZ93qer3C3FiLy2V87ZAymM49RnginqPcx9VvLn7RLZx
6rJeWpIJbJ2k+lZBOzkL+VX4oUhJEsudr8+WNyle5BrUSys7nYLS3ARn3tI2ThfT8fSmXex
R0vRLnVVmdJEhWNdxaXIB9h71SW0mkm8pIWLA4IAJrvlmWOPy0RAn91RgVVzCkz3AjUSkYL
dDilcnmLlhH9k063tuMovzY45qjrpS40i4RscDeO/Ipr3ee/IrOu5w8MgbJUqc4+lO6JV7i
6C0MOkhlJy7Evk8ZFXmuAC2cVhWjmKyjQYHGSB3p7TjOBye/NUgcbs0JbkknBOaz0nK+f0G
45P5VWlmdj1PtmoQ7eW3PU/0pN3Kse86WR/Y1lz/AMsE/wDQRRUWkODoWnn/AKd4/wD0EUV
gByniUsfF6LuOB0H/AAE1AAQwycip/Ehz4yjXOAMfjwagEmJCoHHX7teZifiR9pka/wBnl6
/ohRxz+FKhTPA/XNR7lAG09+lN37XOTgVzXPacCw2B1I/Op4Laa5t2nhQNGD1B4J9vWsPUN
QSER+WFuH3bDEWwM+h9jzVy81hNMtIrYZhdU/dKR05BAfnBYcjIrvo4fnV5HzeNzH2U/Z0l
e27N2PR9Re2NzHb74tu7cDnj6VDLZ3ECrI8J2MOGAOP/AK1YeneOvFUNuWNsbm3B2Z27iqn
oPetfTvGECXKfbbWeCIII2RidgHbH+fStZYVW0Zz0szqNrRMFkAGKnVt4A4Bra/sez1lJb3
SrlBuy6jOQTgHbx0PWufure5sX8ueJo29+h/GuGcJU9z3qFWliNIvXsTCUK+M59vWnCRSeT
is/zMjkdfSnGUAdz3qFUOh4V3L4kGevtXN+L5Hk06OCKRFZm3ENJtJUe3fr0rU8wEDPfvUJ
t7TzjOYVaTAXcw3HFa06yi7s5q+BlUg4rqcOW1TSzBdRWT2XlEESYPJ6ck/yqfTdYuLfxPF
qiRLJI0gLRB8BweozXWakgudPlhMEdwxGVjc8Z9fwrCt/DarbJI8vlXAA4QZUnPHWu6niYN
XkeDWyuvCdqep3t14Z0DWoBrGnWk0BjzI8NufmZyxyDnJ4Pv8ASqcd5dva/Y/Kvg8ZxHOu2
MFT2PH64qr4VvbzQbxo7hTLbOrco3Gc5FaMt/5kjSLGEBOcClOuktGOhgKsn76asT2lxdBV
t5IZFhUYBefc34nvWihQ8gsCOnzmsYTKTnJBzxUiSMQdufl5PtXI6t9TvWC5UbnnhV3MAVx
kkt0rxrxnrtvrereZaK3kwp5as38XPJrt9c1KW00uWeJwQhAYN/Ep4I/WvImHzMOxrtwyv7
x42PXI1BDn2GGNxyR8rf0pVH+iyZz1GPzqWBUl06dMASJh89zTYVZ7W4AP3F3YPsa6+55Vx
jZJGehr0f4X3UcPiO7kln3SmDYgz1GRn8gBXm7A5AIxXVeCv3evKQ20mKRcjqc46UpfCzSm
rzSPZ/8AhZehQXp0v+zp53DFFuInABYdc54wK9C09rebTIdSujNBbyRBgkoCkH06/wAq+Ut
QXUdD1OQohSO4yEc8q2O/9ea9b0TV573w9YNKpR/L3N85bJPceg9hXJU0Sa2O+FKMo8mqnf
8AA9RbW7CMAQQszE9ZHz+gpw8QzbQgMagdAAK4BLk9DwR6GpFu2DZLcetYuZbwtju/7ZbaW
Mg3Dk57Vw2n/ES/1vx22m2EIfSYonDyFeWkHQ57Djj1okuC6shkwGGD71Bp9vZ6TA8VjAkC
MdzbRyx9zVxqJasxnhW1ZHpb3tpawgvdq7MvCR84z71TGuRx4Dgc+hrjVuy4OWx6Gq73bhN
m4ls84rRVV1OWeEkjvJNUtbhSk8Ubxn7yuoYH6g1ah1a3ijWOIIqgYAAwAB29BXmaam25UD
ZOavLdGSEswBBByCenrVuokcsaUpbG/q/xY0HStNnnt5Y9Rmt5FjeCF8MMnlj7ClXxh4Z8T
aR9nvJrSS3uDhkzvBXspDY5/Cvma9gMN9LLGVaFpXEQHUqG9PSqySGKYNDw4Od3dfat/Zpo
ajbY+p9FsvAwuzb6Xb2P2mI7f3cABAPvjn8K7+SFhpwt9Nu4YJMj5mTcAO+Bkc+9fHujapq
lxqEUWnIUllH3142ydvw6V9OaLqV4Vt4ZlDyFFDyE9Tjnisaq5Uha8x1mj2H9jaMto15Nel
Nz+bO2WOTmvnDxZ8aNS1q8vdPsorm3tAzQ/Z4wpLgHBLHrz6V9JxS5iwTyR0rwvxv8Fma4u
9f8GXTw3hJkNjn5XYnnY2eO5weKzptJ+8ar3m29zz/QPH/ibwzO8+gufshYGSxuB8vuMdV+
or1DRfGXgfxn4ysdU1hZrDVLW3ykFxgwyMO6n+8Ow4z715KPh58Q9TsmvYdKP2hAUlCHy5X
Hoc4DfhXfeBPgtqUs1hr3imc2xhZZEsY12ucdN7DoenArolyvW5FrI9yivH+1QLbafs0+4i
MjS4EbRyZ4DKfUfjXK6j4w0S71G68OWP7zVEVwiTRERs4H3d3auR8T/EDW/DfxOl0J7RL+x
u4kNvDNKIVQ4IOHI6k+vtzXl3iHxRPJq1xf2WmR+Hdbt53R2gufMLkcEbTxu/2qiMddRWud
e+r6j4d8TQar4o8GxxwyuTDd2IMs0BAxhyPvDFb2mfEeDW9Ua0srC6WJQQ08oClT6FeoBHe
vJPDvjTV9PEklvekFvmmhvGLpK3VmBPKt7Diq2k6/InjpNalbyI7iXEo6AKRjn9Kbjcbg2u
Zno/iPRIdS1uC7aBpYJpB9oQPgAgcNWybkJCI1JKINvJzxio/tdpO48idJNy7vkYEEfhVWb
IBVTxmubXYqpUc0k+grToseyNVUD+Fe1VWuCeozisDxH/aX2MyabHI82NvyPjaO5x3NP0g3
0emRfbrgzTEZBYYZfYnvWqjZXM2tEzWkuceoxz9aqTTsT6e2aRmAJY9KqSv82euepFUk2SM
aY7ship6/WqskzM+RkN6VK67snbyfeoGVcDIzitk7dCWU5WbJZSQfeqMsUUnLxIxzjlQa0Z
UyntVKRSOgx3zmrWobFcsqjAAA9BwKi3kKRtxj+HtTn6n5OvOCetQliGOf/wBdDQ7ivIc7Q
SNtROxI+9k0u8Y7c/pSErkEdBWdhlRix4PUdKgmVmUg4yQav/Jzjn69aaUViCx/E0FXMzbt
jXaO1REkZWtZoVIxj6+1Q/Ymf5gQcUIdzLYcZzz/ACqKRhs65HpW7Dol1cHMQVucE7hx2qf
+xIbUb7iBrq5iyzWwYBSvZif7tVysfMj0/Rm/4kGnc/8ALtH/AOgiik0qQyaLYuEVA0EZ2q
OB8o4FFYDscx4mYL4wiI4Pc/gahGSQpOGPTNS+KVH/AAl0eCDnnHpwarbvm4OSPSvNxXxI+
1yH/d5ev6IeGGST1Heq8+Ghk3DcMEYHNLuOOv501xnIYA7uOa5Fue/KN4tGFoMSjXmaSRVh
SNn/AHmCGA7cnjH0pS8eua3IfN2xjLMCfukcZB9+Kv6bKP7TNlNLIocGNztEi7T2IPI+orm
YwdN1a/tzPskgbaHxywzjH5Hp7V9FTd4pn5hiIuE3Hs2d/pW22tHggKuGPzCToDnmtvzlEe
xkhKN9+J8ZYdiM9+teUWl9FFrMBuf9Skn7xlbAPoTW3dalc3GDcWpkXZyUfYMAnHy55/D0z
WrsZqpZWsdhc2c9lcLfeH52jDfvBGG+XJHOB/SnWXjO1v5zYa1bhAXC7GH+r7EnPIrldH8V
y2SSRySh1D4CyEnAPOM/yNauoW+meKJWeApp+pO4Ikxw5xyre9TKCaN4Yhr17mrq2n/Yrjz
LdvNtJeYpR6eh96z885IqjpPijUNBY6L4jsy1pO2C7DjgYyPbp9K2b21S3jjuLeUS2s33HH
OD3UmvExGHcHzR2PusrzKNeKpVX7y/Eq/PjAx0pM9PSkBHGKNw455964U2fROKFJBJx3pNx
xg8gU0nI7/hSAE8Zwaq5k4LoSbsHuTShsNyD9aYOcbgcU8EFe9O5LpqxOrLwCcDucdKdu5x
u4Peq6knhVZj2CjJNUNS1Uabb21w0Ye3ud6pMG+UOBwD+NbU4yk9DycVVpUU3NmX40jmW1t
7lN3lAmN+fXkfyrimXCK2O/Iz68itbWdcOqW1ujb45EB81Qfkc54I/wDr1kR7WO2ViEPBI7
V7VCLjC0j4bG1YVarnDYfbuYbgOF3Lggj1U06AhWnjzy6FRnvRJHLaXOA3TlWHR17GrEkER
tYb+BifnKyx5+4c8fXIrVK5wlaYMCh5yVB/Sut8Cy2sVzqNzOPnt7VnU57Z5/HpXISSLuAG
SB09RU1leSQGVIyQJwEc+q5BI/Sm1dWLg+WSfY9nmsLXVNPNvdx+ZHMoJB4K59PQ1o2VnFa
WkVvFxHCgVQT2FZtvOwtoS/yvsBI/pVj7YxPyv19K8aUrNxPrIQc4qdtWaoOAOMihp1Xo3f
t2rJkuXYYznPpRbma8UmAF2HbpQnctUkviZptdZ6ZJppui5BycDjiqrwPA2LgskjDKrjt60
R7jgZxnsO9VsDhG10X1mOeScetPUbyNpOfbvTYojndIdq9cVKzhMLEvHQk9ahvqzkm1sjLd
UguWVmJcnIUdvrWpBultirncWz+tZphZ9RBVemD/APXrXgTa2MdTnPY1E6rdjzaVO0pHPXX
hC0exiGmwRpcqSSJSTvX+6T2Ga5H/AIQDxCL9444Y54uok3bAT6YNeuwnkgDt1q7BG5k55U
CtoYuUUZ1KC0PNfAnhPVZde87VbSSK1tThUY4Dvn+nXNe9WslrYCJHcCRiNqDliScDArmb3
VbXQ7aIsPOvLj5ba3XrI3+HqaPCkHiK31e6/tnEyMd6ykhgzdgvdQBxjp/XfmlUXNLQ45U1
F2R6QkjZRsjBODiuc8UeLI/CUlrLcW7tYSyNHNKoJ8rIyD9Ooqt4t8Wp4W0iC6KCSSaTywG
ONnBOcd+nSuT0n4gaX4h097DVlWKW63KTJykgPrnpVqN1dhGlKSdi5L8W44NRu4IrOK4gjb
Ec9vLuBBGQSD+td/pOvJqulW12qhfPjD8HPPcfzrwm98CajYyWcGiXxvYnUxuxCxrGOSCcd
R78mvQNAtpNF0W2sGummMKndJ3JJya19xpWMqkWtjz74/xINe0u9iu1M6RlTAG+eMZyGx6H
+leOTXNxqV5HPdSEsvLSgYZ+c5JHJPvX0L8VdHXxB4Ttr+0t5J9RsX5EYyWiPX3OMA/nXzv
HAwmCHdHtJUMOM1rFaF02tHYQzsC+z7pJHzdSM9frSATSNllIR+Qc8j608RpDO7yvucj5S3
SprC3vdSvBZ2MXmznJVMgZxz9KvYuTOl0OYeHDb6q4W5juVMWPMAaF8/xD0PrXoMd21xFlY
mjccOhIO36HvXEaZ4KubnVI7S9u3jlWATyFRny8nCryOo71dtb9NG12Sz1m8/0lF8veM7WT
jazdgaiSTOZrqdFPJgnI5qi8yLIFLgMeQO5xVy4XcBKpyDyGBrDu0VpAzruIORkdKnlJTLT
3Kopc/wAIye9JBcwXUAlgkWRG6FeRWDNcXdsgMMf2pV6jd8+P61gX+rhZCYImtp9/Lq5RsY
6Moos0NK56CfuEkZHWm+UGHqM81yGkatd70gvbmWSSX5xkDp/SunW7Xs5wOAPWq1QnG2497
Y9V5I/lVaS23HBB9q0opVZ/vcH0q4I0kwFwPfOcUKpYmxyU9rySvAx0xWfJavzk/Su2lsUY
Djn3FUJ9MJXhT71p7RPcLM49o224Iy2evtULZAJxXRTacQ2SpIFZtzZsv3QR/KjRlIyy5A5
71E0x3f8A1qlmikUHjiqrbskNx3pWRSH/AGhhnJ/+tR9pIB7duar5P0prAf1qCrJkz3cin5
WwCOcHrU1/qzSWqJp9uIpZIxHPPuJZgOw9BWWx6k9OmKCWWFghABppsfKj2zRt48P6cCORb
R/+giijRo5P7A07k/8AHtH/AOgiisRWZzXincvi6M4OGIx+RqogGCScYFWfFeV8VqSODjGf
oaoodzAjjtXm4pe8j7fIH+4l6/oic/dAGB3qE8tnJI/Sl3c5/SkBXklea5D6Rq4sUEa6lBe
xwFpY2ySsvl7h6Hggj61lePoEh1+LWbK3CxzwgyxkblU8j6Eds+orXwuzBXIPZuhrNurWVY
5DbkzRMp3WcrnaR32/3fp0r0MNiFH3JnzGb5VKpetRWvVHKs1nfwQiALDcrGd2T94j/wCtV
UXEsexZF2lB8m707Y/xqzNYQXE8g09pIpQ3/HtKNpXjPB71TN1II44ZwJBEcBHXkeoz2r1b
3PiXG2jHJKGkPnHluDjpWhbajJayo4uNqfdY9c+hPr9aozS6bJMCltLCMYZVbcAfbPaoWRG
O2GQvk4CkYNGvQe56HYanp2u6RFY6qiu8QymWBLY9/XHaqFvfap4UWVrRlvdMZxuilGdp7E
jtx3rjF86zuVZ4wHU8pIvBHoRXQWev2Q077JcQzLIJAyFWBUDPTnsPQ5o3NIytudkmp6RrQ
a50smB1UNLat1XtlT3FDK6ECRWBxkAjGa56fREe7ll0yZbaYAFAGHlynPIB7euKevii8sbc
afrNkZwoG1s4ZSD1B9P0rgq4OMneLsz6XC55VoxUaseZd+pu4UkH0oGTz07VnPrtnezvNps
OLdYlkliZgrxknGFB+9+HrWpplxoWoR7X1+3tJ8f6qVGHPoT0rglhakXax78M6wsoqXNbyY
09Mc5rO1a/uNN037VHaPMu7Zvx8in3NZ+r+JbS2EUdhJ586yMJlKYUKPRu5NcjfX8t9eTzZ
aOOVy/lBiVWuihhW3eex5uYZ2knDDvXubWqeJjcfZZdNnurWURlZwGwu7P8JHNYbXk7xvA0
0jQO/mFCcjfjr9aq4PpU0MTuS0QLbeo716kYKCstj5GrWnVlz1HdjQDgYGR61agsbmaUxRR
7pwNwj7sPb1rRGnXNuhaW2fy/44yOSPUVbntIksorm2lYtF8yZ+8qjtn2pt2epz83Yw5BNF
bhJU3Rnhc9Y29Pb6VBKw3ExfddQSAOh71ev797yRg754znGCcep71DZwOS0rHaqjofTof50
7FLYS1t42t5ZrhtirjaO7884pFiX7ZCkZBDsPfHOOanuLr7fHFGwWOOBcAgcn6/l+tP0Gyu
L3XbWG2haTEqu2B91QeSaY0eqyAiUpn7oA/SnA4AxyTRcuGv5mXlS55/GsXxFDqb2CyabM6
OjZZUOCVrw3HmnY+15/ZUea17IqzXmsT6ubFbhLR1OcqRtUdQSx71q6JqGoKZ5/7RW6aeQx
ssSl9jD+Mt2+ua43SdPvr3UzazEyZG+UZ+bB7kn+Vel6To1rp0DRwIQpO5snJJ/pXoTnGjH
lW58/CM8VNzk7RJ7a2cnDO8rE5LSMSSfrWlHAIm6BiR35AqaOMD5VAUew60/Bjxv7noK4Lt
npSmkuVaIj2lSSCCD1zUio8gDZwAcZNT+WZABs+Y8AYq8tsfIUORtHQdM01T5tzlc9NDNjh
VZwSvUfe/wq35LBMqm1VOCpPNWo4YFcSzSCNkGV3Dg+1VLi7+0TNIzZcnqKKkVGKZlSbcmi
UZ3BiAPYdqzPEHiRdHt/ItyrXsq/KGPCD1P+FaMGWYA4/GotU8P6Pq4X7bal2VlYlW27tvQ
N7VNCMebmmtB10+W0dyn4T/ALRv9Sl8R6onLxiG2OOAO5UdvrXpGmMZHEjEjb9ea5SzOxEi
hXbDGNqoOmK6nTtwjUEgn0radRTemxx+zcI2e5xHxd0Oa80+y1S3M0ogJiMajIUN0Yjt6Zr
xKNprJobiZSV+7sY5Kc4OBmvraWZDZOsoDrtI2kdfavDtX8IXN9qhaWy+xwXErb9m0tCO2M
dj69q66NRctpGFpKSlHc7HwrqkFxoFpJEythNvXkAevpWmbgnfyMEnk1xum+Ho9GUiC+mJ3
gnkA7R/Dx2zW6Zz/F+Wa5nJX9075U7rmZt2V9F5cnmuFIwAx7E8CsHxzb+HovDf27VdOhmV
c7FC7WeQjHBHeuf8Q391beHJri2uGiMcqMzhui57+ozWV4/8RadqWlwaasksl1CQ5MZHlhs
DOc9ep6V3atnlxjbU4uDwnfaj4cvtStW3C3GRFtz5nqB7gVysD3Om3EMw8yKRSJFwduVrrb
Hxpe+HrCSysI45GlIOZMkLiuY1jVJ9b1NruSJUZgF2IMKAPStdQ1PUpNVsrPUrbXII0f7XD
GzxMxDAAdRjvz39K2rO60TxJNeI1hi4WPyXkZfvxt6Ee9eXWWLvU7KG6mEUPyx8D7oHQfjX
r9pFb2VnFBCPlAwWGMt9awqWjYpRfK5djntLAsHudF1CVF+xkeTK78PGfujnuOhrnPFGpwo
0dpbSYaVyC0ZBKgV0vi+6gWwkCQLLdPEQm6MPgjvz+Wa5Twt4QmNv9t1G0YF8gKflZOepBr
eDvqY2SfMZ6eb9jnW9kBRkO11+VlPrWDEy6frCzS52heC3O446/nXe3GgpbzSBwHhI+TPUe
tcdPoN0LyOOSRZbZGOCW52+h96tormiybSknFzJd3KOHIwrsfveuK0hcsp4z6VC7gJhRtQd
h2FQFx2Gawe5D1dzXhvmUEFjx2q7FqZxjd39a5gzbRuyTjt6Ui3GDwx+poFY7qLVS2GL9Oa
14NRt5xiZSTnqteaR3rFhyQa0rbUSDyTkelS4phqj0aTTLeeETROpUDLYOcZ7EVmz6IZAfK
w/0PNYlpq0iuHWQqfY1tW+pByXZwCe4rCblAZzt9osiFt0eOec1ztzp8iSAbee1eswzw3KP
HMEcEfecZNMufC6XFukiQhFz1HPb1qo1eYdux4zLC0fb68VVbjjJr19fBZk2TC0JibILAgJ
7cnqa868XWum2qqLB0kcPiTa2NuP4QB19zW8dVcqOuhzzkYwOntzSEfu2HaqX2lwDtUYqzF
IJIjuwD6Uxs9y0cn+wNO5/wCXaP8A9BFFM0cN/YGnf9e0f/oIorGyJOV8VEjxehxnkD9DVU
DBBAxzVzxV/wAjhHj1H8qrIPnIHGa8/FfEj7jh5XoS9f0Izy3HXFC7wTnGDwc08jbznHtQv
LZ2duua42fSxjcQA9s/Q0DPcCn/AHeTjOMH3FNA3AYxjGam5paxn6jpMN/85XZcIMK4OPzx
1rldW02Szmfh3RQCZNvr7+td4AMY/CleJXiKSKHBGCMZBrpo4mdPTdHjY7KKOJvJe7LueVn
OT8hFAJA6V6Z/YWl6pK63NiYpNu7zlbaxHrjv+VZ2o+BrW10yW4tL2e5lyCmQqoo75Pc17E
KnNG70Ph62BnTm4Ral6HDpNLt2El1z0Y5pMqx/u1Pd2E9pcmGVOTyrDOGHqKrhSMHOa1T6n
E4uLszWsdbu7GJIikc0KnOxxz1z1q/D4gtLqBrXV7cuhJKuBymT29PWucEmD6c0YyoOMe1O
4k7bHRyaBbXj7tMvFckbkjfqfbd0/OsSS1e3uHhuomjYHBDDBH1pkTSw/NFMyfQ1o/2xPLC
IdSt/tyjhHfO9foaY3rsZjwsASqkr61CUPVefpzWvbXIjUpbTo4zkw3C7c+wPStIWel30Hm
sv2Vs7Sy9Qfp6VnKbi9VobQpKa0epzUMbMwCrlj/D6/Stqyns94Ezta3A6Oy8H6irLeFb58
SW11DN6YypqC/0nW1iBuLGR1UY3hN2fqRRzqWzMp0pLRo2ofEFsFNvqaA+WABJEcnHqPUVz
uoXBjuZreCQSRMcqynIII4I/Csxo3Q45DL/D6VLDBI6GfI2qwyc8g/Sq6amSgkLY27S3I3L
vVQcqD1GKlvLv7Xcu0UZSM4UA4zgDHOPpR9pYrJHCuwS4yMdPUfSmWtvNc3EdtbwvI8hA2o
Nxz64poo0tF0G/1+9+x6fGAoI3ytwqD1NejWGj2OgWslpYGU3DEeZcvgFsdQPas/w802nzD
SdNt47lY5MTMXMbTE9D7Y9q6651K8FtbM9tay2m4LNHOAxiAbs/Ss6inJWi7HfQ9nTfNNXZ
mx2rtj0NTmBApLYHHOa0WhaW/ma3MbW7kNEEBACn3+uaifT0EzPdnzAPuxHoPrXkuFpWZ7c
sQ5RTS36Fays7OEF7W2hSRvvMoGTWrGu1QP4vSoEVhC7rGIwoznGMCq2nS3dxqZ2sGtz9xA
MF+PX6962hSdR3OSpWjTtF7s34UkJBWMketXotJmkzM6+/PGKy21RdMaNbm28vDkCTdkD8M
84rp9Bv7bU9Ke4dngXOWjcYZs85+n0rojTUVqefUqybsiOPT/KGWbCZ5c9D7VVu72NciJRn
sxHaodY1tJB5UI2xKen96sETtIcngEd656tVR92J2UcPKS5plqe5lmYfKaZESXAzz796h3g
EYJb3qeIOzDKnJ/E1zJOW50uKitDTgLDA4Pr9adPMQFiTOG5YHrTJNkEWcjgA9aopIZZN2c
5raT5VYwUeeXMbNnvLAgHHaultZH8tcKeODXPWIB6YP171tKxRcg9qKa0OeqrstXM8nlAKQ
eOg7VzF5dNJLgtnHBNaktzCiStLuZ9uE54HPJrCmjJmib+/zWyjciMbFSWQhyOlIzOU6dOK
jvGaKRt4xt496qNeRKuHkVTz8pbBNZyVtjujFONxDALqyvLGUbklRo+eRyOK86PgfXLSwvr
m9mjhjs03ozNvEw9j2rvLbVLKS9khS5Uv97aD26Vo3UFtqOmTWd2he3dcsucdOa2VSUZepx
uhFw9DweeEzIMH5x0PrWemQ+VOGzjFeh6vZ6VJZWGo2ETxQeWYH3nEjN91SQOx9e+Ky/FXh
m40v7NqIRDFMiofL5CyBec/XFdykmee4ss6DodxqFi95b3a+ZyqptIJOMjk/jW7oM9/aNPZ
3qNugkCyDfkoMcHnsfWovBM1/a2TWt1aP5TtmOQn7uOGQjtjrVzxJINL1+1v5RttrmFoJ5N
nCkHKkn68VjKb5uVm0YJwcuxYvL0Q6lE03ltCMglsZHuc9q37W+iuYhIkqyp6g5FcP4kmsL
rTJZWSFjsxGx/vY4wayfCWszRxm1lfCpyvuP61rFXSOOcf5T1Ga0S6XHlg5B71yWo6ZJCWG
M4zyOldFp96JFB+7u55FXZLUXMZXAIIPTtxVuXLqyIxUnZbnlr2byyhAMAnnisubMcjL1we
tdvqWmPFOpUfODwRXL39lJAxEiksTx7/AI1Lj7xqrez21vuZssbxokmdyyrkGq5JxkZPfFa
N3LE1pb28ZPyj5sjoaznypIzz6VlFt7m9enGErQd1ZffYA/p06Zp4mPGGzUQDs21VJPfFa8
GnRHTnklOGYZDZ+7SnUUFdlYbCVMTJxh01Ksd48f8AEfxq9b6tIo+9ntzWE3HGfxoWUgMOM
n1q9zlcTtLbXSjKu/H1rqdL8ThG8qaR/KIPyLzlscV5ELlgBjIxUg1GXZ98/nRyLcmzO/1n
xjdCALeyCeKJt0YRsKDngYHBx6V5xcW6O17c3k32afcXMJUgsSc1V1C/uJ7iTgJAxDCNB8o
OOtQNPcXCeU3zM3LMere5NCVjslUUraWsQqm+TYpqcxmGE7yc/wB4d6dbxeVIP4yfQ4P4Ul
6dshQE47ehq7WMN2e36LNnw/pxx/y7R/8AoAorP0Vj/wAI/p3/AF7R/wDoIorARm+KjnxjE
MdCBx9DVcDnHT37ipfFBA8aR5OBuH8qjPQjp+NebiviR9zw9/u8vX9BrDOOuBSIOcEn+VPw
OMUbWBIcYI7DtXE2fTxiAUsQFByeKdjIyAM9qd1Y5FKR3Gam5aQ3AA5IJ9ataXJp41mBL27
hVTklGONvHUntWZqBnSwkaIruA6n0rj3a4u5ftMsyorHYeenFduFoqb5pbHz+b42VGPsqe7
PQtZht9O1GHULG8Vy+T5ecmVfUHntUnh+3tNa82OO5MKxkYR0zGd3J/wCBZ7msfT7iFNENl
POFv4G3xqcZ6Z49RWxpFy2iw3bLGZrO8TZdxp1BxkMp4xXq2S0a3Pl5OrNc8Xsc5c3t2+pJ
olibVBdmVBNMu4j2HpnFZcWmeHrvQLabzJbS6s4n+27RvJcNgE54A+lL4jsYtNuLG406+eO
3kzLbySIVNu3XYWxz7GuVubuSeaRjtjaT/WeUTtc+uOlVHRHn4mfPVcmRoDJ2wPWpXUD7v5
1HA5BzwOMVNIWaPKLwetaI42IrYFatneQBdtwhx6r0/Ksjy3C53KB+tNEjLwVwaJRTWpUZc
rujtbY6bMfL+STIz92riWVi5JhEXTadoH61wcVw6MfLcqSO1XrXUp7ZGETgbsc/SuWWHe8W
elTxkUuWcTurDTbeGTMEzxr7McZ+lbsUd9aKrpM0gzjkZrjtP8QwMP37bHA64rpYtahn014
3llTjG6JgHH+BrNJxfLM1lyz96mT3UGjasm3V7FNxztniG11/EdfpXG+I/Bs2kRm9tJvtdg
cESrwyg/3h/Wpb7xVqVpI8YjM1vxtkuEAkH4gAH61j3PiW5uIGjEuFcYaNhkGtoKcXo7o5q
vs5Ru1aX4GNtMeRuHrxW3omtJoYklFs8lzLgBx8pRfQZ9awGllYk7sE9cDFC7uDu+hNdLV1
Y4ovld0dPDrsEwkEsM1vPkgSwyAHB6ZB/wAa3tBsIr+6VY7kS26Rr8pB+dvoTzz+tcPAEzu
kAwOrM3X8+tb2h6vb6Xq9jch3jjinBk2tnMeRkY/WpadtGb063LPmaue6WGlXFjp6i5jKNw
UUf1P9KbJpsgJnli3Rjmu7tprS/wBPt72AJLaON0eeN2f4qw9SM1wrJkJBGSSQcLiuaVK7N
44pttnJ31qs9pJGSFj25LHotcpLrcGlKW064jnOSUcn5WwOQCD1/nXR64qXFnMkCST5GEQH
aM/3j7e1ed3ulSQzC3v4nit2bck4IIT1GOmDjp1rpopRXKclduUuY6RpH1GysZrm3e+tJHL
3CR/wr2+btz6eldRPeyW8On2dqRPYeW2ZeAYyBkA+pOeteX6z4jisNJ/sjR3aNXz5hHGQfX
/Ctnwk1xf27y3LD5QFwuRkAdT2rKveMW0dOFUJySlodMRLdSsVOIweSe1DMGOwAhB36ZNK8
wPCjbGPwzULvvOAfwBryban0CVxtxctbWck64yq8DNXfD0gu7QXrTZRhuaV2wAB1IA6CuC8
aX2nS28UMc0cl9DID5SsS2D2wO9cVa6xqEdpFp5upRZLOJPKB4znn/8AVXo0KceW7PHxVVq
pyo9xn1SG+kf7Gf3SkLkjlquWi459eME1zGixIYTMpyZDk59u9dTZgNjLEgdu1c8o3kd9Tl
hFKJvWQPXI/A9KuvPgHPQCsuIiMkKTg9abPM3ofTinsjgceZjLiVn3gNn61enC+bbEEbVAX
HSsdXJfb2JGcfWr3mRySI0jFYgwJ5rSjqmRVTUkijrKk3EjgbVI9K8X1xbuykLHezKcKCSc
DJr3XxJGLi2ju4wdpYgjtXB3VtDPJ8yDeO+KqM/Zy1NlRdakuV6o5vwVaTXbzXl6P3anCow
+8eua9KgORk9R1FYMThAEAACgAY9K14S7LwxOVwe+awnPmlc6lh/ZQsc1aW1pq/jzUoJmiu
LKSLZIoPXgcfUEdR0pNTsJZ/hnLD5rtNaXDGPPzN8rYCn3xRcy2WieLrF7RILZZYyJVCYOS
eD6D61duJJZtck0ISCK2vJPtTSEZKqV+bH4j9a7Iu6VjyJx5ZSucHpXjDUdMhkt7i3NyGO7
LkhgT15rav8AxvFe6QYG0+N5JOGV2BUf41R8cX+npHb6XpqhYrYBRJuy8n1PT8K460uEUFJ
VEmcn5un51ryRk7sy55Q0izQawM8qy7o48nPlxgkH8KtxxeVONi/N246fhVdZ7xEiuRF+6Y
gK+MDPpXR2drK6s17Fh27HgrntWt0jB36m7prSo8CFshlDZHp1rptMu2cPk9G6CudSJYpbZ
QxAA2jNXLCR4ZZ1f+/yM9a5J1eaLO6lheWol5/obE8S3W4kHjoO5rB1vTgyB0Uela1pdq91
cIGOVx+FXJo0miZWG7PY0Op7yHCh+6a7nn91aWtlAZ/IVmPI781zE0bTXDMyld2WOBXpd7o
1uw8xVPy8hScgVzk1p5erRnyl8raRgjAPrWakotvc7qlKVaMVZRV0rL8zjvmik3A8j2zVy5
1eSW2WERCI9DjofpV2501w4RVLtyQAeoFZywI5EMzDJOPQqc9/WtbQqWb6HHfEYXmhHRMz3
lEj5XCjHTNMZiBjNSXMHlStGDkKeD61XK9xzWqRwSvzO4hIznPJphJJ47dKt2Hl/aszKGUq
QBkDk/Wmm3Q3/kRZkUHkk5qHKzszeOHlKCmnu7FaSJ1hjlz8smcevFQ72xgnOPXrV2+XakR
VNgII20t3YrbnCMXKoGf0HtSU1p5mtTCyTfKtFYoKMsChO7oKaykKQRg5qS1aNblDJ93r+N
PkjeWZ1jXJwSQpzirvrY5lTbjdHrmjf8i/p3/XtH/6CKKdosT/APCP6bwf+PaL/wBAFFRYx
MrxOceNos/3h/6DTRhZNwAb2o8TY/4TePnoR/6CaXC5zjr0rzMV8SPu+Hf93l6/ohOpJAxS
r94nGaUKF96euMZNcDPqEBGOvSgLxkcelO4A4XFAzkgj86kVzL1aC4nsZFjP3eSvqK4faS+
0E7RzXppXjn8qx9R0OK7QeU6wsOQdg5Pua78LXUFyy2Pms0wUqz9pSd2uhm7I5tNV4ZS00I
8x028lR3z6iuj1DUrGHwlG9lcxrNLIqyMrlt2Qcg/3T0rnYbG601gt5AlzbnOWTkgelbekR
aFtazFyx875kt2B+fjGGavYg4zV4u58rVdSk0pRafmTbLPV/CKq0cd+lvk5bJZSByBnp25r
z3WNJjskSaBWSJzja/LA+me4r04QXloCIYbeCIfKixgk4PYjpXE+Lx5ZiikSR5W+Yu3AHsK
xc1zqEWXKi5UXWmv69DlUKheMZ9KeXIHHFRqOR8ufUmrKIZMKMsT2HaupHksZGssj4Tr7mr
IWJoHiurZkcHIkXqP8RThpjKcs7o+e/HBqV4bu2gdJJmQfdVyMg+xptXRNzPa1H7wwzK3ln
7pOCR6ioUbGSGww/WlclnywAYenFKsZkfO3PqOmalMsFmG4cdPSrcF3LGxKSEbjyT0Psaq7
Y1yG3Ag8HGKaePumm7dSk7aovSTs6YLkDP3QSVP4dKqMY8HIAI7rSCQkYPX1prvu5b5h6mk
oroNzb3BWAPAP1zSknPPX3pgGCfQ9hSjrgDk+1USXLURmQM2CM9Opq+tpuSSaRgQxztPt6V
jqGByrYx17V0/hjRLrxHqiafE3lRD55JAPuL60wW57z8Mbia68AWaM5lhj3LuJwQqn7o/lm
uk1O1e4jEsihYl5WFeB+PrWZ4Vsk0bSl063AdLVfLDKuMgnJB985q/qU+23neaYRBUwgY4J
b2rGTLimnqc9O0fkNDCod3OWY/wiuW1+wfU9Ke0gVBLuDIz8bSO/5Vtm4cltijB55HP400x
4+Y46AkDj8K8+rW5ZadD2KVKLjqtzgT4PN7pxnvXmicriKEtkqwzkn1yak8N297p1vFpc8L
RSMpmkycgDOMcdM12k0mZC74+h7VnXTxSjlejBhg45FT9Zk732Ljg4tproDuWJ/T2qFn4OP
xpGY5B/OoTJkEc49M1z3Papw6ETQWrTm4+zxecf+WmwbvzqK30yxtyTBZQxg/MSEHX1qdFJ
OcnNTAAEHNUnJ6JjnTgtbIs2+1dqBcZHFdDbJsANYVlHI83mBTtXjpxW9Fkcg5+ldcY2PGq
y5pFoyHGAarTSsDUsaGR9oOCQSfpWbeyhZdueg4rGq7Ewjd2JoHLz+WDgvx71pwWkk8J5x8
wxjg4+lYdjdCKcuTyQVzj2roNMmIlHybwQCc+tb4de6c2KTjJ2NW809JbFbNiQu3O8nBzXm
95AIb4xCQFdxUtjt613upXc0sbKF2Bccg9a47VLSZAs2Nm4ZyKdR3djowV4vV7mZkAnHQ8Z
rS06YKSrAnII4ODWUW3wrKpBB4PsafbTbJBwB9a5JOzPZlFTplfxVJcWiWepw26zraSF3G3
O0FSM/QVyN34hXUfLuxdOt4iFPlTZweoz6e1elXBTeMjeGHQ96yNU8KafqttvtII7K6HIkR
MBjj+IeldNCso+7JHhYnDyk+aLPKJoJbqVYy43dFZjtU1taN4TFze21vdkl2YvKqNnag6dO
mTmpdP0SaPxGthfQZmXOAx+Unsc+leraRo8On6dFZwYyPvN03E12VJ2WhwUqXNL3jFurCzt
9ONrb2yR2yDiPGR19+tUruMecAincQOldPqNr5cMiSHB29KxJIt1zbkAjjJ4rhjJrV+Z1Vo
Jqy8hzxYlhJGTgjj6UqRs92+Dg7QMt0q2Yw7x4yMEmmFcXDj1ArnhU6M9BRSkvX9ChBJLFd
3C/dGQQR3rZhvFdhhdntnvWU4C36hz8rp6dPepmjkjG7cWVujdq1m9bo1o04yg4ve7Nncsi
YwPxrI1GzZpYzFH1JqaC5aMEOMfWtBZA0eVfINOMiZU5QOVmtwjEHr61kf2aGu3nl2kD7q4
zn3rsLy0DKWUfN3FZMkYjXLE7weARxisruOx6SUayTfR3OO1S0BuiqKEGAeB39axZrVowQc
H3FdvqEIOyU454+npUV5pqpDHHsUjGTzk16VCd4pHy+OouNao9kv1OLtorfLG5l8tQOMDJJ
+neoJkM18UilBDEBWHyj/61b1zpG6SIR5Ebthhn7p9arSaWlrrMEO4shOckUT92WrKoQlVp
JRjomk311Mi50++tlzPGQozg5yKngh1HUVIUHawAZ24BxXUX0Uj2bovB255HH0qDRo1TT4j
k7WJJDHOD3/CuP6y3DmtqfRLJorEqnGT5WrnIS27wXbWzHLBtucV19vplraWzBE+YrhnPU8
c1k6jD/xUcRRcNIVaunnYmBlzkKp2g1Feq3GNnua5VgYU61bmjfldkdNpHGhaeATxbx/+gi
ipNKRholiCFH+jx8enyiiu1SPjJUnzPQ5/xKM+N0HuP5Uo2hwO2fypviQFvHCjvuH8qeF+c
EnjPSvOxfxI+x4d/wB3l6/oKADznIpyoCSKXZjjI98UBcZ5Fee2fT7CnGSQe1HOaM4HPPar
MNhfXCrJHaOImOBIcBT7/SqUW9jiq14w1k7Fc/XNIV4BzUk0E0MhheMiQfw+tKIWCBnVh9a
dnsRzxte5E4z15HpVd7S2Z428td0ZBUjgqfarbooXk4FRMADw2fwqtYiSjPdBvZTzIffmuI
8XS2NxcwzWV59pYAxu6Z28Hpz/ADrrLr7Q1nKLMBrgj5Bx1rzS4W5e9ka4O6Xd87ZHX8K78
HC75ux89nlbkjGklv5DEO0chsegrQgliiAbmMn++ucj1yRUEMMspAiYb+nHNaL211BH5bNH
J2KlcfqK9dbHxzaElNwyC6S7SdMgFQB/KqU9/IY2hPIPDIemPb0qN44txdTJE3dSKiSIzvw
2Ce55H/1qadwsupLDbrJGSq78HIHTIpWkSCRo4gW7ZamzMYlMacHHzepqPLbAWxlRx6/jTK
HtEgAeQkKRxUMUctxMsEETSSOcKijJJ9qfBDPeXCQxIZJG+6ua7vR7OLSPD6Xcb28l/O5V3
iO54F/u56AmpbsrmtKm6k1Bbswm8NalZQhbuyUyzgbI2PzR+5APH41sW/gK4uYbcSXENop/
1lxKWI68BQBit+1vrWfTpXv4Jt1uu2OSLhwTwc+1atyLnUtFhbTtsOTxCDySP89DWMqmp6t
LAxcfe72Z51ceC76LX30yEZiBGLiXgMv97H511Gl/CmC9lY3OrNaxqe6Ak4HP59q3tJ1C8U
zWN4EW5VlKlumK17eaXT7RmvLpHMjk5TlQo6Zx0quZvYxnQhC8d/66GXo/wu0SC4e6uxNLb
g4jWYgAn1IHv2rp9I0u1tP+JRo1sqRsxZ5ABuk/HqfxrIbWdR1vUlsdLmCQLjzZwwKgf3V9
/wCVegWB0/w7pZuLhVmumGc98Y+6KTcnocsnGGqLEENtpcDJPciKRiAsXB3H2HpXPa1N597
/AKRIpjj4jVQMg+prNxcS6nNql7I0txMd0ak/cHbFX7exeS3k1HUB8qrlQWwG/wATXPVqcq
5Y7mlKld88ys0Bjg+0yKq+YOAD09frmsuWQIpJOP51ZvrrzZWKkBc4UHsPSsaeUsCx/SvKe
rPdpU7q7CeQkBiThunvVQEk4zx0NOLPJjLHA6e1RkhOBnPrV2sjsh2EkPI5xnvTcZPzEkmj
nOc89884rRtbAykOcNGoyW6c+lCuzoc4wjqVwvlxcjn39Krxb5ZC24qnap9RcGZbaInIPJz
+lPtlUDGD+FdkI8qOCUufXoa9sWSFUDnZ1wOmfWrofBx+dUonULtMfHrmia/tredIZHIdhk
KBkkZrXyR58mr3Zu2hjjR5rlT5G08jv6D8a5e+lPnFfu88jHStjUr9I4ILUblCfNIG9f4Rx
XLTSGR2d2ySa46rvodWFpt+++peSd40RxlsSAAdjXSaVN5Vxvx8o7YyMZrlvMMNqkmCPn4P
XtXTaU0rWz+WQGDKdx9Mjiuqi7JHFjFdyNDxa8ljqWkvNtS0kcxu+3puX5fpyP1rI1AoIlZ
nwi9d3Y16PfWyanolukg3Sq2BnGPxri9YsLeHUZrOIbo1/dtk55xzWdWpaRjh5aW6nCCGSG
5vbeRR5YIkjOex6j86gVsNyOK1tctlihF2pJlt/lbnqp65rILKSrA5B6VhVezPfwbTTizaB
d7OKQcrjr6VbspPlMRUgn17+9JZXb3WiG3dI2Nsu1WA529efXFZ6zMJl3SMSMYzU3tZmLg5
OUX0NeTTbcXy3xhQzL8okA56dDV+FuPMXAxxgDNUrd/NQ8HnqSamjOGwxKj1rojI8+ULC3V
ujBgW4Ixk81hzQyRS2ryxlM9P9oYreeMFT82RjpSTyC50+OOWLdJA2VcnoMUO2tybNtGSzB
xnGw5/CkWIGUux+bG3jvVhUDgHGFH61LEq+Zt5I7jPauNWfus6JpwfMtjGmTN9HkDGwn3q9
aiF4pIZgSrcoR2qzc2hjuiQSwC8Fe+apyqyng7fWtOezS7GtJcydnu7kbQOVbeCXJwHI649
Ki8ySByhzgHgGtvTLi3crBeIrIwxuP8AD/gKxvFs+m6cqy2t5FcZXsed3+HvWiV1eJtGr77
hNFqOaN16nceoNUry1JBI6dua5/S/EdreSCEZjuMcoehPoD3rpFuYm4BLCh3TtIcJJ+/Sd0
c3qKZSNScEuABT55dkkZcblxjrir2rC2W33SZ3MPlUDPNZF3IrWkU6jHY+1b09OWxy4uPPC
pJrdL8Dc0zTIbz/AEjAXb0GeD68Vm65oL2us28qDzLcglXz0OKtaTO0FvG65BOCQe9bdzMt
7FHGqdi2D2OKmVS8ncilRdCELbOzf3nE3sTCzkKrlsYplpFFFbrGSQqr2Gcn/wDXXQ3NlK7
lWXLHngVltbGMbMEkcHPWuBv3bH1tCsp1OdvpY5q8x/b9keA3U9v1rZIzG2Bkd8iqF5ayy6
xbSKjBYwSWHT6VqQwpIXEk6xYUsCwyGPpxRUd4xXkdGFVp1pNaN/ojqbDcNMtR6RJ39hRRY
yD+zrb5f+WS/wAhRXoJqx8ZO3M9DmvEP/I8rn+8B+lWOdwxjrVXxKf+K5Uf9NF/lVocvnpz
XNjPiR6fDv8Au8vX9BO7dKDtJ+tKxxn/ACaYc4NcOh9G9XY4bWL29mv5kdpIxG21UBICj1/
GprfXtbNvHZPq8yQIu3AkxxjgCm+JbmKS/KxxhJIBh2IwXz/OsuzWW4l8uBVLYyWboo7179
L4E0rH5xirKvOMpc2p6p4UuTDotrZ6oEaS6kZ4ZTLuf29x0xmnXkjLdzRA8IxUMOpFcjpsV
zBLBM1xI84TZEJISwVSTyOwHeuiRCiAOxf1Y9SfWuLFyirJbnv5PRnJuUvh8xZOuWJ/OmAZ
B570p5GayLzxDplkzxSTGR16rGN3PpXDGMpOyR79WrTormqNJEHiPULe00wwLPNFdzHKmMD
G33zz+NcKOT1OcZJNWdRv5tUu2uZQFHRVA6Dt+NVwox8rkk9c17uHp+zil1PzrMMT9YrOSe
nQ1dNa6hPmQKhOOAwz/I1pXc9zdQH7ZbhZkA2GLjdz9awIZnU7Au8kYADVYMlwgTz98aqc4
YE11XujzLa3K9y8yv5fmnBHds5p1ugSJpnhPyEcj7v0NVpWElwWwFJP0FXpci3WG3kTceZE
VuuOh96SXVFspFme4Z87h1H/ANam/PPMkEKszSMFVR1JPanTthc4CuTk4re0TSbhNHufEWx
laPKWvqz/AMTD6DP40NpbmkYym7RWpbktLTS0l0GMNLebN9zL0GeoQe1N8P30GTo4h2rdNu
3F/uOPu/4VjxTyR3DXQkYyvyzk8n6mqk8wF8WiGN2OvY+tU1cuL5NVueh6lqNtpatZhhNIR
l0jOWU46n2qhc+IZ3kjht7sJCgWRwowzv6e9c1aSGCCRZZCEuM/ORuwR/F9abZpd20kMkNv
unY5XegOaz5Io63ias9NzubXUtU1a6luLuQRXtpD/o0ZQRbVP3nOO9XdBudb1iSbS4gzQYO
5w37tPY8c/TqaxbVJ9Vvxc3l0E3YXZICBKv8AcAByRkV01h4ssNLnuYLCFbcOoJVmGz3Ckd
B701HsZVZ2ujq9Kl0nQLn+yLZUlljQfvD90H1J7HPatGd1kkxJJ9qnwMAdB9K5vTLS6v7qP
Wr21W1SVP3EJHzNk53H+ldSLNoLcylGjdvvTY4jB7D1Y1jUlyq0RU4XtOevZEtoiiQhgJJh
zK78iP29/pVfxFrP2spBbIkcEQwMLjPuartex21sIII9qtywPf3J9a5fU76Y3axWkGNx5Yk
nbXmTfO+SJ6VOHL+8mi4qNO7O52xIMsariJp3VVBCdhjgVsf2bcy2URLeSAew3Anr0709jB
CjEhVRepPPH+NJU7I7FX6JamRcRC2hDkfMeBnvWUSWPFWNSvXu7kEZAHCj2pLO3eWRARwTm
oersj0IL2cOaW5YsbF53ywITqWrUvblbOxOwYUDai+p9ferbgW8RXgjGcelczqVwbq6UH7o
4wK3hGxxuTqyKkYZpjI3JY9TV2CUG4aJW+WLG4noT/hVb5IoXnmIEcYyTVizjVGeVWJEh39
K3js2yqujUI/M1Y3GMYwK5q/nnuPEsbhJCLdgv7vggev0reL7QQRyOfrVKSQNL0yfWkqnJq
YvDe10uWZnL6e0rMWZnxu7k+9Zwwzc9O9WbnCW8UasTuBcjPFVEGQ3cj2rilqz06UEol6AC
S9it9/CIZCOuB0ruvDBgt47zzV2RnaCSv8AFXmukTPJ4uuYQAfLtABk+rVoWeox22l6na3k
kzTs0mVQ/c44JY4x/hXoU4e6mfP4tuU3HzPT7nxJaRLe2Ik8xoRudlI+UDHqcVxvhPWDPeX
VrPAt19993LYPBBIzwee9eLz6pFHaG1e6nOH3vCcEMT3zXT+G/EtrFHK1tCzSiPL5cLJgDr
nuKJ0kk2Y0oxqNRirP1O08RXiGdLCSFU+2I6L/ALwHQ/nXCaDcXMttJbTIR5Bwp9RS3uvSa
xc6ffvaTPa2km5vLG75u/8ASsxdThtvETy2vmGyvGyyMvKtWbpNQcep10Krp1VJvT/P/gnd
aVfmznbODEynzABkkD0qpe6raR64Le3G5D8uJOApx696hjlCMHA3Ec4Nc7qySG6Mz43dQcV
lhoqbcWejj70kqsfmeh2Ej4XJ+R+Qex+lbCRlk2qdxHIrg/D9zut1Rn3tGfXgA9K7Wzk3bW
Tn9c0JcrcWc1T34+0j1NJIpJE8vy8Mq5x0yKh8oQyb57ZtmeR0q4LjJGFwYicKeo9vpV25F
vd2cLwvveUYGORxWtkzzvaNOz6nOT28kLjdGyq3K5HBFJFbtIjmOTEi+nX/AOvW5dQzrp6R
PH5ixkMT121mLbSJGJYVbHt2HrXFVjyu6O2M+eNmT2Jtb1vsE0ixTZIRm4GfQ+1VtQ0iezk
2XUfl+x7+4qG8NvC9vfYcBWEbnGcZ7n0HvXZ/YhrukAwzg3VquFU87lxnApS/eLmW5zU5uj
Llb0PM7iNoycHDEEZB7Vw+uJBpRiUuXjuG+4zdMdfpXp97YTxMRLA0ZPI3DGa5u+sYXbMsK
SlTwWUHb70qdTlfvHsRlzxajuzzZ7W6W5MlvFIArfI4U59vxrqvDgdLDzWWZGckFJGOM+oH
bNa5TGR07YqMg55zXRUxPOrWJw+AVKfPzXJZbaK4uBLK7AYxtB4NNuLJDpmxeMLkcUgkwf0
pZ7lktm2AktxkdaKVVtpGmKor2cpeTIIMiCJsAfLitG2unikDDjHbrVG1yYmUkgA8UrnBI5
GO1RVjyzdjfDtVqEeZdDpIGhuWOV5xyc9PcVDqWkgr5mVyB8uBw/8A9esuyutkoy20Dv1ro
ILuK6gxk5BztPQVla6MJwnSldbHFS2TR3ZkYFTt2/XmoWj4PWuvvLDzyfLHz4rnrm2kikZW
Qgj14rF3Z6+ExSSszSsyfsFvz/yzX+VFFon+gwcn/Vr/ACor0lex85OS5mc/4j/5HteP41/
lVrvgetUvEny+Ok/66KP0qxj5/XHNY4tXkvQ9Dh1Xw8vX9B5U7jj1poJHJp7dTjkA9abxk5
rz7n1CiVZ7K0ndZJ7aOR16FlBNZcvhiyeUPEWhBfc4zkEegreKAtSkelaRqzh8LOatgqFb+
JBMYgVUVF4CjAGaeDnGaaM8jIqpqU01vpk9xAgeWNcqD0NSrydjWbVKDlbREOvXMlpodzNF
gPjaD6Z4rzqB9o3l/mGRjParW+/1Fy1zdSsGPOTwPw6VUMcccjKMyYPB6Zr3sPR9krM/Nsz
x6xlRSirJDgYFU5U05bhAuFizUixSuqk2wCE9doFaKW9vGci0aXGenGK7LHkFBZYJzsk/0c
N1J6H9KnvJEhshDBdxzxtjO3IP5EVJdSmFDGsCoJAM5XOR6VlyurqoRNpHUZ4pXsCV9yfTo
XkmeQ24kjjTc+44wPWnJGGnBYk9yeB9KtC4kg0YQNHh5OB/u+1VYohHatLvGTnIBGR7GqC7
ZHHA17qawRKWLsFwPTvXprODFDbovl28CBIox0Uf41wvhiyludSNyM7LcbmOOpPAH867oJ2
I5rycZUaagfbZBhY8kq8lrsjzy7Zlv2lKbYjKQSvTNVJniLHG3eDxxXWT6FeeXdLGLeSAsZ
EjdSWHHaueaNIPLkaAn+LB4z6Gu+jUU1ofOYzDzozvNWuPsHgeYRXiMIHxlv7p9cV1V7d2M
1xFLp9vI0ULZnmCcAew7ZrlYpdspuDMWnDAhcZDeuTU0OoeVqf2zydybtxjzgEen0rfRo5F
KSe5p2ctzBrnmCNXS4Xahn6KhPZh098V6x4M+GsDatEL+6t7uQf6THBwVPP3tvVgD+Arx95
klDPAqW8XL7ckhQeoFew+D/EANqs+nW/m3mm2yQSCfPAIycOPwrKUnGI6kVKV11O01RIf7W
a4bcY4PkVlACADr9TmqF/qc11Gs0hVIo1xFH0A9/rWbPdXN4EnvZC2O/TPsBWfcXBZcFgFA
49q8SriL6I9qlhrW5tzG1zXrDTInN1c7ZSvyxry7c4yBWNZ+NtP8PmGXyE1P7UQ7sxZWC9s
joMeneuT8dTPJrsSENhIgAxHDc54rI0iVpLhbMWyyo7q0h77Qc49hXfh6K9mn3OavX5ajg1
tovLzPpA69peoeHrfUNJuFMcuQwKYKdyCK4zUL0zvtjPyD7o9feqmnajbHQJbW3jILTs5bb
j6KMdQKZFGZCVx+lc1Z2fKexgaUVH2hYtYWmmCgc56g11FlZ+VGGjIBP6U/R9FhXT2urkgu
/3EH8zWnPLbxWhj2dtqv0AqacF8TOfE4nnnyx2Rz2p3OyGQORuH3veufA+QyZ5bmrF3L9qv
THD8ylsL71BcvDa+dKVZobZNz7eS2OuPrW72saULRbnLoRanIvlW+mJHullxNLj+7ngGtOI
BVTGOMVhWDTyzrdzhWuLpgXx/AgHyqPoK3HAiVlb7w/KtZuySJo3lJze7EnlXhQeaiiw0u0
jcT0FURM017IgGEj4B9T3rV05CbsNu4UZG48Vyyep3x0g2QamhiuMNgHaPlHGKjtfnbG7GT
S37GS+k3HdjjrTrGLc7gMVO0kEDNYbyN7WpK5zUOoQ6J4/uZXMlxHcRkKFwCxJzitS4bSNQ
tGuC53XkhciFuQem3n9a43xfbyJfxXQyAwwD7isa11GZJFEcpVmYAjGM16kIuVNcu587OdO
hiJRqrQ37x9NtLud7i0FzKcDy5HPGPT8KztRvdLkigg06P7LE5Jc/eI9vXFO1xbd7iGTzfM
aRMyKg4Vgcd6w3iTezRSFkXuepq1CSdpMwrYiMo3pQSX4m/ok13p+qxtBcI0T8OFb76/Sm3
Tj7Z5hcFlfJwODzWIu4jzUco/8AsnrUkE8ouC7liWByOxq+Rp3M41qfLypW/FHa2GsCWI+a
BuD4OB0HrWw8MU0LRTKGU85HUVxNlLJaP9qkUyIYjhRzj06dK6nSrs3mmxTP988Nj1FebXp
8j5oH0GCr+2Xsquv+Rb0qwXT7iUxyl45DnaRyK63T7hoz0wRzXP2rReePPDbADnbwa0rRxx
luh6Vkqjk7yN6uHjCLhBWR24S3u7Dzc7Z0B2kZyT6Vd0iwzYSTQTBfKbLwueAx6EegNc9aS
yRhZFcgA9fSul8L3dq7SnOZCxSSNup9Qf511KXU+crQ5U0/kdDbrFbn7LcQGMuN+cZVu3Wq
U0VtomohHG6yvPmQnoh7iqvirxHYeGI7ZtWDCBn2wsvzEqe/4d6fqOq6ZeeEmuHm8+FR5kc
qDIT3+lOrZxujkouXNyy6mbrnh24sppb62jWbTpFDfKdwAPY1yj3OoeHdTtNS0JpCjPg2u4
KpOPujPr1Hv9a6Kx11/EPgnUtJt1lSaSJ0gycMcdCprxt9V13UbT7Nq9kjR2cm2SRiUcSKc
djnI9O9c0aNRSUo7Pdf5HVJud6cl7y2Z9I6PqOi/ETw8s7xiC5QYdMgvE3uB06dDXP694Cv
LRXuLBvtcSjJUDDD8O9eN6Fear4Vlu9Z8N3cksrRZa3lUtu56cHkjt6ivfvDHi+41Twnaaj
fLE11LEXYRNjJHUkdV57V0VMOnuYU61WhLlX3Hj1zB5TnIxjr7Vnk5wOo9q2b/RFtdVfUrb
UljsrmUtNaSMcJuJO5PQZ7VR8R2A0aLz1u/MCrllZf5GuSVFo+ioYxPR7lArxjufSlwMYyC
PQ1Us7mK+s47mIkK/r1BqcqeOeetYtcrsejCXOrrZhayfvp1LHAboKtMFYVnxKqzSsGyTgH
2qyZC3JNaykmxYeLUPv/ADIWyj5DYParFpdtDKDnIBzjPWoZFVieeneotpBJ9O1Q1bU6+VT
jaR3Wm3UF4AxZYtvXHU1PJpyandLA8yIcYSRl4/GuS0258mfJAIIxgit7WQt3pu6C+MEkGG
bYcKFx3Pr6U42l7rPDqUZ06lojBaSQKIWC7o/lOPbiiorfVLZ7aJ2SYlkBJLDJ4+lFehyo8
OUql3ocX4pz/wAJzb+plX+VWQDn5aqeLmK+PLMDvKv8qujOfauTGfEvQ+n4b1oS9f0FIJLc
/lRtHoeP1pxxk45x0NNPXivOZ9YkBXPA4prcDrSsw7mmFsdqEOwZx1rkvEuuxGNtOtW8xsj
zHU8D2rU8Qm5/smRradIAPvsxwSPQH1rz2OVUORHub3Nelg6Kl+8fQ+Rz7MJ0l9XgrXW/l5
FyGO9uYyqAJGvJJ+UVasTp9rGZLiYtIegChsfnVNUvLsDe+yP3OAPwpCsUTBBiVvVea9c+D
NN9V0/ORavK2ertxU9vrdwWKw2UXOdu5scVmCC5dS7Rxwqf4pO/4VH5NsQQJ5J2XqEGAK05
mTyrqS31zLPIxlEW7/YB4qrBHIxA27iTgDb1qE/fO0cdhU0c7wMPLbBwRkdRmovrc0tZWQ+
9JiuTGjkqnTPaojJiHaFxv5yTmmk72JOck8k1paNpT6nqUUbMEtkO6VyOAuen1NDZpCDbSW
513huzez8NxSyLsa6kaQH1QDAP55rXAGafNIskuYoxFCo2RoOiKOgpgHpXz9afPUckfqeAw
zw+GjSlv1JVIU46isfWdNiuZPtiRM0y7V2L0YZ9K1xxUqKCeamFWUHzI58XhqdWLjM5DWdB
mt9Qa6tbVp7A4fYhwV9Rgc4pltoEuqRbdPtJIIcljPcrjH+yMckV6FDGCeB0q/DGScHr7iu
j67O2p83Uy2nB6PQ8+8EeGrnVvEM2hXjtDHJF5kjMOFXPHXoTivY7fTdG0DS30+xhEcZ5Yn
lnPqTWRZSJpt7PeWsSC5mRVZyMnjpiluL+4uwDIQR3wMUq2O5opI5KOAcajb2C7uRKw4xjg
DsBWZM5243cipXfHIIIHasy4mJ6flXnRvJ3Z71KiinfxQ3IaG4VZUPZh0pI9A0vT7czJbgT
TYIX+7x2/ComvLSKcpcSrFsG9i3YVX/4SvTtQ1QwBXhUnZHI33W9/avTpxqcrcbmOJlhoyU
ajVzSs4POmFvbxHCdQBwK7iw8ONtSWaIxRhdxdjzWT4Va3dFDy+a2cFjhec8ECtD4geIbrT
dFGkI4QSDflT8xXv8AT0qo07y5Wjz8RjG42hsQw3k+ta79k05iNMtV+ZlGN7jtnuKm8Q3Eb
WLOrBJkO1UByDn3FZ3hzVDb+G7a7W3jQlS2xeMA8YPrVDUb23cfu5Q0k3Ydueg96avOdorR
HFC0UpSerKthutrN5pMvcM2Ek7g9/wBKy7jUA0c1pPCYtjbpHDckDoPz7VdXVP7Mkmins98
4X5Nz/wCqJ7ketYthptzcMWG4JM2dxOd3vXbGk1789DR4lWVOgr9zZ0TdOskjR+UXbIJ+lX
rh1LcEqMVbtoBY6epC5A+QZHfvWdM/BOcdwcVzVJK56mFptR97oMgUeXvXJ3HNaunqQkjFc
jHJqhEBsGBjgV0aW8VroskvmBpHGMY4wf1zXPG8pHTVajFLuc5dLEbqQxsXUngmtHRvLjuS
7gAH5cHms0jJx61o2cZfEe3Hq2e3pWcX71ysQ1ycpz2p2sNyZ7aeISRliMHqK801HTpbHUH
jxlF+ZWJ7ds16tfRGO8kj/wBrIz6Vzmr6R9vw0c3kuQVY4yGX0Nb0qvs5NPYzxeB+tUE4L3
kclepItlbXTKQkuVBbnp2rPRkBJJyPYV0uqaJemzt445FkRNxIyFA6dvXis1dHVLF5bgSoy
gkFBuFenGpB7M+VqYTE09JwenkZpcgYjk/DFDPOhIb+VMjDb1KAtjngZrb0qGzvrmW3uwSz
DcpHBzVSlypszo0XWmoJ2b+4o2S6lOrQ2gcq3DKCBmuw0PTruxtmW5cYY7gi84/Gks9AgtL
hZkldivIB/wDrVuxruBx1ry6+IUvdhsfU4LLZUH7Sr8S89BEPv0rSs5BjBPXH4VQ8vac56U
+JuVI/ya5Iux61VKcTsNNbJMUjEAjI7gmnXElvaa7ZXqTiLzSIpFB27m7H3NU9Ok3w72Ygj
mr19oTara/ZbWYSTSYeJxx5cg+6fbBrqTPmMRTabOt8QaHp/i7w89rdyfLG4McwGWjb1Ga4
XQL6x8C6RrGinVRqTTtuiBjIjjPcYz1NQ3vivVPsEui31jLpWoQrtuoWbaJgP40J6g98VxD
+I4re43Lp0Jwdp3fNn1rX3/gQYPCUZQ9tXenRf5nsXh/xrJrE1rpl3b2wuXIMVtEmGjT13d
vWs7QNM0XWP2gtbENktxZx2ubhJlypmGBuA75/xryO28a32k+K5vElpbRtNKGRY84QAjGMD
04r2H4Afa9Tl8Q+I75hJNPIkIbHpkn+ldMYcsdTzcXOPtHKCt2saPxa07QfDfgSaTTNKt7S
7upkSOaFApU9c/kK8t8G+K106wu5Li6M+ozsTJG4yPQFfTIr2n4ueFL/AMWabYWVjOI5YXa
URngPxjk9sV4jJ8JNQstNTU9R1i1t4WlEZMMokUE9iw6Gmvh1ZnSabTauyzPr015cm5vpIA
zME+zycRFD61u68dP8ReBru4tIJEt7TCZQ5PHfHfipNQ8F6jpXhyVbG2s7ueKHzXhOx53XH
3sE56Vz3hrTfFtxYXk7PBYabOhiBuXSNZWIIUKxOM5NZNanqTqwnBTtqtP+HOJ0vX49Mf8A
s242vaqTsmQc9epHpXWrIsgV0IZWGQw6EVxlp4J8QXnie78NrahNVtlZ3jkkCgADJO7pjHe
tbTbS/wBC1u40DUJYZXjQSDyZRIiE9tw4rKvQVudblZfjHzKhPZ7G5HEEDbWJy2TmnDAPse
KFZc4P86HWvNu76n08IqCsgz7kUhPBAOT60n403PJwM00zpUb6ocsjeZuLEnOcnvVrU9Vtr
HS1uRCZZJiI5ABkYHOD26VROd/PFQTXEsMEm0M27ooGaunJKWqMK9CVSN4OzRp2t1HJZwSR
wMqNGrKCeQCOKKhsLS8OmWpJOfKT+Qor1vdPgpOpd7mZ4xP/ABcCxGcfvAf0NaS4YdOKy/F
5z8SLBcZ5B/StZEw20+vOK8/GfEj6zhpfuJvz/QCAq4PJ70xiD044qc8denXmqzseeAK88+
vSEJB5qMn1NOJHXP5VGSD6nNNDaON8V3U817FZBcQqA+R/EfWsJHtrbhU8+TPfoK0vE13bz
ah5VuAZEGJHB6n0FZcBSCPzJEBf+Hv+lfRYZWppJH5Pm83PGVG3fX+kTiG4ugZLmTyoscDG
B+VPgk2sYrCDc/dzzj3oitpr4+ZK/lwjrzTpbyK3RoLJQidGbuxrds8jfRCyRxR5e/mM8hP
3FPAqE3EsylYlEUXovA/E1FFA07F2YhRyWpJZBK/lRr5cQ7f3j70IpIhOATgk+h9acFyNx6
U6VPnVQMY6mtix8P3s/lPMhghcbvm67fXHvUSkoK8jqoUKleap01dsqWuk6hdojx27GNjgM
eAa7rStOisLQxld8hHJHGD9KswxpEkcaqQiAAAdhU+0qFLDkjI56141fEup7q2P0PLsmp4R
KpU1n+C9ByoCOB+dKFAfGetTW8pSRXUKxHZhkUrLkk4w2efQVynpOclOzI9p649qnhX5xxj
+tNKgsSq7R6ZzVq0hklbao5HUnoKLXOWtKyuy/aQtIypGhZj0xVlmELFEB4OMkdajEzWyCG
FyuPvMOpNN3bueST61jOVtEeU4uTuxCT0yMnmmsdo6/gKNu0nHSonJJ/8Ar1mtSowuyG4kw
CQcGs5t7PgLuJ6Ac5qa5cs+Oc+la2m2cQh8+8ujaiQFUKEbxxyR6V2Uoc1kb1pqhT5vwOA1
/TrmXXIk1CGWw09MI1xJGSGJ/ix3rqLWx+Fktlb2MVxdG9OGMoGSSPTnOPasXxPH4TvLgJJ
r9yksJ8tMhpGGe5yelcPqml3GjXywSzwzq6+ZHLA+4MvY+oP1r3or3VGLPi6snGpKVSN2/w
ADs9aht9B8Tz6RYXdy0RCt59xEQFcgY6dveort9au9tv4jZ2hX939sHzBR1AY9h9cV0vg6G
08W+F7l9bvXuLnS4yYozIEZlxxkn73PAz+Nc1pcepaheXHh6EMvB+0PcDBiQDgMVOCegyKa
u3bqZXi4tt2LqwSyXFnHa67O9rt2mWQlERQcfr0GayvEc8ltq00cUxjhXCRgNksO7e2TW9r
ph0az0/TfMgvEhdQ6b/nkH931wDXMeIht8TSNcRxvGAp3RnnGOFbHcdDVwVtkZVIpa3J7Sa
W6v4Lc/wAIMszH+Ne2fU12GkSvcxGVIgqFzsAbdx/SuMt47+bUhBDE0TzKN4jAUIv19K9Q8
P2SWsa7YhsjGTx1xXLiHeSVz1cBeEHJL/gla/uGYLGDlUGM1zbXc0+rta24DRRAeY2ec+ld
DqPmtBc3C4GAxX6+lcp4fsWgikuZCPMmOSOuK5pbNs9iLacacOu509lF59zHGT94jtW/qtv
5UAt852ng45NU/D1l9q1OMqxTB3EntgZq/q7icPICWcEgewrCD0bM6s71lHsc1BH5suAa0Y
EJVmBOORtzgVFaoyFzgjAPStGzRhDuPzA54rNPUqtLUydRhjls1uAf3qHa+TyfwrCdeB6Vs
XxLzNk4X0rMYDZ1xilJps9fB3jG1ytMA52khlx0xkVVlT92REo9geB9KtuDtBweeKiKHHNK
560UuWxyL6fLYaok0HyoTnbnhfUA1sxrbCZJktoxPnHHHWrktnEyEL8jE5BHY0sNoqYLAM2
dxOMc13OvTlD3tz56OV4qlXtRtyPXWz+7TctxseRsKkflV61XdIoJ2/MASegqmuQAamRyG4
Nebe+qPYrUmo2buzZ1K3giQeUwY+orKXjgU95i0RX8aiQknp1PFUjjo02otM1tNlPnCMMcG
u38PzTrIShxGp5bFee2khhnVu4rvNOulg08PbkFnbknoPSuqjqzw8xp226nNePrK61phCqo
LlMyJKxxjPQD0H868ngie4hJe4S1VT5cpf72e+B6V6nqZ+0b7aOZ5ZjJtL7sszf4CvNnGkW
OqaraXwkuYgxWJo5MFZPf2r0KbvdI4sXD2cIPuWUtPCUGq2ccskjWTcSzAHcD7j0z6dq+o/
hlZ6XZ+CIZdHYNbTu0gYLtDdvx6V8dXdzZR/LEjFgSOWJ4rttF+N3i3QdFtNG06208Wtqmx
N8RLEe5zWrTcbHi1pczSjsj2HxNeXet+ONdhgvrq4i0a1QJpNtc+Sbt2zuyeuMHmuY12WKy
8A6PosVppfh651HVFMkSz+csIXoZDk4bpkVwkvxe1O/1Jry78NaFLcycNO1rlz+Oahb4oMZ
G3eE/DoGf+fEHPr3qOV7NDhNxs4uzPTdemljtdX1XxZosOm6ja25S21mwuPLa8P3VUJnkEd
faoNQU634Y8Miz8NaZrelpaqDNPemMW8n8YcBhjnnNeeP8WLud0jbwzoDRAjaj2e7b+Zp8v
xRugjRjw74eXBzj7CMH9etRGDWrRs5ykuWL0Luta4ks3jPV4prUTC3i06N7ZyVIJCnbu5Py
qRmuT8KKBHcyY4JCg1oJ8TdUmlVV8N+HdzcDGnL/AI0ttqkl5qdwJ7GGzmkPmOkCbEBP91e
wqcQ2qbSO7J6aliYylt+vQ2FYdOlSB8jaf1qmsnNSK4JHqK8hn3U6XUnZWXBxwfWmY6dvap
EbKlSSfSkZccAdqm5jBtOzInGWye3eo3Xg1N1bOM47U1gCp4OaZ1ppbG9ZOBp9sP8Apkv8h
RTbMj7Bb8H/AFa/yor1VsfFT+JnKeK8/wDC0LL/AHf6GtIFg24HGOazPFhx8ULIZ52D8Ota
a8Hpx/OuXGfEj1uGv93l6/oTNIXXcx+Y96qkjJwePerD8DANVyBnGK88+vWpG3b64qlqjyw
6ZcvEfnEZwRWgRjrUbDd1/nVx0aZlVjzwcU9zywIyBpZUIAOPm6k1NawvcN5shGwdSegqXW
RnWp4QxZEfA5796HSX+zhIHVELBFX+JvU/QetfTwaaTPxqvTdOpKHZ2HXF2ZYxDCT5S9c96
pqhZvvH8qlit5pIZ5kHyRAbs/oB6mp9LsJ9T1CK0izublsdgOpo3ZCVkSyCaKwEqQkQg7Q5
6E+1RaZZS3t0sKAAk8E9FHcn2Fb3iSMQ6XBFEDHDGdqqf4RjvVnw1a+RpbOYyZZ+WY9k7KP
5msJ14qLn2PYo5VVniIYdrVpN+SZS07SILnWGmZWextpBwwwZvw9D1Ndc7tJK0jDlj26Ael
RoqjpwPapQPl+teLWryq77H6Hl2VUsCm46yfUAMd6cpBGO+aZ0YDNTIhbOCBgE8nFcx6kth
6HawIHfrVuSbzEjXao2LjI7+9UxwBirdrbS3MiKg+UnBOeneqV2cNeEV78nsS20Bnk6bY1+
856Cr8lwLdFtbZODyxP3vxqw0lvaWyW8aKyBtzOx7jpWSHM07TNgM5yfStJLkXmeM5OvK7W
iLSZb7zVKGXsMY6VEp4/CmMQB8xFcj1YON3ZEzyAr6VRnlwCEIaopp8khW5quTkda0jCyuz
rpUSpqV89jZSXYh84xYJUHGRmuCg8SX1pqNzch2ZblizqTnHoR7iu6v4Dd2U9sW2GRCu70r
y2WNo5TEyHepKke9evglGUZJnzueqrRqU5p6dPUWVi0plMnmM3zFvc1eluBwsMaI0qrvLtn
B9R6VRjCs37wHj0pZlb7+35emR0r0j5dSdnbqbWnyR6dcR/aNSUWtyDHOLRgzBD1yCOn+Fe
vaN/whvhoWt/pUazxTELLdhi6px8u5TyBnv2rwqxjt5btIru5+ywH70uwtgfQVbF8NJ1OV9
EvpnQqUEzxhCQevHNWczu9z0ebw9o2pzt9n1KeQDzJPNKYYHOcDvxz1FcGy28d9eRWtw80K
n5GdMFwO/tUcWr63FZ/ubqWOA/JvXAJ9s9at+H9L1K9kkNnGqxupiaVx8qjv+NZXcE5SZ31
FCpKMaSex1vgaGGa2lkJ3ys3zBR90DoK9KuGaCw+VNvHQDGB6Vz3hfTV0+OO1jRSQvzMBgE
+tdLqJMdrLcF18uNctnsAK4HLmk5RPVS9mown0OH8T3cltpaRIVUSsEOe2e9PtbcQxRwg7t
oHeuOudQPiTxNEpcRWiryrMMcV3dlbxrJHCrgkYHXNZ148sVHqdmGrKc5T6LQ6nRbVhbiZG
GRxgdSKhv2C2pCKBHJIWLAfeIp7R6gtpPb6RJFDclQqvNnap7nikjs/O8P2YFytxIi7TIpO
JGydx556g1Dj+6djkVS9dcxRt0/dMW4HpWnpsfnfIi5cBhjPWs5FYW5G4Y9a6HwpGZLuQHG
Fw4z/AA1z09ZJG1abUXI5i5tJHSeMwq7Ix5B5FYLL8jZ5z613XiCy8q8ultYyVYBtynrkVx
gVRM6McgcZrWcbHpYKtzRbKDZK8/hUGBnqeatzJtJAOQKrMvPXismrHvU5pq5ERjqc+9Hfm
hsZ/pRwazkelTd4kikY9KcGAHTp6VGORkdKeOvoKlGNWNyQyE45/H1oVsY5FMGegoAHXNUc
kY2LKMQeQPwqO58Q6pa3UFvARb2rsImnkXgMenXgUKwBHBPvRcWltqMAtrwF4zzgNiuuhNR
lqeNmOHnVp2juOS/+zRSxW13A0r5AlJDSN7gdef615pcmCGS/Fwkokkb93joGzzurUutF1U
eITYaaxmmiXdAwYK+3/HtWLOJ0DQ3Od4Yhg397NerCKWqZ8pisVOouWpGzREIVlgEmWJPXj
gVG1uQF2kkntUsckkObUEqCRuOatOEVS7sSw7qRkfhV3tucipwlFcr16kSw+VC0hYISOvc1
mkgsT0qzcPnAVi2R1qB4yoywxntTvcwkmnYQHA4HWkYsRuJyfegA+tTfIsO5jubOAueR70C
irk1nFuu4g52qx5PTA6102iyCSW6nclpC2Mn0rD06znvZUZlIh7t7elddFFFDEI4o1RR2Ar
gxVRL3ep9hkeEnJqrtFP79P0Jw4HPpT0fGOMVCPvU8c9eleXc+1cNC7G+BwckVOn7wbdwXP
cnAqlEexNTA+lJnBVpNaoXIztJ5FKzlQduRng4pHIOCeoph+6TSuRB6HSWYH9n2/B/1a/yF
FS2Sn+zrbj/lkv8AIUV66Wh8LOo+ZnC+K2z8VbYE8hV/ka2D0Pb2rC8U/wDJV4sn+7j8jW7
gg565rlxnxI+g4a/3eXr+grEbeBmoMZ5HSpGChsj9TUecHr1rgPr4jGySQf0ppBwQTjPenn
17mkK8/SmmHKctH4UY3JlnvcqzEnavOP8AGtRtEtngkDgGR4/LU44QeijtWpjPX9KUjkEmu
iWKqtWvoeXSybBwk5qGr76mJYaY0GkG0kUK5LHdjPtms/w5Z6hZanPJsaEBTGzkc49vrXVf
TPPeggDrT+t1NfMl5Dhf3aSsofj6le4tobqExTpuU9RUyRqiYUD2FKME4FOHfP6Vyttqx7k
acVLmtqCjOQTT+2KARjjkU4y4i8vaoBOc45/OpLl5DMZ74p2Qo5PHrVK41K0tpDHKzF1XcV
VC3H4VNqFvcSWcEVs8KtP8zM0mMJjPSumnQnO2mh5WKzGhQi7u7XRblqO3mvv3FrMI5WOAw
Gdo7murFqmlWxVF8yRlwCp5Y/X0rn/DlpIYmmkDxW+QEEgw746k+1T3+otdXLLGdsK/KAO4
rolBUUeFGrUx801t17EU10ZgkZACpn35p8B5zjOOnFVR1/xqxE21eWIrhm7noOCjoi2zkLy
cDFUJpiWKqcD2NOmn2/Kp4qrn1/Gs0i6VO7DPzYzik6dTSbu570xiAOtXc9WnSsI2ehrlte
sIIBHex2oI83fKV649q6YtUUoVhtOCCOQa1pVHTkmiMbgo4mi6ct+j7HmMrhp5JUQorMTtz
nGaQysyGNzkZz9Kv6pZvaX0sZGI2OUOOMVSeGSM4eNkP+0tfQRkpJNH5FXpVKVSUZLVPUhP
AzUiQtJG0i7cJ1GeamlsLtLZbhoG8t+jY6fWnwxBbUyBmLE7ZMLkIvrmqunsZ+yknaatpcZ
EJNqxSF1gZs8jj616/pFtHaadBBGcgKOcY3e9cMkttd6hpOnWJM1tFhnUg8n3r0O0ysygYz
0ya83FTcklsfRYCgoc8k72tr+LsdDosMpnzHnnj2zWB8UNVns9FTTLeZGNzIVkIbkEdRxXF
6pqmst4ultbbUpmjjn/AHaQyHavtx+tN8UxXM+rW+n4Dy2sSmXncQSM9f8AJrrw9BQjzNnk
YnEOrU5Io5uwgupp/IhyWflgCBnHvXp+jaNqcQW5ZtseNxAIz+dcHprzWOpCSOGXchwGK4H
PrmvSbaa+1GdftMs+yKLauMIgHfp39667xOXkrQTdnYp3XiKWXwzq9vFEROPkDs2CEJ+8Pc
VujxFoL6PDDFqcSiCJFcFsYOMHr15rzrxfGtjFBGf3VzO5aRFbPyHtWeltCl/DYarfpb2dz
zHOFB8phx8wHQetcdbDwnGyeh0068qcryWqO71DxdpduU+zxyT224K0qnpx1A716F4fkh/s
7zoZ1bztp+UjOPevFJ9HksreS3u5YZI0IMc0Tbg/fj1ru4YJdG8Drq0GoxXl7c+XKlms4D7
WPYD/ADxS+p0opSTMni6snytXPRNWsnMKyyfPEwIyK8/1jTzZ3RuYcNCzdR/CT2NJL8QmS0
0+z1d0CkbXkib54j/tx9QPeumkNtP4PIjdJxdbpPMBBPABXH4iuStFrRo9XA4jlas/KxxAk
hLESw7vxxVGQKG4HB6DrVpYpPKL4B5x16GmTxMjjgrkVzq7R9TTajLRmfIuDkVH7jr3FWZU
IXJP5mq5HOTg+9YzPcw8rxFU4HOQakU96iG3dt3A9+DkVKOnUn6VGxTkpK6eg4cAnvSckgd
hQG55H505AcZxQcyWo4n9aejfMAAfxppUduBUigA4PXrWkXqZ1YXRS1XT57iEXVgpS/tyHh
cHBJHauE1o6reX76rqlo9ubhuW2FVLD+tepxEHGRzitM2VnqVjJYXibopBgg9vevWpVO58b
j8EpNyTPEE028+zTXphLQxnD4Odueh+lNazuQ/2Z4mSYLvKt1K4yDXf+IvAz2Fq9zos0kbb
NkkP/PRT6Y61wBlkZ1a5dpGRPLXdnIGOOfb0rqTvseBODpuzImkjBTZFkqOfer2o2CrpFvq
EZ+/xt9qn0OHUVuUvLexaeInYzbNw/CrWv6ZPBOq2sTm2kJbA6K560nLVI2pUb05VGr/1v5
nNQx+ZMkYOCxxk9q218OXKyKzSRuueSM5xS6VpZaZLg8rFIM5HHT/GuoI4wRXJXruDtE97K
cqp14OddehR06BbeyWIdASf1q52xjOacFAXjoKbxivLnJydz7ijSVKCgugqkelOyduD60zv
S5NQdPTUcDjmp4ZDjB781VBY9+aTfz1oMpJM0Ae+c5pc8EVWjmyACeamyNpznpU2OCcOVnX
2QY6dbHP/ACyX+QoqaxH/ABLbXr/qk/kKK9hbH5zN+8zzfxYpX4qW7Y6hP5GtpSyuVP3SMj
Pasnxuk0HxFsrjyJcEKc7D6kVusjSIJoo3bDYK7DkGufFrVH0vDUo+wmr63/QgJOcEDNRkD
JzjnrVj7PcuHcQSZzwNhqsUnJI8iTj/AGDXA0fYKStcQgc9jSHkZx+NG2TvFJn/AHTS7Jen
lyf98mlZlKUe5GSc9aVeh7jNOMUvaJ+f9k03y5Qw/cyf98mlYrmXcdgnGBSlSRzz7UoWUDH
kv/3waQLP/wA8pP8Avk0rM1VSIzacZ6U5ckZNJsm6iGTnttNOdJV27UdtwBOFPHtT5WxOpF
aCkDGaa2RRiYdYpD/wA0uJSP8AUP8A98mnZkSmu5xN5qyf2pc3I3blAVFJ4bHH41LHf6ldx
RFJU3RDdGDyw9Vz1I9jmr+uaPczt59nZEsv3gEIJ/xrmntL1GAktJVIP+q2kM2fbFe7QlGU
VY/L8yp16dd+01V73tvc9BtL6/g0tbO9d/tEvzgO4JZPbHarSHFYmk6Y0UK3JtZkndR8rKx
8v2Ga2Qk2MGGTPsprzMTLmnofZZVTdLDrnVm9SdXO31pwkOeP1qNVl/54yZ/3DTjkZ3JICF
4AQ8muZROus4x1uIxOcimcHhjtHc9aQrJjmGTBH9w0zZKQR5En/fJpWOqhGKVxSwBwp49aY
W7Gm7JgSPJkA7fIabsl7xyf98GnynYqi7ikhvrUbcE+tPEcgPML8n+4aVUkGT5Mh/4AaaRT
qR7lZ4EkA8yNXA9RmnqsZHKjinlZe8MnP+yaNrg8QSf98mnqYPkvcjubaO5t2t5A2xxg7Ti
mW2mWdvZm1WENE33t3Jb61ZQPz+5kGP8AZNSgSdBDJ/3watSklZM5qlKhKXPJJvb5FDTdNt
LDWGMELqJI/lPUDnkZ9a7XS7YvIsh6Lz04NYMCyGVVMMvJ/umtTWtXn0zT47azjlaYrxsjL
EHtXTFOo7s+dxcYYeDpU7JO7KOn6Xb6Lf6prF5sSOEF8FmZiT2z9e3v1rOTRdRvbRNTjiil
nu2M8jSDOzPQZHPSqtrpmu6xqKQ6k00enPKpmknBQv8Ah7V6HrmrroWgtY6ZpaXBZfJTy1z
5Y9c16cruNrny2GjGFV1LOx5zpkVzP4wXSbowyxL85BXdt4zjnp+td/aW1tZyzPdXLGKTKL
G7ZKnHYV5rZXF/Y+MxLcwMZrmPAPlkBfT+VdXHrUtzDf8A2pZoY0QqQq5IJ98cVai1C0TGV
RTxEpVW3ba5l+OWtroWMkNzHNL5u1MnCpnsR3rmfFOmzW8Ftd3+tR3V7JybdY8bB7EcEVU8
QWiQXsSWqXBiMayBWU8MeSakbw7qTJBc3LiRJV3AqS3H5cH2qYxtbUmtVc3JSX3HQaP4b87
wy91MnzllkjZJM/IRzx7GqepTWVpHaeS3nSlioO/5EH8813Oj6SbvwrEmnaoI5oXysEsZDL
9G/wDrV5x4tglg1WWza323KMC/lJ8uSO2Ktt3sZR5FBtaM1rnXINR06Cw1axM80RIWdTiQf
j3/ABre8ERXCtc2ovd8Einy4ZBgqT6HoD7DrXOx6JqQsxN9jM8gRS2xSWBx1A7mo3m2QLLJ
bzo7ElkCsCCO6/54rCUISi4I6nzU5RqyPRIbIQXhW6UqdxUrjvV/UbGP7IdkYYxjj2Fc7oN
8+oWDo8zyOgBRnU7yvofcGums7qVswiORwqfMzIa4YR5W4NHsyr83LVi9jk5YiM5XjrVR0x
k5zitu/BS6f9y4BPQIayJVkMhIgk/74Nc1SLR9Pga8Za33IQAO2CfenKRjHTNBD7v9TIPT5
TSDzjgeTJjudprnseo5wtuSADzOtPA61EQ+B+6kGP8AZNHnMMfupBj/AGDTSZzTnFPcmDce
386NzcYBzUHnNtx5Mn/fJpVmJ6xSD/gJq0mZSqQe7L0TMWGePQVr2hyOWG41gpOdwBifH+4
a0ba7OQDE/P8AsGu+mjxcU4tbnZ3U1ncaNCyhTcr8j5PI9CK4688P6Tcea02nQl35L7cEmt
/TdQto5g00Jden3DVW7vI2uJGCHaTkYQ11a7o+fXInyyMGz0/+z9P+yRgBASBjuM8ZqC4jG
35lzjNaUs6sDsSTntsNUJmdiT5TkdPumsJxe56uFnCKUUZ3lqqEbAPaoWXnHFWpFfH+qfn0
UmoSjk8RPx/smuSadz6HD1IW3KxHOKYQ3UCpzG+eY3H/AAA05lgRc+XcyOOwj2isuRs7JV4
xV3qVOcc0MSH2ng7c49vWr1iZJLtR9iVIh8zmRGf5R1qe5RLqC4vIrVhI7AuXi2eUg4GMfe
OK2jQur3PNrZoqclHlaXV/1+pjPLtAJ4BO0fWm7+SfWr6bHdLcWXmxuSUncMvsCahmijjt4
DBC0zMSjF1YDI/ugdR71p9WlY5o5xRcmpX8vMhjl/ebcjPpV1Zv3ZPpSPH8zILTC7FeTaxD
EjpgH69KpkzLuzBKOwBQ5rGpQcbPob0cfTxClF6NHpViR/ZtryP9Uv8AIUUmnuf7LtP3D/6
lP4D/AHRRXopaH59NPmZ//9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0