%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/676.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <book-title>John Scalzi - Příběh Zoe (Válka starého muže 4)</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>c05f108f-812b-40a7-9b66-bdb9b94e2170</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2012</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>JAK VYLÍČIT SVOJI ROLI V NEJVĚTŠÍM PŘÍBĚHU DĚJIN?</p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" />Ptát se musím. Uvízla jsem na neprobádaném světe jako členka lidské kolonie, kterou může čekat zánik.</p>

<p>V mezihvězdné partii šachů o osud lidstva mám úlohu hráče, pěšce i pozorovatele. Jmenuji se Zoe Boutin-Perryová a jsem modlou pro jednu rasu mimozemšťanů. Jsem svědkyní času, přítelkyní a dcerou.</p>

<p>Všichni na Zemi znáte příběh, v němž jsem sehrála svou roli. Ale neznáte můj osud. Nevíte, co jsem musela udělat pro to, abych přežila nejen já, ale i vy. Teď vám o tom budu pravdivě vyprávět, jak nejlépe dokážu. Abyste cítili moji radost, zděšení a nejistotu, zmatek a úžas, zoufalství a naději. Abyste vše viděli mýma očima. Příběh, o kterém si myslíte, že ho znáte. Ale mýlíte se.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>JOHN SCALZI</strong></p>

<p><strong>Příběh Zoe</strong></p>

<p><strong>(Zoe’s T</strong><strong>ale)</strong></p>

<p><strong>Vydalo nakladatelství CLASSIC v Praze 2011</strong></p>

<p>Copyright © 2008 by <strong>John Scalzi</strong></p>

<p>Cover by <strong>Jon Sulivan</strong></p>

<p>Translation © 2011 by <strong>Augusta Cenkerová</strong></p>

<p><strong>All Rights Reserved</strong></p>

<p><strong>ISBN 978-80-86707-97-6</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Distribuce – tel.: 283 882 490</strong></p>

<p><strong>www.banshies.cz</strong></p>

<p><strong>e-mail: </strong>classic-books@volny.cz</p><empty-line /><p><strong>John Scalzi</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Příběh Zoe</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>CLASSIC</p><empty-line /><p><strong>John Scalzi</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Romány:</p>

<p>Válka starého muže</p>

<p>Brigády duchů</p>

<p>Poslední kolonie</p>

<p>Příběh Zoe</p>

<p>Sny androidů*</p>

<p>Agent ke hvězdám*</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>* očekávejte</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Věnováno Karen Meisner a Anně KG Murphy</p>

<p>a nejvíc Atheně.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Prolog</strong></p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Zvedla jsem tátovo PDA a nahlas odpočítávala vteřiny zároveň se dvěma tisíci lidmi kolem.</p>

<p>„Pět! Čtyři! Tři! Dva! Jedna!“</p>

<p>A pak se rozhostilo ticho, protože se pozornost všech – a tím myslím každého – upřela na obrazovky na stěnách společenského sálu na <emphasis>Magellanu</emphasis>. Hvězdné nebe na nich vystřídala prázdnota a čerň. Všichni jsme se zatajeným dechem čekali, co se objeví dál.</p>

<p>Obraz zaplnila modrá a zelená barva planety.</p>

<p>A my všichni zešíleli.</p>

<p>Šlo totiž o naši planetu, náš svět, Roanoke, náš nový domov. Budeme první lidé, co tu přistanou, usadí se tu a budou tady žít. A proto jsme oslavovali. Jako první osadníci Roanoke. Všichni jsme se v sále mačkali, objímali se, líbali a zpívali Valčík na rozloučenou. Co jiného jsme mohli zpívat při příchodu na nový svět? Nový svět, nový začátek, nový rok, nový život. Nové všechno. Objala jsem svou nejlepší kamarádku Gretchen a zavýskla do mikrofonu, s nímž jsem předtím nahlas odpočítávala. Skákaly jsme nahoru a dolů jako bláznivé.</p>

<p>Když jsme přestaly skákat, zaslechla jsem šepot.</p>

<p>„Nádhera,“ řekl Enzo.</p>

<p>Otočila jsem se a pohlédla na něho. Byl to úžasný a hezký mladík, z něhož jsem se rozhodla udělat svého přítele. Měl všechno akorát. Byl pohledný, až se z toho točila hlava, a vůbec si to neuvědomoval, protože se mě pokoušel po celý minulý týden okouzlit svými slovy. Slovy. Jako by nedostal příručku pro puberťáky, kde stojí, že kluk ztrácí poblíž holky dar řeči.</p>

<p>Cenila jsem si toho. I toho, že se při zašeptaném slově díval na mě a ne na planetu. Mrkla jsem na svoje rodiče asi šest metrů ode mne, jak se na oslavu příletu sem líbají. Vypadalo to jako báječný nápad. Natáhla jsem ruku k Enzovi, přitáhla ho k sobě a vtiskla mu polibek na rty. Náš první polibek. Nový svět, nový život, nový přítel.</p>

<p>A co? Dala jsem se strhnout kouzlem okamžiku.</p>

<p>Enzo si nestěžoval. „‚Skvělý nový světe, jenž národ hostíš taký‘,“ řekl po chvíli, když se zase mohl nadechnout.</p>

<p>Dala jsem mu ruce kolem krku a usmála se na něho. „To sis schovával na pozdějc?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Možná,“ připustil, „sem chtěl, abys zažila první pusu jak z románu.“</p>

<p>No vida. Většina šestnáctiletých kluků by využila polibku k tomu, aby jim ruce sklouzly k dívčím ňadrům. On ho využil jako záminku k citaci Shakespeara. Mohla jsem dopadnout hůř.</p>

<p>„Si k sežrání,“ řekla jsem a znovu ho políbila. Pak jsem do něj naoko strčila a vrhla se k rodičům, aby se přestali věnovat jen jeden druhému a věnovali se i mně. Oba jsou správci kolonie a brzy nebudou mít času nazbyt. Takže jsem si je rozhodla užít, dokud to šlo. Objímali jsme se a smáli a pak mě Gretchen stáhla zpět k sobě.</p>

<p>„Hele co mám,“ řekla a ukázala mi svoje PDA. Byl na něm videozáznam mého polibku s Enzem.</p>

<p>„Ty malá mrško.“</p>

<p>„Vypadá to bezva,“ pochvalovala si Gretchen. „Jako by ses mu snažila ukousnout obličej.“</p>

<p>„Nech toho.“</p>

<p>„Vidíš? Podívej.“ Gretchen zmáčkla tlačítko a záznam se zpomaleně přehrál. „Přesně tady. Jak ses na něj vrhla. Jako by měl pusu z čokolády.“</p>

<p>Opravdu jsem se musela držet, abych se nerozesmála, poněvadž v tom měla vlastně pravdu. „Potvoro,“ řekla jsem, „dej to sem.“ Vytrhla jsem jí PDA jednou rukou, vymazala videozáznam a podala jí ho zpět. „Tady máš. Dík.“</p>

<p>„Ale ne,“ vlažně protestovala Gretchen a vzala si svoje PDA zpátky.</p>

<p>„To tě naučí strkat nos do soukromí druhejch, ne?“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„Fajn. Samozřejmě si už to video poslala všem, koho známe, ještě než si mi ho ukázala, viď?“ dodala jsem.</p>

<p>„Možná.“ Gretchen si dala ruku přes ústa a doširoka otevřela oči.</p>

<p>„Ty ďáblice,“ pronesla jsem uznale.</p>

<p>„Díky,“ řekla Gretchen a udělala pukrle.</p>

<p>„Nezapomeň, že vím, kde bydlíš.“</p>

<p>„Do konce života,“ pronesla Gretchen a pak jsme si s holčičím zavýsknutím padly do náruče. Měla jsem jistotu, že s Gretchen nebudu trpět nudou, která se obvykle dostaví, jakmile žijete se stále stejnými dvěma tisíci lidmi.</p>

<p>Přestaly jsme se objímat a já se rozhlédla kolem, s kým bych ještě mohla oslavovat. Enzo stál opodál, ale byl dost chytrý, aby věděl, že se k němu vrátím. Dál jsem uviděla Savitri Guntupalliovou, asistentku svých rodičů, jak se o něčem vážně dohaduje s tátou. Savitri je chytrá, schopná, umí být rozpustilá a zábavná, ale je samá práce. Vsunula jsem se mezi ni a tátu a trvala na objetí. Já vím, pořád bych se jen objímala. Ale to víte, svůj nový svět uvidíte poprvé jen jednou.</p>

<p>„Zoe, můžu dostat svoje PDA zpátky?“ poprosil táta.</p>

<p>Vzala jsem mu ho jen proto, jelikož na něj nastavil přesný čas a také odpočítávání posledních minut před skokovým přesunem <emphasis>Magellanu</emphasis> ze soustavy Phoenix k Roanoke. Stejně jsem měla vlastní PDA v kapse. Nepochybně mě video polibku s Enzem čeká v doručené poště, stejně jako všech našich přátel. V duchu jsem si udělala poznámku o tom, že se musím Gretchen pomstít. Vychutnat si sladkou a nemilosrdnou pomstu, v níž budou účinkovat zvířata a bude mít spoustu svědků. Ale teď jsem dala tátovi jeho PDA, políbila ho na tvář a vydala se zpět k Enzovi.</p>

<p>„Tak,“ řekl Enzo a usmál se. Božínku, byl ještě kouzelnější, když mluvil jednoslabičně. Část mozku, kde se nacházel rozum, mě upozorňovala na to, jak se v poblouznění zdá všechno lepší, než to ve skutečnosti je. Ta zbylá (tedy ta větší) část navrhovala té první, aby se šla vycpat.</p>

<p>„Tak,“ zopakovala jsem, rozhodně ne tak kouzelně jako on, ale zdálo se, že si toho ani nevšiml.</p>

<p>„Povídal sem si s Magdym,“ pronesl.</p>

<p>„Ale ne.“</p>

<p>„Magdy není tak špatnej.“</p>

<p>„Jasně, z určitýho pohledu je prostě špatnej,“ namítla jsem.</p>

<p>„Řekl mi, že se bavil s někým z posádky <emphasis>Magellanu</emphasis>,“ pokračoval Enzo (kouzelně). „Dozvěděl se o pozorovatelně na palubě posádky, která je obyčejně prázdná. Říká, že je odtamtud skvělej výhled na planetu.“</p>

<p>Podívala jsem se Enzovi přes rameno. Magdy živě mluvil s Gretchen (nebo na Gretchen, to záleží na úhlu pohledu). „Řekla bych, že očekává skvělej výhled spíš na něco jinýho,“ dodala jsem.</p>

<p>Enzo se ohlédl. „Možná jo. Ale abych Magdymu nekřivdil, tak musím říct, že jistý osobě by nějaký okukování proti mysli nebylo.“</p>

<p>Svraštila jsem obočí. Byla to pravda, i když jsem věděla, že Gretchen spíš jen nezávazně flirtuje. „A co ty?“ zeptala jsem se. „Co bys chtěl vidět ty?“</p>

<p>Enzo se usmál a zvedl ruce v odzbrojujícím gestu. „Zoe, zrovna sem ti dal pusu. Asi bych to rád ještě nějakou dobu udržel takhle, než se pustíme do něčeho dalšího.“</p>

<p>„To bylo hezký prohlášení. Účinkuje na všechny holky?“</p>

<p>„To mi řekni ty. Si první, na který sem to vyzkoušel.“</p>

<p>Vážně jsem se zarděla a objala ho. „Zatím to jde,“ řekla jsem.</p>

<p>„Fajn. Víš, taky sem viděl tvoje gorily. Nechtěl bych skončit jako jejich cvičnej terč.“</p>

<p>„Cože?“ řekla jsem s hraným překvapením. „Ty se přece Hickoryho a Dickoryho nebojíš, že ne? Ani tu nejsou.“ Ve skutečnosti měl Enzo velice dobrý důvod k hrůze z mých osobních strážců, kteří už vůči němu chovali neurčité podezření a velice rádi by ho vyhodili vzduchovým uzávěrem z lodi, kdyby si ke mně dovolil sebemenší hloupost. Ale nebylo třeba ho zatím znepokojovat. Nemá cenu děsit možného přítele, když je vztah ještě v plenkách.</p>

<p>Navíc se Hickory a Dickory oslavy neúčastnili. Dobře věděli, jak jsou z nich lidé nervózní.</p>

<p>„Měl sem na mysli tvoje rodiče,“ opáčil Enzo. „I když to vypadá, že tu taky nejsou.“ Kývl hlavou k místu, kde ještě před chvílí stál John s Jane. Viděla jsem, jak Savitri také odchází ze sálu, jako by někam nechtěla přijít pozdě.</p>

<p>„To by mě zajímalo, kam šli,“ řekla jsem spíš pro sebe.</p>

<p>„Sou správci kolonie,“ připomněl mi Enzo. „Možná už jim začíná šichta.“</p>

<p>„Možná,“ souhlasila jsem. John a Jane mi obvykle dávali vědět, kam jdou, když museli odejít. Šlo prostě o zdvořilost. Bojovala jsem sama se sebou, abych jim neposlala zprávu s dotazem.</p>

<p>„Takže pozorovatelna. Chceš to zkusit?“ vrátil se Enzo k hlavnímu tématu.</p>

<p>„Je na palubě pro posádku. Myslíš, že z toho bude průšvih?“</p>

<p>„Možná. Ale co nám můžou udělat? Pověsit nás na ráhno? Přinejhorším nám řeknou, ať koukáme padat. Ale jinak budeme mít bezva výhled.“</p>

<p>„Tak jo. Ale jestli se Magdy začne po Gretchen sápat, tak odcházím. Sou věci, co si klidně nechám ujít.“</p>

<p>Enzo se zasmál. „To beru,“ prohlásil a já se k němu trochu přivinula. Ta záležitost s novým přítelem se vyvíjela slibně.</p>

<p>Strávili jsme ještě nějaký čas oslavováním s přáteli a jejich příbuznými. Jakmile se všichni trochu zklidnili, šli jsme s Gretchen a Magdym směrem k palubě posádky a k pozorovatelně. Myslela jsem si, že se tam jen tak nedostaneme, ale bylo to snadné. Jeden člen posádky nám dokonce podržel dveře.</p>

<p>„Bezpečnost na <emphasis>Magellanu</emphasis> není nic moc,“ podotkla Gretchen ke mně a Enzovi. Viděla, jak se držíme za ruce, a usmála se na mě. Byla to potvora, to rozhodně, ale také měla radost, že jsem šťastná.</p>

<p>Pozorovatelna byla přesně tam, kde měla dle Magdyho být, ale oproti jeho hanebným očekáváním nebyla prázdná. Seděli tu u stolu čtyři členové posádky zabraní do rozhovoru. Pohlédla jsem na Magdyho, který vypadal, jako by právě spolkl vidličku. Docela mě to pobavilo. Chudák Magdy. Zklamání mu sedlo.</p>

<p>„Hele,“ řekl Enzo a táhl mě za ruku k oknu. Nádherně zelená Roanoke, osvětlená svým sluncem, které bylo vzadu za <emphasis>Magellanem</emphasis>, zabírala výhled. Vypadala daleko lépe než na obrazovce. Je rozdíl, když se na něco díváte vlastníma očima přímo.</p>

<p>Byl to ten nejkrásnější pohled, jaký se mi kdy naskytl. Roanoke. Náš svět.</p>

<p>„Sme na blbým místě,“ slyšela jsem matně kus hovoru u stolu po své levé ruce.</p>

<p>Podívala jsem se tam. Čtveřice členů posádky byla tak zabrána do hovoru s hlavami tak blízko u sebe, že připomínali jakousi čtyřhlavou kreaturu než jednotlivce. Jeden z těch čtyř seděl zády ke mně, ale zbývající dvě ženy a jednoho muže jsem viděla zepředu. Ve tvářích se jim zračil vztek.</p>

<p>Často poslouchávám cizí hovory. Nemá se to, ale hlavní je nenechat se při tom chytit. Trik spočívá v tom, že musíte vypadat, že je vaše pozornost upřena na něco úplně jiného. Pustila jsem Enzovu ruku a pokročila blíž k oknu. Tím jsem se dostala blíž i ke stolu a zároveň jsem tak zabránila Enzovi, aby mi do ucha šeptal sladké hloupůstky. Pohled jsem upřela na Roanoke.</p>

<p>„Nemůžeš prostě minout,“ říkal zrovna jeden u stolu. „Kapitán sakra určitě ne. Moh by dostat tuhle loď na orbitu kolem šutříku, kdyby chtěl.“</p>

<p>Ten zády ke mně řekl cosi hlubokým hlasem, co mi uniklo.</p>

<p>„To je <emphasis>blbost</emphasis>,“ odvětil ten první. „Kolik lodí se ve skutečnosti ztratilo za posledních dvacet let? Nebo padesát? Nikdo se už nemůže ztratit.“</p>

<p>„Na co myslíš?“</p>

<p>Trhla jsem sebou, což Enza přimělo udělat to samé, „Promiň,“ dodal, když jsem se k němu otočila s podrážděným výrazem. Dala jsem si prst na rty, abych ho umlčela, a pak jsem stočila oči ke stolu, který jsem měla nyní za zády. Enzo se tam podíval. <emphasis>Co?</emphasis> zeptal se nehlasně. Neznatelně jsem zavrtěla hlavou na znamení, že už mě nemá dál vyrušovat. Věnoval mi zvláštní pohled. Vzala jsem ho za ruku, abych ho ujistila, že se na něj nezlobím, a pak jsem se znovu soustředila na hovor u stolu.</p>

<p>„… v klidu. Nic ještě nevíme,“ pronesl další hlas, tentokrát jedna z žen (alespoň myslím). „Kdo ještě o tom ví?“</p>

<p>Opět nesrozumitelná promluva toho zády ke mně.</p>

<p>„Dobře. Musí to tak zůstat,“ pronesla ta žena. „Všechny řeči o tomhle ve svým oddělení zatrhnu, ale bude to fungovat, jen když to uděláme všichni.“</p>

<p>„To stejně nepomůže. Posádka o tom bude mluvit,“ řekl někdo jiný.</p>

<p>„Ale aspoň to zpomalí řeči a fámy a to stačí, dokud nezjistíme, co se fakticky stalo,“ řekla ta žena.</p>

<p>Další nesrozumitelná reakce.</p>

<p>„No, jestli je to pravda, tak máme větší problém, ne?“ pronesla žena a najednou jí všechno to napětí, jež zakoušela, zaznělo v hlase. Zamrazilo mě z toho a Enzo si toho všiml. Pohlédl na mě s obavami. Pevně jsem ho objala. Znamenalo to, že přijdu o další hovor, ale tohle bylo přednější.</p>

<p>Židle zarachotily. Otočila jsem se a viděla, jak se čtveřice členů posádky vzdaluje ke dveřím. Teď bylo jasně vidět, že jde o důstojníky. Uvolnila jsem se z Enzova objetí a popošla k tomu, který dřív seděl zády ke mně. Poklepala jsem mu na rameno. Otočil se a vypadal překvapeně, že mě vidí.</p>

<p>„Kdo si?“ zeptal se mne.</p>

<p>„Stalo se s <emphasis>Magellanem</emphasis> něco?“ zeptala jsem se. Nejlepší je přejít k jádru věci a nezdržovat se s hloupostmi, jako třeba s dotazy ohledně totožnosti.</p>

<p>Muž se na mě zaškaredil, což mi do té chvíle připadalo, že se stává jen v knihách. „Tys poslouchala, o čem jsme se bavili.“</p>

<p>„Loď se ztratila? Víme, kde sme? Porouchalo se něco?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Ustoupil o krok vzad, jako bych ho otázkami kamenovala. Měla bych o krok postoupit vpřed a naléhat.</p>

<p>Ale neudělala jsem to. Zastavil se a pohlédl přese mne na Enza, Gretchen a Magdyho, kteří se všichni dívali na něho a mě. Pak mu došlo, kdo jsme, a narovnal se. „Mládeži, vy tu nemáte co pohledávat. Padejte odsud, nebo vás vyprovodí bezpečáci. Jděte k rodičům.“ Otočil se k odchodu.</p>

<p>Zase jsem se k němu natáhla. „Pane, počkejte,“ vyhrkla jsem. Nebral na mě zřetel a odešel z pozorovatelny.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptal se mne Magdy z druhé strany místnosti. „Nechci se dostat do průšvihu jen proto, že vytočíš někoho z posádky.“</p>

<p>Střelila jsem po něm pohledem a otočila se, abych se znovu podívala z okna. Roanoke tam byla pořád, modrá a zelená. Ale najednou se její krása ztratila. Vystřídalo ji neznámo. A hrozba.</p>

<p>Enzo mi položil ruku kolem ramen. „Co se děje, Zoe?“</p>

<p>Stále jsem se dívala z okna. „Myslím, že sme se ztratili.“</p>

<p>„Jak to?“ zeptala se Gretchen. Přišla ke mně. „O čem se to tady bavili?“</p>

<p>„Neslyšela jsem všechno. Ale znělo to, jako že nejsme tam, kde bysme měli.“ Ukázala jsem na planetu. „A že tohle není Roanoke.“</p>

<p>„To je šílenost,“ prohlásil Magdy.</p>

<p>„To zřejmě je,“ řekla jsem. „Ale to neznamená, že je to lež.“ Vytáhla jsem z kapsy svoje PDA a snažila se zavolat tátovi. Nezvedal to. Tak mámě.</p>

<p>Taky to nezvedala.</p>

<p>Řekla jsem: „Gretchen, zkus zavolat svýmu tátovi, jo?“ Její otec byl členem správní rady, jíž předsedali moji rodiče.</p>

<p>„Nebere to,“ řekla po chvíli.</p>

<p>„To ještě nemusí nic znamenat. Právě sme skočili k nový planetě. Třeba už se rada musí sejít,“ navrhl Enzo.</p>

<p>„Třeba ještě <emphasis>oslavujou</emphasis>,“ prohodil Magdy.</p>

<p>Gretchen mu za strany uštědřila štulec. „Ty si <emphasis>fakt </emphasis>jako malej,“ řekla. Magdy se podrbal na hlavě a zmlkl. Tenhle večer se rozhodně nevyvíjel tak, jak si to původně představoval. Gretchen se obrátila ke mně. „Co budeme dělat?“</p>

<p>„To nevím. Mluvili o tom, že se pokusí udržet řeči posádky na uzdě. To znamená, že aspoň část posádky ví, co se děje. Nebude trvat dlouho, než se to dozví i kolonisti.“</p>

<p>„Už se stalo,“ oznámil Enzo. „My sme kolonisti.“</p>

<p>„Asi bysme to měli někomu říct. Tví rodiče, stejně jako můj táta, by to přinejmenším vědět měli,“ prohlásila Gretchen.</p>

<p>Mrkla jsem na její PDA. „Řekla bych, že už to věděj,“ řekla jsem.</p>

<p>„Radši se ujistíme,“ dodala Gretchen. Takže jsme opustili pozorovatelnu a vydali se hledat rodiče.</p>

<p>Nenašli jsme je. Byli na zasedání rady. Našla jsem Hickoryho a Dickoryho. Spíš oni našli mě.</p>

<p>„Asi bych měl jít,“ pronesl Enzo, když na něj už asi minutu upřeně bez mrknutí zírali. Nepokoušeli se jej zastrašit. Oni prostě nemrkají. Políbila jsem Enza na tvář. Odešel s Magdym.</p>

<p>„Budu se tu potloukat a poslouchat, co se povídá,“ oznámila Gretchen.</p>

<p>„Dobrá, já taky.“ Ukázala jsem na svoje PDA. „Dej mi vědět, co uslyšíš.“ Odešla.</p>

<p>Otočila jsem se k Hickorymu a Dickorymu. „Vy dva ste byli ve svým pokoji,“ řekla jsem.</p>

<p>„Vydali jsme se tě hledat,“ prohlásil Hickory. Mluvil za oba. Dickory uměl mluvit, jenže mluvil tak málo, že to pokaždé vyvolalo překvapení.</p>

<p>„Proč?“ zeptala jsem se. „Co jsme opustili soustavu Phoenix, tak se nic nedělo. Na <emphasis>Magellanu</emphasis> mi nic nehrozí. Za celou dobu ste děsili jen Enza. Tak proč se vzrušovat?“</p>

<p>„Situace se změnila,“ oznámil Hickory.</p>

<p>„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se a pak se moje PDA rozvibrovalo. Volala mi Gretchen.</p>

<p>„To bylo rychlý,“ poznamenala jsem.</p>

<p>„Zrovna sem potkala Miku. <emphasis>Neuvěříš</emphasis> tomu, co jeden z členů posádky řek jejímu bráchovi,“ oznámila mi.</p>

<p>Dospělí kolonisté nemuseli mít vůbec ponětí, co se děje, nebo měli příkaz mlčet, ale mezi mládeží se fámy šířily rychlostí blesku. V následující hodině jsme se „dozvěděli“ následující:</p>

<p>Že během skokového přesunu se<emphasis> Magellan</emphasis> dostal příliš blízko ke slunci a to způsobilo, že skončil mimo galaxii.</p>

<p>Že na palubě lodi proběhla vzpoura a první důstojník převzal kontrolu nad lodí namísto kapitána Zanea, neboť ten byl k velení nezpůsobilý.</p>

<p>Že sám kapitán Zane zastřelil svého prvního důstojníka jako zrádce přímo na můstku a vyhrožoval, že zastřelí každého, kdo s ním byl ve spolku.</p>

<p>Že počítačové systémy řízení letu selhaly těsně před skokem a my teď nemáme ponětí, kde jsme.</p>

<p>Že nás napadli a obklíčili mimozemšťané a teď se dohadují, jestli to s námi mají skoncovat.</p>

<p>Že Roanoke není vhodná planeta na osídlení lidmi a že bychom na ní všichni umřeli.</p>

<p>Že ve strojovně došlo k poruše jádra, ať už to znamená cokoliv, a že se zabránilo jeho výbuchu za pět minut dvanáct.</p>

<p>Že se ekoteroristé nabourali do počítačových systémů <emphasis>Magellanu</emphasis> a poslali nás někam jinam, abychom nemohli zničit další planetární ekosystém.</p>

<p>Že nešlo o ekoteroristy, ale nezákonné kolonisty, kteří měli v plánu ukrást nám zásoby, poněvadž jejich vlastní jim docházely.</p>

<p>Že nešlo ani o nezákonné kolonisty, ale vzbouřence v posádce, kteří nás chtěli oloupit o zásoby a nechat nás na planetě.</p>

<p>Že nešlo ani o ekoteroristy, nezákonné kolonisty nebo vzbouřence v posádce, ale o idiotského programátora, který si spletl kódování, a tak teď nevíme, kde jsme.</p>

<p>Že je všechno v pořádku a tohle je standardní procedura. Přestaňte otravovat posádku a nechte ji sakra <emphasis>pracovat</emphasis>.</p>

<p>Aby bylo jasno – věděli jsme, že většina z toho je nesmysl. Ale pod tím vším se skrývalo i cosi důležitého. Posádku <emphasis>Magellanu</emphasis> ovládl zmatek a nejistota. Od ní se obé šířilo velice rychle mezi cestující. Fámy a lži se šířily především kvůli nutnosti najít nějaké vysvětlení toho, co se stalo. Toho, co se stát nemělo.</p>

<p>Během toho všeho se mi neozvali ani táta, ani máma, ani otec Gretchen nebo někdo ze správní rady kolonie, jejíž všichni členové byli najednou svoláni k zasedání.</p>

<p>Společenský sál se začal opět plnit. Kvůli oslavě příletu k novému světu to ale nebylo. Lidé vypadali zmateně, měli obavy, byli napjatí a někteří dokonce vypadali rozzlobeně.</p>

<p>„Tohle nedopadne dobře,“ prohlásila Gretchen, jakmile jsme se viděly.</p>

<p>„Jak je?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Pokrčila rameny. „Něco se děje, to je jistý. Všichni jen jen vybuchnout. <emphasis>Já</emphasis> určitě.“</p>

<p>„Nevybíjej si to na mně. Jinak tu pak nebude nikdo, kdo by zadržel mě, až mě to popadne.“</p>

<p>„Tak jo. Kvůli <emphasis>tobě</emphasis> se ovládnu,“ řekla Gretchen a obrátila oči v sloup. „No, aspoň se teď nemusím bránit Magdymu.“</p>

<p>„Líbí se mi, jak si na všem najdeš něco pozitivního.“</p>

<p>„Díky. A jak je tobě?“ zeptala se.</p>

<p>„To jako vážně?“ zeptala jsem se. Přikývla. „Sem strachy bez sebe.“</p>

<p>„Díky Bohu v tom nejsem sama. Celou půlhodinu jsem byla takhle blízko tomu se počůrat.“ Mezi ukazováčkem a palcem mi ukazovala malinkou mezeru.</p>

<p>Ukročila jsem vzad. Gretchen se zasmála.</p>

<p>Ozval se lodní interkom. „Mluví k vám kapitán Zane,“ ozval se mužský hlas. „Toto je zpráva pro posádku a pasažéry. Členové posádky se do deseti minut, tedy dvacet tři třicet lodního času, shromáždí na svých pracovištích. Pasažéři pak ve společenském sále. Účast povinná. K pasažérům promluví správci kolonie.“ Interkom se odmlčel.</p>

<p>„Jdeme,“ řekla jsem Gretchen a ukázala na pódium, na němž jsme nedávno odpočítávaly vteřiny před skokem. „Ať máme dobrý místa.“</p>

<p>„Bude tu dost narváno,“ prohlásila.</p>

<p>Ukázala jsem na Hickoryho a Dickoryho. „Beru je s sebou. Vždyť víš, že jim jde každej z cesty.“ Gretchen se na ně podívala a já si uvědomila, že z nich také nepřekypuje nadšením.</p>

<p>O chvíli později dveřmi do sálu vstoupili členové rady a vystoupili na pódium. Stála jsem s Gretchen vepředu, za námi Hickory a Dickory. Po stranách bylo dost volného místa. Moji mimozemští strážci měli kolem sebe vlastní zemi nikoho.</p>

<p>„Ahoj,“ zašeptal mi do ucha Enzo.</p>

<p>Otočila jsem se na něj a usmála se. „Doufala sem, že tu budeš,“ řekla jsem.</p>

<p>„Jako všichni.“</p>

<p>„Myslela sem přímo <emphasis>tady</emphasis> u mě,“ dodala jsem.</p>

<p>„Aha. Doufám, že mě tvoje gorily nezabijou.“</p>

<p>„To je dobře.“ Vzala jsem ho za ruku.</p>

<p>Na pódiu vzal John Perry, můj táta, mikrofon, co ležel na zemi tam, kde zůstal po odpočítávání. Jak se shýbl, podívala jsem se mu do očí.</p>

<p>Něco byste o mém tátovi měli vědět. Je chytrý, dělá dobře to, co dělá, a téměř vždy má v očích veselé ohníčky. Skoro všechno mu připadá k smíchu. Skoro všemu se také zasmát <emphasis>dokáže</emphasis>.</p>

<p>Nyní měl vážný pohled, oči tmavé a byla v nich tíha, jakou jsem v nich nikdy předtím neviděla. Ta mi připomněla jeho skutečný věk, přestože vypadal mladě. Navzdory tomu, jak uměl brát věci na lehkou váhu, zažil ve svém životě spoustu potíží.</p>

<p>A teď znovu. S námi. S námi <emphasis>všemi</emphasis>.</p>

<p>Všichni ostatní se dozvědí pravdu, jakmile jim ji sdělí. Ale já ji znala už v té chvíli.</p>

<p>Ztratili jsme se.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Část I.</strong></p>

<p>Kapitola              1</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Před naším domem přistálo vznášedlo a vystoupil zněj malý zelený muž.</p>

<p>Ve skutečnosti upoutalo moji pozornost právě to vznášedlo. Zelení lidé pro mě nejsou překvapením. Všichni členové Koloniálních obranných sil jsou zelení. Je to součást genetických úprav, které jim mají pomoci lépe bojovat. Chlorofyl jim poskytuje extra porci energie navíc pro prvotřídní likvidaci mimozemských druhů.</p>

<p>Na Huckleberry, kde jsem nyní žila, ale vojáků KOSu moc nebylo. Je to zavedená kolonie a nikdo na ni nezaútočil už celá desetiletí. Ale Koloniální unie se stará, aby se s KOSem seznámil každý kolonista. Já o něm věděla víc než jiní.</p>

<p>Vznášedlo <emphasis>je</emphasis> ale novinka. Nová Goa je zemědělská kolome. Máme tu traktory, kombajny, povozy a autobusy, abychom mohli navštívit hlavní město, když se nám zachce si trochu užít. Jakýkoliv létající dopravní prostředek je vzácností. Vznášedlo pro jednoho se na našem trávníku rozhodně neobjevovalo denně.</p>

<p>„Chceš, abych ho šel já s Dickorym uvítat?“ zeptal se Hickory. Oknem domu jsme se dívali Jak zelený muž vystupuje ze vznášedla.</p>

<p>Podívala jsem se na Hickoryho. „Myslíte si, že představuje nebezpečí? Kdyby nás chtěl napadnout, tak by na dům shodil při přeletu kus skály.“</p>

<p>„Jsem vždycky opatrný,“ řekl Hickory. Nedořečená část věty byla <emphasis>když jde o tebe</emphasis>. Hickory je opravdu roztomilý a paranoidní.</p>

<p>„Spíš zkusíme první linii obrany,“ prohlásila jsem a vykročila ke dveřím. Pes Babar se o ně opíral předními tlapami, proklínaje své geny, které mu nedaly palce v pozici proti ostatním prstům nebo rozum, takže si nemohl sám otevřít. Vyrazil ze dveří jako chlupatá raketa, hned jak jsem je otevřela. Příchozímu jsem přičetla k dobru, že poklekl a přivítal ho jako svého starého kamaráda. Byl za to odměněn dávkou slin na uniformě.</p>

<p>„Ještě že není rozpustný,“ poznamenala jsem k Hickorymu.</p>

<p>„Babar není moc dobrý hlídací pes,“ opáčil Hickory, když pozoroval, jak si hraje s návštěvníkem.</p>

<p>„To není,“ souhlasila jsem. „Ale je nejlepší, když je třeba něco pořádně <emphasis>oslintat</emphasis>.“</p>

<p>„Budu si to pamatovat pro příště,“ poznamenal lhostejným tónem, kterým odpovídal na mé sarkastické poznámky.</p>

<p>„Bude se to hodit,“ souhlasila jsem a znovu otevřela dveře „Zůstaňte oba tady, prosím.“</p>

<p>„Jak chceš, Zoe,“ pronesl Hickory.</p>

<p>„Díky.“ Vyšla jsem ze dveří na verandu.</p>

<p>Teď už byl zelený chlapík u schodů nahoru s Babarem v patách. „Tvůj pes se mi líbí,“ prohlásil.</p>

<p>„To vidím,“ řekla jsem. „Ale jemu se líbíte jen tak napůl.“</p>

<p>„Jak to víš?“</p>

<p>„Nejste oslintanej úplně <emphasis>celej</emphasis>.“</p>

<p>Zasmál se. „Příště se budu víc snažit.“</p>

<p>„Nezapomeňte ručník.“</p>

<p>Ukázal na dům. „Tohle je dům majora Perryho?“</p>

<p>„To doufám. Má tu všechny věci,“ odpověděla jsem.</p>

<p>To mi vyneslo dvě vteřiny ticha.</p>

<p>Ano, prostě srším sarkastickými poznámkami. To jsem celá <emphasis>já</emphasis>. To mám z toho, že žiju se svým tátou. On sám se má docela za šprýmaře. Nevím, jak se mám k tomu postavit zrovna <emphasis>já</emphasis>, ale řekněme, že jsem se naučila nezůstávat moc pozadu. Špičkujeme se a popichujeme. Je to zábava. Pro nás oba. Je možné, že většina lidí náš názor nesdílí. Je zajímavé pozorovat reakce ostatních. Některým se slovní smeče líbí. Jiným ne.</p>

<p>Myslím, že tenhle zelený muž patřil spíš mezi ty druhé, neboť změnil téma. „Omlouvám se, ale asi tě neznám,“ prohlásil.</p>

<p>„Zoe,“ představila jsem se. „Dcera důstojníků Perryho a Saganové.“</p>

<p>„Aha. Promiň, myslel jsem, že jsi mladší.“</p>

<p>„To sem bývala.“</p>

<p>„Měl jsem poznat, že jsi jeho dcera. Máš oči po něm.“</p>

<p><emphasis>No tak,</emphasis> nabádala mě v duchu moje slušnější část, <emphasis>nech to plavat. Nech to být.</emphasis></p>

<p>„Díky,“ řekla jsem. „Adoptovali mě.“</p>

<p>Zelený mužík stál a vypadal jako každý, kdo se dostane do podobné situace. Se ztuhlým úsměvem na rtech se snažil přinutit svůj mozek, aby vymyslel, jak z <emphasis>tohoto</emphasis> faux pas ven. Kdybych se k němu naklonila blíž, patrně bych uslyšela, jak mu to v hlavě <emphasis>cvaká</emphasis> námahou.</p>

<p><emphasis>Vidíš, to bylo kruté,</emphasis> řekla v duchu moje slušnější část.</p>

<p>Ale no tak. Když ten chlapík nazval tátu majorem Perrym, tak nejspíš věděl, kdy odešel ze služby, což bylo před osmi lety. Vojáci KOSu nemohou mít děti. Je to zase součást jejich genetických úprav pro lepší bojeschopnost, víme, a tak první možnost zplodit potomka mohl mít táta až poté, co dostal na konci své služby v armádě nové nevylepšené tělo. Je třeba také připočítat devět měsíců na těhotenství. Ve svých patnácti nejsem žádná žirafa, ale rozhodně nevypadám na <emphasis>sedm</emphasis>.</p>

<p>Opravdu si myslím, že se nemusím cítit špatně, poněvadž dospělí by měli počty ovládat.</p>

<p>I tak je možné nechat v tom někoho plácat jen omezenou dobu, a tak jsem se zeptala: „Ptal ste se po majoru Perrym. Znáte snad tátu z armády?“</p>

<p>„To ano,“ řekl a zdál se šťastný, že se rozhovor zase rozběhl. „Ale už je to nějaký čas. Ani nevím, jestli ho poznám.“</p>

<p>„Myslím, že vypadá stejně. Jen má jinou barvu.“ prohlásila jsem.</p>

<p>Usmál se. „To je nejspíš pravda. Se zelenou by mezi usedlíky asi nezapadl.“</p>

<p>„Myslím si, že sem nezapadne nikdy,“ prohodila jsem a okamžitě si uvědomila tu spoustu možných výkladů svého prohlášení.</p>

<p>Návštěvník samozřejmě neztrácel čas a dal mi to najevo. „Copak nezapadl mezi ostatní?“ zeptal se a poklekl, aby pohladil Babara.</p>

<p>„Tak sem to nemyslela. Většina lidí tady je z Indie na Zemi, nebo se narodila lidem z Indie tady. Jde o úplně jinou kulturu, než ve který můj táta vyrůstal.“</p>

<p>„To chápu. Jsem si jistý, že tady s ostatními vychází dobře. Proto zastává svůj úřad.“ Můj táta pracoval jako ombudsman, který pomáhá lidem prokousat se vládní byrokracií. „Asi jsem jen zvědavý, jestli se mu tu líbí.“</p>

<p>„Co tím myslíte?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Jen mě zajímá, jak si užívá svůj odchod do důchodu, to je vše,“ odpověděl a podíval se na mě.</p>

<p>V hlavě se mi rozezněl varovný signál. Najednou jsem si uvědomila, že naše společenská konverzace není jen tak obyčejná společenská konverzace. Zelený návštěvník nepřijel jen kvůli odpolednímu čaji a partičce kanasty.</p>

<p>„Myslím, že je v pohodě,“ řekla jsem a dodala jen: „Proč?“</p>

<p>„Jen mě to zajímá,“ odvětil a znovu pohladil Babara. Ovládla jsem se, abych psa nezavolala k sobě. „Každý nezvládne přechod z armády do civilu lehce.“ Rozhlédl se kolem. „Tady se toho asi moc neděje. To je dost velká změna.“</p>

<p>„Myslím, že je v pohodě,“ opakovala jsem a položila na slova dostatečný důraz, aby to toho zeleňáka trklo – tedy jestli nebyl úplně pitomý.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl. „A co ty? Jak se tu líbí <emphasis>tobě?</emphasis>“</p>

<p>Otevřela jsem ústa k odpovědi, ale pak jsem je zavřela. Poněvadž to byla ta otázka.</p>

<p>Představa života v kolonii je víc vzrušující než skutečnost. Někteří lidé si myslí, že kolonisté neustále cestují z planety na planetu, že možná bydlí na jedné, pracují na druhé a dovolenou si užívají na třetí (třeba na planetě Dovolená, plné letovisek a atrakcí). Skutečnost je bohužel nudnější. Většina kolonistů stráví celý svůj život na jedné planetě, aniž by se podívali kamkoliv jinam do vesmíru.</p>

<p>Neříkám, že cestovat ve vesmíru <emphasis>nemůžete</emphasis>, ale musíte pro to mít důvod. Takže jste buď členem posádky lodě, která přepravuje košíky s ovocem mezi koloniemi, nebo pracujete přímo pro KU jako meziplanetární úředník nebo jste skvělý atlet a účastníte se koloniální olympiády každé čtyři roky nebo jste skvělý hudebník nebo herec, který sem tam dostane příležitost uspořádat šňůru představení na různých koloniích.</p>

<p>Ale většinou se prostě na jedné planetě narodíte, žijete na ní, zemřete a pak jako duch otravujete svoje příbuzné. Nemyslím si, že by na tom bylo něco špatného – spousta lidí se v každodenním životě stejně nedostane od domova dál než na pár kilometrů. Tak co? Ani ti, co cestují, nevidí většinu <emphasis>rodného</emphasis> světa, takže je pravděpodobné, že neuvidí ani většinu <emphasis>jiného</emphasis>. To poněkud omezuje stížnosti.</p>

<p>Ale pomáhá, když jste na planetě, která je <emphasis>zajímavá</emphasis>.</p>

<p>Pro případ, že si tohle přečte někdo zdejší, musím konstatovat, že se mi Huckleberry líbí. Nová Goa, kde žiji, také. Pro malé dítě je prostředí vesnické kolonie orientované na zemědělskou výrobu prostě zábava. Žít na farmě s kozami a kuřaty a mezi poli s pšenicí a čirokem. Účastnit se senoseče, sklizně a masopustu. Všechny děti do osmi nebo devíti let věku to všechno považují za nepopsatelně úžasnou věc. Jenže pak povyrostou a začínají přemýšlet nad tím, co budou se svým životem <emphasis>dělat</emphasis>. Probírají možnosti. V té chvíli vypadají všechny farmy, kozy, kuřata a všichni lidé, které do té doby znaly a budou od té doby znát už napořád, trochu méně zábavně, i když se vůbec nezměnili. Změnily se <emphasis>děti</emphasis> tím, že povyrostly.</p>

<p>Je mi jasné, že já se nijak nevymykám průměru, a tak toužím po životě ve velkém městě stejně jako kterýkoli jiný dospívající chlapec nebo dívka v kterémkoli místě v čase a prostoru. Pokud se ovšem i velké město kolonie – hlavní město Missouri City – tajemstvím a romantikou podobá kompostu, pak je logické doufat v něco lepšího.</p>

<p>Nechci tím říci, že je s Missouri City něco v <emphasis>nepořádku</emphasis> (ani s kompostem ne, který je navíc zapotřebí). Je to prostě místo, kam je příjemné se <emphasis>vrátit</emphasis>, jakmile si dosyta užijete ve velkoměstě nebo vesmíru. Co vím, tak mámě se tu líbí. Ale předtím byla příslušníkem zvláštních jednotek, a i když moc nemluví o tom, co viděla a dělala, tak já o tom něco z vlastní zkušenosti vím. Neumím si představit, že bych tak prožila celý život. Ona by asi řekla, že viděla z vesmíru dost.</p>

<p>Já viděla kus vesmíru také, než jsme se přestěhovali sem, ale namísto Jane, tedy mámy, si nemyslím, že je Huckleberry tím, co od života očekávám.</p>

<p>Nebyla jsem si jistá, jestli chci cokoliv z <emphasis>toho</emphasis> sdělit tomu zelenému chlapíkovi, který začal být dost podezřelý. Na jednou si spadne z nebe a ptá se na pocity různých členů rodiny a moje vlastní. Dostatečný důvod k tomu, abych začala paranoidně uvažovat o tom, co se děje. Obzvlášť ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ani neznám jeho jméno. Povídáme si tu o rodinných záležitostech a on se ani nepředstavil.</p>

<p>Možná na to jen zapomněl, jelikož tohle koneckonců není žádné formální setkání a nic se tedy neděje. Ale v hlavě mi bily zvony na poplach, takže jsem usoudila, že tenhle zeleňoučký návštěvník už dostal pro dnešek dost informací zadarmo.</p>

<p>Díval se na mě upřeně a čekal na odpověď. Tak jsem lhostejně pokrčila rameny. To dělá v patnácti letech kdekdo.</p>

<p>Trochu ho to zarazilo a zeptal se: „Tvůj táta asi doma není, že?“</p>

<p>„Ještě ne,“ odpověděla jsem. Mrkla jsem na svoje PDA a ukázala mu ho. „Práce mu skončila před chvilkou. Asi jde zrovna s mámou domů.“</p>

<p>„Dobře. Tvoje máma tu pracuje jako policistka, ne?“</p>

<p>„Správně,“ opáčila jsem. Jane Saganová, žena zákona na hranici. Ovšem bez hranice. To byla práce pro ni. „Znáte taky mámu?“ zeptala jsem se. Zvláštní jednotky totiž stojí mimo pravidelnou armádu.</p>

<p>„Jenom z doslechu,“ odpověděl a znovu se na mě upřeně podíval, jako by to nic neznamenalo.</p>

<p>Lidi, jen aby bylo jasno, tak nic není tak průhledné, jako když se snažíte předstírat, že vás něco nezajímá, a přitom to neumíte. Tenhle chlap se k tomu nepřiblížil ani na kilometr a mě už přestalo bavit tápat v temnotách.</p>

<p>„Asi se projdu. Máma s tátou sou zřejmě dole na cestě. Řeknu jim, že ste tady,“ oznámila jsem.</p>

<p>„Půjdu s tebou,“ nabídl se.</p>

<p>„To není třeba.“ Ukázala jsem na verandu a houpací křeslo. „Zrovna ste přijel. Sedněte si a odpočiňte si.“</p>

<p>„Tak dobrá. Když ti nevadí, že tu budu sám.“ Asi to měl být vtip.</p>

<p>Usmála jsem se na něj. „To bude v pohodě. Budete mít společnost.“</p>

<p>Posadil se. „Necháš mi tu psa.“</p>

<p>„Ještě dva svoje přátele.“ Zavolala jsem na Hickoryho a Dickoryho v domě. Pak jsem se dívala, jak se bude tvářit, až ti dva vyjdou ze dveří.</p>

<p>Udržel si kalhoty bez poskvrnky.</p>

<p>Když se to uváží, tak to byl výkon. Hickory a Dickory jsou Obinové a i když <emphasis>přímo</emphasis> nevypadají jako kříženci mezi žirafou a pavoukem, přece jen mají dost rysů, které v lidském mozku rozsvítí kontrolku <emphasis>odhodit zátěž</emphasis>. Dá se na ně zvyknout. Problém je v tom, že to chvíli trvá.</p>

<p>„Tohle je Hickory,“ ukázala jsem nalevo od sebe. „A tohle Dickory.“ Teď jsem ukázala pravičkou. „Obinové.“</p>

<p>„To jsem poznal,“ prohlásil návštěvník způsobem, jaký používají malá zvířátka v situaci, kdy je velká šelma zažene do kouta a ona předstírají, že to nic není. „Aha, takže <emphasis>tohle</emphasis> jsou tví přátelé.“</p>

<p>„<emphasis>Nejlepší</emphasis>,“ potvrdila jsem podle mého dostatečně procítěně. „Hrozně <emphasis>rádi</emphasis> baví návštěvy. Budou vám dělat společnost, než se vrátím s rodiči. Je to tak?“ obrátila jsem se k Hickorymu a Dickorymu.</p>

<p>„Ano,“ pronesli oba najednou. Musím říci, že oba mluví dost monotónně. Slyšet je oba najednou dodává jejich řeči další, a potěšitelný, děsivý efekt.</p>

<p>„Řekněte ahoj našem u hostu,“ vyzvala jsem je.</p>

<p>„Ahoj,“ pronesli zase oba naráz.</p>

<p>„Hm, ahoj,“ řekl jim.</p>

<p>„Už se znáte, bezva.“ Sešla jsem z verandy. Babar mě následoval. „Tak já jdu.“</p>

<p>„Jsi si <emphasis>jistá</emphasis>, že nemám jít s tebou?“ zeptal se zelený návštěvník. „Nevadí mi to.“</p>

<p>„Ale ne, prosím. Nechci, abyste se obtěžoval.“ Letmo jsem zavadila očima o Hickoryho a Dickoryho s výrazem, který naznačoval, že mě naštvou Jestli z něj nadělají sekanou.</p>

<p>„Dobrá,“ pronesl a usadil se do křesla. Došlo mu to. Vidíš, <emphasis>tohle</emphasis> je být nenápadný.</p>

<p>„Fajn,“ řekla jsem a odešla s Babarem po cestě rodičům naproti.</p>

<p>Kapitola              2</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Vylezla jsem z okna ložnice na střechu a obrátila se k Hickorymu: „Podej mi dalekohled.“ Udělal to. (Abych nezapomněla: Obinové jsou hermafroditi, mají pohlavní orgány obojího pohlaví. Počkám, až se tomu dost zasmějete. Hotovo? Dobře.)</p>

<p>Pak vylezl z okna ke mně. Jelikož jste asi nikdy neviděli vylézat Obina z okna, tak vám řeknu, že se pohybuje s grácií a ladností, které lidský pohyb nedosáhne. Ve vesmíru zkrátka žijí <emphasis>mimozemšťané</emphasis>. A opravdu jimi prostě <emphasis>jsou</emphasis>.</p>

<p>Hickory byl tedy se mnou na střeše a Dickory byl venku před domem, aby mě víceméně sledoval, jestli nezakopnu nebo nešlápnu mimo a pak nespadnu nebo neskočím dolů. Takhle to dělají pokaždé, jak vylezu z okna ven. Jeden je se mnou a druhý venku. A dělají to <emphasis>okatě</emphasis>. Když jsem byla malá, tak na mě máma s tátou volali, ať okamžitě zalezu zpátky do pokoje, jen co se Dickory přehnal kolem nich, vyrazil z domu a přecházel sem a tam přímo pod oknem mé ložnice. Mít za přátele paranoidní mimozemšťany má i svoje stinné stránky.</p>

<p>Jen abychom si rozuměli, nikdy jsem ze střechy nespadla.</p>

<p>Tedy jednou ano. Bylo mi deset a stalo se to za polehčuji cích okolností. Takže se to nepočítá.</p>

<p>Stejně jsem si dnes nemusela lámat hlavu s tím, že by mi Jane a John nařizovali zalézt zpátky do pokoje. Přestali s tím, jakmile jsem začala dospívat. Navíc jsem teď byla na střeše kvůli nim.</p>

<p>„Támhle sou.“ Ukázala jsem je Hickorymu. Máma, táta a zelený návštěvník stáli pár stovek metrů od domu uprostřed našeho pole s čirokem.</p>

<p>Přiložila jsem si k očím dalekohled, takže se z nezřetelných teček stali opět lidmi. Zeleňák stál zády ke mně a něco říkal, protože ho máma s tátou upřeně pozorovali. Mámě se u nohou něco pohnulo a objevila se Babarova hlava. Máma se shýbla, aby ho podrbala.</p>

<p>„To by mě zajímalo, co si povídají,“ řekla jsem.</p>

<p>„Jsou moc daleko,“ oznámil Hickory. Otočila jsem se na něj s výrazem <emphasis>no nepovídej</emphasis>. Pak jsem si všimla jeho obojku a připomněla si, že propůjčuje Obinům nejen vědomí – ponětí o tom, kdo jsou – ale i zostřuje smysly, jejichž záběr užívají hlavně na to, aby mě ochraňovali. Což mi připomnělo, že ty obojky byly i důvodem jejich přítomnosti tady. Můj otec (ten biologický) je pro Obiny vynalezl. Zároveň jsem si připomněla, že ze stejného důvodu jsem tu i <emphasis>já</emphasis>. Tady a naživu.</p>

<p>Ale dál jsem si už nechtěla připomínat nic.</p>

<p>„Myslela sem, že to k něčemu je.“ Ukázala jsem na obojek.</p>

<p>Hickory se ho lehce dotkl. „Zvládne spoustu věcí, ale odposlech konverzace stovky metrů daleko uprostřed pole vlnících se klasů k nim nepatří.“</p>

<p>„Takže seš na nic,“ řekla jsem.</p>

<p>Hickory pokýval hlavou. „Jak říkáš,“ pronesl lhostejně.</p>

<p>„Není to žádná zábava se ti vysmívat.“</p>

<p>„To mě mrzí.“</p>

<p>Šlo o to, že to Hickoryho vážně <emphasis>mrzelo</emphasis>. Není snadné být zábavný a sršet sarkasmem, jakmile všechno, co <emphasis>jste</emphasis>, je součástí stroječku, který nosíte na krku. Vytvořit si z ničeho vlastní osobnost vyžaduje víc soustředění, než byste čekali. Připojit k tomu vyvážený smysl pro sarkastické poznámky je víc, než se dá zvládnout.</p>

<p>Natáhla jsem se k němu a objala jej. Bylo to zvláštní. Hickory a Dickory tu byli pro mě, aby mě poznali, učili se být osobnostmi, chránili mě a kdyby došlo k nejhoršímu, tak kvůli mě zemřeli. A byla jsem to <emphasis>já</emphasis>, kdo se cítil odpovědný za ně. A také mi jich bylo líto. Můj biologický otec jim dal vědomí. Něco, co jim chybělo a po čem prahli po celou dobu své existence.</p>

<p>Ale přístup k vědomí jim <emphasis>neusnadnil</emphasis>.</p>

<p>Hickory mé objetí opětoval a zkusmo mě pohladil po hlavě. Je poměrně nesmělý, jakmile projevuji city. Musela jsem se naučit být s Obiny trpělivá a nezatěžovat je svými citovými výlevy. Příliš je to rozrušuje a jejich umělé vědomí na to nereaguje dobře. Takže jsem se odtáhla a znovu se podívala dalekohledem na rodiče. John zrovna něco říkal a na tváři měl svůj pověstný šibalský úsměv, který zmizel, jakmile návštěvník zase začal mluvit.</p>

<p>„Kdo to asi je?“ zamumlala jsem.</p>

<p>„Je to generál Samuel Rybicki,“ oznámil Hickory.</p>

<p>Znovu jsem se na něj ohlédla. „Jak to víš?“</p>

<p>„Je nutné vědět, kdo navštěvuje tebe nebo tvoje rodiče,“ prohlásil Hickory a znovu se dotkl svého obojku. „Informovali jsme se oněm v obinské databázi, jakmile přistál. Je styčným důstojníkem mezi KOSem a Sekcí kolonizace. Jeho úkolem je koordinace obrany nových kolonií.“</p>

<p>„Huckleberry mezi ně nepatří.“ Byla kolonizovaná už asi padesát nebo šedesát let před naším příjezdem. To je dost času na to, aby se všechny podivné a děsivé překážky kolonizace odstranily a aby se počet lidí zvýšil natolik, že se jinému druhu nevyplatilo poslat invazní jednotky, aby smetly kolonisty z povrchu planety. Většinou. „Co asi chce po mámě a tátovi?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„To nevíme,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„Nic neřekl, zatímco čekal na mě a na rodiče?“</p>

<p>„Ne. Celou dobu mlčel.“</p>

<p>„No samo. Zřejmě měl plný kalhoty.“</p>

<p>„Ale nenechal po sobě žádný exkrement,“ namítl Hickory.</p>

<p>Zachechtala jsem se. „Občas mi vrtá hlavou váš údajně nedostatečnej smysl pro humor,“ řekla jsem. „Chtěla sem tím říct, že byl strachy bez sebe.“</p>

<p>„Měli jsme za to, že jsi nás nechala s ním, aby byl strachy bez sebe,“ pronesl Hickory.</p>

<p>„No to jo, ale asi bych to tak nepřeháněla, kdybych věděla, že jde o generála.“ Ukázala jsem do pole. „Nechci, aby si táta s mámou teď prožili horkou chvilku jen proto, že mi přišlo zábavný si z toho zeleňáka vystřelit.“</p>

<p>„Myslím, že generál se nedá jen tak zastrašit,“ řekl Hickory.</p>

<p>V hlavě mi vyskočil seznam vtipných odpovědí a tetelil se radostí, že si zněj něco vyberu. Ignorovala jsem ho a zeptala se: „Myslíš, že je tu kvůli něčemu vážnýmu?“</p>

<p>„Je to generál. A je tady.“</p>

<p>Pohlédla jsem dalekohledem zpátky na generála Rybickiho, když už jsem znala jeho jméno, a všimla si, že se kapku pootočil, takže jsem viděla lépe jeho obličej. Mluvil s Jane a pak se otočil, aby něco řekl tátovi. Zůstala jsem viset pohledem na mámině tváři. Měla napjatý výraz. Ať už se v hovoru probíralo cokoliv, nelíbilo se jí to.</p>

<p>Najednou pohnula hlavou a dívala se přímo na mě, jako by věděla, že ji pozoruji.</p>

<p>„Jak to dělá?“ zeptala jsem se. Když byla Jane příslušnicí zvláštních jednotek, měla ještě víc geneticky upravené tělo než obyčejní vojáci. Ale stejně jako otec dostala po propuštění ze služby nevylepšené lidské tělo. Už to není žádná supermanka. Je děsivá pozorovatelka. Což je skoro totéž. Jak jsem vyrůstala, nepodařilo se mi před ní utajit skoro <emphasis>nic</emphasis>.</p>

<p>Opět soustředila svou pozornost na generála, který na ni zase promluvil. Pohlédla jsem na Hickoryho. „Ráda bych věděla, proč se vybavujou uprostřed pole.“</p>

<p>„Generál Rybicki požádal tvoje rodiče o hovor v soukromí. Zvláště požádal, abychom byli z doslechu já i Dickory.“</p>

<p>„Nahrávali ste, když ste byli s ním?“ zeptala jsem se.</p>

<p>V obojku měli oba nahrávací zařízení, které zaznamenávalo obraz, zvuk a emoce. Tyto nahrávky posílali ostatním Obinům, aby si všichni mohli užít kvalitní čas strávený se mnou. Podivné? Ano. Dotěrné? Někdy, ale obvykle ne. <emphasis>Nepřemýšlím-li</emphasis> o tom příliš. Myslím tím to, že celý mimozemský druh zažívá se mnou moji pubertu očima Hickoryho a Dickoryho. Nic se nevyrovná tomu, sdílet svou <emphasis>menarche</emphasis> s miliardou hermafroditů. Mám za to, že to bylo <emphasis>poprvé</emphasis> pro všechny.</p>

<p>„Ne, nenahrávali,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„Dobře, fajn.“</p>

<p>„Nahrávám teď,“ prohlásil Hickory.</p>

<p>„No, nevím, jestli je to dobrej nápad,“ řekla jsem a mávia rukou směrem k rodičům, „nechci, aby se dostali do průšvihu.“</p>

<p>„Nahrávání máme povolené ve smlouvě s lidskou vládou. Máme právo nahrávat všechno, co nám povolíš nahrávat, a zasílat své zážitky ostatním. Naše vláda si je vědoma přítomnosti generála Rybickiho od té chvíle, co jsme si o něm vyhledali informace v naší databázi. Chtěl-li generál Rybicki svou návštěvu zcela utajit, měl se s tvými rodiči setkat jinde.“</p>

<p>Rozhodla jsem se nebazírovat na tom, že velká část mého života podléhá jakési mezivládní smlouvě. „Řekla bych, že neměl ponětí, že tu ste,“ řekla jsem. „Vypadal překvapeně, když sem vás na něj zavolala.“</p>

<p>„Jeho neznalost smlouvy Obinů s KU nebo naší přítomnosti zde se nás netýká,“ prohlásil Hickory.</p>

<p>„To asi ne,“ při takala jsem trochu rozmrzele.</p>

<p>„Chceš, abych přestal nahrávat?“ zeptal se Hickory. Zaslechla jsem v jeho hlase malé zachvění. Když si nedám pozor a dám mu své znepokojení příliš najevo, tak se mi tu emočně sesype jako domeček z karet. Toby bylo zlé. Ještě by mohl spadnout dolů a zlomit si vaz.</p>

<p>„Ne, klidně pokračuj,“ odpověděla jsem smířlivěji, než jsem se cítila. „Stejně už je pozdě to změnit.“ Hickorymu se viditelně ulevilo. Potlačila jsem povzdech a sklopila zrak.</p>

<p>„Už se vracejí do domu,“ řekl Hickory a ukázal na rodiče. Podívala jsem se, kam ukazoval. Rodiče a generál Rybicki se opravdu vraceli k domu. Napadlo mě, že se vrátím do pokoje, ale pak jsem si všimla Jak se na mě máma zase dívá. Je to tak, předtím mě viděla také. Nejspíš věděla o tom, že jsem na střeše, od té chvíle, co jsem sem vylezla.</p>

<p>Táta nevzhlédl po celou cestu zpět k domu. Byl ponořený v myšlenkách. V takových chvílích nevnímal nic kolem sebe, dokud nevyřešil to, nad čím dumal. Napadlo mě, že mi dnes asi ani nedá pusu na dobrou noc.</p>

<p>Jak vyšli z pole, potřásl generál Rybicki tátovi rukou. Jane se držela opodál. Generál se pak vydal ke svému vznášedlu. Babar se za ním rozběhl, aby si vysloužil ještě poslední podrbání za ušima. Toho se mu dostalo, jakmile se generál ocitl u vznášedla. Babar se rozběhl k domu a dveře vznášedla se otevřely, aby mohl generál nastoupit.</p>

<p>Zastavil se, podíval se přímo na mne a zamával mi. Bez rozmýšlení jsem mu zamávala také.</p>

<p>„<emphasis>To</emphasis> bylo dobrý,“ řekla jsem si pro sebe. Vznášedlo se vzneslo a odneslo generála tam, odkud přišel.</p>

<p><emphasis>Co po nás chceš, generále?</emphasis> pomyslela jsem si. Překvapilo mě, že jsem myslela na nás. Ale dávalo to smysl. Ať už chtěl po mých rodičích cokoli, patřila jsem do toho také.</p>

<p>Kapitola              3</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>„Jak se ti tu líbí?“ ptala se mě Jane při mytí nádobí. „Tady na Huckleberry.“</p>

<p>„Dneska tuhle otázku slyším už podruhý,“ odpověděla jsem, když mi podala talíř, abych ho utřela.</p>

<p>Máma pozvedla obočí. „Nejdřív se tě ptal generál Rybicki?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„A cos mu řekla?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Že je to tu v pohodě,“ odpověděla jsem, dala utřený talíř do skříňky a čekala na další.</p>

<p>Jane se ale nehýbala. „A je?“</p>

<p>Povzdechla jsem jen smírným nádechem dramatičnosti. „Dobrá, vzdávám to. Co se děje? Oba ste byli dneska při večeři jako zombíci. Ani vám to nedošlo, protože ste byli oba zamyšlený. Celou večeři sem se vás snažila přimět k delšímu projevu. I Babar udržoval konverzaci spíš než vy dva.“</p>

<p>„To mě mrzí, Zoe,“ omluvila se Jane.</p>

<p>„To je dobrý. Ale chci vědět, co se <emphasis>děje</emphasis>.“ Ukázala jsem jí na ruku jako že stále čekám na další talíř.</p>

<p>Podala mi ho. „Generál Rybicki požádal mě a Johna, abysme se stali správci nový kolonie.“</p>

<p>Teď bylo na mně, abych ztuhla s talířem v ruce. „Nový kolonie.“</p>

<p>„Ano,“ řekla Jane.</p>

<p>„Jako nový kolonie na nový planetě.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Páni.“</p>

<p>„Ano.“ Jane uměla vyždímat nemožné i z jedno ho slova.</p>

<p>Znovu jsem se dala do utírání. „Proč požádal vás? Nic proti, mami, ale ty děláš policajtku v malý vesnici. A táta ombudsmana. Dělat správce kolonie je dost jiný.“</p>

<p>„To je dobrý. Zajímalo mě totéž,“ řekla Jane. „Generál Rybicki prohlásil, že jde hlavně o zkušenosti z armády. Oba sme byli důstojníci. Generál říkal, že všechno ostatní se naučíme ještě dřív, než se na kolonii dostaneme. Vybral si nás, poněvadž nejde o obyčejnou kolonii. Kolonisti nebudou ze Země, ale z deseti prvních kolonizovanejch planet. Bude to vůbec první kolonie usedlíků.“</p>

<p>„Takže nikdo z těch deseti skupin nechce, aby kolonii vedl někdo z jiný skupiny,“ dodala jsem.</p>

<p>Jane se usmála. „Přesně tak. My představujeme kompromis, co vyvolá minimum námitek.“</p>

<p>„Chápu. Takže si můžeme i myslet, že nás chtějí.“</p>

<p>Dál jsme v tichu umývaly nádobí.</p>

<p>„Neodpovědělas mi na otázku,“ pronesla nakonec Jane. „Líbí se ti tu? Chceš tu zůstat?“</p>

<p>„Mám právo si vy brat?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Jasně že máš. Jestli tu nabídku přijmeme, tak budeme muset opustit Huckleberry minimálně na pár standardních let, než se nová kolonie rozběhne a bude fungovat. V reálu to znamená odejít odsud nadobro. Nadobro a <emphasis>všichni</emphasis>.“</p>

<p>„<emphasis>Jestli</emphasis> už si neřekla ano,“ poznamenala jsem překvapeně.</p>

<p>„Uprostřed pole se nedá rozhodnout,“ namítla Jane a upřeně se na mě zadívala. „Nedá se na to jen tak kývnout. Chce to čas. Odpoledne sme probírali informace a plány KU pro tuhle novou kolonii. Musíme myslet na naše životy tady. Můj, Johnův a tvůj.“</p>

<p>Usmála jsem se. „Já ho tu mám?“ zeptala jsem se z legrace.</p>

<p>Jane se ale nesmála. „Myslím to vážně, Zoe,“ poznamenala. Smích mě přešel. „Bydlíš tu už asi sedm let. Máš tu kamarády. Znáš to tady. Kdybys chtěla, tak tu <emphasis>můžeš </emphasis>prožít svojí budoucnost. To se nedá jen tak lehce zahodit.“ Ponořila ruce do dřezu, aby pod mýdlovou pěnou našla další nádobí.</p>

<p>Podívala jsem se na m. V hlase jsem jí zaslechla něco, co mi říkalo, že se nejedná jen o mne. „<emphasis>Ty</emphasis> tu můžeš prožít svůj život,“ pochopila jsem.</p>

<p>„Ano. Líbí se mi tu. Mám ráda naše sousedy a přátele. Líbí se mi moje práce. Vyhovuje mi to tady.“ Podala mi pánev, kterou zrovna umyla. „Než sem přišla sem, tak sem byla celou dobu členkou zvláštních jednotek. Žila sem na hvězdoletech. Tohle je první svět, kde vážně <emphasis>bydlím</emphasis>. Je pro mě důležitej.“</p>

<p>„Proč se o tom teda bavíme?“ zeptala jsem se. „Když nechceš jet, tak nikam nepojedeme.“</p>

<p>„Neřekla sem, že <emphasis>nepojedu</emphasis>. Řekla sem, že se mi tu líbí. To není totéž. Pro mluví dobrý důvody. Ale rozhodnutí nemůžu udělat sama.“</p>

<p>Utřela jsem a uklidila pánev. „A co na to táta?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Ještě nic neřekl,“ odpověděla.</p>

<p>„Ale víš, co <emphasis>to</emphasis> znamená. Nikdy nedělal štráchy s odmítnutím. Když si dává čas na rozmyšlenou, tak bude pravděpodobně chtít jet.“</p>

<p>„Já vím,“ řekla máma. Oplachovala pekáč. „Hledá způsob, jak by mi řekl, že chce odjet. Asi mu pomůže, když to <emphasis>my</emphasis> řekneme první.“</p>

<p>„Dobrá.“</p>

<p>„Proto jsem se tě zeptala, jestli se ti tu líbí,“ řekla Jane znovu.</p>

<p>Přemýšlela jsem o tom při utírání kuchyňské linky. „Líbí se mi tu,“ řekla jsem nakonec. „Ale nejsem si jistá, jestli tu chci prožít celej <emphasis>život</emphasis>.“</p>

<p>„Proč ne?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„No, <emphasis>tady</emphasis> toho moc na výběr není, že ne?“ Mávla jsem směrem k Nové Goa. „Co mě tu čeká? Že budu makat na poli, makat na poli, makat v obchodě nebo makat na poli. Případně makat jako úřednice, jako ty nebo táta.“</p>

<p>„V nový kolonii se tvoje možnosti moc lišit nebudou,“ opáčila Jane. „První vlna kolonizace není žádná romantika, Zoe. Cílem je přežití a příprava kolonie na druhou vlnu osídlení. To znamená, že všichni budou makat na poli. Kromě několika pracovních pozic rezervovaných pro odborníky tam na výběr moc nebude.“</p>

<p>„Jasně, ale aspoň to bude jinde. Vybudujeme <emphasis>novej</emphasis> svět. Tenhle tady jen udržujeme vchodu. Buď upřímná, mami. Tady se toho moc neděje. Největší příležitostí je pro tebe pouliční rvačka. Táta zas zažije vrchol svýho dne, když se lidi hádají o kozu.“</p>

<p>„Sou i horší věci,“ řekla Jane.</p>

<p>„Já přece nemám zájem o život ve válečný zóně,“ zavtipkovala jsem.</p>

<p>Opět se máma ani neusmála. „Je to úplně nová kolonie. U nich je pravděpodobnost útoku nejvyšší, protože mají málo kolonistů a KOS jim poskytuje minimum obrany. Víš to moc dobře.“</p>

<p>Zamrkala jsem překvapením. <emphasis>Věděla</emphasis> jsem to moc dobře. Než mě Johna Jane adoptovali, žila jsem na planetě Omagh (tedy na stanici na orbitální dráze té planety), která byla napadena. Jane se o tom nezmiňovala, neboť věděla, že na to nerada vzpomínám. „Myslíš, že se to tam stane taky?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Jane musela vycítit, jak mi je. „Ne, to ne,“ odpověděla. „Tohle nebude obyčejná kolonie. Bude to v mnoha ohledech zkušební kolonie. Už teď se o její úspěch zajímají politici. A to mimo jiný znamená zajištění větší a lepší obrany. Asi jí poskytnou víc ochrany než jiným začínajícím koloniím.“</p>

<p>„To je dobrý zjištění.“</p>

<p>„Ale přesto může dojít k útoku,“ namítla Jane. „John a já sme bojovali na Coralu. Byla to jedna z prvních kolonizovanejch planet, a <emphasis>stejně</emphasis> na ni někdo zaútočil. Žádná kolonie není úplně v bezpečí. Ve hře sou i další věci. Kolonisty můžou zahubit místní viry nebo šelmy. Špatný počasí může zničit úrodu. Kolonisti sami nemusejí být pořádně připravení. Kolonizace – ta <emphasis>skutečná</emphasis>, ne to, co probíhá na Huckleberry – je tvrdá práce bez konce. Část kolonistů to nemusí zvládnout a stáhne zbytek kolonie s sebou. Může se stát, že špatný správci kolonie učiní špatný rozhodnutí.“</p>

<p>„Toho posledního se podle mě bát nemusíme,“ podotkla jsem, abych zlehčila atmosféru.</p>

<p>Jane se ale nedala. „Snažím se ti vysvětlit, že to není bez rizika. Spíš naopak. Jestli do toho půjdeme, chci, abysme na něj byli připravení.“</p>

<p>Tohle byla celá máma. Její smysl pro humor nebyl tak nedostatečný jako u Hickoryho a Dickoryho, neboť ji <emphasis>umím </emphasis>rozesmát, ale přesto zůstává jedním z nejvážnějších lidí, co znám. Potřebuje-li upnout něčí pozornost na určitou věc, o níž se domnívá, že je důležitá, tak se jí to podaří.</p>

<p>Je to dobrá vlastnost, ale v téhle chvíli mě spíš znervózňovala. Nepochybně právě to měla v úmyslu.</p>

<p>„Mami, vím, že je to riskantní. Spousta věcí se může zvrtnout. Vím, že to nebude snadný.“ Odmlčela jsem se.</p>

<p>„Ale,“ dodala Jane, aby mě povzbudila k dokončení.</p>

<p>„Ale když tu kolonii povedeš ty s tátou, tak se to dá risknout,“ řekla jsem. „Věřím vám oběma. Nikdy byste nevzali žádnou práci, kdybyste měli pocit, že ji nezvládnete. Vím, že byste mě nikdy zbytečně nevystavili riziku. Jestli se rozhodnete do toho jít, tak jdu rozhodně s váma.“</p>

<p>Najednou jsem si uvědomila, že jsem za řeči vztáhla ruku ke krku a lehce se dotýkala svého přívěsku: malého slona z nefritu, kterého mi věnovala Jane. Rozpačitě jsem stáhla ruku dolů.</p>

<p>„Ať se stane co chce, zakládat novou kolonii nebude <emphasis>nuda</emphasis>,“ zakončila jsem svou řeč nenápaditě.</p>

<p>Máma se usmála, vytáhla zátku z dřezu a utřela si ruce. Pak popošla ke mně a políbila mě do vlasů, poněvadž jsem byla dost malá a ona dost velká, aby to bylo přesně akorát. „Nechám Johna, aby si ještě pár hodin lámal hlavu, a pak mu řeknu, jak si stojíme my dvě,“ řekla.</p>

<p>„Díky, mami.“</p>

<p>„A omlouvám se za večeři. Táta se někdy nechá myšlenkama úplně pohltit a já se tím pak nechám pohltit taky.“</p>

<p>„Já vím. Měla bys ho plácnout a říct mu, aby toho nechal,“ řekla jsem.</p>

<p>„Budu na to pamatovat.“ Znovu mě rychle políbila a pak odstoupila a prohlásila: „A teď si jdi udělat úkoly. Ještě neodjíždíme.“ Vyšla z kuchyně.</p>

<p>Kapitola              4</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Budu vám vyprávět o svém sl onu z nefritu.</p>

<p>Moje biologická matka se jmenovala Cheryl Boutinová. Umřela, když mi bylo pět. Lezla na horu s kamarádem a spadla. Přesně podle očekávám jsou moje vzpomínky na ni trochu zamlžené a kusé, upravené několika drahocennými fotografiemi a videozáznamy. O moc lepší už nebudou. Pět let prostě není věk, kdy se má přijít o matku a snažit se zapamatovat si, jaká byla.</p>

<p>Jedna z věcí, jež mi po ní zůstaly, byl plyšový slon Babar, kterého mi dala ke čtvrtým narozeninám. Byla jsem tenkrát nemocná a musela být celý den v posteli. Neměla jsem z toho radost a dávala to najevo jako každé čtyřleté dítě. Matčin dárek mě překvapil. Pak se se mnou zachumlala do pokrývek a vyprávěla mi o Babarovi pohádky, dokud jsem neusnula, ležíc přímo u ní. Tohle je nejsilnější vzpomínka na ni, kterou mám. Ani ne na její tvář, jako spíš na její hluboký teplý hlas a měkkost jejího těla, k němuž jsem se tiskla a usínala, zatímco mě hladila po hlavě. Vzpomínka na její přítomnost a pocit lásky a útěchy, kterou mi věnovala.</p>

<p>Stýská se mi po ní. Pořád. I teď. Zrovna teď.</p>

<p>Po její smrti jsem bez Babara neudělala ani krok. Ten představoval pouto s ní, s její útěchou a láskou, která tu už nebyla. Být bez Babara znamenalo být bez toho, co mi po ní zůstalo. Bylo mi pět. Vyrovnávala jsem se tak s jejím odchodem. Myslím, že tohle mi pomohlo, abych se neuzavřela do sebe. Jak už jsem řekla, pět let prostě není věk, kdy máte ztratit matku. Ale je to věk, kdy můžete ztratit sami sebe, když si nedáte pozor.</p>

<p>Brzy po matčině pohřbu jsem se s otcem přestěhovala z Phoenixu, kde jsem se narodila, na Covell, orbitální stanici planety Omagh. Pracoval ve výzkumu. Občas musel na služební cestu. V takových případech jsem bydlela u své kamarádky Kay Greenové a jejich rodičů. Jednou zase odjížděl kvůli práci pryč. Bylo to dost nakvap, a tak mi nestihl zabalit Babara s sebou. Jakmile jsem to zjistila (a to dost brzy), začala jsem panikařit a plakat. Aby mě uklidnil, slíbil mi tatínek přivézt ze služební cesty plyšovou slonici Celestu. Měla jsem jen být statečná a pěkně si hrát s Kay. To jsem udělala.</p>

<p>Za jeho nepřítomnosti byla stanice napadena. Trvalo dlouho, než jsem otce uviděla znovu. Pamatoval na svůj slib a dal mi Celestu, hned jak mě zase uviděl.</p>

<p>Celestu ještě mám. Babara už ne.</p>

<p>Za čas jsem osiřela. Jane a John mě adoptovali. Říkám jim máma a táta, ale ne maminka a tatínek, protože to patří mým prvním rodičům, Cheryl a Charlesi Boutinovým. Jane a John chápou ten rozdíl a nevadí jim.</p>

<p>Těsně před příjezdem na Huckleberry jsem s Jane zašla do obchodního domu ve Phoenix City, hlavním městě planety Phoenix. Chtěly jsme jít na zmrzlinu. Jak jsme procházely kolem hračkářství, rozběhla jsem se, abych si s ní zahrála na schovávanou. Šlo to bezvadně až do chvíle, kdy jsem se ocitla v uličce s plyšovými hračkami a přímo před sebou uviděla Babara. Samozřejmě ne toho <emphasis>mého</emphasis>, ale byl mu dost podobný na to, abych se zastavila a zírala.</p>

<p>Jane ke mně přistoupila zezadu, a tak mi neviděla do tváře. „Podívej,“ řekla. „To je Babar. Chceš ho koupit ke svý Celeste?“ Natáhla se a vzala jednoho z police.</p>

<p>Zaječela jsem a klepla ji přes ruku, až jí zní vypadl. Utekla jsem z obchodu. Jane mě dohonila a držela mě v náručí, zatímco jsem plakala, a hladila mě po hlavě, stejně jako když mi maminka vyprávěla pohádky o Babarovi orných narozeninách. Vyplakala jsem se a poté jsem jí řekla o Babarovi, jehož jsem od maminky dostala.</p>

<p>Jane chápala, proč jsem nechtěla nového Babara. Nebylo správné pokoušet se něčím přebít moje vzpomínky na matku. Předstírat, že jiný Babar nahradí toho původního. Nešlo o hračku samu. Šlo o to, co představovala.</p>

<p>Požádala jsem Jane, aby o tom, co se právě stalo, Johnovi nic neřekla. Byla jsem už dost rozmrzelá z toho, že jsem se před ní právě složila. Nebylo třeba do toho zatahovat ještě Johna. Slíbila mi, že nic neřekne, objala mě a šly jsme na zmrzlinu. Nacpala jsem se k prasknutí banánovým pohárem, což mi v mých osmi letech připadalo <emphasis>bezvadné</emphasis>. Byl to opravdu den nabitý událostmi.</p>

<p>O týden později jsem stála s Jane na vyhlídkové palubě <emphasis>Ameriga Vespucciho</emphasis>, lodi KOSu, a shlížela dolů na modrozelenou planetu Huckleberry, kde jsme měli žít až do smrti. Nebo jsme si to alespoň mysleli. John zrovna odešel, aby něco na poslední chvilku vyřídil, než poletíme do Missouri City a pak do Nové Goa, kde jsme měli bydlet.</p>

<p>Jane mě držela za ruku a spolu jsme si ukazovaly linie kontinentů, hor a linky řek a zkoušely, jestli z orbity uvidíme Missouri City. To se nezdařilo, ale jakž takž jsme odhadly, kde se nachází.</p>

<p>„Něco pro tebe mám,“ řekla Jane, jakmile jsme se shodly, kde Missouri City leží, nebo kde by ležet <emphasis>mělo</emphasis>.<emphasis> </emphasis>„Chtěla bych ti to dát, než se dostaneme dolů na planetu.“</p>

<p>„Jé, to bude štěňátko, viď?“ Za poslední týdny jsem dost naznačovala jak by se mi líbilo.</p>

<p>Jane se zasmála. „Žádný štěňátko! Aspoň dokud se neusadíme. Souhlas?“</p>

<p>„Tak jo,“ odpověděla jsem zklamaně.</p>

<p>„Podívej.“ Jane sáhla do kapsy a vytáhla stříbrný řetízek, na němž viselo cosi bledě zeleného.</p>

<p>Vzala jsem řetízek do ruky a prohlédla si přívěsek. „To je slon,“ zvolala jsem.</p>

<p>„Přesně tak,“ řekla Jane. Klekla si, takže jsme si hleděly do tváře. „Koupila sem ho na Phoenixu těsně předtím, než jsme odjeli. Viděla jsem ho ve výkladu a vzpomněla sem si na tebe.“</p>

<p>„Kvůli Babarovi.“</p>

<p>„Správně. Taky kvůli dalším věcem. Většina obyvatel Huckleberry je z Indie na Zemi a patří mezi hinduisty. Uctívají boha Ganéšu, který má hlavu slona. Je to bůh moudrosti a začátků. Myslím, že si chytrá, a to druhý sedí taky.“</p>

<p>„Na týhle planetě začneme novej život, viď?“</p>

<p>„Rozhodně,“ řekla Jane. Vzala mi řetízek z rukou a připnula mi ho kolem krku. „Taky se říká, že slon má skvělou paměť. Vědělas o tom?“ Kývla jsem hlavou. „John a já sme hrdí, Zoe, že si teď naše dcera. Jsme rádi, že si s námi. Ale chci, abys věděla, že ani já ani John nechceme, abys někdy zapomněla na svojí matku a otce.“</p>

<p>Lehce se dotkla přívěsku a řekla: „Tohle ti vždycky připomene nejen <emphasis>naši</emphasis> lásku, ale doufám, že i lásku prvních rodičů. Oni tě milovali, a my tě milujeme taky. Chci, abys na ně nikdy nezapomněla jen proto, že si teď s náma.“</p>

<p>„Nezapomenu, slibuju.“</p>

<p>„Navíc sem chtěla pokračovat v tradici. Tvoje matka i tvůj otec ti oba dali slona. Takže sem ti jednoho dala i já. Doufám, že seti líbí.“</p>

<p>„Moc,“ řekla jsem a objala ji. Chvilku jsme tak zůstaly a já uronila pár slz. V osmi letech se to smí.</p>

<p>Nakonec jsem se jí vyvinula z náruče a znovu si prohlédla přívěsek. „Z čeho je?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Z nefritu.“</p>

<p>„Znamená to něco?“</p>

<p>„No, asi že nefrit vypadá hezky.“</p>

<p>„Má pro mě táta taky slona?“ zeptala jsem se. Osmileté děti jsou zištné jedna dvě.</p>

<p>„To nevím,“ odpověděla Jane. „Nemluvila sem s ním o tom, jak sis vymínila. Myslím, že vůbec neví, jakej mají sloni pro tebe význam.“</p>

<p>„Možná na to přijde.“</p>

<p>„Možná.“ Jane se postavila a znovu mě vzala za ruku. Znovu jsme se dívaly na Huckleberry.</p>

<p>Asi po deseti dnech, kdy už jsme žili v domě na Huckleberry, vešel táta do domu a v náruči mu sebou šilo něco malého.</p>

<p>Ne, nebyl to slon. <emphasis>Přemýšlejte</emphasis>, lidi. Bylo to štěně.</p>

<p>Zavýskla jsem radostí, což se v osmi letech také smí, a John mi štěně podal. Okamžitě se mi snažilo olízat celý obličej.</p>

<p>„Fenka Aftaba Chengelpeta zrovna odstavila štěňata, tak mě napadlo, že by tu jedno z nich mohlo najít domov. Pokud sis to nerozmyslela. V poslední době si o štěněti moc <emphasis>nemluvila</emphasis>. Můžu ho vrátit, jestli chceš,“ řekl táta.</p>

<p>„<emphasis>Opovaž se</emphasis>,“ prohlásila jsem mezi štěněčím lízáním.</p>

<p>„Dobře. Ale nezapomeň, že ho máš odteď na starosti. Budeš ho krmit, cvičit a starat se o něj.“</p>

<p>„Budu.“</p>

<p>„A necháš ho vykastrovat a budeš mu platit studium na univerzitě,“ dodal táta.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Johne,“ ozvala se máma z rohu pokoje, kde si četla.</p>

<p>„Nato poslední zapomeň.“ Táta mávl rukou. „Jaký mu dáš <emphasis>jméno</emphasis>?“</p>

<p>Držela jsem štěně na délku rukou od sebe, abych si ho pořádně prohlédla. Pokračovalo v pokusech olízat mi obličej a vrtělo ocasem tak, až se mi hýbalo v rukou. „Řekni m i pár hezkejch psích jmen.“</p>

<p>„Azor, Fido, Baryk,“ začal táta. „Tyhle má kdejakej pes. Obyčejně se lidi snaží přijít s něčím novým. Když sem byl malej, měl můj táta psa Šivu, ničitele bot. Ale to se do komunity bejvalejch Indů nehodí. Spíš něco jinýho.“ Ukázal na můj přívěsek. „Všiml sem si, že ses poslední dobou zbláznila do slonů. Celestu už máš. Proč to štěně nepojmenuješ Babar?“</p>

<p>Za Johnovými zády vzhlédla Jane od knihy a podívala se na mě, protože si vzpomněla na příhodu v hračkářství. Čekala, co se bude dít.</p>

<p>Rozesmála jsem se.</p>

<p>„Takže platí,“ řekl táta po chvíli.</p>

<p>„To jo,“ řekla jsem. Objala jsem štěně a pak ho znovu držela v natažených rukou.</p>

<p>„Ahoj Babare,“ pozdravila jsem ho.</p>

<p>Babar na mě vesele zaštěkal a pak mi počural celou košili.</p>

<p>To je celá příhoda s nefritovým slonem.</p>

<p>Kapitola              5</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Uslyšela jsem zaklepat ra-tata na dveře své ložnice. Šlo o tajný signál, který znal jen Hickory od té doby, kdy jsem ho v devíti letech přijala za člena svého tajného spolku. Dickory skončil jako člen úplně jiného tajného spolku. Stejně jako Babar, máma a táta. V devíti letech jsem zřejmě byla tajnými spolky posedlá. Už si ani nevzpomínám na jména těch spolků, ale Hickory pořád používal stejný signál, kdykoli byly dveře mé ložnice zavřené.</p>

<p>„Dále,“ zavolala jsem. Stála jsem u okna.</p>

<p>„Je tu tma,“ prohlásil Hickory, když vstoupil.</p>

<p>„To je normální, když je noc a je zhasnuto.“</p>

<p>„Slyšel jsem jak tu chodíš,“ pokračoval Hickory. „Přišel jsem se podívat, jestli něco nepotřebuješ.“</p>

<p>„Jako třeba sklenici teplýho mlíka? Je mi fajn, Hickory, díky.“</p>

<p>„Tak já odejdu,“ pronesl Hickory a stáhl se</p>

<p>„Ne. Pojď sem na chvilku. Podívej se.“</p>

<p>Hickory se postavil vedle mě u okna. Ukázala jsem na dvě osoby na cestě před domem. Mátnu s tátou. „Už je venku nějakou dobu,“ oznámil Hickory s pohledem na mámě. „Major Perry se k ní přidal před pár minutami.“</p>

<p>„Vím to Viděla sem ho vyjít ven,“ přitakala jsem. Mámu jsem slyšela, jak jde ven, asi před hodinou. Probudil mě skřípot pružin venkovních dveří. Stejně jsem pořádně nespala. Pomyšlení na odjezd z Huckleberry a kolonizaci někde jinde mi nedalo spát. Chodila jsem sem a tam po pokoji. Představa odjezdu nabývala jistějších obrysů a zasáhla mě víc, než bych si kdy pomyslela.</p>

<p>„Víš ty a Dickory něco o tý nový kolonii?“ zeptala jsem se Hickoryho.</p>

<p>„Víme. Poručík Saganová nám to v podvečer řekla. Dickory zaslal naší vládě žádost o další informace.“</p>

<p>„Proč používáš v oslovení její hodnost?“ zeptala jsem se Hickoryho. Chtěla jsem odvést svou mysl od přemýšlení nad odjezdem a tohle se hodilo. „Je to máma a táta. Proč jim neříkáte Jane a John jako všichni ostatní?“</p>

<p>„To se nehodí. Je to příliš osobní,“ prohlásil Hickory.</p>

<p>„Už s náma žijete <emphasis>sedm</emphasis> let. Můžete si <emphasis>dovoli</emphasis><emphasis>t</emphasis> bejt osobní.“</p>

<p>„Jestli chceš, abychom jim říkali křestními jmény, uděláme to,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Říkejte jim jak libo. Jde jen o to, že jim klidně můžete říkat křestníma jménama, jestli <emphasis>chcete</emphasis>.“</p>

<p>„To si budeme pamatovat,“ řekl Hickory. Pochybovala jsem, že se brzy dočkám změny v protokolu.</p>

<p>„Pojedete s náma, ne?“ zeptala jsem se, abych změnila téma. Nepředpokládala jsem, že by s námi <emphasis>nejeli</emphasis>. Nyní mě napadlo, že to nebyl právě nejchytřejší předpoklad.</p>

<p>„Smlouva to nezakazuje,“ oznámil Hickory. „Rozhodnutí je na tobě.“</p>

<p>„Já samozřejmě chci, abyste jeli. Jinak bych už tu mohla nechat rovnou i Babara.“</p>

<p>„Jsem rád, že zastáváme stejné místo jako tvůj pes,“ pronesl Hickory</p>

<p>„Tak sem to nemyslela.“</p>

<p>Pozvedl dlaň. „Vím, že jsi neměla v úmyslu naznačit, že já a Dickory jsme tvoji domácí mazlíčci. Chtělas naznačit, že Babar je součástí domácnosti a že bys bez něj nejela.“</p>

<p>„Nejen součástí domácnosti, ale rodiny. Slintající a natvrdlej, ale přesto patří do rodiny. Vy taky. Jako podivný, mimozemský a dotěrný příbuzný.“</p>

<p>„Děkujeme, Zoe.“</p>

<p>„Není za co,“ řekla jsem a najednou se ostýchala. Rozhovor s Hickorym se dnes ubíral zvláštními cestami. „Proto sem se ptala na tu věc s hodností. V <emphasis>rodinách</emphasis> obvykle nemá hodnost význam.“</p>

<p>„Patříme-li skutečně do rodiny, pak si troufnu říct, že tohle není obyčejná rodina. Takže se nedá odhadnout, co je pro nás obvyklé,“ řekl Hickory.</p>

<p>Zachechtala jsem se. „Hm, to je pravda.“ Zamyslela jsem se. „Jak <emphasis>nejmenuješ</emphasis>, Hickory?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Hickory.“</p>

<p>„Ne, myslím tím, jak ses jmenoval, <emphasis>než</emphasis> si začal žít se mnou. Musel ses jmenovat jinak, než sem tě pojmenovala. Totéž platí pro Dickoryho.“</p>

<p>„Ne. Zapomnělas, že Obinové dřív neměli vědomí. Neměli jsme vědomí sebe sama, a tedy ani potřebu se odlišit jménem.“</p>

<p>„Cokoliv, nač bylo potřeba víc Obinů než dva, bylo asi dost těžký, ne? Mohli ste na sebe tak maximálně pokřikovat: ‚Hele, ty tam!‘“</p>

<p>„Používali jsme různá označení, která nám pomáhala při práci. Ale nebyla to<emphasis> jména</emphasis>. Když jsi nás pojmenovala Hickory a Dickory, dalas nám první skutečná jména, jaká kdy Obinové měli.“</p>

<p>„Kéž bych to tenkrát věděla,“ řekla jsem, když jsem o tom přemýšlela. „Nedala bych vám jména z dětský říkanky.“</p>

<p>„Mně se moje jméno líbí,“ prohlásil Hickory. „Mezi Obiny je velice oblíbené. Stejně jako Dickory.“</p>

<p>„I další Obinové se jmenují Hickory?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Ano. Kolem pár milionů,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>Nevěděla jsem, jak na to rozumně zareagovat. Upřela jsem pozornost zpět na rodiče, kteří stáli na cestě před domem a objímali se.</p>

<p>Hickory sledoval můj pohled a poznamenal: „Mají se opravdu rádi.“</p>

<p>Ohlédla jsem se na něj a řekla: „Takový zvrat v rozhovoru sem nečekala, ale budiž.“</p>

<p>„Je to vidět v tom, jak spolu mluví a jak se k sobě chovají.“</p>

<p>„To asi je,“ souhlasila jsem. Hickory vztah mezi mými rodiči vlastně podceňoval. Oni se neměli jen rádi. Oni byli jeden do druhého blázni. Přesně tak, aby to mě jako dospívající dceru těšilo a zároveň uvádělo do rozpaků. Těšilo mě to, protože je přece skvělé, když jsou rodiče do sebe zamilovaní až po uši. Uvádělo mě to i do rozpaků, protože to byli <emphasis>rodiče</emphasis>. Ti se nemají chovat jako že se chtějí samou láskou sníst.</p>

<p>„Proto sou tam dole na cestě,“ vysvětlila jsem Hickorymu „Protože se mají rádi.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Sám si to říkal. Mají se rádi, což je vidět v tom, jak se spolu dohadujou.“ Ukázala jsem na tátu. „On chce jet a vést tu kolonii. Kdyby nechtěl, tak by to řekl rovnou. Vždycky to tak dělá. Ale místo toho je celej den zasmušilej a není ve svý kůži, protože chce jet a ví, že to je problém. <emphasis>Jane</emphasis> se tu totiž líbí.“</p>

<p>„Víc než tobě nebo majoru Perrymu,“ poznamenal Hickory.</p>

<p>„Si piš. Tady se vdala. Tady začala žít jako máma a manželka. Huckleberry je její domov. Táta musí počkat, jestli bude Jane s odjezdem souhlasit. A tak mu tam teď vykládá, že může říct ano, protože ona s tím souhlasí.“</p>

<p>Hickory se znovu zadíval na siluety mých rodičů. „Mohla mu to říct v domě.“</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou a pronesla: „Ne. Podívej. Kouká se na nebe. Než táta vyšel ven, dělala totéž. Stála tam a koukala na nebe. Možná hledá hvězdu, kolem který se otáčí ta nová planeta. Ale nejspíš se prostě loučí s touhle. Máma ví, že je třeba, aby ji při tom táta <emphasis>viděl</emphasis>. Částečně i kvůli tomu je venku. Aby mu dala najevo, že je připravená odejít. Protože on je taky.“</p>

<p>„Řeklas částečně. A další důvod?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Další?“ Hickory kývl. „Prostě se chce rozloučit i sama za sebe. Nedělá to jen pro tátu.“ Podívala jsem se na Jane. „Její osobnost se rozvíjela hlavně tady. Možná se sem už nikdy nevrátíme. Opustit domov není lehký. Rozhodně ne pro <emphasis>ni</emphasis>. Takže se s ním chce pro začátek rozloučit.“</p>

<p>„A ty?“ zeptal se Hickory. „Potřebuješ se také rozloučit?“</p>

<p>Chvíli jsem o tom přemýšlela. „Ani nevím,“ přiznala jsem. „Je to k smíchu. Žila sem už na čtyřech planetách. Vlastně na třech a jedný orbitální stanici. Tady sem žila nejdýl, takže ji můžu pokládat za svůj domov víc než ostatní. Určitě se mi bude po něčem stejskat. Třeba po kamarádech tady. Ale spíš než stesk cejtím <emphasis>rozjaření</emphasis>. Chci to udělat. Kolonizovat jinou planetu. Chci odjet. Sem rozjařená, nervózní a trochu se bojím, chápeš?“</p>

<p>Hickory na to nic neřekl. Venku máma popošla od táty kousek dál. On se chystal zajít zpět do domu, ale máma k němu natáhla ruku. Táta ji za ni vzal a spolu se vydali po cestě.</p>

<p>„Sbohem, Huckleberry,“ zašeptala jsem. Otočila jsem se od okna a nechala rodiče, aby se prošli.</p>

<p>Kapitola              6</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>„Nechápu jak se <emphasis>můžeš</emphasis> nudit,“ prohlásila Savitri, opřená o zábradlí na vyhlídkové galerii stanice Phoenix, dívajíc se na <emphasis>Magellan</emphasis>. „Tohle místo je <emphasis>bomba</emphasis>.“</p>

<p>Pohlédla jsem na ni s předstíraným podezřením. „Kdo <emphasis>jste</emphasis> a <emphasis>co</emphasis> jste provedla se Savitri Guntupalliovou?“</p>

<p>„Nevím, co tím myslíš,“ pronesla Savitri mírně.</p>

<p>„Savitri, co znám, je sarkastická a mívá trpké poznámky. <emphasis>Vy</emphasis> kypíte nadšením jako holčička na výletě se školou. To znamená, že nejste Savitri, ale nějakej děsivej odvážnej mimozemšťan v převleku, a já vás nenávidím.“</p>

<p>Savitri řekla: „Tak popořádku. Ty si holka na výletě se školou a nekypíš nadšením skoro vůbec. Znám tě už léta a nikdy sem si nevšimla, že bys kypěla nadšením. To se ti prostě ještě nestalo.“</p>

<p>„Hm, to znamená, že kypíte nadšením ještě víc než holka na výletě se školou. Tím je to <emphasis>horší</emphasis>. Doufám, že z toho máte radost.“</p>

<p>„To mám,“ řekla Savitri. „Díky, že sis všimla.“</p>

<p>„Grrr,“ zavrčela jsem, pro větší efekt ještě obrátila oči v sloup a opřela se zamyšleně o zábradlí.</p>

<p>Nezlobila jsem se na Savitri. Měla ten nejlepší důvod k nadšení. Doposud trávila svůj život na Huckleberry a konečně byla někde <emphasis>jinde</emphasis>. Na stanici Phoenix, na <emphasis>té</emphasis> vesmírné stanici, na tom největším, co zatím lidé ve vesmíru postavili. Stanice se vznášela nad planetou Phoenix, která byla domovem Koloniální unie. Savitri jsem znala od té doby, co dělala asistentku mému tátovi v Nové Goa na Huckleberry, a po celou dobu jsem ji znala jako osobu, která si pěstuje aureolu pobaveného chytráctví a sarkasmu. Kvůli tomu jsem ji zbožňovala a vzhlížela k ní. Vzory přece potřebuje každý, ne?</p>

<p>Ale jen co jsme se vznesli z Huckleberry, přemohlo ji vzrušení z toho, že se podívá do vesmíru. Nekontrolovatelně ji nadchlo cokoliv. Dokonce si přivstala, jen aby se podívala, jak se <emphasis>Magellan</emphasis>, kterým poletíme na Roanoke, připojí ke stanici. Měla jsem radost z jejího nadšení a dělala jsem si z ní kvůli tomu legraci, kdykoliv se naskytla příležitost. Jednoho dne se mi za to pomstí, poněvadž mě sice o kousavých poznámkách naučila hodně, ale rozhodně ne <emphasis>vš</emphasis><emphasis>echno.</emphasis> Jenže ten den ještě nenadešel, takže jsem se alespoň měla čím bavit.</p>

<p>Podívejte, stanice Phoenix je obrovská, pohybuje se tu spousta lidí, ale pokud nepatříte mezi zaměstnance, nebo tu nejste jako Savitri poprvé, tak tu <emphasis>není moc co dělat</emphasis>. Stanice není žádný zábavní park, jen obrovská nudná konstrukce plná kanceláří, doků a vojenských velitelství. Kdyby nebyla obklopená vakuem, které znemožňuje vyjít ven nadýchat se trochu čerstvého vzduchu, tak by byla stejná jako jakékoli jiné velké, jedno tvárné a nudné správní centrum, kde lidé dělají velké, jednotvárné a nudné správní úkony. Nebyla tu žádná zábava. Rozhodně ne taková, jakou bych si představovala. Mohla bych vyplnit nějaký formulář. <emphasis>To</emphasis> by bylo něco.</p>

<p>Savitri ke všemu tomu jejímu nadšení ještě táta s mámou proháněli, jak se dalo, protože se všichni tři po příletu na stanici Phoenix museli prohrabat seznamy usedlíků, informacemi o planetě Roanoke a dohlížet na nakládání vybavení a zásob na <emphasis>Magellan</emphasis>. To jsem sice čekala, ale znamenalo to další omezení jakékoli zábavy. Navíc ani nebylo s kým se bavit. Neměla jsem k dispozici ani Hickoryho, ani Dickoryho, ani Babara. Obinům táta řekl, aby se na stanici moc neukazovali, a psům byl vstup zakázán úplně. Rozestřela jsem na podlaze kajuty papírové ručníky pro Babara, aby si mohl ulevit. Tu první noc, kdy jsem to udělala a snažila se ho přimět k akci, se na mě podíval pohledem <emphasis>to si musíš dělat srandu</emphasis>. Promiň, kamaráde. A teď se sakra vyčůrej.</p>

<p>Sem tam jsem trávila čas se Savitri jen proto, že jsem ji kombinací fňukání a obviňování přiměla k tomu, aby se mnou chodila obědvat. I při obědě se ovšem probírala seznamy a informacemi na svém PDA. I z toho byla nadšená. Řekla jsem jí, že mám dojem, že je nemocná.</p>

<p>„Mrzí mě, že se nudíš,“ oznámila Savitri a vrátila mě tím do přítomnosti. „Možná by sis o tom mohla promluvit s rodičema.“</p>

<p>„To už sem udělala, věř mi. Táta to vlastně sám nadhodil. Slíbil, že mě vezme dolů na Phoenix, aby udělal ještě poslední nákupy a tak.“ <emphasis>A tak</emphasis> byl ten hlavní důvod k návštěvě Phoenixu, ale o tom jsem se Savitri mluvit nechtěla. Byla jsem zamyšlená už dost.</p>

<p>„Ještěs nepotkala žádný usedlíky ve svým věku?“ zeptala se Savitri.</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Pár sem jich už viděla.“</p>

<p>„Ale ještě si s nikým nemluvila,“ dodala Savitri.</p>

<p>„Ani ne.“</p>

<p>„Protože se <emphasis>stydí</emphasis><emphasis>š</emphasis>.“</p>

<p>„Asi se ti začíná vracet sarkasmus.“</p>

<p>„Jen se ti snažím pomoct překonat nudu. Ale jestli se v ní radši chceš plácat…“ Savitri se rozhlédla po vyhlídkové galerii, kde kromě nás bylo pár lidí. Seděli, nebo se dívali ven, nebo si četli. „A co tahle?“ zeptala se a ukázala na dívku u okna opodál, která byla asi tak stará jako já.</p>

<p>Pohlédla jsem na ni. „Co je s ní?“</p>

<p>„Vypadá, že se nudí stejně jako ty,“ prohlásila Savitri.</p>

<p>„Zdání klame.“</p>

<p>„Tak to vyzkoušíme.“ A než jsem ji mohla zadržet, tak zavolala: „Hej, ty.“</p>

<p>„Ano?“ zeptala se ta dívka.</p>

<p>„Tady moje kamarádka si myslí, že se nudí nejvíc ze všech dospívajících tady na stanici,“ zavolala na ni Savitri a ukázala na mě. Neměla jsem se kam schovat. „Napadlo mě, jestli k tomu nechceš něco dodat.“</p>

<p>Po chvilce dívka promluvila. „No, nechci se chvástat, ale moje nuda <emphasis>nezná hranic</emphasis>.“</p>

<p>„Jé, mně se <emphasis>líbí</emphasis>,“ prohlásila Savitri ke mně a pak mávla na dívku, aby přišla blíž. „Tohle je Zoe,“ představila mě.</p>

<p>„Já umím mluvit,“ řekla jsem Savitri.</p>

<p>„Gretchen.“ Dívka ke mně napřáhla ruku.</p>

<p>„Ahoj,“ řekla jsem a potřásla jí rukou.</p>

<p>„Ráda bych o tvojí nudě slyšela víc,“ nadhodila Gretchen.</p>

<p><emphasis>Dobrá</emphasis>, řekla jsem si, <emphasis>líbí se i mně.</emphasis></p>

<p>Savitri se usmála. „Vypadá to, že ste si padly do oka. Já už budu muset jít. Musím se ještě postarat o zásobníky s půdním hnojivem.“ Políbila mě na tvář, zamávala Gretchen a odešla.</p>

<p>„Půdním hnojivem?“ zeptala se mě po jejím odchodu Gretchen.</p>

<p>„To je dlouhá historie.“</p>

<p>„Času mám fůru.“</p>

<p>„Savitri je asistentka mámy a táty. Budou vést novou kolonii.“ Ukázala jsem na <emphasis>Magellan</emphasis>. „To je loď, co nás tam dopraví. Savitri má zajistit, aby se všechno na seznamu zásob a vybavení dostalo na palubu. Řekla bych, že teď jede v hnojivech.“</p>

<p>„Tví rodiče sou John Perry a Jane Saganová.“</p>

<p>Chvilku jsem na ni jen zírala. „Jo. Jak to víš?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Protože můj táta o nich hodně mluví,“ odpověděla a ukázala na <emphasis>Magellan</emphasis>. „Ta kolonie? To byl jeho nápad. Byl vyslancem Erie v legislatuře KU a už roky se snažil Unii přesvědčit, aby nechala kolonizovat i usedlíky z už zaběhnutejch kolonií, nejen lidi ze Země. Nakonec s ním Sekce kolonizace souhlasila – a namísto něj se stali správcema kolonie tví rodiče. Tátovi k tomu úředníci KU řekli, že šlo o kompromis kvůli politice.“</p>

<p>„A co na to tvůj táta?“</p>

<p>„Ještě se moc neznáme. Nemám ponětí, jak zvládáš drsný výrazy.“</p>

<p>„A jéje. <emphasis>To</emphasis> není dobrý.“</p>

<p>„Neřekla bych, že tvoje rodiče <emphasis>nenávidí</emphasis>,“ vyhrkla Gretchen. „Tak to není. Prostě má dojem, že po tom, co všechno udělal, by měl stát v čele kolonie. Cítí víc než jen zklamání. Na druhou stranu si nemyslím, že má tvoje rodiče obzvlášť rád. Dostal zprávu o jejich jmenování a celej den si pak něco mumlal pro sebe.“</p>

<p>„Mrzí mě, že je zklamanej,“ řekla jsem a v duchu uvažovala, musím-li Gretchen vyškrtnout ze seznamu možných přátel jen proto, že se naši rodiče asi nebudou moc snášet. První osoba přiměřeného věku, která poletí na Roanoke, a přitom je asi na opačné straně barikády.</p>

<p>Ale po tom řekla: „No, víš, v jednu chvíli ho to nějak vzalo a začal se srovnávat s Mojžíšem, jako <emphasis>Ó, já povedu svůj lid do země zaslíbené, ale sám do ní nemo</emphasis><emphasis>hu vstoupit</emphasis>…“ Natáhla ruce, aby ta slova podtrhla. „Došlo mi, že to přehání. Protože jedeme taky. A on bude navíc členem správní rady. Tak jsem mu řekla, ať drží hubu.“</p>

<p>„Tos mu fakt řekla?“</p>

<p>„Jasně že ne. Ale poznamenala sem něco o tom, že bych asi odkopla štěně, kdyby fňukalo ještě víc než on. Táta někdy potřebuje usměrnit.“</p>

<p>„Ty budeš určitě moje nejlepší kamarádka,“ zvolala jsem.</p>

<p>„Vážně? Já nevím. Jaká je pracovní doba?“ zeptala se.</p>

<p>„Hrozná. A plat je ještě horší.“</p>

<p>„Budeš se ke mně chovat slušně?“</p>

<p>„Co nejhůř. Každou noc budeš usínat s pláčem.“</p>

<p>„Budeš mi dávat k jídlu jen kůrky?“ zeptala se.</p>

<p>„To ne. Ty dávám psovi.“</p>

<p>„To je hezký. Tak jo. Beru tě. Můžeme bejt nejlepší kámošky.“</p>

<p>„Bezva. Mám z krku další životní rozhodnutí.“</p>

<p>„Jo.“ Odtáhla se od zábradlí. „Teď jdeme najít něco, z čeho si můžeme dělat legraci. Nemá cenu nechávat si svojí náladu pro sebe.“</p>

<p>Stanice Phoenix vypadala najednou o mnoho zábavněji.</p>

<p>Kapitola              7</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Když mě táta vzal dolů na planetu Phoenix, šla jsem se podívat na svůj hrob.</p>

<p>To musím vysvětlit.</p>

<p>Narodila jsem se na Phoenixu a žila tu do svých čtyř let. Blízko mého tehdejšího domova je hřbitov. Na něm je kamenná náhrobní deska se třemi jmény: Cheryl Boutinová, Charles Boutin a Zoe Boutinová.</p>

<p>Jméno mé matky je na ní proto, že je pod ní skutečně pohřbená. Pamatuji se na její pohřeb a na uložení jejího popela do země.</p>

<p>Jméno mého otce je na ní proto, že spoustu let lidé věří, že je tu pohřben. Ale není. Jeho tělo skončilo na planetě Arist, kde jsem s ním a Obiny nějakou dobu žila. Přesto <emphasis>je</emphasis> i tady pochováno tělo, které se podobá mému otci a má jeho geny. Jak se sem dostalo je úplně jiná a složitá historie.</p>

<p>Moje jméno je na ní proto, že můj otec věřil tomu, že jsem zemřela při útoku na Covell, tu orbitální stanici, na níž jsme žili. Setkali jsme se na Aristu až po tom. Místo mě je v hrobě jen prázdné místo, protože ve chvíli, kdy nechal na kámen vyrýt moje jméno a datum narození a úmrtí, mu neřekli, že jsem stále ještě naživu.</p>

<p>Takže je tu jeden hrob, v něm dvě těla a tři jména na náhrobním kameni. Jedná se o jediné místo ve vesmíru, kde je v určitém smyslu shromážděna moje biologická rodina.</p>

<p>Jsem vlastně úplný sirotek, protože moji rodiče byli jedináčkové a jejich rodiče umřeli ještě dřív, než jsem se narodila. Možná mám někde na Phoenixu vzdálené bratrance a sestřenice z druhého kolena, ale nikdy jsem je nepotkala a nevím, co bych jim řekla, i kdybych je opravdu měla. Vážně, co? „Čau, mám s tebou společný asi čtyři procenta genů. Skamarádíme se?“</p>

<p>Jsem tedy poslední žijící člen rodiny Boutinových. Aspoň do té doby, než budu mít svoje vlastní děti. <emphasis>To</emphasis> je nápad. Hm, prozatím ho uložím k ledu.</p>

<p>Na jednu stranu jsem sirotek, ale na druhou…</p>

<p>Takže. Můj táta stál za mnou, když jsem poklekla a dívala se na náhrobní desku, kde bylo moje jméno. Nevím, jak jsou na tom jiní adoptovaní, ale já si ani na chvilku nemohla stěžovat, že by mě John a Jane neměli rádi, nestarali se o mě a nebrali mě za <emphasis>svou</emphasis>. Ani v době, kdy mnou mlátila raná puberta a já říkala věty jako: „Nenávidím vás“ a „Nechte mě <emphasis>na pokoji</emphasis>“ aspoň šestkrát za den a v neděli desetkrát. Opustila bych se na nejbližší zastávce autobusu, to vám říkám.</p>

<p>John mi vyprávěl, že má na Zemi vnuka, který je asi ve stejném věku jako já, což ze mě dělá tetu. To je roztomilé. Z úplného sirotka jsem se stala tetou. Hezký trik, ne? Řekla jsem to tátovi, který opáčil: „Představuješ mnohé.“ Já pak hodiny chodila kolem s úsměvem na rtech. Nakonec jsem ho požádala, aby mi to vysvětlil. Ten Walt Whitman věděl, o čem mluví.</p>

<p>Na hřbitově tu se mnou byli i Hickory a Dickory a celí se třásli emoční zátěží, poněvadž stáli u hrobu mého otce, i když tam nebyl pohřbený. Na tom prostě nezáleželo. Šlo o to, co tenhle náhrobek symbolizoval. Dalo by se říci, že jsem byla díky svému otci adoptovaná zároveň i Obiny. Ačkoliv to nebylo jako být jejich dcera nebo teta. Spíš jako jejich bohyně. Pro ně pro všechny.</p>

<p>Nebo tak podobně. Možná jen něco méně egoistického, jako jejich světice nebo ikona nebo maskot nebo <emphasis>něco</emphasis>. Nedá se to slovy popsat Prostě se raději snažím o tom moc nepřemýšlet. Nesedím na trůně a nemohu se vyhýbat domácím úkolům a sběru psích exkrementů. Každodenní život ikony se moc neliší od obyčejného a není na něm nic extra.</p>

<p>Ale pak si uvědomím, že se mnou Hickory a Dickory žili a žijí proto, že si to jejich vláda vymínila jako podmínku mírové smlouvy s lidmi. Jsem podmínkou míru mezi dvěma druhy inteligentních bytostí. Co byste s tím <emphasis>udělali?</emphasis></p>

<p>Jednou jsem se toho pokusila využít. Když jsem byla menší, řekla jsem Jane, že nemusím jít spát tak brzy, protože mi mírová smlouva zaručuje zvláštní status. Myslela jsem si, kdovíjak nejsem chytrá. Jane mi v odpověď přinesla celý tisícistránkový výtisk smlouvy, o němž jsem ani nevěděla, že ho doma <emphasis>máme</emphasis>, a požádala mě, abych jí našla paragraf, který mi umožňuje dělat si, co se mi zamane. Obrátila jsem se na Hickoryho a Dickoryho a požadovala, aby řekli mámě, aby mě nechala vzhůru déle. Ti mi řekli, že by museli nejdřív zaslat žádost o instrukce vlastní vládě, což by zabralo pár dní, a do té doby bych už stejně musela jít spát. Poprvé jsem tak zažila tyranii byrokracie.</p>

<p>Pro Obiny to znamená, že k nim patřím. Dokonce i tady u náhrobku nahrávají Hickory a Dickory pomocí umělého vědomí, které vytvořil můj otec, společné chvíle, aby je mohli poslat ostatním Obinům. Každý Obin prostě může klečet tady se mnou u náhrobku a sledovat Jak obkresluji prstem jména svých rodičů a svoje.</p>

<p>Patřím k Jane a Johnovi. Patřím k Hickorymu a Dickorymu a všem ostatním Obinům. Navzdory tomu všemu, všem vztahům, v nichž <emphasis>mám</emphasis> svou roli, se občas cítím osamocená. Zažívám pocity odcizení a prázdnoty. Možná je to věkem. Možná to souvisí shledáním sebe sama. Možná každý zažívá něco podobného.</p>

<p>Tady a teď, u hrobu svých rodičů a <emphasis>sebe</emphasis>, jsem prostě měla ten pocit.</p>

<p>Na tomhle místě jsem byla už dřív. Poprvé na pohřbu své matky. Pak mě sem o pár let později vzala Jane, abych se mohla rozloučit s rodiči. Tehdy jsem jí řekla, že <emphasis>všichni, co mě znali, jsou po smrti stejně jako moji rodiče.</emphasis> Ona se mě po tom zeptala, chci-li žít s ní a Johnem, chci-li je za svoje nové rodiče.</p>

<p>Jak jsem si vzpomněla na Jane, usmála jsem se a dotkla se svého přívěsku.</p>

<p><emphasis>Kdo jsem? Kdo jsou mí rodiče? Ke komu patřím?</emphasis> Otázky, na něž se dá jednoduše odpovědět. Nebo také vůbec ne. Patřím ke svým rodičům, k Obinům a občas k nikomu. Jsem dcerou, bohyní a dívkou, která občas neví, kým je nebo co chce. V hlavě se mi to všechno motá sem a tam a mám z toho migrénu. Chtěla bych tu být sama. Ale jsem ráda, že je tu John se mnou. Chtěla bych být se svojí novou kamarádkou Gretchen, s níž bychom si vyměňovaly sarkastické poznámky, až bychom se rozesmály. Chtěla bych být ve své kajutě na <emphasis>Magellanu</emphasis>, zhasnout, obejmout psa a plakat. Chtěla bych opustit tento zatracený hřbitov. Nechtěla bych odsud nikdy odejít, neboť si uvědomuji, že jsem tu dnes naposledy. Naposledy trávím čas s těmi, k nimž patřím a kteří jsou již po smrti.</p>

<p>Někdy nevím, zda je můj život tak složitý, nebo oněm jen příliš přemýšlím.</p>

<p>Klečela jsem tu a přemýšlela nad tím, jak se vypořádat s tím, že mám říci sbohem své matce a otci a přitom si je vzít s sebou, že mám být dcerou, bohyní a dívkou, která neví, kým je a co chce, zároveň, a že patřím ke všem, ale hlavně sama sobě.</p>

<p>To mi nějaký čas zabralo.</p>

<p>Kapitola              8</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>„Vypadáš smutná,“ prohlásil Hickory, když jsme letěli zpět na stanici Phoenix. Dickory seděl jako vždy beze slova vedle něj.</p>

<p>„To jo. Stejská se mi po matce a otci.“ Pohlédla jsem na Johna, který seděl vedle poručíka Clouda, pilota. „Mám dojem, že všechno to stěhování, odcházení, opouštění a loučení mě kapku dostává. Promiň.“</p>

<p>„Nemusíš se omlouvat,“ řekl Hickory. „Tenhle výlet si i u nás vybral svou daň.“</p>

<p>„No bezva,“ opáčila jsem a odvrátila se od nich. „Jen houšť.“</p>

<p>„Jestli chceš, tak tě můžeme rozveselit,“ oznámil Hickory.</p>

<p>„Vážně?“ Tohle byla novinka. „Jak to chcete udělat?“</p>

<p>„Můžeme ti vyprávět příběh.“</p>

<p>„Jakej?“</p>

<p>„Jeden, na němž já a Dickory pracujeme.“</p>

<p>„Vy ho <emphasis>píšete</emphasis>?“ hlesla jsem nedůvěřivě.</p>

<p>„Překvapuje tě to?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Dost. Nenapadlo mě, že umíte psát příběhy.“</p>

<p>„Obinové neznali žádné příběhy. Některé jsme poznali, když jsi chtěla předčítat.“</p>

<p>Chvilku jsem nevěděla, o čem mluví, ale pak jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi chtěla, aby mi četli pohádky na dobrou noc. Moc jim to nešlo, abych se vyjádřila slušně. I když měli zapnuté vědomí, tak nebyli schopní pohádku převyprávět, i kdyby se postavili na hlavu. Nejlépe se to dá vysvětlit asi tak, že neměli ponětí o výstavbě klíčových momentů pohádky. Uměli přečíst slova, ale neuměli je <emphasis>vyprávět</emphasis>.</p>

<p>„Takže ste si četli i po tom?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Někdy ano,“ odpověděl Hickory. „Hlavně pohádky a mýty. Ty se nám líbily nejvíc, poněvadž v nich vystupují bozi a popisují stvoření světa a lidí. Dickory a já jsme se rozhodli vypracovat mýtus o stvoření Obinů, aby tak náš druh měl svůj vlastní mýtus.“</p>

<p>„A ten mi chcete vyprávět.“</p>

<p>„Jestli máš dojem, že tě to může rozveselit.“</p>

<p>„Hm, je to <emphasis>veselej</emphasis> mýtus o stvoření?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Pro nás určitě,“ prohlásil Hickory. „Měla bys vědět, že v něm vystupuješ i ty.“</p>

<p>„V tom případě ho chci určitě slyšet.“</p>

<p>Hickory krátce promluvil s Dickorym v jazyce Obinů a pak řekl: „Budu ti vyprávět zkrácenou verzi.“</p>

<p>„Ona je i dlouhá verze?“ zeptala jsem se. „To mě zajímá.“</p>

<p>„Na tu by nestačil čas, který zbývá do příletu na stanici,“ odpověděl Hickory. „Na tu bychom museli letět zase zpátky na planetu Phoenix. A pak zase na stanici a zase na planetu.“</p>

<p>„No tak si poslechnu zkrácenou verzi.“</p>

<p>„Dobrá.“ A Hickory začal: „Žili byli…“</p>

<p>„Vážně? ‚Žili byli‘?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Co je na ‚žili byli‘ špatného?“ zeptal se Hickory. „Většina pohádek a mýtů takhle začíná. Napadlo nás, že to bude vhodný začátek.“</p>

<p>„Nic na tom není špatného. Jen je to trochu staromódní,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„Jestli chceš, tak to můžeme změnit,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Ne. Promiň, Hickory, přerušila sem tě. Vyprávěj prosím.“</p>

<p>„Dobrá,“ řekl Hickory. „Žili byli…“</p>

<p>* * *</p>

<p>Žili byli obyvatelé jednoho měsíce, který obíhal kolem plynného obra. Byli to zvláštní obyvatelé. Neměli ani jméno, ani nevěděli, že žijí na měsíci, který obíhá kolem plynného obra, ani nevěděli, co je plynný obr, zkrátka nevěděli nic. Byli jako zvířátka, rodili se, žili a umírali bez jediné myšlenky nebo vědomé činnosti.</p>

<p>Jednoho dne, i když nerozeznávali dny od sebe a neměli ponětí o čase, přišla k těm obyvatelům návštěva. Byli to Consu. Ani to ti obyvatelé měsíce nevěděli, protože nebyli dost chytří na to, aby se mohli návštěvníků zeptat na jméno nebo vědět, že vůbec nějaké jméno mají.</p>

<p>Consu přišli měsíc prozkoumat. A to také udělali. Prozkoumali všechno od složení atmosféry, až po rozložení kontinentů a flóru a faunu. Studovali život obyvatel měsíce, protože je zaujali.</p>

<p>Za nějaký čas se Consu rozhodli, že tyto obyvatele měsíce změní a věnují jim dar intelektu. A tak vzali geny obyvatel měsíce a změnili je tak, že těmto obyvatelům přibyl intelekt v míře, které by nemohli dosáhnout ani vlastním přičiněním, ani za miliony let evoluce. Consu tak změnili pár jedinců a za mnoho generací už se celá populace obyvatel měsíce stala inteligentní.</p>

<p>Consu opustili měsíc okamžitě po změně a nechali místní jejich osudu, přičemž na orbitální dráhu měsíce umístili zařízení ke sledování těchto obyvatel. Ti po mnoho let neměli ani tušení o Consu a o jejich činech.</p>

<p>Obyvatelé měsíce byli nyní inteligentní a rozmnožovali se a naučili se mnoho věcí. Naučili se vyrábět nástroje, vytvořili si vlastní jazyk, naučili se pracovat pro obecný prospěch, naučili se hospodařit, těžit nerostné suroviny a zkoumat okolní svět a přírodu. Navzdory tomu všemu ale nevěděli, že mezi všemi inteligentními druhy zaujímají zvláštní místo, protože žádné jiné inteligentní tvory neznali.</p>

<p>Jednoho dne měsíc navštívily inteligentní bytosti, jiné než Consu, i když obyvatelé měsíce si na Consu nepamatovali. Noví návštěvníci byli Arzové a každý z nich měl jméno. Byli překvapení tím, že obyvatelé měsíce žádná jména nemají, i když jsou inteligentní, umějí vyrábět nástroje a postavili si města.</p>

<p>Tak si obyvatelé měsíce uvědomili svoji jedinečnost mezi ostatními inteligentními druhy ve vesmíru: že totiž nemají vědomí. Uměli přemýšlet a rozhodovat se, ale neuměli odlišit sebe sama jako jednotlivce. Neměli ponětí o individualitě osobnosti, přestože jejich civilizace žila a vzkvétala na jejich měsíci.</p>

<p>Jakmile tak poznali, že jim chybí vědomí vlastního já, které měli všichni Arzové, okamžitě po něm zatoužili, přestože vlastně pořádně nevěděli, co tímto vědomím je. V té chvíli se rozhodli pojmenovat svůj druh. Dali si jméno Obinové, což v obinském jazyce znamená „ti s nedostatkem“, což se dá přeložit i jako „zbavení“ nebo „neobdarovaní“. Jednotliví Obinové si ale žádná vlastní jména nedali.</p>

<p>Arzům jich bylo líto, a tak jim pověděli o existenci zařízení na orbitální dráze měsíce, které tam zanechali Consu, neuvěřitelně inteligentní bytosti s nedozírnými plány. Arzové také Obinům prozradili, že jsou Consu jejich stvořiteli, jak napovídá genetická informace Obinů, v níž jsou patrné umělé zásahy.</p>

<p>Obinové požádali Arzy, aby je vzali ke Consům, protože se jich chtěli zeptat, proč je vytvořili, ale Arzové odmítli a vysvětlili Obinům, že mají strach o vlastní bezpečnost, poněvadž Consu se stýkají s ostatními druhy jen proto, aby s nimi bojovali.</p>

<p>Tak se Obinové rozhodli, že se musejí naučit bojovat. Nechtěli bojovat s Arzy, neboť ti na ně byli hodní a litovali je a nechali je žít v míru. Ale na měsíci přistáli jiní inteligentní tvorové, Belestierové, kteří byli rozhodnutí se zde usadit a vyhladit Obiny, aby jim nemohli překážet. Obinové se s nimi pustili do boje a zabili všechny Belestiery, kteří se dostali napovrch. V tomto boji si Obinové uvědomili, že jim nedostatek vlastního vědomí slouží jako taktická výhoda, poněvadž se tak nebojí ani smrti, zatímco jejich protivníci se mohou bát čehokoliv.</p>

<p>Studium belestierských zbraní a technologií posunulo obinský vědecký výzkum kupředu. Za čas se Obinové sami vydali do vesmíru, aby kolonizovali další měsíce, rozšiřovali svá území a válčili s jinými inteligentními bytostmi, pokud to bylo nevyhnutelné.</p>

<p>Pak přišel čas, kdy byli Obinové přesvědčeni, že se mohou setkat s Consu, a tak se je vydali navštívit. Navzdory vlastní síle a přesvědčení neměli Obinové ponětí o moci Consů, a tak jimi byli tisíce Obinů prostě smeteni jako obtížný hmyz.</p>

<p>Nakonec se Consu o druh, který vytvořili, začali zajímat, a slíbili odpovědět Obinům na tři dotazy, jestliže polovina kdekoli žijících Obinů nabídne Consům jako oběť svůj život. To byla krutá podmínka. I když si Obinové neuvědomovali sami sebe a jako jednotlivci se smrti nebáli, věděli, že tento krok by oslabil celý druh. Tou dobou už totiž měli spoustu nepřátel mezi ostatními inteligentními druhy, a ti by je určitě napadli, jakmile by byli oslabeni. Ale toužili po vědomí a chtěli odpovědi. Tak se polovina Obinů dobrovolně zabila.</p>

<p>Consu byli potěšeni a odpověděli na tři otázky Obinů. Ano, dali Obinům inteligenci. Ano, mohli jim dát i vědomí, ale neudělali to, neboť chtěli vědět, jak si povede inteligentní druh jemuž vědomí chybí. Ne, nedají jim vědomí ani nyní, ani jindy, ani už jim nedovolí se na cokoli ptát. Od té doby už Obinové nikdy nemohli s Consu promluvit, jelikož každou obinskou delegaci Consu zabili.</p>

<p>Dlouhá léta strávili Obinové v bojích s ostatními inteligentními tvory, až se opět dostali na svou původní úroveň. Získali si reputaci válečníků, nad nimiž se nedá vyhrát, neboť necítí strach, lítost, ani slitování, jelikož jsou jim tyto pocity cizí. A dlouho předlouho se na tom nic neměnilo.</p>

<p>Jednoho dne napadli Rraeyové kolonii lidí. Napadli i jejich vesmírnou stanici. Zabili každého, kdo jim přišel do cesty. Než ale mohli svůj útok dokončit, byli napadeni Obiny, protože oni chtěli tu kolonii také získat. Rraeye první vlna útoku oslabila, a tak nemohli Obinům vzdorovat. Obinové tedy získali kolonii i vesmírnou stanici. Šlo o výzkumné středisko, takže je prozkoumali, nemohli-li by využít výsledky výzkumu nebo použité technologie pro sebe.</p>

<p>Přitom zjistili, že tam pracoval jeden vědec jménem Charles Boutin na projektu uchování vědomí mimo lidské tělo v zařízení, postaveném na základě technologie, již lidé uloupili Consům. Projekt ještě nebyl hotový a obinští vědci si s ním nevěděli rady. Obinové tedy hledali Charlese Boutina mezi přeživšími lidmi, ale nenašli ho. Zjistili, že v době útoku nebyl na stanici.</p>

<p>Ale poté se dozvěděli, že v době rraeyského útoku byla na stanici jeho dcera Zoe. Odvezli ji tedy ze stanice a jako jedinou ji nechali naživu. Měli ji u sebe a starali se, aby byla v bezpečí, a nakonec našli způsob, jak dát jejímu otci vědět, že žije. Chtěli ji vyměnit za dar vědomí. Ale Charles Boutin byl vzteky bez sebe. Ne kvůli nim, ale kvůli lidem, o nichž se domníval, že zavinili smrt jeho dcery. Proto požadoval, aby Obinové vedli proti lidem válku a porazili je. Obinové se kvůli tomu spojili s Rraeyi, s nimiž nedávno bojovali, a s Eneshany, jež bývali spojenci lidí.</p>

<p>Charles Boutin byl spokojen a za čas se připojil k Obinům a žil s nimi a se svou dcerou a pracoval na vytvoření vědomí pro Obiny. Než stačil svou práci dokončit, lidé se dozvěděli o spojenectví mezi Obiny, Rraeyi a Eneshany a zaútočili. Spojenectví se rozpadlo a lidé způsobili, že se Eneshané pustili do války s Rraeyi. Charles Boutin byl zabit a jeho dceru vzali lidé s sebou. Všichni Obinové si zoufali, ačkoliv ani jeden z nich nemohl sám osobě zoufalství pocítit, neboť Charles Boutin jim slíbil vědomí a tím se stal jejich nejlepším přítelem, který jim chtěl dát to, co ani Consu nechtěli. S ním zemřela i jejich naděje. Ztráta jeho dcery, která jim právě proto byla drahá, jen prohloubila jejich zoufalství.</p>

<p>Ale po tom lidé poslali Obinům zprávu, že vědí o Boutinově výzkumu a že v něm budou pokračovat výměnou za spojeneckou smlouvu, v níž se Obinové zaváží k válce s Eneshany, kteří vyhráli nad Rraeyi. Obinové souhlasili a vymínili si ve smlouvě podmínku, která stanovila, že okamžitě po nabytí vědomí bude dvěma z nich dovoleno poznávat Zoe a dělit se o toto poznání s ostatními Obiny, neboť Zoe byla to jediné, co zbylo po Charlesi Boutinovi, jejich příteli a hrdinovi.</p>

<p>Tak se stalo, že se Obinové a lidé stali spojenci a Obinové pak v příhodném čase napadli a porazili Eneshany. Po tisíce generací od svého stvoření se Obinové museli obejít bez vědomí. Ale nyní jim toto vědomí bylo darováno Charlesem Boutinem a lidmi. Obinové pak mezi sebou vybrali dva jedince jako společníky a ochránce Zoe Boutinové a její nové rodiny. Zoe je uvítala beze strachu, protože s Obiny dlouho žila, a dala jim jména: Hickory a Dickory. A jim se to líbilo a věděli, že se jim to líbí díky daru vědomí pro ně a ostatní Obiny.</p>

<p>A tak šťastně žili, a jestli neumřeli, žijí dodnes.</p>

<p>* * *</p>

<p>Hickory pak řekl něco, co jsem nezaslechla.</p>

<p>„Cože?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nejsme si jistí jestli ‚a tak šťastně žili, a jestli neumřeli, žijí dodnes‘ se na konec hodí,“ odpověděl Hickory. Zmlkl a podíval se na mě zblízka. „Ty pláčeš,“ řekl.</p>

<p>„Promiň. Vyrojily se mi v hlavě vzpomínky na ty události.“</p>

<p>„Byly špatně,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Ne,“ vyhrkla jsem a pro jistotu ho vzala za ruku. „Ne, Hickory, jen se tvoje vyprávění a moje vzpomínky trochu…“ utřela jsem si slzy a hledala správné slovo, „prostě se trochu <emphasis>liší</emphasis>, to je všechno.“</p>

<p>„Ten mýtus se ti nelíbí.“</p>

<p>„Líbí. Moc. Některý vzpomínky prostě bolí, víš? To se prostě stává.“</p>

<p>„Omlouvám se, Zoe, že to nepomohlo. Myslel jsem, že tě to vyprávění rozveselí,“ řekl smutně Hickory.</p>

<p>Zvedla jsem se ze sedadla a oba Obiny objala. „Vím, že ste mě chtěli rozveselit. Sem fakt ráda, že ste to zkusili.“</p>

<p>Kapitola              9</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>„Hele, puberťáci na obzoru,“ upozornila mě Gretchen. „A mají za lubem nějakou kravinu.“</p>

<p>„Nech <emphasis>toho</emphasis>,“ řekla jsem. „To je <emphasis>nemožný</emphasis>.“ Ale stejně jsem se podívala.</p>

<p>Přesně tak. Na druhé straně promenádní paluby <emphasis>Magellanu</emphasis> stály dvě skupiny mladíků, které se sledovaly s výrazem a <emphasis>teď se popereme o nějakou blbost</emphasis>. Všichni byli rozkurážení a skoro už vrčeli, kromě jednoho, který vypadal, že se snaží přivést k rozumu jednoho z ostatních, jenž se tak tak ovládal.</p>

<p>„Jeden z nich má rozum,“ poznamenala jsem.</p>

<p>„Jeden z osmi? To není nic moc. Kdyby měl vážně rozum, tak by jim šel spíš z cesty,“ podotkla Gretchen.</p>

<p>„To je fakt. Nikdy neposílej kluka dělat holčičí práci.“</p>

<p>Gretchen se na mě usmála. „Myslíme zase na to samý, že jo?“</p>

<p>„Na tohle snad odpovídat nemusím, ne?“</p>

<p>„Chceš to naplánovat, anebo budeme improvizovat?“ zeptala se Gretchen.</p>

<p>„Na plán není čas. Mezitím už by si vjeli do vlasů.“</p>

<p>„To je pravda,“ poznamenala Gretchen a vykročila směrem k nim.</p>

<p>Za dvacet vteřin se ocitla přímo mezi nimi, což je překvapilo. „Kvůli tobě prohraju sázku,“ řekla tomu, co vypadal nejrozkuráženěji.</p>

<p>Ten se na ni díval, nechápaje, co se děje ani co si má o tomhle pomyslet. „Co?“ zeptal se.</p>

<p>„Řekla jsem, že kvůli tobě prohraju sázku,“ zopakovala a pak na mě ukázala prstem. „Vsadila sem se tady se Zoe, že se nikdo na palubě <emphasis>Magellanu</emphasis> nezačne prát, než odstartujeme, protože přece nikdo není tak <emphasis>pitomej</emphasis>, aby kvůli nějaký bitce musel se všema příbuznýma opustit loď.“</p>

<p>„Navíc už jen dvě hodiny před odletem,“ dodala jsem.</p>

<p>„Přesně,“ přidala se Gretchen. „Kterej <emphasis>blbec</emphasis> by to udělal?“</p>

<p>„Blbec v <emphasis>pubertě</emphasis>,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„Zřejmě. Hm, jak se jmenuješ?“ zeptala se Gretchen.</p>

<p>„Co?“ zopakoval ten kluk.</p>

<p>„<emphasis>Jméno</emphasis>,“ řekla Gretchen. „To, jakým tě budou tví rodiče <emphasis>zlostně</emphasis> častovat, až se kvůli tobě budou muset vylodit.“</p>

<p>Podíval se kolem sebe a řekl: „Magdy.“ Ústa nechal otevřená, jako by chtěl něco dodat.</p>

<p>„Hm, Magdy, podívej. Já mám <emphasis>víru</emphasis> v lidi, dokonce i v tu dospívající část,“ řekla Gretchen, bráníc tak čemukoli, co by býval chtěl Magdy říci. „Věřila sem tomu, že by ani dospívající kluk nebyl tak hloupej, aby dal kapitánovi Zaneovi záminku ho vyhodit z lodi ve chvíli, kdy to ještě klidně může udělat. Po startu by tě mohl nanejvýš šoupnout do ajnclíku. Ale teď by tě mohl i s rodičema a příbuznejma vyhodit z lodi a mohli by ste nám tak maximálně zamávat na rozloučenou. Zkrátka sem řekla, že nikdo nebude tak <emphasis>nebetyčné tupej</emphasis>. Ale moje kamarádka Zoe se mnou nesouhlasila. Co žes to říkala, Zoe?“</p>

<p>„Řekla sem, že kluci v pubertě myslej jen od pasu dolů,“ řekla jsem a hleděla na toho, který se snažil přivést Magdyho k rozumu. „A taky že podivně smrděj.“</p>

<p>Ten rozumný se na mne usmál, poněvadž mu došlo, co máme v plánu. Já se neusmála. Nechtěla jsem Gretchen zkazit představení.</p>

<p>„Já ale byla taky přesvědčená, že mám pravdu, a tak sem se s ní vsadila,“ podotkla Gretchen. „Vsadila sem se o všechny zákusky, co tady na <emphasis>Magellanu</emphasis> dostanu. To už je velká sázka.“</p>

<p>„Miluje zákusky.“</p>

<p>„To miluju.“</p>

<p>„Je do nich <emphasis>blázen</emphasis>.“</p>

<p>„A teď kvůli tobě o všechny <emphasis>přijdu</emphasis>,“ řekla Gretchen a dloubala Magdyho prstem do hrudi. „To se mi nelíbí.“</p>

<p>Chlapec, co stál naproti Magdymu, se zasmál. Gretchen se na něj obořila tak, až sebou trhl. „Nevím, co je na tom k smíchu,“ řekla. „Tví rodiče by skončili stejně jako jeho.“</p>

<p>„On si začal,“ namítl chlapec.</p>

<p>Gretchen otevřela doširoka oči. „‚On si začal‘? Zoe, řekni mi, že špatně slyším.“</p>

<p>„Ne, vážně to řekl.“</p>

<p>„Není přece možný, aby někdo starší <emphasis>pěti</emphasis> let užil tuhle větu jako výmluvu pro <emphasis>cokoliv</emphasis>,“ pronesla Gretchen a kriticky si chlapce prohlížela.</p>

<p>„Kde je tvoje víra v lidi <emphasis>teď</emphasis>?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„V nenávratnu,“ odpověděla.</p>

<p>„Stejně jako všechny tvoje zákusky.“</p>

<p>„Budu hádat,“ oznámila Gretchen a ukázala na jednu skupinu chlapců. „Vy všichni ste ze stejný planety.“ Pak se otočila na druhou skupinu. „A vy z jiný.“ Všichni se zavrtěli, protože uhodila hřebíček na hlavičku. „Takže se hned chcete prát jenom kvůli tomu, kde ste bydleli?“</p>

<p>„Co <emphasis>rozumnějšího</emphasis> se dá podniknout, když pak už budou všichni sousedama?“ řekla jsem.</p>

<p>„Tohle v informačním letáku o nový kolonii nebylo,“ řekla Gretchen.</p>

<p>„Nepovídej.“</p>

<p>„Vážně,“ podotkla Gretchen a zmlkla. Pár vteřin bylo ticho.</p>

<p>„Takže?“ řekla Gretchen.</p>

<p>„Co?“ zeptal se Magdy. Zřejmě šlo o jeho oblíbené slovo.</p>

<p>„Budete se prát, nebo ne?“ zeptala se Gretchen. „Jestli už mám svojí sázku prohrát, tak ať už to mám za sebou.“</p>

<p>„Má pravdu. Je skoro poledne. Zákusek volá,“ řekla jsem.</p>

<p>„Takže jděte na to, nebo jděte pryč.“ Gretchen ustoupila.</p>

<p>Ať už byl původní důvod bitky jakýkoliv, byl zredukován na to, zda Gretchen dostane nebo nedostane zákusek. Obě skupiny chlapců se tedy rozešly, každá na jinou stranu. Ten rozumný mezi nimi na mě letmo pohlédl a pak odešel za přáteli.</p>

<p>„<emphasis>To</emphasis> byla zábava,“ prohlásila Gretchen.</p>

<p>„Hm, než se rozhodnou poprat se znova,“ namítla jsem. „Ten trik se zákuskem už použít nemůžeme. Sou tu lidi z deseti planet. To zahrnuje asi stovku možnejch kombinací pitomejch puberťáckejch rvaček.“</p>

<p>„No, z planety Kjóto poslali koloniální mennonity.</p>

<p>Sou proti násilí. Takže to máme jedenaosmdesát možnejch kombinací,“ opravila mě Gretchen.</p>

<p>„A my sme <emphasis>jen</emphasis> dvě. Ostatní sou v přesile. A jak vůbec víš o těch z Kjóta?“</p>

<p>„V době, kdy si můj táta myslel, že kolonii povede, sem musela přečíst referáty ovsech deseti planetách a jejich kolonistech,“ odpověděla Gretchen. „Říkal, že budu jeho <emphasis>pobočnicí</emphasis>. Jak jinak bych asi <emphasis>chtěla</emphasis> trávit čas, ne?“</p>

<p>„Ale hodí se to.“</p>

<p>Gretchen vytáhla z kapsy svoje PDA a zadívala se na ně. Zvonilo. „Když už o tom mluvíme, tak to vypadá, že mi táta volá,“ Ukázala mi displej.</p>

<p>„Tak se mu jdi postavit po bok.“</p>

<p>Gretchen obrátila oči v sloup. „Nechceš se se jít a dívat se na odlet? A pak se můžeme jít naobědvat. Prohrálas sázku, takže dostanu tvůj zákusek.“</p>

<p>Řekla jsem jí: „Dotkneš se ho, a zemřeš strašnou smrtí.“ Gretchen se zasmála a odešla.</p>

<p>Vytáhla jsem z kapsy vlastní PDA, abych se podívala, jestli mi John nebo Jane neposlali vzkaz. Jane mi poslala zprávu, že mě Hickory a Dickory kvůli něčemu hledají. Věděli, že jsem na palubě, a mohli se se mnou spojit pomocí PDA, poněvadž ho mám stále u sebe. Přemýšlela jsem nad tím, že jim zavolám, ale stejně na mě museli dříve či později narazit, tak jsem ho dala zpátky do kapsy. Vzhlédla jsem a uviděla před sebou stát toho jediného rozumného mezi rváči.</p>

<p>„Ahoj,“ pozdravil mě.</p>

<p>„Aha,“ vyrazila jsem ze sebe zaraženě.</p>

<p>„Promiň, nechtěl sem tě vylekat,“ vyhrkl.</p>

<p>„To je v pohodě.“</p>

<p>Napřáhl ke mně ruku. „Já sem Enzo. Ty asi budeš Zoe.“</p>

<p>„To rozhodně.“ Potřásli jsme si rukama.</p>

<p>„Ahoj,“ řekl.</p>

<p>„Ahoj.“</p>

<p>„Ahoj,“ řekl a pak si uvědomil, že se opakuje. Usmála jsem se.</p>

<p>A pak nastalo asi <emphasis>čtyřicet sedm milionů vteřin</emphasis> trapného ticha. Ve skutečnosti to trvalo tak jednu dvě vteřiny, ale sám Einstein by vám řekl, že v některých chvílích se čas táhne.</p>

<p>„Dík, to byla dobrá práce Myslím to, že se neporvali,“ prohlásil nakonec Enzo.</p>

<p>„Nemáš zač. Nevadilo ti, že sme se do toho vložily, to je bezva.“</p>

<p>Enzo řekl: „Mně se to stejně moc nedařilo. Jak si jednou Magdy něco umane, je těžký mu to vymluvit.“</p>

<p>„Oč vůbec šlo?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Ále, taková hloupost.“</p>

<p>„<emphasis>To</emphasis> vím,“ opáčila jsem a napadlo mě, jestli si to Enzo nebude brát osobně. Usmál se. Jedna nula pro Enza. „Chci říct, kvůli čemu to začalo?“</p>

<p>„Magdy umí popichovat a pěkně nahlas. Utrousil nějakou poznámku ohledně oblečení těch kluků, když šli kolem. Jednoho z nich to namíchlo a chtěl se poprat.“</p>

<p>„Takže ste se, pánové, chtěli prát kvůli módě,“ řekla jsem</p>

<p>„Říkal sem ti, že to byla hloupost. Ale znáš to. Ve vzteku ni kdo nejedná rozumně.“</p>

<p>„Ale <emphasis>ty</emphasis> si jednal rozumně,“ podotkla jsem.</p>

<p>„To je moje práce. Magdy nás do průšvihů dostává, já nás z nich zachraňuju.“</p>

<p>„Takže už se trochu znáte.“</p>

<p>„Je to už odmalička můj nejlepší kámoš. Ve skutečnosti to není hlupák, vážně. Prostě občas moc nepřemejšlí nad tím, co dělá.“</p>

<p>„Takže na něj dohlížíš.“</p>

<p>„On na mě taky Já se moc prát neumím. Spousta lidí by toho klidně využila, kdyby všichni nevěděli, že by jim za to Magdy zpřerážel všechny kosti v těle.“</p>

<p>„Jak to, že se moc neumíš prát?“</p>

<p>„Mám zato, že to souvisí s tím, že nemám boj rád,“ řekl Enzo. Patrně si uvědomil, že tohle prohlášení by mohlo podrýt jeho mužnost a vyškrtnout ho ze seznamu tvrdých hochů, a tak dodal: „Nechápej mě špatně. I bez Magdyho se ubráním, když je třeba. Ale sme dobrá dvojka.“</p>

<p>„Ty představuješ tu rozumnější polovinu.“</p>

<p>„Může bejt,“ souhlasil a pak mu zřejmě došlo, že mi toho napovídal dost o sobě, ale o mně se nedozvěděl nic. „A co ty a tvoje kámoška? Která z vás je ta rozumnější?“</p>

<p>„Řekla bych, že sme obě tak nastejno.“</p>

<p>„To je kapku děsivý.“</p>

<p>„Občas je třeba ostatní zastrašit.“</p>

<p>„To se ti povedlo,“ prohlásil Enzo pohotově. Musela jsem se ovládnout, abych se nezačervenala. „Hele, poslouchej, Zoe,“ začal Enzo, a pak se mi podíval přes rameno. Viděla jsem, jak se mu rozšiřují zorničky.</p>

<p>„Budu hádat,“ řekla jsem mu. „Přímo za mnou stojej dva strašně moc děsivě vyhlížející mimozemšťani.“</p>

<p>„Jak to víš?“ zeptal se po chvíli.</p>

<p>„Protože tohle dělá každej, když je vidí poprvý.“ Ohlédla jsem se na Hickoryho a Dickoryho. „Dejte mi chvilku,“ řekla jsem jim. Ustoupili o krok.</p>

<p>„Ty je <emphasis>znáš?</emphasis>“ zeptal se Enzo.</p>

<p>„Jo, sou něco jako moje osobní stráž.“</p>

<p>„Ty potřebuješ stráž?“</p>

<p>„Je to složitý.“</p>

<p>„V tom případě mě nepřekvapuje, že ty i tvoje kamarádka máte pod čepicí.“</p>

<p>„Na tom nezáleží,“ řekla jsem a otočila se k Hickorymu a Dickorymu. „Pánové, tohle je můj novej kamarád Enzo. Řekněte ahoj.“</p>

<p>„Ahoj,“ pronesli oba monotónně.</p>

<p>„Aha,“ řekl Enzo.</p>

<p>„Sou naprosto neškodný, dokud je nenapadne, že bys mi mohl ublížit,“ vysvětlila jsem mu.</p>

<p>„A co se stane pak?“ zeptal se.</p>

<p>„Vlastně nevím. Ale asi bys skončil rozsekanej na spoustu malinkejch kousků.“</p>

<p>Enzo se na mě podíval. „Nechci, aby sis to vykládala špatně, ale mám z tebe teď trochu strach.“</p>

<p>Usmála jsem se tomu. „Neměj,“ řekla jsem a vzala ho za ruku, což ho překvapilo. „Chci se s tebou kamarádit.“</p>

<p>Na Enzově tváři se střídaly výrazy v zajímavém sledu. Bylo jasné, že je nadšený, že jsem ho vzala za ruku. Zároveň si uvědomoval, že kdyby dal své nadšení ke mně příliš najevo, skončil by jako hromádka sekané. Bylo to roztomilé. On byl roztomilý.</p>

<p>Skoro jako na potvrzení jeho obav přenesl Hickory váhu z jedné nohy na druhou.</p>

<p>Vzdychla jsem a řekla Enzovi: „Musím mluvit s Hickorym a Dickorym. Omluvíš mě?“</p>

<p>„Jasně,“ prohodil Enzo a pustil mi ruku.</p>

<p>„Uvidíme se pozdějc?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„To doufám,“ odpověděl a na tváři se mu objevil výraz, který naznačoval, že mu rozum říká, že nadšení už bylo dost. Zmlkni, rozume. Nadšení je <emphasis>dobrá věc</emphasis>. Pak odešel. Chvilku jsem se za ním dívala.</p>

<p>Pak jsem se obrátila k Hickorymu a Dickorymu: „Tohle by radši mělo stát za to.“</p>

<p>„Kdo to byl?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Enzo. Už sem vás představila. Je roztomilej.“</p>

<p>„Má nečisté úmysly?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Cože?“ zeptala jsem se nedůvěřivě. „‚Nečisté úmysly‘? To myslíte vážně? Ne. Známe se jen chvilku. Ani dospívající do toho nejsou tak hr.“</p>

<p>„Slyšeli jsme něco jiného,“ namítl Hickory.</p>

<p>„Od koho?“</p>

<p>„Od majora Perryho. Řekl nám, že sám byl kdysi mladým dospívajícím mužem.“</p>

<p>„Ach bože,“ řekla jsem. „Díky <emphasis>moc</emphasis> za tu představu táty jako puberťáka, co s ním cloumají hormony. To bude chtít sezení s psychologem, abych se jí zbavila.“</p>

<p>„Už jednou jsi po nás chtěla, abychom zasáhli proti chlapci,“ bránil se Hickory.</p>

<p>„Šlo o speciální případ.“ Což byla pravda. Pár dní před odletem z Huckleberry byli táta s mámou pozváni na vyhlídkovou jízdu po Roanoke a já dostala tichý souhlas, abych uspořádala večírek na rozloučenou se svými přáteli. Anil Rameesh se v jeho průběhu vytratil do mé ložnice a svlékl se do naha. Když jsem ho našla, sdělil mi, že mi dá své panictví jako dárek na rozloučenou. Vlastně to řekl jinak. Jakékoli zmínce o panictví se vyhnul.</p>

<p>Přesto to nebyl dárek, o jaký bych stála, i když byl už rozbalený. Požádala jsem tedy Hickoryho a Dickoryho, aby ho vyprovodili. Ale Anil začal křičet, vyskočil z okna, seskočil se střechy a pak utíkal nahý celou cestu domů. Byl to pohled pro bohy. Následující ráno jsem mu poslala jeho oblečení.</p>

<p>Chudák Anil. Nebyla to jeho chyba. Jen se kochal přehnanými nadějemi a představami.</p>

<p>„Jakmile bude Enzo představovat problém, budete to vědět jako první. Do tý doby ho nechte na pokoji,“ upozornila jsem je.</p>

<p>„Jak si přeješ,“ řekl Hickory, ale zjevně tím nebyl moc nadšený.</p>

<p>„O čem ste se mnou chtěli mluvit?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Máme pro tebe zprávy od obinské vlády,“ prohlásil Hickory. „Pozvání.“</p>

<p>„Pozvání k čemu?“</p>

<p>„Pozvání k návštěvě domova Obinů a jejich kolonií. Už jsi dost stará, abys mohla cestovat sama. Díky našim nahrávkám tě sice Obinové znají už odmalička, ale stále víc se chtějí setkat s tebou osobně. Naše vláda se tedy ptá, jestli bys nechtěla pozvání přijmout.“</p>

<p>„Kdy?“</p>

<p>„Okamžitě.“</p>

<p>Podívala jsem se na ně. „To se mě ptáte <emphasis>teď</emphasis>? Dvě hodiny do odletu k Roanoke?“</p>

<p>„Pozvání vlády došlo teprve nyní. Jakmile jsme ho obdrželi, vydali jsme se tě zeptat.“</p>

<p>„To to nemohlo počkat?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Naše vláda tě chtěla požádat ještě před odletem na Roanoke. Kdyby ses už na Roanoke zabydlela, třeba by se ti už nechtělo na tak dlouhý čas odjet,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Na jak dlouho?“</p>

<p>„Předpokládaný itinerář cesty máš na svém PDA.“</p>

<p>„Ptám se tebe.“</p>

<p>„Celá cesta by trvala asi třináct standardních měsíců,“ prohlásil Hickory. „Ale kdybys chtěla, tak by ji bylo možné prodloužit.“</p>

<p>„Abych to shrnula. Chcete, abych se v průběhu <emphasis>dvou hodin</emphasis> rozhodla, jestli opustím rodiče kvůli cestě po území Obinů, která bude trvat minimálně jeden rok, možná víc.“</p>

<p>„Ano,“ přitakal Hickory „Dickory a já tě budeme samozřejmě doprovázet.“</p>

<p>„Ale nebudu mít s sebou žádný lidi.“</p>

<p>„Můžeme jich pár vzít, jestli chceš,“ podotkl Hickory.</p>

<p>„Vážně? To by bylo bezva.“</p>

<p>„Tak dobře.“</p>

<p>„Dělala sem si <emphasis>legraci</emphasis>, Hickory.“ Rozčílilo mě to. „Odpověď zní <emphasis>ne</emphasis>. <emphasis>Vážně</emphasis>, Hickory, co to má bejt? Žádáte mě o životní rozhodnutí, na který mám jen dvě hodiny. To je úplně směšný.“</p>

<p>„Chápeme, že načasování pozvání není ideální,“ pronesl Hickory.</p>

<p>„To asi nechápete. Určitě víte, že ste vyslovili pozvání na poslední chvilku, ale nechápete, jaká je to <emphasis>urážka</emphasis>.“</p>

<p>Hickory trochu ztuhl. „Neměli jsme urážku v úmyslu.“</p>

<p>Skoro jsem na něj něco zaječela, ale zarazila jsem se a počítala v duchu do deseti. Došlo mi, že bych to mohla přehnat. Hickory a Dickory vyslovili pozvání pozdě, ale nemělo cenu jim to vyčítat. Něco mi na tom pozvání prostě nesedělo.</p>

<p>Trvalo mi jen chvilku na to přijít. Hickory a Dickory mě požádali, abych na jeden rok opustila všechny a všechno, co znám. Tohle už tu jednou bylo. Když jsem byla malá, vzali mě Obinové s sebou z Covellu, abych žila s nimi, dokud můj otec nenajde způsob, jak se ke mně připojit. Čas a okolnosti byli jiné, ale vzpomněla jsem si na nedostatek kontaktu s lidmi a úplnou osamělost. Hickoryho a Dickoryho mám ráda. Jsou jako moje rodina. Ale nemohou mi nahradit společnost jiných lidí.</p>

<p>Navíc jsem se nedávno rozloučila s celou vesnicí. Už předtím jsem se loučila, většinou navždy, s lidmi a přáteli víckrát, než je pro dívku mého věku záhodno. Gretchen je mojí přítelkyní teprve krátce a Enzo vypadá příliš zajímavě na to, abych se nyní rozloučila i s nimi, ještě než je důkladně poznám.</p>

<p>Pohlédla jsem na Hickoryho a Dickoryho, kteří navzdory tomu, co o mně věděli, nemohli pochopit, proč mě jejich pozvání tak vzalo. <emphasis>Není to jejich chyba,</emphasis> nabádal mě rozum. A měl pravdu. Kvůli tomu jsem ho měla a kvůli tomu jsem ho občas <emphasis>nenáviděla</emphasis>, ale v těchto situacích se mi hodil.</p>

<p>Nakonec jsem řekla: „Omlouvám se, Hickory. Nechtěla sem na tebe vyjet. Promiň mi to, prosím.“</p>

<p>„Tobě kdykoliv,“ řekl Hickory. Ztuhlost zmizela.</p>

<p>„I kdybych chtěla odjet, tak dvě hodiny nestačí, abych si to pořádně promyslela. Mluvili ste o tomhle s Johnem nebo Jane?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Šli jsme raději za tebou. Tvoje přání určitě ovlivní jejich rozhodnutí a nechají tě odjet s námi.“</p>

<p>Usmála jsem se. „Myslím, že moje přání trochu přeceňuješ. Připadá ti, že sem dost stará na to, abych sama odjela na rok na cestu po obinskejch koloniích, ale nečekej, že táta na to bude mít stejnej názor. Jane a Savitri ho musely dost dní přemlouvat, abych vůbec mohla uspořádat svůj večírek na rozloučenou. Jestli si myslíš, že by mi během dvou hodin povolil roční vejlet, tak si fakt <emphasis>optimista</emphasis>.“</p>

<p>„Ale jedná se o věc, která je velice důležitá pro naši vládu,“ řekl Dickory. Překvapilo mě to. Dickory většinou nemluvil vůbec. Sem tam zněj vypadl monotónní pozdrav. Jeho promluva tak nyní vydala za tisíce slov a přidala hovoru na váze.</p>

<p>„To chápu,“ podotkla jsem. „Ale pořád zbejvá fakt, že je to zčistajasna. <emphasis>Nemůžu</emphasis> se rozhodnout hned teď. Prostě to nejde. Prosím, abyste sdělili svý vládě, že si jejich pozvání vážím a že bych jednoho dne vážně ráda podnikla cestu po obinským území. Ale nemůžu takhle. A taky chci letět na Roanoke.“</p>

<p>Hickory a Dickory chvíli stáli tiše. „Snad kdyby major Perry a poručík Saganová souhlasili s naším pozváním, dala by ses přesvědčit,“ dodal Hickory.</p>

<p>Stále to samé a stále dokola. „Co má znamenat <emphasis>tohle?</emphasis> Nejdřív chcete, abych souhlasila, protože pak zřejmě budou souhlasit i táta s mámou. Teď to má bejt obráceně? Hickory, ty ses mě zeptal. Odpověď zní ne. Jestli si myslíš, že souhlas rodičů změní můj názor, tak nechápeš myšlení dospívajících a rozhodně vůbec nechápeš to moje. <emphasis>I kdyby </emphasis>nakrásně souhlasili, což nebudou, poněvadž se nejdřív zeptají na můj názor. A <emphasis>ten</emphasis> sem vám už řekla.“</p>

<p>Další chvíle ticha. Hleděla jsem na ně pozorně, aby mi neušlo chvění nebo třes, který se jich zmocňoval při přílišném emočním vypětí. Ale ani se nehnuli. „Dobrá,“ řekl Hickory, „informujeme členy vlády o tvém rozhodnutí.“</p>

<p>„Řekněte jim, že to uvážím. Ale jindy. Možná za rok.“ Snad bych pak mohla přesvědčit Gretchen, aby odjela se mnou. A Enza také, když už si to tu maluji narůžovo.</p>

<p>„Samozřejmě jim to řekneme,“ pronesl Hickory. Pak se spolu s Dickorym lehce uklonili a odešli.</p>

<p>Rozhlédla jsem se. Několik lidí na promenádní palubě se dívalo za Hickorym a Dickorym. Ostatní hleděli se zvláštním výrazem na mě. Hádám, že asi ještě nikdy neviděli dívku, která by měla vlastní mimozemské společníky.</p>

<p>Vzdychla jsem a vytáhla z kapsy PDA, abych se spojila s Gretchen. Zarazila jsem se, ještě než jsem vyťukala její adresu. I když jsem nechtěla čelit osamění, právě teď jsem potřebovala chvilku pro sebe. Něco se dělo a já musela zjistit co, jelikož mě to znervózňovalo.</p>

<p>Dala jsem si PDA do kapsy, začala uvažovat o tom, co mi řekli Hickory a Dickory, a měla obavy.</p>

<p>Kapitola              10</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Po večeři jsem dostala dva vzkazy. První byl od Gretchen a zněl: „Našel mě ten Magdy a pozval mě na rande. Asi má rád holky, co si zněj utahujou. Souhlasila jsem. Je totiž docela roztomilej. Nečekej na mě.“ Usmála jsem se.</p>

<p>Druhý byl od Enza, který na mě nějak získal kontakt. Podezřívám Gretchen, že v tom měla prsty. Titul zněl: „Báseň dívce, již jsem právě potkal; jde o haiku, jehož název je už rozhodně delší než báseň sama, ach ta ironie,“ a za ním následovalo:</p>

<p>Jméno její Zoe,</p>

<p>úsměv jí létem hraje.</p>

<p>Zhyň! Nerozkáže.</p>

<p>Hlasitě jsem se rozesmála. Babar se na mě podíval a zavrtěl nadějně ohonem. Asi měl dojem, že ta radost vyústí ve větší příděl jídla. Dala jsem mu zbytek slaniny. Takže jeho dojem byl nakonec správný. Chytrý pes.</p>

<p>* * *</p>

<p>Po odletu <emphasis>Magellanu</emphasis> ze stanice Phoenix se správci kolonie dozvěděli o příhodě na promenádní palubě. Řekla jsem jim o tom při večeři. John a Jane si vyměnili významné pohledy a pak změnili téma. Došlo mi, že už mezi sebou o problému soužití deseti různých skupin lidí s deseti odlišnými kulturními základy mluvili, takže moje verze téhož ze světa dospívajících jim jen přidala další úhel pohledu.</p>

<p>Bylo mi jasné, že určitě najdou řešení, ale nikdy by mě nenapadlo jaké.</p>

<p>„Vybíjenou? Máme všichni hrát vybíjenou?“ zeptala jsem se táty u snídaně.</p>

<p>„Všichni ne. Jen ti, co se chtějí prát kvůli nesmyslům nebo z nudy.“ Nimral se právě v kávovém zákusku. Babar stál u něj na stráži, kdyby něco spadlo. Jane a Savitri, mozky celé trojice, měly práci.</p>

<p>„Ty nemáš vybíjenou ráda?“ zeptal se táta.</p>

<p>„Mám. Ale nechápu, jak zrovna vybíjená vyřeší tenhle problém.“</p>

<p>Táta odsunul talířek se zákuskem, očistil si ruce a začal mi na prstech vypočítávat důvody. „zaprvý na to máme vybavení a prostor. Na <emphasis>Magellanu</emphasis> se nedá hrát ani fotbal ani kriket. Zadruhý je to týmová hra, takže může hrát spousta děcek. Zatřetí hra nemá složitý pravidla, takže nezabere moc času je vysvětlit. Za čtvrtý jde o pohyb, takže účastníci tak aspoň spálí přebytek energie. Za pátý se přitom dá dostatečně vyřádit bez rizika vážnějších zranění, takže se to bude líbit těm idiotskejm puberťákům, o kterejch si mluvila včera.“</p>

<p>„A za další?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nic. Víc prstů na ruce nemám.“ Přitáhl si zase talířek se zákuskem.</p>

<p>„Jde o to, že všichni budou mít v týmu jen svoje kamarády, takže na konci budeš mít zase tým z jedný planety proti ostatním.“</p>

<p>„S tím bych souhlasil, kdybych byl blbec. Ale nejsem. Ani Jane. Máme plán.“</p>

<p>Plán spočíval v tom, že každý zájemce o hru byl přiřazen k určitému týmu. Nemohl si tým vybírat. Přiřazování nebylo úplně náhodné. Jakmile jsem s Gretchen prošla seznamy hráčů, všimla jsem si, že v každém týmu byl z každé planety nanejvýš jeden hráč. Dokonce i Enzo a Magdy skončili každý v jiném týmu. Spolu zůstaly jen děti Kjóťanů. Jelikož koloniální mennonité neuznávali soutěživé sporty a hry, požádali o možnost stát se rozhodčími.</p>

<p>S Gretchen jsme se do soutěže nezapsaly. Prohlásily jsme se vedoucími ligy. Nikdo neprotestoval, poněvadž všichni věděli, jak jsme zatočily s dvěma bandami rozkohoutěných kluků. Všichni se nás báli a zároveň nám záviděli „To mě dělá ještě hezčí,“ řekla Gretchen, když jí to prozradil jeden kamarád z Erie. Sledovali jsme právě první zápas ligy, kde nastoupili Levharti proti Červenomíčům, kteří si asi vybrali jméno podle užitého sportovního náčiní. Moc se mi ten název nelíbil.</p>

<p>„Když už je o tom řeč, tak jak dopadlo rande?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Trochu si dovoloval.“</p>

<p>„Mám říct Hickorymu a Dickorymu, ať mu promluví do duše?“</p>

<p>„Ne, zvládla sem ho. Navíc mě tví mimozemský kamarádi dost děsej. Bez urážky.“</p>

<p>„V pohodě. Sou fakt milý.“</p>

<p>„Sou to tvý gorily,“ řekla Gretchen. „Nemaj bejt milý. Maj lidi děsit k smrti. Což jim jde. Sem prostě ráda, že s tebou nejsou pořád. To by s náma nikdo nemluvil.“</p>

<p>Vlastně jsem Hickoryho a Dickoryho neviděla od včerejšího dne a našeho rozhovoru ohledně návštěvy obinských držav. Přemýšlela jsem nad tím, jestli jsem je neurazila. Rozhodla jsem se je navštívit a zjistit to.</p>

<p>„Hele, tvůj kluk zrovna dostal jednoho z Levhartů,“ prohlásila Gretchen a ukázala na Enza na hřišti.</p>

<p>„Není to můj kluk o nic víc, než je Magdy tvůj.“</p>

<p>„Taky si dovoluje?“ zeptala se Gretchen.</p>

<p>„Co je to za otázku? Jak se opovažuješ ptát? To je urážka.“</p>

<p>„Takže to znamená jo,“ řekla Gretchen.</p>

<p>„Ne, neznamená. Byl moc hodnej. Dokonce mi poslal básničku.“</p>

<p>„No <emphasis>nekecej</emphasis>.“ Ukázala jsem jí báseň na displeji svého PDA. Podala mi ho zpátky. „Takže máš kluka, co ti píše básničky, a já kluka, co má neposedný ruce. To vážně není <emphasis>fér</emphasis>. Chceš si je vyměnit?“</p>

<p>„Ani zanic. I když to můj kluk není.“</p>

<p>Gretchen kývla hlavou směrem k Enzovi. „Zeptala ses na to i jeho?“</p>

<p>Podívala jsem se na Enza, který se po mně snažil pokukovat, zatímco se pohyboval na hřišti. Všiml si, že se na něj dívám, usmál se a pokývl hlavou. V ten okamžik to tvrdě schytal míčem do ucha a slyšitelně <emphasis>žuchnul</emphasis> k zemi.</p>

<p>Rozesmála jsem se.</p>

<p>Gretchen řekla: „To je <emphasis>hezký</emphasis>, smát se <emphasis>bolesti</emphasis> vlastního kluka.“</p>

<p>„Já vím, sem tak zlá!“ při takala jsem a pak se málem převrátila ze židle.</p>

<p>„Ty si ho vůbec nezasloužíš,“ prohlásila Gretchen kysele. „Ani jeho <emphasis>báseň</emphasis>. Hned mi dej obojí.“</p>

<p>„Na to zapomeň,“ odmítla jsem a vzhlédla. Přede mnou stál Enzo. Reflexivně jsem si dala dlaň na ústa.</p>

<p>„Viděl sem tě,“ řekl. To mě rozesmálo ještě víc.</p>

<p>„Dělá si srandu ze tvý bolesti,“ řekla Gretchen. „Slyšíš dobře, dělá si z ní <emphasis>srandu</emphasis>.“</p>

<p>„Božínku, omlouvám se,“ vyhrkla jsem mezi smíchem a bez rozmýšlení Enza objala.</p>

<p>„Snaží se tě rozptýlit, aby sis nevšiml, jak je <emphasis>zlá</emphasis>,“ varovala ho Gretchen.</p>

<p>„Funguje to,“ podotkl Enzo.</p>

<p>„Tak fajn, ale nečekej, že tě ještě někdy budu před ní varovat,“ prohlásila Gretchen a zadívala se zpět na hřiště. Sem tam na mě mrkla a usmála se.</p>

<p>Vyvinula jsem se Enzovi z náruče. „<emphasis>Vlastně</emphasis> nejsem zlá.“</p>

<p>„Ne, jen tě pobaví bolest ostatních.“</p>

<p>„Chodíš, tak to nemůže tak bolet.“</p>

<p>„Je taky bolest, kterou nemůžeš vidět. <emphasis>Existenciální</emphasis>.“</p>

<p>„Ale ne,“ vyhrkla jsem. „Jestli máš kvůli vybíjený existenciální bolest, tak něco děláš špatně.“</p>

<p>„Myslím, že nedoceňuješ filozofický pozadí sportu,“ začal Enzo. Znovu jsem se začala smát. „Nech toho,“ řekl Enzo mírně. „Myslím to vážně.“</p>

<p>„To tedy doufám, že nemyslíš.“ Ještě jsem se smála. „Nechceš jít na oběd?“</p>

<p>„S radostí. Jen mi dej chvilku, abych si mohl z Eustachovy trubice vytáhnout míč na vybíjenou.“</p>

<p>Bylo to poprvé, co jsem slyšela někoho použít sousloví Eustachova trubice v rozhovoru. Asi se do něj hned tady zamiluji.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Moc sem vás dnes neviděla,“ sdělila jsem Hickorymu a Dickorymu v jejich kajutě.</p>

<p>„Víme, že na většinu ostatních kolonistů působí naše přítomnost neuspokojivě,“ oznámil Hickory. Oba seděli na židlích, které byly vyrobené speciálně pro ně. Jinak byla jejich kajuta prázdná. Obinové sice získali vědomí a nedávno se dali do psaní pohádek a mýtů, ale výzdoba a výbava interiérů pro ně zůstávala tajemstvím. „Bylo rozhodnuto, že bude nejlépe, když zůstaneme ve své kajutě.“</p>

<p>„Rozhodnuto kým?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Majorem Perrym,“ řekl Hickory, a než jsem stačila otevřít ústa, dodal: „Amy souhlasili.“</p>

<p>„Ale vy dva budete žít s náma. Se všema kolonistama. Musejí si na vás zvyknout.“</p>

<p>„To je pravda a také na to bude čas. Ale nyní máme za to, že je vhodnější dát lidem čas, aby si zvykli jeden na druhého.“ Chtěla jsem něco namítnout, ale Hickory mě předběhl: „Copak není lepší, že s tebou nyní nejsme?“</p>

<p>Vzpomněla jsem si na dřívější Gretcheninu poznámku o tom, jak by se ostatní s námi ani nebavili, kdybych měla neustále kolem sebe Hickoryho a Dickoryho, a zastyděla se. „Nechci, abyste si mysleli, že vás nechci mít s sebou,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Tomu ani nevěříme,“ ujistil mě Hickory. „Nemusíš se tím zabývat. Na Roanoke opět zaujmeme své role tvých společníků. Kolonisté nás lépe přijmou, protože teď budou mít dost času poznat tebe.“</p>

<p>„Stejně nechci, abyste si mysleli, že tu musíte bejt zavřený kvůli mně. Já bych se zbláznila, kdybych tu musela celej tejden bejt.“</p>

<p>„Není to pro nás nic těžkého. Svoje vědomí máme většinou vypnuté, takže čas letí jako jelen.“</p>

<p>„To byl skoro vtip,“ řekla jsem.</p>

<p>„Kdyžto říkáš.“</p>

<p>Usmála jsem se. „I přesto. Jestli je to jedinej důvod, proč ste tady, tak…“</p>

<p>„To jsem neřekl,“ přerušil mě Hickory, což se stalo poprvé. „Také se věnujeme přípravě.“</p>

<p>„K životu na Roanoke?“</p>

<p>„Ano, abychom ti mohli být ještě lépe nápomocní.“</p>

<p>„Budete dělat to co doteďka, ne?“</p>

<p>„Možná. Myslíme si, že bys mohla podcenit rozdíly života na Roanoke oproti tvému předcházejícímu životu a naši odpovědnost za něj.“</p>

<p>„Vím, že tu budou rozdíly. Vím, že v mnoha směrech bude život těžší.“</p>

<p>„Jsme rádi, že to říkáš,“ pronesl Hickory. „Protože takový i bude.“</p>

<p>„Natolik, abyste celej čas věnovali plánování a přípravám?“</p>

<p>„Ano.“ Čekala jsem, že ještě něco dodá, ale byl zticha.</p>

<p>„Můžu něco udělat já? Nějak vám pomoct?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Hickory se na okamžik zamyslel. Sledovala jsem ho, abych zjistila jeho pocity. Za ta léta soužití už jsem dokázala odhadnout jeho náladu. Vypadal normálně, neobjevila jsem nic nezvyklého. Prostě Hickory.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl nakonec. „Pokračuj v tom, co jsi dělala dosud. Setkávej se s přáteli a spřátel se s dalšími. Užívej si zábavy. Až se dostaneme na Roanoke, už na to nebudeš mít tolik času.“</p>

<p>„Ale vy o mojí zábavu teď přijdete. Většinou ji přece nahráváte.“</p>

<p>„Protentokrát se bez nás obejdeš,“ řekl Hickory Další skoro vtipná poznámka. Usmála jsem se a oba je objala. Moje PDA se rozvibrovalo. Gretchen.</p>

<p>„Tvůj kluk vybíjenou moc neumí,“ řekla mi. „Právě teď dostal ránu míčem rovnou do nosu. Poprosil mě, abych ti vyřídila, že se ta bolest dá vydržet daleko hůř, když tady nejsi a nevysmíváš se jí. Takže přijď, abys mu od ní ulehčila. Nebo mu jí přidala. Obojí funguje.“</p>

<p>Kapitola              11</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Důležité body života Zoe na <emphasis>Magellanu</emphasis>.</p>

<p>Za prvé, plán Johna a Jane ohledně zkrocení bojechtivých chlapců fungoval jako kouzlo, takže jsem musela tátovi nerada přiznat, že udělal chytrou věc. Byl z toho nadšený patrně víc, než se slušelo. Každý tým tvořil protiváhu původním skupinám mládeže z jednotlivých planet. Bylo by zlé, kdyby se tak všichni rozhodli vyměnit sounáležitost původu za sounáležitost týmu. To bychom přešli z bláta do louže. Mládež ale zachovala věrnost i svým kamarádům ze stejné planety, nebo aspoň tomu jednomu, který se mohl vyskytnout v týmu protihráčů. Díky tomu se k sobě všichni chovali přátelsky, nebo alespoň mohli dávat pozor na notorické rváče, dokud je chuť na rvačku neopustila.</p>

<p>Takhle nějak mi to vysvětlil táta, který stále vyzařoval uspokojení. Při sledování jednoho zápasu mi řekl: „Jak vidíš, podařilo se nám tak vytvořit jemnou síť mezilidskejch vztahů.“</p>

<p>Vedle něj seděla Savitri a po jeho slovech prohlásila: „Pane na nebi. Z toho sebeuspokojení se mi dělá zle.“</p>

<p>„Žárlíš, protožes to nevymyslela sama,“ řekl táta.</p>

<p>„Ale já to <emphasis>vymyslela</emphasis>. Přinejmenším část. Já a Jane sme to pomohly dát dohromady, jak si jistě vzpomínáte, a vy si přisvojujete všechny zásluhy pro sebe.“</p>

<p>„To sou opovrženíhodný lži.“</p>

<p>„Bacha, míč,“ vykřikla Savitri, když se míč odrazil do publika, a my se sklonili.</p>

<p>Ať už to vymyslel kdo chtěl, vybíjená měla svoje pozitiva. Po druhém dni turnaje přišly týmy s vlastní skladbou, jak se členové týmů probírali svými sbírkami hudebních nahrávek, aby našli melodie, které je nejvíc povzbuzovaly. V tom okamžiku byla objevena skutečná hudební propast. Hudbu, jež byla na jedné planetě populární, nikdo ještě na jiné neslyšel. Mládež z Chartúmu poslouchala čangosoku, ti z Rusi byli zase spíš na pochody a tak dále. Na většinu z melodií se sice dalo tančit, ale z prohlášení, že vaše hudba je ta nejlepší, měli ostatní oči podlité krví a pěnu u úst. Takže se každý vytasil se svým PDA a snažil se dokázat svou pravdu za pomoci nahrávek.</p>

<p>Tím začala Velká <emphasis>magellanská</emphasis> hudební válka. Všichni jsme propojili svoje PDA a zasílali si kupy svých nejoblíbenějších skladeb, aby ostatní mohli slyšet, že ta <emphasis>naše</emphasis> hudba je nepochybně ta nejlepší. Zakrátko si můj sluch užil nejen čangosoku nebo pochodové písně, ale i nuevopop, stěr, veselý tanec (jak se ukázalo, tak byl název míněn ironicky), erijský stomp, zabijácký nářez, melodik, <emphasis>klasický</emphasis> melodik, novoswing a jakýsi rabiátský tanec, který byl něco jako waltz, ale nebyl natři doby. Vlastně jsem v něm nenašla žádný rytmus. Vyposlechla jsem si ho pečlivě a pak jsem politovala ty, kdo s ním přišli, poněvadž nikdy neslyšeli pravý Huckleberry sound, a pak jsem všem rozeslala nahrávky ze svého PDA.</p>

<p>„Takže na koncertech škrtíte kočky,“ prohlásil Magdy, když spolu se mnou, Enzem a Gretchen poslouchal nahrávku skladby ‚Ráno v Dillí‘ z mého PDA.</p>

<p>„To je <emphasis>sitár</emphasis>, ty tupče,“ odsekla jsem.</p>

<p>„Aha, to asi na Huckleberry znamená, ‚škrcení koček‘, že jo?“ řekl Magdy.</p>

<p>Otočila jsem se k Enzovi. „Vysvětli mu to.“</p>

<p>„Mně to taky připadá jako škrcení koček,“ prohlásil Enzo.</p>

<p>Plácla jsem ho do ramene. „Myslela sem, že seš můj kamarád.“</p>

<p>„To sem byl. Ale teď vím, jak se chováš k domácím mazlíčkům.“</p>

<p>„Poslouchejte!“ vykřikl Magdy. Sitár teď hrál ve vyšší poloze a pomalu ztichl, jak se píseň ubírala k srdceryvnému konci. „A přímo v <emphasis>tuhle</emphasis> chvííííli ta kočka umřela. Přiznej to, Zoe.“</p>

<p>„Gretchen?“ Podívala jsem se na svou poslední a nejlepší přítelkyni, která mě vždy bude ochraňovat proti Filištínským.</p>

<p>Podívala se na mě. „Ach ta ubohá <emphasis>kočička</emphasis>,“ řekla a rozesmála se. Pak vzal Magdy svoje PDA a vybral nějaký bláznivý rámus.</p>

<p>Jen aby bylo jasno, tak ‚Ráno v Dillí‘ nezní jako škrcení koček. Vážně ne. Asi nikdo z mých přátel neměl hudební sluch. Magdy rozhodně ne.</p>

<p>S hudebním sluchem nebo bez, nakonec spolu naše čtveřice trávila spoustu času. Zatímco jsme se s Enzem oddávali pomalému poznávání jeden druhého, Gretchen s Magdym střídali chvíle zájmu s nepokrytým a ponižujícím výsměchem a kousavými poznámkami. I když každý ví, jak to bývá. Jedno vede ke druhému a naopak. Vsadím se, že velkou roli také sehrály hormony. Oba totiž patřili mezi zářné příklady rozkvétající adolescence. To je asi tak nejlepší označení Zdálo se, že jsou oba připraveni vydržet od druhého kdeco výměnou za tupý obdivný pohled a nenechavá ruce. Abych byla upřímná, tak se posledně jmenované netýkalo jen Magdyho, pokud lze věřit Gretchen.</p>

<p>Co se týče Enza a mne, počínali jsme si asi takhle.</p>

<p>„Něco pro tebe mám,“ řekla jsem a podala mu PDA.</p>

<p>„Vyrobilas mi PDA! Vždycky sem ho chtěl.“</p>

<p>„Ha ha ha.“ Samozřejmě už PDA měl. Bez něho neexistoval žádný dospívající. „Ne, mrkni na videa.“</p>

<p>Udělal to a pár minut se díval. Pak ke mně natočil hlavu. „Máš tam taky jiný záběry, než jak to schytávám do hlavy při vybíjený?“</p>

<p>„Jasně že ne. Ale mám tam i ty, kde to schytáváš i jinam.“ Vzala jsem mu PDA z rukou a prstem na ikoně převíjení zrychlila záznam. „Hele, podívej.“ Ukázala jsem mu záběr, kde mu míč uštědřil nefér úder pod pás, a který jsem natočila ten den dopoledne.</p>

<p>„No bezva.“</p>

<p>„Vypadáš tak roztomile, když se složíš na zem bolestí.“</p>

<p>„To mě těší, že si to myslíš,“ řekl zjevně bez nadšení.</p>

<p>„Podíváme se na to ještě jednou. Tentokrát zpomaleně.“</p>

<p>„Radši <emphasis>ne</emphasis>,“ odmítl Enzo. „Je to bolavá vzpomínka. Navíc sem měl ohledně toho místa do budoucna jiný plány.“</p>

<p>Cítila jsem, že se červenám, a tak jsem si vypomohla poznámkou: „Chudáčku Enzo s vyděšeným hláskem.“</p>

<p>„Tvoje vcítění je bez hranic. Myslím, že se ti líbí pozorovat, jak mi ubližuj ou. Spíš bys mi mohla nějak poradit.“</p>

<p>„Buď rychlejší. Zkus se míči vyhejbat.“</p>

<p>„To je pomoc,“ prohlásil.</p>

<p>„Tak,“ řekla jsem a poslala mu záznam. „Je ve tvý doručený poště, takže si ho můžeš napořád cenit jako pokladu.“</p>

<p>„Nevím, co na to říct.“</p>

<p>„Máš ty něco pro mě?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Vlastně jo.“ Enzo vytáhl svoje PDA, stiskl tlačítko a podal mi je. Na displeji byla další báseň. Přečetla jsem ji.</p>

<p>„To je sladký,“ řekla jsem. Ve skutečnosti to byla krásná báseň, ale nechtěla jsem na něj být milá okamžitě poté, co jsem mu pustila videozáznam zásahu jeho cenného místa.</p>

<p>„No, to je. Hlavně si pamatuj, že sem ji napsal ještě předtím, než si mi ukázala to video.“ Vzal si svoje PDA zpět. Stiskl tlačítko. „Tak. A teď ji máš ve <emphasis>svý</emphasis> doručený poště, takže si ji můžeš napořád cenit jako poklad u.“</p>

<p>„To udělám,“ řekla jsem vážně.</p>

<p>„To je dobře. Protože mi kvůli nim taky dost ubližujou, víš?“</p>

<p>„Kvůli básničkám?“ zeptala jsem se. Enzo přikývl. „A kdo?“</p>

<p>„No přece Magdy. Nachytal mě, jak ti píšu tuhle, a hodně se mi kvůli ní vy smí val.“</p>

<p>„Magdyho představa básně se rovná oplzlý rýmovačce.“</p>

<p>„Není to hlupák,“ zastal se ho Enzo.</p>

<p>„To sem neřekla. Je vulgární.“</p>

<p>„Je to můj nejlepší kamarád. Co naděláš.“</p>

<p>„Myslím, že je moc hezký, že se ho zastáváš. Ale řeknu ti, že jestli se ti bude vysmívat kvůli básničkám pro mě, tak mu nakopu zadek.“</p>

<p>Enzo se zazubil. „Ty nebo tvoje gorily?“</p>

<p>„Tohohle se ujmu sama. I když možná požádám Gretchen, aby mi pomohla.“</p>

<p>„To by asi i udělala.“</p>

<p>„Žádný <emphasis>asi</emphasis>.“</p>

<p>„Tak to ti nejspíš radši budu psát básně,“ prohlásil Enzo.</p>

<p>„Dobře.“ Pohladila jsem ho po tváři. „Líbí se mi tyhle naše hovory.“</p>

<p>Enzo držel slovo. Každý den jsem dostala pár nových básniček Většinou byly hezké a veselé a trochu se jimi předváděl, poněvadž byly v různých formách. Byly mezi nimi haiku, sonety, sestiny a další, jejichž jména ani neznám.</p>

<p>Přirozeně jsem každou ukázala Gretchen, která se snažila vypadat, jako že to na ni nedělá žádný dojem. „V týhle je mimo metrum,“ řekla mi, když si přečetla tu, co jsem dostala na jednom zápase vybíjené, na němž s námi byla ve svém volnu i Savitri. „Za to bych ho pustila k vodě,“ dodala.</p>

<p>„To není. A ani to není můj kluk.“</p>

<p>„Hele, posílá ti každou hodinu básničku, a ty mi tvrdíš, že to není tvůj kluk?“ zeptala se Gretchen.</p>

<p>„Kdyby to byl její kluk, tak už by žádné básničky neposílal,“ poznamenala Savitri.</p>

<p>Gretchen se plácla do čela „No jasně. Chápu.“</p>

<p>„Dej to sem.“ Vytrhla jsem jí svoje PDA z ruky. „Seš cynik.“</p>

<p>„Říkáš to jen proto, že ty sestiny vůbec nedostáváš,“ podotkla Savitri.</p>

<p>„Sestiny, co nemají správný metrum,“ opáčila Gretchen.</p>

<p>„Buďte obě zticha,“ řekla jsem a obrátila PDA, abych mohla natočit záběry ze hry. Enzův tým hrál právě s Draky ve čtvrtfinále o vítězství v ligovém mistrovství. „Ta vaše hořkost mi nedovolí se soustředit na to, jak na hřišti Enza rozcupujou.“</p>

<p>„A pak kdo je tady cynik,“ zamumlala Gretchen.</p>

<p>Ozvalo se hlasité <emphasis>pum</emphasis>, jak se míč trefil Enzovi přímo do obličeje. Enzo si jej přikryl oběma rukama, hlasitě zaklel a klesl na kolena.</p>

<p>„A mám to,“ řekla jsem.</p>

<p>„Chudák,“ řekla Savitri.</p>

<p>„Přežije to,“ namítla Gretchen a pak se obrátila na mě: „Nahrálas to, viď?“</p>

<p>„Vsaď se, že to bude nejlepší záběr.“</p>

<p>„Už sem ti asi říkala, že si ho nezasloužíš,“ prohlásila Gretchen.</p>

<p>„Hele, on mi píše básničky, já dokumentuju jeho fyzickou nezpůsobilost. Takhle vztahy fungujou.“</p>

<p>„Myslela sem, žes řekla, že to není tvůj kluk,“ poznamenala Savitri.</p>

<p>„To není.“ Uložila jsem ponižující záběr do složky nazvané Enzo. „Ale to neznamená, že mezi náma nemůže bejt vztah.“ Dala jsem si PDA do kapsy a uvítala Enza, který k nám přišel ještě stále s rukama na obličeji.</p>

<p>„Máš to nahraný, že jo?“ zeptal se. Otočila jsem se a usmála se na Gretchen a Savitri, jako bych řekla: „<emphasis>Vidíte?</emphasis>“ Obě obrátily oči v sloup.</p>

<p>* * *</p>

<p>Trvalo více méně týden, než <emphasis>Magellan</emphasis> dosáhl dostatečné vzdálenosti od jakéhokoliv velkého gravitačního pole, aby mohl skočit k Roanoke. Většinu toho času jsem strávila sledováním vybíjené, hovory s přáteli a nahráváním zásahů míčem do Enza. Ale mezi tím jsem také věnovala nějaký čas studiu světa, na němž jsme se měli všichni brzy ocitnout a žít.</p>

<p>Něco jsem už věděla. Třebaže Roanoke je planeta třídy šest, což znamená (a teď se raději ujišťuji výkladem uvedeném v Protokolu o koloniálních dokumentech vydaném oddělením KU, který si můžete stáhnout do svého PDA všude, kde je k dispozici síťový vstup), že se jedná o plánetu, jež má z patnácti procent zemskou gravitaci, atmosféru, teplotu a rotaci, ale jejíž ekosystém se neslučuje s lidskou anatomií. Takže cokoliv na takové planetě sníte, vás přinutí vyzvracet střeva, nebo vás to rovnou zabije.</p>

<p>(Tohle vyvolalo mou zvědavost. Kolik tříd planet vlastně je? Ukázalo se, že osmnáct, z nichž je dvanáct pro lidi jakž takž obyvatelných. Z roztřídění vyplývá, že jakmile vám někdo řekne, že poletíte kolonizovat planetu třídy dvanáct, tak se buď vydejte v záchranném člunu pryč, nebo se nechte zaměstnat jako člen posádky, poněvadž takové planetě byste se chtěli raději vyhnout. <emphasis>Nevadilo-li</emphasis> by vám, že vážíte dvaapůlkrát tolik co na Zemi a na amoniak bohatá atmosféra vám plní plíce a snad vás i udusí dřív, než zemřete vysílením. V takovém případě pak, jak by ne, vítejte doma.)</p>

<p>Co dělají první kolonisté na planetě třídy šest? Nejlépe to vyjádřila Jane ještě na Huckleberry: pracují. K dispozici je jen takové množství zásob, aby vydržely do první sklizně. Než ta nastane, je třeba připravit půdu a zorat ji, aby se uchytila setba, jejíž plody mohou jíst lidé (stejně jako hospodářská zvířata, která dostane kolonie s sebou a která pocházejí ze Země), aniž by se zadusili kvůli složkám půdy, které jsou pro lidský metabolismus jedovaté. Takže je třeba také zajistit, aby dříve zmíněná hospodářská zvířata, domácí zvířata, batolata nebo nepozorní dospělí, kteří při přednáškách o nové planetě nedávali pozor, nesnědli nebo nespásli něco, co ještě nebylo podrobeno toxikologické zkoušce, která určí možné nebezpečí. V informační brožuře, již jsem měla k dispozici, bylo napsáno, že je to těžší, než to vypadá, neboť dobytek nedá na rozumné argumenty, stejně jako batolata a někteří dospělí.</p>

<p>Jakmile je půda připravená a zoraná, a dobytek a hloupí dospělí ochráněni před požitím původní biosféry, je třeba sázet, sázet, sázet, jako by na tom závisel život, poněvadž na tom opravdu <emphasis>závisí.</emphasis> Aby se tomuto argumentu dodalo váhy, tak se v informačních brožurách objevují obrázky vyzáblých kolonistů, kteří nezvládli správně zasít a skončili po období zimy o mnoho hubenější (nebo ještě hůř). Koloniální unie nikoho nezachraňuje. Když se něco zvrtne, tak za to někdy kolonisté zaplatí vlastním životem.</p>

<p>Takže se sází, seje, pěstuje a sklízí a to všechno stále dokola. A přitom se také buduje infrastruktura, neboť jedním z úkolů první vlny kolonistů je připravit kolonii na další, větší vlnu, která se objeví pár standardních let poté. Předpokládám, že po přistání se její členové rozhlédnou kolem sebe na vše, co vytvořila první vlna, a řeknou: „Hm, kolonizace vlastně není <emphasis>tak</emphasis> těžká.“ Za což dostanou od těch z první vlny pěstí.</p>

<p>Při tom všem se také stále vtírá myšlenka, že kolonie je nejzranitelnější právě v období, kdy se teprve buduje. Důvodem ke kolonizaci planet třídy šest, kde je původní ekosystém pro člověka jedovatý, stejně jako planet třídy dvanáct, kde je pro člověka jedovaté i vše ostatní, je to, že ve vesmíru existuje mnoho inteligentních druhů, které vyžadují podobné životní podmínky jako lidé, tudíž se snaží osídlit tolik planet, kolik jen lze. Pokud na nich už někdo bydlí, je s tím třeba prostě něco <emphasis>udělat</emphasis>.</p>

<p>Tohle jsem si moc dobře uvědomovala. John a Jane také.</p>

<p>Napadlo mě, zdali si to ostatní kolonisté, ať už starší než já nebo ne, uvědomují také. Zdali si uvědomují, že navzdory třídě šest, připravené půdě, dobrému osení a setbě, pěstování, práci a vší námaze, se prostě může stát, že se na nebi vyloupne hvězdolet plný bytostí, které si umanuly, že si planetu zaberou pro sebe bez ohledu na to, že už na ní někdo žije. Možná si něco takového nikdo <emphasis>nedokáže</emphasis> uvědomit, dokud k tomu nedojde.</p>

<p>Nebo jde o to, že o tom lidé prostě nepřemýšlejí, poněvadž se s tím stejně nedá nic dělat. Kolonisté nejsou vojáci, což znamená, že musejí přijmout určité riziko. Pak na něj nemusejí myslet, dokud to nevyžadují okolnosti.</p>

<p>Během týdne na <emphasis>M</emphasis><emphasis>agellanu</emphasis> rozhodně nikdo na něco takového myslet nemusel. Všichni se <emphasis>bavili</emphasis>. Až příliš, když o tom přemýšlím. Život kolonistů tu vypadal ideálně. Zmínila jsem se o tom tátovi při sledování finále mistrovství ve vybíjené, kde Draci nemilosrdně stíhali zásahy družstvo Slizáků, jehož členem byl Magdy. Nevadilo mi to, neboť s Magdym nebylo k vydržení od té doby, co jeho tým udržoval nepřetržitou šňůru vítězství. Prohra mu aspoň srazí hřebínek.</p>

<p>„Jasně že takhle nevypadá skutečnej život kolonistů,“ poznamenal táta. „Myslíš si, že na Roanoke bude na vybíjenou čas?“</p>

<p>„Nemám na mysli jenom vybíjenou.“</p>

<p>„To chápu. Ale nechci, aby sis s tím dělala těžkou hlavu. Řeknu ti jeden příběh.“</p>

<p>„Ale ne,“ zasténala jsem. „Příběh.“</p>

<p>„To je ale <emphasis>jízlivost</emphasis>.“ řekl táta. „Když sem opouštěl Zemi a vstoupil do armády, zažil sem podobnej tejden. Zrovna sem obdržel vylepšený tělo – to zelený, jako má ještě generál Rybicki – a k tomu rozkaz se bavit.“</p>

<p>„To zní jako bezva způsob, jak se dostat do maléru,“ podotkla jsem.</p>

<p>„Možná. Ale staly se díky tomu dvě věci. Zaprvý všichni odvedenci měli možnost se s tělem sžít a zjistit hranice jeho vylepšení. Zadruhý měli všichni odvedenci dost času na to, aby se mezi sebou spřátelili a užili si zábavu, než se vrhnou do války. Prostě chvilka klidu a míru před bouří bojů a bitev.“</p>

<p>„Takže si teď všichni užíváme tejden plnej pohody, než nás po tom pošleš makat do solnejch dolů,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Do dolů ne, ale určitě vás vyženu makat na pole.“ Táta ukázal na hřiště. „Mám dojem, že většině tvejch kamarádů ještě nedošlo, že po příletu na Roanoke budou muset přiložit ruku k dílu. V první vlně kolonistů není místo pro ulejváky.“</p>

<p>„Ještě že sem dostala slušný vzdělání, než sme opustili Huckleberry,“ poznamenala jsem.</p>

<p>„Neboj se, do školy budeš chodit i na Roanoke. Ale budeš k tomu i pracovat. To samý platí i pro ostatní.“</p>

<p>„To je ale nespravedlnost! Práce i škola.“</p>

<p>„Nečekej, že tě bude někdo litovat. Zatímco budeš číst a psát, budeme se my o statní potit na poli.“</p>

<p>„Jaký ‚my‘?“ zeptala jsem se. „Ty seš správce kolonie. Budeš papírovat.“</p>

<p>„V Nový Goa jsem taky kromě papírování i farmařil,“ řekl táta.</p>

<p>Mávla jsem rukou. „Myslíš tím, žes platil za osení a všechnu práci dělal za výnos ze sklizně Chaudhry Shujaat.“</p>

<p>„Nedochází ti to,“ oponoval táta. „Jde o to, že na Roanoke budeme mít všichni napilno. Budeme moct spolíhat jen nápomoc přátel. Vím, že to tak fungovalo v KOSu. Za tenhle tej den sis nadělala hodně přátel, ne?“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„Chtěla bys začít žít na Roanoke bez nich?“ zeptal se táta.</p>

<p>Vzpomněla jsem si na Gretchen, Enza a dokonce i Magdyho. „Rozhodně ne,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Tak měl tenhle tejden význam. Z deseti skupin kolonistů se stala jedna skupina a z cizinců se stali přátelé. Všichni spolu budou líp spolupracovat. To je praktická výhoda, kterou sme za tenhle tejden zábavy získali.“</p>

<p>„Jů, takže se ti podařilo vytvořit jemný předivo mezilidskejch vztahů.“</p>

<p>„Si piš. Proto sem ve <emphasis>vedoucí</emphasis> pozici,“ prohlásil s výrazem, který dokazoval, že si <emphasis>všiml</emphasis> mé kousavé poznámky.</p>

<p>„Takže šlo o tohle?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Takhle to aspoň vidím já,“ odpověděl.</p>

<p>Drakům se povedl poslední zásah proti Slizákům a začali oslavovat. Publikum se přidalo a dostávalo se do nálady pro větší událost, jíž byl skok k Roanoke, k němuž mělo dojít ani ne za půl hodiny.</p>

<p>Táta se postavil. „Teď je řada na mně. Musím vyhlásit cenu pro Draky. Škoda. Držel sem palce Slizákům Líbí se mi jejich jméno.“</p>

<p>„Hlavně nedávej svoje zklamání na jevo,“ podotkla jsem.</p>

<p>„Budu se snažit. Přijdeš sledovat skok na Roanoke?“</p>

<p>„Děláš si legraci? <emphasis>Všichni</emphasis>, budou sledovat skok. Nenechám si ho ujít ani zanic.“</p>

<p>„Výborně. Životním změnám je třeba se postavit zpříma a s otevřenýma očima.“</p>

<p>„Myslíš si, že to bude fakt velká změna?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Táta mě políbil do vlasů a pak mě objal. „Bude to velká změna, dceruško. Ale nevím, jak moc se to změní <emphasis>poto</emphasis><emphasis>m</emphasis>.“</p>

<p>„Nato asi přijdeme, ne?“</p>

<p>„Hm, asi tak za pětadvacet minut.“ Táta ukázal dolů. „Podívej, tamhle je máma se Savitri. Připojíme se k nim, ať sme na skok pohromadě, ne?“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Část II.</strong></p>

<p>Kapitola              12</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Ozval se rachot a pak bouchnutí a pak skřípot, jak se zvedáky a motory transportéru zastavily. Bylo to tady. Přistáli jsme na Roanoke. Poprvé v našem novém domově.</p>

<p>„Co to tu tak smrdí?“ zeptala se Gretchen a pokrčila nos.</p>

<p>Začichala jsem a také pokrčila nos. „Řekla bych, že se pilot strefil na vagon starejch trampek,“ prohlásila jsem. Uklidnila jsem Babara, jenž nad něčím vyskakoval radostí. <emphasis>Jemu</emphasis> se ten pach asi líbil.</p>

<p>„To tahle planeta,“ řekla Anna Faulksová, jedna z posádky <emphasis>Magellanu</emphasis>, která se sem dostala už víckrát při vykládce nákladu. Základní tábor pro kolonisty byl v podstatě hotov. Gretchen a já jsme se jako děti členů správní rady dostaly na planetu při jednom z posledních letů nákladních transportérů a nemusely jsme se mačkat s ostatními v přepravních člunech pro dobytek. Rodiče už byli na planetě celé dny, dohlíželi navykládání. „Taky mám pro vás novinku,“ pokračovala Faulksová. „Takhle to ještě docela ujde. Ale jakmile zavane větřík od lesa, tak je ten smrad k nevydržení.“</p>

<p>„Fakt? Jaký to po tom je?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Asi jako když se ti všichni, co znáš, vyblijou do klína,“ odhadla Faulksová.</p>

<p>„Báječný,“ řekla Gretchen.</p>

<p>Masivní dveře nákladového prostoru se s mučivým skřípotem otevřely. Ovanul nás slabý vánek, jak vzduch z transportéru vyrazil ven. Zápach zesílil.</p>

<p>Faulksová se na nás usmála. „Užijte si to, holky, tohle budete dejchat do konce života.“</p>

<p>„Vy taky,“ řekla Gretchen.</p>

<p>Faulksová se na nás usmívat přestala. „Za pár minut začneme vykládat tyhle nákladní kontejnery. Měly byste uvolnit východ. Byla by škoda, kdybyste skončily rozmačkaný na kaši.“ Obrátila se k nám zády a vydala se ke zbytku posádky přepravního člunu.</p>

<p>„Hezké,“ řekla jsem Gretchen. „Nebylo moc chytrý jí zrovna teď připomínat, že zůstane na týhle planetě trčet s náma.“</p>

<p>Gretchen pokrčila rameny. „Zasloužila si to.“ Vyrazila k východu.</p>

<p>Kousla jsem se do rtu a rozhodla se to nekomentovat. V posledních pár dnech byli všichni naježení. To se stává, když se dozvíte, že jste se ztratili.</p>

<p>* * *</p>

<p>V ten samý den, kdy jsme skočili k Roanoke, nám táta oznámil, že jsme ztraceni. „Vzhledem k fámám, co se tu šíří, vám nejdřív řeknu, že jsme v bezpečí.“ Táta mluvil ke kolonistům z pódia, odkud jsme jen před pár hodinami odpočítávali čas zbývající do skoku k Roanoke. „<emphasis>Magellan</emphasis> je v pořádku. Nic nám nyní nehrozí.“</p>

<p>Davu kolem nás se viditelně ulevilo. Přemýšlela jsem nad tím, kolik lidí si všimlo toho slůvka „nyní“. Předpokládala jsem, že ho John neužil bezdůvodně.</p>

<p>Nemýlila jsem se. „Nejsme tam, kde bychom měli být,“ pokračoval. „Koloniální unie nás poslala na jinou planetu, než jsme původně předpokládali. Udělala to proto, že se dozvěděla, že koalice mimozemských ras, zvaná Shromáždění, nám chtěla v kolonizaci zabránit třeba i silou, kdyby to bylo nezbytné. Ihned po skoku by na nás čekali, takže nás KU poslala na úplně jinou planetu, nad níž se nyní nalézáme.</p>

<p>Nehrozí nám teď žádné nebezpečí,“ pokračoval táta. „Ale Shromáždění po nás pátrá. Najde-li nás, pak nás odsud bude chtít dostat pryč. Opět nejspíš silou. Když se mu to nepodaří, zničí naši kolonii. Teď jsme v bezpečí, ale nebudu vám nic zastírat. Pasou po nás.“</p>

<p>„Tak se vrátíme!“ vykřikl někdo. Z davu se ozvalo souhlasné mručeni.</p>

<p>„To nelze. Kapitán Zane byl na dálku zbaven KOSem kontroly nad <emphasis>Magellanem</emphasis>. Se svou posádkou se připojí k naší kolonii. <emphasis>Magellan</emphasis> bude zničen, jakmile se naše zásoby, vybavení i my sami dostaneme na povrch Roanoke. Vrátit se nemůže nikdo.“</p>

<p>Sál se zaplnil zlostnými výkřiky a vzrušenými hovory. Nakonec se tátovi podařilo dav utišit. „Nikdo o tom nevěděl předem. Ani já, ani Jane, ani zástupci jednotlivých skupin. Rozhodně ani kapitán Zane. Nikdo z nás nebyl informován. KU a KOS se rozhodly, že bude bezpečnější nás nechat tady než nás vrátit na Phoenix. Důvody neznáme. Na našem souhlasu nezáleží. Musíme se s tím vyrovnat.“</p>

<p>„Co budeme dělat?“ zazněl další hlas z davu.</p>

<p>Táta se podíval směrem, odkud se hlas ozval. „Budeme dělat to, co bychom dělali stejně. Budeme kolonizovat tuhle planetu. Musíte pochopit, že souhlasem s kolonizací jste přijali rizika s tím spojená. Všichni víte, že zakládající kolonie je nebezpečné místo. I bez Shromáždění by naše kolonie riskovala útok, byla by terčem pro ostatní inteligentní druhy. To se nezměnilo. Ale <emphasis>změnilo se</emphasis> to, že KU věděla předem, kdo a proč nás chtěl najít. To jí dovolilo nám na krátkou dobu zajistit bezpečí a na delší dobu poskytnout výhodu. Víme totiž, jak zabránit Shromáždění nás najít. Víme, jak udržet kolonii v bezpečí.“</p>

<p>V davu se ozvalo další mumlání. Přímo napravo ode mě se jedna žena zeptala: „A jak se ochráníme?“</p>

<p>„Vaši zástupci vám to vysvětlí,“ řekl John. „Podívejte se do svých PDA. Každý se tak dozvíte, kde se můžete setkat se svými spoluobyvateli a se svým zástupcem. Vysvětlí vám, co je třeba udělat, a odpoví na vaše otázky. Chci ale, aby bylo jasno. Tenhle úkol bude od každého vyžadovat spolupráci a oběti. Kolonizovat svět není nikdy lehký úkol. My ho budeme mít ještě o mnoho těžší.</p>

<p><emphasis>Ale my to dokážeme</emphasis>,“ řekl táta a důraz, s jakým to vyslovil, některé lidi v davu překvapil. „Vyžadují se po nás těžké a namáhavé úkoly, ale nikoliv nesplnitelné. Dokážeme je splnit, když budeme spolupracovat, když budeme vědět, že se jeden na druhého můžeme spolehnout. Ať už je každý z nás odkudkoliv, nyní jsme všichni z Roanoke. Býval bych vám to řekl jinak. Ale jedině takhle to může fungovat. Dokážeme to. <emphasis>Musíme</emphasis> to dokázat. Všichni společně.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Vystoupila jsem z transportéru a vykročila po povrchu nového světa. Blátivá zemina se mi přelila přes svršky bot. „Nádhera,“ řekla jsem a vykročila dál. Bláto se s čvachtavým zvukem odlepovalo od podrážek. Snažila jsem se na to nemyslet. Babar vyskočil ven a okamžitě začal očichávat okolí. Byl přinejmenším šťastný.</p>

<p>Posádka <emphasis>Magellanu</emphasis> kolem se činila. Před naším transportérem přistály jiné, z nichž se nyní vykládal náklad. Další transportér přistával opodál. Standardně velké nákladní kontejnery stály všude kolem. Obvykle se po vyložení nákladu dostaly zpět na loď, aby se mohly znovu použít. Plýtvání se netrpí. Posádka <emphasis>Magellanu</emphasis> ale prázdné kontejnery vracet nemusela, jelikož <emphasis>Magellan</emphasis> se také nevrátí. Tyhle kontejnery už nikdo znovu nenaplní Jak to vypadá, tak některé z nich ani neotevřeme. Za situace, v níž jsme se na Roanoke octli, by nám byl jejich obsah stejně k ničemu.</p>

<p>Ale všechny kontejnery bez rozdílu měly svou úlohu. Tvořily bariéru, která stála asi stovku metrů ode mě a obklopovala náš nový domov – malou vísku, jíž jsme už pojmenovali Croatoan. Tam bude trčet dva tisíce pět set kolonistů spolu s nedůtklivou bývalou posádkou <emphasis>Magellanu</emphasis>, zatímco táta, máma a zástupci deseti skupin si budou tuhle planetu prohlížet, aby rozhod li, jak na ní přežít.</p>

<p>Dívala jsem se, jak jeden člen posádky <emphasis>Magellanu</emphasis> právě za pomoci jeřábu umisťuje jeden kontejner na místo v bariéře. Posunul kontejner na správné místo, pár milimetrů nad zem, a pak uvolnil závěs, a kontejner dopadl s žuchnutím, jehož vibrace jsem cítila v nohou i na vzdálenost sta metrů. Uvnitř kontejneru muselo být něco těžkého. Pravděpodobně nějaké zemědělské stroje, které už jsme nesměli použít.</p>

<p>Gretchen se mezitím dostala daleko dopředu. Uvažovala jsem nad tím, že ji dohoním, ale pak jsem spatřila, jak zpoza nově umístěného kontejneru vyšla Jane a dala se do řeči s obsluhou jeřábu. Vydala jsem se za ní.</p>

<p>* * *</p>

<p>Když táta hovořil o obětech, tak v krátkodobém horizontu událostí mluvil o dvou.</p>

<p>Zaprvé byl vydán zákaz veškeré komunikace mezi Roanoke a zbytkem KU. Dokonce i prostá skoková sonda s datovými záznamy, kterou bychom poslali ke KU, by mohla prozradit naši polohu. To samé platilo pro vše, co by někdo poslal nám. To znamenalo úplnou izolaci. Žádná pomoc, žádné zásilky zásob nebo vzkazy od našich milovaných, příbuzných a přátel, kteří zůstali kdekoli jinde v KU. Byli jsme sami.</p>

<p>Nejdřív to nevypadalo strašně. Koneckonců všichni jsme opustili své původní domovy, když jsme se stali kolonisty. Rozloučili jsme se se všemi, kteří nejeli s námi, a většina z nás si uvědomovala, že bude trvat hodně dlouho, než je zase uvidíme, jestli vůbec. Ale navzdory tomu všemu jsme nečekali úplné odříznutí. Kolonie měla denně posílat skokovou sondu zpět ke KU se zprávami, informacemi a dopisy. KU měla také posílat denně sondu se zprávami, poštou, nahrávkami nových písní, představení a seriálů a vším ostatním, aby se kolonisté necítili odcizení navzdory skutečnosti, že někde zakládali kolonii a pěstovali obilí.</p>

<p>Ale mc z toho pro nás neplatilo Ne seriálům, nahrávkám a novým knihám dolehlo jako první nejvíc na ty, kteří měli nějaký seriál rozkoukaný, nebo byli fanoušky nějakých kapel a doufali, že ani v nové kolonii o svoje oblíbence nepřijdou. Pak dolehlo i na ostatní, že vlastně od nynějška už nebudou mít vůbec žádné zprávy o lidech mimo Roanoke. Neuvidí první krůčky oblíbeného synovečka, nedozvědí se, jestli umřela babička, neuvidí videozáznam ze svatby nejlepší přítelkyně, nedozvědí se, jestli se nejlepšímu příteli už konečně podařilo prodat tu knihu, kterou usilovně psal, nespatří už fotografie oblíbených míst smilovanými lidmi v popředí. To všechno bylo pryč. Možná navždy.</p>

<p>Tohle poznám dolehlo tvrdě na všechny. Nejvíc i to, že ani nikdo z jiných kolonií a planet KU se nedozví nic o nás.</p>

<p>Nic o tom, co se s námi děje. Nevyzradila-li KU kvůli Shromáždění svůj plán nám, pak ho určitě zatajila i našim blízkým kdekoliv jinde. Každý si tak bude myslet, že jsme se ztratili. Někteří budou pravděpodobně myslet na nejhorší. John, Jane a já jsme si kvůli něčemu takovému dělat hlavu nemuseli, protože jsme měli jen jeden druhého, ale všichni ostatní někoho jinde v KU, kdo je mohl oplakávat, měli. Savitri nechala doma matku a babičku a tvářila se nyní tak, že jsem se k ní musela rozběhnout a obejmout ji.</p>

<p>Ani jsem nechtěla my slet na to, jak naši izolaci zvládají <emphasis>Obino</emphasis><emphasis>vé.</emphasis> Doufala jsem ale, že vyslance KU na obinském území nezradily svěrače při návštěvě zástupce obinské vlády.</p>

<p>Druhá oběť byla těžší.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Tady seš,“ řekla Jane a poplácala Babara, který se na ni vrhal.</p>

<p>„Jak vidíš. To je tu takhle pořád?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Blátivě, čvachtavé, chladno, mokro.“</p>

<p>„Teď je tu zrovna začátek jara. Nějakou dobu to takhle vydrží. Řekla bych, že se to zlepší.“</p>

<p>„To si myslíš?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Doufám v to. Ale ve skutečnosti to nevím. O týhle planetě moc informací nemáme. Vypadá to, že tu KU neprovedla obvyklej průzkum. A na satelit pro sledování počasí a klimatu můžeme zapomenout. Tak musíme doufat, že se to zlepší. Bylo by lepší, kdybysme to mohli podpořit faktem, ale máme jen naději. Kde je Gretchen?“</p>

<p>Kývla jsem hlavou směrem, kam jsem ji viděla jít. „Asi hledá svýho tátu,“ řekla jsem.</p>

<p>„Všechno mezi váma dvěma klape?“ zeptala se Jane. „Jedna bez druhý nedáte obyčejně ani ránu.“</p>

<p>„V pohodě. V posledních dnech mají všichni mizernou náladu. My asi taky.“</p>

<p>„A co tví další kamarádi?“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „V posledních dnech sem Enza moc neviděla. Řekla bych, že si moc bere, že tu musí trčet bez kontaktu se zbytkem vesmíru. Ani Magdymu se ho nepodařilo rozveselit. Párkrát sem ho navštívila, ale on moc nemluví a já sama taky nesrším radostí. Ale básně mi posílat nepřestal. Píše je na papír a Magdy mi je doručuje. Mimochodem je kvůli tomu naštvanej.“</p>

<p>Jane se usmála. „Enzo je milej kluk.“</p>

<p>„To je. Ale asi sem si nevybrala příhodnou dobu k tomu, abych s ním začala chodit.“</p>

<p>„Problém je v tom, cos už říkala. V poslední době mají všichni mizernou náladu. To přejde.“</p>

<p>„Doufám,“ řekla jsem a doufala. Byla jsem náladová a rozmrzelá i na ty nejbližší. „Kde je táta? A kde je Hickory s Dickorym?“ Oba Obinové se dostali na povrch jedním z prvních transportérů s mámou a tátou. Na <emphasis>Magellanu</emphasis> se drželi ve své kajutě a tady jsem je poslední dny neviděla vůbec. Začínali mi chybět.</p>

<p>„Hickoryho a Dickoryho sem poslala na průzkum okolí. Pomáhají mi vytvořit jeho mapu. Zaměstná je to a ostatní kolonisti je díky tomu nemají na očích. Mám dojem, že jim se teď moc nelíbí představa jakejchkoliv mimozemšťanů, a ještě by mohli vyvolat rvačku.“</p>

<p>Souhlasně jsem kývla hlavou. Kdokoliv by se zkusil s Obiny poprat, skončil by přinejmenším s něčím zlomeným. Což by k jejich popularitě nepřispělo. Dokonce (nebo obzvlášť) i kdyby byli v právu. Máma s tátou se rozhodli správně.</p>

<p>„Táta je s Manfredem Trujillem,“ řekla Jane v narážce na otce Gretchen. „Rozhodujou o podobě vesnice. Chtějí ji mít jako tábor římskejch legií.“</p>

<p>„Takže na nás zaútočí Vizigóti,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Nevíme, kdo na nás zaútočí.“ Jane mluvila věcně, což mi náladu nezlepšilo. „Řekla bych, že Gretchen bude s nima. Prostě jen jdi dál a najdeš je.“</p>

<p>„Bylo by snadnější, kdybych mohla použít svoje PDA a zavolat jí.“</p>

<p>„To by bylo,“ souhlasila Jane. „Ale už to nejde. Místo toho se po ní povohlídni.“ Rychle mě políbila do vlasů a odešla si promluvit s členem posádky <emphasis>Magellanu</emphasis>. Povzdychla jsem si a pakzamířilado vesničky.</p>

<p>* * *</p>

<p>Za druhé jsme museli obětovat všechno, co v sobě mělo elektronické obvody. To znamenalo, že jsme už nemohli použít skoro nic.</p>

<p>Důvodem byly rádiové vlny. Podle nich by nás našel každý, kdo by si dal tu práci je vyhledat. Bylo nám řečeno, že Shromáždění si tu práci určitě dá. Každý kousek elektroniky komunikoval s jiným pomocí rádiových vln. A nejen přístroje mezi sebou, ale i jednotlivé jejich součásti, takže nestačilo zařízení pouze vy pnout, poněvadž se vysílání vln nedalo při jeho použití <emphasis>přerušit</emphasis>. Kdokoliv by určil frekvence, jaké zařízení užívá, mohl by zjistit jeho polohu pomocí vyslaného signálu k jeho aktivaci. Nebo tak podobně. Nejsem inženýrka. Pochopila jsem jen to, že velká spousta našeho vybavení se nejen nedá použít, ale dokonce pro nás představuje <emphasis>nebezpečí</emphasis>.</p>

<p>Museli jsme riskovat a použít tato zařízení při přistávání a vykládce nákladu na Roanoke. Transportéry jsme bez elektroniky nemohli ovládat. Dolů by to sice šlo lehce, ale přistání by skončilo katastrofou. Jakmile bylo všechno na povrchu, dali jsme věku elektroniky sbohem. Všechna elektronická zařízení zabalená v kontejnerech v nich také zůstanou. Asi už navěky.</p>

<p>Takže jsme byli bez serverů, monitorů, moderního zemědělského vybavení, vědeckých, lékařských, laboratorních a kuchyňských přístrojů a strojů, bez dopravních prostředků a bez hraček. A bez kapesních počítačů.</p>

<p>Dát sbohem všem PDA bylo <emphasis>nejhorší</emphasis>, neboť každý měl aspoň jedno a měl v něm všechno, od pošty, vzkazů, přes nahrávky oblíbené hudby a programů až po oblíbenou četbu. Pomocí PDA spolu lidé komunikovali, hráli si, nahrávali obraz i zvuk, sdíleli věci, co měli rádi. Každý ho užíval jako jakýsi mimotělní mozek.</p>

<p>A najednou byly všechny pryč. Každý musel odevzdat svoje PDA (někdy víc než jedno) podle soupisu. Někteří se je snažili skrýt. Přinejmenším jeden kolonista chtěl spráskat člena posádky <emphasis>Magellanu</emphasis>, který je měl vybírat. Skončil ve vězeňské cele na <emphasis>Magellanu</emphasis>, kterou pro tento účel zapůjčil kapitán Zane. Říká se, že kapitán snížil teplotu v celách natolik, že se vězeň celou noc budil chladem.</p>

<p>Chápala jsem kolonistovu reakci. Byla jsem bez svého PDA už tři dny a stále se mi stávalo, že jsem ho automaticky hledala v kapse, když jsem chtěla mluvit s Gretchen nebo poslouchat hudbu nebo zkontrolovat vzkazy, jestli mi Enzo neposlal básničku, nebo udělat jednu z dalších stovek věcí, k nimž jsem ho denně používala. Napadlo mě, že důvodem pro všeobecnou rozmrzelost byla právě amputace tohoto mimotělního mozku. Člověk si uvědomí svoji závislost, až když tuhle hloupůstku ztratí.</p>

<p>Všichni sice byli kvůli tomu vzteky bez sebe, ale měla jsem nepříjemný pocit, že šlo hlavně o to, že tak museli přímo čelit faktu, že vůbec nemůžeme použít většinu zařízení, které nám mělo pomoci přežít. Nestačilo z něj prostě jen vytáhnout elektroniku, protože bez ní přístroje a stroje nefungovaly. Bylo to jako vyoperovat někomu mozek a čekat, že se postaví na nohy. Napadlo mě, že většina z nás prostě nechtěla pohlédnout pravdě do očí a uvědomit si, jak velkému problému vlastně čelíme.</p>

<p>Ve skutečnosti nás mohlo zachránit jen dvě stě padesát koloniálních mennonitů, kteří tu byli s námi. Byli zvyklí používat staré pracovní postupy a nástroje, protože jim tak velela jejich víra. Jejich zařízení neobsahovala žádnou elektroniku a PDA používal pouze jejich zástupce Hiram Yoder. (Táta mi řekl, že jen proto, aby byl v kontaktu s ostatními zástupci a členy správní rady kolonie.) Svět bez elektroniky jim nepřipadal šedý. Oni bez elektroniky <emphasis>žili</emphasis>. Na <emphasis>Magellanu</emphasis> jsme je kvůli tomu považovali za blázny, hlavně my dospívající a děti. Ale nyní se stali našimi zachránci.</p>

<p>Každého to neuklidnilo. Magdy spolu s několika svými méně roztomilými přáteli vzal přítomnost mennonitů jako důkaz, že KU nás tady celou dobu plánovala vysadit jako na pustém ostrově, a začal být proti mm zaujatý. Myslel si snad, že znali plány KU, ačkoliv je naše ztracení překvapilo stejně jako ostatní. Tím se potvrdilo, že se Magdy vyrovnává se vztekem tím, že hledá nesmyslné záminky k nesmyslným bitkám. Jeho pokus o rvačku na <emphasis>Magellanu </emphasis>nebyl žádná náhoda.</p>

<p>Magdy tedy začal být pod tlakem vzteklý, Enzo se uzavíral do sebe, Gretchen sršela kousavými poznámkami a já si vůbec nebyla jistá, jaká jsem byla.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Připadáš mi nějak bez zájmu,“ řekl mi táta. Stáli jsme před stanem, který byl naším dočasným domovem.</p>

<p>„Takže <emphasis>taková</emphasis> sem já,“ řekla jsem. Pozorovala jsem Babara, jak se ochomýtá kolem a hledá místa, která by označkoval. A co? Je to pes.</p>

<p>„Tomu nerozumím,“ řekl táta a já mu vysvětlila, jak se změnili moji přátelé od chvíle, kdy jsme se ztratili „Aha, chápu,“ řekl táta. „No, jestli tě to potěší, tak kdybych na to měl čas, tak bych byl taky bez zájmu.“</p>

<p>„To mě fascinuje, že to máme v rodině.“</p>

<p>„A ani z toho nemůžeme vinit geny.“ Táta se rozhlédl. Kolem byly nákladní kontejnery, stany s nepromokavými plachtami a měřicí pásky tam, kde budou nové ulice. Pak se obrátil ke mně. „Tak co tomu říkáš?“ zeptal se.</p>

<p>„Řekla bych, že to vypadá asi tak, jako když se Stvořitel rozhodne pro smetiště,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„No, <emphasis>teď</emphasis> to tak vypadá. Ale s trochou lásky a spoustou práce se můžeme vyšvihnout až na úroveň jámy plný hnisu. A ten den pak budeme oslavovat.“</p>

<p>Rozesmála jsem se. „Nech toho. Neměla bych se smát. Pracuju na tom ‚bez zájmu‘.“</p>

<p>„Promiň.“ Táta se ale neomlouval ani trochu. Ukázal na vedlejší stan. „Aspoň nebude tvoje kamarádka daleko. Tohle je Trujillův stan. Gretchen tu bude bydlet taky.“</p>

<p>„Dobře,“ řekla jsem. Gretchen povytáhla obočí, když ji předtím popadl její otec za ruku a odtáhl mimo vesnici. Táta se k nim přidal. Cestou jsem ho dohonila. Šli podívat k říčce nedaleko naší budoucí vesnice, aby našli nejlepší místo pro čističku a žumpu. Po následujících pár týdnů si totiž nikdo neužije výhod vodovodního ani odpadního potrubí. Potřebu budeme vykonávat do nočníků a kýblů. Ani vám nemůžu popsat jak jsem byla nadšená. „Jak dlouho bude trvat, než se sem nastěhujou i ostatní?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nejdřív je třeba dodělat bariéru.“ Táta máchl rukou. „Už sme tu pár dní a ještě se z toho lesíka nevynořilo nic nebezpečnýho, ale říká se nechval dne před večerem. Dneska v noci vyložíme poslední kontejnery. Zejtra už bariéru dokončíme. Tak za dva, tři dny sem nastěhujeme ostatní, protože už bude vesnice chráněná. Proč se ptáš? To už se nudíš?“</p>

<p>„Možná,“ poznamenala jsem. Babar se vrátil ke mně, radostí bez sebe, jazyk vyplazený a packy zablácené. Viděla jsem na něm, že se nemůže rozhodnout, zda na mě vyskočit a zamazat mi košili. Telepaticky jsem mu poslala <emphasis>na to zapomeň</emphasis>, jak nejlépe to šlo, a doufala v zázrak. „Na <emphasis>Magellanu</emphasis> to taky není nic moc. Všichni mají blbou náladu. Já nevím, prostě sem si nepředstavovala, že je kolonizování takový.“</p>

<p>„To ani ne. Ale to naše je výjimka.“</p>

<p>„Takže je kolonizování takový pro každýho kromě nás.“</p>

<p>„Tak to chodí.“ Táta ukázal na stan. „Jane se mnou postavila ten stan pěkně. Je malej a není v něm k hnutí, ale je v něm i dost těsno. Vím, že tě to potěší.“ Tomu jsem se znovu zasmála. „Musím se sejít s Manfredem a pak mluvit s Jane, ale po tom se všichni můžeme najíst a zkusit si trochu užívat Proč nejdeš dovnitř a trochu si neodpočineš, než se vrátíme? Aspoň nebudeš bez zájmu a <emphasis>zároveň</emphasis> bez energie.“</p>

<p>„Tak jo,“ řekla jsem a políbila tátu na tvář. Obrátil se a odešel směrem k říčce. Já vešla do stanu s Babarem v patách.</p>

<p>„No paráda,“ řekla jsem Babarovi, když jsem se rozhlédla. „Zařízení přesně ve stylu uprchlickýho tábora podle poslední módy. Těm polním lůžkům to dává šmrnc.“</p>

<p>Babar se na mě podíval tím svým idiotsky veselým psím pohledem a pak vyskočil na jedno z lůžek a lehl si na ně.</p>

<p>„Blbče,“ oslovila jsem ho. „Aspoň sis mohl utřít packy.“ Babar si mé výčitky ani nevšiml, zívl a pak zavřel oči.</p>

<p>Lehla jsem si k němu, smetla větší kousky hlíny a položila si na Babara hlavu jako na polštář. Nevadilo mu to. Jinak to stejně nešlo, poněvadž zabíral polovinu lůžka.</p>

<p>„No, tak sme tady,“ podotkla jsem. „Doufám, že se ti tu líbí.“</p>

<p>Babar si odfrkl. <emphasis>To sedí</emphasis>, řekla jsem si.</p>

<p>I po vysvětlení dělalo některým lidem potíže se smířit se situací a pochopit, že jsme odříznuti a sami. Při setkáních se zástupci deseti skupin kolonistů se vždy vyskytl někdo, kdo tvrdil, že situace nemůže být tak zlá, jak řekl John, a že určitě existuje způsob, jak udržet spojení s ostatními koloniemi nebo alespoň užívat PDA.</p>

<p>Nakonec byl každému poslán poslední soubor, na nějž se mohl každý na svém PDA ještě podívat. Byl to videozáznam natočený Shromážděním jako vzkaz každému inteligentnímu druhu v naší části vesmíru. Na záběrech byl vidět vůdce Shromáždění, generál Gau, jak stojí na kopečku u malé vesnice. Když jsem to video viděla poprvé, napadlo mě, že se jedná o lidské osídlení. Ale řekli mi, že to byla kolonie Whaidů, o nichž jsem neměla žádnou představu. Jejich domy ale vypadaly stejně jako naše, nebo aspoň dost podobně.</p>

<p>Generál Gau stál na kopečku a díval se dost dlouho na to, abyste začali být zvědaví, nač se vlastně dívá, a všimli si, že celá vesnice prostě zmizela v plamenech a popelu, jak do ní seshora praly tisíce paprsků. Bylo nám řečeno, že těmi paprsky zaútočily tisíce hvězdoletů z orbitální dráhy nad kolonií. Po pár vteřinách bylo po všem a po kolonii a jejich obyvatelích zbyl jen sloup kouře.</p>

<p>Po zhlédnutí tohoto videozáznamu už proti nutnosti vyřadit všechnu elektroniku z chodu nikdo neprotestoval.</p>

<p>Nevím, kolikrát jsem to video sledovala. Řekla bych, že stále dokola, dokud ke mně nepřišel táta a neřekl mi, že už musím odevzdat PDA jako všichni ostatní. Nesledovala jsem ten záznam kvůli útoku. Nebo spíš bych měla říci, že útok nebyl to hlavní, co mě na záznamu zajímalo. Zajímal mě hlavně generál Gau. Přemýšlela jsem nad tím, co cítil, když vydával rozkaz k útoku. Byla to lítost? Spokojenost? Potěšení? Bolest?</p>

<p>Snažila jsem si představit, jaké to je vydat rozkaz k vyhubení tisícovek nevinných bytostí. Měla jsem radost, že se mi to nedařilo. Byla jsem vyděšená, že tomu generálovi ano. Že je někde tam venku. A že nás hledá.</p>

<p>Kapitola              13</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Magdy, já, Enzo a Gretchen jsme se dva týdny po přistání na Roanoke šli projít.</p>

<p>„Dívejte se, kam seskočíte,“ upozornil nás Magdy. „Sou tu docela velký šutry.“</p>

<p>„No bezva,“ řekla Gretchen a rozsvítila baterku, aby si posvítila na zem. Baterka byla povolená, protože neobsahovala žádné elektronické součásti, jen starou dobrou LED. Gretchen obhlédla zem pod sebou a pak seskočila z obruby kontejneru. Slyšeli jsme ji dopadnout a zaklít.</p>

<p>„Říkal sem, ať si dáš bacha,“ řekl Magdy a posvítil na ni svou baterkou.</p>

<p>„Sklapni, Magdy. Nemáme tu co dělat. Všechny nás dostaneš do maléru,“ zasyčela na něj.</p>

<p>„Hm, znělo by to líp, kdybys tu nebyla taky.“ Přejel světlem z baterky po mně a Enzovi a zeptal se: „Jdete taky?“</p>

<p>„Prosím tě, zhasni,“ řekl Enzo. „Uvidí to hlídka.“</p>

<p>„Ta je na druhý straně valu,“ prohlásil Magdy. „Ale jestli budete zdržovat, tak bude brzy tady. Takže hopla.“ Rychle a nepříjemně zablikal Enzovi do obličeje. Enzo si povzdechl a slezl z kontejneru. O vteřinu později jsem slyšela, jak doskočil na zem. Stála jsem na horní ploše kontejneru a měla pocit, že mě musí každý zahlédnout. Kontejnery se táhly kolem vesnice jako obranný val, za nějž jsme měli v noci zakázáno chodit.</p>

<p>„Skoč,“ šeptal zezdola Enzo. On si alespoň uvědomoval, že bychom neměli být tam, kde jsme, a mluvil tiše „Chytím tě.“</p>

<p>„Zbláznil ses?“ zeptala jsem se šeptem. „Šlápnu ti do obličeje.“</p>

<p>„Byl to vtip,“ řekl Enzo.</p>

<p>„Dobře, tak mě nechytej.“</p>

<p>„Šmarjá, Zoe,“ řekl Magdy a rozhodně přitom nešeptal. „<emphasis>Skočíš</emphasis> už konečně?“</p>

<p>Seskočila jsem z kontejneru a z nějakých dvou tří metrů spadla na zem. Enzo si na mě posvítil baterkou a napřáhl ruku, aby mi pomohl vstát. Úkosem jsem se na něj přitom podívala a pak jsem namířila svou baterku na Magdyho a řekla mu: „Blbče.“</p>

<p>Magdy pokrčil rameny a za chvíli jsme se všichni vydali podél vnější strany valu ke svému cíli.</p>

<p>Po pár minutách jsme všichni stáli kolem jámy, baterky namířené dovnitř.</p>

<p>„Jů,“ řekla Gretchen. „Právě sme kvůli díře porušili zákaz vycházení a riskovali, že nás načapá noční hlídka. Příště vyberu cíl vejletu já, Magdy.“</p>

<p>Magdy si odfrkl a klekl si k jámě. „Kdybys měla něco v hlavě, tak bys věděla, že právě kvůli týhle <emphasis>díře</emphasis> má celá správní rada kolonie hlavu v pejru. Něco tuhle díru vykopalo, zatímco byla hlídka jinde. Něco se snažilo dostat <emphasis>zvenku dovnitř</emphasis>.“ Světlem z baterky přejel k nejbližšímu kontejneru. „Hele, tady sou škrábance. Něco se snažilo ten kontejner přelízt, a kdyžto nešlo, tak se prokopat spodem.“</p>

<p>„Podle tebe to znamená, že tu někde žije smečka nějakejch šelem,“ řekla jsem.</p>

<p>„Nemusí to bejt šelma,“ oponoval Magdy. „Třeba jen něco, co rádo a dobře hrabe.“</p>

<p>Posvítila jsem si na stopy drápů na kontejneru. „Jasně, to je <emphasis>rozumná</emphasis> teorie.“</p>

<p>„To sme se sem nemohli vypravit za denního světla, abysme aspoň mohli vidět, jestli se k nám něco neplíží nebo to po nás nechce skočit a sežrat nás to?“ zeptala se Gretchen.</p>

<p>Magdy ukázal baterkou na mě. „Její máma to tady se svejma lidma hlídala celej den. Nikdo se sem nemohl dostat. Ať už tu díru vyhrabalo cokoliv, je to už dávno pryč.“</p>

<p>Gretchen podotkla: „Tohle ti připomenu, až ti to něco rozpáře krk.“</p>

<p>„V klidu, sem připravenej. Tahle díra není víc než jen pokus. Můj táta kamarádí s jedním z chlapíků, co chodí na hlídky. Ten mu vyprávěl, že zrovna předtím, než všechno na noc zavřeli, viděl nedaleko lesa stádo fantů. Měli bysme se na ně podívat.“</p>

<p>„Bylo by lepší se vrátit,“ poznamenal Enzo. „Ani tu nemáme bejt, Magdy. Jestli nás tu někdo načapá, tak dostaneme pěkně za vyučenou Můžeme se vydat do lesa klidně ve dne. Aspoň tak stádo líp uvidíme.“</p>

<p>„Za dne bude vzhůru a potloukat se lesem. A navíc ho budeme moct sledovat tak maximálně dalekohledem,“ prohlásil Magdy a ukázal opět na mě. „Všichni se mačkají ve vesnici, protože její rodiče mají dojem, že nás tu všechno chce přinejmenším poškrábat.“</p>

<p>„Nebo i zabít,“ ozvala jsem se. „To tě nenapadlo?“</p>

<p>Magdy nad tím mávl rukou a řekl: „Jestli chceme stádo vidět, musíme vyrazit do lesa teď, protože v noci spí, a my se k němu můžeme přiblížit blízko a <emphasis>prohlídnout si</emphasis> všechny kusy pořádně. Nikdo neví, že sme tady, a stihneme se vrátit předtím, než si někdo všimne, že sme pryč.“</p>

<p>„Stejně si myslím, že je lepší se vrátit,“ podotkl Enzo.</p>

<p>„Enzo, chápu, že tě tak připravuju o drahocennej čas s tvojí holkou, ale pro změnu by ses taky <emphasis>mohl</emphasis> věnovat něčemu jinýmu než zkoumání jejích krčních mandlí.“</p>

<p>Magdy měl <emphasis>velké</emphasis> štěstí, že v ten okamžik nestál v mém nebo Enzově dosahu.</p>

<p>„Zase se chováš jako pitomec,“ řekla Gretchen.</p>

<p>„Fajn,“ oznámil nám Magdy. „Tak jděte domů. Já přijdu pozdějc. Chci se podívat na nějaký fanty.“ A vyrazil k lesu, svítě si baterkou pod nohy na podrost, co připomínal trávu. Nasměrovala jsem baterku na Gretchen. Rozhořčeně obrátila oči v sloup a šla za Magdym. Já a Enzo jsme jí po chvilce následovali.</p>

<p>* * *</p>

<p>Představte si slona nebo spíš mamuta, ale trošinku menšího. Odmyslete si jeho uši, zkraťte mu trup a prodlužte mu nohy tak, až se vám bude zdát, že pod jeho vahou musí prasknout. Přidejte mu dva páry očí, chapadla na trupu a další podobně podivné detaily, až vám zbude zvíře, které vypadá spíš jako cokoliv jiného než mamut.</p>

<p>Takhle vypadají fantové.</p>

<p>Za poslední dva týdny jsme je při čekání na povoleni kolonizovat a zakládat usedlosti a hospodářství spatřili víckrát, buď u lesa, nebo na mýtince mezi ním a vesnicí. Jejich přítomnost vždy přivolala houf děti k bráně (mezeře mezi kontejnery, která se na noc zavírala), které na ně s otevřenými ústy zíraly a mávaly. Mládež většinou také zamávala, ale ležérněji, protože sice chtěla ta zvířata také vidět, ale nechtěla projevovat <emphasis>očividný</emphasis> zájem, aby se neshodila před svými novými kamarády.</p>

<p>Magdy tedy o ta zvířata určitě neprojevoval zájem vůbec. Gretchen ho sice párkrát přitáhla k bráně, když se objevila skupina zvířat, ale pak se celou dobu vybavoval s ostatními chlapci, kteří byli rádi, že tak mohou předstírat, že se také nechali k bráně přitáhnout někým jiným. Hádám, že je to normální. I ten sebevíc lhostejný dospívající chlapec má v sobě stále kus dítěte.</p>

<p>Lidé se dohadovali, jestli pozorované kusy byly součástí stáda, které žije tady v lese, nebo zda se jednalo o migrující zvířenu. Neměla jsem tušení, jakou teorii si vybrat. Žili jsme tu jen pár týdnů a na dálku navíc všichni fantové vypadali stejně.</p>

<p>S hrůzou jsme zjistili, že zblízka strašně páchnou.</p>

<p>„Copak na týhle planetě <emphasis>nic</emphasis> nevoní?“ zeptala se mě šeptem Gretchen, když jsme si je prohlížely. Zvířata se ve spánku pomalu kývala na nohou dopředu a dozadu. Jako v odpověď na její otázku vypustilo nejbližší zvíře větry. Nasucho jsme polkly a zároveň se zachichotaly.</p>

<p>„Pssst,“ zašeptal Enzo. Schovával se s Magdym za dalším vysokým keřem pár metrů od nás u mýtiny, na níž se stádo rozhodlo přečkat noc. Bylo tu asi tucet spících kusů, hlasitě vypouštějících větry. Enzo si zřejmě výhled příliš neužíval, asi měl strach, že zvířata vzbudíme. To by nemuselo skončit dobře. Zdálky sice jejich nohy vypadaly jako tyčky, ale nyní bylo vidět, že by jimi bez problémů ušlapali všechno, co by jim stálo v cestě. Kdybychom je probudili a zachvátila by je panika, skončili bychom rozmašírovaní na kaši.</p>

<p>Možná byl Enzo stále trochu pobouřený tou Magdyho poznámkou o krčních mandlích. Magdy si totiž svým obvyklým nevybíravým způsobem utahoval z Enza od té doby, co jsem s ním oficiálně začala chodit. Výpady proti Enzovi se množily nebo ubývaly v závislosti na vývoji vztahu mezi Magdym a Gretchen. Domyslela jsem si, že zrovna nyní to mezi nimi skřípe. Někdy mě napadlo, že by se mi hodil graf nebo tabulka, abych pochopila, jak to ti dva vůbec spolu vydrží.</p>

<p>Další zvíře před námi si ulevilo.</p>

<p>„Musím odsud, nebo se udusím,“ zašeptala jsem Gretchen. Kývla hlavou na souhlas a naznačila mi rukou, ať jdu za ní. Tiše jsme se připlížily k Enzovi a Magdymu.</p>

<p>„Už půjdeme?“ zeptala se Gretchen Magdyho. „Vím, že ti ten smrad nevadí, ale my ostatní tu asi za chvilku necháme večeři. Navíc by si někdo ve vesnici mohl brzy všimnout, že sme pryč.“</p>

<p>„Za chvíli,“ prohlásil Magdy. „Chci se dostat blíž.“</p>

<p>„Děláš si legraci?“ zeptala se Gretchen.</p>

<p>„Když už sem tady,“ opáčil Magdy.</p>

<p>„Tobě to v hlavě vážně občas vynechává, že jo? Nemůžeš se jen tak přiblížit ke stádu divokejch zvířat a pozdravit je. Zabijou tě.“</p>

<p>„Nejsou vzhůru.“</p>

<p>„Ale budou, jestli nakráčíš doprostřed nich.“</p>

<p>„<emphasis>Tak</emphasis> blbej zase nejsem.“ Magdyho šepot se rozléhal tím víc, čím byl rozzlobenější. Ukázal na zvíře, které k nám bylo nejblíže. „Chci se dostat k tomuhle. Zas tak složitý to nebude. Neboj se.“</p>

<p>Než se Gretchen mohla ozvat, zvedl Enzo ruku, aby je utišil. „Hele.“ Ukázal na mýtinu. „Jeden z nich se probírá.“</p>

<p>„No senza,“ řekla Gretchen.</p>

<p>Dotyčné zvíře zvedlo hlavu, roztáhlo chapadla na trupu do šířky a mávalo jimi ze strany na stranu.</p>

<p>„Co to dělá?“ zeptala jsem se Enza, ale ten jen pokrčil rameny. Nebyl to ohledně místní fauny také žádný expert.</p>

<p>Zvíře nyní mávalo chapadly ve větším oblouku. Uvědomila jsem si, co dělá. Něco <emphasis>ucítilo</emphasis>. Pach, který ho probudil.</p>

<p>Pak zařvalo, ale netroubilo jako slon. V ten okamžik se probudil zbytek stáda, začal také řvát a dal se do pohybu.</p>

<p>Ohlédla jsem se na Gretchen. <emphasis>Do prkýnka</emphasis>, vyslovila jsem nehlasně. Přikývla a podívala se zpátky ke stádu. Obrátila jsem se k Magdymu, který vypadal, že se scvrkl. Řekla bych, že ho touha po bližším kontaktu s fanty opustila.</p>

<p>Zvíře, které k nám bylo nejblíže, se otočilo na místě a protáhlo se kolem keře, za nímž jsme se schovávali. Slyšela jsem zadunění, jak došláplo na zem. Rozhodla jsem se, že je čas odtamtud vypadnout, ale nemohla jsem se hnout, protože mi nohy vypověděly poslušnost. Úplně jsem ztuhla na místě a čekala, až mě rozšlápne.</p>

<p>Nedošlo k tomu, protože o vteřinu později se zvíře vydalo úprkem pryč spolu se zbytkem stáda.</p>

<p>Magdy vystrčil hlavu z úkrytu a poslouchal, jak zvířata dunivě utíkají. „No páni,“ poznamenal. „Co se to <emphasis>stalo?</emphasis>“</p>

<p>„Myslela sem, že nás určitě ucítili a že nás najdou,“ řekla jsem.</p>

<p>„Říkala sem ti, že ti kape na karbid,“ řekla Magdymu Gretchen. „Kdybys byl blízko nich, když odsud tak uháněli, seškrabovali bysme teď tvoje zbytky a sbírali je do kýblu.“</p>

<p>Magdy se začal s Gretchen hádat. Obrátila jsem se k Enzovi. Ten stál otočený na opačnou stranu, než kam stádo uprchlo. Měl zavřené oči a vypadal soustředěně.</p>

<p>„Co je?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Otevřel oči, pohlédl na mě a pak ukázal před sebe. „Vane odtamtud vítr.“</p>

<p>„No a?“ Nechápala jsem, o čem mluví.</p>

<p>„Bylas někdy lovit?“ zeptal se mě. Zavrtěla jsem hlavou. „Stáli sme od stáda po větru, takže náš pach odnášel vítr pryč od něj.“ Ukázal na místo, kde leželo zvíře, které se probudilo jako první. „Nemyslím si, že by nás dokázali vycítit.“</p>

<p><emphasis>Rozsvítilo se mi.</emphasis> „Už to chápu.“</p>

<p>Enzo se otočil k Magdymu a Gretchen. „Lidi, je čas odsud vypadnout. Hned teď.“</p>

<p>Magdy rozsvítil baterku, aby ji namířil Enzovi do obličeje, připravený říci cosi kousavého, ale pak si všiml jeho výrazu. „Co se děje?“ zeptal se.</p>

<p>„Neutekli kvůli nám,“ vysvětlil Enzo. „Řekl bych, že se tu kolem toulá ještě něco jinýho, co je loví. A řekl bych, že se to blíží sem.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Zápletka hororu, kdy se parta dospívajících dostane do lesa a je přesvědčená, že ji honí cosi strašného, co se jim <emphasis>drží v patách</emphasis>, patří mezi klišé.</p>

<p>Nyní ovšem chápu pocity účastníků té zápletky. Toužíte-li se ocitnout nahraně úplného a ponižujícího selhání kontroly nad obsahem svých střev, zkuste se prodírat jeden dva kilometry lesem s úporným pocitem, že po vás něco jde. Zvýší vám to hladinu adrenalinu a naplno si díky tomu uvědomíte, že jste naživu, to ano, ale rozhodně ne způsobem, jakým byste <emphasis>chtěli</emphasis>.</p>

<p>Magdy byl samozřejmě včele, ale otázkou zůstávalo, jestli to bylo proto, že znal cestu zpátky, nebo kvůli tomu, že uměl běhat rychleji než my ostatní. Za ním jsem běžela já s Gretchen a Enzo se držel vzadu. Když jsem zvolnila, abych se k němu přidala, mávl na mě a řekl mi, abych se držela u Gretchen. Uvědomila jsem si, že zůstával pozadu schválně, aby se jakýkoliv pronásledovatel musel dostat nejdřív přes něj. Bývala bych ho za to rovnou políbila, kdybych nebyla tak plná adrenalinu a zoufale neutíkala domů.</p>

<p>„Tudy,“ vypravil ze sebe Magdy a ukázal na křivolakou cestičku, již jsem si všimla už při vstupu do lesa. Soustředila jsem se na to, abych se k ní dostala, když tu se po mně zpoza Gretchen něco natáhlo a strhlo mě to k sobě. Zaječela jsem.</p>

<p>Slyšela jsem výstřel, následovaný zvukem dopadu na zem a výkřikem.</p>

<p>Enzo se vrhl na to, co mě popadlo. O vteřinu později se válel na zemi s Dickoryho nožem u hrdla. Trvalo mi déle, než mělo, než jsem rozeznala, kdo ten nůž drží.</p>

<p>„Dickory!“ za ječela jsem. „Nech toho.“</p>

<p>Dickory se zastavil.</p>

<p>„Nech ho jít,“ řekla jsem. „Neublíží mi.“</p>

<p>Dickory odtáhl svůj nůž a ustoupil od Enza. Ten se odplížil od něj i ode mě.</p>

<p>„Hickory?“ zavolala jsem. „Všechno v pořádku?“</p>

<p>Hickoryho hlas jsem uslyšela zepředu. „Tvůj kamarád měl zbraň. Vzal jsem mu ji.“</p>

<p>„Škrtí mě,“ zasípal Magdy.</p>

<p>„Kdyby tě chtěl Hickory uškrtit, tak bys nemohl mluvit,“ zavolala jsem na něj. „Hickory, nech ho bejt.“</p>

<p>„Jeho zbraň si ponechám,“ prohlásil Hickory. Ve tmě se ozval šustot listí, jak se Magdy zvedal ze země.</p>

<p>„Dobře,“ řekla jsem. Když jsme přestali běžet, ucítila jsem, jak mě vlna adrenalinu opouští, a nohy mi zeslábly tak, až jsem si musela kleknout.</p>

<p>„Ne, to <emphasis>ne</emphasis><emphasis>ní</emphasis> dobře,“ ozval se Magdy a já ho uviděla, jak se vynořil ze tmy a rázoval ke mně. Dickory se postavil mezi nás a Magdy se rázem zastavil. „Ta pistole patří tátovi. Jestli zjistí, že je pryč, je po mně.“</p>

<p>„A proč sis jí s sebou vůbec bral?“ zeptala se Gretchen, která také došla ke mně s Hickorym v patách.</p>

<p>„Říkal sem přece, že sem připravenej,“ opáčil Magdy a pak se otočil ke mně. „Měla bys těm svejm <emphasis>strážcům</emphasis> říct, ať sou opatrnější. Tomuhle sem málem ustřelil hlavu.“</p>

<p>„Hickory?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nehrozilo mi sebemenší nebezpečí,“ prohlásil, ale jeho pozornost se upírala jinam.</p>

<p>„Chci zpátky tu pistoli,“ prohlásil Magdy. Snažil se znít výhrůžně, ale hlas ho zradil.</p>

<p>„Hickory ti ji vrátí, jakmile se dostaneme zpátky do vesnice,“ řekla jsem mu. Cítila jsem, že mě začíná únavou bolet hlava.</p>

<p>„<emphasis>Okamžitě</emphasis>,“ řekl Magdy.</p>

<p>„Propánakrále, Magdy!“ vykřikla jsem. Náhle jsem cítila velkou únavu a vztek. „Už prosím tě neříkej o tý zatracený pistoli ani slovo. Máš kliku, žes s ní nikoho z nás nezabil, a máš ještě větší kliku, žes nezasáhnul nikoho <emphasis>z nich</emphasis>.“ Mávla jsem rukou k Hickorymu a Dickorymu. „Protože to bys už <emphasis>nežil</emphasis> a <emphasis>my</emphasis> bysme to museli vysvětlovat ostatním. Takže už <emphasis>zmlkni</emphasis> a jde se <emphasis>domů</emphasis>.“</p>

<p>Magdy na mě zíral a pak odkráčel do tmy směrem k vesnici. Enzo se na mě divně podíval a pak se vydal za ním.</p>

<p>„No bezva,“ řekla jsem a stiskla si rukama spánky. V hlavě mi řádila silná migréna.</p>

<p>„Měli bychom se vrátit do vesnice,“ poznamenal Hickory.</p>

<p>„<emphasis>Myslíš?</emphasis>“ řekla jsem a pak se vydala na cestu, směrem od něj a Dickoryho. Gretchen mě následovala, jakmile zjistila, že už zůstala s mými strážci sama.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Nechci, abyste o dnešní noci řekli Johnovi a Jane třeba jen slovíčko,“ pověděla jsem oběma Obinům na shromaždišti ve vesnici. V tuhle dobu tu bylo jen pár lidí, co se jen tak potloukali kolem, ale ti se rychle ztratili, jen co Hickoryho a Dickoryho zahlédli. Dva týdny nestačily na to, aby si kolonisté na Obiny zvykli. Měli jsme to místo pro sebe.</p>

<p>„Jak chceš,“ pronesl Hickory.</p>

<p>„Díky.“ Otočila se, chtějíc vyrazit k našemu stanu.</p>

<p>„Nemělas jít do lesa,“ ozval se Hickory.</p>

<p>Zastavila jsem se a otočila se k němu, abych mu viděla do tváře. „Cos to říkal?“</p>

<p>„Nemělas jít do lesa,“ zopakoval. „Ne bez nás. Poskytli bychom ti ochranu.“</p>

<p>„My sme ochránce měli,“ oponovala jsem a nemohla uvěřit, že jsem to skutečně řekla.</p>

<p>„Někoho, kdo měl u sebe zbraň, kterou ani neuměl použít,“ prohlásil Hickory. „Vystřelená kulka se zavrtala do země ani ne třicet centimetrů od něj. Mohl si ustřelit nohu. Odzbrojil jsem ho, poněvadž představoval nebezpečí sám sobě, nikoliv mně.“</p>

<p>„Určitě mu tvoje slova přetlumočím,“ řekla jsem. „Ale nezáleží na tom. Nepotřebuju tvoje <emphasis>svolení</emphasis>, Hickory, abych mohla dělat, co chci. Ty a Dickory nejste mí rodiče. A <emphasis>smlouva</emphasis> mezi lidma a Obinama vám nedovoluje říkat mi, co mám a co nemám dělat.“</p>

<p>„Můžeš dělat to, co chceš,“ řekl Hickory. „Ale vzala jsi na sebe zbytečné riziko tím, že jsi šla do lesa a neřekla nám o tom.“</p>

<p>„Ale to vám nezabránilo, abyste mě nesledovali.“ Znělo to jako obvinění, protože jsem měla náladu k obviňování.</p>

<p>„Ne, nezabránilo.“</p>

<p>„Takže ste se rozhodli mě sledovat, i když sem vám k tomu nedala svolení.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Takže to už nedělejte. Vím, že soukromí vám nic <emphasis>neříká</emphasis>, ale někdy vás prostě s sebou nechci. Chápete to?“ Ukázala jsem na Dickoryho: „Ty si dneska v noci málem podřízl mýmu klukovi krk. Vím, že ho <emphasis>nemáš</emphasis> rád, ale tohle je už trochu moc.“</p>

<p>„Dickory by Enzovi neublížil,“ protestoval Hickory.</p>

<p>„Tohle si <emphasis>Enzo</emphasis> neuvědomuje,“ řekla jsem a otočila se zpět k Dickorymu. „A co kdyby se k tobě dostal blíž? Mohl bys mu ublížit třeba jen v sebeobraně. <emphasis>Nepotřebuju</emphasis> a ani nechci takovou ochranu.“</p>

<p>Hickory a Dickory stáli a v tichosti vstřebávali můj vztek. Po pár vteřinách mě to přestalo bavit, a tak jsem se zeptala: „Takže?“</p>

<p>„Když jsme v lese zasáhli, běžela jsi,“ prolomil mlčení Hickory.</p>

<p>„No a?“ řekla jsem. „Mysleli sme si, že nás něco honí. Pozorovali sme stádo. Něco ho vylekalo. Enza napadlo, že to třeba byla nějaká šelma. Nebo víc šelem Byl to planej poplach. Nic nás nehonilo, protože by nás to muselo dohonit už ve chvíli, kdy ste zasáhli vy a vystrašili nás k smrti.“</p>

<p>„Ne,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Ne, <emphasis>nevyštrašili?</emphasis> Dovolím si oponovat.“</p>

<p>„Ne,“ zopakoval Hickory. „Nešlo o planý poplach.“</p>

<p>„O čem to mluvíš? Nic za náma neběželo.“</p>

<p>„Schovávali se na stromech. Sledovali vás seshora a předběhli vás. Slyšeli jsme je dřív než vás,“ řekl Hickory.</p>

<p>Zachvátila mě slabost. „Bylo jich víc?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Proto tě Dickory popadl hned, jak jsi proběhla kolem. Aby tě ochránil.“</p>

<p>„Co byli ti pronásledovatelé zač?“</p>

<p>„Nevíme. Neměli jsme čas si je prohlédnout. Výstřel je asi poplašil.“</p>

<p>„Takže nemuseli nezbytně pronásledovat nás. Mohli tam být jen náhodou.“</p>

<p>„Snad,“ řekl Hickory tím svým záměrně neutrálním tónem, který používal, když se mnou nesouhlasil, ale nechtěl to dát najevo. „Ať už to bylo jakkoliv, byla jich celá tlupa a drželi se vás.“</p>

<p>„Sem unavená,“ prohlásila jsem. Nechtěla jsem o tom už dál přemýšlet. Zhroutila bych se přímo na místě při pomyšlení, že nás sledovala nějaká tlupa zvířat na stromech. „Můžeme si o tom promluvit zítra?“</p>

<p>„Jak si přeješ, Zoe,“ souhlasil Hickory.</p>

<p>„Díky.“ A šourala jsem se ke stanu, abych šla spát. „A pamatujte si, rodičům ani muk.“</p>

<p>„Nic jim neřekneme,“ řekl Hickory.</p>

<p>„A zapamatujte si, že mě nesmíte sledovat, když vám to nedovolím.“ Na tohle neřekli nic. Malátně jsem jim zamávala a šla si lehnout.</p>

<p>* * *</p>

<p>Enza jsem následující ráno našla před stanem, kde bydlel s příbuznými. Četl knihu.</p>

<p>„Jé, opravdová knížka,“ zvolala jsem. „Kohos musel zabít, abys jí dostal?“</p>

<p>„Mám jí půjčenou od jednoho kluka od mennonitů,“ odpověděl. Ukázal mi hřbet knihy. „<emphasis>Dobrodruž</emphasis><emphasis>ství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna</emphasis>. Znáš to?“</p>

<p>„Ty se ptáš holky z planety Huckleberry, jestli tuhle knihu zná?“ zeptala jsem se nevěřícně a čekala, že se usměje.</p>

<p>Neusmál se. „Promiň,“ řekl. „Nedošlo mi to.“ Otevřel knihu na stránce, kde přestal číst.</p>

<p>„Hele. Chci ti poděkovat za to, cos udělal včera v noci.“</p>

<p>Enzo na mě zpoza knihy vyhlédl. „Neudělal sem nic.“</p>

<p>„Zůstals vzadu za mnou a Gretchen, abys byl mezi náma a čímkoliv, co nás sledovalo. Chci, aby s věděl, že si toho cením.“</p>

<p>Enzo pokrčil rameny. „Stejně nás nakonec nic nepronásledovalo,“ prohlásil. Pomyslela jsem si, že mu povím, co mi řekl Hickory, ale nechala jsem si to pro sebe.</p>

<p>„Nakonec na tebe něco vyskočilo zepředu, takže jsem ti nemohl pomoct.“</p>

<p>„Hm, kvůli tomu se ti chci omluvit. Omluvit se za tu věc s Dickorym.“ Vlastně jsem nevěděla, jak to formulovat. <emphasis>Je mi líto, že ti můj mimozemský osobní strážce skoro uřízl hlavu by asi neprošlo.</emphasis></p>

<p>„Z toho si nic nedělej.“</p>

<p>„Z toho si dělám moc,“ namítla jsem.</p>

<p>„Nedělej,“ zopakoval Enzo. „Jen dělal svojí práci.“ Na vteřinu se zdálo, že chce ještě něco dodat, ale pak naklonil hlavu na stranu a podíval se na mě, jako by čekal, až skončím s tím, kvůli čemu jsem přišla, aby se mohl vrátit k četbě své veledůležité knihy.</p>

<p>Náhle jsem si uvědomila, že mi už dlouho nenapsal žádnou básničku.</p>

<p>„Tak dobrá,“ řekla jsem nepřesvědčivě. „Uvidíme se teda pozdějc.“</p>

<p>„Samo.“ Enzo mi zamával a pak se opět pustil do četby. Došla jsem zpátky k našemu stanu a našla uvnitř Babara. Objala jsem ho.</p>

<p>„Můžeš mi gratulovat, Babare,“ řekla jsem. „Asi sem právě měla první neshodu se svým klukem.“</p>

<p>Babar mi olízl tvář. Cítila jsem se pak o něco lépe. Ale ne o moc.</p>

<p>Kapitola              14</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>„Ne, je to nízko,“ řekla jsem Gretchen. „Zní to, jako když zpíváš v moll. Měla bys to vytáhnout asi o tón, nebo půltón. Takhle.“ A zazpívala jsem její part, tak jak měl vypadat „Tohle přece <emphasis>zpívám</emphasis>,“ řekla Gretchen.</p>

<p>„Ne, seš níž.“</p>

<p>„Tak to zpíváš špatně <emphasis>ty</emphasis>,“ ohradila se Gretchen. „Protože já to zpívám přesně po tobě. No, zazpívej.“</p>

<p>Odkašlala jsem si a zazpívala tón, který měla zpívat ona. Přidala se ke mně a zpívala čistě. Pak jsem přestala a poslouchala ji. Zněla níž.</p>

<p>„To sem blázen,“ řekla jsem.</p>

<p>„To už sem ti říkala.“</p>

<p>„Kdybych ti tu písničku mohla přehrát, slyšela bys ty tóny a přezpívala je správně.“</p>

<p>„Kdybys mi tu písničku mohla přehrát, tak by nebylo třeba jí vůbec zpívat. Poslouchaly bysme písničku jako civilizovaný lidi,“ podotkla Gretchen.</p>

<p>„Správná poznámka.“</p>

<p>„Houby. Přísahám ti, Zoe, věděla sem, že život v kolonii není procházka růžovým sadem. Byla sem připravená na námahu a potíže. Ale kdybych bejvala věděla, že při jdu o svoje PDA, tak bych bejvala zůstala doma na Erie. Klidně mi řekni, že sem povrchní.“</p>

<p>„Seš povrchní.“</p>

<p>„A teď se zkus opovážit říct, že <emphasis>nemám pravdu</emphasis>.“</p>

<p>Neřekla jsem, že nemá pravdu. Věděla jsem, jak se cítí. Ano, bylo povrchní přiznat, že jí PDA chybí. Ale jen tak se vzdát něčeho, co okamžitě poskytlo jakoukoliv zábavu a poučení, tedy hudbu, knihy, spojení s přáteli, záznamy představení, filmů a seriálů, znamenalo mizérii. Opravdovou. Být bez PDA bylo jako žít na opuštěném ostrově, kde jedinou zábavu představuje bouchání kokosy o sebe, poněvadž PDA bylo nenahraditelné. Koloniální mennonité si s sebou sice vzali knihy, ale většinou to byly bible, zemědělské příručky a knihy o pěstování zvířat a rostlin a pár „klasických“, z nichž bylo <emphasis>Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna</emphasis> ještě zdaleka nejmodernější. Co se týče populární hudby a ostatní zábavy, neměli s sebou nic.</p>

<p>Bylo jasné, že pár dospívajících mennonitů se baví tím, jak my ostatní prožíváme abstinenční příznaky. Musím přiznat, že se nechovali jako správní křesťané. Na druhou stranu pro ně přistání na Roanoke nepředstavovalo tak drastickou životní změnu. Kdybych byla na jejich místě a pozorovala bandu lidí, kteří naříkají nad tím, že přišli o svoje hračky, asi bych se také chovala samolibě.</p>

<p>Takže jsme udělali to, co lidé v podobných situacích dělávají. Přizpůsobili jsme se. Ještě jsem na Roanoke nečetla žádnu knihu, ale byla jsem v pořadi na <emphasis>Čaroděje ze země Oz</emphasis>. Nemohli jsme sledovat žádné filmy, seriály ani záznamy divadelních představení, ale na Shakespearovy hry se dá spolehnout vždy. Přespříští neděli se mělo uskutečnit čtené představení hry <emphasis>Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete</emphasis>. Podle zkoušek bude nejspíš hrozné, ale Enzo představoval Sebastiana docela dobře a popravdě jsem nikdy neviděla žádnou hru od Shakespeara na živo, ani žádnou jinou, nepočítám-li představení ve škole.</p>

<p>S hudbou to dopadlo následovně. Po několika dnech po přistání vytáhli někteří kolonisté ze zavazadel kytary, akordeony, bubínky a podobné nástroje a začali spolu hrát. Šlo to ztuha, protože lidé z různých planet se nemohli shodnout na výběru skladby, neboť žádnou neznali všichni. Skoro jako bychom byli zpět na <emphasis>Magellanu</emphasis> ještě před vybíjenou. Takže se všichni začali vzájemně učit různé písně a melodie. Lidé si je zpívali pro sebe, pak je začali zpívat ostatním a pak i před publikem. V tu chvíli jsme, vzdáleni a odtrženi od všech ostatních příslušníků lidského druhu, obnovili tradici koroborí. Takhle tomu říkal táta. Když jsem si postěžovala, že to zní hloupě, tak sice souhlasil, ale prohlásil, že název potlach je ještě horší. S tím se nedalo než souhlasit.</p>

<p>Roanočtí Koroborci, jak si nyní říkali, brali objednávky na provedení písní a skladeb. Ale pouze za předpokladu, že objednatel dokázal píseň nebo skladbu předzpívat. Když ji neznali, tak ji musel dotyčný zpívat tak dlouho, než se ji naučili nějak zahrát. To mělo zajímavý dopad. Zpěváci začali vytvářet a capella verze svých oblíbených písní a skladeb, nejdřív sólově a pak ve skupinách, které buď doprovázeli nebo nedoprovázeli Koroborci. Předvést svou oblíbenou píseň nebo skladbu už ve vypilovaném aranžmá, aby nikdo z posluchačů netrpěl neposlouchatelnými pokusy předtím, než se všechno sehraje a sezpívá, se stalo otázkou cti.</p>

<p>Dá se říci, že některá aranžmá byla slušně řečeno opravdu <emphasis>výstřední</emphasis> a někteří zpěváci vřískali jako kočky v únoru. Ale po pár měsících se do toho začali účastníci koroborí dostávat. Dokonce se vynořily a capella verze originálních skladeb. Jedna z nejslavnějších písni posledního koroborí byla „Nech mě jezdit s traktorem“ a pojednávala o kolonistovi, který se učí řídit traktor od mennonity. Mennonité byli jedinými členy kolonie, kteří uměli ovládat stroje a přístroje bez elektronických součástek, takže se stali učiteli a vedoucími ostatních v pěstování rostlin a dobytka. Píseň končila tím, že traktor sjel do příkopu, a popisovala skutečnou událost. Mennonité sami ji považovali za docela vtipnou, i když je stála zničený stroj.</p>

<p>Písně o traktorech byly sice na hony vzdálené tomu, co jsme poslouchali předtím, ale nyní jsme i my sami byli na hony vzdáleni všemu předtím, takže to bylo přirozené. Když se na to podívám ze sociologického hlediska, tak třeba za dvacet nebo padesát let, až se KU uráčí nám umožnit kontakt s ostatními koloniemi, bude mít Roanoke svou vlastní hudební formu. Možná ji pojmenují roanokapela. Nebo koroborka. Nebo <emphasis>nějak</emphasis>.</p>

<p>Ale právě teď jsem se snažila přimět Gretchen, aby zpívala čistě, protože jsem chtěla přijít na další koroborí s aspoň jakž takž učesanou verzí „Rána v Dillí“, aby se k nám Koroborci mohli přidat. Ale nedařilo se mi. Takhle to vypadá, když si uvědomíte, že svou možná po celý život nejoblíbenější píseň neznáte podrobně. Jelikož jsem měla nahrávku uloženou ve svém PDA, které jsem neměla a ani nemohla použít, neexistoval způsob, jak to napravit.</p>

<p>Pokud ovšem… „Mám nápad,“ řekla jsem Gretchen.</p>

<p>„Naučíš se zpívat čistě?“ zeptala se.</p>

<p>„Něco lepšího.“</p>

<p>Za deset minut jsme stály na opačné straně Croatoanu před vesnickým informačním centrem, což bylo jediné místo na planetě, kde se daly nalézt funkční elektronické přístroje, poněvadž celý vnitřek centra byl konstruován tak, aby odstínil všechny rádiové vlny nebo jakékoliv signály. Technický postup, jímž bylo možné tento zázrak uskutečnit, byl však natolik komplikovaný, že se tímto způsobem podařilo přeměnit pouze jeden z prázdných nákladních kontejnerů. Dobrá zpráva byla, že se pracovalo na dalším. Ta špatná byla, že první byla na řadě lékařská ambulance. Život je zkrátka těžký. Vešla jsem s Gretchen do vstupní sekce. Byla celá černá kvůli materiálu, který blokoval jakékoliv vysílání. Nejdřív bylo třeba zavřít vnější dveře a pak teprve otevřít vnitřní dveře, což znamenalo se asi na vteřinu a půl ocitnout v objetí ponuré, černé, beztvaré tmy. Nic zábavného.</p>

<p>Otevřely jsme vnitřní dveře a uvnitř centra našly technického nadšence. Ohlédl se, trochu překvapeně na nás pohlédl a pak nasadil výraz, který říkal <emphasis>ne</emphasis>.</p>

<p>„Odpověď zní ne,“ potvrdil nahlas.</p>

<p>„Ale pane Bennette,“ začala jsem. „Vždyť ani nevíte, na co se chceme zeptat.“</p>

<p>„Hm, na co asi?“ řekl pan Bennett. „Dvě holky, shodou okolností dcery šéfstva kolonie, prostě <emphasis>jen tak</emphasis> přijdou na jediný místo na planetě, kde se dá hrát s PDA. Tak. Přišly kvůli hrám, nebo touží po společnosti podsaditýho muže středních let? Odpověď není těžká, slečno Perryová.“</p>

<p>„Chceme si jen poslechnout jednu písničku. Bude to trvat jen minutku,“ řekla jsem.</p>

<p>Pan Bennett si povzdechl. „Máte vůbec ponětí, kolik lidí mi sem denně přijde s něčím podobným? Že si chtějí poslechnout písničku, sledovat film nebo něco přečíst? Každý mi tvrdí, že to bude trvat jen minutku a že o nich ani nebudu vědět. Kdybych jednomu povolil, za chvíli bych tu měl všechny a nezbyl by mi žádnej čas na to, abych udělal tu práci, slečno Perryová, co mi zadali vaši rodiče. Co bych měl dělat?“</p>

<p>„Dát si na dveře zámek?“ navrhla Gretchen.</p>

<p>Pan Bennett se na Gretchen kysele zadíval a řekl: „Velmi zábavné.“</p>

<p>„Co musíte pro moje rodiče udělat?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Musím pro ně pomalu a namáhavě vytisknout každý nařízení a směrnici Koloniální unie, aby je měli všechny pohromadě a nemuseli sem pro každou chodit zvlášť. Na jednu stranu je to fajn, ale na druhou stranu vám musím říct, že to dělám už poslední tři dny a zabere to asi ještě čtyři další. Tiskárna se navíc pravidelně zasekává, takže jí musím neustále sledovat. Abych to shrnul, slečno Perryová, po čtyřech letech studia techniky a dvaceti letech praxe jsem se stal obsluhou tiskárny na místě, kde dávají lišky dobrou noc. Po něčem takovým jsem toužil celej život.“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Tak to uděláme my.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Jestli jde jen o to, aby se tiskárna nezasekla a měla dost papíru, tak to zvládneme. Pár hodin denně pro vás budeme pracovat a za to nám dovolíte pár minut použít naše PDA. Pak si můžete dělat, co budete chtít.“</p>

<p>„Nebo jít na oběd,“ pronesla Gretchen. „Překvapit ženu.“</p>

<p>Pan Bennett chvíli tiše přemýšlel a pak prohlásil: „Ještě nikdo nezkusil přijít s nabídkou, že mi opravdu <emphasis>pomůže</emphasis>. Velice chytré.“</p>

<p>„Snažíme se,“ řekla jsem.</p>

<p>„A je skutečně doba oběda a tiskárna funguje.“</p>

<p>„To je,“ souhlasila jsem.</p>

<p>„Řekl bych, že jestli něco zkazíte, tak z toho vyjdu se zdravou kůží. Vaši rodiče mi nemůžou nic vytknout.“</p>

<p>„Nepotismus funguje,“ souhlasila jsem.</p>

<p>„Ale my nic nezkazíme,“ pronesla Gretchen.</p>

<p>„To rozhodně ne. Tiskárnu umíme obsluhovat bezvadně,“ dodala jsem.</p>

<p>„Tak dobře,“ řekl pan Bennett a sáhl po svém PDA na stole. „Můžete použít moje. Víte, jak s ním pracovat?“</p>

<p>Podívala jsem se na něj.</p>

<p>„Omlouvám se. Dobrá.“ Nechal na displeji zobrazit seznam dokumentů. „Tyhle musejí bejt vytištěný dneska. Tiskárna je támhle,“ ukázal na protější roh stolu, „a papír je v týhle krabici. Dávejte ho do zásobníku tiskárny. Když se zasekne, a to se stane víckrát, tak prostě vytáhněte zaseklej papír a počkejte, až si tiskárna automaticky vezme další. Tím se i vytiskne znovu ta stránka, která se tiskla naposled. Ve chvílích, kdy se nebudete muset zabejvat tiskem, můžete si otevřít archiv zábavy. Obsahuje všechny soubory se všema nahrávkama.“</p>

<p>„Všechny soubory?“ zeptala jsem se rozčileně.</p>

<p>Pan Bennett řekl: „Hlavně klid. Přístup je jen k nezakódovanejm. Pokud ste svoje osobní soubory ochránily kódem, jak bylo nařízeno, než se všechny PDA sebraly a vypnuly, tak se nemusíte bát, že vašim tajemstvím hrozí prozrazení. Tak. Bedny začnou samy hrát, jakmile otevřete soubor s hudební nahrávkou. Nezesilujte si zvuk, abyste nepřeslechly zásek tiskárny.“</p>

<p>„Zvuk už máte nastavenej, že jo?“ zeptala se Gretchen.</p>

<p>„Jistě, slečno Trujillová. Budete se divit, ale dokonce i podsaditej muž středního věku rád poslouchá hudbu.“</p>

<p>„To znám,“ řekla Gretchen. „Táta to dělá taky.“</p>

<p>„Takže s tímto ego srážejícím komentářem vás opustím. Vrátím se za pár hodin. Prosím nezdemolujte to tady. Když se objeví někdo s prosíkem kvůli vlastnímu PDA, pošlete ho bez milosti pryč,“ prohlásil pan Bennett.</p>

<p>„Doufám, že to myslel ironicky,“ řekla jsem</p>

<p>„Je mi to fuk.“ Gretchen a hrábla po PDA. „Dej mi to.“</p>

<p>„Hele, nejdřív práce, pak zábava.“ Držela jsem PDA z jejího dosahu, připravila tiskárnu, vybrala seznam souborů k tisku a pak otevřela soubor s nahrávkou „Ráno v Dillí“. Úvodní tóny písně se linuly z reproduktorů a já je přímo hltala ušima. Přísahám, že mi bylo do pláče.</p>

<p>„To je neuvěřitelný, jak špatně si tu písničku pamatuješ,“ pronesla Gretchen asi v polovině.</p>

<p>„Psst. Teď přijde ta část,“ řekla jsem.</p>

<p>Gretchen si všimla mého výrazu a zůstala zticha, dokud píseň neskončila.</p>

<p>* * *</p>

<p>Mít dvě hodiny k dispozici PDA, když jste ho neměli v ruce celé měsíce předtím, je prostě <emphasis>málo</emphasis>. To je všechno, co k tomu řeknu. Ale stačilo to, abychom se s Gretchen vynořily z informačního centra s pocitem, že jsme si právě hodiny a hodiny užívaly horkou koupel. Když nad tím tak přemýšlím, tak tu jsme si už také neužily celé měsíce.</p>

<p>„Tohle nesmíme nikomu prozradit,“ řekla Gretchen.</p>

<p>„Jo, nechci, aby lidi pana Bennetta otravovali,“ přitakala jsem.</p>

<p>„Ne, tak to nemyslím. Líbí se mi mít něco, co nemá nikdo jinej.“</p>

<p>„V šosáctví se moc lidí nevyžívá. Ale ty jo.“</p>

<p>Gretchen kývla. „Díky, madam. Teď se musím vrátit domů. Slíbila sem tátovi, že do večera vypleju zahrádku.“</p>

<p>„Užij si hrabání v hlíně.“</p>

<p>„Díky. Kdybys byla hodná, nabídla by ses, že mi pomůžeš.“</p>

<p>„Pracuj u na tom, že sem zlá.“</p>

<p>„To rozhodně buď.“</p>

<p>„Ale po večeři se spolu sejdeme, abysme zkoušely. Teď už víme, jak to má znít.“</p>

<p>„Zní to dobře. Nebo doufám bude.“ Gretchen mi zamávala a šla domů. Rozhlédla jsem se a napadlo mě, že je dnes krásný den na procházku.</p>

<p>A byl. Slunce svítilo, bylo jasno, což bylo po několika hodinách v temnotě informačního centra obzvlášť příjemné. Na Roanoke bylo právě jaro a všechno kvetlo a vypadalo krásně, i když všechny květy smrděly jako zkažené maso namočené do močůvky. (Tenhle popis vymyslel Magdy, který tu a tam byl schopen dát pár slov dohromady.) Po pár měsících se ale naučíte charakteristický pach květeny nevnímat, nebo přijmout, že se s ním nedá nic dělat. Když celá planeta smrdí, tak se s tím prostě musíte naučit žít.</p>

<p>Procházku jsem si užila ale i kvůli tomu, že bylo vidět, jak moc se tohle místo za těch pár měsíců, co jsme tu přistáli, změnilo. John a Jane povolili kolonistům opustit provizorní stanový tábor nedlouho poté, co jsme se já, Gretchen, Enzo a Magdy vydali na noční výlet. Takže kolem začaly růst usedlosti a obydlí jako houby po dešti a lidé se učili od mennonitů, kteří převzali odpovědnost za naši první setbu, jež už teď rostla na polích. Byla geneticky upravená tak, aby rychle rostla, takže už brzy budeme moci sklízet. Vypadá to, že nakonec nezahyneme. Šla jsem kolem polí a domů a mávala na lidi kolem.</p>

<p>Nakonec jsem přešla kolem posledního stavení a zdolala nízký vršek. Na jeho opačné straně rostla jen tráva a v pozadí les. Zde se měla postavit další hospodářství, která pak obklopí další pastviny a pole, až se celé tohle údolí změní prací lidských rukou. Je neuvěřitelné, jak pár tisíc lidí dokáže změnit krajinu. Nyní jsem tu ale byla sama. Mohla jsem tu mít soukromí na tak dlouho, jak to jen bylo možné. Tohle bylo moje místo. Občas i Enzovo.</p>

<p>Natáhla jsem se do trávy, zadívala se na oblohu a usmála se. Možná jsme se museli skrývat na nejvzdálenějším místě galaxie, ale v tuhle chvíli mi to nevadilo. Člověk může být šťastný kdekoliv, stačí, když si vybere správný úhel pohledu. A dokáže nevnímat odpudivé vůně všude kolem.</p>

<p>„Zoe,“ ozval o se za mnou.</p>

<p>Trhla jsem sebou a uviděla Hickoryho a Dickory ho. Zrovna přecházeli vyvýšeninu.</p>

<p>„Tohle mi <emphasis>nedělejte</emphasis>,“ řekla jsem a sedla si.</p>

<p>„Chceme s tebou mluvit,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Co až doma?“ navrhla jsem.</p>

<p>„Tady je to lepší. Máme starosti.“</p>

<p>„Ohledně čeho?“ Vstala jsem, abych se na ně pořádně podívala. Něco se mi na nich nezdálo a chvíli mi trvalo, než jsem zjistila co. „Proč nemáte svoje obojky s vědomím?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Máme starosti stran tvojí bezpečnosti. Vystavuješ se zvýšenému riziku.“ Hickory odpověděl na mou první otázku, ale druhou nechal nezodpovězenou. „Jde o tvou bezpečnost vůbec.“</p>

<p>„To myslíte právě teď? Můžeš se uklidnit, Hickory. Slunce jasně svítí a Hentoszova usedlost je hned za tímhle návrším. Nemůže se mi tu nic stát.“</p>

<p>„Na planetě žijí i šelmy,“ namítl Hickory.</p>

<p>„Jo, <emphasis>joti</emphasis>.“ Byla to masožravá zvířata velikosti kojotů, která se občas potloukala kolem vesnice. „Jota klidně zvládnu.“</p>

<p>„Loví ve smečkách,“ nedal se Hickory.</p>

<p>„Přes den ale ne.“</p>

<p>„Nechodíš sem ale jen ve dne. Ani tu občas nejsi sama,“ upozornil Hickory.</p>

<p>Trochu jsem se začervenala a přemýšlela nad tím, že se na Hickoryho rozzlobím. Ale on neměl svůj obojek, takže by mi byl vztek k ničemu „Myslela sem, že sem vám vysvětlila jasně, že mě nemáte sledovat, když si to nepřeju,“ řekla jsem tak vyrovnaně jak jsem uměla.</p>

<p>Hickory prohlásil: „Nesledovali jsme tě, ale nejsme hloupí. Víme, kam chodíš a s kým. Tvůj nedostatek obezřetnosti tě vystavuje riziku a ty nám už nedovoluješ, abychom tě všude doprovázeli. Nemůžeme tě ochraňovat tak, jak bychom chtěli nebo jak se od nás očekává.“</p>

<p>„Už sme tu celý měsíce, viďte? Ještě tu nic na nikoho nezaútočilo,“ pronesla jsem.</p>

<p>„Kdybychom tě tenkrát v lese nenašli, už by se to stalo,“ oznámil Hickory. „Tenkrát nešlo o joty. Ti na strom vylézt neumějí, natož se pohybovat z jednoho na druhý.“</p>

<p>„Ale snad vidíte, že nejsem blízko lesa.“ Mávla jsem směrem k lesu. „Ať už to tenkrát bylo co chtělo, nevylezlo to z lesa. Jinak už by to někdo viděl. O tom jsme se už přece bavili, Hickory.“</p>

<p>„Nejde jen o místní faunu.“</p>

<p>„Pak nevím, o čem je řeč.“</p>

<p>„Tuhle planetu hledají.“</p>

<p>„Viděls videozáznam, Hickory, takže si pamatuješ, že to Shromáždění zlikvidovalo tu kolonii z nebe. Ani vy mě nezvládnete ochránit, jestli nás Shromáždění najde.“</p>

<p>„Shromáždění nám starosti nedělá.“</p>

<p>„Tak to ste výjimka.“</p>

<p>„Tuhle kolonii nehledá jenom Shromáždění, ale všichni, kdo mu chtějí prokázat službu, nebo mu naopak překazit plány, nebo si tuto kolonii zabrat pro sebe. Ti všichni nebudou kolonii ostřelovat z nebe. Prostě použijí vojenský výsadek a zahájí invazi a vyvražďování.“</p>

<p>„Co to s váma dvěma dneska je?“ pokoušela jsem se zlehčit téma.</p>

<p>Bez úspěchu. Hickory řekl: „Jde také o to, kdo jsi.“</p>

<p>„Co to má znamenat?“</p>

<p>„Víš to moc dobře. Nejsi jen dcera správců kolonie. Jsi také důležitá pro <emphasis>nás.</emphasis> Pro Obiny. Není to tajemstvím, Zoe. Celý život tě někdo využíval jako prostředek k vyjednávání. My Obinové jsme tě využili jako prostředek k získání umělého vědomí od tvého otce. Představuješ součást smlouvy mezi Obiny a KU. Nemáme pochyb o tom, že jacíkoliv útočníci by se tě snažili unést, aby tě mohli využít pro vyjednávání s Obiny. Dokonce i Shromáždění by mohlo o něčem takovém uvažovat. Nebo by tě zabili, aby nám ublížili. Aby zničili symbol nás všech.“</p>

<p>„To je šílenost.“</p>

<p>„Už to tady bylo,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„V průběhu tvého života na Huckleberry došlo k ne méně než šesti pokusům tě unést nebo zabít. K poslednímu došlo jen pár dní před tvým odletem.“</p>

<p>„A vy ste mi to nikdy <emphasis>neřekli</emphasis>?“</p>

<p>„Bylo rozhodnuto obinskou i vaší vládou, že tebe nebo tvé rodiče není třeba informovat. Byla jsi ještě malá a tvoji rodiče se ti snažili zajistit normální život. Obinové jim v tom jen pomohli. Žádný z pokusů se nikdy nezdařil. Všechny byly zmařeny ještě dříve, než ses mohla ocitnout v nebezpečí. Tomu druhu, jenž se pokusil ti ublížit, pak obinská vláda pokaždé projevila svůj nesouhlas.“</p>

<p>To mnou otřáslo. S Obiny nebylo radno si zahrávat.</p>

<p>„Neřekli bychom ti to a neporušili tak své rozkazy, kdybychom se neocitli v naší současné situaci. Nelze zde užívat systémů, které vhodně zajišťují tvoji bezpečnost. Je třeba připočítat, že si počínáš čím dál tím nezávisleji a odmítáš naši přítomnost.“</p>

<p>Jeho poslední slova mě zasáhla jako políček. „Neodmítám vás, jen chci mít prostor sama pro sebe. Omlouvám se, jestli sem vám tím ublížila.“</p>

<p>„Neublížilo nám to. Máme odpovědnost. Jak se jí zhostíme se musí přizpůsobit okolnostem. Takže se přizpůsobíme.“</p>

<p>„Nevím, co tím myslíš.“</p>

<p>„Je čas, aby ses naučila sebeobraně,“ vysvětlil Hickory. „Chceš žít nezávisle na nás a my už nemáme k dispozici všechny zdroje, jaké jsme měli ke tvé ochraně dřív.</p>

<p>Vždy jsme počítali s tím, že tě naučíme bojovat. Nyní kvůli výše uvedeným důvodům nastal čas, aby tvůj trénink začal.“</p>

<p>„Co tím chceš říct, naučit mě bojovat?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Naučíme tě ubránit se útočníkovi, odzbrojit ho. Používat zbraně. Znehybnit útočníka, a pokud to bude nezbytné, zabít ho.“</p>

<p>„Chcete mě naučit, jak zabíjet ostatní?“</p>

<p>„Je to nezbytné.“</p>

<p>„Nejsem si jistá, že by s tímhle John a Jane souhlasili,“ namítla jsem.</p>

<p>„Major Perry a poručík Saganová zabíjet umějí. V rámci své vojenské služby toho oba využili, aby přežili.“</p>

<p>„Ale to přece neznamená, že chtějí, abych to <emphasis>já</emphasis> uměla taky. A navíc <emphasis>já</emphasis> sama si nejsem jistá, že to chci umět. Říkali ste, že se přizpůsobíte okolnostem. Tak se jim přizpůsobte. Ale já se nebudu učit <emphasis>zabíjet</emphasis> jen proto, abyste se mohli přesvědčit, že děláte líp něco, o čem ani nevím, jestli to po vás ještě <emphasis>chci</emphasis>.“</p>

<p>„Nechceš, abychom tě ochraňovali, nebo tě naučili sebeobraně?“</p>

<p>„Já <emphasis>nevím</emphasis>,“ zaječela jsem rozhořčeně. „Jasný? Nechci, abyste mě v tom vymáchali. V těch kydech o tom, že sem něco <emphasis>extra</emphasis>, co je třeba chránit. Víte co? <emphasis>Všichni</emphasis> tady potřebujou ochránit, Hickory. <emphasis>Všichni</emphasis> sou v nebezpečí. Každou chvíli se tu na obloze můžou objevit stovky vesmírnejch lodí a všechny nás zabít. Je mi z toho na blití. Snažím se na to zapomenout, když to jde. To sem taky dělala, než ste se tu objevili a zase mi všechno připomněli. Takže <emphasis>díky</emphasis>.“</p>

<p>Hickory a Dickory mlčeli. Kdyby měli svoje obojky, byli by po mém posledním výstupu asi na pokraji nervového zhroucení. Ale takhle tu jen nehybně stáli.</p>

<p>Počítala jsem do deseti a pokoušela se ovládnout. „Hele,“ řekla jsem tónem, o němž jsem doufala, že zní rozumně. „Dejte mi pár dní na rozmyšlenou, jo? Naložili ste mi toho moc. Nechte mě o tom přemejšlet.“</p>

<p>Stále byli zticha.</p>

<p>„Dobře,“ řekla jsem. „Jdu zpátky.“ Protáhla jsem se kolem Hickoryho. A ocitla se na zemi.</p>

<p>Obrátila jsem se a zmateně se na Hickoryho podívala. „O co sakra jde?“ zeptala jsem se a vstala.</p>

<p>Dickory mě obešel a hrubě mě srazil zpátky do trávy a bláta.</p>

<p>Odlezla jsem od nich. „Nechte toho,“ řekla jsem jim.</p>

<p>Oba vytáhli svoje armádní nože a šli ke mně.</p>

<p>Zaječela jsem, rychle se zvedla a utíkala jak nejrychleji jsem uměla, k návrší, abych se dostala k Hentoszově usedlosti. Ale Obinové umějí běhat rychleji než lidé. Dickory mě oběhl, dostal se přede mě a napřáhl ke mně nůž. Zarazila jsem se a upadla nazad. Dickory se na mě vrhl. Zaječela jsem a odvalila se mu z cesty. Pak jsem rychle vstala a běžela z návrší dolů.</p>

<p>Hickory už na mě čekal a chtěl mi zahradit cestu. Zkusila jsem předstírat, že uhnu doleva, ale neskočil na to a chytil mě za levou paži. Uhodila jsem ho do ruky pravou pěstí. Hickory ale ránu vykryl a na oplátku mě silně plácl do spánku a přitom uvolnil sevření. Ohromeně jsem zavrávorala dozadu. Hickory zahákl nohu kolem mojí a zvedl ji, takže jsem se na okamžik ocitla ve vzduchu a pak na zemi. Hlavou mi proběhla ostrá bolest a já mohla jen omámeně ležet.</p>

<p>Na hrudi jsem ucítila tíhu. Hickory na mě klečel, že jsem se nemohla ani hnout. Zoufale jsem po něm škrábala, ale držel hlavu z dosahu a nevšímal si mě. Křičela jsem o pomoc tak hlasitě, jak jsem dovedla, i když jsem věděla, že mě nikdo nemůže slyšet.</p>

<p>Ohlédla jsem se a viděla Dickoryho, jak stojí po straně opodál. „Prosím,“ řekla jsem mu. Dickory nic neřekl. Ani se ho to nedotklo. Nyní jsem pochopila, proč si stáhli obojky.</p>

<p>Popadla jsem Hickoryho nohu a snažila se ji ze sebe stáhnout. Hickory mě ještě víc přitlačil k zemi, opět mě plácl do spánku, až mi v hlavě zajiskřilo, a druhou rukou zvedl do výše nůž a jediným plynulým pohybem s ním zamířil k mé hlavě. Zaječela jsem.</p>

<p>Za nějakou chvíli se Hickory ozval: „Nic ti není. Můžeš vstát.“</p>

<p>Zůstala jsem nehybně ležet, oči jsem upírala na Hickoryho nůž, který jsem měla zabodnutý tak blízko u hlavy, že jsem na něj nemohla ani zaostřit. Pak jsem se zvedla na loktech, obrátila hlavu na druhou stranu a pozvracela se.</p>

<p>Hickory čekal, dokud nevolnost nepřešla, a pak řekl: „Nehodláme se omlouvat za to, co se tu před chvílí stalo. Přijmeme jakékoliv důsledky, které si zvolíš. Ale musíš vědět, že jsme ti neublížili. Dávali jsme pozor, abys neměla ani modřiny. Přemohli jsme tě za pár vteřin a byla jsi zcela v naší moci. Ti, co přijdou, ti neprokáží takovou ohleduplnost. Nezastaví se před ničím. Bude jim jedno, jestli tě zraní, nebudou se starat, abys neměla modřiny. Nevěnují ti milost. Budou tě chtít zabít. A podaří se jim to. Věděli jsme, že bys nám to nevěřila, kdybychom ti to jen vysvětlili. Tak jsme ti to museli ukázat.“</p>

<p>Postavila jsem se na nohy. Skoro jsem se nemohla narovnat. Ustoupila jsem od nich jak to šlo, a řekla: „Ať vás vezme <emphasis>čert</emphasis>. Oba dva. Nechci vás už ani vidět.“ Vydala jsem se zpátky do vesnice. Rozběhla jsem se hned jak jsem mohla.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Helemese,“ řekla Gretchen, když vstoupila do informačního centra a zavřela za sebou dveře. „Pan Bennett říkal, že tě tu najdu.“</p>

<p>„Hm, nabídla sem se, že mu i dneska pomůžu s tiskárnou.“</p>

<p>„Chybí ti muzika, co?“ zeptala se Gretchen s úsměvem.</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou a ukázala jí, nač se dívám.</p>

<p>„Ale tohle sou tajný soubory, Zoe. Záznamy a zprávy rozvědky KOSu. Dostaneš se do maléru, jestli to někdo zjistí. Pan Bennett tě sem už nikdy nepustí.“</p>

<p>„Je mi to <emphasis>jedno</emphasis>,“ pronesla jsem zlomeným hlasem, takže se na mě Gretchen pozorně zadívala. „Musím vědět, jak moc zlý to je. Musím zjistit, kdo nás hledá a co po nás chce. Co chce po mne. Hele.“ Vzala jsem PDA a vyhledala soubor o generálu Gauovi, vůdci Shromáždění, který přikázal likvidaci kolonie na videozáznamu. „Tenhle generál nás chce všechny zabít, když nás najde, a my o něm přitom <emphasis>nic</emphasis> nevíme. Proč někdo něco takovýho udělá? Zabíjí nevinný lidi. Co se stalo, že mu najednou začala likvidace celejch planet připadat jako bezva nápad? Copak bys to nechtěla vědět? Ale my to nevíme. Máme statistický údaje o jeho službě v armádě a tím to hasne.“ Pohodila jsem PDA nedbale zpátky na stůl, což Gretchen polekalo. „Chci zjistit, <emphasis>proč</emphasis> mě chce tenhle generál zabít. Proč chce nás <emphasis>všechny</emphasis> zabít. Ty ne?“ Dala jsem loket na stůl a opřela se o něj.</p>

<p>„Tak jo,“ řekla po chvíli Gretchen. „Řekni mi, co se ti stalo, protože ještě odpoledne si byla v pohodě.“</p>

<p>Vzhlédla jsem k ní a potlačila smích. Pak jsem se zhroutila a propukla v pláč. Gretchen mě objala a za dlouhou chvíli jsem jí všechno řekla. Opravdu všechno.</p>

<p>Po mém výlevu byla zticha. „Řekni mi, co si myslíš,“ vyzvala jsem ji.</p>

<p>„Kdyžto udělám, budeš mě nenávidět.“</p>

<p>„Nebuď malá. Nebudu tě nenávidět,“ oponovala jsem.</p>

<p>„Myslím, že Hickory a Dickory mají pravdu.“</p>

<p>„Nenávidím tě.“</p>

<p>Jemně do mě strčila. „Nech toho. Neměli tě napadnout, to ne. To přehnali. Nechci, abys to vzala špatně, ale ty nejsi obyčejná holka.“</p>

<p>„To není pravda. Copak sem se někdy chovala jinak než ostatní? Kdykoliv? Považuju se za něco extra? Copak sem o tomhle všem někdy vyprávěla ostatním?“</p>

<p>„Stejně to vědí.“</p>

<p>„To vím, ale nemají to ode <emphasis>mě</emphasis>. Snažím se chovat normálně.“</p>

<p>„Tak jo. Seš úplně normální holka.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Úplně normální holka, kterou se šestkrát pokusili zabít.“</p>

<p>„Ale to nejsem <emphasis>já</emphasis>.“ Ukázala jsem na sebe. „To je něčí <emphasis>představa o mně</emphasis>. A na tu kašlu.“</p>

<p>„Ne kdybys byla mrtvá.“ Gretchen zvedla ruku, než jsem stačila něco namítnout. „Navíc by to nebylo jedno ani tvejm rodičům. Ani mně ne. Sem si dost jistá, že ani Enzovi. A vypadá to, že by to nebylo jedno ani pár miliardám mimozemšťanů. Jen si <emphasis>to</emphasis> uvědom. Někoho jen napadne, že by po tobě mohl jít, a oni vybombardujou celou planetu.“</p>

<p>„Nechci si to uvědomit.“</p>

<p>„Já vím. Ale nemysli si, že máš na výběr. Bez ohledu na to, co uděláš, budeš tím, čím seš, ať se ti to líbí nebo ne. Nemůžeš s tím nic dělat, jen se s tím naučit žít.“</p>

<p>„To mi fakt zlepšilo náladu, dík.“</p>

<p>„Snažím se ti pomoct,“ řekla Gretchen.</p>

<p>Vzdychla jsem. „Já vím, Gretchen. Omlouvám se. Nechtěla sem na tebe bejt hrubá. Jen už mě unavuje, aby o mým životě rozhodovali jiný.“</p>

<p>„A jak se tím vlastně lišíš od nás ostatních?“</p>

<p>„Přesně <emphasis>tohle</emphasis> sem měla na mysli. Sem úplně normální holka. Je bezva, že sis to nakonec uvědomila.“</p>

<p>„Úplně normální. Až na to, že si královnou Obinů.“</p>

<p>„Nenávidím tě.“</p>

<p>Gretchen se usmála.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Slečna Trujillová nám řekla, že chceš s námi mluvit,“ řekl Hickory. Gretchen přivedla oba Obiny a nyní stála s Dickorym vedle Hickoryho. Byli jsme na tom samém místě, kde mě před pár dny Obinové napadli.</p>

<p>„Na úvod chci, abyste věděli, že mám na vás pořád strašnej vztek,“ začala jsem. „Nevím, jestli vám někdy odpustím, jak ste mě napadli, i když chápu, proč ste to udělali a proč ste si mysleli, že to musíte udělat. Chci se ujistit, že tomu rozumíte a že to <emphasis>cítíte</emphasis>.“ Ukázala jsem na Hickoryho a jeho obojek s vědomím kolem krku.</p>

<p>„Cítíme to,“ oznámil Hickory. Třásl se mu hlas. „Natolik, že jsme dlouho probírali, zda si máme vůbec obojky znovu vzít a zapnout. Vzpomínka na útok na tebe je téměř k neunesení.“</p>

<p>Pokývala jsem hlavou. Chtěla jsem říci <emphasis>dobře</emphasis>, ale uvědomila jsem si, že to není správné a že bych toho litovala. Ale mohla jsem si to alespoň v tuhle chvíli <emphasis>myslet</emphasis>.</p>

<p>„Nechci, abyste se mi omluvili. Neudělali byste to. Chci, abyste mi slíbili, že už něco podobného neuděláte.“</p>

<p>„Máš naše slovo,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Děkuju.“ Vlastně jsem nepočítala s tím, že by mě ještě někdy napadli. Něco takového se dá použít jen jednou, jestli vůbec. Ale o to nešlo. Chtěla jsem vědět, zda těm dvěma mohu opět důvěřovat. Ještě ne.</p>

<p>„Budeš trénovat?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Jo. Ale mám dvě podmínky.“ Hickory mlčel. „První je, že Gretchen bude trénovat se mnou.“</p>

<p>„Nepřipravovali jsme se na to, že budeme trénovat někoho jiného než tebe,“ namítl Hickory.</p>

<p>„To mě nezajímá. Gretchen je moje nejlepší kamarádka. Nebudu se učit sebeobraně, kdyby ona nemohla taky. A jestli vám to ušlo, tak nemáte zrovna lidský rysy. Napadlo mě, že bude lepší cvičit nejen s váma, ale i s nějakým člověkem. Nehodlám se o tom dohadovat. Buď budu trénovat s Gretchen, nebo vůbec ne. To je moje podmínka.“</p>

<p>Hickory se obrátil ke Gretchen. „Budeš trénovat?“</p>

<p>„Jen když bude trénovat Zoe. Je to koneckonců moje nejlepší kámoška.“</p>

<p>Hickory se otočil ke mně. „Má stejný smysl pro humor jako ty.“</p>

<p>„Nevšimla sem si,“ řekla jsem.</p>

<p>Hickory se obrátil zpět ke Gretchen. „Bude to velmi těžké.“</p>

<p>„To vím. Ale jdu do toho.“</p>

<p>„Jaká je druhá podmínka?“ zeptal se mě Hickory.</p>

<p>„Tohle trénování budu dělat kvůli vám dvěma. Ne kvůli sobě. Nemyslím si, že to budu potřebovat. Ale vy si to myslíte a nikdy ste po mně nechtěli nic, o čem ste nebyli přesvědčený, že je důležitý. Takže to udělám. Ale musíte pro mě udělat, co chci já.“</p>

<p>„A co to je?“</p>

<p>„Chci, abyste se naučili zpívat.“ Ukázala jsem na Gretchen. „Vy nás dvě naučíte bojovat, a my vás naučíme zpívat. Na vystoupení na koroborí.“</p>

<p>„Zpívat,“ zopakoval Hickory.</p>

<p>„Přesně. Lidi se vás pořád bojej. Bez urážky, ale vy dva nejste prostě okouzlující osobnosti. Když se nám všem dohromady podaří zazpívat na koroborí jednu dvě písničky, tak se na vás všichni rozhodně budou dívat jinak.“</p>

<p>„Nikdy jsme nezpívali.“</p>

<p>„Nikdy ste ani nepsali příběhy. A přece ste pak jeden napsali. To je stejný. Jenom se u toho zpívá. Navíc se ostatní nebudou divit, proč sme s Gretchen pořád s váma. No tak, Hickory. Bude to legrace.“</p>

<p>Hickory nasadil pochybovačný výraz a mě napadla podivná myšlenka. <emphasis>Třeba s</emphasis><emphasis>e Hickory stydí.</emphasis> Což bylo téměř směšné. Někdo, kdo umí naučit asi šestnácti způsobům, jak někoho zabít, přece nemůže trpět trémou.</p>

<p>„Já bych chtěl zpívat,“ řekl Dickory. Všichni jsme se k němu překvapeně otočili.</p>

<p>„On mluví!“ vyhrkla Gretchen.</p>

<p>Hickory něco Dickorymu řekl v obinském jazyce. Dickory mu odpověděl. Hickory opět něco řekl a Dickory odpověděl asi s kapkou netrpělivosti. Pak, věřte nebo ne, si Hickory vzdychl</p>

<p>„Budeme zpívat,“ řekl.</p>

<p>„Výborně,“ řekla jsem.</p>

<p>„S tréninkem začneme zítra.“</p>

<p>„Tak jo. Ale zpívat budeme už dneska. Teď.“</p>

<p>„Teď?“ vyhrkl Hickory.</p>

<p>„Jasně. Sme tu všichni a já a Gretchen sme už vybraly písničku akorát pro vás.“</p>

<p>Kapitola              15</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Následující měsíce byly únavné.</p>

<p>Každé ráno nás čekala rozcvička a fyzická příprava.</p>

<p>„Nemáte žádné svaly ani výdrž,“ řekl Gretchen a mně první den tréninku Hickory.</p>

<p>„Opovrženíhodný lži,“ namítla jsem.</p>

<p>„Tak dobrá.“ Hickory ukázal klesu, asi kilometr daleko, a řekl: „Běžte tam a zase zpátky co nejrychleji dokážete. Bez oddechu.“</p>

<p>A tak jsme běžely. Když jsem se vrátila, měla jsem pocit, že mi plíce vyskočí ven z těla a nejspíš mi nafackují za to, že je tak týrám. Svalila jsem se spolu s Gretchen bez dechu na zem.</p>

<p>„Nemáte žádnou výdrž,“ zopakoval Hickory. Neoponovala jsem, rozhodně nejen proto, že jsem nebyla schopná mluvit. „Pro dnešek to stačí. Zítra už začneme se zlepšováním vaší fyzické zdatnosti. Budeme postupovat pomalu.“ Hickory odešel s Dickorym pryč, zatímco já a Gretchen jsme si představovaly, jak je zavraždíme, jen co se nám podaří dostat nějaký vzduch do plic.</p>

<p>Pak každé dopoledne škola pro všechny děti a mládež, která nepracovala na polích. Omezený počet knih a učebních pomůcek znamenal, že jsme se o ně dělili. Dělila jsem se o učebnice s Gretchen, Enzem a Magdym. Fungovalo to skvěle, když jsme spolu všichni mluvili, ale jindy méně.</p>

<p>„Můžete se vy dvě <emphasis>prosím</emphasis> soustředit?“ Magdy nám mával před obličeji rukou. Byla zrovna matematika.</p>

<p>„Nech toho,“ řekla Gretchen. Hlavu měla na lavici. To ráno jsme dostaly docela do těla. „Božínku, mně tak chybí kafe.“ Vzhlédla ke mně.</p>

<p>„Bylo by fajn ty příklady vyřešit ještě dneska,“ prohlásil Magdy.</p>

<p>„Jako by ti to k něčemu bylo,“ řekla Gretchen. „Stejně nikdo z nás na vejšku nejspíš nepůjde.“</p>

<p>„Ale stejně to musíme vypočítat,“ dodal Enzo.</p>

<p>„Tak to vypočítejte,“ vybídla je Gretchen, natáhla se a postrčila učebnici k nim. „Já a Zoe tohle dělat nemusíme, poněvadž už to umíme. To vy dva nás necháváte věčně všechno udělat a pak jen přikyvujete hlavou, jako že tomu rozumíte.“</p>

<p>„To není pravda,“ ohradil se Magdy.</p>

<p>„Vážně? Tak dobrá. Dokaž to. Překvap mě.“</p>

<p>„Řekl bych, že seš z těch ranních cvičení kapku nevrlá,“ řekl Magdy posměšně.</p>

<p>„Co tím chceš říct?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Chci tím říct, že od tý doby, co ste vy dvě začaly cosi dělat, ať už jde oč chce, ste tady k ničemu. Navzdory přesvědčení slečny Nevrlé sme to byli my dva, kdo vás držel nad vodou,“ prohlásil Magdy.</p>

<p>„Vy nás držíte nad vodou v matice?“ zeptala se Gretchen. „To ani náhodou.“</p>

<p>„Tak v ostatním, drahoušku. Nebo se ten referát o založení KU, se kterým se minulej tejden vytasil Enzo, nepočítá?“</p>

<p>„To není ‚my‘, to je Enzo. Díky, Enzo. Štastnej, Magdy? Bezva. Vyřízeno.“ Gretchen si znovu položila hlavu na lavici. Enzo s Magdym si vyměnili pohledy.</p>

<p>„Já to vypočítám, dejte mi učebnici.“ Natáhla jsem se po ní a Enzo míjí podal, aniž by se na mě podíval.</p>

<p>Každé odpoledne následoval trénink.</p>

<p>„Tak jak to jde?“ zeptal se mě Enzo, když jsem z jednoho takového pokulhávala domů.</p>

<p>„Myslíš, jestli tě už dokážu zabít?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„No, to ne. Ale když už o tom mluvíš, tak by mě to zajímalo. Dokážeš?“</p>

<p>„To záleží na tom, jakou zbraní.“ Rozhostilo se nepříjemné ticho. „To byl vtip.“</p>

<p>„Určitě?“</p>

<p>„K zabíjení sem se dneska ani nepřiblížila. Učila sem se, jak se pohybovat v tichosti, víš? Abych unikla dopadení.“</p>

<p>„Nebo se k někomu nenápadně přiblížila.“</p>

<p>Vzdychla jsem. „Jo, přesně, Enzo. Abych se přiblížila a pak zabíjela. Já totiž miluj u zabíjení. To sem celá já. Malá Zoe s nožem v ruce. Fík. Fík.“ Zrychlila jsem.</p>

<p>Enzo mě dohonil a řekl: „Promiň. To sem nechtěl.“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„Prostě se o tom mluví, víš?“</p>

<p>Zastavila jsem se. „Jak to myslíš?“</p>

<p>„Hm, zamysli se nad tím. Trávíš odpoledne spolu s Gretchen přípravou na apokalypsu. O čem si myslíš, že se lidi bavěj?“</p>

<p>„To je nesmysl,“ oponovala jsem.</p>

<p>„To vím taky.“ Enzo mi položil ruku na rameno, takže jsem si uvědomila, jak málo jsme se v poslední době vídali. „To sem ostatním taky říkal. Ale to jejich řeči nezastaví. Ani to, že je s tebou i Gretchen.“</p>

<p>„A co?“</p>

<p>„Ty seš dcera správců kolonie a ona je dcera chlápka, o kterým každej ví, že je další v řadě velení. Takže to vypadá, jako byste dostávaly něco extra. Kdyby šlo jen o tebe, lidi by to pochopili. Vědí, že je tu ta divná věc s tebou a Obinama…“</p>

<p>„Není divná,“ skočila jsem mu do řeči.</p>

<p>Enzo se na mě nepřítomně podíval.</p>

<p>„Tak jo, je.“</p>

<p>„Lidi o tom vědí, takže by je vůbec nevzrušilo, kdyby šlo jen o tebe. Ale vy obě, z toho sou nervózní. Uvažujou, jestli nevíte něco co oni ne.“</p>

<p>„To je k smíchu. Gretchen je moje nejlepší kamarádka. To je ten důvod. Měla sem se rozhodnout pro někoho jinýho?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nejspíš jo.“</p>

<p>„A pro koho?“</p>

<p>„Pro mě. Sem tvůj kluk.“</p>

<p>„Aha, takže o <emphasis>tom</emphasis> by ostatní nemluvili.“</p>

<p>„Možná jo, možná ne. Ale aspoň bych tě taky čas od času vídal.“</p>

<p>Na tohle se nedalo nic kloudného říci, takže jsem Enza prostě políbila.</p>

<p>„Hele, já nechci, aby ses kvůli tomu cítila špatně nebo tak,“ řekl Enzo, když jsem skončila. „Prostě bych tě jen rád ví dal víc.“</p>

<p>„To se dá brát různě,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Hlavně i nevinně. Ale můžeme se od toho odpíchnout dál, jestli budeš chtít.“</p>

<p>„Ale stejně mě vídáš denně, a vždycky spolu trávíme čas na koroborí.“ Rozhodla jsem se trochu vrátit k původnímu tématu.</p>

<p>„Čas ve škole nepočítám. A i když je legrační sledovat, jak se Hickory pokouší o sitárový sólo…“</p>

<p>„To je Dickory,“ přerušila jsem ho. „Hickory napodobuje bubínky.“</p>

<p>Enzo mi jemně přiložil prst na rty a pak řekl: „I když je to legrační, stejně bych radši trávil čas jen s tebou.“ A jako tečku mi věnoval polibek.</p>

<p>„A co teď?“ zeptala jsem se po tom.</p>

<p>„To nejde. Musím jít domů hlídat Mani a Katarinu, aby mohli rodiče na večeři k přátelům.“</p>

<p>„Aha. Takže mě políbíš, řekneš mi, že chceš trávit čas semnou, a pak mě necháš. Hezký.“</p>

<p>„Ale zejtra odpoledne mám volno. To by šlo, ne? Až budeš mít po cvičení vražednýho sekání.“</p>

<p>„Sekání už bylo. Teď probíráme škrcení.“</p>

<p>Mlčení.</p>

<p>„Vtip,“ řekla jsem.</p>

<p>„Mám na to jen tvoje slovo,“ namítl Enzo.</p>

<p>„Roztomilý. Takže zejtra.“ Znovu jsem ho políbila.</p>

<p>Následující den se trénink vlekl. Vynechala jsem večeři a vydala se k hospodářství Enzových rodičů. Řekli mi, že čekal, ale pak se vydal navštívit Magdyho. Další den ve škole jsme spolu moc nemluvili.</p>

<p>O večerech jsem se učila.</p>

<p>„Dohodli jsme se s Jerrym Bennettem na tom, že můžete dvakrát týdně večer navštěvovat informační centrum,“ oznámil Hickory.</p>

<p>Náhle mi bylo pana Bennetta líto, poněvadž jsem slyšela, že byl z Hickoryho a Dickoryho velice vyděšený a pravděpodobně by vyhověl čemukoliv, oč by ho požádali, jen aby ho už nechali být. V duchu jsem si řekla, že musím pana Bennetta pozvat na koroborí, protože nic není méně děsivé než vidět Obina před publikem, jak kýve hlavou dopředu a dozadu a imituje zvuk bubnu tabla.</p>

<p>Hickory pokračoval: „V centru budete studovat soubory KU o každém inteligentním druhu.“</p>

<p>„A proč?“ zeptala se Gretchen.</p>

<p>„Abyste věděly, jak s nimi bojovat. A jak je zabít,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„Shromáždění má stovky členů. To se máme učit o každým z nich? To zabere víc než dva dny v tejdnu,“ namítla jsem.</p>

<p>„Budete se soustředit na rasy, které ve Shromáždění nejsou.“</p>

<p>S Gretchen jsme se na sebe podívaly. „Ale právě členové Shromáždění nás chtějí zabít,“ podotkla Gretchen.</p>

<p>Hickory řekl: „Zabít vás chce kdekdo. Někteří mohou mít větší motiv než ostatní. Kupříkladu Rraevové. Nedávno prohráli válku s Eneshany, kteří ovládli většinu jejich kolonií, než byli poraženi Obiny. Rrayeové tak přestali představovat přímou hrozbu pro jakoukoli vyvinutější rasu nebo ustálenou kolonii. Ale je jasné, co by udělali, kdyby vás tu našli.“</p>

<p>Zachvěla jsem se. Gretchen si toho všimla a zeptala se: „V pohodě?“</p>

<p>„Jo,“ vyhrkla jsem rychle. „Už sem se s Rraeyema setkala.“ Gretchen se na mě zvláštně podívala, ale nic neřekla.</p>

<p>„Vypracovali jsme pro vás seznam. Jerry Bennett už vyčlenil soubory, k nimž budete mít přístup. Hlavní pozornost věnujte fyziologii a anatomii jednotlivých druhů. To pak využijete při tréninku,“ řekl Hickory.</p>

<p>„V boji s nima,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ano. A při jejich likvidaci.“</p>

<p>Po třech týdnech studia jsem si našla druh, který na seznamu nebyl.</p>

<p>„Teda tyhle vypadají děsivě,“ prohodila Gretchen. Zadívala se mi přes rameno, když si všimla, že jsem se začetla.</p>

<p>„To sou Consu. Sou děsivý, tečka.“ Podala jsem PDA Gretchen. „Mají tu nejvyspělejší civilizaci, jakou známe. Vedle nich vypadáme jako jeskynní lidi, co si křemenama vykřesávaj oheň. To oni udělali z Obinů to, co sou dneska.“</p>

<p>„Změnili jim geny?“ zeptala se. Přikývla jsem. „Teda, příště by nemuseli zapomenout vytvořit jim osobnost. Proč si o nich čteš?“</p>

<p>„Ze zvědavosti. Hickory a Dickory mi o nich už vyprávěli. Pro Obiny sou Consu asi tak nejblíž nadpřirozenejm silám.“</p>

<p>„Nejblíž bohům.“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Spíš dětem, co mají v akvárku mravence a sledujou je lupou.“</p>

<p>„To zní úžasně.“ Gretchen mi podala PDA. „Doufám, že ses nima nikdy nesetkám. A když, tak budou na mý straně.“</p>

<p>„Nejsou na ničí straně. Sou nad.“</p>

<p>„I <emphasis>nad</emphasis> je strana.“</p>

<p>„Ne ta naše.“ Otevřela jsem soubor, kterým jsem se měla zabývat původně.</p>

<p>Všechno ostatní jsem dělala až po tom, později.</p>

<p>„To je ale překvapení,“ řekla jsem Enzovi, když jsem ho jednoho večera po úmorném studiu v informačním centru našla sedět u našeho stanu. „Poslední dobou sem tě moc neviděla.“</p>

<p>„Poslední dobou si moc neviděla nikoho,“ opáčil Enzo a postavil se, aby mě uvítal. „Jenom Gretchen. Mně se vyhejbáš od tý doby, co sme rozpustili naši studijní skupinu.“</p>

<p>„Nevyhejbám se ti.“</p>

<p>„Ale ani mě nevyhledáváš.“</p>

<p>V tom měl pravdu.</p>

<p>„Nevyčítám ti to,“ řekla jsem, abych změnila téma.</p>

<p>„Nebyla to tvoje chyba, že se Magdy tak rozjel.“ Po pár týdnech neustále se stupňujícího popichování a kousavých poznámek se vztah mezi Magdym a Gretchen dostal na nebezpečnou úroveň. Oba dva se do sebe pustili ve třídě a Magdy nakonec řekl cosi neodpustitelného a odkráčel pryč s Enzem v patách. A to byl konec naší skupiny.</p>

<p>„Jo, za všechno může Magdy. Je to jeho chyba, že nevydržel Gretchenino popichování, protože to s tím nemělo co dělat.“</p>

<p>Tento rozhovor už dvakrát směřoval někam, kam bych ho nerada viděla dojít, a tak mi rozumná část mozku navrhla, abych to nechala být a změnila téma. Ale ta nerozumná část už začínala být podrážděná. „Takže přišels, jen abys nasazoval na mojí nejlepší kámošku, nebo máš na srdci něco jinýho?“</p>

<p>Enzo chtěl něco říct, ale pak jen zavrtěl hlavou. „Zapomeň na to,“ prohlásil a otočil se k odchodu.</p>

<p>Zablokovala jsem mu cestu. „Ne. Kvůli něčemu si sem přišel. Řekni mi to.“</p>

<p>„Proč se už nevídáme?“</p>

<p>„Kvůli tomu si tady?“</p>

<p>„Ne. Ale teď se na to ptám. Gretchen a Magdy se pohádali před dvěma tejdnama. S náma to nemělo co dělat, ale přesto sem tě po tom skoro neviděl. Jestli se mi přímo nevyhejbáš, aspoň to skvěle předstíráš.“</p>

<p>„Když se to netýkalo nás, proč si tenkrát odešel s Magdym?“</p>

<p>„Co je to za otázku? Je to můj kámoš. Někdo ho musí uklidnit. Vždyť víš, jak to je. Zvládnu mu ledacos vymluvit.“</p>

<p>„Prostě říkám, že to není jen věc mezi Magdym a Gretchen, ale mezi náma všema. Gretchen, Magdym, tebou a mnou. Kdy naposled si něco udělal bez Magdyho?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nepamatuju se, že by byl s náma, když sme trávili čas <emphasis>spolu</emphasis>.“</p>

<p>„Víš, co chci říct. Vždycky seš sním a dáváš pozor, aby to od někoho neschytal, nebo někomu nezlomil vaz, nebo aby neudělal nějakou kravinu.“</p>

<p>„Nejsem jeho <emphasis>pejsek</emphasis>,“ prohlásil Enzo a opravdu se na chvilku rozzlobil. To se ještě nestalo.</p>

<p>Nevšímala jsem si toho. „Jsi jeho kamarád. Ten nejlepší. A Gretchen je zas moje kamarádka. Ta nejlepší. Zrovna teď se naši nejlepší kamarádi nemůžou vystát. A to má vliv na <emphasis>nás.</emphasis> Když se tě teď zeptám, co si myslíš o Gretchen, tak to nebude nic pěknýho, že ne?“</p>

<p>„Bejvalo to lepší,“ přiznal.</p>

<p>„Přesně. Protože mezi ní a tvým nejlepším kamarádem to právě skřípe. Já si zase nemyslím nic moc o Magdym a věř mi, že on o mně taky ne. A Gretchen o tobě. Chci bejt s tebou, Enzo, ale jde o to, že oba taky máme svoje nejlepší přátele. Já se na to drama teď zkrátka necejtím.“</p>

<p>„Poněvadž je snazší se mu prostě vyhnout.“</p>

<p>„Poněvadž sem <emphasis>unavená</emphasis>, Enzo.“ Ta slova jsem téměř vyplivla. „Chápeš? Sem <emphasis>unavená.</emphasis> Každý ráno se probudím a musím běhat, nebo posilovat, nebo dělat něco, co mě unaví, skoro hned po tom, co vstanu z postele. Sem unavená ještě předtím, než sou ostatní vůbec <emphasis>vzhůru.</emphasis> Pak následuje škola. Po tom strávím odpoledne tím, že do sebe nechám mlátit, abych se naučila bránit pro případ, že se tady rozhodnou přistát nějaký mimozemšťani a všechny nás vybít. Po tom se jdu večer biflovat fakta o různejch inteligentních bytostech, co žijou ve vesmíru. Ne kvůli tomu, že je to <emphasis>zajímavý</emphasis>, ale proto, abych zjistila, kde mají slabý místa, díky kterejm je spíš <emphasis>zabiju</emphasis>. Nemám skoro vůbec čas ani pomyslet na něco jinýho, Enzo. Sem <emphasis>unavená</emphasis>.</p>

<p>Myslíš si, že mi tohle všechno připadá <emphasis>zábavný?</emphasis> Že mi připadá zábavný, že tě už nevídám? Že se bavím tím, že si každej den připomínám fakt, že tam někde ve vesmíru všichni čekaj jen na to, až nás najdou a zabijou? Kdys o tom přemejšlel naposled <emphasis>ty? </emphasis>A kdy Magdy? Já na to myslím <emphasis>každej den</emphasis>, Enzo. Celou dobu nedělám nic jinýho. Takže mi neříkej, že je pro mě prostě <emphasis>snazší</emphasis> se dramatu vyhnout. Nemáš o tom <emphasis>ani</emphasis> ponětí. Promiň, ale nemáš.“</p>

<p>Enzo se na mě upřeně díval asi minutu a pak mi utřel slzy s tváří. „Mohlas mi to <emphasis>říct</emphasis> už dřív, víš?“</p>

<p>Malinko jsem se zasmála. „Neměla sem na to čas,“ řekla jsem. Tomu se Enzo zasmál. „A nechtěla sem ti přidělávat starosti.“</p>

<p>„Na to je už pozdě.“</p>

<p>„Omlouvám se.“</p>

<p>„To nemusíš.“</p>

<p>„Chybí mi, víš? Čas trávenej s tebou.“ Utírala jsem si slzy. „I když to znamená trávit čas s Magdym. Stejská se mr Chci mít čas si s tebou povídat. Chci se na tebe dívat, jak to voráš při vybíjený. Chci od tebe dostávat básničky. Stejská se mi po <emphasis>všem</emphasis>. Je mi líto, že sme se k sobě poslední dobou nechovali moc dobře a neudělali mc, abysme to napravili. Je mi to líto a stejská se mi po tobě, Enzo.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Nemáš za co.“</p>

<p>Asi minutu jsme se na sebe dívali.</p>

<p>Nakonec jsem promluvila: „Ty ses sem dneska přišel se mnou rozejít, že jo?“</p>

<p>„Jo, přišel. Promiň.“</p>

<p>„Neomlouvej se. Já sem nebyla moc dobrá holka.“</p>

<p>„Ale byla. Když si měla čas.“</p>

<p>Znovu jsem se křečovitě zasmála. „Hm, to je ten problém, ne?“</p>

<p>„Jo,“ řekl Enzo a bylo vidět, že je mu líto, že to musel vyslovit.</p>

<p>Tak skončil můj první vztah a já si šla lehnout a nemohla jsem usnout.</p>

<p>A po tom, když vyšlo slunce, jsem se probudila a odebrala se cvičit a všechno začalo nanovo. Cvičení, škola, trénink, studium.</p>

<p>Velice vyčerpávající.</p>

<p>A takhle to šlo dokola téměř každý den, měsíc za měsícem, až jsme byli na Roanoke skoro celý rok.</p>

<p>Pak se začaly dít věci. A rychle.</p>

<p>Kapitola              16</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>„Hledáme Joea Loonga,“ řekla Jane skupině lidí na hranici lesa u Joeova domu. Táta stál se Savitri vedle a nechal mámu mluvit. „Ztratil se už před dvěma dny. Theresa Arlienová, s níž žije, mi řekla, že byl nadšený návratem fantů a chtěl si stádo zblízka prohlédnout. Vycházíme z toho, že se vydal do lesa. Patrně přitom zabloudil, nebo byl zraněn kusem ze stáda.“ Jane ukázala k lesu. „Prohledáme okolí ve čtyřčlenných skupinách, které utvoří rojnici. Každý bude od ostatních vzdálen jen natolik, aby udržel slovní kontakt se svými kolegy po levé i pravé straně. Každých pár minut se jeden druhému ozvou Postup bude opatrný a pomalý, nechci, aby se někdo přidal na seznam hledaných, jasné? Pokud na vaše volání nikdo neodpoví, <emphasis>zastavíte se</emphasis> a zůstanete na místě, dokud se s vámi ostatní členové vaší skupiny nespojí. Pokud se na vaše volání neozve osoba vlevo nebo vpravo od vás, <emphasis>zastavte se</emphasis> a uvědomte o této skutečnosti ty, s nimiž <emphasis>jste </emphasis>stále v kontaktu. Připomínám, že nechci, aby se kdokoliv další ztratil. Joe stačí. Tak. Vědí všichni, koho hledáme?“</p>

<p>Lidé pokyvovali hlavou. Většina z těch sto až sto padesáti lidí, co se tu sešli, se s Joem přátelili. Já osobně jsem měla pouze mlhavou představu o tom, jak vypadá, ale počítala jsem s tím, že když uvidím někoho, jak běží směrem ke mně a mává rukama s výkřikem: „Díky bohu jste mě našli“, tak to bude on. Navíc jsem se mohla díky hledání vyhnout škole. To za to stojí, ne?</p>

<p>„Tak dobrá,“ řekla máma. „Seřaďte se do skupin.“ Lidé kolem mě se začali sdružovat po čtyřech. Obrátila jsem se ke Gretchen a zjistila, že tvoříme čtveřici spolu s Hickorym a Dickorym.</p>

<p>„Zoe, ty budeš se mnou. Hickoryho a Dickoryho vezmi s sebou,“ řekla máma.</p>

<p>„Může jít Gretchen s náma?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Ne, bylo by nás moc. Promiň, Gretchen.“</p>

<p>„To je v pořádku,“ řekla Gretchen mámě a pak se otočilake mně. „Doufám, že beze mě přežiješ.“</p>

<p>„Nech toho. Ani spolu nechodíme,“ řekla jsem. Gretchen se usmála a odešla se připojit k jiné skupině.</p>

<p>Po pár minutách se tři tucty pátracích skupin roztáhly do asi půlkilometrové rojnice. Jane mávla rukou a všichni se vydali vpřed do lesa.</p>

<p>Pátrání samo bylo nudné. Tři hodiny jsme pomalu postupovali lesem a hledali jakoukoliv stopu Joea Loonga. Každou chvíli jsme jeden na druhého volali, abychom zkontrolovali svou pozici a zjistili, zda se neztratil někdo další. Nenašla jsem nic, máma vlevo ode mě také ne. Hickory ode mě napravo nic a Dickory od něj napravo také nic. Nechci znít beznaděj ně povrchně, ale doufala jsem, že hledání bude trochu zajímavější.</p>

<p>„Neodpočineme si už?“ navrhla jsem Jane, když se objevila v mém zorném poli.</p>

<p>„Unavená?“ zeptala se. „Řekla bych, že po tom všem tréninku s Obiny pro tebe procházka lesem nepředstavuje problém.“</p>

<p>Tohle mě zarazilo. Tréninky nebyly žádným tajemstvím. Trávila jsem jimi příliš mnoho času, abych to mohla nějak utajit. Ale šlo o to, že my dvě jsme o nich spolu moc nemluvily. „Nejsem unavená,“ řekla jsem. „Ale už tři hodiny zírám do zelenýho. Přestávám se soustředit.“</p>

<p>Jane přikývla. „Už si brzy odpočineme. Když tím směrem do hodiny nic nenajdeme, stáhnu odsud lidi a zkusíme štěstí na druhý straně Joeova statku.“</p>

<p>„Nevadí ti, co dělám s Obinama, viď?“ zeptala jsem se. „Moc sem o tom s tebou nemluvila. Ani s tátou.“</p>

<p>„Nejdřív sem měla prvních pár týdnů starosti a táta taky, když ses večer objevovala s modřinama a ani nepozdravila,“ řekla Jane a stále šla kupředu a rozhlížela se kolem sebe. „A bylo mi líto, že ses rozešla s Enzem. Ale už seš dost stará, aby ses mohla sama rozhodnout, co budeš dělat se svým volným časem, takže já i táta sme došli k závěru, že nemá cenu ti to rozmlouvat.“</p>

<p>Už už jsem jí chtěla říci, že to <emphasis>nebylo úplně moje rozhodnutí</emphasis>, ale Jane pokračovala: „Navíc si myslíme, že je to užitečný. Nevím, kdy nás najdou, ale najdou nás. Já se o sebe postarám, John taky. Oba sme byli v armádě. Těší nás, že se učíš se o sebe postarat. Kdyby na to přišlo, je možný, že tě to zachrání.“</p>

<p>Zastavila jsem se. „Tak <emphasis>tohle</emphasis> bylo depresivní,“ řekla jsem.</p>

<p>Jane se zastavila a přišla ke mně. „Nemyslela sem to tak.“</p>

<p>„Vždyť si řekla, že na konci třeba zůstanu sama,“ řekla jsem. „Že se všichni budeme muset postarat sami o sebe. To není zrovna <emphasis>veselý</emphasis>, víš?“</p>

<p>„Tak sem to nemyslela,“ zopakovala Jane, natáhla ruku a dotkla se mého přívěsku. Slona z nefritu, kterého mi před lety darovala. „John ani já tě nikdy neopustíme, Zoe. Nikdy tě nenecháme samotnou. Musíš to vědět. Slíbili sme si to. Chtěla sem říct, že budeme jeden druhýho potřebovat. Můžeme si líp pomoct, když se budeme umět postarat sami o sebe. Znamená to, že zvládneš pomoct <emphasis>nám</emphasis>. Přemejšlej o tom, Zoe. Všechno může záležet na tom, co dokážeš udělat. Pro nás. Pro kolonii. Tohle tím chci říct.“</p>

<p>„Pochybuju o tom, že to dojde až tak daleko,“ řekla jsem.</p>

<p>„Já taky. Respektive, <emphasis>doufám</emphasis>, že to nedojde až tak daleko.“</p>

<p>„Dík.“ Ušklíbla jsem se.</p>

<p>„Víš, co myslím.“</p>

<p>„Vím. Myslím, že je legrační, jak nevybíravě si to řekla.“</p>

<p>Nalevo od nás se ozval tichý výkřik. Jane se tím směrem otočila a pak se obrátila ke mně a pohlédla mi do očí. Její výraz mě nenechal na pochybách, že ať už jsme právě prožily jakýkoliv okamžik sblížení mezi mámou a dcerou, teď se chýlil k rychlému konci. „Zůstaň tady,“ řekla mi. „Pošli zprávu lidem v řadě, ať se zastaví. Hickory, ty jdeš se mnou.“ Oba dva zmizeli velice tiše a velice rychle směrem, odkud se ozval výkřik. Náhle jsem si uvědomila, že moje máma byla ve válce. To nutí k zamyšlení. Nyní jsem měla takové znalosti, abych to mohla ocenit.</p>

<p>Po pár minutách se Hickory vrátil, řekl cosi v obinštině Dickorymu a podíval se na mě.</p>

<p>„Poručík Saganová chce, aby ses s Dickorym vrátila do vesnice,“ oznámil Hickory.</p>

<p>„Proč? Už se Joe našel?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Už ano,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Jak mu je?“</p>

<p>„Je po smrti,“ odpověděl Hickory. „Poručík Saganová má za to, že pátrací skupiny mohou být v nebezpečí, když tu zůstanou déle.“</p>

<p>„Proč? To kvůli fantům? To ho udupali, nebo co?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Hickory se mi zadíval přímo do očí a odpověděl: „Zoe, nemusím ti snad připomínat tvůj poslední výlet do lesa včetně toho, co tě pronásledovalo.“</p>

<p>Úplně jsem ztuhla. „Ne.“</p>

<p>„Ať je to co chce, očividně sledují stáda při jejich migraci. Sledovali i tohle stádo při cestě sem. Vypadá to, že přitom v lese narazili na Josepha Loonga.“</p>

<p>„Propánakrále. Musím to říct Jane.“</p>

<p>„Ujišťuji tě, že už to ví,“ řekl Hickory. „Já nyní musím najít majora Perryho, aby se to hned dozvěděl také. Pracuje se na nějakém řešení. Poručík Saganová tě žádá, aby ses vrátila do Croatoanu. Já jdu také. Dickory tě nyní doprovodí. Jdi. Radím ti, abys o tom s nikým nemluvila, dokud to tví rodiče neoznámí veřejně.“ Hickory odkráčel pryč. Dívala jsem se za ním a pak jsem šla rychle domů, s Dickorym v patách, tak tiše, jak jsme to spolu už několikrát trénovali.</p>

<p>* * *</p>

<p>Zpráva o smrti Joea Loonga se mezi kolonisty rozšířila rychle. Fámy o tom, <emphasis>jak</emphasis> zemřel, ještě rychleji. Seděla jsem s Gretchen před radnicí a sledovala skupinu lidí kolem, jak se snaží přidat další fámy do oběhu.</p>

<p>Jun Leeová a Evan Black byli mezi prvními. Patřili do skupiny, která Joea našla. Užívali si svou chvíli slávy, jak neustále dokola povídali každému, kdo byl ochoten naslouchat, jak Joea našli, jak na něm viděli stopy napadení a jak z něj to cosi, co ho napadlo, kus uhryzlo. Někteří spekulovali o tom, že Joea zahnala do kouta a napadla ho smečka jotů, ale Jun a Evan se tomu vysvětlení smáli. Všichni věděli, že joti nejsou větší než psi a kolonistů se straní od té doby, co jich pár zaplatilo životem za to, že obtěžovali dobytek. Jun a Evan si byli jistí, že ani celá smečka jotů nemohla Joeovi způsobit všechny rány.</p>

<p>Krátce po tom se celá správní rada kolonie sešla v lékařské ambulanci, kde bylo Loongovo tělo. Fakt, že se do toho vložila <emphasis>vláda</emphasis>, přesvědčil lidi o tom, že by mohlo jít o vraždu. (Nezáleželo na tom, že vládou se myslelo dvanáct lidí, kteří jinak okopávali pole jako všichni ostatní.) Loong žil s ženou, která nedávno opustila svého manžela, takže z něj se stal podezřelý číslo jedna. Možná sledoval Loonga do lesa, zabil ho a pak nechal jeho tělo napospas jotům.</p>

<p>Jun a Evan tohle vysvětlení nepřijali s radostí, poněvadž je jich vysvětlení s tajemnou šelmou v hlavní roli bylo daleko víc sexy, ale zdálo se, že ostatním se jejich vysvětlení příliš nelíbí. Podezřelého číslo jedna sice již dala Jane uvěznit za jiné provinění a v době možné vraždy tedy nemohl být v lese a spáchat ji, ale vypadalo to, že si s touhle maličkostí nikdo nelámal hlavu.</p>

<p>Gretchen a já jsme věděly, že fáma o vraždě nemá se skutečností nic společného. Jun a Evan byli pravdě daleko blíž, což jsme věděly také, ale nechaly jsme si to pro sebe, neboť by to nepomohlo zmírnit všeobecnou paranoiu.</p>

<p>„<emphasis>Já</emphasis> vím, co to bylo,“ prohlásil Magdy ke skupině mladíků.</p>

<p>Strčila jsem do Gretchen loktem a kývla hlavou k Magdymu. Obrátila oči v sloup a hlasitě ho přivolala k nám, než stačil pokračovat v odhalení.</p>

<p>„No?“ řekl.</p>

<p>„Kape ti na karbid?“ zeptala se Gretchen.</p>

<p>„Vidíš, tohle je přesně to, co mi na tobě schází. Tvůj šarm,“ opáčil Magdy.</p>

<p>„Mně na tobě zase schází rozum,“ oznámila Gretchen. „To by mě zajímalo, cos chtěl říct těm svejm známejm.“</p>

<p>„Chtěl sem jim vyprávět, co se stalo, když sme stádo sledovali my.“</p>

<p>Gretchen řekla: „Protože sis myslel, že je <emphasis>chytrý</emphasis> nechat lidi ještě víc panikařit.“</p>

<p>„Nikdo nepanikaří,“ namítl Magdy.</p>

<p>„Ještě ne,“ řekla jsem. „Ale jestli budeš tu historku vyprávět, tak tím ničemu <emphasis>nepomůžeš</emphasis>, Magdy.“</p>

<p>„Lidi by podle mě měli vědět, proti čemu stojíme,“ pronesl Magdy.</p>

<p>„Nevíme, proti čemu stojíme,“ prohlásila jsem. „Ve skutečnosti sme nic <emphasis>neviděli</emphasis>. Jenom vytvoříš další fámu. Nech moje rodiče, tátu Gretchen a zbytek rady dělat jejich práci, aby mohli přijít na to, co se děje a co mají lidem říct, aniž bys jim to ztěžoval.“</p>

<p>„Uvážím to, Zoe.“ Magdy se obrátil ke svým přátelům.</p>

<p>„Tak jo,“ řekla Gretchen. „Uvaži tohle. Jestli něco řekneš o tý noci v lese, kdy sme sledovali stádo, tak my řekneme tvejm přátelům o tom, jak si skončil s blátem na ksichtě, když tě Hickory srazil na zem, a tys zpanikařil a vystřelil na něj.“</p>

<p>„A mířils úplně mimo,“ přidala jsem se. „Málem sis ustřelil palec u nohy.“</p>

<p>„Bezva nápad,“ souhlasila Gretchen. „Tu část si při vyprávění nejvíc <emphasis>užijeme</emphasis>.“</p>

<p>Magdy se na nás zahleděl a pak odkráčel ke svým přátelům bez jediného slova.</p>

<p>„Bude to fungovat?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Jasně,“ odpověděla Gretchen. „Magdy má ego velikosti planety. Vynakládá neuvěřitelný množství času a úsili na to, aby byl za borce. Neudělá nic, co by to mohlo pokazit.“</p>

<p>Jako na zavolanou se Magdy na Gretchen podíval. Zamávala mu a usmála se. Magdy jí kradmo zamával také a pak začal mluvit se svými přáteli. „Vidíš,“ poznamenala Gretchen. „Čtu v něm jako v knize.“</p>

<p>„Mělas ho ráda,“ připomněla jsem jí.</p>

<p>„Pořád ho mám ráda. Je <emphasis>moc</emphasis> roztomilej, víš. A zábavnej. Prostě potřebuje přestat myslet kolenem. Asi za rok se s ním bude dát vyjít.“</p>

<p>„Nebo za dva.“</p>

<p>„Sem optimistka. Hm, aspoň jednu fámu máme z krku.“</p>

<p>„Není to přímo fáma,“ oponovala jsem. „Fakticky nás tenkrát něco honilo. Hickory to potvrdil.“</p>

<p>„Já vím. A dřív nebo pozdějc se na to přijde. Ale radši bych chtěla, aby se o <emphasis>nás</emphasis> nemluvilo. Táta o tom nočním vejletu nic neví a je ten typ, co věří na příkladný tresty.“</p>

<p>„Takže ty nechceš zamezit šíření paniky, ale jenom chceš zachránit vlastní zadek.“</p>

<p>„Na to vem jed,“ při takala Gretchen. „Ale omezením paniky si svoje konání můžu racionálně zdůvodnit.“</p>

<p>Navzdory tomu se nám nepodařilo zamezit šíření paniky nadlouho.</p>

<p>* * *</p>

<p>Paulo Gutierrez byl členem správní rady kolonie a jako takový zjistil, že Joe Loong nebyl pouze zabit, ale zavražděn a ještě ke všemu ne člověkem. Skutečností bylo, že jsme nebyli na planetě sami. Bylo tu ještě něco jiného, dostatečně inteligentního na to, aby to vyrobilo oštěpy a nože a nadělalo z Joea Loonga sekanou.</p>

<p>Moji rodiče nařídili členům rady, aby se o výše uvedených faktech ještě nikomu nezmiňovali, aby nezavládla panika. Paulo Gutierrez toto nařízení ignoroval. Lépe řečeno tohoto nařízení neuposlechl.</p>

<p>„Řekli mi, že je to součást zákona o státním tajemství a že vám o tom nemám nic říkat,“ pronesl Gutierrez ke skupině lidí, která stála kolem něj a pár dalších mužů. Byli ozbrojení puškami. „Já si myslím, že to sou kecy. V lese sou tvorové, co nás můžou zabít. Mají zbraně. V radě mi řekli, že asi jen sledujou migraci fantů, ale já si myslím, že byli celou dobu v lese, pozorovali nás a odhadovali, jestli nás můžou ulovit. Ulovili a zabili Joea Loonga. Hodlám jim to tady s chlapama oplatit.“ Pak se se svými muži odebral do lesa.</p>

<p>Gutierrezovo prohlášení a zpráva o lovecké výpravě se brzy rozšířila. Dozvěděla jsem se o tom od dětí, které běžely k informačnímu centru zvěstovat tu novinku. Tou dobou už se dostal Gutierrez se svou výpravou do lesa. Šla jsem za rodiči, abych jim o tom řekla, ale už se vydali na cestu za lovci, aby je přivedli zpět. John a Jane bývali vojáci. Neměla jsem pochyb o tom, že přivedou zpátky všechny.</p>

<p>Mýlila jsem se. John a Jane sice našli loveckou výpravu v lese, ale než mohli její členy přivést zpět, přepadli je ti tvorové. Gutierrez a jeho muži byli všichni zabiti. Jane schytala bodnou ránu do břicha. John se vydal honit prchající tvory až k hranici lesa, kde napadli dalšího kolonistu u jeho domu. Byl to Hiram Yoder, jeden z mennonitů, kteří zachránili kolonii, neboť nás naučili pěstovat rostliny a dobytek bez použíti elektronických strojů. Hiram byl pacifista a neměl v úmysl u tvory napadnout. Ti ho ale stejně zabili.</p>

<p>Šest lidí bylo po smrti a zjistili jsme, že nejsme na Roanoke sami. Ten druhý inteligentní druh si nás zvykl lovit. To vše v rozmezí pár hodin.</p>

<p>Ale já měla větší strach o mámu.</p>

<p>„Ještě za ní nemůžeš jít,“ prohlásil táta. „Doktorka Tsaová ji ještě ošetřuje.“</p>

<p>„Bude v pořádku?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Bude. Říkala, že to není tak zlý, jak se zdálo.“</p>

<p>„Jak zle to vypadalo?“</p>

<p>„Vypadalo to zle,“ odpověděl, ale pak si uvědomil, že od něj nečekám upřímnost, a tak dodal: „Hele, ještě se je snažila dohonit, když ji zranili. Kdyby to byla opravdu zlá rána, tak by to nezvládla, ne? Ví, co si může dovolit. Zná se. Zřejmě bude v pořádku. Zrovna ji ošetřujou. Nepřekvapilo by mě, kdyby tu zítra touhle dobou už běhala, jako by se nic nestalo.“</p>

<p>„Nemusíš mi lhát,“ řekla jsem, ačkoliv mi vlastně povídal to, co jsem chtěla slyšet.</p>

<p>„Nelžu ti,“ prohlásil táta. „Doktorka Tsaová je výborná. A máma se uzdravuje rychle.“</p>

<p>„Jak je tobě?“</p>

<p>„Bylo mi i líp.“ V hlase mu znělo vyčerpání a jakási rezignace, takže jsem se rozhodla se na toto téma dál nebavit. Objala jsem ho a řekla mu, že půjdu na pár hodin navštívit Gretchen, tak aby si se mnou nedělal starosti.</p>

<p>Když jsem vyšla ze stanu, snášela se noc. Pohlédla jsem k bráně v bariéře a uviděla lidi, jak vcházejí dovnitř. Zdálo se, že nikdo nechce nocovat ve svém domě mimo ochranný val. Chápala jsem to.</p>

<p>Otočila jsem se, abych se vydala navštívit Gretchen, a překvapilo mě, když jsem ji uviděla, jak rázuje přímo ke mně. „Máme problém,“ prohlásila.</p>

<p>„Oč jde?“</p>

<p>„Ten pitomec Magdy vzal pár svejch kamarádů a vydal se s nima do lesa.“</p>

<p>„Ale ne. Řekni mi, že s ním není Enzo.“</p>

<p>„Jasně že je. Enzo je s ním vždycky, aby se mu pokusil rozmluvit blbosti ještě i ve chvíli, kdy spolu s ním padá z útesu.“</p>

<p>Kapitola              17</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Postupovali jsme ve čtyřech lesem tak tiše, jak jen šlo, a místa, kde Gretchen zahlédla Magdyho, Enza a jejich dva přátele vstoupit mezi stromy. Napínali jsme uši, jestli je neuslyšíme, protože ani jeden z nich se tak tiše pohybovat neuměl. Což pro ně nepředstavovalo žádnou výhodu, rozhodně ne, jakmile se je ti tvorové rozhodnou ulovit. Pro nás to ale výhoda byla, poněvadž my se je snažili najít. Pátrali jsme po jejich stopách na zemi a naslouchali zvukům ve větvích. Věděli jsme, že nás ti tvorové mohou vystopovat a sledovat. Doufali jsme, že my to zvládneme také.</p>

<p>Uslyšeli jsme vzdálený praskot větviček jako při rychlém pohybu. Zamířili jsme tím směrem, Gretchen a já vepředu, Hickory a Dickory rychle v závěsu.</p>

<p>Už měsíce jsem se s Gretchen cvičila v běhu, v sebe – obraně, v boji, a kdyby to jinak nešlo, i v zabíjení. Právě dnes možná budeme muset bojovat. Možná budeme muset i zabíjet.</p>

<p>Měla jsem takový strach, že kdybych přestala běžet, stočila bych se na zem do klubíčka a už nevstala.</p>

<p>Nepřestala jsem. Běžela jsem dál. Snažila jsem se najít Magdyho a Enza, než je najde něco jiného. Snažila jsem se je najít a zachránit.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Po Gutierrezově odchodu už Magdy nechápal, proč by měl mlčet, a tak začal svojí historku vyprávět kamarádům,“ řekla mi Gretchen. „Vymyslel si, že se vlastně s těma tvorama utkal a zahnal je, zatímco sme my ostatní utíkali pryč.“</p>

<p>„To je blbec,“ řekla jsem.</p>

<p>„Když se tví rodiče vrátili bez lovců, vydalo se pár jeho kamarádů za ním, aby zorganizovali záchrannou výpravu,“ pokračovala Gretchen. „Což byla jen výmluva pro to, aby se mohli poflakovat po lese a ozbrojený. Můj táta se to dozvěděl a chystal se to zarazit. Připomněl jim, že se právě pět dospělejch lidí z lesa nevrátilo. Myslela sem si, že to tím skončilo, ale ukázalo se, že Magdy jen čekal, až můj táta odejde ke tvýmu, aby zatím mohl sebrat pár stejně smejšlejících blbečků a vypravit se s nima do lesa.“</p>

<p>„Copak si nikdo nevšiml, že jdou pryč?“</p>

<p>„Všem řekli, že si jdou trochu zastřílet k Magdymu,“ odpověděla Gretchen. „Proti tomu nikdo zrovna teď nic nenamítá, takže jakmile se dostali ke stavení, kde Magdy bydlí, zamířili klesu. Magdyho příbuzný sou všichni ve vesnici, takže nikdo neví, že je pryč.“</p>

<p>„Jak se ti to podařilo zjistit? Předpokládám, že od Magdy ho ne.“</p>

<p>„Jeden z nich zůstal tady. Izajáš Miller měl jít s nima, ale jeho táta mu na to ‚střílení u Magdyho‘ nepůjčil pušku. Slyšela sem, jak si na to stěžuje, a pak sem na něj uhodila, takže mi pověděl i zbytek,“ odpověděla Gretchen.</p>

<p>„Řekl o tom ještě někomu?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Asi ne,“ odpověděla Gretchen. „Teď, když měl čas si to promyslet, se asi nechce dostat do průšvihu. Ale <emphasis>my</emphasis> bysme to měly někomu říct.“</p>

<p>„Bude z toho poprask. Už šest lidí je po smrti. Když řekneme ostatním, že čtyři další, teda čtyři puberťáci, odešli do lesa, tak všichni zešílej. Pak se do lesa vydá ještě víc lidí se zbraněma a víc jich zemře, ať už kvůli těm tvorům, nebo že se omylem postřílej navzájem.“</p>

<p>„Co chceš teda dělat?“</p>

<p>„Kvůli tomuhle sme trénovaly, Gretchen.“</p>

<p>Gretchen široce otevřela oči. „To ne. Mám tě ráda, Zoe, ale tohle přeháníš. Ani zanic nejdu do lesa, abych byla terčem pro ty tvory, a už vůbec to nedovolím ani <emphasis>tobě</emphasis>.“</p>

<p>„Nebudeme samy. Hickory a Dickory…“</p>

<p>„Hickory a Dickory ti taky řeknou, že seš padlá na hlavu,“ skočila mi Gretchen do řeči. „Myslíš si, že po měsících výcviku sebeobrany budou štěstím bez sebe, že chceš ze sebe udělat terč pro zásahy oštěpem? To si teda maluješ.“</p>

<p>„Zeptáme se jich,“ na vrhla jsem.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Slečna Gretchen má pravdu,“ řekl Hickory, jakmile se s Dickorym dostavil. „To je velice špatný nápad. S tímto problémem by se měli vypořádat major Perry a poručík Saganová.“</p>

<p>„Můj táta se teď musí vypořádat se zbytkem kolonistů. Máma je na ošetřovně, kde se starají o její zranění, co utržila posledně.“</p>

<p>„A to pro tebe nic neznamená?“ zeptala se Gretchen Otočila jsem se k ní. Měla jsem zlost. Gretchen zvedla paži. „Promiň, Zoe. To vyznělo blbě. Ale mysli. Tvoje máma byla ve zvláštních jednotkách. Bojovala s nepřítelem. A když jí potyčka s těma tvorama stála ránu do břicha, takže musí trávit noc na ošetřovně, tak to znamená, že s těma tvorama není žádná legrace.“</p>

<p>„A kdo by měl tohle řešit?“ zeptala jsem se. „Máma s tátou šli za těma lovcema z dobrýho důvodu. Oba mají výcvik, aby takový věci řešili. Kdokoliv jinej by skončil mrtvej. Zrovna teď se ani jeden z nich nemůže vydat za Enzem a Magdym. Kdokoliv z ostatních by se jen dostal do stejný šlamastyky jako ty dva a jejich kamarádi. Takže zbejváme jen my.“</p>

<p>„Nevztekej se kvůli tomu, co teď řeknu,“ pronesla Gretchen. „Ale zdá se, že se ti ta představa <emphasis>líbí</emphasis>. Že chceš zajít do lesa a někomu tam namlátit.“</p>

<p>„Chci najít Enza a Magdyho. To je všechno.“</p>

<p>„Měli bychom informovat majora Perryho,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Když to uděláte, řekne ne,“ namítla jsem. „A čím dýl budeme o celý věci diskutovat, tím víc času bude trvat, než najdeme naše kamarády.“</p>

<p>Hickory a Dickory si spolu na chvilku promluvili a nakonec Hickory prohlásil: „Není to dobrý nápad. Ale pomůžeme ti.“</p>

<p>„Gretchen?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Snažím se rozhodnout, jestli za to Magdy stojí,“ pronesla.</p>

<p>„Gretchen!“</p>

<p>„To byl vtip. Takovej, co se říká, když si málem naděláš do kalhot.“</p>

<p>„Jestliže se do toho dáme,“ začal Hickory, „budeme předpokládat, že se dostaneme do bojové situace. Obě jste prodělaly výcvik se střelnou a chladnou zbraní. Musíte být připraveny je použít, když bude třeba.“</p>

<p>„Rozumím,“ řekla jsem. Gretchen kývla hlavou.</p>

<p>„Takže se připravíme. A to tiše,“ dodal Hickory.</p>

<p>* * *</p>

<p>Sebejistota mě opustila okamžitě poté, co jsme vstoupili do lesa, a běh mezi stromy mi připomněl můj předešlý noční výlet do těchto míst, kdy jsme utíkali před někým nebo něčím, co nás neslyšně a neviditelně sledovalo. Rozdíl byl jen v tom, že nyní jsem měla za sebou několikaměsíční bojový výcvik. Měla jsem za to, že bych měla pocítit rozdíl i jinak.</p>

<p>Nepocítila. Měla jsem strach. A ne malý.</p>

<p>Rychlý praskot a šustot se přibližoval a mířil přímo k nám, a tak jsme se zastavili, schovali a připravili se vypořádat s tím, co na nás vyskočí, ať už to bude cokoliv.</p>

<p>Z křoví vyrazily dvě postavy lidských proporcí a hnaly se přímo mezi mnou a Gretchen. Hickory a Dickory je popadli, právě když je míjely. Mladíci zaječeli děsem, když je Obinové strhli na zem. Pušky jim vypadly z rukou a odkutálely se pryč.</p>

<p>Spolu s Gretchen jsem k nim přiskočila a snažila se je uklidnit. Pomohlo, že jsme nebyly Obinové.</p>

<p>Ani jeden z nich nebyl Enzo nebo Magdy.</p>

<p>„Dobrý,“ řekla jsem tomu bližšímu tak uklidňujícím tónem, jak jsem dovedla. „Je to dobrý. Uklidni se. Seš v bezpečí. Dobrý.“ Gretchen dělala to samé s tím druhým. Nakonec jsem je poznala. Albert Yoo a Michel Gruber. Oba dva jsem už nějakou dobu měla na seznamu pod kolonkou „kapku hloupí“ a příliš se s nimi nebavila, což mi opláceli stejně.</p>

<p>„Alberte, kde je Enzo a Magdy?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Ať mě nechá bejt!“ vykřikl Albert. Dickory ho stále držel.</p>

<p>„Dickory,“ obrátila jsem se na něj. Pustil ho. „Kde je Enzo a Magdy?“ zeptala jsem se Alberta znovu.</p>

<p>„Nemám tušení,“ odpověděl. „Rozdělili sme se. Ty tvorové začali z větví stromů zpívat a já a Michel sme dostali strach a utekli jsme.“</p>

<p>„Zpívat?“</p>

<p>„Jo, nebo něco podobnýho. Šli sme lesem a koukali kolem, když se najednou ozvaly tyhle zvuky. Přímo ze stromů. Jako kdyby nám tak ukazovali, že se k nám dostali a my si toho ani nevšimli.“</p>

<p>To mě polekalo. „Hickory?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Na stromech nikdo není,“ odpověděl. Trochu se mi ulevilo.</p>

<p>„Obklíčili nás,“ pokračoval Albert. „A pak po nich Magdy vystřelil. Ty zvuky pak fakt zesílily. Michel a já sme odtamtaď vypadli. Prostě sme utekli. Neviděli sme, kam šel Enzo a Magdy.“</p>

<p>„Kdy to bylo?“</p>

<p>„Nemám šajn. Deset, patnáct minut? Asi tak.“</p>

<p>„Ukaž nám, odkud ste utíkali,“ řekla jsem. Albert natáhl ukazováček. Kývla jsem hlavou. „Vstávej,“ pokračovala jsem. „Dickory tě s Michelem vezme ke kraji lesa Odtamtud se dostanete domů.“</p>

<p>„S <emphasis>tímhle</emphasis> nikam nejdu,“ řekl Michel a ukázal na Dickoryho. Bylo to jeho první příspěvek k rozhovoru.</p>

<p>„Dobrá. Pak máš dvě možnosti. Buď zůstaneš tady a budeš doufat, že se vrátíme dřív, než tě ty tvorové najdou, nebo se dostaneš ke kraji lesa dřív než ty tvorové. Nebo můžeš přijmout pomoc Dickoryho a možná tak <emphasis>přežít</emphasis>. Vyber si.“ Mluvila jsem hlasitěji, než jsem měla v úmyslu, ale měla jsem zlost, že tenhle idiot odmítá pomoc a záchranu života.</p>

<p>„Tak jo,“ souhlasil.</p>

<p>„Bezva,“ řekla jsem. Zvedla jsem jejich pušky a dala je Dickorymu. Vzala jsem si jeho zbraň. „Doveď je k Magdyho domu. Teprve pak jim dej zbraně. Pak se vrať a najdi nás tak rychle, jak to půjde.“ Dickory kývl na souhlas, zvedl Alberta s Michelem na nohy a vydal se s nimi na cestu.</p>

<p>„Nikdy sem je nemusela,“ řekla Gretchen, když Albert s Michelem zmizeli.</p>

<p>„Chápu proč,“ souhlasila jsem a dala Dickoryho zbraň Hickorymu. „Musíme vyrazit.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Slyšeli jsme je dřív, než jsme je viděli. Vlastně je nejdřív slyšel Hickory, jehož sluch je lepší než lidský. „<emphasis>Zpívají</emphasis>,“ řekl tiše a pak nás vedl k nim Dickory se v tichosti vrátil těsně předtím, než jsme je našli. Hickory mu podal jeho zbraň.</p>

<p>Na malé mýtince bylo šest postav.</p>

<p>Enza a Magdyho jsem poznala první. Klečeli na zemi se svěšenou hlavou, čekajíce na svůj osud. Světla nebylo dost na to, abych rozeznala jejich výraz, ale to nebylo třeba, poněvadž jsem i tak poznala, že mají strach. Ať už se stalo cokoliv, rozhodně to neprobíhalo dobře a oni už jenom čekali, až to skončí, bez ohledu na to jak.</p>

<p>Obraz Enza v pokleku mě zasáhl a já si uvědomila, proč ho miluju. Byl tu, protože se snažil být Magdymu dobrým přítelem, zachraňovat ho před problémy, nebo jeho potíže sdílet, kdyžto šlo. Byl to <emphasis>slušný</emphasis> člověk, což je zázrak nejen pro mladistvého. Šla jsem sem pro něj, neboť jsem ho stále milovala. Už to bylo pár týdnů, co jsme spolu prohodili něco víc než jen „ahoj“ ve škole, poněvadž v malé komunitě se lidé nemohou jeden druhému vyhýbat, ale na tom nezáleželo. Stále bylo mezi námi pouto. Kousínek jsem ho měla v srdci a myslím, že to tak zůstane navždy.</p>

<p>Uznávám, tohle nebylo to <emphasis>pravé</emphasis> místo ani čas si to všechno uvědomit, ale tyhle věci se prostě stávají v jakýkoliv okamžik. Naštěstí tohle uvědomění nezpůsobovalo žádný hluk, takže nebylo na závadu.</p>

<p>Pohlédla jsem na Magdyho a hlavou mi běželo, že <emphasis>až tohle celé skončí, tak mu vážně nakopu zadek.</emphasis></p>

<p>Ostatní postavy byli…</p>

<p><emphasis>Vlkodlaci.</emphasis></p>

<p>Jedině tak je bylo možné popsat. Byli to divoké, silné, masožravé kreatury jak z noční můry a ke všemu jejich pohyby a výkřiky potvrzovaly rozumovou činnost. Měli dva páry očí jako všechna zvířata na Roanoke, která jsme doposud spatřili, ale jinak jako by vypadli přímo z filmu. Opravdoví vlkodlaci.</p>

<p>Tři z nich se zabývali pošklebováním a dloubáním do Enza a Magdyho, čistě pro zábavu a pro zastrašení. Jeden z trojice mával puškou, kterou vzal Magdymu, a strkal s ní do něho. Napadlo mě, je-li nabitá a co by se v takovém případě stalo Magdymu nebo tomu vlkodlaku, vyšla-li by rána. Další vlkodlak držel v ruce oštěp a namátkově s ním píchal Enza. Trojice se spolu bavila směsí cvrlikání a cvakání, nepochybně na téma, co a jak provést Enzovi a Magdymu.</p>

<p>Čtvrtý vlkodlak stál opodál a choval se odlišně. Jakmile se někdo z trojice přiblížil k Magdymu a Enzo vi s úmyslem je napadnout, ten čtvrtý se mu postavil do cesty, aby tomu zabránil. Občas se snažil mluvit s tou trojicí a ukazoval přitom na Enza a Magdyho, aby své argumenty podpořil. Zjevně se tu trojici snažil o čemsi přesvědčit. Aby nechali Enza a Magdyho jít? Snad. Ať už šlo o cokoliv, trojice ostatních na to nebrala zřetel. Čtvrtý vlkodlak se ale snažil dál.</p>

<p>Najednou mi připomněl Enza, když jsem ho viděla poprvé, jak se snažil rozmluvit Magdymu rvačku kvůli hlouposti. Tehdy to nefungovalo a musela jsem se do toho s Gretchen vložit. Dnes to vypadalo stejně.</p>

<p>Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si, že Hickory a Dickory zaujali pozice, odkud mohli vlkodlaky přímo zastřelit. Gretchen se posunula dál ode mne a zaujala pozici ke střelbě také.</p>

<p>My čtyři bychom mohli zastřelit všechny vlkodlaky, aniž by jim došlo, co se děje. Šlo by to skoncovat rychle a čistě a dostat odsud Enza a Magdyho dřív, než by kdokoliv doma zjistil, co se stalo.</p>

<p>Bylo to nejrozumnější řešení. Tiše jsem zaujala pozici a namířila zbraň Asi po dvou minutách jsem se uklidnila a byla připravená vystřelit.</p>

<p>Bylo jasné, že je zastřelíme jednoho po druhém. Hickory nejvíc nalevo zastřelí prvního z trojice, Dickory druhého a Gretchen třetího, zatímco já čtvrtého, který je dál od trojice. Věděla jsem, že ostatní čekají, až budu připravená střílet.</p>

<p>Jeden z trojice vlkodlaků vyrazil, aby opět strčil do Enza, a čtvrtý se mu v tom snažil zabránit. Marně.</p>

<p>A pak mi to došlo. Nechtěla jsem ho zastřelit. Prostě nechtěla. Protože se snažil moje přátele zachránit, ne je zabít. Nezasloužil si zemřít jen proto, že to byla ta nejjednodušší cesta, jak získat Enza a Magdy ho zpět.</p>

<p>Nevěděla jsem ale, co jiného dělat.</p>

<p>Trojice vlkodlaků začala znovu cvrlikat, nejdřív náhodně a pak soustavně a do rytmu. Ten s oštěpem vydupával rytmus nohou a ostatní se svými hlasy přidávali v něčem, co bylo bezesporu zpěvem vítězství. Čtvrtý vlkodlak začal ještě rychleji gestikulovat. Měla jsem hrozný strach z toho, co se stane, až zpěv skončí.</p>

<p>Pokračovali ve zpěvu, který se chýlil ke konci.</p>

<p>Takže jsem udělala to, co jsem udělat musela.</p>

<p>Začala jsem zpívat také.</p>

<p>Otevřela jsem ústa a načala první sloku „Rána v Dillí“. Nijak zvlášť dobře a rozhodně falešně. Vlastně to znělo strašně a všechny ty měsíce nacvičování a přezpívávání na koroborí prostě neměly vliv. Ale na tom nezáleželo. Šlo o výsledek. Vlkodlaci okamžitě umlkli. Pokračovala jsem ve zpěvu.</p>

<p>Podívala jsem na Gretchen, která nebyla tak daleko, abych si nemohla přečíst její pohled, který říkal <emphasis>To už ti úplně hráblo?</emphasis> Nasadila jsem výraz <emphasis>Pomoz mi, prosím. </emphasis>Zkřivila tvář, namířila pušku přímo na jednoho z vlkodlaků a přidala se ke mně, zpívajíc kontrapunkt k mé melodii, tak jak jsme to tolikrát nacvičovaly. S její pomocí jsem se vyladila a zpívala čistě.</p>

<p>Nyní vlkodlaci věděli, že nejsem sama.</p>

<p>Nalevo od Gretchen se přidal Dickory a imitoval zvuk sitáru, který uměl nejlépe. Byl to pohled k popukání, ale jakmile byste zavřeli oči, nepoznali byste rozdíl mezi ním a skutečným nástrojem. Zvuk jeho hlasu mě naplnil a já pokračovala ve zpěvu dál. Nakonec se přidal Hickory a začal ve svém hlubokém hrdle vyluzovat zvuky bubnu, dávaje tak melodii rytmus.</p>

<p>Nyní vlkodlaci věděli, že jsou síly početně vyrovnané a že jsme je mohli kdykoliv zabít. Ale neudělali jsme to.</p>

<p>Můj hloupý plán fungoval. Teď zbývalo jen vymyslet, co dál. Poněvadž jsem vlastně neměla tušení, co to tady dělám. Věděla jsem jen, že nechci zastřelit čtvrtého vlkodlaka. Ten se nyní oddělil od zbytku na mýtince a vydal se směrem, odkud zněl můj hlas.</p>

<p>Rozhodla jsem se s ním setkat v půli cesty. Položila jsem svou pušku na zem, vyšla na mýtinku a stále zpívala.</p>

<p>Vlkodlak s oštěpem v ruce se začal připravovat k hodu a mně se najednou udělalo sucho v ústech. Myslím si, že ten čtvrtý vlkodlak to asi vyčetl z mého obličeje, neboť se obrátil a rychle cvrlikal něco na toho s oštěpem. Špička oštěpu klesla. Čtvrtý vlkodlak neměl ani tušení o tom, že právě zachránil svého druha před kulkou do čela, kterou by ho poctila Gretchen.</p>

<p>Čtvrtý vlkodlak se obrátil zpět a znovu vykročil ke mně.</p>

<p>Zpívala jsem, dokud nebyla píseň u konce. V té době už stál čtvrtý vlkodlak u mě.</p>

<p>Píseň skončila. Stála jsem tam a čekala, co udělá vlkodlak dál.</p>

<p>Ukázal na nefritový přívěsek slona, který jsem měla na krku a který mi darovala Jane.</p>

<p>Dotkla jsem se ho. „To je slon,“ řekla jsem. „Jako váš fanta.“</p>

<p>Čtvrtý vlkodlak se na něj znovu podíval a pak stočil pohled opět ke mně. Nakonec cosi zacvrlikal.</p>

<p>„Ahoj,“ řekla jsem v odpověď. Co jiného?</p>

<p>Dalších pár minut jsme se navzájem pozorovali a odhadovali. Pak jeden z trojice vlkodlaků něco zašvitořil. Ten čtvrtý mu odpověděl a pak naklonil hlavu ke mně, jako by říkal <emphasis>Fakt by mi pomohlo, kdybys taky něco udělala.</emphasis></p>

<p>Takže jsem ukázala na Enza a Magdyho a pronesla: „Ti dva patří ke mně.“ Doprovázela jsem to snad srozumitelnými gesty, takže čtvrtý vlkodlak doufám pochopil, o čem mluvím. „Chci je vzít s sebou zpátky,“ pokračovala jsem a ukázala směrem k vesnici. „Pak už vás necháme být.“</p>

<p>Vlkodlak sledoval všechny moje pohyby a gesta. Nevím, kolik jich opravdu pochopil. Ale když jsem skončila, ukázal na Enza a Magdyho, pak na mne a nakonec směrem k vesnici, jako by se chtěl <emphasis>ujistit, že mě pochopil správně</emphasis>.</p>

<p>Kývla jsem hlavou a řekla: „Ano.“ A pak zopakovala všechna gesta. Opravdu jsme se spolu dorozumívali.</p>

<p>Nebo možná ne, poněvadž následoval výbuch cvrlikání a rozmáchlých pohybů rukou čtvrtého vlkodlaka. Snažila jsem se je rozšifrovat, ale neměla jsem tušení, o čem hovoří. Bezmocně jsem se na něj podívala ve snaze pochopit, co říkal.</p>

<p>Nakonec mu došlo, že nemám tušení, co se děje. Tak ukázal na Magdyho a pak na pušku, jíž držel jeden z ostatních vlkodlaků. Pak ukázal na sebe a pokývl mi rukou, abych se podívala zblízka. Navzdory svému přesvědčení jsem to udělala a všimla si, že byl čtvrtý vlkodlak zraněn. Měl ošklivou rozšklebenou ránu na boku.</p>

<p>Ten idiot Magdy ho postřelil.</p>

<p>Jen ho škrábl. Magdy měl štěstí, že se stále nenaučil pořádně střílet. Jinak by ho už vlkodlaci zabili.</p>

<p>Odstoupila jsem od vlkodlaka a dala mu najevo, že jsem viděla dost. Ukázal na Enza, na mne a k vesnici. Pak ukázal na Magdyho a na své druhy. Tohle bylo jasné. Enzo mohl odejít se mnou, ale Magdy měl padnout do spárů jeho druhů. Nebylo pochyb, že se s ním nebudou mazlit.</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou a jasně naznačila gesty, že se mnou musejí odejít oba. Vlkodlak zase jasně naznačil, že Magdy musí zůstat. Naše vyjednávání narazilo na překážku.</p>

<p>Přejela jsem vlkodlaka pohledem odshora dolů. Byl svalnatý, o trochu vyšší než já a na sobě měl jakousi sukýnku, kterou mu v pase stahoval pásek. Na něm byl obyčejný nůž z pazourku. Viděla jsem podobné na obrázcích v knihách o neandrtálcích kdysi na Zemi. Zajímavé na nich je, že zatímco se dostali jen o trochu dál než ke křesání kameny jeden o druhý, měli vlastně větší mozek, než máme dnes my. Žili v jeskyních, ale nebyli hloupí. Byli schopní vyšší rozumové činnosti.</p>

<p>„Doufám, že máš mozek jako neandrtálec,“ prohodila jsem k vlkodlakovi. „Jinak sem v kýblu.“</p>

<p>Naklonil hlavu, jako by semi snažil porozumět.</p>

<p>Začala jsem ukazovat a gestikulovat, aby bylo jasné, že si chci promluvit s Magdym. Vlkodlak se na to netvářil nadšeně a něco zašvitořil ke svým druhům. Odpovídali a zdáli se být pobouřeni. Ale nakonec ke mně čtvrtý vlkodlak natáhl ruku. Nechala jsem ho, aby mě uchopil za zápěstí a odvedl k Magdymu. Trojice ostatních vlkodlaků si stoupla za mě, připravená pro případ, že bych se rozhodla udělat nějakou hloupost. Věděla jsem, že na okrajích mýtiny se přinejmenším Hickory a Dickory přesouvají na jiná místa, aby měli lepší střeleckou pozici. Všechno se mohlo ještě pořádně zvrtnout.</p>

<p>Magdy klečel a nedíval se na mne. Sledoval malý bod přímo na zemi před sebou.</p>

<p>„Magdy,“ oslovila jsem ho.</p>

<p>„Zabij tyhle pitomečky a už nás odsud dostaň,“ pronesl rychle a tiše, ale nevzhlédl ke mně. „Vím, že to můžeš udělat. Lidí tu na to máš dost.“</p>

<p>„Magdy,“ oslovila jsem ho znova. „Pozorně mě poslouchej a nepřerušuj mě. Ty pitomečkové tě chtějí zabít. Enza nechají klidně jít, ale s tebou si to chtějí vyřídit, protožes postřelil jednoho z nich. Rozumíš tomu, co ti říkám?“</p>

<p>„Prostě je zabij,“ zopakoval Magdy.</p>

<p>„Ne,“ oponovala jsem. „<emphasis>Ty</emphasis> ses na ně vypravil, Magdy. <emphasis>Ty</emphasis> si je honil. <emphasis>Ty</emphasis> si na ně vystřelil. Budu se tě snažit zachránit, ale nebudu je zabíjet proto, že ses dostal do průšvihu. Rozumíš mi?“</p>

<p>„Oni nás zabijou,“ řekl Magdy. „Tebe, mě i Enza.“</p>

<p>„To bych neřekla. Ale jestli nesklapneš a nevyslechneš mě, tak k tomu možná dojde.“</p>

<p>„Prostě je…“ začal Magdy.</p>

<p>„Sakra, Magdy,“ ozval se vedle Magdyho Enzo. „Jediná osoba na týhle planetě riskuje vlastní krk, aby tě zachránila, a ty se s ní ještě <emphasis>hádáš</emphasis>. Seš fakticky nevděčnej. Teď prostě <emphasis>zavři hubu a poslouchej</emphasis>. Chci se odsud dostat se zdravou kůží.“</p>

<p>Nevím, byla-li jsem tímhle výbuchem překvapená víc já nebo Magdy.</p>

<p>„Tak jo,“ řekl po chvíli Magdy.</p>

<p>„Chtějí tě zabít, protože si po jednom z nich vystřelil. Budu se je snažit přesvědčit, aby tě nechali jít. Ale budeš mi muset věřit a udělat, co řeknu, nehádat se se mnou a <emphasis>neodporovat</emphasis> mi. Ptám se naposled: Rozumíš mi?“</p>

<p>„Jo,“ při takal Magdy.</p>

<p>„Tak dobrá,“ pokračovala jsem. „Myslí si, že sem tvůj náčelník. Takže jim musím předvíst, jak sem s tebou nespokojená kvůli tomu, cos proved. Budu tě muset přímo tady potrestat. A abys věděl, bude to bolet. Docela <emphasis>dost</emphasis>.“</p>

<p>„Prostě…“ začal Magdy.</p>

<p>„Magdy,“ pronesla jsem výhružně.</p>

<p>„Jo, tak jo, dělej co chceš,“ řekl Magdy. „Ať už je to za mnou.“</p>

<p>„Tak dobrá. Promiň.“ A pak jsem ho tvrdě kopla do žeber.</p>

<p>Svalil se na zem a z plic mu slyšitelně vyšel vzduch. Ať už čekal cokoli, tohle to nebylo.</p>

<p>Po chvíli lapání po dechu jsem ho popadla za vlasy. Vzal mě za ruku a chtěl se mi vytrhnout.</p>

<p>„<emphasis>Nebraň</emphasis> se,“ řekla jsem a pro jistotu ho rychle udeřila do hrudi. Došlo mu to a přestal se kroutit. Zvrátila jsem mu hlavu dozadu a ječela na něj kvůli vlkodlakům, kvůli jeho výstřelu, ukazovala jsem přitom na jeho pušku a nazraněného vlkodlaka a zpátky několikrát za sebou, aby to bylo jasné. Vlkodlaci vypadali, že pochopili, a tiše se mezi sebou bavili.</p>

<p>„Omluv se,“ nakázala jsem Magdymu a stále ho držela za vlasy.</p>

<p>Magdy se natáhl ke zraněnému vlkodlakovi. „Je mi to líto,“ vypravil ze sebe. „Kdybych věděl, že za to ze mě Zoe málem vymlátí duši, tak bych nevystřelil.“</p>

<p>„Díky,“ řekla jsem, rozevřela dlaň a silně ho uhodila přes tvář. Znovu se složil na zem. Pohlédla jsem na vlkodlaka, jestli mu to stačí. Nevypadal na to.</p>

<p>Sklonila jsem se k Magdymu. „Jak je?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Asi se pobleju.“</p>

<p>„Bezva. To by mohlo vyjít. Potřebuješ pomoct?“</p>

<p>„Ne, zvládnuto.“ A pozvracel se všude kolem sebe. To mu od vlkodlaků vyneslo obdivný cvrkot.</p>

<p>„Dobrý,“ řekla jsem. „Ještě poslední věc. <emphasis>Fakt</emphasis> mi důvěřuj.“</p>

<p>„Už mě nebij.“</p>

<p>„Už to brzy skončí. Postav se, prosím.“</p>

<p>„To asi nezvládnu,“ poznamenal.</p>

<p>„Jasně že jo.“ Zkroutila jsem mu ruku, abych ho motivovala. Magdy se nadechl a postavil se. Dovedla jsem ho ke zraněnému vlkodlakovi, který si nás zvědavě měřil. Ukázala jsem na Magdyho a pak na ránu v boku vlkodlaka. Pak jsem ukázala na něj a naznačila úder na Magdyho bok. Nakonec jsem namířila prst na jeho nůž z pazourku.</p>

<p>Vlkodlak opět naklonil hlavu na stranu, jako by se ujišťoval, že mě pochopil správně.</p>

<p>„Zub zazub,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Ty ho necháš, aby mě <emphasis>bodnul</emphasis>?“ zeptal se Magdy a tón jeho hlasu dramaticky stoupl.</p>

<p>„Tys ho postřelil.“</p>

<p>„Mohl mě <emphasis>zabít</emphasis>.“</p>

<p>„To tys mohl taky.“</p>

<p>„Nenávidím tě. Fakt tě teď strašně moc nenávidím,“ řekl.</p>

<p>„Zmlkni,“ přikázala jsem mu a kývla vlkodlakovi. „Věř mi,“ řekla jsem Magdymu.</p>

<p>Vlkodlak tasil nůž a pak se ohlédl po svých druzích, kteří spolu hlasitě mluvili a začali opět zpívat jako na začátku. Bylo to v pořádku. Rozdíl byl v tom, že jediného násilí se nyní dopustí zraněný vlkodlak.</p>

<p>Ten chvíli nehybně stál a poslouchal zpěv svých přátel. Pak bez varování sekl po Magdym tak rychle, že jsem si všimla, až když stáhl ruku s nožem zpět. Magdy sykl bolestí. Pustila jsem ho a on se sesunul na zem a přitom si držel ruku na boku. Přistoupila jsem k němu a vzala ho za paže. „Podívám se na to,“ řekla jsem. Magdy odtáhl ruce a trhl sebou v očekávání, že vytryskne krev.</p>

<p>Měl jen velice tenkou řeznou ránu na boku. Vlkodlak ho poranil jen tolik, aby mu dal na srozuměnou, že ho mohl klidně poranit víc.</p>

<p>„Věděla sem to,“ zašeptala jsem.</p>

<p>„Co jako?“ zeptal se Magdy.</p>

<p>„Že je jako neandrtálec.“</p>

<p>„Já ti <emphasis>fakticky</emphasis> nerozumím.“</p>

<p>„Zůstaň ležet. Nevstávej, dokud ti neřeknu.“</p>

<p>„Nespěchám, vážně ne.“</p>

<p>Postavila jsem se a obrátila se k vlkodlakovi, který si zasunul nůž zpět za opasek. Ukázal na Magdyho, na mě a pak k vesnici.</p>

<p>„Díky,“ řekla jsem a kývla, aby mi porozuměl. Když jsem se na něj opět podívala, všimla jsem si, že se upřeně dívá na můj přívěsek. Přemýšlela jsem, zda vůbec někdy viděl nějaký šperk, nebo zda šlo o to, že byl tenhle podobný fantovi. Vlkodlaci sledovali fantí stáda, poněvadž představovaly jejich hlavní zdroj potravy.</p>

<p>Stáhla jsem řetízek s přívěskem a podala ho vlkodlakovi. Vzal ho do ruky a jemně se přívěsku dotkl, takže se rozkýval a rozzářil v tlumeném světle. Příjemně na něj zacvrlikal a pak mi jej podal zpět.</p>

<p>„Ne,“ prohlásila jsem a odmítavě zvedla ruku, ukázala na přívěsek a na něho. „Je pro tebe. Je to dárek.“ Vlkodlak chvíli stál a pak ze sebe vydal trylek. V odpověď se kolem něho shromáždila zbylá trojice. Zvedl ruku s přívěskem do výše, aby jej mohli obdivovat.</p>

<p>„Takhle,“ řekla jsem po chvíli a naznačila mu, aby mi řetízek podal. Učinil to a já, a bych ho nevylekala, jsem mu ho <emphasis>velice</emphasis> pomalu pověsila kolem krku. Přívěsek mu spočinul na hrudi a on se ho opět dotkl.</p>

<p>„Tak to patří,“ vysvětlila jsem. „Dala mi ho důležitá osoba, abych si zapamatovala ty, co mě milovali. Dávám ho teď tobě, abych ti poděkovala za to, že si můžu odvést lidi, co miluju. Díky.“</p>

<p>Vlkodlak zase naklonil hlavu na stranu.</p>

<p>„Chápu, že nevíš, o čem je řeč,“ pronesla jsem. „Ale stejně děkuju.“</p>

<p>Vlkodlak sáhl k boku a vytáhl svůj nůž. Pak ho položil na dlaň a nabídl mi ho.</p>

<p>Vzala jsem si ho. „Jů,“ řekla jsem a obdivovala ho. Dávala jsem pozor, abych se nedotkla čepele. Už jsem viděla, jak je ostrá. Chtěla jsem mu ho vrátit, ale zvedl svou ruku nebo tlapu, jako jsem to předtím udělala já, aby mi naznačil, že je to dárek pro mě.</p>

<p>„Díky,“ zopakovala jsem. Cosi zašvitořil a pak se vrátil ke svým druhům. Ten, co měl v ruce Magdyho pušku, ji upustil na zem a pak všichni bez ohlédnutí přistoupili k nejbližším stromům, neuvěřitelně rychle na ně vyšplhali a skoro okamžitě poté zmizeli.</p>

<p>„No teda,“ pronesla jsem po chvíli. „Nemůžu uvěřit tomu, že to <emphasis>fungovalo</emphasis>.“</p>

<p>„<emphasis>Ty</emphasis> tomu nemůžeš uvěřit?“ Gretchen se zvedla ze skrýše za křovím a došla až ke mně. „Co to s tebou sakra je? Trvalo nám dlouho, než sme je našli, a ty jim tu zpíváš. <emphasis>Zpíváš.</emphasis> Jako na koroborí. Tohle už nikdy nedělej.“</p>

<p>„Dík, žes do toho šla se mnou. Dík, žes mi věřila. Mám tě ráda.“</p>

<p>„Já tebe taky. Ale stejně to už <emphasis>nikdy</emphasis> znovu nedělej.“</p>

<p>„Ujednáno.“</p>

<p>„Ale stálo za to sledovat, jak biješ Magdyho.“</p>

<p>„No, cítím se kvůli tomu hrozně.“</p>

<p>„Fakt? To se ti to ani trochu nelíbilo?“</p>

<p>„Tak jo, možná trochu.“</p>

<p>„Já jsem <emphasis>tady</emphasis>,“ ozval se Magdy na zemi.</p>

<p>„A měl bys za to Zoe poděkovat,“ řekla Gretchen a sklonila se k němu, aby ho políbila. „Ty pitomej kluku. Sem <emphasis>tak</emphasis> šťastná, že nejseš po smrti. Jestli ještě <emphasis>někdy</emphasis> uděláš něco takovýho, tak tě zabiju sama. A buď si jistej, že to umím.“</p>

<p>„To sem,“ řekl a ukázal na mě. „A když ne ty, tak ona. Chápu.“</p>

<p>„Dobře,“ řekla Gretchen. Narovnala se a podala Magdymu ruku, aby mu pomohla vstát. „A teď na nohy. Domů máme dlouhou cestu a mám dojem, že sme si zrovna vybrali zásobu štěstí na rok dopředu.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Co řekneš rodičům?“ zeptal se mě Enzo, když jsme šli domů.</p>

<p>„Dneska? Nejspíš nic,“ odpověděla jsem. „Oba mají i tak dost starostí. Nemusím jim přidávat další tím, že jim hned začnu vyprávět, že sem se utkala se čtyřma vlkodlakama, co chtěli zabít další dva kolonisty, a porazila je jen díky <emphasis>písničce</emphasis>. Asi dva nebo tři dny počkám, než jim <emphasis>tohle </emphasis>řeknu. Ty by sis ze mě měl vzít příklad.“</p>

<p>„Vezmu,“ souhlasil. „Ale něco jim budeš muset říct.“</p>

<p>„Jasně. To musíme, protože se zdá, že vlkodlakové sledujou stáda fantů, a tak budeme mít tyhle problémy každoročně a pokaždý, když se vrátí. Nejspíš musíme lidem říct, že to nejsou vraždící divoši, ale je lepší se jim držet z cesty.“</p>

<p>„Jaks to věděla?“ zeptal se po chvíli Enzo.</p>

<p>„Co jako?“</p>

<p>„Že to nejsou jen vraždící divoši. Drželas Magdyho a nechala toho vlkodlaka, aby ho zranil. Počítalas s tím, že mu nezasadí smrtelnou ránu. Slyšel jsem tě, víš. Když Magdyho řízl, tak jsi řekla ‚Věděla sem to.‘ Takže jaks to věděla?“ zeptal se.</p>

<p>„Nevěděla. Jen sem v to doufala. Protože strávil bůhví kolik času tím, že se snažil svoje kamarády přesvědčit, aby vás dva nezabíjeli. Řekla bych, že to nedělal jen proto, že byl hodnej.“</p>

<p>„Hodnej vlkodlak,“ poznamenal Enzo.</p>

<p>„Hodnej ať už je co je. Jde o to, že ti vlkodlaci zabili pár lidí. Vím, že John a Jane zabili pár vlkodlaků, když se snažili dostat lidi do bezpečí. Navzájem sme si teda dokázali, že umíme jeden druhýho zabít. Řekla bych, že bylo načase si dokázat, že se taky umíme navzájem <emphasis>nezabít</emphasis>. To sme dokázali tou písní. Místo zabíjení sme zpívali. Mám za to, že to ten zraněnej vlkodlak pochopil. Takže když sem mu dala šanci, aby to Magdymu oplatil, věřila sem, že ho moc nezraní. Protože si myslím, že nám chtěl ukázat, že je dost chytrej na to, aby věděl, co se bude dít, když Magdyho zabije.“</p>

<p>„Stejně to bylo dost riskantní,“ prohlásil Enzo.</p>

<p>„Jo, to bylo. Ale jediný další řešení bylo je všechny zabít, anebo je nechat, ať zabijou oni nás. Nebo že se pozabíjíme navzájem. Řekla bych, že mě napadlo zkusit něco lepšího. Navíc nevěřím, že sem riskovala tak moc. Když sem toho vlkodlaka viděla, vzpomněla sem si na někoho jinýho, jak se snaží zadržet svoje kamarády.“</p>

<p>„Na koho?“</p>

<p>„Na tebe.“</p>

<p>„Aha. No, řekl bych, že dnešní noc znamená oficiální konec mýho snažení dostat Magdyho z každý bryndy, do který spadne. Odteďka už se o sebe musí postarat sám.“</p>

<p>„Proti tomu nebudu protestovat.“</p>

<p>„To by mě ani nenapadlo. Chápu, že ti Magdy mockrát lezl na nervy.“</p>

<p>„To jo. To mu jde. Ale co nadělám? Je to kámoš.“</p>

<p>„Odvedla sis lidi, co miluješ,“ řekl Enzo. „I mě.“</p>

<p>Podívala jsem se na něj. „Takže tuhle část si slyšel taky.“</p>

<p>„Jakmile ses objevila, poslouchal sem všechno, cos řekla. Na to vem jed. Můžu ti to celý přeříkat. Kdykoliv až do konce života. Kterej mi zůstal díky tobě.“</p>

<p>„A díky Gretchen a Hickorymu a Dickorymu,“ dodala jsem.</p>

<p>„Jim poděkuju taky, ale teď se chci soustředit na tebe,“ poznamenal Enzo. „Díky, Zoe Boutin-Perryová, žes mi zachránila život.“</p>

<p>„Nemáš zač. A nech toho. Začínám se červenat.“</p>

<p>„Tomu nevěřím. A je taková tma, že se nemůžu podívat.“</p>

<p>„Tak mi sáhni na tváře.“</p>

<p>Udělal to a řekl: „Nezdá se mi, že by ses červenala.“</p>

<p>„Neděláš to správně,“ namítla jsem.</p>

<p>„Vyšel sem ze cviku.“</p>

<p>„Tak to musíš napravit.“</p>

<p>„Tak dobrá,“ řekl a políbil mne.</p>

<p>„Měla ses začít červenat, ne brečet,“ prohlásil, když skončil.</p>

<p>„Promiň.“ Snažila jsem se vzpamatovat. „Jenom mi to fakticky chybělo. Tohle. My.“</p>

<p>„Je to moje chyba,“ začal Enzo.</p>

<p>Dala jsem mu ruku na rty. „O to nejde, Enzo. Vážně ne. Nic z toho mě nezajímá. Už jenom nechci, abys mi chyběl.“</p>

<p>„Zoe,“ oslovil mě Enzo. „Zachránilas mě. <emphasis>Máš</emphasis> mě. Sem jen tvůj. Sama si řekla, že mě miluješ.“</p>

<p>„To jo,“ přiznala jsem.</p>

<p>„Tím je to vyřešený.“</p>

<p>„Tak dobrá.“ Usmála jsem se.</p>

<p>Ještě chvíli jsme se líbali před Enzovým domem.</p>

<p>Kapitola              18</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Rozhovor Hickoryho s tátou o Shromáždění a Koloniální unii byl ohromně zajímavý až do chvíle, kdy to Hickory řekl a Dickory plánoval zabít moje rodiče. Po tom, nu, trochu se mi to vymklo z rukou.</p>

<p>Na omluvu můžu říci, že jsem za sebou měla vážně <emphasis>dlouhý den</emphasis>.</p>

<p>Popřála jsem Enzovi dobrou noc, odvlekla se domů, dokázala ještě natolik myslet, abych ukryla nůž z pazourku do prádelníku a odrazila Babarovy pokusy olízat mi obličej, ale pak jsem padla na lůžko, aniž bych se obtěžovala se svléknout. Po nějaké době se vrátila Jane z ošetřovny, políbila mě na čelo a stáhla mi boty. Matně si vybavuji, že jsem mumlala cosi o tom, jak jsem ráda, že je jí lépe. Nebo jsem si to alespoň myslela. Nejsem si jistá, že jsem to skutečně vyslovila, ale snad ano. Byla jsem opravdu unavená.</p>

<p>Zakrátko poté ale přišel táta a jemně mnou zatřásl, aby mě probudil. „Vstávej, holčičko. Chci, abys pro mě něco udělala.“</p>

<p>„Udělám to ráno,“ zamumlala jsem. „<emphasis>Slibuju</emphasis>.“</p>

<p>„Ne, holčičko. Musíš to udělat hned,“ trval na svém táta. Pronesl to jemně, ale rozhodně, takže jsem pochopila, že musím vstát. Dostatečně jsem u toho bručela a mumlala, abych dostála své cti. Došli jsme do obývacího pokoje našeho bungalovu. Táta mě dovedl ke gauči. Posadila jsem se na něj a udržovala se v polospánku, abych zvládla rychle usnout, až budu mít tohle za sebou, ať už je to cokoliv. Táta se usadil za stolem. Máma stála vedle něho. Usmála jsem se na ni, ale zdálo se, že si toho nevšimla. Hickory a Dickory stáli mezi námi.</p>

<p>Táta se zeptal Hickoryho: „Umíte vy dva lhát?“</p>

<p>„Ještě jsme vám nelhali,“ řekl Hickory. I ve svém stavu jsem poznala, že to není odpověď na danou otázku. Táta a Hickory si vyměnili pár replik na téma, jakou má lež v hovoru vlastně úlohu. (Dle mého poskytuje možnost nehádat se o pitomostech, o nichž je lepší lhát, ale nikdo se mě neptal.) A pak mě táta požádal, abych nařídila oběma Obinům, aby mu odpovídali pravdivě a bez vytáček.</p>

<p>Tohle mě nakonec probudilo úplně. „Proč? O co jde?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Prosím, udělej to, Zoe,“ opakoval táta.</p>

<p>„Tak jo,“ řekla jsem a otočila se k Hickorymu. „Hickory, prosím, odpověz na tátovy otázky pravdivě a bez vytáček. Jo?“</p>

<p>„Jaksi přeješ, Zoe,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Pro Dickoryho to platí taky,“ dodala jsem.</p>

<p>„Oba budeme mluvit pravdu,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Díky,“ řekl táta a pak se obrátil ke mně. „Už můžeš jít zase spát, Zoe.“</p>

<p>To mě naštvalo. Jsem lidská bytost, žádné sérum pravdy. „Chci vědět, o co jde,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Není to nic, s čím by sis musela dělat starosti,“ namítl táta.</p>

<p>„Žádáš mě, abych Hickorymu a Dickorymu přikázala mluvit pravdu, a pak chceš, abych ti uvěřila, že nejde o nic, s čím bych si měla dělat starosti?“ Spánek si se svým rozloučením dával načas, poněvadž jsem si už při mluvení uvědomovala, že jsem to trochu přehnala.</p>

<p>Jako na zavolanou se Jane napřímila. „Zoe,“ oslovila mě.</p>

<p>Změnila jsem taktiku. „Kromě toho, když odejdu, nikdo ti nezaručí, že nebudou lhát.“ Snažila jsem se o rozumné argumenty. „Sou emocionálně vybavený, aby ti mohli lhát, protože jim nevadí, že tě zklamou. Ale nechtějí zklamat mě.“ Ve skutečnosti jsem neměla ponětí, je-li to pravda, ale hádala jsem, že ano.</p>

<p>Táta se otočil k Hickorymu a zeptal se: „Je to pravda?“</p>

<p>„Lhali bychom vám jen v případě, že by to bylo nezbytné. Ale Zoe nemůžeme lhát nikdy,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>Tím se nastolila opravdu zajímavá otázka, mluvil-li Hickory skutečně pravdu, nebo se snažil podpořit mou předcházející výpověď, a pokud to druhé, tak jakou hodnotu jeho výpověď ve skutečnosti měla. Myslím, že bych o tom víc přemýšlela, kdybych byla v tom okamžiku bdělejší. Ale takhle jsem jen kývla hlavou a řekla tátovi: „Tak vidíš.“</p>

<p>Ten na to řekl: „Řekneš o tom jediné slovo, a strávíš příští rok ve stáji.“</p>

<p>„Mám pusu zamčenou,“ řekla jsem a chtěla si prsty přejet přes rty na potvrzení, ale pak jsem si to v poslední chvíli rozmyslela.</p>

<p>Což bylo dobře Jelikož ke mně přišla Jane, naklonila se nade mnou se svým <emphasis>A teď to myslím vážně</emphasis> výrazem a řekla. „Ne. Chci, abys pochopila, že to, co tady uslyšíš, nemůžeš nikomu říct. Ani Gretchen. Žádnému ze svých přátel. Prostě nikomu. Není to hra a neděláme si legraci. Tohle je smrtelně vážná věc, Zoe. Pokud nejsi ochotná na týhle podmínky přistoupit, musíš hned odejít. Já risknu, že nám budou Hickory a Dickory lhát, ale ty u toho nebudeš. Takže… pochopila jsi, že když říkám, že to nesmíš nikomu prozradit, že to myslím vážně? Ano nebo ne?“</p>

<p>V hlavě se mi míhalo několik myšlenek. První z nich bylo, že tohle byl jeden z okamžiků, kdy se mi dostalo malinkého náznaku toho, jaký <emphasis>strach</emphasis> musela Jane vzbuzovat, když byla v armádě. Abyste rozuměli, byla to ta nejlepší máma jakou může dcera mít, ale v takových chvílích jako nyní byla zkrátka tvrdá, ostrá a nesmlouvavá. Šel z ní strach. A to jenom něco řekla. Snažila jsem se představit si ji, jak kráčí bojištěm s tím samým výrazem jako nyní a standardní výzbroji vojenských jednotek. Myslím, že jsem skutečně cítila, jak se mi alespoň tři vnitřní orgány nad tou představou stáhly.</p>

<p>Jako druhé mi proběhla hlavou úvaha nad tím, co by si asi Jane pomyslela o mé schopnosti uchovat tajemství, kdyby věděla, co jsem vlastně dnešního večera a část noci podnikla.</p>

<p>Třetí myšlenkou bylo, že to třeba <emphasis>ví</emphasis> a o <emphasis>to</emphasis> vlastně jde.</p>

<p>Cítila jsem, jak se mi pár dalších orgánů nad <emphasis>touhle</emphasis> úvahou stáhlo.</p>

<p>Jane se na mne stále s kamenným výrazem dívala a čekala n amou odpověď.</p>

<p>„Ano. Rozumím, Jane. Ani slovo.“</p>

<p>„Díky, Zoe,“ řekla Jane. Pak se sklonila a políbila mě na čelo. Byla to zase moje máma. Prostě jen tak než bys řekl švec. Tím z ní podle mého šel ještě větší strach.</p>

<p>Jakmile se tohle vyřešilo, začal táta klást Hickorymu a Dickorymu otázky ohledně Shromáždění, aby zjistil, co všechno o něm oba Obinové vědí. Od skoku sem k Roanoke jsme čekali, najde-li nás Shromáždění a zničí-li nás stejně jako whaidskou kolonii na videozáznamu, který nám KU dala. Táta chtěl vědět, jsou-li informace Hickoryho a Dickoryho o Shromáždění stejné jako naše, nebo rozdílné.</p>

<p>Hickory víceméně říkal ano. Oba něco o Shromáždění věděli díky obinské databázi a řekli nám, že navzdory sdělení KU se Shromáždění snaží kolonie, s nimiž se dostane do sporu, spíše evakuovat a ne zničit.</p>

<p>Táta se zeptal, proč se o tyto rozdílné informace nepodělili dříve. Hickory odpověděl, že jim to zapověděla obinská vláda. Ani jeden z nich by tátovi nelhal, kdyby se jich přímo zeptal, zda takovou informaci mají, ale on se jich nikdy předtím nezeptal. Myslím, že si táta všiml, že se tak Obinové trochu vytáčejí, ale nechal to být.</p>

<p>Táta se zeptal, zda Hickory viděl ten videozáznam zániku whaidské kolonie, který nám poslala KU. Hickory na to řekl, že on a Dickory mají jinou verzi. Táta se zeptal, jsou-li v ní nějaké rozdíly. Hickory prohlásil, že ano. Je delší a je na ní vidět generál Gau, který nařídil útok na whaidskou kolonii, jak se ještě předtim snaží přesvědčit správce kolonie, aby se nechal spolu s ostatními kolonisty evakuovat, a jak jím je odmítnut. Hickory nám sdělil, že v jiných případech kolonisté <emphasis>požádali</emphasis> o evakuaci a Shromáždění jim pak vyhovělo a buď je vrátilo na jejich domovské světy, nebo jim dovolilo se přidat k občanům Shromáždění.</p>

<p>Jane zajímala čísla. Hickory prohlásil, že vědí o sedmnácti koloniích, které se dostaly do sporu se Shromážděním. Deset z nich bylo evakuováno na domovské planety, čtyři se připojily ke Shromáždění. Pouze tři byly zničeny, poněvadž kolonisté odmítli evakuaci. Shromáždění sice trvalo na tom, že nepovolí žádné kolonizování nikomu jinému, ale nemělo v úmyslu tento cíl pokaždé prosazovat zničením nové kolonie, jak se nám to snažila namluvit KU.</p>

<p>To bylo velice zajímavé. A znepokojivé. Pokud totiž říkal Hickory pravdu, a to zřejmě ano, neboť by nelhal ani mě, ani mým rodičům proti mé vůli, tak to znamenalo, že měla KU buď úplně špatné informace o generálu Gauovi a o Shromáždění, nebo nám vědomě neříkala pravdu o tom, co by se stalo, kdyby nás členové Shromáždění našli. Ta první možnost byla dle mého docela pravděpodobná. KU se k ostatním mimozemským druhům chovala otevřeně nepřátelsky, což bych řekla dost ztěžuje práci rozvědky a špionáže. Ale spíše to vypadalo, že je pravdivá ta druhá možnost a že nám naše vláda lhala.</p>

<p>Ale proč by to dělala? Co by získala tím, že by nám lhala, nechala nás na planetě kdovíkde ve vesmíru ve strachu z odhalení a ohrozila nás tak?</p>

<p>Co se vláda chystala udělat?</p>

<p>A co by nám provedli členové Shromáždění, kdyby nás opravdu našli?</p>

<p>Tohle byly natolik zajímavé věci k přemýšlení, že mi téměř unikla ta část hovoru, v níž Hickory vysvětloval, proč má s Dickorym natolik detailní informace o koloniích, které se dostaly do sporu se Shromážděním. Vysvětlil, že je mají proto, aby mohli lépe přesvědčit mámu s tátou, aby nechali kolonii evakuovat, kdyby nám Shromáždění zaklepalo na dveře. A z jakého důvodu by asi chtěli mámu s tátou o něčem takovém přesvědčit?</p>

<p>„Kvůli Zoe?“ zeptal se táta.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„Páni,“ řekla jsem. To byla novinka.</p>

<p>„Tiše, zlato,“ napomenul mě táta a pak se znovu věnoval Hickorymu. „Co by se stalo, kdybychom se s Jane rozhodli, že se nevzdáme?“</p>

<p>„O tom bychom raději pomlčeli,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„Nevytáčej se. Odpověz na otázku,“ řekl táta.</p>

<p>Všimla jsem si, že se na mě Hickory letmo podíval, než odpověděl: „Zabili bychom vás i poručíka Saganovou. Kohokoliv, kdo by měl na svědomí zničení kolonie.“</p>

<p>Táta na to něco řekl a Hickory potom také, ale uniklo mi to, poněvadž se můj mozek snažil zpracovat, co jsem slyšela předtím, a nešlo mu to ani za mák. Teoreticky jsem věděla, že jsem pro Obiny důležitá. Skutečnost jsem částečně pochopila, když na mě před měsíci Hickory a Dickory zaútočili, aby mi dali najevo, jaké to je být lovenou kořistí, a že se musím naučit sebeobraně. Ale v žádném případě jsem se nedomnívala, že moje důležitost je takového rázu, že by mohla stát moje rodiče život.</p>

<p>Ani jsem nevěděla, jaký mám k tomu <emphasis>zaujmout</emphasis> postoj, jak se kvůli tomu <emphasis>cítit</emphasis>. To prohlášení se snažilo najít si cestu do mých myšlenek, ale nešlo to. Připadala jsem si, jako bych opustila svoje tělo a plula, slyšela Jane, jak se vložila do diskuse a ptala se, zabili-li by ji a Johna i poté, co by něco takového byť i připustili jako možnost. Zabili-li by moji mámu a mého tátu.</p>

<p>„Pokud rozhodnete, že se kolonie nevzdá, tak ano,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>Skutečně jsem cítila <emphasis>cvaknutí</emphasis>, když jsem přestala poletovat nahoře a vrátila se zpátky, a mohu s radostí říci, že jsem najednou přesně věděla, jak se k tomu postavit a jak se cítit: strašně rozzlobeně.</p>

<p>„To se <emphasis>neopovažujte</emphasis>,“ spílala jsem jim. „To v žádným případě <emphasis>neuděláte</emphasis>.“ Byla jsem překvapená, že stojím, jelikož jsem si nevzpomínala, že bych vstala. Třásla jsem se vzteky natolik, že jsem si to ani neuvědomila.</p>

<p>Hickory a Dickory sebou oba trhli a třásli se jako osiky před mým hněvem. Hickory prohlásil: „Tohle jediné musíme odmítnout. Jsi pro nás příliš důležitá. Pro nás. Pro všechny Obiny.“</p>

<p><emphasis>Pro všechny Obiny.</emphasis></p>

<p>Kdybych si mohla uplivnout, tak bych to udělala.</p>

<p>Bylo to tu zas. Spojená s Obiny na celý život. Ne kvůli tomu, <emphasis>kdo</emphasis> jsem, ale <emphasis>co</emphasis> představuji. Co pro ně <emphasis>znamenám</emphasis>. Můj soukromý život neměl žádnou cenu kromě zábavy pro miliardy Obinů, kteří ho mohli díky nahrávkám sledovat jako televizní pořad. Kdyby byla náhodou jiná dívka dcerou Charlese Boutina, s radostí by sledovali její život namísto mého. Kdyby se jiní adoptivní rodiče dostali Obinům do cesty, tak by je chtěli také zabít. Kdo jsem jim bylo úplně jedno. Zajímalo je jen to, že jsem byla náhodou dcerou jednoho muže. Muže, o němž byli Obinové přesvědčeni, že jim může cosi dát. Muže, jehož dceru po užili jako cenu za to, po čem toužili. Muže jenž nakonec <emphasis>zemřel</emphasis>, když pracoval na problému, jehož řešení je zajímalo. A nyní chtěli další oběti.</p>

<p>Takže jsem Hickorymu a Dickorymu předvedla, jak se kvůli tomu cítím. „Už jsem kvůli <emphasis>Obinům</emphasis> ztratila jednoho rodiče,“ řekla jsem a vložila do toho pojmenování jejich druhu vše. Všechen svůj vztek, odpor, hrůzu a hněv z toho, že se jen tak rozhodli mě připravit o dva lidi, kteří mi vždy projevovali lásku, náklonnost a úctu, a chtěli je odstranit jako dotěrný hmyz.</p>

<p>V ten okamžik jsem Hickory ho a Dickoryho nenáviděla. Takovou nenávistí, která vzniká, když vás úplně zradí někdo, koho máte rádi. Nenáviděla jsem je, neboť mě zradili v domnění, že mi tak projevují svou náklonnost.</p>

<p>Nenáviděla jsem je.</p>

<p>„Všichni se uklidněte,“ řekl John „Nikdo nebude nikoho zabíjet. Jasné? Tím se teď nebudeme zabývat. Zoe, poslouchej, Hickory a Dickory nás nebudou mít důvod zabít, protože ani já nepřipustím zničení kolonie. Nikdy bych nedopustil, aby se ti něco stalo, Zoe. V tom se shodneme <emphasis>všichni</emphasis>, jak jsme tady. Jsi pro nás všechny moc důležitá.“</p>

<p>Chystala jsem se na to něco namítnout, ale místo toho jsem začala plakat. Cítila jsem slabost v nohou. Najednou tu byla Jane, podepřela mě a odvedla k pohovce. Plakala jsem jí na rameni, jako tenkrát před lety u toho hračkářství, a snažila se pochopit svoje pocity a myšlenky.</p>

<p>Slyšela jsem tátu, jak nutí Obiny přísahat, že mě budou vždy a za všech okolností chránit. Odpřisáhli to. Měla jsem pocit, že o jejich pomoc a ochranu už nikdy nebudu stát. Věděla jsem, že to přejde. Že se tak cítím jen v tuhle chvíli. Ale nic to na tom nezměnilo. Věděla jsem, že s tím budu muset žít.</p>

<p>Táta se s Obiny bavil o Shromáždění a chtěl se podívat na soubory o těch koloniích, s nimiž mělo Shromáždění spory. Hickory mu sdělil, že je to možné pouze v informačním centru. Bylo tak pozdě, že bylo téměř ráno, ale John to chtěl přesto udělat hned. Políbil mě a vyšel s Obiny ven. Jane se na chvilku zdržela.</p>

<p>„Seš v pořádku?“ zeptala se mě.</p>

<p>„Dnešek je dost rušnej. Asi už chci, aby byl za mnou,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„Je mi líto, žes slyšela, co Hickory říkal. Asi to nemohl říct jinak.“</p>

<p>Pousmála jsem se. „Zdá se, že <emphasis>ty</emphasis> si z toho velkou hlavu neděláš. Kdyby mně někdo řekl, že mě plánuje zabít, asi bych tak v klidu nebyla.“</p>

<p>„Řekněme, že mě moc nepřekvapilo, když s tím Hickory přišel.“ Překvapeně jsem na ni pohlédla. „Jsi podmínkou dohody, víš? A navíc tě Obinové berou jako nejdůležitější příklad toho, co znamená žít.“</p>

<p>„Oni všichni žijou,“ namítla jsem.</p>

<p>„Ne,“ nesouhlasila Jane. „Oni <emphasis>existujou</emphasis>. Dokonce i se svýma stroječkama na vědomí pořádně nevěděj, co mají se sebou dělat, Zoe. Všechno je to pro ně moc nový. Jejich druh nemá s něčím takovým žádnou zkušenost. Nesledujou tě jenom kvůli zábavě. Sledujou tě, protože ty je učíš <emphasis>být</emphasis>. Učíš je životu.“</p>

<p>„Tohle mě nikdy nenapadlo.“</p>

<p>„To chápu. <emphasis>Nemuselo</emphasis>. Ty umíš žít sama od sebe. Někdy víc než kdokoliv z ostatních.“</p>

<p>„Už je to rok, co mě viděli naposled,“ namítla jsem. „Kdokoli z nich kromě Hickoryho a Dickoryho. Jestli sem je učila životu, tak co dělali tenhle rok?“</p>

<p>„Stejskalo se jim po tobě,“ pověděla mi Jane a políbila mě do vlasů. „Teď víš, proč udělají všechno, aby tě dostali zpátky. Aby tě ochránili.“</p>

<p>K tomuhle nebylo co dodat. Jane mě naposled rychle objala a šla, aby se připojila k tátovi a Obinům. Na odchodu mi řekla: „Nevím, jak dlouho nám to bude trvat. Zkus ještě usnout.“</p>

<p>„Sem moc vynervovaná na to, abych usnula,“ oponovala jsem.</p>

<p>„Když se trochu vyspíš, tak po tom nebudeš tak vynervovaná.“</p>

<p>„Věř mi, že to chce něco lepšího.“</p>

<p>Kapitola              19</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>A co byste řekli? Něco lepšího bylo na cestě. Objevila se Koloniální unie.</p>

<p>* * *</p>

<p>Vznášedlo přistálo a vystoupil z něj zelený mužík. Pomyslela jsem si, že <emphasis>to už tady jednou bylo</emphasis>. Dokonce to byl ten samý. Generál Rybicki.</p>

<p>Ale pár rozdílů by se našlo. Když jsem generála Rybickiho potkala poprvé, bylo to na trávníku před naším domem a byli jsme tam pouze my dva. Tentokrát vznášedlo přistálo na travnaté ploše před bránou vesnice a přišlo se na něj podívat hodně kolonistů. Byl naším prvním hostem od té chvíle, co jsme se dostali na Roanoke, a jeho návštěva mohla znamenat konec naší izolace.</p>

<p>General stál před vznášedlem, díval se na shluk lidí před ním a mával.</p>

<p>Všichni přítomní radostně volali. Zabralo to pár minut. Jako by nikdy předtím neviděli nikoho mávat.</p>

<p>Nakonec generál promluvil: „Kolonisté Roanoke, přináším vám dobrou zprávu. Dny vašeho skrývání jsou u konce.“ Přerušilo ho další radostné volání. Když se ztišilo, generál pokračoval: „Zatímco s vámi mluvím, instaluje moje loď na orbitu komunikační satelit. Brzy už budete moci posílat zprávy svým přátelům a milovaným na jiných planetách. A navíc budete moci opět používat všechna elektronická zařízení, která byla do této chvíle zakázána.“ Tohle prohlášení mu získalo přímo výbuch radosti ode všech přítomných v pubertálním věku.</p>

<p>„Vím, že na vás byly kladeny vysoké nároky. Jsem tu, abych vám sdělil, že vaše oběť nebyla marná. Věřím, že nyní bude náš nepřítel brzy obklíčen a poražen. Bez vás by se to nepodařilo. Děkuji vám jménem celé Koloniální unie,“ dodal generál.</p>

<p>Další radostné a nesmyslné výkřiky. Generál si zjevně užíval svou chvilku na výsluní.</p>

<p>„Nyní si musím promluvit se správci kolonie, abych s nimi prodiskutoval otázku vaší integrace do KU, Zabere to dost času, takže vás žádám o trpělivost. Ale do té doby mi dovolte prohlásit: Vítejte zpět v civilizovaném světě!“</p>

<p>To už se dav úplně zbláznil radostí. Obrátila jsem oči v sloup a shlédla na Babara, který mě doprovodil na místo přistání. „To se stane, když strávíš celej rok v divočině. Kdejaká pitomost pak vypadá jako zábava,“ řekla jsem mu. Babar vzhlédl ke mně a vyplázl jazyk. Bylo mi jasné, že souhlasí. „Tak jdeme,“ pobídla jsem Babara a prodírala se mezi lidmi ke generálovi, abych ho doprovodila k tátovi.</p>

<p>Generál si nejdřív všiml Babara. „Hele!“ vykřikl a klekl si, aby jej přivítal a nechal se od něj pořádně oslintat. Babar byl hodný pes, ale neuměl odhadnout charakter. „Pamatuji si tě,“ oznámil mu generál a podrbal ho za ušima. Pak vzhlédl a podíval se na mě. „A tebe taky.“</p>

<p>„Dobrý den, generále,“ pozdravila jsem zdvořile. Lidé se ještě točili kolem nás, ale rychle se rozbíhali všemi směry, aby zpravili i ostatní kolonisty o novinkách.</p>

<p>„Vypadáš vyšší,“ poznamenal generál.</p>

<p>„Už je rok pryč. A já rostu rychle. I když mě drží ve tmě.“</p>

<p>Generál moji narážku zjevně nepochopil a pokračoval: „Nejspíš mě dovedeš za rodiči. Jsem trochu překvapený, že mě nepřišli uvítat sami.“</p>

<p>„Poslední dobou mají spoustu práce. Jako všichni tady.“</p>

<p>„Takže život v kolonii je vzrušující víc, než jsi čekala.“</p>

<p>„Asi tak.“ Ukázala jsem rukou do vesnice. „Vím, že si s vámi chce táta promluvit, generále. Radši ho nenecháme čekat.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Držela jsem v rukou svoje PDA. Něco mi na tom nesedělo.</p>

<p>Gretchen si toho také všimla a poznamenala: „Je to <emphasis>zvláštní</emphasis> pocit. Je to tak dlouho, co sem ho měla naposledy v ruce. Jako bych zapomněla, jak se užívá.“</p>

<p>„Přišlo mi, žes to v informačním centru věděla moc dobře.“ Připomněla jsem jí, jak jsme za poslední rok trávily spoustu času.</p>

<p>„Tohle je jiný,“ namítla. „Nezapomněla sem, jak se používá, ale jaký to je mít ho s sebou. To je rozdíl.“</p>

<p>„Vždycky ho můžeš vrátit,“ navrhla jsem.</p>

<p>„To sem neřekla,“ vyhrkla Gretchen a pak se usmála. „Stejně, přemejšlej. Za poslední rok sme se bez nich všichni <emphasis>obešli</emphasis>. Měli sme koroborí, divadelní představení a tak.“ Podívala se na svoje PDA. „Napadá mě, jestli to všechno teď nezmizí.“</p>

<p>„Řekla bych, že je to už součást nás všech,“ namítla jsem. „Myslím tím Roanočanů.“</p>

<p>„Snad,“ připustila Gretchen. „To je hezká myšlenka. Uvidíme, jestli je pravdivá.“</p>

<p>„Budeme nacvičovat novou píseň. Hickory říká, že Dickory chce teď zkusit něco novýho.“</p>

<p>„To je legrační. Jeden z tvejch strážců se zbláznil do muziky.“</p>

<p>„Je to taky Roanočan.“</p>

<p>„Asi jo. To je <emphasis>taky</emphasis> legrační.“</p>

<p>Displej na mém PDA blikl. Na Gretchenině také. Podívala se na něj a řekla: „Zpráva od Magdyho. To bude zlý.“ Otevřela soubor. „No jo.“ Ukázala mi displej. Běžel na něm krátký videozáznam nás dvou v hovoru.</p>

<p>„Někdo se ke starejm zvykům vrací rychlejc než jinej,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Naneštěstí,“ řekla Gretchen. Prsty se jí rozběhly po klávesnici. „Tak. Udělala sem si poznámku, že mám Magdyho nakopat do zadku, jakmile ho uvidím.“ Ukázala na moje PDA. „Poslal ti to taky, viď?“</p>

<p>„Hm. Asi to ani neotevřu.“</p>

<p>„Zbabělče. No, a co teda bude tvůj oficiální první akt s PDA?“</p>

<p>„Pošlu jistejm dvěma osobám zprávu, že je chci vidět o samotě.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Omlouváme se, že jdeme pozdě,“ ohlásil Hickory, jakmile vstoupil s Dickorym do mé ložnice. „Major Perry a generál Rybicki nám povolili, abychom jako první uskutečnili datový přenos své vládě. Zabralo to dost času, než jsme data připravili.“</p>

<p>„Co ste odeslali?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Všechno,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„<emphasis>Všechno</emphasis>, co sme spolu celej rok zažili?“</p>

<p>„Ano. Sestřih záznamů. Další obsáhlý přenos bude následovat. Ostatní Obinové chtějí zoufale vědět, co se s tebou dělo od té doby, kdy tě viděli naposledy. Musíme je informovat o tom, že se máš dobře a jsi v pořádku.“</p>

<p>„Takže i to, co se stalo včera v noci. To všechno. Včetně toho Jak z vás tak nonšalantně vypadlo, že plánujete zabít Johna a Jane.“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil Hickory. „Je nám líto, že jsme tě zarmoutili, Zoe. Bývali bychom se tomu rádi vyhnuli. Ale tys nám nedala na výběr, když jsi nám nakázala říci jim pravdu.“</p>

<p>„A co mně?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Vždycky jsme ti říkali pravdu,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„Ale ne celou, že ne? Zatajili ste před tátou informace o Shromáždění. A přede mnou taky. Máte přede mnou tajemství, Hickory, oba dva.“</p>

<p>„Nikdy ses nezeptala,“ začal Hickory.</p>

<p>„Tohle si nech pro jiný,“ vyhrkla jsem. „Nehrajeme si se slovíčkama, Hickory. Nechali ste nás tápat ve tmě. Mě taky. Čím víc na to myslím, tím víc si uvědomuju jak ste ve všem postupovali, a přitom mi nic neřekli. Jak ste mě s Gretchen nechali učit se v informačním centru všechno možný o různejch inteligentních rasách. Všechno o tom, jak s nima bojovat. Ani jedna nepatří ke Shromáždění. Vy ste ovšem věděli, že kdyby nás členové Shromáždění našli, zkusili by všechno možný, aby s náma bojovat <emphasis>nemuseli</emphasis>.“</p>

<p>„Ano,“ přiznal Hickory.</p>

<p>„Nenapadlo vás, že bych to měla vědět? Že by mě to zajímalo? A nejen mě, ale i celou kolonii?“</p>

<p>„Je nám to líto, Zoe. Měli jsme rozkazy neprozrazovat tvým rodičům nic, co sami nevědí, dokud by to nebylo nezbytné. Což by se stalo jedině v případě, že by se lodě Shromáždění objevily na zdejší obloze. Do té doby jsme měli být opatrní. Kdybychom tě informovali, přirozeně by s vše pověděla svým rodičům. A tak jsme se rozhodli, že ti nic neřekneme, dokud se sama přímo nezeptáš.“</p>

<p>„A jak sem to asi měla udělat?“</p>

<p>„Je nám líto. Ale jinak to nešlo.“</p>

<p>„Oba mě teď poslouchejte.“ Zarazila jsem se. „Nahráváte to, že jo?“</p>

<p>„Ano. Nahráváme všechen čas s tebou, pokud nám neřekneš jinak. Máme přestat?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Ne,“ odpověděla jsem. „Vlastně bude lepší, když to uslyšíte všichni. Zaprvý vám zakazuju jakkoliv ublížit mejm rodičům. Napořád.“</p>

<p>„Major Perry už nám sdělil, že by kolonii nenechal zničit, ale vzdal by se i s ostatními kolonisty. Tudíž není třeba mu ubližovat. Ani poručíku Saganové.“</p>

<p>„To je mi jedno. Třeba přijde chvíle, kdy vás napadne, že je třeba se jich zbavit. Kdoví?“</p>

<p>„To není pravděpodobné,“ prohlásil Hickory.</p>

<p>„Nebudu diskutovat o tom, jestli je pravděpodobnější, že mi narostou křídla, Hickory. Nenapadlo mě, že <emphasis>někdy </emphasis>budete zvažovat možnost, že <emphasis>mi zabijete rodiče</emphasis>. Mejlila sem se. Nehodlám to zažít ještě jednou. Takže musíte přísahat, že nikdy neublížíte mámě a tátovi.“</p>

<p>Hickory a Dickory spolu krátce promluvili v obinštině. „Přísaháme,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Přísahejte za všechny Obiny.“</p>

<p>„To nemůžeme,“ namítl Hickory. „Není v našich silách to slíbit. Ale ani já ani Dickory neublížíme tvým rodičům. A budeme je bránit proti všem, kdo by jim chtěli ublížit. I kdyby to byli Obinové. To ti slibujeme, Zoe.“</p>

<p>Uvěřila jsem mu díky tomu dodatku. Nežádala jsem je o ochranu Johna a Jane, sami to přidali.</p>

<p>„Děkuju vám.“ Konečně jsem se cítila lépe. Až do té chvíle jsem si neuvědomovala, jak jsem byla vynervovaná z toho, že tam sedím a vedu s nimi tenhle rozhovor. „Děkuju vám oběma. Tohle sem potřebovala slyšet.“</p>

<p>„Nemáš zač, Zoe. Chceš nás ještě o něco požádat?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Máte informace o Shromáždění.“</p>

<p>„Ano. Dali jsme je poručíku Saganové, aby je analyzovala.“</p>

<p>To dávalo smysl, poněvadž když byla Jane ve zvláštních jednotkách, byla členkou rozvědky. „Chci je vidět taky,“ oznámila jsem. „Všechny, co máte.“</p>

<p>„Dobře. Ale jde o mnoho informací a není snadné jim rozumět. Poručík Saganová má lepší kvalifikaci na to, aby si s nimi poradila,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Nechci, abyste jí je sebrali, jen je chci vidět taky.“</p>

<p>„Jak si přeješ.“</p>

<p>„A všechno ostatní, co vám třeba pošle vláda. A tím myslím <emphasis>všechno</emphasis>, Hickory. Už nechci slyšet nic o tom, že sem se měla přímo zeptat. To už na mě nezkoušejte Rozumíme si?“</p>

<p>„Ano,“ odpověděl Hickory. „Ale musíš chápat, že i my můžeme dostat informace, které nejsou úplné. Ani my se nedozvíme všechno.“</p>

<p>„To vím. Ale zdá se, že stejně víte víc než my. A já chci vědět, proti komu stojíme. Nebo sme stáli.“</p>

<p>„‚Stáli‘. Proč jsi to řekla?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Generál Rybicki dnes přece oznámil davu, že Shromáždění bude poraženo. Proč? Víte něco víc?“</p>

<p>„Ne. Nevíme. Ale neřekl bych, že když generál Rybicki něco prohlásí nahlas před lidmi, že je to automaticky pravda. Nebo že je Roanoke zcela mimo nebezpečí.“</p>

<p>„Ale to nedává smysl.“ Ukázala jsem Hickorymu svoje PDA. „Řekl nám, že už je zase můžeme používat Spolu s dalším elektronickým vybavením. To všechno sme používat nemohli, abysme se neprozradili. Když je teď můžeme znovu používat, tak se nemusíme obávat prozrazení.“</p>

<p>„To je jeden z možných výkladů,“ připustil Hickory.</p>

<p>„A ten další?“</p>

<p>„Generál prohlásil, že Shromáždění nebylo poraženo, ale že věří, že poraženo bude. Je to tak?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„To řekl.“</p>

<p>„Pak je možné, že má generál na mysli, že Roanoke bude mít svou roli v porážce Shromáždění. V takovém případě máte povoleno užívat elektronické vybavení ne proto, že jste v bezpečí, ale abyste sehráli roli návnady.“</p>

<p>„Myslíte si, že se KU rozhodla přivíst Shromáždění na naši stopu?“ zeptala jsem se po chvíli.</p>

<p>„To ne. Jen říkáme, že je to možné. Vysvětluje to fakta, která máme.“</p>

<p>„Řekli ste o tomhle Johnovi?“</p>

<p>„Ne, neřekli,“ začal Hickory, ale já už byla ze dveří.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Zavři za sebou dveře,“ požádal mě táta.</p>

<p>Zavřela jsem je.</p>

<p>„Mluvilas o tom s někým?“ zeptal se mě.</p>

<p>„S Hickorym a Dickorym přece. Ale jinak ne.“</p>

<p>„Ne? Ani s Gretchen?“</p>

<p>„Ne,“ odpověděla jsem. Gretchen zašla za Magdym, aby mu vyčinila ohledně toho videozáznamu. Začala jsem si přát, abych bývala šla s ní namísto hovoru s Obiny.</p>

<p>„Dobře. Takže o tom s nikým nemluv, Zoe. Ani tvoje mimozemský dvojčata.“</p>

<p>„Hickory ale nemá pravdu, že ne? To se nestane, že ne?“</p>

<p>Táta se mi podíval přímo do očí a já si znovu uvědomila, že je starší, než vypadá. „Stane <emphasis>se</emphasis> to,“ přikývl. „Koloniální unie nalíčila na Shromáždění past. Před rokem sme se ztratili. Členové Shromáždění po nás celej rok pátrali a KU měla celej rok čas svojí past připravit. Teď je všechno hotový, a tak sme se znovu objevili na scéně. Jakmile se generálova loď vrátí, dostanou se informace o naší poloze ven. Shromáždění se o nás dozví, pošle sem svoji flotilu a KU ji tu zničí. Takovej je zřejmě plán.“</p>

<p>„Bude fungovat?“</p>

<p>„To nemám tušení.“</p>

<p>„Co se stane, když nebude?“</p>

<p>Táta se krátce a hořce zasmál. „Pak asi Shromáždění nebude mít náladu vyjednávat.“</p>

<p>„Ale ne. To musíme říct ostatním, tati.“</p>

<p>„To chápu. Dřív sem něco zatajoval, a nedopadlo to dobře.“ Měl na mysli vlkodlaky, a já si slíbila, že až bude po všem, že mu řeknu o svém vlastním dobrodružství s nimi. „Ale nechci tu mít další paniku. Lidi si už i tak dost užili. Potřebuj u přijít na to, jak jim sdělit plány KU, aniž by se začali bát o svůj život.“</p>

<p>„Což by asi měli,“ poznamenala jsem</p>

<p>„V tom to vězí.“ Táta se znovu usmál. Pak se podíval na mě. „Tohle není správný, Zoe. Tahle celá kolonie je postavená na lži. Roanoke se nikdy neměla stát normální životaschopnou kolonií. Je tu jenom proto, že KU chtěla udělat na Shromáždění dlouhej nos, popřít jeho zákaz kolonizace a získat čas uchystat past. Teď je hotová, a tak Roanoke poslouží jako návnada. KU vůbec nezáleží na tom, kdo sme, Zoe. Záleží jen na tom, co představujeme, jak nás využít.“</p>

<p>„Tenhle pocit znám.“</p>

<p>„Promiň. Mluvím abstraktně a depresivně.“</p>

<p>„To ne, tati,“ odporovala jsem. „Nezapomeň, že můj život je bodem dohody. Vím, jaký to je, když to, kdo seš, má menší váhu než to, co představuješ.“</p>

<p>Táta mě objal. „Ale pro mě ne, Zoe. Já i Jane tě milujeme pro to, kdo seš. Ale nevadilo by mi, kdybys požádala svoje obinský kamarády, aby hejbli zadkem a pomohli nám.“</p>

<p>„Nechala sem je přísahat, že vám neublížej. To je krok dopředu, ne?“</p>

<p>„Krůček tím správným směrem,“ souhlasil táta. „Bude fajn, když se nebudu muset strachovat, že mě rozdranžíruje někdo, kdo patří k mý domácnosti.“</p>

<p>„Ale je tu ještě máma,“ podotkla jsem.</p>

<p>„Kdybych ji něčím tak moc rozzlobil, tak mi věř, že by určitě použila něco o hodně bolestivějšího než nůž.“ Táta mě políbil na tvář. „Díky, žes mi přišla říct, co ti řekl Hickory. A díky, že si to necháš pro sebe.“</p>

<p>„Nemáš zač.“ Šla jsem ke dveřím, ale než jsem položila ruku na kliku, zastavila jsem se. „Tati? Jak dlouho myslíš, že bude Shromáždění trvat, než se sem dostane?“</p>

<p>„Moc dlouho ne, Zoe. Moc dlouho ne.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Vlastně to zabralo jen dva týdny.</p>

<p>Během nich jsme se připravili. Táta našel způsob, jak sdělit ostatním pravdu, aniž by vznikla panika. Řekl, že je stále pravděpodobné, že se tady KU chystá napadnout flotilu Shromáždění, což sice představuje nebezpečí, ale všichni jsme už nebezpečí zažili i dřív a že nejlepší obranou je být připraven a nedělat hlouposti. Obyvatelé kolonie si tedy za pomoci strojů, které už se zase mohly používat, vyhloubili úkryty pro případ bombardování. Věnovali se práci, měli dobrou náladu, a připravovali se jak nejlépe to šlo na život ve válečné zóně.</p>

<p>Já jsem se zabývala četbou informací, které jsem dostala od Hickoryho a Dickoryho, sledováním videozáznamů a studiem detailů a dat. Oba Obinové měli pravdu. Jednalo se o příliš mnoho informací na jednou a spousta z nich byla pro mě nesrozumitelná. Nechápala jsem, jak se Jane dokázala všemi prokousat. Ale i ten kousek, co jsem pochopila, odhaloval dost zásadních věcí.</p>

<p>Zaprvé se ukázalo, že je Shromáždění obrovské. Sdružovalo přes čtyřista inteligentních druhů, které se zavázaly společně pracovat a kolonizovat jednotlivé světy, místo aby o ně bojovaly. Tohle bylo něco neuvěřitelného. Do této chvíle platilo, že všechny druhy v této části vesmíru mezi sebou bojovaly o planety, aby je mohly kolonizovat. Každý druh se snažil založit svou vlastní kolonii sám za sebe a pak ji zuby nehty udržet a zlikvidovat kolonie ostatních druhů. Ale dle plánu Shromáždění bylo obvyklé, když představitelé různých druhů zakládali a žili ve společných koloniích na jedné planetě. Nebylo třeba bojovat. Teoreticky to byl skvělý nápad, protože nebylo nutné zlikvidovat všechny ostatní druhy kolem, ale nebylo jisté, že v praxi opravdu funguje.</p>

<p>Zadruhé se tak ukázalo, že jde stále o novou myšlenku. Generál Gau, který stál v čele Shromáždění, na ní pracoval více než dvacet let, aby ji uvedl v život. Navíc to celou dobu vypadalo, že se mu to nejspíš nezdaří. Rozhodně nepomohlo, že se KU (tedy lidé) a pár dalších druhů tomu snažilo vší silou zabránit. Ale generál Gau to nějak dokázal dát dohromady a za posledních pár let jeho myšlenka opustila úroveň plánu a stala se skutečností.</p>

<p>Což nepotěšilo ty, kdo nebyli členy Shromáždění, obzvlášť ve chvíli, kdy začalo Shromáždění vydávat dekrety, například ten, který zakazoval nečlenům Shromáždění kolonizovat nové světy. Jakýkoliv spor se Shromážděním znamenal spor se všemi jeho členy najednou. Nešlo o boj jednoho proti jednomu, ale čtyř set proti jednomu Generál Gau o tom nenechal nikoho na pochybách. Při každém sporu s nějakou kolonií, která porušila zákaz, se pokaždé objevila flotila lodí, v níž měl své zastoupení každý člen Shromáždění. Pokusila jsem se představit si flotilu čtyřset vesmírných lodí, která by se náhle objevila na obloze Roanoke. Pokud bude plán KU fungovat, uvidím ji brzy, takže jsem na ni přestala myslet.</p>

<p>Shromáždění bylo obrovské, ale bylo i poměrně nové, což byla nevýhoda, díky níž vypadal plán k útoku KU méně šíleně. Všichni z těch čtyř set členů Shromáždění byli ještě nedávno nepřáteli. Každý člen vstoupil do Shromáždění se svými vlastními plány a jednáním a zdálo se, že všichni nejsou neochvějně přesvědčeni o tom, že idea jejich svazku bude fungovat. Vypadalo to, že někteří členové se připravovali sesbírat zbytky, až se Shromáždění rozpadne. Jeho instituce byla dost mladá na to, aby se sesypala jak domeček z karet. KU se zřejmě chystala něco takového způsobit nad Roanoke.</p>

<p>Shromáždění drželo pohromadě vlastně díky třetímu faktu, který jsem se dozvěděla. Tím byl sám generál Gau, který byl opravdu znamenitou osobností. Nebyl jedním z těch diktátorů s hrudí plnou řádů, kteří měli štěstí, postavili se do čela nějaké země a prohlásili se hlavou pomazanou nebo tak nějak. Byl skutečným generálem národa Vrennů a vyhrál pro ně důležité boje, když rozhodl, že je zbytečné prolévat krev za surovinové zdroje, které spolu může více druhů efektivně a produktivně sdílet. Začátky jeho kampaně za sdílení a spojení mu vynesly uvěznění. Potížisty nemá nikdo rád.</p>

<p>Vládce, který ho uvrhl do vězeni, zemřel. (Generál s tím neměl co do činění. Šlo o přirozenou smrt.) Uvolněný trůn nabídli generálovi. Ten se ho vzdal a místo toho se snažil přesvědčit různé národy, aby podepsaly jeho deklaraci Shromáždění. Nevýhodou bylo, že mu nejdřív nevěřili ani Vrennové. Měl jen svůj nápad a malý bitevník, jménem <emphasis>Jasná hvězda</emphasis>, který mu dali Vrennové, když ho vyřadili z flotily. Došlo mi, že se tak generála snažili zbavit, něco jako „tady máš, díky za prokázané služby, ale teď už jdi a nevracej se, sbohem a šáteček“.</p>

<p>Ale on neodešel, a navzdory faktu, že jeho nápad byl nerozumný, neuskutečnitelný a šílený a že nikdy nemohl fungovat, poněvadž každý druh nenáviděl ty ostatní, se to povedlo. Neboť generál Gau dokázal za pomoci svých dovedností a síly své osobnosti spojit různé národy a rasy, aby spolupracovaly. Čím víc jsem o něm četla, tím víc vzbuzoval můj obdiv.</p>

<p>A přesto byl zároveň tím, kdo nařídil vyvraždění kolonistů.</p>

<p>Jistě, nabídl jim přemístění na jejich domovskou planetu, nebo členství ve Shromáždění. Ale když na to přišlo, a oni se nechtěli z kolonie vystěhovat, tak je zničil. Stejně jako zničí nás, rozhodne-li se táta navzdory tomu, co řekl Hickorymu a Dickorymu, kolonii nevydat, nebo nezdaříli se útok KU na flotilu Shromáždění, načež se Shromáždění rozhodne, že KU potřebuje dostat lekci a zlikviduje naši kolonii jenom tak.</p>

<p>Nebyla jsem si svým obdivem ke generálovi jistá, kdyby nakonec nechal zabít mě i všechny, na nichž mi záleží.</p>

<p>Byla to hádanka. <emphasis>On</emphasis> byl hádankou. Celé ty dva týdny jsem se ji pokoušela vyřešit. Gretchen byla mrzutá, že jsem se zavírala a tajila před ní, co dělám. Hickory a Dickory mi museli připomínat, že je čas trénovat. Dokonce i Jane navrhovala, abych byla víc venku. Jedině Enzo mi nic nevyčítal. Od té chvíle, co jsme to znovu dali dohromady, se docela přizpůsoboval mému rozvrhu. Byla jsem mu za to vděčná a dávala mu to najevo. Zdálo se, že si toho cení.</p>

<p>A pak nám najednou vypršel čas. <emphasis>Jasná hvězda</emphasis>, loď generála Gaua, se objevila na roanockém nebi, vyřadila náš komunikační satelit, aby měl generál čas na rozhovor, a poslala nám zprávu, že se generál chce sejít se správci kolonie. John se schůzkou souhlasil. Toho večera se po západu slunce sešli na návrší asi kilometr od vesnice.</p>

<p>„Podej mi dalekohled, prosím,“ požádala jsem Hickoryho, když jsme vylezli na střechu bungalovu. Vyhověl mi.</p>

<p>„Díky.“ Dickory stál na zemi pod střechou. Zvyk je železná košile.</p>

<p>Dívala jsem se dalekohledem, přestože mi tátu a generála neukázal větší než malé tečky. Nebyla jsem jedinou pozorovatelkou. I ostatní střechy ve vesnici i mimo ni byly obsazené lidmi s dalekohledy a teleskopy namířenými na tátu a generála, nebo k nebi, kde hledaly <emphasis>Jasnou hvězdu. </emphasis>Nakonec padla tma a já ji našla jako malý světelný bod mezi blikajícími hvězdami.</p>

<p>„Jak dlouho bude trvat, než se objeví ostatní lodě, co myslíš?“ zeptala jsem se Hickoryho. <emphasis>Jasná hvězda</emphasis> se vždy objevila jako první a sama. Teprve na Gauův příkaz se s nezakrytou okázalostí objevily ostatní lodě flotily, aby správce odbojné kolonie nakonec přiměly ke kapitulaci. Viděla jsem to na videozáznamech z jiných planet a věděla jsem, že k tomu dojde i tady.</p>

<p>„Dlouho už ne,“ odpověděl Hickory. „V této chvíli už zřejmě major Perry odmítá kolonii vydat.“</p>

<p>Sklonila jsem dalekohled a pohlédla v šeru na Hickoryho. „Zdá se, že tě to nevzrušuje. Předtím si reagoval opačně.“</p>

<p>„Situace se změnila,“ prohlásil Hickory.</p>

<p>„Kéž bych měla tvoji jistotu.“</p>

<p>„Podívej, už to začalo.“</p>

<p>Pohlédla jsem na nebe. Začaly se na něm objevovat nové světelné body jako hvězdy. Nejdřív jedna po druhé, pak ve skupinách, pak už jako celá souhvězdí. Nakonec se objevovalo tolik lodí najednou, že bylo nemožné je všechny jednotlivě sledovat. Věděla jsem, že jich je čtyřista. Zdálo se ale, že jsou jich tisíce.</p>

<p>„Božínku,“ řekla jsem a byla strachy bez sebe. Úplně. „Podívej se na ně.“</p>

<p>„Zoe, nemusíš se bát,“ uklidňoval mě Hickory. „Náš plán určitě vyjde.“</p>

<p>„A jakej je?“ zeptala jsem se s očima stale upřenýma k nebi.</p>

<p>„Dozvěděli jsme se o něm dnes odpoledne,“ odpověděl Hickory. „Major Perry prokázal laskavost naší vládě a řekl nám o něm.“</p>

<p>„To ste mi neřekli,“ namítla jsem.</p>

<p>„Mysleli jsme si, že oněm víš. Říkala jsi, že jsi oněm s majorem Perrym mluvila.“</p>

<p>„Mluvili sme o tom, že KU napadne flotilu Shromáždění. Ale nemluvili sme o tom, jak to udělá.“</p>

<p>„Omlouvám se ti, Zoe. Řekl bych ti to.“</p>

<p>„Tak mi to řekni teď,“ navrhla jsem a všimla si, že se na obloze něco děje.</p>

<p>Z nových hvězd se stávaly novy.</p>

<p>Nejdřív jedna po druhé, pak ve skupinách a pak celá souhvězdí. Tolik jich oslnivě vybuchovalo najednou, až se záře výbuchů slila v jeden oblouk malé nestabilní galaxie. Byla to nádhera a zároveň to nejhorší, co jsem kdy viděla.</p>

<p>„Bomby z antihmoty,“ vysvětlil Hickory. „KU se dozvěděla, které lodě jsou součástí flotily, a poslala vojáky zvláštních jednotek, aby je lokalizovali a umístili na ně bomby ještě předtím, než skočí sem. Tady pak jiní vojáci zvláštních jednotek bomby aktivovali a detonovali.“</p>

<p>„Na kolika lodích byly bomby?“</p>

<p>„Na všech s výjimkou <emphasis>Jasné hvězdy</emphasis>.“</p>

<p>Chtěla jsem se na něj podívat, ale nemohla jsem odtrhnout oči z oblohy. „To není možný,“ vydechla jsem.</p>

<p>„Ne,“ oponoval Hickory. „Není to nemožné. Jen nebetyčné těžké. Ale ne nemožné.“</p>

<p>Ze střech a ulic kolonie se ozvaly radostné výkřiky. Konečně jsem stočila pohled z oblohy a utřela si slzy.</p>

<p>Hickory si toho všiml. „Pláčeš kvůli flotile Shromáždění.“</p>

<p>„Jo. Kvůli všem, co byli na palubě lodí.“</p>

<p>„Ty lodě se chystaly zničit tuto kolonii,“ prohlásil Hickory.</p>

<p>„To vím.“</p>

<p>„Je ti líto, že byly zničeny.“</p>

<p>„Je mi líto, že sme nenašli lepší řešení. Že to bylo buď oni, nebo my.“</p>

<p>„Koloniální unie věří, že jde o velké vítězství. Zánik flotily Shromáždění při jediném útoku způsobí rozpad Shromážděni, takže se ho nebude již třeba obávat. Toto se dozvěděla má vláda.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Doufáme, že má KU pravdu,“ pokračoval Hickory.</p>

<p>Konečně jsem se na něj dokázala podívat. Oslnění z výbuchů způsobilo, že se jeho postava halila do zelenožlutých čar. „Věříš tomu, že má pravdu?“ zeptala jsem se. „Tomu věří obinská vláda?“</p>

<p>„Zoe, pamatuješ si, že tě před odjezdem k Roanoke vláda Obinů pozvala na turné po jejím území?“</p>

<p>„Pamatuju.“</p>

<p>„Pozvala tě, protože tě všichni Obinové chtěli spatřit na vlastní oči a také proto, že věřila, že tvoje vláda chce použít Roanoke jako válečnou lest proti Shromáždění. Přestože naše vláda nevěděla, zda bude tato lest účinná, měla dojem, že bys byla u nás ve větším bezpečí. Není pochyb o tom, že se zde tvůj život ocitl mnohokrát v nebezpečí, ať už předvídaném nebo ne. Obinská vláda tě pozvala, protože se o tebe bála. Rozumíš tomu, co ti říkám?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p>„Zeptala ses, jestli moje vláda věří tomu, že je tohle velké vítězství KU,“ prohlásil Hickory. „Moje odpověď zní, že obinská vláda opakuje své pozvání k návštěvě území Obinů.“</p>

<p>Přikývla jsem a pohlédla znovu na oblohu, kde stále explodovaly další lodě. „A kdy bych měla s tou návštěvou začít?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Okamžitě,“ odpověděl Hickory. „Nebo tak brzy, jak to jen bude možné.“</p>

<p>Nic jsem neřekla. Vzhlédla jsem k nebi, zavřela oči a začala se poprvé v životě modlit. Za posádky lodí na obloze, za kolonisty na Roanoke, za Johna a Jane, za Gretchen a jejího otce, za Magdyho, Enza a jejich příbuzné. Za Hickoryho a Dickoryho. Za generála Gaua. Za všechny.</p>

<p>Modlila jsem se.</p>

<p>„Zoe,“ oslovil mě Hickory.</p>

<p>Otevřela jsem oči.</p>

<p>„Díky za pozvání,“ řekla jsem. „Je mi líto, že ho musím odmítnout.“</p>

<p>Hickory nic neříkal.</p>

<p>„Děkuju, Hickory,“ pokračovala jsem. „Vážně. Ale sem právě tam, kam patřím.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Část III.</strong></p>

<p>Kapitola              20</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>„Přiznej se,“ vyzýval mě Enzův hlas z PDA. „Zapomnělas.“</p>

<p>„Nezapomněla,“ popřela jsem pravdu a doufala, že rozhořčení předstírám úspěšně.</p>

<p>„Jen to hraješ,“ odhalil mě Enzo.</p>

<p>„Krucinál,“ ulevila jsem si. „Takže si mě nakonec dostal.“</p>

<p>„Nakonec? Žádný <emphasis>nakonec</emphasis>. Dostal sem tě hned na začátku.“</p>

<p>„Možná jo,“ přiznala jsem.</p>

<p>„To ale neřeší <emphasis>tenhle</emphasis> problém,“ pokračoval Enzo. „Je čas zasednout k večeři. Už bys tu měla bejt. Ale nechci tě obviňovat, nebo tak.“</p>

<p>V tomhle spočíval rozdíl mezi dříve a nyní. Bývaly doby, kdy Enzo něco podobného říkal, jako by mě skutečně obviňoval (a nejen z pozdních příchodů). Ale nyní to říkal mírně a vesele. Sice byl podrážděný, ale ne natolik, abych mu to nemohla vynahradit. Což bych udělala, kdyby tolik netlačil na pilu.</p>

<p>„Sem vinou přímo zdrcená,“ řekla jsem mu.</p>

<p>„To je dobře. Dali sme kvůli tobě do polívky o bramboru víc.“</p>

<p>„Celou bramboru, to je ušlechtilý.“</p>

<p>„A dvojčatům sem slíbil, že po tobě můžou házet mrkvičkou,“ zmínil se o svých malých sestrách. „Protože je mi jasný, jak mrkvičku zbožňuješ. Obzvlášť když jí po tobě házej děti.“</p>

<p>„Nechápu, jak jí někdo může jíst jinak.“</p>

<p>„Po večeři sem ti chtěl přečíst báseň, co sem pro tebe napsal.“</p>

<p>Zarazila jsem se. „Tohle není fér,“ řekla jsem nakonec „Pravda do vtipkování nepatří.“</p>

<p>„Promiň.“</p>

<p>„Takže je to pravda?“ zeptala jsem se. „Už dlouho si mi žádnou nenapsal.“</p>

<p>„Já vím. Myslel sem na to, že bych zase začal. Pamatuju si, že se ti to líbilo.“</p>

<p>„Ty bláho, teď se fakt <emphasis>obviňuju</emphasis> z toho, že sem na tu večeři zapomněla.“</p>

<p>„Nemusíš to přehánět. Tak dobrá ta básnička zas není. Ani se nerýmuje.“</p>

<p>„Tak to je úleva.“ Ale cítila jsem rozechvění. Dostávat básničky je hezké.</p>

<p>„Pošlu ti jí, aby sis jí mohla přečíst. A když na mě budeš hodná, tak ti jí možná s citem přednesu.“</p>

<p>„A když nebudu?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Tak to přeženu a budu melodramatickej. Budu mávat rukama a všechno.“</p>

<p>„Tak to asi hodná nebudu.“</p>

<p>„Už takhle vynecháváš večeři. To si nějaký mávání rukama zaslouží.“</p>

<p>„Ty seš ale číslo.“ Skoro jsem slyšela, jak se usmál.</p>

<p>„Musím jít,“ vyhrkl. „Máma na mě volá, ať prostřu.“</p>

<p>„Mám se pokusit to stihnout?“ zeptala jsem se. Najednou jsem tam opravdu chtěla být. „Můžu to zkusit.“</p>

<p>„A zvládneš přeběhnout celou kolonii zapět minut?“</p>

<p>„To bych mohla.“</p>

<p>„Možná tak ještě Babar, má o dvě nohy víc.“</p>

<p>„Bezva, tak pošlu Babara, aby s váma povečeřel.“</p>

<p>Enzo se zasmál. „Udělej to. Víš co, Zoe? Prostě sem přijď a snad to stihneš akorát na zákusek. Máma upekla koláče.“</p>

<p>„Jů, koláče. A jaký?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Asi ‚Zoe dostane koláč, jakej zrovna zbyde, a sní ho‘.“</p>

<p>„Ňam, takovej mám nejradši.“</p>

<p>„A takovej tu přesně máme.“</p>

<p>„To je řeč. Už jdu.“</p>

<p>„Dobře. Nezapomeň. Vím, že se ti to stává.“</p>

<p>„Ty seš vážně číslo.“</p>

<p>„Zkontroluj si příchozí zprávy. Možná tam máš báseň.“</p>

<p>„Těším se na mávání rukama.“</p>

<p>„To tomu jen prospěje,“ pokračoval Enzo. „Ale teď už fakt musím jít. Máma mě probodává pohledem.“</p>

<p>„Tak jo, brzy se uvidíme.“</p>

<p>„Jasně. Miluju tě,“ rozloučil se Enzo. Poslední dobou jsme to začali jeden druhému říkat. Hodilo se to.</p>

<p>„Já tebe taky.“ A ukončila jsem hovor.</p>

<p>„Je mi z vás na zvracení,“ prohlásila Gretchen, která slyšela moji část hovoru a ustavičně přitom koulela očima. Seděly jsme u ní v ložnici.</p>

<p>Položila jsem PDA a ohnala se po ní polštářem. „Jenom žárlíš, protože Magdy ti nic takovýho nikdy neříká.“</p>

<p>„Ale božínku,“ začala Gretchen. „Když pominu, že bych od něj něco takovýho ani slyšet <emphasis>nechtěla</emphasis>, i kdyby se o to <emphasis>pokusil</emphasis>, tak by se mu stejně <emphasis>zavařil</emphasis> mozek dřív, než by to vůbec vyslovil. Teď mě napadá, že to je přesně ten důvod, abych ho donutila to říct.“</p>

<p>„Vy ste roztomilá dvojka. Je mi jasný, že se na sebe vrhnete rovnou před oltářem, ještě než si řeknete, ‚ano‘.“</p>

<p>„Zoe, jestli se někdy ocitnu s Magdym před oltářem, tak chci, abys mě popadla a odtáhla pryč,“ řekla Gretchen.</p>

<p>„No dobrá.“</p>

<p>„A teď už o tom nebudeme mluvit.“</p>

<p>„Seš ve stádiu popírání,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Aspoň sem ale nezapomněla na večeři s klukem.“</p>

<p>„Je to horší. Napsal mi báseň. Chtěl mi jí zarecitovat.“</p>

<p>„Takže si prošvihla večeři i představení,“ pronesla Gretchen. „Horší holka snad ani neexistuje.“</p>

<p>„To vím.“ Sáhla jsem po PDA. „Pošlu mu v tomhle smyslu omluvu.“</p>

<p>„Úplně se plaz. To je sexy.“</p>

<p>„Tohle prohlášení hodně vysvětluje, Gretchen.“ Najednou se moje PDA probralo k životu, zaječelo jako poplachová siréna a na displeji se objevila zpráva o vzdušném útoku. Opodál na stole Gretchenino PDA provedlo to samé. Stejně jako každé další v kolonii. Z dálky jsme slyšely sirény kolem usedlostí mennonitů, kteří PDA neužívali.</p>

<p>Roanoke tak zažila útok poprvé od porážky flotily Shromáždění. Ke kolonii mířily rakety.</p>

<p>Vyrazila jsem ke dveřím Gretchenina pokoje. „Kam běžíš?“ zeptala se mě. Nevšímala jsem si jí, běžela ven, kde už lidé utíkali ke krytům, a podívala se na oblohu.</p>

<p>„Co to děláš?“ zeptala se Gretchen, když mě dohonila. „Musíme do krytu.“</p>

<p>„Podívej.“ Ukázala jsem.</p>

<p>V dálce byla vidět jasná stuha světla mířící oblohou na něco, co nebylo vidět. Pak oslepující bílý záblesk. Obranný satelit nad Roanoke právě zničil jednu z raket. Ostatní ale mířily dál za svými cíli.</p>

<p>Ostrý zvuk výbuchu rakety se opozdil jen málo.</p>

<p>„<emphasis>Dělej</emphasis>, Zoe, musíme jít,“ popohnala mě Gretchen.</p>

<p>Přestala jsem hledět do nebe a utíkala s Gretchen do jednoho ze společných krytů, které byly nedávno vyhrabány a postaveny. Přitom jsem si všimla Hickoryho a Dickoryho, kteří mě zpozorovali. Přidali se ke mně, každý z jedné strany, a společně jsme vstoupili do krytu. Ten se rychle zaplňoval kolonisty. Panika nezabránila ostatním, aby nám neudělali místo. Gretchen, Hickory, Dickory, asi tak tucet dalších obyvatelů kolonie a já jsme se hrbili uvnitř a snažili se zaslechnout, co se děje na povrchu, takřka nad čtyřmi metry betonu a hlíny.</p>

<p>„Co se to dě…“ začal někdo, a pak se ozval nepopsatelný uši trhající zvuk, jako by někdo rozpáral kontejnery z ochranného valu vesnice přímo na našich ušních bubíncích. Spadla jsem, poněvadž se zachvěla země. Zaječela jsem, a vsadila bych se, že ostatní ječeli také, ale neslyšela jsem je, neboť se ozval ten nejsilnější rachot, jaký jsem kdy slyšela, až mě schopnost sluchu opustila a všechen rachot zmizel. Věděla jsem, že ječím, jenom díky tomu, že mě od toho začalo bolet v krku. Buď Hickory, nebo Dickory mě popadl a držel mě na nohou. Gretchen držel druhý z Obinů.</p>

<p>Světla v krytu zablikala, ale nezhasla.</p>

<p>Nakonec jsem přestala ječet, země se přestala třást a něco z mého sluchu se mi vrátilo. Slyšela jsem ostatní, jak pláčou, modlí se a snaží se uklidnit děti. Ohlédla jsem se na Gretchen, která byla v šoku Uvolnila jsem se ze sevření Dickoryho. (To on mě zachytil.) Popošla jsem ke Gretchen.</p>

<p>„Je to dobrý?“ zeptala jsem se. Vlastní hlas jsem slyšela jako z dálky přes tlustou vrstvu bavlny. Gretchen přikývla, ale nepohlédla na mě. Uvědomila jsem si, že útok zažila poprvé.</p>

<p>Rozhlédla jsem se. Většina lidí v krytu vypadala jako ona. Bylo to poprvé pro všechny z nich. Já jediná jsem už nepřátelský útok zažila. Měla jsem dojem, že mě to kvalifikuje do vůdčí pozice.</p>

<p>Na podlaze se válelo PDA. Někdo ho upustil. Zvedla jsem ho, zapnula a četla zprávy na displeji. Pak jsem začala mávat rukama a vykřikovat: „Haló, poslouchejte!“ Nakonec se na mě všichni dívali a většina z nich poznala, kdo jsem, a tak se rozhodli, že bych mohla něco vědět.</p>

<p>„Zpráva o poplachu říká, že je už po útoku. Ale dokud nedostaneme povolení, nemáme opouštět kryt. Musíme tu ještě zůstat a být v klidu. Je někdo zraněný nebo je mu špatně?“</p>

<p>„Špatně slyším,“ řekl někdo.</p>

<p>„To asi my všichni,“ prohlásila jsem. „Kvůli tomu teď ječím.“ Byl to pokus o vtip, který se příliš nezdařil. „Mám na mysli jiná zranění.“ Nikdo se neozval, ani se nepřihlásil. Zvedla jsem ruku s PDA. „Čí to je?“ Kdosi zvedl paži. Zeptala jsem se jestli si ho mohu půjčit.</p>

<p>„Někdo dostával ‚lekce pro velitele‘, když jsem se nedívala,“ řekla Gretchen, když jsem usedla vedle ní. To byla celá Gretchen, i když hlas se jí velice, velice třásl.</p>

<p>„Zrovna proběhl útok. Kdybych nezačala předstírat, že vím, co dělám, tak by lidi začali vyšilovat. To by nebylo dobrý.“</p>

<p>„Proti tomu nic nemám. Jen tě obdivuju.“ Gretchen ukázala na displej. „Můžeš poslat zprávu? Můžeme zjistit, co se děje?“</p>

<p>„Řekla bych, že ne. Pohotovostní systém asi vyřadil klasický posílání zpráv.“ Odhlásila jsem majitele PDA a přihlásila se pod svým heslem. „Hele. Enzo mi poslal básničku, ale ještě nepřišla. Je asi ve frontě a nedostanu se k ní, dokud bude trvat poplach.“</p>

<p>„Takže nemůžeme zjistit, jak sou na tom ostatní.“</p>

<p>„Sem si jistá, že poplach brzy skončí. Bojíš se o svýho tátu?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Jo. Copak ty se o svý rodiče nebojíš?“</p>

<p>„Byli v armádě. Tohle zažili mockrát. Bojím se o ně, ale vsadím se, že sou v pohodě. Jane má na starost pohotovostní systém zpráv, takže dokud se objevujou nový, nic jí není.“ dodala jsem. Na displeji se seznam mých doručených zpráv přepnul na pohotovostní systém a objevila se zpráva o ukončení poplachu. „Podívej,“ řekla jsem.</p>

<p>Požádala jsem Hickoryho a Dickoryho, aby zkontrolovali vstup do krytu kvůli troskám. Byl v pořádku. Odhlásila jsem se z PDA a vrátila ho majiteli. Lidé začali vycházet ven. Gretchen a já jsme šly naposled.</p>

<p>„Dávej bacha, kam šlapeš,“ upozornila mě Gretchen, když jsme vyšly ven, a ukázala na zem. Všude byly střepy. Rozhlédla jsem se. Všechny domy stály, ale téměř všechna okna byla vytlučená. Rozbité sklo budeme ze všeho vybírat celé dny.</p>

<p>„Aspoň bylo hezky,“ prohlásila jsem. Asi mě nikdo neslyšel. Nejspíš to vyšlo nastejno.</p>

<p>Rozloučila jsem se s Gretchen a vydala se v doprovodu Hickoryho a Dickoryho k domovu. Cestou jsem nacházela střepy na nejneočekávanějších místech. A Babara vy děšeného ve sprchovém koutě. Vylákala jsem ho ven a objala. Olízl mi se vzrůstajícím nadšením tvář. Poplácala jsem ho a uklidnila a pak si sáhla do kapsy pro PDA, abych zavolala mámě a tátovi. Uvědomila jsem si, že jsem ho nechala u Gretchen doma. Nechala jsem Obiny s Babarem, protože ten je v této chvíli potřeboval víc než já, a vyrazila ke Gretchen. Když jsem tam už téměř došla, rozlétly se domovní dveře a Gretchen z nich vyběhla. V jedné ruce měla svoje PDA a ve druhé moje.</p>

<p>„Zoe,“ začala, ale tvář měla tak napjatou, že nemohla pokračovat.</p>

<p>„Ale ne, Gretchen. Co se stalo? Tvůj táta? Je tvůj táta v pořádku?“</p>

<p>Gretchen mávla rukou, pohlédla na mě a pronesla: „Jo, můj táta je v pohodě. Nejde o něj, Zoe. Právě mi volal Magdy. Řekl mi, že něco spadlo tam, kde bydlí Enzo. Dům prej ještě stojí, ale na dvorku něco je. Asi kus rakety. Řekl, že se Enzovi pokoušel dovolat, ale nešlo to. Nikdo se nehlásí. Řekl, že mají kryt nedaleko domu, na dvorku. Zoe, Magdy mi řekl, že se mu zkouší dovolat, ale nikdo to nebere. Taky sem to zkusila. Nic. Ani nedostanu spojení. Ještě to zkouším. Ach Bože, Zoe. Ach Bože.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Enzo Paulo Gugino se narodil na planetě Zhong Guo jako prvorozený syn Bruna a Natalie Guginových. Bruno a Natalie se znali od dětství a všichni, kdo je znali, tvrdili, že se jednou vezmou. Bruno a Natalie neprotestovali. Nehádali se. Ani spolu. Brali se velice mladí, dokonce i na tak nábožensky založenou planetu jako Zhong Guo, kde se lidé brali brzy. Nikdo si ovšem neuměl představit, že by nebyli spolu, a tak jim dali rodiče své požehnám. Nikdo si nemohl vzpomenout, že by na jinou svatbu v jejich rodném městě Pomona Falls přišlo kdy tolik hostů. O devět měsíců později, téměř na den, se narodil Enzo.</p>

<p>Od začátku to bylo hodné a veselé dítě. Zřídkakdy plakal nebo vřískal. Později se k jeho malé radosti často mluvilo o tom, že míval zvláštní zvyk stahovat si plenky a otírat jejich obsah o nejbližší zeď, což jednou způsobilo pozdvižení v bance. Naštěstí se brzy naučil na nočník.</p>

<p>Svého nejlepšího přítele Magdyho Metwalliho potkal ve školce. První den si ho vyhlédl jeden klouček ze třetí třídy a srazil ho k zemi. Magdy, kterého předtím Enzo v životě neviděl, se na toho chlapečka vrhl a začal mu bušit pěstí do obličeje. Nijak mu neublížil, protože byl na svůj věk poměrně malý, ale vyděsil chlapečka natolik, až se počural. Byl to Enzo, kdo nakonec Magdyho odtáhl a uklidnil, a tak zabránil tomu, aby skončili všichni v ředitelně a byli posláni na zbytek dne domů.</p>

<p>Enzo si rychle zamiloval slova a svou první povídku napsal v sedmi letech. Měla název „O hrozivé ponožce, která tak smrděla, až snědla celé Pomona Falls kromě domu, kde bydlím“. Šlo o příběh o ponožce, která zmutovala kvůli vlastnímu zápachu a začala pojídat všechno kolem sebe, dokud ji hrdinové Enzo a Magdy nejdřív neztloukli tak, až je začala poslouchat, a pak ji hodili do plaveckého bazénu plného napěněného mýdla. První část povídky s popisem původu ponožky obsahovala tři věty. Závěrečná bitva se táhla na tři stránky. Povídalo se, že Magdy (ten skutečný) se po přečtení dožadoval ještě delšího popisu bojových scén.</p>

<p>Když bylo Enzovi deset, jeho matka znovu otěhotněla. Nosila dvojčata Marii a Katarinu. Těhotenství bylo rizikové, neboť Natalie nebyla na dvojčata stavěná. Porod byl těžký a Natalie při něm málem vykrvácela. Z porodu se musela zotavovat déle než rok, takže v té době desetiletý a poté jedenáctiletý Enzo musel pomáhat pečovat o svoje sestřičky, naučit se je přebalovat a krmit, kdykoliv bylo třeba. Přišla chvíle první a jediné rvačky mezi Enzem a Magdym. Magdy tehdy žertem nazval Enza holkou, protože pomáhal matce pečovat o děti, a Enzo mu napálil jednu do zubů.</p>

<p>Když bylo Enzovi patnáct, tak se rodina Guginů, Metwalliů a ještě dvě rodiny známých přihlásily, aby se staly součástí první kolonie utvořené pouze z obyvatel kolonizovaných planet. Následujících pár měsíců byl Enzův život a život jeho příbuzných pod drobnohledem. Nesl to s grácií, jak jen bylo možné u patnáctiletého mladíka, který by nejraději trávil chvíle o samotě. Každý přihlášený člen rodiny musel vymyslet prohlášení, v němž by vysvětlil, proč chce být členem nové kolonie. Bruno Gugino vysvětlil, že vždy obdivoval období dobývání západu na Zemi a ranou historii Koloniální unie. Chtěl být součástí nové kapitoly historie. Natalie napsala, že chce svou rodinu vychovávat namístě, kde všichni pracují společně. Marie a Katarina nakreslily obrázky, kde plují vesmírem mezi měsíci s namalovanými úsměvy.</p>

<p>Enzo, jenž měl slova nade všechno rád, napsal báseň, v níž se postavil na půdu nového světa. Nazval ji „Mým osudem jsou hvězdy“ a později přiznal, že si titul vypůjčil z jedné podivné dobrodružné knížky, kterou ani nečetl, ale jejíž název si zapamatoval. Báseň se z jeho přihlášky dostala do médií a stala se senzací. Nakonec se stala jakousi oficiálně neoficiální hymnou kolonizačních snah Zhong Gua. Po tom všem se samozřejmě Enzo, jeho příbuzní a jejich známí nemohli ocitnout na seznamu <emphasis>nevybraných</emphasis>.</p>

<p>Když bylo Enzovi šestnáct, potkal dívku jménem Zoe a z nepochopitelných důvodů se do ní zamiloval. Zoe vypadala, že každou chvíli ví, co dělá, a je šťastná, že tomu tak je, ale Enzo si všiml, že je v soukromí stejně nejistá, nervózní a vyděšená, že řekne nebo udělá něco hloupého, kvůli čemu se Enzo, tenhle mladík, o němž je přesvědčená, že ho miluje, rozhodne od ní odejít, stejně jako byl Enzo nejistý, nervózní a vyděšený, že také udělá něco hloupého. A tak spolu mluvili, objímali se, líbali se a učili se nebýt nervózní, nejistí a vyděšení jeden z druhého. Prováděli a říkali hlouposti a také se navzájem od sebe odehnali, poněvadž to jinak neuměli. Ale pak se přes to přenesli, a když se dali znovu dohromady, nepochybovali o tom, že by mohli jeden druhého milovat, neboť se měli rádi už dřív. A tak to jeden druhému řekli.</p>

<p>V den, kdy Enzo zemřel, žertoval se Zoe o tom, že zmeškala večeři s jeho rodiči a sestrami, na níž měla přijít, a slíbil jí, že jí pošle báseň, kterou pro ni napsal. Pak jí řekl, že ji miluje, a slyšel, jak to samé říká ona jemu. Pak jí poslal básničku a zasedl k jídlu. Když přišel čas útoku, odebrala se rodina Guginových – otec Bruno, matka Natalie, sestry Marie a Katarina a syn Enzo do krytu, který vykopal Bruno s Enzem teprve před týdnem. Sesedli se tam k sobě a čekali na signál konce útoku.</p>

<p>V den, kdy Enzo zemřel, se dozvěděl, že ho někdo miluje. Věděl, že ho milují jeho rodiče, o nichž všichni věděli, že milovali jeden druhého až do poslední chvíle. Jejich vzájemná láska zahrnovala i jejich děti. Věděl, že ho milují i jeho sestřičky, o něž se staral, když byly malé, i když sám nebyl o moc starší. Věděl, že ho má rád i jeho nejlepší přítel, kterého neustále vytahoval z bryndy, do níž se sním neustále dostával. A věděl, že ho miluje Zoe – tedy já – jíž nazval svou láskou a ona jeho také.</p>

<p>Enzo žil život plný lásky od chvíle, kdy se narodil, až do chvíle, kdy zemřel. Spousta lidí prožije život bez lásky. V touze po ní. V naději v ni. V žízni po větší lásce, než jakou mají. Ve ztrátě, když jim chybí. Enzo tohle nikdy nemusel zažít. Ani nezažije.</p>

<p>Celý život prožil milován.</p>

<p>Řekla bych, že to stačí.</p>

<p>Pro tuhle chvíli i musí.</p>

<p>* * *</p>

<p>Den jsem strávila s Gretchen, Magdym a se všemi Enzovými přáteli, kterých bylo nepočítaně. Smáli jsme se, plakali a vzpomínali na Enza, a pak už toho bylo na mě najednou moc, poněvadž na mě všichni začali pohlížet jako na jeho vdovu, a bylo mi nepříjemné to s nimi sdílet, i když jsem tak o sobě v jistém smyslu uvažovala. Chtěla jsem si to na chvilku užít o samotě. Gretchen uhodla, že jsem se dostala na hranici zhroucení, a tak mě dovedla k sobě do pokoje, abych si trochu odpočala, že později přijde. Pak mě silně objala, políbila na čelo a řekla mi, že mě má ráda, a zavřela za sebou dveře. Ležela jsem na její posteli a snažila se nanic nemyslet, což se dařilo do chvíle, než jsem si vzpomněla na báseň v seznamu doručených zpráv.</p>

<p>Gretchen položila moje PDA na stolek. Vzala jsem si je, opět si sedla na postel a nechala na displeji zobrazit došlé zprávy. Báseň od Enza byla mezi nimi. Natáhla jsem ruku, že ji otevřu, ale místo toho jsem otevřela soubor „Enzo při vybíjené“ a dívala se na záběry Enza na hřišti, jak dostává zásahy míčem do obličeje a hroutí se s neuvěřitelně komickým načasováním k zemi. Dívala jsem se, dokud jsem se smíchy téměř neválela po zemi, až jsem musela počítač odložit a dobrou minutu se vydýchávat.</p>

<p>Pak jsem znovu zvedla PDA, zobrazila seznam doručených zpráv a otevřela tu od Enza.</p>

<p><emphasis>Tak Zoe. Mávání rukama a gesta si teď musíš představit. Ale předvedu ti je naživo! Teda, až po koláči. Mňam, mňam.</emphasis></p>

<p><emphasis><strong>PATŘIT</strong></emphasis></p>

<p><emphasis>Řeklas, že k tobě patřím,</emphasis></p>

<p><emphasis>a já souhlasím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Je ale důležité jak.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nepatřím ti jako něco koupeného,</emphasis></p>

<p><emphasis>objednaného a prodaného</emphasis></p>

<p><emphasis>a doručeného v bedně,</emphasis></p>

<p><emphasis>abys mě vystavila a chlubila se mnou</emphasis></p>

<p><emphasis>před přáteli a obdivovateli.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nepatřím ti tak a vím, že bys to ani nechtěla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Řeknu ti jak k tobě patřím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jak prsten, co je symbolem věčnosti,</emphasis></p>

<p><emphasis>patří na prst.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jako srdce, které bije v rytmus jiným,</emphasis></p>

<p><emphasis>patří do hrudi.</emphasis></p>

<p><emphasis>Patřím ti jako slovo,</emphasis></p>

<p><emphasis>co ti šeptá lásku do ucha.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jako polibek na tvé rty,</emphasis></p>

<p><emphasis>který ti věnuji v očekávání dalších.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nejvíc ze všeho ti patřím tam,</emphasis></p>

<p><emphasis>kde chovám svou naději</emphasis></p>

<p><emphasis>a kde chovám i tu, že patříš ty mně.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tu naději ti předkládám jako dar.</emphasis></p>

<p><emphasis>Patří mi jako prsten</emphasis></p>

<p><emphasis>a srdce</emphasis></p>

<p><emphasis>a slovo</emphasis></p>

<p><emphasis>a polibek</emphasis></p>

<p><emphasis>a jako naděje, co chovám v sobě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Budu ti patřit jako tohle všechno</emphasis></p>

<p><emphasis>i něco víc,</emphasis></p>

<p><emphasis>co objevíme sami</emphasis></p>

<p><emphasis>a bude patřit jen nám.</emphasis></p>

<p><emphasis>Řeklas, že ti patřím,</emphasis></p>

<p><emphasis>a já souhlasím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Řekni, že mi patříš též.</emphasis></p>

<p><emphasis>Čekám na to</emphasis></p>

<p><emphasis>a doufám ve tvůj polibek.</emphasis></p>

<p><emphasis>Miluji tě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Enzo.</emphasis></p>

<p>Miluji tě, Enzo. Miluji tě též.</p>

<p>Chybíš mi.</p>

<p>Kapitola              21</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Další den jsem zjistila, že je táta ve vězení.</p>

<p>„Nejsem přímo ve vězení,“ prohlásil ráno u stolu, když si nalil kávu. „Zbavili mě funkce správce kolonie a budu se muset vypravit na Phoenix kvůli vyšetřování. Takže jde spíš o soud. A když <emphasis>ten</emphasis> dopadne špatně, tak skončím ve vězení.“</p>

<p>„A dopadne špatně?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nejspíš. Vyšetřování se koná, jakmile se ví, jak dopadne. Kdyby dopadlo dobře, tak by sním nebylo třeba ani začít.“ Usrkl kávy.</p>

<p>„A cos udělal?“ Přede mnou stál hrnek s kávou se smetanou a cukrem, ale ani jsem se ho nedotkla. Byla jsem ještě stále v šoku z Enzova úmrtí, a tohle mi nepřidalo.</p>

<p>„Pokusil sem se generála Gaua přemluvit, aby nelezl do pasti, co mu nastražili,“ odpověděl. „Při našem setkání sem ho požádal, aby svou flotilu nepřivolával. Vlastně sem ho prosil. Postupoval sem proti rozkazům. Měl sem s ním jen ‚nezávazně konverzovat‘. Jako by se vůbec dalo nezávazně konverzovat s někým, kdo se chystá zničit celou kolonii, notabene když celou jeho flotilu čeká zkáza.“</p>

<p>„Proč si to udělal? Proč si dal generálovi možnost vycouvat?“</p>

<p>„Ani nevím. Nejspíš sem nechtěl mít na rukou krev všech posádek lodí jeho flotily.“</p>

<p>„Ale tys ty bomby neodpálil,“ namítla jsem.</p>

<p>„Mám dojem, že na tom nezáleží, ne?“ Postavil svůj hrnek. „Byl sem součástí toho plánu. A ne pasivní. Takže mám určitou zodpovědnost. Chtěl sem mít jistotu, že sem aspoň trochu zkusil tomu krveprolití zabránit. Asi sem doufal, že to může skončit i jinak než hromadou mrtvol.“</p>

<p>Vstala jsem ze židle a objala ho. Vrátil mi to a pak se na mě překvapeně podíval. „Díky,“ řekl mi, když jsem si sedla. „To bych rád věděl, zač to bylo.“</p>

<p>„Za to, že myslíme stejně. Sme určitě spřízněný, i když ne krví.“</p>

<p>„No, já myslím, že nikdo nezpochybňuje, že myslíme podobně, Zoe. I když při pomyšlení, že mě KU pošle s parádou do háje, to pro tebe asi není to nejlepší.“</p>

<p>„To si piš, že je.“</p>

<p>„Čert vem krev. Mám za to, že sme oba dost chytrý na to, aby nám došlo, že se to nevyvíjí nejlíp. Máme velký potíže a rozhodně to tak ještě nějakou dobu bude.“</p>

<p>„Amen,“ souhlasila jsem.</p>

<p>„A jak ti je, holčičko?“ zeptal se mě. „Budeš v pořádku?“</p>

<p>Nejdřív jsem otevřela ústa k odpovědi, ale pak je zavřela. Nakonec jsem řekla: „Nejradši bych se teď bavila o všem kromě toho, jak mi je.“</p>

<p>„Dobrá.“ Táta začal mluvit o sobě. Nechoval se egoisticky. Chtěl mi tím pomoci nemyslet na moje vlastní potíže. Poslouchala jsem jeho hlas a nestarala se o to, co vlastně říká.</p>

<p>* * *</p>

<p>Táta odletěl příštího dne s Manfredem Trujillem na zásobovací lodi <emphasis>San Joaquin</emphasis>. Odletělo i pár dalších kolonistů jako političtí a kulturní představitelé Roanoke. To ale byla zástěrka. Ve skutečnosti měli podle Jane shromáždit co nejvíc informací o tom, co se kolem Roanoke děje, a kdo nás napadl. Cesta na stanici Phoenix zabere týden, tam stráví asi dva dny a pak další týden poletí zpátky. To za předpokladu, že tátovo slyšení dopadne dobře. Jinak se vrátí bez něj.</p>

<p>Snažili jsme se na to nemyslet.</p>

<p>* * *</p>

<p>O tři dny později se většina kolonistů shromáždila u stavení Guginových k poslednímu rozloučení. Bruno, Natalie, Marie, Katarina a Enzo budou pochováni tam, kde zemřeli. Jane s několika pomocníky odstranila trosky rakety, uhladila povrch a osadila jej drny trávy. Na ně se dal náhrobní kámen, malý a jednoduchý, se jmény rodinných příslušníků, jejich daty narození a úmrtí. V budoucnu se možná vymění za větší. Připomněl mi náhrobní kámen mých biologických rodičů. Z nějakého důvodu mi to přinášelo útěchu.</p>

<p>Magdyho otec, nejlepší přítel Bruna Gugina, promluvil pár vřelých slov o jeho rodině. Malý sbor zazpíval dvě Nataliiny oblíbené písně ze Zhong Gua. Magdy pronesl s obtížemi pár slov o Enzovi. Když se posadil a plakal, Gretchen ho držela za ruku. Nakonec jsme všichni povstali. Někteří se modlili, jiní stáli mlčky se skloněnou hlavou. Pak se lidé rozcházeli, až jsme u náhrobku zůstali jen já, Gretchen a Magdy.</p>

<p>„Miloval tě, víš,“ vyhrkl najednou Magdy.</p>

<p>„Já vím,“ řekla jsem.</p>

<p>„<emphasis>Ne</emphasis>,“ oponoval mi a z toho jak se chtěl dostat ke mně, jsem poznala, že se mě nesnaží utěšit. „Nemyslím to, jak to každej říká, i když to nemyslí vážně. On tě fakt miloval, Zoe. Byl připravenej s tebou strávit celej život. Chtěl bych, abys mi uvěřila.“</p>

<p>Vytáhla jsem z kapsy svoje PDA, zobrazila na displeji poslední báseň od Enza a ukázala ji Magdymu. „Věřím ti,“ řekla jsem.</p>

<p>Přečetl si ji a přikývl. „To sem rád,“ pronesl. „Těší mě, že ti to poslal. Utahoval sem si z něj, že ti posílal básničky. Říkal sem mu, že je to blbost.“ Usmál se. „Sem rád, že mě neposlech. Že ti je posílal. Aspoň víš, jak moc tě miloval.“</p>

<p>Magdyho hlas ke konci zakolísal. Podepřela jsem ho a držela ho, když se rozplakal.</p>

<p>„Taky tě měl rád, Magdy. Stejně jako mě. Stejně jako všechny. Byls jeho nejlepší kamarád.“</p>

<p>„Já ho měl taky rád,“ začal Magdy. „Byl můj brácha. Teda ne <emphasis>skutečnej</emphasis>…“ Na tváři se mu objevil výraz rozhořčení nad tím, že se neumí vyjádřit tak, jak by chtěl.</p>

<p>„Ne, Magdy,“ namítla jsem. „Byls jeho skutečnej brácha. Ve všech ohledech. Věděl, že ho tak bereš, a kvůli tomu tě měl tak rád.“</p>

<p>„Je mi to líto, Zoe,“ vyhrkl Magdy a zabodl pohled do země. „Vždycky sem tobě a jemu připravoval horký chvilky. Promiň.“</p>

<p>„Hele, přestaň. Tos přece musel dělat, ne? To seš celej <emphasis>ty</emphasis>. Jen se zeptej Gretchen.“</p>

<p>„Přesně tak,“ řekla Gretchen mile.</p>

<p>„Enzo tě měl jako bráchu. Takže seš i můj. Byls jím celou dobu. Mám tě ráda, Magdy,“ řekla jsem.</p>

<p>„Já tě mám taky rád, Zoe,“ zašeptal Magdy a pak se mi podíval přímo do očí. „Díky.“</p>

<p>„Není za co.“ Znovu jsem ho objala. „Ale nezapomeň, že tě jako člena rodiny můžu obtěžovat se všema možnejma hloupostma.“</p>

<p>„Už se nemůžu dočkat,“ opáčil Magdy a obrátil se ke Gretchen. „Znamená to, že seš odteďka taky moje ségra?“ zeptal se.</p>

<p>„Když uvážím, co všechno sme spolu prováděli, tak radši doufej, že ne,“ odpověděla Gretchen. Magdy se tomu zasmál, což bylo dobré znamení, objal Gretchen a pak od hrobu svého přítele a bratra odešel.</p>

<p>„Myslíš, že bude v pohodě?“ zeptala jsem se Gretchen, když jsem ho pozorovala, jak odchází.</p>

<p>„Ne. Ještě dlouho ne. Vím, žes Enza milovala, Zoe, a nechci to nijak zlehčovat. Ale Enzo a Magdy tvořili celek.“ Kývla směrem k Magdymu. „Tys ztratila někoho, kohos milovala. <emphasis>On</emphasis> ztratil část sama sebe. Nevím, jestli se z toho dostane.“</p>

<p>„Můžeš mu pomoct,“ navrhla jsem.</p>

<p>„Možná. Ale uvědom si, co po mně chceš.“</p>

<p>Zasmála jsem se. Kvůli tomu jsem ji měla ráda. Ještě jsem nepoznala nikoho tak chytrého jako ona. Byla na tolik chytrá, aby věděla, že to má svoje důsledky. Mohla Magdymu pomoci tím, že by se tou chybějící částí stala. Ale musela by jí být po zbytek jeho života. Udělala by to, jelikož ho hluboko v srdci opravdu milovala, ale uvědomovala si, co to pro ni znamená.</p>

<p>„Navíc,“ dodala Gretchen. „Ještě jsem neskončila s pomocí někom u jinýmu.“</p>

<p>To mě vytrhlo z myšlenek nad ní a Magdym. „Aha. Vždyť víš. Sem v pohodě.“</p>

<p>„Já vím, že taky strašně lžeš.“</p>

<p>„Tebe neoblafnu.“</p>

<p>„To ne,“ souhlasila. „Enzo byl pro Magdyho totéž, co sem já pro tebe.“</p>

<p>Objala jsem ji. „To vím.“</p>

<p>„Bezva. Kdybys na to zapomněla, tak ti to připomenu.“</p>

<p>„Tak jo.“ Přerušily jsme objetí a Gretchen mě nechala samotnou s Enzem a jeho rodiči a sourozenci. Strávila jsem tam dlouhou dobu.</p>

<p>* * *</p>

<p>O čtyři dny později dorazila se sondou ze stanice Phoenix zpráva od táty.</p>

<p>Obsahovala toto: <emphasis>Zázrak. Nejdu do vězení. Vrátím se s příští zásobovací lodí. Řekni Hickorymu a Dickorymu, že s nimi hned po příjezdu potřebuji mluvit. Mám tě rád.</emphasis></p>

<p>Další zpráva byla pro Jane, ale neřekla mi, co v ní bylo.</p>

<p>„Proč chce s váma táta mluvit?“ zeptala jsem se Hickoryho.</p>

<p>„To nevíme,“ zněla odpověď. „Naposledy jsme spolu o něčem důležitém mluvili toho dne, kdy bohužel umřel tvůj přítel Enzo. Než jsme opustili Huckleberry, sdělil jsem majoru Perrymu, že obinská vláda a Obinové jsou připraveni pomoci tobě i tvým rodičům, kdyby to bylo zde na Roanoke potřeba. Major Perry mi tuto nabídku připomněl a zeptal se, jestli stále platí. V té chvíli jsem věřil, že ano.“</p>

<p>„Myslíte si, že vás požádá o pomoc?“</p>

<p>„To nevím. Navíc se okolnosti od naší poslední rozmluvy změnily.“</p>

<p>„Co tím myslíš?“</p>

<p>„Dickory a já jsme konečně dostali aktuální detailní zprávu od naší vlády. Obsahuje analýzu útoku KU na flotilu Shromáždění. Nejdůležitější bod zprávy je ten, že krátce po zmizení <emphasis>Magellanu</emphasis> byla obinská vláda požádána KU, aby nepátrala po Roanoke ani jí nenabízela pomoc, i kdyby hrozilo, že ji naleznou členové Shromáždění nebo jiné inteligentní druhy.“</p>

<p>„Zástupci KU věděli, že by mě Obinové začali hledat.“</p>

<p>„Ano,“ souhlasil Hickory.</p>

<p>„Ale proč by chtěli, abyste nám nepomáhali?“</p>

<p>„Protože by to zhatilo plán KU na vylákání flotily Shromáždění sem nad Roanoke.“</p>

<p>„Ale to už se stalo. Plán vyšel. Teď už nám Obinové můžou pomáhat.“</p>

<p>„Zástupci KU požádali obinskou vládu, aby stále neposkytovala Roanoke pomoc.“</p>

<p>„To nedává smysl,“ namítla jsem.</p>

<p>„S tím souhlasíme.“</p>

<p>„Ale to znamená, že nemůžete pomoct ani <emphasis>mně</emphasis>.“</p>

<p>„Mezi tebou a kolonisty na Roanoke je rozdíl,“ odporoval Hickory. „KU nás nemůže požádat, abychom tě neochraňovali, nebo ti nepomohli, neboť by se tak porušila smlouva mezi KU a Obiny a to se obzvlášť nyní KU nehodí. Ale KU se může rozhodnout vykládat si smlouvu doslovně a také to udělá. Smlouva se týká tebe, Zoe. V širším slova smyslu také tvých rodičů, majora Perryho a poručíka Saganové. V žádném případě se netýká kolonistů na Roanoke.“</p>

<p>„Ale týká, když tu teď <emphasis>bydlím</emphasis>. Týká se <emphasis>mě</emphasis> tahle kolonie. Lidi, co tu žijou, <emphasis>taky</emphasis>. Sou tady všichni, co pro mě v tomhle vesmíru něco znamenají. Mám o Roanoke starost. Vy byste jí měli mít taky.“</p>

<p>„Neříkám, že o ni <emphasis>nemáme</emphasis> starost,“ namítl Hickory hlasem, v němž jsem zaslechla cosi, co tam nikdy předtím nebylo. <emphasis>Výčitku.</emphasis> „Ani neříkám, že oni nemáš starost ty, a to z mnoha důvodů. Říkám, že KU žádá obinskou vládu, aby měla na zřeteli svá práva uvedená ve smlouvě. A říkám, že obinská vláda s tím z mnoha důvodů souhlasí.“</p>

<p>„Takže když vás táta požádá o pomoc, řeknete ne.“</p>

<p>„Řekneme mu, že dokud bude Roanoke kolonií KU, nemůžeme mu pomoc nabídnout,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Takže <emphasis>ne</emphasis>.“</p>

<p>„Přesně tak. Je nám líto, Zoe.“</p>

<p>„Chci, abyste mi předali informace od svý vlády.“</p>

<p>„To uděláme,“ souhlasil Hickory. „Ale jsou v našem jazyce a formát odpovídá obinským zvyklostem, takže tvému PDA bude trvat velice dlouho, než je přeloží.“</p>

<p>„To je mi fuk.“</p>

<p>„Jaksi přeješ.“</p>

<p>O něco později jsem už se sevřenými čelistmi sledovala displej, na němž se pomalu řadily již přeložené informace. Uvědomovala jsem si, že by bylo jednodušší se Hickoryho a Dickoryho na všechno prostě vyptat, ale chtěla jsem to vidět na vlastní oči, bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá.</p>

<p>Trvalo to tak dlouho, že jsem byla stále ještě na začátku, když se vrátil táta s ostatními zpátky na Roanoke.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Připomíná mi to nesmyslný žvásty,“ řekla mi Gretchen, když jsem jí ukázala, čím se prokousávám. „Jako by někdo přeložil žvanění opic nebo tak.“</p>

<p>„Hele,“ ukázala jsem jí další dokument. „Podle tohohle nedopadl útok na flotilu Shromáždění podle očekávání. Měl dostat Shromáždění na kolena a donutit jeho členy, aby mezi sebou začali válčit. Shromáždění se sice rozpadá, ale jeho členové nenapadají jeden druhýho. Místo toho napadají kolonie KU. Tohle se teda fakt nepovedlo.“</p>

<p>„Musím věřit tomu, co říkáš, protože v tomhle textu ani nevidím žádný slovesa,“ pronesla Gretchen.</p>

<p>Otevřela jsem další dokument. „Tady se píše o nějakým Nerbrosu Eserovi. Chce teď nahradit generála Gaua v pozici velitele Shromáždění. Gau totiž nechce přímo napadnout KU, přestože mu zničila flotilu. Myslí si, že je Shromáždění furt dost silný na to, aby dělalo to co doteď. Ale Eser je toho názoru, že je třeba KU zničit a všech lidí v jejich koloniích se zbavit. Obzvlášť nás tady na Roanoke. Eser a Gau teď spolu bojujou o kontrolu nad Shromážděním.“</p>

<p>„Tak dobrá,“ řekla Gretchen. „Ale pořád nevím, co tohle všechno <emphasis>znamená</emphasis>, Zoe. Vysvětli mi to jednoduše. Nevímco chceš říct.“</p>

<p>Zhluboka jsem se nadechla. Gretchen měla pravdu. Většinu dne jsem strávila četbou těch dokumentů, popíjením kávy a nedostatkem odpočinku. Moje komunikační schopnosti byly na nule. Takže jsem to zkusila jinak.</p>

<p>„Nalezení Roanoke mělo začít válku,“ začala jsem.</p>

<p>„A taky to fungovalo, ne?“</p>

<p>„Ne. Měla začít válka <emphasis>mezi</emphasis> členama Shromáždění. Výbuch flotily měl zničit Shromáždění zevnitř. Všechno se mělo vrátit do starejch kolejí, kdy místo velký koalice druhů a národů se všechny tyhle druhy a národy bijou mezi sebou. V plánu bylo začít občanskou válku, a zatímco se všichni ostatní perou, zabrat pár světů ke kolonizaci a vyjít z toho silnější než předtím, snad natolik, aby si nikdo z ostatních, ani menší skupina, na nás netroufnul.“</p>

<p>„Ale ty říkáš, že to tak nedopadlo,“ namítla Gretchen.</p>

<p>„Přesně. Flotila vybuchla, ale členové Shromáždění nebojujou jeden s druhým, ale s <emphasis>náma</emphasis>. Chtěli sme se Shromáždění zbavit, protože nastolovalo nerovnováhu čtyřset oproti jednomu, tedy nám. Takže teď je to pořád čtyřista proti jednomu, akorát že už nikdo neposlouchá toho chlápka, co je proti úplný válce s náma.“</p>

<p>„S náma tady na Roanoke.“</p>

<p>„S náma všude,“ oponovala jsem. „S KU, lidma, <emphasis>náma</emphasis>. To se teď děje. Útočí na kolonie. Nejen na ty nový, kde je to obvyklý. Ale i na starý kolonie, který už po desetiletí nezažily žádnej útok. A dokud ty útoky generál Gau nezatrhne, budou pokračovat a budou pořád horší.“</p>

<p>„Asi potřebuješ novýho koníčka,“ řekla mi Gretchen a podala mi PDA. „Tenhle je kapku depresivní.“</p>

<p>„Nesnažím se tě vyděsit. Napadlo mě, že bys to chtěla vědět.“</p>

<p>„Tak to neříkej mně, ale mýmu tátovi. Nebo svýmu. Někomu, kdo má šajn, co s tím dělat.“</p>

<p>„Už o tom věděj,“ řekla jsem jí. „Slyšela sem Johna a Jane, jak si o tom včera v noci povídají, když se John vrátil ze stanice Phoenix. Každej ví, že se na kolonie útočí. Oficiálně se zprávy kvůli embargu KU <emphasis>neposílají</emphasis>. Ale všichni o tom mluvěj.“</p>

<p>„A co z toho vyplývá pro Roanoke?“</p>

<p>„To nevím. Ale vím, že nemáme žádnou podporu.“</p>

<p>„Takže tu všichni umřeme. No teda. Dík, Zoe. Překypuju nadšením, že to vím.“</p>

<p>„Není to ještě tak hrozný,“ namítla jsem. „Naši rodiče na tom usilovně makaj. Na něco přijdou. Všichni tu neumřeme.“</p>

<p>„No, <emphasis>ty</emphasis> tu teda rozhodně neumřeš.“</p>

<p>„Co tím myslíš?“</p>

<p>„Až dojde na nejhorší, tak se do toho vložej Obinové a odvezou tě pryč. I když teda nevím kam, když se na zbytek KU útočí. Důležitý je, že máš únikovou cestu zajištěnou. My ostatní ne.“</p>

<p>Upřeně jsem na Gretchen hleděla. „To by bylo nespravedlivý, Gretchen. Nikam neodjedu.“</p>

<p>„Proč?“ zeptala se mě. „<emphasis>Nezlobím</emphasis> se kvůli tomu na tebe, Zoe. <emphasis>Závidím</emphasis> ti to. Jeden útok už sem zažila. Jedna raketa se dostala až k povrchu a pořádně nevybuchla, ale stejně způsobila neuvěřitelný škody a zabila mi kamaráda spolu s jeho příbuznejma. Až na nás vážně někdo zaútočí, nemáme šanci.“</p>

<p>„Ještě pořád se můžeš spolehnout na trénink.“</p>

<p>„Já se teda do křížku s <emphasis>raketou</emphasis> pouštět nebudu, Zoe,“ namítla Gretchen otráveně. „Jo, kdyby se útočníci rozhodli přistát, tak bych se je snažila na chvilku zabavit. Ale po výbuchu flotily Shromáždění mám za to, že se nikdo nebude osobně obtěžovat. Prostě na nás zaútočej z orbity.</p>

<p>Chtějí se nás prostě zbavit, jaks řekla. Ty jediná máš šanci tomu uniknout.“</p>

<p>„Už sem ti řekla, že nikam nejdu.“</p>

<p>„Šmarjá, Zoe. Mám tě ráda. Fakticky. Ale nechápu, jak můžeš bejt tak zabedněná. Jestli máš šanci odejít, tak <emphasis>jdi</emphasis>. Nechci, abys umřela. Tvoje máma s tátou to taky nechtějí. Obinové by nás všechny klidně rozsekali na kusy, jen aby ses odsud dostala. Měla bys to konečně pochopit.“</p>

<p>„Já to chápu,“ oponovala jsem. „Ale ty to nechápeš, Gretchen. Jednou už sem jako jediná <emphasis>přežila</emphasis>. Už sem to jednou zažila. Jednou to stačí. Nikam nejdu.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Hickory a Dickory chtějí, abys odletěla z Roanoke,“ řekl mi táta, když mě zavolal domů. Všichni tři stáli v obývacím pokoji. Zřejmě byli zrovna uprostřed hovoru vedeného zcela zřejmě o mé osobě. Táta mluvil lehkým tónem, který měl Obinům cosi naznačit. Nebylo těžké uhodnout co.</p>

<p>„Ty a mamka letíte taky?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Tuhle odpověď jsem čekala. Ať už kolonie dopadne jakkoliv, John a Jane se rozhodli být při tom, i kdyby to mělo znamenat jejich smrt. Jako správci kolonie, bývalí vojáci a lidské bytosti se nemohli rozhodnout jinak.</p>

<p>„Tak ať jdou k čertu.“ Dívala jsem se přitom na Hickoryho a Dickoryho.</p>

<p>„Říkal sem to,“ řekl táta a pohlédl na Hickoryho.</p>

<p>„Neřekl jste jí, aby odjela,“ namítl Hickory.</p>

<p>„Odleť s nimi, Zoe,“ řekl táta s takovým sarkasmem, že to nemohlo ujít ani Obinům.</p>

<p>Na to jsem odpověděla poněkud neslušně, poté jsem se podobně vyjádřila stran Hickoryho a Dickoryho, a abych nic nevynechala, tak i stran celé té věci ohledně zvláštní hodnoty, kterou moje osoba pro všechny Obiny má. Byla jsem drzá a také už mě celá ta věc unavovala. „Když mě chcete chránit,“ řekla jsem Hickorymu, „ochraňte tuhle kolonii.“</p>

<p>„Nemůžeme. Máme to zakázáno,“ namítl Hickory.</p>

<p>„To je váš problém. Protože já nejedu nikam. A nikdo na tom nic nezmění.“ Poté jsem dramaticky odešla, částečně proto, že jsem měla dojem, že to táta chtěl, a částečně proto, že už jsem řekla svoje.</p>

<p>Došla jsem k sobě do pokoje a čekala, až mě táta znovu zavolá. Debata o mně mezi ním a Obiny rozhodně nebyla u konce.</p>

<p>Asi po deseti minutách jsem se dočkala. Vešla jsem opět do obývacího pokoje. Hickory a Dickory byli pryč.</p>

<p>„Prosím tě, sedni si, Zoe,“ vyzval mě táta. „Musíš pro mě něco udělat.“</p>

<p>„Budu kvůli tomu muset opustit Roanoke?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„To budeš.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Zoe.“</p>

<p>„<emphasis>Ne</emphasis>,“ zopakovala jsem. „A nechápu tě. Před deseti minutama si byl štěstím bez sebe, když sem tu stála před Hickorym a Dickorym a říkala jim, že nikam nejdu, a teď chceš, abych šla? Co ti řekli, žes změnil názor?“</p>

<p>„Jde o to, co sem jim řekl já. A svůj názor sem nezměnil. Potřebuju, abys opustila Roanoke, Zoe.“</p>

<p>„A proč? Abych zůstala naživu, zatímco tu všichni ostatní umřou? Ty, máma, Gretchen, Magdy? Abych se zachránila, zatímco Roanoke skončí zračená?“</p>

<p>„Tvůj odjezd mi pomůže Roanoke <emphasis>zachránit</emphasis>.“</p>

<p>„To nechápu.“</p>

<p>„To asi proto, žes mě nenechala <emphasis>domluvit</emphasis>, než si mi tu začala kázat.“</p>

<p>„Neutahuj si ze mě.“</p>

<p>„Neutahuju si z tebe,“ vzdychl. „Ale potřebuju, abys mě v klidu vyslechla. Jo? Půjde to tak rychlejc. Když pak řekneš ne, aspoň to bude ze správnejch důvodů. Bereš?“</p>

<p>„Beru.“</p>

<p>„Díky. Takže věc se má tak, že všechny kolonie KU sou pod palbou. Koloniální obranný síly sou už tak dost vytížený, a bude ještě hůř. O moc hůř. KU už pracuje na seznamu kolonií, který může v případě nouze obětovat.“</p>

<p>„S Roanoke na něm.“</p>

<p>„Určitě. Ale ve hře je víc, Zoe. Díky tvojí přítomnosti tady na Roanoke existovala možnost požádat o pomoc Obiny. Ale vláda KU jim řekla, aby Roanoke nepomáhali. Můžou tě odtud odvízt, ale ostatním tady pomoct nemůžou. KU to nechce.“</p>

<p>„Ale proč?“ zeptala jsem se. „To nedává smysl.“</p>

<p>„Nedává to smysl za předpokladu, že chce KU Roanoke <emphasis>zachránit</emphasis>. Ale podívej se na to jinak. Tohle je první kolonie, kde jsou lidi z kolonií a ne ze Země. Obyvatelé Roanoke sou z deseti největších a nejpočetnějších kolonií KU. Když bude naše kolonie zničená, lidi na těch deseti koloniích to hluboce zasáhne. Roanoke se stane vlajkou, pod kterou se semkne všech těch deset kolonií. A celá KU.“</p>

<p>„Chceš tím říct, že máme pro KU větší cenu mrtví než živí.“</p>

<p>„Tahle kolonie má větší cenu jako symbol. Což se nám zrovna nehodí, protože my tu žijeme a chceme tu žít i dál. Ale tak to je. Proto nám nemůžou Obinové pomoct, a proto nedostaneme žádný posily.“</p>

<p>„To víš určitě?“ zeptala jsem se. „Potvrdil ti to někdo na Phoenixu?“</p>

<p>„Přesně tak. Generál Szilard. Byl velitelem Jane. Neoficiálně mi něco sdělil. Shodovalo se to s tím, co sem si vyvodil sám.“</p>

<p>„A věřils mu? Bez urážky, ale KU s náma poslední dobou nehraje moc fér.“</p>

<p>„Já i tvoje máma sice máme s Szilardem nevyřízený účty, ale tohle je něco jinýho. Věřím mu. Teď je to asi tak jedinej maník v celý KU, kterýmu <emphasis>opravdu</emphasis> věřím.“</p>

<p>„A co s tím mám společnýho já a to, že mám odletět z Roanoke?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Generál Szilard mi řekl ještě něco. Taky neoficiálně, ale z dobrýho zdroje. Řekl mi, že generál Gau, vůdce Shromáždění…“</p>

<p>„Já vím, kdo to je. Poslední dobou se dost věnuju politice.“</p>

<p>„Jasně, promiň,“ omluvil se táta. „Řekl mi, že na generála Gaua chystá jistá osoba z jeho úzkýho kruhu poradců atentát a že k němu dojde brzy, zřejmě za pár tejdnů.“</p>

<p>„Pročti to řekl?“</p>

<p>„Abych to mohl použít. I kdyby chtěla KU o tom atentátu generálu Gauovi říct – což nechce, poněvadž by ráda viděla, aby se podařil – tak by jí generál stejně nevěřil. KU právě <emphasis>zničila</emphasis> jeho flotilu. Ale možná by Gau uvěřil mně, protože už se mnou jednal.“</p>

<p>„A prosils ho, aby svojí flotilu nepovolával nad Roanoke.“</p>

<p>„Správně. Díky tomu sme to moc neschytali, protože mi generál Gau sdělil, že ani on ani jinej člen Shromáždění se za zničení jeho flotily na Roanoke nepomstí.“</p>

<p>„Ale napadli nás,“ zvolala jsem.</p>

<p>„Nebyl to nikdo ze Shromáždění, ale někdo, kdo zkoušel naši obranu. Jakmile Gau zemře, tak jeho záruka zemře s ním a na Roanoke se uspořádá hon, při kterým to pěkně schytáme, protože přesně tady to flotila Shromáždění projela na celý čáře. Roanoke je pro Shromáždění taky symbolem. Takže musíme generála Gaua informovat o tom, že je v nebezpečí. Pro naše vlastní dobro.“</p>

<p>„Když mu to řekneš, předáš tím informaci nepříteli KU. Bude z tebe zrádce.“</p>

<p>Táta se na mě křivě usmál. „Věr mi, Zoe. Už takhle sem po krk v průšvihu.“ Úsměv mu z tváře zmizel. „Jo, generál Gau je nepřítelem KU. Ale mám pocit, že je přítelem Roanoke. A právě teď potřebuje Roanoke všechny přátele, ať sou odkudkoliv. Starý přátelé se k nám obracej zády, a tak nám nezbejvá než se s prosíkem obrátit k novejm.“</p>

<p>„A tím <emphasis>nám</emphasis> myslíš <emphasis>mně</emphasis>,“ doplnila jsem.</p>

<p>„Správně. Potřebuju, abys mu tu informaci předala ty.“</p>

<p>„Na to mě nepotřebuješ,“ odporovala jsem. „Můžeš to udělat sám. Nebo poslat mámu. Generál by to od tebe nebo od ní přijal <emphasis>spíš</emphasis>.“</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Ani já ani Jane nemůžeme opustit kolonii. KU nás sleduje, protože nám nevěří. I kdybysme mohli, neuděláme to. Naše místo je po boku kolonistů. Stojíme v čele správní rady. Nemůžeme je opustit. Ať se stane co chce, neodejdeme a budeme tuhle kolonii bránit, jak sme slíbili. Rozumíš tomu?“ Přikývla jsem. „Takže nemůžeme odejít.</p>

<p>Ale <emphasis>ty</emphasis> můžeš. I tajně. Obinové stejně chtějí, abys Roanoke opustila. KU to povolí, protože je to součástí smlouvy s Obiny, a nikdo se tomu nebude divit, hlavně když tu zůstane Jane a já. Technicky jsou Obinové neutrální ke KU i ke Shromáždění, takže se obinská loď klidně dostane až k velitelství generála Gaua, kam by se loď KU dostat nemohla.“</p>

<p>„Tak pošli Hickoryho a Dickoryho. Nebo jen řekni Obinům, aby generálovi poslali zprávu skokovou sondou.“</p>

<p>„To nepůjde,“ namítl táta. „Obinové si neznepřátelí KU jen kvůli tomu, aby poslali <emphasis>mojí</emphasis> zprávu generálovi. Tohle všechno sou ochotný udělat jen proto, že jim dovolím, aby tě vzali s sebou pryč z Roanoke. Používám tu jedinou páku, kterou na ně mám, Zoe. Tebe.</p>

<p>A další věc. Generál Gau musí poznat, že já sám sem přesvědčenej o tom, že je ta informace, co mu posílám, pravdivá. Že zase nehraju úlohu pěšáka v nějaký vyšší hře Koloniální unie. Musím mu podat důkaz, že to myslím vážně, že riskuj u tím, že mu ji posílám, stejně jako on tím, že ji přijme. I kdybych poslal Jane, nebo šel sám, nevěřil by mi, protože ví, že já i Jane sme oba bývalí vojáci a sme ve vedení kolonie, tudíž sme připravení se kvůli ní obětovat. Taky ale ví, že ani já ani Jane <emphasis>nejsme</emphasis> připravení kvůli ní obětovat naší dceru.</p>

<p>Takže chápeš, Zoe, že to musíš být ty. Nikdo jinej to udělat nemůže. Jedině ty se můžeš dostat ke generálu Gauovi a varovat ho. Tobě uvěří. Ani mně, Jane, Hickorymu, Dickorymu, nikomu. Jen tobě. Tak mu řekni o atentátu, a my tak možná budeme mít ještě šanci Roanoke zachránit. Sice malou, ale právě teď tu jedinou, co máme.“</p>

<p>Pár minut jsem tam seděla a přemýšlela nad tím, co právě řekl. Nakonec jsem řekla: „Uvědomuješ si, že jakmile mě odtud Hickory a Dickory odvezou, nebudou mě už chtít přivízt zpátky, že jo?“</p>

<p>„Moc dobře.“</p>

<p>„Chceš po mně, abych odjela. Chceš po mně, abych se smířila s tím, že už možná nikdy nikoho z vás neuvidím. Protože jestli mi generál Gau nebude věřit, nebo ho zabijou dřív, než se k němu dostanu, nebo jestli mi uvěří, ale nebude pro nás moct nic udělat, tak bude výsledkem tohohle vejletu jen to, že se dostanu z Roanoke.“</p>

<p>„I kdyby to bylo jen to jediný, tak si rozhodně nebudu stěžovat,“ řekl táta a rychle zvedl ruku, aby mě umlčel. „Ale kdyby šlo jen o <emphasis>to</emphasis>, tak bych tě o opuštění Roanoke nežádal, poněvadž vím, že to nechceš, Zoe. Vím, že nechceš opustit svoje přátele. Nechci, aby se ti něco stalo, Zoe. Ale taky vím, že seš dost stará na to, aby ses rozhodla sama Jestli se rozhodneš zůstat tady a postavit se čemukoliv, co se bude dít, tak se tě nebudu pokoušet odradit. Ani Jane. Oba dva s tebou budeme až do konce, to víš.“</p>

<p>„Vím.“</p>

<p>„Riskujeme všichni,“ pokračoval táta. „Jakmile odjedeš, řeknu správní radě o tom, co se stalo, a s největší pravděpodobností to bude stát mě i Jane pozici správců kolonie. A až se o tom dozví KU, zavřou nás oba dva za zradu. I kdyby se všechno podařilo a ty ses dostala ke generálu Gauovi a on by byl schopen zajistit záchranu Roanoke, tak já a Jane za to zaplatíme. Smířili sme se s tím. Myslíme si, že to za to stojí. Tvoje riziko, Zoe, spočívá v tom, že když to uděláš, tak nás ani svoje přátele možná dlouhou dobu neuvidíš, a možná už nikdy. Riskuješ vážně hodně. Musíš se rozhodnout, jestli to za to stojí.“</p>

<p>Přemýšlela jsem o jeho slovech. „Kolik času mám na rozmyšlenou?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Kolik jen budeš chtít. Ale ty atentátníci neseděj se založenýma rukama.“</p>

<p>Pohlédla jsem namísto, kde předtím stáli Hickory a Dickory. „Jak dlouho jim bude trvat, než sem dostanou nějakou loď?“</p>

<p>„Děláš si legraci? Vsadím svůj klobouk, že poslali žádost v tom momentě, kdy sem jim o tom pověděl.“</p>

<p>„Ty klobouk nemáš.“</p>

<p>„Tak si ho koupím a vsadím.“</p>

<p>„Já se vrátím,“ řekla jsem. „Doručím tu zprávu generálu Gauovi a pak se sem vrátím. Nevím, jak o tom přesvědčím Obiny, ale vrátím se. Slibuju.“</p>

<p>„Bezva. A přiveď s sebou armádu. A taky zbraně. A válečný křižníky.“</p>

<p>„Zbraně, armáda, křižníky,“ opakovala jsem seznam. „Ještě něco, když už jdu <emphasis>nakupovat?</emphasis>“</p>

<p>„Zřejmě budu potřebovat klobouk.“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Karnevalovej, jo?“</p>

<p>„Nic ti neslibuju.“</p>

<p>„Tak jo. Ale jestli to bude buď klobouk anebo armáda, tak vem radši armádu. Dobrou. Bude jí zapotřebí.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Kde je Gretchen?“ zeptala se Jane. Stály jsme u malého obinského transportního člunu. S tátou jsem se už rozloučila. Hickory a Dickory čekali uvnitř.</p>

<p>„Neví, že odjíždím,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„Bude z toho hrozně smutná.“</p>

<p>„Nečekám, že budu pryč na tak dlouho, aby se jí po mně začalo stejskat.“ Na tohle prohlášení máma neřekla nic.</p>

<p>Nakonec jsem řekla: „Napsala sem jí dopis. Dojde jí zejtra ráno. Napsala sem jí to podstatný o tom, proč odjíždím. A aby se na zbytek zeptala tebe. Takže se za tebou asi zastaví.“</p>

<p>„Promluvím s ní. Snad to pochopí.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Jak se cítíš?“ zeptala se.</p>

<p>„Je mi příšerně. Bojím se, že už vás nikdy neuvidím. Tebe, tátu, Gretchen. Bojím se, že to zvržu. Bojím se, že to stejně nebude k ničemu, i když to nezvržu Je mi na omdlení už od tý chvíle, co tenhle transportér přistál.“</p>

<p>Jane mě objala a pak se mi překvapeně zadívala na krk. „Ty si s sebou nebereš svůj přívěsek?“</p>

<p>„Hm, to je dlouhá historie. Řekni Gretchen, že jí vzkazuju, ať ti o tom řekne. Měla bys to vědět.“</p>

<p>„Tys ho ztratila?“</p>

<p>„Ne, ale už ho prostě nemám.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Už ho nepotřebuju. Vím, kdo mě miloval a miluje.“</p>

<p>„Dobrá. Chtěla jsem ti říct, aby sis pamatovala i to, kdo seš. Úplně. A taky <emphasis>co</emphasis> seš.“</p>

<p>„Co sem,“ pousmála jsem se. „Kvůli tomu, <emphasis>co</emphasis> sem, vlastně odjíždím. <emphasis>Co</emphasis> sem mi způsobuje dost problémů, abys věděla.“</p>

<p>„To mě nepřekvapuje,“ prohlásila Jane. „Musím ti říct, Zoe, že byly chvíle, kdy sem tě litovala. Mělas toho ze svýho života tak málo pod kontrolou. Žilas pod dozorem celýho jednoho druhu. Pořád mě překvapuje, že ses z toho nepomátla.“</p>

<p>„Hm, víš, pomáhá mít skvělý rodiče,“ podotkla jsem.</p>

<p>„Díky. Snažili sme se, aby byl tvůj život co nejnormálnější. Myslím, že sme tě vychovali tak dobře, abych ti mohla říct tohle a vědět, že tomu budeš rozumět: To, co seš, od tebe celej život něco vyžadovalo. Je čas si něco vyžádat na oplátku. Rozumíš?“</p>

<p>„Nejsem si jistá.“</p>

<p>„<emphasis>Kdo</emphasis> seš muselo vždy uvolnit prostor pro <emphasis>co</emphasis> seš. To víš.“</p>

<p>Přikývla jsem. Byla to pravda.</p>

<p>„Zčásti to bylo proto, žes byla malá,“ pokračovala Jane. „Od normální osmiletý nebo i čtrnáctiletý holky nemůžeš čekat, že pochopí, co znamená bejt něčím, jako seš ty. Ale teď už si vyrostla natolik, abys tomu rozuměla. Abys to uznala. Abys to využila i jinak než jen k tomu, abys mohla zůstat vzhůru po večerce.“</p>

<p>Usmála jsem se, překvapená, že si na to Jane ještě pamatuje.</p>

<p>„Uplynulej rok sem tě sledovala,“ mluvila dál Jane. „Jak si vedeš s Hickorym a Dickorym, který toho na tebe kvůli tomu, co seš, docela dost naložili. Všechny ty tréninky a výcvik. Ale i tys začala vyžadovat víc od nich. Všechny ty dokumenty a soubory, který si po nich chtěla.“</p>

<p>„Nevěděla sem, že o tom víš,“ řekla jsem.</p>

<p>„Byla sem v rozvědce. To k tomu patří. Chci jen říct, že seš připravená ty vědomosti použít. Vzít svůj život do vlastních rukou. <emphasis>Co</emphasis> seš začíná uvolňovat prostor pro <emphasis>kdo</emphasis> seš.“</p>

<p>„Sem teprve na začátku,“ namítla jsem.</p>

<p>„Dostaneš se dál,“ prohlásila Jane. „Potřebujeme, <emphasis>co</emphasis> seš, Zoe. Abys použila <emphasis>každý</emphasis> kousek toho, co seš, a zachránila Roanoke. A vrátila se zpátky.“</p>

<p>„A jak to udělám?“</p>

<p>Jane se usmála. „Tak jak sem řekla. Budeš žádat něco na oplátku.“</p>

<p>„Taková rada je moc obecná.“</p>

<p>„Možná,“ řekla Jane a políbila mě na tvář. „A možná jen věřím tomu, že seš dost chytrá, abys na to přišla sama.“</p>

<p>Za tohle jsem ji objala.</p>

<p>O deset minut později už jsem byla patnáct kilometrů nad povrchem Roanoke a stoupala výš k obinské lodi, a přemýšlela o Janeiných slovech.</p>

<p>„Zjistíš, že obinské lodi cestují daleko rychleji než lodě KU,“ oznámil Hickory.</p>

<p>„Vážně?“ Popošla jsem k místu, kde stála moje zavazadla, a vybrala si jeden kufr.</p>

<p>„Ano,“ potvrdil Hickory. „Mají výkonnější motory a lepší umělé gravitační pole. Dostaneme se na skokovou vzdálenost od Roanoke za necelé dva dny. Lodi KU by to trvalo pět nebo šest dní.“</p>

<p>„Dobře,“ řekla jsem. „Čím dřív se dostaneme ke generálu Gauovi, tím líp.“ Otevřela jsem kufr.</p>

<p>„Toto je pro nás velice vzrušující chvíle,“ poznamenal Hickory. „Je to poprvé od doby, co jsi začala žít s majorem Perrym a poručíkem Saganovou, kdy se setkáš s jinými Obiny.“</p>

<p>„Ale oni už o mně všechno vědí,“ namítla jsem.</p>

<p>„Ano. Nahrávky z uplynulého roku už byly všem Obinům zaslány, jak v neupravené, tak i ve výběrové verzi. Neupravené verze budou Obinové muset déle zpracovávat.“</p>

<p>„To se vsadím,“ řekla jsem. „Tady je to.“ Našla jsem, co jsem hledala. Nůž z pazourku, který mi daroval vlkodlak. Zabalila jsem ho rychle, aby to nikdo neviděl. Musela jsem si připomenout, že se mi to nezdálo.</p>

<p>„Vzala sis svůj nůž z pazourku,“ podotkl Hickory.</p>

<p>„Vzala. Mám s ním něco v plánu.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„To ti řeknu pozdějc. Ale teď mi řekni, jestli je na tý vaší lodi někdo důležitej.“</p>

<p>„Ano. Protože jde o první příležitost, kdy budeš mezi Obiny, od té doby, kdys byla malá holčička, přivítá tě zástupce vládní rady. Velice si přeje s tebou mluvit.“</p>

<p>„Bezva.“ Pohlédla jsem na nůž. „Já si totiž velice přeju mluvit s ním.“</p>

<p>Myslím, že v té chvíli Hickory znervózněl.</p>

<p>Kapitola              22</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>„Žádej něco na oplátku,“ opakovala jsem si, když jsem ve své kajutě čekala na člena obinské vládní rady.</p>

<p><emphasis>Určitě se pozvracím,</emphasis> pomyslela jsem si.</p>

<p><emphasis>To nemůžeš,</emphasis> napomenula jsem se. <emphasis>Ještěs nezjistila, jak je uspořádaná koupelna. Nevíš, do čeho se vyzvracet.</emphasis></p>

<p>To byla pravda. Obinové <emphasis>nevyměšují</emphasis> a nestarají se o svou osobní hygienu tím samým způsobem jako lidé. Také se nezdržují studem a soukromím ohledně téhož jako my. V koutě mé kajuty bylo zajímavé seskupení různých trubek a kohoutků, které <emphasis>pravděpodobně</emphasis> byly určeny k osobní hygieně. Neměla jsem ale tušení, co je co. Rozhodně jsem nechtěla použít tu věc, co se podobala umývadlu, jen abych později zjistila, že šlo o záchod. Babarovi pití vody ze záchodu nevadí, ale já bych si chtěla zachovat lepší úroveň.</p>

<p>Měla jsem asi hodinu nebo dvě, než se moje potřeba stane naléhavou. Budu se muset zeptat Hickoryho, nebo Dickoryho.</p>

<p>Nebyli se mnou, poněvadž jsem hned po přestupu na loď požádala, aby mě zavedli do mé kajuty a nechali mě hodinu o samotě, než přijmu zástupce obinské vládní rady. Řekla bych, že jsem tím porušila jakýsi ceremoniál uvítání lodní posádkou, což mne nevyvedlo z rovnováhy. Loď se dle nepoetického obinského zvyku jmenovala <emphasis>Obinská transportní loď číslo 8532</emphasis>. Měla jsem v úmyslu se chovat trochu jako primadona, poněvadž jsem doufala, že pak bude jednodušší zkusit zachránit Roanoke.</p>

<p>Měla jsem v úmyslu pomoci tátovi v jeho plánu, ale měla jsem také svůj. Kvůli němu jsem chtěla požádat o něco na oplátku.</p>

<p>O něco opravdu <emphasis>velkého</emphasis>.</p>

<p><emphasis>No a kdyby to nevyšlo,</emphasis> říkala jsem si, <emphasis>tak se aspoň můžu zeptal toho zástupce vládní rady, do které trubky se má čůrat.</emphasis> Hm, to by <emphasis>bylo</emphasis> něco.</p>

<p>Ozvalo se zaklepání a dveře kajuty se otevřely. Dveře neměly žádný zámek, poněvadž Obinové příliš nechápali pojem soukromí. (Ani se neobjevil žádný signál, a to ze stejného důvodu.) Dovnitř vstoupili tři Obinové. Hickory, Dickory a třetího jsem neznala.</p>

<p>Ten promluvil: „Vítám tě jménem všech Obinů, Zoe, na počátku tvé cesty k nám.“</p>

<p>„Děkuji,“ řekla jsem. „Vy budete ten zástupce vládní rady.“</p>

<p>„To jsem. Jmenuji se Dock.“</p>

<p>Snažila jsem se neusmát, ale nepodařilo se mi to. „Řekl ste Dock?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Jako v tý říkance?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„To je ale náhoda,“ podotkla jsem, jakmile se mi podařilo opět ovládnout mimické svaly.</p>

<p>„Nejde o náhodu,“ namítl Dock. „Jakmile jsi pojmenovala Hickoryho a Dickoryho, dozvěděli se o té říkance všichni Obinové. Já i další jsme si pak podle ní vybrali jména.“</p>

<p>„Věděla sem, že sou mezi váma další Hickoryové a Dickoryové,“ řekla jsem. „Ale teď se dozvídám, že i další Obinové se jmenují ‚Dock‘.“</p>

<p>„Ano,“ řekl Dock.</p>

<p>„A taky, ‚Mouše‘ a ‚Clock‘.“</p>

<p>„Ano,“ přitakal Dock.</p>

<p>„A co další slova říkanky?“</p>

<p>„Každé z nich se užívá jako jméno.“</p>

<p>„Doufám, že některý z vás vědí o tom, že jejich jméno je anglickej určitej člen,“ řekla jsem.</p>

<p>„Všichni si uvědomujeme význam jednotlivých slov,“ prohlásil Dock. „Důležitá byla spojitost s tebou. Všechno se odvíjelo od toho, že jsi své společníky pojmenovala ‚Hickory‘ a ‚Dickory‘.“</p>

<p>Celá tahle rozmluva mě odváděla od mého cíle, poněvadž mě fascinovalo, že si celý inteligentní druh vybral směšná jména podle dětské říkanky jen proto, že jsem asi před deseti lety pojmenovala Hickoryho a Dickoryho. Poslední Dockova poznámka mi ale pomohla se opět soustředit. Připomněla mi, že se všichni Obinové se svým nově nabytým vědomím se mnou natolik ztotožnili, že i dětská říkanka měla pro ně váhu jen proto, že se mi líbila.</p>

<p><emphasis>Žádej něco na oplátku.</emphasis></p>

<p>Zvedl se mi žaludek. Nevšímala jsem si toho.</p>

<p>„Hickory, nahráváš teď s Dickorym?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl.</p>

<p>„Přestaň, prosím. Zástupce Docku, nahráváte právě teď?“</p>

<p>„Ano, i když jen pro svou osobní potřebu.“</p>

<p>„Prosím přestaňte.“ Všichni přestali nahrávat.</p>

<p>„Urazili jsme tě?“ zeptal se Dock.</p>

<p>„Ne, ale mám dojem, že následující rozhovor by se neměl stát součástí nahrávek,“ poznamenala jsem a zhluboka se nadechla. „Něco bych od Obinů chtěla, zástupce.“</p>

<p>„Řekni mi, co to je, a já se pokusím to získat.“</p>

<p>„Chci, aby mi Obinové pomohli zachránit Roanoke.“</p>

<p>„Obávám se, že této žádosti nemůžeme vyhovět.“</p>

<p>„To není žádost,“ namítla jsem.</p>

<p>„Tomu nerozumím,“ řekl Dock.</p>

<p>„Řekla sem, že to není žádost. <emphasis>Nežádám</emphasis> Obiny o pomoc. Já ji od nich <emphasis>vyžaduju</emphasis>. V tom je rozdíl.“</p>

<p>„To nelze,“ prohlásil Dock. „Koloniální unie nás požádala, abychom Roanoke nepomáhali.“</p>

<p>„Na to <emphasis>kašlu</emphasis>,“ opáčila jsem. „Co chce Koloniální unie pro mě v tuhle chvíli vůbec nic neznamená. Koloniální unie se rozhodla, že nechá všechny, na kterejch mi záleží, umřít jen proto, že má podle ní Roanoke větší cenu jako symbol než jako kolonie. Symboly mě nezajímají. Zajímají mě lidi. Mí přátelé a příbuzný. Potřebujou pomoc. A já ji vyžaduju od vás.“</p>

<p>„Pomoc by znamenala porušení smlouvy s KU,“ podotkl Dock.</p>

<p>„Smlouvy, která vám zaručuje přístup ke mně.“</p>

<p>„Ano,“ přitakal Dickory.</p>

<p>„Nejspíš si uvědomujete, že <emphasis>jsem</emphasis> tady. Na týhle lodi. Technicky na obinským území. Už nepotřebujete povolení KU, abyste mě mohli navštívit.“</p>

<p>„Smlouva s KU nám nezaručuje jen přístup k tobě, ale i k našemu umělému vědomí. Pokrývá i další aspekty. Nemůžeme ji porušit. Ani kvůli tobě.“</p>

<p>„Tak ji neporušujte,“ prohlásila jsem a v duchu si držela palce. Věděla jsem, že se Obinové budou vzpírat smlouvu porušit, poněvadž mi to už Hickory řekl. Takže jsem musela být <emphasis>velice</emphasis> rafinovaná. „Chci, aby mi Obinové pomohli zachránit Roanoke. Neznamená to ale, že to musejí udělat přímo sami.“</p>

<p>„Obávám se, že to nechápu,“ řekl zástupce Dock.</p>

<p>„Sežeňte někoho jinýho, kdo mi pomůže,“ vysvětlovala jsem. „Vyhlašte, že za pomoc bude odměna. Udělejte, co je třeba.“</p>

<p>„Náš vliv před KU neutajíme. Ta se nedá svést prohlášením, že vliv či nátlak na jiný druh nezakládá porušení smlouvy.“</p>

<p>„Tak musíte sehnat někoho, o kom KU ví, že na něj váš nátlak nemá vliv.“</p>

<p>„A kdo by to měl být?“ zeptal se Dock.</p>

<p>Když chcete udělat něco šíleného, tak se říká, že chcete „střílet z luku na měsíc“.</p>

<p>Takže jsem natáhla tětivu.</p>

<p>„Consu,“ odpověděla jsem.</p>

<p><emphasis>Švinn.</emphasis> To letěl můj šíp na <emphasis>velice</emphasis> vzdálený měsíc.</p>

<p>Ale nic jiného jsem dělat nemohla. Obinové byli Consu posedlí. Jak by také <emphasis>ne</emphasis>, když jim Consu dali inteligenci a pak je nechali bez povšimnutí jejich osudu. Consu mluvili s Obiny od doby jejich stvoření jen jednou, a to za cenu smrti poloviny všech Obinů. Pamatovala jsem si to a rozhodla se toho využít.</p>

<p>„Consu s námi nemluví,“ oponoval Dock.</p>

<p>„Tak je donuťte,“ nedala jsem se.</p>

<p>„Nevíme jak,“ nevzdával se Dock.</p>

<p>„Přijdete na to. <emphasis>Vím</emphasis>, co Obinové ke Consu cítí. Studovala sem je. Vás taky. Hickory a Dickory mi o Consu vyprávěli. První mýtus o stvoření Obinů. Vím, jak ste přinutili Consu, aby s váma mluvili. Vím, že se s nima ještě pokoušíte navázat kontakt. Je to tak?“</p>

<p>„Je to tak,“ při takal Dock.</p>

<p>„Troufám si odhadnout, že se o to pokoušíte i teď.“</p>

<p>„Ano, snažíme se.“</p>

<p>„A teď je čas toho dosáhnout.“</p>

<p>„Není jisté, že Consu Roanoke pomohou, i kdyby se nám je podařilo přimět, aby vyslechli naši žádost tvým jménem. Consu jsou nepředvídatelní.“</p>

<p>„To chápu. Stejně to chci zkusit.“</p>

<p>„I kdyby to šlo, cena bude vysoká,“ řekl Dock. „Kdybys věděla, co nás stál náš poslední rozhovor s Consu…“</p>

<p>„Vím <emphasis>přesně</emphasis>, kolik vás stál. Hickory mi to řekl. Vím, že Obinové mají ve zvyku za to, co chtějí, zaplatit. Chci se vás zeptat, zástupce Docku, co ste dostali od mýho biologickýho otce, Charlese Boutina?“</p>

<p>„Dal nám vědomí, jak dobře víš. Ale něco za něco. Chtěl za ně válku.“</p>

<p>„Ale vy ste mu ji nevybojovali. Umřel, než k ní mělo dojít. Dostali ste vědomí zadarmo.“</p>

<p>„KU si vyžádala odměnu za dokončení jeho práce.“</p>

<p>„To je mezi váma a KU. Nemění to nic na tom, co pro vás můj otec udělal, ani na faktu, že ste mu nezaplatili. Sem jeho dcera. Jeho dědička. To, že jste tady, znamená, že mi Obinové prokazujou stejnou úctu, jakou by prokazovali i jemu Můžu klidně říct, že mi <emphasis>dlužíte</emphasis> to co jemu. Přinejmenším válku.“</p>

<p>„Nemohu říci, že ti dlužíme to co tvému otci,“ prohlásil Dock.</p>

<p>„Tak co <emphasis>mi</emphasis> dlužíte? Co mi dlužíte za to, co sem pro vás <emphasis>udělala?</emphasis> Jak se jmenujete?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Dock.“</p>

<p>„A jen kvůli tomu, že sem tyhle dva pojmenovala Hickory a Dickory.“ Ukázala jsem na ně. „To je jen jeden z příkladů toho, co máte díky mně. Můj otec vám dal vědomí, ale vy ste nevěděli, <emphasis>co s ním</emphasis>, že ne? Nikdo z vás. Všichni ste se to naučili tím, že ste sledovali to moje, jak roste spolu se mnou až dodnes. Zástupce, řekněte mi, kolik vás sledovalo nahrávky z mýho života? Kolik Obinů sledovalo všechno, co dělám? Učilo se ode mě?“</p>

<p>„Všichni,“ odpověděl Dock. „Všichni jsme se od tebe učili, Zoe.“</p>

<p>„A co vás to stálo?“ zeptala jsem se. „Od doby, co Hickory a Dickory přišli, aby se mnou žili, až do chvíle, kdy sem vstoupila na tuhle loď? Oč sem vás za celou tu dobu požádala?“</p>

<p>„O nic,“ odpověděl Dock.</p>

<p>„Takže to shrnu. Consu vám dali inteligenci, a vy ste zaplatili životy poloviny z vás, jen abyste se dozvěděli proč. Můj otec vám dal vědomí a chtěl za to zaplatit válkou, kterou byste pro něj klidně vedli, kdyby ještě žil. Já vám dala deset let, abyste se mohli učit, jak vědomí používat, jak <emphasis>žít</emphasis>. A chci za to zaplatit právě teď, zástupce. Co za to chci? Životy poloviny všech Obinů ve vesmíru? Ne. Válku proti jiný rase ve vesmíru? Ne. Jen pomoc při záchraně mejch příbuznejch a přátel. Dokonce ani nevyžaduju, aby ste ji poskytli přímo vy. Jen abyste našli někoho, kdo to udělá místo vás. Zástupce Docku, když si uvědomím, jak ste zaplatili za všechno, co ste kdy dostali, tak si myslím, že to, co po vás teď chci, vás přijde ještě <emphasis>dost</emphasis> lacino.“</p>

<p>Dock na mě mlčky zíral. Já na něj také, hlavně kvůli tomu, že jsem za celou dobu ani jednou nemrkla a měla pocit, že jakmile to udělám, začnu ječet. Řekla bych, že jsem vypadala tak klidně, až to Docka znervózňovalo. S tím se dá žít.</p>

<p>„Měl jsem poslat skokovou sondu obinské vládě, jakmile jsi vstoupila na loď,“ promluvil Dock. „Ještě se tak nestalo. Pošlu ji nyní i s tvým požadavkem. Připojím, že jej podporuji.“</p>

<p>„Díky, zástupce Docku.“</p>

<p>„Bude nějakou dobu trvat, než se o požadavku rozhodne.“</p>

<p>„Času moc nezbejvá,“ řekla jsem. „Musím navštívit generála Gaua a předat mu vzkaz. Obinská vláda má čas, než s generálem promluvím. Když do tý doby nebude jednat, pak se od generála vrátíte beze mě.“</p>

<p>„Se Shromážděním nebudeš v bezpečí,“ namítl Dock.</p>

<p>„Snad si nemyslíte, že budu s váma, když mi nevyhovíte? Říkám vám to jasně. Já <emphasis>nežádám</emphasis> o pomoc. Já ji <emphasis>vyžaduju</emphasis>. Když nepřijde, tak jsem s váma skončila.“</p>

<p>„Pro některé z nás by to bylo těžké. Už jsme tě na rok ztratili, když KU ukryla svou kolonii,“ podotkl Dock.</p>

<p>„A co byste dělali? Odtáhli mě zpátky na loď? Zajali mě? Nahrávali bez mýho svolení? Můžu vám rovnou říct, že by ty nahrávky stály za <emphasis>starou belu</emphasis>. Vím, co pro Obiny znamenám, zástupce. Vím, k jakému účelu mě máte. Říkám vám, že už nebudu k užitku, když mě odmítnete.“</p>

<p>„Rozumím. Nyní už musím odeslat zprávu, Zoe. Bylo mi ctí se s tebou setkat. Omluv mě prosím,“ prohlásil Dock. Přikývla jsem. Dock odešel.</p>

<p>„Prosím, zavři dveře,“ řekla jsem Hickorymu, poněvadž stál nejblíž. Udělal to.</p>

<p>„Díky.“ A pak jsem si pozvracela boty. Dickory okamžitě přiskočil a chytil mě, abych se neskácela.</p>

<p>„Jsi nemocná,“ prohlásil Hickory.</p>

<p>„Nic mi není,“ oponovala jsem a pak jsem pozvracela Dickoryho. „Božínku, Dickory, promiň mi to.“</p>

<p>Hickory přišel ke mně, odvedl mě od Dickoryho k tomu podivnému sousoší trubek v koutě a otočil kohoutkem. Začala téct voda.</p>

<p>„Co to je?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Umývadlo.“</p>

<p>„Určitě?“ zeptala jsem se. Hickory přikývl. Naklonila jsem se, opláchla si obličej a vypláchla si ústa.</p>

<p>„Jak se cítíš?“ zeptal se Hickory, když jsem se umyla jak to jen šlo.</p>

<p>„Zvracet už nejspíš nebudu, jestli máš na mysli tohle. I kdybych chtěla, už nemám co.“</p>

<p>„Zvracelas, protože jsi nemocná,“ opakoval Hickory.</p>

<p>„Zvracela sem, protože sem zrovna jednala s jedním z vašich vůdců, jako by to byl můj poskok,“ odporovala jsem. „Něco takovýho sem ještě nikdy neudělala, Hickory, vážně ne.“ Pohlédla jsem na Dickoryho potřísněného zvratky. „A doufám, že to zabere. Kdybych to měla udělat ještě jednou, asi bych se vyblila z podoby.“ Po téhle poznámce provedly moje vnitřnosti salto. Osobní poznámka: po zvracení je nutno se vyhnout barvitým komentářům.</p>

<p>„Myslela jsi to vážně?“ zeptal se Hickory. „To, co jsi řekla Dockovi?“</p>

<p>„Každý slovo,“ odpověděla jsem a pak na sebe ukázala. „No tak, Hickory, podívej se na mě. Myslíš, že bych se do <emphasis>toho</emphasis> pouštěla, kdybych to nemyslela vážně?“</p>

<p>„Chtěl jsem mít jistotu,“ podotkl Hickory.</p>

<p>„Tak jímáš.“</p>

<p>„Zoe, my s tebou zůstaneme,“ prohlásil Hickory. „Dickory i já. Ať už vláda rozhodne jakkoliv. Když se rozhodneš zůstat u generála, zůstaneme s tebou.“</p>

<p>„Díky, Hickory. Ale nemusíte to dělat.“</p>

<p>„Musíme. Neopustíme tě, Zoe. Byli jsme s tebou po větší část tvého života a po celou část života, kdy máme vědomí. S tebou a tvými rodiči. Sama jsi nás přijala jako členy rodiny. Nyní jsi daleko od příbuzných a možná je už nikdy neuvidíš. Nenecháme tě samotnou. Patříme k tobě,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Nevím, co na to říct,“ přiznala jsem.</p>

<p>„Řekni, že s tebou můžeme zůstat.“</p>

<p>„Můžete. Zůstaňte. A děkuju. Oběma.“</p>

<p>„Nemáš zač,“ řekl Hickory.</p>

<p>„A teď mi sežeňte něco na převlečení. To bude váš první úkol. Už vypadám fakt jetě. A řekněte mi, která z těchhle věcí je záchod. Teď už to vážně potřebuju vědět.“</p>

<p>Kapitola              23</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Něco do mě strkalo, abych se probudila. „Chcípni,“ ozvala jsem se.</p>

<p>„Zoe,“ řekl Hickory. „Máš návštěvu.“</p>

<p>Zamrkala jsem na Hickoryho siluetu, kterou oblévalo světlo z chodby. „O čem to mluvíš?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Je tu generál Gau. Přeje si s tebou hned mluvit.“</p>

<p>Posadila jsem se. „To si ze mě utahuješ,“ prohlásila jsem a zvedla svoje PDA, abych zjistila, kolik je.</p>

<p>Do části vesmíru patřící Shromáždění jsme se dostali před čtrnácti hodinami. Vyskočili jsme ve vzdálenosti asi tisíce kilometrů od vesmírné stanice, na níž generál Gau vybudoval administrativní centrum Shromáždění. To kvůli tomu, že nechtěl dát přednost jedné planetě před jinou. Vesmírnou stanici obklopovaly prstence lodí a přepravní a nákladní čluny, které se čile pohybovaly mezi stanicí a loděmi. Stanice Phoenix, největší ze všech lidských vesmírných stanic, tak velká, že ovlivňuje příliv a odliv na planetě Phoenix (odchylku sice mohou zachytit jen nejpřesnější přístroje, ale existuje), by se vešla do malého koutku administrativního centra Shromáždění.</p>

<p>Naše loď dorazila, my se ohlásili a poslali zakódovanou zprávu generálu Gauovi, v níž jsme žádali o audienci. Dostali jsme přístupové kódy k doku a pak už nás záměrně ignorovali. Po deseti hodinách čekání jsem se uložila ke spánku.</p>

<p>„Víš, že to tak není,“ řekl Hickory, došel ke dveřím a rozsvítil. Zamrkala jsem. „A teď prosím vstaň a jdi za ním.“</p>

<p>O pět minut později jsem na sobě měla cosi, co snad bylo dostatečně reprezentativní, a potácela se chodbou. Po chvíli jsem vykřikla: „Sakra.“ Pak jsem rychle zaběhla zpátky do kajuty a o něco později se vrátila s čímsi zabaleným do trička.</p>

<p>„Co to je?“ zeptal se Hickory</p>

<p>„Dárek,“ odpověděla jsem. Pokračovali jsme dál chodbou.</p>

<p>Pak jsme dorazili do narychlo připravené konferenční místnosti. Generál Gau stál na jedné straně stolu a já s tričkem v ruce na druhé. Kolem stolu sice byly židle, ale všechny uzpůsobené pro Obiny.</p>

<p>„Počkám venku,“ řekl Hickory, když mě dovedl dovnitř.</p>

<p>„Děkuju, Hickory,“ řekla jsem. Odešel. Otočila jsem se a pohlédla na generála. „Zdravím,“ pronesla jsem chabě.</p>

<p>„Jsi Zoe,“ oslovil mě generál. „Ta lidská dívka, kterou Obinové poslouchají.“ Mluvil v jazyce, jemuž jsem nerozuměla. Překlad obstarávalo zařízení, které měl navlečené kolem krku.</p>

<p>„Přesně tak.“ Slyšela jsem jak se má slova překládají do jeho jazyka.</p>

<p>„Zajímá mě, jak může lidská dívka zařídit, že ji posádka obinské lodi poslouchá, takže se dostane až ke mně,“ prohlásil generál.</p>

<p>„To je dlouhá historie.“</p>

<p>„Poslechnu si zkrácenou verzi.“</p>

<p>„Můj otec vytvořil speciální zařízení. Dodává Obinům vědomí. Udělají, co jim řeknu, protože sem jeho dcera.“</p>

<p>„To musí být hezké mít k dispozici celý národ.“</p>

<p>„Vy to musíte vědět líp. Máte jich k dispozici čtyři sta. Pane.“</p>

<p>Generál Gau provedl cosi se svým obličejem, o čem jsem doufala, že je to úsměv. „Obávám se, že v téhle chvíli to není tak jisté. Ale jsem zmatený. Žil jsem v domnění, že jsi dcerou majora Perryho, vůdce roanocké kolonie.“</p>

<p>„Správně. On a jeho žena Jane Saganová mě adoptovali, když můj otec zemřel. Moje vlastní máma zemřela nějakou dobu předtím. Tady sem kvůli svejm adoptivním rodičům.“ Ukázala jsem na sebe. „Ale omlouvám se, nečekala sem, že se setkáme tady. Měla sem za to, že přijdu za váma, a tak nejsem upravená.“</p>

<p>„Když jsem slyšel o tom, že mi Obinové přivezli lidskou dívku, a navíc z Roanoke, která se chce se mnou setkat, zvědavost mi nedala. Moji opozici určitě vyvede zmíry, že jsem přišel na obinskou loď, místo abych přijal jejich vyslance. Určitě budou přemýšlet o tom, kdo jsi, a jestli nevím něco co oni ne, a co mám vůbec za lubem.“</p>

<p>„Doufám, že se vám tahle návštěva vyplatí.“</p>

<p>„I kdyby ne, tak aspoň zneklidní opozici. Ale když uvážím, jak dalekou cestu jsi podnikla, doufám, že se mi to vyplatí. Jsi úplně oblečená?“ zeptal se.</p>

<p>„Cože?“ Ze všech možných otázek jsem právě tuhle neočekávala.</p>

<p>Generál ukázal na tričko. „Máš v ruce tričko.“</p>

<p>„Aha.“ Položila jsem tričko na stůl mezi nás. „To je dárek. Ne to tričko. Je v něm zabalenej. Měla sem v úmyslu ho zabalit líp, ale váš příchod sem mě překvapil. Radši teď zmlknu a nechám vás to rozbalit.“</p>

<p>Generál na mě vrhl dle mého soudu zvláštní pohled a pak vybalil z trička svůj dárek. Nůž z pazourku, který jsem dostala od vlkodlaka. Generál ho zvedl a ve světle jej prohlížel. „To je ale velice zajímavý dárek.“ Pohyboval s ním ve vzduchu, aby vyzkoušel jeho vyvážení. „Je dobře udělaný.“</p>

<p>„Děkuju.“</p>

<p>„Není to zrovna výkřik techniky,“ poznamenal.</p>

<p>„To ne.“</p>

<p>„Napadlo tě, že se jako generál budu zajímat o staré zbraně?“ zeptal se.</p>

<p>„Ne, k tomuhle noži se váže příběh,“ začala jsem. „Na Roanoke žije druh místních inteligentních bytostí. Předem sme o nich nevěděli. Nedávno sme se s nima setkali a nedopadlo to dobře. Na obou stranách došlo k úmrtí. Ale pak došlo k setkání zástupců obou druhů, a rozhodlo se, že už se nebudeme vzájemně zabíjet. Vyměnily se dary. Ten nůž byl jedním z nich. Teď je váš.“</p>

<p>„To je zajímavý příběh. Asi se nemýlím, když řeknu, že souvisí s tím, proč jsi tu.“</p>

<p>„To je na vás, pane. Třeba si jen řeknete, že je to hezkej nůž z pazourku.“</p>

<p>„To sotva,“ odporoval Gau. „Major Perry je muž, který umí číst mezi řádky. Já také. Takže odhaduji, že poslal svoji dceru sem, aby mi předala vzkaz. A zároveň mi předala dar, k němuž se váže určitý příběh. Je to vskutku důvtipný muž.“</p>

<p>„V tom s váma souhlasím,“ řekla jsem. „Ale ten nůž není od něj. Je ode mě.“</p>

<p>„Opravdu?“ Generál Gau byl překvapený. „To je ještě zajímavější. Takže tvůj otec to nenavrhl?“</p>

<p>„Ani neví, že ten nůž mám. Ani jak sem k němu přišla.“</p>

<p>„Ale tys mi jím <emphasis>chtěla</emphasis> něco naznačit, ne? Něco, co by korespondovalo se vzkazem od majora Perryho.“</p>

<p>„Doufala sem, že to tak vyzní.“</p>

<p>Gau položil nůž na stůl. „Řekni mi, co mi vzkazuje major Perry.“</p>

<p>„Chystá se na vás atentát. Nebo aspoň pokus o něj. Provede ho někdo z okruhu vašich poradců, kdo je vám blízko. Táta neví kdy a jak, ale určitě brzy. Chtěl, abyste to věděl a mohl něco podniknout.“</p>

<p>„Proč?“ zeptal se generál. „Tvůj adoptivní otec patří mezi úředníky KU. Byl součástí plánu na zničení flotily Shromáždění a ohrozil vše, co jsem budoval déle, než jsi ty, mladá dámo, vůbec naživu. Proč bych měl věřit slovům svého nepřítele?“</p>

<p>„Vaším nepřítelem je KU, ne můj táta.“</p>

<p>„Tvůj <emphasis>táta</emphasis> se podílel na smrti desetitisíců,“ odsekl Gau. „Všechny lodě flotily až na moji byly zničeny.“</p>

<p>„Táta vás prosil, abyste flotilu nad Roanoke nepřivolával.“</p>

<p>„V tomto bodě mluvil bohužel až příliš tajemně. Nevysvětlil mi, že flotila může padnout do pasti. Jen mě požádal, abych nepřivolal lodě. Jediná poznámka navíc by zachránila tisíce životů.“</p>

<p>„Udělal, co šlo. Vy ste se chystal kolonii zničit. A on vám ji nesměl vydat. Víte dobře, že neměl moc možností. Navíc ho povolali před soud jen kvůli tomu, že vám vůbec něco naznačil. Mohl skončit ve vězení jen proto, že s váma mluvil, generále. Udělal, co se dalo.“</p>

<p>„Jak můžu vědět, jestli ho KU zase nevyužívá?“ zeptal se.</p>

<p>„Řekl ste, že rozumíte tomu, že mě poslal se zprávou. Já sem důkazem toho, že vám říká pravdu.“</p>

<p>„Ty jsi důkazem toho, že <emphasis>věří</emphasis> tomu, že mi říká pravdu.</p>

<p>To není totéž jako pravda <emphasis>sama</emphasis>. Tvého adoptivního otce už jednou využili. Proč by to nemohli udělat zas?“</p>

<p>To mě rozčílilo. „Při vší úctě, generále, měl byste si uvědomit, že kvůli mojí přítomnosti tady bude KU zřejmě moje adoptivní rodiče považovat za zrádce. Skončej ve vězení. Obinové mě sem dopravili jen proto, že dostali slovo, že s nima pak zůstanu. Věřej tomu, že dřív nebo pozdějc zničíte Roanoke vy, nebo část Shromáždění, kterou už nemáte pod kontrolou. Mí rodiče a já sme dali všanc <emphasis>všechno</emphasis>, jen abysme vás varovali. Je možný, že už nikdy neuvidím ani je, ani nikoho z Roanoke, protože sem právě tady. A teď, generále, myslíte si, že bysme něco <emphasis>takovýho</emphasis> vůbec podnikli, kdybysme neměli jistotu, že vám říkáme pravdu? Co?“</p>

<p>Generál Gau byl chvíli zticha a pak řekl. „Je mi líto, že jste všichni tolik riskovali.“</p>

<p>„Tak prokažte mýmu tátovi úctu tím, že mu <emphasis>uvěříte</emphasis>. Ste v nebezpečí, generále. A je blíž, než si myslíte.“</p>

<p>„Zoe, řekni mi, v co tvůj adoptivní otec doufá? Co po mně chce?“</p>

<p>„Chce, abyste zůstal naživu. Slíbil ste mu, že se nebudete Roanoke mstít. Vaše smrt by znamenala smrt i pro roanockou kolonii.“</p>

<p>„To je ale ironie,“ povzdechl si Gau. „Kvůli Roanoke už nemám tak silnou pozici jako dřív. Trávím svůj čas tím, že držím ostatní nakrátko. Jsou tu i tací, kteří mi kvůli Roanoke chtějí moje postavení vzít. Zřejmě nevíš o Nerbrosu Eserovi…“</p>

<p>„Samozřejmě že jo. Představuje nejsilnější opozici. Chce ostatní přesvědčit, aby ho následovali, a chce zničit KU.“</p>

<p>„Omlouvám se,“ řekl Gau. „Zapomněl jsem, že nejsi obyčejný posel.“</p>

<p>„To nemusíte.“</p>

<p>„Nerbros Eser má v plánu na Roanoke zaútočit. Upevňováni vlastní pozice mi zabírá mnoho času, takže Esera už podporuje dost druhů a národů, aby mohl vypravit lodě k Roanoke. Ví, že je KU příliš slabá na to, aby poskytla kolonii přiměřenou obranu. Jestliže se mu podaří Roanoke zničit, tak se k němu připojí další členové Shromáždění. A dost na to, aby pak zaútočil na celou KU.“</p>

<p>„To znamená, že nám nemůžete pomoct.“</p>

<p>„Kromě toho, co jsem právě řekl, ne. Eser Roanoke napadne. A zčásti proto, že tvůj adoptivní otec pomáhal zničit mou flotilu, nemám nic, čím bych mu v tom mohl zabránit. Pochybuji, že to udělá KU.“</p>

<p>„Proč to říkáte?“</p>

<p>„Protože jsi <emphasis>tady</emphasis>,“ odpověděl generál Gau. „Nemyl se, Zoe, já opravdu oceňuji vzkaz, který jsi mi předala, ale major Perry mě nenechal varovat pouze z dobroty svého srdce. Jak jsi sama řekla, cena je příliš vysoká. Jsi tady, protože nemůžeš jít nikam jinam.“</p>

<p>„Ale věříte tátovi?“</p>

<p>„Jistě. Bohužel. V čele touží stát každý. A já si uvědomuji, nyní lépe než jindy, že i mí nejbližší spolupracovníci počítají ztráty a přemítají nad tím, že po smrti bych jim byl k většímu užitku. Samozřejmě po mě někdo půjde ještě před útokem na Roanoke. Až Eser Roanoke zlikviduje a já už nebudu naživu, tak se nikdo neodváží upřít mu moje místo. Major Perry mi neříká nic, co bych už nevěděl. Jen mi to potvrdil.“</p>

<p>„Pak vám nejsem k užitku,“ řekla jsem. A v duchu dodala: <emphasis>Ani ty mně.</emphasis></p>

<p>„To bych netvrdil,“ namítl Gau. „Přišel jsem částečně proto, abych si beze svědků vyslechl, cos mi přišla říci, a rozhodl se, zda se s tou informací dá něco dělat. Zda má pro mě nějakou cenu. A také <emphasis>ty</emphasis>.“</p>

<p>„Ale vy už ste to, co sem vám řekla, věděl.“</p>

<p>„To je pravda. Ale nikdo <emphasis>jiný</emphasis> neví, kolik toho víš. Určitě ne nikdo tady.“ Gau natáhl ruku a zvedl nůž ze stolu. „Pravdou je, že mě unavuje nevědět, kdo z mých nejbližších se mi chystá vrazit dýku do zad. Ať je to kdo chce, určitě je ve spolku s Eserem. Asi i ví, kdy se chystá útok na Roanoke a s jakou výzbrojí. Možná se to dozvíme, když budeme spolupracovat.“</p>

<p>„Jak?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Generál Gau na mě opět pohlédl a znova provedl se svým obličejem cosi, o čem jsem doufala, že je to úsměv. „Trochu si s nimi zahrajeme. Aby si mysleli, že víme to co oni Aby je to přinutilo jednat.“</p>

<p>Usmála jsem se na něj. „Tak hra svědomí krále odhalí nenadále,“ parafrázovala jsem.</p>

<p>„Přesně. I když nepůjde o krále, ale o zrádce.“</p>

<p>„V tý hře byl obojí.“</p>

<p>„Zajímavé. Obávám se, že ji neznám.“</p>

<p>„Je to <emphasis>Hamlet</emphasis>. Měla sem přítele, kterej měl rád jeho autora.“</p>

<p>„Mně se líbí ta replika. I tvůj přítel.“</p>

<p>„Díky. Mně taky.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Jeden z vás je zrádce a já vím, kdo to je,“ uvedl svou řeč generál.</p>

<p><emphasis>Páni,</emphasis> pomyslela jsem si, <emphasis>tenhle generál tedy ví, jak začít poradu.</emphasis></p>

<p>Byli jsme v generálově oficiální přepychově zařízené přijímací síni. Generál ji dle svých slov užíval jen pro setkání s cizími hodnostáři, kteří vypadali důležitě nebo okázale. Považovala jsem si toho, že zde přijal i mě, i když šlo jen o dohodnuté představení. V síni bylo též zvýšené pódium s velkou židlí. Všichni hodnostáři, poradci a personál k ní museli vystoupat po schodech jako k trůnu. To nám s generálem hrálo do noty.</p>

<p>Před pódiem se otvíral půlkruh ohraničený dlouhým úzkým stolem. Pro většinu druhů a národů Shromáždění odpovídal výškou barovému pultu. Tady stáli asistenti hodnostářů a poradců, aby mohli vyhledávat informace v dokumentech a souborech, kdykoliv je jejich nadřízení potřebovali, a mohli jim je zašeptat (nebo něco podobného) do malých mikrofonků v uších (nebo někde).</p>

<p>Hodnostáři a poradci stáli mezi stolem a pódiem. Obyčejně tu měli židle nebo lavice (nebo to, co nejvíc vyhovovalo jejich proporcím a tvarům). Ale dnes ne.</p>

<p>Já stála vlevo před generálem, který seděl na své velké židli na pódiu. Naproti stál malý stoleček, na němž spočíval nůž, který jsem nyní darovala generálovi už podruhé. Pro tuto příležitost byl lépe zabalený. Generál roztrhl obal, vytáhl jej z kazety, obdivoval a položil na stolek.</p>

<p>Hickory a Dickory stáli spolu se třemi generálovými soukromými strážemi vedle asistentů. Celá ta pětice nebyla generálovým plánem příliš nadšená.</p>

<p>Když se ten plán nyní uskutečňoval, už jsem jím také nebyla příliš nadšená.</p>

<p>„Myslela jsem, že jsme tu proto, abychom vyslechli žádost téhle lidské dívky,“ řekla jedna poradkyně, vysoká Lalanka (hodně vysoká i na Lalanku) jménem Hafte Sorvalh. Její hlas mi překládalo zařízení, které jsem dostala od Obinů a vložila si ho do ucha.</p>

<p>„To byla záminka. Ta dívka nic nežádá. Je zde kvůli něčemu, co se týká zrádce mezi vámi.“</p>

<p>Tohle samozřejmě vyvolalo odezvu. „Patří k lidem!“ vykřikl Dwaer jménem Wert Ninung. „Bez urážky, ale <emphasis>lidi</emphasis> nedávno zničili flotilu Shromáždění. Jakákoliv informace od nich by se měla přinejmenším ověřit.“</p>

<p>„Zcela s tebou souhlasím, Ninungu. Proto jsem také udělal to, co by na mém místě udělala každá rozumná osoba. Nechal jsem tu informaci ověřit rozvědkou. S lítostí musím konstatovat, že je pravdivá. Teď se musím vyrovnat s myšlenkou, že někdo z okruhu mých poradců, z těch, kdo znali mé plány, se účastnil spiknutí proti mně.“</p>

<p>„Játo nechápu,“ řekl Ghlagh jehož jméno snad bylo Lernin II. Nebyla jsem si jistá, neboť složky osobních poradců generála jsem dostala k prostudování jen pár hodin předtím a navíc jsem se na toto setkání musela osobně připravit, takže jsem je jen tak zběžně přelétla očima.</p>

<p>„Co nechápeš, Lernine?“ zeptal se generál Gau.</p>

<p>„Když víš, kdo z nás je zrádce, proč se s ním tvoje ochranka už nevypořádala? Tím by ses vyhnul nežádoucímu nebezpečí. Už tak by ses měl nebezpečí vyhnout.“</p>

<p>„Ile, nejde o žádného náhodného zabijáka,“ namítl Gau. „Podívej se kolem sebe. Jak dlouho se všichni známe? Jak jsme všichni tvrdě pracovali, aby se idea Shromáždění uskutečnila? Všichni jsme spolu strávili více času než se svými rodinami. Copak by kdokoliv z vás připustil, abych jednoho z vás nechal zabít kvůli vágnímu obvinění ze zrady? Copak by vás pak všechny nenapadlo, že ztrácím rozvahu a hledám obětní beránky? Ne, Ile. Dostali jsme se už příliš daleko, příliš tomu věnovali, aby to skončilo takhle. I ten zabiják si zaslouží něco lepšího.“</p>

<p>„Co tedy chceš dělat?“ zeptal se II.</p>

<p>„Požádám atentátníka, aby předstoupil. Ještě není pozdě celou věc napravit.“</p>

<p>„Nabízíš mu milost?“ zeptal se jeden z poradců, jehož jméno jsem si nezapamatovala (ani bych ho vzhledem k jeho jazyku nedokázala vyslovit).</p>

<p>„Ne,“ odmítl Gau. „Atentátník nejedná na vlastní pěst. Je součástí spiknutí, které ohrožuje vše, na čem jsme pracovali.“ Gau ukázal na mě. „Moje přítelkyně mi sdělila pár jmen, ale to nestačí. Kvůli bezpečnosti musím vědět víc. Navíc všichni členové Shromáždění si musí uvědomit, že zradu neprominu. Atentátník a členové spiknutí se musejí zodpovídat ze svého dosavadního jednání. Mohu jim ale zaručit, že budou souzeni s důstojností a spravedlivě. Budou odsouzeni ke spravedlivému trestu. Jejich příbuzní a známí trestáni nebudou, pokud sami nepatří mezi spiklence. Provinění nebude vyhlášeno veřejně. Mimo tuto místnost se dostane jen to, že se dané osoby vzdaly funkce. A pro historii si zachovají svou tvář.“</p>

<p>„Chci vědět, kde ta dívka tu informaci získala,“ zvolal Wert Ninung.</p>

<p>Gau na mě kývl. „Tato informace pochází přímo z vojenské rozvědky KU,“ ozvala jsem se.</p>

<p>„Ta se podílela na zničení naší flotily. Nevěřil bych jí.“</p>

<p>„Poradce Werte,“ oslovila jsem jej. „Jak si asi myslíte, že rozvědka našla každou loď vaší flotily, když se shromáždí pouze při likvidaci kolonie? Najít čtyřista lodí mezi desetitisíci ostatních, které má každý člen Shromáždění k dispozici, je dost neuvěřitelný výsledek vojenské špionáže. Myslíte si, že po něčem takovém bude mít rozvědka potíže zjistit jediné jméno?“</p>

<p>Wert na mě v odpověď zavrčel. Napadlo mě, že se chová hrubě.</p>

<p>„Už jsem vám řekl, že jsem si tu informaci nechal ověřit. O její přesnosti se nedá pochybovat,“ řekl Gau. „Otázkou zůstává, jak chce být atentátník odhalen. Opakuji, že je právě teď mezi námi, v této místnosti. Pokud nyní předstoupí a podělí se s námi o informace a jména dalších spiklenců, pak bude souzen mírně a tajně. Toto je má nabídka. Jako starý přítel ho žádám, aby ji přijal. Předstup nyní.“</p>

<p>Nikdo se ani nepohnul. Generál Gau se každému podíval na pár vteřin přímo do očí. Nikdo se nepohnul ani o píď.</p>

<p>„Dobrá,“ povzdechl si. „Tak to bude horší.“</p>

<p>„Co se teď stane, generále?“ zeptala se Sorvalh.</p>

<p>„To bude jednoduché,“ prohlásil. „Předvolám každého zvlášť a každý mi slíbí věrnost jako vůdci Shromáždění. Věrným poděkuji. Zrádce pak odhalím přede všemi, abyste věděli, o koho z vašich dlouholetých spolupracovníků se jedná, a uvězním jej. Trest pak bude těžký a jeho příčina bude odhalena veřejnosti. Atentátník neunikne smrti.“</p>

<p>„To se ti nepodobá, generále,“ řekla Sorvalh. „Vytvořil jsi Shromáždění na základě toho, že v jeho čele nebude stát žádný diktátor, že nikdo nebude skládat přísahu věrnosti jednotlivci, ale pouze ideálům Shromáždění.“</p>

<p>„Shromáždění je na pokraji zkázy, Hafte,“ pronesl Gau. „A ty víš stejně dobře jako já, že Nerbros Eser a jemu podobní ho chtějí vést jako své léno. Jeden z vás už se rozhodl, že je mu diktát milejší než spolek druhů a národů, kde jsou si všichni rovni. Je mi jasné, že nyní musím žádat přísahu, i když jsem dříve o vaší věrnosti nepochyboval. Mrzí mě, že to došlo až tak daleko.“</p>

<p>„Co když přísahu nesložíme?“ zeptala se Sorvalh.</p>

<p>„Pak budete zatčeni spolu se zrádci a s tím, o němž vím, že je atentátníkem.“</p>

<p>„Neděláš dobře, že žádáš o přísahu věrnosti. Je to proti tvému vlastnímu pojetí Shromáždění. Chci, abys věděl, že tvůj krok v hloubi duše neschvaluji,“ prohlásila Sorvalh.</p>

<p>„Rozumím,“ podotkl generál.</p>

<p>„Tak dobrá,“ řekla Sorvalh, postoupila k pódiu a poklekla. „Generále Tarseme Gaue, přísahám ti věrnost jako vůdci Shromáždění.“</p>

<p>Gau pohlédl na mne. Tohle byla moje chvíle. Zavrtěla jsem hlavou tak, aby si každý v síni všiml, že generál čeká na mou reakci.</p>

<p>„Děkuji ti, Hafte. Můžeš se vrátit na své místo. Prosím, aby přistoupil Wert Ninung,“ oznámil.</p>

<p>Ninung přistoupil. Po něm ještě šest dalších poradců. Zbývali už jen tři.</p>

<p>Začala se mě zmocňovat nervozita. S generálem jsem dohodla, že naše představení nebudeme hnát do krajnosti a neobviníme nevinné. Ale jestli vyčerpáme všechny poradce, aniž bychom některého z nich obvinili, pak nastane mela.</p>

<p>„Lernine Ile,“ oslovil jej generál. „Prosím přistup.“</p>

<p>Lernin přikývl a plynule kráčel kupředu. Jakmile se dostal ke mně, hrubě mě shodil na zem a skočil po noži z pazourku, který ležel na stolku vedle generálovy židle. Spadla jsem tak prudce, až jsem si rozbila hlavu o podlahu. Slyšela jsem výkřiky ostatních poradců a sirény alarmu. Převrátila jsem se a vzhlédla ve chvíli, kdy Il zvedl ruku s nožem a chystal se bodnout generála.</p>

<p>Nůž ležel na stolku z určitého důvodu. Gau už všem vysvětlil, že hodlá odhalit zrádce přede všemi, že bezpečně ví, o koho se jedná, a že zrádce čeká trest smrti. Takže zrádce věděl, že se musí pokusit o atentát přímo tady a teď. Ale generálovi poradci většinou nechodili ozbrojení. Byli to byrokraté, jejichž jedinou zbraní byla slova. Nůž z pazourku, jen tak ponechaný v dosahu, by tedy byl pro zoufalého atentátníka vítanou pomocí v těžké chvíli. Kvůli tomu se také generálovy stráže a Hickory a Dickory nacházeli vedle asistentů a ne poblíž pódia. Bylo třeba vytvořit podmínky k tomu, aby měl atentátník pocit, že má čas na jedno dvě bodnutí, než ho stráže dostanou.</p>

<p>Generál ovšem nebyl hlupák. Pod šaty měl ochrannou vestu, která mu zakrývala větší část těla. Hlavu a krk měl ale nechráněné. Domníval se, že to nebezpečí za to stojí, ale nyní jsem ho pozorovala, jak se snaží vyhnout zásahům, a uvědomila jsem si, že se jedná o nejslabší bod našeho plánu.</p>

<p>Ilova ruka mířila dolů. Ani generálovy stráže, ani Hickory s Dickorym se k němu nemohli dostat včas. Oba Obinové mě naučili, jak odzbrojit útočníka, ale ležela jsem na podlaze a rozhodně nebyla v pozici, abych mohla bodnutí nožem vykrýt. Navíc Ghlaghové patřili ke členům Shromáždění, takže slabá místa jejich anatomie jsem neznala.</p>

<p>Něco mě ale stejně napadlo. Možná nevím nic moc o anatomii Ghlaghů, ale <emphasis>koleno</emphasis> poznám určitě.</p>

<p>Vzepřela jsem se na rukou, odrazila se a patou jsem ze strany tvrdě kopla do nejbližšího Ilova kolena. To se otočilo v kloubu a měla jsem pocit, že slyším, jak Ilovi něco <emphasis>křuplo</emphasis> v noze, až se mi z toho zvedl žaludek. Il zařval bolestí, chytil se za nohu a upustil nůž. Odvalila jsem se z jeho dosahu jak nejrychleji to šlo. Generál Gau se vyšvihl ze židle a strhl Ila se schodů na podlahu.</p>

<p>Hickory a Dickory se najednou objevili vedle mě, zvedli mě z podlahy a táhli pryč. Gau křičel něco na svoje stráže, které k němu běžely.</p>

<p>„Jeho asistenti,“ řval Gau. „Zastavte je!“</p>

<p>Ohlédla jsem se ke stolu a spatřila tři Ghlaghy, jak se vrhají ke svým počítačům. Zjevně byli do všeho zasvěceni a snažili se nyní varovat ostatní spiklence, že jim hrozí odhalení. Generálovi muži se zastavili, obrátili a přeskočili stůl. Odkopli počítače stranou, ale ne dost rychle, poněvadž jeden Ghlagh už stihl zprávu odeslat. Potvrdily to sirény, které se rozezněly po celé stanici.</p>

<p>Začal útok.</p>

<p>* * *</p>

<p>Asi minutu po nepovedeném atentátu na generála vystřelil <emphasis>Farre</emphasis>, imposký válečný křižník, šest raket na vesmírnou stanici do míst, která obýval generál. Křižníku velel Impo jménem Ealt Ruml, který se dohodl s Nerbrosem Eserem a Lerninem Ilem na tom, že se stane novým velitelem flotily Shromáždění, jen co bude generál Gau zabit. Ruml by pak v čele flotily zničil stanici Phoenix a začal vyřizovat jeden lidmi kolonizovaný svět za druhým. Výměnou měl Ruml pořádně vybombardovat generálovu přijímací síň, pracovnu a vlajkovou loď, jako součást většího plánu převratu jenž zahrnoval generálovu smrt a zničení hlavních válečných lodí národů věrných generálovi.</p>

<p>Jakmile Gau sdělil svým poradcům, že ví o tom, že jeden z nich je zrádce, zaslal jeden z Ilových asistentů kódovanou zprávu Rumlovi. Obsahovala informaci o tom, že se plány převratu bortí. Ruml rozeslal kódované zprávy na tři lodě poblíž stanice, jejichž kapitány se mu podařilo obrátit na svou stranu. Všechny čtyři lodě tedy připravovaly svoje zbraňové systémy k palbě a vybíraly si cíle. Ruml zamířil na přijímací síň, zatímco ostatní namířili rakety na vlajkovou loď, <emphasis>Jasnou hvězdu</emphasis>, a jiné věrné lodě.</p>

<p>Kdyby všechno vyšlo, tak by Ruml a jeho přátelé zabránili věrným přispěchat generálovi na pomoc. To by stejně nemělo smysl, poněvadž tou dobou by už v přijímací síni zela díra, jíž by to každého (včetně mě) vysálo do vakua kolem stanice. O chvilku později, kdy Ilův asistent poslal potvrzení k palbě, než mu generálovy stráže vykoply počítač zpod rukou, zahájil Ruml útok a připravil další sadu raket.</p>

<p>Hádám, že byl naprosto překvapený, když <emphasis>Farre</emphasis> zasáhly téměř ve stejné chvíli tři rakety křižníku <emphasis>Jasná hvězda.</emphasis> Generál totiž pověřil svou vlajkovou loď a šest dalších věrných, aby sledovaly ostatní lodě u stanice, zda nepřipravují své zbraňové systémy. Tak byl <emphasis>Farre</emphasis> odhalen. <emphasis>Jasná hvězda</emphasis> tedy tajně připravila vlastní zbraně a zamířila je na <emphasis>Farre</emphasis>.</p>

<p>Gau zakázal pálit, dokud nezačne střílet někdo jiný. Ovšem ve chvíli, kdy <emphasis>Farre</emphasis> vypálil, <emphasis>Jasná hvězda</emphasis> udělala to samé a pak zapnula protiraketovou obranu proti těm dvěma střelám, které na ni vypálil arisanský křižník <emphasis>Vut-Roy</emphasis>.</p>

<p><emphasis>Jasná hvězda</emphasis> zničila jednu raketu a dostala lehký zásah druhou. <emphasis>Farre</emphasis> nečekal protiútok, a tak byl těžce zasažen. Jeho motor vybuchl a roztrhl polovinu lodi. Ruml, celá posádka můstku a stovky dalších nepřežili. Pět ze šesti raket vypálených <emphasis>Farrem</emphasis> zničila protiraketová obrana stanice. Šestá raketa prorazila otvor do místností vedle příjímací síně. Automatické bezpečnostní vzduchotěsné dveře celou oblast v průběhu chvíle uzavřely. Zemřelo čtyřicet čtyři osob.</p>

<p>Tohle všechno se odehrálo v průběhu asi dvou minut, neboť bitva probíhala velice blízko stanice. Ve skutečné bitvě mezi vesmírnými loděmi jsou tyto na rozdíl od filmových vzdáleny daleko od sebe. Tady však byly všechny lodě na orbitální dráze kolem stanice. Některé byly od ostatních vzdáleny jen pár kilometrů. Bitva mezi nimi pak byla ekvivalentem boje na nože.</p>

<p>Nebo tak nějak. Musím se spoléhat na to, co mi o té bitvě řekli jiní, protože <emphasis>mě</emphasis> tou dobou Hickory a Dickory táhli ze síně. Můj poslední pohled zahrnoval generála Gau, jak se snaží držet Lernina Ila a zároveň od něj odhánět ostatní svoje poradce, aby zněj nevymlátili duši. Všichni křičeli jeden přes druhého, takže moje překládací zařízení nefungovalo, ale řekla bych, že se generál snažil ostatním vysvětlit, že potřebuje Ila živého. Bez komentáře. Zrádce nemá nikdo rád.</p>

<p>* * *</p>

<p>Také mi bylo řečeno, že by bitva kolem stanice probíhala déle, kdyby se krátce po prvních salvách nestala zvláštní věc. Nepříjemně blízko velitelství Shromáždění se najednou objevil obinský křižník, čímž uvedl do chodu další sirény, jejichž hluk se slil s pronikavým jekotem alarmu útoku na stanici. Neobvyklá situace. <emphasis>Opravdovou</emphasis> pozornost všech přitáhly ovšem <emphasis>další</emphasis> lodě, které se objevily ihned poté. Jejich identifikace zabrala pár okamžiků.</p>

<p>Poté všichni bojující poznali, že mají úplně jiný a daleko větší problém.</p>

<p>Já ovšem v té chvíli nic nevěděla, byla jsem v konferenční místnosti nedaleko přijímací síně, kam mě odtáhli Hickory a Dickory, abych byla v bezpečí. Náhle sirény utichly.</p>

<p>„Hm, aspoň sem konečně využila něco z tréninku,“ řekla jsem Hickorymu. Stále jsem se houpala na vlně adrenalinu, která mě zaplavila ve chvíli pokusu o atentát, a rázovala jsem po místnosti sem a tam. Hickory neodpověděl a stále sledoval chodbu kvůli případnému nebezpečí. Vzdychla jsem si a čekala, až mi naznačí, že už nic nehrozí.</p>

<p>O deset minut později řekl Hickory Dickorymu, který stál u dveří, cosi v obinštině. Hickory odešel chodbou z dohledu. Krátce na to jsem slyšela cosi, co se podobalo hádce mezi Hickorym a někým dalším. Pak se Hickory vrátil s generálem Gauem a šesti velice vážně vyhlížejícími strážemi.</p>

<p>„Co se stalo? Ste v pořádku?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Máš nějaké řízení s Consu?“ zeptal se generál místo odpovědi.</p>

<p>„S Consu? Nic. Před pár dněma sem požádala Obiny, aby mi je pomohli kontaktovat. Chtěla sem vědět, jestli by mi pomohli zachránit Roanoke. Od tý doby sem o nich neslyšela.“</p>

<p>„Řekl bych, že už se ozvali. Jsou tady a ptají se po tobě.“</p>

<p>„Loď Consu je tady právě teď?“</p>

<p>„Ten Consu, co se po tobě ptá, je vlastně na obinské lodi,“ odpověděl Gau. „Což mi nedává smysl, ale budiž. Za ní pak následují lodě Consů.“</p>

<p>„Lodě? Kolik?“</p>

<p>„Do téhle chvíle asi šest set.“</p>

<p>„Cože?“ Adrenalin mě zaplavil znovu.</p>

<p>„Ještě stále se přidávají další,“ prohlásil Gau. „Zoe, prosím, neber to ve zlém, ale jestli jsi Consům něco provedla, tak doufám, že si to vyřídí jen s tebou a ne s námi.“</p>

<p>Otočila jsem se a nevěřícně se podívala na Hickoryho. „Říkala jsi, že vyžaduješ pomoc,“ řekl mi.</p>

<p>Kapitola              24</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Vešla jsem do nákladového prostoru té obinské lodě.</p>

<p>„Takže tohle je ta lidská dívka, již Obinové poslouchají,“ řekl Consu, který tam na mne čekal. Hádám, že to bylo jediné místo na lodi, kam se vešel.</p>

<p>Proti své vůli jsem se usmála.</p>

<p>„Směješ se mi,“ řekl Consu. Mluvil dokonalou angličtinou, mírným, melodickým hlasem, který se vůbec nehodil k jeho vzezření obrovského a děsivého hmyzu.</p>

<p>„Omlouvám se. Něco podobnýho dneska slyším už podruhý.“</p>

<p>„Aha,“ poznamenal Consu. Pak roztáhl horní končetiny tak, až jsem málem zaječela a utekla od něj co nejdál. Odněkud zvnitřku jeho těla se vynořila strašidelně lidsky vypadající paže a pokynula mi. „Pojď blíž, ať si tě prohlédnu.“</p>

<p>Postoupila jsem o krok a pak se musela hodně přemáhat k dalšímu.</p>

<p>„Chtěla jsi mě vidět,“ řekl Consu.</p>

<p>Vzchopila jsem se a přišla k němu. Dotkl se mě a strkal do mě svýma menšíma rukama, zatímco jeho velká křísadla, kterými Consu připravují svoje protivníky v boji o hlavu, se mi vznášela vedle hlavy. Snažila jsem se netřást.</p>

<p>„Hm,“ ozval se Consu a v jeho hlase jsem zaslechla zklamání. „Nejsi vlastně moc <emphasis>výjimečná</emphasis>, že ne? Tedy fyzicky. Jsi nějak výjimečná duševně?“</p>

<p>„Ne. Sem to jen já sama.“</p>

<p>„Každý je sám sebou,“ prohlásil Consu a založil si ruce i křísadla. Ulevilo se mi. „To je samozřejmé. Ptám se, co je na tobě tak zvláštního, že stovky Obinů zemřou jen kvůli tomu, abych se s tebou setkal.“</p>

<p>Bylo mi na zvracení. „Řekl ste, že stovky Obinů zemřely kvůli našemu setkání?“</p>

<p>„Ale ano,“ odpověděl Consu. „Tvoji Obinové obklopili mou loď svými a chtěli se ke mně nalodit. Moje loď se vypořádala s každým, kdo se o to pokusil. Oni ale nepřestávali, a já nakonec začal být zvědavý. Povolil jsem jednomu z nich, aby se nalodil, a ten mi řekl, že jsi Obiny požádala, aby ti pomohli setkat se s Consu. Chtěl jsem na vlastní oči vidět to stvoření, které je může jen tak o něco takového požádat, a donutit je, aby se o to za takovou cenu pokusili.“</p>

<p>Se zájmem se na mě zadíval. „Vypadáš smutně,“ poznamenal.</p>

<p>„Myslím na ty mrtvé Obiny.“</p>

<p>„Udělali, cos po nich chtěla,“ opáčil Consu znuděně.</p>

<p>„Nemusel ste jich tolik zabíjet,“ namítla jsem.</p>

<p>„Nemuseli se mi tolik nabízet. Ale udělali to. Vypadáš hloupě, a tak ti to vysvětlím. Počínali si chytře, alespoň do té míry, do jaké jsou vůbec schopní uvažovat. Consu už s Obiny nechtějí mluvit. Jejich otázky jsme zodpověděli už dávno a nechceme se k tomu už vracet.“</p>

<p>„Ale <emphasis>mluvil </emphasis>ste s nima.“</p>

<p>„Umírám,“ oznámil Consu. „Jsem na“ – a tady se z jeho úst ozval zvuk, jako když traktor padá z útesu – „cestě ke skonu, na niž se může vydat každý Consu, je-li jí hoden a je-li připraven jí dosáhnout. Na této cestě může Consu dělat, co se mu zlíbí, včetně hovorů se zavrženými a vyslechnout jejich žádosti a případně je adekvátně obdarovat. Obinové sledují Consu již desetiletí a vědí, kudy tato cesta vede, i podobu ceremomálních lodí, které používáme. Víme o tom, ale nic jsme nepodnikli. Obinové chápou, že to je jediný způsob, jak s námi mluvit. Vědí i, co je to může stát, chtějí-li vzbudit pozornost Consu na takové cestě. Mělas to vědět, když jsi je žádala.“</p>

<p>„Ale já o tom nevěděla.“</p>

<p>„Pak jsi hloupá,“ prohlásil Consu. „Kdyby mi mohlo být Obinů líto, tak by mi jich líto bylo, protože napjali své síly a zastavili mě na mé cestě jen kvůli někomu jako ty, kdo neví, kolik je to může stát. Ale necítím lítost. Koneckonců oni věděli, jaká je cena, a zaplatili ji dobrovolně. Tak. Teď mi řekni, jak ti mohu pomoci, nebo odejdu a oni zemřeli naplano.“</p>

<p>„Potřebuju pomoc při záchraně jedný kolonie,“ začala jsem a přinutila se soustředit. „Sou tam mí přátelé i příbuzný a hrozí jim útok. Je to malá kolonie, která se neumí bránit. KU jí nepomůže. Obinové to mají zakázaný. Consu ale mají technologii, která to dokáže. Žádám vás o pomoc.“</p>

<p>„Říkáš ‚žádám‘. Obinové říkali, že ‚vyžaduješ‘,“ opáčil Consu.</p>

<p>„Jim můžu třeba i rozkazovat, ale vás žádám.“</p>

<p>„Nezajímá mě ani ta kolonie, ani ty,“ řekl Consu.</p>

<p>„Říkal ste, že jako součást cesty můžete obdarovat jiný. Třeba je právě teď ta chvíle.“</p>

<p>„Třeba je darem Obinům už jen to, že s tebou mluvím,“ namítl Consu.</p>

<p>Zarazila jsem se. „Jak to?“ zeptala jsem se. „Jenom se mnou mluvit a třeba mi vůbec nepomoct nic neznamená. Takhle ste to vy, kdo mrhá jejich obětí a úsilím.“</p>

<p>„Právě to si mohu vybrat. Obinové chápou, že moje odpověď i navzdory jejich oběti a úsilí může být ‚ne‘. Další věc, kterou chápou lépe než ty.“</p>

<p>„Vím, že je spousta věcí, kterejm nerozumím. Omlouvám se. Ale pořád potřebuju pomoc pro svoje kamarády a příbuzný.“</p>

<p>„Kolik lidí celkem?“ zeptal se Consu.</p>

<p>„V kolonii žije dvacet pět tisíc lidí,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„Skoro stejný počet Obinů zemřel, abych sem přišel.“</p>

<p>„Nevěděla sem, že k tomu dojde. Jinak bych to po nich nechtěla.“</p>

<p>„Vážně?“ zeptal se Consu a naklonil se ke mně. Nepohnula jsem se. „Nevěřím ti. Je jasné, že jsi dost hloupá a nevšímavá. Navzdory tomu nedokážu uvěřit tomu, že jsi nevěděla, co po nich chceš, když jsi je poslala, aby se pro tebe snažili kontaktovat Consu. Vyžádala sis jejich pomoc, protože sis ji mohla vyžádat. A proto ses neptala, co je to bude stát. Ale musela jsi vědět, že cena bude vysoká.“</p>

<p>Nevěděla jsem, co na to odpovědět.</p>

<p>Consu se narovnal a začal mě pozorovat, jako bych byla nějaký zajímavý druh hmyzu. „Tvoje rozmarné a bezcitné počínání mě zajímá,“ oznámil. „A také skutečnost, že se Obinové klidně obětují jen kvůli tvému požadavku, a přitom jsou ti lhostejní.“</p>

<p>Napadlo mě, že budu litovat toho, co řeknu, ale nemohla jsem si pomoci, neboť ten Consu opravdu věděl, jak mě rozzlobit. „Když už mluvíme o rozmarech a necitelnosti, tak to zní vážně divně od představitele druhu, kterej dal Obinům inteligenci, ale ne vědomí.“</p>

<p>„Ach, ano. Správně. Obinové mi řekli, že jsi dcerou muže, který jim vyrobil přístroje, díky nimž si mohou hrát na to, že mají vědomí.“</p>

<p>„Nehrají si,“ odsekla jsem. „<emphasis>Mají</emphasis> ho.“</p>

<p>„A to je hrozné. Vědomí je tragédie. Svede celou rasu z cesty dokonalosti, nutí ji to promarnit své možnosti na nesmyslné požadavky jednotlivce. My, Consu, žijeme tak, abychom se naučili osvobodit se od sebe sama a posunout tak svůj druh vpřed. Proto pomáháme zavrženým rasám, aby se i ony mohly od sebe sama časem osvobodit.“</p>

<p>Kousla jsem se trochu do jazyka, abych se neozvala. Consu sem tam napadli lidskou kolonii, vybili všechny lidi a pak čekali na vojáky KOSu, aby se s nimi utkali. Každý si myslel, že je to pro Consu hra. Mluvit o tom, že to dělali pro povznesení naší rasy, bylo přinejmenším perverzní.</p>

<p>Ale já chtěla žádat o pomoc, ne se bavit o morálce. Už jednou jsem se nechala nachytat a rozhodně jsem neměla v úmyslu to udělat znovu.</p>

<p>Consu pokračoval v monologu a mého utrpení si nevšímal. „Vy lidé jste zničili obinský potenciál. My jsme vytvořili Obiny jako nejlepší rasu mezi všemi, která bude svůj osud naplňovat jako celek hned od začátku. Obinové měli být tím, k čemu se my chceme přiblížit. Pozorovat jejich touhu po vědomí bylo jako pozorovat touhu létavce vrtat se v bahně. Tvůj otec prokázal Obinům medvědí službu, když je vybavil vědomím.“</p>

<p>Chvíli jsem jen tak stála, unešená skutečností, že mi tenhle Consu jako součást lehké konverzace vypráví všechno, kvůli čemu před lety obětovali Obinové polovinu své populace, ale co jim nikdy nikdo neřekl. Consu trpělivě čekal na moji odpověď. „Obinové by nesouhlasili. Ani já ne,“ řekla jsem.</p>

<p>„Jistě. Jejich láska k vědomí ti dovoluje žádat po nich hlouposti. A také to, že tě ctí za něco, co pro ně udělal tvůj otec, nikoliv ty sama. Tahle zaslepenost a uctívání se ti hodí. Díky tomu dělají, co chceš. Neceníš si jejich vědomí kvůli nim, ale kvůli tomu, co ti s nimi dovoluje podniknout.“</p>

<p>„To není pravda,“ ohradila jsem se.</p>

<p>„Opravdu?“ Znovu se ozval ten posměšný tón a Consu se ke mně opět naklonil. „Dobrá. Požádala jsi mě o pomoc. Možná ti vyhovím. Mohu tě obdarovat, jak se na Consu sluší. Ale nebude to zadarmo. Bude tě to něco stát.“</p>

<p>„Co?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nejdřív se chci pobavit,“ začal Consu. „Takže ti nabízím obchod. Máš na výběr mezi stovkami Obinů. Vyber jich sto. Já sem přivolám stovku Consů – odsouzenců, hříšníků, těch, co sešli ze správné cesty a hledají možnost nápravy. Obě skupiny budou proti sobě bojovat na život a na smrt.</p>

<p>Jedna strana pak zvítězí,“ pokračoval. „Když zvítězí ta tvoje, pomůžu ti. Když ta moje, tak ti nepomůžu. Dostatečně pobaven se pak vydám na svou cestu ke skonu. Jdu zavolat Consu. Řekněme, že za osm hodin dle tvého počítání času se tu zase sejdeme a začne zábava. Doufám, že to stačí, abys Obiny připravila.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Stovku dobrovolníků najdeme bez nesnází,“ prohlásil Dock. Byli jsme v konferenční místnosti, kterou nám půjčil generál Gau. Hickory a Dickory hlídati za dveřmi, aby nás nikdo nevyrušoval. „Asi tak do hodiny je tu budu mít.“</p>

<p>„Proč ste mi neřekl, jak sem chcete toho Consu dostat?“ zeptala jsem se. „Řekl mi, že kvůli tomu zemřely stovky Obinů. Proč ste mě nevaroval, že se to může stát?“</p>

<p>„Nevěděl jsem, jak se vláda rozhodne tvému požadavku vyhovět. Poslal jsem jim ho spolu se svým doporučením. Nerozhodoval jsem přímo o způsobu, jak Consu kontaktovat.“</p>

<p>„Ale věděl ste, že se to může stát.“</p>

<p>„Jako zástupce vládní rady jsem věděl, že Consu sledujeme a že existují plány, jak s nimi mluvit. Tohle byl jeden z nich.“</p>

<p>„Proč ste mi to neřekl?“ zeptala jsem se znovu.</p>

<p>„Vysvětlil jsem ti, že cena za rozhovor s Consu může být vysoká. A byla. V té chvíli se ale nezdálo, že by ti taková připadala.“</p>

<p>„Nenapadlo mě, že to znamená <emphasis>smrt</emphasis> stovek Obinů. Nebo to, že se budou vrhat do cesty palbě z lodi Consu, dokud si jich on sám nevšimne. Kdybych to věděla, chtěla bych, abyste zkusili něco jiného.“</p>

<p>„Nic jiného se v tak krátkém čase nedalo dělat,“ namítl Dock. Popošel ke mně a roztáhl paže jako by se mi snažil vysvětlit něco důležitého. „Zoe, prosím pochop to. Plánovali jsme mluvit s Consu na cestě ke skonu už dlouhou dobu. Z vlastních důvodů. Díky tomu jsme mohli tvému požadavku vůbec vyhovět. Všechno již bylo připravené.“</p>

<p>„Ale všichni zemřeli na můj rozkaz,“ oponovala jsem.</p>

<p>„Nemůžeš za to, že si Consu vyžádal jejich životy. Obinové, kteří se výpravy účastnili, věděli, jak upoutat jeho pozornost. Byli oddaní svému úkolu. Tvůj požadavek změnil pouze načasování a důvod. Všichni účastníci chápali, proč to dělají, a udělali to dobrovolně. Sami si to vybrali.“</p>

<p>„Ale pořád to udělali proto, že sem nevěděla, co žádám,“ řekla jsem.</p>

<p>„Udělali to, protože považovali za čest, že mohou vyhovět tvému požadavku. Stejně jako ti, co za tebe budou bojovat.“</p>

<p>Sklopila jsem oči, protože jsem se na Docka styděla pohlédnout. „Říkal ste, že ste měli v plánu oslovit nějakého Consu na jeho cestě ke skonu. Nač ste se chtěli zeptat?“</p>

<p>„Chtěli jsme rozumět tomu, proč nám nedali vědomí. Proč nás potrestali tím, že jsme ho neměli.“</p>

<p>Vzhlédla jsem. „Já vím proč.“ Pověděla jsem Dockovi všechno, co mi řekl Consu. „Možná to není odpověď, kterou ste hledali,“ dodala jsem. „Ale tohle mi ten Consu řekl.“</p>

<p>Dock nic neříkal. Podívala jsem se na něj pozorněji a všimla si, že se celý třese. „No tak.“ Vstala jsem ze židle. „Nechtěla sem vás rozlítostnit.“</p>

<p>„Nejsem smutný,“ odporoval Dock. „Jsem šťastný. Dala jsi nám odpověď na otázky, které nás mučily od začátku naší existence, odpověď, kterou nám sami Consu nedali a za niž by spousta z nás položila život.“</p>

<p>„Spousta z vás to taky <emphasis>udělala</emphasis>.“ řekla jsem.</p>

<p>„Ne,“ nesouhlasil Dock. „Ti přišli o život, aby pomohli <emphasis>tobě</emphasis>. Jejich oběť neměla být ničím vyvážena. Položili své životy pro tebe. Nemusela jsi nám za to nic poskytnout. Ale poskytla jsi nám tohle.“</p>

<p>„Nic to není.“ Styděla jsem se. „O nic nejde. Ten Consu mi to prostě pověděl. Jen mě napadlo, že byste to měli vědět.“</p>

<p>„Nechápeš, Zoe,“ řekl Dock. „Dalas nám to zadarmo. Jiní by za to chtěl i zaplatit, nebo by to před námi tajili, nebo by díky tomu s námi manipulovali.“</p>

<p>„Po tom, co sem po vás chtěla pomoc a poslala stovky Obinů na smrt.“ Sedla jsem si. „Nedělejte ze mě hrdinku, Docku. Tak se vůbec necítím.“</p>

<p>„Omlouvám se, Zoe. Ale i když nejsi hrdinka, rozhodně nejsi zlá. Jsi naše kamarádka.“</p>

<p>„Díky, Docku. Hned je mi líp.“</p>

<p>Dock přikývl. „Teď musím jít sehnat stovku dobrovolníků, Zoe, a podělit se s vládou o to, cos mi řekla. Neboj se, Zoe, nezklameme tě.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Tohle jediné jsem mohl nechat připravit za tak krátkou dobu.“ Generál Gau mávl rukou. Stáli jsme v obrovském nákladovém prostoru stanice. „Tuhle část právě dokončili. Ještě nebyla použitá. Myslím, že bude pro tvé účely vyhovovat.“</p>

<p>Přehlédla jsem ten nesmírný prostor. „Bude. Děkuju, generále.“</p>

<p>„To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. Když uvážím, jak si mi nedávno pomohla.“</p>

<p>„Díky, že mi nevyčítáte přílet Consů.“</p>

<p>„Právě naopak. Pomohl mi,“ prohlásil Gau. „Aspoň bitva u stanice přestala dřív, než by skončila katastrofou. Posádky lodí zrádců usoudily, že to já zavolal lodě Consu na pomoc. Takže se vzdaly, než jsem mohl jejich úsudek opravit. Pomohla jsi mi zabránit rebelii, než opravdu začala.“</p>

<p>„To sem ráda.“</p>

<p>„Děkuji. Samozřejmě bych nyní chtěl, aby ty lodě odletěly, ale chápu, že jsou tady, aby chránily toho Consu, který tě přišel navštívit. Jsou to jen automaty bez posádek, ale jde o technologii Consu, takže se nedomnívám, že bychom případný konflikt přežili. Nacházíme se ve stavu vnuceného míru. Jelikož mi hraje do karet, neměl bych si stěžovat.“</p>

<p>„Zjistil ste něco dalšího o Nerbrosu Eserovi a jeho plánech?“ zeptala jsem se, poněvadž jsem už netoužila po další diskusi na téma Consu.</p>

<p>„Ano. Lernin promluvil, aby se vyhnul trestu smrti za zradu. Měl silný motiv. Řekl mi, že Eser má v úmyslu napadnout Roanoke s malým počtem vojáků. Chce dokázat, že je možné získat se stovkou vojáků to, co já nedokázal se čtyřmi sty bitevníky. Ale ‚získat‘ není přesně to, co chce. Chce tu kolonii zničit a spolu s ní všechny její obyvatele.“</p>

<p>„To ste chtěl i vy,“ připomněla jsem mu.</p>

<p>Naklonil hlavu na stranu, pravděpodobně v souhlasu. „Doufám, že teď už víš, že toho lituji. Eser tuto možnost určitě nenabídne.“</p>

<p>Nekomentovala jsem to a zeptala se. „Kdy asi zaútočí?“</p>

<p>„Myslím, že brzy. Lernin předpokládá, že Eser ještě neshromáždil svoje jednotky, ale ten nepovedený atentát ho přinutí jednat co nejdřív.“</p>

<p>„No bezva.“</p>

<p>„Ještě je čas, Zoe. Nevzdávej se naděje.“</p>

<p>„Nevzdám. Ale netrápí mě jenom tohle.“</p>

<p>„Našli jste dost dobrovolníků?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Našli,“ odpověděla jsem a tvář se mi přitom stáhla bolestí.</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>„Jedním z dobrovolníků,“ začala jsem, ale zradil mě hlas. Zkusila jsem to znovu: „Jedním z dobrovolníků je Obin Dickory. Je to můj osobní strážce a kamarád. Když se přihlásil, řekla sem mu, ať to nedělá, ať vezme svoji nabídku zpátky. Neudělal to.“</p>

<p>„Jeho nabídka měla určitě velký dopad. Rozhodně se díky němu přihlásila spousta dalších,“ prohlásil Gau.</p>

<p>Přikývla jsem. „Ale Dickory je můj kamarád. Patří do rodiny. Asi by v tom neměl bejt rozdíl, ale je.“</p>

<p>„Samozřejmě že je. Jsi tady, protože se snažíš zachránit před utrpením ty, které miluješ.“</p>

<p>„Chci po těch, co ani neznám, aby se obětovali pro ty, co znám.“</p>

<p>„Proto chceš, aby se rozhodli dobrovolně. Ale zdá se mi, že se přihlašují dobrovolně kvůli tobě.“</p>

<p>Přikývla jsem, rozhlédla se po nákladovém prostoru, a představovala si, jak tu budou bojovat.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Mám pro tebe návrh,“ oznámil mi Consu.</p>

<p>Oba jsme seděli ve velínu nákladového prostoru deset metrů nad podlahou. Pod námi už se řadily dvě skupiny. První čítala stovku Obinů, kteří se dobrovolně rozhodli kvůli mně bojovat. V té druhé bylo sto Consů, kteří budou bojovat a mít tak šanci vykoupit se z trestu. Consu vypadali v porovnání s Obiny děsivě velcí. Boj bude probíhat jako boj muže proti muži. Consu budou mít k dispozici jen svá křísadla, zatímco Obinové budou vyzbrojeni noži. Křísadla jsou vlastně organická, přirozeně vyvinutá ostří na horních končetinách každého Consu.</p>

<p>Začala jsem mít o Obiny strach.</p>

<p>„Návrh,“ zopakoval Consu.</p>

<p>Pohlédla jsem na něj. Téměř se sem nevešel. Čekal tu, když jsem dorazila. Uvažovala jsem, jak asi prošel dveřmi. S námi tu byli ještě Hickory, Dock a generál Gau, který si vzal na starost předsedat boji jako rozhodčí.</p>

<p>Dickory byl pod námi a připravoval se k zápolení.</p>

<p>„Chceš ho slyšet?“ zeptal se Consu.</p>

<p>„Je už skoro čas začít,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ale o to jde. Znám způsob, jak bys mohla dosáhnout toho, co chceš, bez boje.“</p>

<p>Zavřela jsem oči. „Poslouchám.“</p>

<p>„Pomůžu ti zachránit tu kolonii. Dám ti k tomu jedno zařízení. Generuje pole, v němž všechny střely ztratí svou kinetickou energii. Je to vykrývač. Všechny střely v dosahu spadnou na zem a rakety ztratí rychlost Ještě než zasáhnou cíl. Stačí ho chytře použít, a ochráníš tu kolonii před útočníky. Toto jsem ochoten a připraven ti dát.“</p>

<p>„A co za to?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Jen jednoduchou ukázku.“ Ukázal paží dolů na Obiny. „Stovky Obinů dobrovolně zemřely jen kvůli tobě. Jen proto, aby získaly moji pozornost. Tahle moc, co nad nimi máš, mě zajímá. Chci jí vidět použít na vlastní oči. Řekneš-li těm Obinům dole, aby se obětovali tady a teď, dám ti to zařízení okamžitě.“</p>

<p>„To nemůžu udělat,“ namítla jsem.</p>

<p>„Nejde o to, zda je to možné,“ opáčil Consu. Naklonil se a zeptal se Docka: „Zabili by se tihle Obinové, kdyby je o to požádala?“</p>

<p>„Bezpochyby,“ odpověděl Dock.</p>

<p>„Bez otálení?“ zeptal se Consu.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl Dock.</p>

<p>Consu se obrátil na mě: „Pak stačí pouze tvůj rozkaz.“</p>

<p>„Ne,“ odmítla jsem.</p>

<p>„Nebuď hloupá,“ přemlouval mě Consu. „Vždyť jsem ti slíbil, že ti pomohu. Tenhle Obin tě ujistil, že se ti tam dole klidně obětují, bez odmluvy a bez otálení, abys dostala, co chceš. Pomůžeš tak svým přátelům a příbuzným. Zachráníš tu kolonii před útokem. Navíc už jsi svoje Obiny jednou poslala na smrt. Už jsi to jednou udělala. Tolik jich zemřelo, jen abych sem přišel. Nemělo by pro tebe být tak těžké udělat to znovu.“</p>

<p>Znovu ukázal paží dolů. „Podívej se na svoje Obiny a pak se podívej na Consu. Řekni mi upřímně, máš dojem, že vyhrají? Chceš vsadit životy svých přátel a příbuzných na jejich vítězství?“ zeptal se.</p>

<p>„Nabízím ti východisko,“ pokračoval. „Nic neriskuješ. Vyžaduje jen tvůj souhlas. Obinové nebudou proti. Rádi to pro tebe udělají. Prostě řekni, že to od nich vyžaduješ, že jim to nakazuješ. Jestli ti to uleví, můžeš jim nakázat, aby předtím vypnuli svoje vědomí. Pak už se ani nebudou bát. Prostě se zabijí. Kvůli tobě. Kvůli tomu, co pro ně znamenáš.“</p>

<p>Přemýšlela jsem o jeho slovech.</p>

<p>Otočila jsem se na Docka: „Nepochybujete o tom, že to pro mě udělají.“</p>

<p>„Ne. Jsou tu, aby bojovali za tebe, Zoe. Vědí, že mohou zemřít. Přijali tuto možnost stejně jako ti, kteří se obětovali, aby tento Consu přišel za tebou. Vědí, do čeho jdou,“ prohlásil Dock.</p>

<p>„A co ty?“ zeptala jsem se Hickoryho. „Tvůj přítel a parťák je tam dole. Minimálně deset let ste prožili spolu bok po boku. Co mi ty řekneš?“</p>

<p>Hickory se třásl – tak slabě, že jsem to téměř nezpozorovala. „Dickory udělá to, co chceš, Zoe. Už bys to měla vědět,“ odpověděl a odvrátil se.</p>

<p>Podívala jsem se na generála Gaua.</p>

<p>„Já ti neporadím,“ ozval se. „Ale jsem zvědavý, co si vybereš.“</p>

<p>Zavřela jsem oči a myslela na rodiče. Na Johna a Jane. Na Savitri, která s námi odjela na nový svět. Myslela jsem na Gretchen a Magdyho a jejich společnou budoucnost. Na Enza a jeho příbuzné, kteří oni přišli. Myslela jsem na Roanoke, svůj domov.</p>

<p>A věděla jsem, co musím udělat.</p>

<p>Otevřela jsem oči.</p>

<p>„Výběr je nasnadě,“ oznámil Consu.</p>

<p>Pohlédla jsem na něj a přikývla. „Asi máte pravdu,“ souhlasila jsem. „Měla bych jít dolů a oznámit jim to.“</p>

<p>Došla jsem ke dveřím velínu, když mě generál Gau vzal lehce za paži.</p>

<p>„Rozmysli si, co děláš, Zoe,“ řekl mi. „Záleží na tom.“</p>

<p>Vzhlédla jsem a podívala se na něj. „Já vím. Je to moje volba.“</p>

<p>Generál mě pustil a řekl: „Udělej, co musíš, Zoe.“</p>

<p>„Děkuju. Udělám.“</p>

<p>Opustila jsem velín a dobrou minutu se cestou dolů snažila nespadnout se schodů. Povedlo se mi to, ale měla jsem namále.</p>

<p>Kráčela jsem ke skupině Obinů. Někteří se rozcvičovali, nebo se bavili mezi sebou. Jak jsem se dostala blíž, snažila jsem se najít Dickoryho, ale nepodařilo se mi to. Bylo tu moc Obinů a Dickory nebyl vidět.</p>

<p>Nakonec si Obinové všimli, že se blížím, a ztichli. V tichu se seřadili.</p>

<p>Pár vteřin jsem před nimi stála. Snažila jsem se vnímat každého jako jednotlivce, ne jen do počtu. Otevřela jsem ústa, ale nic z nich nevyšlo. Měla jsem tak vyschlo v krku, že jsem nemohla mluvit. Párkrát jsem polkla naprázdno a zkusila to znova.</p>

<p>„Je mi jasný, že víte, kdo sem,“ začala jsem. „Osobně znám jen jednoho z vás a omlouvám se za to. Přeju si, abych vás znala každýho, než se stalo, že… než <emphasis>jsem</emphasis> požádala…“</p>

<p>Ztichla jsem. Mluvila jsem hlouposti. Tohle jsem říct nechtěla. Ne teď.</p>

<p>„Hele,“ začala jsem znovu. „Chci vám říct pár věcí. Nemůžu slíbit, že to bude dávat nějakej smysl, ale musím vám je říct předtím, než…“ Ukázala jsem na nákladový prostor. „Než dojde na <emphasis>tohle</emphasis>.“</p>

<p>Obinové se na mě zahleděli. Těžko odhadnout, jestli díky slušnému vychování, nebo trpělivosti.</p>

<p>„Víte, proč ste tady,“ pokračovala jsem. „Abyste tu bojovali s Consu, protože chci zachránit svoje příbuzný a přátele na Roanoke. Když vyhrajete, tak dostanu všechno, co potřebuju, abych kolonii zachránila. Ale došlo ke změně.“</p>

<p>Ukázala jsem na velín. „Tam nahoře je jeden Consu,“ vysvětlovala jsem. „Tvrdí, že mi dá to, co potřebuju k záchraně Roanoke. Tvrdí, že nebudete muset bojovat a riskovat prohru. Musím vám jenom nakázat, abyste vzali ty nože, co ste dostali, a obrátili je proti sobě. Jen vám musím přikázat, abyste se zabili. Každej mě ubezpečuje, že to uděláte. Kvůli tomu, co pro vás znamenám.</p>

<p>A každej má pravdu,“ souhlasila jsem. „To je mi jasný.</p>

<p>Vím, že byste se zabili, kdybych si o to řekla. Protože sem vaše Zoe. Protože ste celej život sledovali nahrávky, co pořídili Hickory a Dickory. Protože právě teď stojím před váma a chci to po vás.</p>

<p>Vím, že byste to pro mě udělali. Vím to.“</p>

<p>Na chvilku jsem zmlkla, abych se mohla soustředit.</p>

<p>V té chvíli se mi v hlavě promítlo to, čemu jsem se dlouho vyhýbala.</p>

<p>Minulost.</p>

<p>Zvedla jsem hlavu a zadívala se přímo na Obiny.</p>

<p>„Když mi bylo pět, bydlela sem na vesmírný stanici Covell se svým otcem. Jednoho dne, když byl na pár dní pryč, stanici napadli útočníci. Nejdřív Rraeyové. Dostali se na stanici, nahnali všechny lidi na jedno místo a začali zabíjet. Pamatuj u si…“</p>

<p>Opět jsem zavřela oči.</p>

<p>„Pamatuju si, jak brali manžele od jejich žen a zastřelili je na chodbě, aby to všichni slyšeli,“ vyprávěla jsem. „Pamatuju si, jak se rodiče snažili Rraeye uprosit, aby ušetřili jejich děti. Pamatuju si, jak mě máma holky, u který sem byla, když byl táta na cestách, odstrčila za něčí záda. Odvedli jí pryč. Chtěla odstrčit do bezpečí i svojí dceru, ale ta se jí držela jako klíště, a tak je odvlekli obě. Kdyby měli Rraeyové dost času, tak by mě nakonec taky našli a zabil i mě.“</p>

<p>Otevřela jsem oči. „Ale pak na stanici zaútočili Obinové, aby ji Rraeyům vzali. Ty nečekali další bitvu. Obinové zabili Rraeye a pak vzali zbylý lidi do společenský místnosti. Pamatuju si, jak sem tam byla a neměla nikoho blízkýho. Ta žena a její dcera už byly po smrti. Zůstala sem sama.</p>

<p>Na tý stanici žili vědci, a tak se Obinové probírali výzkumem a našli dokumentaci mýho otce. Dokumentaci o výzkumu vědomí. Chtěli, aby pro ně pracoval. Tak přišli do společenský místnosti a vyvolali jeho jméno. Ale on na stanici nebyl. Když sem slyšela volat jeho jméno podruhý, tak sem se ozvala. Řekla sem, že sem jeho dcera a že se pro mě brzy vrátí.</p>

<p>Pamatuju si, jak se spolu Obinové bavili, a jak mi řekli, abych s nima odešla. Řekla sem ne, protože sem nechtěla ostatní lidi opustit. Pamatuju si, jak mi jeden z Obinů řekl: ‚Musíš jít s námi. Jsi vyvolená a budeš v bezpečí.‘ A já si vzpomněla na všechno, co se právě stalo. Myslím, že i v pěti letech sem si dokázala představit, co se stane s ostatníma lidma na Covellu. A přede mnou stál Obin, co mi slíbil bezpečí. Protože sem byla vyvolená. Pamatuju si, jak sem toho Obina vzala za ruku a nechala se odvíst pryč. Jak sem se ohlídla na ostatní lidi a po tom je už nikdy neviděla.</p>

<p>Ale <emphasis>já</emphasis> přežila,“ dodala jsem. „Byla sem sice jen malá holčička, ale <emphasis>něco</emphasis> sem znamenala: byla sem dcerou muže, kterej vám mohl dát vědomí. Bylo to poprvý, kdy záleželo víc na tom, co představuju, než kdo sem. A nebylo to naposledy.“</p>

<p>Vzhlédla jsem k velínu a snažila se zahlédnout osoby uvnitř. Přemýšlela jsem o tom, co si myslí o tom, co říkám. Co si myslí Hickory a generál Gau. Otočila jsem se zpátky k Obinům.</p>

<p>„Co představuju má <emphasis>pořád</emphasis> větší váhu než to, kdo sem. Právě teď. Stovky z vás se obětovaly, jen abyste mi přivedli jednoho Consu. Kvůli tomu, co sem. Obrátíte svoje nože proti sobě, když vám to řeknu. Uděláte to kvůli tomu, co sem. Kvůli tomu, co pro vás znamenám.“</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou a sklopila zrak. „Celej život sem žila s tím, že záleží na tom, co znamenám. Musela sem s tím počítat. Přizpůsobovat se. Někdy mě napadlo, že to můžu změnit, ale rychle sem přišla na to, že to nejde. Někdy sem s tím dokonce bojovala. Ale nikdy, <emphasis>ani jednou</emphasis>, mě nenapadlo, abych se toho zbavila. Protože sem si pamatovala, co mi to dalo. Jak mě to zachránilo. Nikdy mě nenapadlo se toho vzdát.“</p>

<p>Ukázala jsem na velín a řekla: „Je tam Consu, co po mně chce, abych vám všem nakázala se zabít. Abych mu ukázala, že můžu. A aby ukázal mně, že když na to přijde, tak vás klidně všechny obětuju, jen abych dostala, co chci. Protože když na to přijde, tak nic neznamenáte. Ste jen něco, co můžu použít jako věc, prostředek nebo nástroj k dosažení cíle. Chce, abych vám nakázala sebevraždu, aby mě vymáchal v poznání, že je mi to fuk.</p>

<p>A má recht.“</p>

<p>Podívala jsem se na Obiny. „Kromě jednoho nikoho z vás neznám,“ řekla jsem. „Za pár dní si ani nevzpomenu na vaše tváře, ať už se tu stane cokoliv. Zatímco všechny lidi, co mám ráda a záleží mi na nich, můžu vidět, jakmile zavřu oči. Vidím je pak jasně. Jako by tu byli semnou. Protože tu sou. Mám je s sebou v hlavě. Stejně jako vy máte s sebou ty, co milujete.</p>

<p>Consu má pravdu. Bylo by snadný vám říct, abyste se zabili, a zachránit tak svoje příbuzný a kamarády. Má pravdu, protože já vím, že byste to udělali bez rozmyšlení. A rádi, abych byla ráda <emphasis>já</emphasis>. Protože vám záleží na tom, co znamenám. Consu ví, že mi to pomůže nepřipadat si hnusně.</p>

<p>A v tom má taky pravdu. Přiznávám to. A omlouvám se.“</p>

<p>Znovu jsem ztichla a dala si chvilku, abych se nesložila. Otřela jsem si obličej.</p>

<p>Teď přijde ta těžší část.</p>

<p>„Ten Consu má pravdu,“ zopakovala jsem. „Ale neví jednu věc, na jaký záleží právě teď. Neví, že už mě <emphasis>unavuje</emphasis> něco znamenat. Bejt vyvolenou. Nechci, abyste se kvůli mně zabili jen proto, že sem něčí dcera, nebo že máte pocit, že musíte udělat, co řeknu. To nechci. Nechci, abyste kvůli mně umřeli.</p>

<p>Takže na to zapomeňte,“ řekla jsem. „Na všechno. Nemáte vůči mně žádný závazky. Díky, že ste se přihlásili, ale neměli byste za mě bojovat. Neměla sem to po vás chtít. Přivezli ste mě sem, abych mohla generálovi Gauovi předat zprávu. Seznámil mě s plánama útoku na Roanoke. To by mělo stačit k tomu, aby se kolonie dala ubránit. Nemůžu chtít víc. Rozhodně nemůžu chtít, abyste bojovali tamhle s těma Consu a možná přitom zemřeli.</p>

<p>S tím, <emphasis>co</emphasis> představuju, je konec. Od týhle chvíle záleží jen na tom, <emphasis>kdo</emphasis> sem. A já sem Zoe. Prostě Zoe. Nemám nad váma žádnou moc, abych po vás něco vyžadovala. Nechci, aby za vás někdo rozhodoval. Určitě ne já.</p>

<p>A to je všechno, co sem vám chtěla říct,“ dokončila jsem.</p>

<p>Obinové přede mnou tiše stáli a po chvíli jsem si uvědomila, že ani nevím, proč čekám nějakou odezvu. V tu ránu mě napadlo, že ani nevím, jestli mi vůbec rozuměli. Hickory a Dickory mluvili mým jazykem, a já prostě předpokládala, že ho umí i všichni ostatní Obinové. Uvědomila jsem si, jak arogantní předpoklad to byl.</p>

<p>Takže jsem malinko kývla a otočila se, že se vrátím do velínu. V hlavě jsem měla prázdno a neměla nejmenší představu, co řeknu tomu Consu tam nahoře.</p>

<p>A pak jsem uslyšela melodii.</p>

<p>Někdo zpíval. V samém středu formace Obinů kdosi zpíval první slova písně „Ráno v Dillí“. Ačkoliv šlo o part, který jsem obvykle zpívala já, ten hlas jsem poznala okamžitě.</p>

<p>Patřil Dickory mu.</p>

<p>Otočila jsem se zpátky a pohlédla na Obiny. V tu chvíli se přidal další hlas a začal zpívat doprovod. A pak se přidávaly další a další hlasy, až nakonec celá stovka Obinů zpívala neuvěřitelně nádhernou sborovou verzi písně. Nikdy jsem neslyšela nic podobného, a tak jsem tam jen tak stála a nechala se tou melodií unášet a kolébat.</p>

<p>Je to jeden z těch zážitků, co se nedají popsat, takže se o to už ne budu snažit.</p>

<p>Ale rozhodně chci říct, že jsem byla unesená. Tihle Obinové znali „Ráno v Dillí“ pouhých pár týdnů. Jen znát všechna slova, natož ji bezchybně zazpívat, se rovnalo zázraku.</p>

<p>Tyhle chlapíky musím dostat na příští koroborí.</p>

<p>Když skončili, dokázala jsem si jen dát ruce na tvář a vyslovit: „Děkuju.“ Pak se z řad vynořil Dickory a stanul přede mnou.</p>

<p>„Ahoj,“ pozdravila jsem ho.</p>

<p>„Zoe Boutin-Perryová,“ oslovil mě Dickory. „Já jsem Dickory.“</p>

<p>Už už jsem řekla, že <emphasis>to vím</emphasis>, ale Dickory pokračoval: „Znám tě už od doby, kdy jsi byla malá. Sledoval jsem, jak rosteš, jak se učíš, jak nabíráš zkušenosti, jak žiješ, a díky tomu jsem se naučil žít i já. Vždy jsem věděl, co představuješ. Mohu ti s určitostí sdělit, že mi záleželo na tom, <emphasis>kdo</emphasis> jsi. Vždy.</p>

<p>Zoe Boutin-Perryová, nabízím ti, že budu bojovat za tebe a za roanockou kolonii. Nedělám to kvůli tomu, že to chceš, nebo vyžaduješ, ale proto, že tě mám rád. Prokážeš mi čest, jestliže přijmeš mou nabídku.“ Dickory se uklonil, což u Obinů vypadá zvláštně.</p>

<p>Byla to ironie. Tohle bylo nejdelší sdělení, jaké jsem <emphasis>kdy</emphasis> slyšela z Dickoryho úst, a přitom jsem nevěděla, co na to mám odpovědět.</p>

<p>Takže jsem jen řekla: „Děkuju, Dickory. Přijímám.“ Dickory se znovu uklonil a vrátil se do řady.</p>

<p>Předstoupil další Obin a řekl: „Jsem Strike. Nikdy předtím jsme se nesetkali. Sledoval jsem, jak rosteš, díky nahrávkám, o něž se Hickory a Dickory podělili se všemi Obiny. Také jsem vždy věděl, co představuješ. Ale vše, co jsem se od tebe naučil, pochází z toho, kdo jsi. Je mi ctí se s tebou setkat. Bude mi ctí bojovat za tebe a roanockou kolonii. Nabízím ti pomoc dobrovolně a bez váhání, Zoe Boutin-Perryová.“ Strike se uklonil.</p>

<p>„Děkuju, Střiku. Přijímám,“ pronesla jsem a pak ho znenadání objala. Vypískl překvapením. Pak se znovu uklonil a vrátil se do řady, zatímco přede mne předstoupil další Obin.</p>

<p>Po něm pak další. A další.</p>

<p>Zabralo mnoho času, než se všichni vy střídali, představili se, nabídli mi svou pomoc, a než jsem ji já přijala. Mohu čestně prohlásit, že jsem nikdy nestrávila čas lépe. Nakonec jsem stála před stovkou Obinů, ale tentokrát se jednalo o mé přátele. Uklonila jsem se jim a popřála jim štěstí a slíbila, že se po tom uvidíme.</p>

<p>Pak jsem se vrátila ke schodům. U nich na mě čekal generál Gau.</p>

<p>„Kdybys chtěla, zaměstnám tě, Zoe,“ prohlásil.</p>

<p>Zasmála jsem se. „Jen se chci vrátit domů, generále. Ale i tak děkuju.“</p>

<p>„Možná jindy,“ opáčil Gau. „Teď budu předsedat zápolení. Budu nestranný, ale měla bys vědět, že vskrytu držím palce Obinům. Nečekal jsem, že tohle někdy řeknu.“</p>

<p>„To oceňuju.“ Vystoupala jsem po schodech.</p>

<p>Hickory mě uvítal u dveří velínu. „Udělala jsi to, v co jsem doufal. Lituji, že jsem se sám nepřihlásil.“</p>

<p>„Já ne,“ řekla jsem a objala ho. Dock mi pokývl. Já jemu také. Pak jsem přistoupila ke Consu.</p>

<p>„Tady je moje odpověď.“</p>

<p>„To je. A překvapivá, děvče.“</p>

<p>„Dobře. Jsem Zoe. Zoe Boutin-Perryová.“</p>

<p>„To opravdu jsi,“ řekl Consu. Zdálo se, že ho moje drzost pobavila. „Budu si to pamatovat. A ostatní také. Ale jestli tvoji Obinové nevyhrají, tak tvoje jméno asi brzy upadne do zapomnění.“</p>

<p>„Kdepak, budete si ho pamatovat pěkně dlouho,“ oponovala jsem. „Protože moji přátelé tam dole vytřou těm vašim bojovníkům zrak.“</p>

<p>A to také udělali.</p>

<p>Ani to nebylo tak těžké.</p>

<p>Kapitola              25</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>A tak jsem domů přitáhla dárek od Consů.</p>

<p>John a Jane mě uvítali, hned jak jsem vyskočila z obinského přepravního člunu. Všichni jsme skončili na hromadě, poněvadž jsem se s rozběhem pověsila na mámu a spolu jsme povalily tátu. Pak jsem ukázala svou novou hračku. Vykrývač, zařízení Consu, které nám poskytne taktickou výhodu v bitvě s Nerbrosem Eserem a jeho jednotkami. Jane si je okamžitě vzala na starost a začala si s ním pohrávat.</p>

<p>Spolu s Hickorym a Dickorym jsem se dohodla na tom, že rodiče nemusejí vědět, jak jsme to zařízení získali. Napadlo nás, že čím méně toho budou vědět, tím menší obžalovací spis na ně bude KU mít, až je bude soudit za zradu. Vypadalo to, že by k soudu ani nemuselo dojít, poněvadž rada kolonie zbavila oba dva pozice správců kolonie Jakmile John i Jane přiznali, kam a za kým mě poslali. Místo nich byl vůdcem kolonie ustanoven Gretchenin otec. Máma s tátou pak dostali lhůtu deseti dní, než bude o zradě informována KU. Vrátila jsem se těsně před koncem lhůty. Když pak všichni viděli, co jsem s sebou přivezla, tak už se jim nápad se soudem rozležel v hlavě. Na to jsem si nehodlala stěžovat.</p>

<p>Jakmile se táta s mámou seznámili s vykrývačem, šla jsem na procházku a našla Gretchen, jak si čte na verandě knihu.</p>

<p>„Sem zpátky,“ oznámila jsem jí.</p>

<p>„Aha,“ řekla a obrátila stránku. „Tys byla pryč?“</p>

<p>Usmála jsem se. Hodila po mně knihou a pověděla mi, že jestli ještě někdy něco takového udělám, tak mě uškrtí, což nebude problém, jelikož byla při tréninku vždy lepší než já. Měla pravdu. Byla. Objaly jsme se a přivítaly a šly hledat Magdyho, abychom ho mohly společně otravovat.</p>

<p>O deset dní později napadl Roanoke Nerbros Eser spolu s asi stovkou arrisanských vojáků. Všichni napochodovali přímo do vesnice a požadovali předvolat místodržící kolonie. Místo toho s nimi mluvila Savitri, asistentka. Poradila jim, aby se hezky sebrali a namířili si to zpátky, odkud přišli. Eser ji rozkázal zastřelit, takže vojáci rychle zjistili, co vykrývač dokáže. Jane naprogramovala zařízení tak, aby zamezilo pouze výstřelům. Díky tomu byly vojákům jejich zbraně na nic, ale Jane mohla svůj plamenomet použít bez obtíží. Stejně jako táta svůj luk a šípy. A Hickory s Dickorym své nože. A Manfred Trujillo svůj náklaďák. A tak dále.</p>

<p>Skončilo to tak, že Eserovi nezbyl na povrchu ani jeden voják a zažil i nepříjemné překvapení, když zjistil, že bitevník, který zaparkoval na oběžné dráze planety, tam už není. Pole generované vykrývačem samozřejmě nedosahovalo až na oběžnou dráhu. S bitevníkem se vypořádal pomocník, jenž si přál zůstat v anonymitě. Ale ať tak nebo tak, plán Nerbrose Esera na získání vůdčí pozice ve Shromáždění skončil neslavně a smutně.</p>

<p>A kde jsem po celou tu dobu byla já? V bezpečí v protileteckém krytu spolu s Gretchen, Magdym a dalšími dětmi a dospívajícími. Navzdory všem těm věcem, které se přihodily za poslední měsíc, či spíše kvůli nim, bylo rozhodnuto, že vzrušení už jsem si užila dost. Abych to uvedla na pravou míru, tak jsem stejně netoužila po ničem jiném než vrátit se ke svým přátelům a dělat si starosti jen kvůli škole a nácviku na další koroborí. To mi úplně stačilo.</p>

<p>Ale pak přiletěl na návštěvu generál Gau.</p>

<p>Přišel vzít osobně do vazby Nerbrose Esera. Ale jeho návštěva měla ještě další dva důvody.</p>

<p>Prvním bylo, že nám sdělil, že žádný z členů Shromáždění nesmí na Roanoke zaútočit. Také vzkázal všem nečlenům Shromáždění v této části vesmíru, že by se jím v případě jejich útoku na Roanoke rozhodl vyjádřit své zklamání. Formu tohoto „zklamání“ nedefinoval, aby měla větší důraz.</p>

<p>Roanočanům tímto sdělením došly dvě věci. Že jsou zaprvé vlastně ochráněni před útoky. A zadruhé že je jasné, že KU sama toho pro Roanoke moc neudělala, ani teď ani předtím. Všeobecně se mělo za to, že by se KU měla zodpovídat ze svého jednání, a dokud se tak nestane, není nutné považovat rozhodnutí a výnosy KU za směrodatné. Jako třeba výnos o tom, že Manfred Trujillo musí vzít moje rodiče do vazby na základě obvinění ze zrady. Trujillo se rozhodl, že prostě nemůže Johna ani Jane na planetě najít. Hezký trik, když uvážím Jak často spolu ti tři mluvili.</p>

<p>Druhý důvod generálovy návštěvy se týkal přímo mě, Jane a Johna.</p>

<p>„Generál Gau nám nabízí útočiště,“ řekl mi táta. „Ví, že já i Jane budeme souzený za zradu – nejspíš víckrát – a není vyloučený, že ty taky.“</p>

<p>„Hm, já se zrady <emphasis>dopustila</emphasis>. Kula sem pikle s vůdcem Shromáždění a tak.“</p>

<p>Táta to nekomentoval. „Jde o to, že tady nás lidi sice nechtějí odevzdat KU, ale je jen otázkou času, kdy sem pro nás někdo pošle ozbrojence. Nemůžeme už po zdejších lidech chtít, aby se kvůli nám dostali do maléru. Musíme pryč, Zoe.“</p>

<p>„Kdy?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Už zejtra. KU bude brzy vědět o tom, že sem generál přiletěl.“</p>

<p>„Takže se staneme příslušníkama Shromáždění,“ pronesla jsem.</p>

<p>„To asi ne. Nějakou chvíli u nich pobudeme, to jo. Ale já mám v úmyslu nás vzít někam, kde by se ti mohlo líbit.“</p>

<p>„A to je kde?“</p>

<p>„No, slyšelas někdy o malý planetě jménem Země?“ zeptal se.</p>

<p>Ještě pár minut jsem si s ním o tom povídala a pak se odebrala navštívit Gretchen. Dokázala jsem ji pozdravit, než jsem začala vzlykat. Gretchen mě objala a ujišťovala mě, že je všechno v pořádku. „Věděla sem, že to přijde,“ řekla mi. „Nejde udělat to, cos udělala, a pak se vrátit a předstírat, že se nic nestalo.“</p>

<p>„Myslela sem si, že by to šlo.“</p>

<p>„Protože seš hlupačka. Seš hlupačka, mám tě jako svojí ségru a mám tě ráda, Zoe.“</p>

<p>Ještě chvilku jsme se držely a pak šla se mnou domů, aby mi pomohla s balením.</p>

<p>Novina o našem odjezdu se rychle roznesla po celé malé kolonii. Přicházeli přátelé. Moji i mých rodičů, po jednom, po dvou, po třech. Objímali jsme se s nimi, smáli se, loučili, plakali a snažili se rozejít v dobrém. Při západu slunce se objevil Magdy. Gretchen, já i on jsme se vydali na procházku ke stavení Guginových. Klekla jsem si u Enzova hrobu, políbila náhrobní kámen a naposledy se s Enzem rozloučila, i když jsem ho stále měla v srdci. Pak jsme se vraceli a Magdy mě na rozloučenou objal tak silně, až jsem si myslela, že mi zlomí žebra. Po tom mě políbil na tvář. To nikdy předtím neudělal.</p>

<p>„Sbohem, Zoe,“ řekl.</p>

<p>„Sbohem, Magdy. Dávej za mě pozor na Gretchen.“</p>

<p>„Budu se snažit. Ale víš, jaká je.“ Zasmál se. Pak došel ke Gretchen, objal ji, políbil a odešel.</p>

<p>Gretchen a já jsme pak balily, rozmlouvaly a smály se. Rodičům nevadilo, že jsme to takhle táhly celou noc. Nakonec šli spát, ale my jsme vydržely až do rána.</p>

<p>Pár přátel přijelo s mennonitským vozem taženým koňmi, aby odvezli nás a naše zavazadla k raketoplánu. Na začátku cesty jsme všichni vesele žertovali, ale jak jsme se přiblížili k cíli, nastalo ticho. Vlastně kvůli tomu, že jsme si už všechno řekli.</p>

<p>Pomohli nám naložit zavazadla. Brali jsme toho s sebou málo. Většinu jsme rozdali přátelům v kolonii. Jeden za druhým mě přišel obejmout a rozloučit se, až jsme nakonec zase zbyly jen Gretchen a já.</p>

<p>„Chceš odletět se mnou?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Gretchen se zasmála. „Někdo se musí postarat o Magdyho. A o tátu. A o Roanoke.“</p>

<p>„Tys to vždycky měla srovnaný,“ řekla jsem.</p>

<p>„A <emphasis>tys</emphasis> byla vždycky taková, jaká si.“</p>

<p>„Samozřejmě. Nikdo jinej by to nezvládnul.“</p>

<p>Objala mě a pak ode mě odstoupila. „Neloučím se. Mám tě ve svým srdci.“</p>

<p>„Přesně. Žádný loučení. Mám tě ráda, Gretchen.“</p>

<p>„Já tebe taky.“ Gretchen se obrátila a odcházela bez ohlédnutí pryč. Zastavila se jen, aby poplácala Babara. Celou ji oslintal.</p>

<p>Pak zamířil ke mně, a já ho zavedla do kabiny. Pak přišli ostatní. John, Jane, Savitri, Hickory a Dickory.</p>

<p>Rodina.</p>

<p>Podívala jsem se z okénka na Roanoke, která byla mým domovem. Naším domovem. Už nebude. Dívala jsem se na ni a na lidi, které jsem měla ráda a některé z nich ztratila. Chtěla jsem si vše vrýt do paměti, abych si to mohla vzít s sebou jako kus sebe. Kus příběhu. Mého příběhu. Abych ho mohla vyprávět. Vyprávět o době, kdy jsem tu žila. Možná nesouvisle, ale pravdivě, aby si každý posluchač mohl prožít to, co jsem prožila já. A tak jsem seděla, dívala se ven a snažila se všechno si zapamatovat.</p>

<p>Jakmile jsem si byla jistá, že jsem to zvládla, tak jsem vtiskla polibek na okénko a stáhla žaluzii.</p>

<p>Motory raketoplánu se probraly.</p>

<p>„A jedem,“ řekl táta.</p>

<p>Usmála jsem se, zavřela oči a odpočítala vteřiny do startu.</p>

<p>Pět. Čtyři. Tři. Dva.</p>

<p>Jedna.</p>

<p>DOSLOV</p>

<p>Na konci své knihy <emphasis>Poslední kolonie</emphasis> jsem se zmínil o tom, že si dám od série <emphasis>Války</emphasis> trochu voraz a obzvlášť Johnovi Perrymu a Jane Saganové nechám prostor pro jejich „a žili šťastně až do smrti“. Takže se můžete právem ptát, co tu <emphasis>Příběh Zoe</emphasis> dělá.</p>

<p>Možných odpovědí je spousta, ale dva největší důvody k napsání této knihy mají souvislost s reakcemi čtenářů. První důvod spočíval v hromadě e-mailů, které obsahovaly asi toto: „Hele, <emphasis>Poslední kolonie </emphasis>byla úžasná. Teď napiš něco dalšího. A o Zoe. A taky chci poníka.“ Hm, ohledně poníka jsem nemohl nic dělat (pardon), ale čím víc jsem přemýšlel o tom ostatním, tím víc jsem si uvědomoval, že bych toho o Zoe také rád věděl víc. Hrála klíčovou roli v <emphasis>Brigádách duchů </emphasis>i v <emphasis>Poslední kolonii</emphasis>. Zažila toho dost, aby mě napadlo, že by se z toho dal udělat zajímavý příběh. Hodnocení záleží na vás, ale za sebe můžu říct, že jsem velmi šťastný.</p>

<p>Další reakce čtenářů zahrnovaly dvě kritiky <emphasis>Poslední kolonie</emphasis>. V téhle knize hráli „vlkodlaci“, inteligentní bytosti z počátků evoluce vlastního druhu, klíčovou roli v jednom z hlavních bodů knihy, aby se pak úplně vytratili z obrazu. Měl jsem dojem, že jsem dostatečně vysvětlil jejich zmizení, ale pár čtenářů s ním bylo buď nespokojených, nebo si jej vůbec nevšimli. Proto jsem dostal nemálo e-mailů, které se ptaly: „Kam se poděli vlkodlaci?“ To mě znechutilo, jelikož jsem zjistil, že jsem zmizení vlkodlaků nevysvětlil tak dobře, jak jsem se původně domníval.</p>

<p>Navíc se přidala (oprávněná) kritika části <emphasis>Poslední kolonie</emphasis>, kde Zoe prostě odletí z Roanoke a pak se zase vrátí s „vykrývačem“, což je přesně to, co Roanočané potřebují, aby se zachránili. Takže mě čtenáři zahrnuli výčitkami, že jsem si z lenosti vypomohl tímhle <emphasis>deus ex machina</emphasis> kouskem. Hm. Problém spočívá v tom, že já jako autor znám i linie v pozadí příběhu, které není možné do knihy zakomponovat, aniž bych porušil smluvní závazek ohledně povoleného rozsahu díla. Takže jsem nad tím mávl rukou a doufal, že si toho nikdo nevšimne. Překvapení! Zřejmě mám všímavé čtenáře.</p>

<p>Tyhle dva důvody čtenářského rozladění mi umožnily se napodruhé lépe soustředit na příběh z prostředí <emphasis>Války</emphasis> a vytvořit jej soudržnější tak, aby mu bylo lépe rozumět. Co se objevilo? Že sleduji reakce čtenářů. Jak kladné („Pište jich víc!“), tak záporné („To je třeba zlepšit!“). Děkuji za oboje.</p>

<p>Kvůli reakcím čtenářů a kvůli tomu, že mi to připadalo zajímavé a zábavné, jsem napsal <emphasis>Příběh Zoe</emphasis> jako paralelu k <emphasis>Poslední kolonii</emphasis>, ale z jiného úhlu pohledu. Samozřejmě jsem tenhle trik nepoužil jako první. (Tímto smekám před Orsonem Scottem Cardem a jeho knihou <emphasis>Enderův stín</emphasis> a Tomem Stoppardem s jeho hrou <emphasis>Rosenkrantz a Guildenstem jsou mrtvi.</emphasis> Oboje mě inspirovalo.) Hloupě jsem se domníval, že si práci <emphasis>zjednodušuji</emphasis>.</p>

<p>Skutečně si pamatuji, jak jsem své mínění sdělil Patricku Nielsenu Haydenovi, svému redaktorovi, asi takhle: „Už znám zápletku a postavy, takže to bude snadný, ne?“ Patrick ale neudělal to, co měl, totiž nepopadl mě za ramena a silně mnou nezatřásl a nezařval: „Proboha, <emphasis>zbláznil</emphasis> ses?!“ Tajemství spočívá v tom, že napsat paralelní příběh, který jen tak nepřevypravuje už jednou řečené, je <emphasis>těžké</emphasis>. Snad to nejtěžší, co jsem jako autor kdy dělal. Krucifix, Patrick se má přece starat o to, abych měl <emphasis>snadnou</emphasis> práci. Takže si myslím, že má podíl na měsících nezdarů, kdy jsem se pokoušel tu knihu napsat. Takže za <emphasis>všechno</emphasis> může Patrick. Tak. Teď se cítím lépe.</p>

<p>(Poznámka: Předešlý odstavec je lež. Patrickova trpělivost, porozumění a pomoc v průběhu psaní byla neocenitelná. Ale neříkejte mu to. Zůstane to mezi námi.)</p>

<p>Další potíž spočívala v tom, že jsem <emphasis>Příběh Zoe</emphasis> psal z perspektivy dospívajícího děvčete, kterým jsem nikdy nebyl, natož abych vlastně <emphasis>rozuměl</emphasis> dospívajícím děvčatům, ještě když jsem sám dospíval. (Tohle nebude pro moje bývalé spolužačky ze střední školy žádným překvapením.)</p>

<p>Docela dlouho jsem se potýkal s problémem vyváženého tónu své hrdinky. Navíc jsem od svých přátel mužského pohlaví nedostával zrovna užitečné rady. Jedna z nich byla: „Tak si s nějakou takovou holkou vyraž.“ Přísahám, že jde o citát jednoho z mých přátel, který si zjevně neuvědomuje sociální a zákonem stanovené překážky rande osmatřicetiletého muže, který má do Brada Pitta skutečně daleko, a efemérní slečny ve věku dospívání.</p>

<p>Takže jsem si vypomohl jinak. Řekl bych, že chytře a bez nebezpečí, že mi soud zakáže přibližovat se k nezletilým. Své tvůrčí pokusy jsem ukázal několika ženám, které si všechny prožily stadium dospívání. Aspoň mi to tak bylo řečeno. Jednalo se o Karen Meisner, Regan Avery, Mary Robinette Kowal a hlavně o mou ženu, Kristině Blauser Scalzi. Všechny mi pomohly najít vyvážený styl pro Zoe a zároveň mi vypomáhaly v případech, kdy jsem ji nadal přílišnou moudrostí a zasekl se na tom. Díky nim je Zoe dobře vykreslenou postavou. Tam, kde taková není, jde o mou chybu.</p>

<p>Už jsem se zmínil o P. N. Haydenovi, ale jsou tu další z vydavatelství Tor Books, kteří mi pomáhali a pracovali na této knize. Rád bych jim touto cestou poděkoval. Patří mezi ně John Harris, který dal knize její nádhernou obálku (původní vydání), Irene Gallo, nejlepší grafička pod sluncem, a technická redaktorka Nancy Wiesenfeld, která musela opravit všechny moje chyby a překlepy. Taktéž můj publicista u Toru, Dot Lin. Jako vždy děkuji také svému agentovi Ethanu Ellenbergovi a také Tomu Dohertymu.</p>

<p>I přátelům! Mám je, aniž bych jim musel platit, a pomáhají mi udržet se na nohou, kdykoliv mám pocit, že už to nezvládnu. Obzvláštní dík patří Anne KG Murphy, Billu Schaferovi, Yannimu Kuzniovi a Justine Larbalestier, s nimiž jsem strávil víc času na chatu, než bych měl, ale nevadí. Devin Desai mi pravidelně volal, což mi také pomohlo nebušit hlavou do příslovečné zdi. Děkuji také Scottu Westerfeldovi, Doselle Young, Kevinu Stampflovi, Shaře Zoll, Danielu Mainzovi, Mykalu Burnsovi, Wilu Wheatonovi, Tobiasi Buckellovi, Jayovi Lakovi, Elizabeth Bear, Sarah Monet te, Nicku Saganovi, Charliemu Strassovi, Terese Nielsen Hayden, Liz Gorinsky, Karlu Schroederovi, Cory Doctorowové, Joe Hillovi, mé sestře Heather Doan a všem ostatním, jejichž jména jsem zapomněl, jelikož to se mi stává vždy, když dělám soupisku k poděkování.</p>

<p>Zvláštní a extra poděkování patří čtenářům mého blogu <emphasis>Whatever</emphasis>, kterým nevadilo, že je zanedbávám. Naštěstí se dokáží bavit i ve chvílích, kdy já musím bušit do klávesnice a psát knížku. Srdečné rozloučení patří čtenářům <emphasis>By the Way</emphasis> a <emphasis>Ficlets</emphasis>.</p>

<p>Některá jména v knize jsem si vypůjčil od lidí, co znám, jelikož vymýšlení jmen mi příliš nejde. Takže smekám a děkuji svým přátelům, Gretchen Schafer, Magdymu Tawadrousovi, Joeymu Rybickimu, Jeffovi Hentoszovi a Joeymu Loongovi, jehož jmenovec umřel už ve dvou mých knihách. Nebude se to opakovat, Joe. <emphasis>Přísahám</emphasis>.</p>

<p>Jedním z důvodů, proč jsem chtěl tuto knihu napsat, je moje vlastní dcera, Athena. Chtěl jsem vytvořit postavu, s níž by se mohla ztotožnit. Knihu jsem napsal, když jí bylo devět, takže je mladší než Zoe. Nedá se tedy říci, že by se jednalo o postavu, která je napsána podle Atheny. Určité Atheniny přednosti a rysy má, jako například smysl pro humor a vědomí vlastního místa na světě. Takže mé díky a láska patří Atheně za to, že je inspirací nejen pro tuto knihu, ale pro celý můj život. Toto je její kniha.</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAoHBwkHBgoJCAkLCwoMDxkQDw4ODx4WFxIZJCA
mJSMgIyIoLTkwKCo2KyIjMkQyNjs9QEBAJjBGS0U+Sjk/QD3/2wBDAQsLCw8NDx0QEB09KS
MpPT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT09PT3/w
AARCAMfAegDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD1q0jURhgoBx2FWcVDaf6g
VOKBhilAopaBCUlOppoAQ0maDSdTTAcKfSDpUczcbB1NIBifvJS/btU9MjXauKkoAKKKSgA
zSUE4ozTGA6UUZooAKKM0UAFFFGaACiiloASijNGaACkpaM80AGKKKKACkpaKAEo70tFACU
uKKM0AIaXFFFABiilooASjFHWlxQA3FLRRQAYoxS5FFADcUU6koASk7Up9qQUBcO1GBSjpT
scUAMxxTcDJqTFJigBm3mn7aMU6gBm0UbakpBnHNILibR1xzS0fSloEIelFJIdsbE9gaKYE
Fr/qFqcVBaf6hasCkMWiikJoEBNNJrzvxh8RLrw3qN3ZRiB5k2tFuQ8qccHntzXbaXNPJpV
vLdujzPGGdkXauTzwMmnYC4acorzbV/ieLNbr7MY2aOZkiLRthwDjOa7jQNS/tXw9aX3mKT
NCrlguAGxzxnjntmgdjRlfy4y3U9hUUYLHcxya89m+IlzJrsekxCD7R9u+ysTG2AN5UNjPp
g4zW3qviHUzqyaXoEMFxOFzNLID5cP1wefp/wDXwWFY64dKKp6ct6lqo1GaGWfu0MZRfwBJ
/nTdVku4dPllsPLM8Y3BZFJD47cEYJ9aLAXc80hNeeaB8RpvEHiS10+E20UckZd90bFiwGd
gOQB35welb3iPxJLpOpafY2ojkub59iIyn5eRliR2wSfwNFhnS5pM1xfiTxndeGL6OG+ji8
iVN0dwqMQTnlSozg9+tS+FfGQ1jwxdarfzW8RgZt4RCBGAMjOSd2evGOuO1MXmdfmjNchB4
qvT4Ul125hhhgGGjjwxLJkDcT+OQMfz4reEPGl14p127hiNutlbxq2RG29y3uTxgg9qAO4J
qjLrVjBqUNhJcIt1MSI4+eSBk+3SovEM9zbaBezWbxrNFCzjzASDgZxwQRn1B4rzHwL4huf
EXiyKM2dhCbeFpTJ5bu+BtUhSznGc9aAPWrm9hs1Vrh9is20MQcA+57fjVVte0/7bFZpco9
zL92NAWP1OBwPc4rlvE3jh7YrY6TFFdXs7eXEhBYOcjPHpg9TWOf8AhNPDNjPfJZaZKrAvL
sVnkUcn1GQM9OQKLAeoKoUkj7x6n1p2a5HWPGselafpl5IyCG/j3rlWOPlB7fWq9r41vdTj
sP7JtYrqW7Ejt1RYkVtuWJ9Tn8qQHbZozXnj/EmX+110uKO3e9NwbdlO8KG3Fc7sdM+1bnh
vXdTvdY1Cw1m2jtpYAjxCPJDocgnOeeR+tAWOnzg0ZqpqF9Fp1hNd3DYihQu34Vydn4vvvE
Gova6ItrmJA8rSswCA4wOnJ6/lQB3GaTNcvpWtaw/iOTS9WtYYR9nMsUsRLLJhgDgn03DjA
/WsHxF8R7nQr26sZI7cXcLqFLRuVdTg7uD6E8Z7UWGejbuTxS5rF1fWv7H8MyalNLExijVi
wQhXJwBgZyMkjucVBYa9NH4dh1LWPKie4+eOONSMAjKqck5OOSePpxyCOgozXGWPinVfEH2
mTRbWE28BwZJHK729F+X0x6DmqWmfEyNtVSy1SFYC0vkFhkGKTnhge3uOKB2PQc0mabuyOK
8+vPiNLZau2lssDXS3Ig+44By2AevpjvQI9DzSiuD8W+P38N3ElqPJe5EaugZGwc59D7etd
botxcXWj20940bTyxh28tSqjIzgAkn9aAL+fejNc14w8SyeF7e2u28s20svlOCpJU7WIPB/
2cYx3rM0vxnqWqaLeavBb2hsrYvnLOHZVGSQMenbNAzuc0Z4rifCPj1vEuuXVkIU8mKLzFm
QMP4sYIPfkH8DUur+OUg1CPTtMiFzdyyeWi5Iz6nPoMH8qAOwzRmuC1jxhrPhu5hj1O1tyk
wyjqxKueMrnA2n3IxWsPGVvdeEf7ds2URIQJEcElTuAIOO4zmgDqM0VxHgzxjeeK9WvgPsy
WVsqbdsbb3LZ7k8Ywe1dPrV5LYaPc3cBTdBG0uHBIIUZI4PtQBfzS15/wCG/Ht34m8TpY2o
tktVg86RjGxY/d+UcjHXrg13uTzx9DQAueaUV5z4p+IN94aurmyljt2ukCvC2xwsqnHbPH8
XftXWy6ubTwsdTmnifbb+b5gQhW4yMLkkZ+vegRs4zTh0rA8I6nqGs6Kmo6iIYxcfPDHGpG
1O2STyT1q5r2oS6Xot1fQ7CbaMysGBIZQMkUAadNJrzaT4qqk0KEInmbWIML5CsM5HTPBrp
JvEzHxDY6dbPE6XkRmWTaThQD788j9aLDOlzTu1edj4iS3GtDSbNIGvDcNBhwwUEEgknHTi
tTUPEWr6ZqFpHPFZvbmaNLloWZjGrkqpOQMDPfnpRYDsM0mabnK5Feban8R7y11c6VCLf7Y
Lr7PuaNiMFgA2M++cZosB6Zmiood3lKHYM2OSBjJ+lS0hDJ8/Z5MddpoomGYXHsaKpEsitf
8AUrVgVWtT+6X6VPmpLHZqu91Gt2ttk+YyF/oAQOfz/nUpNcPq+heJ7XxHLq2i38VysgI+z
XRIVQcfKMcY4HofrzTsI88+LSkeNpT2MKfyr1HXtY/sTwE10GKy/ZlSMjqGYAA/hnP4Vxtz
4A8Q+KfEIvfEL21vEcBxCc5UdgP6k10XizQtd1i5s4LKKzGm2siSeW8zAykEdcLgDqO/X8K
Y/I838TrdQeHdOtL7Q5rJ7d2KT7gySq/JBwOudvGTXcfCDWDdeHp9MdjvtJNyj/Ybkfru/S
uo8T6Zc6x4XnsYLe3eeePbiV8LGf7wIByQelcT4P8ABXiXwrrP2tVs5YXQxyp55GRkHI+Xq
Mfz9aAvc43U45JPiZcQRzSQGXUyokiOGXMmMg+oqzNe6r4E8cBp5ZJTAcHJP76E/X2H4Ee1
b8/w+8SzeKzrQSxDG7+0iPzyQPn3bc7fwzitbx74O1fxVd2c9pb2sTQxFXZpjls4OPu9Ac8
980wvseiWV5FfWUNzA4eKZA6MO4IyKmJBBHrXKeBtP1nRtHTTdWjhKQ58qSOUsSCc4IwOld
RnH1qRHhGq23/CJfE4yAlIo5xcJgdUbJI/mtd1oUyeKPiHfaqjb7PTohbQHOVZsnLD9fzFR
fEXwZqXibUrSfTY7dfJjKu8khUtk5Axjtz+dbHw/wBAuvDmhNZ30USzGVnLxvuD579Bj0/C
mO+hf8YaBB4i8PXFrLgOql4nx9xx0P8AT6E14p4Igm1nW4NIkuJI7Gchp41OBIEywB/Gved
Va6OnTLYRRyXDKVQSOUXJ7k4P8q8v8LeAfEXh3xBb6gYrSVI8gr55GQRjj5fejoCO48dxrF
4C1GOMBUSABQOwBFcL8Ez/AMTPVM/88o/5mu+8X2V9q/hy4sNOjiaacBGMrlQo6k8A5NcT4
V8JeLvClxcy2cWmSGdQredIx6ZxjGPWjoJHo2vyp/Y15CW+eS2lxx6Kcn+VeM/DcvHr+prb
8zHTJQmP72Ux+td9FY+Kp4NTk1GOzkup4PIgWKRljUMDuJznpxxWH4K8D694a8RLfXEdrJC
yGJ9sxyFJByOOenSga6nN+AL9Z/iDZy3hBZw6IT/e2nH9a93IDKQcYNeZeJfhdLNqR1Hw/O
sEpfzPKYldrZzlWHTmtK1u/H6WfkSWWnvMOBNI3X6gNjP4UA9TH+LNjFZaRo9vajEMLuqrn
O0YGBW98KoIh4MtpxGomYujPjkgO2Bn05P51l+J/C3iLX9K023jjgDwqZJ3eYgtI2Cwxg8A
571veCdL1Xw/4ZawvLeFpYSzRbJuHyScE445PvQHQ8tGR8WW/wCwscf9/K98EEXnicovmhd
gfHOOuM15G3gHxKfFZ1nybPd9r+0+X55x9/dtzt/DNetWzyPboZ0EcpUblDbgD3Ge9DB7FT
xBaQahotxZ3TlIrhREWHVSxAB/MivIZPBHibwtqP2uxi+1Ih4lt2O/b9Mg/wA69Y8S2l1f6
DcW9iVFy+3YWOACGB5I7cVzkNx46tLV4ZbPTbuQDCSq5H/fQJGaARz/AId+JV3J4jtLS/iE
kcz+Qd64khYkDr6Z6g/0pfjLo+J7HVYxw/7iU+/Vf/ZvyFWPDPw4vx4iGs6/NF5gmM/lRnJ
aQnOSegGeeK67xto0+v8AhqewtYo5JpCpQyPtCEEHOcH/ACaOoO1ziv7X/wCEl0fw34diYS
mQqLzg5CR9PzANWfjDNPaQaOISVhBlBxkDOFx+mad8P/A+q+G9de61CG3aNoygdJclD16Y7
4xXaeJ/Dtt4n0d7K6JU53RyDkow6H/PrQDepg/CSWNvBUapjck0gf65z/IivN/iXCsHjq+M
YwrbGIHqUGf8a6vRPDXjHwbNPHpS2V5bzHJWRzjI6NjIIP4/0qbTvh5qWp+ITrPiaeHzC4f
yIcsCRjGfQcdOaB9bne6TeiWBLSQk3UMEbTZ7FgeD78E/iPWvEvEGV+Kkmen9oR/+hLXdro
Xi7w9rF7eaVPbajHeNudbjKnPOOMjpnHB6dulZmmeANa1PxUmsa+YIAswnKRHJZgQQPYcet
AlvcxPi6P8Airkx/wA+sf8A6E1eyaEc6FYY6eQn/oIrzfxr4H1/xL4ge8gjtkhCCJA03JUE
nJ49zXoegR3dvotrDfxpHPFGEYRvuBwMZBwKGHQ5H4zf8ipaH0vV/wDQHriNL1fVtN8DSSw
LE2mPcNFIqr8ysQvJ9j0r0X4i+H9U8TadBZadHBsSUSs8khU5AIwBg/3qzfDfhPVtM8H6lo
1/aW0ouNxjIm4JYAYPHGMZzQCehW+GOo2l14d1C2soEg1WNGZ2XOZc52tz6HjH09a5P4d3n
m+PdO89iW2Oiljnnax/xrd8L+BfFHhvW4r+NLR1UFHj88jep6jOPofwq1r/AMNL6PWRq3hy
aOKXzPO8ljt2PnPynpjPY/yoHfU3Pi3CkvgxnON8c6FD79P5E1wXhmaVPht4lznyg0JX0zu
G79NtdNrGieNPF1vDZamlhZ2yOGZo2OWOCMkZOevTitLUfBk9n4HfQdEWJ3mIM0sz7cnIJP
AOTxigWyMP4JsTLq5H/TL/ANmr0PxJLH/YOowkjzHs5iB7BDz+tef+FPCvi/wmbk2UelP9o
C7hNI5wVzjGMeprai03xRPaau2orayXl3D5EKpIyxRqQwJGc+3FAM474RfL4ymA/wCfRv8A
0Ja9tDH8K8r8E+CNe8NeIlvZ0tZIXjMT7ZjkAkHI+XnGOleog8daQM8z+M+kebY2eqxjmFv
JkwP4TyD+BGP+BVmx67/a3gzR/DMEu+6uJxbSY6rEpBz+AK/98mvRfF2mS6z4avLC3jSSWZ
NqiRtoBzkHOD0PP4Vw3gj4f6t4e8RxX19HayRKrLlJSSpI6gY57j8aYLzPUbWBLW0igiAVI
1CqB2AFZfjAbvB2sKOps5f/AEA1rZrJ8TW17faDdWmnLGZ54zFmRyoUEYJ4B5pIRxc/gxfE
3w90i4tMR6lBaJ5T9N4x90n+XofxrmPh7Jdjx/BBemUSQpKmyTOUODkc9Oa9W8JWd9p3h+2
sdRSJZbdBGDE5YMB0PIHNc/e+HtYHj9desrSy8lI/KKGYq0vBG4/KcHkev3aY7nm9vafa/i
fLbNJLEJNRlUvExVh8zcg9q9X0bwj/AGLq988k73lheRKZDdNvZXQ8ZJ6jB/SuLXwB4pi8S
HWITYLP9oa4CtKxAJJOOnTnFdRfWvjbUY44Lg6ZDbOwWb7Mzh9pODgn2oA7G3v4LmaSGF9z
RKpYem4ZA+uOfxFeE6yuPisd3T+00/8AQ1rvP7A8XaFrN7e6TdW1+l2culySDx04GMYzjg4
x24FZ2j/DzWL7xSusa+8EQWbzzHEclmzn6AZxQCOn1/4h6doN1LaBGubqIKDGgI5OOM4I6E
Gurs5pJrOKSaMRyOgZkBztJHIz3qE2VsyMhgQq+Sw2jk96sjgUgHNyp+lFMZjtIH6UUCI7X
/Ur9Km6VDa/6hanpDQ0000+k60xEZGaO1OooATtSU6kz1oAbVe7vYLGMSXMnloSF3EHGT/K
pnlWNcs3FVNVs49V0q6s5B8k0ZTOOmRwaEIZFrmny3yWkVyr3DgsEXJOB39hyPzqe51G2tH
CzzLGxxgHvXi/gDVbvTfHy2l7IxMga0fcc7SOn6qB+NdzOW1/4mxQhibXSYfMYYypkY8f0/
75pjsdDqmpwRxMV1BLaSLk7xx9GB5rntL8WW1zf+ffa/bbEzstYFOD1GWYjJ45wP8A61cJ8
UbuaHxbeRRyFUeKMsB34/8ArCupF0t/faXpF54c/s+0uVZFlYKedhK7WUfKePWmFup6BPqF
tbFRNMibhkbj1qFta09OWuoh9TWPY+FS9xHd62ILyeC2SCEMu5V2g5bB43Enr+VeV+E7mXU
PHdha3rCeDzZB5cihl+6/akCVz2631C1u7eSa2nRo1JDODwDj/wCvXHaj4xhtL8aeuv26f3
p3gZmQdhwNpPI5zjr9KreL7S98IaRPJokaiwluFkeIKT5OVIbGOik7foa5/wAE+KNNSGe01
fT4JpZnLGYqGZgeApBHOPr+FAJHp1jren/2G13DffabeAbHnJzkgDqQMd+tYVp4nbUPENqI
9Us1twrM9tFukdxt46Dsec/pRpcGlJ4W1+PRZg9vKJXMGCDCxjwVwexK5HbrjpXD/CSMp4y
nVhyLNz9PmSgLHrc2u6bbxiSW8iVW6HPWrU15Bb4MsiqG5Ge9eDaiL4aKt+Z5WtReSW7L2Q
jBX8xn8q6DWfFl/q/hU6oitCkLR2wJ/wCWjkEu3XpwPz9qB2PVLLWbHUZ5IbS4SaSP74Tnb
+NWp547aFpZjtjXlmx0rz34Ns0mh37scsbrk+vyrXdavg6Ne55Bgfj/AICaBPQY+taejANd
RAnplqkTVbOR1RbmMs3Cjd1rw3wTrlnZ+IvtWuy+ZDHbssYaPed5IwAAOuM1t2+ma14s8SS
XFjb3Gm6S0gYb12BVAGcD1PJ445oHY9K1fVrW2g8w6jHalOpflT7EfhWFo/iaG8vGur7X7U
Rx8LbQ4CjPd2IyTweBgD3rgPFt67+Pp7e8n/0KO7i3IwyoX5c8fTNX/GM9nrmt2FtoEkEAu
F8lnx5ayemcj3OPrigEj0/V9ettKs4pmlhAmOI2d8K3vn6c1keHtfN1e3stzqttcQZVUjhB
IiOW6tgYJGOPasHx9pQ0b4ZWVgZPMMEsa7z3OGz/ADrH8Hkx/CzxC6HDrK2D9ESgLHqh1nT
1ba13GG9CcGpItUs5p/IjuY2mI3BN3zEfSvGfAniDyLnUZrywudVuXjRYlihEhUDcTk9hyK
0PAYttZ8XLf3eoxx3EJcwWWCGwc8ZPGACeAT70BY9E1fWLe2jNwmpxW7RcMknKn69wfesrQ
/FNtcXPn3+u28jyYRLWFcKhJHU4yx9+g9+tec+Lbq4j8fXMDBpbc3iHycjD/d459elddMqe
JdY/se90I6XutXe3lZF3iQEYKsB0A7Z+tAWPQZ7+2tiRNMqEDPPpTbfVLO6tmuIJleFTguO
ma84+LN5eWK6QEl2SPDMspTofuZ/nT9C1DX4vh4WisrNrNbaQiUykPj5iTjHWiwraXPQ11a
ykn8pJ0aTGdo5OPpUdxr+m2mzzruNS52qOpY+gAryz4WX02oeL7uadyz/Y2GT6bk/+tWb4f
vJrr4k2UM8heOK8lCA/w8H/AAFA7Ht11f29mivcyCNGzhj06Z606zu4L+1S4tXDxOMqwBGR
+Nc38S8r4Dv2U4YeXg/9tFrodLGNLtQP+eS/yFIQXF/bWs6xTShHYZUHuKrjXtNZtovIc/7
1cb8XbiW1sNNlt3KSCcgMP90034e6PZa34DZL6CORppZMuVG7PQEHsRTC2lzv4p454w8Miu
h6MpyDWNqmtWqQtPDqUcBhyHEg+X3B4yDxXmXhvxDqGheOBYXMxkie5+xzDs53FVf6g459O
Kp+NbmWLx3eQqS8Dzxloc8P8q5HPHOT+dA7anoWkeLLKW6Nzf69A5YbEtol+Rc46nGWOfwG
e/Wu0ByBivNpwniPV10bUdB/sxZLWRoJGVS3mArgqwHYZ4B5zzXodmssdnCtwytMqAOy9Cc
cmhiIZNXsoXkWW4VGjOGDcYpx1W0WNXM6hWGVJ4yPWvIvitdzweK2iikKxyWsZYDv8zVc+J
N7cWWj+HPs0rRh7dwwU4yNsf8AjRYLHqCavZSQiRbhChJAbsSPeiLVrKacQxTo0hGQo615p
PLInwy8MlHZTJfojFTgkMZMjNZOsrrPgbxPFPJcyz2+SYJX5DL/AHW9+x/zgsOx7IdTtF3b
p0Xb94scAfXPSqx8R6WHKC8jZh125P8AKvPNBuJfHh8QQqTFDcPbHY5+4oYlwD+B/Stjx5f
6ZofhgWFpFEs+5RCI1H7og5z7HgigVjtrK+ttQg820njmjzjcjZwfT61MQxIxwPWvOfhLpu
p28d9eXqyRwXOzy1kGCxGfmx6YI+v4V6RjnNINgxS44pO9OoAKKO/tRzQAA81IOlMUc089K
AGnnNFI/wBw49KKAGW3+pX6VNxmorbmBfpU2KBoQ000402gQ3vS0tI3A4GaADqaYVVQSeh5
Oadzjgc0za7AZIXnJxQBX2xK2eSCc5FWRgrx0p20UYpiSPDPiHA/h/x415ZsFaZVuFx/C/Q
/qM/jXd/C+zI0GbU53V7nUZ2mkYduen8z+NdRe6Lp17N5t1Y28zngtJGrH8zU9nZW1jD5Vp
BHDHnO2NQoz9BQO+ljwz4pSRy+NLsIwYiNFyDnBxXpq+L/AA3/AGXbSzX1u4QKyr95lYDjj
qDzW3L4d0iaRnl020d2OSzQqSSe/Sk/4RvR8Y/syzx/1xX/AAoDoR6JqLXmhjUbpvLSfMqh
8KET+H9MH6k14l4Knij8f6fK7hY/Nf5mOByrY/mK99bT7VrJbR4I2t1UKImUFcDoMfhVL/h
GdGBz/ZVl9fIX/Cga0MzxLr9tod3ZS3r/AOiTCSNwOR/CRkdzwfzNcp4qsPA91oVxf2klvH
cmNjD9mbBZ+wKD365FejzaZZXaxie2hlWMEIHUMAD6flVFvCGgl939kWIb18hf8KBI8n8AC
5t7LW9QmcpZpYSRgtwGfGQB6kAH86X4VXMY8ZTyTOE3Wj4LHGTuUn+R/KvY20qyktBayWkD
QKciMxjaPw6VXHhnRgcjS7IH2gX/AAoHc4Twlptr4j8Fa1podC0l3I0eTyD8pVvpnFM8eaV
b+H/hxY6YjDekyZx1dsMWP55r0ez0mxsJGe0s4IGYYJjjCkj8KLzSbHUHDXlpBOyjAMiBsD
8aLiOB+DEiDRL6PcPM+07tuecbV5ru9bkSHQ72SRgqiB8kn/ZNOtNHsNPcyWdlbwPjBMUYU
kenFWJ7aC9tzFcwpLG3VJFyD+FAPU8L+FvlL42j8/YAYXC7u54/+vXu4AVfas+Pw7pMMqyR
abaI6kFWWFQQfXpWmQCuCOvFA3qfP3imWN/iXcSB1MYvI8t2GNufywatfErw/Bo2uxXdkQs
N6DIEQ/ccYzj2OQfzr2Q+GtGJydLsyf8Ariv+FLNoGl3GzztPtZNihF3xKdqjoBntRcLnme
v+Iote+FNq9xKpvI50jkTPzMy55x7jn8aq+FbmCP4W+IUkkCsZW+UnnDKgH5nP5V6n/wAIz
o2P+QXZf9+V/wAKB4Z0YLj+y7PH/XFf8KAueUfCnVtO0i91N9Ruo7cPGgTzDjdgtnHv0qhe
3bap8QJZPDoO2W5EkbICAOAGc+gyC3417MPDGjAcaXZf9+V/wq1baVY2asttaQQhuG8uMLn
64oC+tzwvxXqEMvxAkmLZhhu0LOORhSM/yNerXnjDw3HHFcvfW00kfMZQ7ipI9unFap8M6M
eulWX/AH5X/ChvDOjMpU6XZ4IxxCv+FAHmXxWvRPbaMHbM7xSyOo6pu2YB/UfhXQ6DPCPg7
KWkUAWU6nnofmGPrmuvn0DS7qQyXGn2srnqzxKSfxIpV0HTEt2gXT7YQsdxQRLtJHfFAulj
yL4SSxp4rnVmCF7RlXccZO5ay7ab/hG/iQs2pI8ccF27Odp+62Rux3GDmvcIPD2k28qyw6d
aRyKcqywqCD65xT7/AETTtTIN9ZW9wR0MkYY/rQO+px/jPxNput+HZNL0m4S9vLtkWOKLJP
3wefTpXb2URgsYYm+8iBT+AqCx0LTNMYtY2NvbseCY4wp/MVfxxSEeafGWWMadpqMw3+czb
Qecbev6io/h34p0jRvBoivr2OKaOVyYznccnIwO9eh3mkWF/IHu7O3ncDG6SMMcenP1quPD
ejr00uz/AO/C/wCFMOh494e0y48VeOhqEUTrbLdfappCPlX5twUHv2GPSqPi+4hPxAvJg26
NblCWXkYUAH+Ve+xW0UEYSGNI0HAVVAAqg3hzSGOW0yzJ94V/wouO+pkXfjLw3Fbx3LXtvN
JFlowvzEEjH4HGR+dZaePYYfFNvbakZbW3+yklpFKoXfawP0ABXP17HNdU3hvSGUq2mWZB4
x5K/wCFWLrSbG+hWK7tIJkUYAkQNj86BHivxEvrbX/FaNpTi6LRJCvlgnLAk8fnWn8WAsVp
4ftWYGaCFxIoPK8RgfyNepWfh7StOl8yz061gk/vRxKD+dPudE027mMtzY20sjdWkiVifxI
oHc8vmvLT/hW3hpHmXel+jFc8jaz5z7DP8q9I1rRrLxHor2t2A8TrlXU8qezA1IPDmkAcaZ
Z/9+V/wq8kEccAhjRVjC7QgHAHpigTPLvhasWk6n4htWmSRoWUKU/5aBS4JUd+351T8Ea3Y
6j4wjhl095HkVhFLM4kKEZbP3RjPPP0r1SDR9OtpRLBY20cg6MkSgj8QKZZ6DplheSXVpY2
8M8n3njjCk0DuXwNq8AUtGOKXFIQUopMU4dKACjr0pcE9KUCgBg60/NGOaCKAGt0OOtFL2o
oAS1GIF+lS1Hbf6hfpUvagBpppFPNNxQMbiinYppIUZPFMQ11ZiNrbeefenYoFLigBMUh9B
SbwZNnfGafQAzbnrTUyc59eKkpFO4UARldrlyxwB0qNTI0x5IUdOOtWKKLisQES/MD0J4I6
1Kq4GCSad1oAoGIBSEYp9RGVATlhx2oAXbjNNXcZD024p24FNw6U2N95PDDHqMUAPJCqSTg
CgEMMjpSsoZSGGQaVRgYHSgBMUYo53Y7UtIBMUEZpaT0oAOlGKWkJwPWgBMUAd804UYoATF
GKdjFJigBO/Q0YpaXFACYoxS0UAJijFL2opgJjijFL3oHSgBMUYpaTvSATFGKWigBCKTFLR
QAYoxS9KKAExRtpaKAExSYp1J3oASlxRilxQAlOApKd/CcdaAFA4oooFBQYoxS0vagQ3HBo
pxHymimhDLfiBfpUnaooP8AUr9Kl7VICUh6U402mMaDkZ5FB5pOVJLNx79q47xF4wvtH8T2
GlWltBN9tKqjSOV2ktjnAPFAjshTW3cbSB68VwMfxJuIpdYS70+Jl01CfOgnLRu+4AJkrwT
k/wDfJ44ra0TxjbX+gx6leslupVd/XCsxwF9+3SmB0EbMXZHGcdDU3auM0rxkby51I3M9nG
LZfMS2USLMiDqX3KMnlfujjPfirvg3xcPFNg87RCCQO37pSW2qMYy2ACaAOlPBpg2xqSoOM
9uaztQ8Rabp92lrcXOLl13CKNGkfHrtUE496LjxJpVrp8N5PexpBPxExzmQ+gXqT9BQBdku
djKAuVPfNIzsZVCuu09sVS0vWbHWGZ9OliniU7XK8FT6EHkfjUN14s0Syu7i2ur+GGe2XdI
kmVKjj165yMY65oEbOcECnCsBPGugO1sBqtuTc8RKCcnnHI/h5HfFWj4k00X1xZfaR9qtkM
ksW1sooxk9OnI/OkM1c1XO5hIyoNxOBms//hK9H/sz+0f7QhFpv8sSEkAt6AdSfYVX1DxbZ
W2kXV5buHaDapWVWiCluF3ZGQPwpgbke/ywJMbu+KUqSwwcAdRjrXO6f4qtYbKyGtX9lHeX
UPngxbliZDkgqW6DaO/fNS/8J14d+y/aDqtv5e/Z1Oc/7uMke+MUAb/PajOOtNimjniSSJ1
dJFDIynIYHkEVznjfxVN4T0uG9S1S5Ek/klTIVxlSQeh/un86QHTUVh3+tXNlDpT+RE322Z
YpAGb5MoWyMDn7pGO/FSQeKdJubW4uYb1Hgtsea6g4TPTPFAGufak/GuatvFDXPiK7t1ktI
7GyhZ5w+/z+P4sYwqj0OTVpPFulXdx9ks7xHvHUmOJlYZ4z6dMc/SgDcoA965Twr42i1nw7
LqupCKyRLgwAb8g8KRz6nditnTfEemavdS29jdrJPCMvGVKso9cEA/8A66ANOiua8Ra7dad
4g0aztrizijuZgsyTht7gkABCBjPJ/Er2q5ceLNHtrieCW8UyW/8ArtiM4i/3iAQv4mgDao
rK1LxJpejzLFfXiRysu7y8Fm2+pABIHB56cGmy+K9HhjtJHv4hHeHEDgkq5zjGenBPPp3oA
16KwP8AhOfDpimkGrW22FgrEN1J/u/3uh6ZrXtL2C+s47q1lWWCRdyuvIIoAsUVgSeOfD0U
TvJqkChH2EHO7Pptxn9KuXXiPS7OKF5rtAJo/Nj25cun94AZJHvQBp0VT0vV7LWbT7Vp1wl
xDkruTsfQjsen51nz+M9CtXuFuNRije2YJKrZDK3PGMZJ4PTPSgDcorLl8S6TBpsF/JfRC2
n/ANU+c+YfQDqT7YzUS+LNGk0+a9S+Q28LBJWw2YyTgbhjK8+ooA2KKyLLxVo+oXKW9rfxN
M67kQ5UuPUA4z+FMi8YaJNOIY9QiMrTCAR4IYuTgDGM/wCHegDZxRWJN4y0O3uWgl1GFWV/
LZuSit6F8bQeDwT2rM1nxo2j+LrLS5Yka0uYfNMyhmZRhv4QDnlf19qAOtNKKy4PEelXOlv
qEN9C9pHw8obhT6H0PI4PrWVofiw6r4gurSSa1jjVcwQYkE59WbcAuCMHAz9aAOqorjPE3x
Cs9Js5X0yWG8uIXCyRgMVXPH3gMA57ZrXPiiwtbG1lv5xFLNbrOY1VnIUjk4UE4HrRYDbNG
axH8Y6ImmxX7X6fZJX8tJdrEbvQ8cH2NS2PinR9S1GSxsr+Ka5jBZlTJGB1weh/A0Aa1IK5
GXxvBN4jt7S0vrBbHeUlmkLkyNj7qMBs4JHVu/T107jxpoVpLcRXGoxxSWxxKjqwIPoBjn8
M0WA3KXNYcXjLQp7u2todSgea6x5SqSc56A+h9jg1o6jqdppVm91fzpBAvV3OB9Pc+1AFun
dqxU8VaU1vNP8AaJFjgVXkLwSIVViQpwVBwcHnpU9v4i065itJILgul4xSAiNvnIznt2wfy
PpQNGnSiuMPjRB4g+y/2npn2LzdnneXJnP/ADz3fc3f7W7/AIDVi38cRT+N7jQ/LVYoUGJg
SxkkJTjAHAG4j8O1AHWClrjtX8ZCx1s2sWpacturBZneKRjbnphivy5Jz1K498V18ciyxq8
bBkYZDA5BHrQIVhweaKSQ4jY+gNFCAjg/1S1MKhg/1S/SphSGJTWPFONQ+YjuyBlZl+8M8i
mAScoRs3Z7V534z0K61Txjos40557GAqLk4BXbv5GCeeK9FYkdKjR95IZTx3OKBdTD8R6N9
p8G3+naTaxxs8REcKKEBPXA7DOK5ML4ng8BWlnpukSw3dqURnk2FiPmyyLk9Pl5PPzHA4zX
pXA6k4FKpB6UXA8v0zw/qg8a3V9NY3kVrc2bRJJczCRw20D5yGOMkHgcDIHFbHw0ttT0nSz
pl/pk9uUkd2mcrtOcYAwck9fbjrzXaSbGOxvyp4KhRjpTuFzzvxn4b+36zdX0Frq0V8igW8
9mVKSnYMZ5BUg8cYGPU1mXnhbxMLbQdSvBNeXFox8+GOQeail85DfxNjqeucdetesEg0nbI
6UXC5zPhmwtIbu7uLbSbuz83azy3bkyTuSSScsen9T+POX2j3z/ABB12/NhO9rcWDwQSbM7
pPLRePTOGGen4GvSc8UmBnNFwPHG8M6svg/S7NdLn+1wXzTSqFH3fXPQ8YH4VvXmmavB8Q9
U1C102W4gvrHyYnBCqGKIMsSeACh46+1eiscDpSjBANFwueUab4Vlm8H22nazpmoKUuZJC1
vjzI8gbTg8MDyCOTUZ8P8AiNvC+uWri+uLaYxR2cVzgysFkDZxk7QADwT36V6yzogLMQFHU
k04YIyORRcLnl7aLqEmp+EJG0+cxWFrFHckp/q2Xj8cEZ4qgPDepnQ/FUP9l3Anv7mJ7YbO
WUSljz2wPWvXxjPFKMUXC5yOm3es6dB4dsoNIaSFraOK6ldtphKqFbj2xn37UnxL0G91/wA
MpBp0fmzQ3CzFMgFgFYHGe/zZ/CuvBz0oYgCkByFu15rcmjodMvLRbOYTzvcgKARGy7VGcn
JbrjGB+FZFt4Yv7Xx7fQRwMNEvJ47qV8fKWTLhfpvP0wMV6DvfDHaAB0yaRZwY921vpimFz
g7KyvrDxt4i1F9Mnmtp4CsK7OJmG0bfocHk8Yqv4RsdRs9SvNT1fTLuTVL1yGkKDZDGBuOO
c5OMAAdlFejByWGF4x3p/A5ouFzyXR9N8S6L4Ea2s9OlS+GoeYcorOkZjA3IDxnII9Rnp3r
W8L6RqVr8RrvUrmxvIrS4tdkclxIJHziP7xBOCdh46DoO1eiDB+lO4pXHc86+IEiyeM/Bxj
YMPtpGQc8iSIEfnWTrHhW9F3cXWhW2sWupTztvRWUQOCxy2/IwpHODnrjFehReEtHgv4rxL
UtNCS0XmSu6xknJKqSQMnngda1t6eZsBG4DOO+KdxXPM5/Dmr6d4wOpahBd6hbXdqsVxJYv
tcNsUMMAg4JXtjg/hTdd8Oyz22hppehzwWkN28slu3zMqZQZbJPJCk4BPGK9RpaVx3PLJdC
1BtY8V3H9nTlb22kjtn2ffY4H4ZPPPpXYeBLW40/wZZ2t5DJDPCHV0ccj5yfx4IroiQDil7
UCPIovDup/8I/4phOmXAuL+eNrcFOXUSbuvbA55rSSHxFbvoVsmn3Yso7COKf7MVjlaRVI2
s5IKqGxyCOCSCe3pWaOKLjucT8LdJvtE0S8tNStpIJTdGQBhwVKqMgj3U1jNod+dY8XTtp0
5F9byR2r7Pvk8YHpk4PPpXp55BAOKRUC55Jz6nNFwueSHwpraaJ4cuktLhpdNdxPbKwWRQZ
S25CeCSPT298aOv2NtD4O1+4ttJu7IypEZJbtyZZ2MgJ6seB+ufbn0yqeqaVaazYvZ38Zkt
3ILIHZc4ORkqQetO4XPModN1DxFZ+EVsLGeFbCNHlvJAFGBs+7zlvu5/Ee9a/gvQry31TxH
JeWklub2UvbTOgzgs5yPQ8qcf4V3Gn6fb6XZRWlohSCIbUUsW2j0ySTVikDZ5HB4f1q28GX
/hp9Hme7mulkjnQr5W3KHO7PHCEfjWhPoep6d4t8O3ItLi7g02wSCaSIA5YK44yRkfMK9Hk
kRGUM6qWOACetPOKLiueWQaJ4ksbXX9SsLAQyX1yskFs21mRQ5bft5GRkYH1OOBktNB1qfx
jZX0tpfQxNZtC1xcSCR1dkddxAJ2jceAMADBwMmvUgQRxSincLnkH/AAjus23gi70FtGnN2
12JVkjKMjrxznPt/L3rauoPEDXunwR2N39h+wJG4t3ETtIFIAkfIZVBJ6HuSM9K9FJHegYN
K47njTeFtbPw8XSv7Nn+2DU/P2cfc8ornOcda6C70C+vvHM08FrNBZT6e1ss+3AjYx4HHXj
gfhXo3QUAg9MU7hc8s0Tw5cWeltpetaBe3k0UxaDE+bXnoxAYDuexOD+FPuNA1I+IPFNz/Z
0zRXtlJBbPgHcxCgd8jp1PpXqNIcUrhc8mi8O6pHZ+D0GmTh9Nunlu8KPlBmVgevPC9q7jx
ppcer6PBbT2dxdRGcM/2dgJIhtb5xng4JAx6E8ZrogBS8UXC5534S8NanHeanbXj3p0KW3M
EUV4w3tnGSFBO0Abh2zkceh4K8M6rDa3VpqivDHaxyw2T/8AXU5ZwM9flGP9416GSBTh0ou
FzyrRPDVzpunTaXrWg3t+6TGS3Ec/+jMSMAsAw9+SCcHp2rVi0zVNJ+Jt/qMOmS3NreWywx
OhUKpxGMtk8AbDnqfQGu8lkSILvZUBIGScVMCueMUBc8s03wvd6ReanZ6zpOoanZ3EvmRG1
mwkvOf3i7l9jz3H416ZpcP2fSrWHyVg2RKvlIciPAHyj2HSrNLQwuMK4iIYlhg5JopZBmNh
6g0UIQy3/wBUv0qXtUVv/qV+lS9qQDWNebaHfeT4y8VyW9nCLmBS7N5jASkZwDuOFzj8PpX
f6peNYWL3CW8twVI/dxKWYgkAkAdcA5/CvPdG8NTa3rXimW7gurWw1AhIpHQxu3OchWGccD
qO/wBaYFlfHt0PEOm2MgsLq2vn8vzbXzCEbOOHIw4BPb9K57SfFx8Pav4ljluCztqCwWyzs
zRxqJJAST/CoGOmTx0PbrLf4bxRT6XO2q3UsmmkeSHRNgUEEDAH65yc9eBSSfDS2lg1aOS9
dv7UmWeUmMZRwxbKen3mHOeDTHoS6x4muNO1fTdJt47e41O+Gd7bliROecZJPQ9+1SeG/Fc
upa3qGkajbxxX1keWhYlJFzjIB5HUfnTZ/AMckOmyLqFwt9pgCW90FBJQHhWB4IHPp75q94
d8MW+kXd5ftLLc39426aaTA79AAMAf4UC0MLxXqh1bxTbeG7K0ja6C+Y1zJK8fkjGSFKENy
AO/OR9Rm+OGu9N0XQ0wLKZLsxMtq7KhXJxj1BGDz3JrrdZ8Hw6nrVvrFrdS2OpQDaJowGDD
nhlIweCR+P0xX1jwS+t2dtFfapM8sExnMvlqNzdAMdAAABgfXvQNFDVvHc0XiK50fTIIDJb
Rb3kn3nzGwPkRUBJPzDn6+nMOoePdR03SdMupdHeCW6mMMttNlXBGDlc4yCD371rXvg1ZPE
P9taffSWN+6COVkRXSQYA5U/Qd+w780zVfBLaxBZpd6nK81tM05lMYy7k8cDgAAAYHpRoIz
H8WX99e+ItEv7WK2mtLCS4V7eZjj5VI+bA5+dTkAdDWX4H8YyfYdJ0hblJL64aVpJLoscDc
doB7scHA/UcA9Q/ggPreqap9uIm1G2a2kXyvlVSqrkc9cKOvvWefhjB9g0+1TUJUawkeSGZ
IwJAWIbk+xGRQCsWfEfi280eS7WIaeWt0DrHJIzSzLtBYhFHyjkjJPbsOa2vDusf8JD4ctd
RMflfaEJKBs4IJU8/UVhT/AA7W5vdRuDqtzGNRTbcIiLyfYkEhc9h24zXQeH9EGgaHDpsc3
mpDuCOy4PJJ5/E0B0PMLS9kfwP4na9Ml7DFdouyaZ87d4Aw2cjBwfwrpU8XyWVn4d0fSbGN
7y+sopEWSQ7IUKdzyTja3vxVqP4eRx6JqWmjUHMWoSrLI3lDcpDbuOfUCp5fAcLnSZ4b2aC
+0uFYIrhUBDovADKfYn8z+APQ5vwvrV5pWpeMJ7ozXf2JgVhSRmUYZ+FznC/yA9q1fDPj0e
JLqG1nls42nVg0Cl1kXg4wTw3Tscj09NDTvA76fcancpqkvn6i6yPII1BR1fcCO2Mk8EGnx
eCY219NYu7pZruFCsQSBY0B5+ZgOWPPrQI4nwN40ls9Jis5rrzr+81AqrXbuyomxOS3P8XA
Hqe3Wt/xR4pe41U+G4GRJTEGuJ2dowcrnYAoLcgjoc8/Wnr8K7VdDGl/b3MYuftKy+UN6tt
2kZz0OAfqK07nwOZtTtdVg1KWDVIYxG9wsYImAGMsp744/wAigeha8GXkl14chSXS59NMA8
oQTBugAwQW5I+vofrXB6f4uPh/W/FCT3LuxvlgtUnd2RB5kgPPO1QMdPQcGvUNLsJrK3kW5
u3uppHLtIyhewAAA4AAA/n3rlpfhvDOusLLelv7VmWaQ+UMxuHLApzx94jnPBoEWNW8WXGn
ajpuj28UFxqV8N24sVijXJ57k9D6dKyb7xdcahpXiPSryL7LqWnwPIJLeVtrAY+YHgjkr+d
acngBHj0x11GZb7TQEguQgJKA5VWU8EDkduDzmpI/AMC2+qtLeSS3upqUmuWUcKTyFUcD/w
DVQBi6R4wl0jwb4egVDd6lqTtFF50hwD5m3czcn+If5FacHjW7i1fVNHv7WBL6zt2nieNiY
5QFDYweQcEevf05kk+HdtJomm2X2yVJ9Mcva3KKAy5bdyOh5x6dB75sW/giNLzUNQur17jU
b2EwtOyALGpUL8qj2A79vrkGzm3+J2px6Ba6u2l24tpLkwP+9O5jyflGOBgdSevarK6laWP
xT1aSe1CyQWJlkuFkYkoqofu9OmPy96tTfDSGXw7BozajJ9nhuDOGEY3EkEY64xye1aa+DI
38T3Os3FyJWuoTBND5eEZCoUjrnsP1oDQw7H4h6lqCw3drpIubaSYxtb2++SeNP77ELtHTp
x2+o9BVsjjvXJ6b4Im0eGS0sNYuY9Pkk3mBo1LAHqA/UAjjj69ea19L0y/g1W/vL+9aVJmA
ggVjsiQD0/vHv/8AXpCOQ8caodJ8daHNJczQ2oUtMqu20gHuo6/lVq58U3+qeAdR1eykgjA
DLHsZhJHg4yfRsc49wc+u1rXhNdX8QWOqNdGN7L7kezIbnJzzWdp3w8h0+x1OyW+kNpqCkP
EEAEZ7FeTjH49BTH0KOmeK5/D/AMOLbVNRQXLvhIf3pLysSx+ckcdCe/SrWn+MdWuLkxy6c
ksL25mS7t1kMMbbSdjEjB6dQe4/CxD4Ahbw62j6jfz3duoAhO1U8nBJyMdTz1OeOKtWfhi+
t7aO2n1qWeGGJo4kMKrjKlQWI5bAPf69aBMy9E8dX2paNJq9zYRQ6fb+Z57iQl2IGQEX8QM
k96rSfETULPSLDW7zT7caXeTGMJHKxljAJ5PGD91jjjtW9ong220nw7c6LLM1za3BbO5drA
MMHkfTis5PhvC1naadd6lcXGl2kplitiiqSSTwzDkjk+nU0D0Hf8JpdnxRrGlLBAUsLNrqO
TJ+fhGAPpw/6VqeDvEMviXQVv5oUidnZdqHI4NUb/wHFeeILzU49QuLc3sH2eeOML8y7QCM
kcD5V6c+4rT8L+HV8M6T9gjnaaMOXVmXBGe1JgcxdeP9Tiu9dt4dPtpDpeW8xpCoKgkHIxy
enHHfnpktviDfzXug+dp0MdrqxKKfNJcMCFJxjAGSMDnI9K0H8Aq9xrEv9oMDqoIlHlD5QT
n5efw5pq/D9V/sX/T2P9kMWh/dj5iWDHdz7AcYphoYep6y+sanq8lzAgk8O5ki2niXDhsHI
JHMa8rg9s4JzpXniCXU/AMOq3NtaiF0eSbzHYBNrFVCEc7ycYPH1HFWbr4eQz6hqtwupXUU
epKRLEgXGTz1xnGecDHocim3fw9W78PWWjPqcy2tozMAqAFySSN30yenrQLQx9P8YP4e8DJ
qU+nBWuZttvH5jF5eOZHZuTnH6DseOg0DxLqd/rBs7ywD27JuS9tkk8nOM7SWHPfkH09eHX
vgiHVdKksdTu5JlyhgMaLH5AUEAKBx3PXsfYYv6PoV7ZTQm81aa8jgQrGjRqnPQMSOWOMjn
19aAMXxvrGdQsPD9taJNe3h3pK8jIIOoDgrznhunYd84pNQ1+TwJ4ZJubKFp/P8qFYXbbLl
c72ZsnPXOckke+a2fEXhG3166tbxbiW0v7Q5huIsEjnOCDwR/n1qHUPBqa3pMtnrV9Nduzh
0lVVjMRAwNqjju2c9c+wwAY7eJdVvrXU7S7scwfY5HjvrVZFiDBCcZYDn3B9PXjI8EeL5BY
6VpC3KNe3DymSS6DMANx2gHPLHHT9QcA9fH4YvTaPbXmtTXMf2d4EDRKu3cNu445YgZHPrm
sk/DKA6dY2q6hKhspWlhmVAJAWIPX2Iz0oHoWPEfi2+0eS8SE6eXtoxIsbl3klG0Fm2r9xc
nGSccdhzXP8AiDxRqOqW/hK5tT9mS+uRvjWVgHZZFG1sfw5+vX2535/h4lxe6hO2qXSDUE2
3CIq/MfYkEgZ7D6ZxSzfD2GXR9Ls0v5o5NMlMlvMEBIy27kdDyB+VAI6uN5lsg0iq04TJVD
wWx0BP9a4/TPF2sX/ixtG+z2Ti3XN3PCWKxnuoz1OePrn0NdVFYyxaWbZbuRpyjD7Q4Bbcc
/Njp1PA6dulc9ongQ6GHS31ScxyyiWbKLvlI6At1xn+Z9TSEcz4p8UPbahaaldJa3Qs7gKL
SKeQ+S3zEMxXCB8D7pzjt3roL3xhqkPi260Szs7aYpb+bG7uyY4B+brx1HHU46c1Vb4U276
UdObVrw2on8+NNqYViMEnjJOPw9ua2T4OY+I5dZ+3EXMsHklfKGwDaBkDOeoz1pjOL8Q+Kx
4g+HdtqWoafBLtvvKaIO6ruCMQwIOemRj3q3rHiBfD3xJubieeYW6WW4RAsylyABhc45P0+
tbJ+GNu/hwaKdQl+zC5+07hGN+7btxnpj8Kv3XgVLzW5tTnvN8s1sbZ4zENhUrtPGc+/WgD
X8PajNquj299PJbMLhA6iAHaue2TyT+ArVBri4fh35Hh06PHrN4kAnE6MmFZTg5XjqpznHr
zXYwxCCBE3M2xQu5zknHcmpAc3Qiig0UxDLf/AFK/SpKjt/8AUJ9KlpAVbiVkmjGPlJ5Oay
9O8VaZqmqz6baySG7t8+bG0TLswcHkjHWttgO/avJ/GM1x4R+I0er2URf+0bVowg/ikC7QP
pnyifxpgkek6ZqttqqTSWhcrFK0LFkK/MpwQM9cHjI4q4WGOtZ2g6auj6FaWStuMMYDvn7z
Hlm/Ekn8a8gnDy2PjdjdXAWzu0EEazMFGZ2XoDzgcAdOfpQM9v3A9O9AIWvILKSa38TeDp/
tlzJLeWqtM0kzNuyCMYJ6dvwz1yag08XOu6jrEOuarFp2oRTAiaeVleAAk4jXcoA46+hH1p
2Cx7MWHtWTqGvpY61ZacbO7lN0CRNHHmNMf3jXnvjO6W4bSdNsruSfVLyGJXu5HMYSIZIYg
HALZLHvge4p12be08YeFbbTrt5rYKY2kEhImYMwLHsfmzzRYD0DSPEuna3NdR2MkjvbPslD
Rsu1ueOR7GtEThmwqnHqeK8SW236R41u/PnR4LxTGscpVcmVhkgfe44Ga2/EBvIfBvhnxDH
LM726w/al3n98uARv9eRjnruosKx6lc3HkW7yrG8pQZ2R43H6ZIqlpWrxaujy28NysSnaHm
iMe49wA2G4PB4x6Zwced+LbzU7fwgdWs3niTVLvzJGRiGSDGIl/wBkMAGPu2O9aWkWdnZT3
VwNfiWyubN2eztXZ0ijC4Mm5mJB5HOByaLBY75iwfKtwe3pVHVtes9C037XqMzpFu2l1jLY
J6ZwDivNvCsxvdTvtbV2jiBaLTbBpmYySbeMqSS2B1PPJJ421izyxal4Bv7+/u3uNXN4qES
ynci8cBc4A69B2x2osFj3G1uo7q0huImzHKgdSRjIIyKlyOvavKLvzZPFvhO1jup4Yp9Oi8
zypSu75WHbpkDGRz6HgVm22p6rY+F/E0enXNwVt71U37yzRRkuCQeo+6oz9TRYdj1iw1221
HULi0tUmYW+N0/lkRMf7qt3I9q0SwFec+EbVF1DTL+31qJBcQhGsYpGlMzBSWZ9zcMO/AwR
jvy/4hvs8XeGIzK8cNxOY5wshQMu9OCQf9o/nQKx6ErDHPFLuB715Lb68+k6n4otY7u8uNE
gg+RkmLPE7MqhUckkcswz/s55xzWsNUMvjjQpLOVIo7uIGaCG5eYDdu+WRmPL4xkY44+tFg
sexlhWLD4r0+7027vrEy3cNqWDeShJZlUMQoOMnkVxPw+0865FqT3t5eyLbXR8qMXLgA46n
Bye3fjHFZPg6W1h+HWt5mK6gVnKIJWDACNWDbQcDkfex14z2osFj0RfGMJg0iQadqP/ABM3
KIPJ5i5xl+eBzn6Amty8uvsdq8/kyzBeSkS7mI9h3+g59M148t3cDTvAL/aJt011Isp8w/O
BcLjPPPU13nxAtry/0e3s9P1FLKeabA3yGMSgKTs3Dv3x3xQOxv6XqsWrWxuLeKdYSfkeWM
pvHqAecfUCre4E15FpniSXTbDXbfUbNojbpEryafOwUtvwFByQpbcckH+E8ZFM0rU5x8QNP
/syWIC5smd4Ibh5I9/lyMFZmPLDCZ6fzJLBY9i3D1rLsfEunajq11p1tK5urX/Wo0bLt5x1
I5/CvP8AwTLYX1jfXniDUJl1iC53Fp52V024K4TPPzZG3HtjpVGW1Fz4p8aOZpo/ItJZVEU
hTLKMgnHUA9unrRYVj1q/vUsLCe7kV3SCNpCqDLEAZIA7niodF1aLWtOS8hUqjMygFlbO1i
uQVJBHHBB5rya41C4Hg/whdS3UoP2mRJZDIRlFl4DHuAB39K6LwjfrefE/W/s9w0loYN0QD
kp1jyV7YJycjrmkOx6MSKQHI4rzvxDeSXHxMs9M1aZ4tJMJaOPzDGkrbTyxBGTnjr2HrzP8
ML29uX1iB55bjTre42WksjFsjLZAJ6jAU+2feiwjvdwHWjI4Oa8ruLz+0vFfiWDxBdSQi0h
f7HGZWjVAM4dQCMtjaffNU4W1/X/CGkxHU1inMkrolzIU+1xrsxlv4sEng9Rz2p2HY9g3D1
pdwzXis+s3d14L1hTbfZZbS8iHm20zGMsflYKcnAwB0OPmB786dlqouviL4bW0umlhOnqJQ
shKNIIpM57Z+6D7j1FKwWPSdY1m00PT3vb5mW3QgMyoWxk4HA9yKVdXtX0VdUVmNo0InDBC
TsxnOOvTtXjT3H9reDfEV9rVy76yk6IsMshHlLvTIVM8c7h04216TpxH/CrYP+wQP/RVOwN
EsvjawOk22o2dveXtvcT+QvkQksDyMkHHHFbtzcJbW7zSZKopY7QScD0A614pJLJb/DHRpI
ZXjf8AtB0JRiPlO4kHHbgV0F9cnUfiFqlprtw0drbWrNaQPIUjY4GD1AY4LH/9VFgaO+0XX
rHxBYm70+RnhDlNzKV5GOx+tWru9gsbSW5uZAkMSlnY9gOpryDQre7vvh1HZWOpJYzTX7j9
5IYxLhAdm4dD3x3xTob26utD8S6fdWUSNbWyl5bWVjHuVuBjcRkgknHHy8jiiwWPWtO1K31
SwivLVi0Eo3IxGMj1wauKwx1ry/TrG31P4YGHS7hv7SgtxO3lSsWRgT8vXjcAwxx60/w/qv
27wvNrN2J0h03TzaZi++0uDuce+CmCehZqVhWPTtw9aCQOteLwat5vijw1c2MiQfaZgssMV
08rhS4UCRmPLEZ4wPfPGOp+L00lv4fsZYJHilF2F3ISDjYxP4ZA/Kiw7HfFh60ySVIo2kkY
KijJYnAArye5tGTx5r9gL29+zJp7SkG5fLsI0PJznqScfh04qPTtfW28CaRFemWd5b10Tfc
NFGAOP3jjnaN4OPb0FOwWPTtJ1qLWIppYILmKONyitPEY/MH95c8leevFX94xXjOlXTBfF9
vDch7ZLV5IhEzeWGB4ZMk8Z6HPPHtTEWZYfBMyX12s17M8UridshfNVcAZwOCRx175osFj2
oNnvVTU9Ut9Js2ubksVBwqIpZ3bsqgdTXFfDt5IvFHiizEsr28FyFiWSQvjDSDqcnOAMnrw
M1Q1O/isPibrCXk5jtnsCEjZjhnKpwo7sTnpyTRYR2uo+LbDSNKtb/UVuLeK5wFV4jvViM7
WA6HGePY1uhhivB7yeSf4VWbSyNI/9rHJZsn/AFbV12o3KX3xOn0/xBO0elx2u61RpTHGzF
VJbIIyf9Zz7e1Fh2O417xJYeG7NLrUnkSF32BkQt82CccfQ/lWorhlBHevBr+8v7v4Xn7ZJ
LNAmpqttJKSWZfLfIyeoB/qO1dXZQGy+Kb2MdxcSwzWJ80Sys/mErk5yfxx27YFFgsen7h6
il7V4CNYJ+GjRNeSNqH9pFsCQ+Ysfljk99pPHufpXu2nndp1uc5zGpz+FJg0TOeKKU0UCGw
f6hPoKkqK3/1CfSpaQDWrMuIoLib/AEuGFgOAZEBOPrWm3Q151pfxH8u51tde8oLYT+VF9m
gclgGZSzcnHReuOuKaCx3ZiZVBhbjsDUQ0qxK82VuM/wDTNf8ACsabx5osFxbQyXDg3UAnh
IjbDoQSMcdTgjHXPGM1S17xmRpLSaQZY2VVaaeS0kcW6MoYHGME4IOCeM80AdONLsVKkWdu
CvTEa8d/SkuNLtLq4EtxbQSuowrPGGI+hNczrHjCCPStPl03UkkvbpQ1vELdpBcdjlB8y85
78EHrirsfiyz07SYZtTupWnkkMIRrdkkeTP3VjGSOox14I5OckA2n0uykbdJaQMxxyYwTSH
TLAFf9Et8r9390vHOeOKqaN4jsdcluILd3S5t2xNBKhR0+oP8AStNzsUsFzgZwOpoArDSNP
ClVsLYKeo8pQD+lP+wWpt/s/wBnh8gHPlbBtz9OlYEXxF0GSAz/AGidbcSeUZmtZQit/dLb
cA1H4k8Uizlgi0u+he7dPN8gWz3AaI87/kORgcjnB/UAHTCCIQ+SI0EQG0IFwuPTFQRaPp8
KOsVjaxq4wwSFQG+vHNcxfeMbddGsZdL1eGe8uW2wq9uzCduhBVcMnJH/ANery+K7PS9FW5
1i6ZZBIY3327RsX64WM84wRjrxznvQBtRaXYQTLJFZ28ci/dZYlBHbg0kuk2M0rSS2Vu7t1
Z4lJP44rPPirTVsp7m7M1pHbhWk+0wtGwDZ24BGTnB6elLpnizTNTvhZRSSx3TJ5qRzwtGz
oedy7gMj/CgC/wD2Tp5ZW+xW25MbT5S5GOmOKkt9Os7Usbe1giLDBKRhcj8K53xXrNxp2ta
HbwailmtxcbZI3ty/njco2hgCAefUdQc8Vv6rqlto2nSXt6zLbxY3sqlsZOOg570ALb6TYW
kpkt7K2ikPVo4lUn8QKwvFPhCTxHrGl3n2mGOPT33+TJBvEuWUkH5hx8oHTuas2XjbRb26t
4EuJI5LoZg86F4xKP8AZLAA/nSXnjjRbSe4jeeV1tmCXEsULvHCScAMwGAc8fWgDXi060ht
zBFbQpC3WNYwFOfbpTP7I08IiCytgkf3F8pcL9OOKz9Q8X6TpsKzTzSNCYlm82KJ5ECMcKS
yggZPTPWmHxpo4tLSdZpWN5n7PEsLmSXBxkJjOPc8Uaga9vYWlozG2toYi3B8tAufyqMaTY
AysLK2Bm/1h8pcvznnjnn1rIPjzQl02W9N04ihkEUq+S++NjnAZcZHQ89OKc3jnQlt3mN2f
LRlQERsfMZs4CDHzdO2cUAan9jadgD7Ba4HQeSv+FT3Fpb3cXl3MMcqf3ZFDD8jWNH410h4
7tjLKj2S7riF4XWSNf7xUjOORyOmantfFWmXtrZ3NvLI8V5I0UBETfMwznjGQBtbk8cUAX0
06zitWto7WBYG6xLGAh/DpSLplkhiK2kA8r/V4jHyc5444rI/4TjRxPaRs9xGt4QtvLJbSI
khOMYJA9Rz05qh4f8AG7av4k1aymhMUFnJsiYRPngvuMhxhPujAOO45oA6aTS7Ga4E8tnbv
OMESNEpYY6c4zSHSbAs7GytyX+8fKX5u/PFY0fj3Q5JEAuJBDJIYkuGhcQs/oHIx/Ss/QPG
stzf+IU1l7SC10mURiVFZcjc65OSeTtGAPXvQB1R0uxMAgNnbmHdv2GJdu71xjrUi2Nslz5
628QmxjzAg3dMdfpWTpvjDStSvorOKSWOeePzYVmhePzk/vLuAyOD+RreoAr3VlbXsYS7t4
p0BztkQMM/Q0+GCK3jWOFFjReAqgAD8KwPHPiC68NaD9vs0hkcSqhWVSQQc+hFRWvjvTY47
WDUp/LvpbZLhkSF8HcobC9c/QEnigDfudNs7x1a6tYJmX7pkjDY+maW40+0u41S5toZkXgL
IgYD8D9K53/hZPhz7El19scxs/lnELkof9rjj29cHHQ1e1HxhpWm3RtpJZJrhY/NeO3iaUo
mM7m2jgYIPPqKANT7Bai1NqLaEW5GDFsGzH06U3+zLMNEwtYQYgBGRGPkxyMelY7+PdBjNo
Wvfku1LRP5bbTg4Izjg54weaYvxA0JrK7uhPKI7SRY5swOChJIGRjIyQRQBtTaXZTymSe0t
5JD/E0QJ/OpFtLdbb7OIYxD08sKNv5dKyv+Eu0s6hZWQkkFxfRLNApibDKQSDnGOgNcZP4v
v/7K1eVPEESPFerHFJ9hb9yp3fIRs68dSD0688AHof8AZGnFAv2K22g5A8pcZ/L2FOm0+0u
FVZraGQIMKGQHb9KSK7jj0pbu4mURLCJHlI2jGMk+wrN03xbp2rPF9kFy0UzMkczQMsblQS
fmI44U9cdKAND+ybDymj+x2/ltyV8pcH8MVJDZW1vAYYIIo4jn5EQBfyFYR8faGHB+0SfZz
L5P2ryW8nf1278Y/HpWxqdxdw6bM+nxJLdYAiV/u7icAnHOBnJ9gaAJbewtbWJo7e2hijb7
yogUH8BSxWdvBE0UMEaRt95FUAH6iuDt/Gev3PjBdBt00ydo8faZkik2xY+/jL846duTiug
uPHejWskwaaZ4rdxHNPHC7xRsexYDH5UAbK6TYLEsYsrYIhJVREuAT1wMVLcWVtd7ftEEUu
3pvQNj86yr3xdpdnLBCsr3M9xH5scVtG0rMmM7sL2xVzSNbstdsBd6dOJoSSuQCCCOxB5Bo
Af/AGTp4OfsVtnGM+Uv+FB0qwMRiNnbmMtu2+WuM+uMda8/ufiLqcGra1ayzaTbrp5cRGWK
QtOQcBQPM6n2z9K6LTvF/k+G7TUPEKJa3F022OGEF2kyfl2qMnJ447ZGaB2N99MspHLPawM
zDBLRgk/5wPyph0jTzjNlbHH/AEyX/CspPHGkNBeO0k0clkMzwyQssiDOM7cZI5HI9aU+NN
KB03Mko/tMgW37psOSQvpxyR+dAjYgsLS2lMkFvDG5GCyIAT+NOeytpLlbh4ImnUbRIUBYD
0z1xXF6d46m1K68QQtG9vHZblt5VtpH2Y35aTjj7oO04PUdak0PxxaWehac+t6n9omu3dFu
BAURsNjngAYyOSBRYdjrBpOn7Qv2G2wDkDyl/wAKll06zuYkjntYJY0GEV4wwX6A9KzNG8V
abrt3c21lJJ51t99ZImQ49cEVieJ/F2paP4tsNKtWsEgu4wxmuI2Pl8kEnDgEce1AHYyafa
TRokttC6JwisgIX6elImm2UcqyJaQK69GEYBHGOv0rjdD8fXEj6lPrYtE0q0YpHfwI4SZt2
AFBJLZHPGcfjWuPHujL54na5t5IY/OaKa3dXKf3gMcjmgDbGmWQV1FpAFkbc4EYwx9T6mrE
caxIqRqFRRgKowAKyNI8U6brsoTT5HlzF5pby2CgZAxkjGeelbGeKQhpopGopgNtuIE+lS5
qG3/1CfSpfekA1hkH1ry5PBusjTfFMBtUEmrTrJB+9XCgSMxDenB7Zr1E0w8CmB5tp3hTV7
fxH4cvJbVfK02zFtN+8UkthxkDPT5gfXrTtf8ADHiPVdU1YPHDcWs8ZW0L3BVIf+AAcuQMZ
PQ85r0bijmi47nmFh4I1vSZtD1W2hilvNPjaGa1eUAOpZ+Vbp0c9cYI71e8VeGdY8RvZaml
vDbXdnNuW1aYnzE+U5Lr0bK9u2OeK71pSGChGPv2pSflzwG96BXONH9o6Rby3Gm+Gba3un2
RxojLI0hLfMXdcYUAdzyT7V18IlaFfPK79o3bRxnvihbmB7hoFkRpkAZkDDcAehI64qR0Do
UdQVYYIPQigDxrwvZanrHgrWNK06ySQXN7808kqqseNhPHUngdB39q1ofh5qGhazbXkES6r
btbrDcQ+f5TZCgHGSAV+UHB+mOhr0Ww0iw0oONPsre1DkFhDEqBvrgU+7vrXT0Rry5hgV2C
KZXChmPQDPU+1O47nC6h4QGowKtx4YgjiAYxx2UyRSRHOOTwr5AB9unNZUfw21xNDtJBco1
5ZXJnt7WSQsir8vy7umcqOnFer9qXtSuK5w3iXQtX8ZaG9tNZR6dLCySxh5hJ5rAMCCV6AA
n1ySOmKteHdKuoru0e70C3tZ4kxNePMs0jEDGEPLDJOeT0yOc5rru1FFwON8a6FqGsa5oNx
YW/mR6fcedKd6rkbkOBk8n5D+lXviH/AMiHqef+ea/+hLXSAYqC9srXUbc297bxTwkgmOVQ
yn04NFwPMrLw/qninQ/DMaW62tnZKHa5eQFnHH3VHI4HfH6czW3g7XtK0jWdFt7WK6hv3Bi
ujMFCDPJcHnOMdM8+tek2dnb2FutvaQRwQr91I1CqPoBU9Fx3PMtV8Ga1LY6Poqw+fpdlh7
hklVWnckkgZPAGSBn1PoKtXfhvWv8AhJ9M8Q21jCPsyGA2AlAMcY3KMN90/K2ccY6c16HTS
6g4JGaLiueVXvgHWry11m6MMa3Wp3IkW3WUYiXeWO5uhPQcf142vEHhPU76y8OXdlGn2vSA
ha2kcAMRsPBGR1T8j7YruwytnBBIpe1Fx3OJ03wte3vjHUNd1W3S2huIPIW13h2YbVUliOM
YHT39uafhTwhrOjRahHM0YMMcq6aZCGAZ+rMBnH3E/NvWvQqMe1FxHk8ng3xLeJpk95arJd
WtyZJ5ZLsO8o3AjAPCgAYwD36CtSy8Kazba14kiNvH9i1tmH2nzRmJWLk/L1Jw5HpkdxXol
GaLjueb6F4S1HSbI2F7odnfukh8m6kmDxICevltzxkngDP61X/4QDVb9fEscyLbf2hci5tm
aQEDDudr4JIyH7Z6fn6hQPai4rnEaHo2o2kNqJNAtI763iKm8nmEpYqpC7erKC2M9MDOK6T
w4+syaVnX44I7zeflhPG3tnk89f0q5PfWtrcQwT3MMU05IiR3AaQjqFHf8Ks0AefeJtI8T6
9oraTLZQM7XRk+1i4HlhNxKjafm4BA6dqWLwvqVl43sNQS2M1nZ2S228OoZyEIyAT6mu/PS
mhgxIBBIouB5NF4E11PAs2jm0T7U98LgN5q7dmwDrnrkfrWm/gzUbPxO2qrYLqFpdwhZrVr
gRujYXOedrDK9Mkc+wNekUUXHc87vfC2pXGt6FeQaTb2sFlMZJIIGQBBvGMdMnCgk8cmqV1
4J1q5i8VKLZVOpzpPb7pF5Cys2Dg8HDfTjrXqOfajPNFwueaJoGtQ+I/Deoahb28UNlBHaF
EmDNnay55xknOcDOAOprn7HRL7X9O8SWenxCSRtTVslgqgAv3P1FexXlha6jB5N7bxXEWd2
yVAwz64Peiy0600238ixtoreLOdkSBRn1wKLhcpS2k8vhVrX7Mjzm18swSt8rHbjaSOx6Zr
hYvh1cNrcMmnwXGkWZVlud10JC4IxtUDJxjI+Y9/bn1CigR5rofhDU9FtZrG60Wy1IiQtBc
yzAxrnuY29OvA5zjPeu31oX8ehzpo8aveFNkWSFCk8bvw64rSNIaAZ5z4U8Na3oFo8C2KC7
vJR9pvWuFJjjz/AAjucEnnuec4qtbeDte07w3qfh6G2guIrucPHdmYKqj5c7l65wg6Z5Jr0
Z9QtI7+Oye5hW6kUskJcB2A7hepHB/I1ZHSgLnmY+Ht/o2sWV7axrqcKwLFcQGYxMSFxkHp
t4Bwf/r12/h+zazspFbTrbTg0hKwQBcBcAZJAAJOCfyHbNa1FA7nnVj4d1nT/Euu6h/ZkVz
FqHmCNHmUcM2fm68Eday7P4ba5ptrpt2k8NxdWV15/wBlMhCYypwGI4JK89vy59Zx7UmKLh
c85uvBWq6vqWt6tcJFay3lt5EFv5m452qMsw4/h9+vtzXj8JeIXHhgz2sCx6TKC6JMC5G9W
J7DJC9AT0688enUlFwueeWnhzXtM1DxKkNpDNBqzuyTecBtB3kDb1yd+O2OvPQ50fgrW00z
w/btZqW026kmm/erh1Z1YBeevBHOK9RlljgjaSZ1jRerMcAfjSJcQySNGkqM6AFlDAlQehI
98Gi4rnE2HhG+m8Ua3PerLb2V+AEeGVQ4wQe3TOO1N1PwXdHxZos9pbefp1hGqSGaRWZ/mY
k4PX72a7tJY2cqrqW9AeamFFx3OZ8deFZfE/h5LSzkSKaGQSxhuFbAIwfTg1i3Hh7Ur3Rp7
ceHrW2u3tmja5M6ySOxGMBjyByTye2Oc16Hmq19qFppsAmvrmG3iLBd8rhRn0yaLgc3pHhN
5fBthpWpvcW0lvksLeULuOTg5Hbn866mKJYIEijGEjUKoz2FSA5GR0prUAMc9aKawooEOtu
YF+lS9qithiJR7VMaQxjHg1594d1zxD4i1HVLVLq0hisLry2kMJLsu5hgDOAcLnJr0FhkEV
gab4bg8O/2hc6YJpbi6zI6SOMSPyRzjjJJ9uaYHKaT4v1u7vLvRrp4Y9Xju0hjxHlNnzF3x
1ICqT1HVfWrB8U6vq2s63aabPBax6TG2DJFvad1yDnkADKnoK19D0aebxFea9qNitndTRJA
kQkDnA+8xI45woHsvvU194I0291C4vUa5tZrpDHObeXYJVPUMPf2pgcpdePNYuPBNvr1nHC
jxXH2e6j2ZX2Zcngcgc55PtW9L4llex1LUoL22isITFHBNPGSpJ2l2wMFsBsADqQRWs/hfT
v+EdbRIoPLsmXaVU89c5ye+e9QSeDtLn8NR6FJHJ9kjO5CGwwOSc5/E/nSFocj4a1aS1+IA
skiR49QhMxuJbfy5m4LA5JLEcdG9fz7HxRrDaPYwy/bLe13yhC8sTSEjB4VFILNnH6moLPw
Pptjq9vqUMl0buFNnmSTFy4wRzn2OOMcAVb17wzZeI4YEvTKrQP5kUkT7WU/X8vypgYPhLx
TqWoeKdS0i/KultGJEcw+U/bgrk/3v0/KL4pXZtNP0xzb206tdBSs8e7BwTkcj06dDmt3S/
CGn6Nq82pWr3P2idNkpklL7+hJOec5Getc/wCNdK1jxPLa2UOmvEkN7vFw0ibPLAxu+9uzk
njFA+pX8R+ONU0fxFNb3EEtrpiKBHcR23m+Y3HJJYDGc8A54pbnx/dXep6TpumSJ/pVuJZb
pbdpCWw2Qicd1PXp7Yrpr7wlb6gtxHLe3yQXLbpYElARvUdMgH0BGajv/BWk3EdmYoZbaWy
UJBLbPsdFBzjPfnJ5z1PqaBHOax4s8T6N4VN3f2tvbXi3KxqSAwljIY52hjtOV9aevirxE3
i3+yAdPBntvOQlGIh+XPPOW6Eds9eOlbt14KsdU0xrS+uL6ZHmEzvJKC7MF2gZxwAM8Djk0
+PwhZnWBqYubsXkcXkhyy8Ltx0249/rQBF8PvEV34m8Otd3wjEyTtFlBgEAA5x/wL9Koap4
k1mLx42iWLWnlPbGVWljJ2HBPODz09uvtXQ+HfDlp4ZspLSwaYwu/mbZGDYOADjj2H5VBce
FLW4146y01zHeGMxgqy4VcYwAR75pAcF/wsXxF/wiEesgWO1Lz7MwMbZk+XfnrgDHH+Hfp7
rxPqGoeM28P6Y8NqIYPNlnljMhJ2ggKMgfxD9al/4VvpH9i/2V5t39j8/7Rs8xfv7duc7c9
O1Xr3wfY3mow6gs11b30cflm5gkCO4xj5uMHj2/kKY9DkP+FpXkPha4uJrSE6lFci2+XPln
IJ3Yzn+EjGfQ1DJb3cXxe0T+0pYZrqS0LyNFFsXOyUY98Yxk9q7IeBND/sE6T9lJty/mFix
3l+m7d69vTtTYfA9lDq1rqRvL+W7tU8uJ5ZFbC4Iwfl54Y/nQGhw3hTXR4X8PeI72OFXdLw
JHH0XJJAzjsP6VvN4v1jSrzw+2ovbXNtrKqSscRRoS23ocnIG8deuDW5Z+BNJtLG+syJp7e
+IaZJXB+YHOQQAQaWx8D6bZ3VpPJJdXRsl22q3Em5Yf90AD9c4wPQUAc4njbV/7K8Tzs9t5
mlXCxQnyjhhvZTkZ68Cuz8NahNqnhyxvbjb508Ku+0YGSO1ZM3w70eebUHZrsLfv5ksazEJ
uznIHrknrnGeK3tL02LSNMhsoGdooV2pvIJA7DgUmBw0finX7m98SR209mF0YsyrJAT5qgv
wSGGDhf/1VE/xB1O7Ph57CK3U6k7Qyxyg4VwwXIYHod2elP0rwfe3niPxC+pJe2ljfyFkMU
qASrubhsZI4I9O9dFJ4H0kyaa0XnQDTTm2SNhhTu3EnIOSSBnNMNDLn8R6yviWw8Nia1W8l
Rpbi7ERKgfMwCIT6Acknr7Vc8G+KLzWb3VdN1FIvtWnTGMyxAhZBllzgk4OV/WtHVvC9jq+
owX7me3vbcYjuIH2uBzxzkEcnqO5qfRPDtloEUy2SMZJ23zSyNueRvUn8T+ZpAcz4xuzB44
8NRtb20ollwHkQl4zuXkHPv3HBFU4fGev65dal/YkKZtJVSG3MBbzRk5LuWAXgZA/D3q1qm
l6v4g8XaHdyaa9pFp8jvM8kiFSNwKhdrEnIUdh1rafwXYLqc99ZXF7YzXPMwtZdiyH1IIPP
0x1NMOhjT+K9X1DxLaeH7eG3sp2gEl48g83YduSq4OD259/auZ8Lajc6B4X8T3tkYhNbXKY
3J8py23oDx1r0G48F6dNdWl1Ebi2u7SMRRzwyYcqBjBzkHjPUd6rQ/D7TINNvbFJ7zyL5la
cF1JYqcjnbxzQBhW/jPXV1Lw2Lr7H9n1VV3IiHIzgbs59wcdunPWiLxrq5svFMjPbb9JmWO
E+WcMN7qcjPfaK6L/hBdPMmmOZ7snTABbfMvy4ORn5eegH4VHN8O9Hnn1CR2uwL9t80azEJ
uznOO5ySRnOM8UBoanhrUZtV8N2V7c7fOniDvtGBk1zPh7xDr+uavqVt5lkkGn3gjkkMbbn
QMwIAzgEhTya67StNi0jTIbG3Z2ihXahcgkD04FUNK8J2OkTX7wvPJ9vJa4EjAhyc5PAGPv
Hp60gON1fx9qdjbW97a3Vtdxm4EMqx2zCIHBO1ZC3zEAdRxz+djxD441TSPEU8FzDLaacg2
xTx23m7245JLAEdeAc1rH4ZaKbMWrSXrQpIZI1M5xGT1wMY547Z461oXng+3vopoZr6/wDs
87b5YVlAVyTk9sjJ5wCBTDQw4/GN7P4v0Swt54JbLULPz2dYyDu2yZxntlO4zV/wH4kvvEA
1L7c0R+zT+WhjTaCOeepq3deBtJubyxuVE9u9jEIYvs8pT5Bngkc9zyCDyateH/C1j4bNwN
O81UuG3MjMCAfbjikGhh+IPEerWXjzT9GsWtvKu4C/71Cdp+fng8gbc44z0yM5HNjx54jbw
5f3xeyDWVysTN5RJkycYAzgY9e+e2Mnvr/wtaX+v2+sSSzreW67IirDao54wRz949fWs0fD
zS1065sRLd/Z7mQSyr5g+Zh3zj/OKYXMOXVXufiToG+3td11YCbzfL/eR5SQ7Qc9Mj07mqL
+OfER0PVr1JLMCwuliyYiS4LbcAZwPXv17Yrs18GWS6rZaj59ybmyiWCFty4CAEYIxzwx/O
q4+H2mCwu7PzrvyLuQSzLvX5mBznOOOfT0oDQybHxfrLeLtGs7z7L9m1OzFzsiQ5jyrMBkn
k/L9OfxqrH431rU9B1TXrGS1gtrKYJHavEWMi8ZLNng4YdPTHvXUx+DLGLU7C/865M9hEsE
BLLgIARgjHPBPPXmq8nw+0h2uVQ3UNtcuHmtYpisUhBzyOo59CKA0MjXfGt7B4XstZtZooD
dRgR2zR72klJ+bnIwoA685yOndmqeLNb0mDRrC58oalqDAzSLCW8kEgBVQH5m5/P68dBqHg
jTdQurOdzPEbJVW3SJwEiA5GBjr0/IelOvPBWmX9mkN2biaRJTMlw0p81WOOQ30AGOnA9BQ
Ghz954g8T6X4c1S7vYY4zbsrWs7qoMqlwp3IGODgg9qqx+L/ETaxoduXsiuqWiyhTGcISp+
YnOSeM4GB2/2q6ubwfaXNhc2t1d31wtyEWR5ZtzFVOQAccDPPHWo18E2CXdhcia683T4xFb
ksvyoM4GMc8HHNAHM2XjHXbvwvqzi0hvb22uPICpESCp6nYOWxz0/Hoao+Htfh/sLVtOs3W
zuVspZmha0EZDgZYqVPPHTOCOOCBgdnaeCLCwilS2nvIzJMJy6yAMHAIyDj0JyOlTW3hGwg
ubu5l867ubuIwyy3D5YxkYKjAAAx6Ci4rnHeDCdI8DHXHvbaKV18pJJ42IiQTuW6NlidzEA
YycDmtDS/F2qzeLRpck3mW9xamaKSS28p1O0kHbnpx0PP9dWP4c6QNLfT3e8ktycoHmz5XO
TtGMDPfjmrNt4E0611GO/imvPtaRmPzXm3swwRk7s9jj04FAzih4/8SN4PGtB7JVjvPIK+U
SX+Xd64A7ep9RjnZ1PUZ9a8aPoV4UNiLY3EZGUdGKY+8pBIwzAjuCQa2B8OdJGinSg919jM
3n+X5g+/jGc4z07VZuvA+mXmqRX87XJnSIQttlKCVcY+bGM5HUDAPpQBT+H3iS51zwxJe6i
8EbRzmJdo2KAFXA/M11uciuYX4d6ONCbSM3P2RpxcAGQblfGMg49OxrpYLdLa3jhiGEjUIo
znAAwKQCY+cUU7oc0UCEg/wBUv0qWorf/AFK/Spe1IBrZxwawPFPiu18J2sNxew3Escr7AY
QpwcZ5yR6H8q3ZXKIzYJAGcDkmvJ/HmpyeLNE02ytLW4/tNrgtJamFw0XDDDZHuOfx4poZ6
W2pWsKx/ap4reSQAiOWRQ3068/hUs17bW8avPcRRo33WdwAfxNeT+JbCa11nUNV03UGN5I5
iayuLQyGQAgYXIIZSAO3HTNRNaaknie0ufE0JtrOayWJH+z+dHB8oG3ByFbIPXON34gsFj1
w3turIrTxBpMbAXGWz0x601tRtRG8guIdkZ2yN5gwh9D6V5Nqml2UM/hi3003s9hHeuXknB
yIy8QJ6AquQ+OnQmq50q3E/jBfsoEa5NmgTCk7iAUHQ4yACOgJxwadgse0K4dAykMpGQRyD
Vdr60W5EL3MIm/uFxu/LrWR4D3DwVpqyZDpFtKt1XBPBrzRrK+0uaKbQ7n+0pLydZGsri0J
lVvvAsSOMEfeBX16UgtrY9kF3buTtuIyVBY4ccD1rO1jXv7KSGVLY3UMp2AxSoCGPA4YgY9
88elcJqmn3mk+Prq3sYisWuW4jZlHyws5AZs+owx991QappZsfHc8WrDydJktfItZmt/Njj
XCjavZTwecd/fNOwWPUlulS0Sa6McJKgtl8qp+vGa5lviNp4XVWFpdsumECYr5Z3Zbblfmw
RmuNvLCG21LQFX7fd+GIXYbp0LDfuIJKgDC5xgEcjdjg1UmRSPGn2aMiK4KfZwqECQCX+Ed
+PSiwWPWdL1e1vdMtrxXESXMYmVJWAYBhkZ5q2Lu3wSJ4sDr8wryfw/dXOka9ojakEu7Kex
jiUmIf6H2x7cjk9wfaren+H57PxtqHhyOJTpV40d6+RwsStkKPq2E+gzQFj00X1vh2E8WxB
ljvHH19Kz9T14WUtrDaW0l7NcMMCNgqqpP3ix4+g6mvNp9Pt5vEfjAzwgxi1la3BHymQAAF
R0LA9Pc1U0lHE/gsyIweCWQTEjmMecSu7046ZosCR7PcO8du7xqrOqkhWbaCfr2rM0bXDq/
mt9la2SP5f3kiFiR1wFJ49881kfE2z1G98IvHpiyOwlVpkjyWePByMDrztOPasiXUtCh8Ky
PpGlme5Wz8ua3jiKHYSoYSHHOD17/AHiOMmlYR38V5byytHHPG7r1VXBI/Ck+3W3nGL7RF5
g6pvGR+FeOrM7eJ9H1CKFoY2tG81rS0NuiOUfKJkckZAzk8/lTrGyvdF1axttHubbV4pbgS
mM2pEkRyPmYkbk/76/CnYdj2H7ZblWIniIHBO8cVKjrIgZGDKRkEc5rxEB4PDvirT2s5zcP
dIyKsDEIBJyc4wPT8a9G8Ka5app2iaOBI14dPjkYKuRGAuDuPbkY+tJoLHSy3EcABlkWPPT
c2M01bmKRGeOaNgvUhhgVxnxdA/4Q5TjJFymPbhq527jhm8S2c3h6ELbixIv3ij2wkbTkNx
gnH647inYDu4/EzBZ3udPniSEEFt6v5rekYUkt16nGO+MHEcHjKD7VptneWslte34Zki3Kw
RRuwSwOOQvb1rz/AEzRrZ/hffzz22dQWTZGXBLqCy4AB6dzx70fZ7e31bwjd31qGsvsSxzs
Yd6lgGGGGDkjiiwWPX5buCDb500ce77u5gM1j33iy3sfEtroj29w9xdJ5kbrt2EYbvuz/CR
0rz+a2M3i/Uz4i8y2tL6Ii2mltt+2M8qqk5CMAfTgj16yRwwWvjvw01tJcvYwWzKJrnqq5l
27jgYyCMA44IosFjvPDniyy8R2M11AklvHFMYSJ9qksAD2J9a1xeW7NhZ4yfQOK8M0z+0dO
0WK7VBNbw6pvksJIsmTKDDkHqOCOnB5+nU+IoZrTxTpWveHo1b+1Yzb7SMASFcAsO2OCR/s
HNFgselre27uEWeNmPQBhk1T1HW4LDT3uowbnB2qkOGLN6Z6D6mvPtZ0O0tPHXh2wSL/AEO
C1EUhxgH7/Dkf3s8g9d3vXMy25XQdft4ojtOoRtbxheq5k5UemMc/SiwWPcbC4kurCGeeEw
SSIGaMsG2Z7ZHBpwvLdpvJE8Zl/ubhu/Kstbgw+CxPHE85Sy3COM/M+E6D3ryt5jd3fhq9g
tEthHd/vVt7QxRwKHXALn7xwCSc8Z96QWPbWIUZJxXP3njKytPEVppGySWW6+5JGUKDr15y
OnpVX4jw6hceD5k0xZWcuvmrGCWMffGOeuM+2a4tFsj4o8KNpkHlxRQqsx8orsfnO8465os
CPWGvbaOYRPPEsh6KXAJ/CnS3cEDqk00aM33QzAE/SvLfCaWWl/2rbeK7WT+1Hm3iWSFneQ
YGCjYPO7JyPUenEBsN3ifXIPFTSW8d22YZ2t/MJQEkKj4IXgr0B6Y4xRYLHrRuYQ5QyoGAy
RuGQKbJe28QQyTxKJPukuBu+nrXlVjpNndfECxgdJ5tPazC5uesnykqH4HbbwfQCmPbR2Oq
eKYNetHaSWBo9OLRFhtG4IsZxx/Bj0x7GiwWPWXuoUkVHlRXbopYZNJHcRTMyxSo5XqFYHF
eOpaajpc3hC51aC4AikYEmNmZE3gqpABOQDwOuOMVp+F9TOh6t4u1KaxuQhmEiQCPDspkcd
D6bhn0p2Cx6oM0oqppd8NS023vBFJEJkDhJBhlz61bpCDFGKKKAExRS5pKACig0UAIaUUUt
ACqDTxSDpThQMWiilpCEopaKAGNRQ/SimAy3H7lfpUtR2/+pX6VJSAbTGVQeeKlNMODQMYF
BOaCAT0pwGOgrNvte07TLuO3vbuOGaXHlo3BfJxx680xGhtHoKQqD0AqBtRtUv0smmAuZEM
ix45KjqfpVW28Q6feag1lBJI10md8ZhcGP3bI+UHsT17ZoA0gvFNIG7gVnaT4isdavb+1s2
cy2EnlTbkKgNkjj15U1pu6xxs7dFBJwM0AIBnkigqCeaqaXq9jrNu8+nXMdxEj7CyHIDYBx
+RH51dyKAG7RjoKapjZioKk+lVtY1a20PTJr+9ZlgixuKqWPJAHA9yKlsbm3v7KG8tuYp41
kRiuCVIyP50ASSxCWN4wxUspG5eCPcVnaPoEGjtJIs9xczyKqGa4cM2xc7VGAAAMn8Sc1q8
dqKAG7RnnFG0elP4xWRdeKdEsriSC51O1imiOHR5ACp96ANTtik28dqgsr611O2W5sp0ngY
kB0OVOOvNWRjFADPLFAQDpT/xqjrGq2ui6ZNf3rFbeLG4hSx5IA4HuRQBc2io0tYI7h51hj
EzgBpAoDMB0ye9FndRXtlBdW53QzIsiEjGVIyOPoam/GgDG8TeG4PE+nrZXU80UKuJD5RUE
kZx1B9a0ra3FtbRQly/lqF3MBk49cVPxkjPNMmmitoXmmkSOJAWZ2IAUDuTQA7aMUbRjpVC
11/TbzSf7TjukFiCR50mY14OP4sd6u29xHdW0VxA4eKVA6MO6kZBoAfs+lBUZ6U4UUAR7Rj
pWVD4dgTWTqMtzdTuGZ44pXBjiZhglRj045zgE+tas8yW8DyvuKoMnYpY/gBkn6Cs2HxNpV
xaT3UV4htrcZlmIIRfbcRjPt1HHrQBp7R6UmwegrKg8VaRcNZrHdqGvBmBXVlaQZxwCPUVr
9utACYwKTaPQVn2fiHTr+7a1tpmedM+ZH5Tgx/72R8v0OM9ql07WtP1ZplsLlJjAQsgX+E8
8H8jQBdxxijYKcKWgBuwelG0U4UHFADNoHpRgGnEjBPpWbY+INP1K6e2tJneaMZkQxOpj9m
yPlPscGgC+QKbtA7VIcUmRQAg9qKzbnxDp9pqC2U0rrdMQEjELkvnuuByPUjgd8Vavr6HTd
PnvLlisMKF3IBOAPYUAWaKp6VqltrGmw31mxaCYZUkYPXHT6irgPFACUYpc0m4UAGKKAeaM
0AGKUCkyPWo7m7hsrWS4uH2QxrudiMhR3JoAn6Cniqmnaja6pZpdWUyzQPna69DgkH9QatA
igY6lrP1XXdP0SOJtQuFi85wka4LM5PooyTSy65p8GqxabLcqt5MMxxEHLDnkfkfypCL9Ia
WkoAjeinEZNFMBtv8A6pfpUn1qK3OYV+lTUgGmk6040w0AN3YzmuF+LGnPceG4dTt8i40+Y
SBh1CkgHH47T+Fduyqc1HdWcF5atb3USTQuMMki5VvqKaA5DQNQk1q11TxOCtuWtfItWlHy
xKilnY+3mE59krmLHVNd8Pa5YReIYbyaS8uAI7iK9LLIMgY8sEqR83TCnmvUrfTbK1sWsre
1hjtSCDCiAJg9Rjpzmq9p4c0izuRcW2m2sUyjCukSgqPbjj8KLjPObPxBq9nbeOJbe5nmks
rhUtxIxk8pfMdSQDnooz/wEZrqPB0ay6Rpepyazd3E9wv71JrhnV3IOUCk4BUjt2BrorXQ9
NspZpLWxt4XmGJGjjCl/rjr+NRW3hnRrOdp7bTbWKUggvHEFOCMHp0pgeNaRNf2Hw4utQst
RurZo9RCiOFgoOUXJJHJ7cZxx712Granqc3jTw7awajcW8d7Zh5hG3yklWyQpyM4HHHBwa7
MeFtEW1NsNKtBAzhzF5S7S2MZx0zjvUh8PaU1xDObC3M0ChYn2DdGB0CnsB7UXC55hHrWqD
wj4rWTUbuV7C6jSCV5CXAMm0jPcEdulek+HJXu/BumyTySPJNYxM77juJKDJz1z708eFtEW
KaIaXa+XMQZV8oYkI5BYd8Z71dhsra2shZwQpHbquwRqMKB6AelIDxiDW9cm+H02rPrd8Jo
b8RIBJjIKqTk9T16Zx145rrNa8QG51BbOO7uhcjT1mkWO4+zRQ8Fi7OASTgrwBjj8utHhbQ
xam2GlWggLBzEIl2lsYzjpnHenS+GtGmnhml021eSFQsbNECVA6D8O3pTuBifDHVrzVfCYm
1Cd55kmdA7nLEDB5PfrXL+LseI/FMfhbRgI4Fma4v5l7uTliT32g457kDjAr0rT9MsdKRoL
C1it43JcrEgVc8DPHGelU38I6DJI8j6TZM7klmMKksT1ycc0gvqcT4i117C/wBD0bQ5TBpD
/u/Nhk8sSlW2lRJ2AI5I7k1JrL67oXhDWjcauXmhaKW3EczPLArShcM+AWyCRyOx/DuptB0
ufT0sZbC2e1j+5E0YKr9B2qJfDGjx2T2i6dbC3kYM8fljDEdCfX8adxXPPotQ1k+JPDVv/b
V5t1LT0lm5UgZRicDGM4A5OTnn2qtb61qbeAfETy6hcyTWd0qwys5LgF1UgnuME8e9elp4c
0hZoZl0+3EkChYnCDMYHQKewGegpq+GNFW3lgXTLUQykNJGIxtcjoSO+KLjuL4bnkn8KaXN
LIXlks4nd35LMUBJP41wug3d5q3i2ZrfWL06Jp21JJZJyftMmcD2wT2HYD+9Xo0VjbQ2Is4
4US2CFBEo+UL6Y9PaqMPhbRLaRJINLtI3jcOrLEAQw6Ee9IVzziTUtXmtvGDLrF7GmmXO2B
Vk5x5jKBuPOMDsee9ar68b/S/DtjdXFzNeXtqWaFJREsnTDySdQBsboMk/hntR4Y0cLOo06
2C3BBmHljEhzn5vXnnmkl8LaJNHBHLplo6QcRK0QIQdcAentTuM8pOqX2p/DXXVur2adLa7
jWNmfflS6jBYjJHetvXNdu9B8BaMmmXcoNxHD5827c0SmMYVc/dzg4+hrv08O6RHDcwpp1s
sVz/rkEYCyc55Helg8P6Vb6e9jFp9stpIdzxeUNrH1I7ngc+wouFzE8OWuq2essbnUlksrm
LfDavcNcSDGMuHIHHPuPmFZ3ja9vIPGegWdve3MEF4+yZYpSoYbgO3Q8mut03QdM0iRn0+x
gt3YbS0aAEj0z6Vz/ivwlc+IfEWl3qm1NtZHLxyswMgyCRwpx0pB1OXm8QarbN4o0tb+4uI
rCPzILotiSMhlG0sOvUjn+6aW++3x/DBdbk1W8e6ZIiq79qITIBkAdWIJySSSTnivRIvDuk
xWMlnHp1qtvKQZIxEAHI6bvX8ae+haY+nLYPY27WaHcICgKA/TpTuB5trAe/1zwP5802+a1
jLyLIVckhSTuHOfepI/Fes6TL4nsbe4kv009C8E0o3tH86qQT3wGJ5/uHtXoE3hnRpxD52m
2r+QoSLdGDsUdAvoPpVmy0nT9NgeKys4LeN/vLHGFDfXHWgLnn/AIZGs3kGmaymrBIZX23Q
uLgyfaGLAbQm3CHqBg+n489aNeW+neMr20v7i1a3u1ZRAwXcTKw5PXGCeAR1r1e28LaLaXY
ubfTLWKYHcrJGBtPqPT8KcvhjRVhmiXTbURzkGVRGMSEHI3Dvz60XC5B4e1mOTw7o8mo3cS
3V3bxlfMcK0rFRnA7nJ7etO8ZQXk3hm8fTbiaC7hQyxtExUnbyRx1yMj64qVPDWmR39pdpb
hXs0MdugOEiB64XoDWqwDoVYcHg0hHEeBdWuPEaWd008/l2Vr5U+ZGxLOTgk884VQf+2g9O
IfHl9qFr4s8OW9hfT2q3kpjl2N8pG5RnaeCfmPUV2en6XZaTC0On2sVtEzbikSBQT0zgfQf
lTbzRtP1C5iuLyzhmmi/1cjoCyc54Pbmgd9TzO28RazpX/CYxxXlxeNYMogM53lBvKlvwHP
px0q94XXV7mLS9XXVttvNhblZ7lpTcMTjATACEcjg9h6HPd2+h6baTzT29lBHLPnzXVADJn
k7j3/GobbwxotldC5tdMtIZlJKukQUrkYOMdODTuB5bJq2sP4f8R3I1i+U2F2iQqsvYybcF
uuMdgR75rWsNV1WLxn4aSbU7mePUbBZ543ICbijnhQAB0HPX3ruv+EY0URSxDS7QRykNIvl
LhyOhI79e9OXw9pSTwzLp9sJYFCxOIxujA6BT2A9BRcLnA3M93qvjt7HT9WvI7OzLy39z55
VVBbJRecKBwo+h64rtPFkzxeDtRnt5ZI3S3Z0dGKsCBke9Sf8ACJaDlv8AiUWOW5J8hef0q
HxPpmq6raT2dlLai2uLcxOJiwKsTywIBzxxjj60dRHFi48Sal4P0L+x7lpZtjy3MXn+XLKo
fA+bIOB0OCDyPaqs/jXU4vB+oGziu7e6hvEhleaYz+UGUghWbkcpjnON/XkY73TPCOn2uhW
On30EN41ohVZZIxkEnLY7jNacGj6fbWLWUNlbpat96FY12N65HQ0XGcbplvqsTpdvq5On3d
q2yCS7eeRzsJ3qxA2HocDI/MY459b1tfAtrq39s3xnXUvICmTgrsLfN3bkdCcY7V63a+GNG
sWkNrptrE0iGNysYBKnqPp7U3/hFtDMAgOlWXkht/l+Qu3djGcYxnHei4XOW0O81C2+KV9p
c2o3V1bC1Em2ZsgMQhyAMAfePQVc8df29NcWkWgSbhGDLPbRzeVJIuR0bIOOoOCDyPauki0
TTYL77bFY26XWMecsYD9Mfe69OKdqGjafqhVr6zhnZAQrSICVB64PUUXEeW3njbUh4OmexS
7tpVvRDLLLKZjGCudqswz1HfJGevNbj22p2umarLNqay2N1pszRWz3LXLnEZ+cOVGBz7j5v
pXax6Rp8WnmxSyt1tCMGARjYfqOlQW3hjRbWOVINMtUWZdkgEY+deu0+o9qLjPLdMutQ0rw
34VubXUrlEnvHjMCsBHt805BA+9k565610tqdR1b4ia3pP8Aa9/bWUcSyBYZeQcIcKTnaMs
en06V2H/CMaKYYojpdmY4iWjQwrhCepAxxnAq1b6Lp1tfPewWUEd0+d0yoA7Z65PU0XC55h
4o19p4NVutNvb1ZrK4EYnN2YgMvjZHGv3hgHJYjoT7Vdkupbz4geDLmdt0s2nLI5xjLGNyT
+ZrvH8LaJLNPNJpNk0k/MrNCpL85549eaevhzSVngmXTrUS24CwuIxmMDoFPYD0FK4XPMPE
fiiafTry+0nUb5RFemNZmuzGGySdiQjgqFxyxB/UD1jTJnuNLtZpTl5IkZjjuQCapHwpoTN
MzaRYkzHMhMCndznnj15rThhjt4EhhRUjQBVRRgKB0AoYDicUU1+lFAhtv/qV+lTVBbf6lf
pU9IBprDbxdo5uZYUumkaFxHI0cMjojHjBcKVB/GttjXkl54J1MTxzaHZajpmoSyZnf7VH9
mA5yRhi5GexB4zTGehweJNMudQnsIbgtdQKWli8pwVAxk9PcfXNRzeLNHit7aVrzIul3wKs
bs8i+oQDcR74xXLeIvCuryeLra/0tWMV3bi11CZWVSFPyswBIOduCMd1FS3/AIf1HS/Hltr
dlZNeWC24gMMTqHhAXaAoYgEdO/c/iWA6FvGWhx6Wuom/Q2jP5fmKrMA2M4IAyDjsasp4j0
1tXj0wXH+myrvSIowLLjOc4xjAP5V5pP4C1x/DGqsLdRdX14k62ayKfLUF++cZ+f16L+FbV
nouuyfELTdYu9N8m1itfKbbMjmP5WGG5GTk9sjBHvQB2Go+JNK0q9jtb+8S3lkUuokBCkDO
Tuxjt61BJ4x0SOCCQ3wYXCl4lSN2dlGcttA3Y4POMcVheKtD1DUvHGiX0Fi01nZkGV96DHz
Z6EgnHXpUV1ouqaV8RZtfgsnv7O5g8spC6B4jtUdGIHVex/iP4sRb8VePI9J8OW+r6Obe+g
ln8g/MeCVY9un3eh9at2eu3U/ju401rqzNqluGW3COJlb5eSSMY5PfoR71wN54B1//AIQ42
sdnvurnUBdGBJU2woEZcEkgZJbtngCuki0rWYfiLf63Fpj+RJZGOEvJGAZAi4BwxIGVIzQP
Q9BNcV408eTeF7xIrexF0gVTM28jyyxbaOnU7G/L3re8P3urXWj+drVklrebm/dRNnIHTuc
E/WuP1Xwhea9oerXl1DeQ6tdSs8dsJlKsq4ESkbtnQDnqCT9ChG34w8YS+HdJsb+zhiuYrq
QRjcSOCpYEflWrqPijSdJuDBe3iJMF3siqzsq/3iFBwPc155qfh/xJqPgTStKl0uU3dlcZP
72LBjVWC87vRgPwq5deH76w8aX2oT2d3fadqKFWW2nEcqk4OxhuXI4xgHGMfSnYeh6JFqdp
Npv2+KdZLXYX8yP5gQOp4rJPjvw5thb+1YMTHanX1xzx8oz3OBSWGnta+Ep7e2037GzRy+X
aK4YjOcAtnGTwTzjnr3rzy48G64/w/t9Lj0pxerqBnkHmR427CAc7vcD8KQHpuo+KdI0q4M
F5eIsyrvZFVnKL6sFB2j3NNuvFOk2sEU0t6nlSxmVHQFwVGATlQcDkda4ybwzqFp4u1G+uL
C8v9N1JDuW2uBHIucfIw3LkdRjOMY+lN1/RNXu9IsdI0zRHs9Pd992IZIywTeSEG5uSPvHt
uPXrTsB2C+M9CMdu51CNUuSVhdlZVcg4OCRjg9fSpbPxXot/DdSW1/C8doMzNyAg5557cHn
pXF6zoOo3974aFpocsNjplwS0TPHuEW6Pr82CTsY8E9R3Jph0TxFaat4lvbDThvuyDbNK0b
BsOCTjPXHIz/8AWosB0mneMFvPEs9pLPaQWwiLQxOJBNJjnfyAu3AJwMnjNO8JeN4PEtteT
SotqsEjBQWJHlqqncWwAOprmLDQNefxnomrXdjdeVDDsuHmuVkcOQwJxuwFy3AXsM4yTTNC
8K67D4W1bw9NZm3a5maVboyKUIwuFGCTyVHboT34IB3dl4t0W/u47a2v42lkz5YIZRJg87S
RhvwzVnUte07SJ7eG/uVge4bbFvBwxyB1xjuOvrXE+HdCuIYtMt9T0C5e9spAFuJbkNBEob
O5FD8HAHReuM1f8faLf6xqOhPZWL3MNpceZPhkA27k4wxGeAaQGv8A8J14d8qeT+1YNsDBX
65yfQY+bp2zTdV8U2gs4I9NvImvb1VNoCpIkyQOD0zjPBI5xnFchN4a1dtR8VTjS5CNQiKW
zb4/myf97jsefT1qP/hGtct4vCcyaa8j6czCeISoCvzgg5zjBH/16YaHVQeLBL4bvWF3b/2
rYwn7QGjcJFJyBuAGeo5x0wa1fDGozan4dtLu6lgmmkUlngBCEgkcZ57fnmvPV0vU9Mt/G0
+qWqwm/gkmiKSKykAvnHOf4x1ArpvBtq978Lre1jk8qSe2ljV/7pYsAfwzmgDW/wCEy0L7Q
IRqMWS/lh+fLLem/G3PtmprvxNpdnfNZy3Ba5Rd7xxRPKUX1baDtHI6+ted/wDCLa7P4Nh8
NNpW2aO7Mn2ppU8rZyd2Qd2ecYx0/Kp9Z8GXZmln0+01WPVV2xx3NvcRrFMAAN7ZbcpwOcd
xnvQB3q+JtKk1CGyS63XM0fnRxhGy6bd2RxzwD/LrSW/inR7qxnvIb+E21u22WRiVCn05+t
cUvh7xFYeLtE1KS2GoNb2PkTSCVVAfDjknnA3DnHOPXisePwJ4gn8I3ti9t5V19tFyqGRds
y7CpAIPByc84osB2CePkuvGOn6VYok1neIXFwVdCMBugYDI+XqOOfau0zXnH9l6ve+O9C1U
6LNa2lnbiCUGSI7DhxwA3KjcPf2rrPDt7rd4t1/bmnxWZSTbCI33b19Tyfz4z6CkBzd38R7
nTtc+y3+npFYC5e3+2ByR8pwTjHuCRnoe9bun+L7Q6LDf6pNDbmeWSKJIyXMm1ynygDLZIz
wO4qrb+HF1XStXstXs3SO4vZZoySu7BPyupBOD9fxGK5AeCdctbXQrqO1lkfTy8c1ssyo5U
yu+5WDYyVf1yMCmGh6CfGehCx+2HUEEG/yy+1vlb0YYyp+uKNW8VWOm2LTK++TyBOisrqpU
kAEnadoyR7+1c/N4Xj1Lw7rVvBo0tjJcoHjM8oeaaVSWBY7mx8xxyc8t61Ri8O61J4Bv4L2
0Z9VliitYog6fLFGRt5zjuxPPegC8PH8lpLo1rdi1nmv/AN5JPb7xHGhJ24UjJOP/ANVdHf
8AinSNNkWO7vAkhTzCiozsqf3mABKj3NcM/h3WraXwreJpkkx0+IR3EKyIGUg+5wfbn64qW
Xw1qsHi651W60+4vLPUIds0VrciOSMkLlCdy7lGMdcEY+lAaHolneW+oWsdzaTJNDIMq6HI
NQapq1jo1obnUblIIc43Oep9AOpPsKwdJurnS7mw0mz0A20Mu+WY7zst13cZYAhnOM4B4yO
o5qH4geHb7W4tOudORJprGYyfZ3YKJQccZPH8PfsTSA3bbxHpl1azXCXISKBQ0jSo0W0HoT
uA4OKisfFWj6ldpa2t6rTuu9EdGQuPVdwG4cHpnpXPeJtO1Xxb4fngh017CZfLfE8iZnIJ+
TKk8DJIJxkkdOtURoGsazrXh2afT206LSkTzneRDvZSDtUKTx8vU46n8QDovGuuXOiWVo9n
dWls8s4VmukdlK45A2g89Pwzir1z4p0qzvJLSW5Zp4l3SJFC8vlj1bYCF/HFcj8W5Um0awS
NgxS+VWA5wdjcfrVXxD4SvLnUbu+0yw1O21OSY+XPBdRLC67vvHLb1OOw70wO5vvFOk6cYh
c3iq8qeYiIjO5XGd21QSBwecdjUUnjDQ44bWZ9QiEV222GTDFWOQCCcYGMjOcY71xTeEdb0
7xHb6nOk+pxyWyRXItbnyZFIRVODuUkZUHqM85xTtX8LXtxDpC6Z4f+zW8F400luJoyQnyD
5iXwWIU9CeMCgNDrP+E88O+XO/8AakOICFfhs59hjLdP4c1rW+qWl1pi39vL5lqyeYHVScr
9Ov4da89fw3rB1bxRcf2XIV1C3eK3bzYssTgc/Nx68+nrxXTeF7C90zwLDZXVq6XcUUimLc
hJJLEYIOOc+tAuhKPHXh3ZCf7VhxK2xeGznpyMcD3OBVi38X6JctdrBfxym0QyTbAzbUHVu
ByB6jOK83k8G66fA9vpg0p/tS35uHHnRY27Nuc7vf8ASt2Xw9qlx4x8QXqWDR2t/pr2sDs8
f3zGgGQGyBlSOnpRYeh1w8X6L9mtLj7aPJvGKQP5b4dg20jp6+tSXHi3R7W5ngkumaS2GZ/
KhkkEQ/2iqkL0715zH4X8SPoOgWbaQVGnXTSSfv49zgvuyBnAAGR1yata14Nv57+6vNIsNS
s9TmuHPmx3USwMpc/OTu3gkc49T0oA9A1LxTpGkT+Re3ipNs3mNEaRlX+8QoOB7msjUvG3k
a7oltYfZ7qy1RsCYMcrhgDj8/zBrnf+ER1jTfE7313BcatbXVssVw1rciGQttUHPzLkEr0z
jBHpUlx4Z1A654euLLQjaWtnMzyxJLGfLBcYyS3zHC5OPXHOKQaHYXnjPRLCRkub3ZskMTP
5TlFcHBUsBgHj1rbR1dAyEMpGQR0IryXV/D3i7WdOv4LrT3aY3O+IJdIkATOSFQEAsSc7m5
x79fUNJjki0izjmQxyJCishIJUgAEccUMCxIOKKJOhopCGW/ES/Spu1RQH90v0qTNABUbcc
05mwpNecr491U6R4iumisvN0mdYkAjcLIC5U5+b2z1pgehdRRuXBJIAFcDJ461C5l0HT7C3
tf7R1O3WeR5A3lxqQc4AOT91j17D14wtC1xvDV94yurpRcfZpURY4wUQsZHUAAk7V56c4Hr
RYLHrSyIcYYc9PelJBrzTwrPdf2hbTwaJbS2mpRgzyQ28sYtg38IMh2svchOOvtmv4A1ebT
vBepXPnwKy3+3zLpzsUbUyTzk8dAOpxRYdj1MnHagHIzXncHjXU7rVtS0pzbuEsmnguFt5I
D90EZRiTjnj6A96vfCye8ufDAmup1lRpHwWyZC27kliefyosI7c0lcfr3ijU7HxrYaHZLZ7
LyHzBJNGzFD83HDDP3f1rJufiRqFtp2rJLa2qajpkyo6/M0cql9uV5BHJHXt+hYD0YGlxXB
ah441XStGtr66srTfqIj+xRI7EjIyxkP4rgD161ds/Fd/beNI/D2sR2zvPF5sM9srKOhOCr
E/3W5z2HrwWCx1rbehPWjYoGAPeuC+J15e29xocdrN5cct0AwDMN5BXAYA8r7Vf1PxVfWvi
HTvD1ols2oXUZkknkVvLQYY8KDknCnuO3rwWA7CjFct4V8Vz6vqmpaXqEMUd5YSFWaInZIM
kZAPI6frXUMcCgA4pBgmvOtS+Id/pwtZ1NhcxSTCKaOFJD5Z64EudhbHYdPcc1Wt5tTj+KW
vx6TJDvjtfMWKcMyMSIiQMMMEk9ee/FFgsennpQK84m+JN/N4Tj1qxs4Csc/2e6jcMdhwCG
BBHynIHPc1pah44lstMv8AU40huLGIxxWxVSpldlDEk5PyjPp1yO3JYLHa8UvBFce91rV54
XuLjUhZGG4sJJNturK0TbNy8ljnvyMYOMZ61yGg+MNW8P8AhHS5xDbzWst08TNK7GR/mJJH
Ydxznp0osFj2DAo4rM1/UJdM0C9vrcIZbeFpQHBKnaM44I9K4sfELU7PQtM1u/trR7C8lMT
rCGWSIgsO5IPCk9vT3oA9ELr6inDpXmttf3OseNdRW307TWmsXVvtEhkVSoP3igJDPjoeMY
PPSpLP4g6vq8U13pWnRzQxz+Wtt5MjSOuASxkHyJ1HB9/xLBY7PU9C0zV5d1/bJK4XYTuKk
rnODgjIzzg8VatzZ2qxWduYYwiApChAwg44HpXn3jzVZUmsTJp9pPPcOi21s6uZmBA3Birg
Y3ELt5BP0pyyhfiTZWd7YWRuZLDDyxbxtGxsqBu244IzjoadgPRwR2pc15d4C1yew8CT3Ul
zArfb2RpbuQ7VXYh+pPoB1z+Nb/hjxhear4qvtHvEhYQQiaOaOGSEsPl6o5JH3x+XvSsFjs
jSVyXifxVqGj+JdM06zgt50vvlxIWUg5x94ZwOR2PQ1kwfEi7trXXjqdpA0+mTLCi25YLIx
Zl6nPA25z6dqLAehnA60yG4im3eVIr7GKttIOCOx964vRfFet393Z+bYJNZ3UQdpoYJIxAS
MgEucOOnK+/489oni+Hw5oOsXcWnQpJ9u8lUiZ9ruQTklicDCngf1zRYD1oUVw9l4q115JR
NZRS2/wBmMq3SW8kSI4UnaQ5yw4xlfUe+Mh/iTrUfh+z1d7KxEEtyYHAL7m6nKjPyjAxyTz
2xRYLHp7MqqWYgAckntTIpo54hJE6ujchlOQfxrM8TShfC+psUSQLayFkfO1wFOQcEHkZGQ
a47RNa8jwHpiQNaadHcmaPrIxU7yAEUNvZiTng8e3AosB6MrK33SDzjilIrhPhvq4nTVNNF
pFb/AGCfBMYceYWLAkhyWB+Tue/bFdy8gRCxPAGaAF4pMgmvOrz4hX9nNp77rC6hnlEU6wR
SbYzxkLKTtY89hVLTdcGheLPFl5IHkhtk3rEG4yWAAHpyaLBY9S7VHPcQ2yB55UiQkAM7BQ
Se3NcRo3jHXdRlsJhp0dzaXRPmiGCRPs4zgHzGO1+OTj0xT/itcx23hq3lmtLe6QXKjy5t4
AO1sEFWU9iMe9FgOkk8NaTLfC8exiaYSebkjjf/AHtvTd74zWpx0qleyXa6RLJp6xtdLGWj
SRSVY44HBHXpXK+HvGd/4isbEQC0S9mnkWZfKYrHGiglsbs5y0Y6/wAXtQB29GK4DTfHGrX
dxe6dcQ2UWrQ3UdvFEI3Kvljub72SAoLcdvXNd6hOwBiC2OSBgZoAQkDrRkHoa4b4macsOg
3uqrLKLoeUkZWRlEa7gCAAcEnJ596qf2pH4L8FWOsQK81xf21ujRySMymTYW38njvkDrx05
NOwHodOGM1xEXi/VrFbyfVLATWMMHmLcwwSQAt/d2yHJBPG4e34czr+q6prFjoOq3X2aBLi
7xFFArbwoP8AExbB6Zxj+eKLBY9jUCnVQ07T10vR0tLJz+7U7XlG4ljzlsYzyc9q5LRvG+q
alHc2k0VnFqsV8lqsQjYqAc7mPzZOAkh/4D70hndsyoMuwA4GSacMV5f411yRjNNKbG7Omz
gi02TOq/NtVpGRggb0Vs/nkVqP401abxLpum2NvZsmoWK3SeaWUxllY4JBOQNp6Dnpx1osB
3uaK8qX4ma83hY6uLPTwsV39nkzv+c7d3yrnjjuSevSvTxcMbRJkiZyyg7FIzz9aLCZI/3e
aKa7ZjXcMMe3pRSAigP7tak3daqwudgqTcc0CuSFq42f4c6ZO+pZu79YtQk82WJZQFDbt2Q
Mc4JOM5/PBrrS5z1phf1PNMLnNyeBLBo9NaO6vIrnTkEcFyjIH2joDldpHJ7d/emWXgOwhb
UzdXFzd/2n/wAfKzFAGO4sGG1RggntxXTb+M5rN07xBZ6pqN/Z2ju8liwSYlSAGJYYGeuNp
9qYXKel+Ev7MSCCPV9QktLc7ooJDGVB5xkhcnBwQM4yBVAfDLSxokumG7vjC9wLkMWTcrhd
vGF6EetdbvHAJo34HPSkHMc7beBrK31l9Ta8vZ7mWIwzGZ1IkBGDnCjHAHTHSrHhvwnB4ZB
S3vbyaEbtkUzKVTJGSMAc8fz9TW15g9aXfQFzhPFOlahe/EjSru0S5jgghCPcxRBvLYl/UE
H7w7HrV8/DnT5dPvbeW6u3lvpBLcXBZd7kHdj7uAM88CtbS/EtnrF/fWdssqzWLBJg6gYOS
MDnn7prV38UwuYmpeD7DVvD9rpV48zLaKohmUhZF2jAOcY6e1GneFLe01r+17u6uL7UAnlp
LNtGxcY4CgDOM8+59TW2H461m63r9toGn/bb1ZTCGCkxqDjPTjNILkXibwzbeJoLZZ5poZL
eTzIpIiAQfxB/yKq3fgm2urmzvft12mpWmdt4Cpd8knDArtI5PAA4OOlbcF2lzbwzx52SqH
XI5wRmpd/rTC5zf/CF/ZNPvo9M1CaHUNQlD3F8/Mn3snbtwB1PT1+ldF9jjOm/YnaR4zF5R
ZnJcjGMlupPvTi+KUOD3oFc4w/C+wbTo7N9R1AxQymSIbkwhPXjbznjr6cYyc338EodavdV
i1W+guryPypWjEeNuAMDKnH3Rz1ro99G8AUDuchfaFBofhuXQdL0q5u4ryKQGQMpxKQArOS
Rj1yBxtHFatv4WsV8JxaFcx+ZbrGFcjglupYHsd3Na7SdfWmGX1z9KBXMS28KPb2H2FtYvp
bRYWhjjfZ8gKleoXJwCQM8D04FU2+HVlJolrpZvrz7PbStNGRs3bj6nb05P51ctfF1rfxal
9jgupZtO4lhCfMW+b5Rzycqa1NJ1FtR02C6e3mtmkXJhlGGX6/zo1HdkPiiKWfwpqUESPNN
LbPGiopJZipA4Hua5Hw54M/tDw1psOuyXgS0d2+wuqogbcTz8uWBB9e5HtXoDPiP1rHttaa
+u3g+w3sBi4dpkVVB9Acnd68ZHvTsFyPSfDVvpWuXupxXM7y3ufMR9u0c5GMAHj61Vt/BcW
nTXR0jU72whuTmSGIoVB/2dykr+H+Fbgl3Zx1FPEmV70Cuc/N4Kgn11NVTULuK4iUJCAI2W
JQMAKGU+p/E09PB0Metwat/aF213BF5YZthDZBBJG3qSxP4+nFbqyfOaR5cKTz1oC5yg+HO
nx6KNNS8vPLW4+0o+5dyvt2n+HBGAK1NI8J2+la9NrCXl3NczR+XL5rKQ/TnhRjlR04rTaU
8cnpT/PEUDO5woBYn0FAczM7V/DUGra3ZanLczpLZEGJU27TznnIz+tUIfAunI+qG4lnuF1
M751cqAG3FgVwARgk1q6dq39pwyyrbXVuiuUX7RGULgfxAHnB98VZEmT1oC7Odj0iXw9BZq
l5qd9ZW8gAtwqNsXBwTtXcwBxgDvjjisvwt4RN7omqQa3ayRRXlyZY1Y7ZFx0b2PPf+RrpL
zWTaXSwCyvJjJ9x4kBQnuCc/Lj3x7ZpbzXrTT7u0tZ5GE922yJApOemTnoOooC7I7Tww8Vu
LeXVr2eGOFoolcR/ICNuchcsQCQM569Koy/Duxk0SHSGvbz7NDMZ1wU3biMddvTk/nXSxSl
m/Cq+q37afYy3SwS3BjXcIohlm+lFguyn4ourhdIurKO0ubk3NnLGJIk3fOVwoIHTOSc9Bi
sLRfAxl0DRjfzXFnf2Jd18llO3c5YA5BGen/wBeuosr43ljBcNFJC0iBjHKMMmexFGq6tDp
Gny3lxvMMQBbYMkAnHSgLvYw08Dmwhv10jVLu2k1B0aaVyGZQGJ+UjBBOSMknrXUyWUU2lv
YyNIYXhMLEsSxUjH3jznHeqVhqcWpWEN3Bu8qZQ67hg4NX0kyh9qQXfU5JfhpYGyt7ZtR1B
ktZDJB86YTJyeNuOTz+Har8Pgmwj1DUbqaae4/tFCk8cm3aQT2wARj61uLL70pkB60BzMwt
L8JDS44reDVb9rGGQSJbMU25B3YJ27sZ5xnFXPE3hu28U2EdneTzxRJIJP3JUEkAgdQfU03
U9ak026sYY7C6uhcyeWzwplYenLenX9DTbXxNaXXiC40dVlW7t08xwyjbj5cYOf9oGgLs3Y
E8u3SMsXKqAWbGT78cVhaT4UsvDt9qOo2XnzTXe5zGxXA5LbU4GATxyewq1ca0LfUbeyS1u
p3lPzPFETHEvqzdB9OtaQakO5yuiaQ194suPEdzp8lk7QJCkcuCxf+N+DxxhR6gGtWy8NW1
j4ku9ZS4uWnuk2NG7goBx0GM9h1PHNajP8AKeaRZMrTC5Q8R6HB4j046fdTTxQuwLeSVBOD
kdQe9VrnwnYXnhqHRLtppraFVWN2IDrtGFIIAGQOOn1rWkkwy1lf8JNaf8JENFKzC7KbwSo
2kYznOaAuQw+FI/sxttQ1C8v7fyTCsU5QKoOBn5VBLY43EkjJqj/wrmzktbW0bU9R+zWkhk
gjLRHYSc9dmT9DXVF6zbrxJaafrVppk4l8+7/1RVQVP45oC5voNqgZzgVhW3hCwtfFVxryP
MbmdSDGdvlrkAEgYyDx69z61tb8DknFZ1rrS3eq3FnHa3QSFebl4ysbNnBVSep+nHHWkO5h
S/DTTpkvojfagsF5J5zRLIu0NnOR8vP45/MAi5B4FtoNXsdRS/vPtFjbi2iz5ZGwKVGRt5P
zGtCbWpINTWzGm3sjOfllRFMRHcls8Y9Dz6A1qh8ge9AXOQT4Y6aNCfSPt1/9le4+0n5o92
/bt67OmMflXYW8P2e2ji3s+xQu5sZOB1OOKcpzTqQXI5enNFNlORRTAoRP8gp+/wCtV4myg
p5biqM7jy9eOyzQTWniQ+IWA1tZB9n80/OOflEftn07Y7V66TmomALBiMkdD6UxqVjN8Jvf
nwtY/wBqb/tflnf5n3sZO3Pvtx71x3g1rGw8ba/DcIi3RvNtohX5gN0mdvttIJ9q9D3cUgx
uLAc9M0g5jyMTxT6Drj645HiJbhfJ8w4lHIwEHXGd3A7Y9q0PEDXDXHgoanI0V4xAuX37ZA
u9MFj1BwW59c16ZhSwbALDoaU8npQPnPHzb2mPGMIlIhgfdBGJjtJ8wgHGfmI4HOetel+DL
gzeENMZpN58gLnOenGP0rUwM9KXdgECgXNdHlAOkSap40fUpLcSiR2tWZhv37pMbO+c7c4/
Gl1e4v28EaBdar5nmJdkCWQHeY+oyevQfiADXqqhQBwKVgrrhgCPQ0x8559peoC4+J+sTac
QQ9iTADwHbEZyAexIJz361zM8lnP4L1CbUJVk143YV/tDfvlXI4APIHXOPp2Fezcbs4GfWk
IUnJAJ9TQLnPOtbuobXXfCF3I6pAYU3S9iBjv7Z/Wr3w7uVk8S+J9mUQ3CmONhtKrvk42np
jI47V2b7TImQPlOR7VKAqtkDn1osHNocN8RWhHiXwybjYsLzlZi5wCgePhj6cnr6ms60uCt
74qt9PlMuhJZSMhL7o0l2DG0n/a3Yx6D0FdTr/h7+29U0+8a58o2D740Me4McqTnkcfKOPr
W/GqCIKFAUdgKB81kcB4ZW0tfh7JrE4uJ7iOCeE7JTlFZyMKOi9jnGRkmsm01GKTxX4eu7T
7Nb+ecSLbBhtycbXYn5mweeB1HXivVwFAIAAHtTGREjwFAA6DHSiwc55xfxzaP44vbC1UeX
rMHlw8cRF2AY/QYc4+lWPEgS38Y6PYaixh0FYgFRm2xMwDY3Hoeduc9j7mu6yMbiATnrSOw
fhhkehoFzHmOivbLp/jgQtEIeWhCkbcAybSv/juMe1XJ7A6h8IrK6hf/AEiz3ybgeSvmMGG
foc/hXoKqmcbRz7VL8uzAAwe1AOZxhub7UfBupa7p8ZjvbqJEiEY+ZI0wH24758w8dgvoKy
fDMdjI2lXkWpxQ3o+R7e3U+bMc/N5mWORwTnA4+gr0lWCrgDA9Ko3TRrNuCKGPVgOTQNSM3
xfYNqfhu6VM+dEnmxkdQV5x+IyPxrM8IrH4l0wXF7CpiitRYKOMkgZdx6HlcHtg11cTK0Lh
iMnjBNVpUa6tJYYZXt3dCBJGBlT6jNAr6WOM8K2NydSuNDvoxJDpt0bh5CPv/LhF+h+9+GK
ry/2a3jnX01WSOK3EBZCz7dr/ACHK/wC1yenWu607Txp0Nw8kzXFxO/mTTOAC5AAAwMAAAA
AVmWvhtbTW59ae5Ej3Q2tEY+AOMYOevyj9aB82pwl/e38vgHT5L6RxKt9tgkc/OYth79SN3
8h7V13iSTT/AA/YWECW/nLeXJkaS4mZoi2ApeQ9WGDnHTgntXRMymRtwBx61djCPboCAR2G
PSgHI888IRxXmq+IdOEifZZl+VY1KLjJ+dFJOOoI59KPBZlu5ho92gP9mXUk0rHncwG1V9+
Sx/4CK9Dm2qpfA3eveqcTqJBtAGfSgOa55yqfb9a1eDxBew2dyHBjluAdyKCf9UdwC9vXIq
1r620es+Gp7uV5bZkAeefjeoI5b04Ofx5runKO43qpx0yAcUbkePDAEA8ZGcUD5hLTW7AXN
raRyESTxeZCgRuUGcHpwOO9VfHJDeDb89Sqgg+h3DmrUUNuLx7pYkFwU2GTaNxXrjPpVTXN
Hm1i0ljF+0NvNGqSR+WGHynOQexOcHr0oJ6nLy6rb2+h+HLa5ijbzof9Zck+SgIAJZR94j0
yAM/lm6dcBfC3iy3MmI0kTykOVAy5HCk5HQcV6Fp9tDY2EVpEMxwIqoW5PHGfrWgoV1ztXk
elA3I8y0LVPsOsaMurfZprSazWO3bA/cnOOc99wwSfXtyK7Hx9Kv8Awg1+SQHDR7CTyDvUc
fhn9a2WjXe3yrjPpUsBB3BgCKBOV9TzO0MNp4k8JzQzsZJ7WMzMZSxJIxjk8Dtj2pFjF/4g
1m38R30FlPvDQy3KnKoGP+qJYBe3rkfjXp4ChzhR+VSGNJFBZQcdMjpQHOeeeJyq3fgxo5p
Zw04HnSjDyrujKlvwOeeefXNTW07H4r661syGY2W2PJGC4WLj8x+hrcuPCv23U7K5vr+WeO
xmaaGPYFO5mDYLDqAQOMDgV0AK7s4AP0oDmR5PokdteW9w2t6othqdvcmRndG+1sccBWLdM
5+UKTkVta0tgPidapqxgW1eyzKbgqqltrgEnpngfpiu8CJ5m8qC3rjmsqbw2s3iuLW2ufnj
j8oRGPKlcEcnPXk0WHz3OHs7rWm8Ga2unSXL2KXAFrISS5iyd209cY2Zx6t71q+EINMOo6Z
d2WqQrcvCEa0s02lsKS3mgsckc/McZIGO1d8xwvtTIwqvlQATycDrRYXOcp8UJ72PRLcWzS
rbNLi5aLqFxxn2/risfS20qL4o2i6M1r9k+ykL5JGC209cdW9c8+tejM3NHA4wKLAp9DyL7
RFN4f1mTWXI8SJdL5W84mXlcBB1x97gdse1aOqy6i2t+FVmmSLU/s4y04ztc5ALD1/rXpmF
LBiBkdDjmpVK45AosPnPN9D8RWcHgrVVurRWv7ZsTiFgrzhn6lhzjPBx0GMYyKraJeRf8LD
0Se1NrDHc2x8xbSMxx7ir/Ick7mB25Pr2yK9TAXGMDB9qeAuAMDA6ClYOc8oeXRNY8cyyu9
rDplkzSOzON97ITk47vluwyMDtmrd7cQWHj/xMtwmBPpzLFGEz5jlY24A75BOfYmvTQqnsK
kVVLbsDdjGfagOY4TwZ4ms/Dnw5try9EsifaHiIiAZgxYnnJGOPWvRYZxPAkqZCuoYZGDz7
VCsakYKgj0xUhOBgUrDvcSRuDRUMpOOtFIVzOib5BT9xx1qCNsIKdu4qzMkLVxnjjxLqOku
F0kx/6PEJbkuobAZgqfjnNddnNcrc+E/7UtNVk1S3tXv7qRmgkVyfKUKAg3bQRjHPGDQEWr
6hrfiK4i8CRazp82yVkjbJUNyxAYHI7Enp3FT6T4uilNhaajDcW95dW6SRtIqhJyV/hKkgZ
PQHHYcVjR+ENZHgibQpJLNnMweJxK2FXO4g/L6g/wDfXtVr/hFtRvr3RH1B7SC30lEA8mRn
aRl288qAAdg9cc0F+6aUHjWwuF1Dbb3ivYYE0bIgbJbbgDdyc/55GXXHjGyg1X+zlhnkvAg
Z4w0a7MgHblnALcjhSf0rFtdOs9Y8frqWm3Cy2Zt0nuRGcqZM/ID6HKq2DzleetWfEfhKXW
Zrpv7PsZJpDiG7Nw8boMAfOoXDY7e2KCfdJNd8V3dprGiW1pbyCO92vIrxjzCCR8gycA8nO
fzrUvPE9tZ36WKW91c3rR+a1vAqlo1xn5iSB+GT29RWFc+DNRt18PvYzw3Eul53idmUPlg3
BAPA5H0xT9Q8IXsniKPWhFY3ryRhbq1uMhCwUD5CQeBgYyO3vwBeJ0mj63aa7YLd2Dloydp
DDDKfQj15H51nQ+MrO7muFsra8uobc4luIo18tffJYEgdeAeOelael288NmVuYLeAsxIht/
uIvYZwMnvnA61zWh+HdZ8LG7ttPFpdWkz74mlkZGjOMfMApzwB0I6ds0CTWpZ/tyaTxlcWJ
nnRbKAytbJApEwwMHfuz/ECAAPc1T0TxTe6v4Q1O+u1khkjEhE9vGpWMBR90M2SRknn8+gq
3beHb+Pxxe6tIYDbXFv5Aw53jAQZIxj+D171n6R4a1vTPDGo6NJ9jMcyyhJBI2WLqFGfl4A
6569BjvQO6sVJ/Et9a6JoE9pfSTi7lMUkk8ShnAfGcZOO469MVt2WpSN49vrKS+umEdvuFq
0SiNPu8hg2T19O/PSsKXwlqh0bRrIG1MmnzNI581sNl8jHy1tQ6JfweOLzW2EH2W4hEIAcl
xgJzjGP4PXvQU2i3q3ii00jULe0uUn33J/dsibh9MA5z06DvVWP4g6YtndSmC+zaPsmj8j5
l5xk84AzxyQfaq2v6Je6jrmlX8AgENm+597kM3IPAA9qpQ+ENVfT/EUYFqG1WVXjPmn5MSF
iD8vv2oD3banUXPiqwt7axlBlle/ANvDEmZHzjscAdR1Iqs3im0v7HUUhNxb3VojebE8Y8y
PAPzAZ2nH1/nWVL4Q1KMaDe27W5u9MiWKSJ3ISQL6NjgnJ6jv7VVl0trG+1zUtTmgivL61m
8q3jckKgAzkkDJ+729aBJRK0niCZfCemznVr4M90VM4t03Pgn5SN3T35zjmuz1nVYdG097y
5R2ijxuEYBIyQO5HcivPtP0O91rwNpkVr5S+XcvKTKxXIyRxgH3/ACrsfFVjPq3h6Wzttgl
mCcu2AuGBPQe1BUrC23iq1ubczw2960e1CreScOWOAq+pB69hjrUtp4qtbrU5tPkiuLW5hj
8xluFUDbwc5BI75rHvdH1SbwfaadZTpBdRIkchDkB1UYIDAZ54P6VStvCN2mtTTzLZ29tc2
jW5jt2OY9y7cjI+Y+56k0BaJL4h8dSLpJu9DWby0n8o3DxL5T8E4GTuzx6f0q/qPiC3t7qC
2Ilnu5V3CKIAnGOpyQMde9Yt34U1dvCy6MBY+XFcGZJhKwyvzcbdvXk96huNNvI9dg1W2ET
t5eyWF3I5xjhsH27dvehjSXQ3E8Zad/Z0t8HdFibY6lcOG9Mf56e1Pj8TLNY3V1DbTAJC0y
lgrK3GcZVj+XFYtl4Wnh0i9muI7aeW6ulaWJmIQKN3AOMg5frUVn4UmstQunwlnFd27QpCs
rSbcgAliQPc4pDtE6Hwz4juNX0VJbxCJH3neqgIQCQAOc9q2JboGBEB6DNcLp0eq6LoxgEU
ErQBliVGJLMxzk5xgDJ781uQTzG1T7RsM/ljcEBC7vQZzxRcTiiN/F1sNQjtWt7sTT48sbF
+YHv97gdetWdS8Xxx2N5b6YtxNdWcReSWONTHER2YsR6dsnr6VzllpmpwandajdJbS3ExCB
/NOIVOOg284GAOR0rTt/C2qWVnq0VobWa31RMhpJGR4yc9RtOfvHvQgaSLS+Jy/g2xub26d
L68Zli8iNWZmDEYCnjHQHp19TVbTvE0MdtdDUbqZLm3GZg8SqyZ4G0DIPJHUnkjNVbzwhdt
4e0yMvb/AGvT3k+UsTHIC270z29KjFrPJFLCLCwhVtq+SDlX+bncQvHA4xnnmhjSXQ0ND1u
S7kaSee4kiZSY3dI1QAf3tpJDfXHTpTh4ysRCJTHcC1aXyhcmMeXu/PP6VgW3hvZqzzrGtp
bCJkMUcrSFsqQeSOBz+n5P03R7vTbaSL7LYTnf+7uX+8gPttPp60DsjoX8XWlvfXNm0V00s
KFyEj3bhgHjB9DnnH51FqfjGOTw7bz2cs0C3D+WZPJV2QjPGCwGTjryMVlLpt2PEF/egQlL
i3MSDeQR8qgE8f7NVl8M6jcaFBYI1uHglMzMZCAR/wB8+9FxWR20t2LK3Lyl5diqDtXLMSQ
Og7kn9aLPxRby6pFpstvc29y6b0EyqAy89CCfQ/lWVrcN5d6dJFYzeTO6jknHHGRkdKzLDw
7e2mqafqpWzjhiTynSJjuyQwJPHJO7r+HbNArJ7nVav4jtNEubeO8WbFy21XRQwHIznnPfs
DUNl4vsZ576NxPbtZpul+0Jt49ccn+vIqj4l0e81S+0ua28nbaS+c3mOV3crwOD6VQk8NXF
zq2sS3LxJBfxbU2MWZSCMZGB/d9aZKSsb9p41sZprNZobqCK8YrBPLGAkhBx2JI5I6gVRXX
Jf7T8SodRvQLaBiI/ITFvj+JTu+bHXHGfrVHRbG50KwiW6ttLRYpV3XxPzlSwGMFevOBziq
1hC9/4g8XRwFCZoWhVmOFBbI5Iz7/lSCyNyw8YWeneGdNuL+6ubp7kuiMyKskm1yCT820Ac
DJPvU+r+KntfDN3qFrayJNCyqomCsvJHzZViCOeoPWsaDw5cDw/p9jfWdndR2wlypmZGYs2
5SjBcjqQQcdqjtfBN3D4e1a08+ON75keOEOWSMK24AtjJPbOOwoQ7ROhtPFMVt4YtdU1YyR
bok3MyjMrlQcqAe/Pp+FWbXxXa3GprYSwXdpdvH5scVwgBkXBPGCeeDx7H0rnL3wtqWseFr
bT7mW2hmtAghCszKwVSpLHHGeOgPT3q7Foeoah4otNX1T7PD9kiCLFC5fe3PJJAwMt056Ux
WQ7w14su9VTUpru2kMdvIdgiVQFUAnBy3LH8vpU7+PNOj0aPVPIvDbPMYBhE3bgM9N3fn8q
oaJ4f1TSW1C1d7U2d1I7+YGJfBUgDGMdxnn169Rkf8ITrc/hxNL86wUR3JmHzP8ANwR1xx9
Mc57Y5AtFs9MJqnqmrppUIllgnmXazt5QX5FUZLEsQAPxqotzqj63IklvFDpyRL85O5pJD1
CnPAHTkdvfip4v0rVNc06Oy06S3jhdt05kcqWA5CjCnjPP4Cgi2op8daemhrqzWt8LRpfJV
tiZLYJ4G7pwRn1FSHxzpwv5bTyL8zRx+aoFuf3q4z8o69OeQBWdrXhfU9W8Nx6VbQ2NqkEq
GJBMzAIqkZLbASSW9O3vU0nhrU/+Enm1UraeU9p5ATzWyG2gZ+70yPy/Kgv3TYsPFNrqWkQ
39pBdSrNL5KxKg8zdgnB5x0Gc5xUA8ZQSw6tHFa3MV9p0LSvBMq9h1+ViCOmeehrBtvB2uw
+FYtMguLZWS6MkqrK6rMhH3SQAfw/wq1p3gy+tNT1mWT7DDBf2bwKlvkCIsAOF2gYHr364G
cUCtE0fDfixrjwj/a2sholTczzbQEb5yAFAJPoOR19auWXjG0vLy2s5ILyykvY99s86KBIp
6EEE4PsR6etYun+DdTm8GvoV/LaxRoCYZYWZyzl94JBAwOo/HtjnR8O6FqelR20EmnaRGYB
iW6gP7yYAccbBgk4yST3wPRDdtSp4Q8bz3Wll9ULXV3LetbwRQKiswCK3QkcDJyfcV3iMzx
BmRkJGdrYyPbjivLIvhnqtvpamN7KPU4rzz47hZW4TA+U/J1DAEfU16hZtObWMXaxi52AyC
NiV3d8EgHFIcmugyXoaKdMDiimRcxYmzEp9qeDUcZxGPpS7+KZBLSd6hMh9a8/1vxbqENrP
d6bqMsqQ3RiLLBH5ABJIQFhvZgMcjj8waAUWz0gDmmLd2zXbWqTxG4RQ7RBhuUHuR6VzHin
W72x8IpqNnL5M58snCqw+bqMEH1rKtNTmtPGWi29uYVTUbNbi6xCgaRyjkksF3dVB6/pxQC
g2dtDeabDN9nhuLVZDIUMSOoYv3GOuav7a8403Ub+88bSJFfxyQWUWL69a3iXIHJVW25C54
5PYntUOqeMtUtLK0v7K/luImn8qRmt40gkOMkJn95x0z0+nSgfI7npoHrTtua811bxXrum6
petfLeW9hvK2s1tDG8eMkAsWU7sjHAZe/wCHotldRXlrDcQndFMiyIcdVIyP0oJlFpXJNlN
KGuQ8ba5qWk31vbaXeE3l2yrBarEjADoWYkE8ngDgcE0wa1qtz4qi8Oi/WKSC333F0kSM0s
m0HCgjAAyO2eDQCg7XOuaAk5DsP1qGSOVM/OCPpivOLrx7ra6PIRNGl1a3otnlSJSsqkMc4
IPIKHp2PStDxDreoN4i13SEuc2sWnSyKgRdwPlg4zjPc/nTuPkkdNa6jY3srRW15bzSqMsk
UqsQB3IBq5czw2tsrXDoiluC5AFeeeHrttP8NaSftzpJctKkcUcCySn94QQmRjBOCSxxwKp
arrt/qvhrW7PUX8xrC8iWNmRVcZZwQdvy/wAPb1PJouVyanoss8Yto2ByGcYwa0LORFhVWY
AlioBP3jjPH4V5fq+uapYvZr5UqaZHBGVlgRWJOxSclgQMenHakgv59X8a6DPBd/PLbNtlM
QBBAkDZXpyVP50XG6eh6m9wArjoR0rJvUsJ5Ira7W2kll/1UcwUliBk7QfSuYvPEV/pXiW8
sb64MsJtjLabUUM7H7ozjk53D8BRoNzcyfEKS0vTDPJHagmUwpu3YXOGAyF5PHoe/Wi4lGy
udb5SRRIigAKOAOAOKegUn5hkAYINc34k1eW3vLi2tL5xPFbmUQQQqzJjJLOz8Afd46/mKm
8M6pc6v4VN5cuPtGHG9FA5BwDjp/SgLO1zoyISDgdOOKz7pyAzk/KOK4BvFOuf8Iqmq/bIQ
VuvJKeSMuNu7JPTHbgevNW9c8RXQjuxZ3rF4cSGOKJSsQwPvs3Uk54HT60ilBnUvdlVKuTh
c5/LFYst3EgZxNGVVvmYOCF+tYkGv32s6pZWaSpbmaMSTSKgJJwTwDwP/r1gxahNplrqDRY
Z2ugm5hwPvc4H0qWaKNj06zvbabTrxFniZY2aRyHB2KApyfQcHn2qtfarYTRWLw3cTmdn8s
Bslv8AJGK5bTr3UNP06+QRxmykhkYFkjB34BPyjIIO0Agjoarx38psfDhKQYdpeBAg24kI4
IGRnv8AnT6C5dTqJDuUSD7pkwB2xio/OVCu9gMjjJ/CmQTrcWQCSIwEx3YPQ+/p1rl/Epa7
kkjVJHS1jGSoBCucHnv93H51JSO0NxEliWeRFBfglgM4C/5/yK6qH5bCDHTy1I/KvIry9+2
eBYixy0cqK3sQGH8hn8frXUPrOp6XqFhpkt55sF5Zh4nMaB4W2kAcDBGR3HT6VSIlG50WoS
H7Nx/easTaRIjHu3r7isOx8RX9/B9jnmK3sdyxlIRQFixz29ePxrMXxHew3BbUfOhBkUqEj
UpgHkdMn6g0McVY60ygzsvBbHK5/wA+9PclYSMdSK47T7iSDUdbuPMLeUxYgAfPjdge3Spr
HVNXu4EuY2DqGJkRwixhQexJ3Z/x/NFWOrRszkD0H9KmtbqO3ctO6xpswWc4A54/Wud1+8v
NPtVu7OTADhXBAPHY8j1/z1qG41TUZVmuNKXzlfCIuwMdu35iFxz6Y578YxQK1zrftEUz/u
pEfbkNtYHB680n2ki3eM8jgj61xY8UfYNLkt7dZEmjKqkMsKL5ed24/KBnt1AOfXmr+n3Gq
NcRtM2+1kRSWlCI27r8oXt9f6Uw5Tt/tIlh3Ds5WqjalbLqMNrJMiyyAsiE8sP8j9K5SfXL
nTddt45bgDT7gncCq8EZHXHTp+dVZNTu4NX024uCshkjeTDQpvRfmIAIGQcY6d80E8p37S2
0bst1JF5LdRIRtPqOaqPe2Vs6RWzQQRvlkUbUVvUgf1rgtQv77V/C1xfXVwBGJ1VIERcD3J
xnPPrVxdUu7+4i0dIsRQwRyjEMcjO+1SCfM4AGf5+tAch6Baz2rKrSXcTySjKDzAdwPQj1z
Utnf2l+JjZzpN5TFH2tnBrgtQfUW8SeHRq6xJeLLtcxEHIypBOOh56f44rY8DXrznVUkEQ2
XBGUiWPPXJO0DJ4pkuOlzsFxt4HbNBGBXnreItcB8QrDfIq6c+EZoFLY3lcdMcgckg9O1WI
PEWsyahoHnXcflakuHjjhUbTnG7JzzyD6Z7UByM7G4vYLd1W4njjLsEQOwG5j0Az1NTxnmu
AhvL6fxHeabftHJrEcscdpMbeM7UzuZwNvHyfNSya7ra3WvxRX6qungsjNAhbAOMcADn1IP
SgOU9Avztsww7kVNbtuhRj3ArzyTxFrJ/4Rxrq6iaHUX2ywLCBjDhck9cnOeMAelO1DxTf2
2kNdaZeSzrFc+TkQR+QDksFBPzscDqOMc+lAuR7HpKkhiRTi5K4J4rlvF3ie40LQY7u0jQz
zuI1LcqmVJz79P8983U/EuqeGdcS0ubganDLZtOP3SoysAx42gcZXv2PtQTytnaWuqWTz+T
Hd27yMSoRZAWyOoxnqO/pSWWq2eqLJLY3Ec8QJQshyAw7VyvhL7fq1suuy38ST3DlJEjt41
AQErgtt3ZHUZPYA5HNcvaeJtSs/CiXdpJBDI2pNCyRW0aIwKK3IC9c9+v6UFcl9D2G2YmIc
1YzyK8zGveIItf1vTBqMGLS0a5WT7MvykKrYUZ/2sfMW4q3pvi68vdD0gz38i3t0ZVKW0CN
LMQ2FIDDYowDknA/XCFyM9Ckb5B9aFfEoPtXE+DfFNxfWl+dbu4h9muPKWaXZHnPQHHy547
frXYZ7j86BPRkk74mCf3lJoqK4OWickDBI/SigLmREP3YoIOKSFvkAyKlKgii5JAc571z58
E6IUlRrQ7JG3lPOfCn1Azx/h7V0bLgdq5FPGzTpqLx6YxXTzic+eo7kcZHPQ07lRv0N660q
zvdJ/s65jL2wULgucjHTnrniqkXhDSIZ4J4beSOaBdiSLM4YDBHXPocfTj0qjbeLhe21vNZ
QwMZQd0U12sTx4JyxBBymBnI59qlm8VsrXDWsNrcwWtuZpXS7QlsAZ2qMnHuQP8QdpItWng
3R7aNo4YZliZgzxfaJCkmP7y5ww+tH/CCaCbbyGtHMYfeoM8nyn254/rgZ6Uuh+J7LWrSGR
JoY7iTJNt5wZ1wSOnXoM9KXVPER03UIrX/QT5vG6a9WIx+7KRnHpjP4daBe9exYk8K6bcJ5
cwuZIC5kaBrqQxsxOSSu7HXnHSrmlaBbadqd5qCFnuLraCWxiNAMBFwOBgD8hWWfFUcPiZt
InhWNVi803BlAULjPII4/Ot+yvYL2FZrWeKaI9HjcMD+IoIfMtyrdeE9MvdWOpyrcC9xgSp
cOhUYxgYPHHp6mo5fCGlSSwSLHNFcQAhLiKd1l5JJywOTnJ5Pqa2wTisoeKNK+3GzkvYEuA
cFTKp/UH+eKBpvoVpvBOiS6Oum/ZNtssnm/K7bi+MZLZyTg45/wqtL4M0cTzSpBIsksRhkY
TPl1IwQeecjv1rV1nWU0vRrnUUVbhIACVV8ZGQODz61Rs9fs7zTbW6mmhtnu03pFLKobHtn
GaaC8tyifBekfZ7SEQyqLVi0JWZwyZOTgg568+3amy+CdEWGWIW8iR3LK8qrM+GIzjv7mrG
ieKLLW7+7trchDbPsUu65mPOSoHUDHX37Vam1awlu/s8d7avMvBjWZSw/DOaB3lexzGp+H7
QDaHuBG6gOgnYBwAFGRn0AHvWofCmlzyWr+S8JtIwsTQStGVHPGQc9zz15PrVXVtRsp4o/K
ureTL7MpIp59OvX2qey15bjV4NPgEDqY/wB7IbhNwbGQAmdx9D070dS3exam8P6ddX1pcyw
ZkswogIYgIAcgY7/jT9K0GwGrPq0Sy/az8rOzkAjA4x0pX1rTo4JpPt1qUjXlhOuNxBwM56
8VS07WoZNTgs42jSRpA2wOMkbD29OhpuxPvNEmpeGtLvtSa9mhczy/u5CsjKJF6YIB54A/I
Ulna6fo1u2mQiSGKQkAM5OdwwcNWpI0USedcSpEgJJeRgqj6k1g+JNVtJ9Glewms7qSIgLi
4UDJ/wBrOOgJ687aAV3oVpvCmmJpy6eI5Ps5lMuzzWxuxjP5VW1TwrpcUykRSE3EeZQZGwx
Hc89c8/rVlL2aG0tproq0bxqzMrZ28AnnoR71U1fXLWS+EkdzC8OGVTvGOTnGfXmpbNFe5U
TRLAeSwSVJIAVjdZGDKM9MjnvUDaNp8aywpGzRSnL7nJ3Ed8/j1FTNqEO+YNNHvjyXG4ccj
rQLy2YA/aIiucBt4wT1xUGhnrZNbQSx20DziW3khXfN/qy3AwGOAOPritG20CCDwxam8y17
Zs4UrIcJlw3A6HrSrcWouPJNzCJMYCeYM5z0x61TOvieC9VodrW0iocyDDN8w4Jx/dpoTLO
n2VvYWxEEZXzm3OQxJOD/AEyabFZRRJOqlsSsWbLEkkgZ/wA/5GfHrSCa0gfEckilmIkBRB
yRz+A/OtFru3jcrNPFET0V3Ck8+/0oGEHh2w+wy2+x/KZ0bZ5hwW5Gf1rY1fSLbT8T2kby3
5iCRSTzO+AFIxyTgc/zqC3I3nJBXcD19wf8/wCcWvEV49uXlLRqFHloZG2rz7/n/nq0Q73M
WysmSe6v5EjjkuSAY1bOwLgdffr+VUI9MtvOVZA8kcXKo7kqOfTPpV7TL9bmGXzjCm0KeJV
fAzjnHAqFZ4JZpjBMkowOUYH09KTLIzptqLx7gK3mO4LDedpPXJHekXSbWGSVYhIiZ3eWsj
BCcjtTL3UBa3ttA0eRM20MDjHIH9anFzFJLL5Ukb4XkqwOOnX8qQFy4jS5jNvKN0bphl9aW
x063za2q+YixMShSRlZTz3HPc01J7a51BVgnikY8YRw38qs28kVvcxSzyJGi9WYgAfN3NAi
03h/T0iuBJCZTOMyvKxZmx05zx+Ht7VTt9Ft7MsY2lJjH7pXkZgv0B6VpXWq6e1rNtvrU/I
ekynt9age+tWdIvtEZllj3BFcZIPOcZ/GraJVzInsbbUJUhvI9yg7hhiP5VsvoVrdi1vJVc
3CKdhDEAck9OlYF5qCR6tFDEYmyQHPnKNvsBnJP+NbC+JbV7tdNiU+ZAiZcuAGbA4Hr1/Md
KlDd+hDd+HdMAniSKSOFiHaJJXCls+maJNPsJBE/luk1ugjimjlZHAxgZI68DH0NOuNQhe+
eF7iFZm4Me8Zzk8Y/GpVjDJPk4OQR/n8aA9SxJpOleVbTkTNcwnfFI0zkgnkk88nPr9Og4t
6FpFvprPLBG6LMwZgzltx/vc/5/SqUMsUNtLdXHzR2sRcr/fI6KP0H5Ve0HxDH4ht7l4IGi
kt22mORuc9s8cDr+Rpol3Hp4U01pbweVLi9b9/++YeZzu9fXnj1p8/hTT47eKSKKQy2MZNt
mZxsPX19fXNJ4e8Swa3p8180YtYoJCjGRxgYAOSeMda0J9Usr3T55bG7gnCLtPlSK2M8c4/
GmQ3K5j6FDNd+Jm1fULWKGdoVt1WN9w7ksTjvwAOwHWtE+E9KkkvZDDLuvNyz/v3+fnPrx+
H8qyEu4opWjkuIY5twKI0oVzx2Gc1vQ69pzWLXDX9mI1faziZdoY9s560xyutihf+FdMa3t
yYpSbQkwEzP8hJ3Hvzz61FbeCtBm04qbV9rtuK+c+0N7DPH+RV7V9as4LFkjngnuWxst1nQ
O2Rx1PTn8vWsWDxb9jj022lgillvZhC3k3AbyW3AYPHowP50hLmaOln0i11GxFjeRCa2wBt
cnPHQ565980un+F9MsLj7QkTyTrH5ayTytIUTGNo3E4HXpWNJ4yis/t9xJHE9naAKGjuI3k
kctgAIDwOp5OcA8VvWOuWd3o0OovcQRROis5aVcRsQDtLeozQS+ZENn4Q0q1lMlrHNCpfzD
FHO4j3joducZHb0xVaTwJoSWqWotpBb+b5uz7RJjfjG773XArZtNUtLyDzLO4huEHG6Jwwz
6cVV1DWbK0ZVvby3t2blRLKqk+/JoBSkUh4Z059Qubsxyme6jMUr+c+XQgAjr6AflSL4J0R
Ut1S3kT7OSYys8gK55IznOM8/ifWrcmq2VpBHcz3dvHC4ykjyqFb6HODV6xuIdQjMsE0cqM
Mq8bBlP4igLyMf/hCdDa2ltxZkQyyiVkWVwNwyMjnjgkcetdHGFjjVEGFUYAHYUxODjvmlB
3YFJibb3GynLooPTJ60U1sedx6UUAirFb4UVL5eBUkUnyCnEg0hXKrx5zXnnhXw8t1q+stq
lhcCJ5hJCJ43SNxubnBwG6jr6/WvSXxjrioWBFMqMrHCanpBn+IunF7CSSwithG7fZ2MSnD
lQTjGOV9qz59OuIda8S+TYXKwTWTQ2+y2faxwoCrgY7fpXpIJ9KeMHqKB855U+m3194a0Sw
s9PvI9St5WYyvbvGIRuY/fIA7qePSrVro81rq+r22vJqLQXjhxLbW/mrOAScEhWI6jgYx37
V6VsGacF9aBuoecWmjD/hNbeSTS7safHZgKJ4HkCnZkKSQRkenY8DpVnwTqDeGfDqW+oWd4
t3c3xSG38oq75ReQGxxkcntXoAp6qO4oJc76Mp69Dd3WgXsFixW5khZYyDg5I6Z7Z6Zrzib
TLnUPCGkaPZ6XdRatb3TNI727IIxlvmLkYwcr3/h+lerZoGaBRnynO+MtMSTwpfLb2pe5aM
KBBGSzHI7L171xOipq+g6lptzNa313aSWvlSx/ZnLW4zyuNvHIz7ivWD0OTUagbcEZpjU7K
zPJdKvXs4fEVskE0Vxeu32eQoVCj5/4sYHBx178VW0k2Z020h1CK8NxaynyoUj8sBi2Q28L
nHTktxjp0r1W80GwvMlovLfH34+CP6fpXP3fhCaHJt7lHycAOu0/nzSNYzizhdP06S5g1Vv
szJO7s0DyRkYznlSRx26e3tWj4esLeTTbK21CDUvtltOfKhSAooYtw3mBcgdMktxjgcCrs8
NzatiWM5U/eU/1FWbDWJbR8F3YdjncB/n/PFFyne2hyl9YSiPxAZLKbzZbgNbl4GDbTISSu
R6Yp2mxtYeItDuVgkjWOJDMwjIwcHOTjr9a7S+uDqQMofazAcdqypOWY5OOnTP6/5/OhsE7
o3/ABjpsWp2EFnctcxx+fu82CJpdh2nBZRyR2+uK4m8h1qXStVil+0XtuwjSGd7ZlklKuCM
AjcQBv65x+NerWssV3bRTROj5Rd205wcdDUFyMQg47n+RqtzKMraHOaRiPRbLzkIEdsodXU
5BCjIII9jXmIspjo5j+ySm5NxwPKO7G36eteuTofJOccg1zMThJS/BAbOP8/5/Cpb6GsWc0
lvt1+TyYGEDRbCRGQpyOhpdFsbg3k1oebe2k835jj5iML+hzXVR2aXUV8shYBzg7SQfXr17
isyK3+zgQQZJd9zMxJLH1J7/wD1hSKuYUVtdWrRtpUk0pdgzwSQN+7xg5YkY69xzxmnCGZ7
TXFSCYmeZGjAjb5wHY8cehrq7S0uJGaS2ydh5bOM+w/z/WrNv8jBlTGBlwegOcZ9u3+cYYX
OIyYL/TLiSFzGluqNhM/MAR0/EU6KGb+07wXSziO4BJZIvM467c4OO3T0rp7+1WOMuIgME4
bucn/61JFeGABYiA5yScc88Efp+poC5BpF9FHNbadFDMHCbsHnYp6ZzyD7ds9ua0vEdzOLS
Nre1e7uG3+WqRF9jYK7jgdh096bHNHdoWceXcLjYVUBTjAwfwrX06ZvIZAux1B3EDDKQSMf
+PH/ADmmiW+p59Pos/8AYot7KC4e4Q+ZcgxMm70ABALYqxDHbveJOq3LzFRuLx+WEAA44AB
9P1zxXb3kv2O2MqrkiP5fxA/z/kVz+4vCc9lI/Tikxp3MnXrVptT07ELyRq2ZCEJABK9f1r
OlsLlrjVUt4JFDMSoCFQyhuQPwrsxIGmUbcKeBn/P+fzqytq7TTsOnIHHfGR/SgL2OUitZr
2+0X7DazQvbBBO7RFAnTqSOc4Y++frW9rkn2G1eWK3M0ik+UgTd83ZiPQdf8itO0kzau8h2
t8ozjjjFROgLmS4JRWG9Exktk9/TvTFc5BY1j8K3lskNxNqF0VkkbyWzw6nbyOT1Jx7+1Rr
DJDfaRJBbSAxQDeViI+bnOTjrn1rsHME8bCINGwyRk598f5/pVRmnWbMakqowe/pSGmcrfw
X1/pUT/YrhCk3+qjtiERcdQcZYnuc/0rStY7i18RXzfZ5w08YSCRYjtBOADnHHf8j3rvI5V
XT4N4wdgyMcjK8frVMsWIaKIkDGfTNOwuY4Cw01UglttVhvd6ylhHFFuEnHUMB9e+K6TT7q
Rr+6s5LaVEjXImc5VugwCR/nFa4Iy/OCB09Dn/P+cUw8E424Hf8AKkFzOuIDe6ta6erzRRS
SmSWaNfuheVGSCOWA6+n0qHRBcaB41viPOvLK5zvuUhIj3H5gSQMcHI445/Crn7yaXbGMnr
gdP8/59a2rDToneJ72RpCxwFzhR2x/n/ChCb7nAWmj6rdeD5I7e0uWMd4ZniMZG5digEA/e
5B4Ga6uG1s3mN9DFqTXUiASzXEJhVRwNmAqqx4HTPTrnFdzHHEp8lNq7VyFHHFU9b2rpJBO
GZwFHr6/pmmkR7S7PNtb0+a51vTX8mWaHOZGWJmVQT3wMdqq2emPJpviJBpty00zobPFqxO
0SEnbxxxjp2FdzYzIkNzG0m3C9/y/oP09qWx1aG1ZCluSV3cg9c5x1p2K5nsc34g06W38Pe
HdTt4nXULNIoJInQox4ACkHB+9x77qdf6ZNbXvhuMRTS+RdefcyxxMwyXQsxwD1KtWpd+Vf
aqt75LGbIYJ5rMm4DAYLnGQPb+prWhhuJmHnqFXP3R1/wA/59KLBdrc4i4sLqeHxckdncs1
xdJJAPIfLqJWJI49DmruqwajqOiaBNa2N4IdOCLPF5OHLALlghHzD5Tzgjn616JEirENqgK
GOAO1PGArnsATSI9p5HPeHrK1jv7y6tIr8yTKGmnuYzEHJJ6LtUEjnJA4z3yaw/FGmynW7r
UbGfUra+jQLGI7Z5En+QcKyjA9CDnkZr0W1IkjDeqg1CybZCp6A0EqVnc8w/s7XINR0bUtT
iuPLSIo5tYFdoOWx8m0gcEHp+orpNNuo/DFsH0XRdTuoricIwdWRmOOXCleB0HQZx2wM9Vj
5cehqVGxJFnoGoHz3LUybZAR3FNjGZRn1p05LEr6HH6U2Mgy+3WkQQuSLk5IxRS3a5LMB0F
FMCGIYUc1LmoYfuge1S4A60gY0qWNIY6eHAqOG6SffsOdrEGkIRUOcVLsAFJEyyglOQDg1L
sJxRcRFg0AVZWLigxDrRcepBs5pHbZsH95sCnSyrCV3HG5go+pqK4bF5ax5wWZjj1wP/r0w
WpOFpeFJB64zU4hrLubopfToASFjwQO3vQh2ZbOcHHem52jnrT7UiW2VuuRTmQAZIJNMki3
gg88mqeoy+XErD+8f5H/ABqwsiySvGOqY7+tZepSCW5ESHITqf8AP+f6MqK1MZxl2z0z0+l
QjS4bx9oPlOe49cen+fzq2BvdjjjBP51JbxbHyFZiB0UUrXNrnNzWs1tI8ZdjtO04/wAKiE
pVcEqcjnH+f8/nW3qFxCwba5yT0Ix6etZMkaTSKGGAcDI49v8AP+cy9C07mppGvLYzDzkDg
gJuwAwH179uP/rVvT3tve6aXtZVfafmxxt69RXFross0mICsh3bdr/5/wA/yiurW5tyvmwY
XGcxH/J/z9KdxOCbNx7/AHx7GOB0ye/+f896wdxU/KM5b1/z/n8KgW8dCAsjjH/PTn/P+fT
lBdb+GHX+7/n/AD/JXLUbF+3ujCjI/wAvmHLH/P8Anr702JA1yCc+lVTKWbrt+tWbfCknIK
5ycEdcdv1oQGxZ3P2FViAUxjqSD1+tSXCJM3nRAo+fnX17ZH9f/wBdP0lYpnxKQwY7Avpkd
f8AP/6rllaBICX3ZZSp49R8p/pirRk3ZnN6kEMIRWzz/n/P/wBaqkERCzzYzhcD24/+vU0j
LPKUXPyNyT35wf8APvS25cICB8i4BHYnHr61PU0WxrvoPl6csoJ+0na2SeMEZxjtUAfbK8j
OWJYqwJxx2J/Lmlt7uSMMAxAIzycjqAMj8f8APWmXbo7pMq7S3yuozgkd/rxgj+tMjXqV9W
kLhEycpyTuz/n/AD71RhB8t+qgAkfz/wAKbdTebJuPUDHHGR/kfpU0aLsfLnox5/D/ABpPc
taIerHcuMqR93n/AD/n8K1oyskDCUsX/i+v+f8APWskriMEscZwB6VbtpQAS3zEnJ5/z/n9
QTROrBI/mA2g9M9T2rW0zQEvIfPuy211+RQccdif6DpisSFGkmHy5QuSM8g49f0rQa4vbiZ
4Y3kkbBYjcSMDvj/P0zxTId+hm6rZvY3M0eSHhYMrD+JT/kVLpy+Y75z0zx9KS7OICrBTIU
xwc8f5B4/pUdi3lszbtoBxk+tLqVrY2PLaZ1RFLseFT046/wCf8adfadd2iRySthWwvBztP
YGrkAkt7UXMRw7gknGSAP8AP6+3LLuW5kjAumPlyLkAnqPpVGd3cxhiVysgAOdrf5/z/OpG
tI0llSQDiPcCT3pHZY52Y8ZOf8/5/pmO4umkbzNp6BTz6Ui9SayULOQuAOOKu3IZY1weFOR
/L/P/AOusq2vEim3tk5HT/P8An+iX+suxIC7R/dHP+f8APtkQmm2btrcszGWST5gcMT6f5F
U9X1QXSRRFhujcn5AQO2P61iRNc3T4AP1YkAf5/wA96tyab5TKZXLfuy2FXbz6U7hy2ZCfm
bKgE+5/z7/5zWzpGlQTbZr1yUJwBnA/E1j4CA45CsR/n/P9M3rRxtRiWKhs7CePy9f8+tA3
e2ht3LxwvstLf5B0OMKf8acm9trOME4+hI/X1/zmtSK2WWBHbLuyjJY5pl1CfIHGWU00zFs
Yg2O0ZPDcqaSZ/KjIbgsDimLNiQK2NwOFH4f4Ul/IpX5gflU4PpQIntJB5SlOg4qWX5nDAc
96r2Do8LbTuw3rVligGWOKQmQq4MoX1H/6qkYEKMVUDbphtOSD19KvsAV/DIoYxZZB9pZN3
LKGA/z9ajt7gSXMsRILxnPHdSP6VUu5vL1CAlgAQFwT16//AFqwdf19tC1yEwQfaHkUF0DY
+UjH50ilFvQ6e/vILC2ee6lSKIcFmPFFef8AinWzrxiiiBjtU+YAn5mOB1opXNI0brU7iGU
BRUplJFUIn4FTCT0OaRm0LdzmK2kcdVXpnH+f8/hmaRPtjucHGF3U/V7jbbhB1Y59uKx45z
GSBn5hjg0FRjodJod1mSSMjr8w5/CtneBXFWmoG0uAwBdR1CdeldJZ6lbXy5hlBYdVPBH4U
EzjbU1FcE8Gn/eFUsgKcdfrVOSe4jcEltucZzgj8ehosSiDWrnGsadbA/8ALUSN+eB/Wlur
lv8AhK7eMYIRRhc+uc/yrB1ad5tcLq3zcBSeOn8uas6LGT4hjuLli0iswJLZ6Kef1FBqlZH
fbcRk+1cXdyeZeSSN/E2c11cl/B5bL5gyRxXPSWkRKguCAOcc8+1NCk1cs2OoCG2WNQGI70
+XVTj7q1QSNV3bWGew/wA/56e1TI9vCjOQGcdGcjA/w700Sysl/tuJio5l6/h6VVlmIdhgb
ief6fyP+esMN2DfIZHVVbd82eh/yajXDahIc/KMEc9sn/P5e1Fy1EvW8JZHwpJYjH061YWB
oopGwdwQkVJartbsAoyfarN822zlPcxn+VMhvU425bejAj5c9PSqIk8uBkMCtn7r5IZfy/r
/APqv3KFYlBHLc/5/z/SqxVg6lSMjsRkf5/z61DZuiK21Wa1kDrtJPJ3D/OP8/i6TUftAcO
pDE9uf/r09JGW6ga5ti8OdrbPmyPYev+fSkntrZpkSA4ZjgqTjHbp2p9B6DdQsrcJAQuS0a
lzn+I88f5/+tl3FpFEQ46nnBrQ1K1e1nYW0pkjV8Yfr3/z/AJNZd1csdgcEY5B9aTHEkgYk
uSOOnzDoc/5/z0ljYBwqR7m44xnP+f8APao7Y5R2PTFb2h2SnTpbqRdzSZKjnOBn/wCvSS1
sDdiO1eS2kjdoijA5U+vt/n/69dP9ojuNNdocDKYHHYEY/KsCUOLNkkHKHIP+f8/hitGwfz
NCVAoLnOPrn/69WjKeupyluNl0EYc4P+P9Kti48llRdhVBgqRnJ9/zqe4t5Ir6Q7R5a4wwH
4fris7zPJjVmALSEkn0Hb/P9KWxe5qoCLZkUqRJiQY78j/P+cUmq3CW9v5aglWXgdwdxB/V
f1/Gq9jMPs5DNhlOPqD1/pVXU5mur4pGNxDFU285OaL6AlqZzS4k9auRNiPHXIYY/D/P+ep
e6W9pEQ+d+0SZ7EHr+VS2Yyq5IG6KTr/u9P6flSKEaQCPcw4zznjnFEE4LnB47/5/z/g28b
IIXJDSEg/jT1smiUvnJCZIx3z/APWP+c0xHQWJiNuNvbpn6ZNaemAR37TseTHsP+z8ygD9K
5axuzBIM/dfjA/h5Faxu3DL5TAK2NxPsQardGckyvqAiNxekKFjSXAx25/+vWaZAIgRnDMf
5Y/z/wDryklxJNO43HEj7jU9vBLJZEoPucnv6Z/z/wDWqSlotTqtGcS6Uvn9vlOT2AHH8qz
9Uvi7eWrLsQ4BPftU9qfJ06fcASVLKR2yP/1/l9az7ZRJbF9gZ3wFBGcD/OKozS1uUZZNxY
nn1IPP+f8AP0hZuoJ564zmr2o6eLaKO5izsfAYEY2k9KzZ8pJle2D/AJ/z/WpZoiZY8kEnA
P8An/P+c2be3RbweaobzE+XI9e/9P8APFZH3RqeOB/n/P8A9atSTdGtlOD90mM+2Dn+ppoG
yOOZROEbaASAcf5/z+QqW54ubgj7iEKv0B/z/nro3mmqZN0iZYjOevPtWbcBvOfP8WT9f8/
57VRCdym8YaY4GO+PQ/5/z6W7KLcrxbeQNw/D/wDWKeLMh+fvFST9eeP0/wA97lpbmM204z
ksUbP+ff8ASkNvQ2rG4zYxDJBC4/I4p5nJUEnIJxzWWtylq55+VWKkegqGTVf9ZHEpYb9yk
fmf1osZcrZY1LMcsMqHB3/0IqLW71YgEU/ej556VSu703DZcMvI2rnIqtqV2blEQ/KUjK5H
NMpR2NzRrmJ1Me1t3DZBH861SoYctznjNc5ou6K6JVt2U4z+FdH50jIuMPu4OBjFIiS1Fig
jUjacDvSXjpa2bTSyKscalmJPQU6N1YhcYb0NYHj5ng8Pfu9wDSDdz2wePzoCKu7HNan4gn
1O7JQ+VbBSFUjDj3JzxXNz64lqjRxL5jngHPA69+9ZtubvVtQ+yhggJz8x4UDuaqWy+XfF5
VMojOdo6tUNnYopaI0Zbi9niXYm1HIQ9lzjgfp3op+q6n9unjW0WOK1C7kiQcqcc5PfGCc0
UhnqsZ/dgnHTpT1O0knP51Ujmzjn/P8An/PalnuBHEzHGAKZztFHUJ1mkILN8ucccf54H+c
VT3LkbeQV6n8afuEoO/OzPI/pULw4jyr5I4OKVy0iV4xcE4kKnHBx3/8A1/5zVaZrmEhnYk
r92QHJ/PrTxEyuqluW7en+f8+tTSEKwCjKgc55FA7Fqy8TXCRJFPhj0D98e+a0H1hxCGVg4
Y4APQ1zd3bpCBIhKlv4aYl2wiMcgPB4BPXj/P8AnOC5LgibznvbhDgl2IQAdT2/z/8Aqrd0
63nn8Qy24bynRNxz2GFFc1Z3TWs0Uu3LRvuAPfvXUaJfx3PiC8uSwG+Jeew6ZH6UXHLQ3zp
AALSSu5H93jNU5bUxpGzDAbuTkmtZZwyBlYEEZGKrXvzLGB0BP61SMbogtIbhMYYRROC27G
apaozG0maR8hVOG24rUNz/AKHHEp5I5qrJGjoVcAqRgj1phc4iS6jaSIb24zyR9aniuRHMS
MliQQvrwf8AH/PNF/ZRW+7AXKkr078c/p/niqS33kFVjXdI4Azx0/z/AJ9Y2N1qb66w6pMr
xFTNwCD0HQ+5/wDr/SrtxqcN2HCN+6WMj/eJI/oK51bq68woHZ2ONyDkn6/5/wDrSbg02GX
7O4X0ODj1/wA+lO5LgjQnthLPMRnEcXA/T+tUja5VCe6k/wCfyH+cVat7rfFIsgId1Hfgj2
z9P0/OcFZAjoOgC4P6/rT3DVGWEYSruHKknHof85/zmpNXRbi9XKDDKG9evNW1gL3AIBOT2
7/5/wA+9S+UxX20ZzHgc+w5pdAW5l3EHlAiN2C7j8pORx/n/PFZ90vmx7ANrKM4znj/ADmt
edMwD1JJA/z/AJ/plzooeRx1ZcfqBUloiOEWZVPAA4/AV3tpaJZ6ZGjcFIgCc8dOa4qzgFx
qaxH7r3CA/wBa7G9vovLliXJIG046DPXn8KqJNTokUJZRLYSIpO5pCefTJ/z/APXqTSndLB
Qv8LDnPSqO4SzuVPyINiDpn3x9P896uWeIiiZOM5IFVfUTWgt63+iFUH3j8xx1rBnt90aZz
uAAHPf/AB/z1rpruItZKcY5JOfxrEuLYbFVweBhcUMcTNDNDA+cD5cfQ9P8afpxEaSTtkg/
uzjrt4yR6E+tNugNgJOWXG7375/lVnS9n2UBunU/5/z/ADqLF9DoNegju4bSaMjbIZIQw4y
Ccr/KuYjGyFQ3AETf+g/5/wA5rrrmES+FhsP/AB7yhxj/AHv8DXLIwmkcMSAYpDx7Kx/p+n
0zTIhsKsHmX0UJJYCQ8nvitGOETahHb54aVN306/4/5xVCyfF9GxBBVmGD67TV6w3SXss2S
CuB+fH9f89hAxmpWK2u+RGyofZKB37gj8P89aqtMRboGJO1sfX3/lV/VCDPMvO11A69wB/n
/IzjqSVUZ4//AFj/AD/+uhgtVqSqjpdKSPYD8OKs29yLc4QkN79CPpVdnDtGzDkYz7/5GKs
PGhLI45Oen+f8/wAxDZorc7rKUF8ZQ4U9x7H/AD/Kl06YLp5jHLkhh68Gsd/MtfmOXi9e4/
z/AJ74s286iJGjPKtwfQHrx6U7ktaHS31ut5o0vljJZCy/Ucj+Vcc/zrjIyUBH5iuqtNQMS
hWUbeeB19fx6/X+nLzqsU8wj+4m5R+DHFEhQ00JI1wEHPGQc/X/APXV2aVjalR90Sb/ANP/
AK9U0wSOcgkn8P8AJq5KuLZ27MAfyxmgpnXT4nsYZVwQwB/MVlXNuTMGAzkelOS8ZdBj2nD
CEYP0IH9afaXRuLUmQAOF3DPcf5/z3poxV0NaVSQXHK9fcd6jF0qwAHPDBsgA5P0qJpfmYv
8AdGQffHWqbSlZFZD8/wDCM/doKSJZpN7CWVuS33Bnt6/5/wAKje4kGQE8tG/hI7fjU0flx
EGQ72HPHQfn/P8A/XSzXqXCmMou08E88fp/n9KBlWW6YnZMCSeQx6/nULoJmwSASeppbhAs
aKW3EHr7U3bhA2eOp9uaRRs6HaFZzKGUqY+Qvqcda34W2Ng9DWTorAwvhQCccjv1rWGNvuK
ZhLcWMYuM/wC0azPFt9bx6PPaM6+dKhCgrnHqfyzWh5yxc5GPf8K8y1/V2vvEF7k/u0fYD6
YUA4/Ef56UFQjdlLTLZYdev2j4WK1dxjru25zWFb263dzcYydoJCAZLDOCB+HP4V0OnFTFr
VwRjbbLHnuckD+uP85rO8LOkUt/cSsF2W7bSTjLEcf5/wAnM6jMjDtO0cC5fGxVUfeJ44/W
imN5lvMZI2ZWyfmHHX0oplHqkcgVV3Z54/z/AJ/xovpP9G+p/wA/5/8A1VXtRuAkfkkcew/
z/ntT73cbckZ4P+f8/wD66SMbajoI0ki8tlJURhiw67uv9aoCQIxHJBPer2nZClifvjp6Y4
qneDFwxAwCc0Atxy8TNI44H+f8/wCQbNnCl3cBHysYyxAHWqrMTHGPWtnTYRHaKwHzPyT7d
hQDdil4hMUdrHGigMzg5Hp/n/Ppgm4lEKo4YRnJQEcfUf5/+vra4DcanBAvVlC/T/P+e9Vd
ccG/CJjaiqgA9h/9ehhHYzi5UZIOTkdfepEuTGD5ZdS3BKn26VBKcRrnGM/0pkcheQDBx1x
3P+TSLsdJZeJrmOQGQ7kAwABjp2+h4/zwdi314XRRC4ycDA6nO0f1P5VwhcqcDJ9AD/n/AD
+FWiJbcDzY2jfqASc/XGaLkOCZ6DazxSJwcDA4+oz/AFqrcXbLLcMqbhGFAGep5P8An/Oef
0rUGspFW4LlcZO7kg44/wAP8mpX1ATW92yYV3ywOe3P9CKu5nyWZUvrxrot8yscliB25rMt
mAuo2YdsZ/CnRCSO4VWQgcrnHrxRCUMqRvkYOD781DZslY1LS4FkrPGgkLtljsJ/DPH5f5N
iW/hvADIuCehU8qfbNR6Ykb6uLeUfIwLADGCfQ+3FXr6yR72O4ijBi8sM6jjcMkce5H8qoh
tXMsuYpVjZsx9UYcY9eP6dKvw3BaJMKA6kZ9zz/hVwWCXdu8Lc85jkzk4P3SfeseBntJ3im
A3wkqfQj1/rQF7nR2kWIBduyxoBuy3Ynp/OsC7uUvLqeQZHJP5024v7i5mS2V98akBlxwQO
h+tQbDDPMMbeRjFDYJWdxlwwxGMZ6gisybLKmOdxXIrQuARtx0ANVxDukTI+XdnmpZaG2ik
XyYHTceDjsf8AGthsrGNw4P8ACO2Bgf5PpWdDGftJwOn/ANb/AA/zxV/5tjdzVITGx58126
k9/wDP+f5Vr2NiVIaQfMe1QaXalpTLIOAeAa3FUHBxiqSM5S6ENzb7ogPesfUoAjxgDovNd
RsBUDtWLq8WZwe2M/5/z/Sm2TGWpyN9EQjvjvSaYwMIUc47f5/CtK7gzFIpGRjJH0rH09iW
wuRnOKh7m62OzsJQ2h3kUg+QKwHuCP8A64rjUyWbAOdjE4+h/wA/543nvTFpsqx9DFg5Hqo
BH5gVjQxt5kny5CwMzZ7ZyP60MmK3ZNafPqnOCTIefXj/AOv/AJ4rUtSLaKRWTktkn2Bzj/
Pp9axIpGiug68YkzjPrWz5pIbLZzyW9SAT+nH6e1NBIZd/v2JUYdnLEf3eT/T/AD6ZEQxuB
H3cflgf5/zzrq5aQjaSWJJrNj5aU46cfrQwQikkYq396KN/4iOfrkiqqfK+ccdOa0bKEzxP
GPvplhn0xz/KhAy1ZFJ8LIoK4wQfT/P+fWhqdl/ZN0skTE2sp4P9w+lSQO0L5x0NbMkaXtm
1u4VXIyA3eq3JbszHiuVMQzhgRj6Ef5NZ0jiS5mAHUk4zntj/ABp0W6JZExygyuO/+f8APa
owrFzKPvBckevUH/P9Km5aQ+CTKqf9nH6f/W/z0rThHm22zGcxkD681kpxs9Af61sWhYxx4
JwOOPY5/wA//qpoGPF4P7OigK5xnP8An/P9aLOdjOSp4KHJHYen+f8A61VsD5VZcgfKRilt
iySbGHK5X/P+f8aCbGhchypOBuGWOO+e2Kfp1mRGbicHJzgegqvYzPMyxNjqB/n/AD/St9t
oQEAbRxTIbtoY9zaFgOu4YaTGAF7AD+f+cVYv7eK3tTJH8hQ4wO9DTSpJmOMtzk579P8ACq
d/cSyQOkgALybsA56CgNSrLGqRI3TPX3pJWBsVx/ePHfGajLSTgKxyBwM1YlxEBGWHy4HWk
WS6VfvaldwyhIzzXQ3F5GtsroQ28fL71zqRZtlLk7lIz9D/AJ/WprRHuImQHmP5gM9R3/pV
ESSepYYXFzGSqyyKO6jjpXmWqQX41O5tRD5TBi7s3oScc/j9a9iVWFrHGhCRnC59a4Dxbqo
OqT20EPKJ5TMGwMgdvoc0pbFU3rYwIi9vpkqeaQs+C5PU85A9xx1//VVNWi3AQ/KhOSSck8
9cfw9v8mkurkQtLGsqzNuxuB3LgYx83BI61nyStI5yVAPZRgD/AD71nY3uad1c6bDEBCkk8
oGGGSEB789f89u5WfFGrD5yQPp1oqgPT4yQi4/z/n/PNOc74XU45Xj/AD/n8qiU/KMHt/n/
AD/+ulLHPJ+mf8/5+tSjIWzl/wBHTPUE/wA6rXrfviAQcjNPjXaMA8ZJqC5VmkBHp1oGhDJ
hYwCp4/z/AJ/pWzFc7LeIA/wD+VZDRYVM+nWplsEeNGDgbgOMf/XoBkNzeiPxF5kgLKoA+X
t8tZ91O07tIcZLnOPw/wDr/wCc09kA1GQZzsyM+uP8/wCe1eWNwgJ68n9f8/p7UikiGZWaB
TnoelNjG0xluQQTj8acARs9FOf0pp/1kX+7SGb3he3Wa+nvJlBEHyoD/eOef5/nVbUZ/tGq
zOT8oYqPw4qWwvU07RSAf37ZbA7E/wD1gPxrOiXeS7HPf/P+f60+hNtbmlfXCzqgjGXjXYM
cbscD/P8A9akslLZE8ZCDAIB69/6H/Oaj8opFFIwAKsOR6f55/wA4pfNDLO4wPm46dv8AP+
eKLgTfZF8yWd5MF+QOuT1P+ff6Vmm3YvuU5JUY4/Cr8TqUV2xnjj6/5P8AnNCeXtXJHfODk
0AivZTyw3qTMx3IwyTycZ/z/nNbcV1deQiJNEwQ5AzyORxWXGkXzfN1HpxVm2jR87nXIOev
saEJ2Zt6bdZHkMnlyZG0e3TH6VT1+JFdLuJvmIaN8eoPyn/P+NMhGUJLfdyVce3vTb6B5I4
wWJRsnrnPPf8AA0yErO5n6eCbsSM3Rev5f5/yKuyoHy/X5ivIqN4GtJmRsBh97DdamiJZgg
cbSdx57+v5UFN9SrOo3EADrjikWLp0qRwGkJHTdmp1jBxnvTsF9CJYRuIA+v1q4kGUUfyoj
h285GSKtxR8CmkS2WbRAkYC96t7grKp6npTIUCoM1WeTfeoOwOAKsz3ZsqMoKytWX51PtWp
GfkrN1M5H40kTHcxZYsnAHJU1ix2JhtZJeB5cpH4ZreUjcR7YpLiASWcqDq4J+p/zila5un
Ywr+fEKRDjc2T7ev61XguDDJcZGQ8DJ17FDj+n+cU6eE3EseCcbR/hSPCBNKoOM4A/L/P+e
kGliGUOpOeoxz/AFrZUlrSMqPmwWPt6D9KoNEJZJAww2Mgdh9PzrVBEdkzHuMAf5+n+e7iT
ITT4911Jk5EY6+p/wA/56UxLErLNkcMeP8AP+f51Z0kfuJZD1ds/wCfzq44A696pEN6lOHT
kJGRUv2NYjkDirMJXIIPSp22MvaqSFzMzGtNxDAdasLbiWBoXJI9P8/5/CrMaKB05/nTZXM
cqlQMGkK5zslsUmkTHIzQluSN3AI65/X/AD7Vb1dtl8GHAdQePy/pUVq/zSKemO9SaJ6XIV
tQqdsnitbSICFcjaWRlwD07/8A1v8AOaxjMPPK54zmtLTXJdwD0GaEEti0bbdeP0GW3YHvk
1DJbbLhzxzhv0/z/wDqqwAfPP8Auj+eKmuk3RK3fPBx6/8A16oi5DBZupWWHAbqavZcgK33
RglfwFV7RiI1O4KBxU+4MxJLE460EsRkZwegUdvaqTW+HUjjDHj/AD/n8avEqDk7h75qLjs
4K0wTKUduYXycY7Y/z/nmpHgV2O5RnYD0HarGx5F4xxz0pk8bxupbHORx/n3pWHcpKhIHPX
irNi/2e8V26dDirEkA+zI+ACAB9arsRjpnmmO9zbusqiorAKeUPbPWvKPEukRwX5la/wDOy
S1wcfcbPQHuf5V2mq6rIsItrcuGIAeUH/V+mP8Aa/z7V534kdVnjtYeIYQPlA7n1rOUtbI0
pQa1ZA0MEsPmsVijC/KD1P196l0azhvmmaTCKE+Y4Bx8wxx+FZOxn3YDEL1x2+vpWsl4bDS
oBDcxKZPmZUHzk+57YzjtwKRsWL2ztbOJzeTBGY58qNQHIxkfL0APB598d6KyLu+84kPlpD
k8/wCetFMm56JHJlR7/wCf8/5FSbh6cf5/z/nIxPtz7VxgewqX+1GB27B06k5/z/n6GSLGq
GABOaeQHHPBrJGqO0m0RkqB2705NVDYyoBBOe9AWLRnKTNG3zKOx7f5/wA+1tJ45GVAflx8
oIxg8f4VivdKZGYKfmOeakjmUDIbJ7jGOaLhYmijDXEzYPOf50lyis6Z6Ef5/wA/5Cx3MSg
kEHcc4xzTZrmFmUqwIxyPQ/5/z6gFV0XbjPJzj86cLTaFJHOzA49jReKoRCpBYjORUMdy6N
tTJA7YyP8AP+elIoLsCKLYe5psDqFHOO1NnkMy4IwfpVcofLGCRQBvG5jms9qDG3AOfapLG
wiuLTe3zFgcH9P6f57YKMw+8zdO+P8AP+fStBL94wEV2C44GM9aYmuxblhjgcCMYHSoxMiS
bUi3O3r9e1NN2ZQF2jg+mOB3p0TDcrY5+lICwzvwDjJGNoAP9Ksx21wx3PAhXqQRt/QU1JF
Vg2Bu7Y5NXIRNIAfOIUkDJJwc07EtkawMn30eMH05A/z9atQyM0YBw2zp0BI/z6UjSTxMFZ
sjGQR0xUqw+YBvABc/eHGfyqiLlS/t47mQy/NuI5Gf8ajNuI2OM9gOc9qtyhlTYpB5yCf8+
1RTyARse+MY6c//AKqYIqRjOfc1dtog7DiqsIyOma07ZOQB1oQ5MeYQCMjGKsxIMgAUipl6
sxR45qzNsViFT6CqKH96CeoOanncs+M/KKi2Zf360CRqxn5BmqGojKcetXYnHljOORVHUGG
wY/WkJbmciDv1zmpCAFOKg8z97jNTDlOn0oNGYIxG0i94mbH9KpRSGO4J4LKQa0ryFk1FyF
++uR/n61Fb2JF0vmKCJT09v8/59IZomVmlaa7DPxuPYYHp/jU87mGx2uxJY4X/AD/n/Akt/
wDRY3jXL+YQoH+fYVYhs5LmezjYZwNxOP8APoaAujQsk8u3WMjlRgn371K6bwPSlRGDkEYq
byztzjmtDNkPlgYp6fjQ6OHU4+WpY4+4oExoPFNZs9ulTsAoOaqs4UnJoEihrUTNFHKo5Vs
f5/L9apxptulPZ1z+laF7cJLC8XfGc+lZ+8mSHPZR/OpZpHYqGMLcMvoSB9K09PdYrtSR14
P41W8ndOxA/iNWYoSHUgdD/n/P/wBekimbnlJhZQRg/LgHn/PFEyg2cgPVcEVXtcq+05OT+
tW3/wBU68cr/SrMXoN0yYRxEeVvbPBxzVl7lZeHhA9+4qvZ3P2e0IA+Ytn9KZLcmReduQMZ
pCa1MvX9Rk0ryZY5FMLEq6uMj29/Wsy38WWxbEqgZG7Kt29cGovFiSPLCd4MTZT12se/Tpw
P1Nclh1mbeMlsZBUHn+ZPQc1hKTUtGdMIJx1PULLUraeINE4JxyvcfUVYnmWYAYII5FeZ2z
ld7ICB99WQnII6856kZ/xq5ba1ezqrQ3EmVGNpz15OPrTVbuJ0ddDvWJfGVPAxVRbaa/1BY
o5fKt41LTMOuOOB6cD9a5Bda1SYlWu2wOuxVH4A4p9rJqUpjtoZZ3Un5kVid31/+vSnUvoh
xp23N3UdWtLa5ki8yLYOFCtliR3POT/n1rmdW1HT5JPniaQjofLG0/TPNbp0Ky0m3a81dw7
EsUhU4yf7o+v5fhXET/vppZdqoWYnpwOe3t6UlFrVlproIFNw7SBAik/LGowB+VU0i+yss0
yg4bhM9TWh5629sCFYnGQMfrWLczO0p8wEMvGD1H/16qNwZd1KInFysIjDHoCTg575opIrq
WWykjZ2YgcKcYx9KKsR0SMTgseBTzln3AAduc80kieWAyn6/wCf8/4oJOemD61IgYOmB07C
msxUZPX2zUjjKEsaqNlm65+tAFiBZbh9sMe76DpV9dKuCnzmNR6Vo6ZaC1tyDy7HmrLAbeO
1FhNmfFozlBm44JxgCpk0vyzglz6AP/8AW/z+VX42CgD2q0GHlOxHCqTTsS2zk7zPnsFztB
/xq3NbC3sI4QCJT8zn3/z+PFQoR9pVyNw35+oGDVq8k825XdwCQSOwH/6qkozShLNyCQCc0
2WPbEw9PanSDDNg/wCc03aDBgk88jFAyAPyMZz9afEzebk4IHQHv/n8qQQkSJnG0ng9qcq7
Lh054P50DJlDBcfdAH6VPbiaZsRRs/bOT/OoIYZLy9S3Tq5Gcdq7GCySJFSNVCqMdOtNK5L
djn0t5lOHCIe2WP5+lXFimjQE42nurGrl7BFGHkfG4DABPSlt0jaDcG+b0zTSJvpcWC9Kso
YBiOA3cc1oqcRnC8Ec46GshocS9Ovb61oq+1QfTp71SIaK9wjZ3Bvujv8AWqcm5gSxzz/n/
P8A9arszgp244zVYgMwAHPf/P8An/AsCH20eBzWpboAwzVWBAAOKvxjDjjpVJEyZMgwSTUu
Qqe9V9wGc9P60khKpx3pkDOWBNAUnPHrT4/uDI6in42qeOtBRCpYyIMkbcU65UOwQDJpsgY
O2B0prFjJ0OW70AQfZR5hJGD/AJ/z/k1ZjiXA6VFsYjLYA5q1FbkoDuPrSBspajbJ+7lA6H
B6dKihSI8nkqzHJ+hrUurUSWzL+NYyxbZ2QKTkkfpSY07odEkKWykEE5LY/Or2m22MSbeiA
CqZjC26xhQO5OPetyBVFumO6g0IUnoZciyecxK4BPpSHzAoFaUgFVpWCoSRmqC5S3SSTxQ/
w4Zj+R/wqRAwJGTntUUdyq3SHHfH6VbJSVN4AGSRj0xSGyL7wIJzVK4h3MQOtXlQEHHB9u9
Z95BJvAVTQNDGth5R78VWMABTpwv9T/n/ACaV4pVHfFQpE+VJ6cj/AD/n+lS2Wi2qje/A9f
5f5/yKsqmVGPSqkKtvBOeV/wA/5/8Ar1ajBOOelNEssjIkB9f8/wCf/wBdWQ2WXPIH6iqg6
Adv8/5/yKsDlAe/eqIZXx8/lnHB5q0FKR8AAev+f8/rVRpFW4Yd/pUn2nIKPkDp/n9P84yh
kOs28cuj3RndVURFg7HhSBkf0rzeGdLhhIScuuCAMYPf/PvXf63BFfaW8FzOYoW5LAZz6DH
c57eo/CuVtvCTNPm1LpB2a6xk8dQgH/oWfoKynG5tSdlqVWfyIWIxkDgseB9fSsq1juDehb
COYv8A3VG44/DqK7VfCVjG4a6LXBPX+Bc/QVtWsMFmojtoUiT0RcVEafcp1F0Od0jw1fyBD
qMiQRj+BAC5+p6D9a661trewg2wosaDkkn9STUZlCglsAAZJNcfrvin7Zm0smZYTkO3/PT2
HcD+f89ElHUzfNN2Kev6gdV1WSRJGaFfljBzgDHp2yefyrNgtmmmUEE5PTHb1x/IetTRAds
A46mum8E2aXlz5zxgiBtxYjq3RR+HJrPVs20ijSkt7Hwz4flaaGJr14izBwCFOOB+GeT359
sePzTpKzs4LMxJz0/lXY/EmSaHW5ok83yZAjFmOQTg8D2/+vXDgZOK1tbQzj3Jo3eFuCBwO
+eCKKYBtyTyO4ooLO8HzxDjr/n/AD/nEAgBfDE4rRhtiuA/T2/z/n9aLiBY3RkyQeh9akVz
PQ7W2H1qCPbHcKx6K2cVaKO0p2rk024hZWy+AfTPNAG/a3UUkbtuACHnPH+f/rfjUM9+VRi
sfy+p5zVKMkWasFXBGCfx4/l/npTVY7Dnpnp2/wA/59aLk2LkF3cSJuHAHBbbV65n/wCJU4
JPzLjt3/8ArVkpOFU4HDdRnFWZbzz7Qx7fm9c9u1AWKtngy84OBnB96s7C8pc9ME8deBUdm
o/eSEcA4APr/n/PWrCjGcdx/n/P/wBagZnSRqw4+hGKYVDRNxwP8/4f5xV1IfnYnp3/AM/5
/wAUFtxj+8f8/wCf/r0hlJhiaJfQc/WiOF/tZYL8u4gflV+K1LXG7HH+f8/5FSvGYcZBIGS
QPfigLj9AjjtvNuZxl2OFGM8f5xWsupZmMaoOOcbgOaoQkpaKwBCH7px1OcYAPfOf196rXN
5a2kIOC0pc5Abgc46/h+P5VSIauy/cSiWRndAWIIUVRsL0zXRDEDKqcZwO/T/Pb3rL1DU2R
T5krGMg5RQMgccdPcfrVbTL2UTyOm1GPOW7dBnJ9M/lQVbQ6ia7RLjG45yRgjpg/wCetWWv
I9uA3Tt1rmIxI589rpUwSyZwWPfI+vH14qSSWQQ+dcM04APLZGMH8j+FO4uU2H1KBflLhmx
0Hei21KGQhlBY4xzxnntRaaPPcWzT26BEYfKGI3P7Dr+pqC6t50cRzukeVB8sMRjj+7wBTu
xWRuR3MIIQkK3oTVhbkZyCDn0PWuUNqwlSNrooGHUHH9c/p+Pq6KF2wsckxcn7zFhn36/5z
69DmE4HZQgyEMVGB0AOcUsuM4A6elc7Bc3kDomHDN3DIVI9/Tj2/Sry3NxIgLAEY/jBHPt0
zTuZ8rNPzAsYz6etNaYMcAk+4qmk8i8yocg9u34df51ZZsqCvIPvmncVhWHp0NV5GcOSOwq
Uuw9aCuWzRcZC3KbTuGOp9/Sr1s/ynP1qCBcS7j0Apd/ygdB/n/P+RQJlwSjGMgisicmO+J
Xnowq6rE4447CqVypN6uOhApMEOaUvKEUDkbfzJrcXCIABwBiufETG7jUe2f8AP5f5xWxOG
X5g2B9aEEiTeuap3U0ZUhecnmoTO4Bwcn1qmxdsjHA/z/n/APVVAkOkMe/O0ZqeK5jJ2EDk
/wBP/rVmybgeh/z/AJ/zzUYBzxwRU7F2NtCqtwenpT5EJcbiNp5DY4NZMbv5pVzjB5I7+9b
0YLW4EhBYDtTREtCO4iiW3HyE+je9ZIKFVyowWI/z/n/62oUItnAO5P4QKypLZonYscKGYj
3OKGOJMqp8ny+1ACq/I9qrozEp1DBjke9PkY5/WgdicEFfoeKfESZccFarQk/MGzzV234kU
gnj1/z/AJ+tAnoVrlMTkgdagI47/wCf8/57Xrzaz/L6VUYce/v/AJ/z/NMaYxm9c5x2/wA/
5/mmST/telKc8ev+f8/5wGjnPTFIYMxZMZ+lPU8DNJgkcZP+f8/5xVPVdOk1OzNul1Jbg8M
UA5Hof170DMPxl4hFvbLZ2sgZ5eXKkEbeRjj3Fcfpzma5y5OPWum1TwLP5CjTpBIiDPlucM
zHqc9OmPy981zsemalA0YFlcAu21cxnk56VMjWFlsaM8sa4jxljwMV6ro2nx6dYRwxxhTgb
gO5xjP49fxrynTdI1GTxFaW1xbSLIXWRtw6ICCTn/P617InAGaUY2IqvSxwXxS1DbDZWKPw
26WRR3HRf/ZvyrzaFMykKA3XrXa/Ed7SXXJFi+0C6RFWQNjZjGRjnI4IrkrXdEzMu0HvlQa
plQWiI5maMFOmRtYEZzRVlw8ylmt1YdMqef8AP4UUFHfNlFA6Z6mnQbWd1k5DDHPb/P8An1
qSWHGA3fpTVj24OcY9P8/5/nJBXNrIAwR1B65HX/P+fSqctp5bkS5ZhxtFbELjOD17f5/z/
PD7tA/z9/b/AD/n8sgJmWw2oFwAB2/z9P8AJqvJkIFJ7Z/z+n+cVdMXY9hUf2fzHLc4B5J/
z/n+SKGENGigAZxyPX/P+PvSLlFA9TVp0ypJzn/P+f8AIqFosFcelMRLCpEBOCBnOe3+f/r
VLGNvPr6/5/zz705FKxiMsdoGcf5/z/RkwYRgpjeOfm6f5/z6ZBEyqfUZ/wA/5/yKAnH0/w
A/5/8A1ViJr4guTBexGNwf4ew/w+lbUMkU6K0cqsG6EH/P+f0YbDt21wB1Pt/n/P41TkviL
lI4wWYkMx4wMYIH65/LrVe91FbW4YAoSjcjPI56D+ftxWPJcSLevLvwpfywDyoX1IHsf0pj
SOgu55EsrdZpCCY3uAuefmJwD7nP6j8aUEEjMZr59oJyqDkn5eo9B/8AX96x7e7mlWSXcRs
GPMPJxnGfrnH51o6nqSfaYobcr5KxKoJbOML1Pc+v5egpjtYq6iwu7/8Ac4VD8xGMde5/Kg
QiBIo8klhuODwBnBJ/L/IqGIRR3O5F8xWQAM+eGz1/z/8AXqeXUrJISkihjncy4x64H6/57
Ax0shjllhfLbCS467hjA+nPf3rpG02KSycm9aKPcH3thuG6Lg57gdPTNc1JrdsQp+yKrMgR
+ccAYA/+t7elEt3Nd22PLLKCCsfUA8jp6nj64A9aEFjU/ti40jUI/LuvtyQHJZX+VP8AD+X
NVNT1me8vVcMuX5AX5j19TzXP+eiOfPeQsh3Fhhjn/wDWT39euKsrrL70hsmVpOvmfdC/U/
5FILIuT6ncQxGOWICPqWEnltn8Of0/PiqY1ZkACv5YxgbGOfTrg1Pco8/zPdBpl4Ydwff3+
v8A+qjLEsRDTwkLnhzGCD+IIoCxbXXry1iG2adVbA3bs5/M8EcdjT49Zujs8zVriIADDBSS
PxBrNCA/NavEp9UJ5/qv60kczQORPCWDddxzu/SgLHYaTr9xsLLPNdhcHA+XPufm6fhXS2O
sWUu7zWEcjHcdsn4dM5/+vXBW9jZ3yn7P+7lIyFbkfUEE/wAs9aJY763kVZZZzg/KrzE4HY
jnj6kChMhwTPTYZIrhspcIwHQBgc/5/wA96sGPPTk+nQ153Y+IJIXKyyyLIP4LiPcMemcZx
7Yx+lb9vq8cxUFPLGAT5R+XPr14/U8U+YzdNo6QoWXaOnegQsO1RWLARjfKOcbfMcHP0q6t
1GjiOQjcxwoHOf8AP+e1BnsNSEkDjFMmtN8ilQcjqa0FTcMYwe/tUmEGFyOKYrmZ9kIut2P
84/z/AJzUkkBZcE1obU35JxQ0YYUCuYywHcVPI+lMljG0qo/KtfygtQm3Ge9O47mHLaEjOM
D/AD/n/Iqq8TBj/n/P+feuglt81Ultc57E96GWpGQfMAJU/MBxikjikdevX/P+f8K0Rb4GP
TinwRKpGRyDSHcihMkTKFZguclf8/5/GpJ3ExaNhhW6H0NTtED0FI0OU+Yc9jQSZgDK6hx9
04PvUyxEsDknnrU5tGcYHIHfvTooZIlP6ikVciSJlPFWIsJksoAxUqQllBzgjnNLImcDA47
imTcpZMkhz3NNeDAyP0qwUwPlFCoT1FAyk6ev+f8AP+e9MCHPH+f8/wCfSrrQc9OlNEQyeK
Q7lZVPcdP8/wCf/wBdPVc/5/z/AJ/CpxDn/P8An/P6r5XH+f8AP+frQFyNRjA/z/n/AD61P
GnNCx1OiYpibHRoODjmp04ApqJ6VMFIFIk8s8e2Lt4mlmK4jaNGyB2xjn8q5KVDGzMxYLnA
IGc8V7P4u0o6noEqJnfEfNA9cA5/QmvMtR08i3+QEkDnHf2/z/8AqluzOmm7xMFJeCBKwAz
wR/hRT1Rovn+QgjjLD+XWinco9h1SyWM+ZjjPT0rLKL2+v+f8/wCI0b1ibZGdsHhSQc444O
Pf+lYD3VzDuYDei9SQR/kf59aTMolkfI2Rn/P+f897aRiaIk8DGKyoL9Z2AI2kn/P+f8jYh
Zo4wwXKdOe9CGzMdQpP9KdtG0c4A/z/AJ/zm3c2p3eYpyhOeeoPv/n+tVmBwRj/AD/n/Por
DTIyuT/If5/z+tMZB5qj0H+f8/5E4U4PFKE+Y7l59c/59/196AFC5DEg/j/n/P8ANsoCjHO
f8/5/+v0eMgcAgAd/8/5/lG+T19KYGPrOnLf2+V4mjGUYcfhmuT+0zWwGcNg8gjj6EV3snc
f5/wA/561zOr+H5bm7Mtqyqr/M6seM/hTKMdtVcyeYFw4AAy2ce4/L3+tH9pvIqRIoWIfw/
wBSapNCQH/2TtOOamitcxhmO1v7pByfagZuwa1ALaRJYdxdG2kNjHfp9f61iySS3MjyEkgc
7s4/z/8AXpt3CsLkxMzBQPmPc/4VEZmMawxAhTjJ9cUwNPMccYM4ZgRjA74/z/KpP7ZaJNl
rbrF2yowR7n34p8oT+z4HY7pnzuzyBz/9bP41Rvl8i1Ty8gv6en+f6UhjxdtNcPIrZkfJd2
OSSeSaQanNBG8cc7Hf1VOehHf8B+VZwDkhZOh59q1i1ja6fKpSU3DAeUwYAdecjqfrn8PRC
MzEsjhCAoPJA61btZo7dPk4bOCcc1XVio3hcseuOn0psas8mTx9aANSLChpFBUj+8Rgfpz/
ACq19qIQEomSMEeo9+2ayg7KMqSQOOvSmmVgwI4I6AUDJro2zybgssB9Vw+T+hH502OVwSo
dZkb3wT+B5zTJHMq/SoGjaL5iAVJ69jTA0kVFGRkAnmORenuD/wDqP17XTqd5aKBvlMPoG5
H58H8ayYGDsQGKn0zkH61p2slzEdrMSnXJbIH1pBYU6krkFlMg6KVI3D8MAj9aQXgjl3xyr
nHAOFPT06f/AKqZfWAUPLEQRnkDpWaxK9c4PcEj/P8An3o3EdLb+IFVgsu1z1yWBX9Miui0
fUYp5i0jJtU4GSXGcdwe/T/69ecI7K+7IYf7XANaNpftbHcowCPuPhwfoO34fnxRYTVz1+G
8tTabmuCuOCyKcg/h/hUlvfOZ41icuH4zkZGPb16/T68Hk9FiuZrdGhaE7gM+eSD17EZyfy
PtWkmozae4DBZCAfmZduf6Y/8Are1VcxcDqxOyE75Bkeq5/UUGbbhsqRjJ2nt61zH/AAkC3
PzSsqRg8srdP/rVeGo2Z8sK5/vAr3564/yaDNwaNvdnvQGGcGqcd0jIDvUjoTmnrIWYjIIH
emTYubVYVG0Ct2qHzdppVnzQFhr2oweKga1GeKtmXI5qFzknmgauMRQowevapFQMDnoaYOm
DUisVGAc0gGhApwKCvPSn5zS5AFAEWPSmMMDJqVnAAqvJJ9KYIQsB0GaVWBqINzTt2KCrEj
qO3SownNL5gIoDY5oEAjH504IB2pQQelPBxQAix4PSplQYpganhhQIkVMGpVHFRqw9qlVuK
QC44xXG+LPD8cdi09nCqogZpAp59sD0HoK7EvionfKmla44ycXdHh0lp51xGi/dLAEe1Feg
ar4Wt/Knm0/ZDPJ8y71LKnc7QCMZ/HA6Cilys6VNMtoAwe3MfyuvzHB5NUb51jtWJAK7cFA
ep/z/AJ6VMsrxSI4cttJyMcAen+f/ANdG6kYSFssEUHj+77f5/wAcNkJHP2suJTk4wcH/AD
/n+dadtq0scn+tLIDkA96oeSrNK5PlByWO8cKf8/09qW3gjG6SUO0ajLBRyfQH9ak0ep066
lBOV8sFQw53EfKfQY6ipLi2CoJEIZW75/z/AJ/GuX+1hpSY0Cg/dUdvxrqdNaO70nzGLZVu
VB6c/wD6v84pp3IasRIoOBU/lDnGP8/5/wA8U2SFFbdHnYTjnsf8/wCfV+3b94GqQrieQCO
n+f8AP9feq8sGOg/z/n/PSrSsuPb/AD/9b/OKbLj/AD/n/P5mmFzJljIJxVSd/JjZ24VRuJ
9h/k/5zWnMoJ/z/n/P4VjayuNKucHHyf5/z/8AWpMpHExEGYxswDSE4Y9MnH/66mXLyIzOO
Ohz09aoOVaWRmJGCSuOeeoFWbOwuLyRdvy7xlSTjNIslnnVl2AZA4571DbRKSHdvlU9q0Ln
w3dwW4lLKUPfOR0zWS8bRnaDknqKAN2ye32OrJuYrtVj29MdvxNZt5sdJNmWCtheOfrmo45
jHE277uOvrSyW3l2cTmZd8pJEQOSq9ifTPp14+mQZCclBx8w796YoMsmXOeO9WVt5JBgrja
MMO9RSbc/KBjikIdIWK4ReMDpUkMQ25lYKx5Gf8+1NGXBEa524cH29KutItwkBYdivPbvj9
f1pDAWyKqxphiwznpUbWhBINSkjgEEYOOR19Kv26BlwfmOKV7DMhYGBI7mkZODEcrIOeO9d
DNY25XfDIrMeMZ7/AOfxrIvIsuAAC4HB/pQmFjJ3vG23c3B4Oa17O7S5QJOSXHAYnn86rXV
qXjWQY398d6rKCjcZBHSqJOgiZ4QCnr0J6/j1qO6soLmIvbExP3QdCf6fh/hTLC7XaElGUP
BB7GnTlY3OCTjo3cj39f8AP4SMyvLKMQWGe+Rn+lPS5SMMNoJPO7kfkKssVmcqyEEdif5f5
/8Ar1JIfm4Hfp0qhFqzvJYmbyc4bg9f55robfxFqLFY7qVLqJfuoxUlh0yp4Ocf/XHWuYjh
2kM4JA9T2qRZomYR+YVx91iMlee3Xj/9f1AsdG+pW88nyExlcfLtwR9fX68nnp6XYbtUjUe
aWAwSAec/XmuVWd92ZJkIH94ZB9BgDj8KuQXpjCtHNvGMYKAcfiOe3+FIVjp4rswDzUaQoG
z85wfy/wA/zrUtdbE6qyygt0OABk/4/wCfSuTi1BigeU/Oc4PA2j26f0/xT7QkpEnmvEcYJ
ViVx9PWnclxud7baksh5mLD37VoB/Qjnke9eci8ZNskc271Y9fqcf4GtWx8RqhRJm53cnt+
Wf8AP607kOHY7Ey8Uxpveqdtdx3UQcHIIBB3ZqbCk+2KoztYkWU5PIIxTjcY5yPxqHGOnA6
0pj3Y46f5/wA/5ygsiX7Sd1Ma6btimiPJxTWt8nj/AD/n/PsBZC/at3BxTHmJP+f8/wCfWg
WmcZz+dOFkDjuMUD0IBP8A5/z/AJ/SnCQnjNWPsQzx1/z/AJ/zw9LJAOf0oC6IUyT71MFBH
pUggRe5pRsGeTmmK5HtOaVsinhgBxigsCKQEe4g8inB6Y79v8/5/wA+9JvBoCxYR/WpRNVL
zcUecMjmkFi40mO9RPJ8h71EXDDrTd/ByaYWGXP3CO1FJIRsPNFA0YUYZ4gVYhfY9D/n/Pp
Wv4S0aoMnJz+P+P8An619OvnhLI5wd3b+f+ff3q0HBBzktghf8f8AP+FSa21Ma4ieNUG+Mj
PO7k5/p3/P8q6SGDOyQoDnO05rSe3d2C+W3JwSec/5/wA+9aW3K8BAWHcc4pFoWK0MZMjIq
Ec7WPX6Vu6FeQxhYZkRCucSZ5f2x/WsRCAo3kkdQSMkfSoZixKgEgKCACegoQmr6HWXlzDG
u9AMD9aLW/ivsQ8Kz/dJPU1zcd5cSW7RFtpQDLZ+8M/qaitbqWO/ATIXcCo6cZ4/z/Sq5ie
U3xcDcRT3lU9PSqkzv9qmXIOGzwex5odypG7PSncLDpXHP+f8/wCfrVC6RJ7eSN8bGUg5PF
WXYnoc8VXlXzUkjKllK9Acbvb/AD6/WpbKSPPtTWOG5DQRFIXGU4IDD15565rU8PNbyzRrd
3qW0QySc9PUfpT/ABVp6pMlxGDucASY+6MAAY9f/rVzzQFFVgRhhnqPXFG5Vzqr/wAQ2Ma3
C226R3OzcBhQoxyP8isSKeFrjdMnmAenGaotayAIdpw/I9+SP6GrduPKG4nB6E4zt+goBD7
5BNJujGF6hR2znikghjX5sg453A1FLcmNdqZBzzkdKkheOQqZSQRj7ooGXZJY4ITswcjOT2
/xrNYbmboO9SztkkI2V5qFT29Rg0gHWztHMPXp/n+dXWbEZEa8OwO30P8AnNUgpKhj1zg/W
rUsuwgcHIyR7jNJjJiztA24j3P+f89Kiju5Y1Ygn6DqT7U623yq6+q4GT1P+eKhSzkMzZUe
WvJ5z3pXAsf2juwxXDEcj196cl6suQ6jHqetLfWMaKrRZU4zWd+8QnOSM80lZgaw2TRlMgE
87vQ1WuYBuwFAPv696ZGJJAojBOemOKlluNyfvAN4BGaaEVlkMTdOPercTtIeSeOnPX2+tU
WLM+W6k1fsSFJBHXjg02BYFtuAcLgdz61XkjDSNs6dh/n/APVWjwIyCw59ajNsArSEdBRcZ
n5UuQ3BpHtwXyqpjrkH/ChYy7bjxUcV08UxGQVz0IpiJo8OuwZKn+EEn+ntU4SBPmUs7DnB
IAH54z+Xr1qQm3lhyiqCRz1BJqjIjGRVGcZ4BegRe89igY4/Wq7Sm4PzOFHTDd/8/wBKY5K
YCk/dzxxzUMe5PmkRmJ/vZxQBpxbyg8rdx3H+H+f61IEcENKQM9Mtiqyyp5Xyn5j1UdP5VC
Msx5K59uKAOl0/VZLXCiQYPXc3WumttWV8eYoQjjIPX8a84S3cPmKQA/71dNo1vK6AOjsf7
ydaaJlFHYLdKehPNSC47Y/z/n/PpWtdMu32kDCf7ZAP+f8APpV5tKmUHLJn03CqMXYga5Uf
/rphu0HeiWzkX0/A1VeBg3fp/n/P/wBagaSLIv1Hf/P+f8+irqAJwSazzGc+1JsAYUD5Uay
XYOPm/wA/5/z6zLcbgNrVkxsB07f5/wA//qq3ByBjqaLktFppnJ45/Cm+Y3epHXyUDS4VfV
uKVGt5CoMq/N0wc0ySIS8ckVG03PWrlxBbRjidc+hrNOyQuEcEr1xSsUrA8465/wA/5/z2p
i3HPJ/z/n/Peo2AYAggg9MHrUQGM5xipKsXBPnNHmggVWV8E1MPm5pBYlEvTmlLkjrzUXXA
pM+3SmKw6VzsPNFQzyEIfWigpI4BL3zJVLPtAOOOta9pqAeQRI+5x0OP8/5/GsnYjKDtXd/
exzmoLbTnS4DLcEqeSO9I0Z2SljwCOnUnmhERUY53LjleM/nXMi9uFuygDhxwM9PzrRivw8
gSRzuI4B7GgmxqCG1lmBZWy3GM8A/4/wCetUb2xaNyp3OCMZUcj0zUb3Zhff5i8Hg4/Wpft
BIdhJ5nAGc8/iP8/wCDCzKAjKqvOMUnln7UmRVxpROAgwD1BUYzUDBVcbienGOMUhklrMI5
FZl3BSNwz1Fa809vJGjDIBHQ+lULaBJCcE8Dn/P+f8IbtjEw2k7T0/z/AJ/xewblySMoR3B
5BH+f8/lUY+6SBz/n/P8AnlbNvOjAJyPSnSQ7TkZ/z/n/AD2AMvVrQXdqWZN8ixsY425yfX
j9Pr+XL396rpFABu2KMlzlkf8AjGe4JGfxrs5vmQoG2ErgNjOPfn/P9eK1hphqEkc+5pEwE
kONxXHGSBzxj3pIoimnDy5Hyp5exQPTn/GofOXazOCzFlxz2AIP9KH/AHzqWIBWPJ9BjjH8
vzpb5Y/tTiHhCFbaOgJAz+tMCt6e1Wrddq5I471DHH/EwIUfrVhpo8hQCCBzSY0Idozg5H0
qNB83H1pJG/e/LkCrMdjKwDqrbGOARSbsA2MHJB6cH+lStCuVyxGeoHardrp7SS4APy4BB+
tbNn4Yubq4wkXOM/N2rNzSGYf2fy2V4Fby/wC9/epY3aC4UknYwwRnjB/yK6p/D89gxiMbB
fvYPTn/AD/+qq8+heYAwRgB7f5/z+VTzoDLuLYeUCVITtjtWTIHt3JHKkY55BFd9Ho5ubVc
ZbaADn0/z/nvWLqehm2blTsboaUZg3qc1EgcrI5MaMxXd2z34/GpLqzeJyuAyg43pyCfw6U
/ULYW8USof4mbg9M7f8KrxsSpXdkkYwfStUwGKV2sGUn0IPK/41PaMWbjlj2qtINrnofxqS
F/KbkHjrTEX5bjMipnkdatTOxj2N36e9ZSSp9q3SnGTxn9P6Vp3WqQpAsUUYbA3Fg6nP5H2
6f5IMqyN5cRwc4qksbZ3c5PINW4G+1qsYKgnn5mA/nSXE0cmxIwwJGAxxj881SAh3GZg8RO
9RgrUzOdvI+ZTUUELRHf69xzRLlsnOCetAhM5Py5HegRYkJSVuSSMdKkhj3YVh+NOWPDgAG
i4rDoioIyS2f4jxV1NPu5ozMkf7sj5WYhS2PT1/CprDw/d3oTy4JCpOMhTirmpaLqiMHngl
SMAKgIOFUdAKAMmwe0W+C37yxLg7Qq8M3pk9PyrfOrW9tdRTWsbx2cLBZCzHLqThsAk9Ac/
hWHqmlzpof2sOCscgVlz8wJ6MPyx+IrAe9keIhmPNMR6heeKhY2DsLlA0bkBVAy4H19f896
jbxS00SsrhvMRWUkY5+n5fr7V5yk11qkkVpHvcnCqmc11kXh/VbbSYjuVgBygmAK/hn/AD7
UXYlGJYuvERjVWeZ9x6heQD+fStKw8Y7YPLuoY3wcbiOa56WyEdvHIQTPuyzONwAx079/8+
iRWq3UgTaFd+ixr0PpQmNxR16eINNKh2Dbf4sDpVsXulXigwTFHPZ8AGqmg+EZWgKyiMq3J
DGlu/AlzBbrsZGK9cNj+dU2yGl3JJUaHdkYCjPB/wA/5/GqCa+bbEhTAH3cjJJ/zj/OKsQ2
F/b2jR3ABCfKjE8genvUMkCy3SyyLHEYhxGeR9efpUgl3GXurXuoqCiySYIYKcYP+f6VhW/
iJvPMZDKUJ3bjzn+hHNW9Yv8A7HpzxQE+dPxuzyq9/wAeB+QrlLcLHkY59cfnTKSR2F1q6/
ZWkjmuGljAdcFSuO4PfoT/APqrLGoXN/GfJictg8q5BI9P6VQSVGK7pJHU/e3Dk+3f/PbtV
3TXKxuqHaX+QZAOM45pMbS6GxbvdRwxtayLIijBibgj/Dj8K1ILz7QilkZHPVcdD/n/ADmt
fSrbTo7E+QqoFXBdzwfcg8VzmozrKTLAmwHghWyPw/wotYzvzM0XlSFA0jgDtRHqVucAPgk
456Vn2M8c43MWLgbWGe3tQYnhfZIoz0IPqDikOxrLeRs2BknOMHinT3KRS+Xkbj3z1rLjHk
uHXGPRucVDeySSFXBBZOnHB9vpTFyl1r2KUbS6hyCdvoP8/wCcUVnw2ZvOYWbdySH6j2/z9
aKNStEcukUikDd8nY1YjYCQLkGqZkdPl7Y4pBKzFT3HfvSLJ9SjJVZUbGzGRntVJtQ+0TD5
XUAbs5wau+azAjsaZLaLNnbtJ75HIoEW7eeO4CnduIOCOc1YZdkpcEHHT2HpVS1tzbMfMcY
PTPerP2kBWU4JHt/n/P4UAWopd2SQoXuCOv8An/PtK8pR1ICuc9x19qqIwZBt6j/P+f8A9d
XIX3Eq23J4z6CgRZt1VCssXAxleeRjt/n/APXn37lkBYYGTgjv/n/PtrfIqsxX5QvGOMHt/
n/61Z9zbyPBu2ttYfeA4/z/AJ9abEhukzBZNp5HvW1cvvgAVeh6/wCf8/15mIvFIuByOlbN
vd+Zb4I56HpQn0G11IJUXKlu3p0/z/n6cp4ptybtJ0zjZg5PpXWynKncevp/n/P51zmrln3
s6Y5wnGeP/r/4UkUjmnupXYeadxCheR0GKjMhLKccgYFWHjR5Bzweg9BSCKNMbm4pjsJPKZ
SPTH50xB3I6frVpY4DMEZyMccjvWta2NgyK0k2BkjOMfhUOVgsYcUDyuoANdl4dtJHRI5ow
64xgjtWro2naRIFxJGW7HNdpYWFpCw2BT9aycubQmU+Ur6f4TtZJY7gDkEE/wCB9a6qKyiR
fujpii1iWNRsGB7VaA4q4QSIWu5Wm0+2nAEkSnHAJFZ15pCKB5Ua7OhFbeKbIp2nA5pygmD
RzUdlDDkIgAJ596oX+mpcI2Y/lTPfr7V1c1kGXK9aw9SikVeAxPTispRsZ6pnkWuu8V68UO
YwAed23v8AqK543k1vMWUh/lK4kUPgE+4I7V2fia0bzsyJ85BOfxNchLanEh7Lzmrg9NTp3
RVfUHYndDb8/wDTBB/IVEbljjhBznhAP0xSPHtOM5phQeta6CHvNJI2WdemMYx/SkBLEAkc
96jKnGcjFOT17YpgSCYhQDjA6cUqyEAMvqDyMg/400njb0A60sYwwJHHWgCaCcpMpxnnHA6
5rQKM8PmIrYUZJx0rPCNNIoUAsxwOauq8lm8ZLhQmMHPfr/hSA0tOvtMtUzf291dTkDbCjC
NP+BMRn8qvnVbiK/jBsrXSImHyl7bznx/wMH+n8qo30Q+yx39mfKkAy3ljoRycemRzx747V
z815cXL7p5pZD/tsW/nTsO6PSbTxDdQxsz6gLmNeha5EA/75AFX7fx0k8CweWJ3JK8SF8+n
rXk0R+YFydua07TUjZR4gIKk4wVHPFLVBaL6G/qgGoR3AwyTKrMYuzA85GOOP6CuLkjIJzW
2NWmjuA4wrg+mM59qhuYYi3nDb+8+YIv8J7immJoveCLKK41V2uJDHHGB8yjJPtXSeI7uET
eXbXVw+0n5i/GfQDp0rltHgYxSsLprZgy7SrYz+Hf/AOvVi+nM0TsZC0iDAkYAEnPp/ntUs
EtbjFvmEoJYsP4gwyD711miW4uHjlR1UkY5kz/T/Pt0rgUYuRlvmzj0Ht/WtfTvE7WgC4+Z
Twe/50wZ6Ys0umRvJOXIA4A4BxWXd+P4buEwPFhWGNyvhkb1/wDrVz0fiyS6dorliUdfuu2
Vbj17H6f1rEv41Y+bE+9OCPUex9x/njgW2Qo9zoP+EwlKNBK5dQevr/n/AD6VWk1P7exKn5
u/cmuVuJTvzt96t6XO0cokG4Y681DLsjbnsJJ1RgxYr2PUGqk+mRY3bpFzwRtyPc5/z/Sug
b97brcjAfHLdNwx3H+fyrNe7Vp8Abx05P8An/PvQJGQ8CRNhNz/AFGPz/z/AI1PbZVC3Xvk
VqRxxJG0khDsykBQOFx79P8APpmq9sq+cQFyuM4/H/P+ejC5Z+3TSoYRu8o9Vz1x/wDX5pY
FlyVGVU4Prg/5NaFnDEoVnKqO7e1bSvpPlEQqSyjLMxxn8KErkuVtDPtdIbIuI4yFcDj3rR
k0yeQK5Ri3ckdf8/59K0rLUoVaKOJNikcAc1qTarDHal/N6cdKqxlzO5y40mRjvYY+tV7rT
3jXcwz7V00t/GWVSVO7nr1H+SKjvJ7SeN0gX7q/NntRYOZnEXQeyf7THkAffA9PX8KK3NQt
l8luBjHUUUrM0TTOBkRS24j9KhCKGyv5VFLcN5nPX6UzzsnJNTY0LONxPPHtQrFRzUSvn7p
yfrTJZSOmQaALyzhDuA5Iwc9KZOxc7gQO5xVETN61ZhcOMHGaBFmORmUbTg/5/wA/5FXYWY
HPf1qlDGPMBU9a2obRZFBoBssWFyGI8wHcOgPerLpI6N5a7R6g9vcdKqRW/lvlePbtWpBJt
jxjk9j3pohmb/ZjOpwMuoz9RUf2eWLJQfrWsJQGBAyD71VmiwWK5KnpxSaGmZrLI5A4H17V
WudNaeBklmVe/JrQNuSD1zn8qgmj+UhhxUlJnG3tmLecorhvTAHSqaiMt87EDPauh1O1G12
A7/1/z/nmsUxDzM461RQ0ojTJgsBgDJ9MVsW8NslsWu1LHJYLuxhvpn2FR2kCSIm8cIMg4/
L/AD/+qtWOzjlGCCADjLd/T+f6VlJlFSzvYLS4y1szIvIxjj0rRg8W3UFxugjUrnjJ/wA/5
NVlt/KcxFN57KT/AF/z1qn9gUFeCQepHb/OKiyE1c9P0nx3HNCgmQIcfN81dPba5aXAXbKp
LDI5614pbWsYl2kkrzySe1dJo0qW8qKvyknHHB59+tNTaM3C2x6qbqJU3M4A9+1SbgOtc7Y
TwxhQeAeNvb8q3VuYSuQ4rVO5Clcm6is6/iVwe1PuNSijU7SPrWNc6kJQdrDHvxQ2iJtPRG
DrmkwylmMgJ9DXDX+mrGs47qM/rXVapqs29ltzuA75Az/n/Ptx15ezbZWnQqGG0A8Z5rN2v
ob000tTBns9uSQQPx/wqi8WOgrRlmVwT5Y29sk1TkkXGQoH0rSLZRVIXHenKEHXcPwpeADn
8qbIgXadynIzgdvarEKu1mxzz0JNSPjPy9+uOMU2IJtBY8hwce3etXUbCxUlrKd3O5V8sjn
kHJHryKAK9gUWbILZIIOMYFF+H84GRSvAOOvBHWtbTLTTimZ7hlcxgnETHDcjHH4H/PFC6Q
NcLvl3JtUFwOFyoJH4dPwoAt6ZciTT5LfJBQFwT7c/yDfnWJMqx3DjHyg8D27Vpac0SXEQ3
nDttcFex6/1rPuUKykMPmHBH0pgRFsinRuyMrZwQcikdCmM45Gaf88rKAMgcdKBD5LhpX3y
MzMe5qzEcgDOTtyB71BOkSBTH1x0ok/clQpycc+lAzU04b43ZiCFYHnjmoby7DZjOTg4ye9
Otyl0VRJPKyQW/vE/1P61Lf6F9mmKxXUM569SmPruxj9elTYLmbFL+8dTzuGBnnmowd04PU
lvzrRttKMkxiOAz8IVlRufoD3p1xbWmmujrcx3TspyUUgKfx5z7kUwKhbO9Ac7fun1qSK6+
Rkc8Nwf6H6j/PWmxoShYjbv4DHGB+P5VXlXaQeOfTpQgLCgyXKqx5z1rWgtwZGjI5Xr2/z/
APXrESTa6N/Ep59/8/4Vs2+oETF0Pz9j6j/P+fVMDQS+8mAW0hIYfdLcZqnbkvdFf0NNupj
dLGVRy2csWA5NLbfPqKKSS2OV9qEBblG3IzxnpRA5ST5AWLcY9TSTkQqS+4En7o7j0qrFqT
QkyRrtccDB5H0oEbk2nahHEjzsIs/djJ+b/wCtVe9mltBH5jLuONuDyfTj8apLrVyY1R8lR
xyO1V7pvtLvOshd25IbqPp6igVjqfDmqxWkrXN9cz7jwjIFOPX73/6/z5t6zrUd7brGpIYO
GEh/iz6/nXEwXKwopJ4bjgng+v8AKpZbwsg8xt7DszlifSqTDlW5spe3k0jKhz5YwTuwB+N
Os7u4kJjDkBvvHPWsvSZ9zN5hO18BjnqMjNdFqC2pieW0TybuIhnVTwynp+n65oKshuoTzW
UbFJvNiK4YjotFYF3eSyIY88PRSuTynNyyShsgsR+NKl22RvUEfXFRXDEv/wDXJqNNwIbtQ
Mu+eC3yKR+NWreNHUmZsn0ziqUYjYAjcCO3arCouOh+tAyVgA/yphfapo0I5HSkReMVZjTo
O3pSETW4xwPWtizn24BOayY+BVyAlmHHPtQJm4m1gDipARsAPWqsJePhlIPoRUnmBlyDzVE
DnJVsj/8AXT1mVlKN90nOfSohMGO1qChU5HQ0hjmQqMkceoqncLyOKs5OOOlRyqTx+OKTGj
n9QjOWAAxtz/n/AD/9fIWHcwGOvY10l3CS7HGcjH1/zms6G2PmjK5GcAetSzREVpGU4HXPB
/z/AJ/poQsyc4685FNt7chiSOp4P+f8/rV9IwFGF6VDHchf5mJjX5uoJpyxMjoBhm5PI9sf
1qbaFzjFKgPnFz6YFTYRWNt5d0pzkAZJPr6/59/x0LWNQQ5woJ3ZPaqdxKsau7YAHqfy6f5
4+lQGWW5CqrptxnC5AH59aLAdPFqMZKhZAzL/AHTWgt1PIm4IVGcbicZrk4JbW1XLSkzDld
oGAff2rRbxPNcW4V4gNvAEYwD/AJ/z2qo26mcodjYvpjb2TP5imQMBtJ6CsDUdUmnwqyKiY
7Cs281JpGG5846Y6Cs6a6ZX56n3pN32KjC24s80ilgrYyetZV5mWMhsls9c8VbmvGaHYAuM
5yBzVGVmETuQcDgE+tKKLuZMp+c46URJvVxglu3PApHHJ55q/pwVLcsy5YseQa1eiEZwtmJ
bzGEQCkgtnkgdOO5qIplAR1zWxespEWyNMhjkMeDkVk4IPUVSdxDFXkCpAxEmQTnNNwQwP4
0oUtzTAtR3GzAXGW6n8TTTIWJOcgkEj1qJInYjapPvUxt5UIV0YE9BjrQAyNyGyOoqXUGD3
kzJ91pCw+hOaRbOZ3wF2nvninrbmaTdKxRCu0Hb1IHA/lTEVxjqRuPvwKkR3IygyQcdOBTP
LYcMNpPrSxgu5QkAE8f/AK6AJZrW4iCvLGwUt3B6/wCRTblSkm3j0+uKczst02/5irc7iD3
6fpSSfOVGSSBSAfaW01zIFhQscZwOtTiG7hk8tHliORwSVxn/ACKs6Q6W8gM0aujEBgx4x7
4z0/Hoa6D+z4nlDQOq54AUBf8A6/58+2M1Lk0xnPW8d2kqtJK5AOQGbOSOfWrN3p8Er3cmw
iVhvj9M8Fv0J/HFWr2VLdDaROX2YcFjyHB6Dv7cVMyLGn2lWA4UcrkEA9/0FF7gc/c3Kyxx
KibNuSwHU57561alhiudLDR/fQDJzyCOcfjz/nrLPploiTXKTMIySIodvzAn1PTGD69azrG
6+yzlZOYm4Ye1MNytAklzNsXbluPmYKPzOBWoi3FvmKIRsVUb9m18D/eFZ8q+ZelLb51Jzg
jqau23mwyNFE4CAZkxnB/A9DTYkWbK7l2uCqkKNzLyOPX269Tgf1neyS7tvt1hLh4sb1zhl
Pb/APX/APqrLkMhdWTIz69jSwTy6ZcLIMmKVdrr2IPUf59PakM0XmN5AskvD9GHv/nmmOnl
Ip656elQ27759mcgdD7dv1P61eUedprqEwYzkn1B70ANVYyOQQT680G1JYNGefapI1JhQ++
KsRjy3UsQOe9IRXjtUMbMd6n+LY2Bj6U6bToowVUTMxA6gKa2Ps6FWeNhu6MvU0jnDB3j5A
G0+n+f8+lMVzESBhFIFG3CkADseDTUmuGuFmXJZvlPvWxFGZLjOAMnFMGkzxbsxNgdCBkYp
lKRQkQEmT+EcAfzoq7LblVwAQFGKKQi3c+G9L1GMyQj8Ub/AD/n8aw7nwhLbsxhfevZT1/w
rRkmZQyRMIZlP3gx5qxp2pyOxW4zkdPU0XFqjlJNKntXHnROin1/xqdYWjIIAK+nX/P+feu
xNyhBIG4HqCCCKgFvp1ySVAic917f0oC5zy7uNyqPoKsLz2/GtWTRSyH7PKkwHYHB/L/P9a
qCyZHILFWHZh/n/P5Uh3RCAeh9f8/5/wDr027hle1byWZZF5UqcHP+f89KmZXjfayD6ip1U
cbmwfQ/5/z+tAHNWWv3UF2jXNzOyD7wzuyPxrob3xvaF1OnFocjDCaBWGfUEc1Bf6Db3oZx
iOQ8h1Hf6f5/pXIXltJZ3LwTDDp+RHqKoVkzq38Uos3mPeGcnkqsA2j8yCKtf8JnYFAFgmB
/i6Y/nXCZxwTQePegdkei2uvWF1ws4jc/wS/Kfz6frVtn3PlGXbj1rzFZOMdCKuWnnScIx2
57GhhY71wZQcAOD3ByP8/59aoq6BvLbIcHPP8AOsE3rWIGFZCf4l4qeHWLouv71CD0Mm0fr
U2HY6CNMtnv/n/P+RVkIChP+f8AP+fWubOqSmXYYxu/6ZMDn8iakl1qe0I/dsoPUSkAn6VN
gsbjLjrnNQXE6WyFmPOOB3NYb65cSOuTsx2A/Sp4nEoEt0+WJHX0I/8A1f56JoCR7oSI01w
QoA/dxjnJ9T/n+tZUl20shOR17cVanVLje3GFGSM/5/z+ueyx9QOQe1FhltLna2d2cdjVh9
ScxAEjLccccf5/r71lruQlgeccZ7f5/wA+0UjkuAc5HvRyjLk9ywZsNgg+tFqsl9dYJYk8s
c1QyX+6DnvitPTL77CuBGWZ+uDihoDdtNNtlBBjJx1LN1/SnXen2Ulu6Qo8bHqc5z/n/Pao
47zeoDDA9B0/z/n62gVZPk/P/P8An+VQhHK32i+QxO8keuOhqtCixKyqTg9zXUz24YMrAlC
OQD29qzJ9Kmjj3qCyD5s8ZH1FWmMx3t/MGGY7TzVNrCYSlFTJzwVIx+db5hAlQKrDeMhev5
cUttDGxeK5UrGQSrqM/n6DH+e9UmIyf7InntwIFDMgyQDy3sP8+tLFpF2mwyQmNc/x45/D/
HtW1bRtYvuRw6jpitGFJbyVZpFKRqPlX3p3A5Vk+UryCDjGMU6KRo8YBYDt6Vq6nbx/a2EY
GABuxVJoCo4zigQxJC1wHPIb2rSe2SeLaVORjAPaqtpaqxWQHoeR6H/P+e1aCo6jI+76UAY
s9u8aNHGflY8rjP8AnoKqKuxZCyLt2ntXSraCUjrknmqmpWaRx+WAN4AJ/nj9DTTA5lepJN
WEjVosndv9e1RyIFYqBnB4qWNiu3mqEaFmI1VzMSABwo4J9vpWhblXhfMYfnO4sRx1/Hp/n
isjf8owCSeK39Eu9PtJVbUTujQ7pABy4HRfzwcew5xnE2GZFxG4/fOJEUDIXJyo6c1oWE7X
OnG3ABLcAejr2/75x+tUNRvUvdQnmWJlhYERxg/dG4H8Tx/nFSaZBPa3iwzjyxLg7mxhWB+
U/nkfjQImuFYKFB+XOBxgZz/n9PasS7iMYU4PPQmusnszNbuxXnJDL3R85Oc9sA/r+GXfWp
eyYqE++fu9BgdvzP8AnqLQDIs9yS+ZG2GAOTjOPpV2M/udsWcYw4POc9/yqtaRYuN4JUIMk
4qxB8rtLCMAHBXPUf5/z6MZY2o5TYQqkckgk9wD9eo9M4zxmqF1J5oBAKnPzD3FdBZafDdX
UcUZGJB8vbp1z6Hj+X45Go26rqE+xSqM5wMds8UkIistzsxyQAuOv4/0rotMAmjkUn964HH
r71Xt9MS0shvx5mAzDtz0qezUQygqACp70gJI4CQVUY29B/n61JNEVwHXII/WrgUmQSEjk8
44/wA/5+lSyQ716ZA/z/n/ACaZNzDcPaGOSU7kk+7Ihw6/4/j781o299OkQlkRbu27kDDL9
f8A69Nu9PlaMhCWUHds/qKq2ySQMHhd0celA9zp7OLTryMSwlgRyUY4Iqa506d1MtnesuPu
KcfL7Z7/AI1jWri4lV1CxzrzleFY/wBD/n6Tm7eCU7BIqNw0ZGQP8Kq5DTFl1GZYit7Zq+0
fM5j2sfxH+feiq11cFmLhWO0c5Pb/AD/ntRSuUkaAtba+XbOgDjo6nk0w+HYQPlkJI5Gf8/
5/SpoZMOU3beeCD0q9iZPvIsi+3Bp2RLbRz9zpr2xZki68ZB4/z/n3qjJBKUAb5Vzzj+fHW
utM0TqwwRxypFZs9rbuW/dlR1+Vh/L/AD/Ok0UpGQtsigGO5XPXO/B/X/P8qvxPcOhS4WOW
MdCRnP45/wA/rUU9mI/mjBbtjHI/WkVVRciVlyOFUgf/AFv8/hSHuD2dvMC0bNA/tnH51Ed
IuPvGYOOuV+b/AD/n8Y5JAM7idufbP+f8+tSpdqCqo7BgODnI/T/P6UBqNWC4jyPvAccDP+
f8/Wuf1rR7m9vGnSRcEABWONtdK13K/wAsnluD0JPT8cUpRyAwDHPGN2aBnnl7p9zYShZ0G
MAhl5Uj61V+p/SvQJossUYq8Z4aFxx+X+f5VjXvhiGf95ZP5RPVH5FO4zmQV4yW98Cr1vcw
p8pOMj7wGP5VUuLWa0lKToUb0Peogec9qANkqJA22bcD/C3P8qQ2XmJuXGT0Kn+lZkdzJH0
II9wKsx3xDDdke6n+hoGTW03kt5Ybg9SO9WLnUWFu8LwMUYY3MSeexqKy+zqxYOGYnvxVuW
A3OQMdOBUgV0vFuWXKhQoAyOuKsrd+bAwOBnkegqtBZbBOxIGxckE4PJ2/41X3/MwB/EUWA
u+cqhl7n3qMI0pBCkk9h1qqSzLnuD1qxCzKgJfHpiiwyykZ/iXacYORn/P/AOumrEhfac7f
Wnwv5jY3Ed/88VI6NGoZVzj+90qQLNrpkcblh8wxyvp+NRPZAT/eAJOMAcAfWlh1FlOxmGw
8emPx/wA/nVvYroSrYPUEYpMBEjwBg8Z49K0rcEoM/wCf8/59axmvJY3IYKRnvnJqeHW/KX
/UgnthsUWA3PJLE8e9WIog6hcgDGOBWVaeIYZJQs8XlAjG7dkD/P8AnvVa58TyLcuLcLsBw
Mjr707EO5fv9JMJDR8oO3p/9b/PvUMFq8/72Ijen3lAwT/9eqr+LbgdLePOMDJPWq8fiu4j
LMbeDce+CP607Bqav2FUuDJEjMuPuEdKkllaGLYVCsfxIrJHiu7ccpFtPZcgj/P+e1Tw3cd
6hKZDj7wPamOz6kTxZbPc9TUsNiHAdwMdhU8Fs8z7VGD3Pp/n/PetdLYIirgnFCE3YxvsoU
/KoGeuB1/z/n1qRLRmyQPxrYW1BI7Cpfs4UHH+f8/5707CcjMS32RDKgEH0rFvIt97MX+4A
Tn3x0rpZ1+Q4zgH/P8An6e1cvqMoMjrEcqTyTzn/PP+c0WBGLgxFzhWD8HIBqsE6YGSeMVc
dCxYDnAJ45PAqgwLAD1plFlA0eAR1569KdIOmVx3/wA/lUYcliXyTzk9+9WIGOA0ag84yeS
Dxzj8v84oAsfZ/sNtHNKP38nKKf4R2J9+en0qezjhu7KV5pD5qKTgnOSeBUTyeYFa6ZvkXC
4FRWsj75hEFKyRDbx/dOeP1pAbGn6nHPEFmHmSFSJkP/LRR/EPcd/pnnmpbmx3RkwMJI25H
r/nrXOscS74nKOjZDA4wc9RWpaXxuoQissc4+8pwqSe47Kfbp/KgDHmPlqUBKsG5GOv41Jb
XComyOPJPU45P+f8+8mqRMZfMKlXBw6kYOf8/wCetQJNJk+QNoPUjjFMDodMmTypLfgCRfk
cj7jf4ev/ANas+8RpZH3ZMgPJPXjtVezaRrlY4mDk+hwOnPWt5YBeGGdPvo+yZT14zg/pj6
+9IRE7Sh1RwXwgRgOvHceuKfGiMAe/Q1fNoJCSQP8AP+f8io5oREV24HsoNFguWoNvkBCvz
jjI7irKqCueKq2xG9cjA7+1XBlXYZ+XtkU0QwJCjrz7f5+tZF/LGbjKptcHk+vvWt5qrDIr
ICccN3H+RXP3N0ktkkhIEinaeeT/AJ/x96BxH/aNrhxwfX1q3HeiSMhmDAdQzYNYJnB4qNp
8McGkVY3HuECOEyCuQQTmiufMwIxuI9xRTA60zuJCrZDD1q9a6gxQqxOV/wA/5/wqLV41Km
Q5z3IOcf5/z7ZC3QDcMMg8MM80bE7o6RbhZicMG+vUVUvI4CC0/wC7PZwfl/z/AJ9M1beZ5
idhj3Dj5h2/CrqlsEZBBGCp5H+f8/R7itYoNNNEARGk0P8AeVs0k0auhkjLlX4YHJK/hU7a
bGreZBI8DHkqpyp/D/P+Na5tJAGJBA7tETz+BqR3Ifs8ESgEyNnqcf5/z+GYnigBBwy56bh
/n/P41F5kySO6sJEUYYnqPzH+f5TpcQP8yEHP93HH+f8APuihyWjLhvlA9dx/lSxwwKVE6b
OeCknX/CqzXqmQBgxB7HHNO3QTW5RfLXnhXP8An9P/AK1AFi7uLZJFTcZCePn5I/H/AD/Oo
EaJpSUZvxpBpCfK0ciAdsnOP8/59z7JdI2VQcHrnigBL2whvrYxyKrjse6/5/zxjPEX2n3F
hKVnjZQTwx6N+NdzHI5wZFwwPUf5/wA/oJ5baC9tnimUMhHQ4/z/APq/EtBsecJtUFmOfbP
NJxnA5HaklQLM6ocqrEA+ooU9qYy5b2k2d27yxjIJNXlv4kcRrIXx0kHHNZG9mPLE8dzSjg
5xRYDbvJS0TBcAMoyR3GcirPhvwnqHiX7Q9h5QWBgH3vtxnPT8qxY7o4AAAANepfBoKYdV2
jHzxfTo9IG9DHHwv1tQCBbf9/P/AK1Q/wDCvtSMnliax3iTy9v2gZD43bcY67cnHpzXtgHF
cJH/AMjDJ6f283/pEadieZnDweE5mjlmg1LSnjhwXdbxSEBOBuI6Vpr4L1I6cs7zWP2aQAr
L542HdgAg9OcjH1Fct4a/5FHxV/1wg/8ARlenH/kkmmc/8s7L/wBGxUmkVdnKj4c6nLcvEj
2hkTBkjE2SoOcEjtnn9as2vga/hVme5tCnmeUCJh97O3b9c8Y65967vSufGet8/wDLC2/lJ
Wcc/wBlf9x0/wDpUaLC5mcnqHgm7jnihlns4pZiRGkk4BkI/ujHJGR0qNPA181ublpLM26g
lpFuPkAGcknGOMHP410XjXP/AAm/hL/rtL/7JU9sM/Cy/wDT7Nd/zkosg5nY5qbwHPArGea
ziIXeQ8+3C5xkn0zjmqN14RS3nME+pabDcKQDG94qsM89D7V2PjQHZe9f+QY3/oxa8z8fk/
8ACx77n/lrF/6AlOyBNs3W+H+o+cIxPYlyxQKZxksBkjHrjnHpSnwBqJtEuTNYfZ327ZPPG
xskBcNjBzkY/CutI/4qe2/7Cdx/6S0oGPhPpf8AuWX/AKNipWC7OMm8GXdpdLay3mmx3D4A
he6VXOemAeeTUx8B6rDMVFxZJIpVSPtABBY4XP1PA9aTx3/yVnSh/t23/oddfqX/ACMd/wD
9fGmf+jjTasHMzDt/CviGymjia4tBJICUjeYZYDGcDHOMj9KIbTUDJOsd/pTvCrPKgulPlg
dSR2A75rtNWH/FYaFz/wAsbr+UdeTaNn+3fGQ/6h95/wChCiwr3O7j0jV/3UZjtDO2X2ibG
5RjJA69SPz96sS6TLFFM7zWyJCcSs0oAj4B+Y9uCDz2IrYjGfEum5/6B83/AKHDWTrwxofj
L/rsP/SeGgVirN4bv7pZEgaBmRtrgSfdOM4PocHP4j1rnZPBOpPN5XnWPms5QJ54yWAyVA9
QOcelekaAP9N1r/r+H/omKsED/irLX/sLTf8ApKKBpnKt8NNbKgBLf3/e9f09q57xB4R1Hw
5HbveiPExO3y23Hjn096+gwtcb8RrNZ9Pt5GAPlbyAe5x0/ShBzHibNluSMVYinMcQX512k
/Nk45/lUdzEIpgPSniCSZcKCFAGfy/z/kUFDpLkuFVTyOpHf8KW2kKTjHoargSoQF4Ge4qe
eMoizhlwxwQvUH6UARAOYi+RgdievrUtqPkJ5yTUTb/IUE4Qc4AqWHhCAP8AP+f896ALCTS
SoYnYOmMAt/CPY+lEOn+dINrYUnDcZ/z/AJ96kjgMaRtnl81p6QgEjpKoAYUgOfuUlsNQ2n
KtEwKHHUdj/n/61dlp0sNzai4jVVMoy2PXof8AP/66zteshdQK0YzPDkf7y/55/wD11S0W9
Nhc+S+fKmI/4Cen+fp+FAt0dcgHqf8AP+f8mpBEjRsCoO7kHAqCM5+n+f8AP+c1biHyjJFU
jNkUNqygDvU8kAC5FTrinldwIPQ07IltmZcALE5JxwcmuJl5xg11+rusNpIh+83AFct5XTg
4qTSJWCMTxUwspcZKHBGc9qmSMg8dMVOHeMEY/PmkWZcltKCQccf7Qoqa4JlkAbjngUU7gd
hNMZQ0bjOeM5/z/n9ebuAbe4YODt9fSuhvMZ3Dv/n/AD/+qsu/h89N6jkdqRKGQXkQKssgV
x3BzmrUOpTiQrON4/hkHQ/p/n+fJ3sTwP5kWVX+IelS2muywNh3JTuM4oHY6d9XVmaNJAsg
4wx4P4/5/wAI/wC1bgZEibWHKjeCG+nvVKS7S/g2kB1bnnGRxVc2N2Y9iSBVHQMM0XCxJfa
lDcxHfuQ5/wBagwQfQ/5/+vkuZIZNpxjGVdTwR6ipzYQW8jfaJmdz1WMYqxNZRS26rFMwxy
A6hqBlZL+5RcLKGBHIk5pRqceQXj5zg7WIqu9nIA2Wb5fQf4VV8oucRbWYe+P50WA2V1CMS
o0cjx+oIBH+fwretb5DHvSWID06A/0FcWd4OHXGO7cAVE8sjEYA3KeMc5osDO7/ALRL582K
FkU5LN2H5/5/WsLUvFdq9vNFZxyq7AqHyAB7jv8A57dsM3rCIxyxlkPGD2qiyZYlfu00Kwz
HUijuc0uOadigYCnAHPtTdp59qkUZoAUDDdPwr1n4MndDqp/2ov5NXlAFer/Bj/Uar/vxfy
akwex6fjjiuDj/AORgkx0/t5v/AEiNd72rgk/5D8hPX+3n/wDSJqaIPMPDP/Io+Kz/ANMYP
/Rlen/80l0vH/POy/8ARsVeYeGv+RP8V/8AXG3/APRleoMf+LTaVn/nnY/+jYqCjZ0r/kc9
b9PJtv5SVm/8w3/uOn/0qNaOlf8AI5a5/wBcbb+T1nj/AJBa/wDYdb/0pNJklPxqP+K58I4
/57S/+yVNbf8AJK78n/n1uv5yVD42/wCR88If9dZf/ZKmtf8AklN7/wBe11/6E9MfQj8aD5
L30/sxv/Ri15n4/wD+SkXv/XWL/wBASvTfGvC3p/6hp/8ARi15l48/5KPe/wDXWP8A9AWjo
Ed0eln/AJGW3/7Cdx/6TU5f+SUaVj+5ZdP+usVNP/Iy2/8A2Ern/wBJqfj/AItTpWf7lj1/
66xUMF/kch47/wCStaVj+/bf+h11+pj/AIqO/wD+vnTf/Rprj/HX/JW9K/66W3/oddhqR/4
qS/8AQ3Om/wDo00MFsjY1Yf8AFY6Fj/nhdfyjryXRv+Q74y/7B95/6EK9b1XnxloX/XC6/l
HXkmi/8hvxn/2D7z/0IU+gI9di/wCRm03/ALB8v/ocNZGvf8gPxj/12H/pPDWxF/yM+nf9g
+X/ANDirH14/wDEi8Y56eeP/SeGkI3PD4/03Wv+v7/2jFWCo/4qy1/7C0//AKSit/w9/wAf
mtf9f3/tGKsBf+RttPT+1p//AEmFLoNHc9q5H4iOI9GjB/jfH9f6V14rgviuzLpdoAeN7f0
/+vTQjyy/USS+hHp1q3Y3j2dpMsZGCCHUgHfkYHvwefy9qosRJIm49Rg07yx9q6jHp/n/AD
+tIsd5K+e6rt6Ar6D1qC7tnEgyMEDJGOlaGnkRzOzFd/UFhwf8/wCe1XJomu7zLKEOAW3DA
zx/jSuMp2Gjvd2rMD0zg9uP8j/OKitbUgbiDg8Y/wA/5/lWrLdzabYJp6naQcOByCee/fj/
AD1qLT03Jvnk2qpx82f8/wCfWgRCHV3XHOwYHvV+SRbZE2jL4ycD6f5/H6VSdFiu0wBt5+n
+elXdqsr87mbA/HH+f85oGTSqJQswX5cc4NZt3YgFnVT2Kj2/z/StWO1uPLjKZ+Xpz/8AX/
z+VOlhnMZMyFgBnPoO/wClMm46y3T26SRnkjDDI4P+ef8AOK0Yy4UAgZ/3h/n/AD+WTYQEe
cFBJ3DHOcdf/rVejiYDkEUIlo0IpgDh/wBOf8/57VaE6KpY9B/n/P8AjWdGrDBHWpliL5z/
AJ/z/niqRDRk38T3kzOw4/hHYCqJ0+TI4NdVHaZPTP8AOpn05fKzjpSsVz2OQXTmBGRTZbb
bnoR6V1Ell6VnXFkxBwKLFKVzlpIx9oYEdKKkvIXjmmUZJ5LcdBRSsUdHcR7iwJPJ6f5/z+
tUpY3jBwSR/n/P+RWvehUVnPQdaq7FlQFSGU9DQyUzDuLVLmNzHjd0Kn/P+f1rlZ7WSCZkm
Qqc9+ldtdabKk3mxcfT/P8An9Kzb6ykmHzJvouMx7YDywFlwe2Dg1ZaS+BG26PH0qGWxEQw
0bD8M1D5YQjEki/Tt+FAx8xu3l83C7wMZAxn60iX1zGwEkLMB6A09AR0lc9ueaecsoBLfWg
CeG5WVCQCG7hhjFRNeICd8a5B65qtNBcFgIg2COcHFLDaTDiRB9WOaAHzXEUuMfIR32g1AR
CFO7DN/eTj9KnkhGOEGfXFV2i5I24NMCJhlSqqMe9RAKODn2wakZHHRaicENypFADZUQYKE
89vSmU4nI5zmgAA0AID83PSrEMO8EhT9ahHXpVy03FcnGPrQwGeR8xwRxXqfwaXbBqnX78f
8mrzzyYJgBKuHPRlr0v4SWptYtSBfcGaMg/g1IHsej9ua4FP+Q/L/wBh5/8A0iNd7njiuCj
x/b8vr/br/wDpE1NEHmHhr/kTvFf/AFxt/wD0ZXqB/wCSTaUc/wAFj/6Niry/w0P+KO8V+v
lW/wD6Mr1Bv+ST6UP9ix/9GxUMo2NK/wCRz1vH/PG2/k9Z4/5Ba/8AYeb/ANKjWhpP/I5a5
/1xtv5PWcP+QWv/AGHW/wDSlqTJRV8a/wDI+eEP+us38kqa1H/Fp73/AK9br+b1B41/5Hzw
jn/nrL/7JU9qD/wqi95/5dbn+b0+o+g3xqMLe9z/AGaf/Ri15h494+JF7j/ntF/6AteneNf
u3vI/5Bp9P+ei15l48GfiTe/9dov/AEBafQFuj0kj/ipLf/sJXP8A6TVIB/xarSf92x/9Gx
VG3/Ix2/8A2Ern/wBJqkx/xarSfTbY/wDo2KkwX+Rx/jrj4uaV/wBdLb/0Ouw1H/kZL/8A6
+dN/wDRhrkPHI/4u5pWf+elt/6HXX6l/wAjJf8A/X1pv/ow0MF0NnVf+Rz0LP8Az73X/tOv
JNE/5DfjP0/s+8/9CFet6rn/AITLQ/8Ar3uv/adeSaJxrfjL/sH3f/oQpgj16P8A5GjT/wD
sHy/+hxVj68D/AGF4x/67j/0RDWvFn/hJtOx/0D5f/Q4qyNdz/YXjD3nH/oiGkI3fDw/0zW
sf8/3/ALRirBUf8VbaY/6Ctx/6TVveHj/pmtf9f3/tGKsFP+RttP8AsLXH/pNQNHdVwvxSg
WbTLVSSJNzbPTPGc/hmu6z+dcT8SsfZrEk8h2wMdelCEeR+UQ2D94cY96sSwmKXIwSev0/z
/Srd1ZeVc7ADuYhh9DR5Lyuu1SW9Mf5/z+iLuSWtqELToAGXvgH/AD/+v8NeCN1XzSULvnL
u2SMd/wBf1/Klc7rayCAfM3Lfp/j/AJ737QrHbmR49zMOFJ46Ef5+lITZz97CwlBcMoDsAr
dRz6/X/PrOuWjI29cHGevpVtrfzJiD0dt2Pwz/AF/z2mS0eERyplWBIz69KB3KMtr50cMqM
Tj5XHcH/CmRKUdckjbz/n/Pp+Ow8KyPvVNufvKvTPtUElnnoP8AP+f8+hYVyxDCbmIPAc9i
PT/P+e9WVsbnP3sfVqk0eApI4PRhn8f8n/PfXMWDx196pIzlKzMWO0NgwbACtkHb/n/OKuo
suwYbcOx9attbmQFW5Uj06U6GDykKEcA8U7EuRTPHDBT+FSRgbuQauG3VjyKekAB6U7C5gh
hBHWrIQoMdfrSRrgcVJz0pkNlOWNeTxVCVNxI2n6itOaLcc5qnMNqEAUikzm9R01kguGJwZ
ZQBx/Dgf4GirGpPPKm3sPXH+f8AP4UVNjZN2MJYPEDMu65dFPUuwarNpbXVixMlw7luoAG3
NbNwcBuxqqu8p845HekMQzsw2g4I68VUcuAxIzUk88MZBdlXPGc0JIkgO1gw9QaQyg+O4yT
61BLtDHCD8BVy5QJyCNvqKo3DKqFsjjrQMrSeUoPyqCfTioRJFvAxVK8leaQGAk84PtVEzS
oQ+CMcVVhHTJLGWAXp7Uy5nSOE7SPyzmsqznZtzu4C471O7Rhvn3uxPAUd6VhjjPhAwT6g1
XJbeTgnNPd2IHlptb0b0qOYzFwka8kcnHFMCcKrRAjAPfimtBnjFTWilYyJTk5OM1YJQY44
pAZj2ZOQPzIqq8LIcDn3FdAEjB5Ucjv/AJ/z+dK3C4UYouBze1gTxS4YDPIrccEnkDH+f8/
5FQvEhBBRQPancDNjnZSBnj161638IpGe31Is6uA8eCPo1eXNaJXp3wgiEVvqWCeXj6/RqT
B7HpX8NcEnOvS9f+Q6/wD6Rmumv9dFo17sh8xLGIS3HzYIUgngY5IAJ7dvw5mydZtd3oQyN
rrnI7/6GaZB5n4bB/4Q/wAVZH/LK3/9GV6c3/JKtKz/AHLL/wBGRVfsYiNQWxn8OafbW90j
MxR1YsqkY3JsA6kdzgmrmp6la6dvsvssDRwW/wBoETEKCqngIuOSCo+hK+tA7kelf8jjrf8
A1ytv5PVAH/iVp/2HW/8ASlq39Ru4NKs3v2iQFmjRmOF6sFBY+g3Z9hmksHhu1uEa2iXyJz
naAVZ8BtwOOuW5PXIP1oEcr4058eeEf+usv8kqe0/5JVef9e1z0/3nrXOpWl3eW001pG8f2
l7aCdgCyuuc9uASjDIPYevEuo3ttYNHYCC3Ec0MsmyUhIyq43Doc/ezjHQE0BfQwfGmcXvX
/kG/+1FrzPx0CfiPe8cedH/6Ate5yPZz6Z9tvIESIwb5PPQZVMbiG+nce1VbSxstWJvLnSb
RTJhlaWNWlI7buOD7ZP8ASjoCdjnmJ/4SO36/8hG6/wDSen8/8Ks0nP8Adsf/AEbFSLgeKL
XjI/tK549f3FbWn3N3NdR6df6Na21uIvMVUnEgTaV2grsAHPIwf4aGHY848cAn4taYcf8AL
S2/9DrrtR/5GO+/6+tN/wDRhrY1a40+O/uJJNOt7maxt1uZpWRS6Lk42kjk/IxxkdB61fuw
ptDdWNhDdzy7GUMQgbHIJbB6dRwaGFyjqn/I5aH/ANe91/7TrybRAf7Z8YnH/MPu/wD0IV7
JpV1NqLzSX9jDBPauYlKSebwVUnDbRjqAfpWdDPpomSYaXaxwXs8lp5oRdznLZ3DHQlD3Pb
I54AuWY/8AkZ9P/wCwfL/6HFWPrv8AyAvGH/Xcf+iIa39Umu7SSOWw063uCiNvkln8ry144
B2nOcfoKkglt59EN7f20MCTwia4RwGA+UZ3HHOAMcjtQBD4f/4+9Z/6/v8A2lHWCp/4qy0/
7Ctx/wCk9dTpU/2mN51tlgSY7xz87cYywxwcAdyf5Vyqf8jZZ+v9qXH/AKTih7Aju81xvxD
iE0FkCMsHYjHXoK7DtXM+Mtm2yZwSFcnigTOCmgtnhjK+YblQAx/h4/8A1fpVvTdKl88eaC
FYZIPGeOn6/wCe9g2lv56Nbh8M33W7H611Bs1XcQo+Y/l0/wAKaRMp2OavtKjba6jEajAz3
PX/AD/nFWSECJUAxyPwrotQxGohC8Dmsxo9zcim4ijIpNZqlypxnABPvVx7cFGQDgPkZ7Uy
e4ihbLEE9lB5/wA/59KzbrVJmbZENin8SaWxWrNMRQp1PFJ51opO6RePxrB3yyud7En3NSI
AvP3vQf5/z+lK4+U6GG5gB3IT9cECnSanCgOMt9KxY5ZZQET7vtwB/n/Per9vY/MGdg49Bm
ndkuK6l+3vDLksqKv+0+Kt+dahMtcKD6Dn9cVFAkaLjygAKuJBHKMmKNh/tCqM3YrrPEzAI
xJJwMirflsD8ykfhU8CQIwCW8WRzgLzV/zVwcoR65FBNzKVfahuOtSzSwl/lYDPaoWljB5b
p60ANKsx4FQS2pcHJA+lSTXixRlwpIrMl1J5iVC9egU9KCkmVtSghjjdiS2PSiqOoSbIHJG
zsWPQ0VLNkjM1S71C0cny1eE9JEHb3HaoIdfichZ1MZ9etdDMFcMABg9Rise90a2nJbYEY/
xLxUlIV4oLoFkKurdccg1nrDFDK8HMZJ6Z4P0NU8XOjzBCpKE5BHQ1orNb6nA3USKf+BLQM
eqYAAkJHo1Q3Fh5oIjk8vPUYyDWbdC6sZQS5I6h14DfWhNddH2yxDPrmgBkmnPbZARGHtkZ
qldWZnQsqlT6Yrehv4rpCRnP8qr3UKSfMgyc9RwaLjOdhDRHaWK89cDIqw8IiQFWJHPI60y
4nuEY7047b0zT4W3BXMWR3KtkH8KYD4ZGhDNJuKH8TUiyI7lkJww+7900k/lun7kBT3BJFZ
5B3Z5z1yO1AGjIfLAKoSOBhuT9c1LHOJIkVsjccdOazYJ5BwjeowTxUpebG91wFIOMdeelF
gLpDp8zn5Bjn+lLdXXlIo/vHpUNrcGd5A4Bz8wHp9KgvjuKNjtg0gLKOJ8bJCdvODQxdScj
8qZbqscSkDkgE08sDnk0wELNjkD8TXpnwjJ8jUssD88f8mrzMBD1VvpmtPSdR1CzcxaZLcx
tKRlIWILkdOB1pAexa5o/9qM8MMZiNwgiuLgSFcxc5XAPzHBIGRgbifY2INAsradZY1YMtw
bkfNwHMfl/lt7V5Sut+IGnaEXuoCVfvJliR9RThq3iN7gwpe37Sj+DLbh+FO5NmetwQOdVu
LmXhdqxRDP8I5J9sk4/4CKyvEGjzandltrsEhzavGwVoJsnL5JH+z69Dxzz5xJrHiKAjz72
+jLfdDMwzTZNe16CQJcahexvx8rMwPPsaLhys9Z1S1uLrR/s6lXdiglXp5iZHmKPTK7h+Pb
rUWg6c+mQXEA3pa+YTbxO24xJgfLn03bsDJwCPoPLpPEWtwvsmv7xG/uszA/rVhNe1lY/Na
7vvL/vktt/Oi4crO7h0SeM2toQBBb30l2JMj5gS7Bcdc5fr/s+9Wde0ltVmhWaN5bVUY4ic
JJHLkbXBJHQbvz6HtwcWsa88Xmh79osbg+G249c4pR4h1hoDL9oujGOd4Jx+fSi4rM7+70u
6v8Awm+n3MyPdyW4jeTHys+OTj0J/nRp1hLHq894Yvs0UkKIYcjlwWJYgcdCBn29hXnZ8Ua
nnAvZ+P8AbNOfX9ZhXdNc3SA9CxIz/n/PuXCzPSV0O0W+jugH82OZ5h83G5l2n9KmtIJFvr
u4mAy7KkfPSNRx/wCPFj+Iry9vFOoQRo015dRq33WckA9+p61JH4su3cLHeTufRWJJ/Ci4W
Z3Gp6VcPc6k9sNw1G0W3zkYiYbxuPPIw46c/L71s28Is7GOFMt5UYUDucDFeYTeLr23I8ya
6UkZ+bIOPXBq9FrOpyrEyXE+JACvJ+bPp60XDU77TIGtrCNJcec2Xlx03sdzfhkmsr+xBPr
EMohNva28zXGzzCfNlORu2g4UfMT6knPHOeek1DVYlDSS3SA8AsCKP7R1NSA9xcKT0DE/5/
z+bFc7XUoZLmzMEYBEpCPz/AT836ZH41HrWnNqeh3djGwRpomRSegOOM+1cv8AbNTjXdJLc
qO5bIqWPUbtiAJ5SfTJosLmNzTbCWPVZrzyRaxyQJGYQRy4LEtxx0IGevHsKlGhWgvo7sb/
ADUmadfm43Mu08fSuXuL/UXudkc9wGA+6M5P4UC+1GCaMzz3CqT/ABEjI79f8/0GFzu8+9c
/4rQPDb57Max01G+kfCzzEFsjB6+1S3V0zqPtEjkL/fPQ0JEuRDYQL9pi+UccgVu4+Un0rl
W1yOCRTBHvK8ZJwOlM/wCEmuXJEiqqHrjrTukRKEpalu/uC7vK3Cr0FYVzqLvlScK3GFpt1
ePcSZLELnhc9KigV53XaMDu3/16Tlc1jGxLayIpYuobnvzVmC5M7bI4o1GepXisxnPK7cYy
DipbVpdwEfmYPYDrU3G0bAsYljzNtY5/h4oSyjZG2R/+O/1qzaKqKGkVUZuoLZP51cBDKcH
I6VokZtsyI4VUj5T9Af8AP+fwq0mR9zC+xqwLeNew/GnPGGX5QAe1Fg5hsRdlG7Cn3q7DyQ
CxwewqkqFBzmp4rlI/4hu9KZLNiOJUUYyTUk7LDEWZu3UmseTUkjTc8m1frWRdazLcStGH3
RHkDHbvQ3YlQbJ7m8VJWYgDBzwepqeO7jYLyMkcVhXMc0wCqoXB7mi2gmgcNK/y44UE4qLm
vKrHSpCLkEyYEY6sao3FxbwMy2aBI+8ndiOvNVbvUJ4vliY4IBb5Bx14FZVxNLKhMjM27gj
0ptgomdql013ksdqJ91TRWfdlgjjBxk4opXNbG7HqEE+4wyK4Hp1H1FOefaATgj0P+f8APH
tXP3GlwOTLZu8En93cR/8AqqeF7iHZ5rZU8ENzg+xH4/5zUDsaz+XOMZ6/wkVQayaOQugUn
6VBe38exlEkqMOBIi5x9azE1e+t2wzrNFnG4rxTsBtciPZNHgfTINUbyxjnX5VUkenWlOur
GqmeEgN0ZDkVYS7tLoDY6E+h4I/z/ntSGc9NC9vxGxB9BUf22YADeTjsR1robi0jkjbj6Z5
rKfTjGxJ6dgM8fnVAZgu5FYsec9c9xTmlRgXiO0nqMcVJc2oVuMfUjGar+TKD8u365oAa5k
YciM/Q4qHzWjJ5ANWvsbNy7rjvxTWs4yPvH60wIPNB5YD6irMMpkh8ox7hnOc4Ipq20SdNx
NTxMkYxyKQEsS+WnI+bGDxTZo2lXB4Oc59aUTgjjH4ilaVwv8JFACjcAB0xwOaaT7Go5JCM
YYZIycDpUfmMe9AFgnj39av6KwXW7D5v+XmP/wBCFZG85HWp7S8ks7uK4iwJI2DISAQCOQc
GiwHVC8sk1XWbXUYpTa3FyczQ/eiYM2OOhBycj2z1FXNPtzYeLNOU3aXUD27PBOoPzR7HA4
PQjBGO2MVyZ1y5aW5dvKb7S4eUNEhDEZ5xjjqemOtPi129iv47uORVmjTy0zGpCLgjAUjA6
nt3PqaBW0N+2khbwrqa2krzFHiklWZAgjUHAZQCckk4PI49alS4i1mCLSpyqXiQx/Y5WwNx
KKTEx9yeD6/WuafVbqS1e2DIkMhBdIo1QOR0ztAyB6Go5rqWdkdyoZFVQVULwBgdMdsc0DN
DVXlh1B45FKugVWBGCCFGc10EVxa3E2oX0M6/Zm0/Y8JVgY22qqqeMfeAI56D2NcjcXM13c
PPcOXlc5Zj1Jp7XriARM4SEHdtHAJ9T6n6+tAWNqz1G6Wwu5ZJ5SoQW6LvOAW46f7oYflWp
DLCdOiLlItTjsXMcZPyyxFWOcf39hY478H2rin1hEthCG3KrFgAO5AH9B/k1Wk1q7mVQ0gJ
RDGrbRuVDnK7uuOT+eOlAHTR4SK2uY7m0kaVlCQpMjSZJ4BQHIq7qFzbXG6WwnAglv411CJ
zzEckZUnqhy/PXpXAJK6MHVirKcgg8g1YudTuboSeY6fvW3ybEC7255OB7n86VgOru5fPk8
U+eyEJKCgIxtcTBR+Slh9M0mmBLDVo/OFncIYJPOMFwsmI9pDcrnBwePwrl7jVLu7Rkmk3C
Rg8hCgGRhkAsR1PJ5Pck9Sajs7qazuRLC21sFTkAggjBBB4IIJHNMDtfsto2qadJE4udMjt
Z7iIMPmcoGdkcdM7scdMY9au6NqT3NtBei4lMksrxOsrAsrgA5VgBkEN6cYrim1a6SeCWI+
S9v8A6sKMBc9eO+e+evepbW+nNzByFSNiyoihQCcZOB3OB+Q9BQK1z1e0LSXFjDO5fMnmMG
Oeew/TP40yNm/s65kc/Os6sp/2jnP9KoR3LzqkwbkgYI4xgDFOmuZJV2sRjJbAAGSe/wDn/
GmZFtppWtI0eQlpXz87dhwOvTnP5VLBi2kljlkjBkjIV1beFOe+PXH61mPK8m3J+6Nox6VX
bUYrdiWljyOxwf0p3CxtXkhghtQr/vRGcsvoTkfp/OkuN00scDSLvRPmMjgc9Tyfy/CubvN
WeWJ5hKASc7nOSfauen1W5mmaSSZy7kknuc0rlKJ6Kl1b6fZSySSK7GYQ5jcHHGTz0rM124
ihujCkocoAw49QCPYcGuStdRmiV41IZJCCysoYEjofryfzPvWxbWcl0Wub2fbuOT3Y/wCFK
4cttWAuXIB7nueT+FSJaSOu+QiJP7z8VtWtlb28e9IsYBO5uTj8axL67NxKZMjbn5Vz096X
qJO+xDMoibIO4j+9UqXARRI6tJkYJJPH0FUvM3AknjP+f8//AFqa87NgE8DgDsKRdiSWYO5
IG0dcA5qxbJJhCoOSeODVE5654P61paZc7GYCQL0wnXP0pg9i5dsUWMTrlgOdrYOM+lTwai
hAQL5Y6Kc8VN5STxgyKr1A+nhATGBnOcFjVakaPQ0UmG0bmGT3zUoJz1rJ84Rdcgg85OasL
dqYwwZSO3NUmQ4l0ygDk1DK6beQCew9azZ9WwSqDcc4ODWdLdyyphsYHf1/z/nvSckUoF2e
aC5fJdkxwQe9ViBFKGjYkdDnikDlyZpFDqAMKTjn+tJJInlZEQAPII7f59KkpKxqtMHg8wY
+X5TzyKEkV1HPFLaKl7ZCGRscEqQSckdvYfXv+FOl0wQKHjfzl4zgdM9KZOmwjwo2O/40x4
EGR0z602KaFkOxwG7DpULyhlYSSgL0xkU7gV7u1jaNtoB9eKKSS5iWAq0oJ6AjoaKRWqKmo
aSl6GdJHil2/eU9fqP8/wCGPBpN9p25lJmTPIQ5/HHX8q357+3V2aNiD3XbjNVn1DzB+7if
Prj/AD/n9JL1KEUL3EiTA/OAQd2RRcieDMjRhox1KruI/KrT3ExXGznPp/n/AD+teS5nxgH
HbgUDKCX9tLlBbvg/7HBp7rA4HmW4yOnr+Yp5V2z8rY60xkdeqnH0oAElEY+RpRjoCc0kty
JECgsO9MaF8A7SFPej7OzAFSv1zQMrygZO7JqOOLzCSc4q2LCUsS20/Rs0PDIEIVQMcEHig
CjKEU4GWPrUJI6c/SrbwTZwy/jxzUTWsoPyxnHtTArM+BgAimFwfepWtbhjgqFGaFsSG+ck
n6UCK7N35pFLN05q4bYYxjOPUUeUwHQD6UwK6KWb5uPxqQLGB7in+WQ2DmlEYx0oAiJGQFU
0qxknJOPpUuzjkU9V56UARqoxx196esIOORUoUZ6U8AAdKQyMQ88GkKYqyF56UxkznikIgY
hRk9BWfdS+Y/XgVbulaQ7EHFQpYMxJc4FMCh3p64AyRx2+tLIoMh2D5c8UoXJHHFMBPf1oF
ShQecZHpTcUgFjKjO7kHtU8QTluCPQ1CFGeRTwPm46UATPCCAyH6ip7fCxh1PPeovL4BUjP
oKfBGfNAIPvQM6/w9es1r5crHAPyk1oz3kMUZYtkDrg/1rmLOX7JYypuCkcjI5NZ8t7d3ii
Ms7j+6BSRLjdm1ceIRNKYgxij7soyaxJ5laZjGzlSeNx5potwHAmmSMdSB8x/IVZjl06FTm
3llcdN7dfwHSmOxU3kgc59BU8drPIoZYnK5wDjrVm1vozPgpHAh7xoMj8TW+Joo4d/IQD7z
mkFzGsp4rFyWi8yXod3AWul0jUGuVyUUD/ZrBvtVgkRooUDbhjfjp9Kgs9TNpGViwCf4iKC
WrnQ33iBg5ig+UA4LZyTWM9wGbAPWqRuN7EnAz7U7zxgAfmaTuwUbFl5cr9O3+f8/wBGl8D
5euc5PWqnm9c88/5/z/kqZQVx3P5UFFwyiR89+wFSQPulVBg5456D61nLL1z19afG5Yjr9a
YHYW99DFiMSF2A5b/Co7rUw/ywgN6knFc6jkn+Zq3CC/B/SncnlRPJcyzZy3B7dcUeUQoP6
VNHANoB6Z5/z/n/ABnMAEeV7UhXK8UPJyPwqTyOMdqmMY++v3uufUU47imQMYp2C5SuP3SB
c9ei+tRCBnPz/KMZ2+lJLMPtBZB8x43MelS2kEhmyzsU65GeaBk9sWSVSFPGMjsfqO/+fqN
a3meK3dWwN5HTqoFQRoinIHP+f8/55fnKs3G1BnpVJEPUtzxWdyigWse/bzJjB6elZl3oK4
VoZAT/ABBv8/Smy383llo1RUBxknmqQvrl5du8kE9AB1obQJMr3OmfZkJmjDBTnAOP8/hRW
zFdpLF5UuBInqMZOP8APt+dFCiDfczbhLeFmQoVYeq1VM4OVRec4HFbt5afb5dxO0qcGojp
cSLwBkeoqLGiZh5kLKRkH2pWeUDJ7eoFbLaWp+8ec9qjGmKG3MwIHPP50WHdGH5kjduenAp
pV2YZUH1rdmsodnYY9qom3RSdp56YxSAoEYJwMDv6UzYMZYcfSrb2xKli46Z4FQiwdhkk/S
mMjKFsFVbB74qORXCEgnGO9adnE65SPDDptYVI+lyyAuzKoPOBQBzrRMxye1OFuSa2m0soM
kg47YpgsNx4P+f8n/PNAGX5O1eh+tL5a8fLkd81pmxPVmX16UDT2IOFAx2NAGcbdCTtTBqN
rUFT8vHqK1lsTgHIwf8AP9f881G1sR0OQaQGK1qV7cVGYWAPFbDxDGSccelUborEuFIJ6EE
UxlMjbjOMUgdc8np6VMmyQ4fAB6cVXeIbyBTESRsr54NWFXOMg0yC13j75BrXtdKaQAswC/
r/AJ4pDM/Z7U0ws+eDit77BGgwnA7nvURtlUHgYoEY4gx1FR3CDymzxkYrXe3FUbu3weT16
CgZzrQ7XxinCI+laD26g8ck9zSi3FO4rGeIz0xR5R7CtD7NzTjbfrRcLGeIz6U4RnvV4Wwy
CKcLai47FSPcuODVodCB932PWnC39PpUiQ8dfxpBYjWURrn7xH8JNVi0hzgkZ9OKtmDJpPs
/SgLFMKe1Gw9xxVz7P096UQcUBYjtWSJwzxlvY+tSXV5NdMNx+QdFHQUot+OlL9nzQFiuAc
dPrS7jtxjgVYEGAaUW/tQFiAEnilyw+lT+Qc9KcID+FILFbkHBzipOWNWFt9x5yasR2oGOO
PagLFFImZiB096sxwED0/rV9LYL8xGPYAU9Ymf12nt+lAiukJOKv28RxkDnqBToYMsAe9aN
va4JwOP8/wCFNIlsSJQyfd/z/n+ntU6QkEgrxVmOEKCAP8/5P+ealEZHpV2M2yoIQvQCorh
hFCzHt29a0zCcdKzb6FnkVew5zQC1MGVjJISQMnk1bs7tlIjkOABgH0qz/ZzheQck+o5qM2
LBgegPvUammhOZ1Y/IysfRv8/5/KnBzJCS7BPTnOKhSzfcMdOn+f8AP9amSAtw2QQKdybIq
XMUoCh2BjP3SDkVH5IQtvO5tvAU9PrWn9nfG0/dJ6e9NltijYxye9FhmGzyW7eYuCwzjPIG
fairt3bEQsCOaKNh2TP/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMmAfMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7BvIFlQM38NVIoF8ytJ13
R1GIvnWmBJEu2On0lLSAKKKKACiiigBG+7VeTbVhvu1Vf71AEf3l/u0M22nUfK1UBHUe5f4
mqbb8tNZdq1IDVk/2qdv/ANqo2j3Kvy0bdqttZd1UBY3Lto+XbUezaq7vvU5Wbb93/vqgA+
7Rupv+9Q1ADt1Nb5W+WjdtprfNQA2jd/epKT/aoAO9O+X7q/NUf+0tSKvzbaAHKrN92pN3y
/MvzUR0M1ADWZdtRt81Ob5mpu35floAPl20bvlo2/3qNu77tADv4fmprNt+7/FTtvzU3a33
tu6pANzN/DUm7+9UO7b97/0GhpV/hoAmVV3blp25l/2v92qvm/3WqZWXbVAOaT+7To/u/eq
FtzULuVfvf99UAWM05W3fLUKyL/FTt1AE3y7aN1Qs392hW/vUFcxNuqaq61N/DQA771FR71
3U3d8v3qCSZqj3U3+KnbttADs0blpKKAFzR81JS0AFFG7dTqCgooooAbRTqKAG4o2/MtOoH
3qknmPzP/ai4/ac8Xf9uf8A6Rw0UftRc/tOeLv+3P8A9I4aKAP0zooooAKKKKACiiigAoop
G+7QA2oWqTNRs1UUN/ho/iptNVtzbloJHSVDJcxL8rN81TT/ADRtXD+KL6+0qzku7VfM8v7
y0BI7Dd5i/Ky7ab5sSsvzV4XoPxS1uXxtb6JrFtHbWtwreXIsitub/Pzf8BatD4l/E9fAVn
ayeR9ruLiTasPmeXu/vN937q/L/wB9LRyhyyPbFk3L8tOzXjfwr+JGs+P/ADrltLXTbGGTb
u87zPM/8dXb95f/AB7+7XsG6gCRv9mm7ty03dTvloAay7qjZvLXcy052/u1Rvpdsfy0AOa+
jVtrf+PVYR1k27fmrwn4z+I9U0rwnJHpM/kXEnzM38Sqq7v8/wD2NO/Z68d6h4l0W403VpW
nuLVvlkb+Jfl+b/e+b/x2gIx93mPeFX726nR/d+aj5afQAn3v4mWm/N/ep26o2egAZWoXd/
dWms3y/M1Ct/3zQA5vu/doV9zN/s/3lpytTd3zUAOb5lVl+9Tfm+9R8rfwrTt21aAGySfL8
3/j1Vdy7v4Vpt5u8v5dtee+KvF994aVp1svtK/e+Xb/APFLQB6NtjX7zLQrLu+X/wBCrzHw
T8SF8Z2d032b7JNbtt8tvvf+zf7P/fVcz4n+POieFfEk2jXFtd3MkKqzNbqrKu5f4tzL/D8
3/AqOUPe+E96/h+VqNzbvm21z/hfV7vXNDh1S4tGto7hVaOGRf3i/71dAtADtu5drU1U2t8
vy05W/vLUitQA3a23dTdrVJuqNvvUASK1WF+aqtWF+7QVEfSNtprNTd1ADqN1G6m0AS0tV9
3zVPQAtJSbqy9Q1O5spFWDRr29Xb963aH5f+/ki0AananVzf/CQXbfd0a5g/wBm4Vv/AGms
lVx4l1Rjt/4Rq7++y7h91tp+98y7tv8AF937v3dzfKoSdZmiucj13VnjVm0JlZl3eW0jbl/
2f9Xt/wDHqs22r6lLcRx3Hhu9gVm2+d5sDRr/AORN3/jtAG5RTVp1ABRuooqQPzP/AGoef2
m/FvGP+PP/ANI4aKT9qHJ/aa8W5/6c/wD0jhooA/TSiiigAooqF7iKNtrNQBNRVRr+BT96o
/7Rg27t1AF+mM9Z7anFuqFtSj3feoA0G+98tRt92qP9oRN/FTlulkb5WqgLFSLVfd8u6oWv
olbazUAXq5/XtPW8sZoGbasi7d393/aq9/aK1XurtZY9qttoJPj3XvEt94F8VXGl6tZfaVh
k+0Wkn3mX5v8Aab/eWuL8eeKrn4h+OIZLGKRbfbHb2kMn3l/vbv8AgTN/wHbX0h8W/hp/wm
2nwz6a0cepW7fu2k+VW/vbtqt/s/8AfNcP8L/gpqmh+Mo9X8ULbNDbr+5WNmbc38TfMq/7v
/Av9mrNoyj8Uj3T4ZeGoPCHgXT9NVVWaSPczN8rN/n73/AmrvNzbfmVdv8As1m/bI/l3fw1
NHdqy/eqDPmLi7Wb5Wo3fNUK/do37V+ZqAJmbdWDq8/kQyTyf6uNd1aDXkStVW5ltp42jkV
WVl20Enxr468X67478WXGgaLbNJD5jQr5e75l3fe/u7fmb/vqvoL4KfDSfwLos0+pN/p10v
zL/d/ztX/LV0Hhzwd4b8OX15fWttG11dTec0jL/FXWLfLQaSl7vKaitujWpF+7VGO5/d7qa
18v3WagkuSN/u1HurPbUIv4mqOXUINv+9QTzGlTlb5fmrN+2RbfvUJfLuagDW+9/u0fxVRW
+i/vVIk6v92gotU1vl/i/wC+qj3VDPcrGvzUAWHXdHt+WvO/iJpE994duJbNv9IhXzFVt21
v8/8AoO6u2+3Ky1TvJYp42VtrKy0CPk/Qfihomh3U13dWM1teNHJHcQxxqv7xVbb/AOg7f+
BVxfw+0O98f/FCOS6/fs1x9quW2/Lu3btv/fX8P91Wr0j4k/BTUtQ8QTap4XgWRbj5pI2bb
tavRPgj4Al8D6LJd6tEv9qXDfvFX5tv+V/9CarNuaPxHtljbR2NjDbRr+7jVVWpvNVm/hrP
/tKL+Gsu+1NbaGS5k+6v3V/vVBhzHTbm/ho37m+7XP8Ah7Up77RVuZPmk8xt3/fVaTXax0F
Gh5m2m7qz/wC0Iqb/AGgu6gDUVvm/hqwu7bWKuoL96rC6lG33qANDd/u0bv8AdrN/tCLdTf
7Ti3f7VAGozNt/ho3Vk/2mvy1Yivo3oAvN81SIzfxVX3fL96nRsyrQBkyRXS6y0T6hP5Vwr
TIq7f3e3arL93/aX/x6svXtTbRZLWFWv72a4b7sbLtjXcqtIzfwr8y1pand/ZtcsdsEkzTR
zRqse3/Zb+Jl/u1l600U6wz3ltf2jQ7lWaOaGPbu/wBrzKQWuU7rxHFaaLqGqSNd/wCi/Mt
u06rIyqyqzfN93buX/vpap/8ACWt5djI1tdrHeSNHHI12u35W27v/ANrb92oYNB0lbf7X5W
qS28MnneZJdwMse1lb73mfKvyr/wB87vvfNVz+xdPubyRmsr+e4mb7Uy+db7mVv+Bfd+Zv+
+moCxXXxZdyLeLDpd7JNZt+8j+2qvy/xN937q7f4d33q0NG16bV9aWyj03VI7Xb814037tZ
Nu5l/wDZd1NXwzbIzeXpepR7vusskHyr/d+983/Av/iqtWulLZ3UM9vpeoRrD8yw+dD5bNt
27m/efe20wNWW1kbU7W0hvbuNm3TMzTM3yqy/L/wLcv8AwHdXSrXLxag0ni6ztprSe2ka0u
GXzPL2ttaHd91m/vLXSK1BUSaim0M1Acp+aP7UP/Jzfi3/ALc//SOGik/ag5/aa8W/9uf/A
KRw0VJJ+mR+8KdRRQAjfdrznxxfT2NnG0NzJAzM3zRttr0euQ8ZeHoNc09YpJWhaNt0bL93
d/tVUQPnPVfHvijT7drmOe9kt/4WWbc3/oNcj/wvTVFZlkn1H5W/5+Fra1W+bQdak02aJWt
7iPcsar91lZlb/gP3a8p8XtYxagzLbeXuqzflid5/wvXUPm+bUf8Ae89aj/4Xrqn/AD31H/
e85a8Z8/5vlVVroI9D8TW2n/2lN4dv/saruaZraRVVf727b92grliehL8dNU8z/X6ht/67L
W9ovx+nS6Vbq+uY1/vXEKyL/wB9L81eIpLaXX7prbbJ/s1kzr5czLUByxP0S8I+L4PEumrt
2rceWsnytujkX+8rf3aj8Qtd/YW+yzyQSbvvL/DXzD8A/FkttqU2jTT/AC2/+lQbv4V3bZF
/8e/9Cr6y1O2jurXarbVk+ZWWqic048p866r4z8W2e6WGe9nhX+7N833v92uRb44apBJ5c0
mobl+9++Va6bxffSeF/EFvB5CtDdSSRyLHH8u5dvzf8C3f+O15H4zaxjvFkjg2+Z/FUm0Yx
PTNP+PjIv760vZ/96ZavN+0TaIu1tGv9397zlr5z+1y7vlXbW1aaR4klsf7Qh8P39za7d3n
LbSNHt/vbttWPkiezT/tBxSN+7sb9f8AtotSab+0Btul865vYF/6bW8ci/8AjvzV4bHc2ly
yxSW3zf7PzVm3UflXDKu7a1AezifoF4L8dWniexjXdCs0i7o2jbdHJ/u//E12UrN5LV8N/B
nxZPpWuTaW0reXIvnW6/3ZF+9/30u7/vmvt7T7qPUNLtbuH/V3EayL/wACWoMpx5Tz3x3qV
3plrHLb3MkG1ZG/dtt3ba8f1Xx/4m0q1+1tPez2/wDszf8A2Ne7eNfDUetWqssu2aFWWNW+
ZW3fwtXznqGq/wBmalJo00Hm291B50a7fuqzMu3/AL63UDp8o2D4/SQf66DUZP8AZ85a1k/
aM09V/wCQRfs3/XZa8N8TpbRXzRwx7Wam+EdMg1fxJb21581qu6SZd23cq/w1XMackT7Y8B
+J5fFGkw6srSrDcQeYsMjbtvzbao+OJ9Us1a7sdQljVVX93G22ui8C+GING0G3ufutcW6t5
MaqscKt821VWs/xtof2mzuLtW3eXHuaFl3Ky/8AstMw+0eE6x8SPFeix+beNf8Alt/FHN93
/gW2sP8A4XlqW1f3+o/7vnLWhfavuutS0S8gaRreTavy/wALKrL/AOOtXj+ryWkV9MscHzb
vu1B08sT1T/hemofwy6j/AN/lob45alt+WXUf93zlWvG4pJJZFjhj3MzfKq/NurUni1LToY
/7Q0iaBW+61xC0e6rDlieoL8ddSVv9fqP/AH+WvQvA/wAcP7Svo7SS5aSRv+Xe6jWORv8Ad
Zflr5nlW2ubfzIYGVv92s1JZIJlkjZopI23KyttZWqA5Yn6XaZqEGp6fHd2sm6Nv++l/wBm
s3XpGg026nVm3Rxs25f92vO/gp4sbXtHhjmbdJcQec3/AF0VvLk/76avVtXs47zTZraT7s0
bRtt+9tag5JRPnfWvE/iSC8mi0+9uZPJ2/L5+37y/7tcXL8ZNb026aO+XUdy/Lt89dtdd8Q
dO/wCEOmkvrNvM8tY23bV3NG0irtb/AIFXl/i++gvrH7c1syybd3+fmoOiMYneRfHxYrdWm
0u7nZV/5+F/+JprftGWjL/yBL1W/wCvhf8A4mvnuW+Zmbb92rFjZ6lqUzR6baXN7JtVmW3t
2kZf+ArVj5Intkv7QHmN+70+/X/Z+0r/APE1l6n8db25sWjtbKXzv+WclxP5ix/7W3b8zV5
rO2raOyx6lps9pI33VuIWjZv+AtWHK26ZmZdvzfdoDlifoR4CuVn0e6Xd92bcv+6yrWprzT
xafdSKzfu4WZWX/drzv4G6r9u0dlk27pLK1k2/8BbdXqWp2sV1YzQTf6uRWVlX+61QYSifO
+teKPEltcXS6ffXsvkqrbftLLu+Xd/drg5/jTrdtcNHcNqSyK3zL9pruPHunt4Qvvt1r+82
tH8235pI5G8va3/Aq8r8Zz211b/bWtG8xv8A4mg3jyyidBF8d7tVXzItQZl/6ff/ALGuy8F
/EnUvGupXWn2rX9pJDbtNua53bvmVf7v+1XzCzLubb93dX2Z8H/Bmn2nhny4YI45o41W4mV
f3k0jfM3zf3asJRjGJh+LNe8V6Lfbbe5u7lZNzbY7ll2/NXnd38YPEVizLdf2pG3937b/9j
XvHi/QFWzka1ZftEm5Y2ZV/dyfw18832sR65ofnzWjeZ8u3/O6okRT5ZFyL466hGu6RdRkb
/r9/+xrpPD3xzn1XWrPS1tL2CS4by/Ma73bf/Ha+c53Vpm2rtWvavgn4TttavLfzNq3F5JI
3neXuaGOP+7/tM25f++asvlifX3hi7lvPDdncyStJJIvzM1bytWXo+mQaRpNvp9q0jQwrtV
m+81ai1Bgcz4la9/tTTf7NVftTLMsLN91W8v5Wb/Zrxr4maNq/hzV7DURrVzereqys033lk
X/d/h+b5f8Ad/3a9v1P/kZtF/7bf+g1hfELwnp2veGdSubhWN5bwNJFJ5jfK0as23b935v4
v/sVrmxNL2tKUT0ctxEcPiYzl8J87WfifUtP1Bbm3vprZmbdI0fzK3+zt/8Aivl/4DXceE/
HH2fxFpdnIskkOmwt50kf8UbLu/u/Mu7a3+ztryOC823ULTRtJDH8zR7tu7+7u/4FtrqrW0
inabUpGjaS8t2mW3jk2/dVflb/AGdv/wCzXi4KpKKlGUj6TPsInVp+zj8z0q6+NlzP8un2U
Ue7+Jm8z/vna3/sv/xNGi/GtoNRWDXo/Mt2/wCW0a/Mv/su2vDdMngjj8yRVb5dv/xP+f8A
K9r4O8G6p4re51O3to5LWyZZGWT5vtEn3vLX/wCy/vL/AHqmnisRUrcsWddXLMBQw8pVUfR
cd3bX3jLQ7uzkWS3uNMvJI5F/iXzLWusrz/QdLk0bxBpensm2GGC/W2Xdu2wtNbsq13ytX0
h8E/7pJQy/xUbvlpu7d/DTEfmr+0//AMnM+Lf+3T/0jhoo/af5/aZ8W/8Abp/6Rw0VJJ+mt
FFFACVm6p/qq06y9U2+VzTiB8mfEGDd4utf9me6X/x5a8n+IkXlXVvu+9Xr3jhv+KwXd/z9
3X/oS15P8TflvLXd/tbaf2jeOxi+ALSK78daet1GssMbNMysu75lVmX/AMe219saf4ftm8M
2dz8y3U0KzNJu/iZd1fGfwtj8zx5Cv/TGT/0Gvuy2VY/D+nq38MEa/wDjtWRVPkX4h+CoNA
+I0dzZwLBY6lC0yxqu1Y5FZdyr/s/db/gVeZ+J7P7JfR/7S/8AxNfUHxWsVudU0Nv7rXH3f
7reXXzz8Rolg1S1Vf7rf+y1H2i6cvdKvw3u2tvH2n7W+WTzFb/v21fe2nS+f4V0udm+aS2h
bd/wFa+A/Aqf8VZbz/w28bM3/Al2/wDs1ff2nwNaeGdLtpF+aG2jjbd/eVVWgmqfPvxgtv8
AiZWcsf8Az9tu/wCBR1478Qoljjt2X+Jv/iq9s+K7br63WP7q3q/+iWrxv4mf8etrt+7u/w
DiqJfEVD4TjfCtnHqHi7S7S4VZIWmVpFb+JV+Zl/8AHa+4vD2g2kvhe1u5Fb7RMu7du+783
y18V/D5d/xC0lf+mjf+i2r7w0NVj8I6aq/wwrVk1T5b+LPgu20bxppur2MCxw6g0i3Eca/K
sy/xf8CVv/HW/vV5j4qs/s0kMqr97dX1B8WbP7Tp+n+X95b9W+7/ANM5K+ffiMiwNaxL95t
1H2iofCcz4TuWtvFmmyr97zlX/vr5a+/PhzO118PdJnZt37tl/wC+ZGX/ANlr8/8AwxE0vi
Sz27vlbd/3yu6v0C+HNo0Hw30WKTd80Czf99fN/wCzVAp/Camprtr5R8UQL/wmlmy/e8llb
/v5X1lqS/LXyrr/APyOVvt+9827/v5R9kzp/EeQ+OE8rWI1/wBn/wBlWjwG2zXrpv4ltm/9
GR1Y+If/ACHI9v8Ad/8AZVqv4D/5Dl1/16N/6MjoOk/Q7T49mn28X92NVrD8Rpu0u+/2oJP
/AEGuitv+POPd97bXP+I9q6Tff9e8n/oNETikfLOpweZ461BlX5pFj3f9+468f8Sr5fiCZf
4v/sa9olbd4svG/i2r/wCgrXjfiv8A5GKb+9/9jR9o6z0j4CaZBea5eSSKvnNJDbrJ/FGrM
3mf+grX0xrPhXSbvTbjT7i2W5t5l2zQyfMrL/8AFV8//s4xb77UJdv+ruLdv/Qq+oLna0jf
7tWYVPiPjOfwjLouraxpDbpFtZ2jjZv4l3Ntb/vnbXmt4vlahcR/3ZmX/wAer6S8ZrBFq2v
al/ekbb/wH5a+bbqTz764nX/lpIzf+PUG8fhPpL9m+WVtSs4F3bVt7hm/3fM/+Kr6kuP+Pd
q+d/2b9Fkia61CRWVbW2W3+b+9I3mN/wB87f8Ax6voq6/492/3agwqfEeE/GaJX0mZfl3NA
23/AIDIrV4X4hgZfCMjMrbvLavePjA3/Ev2/wATW8n/AKEteK+I12+CZlb/AJ4tRL4jWHwn
jNfZHwm8GafB4djiuF/d28a7tvy+ZM33mavjdv8AVtX6BeDIFs9FmjZfmZlb/wAdqxT+Ebq
vhjRNSsZNNvLGG5tZPvQzfMv/ANi3+1Xyf8Wfh3J4F1yFrXzJNLvF3W8jfeVv4o2/8dr6y8
UXU9r4Zmns52guPMj2yL/vfN/47urm/jBoMXiHwLdaf5W6Zf31u38SyLu2/wDfXzL/AMCoM
Yy5Tkf2c77c1vGzf6ywkX/gSzbf/Qa+jLpv9Havk39ni+2a5p8G7/ltND/wHy93/oVfWFz/
AKlv9qoKqfEeF/GJN9jtX7zRx7f+AzK1eJ+KINvhlfvbtte3fGD/AI94V/vRr/6MWvHfFy/
8Urt/i2tRL4jWHwnjqqzyKv8Aer9AvhpG0fh2+8z7zXbf+grX5/wf8fEf+9X6EaLKumafNb
SfeaRm+7Vkz+Ek8Q/8ev8A20r5bXTGs9LuomX5fMZV+b/ar6evLqC8Xyo5PMbd92vB/FzQW
On3Sq23dJ/F/vVEiKR83yfLI26vpr9m9d2qWqt/yzsrhl/7/f8A2VfMsv8ArGr6c/Zu2/2p
br/E2nTf+jlokby+E+qo6kqNFqb+Gg5jB1Vv+Ko0Pb/em/8ARdUPHVxcDw82m2M/l6hqDeT
BGq7mk/vKv935fvN/CtT69eQWPiDQ57iXy42kaPdtZvmbaq/+PMtO17Qr7Ubq11LSdU/s7U
LdWj8xofMWRW/hZf8AP/oNBUTxj4neB/C+geHtLSxsmttYm+VZIWby5PLVd27c3+1/6FXmG
nyTx7YoWZmaH5du5tv+f8/7PtXjHwPrN9NZ3viLxMs8kk3kwxwxbVVm+6v3v7qt83y/d/iZ
q4PxireENcj02302SD7Rbfetd3l/xbf4f++l/wB75q8PE0L1OY+uwWYxjS9lKXNLz2KvgXw
lpd5rlvJrmqRLYwq0k8PzRszL92P5v727d8v93+HcrN9GeHJ/C0F5daf4f+zQyTN9okht49
q/Kqx7tv3V+6tfIv2TWb66kWz02/uZPvMsNpJIy/8Ajv8An/x2vd/hBoUejOtzfWmo22qXU
fl7ZrGaNVXbubdIy7f4dqr/ALP8W6tsJKUZcsYGGaqMo+0lV5pfynqNz/yPWk/9eF5/6Mt6
6Ja5N76Cf4kWNjG3763sLrzP+BSW9dctesfMBQ3ytQzfLQvzUAfmp+04Sf2lvFhYYP8AonA
/684aKX9p/wD5OZ8W4/6dP/SOGipJP01ooooAKzNT/wBXWnWVqv8AqqIgfJ/jT/kdPm+Zvt
d1/wCjFryv4m/8fVru/wBr/wBlr1Txn/yOSrH937Xdf+jFryv4m/LdWqr/ALX/ALLVfaN4/
CSfBO2+1fE63i+9+4k/9Br7Y8zbYwx/3Y1X/wAdr43/AGfFVvi5bq3/AD6Tf+g19IePPiDo
3he1/s2xuY7nWJF/1a/dt1/vN/8AE1ZlP3pGD44lgl1rdIytHZx7W3fwszfN/wCy/wDfNfK
/jPVf7V8RTNGytDH8qsrbv4VruPFnxEWexmsbFma4m/1k3mf7Lf7Neb6Vpk+q321f9WvzSN
Qaxjy+6elfBbwrJrniizjaJmjuJlaT/Zhj+9/3193/AL5r7cvl2xrXnvwd8Bt4V8O/2hfQe
VqF8q/u/wDn3hX7sf8Avf3v+A/3a9E1D5VWoiZVJHzX8WG/4nEPzbV+2r/6JavIfib/AMe9
rt/vf/FV6x8Umb/hIo/7y3q/+iWryf4m7vs9r/vf/FUfaNYfCY/wpg+0/FbQYP70kn/omSv
uS0bytLtYFXascarXxT8FI/M+NXh1f+mk3/pPJX1Z4v8AGml+F4VtGnjk1Jl/d2qt8y/7Tf
3V/wDQqsyqfEYvjqSO6vreDcv+i7pJP95v8/8Aj1fLfj/VV1LxE0UbK0cLMvyt/tf/AGNek
eJvGzRaPdNJJ5l1MrfNu+81eN6dp9zrmreVGvzMzSTSbflVf4moNYx5fdOw+GHhy51zxJb2
1urLJeSLbxtt+6v3pG/4Cq/+hV9/WdtHa2sNtCu2GNdqqv8ACq1438D/AIfLoekrr95B5ck
0Pl2kbL8yw/8APT/eb/P3q9sjWoIqSMnUq+U9e+bxlCv8W1tzf9tK+rtSX5fmr5R1r5vGFu
rf3W/9GUfZJp/EeW/ET/kOR/7rf+grVXwH/wAhq6/69G/9GR1N8Qm3a9H/AHtv/sq1X8Cf8
hy83f8APo3/AKMjo+ydMT9FrZf9Fj3fwrXP+JV26Xfbv4YJP/Qa6C2+W1jX+HbWD4l/5BN9
u+X9xJ/6DRE4pHy7/wAzRdLu+bavzf8AAVrx3xZ83iCb/P8ADXsX/M0Xi/w7V2t/2zWvHfF
m5fEE1ETrPdP2aYmbT/EEq/wz2/8A6DJXt3iHxBbaPp7SNIq3EnywRs3zM397/gNfLfwr+K
Nl8PPDOuQNp7XupX00f2dW+WFdqt8zN/wL7q/e/wBmqup+P9Q1e6k1DVL5Z7qT+78qqv8Ad
Vf4VqzKUOaRqfE/xCq6fDp9rOu643eYyt/u15/4V8PXetahHKts0kKyKqqq7vOk/hjX+9Vz
Q4tL8WeLli8Ta/HpNn97dJ/y0/2Vb7q/7zf+PV9bfDvQ/CWlXkcdqsa3EK7bSPb8qx/3lb+
Jm/vfe+9/wINeblOy+Hnhf/hE/Btrpsm37ZJ++uWX/no3/wAT8q/8BrqLpf8AR2p0bRblXc
u5qLpW+ztUHNI8H+Mny2Kr/wBMJP8A0Ja8V8Q/L4Jm3fM3kyf+zV7V8Y/+PVf+vdv/AEJa8
X8R7v8AhCZtu7b5Lf8As1EviN4fCeMt/q2r7utvHHgeC3VY/Gmhfd/6CMP/AMVXwjV60naC
Tzdu7bVhKPMfR3xK+MmkeZHomgz/AGtY23TXCr8u77u1dy/NXpC6q2vfD+S7jbdItlb3W7/
eXd/6DXxLcy+bcSSsu3c26vrz4I3P9teG/wCy5m/dtpMMP/fO6P8A9moJceWJ5f8ADLdpHx
Q8hdyw/wBqxtG235dsjf8AxLV9kXK/6O1cL4Q+F2jeHGW9vtt/qH3t0i/u42/2V/8AZv8A0
Gu6ud32dlqCJy5jwn4wL/o8Pzfwr/6OWvH/ABZ/yKvzf3W+b/gNexfGD/Uw7vu7V3f9/lrx
3xb/AMir/s7W+7RL4jWHwnjKttkVl+996u6X4o+PZF2t4ovdrfe+auFjXdIq/wB5q9m0/wC
CN3qStLY6hd3NureW0kdhuXd/31VlDvD3xE1m1hZrrxJJcyN83zSLXP8AiXxVLqCyR+f5it
826u6tv2fJGVmuPEFzaf71ht/9qV5O2kMq3S7mkWGRo923721ttLlCMo/ZOVb71fUH7Nm5d
Ut9q/8AMOm+b/tstfL7feavqD9mz/kKW+37v9nTf+jlqZBL4T6oVW/iapl+VahVakoOY53x
dpUmo2Ec8ULzNb7vMhj+80bfe2/7S/eX/dqnpniG+S02XEP9qxx/K1xZr+8X/Zkt/vK3+7/
47XYbf9qs3UNB03UJvPuLRftC/dmjZo5F/wC2i/NQBw/ii+/tVd1vrNtafZ2W4hsbhfJmuJ
F+bbtk2sv/ANlVh9M8ReI7W3nWW20WFV+WTatxMyt977rbV3f7zVuS+HtQWForfW5mjb70d
9Ctwrf+gt/49XM32kalFfR2K6XGq3jfNHYs0drcf9dF/wCWe373y7t33axnQjOXNI0jUlH4
TW0yDwh4euJJY9Shn1CSPbJJJc+dNIv+6v8Aur91auXviOdLeSWzsvs0K/K15qn+iwr/AMB
b5m/75X/ep1t4f1Lbtk1dbKGT5pIdPto4fm/3m3NWhY+GtJtbhbtoJLm6X/l4upGmkX/dZv
u/8BrSMYwjyxJlLm96RjeFtKnk1i4124aV9ytHHNNH5clxu2+ZJt/hX93Gqr/dX/art1+9T
VX+7TlqgJNu5adt+WmqtSUFH5oftQDH7TXi0f8AXn/6Rw0UftQnP7TXi0/9ef8A6Rw0VJDP
00ooooEFZWp/6tdtatZWp/6uiIHyf4zb/itF8n7v2u6+7/10WvLfib8txb7f9rd/47XqHjH
5vGi7fu/a7r/0YteW/E3b9qt9v3fm/wDZar7RvH4TidH1rVNDvmu9HvZrK4aNo/Ohbayq33
trfw0PfXbr808m6T5mbzPmb/eo0jSrnWdQWxs/L8xvm3SNtVa9q8D/AAM1nXmhufI8u1b5v
tl4u2P/ALZx/eb/ANBoKPJdI8PXurzQ7YpFjZtq/L80n+yq/wAVfWXwo+DC6Q1vrfiC08uS
FvMgsW+ba3/PST/a/wBn/K+ieDvhp4d8IeXPbwfa9S27WvLj73/AV+6tdxtoMpT/AJQVdv3
ao6l92tBaz9Rb5VoMz5f+KP8AyM21vvfbV/8ARLV5X8Td3k2u7727/wCKr1L4n/8AI2fN97
7av/omvK/iX/qbXd97d/8AFUfaN4/CcHouq6hoesQ6ppd21peQ7vLmj+8u5WVv/HWatRdcn
Waae4uZrm4mbdJNJIzMzf3mb+KqPhzQdQ8UeJrPw/paxteXjMsfmNtX5V3Nub/dVqveMfCu
oeDPFF14f1Jo5Li32t5ke7y5FZd25f8AvqgozdT1Ke+ZfMlZlX/ar1T4MajpKyNaalYxSLb
3cdxNuX/WRttX5v721v4f9r/erx3/AJZsu35mb71bng7U/wCyvFlnPI223mbyZv8Adb/4n5
W/4DQB+k0X+rXb92plrlfAGp/2n4Ps2mbdNb/6PJ/vL93/AMd211TSLGu5qDmMnU1+WvlHX
F3eMId33VVv/RlfWGp/7VfJ+tf8jlDu+7tb/wBGUfZKp/EeV/ETd/b0e7723/2Var+BF3a5
df8AXo3/AKMjqx8RGb+3I9393/2Var+BF/4nV5u/59G/9GR0fZOmJ+i1pt+yxr/s1z/iVf8
AiU321f8Al3k/9Bres2326sv935aw/Ea7dH1D/rhJ/wCg0ROKR8u/8zNdf3fl/wDQVrxvxZ
/yME237v8A9jXsX/M0Xm77u1dv/fta8d8Wf8jBNt+7/wDY0ROsybSCe5uI7a3ikkkkbasca
7mau4u/hl4gs/B82vzNH5kPzTWa/NJHH/e3fd+X+7W98EbG2vteaC6jX99cww7v4trbt3zV
9Zaz4asY9F+zWdoqrCu5V+9u/vL/ALW6rJlLlPz1S2nkVmjXcq/ervPAHj+78NXkdjqE8km
ls3y/xNatu+8v/wAT/lrXiDwyvhrx9qGkeV/odxtuLf8A65tu/wDQW3L/AMBrhdTtWs9Smj
27V3My0FH6IeDtfj1zR1aaWOS4j/1jL/Ev8Lf8CrorxVWH5f8Ax2vlP4B+M5IobexuJ/8Aj
zmW3b5v+WMn3f8Avlt3/fNfVl381v8AMtQYSjyng/xk/wCPNf7v2eT/ANCWvF/EK/8AFEzb
fu+TJ/7NXtXxiVVs1b+HyJP/AEJa8X8Rt/xRM3/XFv8A2aiXxGsPhPF2+61fVHhr4T6F4l0
+4ubXSLJY4W8va0kiszbf7y18rt91q+8vgsrS6DqnzfKtzt/8dWgUvhPmH4n/AA3bwncNd2
MbR2qsqzQs27yW/hZW/ut/tf8A7Pqn7ONyy3Fmv8LWVxD/AMC87d/6CtejfFTw9Bqejs0ir
tkja3mb/Zb7rf8AAWry/wDZ6SWDULeKb5Wt7u4tZF/ut5e6iRMZc0T6oX7tQ3LL9n+X5ad5
qs33qjuf9TtagxPC/jE37mH+6sa7v+/y14/4s2/8Irubc0e1vlVttexfGD/Vw/7Ma/8Ao5a
8d8W/8inu/h8tvlol8R0w+E8Zi+WZW/2q++PhC3meD9Qb/p/k/wDRcdfA8fyzL/vV98fB3/
kT9Qb+9fyf+gx0SFP4Tc1xvLhaT7u1q+SVs1lh1CRV2/v5P/Qq+rPF8nkaW0n92Ra+aYo1/
s++lVfm85m/8eoZnSPC5f8AXNX1B+zZ/wAhS3b7v+gTf+jlr5hl/wCPhq+nP2bl3apbt/1D
pvl/7bLRI3l8J9Vbd33mqTb833qjT7tTL92g5g2/w0UfN/DR8tBQKtDRq1SfeWigCvt+apl
20bVp3ytQA6nbdy03/eqRaCxy0NQtFBB+aP7UP/Jzfi3/ALc//SOGij9qH/k5vxb/ANuf/p
HDRUks/TOiiigArK1X/VrWrWVqv+qoA+TfGfzeNF2/d+13X/oxa8r+Jv8Ax+Wu37vzf+y16
p40+fxpuX7v2u6+9/10WvK/ib811att2/eWq+0bx2MHwOzL4mXb/wA82r9EPCu3/hEdH2r/
AMuUP/ota/O/wP8A8jMv/XNq/RDwvubwbou3b/x5W/8A6LWpFM2Kk+81H+9R/FVGI7/arL1
H/VrWk38K1n6j91VoCR8t/FH/AJGxlb7321f/AETXlvxL3fZ7Xd/e/wDiq9S+KP8AyNjbvv
fbV/8ARNeW/E3/AI9bP/e/+Ko+0bx+Ezfg7L5Xxk8Oy/3ZJv8A0TJXrX7Rnh77Xpek+LYV/
eW7fY52/wCmbfNG3/AW3f8Afxa8X+GD+X8UNFb/AKaSf+i2r6+8UaCviX4c3Glsqs19aeXG
zfdWT70bf99KtVEifuyjI+IY7bdatJt+6u6qa/ersNMs9+myLIrK237rf8CrkZ4/KuGX+61
Sbn2d8A/EzahpscFxIu66gWT73/LSNtrf99fe/wCA170rV8P/AAK8Q/2ZqirJLtW1uY5v+2
cn7uT/AD/tV9vKysq1JjPczdT218n6023xhb7vu7W2/wDfyvrDU/u18n65/wAjlb/3fm2/9
/Kr7IofEeW/ERf+J9H/ALv/ALKtVfAm3+3Lrd/z6N/6FHVr4ifLrkf+7/7KtVfAf/Icuv8A
r0b/ANGR0fZN4n6LW237LHt/u1g+Jfm0m++b/l3k/wDQa3LRv9Dj2/3Vrn/EKLFo99833oJ
Pmb/doicUj5h3f8VReN/Cyr/6CteO+Lv+Rgm/z/DXsHy/8JRdN/DtX/0Fa8f8W/8AIxTf5/
hWiJ1noXwKbZ4stf8Ar/t//Qq+0rqVXXb5ci/7y18W/Ahf+Kst2/h+32v/AKE1fbF4v7n5W
oMKp8v/ABk01V17SdQVV3QzSWrbf4lZdyr/AMB2t/31XjPjaz8uS3uVX5Wr374sQb7qTc3m
eXcwybf+2bL/AOzV474/iVdLjZv4dv8A7LRL4jWHwmP8NL5rTxZ5G75bqFo9v+0vzf8AsrV
9/abd/wBoeG7G9/imt1kb/gS1+c/g5/L8Yaey/wDPTb/461foB4KlaX4d6Wzf88dv/j1EhT
+E8x+MS/6Du/u20n/oS14n4j3f8ITN/d8mT/2avcPjB82ks3923k/9lrw/xCu/wTcN/dhko
+0OHwnjcn3a+7Pgbu/sPVv7v2v/ANlWvhNq+6vgfuXQdW2/e+0/L/3zQKXwnoXiPTP7Q0O8
gjVmZo2ZV/vMvzLXnvhDwBc+HtSm1Ly/I+0XMl1NHJIrMzMvzbdtewRLKqt5jKzf7NZOpOu
75aDH4TlfE2tRaHpv9rXV39ktbdl8yRvurubau7/vqt7StXg1nTWkjjVWX7zL91v91q8b+O
Vz5/hXR/DsbfNrWqw2rL/s/N/7Nt/75r1bwyqroMk6xbVkk+X/AHV+WrDl9081+Lyf6HHJ/
dj+7/20WvFfFv8AyKu7/Zb5a9w+LrL/AGT/ALsf/tRa8P8AFn/Ip7v4trfLUS+I2pfCeNp/
rF/3q++vg7/yJ+of9f8AJ/6Ljr4FX7y198fB3/kUdQ/6/wCT/wBFx0BP4S546+XQ2b5t3mL
XzjB82n3zfd2yN/6FX0d49+bQZP8ArotfOMXzWOobv+ejf+hUSFS+E8Ln+aZq+nP2bPm1S1
+b/lwuPl/7bLXzHP8A8fElfTX7Nn/IUs2b/nwuNv8A3+WiRpL4T6uiqb/dqujfL81SK25ak
wJO9OZf71R/xfLTv96gA+7Tt26msvy/epu7a1AEi/eoVajZqkjoAmWlpn8VPqixaKSigg/N
H9qAg/tNeLSDkf6Hz/25w0Uv7UP/ACc34t/7c/8A0jhoqST9M6T+H5aWigArI1P/AFf92te
srU/9XQB8m+M18zxpuX5dt3df+jFryv4m/wDH1a/7O5a9c8WQST+MPM27dt3dfe/i/eLXkf
xP/wCP61/2d1V9o3jsYPgdd3ipVX/nnJt3LX6JeFfm8H6P/wBeUP8A6LWvzz+H0e/xdGv/A
Exkr9DPC6/8Ufo+37v2KH/0WtSKZtLQ1CrTttUZhtrP1Ff3daW2s3Ufu0EyPln4o/L4qZW/
ivY//RLV5X8Tf+PWz/vbv/iq9Y+JsDN4qbb83+lq3/kH/wCyryn4nx7IbVf9r/4qj7RvHY5
n4dtt+Imk/wDXST/0W1fdWmReZ4TsWb/nirV8L/Dtd3xI0df70kn/AKLavvjRotvhPT/7yw
0E1T5J8X6Uui/E7WLSNf8AR7iT7VDtX+GTczf+Pbl/4DXlfiG1+zao3+1u/wDQq+ivjJocq
+ItL1lV3fetZG2/w7t0f/oUleJ+OLNopo5Wo+0aR96JV+Hl99j8YW8bf6u8ja3b/wBCX/x5
Vr9BPCd42p+E9NvZG3SSQL5jf7S/K3/j1fm3p122n6pa3sfzNbzLIv8AwFt1foJ8K51l8Jt
Arblhmby/91trf+zNQRP4TptT+Va+Udc+XxlC38P7z/0ZX1lqX3a+Vdatpf8AhLLefb8v7z
b/AN/KPsmdP4jyX4ifLrUf/Av/AEFaq+A/+Q5df9ejf+jI6sfET/kPRr/s/wDsq034dp5ni
K6Vf+fRv/RkdH2TpP0Kj8/ybXyW2rt+ZaxfEqq2k327/n3k/wDQa3rP95awsrfejXbWH4l3
f2PfN/07Sf8AoNETjPltl/4qi6Zl+Xarf+OrXjviz/kYpv8AP8K17V9mb/hIrqVvu7V+X/g
K14r4s/5GK4/4D/6CtETsPTv2f7bzfEnm/wDPO9t//Qmr7MvG2w7Wavkv9myBXvNWn/5957
Vm/wDIn/xNfUF9dqkbTs33f4f71BzVfiPGfiCn2nWpv7rXMa/8BWNt3/j1eJ/E2Tbbxxbvv
V7dr8iy65NIzbo7f73/AF0bdu/9lr5z8f6kt9rjKv8AyzZv/Qv/ALGq+0aw+Ex/Ca7vFlj/
ANdN3/fKs1ff3gdfL+Guk7v4oN3/AH183/s1fB/ge2aXxB5+1m8mNtqr/EzfLt/9Cr9CtMs
V0zw3Y6b8u61t1h/75XbUy+IU/hPIfjB/yB2b+7BJ/wChLXh/iH5vBM3+zDJ/6DXunxZjaX
TW2/w20n/steG+J42j8EzeZ8rNC1A4fCeKt92vvb4MQeRoupN/C0y/+g18F/xV96fCa5iXw
vDcq3y3ltb3C/8AAloFP4T1SSVVXdXJ61feVbsy/wCsb5Y/96r2oamsVvJLNKsca/eZq8f8
VeL1ZpLnd5ccassa7vmVf+en+9QY/EcT4z1X+3vjZoOnwsrWen7pty/3o1kbd/31X0h4cj2
eC9P3L/rIfM/76+b/ANmr4z8BXMuuePNU1na25rfy1Xb/ABMy7f8A0Fq+4ltvs2kw20f3YY
1Vf+A0Gk48sTxn4v8A/ILX/ZX/ANqLXiPixf8Aik2Zv7rV7h8W18zTVX+7Hu/8iLXifjNdn
hlt33trfLRL4iqXwniqt81ff3wdXb4R1L/r/k/9Fx18A/dr9CPhXE0XhnUFbb/x9yf+grQE
/hG+Pf8AkAybv4ZFr5xibdY6hu/56N/6FX0h46jaTRZF/i8xa+dXtmi0/UGk/wCejbf++qJ
CpfCeCz/8fEm7+9X01+zZ/wAhSz/68Lj/ANKK+Y5932iTd97dX1B+zdH/AKZYs3/Plcf+lF
EjSXwn1Mn3fvVMtQqv+01SKrf3qk5iSm7/AO9R5bL/ABU7y2VqAG7qazVI27+7TfLZqAGqz
VYjqNYl/harCrtoKCnLTad92gBaRm2tS0xt237tAH5p/tPf8nMeLeSf+PTr/wBecNFH7T2f
+GmPFmf+nT/0jhooJP01ooooARjtFYOpXK/Nubaq/wATfw1uSf6tq8z8ftc22krLCrSSL5j
Rx/3mVflWqiSzynXoIG1xZ7iTay+ZcfvP4VkZv/ia+f8A4jX1tea1tt5Y5PLZl+Vt1XNcn+
ImpXk1zqGm6ksk33t1oy/L/dX5a4+XR9Z3M0mm3u7+Jmt5KDrjE0vAU6weNrHzG2rJuj/76
Vtv/j22v0C8C6hBqHgnSWhkVvLto4W2/wALKu1v/Qa/OmPTNXSRZI9Pu1ZW3KywsrLX0Z8A
9Q1S78bWP9qLJHNtmX5o/LZl8upCUeaJ9aLt2/NTt3y7qj+98tO2/wB5qDmBm2rurDvrlWb
71bUi/u64fxVGy2K/Myq03zfNt/vVUQkeQ+MYopdajnZvlmuZplb/AGVVVrwX4m31tc30cF
vPHJ5f91t396rHiHU/iHqepSXN5pt/Hu+VVWyZVVf7q/LXEy6RrLSfvNNvd3+1C1B0x+E0P
At3FY/ELRZ5G2x/aVj3N/Du+X/2avvbQ7yOTw7awK25o1Zf/Hq/PmPStXXdt0u7+b+7C1fQ
nwu8a66ljIuveZ5kLKsbTR+WzL/tf3qCKkeaJ6x8RNMgu/C8c8ir+7uVkVm/3Wr5V+I0toz
LFDPHJIv8Ktu/irtPih488ca5q02kWNlP/ZNu37tobbd5nyr827b/AL33a8Zn0rW5JGabT7
1m/wBqFqsdOPLEy/m3V9ofAXxLFd+HbVZJV3SW6wyLu/5aR/L/AOPL81fH/wDZGpL/AMw+7
/78tXcfDvUvEGg69DbeRPHp9xJumWSFtq/L97d/DUFSjzH3RfT7l3V4P4qs4rHWlkmZVWG2
3Nubbtbczf8AxNd5q/iifRfAcepWsH2u8msmmgj+ZvMkVflX/ar5N8S6v4917ULi7vtP1BW
m+9ttmX/2WrMIR94xfG15Hea8zQyrIq/xK27+FasfDedYPGCrJ/y2t5I/97+L/wBlrBbSNW
3fNpt3/wB+Wp0Gn6tbXEc8NjdxzRtuVvJb5WqDpP0c0PUIrzw3Y3cLKyyW6tuVv9msvXn83
R7xfveZC0a/8CXbXlPwN1C+1CGaK83LcNbeZJHt2/NuVfu10HxS17VtF8M3X/CP20lzq3yr
GscfmMqs3zNtqonJJe9ynnus/ZNP1TUJ5p441j2r8zbf4V/9m3V8369crda1NPGysrN95f8
Adrc1OLxteM327T9S+ZtzbrZlZv8Ax2sFtG1dfvabd/8Aflqk6Tqvhl8RLn4ea1dXcdit/a
3kaxz27SeWzbfusrfN93c3/fVeuXnxyudch/4l+kx6Sv3fOmufMbb/ALPyqq/+PV88rpGqf
9A27/78tUi6ZrK/dsbv/vy1AcsT07XvHlpFpPkWdz58zL/CytXkdzLLc3Uk8n3pG3NWhHoe
qSt8tjKv/XT5f/Qq77wJ8Ldb8R6pGtnafaWVv3kjf6m3/wBpm/8AZf8A0Kj4QOu+AnguXUf
ElrczQN5Nqy3lzuX7u3/Vx/8AfXzf99V9cXkqxx+VWT4M8Haf4O8Ox6TYs0sjfvJ7hl+aaT
+9/wDY1a1zzYrG6n/55wyNuoMJy5jzP4iRxT6bMzMvyxrGv+0zSL8v/fNeA/EO8tItH+xLc
x+Y0bLt3VpfFTWfG2oeKJrHT7K7bSbfy2haG23KzNGu5t235m3My15Ldaf4iluvPurG/wDO
/veSytVmlOPLEwf96vXvh38ZLnwlpK6NqWntqVnDu8iSOby5Id33l/2lrzFtI1Td82n3O7/
ri1SLpGqf9A25/wC/LUF8vMe4ar8W9Q8QMsel6XNbL/z8XkzSbf8Adj/+yrg/G2vbrX+z1n
ae4m2yTSM27d/natcj/ZWt/wAOn3v/AH5ao59H1lVaW40272qu5maFvlWoCMeU9W+A1j9p8
QQ/Lu86/h/4EsatI3/jrV9lXk+2ParV8u/s3afv163nZf8AU2811/wJmWP/ANBavpbV/wB3
Z3E+75Y42b/vmiJjVPNfiGsctmzMy/L5ca/N/E0nzf8AjtfP/wARtQtEsVtI7mPztu3bu/3
a1Pilq/jbUvFVxaWNpdyaPb+X9n8uDcrM0a7m3bfmbczLXkt3pGuyzM11p93ub7zNC1VIun
HliYe3dX318MtXtp/DKyRsv+lLHcKu7+Flr4X/ALG1RW/5B9z/AN+2r1z4T6/rui3jabqSz
R6bHC0kKyR7dsm5flVv+BN8tSOUeaJ9XanEt1b/AL7/AFatuZv7tfNviq5tNO0G486dVkZv
u7q3vif8QfFqRx6T4bgka3kVvtEkMe5vvfdr571DT/E15N5l9Y3ckn95odtWRTic/J/rG/2
q+jP2etXtLW801bqdY41aa13M33Wb5l/9CrwNtF1RW+bT5/8Av21bnhqPWdM1SNfInjt5G2
zbo/l2/wB6oN+U/RxV/wBpaFba22uP+GTSz/DfR5JJWaRlk+Zv+ujV2VScg7d/eWpP4ajVv
7y075f4aCg20bvlp1N8tWb+9QBIjL/+zUnzU1V2rTttABtX+JqNq0tFBQv8VNbav3qdihl+
Wgk/ND9qH/k5rxbxj/jz/wDSOGij9p/P/DTPi3P/AE6f+kcNFBJ+mlFFFABWVqujadq8Uce
oW5lWNtyjey/+g1q1Wun2x/doA5ef4d+ELz/XaWzf9vM3/wAVWbL8IfAEjfvNEZv+3u4/+O
VoT+JYNO8RWtndNthuF27v7rfw1032yLb96qKjI4Fvg78PvlVtCb5f+nuf/wCOVp6L8PPCX
h/UY9S0nSzb3UasqyefK33vvfeauna6g+9TftUH96gOYsbqdVX7VHR9ri/vVIFqs/U9IstT
t/IvIvNj3btu5l/9Bq5HOrVN96qD4jiZfhr4Qn/1mls3/bzN/wDFVRb4ReAG+9ojf+Bc3/x
VehMq1C0irQBwP/CoPAC/8wRv/Aub/wCKqaP4U+B4/wDV6My7v+nub/4quslvI1aq7anGv3
mXbQTzHNt8LfBP/QIb/wACZv8A4qqrfCLwEzfNojf+Bc3/AMVXYRajBL91l/4DVqOWKRflo
DmODX4P/D7739hN/wCBdx/8cqSP4P8AgCP7uiMv/b3P/wDHK7xak3KsbN8q0Fc0jm5/BHhu
6sbOzuLJmt7FWjhXz5F2r/31833az2+F/gtl+bSGbd97/SZv/iq7JpVVV3N96oftlt5m3zF
3f71BPMcP/wAKi8Abty6I3/gXN/8AHKavwf8Ah8rf8gJv/Au4/wDjld01zGv8VC3UW371Ac
xgaB4H8M+GryS80Ww+zTTR+WzedJJ8v3v4m/2at6j4U0TVb77XeWzSTMu35ZmX/wBBatRbu
Knfao91AHIz/DTwdLu8zS2b/t5m/wDiqpt8JvAUkm5tE+b/AK+5v/iq7C5vF27VasttVaO+
s4Fb/WSfvP8Ad2tQHMc+3wi8ALIu3Qvl/i/0uf8A+Kpy/CL4eMu5dE+X/r7uP/jld9G8T/K
rfdpzL/DQHNI4u1+FvgK0mWWPw7A7L/z2aSZf++WZq6y2tbSxhWC1gjghX7sca7VX/gNWtt
DKu5akBqr826o7m2gu7eS2mXdHIrKy/d3K1WN237y1GzLIu2gDk5/h94Unb99prN/23k/+K
rPf4U+BZW/eaFub+99pm/8Aiq7zbtWhmVaCjz1vhF8Pm+94f/75uZv/AI5Tv+FQfD5vmbQv
++rm4/8Ajld98u35Vo3LQHNI4X/hU3gBfu6J/wCTM3/xVZOs/CbwtPpd1Fp+n/ZLxo/3M3n
SNtb+H7zV6g1Rtt/vVQc0jwv4G6HPp+qeImurbyJrXy7Xy9u3a26Tcv8A46te2T20FzbyW1
wvmRyK0bf7rU210+0s7q6u7eJY5LyRZJmX+JlXb/7LVhpF8ypCUuY5mXwB4Sn/ANZpe7d/0
2k/+KqjJ8K/ATN+80JW/wC283/xVds0qN/Duo+9QScGvwm+H3/QAj+b/pvN/wDFVYX4U+Al
+7oUf/f+b/4qu2VakVaCuaRxcvw28GySNLJoys0jbm/0iT5v/Hqrv8MPAsn3tCj3f9fE3/x
Vdw3zNULfeoDmkcT/AMKp8BN97QI/7v8Arpv/AIqnf8Kn8BfeXw7H/wB/5v8A4qu2aNmXdU
i/Kq7qA5pFPStKstH02HTdNhW2tYf9XGrM235t38VaG3a3zNR/DTmb5f8AaoAFVW+bazf71
Sbf9imr822pNvy/MzUAR/w/dqRFpyrTv4aACiiiqAa3yrQtOpu7+7QA7NNZ/wC6tOpKkD80
f2oCD+014tI6f6H/AOkcNFH7T/P7TPi3/t0/9I4aKCT9NKKKKACqGpNthq/WVqrqsdAHh/j
3UP8AibXCsvmeTNHHtX73+r3fLXH33x0l0aT7JeXNyskfy/NaKzN/wLdVzxVeMviy43fMs1
3N/wB8x/L/AOzV4r8TdS02fUltreNWmX7zbfu1RrGPunp0n7Q67flvZW/7dF/+KqNv2h5f+
fub/d+zLXzzFJGu3dBurSWC0bbugaPd/eX/AOxoNPZxPcl/aHl/iu5f/AZatQftDwf8vF9P
/uraL/8AFV86z/2fHJtbdVGRovM/d/doD2cT7G8L/Gu28Q6k1lpcszTRwtMzSWyqqqv/AAL
/AGlr3zSnu5NLtZLxv9IaNWk+Xb81fGP7P+i/bNYjZlbdfT7W/wCuMfzN/wB9fd/4DX2t/q
4/9mgwlHlGzz+XG1cvrniC20y1ku7yfy4V/vfxf7K1c1fUIra3mnmlWOGNdzM38K185+M/E
GqeJdW8qz3R/K3lr/zxj/vf7zf5/hoJjHmLXi74yzwNJbWPmRt/zxt13Tf8Cb7q/wDoX+9X
keq/E/xTPIzLZRqv964kaZv++ty1Y1680Tw1H5CxLPeN8zfu/vfxVwd54hubqRtsEar/AHd
tHMdMYxidJafFTxFbTbmtrRv91ZFb/wBCr1rwL8eZ5LqGyup2WST/AJY3Tblk/wBlZP73+9
XzTK7StuZV3f7NRsrI3zUByn6XaB4jsfEFj9ptZfmX5ZI2+8rVtbtytXxr8FviTdxalHpd9
PuvI1/cyM3/AB9R/wAUbf7X/wAT/s/N9gWN5FfWMN3btujkXcrUGEo8pDqDssP7tfu/dWvI
fE/jXVtKvpo7edV2yMqxrCrN8te0XKLLG396vDfHvhOWC+bVFud0clxuX7ytCzfN/wACWiJ
MeXm944u++OuoafcNBeNNG3+1bLtqmv7QvzfNdyf+Ai//ABVcrq95puv6X/pFpGt1DuWT5d
3zfd/u/wCzXkt39iSaRY1b5WZaDp9nE+iP+Gg13bfts3/gIv8A8VTf+Gg9vy/bZv8Ae+yL/
wDFV84rIu75Yl/4EtWorny2VpLaJlb/AKZ0E8sT6KT9oODd/pFzO3+7aL/8VWx4F+J8fi/x
ZcLHBJHb2rQsrTfek3M3mblX5VX7tfL99cwXNuqw2ywMrbvlWuu+E+otY+KrpVbb51o23/e
Vlb/4qrFyRP0Ij+WNVVVqRdyruqvayrPawzx/dkVWqx81ZGI7c22mszU3dRu/hoAd82GqPb
+83bf++ad/wKjdQAM26m7mprMu7/apuWoAN3zMtOVm202ndqAHeZ833qazbqay7vmpyqqr8
1ADWZttCutD7WXatN2N93bQA6T9592mx+Zu+Zl20f6v7y/LTllj3feoAd8y/wAVSK7baj81
W/i/75pzMu2gBrO33WqFmapGbcv96o2X+LbQBJFIyx/NU3mblquq7l/u1Iv3floAcrNuqTc
38NQruqZGoAF8yplaSmr96pF+7QUC7v8AZqT5qSigApN1N+6zbV27qP8AgVABup3zU2n0AL
mo9zbvmqSmu22gD80f2njn9pjxYf8Ar0/9I4aKT9p3n9pfxZ/26f8ApHDRQSfptRRRQAVia
q21W3NW1XN65KyWtwy/NtVqIks+XfG2oLY3TXcm3c0LTL/vMzf/ABNeN6H4c1Lxxr00+5o7
dpmaSZvm27m+6v8AeavQvi7Fc33i7S/Denr5lxcRrCyt/D92T/vn94zV7p8KPAljoehx37R
7o4d0cG5fmZv4pP8Ae3VR0c3LEq+C/hvo3hHT/Mh02OC4Zf8AWSL5lw3+838P+6ted/F5W1
XxZb2y/Nb6bb7fvf8ALSTazf8Ajvl19AaveRWkM1zM22ONfMZv7qr96vnvXJ5Z7e81e42+d
cSNIy/3d38NVIzp+9LmPnfV4/L1KZf7u3/0Gs9VZm2qu5mq1qcvm6lM397/AOJq94atftev
W+5d0cP75v8AgP3f/HttSdJ9cfs7+HFs7G61Rl+WGNbOP/e+9J/49tr3i6l2QtXN/DzQ/wC
wPAem2Mi7bho/Om3f89G+Zv8Avndt/wCA1qanLuXbu/4FRE5qkvePLfiXrnkWf2KNvlVfOm
Xd97+6v/Am/wDZa8n1DUF0HQZtUum/0iRtzN/+z/u1veI7z+2PEm5WZlmmaRf+ua/KteS/F
TVWkuIdPVtu3/7Kg1px5YnnNzd3Oq6g0k37yaRlVVr6I+FfwktNV0+S5urSCfy/9dcXUPnL
5n/PONW+X/gX/wCzXhPhO1WfXo5GXd9nVptv/jq/+PNX6GeDtBXQfBum6Xt2zRwr53+1I3z
N/wCPbqAnLlifIvxU+Fq6DDNq2k2i2zWrbrm3j/1bL/z0j/8Aif8A0HbXlstj5+kxzxr+82
r/AOy194eL9KtrzT5GuoFaPa0cit/FG3ystfGttpsmn32paJcfM1ncyQ7m/iVW+9VSCnLmO
Fsby50/UIb61laO4t5FkjkX+Flr7o+D/jGDxBo8Mf3Vmh+0Rru+627bIv8AwFq+F76LytQm
j/uyV7J8C/FDaZqn2aSXatrcLcK3/TNvlk/z/tVJUo8x9uN8y15/4/RW8N3X+zJG3/kRa9A
Vl8ndXn/xB+Xwrff9s/8A0YtETmPl37J/p2uR/wAP2u4bc3/XSSvIb5dupXS/9Nm/9Cr3Bf
mvta/2ppv/AEJq8R1Vv+Jxef8AXeT/ANCoOs9A+EXhWDxD4gae6gjnWOSOGGOT5l8xv4m/3
f8A2avrqTwVp8FmtpJPJOu3ayzKrRt/wGvAf2cbXzZpJ2+7Her/AOg19QXPzzKtETmqSPnv
4ifBOxu9NutW8K2kdtqEcbNJZwr+7m/3V/hb/Z+61eB+DHa28ZWqt8vmLJG3/fLf+zV9xaZ
eXNzrGuWkm3ybWSNYdq/wsvzf+PK1fKvxI0GPw58YLW+tYvLtdQuFm2qu3bJuVZF/8e3f8C
qpFU5fZkfZ3gy7+1eCdHnb5ma0jVv95V2tXRLXB/Cm5+0/DvT1+95LSR/+RG/9lruv4azJl
8QSKrVGyU7/AHlqrqD3aafcNp8Ucl0sbeSsjbVZv9qgkm3U1mrx2D4wahpHj5fDfjjS7bS4
22r9qhm3LGzfd3f7Lf3v4f4q2PiN448SeEJrOSx0i0u7G8mW3hkkkbd5jfwstVygelLUn8V
eSah8SNc07+y/DcGjW2peMLzd5lrayN9nh+9825v4du3d81QX3xJ8aeEL6GXx54ZtotLmbb
9s0+Td5f8Ae+Xc27b/AHfl/wCBUcoHsTbd1Nb5a8X8VfFvW/CuqWbXGl2VzpN15dws0MnmN
Jbs33l+b7235q9ee8tpNJ/tCO5ja3aPzlmX5l27d26gC0rLRuXbXiOn/FLxX4j8ValpPhnR
tOuY7GFpma4kZdy7mVf+BU3R/ij441qPWp9P0DTZIdH2/aN0jK38X3fm/uq1HKHKe4Ntb71
Nby93zferzH4b/FKPxxpt1BJBBaa9br5jW6t+7mX+GRf9n7qt/d/4FWfo3jzx7qPxOm8ISa
RpMa6f5cl7J5knywtt/wBX/ebbJQB61uVm+VVqaPb/ALNed/Ev4gr4C0+znt4Ibm4mmWSSF
vmZoV/1m3/a/u13UGoWkukrqUc8bWckPnLMv3Wj27t3/fNAFynNt27mrx9PiR4t8W65qFh8
O9CtJ7XT5GhmvtQkZY/M/u/w/wDs3/j1Zc/xL+JFt4yXwzeeG9LtL6GykvJvMZmjmVVZt0b
K3+zRyge3bl3N/epv8NeJ+GviN8SvFtveXOh+GdJnt7OdreSRpmX95tVv73+0tdp8NPFmr+
KtH1STXLS2tr7T9RksZI7f7vyxxt/eb5vmajlA7pV+X5acv3aFfcu2pF2qvy1IDV/3qkVfm
qNW+9TlbbJQBYRak7VGrf3aduoKHNTf92ijd81AB/FTdrUbqduoAbTvlb7y02nfxUAO3U1/
mb5afTJP4aAPzS/adAH7S/iwDP8Ay6df+vOGij9p3n9pfxZzn/j0/wDSOGigk/TaiiigBG+
7XK+I2ZNPuG/4D/49XV1m6lpcGp2cltMzKrfxLRED5I0XTZPE3xq8Qak37xre5/s22Zv4W+
WNm/4Cq/8Aj1fUkkEGn6bDY267Y4Y1jVawNB+H8eheKZNQj8g2+6SZfLj2s0jfLub/AGtv8
Va+tXSxQzSM3yxruaqCUjyn4kav/ocmmwt+8um+z/8AAfmZv/Qdv/Aq8b+IeorY6WttC3zN
/wDZV3Wsz/2l4sZmbd9lVvM/66Ntb/0HbXhvxI1X7XqnlL/D96rN6ceWJ5+zNJIzN/FXrnw
U8Mf254s0+Bot0dxcK0m7/njH8zf99fdryWNWkZVX5mavsr9nPwwtpa3mrMu7yY1s4W/2vl
aT/wBlrIr4Yn0Av7ta5HxZefZdDvp921ljbb/vN8q/+PV2DNtVq81+Ilz5fh1o/wDntPHH/
wCzf+y1UTmPFYJN2qXU7f8ALHbGv/fK/wDszNXg/jS8a88UTM38K7a9qtLndp95c7tzTSNJ
/wB9NXgOryebq1xJ/eag6Tvvg7pq6h4utY5F3LJe28f/AAHd83/jtfoBF8q18R/s9QLL400
tv713J/47Dur7eWpM6hg69befZ3EX/PSNl/8AHa+O/FEHlfEi4bb8t5bxzf8AjrR/+06+0t
Rj/d18i+PbbyPGVj8vyrJcW/8A3y3/ANk1V9kVH4jxfxRB5WuSf3W/+Kar3gK6+yeMLdf4b
hWhb/vnd/6Eq1N48gVNUjZf4l/9mauf0Of7N4i02f8AhjuY2b/vpaDc/SDwnf8A9p+D9Lu2
+ZpIF3f723a1c38Q/wDkVb7d/ej/APRi1J8Kbn7T8P7df+eM0kf/AI9u/wDZqb8Qf+RVvv8
Aej/9GLRE5JfEfNqf8fWtf3fOm/8AQmrw3Vf+Qxebv+e0n/oVe6Iq/ata3fd86b/0Jq8N1X
/kMXn/AF2k/wDQqDrZ9Jfs1Iv/AAi+rT7vmW9/9prXsniDxfoXhzT5NQ1jUooI413bfMXzJ
G/uqv8AE1fAMX3q0p7uNtPW2jXbtbc1WYSp80uY+nvhz8Rl8Q+KPEG1dsckK3G3/to3/wAV
XO/tAWPlXEdyq7fs8kdwv+63yt/49/6DXmPwpvmsfFV5tb5ZrKSP/wAejb/2WvrLxf4An8d
tod3DPFBbtDuuWkXd8vysu1f4vvNQHLyy5h3wLuvP8G3kG7/V3rbf91lX/wCyr1b7rfdrnf
CnhHS/COmtaaasn7xt00kjbmkb/P8AdrpGZqyJl70hu2m7dtSK2771Rz+Y1rIsLbZGX5W27
ttBJ89+KPBMHjb41eJrRpPLuLXTLWa2Zvu+ZubcrL/db/P92uJl8Q6pFo+l+AvFUEn27SdX
t1t/Mb5vL3fL/vbf4W/u7a9s0z4deK7Dx23iuXx6J5Ljy47mFdMVVmhVt3l7vMbb/vL81Wv
Hfw0svF+raPq0dz9i1DT7mORpPL3LNGv8LLu/8eqionnvgVlX9ozUpb5laSSwuI493/PRZI
d3/jqtXafHDyG+FuoeZ95Vby1/2vLb/wCyq34s+HEetazb+ItH1STRNat2VvtEcfmRybV2/
Mu5f723du+7VC5+GWqeJ9QtZ/Hnib+1rG3bcun29t9njkb/AGvmb/x3bVknkreF9U8QaP4D
0mTcs1xoszRq38W1mkjX/gS7VrU0bxZql54Bh+HOnyN/bE161jaM25ttqsi/e/3Y93/AY69
I1L4c+LbrxJDrdr4/WymtVaO2VdJjZYY2/h/1m1vl/wBmrUfwwWz8bax4r0vVPs15fQrHbb
rdZFs2/wCWjbd3zbv+A7aCuY87+FejLoPxI8RWMLMyx6Yq7m+b7szL/wCy1c+GVs32H4iQR
7d0m1V/3vLkresfhN4p07XL7V7P4grHdXytHMzaUrfKzM23/Wf3manaL8KPFOh/bvsPxBX/
AE7b527SFZm2/wDbT/aagDyfT/B2qaL8MfDPxE8Lyzf2lbq0lyq/N/FIu7/aXb8rLXcfDTx
BbeKPjV4i1uFVjjm0yFm/3tsat/6DXpngfwZe+E9Dk0a+13+1rFVVbeFrRYfs6/NuX7zM27
d/F/drl/8AhTt5YeJta1fwr4oXRIdUjWNofsSzeWu35lVty/xVAcx5f4on1Dxr441zUG8La
3remrD9h06a1tpGjt2/dtIzfL/s/wDj3+7XSeB/EdzqXwP8ReHWkb7do8LRx/N8zW7fNH/3
z8y/8BWvUPCHg7UvCXh260aTxB9tVtzQN9iWP7Ozbmb7rfN8zbvmauR0z4QazpviybXbfx7
Is1w37+NdOXbJGzKzR7Wkb5W21YeRc/Z+a0/4V7eQRsv2iPU7j7R83/LTd/8AE7a7DxZbeG
ftS3eoLbLrX2K4htGZv3jL5bMyr/e+Xd/49XIR/CXVNF1y41LwX4vm0eG4+9a3Fv8AaF/9G
L8v93duq3L8KdUl87UpPGk8niC4VoZNQmtFkVbdt26GOPd+7+997czfLUAec/DDTPF7+HfE
Uuh6zBZW8d20c1m1vuaabyY/mVvvfMu1a9W+F6rp/gnS/DN5th1ixtla5td25odzNt3baw9
B+E3iTw5a3FtpvxBaOO4k8yTdpy/M21V3f6z/AGVrrPBfg7/hE11SW41JtW1DUp1mnumh8v
dtXaq7dzf7X/fVAHWbV3fN96nNtp3l7l3U5V/utUkkKsvzbqkVlX/ap3l7V/8AsaG3baAHb
t38NSVGvyqtSLuoKBWo3Ufw0UAG5f4aKb/FRmgB1OX71N3U5WoAkqGXdu+WpG/2aNvzfNQB
+aH7TuB+0v4swMD/AET/ANI4aKd+1Bx+014t/wC3T/0jhooJP00ooooAKKKbtXduxzQBFcN
shavLfHWqrbWK23mbWuG3N/1zX5m/9lr0bUZNsbLXzv8AETU2vvEUljC3yrttV2/7rNJ/8T
VRCMeaRy/2nytJutSm3LJNJ5jf8C21856xeNeahJLXt3j3Ul0/Q1tFlVW2q23+9/nbXgLNu
bc1B1Gx4XtftXiC33fdh/fN/wAB/wDsttfod8PND/4R7wLpenyRbbjy/Mm/66N8zf8AoW3/
AIDXx38DfDH9teLNPWSPdHNc+ZJu/wCecfzN/wB9fdr7ujVVWpIqfyjZf9XXkfxNn8rS7Pd
/Dc7v++VavXJfmh+WvIfihE0ml26r/wA9G/8AQWqomH2jwu2k8rwrt/2V/wDZa8HnbzLhmr
3CNtvhfb/n+GvDXXbJQdbPev2cP+Ru0v8A6+br/wBJ6+0l+7XxT+zrJ5fizTf+v2Zf++rev
taP7tSYz3Kepfdr5V+JcW3xYrN91b+T/wAeVm/9lr6q1D/V18v/ABPX/iqP+39f/RMlV9ki
n8R438Qo9slq395a4WB/KmWX+626vRPiNHtW1/3f++a85VmVvl+9QdJ9/fBl2bwjfK33VvZ
Nv/fuOr3j7/kVb7/tn/6MWsv4KLu8J6k27/l9b/0XHWx49/5Fm+/7Z/8AoxaInNU+I+a1bb
da1u/57Tf+hSV4Xqv/ACGLz/rs3/oVe7L8t5rn/Xeb/wBCkrwvU1/4nF5/12k/9CoOk7z4b
+DNN8WRyR3UUsl01x5MKrJtX7tdt4o+Bbabp8k9qtzaTbfl86RZIWb+7uX5lrP/AGf2/wCK
osV/ha9+7/2zr7C1zTYL7T5raZd0ci7f92iMjOcuU/Pvwgk+n+PIbS4jaGZfMhkjb+FtrV+
gHgyf7T4F0OVvvfYoVb/e2rXx74z0NtI+K2i323y2up/s8yr/AM9Fbbu/4ErL/wB819bfD5
/+KB0vd95VZf8AvlmWiQp/Cddt+ZWp22hG3fdqRV+apMSNvu/KtNbdt+Vd1WNvzVHtbdQBC
27avl/L/vUMu6pm3bqMUAc74ntNbk0lpdB1KKwuod0jNJD5iyLtb5f9n/erzH4eeKvGPjTx
JqEc2swWlro8lv8AaIVtlZrjzFbcu7+H7tezakv/ABK7pW/55t/6DXzP8K/D2pa/4i8WNZ+
JL3RWtZIf+PVvlm3LJt3Lu/h2/wDjzVX2QOw8WeKvHfhfxBZ6W2r2lz9skhjjmW02qrSSLH
8y7v8Aa/vUfEHxj4v8Baas82pQX8jR+YrLbLH/ABKv3fm/vVyfjXQdS0Pxp4fttS8RXOts1
7Zss11t8xf9Ij+X/d+atj9oqJn8P2e1fvRsq7f4m8yFqsD1yx03xTF4fuILzxBDc6pJJuju
ltFWOFf7vl7vm/i/irh/DOv+LdX8Wataah4igtrPw/Mq3KraK32r5pl+9/yzX92rf8Cr1C0
vILvT4bu3nWS3mjWSORW+VlZd26vF9Fs7nUZPidLpreY01zH5bR/3laSRl/3trL/31URA2o
PGviTxv4hutL8EG3tLGx2/ar66j3fe+6qqrfM3/fP/AKDVXxpJ8UfC/hPUtSj1+21KGO3Zm
mhtvJmt22/Kyr8ytWH+znrVklnrHh+4lWLUGnW6VW+VpF8tVZV/3dv/AI9Wp8al1Tw7ar4k
0nxBqUclw0iyWq3LeSu2Pcu1f4fu1YHVeLPiFbeGvB9rqjR+fcXUKyRx/wC8vy/LVeDSvin
dab9uuPEWm2V03zLYra7lj/2Wk3fe/wCAt/wKvH/H8GoaQvhXV9Qu7m/sZo7e+8y4bd+8Xa
0ke7bX1BZ3ltd2MN3azxz280ayRyRtuVl/vVAHnHgr4k3mo+J5PCHiWzW11dWkWGRT8szR/
eX/AHtvzf3W/wBmvVe1fNtpbN4l/aahudJ/eW+n3ElxcTR/dVVXb/483y19KKvy0SKI6P4v
9mms21qkb7tSA1flanL8rUfepyr/ABUANdf7tG3+9Um3+Km/71AB/DRminUANWnUbdtDLt+
bdQA1vvUbvmpyr8tN+bdQAU5Fbd8zf8BoX/aqRVoAFoZttOWmyUAfml+1Bz+014t6j/jz6/
8AXnDRSftP5/4aZ8W5Of8Aj05/7c4fSigk/TWiiigApG+7S1FO+yFjQBzfiC+jtbO4u5G/d
wxtI3/Aa+Z/Ml1DxF9put26FfMkb/ppJuZv/Za9k+JWpLFosdizbftUnzf9c1+Zv/Za8T83
yPDt1qUy+W0y7l/2f7v/AKFVGtP+Y8t+Jer/AGrVPIVvljXb97/aavO0VpJFVfmZq0tcvGv
NWmlZv71XPCOn/bvEUO5d0duvnN/wH7v/AI9toNj6y/Z48MLY6fdatJEv7mNbOFv7zfK0jf
8AfW3/AMer3K8uvK+7WL4H0X/hHvAum6fJHtmWHzJl/wCmjfM3/oVSanPtWRloic05DYvEs
DX0lpcK0aq21ZP4axfFlst1ax/xKsm7/wAdauDa+a++LV1ZQzstvpthtkVW+VpGZfvf99N/
3zXpGuReVo7KvzeWq1ZB8qsvkabJaN96P5a8Rul8u6kX+7Xt2pv5XiTWLH7qrcybV3fdVm3
L/wCOtXjesxeVq1wv+1UHYesfAO58rxZZ/wCzfwr/AN/FZa+5k+6tfnz8Ir77J4mkbdt8to
br/v3J/wDZV+gkG1o1apMahX1D/V18w/En5vFTfxf6ev8A6JavpzUG+Vq+Y/HEnn+MGVV3b
r+T/wAdVl/9mqvskU/iPI/iWyr9lVf7ted2i77yGPbu3SKu3/gVegfE+TbdWsS/3fm/8eri
9BTzfEWnr97bMrf98tuoOk+7vgnFs8B3Un/Pa9kk/wDHVX/2WtTx78vhu82/9M//AEYtO+E
1p9k+F+m7l2yTeZM3/ApG2/8Aju2o/H7N/wAIref70f8A6MWiJzP4j5vX5bzXGX/nvN/6Mk
rwnU/l1a6/67N/6FXui/8AH5rm3732ib/0KSvCdT/5C11/12b/ANCoOk9k/Z/b/irtN/6/2
/8ARdfbk8Xmx7a+Jf2fVb/hLtN2/wDP+3/ouvuRV+WpMah4P8RPh9c694qtWt4pf9Hnhvla
GPd8y7vlr0LQbS50rw/DaXEXlyKzNt3bq7SX5VZttc7dPuuFrUylL3TPsfFEVtqk1jfXMe5
VWRl3fvI1Zm2sy/3flb/vmu2Vty7lr5b8PXK6/wDHrxVqEbboVktdLg+b/lm23dt/797v+B
V9TR/KtRIrl5Qop33l+ao1Xa1SA771CrTaN/8AD/FQBieJfDsfiLTVsZNSvtPTduZrN1VmG
3btbcrfLXFeHvg/oXhfWl1LS9Z1xZlkWSSOS5Xy5tv/AD0VVXctenSSqsbMzLtr50j+KMz/
AButbmO4dvD80jaWzbv3PzbfLb+7/rP/AEJqoDtdT+DeiavfR3epeItfuZof9WzXMe5f/If
+zXRXXgLQtS8Hx+GNWa51K1j3Ms11MzXG7czbvM/vLurh/jBH4k0Gz/4STQddvY45G8ua33
bljbb8rKv/AAGsHxnqGs6Z4F0/X/D/AIk1K5hvrZZlW4mXzl+aPd91V/hZv4flarJO6tfhF
Y2dmtjb+K9dWxX/AJd/Mh2/+i67bRdB0nw9pMem6TaLDbr833tzSN/eZm+81eY+Krm7k8K+
Fbbwv4k1BrjVlt4ba4mmVpJI2ZW8xv7zeWzM3+7Vf4m6y3hfwdp/gTS9UvbvVryNmWaafzL
ry13Nubb838LfN/s1AHWaz8JvCmsaw2swrPpOoN8zXGnyLHub+9tZWXd/tbao3Pwf0TUbhZ
PEHiDW9bjX/l3urlVj/wDIaq3/AI9Wl8PvE/8AwnXw1tdQknaO8aFre5aP5WjmVdrN/s/3l
/3lrzNF1+f4xSeDV8V6pHYxrJN5zSbm2qq7Vb/vpqAPaNV8NaFrHh9fD+pafDPp6xrGsLbv
l2/d2t95f96uPg+FOm2tu1jZ+KNdgsW/5dY7iHb/ALvzR1g+B9f1u8+IWteC7zWZNSs1smm
W6jbdJbsvlr8rf7Xmbvm/u1g2f9v6l8ZLrwX/AMJXqltZ26zSLMsitI23y9qt/wB9UAe1eH
vDGjeF7NrTRbGO2WRvMkk+9JM395m+81dJGrbfmbdXz74l1zxt8KtWtb6+1aTXtFZtzLMvz
SLujVl/2WXd8v8AC1e+afPFeWMN3buskM0ayRsv8StUlE235vmp38NDLTd1AAq05fu01fvU
7/doAcvzU1v9qnfNtpvzbfmoAb91qdt3MtG3d92jc392gBy/d207b8tNb5lpy0AN207y/wD
ap22loATbS0UUAPVt1NanKtRyMysv3dv8VBJ+af7UOB+034tx/wBOf/pHDRSftQ8ftNeLeM
f8ef8A6Rw0UAfppRRTXZUjLN0FADqoahJtjq8x2iud12/itLO4u5m/dwxtI3/AaAPDfiNqP
27xBNbL8ywrHar/ALzbmkb/AL5+WvM/Hmof2f4XW0X5W2qu3d/tLXTNK194gmnutrSR/vpG
/wCmkm5v/if++q8l+Jur+fqUlorbljbb/wCPVR0xPN5G3ybm/ir3T4C+Ev7X1aG5uIN0M1x
uZm/55x/M3/fTfLXhsEU9zcRwW8bSTSMqqq/eZq+8Php4Yi8JaDDAyr50Nutvu/vN96Rv+B
NQTKXLE9Ku5/LhZf8AZrh/EOvW2lWN5d3DL5NnG0zf7TfwrV7WtetrG1mkmnVfLXczN91Vr
5l+KnjtrnT20+1kZYbjcqqy7Wk+8rM3/fVWYRjzHVfBq7n1zxJrWqXEvmSalqa2+7/Zh+b/
ANqV9Fahp/l6e1sv3WVl+avA/wBnHTW/4l7N/wAs7ea6b/eZlVf/AB2vpK6j8xW+ao5ipx9
4+K/iJFLpHxK89vlh1C3WRv8AeVfLZf8AvlV/76ry3xRbeXqzTx/dZa+jPj54akl0ltUtVb
ztPka6Xav/ACzb5ZP/AGVv91a+e9QkXU9NWeNf3i/w0SN6cuaJJ8O7lbbx1YxSf6u63W7f8
CX5f/HttfoN4TvPtnhXT5925vJWNv8AeX5W/wDQa/NO2nktbqG5hby5oWWSNl/hZfutX3d8
J/GNprPhmG5jZVjul8xY/wDnnN/y0j/76/z81BFQ9E1KSvmfVV+3eJLe5X7zNNcN/wBtG/8
Asa968Q6ht02RY2/fTL5cdeG6hLBarealuXy1Xy4/4flX5f8A7KrM6fxHhvxIu/N8USQL92
Nf/ZmrP8E2ctz4gWSNWaSNf3ar/eb5V/8AZqzdevP7Q168u925Wkbb/u7q9m/Z/wDCUmq+L
LG5kj3Qwt9umb/ZX/Vr/wB9f+O7qiR0n2JoemrpHh3T9LXbttbeOHcv8W1dtcj8QWZfCt8y
/e3R/wDoxa9A+7HXnvxE/wCRTvlX+9H/AOjFoich83x/8fmtbfvNPN/6FJXhup/8hi8/67N
/6FXvHlNHNrUv3d003/oTV4PqTf8AE2vNv3fOb/0JqDrPav2fI/8AioLOVfvLf/8AtOvtxf
u18V/s5tG+oXm5v+PO7t5P+AtuX/2WvsZ76JY/loMKkveDUJ9se3+KvOfF3iaPQ9L1DUNyq
1vCyq27/lo3/wATWt4l8SxafC0atuvJF3Rr/d/2m/2a+Y/i94xWTTY9GtbnzGZm3N/eVvM3
N/6DVRM4x5jqv2fLSS51S3uZNzNdXs10zf7Kx7V/8er60SvnP9nXTvKt1k2/La2Eat/stM3
mf+ytX0YrVmaS3JaYy07d81LQSRU3FOf71NVvloA85+LvixfDngm4trOZf7U1D/RbaPd825
lb5v8Ax2vHfEHwy8X6N8M5F1DXdJvdJsY5JoVt4dsiszMzN5m1d3zNu+avfdd+HvhDxPem+
1zSFvZm/wCek0m3+791W21avfCWgX/hq18O3Wnh9LtVWOG3WSRVVVXaq/K277tUBxWg6rbf
E34OyafdTxyao1s1vcxs3zedH8vmbf7rfK3/AAKvI/CGka74ts9Y8MrK0dr4ftplj/2ppJm
aNdv/AAFv4q+iNC8CeEvDOoNe6Ho0dlcND5LSKzNuXcrbfmb/AGVq7pPhzR9Cn1CXTLIW7a
hcNdXDbmbzJG+83zfd/wB1floA8U+FCz6lr323UJFj0vwvbNa23mfdjmZpFb5v9mPd/wB9L
Ua6V4k8f/ETVPF/hnWdNtI7eNtLj+0RrM0kP3tyrtbbuVl+b/e+avZIPBXhmHSbzTYdNWOz
vrlry4jWST95M33m3bt38NGg+DPDPhm4uJ9B0uOykmVVkZWZtyr/ALzUcwHivwtv5PBPxQ1
jwdq17F5N98ytH8sazL93b/d8xf8A0FVrN16ztta/aAvLRdSjtlaGTy5PMXasirGyq1e0S/
CnwBPeSXc3h+NriT70jTSbm/8AHqj/AOFU/D5bpbn/AIRuFpl+bzGkkZv/AEKgDz74S61Y+
G9d1bwprloljqkk3mLeTLtkm+Vf3cjN/d3fL821l/8AHoNGvLKL9pa+vWvolhaG4XzGkXbu
/d/LXq2r+BfCHiDVF1LVtEhubxV2+c25W2/8BaqMfwp8AJN56+HYFk/veZJu/wDQqAPNfjJ
rVt4xuLPwT4ZZdS1SaTbthbdtbzI2+b+6u1W3NXvWj2K6VoOn6b5vmfZbeOHd/e2rtrN0fw
z4f8P+Z/YukWlkzf6ySONVZv8Aeb7zVvL92pAczU2j+Kn0AM2/NUlR1JQAM1HzbfvUlJuoA
Pmpyt/tVGzfL8v3qFZtvzfLQBJmnfxVGr7vu/NTs0AT0xqFaigBy/dpy01aWgBc01/9qnVH
J92qA/NT9qHB/aa8W4IP/Hn0/wCvOGim/tOjH7S/iwf9en/pHDRUkn6bUjfdpaKAI3YJEa8
08f3e3Rfsy/8ALxJ+8b+7GvzM3/jq16Ld7vK+WvAPjXrU+m+Gbr7GrSXDbbONV+b5m+aT/w
AdVqqILc8/W7Wx0m+1KRlVrhmb/drwHxDffbtYuJN25Wkb5v73zVoanqeu30awXHnrCv8Ay
zXdtrBa0n3f6iT/AL5oOs0vCOr2nh7xhpet31k17DYzed9nWTy9zL935tv8LbW/4DXv0v7S
NtJbtBpfhSRpm+61xdqqr/wFV+b/AMdr5v8Ask//ADwk/wC+ackVzG3yxyK3+7QTKMZfEex
XfjXVPEF0t94ivYfLX5ls4V2wr/wH+L/gW6vKfEOryazqjXLf6tf9Wv8Ad+Vf/iahZb112s
szL/wKnafayNrVnBJEy7pl+8v8O6go+0PgHpv2TRdQn+95fk2a/wCz5cf/ANktexeR/pDT/
wB5f71cL8IbH7H8M7OeT5ZLqSS4k3f721f/AB1Vr0Jfm+792pOap8RxPjPR4tQ02TzIFlVV
ZWjb/lorL8y18L+KtDn8HeIrixXdJZyN5lu396P/AOKX7rV+iWo+Utr5sm5lVv4a8L+LPw3
i1rTZLuGNpId3mbo13Nbt/eX/AGf7y/5XUKcuWR8azqvnM0f3WrtvAHxD1LwTdSLHB9t0+Z
laS1Ztvzf3lb+Fq53WdB1DRrpo7qP93u2rMv3WrNj3K1QdB9FXnxZ/t612x20llGy7ZJrib
c23+6u37ted+M/HH2yz/s3T5W8v+JlZv9n/AOJrgWu7ll2+fJt/u7qm0/SLvUZP3a7Yf4pm
+6tAuWP2Rukaa2pagse1vJX5pG/2a+8vg/4Qbwv4PjnvIfK1DUNs0isvzRr/AMs4/wDvn/0
Jq83+DHwbWCO18Qa9bMtvHtktreRfmmb/AJ6Sf7P91f8ALfSCrtWpJnL7ITuscdcD4vX7Zp
f2Tbu86aP5f+Bbv/Za7K+VvLavnf4xeKNb8P26x6TG0kl1JJG0iqzNCq7fu/3fvVUTD4pHL
601tZ6bqE7SxqszTMrbv7zN/wDFV873n7zULhv70jN/49W9qep6/qa7bxrnav8ACu7bWG1p
P/zwk/75oOs6DwJ4xu/BPiJdSt4FuYZF8ue3ZtvmR/738Lf7VfQT/tAaBc2arawa1523/V/
Z4f8A0LzK+X1tLn/nhJ/3zVhI76L/AFKzr/uq1BMoxke2Xfi651hpLu+/0KxVvmjaTzJJv9
5v/Zf/AEKvF9X1CfxBr3mszbpmWONd27b/AA0SvrM8PlyNdyR/3WZmp2h2kreJLGKSNlZZP
M+Zf7vzf+y0FH258DbFYPCd9dqu1Zrny4/+ucaqq/8Aj26vWu1cX8LrH7D8M9FjZfmkh+0f
9/GaT/2au2WpOaXxDv4VooooJBvu1C3y1N/DTWX5aAI13f3qazbac3+zUbfeoAG+9R95qFW
nbaAGqq7adto2/wAVH3WoAGWmstO+81G35qAG7flpu2pNtG2gBu35qk+WjbQyLuoAKPlptO
/3qCgXb/DTlX5abt2/dp27bQA1mWmq3zUNtpq0EklC/wANC07bQUG2lpNtO27aAGr8zVJtp
q06gB1PplPoAVflqOSn1BK1AH5rftO8/tL+LOc/8en/AKRw0Un7TmT+0t4sz/06f+kcNFBJ
+m9FFFACMqnrXJ33gXR7+SSSeS53SMWbbJ/9jXW0UAeZXXwb8KXLfvJL/wD4DN/9jWW3wK8
Gs27zb/8A7/r/APE168RzVdqormkeT/8ACivBf96/+X/p4/8AsacvwL8Gr91r/wD7/wD/AN
jXqW2jtQHNI8vb4KeEkj/dtf7v+vj/AOxryn4n/D628NSaffaeszWcjbd0zbvLk+b+L/aXd
/3y1fU22sfXtAsdf0eTTbxVaNmWRW2/dZW3UBGUg8L6d/ZXhPS9N27Wt7aONv8AeVfmrYXb
t2tRGvy1DHaRpcSTru8yT73zVJJIkESRtGqrtaoWs4Fj+Vdq/wCzVpVX+7VG+u/sk1rH/DI
23dVAed+LPhD4f8RtJPb/APEvupPvNGu6Nv8Aej//AGa8j1D9mrVPOZrX+y51/veZJC3/AH
yvy19TN8tOX/aqeYqMpRPlvTP2Z9S85WvJ9Lto/wDZaSZv++W2rXrvhL4O+GfDckV1Ojanf
R/Mslwvyxt/sx/d/wDQq9LVadigOaQ1V21Iq0bacv3aCSN4lk+9XK6n4F0bUZppbhp90zbm
VZNq12DfKtQtVAeZz/B3wpO37xr1v+23/wBjVVvgb4Nb732//wACP/sa9U20baCuaR5X/wA
KN8F7v+X/AP7/AP8A9jTl+CPg3/p//wC/9eobadtoDmkeXt8FvCCr+7+2/wDf+vJ/ib8N/w
DhHNQsb3TYpJLOZvLXzPmaOb+7u/2l/wDQa+ptvy1R1HSrHVbX7NeQLJH5iybf9pW3L/6DQ
Eakh2kWa6fo9np8f3beFYV/4Cu2r26mqu1afUki7t1OptOoAKa33qdRQBC1Rtu3fdqRqb95
aABfmZac33v9mm0fe/hoAdTdtO3UbqAG0bqN1H8VADv4qfTKduoAazfLTW+aj+LatDLQAfw
0Nu/hprNRu+b7tADt3y03d8tN+apFWgBq0VIq/wCzRQBCu7dU33qNqq33aNv92gBy/wC9Q0
nzbabuqNvvUAWFanVCrUbqAJqN1Q7qN1AcxY3VDI3zUbvlqN2+agD82v2mjn9pTxWcY/49P
/SSGij9prH/AA0p4rx/06f+kcNFAH6cUUUUAFFFRvKsY+agBXquzKtUbrVtqssK/N/tVg3N
5PPGzNK3+6tVymXtDoLm+tIFZpJF/wCA1lya/Ay/6Ou6ubl3fMu6qsX3fvfN8y0GcqkjrLH
WpbvUI422+XJ/dre215zoEdzaXnkSL+5hk8yOT/ZZq9EjnieZolb5lXdUmsSajbTfM20b9q
7pPlWp5omg6q9zFFcxqrKrbfmXd/DUM98qyRxKrfN/49TZdSitvuxNJ/u1PtOb4Q5ok0cbK
q+Z8zVIq/NTo23qrLUi1pEBq07+GnL92jctBQ3d8v3acrKy0blo+WgkGqHd81Ok+7VdnoJJ
KN25abu/u0K38NAEtM3U3fVee5WJfvLub5V3VQcxYb7tFQrJu+anK3y0cocxNup9Vlb5qk3
UcocxNR92o91Ct/eo5QJP4aazfL96o2ZqjZmo5QJm21G3zVH5lN30cocxMrU7d8tV2b5qNz
UcocxM22hmqHf93ctN8yjlAk8ymtJ822oWemt8y0coFpZd1SZqmsrfd2/NTmlX+GgnmLG6n
eZ8tVVkoaSjlDmJt3zU7d8rVXVvm+9Ru3fdo5Q5izS7vmqv5m2jzPm+aq5Q5i1u+X71G6q+
6m7vm+ajlDmLW/5aN1Vc07d/wKp5Q5iRWVfu0bvmqFm+WhW3feo5SuYm3bf4qFb7vzVHt/v
UbaOUCbdtaj+GodtG7bRyhzEzPVeST5flqN2Zm+Wo23bqOUnmPzq/aXx/w0j4qwc/8en/AK
SQ0U39pQk/tHeKicf8unT/AK9IaKTLR+nlFFNLbV3NSGMlkWKPc1ZJnaW7jDN95qkvLv5fv
VlwS7ryP/eqjmlLmkZ9zJKt1Irf6v8AhqnLLHHC0sjKqr96pNaeWKaby22/NXLrK0/meczf
5/z/AJ+arJjE0JNQtvMbazf5/wA/5+Wq+lXKtNNGzK25ty1k3Lbm/h/+J/z/AJ/2dDQdFu9
QvvtKs0cKq37xv/ZaynU5TpjT5jol3M37v7zLt/3a6DRbOeKNpLj/AFki/M1OtotN0yzVpJ
Fby1/1jferk/EfjO5jaS001Wg2ttaRvvf8BrklOXNqEYxiegM8aNtX5m/u1VvLmJVbzG+b+
6v8NcHo2v8AlWbXPmM1wv8ArlZt3mL/AHqbPrUk7NI3ytI25f8AZqrR5feCTl8MTqrOXz7r
bJ/C1ankRbYVZm+b+Fa87s9X8i43ebW4uuTsu1WZY6zjVjze8Ty8p2n7uKNV+VVqRfu1yrT
z6h8turM25f8AgNdNH8qru+9XTTlzfCVGXMSfxfLTlXb96q73UUccjbmby/mZVXc1NadmrY
OYsNIq/LTd/wDwGq7SqrRr83zU1moIlUJpJFWod1Qs1N8ygz5iZW+ajdUPmUNJto5Q5ibdV
eT94zRNFuWjzP7v8NN31ZPMSeZtWnLJuqFWqRdu3dQHMWN1OzVfd8vy07d8tAcxNu3U5Wqu
rU7dQV7QkZqjZqazVCzbfmoDmHM3y03ctQtJtpvm0E8xa3Ub1qv5nzUb120FcxM0n92o2eo
2l+aoWloJ9oWGlXdTfNVqqs9R+Z83y0BzF7zNy/7VG75fvVV301pPm+9QHMXPNXd8zUef8t
Z7PQsv96gOY0lfd96pN+2s3z9v8VSLJ/daq5Q5i4z7VoWXd/FVN5P9qo/N20cpPMaCvTles
9Zacs/zUcpXMXPM+anLJ81UfM+anLL81HKHMXmk+XdTVbbVdZak3VIcxY8z5abuqHzKPMoD
mJvMp27+Kq/mU5XWgOYkqOT+9QzrVe5koDmPzv8A2kTn9ozxSef+XXr/ANekNFM/aNOf2h/
FB/69f/SSGis3udMdkfp8zKi7m4rMuLzf937v8NWLxWkXb/DVdbZYoWnm+6q0Ey973TPliZ
vmkqn8sU0bfd2/NTrm8nu5NsK7Vb5V21egsItPhW5upN0zfLub+GolUJ9mY+oW0k80zeV8r
f3q5O5aW0uJFW2X/eWuivr6B7rzVlZv3n/fNYt5PAzSbVX/AGdtEZ8wfCZPzOvmNBuXd91f
8/5/9Cmi8Q30FvNtiVo1XasfzLtp1yzNartXcv3t393/AD/n+GqP2O7vpFjWD5m+8396spQ
jzcxtzfZL2n3lzeXDXd9Pu27VXd8q/wC6v+f4v++aviOJm1ZmjXcsirIqrXTJoEcWkqs0vl
+X825fvbqq65d+Vb2s8a/6xdrN/F/n5qz5oqPLEz5ve5jl7W2aDc0zbfl+7/n/AD/49ubd3
MkreXH93+6v+f8AP/oO1FoepX1x+5iby9q/M3yrW83hzSdKt1n1S5Vtv975Vrm5pG3945XT
tOu7lv3ce5W/z96uotI7a2jb7U3mND96OP5qyb7xAzSNY6aq2kKtt+781ZeoRatFcNcrE3l
/d3Rtu3f71Zxl/MTKMpHYW3iqOW+h03TbZY2kbbu/u1sax4gj0q1Vptzbm2/L96vNbbUoNH
X7XJL9purjdukZv9Wv+f8A2WuR1rxHPeSNEsjNHu2/5/z/APZdtOp7oezlI9OXx7bS3DLbr
HHJuVd0zfeX/P8An5q6rRdXtNX0uO7s5VZZP/HW/u182qt35LT7W2/dZl/h/wA/N/49/tV6
R4R8UQfaLPdujuG229zH/CzLtVZP/Htv/j1b05Sl8QVKXLH3T2Lcqr81Rq29m2/dp0EiyRq
y/dapGZUb5q2OQqstQyKzfdarEqs3+rbbVVty7V3VZlIha5VZvIZvmp0km5vv1DcxeZJHJt
+7TWb/AGaAJvM201pPmqP+Gm7vmoAsRyfL81TLL/3zVPdTt396gkuK6tUm6qO/7q1YVvlph
zEytTlb+9UKt/eapPMpADtVeSSpJG3NVeTdQUQt92hWoaoaAJt9O8z5aipjNtoAkZqhaT5q
j8zdTW+amBJ5ny1GzfNUbKy01moAsLLQ0vy1V3baGfbQWTNJ8tR+b833qhkl3U3dQBY835l
21aWX5az1b5fvVYjk+WtCCw8n96q7S/NUjNuWqrtQBYWWjz/9qqqvR5lZgaEctSLJuas9JW
q0j0ElpX+apN1V127v9qpFanIOYk3UeZUbN8tNVt1IOYm8yneZ81V/vU5a0Am8ymsvmfLTV
+9QzUgPzz/aPAH7RPigAYH+i/8ApJDRR+0d/wAnE+KP+3Xr/wBekNFc73PQh8KP09IzWTrB
aVYbRW2+Y3zf7tbFcteXXm6vdN/yzt41b/0Ks5v3QZciitrNvM/1jba8t+IXjuSyk+zR/Mr
Myx7f9mtzVvEKHVPs32tVVbaOTb/eVlX/AD/n5vKfijJF/aGkr8zLJDuZY/8Alo27dWRpRp
+97xzur+KtSaH7TeahLGsn/LOH5Wb/AD/n/a6Twnr93qcy2NxbStuVdszN8zf5/wA/xbYfC
/g5fEN1HPrjLBDCu22t/wCJf8/5/wBn2aWXQvD2lx7oGaSNVhjWNd0jf3VrD2v8p01ZU/hI
dP8AD/m26tcN+7+8y1pP/Z+mK3krum/76rHn8Q7YWikkjslkj3Ku75vm+7urLngu/LmaGdd
yru+X/P8An/x6qpy5zglE6Tz5LmRlkb5acsemwWKtqXlssLbtzfdWuTttXntty3SsrN91v8
/5/wDZXanfRXmg3Xkybtu1tv8AwJa05SOWUZHRal4xijs2XSfLZl+Xd/8AY1yd3Brd5HcX1
9FJJDt3eZu/1bVh/ZNItrO3vrprmKHzGjm8n70bLWP4l8XskM2m2Oryz6a33Vk+9t/u1jy8
3xHTGP8AKF9qDK0itPubd8zf3qbBr9yixyWOoNBtkZWZvu7v9r/x7/PzVwMutLLM26Xbub5
v8/5/+JLO6WTzrRmbcq+Z8v3fl+X/ANmauaVI9CNOPKejS+IbK8kW28Rae1pNI3y31r80cn
+8v8X8X3f/ALGs2Xw5dwSfa7WeO/s93yzW7bl2/wC1/d/z/s1yaalc237uOVpYZv4WXcrf+
y10Wka9BBdLtnksG3bdy7mj/wDiv8/71aR90iUeX4TetYINvlybl+b7v+f8/wDjrNNBos9z
deXpccnmSfK0f3v8/wCf+Bay/YZbVWvI/I8xflvIdrQyf8CX5f8AP/fPoXhLT7Sxt2kjnjk
3L/rF/irtpS5jilPlN7T4m0/SYY7hv9XCu5t3+zXl/izxncz60ttYyNHbxt8si/xV1nizVZ
ZIZLG33LD/ABN/eryXUFVmZt3zf5/z/n5ev4YmMYxlI9G0XxrK1xb22qL+5m+WO4/2tv3W/
wC+W/z81dl58Uq7o23fxV88xXSy6f8AvpZV/s+Rbr9y38K/eXb/ABfeauu0fxV9jt457e5W
7tW+6ytuX/d/2anmIqUv5T1KVt0f3tv+1UO75vvVR0zWLLWbXzLWX/ejb7y1cbd/wKrOUkz
Td392m/epu75loJJN1G7+7QvzUN96gY5Gqbd8tVd21f8Aeo82gRa3srU5Zfl+aqO/5aa0u3
7tAGg0tQ+bVPzN1G7dQBYZt1R7vmqPdRuoAdmo5N1SbvlqORt1AuYj3fNTleoXamxyf3qCi
ZnquzbqczK1Qt/epgO3U3d/tVXllpu9tu6gokdvl+Wm+Z8tV2l+7QrUAXFk+Wpll+Ws9X2r
U3m7a0Aueb8vzNUMklQs9N82sySZXpzN8tVVb5qmZm21oBNE3zVajb+7VGNv9qristZgXFe
pPMqmrfLUm6gRIzrtoV6hkb/apsclAFrdUit81V1apFrQgmVqdUe6o53+X5azLPz7/aOGP2
ifFAzn/j1/9JIaKj/aJbd+0H4mbOc/Zf8A0liorJ7now+FH6g15BrWr3Np4uvrHdtjuIfL/
wCBL93/ANmr15iAK8T+KEE9nrUN7ayrG1x/Ey7l3f8A7NYVfhNKfvS5Thde1q2trqz1C6ia
P939lkb/AHW+X/x3b/nbt2ILZfF2k2d7H5EaqrL5jN/q/m+7/n/9rH/s20nmae8tPtsl1uk
bzt2392rN93/gP+fmq94ebUlaGC+8r7PI3yrGu1dv+z/d/wA/7tccpRO2Xw+6dZpX9n+Ho/
MVVubhfmabb8q/7v8An+9/tVRufFVzd3VxJZ2UKyMq+Y235m3Mse3/AMeWpv7Dn1O6WC3n3
Q7fmZfl/wA/5/2az5dKWz17VNLhnjnjmsGhj2/wyLtkX/0Fv87qx5P5jn92R5Pea9rN34ib
VLi5bzmb7q/djX+FV/76r2bQ9X2+E1nm+bzP9X833fl+Zf8AdVv/AEL+7XmP9hz3elzXdmr
L9nZvMjVfmkX+Lb/u7f8Ax5q7LT7aW58N2tzuaNpI1by2X5f4V/8AZV/ztran70vdNq/Ly8
pakku764jZW/cxttZv4VanWN5bSf2wqrtuLdWXy2b5m+Xd/wChbaxWXULVt0bbVZd3+y3+f
8/w7tjQduoax+8to1Zl2tIv93/K/wCfmrqOSUeWJ5brPizULm3ZWlaCb+Hy/l+X/gP3q5G5
vJGX5v8AWNVy+ilivpIJvvRs0bbv7y/L/n/O3NvGWW4Vfl3UHXEhilb5o5Pl/wBpq6LR7q2
bWo5bpl8mTdHJ/tfwsv8A49/lq52d/ItVZvvfdXd/vVc0qJvse5vmWO4+9/dbbUVI+6axke
iaPa20ukst1tgksZtsn/AmZf8A4n/P3acq6F/a02nw3sNtfRsq/Z5m2rIrfxK1WpZP+JpqS
zLGq6hbR3G3b91tvmf+hL/lqp654Ebxdb2+pRyfZr7b5fmfeWT+7/u/N/6Ev+zWUTKRtabe
atocjS/Mse7y5I2b5W/3l/i/4F/8Vu9C8L6zpd9JJbLL/ZMzfNtVv3Mn/AfvLXzy0/j/AME
x+RfWzalpqtu2tukWPa38LfeX7v8Au112i+LPDOtLHFpc66beSf8ALrN/e/ur833W/wBmte
UwnHmPbLy8lj/dahLC0LMqw3G75W/7afd/76rjdXtmiaRWjbbu/wA/5/y3KyXl7bTLbXDMq
3C/Mu773zbf/HW/vf8As1b0d5LL4Xjk3bmhm+yt/e/vL/478v8AwGtKdXXlkZ8nKcvbStae
Itsnyxyf6zd/db5f8/8A7VcjqFzqHgzxJJaaXLJdxzf6y12s23+6vy/e/wBlq6jV/lmW5+X
y1/z/AJ/+JqjqVm2pyR3LXMNpJcSRyfbPvSLMu1V/8eWNtv8Atf7LVqaHSeEfGdlcx/8AEv
ufIuPveW33l/8Ail/z/dr2LQfEsGsxrBNtjvFXcyr/ABf7S182+M/D+3xFa6pDK1hJMzRtN
brt8ubdujb5fmbd93+9u21N4R8cato+sQyapbeZJatJCskbbY2b5flbavy/w/N/daqiY1KP
P70T6maT5vu0LJ83zVTsZ5bzS7e7mg8iSaNWaPdu2/7O6rG75fmrU86US0sm2ms25qr7/wD
vmm+ZQZFhm+WoWeo2l+Wq7vQWWvNVajaTdVPzaPP/AM/5/wA/+PUDLXm0NOtU/N3N8tNaWq
5Q5S99p/ebdrf71SLJu+7WWsn7xauR7v4qoCZn2/xU1pdtDfLVWVmWoEOkl+Wq/wBoqGWX5
aptK3mU+U0jE0vtFSNLuWstHaplZtq0glEJJW875V/z/n/P91zz7V+7Tki3N81RzxMrfN/n
/P8An+GriIr79zfd/iqTzKjZv7vyrTe9QWWPM3UedUO5trf3qb5nzUAWlk+Wo2lqFpG3U1m
+agOUtRyf5/z/AJ/9mtLJ8tZqt833tv8An/P+fu2Fk+9WgcpcVqkWX5qprI1ORvmrMzNKOT
dVhW+WqMcm2rSt92giRI3zLUK/K1Ob71OXa3+zQMkRvu1YzVP7si1NuoIJGk+WqtzPtjokl
+VqybmVmXdTKjE+Fv2gGL/HzxIx7/Zv/SWL3NFRfHjB+OniLGf+Xbr/ANe0VFZS3Z6UfhR+
mWq6h9hlXzP9W33Wri/HVjB4j8MzQK37yP5lb+7/ALVU/GXiZ5U8rLRwsu5Y/wCL/P8AvVg
6d4xtJW8iOykX5fm8xvvf7tcU/iNIwl8UTjY/Eckt1Z6XfW0cN9Zx/Z/LjX/XLt2t/wB9LW
xp6eVHDu/1Ma7trfL8392pvEfh7SPEEy3KtJBdR/Mq7tvzf5/9C/3a898S/wDCRaRDatbtI
1rHH91m3fMrf3v8/wDoVYyp8x1x5ZHfXPiWWC60m00//WXEyxtHu/2qvardW1trlxJcLJHd
Rt+7kX+8v3a8j8M69JrPxS0XdBJHH9oVtrfMyqvzV9JaRbWmoaLDPfWytJJNI21l/wBquSd
KXMTPlgcrF9kvLP7W2ntZTfM21m8uOb+8y/xf+g/+g1CsSra7V+7Gu3bTW/tJdSvGuPIaxb
dJbRsreZDGy7dv91flVfl+asO58Q2VzcSabYyfaZP+WzQ/dVf96uzDU5Q5uY5pe98JHc3i3
NxHaQ/NHu2tt/ib/P8An+71GjafHZ+W0f8ArG27mrm9K0/dqFxPIv8Aqd23/ertrZf3f93c
vy10xM6kvsnjfi/Q/wDirNStI9qzNO0ka/3ty+Z8v/fX+f4uBl02fTrqSW8X+H73+f8AP/s
vrnxZtoINUtdWjlaK4mtv4f8AZ/8A2lrzdfEe+P7DqUazxqqxsyttZVqZfEddKXNFHI6gvm
XHytujk+ZWrpLGJoIVsV2/vI/M/wDZqz9V0+0s4f8AiXyLJGzNIq/3f73/AAH5ataRc/vPP
kbzF+9838O3/P8An+EkaRO8Vbaz8G2OoSeY0kPmWu7d/FuWRd3/AAFpF/4Cv/Ao44IGt7yd
buRbq1ZVaOPcu5drbtrf73/oX+9t0NF3az4Z1bRm8vybPbdRybvvN8q1V0W2luZI4mijb7U
y2rM25VX5tqt/vf8Aj3/s2EQNKLVYNT0doNUVpI45Nu2OSRZPmVf4lb5fut/s/wDfVczrHg
XwlrVvMtrFJpeof6yFlX/WfxbWX7rN/u/7NdM2kSW2sXUcMbT7laPbH8vnQszL5i/7O35f+
+f9qqf9mS3erSaXHtltbdWvrnc21lhVfm3N/DuZfl/4E38Py3GX8pNolO20zV7PwDNp91Ot
7fWLbra6VtyyRr8zL/eVtv8AC393+LbXQaVPBdXS22793r1tuX/ZuI93/syt/wB/P++YVnn
ttt8rLewwsszbvlZV27W+Zf8A7L71U47aCxsbq0tVbdp8i6hbMzfdjbasi/8AAdq/98t/tb
oJ5THu7lZLeaCbd5isy/5/z/8AE1h+bctayQR232mS3jaT7OzfK3yqsn/ju2t7xoqwapb6t
axstrrC+d8v3Vk+7Iv/AH183+d1crFcyabq0N3C0ir/AHl+b5W+Vv8Ax1q7Iy5o8wfZOw06
eDX/AA3H5i7pI1WGZZtrbvl/i/8AQqybnTVj1CS58xla4XbJtb7zL/F/vfN/6DVexn1LQ7x
YGVruNlWP5t37xl+X/gLbf/Qaj8Q6zFY26ttmWHd8zbfm/wC+WqiT1T4TeI72Vb7wtqE8t2
1jGs1tNI3zeXtXdH/wFmXb/vf8Br1JfM8lWk+81fO+hy33hrxRa6pDLJJJ9kWSRZodrXEO7
cy/7yqsjL/tL/3z9ENcwRxs00qxxqu7c3yqq1pE8/ExtLmGtJuo3/3q5ePx34Ul1b+zY9Xi
8xvuybv3bN/d3V0G6rOflHM26o2batNkb5WqGST5aAHb6jZ9rfeprNUMjUzTlJGZvvfw03z
dtN8z93/n/P8An/gNQ+ZtoDlLkatI3y/NVqCf5f4qz4pPmWr0CszN8u5f96t4kyiWvmZd1V
5VqT+Jak2szfdo5TAzX8va3mVlsrRzbd25a6ZbGKVfmWmyaLF/DG26jlRrGcTFgj8z7taEd
s25aFg8iTay/dq5H8u2p9mVKQ1ovIVWZap3yeYu6P5l/i/z/n/0Kta62+Z8392smdvKk3Rt
/n/P+f71cpETN/8AQqdu+b5flq15UFyu6P5ZP4lqNo/Lbay/NU8pqV2o2t95mqZYmdflVqj
nTaqrU8oEbSK26of726nfNlqSmULv+b73+f8AP+fvVMsm6qu3/P8An/P/ALNMq7d3+f8AP+
f+A5gWFb5f8/5/z/u1NG3zfeqv/tVIjfNQSXkarSN8tZ6t8tWo2+X5moMpFpm+amyS+Wvy1
HvVm21HJJuoEWFk3VIz1XgSnNQA2ST5ay52+WtB/vVlz7VXb95mamOJ8OfHYk/HLxDn/p27
f9O0VFO+POf+F6+IsjH/AB7f+k0X1orF7s9CPwo+1fEehtczRyTX3l26w/N83+f8/wDAajg
tNJs9Nhnt/LkVl+WSRvLXd/tbvmapPHmv2kczfZ4P3bL8u5fu14zqer6zrlwttC0kdvGu3d
5nyqu3+H+6v+f9mspRidMeaUT0BdespbxWZlVW+VZlXy42/wB1W+Zv97/7KrGqy6fc6TMt5
dxra7WZpGb5f8/d/wDHf9mvNbS+tLRdq+bdybdu5f8A4qnPdXdy32m8tl2r8scc33Y1/wBl
dv8Avf8Aj33fmqIx94px/lNLwBBZL42XULfzvJtYJG8yT70jbdtexWuqsvh9trbpFhkb/d+
9/n/LVwdpFpuleE4bmaWOO+umWOFVb5vLXdu3U2PVVvFaCOX9yv8ArJP7zfL/APY/+O/7Nc
8481Qmp7xpSXUdzY/2ffLI1qyqu5flbbWtp+naXaW6rpaxtD95l/i/4F/n/wBlrl549ska+
b833f8AP+f/ALJqyz2Mkm1mVl3btrf5/wA/8CrqMuX+U7KWOCNv3aqsbLtbbViKffbqu5V/
z/n/ADurjdP8S7ZGg1JWkh/56R/eX/P+f9ncu4pJdPmudLuY7uNVZlkj+9H/ALy/w/5/4EG
co/zGD8T7Zb7QbGf5mktZJI2/3WX/AOxryXXLOC8axgVpI2jgWFpNvzK3zf3fvLt2/wCdte
mNrUDeFWbULRp1t4/MuI2b721trfN/uturm77SNN1q1+1+Gb1Z/lbdazf67b/d/wBr/P8Aw
Gfi96J00/d92R5m1zd2l1/ZslzHc2sf7yNl/hX/AD/DV7TGaWGSOFWaRm3Ltpt1pl81xJK0
bfL/AKxdrbl/2v8AP8VRwXVzpqt5O1W3fxfw1RsejeA55H1TyI5dv2iFo23N97cu1f8Ax5v
8tTtI1FrWa4WOBdyzLIv+yv8AlY/87a4Pw9eb7yNVn/1cm5W3fxV6NeQLB4mmuYV/c3n76P
8A2WkXcq/99ba5/hlygdt4hu49OazuZl2qrMsLL/D8vys23+H+9/uq38PzcP5uoaNJJBtVl
vGWaaTy1/eN8u5Wb5l+8u7a38LN91vmrpPs2qf8Ii13D5f+lK1u0kjblt7Pb83lr/wHb/wH
/gK+Wy6m1jdSWmrT3c8en3CrD5Mm3zFbb8rbvutt/wDZqzhHQmP8p6ctjqmmLHJfRrBDcKs
NxcSfMu1v4m/u7Wbdt+X/AIFWbpHmWerW7Xi/uYZGs7mFV/1at8rL/wB8t/6D/s11HhrVbb
WLX+z47lp7GaBdsN5/rFb5t0bVxOoahLofiC+03Ulk+ZlkVm+bd/Crf7Tf7X+V0Jjr7pY8X
acv/CPyaRHPuutF/wBIkj/4Escm3/Z2+XJ/31XnNzKrWsi7t0kbfNXuGtQWmq6TpPi+GBtt
1DHa3ccn3tv3W3f8BavCbuD7Hql9pbfetZmjZvu7trbf8/8AAa0pS+yET0LwjfLJHHdt8y7
fs823+9/+yyt/n5eR8Q6R5sN1BfLItrJ+8WaPa3lttZWXb/dX5WqPw1eTxfbNPjb5ty3H+8
q/6z/0Ld/wFq7C8aKe327lZZF/76/z/n+LbuT8MivpljB/wivh3UmlVmt4f7PVZP8Altt2y
Kyr/s7m/wA7qw/FvifX9T1aaLUtQlZY2+WFflj/AO+atWNzGlnY2izqsdjcsq2/mfMrbZFX
5f8Ad/8AQVrL8S6Z5cbapHJujkbay/8APP5fl2/7P/s1VEOWPMZMDq3nLI33fm3f7NejeHv
H+paHHb2Vx/pdivyqrN80f+63/jv+fm8vs5Vj1aNWb5W+Vv8AgVaGp3kcFqsC/NIy7VVW+7
/n/P8Asg5RjL3ZH01p2vafrNr5lnP8y/K0bfeX/P8An+KrW75vmb/P+f8AP3a+dfDHiFrS6
s7tpds0f3vm+9t/+K/z/te/LOssayq37tl3bqqMjhqUeQub/wC7Ucjf5/z/AJ/8eqHzf8/5
/wA/+yt8z5f8/wCf8/7u7Qy5SbNQ7vmao5J9rfequ0/3v8/5/wA/8BAL0Uqq3zNVyKf5tu5
v95axUl3N96rkEi/w1rGXKEom5EzPuVm+arUCstZaS7l/2q0raVv4f4qrmMJEzxXO75V/75
q0rTxRxq25vl+9UMt3LE396rEeoXbW6t/F/d/2a01J5QeOKWPdNtVqbFZxStuj2tHH975qP
3V1/rlaOT/Z+7Ui232aFmkb93u/hb71MZn6izN821ttYbN5jMvzV00qrL+8jkVd38LLVGW1
XzN0i+W3/jrVUokc3KYsce1v9mry7XbypPmVv/HadOyr/qf4f71FnP8A6Rt2qrbflrMrm5g
nWOC3aL+JW+b/AGqzW+dvu1eaeR/MiZvm/hqjK86/Lub/AD/n/PzVEjSI14F/iZd1Qtt/3q
kVvMokWpLI/mbb/wCg/wCf8/8AjtN3fe/z/n/P/Aptvy/5/wA/5/3qayVkUG/5f+BVJu+b/
dqH7v8An/P+f+A07d83zf5/z/n+KgC0j1YVqoo3zNVhWoMpFxW+ao93zUK3zLTd3zUEk0cr
Ky1JI21flqOLa1SM1AFd22ru/vVmy7nkq9cttX/Zqnu3N975W/8AQqZUT4g+PQI+OviIHH/
Lt0/69oqKT48Bl+OfiIMMH/Rv/SaL3NFYvc7o/Cj648bLaPNCsdpJc7Y/+WkyxrtrhdQnub
tYYJFjVY/9XZ2cbLH/AL395m/2m/76/irqPiN4j0nTLhYrfdPM0K/Lbr5e7/ek+81eSz6xq
+ox+RYs0ELf8s7ddq/8Cb/4qlI6YfCdFO0Fjb7dQvra02/8sY/3k3+7/dX/AD/u1iyeJ4LO
Fl0fT442b/l4uNskzf8Asq1Rj8PXzN/p0vkfKzbVXc3+f/sv9rb6B4O8K6M0M2oTR+e1uu1
fObcu7arfdX5fusv+dtSaSlynC6bBreryef5EzK3zNcTf5+b/AD/tV6kkVlpGiw2jbVXy/M
3N95vm+Zm/2t3/AKFVFbn5V+XbGzN/wGud8Q6jLPrTQf8ALOONVX5vurt/z/ndUE/EdV56t
cRt91VXzNv93+L/AD/+zVz7XBO0m5vm2/db+L/d/wA//ZcDaazc2jL8yt/Dtb/P+f8AerUt
tVgdW8z9xI3/AMVu/wA/5WkHsySVWjmXzG2xyfdb73+f8/8AAi01q70/WI/ssskbNtZfLb+
9/n/P8Nq2nnnhjjX5l+VVb/gP/wBj/u/+O1Vk/wBGkXzvm+ZlaT+Jfm2/e/hX/wCy/wBqpK
NRtVttV0m+gvLSOC4khmXzI/l3Lt+83+1XkbfadPVZ9PaSOSNv4W/h/wDsa67U5bm20u+lk
bbG1tJH5n93cu3/ANmridP1C5imW2uFWWGTcq7vu/M27d/47/n5acfhCMTUi8XyXlwv9qKv
mKrK0235m/3v/Hqy9VjWeGRoZV2t827/AHW2101z4cbWdNbUNN8tm+8q1yq20sVnJBcKyss
jRtG33quIFPRtQgttQXyV27fmZv7396vYGliutFW7t23fZVaNv+ui/N/6D/n+94nYyKupLB
H/AKvdtb+9Xrnhi8jbw3cWjbY5mXzGkb5t38LL/wCO/wCflqKkftAd5oKz3VjcT2sjNJaqs
i27Sfu7iFlXzF+b7rbvm3N/e+b+Jq8n8Y2y2d81yq/abOaTdG21lbcrbvm3fNu3fK275vvV
3Hhlr6Cazgs5FWSZpLdo2Xcske1dyt/s/L/D83/jtZPibSJ5dU1CWZZFmjb9/Y+Z5iyKyr8
ytt+9t+b5v+Bfxbs4/FyhH4ij4T8dQana/wBiatJ5eqQr5emX0jbd3zLtjb/a/wBr+L/e27
tTxBPqF3GviS68ueHT5P30bbWVo2X723+Jfl/h/u7q85jiggkXTbyyXatx5jR3G5WVt23/A
L6+6v8Atbv73zL3HxCaWfwvpP2Xzraa3ZY7uzkba1wq7WXd/tf/AGP+zVe7zB9rmOq8E6zd
69p+oaTcXLRtcfvo9y/d27vl/wC/e7/vlf8Aerh/HVnPbeJtNu5oo/Ouo2tbjyf+ei/d+X/
vmm+B9Qu9Pht9Ut18xoZG3K3/AH1t/wC+V/753fwq1d5428M3N5osctjcxXNrtW8tm2/Nu3
bv/Hl/9GVPwy5iZe7I8js51tfEVvJt/d+ZtkVf+ebfKy/987q7qKJolvluFVY45pGVVb/Vx
/eb5v8AZ/z/ALXm947PdLOq7W3blrtrW6+1eG4bubdJtbbJuk/iX73/AI7tb/e/75rpCRoR
2cbTRtJBHJJt2rJt+Zv8/wCf4qsfZlvNJutNbbumjby/977y1z8uprY68qr+/sWk3LIu1Wj
Vvu7l+7/wJf7v3fvNXTWlz5kjLt/eQybm2/w/5/8AZqqJMjyWdGtr7bIu1l+WrmoxQTquqW
7SMv3Zvl+7Wh8SLHyPEDXNn5a290qyN/stWfoNrKtnDqFvcrcqystxDJ8v/fP/AI7VSKjIo
20rbdq/eX94u5v7v+f/AB6vePBmvSX3hexVmaeaGTy5G/4Eyr/n/Z/768ZubOfVby6XT4JG
8tfm+X/VrXSeDrv7LMun2995E38O5f4tv93+L/7KpCpHmietafqs9zqVxFJEyx/ej/8AHv8
A2Xb/AJ+9rfaVb5f8/wCf8/7vkMviDxNp1x9p+xRSKy/u2j/u/wC1/wB8/wDjv+7XSaReah
5ckl0ytJN91m+7u/u/8B/z/tVzHM6R2TTru3btvzbaj8z5W/z/AJ/z/wAC5XUW1Bo44I5WX
bJ8397725f++tv/AI9/eroIG8y1WTzVbavzbWquYmVPlLkcn7ytS1+b733v8/5/z8uGku1l
WT5d1bEC/K21dzL/AA/5/wA/+zMyka0cfyrU0moLY/M0Ekn/AFz215/ea94/Vf8AiX+FI41
/h8ybzG/8db/P/oPF6zefEHU/M/tC2vbSPbtaO13Rqy/5atIy94mNJyPdoPFumzx7lg8z/v
ms+8+I2l2bKs139iX7v7yPav8A31/8VXg9q0sFu37to5F+9DJ8v+f8/wDApLbUra8ka01CS
OwVY2bzpJpGVv8Aej2tXTKpCPQr2ET6g0zUJdRhjnt7mORW+b727d/wKrV3GzLum3N/s18s
6Hr0lnMsmh63Asn3fJaTyW/+J/8AHv8A7H1DTviX4mtFjgvtNa9j/wCWjbdy/wDAWWlFOb/
dmcqUonoUs8kW5mXdVFdV8u8/ffvLVvvfL/n/AD/48WnizQNVjVZllspm/hZflofTIrlvP0
+eGdf+mbbv8/5/4DvH3fiObl5Ze8WpLVXj+02rK0Lf+O1HK0dpH8q7pG+81OglnihWBoNqr
975fvUSW3nruVanlJMtpdzbtv3qaztuXc25atS2ckDfMvy1Vki/iWoK5iu6srbl+7/s0K38
O75qmib5trfdajyNu5mrGUeU05hrL/n/AD/n/wBmjapm+X/eqOf/AFa7W+asCyv/AJ/z/n/
2ba5V+am/w03c25qnmKLC7qkVmVttV42/2qmRvm+ZqZMi0rVY8vcu6oUXd92rUa/u6ZkQq2
1qGb5VprLtZaa3+9/n/P8An+GgBsq+ZC1Z+5UhZpPu/wCf8/8A2NaTrtt2bd/wH/P+f/Qqy
b5v3Kqv8VMqJ8T/AB1ff8cfELE5z9n5/wC3aKiovjaAPjTrwBzj7P3/AOneOisZbs7o7I97
8aJbO1jLJGskjRwr8zNt+Zv8/wCfu0Z5Va8aC3ZY12/8s1+7W94ssVn1DQbaNvM85t25t33
VWvPdT1CeC8kg8yTdu/h/u/e+9/n/AL6qJHXE2JZ4Ipma4u2VmX7q/eb/AID/AJ/+K2PD/i
jS7XT5NNuFbyWmaRmVtzfd2/N/n/2bb5nPfefIyx/eX+L+7UbLIq+R5kkG1f8AZZf8/wCf9
45SuU9gk1Cyl8v7Ldqy/M23d827ctef6hfN/akzKzMu5vmas/T1vpGjiju1kVv4mXd8tdJe
RafHZxyRwL5iybd3/oTN/tbv8/3YKjEhtmndVVov3393+7UjxTqreZ+72/w/w1ueHNV0vTr
Gb7VYrJdbm+Zqr+Idcj1G4Vo4FX5du1V27v8AP+f9rn5pc3KdsIxlEq2d9Ppskckc/mKzLu
Vv96uglljaGGKFty/K3zfNu/i/+J/ztWuN0rbc6lbxSbvmk+b/AGa7BJFXVFkh3NHar5n97
d975v8AP97/AL51OSp8Rj+LY1g8J3zbWZZI1VVX+7uX/wCJ/wC+Vrz/AE+C51CSP7PFuVo9
rbm/i27W/wDZq9I1K8tI/Lg1D5beb5dv8Mfy/L/n/LczPBB4X1aFvKVof975ZN38X/fP/oP
+9WkTM1LWe50CZlaSSNWX5V/9Bpuq3On6hp/9pNt+0L/zzX5W/wArtrS1jUrS+j/d7WkWH5
Vb/wDa/wA/+PVx9jFIlxfWzSM0LbWWNW+X/ZojEDn/AC5/7QkW12xwrtZpNyrurtNBu4nmu
Lbd800nlw7f+mi//FfN/wAB/wB6ud1W0bdHtlWO3Vfm3U3T7tYJv9Dbd8u1WZf4l27f/QqJ
K8QPRtDvJJIfP3fNHIsm3+L/AL5/z97/AL57bxPfRXcy31q0e66jjk85fl+b/Vt97+L5fu/
3V/3d3Ex2a22qeVD96aPztu7b96Pc3/oVaESfatL1C2kXaskMaq25vvKrMq7f+Bf+hVhKN/
eA4Xxii6hC1tHOv2xY2by93zLt2/u1/vL8q7W3btrbf4WouvGcupeFYZbpftdxdWzR+Yq/N
H5bKzK3/fLMv977tXLmWJoY7tmZmh/dzqy7tsP3ty/7St83/fX+zWbqFjBAskFqyx2dx5kc
+35l3bVZtv8As/eZW/2v++rAseHLmO2kWyWTzFul2yKsnzL/AHpP+A/L/wB816p4e1WfUPC
vkR+X/aGl7o1Vvusrfd+X/vr/AL9rXlOnwK+oNaXFpGq2+799HGrSMqqyr/F/eZdy/wB3dX
eW1tc+Gtet5bht1vqCyRttZm8z+9/30zf+Pf8AAVyl73uhKPunJ+PdOg03xRNaRwSQRsqzR
7vu7W+b5f8Ad3NWHpVy32W6sZGba375fm/76/8AQq7rxi0WteHbXVJIJI7qxX7LNIzfK33m
3L/wLd/31Xn+jSRSatCu7ymVtu5vmX/x6umnLmiTE3IGtm0dtPuJ1W8s5P8ARmZtvmKy7tq
t/e+Zv/2qkgvpF0v7Xaz/AOnQsq7ZF+Vlb73+793/AGl+Zty/LUmteF/N1S60+6WS0kj2/Z
rhlVvMjZVb7v8AEqszLWTpmmalpE0lzcfvFs/vbW3LNG3yyf8Aju1v+A/7taDNLXFtvEuk2
t3JKsdxHaSfuf7zbl+83/oO7726vP7W5ubRZrS1l+b73y/e3V2klzptreXVpDOs9nIu2GaO
RlaGT+H/AK5t/e3f3W/h+9x9yv8AZ+pTNN/rGk+bdHt/76Vfl/8AZaoDU8OeKGsbyT7Vt23
H7uRl+Wt7ULa2azXUNFu/NkVt33trKv8An/P3q831CJo42aPav+1u+arGlazcxyRwM25V/w
BqiUQPUPD/AIvitlaC823asvyxyfwtTtT8QfbGX7G3lr8zN83zf5+WvKbq+b7VJPH/ABf3W
qFtTk8v7zMrfxVnyi909WufEtzdWtwq6pGvlqsi+cv3mX5f/QarweNtZea4nXyGk/ijZmXd
/ut81eZxaiyyfM0nzfeZWrcs4pXuI4If3kjL+5bb8rL/AOy/L/wGqD3TutF8W6vd3i2ywTS
Nu+WPa27/AICy/er1rQdYku418yJl/hbd8v8An/P+zXidt/bOg7bmZp/J+95kcjLXdaN4su
9TZVXUGkZl3N9o2sy/7LN8rf8Aj3/2JzGVSnzRPZILlWX5qGvFVvm+7/n/AD/lq4+zvLlLX
z77V9PgjX5m+bbtX/Z+9XlPjjx7BrN99i0m7lWxhb7zfu/Mb/4mumnynHGl7xufEidV8QTT
27boZFVvMX+9/nbXnrSzy+ZqV5FPJaq23ztvmeX8v8Tf98/+O/w0201OVdv2WeTc3ytGzfu
2/wCA1DqF9JfahY6WrLBZzR/aJobf5VZlaT+H/P3qKvxHZGPL7poQWi31158MTQLJJ8rMu6
Nvl+7u/wB5f9mvRtMW50+xkn0W7vYGjbbcQ29x97/dX/Lf+y5fh660KS8VrrS4I412x+dGv
8O37vzf7Py/98/8C6z/AIkktx9r0m0jgs2bb825v4vvfN937v8ADt/+K6cNyxkY1ZfZK8ni
y2u44fJtFnkjX5m27ZPu/wB1dv8A7N/6DW1pHiDT9Qt2ZVkjkj+Vvm+X/e/9C/8AHv8AarN
j1zRLmOPSda02C5kh+WGSbd/4633v/Zv/AGXQ0y08LpqG7yru0kk/ds00n3v+BLu/2f8AO2
vWnKPL8JyTjHlJrnxPqlsvlrfM0e75d0m7b/7NUMXj3Ura48i8adWVvvL+8X/P+f7tdB/wj
FpPGzW935kbf8CVqy9Q8JxyRq2394vy7lrKnVpS92UTD3PtGtp/jhrmP995Vz/sr8rf98/x
VpaVrOkav5kC+ZZSK23bN8teTzxNbXEke77rfNuVqktp54l2+ZuX/a/z/n/0LSVCnL4SeT7
UT2yfQ5/L8yHbPu/utVNYpV+W4VlZa8p0/wAY6toOoM1ndyLH/FDI26P/AL5r1LQPiNoHiF
VtNS22V03y7mb5W/4F/DXFVoVKf96J0xj7oLF5kn+f8/5/3qbc2vlNu2/eX5q1pdHubFVlj
uWvY9zN5m35vmbd/DWfdSMzeVXBIj7Rlt/e/hoddq7m27asNFub/Zptyv8Ad/z/AJ/z/DWc
ol8xVj+Zmq1s3fNVWDdu+9trUtl3bqkJDoG2LVpW+X5apt/rKNzI3+z/AJ/z/lqDIsTrVfd
8vzVMzbl/2v8AP+f8rVd12qtMooyuzM33lVf8/wCf8rVedWZd33qmk+Vmqm8m1WVvu/5/z/
8AY0y4nxd8b+PjXr/BH/Hvwf8Ar3jopnxsYt8Z9eZjkn7P0/6946Kxe7OyOyPqDxNqC6Zql
nc+WrfYdMjhj/66N95v++WrwvU7z7TcTSM21pG+9/s//s1658SG8iO1jkbazRqzMzN96vEd
QZf4WZW/3aXU6oldbmWJtqt95vm21uaUrSr5s0jM0lYMEEUny+b/AL1dBZyRyKu3btX+7/n
/AD/31QUbEcDRSW8tuu5V3NM393/a/wBqumu4NN03w7qFjqzK2qN80Ma/3f8Aa/8AHv8Avr
/erjZLuXzoWVvLWP5l2/3v8/5/hpuoSwaqsc81y0Fxt2tu+7t//Z/z92pAc2qxNHGrLI0y/
Lujb7y1Hd6nKkixQr8v3tzfeb/P+f4az2+yWLbllW7bdtXd8qtVG81CW7bazL8rbvlX/P8A
n/gVHKVzHUeGp2bVpNSZd0dqqsy11zKsVxujZm8zcu2Rvu/3v/Qv8/Nu5Pwqyro95J5m1pJ
Pu/3tv/2TV10DSSwr/ekaRtzf5/3fu/7P+zWYSkc/4nSK7jWCS5aCTzGkVtv8X+f+Bf8Asu
TFrHn6bNo2uL5c1uv7uT/P/jtHjO+a016HbKy7Y926P73zf3ay4ry01O6tY76dYGj3N5yx7
vLX+FV/vVoSbkUF7Zx2vnK25oVZl/3lqjqWoS2N40+3/WLtWrFtrNz5ckF1I0knl7Vb+7/s
/wDfX+d33cnXI/M0uGRl+aORlZv977v/AKC3/fNEfiAbczreWa+ZIy7W3MzVTtJ/+Jxb+Su
2ONl+Vv4v9qpLa2kaGSNvvSL8vy/w/wB6pvENt9j15WjXy2+b5V/h2sy0SA9M3TtZ6bex/e
3Kqsrf8B2/99LHXUf8S2z0/dI3lrJH+8ZtzLG3+7/Eq/N/3zXC6Rq7Wfhuza+ga5VZpGZfu
/3fm+X7tdh/wlmjahZx2lu0KtI3+kLcLt3L8u3bt/u7f9n73+6tc0ohI597SSCSRpo9v3m8
yNt3zRt8y7fvfwtXO3M7Wl19kjWKSNtrQx/wtCzfdX/dZtv/AFzZf7tejRaas+myWkLQMsa
t8yq23/ZZfm+auZ1zw5c6hpv2nTbRV1CzkZo9q/LMv8Ufyt/Eu7/x7/ao5/5iiPwv/pk32m
NYpNzQrIrfxeY3mbv9n+Fv+A/3a3ta+0z6LMtxEsF0rLdQ+Xu/h3fLt/hZVb/x3/easHwhe
afBa3EsKzSx3VwrK235o1WOP5fl/wCBL/8AtV1l9dxRQtZXF9FHdQ7Wjkkb5ZNv+1/u/wB7
+9/drCUvfL+yUY7uDUPDd5pvyxreQtcfM38Sru2/7P3WVf8AO3ymCORZpoN3zLtXcv8Ad3K
tdVLFJFNdafJ8s1nJ9oh3fL8v8S/98/L/ALPzf7VVdRs4rbxw0VqzSWd5+8t2Zdu5W+b/AN
CXbXXT90xIbHU9SSTypma9t4/vRySfd+Xb8rfw/drai1D7ZbzLbsskn8ULL+8/4Ev8Vc3BL
5Gsfd3L53mLt/u1VnuV/taRo18hWkXbtb/V/wDAq3Atf8Im1zMtzpsn7v8A5aW8jfN/uq3/
AMV/+zl640Edx9huFkW8h/dySMvyyf3W/wBn5f8AP8NdBd6vd2kn2maXbNG21po1+Zl/2l/
i/wDQv/HqsXk+n65as15bK27/AFd1H/yzb/2X/dagDz3UmnVrhdrRyK33dv8A47WTarPAy+
YyqzfwtXVaul95cbTafJabv3bNIvysyr975v8AP/jtcfdKvnMyszNVGZNdSrHJ8q/K38VQ+
ar/ADMvy/3l/hq1Zo18q2LKrSN8y/7VQ+U2n6gskf8Aq/vL/F8tAyNNrNt3fL/u10mg6nPp
V0rQysu3/wAdrW0fSNA1GSOfUomgVv8AWNC33auaz4R/sOPzYblZ7ORd0Mm3/Wf7rf8Asrf
/ALM832TQ6618Q215YrLfWMHmN96RV3Rt/vL/AA/7y/8AfNZOr6fp6K2oWPlwbfmkjZm8v/
x7/P8A7NyekXkunXX7uJW+barLI1Gvazc3cywXFzIse3zGjk+7/wABX+GiMREl94lnuoY7S
1kuWVW/1K7lj/8AiqybaBW2yTRNtb5vlm2/K3+8taGkX39n2c08MrR3Vwqr5m37q/e2q1d1
aSWiWe63/wBJjaZV+WRl+Xa27/gLbV/76Za0iZnM6fpG+x+0/ZL+O3VWZriFo5o49v8AF8v
3v8/8Cybmdl17TZWZW8uPc0n95dzVa8Tebbao17p/nW0LRrH5yq0e5mX5l/75/wC+tzfw1y
P7xdu5vl/hqgPSP7VWDbtb+H5tv8Tf7P8An/7HotA1fxNPNIvhnS7+eRmZv9Hjb5f73+z/A
PtV4+t5crGsHm/Kv3a92+Gnjq70bw3JYzeZJGrfu41/2vvU4ylEzqfCbzaV4t1yPytU03Tr
abbtkaZV85f+BLVr/hCbu5t1W8vlZo/lXbuZf/Hv8/8AsuL/AMJH5msfa5op7TzPl8z+7/t
bl/8AQf4v++VrsLPV9StZvI1iyk2t8y3UO3ay/wB7/LV7NOq+X3Tmk5RNbT9AvoNPXy7uPz
l+825lrNude1/T7qSyktLmRV/i8nzF/wC+q2tP1qxupGXS5/te1fmVdyt/3y1Q315vb5d1c
Mvdl7xxezlKXvHnOsavK3mS3Vo0Ejf3lZd1ZNtrDKy7lVv8/wCf8/d9EvvEekaZbst5c7pm
Xc0Kr5m1f9rb93/gVcLrmv2mrwyRWukRwWv3mutqrJ97+9/D/n/a3dNLF83wxOuNIrz+Reb
mX5pP7rNWezRMrSQ/u5F+Xcrf5/z/AMCqjFLbPDJBJPJAu35ZPLb5v/iVqHTLxYJJIL6eRo
9u2OTdtjZV/hb5v92vVpyKjHlPRPDnj/XfD23yZWubf+K3m+7/APY/5/3V9U0XxZ4d8Ws32
VvsWpfxWs3ys3+0v95a8Fg3NCrR/vI2+6y/Nu/z/n+LdjztPBfeaq+Xt2sskbMu1t33f++d
vzV5mMpR+KJXJzH05LZz7mVtq/7tVXXavzfeX/P+f87fOfCPxIljuFtNaljuVkVVa6kj2s3
93cy/e/3vlr0q8aBtPm1SFmaGOPzJFVWZlXb/AHV+9/wGvLOeUZRl7xl3MsEC7pJFjVmWNW
b+Jm+7/wACq1bP5cn+9XB+F5L3xZrTeL9UjaDTY90ej2bfLtX7rXDL/eZfl/3f97dXbbv3m
5fu0FSj9k1JF8z5ttN8vctOibdH81TJtrMwK8a/LUM67mVt1XPLXdVWX92vzUyjPl/dqzN9
3/P+f87qzZP3m5v8/wCf8/7NaE/z7tv3arrErLt/i/u0y4nxT8bhj406+Of+Xfr/ANe8dFS
fHQFfjf4hB6/6P0/69ovrRWL3OyOyPoL4sxt9ns933tvzLu/3a8PnXdJukVtte5fEqRmuIZ
Wb5WhX+LdXjNzF5iyMq/dbbTkdVP4SnHPHBb7VijZW/iZdzbqrrfeRNutV8jb/AAr81V50k
Rty1Ct223b8y/xUDOia8Z1WeSD5W/ij/irNl1BpGby1Xb/tfdqGDUJbbcrfvI2/hqxYyQeY
zXC7YZFZf4fl/wBqgCn9plZmZol3Kv3v7tQ7m27vmrS1J7KKPbHIrNt+Zo/m3f8AxP8An/e
rLjk81flX/gNAHfaDIqaLZwfLHuXcu7+Jmb/0Kuus7lVjjgmbbJHJ/q2X+Ff/ANpv8/d8t0
3X9Q09Y9u1lh+aNZF+7t+Za7pviDpGuW9xPrmkeXqnlttuLX5VZtvy7l/z/wDFYyiLmOL8a
Xfm+KJt33o1Vfl/h+Ws9Gkttq26s25d3y/3qhvpZ76+a9kX5pm3fd+XbWxaLPHawq3+pZV3
L/erQZJpFtJ5jSzbfm/vfNViSeXdNFH8yt/e/wDQv/Hv/Hv++ZGlV9yrHuX5f+BfxNUcbMr
NGq+Yq/ebb93/AD81SMueGk+061H5zbY1b94zfxf5+aneLJLa+8Uf6L+8WOPavl/3v8/5/v
Zf9oRWskzQ/NJN97b8u1f7tXNIiZJFvpN25WVlZfmbd/D/AN8/e/4D/wB8z/eA2Ll49O02H
ybncsMfk+WvzL8u7czf8CZv+A1iwalu/wBdEzL/AHv8/wC9/n+G9rU7QWsenwrtXd5m3au7
/gW3/gTf8C/3a53zGWH/AHf733d1VGIHTWusyWy7rW7kj/4F/D/u11WmeNVSxjtNSgbbD8s
M0LbfL/i+7Xl8v+r2yf6xvm+X+KqP9q3Mc25W+X+61TKjGQcx79oeh2OpybrPV4JJJpN0cb
fu2X/tm33v+A7v/ZqueIdDu4GaDUoIYJFhaOO485V3L97+L73/AI63/AmrwO08Qy23zbWj/
i+Wu4f4pazPZx2326G9t/utb3kayK3/AAFv/Za5pYaUZBzyNDXpYo9QsdS027+1rD+7k+X5
lVfu7m+Zfu//ABNTXcTW02kztbSf8S+aSSOZvutbsqsse7725W3L/F/D97bXItrljcsqraT
6a27zFWzmby9zfeby2/i/4EtdZpHi6OfwzH4buIvtcd1J5Mc0nyzeZuVo2/u/K3+191q25Z
BI4m7lX+2pp12rubazfw/53Vzer+Ibv+2rja26FpN3lt/u1008Xyxq0XytGrK38P3V/wDiq
8/1f/kLXC/7X8VbiOutNf03UtNktpm+ySKq7Y2b/Wf7rfd/z/Ftq9YzrbWM3kz7ZF/iX/lo
v/2X+1Xm8ce7/ertvDkUctirSbWZfl+9/n+GgURup6zc3lr5DNLBH/d3Nt+9t3bf4f8A9r7
tcysUT7W3fN/FXomtW0E+k7Y4PmZtreWvzbd1cvY6ZH/aXnwr58cK+Y38Ks38P/xX/AaoOU
x7X5ZGXau1W/iX5q6iPR5NRZVjjZlWFmb+8vy7l/8AZlp0VtZS7ljZV/i8tV3VuaPeS6ReQ
30e3dG22Rf71TIowfD7/ZrqS2mZlkX7rba1rnXvsqzWm6G50+4/1lvNu2t/u/3WX+9/lrHi
y2trPUFu9NX9zeL51v8A3vmb7v8AwFq5GRd8nlSKy7W3M38TNRH3hFyJtN8yRVvWWPzNy/u
dzf7Kt81c/fS/abyTa25ZJPlZl2/LWhtW2aby2Vvl+WsvT183VLf/AHvvVqZm1PKyrbrIrf
d2r83+1/8As1YiadZFj3fKzKzeX/FUbbrvUm3L8u5dzL/47W1p9rtvPP8AKXaqszM3zVXKB
0HiOznvtN0PTfIVY1h+1SfN80jN/E3/AH03+d1cbqGkfZN21W8tfvbq9QkW7ubOa7j/AH7S
W0O1m+9H91dv+f7v/fWTq+ntFp9raNA3zRrJI38VejHC+5zGfN7x5mtsrNtXcrK25W/z/n7
tdha3d3p9v/osqrDcMv8Ayz3bVrLns1gjVtu75mj/AO+a3vDTabcyQ2V40kbSNtWRV+X5vu
t/31trGlSjzcsgka0F5Y3i+Xbzy+YvzN9oXdu/8erSs/Gt74fhbT2ngu7P/n1uG+WPd/zz2
/Mv/oP/AI7XI6ddefrlvHJZLaLHI0bRr/3y1aWsaDPqeqRy6Lp7X8iqvnRqu5VZf4W/3v8A
P+ztVh7P4SeXm92R1n27RG1KGXUJbnw9HJ83mSQ+dH/s7WX738X8O35f4q6htau4reOVdWt
NYsYdv7xV3fL/AHWb7y/99f8AxVeZ/wBh67B5m3T7/S1kXdIq+Y0bf7Py/wDoLbqz9DsVs/
E2n3d5562KyeZNJbs0bbV+8vzbdv8Ad/2t3y7q4pSlL4g9meoX1zpGp+TOtpe219N8saqy+
Z97/wAeX/gP/stcvr0DQXEOnqy6xHt3NHZtuXd8vysy7l+Vf7vy/wDjtY/jrXoIm0uTR77z
IbqHd9j8v/j12t5bR7m+9uZW+Vvurtq8viPxNLY2v/CWWkltYwsvk7V+zzMv3l/eLt3Lu/4
FU/4Qj7pY1LxddtDJpa6f5DL/AK7dJIzR/N91vm+WsFrRpbpbaa5kgWRvut8yq3/7VV9V8U
abPD5en2zRtGv+s2qrM395mX/4n+H/AIDVWz1zZZrbXixzzXH3v733fl/75Wvaw1f7MiZQ/
lPZPh3eQNNcaFDbfuWjWTa33W27V/8AZl//AGdtddqvgXRtQjbbB9mkZfvR/d/75rz3wvqE
Wjata3NnPGyzKu5Wb5mX+Jf8/wDs1ezNfRf2evkxssm37sny7f8Aermr83N7pwTqSjI8P17
wZqHhxvP3R3NuzfK0f3v++fvf5/3queF/HV7oMyxzLJPar/D/ABR/7v8As/7P/wBjWbr1zr
Pj3xpN4W0Odms4/lvb5l+VV/iVf7q/5+7XpDfDzw3/AGLb6bHaNB9nj8uOaNtsn/fX8X/Aq
86Ufe907Pae7+8N6O+0/XrX+0NLlVvl+aNf4v8AaWoV3bfmWvLdS0XxN4AuG1SxuZL2x3bm
aPcu3/aZf4f975l/9BrsvCvi/T/FVv5cbRx3yrukhX+L/aX/AD/47tqjOULe9E6xH+X5auQ
fL822obaBV+8vzVcWPdUyOaRVfd5nzbttVbyTfH8taU/yrWW0TNJ/Fu/z/n/7KoCJGkTbfu
/N/n/P/wBlUkdssS/MvzN91qtQQbdu77q1JI3mTbVX7v8AFQVzHwd8eht+OviIf9e3/pNFR
S/HwAfHfxHt6f6Nj/wGiorJ7ndH4Ue/fEa136XY30cv7yT935fzNu+Xd/8AFV5K6q0fl/Mu
1vutXuXxEtvsMNvBeM3nSfLG3mfL91a8h1OxjW3a5h8zdG23bVy3OmMvdORudqzMv8Kt/er
F8xWkb+7WpqDLubb96sfazN+7X5lqSy0lnHKu7z1Vf9qrX9i7l3LfQ/8AAmrPWVo4933W3f
N8tO81mjbc38X/AAGgzJlsdsjfvPNVf7v8VaVtFGi+ZI22Nf8AP+f/ANqs22uV8tlkZlb+G
ppZVnjjg+bcv+197/gNAFidpbndK33V+6v92s1/lb5m/wC+a2tIgg+0eRdSQrHIyr975qz9
atZ9P1q6sbhdskbbW/2qAHJq88tqttIse2P/AFa7fu/7v+f71SJO1zp620cm1Vb5m/2W/wA
/+PVjpuVvl+996trSmggmkabasbRsq7v4WZfloA0rb/RIWVp90m371TNJ5Gntu+9Iv3l/u7
lrLinke3jlm2rIrbl/d7fl+X+7/wACqxqd1BFZ+QrbpG+622szQz7aKS5vG2t+7X5t392u8
tn+w27WjQMsdvHu+X5WXd/7Mqr/AN9VzOh2bbo227mb+H+9/wDtNtX/AL6rYvIpf7Uaxadb
mG1h8yeZV2xx7tu7/wCJol7wzJkaWWZpGbbubdVWWfy23L92Pb/D/wCPVJLJ5e6LdVdtvls
26P5l3bf8/wCfmqxEckjfZ23f3dv/AMVVOXzN25m+b/0GnLK27arbV3f3qPL3KrK26P8A9C
rQCr5rKrK3/fNQ/MvzK1SSqsbN95m/9BqNl2t8tBmWLXULmzmWWOX5l+ba3zV1kV5cz6lb3
Mckf2yO4VdrL8rSbtzf+PN/3ytcnYr/AKV5rbdsK+Z97/vn/wAe21taVcquvWsszbYYV/eR
x7vl/h3f99VlIuJ0m/zbxp5F/dxw7WZV+793/P8Ala851n59evpNqr+/Zdu77vzV6JEskU0
kTN5nmKsm3aqt8v8Ae/8AQf8Avr/gPnupWlyurXjNHIy+c0nmbW27Wb73/jy/99URCQ22tl
2rJN8q10GleGtUnuN2k3Lecu1l2/L8tZ9ijSRxqq/Kv3f96uy0HUF0+za5tZ5ILiNvL3Rtt
8zd/D/3yrfK1EpBylHV7bxTbQwx3FptmjX/AF1q27cv+1/n+Ksm00+dZGjh3M3l7pFVt1Qx
a4q3kk7RNPM33lmb5auQavqkdrMtmzQWt0zLIsf3W/vLu/75/wDHaNSo8pa0aJvMup93yx/
u9396oZb67VpmaNVj+6yt/DUkCy2ckdpM0EEd1J/FMsjL8v8AEy1TubmK5X722Pdu8v8A4D
/n/vqqj7wSNKK8ln0mO0utzNHJ50a7f9X/AMC/2v8A2X+7u3Zclyy3DM27zP8Aaq1aXMUFq
27du+63y/dqvLPA1wrLKqt/E22gRXeST995ny+Yv/fVY+myeXqULN91W+ata5ZXZWkb5vu/
LWLEqrebZPu1ZmdF5qrqDRQ/v/m+VYV+X/vmvRvC+j3ct4ssjfZpvmWS3mbczRsv+z8y/wD
Av/iq4XTJNjM0M8kccke3dH8td1ot5aR2NurMzQqzbvlX5vu7fl/z/wB81tSlyyFL4T1DwJ
4VsfD95Nc32oLPHeK0fl/7rfL/AOhLVrxxpCtbrfQqrRrNtXbt+78tcuutSy6DJtWGSSO7h
VpoV+9G277y7v8AZ/z81Wr7UL7RYbi5knnj3Mqr5c3lyM3+z8rf/tN/er1KXvPmOGUZc3Mc
Tr3hrUvtk1lY6bcs3mNJ/qdyr/D97/gP+f4snTLPV9F16OXy4/Ljj3LcM37tf+Bf3t26uov
PHGv/ANpLctPGtqq7VWZd27/Z3Ku7/P8Au1zd94xjgs203S7GOOx8xm2yKs21m+bd8y/5+W
tHGn9o3jzHTeFdG03VfG2oahNE0lrt+0LG275WZv8Avlq9UtLa2toVis7aO2hX5fLVdu3/A
D/n+Ld5X8N/F7an4mmttStoJPMh+WRV2zNt/vMv3v8AP96vYI7RXkVredZFb+8yrt/z8v8A
nbXNVlGUvdMp80fiPOfGfj2ys76HRoZLmP5pI7lbdvLmXb93azL91t25f723/aavLfFmoah
rTXWpWvy2cbKq/vlkb/ZZm/ib/wBB+78vy19Ca/4K0TxDbtFrECrceW0cMka7pI/91q8p8Q
+F9X0CSba0EmmqvkraybY/LX5fmkb+L+L/AIE3+9txjyx+I1pyj9k8tsZ76RoYJGXy4ZPO3
bfljZv73+ztWuq1W+1K8sbyC61KK2+y/u1W4Vtzbf4V2qy/5/76qxaVY/Z7WWaCeD7VNthV
bhZFZf8AvndtrS1rxH5WvX0C2NtPpupR+Z5kkPmNtZdys33fmXcrf/Y1hyR+KMjc4+13R26
3N5u8to227l+XdXoHgPwXc65H/wAJJqVzbWlirbYWkXczKv8AEqr/AA/981k+H/BeoeI2ju
5r5rS3Zl+VV27l/wD2V2//ALPzeia1daf4cs7eSSeXy4dq21jDIy7tqsu3b91l+ZW+ZfvL9
6tbRZlKX2YnZRT6JBdR6o1tDG1vHta6khWPaq/xbV+Vf+A1yfiD4ox6z9o03Q2aDT9rLNcf
daT/AHf8/wDxS+a+I9c13XNN8+68yPR4W+W3hXarN/ebb97/AHm3ba5f+0mW3Xb+7j3KrR/
wt/tVpCrC/LIw9hzfEfW3w20W0sfAtjc28CxyXy/aJG/ibd93/wAd212DRL/CtYvgx93gHw
+y/wAVhb/+i1reZ2rkl7suU5ZS94qvF8vzKu2vM/FXgDyLxfE3gtlsNatW877Ovyw3H/Af4
Wb/AL5b/wAer1B1aRdrM1U/ssrN833aCoS5TB8NeJY/EOiw6gsTW0y/u57eRfmhkX7ytXTQ
SbqzYNItoLya7jgWKa4/1jL8vmbfu7q0o18td21m21PMEuX7I67b5V3feqGOJlXdt+9UkEX
2m6/2V+ZqhkeV2aRm2xs1Mgc0jPGyt8u37tUbu5VbdoI933fmarEk6rH83/AVrJ1BvLjX+8
3/AKDWRcYnxL8cXd/jb4gaQ5Y/Z8n/ALdoqKZ8bVK/GnXwSSf9H6/9e8dFZvc7Y7I+o/ijq
7TwrYsqtG0f8Xzfw14/LfLBp9xLNK0kzfLHG38Tf3mr1D4mxNBIt35qyKsa/wAX+zXhd47X
M37tlZmb5dv3acjph8Jkzxs8m2P5mam+VLBD5v3d391d1dBaRR2aszfNM33m21G6Kvyxtt3
fwr/n/P8A6CFnL3Uc7Rr5i7dv8P8AFVdY2X5latTVZNvy+V95vlVv4f8AZqGJF8vdN9773z
UGZJIsEmnx21rB+8Vt00zVXaJlZl/irQ0q50+0uGbUrJruGRflhWTy/wDP8VUfKjudaaDT/
Mghm+ZVaTdtX/e+WgDS07T2uVhnVmjj/eSeZtX5VjXc1V9a1GXV9auNQkZpGk/iZdv/AI7W
ws7R6Lb6XGvlzQtJJI3zL5kckce3/vrav/fS1zbR7W+9/DQORGqtWtZwR3Nvu+VfLb/vqqP
lMzLuZVXb96r0H+jRq0m5Y2ba27+8v8P/AKDQESa21C0aHUpbjd525fIh27tzbv8A2Vf8/N
WTE08+pLJJt3K3yqy7lWi7kiWRpbdWj8xvu1a05fKZZG2t/Ft/vf7NAjoLW+ksdrWsm3av+
y27crKv/jrN/wACqms9z9nkWa2WSOb722RlZm/4F95qr6mzR3Fvp63azzL95o12qu75tv8A
481dc0/9mWMOmyRW0jN+8mjZdzK393/Z+X+783/j1SaHMwRabcqyretBN8zeXcLt/wDHqo3
KtHcMsit8v3tzfe2/7X3a1tSXS5bFrnc0c237v3laT/P+f7uPHbLLGzQ3LRr97a3zKv8An5
aoAie2aRtq/e+Zd33d26rG1fMb9233V/3az5Vngjk3KrK38UbfLUcUrI3ysu7+627dVmY65
X5t23a237u6qv8Aur81XPNiZmaRdrfe+Wo4IvNuI/l2r/eoAuJE1rZrJGzKzLuZl+b+8qr/
AOPVNoLQS3V5Ky+Uu1VVW+b+L5VrPvpdsflQsrLIu75W3bV27VX/AL5ZqtaDK0dvNtb7zfM
q/e27f/sqyNDuLbc0arJtXd83mN/vf5/z97L8UQf6LHbQr5kjbfOVv+Wbbd3+f/2q1J4tQ0
yGza8gkg8yPzI5l+ZdrL/n/O2s/wAQT2j6fbtZqrbm3Myt/lf+A0RA5m2tvLmkZZGb/wBCX
/gX3a6LT5WtbhWZV+x7fmjhVZN3+8y1zc+7btaRW20RNtZWWdo5F+b5W27aoDau7bRNQkaW
Nmjm/wBmHav/AAKsu5sbloVgtZY5FVV/1f8AF/n/AGf71WImuWZZ/vSK27zJJF+b/e/vVV1
HUGlmXdbRK396Fm+9/wACoArxWN7HdM1xbNuVd23a26oXdVbbtZW3fN8tSNquoeS0X2uTyZ
F2+X5ny/5+9VWXc/zfxfxUGZoJP5ka/e/z/n/P8MMu1pv95qoxbvMVd22pJFaJpI5JfmVtr
VYFiX5o12/xVmzqqzbv4WWpPNZv9qnM3mxsrbd38NAGhY3PlKrLJ/tNurptPvI9qr5cjRt8
rbWX/wBlrh183zF27fm21uWbyxK0EkG7d/Cv8VVED3bwXJp8lvcWzRMqyLuk3Lt2/MrK3zf
e+7/n7rV9V0W+ttWum1RpL1mk8y38xflkVvu7m/2fu/8AAa810/U7m0kjj8j7v3lb+KtbWf
HGr3LWel2atHdbvMaTz2/1f93/AL5rto1YxMZRlzDdc3S3TNJLJIq/KrN/F/lt1cu0Hm3Xl
K33l/75rtkvru6mWKS2jnkXaqxyRtu/+K/z/vbiDTFS6knbTWjkj+9533Vb/db73+f9pl35
Ob3olfCN+FNtPbeMLrzImVWspI/4f+ekf8P/AAH/ACteyT3dtYr5s0ix/wC1N8v+f8/8B4P
4aeGtbn1jUtQjvpLCGSFd0zSfNIrNuXbXbahovhmxk+06ldy6tcbvmj3bV/z/APE/727KVO
XNyxiYzlHmM+fxraRK32eKe5k/2flVv++v/ia4fWm1TxNNH9stljtVZvlj+VW+X/4mu4utX
sZbG40+x0u0sreT5dyx/vG/4F/e/wA/7tXTtH3W/wC5Vp44/wDWTTN/e/vf3a0jhKkviIlU
jTPI9Q8J6lYw3Tafdt5cisvlt/Crf7X/AH1Wl4f8LtPo8a6wsk/kt+5jjX+Hd/49/F/u7m/
3V9SvotE0/T2uZrvz22/dhj2q3/Av7v8An/Zrz/VfEMV3eQ6W0i2kc0iwrbru2/M235qqOD
5Zc0vhJhXlV+EsXPif+yobi20m2hubqT93523dDCv+z/eb/d+WqOn+AvFfiy1m1mOSCSZpN
rLdSNu+7/u7f+A1T+0yxXWpQTNHH/Ztx9nmWP5mZl8zd/6L/wB75v71d58K7uePUNU0+RpZ
IfJhuIZGbcrKy/8A2Nc9eNOMuXmOnllGPNE81iudQ0PUJtN1C2k2tJ5dzbt8zK3+z/n5v/Q
eb17T4LGZp7OVWs5v3ke3+H/Zr6M8ceCV1i3/ALb0+0WfUIY9skKr/wAfEe3/ANCX7y/7u3
+7Xzv4gj8qbbG26H73y/d+797d/n+Ldtb5a5JSJhLmPrD4Uaiuq/C3Q2VtzQwfZ2/2fLbb/
wCy13nkbq+UfhJ8QpPDWpW+jXX7yxuPu/3o2Zvu/wC7/wCzf7zV9aQSwXNrHPDIskci7lZf
4qqZ59anKMiHyFpzRKq1Y/iprbazMSjLF83y1Xdtq/LVyVttQ2cHn3XmN92OkaRHSL9l01t
3yySVi7WlmWLd/wAC/u1qalJ5t1tX/ln/AOhVmq2yNv7zf5/z/lqCojW8uW6aT5Vjj/dqv9
2se7dZ7pmZv3att3f5/wBr/O6rTSrbWrbm+b/0Jv8AP+f4awblml8uyjb5pGVm/wDZV/z/A
LP+9SNYxPjr41SLL8ZtfkTO0mDGT2+zx4opnxkVU+MOuKhyo8jB9f8AR46Kze52LY9++Jep
/atQk02NlaHy12/N8teRtP8AZma2jXazf7O5q7j4hzzrrDKzN/q127Wrzl7qSOb9yrRyL/F
/E1M6vhLizr5it95v71U5dQiX5vPX/erLurmeT5mb71V0tvNVpGbaq/xUDJJ77zZt3937v9
6nQSM8f7xvl/i/2ar20XmbmX7v3dzfKtbVssH2Xyods/y/MyrQZlVYGu7hmX5fm+9u210Gm
+HJZN1zb/6yNfmZW/h2/N92smB7ltsccW3a33f4VrqG1CeDT7dbjTYZPm+WT7rK3/AdtEi4
nO30lzbTTLJJ8sirGy/xbV/hqq0CszN/eXdV7VZ4ryNpPm3Ku3/P+f8A7LLsZG877My7v7r
bfu0EmtorWjTTS3TRr5fyx7m2/wC81U5J454Zm2rtkm2x7v4VX/K1RuY54LiSCRfLZW+bd9
6pPL8uxk2rt3LtWg0Ksf8ApN1/dVf71ajyLFCzfw7fM/3mrPsVjRfMuvlhb7zVJeXnmzbY1
3Lu+WgyL3hpFkvpL28X93Cu5V/vN/D/AJ/3q1Lm5+03013eNJIrfd+b7y/71Zq7Vht7KP5V
X95N/vf5/wDZqjvrlt0nlrtjjXaq0AU7658+42q3yx/Kq112kMulaL9rkigaS4XbHHJ825d
3zNt/i+b/ANBrjdKtmvNQXzPljXczNWxqF815dL92OGOPbGqr/D/d/wA//ZMAaly2n3LN5m
62kX5t0f3VX/d/3v7v/fP3a5/Y15qDQW7ef821W/vfwrVe+u1XdHHu2s38VanhhVga41KRm
Vbdd0e1tu5v4f8A4r/vmg0HX2h3enqy3kEkbfd3bflb/dao7SK285laeNYVVmXzG+8v3m/z
/tNVxdVk/eeX92RtzK33W/3t3/oVYOoTqytIsca+d/Cv8K/+y0AVZ7xZbySeGNYFZvlVf4f
7tbWlaK13os2oeWzL5yx7lbb5a7l3f+jF/wDHq5v/AIDXoHhLV4LPw3fWN557W9w22Rbddz
L80bbvvfL/AKlaDMw7HxDrOkM0VjdyLb/8tIW/eRt/vK3y03UL5tQkjVYFtF/ijh3bd397/
wAeqOWNVuNtqsk8O79223/PzU3du/5Zbfl+7QBCy+Wyru+ahP8AXK26pPL3bt1EEfmfe+Xb
/wChUF8p1k+lLbWNurM0k3krM277v7xVZf8A0Kuf1X7JJJM0jSLcL5flxqqqv+1XbTy7tQh
WSLy2W3hj2yf7MKr/AOy1wuqywT6w0km7y227m/2dtEQkZb/NH96oVkb+Gu+0/RfCF3pPm3
Wv/ZrptzbV/eNt/wB2uFvktIL5vsMrXNvu+Vmj8tm/4DQQRqzM22rTfNMvmMvzKvzLVNZVV
l3VN5u7723bQA5ovmX7u2o1Xa3+1/dqNZ1Vtrbv+A1IrK33f4qqIFhYty7l/h/76rorFoFh
jlkgaf8A7abWWsu10y9n2tb2Uzf7SrtrrNM8L3LeXJfKsEO5fl3Nu/8AHa35YyERxah5Fw0
dvbRxr/dWPzP/AEKukudK0/Wry1vtHlWwvI5NvnSN8zMv3ZNv97/4n/errtM8K+GY/Llt55
dzfeZmXb/6DXTQeF7bTJIZfKj+X5o5Fby13fL95m/+K/8AHa66NCPcwqVf5Tm7OxvdNmknm
1SBo2j3eTbxqqt/6Dt//Z/2aknXVNXZbvUNs8zLtXdtVpF/vMzf5/8AZtKTw9pd5rU1zJqk
+pbV3Lbwsqtu/wB6tCz0HxRfXG618vQLFfvNG26Zv+BV6UKcKXvHJKrH7UjPbSm0zT44JJP
szSfNtjZlVmb/AGf4qp/2Q27cst3dr/dhhaT/AMdX73/jv8P+zW9qOgabpULbrmRrqT/l4m
bc3+1V7TPHEGgaP9k1hpp/J/1LfxMv+1/8V/8AZV0cz5eaGpzQr83vROV0/dZ3kkmpeEtUu
7dfuq0LL83+7t2/+PVuWmn+IvGNwvnWK6XpsP8Aq4ZF8uNf+2f8Tf8Ajtcn4n+L+qajJNaa
Ov2KFfvSfeauZ8FNqWuePNPVdQuY5PM8ySaNtrKq/M1clXE8nvfaOv2Upx5pHonxW0i28Pe
DYbu1lkkvpLmOHzm/hXa33V/4D/31t/2a534baHpesXmh6hNZRteWrTNcs0m7zGVm2t/46t
eyaxaQarbtbXSxtHtZfmVW27l2/wDs1cf4V0C08KtN+8Xy7OOTzJv4W3MzfN/wHb/n7vkVc
RUn7spGtKUY0uU8n8YxNB4s8UR2NtKq3Gr2qx/Ku1mVV3f+jP8Ax6vbvB2gto9jb6fJFHuh
tlt5Jvm3SeXJJt/8db/x6vK9OWXxHrkM8cTK0mtNdSSf3o/OVty/8Bttv+Vr6Es1WRd1cvx
SKry5acYliKBY1Xd91a8j+IPwWufE982oeHdUhslkkaaazmVvLaRvvSKy/wB7b/6E38VezM
v7unRblX5qo8+NSUZc0T5lb4A+JtN8N6hqH2mG51S3kXybe3bctxCq/Nt/2t38P+zXefA/x
nPqtrfeG9SaT7ZZ/vo1b723dtZf+Asy/wDfVezK1eS+KtBXw18XvD/jjS4mjh1S4/s/U1X7
u6Rdscn/AH1t3f7Sr/eoNlW5/dkeuL96nSr8tEEbbvmpty3y/LQcpTkVn/dL95qtSyRWNrt
+622m2i+WrTyf/s1l3MrXV55f8P8An/P+VoNSNY93zSbt0lOuUWC181vvN8q1aii824X+6t
ZfiO5ZZoYIW2svzN/n/P3qQ4nO6rJuk2/wxrub/P8An/2aqenxfa9SjkZd3mNt/wDHfm/4D
t/z91addRzyxtFGvzN8zf8Asq/5/wBmtDTFj0yS4nuGb9yu1v8Ae/i/9B2/8BaiR0/DE+LP
jlH5Pxu8QxldmPs/y4xt/wBHj4opfjrObn44eIZyu3f9m4/7doqKze50R2R6p8TfP/thmX7
0ca/dZq8nZ9zbf71evfFL/kJLO0Ef7y3Vtyszbf8AvqvIZZY13NtXzG/4Dt/4DTOshkg/57
Nt/wBlac0vmW6wbY1jX5tqrUbbvl3L977tRq3y7lqzMsLJtVVX5V+7XTeFYooLiTUJII2Zo
2WPd/6F/n/ZrjfP/hVfmrpNPu9jWtt/dX5v95vm/wDiaiQ4nRQRwWljNugVppvlj/3v87qu
avfQRWMNlJ5LeYq7mX+Fv4f/AGb/AMepr3nlWKr5StMq/eX/AD/s1x919plmVm/vNt/2dv8
A+zUlmlqEEH9m31zD83zL8y/8B/8Aiv8Ax2s3w/aebqSz7Vby1+X/AHmrSWVW0m4sWX5pF2
/7zbt1a2g6Y1tpatIrLI3zNUylyxFH4ijqsbLH5kkTN8rK21v4f96ubgVrmbbI21V/2W+au
8ubOKWNlZWZm/u15Wk88TbV+Zf9qinIJGpdxLIyrGvystRrpt3beXK0e1f4aks9Stlb/SF/
2fmrUa+We32287Krfws38X96tCCHcsm1W3RyN9773+f+Bf7NV7m0ZpP3f8S/xNW9BFEtr5s
0beY3yt/F8v8ADt/3adPpkDr5kbLGv96ST733f8/5WjmL5TlWknjb5fl3fK27/vqrEkm7bF
Gq/L97/eoufPWRdqybfmVW/vf7VQ+UyttkXayr/e+9VkFWe0nlum8tWZd33q2JPltY9Nh/5
Z/e/wB7/P8A6DVGKdorppI5G8z+LbViNvLjZm/10nzbv4qgCOedlh8hdu3d/DUd2y3TRtHb
RwW6rtVY93zf3qLuBoIY23K3nL8u1qks7aW8uI4Fby4Y1ZpJNv3VX7zUGhXis1lZv4VWrip
5cK3MNzIs0bfN5a/Lt/vf5/vVpRRRMq7d23/aprpbTr5G5Wb/AL5WpFylrwxd6baxtc6hEs
6s3lrHJ/Fu/i/3apteT6ldSSSKrR/w7V2tVW6sZIrX9380e7du/wA/8BrWs5Y1sZrZYIpJF
Xd50ny+X/wJaBmTJFL/ABLt2/NRArNIu1dyr96rzS/adqw7pFVflb/4mmwQbZljb93GzfMz
L92gZ2mpLFc6o371du2Nlb/tmv8An/K15/fWqyybv3jbV+9t+6392u82tGyyRy+fH/z0jqT
w9pnjifQftehraRWq7o1+WPzJP++l/wDif4aIhI8zis2dlVp1VW2/e3fL/lVrc0XSopZvKh
09tSmZdqrt/dr95WZv++lrsLXV449Sk0vxdpNlZSL966W2jj2/73ysv/Al/wDsqz9c8X6fc
3kOl6XPPbaOv+vks4/30n+yu7btX/4pv+BUIp3ngLS7TULWO81u2sI2hbzt0y7lk/h2q38P
zf8AjrVj6x4Mj0zT2vrfxJYXcK/6tY23M3/fO6uo0jXPAmlQsrQeZM0n7yO8tvmVf9lvm/8
Asv8Avlay/Gl94X1FYZ9HtGtrjdtby7dY1kj/AOA/3f8A2agzODazbbu3bqPLVW+WSpJXaD
cqt833fl/iqFWZpGX+KgDWtdT1CCHy7fUp1jX+FZG+Wuu8J65p8d4v/CUahrU9rG26OGzZW
Vm/2tzf+O7a8/8ANVW21oaVc6fFqELalFPJbr/rFt5FVv8Ax6tYyEe9Wfjjw+8n9n+EfCWo
3943+rkuv3jK397y4/vVuReEvE3iPS/tOoWmpLffdha68uFYf92Ndu3/AL5rL8AeM/AWg2c
l3HHf21w0ax+XJbySNtX/AGvmX/x7b8v+9XZf8Lm0to28vQtW3btqq0K//FV1U68o/CcdSM
ub3YnD6l4eufBclvPqFp5jSNtW4aT5Vb/dX7taln8RL3T9NuPMvYp5PuxxzNuZm/hWti78f
+G/Eqx6fqGl6jGu7crNH91v+Atu/wDHf/HttYer/DvSdSjku7HV/s0e3czNZMqqv/Adq/8A
jtd0sbGUfeiS6cZ/xImTqPxD126ka01S2tNLZv8AnpD8rL/eWT5t1cXrmoWl5Jum12GWZv4
VWRq6CX4eSpJaxSa3cyW8zKzTLYMsccf97dJtrvtG+F/hTT9s8nn6o38LXDbV/wC+V2/5/w
CA1wSxE2axjSpfCeV+F/CF94lZv7NbdDG22a48tlVf++tv/ju6vbvB3gnT/CfmTrI1zfTLt
aRv4V/urW5bJbWdusFrBHBGvyrHGu1V/wC+aJbna1c3+IidSUvdiWpX3N/wGsm+Vf7HuIJG
VZLjdHu2/wATfL/n/O5zXe5m+X5mb/P+f/ZqJIvtaxt/Erbl21Iox5TidM0G7aO3sY90Ekb
Q7W3bdyrNN5i/7vzbdv8AtV7FYosFrDBtVdqqvy15nAupWd5DdrHuVVj+9/Csiqrf+PRq3/
2NekLOqsqt95qiI6/vGwrLt+apP4azVnaT7tTRy/L81aHBylzd81Nuba2u4WguoI54W/hZf
+BLUayfN8tWmVdtAEy/w/dpske6iP8A8dolbbHQBRuWZflVvvVnxQSeZI33V+6rValk3SVJ
F+8bc3+rWgqJIrLZ2bSt/vVyN4zTs08n3m+Zv/ia3tQlaWTb/wAs4/4f7zVntbebJ5H8K/N
Izf7tI0iZejWcsi3FzIzRKrbt395v8/5/hqxEsV1at50a+ZcNtjXb8u7a3zf7q/N/3z/u1o
JbRRxq0i+XZxr93/Z/+Kb/AOKofdE21Y/9Ovvm/wCuMf8ADS5i+Y+D/jlGsPxu8QRKSQn2c
ZPX/j2i60VP8fLYWfx38R24JOz7NyTnObaI/wBaKh7nZHVI9T+J99K94sU3lsrQL/6DXj7L
saOfb5jN823bu/ir1L4krLJeQsrKytArbVbdtrzWJfM3feamdZDFaTzzeZIu7/0GNatbPK0
+ZvskkjN95v4VqxqF3OlutpDbLbW8i/8Afz/aZqzf7Vufsq2kkn+jr/D/AHv97+9QZmfH/r
Nqq33q6rQbSWfUl/vbdy/3f/2a5223S3i/7TfdruNKjaKbd91V/wA//Zf5WiRcS1bLF92Rt
0jMqsrf3fl/+KqG7gtl85Y4vmb/ANC+9/8AE1Xu7zyLyRlj3SL8v+7/ALVQxXkkrNEq7f8A
9nb/APFVJRnp5kU0LKu1VZfMrtGuVWO38v5oVk/eN/wH/P8An72HqsUVpNI0at821l2/e+Z
f/Hf/AEKug8PSQX1msi/xNuZf7v3f8/8A2VYVf5iomg1oqtHKzbVZt26vGdZVYNe1CKH/AF
a3Eirt+796voK6tJfMt4lg3Q7fmb/nn8tfPt8rT6hcT/eaaRm/76aigTUKKN81aGn20lzcb
Y9yqv3pPm+Vaq+XtXcy1civLm2024to2VYbjbu/4C396ukyJpb77HJ+5kaRlb+KtCDxHuVV
mgZY2ba38StXPqrPIyr/AMC/2avLHG0i+X80ca/xUGhpSStKv2lpf9razbf++ajurmCdV2r
u/i3bvm/z8tZ8rM0jLubb/danQK3nfKv+zVgTS2kEU37xmVv/AEGhPP3bvvbf4WqxJaNLN5
rSsrM33dq1oW1jPE37xo5I9vzblqOYXKc+kUklxum+Zm+VVWusjs1s7GOJVX7RcbvP/wCma
/wr/vfe3f8AfNd5pHgnWbnQbXVvD+nrBJIzLJuZfOZfl2srfw/xfd/2a7jw98H5byHzdaby
1Zv9TH97/vr+Gp5g5ox+I8F+zQbdsjSSKv8AD/DTY7H5mlZY9v8AdZvvV9Fa/wDB3TbHT/t
OlrKzL96ORt27/arj28Prpy/8guW5k2/xQNtX/P8An+KgI1Iy+E8xXTGa3kuY7GRY4/vSfw
/5/wA/7NXNN+yW0itdSeRCy7WaP/x3/wCJruG8L+IL6FmXTZII/wC9M3l/+O/ern7zQWtLX
y7qLc0cjQt/db7vzf8Aj1SUY+sy2TyR/YYPIjk/1yqvl/vP7y/w/wCf96s3StKuda1Bba3a
OORm8tpJm2qtaS2MFzarAzMt1GzbY2+bdTtKjW2vGuZFZY2Vo5lVvvf3f++v/Qv97dQA6z0
C70P4hafoWpXMkfmXCwzKrfwsu5fvfe3bq9+tNFttI0uOxt18uNfmb5t3zN97/P8A9lXhvi
rUG1K8XULq5iW80/yfLk3NuuNrN8y/7Sqy7v8Ad/2lrrPjX4lVLPSdG025jaO8j+2T+W33o
2/1a7l/hb5m/wCAr/wLSJjU5pcsTkfihrmianfW9tpdzHc3FusizTL/AKv7ysq7v4vu/wC7
/wB9fL5/pms6pov7zS7mS2mm2qzLt+b+L+KhV89pGZVjjX5lVVqG7XazT7fLXd8q/wB2g05
eUuanrmt6r82oX00m75drSfL/AN8r92s1omgkjbcrN/dVvu1Gu5ZF2/danfKzbflWgghuYp
d3zbv96o2TbDuVv9nbVho422/N8y/7NNXbGrL97ctAENtHI3mbV+6tbGi2e6Tz5l3KvzVRg
laJWX5fLkXa3y/w112gtp66TMs0m2ba21fm3N8y7f8A2b/vn/voHE6TSl8WwKt3pumstiq/
LJJaeYu3d95tyt/d+9XbW3/Cevaq1j5kELNujZYVj3f+O1w+i6D4bdbfUGXVp2hZZGXy41j
bb/DuX5qkVPDtrb/vv7Q2r8q/u1/z/n/vmZSkVyxO0l/4Tby455tZkgmj3K0012sbf7u5mX
5f/iqowXOqLeefqXiaKSNW+bbfwybf9pv3n3f9pv71c/ef8Ivq94vmRa0sMMawr5flt935f
4q1NM0HwlHo+pfZ9N1q7kmhWOSSSaGNY49yszLt+793+L+HdVR5jOUYmLKi6VI09rqEF6zf
L5kMkcn/AKCzfN/n+7UkXjTXY5o511lY1j/eMrf8tF/iZv7y/wC9/eqnFpljdySabYxfZre
NZJlaa5WTdu+X5mXav93/AD93J8T6faabfa1ZQ3Mc6293b2qzRtuVl2yNJ/48q/8AfNWFj3
jwv40sfEtjJPbq0ckLbZI2/hrYeeWWRdv97d/n/P8A7LXi/wAMopLPVrr5v3fk+W23+L+63
/jrf99V7ZPB9h0WHzPlmvvmVf7sf+f8/wAVclWr9mJHs4xkZ8cu6T5du1vu/wCf8/8AfNbV
tJtXczfN/n/P+WrFgjVfvf5/z/n+7Vxbnav8Xy/w1pS+H3jOZqWlyy3kkTf3ty/8C/8Asq1
Pvf3WVv8AP+f/ANmsH9400e37u75t393b/n/PzVqQSsqtu+atzCUTSSfb8q/5/wA/5/iq0s
v96stW+b5auRbmWmYSL0Uu1f8AP+f8/wC7WkkvmRqrVi/71aFozM1BnKJrRL8u6qty/wB6r
UkirD/u1Rlk3LupElfazMqr95vvU26uVtLfbH95vlj/APiqkVlijZm+X+Jm/u1kzyfarpov
++v9lf7tM0BFZ4Vl27m+7Gv96rTwSwQrB/y8TN97/P8An/x6rSrFbW/mbfmX7tc2+vM1xum
8ld3yrubb/n/9ms5GvxfCaUbNeXCxNu+z27f9/Gra8hfM81v9ZWLp+pWMVmrNJ838P8O5v7
1EWvQf2gytKu1v7tBMoyPhz9or/k4XxPzn/j1/9JYqKi/aBnW5+PniSZSCG+zcj2tYhRSZ2
w+FHo3xI1D/AEq1j3Kq/Zl3Krbv71eVs22bdHur3zxj4e0LUvFkcWqeJI9N0u3tFZrj7O0k
kjbvlWONfmZv/Qa8/fwraT615Gi217cx3DeTYQ3G3zpm/vMq/Kv97/Z/vUzoOHa5bzFa6/0
mRV27WqrLLEzbvs21f7u75a9evvgZ4rtGmaa50vy413NI07f/ABP+f/Hq8vn/AHrNBbqu3d
8zf3v8/wCdtA4yjL4SGCXfNG0n3Wbaqr/CtdRbLKsjNu2qvzbf7v8An5v87qxYLaC2aNrja
ysv/wATWxH+8j3KrbZPlXdQVEryrLKvmR7mb/2Ztu7/AMeavevhF8MvAvi3wus+pahO2tQy
N59vDOqtGu75W27d3/Aq8l1C2jsVWCNdzL95vu/5/wDsf+BVR8OeLrnwr4qsdZtZJI2t5vM
ZY227l3fMv+7t3f8AfVSM+tpfgD4FuV2yf2i3/bwv/wATUmmfAPwTpFws9nLqXy/eVrhWVv
8Ae+WvVIvmjVvvUXc62tu08n3Vo5eY5+aRwdz8MvC0Vq3mS3cUa7m/13/2NfPfxL8J/DLw1
oN5/ZM9z/a33YI5rhfm+Zd3y7f7u6vTviX49k+yzWlurKvzL93/AGa+Q9X1NtQ1ya+uGZpG
k/8AHaIxjEqPNIh3wbmWS2X/AL5+b/2Wpo7PRp12q3kSf7W5f/iq0NS1dba+j+WK9+Xc0n3
m/wCBbt1SWMun6yzRLpCtJGu5vJXy2/8AHfl/8dqjUyZdH8qP/R5FaP8Avfe3f8CWm2OmXN
1eLbLLDHu+7JJIqr/31UlzYtFcST6fIyx7v71Rx3MnmbbqJtzfxUDOk1X4beItMhW5hiW/t
9u5mt/maP8A4D/8Turm/s3lSbWZl/4DtrtPDHjPUtDaO2ZZLuxb/li33lX/AGa9sXT/AA/4
j0uGeaxgu7eZdys0fzL/AJ/z/DunmFzcp83xKzR/3mZvvV23hXwnqmv3kKxxN9n3L5kzLtV
V/wA/5+7XqFn8OfC9tqC3y2LNt+7Czbo1rro7yC0m+wq0UckcayKv3f3e7b8v+f8A2aiMeY
iVX+U6LSNPsdM02GD5Y4YVWNa0tQ8VaJoenyTyMvyrXmeveIVtI2bzW+78rN95W/3f935q8
h8aeKLmdY7bc22STzt3/Afu1py8pyxpSl70j6U8M+JtG8cSXVtdal9mm8z9zaxzeXIy7fvf
3v8Avmu8i8OaSkar9m3bf+ekjN/6FX5922vXdjqENzbzyRzW8itHIv3lZfmX/wAe/wDHq/Q
bw1qq614V0vWV27b62juPl/2lVv8A2aszaUIx+EsLoulqv/IPg/4FGtcn42n02z8P32n29t
Es15DJD+7j+b94u2uk17UZdP09pY1+avAdY1i5vPG2jxzfMsl7bqy/3l8xar+8TFcx53qfh
OeP9/bwNujZt0bf5/z/AN81m22mxNDJbXTbbhm+Vmb7yt/e/wDiq+mvEun6XPZ7biL7Mrf8
vH8Kt/tN/wDFf3v96vK/EPhWC5mmvrH/AEa6t1aby2+7Mq/eaNv727+H+9/wGiUS4Veb4jx
nVdMlW6hluvMVd3ktt2/e/wDimX/vr5qmfwrqHifQY9Q0Nvtt9p6ra3durfNIq/6mZd3/AE
z2rt/2a7jy7TWpv+Eb1C2W2mWOSNZt33l2s0bbv9ltu1v7rf7u7l9P1PUvAXjpb35fL+aGe
P7qzR7vmX/e/u0F/wCE853z2d1JBdW3lyKyq0cytuWqc/71m2qsf+ytfTGs/Dnw78RvEFv4
vsdZWS1m2/a44/m8zav3d33o227VauT174M6J4e0PUNZ1DX5fLhVpFVYVVf9lV3M27/vr/7
KuUiNWMjxdYmWNlk3L5i/LVdo/wByy7W8zdu3VoXVt5dxH5nmL5ax+Yy/NtrUs/Bev6vYrq
Wm6XNPatu+aNl2rt/2WbdUmxy6x/N/E3+zUi7m+VVX5q0LzT57SZoLxWgm/ijkVo2/75am7
bb7OqrG3nf733qCCiqybt38P92tS0k+x+XKzbty/wALVDJtSHb5aqzfLW5oPgrxF4gs2vdJ
tI541k8v5pFX5v8AgVBZYj1pVtdsmoTxx/8APOP+Kqs93bajfNPdSzbpJN396naz4T13w5J
D/bFosazbljb5ZFZl/wDZqz7W5ig/eMv3fu/u13Ucocx21nLpdtHD9qaRvLj2xruqveaxab
ZvsvnRrIrK22Rfu/8AfP8An/vmufV7aWTzPN+997d5f/oNWpLTzG2wqq7f4WjX/wBl/wA/+
PVMYhKRVR4pVkghlZf3bbd3zfN96qcX2mfzIpoJGWRlk3f7S7v/AIqtKDTLvUNQhtrPy1k8
zavl7fl/2vlr0JvCem+FdJuNU8QXv29Y/uw+XtWRv4V/2qozJvhzFpum+JLG01q5+zSX0e5
mb/lnH95d393d8v8Allr0zxdrXm32nrpbQSNqC+ZHNtWRY4V+Vdv/AHyzf5+bxXwvpGpanc
Sapu8i41Bmjh+X/Vx/8tJF/wB1flX/AOxavXLq2tIIdJ3braTTY/s8MnltIskf8Ktt+ZWX/
drD2fvCluTRrey3EfmRxrHGrNNIse1f++V/75+X/wCKatBVjibc08Plrb/alZm+Vo923+L/
AGv4ar/bLG5s7q0ZZ2tbiFo2uIY/mjbcrKyr/wABrJtV037DqS26zztJaNb+dJCy+YzMv8P
8K/LWxn8R0E+oWVpa/aWnjaH7N9qWRd3zR7tv93+98v3a2rXyJJFiVo2Zo1kXb/db7v8An/
7KuTufsS29nHNBLujsGhVvJZvLk8zd93/gTVsaNdx3WvQyw+e3+iRxyNJHt+ZV/wA/520zO
pH3TS1+Wex0NZLVV8yS5jj3bf4W3VciuoIlmiaeNprdV85V/hrN8QXzXNxa6fYwSSTR3Edw
zMu1V2/w1Rl2xXGsRQxyedfMyqrR/wCr3fe3f+PVZly80TaW+WPXNQ865j8uOGOZYV+8q7V
+atxNV0+Jmi89WZYfO2r/AM8/vbq4We7sYtQ1TzPMaSa2WFf3bbvljVW/9BX/AL6Ws+Lxbo
DTXUi3Pyrpy28n7lvlbbtoKlS5j06XWLRY2l81dscfmN/u/wCWqaOXzV81drK33a83g17S9
R0+a2sWmbdZKvkxw/Msm5fvf9812EV59m0GH5dsnl7dv92gxlT5Sxdyyy/u4fmVf9r7zf5/
z/FVePbZybZJNrfeZmp0FzFbWrTybfM27tu7+Gs+68QWK28kUlysbSL/ABKzNTCMQvvEMbT
NA22SPb/D/FXJ6reLPdNItytszfdjX7y/8CrH8R+IFeNoNPXb/tSL/n/P/Aa4WW5vZ7pVj3
T/AN5pG2qtYykddOkdxbRXd5N8s+5W/wCWirt3VNaQX1nqEjfvI1/vfwtVfw5/aEnl/v5GV
vl+X/P+f/QfTLTwvqGoqsl5FtXb+7/z/n/4rOPvFTfKfCfxlkeX4xa9JIcsTDnH/XCOir/x
8sP7M+PHiOxzny/s3T3toj/WitBLY+zPEnwx8Ta1q8ZtrLTdNhVVX7RI/mMv+6q1f8MfDfT
/AAU02oXE8mpapIu1ryRdu1f7sa/wrXsMtxBLAskciyKy7lKndurzD4palc6f8P8AWrmzZl
mWBlVlbay7vl3f+PVUYmFScvgieE/Fn4hLcyXHh3RZFZWXy7mZW/76j/8Aiq8JlufL+WFfm
rUeJVXdM3+sX92v+f4qx23W0kiyL9371WdkY8seUkgjlWSOe4XzFb+81dh4aVZdSt7aaJdq
yVxrS72Xa21mb+9XeeGYolh+0s3zQt5n/oX+f8tUSNYhrj+XNdfal2/Myr/tf5/z/drze8k
+aTd95vlrtPFs8kuqST+f+5b7qt/u1wdzJ/pG1aIjP1E0hmfR7Vm/ihVv/Har+If+QLMv+z
VjRf8AkC2f/XFf/Qah8Q7f7JkqYnLI+YfHkXmSTbv7zf8AstfNK/MzMy/xV9OeOv8AWSbvl
+b/AOJr55gvLaCNbTULFW8vcu5flZf8/wC1VG8fhMfdu+VVqxayT2cnn27NHIv8S1HKytJu
hjbb/eanQQTyt8q7l/2qALFrdSLNI0jMzN826plka7uFWTbHGzf98rVrSvD2r6nrEekabp8
93fSM0awxrub5W+b/APa+7X0F4R/ZlnuY1u/F2rNArbW+y2O1mX/ekb5f++Vb/eqSvhPCYp
7aS6W0kXdHH8qyL/7LXunw+aWPwnCsnzeXIy7v+Bf5/wA/d9W0z4GfDLTFX/iRfaZl/wCWl
xcSMzf8B3bf/Ha66Dwd4ZtrVba30iCOFV2qqr92jlM5SjKPKeA6x4vj0+6ayhVV8ttrTM33
mb+GvLZfGeqNrV9qULLJJJ91Zvm8tf4dv/AVr6c8S/A3wprkklzaz3ul3TN5m6GbzFZv7zK
3/wAUteC+LfhB4m8FzNd3C/b9J3bftVqrbVX/AGl+8v8A6D935qounynD3PibUrpfs0yrcr
Jt27dytuqnrkk8uj2rSLuaFmVmX/a+b/P+9WpbaV++ZvtO6GOPa0a/w/eb/P8A8T95uptHL
otxBu8yRpF+b+6y/wCf/HqCzjdQbbdMyr8rbf8A4n/2Wv0A+EzeZ8H/AAu3/UOhX/x2vz5n
Znj81m/eR/K3+7/n/wBCr9Avg7/yR3wr/wBeEf8A6DQZT+E2PF//ACC/+AtXz3PH/wAV5ob
fxLe2+7/v4tfRHiqNpNPVV/2q8jj0Bn8QWt3t/wBTNHIzf3dvzVf2TGMuU9eVYGtdu1fm+9
8v3q818QeGo7a+kubfzIFZvMhWNtqrJ/FXcR3m1VVfvN91a0F0X+0IVXUF/d/886DihKUpe
6fN/iDw5JPJ9t0+28i6s5tvnR/KzK3zK23/AIFtq4/hfT9fs1g1j5mkXbJ/e+78rKy/xL/u
/wDAdv3vo7/hGtE2x+ZZRztGu1WmbzG/76asvUvBWjSwyNZwLaTN826P7v8A3zUHbzS5T5P
n+F3j/wAK3TXvhXUJrtdvzNZyfZ5mX+60bfe/8e/3a5e+0r4g+IdQW21LS9dvbrcu1byORV
X/AL6+Va+pkin0/dbTLuZW2/Kvyt/49WhFIvl/vFWP/ZquUw9vy7xPJ9I+DekN4PXT/EESt
qUjNM11bttaNm/hVv4l2r/FXmdn4V8W6H46uPCWl6+2k3G5pIPOmaOG6X+Ftq7l3Mv/AKCy
/er7CsdH+2Wqz+ft3fw7f9qs/wARfC/QvE0MK6k0qzW7bobq32rNH/utTLpyqS3PnO8+G/x
Y1eOSLUtbsJI2Xayybdrf98x1l33wNvrHQZrltQW51JV3R28K7Vb/AGd3/fVfXmn+Erax09
bSS+u73b/y2uGXzG/75Va4P4mtc+F9Ps59D0K71aa4Zo9se5ljb/a/8e/75qCuaZ8fxaC11
rFrpckTW1xJc/Y28xt3ltu219HeFfDkHhrw/b6XbtuWNmZm/iZmb/P+fvZPgr4fapL4obXd
cWKTUriRpI7WH5lhZvmZmb+9977te7WPg60jWP7YzSbfm8tflVv96gqcub3Ynk+uaDpOvaW
1jqkHmRq25W+60bf3lrhdc+F/h+7axbT2bTWZfJbaqssiqu7cy/3q+rB4e0bbtbTYG/3o65
vX/Ammyot3p/8Ao00O7bHu+Vv8/wCfvVXMTHmifL6/CLT1uI/M1eVo1b5tsaq3+f8AP+zWP
faLBoepXUV1aTTae03lwyeZtZo/9n+Fm217pqFjJBG0S/8AHw3yr/s1VtvD1teWMmn30CyQ
su5d38P/ANl/n+7Ryh7X+Y5/Q9D8M2ek3Ws6aqs0ds03mL8zNGv3vm/z/FXJ+NIoNas/D+o
Wck93a3k80K26x7dske3+L/aVty/7NdxpnhLUNB1pZYblbnS5GaO5hkbazRsu1ty/7tVdKs
ba00vVNEurn7Tb6K0dxC38LNCzecq/7TbmX/gK1JUZR+ItaNY2VjcfZo2Zpljj3bl2rH8v+
rX/AGV/+yroruW00/T4575vlmbbHGv3pP73+f8Aa/4FWbosU8lqupXC/vL5vOVm/iq9rVnL
d3Wj3MatJDY+ZHOq/wDLPdtZZP8Ad+983/7NESZe9IIry03W8UayeZNu/dsu3bt2/wDxVWN
BRY2vNLZVWSxm2r8v/LNvmj/8d2/+O1cni8qGbyd32hYZG2xrukZf7q/99VzckuqRapb3Nv
58ayeHZF/vN5kbN97+8y/LVkx1idlcxxRRtuVfu7lXb96q8V5A3zW6xtub/P8An/7KuTg1L
VHuvBbLfXLR3EzeY3/PZfMX5W/vfKzVg3d14kg0nTV0u5ubaSPVbyFmj3fLt8tlVv8Ax75a
jmCNI9IudaWCOGVYPMmkm8naq/7O6tKC2W+0+RmgXd/u15PqOvag9jqU/h+5uWVdekVWs/m
ZY2jXbt2/ws27b/DXUQeKtUvP7Q/sHbqFxb3arcxxszMqtDH8y7fvL5nmVYSpS+yN8Yq2i6
C19Nu8zzo41hj+78ys3zf3m+X/AHa8f8R6dcp46utNsWmuY7Ntytt3M3yq27av+9Xrmp3ba
54buF1SRf8Aj/jVmh+7H8rf99fNWD4s0W9g1TxBqEcczW/2m3k8uHbu+WNtsjN96NV/9mX/
AHqiUTal/LIy/h5Fd2uoNI08e6GNo1Vm+ZV+Xb/st/F/9ltWvWLNbmeRWklkZd33v8/5/wD
Hq8tiaeL4za1bbrm23TyMzR7v9W3zf+Pf+zV1WoeKl0zxJ4mg1C9ubaGO3XyWkVvJ3Mq7dv
8Atbv7v+1/daiJNWPMelNZ2X2OS5uPuqu7+9XF61F8zNDaLH8vyr93bWDq/jZovFV1olvPO
t5cWHmWTXC7YfOa33R/e/iaRtv+98v3q8n8R69q158P7W28RSztqjarJJHHMvlstv5aq26P
+Fd23b8v8LVUjOnSkb3iDV9Ls7iaCS7WSZfvQqu5v/if8/723mU8S6h9u/0NY1hX+Fl3M3+
9XO2tp5u3au3+9XWWejRtDDHC3mTNJ91v4V//AGq55cp18p7B8MtQivNShW4to12tu2xr8t
fQFsqra/Kvy14L8NNMaK+byfm2qtfQETbrdf8AdqonN9s/Nj9pfn9pHxX/ANun/pJDRS/tM
Db+0l4rH/Xp/wCkkNFUUfQ3iXxf4r8MXH/Elu5LKzuvm27VaPzP9ncv+dtTaR46u/HWi6p4
U1xo49QuLSRY7hV+WT5fvbf/AB6uP+I2ofY9e3K3zTQ7vL3btvzVw/8AaV3A0eoWcjWl1br
5nmRt821vl/8AZv8Ax6q+0aypxlE5/wAT6dqGm6xNBeQMrQyNGy/3W/zt+asPd5km6T5mZv
4v4q6zXp7vV7pZ9YvZJ7rb821Vbau3cq/+hVhtpmoMrSraSeWu75m+X7tWMzU2+Z8y/Nu/i
r0TQ0iSz+03X3WXd/3zt/8Asf8AP3uHSOJpI28zdI38O37tdpZ3jW2hyMy/L5bR7f7tRIuJ
zeuXSzws0m75fu1ybMrTbv8AZWtjU51a3jVf7rf+hVhyN+8/4DQQfqVo7f8AEls/+uK/+g1
V8Qq39nyfKu3bVrR/+QPZ/wDXFf8A0GofEDbtLk3VMTGZ80+OG/eTK396vnPTdD1fWrjzLW
0ZlZvlb7q19FeOP9ZJ/drw21upW8Nxx7m+b/P/AKDuqpHTH4SvPp0ejX1uupeRcq3+sj/ur
/vL/F8taWjaLc+L/EVr4d8K2zNJM21Wk+Xav95v9lawb5FimkWT70Kxrtavrr9njwIugeCV
8SXkH/Ey1pVkVmX5o7f/AJZr/wAC+9/wJf7tTIOblO8+H/w70TwFoq2ljGs19Iv+lX0i/vJ
m/wDZV/2f/wBqpvGfjjTfCWntJMytN/DGrV0Gr30WmabJcyNt2/dr5B+JXiWfUNSuJZpGaO
H5vvf7NVEwj78ja8R/HfV2uG8mVY4/4VXbub/x2r3g744Xd5qUdpNKrNJ91ZNu5v8Ad+Wvm
W7nnnmadtzSM1Rx3LQTLJHIyyK25WVvmVqDXlifpVoOvQavZxyKrKzL92tp4I5YWimjVo2X
ayt826vJfgtrX/CUeA9N1bduuF3Q3O3+GRfvf99fK3/Aq9g7UGB8r/Gn4eweHPO13Q18vS7
hv9JhX/lizf8AsrfL/nbXz7d6iu7bC3+9/FX3V4vS2vrG4sr6JZ7e4Vo5I2/iVlr4n17SF8
L+Irqy3bmhZvLkb+JfvK21f9ll/wA/drlNacuY5+WPyG2zeYskytu3L95f73/fS/8AjtffX
wiXb8H/AAurfeWwj/8AQa+A7pmlZdu5fvNukr78+EHzfB3wru/58If/AEGpkOXwnXarbfaY
41rl9e0+K18K6xKu3zvsU23/AHvLauyuXWOFmb+GvF/H/jX+z1aOOf5m/wBpaImPLzSO08P
PaaRpsM+uXtt/aDL8y+Yv7utZfGOiNMscd2rN/ssv/wAVXxjrPi/VLq4/fXcitJ91ab4R8W
ahaeNNNguLmSS1uplt5Fb+Hc23ctBp7I+7LS8gul3RtWP4h1dbOFov4ttXNIs/stqu7722u
V8cNt8z+9toiZHIrrX2u+mgZv3i/N/wGqt3qvkN97/x6uZ0aSSfxo1tH8zSRybv/Ha0NetJ
Y1kVm+Zfm+X5tv8An/P+zoRKnGMjQ0jx7JpuvWsHn/uZJFWRf4dte+R/NGtfC+sXk8E3yt8
277y19zWzbo1b+9WJty8o7zFVttc74xiaXQdsK7pPMXav+823/wBmrY1GdbSFpd38NeF/EH
4hz6duit5/m2ttX5aqJPLze6eoaYmkeHrH/SruL7U3+sbdVxPFWkyzeXHLub7vystfGeq+L
NbumaWS7Zt3zfw10nwi8R3194+t9AvJ2n+2KzQ7vvKyru2/98q3/fNBXs+U+xraeOePctcj
4o1z7NG0aq21WrqrGBra3WKvL/HcjRXE3+9REkj0B9N1lbie8n2yLJt+7975f8/9811C6Rp
6rujZt23+7XhOjaxPp1xeXf7zy4ZI1+X+83/7P/jtbF38RGWxW5VVgkhVt27/AFjf5/8Aif
8AZ3axMKlOXN7p6ZeafEqtt2t/u1y/9h6fEtxbeUu6b5pFrj18dTt4b1TV2WSSaPyZF3fKv
zSbf/iq0l1qCOa41u8ZlhjtrWaDzGZvLa4j3bW2/wAPyt/47RzRCNKUTei0q0s5Fu921YV+
6zfKq/5/z96snxc0HnWtiu1biRVbzI2+ZVZv4f8AP92q9z4x027h1RYYPtP2O2juFZfuqzS
Rqy/+PVT1HyP+Eg/tm6ZfJsdMt5v4trM0m1V/3fmqP8JcYS+0NtrOxksfIkuZJ5N22RW/h/
z81Qz+FdPexby1kZofm27v+We3/P8AndWxbavp632qahDpvnrHZRzNC0flx+ZuVfl3L/d2t
/31Vi7u9P1JtPkWKHTbi6tpJIFZvL2yKy/xL91W/vUyveOD1PSJFmZbOKRvs8bM0jMqrGq/
e3M38X+z/e+X71c3rXnpb2fhL7JJBdWMzTSTLOrK3nRxtt+X/ZVf4q6bxRaWmm+FdeVrSa0
uofs7NG0zN8zSKv3fut/Ft+9WXqr6fL4w8SL9kZbyz0qG+juvObduWGH5dv3drK3+9/tf3c
pG0Tibm2ktWkWSJo/mp1tIsisrMyr/ABMtdhqGnafP42uPCVxEq3C2jeXfbm3LcLD533d23
y227fu7tu35qwfBkWn6zfR219bSNG1pcNIvmbdrRws0bf8AjtBrzG1YxWkcK/MyyR/NGzbf
mq41zY3cbWl5Jujk+7JIzf8Aj3+z/wCg/wC78tR6dYwavpPh258qSyh8u986FZGbzFt1WT5
Wb5tzbmX/ANBWjRrnw3d6fZ6tqUEMCyaiunz7ZJNv7xWaOT725drR/N/s/wC1QTIy7mO20O
1uJ7WKZZJJNskkcm1l/wBn/Z/i/wC+azdasbvxH4ivtX+zR2jXVs2oNatcrJIsKruZv4f4V
3bf7vzVpWzwf8TLS9QtGW8t47q4nVpG2xrDuXbtX+HzFb/a2rVfSNQ0K61CSexgk+2SaPqf
2/b5nlttt5NrRtIzNuZW+aqiI43yoPMb7PuZW/vLto8hV8zbF81dhbaHpup6Pper29itkq6
Zf3lzawzSeXM1t937zMy7ty7vm/h+XbVW5XRG8I2viuzsVtma9axmtfMk2t+78xZF3N8v8S
/3fu/7VSBjxR3LQ/K395vm/wCA12Xh5YJbzypJ4/lbd838X93/AMdrl11OKfb5ny/w7mbd/
wChVveHnu7nVlgVlXzG/wBY3zbf++v/ANqs5Gh714O1C0g8vy/MZm+WRmX/AL5r1Sz1WB4d
vm7q8N0+6bT7VbaOdp1k+aSSRt25dv3dv3VraTXPIuFW1naRdv3qqJ58oy5uaJ8h/tKyCb9
o/wAVSDofsn/pJDRWV8c7p7343+IrmQ5ZzBnnPS3jH9KKo1W2p638SLpW1zdcfe8tVZt3y1
57eXU6/N5/zfxLub95XoHjuBrnWGi3L823b+8b7u1fmrhZ9N8xY1h/2vu/7P8Ae/8AHf8Ax
2qOsz7a7la8hVZ2VVbau7+H/PzVYnkllkmnmlbav+1uVWb/AD/6DVeS18q6haNlZt3y7W/z
/eqSeVY9Nm2/eaTazL/30tAGfu8qb5f4W/hrUur7y7FovNZtysv+9V7wF4TufHvjqx0K3by
FuG3TTbd3kwr8zN/7L/3zWb4j0xdI8Sapoi3cd3/Z9zJa+cq7Vk8ttu7b/wABoMzn7mTzI1
3VT/irSaLcqrt+bdtqnL8sjLt+ZfloA/UbR/8AkD2f/XFf/Qah8QKv9kyVNo6/8Sez/wCuK
/8AoNQ+If8AkEyVMTGR8z+OPlkk/wB6vA9NZorO185v3f8Ad/z/AMBr3zxxt86Td/er51W5
gW4t1kbdGvytVHTH4TY8PaZP4q+Jmm+HWZv9Ou44ZmVv+Wa7dzf98qzV+iVrBFBDHBDGscc
aqqqv8K18Q/s8Wi33x2t52+b7HbTTK3/AVj/9qV9zItSZzOF+IlyyaWsS/d/i/wDHq+O/Hn
mrbzMv/LSRVr66+IO5o/m+6tfJ/j9Vib5l+VpNu3b/ALNaip9Ty1o23eXH977tQtEyMyt/D
Wo7RRSbl/1ny/N/u1RdlZvl+9/s1BR9Rfsl6vL5fiTQpG/dq0N1Gv8AtNuWT/0GOvqpV3LX
xP8AssztB8WL6Bv9XNpUn/jskP8A9lX2wtSZyPPfGK7Fb/er5V+KSRrq1vdwwK0jR+XJJ/u
/d/8AQmr6o8eNtjb/AHv/AIqvl/x41tOv76Jp2WZdq7tq/datQpHkM/mu23+L/er9BPg+v/
Fm/Cv/AGDof/Qa+CdQb7zRxRwQsu75f4q++Pg6274M+FW/6cI//QaiRpL4TpNfl8jS2Zfvb
a+UfiNcyT6h95m219TeLW/4lfy/3f8A4mvlPxtEst8qt/FtVqPsmdP4jyHULmB5vK3fKsjf
vPl+apLNf9OsWhnbzPtKsrN/DVW+0poI/Nj+795v9mq9tP5l5H5i/vFbduX+L/7KiWxufpl
F/q1rhfHf3ZNv/PNq7yD/AFa1wvjvbtZW/wCedETmPB7a5W28Ybpp2jVVZdy/71aniOdVkm
aGf7TbyKu1lk3NH/n/AD/Fu5XVWZdYk27lb5trL/vLVjZPPbru+Vf73+f8/wDjtHMaOPvcx
wOveZFJJtjba3zV99WPzWMO7+6tfBPia80uCNoLe5adv7yr8q197aa27T7dv70a1ISMHxnP
5Gmt/u18l+L3a715Ymb5ZG+b/Z+7X1N4/bbYr/F8rV8r+Kv3GqNPu2qu5mb+78tV9kKXxFG
70qCOzkuf+Wa/Ku7+Km/CefyPjh4ZWHbt86Rfl/2o2X/2aubvtSvdSjZd3lxxrtjj/wBnd9
3/AMerW+F1zEvxq8LwQt8v2v5m/vfK1HL7psffUf3a8h+Ibf6VcN/tV69H92vIfiJ/x8XG1
fmoicv2jyPRpIJV1jT7rUorS3vPLWSOaNW85V3N8vzfKy/w7f4ttcTdtBF9o035tu75Zo2X
bu/2l/h/+y/3am1qP/TGuW3bY5Pm+7/Ev+1XI6rdy/bJJV3LHN935t3+7838VBu4/aPSNK1
WyXwndaReTx3Mk3l+X+73bVVlZV3bv9n/AGq7TTLbWdavpL5YLSC1mtFt5rW4j8y3ZV+623
d975V+7t+7/tV89239pQSefbrIyx/M0i/dVd38X/jv/jteoeGviDqiqsEzLfqq7fLm+Zl/3
akiUZfZOmupbbQdL1S2ka2mmvljjhhtV27dsit8yr93/wBm3f7TVuae2l318tz9titLhrRb
Nre4j8yGSP722Rd1eby600uvSN5DSfaPlkjkX5v+At/n/wBCrYgvrZJL6Ro18v5Wjb7zMu3
/AL6/z/e21RPKXru81DT7fxFFqn9nrffZ1htrf5Y42/fRttX95u/hZvm/76rLtNevbmS3ub
iKCRVt1s1jZfljX5WXb827738W7+9XO315PqUKz7Wn/hWZV+8q/wDjv3V/ytOVlbSZrmS7h
tLW12r5ki7mZmb+6v3v/sf++p5ioxKvizxHd2zahpskdtPHdLHGytu+WOHb5artb+6q/wC0
1c/H4v1C78RahetZWS3GpWn2G4+WTase1V+X9597bGv/AHz/AL26TXvD+oW2oa1d6hfQN/Z
d3DZ3CqzM37xW2svy/Mv7tv8AarQTwrY6Z/wklzealAsmlw280K7ZGVlm8ll3Nt/uybdu37
3+ytBcTPbxNqF9dRr5ds199m+xtfbW85odvl7W+ba3y/Lu27ttbGn6vbeE4WazWGe+aFlXd
uZV3Lt+b7v8LN/n7vO2PhrUGuptPjuYP7a+zfbFsW3eY0fl+ZtVtu3zPL+bb/wH73y1c0/w
hHeX2lwah4isLb+0LaO6t4f3m6RZJGj2/Mu1drL825vu7tu6gRHF4z1mNdLj09YIJNLmkuI
ZFX7vmbVk3bm2srfKv+fmwdT1We5tVtI7aC0sVmabybfd5bN93d8zM3/j3/oTV0V9pEGlaT
b3MM8d/wDbriS3tpFVlVfJ2q3yt/F80e3/AGW3fe+7y+rtbLqX2a13Sbflb/e/u/71UBei8
X6/H4sXxT9r3ap8q7mXcrLt8vay/wAW5fvf71XI/E+pf2hcXsem6bbRyQTWv2W3g8mFVkXb
JtVW+8y/xf8AxK1R8R6H/wAI9Jp6rcxXfmRrJJ5fzeW21WZf/Hv/AEKsWS7ll+Xd8v8AvUA
d8viFrG30G2027gX+zY5Gjk8vduWZf3kbK3ysv8Lbv91aq3On32p6Gy2bWltY2cjTLZrJtb
c33mXzG3M3yr/E33Vrm9IsbnV7z7JZ7WuFVpFVm2+Z/wDZV20Hw+12D5dcki0mP5f+Pi4jZ
tv/AFzVt3/oNSBk6VY2zyWcUcF3c3jSbmhZVjX/ANm/z/303qGkf2XZrMrafHuZdqyRqse1
v96uVb+zdIXyNJufP8tf3lx/FI3/AMTVqfWVWFVjVlk/5abm+9/n/P8AtZyA7CXUFdf30rK
y/doi1VYrdvLZd33a4db7zWVVb5V+X+JqsRXkEUbfvZG/vfKtSTynhHxXl874p6xJu3Z8nn
/tin1oqr8RnST4h6o8YYKfKxu6/wCqT6UVqtiHue3+OpJ4Nam8mJmaOOP5lZvl+Va87lvJ4
5FZfMVV2svzfdr0Dx1ff8VNNKqq37tVb95u+Xateey3MjXHmL97dVnSRx3LedubbuX+LbRK
+7T/AJd3mNJ8y/5/3asWbW3mbZLaOT5dq+Yzbf8A0Ktzw94en8WeJLPw7ZxLHNfXCruWNf3
a/wATfL/Cq7qAPfP2c/Cq+HvAOreP9QjVZryNlg3fw28f3v8Avpl/8hrXyvdyyXM00825pp
JGZm/vNu+9X6NXei2mnfDubw/p8fl2sNg1nCv+z5e1a/PeC1ZNWaOb5f8A2WiPwmMfekUUs
2VVlj+b+6zLtqvc2bIzSyKu7/draeSWPzIo2by2/hb+7/n/ANlqjPuuZliVfmkbau1f4qDY
/S7Sl26Tar/dhX/0GqviP5dHk3fdq9aL5VrHH/dXbWH4un8vSW/e7amJyyPnPx1J+8m/3q+
dbq7gkXbHZQQKrfeVd27/AL6Zmr3DxtqSrNcfN8q7mr57gl3Q7W2syrt+b+7VG/2T279mqR
V+NE0rfeuNOmX7v8XmRt/7LX20n3a/Pn4La4uh/G7w/czNthuJms5Nzf8APRWjX/x5lr9Bo
m+X71BlI4fxxBuh3bd1fKvxS02VrGOeNf8AV3G5m/2drV9heJrbz4a+cfilosr+FdQaNfmj
j8z/AICvzN/47uqwpyPm1omkkWWSOTbQ7Rxr+7X5quSyyyWqrGzbl3bm/vVRaJm+Vd3+7UG
h7J+zDuk+MzN/d06Zv/Ho6+4l+7Xx7+yppEreOte1SRWX7LZLb/Mv3WkkVv8A2jX2AzrHHu
ZqkzqHl/xIulWOT/Zb/wBlavlPxrqHm7l3bd0i/e/u7a9w+KniFd0kXm/Nu/h/3a+a/EE/n
3kKyfKq/M3/AAJv/sWqpGtOPumDqd00snlbdsat8u3+Kv0E+Df/ACRnwr/14R/+g1+etyjb
W3Ltav0K+Dvy/Bvwr/2Dof8A0GgU/hNrxj/yC/8AgLf+y18v+M13X23/AOxr6g8X/Npv/AW
/9lr5b8etsW4kZflWFm2/3qPsmdP4jh/sbTq0ccfmLJ83/wAT/wDtf5bg5YJLHXI4pImjXz
vl+Wus0DXLGeZrTUoFWNoWXdJJ/wB8/wANV9cl0++uoWhlibdMu5lbbub+9WZ08p+ikX+rW
uD8e/dbd/dau8gb93XC+O93lyN/0zatInIeAqu7xQy/N/F/6EtN8R208ug3EFjIqybV3bvm
2ru+bd/31/n+GaOVYPE0k8n+rjjkb/0GuL8VeKJ2s5oLNfLjmZfMZf4v/sf8/wB7cGj3OP1
K2tIreSJm8ybd/rK/RLSl26Ta/wDXFf8A0GvzTuZ5512tu2t8zV+lmmMq6Xa7W+Xy1okEjl
fH/wDx5r/u18r+NkWRpl/vfe/8dr6o8et/oq/7tfKvjplVbhvLZlX/AFi7tu5dy7vmqx0zz
2SXZYs0fzSSfMv+7/n/ANCatL4Qtv8Ajd4Zb/p7/wDZWrm5GnuZvIh3blVvm+7/AA10XwfX
/i+Hhlf+nv8A9laolsM/Q6P/AFdeR/ETd9qm/vV64n3a8j+Iat9ouP71ETH7R8y+KvtP2yN
bddy7maRf4du3/wDa/wC+q5XZBc3ywRq3krJt+Zv93c3/AI7/AJ/i6zxRayTyM0a/6uT5mV
awbO2Xcsi/66P+Fo9y/wDfX+f/AImeY6TaZltvDqyrLua6m3N8v3l3Mqr/AOOt/wB9f980W
i3fv4/3Ei/8tF+WrGpxS/6DAq7V8tW2/wC8qt/8V/n725Y6VBeaezNdxq1v95dv3vlo5gjE
4/7Zc7liklZtrfL83+f8/wDj15dRlWZvLbbMvy7f+AsrL/3zu/zuqrrkEEGqXUdq26FZGWN
m+X5f4f8AP+VyVeRrqP5flZl3UBKJ6Bc6ZHZsumw6hJdxxwr5aw7lZm/u7asf2bY6Z4V1Cf
VJbnTdUkaP7M3l7pI1/i/i+Vm3L83+z/tfNTs5dZtLX+1LGdoIWjWH7Rtb73zfxfd/z/vVm
z3OoahI0W1muJG+ZY/m3N/u/wCfvUEDvEvijwzqt14utvtd7DHqklreQzfZFZvMhVlaPbu/
6afe/wBmobzxR4d1G48UQL9tjh1TTrKGFmhVmWS3WH5fvfdbyfvf7X3a5/WtAvrO4WCaynW
4ZV+Vo2Vtzfw7f++ahtNKu1ja2m0+dbzb8sLQssnzf7P+f4qBxN668Z6a3jS38cW/nLqX2T
bJZtH8q3Hk+TuVv+ef3W/vfw/7VU4Nc8MN4g8IyXyz3NjptlHa3sbRfxLJI25fm+Zf3i/3f
ut/ern20q+ikmtpNPnWSFV86NoW3R7m2/Mu35fvKtammeGp7zWJNP1KCfTbpl2+SttI0kbb
fvNH95v+A/N825f7tUI0tT1nS9Q8G6bZQ6ld3d1pd3eSeZJbrGrLIse1vvNtX9393/0GuN0
+5ltbiSRW2tIvl7v+BK3/ALLWpc6Vc2OrXlpa2l3PDbt5c3mW7RyNu+Xcy/eXd/Du/vVetv
CbLrTQal58Fvbw/aJlW3ZZtu37u1l+Vv8Aab5VX5vmoAyZ7xZd0dxuZWas/wAj94vlsrKzV
1EXhGeeHz5J1toZJPl3bpGVf7zbV/h/yv8Adz7zQ2sdYuNPadZ1t7hrdpI/4tvy7qOYDuvg
34cg1Pxc2oXkrR2enxtIzeZ5fmN/Cu5f4a6zX9V01mk/snTZGj+6rLHtj/8AHvmb71ZPhPT
57mztdEt4mjt/MWSf5tyyLu/z/wB812HiCxjWRoIfur8qr/D/AJ+apM/tHl98ss8jSNbLBt
b7q7fl2/5/z81NRd+7zJdrL93/AGv8/wCf7tbF5Yyqzbv+A/5/z/8AFU5bOVW+6zf7q/dWs
jQox3LQMyrQtyzK25vmqb+zJ5LjbJEy/wC9XYReCdEtNLa91LVJ52VflWFVXc3935tzf+O/
3qB8x8z/ABCWJPH+pLDN50Y8rD7Suf3SdjzRTPHoRfHWoiMYT93jP/XJaK0Wxi9z3XxtF5m
vMrQKvyx/MrfN91a4m7toPM+VWj/u7f8A0Gvoz4g/DmCVpLmxu2W42/LHIvyt8v3a8HvLOf
csE0TL/e3VZtGUZHPtp7LN+5ZWVfm3f7P96vpL9mrwjK0moeMr6P8AiaztNy/9/G/9BXd/v
V4jc6HBBaqzXPzSLu+Vl+X/AGa9Q+Ffxpg0PRYfB2oRx20NruW0ulXarbm3bZP9rczfN/F/
vfMx8QS/un1ddxtLYzR7fvKy18V/FjwLfeGPGk175Ei6bqDNNBJ/CrfxR/8AAW/8d2179bf
EtmuFWZl8uuvb/hHvHWgyaXqtpDe2kyrujk/9CX+63+1QZfDI+Brtdskn7xWrpPhb4XufF3
xQ0nTYY2ktYbhbq7bb8qwxtubd/vfKv+81fQl5+zF4QnvvNtdb1SC1Zvmh3Rt/3y23/wCKr
1DwV4B8LeANLktNBs/Lab5priRt003+83/sv3aCueJ2C/JHt/u15r8SdfgtLHyll+ZVbd/3
zWh4q+Iem6DaybZPMk/2Vr5j8W+LbnxHfMyt+52/+y0fCTGPMcz4s1fzVvJ1b5WXb/318te
X/NHI1dFr14tzItpC37uP5m2/3qw413L8v3qDeRCk88VxHPGzRyRtuVlb5lr748BfESLxR4
N03WVkVZpI9s8a/wDLOZflZf8AP8LLXwO3yt833W+98td58OfHUvg7VpLS6Zv7Num2zfxeW
38Mn/xX/wBjQZyjzH3lLqEF9Ht3fNXI654cj1G3kgki8yOZWjkX+8rLXB2PjTy1jaOdZI2V
WVlbcrLXdaH42srmRVm27m/2asycZRPjXxd4V1Dwd4mutGvlbdC37uRl+WSP+Fv++azdKuY
4vEFnPcKzR7trf3vm+Wvurxj4F8L/ABI0eOK+/d3Ea/ubqP8A1kf+z/tL/s1wPh79m/w7p2
sR6hrWqf2pDC25bdYfJVv975m3VEjSMje+APhNvD/gm61e6gaO41i4a4VWXaywr8sf/szf9
tK7jxn4jttD0dmknVWb7tN8Q+L9I8M6ezTSLuX5VjVa+XfHXji78Uas0m7baqu1VX/eaj4S
eXnkYvijX21W6knmb9yvzbq871X97It3u/dsyqq/7NTarqS3P+iW7bo/4m/vVnyqz2/zSMy
qu3/dqTpIbyJovL3NuWSPcu1vvLX6DfCJWj+DvhVW/wCgdbt/5DWvgNrSe8vLHT7GJp7iRV
jjjjX5pGZvlVf++lr9DtFjtvCvgnSdNupV/wCJfaQ2/wDveXGq1RlPYm8VK0mm7V/ut/7LX
zP8QbSdbG8kXd+7t2Zf9n5a9a8TfEa08xoIWVlX/Zry3WtetNXWSJtu2ZdrfLVmdOMubmPn
+1doF8zavzbl+b+Ko1f7XrUKrFtWS4Xav93c396t6XQIINPuGutSjjuLVtrRr93crfdrpPC
XhOTWvHmg6fZyeerXcNwyqu7y4V2tIzf3flX/AL6rCR28x93RN8q1xfjaNnjbb/drc1PXrH
R7XdcSLuVfu15T4h+JFpPcSKrLt27futWkfdOH4vhONttD/tLxU1lJ8q3EMyqzf3vvL/6DX
j/i+C5tryS2uImjmjby5FZf4l/z/n5a9A8Q6jHrVrNAu3c3zL8v+1uX/wBBrzvXJ55FX7Vc
yXO1VVZG+Zv9ld1HMb8sjh7ndGvyt8zV+nGnxtHY28TfwxqtfnL4X0G78UeOtJ0S1gaRrq5
jWTav3Y937xv91V+av0K1DXrHSLXdcTqrf3aH8RnIy/GsbS2q/wC7Xy74/sZVtbqRl2qv/w
AUteveI/iXaXMjRKy+Wv8AstXmviDU4tesby2j2+ZMrLH8v8X8NWFOMjwefdHu2tt3LXWfB
mJm+N3hn+957N/3zGzVg6rZtFcTedKqsrNuVm3bf/sq9G/Z20G51H4sWurLA32XSYZJpJNv
yqzK0aru/vfMzf8AAWqJbFH24n3a8t8ewNLNNtX+Kuq1zxfpujRssk6+YteR+IPiHbXk0nz
Ltb/ZaiPumMYyl8J53eR+RcXEE0DN9o2qvzbf8/ernVtvKtVZV8uNpG/2vM2/5/4F81dRfX
kWsRyW0bRq0ny7mX71ce0d9bXTLebl/wB77u3/AD/n7tYy+I6TcuYo7mzj3RL+8t1WNm/h2
7V/9l/z8u2jG0+mK0rRL5O5V+7/AKyr0sqto8LKy7o22/5/76/z81SXN3Gywqy+ZuXa1SEZ
cpxctnPPHcXKr+7jZdy/eZVb/P8An5qjktllWNvI2r8vzbfvfw1uWnltqCweZtt2kXa3/fP
y/wCf9mslX/4l7RL/AHv++aqJUpHozWNzZ+H9Ybz/ALbJNoNrN5zKsayKskO1Y/7yqq/M39
7+7WPoditzo+tLZt5l1cWH+iN/ebdGzRr/ALTRrIu3/eWuT07TbGe4ktrqXy5JF8xW/wBrd
XSf8I1faYtnbapFH9nul8yBlmVvMjb5l+63y/db/gVaGRsJFHqXh3TdCm8uDXG068t7ZZm8
uT5mjaONmb7u5ftCru/56f7VYuh6fqUv27w3qTQNrUemfZ7CzuJFXavneY0O5WXazbm+Vm/
8danar4Qu/wC0JNGjsraGaG2a6k8y4j/dqq7vl+b+627/AOx21xug6VBqU19BaqskcMfmfv
Jo4921WZvvf7Ks1HQDsJJ/EH9l+KIL7bBcWeiw2aw2rf6vbcQ7Vb5m3Msat/Fu2/7takVrJ
eW9jpsflyapdeHbf7Ot1JtW4aOb5o925f3m3a33v4V/hrjW0ZW0Oa7ZYra3kZfJuGkWPa38
Sr/e/h+7/eWtjSvCLXNnb219KrNNH51usO2Tzl3bV2tH975l/wB7+H+7QORsT3lzLa+JrS4
ia2ktdHhtfJt5PmjVbiP5W+9uZV3fxblX/wAdvJp+3ULHc07RzeEpIW27t0nyzbV+7977q/
d/u15/L4YntJpmtVgnksV8y4hhuFkaNV+821f7v8W3dt/i2/NV6xSDUprGdoPMXzPLkX+Lb
/d/8db/AL6okI3tKuYrS1t9LjX7TZzKslwrfxKrMzL/AMCjZaz9V0WK51CPUNJ+axZmaNm+
Zlb5dy//AGX+VuawtjpmsWa2Kx7fL27d27b/AAr/AA/3dv8A3z/u10zfZILezi0uBls2+WO
Pd5nzf7X+983+VagR0Hg6z+yQyXd5AyyN8qtu/hXbTbmCTUbzbbr+8X/ZqxZ3ywWK2m5f4m
aRv8/7tNbVVtvtDWMH7yRW/fN/D/u/5/8Aiaow97m5jHutFgsbjz9Un8xl+byY/wCKnNPo1
teefHFMzSbf3m77v/2P+f8AZqjctLIqrI37xv73+197/P8A9lVOPat5Gq+Wyr8zfw/+zfe/
zuqeU0NDUJfP1i3vWWRfLj8tV+7/APtf5/4Di6z5E8zKy+X+88xo933vvf5/4F/31c8QXMk
EkPlyxN/C235lZv7rfw/8C+7XG3epM1qu6VlZVbau3/P8VTKJUTxP4imFviDqRtxiLEOB/w
BsUoqt42fzPGl++Qc+X0/65rRTWxD3PvPxR4u0Jr5oJrvy5FVflkjb/e/z/wDs15n4g17w3
d2N1BJdxzrJHt/dwszf8Bb/AD/8VqeM9Dil1q4/0tY5Gj3bWZvvba85utBZIV3Tqrbdyr97
dVykOnCJzuoavJ/ZMOm28Cx+X8rTbvmb/wCJrldrKrf7NeiJ4Zku5v8ARY5J13bvlVfu/wC
f/Zf9ms/XvCv9mWPnzSxrIzbfLX/4qiJoYeneJtS0+NYGbz7eP7qt/D/utXaaN8Q5bRllt5
1j2/wyL92vO3s/mVl+7VXypI2agu59DWvxk12OHbHOrKv91f8A7Ks3U/if4i1L/WTqse3+7
XhPltTWi3fN/s0Ee7/Kd1fa9A0jSXF2vmbf4f8A7GudvNcluV8qzVoF+7ub73/2NZccH+0t
WFijXb92jlL5irHF91ttRsrKvy/xVc2xs21W+ao5I9zeXtZm3VZBVk3eZu2/NuqGRdy7q0H
i2yeX93b/ABN/FUPlN8y/3qALWjeI9Q0hfLjk8y33bvJb7v8AwH+7XXWfjWPzN25oJP8AaX
/2auLtNIubqb5fur95v7tF5p93as3mbmXduZqjlL5j2LTviXqVjt+z3sTL/st/9lWldfFvx
FLD5f2uJVb+L/LV8/7G3fe+7UkaTrJ825WVd1Ae6ehal4hku7hp7ydrmRm/hX/arlbzU57z
dAv7uP5t23+JaowS3K7f3reXtoVJZGaONdzN/CtEjSPvEcDRI25l3LWputmvFiaJlX94qx7
fL2t/DurNto/3c0kjMrR/Mq/3m3VuLY3NzY3F7ceXbQrtj875fmbbt+X+997+H/4mpKl8J6
B8J/H/AIQ8D6PqFzrWnrPrizf6NN9m8ySGPbt2q38Pzbqk8TfGVtcuGa3lkWFm+VWj/hrx2
6kVrpfJiZvlXd5n8X+1tqNpJ5F/hVdtUY8vvcx1z+KLSVmlZpm+bd/q6mg1eNv3kPm/M3y/
u64dWl8zd5nzV2Xh67/0zzPNjW4/55t/Fto5SuY1Nc1qDU9D+zTWKrqiyK0MjQ7ZNu77u7/
vqvRvCfxP8O+DPCNvZWulxR600e27uo7f95M3+1Ju+auFu1juZFn+zRrJIrL/AL3+f8/LXL
3Me6SOJW3bfl3f99UcpMpc0eU7DX/iVc6xdSedLIq/wrtrnW1eCRfMZpN27b92s2TTpWXzV
j+X5Wbc1TT6Q09mrQqzMrf7tARNBdVii3SKzfL8zKq1R8Ta9bava2vkxLFJHu85lj27m+Xb
VWWK5s2ja62q0jf99f5/z/FUd5YxPJ5kf7tW/wBWv3lapKPYPAHxW8KeDPAdnBDpCx65Isn
2u6W2/eTfvGZd0n3m+XbXK6/8VJ9ZkZppJtv93b/9lXM2mm6XPpsa3DSNcL97y5Ky9Z0+0t
o41tZGZmb5laiMo/CTy/aNRvEtpLuZmm/75qa28QwIyyLJIqq38S1ycdnIy7m+WNfmprs3l
qu37rbl2/eoDmPRvEGr2niHwj5/9mwx3Ucy7r7ydrfKrfKzf5+7XfP8dfDemaT/AGX4Z0Zd
Ltf+edvbeSv+98rV4PFdy/2HJbbv3bMrMv8An/gNUWVfMX7u1VX/AIFVE/Ed5qfxC/tW482
6ln2/7v8A9lWaviG0lZdrTbd392uRdWVvmWpIomVlZfutQVzHbWeuKsy+Szfe/ir1DSoo9a
02GK8iWfcu7cqt97d/e2/e+7/31/3z47pVo0kyt8zKzfeWu6tr690yOzghlk2rHu2q3+0zf
5//AGq55yKl7x0mp+ELvT4d0MUnkt93cv3W/wA/5/hrn30XUoo2lb5VjX/gNe9eB1XxHDDH
qkDS7rf5Wbcytt2/3v8AZZa2vEPw80+fT5orVVtt25vlWnGPN8Jye1lH4j5TtImgvre7uJY
2hjkVmXzPvf7NUZ2trRW+y7p2X70jL8q/5/z/AHa9A8S+BZ9P1RorWWSeP7u3bUKfCTx/Pa
tJa6BK0bfd8yaONv8AvlmpRfvG8ZRPK1llW8WTzFbd/F/DXqGuXltbSeE57i5vY7j+w4WjW
FVZdyySfM25q4nWvD134e1Kay1bS57K+Vt0ccy7dy/3l/hb/O2tpdVu9Zm0+W6toPJ0208l
dqsu2Nfux/7W5m/8erQo6jV/3vxQ1SRdzL/wjcyqv8TbtPavI/C9jctcX08fyrb2F5Ju/wB
63kWvRrS81vWfFS6pH5dtdW8aqtxGqqu1V2qu35lb5fl/u/8AAapy/btO1SbTW0+y0211KP
a01vGy7vusq/Nu2/7q7a0IM/4jNF5PgnyZNtm2hwyL/daZmZpP+BbvvV3ng7T7TTZNPns7m
ae+vtHuprRdvyrIvmLtX/vlm/hryPUtX1Czk/sSSKG90uOTzIbe4XcsLfxNGy/Mv+0qt838
Vdp4V8VSxSWuoakyqsMLWenW8Py+Tub/AFm7733t3zN96gX2TB+HzT/8LO0HyfmZrld3+1G
3+s/4Dt3Vn6bfQJrWoRWrbtP85vJ/657vlb/vnbXoHiGCe1uJv7J+yW0d5H/pN5bw7W+b70
f+y3+7t+9XnMsVpbM0drLJt+7tkWiQy9rmpxz64vlysyr8v3v4t3+f8tXfeGrmD+y4ZZrtW
jVm+X/a3bt23+H/AGf97/Zry3T/AC7nUPNutu2Pbu3f7NdUvlR61awWvywtcSRqv+z/AA7q
kD0qzk835lZdzSfLGtSajcxafGsXy/am+7H/AHf9pv8AP/s23J0rdBdNLJuX5vvL/d/z/n+
GqOoeRPqFw0dyrSfN/wAtFX7v+9VGITysse5l3NJ/n/P/AOzVqJNLlbyL5p7bcv8ArF+Zf/
HV+7WPJ9pRds25ZG+9u+9/n/P+63zWVm/ut/tf5/z/AN81JRoaxpl9drI1ncrdwyfM0i7m2
t/F/D/n/wBB5XUtGWCNpftfn7vm/cr91f8AgX3q1Gubuxbz7eWSNv4drbf8/wCf96o4vEcs
sitqFtHer93dt+Zf9rd/n+Kgs+efGShPGF8obcB5fOP+ma/WirXxCNsfH+pmzBEB8rbu6/6
pKKDN7n1t4m8X7PEDQXyrcwt5e6OT5v4VpsbaXLdLJC0Sqvy7W2/N/wB9L/n/AMerm/E0Ut
z42b7u2PbJ95v4VX/P+VrPnulijX97/wB8/wAVUacsT0K6vrJF/eXK7tvysrfw/wC9/n/4n
zXxLdrqVx5UbMtvGu1Vk+63+1VW51Pft27v/Qv8/wAX+d1Udsr7pGj+795f73+0tWEY8pTf
T4/JXc3lsrbWj/ut/n/P8VOXQJ7lVaNd27+Ja6CzsZbxYbu8XzIY2WP/AK6bfl/752rXpHh
nR9U8W332ax0+BbVflmmkX5YV/wB7/P8A6FUFSPE28MXfy7oNv+98q1ei8GXNzt+y2kl3J9
39yrN83/Af8/8As319ofww8M6Qyz3VoupXX/PS6Xcq/wC6v3a6y5lsdMt1XdBDGvyqrMqqt
BPOfCsvgO+tIWa8sb22Zf8AnpAyr/49We3hqL7vmsv/AAH/AD/n/wAd+5l8XeHWmaP7dBuX
/potR3nhzwd4hXddaXp12zf8tFjXzP8AvpfmoJ5z4zg8BW09n9ptZ/tLL96OT92ytVO+07+
z2jjuNLWP+75it8y7v4W/9m+b/wCK+xrP4YeDtNkklt9PZY2bc0bTMy/+PV478Z9Q01Netb
SGxjktfIW38uP5VXazfd/h/iWiI+b3jw2ez02dv9Q0f+7Ju/8AZVq9beE7R/m+0rt/vfeam
3Onz+czWdpctD9795H8y07T9SW1jkjmtmb/AGt33f8AP+f9oNjYaztLG1W2t412/wCzVO5t
LaeFo5FXa38VOWdp7fz2iby/ut8vy01mbb/F/n/P+f4QDz2W2WCRoJI/mVvmqaBdsjfNt/h
3ferc16z8yOO5jX5lX5v92stbTas0+793Gyx/7zf53UAbzaHqH9mxySSR/Y12sv8AutVO70
j+z45pbXdP5nyx/L/s7v8A4mrGn6ncxW8llceY0LLtVWbbtrclsWa6hVpP3jbWX+997/P/A
H1UijI4/wAJ6C2v6wto3mLHtZv3f8Tf3aj1jV77U7pVuGj+7HCsMa7fLVV2/KtemaDaWNjq
U1zbs0DeYrMq/Lu3Kvy/+Pf5+7XG3mgy6Vod1rOpLGupSSLthVt21dzbm/3vu1USuY5NbZW
uI9rfvG/2d25v7q/99VpW1jA1qsbfLJ/tVNaafcveWNzGrLJNtaP/AHvu/wAX/Aa6S2ttPg
1hrK6XbIsG7dD/AHlXb8v+f/sSJRxO2KK8bzIlZd3+rr0LRdF8O6msc9uu7+6u5vlZl+7/A
J//AGcm50jUNMvmtJoo57Vm3RyKu5fmX71aVr5GmR/uVW2upl3NtX73+z/n/wDaszlI1rm0
gkt18lv3jMzR/N93b/8AZVzMmm7WvIlbd5bblb+Jlb/P/fVXraVpdW+xeb5cbN8snzNtb/P
/ALNUdzFK2qNEupQbtu3du+X+7/7LUSJiXLa0g+1TbWaRY1X/APa/76/z/dmini85VkaSNm
h+6q7t38O2qcESyf6y9igaSNlba33WX/P+f4oWZW8lZmjWRd26RW+b/vn/AL6rMsdqFnaan
Z27TN9mmhkZdv8AE33f/iV/z97Na2tJ7y1jumXy/L2/981peHNX0Sz8bab/AMJEvmaTHM3n
Lt8xWX7v3V/z83/fP2B4c8NfDXWNJt9X0Hw/ol3ZzL+7mjtI2/8AZflo5RSlynx7beEW1CZ
v7Nvvl/hWZdzVHH4Tvp7pVtdPu72Rtqsyws21v4l/4DX3tbaVptmv+i2UEC/9M41WodTvrT
TLfzJttVymftD4VvPD93aTSW19pt3bSKu7y5o/L27v9muJubFo5pGk+Va9s+JuuR6n4yvLt
pWjjaONdyq25v8AZ+WvH9VWT5p5mZV/hVv4qor4jFdvLXy93ytVdW+b5qtNBJ5atMv+sVmW
rFtbW1zDcbv3dxGu6OP+GRaBFXarbV/h+9t/hWr0ETeX5aruVm+7/tVXii8uPzVVmX/0GtT
TV8+4hi2/Nu3L/tVnI0OutNPWzmhlWJo2jk8mNV+ZWk/iZv8A7H/4quu8PRreapC0ccTR+X
tZmZdrfKvy/wC1/D/nbXNx6ncxyWvnR+ZcW+6T95u+b5f4l/4Cv/fK1c8IWN9crHEsu5f7u
77rL/8AFbm/8e/2q5pCkfV3he+tItPs7a3tlijVdv8Au1uaneRfZ2jrk/C+n3Nppe66+Vvv
bWrJ8Va99kWT5v4a7YxOCPNL3TrtB0WzkuG1iRfMkb5Y938K/wCV/wDHa6htu2sHwzqVtL4
R0u5aVV8y2jZv97bWf4l8Y6fpVm22f5v9mkaR933TB+KVjoniHw+2m30MbTRt5kE235oZP9
7+633Wr57s/D1yujw3aq3zNt+X/WK393/a+7Wp4q8cNfXH7lmb/gNdB4ai3WqrcNus7xtzS
N/yxk/vf99U+XmNJc0ImPpmkNErbt3mXEe1vu/3l/8Asf8AO2uok0GC8sY7a6XcvzK27+Kt
yTT2tmXzFjaT7rSKv3v7rVcb/RbVp7xlWNV3Mzf5/wA/981pGmc7qnhPxC0/SbWGz0a1gja
8tZGkkmb721v4Wb/P3f8Aerz+2n+zSLPIu5l+VVb/AD/n/vmuu8Z30WteJLy9s/lhmbarfd
8xVX/2bbXLwae095H/AHVb/P8An/K5yOumejQXNpPoNre6ky7V/dyKvy+X/urXnd4kXktKr
bvM3N92rGoT3bqtpHct5at8yr/E1V3ilWzVV+Zmj27WqTTlK+hwSXe3+83y/wDAq1JZZbSS
G5j/ANZC27a1XrG0bTZPszKvneZHJtX/AD/n5v8AaqSTT9Ng+0T3l3tWP/Vwx7WZm/2qAl7
p3EDS3Xg+bUNzK0i7f721t23bVPTNFZ12+RM3mL8rLH/n/P8AwGu68I+Glj8L28eqLHJ5k3
2hYd33dyrtVv4Wrqms1X5Y/lVfm/1m3/P+f9qto0zhlV5Zcp5e2hyqvkbf9n/Z/wA/+O1JJ
4f+ySM00HmN/D5it/e/z/F/8VXoT2kEUnmwqyyL8rNubc3/ANl/n+7UcsCp5c/kR7m+VWXb
/d/vf5/75q/Zi9sebt4e+0/LdL5cbfMqq27d/lf8/wANZ7+E4IpmiaWdY2+6qqy7v+BV6dd
fZLaNmVWZm+ZmZfm/76/z/wB9VjyWnn7Z1WONf4mVdu6o9mVGofHvxHtktPiJqlun3U8rqM
dYkNFaPxkjEXxf1yMP5gHkfN6/6PGaKx2NL31Pe/Evmr4gvpYd25vl+VvvfL81cv8AY9Qub
H7THFI0cf8Ay0Vfu/5/9mr3DVdIktpPNt4lWZf3nmN83/oX+7XHy+Hrm6kkaSfy1ZvmWP8A
i/z/AJ/vN08pUakThWsbaCRmmi8xWj+VVk+7/n/P8NTRafLOq3N0zeWv7va33mX/AD/n71d
wnhqCJV+VW/i3Kv8An/P/AHytO7s4LZWbbtqeUvnK/h7Rr7xV4is9Esdyq33m/wCecf8AE1
fWGh6Hp/h7RbfTbGPy4YV2/N96Rv7zf3mrz/4L6DBB4dm8QNH++vm8uNm/hjVtv/oW7/vla
9Ubd5LblWsiJHM+LfFFt4e01p937zb8q7q+UfF3xG1nV7iSe4vZI4f4Y1kb5q9g+Jsc95uV
d21fu/8AfVfL+q2lzJqTRsvyw/Lt/u1ZVP4eYm/4Sq7Wbcs8/wDvNM1dt4T+K+oabcRxTXc
iq23buk+WvMWs2Vf7v8NUXVlZaXKan15/wsvULuxkWZdrN935q8V8f6hPfahDOzN/FWX4H8
RtHNHo2oNujb5beRm/1bf3f92tjxZaKyx/e3LJtWpJjGMTL0rxBKk3kakzSR/89P4l/wB6q
t1qEsl5IzQQXMLNtX5f/QW+8tNj07c37tV+78taGjaQup6hHp7SyQeY23d5e5Y2/wBr+7QI
zUgV5P8AR28jau7azbl/z/ndXRQQRz2NxJcQRxyRr8u3/P8An/vquw03wHo2lMt3eavbapJ
/yxt4921v9qRv8/8AstbWlaU1zdfaYZ7a2VflVo7aNtv+78v+f++aOUiU0ee6f4Tk1Jvliu
Z4/wCHbG23/gW7/P8A49WbrPgrUNIk82O0aSFZvMkjVWbbXrWr6rc6eqwWesx3rR7vO3My/
N/s7f8A4r/7LzW61O7ZvMWKa2kkZty+cy7V3fKv/wC1RL3RRlKRxcsU92slz8v2i4nb+7tV
a6JlaVrGdm3bvm/9C/8AiW/zurWl8HNqWgtqGnszXStuaP8AhkVvm+X/AGv8/wC7HZ2rLo8
ccke2a1Zlbd/C27/7Jf8AO3dJrzFezvG+z3XmbvtUcisu3/e/+xX/APaq5qUFpqWmwy322S
OSSRmX/dZW/wA/73+7Vfy7ZvMgVt1w1sq/L935Wb/9mnabpmoau1x5e2NYZN0m7723d/lf8
/KREZdzYtc61pdzbrJO1vM0ix7V2/w//E1c1fSIPtGj3MLSSXG6aa53f3Wb7v8A6F97/wCK
rqrZrLTrWFdSnW0VofM3N8u5vmXb/erh9e8Z6f8AamksYvm3N8q/6tf+A1XMKJ6B4u0/wpp
TLHZ3dzPI37tm3fd27W3f+hV5zfaraQfNHPE37tY2Zm3fdZv8/wDfP+zXG3mvX1yqrJO21f
lWsltzbmaWgqMeU2l1praRmWTcy1RXV5VupJW+aST7zNVHbu2/K1NaP5t22go1E1qeOFl+Z
W3blbdVeTVWaTc25m+b/gVZ7RszVCzbPvfeoGWJbpmZmZW/76r6g/ZP1yaaTxFoUjN5a+Td
Rru+63zK3/oMf/fNfKLSMzNX0Z+yWzf8J9ri/wAP9nbv/Ii1MiJH2U3+rrw3x7rN8+5Wn+X
d8te6Mv7lq+e/Hezc26tImEfiPCbzdLr0lzIytIqr8235lrmdcufNm2rBH5cf/fTVuandLb
XUytOyyfL8tcXdS+ZM277u6szqIZVljjX5v9Z/Cv8Ad3VpRW0Ec0M6yrtZtrbf4f7rVRiik
khb+Jt1Wkgnlhbb5a+Wu1lX5fmoAjZViupPl+Xc23/drW0+OO1a3vWZmj3fdX71ZMXzK0Un
zMtaVis8kixq3yt/tfw1MhnXJPaavdXE8azbvLX5m+Vl27V/9Bb/AD8tdhpjW1nptv5cHl+
Yu7d/erzmxufsN5HPHJuVf3e5f4vm+9/n/wCKr0Czvv7VtbPTdscDQtt3fdVl3f8A2S/521
zSiTI9o0bXli0e3iuJ/wB5J/EzVwPjy+3eY0c/3v7tUYtQleSOD5mhjXy1/hrnfF1y0se7c
rLt27VrWNT7JhCHLIveGviJLY6b/YF5PtkhZvs3+0rN93/e3VzviPxHe6lcKrMyr/dZVrzn
UI2nuG3f8CbbUcVzfRN5TTy+Tu/56N8tbcxvHl5jrIopJJFn8hpPm+7t3bv9mvePBMX2nQ4
2kWTdIqsy7fvf5/z/AHa8h8C6hp7a0um6k26NvuzL8u2vpTR9HttBsfPWOSeFv4o//iamnP
3jmxMvdBbSdbVV8r93Gvyx15H4m17UNa1b7IsvkQ2Nx8qxsyszK33q9E17xdukj0/S4JI2Z
vmkkXbtrzOSBpdWuJG3fvJGk8z/AHmrplL3fdOalH7Ujk/EGjTwXzMytubdI27+9/tVix2s
lpcLcxr95dvzfwt/n/P970zUrWS5t4VaLy/L3N977zM33v8A0L/O6sltIWCPbMrbW/i27v8
AP+f9msJHbGZ53PZ7Wbzvvf7P3marUFtuW18z7zfNt/vf5/z/ALPUT6RBK37z5l/3f8/7NN
2RW0bLJEzM3yqsf+f8/wDfW6TfmiR2MUUt1NqFxF+8+9H/AHf87v8AP96vqelRR6f58kW6Z
vl+X7q/8BrY09FuYY7aaJlkZvlX+8q1cvtHVrfbtVVX/wCJquUwlL3j0rTpW+zwqq7Y5IV+
ZW27vlrWdWSRfO2+Sq/LGyru/wA/5/3vObbxcyKts2nyecv7uNlbc27/ANCX/P8AtVpS6rq
9zHcapJbTf2fCqqtrHH+8k/2t393/AHf/AImuuMjilTlzHVSysqs3zblXcqr8zf5/z/u1Zb
llWTzFbc391t22uZi8bafLG1tY23l28asyrH96T+9833f+BVkz+IdWs5JNSk3Lt3Kqyf6lf
/Hv73/j396plUjEI0pF7xPr39iwtbRxq14q7vJkZVbbXn8WuatqF82pM23b/q4925Y1Xa25
Vb733t27bu/u1j+IdZl1O8klkZp5JJN0021V3f5/+J/hp2h3MXzLJcyLNJ821vu//tf8CrC
UuY66dPlPH/iZdzX3xJ1W7ncPJJ5WWChQcQoOg47UVF8RCp+IOplQQP3XX/rkn1oqEJn374
jZVumVV/hXb/n/AD/6DXGyT/MzfLtrrvFDf6VN/n/P+f8Aa28S275tq12HPEdPfMn3V/z/A
J/z95q4XXtTlZW+8v8Ad211198sO7b/AJ/z/n7teb+IZfvf3v8AP+f8tWcpHTTifY3gC2W0
+HPh+Bf+fCFm2/3mjVm/8eatz7XG8bRbpP8Ae8usXwBeRX3w58O3Mbf6zTrdm/3vLWtxbmf
zmX7I3lr/ABblrKJMviOV1Pw4upN+8i3f8Brwf4ifDC90nUv7bt4GbT7j5ZNq/wCrbb/F/s
t/n+GvqS1lWVm/cMu3+JlqxJBHLGyyKrK33laq5gj7p8Dz6Qq7lZflrJvNKijVfvbt3+f8/
wCW+zfEPwi8La0sktrG2l3TfxW/3d3/AFz/APidteMeJfgt4o0rzJLWOPVreNfvWv8ArNv/
AFz+9/3zuqTXmPCUtvIk+ZflWvQtQl/tPwjb3rfNIrbZv9lvu/8As27/AIFWHqGmT2N15F1
BJHIvyyKy7WX+7XXWPh/w3Fb/APE28TL8v3vs9uzL/wB9N/n73+1Ulc3KczF+6kWVm+X+9/
FUkmoXM8ax/a5I5lbzo1j2rGu5f4v7393/AHa1tcsdGa8X+xdQkaNfurJC3zf8Cb/P/j1UY
NHa2bz5G8yT/Z+Xd/n/AD/DQIxbW+vrWbbbsyru+Zf4W/3q9k8HeAvE3jOxjubxpdH01tre
dubzJv8AdX+7/tN/+za+FXwwtNY1BfFGrQeZp8e5Ybdl+W4k/vN/sr/49/ur830csccUfy/
Kq0EykcTovwt8JaLbqsen/a2/56XTeZ/4793/AMdrcbQfDMC/NpenR/8AbvGtcv46+JFt4c
s5Fs9slx8y/Nur5x1z4o+JNSuGabUPIVmbasbN/wDFVXKTGMpH1hJovha5j2tp9h/wGNVrB
f4beB1Zp/sW1WbzJFW4k2s3/fVfK+n/ABB1mKb93qUit9794zfN/wCPV3mm/EbXbu18qaTd
u/2m/wDiqPdK9nL7JreKtD0uDxxqGpLLFaafJbrtZvlWNl2rtWvNdY8e2OleZH4ftmabzGX
zpPu7f93/AD/8VD4/vtQvri12tI3mKy+WrNt/z81cq/hO7XSVvbjcy/K21fu7f73/AKDUj5
f5ix4R0+7+JHxIsfDt1qUkcl4s37773l7Y5JF+X+Jdy131n+zH44ub6SO+1LS7S3VtvnLI0
jN/tKu1f/HttYv7O1j5nxwhlb/l1trib/d+Xb/7Ur6Q8efFTT/DEbW1ntnvPu7WVqoUpfyn
H6H+zH4L09Vl17V7/VJP4lVlt4W/4Cvzf+PV6Jpnww+GembVs/Cmksy/daaFZm/76k3NXy7
4g+O/iKW4kWO+Zvm+7CzKv/oVYtj8dPFNtcKzMzL/ANdmo5Q94+4o/DHh1Y/KXRLBV/urBH
/8TWLq/wAKPh7rkLRX3hLTdzf8tLeFYZP++o9rVx/wt+JE/i/S/PhkWfa22ZW/1kbf3W+av
ZI23Qqzf3aDP3j40+L3wCl8H6ZN4n8L3M17pcPzXFvN801uv95WX7y/+PL/ALXzMvgV5Evl
xzx7dsny7f7tfoR4t1pWtZLaSNZI5FZWVvusu2vgXxPpi6V4q1LTYd3kw3DeTu/55/eX/wA
dZas1jLmKemNbRzNJeWyyLt+XzN23/wAdr6W/ZjX/AIrbWmXy/wB5ZK22P7q/Mv3a+ZUkaL
7392voT9lB1l+I3iBo9yx/YPlX/totZSK+yfZTf6tq+efHXyyNur6Gb/VtXz347+VmWtImU
fiPnPX7G7lvmnW2laPav7xVbbXK+RtulX+Jfmrqta1jV9K1r/Q9Qkgj2r8u75W/4DTYNa0b
UJP+J1aNDM33ZrdVZd3/AKF/49UnQdd8JtAtrn4meHbRtsjfaPtTN8vy+SvmL/48q19LXnw
W+HNzdXFy2hfZmuGVplt55IY2/i+6rbV/4DXjPwTtls/GF5rM0iyWel2DLGy/N80jLt/8d3
f99VpePPjXqCX0lppsi20attVvm3NUxiZy5pS909CX4DfC6VmZdGZmZtzMt3N/8VVhPgJ8N
f8AoCTbf+vub/4qvnnSPjr4k0643MrXv+zJMy19TfDLxjeeOvBsfiC80j+y1kkaONfO8zzF
X5d33V/i3L/wGqJ96JjxfA34eQSLLHo0m5f71zM3/s1XI/hJ4HtoZNumyKrKyt/pMn3f++q
7y5njtrdpJPurXjfxE+J7aZZzW2nr+8b5VbdU8sSeaUvdDV/DPws8NWslzJbN/osLMsa3c2
75f7vzV534C0HQvH+uX1prV3PpskMcclvbwzRq0m7duX5lbdt2rXA6nrOr61DJPdXLN5kn3
d33axZJVguvPt2k3LIu1t21vl/u/wCf/sZlGJryn1VbfAbwJEreZHd3bN95ppvmb/vlVq9F
8C/hlEyt/wAIyrMv965mb/2atj4aa5P4l+Guh6teS+ZcTQbZm/vSK3ls3/fS11WoXi2Nm0u
3dVRiZc0jzvUPAvw58L2f2u38L6esy/dZo1Zv/Hqo+EG1KDRY1vImVm+Zo/4a4v4heLr6dZ
F+7/d2t/stXSeFfF669DJaNG0d5ar+8Vv+Wir/ABVpyxMK8ZcvMaWtaLbXS+Zbr5cn3q89u
dMlgvF/55rJ/d/z/n/gNeoPLLu2/M1U20iC8s28xtsjNuVqOU56dTl+I4e6toI4YWjj2xt8
1R3cdpPbqq7VZfl/3v8AP+f4mXplsVlt1iZdy/5/z/n5cufT4IJIWk27lk2qzL93d8v+f87
r5TaMjn/7KgaP95u3fwqtRy6LGvlt/Fu/i/z/AJ/75Wu4XTYp/LZm3Mv935WqaXQZJ/LXd5
cMfzbmb5f8/wCf92OUftjzP+zlivIZP7sn8X92tzV7VoLeRvu7V3bv7v8Atf5/9CrYTT4ru
+WC1Vp1jb5pFX5W/wA/5/utrXNjYrDIuoeW27/Wbl3Kv+zVxiRKocHpkGn200cFvtnvG+WS
TzPlj/ytdk0EEukxra6lHJD8ys0a/wCsb+Jt3+f/AEKsHV5fCGj7YIYGud3zeTGu1WauR1r
x7czzfZGlj0mONflX7zbf/Zf8/wDAlzcpfLKfwnSX0WhaZG0dvbSfaJPmVY1+9/tfL/n/AM
dridf0671hVkZfsUMa/wDLSRfmX/dXd/n/AGaw11q5nW6+x+fI0jf65m+Vf+A1Y8QanqC+T
pdirfZ2jXdNt3M27+81ZnRGPKc3LFaQSfvLlm2t/d+9/n/PzVHFd2kk0cEcbN5nyrVFtG1S
e8kjt4JJId3+sZdq/wDfVTS6VqFnDHHZwNJN92RlWg0PMPHOD421DAx/q+D/ANc1oqHxhDL
b+LbyGaLypFEe5M5wfLU9aKhbGT3P0V8UWe6aRt33fvfN/n/P/j3CtaM7fL93dXsmv+HLm5
Ejwyxt/vfKy1yOm+GLmSFZVaP7396uqMjljLlOTn0qOSz/AHkn/fTf5/z/AOO+T+KtPijkb
ay/99V9MT+F4mjbzJ1/3VWvJfGOh2m2RVWTcv8Aeapka0qnvGh8GPHvleFZPDd1J/pGmyM0
at/FCzbv/HWZv/Ha9gs/Fkcu1WbbXxbJJc6Hq326xnaK4jbcrV3WmePVvI1+ZYbpfvR//E1
kdMocx9dWmpwTr8rLWgrq1fM+keP2gZVkl/ir0bSPHcErLuloMnGUT1T/AHabtXduZfmrDs
/EFtcqu1q2I51ddytQBh+IvB3hvxRbtDrWlQXO5dvmbdsn/fS/NXjfjH4Xy6Hbtd6arXenr
/38h/3v9n/a/wDHa+gvvVk6veLBasv96gOY+UZYFSP5tvy/d2/5/wA/+hUbGxvtY8QWOm2v
yyXUywru/wBr+L/gNeheKNKgtrhrm1jVYbj5lVf4W/iqH4Taf9s+Jyzsvy2NtJMv+yzbV/8
AZqJe6VGR9EaVp9tpml2+n2cfl29vGsca/wCytZ/izVf7M0WZl/1jK3/oNby15n8TbllsZI
v9n/2WiJJ84+M9Vn1XXmVW/iauf/4R6e5bz9rf8CrqNG0ptV8WSeYq+XHGzfN/vbf/AGavU
IvD1pBa7bjy/wDgK/NRGPMaTqRp+6fPN1os8TNtVV/4FU1td3djeWbQ7lkhX7rfxfN8y17J
qug2jRs0dssaq3y/w1yc+mWKTbriBfl+626jlCNTmN5bTS77RZtSuFXy/s7Mqs3zbm+Xb/v
bvl/76rz3xrc339n6X9jkjVbOHbtjZm+98rLIv+fvV1zeIdLitZtL8+FrxpF8mHazbpG/3f
4t3/oVeS69qaz3Hyr5a/daNv73+f8AP94Gdx8C9QksfE3iDVJF+aHSpI13fws0kf8A8TXF/
EHxBPqXiC+ijkbb5zeY3975vu1seBfE+keH9F8TS30/+mXFtGtlH5bN5jfN/F91V+796uB+
WRpJZNzNI25magZl7dzfNTfLaui0jw5q+vah9h0XS7u/uP8AnnbxtJt/3v7tetaD+zP441N
Vk1aey0KNv4ZJPOkX/gK/L/49QA79lfUJ7b4mahprN/o91YNIy/8ATSORdrf98s3/AH1X2s
y7o2WvGfhh8C9L+Hmvf26ut3epah5LQ/NGsce1tv8AD8zfw/3q9mb/AFbVJnI8N8bT+X5m3
d/FXyb48+bxZNKv3pFVm/8AQf8A2Wvqjx/8vmf3fmr5V8cP/wAVF935fJX/ANCatJFU/hOV
aJm/i2rX0J+ycy/8LA1xV/6B3/tRa+eX8xo93zba+gv2Sv8Akomuf9g7/wBqR1nIo+0G/wB
W1fPfjxvvbfmr6E/5ZNXz347+bdtrSJjH4j5n8S3VzFrnkQ7tqru2/wDoVYsl0rQtFJbKrV
c8WTyp4kby5WVVVW+X+Flrn2lbdt3N5e75dy1J1HtXw31NtG+F/iTUml2x3FxHD/37+b/2p
XJtYx60zNdfLJI37u4X5v8AgLVz9rr99/wjv/CPrKq2LTec0e37zf73/AV/75q9bPFujntZ
JFZfvMrfeoILmjeDNX1fxhY+G7df9KuplXd95VX+KT/dVfm/4DX6BaHpVpoeh2ekWMflWtn
CsMa/7KrXiPwB8PSXlnN4x1RVkmZmtbRmX7q/8tG3f7TfL/wFq96eRYo2lb7q1JEpHK+ONV
XT9Lb5vmZW/wDQa+R/FmrtqurSfNu2tXsHxd8Ubt0Ecnzbf/Za8N0+CW7vG8z5mkb+7VMuH
w8w37Ncx6f5+1tzfKqr/drF1KKeOFWb+Ja9gtPDUE9iqyK27b8rbmrjfE2lLbNtX5dtHKRz
c0j6I/Z9laT4O6buZtyzXC/+Rmr0TxC3/Errz/4CLt+Etiu77s9x/wCjGrvvEDf8SvbUxM5
nzH46+83/AD0/+xre8FKtj4g+W2mn8xWjZo/4W3feb/vn/PzVz/jr7zf5/hrqoLOeBlnt2k
jkj3bW3bf8/L/nbtrT7RVX+GeoLArfNTvKi/3aq6HLPfaPDPdKvnNuVtq1zPj3Xr3w/oqya
fPGt9t8z7u5WVf/ANqrlOMY80jyY05SlynTNBBE3ysu6uf1H+KC3g8+aNoZGVf7rSL/AOyq
zf8AAf8Ado8D61c+JfDdjqmofZI47iCOTbDuX95uZW/vfL8q/wAW773+zWhqNtKs3/Et+aZ
l+9u+7Vc3Maxjyy5ZFiCx2xqzfKtZ+sanbQR+Qysyr95VapILPVmhWO8u9rbfvVltpyx+ZF
IrSM397/P+f++aYRj/ADGDr3ii+s7dbbT4Pskca7vMX/0Ff8//AGPP/wBvzz6O1z5bT/8AT
SZlX/0L5asavpGped/o9isi7ty/N/n/AD/49eXSpX0/beWnnt/FHI3y/wDj1Ze8dUYxjE5X
yL7Vbr7TbxeVNJGyrJu3bf8AgX+f/QqkTwzBGvlX0v2m43fvNzbv8/5/2dvcRxW1tH8222j
/ANld23/P+f4apz2mn+T5sbSN/teX8v8An/7L/apcpftDnX0y0it/Lt4I41b+Jv8AP+f/AE
Km2maJayM15tn2ruZW/i/4FUep6m39rNp9rbNJ8u5pGauXvrlmXbNc+X83zNu3VJpE6DxDr
2m2dqsEaxxK33lj/hridPvtU1XUNtvG3l7v9Yy/Kv8An/P96tqztoLy1ZVspL+GNd3mSfNQ
ukeItRul0+3gWytY/u/Mqqq/8B/i/wA/d20FR908K+JQVfiNqio24DyRn1/cp7n+dFT/ABU
tEsfihq1pGcrEIAD/ANsI/pRUozP0+165aK1m8uTbtWuLtpfKt41k3LJurpvEs8aQzfNXNy
zxN/FXTE4JfEXl1CVV+b5l/wBqudvtGbXrhYLPbG0jMrM38NaEt5An8VO0DUrZ9ajjaX5mZ
dvzUwp/EfO/i/wrd6fqV1bSKzNHIy7l/i+avO7nTp4JG+Vt26vsrxrpVj/aDecq/wCkLu+7
XkOs+F9NkbdG0f8AwGseU9GnW+zI8Tg1O+s2bc3mLt/i/wDiq3tM8VMkm3zGjb+61ampeF4
4GZo9rK395q5m50hoPuqtSbxkezeGvF8u6PdKzbq9u8Pav9qhVlr4lsdQvtGulltZd2370b
fdavqz4U3kHiHw/HqVjuVd3lyRt83kyL95f8/7NBlOP2j2KP5oVrj/ABVK0UcldhEu2NV/2
a8/8d3KxwzfN/D/APE0RMZHA313BPpcnnKrMvzLuqb4NP5vjLWvu/LBHt2/7zVwM+r7ppot
3zKtdF8D9TVviRqlo21fOsmk/wC+ZF/+KaiUjbl5T6WWvLfiHH5kMm7/AD8tepLXD+M7PzY
5Pl/ztqomR4r4K09ZNe1Bptq7Y1+b/vqvTJIraO38yRo444/maSRvu1w+ny/2NrFxKy/6yP
arM3yr8y1R1zUp77zIF1Bb213bmVV8tf8Avmj4TOrGU5nTa1Lp7af59newTq33fLkVv8/w/
wCdteI+IdXnXzoo5F3M33v7v+f8/wC1rXMmnytJGu6Bv9n/AD/n/vquL1WXdJNBI3+pbazf
5/z/AOO1MpcxvTp8pgtLIk3mqzKytuVlp3iDVbbWrxr2a28u4m+aZl/ib+Jv+BVDPuRpN22
smX5m+b+JqDcbBA0txHHbq0kkjbVVV+Zm/wB2vpT4b/s4tcww6t48aSBW+ZdLjb5v+2jf+y
r/AN9fw1ofs8fC22trGHx7rVssl1N/yDo5F/1Mf/PT/eb+H/Z+b+L5fojUb6DTdPkuZPuqt
T8RlKXKYrR+G/A+g+Xa2ltptjD92OGPav8A+1Xkuv8A7QOm6e0n2eP92v3f3fzN/wCPV5v8
UfGd3rWsXDbma3j+WONV+9833a8N1Br6WSSeZfmZv733f9mqHyfzH198MPjld+PPHn/CPx6
R5FutvJN50knzNtZV+7/D97+9Xv3/ACz/AN5a+Mf2WbNm+KWpXLfMsOlMu7/aaaP/AOJavt
Bvu0ESjyngfxB3fvP7vzbq+VfGzbvEX/bFf/Qmr6q+IPzed/s7v/Qa+ddesZbm8aeGBpNq7
dyr9371VI1h8J5y0Uqq21W27fm219Afsnf8lC1z5f8AmHf+1Frxd4LlJNvm7v8A2avcP2V4
9nxI1r5v+YZ/3z+8jqZBI+xGX921fPfjtdzNt/hr6Eb/AFbV8++PPmZqqJlH4j5X8XRtJ4i
k2/N+7WsFbZm/hau41q0WfWm3f3VqGPTFVqk6Dl4oG2rW9oGnahrmvWOiafHuuryZYY/9lm
/iarU9jtX5f8/5/wA/xV7p+zj4LWXVLzxjeR/u7f8A0W0b/po3+sb/AL5+X/gTVIvhPonw5
oln4e8N6fo1iu23s4VhX/a/2v8Aeb71VvFmqrpukyfN8zLXQbtq14H8WPEfltJArf5+aqic
3xS5Tx/xfqc+q640UfzNuVV212XgzRYmjjtmiiZtv3m/i/z/AJ/2uP8AB2kSa1r0k7Ku2Ft
3zfxN/wDs19CeH9DgtLdWkg3URKr1OWPKV28Pq1v5aqsEar/D/FXkvj2x8qRlX5v9qvoa78
hbf9393bXh/j9l2sqr81VL4TmoSlKR6h8C12/Cmx/6+Lj/ANHNXda//wAguuJ+CKsvwts93
/Pa4/8ARjV23iH5dNqYm8z5h8dfNu/u/wD2NexaborMqrIv7v8Ahrx3x18qt/d/+xr0ZfFW
rLJ5EcsHy/wxruaq+0FWMpRjyl6+8caJ4VX+z5oLnzl3N5ckEke5V+8y7l+b/gNeU+MfE8G
v6g1z9pijjkgaOGORvl8tv4t33Vb/AGa6zxneT6vo8lteTxrJ80lk0m1W85f7v/jv/fVeX2
OhtP4it7a8ihgs1maSSOZtqyKrfdX+9/d/3Vauer73usKFOMfe+0dV8EfEtpL4bvvDd9L5V
1YyNJDGzfehkb+H/dZv/Ii16Nba5aQW7Kt9Ht3fu2+Xc3y/7NfNevXzWfjy68TabIs6rdss
3l/Krbv/AGVtsi/8BrsJ/E/h37HNqmk3ssEka7lhum3bm/i/3WrSM/dNJYaNSXMe4QNc3jL
OssjfxeX/ALP+1/n/AOy1GjtI5l86eONlX5l3L81eC6d461eXR1kt7uK2aRd27d975fu/71
WLPVdQu7Vr3UtSWNY2bcyru3f7P+1Ve1jIzlg5RPfvsul3ka+Tcxsq/wASyVk69o9sulsu3
92v8Kq1ee6D4gsomaX7NJthba0zbvmb/d/4Ev8A31XeWPjPT9Qs5LaZfur8tZ80o+8Yyoyi
ec69qGs2lv5ek23mN91f73/2X+f+Aw3kupQafYtJ5DTeX++aRm+X/Z+X/P8A47Wh4o0W7aa
TUtJWaT+JvLXdtrztNG8QajdTfavPgX5fmmjb5v8AP+fvfLUakZfCbRiU9Vad5pF02Jra3+
7IzN8rVHBZ21p+81CLz5F/h/i/76aumubaWNpIIdrMzfL8v3f7tWLHw9AzNLqEi7Y/vKvzM
3+f8/3q1K5jPttZgulVm/0aFV+WFVrQi1BYo5JbGxjVm/1k33pG/wDZqvS2NlPIq6Svlw/8
tGX+L/easmz/ALC0y+kvdSvbuRd3lw2sP/oW7/gNQTzHzf8AE7zP+Fl6sZgQ58kkEYx+5Tt
RU/xanguvitrNxbIyRSeQVVm3EfuI+/NFSB+hviHVfPjmaNlasFr6TbtVa43xHqc9jr0ywz
ttZvmj3fL/AJ/z/eqOLxLA0as0ckf3d235l/z/AJ+9urfmMfYnRareTrHukbb/AJ/z/n72L
4f1iD/hKNNWSf5fPjXcq/7VZupaut9bt5crbV+b5W/z/n/gNczY3KW2uWckjfu1mjb5vl2/
N/n/ADuqJSNKdM+sNZ0xb6xVmX5o/wD0GuD1WO0itfMhihkb/ppu216kvzQrXnPizwrOk0m
paWrNG3zSQr95f9pf8/8Asu1xkZVKfvcx53fSNLHt/s2Dd/s1w+r6bK6t/o0K/wDAa9Cb5Y
//ALGs+8WKSP5ttOUS4y5Tw/VbOWKZtsS/8Br3b9mOWdtN8SQMreSs0LL/ALzLJu/9BWvP9
atop2+zW9p59xJJtXarMzN/dX/ar6J+E3gweCvBi2twqrqN1J9ouf4trN91f+Aqv/oVYnRK
XunfySeXCzN/CteD/E3xCqNNEsvzfMteneNvEdtoehzStKvnbW2ru218l+KPEM+uaozL93c
3/AvmqvhJpx5pEemebfTX1zJLt2rt/wC+v/2a0vAevxeHvitpN3JP+5km+zzN/Dtk+X/0La
3/AAGqNppk7WaxRrIzfeZVX+L/AD/6DXL61FLYyN5kUnmf980G/wAUj9ALa6ilVdrVR1q1W
5h+7Xj/AMN/iN/b/he3nupf+Jlbr5Nyu7+L+9/wJfm/76r1Cz1qC6jVZJV+b/aqzkl/LI89
1zQ2ZZvLXazKyq3zfLXi9zqXkNNG0vkKsm1mZtvzf3a+sm0yK8j3Lt+avC/ip8JpLW+k8W6
LaNdtN/x8w7fM8lv+eir/AHf7393733fuqXvFU/7x5TqFzBZrIqrHcyf3o5Pl/vVj30kF3p
rXK7YLhvlZW/i+9Vy61DRtOs5ra4ae5vPO/wBXb7dqqq/L+8/3v7tc3qeoXOr3kMGn6asbN
+7WOGNmZm/9CZqnlOodo1pc+INcsfD9nA1zdXkiwxq3y7Wb+L/d/irovFXgPT9I+LFn4Fsd
Sku2mnt7fzGjVWjabb8v+1tVl/yte2fBv4ZDwFpdx428Y+Xb6k0TNHHJ832OHbuZm/6aMv8
A3yv+81eD+FdebxD+0Jo/iC8+Vr7XI5trN93dJ8q/8B+VanpzGfN7x96ada21jp9vY2sSx2
9vGscca/wqq7VWuR8eyTy6e1tDu27a7ZP9Wu2sfV9O+3SN8u6qic8j4r8cWjaZeRyzNHHDc
TN+8k3ba89vmWBvLkbzG2qy7W+WvsL4n/CRvE/gm4Wxjb+0rX99BGu3dNt3bo/m/vf+y18w
+Gvhp4/1zWP7Et/Cl3AzSbZLi+tpIY7f+9uZv/Qfvf3aJHRGXMe5fsqaQy6f4i8QSRfLNJH
awt/uqzN/6Mjr6ckb923+7XL+BfCdl4J8G6f4dsfmW1j/AHkm3a00jfMzf99V0kjq0bLuqY
mcpc0jwnx//wAtP7vzV8w+L7mW58QWum+YscKru3Myr95v73/Aa+rvG1m0vmMu7+L/ANBr5
N+IenyxeLF+8u63Vv8Ax5q0kVT+Em1nRbm2hW5VoLlfus1vPHMu7+H7rf8AoVerfstL/wAX
M15t27/QP727/lotfPdzZ3tnZx3u7dGzbVb+JWr379k5Wbx1rkn8P9nbf/Ii1n0LkfYzf6t
q+f8Ax4u5pK9+bdtb+7trxPxrZtLu21pEwj8R4H/ZX2u+81v/AB6rUukeV81dRaaZFEu6b5
W/75/z/n/gVHVYo1Vl3Mq/3v71Zyibyl7xxradd6nqFvptjB5k1xMsMcf95m+7/wCy19teE
fD1t4V8K6foVn80drCsbNt2+Y38Tf8AAm3NXhPwP8LrqfiS68TXC7rXT28m33fxTMvzN/wF
W/8AIi19JL92iJE5fZMfxHqS6fp7f3mr5B8cavLqWuSL8zL8v/oP/wBlX0542aWeNo4933f
4a+a/Eei/Zbzz5m2+d/q9y/eqvshS/mOs+HcdlBZrHMyrJ8zeYrV7Al2sFruaeP7teG6bA1
pp8fl7lkbb95f8/wCf/Hek0zUNQu76G0jiaeaT/UrDuZqqMjnqw9pLmPWtKlXU7yOBlZl27
m3f3a8Z+JbW0d1dLar+5Vm2/NXtFrF/wiXhW41C+ZZbry2kk+b7vy/dr5V1/U9QvpmWSdmj
3f3V+Xd/n/O6iRVGHLI+kPgW/mfCuzZv+fi42/8Afxq7jxF/yC64n4GoyfCXTd3zbpLhl/7
/ADV3WuLu0/5aziVM+X/HX8W37u7/ANlrJ1y8u7G6WytddXzJJG86Py/ur/eaus8Z6a0qtt
X5f/sauXPiDwKuj3WpTLDHcKrNukX94zL91dqtuZdzL8u7+9/wEqHTGdomeus3OmaXH9qu5
45IYWVdysqyN937rfeb+Ld/d3L/ALufqf8AxPPCMdsrMtvJMqxw7l3eZubcy7v9T91vmX73
/oPmuq+IbbWdcb+z/wDRLVm2qqs3yr/E3zVY1DxDp+m69Zy2MbM1uq+dukb7393/AD/e/wC
+so8xMo/aKsWmLoeqXEesQSXOn3ULW8nlybdvzKyt/vKyr/8AZVzd3Zy2fzQyLPbyfdb5fm
/3l/havQPFmteH55rWS1aeT7RGzXcMy/Mrfe3K3/Am/wAsy1yPl6fBqEkGpTyfY2j8yNoW2
+Z825W3fN/tU4/zFU6l/iOu8GXVpqGmzW1nbRSalHDtWGTarN8q7m/2vm3f7VXrzw/rNtpc
kl40Efk/NNHbqzM3/AVZfm+7/nbXl94umoq3um3bSW8n3Y5GVZo2/usv/sy/L/ut8tegeGP
HFslrb6X4qtoLvT2X5bybc0kKt97dtX5v8/e/hqMTf2n2i9cwNptjZrZ3cfkzR7m3N8u5v7
3+f/Ha0LZtb/cr91mb+Fd1dpoMfhTV9HjbRfKubGORlVVjZVVl/wBll+X/AC392t7+ytGtN
P3XU8Fpbr95mkWNfm+X73+f/itPZmEsRH7Rk6Lqutrb7ZFj+X5d27/P+f8AgNXNTjaWPdNK
v/AW+X/P+f71bljoel21u0VjbQxwszNtjVVWs+70GSeRlWJY4/4dsjN/n/P+zVRpnFKpByO
Hl0We8kZmvWVV/hjqa0sWtv8ARo42khX5m3Lu8z/e/vV2Ft4a+zfM1zu3fw7atS6LB5LL5j
K395flq4x/mCVWP2Tg5dMa++ZmkXy/ljj3Mq/9+/ur/wB9Vzt5oE93NJFNu+X7si/N/wDY/
wCf92u4vtF1S2kZrWeWf/Z3fdrHb+1GkbzrZvu/8tt27/4r/P8AvVEolRkfJ/xLtfsXxI1W
1xjy/JGMY/5Yp9aKn+KxDfFLWCqlR+54OeP3KeuDRWZR9a+MYoLnWLhoZ9rLJ8ys1c3p7R2
c0azbWX+7V7xjIya9cbfm/eN8u7/P+f8Ax3nbTUGW1+ZVZl+6392ql8RpGPunWX2n2Vssd7
bsrQzKzND5nzL/AJ/z/Ft871PUYIbz7rbV+Zdv8NaV3eSuvzbm+X+H+KuT1B51bd8v+61Hx
DjHlPuS78VabY2sbSTr8y7qybPxxoE900H2uNWkb726vl3xH8RG1D7LaW88jKsK+ZIu7bu2
rurDi1m5jmWeG+kVvvfMzfLQL2X8x9mX2i+G9ZXz28tZJP8AlpG21qxf+FYaSrMzX12yt97
5l3f+g1856d8SNb09VWG7ZlX737xq6D/hdeuqu1W/8iNQT7KR7xpXhPwv4evIb21i/wBKX/
ltcN8393+L7v8AwGq/ij4l6F4fhaKO7jkutvyx7v8A4mvnHVfih4i1FWibUmjX/Zmb/wCKr
jZ9Vlu5laSeSeTd/E27/wBCoLjS/mOw8W+NtS8UXkjNKyw7tvl+Z97/ADtrlbFPMuFZV+Zd
3/fX+zU1jplzeKvy/wDAd1dVaeGb6CFbuO2/1f8AFt3L/n/P+7JpzRj7pzsk+pRLCsd8yrI
zN5cbf/E1n6u13faXHPN80lu21V2/MyttruP7Kae+826l2+WrSLt/vf5/z/d5PV9QttP86K
SXdtVo12/Nt+X5f/HqAic7oPiO98Na8uoW/wAqt8txCzbVkX/P+fvV7Zo3j22ubWO7s7ndH
/tN8yt/tLXzfdszt+8X73zbv71Q2l9fWN15lrPJG38W3+KqCR9raP8AEu2g2rcTr/wJq76x
8Y6NqEf+vj3f71fCdp4vnbasyyKy/wAUdb1t4vuYtrQ6ky/7LMy0E+zj9k+rNX+F/wAMPEN
019eaJaedI25mt5mt9zf7XlsvzVJY+Hvhz4E3X2n6fYWk38VwzeZN833v3jMzV8yx/EjWbZ
fl1RlX/ZkasvUPGeoanNuuNSnk/wCBNQLkl/MejfGL4rLqfhu60jR5f3dx+53K33lb73/ju
6vm2zku9N1K31C3byri3kWaNv7rK25f/Qa7K6ia7jVl+b+KufvLPym3SfL/ALNA+Xl+E+1v
D/xLtNV8N2er28q+TcR+ZtZv9W38St/ut8tXv+FjWMbbpJY/++q+KfD3i7UPDjSRW8rSWcn
+shb+9/eX/arefxrBdNuW7aDd/DJuXbQTGnE+uH+LPh9I90lzD/31XN6h8ctGgVvssCyf7S
s3/wATXy7deI7JWZpNQaRt33V3NWPc+IfNVvJVo1b/AL6oK5In0Bc/H6+u/FFjpcKxrDJu8
6T+6235VrrrX4n7Y90k6r/vNXxr9sZZlnj+WRWVlkrqG8beZGvmRSK235trUe8Hs4nv2s/E
GC+8xfPWvMfFqrqcK6pDBHO0P7ttzfd3N8tcT/wlUDMzeRLuarmm+Ol06489YJm/2d1HvGk
YxiR64q/8I/NabV8xWWRdv+f8/wDfNfQH7MHhi70Pw7rHijV4GtIdS8mO28z5d0a7tzf7rb
v/AB2vnfSPFsWn/ESHxJNaeZax3bXH2X5du3czbdv3f4q9W8QfH671qzaO3sZ7RW+7+8Wjl
M5H0F4h+J+l6Zuihnj3L/tV5LqvxBg1Bm/ertrw+58XNdSNJceazN/eao49cglb/lp92j3g
jCJ6wt59sjaeNvu/ern9V/tC6uo7azl82aZljjh/iZm+6v8A6D/nbXO6R4sbSrpZI2Zl/u/
8CqPTPH66Z8Rl8SX1pJcw27SSW9urKu2Rvu/987v++ttBUo+8faXhnT9N8CeCbHS5p4/Mt4
900m7b5kjfMzf99NXN618W9NtJmgtZ4/l/i3LXzf4g+Neoa+zK0E0Ct/D5lcW3irzGbdFK3
zf3qDONP+Y+kp/iXbX0zeZLGytV7T7Pwh4svFudQu545Fj8tfLuFVV+b+793+Kvl9PEK/8A
PORf+BVoWfi+7tGZrdpo1/3qCuSP2T7Atvhz4SZVZtQu7mNV27WnXa3+18qrW15vhDwZp8j
W621ttX5trbpG/wB5mbc1fIKfFDX4o2WO7lVV/wBqsm+8calqbN9qkllX/rpQT7PzPcvHnx
Nj1xpLKznVbdVZW/2vu14zqEst1qS6fYxTXNxN8qwwruZm/wBlf4v8/wC1VXyrm5jVtrRxs
25t33q6Lwh44/4QPVNQuYbT7T9qjjXcrLuXb/8AtUD5eX4T6g8GLH4H+Gej6Xq0qx3UMG6a
PcrbZGbcy/8AAWZq5HxL8WbZpPKtZV8tf92vB/EfxW1LXJpGZZI4/wC75i//ABNci2veb/y
yk/76oCNPm+I9e1LxjFqH/LRf9quXa102C8juZrnask3mR/7P95a43+0FeRVXd/wGtqx1Nl
t5Irj5beRWX5qmRrH3fhJtc0HTdQ1L+0NPkg02NV2yNIyqrf7W2sm+8IN5itb3ctzMzbv+P
bbH/n/gNR6/LBLJHYr5ltZsytJcMq/N/d+X+7/vVvaRc+INNjhtpr1ms7iFvszTN8yqrL/w
Lb8y/wCV+UJ5jh9Y0XXbS6WW6spljk2qrfwtVG8jlWz+WePcu1WjZvmVv8/+hV6pqOprLpM
cEjLJcL97b/F/n/P8Nc3J4fj1LbLI0axxr8q7l3bf7tBPMcHt3WfzNG0jSbvu/MtOtop52m
ijb5lj8zy/+en97/x35v8AgNdJ/wAIrct5ix6hAzRttVd33lq94Z8Lzy+IJPOVY5rePd95W
Vt33du3/gX/AO1QWdJ8Er69/tjUNGjZfsskH2j5m+7IrKv/AI9u/wDHa9m1nSLvWfDt9pvk
QSNdQNGqyfL8235W3f723/P3fPbHRbFZI2uljjZf+Wiybf8Ax5a9Q0O+tJGt4JtShXb/AHm
X/wBm/wA/+PVrA46r+1Ew/Amka34T0+4tL6ee9t5G3Rq3/LHb97/P+zXYJqcrMyyWkir/AH
q0P7Q02CPc2pWzL975ZFWsfU/F/htdPmWTW7SNWjb/AFbbq0icknzy5uUkbVZY23LbblqH+
3LSX5Zl8uT/AHt1ci3iGKDT1uf7Qjkhk+bzI23f5asuDxrpt9qHl28clyrNtZlX7v8A3z/n
/wBBquY09kdlqEjSszaffN935o42+9XM6jqFzFJtkjaRf+ecy7q2ludPjXzdyqy/8B/z/n/
epsl9FLH80TNQXH3T41+Ksy3HxR1iZI0jVvJ+VOg/coPairPxkKn4wa4UXav7jAI/6d46K5
XubH2T49s9In1pmktvm/iZfl3fLXA/2VpEbfeu9rfeVv73/oX/ALN/49XoHiqJZ9UZlb/e2
tXHywRfKvzf5/z/AJ+Xdcgh8JnzpbWi7bNVVW/i/i/z/n+7XG6nZtcybvlbbXbXiRIu5pdq
r/e/z/n/AL6qjaQWM98qt5s8a/6zy/3aq393cy/+grWZvE87XSJJLjbHBJIzN91VZmq5H4a
1B5vNk3QL/d/u/wD2X/j1ewWmmT3MO61gjsLFV3bl+WPb/wChSN/n5fl3ZOq6rptjuttJja
eaNvLaaaP+L/pmv+f91qOYOY8//se2s1/ebmbbu/ef/E1GljBeNthgXd975l3V2kGi7t2oa
5J5C7t23d83/wAV/wABqjfXivJ9msVW2tVb+H7zfN/n/wDaqeb+U0OZk0Vom3XHl7t3/LPd
urSsdDXyWljkX5V8xlk+X5f/AImtiLSJPtW2RvtK7m8toWZt33W3bfvf+g1JP58DSQLtVrh
fLkZfvbdys3/oP/oX8NHMA6NoLG32+W3nN8q1NbeNrnSrqSxj3R+W3l/vPl3N/n/P97Qj06
9l0uNl8tpIW+Xd97b/AHaamkaJqd0q6gzRzbdu6RvLZW/u7v8A4pd3/jtHvfEZ+79odfeM1
vo4/tForN5beYyrtZW/vfd/8drnbzw1p+s+Z9nkk8vzGkjXy9vyt97/AD/lesn8K6fpvk30
N217GrbW27f/AEJfvVqQW2ltcLcrKqyL91V/h+Wq+IqMoxj7p5TP4OtNvlL5iqq7tzf8s1b
/APa/9Bqv/wAK9WKNmaTzG/urXtmoSWn9myKtpukb5Wbb/s//AGP+fmrkY9OuZfM3K0HzMy
q3y7aPhDn5onlr+Evs00nmfMq/dqrLpixMvyt/wKvRm0q7VZFkkVvm+Vv8/wCf/HaybnRVa
Rtzbmo5gOBl+RvlVakgiuZWXbErbf7tdxB4M1TUFb7Lp8si/wB5v3a/99N/n/x6tax+Heoe
d82qadbf89FadW20cwc0YnK2PyR/voG3bfu7axda0q7nk+1xtut2/hX7y16Rc6Haaa22O9h
u5vur5dYuqxTywrBDBuj+9Jt/9mqQ+I8vbTZWZlXbu/u7qrtps6ruZWVa9EgjWLzIrpdzMv
yrH8u1l/2f8/8AoVYd00+5oN0e5m+Xd/8AFVXMUcjd2kkW2XazK38VV9sm37tdFL58EjLIq
t/s7v8A4mrUDxXKyLJEyr/vbqrmDlOT8pvvbWaj7NPu2eW26uwZItvlLBH/AMC3fepsFi08
yruj8xvu/Nt3Ucwcpya2s/8Ad2/71Oa0ZW/eMtdZdab5S/vFVVZW+ZW3bayWiV1ZlXc395t
zfLQHKUVsYl+Zpd21d392pGbb95dtTeQ0jfK3/AV/hrSsdFnvm2srLt+8zUCOdZvm+WmrKy
s1dRfaC1tI0TNHIq/8tI6p/Yba2jZpl3Mv8O6gDL+0szL8u2oWRn3MzfNWxttJZm/dfL/vb
atRWNl92T7396P5loFynLxxb5NtakECou1lZm3VvR+H9PZt0moLu/u7W/8AQqLnQWVfNhi8
uNv4magZix2y7W+9U3lx+Yu1WXd/tVI8E8DNtZm/u02PzVX/AFUa/wDAaANSPRpd3mKzbW/
iatjTNKWL97t+X/ZXdWXa6zLbbvLgjX5dvzR7qtN4gu2+Zp/++VqQNa5/teSNorfT1jh/vS
TLub/x7/P/AKFz95purSfNIsX+9upzajK8iyrK25fu7vmX/vms2+a7vppJZmVv9nbtoAqy2
k67vMaNv91t1SfZfvSL5nlr91vLb5qj+wtt3MtO+zSrtb7v+7VcwFqCeC2+ZoJG/wC2dWJN
Skl8vdbSeXG3mbdtZaxN95l3fL/FU22SSTc3/fNAuUsahLJfMrLFNHIq7f8AV/e/i3fe+9/
9jUO7VHuLfdPIvkx+XG0jKu1f7q/NTfLWOZZVX5lX5aIGaJvu/M3zVIxt418kkcaz7l/2Wr
a0z7u24nk2r975qhgtI7mZrm++7t/ibbWhbPYrD5Fqq7f91qAI7nU1trhWhlVlX+HbWXJ4l
1lmaK1nWBW/urWxPY/a/wDUz7VX+7t/9BrN/s6+SZluINyr91lX71UBhz3mqT/NNeyN/wAC
aiP7S23bdsv+8zLXQR6Qz/K0DL/Fu21YbQFW3bbE25v722gRRgj1dV/eagrRt/ebdV6O0nW
Ha07Nu+8tNg8NT7v3jbW/h2/5/wA/+hU5dP1S2Xa0U6ru/hoIJI7OWCZf9Lj+9/DIqttrtN
GutLtoWWGf7NJt+b7v7z/2X/P/AAKvO5I2b5pFZpP9r5qdHbbpl/hWgfKekS681jDtvrmdp
G+bav8AEtbHhy+kupGntY22/wAS7vvV5XHZxS3kMUkreTu/75rvtZ8Zx6HY2ujeGZ4/JWNf
MmWP5mb/AIFQRKJ4f8ZHWT4wa46ggHyOD/17x/Sisfx9qNxq3jvUL+7JM0oi3EjHSJFH6Ci
pM7W0P0W8R+DrlrRr5bmFUVd3l/NXnGpWJtoPOdgwz0B7/doorUmJgXOlPbn+1bu7kk3OyQ
RR/KsYaqum2jGYLO+63jDOYVO1Tt//AGqKK5TtiRalrF7qi+SZWjtIdzLAhwrDceG/75P+T
8vSHw7YaNpEWsOrT3MsbS7s/wCrHzfKv/fPWiinLYmRwN3dXV7Mss8pC/eSNT8q1dsLfIea
Tb5hX5GX+H+H+X+HSiim/gNA855AwZR5G5o/Lz355/Q/nWlJaSrdujtudPlRjIx2/NRRUgN
jhna4XUopGgZn2ZjkZW7f4j8qjma2DGeOafc/zfN/+1RRWpArTXTJI6zcx/e3fxVq6a0tzZ
ybnKyRtyynr83/ANjRRUx+Izl8JuSTNLYQwqq5/vN/uj/EflWYY5pPMZpfu7m/l/8AFj/I+
YorQzLFrYQG33Pubd83X6//AF/8k1VupoLMMbS0j37fvPz/AJ+63+T8pRR9kI/EUbma/lRo
J7xmjb+BflTsvT8v8gVmwaYblRPvVUPVaKKzNB1xDHDmO2Z1I+Zy38Q9Kx7i9ls7AMvUqrD
JyR83rRRQaHLO08ty5eT5HO7avy80yKIXSMj5LKu7cTRRQMr3GlpbxiVn3K/ylaZDpwW3Mg
Y75W4Ofu0UUAV4bZ2uVSSThv7tP86OBo8QDzGXhlO3FFFUAXVq8MaRSyFlB42nvRp4EE6hW
bDLRRQB1dte6bZWlu8mmxSbv4jGpb861bGVb21luIY1iUvtCsN2N26iiqM5HMTMttfSRhCC
sjcg/wAX/wATXM3arJKzBFSP721aKKk0NbTtA863jnllDLNu2rk/Lt3f/E10S6HBY2UszYY
hfl2/w9f8D+dFFVEQraOskDy7huHXHGazozJCRGH3g/Ku7+GiigCjcDzzv+622qwjBkbP8N
FFZjE+yo0jU37Om37q/doooAkS2VWZlA+WrJUSK25V/u0UUAPitYnj6t92raaGJYvOWQKP7
uKKKChB4cy3M6/9896f/wAI9BGilW3H/aoooJIm0R03L5Vt8vruNUGhaA7I9qNu+8tFFUA0
LJMy75Wf/eNWBbxh8oiqdtFFAF+aKI2aXMa7Sh6e9RW8tw8bMHUjbuw1FFADF1B/KkHljev
8Was295erLGjyhlb5qKKANaK7t3gjlmjctu/hP1/wP+SNsZvbQnCWxz/tGiiqEZ96Ubaz28
Mn+8tZzRwqN7WUOf8AZZqKKkYifZ3i2LDtbsxOcUr2kYG+VFkZqKKAPHfGoUeMr8KMD93/A
Oi1ooooOWW7P//Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0