%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/675.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>John</first-name><last-name>Scalzi</last-name></author>
            <book-title>Válka starého muže 3 - Poslední kolonie</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>ebook</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>John</first-name><last-name>Scalzi</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>eb6693e7-8fda-4011-8b91-abab85ca105f</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2012</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>John Scalzi</strong></p>

<p><strong>Poslední kolonie</strong></p>

<p><strong>(The Last Colony)</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Vydalo nakladatelství CLASSIC v Praze 2010</strong></p>

<p>Copyright © 2007 by <strong>John Scalzi</strong></p>

<p>Cover by <strong>Marek Okoň</strong></p>

<p>Translation © 2010 by <strong>Ivana Drábková</strong></p>

<p><strong>All Rights Reserved</strong></p>

<p>ISBN 978-80-86707-37-2</p>

<p><strong>Distribuce</strong><strong> </strong><strong>–</strong><strong> </strong><strong>tel: 283 882</strong><strong> 490</strong></p>

<p><strong>e-mail: </strong><strong>classic-books@volny.cz</strong></p><empty-line /><p><strong>John Scalzi</strong></p><empty-line /><p><strong>Poslední kolonie</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>CLASSIC</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>John Scalzi</strong></p>

<p>Romány:</p>

<p>Válka starého muže</p>

<p>Brigády duchů</p>

<p>Poslední kolonie</p>

<p>Příběh Zoe*</p><empty-line /><p>*očekávejte</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Pro Patricka a Teresu Nielsen Haydenovy, přátele a editory.</p>

<p>Pro Heather a Boba, bratra a sestru.</p>

<p>Pro Athenu, dceru.</p>

<p>Pro Kristine, moje všechno.</p>

<p>Kapitola               1</p>

<p>Dovolte mi, abych se zmínil o světech, které jsem opustil.</p>

<p>Zemi znáte; všichni ji znají. Je to kolébka lidstva, ačkoliv teď už ji jen málokdo považuje za „domovskou“ planetu. Tuto roli převzala planeta Phoenix ve chvíli, kdy byla vytvořena Koloniální unie a stala se hlavní a určující silou při expanzi naší rasy a při její ochraně ve vesmíru. Ale člověk nikdy nezapomene, odkud pochází.</p>

<p>Být ze Země znamená v tomto vesmíru být jako dítě z vesnice, které nasedlo na autobus, dojelo do velkoměsta a strávilo celé odpoledne civěním na všechny ty výškové budovy. A jak tak žasne nad tímto zvláštním, neznámým světem, je přepadeno a oloupeno těmi, kteří nemají čas ani pochopení pro nové děcko ve městě a s radostí by ho zavraždili i kvůli obsahu jeho peněženky. Tohle si vesnické děcko velice rychle uvědomí, protože domů se už vrátit nemůže.</p>

<p>Strávil jsem na Zemi 75 let. Většinu času jsem prožil v malém městě v Ohiu s jedinou ženou. Ona zemřela a zůstala. Já jsem přežil a odešel.</p>

<p>Ten další svět je metaforický. Koloniální obranné síly mě odvezly ze Země a ponechaly si ze mne části, které potřebovaly: mé vědomí a malou část DNA. Z té mi vyrobily nové tělo, mladé, rychlé, silné a krásné, a jen částečně lidské. Pak do něj vložily mé vědomí a nedopřály mi ani dostatek času, abych si mohl vychutnat své druhé mládí. Potom vzaly to krásné tělo, které bylo od té chvíle moje, a dalších několik let se ho aktivně snažily zabít tím, že mě nasadily do boje proti každé nepřátelské cizí rase.</p>

<p>A že jich bylo dost. Vesmír je rozlehlý, ale počet světů vhodných pro život lidí je překvapivě malý, a navíc se zdá, že vesmír je plný jiných inteligentních druhů, které mají zálusk na stejné světy jako my. Jen velmi málo ras by se o ně chtělo s někým dělit. My určitě ne. Takže všichni bojujeme a přetahujeme se o světy, které můžeme obývat, až se nakonec jeden nebo druhý z nás na nich uchytí tak pevně, že se z něj už nenechá vystrnadit. Během pár století jsme my lidé tímto způsobem obsadili několik desítek světů a o další desítky světů jsme stejným způsobem přišli. Tato činnost nám nevynesla příliš mnoho přátel.</p>

<p>V tomto světě jsem strávil šest let. Bojoval jsem a několikrát jsem téměř zahynul. Měl jsem přátele, většina jich sice zemřela, ale některé jsem zachránil. Potkal jsem ženu, která byla velice podobná té, se kterou jsem sdílel život na Zemi, ale která byla nicméně naprosto svá. Bránil jsem Koloniální unii a věřil jsem, že tím dopomáhám lidské rase k přežití ve vesmíru.</p>

<p>Nakonec mi KOS vzal tu část, která vždycky představovala mé já, a vložil ji do třetího a posledního těla. Tohle tělo je mladé, ale už ne tak rychlé a silné. Je to koneckonců jen lidské tělo. Ale už po něm nikdo nebude chtít, aby bojovalo a umíralo. Chybí mi sice síla komiksového superhrdiny, ale na druhou stranu mi ani trochu nechybí žádný z těch mimozemských tvorů, se kterými jsem se setkal a kteří se mě ze všech sil snažili zabít. Myslím, že jsem udělal dobrou výměnu.</p>

<p>Ten další svět je vám pravděpodobně neznámý. Stojíte-li opět na Zemi, naší staré domovské planetě, kde stále ještě žijí miliardy lidí a sní o hvězdách, vzhlédněte k obloze a pohleďte na souhvězdí Rysa, těsně u Velké medvědice. Najdete tam hvězdu žluté barvy – jako naše Slunce – se šesti obíhajícími planetami. Třetí z nich, což je zajímavá shoda, je téměř kopií Země. Má 96% jejího obvodu, ale trochu větší jádro, takže má 101% její hmotnosti (ale toho procenta si vůbec nepovšimnete). Má dva měsíce: první má asi dvoutřetinovou velikost toho pozemského, ale je blíž, takže na obloze se zdá stejný. Druhý měsíc je zachycený asteroid a je mnohem menší a ještě blíž. Obíhá po nestabilní dráze, takže časem zřejmě dopadne na planetu. Podle nejlepších odhadů se to stane za čtvrt milionu let. Současné obyvatele to proto příliš netrápí.</p>

<p>Tento svět založili lidé téměř před 75 lety. Původně zde měli kolonii Ealané, ale KOS tuto skutečnost pozměnil. Ealanům ještě několik let trvalo, než se s tím smířili. Když byli pryč, Koloniální unie otevřela tento svět kolonistům ze Země, převážně z Indie. Přijížděli ve vlnách. První vlna přistála krátce poté, co byla planeta zabezpečena proti Ealanům, a druhá po subkontinentální válce na Zemi, poté co okupační prozatímní vláda nabídla nejvýznamnějším stoupencům Chowdhuryho režimu možnost kolonizace namísto uvěznění. Většina jich odešla do exilu i se svými rodinami. Tito lidé vlastně o hvězdách nikdy příliš nesnili, a přesto byli nuceni se k nim vydat.</p>

<p>Řekli byste, že vzhledem k tomu, jací lidé na planetě žijí, bude její název nějakým způsobem odrážet jejich původ. Mýlili byste se. Planeta nese název Huckleberry. Pojmenoval ji tak patrně nějaký Twainův obdivovatel z Koloniální unie. Větší měsíc planety je Sawyer, menší má jméno Becky. Tři největší kontinenty jsou Samuel, Langhorne a Clemens. Od Clemense se v Calaveraském oceánu táhne dlouhý zvlněný pás vulkanických ostrovů, známý jako souostroví Livy. Většina význačných objektů dostala své názvy v duchu této twainmánie ještě dřív, než přišli první osadníci. Ti je podle všeho ochotně přijali za své.</p>

<p>Teď se nacházíte na této planetě se mnou. Vzhlédneteli k obloze a zadíváte-li se směrem k souhvězdí Lotosu, spatříte hvězdu žlutou jako ta, kolem které tato planeta obíhá a na jejíž jiné planetě jsem se v předminulém životě narodil. Je odtud příliš daleko, než aby mohla být vidět pouhým okem, a podobné pocity mám, když přemýšlím o životě, který jsem tam vedl.</p>

<p>Jmenuji se John Perry. Je mi 88 let. Na této planetě žiji už téměř osm let. Našel jsem tu domov, mám ženu a adoptivní dceru. Vítejte na Huckleberry. V tomto příběhu je to další svět, který opustím. Ale ne poslední.</p>

<p>Příběh o tom, jak jsem opustil Huckleberry, začíná – jako všechny hodnotné příběhy – kozou.</p>

<p>Savitri Guntupalliová, moje asistentka, ani nevzhlédla od knihy, když jsem se vrátil z oběda. „V kanceláři máte kozu,“ řekla.</p>

<p>„Hmmm,“ prohlásil jsem. „Myslel jsem, že jsme na ně použili postřik.“</p>

<p>Moje slova si vysloužila krátký pohled vzhůru, což bylo svým způsobem vítězství. „Přivedla s sebou Chengelpetovy bratry.“</p>

<p>„Sakra,“ zaklel jsem. Poslední dva bratři, kteří spolu neustále bojovali tak jako tihle Chengelpetové, byli Kain s Ábelem. Vypadalo to, že jeden z nich podnikl otevřenou akci. „Mám pocit, že jsem ti jasně řekl, abys ty dva nepoustála do mé kanceláře, když tu nebudu.“</p>

<p>„Nic takovýho ste neřek’,“ prohlásila Savitri.</p>

<p>„Tak to odteď považuj za trvalý příkaz,“ řekl jsem.</p>

<p>„A i kdybyste to řek’,“ pokračovala Savitri a odložila knížku, „musel by mě aspoň jeden z Chengelpetů poslechnout, což neudělal žádnej. Aftah přidusal s kozou jako první a za ním se přihnal Nissim. Ani jeden z nich mi nevěnoval pozornost, jako bych byla vzduch.“</p>

<p>„Nechci se jimi teď zabývat,“ povzdechl jsem si. „Před chvílí jsem se najedl.“</p>

<p>Savitri se natáhla pro odpadkový koš a postavila ho na desku stolu. „Tak se radši nejdřív vyzvracejte,“ doporučila mi.</p>

<p>Savitri jsem potkal před pár lety, když jsem ještě jako vyslanec Koloniálních obranných sil objížděl kolonie, do kterých mě vyslali, abych tam šířil osvětu a zdůrazňoval význam KOSu. Při zastávce ve vesnici Nová Goa v kolonu Huckleberry se Savitri při mém proslovu postavila a nazvala mě nástrojem imperialistického a totalitního režimu Koloniální unie. Okamžitě jsem si ji zamiloval. Když mě propustili z KOSu, rozhodl jsem se, že se usadím v Nové Goa. Nabídli mi funkci vesnického ombudsmana, kterou jsem přijal. Hned první den v práci mě však překvapilo, že jsem tam našel Savitri, která prohlásila, že bude mojí asistentkou, ať se mi to líbí nebo ne.</p>

<p>„Připomeň mi znovu, proč jsi tuhle práci vzala?“ řekl jsem Savitri přes odpadkový koš.</p>

<p>„Z čiré perverzity,“ odpověděla Savitri. „Budete zvracet nebo ne?“</p>

<p>„Myslím, že to udržím,“ řekl jsem. Vrátila koš na místo a sáhla zase po knize.</p>

<p>Dostal jsem nápad. „Hele, Savitri,“ řekl jsem, „chceš moji práci?“</p>

<p>„Jasně,“ řekla a otevřela knihu. „Začnu hned, jakmile to vyřídíte s Chengelpety.“</p>

<p>„Dík.“</p>

<p>Savitri něco zabručela a vrátila se ke svým literárním dobrodružstvím. Já jsem se zhluboka nadechl a vešel do své kanceláře.</p>

<p>Koza uprostřed pokoje byla roztomilá – na rozdíl od Chengelpetů, usazených v křeslech před mým pracovním stolem.</p>

<p>„Aftabe,“ pozdravil jsem staršího bratra kývnutím hlavy. „Nissime,“ kývl jsem na mladšího. „A krasavice,“ řekl jsem a pokynul koze. Posadil jsem se. „Co pro vás můžu udělat dnes?“</p>

<p>„Dejte mi povolení zastřelit bratra, ombudsmane Perry,“ řekl Nissim.</p>

<p>„Nejsem si jistý, že mám něco takového v popisu práce,“ řekl jsem. „A navíc mi to připadá poněkud drastické. Nechcete mi říct, o co jde?“</p>

<p>Nissim ukázal na bratra. „Tenhle grázl mi sebral semeno,“ prohlásil.</p>

<p>„Prosím?“ podivil jsem se.</p>

<p>„Moje semeno,“ opakoval Nissim. „Zeptejte se ho. Nemůže to popřít.“</p>

<p>Překvapeně jsem zamrkal a otočil se k Aftabovi. „Tak tys ukradl bratrovo semeno, je to tak, Aftabe?“</p>

<p>„Musíte bratra omluvit,“ řekl Aftab. „Má sklony k hysterii, jak jistě víte. Chtěl tím říct jen to, že se jeden z jeho kozlů zatoulal na moji pastvinu a obskočil tuhle kozičku. Teď prohlašuje, že jsem ukradl sperma jeho kozla.“</p>

<p>„Jenže to není leda jaký kozel,“ ozval se Nissim. „Mluvíme o Prabhatovi. Je to můj oceněný šampión. Za připouštění si účtuju vysokou cenu a Aftab nechce zaplatit. Takže mi to semeno ukradl.“</p>

<p>„Je to Prabhatovo semeno, ty idiote,“ řekl Aftab. „A není moje vina, že máš plot v tak mizerném stavu, že se tvůj kozel dostal na můj pozemek.“</p>

<p>„No to je vrchol,“ vzplál Nissim. „Ombudsmane Perry, víte, že ten plot někdo prostříhal? Prabhat byl vylákán na jeho louku!“</p>

<p>„Co si to vymýšlíš?“ ohradil se Aftab. „Ale i kdyby to byla pravda, jako že není, tak co? Máš toho svýho šampióna zpátky…“</p>

<p>„Jenže ty máš tuhle březí kozu,“ řekl Nissim. „A za její oplodnění jsi nezaplatil a ani jsem k němu nedal svolení. Je to krádež, jasná jako facka. A nejen to. Ještě se mě snažíš zruinovat.“</p>

<p>„O čem to zase mluvíš?“ chtěl vědět Aftab.</p>

<p>„Snažíš se získat novýho kozla,“ obvinil ho Nissim a ukázal na kozu, která si právě pochutnávala na opěradle křesla, ve kterém seděl Aftab. „Tohle je tvoje nejlepší koza. Spářením s Prabhatem získáš kozlíka, kterého si necháš na chov. Snažíš se mě připravit o výdělek. Zeptejte se ho, ombudsmane Perry. Zeptejte se ho, co bude mít jeho koza!“</p>

<p>Stočil jsem pohled na Aftaba. „Co bude mít tvoje koza, Aftabe?“</p>

<p>„Čirou náhodou bude mít jednoho kozlíka,“ přiznal Aftab.</p>

<p>„Chci potrat,“ řekl Nissim. „Není to tvoje koza,“ namítl Aftab. „Pak tedy požaduju kůzle, až se narodí,“ řekl Nissim. „Jako splátku za semeno, které jsi ukradl.“</p>

<p>„Už zase,“ řekl s povzdechem Aftab a podíval se na mě.</p>

<p>„Vidíte, čím se musím zabývat, ombudsmane Perry. Nechá svýho kozla běhat po kraji, obskakovat koho chce, a pak ještě žádá, aby mu za jeho fušerství v chovu dobytka někdo platil.“</p>

<p>To Nissima rozzuřilo, takže začal na bratra řvát a divoce gestikulovat. Aftab nezůstal pozadu. Koza obešla stůl a zvědavě mě pozorovala. Sáhl jsem do zásuvky a nabídl jí bonbon, který jsem tam objevil. „My dva tohle přece nemusíme poslouchat,“ řekl jsem koze. Koza neodpověděla, ale vím, že se mnou souhlasila.</p>

<p>Jak se původně plánovalo, práce vesnického ombudsmana měla být jednoduchá. Kdykoliv se nějaký obyvatel Nové Goa dostal do potíží s místním zastupitelstvem nebo oblastní vládou, mohl přijít za mnou a já mu mohl pomoci při jednání s příslušnými úřady a dát věci do pořádku. Vlastně to byl ten typ práce, který se dává válečným hrdinům, kteří jsou jinak v každodenním životě převážně venkovské kolonie k ničemu. Takový člověk je natolik známý na vyšších místech, že stačí, když se objeví ve dveřích, a už se mu všichni věnují.</p>

<p>Jenže se stalo, že za pár měsíců za mnou začali vesničané chodit i s jinými problémy. „Víte, nechceme s tím chodit až za oficiálními představiteli,“ odpověděl mi jeden z vesničanů na mou otázku, proč se na mě najednou všichni obracejí s každou maličkostí, od žádosti o radu ohledně farmářského náčiní až po manželskou poradnu. „Mnohem snadnější a rychlejší je zajít za vámi.“ Rohit Kukarni, správce Nové Goa, byl se současným stavem naprosto spokojený, protože jsem vyřizoval záležitosti, kterým se měl věnovat především on. Díky tomu měl spoustu času chodit na ryby a hrát v čajovně domino.</p>

<p>Většinu času byly tyhle moje rozšířené povinnosti ombudsmana příjemné. Rád jsem pomáhal lidem a fajn bylo i to, že lidé dali na mé rady. Na druhou stranu každý, kdo pracuje ve veřejných službách, vám potvrdí, že stačí pár otravných lidí v dané společnosti, a připraví vás o většinu času. V Nové Goa tato role patřila bratrům Chengelpetovým.</p>

<p>Nikdo nevěděl, proč se ti dva tak strašně nenávidí. Já se domnívám, že to mělo co dělat s jejich rodiči, ale Bhajan a Niral byli příjemní lidé, pro které bylo chování jejich synů stejnou záhadou jako pro ostatní. Někteří lidé spolu prostě nejsou schopni vyjít, a tihle dva byli bohužel bratři.</p>

<p>A nemuselo to být tak zlé, kdyby si nepostavili farmy vedle sebe, takže se střetávali osobně i pracovně každý den. Jednou, na začátku svého působení, jsem navrhl Aftabovi, kterého jsem považoval za trochu rozumnějšího z obou Chengelpetů, jestli by se nechtěl podívat na nový pozemek, který právě vznikl na opačné straně vesnice. Kdyby se odstěhoval od Nissima, vyřešilo by to valnou většinu konfliktů, které s ním má. „No, to by se mu líbilo,“ řekl na můj návrh Aftab naprosto vážným hlasem. Pochopil jsem a pozbyl veškerou naději na nějakou rozumnou řeč v jejich záležitostech. Smířil jsem se s tím, že moje karma vyžaduje, abych si protrpěl občasnou návštěvu Rozzlobených Chengelpetových Bratrů.</p>

<p>„Tak dost,“ uklidňoval jsem křičící bratry. „Poslechněte si moji radu. Myslím, že vůbec nezáleží na tom, jak tady naše přítelkyně koza byla obskočena, takže se tím už nebudeme zabývat. Oba dva však souhlasíte s tím, že to má na svědomí Nissimův kozel, je to tak?“</p>

<p>Oba Chengelpetové přikývli, koza zůstala skromně potichu. „Fajn. Takže jste v tom společně,“ řekl jsem. „Aftabe, můžeš si nechat kozlíka, až se narodí, a když budeš chtít, udělej z něj chovného samce. Ale za jeho prvních šest připouštění dostane všechny poplatky Nissim. Potom z nich budeš bratrovi dávat polovinu.“</p>

<p>„Tak to on určitě za prvních šest připuštění nebude nic chtít,“ řekl Nissim.</p>

<p>„Tak si stanovte připouštěcí poplatky až po šesti připuštěních jako průměr z nich,“ řekl jsem. „Takže když by se tě chtěl snažit oškubat, bude sám proti sobě. A tohle je malá vesnice, Nissime. Lidi nebudou chtít kozla od Aftaba, když si budou myslet, že jediný důvod, proč ho nabízí, je, že ti chce kazit obživu. Existuje jasná hranice mezi cenou a pověstí špatného souseda.“</p>

<p>„A co když s ním nechci dělat takový obchody?“ zeptal se Aftab.</p>

<p>„Tak můžeš kozlíka Nissimovi prodat,“ řekl jsem. Nissim otevřel ústa k protestu. „Ano, prodat,“ zopakoval jsem rychle, než mohl něco říct. „Vezměte kůzle k Muralimu, ať stanoví cenu. Murali nemá v lásce ani jednoho z vás, takže ho ocení spravedlivě. Je to tak?“</p>

<p>Chengelpetové se nad mým návrhem zamysleli, což znamenalo, že si lámou hlavu tím, jestli existuje nějaké řešení, kdy by jeden byl nešťastnější z výsledného stavu než ten druhý. Nakonec se zdálo, že oba došli k závěru, že budou zklamaní oba stejně, což v tomto případě byl optimální výsledek. Oba kývli na souhlas.</p>

<p>„Fajn,“ řekl jsem. „A teď odtud zmizte dřív, než budu mít znečištěný koberec.“</p>

<p>„Moje koza by tu nic neudělala,“ ohradil se Aftab.</p>

<p>„Nemám strach o kozu,“ řekl jsem a vyhnal je ven. Když odešli, objevila se ve dveřích Savitri.</p>

<p>„Sedíte na mým místě,“ řekla a kývnutím ukázala na křeslo, ve kterém jsem seděl.</p>

<p>„Trhni si,“ usadil jsem ji a natáhl si nohy na stůl. „Dokud nebudeš vyřizovat sama i takové otravné případy, nejsi připravena usednout na šéfovo místo.“</p>

<p>„V tom případě se vrátím k ponížené roli vaší asistentky a oznámím vám, že zatímco jste tu byl pro srandu Chengelpetům, volala strážnice,“ řekla Savitri. „A co chtěla?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Neřekla,“ odpověděla Savitri. „Hned zavěsila. Znáte ji.“</p>

<p>„Tvrdá, ale spravedlivá, to je její heslo,“ řekl jsem. „Kdyby to bylo opravdu důležité, nechala by mi zprávu, takže se o to postarám později. Mezitím vyřídím papírování.“</p>

<p>„Nemáte žádné papírování,“ poznamenala Savitri. „Nechal jste to všechno na mně.“</p>

<p>„A je hotovo?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Pokud vím, tak jo,“ řekla Savitri.</p>

<p>„Potom, myslím, že budu relaxovat s blaženým pocitem dobře odvedené práce.“</p>

<p>„Jsem ráda, že jste předtím nepoužil ten odpaďák,“ řekla Savitri, „protože teď ho použiju sama.“ Vrátila se ke svému stolu dřív, než jsem vymyslel nějakou ironickou odpověď.</p>

<p>Takhle to mezi námi funguje od druhého měsíce vzájemné spolupráce. Měsíc jí totiž trvalo zvyknout si na to, že i když jsem předtím pracoval pro armádu, nejsem ve skutečnosti žádným nástrojem KOSu, jak mě nazvala, a i kdybych byl, zachoval jsem si zdravý rozum a smysl pro humor. Když se ujistila, že jsem sem nepřišel proto, abych ovládl její vesnici, uvolnila se natolik, že si mě začala dobírat. Já jí to samozřejmě oplácím, a tak to funguje už sedm let k oboustranné spokojenosti.</p>

<p>Když bylo všechno papírování hotové a všechny problémy vesnice vyřešeny, udělal jsem to, co by na mém místě udělal každý: zdříml jsem si. Vítejte v drsném a životu nebezpečném světě koloniálního ochránce práv. Možná to jinde dělají jinak, ale o tom nechci nic vědět.</p>

<p>Vzbudil jsem se, až když Savitri zavírala úřad a odcházela. Zamával jsem jí na rozloučenou a po chvíli jsem i já zvedl zadek z křesla a vydal se k domovu. Cestou jsem čirou náhodou zahlédl strážnici; přicházela po druhé straně ulice. Přešel jsem přes cestu, došel k ní a políbil svého místního strážce zákona přímo na rty.</p>

<p>„Víš, že nemám ráda, když tohle děláš,“ řekla Jane, když jsem ji pustil.</p>

<p>„Nemáš ráda, když tě líbám?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne, když jsem ve službě,“ řekla Jane. „Podrývá mi to autoritu.“</p>

<p>Usmál jsem se při představě, že by nějaký delikvent považoval Jane, bývalou důstojnici zvláštních jednotek, za změkčilou jen proto, že se líbá s manželem. Dostal by pěknou nakládačku. Ale nahlas jsem to neřekl. „Promiň,“ omluvil jsem se. „Pokusím se ti už nikdy autoritu nepodrýt.“</p>

<p>„Díky,“ řekla Jane. „Šla jsem právě za tebou, protože jsi mi nezavolal.“</p>

<p>„Dneska jsem měl opravdu moc práce,“ řekl jsem.</p>

<p>„Savitri mě informovala, jak moc jsi zaneprázdněný, když jsem volala podruhé,“ řekla Jane.</p>

<p>„Ehm…“ pronesl jsem.</p>

<p>„Ehm,“ přitakala Jane. Vykročili jsme společně k domovu. „Chtěla jsem ti jen říct, že zítra se u tebe bude hlásit Gopal Boparai, abys mu přidělil nějakou veřejně prospěšnou činnost. Zase se opil a dělal výtržnosti. Řval na krávu.“</p>

<p>„Špatná karma,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Kráva si to zřejmě myslela taky,“ souhlasila Jane, „protože ho nabrala hlavou a vrazila s ním do výlohy.“</p>

<p>„Je Go v pořádku?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Má pár odřenin,“ řekla Jane. „Výloha se jen prohnula. Je plastová. Nerozbila se.“</p>

<p>„To je letos už potřetí,“ řekl jsem. „Měl by to řešit magistrát a ne já.“</p>

<p>„Taky že jsem mu to řekla,“ ujistila mě Jane. „Jenže to by si musel odsedět povinných čtyřicet dní v okresním žaláři, a Shashi má za dva týdny rodit. Potřebuje ho víc než on vězení.“</p>

<p>„No tak dobře,“ řekl jsem. „Něco pro něj vymyslím.“</p>

<p>„Jaký jsi měl den?“ zeptala se Jane. „Tedy kromě toho zdřímnutí?“</p>

<p>„Dnešní den patřil Chengelpetům,“ postěžoval jsem si. „Tentokrát řešili problém s kozou.“</p>

<p>Cestou domů jsme si sdělovali své zážitky z pracovního dne, tak jak to děláme pokaždé, když se společně vracíme domů, na malou zemědělskou usedlost na okraji vesnice. Když jsme zabočili na příjezdovou cestu, potkali jsme naši dceru Zoe, která venčila voříška Babara, jenž projevoval nefalšovanou radost, že nás vidí.</p>

<p>„Poznal, že už jdete,“ řekla Zoe ještě trochu zadýchaná. „Vpůli cesty se mi vytrhnul. Musela jsem za ním utíkat, abych ho dohnala.“</p>

<p>„Asi se mu po nás stýskalo,“ řekl jsem. Jane Babara poplácala, což vyvolalo další zuřivé vrtění ocasu. Letmo jsem Zoe políbil na tvář.</p>

<p>„Máte návštěvu,“ oznámila jim Zoe. „Asi před hodinou se objevil u domu ve vznášedle.“</p>

<p>Ve městě nikdo vznášedlo neměl. Pro zemědělskou kolonii byla vznášedla nepraktická a příliš okázalá. Pohlédl jsem na Jane, ale ta jen pokrčila rameny Jako by chtěla říct: <emphasis>Já nikoho nečekám. </emphasis>„Představil se?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne,“ odpověděla Zoe. „Jen povídal, že je tvůj starý přítel, Johne. Nabídla jsem se, že vás seženu, ale řekl, že rád počká.“</p>

<p>„Aspoň mi řekni, jak vypadá,“ vyzvídal jsem. „Mladý,“ řekla Zoe. „A docela fešák.“</p>

<p>„Myslím, že žádného fešáka neznám,“ řekl jsem. „To je spíš tvůj obor, dospívající dcero.“</p>

<p>Zoe protočila oči a ušklíbla se. „Dík, devadesátiletý otče. Kdybys mě nechal domluvit, dozvěděl by ses, proč si myslím, že ho zřejmé budeš znát. Je totiž taky <emphasis>zelený</emphasis>.“</p>

<p>Vyměnili jsme si s Jane pohled. Příslušníci KOSu mají zelenou kůži kvůli přítomnosti upraveného chlorofylu, jenž jim dodává více energie v boji. Oba dva, Jane i já, jsme předtím měli také zelenou kůži. Já jsem si nechal svůj původní odstín a Jane si mohla vybrat obvyklejší barvu pokožky, když dostala nové tělo.</p>

<p>„Neřekl, co chce?“ zeptala se Jane Zoe.</p>

<p>„Ani slovo,“ řekla Zoe. „A já jsem se neptala. Pak mě napadlo, že vás najdu, abych vás mohla varovat. Nechala jsem ho na přední verandě.“</p>

<p>„Teď už asi šmejdí kolem domu,“ uvažoval jsem nahlas.</p>

<p>„O tom pochybuju,“ řekla Zoe. „Nechala jsem tam s ním Hickoryho a Dickoryho, aby na něj dohlídli.“</p>

<p>Rozesmál jsem se. „Ti ho z verandy nepustí,“ usoudil jsem.</p>

<p>„Taky si myslím,“ přisvědčila Zoe.</p>

<p>„Na svůj věk jsi docela chytrá, dospívající dcero,“ řekl jsem.</p>

<p>„To mám po tobě, devadesátiletý otče,“ řekla. Rozběhla se zpátky domů a Babar pelášil za ní.</p>

<p>„Takové nápady,“ řekl jsem Jane, „to má z tvé strany.“</p>

<p>„Je adoptovaná,“ připomněla mi Jane. „A já nejsem nejchytřejší v rodině.“</p>

<p>„To je detail,“ řekl jsem a vzal ji za ruku. „Pojď, chci vidět, jak vyděšený náš host bude.“</p>

<p>Našli jsme ho sedícího v houpacím křesle na verandě, pod mlčenlivým a soustředěným dohledem našich dvou Obinů. Okamžitě jsem ho poznal.</p>

<p>„Generále Rybicki,“ pozdravil jsem ho. „To je překvapení.“</p>

<p>„Zdravím vás, majore,“ oslovil mě Rybicki mojí dřívější hodností. Ukázal na Obiny, „Od našeho posledního setkání jste si našel zajímavé přátele.“</p>

<p>„To jsou Hickory a Dickory,“ řekl jsem. „Dělají mé dceři společníky. Jsou příjemní a milí, pokud nemají pocit, že pro ni představujete nějakou hrozbu.“</p>

<p>„A co se stane pak?“ zajímal se Rybicki.</p>

<p>„To je různé,“ řekl jsem, „ale vždycky rychlé.“</p>

<p>„Úžasné,“ prohlásil Rybicki. Poslal jsem Obiny za Zoe.</p>

<p>„Díky,“ řekl Rybicki. „Obinové mě znervózňují.“</p>

<p>„Proto tady byli,“ řekla Jane.</p>

<p>„To mi došlo,“ řekl Rybicki. „Nebude vám vadit, když se zeptám, proč má vaše dcera tělesné strážce Obiny?“</p>

<p>„Nejsou to tělesní strážci, ale společníci,“ odpověděla Jane. „Zoe je naše adoptivní dcera. Její biologický otec je Charles Boutin.“ Rybicki překvapeně povytáhl obočí. Zastával dostatečně vysokou pozici, aby o Boutinovi něco věděl. „Obinové chovali Boutina ve velké úctě, ale ten je mrtvý. Toužili poznat jeho dceru, takže poslali tyhle dva, aby jí dělali společnost.“</p>

<p>„A jí to nevadí?“ zeptal se Rybicki.</p>

<p>„Vyrůstala mezi Obiny, měla tam chůvu i strážce,“ vysvětlila mu Jane. „Cítí se s nimi dobře.“</p>

<p>„A <emphasis>vám</emphasis> taky nevadí?“ chtěl vědět Rybicki.</p>

<p>„Hlídají a chrání Zoe,“ řekl jsem. „Pomáhají kolem domu. A jejich pobyt u nás je součástí dohody Koloniální unie s Obiny. Myslím, že jejich přítomnost tady je směšná cena za to, že Obinové jsou na naší straně.“</p>

<p>„To je pravda,“ potvrdil Rybicki a postavil se. „Poslyšte, majore, mám pro vás návrh.“ Kývl na Jane. „Vlastně pro vás oba.“</p>

<p>„O co jde?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Rybicki kývl hlavou směrem k domu, kam před chvílí zašli Hickory a Dickory. „Radši bych o tom nemluvil nikde, kde by nás mohli ti dva slyšet, pokud to nevadí. Je tu nějaké místo, kde bychom mohli nerušeně mluvit?“</p>

<p>Pohlédl jsem na Jane. Pousmála se. „O jednom vím.“</p>

<p>„Tady zůstaneme?“ zeptal se generál Rybicki, když jsme se zastavili uprostřed pole.</p>

<p>„Chtěl jste místo, kde bychom mohli mluvit bez obav, že by nás někdo poslouchal,“ připomněl jsem mu. „Teď máte nejméně pět akrů obilí mezi námi a nejbližším párem uší, ať už lidským nebo Obinů. Vítejte v soukromí v koloniálním stylu.“</p>

<p>„Co je to za obilí?“ zeptal se generál a utrhl jeden klas.</p>

<p>„Čirok,“ odpověděla mu Jane, sedící vedle mě. Babar se posadil k Jane a drbal se za uchem.</p>

<p>„Zní to povědomě,“ řekl Rybicki, „ale myslím, že jsem ho na vlastní oči ještě neviděl.“</p>

<p>„Tady se pěstuje jako hlavní plodina,“ řekl jsem. „Je výhodný, protože dobře snáší horké a suché podnebí. Během letních měsíců tu dokáže být pořádně horko. Místní lidé z čirokové mouky pečou chleba zvaný <emphasis>bhakri</emphasis>, a používá se i jinak.“</p>

<p>„Bhakri,“ zopakoval Rybicki a kývl směrem k vesnici. „Místní obyvatelé jsou tedy převážně z Indie?“</p>

<p>„Někteří,“ řekl jsem. „Většina se jich však narodila už tady. Tahle vesnice je stará šedesát let. Většina aktivní kolonizace tady na Huckleberry probíhá teď na kontinentu Clemens. Založili tam novou kolonii přibližně v době, kdy jsme sem přijeli.“</p>

<p>„Takže tu nevládne žádné napětí ohledně subkontinentální války,“ zeptal se Rybicki, „když tu spolu žijí Američani a Indové?“</p>

<p>„Takhle to tu nikdo nebere,“ upozornil jsem ho. „Zdejší lidi jsou jako přistěhovalci kdekoliv jinde. Na prvním místě se považují za Hucklebeřany a pak teprve za Indy. A v další generaci už na jejich původu nezáleží vůbec. A kromě toho, Jane není Američanka. Pokud o nás uvažují, mají nás za bývalé vojáky. Když jsme přijeli, byli jsme kuriozita, ale teď jsme John a Jane z farmy na konci vesnice.“</p>

<p>Rybicki se opět rozhlédl po lánu obilí všude kolem. „Jsem překvapený, že jste se pustili i do farmaření,“ podotkl. „Oba máte přece práci.“</p>

<p>„Farmaření je taky práce,“ ohradila se Jane. „Většina našich sousedů farmaří. Je dobře, že pracujeme na poli jako oni, protože jim pak lépe rozumíme a víme, co od nás chtějí.“</p>

<p>„Nemyslel jsem to jako urážku,“ omluvil se Rybicki.</p>

<p>„Nebereme to jako urážku,“ ujistil jsem ho a vložil se tak opět do hovoru. Ukázal jsem mu okolní pole. „Obhospodařujeme tady asi čtyřicet akrů půdy. Není to moc – a nepřipravujeme tím ostatní farmáře o výdělek – ale je to dost na to, abychom jim dali najevo, že zájmy Nové Goa jsou i našimi zájmy. Hodně jsme se snažili, aby se z nás stali právoplatní obyvatelé Nové Goa a tím i Hucklebeřané.“</p>

<p>Generál Rybicki přikývl a zadíval se na klas čiroku ve své ruce. Zoe si předtím všimla, že je zelený, pohledný a mladý. Tedy generál Rybicki. Přinejmenším měl mladistvý vzhled – díky tělu vojáka KOSu. Celou dobu, co ho měl, vypadal na třiadvacet, přestože jeho skutečný věk byl nyní něco přes stovku. Vypadal mladší než já – a to jsem byl patnáct let, ne-li ještě víc, jeho podřízeným. Jenže já jsem si do výslužby vyměnil tělo vojáka KOSu za nové, neupravované tělo, vytvořené z mé původní DNA. Teď jsem vypadal tak na třicet. S tím se dalo žít.</p>

<p>V době, kdy jsem odešel z KOSu, byl Rybicki mým nadřízeným důstojníkem, ale poznal jsem ho už na začátku své vojenské kariéry. Setkal jsem se s ním během své první bojové akce, když byl ještě podplukovníkem a já vojínem. Neformálně mi říkal <emphasis>synu</emphasis>, vzhledem k mému mládí. V té době mi ovšem bylo pětasedmdesát.</p>

<p>Tohle byla jedna z nesnází Koloniálních obranných sil, jež s sebou nesl celý proces produkce nových tělesných schránek: v podstatě to úplně změnilo vaše vnímání věku. V současné chvíli mi je devadesát. Mé ženě Jane, která se narodila vlastně už jako dospělá příslušnice zvláštních jednotek, je teď něco kolem šestnácti. Kdyby o tom člověk měl přemýšlet, asi by ho brzy rozbolela hlava.</p>

<p>„Je čas, abyste nám už konečně řekl, proč jste tady, generále,“ vyzvala ho Jane. Ani sedm let prožitých mezi přirozeně jednajícími lidmi nedokázalo změnit zvyk jednat přímočaře, ke kterému jsou vojáci zvláštních jednotek vychováni – přeskakovat společenské zdvořilosti a jít přímo k jádru věci.</p>

<p>Rybicki s ironickým úsměvem odhodil čirok na zem a řekl: „Dobře. Po vašem odchodu do výslužby, Perry, mě povýšili a převeleli. Teď dělám v Sekci kolonizace. Máme na starosti zakládání a podporu nových kolonií.“</p>

<p>„Ale stále jste příslušníkem KOSu,“ řekl jsem. „Prozrazuje vás zelená barva pleti. Měl jsem za to, že Koloniální unie striktně odděluje své civilní a vojenské složky.“</p>

<p>„Jsem takovým prostředníkem, styčným důstojníkem,“ řekl Rybicki. „Snažím se práci obou složek koordinovat. Jaká je to zábava, to si asi dovedete představit…“</p>

<p>„To s vámi cítím,“ politoval jsem ho.</p>

<p>„Děkuji, majore,“ řekl Rybicki. Uběhlo už hodně let od chvíle, kdy mě naposledy někdo oslovil majore. „Cením si toho. Tím jsem se dostal k důvodu mé návštěvy. Přijel jsem se zeptat, jestli byste pro mě udělali nějakou práci.“</p>

<p>„Jakou práci?“ zeptala se Jane.</p>

<p>Rybicki na ni pohlédl. „Vést novou kolonu,“ řekl.</p>

<p>Jane na mě vrhla krátký pohled. Hned mi bylo jasné, že se jí takový nápad vůbec nezamlouvá. „Neslouží k tomu právě vaše Sekce kolonizace?“ zeptala se. „Měli byste mít k dispozici všechny typy lidí, tedy i ty, jejichž specializací je vést kolonie.“</p>

<p>„Tentokrát ne,“ řekl Rybicki. „Tahle kolonie je jiná.“</p>

<p>„Jak jiná?“ chtěla vědět Jane.</p>

<p>„Koloniální unie dostává kolonisty ze Země,“ řekl Rybicki. „Ale během posledních několika let kolonie – <emphasis>zavedené </emphasis>kolonie jako Phoenix, Elysium nebo Kjóto – tlačí na KU, aby dovolila jejich obyvatelům zřídit nové kolonie. Někteří lidé se dokonce pokusili založit novou kolonii na vlastní pěst, ale víte, jak to dopadlo…“</p>

<p>Přikývl jsem. Takové kolonie byly ilegální a neschválené. KU dělala, že nic nevidí. Odůvodňovala to tím, že lidé, kteří takovou divokou kolonii založili, by doma stejně dělali problémy, takže je klidně nechala odejít. Jenže taková kolonie je pak odkázaná opravdu jen sama na sebe. Pokud některý z kolonistů není dítětem někoho vysoce postaveného ve vládě, KOS nereaguje na žádné volání o pomoc. Statistiky přežití těchto nezákonných kolonu hovoří jasně: Většina jich nevydrží ani půl roku. Ostatní kolonizující rasy a druhy je obvykle vytlačí. Vesmír je v tomto ohledu velice bezohledný.</p>

<p>Rybicki zachytil mé přikývnutí a pokračoval. „Koloniální unie by dala přednost tomu, aby se kolonie držely svého, ale stala se z toho politická záležitost a KU to už nemůže jen tak odbýt. Takže Sekce kolonizace navrhla otevřít jednu planetu pro druhou generaci kolonistů. Můžete hádat, co se stalo.“</p>

<p>„Kolonie spolu začaly svádět lítý boj, aby právě jejich lidé mohli novou planetu obsadit,“ odhadl jsem.</p>

<p>„Trefa,“ řekl Rybicki. „A tak se naše Sekce pokusila vyřešit to šalamounsky a prohlásila, že každý zájemce může dodat omezený počet lidí pro první vlnu kolonizace. Takže teď máme nově se zakládající kolonii, čítající asi dva a půl tisíce lidí, dvě stě padesát z každé z deseti různých kolonií. Jenže nemáme nikoho, kdo by ji vedl. Žádná kolonie nepřipustí, aby jim vládli lidé z druhých kolonií.“</p>

<p>„Existuje přece víc než deset kolonií,“ namítl jsem. „Můžete se poohlédnout po vůdčích osobnostech tam.“</p>

<p>„Teoreticky bychom mohli,“ souhlasil Rybicki, „ale v praxi to vypadá tak, že ostatní kolonie jsou naštvané, že se <emphasis>jejich </emphasis>lidi nedostali na seznam, ze kterého se vybírali noví kolonisté. Slíbili jsme jim, že pokud bude tahle kolonie fungovat, začneme se zabývat myšlenkou na otevření dalších světů. Ale v současné chvíli panuje zmatek a nikdo jiný s námi nechce hrát.“</p>

<p>„Který pitomec s tím plánem vlastně přišel?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Vypadá to tak, že tím pitomcem jsem já,“ přiznal Rybicki.</p>

<p>„Bezva,“ řekla Jane. V tu chvíli jsem byl rád, že Jane už není v armádě.</p>

<p>„Díky, konstáble Saganová,“ řekl generál Rybicki. „Oceňuji vaši otevřenost. Některé důsledky plánu jsem nečekal. Ale proto jsem tady.“</p>

<p>„Chybou vašeho plánu – kromě faktu, že ani já, ani Jane nemáme nejmenší představu o tom, jak vést zakládající se kolonii – je, že jsme teď už také jen kolonisté,“ upozornil jsem ho. „Žijeme tu téměř osm let.“</p>

<p>„Ale sám jste řekl, že jste bývalí vojáci,“ připomněl mi Rybicki. „Bývalí vojáci jsou kategorie sama o sobě. Ve skutečnosti nejste z Huckleberry. Jste ze Země a Jane je navíc bývalou příslušnicí zvláštních jednotek, což znamená, že není odnikud. Bez urážky,“ obrátil se k Jane.</p>

<p>„Pořád zbývá problém, že ani jeden z nás nemá zkušenosti s vedením zakládající se kolonie,“ namítl jsem znovu. „Když jsem v minulosti cestoval po koloniích se svým posláním, navštívil jsem i začínající kolonii na Ortonu. Ti lidé pracovali nepřetržitě. Nemůžete přece někoho nasadit na takový úkol bez potřebného výcviku.“</p>

<p>„Vy <emphasis>má</emphasis><emphasis>te </emphasis>výcvik,“ řekl Rybicki. „Oba jste byli důstojníci. Proboha, Perry, vždyť jste byl majorem. Velel jste třem tisícům vojáků v bojových jednotkách. To je víc, než má tahle zakládající se kolonie lidí.“</p>

<p>„Jenže kolonie není vojenská jednotka,“ namítl jsem.</p>

<p>„Ne, to není,“ přitakal Rybicki. „Ale vyžaduje to stejné zkušenosti. A po vašem propuštění z armády zastáváte oba dva funkce ve správě kolonie. Vy jste ombudsman – víte, jak funguje koloniální vláda a jak to v kolonii chodí. Vaše žena tu dohlíží na dodržování pořádku a zákonů. Takže oba dva máte zkušenosti a znalosti, které potřebujete. Nevytáhl jsem vaše jména náhodou z klobouku, majore. Právě tyhle věci mě vedly k tomu, že jsem o vás uvažoval. Na pětaosmdesát procent jste připraveni jít a zbytek vám vysvětlíme ještě předtím, než kolonisté zamíří na Roanoke. To je jméno, které jsme pro novou kolonii vybrali,“ dodal.</p>

<p>„Žijeme tady,“ řekla Jane. „Máme tu práci a povinnosti. A máme dceru, která si tu zvykla A je tady už taky doma. A vy nás jen tak, mezi řečí, žádáte, abychom se toho všeho vzdali proto, že bychom tím vyřešili vaši malou politickou krizi?“</p>

<p>„Dobrá, omlouvám se za tu neformální žádost,“ řekl Rybicki. „Normálně byste ji dostali oficiálně prostřednictvím diplomatického kurýra, spolu se všemi příslušnými dokumenty. Jenže náhodou jsem na Huckleberry z úplně jiného důvodu, a tak jsem si řekl, že zabiju dvě mouchy jednou ranou. Musím se přiznat, že jsem nečekal, že vás budu žádat o podporu uprostřed lánu obilí.“</p>

<p>„No, dobře,“ řekla Jane.</p>

<p>„A pokud jde o tu malou politickou krizi,“ pokračoval Rybicki, „taky nemáte pravdu. Je to krize středního rozsahu, která už začíná přerůstat do velké krize. Nejde tu už jen o založení další lidské kolonie. Místní planetární vlády a tisk to vykreslují jako největší událost kolonizace od chvíle, kdy první lidé opustili Zemi. Věřte mi, že ničím takovým není. Jenže na to v tuhle chvíli už nikdo nedbá. Stal se z toho mediální cirkus a politická bublina, které zahnaly Sekci kolonizace do defenzivy. Tahle kolonie se nám vzdaluje, protože se o ni zajímá tolik jiných. Potřebujeme ji zase dostat zpátky pod kontrolu.“</p>

<p>„Takže to všechno je jenom o politice,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Ne,“ ohradil se Rybicki. „Špatně jste mě pochopil. Sekce kolonizace nepotřebuje získat kolonii pod kontrolu proto, že bychom chystali politický převrat. Musíme to udělat proto, že to je<emphasis> lidská kolonie</emphasis>. Oba dobře víte, jak to ve vesmíru chodí. Kolonie žijí nebo umírají – <emphasis>kolonisté</emphasis> žijí nebo umírají – podle toho, jak dobře je připravíme a chráníme. Úkolem Sekce kolonizace je co nejlépe připravit kolonisty ještě dřív, než odejdou na nové místo. Úkolem KOSu je zajistit jejich bezpečnost, dokud se nepostaví na vlastní nohy. Pokud tyhle dvě složky neplní své úkoly, kolonie je ohrožena a zničena.</p>

<p>Teď Sekce nepracuje jak má, protože jsme nedokázali ustanovit vedení nové kolonie, a nikdo nedovolí druhému zaplnit vzniklé vakuum. Moc času nám nezbývá, abychom náš plán dokončili. Roanoke je realita. Otázkou je, zda to dokážeme udělat správně. Jestli ne – když Roanoke nepřežije – zatraceně za to zaplatíme. Lepší proto bude, když to uděláme správně.“</p>

<p>„Pokud je celá situace takový horký politický brambor, nechápu, proč by mělo věci nějak pomoct, když do toho zmatku vhodíte nás dva,“ řekl jsem. „Nikdo vám nezaručí, že s námi budou všichni spokojení.“</p>

<p>„Jak už jsem řekl, nevytáhl jsem vaše jména náhodně z klobouku,“ řekl Rybicki. „V Sekci jsme sestavili seznam vhodných kandidátů, kteří by pro nás mohli pracovat a jsou nebo byli příslušníky KOSu. Usoudili jsme, že když z něj vybereme dva, přimějeme vlády jednotlivých kolonií, aby je odsouhlasily. Vaše jména na tom seznamu jsou.“</p>

<p>„Na jakém místě?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Zhruba v polovině,“ prozradil Rybicki. „Bohužel, ostatní kandidáti nevyšli.“</p>

<p>„No, pro nás je čest už to, že jsme byli navrženi jako kandidáti,“ řekl jsem.</p>

<p>Rybicki se zašklebil. „Nikdy jsem neměl rád vaše sarkasmy, Perry,“ řekl. „Chápu, že jsem toho na vás vychrlil moc najednou. Nečekám, že dostanu odpověď hned. Všechny dokumenty mám tady,“ poklepal si na spánek, čímž naznačil, že informace uchovává v NeuroKompu „jestli máte kapesní počítač, můžu vám je tam přehrát a vy si je prohlédnete, až budete mít čas. Pokud to nebude trvat déle než týden.“</p>

<p>„Žádáte nás, abychom odešli a všechno tady opustili?“ zeptala se Jane znovu.</p>

<p>„Ano,“ potvrdil Rybicki. „Je to tak. A taky apeluji na váš smysl pro povinnost, protože vím, že ho máte. Koloniální unie potřebuje chytré, schopné a zkušené lidi, aby nám pomohli tuhle kolonii rozběhnout. Vy dva se na to hodíte nejvíc. A to, co po vás chci, je mnohem důležitější než to, co děláte tady. Vaši práci tady zastane kdokoliv. Odejdete a jiní nastoupí na vaše místa. Možná nebudou tak dobří, ale zvládnou to. Jenže práci, kterou bych rád, abyste v nové kolonii odvedli, nemůže dělat každý.“</p>

<p>„Řekl jste, že jsme uprostřed seznamu kandidátů,“ připomněl jsem mu.</p>

<p>„Je to krátký seznam,“ odvětil Rybicki. „A za vašimi jmény je velká mezera.“ Otočil se zpátky k Jane. „Podívejte, Saganová, chápu, že pro vás je to těžké. Mám pro vás návrh. Tohle je zakládající se kolonie. To znamená, že se usídlí první vlna kolonistů a stráví tam dva až tři roky přípravami místa pro další vlnu. Poté co přijde druhá vlna, bude už situace zřejmě natolik ustálená, že pokud budete chtít, budete se s Perrym a vaší dcerou Zoe moci zase vrátit sem.</p>

<p>SK může zařídit, aby tu na vás čekal dům i práce. A koneckonců, můžeme někoho poslat, aby vám sklidil úrodu.“</p>

<p>„Nepřehánějte to, generále,“ řekla Jane.</p>

<p>„Nepřeháním,“ namítl Rybicki. „Moje nabídka je upřímná, Saganová. Váš život tady, všechny jeho součásti, na vás budou čekat. O nic z toho nepřijdete. Ale teď vás oba potřebuju. SK vám to vynahradí. Vrátíte se zase k nynějšímu životu. A vy na oplátku zajistíte přežití roanocké kolonie. Promyslete si to. Jen se rozhodněte co nejdřív.“</p>

<p>Probudil jsem se a Jane vedle mě neležela. Našel jsem ji, jak stojí na cestě před naším domem a hledí nahoru na hvězdnou oblohu.</p>

<p>„Něco tě trefí, když budeš takhle stát uprostřed cesty,“ řekl jsem a zezadu ji objal kolem ramen.</p>

<p>„Není tu nic, co by mě mohlo trefit,“ řekla Jane a uchopila mě za levou ruku. „Podívej se na ně…“ Pravou rukou ukázala na hvězdy a spojovala je do souhvězdí. „Podívej: Jeřáb, Lotos, Perla…“</p>

<p>„Na zdejší souhvězdí jsem si pořád ještě nezvykl,“ řekl jsem. „Neustále hledám ta, pod kterými jsem se narodil. Vzhlédnu a podvědomě čekám, že uvidím Velký vůz nebo Orion.“</p>

<p>„Než jsem přišla sem, nikdy jsem se na hvězdy nedívala,“ přiznala Jane. „Samozřejmě že jsem je viděla, ale nic pro mě neznamenaly. Byly to jen hvězdy. Potom, když jsme se tu usadili, jsem hodně času trávila tím, že jsem se učila rozeznávat jednotlivá souhvězdí.“</p>

<p>„Vzpomínám si na to,“ potvrdil jsem. A opravdu jsem si vybavil, že Vikram Benerje, původním povoláním na Zemi astronom, u nás býval v prvních letech našeho pobytu v Nové Goa častým hostem. Trpělivě ukazoval Jane na obloze jednotlivá souhvězdí. Zemřel nedlouho poté, co ji nakonec všechna souhvězdí naučil.</p>

<p>„Nejdřív jsem je neviděla,“ vzpomínala Jane.</p>

<p>„Souhvězdí?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Jane přikývla. „Vikram mi je ukazoval a já pořád viděla jen shluk hvězd,“ řekla. „Přinesl mi dokonce mapu hvězdné oblohy, abych poznala, které hvězdy patří k sobě a jak se spojují, aby vytvořily nějaký obrazec. Když jsem pak pohlédla na oblohu, viděla jsem… zase jenom hvězdy. A tohle trvalo dlouho. Potom jsem jednou večer šla z práce domů, podívala se na oblohu a řekla si ‚tamhle je Jeřáb‘ a viděla jsem ho tam. Viděla jsem Jeřáb. Rozeznala jsem souhvězdí. A tehdy jsem poznala, že tohle místo je můj domov. Pochopila jsem, že jsem se tu usadila, že je to <emphasis>moje </emphasis>místo.“</p>

<p>Objal jsem Jane kolem pasu.</p>

<p>„Ale tvoje místo to není, viď?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Moje místo je tam, kde jsi ty,“ odvětil jsem.</p>

<p>„Ty víš, jak to myslím,“ řekla Jane.</p>

<p>„Ano, vím, jak to myslíš,“ řekl jsem. „Líbí se mi tu, Jane. Mám rád zdejší lidi. Líbí se mi náš život.“</p>

<p>„Ale…?“ zeptala se Jane.</p>

<p>Pokrčil jsem rameny.</p>

<p>Jane to pochopila. „Myslela jsem si to,“ řekla. „Nejsem tu nešťastný,“ vysvětloval jsem. „To neříkám,“ bránila se Jane. „A vím, že nejsi nešťastný ani se mnou, ani se Zoe. Kdyby se neobjevil generál Rybicki, myslím, že bys ani sám nepoznal, že jsi připraven odejít.“</p>

<p>Přikývl jsem a políbil ji na temeno hlavy. V tom měla pravdu.</p>

<p>„Probrala jsem to se Zoe,“ řekla Jane. „A co na to řekla?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Je jako ty,“ odpověděla Jane. „Líbí se jí tady, ale není to její domov. Nadchla ji myšlenka odejít do kolonie, která teprve vzniká.“</p>

<p>„Odpovídá to její dobrodružné povaze,“ usoudil jsem.</p>

<p>„Možná,“ řekla Jane. „Tady si moc dobrodružství neužije. Jenže to se právě líbí mně.“</p>

<p>„Je legrační, když to říká příslušník zvláštních jednotek,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Říkám to právě proto, že <emphasis>jsem </emphasis>ze zvláštních jednotek,“ namítla Jane. „Devět let jsem si nepřetržitě užívala dobrodružství. Narodila jsem se do něj, a nebýt tebe a Zoe, dožila bych v něm. Nic jiného jsem neznala. Dobrodružství se přeceňuje.“</p>

<p>„Ale uvažuješ o tom, že bys přece jen do nějakého ještě šla,“ řekl jsem.</p>

<p>„Kvůli tobě,“ odvětila Jane.</p>

<p>„Ještě jsme se nerozhodli,“ řekl jsem. „Můžeme odmítnout. Tohle je tvoje místo.“</p>

<p>„Moje místo je tam, kde jsi ty,“ zopakovala Jane moje slova. „Tohle <emphasis>je</emphasis> moje místo. Ale možná může být i jinde. Zatím jsem zažila jen tohle jedno. Možná že se ho jen bojím opustit.“</p>

<p>„Myslím, že zas tak moc se nebojíš,“ řekl jsem.</p>

<p>„Bojím se jiných věcí než ty,“ řekla Jane. „Nepostřehl jsi to, protože občas nejsi moc všímavý.“</p>

<p>„Dík,“ řekl jsem. Stáli jsme na cestě a drželi se kolem pasu.</p>

<p>„Vždycky se sem můžeme vrátit,“ pronesla nakonec Jane.</p>

<p>„Ano,“ přitakal jsem. „Když budeš chtít.“</p>

<p>„Uvidíme,“ uzavřela Jane. Přivinula se a políbila mě na tvář. Pak se vymanila z mého objetí a vykročila po cestě. Otočil jsem se zpátky k domu.</p>

<p>„Zůstaň se mnou,“ řekla Jane.</p>

<p>„Jasně,“ řekl jsem. „Promiň. Myslel jsem, že chceš být sama.“</p>

<p>„Ne,“ řekla Jane. „Projdeme se. Ukážu ti moje souhvězdí. Máme na to dost času.“</p>

<p>Kapitola               2</p>

<p><emphasis>Junipero Serra </emphasis>se pomocí skokového pohonu přemístila a za okny vyhlídkové paluby se náhle objevil zelenomodrý svět. Z hlediště, kde sedělo několik stovek pozvaných hostů, reportérů a zástupců Sekce kolonizace, se ozvaly nadšené výkřiky, jako by nikdy předtím neviděli planetu z výšky.</p>

<p>„Dámy a pánové,“ oslovila přítomné Karin Bellová, tajemnice Sekce kolonizace, „představuji vám novou planetu Roanoke, určenou ke kolonizaci.“ Místnost zabouřila potleskem, který postupně utichal, jak reportéři rychle šeptali své poznámky do diktafonů. Tím pádem si většina z nich nevšimla, když se nedaleko od nich náhle objevily dva křižníky KOSu, <emphasis>Bloomington</emphasis> a<emphasis> Fairbanks</emphasis>, jež tuto malou tiskovou konferenci mezi hvězdami doprovázely. Jejich přítomnost mi vnukla myšlenku, že Roanoke asi nebude tak úplně domestikovaná, jak Koloniální unie předpokládá. Nepůsobilo by dobře, kdyby tajemnici – nemluvě o již zmíněných reportérech a významných hostech – smetl z oblohy nějaký cizí útočník.</p>

<p>Upozornil jsem Jane na válečné lodě mrknutím oka. Podívala se na ně a téměř neznatelně přikývla. Nikdo z nás nepronesl ani slovo. Doufali jsme, že celým tímhle mediálním cirkusem projdeme, aniž bychom promluvili. Věděli jsme, že ani jeden z nás s reportéry příliš nevychází.</p>

<p>„Dovolte mi, abych vám pověděla pár slov o Roanoke,“ začala Bellová. „Tato planeta má na rovníku průměr necelých třináct tisíc kilometrů. Je tedy větší než Země nebo Phoenix, ale menší než Zhong Guo, jež se honosí titulem největší kolonizované planety KU.“ Její slova vyvolala vlažný ohlas reportérů ze Zhong Guo a smích. „Díky své velikosti a složení má asi o deset procent vyšší gravitaci než Phoenix, takže většině z vás by se zdálo, že po přistání na jejím povrchu jste pár kilo přibrali.</p>

<p>Atmosféru tvoří obvyklá směs dusíku a kyslíku, ale na kyslík, kterého je asi třicet procent, je neobvykle bohatá. To je také cítit.“</p>

<p>„Komu jsme tu planetu vzali?“ zeptal se jeden z reportérů.</p>

<p>„Tam jsem se ještě nedostala,“ odbyla ho Bellová. Ozvalo se nespokojené reptání. Bellová byla podle všeho známá nudnými a předem připravenými tiskovými konferencemi. Dnes byla ve formě.</p>

<p>Obraz Roanoke zmizel a nahradil ho pohled na ústí malé říčky do mohutného veletoku. „Tady založíme novou kolonii,“ pokračovala Bellová v přednášce. „Menší řeku jsme pojmenovali Albemarle, větší je Raleigh. Raleigh odvádí vodu z celého kontinentu jako Amazonka na Zemi nebo Anasazi na Phoenixu. Pár set kilometrů na západ“ – obraz se posunul –  „řeka ústí do Virginského oceánu. To představuje spoustu prostoru na to, aby se kolonie mohla rozrůstat.“</p>

<p>„Proč kolonie není na pobřeží?“ zeptal se někdo.</p>

<p>„Protože to není třeba,“ odpověděla Bellová. „Už nežijeme v šestnáctém století. Naše lodě překonávají vesmírný prostor a ne oceán. Můžeme zakládat kolonie na místech, kde jsou pro ně nejlepší podmínky. Tohle místo“ – Bellová vrátila obraz opět na soutok – „je dostatečně daleko ve vnitrozemí, aby bylo chráněné před cyklony, které se vyskytují v deltě Raleigh, a má další příznivé geologické i meteorologické výhody. Navíc, živé organismy na téhle planetě mají chemické složení, které je s lidským neslučitelné. Kolonisté nemohou využít místní zdroje k obživě. Rybolov nepřichází v úvahu. Je proto výhodnější založit kolonii na aluviální půdě, kde je dostatek místa pro pěstování vlastní potravy, než na pobřeží.“</p>

<p>„Můžeme už mluvit o tom, komu jsme planetu vzali?“ zeptal se neodbytný reportér.</p>

<p>„Ještě ne,“ odrazila ho znovu Bellová.</p>

<p>„Ale tohle všechno, co nám tu vykládáte, už víme,“ ozval se někdo jiný. „Máme to v informačních balíčcích, které jsme dostali. A naši diváci budou chtít vědět, komu jsme planetu vzali.“</p>

<p>„Nevzali jsme ji nikomu,“ řekla Bellová. Z hlasu jí zaznívalo podráždění, že neustále přerušují její připravený výklad. „Dostali jsme ji.“</p>

<p>„Od koho?“ zeptal se reportér.</p>

<p>„Od Obinů,“ odpověděla Bellová. To způsobilo rozruch. „A ráda vám o tom řeknu víc později. Ale nejdřív –“ Obraz soutoku zmizel a objevily se chlupaté, stromům podobné objekty. Nebyly to ani rostliny, ani živočichové, ale představovaly dominantní formu života na Roanoke. Většina reportérů další výklad ignorovala a zaujatě šeptala do diktafonů poznámky o spojení s Obiny.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Obinové ji nazývají Garsinhir,“ řekl nám generál Rybicki před několika dny, když nás vezl svým osobním raketoplánem ze stanice na Phoenixu na naši první oficiální informativní schůzku, kde nás měl představit kolonistům, kteří nám budou dělat zástupce. „Znamená to <emphasis>sedmnáctá planeta</emphasis>. A je to sedmnáctá planeta v pořadí, kterou kolonizovali. Nemají ani trochu představivosti, nejsou moc nápaditou rasou.“</p>

<p>„Nechce se mi věřit, že by se Obinové vzdali nějaké planety. To se jim nepodobá,“ podotkla Jane.</p>

<p>„Nevzdali se jí,“ řekl Rybicki. „Vyměnili ji s námi. Dali jsme jim malou planetu, kterou jsme asi před rokem vzali Geltanům. Obinové stejně neměli pro Garsinhir žádné využití. Planeta je klasifikovaná jako třída šest. Chemické složení živých organismů je podobné jako u Obinů, takže Obinové často umírali na nákazu místními viry. Na druhé straně lidský organismus je s místním neslučitelný, takže tam nemůžeme být napadeni viry, bakteriemi a já nevím čím ještě. Bývalá geltská planeta, kterou Obinové dostali výměnou, sice není tak pěkná, ale oni ji snášejí mnohem lépe. Je to slušná výměna. No, a prohlédli jste si záznamy kolonistů?“</p>

<p>„Ano,“ odpověděl jsem.</p>

<p>„A máte k nim něco?“ zeptal se Rybicki.</p>

<p>„Ano,“ řekla Jane. „Způsob jejich výběru byl naprosto šílený.“</p>

<p>Rybicki se na Jane usmál. „Až se jednou naučíte mluvit trochu diplomaticky, nebudu si s tím vědět rady.“</p>

<p>Jane sáhla po kapesním počítači a vytáhla si informace o výběrových řízeních. „Kolonisty na Elysiu vybírali v loterii,“ uvedla jako příklad.</p>

<p>„V loterii, které se ovšem mohli zúčastnit jen ti, kteří prokázali, že jsou fyzicky odolní a snesou tvrdé podmínky zakládání kolonie,“ řekl Rybicki.</p>

<p>„Kolonisté z Kjóta jsou zase všichni příslušníky náboženské sekty, která zavrhuje technické vymoženosti,“ pokračovala Jane. „Jak se vůbec chtějí dopravit na planetu, aniž by vlezli do vesmírné lodi?“</p>

<p>„Jsou to koloniální mennonité,“ vysvětlil jí Rybicki. „Jsou to zruční řemeslníci a žádní extrémisté. Jen se snaží žít prostě. Mít takové lidi v kolonii není špatné.“</p>

<p>„Kolonisté z Umbrie zase vyhráli nějakou <emphasis>televizní soutěž</emphasis>,“ řekla Jane.</p>

<p>„A ti zbylí účastníci vyhráli cestu domů,“ zavtipkoval jsem.</p>

<p>Rybicki si mě nevšímal. „Ano,“ řekl Jane. „Soutěž vyžadovala od účastníků splnění náročných testů odolnosti a důvtipu, což se obojí bude hodit, až se usadíte na Roanoke. Saganová, každá kolonie dostala výčet fyzických a psychických kritérií, která musel každý zájemce splnit. Jinak jsme nechali způsob výběru na jednotlivých koloniích. Některé z nich, například Erie a Zhong Guo, použily běžné postupy výběru, jiné ne.“</p>

<p>„A vás takové věci nezajímaly?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Ne, protože všichni museli navíc projít našimi vlastními testy,“ řekl Rybicki. „Kolonie nám daly seznam vybraných kandidátů a my jsme je prověřili podle našich požadavků a norem.“</p>

<p>„Všichni prošli?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Rybicki si odfrkl. „Ani zdaleka. Vedení albionské kolonie vybíralo kolonisty z řad svých nepřátel a na Rusu pořadí vybraných kandidátů určovala výše nabídky. V obou těchto koloniích jsme přestali dohlížet na výběrový proces. Nakonec jsme však podle mého názoru získali prvotřídní kolonisty.“ Otočil se k Jane. „S kolonisty, které dostanete ze Země, se vůbec nedají srovnávat, za to vám ručím. Na <emphasis>ty </emphasis>máme úplně jiná měřítka. U nich se řídíme spíš heslem, že kdo dojde na loď, tak letí. Naše požadavky na tuhle novou kolonii jsou mnohem vyšší. Takže můžete být klidní: Budete mít vynikající kolonisty.“</p>

<p>Jane se odmlčela, ale nevypadala, že by ji to přesvědčilo. Ani jsem se jí nedivil. Měl jsem stejný pocit. Takže po zbytek cesty jsme mlčeli.</p>

<p>„Kde máte dceru?“ zeptal se Rybicki, když jsme dosedli na přistávací rampu.</p>

<p>„Zůstala na Nové Goa,“ řekla Jane. „Dohlíží na balení.“</p>

<p>„A pořádá večírek na rozloučenou s přáteli, o kterém radši nechceme nic vědět,“ dodal jsem.</p>

<p>„Ať se mládí baví,“ řekl Rybicki. Vstal. „Perry, Saganová, vzpomínáte, co jsem vám říkal o tom, jak se z téhle kolonie stal mediální cirkus?“</p>

<p>„Ano,“ přikývl jsem.</p>

<p>„No,“ řekl. „Tak se připravte na setkání s klauny.“ A pak nás vedl přes přistávací rampu k východu, kde se shromáždila snad všechna zpravodajská média Koloniální unie, aby nás přivítala.</p>

<p>„Dobrý Bože,“ řekl jsem a zastavil se v polovině chodby.</p>

<p>„Na paniku je už pozdě, Perry,“ řekl Rybicki a chytil mě pod paží. „Už o vás všechno vědí. Takže bude lepší, když se ukážete, ať už to máte za sebou.“</p>

<p>„Tak,“ řekl Jann Kranjic, který se ke mně přihrnul ani ne pět minut poté, co jsme přistáli na Roanoke. „Jaký je to pocit, být jedním z prvních lidí, kteří vkročí na novou planetu?“</p>

<p>„Už jsem to zažil předtím,“ řekl jsem a špičkou boty jsem přejel po trávě. Nepodíval jsem se na něj. Po několika dnech jsem už nemohl vystát jeho neustálé mnohomluvné proslovy a uhlazený zevnějšek televizní hvězdy.</p>

<p>„Jistě,“ řekl Jann. „Jenže tentokrát se vám nikdo nesnaží ustřelit hlavu…“</p>

<p>Teď jsem vzhlédl a spatřil ten jeho drzý úsměv, který se v jeho domovské Umbrii zřejmě pokládal za vítězoslavný. Koutkem oka jsem zahlédl Beatu Novikovou, jeho kameramanku, jak se k nám pomalu blíží. Točila všechno – s tím, že z toho později něco vybere.</p>

<p>„Jsme tu krátce, Janne. K ustřelení hlavy pořád ještě může dojít,“ řekl jsem. Úsměv se mu trochu vytratil. „Proč nejdete s Beatou otravovat někoho jiného?“</p>

<p>Kranjic vzdychl a opustil roli uhlazeného reportéra. „Hele, Perry,“ řekl, „víte přece, že až tohle sestřihám, budete nutně vypadat jako nerudnej chlap. Nechcete trochu zmírnit tón, odlehčit atmosféru? Dát mi něco, s čím bych mohl pracovat? Chci použít tu věc s válečným hrdinou, ale vůbec mi to neusnadňujete. No tak, víte přece, jak to chodí… Proboha, vždyť jste na Zemi dělal v reklamě.“</p>

<p>Podrážděně jsem ho mávnutím ruky odehnal. Kranjic ještě krátce pohlédl na Jane vedle mě, ale nepokusil se z ní dostat nějaký komentář. Někdy během cesty, aniž bych si toho všiml, zašel zřejmě příliš daleko, a mám pocit, že mu Jane nahnala pěkný strach. Zajímalo by mě, jestli to v tu chvíli někdo točil na video. „Pojď, Beato,“ řekl. „Stejně chceme natočit ještě něco s Trujillem.“ Odešli směrem k přistávacímu modulu, aby vyhledali jednoho z budoucích vůdců kolonie, který bude určitě sdílnější.</p>

<p>Kranjic mě rozladil. Vůbec celý tenhle podařený výlet mě rozladil. Měla to údajně být poznávací cesta pro mě, Jane a pár vybraných kolonistů, abychom se seznámili s místem zvoleným pro založení kolonie a získali další poznatky o planetě. Jenže ve skutečnosti to byla pouhá mediální kampaň s námi v hlavní roli. Připadalo mi to jako zbytečné plýtvání časem, dopravit nás všechny na jinou planetu jen proto, aby si nás mohli vyfotit, a pak nás zase odvézt domů. Kranjic byl typickým důkazem toho, že lidem jako on mnohem víc záleží na formě než na obsahu.</p>

<p>Otočil jsem se k Jane. „Nebude mi tady chybět, až začneme budovat kolonii.“</p>

<p>„Nepřečetl sis záznamy o kolonistech pořádně,“ řekla Jane. „Jinak bys věděl, že on i Beata jsou na seznamu kolonistů z Umbrie. Jede s námi. S Beatou se kvůli tomu dokonce vzali, protože Umbrie si stanovila, že svobodní nemohou zakládat kolonii.“</p>

<p>„Protože manželské páry jsou lépe připraveny na koloniální život?“ hádal jsem.</p>

<p>„Spíš jim soutěžící páry zvýšily sledovanost té jejich televizní soutěže,“ řekla Jane.</p>

<p>„On soutěžil?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jen to celé představení moderoval,“ řekla Jane. „Ale pravidla platí pro všechny. Je to sňatek z rozumu. Kranjic neměl nikdy delší vztah než rok a Beata je v každém ohledu lesba.“</p>

<p>„Děsí mě, jak tohle všechno víš…“ řekl jsem.</p>

<p>„Bývala jsem zpravodajským důstojníkem,“ řekla Jane. „Pro mě to nic není.“</p>

<p>„Ještě něco bych o něm měl vědět?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Má v plánu zdokumentovat první rok v roanocké kolonii,“ řekla Jane. „Už podepsal smlouvu na pravidelné týdenní reportáže. A má v úmyslu vydat knihu.“</p>

<p>„To je úžasné,“ poznamenal jsem. „No, tak teď aspoň víme, jak se dostal na palubu.“ První přistání na Roanoke mělo být kromě nás určeno jen pro deset zástupců jednotlivých kolonií a několik představitelů Sekce kolonizace. Když reportéři na lodi <emphasis>Serra </emphasis>zjistili, že nikdo z nich není pozván, aby se podíval přímo na planetu s kolonisty, propukla málem vzpoura. Kranjic našel východisko ze slepé uličky a nabídl se, že jim poskytne materiál, který Beata natočí. Zbytek reportérů se dostane dolů příští lodí, aby pořídil nějaké vlastní záběry, a pak použijí Kranjicův materiál. Bylo to i v jeho zájmu jako budoucího kolonisty na Roanoke. Poté ho někteří rozzlobení kolegové měli sto chutí vystrčit přetlakovou komorou do vesmíru.</p>

<p>„Už si s ním nedělej hlavu,“ uklidňovala mě Jane. „A kromě toho, měl pravdu. Tohle skutečně je první planeta, na kterou jsi vstoupil, aniž by ti někdo usiloval o život. Tak si to užij. Pojď…“ Vydala se přes velkou travnatou plochu, kde jsme přistáli, ke vzdálené linii stromů, které ve skutečnosti nebyly stromy. No, když už jsme u toho, tráva, po které jsme šlapali, taky nebyla žádná tráva…</p>

<p>Ať už to byla tráva a stromy nebo ne, obojí bylo svěží, husté a sytě zelené. Obklopoval nás vzduch bohatý na kyslík – vlhký a těžký. Na této polokouli se chýlilo ke konci zimní období, ale na místě planety, kde jsme se nacházeli, se vlivy zeměpisné šířky a převládajících větrů spojily a vytvořily příjemnou teplotu. Napadlo mě, jak to asi bude vypadat uprostřed léta. Myslím, že se pěkně zapotíme.</p>

<p>Dohonil jsem Jane, která se právě zastavila, aby si prohlédla to stromu podobné cosi. Nemělo to listí, ani jehličí, ale srst. Zdálo se, že srst se pohybuje. Podíval jsem se zblízka a spatřil, jak se v ní hemží spousta drobných živočichů.</p>

<p>„Ten strom má blechy,“ řekl jsem. „Bezva…“</p>

<p>Jane se usmála, což se zas tak často nevidí. „Myslím, že je to zajímavé,“ řekla a dotkla se větve. Jedna blecha jí přeskočila na ruku. Jane si ji se zájmem prohlédla a pak ji sfoukla.</p>

<p>„Myslíš, že tu budeš šťastná?“</p>

<p>„Myslím, že tu budu mít plné ruce <emphasis>práce</emphasis>,“ odpověděla Jane. „Generál Rybicki si může říkat co chce o výběru lidí pro tuhle kolonii. Četla jsem si jejich záznamy. Mám dojem, že hodně kolonistů bude spíš nebezpečím jak pro sebe, tak pro celou kolonii.“ Kývla hlavou směrem k lodi, kam jsme viděli jít Kranjice. „Vezmi si třeba Kranjice. Vůbec nechce kolonizovat planetu. Má představu, že jakmile se sem dostane, bude veškerý čas věnovat svému pořadu a psaní knihy. Umře hlady dřív, než si to uvědomí.“</p>

<p>„Možná je to jen tvůj dojem,“ řekl jsem.</p>

<p>„Jsi optimista,“ řekla Jane a zahleděla se opět na strom, jehož srst se hemžila blechami. „To se mi na tobě líbí. Ale myslím, že to tu nebudeme moci všechno vidět jen z optimistického hlediska.“</p>

<p>„To je pravda,“ řekl jsem, „ale musíš připustit, že v mennonitech ses zmýlila.“</p>

<p>„<emphasis>Zatím </emphasis>to tak vypadá,“ řekla Jane a pohlédla na mě. „Ale máš pravdu: jsou mnohem slibnějšími kandidáty, než jsem čekala.“</p>

<p>„Protože ses ještě nikdy nesetkala s žádným mennonitou,“ řekl jsem.</p>

<p>„Než jsem se dostala na Huckleberry, nesetkala jsem se s žádnými nábožensky založenými lidmi,“ řekla Jane. „A hinduismus mi nic neříká. Přestože Šivu dokážu ocenit.“</p>

<p>„To se vsadím,“ poznamenal jsem. „Jenže to je trochu něco jiného než být mennonitou.“</p>

<p>Jane se mi podívala přes rameno a řekla potichu: „My o vlku…“</p>

<p>Ohlédl jsem se a spatřil, jak se k nám blíží vysoká postava v prostých šatech a s širokým kloboukem na hlavě. Byl to Hiram Yoder, kterého koloniální mennonité vybrali, aby nás na tenhle výlet dolů na planetu doprovázel.</p>

<p>Usmál jsem se na něj. Na rozdíl od Jane jsem mennonity <emphasis>znal</emphasis>. V části Ohia, ve které jsem žil, jich byla spousta, stejně jako amišů a dalších odnoží anabaptistů. Jako všichni lidé, i jednotliví mennonité byli nejrůznějšího charakteru, ale jako celek působili jako dobří a čestní lidé. Když jsem potřeboval udělat něco na domě, vždycky jsem si na práci bral mennonity, protože odvedli slušnou práci hned napoprvé, a pokud se jim něco nepovedlo, bez řečí to dali do pořádku. To je přístup hodný následování.</p>

<p>Yoder zvedl ruku na pozdrav. „Napadlo mě, že se k vám přidám,“ řekl. „Usoudil jsem, že když se vůdci kolonie s takovým zaujetím na něco dívají, měl bych to vidět taky.“</p>

<p>„Je to jen strom,“ řekl jsem. „No… anebo jsme spíš tu věc tak nazvali, ať už je to cokoliv.“</p>

<p>Yoder si strom prohlédl. „Mně to taky připadá jako strom,“ prohlásil. „Se srstí. Můžeme tomu říkat srstnatý strom.“</p>

<p>„Taky si myslím,“ přisvědčil jsem. „Ale nesmíme si ho samozřejmě splést s meruzalkou srstkou.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekl Yoder. „To by bylo hloupé.“</p>

<p>„A co si myslíte o našem novém světě?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Myslím, že by mohl být dobrý,“ řekl Yoder. „Ačkoliv hodně bude samozřejmě záležet na jeho obyvatelích.“</p>

<p>„Souhlasím,“ řekl jsem. „Což mě přivádí k tomu, na co jsem se vás chtěl zeptat. Někteří mennonité, které jsem znal v Ohiu, se drželi pospolu, odloučeni od ostatních. Potřebuji vědět, jestli to má v plánu i vaše skupina.“</p>

<p>Yoder se usmál. „Ne, pane Perry,“ řekl. „Mennonité se liší v tom, jak praktikují svou víru. My jsme koloniální mennonité. Zvolili jsme si prostý život a prostý oděv. Nezavrhujeme technický pokrok, když je potřeba, ale nevyužíváme žádné technické vymoženosti, když to není nutné. A zvolili jsme si život <emphasis>ve </emphasis>světě, jako sůl a světlo. Doufáme, že budeme vašimi dobrými sousedy, pane Perry.“</p>

<p>„To rád slyším,“ řekl jsem mu. „Zdá se, že naši kolonii čeká slibný začátek.“</p>

<p>„To se může změnit.“ řekla Jane a kývla hlavou směrem k lodi. Opět k nám mířili Kranjic s Beatou. Kranjic se pohyboval svižně, zatímco Beata se za ním sotva vlekla. Celý den se honit za kolonisty zřejmě nebyla její představa zábavy.</p>

<p>„Tady jste,“ oslovil Kranjic Yodera. „Mám poznámky od všech kolonistů, co jsou tady – ehm, tedy až na ni…“ Kývl hlavou směrem k Jane. „A teď potřebuji něco od vás, co bych mohl přidat do celkového obrazu.“</p>

<p>„Už jsem vám jednou řekl, pane Kranjici, že bych se rád vyhnul fotografování, natáčení i rozhovorům,“ odbyl ho Yoder slušně.</p>

<p>„Z náboženských důvodů?“ zeptal se Kranjic.</p>

<p>„Ne tak docela,“ odpověděl Yoder. „Jen bych byl rád, kdybyste mě nechal na pokoji.“</p>

<p>„Lidé na Kjótu budou zklamaní, když neuvidí svého…“ Kranjic se odmlčel a zadíval se za nás tři. „Co je sakra zase tohle?“</p>

<p>Pomalu jsme se otočili a spatřili dva tvory, přibližně velikosti jelena, jak nás asi z pěti metrů, schovaní za srstnatými stromy, upřeně pozorují.</p>

<p>„Jane?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Netuším, co to může být,“ řekla Jane. „V našich materiálech není příliš mnoho informací o místní fauně.“</p>

<p>„Beato,“ řekl Kranjic, „jdi blíž, ať získáme co nejlepší záběr.“</p>

<p>„Nikam nejdu,“ odmítla Beata. „Nenechám se sežrat jen proto, abys <emphasis>ty </emphasis>získal lepší záběr.“</p>

<p>„Ale jdi,“ uklidňoval ji Kranjic. „Kdyby nás chtěli sežrat, už by to dávno udělali. Dívej…“ Začal se k těm tvorům pomalu přibližovat.</p>

<p>„Necháme ho?“ zeptal jsem se Jane.</p>

<p>Jane pokrčila rameny. „V podstatě jsme ještě s kolonizací nezačali.“</p>

<p>„To je fakt,“ přitakal jsem.</p>

<p>Kranjic se přiblížil na pár metrů, když se jeden z dvojice tvorů rozhodl, že to stačí, výhružně zařval a udělal rychlý krok dopředu. Kranjic vyjekl a dal se na úprk směrem k lodi.</p>

<p>Otočil jsem se na Beatu. „Řekněte mi, že jste to natočila.“</p>

<p>„To víte, že jo.“</p>

<p>Zvláštní tvorové mezi stromy se zřejmě spokojili s tím, že vetřelce zahnali, a pomalu se vzdálili.</p>

<p>„Páni,“ řekla Savitri. „To se nestává každý den, aby se někdo stal svědkem toho, jak se hlavní postava koloniálního zpravodajství podělá strachy.“</p>

<p>„To je pravda,“ připustil jsem. „Ačkoliv, mám-li být upřímný, klidně bych si to nechal ujít.“</p>

<p>„Tak to berte jako bonus,“ řekla Savitri.</p>

<p>Seděli jsme v mé kanceláři den před naším odjezdem z Huckleberry. Savitri seděla v mém křesle za stolem a já na jedné z židlí před ním.</p>

<p>„Jak se ti líbí pohled z toho křesla?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Copak pohled, ten ujde. Ale to křeslo je hrozný,“ řekla Savitri. „Jako by se v něm povaloval nějakej lenoch a úplně ho zdeformoval…“</p>

<p>„Můžeš dostat nové,“ řekl jsem.</p>

<p>„No, jsem si jistá, že správce Kulkarniho by takový výdaj určitě potěšil,“ řekla Savitri. „Nikdy se nezbaví dojmu, že dělám problémy.“</p>

<p>„Ale ty <emphasis>děláš </emphasis>problémy,“ řekl jsem. „Je to součást pracovní činnosti ombudsmana.“</p>

<p>„Ombudsman má problémy řešit,“ namítla Savitri.</p>

<p>„No, dobře,“ řekl jsem. „Když to musíš brát tak doslova, slečno Hnidopichova…“</p>

<p>„Jaké krásné jméno,“ ocenila Savitri a zhoupla se v křesle. „A stejně jsem jenom asistentka.“</p>

<p>„Už ne,“ řekl jsem. „Doporučil jsem Kulkarnimu, aby tě jmenoval vesnickou ombudsmankou, a on souhlasil.“</p>

<p>Savitri se přestala houpat. „Vy jste z něj fakt vymámil souhlas?“</p>

<p>„Nešlo to hned napoprvé,“ přiznal jsem. „Ale byl jsem neodbytný. Nakonec jsem ho přesvědčil, že takhle budeš aspoň nucena být lidem prospěšná, místo toho, abys jim byla na obtíž.“</p>

<p>„Rohit Kulkami,“ řekla Savitri. „Takový milý člověk…“</p>

<p>„Má své mouchy,“ připustil jsem. „Ale nakonec souhlasil. Takže stačí kývnout a místo ombudsmana je tvoje. A s ním i tohle křeslo.“</p>

<p>„Tohle křeslo rozhodně nechci,“ odmítla Savitri.</p>

<p>„No, dobře,“ řekl jsem. „To ti ovšem po mně nezůstane žádná památka.“</p>

<p>„A nechci ani to místo,“ dodala Savitri.</p>

<p>„Cože?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jak jsem řekla, to místo nechci,“ zopakovala Savitri. „Když jsem se dozvěděla, že odjíždíte, začala jsem si hledat novou práci. A našla jsem ji.“</p>

<p>„A co je to za práci?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Taky asistentka,“ odpověděla Savitri.</p>

<p>„Ale mohla bys být ombudsmankou,“ namítl jsem.</p>

<p>„Jistě, ombudsmankou v<emphasis> Nové Goa. </emphasis>To je terno,“ řekla Savitri a pak si všimla mého pohledu. Koneckonců, byla to moje práce. „Bez urážky. Vy jste to místo vzal, potom co jste procestoval celý vesmír. Já strávila celý život v téhle vesnici. Je mi třicet. Myslím, že je čas odejít.“</p>

<p>„Takže sis našla práci v Missouri City?“ zeptal jsem se jí na okresní město.</p>

<p>„Ne,“ řekl a Savitri.</p>

<p>„Tak to nechápu,“ přiznal jsem se.</p>

<p>„To není nic neobvyklého,“ poznamenala Savitri, a než jsem stihl něco říct, pokračovala. „Mám práci mimo tuhle planetu. Přesně řečeno vnově kolonii na Roanoke. Možná jste o ní už slyšel.“</p>

<p>„Teď to ale už <emphasis>opravdu </emphasis>nechápu,“ řekl jsem.</p>

<p>„Zdá se, že kolonii povede dvoučlenný tým,“ řekla Savitri. „Jednoho z členů týmu jsem požádala o práci. Souhlasila.“</p>

<p>„Ty jsi Janeina asistentka?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Vlastně jsem asistentkou celému týmu, který kolonii povede,“ upřesnila Savitri. „No a vzhledem k tomu, že druhý z týmu jste vy, jsem tím pádem i vaše asistentka. A nadále vám nehodlám nosit čaj.“</p>

<p>„Huckleberry nepatří mezi kolonie, které mohly vyslat své lidi do nové kolonie,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Ne,“ potvrdila Savitri. „Vedoucí kolonie si však můžou vybrat svůj pomocný personál a přijmout kohokoliv. Jane mě už zná a věří mi. Navíc ví, že se nám spolu dobře pracuje. Takže to je rozumná volba.“</p>

<p>„Kdy tě přijala?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ještě ten den, kdy jste oznámil svůj odchod,“ řekla Savitri. „Přišla, když jste byl na obědě. Bavily jsme se o tom a ona mi pak tuhle práci nabídla.“</p>

<p>„A žádná z vás se neobtěžovala mi o tom něco říct,“ konstatoval jsem.</p>

<p>„Jane to měla v úmyslu,“ zastala se jí Savitri. „Ale požádala jsem ji, aby to nedělala.“</p>

<p>„Proč?“ zeptal jsem se, přestože jsem odpověď už tušil.</p>

<p>„Protože pak by <emphasis>k tomuhle </emphasis>skvělému rozhovoru nikdy nedošlo,“ řekla Savitri a se smíchem se za točila na mém křesle.</p>

<p>„Vypadni z mého křesla,“ řekl jsem.</p>

<p>* * *</p>

<p>Stál jsem v prázdném obýváku našeho domu, připravený k odchodu, a se zamlženým pohledem jsem se s ním loučil, když vešli Hickory a Dickory.</p>

<p>„Chtěli bychom si s vámi promluvit, majore Perry,“ řekl mi Hickory.</p>

<p>„Ano, klidně mluvte,“ řekl jsem překvapeně. Během sedmi let, co s námi Hickory a Dickory žili, jsme spolu mluvili mnohokrát. Ale nikdy z jejich iniciativy. Nejvýš tiše čekali, až je oslovím já.</p>

<p>„Použijeme své implantáty,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Dobře,“ souhlasil jsem. Hickory a Dickory si sáhli na obojky, které měli upevněné kolem dlouhých krků, a stiskli tlačítko na pravé straně.</p>

<p>Obinové byli uměle vytvořený druh. Consu, nejvyspělejší rasa ve vesmíru, jakou si lze představit, našla předky Obinů a použila své rozvinuté technologie, aby jim dodala inteligenci. Obinové se skutečně stali inteligentními bytostmi, ovšem nestali se <emphasis>vnímavými</emphasis>. Proces, který by jim přinesl vědomí – vnímání vlastního já – u Obinů neproběhl. Jednotlivci neměli žádné ego, ani osobnost. Jenom jako celek si Obinové uvědomovali, že postrádají něco, co všechny ostatní inteligentní rasy mají. Zda Consu stvořili Obiny bez vlastního vědomí záměrně nebo náhodou, je námětem mnoha debat, ale podle toho, jak jsem za ty roky Consu poznal, se domnívám, že prostě byli jen zvědaví – a že Obinové pro ně neznamenali víc než další experiment.</p>

<p>Obinové toužili po vědomí tolik, že dokonce riskovali válku s Koloniální unií, aby je získali. Válku požadoval Charles Boutin, vědec, který jako první dokázal nahrát a uchovat lidské vědomí mimo podpůrnou strukturu mozku. Zvláštní jednotky Boutina zabily dřív, než mohl Obinům poskytnout vědomí na individuální úrovni, ale práci už téměř dokončil, takže se Koloniální unie mohla s Obiny dohodnout, že splní Boutinův slib. Obinové se tak přes noc proměnili z nepřátel ve spojence a Koloniální unie dostála svému slibu. Na základě Boutinovy práce a s pomocí nejmodernější technologie KOSu, používané v posledních modelech NeuroKompu, vyvinula implantát vědomí. Bylo to vědomí jako příslušenství… doplňkové zařízení.</p>

<p>Lidé – alespoň těch pár, kteří ten příběh znali – přirozeně považovali Boutina za zrádce, člověka, jehož plán na svržení Koloniální unie mohl způsobit smrt miliardám lidí. Obinové ho stejně přirozeně považovali za jednoho z národních hrdinů, za svého Prométhea, který jim nepřinesl oheň, ale vědomí. Jestli jste někdy hledali příklad, jak je hrdinství relativní, tady ho máte.</p>

<p>Moje vlastní pocity byly v tomto případě komplikovanější. Ano, Boutin zradil svou vlastní rasu a zasloužil si smrt. Ale zároveň byl biologickým otcem Zoe, kterou považuji za nejúžasnější stvoření, jaké jsem kdy potkal. Neříká se snadno, že jste rádi, že otec vaší krásné a chytré adoptované dcery je po smrti, i když víte, že je to tak lepší…</p>

<p>Vzhledem k tomu, co Obinové cítí k Boutinovi, není vůbec překvapivé, že se k Zoe chovají tak majetnicky. První a pro ně nejdůležitější při sjednávání podmínek mírové smlouvy bylo právo ji navštěvovat. Nakonec si vymínili, že dva Obinové budou žít se Zoe a s její adoptivní rodinou. Zoe je pojmenovala Hickory a Dickory, hned jak přijeli. Hickory a Dickory měli dovoleno používat své implantáty vědomí, aby zaznamenávali čas strávený se Zoe. O tyto záznamy se pak podělili se všemi ostatními Obiny, kteří měli implantáty vědomí. V konečném důsledku to znamenalo, že se Zoe trávili čas vlastně <emphasis>všichni</emphasis>.</p>

<p>Dokud byla Zoe příliš malá, aby plně chápala, o co jde, dovolili jsme jim používat vědomí jen v omezené míře. Když byla starší a celou situaci pochopila, nechali jsme rozhodnutí na ní. Zoe jim to dovolila. Líbila se jí představa, že svůj život sdílí s celou jednou rasou, ačkoliv jako každé pubertální dítě měla období, kdy chtěla být sama. V takových případech si Hickory a Dickory své obojky vypnuli. Pokládali za zbytečné plýtvat nově získaným vědomím na něco jiného než na čas strávený se Zoe. To, že si teď chtěli zapnout vědomí a promluvit si se mnou o samotě, byla pro mě novinka.</p>

<p>Mezi okamžikem, kdy Hickory a Dickory aktivovali své obojky s paměťovým zařízením, jež obsahovalo jejich vědomí, a chvílí, než začal obojek komunikovat s nervovou sítí v jejich mozku, byla malá prodleva. Připomínalo to probouzení náměsíčného člověka. Ale zároveň to trochu nahánělo strach. Ačkoliv zdaleka ne tolik jako to, co následovalo: Hickory se na mě usmál.</p>

<p>„S velkým zármutkem budeme tohle místo opouštět,“ začal Hickory. „Pochopte, prosím, že celý náš život s implantovaným vědomím jsme prožili tady. Vepsalo se nám to tu hluboko do srdce, stejně jako všem Obinům. Děkujeme vám, že jste nám dovolili sdílet vaše životy.“</p>

<p>„Rádo se stalo,“ řekl jsem. Přišlo mi však, že to není tak důležité, aby o tom se mnou Obinové potřebovali tak naléhavě mluvit. „Zní to, jako kdybyste nás chtěli opustit. Myslel jsem, že jedete s námi.“</p>

<p>„To ano,“ řekl Hickory. „Oba jsme na sebe vzali břímě odpovědnosti za ochranu vaší dcery a předávání našich pocitů a zážitků všem Obinům. Někdy je to až neúnosné. Víte, nemůžeme mít implantáty vědomí zapojené příliš dlouho. Emocionální zátěž je příliš velká. Implantáty nejsou dokonalé a naše mozky s nimi mají trochu potíže. Stáváme se… příliš stimulovaní.“</p>

<p>„To jsem nevěděl,“ řekl jsem.</p>

<p>„Nechtěli jsme vás tím zatěžovat,“ řekl Hickory. „A pro vás to není důležité. Zvládáme to, takže to ani nepotřebujete vědět. Ale nedávno jsme zjistili, že když obojky zapneme, okamžitě nás zaplaví vlna emocí ohledně Zoe, vás i poručíka Saganové.“</p>

<p>„Všichni teď prožíváme rušné období,“ řekl jsem.</p>

<p>Druhý Obin se usmál, a mně úplně přeběhl mráz po zádech.</p>

<p>„Omlouvám se,“ řekl Hickory. „Nevyjádřil jsem se jasné. Nepociťujeme nejistotu z toho, že opouštíme tento dům i celou planetu, ani necítíme vzrušení nebo nervozitu před cestou k novému světu. Máme zcela konkrétní pocit – a tím je <emphasis>starost</emphasis>.“</p>

<p>„Myslím, že všichni máme starosti,“ začal jsem, ale když jsem spatřil výraz na Hickoryho tváři, který jsem nikdy předtím ještě nezaznamenal, zarazil jsem se. Hickory vypadal, že je <emphasis>netrpělivý</emphasis>. Nebo ho spíš rozčilovala moje nechápavost. „Omlouvám se, Hickory. Pokračuj, prosím.“</p>

<p>Hickory chvíli jen stál a vypadal, že v duchu nad něčím uvažuje, a pak se náhle otočil k Dickorymu, aby se s ním poradil. Já jsem mezitím přemýšlel o tom, zejména, která jim Zoe z legrace vymyslela, se k nim vůbec nehodí.</p>

<p>„Odpusťte, majore,“ řekl nakonec Hickory a otočil se zase ke mně. „Mrzí mě, jestli budu poněkud neomalený. Možná vám vůbec nebudeme schopni plně objasnit naše obavy. Nevíme, zda znáte jistá fakta, a zřejmě není na nás, abychom vám je sdělovali. Dovolte, abych se vás na něco zeptal. Jaká je podle vás situace v této části vesmíru? Ve vesmíru, který my Obinové a vy jako Koloniální unie obýváme spolu s ostatními rasami?“</p>

<p>„Válčíme,“ řekl jsem. „Máme své kolonie a snažíme se je všemožně zabezpečit. Totéž dělají i ostatní pro své kolonie. Všichni bojujeme o planety, které vyhovují našim potřebám. Navzájem všichni válčíme.“</p>

<p>„Hmm,“ přitakal Hickory. „Všichni spolu válčíme. Žádní spojenci? Žádné dohody?“</p>

<p>„Určitě jich pár je,“ připustil jsem. „Jednu dohodu máme s Obiny. Ostatní rasy mají možná podobné dohody a spojence. Ale obecná situace je taková, že všichni bojují proti všem. Proč?“</p>

<p>Hickory se zatvářil pro změnu překvapeně. „Řekneme vám všechno, co budeme moci,“ řekl. „Můžeme vám sdělit jen věci, o kterých se už mluvilo a o kterých víte. Je nám známo, že vaše tajemnice Sekce kolonizace prohlásila, že planetu, kterou nazýváte Roanoke, jste dostali od Obinů. Je to planeta, které my říkáme Garsinhir. Víme, že tvrdila, že na oplátku jsme od vás dostali jinou planetu.“</p>

<p>„Správné,“ přikývl jsem.</p>

<p>„Žádné takové ujednání neexistuje,“ prohlásil Hickory. „Garsinhir stále patří Obinům.“</p>

<p>„To nemůže být pravda,“ namítl jsem. „Sám jsem na Roanoke byl, procházel jsem se v místech, kde má být založena kolonie. Myslím, že se mýlíte.“</p>

<p>„Ne, nemýlíme se,“ trval na svém Hickory.</p>

<p>„Musíte se mýlit,“ řekl jsem. „Nevykládejte si to, prosím, špatně, ale jste společníci a strážci dospívající dívky. Je pravděpodobné, že někdo z okruhu jejích přátel, který vám tohle řekl, nemá ty nejlepší informace.“</p>

<p>Hickorymu tentokrát přeběhl po tváři záblesk čehosi, o čem jsem usoudil, že je to <emphasis>pobavení</emphasis>. „Ujišťuji vás, majore, že Obinové neposlali obyčejné <emphasis>společníky</emphasis>, aby dohlíželi na Boutinovo dítě A jeho novou rodinu. A právě tak si můžete být jistý, že Garsinhir je stále v rukou Obinů.“</p>

<p>Zamyslel jsem se. „Tvrdíš, že Koloniální unie o Roanoke lže?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Je možné, že vaše tajemnice dostala špatné informace,“ řekl Hickory. „Těžko říct. Ale ať už se chyba stala kdekoliv, neříká pravdu.“</p>

<p>„Možná nám Obinové dovolili kolonizovat jednu ze svých planet,“ uvažoval jsem nahlas. „Pochopil jsem, že váš organismus je náchylný na místní infekce. Umožnit kolonizaci takové planety spojenci je určitě lepší, než ji nechat neobydlenou.“</p>

<p>„Možná,“ řekl přehnaně zdvořilým tónem.</p>

<p>„Loď s kolonisty odlétá ze stanice na Phoenixu za dva týdny,“ řekl jsem. „A za další týden přistaneme na Roanoke. I kdyby byla pravda, co jste mi právě řekli, nemůžu s tím už nic <emphasis>dělat</emphasis>.“</p>

<p>„Opět se musím omluvit,“ řekl Hickory, „jestli jsem ve vás vzbudil dojem, že jsem vám to řekl proto, že byste s tím měl něco dělat. Jen jsem chtěl, abyste to <emphasis>věděl</emphasis>. A uvědomil si alespoň část toho, co nám dělá starosti.“</p>

<p>„Je toho víc?“</p>

<p>„Řekli jsme vám, co jsme mohli,“ řekl Hickory. „Kromě jedné věci. Jsme ve vašich službách, majore. Vašich, poručíka Saganové, a především vždycky ve službách Zoe. Její otec nám daroval naše osobnosti. Žádal za to vysokou cenu, kterou jsme byli ochotni zaplatit.“ Trochu jsem se při jeho slovech zachvěl, když jsem si vzpomněl, jaká cena to byla. „Zemřel dřív, než jsme mohli dluh vyrovnat. Teď dlužíme jeho dceři, a dluh se ještě zvětšil o to, že s námi sdílí svůj život. Jsme jejími dlužníky. A jsme také dlužníky její rodiny.“</p>

<p>„Děkuji, Hickory,“ řekl jsem. „Víte, že jsme vám dvěma vděční za to, jak dobře nám sloužíte.“</p>

<p>Hickorymu se na tváři znovu objevil úsměv. „Lituji, že vám musím říct, že jste mi opět nerozuměl, majore. Já i Dickory jsme samozřejmě ve vašich službách a vždycky budeme. Ale když jsem o tom mluvil, myslel jsem tím Obiny.“</p>

<p>„Obiny?“ zarazil jsem se. „to jako <emphasis>všechny?</emphasis>“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil Hickory. „Nás všechny. Do posledního, pokud bude třeba.“</p>

<p>„Ach,“ vypravil jsem ze sebe. „Promiň, Hickory. Ani nevím, co na to mám říct…“</p>

<p>„Slibte, že si na to vzpomenete,“ řekl Hickory, „až přijde čas.“</p>

<p>„Jistě,“ slíbil jsem.</p>

<p>„Rádi bychom vás také požádali, abyste náš rozhovor udržel v tajnosti,“ řekl Hickory. „Alespoň prozatím.“</p>

<p>„Dobře,“ souhlasil jsem.</p>

<p>„Díky, majore,“ řekl Hickory. Podíval se na Dickoryho a pak zpátky na mě. „Bojím se, že už jsme se příliš rozrušili. S vaším dovolením si teď odpojíme implantáty.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekl jsem. Obinové stiskli tlačítka na svých obojcích a vypnuli své osobnosti. Sledoval jsem, jak se jim z tváří vytratila živost a nahradila ji bezvýrazná inteligence.</p>

<p>„Jdeme si odpočinout,“ řekl Hickory. Odešli a nechali mě v prázdném pokoji.</p>

<p>Kapitola               3</p>

<p>Existuje několik způsobů kolonizace. Tady je jeden z nich: Vezměte dvě stě až tři sta lidí, nechte je sbalit si všechno, co považují za potřebné, a vysaďte je na planetě, kterou si sami vybrali. Zamávejte jim na rozloučenou a za rok se tam vraťte. Poté co všichni zemřeli na podvýživu, způsobenou buď vlastní neschopností nebo nedostatkem zásob, případně byli zlikvidováni cizím druhem, jenž chce planetu pro sebe, vyzvednete zřejmě jen jejich kosti.</p>

<p>Není to příliš úspěšný způsob kolonizace. Během krátkého času, který jsme s Jane strávili přípravami na odlet, jsme přečetli dost zpráv o zániku divokých kolonií, které vznikly právě popsaným způsobem, abychom pochopili, že je to pro ně charakteristické.</p>

<p>Na druhou stranu také nechcete vysadit sto tisíc lidí na planetě určené ke kolonizaci se vším komfortem, který poskytuje současná civilizace. Přestože Koloniální unie má prostředky, aby něco takového udělala, neuvažuje o tom.</p>

<p>Bez ohledu na to, jak se podmínky na nové planetě – včetně jejího průměru, gravitačního pole, hmotnosti, atmosféry i chemického složení – blíží pozemským podmínkám nebo podmínkám na dosud kolonizovaných planetách, není to Země a nedá se předem odhadnout, jaké nepříjemné překvapení má planeta pro lidi přichystané. Sama Země má zvláštní způsob vynalézání nových chorob a onemocnění, aby odstranila neopatrné lidi, a to jsme na domovské planetě. Když přistaneme v novém světě, jsme cizím organismem – a dobře víme, co udělá jakýkoliv živý organismus s cizím tělesem, které do něj proniklo: snaží se ho co nejrychleji zlikvidovat.</p>

<p>Prozradím vám jednu zajímavou drobnost, kterou jsem o neúspěšných koloniích zjistil. Když nepočítám kolonie vzniklé na vlastní pěst, prvořadá příčina zániku lidských kolonií není boj o územní rozdělení vesmíru s jinými živočišnými druhy a rasami, jak by se dalo čekat: Jsou to domorodé viry, co osadníky zahubí. Nad ostatními inteligentními rasami můžeme zvítězit. Takovému boji rozumíme. Ale bojovat s celým ekosystémem, který se vás snaží zabít, to je mnohem tvrdší oříšek.</p>

<p>A vysadit sto tisíc kolonistů na nějaké planetě a pak jen přihlížet, jak všichni umírají na nějakou rychle se šířící místní infekci, kterou nedokážete včas vyléčit, to by bylo docela obyčejným mrháním kvalitními kolonisty.</p>

<p>Což samozřejmě neznamená, že by se měly <emphasis>pod</emphasis><emphasis>ceňovat </emphasis>územní spory. Lidská kolonie je v prvních dvou až třech letech své existence ohrožena útokem ostatních ras s pravděpodobností blížící se zpočátku <emphasis>jistotě</emphasis>. Kolonie se v tomto prvním období zaměřuje především na vybudování sebe sama a proti útoku není chráněna. Přítomnost Koloniálních obranných sil v nové kolonii, přestože není bezvýznamná, je stále pouhým zlomkem toho, jaká bude za deset, dvacet let, až se nad planetou bude vznášet vesmírná stanice. A už prostý fakt, že planetu někdo kolonizoval, všechny láká, protože první kolonisté udělali tu nejtěžší práci za ně. Teď už jim zbývá jen zbavit se osadníků a zabrat si planetu pro sebe.</p>

<p>Vysadit sto tisíc kolonistů na nějaké planetě a riskovat, že je někdo vyvraždí, by bylo úplně <emphasis>stejným </emphasis>mrháním kvalitními kolonisty. A přestože Koloniální unie v podstatě využívá země třetího světa na Zemi jako líheň kolonistů, pokud přijdete o sto tisíc lidí pokaždé, když nová kolonie neuspěje, nakonec vám kolonisté dojdou.</p>

<p>Naštěstí existuje zlatá střední cesta. Spočívá v tom, že vezmete asi dva a půl tisíce kolonistů a vysadíte je na nové planetě počátkem jara. Poskytnete jim udržitelnou a odolnou technologii, kterou budou okamžitě potřebovat, a opustíte je s tím, že se mají v novém světě stát soběstačnými, a zároveň ho během dvou až tří let připravit na příchod dalších zhruba deseti tisíc kolonistů. Tato druhá vlna dostane dalších pět let na to, aby planetu připravila na dalších padesát tisíc kolonistů, a tak to pokračuje dál a dál.</p>

<p>Po pěti oficiálních úvodních vlnách kolonizace dosáhne kolonie ideální velikosti kolem milionu obyvatel, usídleného v mnoha vesnicích a menších městech a v jednom až dvou větších. Poté, co se i pátá vlna kolonistů začlení A je dobudována infrastruktura kolonie, rozběhne se kolonizační proces naplno. Jakmile počet obyvatel dosáhne přibližně deseti milionů, imigrace skončí, kolonie dostane omezenou suverenitu v rámci federálního uspořádání Koloniální unie a lidstvo získá pro své přežití další kousek nehostinného vesmíru. To platí ovšem jen v případě, že těch původních dva a půl tisíce kolonistů přežije v nepřátelském ekosystému, dále útoky ostatních ras, některé organizační nedostatky vlastní rasy a v neposlední řadě i každodenní smůlu.</p>

<p>Dva a půl tisíce kolonistů je dostatečný počet na to, aby si začali přizpůsobovat nový svět ke svému obrazu. A na druhou stranu to není zas tak moc, takže když nepřežijí, KU zamáčkne slzu a zkusí to jinde. A co se týče těch slz, to je čistě dobrovolné. Je zvláštní být zároveň rozhodující i nahraditelný v lidské snaze obydlet hvězdy. Celkem vzato, pomyslel jsem si, by bylo lepší zůstat na Huckleberry.</p>

<p>„Tak jo, vzdávám to,“ řekl jsem a ukázal na velký a těžký kontejner, který právě spouštěli do nákladového prostoru naší vesmírné lodi jménem <emphasis>Ferdinand Magellan</emphasis>. „Prozraďte mi, co v tom je.“</p>

<p>Aldo Ferro, člen posádky, jenž měl na starosti náklad, pohlédl do seznamu ve svém kapesním počítači. „Tenhle kontejner obsahuje všechno, co potřebujete pro čističku odpadních vod pro vaši kolonii,“ řekl a ukázal na řadu dalších kontejnerů. „A v támhle těch máte vodovodní trubky, odpadové roury a septiky.“</p>

<p>„Žádné latríny pro Roanoke?“ zažertoval jsem. „Budeme kadit stylově…“</p>

<p>„To není otázka stylu,“ řekl Ferro. „Přistanete na planetě třídy šest, což značí naprosto neslučitelný ekologický systém. Budete potřebovat tolik hnojiva, kolik uvezete. Ta čistička pojme veškerý váš biologický odpad, od výkalů až po mrtvoly, a vyrobí z něj sterilní kompost na hnojení vašich polí. Je to jednoznačně nejdůležitější věc, kterou máte na seznamu nákladu. Snažte se ji nerozbít.“</p>

<p>Usmál jsem se. „Zdá se, že toho o odpadech víte spoustu,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Jo, to máte pravdu,“ řekl Ferro. „Stejně jako toho vím o nákladu pro nové kolonie. Dělám na téhle nákladové rampě už pětadvacet let a celou dobu vypravuju na cesty nové kolonie. Dejte mi seznam lodního nákladu, a já vám řeknu, na jaký typ planety kolonie míří, jak se tam střídají roční období, jaká je tam gravitace A jestli kolonie přežije první rok. Chcete vědět, jak jsem poznal, že vaše kolonie má neslučitelný ekosystém? Kromě čističky, samozřejmě – ta patří ke standardnímu vybavení každé kolonie…“</p>

<p>„Jistě,“ řekl jsem.</p>

<p>Ferro naťukal něco na kapesním počítači a pak mi ho podal. Na displeji se objevil seznam kontejnerů. „Tak především zásoby potravin,“ začal Ferro. „Každá kolonie si veze tříměsíční zásoby sušených a základních potravin pro každého člena kolonie a zásobu sušených dávek na další měsíc, což má kolonii pomoci překlenout čas, než se začnou živit lovem a vlastní produkcí potravin. Ale vy máte zásoby potravin na šest měsíců a dvouměsíční příděly sušené stravy pro každého kolonistu. S takovým nákladem se setkáte jen při kolonizaci planety s neslučitelným ekosystémem, protože nemůžete rovnou obdělávat půdu, ani pást dobytek. Po pravdě řečeno, u vás je to ještě <emphasis>víc </emphasis>než u běžného NES. Tyhle kolonie totiž obvykle dostávají čtyřměsíční zásoby potravin a sušené dávky na šest týdnů.“</p>

<p>„Proč by nám dávali víc potravin, než je běžné?“ zeptal jsem se. Odpověď jsem znal – koneckonců, měl jsem tu kolonii na starosti – ale chtěl jsem se přesvědčit, jestli je Ferro skutečně tak dobrý, jak si o sobě myslí.</p>

<p>Ferro se usmál. „Odpověď máte přímo před sebou, pane Perry. Vezete si s sebou dvojnásobný náklad umělých hnojiv. To mi říká, že je tam velice špatná půda, nevhodná pro pěstování potravin pro lidi. Dodatečné zásoby vám mají poskytnout rezervu pro případ, že nějaký trouba nepohnojí dobře pole.“</p>

<p>„Je to tak,“ přisvědčil jsem.</p>

<p>„Jo,“ pronesl Ferro. „A poslední věc: Dostali jste větší než obvyklou dávku léků, používaných při léčbě otrav různými jedy, což je také typické pro NES. Kromě toho vezete nadměrné množství veterinárních detoxikantů. Což mi připomíná další věc…“ Ferro si ode mě vzal kapesní počítač a zobrazil seznam dalších kontejnerů. „Dvojité krmné dávky pro váš dobytek.“</p>

<p>„Jste mistrem přes seznamy nákladu, Ferro,“ řekl jsem s uznáním. „Přemýšlel jste někdy o tom, že byste se sám přidal k nějaké vlně kolonistů?“</p>

<p>„Ani nápad,“ odmítl Ferro. „Viděl jsem odlétat dost nových kolonií, takže vím, že některé to nezvládnou. Jsem šťastný, že vás můžu naložit a vyložit, a pak vám zamávat na rozloučenou a vrátit se domů na Phoenix ke své ženě a kočce. Bez urážky, pane Perry.“</p>

<p>„To je v pořádku,“ řekl jsem a kývl bradou k seznamu na počítači. „Takže říkáte, že podle tohoto seznamu poznáte, jestli to kolonie zvládne. A co ta naše?“</p>

<p>„Jste dobře zásobeni,“ řekl Ferro. „Budete v pohodě. Ale vezete některé hodně divné věci. Mám tu něco, co jsem ještě nikdy nenakládal: Máte pár kontejnerů plných zastaralého vybavení.“ Ferro mi podal počítač. „Podívejte, tady je všechno, co potřebujete pro vybavení kovárny. V roce 1850. Ani jsem nevěděl, že něco takového v dnešní době ještě existuje – kromě ukázek starých řemesel na nějakém trhu.“</p>

<p>Podíval jsem se na seznam. „Někteří kolonisté jsou mennonité,“ řekl jsem. „Když nemusí, moderní technologie nepoužívají. Považují to za zbytečné.“</p>

<p>„Kolik z vašich kolonistů je to, co jste právě řekl?“ zeptal se Ferro.</p>

<p>„Něco přes dvě stovky… myslím, že dvě stě padesát,“ odpověděl jsem a vrátil mu kapesní počítač.</p>

<p>„Aha,“ řekl Ferro. „No, tak v tom případě se zdá, že jste připraveni na všechno, včetně návratu do dob Divokého západu. Jestli tahle kolonie neuspěje, na nedostatek vybavení to rozhodně svádět nemůžete.“</p>

<p>„Takže to všechno bude jen moje chyba,“ řekl jsem.</p>

<p>„Pravděpodobně,“ řekl Ferro.</p>

<p>„Myslím, že se všichni shodneme na tom, že nechceme, aby tahle kolonie skončila <emphasis>špatně</emphasis>,“ prohlásil Manfred Trujillo. „Nemyslím, že by nám to hrozilo. Ale dělají mi starosti jistá rozhodnutí, která se udělala. Myslím, že to věci jen ztížilo.“</p>

<p>Kolem konferenčního stolu někteří souhlasně přikývli. Napravo ode mě seděla Savitri a viděl jsem, jak si zaznamenala hlavy, které přikývly. Na opačné straně stolu seděla Jane. Tvářila se lhostejně, ale věděl jsem, že také počítá hlavy. Pracovala jako zpravodajský důstojník, takže to měla v krvi.</p>

<p>Blížili jsme se k závěru úvodního zasedání roanocké Rady, kterou jsme tvořili my dva s Jane jako vedoucí představitelé kolonie a deset kolonistů, zástupců jednotlivých kolonií, kteří by měli být našimi pomocníky. Teoreticky. Ve skutečnosti už začalo dohadování o pravomocích.</p>

<p>Manfred Trujillo byl hlavním oponentem. Trujillo sám před několika lety odstartoval – ze své pozice zástupce Erie v zákonodárném sboru KU – kampaň za to, aby kolonizované planety dostaly možnost zakládat nové kolonie. Byl naštvaný, když Sekce kolonizace přijala jeho návrh, ale opomněla mu svěřit vedení nové kolonie. Ještě víc ho však dohřálo, když se ukázalo, že kolonii povedeme my dva, které nejenže neznal, ale navíc jsme ani nevypadali, že by na nás nějak zvlášť zapůsobil. Byl však dost chytrý na to, aby maskoval své zklamání obecnými frázemi. Většinu zasedání strávil tím, že se co možná nejzdvořilejší formou snažil podkopávat naši autoritu.</p>

<p>„Například tato Rada,“ prohlásil Trujillo a rozhlédl se kolem stolu. „Každý z nás tu má prosazovat zájmy svých lidí. Nepochybuji, že se každý bude snažit vykonávat svou práci co nejlépe. Jenže každý má pouze poradní hlas: rozhodnutí leží na vedení kolonie. Nejsem si jistý, že nám to umožní co nejlépe prosazovat potřeby kolonistů.“</p>

<p><emphasis>Ještě jsme ani neodstartovali a on už dělá revoluci, </emphasis>pomyslel jsem si. V době, kdy jsme ještě měli NeuroKompy, jsem tuhle myšlenku mohl poslat Jane. Ale zdálo se, že Jane zachytila můj pohled, který jí zrovna tak prozradil, co si myslím.</p>

<p>„Vedení každé nové kolonie se řídí předpisy a směrnicemi Sekce kolonizace,“ řekla Jane. „Podle nich mají správní a výkonnou moc výhradně vedoucí představitelé kolonie. Až přistaneme, budeme mít tolik práce, že kdybychom se měli scházet kvůli každému rozhodnutí, nevím, jestli bychom byli někdy usnášeníschopní.“</p>

<p>„Nechci tím naznačovat, že vy dva nezvládnete svou práci,“ ubezpečil nás Trujillo. „Jen chci říct, že by náš hlas měl být víc než jen symbolický. Mnoho z nás se věnovalo problematice této kolonie už od chvíle, kdy se zrodil první návrh. Máme bohaté zkušenosti.“</p>

<p>„Kdežto my jsme se o této kolonii dozvěděli před pár měsíci,“ dokončil jsem za něj.</p>

<p>„Vaše účast na projektu je sice krátká, ale cenná,“ prohlásil Trujillo úlisně. „Doufám, že pochopíte výhody naší aktivní účasti na rozhodovacím procesu.“</p>

<p>„Předpokládám, že předpisy a směrnice Sekce kolonizace mají svá opodstatnění,“ řekl jsem. „Sekce dohlíží na kolonizaci desítek planet. Mohli by už vědět, jak to dělat, nemyslíte?“</p>

<p>„Běžní kolonisté pocházejí ze znevýhodněných národů ze Země,“ řekl Trujillo. „Postrádají spoustu výhod, které máme my.“</p>

<p>Cítil jsem, jak se Savitri vedle mě nabudila. Vždycky ji vytočila arogance kolonistů z nejstarších kolonií, jež byly založeny západními zeměmi ještě předtím, než se kolonizace ujala KU.</p>

<p>„A jaké výhody to jsou?“ zeptala se Jane. „John a já jsme právě strávili sedm let života mezi těmi <emphasis>běžnými kolonisty</emphasis>, jak je nazýváte, a jejich potomky. Tady Savitri je taky jednou z nich. Nemám pocit, že by ostatní kolem tohoto stolu měli oproti ní nějaké výrazné <emphasis>výhody</emphasis>.“</p>

<p>„Možná jsem to špatně formuloval,“ řekl Trujillo a chystal se na další naoko smířlivé rýpnutí.</p>

<p>„Možná,“ přerušil jsem ho. „Avšak domnívám se, že debata na toto téma je bezpředmětná. Směrnice Sekce kolonizace nám jasné stanoví pravidla vedení zakládající kolonie a nedovolují nám brát ohled na předchozí národní příslušnost kolonistů. Od nás se očekává, že se budeme chovat ke všem stejně, bez ohledu na to, odkud kdo pochází. Myslím, že je to moudrý přístup, nezdá se vám?“</p>

<p>Trujillo se na okamžik zarazil, viditelně nespokojený s obratem ve slovní přestřelce. „Jistě, samozřejmě.“</p>

<p>„To rád slyším. Takže nadále budeme postupovat podle platných směrnic,“ řekl jsem dřív, než mi mohl Trujillo zase skočit do řeči. „Ještě někdo další?“</p>

<p>„Někteří z mých lidí si stěžují na rozdělení do kajut,“ ozval se Paulo Gutierrez, chartúmský zástupce.</p>

<p>„Je na něm něco v nepořádku?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jsou nešťastní, že nejsou blíž k ostatním kolonistům z Chartúmu,“ řekl.</p>

<p>„Celá loď je jen pár set metrů dlouhá,“ řekl jsem. „Rozpis kajut má každý k dispozici na svém kapesním počítači. Nikdo by neměl mít problém s nalezením ostatních.“</p>

<p>„Rozumím,“ řekl Gutierrez. „Jen si myslím, že čekali, že budou ubytovaní vedle sebe jako jedna skupina.“</p>

<p>„Právě proto jsme to tak neudělali,“ řekl jsem. „Víte, jakmile přistaneme na Roanoke, nikdo z nás už nebude z Chartúmu, Erie nebo Kjóta.“ Ukázal jsem bradou na Hirama Yodera, který odpověděl přikývnutím. „Všichni budeme z Roanoke. Takže můžeme začít už na lodi. Je nás jen dva a půl tisíce. To je příliš málo na deset oddělených kmenů.“</p>

<p>„To bylo moc hezky řečeno,“ vložila se do hovoru Marie Blacková z Rusi. „Ale myslím si, že naši osadníci tak rychle nezapomenou, odkud jsou.“</p>

<p>„To ani nečekám,“ řekl jsem. „Nechci, aby zapomněli, odkud pocházejí. Jen doufám, že se spíš soustředí na to, kde jsou. Nebo už brzy budou.“</p>

<p>„Kolonisté sem byli vysláni svými světy,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„Takhle to má svůj smysl a význam,“ řekla Jane. „Alespoň prozatím. Jakmile budeme na Roanoke, můžeme se k tomu vrátit.“ Pár vteřin bylo ticho.</p>

<p>Pak se o slovo přihlásila Marta Pirová ze Zhong Guo. „Proslýchá se, že s námi na Roanoke cestují dva Obinové…“</p>

<p>„To je pravda,“ potvrdil jsem. „Hickory a Dickory jsou členy naší domácnosti.“</p>

<p>„Hickory a Dickory?“ zeptal se Lee Chen z Franklinu.</p>

<p>„Tak je pojmenovala naše dcera, když byla ještě malá,“ vy světlil jsem jejich zvláštní jména.</p>

<p>„Jestli se můžu zeptat: Jak je možné, že jsou dva Obinové členy vaší domácnosti?“ otázala se Pirová.</p>

<p>„Naše dcera je má jako domácí mazlíčky,“ řekla Jane. To vyvolalo stísněný smích. Což nebylo zase tak špatné. Po hodině, kdy nás Trujillo bez přestání rafinovaně kritizoval, neškodilo získat pověst lidí, kteří chovají děsivé mimozemšťany jako domácí společníky.</p>

<p>„Musíte toho parchanta Trujilla shodit ze startovací rampy,“ řekla Savitri, když se místnost vyprázdnila.</p>

<p>„Uklidni se,“ mírnil jsem ji. „Některým lidem prostě vadí, když nejsou na vedoucích místech.“</p>

<p>„Gutierrez, Blacková a Trujillo založili vlastní politickou stranu,“ řekla Jane. „A samozřejmě, Trujillo hned běžel za Kranjicem, aby mu sdělil průběh zasedání do nejmenších podrobností. Moc si rozuměli, jako staří přátelé.“</p>

<p>„Ale to nám žádné potíže nezpůsobí,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ne,“ souhlasila Jane. „Žádný ze zbylých delegátů nevypadá na to, že by se dal do spolku s Trujillem, A jednotliví kolonisté se teprve naloďují. Nebude mít čas stát se známým mezi jinými kolonisty než jeho vlastními z Erie. Ale ani tak nás Sekce kolonizace nevymění. Tajemnice Bellová Trujilla nenávidí od té doby, kdy byli oba ve Sněmovně reprezentantů. Přijmout jeho návrh a pak vybrat nás jako vedoucí kolonie, to je jen další způsob jak mu to dát najevo.“</p>

<p>„Generál Rybicki nás upozornil, že celá tahle věc je zpolitizovaná,“ řekl jsem.</p>

<p>„Generál Rybicki má ve zvyku nám neříct všechno, co potřebujeme vědět,“ namítla Jane.</p>

<p>„Možná máš pravdu,“ připustil jsem. „Jenže v tomto bodě nás informoval přesně. Teď to stejně není naše hlavní starost. Máme co dělat, a až <emphasis>Magellan </emphasis>opustí Phoenix, budeme mít jiných starostí až nad hlavu. Což mi připomíná, že jsem slíbil Zoe, že ji dneska vezmu dolů na planetu. Chce se některá z vás k nám přidat? Tedy ke mně, Zoe a dvěma Obinům?“</p>

<p>„Nechám si to ujít,“ prohlásila Savitri. „Pořád ještě si na Hickoryho a Dickoryho zvykám.“</p>

<p>„Znáš je téměř osm let,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ano,“ řekla Savitri. „Jenže za těch osm let jsem je viděla vždycky jen pár minut. Musím si domluvit trochu delší setkání.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl jsem a otočil se k Jane. „A co ty?“</p>

<p>„Mám se se jít s generálem Szilardem,“ řekla. Mluvila o veliteli zvláštních jednotek. „Chce si promluvit.“</p>

<p>„Tak nic,“ řekl jsem. „Přemlouvat vás nebudu.“</p>

<p>„Co tam dole budete dělat?“ zeptala se Jane. „Navštívíme rodiče Zoe,“ řekl jsem. „Ty druhé.“</p>

<p>Stál jsem u náhrobku s vyrytými jmény otce a matky Zoe i jejím vlastním. Údaje o Zoe, založené na zprávě, že zahynula při útoku na kolonii, byly zjevně nepravdivé. Stejně tak údaje o jejím otci. Jen fakta o její matce byla v pořádku. Zoe se sklonila, aby se dostala k náhrobku blíž. Hickory a Dickory si zapojili vědomí jen na chvíli, aby prožili desetivteřinovou extázi při pomyšlení, že stojí u náhrobku Boutina, pak je zase vypnuli a stáli lhostejně opodál.</p>

<p>„Vzpomínám si, jak jsem tu byla naposled,“ řekla Zoe. Na náhrobním kameni ležela malá kytička, kterou přinesla. „Tehdy se mě Jane zeptala, jestli bych s tebou a s ní chtěla žít.“</p>

<p>„Ano,“ řekl jsem. „Rozhodla ses se mnou žít dřív, než jsem se dozvěděl, že budu žít s vámi dvěma.“</p>

<p>„Myslela jsem, že se s Jane máte rádi,“ řekla Zoe. „A že jste plánovali společný život.“</p>

<p>„To ano,“ řekl jsem. „Chtěli jsme to, jenže to bylo dost složité.“</p>

<p>„Všechno, co se týká naší malé rodiny, je složité,“ poznamenala Zoe. „Tobě je osmdesát osm let. Jane je o rok mladší než já, a já jsem dcera zrádce.“</p>

<p>„Jsi ale také jediná dívka ve vesmíru, která má svůj vlastní doprovod Obinů,“ řekl jsem.</p>

<p>„Vždyť říkám, že je to u nás složité,“ řekla Zoe. „Přes den jsem normální dítě. V noci mě uctívá celá mimozemská rasa.“</p>

<p>„Jsou i horší věci…“</p>

<p>„To asi jsou,“ přisvědčila Zoe. „Mohlo by tě napadnout, že když mě uctívá celá rasa, budu se občas třeba moct vyhnout domácí práci… Jenže to tak není. Nemysli, že jsem si toho nevšimla…“</p>

<p>„Nechtěli jsme, aby ti to stouplo do hlavy,“ vysvětlil jsem jí náš postoj.</p>

<p>„Díky,“ řekla. Ukázala na náhrobek. „Dokonce i <emphasis>tohle je </emphasis>složité. Já žiju a tady je pochován tátův klon. Jedinou skutečně pohřbenou osobou je tu moje máma. Moje <emphasis>opravdová </emphasis>máma. Je to prostě složité.“</p>

<p>„Je mi to líto,“ řekl jsem.</p>

<p>Zoe pokrčila rameny. „Už jsem si na to zvykla. Většinu času to není tak špatné. A dodá ti to nadhled. Když jsem ve škole poslouchala, jak si Anjali nebo Chadna stěžovaly na svůj složitý život, pomyslela jsem si: Holky, vždyť vy vůbec nevíte, co to je…“</p>

<p>„Rád slyším, že ses s tím tak dobře vyrovnala,“ řekl jsem.</p>

<p>„Snažila jsem se,“ řekla Zoe. „Musím přiznat, že nebylo moc příjemné, když jste mi řekli pravdu o taťkovi…“</p>

<p>„Pro nás to taky nebyla žádná legrace,“ přiznal jsem. „Ale usoudili jsme, že si zasloužíš znát pravdu.“</p>

<p>„Já vím,“ řekla Zoe a vstala. „Ale stejně: Ráno jsem se probudila s tím, že můj skutečný táta je jen vědec, a večer jsem šla spát s tím, že je to zrádce, který plánoval vyhlazení celého lidstva. To s tebou zamává…“</p>

<p>„Tvůj otec na tebe byl hodný,“ řekl jsem. „Ať už byl jakýkoliv a chtěl udělat cokoliv, byl dobrým otcem.“</p>

<p>Zoe ke mně došla a objala mě. „Díky, žes mě sem doprovodil. Jsi můj hodný, devadesátiletý otec,“ řekla.</p>

<p>„A ty jsi skvělé dítě, dospívající dcero,“ řekl jsem. „Můžeme jít?“</p>

<p>„Ještě chvilku,“ řekla a vrátila se zpátky k náhrobku.</p>

<p>Poklekla a políbila ho. Když se postavila, vypadala náhle rozpačitě. „Udělala jsem to, když jsem tu byla naposledy,“ řekla na vysvětlenou. „Chtěla jsem vědět, jestli budu mít stejný pocit.“</p>

<p>„A máš?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Hmm,“ řekla, stále trochu rozpačitě. „Pojď. Jdeme.“ Vydali jsme se po cestičce směrem k východu ze hřbitova. Vyndal jsem kapesní počítač a zavolal taxi, aby nás vyzvedlo.</p>

<p>„Jak se ti líbí<emphasis> Magellan</emphasis>?“ zeptal jsem se cestou.</p>

<p>„Docela jo,“ řekla Zoe. „Už je to tak dlouho, co jsem byla na vesmírné lodi. Úplně jsem zapomněla, jaké to je. A že jsou tak <emphasis>velké</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p>„Musí se do ní vejít dva a půl tisíce kolonistů a všechno jejich vybavení,“ řekl jsem.</p>

<p>„Jasně,“ řekla Zoe. „Jen říkám, že je velká. Ale už se začíná plnit. Kolonisté už tam jsou. S některými jsem se už seznámila. Aspoň s těmi v mém věku.“</p>

<p>„A líbí se ti z nich někdo?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Pár jich je docela sympatických,“ odpověděla Zoe. „Jedna holka, Gretchen Trujillová, vypadá, že se mnou chce kamarádit.“</p>

<p>„Říkáš Trujillová?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Zoe přikývla. „Proč? Znáš ji?“</p>

<p>„Myslím, že znám jejího otce,“ přiznal jsem.</p>

<p>„Svět je malý,“ prohlásila Zoe.</p>

<p>„A bude ještě menší,“ řekl jsem.</p>

<p>„To je fakt,“ řekla Zoe a rozhlédla se. „Ráda bych věděla, jestli se sem ještě někdy podívám.“</p>

<p>„Míříš do nové kolonie,“ řekl jsem. „Ne na onen svět.“</p>

<p>Zoe se tomu zasmála. „Nevšiml sis jména na náhrobku? <emphasis>Já jsem </emphasis>na onom světě… Vrátit se z něj není problém: Nejtěžší je žít.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Jane si šla zdřímnout,“ informovala mě Savitri, když jsme se vrátili se Zoe do naší kajuty na <emphasis>Magellanu</emphasis>. „Říkala, že se necítí dobře.“</p>

<p>Povytáhl jsem udiveně obočí. Jane byla nejzdravější osoba, jakou jsem znali potom, co dostala normální, nevylepšené lidské tělo. „Ano, já vím,“ reagovala Savitri na můj nechápavý výraz. „Taky se mi to zdálo divné. Řekla, že se to spraví, ale mám ji nechat pár hodin nerušeně odpočívat.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl jsem. „Díky. Stejně jsem chtěl jít se Zoe na rekreační palubu. Chceš jít s námi?“</p>

<p>„Jane mě požádala, abych udělala ještě pár věcí, než ji probudím,“ řekla Savitri. „Někdy jindy.“</p>

<p>„Pro Jane pracuješ mnohem pilněji než pro mě,“ postěžoval jsem si.</p>

<p>„Příklady táhnou,“ odpověděla Savitri.</p>

<p>„To je od tebe milé,“ řekl jsem.</p>

<p>Savitri mě pohybem ruky vyhnala. „Pošlu vám zprávu na počítač, až se Jane probudí,“ řekla. „A teď už jděte, rušíte mě.“</p>

<p>Rekreační paluba <emphasis>Magellanu </emphasis>byla navržena jako menší park a hned se zaplnila kolonisty, kteří si přišli vyzkoušet, jaké jim vesmírná loď nabídne povyražení během týdenního letu, než dosáhneme skokovou vzdálenost a přeneseme se skokem na Roanoke. Hned jak jsme tam přišli, objevila Zoe trojici dívek jejího věku a zamávala na ně. Jedna z nich na ni kývla, aby šla k nim. Uvažoval jsem, jestli je to Gretchen Trujillová. Zoe se letmo rozloučila pohledem a odběhla. Procházel jsem se parkem a prohlížel si kolonisty. Už brzy mě všichni budou znát jako vedoucího kolonie. Ale zatím jsem si ještě mohl užívat anonymity.</p>

<p>Na první pohled se zdálo, že se kolonisté rovnoměrně mísí mezi sebou, ale po chvíli jsem si všiml, že vytvářejí jednotlivé oddělené hloučky. Angličtina byla úředním jazykem na všech koloniích, ale každá používala ještě další jazyk, většinou té země, odkud pocházeli původní kolonisté. Jak jsem kolem skupin procházel, zaslechl jsem útržky hovoru v různých jazycích – rozeznal jsem španělštinu, čínštinu, portugalštinu, ruštinu i němčinu.</p>

<p>„Taky je slyšíte, že?“ ozvalo se za mnou. Otočil jsem se po hlase a spatřil Trujilla. „Všechny ty původní jazyky,“ dodal a usmál se. „Pozůstatky z našich starých světů, jak byste je zřejmě nazval. Pochybuji, že je lidé přestanou používat, až se dostaneme na Roanoke.“</p>

<p>„Nepřímo mi tím naznačujete, že kolonisté nebudou spěchat, aby změnili své původní národnosti a stali se z nich Roanočané?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„To je jen takový postřeh. Časem se z nás určitě stanou… <emphasis>Roanočané</emphasis>,“ řekl Trujillo. Poslední slovo vyslovil, jako kdyby to byla pichlavá kulička, kterou musí spolknout. „Jen to bude nějakou dobu trvat. Zřejmě déle, než si teď myslíte. Koneckonců, pustili jsme se do něčeho úplně nového. Nejenže zakládáme novou kolonii z obyvatel starých kolonizovaných světů, ale navíc jsme smíchali deset různých kultur v jedné kolonii. Řeknu vám upřímně, že k tomu mám výhrady. Myslím, že Sekce kolonizace měla použít můj původní návrh a na novou planetu vyslat osadníky jen z jedné kolonie.“</p>

<p>„Tak funguje úřednický šiml. Pokazí každý dokonalý plán,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Ano, to je fakt,“ souhlasil Trujillo a rukou opsal kruh zahrnující mnohojazyčné kolonisty a možná i mě. „Oba víme, že tohle je především výsledek mého letitého nepřátelství s tajemnicí Bellovou, než cokoliv jiného. Od začátku vystupovala proti Roanoke, ale nakonec podlehla příliš velkému tlaku z kolonií, takže nedokázala projekt zastavit.</p>

<p>Jenže jí nic nebránilo, aby jeho realizaci co nejvíc zkomplikovala. Včetně toho, že do vedení dosadila dvojici nováčků, kteří to sice myslí dobře, ale vůbec netuší, jaká hra se tu hraje, a tím pádem se stanou příhodnými obětními beránky, když kolonie neuspěje.“</p>

<p>„Chcete tím říct, že jsme úplně neschopní?“ ohradil jsem se.</p>

<p>„Říkám, že vy a vaše žena jste inteligentní, schopní a politicky postradatelní,“ řekl Trujillo. „Když to kolonie nezvládne, vina padne samozřejmě na vás, ne na Bellovou.“</p>

<p>„I když si nás vybrala?“ namítl jsem.</p>

<p>„Ona?“ zeptal se Trujillo. „Slyšel jsem, že vás navrhl generál Rybicki. Ten je krytý před případnými důsledky tím, že je příslušníkem KOSu, a nemusí se starat o politiku. Ne: až se to posere, Perry, hovno spadne přímo na vás a vaši ženu.“</p>

<p>„Když jste si tak jistý, že kolonie nepřežije, jak to, že tu jste?“ zeptal jsem se ho.</p>

<p>„Jsem si jistý, že s kolonií to <emphasis>může </emphasis>špatně dopadnout,“ řekl Trujillo. „A vím jistě, že jsou lidi – tajemnice Bellována prvním místě – kteří by to uvítali. Dokázali by tak politickým odpůrcům, že měli pravdu, a zároveň zakryli vlastní neschopnost. Určitě se snažili ze všech sil, aby nová kolonie měla minimální šanci uspět. Kolonii mohou pomoci přežít jen lidé, kteří mají dostatečnou vůli, motivaci a potřebné <emphasis>zkušenosti</emphasis>.“</p>

<p>„Například někdo jako vy,“ řekl jsem.</p>

<p>Trujillo ke mně přistoupil blíž. „Perry, chápu, že je <emphasis>snadné </emphasis>myslet si, že tohle všechno je jen o mém egu. Opravdu to chápu. Ale chci, abyste na chvíli vzal v úvahu něco jiného: Na téhle lodi je dva a půl tisíce lidí, protože před šesti lety jsem vystoupil ve Sněmovně reprezentantů KU a bojoval za práva kolonií na vlastní kolonizaci. Já jsem zodpovědný za to, že tady dneska tihle lidé jsou. A protože jsem neměl tu moc zabránit Bellové a její politické klice, aby předurčily tuhle kolonii k neúspěchu, jsem také zodpovědný za to, že jsem tyto lidi vystavil nebezpečí. Dnes ráno jsem navrhoval, abyste nám dovolil aktivnější účast na vedení kolonie, ne proto, že bych chtěl převzít vedení, ale především proto, že vzhledem k tomu, jaké podmínky nám SK připravila, budete potřebovat veškerou možnou pomoc. Ti, kteří tam ráno seděli kolem stolu, mají v tomto směru mnohaleté zkušenosti. Když vám nepomůžeme, hrozí nám fiasko. To je jisté a jasné.“</p>

<p>„Oceňuji důvěru v naše vůdčí schopnosti,“ řekl jsem.</p>

<p>„Vůbec neposloucháte, co vám říkám,“ rozzlobil se Trujillo. „Zatraceně, Perry, chci, abyste uspěl! Chci, aby tahle <emphasis>kolonie </emphasis>uspěla. Poslední, co bych si přál, by bylo podrývat vůdcovské schopnosti vaše i vaší ženy. Kdybych to dělal, ohrožoval bych životy všech kolonistů. Nejsem váš nepřítel. Chci vám pomoct porazit vaše skutečné nepřátele!“</p>

<p>„Chcete mi tvrdit, že Sekce kolonizace by ohrozila životy dvou a půl tisíc lidí jen proto, aby vám dokázala, že vaši odpůrci měli pravdu?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne,“ řekl Trujillo. „Proto ne. Jde jí hlavně o to, aby odvrátila nebezpečí změny svých koloniálních praktik. Aby pomohla KU udržet kolonie na uzdě. Dva a půl tisíce kolonistů není zas tak moc vzhledem k závažnosti cíle, kterého tím chtějí dosáhnout.</p>

<p>Jestli něco víte o kolonizaci, pak víte, že dva a půl tisíce kolonistů je obvyklá velikost zakládající kolonie. Čas od času o nějakou zakládající kolonii přijdeme, to je předpokládaná ztráta. Jsme na to <emphasis>zvyklí. </emphasis>Nebereme to jako <emphasis>dva a půl tisíce </emphasis>lidí, ale jen jako <emphasis>jednu </emphasis>zakládající kolonii.</p>

<p>A teď to teprve začíná být zajímavé: Ztráta jedné takové kolonie nás jednou za čas nevyvede z míry. Jenže tady kolonisté pocházejí z deseti různých planet KU, které poprvé dostaly možnost nějakou planetu kolonizovat. Každý z těchto světů nezdar kolonie zasáhne. Bude to rána národnímu duchu. A na tom se může Sekce kolonizace otočit a říct, že to je právě důvod, proč nechtějí dovolit starým koloniím osídlovat další planety: aby je chránily. Takovými argumenty nakrmí kolonie, ty jim to spolknou – a jsme zase na začátku.“</p>

<p>„To je zajímavá teorie,“ uznal jsem.</p>

<p>„Perry, roky jste sloužil v Koloniálních obranných silách,“ řekl Trujillo. „Znáte cíle politiky KU. Můžete mi, se všemi vašimi zkušenostmi, upřímně říct, že teorie, kterou jsem vám právě nastínil, je úplně nereálná?“</p>

<p>Nic jsem na to neřekl. Trujillo se ušklíbl. „Přemýšlejte o tom, Perry,“ řekl. „A mějte to na paměti, až nám příště na další poradě budete chtít zase zabouchnout dveře před nosem. Věřím, že uděláte to, co budete považovat za nejlepší pro kolonii.“</p>

<p>Pohlédl mi přes rameno a řekl: „Myslím, že naše dcery se už seznámily.“</p>

<p>Otočil jsem se a viděl Zoe, jak se živě baví s jednou z dívek, které jsem zahlédl předtím. Byla to ta, která na ni kývala, aby se k nim přidala. „Vypadá to tak,“ řekl jsem.</p>

<p>„Zdá se, že se skamarádily,“ řekl Trujillo. „Myslím, že naše roanocká kolonie se začíná tvořit už tady. Možná bychom měli následovat jejich příkladu.“</p>

<p>„Nevím, jestli dokážu uvěřit představě nezištného Manfreda Trujilla,“ řekla Jane. Nadzvedla se na posteli. Babar ležel na okraji postele a spokojeně vrtěl ocasem.</p>

<p>„Tak to jsme dva,“ přiznal jsem. Seděl jsem na židli vedle postele. „Jenže potíž je, že nemůžu vyloučit, že to, co tvrdí, je pravda.“</p>

<p>„Proč ne?“ zeptala se Jane. Natáhla se pro džbánek s vodou, připravený na nočním stolku, ale nedosáhla na něj. Nalil jsem jí sklenici vody sám.</p>

<p>„Vzpomínáš, co říkali Hickory a Dickory o Roanoke?“ zeptal jsem se a podal jí sklenici.</p>

<p>„Díky,“ řekla a naráz ji vypila.</p>

<p>„Páni, to byla žízeň,“ řekl jsem. „Už je ti líp?“</p>

<p>„Je mi dobře,“ řekla. „Jen mám žízeň.“ Vrátila mi sklenici. Nalil jsem jí ještě jednu. Tu už nepila tak žíznivě. „Co říkali o Roanoke?“</p>

<p>„Hickory mi prozradil, že planeta, které říkáme Roanoke, stále patří Obinům,“ připomněl jsem jí. „Pokud si Sekce kolonizace skutečně myslí, že naše kolonie nepřežije, tak to dává smysl.“</p>

<p>„Proč by chtěli získat výměnou planetu, kterou by podle nich kolonisté stejně neudrželi?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„No právě,“ řekl jsem. „A je tu ještě další věc. Dneska jsem se byl podívat na nakládání a prošel si seznam lodního nákladu. Aldo Ferro, chlapík, co má náš náklad na starosti, mě upozornil, že vezeme spoustu zastaralého vybavení.“</p>

<p>„Zřejmě kvůli mennonitům,“ řekla Jane a napila se.</p>

<p>„To jsem mu taky řekl,“ potvrdil jsem. „Jenže po rozhovoru s Trujillem jsem prošel seznam nákladu znovu. Ferro měl pravdu. Máme o hodně víc obstarožního vybavení, než se dá připsat mennonitům.“</p>

<p>„Máme tedy nedostatečné vybavení?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„To je právě divné,“ řekl jsem. „Vybavení máme dost. Vezeme sice velké množství zastaralých strojů a nástrojů, ale není to na úkor moderních zařízení. Tohle vybavení je <emphasis>navíc</emphasis>.“</p>

<p>Jane se zamyslela. „Co myslíš, že to znamená?“</p>

<p>„Nevím, jestli to něco znamená,“ odpověděl jsem. „Chyby v zásobování jsou celkem běžné. Vzpomínám si, že jsme jednou, když jsem ještě sloužil v KOSu, vezli místo léků ponožky. Možná se to stalo i tady Jen ve větším rozsahu.“</p>

<p>„Měli bychom se na to zeptat generála Rybickiho,“ řekla Jane.</p>

<p>„Není na stanici,“ řekl jsem. „Ráno odcestoval na Coral. Jeho podřízení mi sdělili, že tam jel dohlédnout na testování nové planetární ochranné sítě. Vrátí se až za týden. Požádal jsem je, aby se mrkli na náš náklad a prošli seznam, jestli je všechno v pořádku. Jenže pro ně to není prvořadý úkol – není to problém, který by nějak zásadně ovlivnil zdar kolonie. Před naším odletem mají na starosti jiné věci. Ale možná jsme něco přehlédli.“</p>

<p>„Pokud jsme něco přehlédli, nemáme moc času to zjistit,“ poznamenala Jane.</p>

<p>„Já vím,“ řekl jsem. „Přestože bych rád označil Trujilla za dalšího sebevědomého parchanta, musím vzít v úvahu možnost, že mu skutečně leží na srdci zájmy kolonie. Když to vezmeš kolem a kolem, je to k vzteku…“</p>

<p>„Je taky možné, že je to sebevědomý parchant, a<emphasis> přitom </emphasis>mu leží na srdci zájmy kolonie,“ řekla Jane.</p>

<p>„Vždycky se na věci díváš z té lepší stránky,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Ať Savitri projde ten seznam našeho nákladu a pátrá po něčem, co jsme mohli přehlédnout,“ navrhla Jane. „Dělala pro mě spoustu průzkumů kolem posledních několika zakládajících kolonií. Jestli jsme něco přehlédli, přijde na to.“</p>

<p>„Dáváš jí moc práce,“ poznamenal jsem.</p>

<p>Jane pokrčila rameny. „Ty jsi Savitri nikdy nevyužíval naplno,“ řekla Jane. „Proto jsem jí nabídla tohle místo. Zvládla by toho mnohem víc, než jsi po ní chtěl. I když musím uznat, že to nebyla tvoje vina. Nejhorší, s čím ses potýkal, byli nesnášenliví Chengelpetové…“</p>

<p>„Nezlehčuj to, ty jsi s nimi nikdy nemusela řešit jejich problémy,“ řekl jsem uraženě. „Aspoň jednou sis to měla zkusit.“</p>

<p>„Kdybych s nimi jednala já, bylo by to jednou a naposled,“ řekla Jane.</p>

<p>„A jak to šlo s generálem Szilardem?“ zeptal jsem se, abych změnil téma, než vyjdou na povrch další pochybnosti o mých schopnostech.</p>

<p>„Dobře,“ řekla Jane. „Vlastně říkal něco v podobném duchu jako Trujillo tobě.“</p>

<p>„Že si Sekce kolonizace nepřeje, aby naše kolonie uspěla?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„No, to zrovna ne,“ řekla Jane. „Jen že je v tom hodně politického manévrování, o kterém my dva vůbec nic nevíme.“</p>

<p>„Například?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nezabíhal do podrobností,“ řekla Jane. „Jen řekl, že věří, že to zvládneme. A taky se mě zeptal, jestli bych nechtěla svoje staré tělo příslušníka zvláštních jednotek. Jen tak pro všechny případy.“</p>

<p>„Tenhle generál Szilard,“ řekl jsem, „je největší srandista, co znám.“</p>

<p>„Myslím, že nežertoval,“ řekla Jane, a když viděla můj rozpačitý výraz, zvedla ruku, aby mě uklidnila. „Neměl po ruce mé staré tělo. Tak jsem to nemyslela. Jen mě nechtěl nechat odjet do kolonie s nevylepšeným lidským tělem.“</p>

<p>„To je povzbudivé,“ poznamenal jsem. Všiml jsem si, že se Jane začala potit. Sáhl jsem jí na čelo. „Myslím, že máš horečku. To je novinka…“</p>

<p>„To je právě to nevylepšené tělo,“ řekla Jane. „Občas se to stává…“</p>

<p>„Chceš ještě nalít vodu?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne,“ odmítla Jane. „Nemám žízeň. Teď jsem pro změnu dostala hlad.“</p>

<p>„Podívám se po něčem v kuchyni,“ řekl jsem. „Co by sis dala?“</p>

<p>„Co tam mají?“ zeptala se Jane. „Spoustu věcí,“ řekl jsem.</p>

<p>„No,“ řekla Jane, „tak si dám jednu z té spousty.“</p>

<p>Vytáhl jsem kapesní počítač, abych se spojil s lodní kuchyní. „Je dobře, že <emphasis>Magellan </emphasis>veze dvojnásobné množství potravin,“ poznamenal jsem v legraci.</p>

<p>„Jestli budu mít pořád takový hlad jako teď, nevydrží nám zásoby dlouho.“</p>

<p>„Víš co,“ řekl jsem, „myslím, že se říká, že horečku vyženeš tak, že ji vyhladovíš…“</p>

<p>„V mém případě to určitě neplatí,“ konstatovala Jane.</p>

<p>Kapitola               4</p>

<p>„Je to jako silvestrovská zábava,“ poznamenala Zoe, když se z našeho malého vyvýšeného místa rozhlížela po rekreační palubě, po všech těch davech oslavujících kolonistů kolem.</p>

<p>Po týdnu cesty <emphasis>Magellanem </emphasis>nás teď dělilo necelých pět minut od přemístění na Roanoke.</p>

<p>„V podstatě to silvestrovská zábava <emphasis>je</emphasis>,“ řekl jsem. „Až se skokem přemístíme, začne kolonii oficiálně běžet čas. Nastane první vteřina a první minuty prvního dne prvního roku roanockého času. Připrav se na pětadvacetihodinový den, osmdesátiminutovou hodinu a rok dlouhý tři sta pět dnů.“</p>

<p>„To budu mít častěji narozeniny,“ řekla Zoe.</p>

<p>„Ano,“ přitakal jsem. „A budou trvat déle.“</p>

<p>Vedle mě a Zoe se Jane se Savitri dohadovaly nad něčím, co Savitri ověřovala na svém kapesním počítači. Nejdřív jsem je chtěl pokárat, že v takové chvíli pracují, ale rozmyslel jsem si to. Ty dvě se rychle staly organizačním týmem vedení kolonie, což mě vůbec nepřekvapilo. Jestli měly pocit, že musí něco vyřešit právě teď, nesneslo to zřejmě odkladu.</p>

<p>Jane a Savitri byly mozkem naší skupiny. Já měl na starosti styk s veřejností. Během týdenní cesty jsem strávil několik hodin s každou skupinou kolonistů, odpovídal na jejich dotazy o Roanoke, o sobě a Jane a spoustě dalších věcí, které je zajímaly. Každá skupina měla své způsoby a zvláštnosti. Kolonisté z Erie se zpočátku zdáli být odtažití (zřejmě ovlivněni postojem Trujilla, který se držel v pozadí celou dobu, co jsem mluvil), ale nálada se zlepšila, když jsem si zahrál na hloupého a vyrukoval na ně s lámanou španělštinou, kterou jsem si ještě pamatoval ze školy. To rozpoutalo diskuzi o „novošpanělských“ slovech, které na Erii vymysleli pro místní rostliny a živočichy.</p>

<p>Na druhé straně mennonité z Kjóta byli zpočátku vstřícní a nabídli mi ovocný pohár. Pak šla ovšem zábava stranou, nemilosrdně se do mě pustili a bombardovali mě otázkami ohledně vedení kolonie, k velkému pobavení Hirama Yodera. „Vedeme prostý život, ale nejsme žádní prosťáčci,“ řekl mi potom.</p>

<p>Kolonisté z Chartúmu byli stále nespokojeni s rozdělením kajut, které nerespektovalo jejich původní kolonii. Lidé z Franklinu zase chtěli vědět, jakou podporu budeme mít z Koloniální unie A jestli se budou moct někdy vypravit zpátky na návštěvu. Kolonisté z Albionu se zajímali o to, jaké máme plány, pokud bude Roanoke napadena. Lidé z Phoenixu zase chtěli vědět, jestli si myslím, že budou mít po práci dost času, aby si zahráli softbal.</p>

<p>Otázky a starosti, velké i malé, zásadní i banální, naléhavé i nepodstatné – všechny se na mě sypaly a mým úkolem bylo na ně stručně a jasně odpovědět a snažit se, aby všichni odcházeli s odpověďmi spokojeni, anebo aspoň s po citem, že jejich záležitosti beru vážně. Moje předchozí zkušenosti, získané ve funkci vesnického ombudsmana, byly v této chvíli neocenitelné. Nejen proto, že jsem dokázal odpovědět na jejich dotazy a řešit problémy, ale hlavně proto, že jsem měl několik let praxe v naslouchání lidem a ujišťování, že se jejich záležitosti zdárně vyřeší. Koncem týdne stráveného na<emphasis> Magellanu</emphasis> už za mnou kolonisté přicházeli, abych jim pomohl urovnat drobné spory a rozsoudit sázky. Připadal jsem si jako doma na Huckleberry.</p>

<p>Tahle společná setkání i jednání s jednotlivci přinesla užitek i mně samotnému – potřeboval jsem lidi poznat a zjistit, jací jsou a jak spolu budou vycházet. Nesdílel jsem sice Trujillův názor, že mnohojazyčná kolonie je dílem nějaké úřednické sabotáže, ale také jsem si nedělal iluze o nějakém harmonickém soužití. V den odletu jsme zaznamenali nejméně jeden incident, kdy několik mladíků z jednoho světa chtělo vyprovokovat rvačku s mladíky z jiné kolonie. Gretchen Trujillová a Zoe je přitom zesměšnily, a dokázaly tak, že se nevyplácí podceňovat, co dokáže opovržení dospívající dívky. Když nám Zoe při večeři vylíčila celou situaci, oba jsme to uvážili a rozhodli se dalším podobným incidentům zabránit. Dospívající mládež sice dělá blbosti, je protivná a občas má šílené nápady, jenže modely chování si vytváří podle signálů, které dostává od dospělých.</p>

<p>Druhý den jsme pro starší děti vyhlásili turnaj ve hře ‚na jelena‘. Vycházeli jsme z toho, že se tahle hra hra je v různých obměnách úplně ve všech koloniích. Naznačili jsme zástupcům jednotlivých kolonií, že by bylo fajn, kdyby zajistili účast svých dětí. Většina dětí to přijala s radostí – na <emphasis>Magellanu </emphasis>si <emphasis>moc </emphasis>zábavy neužily – takže jsme mohli sestavit deset osmičlenných družstev podle náhodného výběru. Úspěšně jsme zabránili snahám o vytvoření družstev z jednotlivých kolonií. Pak jsme vypracovali herní plán, takže turnaj vrcholil bojem o titul mistra těsně předtím, než se <emphasis>Magellan </emphasis>dostal na skokovou vzdálenost a mohl se přemístit na Roanoke. Zabili jsme dvě mouchy jednou ranou – poskytli jsme mladým trochu zábavy a promíchali děti z různých kolonií.</p>

<p>Na první kolo hry se přišli podívat i dospělí – ani <emphasis>oni </emphasis>si na lodi moc zábavy neužili. Další dny se už dospělí z jedné kolonie dohadovali s dospělými z dalších kolonií, které družstvo má největší šanci získat mistrovský titul. Dělali jsme pokroky.</p>

<p>Koncem třetího dne musela Jane rozehnat skupinu sázkařů. No tak dobře, nebyly to <emphasis>všechno </emphasis>jenom pokroky. Co naděláte.</p>

<p>Jane ani já jsme si samozřejmě nedělali iluze, že se nám povede vytvořit harmonickou společnost jen díky hře ‚na jelena‘. To bychom měli na hru, která se hrála s malým červeným míčem, příliš velké požadavky. Trujillová předpověď budoucího vývoje se nedala zvrátit jen lusknutím prstů. Koneckonců, harmonická společnost je dlouhodobým cílem. Zatím se spokojíme s tím, že se lidé budou setkávat a zvykat si na sebe. Náš malý turnaj k tomu nabízel skvělou příležitost.</p>

<p>Po finálové hře a následném vyhlášení vítězů – slabší Draci dosáhli dramatického vítězství nad dosud neporaženým družstvem Slizáků, kterým jsem fandil už kvůli jejich názvu – zůstala většina kolonistů v zábavním parku, aby počkali těch pár minut, které zbývaly do skoku. Všechny obrazovky na palubě vysílaly pohled z řídicí kabiny <emphasis>Magellanu</emphasis>, takže byly zatím černé. Až se díky skokovému pohonu přemístíme na Roanoke, objeví se na nich obraz planety, která se stane jejich novým domovem. Na palubě panovalo všeobecné vzrušení a očekávání. Když Zoe prohlásila, že si připadá jako na silvestrovské zábavě, vystihla atmosféru přesně.</p>

<p>„Kolik času ještě zbývá?“ zeptala se Zoe.</p>

<p>Pohlédl jsem na kapesní počítač. „Jéje,“ řekl jsem, „už jen osmdesát vteřin.“</p>

<p>„Půjč mi ho,“ požádala mě Zoe a vzala mi počítač z ruky. Popadla mikrofon, který jsem použil při vyhlašování výsledků a gratulaci Drakům k vítězství. „Haló,“ řekla Zoe a zvuk se rozlehl po celé palubě. „Máme minutu do přemístění!“</p>

<p>Kolonisté se rozjásali a Zoe začala odpočítávat čas v pětivteřinových intervalech. Gretchen Trujillová a pár chlapců vyběhli na pódium a přidali se k Zoe. Jeden z chlapců chytil Zoe kolem pasu.</p>

<p>„Hele,“ řekl jsem Jane a ukázal na Zoe. „Vidíš to?“</p>

<p>Jane se ohlédla. „To musí být Enzo,“ poznamenala.</p>

<p>„Enzo?“ opáčil jsem. „Jaký Enzo?“</p>

<p>„Klídek, devadesátiletý kmete,“ řekla Jane škádlivě a pak mě zcela nečekaně chytila kolem pasu. Obvykle si nechávala projevy náklonnosti na doma. Ale od té doby, co překonala horečku, byla plná energie.</p>

<p>„Víš, že nemám rád, když tohle děláš,“ řekl jsem. „Podrýváš mi autoritu…“</p>

<p>„Trhni si,“ řekla Jane. Usmál jsem se.</p>

<p>Když se Zoe dostala k deseti vteřinám, začali spolu s ní nahlas odpočítávat i její přátelé a nakonec se přidali všichni kolonisté. V čase nula to v davu zašumělo, jak se všichni otočili k obrazovkám. Ty zůstaly černé ještě několik nekonečných okamžiků a pak se před našimi zraky náhle objevil velký zelený nový svět.</p>

<p>Na palubě propukl jásot a všeobecné nadšení. Lidé se začali objímat a líbat, a protože nepřišli na žádnou vhodnější píseň, spustili tradiční novoroční <emphasis>Valčík na rozloučenou</emphasis>.</p>

<p>Otočil jsem se ke své ženě a políbil ji. „Šťastný nový svět,“ popřál jsem jí.</p>

<p>„Šťastný nový svět i tobě,“ řekla. Znovu mě políbila, a v tom nás málem porazila Zoe, která mezi nás vletěla, aby nás oba políbila.</p>

<p>Po několika minutách jsem se vymanil z objetí Jane a Zoe a spatřil Savitri, jak upřeně zírá na nejbližší obrazovku.</p>

<p>„Planeta ti nikam neuteče,“ upozornil jsem ji. „Můžeš být klidná.“</p>

<p>Chvíli trvalo, než mě Savitri začala vnímat. „Cože?“ řekla a znělo to naštvaně.</p>

<p>„Jen jsem říkal, že…“ začal jsem, ale ona stále nepřítomně zírala na obrazovku. Došel jsem až těsně k ní.</p>

<p>„Co je?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Savitri se na mě podívala a pak se ke mně náhle otočila, jako by mě chtěla políbit. Místo toho mi však zašeptala do ucha: „Tohle není Roanoke.“</p>

<p>Ustoupil jsem o krok a poprvé si pořádně prohlédl planetu na obrazovce. Vypadala stejně zelená a svěží jako Roanoke. Přes mraky jsem viděl i obrysy pevniny. Snažil jsem se v duchu si vybavit mapu Roanoke, ale marně. Soustředil jsem se vlastně jen na říční deltu a území, kde měla vzniknout naše kolonie; nevěnoval jsem pozornost tvarům kontinentů.</p>

<p>Naklonil jsem se k Savitri, až se naše hlavy dotýkaly. „Jsi si tím jistá?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ano,“ potvrdila Savitri.</p>

<p>„<emphasis>Stoprocentně </emphasis>jistá?“ ujišťoval jsem se.</p>

<p>„Ano,“ trvala na svém.</p>

<p>„Co je to za planetu?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nevím,“ přiznala Savitri. „Prostě nějaká planeta. Myslím, že to neví <emphasis>nikdo</emphasis>.“</p>

<p>„Jak –“ Zoe vrazila mezi nás a vrhla se Savitri do náruče. Savitri ji k sobě přitiskla, ale nespustila ze mě pohled.</p>

<p>„Zoe,“ řekl jsem, „mohla bys mi vrátit ten počítač?“</p>

<p>„Jasně,“ řekla Zoe. Podala mi počítač a přitom mi vlepila pusu na tvář. Pohled na displej mi prozradil, že mi přišla zpráva od Kevi na Zanea, kapitána <emphasis>Magellanu</emphasis>.</p>

<p>„Není v registru,“ řekl Zane. „Provedli jsme rychlý průzkum, abychom zjistili její hmotnost a mohli ji porovnat s databází. Nejvíc se podobá Omaghu, jenže to určitě není Omagh. Na oběžné dráze není žádný satelit KU. Ještě jsme sice nedokončili celý oběh, ale zatím jsme nenašli ani stopu po inteligentní formě života, po naší rase, ani nějaké jiné.“</p>

<p>„Nedá se určit podle něčeho jiného, co je to za planetu?“ zeptala se Jane. Odvedl jsem ji z oslav, jak nejdiskrétněji to šlo, a nechal jsem na Savitri, aby naši nepřítomnost vysvětlila kolonistům.</p>

<p>„Teď mapujeme postavení hvězd,“ řekl Zane. „Začneme porovnávat jejich vzájemné pozice a uvidíme, jestli najdeme shodu s nějakou hvězdnou soustavou, kterou známe. Když to nepomůže, provedeme spektrální analýzu. Jestli se nám podaří najít pár známých hvězd, vypočítáme naši polohu. Jenže to nějaký čas potrvá. V této chvíli jsme se ztratili.“</p>

<p>„Možná že ze sebe udělám hlupáka,“ řekl jsem, „přesto se zeptám, jestli se nemůžeme vrátit…“</p>

<p>„Normálně by to šlo,“ řekl Zane. „Než se přemístíte pomocí skoku, musíte vědět, kam se chcete dostat, takže se tato informace dá použít i pro případný návrat. Ale my jsme měli naprogramované souřadnice Roanoke. Měli jsme tam být. Ale očividně tam nejsme.“</p>

<p>„Někdo se dostal k vašim navigačním systémům,“ řekla Jane.</p>

<p>„Nejen to,“ ozval se Brion Justi, první důstojník <emphasis>Magellanu</emphasis>. „Po našem přemístění jsme ztratili možnost ovládat hlavní motory. Můžeme je monitorovat, ale máme zablokované ovládání tady na můstku i ve strojovně. Dokážeme se přiblížit k planetě, ale abychom mohli použít skokový pohon pro návrat, musíme se dostat mimo její gravitační pole. A k tomu potřebujeme motory. Takže jsme tu uvízli.“</p>

<p>„Pohybujeme se?“ zeptal jsem se. Nejsem žádný expert na tyhle věci, ale vím, že kosmická loď se nemusí při přemístění dostat na stabilní oběžnou dráhu.</p>

<p>„Máme pomocné motory,“ ujistil mě Justi. „Nespadneme na planetu. Jenže ty nás v dohledné době nedostanou na skokovou vzdálenost. I kdybychom věděli, kde jsme, v této chvíli nemáme možnost se vrátit zpátky.“</p>

<p>„Myslím, že to zatím nezveřejníme,“ rozhodl Zane. „Teď o planetě a zablokovaných motorech ví posádka tady na můstku, strojníci vědí jen o blokovaných motorech. Jakmile jsem si situaci ověřil, informoval jsem vás dva. V této chvíli si myslím, že to jsou všichni.“</p>

<p>„Téměř,“ opravil jsem ho. „Ví to ještě naše asistentka.“</p>

<p>„Vy jste to řekli <emphasis>asistentce?</emphasis>“ zeptal se Justi.</p>

<p>„Ona to řekla nám,“ vyjela na něj Jane. „Ještě dřív, než jste se obtěžovali <emphasis>vy</emphasis>…“</p>

<p>„Savitri to nikomu neřekne,“ ujistil jsem je. „Pro tuto chvíli to víme jen my. Ale taková věc se nedá udržet pod pokličkou dlouho.“</p>

<p>„Je mi to jasné,“ řekl Zane. „Ale potřebujeme čas, abychom zjistili, kde jsme, a znovu získali kontrolu nad motory. Když to lidem oznámíme dřív, nastane panika.“</p>

<p>„To platí jen v případě, že se to podaří vyřešit,“ řekla Jane. „A nesmíte ignorovat fakt, že tuhle loď někdo záměrně poškodil.“</p>

<p>„To samozřejmě prověřujeme,“ řekl Zane. „Jakmile dostaneme motory zase pod kontrolu, získáme určitou představu o tom, kdo to udělal.“</p>

<p>„Provedli jste před odletem diagnostiku palubních počítačů?“ zajímal a se Jane.</p>

<p>„Samozřejmě,“ odsekl Zane podrážděně. „Přesně podle běžných postupů. To se vám právě snažím vysvětlit. Všechno jsme prověřili. Celý systém se <emphasis>neustále </emphasis>prověřuje. Nechal jsem hlavního technika spustit celý diagnostický proces. Podle něj je všechno v pořádku. Palubní počítač ukazuje, že jsme na Roanoke a že motory máme plně pod kontrolou.“</p>

<p>Zamyslel jsem se nad tím. „Vaše navigační a pohonné systémy nejsou v pořádku,“ řekl jsem. „A co ty ostatní?“</p>

<p>„Zatím dobrý,“ řekl Zane. „Ale ať už to udělal kdokoliv, když dokázal vyřadit navigační systém i pohonné jednotky a obelstít palubní počítač, aby si myslel, že je všechno v pořádku, může samozřejmě zablokovat <emphasis>jakýkoliv </emphasis>systém…“</p>

<p>„Vypněte je,“ navrhla Jane. „Záložní systémy jsou decentralizované. Měly by fungovat, dokud ty hlavní znovu nespustíte.“</p>

<p>„To nám moc nepomůže, pokud nechceme vyvolat paniku,“ namítl Justi. „Navíc nemáme jistotu, že po restartu budeme moci ovládat motory a navigační systém. Naše počítače ukazují, že je všechno v nejlepším pořádku. Vrátí se do současného stavu.“</p>

<p>„Ale když to neuděláte, riskujete, že ten, kdo si hrál s navigací a pohonem, naruší gravitační pole nebo nějaké jiné životně důležité systémy,“ namítl jsem.</p>

<p>„Mám dojem, že kdyby něco takového měl dotyčný v úmyslu, už by to udělal,“ řekl Zane. „Chcete-li znát můj další postup, tady je: Nechám systémy ve stavu, v jakém teď jsou, a my se zatím budeme snažit odstranit to, co nás odřízlo od navigačních a pohonných systémů. Jsem kapitán téhle lodi. Rozhodnutí je na mně. Vás dva žádám, abyste mi dali čas vyřešit tenhle problém, než to kolonistům oznámíte.“</p>

<p>Pohlédl jsem na Jane. Pokrčila rameny. „Nejméně den nám zabere, než připravíme kontejner se zásobami na cestu dolů na planetu. Dalších pár dní potrvá, než bude většina kolonistů připravena na cestu. Není důvod, proč bychom neměli zahájit přípravu na vylodění.“</p>

<p>„To znamená, že vaši lidé v nákladovém prostoru musí zahájit práce,“ upozornil jsem Zanea.</p>

<p>„Pokud jde o ně, jsme tam, kde jsme měli být,“ řekl Zane.</p>

<p>„Tak začněte s přípravami zítra,“ řekl jsem. „Dáme vám čas, dokud nebudou první kontejnery připravené k přepravě na planetu. Pokud do té doby problém nevyřešíte, budeme to kolonistům stejně muset říct. Souhlasíte?“</p>

<p>„Dobře,“ přitakal Zane. Pak se otočil k důstojníkovi, který za ním právě přišel. Já se obrátil na Jane.</p>

<p>„Řekni mi, co si myslíš…“ vyzval jsem ji potichu.</p>

<p>„Přemýšlím o tom, co ti řekl Trujillo,“ řekla polohlasem Jane.</p>

<p>„Když mluvil o tom, že se Sekce kolonizace snaží kolonii sabotovat, nemyslel jsem, že naznačuje, že by zašli až tak daleko,“ řekl jsem.</p>

<p>„Mohli by to udělat, pokud chtějí prokázat, že kolonizace je nebezpečná, a pokud se někdo obával, že bychom přece jen mohli uspět, což by se jim nehodilo do krámu,“ uvažovala Jane. „Takhle mají ztracenou kolonii jak vyšitou.“</p>

<p>„Ztracená kolonie,“ řekl jsem si pro sebe… a v tom jsem si na něco vzpomněl. „Kristepane…“</p>

<p>„Co je?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„<emphasis>Roanoke</emphasis>,“ řekl jsem. „Na Zemi byla kolonie jménem Roanoke. Založili ji první angličtí usedlíci v Americe.“</p>

<p>„A co dál?“</p>

<p>„Zmizela,“ řekl jsem. „Její guvernér odjel do Anglie požádat o pomoc a zásoby, ale když se vrátil, všichni osadníci byli pryč. Slavná ztracená kolonie Roanoke…“</p>

<p>„To by vypadalo moc okatě,“ poznamenala Jane.</p>

<p>„To asi jo,“ souhlasil jsem. „Pokud opravdu měli v plánu nás ztratit, nemyslím si, že by takhle odkryli karty.“</p>

<p>„To však nic nemění na tom, že jsme roanocká kolonie a ztratili jsme se,“ řekla Jane.</p>

<p>„To je ironie osudu,“ povzdechl jsem si.</p>

<p>„Perry, Saganová!“ zavolal na nás Zane. „Pojďte sem…!“</p>

<p>„Co se děje?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Někoho jsme venku našli,“ řekl kapitán. „Vysílá kódovaný signál. Přeje si mluvit s vámi.“</p>

<p>„To je dobrá zpráva,“ řekl jsem.</p>

<p>Zane něco zavrčel a pak stiskl tlačítko, aby připojil volajícího na komunikační zařízení.</p>

<p>„Tady je John Perry,“ představil jsem se. „Jane Saganová stojí vedle mě.“</p>

<p>„Zdravím, majore Perry,“ ozval se hlas v komunikátoru. „Zdravím i poručíka Saganovou! Jsem rád, že mám tu čest s vámi mluvit. Jsem poručík Stross ze zvláštních jednotek. Mám rozkaz vás informovat, jak postupovat dál.“</p>

<p>„Vy víte, co se s námi stalo?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Tak schválně,“ řekl Stross. „Přemístili jste se podle vašich předpokladů na Roanoke, ale zjistili jste, že se nacházíte na oběžné dráze úplně jiné planety, a myslíte si, že jste se ztratili. A váš kapitán Zane zjistil, že nemůže používat motory. Mám pravdu?“</p>

<p>„Ano,“ přitakal jsem.</p>

<p>„Výborně,“ řekl Stross. „Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu. Dobrá zpráva je, že nejste ztraceni. Víme přesně, kde jste. Ta špatná zpráva je, že se odtud hned tak nedostanete. Další podrobnosti vám sdělím, až se setkáme osobně. Vy dva a kapitán Zane. Asi tak za patnáct minut?“</p>

<p>„Jak to myslíte, že se setkáme osobně?“ zajímal se Zane. „V této oblasti jsme neobjevili žádnou loď. Nemáme k dispozici žádný způsob, jak si ověřit, že jste ten, za koho se vydáváte…“</p>

<p>„Poručík Saganová se za mě může zaručit,“ řekl Stross. „A pokud jde o to, kde jsem, přepněte si obraz na vnější kameru číslo čtrnáct a rozsviťte světla.“</p>

<p>Zane vypadal naštvaně a nechápavě zároveň, přesto poslechl a kývl na nejbližšího důstojníka. Jeden z monitorů ožil a objevila se na něm část lodi, zalitá kuželem světla.</p>

<p>„Nevidím nic než trup lodi,“ řekl Zane.</p>

<p>Něco zablikalo a najednou se před kamerou objevil želvě podobný útvar, vznášející se asi půl metru nad trupem.</p>

<p>„Co to sakra je?“ vyhrkl Zane.</p>

<p>Želva zamávala.</p>

<p>„Parchant,“ pronesla Jane.</p>

<p>„Vy víte, co je to zač?“ obrátil se na ni Zane.</p>

<p>Jane přikývla. „Je to Gameran,“ řekla a otočila se k Zaneovi. „Je to poručík Stross. Mluví pravdu. A mám pocit, že to nevěstí nic dobrého.“</p>

<p>„Jé, vzduch,“ radoval se poručík Stross a mával rukou, když jsme se setkali v prostoru rampy raketoplánu. „To se mi hned tak nepoštěstí…“ Stross se líně vznášel ve vzduchu díky tomu, že tu kapitán Zane přizpůsobil gravitační pole, aby vyhovovalo poručíku Strossovi, jenž žil převážně v mikrogravitaci kosmického prostoru.</p>

<p>Než jsme sjeli výtahem k raketoplánu, Jane nám vysvětlila pár věcí. Gamerané jsou lidé – tedy přinejmenším mají původní lidskou DNA, jen trochu vylepšenou – vyvinutí a uzpůsobení pro dlouhodobý pobyt ve vzduchoprázdnu. Tělo mají pokryté krunýřem, který je chrání před kosmickým zářením i samotným vakuem. Ve zvláštním orgánu mají geneticky upravené řasy, které je zásobují kyslíkem, a fotosyntetické pruhy, které využívají sluneční energii a zajišťují jim živiny. Všechny končetiny mají zakončeny rukama. A kromě toho jsou všichni příslušníky zvláštních jednotek.</p>

<p>Jak se ukázalo, všechny ty pověsti, které v armádě KOSu kolovaly o příšerných mutantech zvláštních jednotek, nebyly jen pověstmi. Vzpomněl jsem si na svého přítele Harryho Wilsona, kterého jsem poznal, když jsem sloužil v KOSu. Ten se v takových šílenostech úplně vyžíval. Až ho uvidím, musím mu o tomhle vyprávět. Pokud ho ještě někdy uvidím.</p>

<p>Přestože byl Stross příslušníkem zvláštních jednotek, choval se velice neformálně, od charakteristického hlasového projevu (i když <emphasis>hlasový</emphasis> je výraz metaforický, protože hlasivky by mu ve vesmíru byly k ničemu, takže je neměl; jeho ‚hlas‘ se tvořil v NeuroKompu v jeho hlavě a přenášel se do našich kapesních počítačů) až po jasné sklony k odbíhání od tématu. Dal se označit jediným výstižným slovem.</p>

<p><emphasis>Vesmířan.</emphasis></p>

<p>Zane vynechal všechny úvodní zdvořilosti. „Rád bych věděl jak jste sakra ovládl mou loď,“ obořil se na Strosse.</p>

<p>„Modrá pilulka,“ oznámil mu Stross, stále nadšeně mávající rukama. „Je to kódovaný program ve vašem počítači, který vytvoří virtuální systém, v němž pak pracuje váš software, aniž by cokoliv poznal. Proto nevyhodnotí žádnou poruchu.“</p>

<p>„Zmizte z mých počítačů,“ vyzval ho Zane. „A pak vypadněte z mé lodi.“</p>

<p>Stross rozpřáhl tři ruce, čtvrtou stále mával ve vzduchu. „Vypadám snad jako nějakej programátor?“ zeptal se. „Nevím, jak ten program překódovat nebo odstranit. Já ho umím jen spustit. A mám příkazy od vašeho nadřízenýho. Lituju, kapitáne.“</p>

<p>„Jak jste se sem dostal?“ zeptal jsem se. „Vím, že jste adaptovaný pro život ve vesmíru, ale určitě tu nemáte skokový pohon.“</p>

<p>„Stopnul jsem si vás a svezl se,“ řekl Stross. „Posledních deset dní jsem seděl na zadku vaší lodi a čekal, až se přemístíte.“ Poklepal si na krunýř. „Vestavěná nano – kamufláž,“ vysvětlil. „Dost vychytaná novinka. Když nechci, abyste si mě všimli, neobjevíte mě.“</p>

<p>„Strávil jste zvenku na trupu naší lodi deset dní?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Není to tak hrozný,“ řekl Stross. „Věnoval jsem se studiu na doktorát. Srovnávací literatura. Baví mě to a aspoň se nenudím. Samozřejmě je to dálkové studium.“</p>

<p>„Tak to je hezké,“ zarazila ho Jane. „Ale já bych se radši zaměřila na <emphasis>naši </emphasis>situaci.“ Mluvila úsečně a chladně, na rozdíl od rozzuřeného kapitána.</p>

<p>„Tak jo,“ řekl Stross. „Právě jsem šoupnul příslušný soubory a instrukce do vašich kapesních počítačů, abyste si je ve volným čase prošli. Řeknu vám jen to nejpodstatnější. Planeta, kterou jste považovali za Roanoke, byla návnada – klamný cíl. Planeta, kterou máte teď pod sebou, je <emphasis>skutečná </emphasis>Roanoke. Tu budete kolonizovat.“</p>

<p>„Ale o téhle planetě nic nevíme,“ namítl jsem.</p>

<p>„Všechno je to v souborech, který jsem vám poslal,“ řekl Stross. „Celkově je pro vás mnohem lepší než ta druhá. Živé organismy jsou pro nás poživatelné. Teda vlastně pro <emphasis>vás</emphasis>. Pro mě ne. Můžete se rovnou začít pást…“</p>

<p>„Řekl jste, že ta druhá planeta byla návnada,“ ozvala se Jane. „Pro koho?“</p>

<p>„To je složitý vysvětlování,“ řekl Stross.</p>

<p>„Zkuste to,“ řekl a Jane. „No tak dobře,“ řekl Stross. „Začneme tím, že se vás zeptám, jestli jste už někdy slyšela o Shromáždění…“</p>

<p>Kapitola               5</p>

<p>Jane vypadala, jako by dostala políček.</p>

<p>„Cože? Co To je? Co je Shromáždění?“ zeptal jsem se. Podíval jsem se na Zanea, který jen pokrčil rameny: také to nevěděl.</p>

<p>„Takže ho nakonec uvedli do života?“ zeptala se po chvíli. „No jo.“</p>

<p>„Co je Shromáždění?“ zopakoval jsem svou otázku.</p>

<p>„Organizace inteligentních ras v našem vesmíru,“ řekla Jane, s pohledem stále upřeným na Strosse. „Původní myšlenka byla spojit se, společně ovládnout tuto část vesmíru a zabránit ostatním rasám v další kolonizaci.“ Otočila se ke mně. „Naposledy jsem o něm slyšela těsně předtím, než jsme odešli na Huckleberry.“</p>

<p>„Tys to věděla, a nic jsi mi neřekl a?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Měla jsem rozkazy,“ řekla Jane úsečně. „Byla to součást naší dohody. Mohla jsem odejít ze zvláštních jednotek za podmínek, které jsem si určila, za předpokladu, že zapomenu, že jsem kdy slyšela o Shromáždění. Nemohla jsem ti to říct, ani kdybych chtěla. A kromě toho, nebylo co říct. Všechno bylo teprve v počátcích a podle toho, co jsem se dozvěděla, to nemělo moc nadějí na úspěch. A navíc jsem se to dozvěděla od Charlese Boutina. Což nebyl příliš důvěryhodný pozorovatel vesmírné politiky…“</p>

<p>Jane se zdála být upřímně rozezlená. Jestli na mě nebo na naši situaci, to jsem nedokázal posoudit. Rozhodl jsem se to dál nerozpitvávat a obrátil jsem se ke Strossovi. „Takže to Shromáždění nám teď působí starosti?“</p>

<p>„No jo,“ řekl Stross. „Už víc než dva roky. První věc, kterou Shromáždění vyhlásilo, byl zákaz další kolonizace pro všechny rasy, které se k němu nepřipojily.“</p>

<p>„A kdyby ten zákaz někdo porušil?“ zeptal se Zane.</p>

<p>„Tak Shromáždění zničí jejich nové kolonie,“ řekl Stross. „To je důvod pro tenhle nečekaný obrat. Poskytli jsme Shromáždění dost důkazů, aby uvěřilo, že se chystáme založit novou kolonii na jisté planetě. Místo toho jsme však kolonisty poslali úplně jinam. Na planetu, která není v záznamech ani na mapách a o které ví jen několik vysoce postavených lidí v Koloniální unii. A já, samozřejmě, protože mám za úkol vás informovat o celé situaci. Takže teď to víte i vy. Shromáždění se chystalo napadnout roanockou kolonii ještě dřív, než by se vaši lidé dostali na povrch planety. Teď jim sklaplo, protože vás nemůžou najít. Takže Shromáždění si useklo ostudu a vypadá neschopně. A <emphasis>my </emphasis>jsme naopak za ty chytrý. Podle mě to tak bylo naplánovaný.“</p>

<p>Teď jsem se rozzlobil já. „Takže Koloniální unie si hraje s tím Shromážděním na schovávanou?“ řekl jsem. „To je <emphasis>fakt zábavné</emphasis>…“</p>

<p>„<emphasis>Zábavné </emphasis>je jen slovo,“ řekl Stross. „Nemyslím si, že by bylo zábavné, kdyby vás našli.“</p>

<p>„A jak dlouho to potrvá?“ zeptal jsem se. „Jestli je to pro Shromáždění taková pohroma, určitě po nás začnou usilovně pátrat.“</p>

<p>„V tom máte naprostou pravdu,“ souhlasil Stross. „A jestli vás najdou, zničí vás. Takže teď je na vás, abyste jim to hledání co nejvíc ztížili. A myslím, že teprve tohle se vám vůbec nebude líbit…“</p>

<p>„Bod číslo jedna,“ řečnil jsem ke členům koloniální Rady. „Absolutně žádný kontakt mezi roanockou kolonií a zbytkem Koloniální unie…“ U stolu nastal rozruch.</p>

<p>Jane a já jsme seděli u stolu proti sobě a čekali, až se všichni uklidní. Trvalo to několik minut.</p>

<p>„To je šílenství,“ řekla Marie Blacková.</p>

<p>„Plně s vámi souhlasím,“ řekl jsem. „Jenže jakýkoliv kontakt mezi Roanoke a jinou kolonizovanou planetou zanechá stopy, které nás mohou prozradit. Posádky vesmírných lodí jsou početné a není pravděpodobné, že by se ani jeden člověk o něčem takovém nezmínil přátelům nebo rodině. A dobře víte, že nás budou hledat. Vaše původní vlády, vaše rodiny i tisk, všichni budou pátrat po někom, kdo by jim poskytl sebemenší doklad o tom, kde bychom mohli být. Pokud na nás někdo ukáže prstem, Shromáždění nás najde.“</p>

<p>„A co bude s <emphasis>Magellanem</emphasis>?“ zeptal se Lee Chen. „Letí přece zpátky.“</p>

<p>„Ne, neletí,“ řekl jsem. Tato novinka vyvolala překvapení. Vybavil jsem si, jak se kapitán Zane rozzuřil, když mu to Stross oznámil. Dokonce pohrozil, že rozkaz neuposlechne. Stross mu připomněl, že stále nemá kontrolu nad lodí, a pokud s celou posádkou nepřistane na planetě spolu s kolonisty, zjistí, že nemá kontrolu ani nad životné důležitými systémy. Nebyl to příjemný okamžik.</p>

<p>A Stross ho ještě zhoršil, když Zaneovi oznámil, co hodlá udělat s <emphasis>Magellanem. </emphasis>Podle rozkazu ho má nasměrovat přímo do slunce.</p>

<p>„Členové posádky mají v Koloniální unii rodiny,“ řekl Hiram Yoder. „Manželky. Děti…“</p>

<p>„To mají,“ řekl jsem. „Aspoň máte představu, jak vážná je to situace.“</p>

<p>„A můžeme si to dovolit?“ zeptal se Manfred Trujillo. „Neříkám, že je nechceme, ale zásoby kolonie jsou počítány na dva a půl tisíce kolonistů. Teď nás má být o kolik víc? O dvě stovky?“</p>

<p>„Přesně o dvě stě šest,“ řekla Jane. „To není problém. Vezeme o polovinu víc zásob, než je pro zakládající kolonii obvyklé, a navíc na téhle planetě je pro nás příznivý biosystém. Naštěstí!“</p>

<p>„Jak dlouho tahle izolace potrvá?“ zeptala se Blacková.</p>

<p>„Blíže neurčenou dobu,“ řekl jsem. Ozvaly se další nespokojené hlasy. „Naše přežití závisí na naší úplné izolaci. Tak to prostě je. Na druhou stranu se tím jisté věci zjednoduší. Zakládající kolonie musí obvykle všechno připravit pro druhou vlnu kolonistů během dvou tří let. My si s tím teď nemusíme dělat starost. Můžeme se soustředit na své vlastní potřeby. V tom je podstatný rozdíl.“</p>

<p>S tím většina přítomných zachmuřeně souhlasila. V tu chvíli jsem nemohl doufat v nic lepšího.</p>

<p>„Bod číslo dvě,“ pokračoval jsem a připravil se na mohutné protesty. „Zákaz používání technologií, které by mohly prozradit existenci naší kolonie tím, že by do vesmíru pronikly nějaké signály.“</p>

<p>Tentokrát se vřava neuklidnila během pár minut…</p>

<p>„To je naprosto nepřijatelné,“ prohlásil Paulo Gutierrez. „<emphasis>Cokoliv</emphasis>, co používá dálkové ovládání nebo má bezdrátové spojení, se dá vystopovat. Stačí vyslat širokopásmový signál a přijímače okamžitě odpoví…“</p>

<p>„Rozumím,“ řekl jsem.</p>

<p>„Veškeré naše technické vybavení je založené na bezdrátové technologii,“ řekl Gutierrez. Zvedl svůj kapesní počítač. „Třeba tohle: nemá žádné pevné připojení, není ani kam ho připojit. Všechny naše stroje, nástroje, přístroje, úplně všechno vybavení, kterého máme plný nákladový prostor lodi, pracuje na základě bezdrátové technologie.“</p>

<p>„Zapomeňte na vybavení,“ řekl Lee Chen. „Všichni naši kolonisté mají implantovaný identifikační čip.“</p>

<p>„Naši také,“ ozvala se Marta Pirová. „A nedá se vypnout.“</p>

<p>„Tak je budete muset z těla vyjmout,“ oznámila jim Jane.</p>

<p>„To není tak snadné, vyžaduje to chirurgický zákrok,“ řekla Pirová.</p>

<p>„Zatraceně, kde ty čipy mají?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Na rameni,“ řekla Pirová. Chen přikývl, jeho kolonisté je měli na stejném místě. „Není to velký zákrok, ale přesto do nich musíte říznout.“</p>

<p>„Alternativou je vystavit všechny ostatní kolonisty riziku objevení a nemilosrdné likvidace,“ upozornila je Jane důrazně. „Domnívám se, že vaši lidé to budou muset vydržet.“ Pirová už otevírala ústa k odpovědi, ale na poslední chvíli si to zřejmě rozmyslela.</p>

<p>„I když jim vyjmete všechny čipy, pořád zbývá veškeré naše technické vybavení,“ zopakoval Gutierrez svou původní výhradu. „Všechno má dálkové ovládání. Zemědělské stroje, lékařské přístroje, prostě všechno. Chcete říct, že nebudeme moci použít <emphasis>žádné</emphasis> vybavení, které nutně potřebujeme k přežití?“</p>

<p>„Nevezeme jenom moderní techniku, která je založená na bezdrátové technologii,“ řekl Hiram Yoder. „Mnohé z našeho vybavení je neprogramovatelné, nevysílá žádné signály, nepotřebuje dálkové ovládání. Všechny stroje a přístroje ovládá sám člověk a funguje to výborně.“</p>

<p>„<emphasis>Vy </emphasis>máte takové vybavení,“ namítl Gutierrez. „My ostatní nic takového nemáme.“</p>

<p>„O všechno se s vámi podělíme,“ nabídl mu Yoder.</p>

<p>„To není otázka dělení,“ vyjel na něj Gutierrez. Pak se trochu ovládl. „Chápu, že se nám snažíte pomoct,“ řekl Hiramovi. „Vezete dost vybavení pro <emphasis>sebe</emphasis>. Jenže my bychom ho potřebovali desetkrát tolik…“</p>

<p>„Vybavení máme dost,“ řekla Jane. Všichni se k ní otočili. „Všem jsem poslala kopii seznamu lodního nákladu. Zjistíte, že kromě všech moderních strojů a přístrojů jsme ve stejném množství zásobeni věcmi, které jsme dosud považovali za zastaralé a nepraktické. Z toho plynou dvě věci. Zaprvé, že Koloniální unie počítala s tím, že se budeme muset o sebe postarat sami, a za druhé, že nechce, <emphasis>abychom zahynuli</emphasis>.“</p>

<p>„To je jen jeden úhel pohledu na celou věc,“ namítl Trujillo. „Druhý je takový, že moc dobře věděli, že nás opustí a nechají nás napospas tomu Shromáždění. A místo toho, aby nám dali něco, čím bychom se mohli účinně bránit, chtějí po nás, abychom byli potichu, nevystrkovali hlavy z úkrytu a doufali, že nás Shromáždění <emphasis>neuslyší</emphasis>.“ Kolem stolu se ozývaly souhlasné hlasy.</p>

<p>„Na takovou diskuzi teď není čas,“ řekl jsem. „Ať už KU uvažovala jakkoliv, faktem je, že jsme tady a hned tak se odtud zpět nedostaneme. Až budeme na planetě a zabydlíme se tam, můžeme se klidně bavit o tom, jaká vlastně byla strategie Koloniální unie. V současné chvíli se však musíme soustředit na to, co musíme udělat, abychom vůbec <emphasis>přežili</emphasis>. Takže, Hirame,“ řekl jsem a podal mu svůj kapesní počítač, „myslím, že z nás všech jsi to právě ty, kdo má nejlepší představu o tom, co z dovezeného vybavení bude vhodné pro naše potřeby. Půjde to s tím, co máme?“</p>

<p>Hiram si vzal počítač a během několika minut projel seznam lodního nákladu.</p>

<p>„Těžko říct,“ řekl nakonec. „Musel bych to vidět před sebou. A pak taky musím vidět lidi, kteří s tím budou pracovat. A musím vzít v úvahu ještě spoustu dalších faktorů. Ale myslím, že to půjde.“ Rozhlédl se po ostatních kolem stolu. „Všem vám slibuji, že udělám všechno, co bude v mých silách, abych vám pomohl. Nemohu mluvit za ostatní, ale ze zkušenosti vím, že žádný nikdy pomoc bližnímu neodmítl. Dokážeme to. Společnými silami to dokážeme.“</p>

<p>„Je tu ještě další možnost,“ ozval se Trujillo. Všichni se na něj se zájmem podívali. „<emphasis>Nebudeme </emphasis>se schovávat. Budeme používat všechno vybavení, které máme, abychom přežili. <emphasis>A když </emphasis>nás náhodou to Shromáždění objeví, řekneme, že jsme nezávislá kolonie a ke Koloniální unii nepatříme. Shromáždění vede válku s KU a ne s nějakou divokou kolonií.“</p>

<p>„To by znamenalo neuposlechnutí rozkazu,“ namítla Marie Blacková.</p>

<p>„Přerušení veškerého spojení funguje oběma směry,“ řekl Trujillo. „Pokud nás KU chce úplně izolovat, nemůže nás kontrolovat. A co se stane, když neuposlechneme rozkaz? Jsme snad příslušníky KOSu? Zastřelí nás? <emphasis>Vyhodí </emphasis>nás? A kromě toho, považujete vy, kdo tady sedíte, takové požadavky za oprávněné? Koloniální unie nás opustila. A co víc, od začátku to <emphasis>plánovala! </emphasis>Zklamala naši důvěru. Navrhuji, abychom udělali totéž. Měli bychom kolonizovat planetu na vlastní pěst.“</p>

<p>„Myslím, že nevíte, co říkáte, když chcete, abychom se prohlásili za divokou kolonii,“ řekla Jane Trujillovi. „V poslední takové kolonii, na kterou mě poslali, byli všichni kolonisté zabiti a posloužili jako potrava. Našli jsme tam hromady dětských tělíček, která se chystali rozporcovat. Nic si nenalhávejte. Kolonizovat na vlastní pěst znamená rozsudek smrti.“ Slova chvíli visela jen tak ve vzduchu, nikdo si netroufl tvrzení vyvrátit.</p>

<p>„Jasně že je to riskantní,“ ujal se zase slova Trujillo. „Jenže my jsme <emphasis>samotní</emphasis>. Jsme divoká kolonie ve všech ohledech, kromě názvu. A nevíme, jestli to vaše Shromáždění je tak strašné, jak se nám Koloniální unie snaží namluvit, když nám doposud lhala úplně ve všem. Nemůžeme jí věřit, že jí tolik leží na srdci naše zájmy.“</p>

<p>„Takže chcete důkaz, že nás Shromáždění vážně chce zlikvidovat?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„To bych rád,“ řekl Trujillo.</p>

<p>Jane se obrátila na mě. „Ukaž jim to,“ vyzvala mé.</p>

<p>„Co nám má ukázat?“ zeptal se Trujillo.</p>

<p>„Tohle,“ řekl jsem. Ze svého kapesního počítače, který už brzy nebudu moci používat, jsem na velké nástěnné obrazovce spustil video. Všichni hleděli na nějakého tvora, který stál na kopci nebo návrší. V pozadí bylo vidět menší město. Celé bylo zalité oslnivým světlem.</p>

<p>„Vesnice, kterou vidíte, je kolonie,“ řekl jsem. „Založili ji Whaidové krátce potom, co Shromáždění vydalo zákaz další kolonizace jiným než členským rasám. Shromáždění muselo sáhnout po zbraních, protože zpočátku nedokázalo přinutit ostatní, aby jeho zákaz dodržovali. Některé rasy klidně kolonizovaly dál. Jenže Shromáždění se rozhodlo zákaz prosazovat silou.“</p>

<p>„Odkud se bere to světlo?“ zeptal se Lee Chen.</p>

<p>„Z vesmírných lodí členských zemí Shromáždění na oběžné dráze planety,“ odpověděla Jane. „Používají metodu zastrašování, jež má za cíl protivníka zaskočit.“</p>

<p>„Musí tam být stovky lodí,“ usoudil Chen.</p>

<p>„Ano, to jsou,“ potvrdila Jane.</p>

<p>Kužely světla, které ozařovaly whaidskou kolonii, náhle zhasly.</p>

<p>„Teď to přijde,“ upozornil jsem je.</p>

<p>Smrtící paprsky byly zpočátku neviditelné. Tohle už nebylo na efekt – teď sloužily k ničení. Téměř všechnu energii soustředily na svůj cíl, nikoliv na objektivy kamer. I ve vzdálenosti, ve které byla kamera umístěna, se dalo pozorovat chvění vzduchu, vyvolané náhlým žárem.</p>

<p>Pak ve zlomku vteřiny celá kolonie vzplála a explodovala. Přehřátým vzduchem létaly trosky budov, oblaka zvířeného prachu i části roztrhaných těl, vířily vysoko na obloze, osvětlené energií samotných paprsků. Mihotavé úlomky hmoty odrážely plameny, sahající až do oblak.</p>

<p>Nárazová vlna se z ohořelých trosek kolonie šířila na všechny strany. Paprsky přestaly zářit. Světelné představení na obloze skončilo a zůstala po něm jen spoušť, kouř a dohasínající plameny. Občas se objevil osamocený výbuch plamenů i mimo zničenou oblast.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se Yoder.</p>

<p>„Domníváme se, že někteří kolonisté nebyli asi v okamžiku výbuchu ve vesnici,“ řekl jsem. „Takže čistí i okolí, aby nezbyl vůbec ni kdo.“</p>

<p>„Kristepane,“ vydechl Gutierrez. „Když jim zničili kolonii, stejně by nepřežili.“</p>

<p>„Jsou důslední,“ řekla Jane.</p>

<p>Vypnul jsem video. V místnosti se rozhostilo hrobové ticho.</p>

<p>Trujillo ukázal na můj kapesní počítač. „Jak jsme k tomu přišli?“</p>

<p>„K tomu videu?“ zeptal jsem se. Přikývl. „Shromáždění zřejmě vyslalo kurýry ke všem vládám nečlenských zemí, včetně Koloniální unie, aby video osobně doručili.“</p>

<p>„Proč by to dělali?“ zeptal se Trujillo. „Proč by všem ukazovali, <emphasis>jaká zvěrstva </emphasis>páchají?“</p>

<p>„Aby nikdo nepochyboval, že svůj zákaz myslí smrtelně vážně,“ řekl jsem. „Pro mě to znamená jen jedno. Ať už si v téhle chvíli myslíme o Koloniální unii cokoliv, nemůžeme si dovolit jednat na základě předpokladu, že se k nám Shromáždění zachová shovívavě. KU udělala na představitele Shromáždění dlouhý nos, což si nemohou nechat jen tak líbit. Budou po nás pátrat. Nechceme jim přece dát příležitost, aby nás našli.“ Teď nastalo snad ještě hrobovější ticho.</p>

<p>„Co dál?“ zeptala se Marta Pirová.</p>

<p>„Myslím, že o tom musíte dát hlasovat,“ řekl jsem.</p>

<p>Trujillo nevěřícně vzhlédl. „Prosím?“ řekl. „Zdálo se mi, že jsem <emphasis>vás </emphasis>slyšel mluvit o tom, že <emphasis>my </emphasis>bychom měli hlasovat?“</p>

<p>„Plán, který jsme vám před chvílí předložili, je pro vás novinkou,“ řekl jsem. „Stejně jako byl novinkou pro mě a Jane. Když uvážím všechny okolnosti, myslím si, že je to to nejlepší, co můžeme v tuto chvíli udělat. Ale nebude to fungovat, pokud s tím nebudete souhlasit. Budete muset předstoupit před své lidi a vysvětlit jim to. Budete je muset přesvědčit. Pokud má mít tahle kolonie nějakou naději, musí být všichni za jedno. A začíná to u vás.“</p>

<p>Postavil jsem se. Jane vstala také. „Tohle je věc, kterou si musíte probrat sami,“ řekl jsem. „My počkáme venku.“ Odešli jsme.</p>

<p>„Je všechno v pořádku?“ zeptal jsem se Jane, když jsme vyšli ven.</p>

<p>„To myslíš vážně?“ vyštěkla na mě. „Zůstali jsme trčet v neznámém vesmíru, čekáme, až nás objeví Shromáždění, aby nás usmažilo na škvarek, aty se ptáš, jestli je všechno <emphasis>v </emphasis><emphasis>pořádku?</emphasis>“</p>

<p>„Ptal jsem se, jestli je všechno v pořádku <emphasis>s tebou</emphasis>,“ řekl jsem. „Na každého hned vyjedeš. Naše situace není zrovna růžová, ale my dva bychom měli zůstat nad věcí a soustředit se na řešení. A pokud to jde jednat diplomaticky.“</p>

<p>„Na diplomatické jednání jsi tu ty,“ řekla Jane. „Jasně,“ souhlasil jsem, „ale ty mi to příliš neusnadňuješ.“</p>

<p>Zdálo se, že Jane v duchu počítá do deseti. A pak ještě jednou. „Promiň,“ řekla. „Máš pravdu. Omlouvám se.“</p>

<p>„Řekni mi, co se děje,“ požádal jsem ji. „Teď ne,“ řekla Jane. „Později, až budeme sami.“</p>

<p>„Teď<emphasis> jsme</emphasis> sami,“ namítl jsem.</p>

<p>„Otoč se,“ řekla Jane. Poslechl jsem. Uviděl jsem Savitri. Otočil jsem se zpátky k Jane, ale ta už mezitím zamířila pryč.</p>

<p>„Je všechno v pořádku?“ zeptala se Savitri a dívala se za odcházející Jane.</p>

<p>„To kdybych věděl, tak bych ti to řekl,“ odpověděl jsem. Čekal jsem nějakou uštěpačnou poznámku, ale nedočkal jsem se. To jen dokazovalo, v jaké náladě se Savitri nachází. „Všiml si někdo nesrovnalostí, co se týče planety?“ zeptal jsem se jí.</p>

<p>„Myslím, že ne,“ řekla Savitri. „Většina lidí je jako vy – nic ve zlém – a ve skutečnosti neví, jak planeta vypadá. Už si ale všimli vaší nepřítomnosti. Vás a všech členů roanocké Rady. Zatím tomu však zřejmě nikdo nepřikládá nějaký větší význam. Koneckonců je to vaše práce, scházet se a hovořit o kolonii. Vím, že vás shání Kranjic, ale myslím, že chce jenom získat nějaký komentář o oslavách a přemístění.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl jsem.</p>

<p>„Kdykoliv mi budete chtít říct, co se děje dál, budu moc ráda,“ řekla Savitri. Už jsem se chystal dát jí ze zvyku nějakou zlehčující odpověď, ale zarazil jsem se, když jsem si všiml jejího pohledu. „Už brzy, Savitri,“ ujistil jsem ji. „Slibuji. Musíme však nejdřív zařídit pár věcí.“</p>

<p>„V pořádku, šéfe,“ řekla Savitri a trochu se uvolnila.</p>

<p>„Udělej pro mě něco,“ požádal jsem ji. „Najdi mi Hickoryho nebo Dickoryho. Musím si s nimi o něčem promluvit.“</p>

<p>„Myslíte, že o tomhle něco vědí?“ zeptala se Savitri.</p>

<p>„Vím, že o tom něco vědí,“ řekl jsem. „Jen potřebuju zjistit, jak moc. Vyřiď jim, ať se u mě staví.“</p>

<p>„Provedu,“ řekla Savitri. „Najdu Zoe. Ty dva vždycky najdete v okruhu třiceti metrů od ní. Mám dojem, že už jí to taky začíná vadit. Zdá se, že znervózňují jejího nového přítele.“</p>

<p>„To je ten Enzo?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„To je on,“ potvrdila Savitri. „Příjemnej kluk.“</p>

<p>„Mám dojem,“ řekl jsem, „že až přistaneme, pošlu Hickoryho a Dickoryho, aby si s ním trochu promluvili.“</p>

<p>„Je zvláštní, jak i uprostřed takové svízelné situace dokážete stále vymýšlet způsoby, jak odstranit chlapce, který je milý na vaši dceru,“ poznamenala Savitri. „V jistém smyslu je to až obdivuhodné.“</p>

<p>Zasmál jsem se. Savitri se zasmála také, což byl můj záměr, který vyšel. „Člověk musí mít své priority,“ podotkl jsem. Savitri obrátila oči v sloup a odešla.</p>

<p>O chvilku později se vrátila Jane se dvěma šálky. Jeden mi podala. „Čaj,“ řekla. „Na usmířenou.“</p>

<p>„Díky,“ řekl jsem a vzal si od ní hrneček.</p>

<p>Jane kývla hlavou směrem ke dveřím zasedací místnosti, kde jednala Rada kolonie. „Nějaké zprávy?“</p>

<p>„Nic,“ řekl jsem. „Ani jsem neposlouchal.“</p>

<p>„Máš nějaký plán pro případ, že by došli k závěru, že to, co navrhujeme, je nepřijatelné?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Jsem rád, že se na to ptáš,“ řekl jsem. „Nemám nejmenší tušení, co v takovém případě dělat.“</p>

<p>„Vidím, že myslíš dopředu,“ poznamenala Jane a usrkla čaj.</p>

<p>„Nech si ty jízlivosti,“ ohradil jsem se. „Na to mám Savitri.“</p>

<p>„Hele, jde sem Kranjic,“ upozornila mě Jane a ukázala do chodby, kde se objevil reportér – s Beatou v patách, jako obvykle. „Jestli chceš, můžu to s ním vyřídit.“</p>

<p>„Ale to bys z Beaty udělal a vdovu,“ řekl jsem.</p>

<p>„Myslím, že by jí to moc nevadilo,“ poznamenala Jane.</p>

<p>„Necháme ho ještě žít,“ řekl jsem.</p>

<p>„Perry, Saganová!“ zvolal Kranjic, když nás spatřil. „Heleďte, vím, že nejsem zrovna váš oblíbenec, ale myslíte, že byste mi mohli říct pár slov o našem přemístění? Slibuji, že vás ukážu v příznivém světle.“</p>

<p>V tom se otevřely dveře zasedací místnosti a Trujillo vystrčil hlavu.</p>

<p>„Vydržte, Janne,“ řekl jsem Kranjicovi. „Za chvíli pro vás budu něco mít.“ Vrátil jsem se s Jane dovnitř. Ještě jsem zaslechl Kranjice, jak nahlas vzdychl, a pak jsem zavřel dveře.</p>

<p>Obrátil jsem se na zástupce kolonistů. „Jak jste se rozhodli?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nebylo moc o čem se dohadovat,“ řekl Trujillo. „Rozhodli jsme se, že alespoň prozatím uděláme to, co navrhuje Koloniální unie.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl jsem. „Díky.“</p>

<p>„Od vás však chceme vědět, co máme říct našim lidem,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„Řekněte jim pravdu,“ řekla Jane. „Celou pravdu.“</p>

<p>„Pořád říkáte, jak nám KU zamlčuje informace a podvádí nás,“ řekl jsem Trujillovi. „Tak nepokračujte v jejích stopách.“</p>

<p>„Chcete, abychom jim řekli všechno?“ ujistil se znovu Trujillo.</p>

<p>„Všechno,“ potvrdil jsem. „Vydržte ještě…“ Otevřel jsem dveře a zavolal na Kranjice. Vešel dovnitř spolu s Beatou. „Začněte s ním,“ vyzval jsem Trujilla a ukázal na Kranjice.</p>

<p>Všichni se na něj podívali. „No,“ řekl Kranjic. „Co se děje?“</p>

<p>„Posádka <emphasis>Magellanu </emphasis>přistane na planetě jako poslední,“ řekl jsem Jane. Právě jsem se vrátil ze schůzky se Zanem a Strossem, na které jsme řešili a plánovali celý postup vyloďování. Jane a Savitri mezitím určovaly pořadí důležitosti našeho vybavení s ohledem na naši novou situaci. Ale teď jsme byli sami s Jane a Babarem, který jako jediný vesele odolával stresu panujícímu kolem. „Až budou všichni dole, Stross pošle <emphasis>Magellan </emphasis>na jeho poslední cestu ke slunci. Žádné trosky, žádný povyk, žádné stopy.“</p>

<p>„Co bude se Strossem?“ zeptala se Jane. Nedívala se na mě. Seděla u stolku a klepala do něj prsty.</p>

<p>„Řekl, že se tu bude chvíli ‚potloukat‘,“ řekl jsem.</p>

<p>Jane se na mě tázavě podívala. Pokrčil jsem rameny. „Je uzpůsobený pro život ve vesmíru,“ řekl jsem. „Takže v něm zůstane. Povídal, že se bude zabývat svou doktorandskou prací, než ho někdo vyzvedne.“</p>

<p>„Myslí si, že ho tu někdo vyzvedne?“ podivila se Jane. „To je docela optimista.“</p>

<p>„Je dobře, že někomu optimismus vydržel,“ poznamenal jsem. „I když Stross mi nepřipadá jako pesimistický typ…“</p>

<p>„Hmm,“ řekla Jane. Změnila rytmus bubnování. „A co Obinové?“</p>

<p>„No, to taky,“ řekl jsem a vzpomněl si na nedávný rozhovor s Hickorym a Dickorym. „Zdá se, že ti dva o Shromáždění vědí všechno, ale měli zakázáno nám to říct, protože <emphasis>my </emphasis>jsme o něm v podstatě nic nevěděli. Stejně jako vlastní manželka.“</p>

<p>„Za to se ti nehodlám omlouvat,“ řekla Jane. „Byla to součást dohody, kterou jsem podepsala, abych mohla být s tebou a Zoe. Tehdy mi to přišlo jako férová nabídka.“</p>

<p>„Nechci, aby ses za to omlouvala,“ řekl jsem co nejmírněji. „Jsem jen znepokojený. Podle toho, co jsem si přečetl v materiálech, které nám Stross předal, sdružuje Shromáždění stovky ras. Je to jediná takhle rozsáhlá organizace v celé známé historii vesmíru. Dávala se dohromady desítky let, ještě v době, kdy jsem byl na Zemi. A dozvěděl jsem se o její existenci až teď. Nevím, jak je to možné.“</p>

<p>„Neměl jsi to vědět,“ řekla Jane.</p>

<p>„Jenže tohle je věc, která se týká celého našeho známého vesmíru,“ namítl jsem. „Něco takového se přece nedá utajit.“</p>

<p>„Samozřejmě že se to dá utajit,“ řekla Jane a náhle přestala bubnovat prsty do stolku. „Koloniální unie to tak dělá celou dobu. Uvědom si, jak kolonie komunikují. Nemohou spolu hovořit přímo, je mezi nimi příliš vesmírného prostoru. Musí komunikaci nahrát a pak ji poslat vesmírnou lodí z jedné kolonie do druhé. Koloniální unie kontroluje všechny lodi, pohybující se ve vesmíru obydleném lidmi. Všechny informace plynou do Koloniální unie. Pokud máš pod kontrolou komunikaci, můžeš utajit, cokoliv chceš…“</p>

<p>„Myslím, že to nemůže být tak úplně pravda,“ řekl jsem. „Dřív nebo později každá, i ta nejvíc utajovaná informace unikne. Na Zemi –“ Jane pohrdavě odfrkla.</p>

<p>„Co je?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nic,“ řekla Jane. „Jen to tvoje ‚na Zemi‘. Jestli se nějaké místo ve vesmíru obydleném lidmi dá popsat jako totálně neinformované, tak je to právě Země.“ Ukázala rukou po místnosti. „Kolik jsi toho věděl o <emphasis>čemkoliv </emphasis>tady, když jsi byl ještě na Zemi? Zamysli se. Ty a všichni ostatní rekruti KOSu jste se nechali naverbovat, aniž byste cokoliv věděli o tom, jaké to tu je. Netušili jste ani, jak vás můžou vycvičit <emphasis>k boji</emphasis>. Koloniální unie udržuje Zemi <emphasis>v izolaci</emphasis>, Johne. Nedovolí žádnou komunikaci se světy osídlenými lidmi. Nepustí žádnou informaci ani jedním směrem. Koloniální unie neukrývá jen zbytek vesmíru před Zemí. Skrývá také Zemi před zbytkem vesmíru.“</p>

<p>„Je to domov lidstva,“ řekl jsem. „Je pochopitelné, že ji KU chce udržet stranou, mimo zájem ostatních…“</p>

<p>„Sakra, Johne,“ naštvala se Jane. „Nemůžeš být přece tak zabedněný, abys něčemu takovému věřil. KU neschovává Zemi ze <emphasis>sentimentálních </emphasis>důvodů. Ukrývá ji jako svůj <emphasis>zdroj</emphasis>. Je to továrna, která chrlí zásoby kolonistů a vojáků, z nichž nikdo nemá sebemenší tušení, co je <emphasis>tady</emphasis>. Není totiž v zájmu Koloniální unie, aby to věděli. Takže to nevědí. <emphasis>Tys </emphasis>to taky nevěděl. Byl jsi stejně neinformovaný jako všichni ostatní. Tak mi neříkej, že se takové věci nedají zatajit. Překvapivé není to, že před tebou Koloniální unie Shromáždění zatajila, ale spíš to, že ti o něm <emphasis>vůbec </emphasis>řekla.“</p>

<p>Jane přestala klepat do stolku a náhle do něj praštila. „Sakra!“ řekla a dala si hlavu do dlaní. Seděla, ale bylo znát, že zuří.</p>

<p>„Opravdu bych se rád už konečně dozvěděl, co je s tebou,“ řekl jsem.</p>

<p>„Není to kvůli tobě,“ řekla. „Nejsem naštvaná na tebe.“</p>

<p>„To rád slyším,“ přiznal jsem. „Ačkoliv vzhledem k tomu, že jsi mě před chvílí nazvala ignorantem a zabedněncem, bych rád věděl, jestli mi říkáš pravdu.“</p>

<p>Jane ke mně natáhla ruku. „Pojď sem,“ vybídla mě. Došel jsem ke stolku. Položila mi na něj ruku.</p>

<p>„Chci, abys pro mě něco udělal,“ požádala mě. „Bouchni do toho stolku vší silou.“</p>

<p>„Proč?“ chtěl jsem vědět.</p>

<p>„Prosím,“ řekla. „Neptej se a udělej to.“</p>

<p>Stolek byl obyčejný kus nábytku z uhlíkových vláken s lesklým povrchem a vzorkem dřeva. Levný, odolný, který se jen tak nerozbije. Sevřel jsem ruku v pěst a udeřil ze všech sil do desky stolku. Ozvala se tlumená rána a mě zabolelo v předloktí. Stolek se zatřásl, ale vydržel. Babar se podíval z postele, co blbnu.</p>

<p>„Au,“ sykl jsem bolestí.</p>

<p>„Mám asi tolik síly co ty, viď?“ prohlásila Jane bezvýrazně.</p>

<p>„No, asi tak,“ souhlasil jsem. Odstoupil jsem od stolku a třel si bolavou ruku. „Ale máš lepší kondici než já, takže možná budeš trošku silnější.“</p>

<p>„Hm,“ utrousila Jane. Pak vsedě bouchla do stolku. S praskavým zvukem se rozštípl. Polovina horní desky se vymrštila a proletěla místností, až narazila do dveří. Babar zavyl a schoulil se do klubíčka.</p>

<p>S otevřenou pusou jsem zíral na svou ženu, která nehnutě hleděla na trosky stolku.</p>

<p>„Ten parchant Szilard,“ pronesla na adresu nejvyššího velitele zvláštních jednotek. „Věděl, jaké s námi mají plány. Stross je jeden z jeho lidí. Takže to musel vědět. Věděl, čemu budeme muset čelit. A rozhodl se, že mi vrátí tělo příslušníka zvláštních jednotek, ať chci nebo ne.“</p>

<p>„Jak to mohl udělat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Při obědě,“ řekla Jane. „Musel mi dát něco do jídla.“ Těla vojáků zvláštních jednotek se dala vylepšovat – do určité míry – což se často provádělo pomocí injekcí nebo infuzí nanobotů, kteří následně opravili nebo zdokonalili tkáně. KOS nepoužíval nanoboty na úpravu normálních lidských těl, ale technicky tomu nic nebránilo. Stejně tak nic nebránilo použití nanobotů k tělesným změnám. „Muselo to být jen nepatrné množství. Jen tolik, aby je do mě dostal, a dál už se množili sami.“</p>

<p>Rozsvítilo se mi. „Měla jsi horečku.“</p>

<p>Jane přikývla, pohled upřený stále mimo mě.</p>

<p>„Horečku, a celou dobu jsem měla hlad a žízeň.“</p>

<p>„Kdy sis toho všimla?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Včera,“ řekla Jane. „Pořád jsem lámala a rozbíjela věci. Objala jsem Zoe a musela ji zase pustit, protože si stěžovala, že ji moc mačkám. Poplácala jsem Savitri po rameni a ta se hned ptala, proč ji mlátím. Celý den jsem byla hrozně nemotorná. A pak jsem viděla Strosse,“ Jane jeho jméno skoro vyplivla, „a uvědomila jsem si, co se stalo. Nebyla jsem nemotorná, ale<emphasis> změněná</emphasis>. Měla jsem zpátky své bývalé tělo. Neřekla jsem ti to, protože jsem si myslela, že mi to bude jedno. Ale pořád mi to leží v hlavě. Nemůžu se té myšlenky zbavit. Jsem změněná.“</p>

<p>Nakonec se na mě Jane podívala. Oči měla vlhké. „Já to <emphasis>nechci</emphasis>,“ vybuchla. „Vzdala jsem se toho všeho, když jsem se rozhodla žít s tebou a Zoe. Byla to moje volba. Vzdala jsem se svého života a <emphasis>bolelo </emphasis>to. Všechno, co jsem kdy poznala, jsem se rozhodla opustit.“ Poklepala si na spánek, aby mi připomněla NeuroKomp, který už neměla. „Vzdala jsem se všech <emphasis>hlasů</emphasis>, přestože jsem je do té doby měla neustále v hlavě. Poprvé v životě jsem byla sama. Bylo bolestné si uvědomovat omezení tohoto pro mě nového těla a postupně zjišťovat, co všechno už nikdy nebudu moct dělat. Ale <emphasis>vybrala </emphasis>jsem si to. Přijala jsem to. Snažila jsem se na tom nacházet kladné stránky. A poprvé v životě jsem věděla, že můj život je víc než to, co vidím přímo před sebou. Naučila jsem se rozeznávat souhvězdí, kde jsem předtím viděla jen hvězdy. Můj život je spojen s tvým a Zoe. Jsou to naše životy. A to mi vynahradilo všechno, o co jsem svou volbou přišla.“</p>

<p>Došel jsem k ní a přitiskl ji k sobě. „To je v pořádku,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ne, není,“ řekla Jane. Trpce se zasmála. „Vím, co si Szilard myslel. Myslel si, že mi pomáhá – že <emphasis>nám </emphasis>pomáhá tím, že mě udělá víc než lidskou. Jenže on neví, co vím já: Když uděláš někoho víc než člověkem, zároveň z něj uděláš méně než člověka. Strávila jsem poslední období učením se, jak být člověkem. A on to všechno bez rozmýšlení zničí.“</p>

<p>„Pořád jsi to ty,“ uklidnil jsem ji. „To se nezmění.“</p>

<p>„Doufám, že máš pravdu,“ řekla Jane. „Doufám, že to bude stačit.“</p>

<p>Kapitola               6</p>

<p>„Tahle planeta smrdí jako zpocený podpaží,“ prohlásila Savitri.</p>

<p>„No, To je bezva,“ poznamenal jsem. Právě jsem si natahoval boty, když Savitri vešla. Nakonec jsem se obul a postavil se.</p>

<p>„Ještě řekněte, že nemám pravdu,“ řekla Savitri. Babar se zvedl a došel Savitri pozdravit. Přátelsky ho podrbala na zádech.</p>

<p>„Ne že bys neměla pravdu,“ řekl jsem jí, „ale nemyslíš, že bys mohl a mít trochu víc ohledů, když jsi v úplně novém světě?“</p>

<p>„Žiju ve stanu a chodím na kýbl,“ řekla Savitri. „A pak ho ještě ke všemu musím odnést přes celý tábor do septiku, abychom v čističce získali močovinu na hnojení. Možná bych se na to dívala jinak, kdybych valnou část dne nemusela nahrazovat kanalizaci.“</p>

<p>„Tak se snaž nekonat potřebu tak často,“ poradil jsem jí.</p>

<p>„Ó, díky,“ řekla Savitri. „<emphasis>Takovým </emphasis>řešením jste fakt rozsekl gordický uzel mého problému. Není divu, že to tady vedete.“</p>

<p>„Ten kýbl je jen dočasné řešení,“ snažil jsem se ji uklidnit.</p>

<p>„To jste mi říkal už před dvěma týdny,“ upozornila mě Savitri.</p>

<p>„Tak se tedy omlouvám, Savitri,“ řekl jsem. „Měl jsem si uvědomit, že dva týdny nestačí na to, aby celá kolonie přešla od svého založení rovnou k rozvinuté pohodlnosti.“</p>

<p>„Nechodit na kýbl není žádná pohodlnost,“ odsekla Savitri. „Je to základní projev civilizované společnosti, zrovna tak jako pevný zdi. A koupání. Což v téhle kolonii už dlouho nikdo nedělal. To vám tedy povím.“</p>

<p>„Tak aspoň víš, proč planeta smrdí jako zpocené podpaží,“ řekl jsem.</p>

<p>„Takhle smrdí od začátku,“ namítla Savitri. „My k tomu jen přispíváme.“</p>

<p>Zhluboka jsem se nadechl a předvedl jí, s jakým požitkem si vzduch vychutnávám. Bohužel pro mě však měla Savitri pravdu. Roanoke skutečně čpěla silně potem, takže jsem měl co dělat, abych se nerozkašlal, když jsem nabral páchnoucí vzduch do plic. Po předchozí slovní přestřelce jsem s uspokojením sledoval kyselý výraz Savitri, takže jsem nemohl přiznat, že se mi zvedá žaludek.</p>

<p>„Aaách,“ vydechl jsem. Dokázal jsem se nerozkašlat.</p>

<p>„Doufám, že se udusíte,“ řekla Savitri.</p>

<p>„Když už o tom mluvíme,“ řekl jsem a vrátil se do stanu pro svůj nočník, „musím teď něco zařídit. Půjdeš to se mnou vylít?“</p>

<p>„Radši ne,“ řekla Savitri.</p>

<p>„Smůla,“ řekl jsem. „Nemyslel jsem to jako otázku. Jdeme.“ Savitri vzdychla a prošla se mnou uličkou naší malé vesnice Croatoan směrem ke sběrné nádrži. Babar nám šel v patách, i když občas odběhl, aby se pozdravil s dětmi. Babar, jediný pes v kolonii, který neměl pracovní povinnosti, měl dost času na to, aby si získal přátele. Byl stále oblíbenější a robustnější.</p>

<p>„Manfred Trujillo říkal, že naše malá vesnice je uspořádaná po vzoru vojenského ležení římských legií,“ poznamenala Savitri cestou.</p>

<p>„To je pravda,“ potvrdil jsem. „Vlastně to byl jeho nápad.“ A výborný. Vesnice měla čtvercový půdorys se třemi rovnoběžnými ulicemi a čtvrtá (nazvaná Smělá) je všechny přetínala. Uprostřed jsme měli společnou jídelnu (kde se rozdělovaly naše pečlivě sledované zásoby potravin), malé prostranství, kde se děti a mládež snažily nějak zabavit, a hlavní administrativní stan, který zároveň sloužil jako domov pro mě, Jane a Zoe.</p>

<p>Po obou stranách Smělé ulice stály řady stanů, ve kterých se tísnilo až deset lidí. Většinou dvě rodiny, doplněné jednotlivci nebo bezdětnými páry, podle toho, kolik se jich tam vešlo. Jistě, bylo to nepohodlné, ale hlavně stísněné a bez soukromí. Savitri žila v jednom stanu se třemi tříčlennými rodinami s malými dětmi. Důvodem její nevrlosti bylo částečně také to, že se moc nevyspala, sotva tři hodiny denně. Vzhledem k tomu, že tady na Roanoke měl den 26 hodin a 6 minut, moc si neodpočinula.</p>

<p>Savitri ukázala na okraj vesnice. „Myslím, že římské legie nepoužívaly kontejnery na ohraničení svého ležení,“ podotkla.</p>

<p>„To asi ne,“ uznal jsem. „To ale ke své vlastní škodě.“ Použít kontejnery jako ohrazení napadlo Jane. Za časů římské říše byla ležení legií obehnána palisádami a chráněna příkopy proti Hunům i vlkům. My jsme tu naštěstí žádné Huny ani jejich obdobu (prozatím) neměli. Věděli jsme však o velkých zvířatech, pohybujících se v okolním porostu, a také jsme nechtěli, aby se děti, mládež a někteří neopatrní dospělí (kteří se už v tomto směru osvědčili) volně procházeli kolem vesnice. K takovému účelu se kontejnery hodily přímo ideálně. Byly vysoké, pevné, a měli jsme jich hodně – dost na to, abychom z nich kolem vesnice udělali dvě řady, oddělené dostatečnou mezerou, aby nedobrovolně vysazená a proto pěkně naštvaná posádka <emphasis>Magellanu</emphasis>, která měla na starosti náklad, mohla pohodlně vyložit potřebné zásoby a vybavení.</p>

<p>Došel jsem se Savitri až k západnímu okraji Croatoanu, podél něhož tekla říčka. Díky ní měla už tato část vesnice kanalizaci. V severozápadním rohu přiváděly trubky vodu do filtrační cisterny, ze které se odebírala voda na pití a vaření. Zároveň byla napojena na dvě sprchy, ve kterých se mohli kolonisté mýt. Každý jednotlivec měl na očistu jednu minutu, rodiny tři minuty a další zájemci ve frontě pečlivě dbali, aby se tyto časové limity dodržovaly. V jihozápadním rohu stál septik – malá nádrž, která se vůbec nepodobala moderní čističce, již mi Ferro ukazoval – do kterého všichni kolonisté vylévali své nočníky. Během dne používali přenosné toalety umístěné u septiku. Neustále se tam tvořily fronty.</p>

<p>Došel jsem k nádrži a vylil do ní obsah nočníku. Musel jsem přitom zatajit dech. Septik nevoněl právě po růžích. Vylité splašky se zpracovávaly na čisté hnojivo, jež se skladovalo k dalšímu použití, a na čistou vodu, která se většinou vypouštěla zpět do říčky. Uvažovali jsme o tom, že bychom ji použili ve vesnici, ale převážil názor, že ať je čistá jak chce, kolonisté jsou už pod velkým psychickým tlakem, aby ještě pili a koupali se ve vlastních, i když vyčištěných splašcích. Námitku jsme přijali, ale stejně se část vody používala na vyplachování nočníků. Takové věci s sebou nese život ve velkém městě.</p>

<p>Když jsem se vrátil zpátky, Savitri ukázala směrem ke sprchám. „Máte v nejbližší době v plánu se osprchovat?“ zeptala se. „Bez urážky, ale kdybyste smrděl jenom jako zpocený podpaží, byl by to výrazný pokrok.“</p>

<p>„Jak dlouho ještě budeš takhle protivná?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Dokud nebudu mít v bytě vodu a odpad,“ prohlásila Savitri. „Což samozřejmě v první řadě předpokládá, že budu mít nějaký byt.“</p>

<p>„To je roanocký sen,“ ujistil jsem ji.</p>

<p>„Který se <emphasis>nezačne </emphasis>plnit, dokud kolonisté neopustí tohle stanové město a neusadí se ve vlastních domech,“ řekla Savitri.</p>

<p>„Nejsi první, kdo mi to říká,“ přiznal jsem. Chtěl jsem pokračovat, ale v tu chvíli k nám přiběhla Zoe. „Tady jsi,“ řekla, a hned ke mně natáhla ruku, ve které něco držela. „Podívej, našla jsem nějaké zvířátko,“ řekla.</p>

<p>Pohlédl jsem na tvora, kterého držela v ruce. Zíral na mě. Vypadal trochu jako krysa, která uvízla v cukrové polevě. Nejvýraznější na zvířátku byly čtyři oválné oči, na každé straně hlavy dvě. A také to, že jako všichni obratlovci, se kterými jsme se na Roanoke dosud setkali, mělo na tříprstých končetinách chápavé palce. Používalo je k udržování rovnováhy na dlani Zoe.</p>

<p>„Není roztomilé?“ zeptala se Zoe. Zdálo se mi, že si zvířátko odříhlo, což Zoe vzala jako znamení, že mu má dát sušenku, kterou vytáhla z kapsy. Zvířátko po ní jednou rukou sáhlo a zakouslo se do ní.</p>

<p>„Když myslíš,“ řekl jsem vyhýbavě. „Kde jsi ho našla?“</p>

<p>„Vedle jídelny je jich celá skupinka,“ odpověděla Zoe a ukázala zvířátko Babarovi. Očichal je. Zasyčelo na něj. „Sledovali nás při jídle.“ To mi připomnělo, že jsem je tam minulý týden taky viděl. „Myslím, že měli hlad,“ pokračovala Zoe. „Tak jsme s Gretchen vyšly ven, že je nakrmíme, ale utekli. Až na tohohle. Přišel ke mně a vzal si sušenku. Myslím, že si ho nechám.“</p>

<p>„Radši ne,“ snažil jsem se jí to vymluvit. „Nevíš, odkud je.“</p>

<p>„Jasně že vím,“ namítla Zoe. „Byl u jídelny.“</p>

<p>„Nepochopila jsi, jak to myslím?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ale pochopila, devadesátiletý taťko,“ řekla Zoe. „Ale neboj. Kdyby mě chtěl ochromit jedem a pak sežrat, už by to asi udělal.“</p>

<p>Zvíře dojedlo sušenku, ještě jednou si říhlo a pak jí vyskočilo z dlaně a uteklo směrem k ohrazení z kontejnerů. „Hej!“ vykřikla Zoe.</p>

<p>„Věrný jako štěně, co?“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Až se vrátí, řeknu mu, jaké hrozné věci si o něm myslíš,“ řekla Zoe. „A pak mu řeknu, aby tě počůral.“</p>

<p>Poklepal jsem na nočník. „Ne, ne,“ řekl jsem. „<emphasis>Tohle je </emphasis>na čůrání.“</p>

<p>Zoe se při pohledu na nočník zašklebila. Nebyla jeho velkým příznivcem „Hm. Díky, žes mi to připomněl.“</p>

<p>„Není zač.“ Náhle jsem si uvědomil, že Zoe nemá své dva stíny. „Kde jsou Hickory a Dickory?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Mamka je požádala, aby se s ní šli na něco podívat,“ řekla Zoe. „Proto tě vlastně hledám. Chtěla, abych ti vyřídila, aby ses šel taky podívat. Je na druhé straně za ohrazením. U severního vchodu.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl jsem. „Kde budeš ty?“</p>

<p>„Na náměstí, samozřejmě,“ řekla Zoe. „Kde jinde bych mohla <emphasis>být?</emphasis>“</p>

<p>„Promiň, zlato,“ řekl jsem. „Vím, že se ty a tví přátelé nudíte…“</p>

<p>„To není žádná legrace,“ řekla Zoe. „Všichni jsme věděli, že kolonizace nebude snadná, ale nikdo nám neřekl, že bude <emphasis>nudná.“</emphasis></p>

<p>„No, jestli hledáte něco, čím byste se zabavili, můžeme začít se školním vyučováním,“ navrhl jsem.</p>

<p>„My se nudíme, a ty navrhuješ <emphasis>školu?</emphasis>“ zeptala se Zoe. „<emphasis>Kde to žiješ?</emphasis> A stejně by to nešlo, když jsi nám všem zabavil kapesní počítače. Těžko bychom se mohli učit, když nemáme z čeho.“</p>

<p>„Mennonité mají knihy,“ řekl jsem. „Staré dobré knihy. Se stránkami a vším, co k nim patří.“</p>

<p>„Já vím,“ řekla Zoe. „Taky jsou jediní, kteří se ještě nezbláznili nudou. Bože, jak mi ten počítač chybí!“</p>

<p>„To je ironie, co?“ popíchl jsem ji.</p>

<p>„Radši už půjdu,“ řekla Zoe, „než po tobě něco hodím.“ Navzdory výhrůžce mě i Savitri krátce objala a odběhla. Babar se přidal k ní. Byla s ní větší zábava.</p>

<p>„Vím, jak se cítí,“ podotkla Savitri, když jsme vyrazili směrem k severnímu vstupu.</p>

<p>„Taky po mně chceš něco hodit?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Občas,“ přiznala Savitri. „Teď zrovna ne. Ale jde o ten počítač. Mně taky schází. Koukněte…“ Savitri sáhla do zadní kapsy kalhot a vytáhla poznámkový blok, který jí vyrobil Hiram Yoder a mennonité jako dárek. „Teď používám tohle.“</p>

<p>„Primitivní,“ zhodnotil jsem situaci.</p>

<p>„Ještě si dělejte legraci,“ řekla Savitri a vrátila blok zpátky do kapsy. „Přejít z počítače k bloku je <emphasis>těžké</emphasis>.“</p>

<p>Nepřel jsem se s ní. Vyšli jsme severní bránou z vesnice a našli Jane s Hickorym a Dickorym a dva členy posádky <emphasis>Magellanu</emphasis>, které Jane pověřila starostí o bezpečnost. „Pojď se na to podívat,“ vyzvala mě Jane a zavedla mě k jednomu z kontejnerů, tvořících hradbu kolem vesnice.</p>

<p>„Na co se mám podívat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Na tohle,“ řekla Jane a ukázala na horní okraj kontejneru, asi tři metry vysoko.</p>

<p>Přimhouřil jsem oči. „Jsou tam škrábance,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ano. Našli jsme je i na dalších kontejnerech. A to není všechno,“ řekla a přešla k vedlejšímu kontejneru. „Něco tady hrabalo,“ řekla. „Vypadá to, jako by se něco snažilo podhrabat se pod ním.“</p>

<p>„Pěkná fuška,“ usmál jsem se. Kontejnery byly přes tři metry široké.</p>

<p>„Na druhé straně ohrazení jsme našli asi metrovou díru,“ řekla Jane. „Něco se tam pokoušelo dostat v noci. Když se to nemohlo dostat přes kontejnery horem, pokusilo se je zdolat spodem. A bylo jich určitě víc. Okolí je celé podupané a našli jsme spoustu stop různých velikostí i na kontejnerech. Ať už je to cokoliv, je toho celá smečka.“</p>

<p>„Jsou to ta velká zvířata, která nedávno někdo zahlédl v porostu?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Jane pokrčila rameny. „Nikdo je neviděl zblízka a přes den tak blízko nic nepřijde. Za normálních okolností bychom nahoru na kontejnery umístili infračervené kamery, ale to nemůžeme.“ Nemusela vysvětlovat proč. Sledovací kamery, stejně jako téměř všechno naše technické vybavení, pracovaly bezdrátově, tím pádem mohly prozradit náš úkryt a tak ohrozit naši bezpečnost. „A ať už jsou to jakákoliv zvířata, žádná noční hlídka je nespatřila. Jenže hlídky nemohou používat ani brýle pro noční vidění…“</p>

<p>„Takže si myslíš, že jsou nebezpeční?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Jane přikývla. „Domnívám se, že býložravci by se tak usilovně nesnažili dostat se dovnitř. Ať už jde o jakýkoliv živočišný druh, ti tvorové nás pozorují, cítí nás a chtějí se dostat dovnitř, aby zjistili, co jsme zač. Musíme co nejdřív zjistit, co je to za tvory a kolik jich tu je.“</p>

<p>„Jestli jsou to dravá zvířata, jejich počet je omezený,“ poznamenal jsem. „Kdyby jich bylo příliš mnoho, neměla by dostatek kořisti.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ souhlasila Jane. „Ale to nám stále nedává odpověď na to, kolik jich je, ani jakou hrozbu představují. Víme jen to, že přicházejí v noci, jsou dost velcí, že téměř dokázali přeskočit kontejnery, a dost chytří, že se pod nimi snažili podhrabat. Nemůžeme dovolit lidem, aby začali hospodařit na půdě a stavět si farmy, dokud nebudeme vědět, jakou hrozbu ti tvorové představují.“</p>

<p>„Naši lidé jsou ozbrojeni,“ namítl jsem. Ve vybavení jsme našli zásobu starodávných pušek a střelivo.</p>

<p>„Naši lidé mají střelné zbraně,“ řekla Jane. „Jenže většina z nich nemá tušení, jak se s nimi zachází. Postřelí spíš sami sebe, než by něco zastřelili. A nebezpečí nehrozí jen lidem. Větší starost mám o dobytek. Nemůžeme si dovolit o něj přijít při útoku nějakých dravých zvířat. Na to je moc brzy.“</p>

<p>Podíval jsem se směrem klesu. Uviděl jsem nějakého mennonitu, který právě předváděl malé skupince kolonistů, co obnáší řízení starodávného traktoru. O něco dál směrem klesu sbíralo několik kolonistů vzorky půdy, abychom mohli rozhodnout, jaké plodiny kde pěstovat. „Nemám příliš populární funkci,“ povzdechl jsem si. „Lidé už teď reptají, že žijí ve vesnici tak namačkáni.“</p>

<p>„Nepotrvá moc dlouho, než je odhalíme,“ ujistila mě Jane. „Vezmu si s Hickorym a Dickorym noční hlídku nahoře na kontejnerech. Obinové dobře vidí ve tmě, takže by je mohli zahlédnout, když se budou blížit.“</p>

<p>„A ty?“ zeptal jsem se. Jane pokrčila rameny. Od té doby, co mi na <emphasis>Magellanu </emphasis>prozradila, že má vylepšené tělo, o rozsahu svých nově získaných schopností moc nemluvila. „Co uděláš, až je uvidíš?“</p>

<p>„Dneska nic,“ řekla Jane. „Chci jen získat představu, co jsou zač a kolik jich je. Pak se teprve rozhodneme, co s nimi uděláme. Do té doby bychom se měli vždy ujistit, že všichni jsou hodinu před západem slunce ve vesnici a že během dne nikdo nebude vycházet bez ozbrojeného doprovodu.“ Ukázala na své pomocníky. „Tihle dva mají výcvik se zbraní a v posádce <emphasis>Magellanu</emphasis><emphasis> </emphasis>jsou další. Tím začneme.“</p>

<p>„A žádné hospodaření a zakládání farem, dokud to nevyřešíme,“ dodal jsem.</p>

<p>„Správně,“ řekla Jane.</p>

<p>„To zase bude bouřlivé zasedání Rady,“ posteskl jsem si. „Já jim to vysvětlím,“ nabídla se Jane. „Ne,“ odmítl jsem. „Udělám to sám. Už takhle máš pověst strašáka. Nechci, abys pořád nosila jen špatné zprávy.“</p>

<p>„Mně to nevadí,“ řekla Jane.</p>

<p>„Já vím,“ řekl jsem. „Neznamená to ale, že to musíš být pokaždé ty.“</p>

<p>„Jak chceš,“ řekla Jane. „Můžeš jim říct, že se budeme snažit co nejdřív zjistit, jestli pro nás znamenají hrozbu nebo ne. To by je mohlo pomoct uklidnit.“</p>

<p>„Doufejme,“ řekl jsem.</p>

<p>„Nemáme o těch tvorech nějaké informace?“ zeptal se Manfred Trujillo. Doprovázel mě s kapitánem Zanem na cestě do informačního centra.</p>

<p>„Ne,“ přiznal jsem. „Zatím ani nevíme, jak vypadají. Jane to snad dnes v noci zjistí. Jediná zvířata, o kterých zatím víme, jsou ti krysám podobní tvorové, kteří se zdržují u jídelny.“</p>

<p>„Zašeredy,“ řekl Zane.</p>

<p>„Jakže?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Zašeredy,“ zopakoval Zane. „Tak jim říkají děcka. Prý proto, že jsou zatraceně šeredné.“</p>

<p>„Hezké jméno,“ řekl jsem. „Jenže těžko můžeme posuzovat místní biosféru jen podle nich.“</p>

<p>„Vím, že pokládáte za nejdůležitější opatrnost,“ řekl Trujillo, „ale lidi už jsou nespokojení. Dopravili jsme je na planetu, o které nic nevíme, a oznámili jim, že už nikdy nebudou moci promluvit s přáteli a rodinami, a pak je celé dva týdny necháme zahálet. Jsme v zemi nikoho. Musíme lidem umožnit prožít další období života, jinak na ně dolehne skutečnost, že jim někdo vzal bývalé životy a nenabídl jim odpovídající náhradu.“</p>

<p>„Já vím,“ přitakal jsem. „Ale oba víte stejně dobře jako já, že jsme o tomto světě nedostali prakticky <emphasis>žádné </emphasis>informace. Viděli jste stejné materiály. Ať už dělal takzvaný průzkum téhle planety kdokoliv, nestrávil tím déle než deset minut. Známe základní biochemické údaje a tím to tak asi končí. O místní fauně a flóře nevíme skoro nic. Nevíme ani, jestli se ve zdejší půdě dají pěstovat naše plodiny. Nevíme, které z místních živočichů můžeme využívat na jídlo nebo k jinému účelu. Všechny informace, které Sekce kolonizace obvykle poskytuje zakládající se kolonii, postrádáme. Tohle všechno musíme zjistit sami dřív, než tu s něčím začneme. V tom máme bohužel velkou nevýhodu.“</p>

<p>Došli jsme k informačnímu centru, což byl honosný název pro jeden z kontejnerů, který jsme pro tento účel upravili. „Až po vás,“ řekl jsem a podržel vstupní dveře Trujillovi se Zanem. Když jsme byli všichni uvnitř, zavřel jsem za sebou dveře a počkal, až je nanobotická hmota úplně pokryje tak, že vytvoří beztvarou čerň, a pak teprve jsem otevřel vnitřní dveře. Nanobotická hmota byla naprogramovaná tak, aby pohltila všechny druhy elektromagnetického vlnění a nepropustila je dál. Pokrývala stěny, podlahu i strop kontejneru. Když si to člověk uvědomil, zažíval zvláštní pocit zneklidnění, jako by se ocitl přímo uprostřed ničeho.</p>

<p>Muž, který tuhle hmotu vyvinul, čekal za dveřmi informačního centra. „Veliteli Perry,“ pozdravil Jerry Bennett. „Kapitáne Zane, pane Trujillo, rád vás vidím, vítejte v mé černé skříňce nebo spíš boudě!“</p>

<p>„Jak se hmota osvědčila?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Výborně,“ odpověděl Bennett a ukázal na strop. „Žádné vlnění neprojde dovnitř a žádné se nedostane ven. Schrodinger by záviděl. Ale potřebuju víc napájecích článků. To byste nevěřil, kolik energie hmota spotřebuje. A to nemluvím o dalších přístrojích, které tu jsou…“ Bennett ukázal na technologické vybavení našeho informačního centra. Díky izolační nanobotické hmotě to bylo jediné místo na Roanoke, kde se používaly technologie, která byste na Zemi v druhé polovině 20. století nenašli, s výjimkou technologie získávání elektřiny, která už nevyužívala fosilní paliva.</p>

<p>„Uvidím, co se dá dělat,“ řekl jsem. „Jste hotový zázrak, Bennette.“</p>

<p>„Kdeže,“ odmítl pochvalu. „Jsem jenom obyčejný podivín. Mám pro vás výsledky testů těch půdních vzorků.“</p>

<p>Podal mi kapesní počítač. Chvíli jsem se s ním pomazlil, než jsem se podíval na displej. „Dobrá zpráva je, že vzorky, které jsem prohlížel, jsou celkem vhodné pro pěstování našich plodin. V půdě není nic, co by úrodě znemožnilo růst, nebo jí nějak škodilo. Přinejmenším z chemického hlediska. Ve všech vzorcích jsem našel mikroorganismy.“</p>

<p>„A to je špatné?“ zeptal se Trujillo.</p>

<p>„To nevím,“ přiznal Bennett. „Všechno, co vím o půdě, jsem si přečetl, když jsem zkoumal tyhle vzorky. Moje žena na Phoenixu trochu zahradničila a podle jejího názoru nebylo špatné mít v půdě nějakou havěť, protože ji provzdušňovala. Kdoví, třeba má pravdu.“</p>

<p>„Má pravdu,“ potvrdil jsem. „Přiměřené množství biomasy je obvykle prospěšné.“ Trujillo na mě vrhl skeptický pohled. „Co je? Vím to ze zkušenosti, na Huckleberry jsem farmařil,“ řekl jsem. „Na druhou stranu však nevíme, jak budou tyhle organismy reagovat na naše rostliny. Vnášíme do biosféry nové druhy.“</p>

<p>„Podle všeho toho o půdě víte mnohem víc než já, takže budu pokračovat,“ řekl Bennett. „Ptal jste se, jestli bych nějakým způsobem dokázal přizpůsobit některá naše technická zařízení současné situaci, což znamená vyřadit všechny elektromagnetické bezdrátové prvky. Chcete krátkou nebo dlouhou odpověď?“</p>

<p>„Začněme tou krátkou,“ navrhl jsem.</p>

<p>„Ne tak úplně,“ řekl Bennett.</p>

<p>„V tom případě si poslechnu tu dlouhou,“ řekl jsem.</p>

<p>Bennett se natáhl po kapesním počítači, kterému předtím uvolnil vrchní kryt, a podal mi ho. „Tenhle počítač je ukázkový příklad běžné technologie používané v celé Koloniální unii. Vidíte tu všechny součástky – procesor, displej, paměti a vysílač, jenž zajišťuje spojení s ostatními kapesními i stolními počítači. Žádná z těchto součástek není fyzicky spojená s druhými. Spojení všech součástek kapesního počítače je bezdrátové.“</p>

<p>„Proč se to takhle dělá?“ zeptal jsem se a převracel počítač v ruce.</p>

<p>„Protože to je levné,“ vysvětlil mi Bennett. „Dokážou vyrobit miniaturní vysílače skoro zadarmo. Stojí to míň než použití fyzického drátového propojení. To sice také není drahé, ale celkové rozdíly v nákladech už stojí za zmínku. Takže téměř každý výrobce volí tuto cestu. Projektuje vlastně účetní. Jediné drátové spojení, které zůstalo v kapesním počítači zachováno, je napájení jednotlivých součástek – a zase jen proto, že je to levnější.“</p>

<p>„Daly by se tyhle dráty použít pro přenos dat?“ zeptal se Zane.</p>

<p>„Nevím jak,“ řekl Bennett. „Samozřejmě že s posíláním dat po drátech by nebyl problém. Jenže dostat se do jednotlivých součástek a vyslat signál do jejich příkazového centra, aby provedly požadovanou operaci, na to moje schopnosti nestačí. Kromě nedostatku programátorských dovedností tu mám ještě jeden problém. Každý výrobce součástek znemožňuje přístup k jejich příkazovému centru. Ta jsou totiž patentově chráněna. Ale i kdybych tohle všechno uměl udělat, nikde není záruka, že to bude fungovat. Kromě mnoha dalších by byl problém i s tím, že byste musel všechna data směrovat do napájecích článků. Nejsem si jistý, zda a jak by to mohlo pracovat.“</p>

<p>„Takže i když vypneme všechny rádiové vysílače, nepomůže to, protože všechny součástky neustále vysílají elektromagnetické vlny?“ shrnul jsem to.</p>

<p>„Přesně tak,“ potvrdil mi Bennett. „Na minimální vzdálenost – pár centimetrů – ale vysílají. Pokud byste po nich pátral, odhalil byste je.“</p>

<p>„Myslím, že v jednom případě jsou takové úvahy úplně zbytečné,“ prohlásil Trujillo. „Pokud by někdo zachytil takhle slabé rádiové signály, je víc než pravděpodobné, že zároveň sleduje planetu i opticky. Prostě by nás <emphasis>viděl</emphasis>.“</p>

<p>„Skrýt se před zraky pozorovatelů, To je těžké zajistit,“ řekl jsem Trujillovi. „Tohle se dá zařídit snadno. Takže se budeme věnovat tomu, co je snadné.“ Otočil jsem se k Bennettovi a vrátil mu počítač. „Zeptám se vás na něco jiného,“ řekl jsem. „Uměl byste <emphasis>vyrobit </emphasis>kapesní počítač se součástkami, které by byly propojené dráty a nevysílaly žádné signály?“</p>

<p>„Určitě bych někde našel schéma zapojení,“ řekl Bennett. „To jsou běžně dostupné návody. Jenže nejsem na takovou výrobu vůbec vybavený. Můžu projít všechno, co máme, a třeba něco vyhrabu. Bezdrátové součástky vládnou, ale některé věci zůstaly pořád pevně zapojené. Nikdy však nedocílíme toho, aby byl každý vybaven přenosným počítačem, a už vůbec se nám nepodaří stejně upravit řídicí počítače většiny našich přístrojů. Otevřeně vám řeknu, že mimo tuhle naši černou skříňku se hned tak z první poloviny dvacátého století nedostaneme.“</p>

<p>Chvíli jsme tuhle nepříznivou informaci vstřebávali.</p>

<p>„Můžeme aspoň <emphasis>tohle </emphasis>rozšířit?“ zeptal se nakonec Zane a ukázal rukou kolem sebe.</p>

<p>„Myslím, že můžeme,“ řekl Bennett. „Hlavně si myslím, že ze všeho nejdřív potřebujeme zařídit podobný kontejner jako ošetřovnu, protože doktorka Tsaová při práci neustále od vádí moji pozornost.“</p>

<p>„Zabírá si pro sebe vaše přístroje?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne, jenom je vážně rozkošná,“ řekl Bennett. „A to mě jednou dostane do nepříjemností s manželkou. Navíc se sem vejde jen pár jejích diagnostických přístrojů, a kdyby se někdy stalo něco vážného, potřebovala by další.“</p>

<p>Přikývl jsem. Už jsme měli jednu zlomenou ruku, když se jeden mladík snažil přelézt ohrazení a spadl. Měl štěstí, že si nezlomil vaz. „Máme dost nanobotické hmoty?“</p>

<p>„Tohle je skoro všechno, co máme,“ řekl Bennett. „Můžu ji však naprogramovat, aby se sama rozmnožila. Jen potřebuju víc surového materiálu.“</p>

<p>„Řeknu Ferrovi, aby se po něm podíval,“ řekl Zane. „Uvidíme jaké máme zásoby.“</p>

<p>„Kdykoliv toho chlapa vidím, tváří se naštvaně,“ poznamenal Bennett.</p>

<p>„Možná je to tím, že už měl být doma ane tady,“ odsekl Zane. „Zřejmě se mu nelíbí, že ho Koloniální unie unesla.“ Ani dva týdny nestačily na to, aby zmírnily kapitánovu zášť vůči KU za zničenou loď a zajatou posádku.</p>

<p>„To mě mrzí,“ řekl Bennett.</p>

<p>„Už půjdu,“ řekl Zane.</p>

<p>„Ještě v krátkosti dvě věci,“ obrátil se ke mně Bennett. „Už jsem vytiskl téměř všechny datové soubory, které jste dostal před vyloděním, takže je budete mít na papíře. S videem a zvukovými nahrávkami nemůžu udělat nic jiného, než je prohnat procesorem, takže dostanete aspoň jejich přepis.“</p>

<p>„Díky,“ řekl jsem. „A ta druhá věc?“</p>

<p>„Obešel jsem vesnici se záznamovým zařízením, jak jste chtěl, a pátral po rádiových signálech,“ řekl Bennett. Trujillo povytáhl obočí. „Záznamové zařízení je bezpečné. Nic nevysílá, jen přijímá. Nicméně byste měl vědět, že venku jsou v provozu stále tři bezdrátové přístroje. A pořád vysílají.“</p>

<p>„Nemám ani ponětí, o čem to mluvíte,“ rozčiloval se Jann Kranjic.</p>

<p>Zdaleka ne poprvé jsem se musel držet, abych ho nepraštil. „Opravdu to musíme řešit takhle, Janne?“ zeptal jsem se ho. „Rád bych předstíral, že nejsme malí kluci a nehádáme se tu.“</p>

<p>„Odevzdal jsem svůj kapesní počítač jako všichni ostatní,“ řekl Kranjic a ukázal na Beatu, která ležela na lehátku s mokrým ručníkem na hlavě. Zřejmě ji trápila migréna. „A Beata odevzdala počítač i kameru. Máte všechno, co jsme měli.“</p>

<p>Pohlédl jsem na Beatu. „Co ty na to, Beato?“ řekl jsem.</p>

<p>Beata nadzvedla ručník a rozhlédla se přimhouřenýma očima. Pak vzdychla a zase si zakryla oči. „Prohlédněte mu spodky,“ řekla.</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Beato!“ řekl Kranjic.</p>

<p>„Spodky,“ řekla Beata. „Alespoň jedny mají v gumě kapsičku, kde ukrývá miniaturní nahrávací zařízení. Špendlík s umbrijskou vlajkou slouží jako mikrofon a kamera. Nejspíš je má právě na sobě.“</p>

<p>„Ty mrcho,“ zasyčel Kranjic a mimoděk si zakryl špendlík. „Máš padáka.“</p>

<p>„Nebuď směšnej,“ řekla Beata a přitiskla si ručník na čelo. „Jsme tisíce světelných let od jakékoliv civilizace, nemáme žádnou možnost, jak se dostat zpátky na Umbrii, ty většinu dne mluvíš do slipů, nahráváš si své přehnané poznámky ke knize, kterou nikdy nenapíšeš, a já mám <emphasis>padáka? </emphasis>Vzpamatuj se, Janne…“</p>

<p>Kranjic se zvedl, aby teatrálně odešel. „Janne,“ zastavil jsem ho a nastavil jsem ruku. Jann si vytrhl špendlík a vtiskl mi ho do dlaně.</p>

<p>„Chcete i ty spodky?“ zavrčel.</p>

<p>„Nech si je,“ řekl jsem. „Jen mi odevzdej ten záznamník.“</p>

<p>„Po letech budou lidé chtít znát příběh téhle kolonie,“ řekl Kranjic a vztekle zápolil se spodním prádlem, aniž by si sundal kalhoty. „Budou chtít vědět, co se tu stalo, a až budou pátrat po nějaké zmínce, žádnou nenajdou. A nenajdou nic jen proto, že vedení kolonie nemělo na práci nic lepšího než zcenzurovat jediného reportéra v celé kolonii.“</p>

<p>„Beata je taky reportérka,“ namítl jsem.</p>

<p>„Jenom <emphasis>kameramanka</emphasis>,“ opravil mě Kranjic a konečně vylovil miniaturní záznamník. „A to není totéž.“</p>

<p>„Tohle není žádná cenzura,“ upozornil jsem ho. „Nemůžu vám ale dovolit, abyste ohrozil celou kolonii. Odnesu tenhle záznamník Jerrymu Bennettovi, aby vám vytiskl přepis vašich poznámek. Bude to samozřejmě co nejmenším písmem, protože nemůžeme zbytečně plýtvat papírem. Takže o poznámky nepřijdete. A jestli chcete, můžete jít za Savitri a požádat ji, jestli by vám nedala jeden ze svých poznámkových bloků. <emphasis>Jeden</emphasis>, Janne. Zbytek potřebuje ke své práci. Kdybyste potřeboval další, můžete zkusit štěstí u mennonitů.“</p>

<p>„To chcete, abych psal poznámky rukou?“ zeptal se nevěřícné Kranjic.</p>

<p>„Když to tak mohl dělat Samuel Pepys…“ řekl jsem. „To by ale musel umět psát,“ přisadila si polohlasně Beata.</p>

<p>„Mrcho,“ naštval se Kranjic a vypochodoval ze stanu.</p>

<p>„Máme trochu bouřlivé manželství,“ poznamenala Beata lakonicky.</p>

<p>„Zdá se,“ souhlasil jsem. „Chcete se rozvést?“</p>

<p>„To záleží na tom,“ řekla Beata a znovu nadzvedla ručník, „jestli si myslíte, že by šla vaše asistentka na rande.“</p>

<p>„Celou dobu, co ji znám, si nepamatuju, že by s někým šla na rande.“</p>

<p>„V tom případě má odpověď zní ‚ne‘.“</p>

<p>„A neměla by spíš znít vlastně ani nevím?“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Hm,“ zabručela Beata a zase spustila ručník. „Láká mě to, ale zatím zůstanu vdaná. Janna to rozčiluje. Po všem tom rozčilování, kterým mě celé roky oblažoval, jsem ráda, že mu to můžu trochu vrátit.“</p>

<p>„Bouřlivé manželství,“ řekl jsem.</p>

<p>„Zdá se,“ potvrdila Beata.</p>

<p>„Musíme odmítnout,“ řekl mi Hickory. Spolu s Dickorym jsme byli zavřeni v informačním centru. Usoudil jsem, že až budu chtít oznámit Obinům, že se musí vzdát svých implantátů vědomí, měli by mít vědomí aktivní, aby to slyšeli.</p>

<p>„Ještě nikdy se nestalo, že byste neuposlechli můj příkaz,“ řekl jsem.</p>

<p>„Dosud nikdo neporušoval naši dohodu,“ řekl Hickory. „Naše smlouva s Koloniální unií nám umožňuje být se Zoe. A zároveň máme podle této smlouvy právo nahrávat tato setkání a sdílet je s ostatními Obiny. Vaše nařízení je v rozporu s dohodou.“</p>

<p>„Můžete se sami rozhodnout, že se vzdáte svých implantátů,“ řekl jsem. „To by problém vyřešilo.“</p>

<p>„To neuděláme,“ řekl Hickory. „To bychom nemohli plnit povinnosti, které vůči Obinům máme.“</p>

<p>„Můžu požádat Zoe, aby vám řekla, abyste se jich vzdali,“ řekl jsem. „Nedovedu si představit, že byste ignorovali její přání.“</p>

<p>Hickory a Dickory dali na chvíli hlavy dohromady. „To by bylo trýznivé,“ řekl Hickory. Uvědomil jsem si, že jsem snad poprvé slyšel vyslovit tohle slovo s tak výmluvnou vážností.</p>

<p>„Pochopte, že vás nechci trápit, A je mi proti mysli něco takového udělat,“ řekl jsem. „Ale máme jasné rozkazy od Koloniální unie: Nesmíme poskytnout absolutně žádnou stopu, podle níž by se dalo zjistit, že na této planetě jsme. Shromáždění by nás všechny zabilo. To znamená i vás dva a Zoe.“</p>

<p>„Tuhle možnost jsme uvážili,“ řekl Hickory. „Domníváme se, že riziko je zanedbatelné.“</p>

<p>„Připomeňte mi, že vám mám pustit video, které jsem dostal,“ řekl jsem.</p>

<p>„Viděli jsme ho,“ řekl Hickory. „Naše vláda ho dostala stejně jako ta vaše.“</p>

<p>„Když jste ho viděli, jak <emphasis>můžete </emphasis>říct, že Shromáždění pro nás nepředstavuje hrozbu?“ zeptal jsem se překvapeně.</p>

<p>„Sledovali jsme video pozorně,“ řekl Hickory. „Jsme přesvědčeni, že riziko je zanedbatelné.“</p>

<p>„Takové rozhodování vám nepřísluší,“ namítl jsem.</p>

<p>„Ale ano,“ odporoval Hickory. „Podle dohody.“</p>

<p>„Na téhle planetě představuji nejvyšší moc,“ připomněl jsem mu.</p>

<p>„To ano,“ řekl Hickory. „Ale stejně nemůžete porušovat smlouvu podle své libovůle.“</p>

<p>„Ochrana kolonie před vyvražděním mi nepřipadá jako nějaká moje <emphasis>libovůle</emphasis>…“</p>

<p>„Odstranění všech bezdrátových zařízení, abyste zabránil odhalení, je vaše libovůle,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Proč něco neřekneš ty?“ zeptal jsem se Dickoryho.</p>

<p>„Doposud souhlasím se vším, co řekl Hickory,“ prohlásil Dickory.</p>

<p>A byl jsem nahraný.</p>

<p>„Jsem v obtížné situaci,“ přiznal jsem. „Nemůžu vás přinutit, abyste se vzdali implantátů, ale ani vás s nimi nemůžu nechat volně běhat venku. Odpovězte mi na tohle: Je porušením vaší smlouvy, kdybych vás požádal, abyste zůstali <emphasis>tady</emphasis>, v této místnosti, a Zoe by vás pravidelně navštěvovala?“</p>

<p>Hickory se na chvíli zamyslel. „Ne,“ řekl, „takové řešení se nám nelíbí.“</p>

<p>„Ani mně se nelíbí,“ připustil jsem. „Ale obávám se, že nemáme moc na výběr.“</p>

<p>Hickory a Dickory se zase pár minut domlouvali. „Tahle místnost je pokrytá hmotou, která nepropustí žádné vlnění,“ řekl Hickory. „Dejte nám jí trochu. Použijeme ji, abychom zakryli naše přístroje i sebe.“</p>

<p>„Teď zrovna žádné zásoby nanohmoty nemáme,“ řekl jsem. „Musíme ji rozmnožit a to nějaký čas potrvá.“</p>

<p>„Pokud na náš návrh přistoupíte, počkáme, až bude hmota k dispozici,“ řekl Hickory. „Do té doby nebudeme používat své implantáty mimo tuhle místnost. Vy požádáte Zoe, aby nás tu navštěvovala.“</p>

<p>„Dohodnuto,“ souhlasil jsem. „A děkuji.“</p>

<p>„Není zač,“ řekl Hickory. „Možná to nakonec bude i k něčemu dobré. Od té doby, co jsme tady, jsme si všimli, že na nás nemá tolik času.“</p>

<p>„Je to dospívající dívka,“ řekl jsem. „Má tu nové přátele, je v novém světě. A má první lásku.“</p>

<p>„Ano. Enza,“ potvrdil Hickory. „Máme k němu velice rozporuplné pocity.“</p>

<p>„To nejste sami,“ řekl jsem. „Můžeme ho odstranit,“ navrhl Hickory. „To ne,“ zavrhl jsem to. „Možná později,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Uvítal bych, kdybyste se místo na odstraňování Zoiných nápadníků zaměřili na pomoc Jane a zjistili, co se to snaží dostat přes ohrazení do vesnice,“ řekl jsem. „Pravděpodobně vás to tolik emocionálně neuspokojí, ale celkově to bude mnohem užitečnější.“</p>

<p>Jane to zvíře položila na zem před členy Rady. Vzdáleně připomínalo velkého kojota, pokud jste si odmysleli další pár očí a tlapy s chápavým palcem. „Tohohle našel Dickory, jak vyhrabává díru pod kontejnerem. Byli s ním ještě další dva, ale ti utekli. Dickory ho zabil, když se snažil utéct.“</p>

<p>„Zastřelil ho?“ zeptala se Marta Pirová.</p>

<p>„Zabil ho nožem,“ odpověděla Jane. Vyvolalo to neklidné mumlání. Většina členů Rady i kolonisté se přítomností Obinů cítili hluboce znepokojeni.</p>

<p>„Myslíte, že je to jeden z predátorů, po kterých pátráte?“ zeptal se Manfred Trujillo.</p>

<p>„Mohl by být,“ řekla Jane.</p>

<p>„Mohl?“</p>

<p>„Jeho tlapy tvarem odpovídají stopám, které jsme našli kolem kontejnerů,“ řekla Jane. „Ale mně připadá moc malý.“</p>

<p>„Malý nebo velký, nějaké takové zvíře tam zanechalo stopy,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„Je to možné,“ řekla Jane.</p>

<p>„Viděla jste nějaké větší jedince?“ zeptal se Lee Chen. „Ne,“ odpověděla Jane a podívala se na mě. „Měla jsem noční hlídku tři noci po sobě a teprve včera se něco přiblížilo k ohrazení.“</p>

<p>„Hirame, ty chodíš ven skoro každý den,“ řekl Trujillo. „Viděl jsi už takové zvíře?“</p>

<p>„Viděl jsem pár zvířat,“ řekl Hiram. „Ale byli to většinou býložravci, pokud to mohu posoudit. Neviděl jsem žádné zvíře podobné tady tomu. Nechodím však ven v noci, a tady velitelka Saganová si myslí, že jsou to noční zvířata.“</p>

<p>„Ale zatím žádné jiné neviděla,“ podotkla Marie Blacková. „Držíme tady lidi kvůli bujným představám.“</p>

<p>„Škrábance a vyhrabané díry jsou docela reálné,“ namítl jsem.</p>

<p>„To nepopírám,“ řekla Blacková. „Ale třeba to byly ojedinělé případy. Možná smečka těch zvířat přešla před pár dny kolem a zaujalo je ohrazení. Když se nedostali dovnitř, pokračovali dál.“</p>

<p>„Je to možné,“ připustila Jane. Podle jejího výrazu jsem však poznal, že téhle teorii nevěří ani za mák.</p>

<p>„Jak dlouho ještě budeme lidem kvůli tomu bránit v hospodaření a budování farem?“ zeptal se Paulo Gutierrez. „Moji lidé se zblázní z čekání na to, až přestanete prudit. V posledních dnech si začínají lézt navzájem na nervy kvůli blbostem. A čas je taky proti nám. Teď je jaro a musíme zasít a vyhnat dobytek na pastvu. Už jsme spotřebovali zásoby na dva týdny. Pokud nezačneme něco dělat, dostaneme se do velkých potíží.“</p>

<p>„My tady neprudíme,“ ohradil jsem se. „Vysadili nás na planetě, o které nevíme téměř nic. Musíme se nejdřív ujistit, že nás to tu hned nezabije.“</p>

<p>„Ještě nejsme mrtví,“ vmísil se do hovoru Trujillo. „To je dobré znamení. Paulo, dej si chvíli pohov. Perry má pravdu. Nemůžeme jen tak začít stavět farmy a hospodařit. Ale Paulo má taky pravdu, Perry. Nemůžeme už dál zůstávat zavřeni ve vesnici. Saganová měla tři dny, aby o těch zvířatech něco zjistila. Jedno jsme dokonce zabili. Ano, musíme být opatrní a musíme pokračovat v průzkumu Roanoke. Jenže ji musíme současně začít kolonizovat.“</p>

<p>Celá Rada na mě upřela pohled a čekala, co řeknu. Mrknul jsem na Jane a zaregistroval její sotva postřehnutelné pokrčení rameny. Nebyla úplně přesvědčena o tom, že nám venku nic nehrozí, ale kromě jednoho zabitého zvířete neměla žádný důkaz. A Trujillo měl pravdu. Měli jsme nejvyšší čas začít s kolonizací.</p>

<p>„Souhlasím,“ řekl jsem.</p>

<p>„Nechal jsi Trujilla převzít otěže jednání Rady,“ řekla mi Jane s nádechem výčitky, když jsme se ukládali ke spánku. Mluvila tiše, protože Zoe už spala. Hickory a Dickory stáli nehybně za přepážkou v našem stanu. Měli na sobě jakýsi skafandr, vytvořený z první várky nově vyprodukované nanobotické hmoty. Obleky nepropouštěly rádiové signály a proměnily Obiny v chodící stíny. Možná taky už spali, těžko říct.</p>

<p>„Asi ano,“ přiznal jsem. „Trujillo je profesionální politik. Občas se neudrží. Zvlášť když má pravdu. Už musíme pustit lidi ven z vesnice.“</p>

<p>„Jen bychom měli zajistit, aby každá vlna farmářů prodělala základní výcvik v používání zbraní,“ řekla Jane.</p>

<p>„Myslím, že to není špatný nápad,“ řekl jsem. „Mennonity ale zřejmě nepřesvědčíš.“</p>

<p>„Taky se toho obávám,“ řekla Jane.</p>

<p>„Obavy jsou namístě,“ potvrdil jsem.</p>

<p>„Jsou zdrojem všech našich vědomostí,“ řekla Jane. „Vědí, jak ovládat všechny ty mechanické stroje, a umějí dělat věci, na které jsme my zvyklí používat ovládací tlačítka. Nechci, aby je něco sežralo.“</p>

<p>„Jestli na ně chceš obzvlášť bedlivě dohlížet, nevidím v tom žádný problém,“ řekl jsem. „Jestli si ale myslíš, že je nějak předěláš, zažiješ zřejmě překvapení. Jenom díky tomu, jací jsou, nám můžou všem zachránit kůži.“</p>

<p>„Nevyznám se v náboženství,“ řekla Jane.</p>

<p>„Dává smysl jen těm, kteří věří,“ řekl jsem. „Kromě toho, nemusíš se v něm vyznat. Stačí, když ho budeš respektovat.“</p>

<p>„Respektuju ho,“ řekla Jane. „Stejně tak ale respektuju i fakt, že tahle planeta má prostředky a způsoby, jak nás zabít, na které jsme ještě nepřišli. Zajímalo by mě, jestli tohle respektují ostatní.“</p>

<p>„Existuje jen jeden způsob, jak to zjistit,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ještě jsme nemluvili o tom, jestli se vrhneme na zemědělství i my dva,“ nadhodila Jane.</p>

<p>„Myslím, že bychom jen mrhali naším časem,“ řekl jsem. „Teď vedeme kolonii a nemáme k dispozici potřebnou automatizaci. Už takhle máme dost práce. Až se Croatoan trochu vylidní, postavíme si menší domek. Když budeš chtít něco pěstovat, pořídíme si zahrádku. Stejně bychom <emphasis>měli </emphasis>mít zahrádku, abychom měli vlastní zeleninu a ovoce. Můžeme ji svěřit do péče Zoe, aspoň bude mít co dělat.“</p>

<p>„Chtěla bych pěstovat kytky,“ řekla Jane. „Růže…“</p>

<p>„Opravdu?“ podivil jsem se. „Krása tě vždycky nechávala klidnou.“</p>

<p>„Ne kvůli kráse,“ řekla Jane. „Tahle planeta smrdí jako zpocené podpaží…“</p>

<p>Kapitola               7</p>

<p>Roanoke oběhne kolem svého slunce za 323 dní. Rozhodli jsme se, že rok rozdělíme na jedenáct měsíců, sedm s devětadvaceti dny a čtyři po třiceti. Deset měsíců jsme pojmenovali po koloniích, odkud osadníci přišli, A jedenáctý jsme nazvali magellan. Za první den roku – Nový rok – jsme zvolili den, kdy jsme se přemístili nad Roanoke, a rozhodli jsme, že první měsíc bude právě magellan. Jeho posádka byla dojatá a my rádi. Jenže v době, kdy jsme tohle udělali, už bylo devětadvacátého. Jejich měsíc se chýlil ke konci. Z toho už takovou radost neměli.</p>

<p>Krátce po našem rozhodnutí povolit kolonistům začít hospodařit požádal Hiram Yoder o soukromou schůzku. Je jasné, řekl, že většina kolonistů za těchto podmínek nedokáže farmařit. Všichni jsou zvyklí používat moderní zařízení a mají potíže s používáním zemědělských strojů, se kterými jsou zase zvyklí pracovat mennonité. Dále mi vysvětlil, že zásoby rychlených, geneticky upravených osiv nám umožní začít sklízet úrodu už za dva měsíce, ale jen když budeme vědět, jak na to. Zatím to většina z nás neví a říkáme si tak o hladomor.</p>

<p>Yoder proto navrhl, abychom nechali mennonity vypěstovat a sklidit úrodu pro celou kolonii a zajistit tak, že se kolonie za tři měsíce nezmění v galaktický sponzorský večírek. Mennonité mezitím naučí ostatní kolonisty farmařit postaru, takže budou mít čas získat praxi a zkušenosti. S tím jsem ochotně souhlasil. Druhý týden v albionu použili mennonité výsledky našich půdních studií, oseli lány pšenice a kukuřice a vysadili přiměřené množství zeleniny. Probudili včelstva ze zimního spánku a včely začaly svůj opylovací rituál. Vyhnali dobytek na pastvu a učili kolonisty z ostatních devíti světů (a jedné lodi) výhodám intenzivního a kolektivního zemědělství, jak hospodařit s co největšími výnosy, a prozradili jim tajemství, jak udělat co největší pole na malém prostoru. Trochu jsem se začal uklidňovat.</p>

<p>V měsíci umbrii zašeredy zjistily, že rychlené brambory jsou moc chutné, a během tří dnů jsme přišli o úrodu na několika akrech půdy. Měli jsme své první zemědělské škůdce. Také jsme dokončili ošetřovnu, další izolovaný kontejner, kde mohly být všechny lékařské přístroje a potřebné vybavení. Doktorka Tsaová neskrývala radost, když mohla už za několik hodin použít svého chirurgického robota, aby jednomu z kolonistů přišila zpátky prst, který si uřízl motorovou pilou při stavbě stodoly.</p>

<p>První víkend v měsíci zhongguo jsem oddával první roanocký pár, Katherine Chaovou z Frankknu a Kevina Jonese z Rusi. Všichni to náležitě oslavili. O dva týdny později jsem rozváděl první roanocký pár, naštěstí ne Chaovou s Jonesem: Beata nakonec měla dost hádek s Jannem Kranjicem a chtěla se ho zbavit. Všichni to náležitě oslavili.</p>

<p>Desátého dne měsíce erie jsme dokončili první větší sklizeň. Vyhlásil jsem národní svátek a den díkuvzdání. Kolonisté přispěli k oslavám tím, že postavili mennonitům modlitebnu. Stavěli ji víceméně sami, jen občas potřebovali od mennonitů poradit. O týden později už bylo znovu zaseto.</p>

<p>V měsíci chartúmu si šel Patrick Kazumi s kamarády hrát k řece, protékající kolem Croatoanu. Jak běžel podél břehu, uklouzl, praštil se do hlavy o kámen a utopil se. Bylo mu osm let. Pohřbu se zúčastnila skoro celá kolonie. Posledního dne chartúmu vzala Anna Kazumiová, Patrickova matka, své kamarádce silný kabát, do kapes si dala kameny a skočila do řeky, aby svého syna následovala. Podařilo se jí to.</p>

<p>V kjótu vydatně pršelo každé čtyři dny z pěti. Silný déšť způsobil záplavy, které nám zničily úrodu a poznamenaly druhou sklizeň roku. Zoe se dramaticky rozešla s Enzem, což se stává, když si první lásky začnou po nějaké době lézt na nervy. Hickory a Dickory, rozrušení pocitem úzkosti ze Zoina vztahu, se začali otevřeně bavit o tom, jak vyřešit problém Enzo. Zoe jim nakonec řekla, aby s tím přestali. Chvíli se jí vyhýbali.</p>

<p>V elysiu se vrátili joti – kojotům podobné šelmy, které jsme předtím našli u ohrazení. Začali nám likvidovat stádo ovcí, náš přímý zdroj potravy. Kolonisté začali na oplátku likvidovat joty. Savitri se nechala po třech měsících obměkčit a svolila ke schůzce s Beatou. Druhý den popsala večer jako „zajímavý nezdar“ a odmítla se o tom dál bavit.</p>

<p>S nástupem podzimu na Roanoke opustili poslední kolonisté prozatímní obytné stany a definitivně je složili. Stanové městečko nahradily prosté a útulné domky v Croatoanu a hospodářské usedlosti za jeho hradbami. Polovina kolonistů žila v Croatoanu a učila se od mennonitů řemeslné zručnosti. Druhá polovina stavěla své usedlosti a čekala na jaro, až ose je svá vlastní pole a sklidí vlastní úrodu.</p>

<p>Savitriiny narozeniny – převedené do roanockého kalendáře – padly na třiadvacátého elysia. Ode mě dostala dar v podobě splachovacího záchodu do jejího malého domečku, spojeného s malým septikem. Savitri byla dojatá k slzám.</p>

<p>Třináctého ruse Henri Arlien zmlátil svou ženu Theresu, kterou podezíral, že má poměr s bývalým spolubydlícím z jejich stanu. Theresa mu na oplátku rozbila hlavu a vyrazila tři zuby pánví. Oba navštívili doktorku Tsaovou. Henri pak putoval do narychlo zřízeného vězení, upraveného z původních stájí. Theresa požádala o rozvod a pak se nastěhovala k tomu bývalému spolubydlícímu. Tvrdila, že s ním nic neměla, ale že to nakonec nebyl špatný nápad.</p>

<p>Ten spolubydlící se jmenoval Joseph Loong. Dvaadvacátého phoenixe zmizel.</p>

<p>„Jedno po druhém,“ řekl jsem Jane, když Theresa Arlienová přišla ohlásit Loongovo zmizení. „Kde se zdržoval v poslední době Henri Arlien?“</p>

<p>„Přes den pracuje pod dohledem. Jediná chvíle, kdy je sám, je, když jde na záchod. Na noc se vrací do své vězeňské kóje ve stájích.“</p>

<p>„Z ní se dá utéct,“ řekl jsem. Předtím to byla stání pro koně.</p>

<p>„To se dá,“ přisvědčila Jane. „Ale ze stájí jako takových nikdo neuteče. Jsou tam jen jedny dveře zamčené na zámek, který je zvenku. V noci se určitě ven nedostal.“</p>

<p>„Mohl poslat na Loonga nějakého kamaráda,“ navrhl jsem.</p>

<p>„Řekla bych, že Arlien moc kamarádů nemá,“ řekla Jane. „Chad a Ari se poptávali u sousedů. Skoro všichni se shodli na tom, že Henri dostal, co si zasloužil, když ho Theresa praštila tou pánví. Pošlu Chada, aby to ještě prověřil, ale myslím, že nic nezjistí.“</p>

<p>„Tak co si tedy o tom myslíš ty?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Loongova farma je u lesa,“ řekla Jane. „Theresa říkala, že tam chodívají na procházky. Touto oblastí migrují fantové a Loong si je chtěl prohlídnout zblízka…“ Fantové byla velká, pomalá zvířata, která někteří lidé spatřili na kraji lesa krátce po našem přistání. Zřejmě zdejší krajinou putovali za potravou. Tehdy jsme zahlédli už jen pár posledních kusů ze stáda. Teď přicházely první. Mně sice připadalo, že se spíš podobají slonům, ale jméno se už ujalo, ať se mi to líbilo nebo ne.</p>

<p>„Takže si myslíš, že se Loong vydal do lesa podívat se na fanty a zabloudil?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nebo ho ušlapali,“ řekla Jane. „Fantové jsou velká zvířata.“</p>

<p>„No, tak jo, dáme dohromady pátrací skupinu,“ rozhodl jsem. „Pokud Loong jenom zabloudil a má trochu rozumu, zůstane tam, kde je, a počká, až ho najdeme.“</p>

<p>„Kdyby měl trochu rozumu, tak by především neběhal za fanty,“ poznamenala Jane.</p>

<p>„S tebou by na safari nebyla žádná zábava,“ zkonstatoval jsem.</p>

<p>„Zkušenost mě naučila, že se nemám pouštět mimo cesty a honit neznámé tvory,“ řekla Jane. „Často se totiž role můžou vyměnit. Za hodinu dám dohromady pátrací skupinu. Můžeš jít s námi.“</p>

<p>Pátrání začalo těsně před polednem. Skupina čítala asi sto padesát dobrovolníků. Henri Arlien příliš oblíbený nebyl, ale Theresa i Loong měli spoustu přátel. Theresa se chtěla výpravy také zúčastnit, ale poslal jsem ji domů ještě se dvěma jejími kamarádkami. Nechtěl jsem riskovat, že objeví Josephovo tělo. Jane přidělila každé skupince část území a nařídila jim držet se navzájem na doslech. Savitri a Beata, ze kterých se staly přítelkyně navzdory <emphasis>zajímavému nezdaru</emphasis> jejich první schůzky, hledaly se mnou. Savitri v ruce pevně držela starodávný kompas, který před časem za něco vyměnila s mennonity. Jane, někde hlouběji v lese, doprovázela Zoe a Hickoryho s Dickorym. Nebyl jsem moc nadšený z toho, že se Zoe záchranné akce zúčastní, ale s Jane a Obiny byla zřejmě ve větším bezpečí v lese než doma v Croatoanu.</p>

<p>Po třech hodinách pátrání se vedle mě náhle jako stín zjevil Hickory ve svém obleku z nanobotické hmoty. „Poručík Saganová si s vámi přeje mluvit,“ oznámil mi.</p>

<p>„Dobře,“ řekl jsem a kývl na Savitri a Beatu, aby šly se mnou.</p>

<p>„Ne,“ řekl Hickory. „Jen vy.“</p>

<p>„O co jde?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„To nemůžu říct,“ vymluvil se Hickory. „Majore, prosím vás, musíme si pospíšit.“</p>

<p>„Takže nás necháte samotné ve strašidelném lese,“ vyčetla mi Savitri.</p>

<p>„Můžete se vrátit, jestli chcete,“ navrhl jsem jim. „Ale řekněte to sousedním skupinám, ať se trochu roztáhnou.“ Pak jsem se rozběhl za Hickorym, který dlouhými kroky spěchal napřed.</p>

<p>Po několika minutách jsme dorazili k Jane. Stála tam s Martou Pirovou a dvěma dalšími kolonisty a všichni měli ve tvářích zděšené výrazy. Za nimi jsem zahlédl ohromné tělo mrtvého fanty, pokryté drobným létajícím hmyzem, a jednu mnohem menší mrtvolu za ním. Jane si mě všimla a řekla něco Martě a těm dvěma. Všichni ke mně obrátili zraky, přikývli a zamířili zpátky ke kolonii.</p>

<p>„Kde je Zoe?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Dickory ji odvedl,“ řekla Jane. „Nechtěla jsem, aby to viděla. Marta a její skupina něco objevila.“</p>

<p>Ukázal jsem na menší mrtvolu. „Předpokládám, že je to Joseph Loong,“ řekl jsem.</p>

<p>„To není všechno,“ řekla Jane. „Pojď sem…“</p>

<p>Došli jsme až k jeho nehybnému tělu. Byla to krvavá spoušť. „Řekni mi, co vidíš,“ vyzvala mě Jane.</p>

<p>Sklonil jsem se a pozorně si tělo prohlédl. Snažil jsem se o nezaujatý pohled. „Něco ho roztrhalo a začalo žrát,“ řekl jsem.</p>

<p>„To jsem řekla Martě a ostatním,“ řekla Jane. „A doufám, že tomu uvěřili. Musíš se podívat pořádně.“</p>

<p>Zamračil jsem se a znovu si prohlédl ostatky. Pátral jsem potom, co jsem zjevně přehlédl. A pak jsem to uviděl. Strnul jsem. „Dobrý Bože,“ vydechl jsem a ucouvl.</p>

<p>Jane se na mě upřeně zadívala. „Vidíš to taky, viď?“ zeptala se. „Nebyl roztrhán, ale <emphasis>rozřezán</emphasis>.“</p>

<p>Členové Rady se tísnili na ošetřovně spolu s doktorkou Tsaovou. „Nebude to hezký pohled,“ varoval jsem je, než jsem stáhl plachtu z ostatků Josepha Loonga. Jen Lee Chen a Marta Pirová vypadali, že se složí, což byla lepší bilance, než jsem čekal.</p>

<p>„Kristepane, něco ho sežralo,“ promluvil Paulo Gutierrez jako první.</p>

<p>„Ne,“ oponoval mu Hiram Yoder. Protáhl se mezi přihlížejícími členy Rady až ke stolu s ostatky. „Podívejte,“ řekl a ukázal na tělo. „Tkáň je rozřezaná, není roztrhaná. Tady, tady a tady.“ Ohlédl se po Jane. „Proto jste chtěla, abychom se na to podívali?“ zeptal se. Jane přikývla.</p>

<p>„Proč?“ ozval se Gutierrez. „Nechápu to. Co nám to vlastně ukazujete?“</p>

<p>„Tenhle muž byl rozřezán,“ řekl Yoder. „Ať už mu to udělal kdokoliv, použil nějaký ostrý nástroj, aby mu odřízl maso. Nůž, nebo možná sekyru.“</p>

<p>„Jak to můžete vědět?“ obrátil se Gutierrez na Yodera s otázkou.</p>

<p>„Porazil a boural jsem už dost zvířat, abych věděl, jak to vypadá,“ řekl Yoder a krátce pohlédl na mě a Jane. „A myslím, že naši vedoucí viděli dost válečných zranění, aby věděli, k čemu tady došlo.“</p>

<p>„Ale nemůžete to vědět jistě,“ přidala se Marie Placková.</p>

<p>Jane pohlédla na doktorku Tsaovou a kývla. „Na kostech jsou rýhy, které odpovídají řezným ranám,“ řekla doktorka. „Jsou pravidelné a v přesných místech. Vypadají úplně jinak, než kdyby se do kosti zahryzlo nějaké zvíře. Tohle udělal <emphasis>někdo</emphasis>, ne <emphasis>zvíře</emphasis>.“</p>

<p>„To jako chcete říct, že máme v kolonii vraha?“ zeptal se Manfred Trujillo.</p>

<p>„Vraha?“ vykřikl Gutierrez. „K čertu s tím, vždyť tu máme <emphasis>kanibala!</emphasis>“</p>

<p>„Ne,“ odmítla takovou myšlenku Jane.</p>

<p>„Cože?“ vyjel na ni Gutierrez. „Vždyť jste to sama řekla. Tenhle chlap byl rozřezán jako dobytek na jatkách. Musel to udělat někdo z nás.“</p>

<p>Jane na mě mrkla. „Tak dobrá,“ řekl jsem. „Musím to vzít oficiálně. Jako zástupce Koloniální unie a vedoucí představitel kolonie na Roanoke oznamuji, že všichni v této místnosti jsou od této chvíle vázáni zákonem o ochraně státního tajemství.“</p>

<p>„Souhlasím,“ řekla Jane.</p>

<p>„To znamená, že nic, co zde bude řečeno nebo vykonáno, nesmí být sděleno žádné další osobě pod hrozbou obviněni z vlastizrady.“</p>

<p>„Nepovídejte!“ ozval se Trujillo.</p>

<p>„Povídám,“ řekl jsem. „Bez legrace. Promluvíte o tom s někým dřív, než vám k tomu dáme s Jane svolení, a dostanete se do velkých nesnází.“</p>

<p>„Definujte <emphasis>velké nesnáze</emphasis>,“ žádal Gutierrez.</p>

<p>„Zastřelím vás,“ řekla Jane. Gutierrez se nejistě usmál a čekal, až Jane přizná, že to myslela v legraci. Nedočkal se.</p>

<p>„No tak dobře,“ řekl Trujillo. „Rozumíme. Žádné mluvení.“</p>

<p>„Díky,“ řekl jsem. „Svolali jsme vás sem ze dvou důvodů. Zaprvé jsme vám chtěli ukázat tělo,“ mávl jsem rukou k Loongovi, kterého doktorka mezitím přikryla. „A druhým důvodem bylo tohle…“ Naklonil jsem se nad laboratorní stůl azpod ručníku vytáhl předmět, který jsem podal Trujillovi.</p>

<p>Prohlédl si ho. „Vypadá to jako hrot oštěpu,“ řekl.</p>

<p>„Správně,“ řekl jsem. „Našli jsme to u zabitého fanty, poblíž místa, kde ležel Loong. Domníváme se, že oštěp zasáhl fantu, který si ho z rány vytáhl a ulomil mu hrot, anebo oštěp nejdřív zlomil a pak si hrot vytáhl.“</p>

<p>Trujillo, jenž se právě chystal předat hrot oštěpu Lee Chenovi, se zarazil A ještě jednou si ho prohlédl. „Vážně chcete naznačit to, co si myslím, že naznačujete?“</p>

<p>„Loong nebyl jediný, koho rozporcovali,“ řekla Jane. „Usmrtili i fantu. Kolem Loonga jsme nadělali spoustu stop my a Marta se svojí skupinou. Ale kolem fanty jsme taky našli stopy. A ty nám nepatřily…“</p>

<p>„Fantu strhli nějací joti,“ snažila se nás přesvědčit Marie Blacková. „Joti přece loví ve smečkách. Klidně to mohli udělat oni…“</p>

<p>„Zřejmě jste neposlouchala, o čem jsme se tu bavili,“ řekla Jane. „Fanta byl <emphasis>rozřezán</emphasis>. Ať už mu to udělal kdokoliv, určitě rozřezal i Loonga. A určitě to nebyl člověk.“</p>

<p>„Chcete říct, že tady na Roanoke žije nějaká původní inteligentní rasa?“ zeptal se Trujillo.</p>

<p>„Ano,“ potvrdil jsem.</p>

<p>„Jak moc inteligentní?“ otázal se Trujillo.</p>

<p>„Dost na to, aby vyrobila tohle,“ řekl jsem a ukázal na hrot oštěpu. „Je to jednoduchý nástroj, ale pořád je to oštěp. A jsou natolik inteligentní, že si vyrobili i nože na porcování masa.“</p>

<p>„Žijeme tu už skoro celý rok,“ řekl Lee Chen. „Jestli tihle tvorové existují, proč jsme se s nimi dosud nesetkali?“</p>

<p>„Myslím, že jsme už měli tu čest,“ řekla Jane. „Domníváme se, že to byli právě oni, kdo se snažil dostat do Croatoanu krátce po našem přistání. Když se nemohli vyšplhat na kontejnery, zkusili se podhrabat.“</p>

<p>„Měl jsem za to, že to udělali joti,“ řekl Chen.</p>

<p>„Zabili jsme jota v jedné z vyhloubených děr,“ řekla Jane. „To však neznamená, že ji vyhloubil on.“</p>

<p>„Tyhle pokusy dostat se do vesnice se časově shodují s dobou, kdy jsme poprvé viděli i fanty,“ přispěl jsem i já svou troškou do mlýna. „Teď se fantové vrátili. Možná naše neznámá rasa sleduje jejich stáda. Když fantové odtáhnou jinam, nezůstanou tu ani roanočtí neandrtálci.“ Ukázal jsem na Loonga. „Myslím, že právě lovili. Zabili fantu a porcovali ho, když se tam objevil Loong. Možná ho zabili ze strachu a pak ho prostě rozřezali taky.“</p>

<p>„Viděli v něm kořist,“ řekl Gutierrez.</p>

<p>„To nevíme,“ namítl jsem.</p>

<p>„Ale jděte,“ řekl Gutierrez a ukázal prstem na Loonga. „Ti parchanti si z něj chtěli udělat <emphasis>řízky</emphasis>.“</p>

<p>„To ano,“ řekl jsem. „Ale nevíme, jestli ho <emphasis>lovili</emphasis>. Byl bych rád, kdybychom nedělali ukvapené závěry. A taky bych uvítal, kdybychom nezačali <emphasis>panikařit </emphasis>z toho, co je to za tvory a jaké s námi mají úmysly. Pokud zatím víme, žádné úmysly nemají. Tohle mohlo být náhodné setkání.“</p>

<p>„Nenaznačujete, že máme předstírat, že Joe <emphasis>nebyl </emphasis>zabit a rozporcován, že ne?“ ozvala se Marta Pirová. „To už totiž nejde. Jun a Evan to vědí, protože jsme ho našli společně. Jane nám řekla, abychom o tom pomlčeli, a zatím jsme to nikomu neřekli. Ale tohle není věc, která by se dala zamlčovat věčně.“</p>

<p>„Tuhle část nebudeme držet v tajnosti,“ řekla Jane. „Klidně o tom svým lidem řekněte. Ale musíte mlčet o tvorech, kteří to udělali.“</p>

<p>„Nebudu svým lidem nalhávat, že to byl jen nějaký náhodný zvířecí útok,“ rozčiloval se Gutierrez.</p>

<p>„To po vás taky nikdo nechce,“ uklidňoval jsem ho. „Řekněte svým lidem pravdu. Že tady žijí predátoři, kteří sledují stáda fantů, že jsou nebezpeční a že do odvolání nebude nikdo chodit do lesa na procházku, ani neopustí sám Croatoan, pokud to nebude nutné. Nic víc jim říkat nemusíte.“</p>

<p>„Proč ne?“ chtěl vědět Gutierrez. „Ti parchanti jsou nebezpeční. Jednoho z nás už zabili. <emphasis>Sežrali </emphasis>jednoho z nás. Potřebujeme, aby se na ně lidi připravili…“</p>

<p>„Důvod, proč ne, je ten, že lidé jednají nerozumně, pokud si myslí, že je loví jiný inteligentní tvor,“ řekla Jane. „Právě tak se teď chováte vy.“</p>

<p>Gutierrez vrhl na Jane nevraživý pohled. „Nelíbí se mi, že naznačujete, že se chovám nerozumně…“</p>

<p>„Tak se tak přestaňte chovat,“ poradila mu Jane, „protože to bude mít následky. Nezapomeňte, že jste vázán zákonem o ochraně státního tajemství, Gutierrezi.“</p>

<p>Gutierrez se trochu uklidnil, ale spokojeně se netvářil.</p>

<p>„Podívejte,“ řekl jsem. „Jestli <emphasis>jsou</emphasis> inteligentní, tak kromě jiného si myslím, že vůči nim máme jisté povinnosti: především je <emphasis>nemůžeme </emphasis>vyhladit jen kvůli nějakému nedorozumění. A pokud jsou inteligentní, možná najdeme způsob, jak jim vysvětlit, že bude nejlepší, když <emphasis>nás </emphasis>nechají na pokoji.“ Ukázal jsem na hrot oštěpu, který koloval mezi členy Rady. „Proboha, vždyť používají <emphasis>tohle</emphasis>… Dokonce i se zbraněmi, které máme za daných okolností k dispozici, je jasné, že kdybychom chtěli, tak je dokážeme vyvraždit. Jenže tomu bych se rád <emphasis>vyhn</emphasis><emphasis>ul</emphasis>, pokud to jen trochu půjde.“</p>

<p>„Dovolte mi nahlédnout to z druhé stránky,“ řekl Trujillo. „Žádáte nás, abychom našim lidem zamlčeli důležitou informaci. Bojím se – a myslím si, že Paulo taky – že tím ohrožujeme naše lidi, protože neznají celý rozsah toho, s čím se tady potýkáme. Podívejte, kde <emphasis>teď</emphasis> jsme. Všichni se mačkáme v kontejneru obaleném hmotou, která nás ukrývá, a je to právě proto, že naše vláda nám zamlčela důležité informace. Koloniální vláda z nás udělala hlupáky, a proto teď žijeme takhle. Bez urážky,“ řekl směrem k Hiramu Yoderovi.</p>

<p>„V pořádku,“ řekl Yoder.</p>

<p>„Chci říct jen to, že naše vláda nám zamlčela informace,“ řekl Trujillo. „Proč tedy chceme udělat totéž <emphasis>našim </emphasis>lidem?“</p>

<p>„Nechci to tajit pořád,“ řekl jsem. „Jenže zatím nemáme dost informací o tom, jestli pro nás tahle primitivní rasa znamená nějaké ohrožení. Rád bych to zjistil dřív, než začnou lidé bláznit strachy, že se v křoví plíží místní neandrtálci.“</p>

<p>„To ovšem vycházíte z předpokladu, že lidé budou bláznit,“ poznamenal Trujillo.</p>

<p>„Byl bych nesmírně šťastný, kdyby se ukázalo, že jsem se mýlil,“ přiznal jsem. „Ale teď budu radši opatrný.“</p>

<p>„Protože nemáme jinou možnost, budeme tedy opatrní,“ souhlasil Trujillo.</p>

<p>„Prokristapána,“ ozvala se Jane. Všiml jsem si nezvyklého tónu v jejím hlase – podráždění. „Trujillo, Gutierrezi, používejte trochu své zatracené mozky. <emphasis>Nemuseli jsme vám říkat vůbec nic. </emphasis>Marta netušila, na co se dívá, když našla Loonga. Jediný z vás, kdo to poznal, je tady Yoder. A to jen proto, že viděl tělo tady. Kdybychom vám nic neřekli, nikdy byste to nezjistili. Nemusela jsem vás sem vůbec svolávat a nic byste nevěděli. Ale to my nechceme. Víme, že vám musíme říct všechno. Důvěřujeme vám natolik, že jsme vám svěřili důležité informace, což jsme nemuseli. Tak nám na oplátku věřte vy, že potřebujeme čas, než to řeknete kolonistům. Nežádáme toho po vás snad tolik, ne?“</p>

<p>„Všechno, co ti teď řeknu, podléhá zákonu o ochraně státního tajemství,“ začal jsem.</p>

<p>„My máme stát?“ zeptal se Jerry Bennett.</p>

<p>„Jerry!“ napomenul jsem ho.</p>

<p>„Pardon,“ omluvil se. „O co jde?“</p>

<p>Řekl jsem Jerrymu o té primitivní rase a o jednání Rady.</p>

<p>„To je pěkná divočina,“ zhodnotil situaci Jerry. „Co chcete ode mě?“</p>

<p>„Projdi všechny materiály, které jsme o téhle planetě dostali,“ řekl jsem. „Zjisti mi cokoliv, co by naznačovalo, že Koloniální unie něco o těch tvorech věděla. <emphasis>Cokoliv</emphasis>.“</p>

<p>„Žádná přímá zmínka tam o nich není,“ řekl Bennett. „To vím jistě. Přečetl jsem všechno, když jsem vám to tisknul.“</p>

<p>„Nehledám přímé zmínky. Měl jsem spíš na mysli něco, z čeho by se dalo usoudit, že tady taková rasa existuje.“</p>

<p>„Myslíte, že Koloniální unie nějak upravila údaje o tom, že na téhle planetě žije nějaká inteligentní rasa?“ zeptal se Bennett. „Proč by to dělali?“</p>

<p>„Nevím,“ přiznal jsem. „Nedává to smysl. Jenže poslat nás na úplně jinou planetu, než kterou jsme měli kolonizovat původně, a pak nás úplně odstřihnout, to taky žádný smysl nedává.“</p>

<p>„To máte naprostou pravdu,“ přitakal Bennett a na chvíli se zamyslel. „Jak mám jít hluboko?“</p>

<p>„Jak jen to půjde,“ řekl jsem. „Proč?“</p>

<p>Bennett vzal ze stolu kapesní počítač a otevřel nějaký soubor. „Koloniální unie používá pro své dokumenty běžný formát souborů,“ řekl. „Text, obrázky, zvukový i obrazový záznam, všechno je to stejný druh souborů. Jedna z věcí, kterou daný formát souboru umožňuje, je sledování změn a úprav. Napíšete nějaký koncept, pošlete ho šéfovi, ten v něm provede nějaké změny a dokument vám pošle zpátky. Když si ho otevřete, vidíte, co a jak v něm šéf změnil. Zároveň vystopuje i všechny provedené změny – to, co vymaže, si uloží jako metadata. Neobjevíte je, dokud si nespustíte sledování verzí.“</p>

<p>„Takže všechny provedené úpravy by ještě v dokumentech mohly být?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„No, mohly,“ připustil Bennett. „KU má nařízení, že konečné verze dokumentů nesmí tato metadata obsahovat. Jenže jedna věc je nařízení a druhá, jak ho lidi dodržují.“</p>

<p>„Tak to zkus,“ požádal jsem ho. „Chci, abys prověřil všechno. Mrzí mě, že jsem jako osina v zadku, musíš mě už mít plný zuby…“</p>

<p>„No jo,“ řekl Bennett. „Kapesní počítač a hromadné povely život velice usnadňují. Pak už stačí jen správně nastavit parametry, a to já umím…“</p>

<p>„Jsem tvým dlužníkem, Jerry,“ řekl jsem.</p>

<p>„Vážně?“ řekl Bennett. „Když je to tak, sežeňte mi nějakého asistenta. Jako technik pro celou kolonii mám spoustu práce. A celý den trávím v téhle bedně. Uvítal bych nějakou společnost.“</p>

<p>„Po někom se ti poohlédnu,“ slíbil jsem. „A ty se zatím podívej na ty soubory.“</p>

<p>„Jdu na to,“ řekl Bennett a pohybem ruky mi naznačil, abych zmizel.</p>

<p>Když jsem vyšel, málem jsem se srazil s Jane a Hiramem. „Máme problém,“ informovala mě Jane. „Velkej…“</p>

<p>„Co se děje?“ vyzvídal jsem.</p>

<p>Jane kývla na Hiram a. „Paulo Gutierrez a čtyři další muži přešli dnes kolem mé farmy,“ řekl Hiram. „Nesli pušky a mířili klesu. Zeptal jsem se ho, kam jdou, a on mi řekl, že si s přáteli vyrazí na lov. Zeptal jsem se ho, co budou lovit, a on odpověděl, že to bych měl moc dobře vědět. Ještě se mě zeptal, jestli se k nim nechci přidat, řekl jsem mu, že mi moje víra zakazuje zabíjet inteligentní tvory, a požádal jsem ho, aby si rozmyslel, co dělá, protože nerespektuje vaše rozkazy a chystá se zabít jiného tvora. Zasmál se a pokračoval dál směrem klesu. Teď jsou všichni někde v lese, Perry. Obávám se, že mají v úmyslu zabít všechny tvory, které najdou.“</p>

<p>Yoder nás doprovodil na místo, kde muži vešli do lesa, a nabídl se, že tu na nás počká. Jane a já jsme začali pátrat po jejich stopách.</p>

<p>„Tady,“ řekla Jane a ukázala na otisk boty v lesní půdě. Paulo a jeho muži se vůbec nesnažili se skrývat. A pokud ano, dělali to mizerně. „Idioti,“ pronesla a pustila se za nimi. Nevnímala, že se pohybuje nově získanou rychlostí. Rozběhl jsem se za ní, ovšem mnohem pomaleji a hlučněji.</p>

<p>Asi po kilometru jsem ji doběhl. „Tohle mi už nedělej,“ vypravil jsem ze sebe. „Málem jsem vyplivl plíce.“</p>

<p>„Ticho,“ okřikla mě Jane. Zmlkl jsem. Určitě se jí zdokonalil i sluch. Snažil jsem se nasávat vzduch do plic co nejtišeji. Pak jsem zaslechl výstřel, následovaný třemi dalšími. Jane se rozběhla směrem na západ, odkud výstřely zazněly. A mně nezbývalo nic jiného, než se co nejrychleji pustit za ní.</p>

<p>Po dalším kilometru jsem doběhl na paseku. Jane klečela nad tělem ležícím v kaluži krve. Další muž seděl o kus dál opřený o pařez. Doběhl jsem k Jane a tělu. Ani nevzhlédla.</p>

<p>„Je mrtvý,“ oznámila mi. „Střela proletěla mezi žebrem a hrudní kostí přímo do srdce a vyletěla ven. Zemřel dřív, než dopadl na zem.“</p>

<p>Prohlédl jsem si jeho obličej. Chvíli mi trvalo, než jsem ho poznal. Marco Flores, jeden z Gutierrezových lidí z Chartúmu. Nechal jsem Florese s Jane a došel k druhému muži, který seděl a upřeně zíral před sebe. Poznal jsem v něm dalšího chartúmského kolonistu, Galena DeLeona.</p>

<p>„Galene,“ promluvil jsem na něj a dřepl si před něj. Vypadal, že nevnímá. Luskl jsem mu prsty před obličejem, abych upoutal jeho pozornost. „Galene,“ opakoval jsem. „Co se to tu stalo?“</p>

<p>„Zastřelil jsem Marca,“ pronesl DeLeon lehkým konverzačním tónem. Hleděl někam za mě. „Nechtěl jsem. Náhle se objevili, jako by spadli z nebe, a po jednom z nich jsem střelil. Jenže Marco mi vběhnul do rány. Tak jsem ho zastřelil. Padnul jako podťatý.“ DeLeon si dal hlavu do dlaní a začal si rvát vlasy. „Nechtěl jsem,“ opakoval. „Objevili se tu zničehonic…“</p>

<p>„Galene,“ přerušil jsem ho. „Přišel jsi sem s Paulem Gutierrezem a dvěma dalšími muži. Kam šli?“</p>

<p>DeLeon mávl nezřetelně směrem k západu. „Utekli. Paulo, Juan a Deit je pronásledovali. Já jsem tu zůstal, abych se pokusil nějak pomoct Marcovi. Abych…“ Opět se odmlčel.</p>

<p>Postavil jsem se.</p>

<p>„Nechtěl jsem ho zastřelit,“ opakoval stále stejným bezvýrazným hlasem. „Najednou tu byli. A pohybovali se strašně rychle… Měl jste je vidět. Kdybyste je viděl, pochopil byste, že jsem musel střílet. A kdybyste viděl, jak vypadají…“</p>

<p>„Jak vypadají?“ zeptal jsem se.</p>

<p>DeLeon se tragicky usmál a poprvé ke mně vzhlédl. „Jako vlkodlaci.“ Pak zavřel oči a opět si dal hlavu do dlaní.</p>

<p>Vrátil jsem se k Jane. „DeLeon je v šoku,“ oznámil jsem jí. „Jeden z nás by ho měl odvést zpátky.“</p>

<p>„Co se tu stalo?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Říkal, že se náhle zjevili a zmizeli tímhle směrem,“ zopakoval jsem jí jeho slova a ukázal na západ. „Gutierrez se zbytkem mužů se vydali za nimi.“ v tom mi to došlo. „Vběhnou jim do léčky.“</p>

<p>„Pojď,“ řekla Jane a ukázala na Floresovu pušku. „Vezmi si ji,“ křikla na mě a rozběhla se. Sebral jsem Floresovu pušku, zkontroloval, jestli je nabitá, a rozběhl jsem se za svou ženou.</p>

<p>Zaslechl jsem další výstřel, následovaný mužským výkřikem. Přidal jsem, a když jsem vyběhl na kopec, spatřil jsem mezi roanockými stromy, jak Jane klečí na zádech muži, který křičel bolestí. Paulo Gutierrez mířil puškou na Jane a vyzýval ji, aby muže pustila. Jane ho ignorovala. Třetí muž stál vedle nich a vypadal, že se každou chvíli zhroutí.</p>

<p>Namířil jsem pušku na Gutierreze. „Dej pryč tu pušku, Paulo,“ vyzval jsem ho. „Dej ji pryč nebo střelím…“</p>

<p>„Řekněte svý ženě, ať pustí Deita,“ řekl Gutierrez.</p>

<p>„Ne,“ odmítl jsem. „A teď skloň svou zbraň.“</p>

<p>„Zlomí mu ruku!“ vykřikl Gutierrez.</p>

<p>„Kdyby mu chtěla zlomit ruku, už by to udělala,“ upozornil jsem ho. „A kdyby vás chtěla zabít, Paulo, už byste byli mrtví. Takže ti říkám naposled: zahoď tu pušku.“</p>

<p>Paulo poslechl. Pohlédl jsem na třetího muže, zřejmě Juana. Odložil ji také. „Dolů,“ nařídil jsem jim. „Kolena a dlaně na zem.“ Klekli si.</p>

<p>„Jane,“ řekl jsem.</p>

<p>„Tenhle na mě vystřelil,“ vysvětlila mi Jane, proč na muži klečí.</p>

<p>„Nevěděl jsem, že jste to vy!“ bránil se Deit. „Zmlkni!“ vyjela na něj Jane. Poslechl.</p>

<p>Došel jsem pro Juanovu a Paulovu pušku a sebral je. „Paulo, kde máš ostatní?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Někde za náma,“ řekl Gutierrez. „Ty potvory se z ničeho nic objevily a běžely tímhle směrem, tak jsme se za nimi pustili. Marco s Galenem běželi možná jiným směrem.“</p>

<p>„Marco je mrtvý,“ oznámil jsem mu.</p>

<p>„Ti parchanti ho dostali,“ pronesl Deit nenávistně.</p>

<p>„Ne,“ vyvedl jsem ho z omylu. „Zastřelil ho Galen. Přesně jako jsi před chvílí málem zastřelil Jane.“</p>

<p>„Dobrý bože,“ řekl Gutierrez. „Marco…“</p>

<p>„Právě kvůli tomuhle jsem chtěl, abyste o tom mlčeli,“ obořil jsem se na něho. „Aby nějaký idiot neudělal podobnou vylomeninu. Vy zabedněnci! Neměli jste ani ponětí, do čeho se pouštíte, a teď je jeden z vás mrtvý, zastřelený kamarádem, a vy ostatní jste málem padli do léčky…“</p>

<p>„Bože,“ vydechl Gutierrez. Zkusil se posadit, ale ztratil rovnováhu a svalil se na zem jako hromádka neštěstí.</p>

<p>„Teď odtud všichni odejdeme,“ řekl jsem a došel ke Gutierrezovi. „Vrátíme se zpátky cestou, kudy jste přišli, a vyzvedneme Galena s Marcem. Paulo, je mi líto –“ Koutkem oka jsem zachytil pohyb. Byla to Jane, která mi naznačovala, abych to zkrátil. Něco slyšela. Pohlédl jsem na ni. <emphasis>Co je? </emphasis>zeptal jsem se beze slov.</p>

<p>Jane sjela pohledem na Deita. „Kterým směrem ti tvorové, které jste pronásledovali, běželi?“</p>

<p>Deit ukázal na západ. „Tímhle. Hnali jsme se za nima, ale najednou zmizeli, jako by se do země propadli… A pak jste se sem přihnala vy.“</p>

<p>„Co míníš tím, že najednou zmizeli?“</p>

<p>„No, v jednu chvíli jsem je viděl, a hned nato byli fuč,“ řekl Deit. „Jsou děsně rychlí.“</p>

<p>Jane Deita pustila. „Vstaň. Dělej!“ poručila mu. Pohlédla na mě. „Neběželi do pasti. Tohle je past.“</p>

<p>V tom jsem i já uslyšel, co předtím slyšela Jane. Tiché drnčení přicházející ze stromů. Přímo nad námi… „Sakra,“ zaklel jsem.</p>

<p>„Co to k čertu je?“ řekl Gutierrez a vzhlédl právě ve chvíli, kdy se dolů snesl oštěp. Odhalil svůj krk jeho hrotu, takže mu oštěp projel až do břicha. Já jsem se vrhnul stranou a odkutálel se z dosahu oštěpu, jenž byl určen mně, a přitom jsem vzhlédl do větví.</p>

<p>Dolů se snášeli vlkodlaci.</p>

<p>Dva dopadli vedle mě a Gutierreze, který stále žil a snažil se vytáhnout oštěp. Jeden z vlkodlaků chytil oštěp na konci a zatlačil ho ještě hlouběji. Gutierrez zachroptěl a zemřel. Druhý po mně sekl drápem, ale jen mi roztrhl vestu. Jednou rukou jsem zvedl pušku. Vlkodlak ji popadl oběma tlapami – prackami, nebo rukama – za hlaveň a chystal se mi ji vytrhnout z ruky. Zdálo se, že neví, že z ní může vyletět smrtící kulka. Tak jsem ho v tom ohledu poučil. Tvor, který dodělal Gutierreze, vydal drnčivé klapnutí – výraz hrůzy, jak jsem doufal – a rozběhl se pryč. Vyskočil na strom, jenž se pod jeho váhou ohnul a vymrštil ho na další. Potom zmizel v zeleni.</p>

<p>Rozhlédl jsem se. Byli pryč. <emphasis>Všich</emphasis><emphasis>ni</emphasis>.</p>

<p>Něco se pohnulo. Namířil jsem tím směrem pušku, ale byla to Jane. Vytahovala nůž z těla vlkodlaka. Další ležel vedle. Bezvládná těla Juana a Deita jsem našel o kus dál.</p>

<p>„V pořádku?“ zeptala se Jane. Přikývl jsem. Jane vstala. Držela si bok a mezi prsty jí tekl a krev.</p>

<p>„Jsi raněná,“ řekl jsem s obavami.</p>

<p>„To je dobrý,“ mávla nad tím rukou. „Vypadá to horší, než to ve skutečnosti je.“</p>

<p>V dálce se opět ozval výkřik.</p>

<p>„DeLeon,“ řekla Jane a rozběhla se s rukou přitisknutou k ráně na boku. Vyrazil jsem za ní.</p>

<p>Většina DeLeonova těla chyběla. Torzo, které z něj zůstalo, stále žilo a křičelo. Od pařezu, o který se opíral, vedla krvavá stopa. Lesem se opět rozlehl výkřik.</p>

<p>„Odnášejí ho na sever,“ řekl jsem. „Pojď…“</p>

<p>„Ne,“ odmítla Jane a ukázala k východu. Zahlédl jsem na stromech nějaký pohyb. „Používají DeLeona jako návnadu, aby nás odlákali. Většina z nich zamířila k východu. Zpátky ke kolonii…!“</p>

<p>„Nemůžeme jim DeLeona nechat,“ řekl jsem. „Pořád ještě žije…“</p>

<p>„Dojdu pro něj,“ rozhodla Jane. „Ty se vrať. Buď opatrný. Sleduj stromy i okolí.“ A byla pryč. Po čtvrthodině jsem se dostal na okraj lesa, na dohled od kolonie. Tam jsem spatřil čtyři vlkodlaky v půlkruhu kolem Hirama Yodera. Stál tiše a pozoroval je. Padl jsem na zem.</p>

<p>Vlkodlaci si mě nevšimli. Soustředili se na Yodera, který se stále nehýbal. Dva z nich na něj mířili oštěpy, připraveni ho probodnout, kdyby se pohnul. Ale Yoder stál jak vytesaný z kamene. Vlkodlaci drnčivě klapali a syčeli, zvuk se mi občas ztrácel v oblasti neslyšitelných tónů. Proto je Jane zaslechla dřív než my…</p>

<p>Jeden z vlkodlaků došel až k Yoderovi, syčel a klapal na něj, statný a svalnatý – v kontrastu k Yoderovi, který byl vysoký a štíhlý. Vlkodlak v ruce držel primitivní kamenný nůž. Natáhl pracku a strčil Yodera do hrudi. Yoder dál tiše stál. Vlkodlak ho chytil za pravou ruku a začal si ji prohlížet a očichávat ji. Yoder se nebránil. Byl mennonita a pacifista.</p>

<p>Vlkodlak ho náhle tvrdě udeřil do paže, asi aby ji vyzkoušel. Yoder trochu zakolísal, ale zůstal stát. Vlkodlak vydal vysoký drnčivý zvuk a ostatní se k němu přidali. Měl jsem dojem, že se smějí.</p>

<p>Vlkodlak škrábl drápy Yodera do tváře, až mu ji roztrhl. Okamžitě se mu zalila krví. Mimoděk si na ni sáhl rukou.</p>

<p>Vlkodlak zadrnčel a upřeně se na Yodera zadíval. Jeho čtyři oči ani nemrkly – čekal, co udělá.</p>

<p>Yoder spustil ruku a pohlédl zpříma na vlkodlaka. Pak pomalu otočil hlavu a nastavil mu druhou tvář.</p>

<p>Vlkodlak od něj odstoupil a s cvrlikáním se vrátil k ostatním. Dva z nich, kteří na něj mířili oštěpy, je sklonili dolů. Vydechl jsem úlevou a na okamžik se odvrátil. Tělo jsem měl zalité studeným potem. Yoder dosud žil jen díky tomu, že se vůbec nebránil. Tvorové pochopili, že pro ně nepředstavuje žádnou hrozbu.</p>

<p>Zvedl jsem hlavu a zjistil, že se jeden z vlkodlaků dívá přímo na mě.</p>

<p>Vyjekl jsem hrůzou. Vlkodlak stojící nejblíž Yoderovi se na mě krátce podíval a pak do něj zabodl svůj kamenný nůž. Yoder strnul. Zvedl jsem pušku a střelil vlkodlaka do hlavy. Upadl. Ostatní vlkodlaci utekli do lesa.</p>

<p>Doběhl jsem k Yoderovi, který se zhroutil na zem a opatrně sahal po kamenném noži. „Nedotýkej se ho,“ varoval jsem ho. Kdyby nůž při vytahování přeřízl důležitou tepnu, vykrvácel by.</p>

<p>„Bolí to,“ řekl Yoder. Pohlédl na mě a usmál se se zatnutými zuby. „No, skoro to vyšlo…“</p>

<p>„Ale zabralo to,“ řekl jsem. „Promiň, Hirame. Nebýt mě, nestalo by se to…“</p>

<p>„To není vaše vina,“ řekl Hiram. „Viděl jsem, jak jste se schoval. Dal jste mi šanci. Udělal jste správnou věc.“ Natáhl ruku k mrtvému vlkodlakovi a dotkl se jeho nohy. „Škoda že jste ho zastřelil,“ řekl.</p>

<p>„Je mi to líto,“ přiznal jsem. Hiram už neřekl nic.</p>

<p>„Hiram Yoder, Paulo Gutierrez, Juan Escobedo, Marco Flores, Deiter Gruber, Galen DeLeon,“ vyjmenovával Manfred Trujillo. „Šest mrtvých.“</p>

<p>„Ano,“ přitakal jsem. Seděl jsem v kuchyni za stolem. Zoe byla u Trujillových na návštěvě a zůstane tam přes noc. Hickory a Dickory tam byli s ní. Jane šla na ošetřovnu. Ke zranění na boku přidala ještě jedno vážné poranění, když běžela za DeLeonem. Babar měl hlavu na mém klíně. Občas jsem ho pohladil.</p>

<p>„Ani jedno tělo,“ pokračoval Trujillo. Překvapeně jsem vzhlédl. „Stovka z nás prohledala les v místě, kam jste nás poslal. Našli jsme krev, ale žádné tělo. Odnesli je s sebou.“</p>

<p>„A co Galen?“ zeptal jsem se. Jane mi řekla, že jak za ním běžela, našla části jeho těla. Přestala je pronásledovat, když přestal křičet a když sama kvůli zranění nemohla pokračovat dál.</p>

<p>„Něco jsme našli,“ řekl Trujillo, „ale za tělo bych to nepovažoval.“</p>

<p>„Skvělé,“ řekl jsem. „To je fakt skvělé.“</p>

<p>„Jak se cítíte?“ zeptal se Trujillo.</p>

<p>„Sakra, chlape,“ rozčílil jsem se. „Jak se asi můžu cítit? Dneska jsme ztratili šest lidí. Přišli jsme o Hirama Yodera. Nebýt jeho, byli bychom všichni mrtví. <emphasis>Zachránil </emphasis>naši kolonii. On a mennonité. A teď je mrtvý A je to moje vina…!“</p>

<p>„Paulo se vypravil na lov,“ poznamenal Trujillo. „Svévolně porušil váš zákaz a zavinil smrt pěti dalších lidí. A ohrozil vás i Jane. Pokud je to něčí vina, tak jeho.“</p>

<p>„Nechci Paula obviňovat,“ řekl jsem.</p>

<p>„Já vím,“ řekl Trujillo. „Proto to říkám já. Paulo byl můj přítel, dobrý přítel. Ale udělal blbost a zaplatili za to jeho muži. Měl vás poslechnout.“</p>

<p>„Ano, to měl,“ souhlasil jsem. „Myslel jsem, že když budou ti vlkodlaci státním tajemstvím, <emphasis>zabráním </emphasis>právě takovým neuváženým akcím. Proto jsem to dělal.“</p>

<p>„Tajemství se nedá udržet,“ poznamenal Trujillo. „To jistě víte. Nebo jste to měl vědět.“</p>

<p>„Měl jsem o těch tvorech říct všem,“ povzdychl jsem si.</p>

<p>„Možná,“ přitakal Trujillo. „Musel jste se rozhodnout, a to jste taky udělal. Musím však přiznat, že takové rozhodnutí bych od vás nečekal. Jestli se neurazíte, tak tajemství nejsou vaší silnou stránkou. Lidé navíc nejsou zvyklí, že něco tajíte.“</p>

<p>Kývl jsem na souhlas a pohladil psa. Trujillo se chvíli nepokojně vrtěl. „Co budete dělat teď?“ zeptal se nakonec.</p>

<p>„To sakra vůbec nevím,“ přiznal jsem. „Teď bych nejradši se vším praštil.“</p>

<p>„To bych vám neradil,“ řekl Trujillo. „Vím, že ze zásady nemáte rád, když vám radím, ale už je to venku.“</p>

<p>Usmál jsem se. Kývl jsem směrem ke dveřím. „Co lidi?“</p>

<p>„Jsou k smrti vyděšení,“ oznámil mi Trujillo. „Jeden člověk zemřel včera, dalších šest dnes, pět z <emphasis>nich </emphasis>zmizelo; a lidé mají obavy, že budou další na řadě. Domnívám se, že pár následujících nocí budou chtít spát v Croatoanu. Kromě toho se bojím, že je veřejným tajemstvím, že ti tvorové jsou inteligentní rasa. Gutierrez to vyžvanil spoustě lidí, když dával dohromady svou loveckou výpravu.“</p>

<p>„Překvapilo mě, že se na vlkodlaky nevydala další skupina, aby pomstili své přátele,“ řekl jsem.</p>

<p>„Nazýváte je vlkodlaky?“ zeptal se Trujillo.</p>

<p>„Viděl jste toho, co zabil Hirama,“ řekl jsem. „Nevidíte tam jistou podobnost?“</p>

<p>„Udělejte mi laskavost a neříkejte jim tak,“ požádal mě Trujillo. „Lidi jsou i bez toho dost vyděšení…“</p>

<p>„Dobře,“ řekl jsem.</p>

<p>„Jasně že se dala dohromady další parta, která je chtěla pomstít, Hrstka horkokrevných mladíků. Jedním z nich byl i přítel vaší dcery, Enzo.“</p>

<p>„Bývalý přítel,“ upřesnil jsem. „Vymluvil jste jim takovou pitomost?“</p>

<p>„Zdůraznil jsem jim, že pět dospělých chlapů se je vydalo pronásledovat a žádný z nich se nevrátil domů,“ řekl Trujillo. „To jim trochu zchladilo hlavy.“</p>

<p>„To je dobře,“ oddechl jsem si.</p>

<p>„Musíte se dneska ukázat ve společenském sále,“ řekl Trujillo. „Lidé se tam sejdou. Budou vás chtít vidět.“</p>

<p>„Nejsem ve formě na takové setkání,“ namítl jsem.</p>

<p>„Nemáte jinou možnost,“ řekl Trujillo. „Jste vedoucí představitel kolonie. Lidé truchlí, Johne. Vy a vaše žena jste jediní, kteří vyvázli živí. A Jane je na ošetřovně. Když se budete celou noc schovávat tady, dáte tím všem jasně najevo, že nikdo setkání s těmi tvory nepřežije. A navíc jste jim zamlčel jejich existenci. Musíte to začít napravovat.“</p>

<p>„Netušil jsem, že jste i psycholog, člověče,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Nejsem,“ řekl. „Jsem politik. A to jste vy taky. Ať si to připouštíte nebo ne. Je to součást práce nejvyššího představitele kolonie.“</p>

<p>„Víte, co vám řeknu? Jestli chcete tuhle práci, dám vám ji. Hned teď. Vím, že si myslíte, že jste <emphasis>měl</emphasis> vést kolonii vy. Takže, to místo je vaše. Berete?“</p>

<p>Trujillo chvíli zvažoval, co na to má říct. „Máte pravdu,“ řekl. „Myslel jsem si, že bych měl být ve vedení kolonie. Občas si to ještě myslím. A jednou možná tuhle kolonii povedu. Ale teď to <emphasis>není </emphasis>moje práce. Je vaše. Moje role je být vaším loajálním oponentem. A váš loajální oponent si myslí tohle: Lidé jsou vyděšení, Johne. Jste jejich vůdce. Tak se tak sakra chovejte. Pane.“</p>

<p>„To je poprvé, co jste mě oslovil <emphasis>pane</emphasis>,“ poznamenal jsem po chvíli.</p>

<p>Trujillo se usmál. „Schovával jsem si to na zvláštní příležitost,“ řekl.</p>

<p>„Aha,“ řekl jsem. „Skvělé!“</p>

<p>Trujillo se zvedl. „Tak se uvidíme večer.“</p>

<p>„No jo,“ řekl jsem. „Pokusím se všechny uklidnit. Díky.“ Mávnutím ruky poděkování odbyl a odešel. Ve dveřích se potkal s Jerrym Bennettem.</p>

<p>Kývl jsem na něj, aby vstoupil. „Co pro mě máš?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ohledně těch tvorů nic,“ řekl Bennett. „Vyzkoušel jsem různá nastavení vyhledávání a nic jsem neobjevil. Ale nemáme moc materiálů. Průzkumem planety se nikdo vážně nezabýval.“</p>

<p>„Řekni mi něco, co nevím,“ povzdychl jsem si.</p>

<p>„Tak jo,“ řekl Bennett. „Znáte ten videozáznam, jak Shromáždění zničilo tu kolonii?“</p>

<p>„Jasně,“ řekl jsem. „Co to má společného s námi?“</p>

<p>„Nic,“ připustil Bennett. „Vysvětlil jsem vám, že projdu všechny datové soubory, jestli nemají dřívější verze. Videozáznam se svezl s nimi.“</p>

<p>„Co jsi zjistil?“</p>

<p>„No, ukázalo se, že ten videozáznam je jenom část jiného videosouboru. Metadata ukazují časové kódy originálního videosouboru. Podle nich je náš videozáznam jen poslední část celého videa. Malá část…“</p>

<p>„Jak malá?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„<emphasis>Hodně </emphasis>malá,“ řekl Bennett.</p>

<p>„A dokážeš získat celý soubor?“ zajímalo mě.</p>

<p>Bennett se usmál. „Už se stalo.“</p>

<p>Po šesti hodinách, během nichž jsem absolvoval množství vyčerpávajících rozhovorů s kolonisty, jsem se vypravil do naší technické laboratoře. Kapesní počítač, do kterého Bennett nahrál celý videozáznam, ležel na stole. Vzal jsem ho do ruky. Video bylo připraveno, jen ho spustit. Na úvodním obrázku stály na kopci dvě postavy a dívaly se na řeku.</p>

<p>Poznal jsem ten kopec i jednu z postav z původního videa, které jsme dostali. Toho druhého jsem předtím neviděl. Přimhouřil jsem oči, abych ho lépe viděl, a hned jsem si vynadal, jak jsem hloupý – a zvětšil si obraz. Teď se dala rozeznat i druhá postava… Byl to Whaid.</p>

<p>„No nazdar,“ pozdravil jsem ho. „Co to děláš? Jak to, že se bavíš s chlápkem, co ti zničil kolonii?“ Spustil jsem video, abych to zjistil.</p>

<p>Kapitola 8</p>

<p>Ti dva stáli na kopci nad řekou a pozorovali západ slunce nad prérií.</p>

<p>„Máte tu krásné západy slunce,“ řekl generál Tarsem Gau Chanu orenThenovi.</p>

<p>„Díky,“ odpověděl Chan orenThen. „To je díky těm sopkám.“</p>

<p>Gau se ohlédl na orenThena s pobaveným výrazem ve tváři. Široko daleko byla vidět jen mírně zvlněná krajina, kterou přetínala řeka, pár kopců a malá kolonie na úpatí svahu, na němž stálí.</p>

<p>„<emphasis>Tady </emphasis>ne,“ řekl orenThen, který vycítil Gauovu nevyřčenou otázku. Ukázal na západ, kde slunce právě kleslo pod obzor. „Na druhé polokouli. Spousta vulkanické činnosti. Je tam řada sopek podél celého západního oceánu. Na konci podzimu jedna z nich vybuchla. V atmosféře je stále sopečný prach.“</p>

<p>„Čeká vás tedy krutá zima?“ zeptal se Gau.</p>

<p>OrenThen naznačil opak „Erupce byla dost velká, aby se postarala o krásné západy slunce, ale zanedbatelná z hlediska klimatických změn. Máme tu mírné zimy. To je jeden z důvodů, proč jsme se tu usídlili. Jsou tu horká léta, což je dobré pro úrodu. Úrodná půda. Bohaté vodní zdroje.“</p>

<p>„A žádné sopky,“ podotkl Gau.</p>

<p>„Žádné sopky,“ souhlasil orenThen. „Ani zemětřesení, protože jsme uprostřed tektonické desky. Máme tu však neuvěřitelně divoké bouřky. A minulé léto se přes nás přehnalo tornádo. Kroupy, co přišly potom, měly velikost dětské hlavy. Přišli jsme o celou úrodu. Ale žádné místo není dokonalé. Za daných podmínek je tohle místo příhodné pro založení kolonie a budování nového světa pro mé lidi.“</p>

<p>„Souhlasím,“ řekl Gau. „A musím říct, že jsi v čele kolonie odvedl skvělou práci.“</p>

<p>OrenThen pokýval hlavou. „Díky, generále. Od tebe si toho obzvlášť cením.“</p>

<p>Vrátili se k pozorování západu slunce a sledovali, jak se pomalu stmívá.</p>

<p>„Chane,“ začal generál. „Víš, že ti nemohu dovolit tady zůstat…“</p>

<p>„Hm,“ řekl orenThen s pohledem stále upřeným k západu. „Takže sis nepřišel jen přátelsky poklábosit…“</p>

<p>„Ty víš, že ne,“ řekl Gau.</p>

<p>„Vím,“ přiznal orenThen. „Naznačilo to sestřelení našeho komunikačního satelitu.“ OrenThen ukázal za sebe, kde stál oddíl Gauových vojáků, ostražitě sledovaný orenThenovým doprovodem kolonistů. „Tihle mi to jen potvrdili.“</p>

<p>„Ti jsou tu jen pro efekt,“ řekl Gau. „Potřeboval jsem s tebou mluvit bez obav, že mě někdo zastřelí.“</p>

<p>„A zničení našeho satelitu?“ zeptal se orenThen. „Předpokládám, že to nebylo jen pro efekt…“</p>

<p>„To bylo nezbytné pro tvé dobro,“ řekl Gau.</p>

<p>„O tom pochybuji,“ namítl orenThen.</p>

<p>„Kdybych nezničil satelit, poslal by někdo z vás nouzový modul a oznámil tím tvé vládě, že jste byli napadeni,“ vysvětlil Gau. „Proto tady však nejsem.“</p>

<p>„Právě jsi mi oznámil, že tahle kolonie tady nemůže zůstat,“ řekl orenThen.</p>

<p>„To nemůže,“ potvrdil Gau. „Ale to není to samé, jako kdyby vás někdo napadl.“</p>

<p>„Rozdíl mi nějak uniká, generále,“ řekl orenThen. „Zvlášť když jste zničili drahý satelit a vaši vojáci jsou na území mé kolonie.“</p>

<p>„Jak dlouho se už známe, Chane?“ zeptal se Gau. „Myslím, že dost dlouho. Jsme přátelé i protivníci. Měl jsi možnost poznat, jak jednám. Zažil jsi někdy, že bych něco řekl, a myslel si něco jiného?“</p>

<p>OrenThen chvíli mlčel. „Ne,“ přiznal nakonec. „Umíš být arogantní parchant, Tarseme. Ale vždycky jsi říkal to, co sis myslel.“</p>

<p>„Tak mi důvěřuj ještě jednou,“ řekl Gau. „Nepřeji si nic jiného, než aby se tato záležitost vyřídila smírně. Proto jsem tady <emphasis>já </emphasis>a ne někdo jiný. Protože na tom, co my dva uděláme, hodně záleží. Nejen co se týká téhle planety a tvojí kolonie. Nemůžu tady kolonii nechat. To víš. Ale neznamená to ještě, že bys musel ty nebo tví lidé kvůli tomu zemřít.“</p>

<p>Nastala chvíle ticha. „Musím přiznat, že mě překvapilo, žes přiletěl osobně,“ promluvil nakonec orenThen. „Věděli jsme, že riskujeme, že na nás Shromáždění přece jen přijde. Nestrávil jsi celou dobu snahou o sjednocení všech inteligentních ras a vyhlášení zákazu další kolonizace jen proto, abys nás nechal proklouznout. S možností odhalení jsme počítali. Ale předpokládal jsem, že přiletí loď s nějakou nižší šarží na palubě. Místo toho se tu objeví sám velký šéf Shromáždění…“</p>

<p>„Jsme přátelé,“ řekl Gau. „Zasloužíš si tuhle laskavost.“</p>

<p>„To jsi hodný, ale ať přátelé nebo ne, je to přehnané…“</p>

<p>Gau se usmál. „Možná. Přesněji řečeno, může to vypadat jako přehnané. Jenže tvoje kolonie je důležitější, než si myslíš, Chane.“</p>

<p>„To nevím proč,“ řekl orenThen. „Mám ji rád. Kolonisté jsou báječní. Ale jsme zakládající kolonie. Je nás málo, necelé dva tisíce. Základní počet. Snažíme se hospodařit, abychom byli soběstační, a připravujeme kolonii na druhou vlnu osadníků. A ti zase budou připravovat kolonii na příchod další vlny. Nevidím nic, čím by mohla být tak důležitá.“</p>

<p>„Teď jsi to ty, kdo není upřímný,“ řekl Gau. „Moc dobře víš, že není důležité, jak tahle kolonie roste a co dělá. Důležitá je díky prostému faktu, že vůbec existuje – i přes zákaz vyhlášený Shromážděním. V Dohodě stojí, že nikdo nesmí zakládat nové kolonie, které nejsou pod správou Shromáždění. Tím, že jste ignorovali Dohodu, jste zpochybnili samotnou podstatu Shromážděni.“</p>

<p>„My jsme Dohodu <emphasis>neignorovali</emphasis>,“ bránil se orenThen rozhořčeně. „Pro nás neplatí. My jsme tu vaši Dohodu Shromáždění nepodepsali, generále! Neudělali jsme to a spolu s námi ještě další asi stovka ras. Můžeme si kolonizovat, jak chceme. A to jsme taky udělali. Nemáte žádné právo zpochybňovat naše rozhodnutí, generále. Jsme suverénní rasa.“</p>

<p>„Teď na mě jdeš takhle oficiálně?“ usmál se Gau. „Vzpomínám si, že to vždycky bývalo jasné znamení, že jsem tě naštval…“</p>

<p>„S tím na mě nechoď, generále,“ řekl orenThen. „Ano, byli jsme přátelé. Možná pořád ještě jsme. Ale nepochybuj, na čí straně jsem. Nemysli si, že jen proto, že jste nalákali většinu ras do toho vašeho Shromáždění, máte morálně právo na něco dalšího. Kdybys napadl moji kolonii před vznikem Shromáždění, byl by to prostý a jasný útok na cizí území. A teď, když máte to vaše slavné Shromáždění, je to to samé – útok na cizí území.“</p>

<p>„Pamatuji si, že jsi svého času považoval Shromáždění za dobrý nápad,“ poznamenal Gau. „Vzpomínám si, jak jsi tu myšlenku obhajoval před ostatními whaidskými diplomaty. Dokonce se ti je podařilo přesvědčit a oni pak přesvědčili vašeho ataFueye, aby se Whaidové připojili ke Shromáždění.“</p>

<p>„Jenže ataFueye zavraždili,“ řekl orenThen. „To přece víš. A jeho syn měl na věc úplně jiný názor.“</p>

<p>„Ano, to měl,“ souhlasil Gau. „Přišlo mu vhod, že byl jeho otec právě v tu dobu zavražděn.“</p>

<p>„To nechám bez komentáře,“ řekl orenThen. „A poté, co na trůn usedl mladý ataFuey, nebylo namístě, abych jednal proti jeho vůli.“</p>

<p>„Mladý ataFuey je hlupák a ty to víš,“ řekl Gau</p>

<p>„Může být,“ řekl orenThen. „Ale jak už jsem řekl, nepochybuj, na čí straně jsem.“</p>

<p>„Nepochybuji o tom,“ řekl Gau. „Nikdy jsem o tom nepochyboval. Jsi na straně whaidského národa. Proto jsi bojoval za členství ve Shromáždění. Kdyby se Whaidové připojili ke Shromáždění, mohl bys kolonizovat tuhle planetu a přes čtyři stovky dalších ras by hájilo tvé právo tady být.“</p>

<p>„My <emphasis>máme </emphasis>právo tady být,“ namítl orenThen. „A tahle planeta patří nám…“</p>

<p>„Přijdete o ni,“ řekl Gau.</p>

<p>„…a nikdy bychom ji neměli, kdybychom se stali členy Shromáždění,“ pokračoval orenThen bez přerušení. „Bylo by to území Shromáždění a ne Whaidů. Byli bychom jenom spolupodílníky, protože bychom planetu obývali s dalšími rasami. Tahle myšlenka stále platí, ne? Aby na jednotlivých planetách spolu žily různé rasy. Vytvořit tak planetární příslušnost, jež se nezakládá na rasách, ale na členství ve Shromáždění, a tím zajistit trvalý mír. Přinejmenším v to doufáš.“</p>

<p>„I tohle jsi předtím považoval za dobrou myšlenku,“ poznamenal Gau.</p>

<p>„Život je plný překvapení,“ řekl orenThen. „Věci se mění.“</p>

<p>„To je fakt,“ přitakal Gau. „Vzpomínáš, co mě přivedlo na myšlenku Shromáždění?“</p>

<p>„Bitva o Amin; nebo jsi to vždycky s oblibou prohlašoval,“ řekl orenThen, „když jste dobývali planetu zpět od Kiesů.“</p>

<p>„A naprosto zbytečné,“ řekl Gau. „Kiesové jsou vodní tvorové. Neexistoval rozumný důvod, proč by na té planetě nemohly vedle sebe pokojně žít dvě tak různé rasy. Jenže my jsme nechtěli. <emphasis>Oni </emphasis>nechtěli. A obě rasy tak ztratily víc, než mohly získat. Před tou bitvou jsem byl stejně xenofobní jako ten váš hlupák ataFuey, a jaký teď předstíráš, že jsi i ty. A po ní jsem se styděl, jak jsme zničili planetu, než jsme ji dobyli zpět. <emphasis>Styděl jsem se</emphasis>, Chane. A věděl jsem, že to nikdy neskončí. Pokud tomu neudělám konec <emphasis>já</emphasis>. Pokud to nezměním.“</p>

<p>„Takže jsi teď tady s tím skvělým Shromážděním, tvojí takzvanou nadějí na mír v této části vesmíru,“ prohlásil orenThen posměšně. „A snažíš se mě a celou kolonii vyhnat z téhle planety. <emphasis>Neudělal</emphasis> jsi tomu konec, generále. Nic jsi nezměnil.“</p>

<p>„Ne, nezměnil,“ připustil Gau. „Ještě ne. Ale už jsem blízko.“</p>

<p>„Stále čekám, až uslyším, z jakého důvodu je naše kolonie tak důležitá,“ řekl orenThen.</p>

<p>„Dohoda Shromáždění říká, že členské rasy Shromáždění nebudou mít nové planety jen pro sebe. Budou kolonizovat světy, které objeví, ale spolu s ostatními členskými rasami,“ řekl Gau. „Dohoda dále stanoví, že pokud Shromáždění objeví planetu, kterou kolonizovala rasa, jež není členskou zemí, zabere ji pro potřeby Shromáždění.“</p>

<p>„Vzpomínám si,“ řekl orenThen. „Vybrali mě do vedení této kolonie těsně potom, co jste vyhlásili zákaz další kolonizace.“</p>

<p>„Přesto jste tu založili kolonii,“ řekl Gau.</p>

<p>„Shromáždění v té době nebylo vůbec jistou věcí, generále,“ namítl orenThen. „Navzdory odhodlání jsi nemusel uspět.“</p>

<p>„To je pravda,“ přiznal Gau. „Ale dobrá věc se podařila. Shromáždění vzniklo a teď musíme prosadit Dohodu. Po jejím podepsání a po vyhlášení zákazu bylo založeno několik desítek kolonií. Včetně této.“</p>

<p>„Už je mi to jasné,“ řekl orenThen. „Naše kolonie je první v řadě dobyvačných útoků pro větší slávu Shromáždění.“</p>

<p>„Ne,“ ohradil se Gau. „Nejde o žádné dobývání. Říkám ti to od začátku. Doufám v něco úplně jiného.“</p>

<p>„A co To je?“ zeptal se orenThen</p>

<p>„Že dobrovolně odejdete,“ řekl Gau.</p>

<p>OrenThen zůstal na generála překvapeně zírat. „Starý brachu, ty ses dočista pomátl,“ řekl.</p>

<p>„Poslouchej, Chane,“ řekl Gau naléhavě. „Začali jsme tady z jednoho prostého důvodu. <emphasis>Znám </emphasis>tě. Vím, že jsi oddaný svému lidu Ne ataFueyovi a jeho politice rasové sebevraždy. Shromáždění <emphasis>nedovolí </emphasis>Whaidům dále kolonizovat. Je to prosté. Budete žít na planetách, které jste obsadili před vyhlášením Dohody. Jinde ne. A z těch vašich několika planet budete sledovat, jak se osidluje zbytek vesmíru bez vás. Budete <emphasis>izolovaní</emphasis> – žádný obchod, žádné cestování na jiné planety. Budete odříznuti, příteli. A v izolaci bude tvá rasa skomírat, až zanikne. Víš, že to Shromáždění může udělat. Víš, že to můžu udělat já…“</p>

<p>OrenThen na to nic neřekl, a tak Gau pokračoval. „Nemohu přimět ataFueye, aby změnil názor. Ale ty mně můžeš pomoct ukázat ostatním, že Shromáždění dává přednost mírovému jednání. Vzdej se své kolonie. Přesvědč své lidi, aby odešli. Můžete se vrátit na domovskou planetu, slibuji vám bezpečný odlet.“</p>

<p>„Víš, že takový slib je k ničemu,“ řekl orenThen. „Pokud opustíme kolonii, dostaneme nálepků zrádců. Všichni.“</p>

<p>„Tak se přidejte ke Shromáždění, Chane,“ navrhl mu Gau. „Ne jako Whaidové. Ty. Ty a tví kolonisté. První planeta Shromáždění se otvírá přistěhovalcům. Tvoji lidé mohou být mezi nimi. Pořád ještě můžete být první na nové planetě. A zůstat kolonisty.“</p>

<p>„A ty získáš cenu PR za to, že jsi nepovraždil obyvatele jedné kolonie,“ poznamenal orenThen.</p>

<p>„Ano,“ souhlasil Gau. „Jistě. To je jedna část. Mnohem lépe se mi budou přesvědčovat další kolonie, aby opustily své planety, když uvidí, že jsem tady ušetřil vás. Když se vyhneme krveprolití tady, pomůže nám to odvrátit krveprolití jinde. Zachráníš mnohem víc životů než jen tvých kolonistů.“</p>

<p>„Řekl jsi, že to je jedna část,“ řekl orenThen. „Jaká je ta druhá?“</p>

<p>„Nechci, abys zemřel,“ přiznal Gau. „Jinými slovy, nechceš mě zabít.“</p>

<p>„Přesně tak,“ souhlasil Gau.</p>

<p>„Ale <emphasis>zabiješ</emphasis>,“ tlačil na něj orenThen. „Mě i všechny kolonisty.“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil Gau.</p>

<p>OrenThen si odfrkl. „Někdy by bylo lepší, kdybys vždycky neříkal, co si myslíš.“</p>

<p>„Nemůžu si pomoct,“ řekl Gau.</p>

<p>„Jsi pořád stejný,“ řekl orenThen. „Je to součást tvého šarmu.“ Gau nic neřekl. Vzhlédl ke hvězdám, které se začaly objevovat na tmavé obloze. OrenThen sledoval jeho pohled. „Hledáš svou loď?“</p>

<p>„Našel jsem ji,“ řekl Gau a ukázal nahoru. „<emphasis>Jasná hvězda </emphasis>Pamatuješ si na ni?“</p>

<p>„Ano,“ přisvědčil orenThen. „Byla malá a stará, už když jsme se setkali poprvé. Překvapuje mě, že z ní stále velíš.“</p>

<p>„Jedna z těch příjemnějších věcí, když vládneš vesmíru. Můžeš si dovolit mít své vrtochy.“</p>

<p>OrenThen ukázal na Gauův oddíl vojáků. „Pokud mi paměť slouží, máš na <emphasis>Hvězdě </emphasis>dost místa pro malý oddíl vojáků Nepochybně to stačí na tvoji ochranu. Ale pokud jsi odhodlaný nás odtud vyhnat je to nedostatečné.“</p>

<p>„Tak nejdřív je to přehnané, teď zase nedostatečné,“ řekl Gau.</p>

<p>„<emphasis>Tvoje </emphasis>přítomnost tady je přehnaná,“ upřesnil orenThen. „Teď mluvíme o tvých vojácích.“</p>

<p>„Doufal jsem, že další nebudou potřeba,“ přiznal Gau. „A že uposlechneš svůj rozum. V tom případě by žádní další vojáci nebyli třeba.“</p>

<p>„A když neposlechnu ‚rozum‘?“ zeptal se orenThen. „Můžeš napadnout tuhle kolonii s celou rotou, generále. Ale my vás donutíme za to zaplatit. Někteří kolonisté jsou bývalými vojáky. Všichni jsou tvrdí a odhodlaní bojovat. Pár tvých vojáků vezmeme s sebou.“</p>

<p>„Já vím,“ řekl Gau. „Neměl jsem však v plánu použít vojáky. Pokud neposlechneš rozum – ani nevyslyšíš prosbu starého přítele – mám jiný plán.“</p>

<p>„Jaký?“</p>

<p>„Ukážu ti to,“ řekl Gau a otočil se ke svým vojákům. Jeden z nich vystoupil dopředu. Gau na něho kývl. Voják zasalutoval a začal mluvit do komunikátoru. Gau obrátil pozornost zpět k orenThenovi.</p>

<p>„Protože ses kdysi přimluvil u své vlády za vstup do Shromáždění – sice zbytečně, ale to neznamená, že je to tvoje vina – jistě budeš souhlasit, když ti řeknu, že je téměř zázrak, že Shromáždění vůbec existuje.“ řekl Gau. „Má čtyři sta dvanáct členských ras, z nichž každá měla své plány a program, které jsme museli vzít v úvahu, když Shromáždění vznikalo. I v současné době je to křehké spojenectví. Existují v něm různé frakce a aliance. Některé rasy se k nám přidaly s myšlenkou získat čas, než ho ovládnou. Jiní se připojili s tím, že jim Shromáždění otevře cestu ke kolonizaci a nic za to od nich nebude chtít. Musel jsem jim <emphasis>všem </emphasis>vysvětlit, že Shromáždění pro ně znamená bezpečí a vyžaduje za to odpovědnost.</p>

<p>A rasy, které se ke Shromáždění nepřidaly, musí zjistit, že to, co dělá Shromáždění, dělají všichni jeho členové.“</p>

<p>„Takže jsi tady jménem všech členů Shromáždění?“ zeptal se orenThen.</p>

<p>„Takhle jsem to nemyslel,“ řekl Gau.</p>

<p>„Jak to mám tedy chápat?“</p>

<p>„Podívej…“ Gau ukázal znovu na svou loď. „Vidíš <emphasis>Hvězdu</emphasis>?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„A co vidíš ještě?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Hvězdy,“ odpověděl orenThen. „Co mám vidět?“</p>

<p>„Sleduj,“ vyzval ho Gau.</p>

<p>Vzápětí se vedle <emphasis>Hvězdy </emphasis>objevil jasný bod. Potom další. „Další lodě?“ zeptal se orenThen. „Ano,“ přitakal Gau. „Kolik?“</p>

<p>Lodě se rozsvěcely dál, po dvou, po třech, a pak po celých skupinách.</p>

<p>„Tolik?“ pronesl orenThen po chvíli. „Dívej se dál,“ vybídl ho Gau.</p>

<p>OrenThen zase vzhlédl k obloze, a teprve když už se žádná další neobjevila, obrátil se ke Gauovi.</p>

<p>„Je tam čtyři sta dvanáct lodí,“ řekl Gau s pohledem upřeným vzhůru. „Každá rasa má jednu. S touhle flotilou navštívíme každou planetu, která byla kolonizovaná po vyhlášení Dohody.“ Gau se opět otočil na svého poručíka, kterého v tom šeru už skoro neviděl. Pokynul mu podruhé. Poručík znovu promluvil do komunikátoru.</p>

<p>Každá loď vyslala na kolonii na břehu řeky paprsek světla. OrenThen vydal zoufalý výkřik.</p>

<p>„Reflektory, Chane,“ řekl Gau. „Zatím jsou to jen reflektory.“</p>

<p>OrenThenovi trvalo několik vteřin, než se vzpamatoval a mohl odpovědět. „Reflektory,“ pronesl nakonec. „Ale jen na chvilku, je to tak?“</p>

<p>„Na můj rozkaz zaměří každá loď flotily svůj paprsek,“ potvrdil Gau. „Tvá kolonie bude zničena a každá členská rasa Shromáždění na tom bude mít podíl. Tak to musí být. Bezpečnost pro všechny vyžaduje zodpovědnost všech. A žádná rasa nemůže říct, že s takovou cenou nesouhlasila.“</p>

<p>„Škoda že jsem tě nezabil hned, jak jsem tě uviděl,“ řekl orenThen. „Stáli jsme tu a bavili se o západech slunce, zatímco jsi měl pro mě přichystané tohle překvapení. Ty a to zatracené Shromáždění…“</p>

<p>Gau roztáhl ruce a postavil se před orenThena. „Zabij mě, Chane. Kolonii to nezachrání. Nezastaví to ani Shromáždění. Nic, co uděláš, nezabrání Shromáždění, aby zabralo tuhle planetu, a pak další a další. Shromáždění tvoří čtyři sta dvanáct národů. Každá rasa, která proti nám bojuje, je sama. Whaidové. Rraeyové. Franové. Lidé. Všichni ti, kteří založili nové kolonie po vyhlášení Dohody. Když nic jiného, je to záležitost množství. Nás je hodně. Dvě rasy proti sobě, to je jedna věc. Jedna rasa proti čtyřem stům dvanácti je něco úplně jiného. Všechno je to jen otázka času.“</p>

<p>OrenThen se odvrátil od Gaua směrem ke kolonii zaplavené světlem. „Něco ti řeknu. Možná ti to bude připadat jako ironie. Když jsem byl vybrán, abych vedl tuhle kolonii, varoval jsem ataFueye, že si pro ni přijdeš. Ty a celé Shromáždění. Řekl mi, že Shromáždění nikdy nevznikne a ty že jsi hlupák, když se o to snažíš. A já jsem další hlupák, když jsem ti vůbec někdy naslouchal. Ve vesmíru je příliš mnoho různých ras, než aby se na něčem dohodly, tím méně aby vytvořily tak velkou alianci. A že nepřátelé Shromáždění se moc snaží, aby ho rozbili. Řekl, že lidská rasa vás zastaví, pokud to dřív neudělá někdo jiný. Velice spoléhal na schopnost lidí poštvat jednotlivé rasy proti sobě a sami přitom zůstat mimo.“</p>

<p>„Nebyl daleko od pravdy,“ přiznal Gau. „Ale lidé to přehnali. Vždycky to přeženou. Opozice, kterou vytvořili, aby se postavila proti Shromáždění, se rozpadla. Většina ras, které ji tvořily, se teď víc zajímá o lidskou rasu než o nás. Než se Shromáždění dostane k lidem, mnoho jich nezůstane.“</p>

<p>„Mohli jste začít právě jimi,“ poznamenal orenThen.</p>

<p>„Všechno má svůj čas,“ řekl Gau.</p>

<p>„Tak to řeknu jinak. Nemusel jsi přijít napoprvé <emphasis>sem</emphasis>…“</p>

<p>„Jsi tady <emphasis>ty</emphasis>,“ řekl Gau. „V minulosti jsi byl příznivcem Shromáždění. My dva jsme přátelé. Kdekoliv jinde by to nepochybně začalo ničením. Tady máme my dva možnost udělat něco jiného. Něco, co svým významem přesáhne tuhle chvíli i tvou kolonii.“</p>

<p>„Naložil jsi toho na mě moc,“ řekl orenThen. „I na mé lidi…“</p>

<p>„Ano,“ přiznal Gau. „Promiň, starý příteli. Neviděl jsem jinou možnost. Ucítil jsem šanci všem ukázat, že Shromáždění chce mír, a musel jsem ji využít. Žádám toho po tobě hodně. Ale žádám tě <emphasis>já</emphasis>, Chane. Pomoz mi. Pomoz mi zachránit tvé lidi, nechci je zničit. Pomoz mi dosáhnout trvalého míru v této části vesmíru. Prosím tě o to…“</p>

<p>„Ty mě prosíš?“ zvýšil orenThen hlas. „Ty máš <emphasis>čtyři sta dvanáct </emphasis>válečných lodí, které míří svými zbraněmi na moji kolonii, a ty mě prosíš, abych ti pomohl zajistit <emphasis>mír</emphasis>? Tss… Tvá slova neznamenají nic, <emphasis>starý příteli</emphasis>. Přišel jsi sem, oháníš se přátelstvím, a na oplátku po mně žádáš, abych za něj vyměnil svou kolonii, svou loajalitu i příslušnost ke své rase. Všechno, co mám. Před hlavněmi zbraní. Abych ti pomohl vytvořit <emphasis>iluzi</emphasis> míru. <emphasis>Iluzi</emphasis>, že to, co děláš, není jen obyčejné a sprosté zabrání planety. Předhazuješ mi životy mých lidí a chceš, abych volil mezi jejich smrtí a tím, že z nich udělám zrádce. A nakonec se mi snažíš namluvit, že jsi <emphasis>mírotvůrce</emphasis>. Táhni k čertu, generále.“ OrenThen se otočil a pomalu odcházel.</p>

<p>„Takže to je tvé konečné rozhodnutí?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl orenThen zády ke generálovi. „Takové rozhodnutí nemůžu udělat sám. Potřebuju čas, abych si promluvil se svými lidmi a sdělil jim, jaké mají možnosti.“</p>

<p>„Kolik času potřebuješ?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Noci jsou tu dlouhé,“ řekl orenThen. „Dej mi tu dnešní.“</p>

<p>„Máš ji mít,“ svolil Gau. OrenThen kývl a pokračoval v chůzi.</p>

<p>„Chane,“ zavolal na něj Gau a vykročil za Whaidem.</p>

<p>OrenThen se zastavil a zvedl jednu ze svých mohutných tlap, aby generála umlčel. Pak se otočil a natáhl své tlapy ke Gauovi. Ten je vzal do svých.</p>

<p>„Víš, pamatuji si na naše setkání,“ řekl orenThen. „Byl jsem u toho, když starý ataFuey dostal pozvánku na schůzku s tebou a každou rasou, která byla ochotná dostavit se na ten kus nehostinné měsíční skály, který jsi tak nadneseně nazval neutrálním územím. Vzpomínám si, jak jsi tam stál na pódiu a zdravil přítomné ve všech jazycích, které jsi dokázal vyslovit, a poprvé ses s námi podělil o svůj nápad vytvořit Shromáždění. A taky si dobře pamatuji, jak jsem se otočil na ataFueye a řekl mu, že jsi bezpochyby totální cvok…“</p>

<p>Gau se rozesmál.</p>

<p>„A pak ses s námi setkal – s každým, kdo byl ochotný té vyslechnout,“ pokračoval orenThen. „A vzpomínám si, jak ses nás snažil přesvědčit, že je v našem zájmu stát se součástí Shromáždění. Pamatuji si, že sis mě získal…“</p>

<p>„Protože jsi usoudil, že přece jenom nejsem takový cvok?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Ne, proto ne, generále. To jsi.“ řekl orenThen. „Totální cvok. Ale taky jsi měl <emphasis>pravdu</emphasis>. A já si vzpomínám, jak jsem si pomyslel. Co když to tenhle cvok nakonec dokáže? Pokusil jsem se představit si to – naši část vesmíru, ve které žijí v míru všechny rasy a národy.</p>

<p><emphasis>Nedokázal</emphasis> jsem to. Měl jsem pocit, že mám před sebou vysokou bílou stěnu, přes kterou nevidím. A v tu chvíli jsem věděl, že myšlenku Shromáždění budu podporovat. Nedokázal jsem si představit mír, který měla tahle aliance přinést, ale věděl jsem jistě, že to chci. A bylo mi jasné, že jestli to někdo může dotáhnout do konce, je to ten bláznivý generál. Věřil jsem tomu.“ OrenThen odtáhl své velké tlapy. „Je to tak dávno,“ povzdychl si.</p>

<p>„Starý příteli,“ řekl s pohnutím v hlase generál.</p>

<p>„Starý přítel,“ pokýval hlavou orenThen. „Opravdu starý. A teď musím jít. Rád jsem tě zase viděl, Tarseme. Opravdu. Samozřejmě že to nejsou okolnosti, které bych si k setkání vybral.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ přitakal Gau.</p>

<p>„Ale tak to chodí. Život přináší překvapení.“ OrenThen se opět otočil k odchodu.</p>

<p>„Jak se dozvím, že jste dospěli k rozhodnutí?“ zeptal se ještě Gau. „To poznáš,“ řekl orenThen, aniž by se ohlédl. „Jak?“ chtěl vědět generál.</p>

<p>„Uslyšíš to,“ řekl orenThen a ohlédl se na Gaua, „to ti můžu slíbit.“ Pak se otočil, nastoupil do transportéru a i se svým doprovodem odjel.</p>

<p>Poručík předstoupil před Gaua. „Co myslel tím, že odpověď uslyšíte, generále?“</p>

<p>„Budou zpívat,“ řekl Gau a ukázal na kolonii, stále zalitou světlem reflektorů. „Jejich nejvýznamnějším uměleckým projevem je rituální zpěv. Jím oslavují, projevují zármutek, tak se i modlí. Chan mi dá vědět, až se poradí s kolonisty. Zazpívají mi svou odpověď.“</p>

<p>„Uslyšíme ji na takovou dálku?“ zeptal se poručík.</p>

<p>Gau se usmál. „Kdybyste někdy slyšel Whaidy zpívat, neptal byste se, poručíku.“</p>

<p>Gau čekal celou dlouhou noc a naslouchal neznámým zvukům planety. Z rozjímání ho občas vytrhl poručík nebo nějaký voják, když mu přinesl něco teplého k pití, aby zůstal bdělý. Až když se slunce vyhouplo nad obzor, uslyšel Gau odpověď, na kterou čekal.</p>

<p>„Co to je?“ zeptal se poručík.</p>

<p>„Tiše,“ zarazil ho Gau a pohybem ruky mu naznačil, aby mlčel. Poručík zmlkl. „Začali zpívat,“ oznámil Gau po chvíli. „Teď zpěvem vítají nový den…“</p>

<p>„Co to znamená?“ zeptal se poručík zamračeně.</p>

<p>„To znamená, že vítají nový den,“ řekl Gau. „Je to <emphasis>rituál</emphasis>, poručíku. Dělají to každé ráno.“</p>

<p>Ranní modlitba se nesla chladným vzduchem, její melodie stoupala a klesala, nabírala na síle a zase utichala. Generálovi připadala nekonečná. A pak náhle skončila. Gau, který během posledních slok ranní modlitby začal neklidně přecházet sem a tam, zůstal nehybně stát.</p>

<p>Z kolonie se ozval nový zpěv v novém rytmu a stále sílil Gau mu dlouhou chvíli naslouchal, a pak svěsil hlavu, jako by na něj náhle padla únava.</p>

<p>Poručík k němu přiskočil, ale generál ho odehnal. „Nic mi není,“ řekl. „Jsem v pořádku.“</p>

<p>„Co teď zpívají, generále?“ zeptal se poručík.</p>

<p>„Hymnu,“ řekl Gau. „Národní hymnu.“ Narovnal se. „Vzkazují, že neodejdou. Radši zemřou jako Whaidové, než by žili jako součást Shromáždění. Všichni kolonisté.“</p>

<p>„Jsou to zatracení blázni,“ řekl poručík.</p>

<p>„Jsou patrioti, poručíku,“ opravil ho Gau a otočil se k němu. „A rozhodli se pro to, čemu věří. Nekritizujte je za jejich volbu.“</p>

<p>„Omlouvám se, generále,“ řekl poručík. „Jen je nechápu.“</p>

<p>„Já ano,“ řekl Gau. „Jen jsem doufal, že se rozhodnou jinak. Přineste mi komunikátor.“ Poručík odběhl. Gau se otočil ke kolonii a poslouchal, jak její obyvatelé vyjadřují hlasitým chorálem svůj vzdor.</p>

<p>„Vždycky jsi byl tvrdohlavý, starý příteli,“ posteskl si tiše Gau.</p>

<p>Poručík se vrátil s komunikátorem v ruce a předal ho generálovi. Ten zadal kódované heslo a zahájil přenos na společném kanálu. „Hovoří k vám generál Tarsem Gau,“ začal. „Všechny lodě zaměří své paprskomety a připraví se k palbě na mé znamení.“ Reflektory osvětlující kolonii zhasly a obsluha palubních zbraní zaměřovala jejich paprsky.</p>

<p>Zpěv ustal.</p>

<p>Gau skoro upustil komunikátor. Stál s otevřenými ústy a upřeně hleděl na kolonii. Pomalu došel k okraji svahu a něco si potichu šeptal. Poručík natahoval uši, aby něco zaslechl.</p>

<p>Generál Tarsem Gau se modlil.</p>

<p>Ticho chvíli viselo ve vzduchu. A pak začali kolonisté znovu zpívat hymnu.</p>

<p>Generál Gau stál nahoře na kopci nad řekou, teď už mlčky, oči zavřené. Ještě dlouhou chvíli poslouchal jejich zpěv. Pak zvedl komunikátor. „Palte,“ řekl.</p>

<p>Kapitola               9</p>

<p>Jane mezitím odešla z ošetřovny a čekala na mě s očima upřenýma k obloze na terase našeho bungalovu. „Hledáš něco?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Obrazce,“ odvětila. „Celou dobu, co jsme tady, nikdo neobjevil žádné souhvězdí. Tak jsem si myslela, že to zkusím.“</p>

<p>„A jak ti to jde?“</p>

<p>„Mizerně,“ řekla a podívala se na mě. „Na Huckleberry mi to trvalo celou věčnost, a to už byla tamní souhvězdí známá a pojmenovaná. Najít nová je mnohem obtížnější. Vidím pořád jen jednotlivé hvězdy.“</p>

<p>„Soustřeď se jen na ty jasné,“ poradil jsem jí.</p>

<p>„V tom je právě ta potíž,“ řekla Jane. „Mám teď mnohem lepší zrak než ty. Lepší než všichni ostatní. <emphasis>Všechny </emphasis>hvězdy jsou jasné. Proto jsem zřejmě předtím, než jsem přišla na Huckleberry, nikdy žádné souhvězdí neviděla: měla jsem příliš mnoho informací. Potřebuješ lidské oči, abys rozeznal souhvězdí. Další kousek lidské přirozenosti, o který jsem přišla…“Opět vzhlédla k obloze. „Jak ti je?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Dobře,“ odpověděla. Nadzvedla si blůzu. Šrám na boku byl zřetelný i v šeru, ale už nevypadal tak hrozivě jako předtím. „Doktorka Tsaová mi to zašila, ale začalo se to hojit už předtím. Chtěla mi odebrat vzorek krve na rozbor, jestli se mi do rány nedostala nějaká infekce, ale řekla jsem jí, ať si s tím nedělá starosti. Protože mám teď už NanoKrev. Neřekla jsem jí to.“ Spustila lem blůzy.</p>

<p>„Ale nemáš zelenou kůži,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ne,“ řekla Jane. „Ani kočičí oči. Ani NeuroKomp. Což neznamená, že nemám vylepšené schopnosti. Jen to není na první pohled vidět, za což jsem vděčná. Kde jsi byl?“</p>

<p>„Díval jsem se na celý videozáznam o zkáze whaidské kolonie,“ řekl jsem. Jane se na mě tázavě zahleděla. Tak jsem jí ve zkratce pověděl, co jsem viděl.</p>

<p>„Věříš tomu?“</p>

<p>„Čemu?“</p>

<p>„Že ten generál Gau doufal, že nebude muset kolonii zničit,“ řekla Jane.</p>

<p>„Nevím,“ odpověděl jsem po pravdě. „Ten rozhovor se mi zdál dost věrohodný a upřímný. A kdyby chtěl kolonii zničit, udělal by to bez předstírání, že by ji rád ušetřil, když kolonisté dobrovolně planetu opustí.“</p>

<p>„Pokud ovšem nepoužil taktiku zastrašování,“ podotkla Jane. „Zlomit odhodlání kolonistů, donutit je, aby se vzdali, a pak je stejně zničit. Potom poslat důkaz ostatním rasám, aby je demoralizoval.“</p>

<p>„Jistě,“ řekl jsem. „Jenže to by mělo smysl jen v případě, že by si je chtěl podmanit. Jenže to neodpovídá tomu, jak by mělo Shromáždění fungovat. Zdá se, že je to sdružení ras, nikoliv impérium.“</p>

<p>„Byla bych opatrná a nedělala závěry z jednoho videozáznamu,“ řekla Jane.</p>

<p>„Já vím,“ souhlasil jsem. „Ale nejde mi to do hlavy. Video, které nám dala KU, ukazuje, jak Shromáždění prostě zničilo whaidskou kolonii. Proto máme Shromáždění považovat za hrozbu. Ale záznam, který jsem teď viděl, naznačuje, že to není tak jasné…“</p>

<p>„Proto ho upravili,“ poznamenala Jane.</p>

<p>„Protože není jednoznačný?“</p>

<p>„Protože je zavádějící,“ řekla Jane. „Koloniální unie nás sem poslala s jistými pokyny a dala nám informace, aby je podpořila. Odstranila informace, které by nás mohly vést k tomu, že bychom o jejích pokynech začali pochybovat.“</p>

<p>„Ty to nevidíš jako problém?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Vidím to jako taktické opatření,“ řekla Jane.</p>

<p>„Jenže jsme vycházeli z předpokladu, že Shromáždění představuje bezprostřední hrozbu úplného vyhlazení,“ řekl jsem. „To, co jsem viděl, naznačuje, že tomu tak není.“</p>

<p>„Zase děláš závěry z nedostatečných informací,“ pokárala mě Jane.</p>

<p>„<emphasis>Ty</emphasis> jsi o Shromáždění věděla,“ řekl jsem. „Odpovídá takové jednání Shromáždění tomu, co o něm víš?“</p>

<p>„Ne,“ připustila Jane. „Jenže jak už jsem řekla, všechno, co o Shromáždění vím, jsem se dozvěděla od Charlese Boutina, který plánoval zradit Koloniální unii. Jeho slova nejsou věrohodná.“</p>

<p>„Stejně je to zvláštní,“ řekl jsem. „Nelíbí se mi, že nám tyhle informace zamlčeli.“</p>

<p>„Koloniální unie ovládá veškeré informace,“ řekla Jane. „Tím si udržuje kontrolu. Už jsem ti to říkala. Není to nic nového.“</p>

<p>„Jen by mě zajímalo, co všechno ještě nevíme,“ řekl jsem, „a proč.“</p>

<p>„To se nedozvíme,“ usoudila Jane. „Máme informace, které nám o Shromáždění poskytla Koloniální unie. Pak máme to málo, co vím já. A teď máme i celý videozáznam. To je všechno.“</p>

<p>Chvíli jsem o tom přemýšlel. „Ne,“ nesouhlasil jsem. „Máme ještě něco.“</p>

<p>„Umíte vy dva lhát?“ zeptal jsem se Hickoryho. Hickory a Dickory stáli přede mnou v našem obýváku. Seděl jsem za stolem a Jane stála vedle mě. Zoe, kterou jsme vzbudili, zívala na pohovce.</p>

<p>„Ještě jsme vám nelhali,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Ale vyhýbat se odpovědi umíte, protože na to jsem se neptal,“ řekl jsem.</p>

<p>„Umíme lhát,“ přiznal Hickory. „To je výhoda vědomí.“</p>

<p>„Nenazval bych to zrovna výhodou,“ podotkl jsem.</p>

<p>„Otvírá to spoustu zajímavých možností v komunikaci,“ bránil se Hickory.</p>

<p>„No, To je pravda,“ souhlasil jsem. „Ale to mě teď nezajímá.“ Otočil jsem se k Zoe. „Zlato, chci, abys těm dvěma nařídila, aby odpověděli na všechny mé otázky pravdivě a bez vytáček.“</p>

<p>„Proč?“ zeptala se Zoe. „O co jde?“</p>

<p>„Prosím, udělej to, Zoe,“ požádal jsem ji. Zoe poslechla.</p>

<p>„Díky,“ řekl jsem. „Už můžeš jít zase spát, Zoe.“</p>

<p>„Chci vědět, o co jde,“ postavila si hlavu Zoe.</p>

<p>„Není to nic, s čím by sis musela dělat starosti,“ řekl jsem.</p>

<p>„Žádáš mě, abych přikázala Hickorymu a Dickorymu mluvit pravdu, a pak chceš, abych ti uvěřila, že nejde o <emphasis>nic</emphasis>, s čím bych si měla dělat starosti?“</p>

<p>„Zoe…“ řekla Jane.</p>

<p>„Kromě toho, když odejdu, nikdo vám nezaručí, že nebudou lhát,“ dodala rychle, než jí Jane stačila něco říct. Zoe věděla, že já se nechám přemluvit. Jane však byla neoblomná. „Jsou emocionálně vybaveni, aby ti mohli lhát, protože jim nevadí, že tě zklamou. Ale nechtějí zklamat <emphasis>mě</emphasis>.“ Otočil jsem se na Hickoryho. „Je to pravda?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Lhali bychom vám jen v případě, že by to bylo nezbytné,“ řekl Hickory. „Ale Zoe nemůžeme lhát nikdy.“</p>

<p>„Tak vidíš,“ řekla spokojeně Zoe.</p>

<p>„Řekneš o tom jediné slovo, a strávíš příští rok ve stáji,“ upozornil jsem ji.</p>

<p>„Mám pusu zamčenou,“ slíbila Zoe.</p>

<p>„Ne,“ vložila se do toho Jane. Sedla si vedle Zoe na pohovku. „Chci, abys pochopila, že to, co tady uslyšíš, nesmíš nikomu říct. Ani Gretchen. Žádnému ze svých přátel. Prostě nikomu. Není to hra a neděláme si legraci. Tohle je smrtelně vážná věc, Zoe. Pokud nejsi ochotná na tyhle podmínky přistoupit, musíš hned odejít. Já risknu, že nám budou Hickory a Dickory lhát, ale ty u toho nebudeš. Takže… pochopila jsi, že když říkám, že to <emphasis>nesmíš </emphasis>nikomu prozradit, že to myslím vážně? Ano nebo ne?“</p>

<p>„Ano,“ řekla Zoe s pohledem upřeným na Jane. „Rozumím, Jane. Ani slovo.“</p>

<p>„Díky, Zoe.“ Naklonila se a políbila ji na čelo. „Pokračuj,“ vyzvala mě.</p>

<p>„Hickory, pamatuješ si na náš rozhovor, když jsem vás žádal, abyste se vzdali svého implantovaného vědomí?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ano,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Mluvili jsme taky o Shromáždění,“ pokračoval jsem. „A tys řekl, že nevěříš, že Shromáždění představuje pro naši kolonii hrozbu.“</p>

<p>„Řekl jsem, že věříme, že hrozba je zanedbatelná,“ opravil mě Hickory.</p>

<p>„Proč tomu věříte?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Protože máme informace o Shromáždění, které jsme dostali od naší vlády,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Proč jste se s námi o takové informace nepodělili dřív?“ zajímalo mě.</p>

<p>„Dostali jsme v tomto smyslu pokyny.“</p>

<p>„Od koho?“</p>

<p>„Od naší vlády.“</p>

<p>„Proč měla vaše vláda zájem na tom, abychom se nic nedozvěděli?“</p>

<p>„Máme jasný pokyn od vlády nesdělovat vám informace o záležitostech, o kterých nemáte dostatečné znalosti,“ vysvětlil Hickory. „Je to projev zdvořilosti k vaší vládě, která v různých záležitostech vyžaduje od naší vlády záruky a zachování mlčení. Nelhali jsme vám, ani Dickory, ani já. Ale ani vám nesmíme sami od sebe prozrazovat informace. Jistě si pamatujete na náš rozhovor před odjezdem z Huckleberry, kdy jsme se vás ptali nato, co víte o situaci v této části vesmíru…“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil jsem.</p>

<p>„Snažili jsme se zjistit, kolik toho víte, abychom věděli, co vám můžeme říct,“ řekl Hickory. „S lítostí jsme zjistili, že toho moc není. Takže jsme vám toho nemohli moc říct.“</p>

<p>„Ale teď nám to říkáte,“ namítl jsem.</p>

<p>„Teď se ptáte,“ řekl Hickory. „A Zoe nám zakázala lhát.“</p>

<p>„Viděli jste videozáznam, jak Shromáždění zničilo kolonii Whaidů?“</p>

<p>„Ano, když jste jej promítal kolonistům,“ potvrdil Hickory.</p>

<p>„Shodovalo se to s videem, které dostala vaše vláda?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne,“ řekl Hickory. „Naše bylo mnohem delší.“</p>

<p>„Proč byla naše verze tak krátká?“ chtěl jsem vědět.</p>

<p>„Neumíme odhadnout, proč vaše vláda dělá to, co dělá,“ řekl Hickory.</p>

<p>Zarazil jsem se. Stavba věty dávala velký prostor k různým interpretacím.</p>

<p>Jane se ujala slova. „Řekl jsi, že Shromáždění dává přednost evakuaci kolonií před jejich zničením. Soudíš tak podle toho videozáznamu, nebo máš ještě jiné informace?“</p>

<p>„Máme jiné informace,“ řekl Hickory. „Videozáznam zachycuje jen první pokus Shromáždění o přesídlení kolonie.“</p>

<p>„Kolik bylo dalších?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Nevíme,“ odpověděl Hickory. „Větší část roanockého roku jsme s naší vládou nebyli ve spojení. Ale než jsme odjeli, Shromáždění odstranilo sedmnáct kolonií.“</p>

<p>„Kolik jich zničilo?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Tři,“ odpověděl Hickory. „Ostatní byly přemístěny. V deseti případech se kolonisté vrátili na domovskou planetu. Čtyři se připojily ke Shromáždění.“</p>

<p>„Máte pro to důkazy?“ zajímalo mě.</p>

<p>„Shromáždění podrobně dokumentuje přesun každé kolonie a tyto informace posílá všem nečlenským vládám,“ řekl Hickory. „Máme informace o všech přesunech do doby našeho příletu sem na Roanoke.“</p>

<p>„Proč to dělají?“ zeptala se Jane. „K čemu vám takové informace jsou?“</p>

<p>„Naše vláda si moc dobře uvědomuje, že tahle kolonie byla založena navzdory varování Shromáždění,“ řekl Hickory. „A přestože jsme to nevěděli jistě, čekali jsme, že Koloniální unie se kolonii pokusí před Shromážděním ukrýt. A kdyby Shromáždění vaši kolonii našlo, měli jsme vám tyto informace předat.“</p>

<p>„Z jakého důvodu?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Abychom vás přesvědčili, abyste se vzdali,“ řekl Hickory. „Nemůžeme připustit zničení kolonie.“</p>

<p>„Kvůli Zoe?“</p>

<p>„Ano,“ přitakal Hickory.</p>

<p>„Páni,“ ozvala se Zoe.</p>

<p>„Tiše, zlato,“ řekl jsem. Zoe zmlkla. Zamyšleně jsem hleděl na Hickoryho. „Co by se stalo, kdybychom se s Jane rozhodli, že se nevzdáme? Co kdybychom radši zvolili zničení kolonie?“</p>

<p>„O tom bychom raději pomlčeli,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Nevytáčej se,“ řekl jsem. „Odpověz na otázku.“</p>

<p>„Zabili bychom vás i poručíka Saganovou,“ připustil Hickory. „Kohokoliv, kdo by měl na svědomí zničení kolonie.“</p>

<p>„Vy byste nás zabili?“ chtěl jsem se ujistit, že jsem dobře slyšel.</p>

<p>„Bylo by to pro nás těžké,“ připustil Hickory. „Museli bychom to udělat s vypnutými implantáty a myslím, že ani jeden z nás by je už nikdy znovu neaktivoval. Síla emocí by byla nesnesitelná. Také víme, že poručík Saganová byla geneticky změněna a nyní má opět schopnosti příslušníka zvláštních jednotek. O to obtížnější by bylo ji zabít.“</p>

<p>„Jak tohle víte?“ zeptala se překvapená Jane.</p>

<p>„Máme oči,“ řekl Hickory. „Víme, že se to snažíte maskovat, poručíku. Ale drobnosti vás prozrazují. Krájíte moc rychle zeleninu.“</p>

<p>„O čem to mluví?“ zeptala se Zoe Jane.</p>

<p>„Později, Zoe,“ odbyla ji Jane a obrátila se zpátky k Hickorymu. „A co bude teď? Stále máte v plánu nás zabít?“</p>

<p>„Pokud rozhodnete, že se kolonie nevzdá, tak ano,“ řekl Hickory.</p>

<p>„To se <emphasis>neopovažujte</emphasis>,“ vykřikla Zoe a rozčileně vyskočila z pohovky. „To v žádném případě neuděláte!“</p>

<p>Hickory a Dickory se roztřásli citovým náporem, jak se snažili vyrovnat se se Zoiným hněvem. „Tohle jediné musíme odmítnout,“ oznámil nakonec Hickory Zoe. „Jsi příliš důležitá. Pro nás. Pro všechny Obiny.“</p>

<p>Zoe zuřila. „Už jsem kvůli <emphasis>Obinům</emphasis>, ztratila jednoho rodiče,“ řekla.</p>

<p>„Všichni se uklidněte,“ vložil jsem se do toho. „Nikdo nebude nikoho zabíjet. Jasné? Tím se teď nebudeme zabývat. Zoe, poslouchej, Hickory a Dickory nás nebudou mít důvod zabít, protože ani já nepřipustím zničení kolonie. Je to jednoduché. Nikdy bych nedopustil, aby se ti něco stalo, Zoe, v tom se shodneme <emphasis>všichni</emphasis>, jak jsme tady. Jsi pro nás všechny moc důležitá.“</p>

<p>Zoe se zhluboka nadechla a pak se rozplakala. Jane ji objala a posadila ji zpátky na pohovku. Otočil jsem se k Obinům.</p>

<p>„Chci, aby mezi námi bylo jasno,“ řekl jsem. „Za všech okolností chraňte Zoe.“</p>

<p>„Budeme,“ slíbil Hickory. „Vždycky.“</p>

<p>„V pořádku,“ řekl jsem. „A <emphasis>pokuste </emphasis>se nás přitom nezabít.“</p>

<p>„Budeme se snažit,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Tak fajn,“ řekl jsem. „Jsme domluveni. Takže můžeme pokračovat.“ Musel jsem si chvíli srovnávat myšlenky v hlavě. Informace, že můžeme být s Jane cílem atentátu, a následný a pochopitelný šok, který Zoe utrpěla, se mnou pěkné zamávaly. „Říkáte, že víte o sedmnácti koloniích, které byly odstraněny…“ zopakoval jsem.</p>

<p>„Ano,“ přitakal Hickory.</p>

<p>„Na čtrnácti kolonisté přežili a čtyři z nich se dokonce přidaly ke Shromáždění,“ řekl jsem. „A to se připojily jenom kolonie, nebo celá rasa?“</p>

<p>„Kolonie,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„Takže se ke Shromáždění nepřipojila žádná z ras, kterým tyhle kolonie patřily?“</p>

<p>„Ne,“ řekl Hickory. „To dělalo některým členům Shromáždění trochu starosti. Předpokládali, že alespoň některé z nich přijmou nabídku připojit se ke Shromáždění. Zdálo se, že odstraňování kolonií vedlo k opačnému rozhodnutí.“</p>

<p>„Nikdo rasy nenutí ke vstupu do Shromáždění?“ zeptala se Jane z pohovky.</p>

<p>„Ne,“ potvrdil Hickory. „Jen nemohou dál rozšiřovat svá území.“</p>

<p>„Nechápu, jak to dokážou ohlídat,“ přiznal jsem. „Vesmír je rozlehlý.“</p>

<p>„To je pravda,“ řekl Hickory. „Jenže žádná rasa není ochotna dobrovolně se vzdát správy svých kolonií. Vždycky se najde nějaký způsob, jak tyto kolonie objevit.“</p>

<p>„Kromě této,“ podotkl jsem. „Proto nás donutili se ukrýt. Pro lidstvo je mnohem důležitější ve vesmíru přežít, než jej ovládat.“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>„Chtěla bych si prohlédnout soubory, které máte, Hickory,“ požádala Jane. „A taky nezkrácenou verzi našeho videozáznamu.“ To platilo mně.</p>

<p>„Musíme zajít do informačního centra, abychom vám je mohli předat,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Teď se to zrovna hodí,“ rozhodl jsem. Políbili jsme Zoe na dobrou noc a pak jsme se vydali směrem k našemu izolovanému kontejneru, využívanému jako technická laboratoř i infocentrum. Hickory a Dickory šli napřed.</p>

<p>„Proč jsi to řekl?“ zeptala se Jane cestou.</p>

<p>„Co jsem řekl?“</p>

<p>„Že nepřipustíš zničení kolonie,“ připomněla mi Jane.</p>

<p>„Tak zaprvé, naše dcera byla na pokraji nervového zhroucení při představě, jak nás Hickory a Dickory probodávají nožem,“ vysvětloval jsem. „A zadruhé, pokud budu mít na výběr dvě možnosti – vzdát se nebo nechat zemřít všechny kolonisty – vím, co udělám.“</p>

<p>„Zase děláš závěry z omezených informací,“ řekla Jane. „Musím se podívat na ty nahrávky, než se o čemkoliv budu moct rozhodnout… Do té doby jsou stejně pravděpodobné všechny možnosti.“</p>

<p>„Už teď ti můžu zaručit, že kolem toho budeme kroužit stále dokola,“ poznamenal jsem a pohlédl nahoru na hvězdy. Jane sledovala můj pohled. „Zajímalo by mě, kolem které z nich obíhá Huckleberry,“ řekl jsem. „Možná jsme tam měli všichni zůstat. Pak by tohle řešil někdo jiný. Aspoň chvíli.“</p>

<p>„Johne,“ řekla Jane. Otočil jsem se. Zastavila se pár kroků za mnou a hleděla nahoru.</p>

<p>„Co je?“ zeptal jsem se. Vzhlédl jsem k obloze. „Našla jsi nějaké souhvězdí?“</p>

<p>„Támhle je hvězda, která tam předtím nebyla,“ ukázala na ni prstem. „Támhleta…“</p>

<p>Zaostřil jsem pohled směrem, kam ukazovala. Hned jsem si však uvědomil, že ať se budu snažit sebevíc, stejně nepoznám, která z té spousty hvězd tam předtím nebyla… Ale pak jsem ji objevil: jasný, pohybující se bod.</p>

<p>„Proboha,“ vydechl jsem.</p>

<p>Jane vykřikla, sesunula se na zem a zakryla si dlaněmi uši. Rozběhl jsem se k ní. Začala se svíjet bolestí. Snažil jsem se ji nějak chytit, abych jí pomohl, ale máchla rukou a dlaní mě tvrdě zasáhl a do hlavy a srazila mě k zemi. Před očima se mi zatmělo a chvíli jsem se nemohl ani pohnout.</p>

<p>Hickory a Dickory mě chytili každý z jedné strany a postavili mě na nohy. Celý otřesený jsem se ohlédl po Jane. Už se nesvíjela na zemi, ale zuřivě pochodovala sem a tam a něco si pro sebe mumlala. Zastavila se, zaklonila hlavu a zaječela jako jezinka. Vyjekl jsem taky, ale překvapením.</p>

<p>Nakonec dorázovala ke mně. „Budeš se s nimi muset setkat sám, protože já bych ty parchanty asi na místě zabila,“ procedila mezi zuby.</p>

<p>„O čem to mluvíš?“ zeptal jsem se nechápavě.</p>

<p>„O té proklaté Koloniální unii,“ řekla Jane a zabodla prst do oblohy. „To jsou oni a míří sem k nám.“</p>

<p>„Jak to víš?“ zajímal jsem se.</p>

<p>Jane sklonila hlavu a krátce se zasmála děsivým smíchem, jaký jsem od ní ještě nikdy neslyšel, a upřímně doufám, že už neuslyším. „No, víš. Pamatuješ si ještě, jak jsme se tuhle bavili o mých nových schopnostech a jak jsem řekla, že nemám NeuroKomp?“</p>

<p>„Ano,“ přitakal jsem.</p>

<p>„No,“ řekla Jane, „jak se ukázalo, šeredně jsem se zmýlila.“</p>

<p>„Musím vám říct, že jsem čekal, že mě přivítáte s větší radostí,“ poznamenal generál Rybicki. „Ostatní vypadají, že jsou rádi.“ Ukázal z okna na ulici, která se zaplnila rozjásanými kolonisty, kteří byli bez sebe štěstím, že skončila naše izolace. „Kde je Saganová?“</p>

<p>„Musíte mi vysvětlit, o co tu sakra jde, generále,“ vyjel jsem na něj.</p>

<p>Rybicki se odvrátil od okna. „Promiňte?“ ozval se. „Nejsem už sice váš velící důstojník, Perry, ale trochu respektu by neškodilo.“</p>

<p>„K čertu s tím,“ řekl jsem. „A s vámi taky. Od chvíle, co jste nás najal, jste k nám ani v jedné věci, týkající se téhle kolonie, nebyl upřímný…“</p>

<p>„Jednal jsem tak upřímně, jak jsem jen mohl,“ bránil se Rybicki.</p>

<p>„Tak upřímně, jak jste jen mohl?“ zeptal jsem se s neskrývanou nedůvěrou v hlase.</p>

<p>„Tak to řeknu jinak,“ snažil se Rybicki. „Byl jsem k vám tak upřímný jak jsem měl dovoleno.“</p>

<p>„Lhal jste mně, Jane a všem těmto kolonistům,“ vyčetl jsem mu. „Poslal jste nás do tohohle zastrčenýho kouta vesmíru pod pohrůžkou, že nás zničí spolek, o kterém do té doby nikdo z nás neslyšel. Lidi zvyklé používat moderní technologie jste přiměl zakládat kolonii s pomocí starodávných strojů, které ani neuměli obsluhovat. Kdyby někteří z nich nebyli náhodou mennonité, našel byste tu teď jenom kosti. A protože jste tuhle planetu pořádně neprozkoumali, abyste zjistili, jestli na ní nežije nějaký zatracený inteligentní druh, za poslední tři dny zemřelo sedm mých kolonistů. Takže s vaším <emphasis>respektem</emphasis>, generále, mi můžete vlézt na záda. Jane tady není, protože jinak byste už byl nejspíš po smrti. Ani já k vám nechovám žádnou náklonnost.“</p>

<p>„Dobře, v pořádku,“ pronesl odměřeně Rybicki.</p>

<p>„A teď chci odpovědi,“ vyzval jsem ho.</p>

<p>„Když jste se zmínil o ničení, víte tedy o Shromáždění,“ začal Rybicki. „Co všechno víte?“</p>

<p>„To, co jste nám poslali,“ řekl jsem mu a opomněl se zmínit o tom, že vím ještě něco navíc.</p>

<p>„Takže víte, že důsledně vyhledává nové kolonie a zbavuje se jich,“ řekl Rybicki. „Asi je vám jasné, že se to nelíbí rasám, které takhle o své kolonie přišly. Koloniální unie se postavila do čela odpůrců Shromáždění a vaše kolonie sehrála v dalším postupu hlavní roli.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Tím, že zůstala v úkrytu a nebyla odhalena,“ vysvětlil Rybicki. „Kristepane, Perry, jste tady už skoro <emphasis>rok! </emphasis>Shromáždění vás hledá jako šílené. A každý den, kdy vás nenajde, se trochu oslabí jeho pozice. Stále víc se ukazuje, že je to největší pyramidová hra ve vesmíru. Je to systém, kdy pár silných zneužívá důvěřivosti mnoha slabších ras, aby si přivlastnili každou obyvatelnou planetu v širokém okolí. Vaši kolonii jsme použili jako páku na oddělení několika důvěřivých ras. Destabilizujeme Shromáždění dřív, než dosáhne kritické velikosti a rozdrtí nás a všechny s námi.“</p>

<p>„A kvůli tomu jste musel zradit nás všechny, včetně posádky <emphasis>Magellanu</emphasis>?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Bohužel ano,“ řekl Rybicki. „Podívejte… Počet lidí, kteří o tom věděli, musel být na absolutně nezbytném minimu, tajemnice SK. Já. Generál Szilard ze zvláštních jednotek a pár jím osobně vybraných vojáků. Dohlédl jsem na váš náklad a zařídil jsem výběr některých kolonistů. Mennonité tady nejsou <emphasis>náhodou</emphasis>, Perry. A stejně tak není náhoda, že jste vezli starodávné stroje a zařízení, s jejichž pomocí jste tu přežili. Je mi líto, že jsme vám to nemohli říct, ale bohužel jsme nepřišli na jiný způsob, jak to udělat. Ale nebudu se za to omlouvat, protože jsme dosáhli <emphasis>svého</emphasis>.“</p>

<p>„A jak berou tyhle vaše hrátky tam doma?“ zeptal jsem se. „Jak se dívají domovské planety našich lidí na to, že si zahráváte se životy jejich přátel a rodinných příslušníků?“</p>

<p>„Nevědí to,“ přiznal Rybicki. „Existence Shromáždění je státním tajemstvím, Perry. Neřekli jsme o něm žádné kolonii. Nemusí si s tím dělat starosti.“</p>

<p>„Vy si nemyslíte, že federace několika stovek ras v této části vesmíru je věc, o které by většina lidí chtěla vědět?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Určitě by to vědět chtěli,“ řekl Rybicki. „A mezi námi, kdyby to bylo na mně, tak už to dávno vědí. Ale nerozhoduju o tom já, ani vy, žádný z nás.“</p>

<p>„Takže všichni si dál myslí, že jsme zmizeli?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ano,“ potvrdil Rybicki. „Druhá ztracená kolonie Roanoke. Jste slavní.“</p>

<p>„Ale vy jste právě porušili pravidla vaší hry,“ namítl jsem.</p>

<p>„Jste <emphasis>tady</emphasis>. “</p>

<p>„Až se vrátíte, lidé se dozvědí, kde jsme. A <emphasis>moji </emphasis>lidé vědí o Shromáždění.“</p>

<p>„Jak to vědí?“</p>

<p>„Protože jsme jim to <emphasis>řekli</emphasis>,“ odpověděl jsem nevěřícně. „To se ptáte vážně? Čekal jste, že všem oznámím, že nesmějí používat žádné modernější zařízení než kombajn, a nevysvětlím jim proč? To bych se stal první oběti na téhle planetě. Takže to vědí. A protože to <emphasis>vědí</emphasis>, dozví se to každý, koho v Koloniální unii znají. Pokud nás ovšem nechcete nadále držet v izolaci. V takovém případě vás ti samí lidé, kteří teď venku jásají, vlastnoručně uškrtí.“</p>

<p>„Ne, nebudeme vás už dál skrývat,“ řekl Rybicki. „Ale také vás ještě nepustíme pryč. Jsme tu, abychom udělali dvě věci. První je vyzvednutí posádky <emphasis>Magellanu</emphasis>.“</p>

<p>„Za což vám budou nepochybně nadosmrti vděční, ačkoliv čekám, že kapitán Zane bude chtít svou loď zpátky,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Druhá věc je oznámit vám, že už můžete používat veškeré moderní vybavení, což jste dosud nemohli,“ řekl Rybicki. „Dejte sbohem dvacátému století. Vítejte v moderní době. Za tím ale nemůžete do Koloniální unie posílat zprávy. Pořád ještě musíme doladit pár detailů.“</p>

<p>„Ale používání moderních přístrojů nás prozradí,“ namítl jsem.</p>

<p>„Správně,“ souhlasil Rybicki.</p>

<p>„To si děláte legraci,“ řekl jsem. „Strávili jsme rok schovaní, abyste mohli oslabit Shromáždění, a teď chcete, abychom náš úkryt prozradili? Možná jsem nechápavý, ale není mi jasné, jak Koloniální unii pomůže, když nás Shromáždění zlikviduje…“</p>

<p>„Vycházíte z předpokladu, že budete zlikvidováni,“ řekl Rybicki.</p>

<p>„Je snad nějaká jiná možnost?“ zeptal jsem se. „Třeba bychom mohli zdvořile požádat Shromáždění, aby nás nechali sbalit se a vypadnout odtud?“</p>

<p>„O takové možnosti nemluvím,“ řekl Rybicki. „Koloniální unie chtěla, abyste zůstali v úkrytu, protože vás schovávala. A teď potřebujeme, aby se Shromáždění dozvědělo, kde jste. A až přijdeme s naším překvapením, nebude už důvod skrývat před koloniemi vás nebo Shromáždění. Shromáždění se totiž zhroutí jako domeček z karet a vy jste k tomu klíč.“</p>

<p>„To mi musíte vysvětlit <emphasis>jak</emphasis>,“ vyzval jsem ho.</p>

<p>„Tak dobře,“ souhlasil Rybicki a seznámil mě s jejich plánem.</p>

<p>„Jak se cítíš?“ zeptal jsem se Jane v naší technické laboratoři.</p>

<p>„Už nemám vražednou náladu, jestli se ptáš na tohle,“ řekla Jane a poklepala si na čelo, za kterým se skrýval NeuroKomp. „Ale šťastná z toho rozhodně nejsem.“</p>

<p>„Jak je možné, že jsi o něm nevěděla?“ zajímalo mě.</p>

<p>„NeuroKompy se dají aktivovat na dálku,“ vysvětlila mi Jane. „Nemohla jsem to udělat sama. Rybickiho loď vyslala vyhledávací signál. Ten aktivoval NeuroKomp. Teď je plně funkční. Takže jsem zatím prošla záznamy, které mi dal Hickory.“</p>

<p>„Všechny?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ano,“ přitakala Jane. „Jsem úplně změněná a mám NeuroKomp. Můžu zpracovávat informace stejnou rychlostí jako dřív, když jsem sloužila ve zvláštních jednotkách.“</p>

<p>„No a co jsi zjistila?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Sedí to,“ řekla Jane. „Hickory má videozáznam a dokumentaci ze zdrojů Shromáždění, které nejsou důvěryhodné. Ale ke každému případu má průkazní materiály od Obinů i od ras, jejichž kolonie byly přemístěné, a taky od Koloniální unie.“</p>

<p>„Všechno to mohou být podvrhy,“ namítl jsem. „Celé to může být monumentální podvod.“</p>

<p>„Ne,“ odmítla to Jane. „Složky Koloniální unie mají verifikační klíč v metatextu. Projela jsem to NeuroKompem. Jsou pravé.“</p>

<p>„Jistě si teď starého Hickoryho ceníš daleko víc, ne?“ poznamenal jsem.</p>

<p>„To jo,“ přikývla Jane. „Nelhal, když tvrdil, že Obinové by neposlali se Zoe jen tak někoho. Ačkoliv podle toho, co jsem viděla v dokumentech, má vyšší postavení Dickory…“</p>

<p>„Ach Bože,“ povzdychl jsem si. „A to si myslíš, že toho chlápka znáš. Nebo tu holku. Nebo snad tvora neurčitého pohlaví?“</p>

<p>„Není neurčité,“ opravila mě Jane. „Jsou oboupohlavní.“</p>

<p>„A co ten generál Gau?“ zeptal jsem se. „Našlas o něm v materiálech nějakou zmínku?“</p>

<p>„Něco jsem našla,“ řekla Jane. „Ale jenom základní fakta. Je Vrenn – a to, co říká na tom videozáznamu, se zdá být pravdivé. Po bitvě s Kiesy začal agitovat, aby se vytvořilo Shromáždění. Zpočátku to neprošlo. Uvěznili ho za politickou agitaci. Ale pak vládce Vrennů stihl nešťastný konec A jeho nástupce generála propustil.“</p>

<p>Zvedl jsem obočí. „Atentát?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne,“ řekla Jane. „Chronická porucha spánku. Usnul při jídle a napíchl se tváří na nůž, který pronikl až do mozku. Zemřel okamžitě. Generál zřejmě mohl Vrennům vládnout, ale rozhodl se usilovat o vznik Shromáždění. Ani dnes Vrennům nevládne. Vrennové dokonce ani nebyli mezi zakládajícími členy Shromáždění.“</p>

<p>„Při našem rozhovoru Rybicki tvrdil, že Shromáždění má pyramidovou strukturu. Pár ras na vrcholku má prospěch z těch, které jsou pod nimi…“</p>

<p>„Možná,“ řekla Jane. „Podle toho, co jsem viděla v záznamech, první koloniální světy, které Shromáždění otevřelo, byly osídleny poměrně malým počtem ras. Ale jestli to svědčí o tom, že některé rasy dostaly výhodu, nebo jestli se na ty planety lépe hodily, to ti říct nedokážu. I kdyby to bylo, jak jsi říkal, neliší se to od toho, co se děje tady. Tahle kolonie je osídlena nejstaršími lidskými koloniemi, které existovaly ještě před vznikem Koloniální unie. Etnicky a ekonomicky se od ostatních kolonií liší.“</p>

<p>„Myslíš, že Shromáždění pro nás představuje hrozbu?“ zeptal jsem se Jane.</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekla Jane. „Záznamy hovoří jasně o tom, že Shromáždění zničí kolonii, která se nevzdá. Jejich postup je vždy stejný. Na obloze se vynoří vesmírné lodě a každá z nich na kolonii vystřelí. To by nepřežilo žádné velkoměsto, natož malá kolonie. Roanoke by se okamžitě vypařila.“</p>

<p>„Ale myslíš, že je to pravděpodobné?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nevím,“ přiznala Jane. „Mám lepší informace než předtím, ale pořád nejsou úplné. Chybí nám skoro celý poslední rok a domnívám se, že tyhle informace nedostaneme. Určitě ne od Koloniální unie. Můžu ti říct, že teď nemám povolení nahlédnout ani do záznamů Koloniální unie, které mi poskytl Hickory. A ať je to jak chce, nejsem ochotná vzdát se kolonie bez boje. Řekl jsi Rybickimu, co víme?“</p>

<p>„Ne,“ přiznal jsem. „A myslím, že bychom mu to říkat neměli. Alespoň prozatím.“</p>

<p>„Nevěříš mu?“</p>

<p>„Řekněme, že mám jisté pochybnosti,“ řekl jsem. „Rybicki nám nenabídl žádnou možnost, jak se z toho dostat. Zeptal jsem se ho, jestli si myslí, že by nás Shromáždění nechalo, abychom opustili tuhle planetu, kdybychom chtěli, a on naznačil, že ne…“</p>

<p>„Lhal ti,“ řekla Jane.</p>

<p>„Rozhodl se odpovědět ne zcela upřímně,“ řekl jsem. „Nejsem si jistý, zda je to lež…“</p>

<p>„Ty to nepovažuješ za problém?“</p>

<p>„Považuju to za taktiku,“ řekl jsem. Jane se usmála nad výměnou rolí v naší dřívější konverzaci. „Ale zároveň z toho plyne, že bychom mu neměli zbaštit každé slovo. Manipulovali s námi a dělají to bezpochyby zase.“</p>

<p>„Mluvíš jako Trujillo,“ poznamenala Jane.</p>

<p>„Rád bych <emphasis>mluvil </emphasis>jako Trujillo,“ řekl jsem. „Začal tím, že tohle všechno považoval za důsledek politického boje s tajemnicí SK. V této chvíli se To jeví jako přijatelné vysvětlení. Naše situace je jako skládačka, Jane. Vždycky když si myslím, že vím, o co jde, vyskytnou se náhle další komplikace. Už bych byl rád, kdyby se tahle záhada vyřešila…“</p>

<p>„Nemáme dostatek informací, abychom ji vyřešili,“ řekla Jane. „Všechny Hickoryho záznamy jsou sice ověřené, ale staré, a my nevíme, jestli Shromáždění nezměnilo metody, ani jestli upevnilo své postavení, nebo jestli se naopak nerozpadlo. Koloniální unie s námi nejednala na rovinu, ale těžko soudit, jestli to byl zlý úmysl, nebo zda jen vybírala informace, které nám poskytne, aby nás nerozptylovala od práce. Shromáždění i Koloniální unie mají své postupy, které nejsou z údajů, které máme, jasně čitelné. A my jsme uprostřed mezi nimi…“</p>

<p>„Na to existuje krásný výraz,“ podotkl jsem. „<emphasis>Figurka</emphasis>.“</p>

<p>„Otázka je, čí…“ řekla Jane.</p>

<p>„Myslím, že už to vím,“ řekl jsem. „Musím tě seznámit s nejnovějšími pokyny…“</p>

<p>„Umím si představit tucet různých věcí, které to mohou zhatit.“ řekla Jane, když jsem skončil.</p>

<p>„To já taky,“ souhlasil jsem. „A vsadil bych se, že to není stejný tucet.“</p>

<p>Kapitola               10</p>

<p>Týden potom, co se objevila na roanocké obloze, zamířila vesmírná loď KU <emphasis>Sacajawea </emphasis>zpět na Phoenix se sto devadesáti členy bývalé posádky <emphasis>Magellanu </emphasis>na palubě. Čtrnáct členů posádky zůstalo s námi: dva mezitím uzavřeli manželství s kolonisty, další byla těhotná a nechtěla se vrátit k manželovi, jeden se domníval, že ho po návratu na Phoenix zatknou a uvězní, a zbylých deset se prostě rozhodlo zůstat. Kromě nich tu však zůstali ještě dva členové posádky, kteří zemřeli jeden na srdeční selhání a druhý v opilosti nepřežil srážku s kombajnem. Kapitán Zane se rozloučil s těmi, kteří se rozhodli zůstat, a slíbil, že se postará o to, aby dostali nevyplacenou mzdu; pak spěchal na loď. Byl to výborný chlap a vůbec jsem mu neměl za zlé, že se nemohl dočkat, až se vrátí zpátky pod křídla Koloniální unie.</p>

<p>Když se <emphasis>Sacajawea </emphasis>vrátila na Phoenix, posádka <emphasis>Magellanu </emphasis>se nemohla setkat se svými rodinami. Roanoke byla z velké části neprozkoumanou planetou. Nikdo ji nepodrobil důkladné analýze a případné choroby mohly být smrtelné. Celá posádka musela proto strávit měsíc v karanténě na oddělení lékařské péče KOSu, na stanici Phoenix. Posádka <emphasis>Magellanu </emphasis>se vzbouřila, když se to dozvěděla. Uzavřeli tedy dohodu: členové posádky zůstanou v karanténě, ale každému bude povoleno kontaktovat nejbližší osoby za podmínky, že pomlčí o návratu posádky do té doby, než KU oficiálně oznámí, že se ztracená kolonie Roanoke zase našla. Všichni na to ochotně přistoupili.</p>

<p>Samozřejmě že se zpráva o návratu posádky <emphasis>Magellanu </emphasis>okamžitě rozkřikla. Média a vlády jednotlivých kolonií, které se snažily něco bližšího zjistit, se setkaly s oficiálním popřením ze strany představitelů Koloniální unie a neoficiálním varováním, že zveřejnění takových zpráv by mělo dalekosáhlé negativní důsledky. Takže žádná zpráva nevyšla. Ale šířila se mezi rodinami členů posádky <emphasis>Magellanu </emphasis>a dál mezi jejich přáteli a kolegy a od nich se to dozvěděly posádky civilních i válečných vesmírných lodí. Zprávu tiše potvrdili členové posádky <emphasis>Sacajawea, </emphasis>kteří nemuseli do karantény, přestože přistáli na Roanoke a byli v kontaktu s posádkou <emphasis>Magellanu</emphasis>.</p>

<p>Koloniální unie neměla ve vesmíru mnoho spojenců, ale pár se jich přece jen našlo. Brzy se o návratu posádky <emphasis>Magellanu </emphasis>dozvěděly i posádky spřátelených lodí. Tyto lodě cestovaly na různé planety, které nebyly Koloniální unii právě přátelsky nakloněné, a některé dokonce patřily ke členům Shromáždění. Tak došlo k tomu, že někteří své informace o návratu posádky <emphasis>Magellanu </emphasis>zpeněžili. Nebylo žádným tajemstvím, že Shromáždění pátrá po ztracené kolonií Roanoke. Stejně tak se Shromáždění netajilo tím, že je ochotné zaplatit za každou spolehlivou informaci.</p>

<p>Někteří z těch, kteří dobrovolně poskytli Shromáždění informace o Roanoke, dostali lákavou nabídku skutečně ohromné sumy, která jim bude vyplacena, když zjistí, kde posádka <emphasis>Magellanu </emphasis>skoro celý ten rok byla. K této informaci nebylo snadné se dostat, proto byla odměna tak nevídaně vysoká. Ale náhoda tomu chtěla, že krátce po přistání <emphasis>Sacajawey </emphasis>na stanici Phoenix byl její pomocný navigátor propuštěn za to, že ve službě pil. Důstojník se ocitl na černé listině a už se nikdy nepodívá ke hvězdám. Strach z chudoby a touha po odplatě vedly k tomu, že bývalý navigátor rozhlásil, že má informace, o které – jak slyšel – má někdo zájem, a že se o ně rád podělí za obnos, který by měl napravit křivdu, spáchanou na něm civilní vesmírnou flotilou Koloniální unie. Dostal požadovanou sumu, za kterou předal souřadnice roanocké kolonie.</p>

<p>Takže jen tři dny po začátku druhého kalendářního roku roanocké kolonie se nad ní na obloze objevila jediná loď. Byla to <emphasis>Jasná hvězda </emphasis>s generálem Gauem na palubě. Generál mi poslal pozdrav jako nejvyššímu představiteli kolonie a vyzval mě k setkání, abychom probrali budoucnost mého světa. Bylo třetího magellana. Podle plánu, vypracovaného ještě předtím, než se dala akce s prozrazením naší kolonie do pohybu, se generál Gau dostavil přesně podle předpokladu rozvědky Koloniálních obranných sil.</p>

<p>„Máte tu nádherné západy slunce,“ řekl na úvod generál Gau, prostřednictvím překladače, zavěšeného na šňůrce jeho uniformy. Slunce zapadlo před pár minutami.</p>

<p>„Tuhle větu jsem už slyšel,“ poznamenal jsem.</p>

<p>Přišel jsem sám, nechal jsem Jane, aby uklidnila znepokojené kolonisty v Croatoanu. Raketoplán generála Gaua přistál asi kilometr od vesnice, na druhé straně říčky, kde ještě nestála žádná obydlí. Oddíl vojáků mě sledoval, jak procházím kolem. Podle jejich chování jsem usoudil, že mě nepovažují za hrozbu pro generála. A měli pravdu. Neměl jsem v úmyslu mu ublížit. Chtěl jsem zjistit, nakolik jsem ho správně odhadl podle videozáznamu, který jsem viděl.</p>

<p>Gau udělal ladné gesto. „Omlouvám se,“ řekl. „Myslel jsem to však upřímně. Západy slunce jsou tu opravdu nádherné.“</p>

<p>„Děkuji,“ řekl jsem. „Nemám na nich žádnou zásluhu. Nevytvořil jsem tento svět. Ale stejně děkuji za poklonu.“</p>

<p>„Nemáte zač,“ řekl Gau. „A rád slyším, že vám vláda poskytla informace o našem postupu při odstraňování kolonií. Dělali jsme si starosti, že vám je zatají.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil Gau. „Víme, jak Koloniální unie striktně řídí informační toky na svých územích. Báli jsme se, že sem přiletíme a vy o nás nebudete nic vědět, případně budete mít jen pár kusých informací, což by mohlo mít za následek, že uděláte něco nerozumného.“</p>

<p>„Jako například nevzdat se kolonie?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ano,“ přitakal Gau. „Podle našeho mínění je nejlepší postup dobrovolně nám kolonii odevzdat. Sloužil jste někdy v armádě, administrátore Perry?“</p>

<p>„Ano,“ řekl jsem. „Koloniální obranné síly.“</p>

<p>Gau si mě prohlédl. „Nejste zelený,“ poznamenal.</p>

<p>„Už ne,“ odpověděl jsem.</p>

<p>„Předpokládám, že jste velel nějaké jednotce,“ pokračoval Gau.</p>

<p>„Ano,“ opět jsem přitakal.</p>

<p>„Takže víte, že není žádnou hanbou se vzdát, čelíte-li několikanásobné přesile a stojíte proti čestnému nepříteli,“ řekl Gau. „Nepříteli, nebo spíš protivníkovi, který respektuje vaše velení a bude s vámi jednat tak, jak se domnívá, že byste jednal s ním A jeho jednotkami, pokud by se situace obrátila.“</p>

<p>„Lituji, ale za dobu, kdy jsem sloužil v KOSu, byl počet protivníků, kteří by žádali moji kapitulaci, mizivý,“ upozornil jsem ho.</p>

<p>„Ano, nevadí,“ řekl. „To je důsledek vaší taktiky, administrátore Perry. Nebo spíš politiky KOSu, kterou jste musel dodržovat. Lidská rasa nepatří k těm, které by žádaly kapitulaci svých nepřátel.“</p>

<p>„Pro vás jsem ochoten udělat výjimku,“ řekl jsem.</p>

<p>„Díky, administrátore Perry,“ řekl Gau. Dokonce i přes překladač jsem vy cítil jeho pobavení. „Nemyslím si, že to bude nutné.“</p>

<p>„Doufám, že změníte názor,“ řekl jsem.</p>

<p>„Doufal jsem, že se <emphasis>vy </emphasis>vzdáte <emphasis>mně</emphasis>,“ namítl Gau. „Pokud jste viděl informační video, ukazující, jak Shromáždění doposud řešilo odstraňování nedovolených kolonií, jistě víte, že když se vzdají, oceníme jejich oběť. Nikomu z vašich lidí se nic nestane.“</p>

<p>„Viděl jsem, jak jste to řešili dosud – ty případy, kdy jste nezničili celou kolonii. Ale slyšel jsem, že my jsme zvláštní případ. Koloniální unie vás oklamala a poslala nás jinam, než jste čekali. Díky nám Shromáždění vypadalo směšně a neschopně…“</p>

<p>„Ano, zmizení kolonie,“ přitakal Gau. „Víte, že jsme na vás čekali? Věděli jsme, kam se má vaše loď přemístit. Uvítalo by vás několik lodí, včetně mojí. Vaši lidé by z lodi ani nevystoupili.“</p>

<p>„Měli jste v plánu zničit <emphasis>Magellan?</emphasis>“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne,“ odmítl Gau. „Alespoň pokud by nezaútočil jako první, anebo nechtěl pokračovat v kolonizaci planety. Jinak bychom ho jen doprovodili na skokovou vzdálenost, aby se vrátil zpět na Phoenix. Ale jak jste řekl, převezli jste nás a nemohli jsme vás dlouho najít. Domníváte se, že Shromáždění vypadalo směšně a neschopně… Podle našeho názoru Koloniální unie jednala zoufale. A nakonec jsme vás stejně <emphasis>našli</emphasis>.“</p>

<p>„Jenže to trvalo celý rok,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„A mohlo to trvat i další,“ řekl Gau. „Nebo jsme vás mohli objevit zítra. Bylo jen otázkou času, <emphasis>kdy </emphasis>vás najdeme, administrátore Perry. A rád bych vás požádal, abyste se nad celou situací zamyslel. Vaše vláda dala v sázku váš život i životy všech kolonistů jen proto, aby rozehrála stínovou hru na schovávanou. Udělala naprosto zbytečný pokus o kolonizaci. Dříve nebo později bychom vás stejně našli. A teď jsme vás <emphasis>našli</emphasis>. A jsme tady.“</p>

<p>„Zdáte se podrážděný, generále,“ popíchl jsem ho.</p>

<p>Generál roztáhl rty v mírném úsměvu.</p>

<p>„<emphasis>Jsem </emphasis>podrážděný,“ připustil. „Mrhal jsem časem a prostředky na hledání vaší kolonie, místo abych je daleko lépe využil ve prospěch Shromáždění. Navíc jsem odolával politickým tlakům nespokojených členů Shromáždění, kteří si berou jednání vaší vlády příliš osobně. Poměrně velká skupina členských ras chtěla potrestat Koloniální unii útokem na samotné srdce lidské rasy – napadením Phoenixu.“</p>

<p>Cítil jsem, jak mě současně zalila vlna obav a úlevy. Když se Gau zmínil o útoku na samotné srdce lidské rasy, předpokládal jsem, že mluví o Zemi. Když vzápětí řekl Phoenix, ulevilo se mi a uvědomil jsem si, že jediní lidé, kteří považují Zemi za srdce lidské rasy, jsou ti, kteří se tam narodili. Pro celý ostatní vesmír byl domovskou planetou lidské rasy Phoenix. „Když je to vaše Shromáždění tak silné, jak tvrdíte, můžete napadnout Phoenix,“ řekl jsem.</p>

<p>„To můžeme,“ přitakal Gau. „A můžeme ho i zničit. Stejně jako můžeme zničit každou kolonii obývanou lidmi, a mám li být upřímný, mnoho ras ve vesmíru, ať už jsou členy Shromáždění nebo ne, by si nestěžovalo. Ale řeknu vám to též, co jsem řekl těm členům Shromáždění, kteří vás touží zlikvidovat: Shromáždění nepohání touha dobývat.“</p>

<p>„To tvrdíte vy,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Ano,“ souhlasil Gau. „Tohle vysvětlit bylo to nejobtížnější. Tak aby to pochopily jak členské rasy Shromáždění, tak všichni ostatní. Dobyvačné říše nemají dlouhého trvání, administrátore Perry. Jsou nahlodávány zevnitř nenasytností vládců a neutuchající touhou válčit. Shromáždění není říše a já nemám zájem vyhladit lidskou rasu, administrátore Perry. Chci, aby se stala <emphasis>součástí </emphasis>Shromáždění. V opačném případě ponechám lidstvo jeho osudu na planetách, které získalo a kolonizovalo předtím, než Shromáždění vyhlásilo zákaz další kolonizace. Ale jinde ne. Radši bych vás však viděl jako součást Shromáždění. Lidská rasa je silná a neuvěřitelně vynalézavá. Stala se ohromně úspěšnou během velice krátké doby. Některé rasy, jež žijí ve vesmíru tisíce vašich roků, nedosáhly v porovnání s vámi téměř žádného pokroku, a ani tak úspěšně nekolonizovaly.“</p>

<p>„Tomu jsem se sám divil,“ přiznal jsem. „Tolik různých ras žije kolem a tak dlouho kolonizuje planety, a přesto jsme se museli vypravit do vesmíru <emphasis>my</emphasis>, abychom našli někoho z<emphasis> vás</emphasis>…“</p>

<p>„Na to znám odpověď,“ řekl Gau. „Ale zaručeně se vám nebude líbit.“</p>

<p>„To nechte na mně,“ řekl jsem.</p>

<p>„Investovali jsme do válečných konfliktů a bojů o planety mnohem víc než do průzkumu vesmíru,“ řekl Gau.</p>

<p>„To je dost zjednodušená odpověď, generále,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Podívejte se na naše civilizace,“ pokračoval Gau. „Všechny jsou přibližně stejně velké, protože jsme si ve válkách navzájem snižovali populaci. Jsme na přibližně stejné technologické úrovni, protože si technické vymoženosti vyměňujeme, prodáváme nebo krademe. Všichni obýváme stejnou část vesmíru, protože jsme tu s kolonizací začali a radši na své kolonie dohlížíme zblízka, než bychom je nechali samostatně se rozvíjet. Bojujeme o stejné planety A jen příležitostně pátráme po dalších, o které se pak serveme jako supi o mršinu. Naše civilizace jsou v rovnováze, administrátore Perry. Je to umělá rovnováha, která nás všechny posunuje k entropii. Tak to fungovalo do té doby, než se v této části vesmíru objevili lidé. Váš příchod tuhle rovnováhu na nějakou dobu narušil. A teď jste se i vy dopracovali ke stejnému modelu chování jako my…“</p>

<p>„To se mi nezdá,“ namítl jsem.</p>

<p>„Opravdu?“ podivil se Gau. „Zeptám se vás tedy, kolik nových planet lidstvo objevilo v poslední době…? A kolik jich prostě sebralo jiným rasám? A kolik planet lidé naopak prohráli v boji s jinými rasami?“</p>

<p>V tu chvíli jsem si vzpomněl na den, kdy jsme se přemístili nad nepravou Roanoke, a na dotaz neodbytného reportéra, jenž chtěl vědět, komu jsme planetu vzali. Všeobecně se předpokládalo, že jsme ji někomu vzali. Nikoho nenapadlo se zeptat, jestli byla nově objevena. „Tahle planeta je nová,“ řekl jsem.</p>

<p>„A důvodem je, že se vás vaše vláda snažila někde <emphasis>ukrýt</emphasis>,“ řekl Gau. „Dokonce i vaše dynamická civilizace už dělá průzkum jen z nutnosti. Uvízli jste ve stejně stojatých vodách jako my ostatní. Vaše civilizace bude postupně upadat jako ty naše…“</p>

<p>„A vy myslíte, že Shromáždění to může změnit?“</p>

<p>„V každém systému existuje faktor, který omezuje jeho růst,“ vysvětlil mi Gau. „Naše civilizace fungují jako systém a naším omezujícím faktorem je válčení. Když tento faktor eliminujete, systém se bude dál rozvíjet. Můžeme se místo válčení zaměřit na spolupráci. Můžeme objevovat nové světy společně. Kdyby existovalo Shromáždění už tehdy, možná bychom vás <emphasis>objevili </emphasis>dřív, než jste podnikli cestu do vesmíru vy. Doufám, že teď budeme pátrat dál a objevíme nové rasy.“</p>

<p>„A co s nimi uděláte?“ zeptal jsem se. „Na této planetě žije inteligentní rasa. Tedy kromě nás. Setkání neproběhlo právě šťastně a pár z nás za to zaplatilo životem. Dalo mi hodně práce, abych přesvědčil kolonisty, aby nezabili každého jedince, kterého najdou. A co uděláte <emphasis>vy</emphasis>, generále, když se setkáte s novou inteligentní rasou na planetě, kterou budete chtít zabrat pro Shromáždění?“</p>

<p>„Nevím,“ odpověděl generál Gau.</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Nevím,“ zopakoval. „Ještě se to nestalo. Měli jsme spoustu práce s upevňováním naší pozice mezi známými rasami a světy, které jsme už prozkoumali. Neměli jsme za tím čas objevovat další, k tomu jsme se ještě nedostali.“</p>

<p>„Musím přiznat, že takovou odpověď jsem od vás nečekal.“</p>

<p>„Nacházíme se právě v poněkud choulostivé situaci, administrátore Perry, kdy se jedná o budoucnosti vašich kolonistů,“ řekl Gau. „Nebudu celou věc ještě komplikovat lhaním. Zvlášť o něčem tak nepodstatném a hypotetickém – vzhledem k současné situaci.“</p>

<p>„Věřím vám, generále,“ řekl jsem.</p>

<p>„Z toho bychom mohli vycházet,“ řekl Gau a změřil si mě pohledem. „Řekl jste, že jste bývalým příslušníkem Koloniálních obranných sil,“ začal. „Podle toho, co o lidech vím, to znamená, že nejste původem z Koloniální unie. Jste ze Země. Je to tak?“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil jsem.</p>

<p>„Lidé jsou skutečně velmi zvláštní,“ poznamenal Gau.</p>

<p>„Jste jediná rasa, která se rozhodla změnit domovskou planetu. Dobrovolně. Nejste jediní, kteří provádí nábor do armády jen v jednom světě, ale jste jediní, kteří mají rekruty z planety, která není jejich nejdůležitější. Nikdy jsme docela nepochopili vztah Země, Phoenixu a ostatních kolonií. Nějak nám uniká podstata. Možná vás jednou požádám o vysvětlení.“</p>

<p>„Možná,“ souhlasil jsem opatrně.</p>

<p>Gau moje zaváhání pochopil po svém. „<emphasis>Ale </emphasis>dnes ne,“ řekl.</p>

<p>„Bohužel ne,“ přitakal jsem.</p>

<p>„Škoda,“ prohlásil. „Byl to zajímavý rozhovor. Provedli jsme šestatřicet přemístění. Tohle je poslední. A kromě toho prvního neměli vedoucí představitelé kolonií moc co říct.“</p>

<p>„Je těžké vést nenucený rozhovor s někým, kdo je připraven vás vymazat z vesmíru, když nepřistoupíte na jeho požadavky,“ podotkl jsem.</p>

<p>„To je fakt,“ souhlasil Gau. „Ale vedení je vždy záležitostí charakteru. Zdálo se, že ho většina představitelů oněch kolonií postrádala. Což mě vede k úvahám o tom, zda založení nových kolonií mysleli vážně, nebo jenom chtěli zjistit, jestli budeme zákaz kolonizace prosazovat silou. Ačkoliv se našla jedna, která se mě pokusila zabít…“</p>

<p>„Jak je vidět, nepovedlo se jí to,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Ne, nepovedlo,“ potvrdil Gau a ukázal na své vojáky, kteří nás ostražitě zpovzdálí sledovali. „Jeden z mých vojáků ji zastřelil, dříve než mě stihla probodnout. To je důvod, proč s představiteli kolonií jednám venku, v otevřené krajině.“</p>

<p>„Takže to není jen kvůli západům slunce?“</p>

<p>„Bohužel ne,“ odvětil Gau. „A jak si jistě dovedete představit, smrt šéfky kolonie jen zvýšila napětí při jednání s její zástupkyní. Ale nakonec jsme jejich kolonii přemístili.</p>

<p>Kromě samotné šéfky kolonie nedošlo k žádnému krveprolití.“</p>

<p>„Ale masakru jako řešení jste se přesto nevzdali, že?“ podotkl jsem. „Pokud odmítnu evakuovat tuhle kolonii, bez váhání ji zničíte.“</p>

<p>„To je pravda,“ potvrdil Gau.</p>

<p>„A podle toho, co jsem slyšel, žádná z ras, jejichž kolonie byly odstraněny – ať už použitím síly nebo dobrovolně – se ke Shromáždění nepřidala,“ řekl jsem.</p>

<p>„To je taky pravda,“ souhlasil Gau.</p>

<p>„Nezapsal jste se zlatým písmem do srdcí a myslí jejich obyvatel, že?“ podotkl jsem.</p>

<p>„Neznám sice tento obrat, ale pochopil jsem jeho význam,“ řekl Gau. „Ne, tyhle rasy se nestaly součástí Shromáždění. Ale nic jiného se v podstatě ani čekat nedalo. Právě jsme přemístili jejich kolonii a oni nám v tom nedokázali zabránit. Když někoho takhle ponížíte, nečekáte, že změní názor a přidá se na vaši stranu…“</p>

<p>„Kdyby se ty rasy spojily, mohly by ohrozit vaše postavení,“ nadhodil jsem.</p>

<p>„Víme, že se Koloniální unie o něco takového snaží,“ řekl Gau. „V současné době se už nestane téměř nic, o čem bychom nevěděli, administrátore Perry. Ale Koloniální unie se o totéž pokoušela už dřív. Pomohla vytvořit ‚Kontrashromáždění‘ v době, kdy Shromáždění teprve vznikalo. Nepovedlo se jí to A jsme přesvědčeni, že se jí to nepovede ani tentokrát.“</p>

<p>„Můžete se mýlit,“ namítl jsem.</p>

<p>„Můžu,“ připustil Gau. „Uvidíme. Ale vraťme se k věci: Administrátore Perry, žádám vás, abyste mi vydal kolonii. Když to uděláte, pomůžeme kolonistům s bezpečným návratem na domovské planety. Nebo se můžete rozhodnout stát se součástí Shromáždění, nezávislí na vaší vládě. Také samozřejmě máte možnost odmítnout – a pak budete zničeni.“</p>

<p>„Dovolte mi, abych vám dal protinávrh,“ řekl jsem. „Nechte tuhle kolonii být. Pošlete zprávu vaší flotile, která je podle mého soudu ve skokové vzdálenosti A je připravena se na váš povel přemístit. Řekněte jim, ať zůstanou, kde jsou. Seberte si své vojáky, vraťte se na svou loď a zmizte. Předstírejte, že jste nás nenašli, a nechte nás na pokoji.“</p>

<p>„Na to už je pozdě,“ řekl generál Gau.</p>

<p>„Myslel jsem si to,“ řekl jsem. „Ale chci, abyste si pamatoval, že jsem vám tenhle návrh učinil.“</p>

<p>Gau mě dlouho mlčky pozoroval. „Obávám se, že vím, jak odpovíte na mou výzvu, administrátore Perry,“ promluvil nakonec. „Než to vyslovíte, rád bych vás poprosil, abyste to ještě zvážil. Uvědomte si, že máte jiné možnosti, skutečné možnosti. Vím, že vám Koloniální unie dala příkazy, ale mějte na paměti, že se můžete řídit svým vlastním svědomím. Koloniální unie je vládou lidské rasy, ale lidskou rasu netvoří jen Koloniální unie. A vy mi nepřipadáte jako člověk, který by se nechal k něčemu nutit, ať už Koloniální unií nebo někým jiným.“</p>

<p>„Pokud si myslíte, že jsem tvrďák, měl byste poznat mou ženu,“ řekl jsem.</p>

<p>„To bych moc rád,“ přiznal Gau. „Myslím, že by to bylo moc příjemné.“</p>

<p>„Rád bych, abyste měl pravdu,“ povzdechl jsem si. „Rád bych s hrdostí prohlásil, že se nenechám k ničemu nutit. Ale obávám se, že je to jinak. Někdy se prostě nedokážete ubránit. Tohle je právě taková chvíle. Právě teď, generále, nemám žádné alternativy, kromě jedné, kterou bych vám neměl navrhovat. A tou je požádat vás, abyste hned odletěl, dřív než přivoláte svou flotilu, a nechal Roanoke, aby byla i nadále ztracenou kolonií. Prosím, zvažte to.“</p>

<p>„Nemohu to udělat,“ řekl Gau. „Je mi líto.“</p>

<p>„Já se nemohu vzdát téhle kolonie,“ řekl jsem. „Dělejte, co musíte, generále.“</p>

<p>Gau se otočil na jednoho z vojáků a dal mu signál. „Jak dlouho to potrvá?“ zeptal jsem se. „Moc dlouho ne,“ ujistil mě Gau.</p>

<p>Měl pravdu. Během několika minut se objevily první lodě jako nové hvězdy na obloze. Do deseti minut tam byly všechny.</p>

<p>„Tolik?“ řekl jsem se slzami v očích.</p>

<p>Generál Gau si toho všiml. „Dám vám čas, abyste se mohl vrátit ke své kolonii, administrátore Perry,“ nabídl mi. „A slibuji, že to bude rychlé a bezbolestné. Ukažte svým lidem vnitřní sílu.“</p>

<p>„Mně není líto jich, generále.“</p>

<p>Generál na mě upřel zkoumavý pohled, ale přece jen vzhlédl včas, aby viděl první loď flotily Shromáždění explodovat.</p>

<p>Všechno je možné, když je snaha a čas. Koloniální unie rozhodně měla snahu zničit flotilu Shromáždění. Její existence představovala neúnosnou hrozbu. Koloniální unie se rozhodla ji zničit hned, jakmile se dozvěděla o její existenci. Neměla však naději, že by ji mohla porazit v otevřeném boji. Se 412 bojovými loděmi byla mnohem větší než válečná flotila KOSu. Flotila Shromáždění se dávala dohromady jen během odstraňování nedovolených kolonií, což umožňovalo KU napadnout jednotlivé lodě, jež flotilu tvořily. Jenže to by bylo stejně marné a zbytečné. Jednak by jednotlivé vlády nahradily zničené lodě jinými, a navíc by Koloniální unie musela bojovat s každou z více než čtyř stovek ras Shromáždění, z nichž většina nepředstavovala pro KU žádnou reálnou hrozbu.</p>

<p>Jenže Koloniální unie chtěla dosáhnout víc než zničení flotily Shromáždění. Jejím cílem bylo ponížit ho a rozvrátit. Udeřit přímo na podstatu jeho poslání a důvěryhodnost. Důvěryhodnost Shromáždění pramenila z jeho velikosti a schopnosti prosadit zákaz další kolonizace. Koloniální unie potřebovala zasadit Shromáždění úder, který by ho zbavil výhody velikosti a vysmál se jeho zákazu. Musela proto udeřit přesně v okamžiku, kdy bude Shromáždění demonstrovat svou sílu. Tedy při odstraňování nepovolené kolonie. Jedné z <emphasis>našich </emphasis>kolonií.</p>

<p>Jenže Koloniální unie neměla žádné nové kolonie, na které by se zákaz vztahoval. Poslední nová kolonie Everest byla založena jen pár týdnů předtím, než Shromáždění zákaz vyhlásilo. Takže bylo nutné založit novou kolonu.</p>

<p>Teď se jí hodil Manfred Trujillo se svou snahou ovlivnit vládu, aby umožnila kolonizaci i obyvatelům kolonií. Sekce kolonizace jeho návrhy dlouho ignorovala nejen proto, že ho tajemnice SK nesnášela. Už dlouho se vědělo, že nejlepší způsob, jak si udržet nějakou planetu, bylo osídlit ji tolika lidmi, že je nešlo všechny najednou zlikvidovat. KU potřebovala více kolonistů a ne kolonií. Nové kolonie mohly být založeny a osídleny nadbytečnou populací ze Země. Nebýt vzniku Shromáždění, mohl se Trujillo zasazovat o právo obyvatel kolonií osidlovat nové planety až do smrti a ničeho by nedosáhl.</p>

<p>Ale teď se jeho kampaň hodila. Koloniální unie zamlčovala informace o existenci Shromáždění, stejně jako další důležité informace. Nicméně dřív nebo později se kolonie musely o Shromáždění dozvědět. Byl to prostě už příliš velký celek, než aby se dal ignorovat. Koloniální unie chtěla Shromáždění představit jako nepřítele, a to bez jakýchkoliv pochybností. A zároveň chtěla, aby se kolonie na boji KU proti němu podílely.</p>

<p>Protože Koloniální obranné síly tvořili rekruti ze Země – a protože Koloniální unie podporovala kolonie v tom, aby se v první řadě zaměřily na místní politiku a záležitosti, spíše než na širší zájmy Unie – kolonisté jen zřídka přemýšleli o něčem, co se netýkalo jejich vlastní planety. Ale založení kolonie na Roanoke lidmi z deseti planet s největším počtem obyvatel, to by se rázem stalo prvořadým zájmem více než poloviny celkové populace Koloniální unie, a tím pádem by se jím stal i boj proti Shromáždění. Celkem vzato prosté potenciální řešení celé řady problémů.</p>

<p>Trujillovi oznámili, že jeho iniciativa přinesla ovoce. Vzápětí ho odstavili na vedlejší kolej. <emphasis>Tohle </emphasis>měla na svědomí tajemnice Bellová. Zároveň ho tím zbavili možnosti vést kolonii. Trujillo byl dost chytrý na to, aby si dokázal dát dvě a dvě dohromady z informací, které mu museli poskytnout. Současně se tím vytvořilo politické ovzduší, které postavilo zakládající kolonie proti sobě v boji o vedoucí pozici. A to odvedlo pozornost od toho, co měla KU ve skutečnosti s kolonií v plánu.</p>

<p>Na poslední chvíli vybrala do vedení roanocké kolonie dva lidi, kteří neznali souvislosti, a nemohli tak zhatit plány KU. Získala tím čas a příležitost zničit flotilu Shromáždění. Čas získala ukrytím kolonie.</p>

<p>Čas byl důležitý. Když Koloniální unie plán vymyslela, bylo příliš brzy na jeho realizaci. I kdyby Koloniální unie mohla podniknout kroky proti Shromáždění, ostatní rasy ohrožené Shromážděním by se jako KU nezachovaly. Potřebovala čas, aby získala spojence. Usoudila, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, bude ten, že je nechá, aby přišly o své kolonie jako <emphasis>první</emphasis>. Když o ně přijdou, budou tyto rasy považovat ukrytou kolonii Roanoke za důkaz, že i tak mocné Shromáždění lze přechytračit, a postavení Koloniální unie se v jejich očích zlepší a ona tak získá v příhodný čas potřebné spojence.</p>

<p>Roanoke se stala symbolem také pro některé nespokojené členy Shromáždění, kteří nesli tíhu jeho dalekosáhlých plánů, aniž by získali okamžitý prospěch, ve který doufali. Jestliže mohou lidé oklamat Shromáždění a vyváznout z toho se zdravou kůží, jakou cenu má vůbec členství ve Shromáždění? Každým dnem, po který zůstávala Roanoke ukryta, rostla nespokojenost těchto menších členů s organizací, které podřídili svoji suverenitu.</p>

<p>Koloniální unie však bojovala o čas především z úplně jiného důvodu. Potřebovala identifikovat všech 412 lodí, tvořících flotilu Shromáždění. Potřebovala čas, aby zjistila, kde tyto lodě jsou, než je Shromáždění povolá do akce. Dále potřebovala čas, aby rozmístila Gamerany, specialisty zvláštních jednotek, jako byl poručík Stross, do blízkosti těchto lodí. Stejně jako Stross, byli tito specialisté adaptovaní na život ve volném vesmíru. Každého chránila nanobotická kamufláž, která jim umožnila přiblížit se a zachytit se na těchto lodích a bez nebezpečí prozrazení tam strávit dny, možná týdny. Na rozdíl od Strosse měl každý z nich malou, ale účinnou bombu: několik desítek gramů zrnité antihmoty, rozptýlené ve vakuu.</p>

<p>Když se <emphasis>Sacajawea </emphasis>vrátila s posádkou <emphasis>Magellanu</emphasis>, Gamerané se připravili k akci. Tiše a nepozorovaně se ukryli na trupech svých cílových vesmírných plavidel a putovali s nimi na setkání s ostatními, kde lodě čekaly na působivé hromadné přemístění nad planetu osídlenou skrývajícími se kolonisty. Když se objevil skokový modul z <emphasis>Jasné hvězdy</emphasis>. Gamerané umístili bomby na trupy lodí a odpluli ještě předtím, než se flotila přemístila nad Roanoke. Nechtěli být v jejich blízkosti, až se bomby aktivují.</p>

<p>Nebylo to ani potřeba. Bomby odpálil na dálku poručík Stross, který nejdřív z bezpečné vzdálenosti zkontroloval, jestli jsou všechny na svých místech a v pohotovostním režimu, a potom je postupně odpálil, aby dosáhl co největšího estetického efektu. Stross byl svérázný chlapík.</p>

<p>Bomby po odpálení vystřelily jako z brokovnice zrníčka antihmoty, která dopadla na trup lodí a rozptýlila antihmotu po jejich povrchu, aby se dosáhlo co nejúčinnějšího spojení hmoty s antihmotou. Fungovalo to úžasně a děsivě zároveň.</p>

<p>Tohle všechno jsem se však dozvěděl mnohem později a za jiných okolností. Ale i ve chvíli, kdy jsem se bavil s generálem Gauem, jsem věděl, že Roanoke nikdy nebyla kolonií v tradičním smyslu slova. Jejím účelem nikdy nebylo poskytnout lidem nový domov, ani rozšířit území Koloniální unie v této části vesmíru. Existovala jen jako symbol vzdoru, k získání času, a nakonec jako past pro toho, kdo snil o tom, že změní vesmír. A před jeho očima mu tento sen zničila.</p>

<p>Jak jsem řekl, všechno je možné, když je snaha a čas. My měli čas i snahu.</p>

<p>Generál Gau upřeně sledoval, jak jeho flotila v jasných záblescích tiše mizí. Za námi křičeli jeho vojáci, zmatení a zděšení z toho, co vidí.</p>

<p>„Věděl jste to,“ zašeptal zdrceně Gau, s pohledem stále upřeným vzhůru.</p>

<p>„Věděl,“ přiznal jsem. „A snažil jsem se vás varovat, generále. Žádal jsem vás, abyste nevolal svou flotilu.“</p>

<p>„Ano, to jste udělal,“ řekl Gau. „Nedovedu si představit, že vám to nadřízení dovolili.“</p>

<p>„Nedovolili,“ namítl jsem.</p>

<p>Gau se ke mně otočil s výrazem, ze kterého jsem nedokázal nic vyčíst, ale vycítil jsem, že vyjadřuje nesmírnou hrůzu, ale i zvědavost. „Vy jste mě varoval ze své vlastní iniciativy?“</p>

<p>„Ano,“ přitakal jsem.</p>

<p>„Proč jste to udělal?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Nevím to úplně jistě,“ připustil jsem. „Proč jste se <emphasis>vy </emphasis>rozhodl, že se budete snažit kolonisty přemístit, místo abyste je rovnou povraždil?“</p>

<p>„To je věc morálky,“ prohlásil Gau.</p>

<p>„Možná jsem to udělal ze stejného důvodu,“ řekl jsem a pohlédl na oblohu, kde stále pokračovaly oslnivé exploze. „Nebo jsem možná nechtěl mít na rukou krev všech těch tvorů…“</p>

<p>„O tom jste nerozhodoval vy,“ namítl Gau. „Tomu pevně věřím.“</p>

<p>„Ne, nerozhodoval,“ potvrdil jsem. „Jenže na tom nezáleží.“</p>

<p>Nakonec záblesky ustaly.</p>

<p>„Vaši loď jsme ušetřili, generále Gau,“ oznámil jsem mu.</p>

<p>„Ušetřili?“ opakoval jako ozvěna. „Proč?“</p>

<p>„Protože to je součástí plánu,“ řekl jsem. „Ušetřili jsme vás i vaši loď. Máte zajištěn bezpečný odlet z Roanoke na skokovou vzdálenost a zpátky na vaše území, ale musíte odletět ihned. Záruka bezpečného odletu vyprší během hodiny. Bohužel neznám váš časový ekvivalent, ale doporučoval bych vám, abyste si pospíšil, generále.“</p>

<p>Gau se otočil a kývl na jednoho ze svých vojáků, a pak gesto opakoval, když zjistil, že mu vůbec nevěnují pozornost. Jeden z nich konečně přišel. Gau zakryl překladač a řekl mu něco jejich řečí. Voják se rozběhl k ostatním a cestou něco volal.</p>

<p>Generál se ke mně otočil. „Tohle vše jen ztíží,“ poznamenal.</p>

<p>„Se vší úctou, generále,“ řekl jsem, „myslím, že to byl záměr.“</p>

<p>„Ne,“ řekl Gau. „Nechápete. Říkal jsem vám, že ve Shromáždění jsou členské rasy, které chtějí lidstvo úplně vyhladit. Vymazat vás z vesmíru, jako jste právě vymazali moji flotilu. Teď bude mnohem těžší je udržet na uzdě. Jsou členy Shromáždění. Ale pořád mají své vlastní lodě a své vlády. Nevím, co se stane dál. Nevím, jestli je dokážu za těchto okolností zvládnout. Nevím, jestli mě budou poslouchat…“</p>

<p>Vojáci si přišli pro generála, dva z nich na mě mířili zbraněmi. Generál vyštěkl nějaký rozkaz a vojáci zbraně sklonili. Gau udělal krok směrem ke mně. Potlačil jsem nutkání couvnout.</p>

<p>„Postarejte se o svou kolonii, administrátore Perry,“ řekl mi. „Už není ukrytá. Od této chvíle bude neblaze proslulá. Rasy budou žádat odplatu za to, co se tu stalo. Cílem bude celá Koloniální unie. Ale stalo se to <emphasis>tady</emphasis>.“</p>

<p>„A co vy, generále, taky se budete mstít?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne,“ řekl Gau. „Žádná loď ani vojenské jednotky pod mým velením se sem nevrátí. Máte mé slovo. Vy osobně, administrátore Perry. Pokusil jste se mě varovat. Dlužím vám laskavost. Ale mám pod kontrolou jen své lodě a své jednotky.“ Ukázal na vojáky. „V současné chvíli je tohle jediná jednotka, které velím. A mám jen jednu loď. Doufám, že chápete, co vám říkám,“</p>

<p>„Ano,“ řekl jsem.</p>

<p>„Tak se držte, administrátore Perry,“ popřál mi Gau. „Chraňte svou kolonii. Zabezpečte ji. Už kvůli vám doufám, že to nebude tak špatné, jak se obávám.“ Gau se otočil a spěchal ke svému raketoplánu. Díval jsem se za ním.</p>

<p><emphasis>„Plán je jednoduchý,“ </emphasis>řekl mi generál Rybicki. <emphasis>„Zničíme jeho flotilu do poslední lodi, kromě jeho vlastní. Vrátí se ke Shromáždění a bude se snažit udržet ho pohromadě. Proto ho necháme naživu. I</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>po tomhle mu zůstane pár věrných. Občanská válka, která pak vypukne mezi členy Shromáždění, ho zničí. Zároveň oslabí Shromáždění mnohem účinněji, než kdyby generál Gau zemřel a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Shromáždění by se rozpadlo. Do roka se samo rozpadne na kousky a Koloniální unie bude moci zabrat ty velké.“</emphasis></p>

<p>Sledoval jsem, jak raketoplán s generálem na palubě odstartoval a zmizel ve tmě.</p>

<p>Doufal jsem, že generál Rybicki měl pravdu.</p>

<p>Ale obával jsem se, že ne.</p>

<p>Kapitola               11</p>

<p>Údaje z obranného satelitu, který Koloniální unie umístila nad Roanoke, nám prozradily, že raketomety, které zaútočily na kolonii, se náhle vynořily na okraji atmosféry a vypustily svůj náklad pěti raket téměř okamžitě: odpálily je bez přípravy do zhušťující se atmosféry.</p>

<p>Tepelné štíty dvou raket hned po vstupu do atmosféry selhaly a roztavily se v žáru rázové vlny. Explodovaly, ale zdaleka ne tak silně, jako kdyby nesly hlavice. Neškodně shořely v horních vrstvách atmosféry.</p>

<p>Obranný satelit sledoval tři zbývající rakety a vyslal kolonii varovný signál. Ten přijaly všechny znovu aktivované kapesní počítače a upozornily na bezprostřední nebezpečí. Kolonisté okamžitě všeho nechali, popadli děti a rozběhli se do společných krytů ve vesnici nebo do rodinných krytů na farmách. Venku, mezi farmami mennonitů, se rozezněly nedávno instalované sirény.</p>

<p>Blíž k vesnici aktivovala Jane obranné štíty, které jsme také narychlo instalovali, jakmile jsme mohli opět používat moderní technologie. <emphasis>Obranné štíty</emphasis> je poněkud nadnesený název pro naše obranné prostředky, sestávající z řady propojených automatických pozemních zbraní a dvou paprskometných věží v protilehlých rozích Croatoanu. Paprskomety teoreticky mohly zničit rakety vypálené na vesnici, ovšem za předpokladu, že bychom měli dostatek energie pro jejich napájení. Ta ovšem chyběla. Energii jsme získávali ze slunce. Stačila na denní spotřebu naší kolonie, ale bylo jí žalostně málo pro napájení paprskometů. Vnitřní napájecí články každé věže umožnily pět vteřin plného výkonu nebo patnáct vteřin polovičního výkonu. Poloviční výkon paprskometu nedokázal zničit raketu úplně, ale mohl spálit její navigační zařízení a vychýlit ji z kurzu.</p>

<p>Jane odpojila pozemní zbraně. Ty nebudeme potřebovat. Pak se přímo spojila s obranným satelitem a bleskově si stáhla data do svého NeuroKompu, aby mohla přesně zaměřit paprskomety.</p>

<p>Zatím co Jane nabila napájecí články věží, obranný satelit určil, které z raket představují největší hrozbu, a Jane na ně vypálila z paprskometu. Satelit zaznamenal přímý zásah. Raketa se úplně roztrhla. Satelit zaměřil a zasáhl motor druhé rakety. Ta se divoce roztočila, když navigační systém nedokázal kompenzovat poškození. Střela dopadla daleko od nás, takže jsme na ni už nemysleli.</p>

<p>Obranný satelit, který zásahem vyčerpal zásoby energie, už nedokázal nic udělat s poslední raketou. Předal údaje o její rychlosti a dráze Jane, která je okamžitě vyslala věžím. Paprskomety začaly střelu sledovat.</p>

<p>Paprskomety vysílají soustředěný a souvislý proud částic, ale se vzdáleností jejich energie klesá. Jane zvětšila účinnost věží na maximum tím, že nechala raketu přiletět co nejblíž, než vypálila. Jane se rozhodla použít plný výkon obou paprskometů. A udělala dobře, protože jak se ukázalo, plášť rakety byl mimořádně odolný. I když vypálila současně z obou věží, dokázala jen zničit mozek střely a tím vyřadit z činnosti motory i navigaci. Zneškodnila ji přímo nad kolonií, ale raketa pokračovala neuvěřitelnou rychlostí dál.</p>

<p>Dopadla na zem asi kilometr za vesnicí a vyryla hlubokou rýhu do neobdělaného pole. Vystříkla do vzduchu palivo, které se okamžitě vznítilo. Tlaková vlna následné exploze byla však jen slabým odvarem toho, jak by to dopadlo, kdyby raketa nesla hlavice s náloží. Stejně to stačilo, aby mě v kilometrové vzdálenosti srazila na zem a asi na hodinu mě připravila o sluch. Trosky rakety létaly vzduchem na všechny strany, urychlené ještě výbuchem paliva. Některé části proletěly lesem, rozštíply roanocké stromy a zapálily porost. Jiné pronikly stěnami stavení blízkých usedlostí, zničily domy a stodoly a zabily dobytek.</p>

<p>Část pláště raketového motoru vyletěla vysoko do vzduchu, obloukem klesla a dopadla na pozemek, pod kterým si rodina Guginových nedávno vykopala kryt. Plášť pronikl hlínou nad krytem a nakonec do krytu samotného. Uvnitř byla celá rodina: Bruno a Natalie Guginovi, jejich šestiletá dvojčata Marie a Katarina a sedmnáctiletý syn Enzo. Ten se nedávno opět začal zajímat o Zoe, tentokrát s větším úspěchem než předtím.</p>

<p>V krytu nikdo nepřežil. Celá rodina zemřela v jediném okamžiku. Bylo to strašné neštěstí.</p>

<p>Mohlo to však být mnohem horší.</p>

<p>Hodinu po útoku jsem strávil zjišťováním rozsahu škod v kolonii a pak jsem zamířil se Savitri ke Guginovým. Na terase jejich domu jsem našel Zoe strnule sedět uprostřed střepů z vyražených oken. Vedle ní stál Hickory. Dickory byl s Jane přímo u trosek krytu. Nikdo jiný se nepřibližoval. Skupinka mužů v povzdálí čekala na Janeiny rozkazy.</p>

<p>Došel jsem k Zoe a pevně ji objal. Dál jen strnule seděla. „Ach, zlato,“ řekl jsem. „Je mi to moc líto.“</p>

<p>„Jsem v pořádku, tati,“ řekla Zoe tónem, který ji usvědčoval ze lži.</p>

<p>„Já vím,“ řekl jsem a pustil ji. „Jen nevím, jestli bys tohle měla vidět.“</p>

<p>„Musím tu být,“ řekla Zoe. „Musím to vidět sama.“</p>

<p>„Tak dobře,“ řekl jsem.</p>

<p>„Měla jsem tu dnes večer být,“ řekla Zoe a ukázala na dům. „Enzo mě pozval na večeři. Slíbila jsem mu, že přijdu, ale pak jsem se zapovídala s Gretchen. Právě jsem se mu chystala zavolat, abych se omluvila, když přišlo varování. V tu chvíli jsem tady už <emphasis>měla </emphasis>být…“</p>

<p>„Zlato, to si nemůžeš vyčítat,“ řekl jsem jí.</p>

<p>„Nevyčítám si to,“ řekla Zoe. „Jsem <emphasis>ráda</emphasis>, že jsem tam nebyla. Právě <emphasis>proto </emphasis>se cítím tak bídně.“</p>

<p>Proti své vůli jsem se nejistě zasmál a znovu ji objal. „Ach bože, Zoe,“ řekl jsem. „Jsem tak rád, žes tu dneska nebyla. A vůbec se kvůli tomu <emphasis>necítím </emphasis>bídně. Je mi líto, co se stalo Enzovi a celé rodině. Ale jsem rád, že jsi byla v bezpečí s námi. Nemusíš se cítit bídně, že jsi naživu, zlato…“ Políbil jsem ji na temeno hlavy.</p>

<p>„Díky, taťko,“ řekla Zoe. Stejně jsem ji úplně nepřesvědčil.</p>

<p>„Řeknu Savitri, aby tu s tebou chvilku zůstala, než si promluvím s mamkou, ano?“</p>

<p>Zoe se pousmála. „Myslíš, že mi Hickory nedokáže poskytnout dostatek útěchy?“</p>

<p>„To jistě dokáže,“ řekl jsem. „Ale na pár minut si ho chci půjčit. Nevadí?“</p>

<p>„Nevadí, tati,“ svolila Zoe. Savitri se posadila na schody vedle Zoe a přitáhla si ji do náručí. Kývl jsem na Hickoryho. Počkal jsem, až ke mně dojde, a pak jsme se vydali za Jane.</p>

<p>„Máš aktivovaný implantát?“ zeptal jsem se ho. „Ne,“ odpověděl. „Zármutek Zoe by byl pro nás příliš silný.“</p>

<p>„Aktivuj si ho, prosím,“ požádal jsem ho. „Líp se mi s tebou mluví, když máš vědomí.“</p>

<p>„Jak si přejete,“ řekl Hickory a zapnul si implantát. V tu chvíli se zhroutil.</p>

<p>„Co se sakra děje?“ vyjekl jsem a zastavil jsem se.</p>

<p>„Promiňte,“ omlouval se Hickory a postavil se. „Říkal jsem vám, že intenzivní prožitky Zoe jsou pro nás příliš silné. Stále ještě je zpracovávám. Některé jsou pro nás nové, dosud jsme je s ní neprožívali. Nové emoce se obtížněji zpracovávají.“</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Je mi dobře,“ ujistil mě Hickory a narovnal se. „Omlouvám se.“</p>

<p>„Zapomeň na to,“ řekl jsem. „Poslyš, byli jste v kontaktu s ostatními Obiny?“</p>

<p>„Ano,“ přitakal Hickory. „Sice nepřímo, přes váš satelitní datový přenos, ale kontakt jsme navázali a předali jim soubor událostí uplynulého roku. Neposlali jsme jim však úplnou zprávu.“</p>

<p>„Proč ne?“ zeptal jsem se, když jsme pokračovali v chůzi.</p>

<p>„Váš datový přenos není bezpečný,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„Chcete svým nadřízeným poslat zprávy, které by neměla Koloniální unie číst?“</p>

<p>„Ano,“ souhlasil Hickory.</p>

<p>„Jaké zprávy?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Naše pozorování,“ řekl Hickory, „a své dojmy.“</p>

<p>„Před časem jsi mi řekl, že Obinové budou ochotni nám pomoct, když budeme potřebovat,“ připomněl jsem mu. „Platí ta nabídka stále?“</p>

<p>„Pokud vím, tak platí,“ potvrdil Hickory. „Žádáte nás o pomoc, majore Perry?“</p>

<p>„Ještě ne,“ řekl jsem. „Jen chci vědět, jaké mám možnosti.“</p>

<p>Jane vzhlédla, když jsme došli až k ní. „Nechci tu mít Zoe,“ řekla mi.</p>

<p>„To je to tak hrozné?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ještě horší,“ řekla Jane. „Podle mě je to zralé na to, vytáhnout kus pláště, který to způsobil, zahrnout kryt hlínou a vztyčit náhrobek. Myslím, že snažit se najít těla, která by bylo možné pohřbít, by bylo marné.“</p>

<p>„Kristepane…“ pronesl jsem procítěně. Kývl jsem směrem k plášti. „Dá se z toho poznat, kdo na nás zaútočil?“</p>

<p>Jane ukázala bradou na Dickoryho, stojícího opodál. „Dickory řekl, že podle označení patří Nouriům.“</p>

<p>„Neznám je,“ řekl jsem.</p>

<p>„Koloniální unie s nimi nemá téměř žádný kontakt,“ pokračovala Jane. „Ale asi nezaútočili oni. Žijí na jedné planetě a další nekolonizují. K útoku na nás neměli žádný důvod.“</p>

<p>„Jsou členy Shromáždění?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Dickory a došel až k nám. „Ale některým členům Shromáždění prodávají zbraně.“</p>

<p>„Takže to mohl být útok Shromáždění?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Je to možné,“ odpověděl Dickory.</p>

<p>„Generál Gau slíbil, že na nás nezaútočí,“ připomněla Jane.</p>

<p>„Jenže taky říkal, že si myslí, že nedokáže zastavit ostatní a zabránit jim v útoku,“ podotkl jsem.</p>

<p>„Podle mě tohle útok <emphasis>nebyl</emphasis>,“ prohlásila Jane.</p>

<p>Ukázal jsem na úlomek pláště motoru, který byl pořád ještě rozpálený. „Tohle jako útok vypadá,“ namítl jsem.</p>

<p>„Kdyby to byl útok, zemřeli bychom všichni,“ řekla Jane. „Byl příliš malý a nešikovně provedený, aby to byl skutečný a vážně míněný útok na kolonii. Ať už ho má na svědomí kdokoliv, odpálil rakety přímo nad kolonií, kde je mohl snadno zachytit náš obranný satelit a poslat nám varování, abychom zneškodnili ty, které nedokáže zničit sám. Hloupý plán útoku na kolonii, ale velice chytrý nápad, jak zjistit možnosti naší obrany.“</p>

<p>„Takže kdyby se jim přece jen podařilo zničit naši kolonii, byla by to pro ně prémie?“</p>

<p>„Přesně tak,“ přitakala Jane. „Teď útočníci vědí, jaké obranné prostředky používáme a kolik jich máme. A my o <emphasis>nich </emphasis>nevíme nic – kromě toho, že nejsou tak nezkušení, aby zaútočili bez znalosti naší obrany.“</p>

<p>„Což znamená, že příště to nebude jen pět raket,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Zřejmě ne,“ potvrdila Jane.</p>

<p>Prohlížel jsem si trosky. „Jsme snadný terč,“ řekl jsem. „<emphasis>Tuhle </emphasis>se nám téměř nepodařilo zničit a několik našich lidí zemřelo. Potřebujeme naši obranu co nejdřív posílit. Koloniální unie z nás udělala terč, takže teď nám musí pomoct, aby ho nikdo nezasáhl.“</p>

<p>„Pochybuji, že nějaká žádost něco změní,“ podotkla Jane.</p>

<p>„Ne,“ souhlasil jsem, „ale <emphasis>San Joaquin </emphasis>má za pár dní přiletět se zásobami. Až se bude vracet na Phoenix, jeden z nás bude muset být na palubě. Těžko nás budou moct ignorovat, když jim budeme bušit na dveře.“</p>

<p>„To jsi větší optimista než já,“ řekla Jane.</p>

<p>„Jestli nezískáme pomoc tam, máme i jiné možnosti,“ řekl jsem a pohlédl na Hickoryho. Chtěl jsem pokračovat, ale všiml jsem si, že se k nám blíží Savitri se Zoe. Spěchal jsem k nim, protože jsem měl na paměti přání Jane, aby Zoe nechodila moc blízko.</p>

<p>Savitri zvedla do výšky kapesní počítač. „Dostal jste mail,“ oznámila mi.</p>

<p>„Proboha, Savitri,“ rozčílil jsem se. „Teď na to fakt nemám čas. Přepošli ho Jannovi.“ Od chvíle, kdy byla Roanoke oficiálně nalezena, Jane i mě bombardovala veškerá možná média s žádostmi o rozhovor. Pět set těchto žádostí přišlo v prvním oficiálním skokovém datovém modulu, který se nad Roanoke objevil. Ani jeden z nás neměl čas ani chuť se jimi zabývat, ale věděli jsme o člověku, který měl obojí: Jann Kranjic se tak stal roanockým tiskovým tajemníkem.</p>

<p>„Neotravovala bych vás s žádostí o rozhovor,“ řekla Savitri. „Je to ze Sekce kolonizace. Je označený jako ‚důvěrný‘ a ‚extrémně naléhavý‘.“</p>

<p>„A co v něm je?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nevím,“ řekla Savitri. „Nejde otevřít.“ Podala mi počítač, aby mi ukázala, že má blokovaný přístup. Odhlásil jsem ji a přihlásil se sám. Rok života bez počítače mě přiměl si uvědomit, jak moc jsem se na tuhle chytrou věcičku dřív spoléhal a jak málo na ní chci být závislý teď. Pořád jsem ještě svůj vlastní nepoužíval a spoléhal se na to, že mě Savitri bude informovat.</p>

<p>Počítač zkontroloval biometrické údaje a heslo a otevřel zprávu.</p>

<p>„No, to je skvělé,“ vybuchl jsem po chvilce.</p>

<p>„Je všechno v pořádku?“ zeptala se Savitri.</p>

<p>„Samozřejmě že není,“ řekl jsem naštvaně. „Chci, abys řekla Jane, aby to tu co nejrychleji dokončila, a hned jak bude hotová, aby přišla do mé kanceláře. Pak najdi Manfreda Trujilla a Janna Kranjice a řekni jim, ať tam přijdou taky.“</p>

<p>„Provedu,“ řekla Savitri. „Co se děje? Můžete mi to prozradit?“</p>

<p>Vrátil jsem jí počítač. „Odvolali mě z vedení kolonie,“ oznámil jsem jí. „A pozvali si mě na kobereček na stanici Phoenix.“</p>

<p>„No, jste odvolán z funkce jen dočasně, což je příznivá zpráva,“ prohlásil Manfred Trujillo a podal počítač s mailem Jannu Kranjicovi. Ti dva, Jane, Savitri a Beata, která přišla s Kranjicem, se všichni mačkali v mé kanceláři a testovali, kolik lidí je schopná najednou pojmout. „To, že jde o dočasné uvolnění z funkce, znamená, že se ještě nerozhodli, jestli vás budou lynčovat. Nejdřív si s vámi chtějí promluvit a pak se teprve rozhodnou.“</p>

<p>„Vypadá to, že nakonec přece jen dostanete můj flek, Manfrede,“ řekl jsem.</p>

<p>Trujillo vrhl krátký pohled na Jane, která stála u mého stolu. „Myslím, že by to musela nejdřív schválit Jane. A nejsem si jistý, že by s tím souhlasila.“</p>

<p>„Nezůstanu ve vedení kolonie bez Johna,“ řekla Jane.</p>

<p>„Určitě jste schopná tu práci dělat sama,“ připustil Trujillo. „A nikdo nebude nic namítat.“</p>

<p>„To se netýká mých schopností,“ řekla Jane. „Jenom v té funkci nebudu dál setrvávat.“</p>

<p>Trujillo přikývl. „V každém případě za tím není jasné, jestli vás zamýšlí odvolat natrvalo,“ řekl a ukázal na počítač, který měla právě v ruce Beata. „Předvolali si vás před vyšetřovací komisi. Jako bývalý zákonodárce vám chci jen říct, že účelem vyšetřování je obvykle snaha někomu chránit zadek než něco skutečně vyšetřit. A stejně tak dobře vím, že Sekce kolonizace má mnoho důvodů si chránit vlastní zadek.“</p>

<p>„Přesto by vás asi nepředvolali, kdybyste neudělal něco, co jim k tomu poskytlo důvod,“ poznamenal Kranjic.</p>

<p>„Výborně, Janne,“ ozvala se Beata. „Co se týče podpory, je na tebe vždycky spolehnutí.“</p>

<p>„Neříkám, že <emphasis>udělal </emphasis>něco špatně, Beato,“ ohradil se Kranjic. Když jsme ho jmenovali tiskovým tajemníkem kolonie, nabídl Beatě místo asistentky, ale bylo jasné, že jejich osobní vztahy se ani po rozvodu nezlepšily. „Jen chci říct, že udělal něco, co můžou použít jako záminku, aby ho předvolali před vyšetřovací komisi.“</p>

<p>„A to jste udělal, že?“ vyrukoval na mě Trujillo. „Když jste mluvil s generálem Gauem, nabídl jste mu možnost úniku. Varoval jste ho, ať nevolá svou flotilu. Na něco takového jste neměl právo.“</p>

<p>„Ne, neměl,“ připustil jsem.</p>

<p>„Taky mě to trochu zarazilo,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„Udělal jsem to proto, abych si mohl říct, že jsem mu nabídl jiné řešení,“ řekl jsem. „Pro klid svědomí.“</p>

<p>„Morální zásady jdou stranou,“ řekl Trujillo. „Jestli se v tom někdo bude šťourat, mohou vás obvinit z vlastizrady. Plán Koloniální unie vyžadoval, aby se sem přemístila celá flotila Shromáždění. Záměrně jste ohrozil jejich strategii.“</p>

<p>Obrátil jsem se na Kranjice. „Janne jsi ve styku s jinými reportéry,“ řekl jsem. „Slyšel jsi o tom něco?“</p>

<p>„O tom, že by vás mohli považovat za zrádce? To ne,“ odpověděl Kranjic. „Pořád s vámi nebo Jane chce mluvit spousta reportérů, ale zajímá je jen ta noc, kdy byla zničena flotila Shromáždění, a pak ještě to, jak jsme tu přežili celý rok. Hodně jsem jich nasměroval na Manfreda a ostatní členy Rady. Možná že se o něčem zmínili před nimi.“</p>

<p>Otočil jsem se k Trujillovi. „Víte něco vy?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ani mezi námi se o ničem podobném nemluví,“ řekl. „Ale dobře víte, že většina toho, co Koloniální unie plánuje a co si myslí, se málokdy dostane na veřejnost.“</p>

<p>„Takže se vás chystají označit za zrádce, protože jste neskákal jak pískali a nechtěl jste dopustit, aby zabili pár set tisíc inteligentních bytosti?“ namíchla se Savitri. „To mi připomíná, proč se mi vůbec nelíbí mocenská struktura Koloniální unie.“</p>

<p>„Nemusí to být ale jen tohle,“ přidala se Jane. „Možná chtějí udělat z Johna obětního beránka. Pokud to tak je, nabízí se potom otázka za co. Případně, jestli budou prověřovat jeho chování ke Gauovi, Koloniální unie bude chtít zjistit, jak jeho chování ovlivnilo události.“</p>

<p>„Myslíš, že něco nešlo podle plánu?“ zeptal jsem se Jane.</p>

<p>„Myslím, že bys nehledal obětního beránka, kdyby všechno podle plánu šlo,“ naznačila Jane. „Pokud je za dnešním útokem Shromáždění, znamená to, že se vzpamatovalo mnohem rychleji, než KU čekala.“</p>

<p>Pohlédl jsem na Kranjice, který pochopil a odpověděl na moji nevyřčenou otázku. „Ve zprávách, které jsem viděl, není o Shromáždění ani zmínka. Pozitivní, ani negativní. Nic.“</p>

<p>„To přece nedává žádný smysl,“ namítl jsem. Generál Rybicki mi řekl, že součástí plánu je představit Shromáždění koloniím ve chvíli jeho drtivé porážky. Teď KU této porážky dosáhla a měla by toho být plná média. „Vůbec nic o Shromáždění?“</p>

<p>„Nic konkrétního,“ řekl Kranjic. „Zprávy, které jsem viděl, se zmiňují o tom, že Koloniální unie zjistila, že naši kolonii ohrožuje velký počet cizích ras, což ji přimělo vymyslet lstivý plán. Také se v nich mluví o našem vítězství nad nimi. Ale v žádné zprávě se nemluví přímo o <emphasis>Shromáždění</emphasis>.“</p>

<p>„Ale my o Shromáždění víme,“ namítla Savitri. „Všichni tady o něm víme. Když naši lidé pošlou dopisy nebo videozáznamy svým rodinám a přátelům, zmíní se o něm. Neutají se to dlouho. Zvlášť po dnešním útoku.“</p>

<p>„KU zná spoustu způsobů, jak překroutit skutečností, pokud chce,“ podotkla Beata. „Nevíme, kdo nás napadl. Mohla to být jakákoliv rasa, a nic nenasvědčuje tomu, že to bylo nějaké seskupení ras. Pokud bude KU chtít o Shromáždění dál mlčet, může prostě říct médiím, že nám záměrně dala špatné informace, aby nás chránila. Určitě bychom se zajímali o vlastní bezpečnost mnohem víc, kdybychom věděli, že po nás jde celý vesmír.“</p>

<p>Savitri ukázala na mě. „A jeho setkání s generálem Gauem byla jenom halucinace?“ zeptala se.</p>

<p>„Odvolali ho,“ řekla Beata. „Je docela dobře možné, že jeho vyšetřování bude spočívat v tom, že po něm budou chtít, aby své vzpomínky na celou událost přehodnotil.“</p>

<p>„Nevěděla jsem, že máš tak konspiračního ducha,“ usmála se Savitri na Beatu.</p>

<p>„Tak už to víš,“ řekla Beata.</p>

<p>„Je možné, že reportéři a ostatní o Shromáždění <emphasis>vědí</emphasis>,“ přišel s další hypotézou Kranjic. „Jen se o něm nezmiňují na oficiálních mediálních kanálech. A jestli je KU důrazně zrazuje od toho, aby o něm mluvili, neřeknou o něm nic ani nám, protože –“</p>

<p>„… protože veškerá naše komunikace se přenáší skokovým modulem,“ dokončila Jane. „Což znamená, že ji Koloniální unie monitoruje.“</p>

<p>„Přesně tak,“ potvrdil Kranjic.</p>

<p>Vzpomněl jsem si, jak se Hickory obával, že KU bude poslouchat jejich komunikaci s ostatními Obiny. Zřejmě nebyl jediný, kdo KU podezíral.</p>

<p>„Nepoužíváte mezi sebou nějaké šifry nebo něco podobného?“ vyzvídal jsem od Kranjice. „Nějaký způsob, jak ostatním žurnalistům něco sdělit, když víte, že vaši komunikaci někdo sleduje?“</p>

<p>„To si představujete, že napíšu třeba ‚Sokol přiletí o půlnoci‘?“ zeptal se Kranjic. „Ne, nepoužíváme žádné šifry. Nikdo by to neriskoval. Nemyslíte, že KU pátrá právě po takových významových zvláštnostech a stenografických vzorcích?“ Ukázal na Jane. „Proslýchá se, že Jane předtím pracovala v KOSu jako zpravodajský důstojník. Zeptejte se jí na to…“</p>

<p>„Takže nejenže nevíme, co KU ví, ale my to ani <emphasis>nemůžeme </emphasis>vědět,“ vystihla naši situaci Savitri. „To jsme klidně mohli být dál ztracení.“</p>

<p>„Ne,“ namítl jsem. „Můžeme to vědět. Jen se to nedozvíme <emphasis>odtud</emphasis>.“</p>

<p>„Aha,“ řekl Trujillo. „Váš výlet na Phoenix. Myslíte, že tam něco zjistíte?“</p>

<p>„Ano,“ přisvědčil jsem.</p>

<p>„Většinu času strávíte před vyšetřovací komisí,“ připomněl mi Trujillo. „Na shánění neoficiálních informací vám ho moc nezbude.“</p>

<p>„Znáte ještě pořád pár lidí z vedení Koloniální unie?“ zeptal jsem se Trujilla.</p>

<p>„Pokud mezitím neproběhl převrat,“ řekl Trujillo. „Uplynul celý rok, mohlo se stát cokoliv. Dám vám kontakty na pár lidí.“</p>

<p>„Byl bych radši, kdybyste tam jel se mnou,“ požádal jsem ho. „Jak jste správně poznamenal, strávím dlouhou dobu před vyšetřovací komisí. A vaši lidé k vám rozhodně budou otevřenější než ke mně. Zvlášť když uvážíme, jaký jste na mě měl názor, když jste s nimi naposled mluvil…“ Pohlédl jsem na Kranjice. „A ty taky pojedeš s námi, Janne. Jistě máš nějaké známé v médiích.“</p>

<p>Beata si pohrdavě odfrkla. „Ten zná jen televizní soutěže,“ řekla. „Vezměte s sebou mě. Znám producenty a vydavatele – lidi, kteří takovým jako on dodávají zásadní témata.“</p>

<p>„Pojedete oba,“ rozhodl jsem dřív, než mohl Kranjic něco namítnout. „Potřebujeme zjistit co nejvíc z různých zdrojů. Manfred ve vládě, vy dva od svých kontaktu v médiích. Jane ve zvláštních jednotkách.“</p>

<p>„Ne,“ odmítla Jane. „Já zůstanu tady.“</p>

<p>Zarazil jsem se. Svým postojem mě zaskočila. „Zvláštní jednotky podnikly útok na flotilu Shromáždění,“ řekl jsem. „Vědí toho pravděpodobně nejvíc o následných odvetných akcích. Potřebuji, abys to zjistila, Jane.“</p>

<p>„Ne,“ znovu odmítla Jane.</p>

<p>„Johne,“ vložila se do hovoru Savitri, „byli jsme napadeni. Někdo musí vést kolonii, když budete pryč. Jane tady musí zůstat.“</p>

<p>Bylo v tom určitě něco jiného, ale Jane se tvářila bezvýrazně. Ať to bylo cokoliv, v tu chvíli bych to stejně nezjistil. A Savitri měla nakonec pravdu. „Tak dobře,“ souhlasil jsem. „Pořád tam znám pár lidí, se kterými si můžu promluvit, Pokud mě nebudou držet pod zámkem.“</p>

<p>„Nemyslíte, že se někdo bude ptát, proč s vámi jedeme i my tři?“ zeptal se Trujillo.</p>

<p>„Domnívám se, že ne,“ odpověděl jsem. „Byli jsme napadeni. Já budu zaneprázdněn vyšetřováním. Manfrede, vy budete muset klepat na dveře a snažit se donutit KU, aby posílila naši obranyschopnost, co nejdřív to půjde. Beata se představí jako náš kulturní atašé. Kromě toho, že si promluví se svými známými, bude se snažit získat povolení na zábavné a vzdělávací programy. Teď už na to máme možnosti. A Jann bude jako náš tiskový tajemník propagovat svůj příběh o prvním roce života roanocké kolonie. Všichni máte k cestě na Phoenix své důvody. Je to přijatelné vysvětlení?“</p>

<p>„Je,“ souhlasil Trujillo. Kranjic s Beatou také přikývli.</p>

<p>„Dobrá,“ uzavřel jsem debatu. „Loď by se měla objevit za dva dni.“ Postavil jsem se a rozpustil schůzi. Chtěl jsem si ještě promluvit s Jane, ale byla u dveří první.</p>

<p>„Kde je Zoe?“ zeptal jsem se Jane, když jsem se vrátil domů. „U Trujillových,“ odpověděla Jane. Seděla ve svém oblíbeném křesle na verandě a hladila Babara. „Oplakává se svými přáteli Enza. Asi tam zůstane přes noc.“</p>

<p>„Jak to zvládá?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Zemřel někdo, koho měla ráda,“ řekla Jane. „To je těžké pro každého, tím spíš pro ni. Ztratila své milované už předtím. Navíc to tentokrát byl její vrstevník. A její přítel.“</p>

<p>„A první láska,“ potvrdil jsem. „To celou věc ještě komplikuje.“</p>

<p>„To ano,“ souhlasila Jane. „Teď je všechno komplikované.“</p>

<p>„Když o tom mluvíme, chtěl jsem se tě zeptat, co mělo znamenat tvoje prohlášení, že nepoletíš na Phoenix?“</p>

<p>„Savitri to vysvětlila,“ řekla Jane. „Dost na tom, že odjedeš ty kvůli vyšetřování, a ještě s sebou vezmeš Trujilla. Někdo tady musí zůstat.“</p>

<p>„To ale není jediný důvod,“ namítl jsem. „Znám tě dost dobře na to, abych poznal, když mi něco tajíš.“</p>

<p>„Nechci mít na svědomí další ohrožení kolonie,“ prohlásila.</p>

<p>„Jak tě to napadlo?“ zajímalo mě.</p>

<p>„Z jednoho prostého důvodu. Až příště uvidím generála Szilarda, zakroutím mu krkem,“ řekla Jane. „A není moc pravděpodobné, že by mi to prošlo. Pak by kolonie přišla o vedení.“</p>

<p>„Vždycky jsi byla praktická,“ poznamenal jsem. „S tím nic nenadělám,“ řekla Jane. „Asi to mám od Kathy.“</p>

<p>„Asi,“ řekl jsem. Jane jen výjimečně mluvila o Kathy přímo. Je těžké mluvit s manželem o jeho první ženě, zvlášť když máte její DNA. Když se Jane zmínila o Kathy, naznačovala, že myslí na jiné věci. Mlčel jsem, dokud nebyla připravená mi říct, co se jí honí hlavou.</p>

<p>„Občas se mi o ní zdá,“ řekla Jane po chvíli. „O Kathy.“</p>

<p>„Co se ti o ní zdá?“</p>

<p>„Že si spolu povídáme,“ odpověděla Jane. „Vypráví mi, jaký jsi byl, když jste spolu žili, a já jí zase říkám, jaký jsi se mnou. A mluvíme o svých rodinách a životě a jedna o druhé. Ale když se probudím, nepamatuji si nic konkrétního.“</p>

<p>„To musí být skličující,“ podotkl jsem.</p>

<p>„Není,“ ujistila mě Jane. „Opravdu není. Líbí se mi, že si jen tak povídáme. Jsem ráda, že s ní cítím spojení. Je mojí součástí. Matka, sestra, já sama. Všechno dohromady. Jsem ráda, že mě navštěvuje. Vím, že je to jen sen. Ale stejně je hezký.“</p>

<p>„To jistě je,“ souhlasil jsem a vzpomněl si na Kathy, které byla Jane tak podobná, že byla úplně jako ona.</p>

<p>„Ráda bych ji jednou navštívila,“ řekla Jane.</p>

<p>„Nevím, jak bychom to udělali,“ řekl jsem. „Zemřela už hrozně dávno.“</p>

<p>„Ne,“ řekla Jane. „Myslím, že bych ji ráda navštívila tam, kde teď je. Kde je pohřbená.“</p>

<p>„Ani to nevím, jak bychom udělali,“ přiznal jsem. „Jakmile jsme jednou opustili Zemi, nesmíme se vrátit.“</p>

<p>„Já Zemi nikdy neopustila,“ namítla Jane a podívala se na Babara, který líně zavrtěl ocasem. „Jenom moje DNA.“</p>

<p>„Myslím, že Koloniální unie v tom žádný rozdíl nevidí,“ řekl jsem a musel se usmát Janeinu zřídkavému vtípku.</p>

<p>„Vím, že ne,“ přitakala Jane s trochou hořkosti v hlase. „Země je příliš cenná jako továrna, než aby riskovali, že ji zbytek vesmíru nakazí.“ Pohlédla na mě. „Nechtěl ses někdy vrátit? Strávil jsi tam velkou část života…“</p>

<p>„Jasně že jsem chtěl,“ přiznal jsem. „Ale odešel jsem, protože mě tam nic nedrželo. Moje žena zemřela a děti vyrostly. Nebylo těžké se rozloučit. A teď mám vše, na čem mi záleží, tady. Tohle je teď můj svět.“</p>

<p>„Opravdu?“ zeptala se Jane. Zahleděla se na hvězdy.</p>

<p>„Pamatuji si, jak jsem stála na cestě tehdy na Huckleberry a uvažovala, jestli se může nějaký jiný svět stát mým domovem. Zda můžu udělat z <emphasis>tohoto </emphasis>světa svůj domov.“</p>

<p>„A můžeš?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ještě ne,“ odpověděla. „Všechno se tu <emphasis>mění</emphasis>. Každý důvod, který jsme měli k tomu být tady, se nakonec ukázal jako polopravda. Záleží mi na Roanoke. Záleží mi na zdejších lidech. Budu za ně bojovat a bránit Roanoke, jak nejlépe budu umět, když na to dojde. Ale není to můj svět. <emphasis>Nevěřím </emphasis>mu. Ty ano?“</p>

<p>„Nevím,“ přiznal jsem podle pravdy. „Ale dělám si starosti, že mi ho následné vyšetřování vezme.“</p>

<p>„Myslíš, že tady ještě někoho zajímá, kdo by měl podle Koloniální unie vést tuhle kolonii?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Možná ne,“ řekl jsem. „Ale stejně mě to trápí.“</p>

<p>„Hm,“ řekla Jane a na chvíli se zamyslela. „Stejně bych se jednou chtěla s Kathy setkat,“ prohlásila nakonec.</p>

<p>„Uvidím, co se s tím dá dělat,“ slíbil jsem.</p>

<p>„Neříkej to, pokud to nemyslíš vážně,“ řekla Jane.</p>

<p>„Myslím to vážně,“ řekl jsem a samotného mě překvapilo, že je to vlastně pravda. „Chtěl bych, aby ses s ní setkala. Přál bych si, abys ji byla poznala dřív…“</p>

<p>„Já taky,“ přisvědčila Jane.</p>

<p>„Tak jsme domluveni,“ řekl jsem. „Teď jenom musíme najít způsob, jak se dostat zpátky na Zem, aniž by nám to KU zatrhla. To budu ještě muset vymyslet.“</p>

<p>„Udělej to,“ řekla Jane. „Ale později.“ Vstala a vzala mě za ruku. Dovnitř jsme vešli spolu.</p>

<p>Kapitola               12</p>

<p>„Omlouváme se, pane Perry, za malé zpoždění,“ řekla Justine Butcherová, asistentka tajemníka Úřadu koloniálního práva při Sekci kolonizace. „Jak jste si jistě všiml, panuje tu poměrně hektická atmosféra.“</p>

<p>Všiml jsem si. Když jsme s Trujillem, Beatou a Kranjicem vystoupili z lodi na stanici Phoenix, připadalo nám, že se obvyklý ruch, který tu panoval, ztrojnásobil. Nikdo z nás si nevzpomínal, že by na stanici někdy viděl takové množství vojáků KOSu a pohlavárů KU jako teď. Ať už se dělo cokoliv, bylo to velké. Významně jsme na sebe pohlédli, protože ten shon téměř určitě souvisel s námi a Roanoke. Beze slov jsme se rozloučili a šli se věnovat svým povinnostem.</p>

<p>„Jistě,“ řekl jsem. „Způsobilo ten rozruch něco určitého?“</p>

<p>„Spousta věcí, jež se odehrály najednou,“ řekla Butcherová. „S žádnou z nich si však v téhle chvíli nemusíte dělat starosti.“</p>

<p>„Aha,“ poznamenal jsem.</p>

<p>Butcherová kývla a ukázala na další dva lidi sedící za stolem, před nímž jsem stál. „Cílem tohoto šetření je vyslechnout vás ohledně vašeho rozhovoru s generálem Tarsemem Gauem, hlavním představitelem Shromáždění,“ řekla na úvod. „Je to oficiální vyšetřování, což znamená, že musíte na všechny otázky odpovědět podle pravdy, přímo a co nejpodrobněji. Není to však soudní přelíčení. Nejste obžalován z žádného zločinu. Pokud se tak v budoucnu stane, bude vás soudit Soud pro koloniální záležitosti Sekce kolonizace. Rozumíte?“</p>

<p>„Ano,“ přisvědčil jsem. Soudy pro koloniální záležitosti SK probíhaly jen za účasti soudce a byly ustavené proto, aby nejvyšší představitelé kolonií a jim přidělení soudci došli k rychlému rozhodnutí, takže jejich kolonie mohly nerušeně pokračovat v kolonizaci. Rozhodnutí těchto soudů mělo právní moc, i když omezenou na jednotlivé případy. Soudce Soudu pro koloniální záležitosti, případně vedoucí představitel kolonie ve funkci soudce, nemohl obcházet nařízení Sekce kolonizace ani místní předpisy. SK však uznala, že rozmanitost situací, do kterých se může kolonie dostat, je tak velká, že se nedá postihnout nějakými jednotnými pravidly, takže těchto nařízení a předpisů bylo jen pár. Soudy pro koloniální záležitosti SK měly také zjednodušenou organizaci. Nezasedal například žádný odvolací soud. Soudce si mohl v podstatě dělat, co chtěl. Což pro obžalovaného nebyla právě nejlepší situace.</p>

<p>„Dobrá,“ řekla Butcherová a podívala se na displej kapesního počítače. „Tak začneme. Během rozhovoru s generálem Gauem jste mu navrhl, aby se vzdal, s tím, že mu dovolíte opustit roanocký vesmírný prostor a nestane se nic ani jemu, ani jeho flotile.“ Pohlédla na mě. „Říkám to správně?“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil jsem.</p>

<p>„Generál Rybicki, kterého jsme už vyslechli,“ – to pro mě byla novinka; najednou jsem si byl jistý, že Rybicki trpce lituje, že mi kdy nabídl funkci ve vedení kolonie – „nám dosvědčil, že jste měl instrukce zabavit generála nezávaznou konverzací do té doby, než bude flotila zničena, a pak mu oznámit, že útok přežila jen jeho loď.“</p>

<p>„To je pravda,“ souhlasil jsem.</p>

<p>„Takže můžete začít s vysvětlením, co jste myslel svou nabídkou, že přijmete jeho kapitulaci a jeho flotile se nic nestane.“</p>

<p>„Asi jsem doufal, že zabráním krveprolití,“ vysvětlil jsem.</p>

<p>„Takové rozhodnutí vám ale nepříslušelo,“ ozval se plukovník Bryan Berkeley, který v komisi zastupoval Koloniální obranné síly.</p>

<p>„V tom s vámi nesouhlasím,“ ohradil jsem se. „Mé kolonii hrozil bezprostřední a ničivý útok. Mým prvořadým úkolem jako vedoucího kolonie je zajistit její bezpečí.“</p>

<p>„Náš útok flotilu Shromáždění zcela zničil,“ řekl Berkeley. „Vaší kolonii žádné nebezpečí nehrozilo.“</p>

<p>„Útok nemusel vyjít,“ namítl jsem. „Nechci se dotknout KOSu ani zvláštních jednotek, plukovníku, ale ne každá akce, kterou jste naplánovali, skončila úspěchem. Účastnil jsem se první bitvy o Coral, kde vaše plány velice nešťastně selhaly a zahynuly tam stovky tisíc našich lidí.“</p>

<p>„Chcete říct, že jste čekal, že se útok nepovede?“ zeptal se Berkeley.</p>

<p>„Říkám jen to, že z vlastní zkušenosti vím, že plány jsou jen plány. A že jsem měl povinnosti vůči své kolonii.“</p>

<p>„<emphasis>Očekával </emphasis>jste, že se vám generál Gau vzdá?“ zeptal se třetí člen komise. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, kdo to je. Generál Laurence Szilard, nejvyšší velitel zvláštních jednotek KOSu.</p>

<p>Jeho účast v komisi mě nejdřív překvapila, a pak zneklidnila: Neexistoval naprosto žádný důvod, proč by v ní měl zasedat právě on. Byl o několik příček v byrokratickém žebříčku výš než Butcherová nebo Berkeley. Jak tam tak klidně seděl – a to navíc ani nebyl předsedou komise – napadlo mě přirovnání, že je to totéž, jako kdyby našemu dítěti dělal chůvu sám rektor Harvardské university. Bylo to pro mě úplně nepochopitelné. Jestli usoudí, že musím být potrestán za to, že jsem ohrozil bojovou akci zvláštních jednotek, nebude vůbec záležet na tom, co si o celé záležitosti budou myslet druzí dva porotci. Budu vyřízený. Z toho pomyšlení mě zamrazilo.</p>

<p>Současně mě ten člověk nesmírně zajímal. Přede mnou seděl generál, kterého chtěla má žena zaškrtit za to, že ji bez jejího svolení, a zřejmě i vědomí, znovu proměnil v příslušníka zvláštních jednotek. V duchu jsem uvažoval, jestli bych mu neměl zakroutit krkem sám – a brát to jako rytířský čin pro svou ženu. Vzhledem k tomu, že by mi jako příslušník zvláštních jednotek pravděpodobně nakopal zadek, i kdybych měl geneticky vylepšené tělo vojáka, pochyboval jsem, že proti němu něco zmůžu teď, jako obyčejný smrtelník. Jane by mi asi nepoděkovala, kdybych skončil se zakrouceným krkem sám.</p>

<p>Szilard s klidným výrazem čekal na mou odpověď.</p>

<p>„Neměl jsem důvod se domnívat, že se vzdá, to ne,“ řekl jsem.</p>

<p>„Přesto jste ho o to požádal,“ řekl Szilard. „Tvrdíte, že proto, aby nechal vaši kolonii na pokoji. Zdá se mi přinejmenším zajímavé, že jste chtěl, aby se vzdal, místo abyste ho požádal, aby ušetřil vaši kolonii. Kdyby vám šlo jen o ochranu kolonie a ušetření životů kolonistů, nebyl by to prozíravější postup? Podle informací, které vám Koloniální unie o generálovi poskytla, jste neměl nejmenší důvod se domnívat, že by mohl vůbec někdy uvažovat o kapitulaci.“</p>

<p><emphasis>Opatrně, </emphasis>zašeptal mi varovně vnitřní hlas. Podle toho, jak svou poznámku zformuloval, se zdálo, že si myslí, že jsem získal informace z jiného zdroje. Což byla pravda, ale připadalo mi nemožné, aby to věděl. A jestli to ví a já budu lhát, dostanu se do pěkného maléru. Jak se rozhodnout?</p>

<p>„Věděl jsem o vašich plánech na zničení flotily,“ řekl jsem. „Možná proto jsem se cítil tak jistý.“</p>

<p>„Takže připouštíte, že to, co jste řekl generálu Gauovi, mu mohlo naznačit, že mu hrozí bezprostřední nebezpečí?“ zeptal se Berkeley.</p>

<p>„Pochybuji, že za tím viděl něco jiného než chvástání se vedoucího kolonie, který se snaží zachránit své lidi,“ řekl jsem.</p>

<p>„Přesto jistě chápete, že vaše jednání mohlo z pohledu Koloniální unie ohrozit úspěch akce a bezpečnost nejen vaší kolonie, ale i celé Unie,“ přidala se Butcherová.</p>

<p>„Moje jednání se dá vykládat různými způsoby,“ řekl jsem. „Nemohu prokázat hodnověrnost jiné než své vlastní verze. A já tvrdím, že jsem jednal tak, jak jsem považoval za nejlepší, abych ochránil svou kolonii a kolonisty.“</p>

<p>„Ve svém rozhovoru s generálem Gauem sám připouštíte, že nemáte oprávnění po něm chtít, aby odvolal svou flotilu,“ řekl Berkeley. „Věděl jste, že váš návrh je v rozporu s naším přáním, což nutně vede k závěru, že vám byla naše přání dostatečně zřejmá a jasná. Kdyby generál uvažoval s chladnou hlavou, muselo by mu dojít, že mu hrozí útok.“</p>

<p>Zarazil jsem se. Celé tohle vyšetřování začínalo být absurdním divadlem. Sice jsem čekal, že celé slyšení proběhne rychle, ale domníval jsem se, že bude trochu zevrubnější. Ale Butcherová si zřejmě všimla, že v poslední době se všechno odehrává v hektickém tempu, a proto ani moje vyšetřování nemohlo být jiné. „Nevím, co na takové dedukce říct,“ prohlásil jsem. „Udělal jsem to, co jsem pro nás považoval za správné.“</p>

<p>Butcherová si s Berkeleym vyměnili krátký pohled. Zjistili, co potřebovali. Pro ně slyšení skončilo. Zahleděl jsem se na špičky svých bot.</p>

<p>„Co si myslíte o generálu Gauovi?“</p>

<p>Překvapeně jsem vzhlédl. Generál Szilard seděl na svém místě a klidně čekal na odpověď. Butcherová a Berkeley vypadali také překvapeně. Szilard se zřejmě nechoval podle daného scénáře.</p>

<p>„Nejsem si jistý, jestli chápu vaši otázku,“ řekl jsem.</p>

<p>„Určitě ji chápete,“ prohlásil Szilard. „Strávil jste s generálem poměrně dlouhou dobu a určitě jste měl čas o něm uvažovat a posoudit jeho charakter jak před, tak i po zničení jeho flotily. Takže jste si o něm vytvořil nějaký obrázek, a já chci vědět jaký.“</p>

<p><emphasis>Zatraceně, </emphasis>zaklel jsem v duchu. Už jsem nepochyboval o tom, že Szilard ví, že o generálu Gauovi a o Shromáždění vím víc, než jsem mohl zjistit z informací, které mi poskytla Koloniální unie. Jak to mohl vědět, to jsem teď neměl čas řešit. Problém byl, jak odpovědět.</p>

<p><emphasis>Stejně jsem vyřízený, </emphasis>pomyslel jsem si. Butcherová a Berkeley už jasně plánovali předat mě Soudu pro koloniální záležitosti, kde můj proces, ať už budu obžalován z čehokoliv (předpokládal jsem, že to bude nekompetentnost, ačkoliv ve hře bylo i zanedbání povinnosti a vyloučena nebyla ani velezrada), bude krátký a nepříjemný. Vycházel jsem z předpokladu, že Szilard je tu proto, aby se ujistil, že slyšení dopadne podle jeho představ – určitě nebyl nadšený při pomyšlení, že jsem mu mohl zmařit celou akci – ale teď už jsem si tím nebyl tak jistý. Najednou jsem neměl ani tušení, co vlastně Szilard od tohoto vyšetřování očekává. Jen jsem věděl, že bez ohledu na to, co jsem vypověděl, jsem vyřízený.</p>

<p>No co, je to oficiální vyšetřování. Což znamená, že se záznam z něj uloží do archivu Koloniální unie. Tak k čertu s tím.</p>

<p>„Myslím, že je to čestný chlap,“ prohlásil jsem. „Prosím?“ ozval se Berkeley.</p>

<p>„Myslím si, že je to čestný chlap,“ zopakoval jsem. „Nesnažil se Roanoke hned zničit, to zaprvé. Řekl, že ušetří kolonisty, anebo jim umožní, aby se přidali ke Shromáždění. V žádném materiálu, který mi poskytla Koloniální unie, jsem nenašel ani náznak takové možnosti. Informace, které jsem dostal – a se kterými jsem seznámil všechny kolonisty – byly takové, že Gau a Shromáždění spálí na prach kolonie, které objeví. Proto jsme se také celý rok schovávali.“</p>

<p>„To, že vám řekl, že ušetří vaše kolonisty, ještě neznamená, že by to skutečně udělal,“ namítl Berkeley. „Jako bývalý velitel KOSu určitě chápete cenu dezinformace a jak se předává nepříteli.“</p>

<p>„Nemyslím si, že roanockou kolonii by bylo možné označit jako nepřítele,“ řekl jsem. „Nás byly necelé tři tisícovky proti jejich čtyřem stům dvanácti válečným lodím. Neměli jsme žádnou použitelnou obranu, žádnou vojenskou výhodu, nic, co by nám zaručilo, že nás prostě nezničí. To by bylo vážně kruté.“</p>

<p>„Neuvědomujete si psychologický význam krutosti ve válečné taktice?“ zeptal se Berkeley.</p>

<p>„Uvědomuji,“ řekl jsem. „Jenže z informací, které jsem dostal od Koloniální unie, nevyplývalo, že je něco takového součástí generálova psychologického profilu nebo jeho válečné taktiky.“</p>

<p>„Je toho víc, co o generálovi nevíte,“ poznamenala Butcherová.</p>

<p>„V tom s vámi souhlasím,“ řekl jsem. „Proto jsem se při posuzování jeho charakteru musel spolehnout na vlastní odhad. Ale pokud si dobře vzpomínám, generál se mi zmínil o tom, že než se dostal až k Roanoke, dohlížel na přemístění tří desítek kolonií. Pokud máte informace o těchto incidentech a o tom, jak generál s těmito koloniemi jednal, jistě se z nich dá poznat jeho charakter i postoj ke krutosti. Máte takové informace?“</p>

<p>„Máme,“ přiznala Butcherová. „Ale nemáme povolení vám je poskytnout, když jste dočasně odvolán z vedení kolonie.“</p>

<p>„Chápu,“ řekl jsem. „A měli jste tyto informace <emphasis>předtím</emphasis>, než jsem byl odvolán?“</p>

<p>„Naznačujete, že je před vámi Koloniální unie tajila?“ zeptal se Berkeley.</p>

<p>„Nic nenaznačuji,“ řekl jsem. „Jen jsem se zeptal. A chci vám jen vysvětlit, že vzhledem k nedostatku informací od Koloniální unie jsem se řídil jen svým vlastním úsudkem a chybějící informace si doplnil sám.“ Pohlédl jsem přímo na Szilarda. „A podle mého soudu, podle toho, jak jsem ho <emphasis>já </emphasis>poznal, je generál Gau čestný chlap.“</p>

<p>Szilard se zamyslel. „Co byste udělal, Perry, kdyby se Gau objevil dřív, než Koloniální unie dokončila plán útoku?“</p>

<p>„Ptáte se, jestli bych se vzdal?“</p>

<p>„Ptám se, co byste udělal,“ řekl Szilard.</p>

<p>„Využil bych Gauovu nabídku,“ řekl jsem. „Nechal bych přemístit kolonisty z Roanoke zpět do Koloniální unie.“</p>

<p>„Takže byste se <emphasis>vzdal</emphasis>,“ řekla Butcherová.</p>

<p>„Ne,“ odporoval jsem. „Zůstal bych a bránil Roanoke. Domnívám se, že moje žena by zůstala se mnou. Všichni, kteří by chtěli zůstat, by mohli zůstat.“ <emphasis>S výjimkou Zoe, </emphasis>pomyslel jsem si, ačkoliv se mi vůbec nelíbila představa, jak Hickory a Dickory táhnou vzpírající se Zoe do raketoplánu.</p>

<p>„V tom není žádný rozdíl,“ prohlásil Berkeley. „Bez kolonistů není kolonie.“</p>

<p>„Souhlasím, ale jeden kolonista na udržení kolonie může stačit, a zároveň je zbytečné, aby pro Koloniální unii umřelo víc lidí než ten jeden. Mám povinnost ke své kolonii a svým kolonistům. Odmítl bych se kolonie na Roanoke vzdát. A také bych udělal všechno, co je v mých silách, abych kolonistům zachránil život. Z praktického hlediska má dva a půl tisíce kolonistů úplně stejnou šanci na úspěch, když musí čelit celé flotile válečných lodí, jako jediný kolonista. Moje smrt by stačila k tomu, abych udělal to, co ode mě Koloniální unie očekávala. Jestli si myslíte, že bych nutil ostatní roanocké kolonisty zemřít, aby uspokojili nějaké tajemné účtování Koloniální unie, plukovníku Berkeleyi, tak jste zpropadený hlupák.“</p>

<p>Vypadalo to, že se na mě Berkeley vrhne přes stůl. Szilard stále seděl s tím svým naprosto neproniknutelným výrazem, který si zachovával během celého slyšení.</p>

<p>„No,“ začala Butcherová ve snaze dostat vyšetřování opět pod kontrolu, „myslím, že jsme zjistili, co jsme potřebovali, pane Perry. Můžete jít a počkat na rozhodnutí komise. Do té doby nesmíte opustit stanici. Rozumíte?“</p>

<p>„Rozumím,“ řekl jsem. „Mám si najít nějaké ubytování?“</p>

<p>„Tak dlouho to trvat nebude,“ ujistila mě Butcherová.</p>

<p>„Berte to tak, že všechno, co jsem slyšel, je neoficiální,“ upozornil mě Trujillo.</p>

<p>„V tuhle chvíli nevím, jestli bych důvěřoval <emphasis>oficiálním </emphasis>informacím,“ řekl jsem.</p>

<p>Trujillo přikývl. „Naprosto souhlasím.“</p>

<p>„Tak co jste slyšel?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Je to špatné,“ řekl. „A bude to horší.“</p>

<p>Trujillo, Kranjic, Beata a já jsme seděli v mé oblíbené kantýně, kde dělali skutečně úžasné hamburgery. Každý jsme si jeden dali a pak je pomalu jedli a přitom si sdělovali novinky v tom nejodlehlejším koutě, který jsme našli.</p>

<p>„Definujte <emphasis>špatné</emphasis>,“ vyzval jsem ho.</p>

<p>„Minulou noc provedli raketový útok na Phoenix,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„To není špatné, ale hloupé,“ poznamenal jsem. „Phoenix má nejmodernější planetární obrannou síť ze všech planet obývaných lidmi. Neprojde jí nic většího než skleněnka.“</p>

<p>„Správně,“ řekl Trujillo. „A všichni to vědí. Proto na Phoenix <emphasis>nikdo </emphasis>za posledních sto let nezaútočil. Cílem nebylo, aby útok byl úspěšný. Měl však vyslat zprávu, že žádná planeta obývaná lidmi si nemůže být jistá, že ji nepostihnou odvetná opatření. A to je moc důležité sdělení.“</p>

<p>Zakousl jsem se do hamburgeru a přemýšlel o jeho slovech. „Předpokládám, že Phoenix nebyl jedinou planetou, která byla napadena,“ řekl jsem.</p>

<p>„Nebyl,“ potvrdil Trujillo. „Podle mých kontaktů byly napadeny všechny kolonie.“</p>

<p>Málem mi zaskočilo. „Všechny!?“</p>

<p>„<emphasis>Všechny</emphasis>,“ potvrdil Trujillo. „Starým zavedeným koloniím nikdy nehrozilo nebezpečí. Jejich planetární obranné sítě všechny útoky odrazily. Některé menší kolonie však utrpěly drobné škody. A sedonská kolonie úplně zmizela z map. Deset tisíc lidí přišlo o život.“</p>

<p>„Víte to jistě?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Vím to z druhé ruky,“ přiznal Trujillo. „Ale z důvěryhodného zdroje, jenž mluvil se zástupcem Sedonanů. Věřím tomu.“</p>

<p>Otočil jsem se na Kranjice a Beatu. „Odpovídá to tomu, co jste slyšeli vy?“</p>

<p>„Ano,“ řekl Kranjic. „Manfred a já jsme z různých zdrojů slyšeli to samé.“ Beata přikývla na souhlas.</p>

<p>„Ale ve zprávách se nic z toho neobjevilo,“ poznamenal jsem a pohledem zkontroloval kapesní počítač, který jsem si položil na stůl. Měl jsem ho zapnutý, protože jsem čekal na rozhodnutí vyšetřovací komise.</p>

<p>„Ne,“ potvrdil Trujillo. „Koloniální unie uvalila na jakékoliv zmínky o útocích informační embargo. S odvoláním na zákon o ochraně státního tajemství. Vzpomínáte na něj?“</p>

<p>„Ano.“ Vzpomněl jsem si na vlkodlaky a Gutierreze. „Nic dobrého mi to nepřineslo. A pochybuji, že pro Koloniální unii to bude jiné.“</p>

<p>„Útoky taky vysvětlují ten chaos, který tu panuje. Neznám nikoho z KOSu – nikoho si mezi sebe nepouští – ale vím, že všichni zástupci kolonií se zoufale snaží získat přímou podporu KOSu. Bojové lodě se přesouvají podle potřeby, ale není jich dost pro všechny kolonie. Podle toho, co jsem slyšel, KOS určuje priority – rozhoduje, které kolonie by měl chránit a které si naopak může dovolit ztratit.“</p>

<p>„A v které skupině je Roanoke?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Trujillo pokrčil rameny. „Když na to přijde, přednost chtějí mít všichni,“ řekl. „Vyptával jsem se známých zákonodárců na možnosti posílení obrany Roanoke. Všichni řekli, že rádi pomůžou – až bude postaráno o jejich domovskou planetu.“</p>

<p>„O Roanoke už nikdo nemluví,“ řekla Beata. „Každý se věnuje tomu, co se děje u něj doma. Nemůžou o tom sice podávat zprávy, ale všichni dění pozorně sledují.“</p>

<p>Pohroužili jsme se do vlastních myšlenek a věnovali se jídlu. Byl jsem tak zamyšlený, že jsem si ani nevšiml, že za mnou někdo stojí, dokud Trujillo nevzhlédl a nepřestal žvýkat. „Perry,“ řekl a významně mi pohlédl přes rameno. Otočil jsem se a uviděl generála Szilarda.</p>

<p>„Taky mám rád zdejší hamburgery,“ prohodil. „Rád bych si přisedl, ale po zkušenostech vaší ženy byste zřejmě nebyl ochoten se mnou jíst u jednoho stolu.“</p>

<p>„Když jste se o tom zmínil, generále,“ řekl jsem, „odhadl jste to přesně.“</p>

<p>„Tak se pojďte projít, Perry,“ navrhl Szilard. „Máme toho hodně k povídání a času je málo.“</p>

<p>„Tak jdeme,“ souhlasil jsem. Zvedl jsem se a pohlédl na své spolustolovníky. Všichni se tvářili bezvýrazně. Vyhodil jsem zbytky jídla do odpadkového koše, odložil podnos a pohlédl na generála. „Kam půjdeme?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Pojďte,“ řekl Szilard. „Uděláme si malý výlet.“</p>

<p>„Tak jsme tady,“ řekl Szilard. Jeho soukromý raketoplán se vznášel ve vesmírném prostoru, planeta Phoenix na jedné straně a stanice na druhé. Jedním pohybem ukázal na obě. „Hezký výhled, že?“</p>

<p>„Moc pěkný,“ pochválil jsem mu ho a uvažoval, proč mě sem sakra vzal. Paranoidní část mé mysli přemýšlela, jestli nemá v plánu otevřít vstupní dveře a vystrčit mě do vesmíru, ale neměl na sobě skafandr, takže to nebylo moc pravděpodobné. Jenže je to příslušník zvláštních jednotek a třeba žádný skafandr nepotřebuje…</p>

<p>„Nemám v úmyslu vás zabít,“ řekl Szilard.</p>

<p>Proti své vůli jsem se usmál. „Zjevně dokážete číst myšlenky,“ podotkl jsem.</p>

<p>„Vaše ne,“ přiznal Szilard. „Ale odhadnu, co si myslíte. Uklidněte se. Nezabiju vás, už jen z toho důvodu, že bych měl okamžitě v patách Saganovou a ona by zase zabila <emphasis>mé</emphasis>.“</p>

<p>„Už jste stejně na její černé listině,“ řekl jsem.</p>

<p>„O tom nepochybuji,“ řekl Szilard. „Ale bylo to nezbytné a nehodlám se za to omlouvat.“</p>

<p>„Generále, proč jste tady?“</p>

<p>„Jednak je tu krásný výhled, a pak proto, že si s vámi chci promluvit upřímně. Tento raketoplán je totiž jediné místo, kde jsem si stoprocentně jistý, že to, co vám řeknu, neuslyší nikdo jiný.“</p>

<p>Generál se natáhl k ovládacímu panelu a stiskl nějaké tlačítko. Phoenix i jeho stanice zmizely a vystřídala je temnota.</p>

<p>„Nanohmota,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Správně,“ řekl Szilard. „Žádný signál se nedostane dovnitř ani ven. Měl byste vědět, že být takto odříznut od okolního světa je pro příslušníka zvláštních jednotek neuvěřitelně klaustrofobický pocit. Jsme tak zvyklí být neustále v kontaktu s ostatními prostřednictvím NeuroKompu, že ztráta signálu je pro nás podobný pocit jako ztráta nejméně tří z vašich smyslů.“</p>

<p>„Vím o tom,“ řekl jsem. Jane mi vyprávěla o misi, kdy si se zvláštními jednotkami přišla pro Charlese Boutina. Boutin vymyslel způsob, jak příslušníkům zvláštních jednotek signály z NeuroKompu zablokovat. Mnoho jich tím přímo zabil a některé z přeživších tím dohnal k šílenství.</p>

<p>Szilard přikývl. „Takže chápete, jak je to těžké, dokonce i pro mě. Upřímně se přiznám, že nechápu, jak se toho mohla Saganová vzdát, když si vás vzala.“</p>

<p>„Existují i jiné způsoby, jak se spojit s druhým člověkem,“ řekl jsem.</p>

<p>„Když myslíte,“ řekl Szilard. „Skutečnost, že jsem ochoten tohle podstoupit, by vám měla naznačit, jak vážné je to, co vám chci říct.“</p>

<p>„Rozumím,“ řekl jsem. „Jsem připraven.“</p>

<p>„Roanoke má vážné potíže,“ začal Szilard. „Ostatně jako my všichni. Koloniální unie očekávala, že zničení flotily uvrhne Shromáždění do občanské války. V tom měla pravdu. V současnosti se Shromáždění rozpadá. Rasy věrné generálu Gauovi se vymezují vůči jiné frakci, jež si našla vůdce z rasy Arrisanů jménem Nerbros Eser. Jak se zdá, těmto dvěma táborům jen jedna věc zabránila se navzájem zničit.“</p>

<p>„A co to je?“</p>

<p>„Něco, co Koloniální unie <emphasis>nečekala</emphasis>,“ řekl Szilard. „Každá jednotlivá členská rasa Shromáždění se teď soustředila především na zničení Koloniální unie. Nechtějí ji jen omezit, jak to prosazoval generál Gau. Chtějí ji totálně zlikvidovat.“</p>

<p>„Protože jsme jim zničili válečné lodě?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„To byla jen poslední kapka,“ řekl Szilard. „Koloniální unie zapomněla na to, že útokem na flotilu jsme nezasáhli Shromáždění jen jako celek, ale také každého jeho člena zvlášť. Válečné lodě ve flotile byly často vlajkovými loděmi jednotlivých ras. Každé jednotlivé členské rase Shromáždění jsme dali ránu pod pás, Perry. Tohle nám nezapomenou. Ale navíc se snažíme využít zničení flotily Shromáždění jako symbolu pro ostatní nezávislé rasy. Snažíme se je přesvědčit, aby se staly našimi spojenci. A členové Shromáždění usoudili, že nejlepší způsob, jak tyhle rasy udržet nezávislé, bude udělat z Koloniální unie varovný příklad. Z celé KU.“</p>

<p>„Nezdáte se tím být moc překvapený,“ podotkl jsem.</p>

<p>„Nejsem překvapený,“ řekl Szilard. „Když padl první návrh na zničení flotily Shromáždění, nechal jsem zpravodajské jednotky zpracovat analýzu možných důsledků takové akce. Tohle jim vyšlo jako nejpravděpodobnější výsledek.“</p>

<p>„Proč vás tedy neposlechli?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Protože analýzy KOSu řekly Koloniální unii, co chtěla slyšet,“ vysvětlil mi generál. „A protože Koloniální unie dá nakonec vždycky spíš na analýzu zpracovanou skutečnými lidmi než frankensteinskými monstry, která si vytvořila, aby za ni dělala špinavou práci.“</p>

<p>„Jako třeba zničení flotily Shromáždění,“ řekl jsem a vybavil si poručíka Strosse.</p>

<p>„Ano,“ pokývl Szilard.</p>

<p>„Když jste se domníval, že to dopadne takhle, proč jste neodmítl to udělat?“ zeptal jsem se. „Neměl jste dát rozkaz svým vojákům, aby zničili flotilu!“</p>

<p>Szilard potřásl hlavou. „To není tak jednoduché. Kdybych to odmítl udělat, nebyl bych už velitelem zvláštních jednotek. Příslušníci zvláštních jednotek jsou stejné ctižádostiví a prodejní jako jakákoliv jiná lidská bytost, Perry. Vím nejméně o třech svých podřízených generálech, kteří by s radostí brali moji funkci i za cenu uposlechnutí nesmyslných rozkazů.“</p>

<p>„Ale to <emphasis>vy </emphasis>jste ty nesmyslné rozkazy uposlechl,“ namítl jsem.</p>

<p>„To ano,“ řekl Szilard. „Ale udělal jsem to podle svého a za určitých podmínek. Součástí toho bylo dostat vás a Saganovou do vedení kolonie Roanoke.“</p>

<p>„Tam jste mě dosadil <emphasis>vy?</emphasis>“ zeptal jsem se překvapeně. Byla to pro mě novinka.</p>

<p>„No, vlastně jsem tam dostal Saganovou,“ připustil Szilard. „Vy jste byl jen součástí ujednání. Souhlasil jsem, protože se nezdálo pravděpodobné, že byste něco pokazil.“</p>

<p>„Je hezké, když si mě takhle někdo cení,“ podotkl jsem.</p>

<p>„Díky vám bylo snazší navrhnout Saganovou,“ řekl Szilard. „Věděl jsem, že se znáte s generálem Rybickim. Vlastně jste se hodil. Ale ve skutečnosti jste klíčem k řešení nebyl vy ani Saganová. Je to vaše dcera, Perry, o koho tu jde. Kvůli ní jsem si vybral pro Roanoke vás dva.“</p>

<p>Snažil jsem se tomu přijít na kloub. „Kvůli Obinům?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Kvůli Obinům,“ přitakal Szilard. „Vzhledem k faktu, že ji Obinové považují téměř za božskou bytost – díky jejich oddanosti jejímu rodnému otci a dost spornému dobrodiní vědomí, které jim poskytl.“</p>

<p>„Obávám se, že nechápu, jak do toho všeho zapadají Obinové,“ řekl jsem, ačkoliv to byla lež. Věděl jsem to přesně, ale chtěl jsem to slyšet od Szilarda.</p>

<p>Vyhověl mi. „Protože Roanoke je bez nich odsouzena k zániku,“ řekl. „Roanoke posloužila svému účelu a stala se pastí pro flotilu Shromáždění. Teď je v ohrožení celá Koloniální unie a musí se rozhodnout, jak co nejlépe rozložit své obranné síly.“</p>

<p>„Už jsme si všimli, že Roanoke nemá nárok na obranu,“ připomněl jsem mu. „Dneska nám tento fakt mnohokrát potvrdili.“</p>

<p>„No, je to mnohem horší,“ řekl Szilard. „Jak to může být horší?“</p>

<p>„Takhle: Roanoke má pro Koloniální unii mnohem větší cenu mrtvá než živá,“ vysvětlil mi Szilard. „Musíte to pochopit, Perry. Koloniální unii čeká boj o život s většinou nám známých ras. Její propracovaný systém získávání vojáků a věkem sešlých pozemšťanů už nebude stačit. Bude muset vytvořit vojenské jednotky ze všech planet KU, a to rychle. A v tom hraje hlavní roli Roanoke. Živá Roanoke je jen další kolonií. Mrtvá je symbolem pro všech deset planet, které na ni vyslaly své kolonisty, a zároveň i pro ostatní planety obydlené lidmi. Když Roanoke zemře, obyvatelé Koloniální unie se budou chtít zapojit do boje. A Koloniální unie jim to s radostí umožní.“</p>

<p>„Víte to jistě?“ zeptal jsem se. „Projednávali jste to?“</p>

<p>„Samozřejmě že ne,“ řekl Szilard. „A nikdy nebudeme. Ale přesně to se stane. Koloniální unie ví, že Roanoke je i pro rasy Shromáždění symbolem jejich první porážky. Po ní nutně následuje odplata. Koloniální unie také ví, že když nebude Roanoke bránit, odplata přijde dřív. A čím dřív to bude, tím lépe to poslouží jejím cílům.“</p>

<p>„Já to pořád nechápu,“ přiznal jsem. „Říkáte, že aby mohla Koloniální unie bojovat proti Shromáždění, potřebuje získat vojáky z kolonií. A způsob, jak je donutit, aby se přidali dobrovolně, je nechat zničit Roanoke. Jenže předtím jste tvrdil, že důvodem, proč jste si vybral Jane a mě do vedení Roanoke, je naše dcera, kterou uctívají Obinové, a ti nedovolí, aby byla kolonie zničena.“</p>

<p>„Zas tak jednoduché to není,“ řekl Szilard. „Obinové nedovolí, aby vaše dcera zemřela, to je pravda. Vaši kolonii mohou, ale nemusí bránit. Jenže Obinové vám poskytli další výhodu: informace.“</p>

<p>„Zase nechápu,“ řekl jsem.</p>

<p>„Přestaňte ze sebe dělat hlupáka, Perry,“ rozzlobil se Szilard. „Uráží mě to. Vím, že víte mnohem víc o generálu Gauovi i o Shromáždění, než jste přiznal před vyšetřovací komisí. Vím to, protože zvláštní jednotky pro vás připravovaly materiál o generálovi i Shromáždění a trochu nedbale v něm nechaly velké množství metadat, abyste je našli. Také vím, že osobní strážci vaší dcery vědí o Shromáždění víc, než jsme vám v našich materiálech mohli prozradit. Proto jste věděl, že můžete generálovi Gauovi věřit, že dodrží slovo. A proto jste se ho také pokoušel přesvědčit, aby nevolal svou flotilu. Věděl jste, že ji zničíme a že on sám bude v nebezpečí.“</p>

<p>„Nemohl jste vědět, že budu pátrat po metadatech,“ namítl jsem. „Riskoval jste, když jste spoléhal na moji zvědavost.“</p>

<p>„Vůbec ne,“ řekl Szilard. „Uvědomte si, že <emphasis>vy </emphasis>jste byl vybrán vlastně náhodou. Informace jsem tam nechal pro Saganovou. Roky pracovala jako zpravodajský důstojník.</p>

<p>Časem by po metadatech pátrala sama. Skutečnost, že jste je objevil dřív, není podstatná. Stejně by je objevila. Neponechávám věci náhodě.“</p>

<p>„Ale teď jsou mi všechny ty informace k ničemu,“ řekl jsem. „Nic z toho nezmění fakt, že mají všichni Roanoke na mušce, a já<emphasis> </emphasis>s tím nemůžu nic dělat. Účastnil jste se dnešního slyšení před komisí. Budu rád, když oznámí Jane, v jakém vězení shniju.“</p>

<p>Szilard mé námitky odbyl mávnutím ruky. „Vyšetřováním se prokázalo, že jste jednal zodpovědně a v souladu s povinnostmi vůdce kolonie,“ oznámil mi. „Jakmile tady skončíme, můžete se vrátit na Roanoke.“</p>

<p>„Beru to zpět. <emphasis>Neúčastnil</emphasis> jste se stejného slyšení jako já.“</p>

<p>„Je pravda, že Butcherová i Berkeley jsou přesvědčeni, že jste naprosto neschopný vést kolonii,“ připustil Szilard. „Oba vás zpočátku chtěli postavit před Soud pro koloniální záležitosti, kde byste byl usvědčen a odsouzen během pěti minut. Ale přiměl jsem je změnit stanoviska.“</p>

<p>„Jak se vám to podařilo?“ zajímalo mě.</p>

<p>„Řekněme, že se vždycky vyplatí vědět něco, co nechcete, aby se dozvěděli ostatní,“ řekl Szilard.</p>

<p>„Vydíral jste je?“</p>

<p>„Vysvětlil jsem jim, že každý čin má své důsledky,“ řekl Szilard. „A když vzali tohle v úvahu, dali přednost tomu, že vám umožní návrat na Roanoke, před důsledky, které by mělo vaše zadržení tady. Nakonec usoudili, že je to vlastně jedno. Myslí si, že stejně zemřete, když se na Roanoke vrátíte.“</p>

<p>„Ani se jim nedivím,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Můžete zemřít,“ připustil Szilard. „Ale jak jsem řekl, máte jisté výhody. Jednou z nich je váš vztah k Obinům. Další je vaše žena. S nimi možná dokážete zajistit kolonii přežití a s ní přežijete i vy.“</p>

<p>„A tím se vracíme zpátky k problému,“ řekl jsem. „Podle vašich slov Koloniální unie potřebuje, aby Roanoke zemřela. Tím, že mi pomáháte Roanoke zachránit, se stavíte proti ní, generále. Jste vlastizrádce.“</p>

<p>„To je můj problém, ne váš,“ řekl Szilard. „Nebojím se, že mě označí za vlastizrádce. Bojím se toho, co se stane, když Roanoke padne.“</p>

<p>„Když Roanoke padne, dostane Koloniální unie své vojáky,“ řekl jsem.</p>

<p>„A ti pak půjdou do války s většinou ras v této části vesmíru,“ navázal Szilard. „A <emphasis>prohrají</emphasis>. A lidstvo bude vyhlazeno. Od Roanoke až po poslední kolonii. Dokonce i Země zanikne, Perry. Bude zničena a miliardy lidí nebudou mít sebemenší představu, proč vlastně umírají. Nic nebude ušetřeno. Lidstvo je na pokraji vyhubení. A zavinili jsme si to sami. Pokud to nedokážete zastavit. Pokud nedokážete zachránit Roanoke.“</p>

<p>„Nevím, jestli to dokážu,“ řekl jsem. „Těsně před naším odjezdem byla Roanoke napadena. Sice jen pěti raketami, ale stejně jsme měli na mále a museli jsme použít úplně všechny obranné prostředky na odvrácení útoku. Jestli se nějaká skupina členů Shromáždění rozhodne nás zničit, nevím jak je dokážeme zastavit.“</p>

<p>„Musíte na nějaký způsob přijít,“ řekl Szilard.</p>

<p>„Vy jste generál,“ namítl jsem. „Udělejte to vy.“</p>

<p>„Právě to <emphasis>dělám</emphasis>,“ odpověděl Szilard. „Tím, že jsem vás tím pověřil. Nemohu udělat víc, abych neztratil svou pozici v hierarchii Koloniální unie. To bych pak byl <emphasis>bezmocný</emphasis>. Dělal jsem, co jsem mohl, od chvíle, kdy se zrodil ten šílený nápad zaútočit na Shromáždění. Využíval jsem vás bez vašeho vědomí, dokud to šlo, ale teď už to nejde. Teď to víte. Vaším úkolem je zachránit lidstvo, Perry.“</p>

<p>„Žádný nátlak.“</p>

<p>„Dělal jste to celá léta,“ řekl Szilard. „Jen si vzpomeňte, co vám říkali o poslání KOSu. Má chránit lidskou rasu a její místo ve vesmíru. Dělal jste to tehdy a musíte to udělat i teď.“</p>

<p>„Jenže tehdy jsem to byl já a všichni příslušníci KOSu,“ namítl jsem. „Teď je to všechno jen na mně.“</p>

<p>„Dovolte mi, abych vám trochu pomohl,“ řekl Szilard. „Ještě jednou a naposled. Moji zpravodajci zjistili, že na generála Gaua bude spáchán atentát. Vrahem bude někdo z okruhu jeho poradců. Někdo, komu věří. Dokonce někdo, koho má rád. Atentát se má uskutečnit do měsíce. Další informace nemáme. Neznám způsob, jak generála Gaua upozornit na nebezpečí, a i kdybychom nějaký našli, nemůžeme ho nijak přesvědčit, aby nám věřil, že je to pravda. Jestli Gau zemře, přeskupí se celé Shromáždění kolem Nerbrose Esera, který netouží po ničem jiném než úplně zlikvidovat Koloniální unii. Převezme-li moc Nerbros Eser, je konec. Koloniální unie padne a lidstvo vymře.“</p>

<p>„Co mám s tou informací dělat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Najděte způsob, jak ji využít,“ vybídl mě Szilard. „A najděte ho rychle. A pak se připravte na všechno, co bude následovat. A ještě něco, Perry. Řekněte Saganové, že i když se neomlouvám za zdokonalení jejích schopností, lituji nezbytnosti takového kroku. Vyřiďte jí taky, že se domnívám, že dosud neprozkoumala celý rozsah svých schopností. Řekněte jí, že její NeuroKomp disponuje úplným rozsahem velitelských funkcí. Použijte prosím přesně tahle slova.“</p>

<p>„Co znamená ‚úplný rozsah velitelských funkcí‘?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Saganová vám to vysvětlí, pokud bude chtít,“ řekl Szilard. Pak se opět natáhl k ovládacímu panelu a stiskl tlačítko. Za okny se znovu objevil Phoenix a výzkumná stanice.</p>

<p>„Tak,“ řekl Szilard. „Je čas vás přemístit na Roanoke, Perry. Byl jste mimo už dlouho a čeká vás spousta práce. Myslím, že je nejvyšší čas se do ní pustit.“</p>

<p>Kapitola               13</p>

<p>Nejmladší kolonií lidí byla kromě Roanoke ještě kolonie Everest, založená těsně předtím, než Shromáždění vydalo své varování ostatním rasám, aby nekolonizovaly další planety. Stejně jako Roanoke měl i Everest jen velmi chabou obranu. Dva satelity a šest paprskometných věží, tři pro každou ze dvou osad, a jeden bitevník KOSu, který se nad planetou pravidelně střídal. Když byl Everest napaden, byla na hlídce loď <emphasis>Des Moines</emphasis>. Dobrá loď s dobrou posádkou, přesto neměla šanci proti šesti arrisanským lodím, které se přemístily do vesmírného prostoru Everestu a vypálily rakety na <emphasis>Des Moines </emphasis>a obranné satelity. <emphasis>Des Moines </emphasis>se rozlomila po celé délce a začala svůj dlouhý pád na povrch Everestu. Obranné satelity byly rozmetány na kusy a pohltil je vesmír.</p>

<p>Obrana planety se zhroutila a arrisanské lodě spálily osady z oběžné dráhy. Nakonec ještě vyslaly vojenskou jednotku, která pozabíjela zbývající kolonisty. Všech pět tisíc osm set everestských kolonistů zemřelo. Arrisané nezanechali na Everestu žádné jednotky, ani si nedělali nárok na planetu. Jenom zlikvidovali zdejší lidské osídlení.</p>

<p>Erie naproti tomu byla jedním z nejstarších a nejhustěji obydlených lidských světů s vybudovanou planetární obrannou sítí a stálou přítomností KOSu, takže si byla jistá, že si na ni něco dovolí jen nějaké ztřeštěné a příliš ctižádostivé rasy. Jenže ani planetární obranná síť nedokáže zachytit každý kus ledu nebo kámen, který se dostane do gravitačního pole planety. Několik desítek takových úlomků skal vklouzlo do atmosféry Erie nad městem New Cork. Jak klesaly, teplo vznikající třením se usměrňovalo a napájelo chemické lasery ukryté v kamenech.</p>

<p>Několik paprsků zasáhlo strategické cíle: továrny v New Corku, které vyráběly zbraňové systémy KOSu. Další udeřily zdánlivě náhodně a zničily domy, školy a obchody a zabily stovky lidí. Paprsky vyhasly a lasery shořely v atmosféře, takže nezanechaly ani stopu, ze které by se dalo poznat, kdo je poslal a proč.</p>

<p>To se stalo v době, kdy jsme se všichni, Trujillo, Kranjic, Beata a já, vraceli na Roanoke. V té době jsme to samozřejmě nevěděli. Nevěděli jsme o cílených útocích prováděných po celé Koloniální unii, protože před námi tyto zprávy tajili a protože jsme se soustředili na vlastní přežití.</p>

<p>„Nabídli jste nám ochranu Obinů,“ připomněl jsem Hickorymu krátce po svém návratu na Roanoke. „Rádi bychom vaší nabídky využili.“</p>

<p>„Objevily se komplikace,“ řekl Hickory.</p>

<p>Pohlédl jsem na Jane a pak na Hickoryho. „Samozřejmě,“ řekl jsem. „Bez komplikací to není <emphasis>taková zábava</emphasis>.“</p>

<p>„Cítím z toho sarkasmus,“ řekl Hickory bez jakéhokoliv smyslu pro humor.</p>

<p>„Omlouvám se, Hickory,“ řekl jsem. „Mám za sebou náročný týden a v dohledné době se to nezlepší. Řekni mi, prosím, o jaké komplikace jde.“</p>

<p>„Poté, co jste odletěli, dorazil skokový modul z Obinu a konečně jsme mohli komunikovat s naší vládou. Bylo nám řečeno, že jakmile <emphasis>Magellan </emphasis>zmizel, Koloniální unie oficiálně požádala, aby se Obinové nemíchali do záležitostí Roanoke, ať už přímo nebo nepřímo.“</p>

<p>„Týká se to výslovně Roanoke?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Ano,“ řekl Hickory.</p>

<p>„A důvod?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ten nám Koloniální unie nesdělila,“ odpověděl Hickory. „Domníváme se, že to bylo proto, aby snaha Obinů lokalizovat planetu nepřekazila plány útoku na flotilu Shromáždění. Naše vláda souhlasila, že se nebudeme vměšovat, ale upozornila, že kdyby se mělo něco stát Zoe, byli bychom značně nespokojeni. Kolonie naši vládu ujistila, že je Zoe v bezpečí. Což byla pravda.“</p>

<p>„Útok Koloniální unie na flotilu Shromáždění je už minulostí,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Dohoda nestanovila dobu, po kterou nesmíme zasahovat do záležitostí Roanoke,“ prohlásil Hickory opět bez sebemenší stopy po humoru. „Pořád jsme dohodou vázáni.“</p>

<p>„Takže pro nás nemůžete nic udělat?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Naším úkolem je chránit Zoe,“ řekl Hickory. „A vysvětlili nám, že tato <emphasis>ochrana </emphasis>se vztahuje jen na ni.“</p>

<p>„A kdyby vám Zoe nařídila, abyste chránili kolonii?“</p>

<p>„Zoe nám může nařizovat co chce,“ řekl Hickory. „Ale pochybuji, že by její přímluva stačila.“</p>

<p>Vstal jsem od stolu, došel k oknu a zahleděl se na noční oblohu. „Vědí Obinové, že je Koloniální unie ohrožována útoky?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ano,“ řekl Hickory. „Od zničení flotily bylo už hodně útoků.“</p>

<p>„Pak taky, víte, že Koloniální unie se bude muset rozhodnout, které kolonie chce chránit a které obětuje. A Roanoke patří do té druhé skupiny.“</p>

<p>„Ano, to také víme,“ potvrdil Hickory.</p>

<p>„Přesto neuděláte nic, abyste nám pomohli?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne, pokud Roanoke zůstane součástí Koloniální unie,“ řekl Hickory.</p>

<p>Jane se toho chytila dřív, než jsem stačil otevřít ústa. „Vysvětli to,“ vyzvala ho.</p>

<p>„Nezávislá Roanoke by z naší strany vyžadovala nový přístup,“ řekl Hickory. „Pokud Roanoke vyhlásí nezávislost na Koloniální unii, budou Obinové cítit morální závazek a nabídnou jí dočasnou pomoc, dokud Koloniální unie nezíská planetu zpět, anebo nebude souhlasit s jejím odtržením.“</p>

<p>„Ale tím byste porušili spojenectví s Koloniální unií,“ namítla Jane.</p>

<p>„Koloniální unie má v současné době řadu jiných problémů, které musí řešit přednostně,“ řekl Hickory. „Nemyslíme si, že by odezva na pomoc nezávislé Roanoke byla z dlouhodobého hlediska nějak závažná.“</p>

<p>„Takže nám <emphasis>pomůžete?</emphasis>“ ujistil jsem se. „Jen žádáte, abychom nejdřív vyhlásili nezávislost na Koloniální unii?“</p>

<p>„Nenabádáme vás, abyste se odtrhli, ani abyste zůstali,“ řekl Hickory. „Jen upozorňujeme, že pokud se odtrhnete, pomůžeme vám se bránit.“</p>

<p>Otočil jsem se k Jane. „Co myslíš?“</p>

<p>„Pochybuji, že lidé v téhle kolonii jsou připraveni vyhlásit nezávislost,“ řekla Jane.</p>

<p>„Ani pokud je druhou možností smrt?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Někteří zřejmě raději zvolí smrt, než by se stali zrádci,“ řekla Jane, „anebo zůstali trvale odloučeni od zbytku lidstva.“</p>

<p>„Tak se jich zeptáme,“ prohlásil jsem.</p>

<p>Útok na wabashskou kolonii se ani nedal považovat za útok. Pár raket zničilo vládní budovu a význačné stavby a malá útočná armáda několika stovek Bhavů vystřílela obyvatele. Ale cílem nebyl Wabash. Terčem útoku byly tři válečné lodě KOSu, které se pomocí skokového pohonu přemístily nad planetu, aby ji bránily. Skokový modul, který upozornil KOS na útok, předal informace o jedné válečné lodi Bhavů a třech menších útočných člunech, o něž by se tři lodě KOSu snadno postaraly. Ale skokový modul už nezaregistroval, že se krátce po jeho přemístění z wabashského vesmírného prostoru objevilo šest dalších bhavských válečných lodí, které zničily satelit a připravily se na útok.</p>

<p>Válečná plavidla KOSu vstoupila do prostoru nad wabashskou kolonií opatrně – už bylo jasné, že Koloniální unie čelí rozsáhlému útoku, a velitelé válečných lodí KOSu nebyli ani hloupí, ani zbrklí. Ale od chvíle, kdy se přemístili nad planetu, neměli žádnou šanci. Válečné lodě KOSu, Augusto, <emphasis>Savannah</emphasis> a<emphasis> Portland</emphasis>, zničily tři bhavské bitevníky a všechny čluny, ale pak byly samy zničeny a jejich trosky včetně posádek rozmetány do vesmírného prostoru nad planetou. A rázem měla Koloniální unie na svou obranu o tři válečné lodě méně. Také to bylo znamení, že každý další konflikt bude muset řešit s mnohem větší vojenskou silou a tím pádem bude muset omezit počet kolonií, které bude KOS moci bránit současně. Stanovené priority se opět musely posunout a rozhodně to nebylo ve prospěch Roanoke.</p>

<p>„Vy jste se zbláznili,“ řekla Marie Blacková. „Shromáždění na nás útočí, chtějí nás všechny zabít, a vy to chcete vyřešit tím, že tomu všemu budeme čelit sami, bez pomoci zbytku lidstva? To je šílené!“</p>

<p>Pohled na členy Rady kolem stolu mi prozradil, že jsme v tom zůstali s Jane sami, přesně jak předpověděla. Dokonce i Manfred Trujillo, který znal situaci lépe než všichni ostatní, se naším návrhem vyhlásit samostatnost cítil zaskočený. Opět to byla ta nepřístupná Rada – jako na začátku.</p>

<p>„Nebudeme sami,“ namítl jsem. „Obinové nám pomohou, když se odtrhneme.“</p>

<p>„No, tak <emphasis>to </emphasis>už jsem klidná,“ řekla Blacková výsměšně. „Všechny rasy mají v plánu nás zlikvidovat, ale ničeho se nebojte, máme tyhle <emphasis>milé </emphasis>spojence, kteří nás zachrání. Tedy pokud se nerozhodnou, že bude lepší se přidat na druhou stranu.“</p>

<p>„To by Obinové neudělali.“</p>

<p>„Jenže hlavním zájmem Obinů není <emphasis>naše </emphasis>kolonie,“ řekl Lee Chen. „Je to <emphasis>vaše </emphasis>dcera. Nedej bože, aby se něco stalo vaší dceři, protože kde bychom potom <emphasis>byli? </emphasis>Obinové by už neměli žádný důvod nám pomáhat. A my bychom zůstali od Koloniální unie odříznuti.“</p>

<p>„Ale my <emphasis>už jsme </emphasis>od Koloniální unie odříznuti,“ namítl jsem. „Všechny planety Koloniální unie jsou ohroženy útoky. KOS je na roztrhání. A nás chránit nebude. Naše kolonie už svůj účel splnila.“</p>

<p>„Na to máme jen vaše slovo,“ řekl Chen. „Teď, když můžeme zase používat počítače, dostáváme zprávy z domova. O ničem takovém se v nich nemluví.“</p>

<p>„Máte na to i mé slovo,“ podpořil mě Trujillo. „Nejsem sice zastáncem vyhlášení samostatnosti, ale Perry nelže. Koloniální unie má své priority a my k nim rozhodně nepatříme.“</p>

<p>„Nechtěl jsem vás obvinit ze lži,“ řekl Chen. „Ale přemýšlím o tom, co po nás žádáte. Chcete, abychom riskovali všechno – doslova <emphasis>všechno</emphasis> – jen na základě vašich slov.“</p>

<p>„I kdybychom s tím souhlasili: co pak?“ zeptal se Lol Gerber, který v Radě nahradil Hirama Yodera. „Každopádně zůstaneme sami. Jestli Koloniální unie přežije, budeme za svoji vzpouru pykat. A jestli padne, budeme jediní, kteří z celé lidské rasy zůstanou, a budeme se muset spolehnout na shovívavost jiné rasy, abychom vůbec přežili. Jak dlouho čekáte, že nás dokážou chránit, když si zbytek inteligentních ras bude přát naši smrt? Jak můžeme s klidným svědomím žádat Obiny, aby dali vsázku vlastní přežití kvůli nám? Koloniální unie reprezentuje lidstvo. Patříme <emphasis>do ní </emphasis>v dobrém i zlém.“</p>

<p>„Koloniální unie není celé lidstvo,“ namítl jsem. „Ještě je tu Země.“</p>

<p>„Kterou KU drží mimo,“ řekla Blacková. „Ta nám teď nepomůže.“</p>

<p>Vzdychl jsem. „Vidím, kam to spěje,“ řekl jsem. „Žádal jsem vás, abyste hlasovali, a budeme se vaší volbou řídit. Ale prosím vás, abyste to promysleli. Nedovolte, aby vás zaslepily předsudky vůči Obinům,“ vrhl jsem krátký pohled na Marii Blackovou, „nebo pocit falešného vlastenectví; chci, abyste pochopili, že<emphasis> jsme </emphasis>ve válce a navíc v první linii – a nemáme žádnou podporu z domova. <emphasis>Jsme </emphasis>sami. Musíme zvážit, co dělat, abychom přežili, protože se o nás nikdo nepostará.“</p>

<p>„Ještě nikdy jste nebyl takhle sklíčený, Perry,“ poznamenala Marta Pirová.</p>

<p>„Myslím, že nikdy předtím nebyla situace takhle skličující,“ odpověděl jsem. „Takže, budeme hlasovat.“</p>

<p>Hlasoval jsem pro odtržení. Jane se zdržela. Zavedli jsme tento způsob, abychom měli jen jeden hlas. Všichni ostatní hlasovali pro setrvání v Koloniální unii.</p>

<p>V zásadě jediný hlas, který se počítal, byl ten můj. Samozřejmě, svou volbou odejít z Koloniální unie jsem se prakticky vzato dopustil vlastizrady. Takže mi možná všichni prokázali laskavost.</p>

<p>„Jsme kolonie,“ řekl jsem. „Zatím.“ Na tvářích kolem stolu se objevily úsměvy.</p>

<p>„Co budeme dělat?“ zeptala se Marie Blacková.</p>

<p>Bonita byla planeta, která dělala čest svému názvu. Bylo to krásné místo s bujnou vegetací a správným genetickým složením pro lidské potřeby. Kolonie na Bonitě byla založena už před patnácti lety. Stále se počítala mezi mladé kolonie, ale měla už svou tvář. Bonitu napadli Dtrutzové, rasa s většími ambicemi než rozumem. A byl to jediný střet, který skončil přesvědčivým vítězstvím Koloniální unie. Trojice bitevníků KOSu nad Bonitou udělala s invazními jednotkami Dtrutzů krátký proces: sestřelila nejdřív jejich lodě pochybné konstrukce, a pak i ostatní, které se snažily dostat do skokové vzdálenosti, než je zasáhly střely z palubních kulometů. Dtrutzové utrpěli porážku.</p>

<p>Tento útok nebyl pozoruhodný ani tak svou naprostou nepřipraveností, ale hlavně tím, že Dtrutzové nebyli členy Shromáždění, ale stejně nezávislou rasou jako lidé. Platil pro ně stejný zákaz kolonizace jako pro Koloniální unii. Přesto zaútočili. Věděli jako stále větší počet ras – že Koloniální unii plně zaměstnává boj se členy Shromáždění, a využili šanci získat některé menší kolonie obývané lidmi, dokud má KOS plné ruce práce s obranou těch velkých. Koloniální unie byla jako zraněná velryba a krvácela, a menší ryby vyplouvaly z hlubin, aby si z ní trochu ukously.</p>

<p>„Přišli jsme pro vaši dceru,“ oznámil mi Hickory.</p>

<p>„Prosím?“ zeptal jsem se. Navzdory všemu jsem nedokázal potlačit cuknutí koutků.</p>

<p>„Naše vláda zjistila, že je jisté, že Roanoke bude napadena a zničena,“ řekl Hickory. „Skvělé,“ řekl jsem.</p>

<p>„Oběma je nám to líto,“ projevil účast Hickory. „A taky nás mrzí, že jsme vám nemohli pomoci tomu předejít.“</p>

<p>„Díky,“ řekl jsem a doufal, že to zní upřímně.</p>

<p>Zjevně znělo. „Nesmíme se vměšovat do vašich záležitostí, ani vám nabídnout pomoc, ale rozhodli jsme se Zoe odvézt,“ pokračoval Hickory. „Vyžádali jsme si transport pro ni a pro vás. Už je na cestě. Chtěli jsme vás s naším plánem seznámit, protože je to vaše dcera, a také proto, že jsme získali povolení odvézt vás i poručíka Saganovou, pokud budete chtít.“</p>

<p>„Takže my tři můžeme z téhle mely vyváznout se zdravou kůží,“ shrnul jsem. Hickory přikývl. „A co ostatní?“</p>

<p>„K nalodění ostatních nemáme svolení,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Znamená to, že <emphasis>nemůžete </emphasis>odvézt ostatní?“ zeptal jsem se. „Když si Zoe bude chtít vzít s sebou svoji nejlepší kamarádku Gretchen, řeknete jí, že nemůže? A myslíte si, že Zoe bude chtít odjet, když tu s Jane zůstaneme?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Máte v úmyslu tu zůstat?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Samozřejmě,“ ujistil jsem ho.</p>

<p>„Zemřete,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Možná,“ připustil jsem. „I když usilovně pracuji na tom, abych tomu zabránil. Ale bez ohledu na to sem patříme. Neodjedeme. A mám dojem, že bude těžké přesvědčit Zoe, aby odjela bez nás a svých přátel.“</p>

<p>„Odjede, když jí řeknete, aby odjela,“ řekl Hickory.</p>

<p>Usmál jsem se, vzal si kapesní počítač a poslal Zoe zprávu, aby hned přišla do mé kanceláře. Za pár minut vešla.</p>

<p>„Hickory a Dickory chtějí, abys odletěla z Roanoke,“ oznámil jsem jí.</p>

<p>„A ty a mamka letíte taky?“ zeptala se.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl jsem.</p>

<p>„Tak ať jdou k čertu,“ řekla Zoe a upřel a pohled na Hickoryho.</p>

<p>Pokrčil jsem rameny a rozpřáhl ruce. „Říkal jsem to.“</p>

<p>„Neřekl jste jí, aby odjela,“ namítl Hickory. „Odleť s nimi, Zoe,“ řekl jsem.</p>

<p>„Trhni si, devadesátiletý taťko,“ opáčila Zoe s úsměvem, ale jinak naprosto vážná. Pak se otočila zpátky k Obinům. „A vy si trhněte taky. A když už jsme u toho, kašlu nato, co pro Obiny znamenám. Když mě chcete chránit, chraňte lidi, na kterých mi záleží. Ochraňte tuhle kolonii.“</p>

<p>„Nemůžeme,“ řekl Hickory. „Máme to zakázáno.“</p>

<p>„To je váš problém,“ řekla Zoe. Úsměv zmizel a oči se jí leskly. „Protože já nejedu <emphasis>nikam</emphasis>. A nikdo na tom nic nezmění.“ Zoe vyběhla z kanceláře.</p>

<p>„Proběhlo to přesně, jak jsem čekal,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Neudělal jste nic, abyste ji přesvědčil,“ vyčetl mi Hickory.</p>

<p>Pohlédl jsem na něj přivřenýma očima. „Chceš říct, že jsem nebyl upřímný?“</p>

<p>„Ano,“ řekl. Měl nečitelnější výraz než obvykle, ale dovedl jsem si představit, jak pro něj bylo obtížné něco takového vyslovit. Emocionální rozrušení zřejmě způsobí, že bude muset brzy vypnout vědomí.</p>

<p>„Máš pravdu,“ přiznal jsem. „<emphasis>Nebyl jsem </emphasis>upřímný.“</p>

<p>„Ale <emphasis>proč?</emphasis>“ zeptal se Hickory, a mě překvapila lítostivost, s jakou to řekl. Už se třásl. „Zabil jste své vlastní dítě a dítě Charlese Boutina.“</p>

<p>„Ještě není mrtvá,“ řekl jsem. „A nejsme mrtví ani my. Ani tahle kolonie.“</p>

<p>„Víte, že nemůžeme dopustit, aby se Zoe něco stalo,“ řekl Dickory a porušil tak své mlčení. Připomněl jsem si, že je to on, kdo je z nich tím výše postaveným.</p>

<p>„Vracíte se k původnímu plánu, že nás zabijete, abyste ochránili Zoe?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Doufáme, že to nebude nutné,“ řekl Dickory.</p>

<p>„Co je to za neurčitou odpověď?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Není neurčitá,“ namítl Hickory. „Víte, v jaké jsme pozici.“</p>

<p>„A já vás žádám, abyste vzali v úvahu, jaká je <emphasis>moje </emphasis>pozice,“ vyzval jsem je. „řekl jsem vám, že musíte Zoe chránit za všech okolností. Tento postoj jsem nezměnil.“</p>

<p>„Ale podstatně jste nám to ztížil,“ řekl Hickory. „Téměř znemožnil.“</p>

<p>„To si nemyslím,“ řekl jsem. „Dovolte, abych vám něco navrhl. Zanedlouho přiletí vaše loď. Slíbím vám, že s vámi Zoe odletí. Ale vy mně musíte slíbit, že ji dopravíte na místo, kam jí požádám, aby odletěla.“</p>

<p>„Kam to bude?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„To vám teď neřeknu,“ odpověděl jsem.</p>

<p>„Pak s tím jen těžko můžeme souhlasit,“ namítl Hickory.</p>

<p>„To je jen taková pojistka,“ řekl jsem. „Zaručuji vám, že tam, kam ji odvezete, bude ve větším bezpečí než tady. Takže se rozhodněte. Když budete souhlasit, zařídím, aby s vámi Zoe odletěla. Když ne, budete muset najít způsob, jak ji ochránit tady, nebo zabít Jane i mě a pokusit se ji odvézt proti její vůli. Máte na výběr.“</p>

<p>Hickory a Dickory se několik minut tiše radili, mnohem déle, než jsem je kdy viděl spolu mluvit.</p>

<p>„Přijímáme vaši podmínku,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Dobře,“ řekl jsem. „Teď už musím jen přesvědčit Zoe, aby souhlasila. A to nemluvím o Jane.“</p>

<p>„Řeknete nám, kam Zoe povezeme?“ zeptal se Hickory.</p>

<p>„Předat zprávu,“ odpověděl jsem.</p>

<p>* * *</p>

<p><emphasis>Kristina Marie </emphasis>právě přistála ve stanici Chartúm, když její motory explodovaly a výbuch odpařil zadní část obchodní lodi, zatímco přední vrhl přímo na stanici. Plášť stanice se zkroutil a praskl. Vzduch i s osazenstvem stanice byl vystřelen z pukliny. Za porušeným místem se hned zavřely vzduchotěsné uzávěry, ale vzápětí je vyrazila neovladatelně vnikající <emphasis>Kristina Marie. </emphasis>Když se trosky lodi zastavily, následovala exploze, která chartúmskou stanici úplně ochromila a zabila pět set šedesát šest lidí na stanici a celou posádku <emphasis>Kristiny Marie, </emphasis>kromě šesti jejích členů, ze kterých ještě dva podlehli krátce nato svým zraněním.</p>

<p>Výbuch <emphasis>Kristiny Marie </emphasis>napáchal daleko víc škod, než že zničil loď a velkou část stanice. K útoku totiž došlo právě v době sklizně chartúmských prasečích fíků, místní pochoutky, jež tvořila hlavní vývozní artikl Chartúmu. Fíky se po dozrání velice rychle kazily (svůj název ovoce získalo proto, že osadníci krmili přezrálým ovocem prasata, protože ta jediná je byla ochotna žrát), takže Chartúm investoval nemalé prostředky, aby dokázal sklidit úrodu a vypravit z chartúmské stanice lodě s nákladem během několika dní, kdy ovoce dozrávalo. <emphasis>Kristina Marie </emphasis>byla jediná ze stovky obchodních lodí Koloniální unie nad Chartúmem, která čekala na náklad ovoce.</p>

<p>Po zničení stanice se plynulý distribuční systém zhroutil. Lodě posílaly do Chartúmu své raketoplány a posádky se snažily naložit do nich co nejvíc beden s ovocem, jenže to vedlo ke zmatkům a hádkám mezi pěstiteli: který má přednost při přepravě své úrody a která obchodní loď ji má naložit. Ovoce muselo být vybaleno z přepravních kontejnerů a rozděleno do beden do jednotlivých raketoplánů. Na tuto činnost nebylo samozřejmě dost lidí. Převážná část úrody shnila v kontejnerech a chartúmská ekonomika dostala pořádnou ránu, jejíž dopady ještě prohloubí potřeba opravy stanice – životně důležitého přístavu i pro ostatní export – a nutnost posílení obrany Chartúmu proti dalšímu útoku.</p>

<p>Než <emphasis>Kristina Marie </emphasis>přistála v chartúmské stanici, vyslala v rámci běžného bezpečnostního postupu své identifikační údaje, nákladový list a záznam o předchozích přistáních. Záznamy ukázaly, že dvě předchozí zastávky udělala na Quii, domovské planetě Quiianů, kteří patřili k nemnoha spojencům Koloniální unie. Přistála vedle lodi registrované v Ylanu, členské zemi Shromáždění. Vyšetřování nehody nenechalo nikoho na pochybách, že nešlo o žádnou nehodu, ale o promyšlený útok. Z Phoenixu přišlo nařízení, že žádná obchodní loď, která během posledního roku přistála na planetě mimo území Koloniální unie, nesmí přistát na žádné vesmírné stanici bez důkladné prohlídky. Stovky obchodních lodí tak uvízly ve volném vesmíru s nevyloženým nákladem a posádkou v karanténě (v původním smyslu toho slova).</p>

<p><emphasis>Kristina Marie </emphasis>byla záměrně poškozena a vyslána na cestu tam, kde její zničení mělo způsobit největší škody. Nejen na životech, ale i ochromením ekonomiky Koloniální unie. Vyšlo to skvěle.</p>

<p>Roanocká Rada nereagovala moc dobře na zprávu, že jsem poslal Zoe, aby doručila varování generálu Gauovi.</p>

<p>„Musíme si promluvit o vašem problému s vlastizradou,“ řekl Manfred Trujillo.</p>

<p>„Nemám s vlastizradou žádný problém,“ opáčil jsem. „Mohu kdykoliv přestat.“ Rozhlédl jsem se kolem stolu po členech Rady. Žert se u nich nesetkal s pochopením.</p>

<p>„Zatraceně, Perry,“ rozčílil se Lee Chen. „Shromáždění má v plánu nás zabít a vy posíláte zprávy jeho nejvyššímu představiteli?“</p>

<p>„A ještě k tomu použijete svou dceru!“ zdůraznila Marie Blacková. Z jejího hlasu znělo odsouzení. „Poslal jste své jediné dítě k našemu nepříteli.“</p>

<p>Pohlédl jsem na Jane a Savitri. Obě přikývly. Věděli jsme, že to přijde. Uvažovali jsme, jak to nejlépe zvládnout, až k tomu dojde.</p>

<p>„Ne, nic takového jsem neudělal,“ řekl jsem. „Máme spoustu nepřátel, ale generál Gau k nim nepatří.“ Pověděl jsem jim o svém rozhovoru s generálem Szilardem ze zvláštních jednotek a jeho varování před plánovaným atentátem na generála Gaua. „Gau nám slíbil, že Roanoke nenapadne,“ řekl jsem. „Pokud přijde o život, nebude už nikdo stát v cestě těm, kteří nás chtějí zlikvidovat.“</p>

<p>„Teď jim taky v cestě nikdo nestojí,“ řekl Lee Chen. „Nebo jste přehlédl ten útok před pár týdny?“</p>

<p>„Nepřehlédl jsem ho,“ řekl jsem. „A domnívám se, že by to dopadlo mnohem hůř, kdyby Gau neměl nad Shromážděním alespoň částečnou kontrolu. Když se včas dozví o plánovaném atentátu, může toho využít, aby znovu ovládl celé Shromáždění. A v tom případě jsme v bezpečí. Přinejmenším ve větším bezpečí než teď. Rozhodl jsem se, že to stojí za risk, a poslal mu zprávu.“</p>

<p>„Nedal jste o tom hlasovat,“ ozvala se Marta Pirová.</p>

<p>„To jsem nemusel,“ ujistil jsem ji. „Stále vedu tuhle kolonii. Spolu s Jane jsme usoudili, že je to nejlepší věc, kterou můžeme udělat. A nebylo moc pravděpodobné, že byste na to měli stejný názor.“</p>

<p>„Ale to je <emphasis>vlastizrada</emphasis>,“ zopakoval Trujillo. „Teď už doopravdy, Johne. Tohle je víc než nesměle požádat generála, aby nepovolal flotilu. Zasahujete do vnitřních záležitostí Shromáždění! Tohle by vám Koloniální unie nikdy nedovolila, zvlášť když už jste jednou stál před vyšetřovací komisí.“</p>

<p>„Beru odpovědnost za své činy na sebe,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ano, jistě. Bohužel, za vaše činy poneseme odpovědnost my <emphasis>všichni</emphasis>,“ řekla Marie Blacková. „Pokud ovšem nepředpokládáte, že si Koloniální unie bude myslet, že jste to udělal na vlastní pěst.“</p>

<p>Probodl jsem Blackovou pohledem. „Jen tak pro zajímavost, Marie, co si myslíte, že Koloniální unie <emphasis>udělá? </emphasis>Pošle jednotky KOSu, aby nás s Jane zatkly? Osobně bych to považoval za<emphasis> skvělé</emphasis>. Měli bychom tu sice nakrátko, ale přeci jen vojenskou ochranu, pokud by nás někdo napadl. Jediné další řešení je, že nás ponechají našemu osudu. A víte co? Tohle už ostatně udělali…“</p>

<p>Rozhlédl jsem se kolem stolu. „Mám dojem, že musím opět zdůraznit skutečnost, kterou pořád přehlížíte. Jsme naprosto, úplně a bezvýhradně ponecháni <emphasis>vlastnímu osudu</emphasis>. Pro Koloniální unii máme teď cenu jen jako zničená kolonie, aby se do boje proti Shromáždění přidaly ostatní kolonie a poskytly lidi i finanční prostředky. Nevadí mi být symbolem pro zbytek Koloniální unie, ale nestojím o to kvůli tomu zemřít. Nechci, aby kdokoliv z <emphasis>vás </emphasis>kvůli tomu musel zemřít.“</p>

<p>Trujillo pohlédl na Jane. „Vy s tím souhlasíte?“</p>

<p>„John dostal tyto informace od mého bývalého velitele,“ řekla Jane. „Máme spolu nějaké nevyřízené osobní účty. Nepochybuji o tom, že má dobré informace.“</p>

<p>„Ale má i nějaký plán?“ zeptal se Trujillo.</p>

<p>„Samozřejmě že má plán,“ potvrdila Jane. „Chce zabránit zbytku vesmíru, aby nás rozšlápl jako obtížný hmyz. Myslela jsem, že to dal jasně najevo!“</p>

<p>To přinutilo Trujilla k zamyšlení. „Měl jsem na mysli plán, který před námi tají,“ řekl nakonec.</p>

<p>„Pochybuji,“ řekla Jane. „Příslušníci zvláštních jednotek jednají přímočaře. Když je to potřeba, dokážeme být i rafinovaní, ale když na to přijde, jdeme rovnou na věc a nebereme si servítky.“</p>

<p>„On jediný s námi tak jednal,“ řekl jsem. „Koloniální unie s námi v ničem nejednala upřímně.“</p>

<p>„Nemohla jinak,“ řekl Lee Chen.</p>

<p>„S tím na mě nechoďte,“ odmítl jsem to. „Lítáme v tom už příliš dlouho, než abych vám tohle zbaštil. Ano, Koloniální unie hrála se Shromážděním nebezpečnou hru a neobtěžovala se nám – pěšákům na její šachovnici – říct, co je to za hru. Jenže teď KU rozehrála novou hru, ve které se spoléhá na to, že zmizíme z šachovnice úplně.“</p>

<p>„To nevíme jistě,“ namítla Marta Pirová.</p>

<p>„Víme, že nemáme obranu,“ řekl Trujillo. „A víme, na kolikátém místě v pořadí jsme s šancí na její posílení. Bez ohledu na důvody, John má pravdu: Jsme v tom sami.“</p>

<p>„Stejně by mě zajímalo jak můžete žít s vědomím, že jste poslali svou dceru vyjednávat s tím generálem Gauem,“ řekla Marie Blacková.</p>

<p>„Úplně klidně,“ řekla Jane.</p>

<p>„To právě nechápu.“</p>

<p>„Zoe doprovází Obinové,“ vysvětlila jí Jane. „Obinové nejsou nepřáteli Shromáždění. Generál Gau Obiny přijme, na rozdíl od lodi Koloniální unie.“</p>

<p>„I kdybychom nějakou <emphasis>sehnali</emphasis>,“ pronesl jsem.</p>

<p>„Ani John, ani já nemůžeme opustit kolonii, aniž by si toho všimla Koloniální unie nebo naši osadníci,“ pokračovala Jane. „Naproti tomu Zoe má zvláštní vztah k Obinům. To, že na naléhání Obinů Zoe opustí planetu, Koloniální unie víceméně očekávala.“</p>

<p>„A ještě to má jednu výhodu,“ přidal jsem se. Hlavy se otočily ke mně. „I kdybychom já nebo Jane takový výlet podnikli, Gau by neměl důvod považovat naši informaci za pravdivou a upřímně míněnou. Vedoucí představitelé kolonií se v minulosti obětovali už několikrát. Ale spolu se Zoe dáváme Gauovi víc než informaci.“</p>

<p>„Jasně, dobrovolně mu dáváte rukojmí,“ řekl Trujillo. „Ano,“ potvrdil jsem.</p>

<p>„Hrajete velice riskantní hru,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„Tohle <emphasis>není hra</emphasis>,“ nesouhlasil jsem. „Museli jsme se ujistit, že Gau bude varován. A v podstatě to žádný risk není. Obinové jsou se Zoe a pochybuji, že by nečinně přihlíželi, kdyby Gau vyvedl nějakou hloupost.“</p>

<p>„Stejně riskujete její život,“ trvala na svém Blacková. „Riskujete její život A je to vaše jediné dítě.“</p>

<p>„Kdyby zůstala tady, zahynula by stejně jako my ostatní,“ řekla Jane. „Takhle bude žít a navíc dá šanci přežít i nám. Udělali jsme správnou věc.“</p>

<p>Marie Blacková už otvírala ústa k odpovědi. „<emphasis>Důkladně </emphasis>si rozmyslete, co ještě o mé dceři řeknete,“ upozornila ji Jane. Blacková slyšitelně <emphasis>sklapla</emphasis>.</p>

<p>„Rozhodli jste se podniknout celou akci bez nás,“ řekl Lol Gerber. „Ale teď jste nám o všem řekli. Rád bych věděl proč.“</p>

<p>„Poslali jsme Zoe se zprávou, protože jsme to považovali za nezbytné,“ vysvětlil jsem. „Tohle rozhodnutí bylo na nás a my jsme ho udělali. V jedné věci má Marie pravdu. <emphasis>Vy </emphasis>všichni ponesete důsledky našich činů. Museli jsme vám to říct. Kdyby Marie přišla s nějakými náznaky, někteří byste k nám ztratili důvěru. V současné době však potřebujete vedení, které bude mít vaši důvěru. Seznámili jsme vás s tím, co jsme udělali a co nás k tomu vedlo. Jedním z důsledků našich činů je to, že teď musíte hlasováním rozhodnout, zda chcete, abychom dál vedli tuhle kolonii.“</p>

<p>„Koloniální unie nikoho nového neodsouhlasí,“ namítla Marta Pirová.</p>

<p>„Myslím, že to záleží na tom, jak jim to podáte,“ řekl jsem. „Když jim řeknete, že jsem se paktoval s nepřítelem, odhadl bych, že změnu schválí.“</p>

<p>„Takže se nás tím vlastně zároveň ptáte, jestli vás práskneme Koloniální unii,“ poznamenal Trujillo.</p>

<p>„Chceme po vás, abyste udělali jen to, co považujete za správné a nezbytné,“ řekl jsem. „Stejně jako jsme to udělali my.“ Zvedl jsem se ze židle. Jane mě následovala a oba jsme vyšli z mé kanceláře do slunečného roanockého dne.</p>

<p>„Co myslíš? Jak dlouho jim to potrvá?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Moc dlouho ne,“ řekla Jane. „Myslím, že se o to Blacková postará.“</p>

<p>„Chtěl bych ti poděkovat, žes ji nezabila,“ řekl jsem. „To by hlasování o důvěře poněkud zkomplikovalo.“</p>

<p>„<emphasis>Chtěla </emphasis>jsem ji zabít. Ale ne proto, že neměla pravdu,“ připustila Jane. „Má pravdu. Riskujeme život Zoe. Je to pořád ještě dítě.“</p>

<p>Přistoupil jsem ke své ženě. „Je skoro stejně stará jako ty,“ řekl jsem jí a objal ji kolem ramen.</p>

<p>Jane se odtáhla. „Není to stejné a ty to víš,“ řekla.</p>

<p>„Ne, není to stejné,“ souhlasil jsem. „Ale Zoe je dost stará, aby chápala, co dělá. Ztratila blízké, které milovala, stejně jako ty i já. A ví, že by mohla ztratit spoustu dalších. Rozhodla se to podstoupit. My jsme jí dali na vybranou.“</p>

<p>„Neměla moc na <emphasis>výběr</emphasis>,“ podotkla Jane. „Dali jsme jí možnost vybrat si, jestli bude riskovat vlastní život, nebo životy všech kolonistů včetně nás dvou. To mi nepřipadá jako férová nabídka.“</p>

<p>„To máš pravdu,“ přiznal jsem. „Ale víc možností na výběr nemáme.“</p>

<p>„Nenávidím tenhle podělanej vesmír,“ řekla Jane a pohlédla stranou. „Nenávidím Koloniální unii, Shromáždění i tuhle kolonii. Všechno to nenávidím.“</p>

<p>„A co cítíš ke mně?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„To sis nevybral zrovna vhodnou dobu na takovou otázku,“ řekla Jane. Posadili jsme se a čekali.</p>

<p>Za půl hodiny vyšla z kanceláře Savitri se zarudlýma očima. „No, mám dobrou a špatnou zprávu,“ řekla. „Dobrá zpráva je ta, že máte deset dní, než oznámí KU, že jste mluvili s generálem Gauem, za to můžete poděkovat Trujillovi.“</p>

<p>„Je to sekáč,“ uznal jsem.</p>

<p>„Jo,“ souhlasila Savitri. „Špatná zpráva je, že jste sesazeni. Oba dva. Jednohlasně. Já jsem jen asistentka, takže jsem hlasovat nemohla. Je mi líto.“</p>

<p>„Kdo získal naše místo?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Trujillo,“ odpověděla Savitri. „Samozřejmě. Ten parchant se o tu funkci začal drát dřív, než se za vámi zavřely dveře.“</p>

<p>„Není tak špatný,“ řekl jsem.</p>

<p>„Já vím,“ řekla Savitri a zamáčkla slzu. „Jen se snažím, aby to vypadalo, že mi budete chybět.“</p>

<p>Usmál jsem se. „Toho si vážím.“ Objal jsem ji. Pevně mě stiskla a pak ustoupila.</p>

<p>„A co teď?“ zeptala se.</p>

<p>„Máme deset dní,“ řekl jsem. „Budeme čekat.“</p>

<p>Loď znala obranné možnosti Roanoke, lépe řečeno jejich nedostatečnost, a proto se zjevila na obloze na opačné straně planety, kde ji náš jediný obranný satelit nemohl objevit. Hladce vklouzla do atmosféry, aby nevzbudila pozornost, a pomalu se blížila ke kolonii. Než se dostala do dosahu satelitu, vypnula motory a započala plynulý klouzavý let směrem ke kolonii za pomoci širokých, ale tenkých, elektronicky vytvořených křídel. Loď neslyšně plachtila směrem k nám.</p>

<p>Spatřili jsme ji, až když dokončila svůj dlouhý klouzavý let, složila křídla a zapnula manévrovací trysky a vertikální pole. Obranný satelit zaznamenal náhlý poryv horka a energie a okamžitě vyslal varování – příliš pozdě, jak se ukázalo, protože v té době se už loď vznášela těsně nad povrchem planety. Satelit předal souřadnice našim paprskometným věžím a aktivoval vlastní paprskomety, opět plně nabité.</p>

<p>Jane, která stále zodpovídala za obranu kolonie, vyslala satelitu signál, aby vyčkal.</p>

<p>Loď už byla uvnitř kolonie, těsně u Croatoanu. Kdyby satelit vystřelil, zničil by i kolonii. Jane do stejného pohotovostního stavu uvedla i paprskometné věže. Ty by taky způsobily víc škody na kolonii než na lodi.</p>

<p>Loď přistála. Jane, já a Trujillo jsme ji šli uvítat. Jak jsme se blížili, otevřel se výstupní otvor. Vystřelila z něj postava a s křikem se řítila na Jane. Ta se připravila na náraz. Jak se ukázalo, špatně, protože se obě svalily na zem. Se smíchem jsem došel až k nim, když mi Jane podrazila nohy a stáhla mě k nim na jednu hromadu. Trujillo se zastavil v uctivé vzdálenosti, jako by s námi nechtěl mít nic společného.</p>

<p>„Trvalo ti to dost dlouho,“ řekl jsem Zoe, když jsem se konečně vymotal a postavil se. „Ještě jeden den a už bychom byli s mamkou na cestě k Phoenixu a čelili obvinění z vlastizrady.“</p>

<p>„Nemám ponětí, o čem mluvíš,“ řekla Zoe. „Jsem jen strašně ráda, že tě vidím.“ Sevřela mě znovu v objetí.</p>

<p>„Zoe,“ řekla Jane, „viděla jsi generála Gaua?“</p>

<p>„Jestli jsem ho viděla?“ zeptala se Zoe. „Byla jsem při tom pokusu o atentát!“</p>

<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“ vykřikli jsme s Jane najednou.</p>

<p>Zoe zvedla ruce v uklidňujícím gestu. „Přežila jsem to,“ řekla. „Jak vidíte.“</p>

<p>Podíval jsem se na Jane. „Málem mě z toho kleplo.“</p>

<p>„Jsem v pohodě,“ uklidnila mě Zoe. „A nebylo to tak hrozný, fakt.“</p>

<p>„Víš, ani ve svém věku bys neměla všechno brát tak na lehkou váhu,“ pokáral jsem ji. Zoe se zasmála. Opět jsem ji pevně sevřel v náručí.</p>

<p>„A co generál?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Taky přežil,“ řekla Zoe. „A <emphasis>nejen</emphasis> to. Strašně se rozzuřil. Využil pokus o atentát a předvolal si jednotlivé rasy na koberec. A musely mu přísahat věrnost.“</p>

<p>„Jemu?“ zeptal jsem se. „To není jeho styl. Mně říkal, že Shromáždění není žádná říše. Pokud žádá, aby mu ostatní přísahali věrnost, zní to trochu, jako by ze sebe chtěl dělat diktátora.“</p>

<p>„Někteří jeho nejbližší poradci se ho právě pokusili <emphasis>zabít</emphasis>,“ řekla Zoe. „Potřebuje mít kolem sebe pár věrných.“</p>

<p>„Proti tomu nic nemám,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ale tím to neskončilo,“ pokračovala Zoe. „Proto jsem se vrátila. Pořád je tu skupina ras, které se nechtějí podřídit. Vede je nějaký Eser. Nerbros Eser. Generál tvrdí, že právě oni útočí na Koloniální unii.“</p>

<p>„Jasně,“ řekl jsem, protože jsem si vzpomněl, co mi o Eserovi řekl generál Szilard.</p>

<p>„Generál Gau mi pro tebe dal zprávu,“ řekla Zoe. „Mám ti vyřídit, že se Eser chystá na Roanoke. Už brzy. Chce se nás zmocnit, protože to generál udělat nemůže. Tím by získal výhodu, tvrdí Gau. Důkaz, že je schopnější vést Shromáždění než on.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ podotkl jsem. „Všichni využívají Roanoke jako figurku ve svých hrách. Tak proč ne tenhle parchant?“</p>

<p>„Pokud tenhle Eser stojí za útoky na Koloniální unii, nebude mu asi dělat potíže nás zničit,“ poznamenal Trujillo. Stále se od nás držel dál.</p>

<p>„Generál vám vzkazuje, že podle jeho informací se nás Eser nechystá napadnout ze vzduchu,“ řekla Zoe. „Má v plánu tady přistát a dobýt Roanoke se svými jednotkami. Podle generála jich bude mít jen tolik, aby kolonii dobyl. Úplný opak toho, co dělal generál se svou flotilou. Aby dokázal, že jeho způsob je lepší. Víc toho najdete v dokumentech, které mi pro vás generál dal.“</p>

<p>„Takže použije jen malou útočnou sílu,“ přemýšlel jsem nahlas. Zoe přikývla.</p>

<p>„Pokud nepřijde sám jen s několika kamarády, stejně budeme mít problém,“ řekl Trujillo. Kývl směrem k nám. „Jedině vy dva máte vojenský výcvik. I s našimi pozemními obrannými prostředky nemáme šanci dlouho odolávat sebemenší jednotce vycvičených vojáků.“</p>

<p>Jane se chystala odpovědět, ale Zoe ji předběhla. „Na to jsem už myslela,“ prohlásila.</p>

<p>Trujillo se snažil potlačit úsměv. „<emphasis>Ty?</emphasis>“</p>

<p>Zoe zvážněla. „Pane Trujillo, vaše dcera je moje nejlepší kamarádka,“ řekla. „Nechci, aby zemřela. Nechci, abyste zemřel ani <emphasis>vy</emphasis>. Mám možnost pomoct. Tak se ke mně nechovejte tak povýšeně.“</p>

<p>Trujillo se postavil téměř do pozoru. „Omlouvám se, Zoe. Nechtěl jsem se tě nijak dotknout. Jen jsem nečekal, že budeš mít nějaký plán.“</p>

<p>„Ani já,“ přidal jsem se.</p>

<p>„Vzpomínáš si, jak jsem si kdysi postěžovala, že i když jsem uctívaná celou rasou, domácím úkolům se díky tomu stejně nevyhnu?“ zeptala se mě Zoe.</p>

<p>„Matně,“ přiznal jsem.</p>

<p>„No, a když jsem byla pryč, rozhodla jsem se zjistit, <emphasis>k čemu </emphasis>by mi ta jejich oddanost mohla být dobrá,“ řekla Zoe. „Pořád nechápu,“ řekl jsem.</p>

<p>Zoe mě vzala za ruku a druhou natáhla k Jane. „Pojďte,“ vyzvala nás. „Hickory a Dickory jsou v lodi. Něco tam pro mě mají. Chci vám to ukázat.“</p>

<p>„Co to je?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Překvapení,“ řekla Zoe. „Ale myslím, že se vám bude líbit.“</p>

<p>Kapitola               14</p>

<p>Jane mě probudila tím, že mě vystrčila z postele.</p>

<p>„Co se sakra děje?“ zaúpěl jsem rozespale z podlahy.</p>

<p>„Satelit právě přestal vysílat,“ oznámila mi Jane. Už byla na nohou, popadla z prádelníku výkonný dalekohled a vyšla ven. Rychle jsem se probral a vyběhl za ní.</p>

<p>„Co vidíš?“</p>

<p>„Satelit je pryč,“ řekla Jane. „Nedaleko od jeho bývalé pozice je válečná loď.“</p>

<p>„Vypadá to, že se s tím Eser nepáře,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Nepokládá to za nutné,“ řekla Jane. „Jeho účelu by to stejně neposloužilo.“</p>

<p>„Jsme na to připraveni?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Na tom vůbec nezáleží,“ řekla Jane. Odložila dalekohled a pohlédla mi do očí. „Je čas.“</p>

<p>Abychom jednali čestně, po návratu Zoe jsme oznámili Sekci kolonizace, že se domníváme, že nám hrozí bezprostřední útok a že proti němu nemáme takřka žádnou obranu. Proto jsme žádali o pomoc a posílení obrany. Dostali jsme návštěvu – generála Rybickiho.</p>

<p>„Vy dva jste se museli dočista zbláznit,“ osočil nás Rybicki, hned jak vešel do kanceláře. „Začínám litovat, že jsem vás do vedení kolonie navrhl.“</p>

<p>„Stejně už kolonii nevedeme,“ uklidnil jsem ho a ukázal na Manfreda Trujilla, který seděl za mým stolem. „Teď tomu šéfuje on.“</p>

<p>To Rybickiho vykolejilo. Podíval se na Trujilla. „Nemáte žádné pověření vést kolonii.“</p>

<p>„Kolonisté by s vámi nesouhlasili,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„Kolonisté o tom nerozhodují,“ odsekl Rybicki.</p>

<p>„Ani s tím by nesouhlasili,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„Pak jste se tu zbláznili <emphasis>všichni</emphasis>, včetně vás tří,“ řekl Rybicki a otočil se zpátky ke mně a Jane. „Co se to tu sakra děje?“</p>

<p>„Myslel jsem, že naše zpráva pro Sekci kolonizace to objasnila,“ řekl jsem. „Máme důvod se domnívat, že nám hrozí útok a že útočníci mají v úmyslu nás sprovodit z vesmíru. Potřebujeme posílit obranu, jinak všichni zemřeme.“</p>

<p>„Poslali jste zprávu <emphasis>nezabezpečeně</emphasis>,“ vyštěkl Rybicki. „Každý si ji mohl přečíst.“</p>

<p>„Zašifrovali jsme ji,“ namítl jsem.</p>

<p>„Ta šifra už je dávno prozrazená,“ řekl Rybicki. „Už celá léta.“ Pohlédl na Jane. „<emphasis>Vy </emphasis>jako jedna z mála byste to měla vědět, Saganová. Jste zodpovědná za bezpečnost téhle kolonie. Víte, jakou šifru použít.“</p>

<p>Jane na to neřekla nic.</p>

<p>„Takže nám chcete říct, že každý, kdo poslouchal, teď ví, že jsme snadný terč?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Říkám, že jste si mohli zrovna tak namalovat na záda terč a jít na střelnici,“ prohlásil Rybicki.</p>

<p>„Což je další důvod, aby nás Koloniální unie ochránila,“ ozval se Trujillo.</p>

<p>Rybicki se na něj ohlédl. „Už nic neřeknu, dokud tady bude on,“ oznámil nám. „Je mi jedno, co jste si tu upekli za dohodu. Skutečnost je taková, že vy dva jste vedoucí představitelé kolonie, ne on. Je načase začít to brát vážně. A to, o čem s vámi potřebuji mluvit, je tajné, <emphasis>a on </emphasis>nemá oprávnění to slyšet.“</p>

<p>„Ale on je vedoucí kolonie,“ řekl jsem.</p>

<p>„Je mi jedno, jestli jste ho korunovali králem siamským,“ stál na svém Rybicki. „Musí odejít.“</p>

<p>„Je to na tobě, Manfrede,“ řekl jsem.</p>

<p>„Půjdu,“ řekl Trujillo a postavil se. „Ale jedno byste měl vědět, generále Rybicki. Víme, jak nás Koloniální unie využila, zahrávala si s našimi osudy a ohrozila životy nás všech. Nás, našich rodin i našich dětí. Jestli nás teď Koloniální unie nebude bránit, budeme vědět, kdo nás ve skutečnosti zabil. Žádné jiné nepřátelské rasy, ani Shromáždění, ale Koloniální unie. Nikdo jiný.“</p>

<p>„Pěkná řeč, Trujillo,“ řekl Rybicki. „Neznamená to však, že je pravdivá.“</p>

<p>„Generále, v tuhle chvíli vás nepovažuji za člověka schopného posoudit, co je pravdivé,“ řekl Trujillo. Kývl nám na pozdrav a odešel dřív, než se generál zmohl na odpověď.</p>

<p>„Řekneme mu všechno, o čem budeme mluvit,“ upozornil jsem generála, když Trujillo odešel.</p>

<p>„Pak budete nejen zrádce, ale také nezodpovědný,“ řekl Rybicki a posadil se za stůl. „Nevím, co si vy dva myslíte, že děláte, ale ať je to cokoliv, je to šílenství.“ Pohlédl na Jane. „<emphasis>Vím, </emphasis>že je vám známo, že šifrovací klíč byl prozrazen. Musela jste vědět, že do éteru pouštíte zprávu, která odhaluje vaši neschopnost se bránit. Nedokážu si představit, proč jste to udělala.“</p>

<p>„Mám své důvody,“ řekla Jane.</p>

<p>„Fajn,“ řekl Rybicki. „Tak mi je prozraďte.“</p>

<p>„Ne,“ odmítla Jane.</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Řekla jsem ne,“ zopakovala Jane. „Nevěřím vám.“</p>

<p>„Tak to je <emphasis>skvělé</emphasis>,“ řekl Rybicki. „Právě jste na vaši kolonii namalovala velký, jasný terč, a <emphasis>mně </emphasis>nevěříte!“</p>

<p>„O spoustě věcí, které Koloniální unie udělala s Roanoke, se nám neobtěžovala zmínit,“ řekl jsem. „Takže jen hrajeme stejnou hru.“</p>

<p>„Kristepane,“ rozzlobil se Rybicki. „Nejsme na nějakém zatraceném <emphasis>hřišti</emphasis>. Zahráváte si s životy vašich kolonistů!“</p>

<p>„A jak se to liší od toho, co s nimi dělala Koloniální unie?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Tím, že vy k tomu nemáte pravomoc,“ řekl Rybicki. „Nemáte na to právo.“</p>

<p>„A Koloniální unie má <emphasis>právo </emphasis>zahrávat si s životy těchto kolonistů?“ opáčil jsem. „Má právo postavit je do cesty nepřátelské armádě, která je chce zabít? Tohle nejsou vojáci, generále. Jsou to civilisti. Někteří z nich jsou dokonce přesvědčení pacifisti. O to jste se sám postaral. Koloniální unie má možná pravomoc vystavit tyhle lidi nebezpečí, ale v žádném případě na to nemá <emphasis>právo</emphasis>.“</p>

<p>„Slyšel jste někdy o Coventry?“ zeptal se Rybicki.</p>

<p>„O tom anglickém městě?“</p>

<p>Rybicki přikývl. „Za druhé světové války zjistila britská zpravodajská služba, že nepřátelé chystají pumový útok na Coventry. Věděli, kdy k němu má dojít. Ale kdyby město evakuovali, prozradili by, že znají tajnou šifru nepřítele, a přišli by o možnost zjistit jeho další plány. V zájmu celé Británie nepodnikli nic a město bylo vybombardováno.“</p>

<p>„Chcete říct, že Roanoke je pro Koloniální unii takovým Coventry?“ zeptala se Jane.</p>

<p>„Říkám jen, že náš nepřítel je nemilosrdný a chce nás všechny zlikvidovat,“ řekl Rybicki. „A proto musíme udělat to, co je nejlepší pro lidstvo. Pro celé lidstvo.“</p>

<p>„Z toho plyne, že Koloniální unie dělá to, co je nejlepší pro celé lidstvo,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„To bych zrovna netvrdil, ale to, co dělá je lepší než to, co má v plánu udělat s lidskou rasu kdokoliv jiný,“ řekl Rybicki.</p>

<p>„Ale <emphasis>vy </emphasis>si nemyslíte, že Koloniální unie dělá pro celé lidstvo to nejlepší,“ dotírala na něj Jane.</p>

<p>„To jsem neřekl,“ hájil se Rybicki.</p>

<p>„Ale myslíte si to,“ řekla Jane.</p>

<p>„Nemůžete vědět, co si myslím,“ namítl Rybicki.</p>

<p>„Vím přesně, co si myslíte,“ řekla Jane. „Vím, že jste tady, abyste nám oznámil, že Koloniální unie nemá lodě ani vojáky na naši obranu. Vím, že víte, že lodě a vojáci, potřební na posílení naší obrany, použila Koloniální unie na akce, které pokládáte za zbytečné nebo nedůležité. Vím, že jste si měl vymyslet nějakou přesvědčivou lež o celé situaci. Proto jste tu osobně, abyste dodal své lži důvěryhodnost. A vím, že jste znechucen tím, že vás přinutili to udělat, a ještě víc z toho, že jste k tomu svolil.“</p>

<p>Rybicki zíral na Jane s otevřenou pusou. Já ostatně taky.</p>

<p>„Myslíte si, že Koloniální unie jedná hloupě, když chce obětovat Roanoke Shromáždění. Vím, že znáte plán využít zničení naší kolonie na rekrutování posil z dotčených kolonií. Vím, že si myslíte, že nabírání vojáků z kolonií je spíš vystaví útokům, protože Shromáždění bude mít důvod útočit na civilní obyvatelstvo, aby snížilo počet potenciálních vojáků. Také vím, že si myslíte, že je to konec Koloniální unie. Myslíte si, že Koloniální unie prohraje. Vím, že máte strach o mě, Johna, tuhle kolonii, o sebe i celé lidstvo. A vím i to, že nevidíte žádnou cestu, jak se z toho dostat.“</p>

<p>Rybicki dlouho mlčky seděl. „Zdá se, že toho víte hodně,“ prohlásil nakonec.</p>

<p>„Vím toho dost,“ připustila Jane. „Ale teď to všechno potřebujeme slyšet od vás.“</p>

<p>Rybicki pohlédl na mě a pak zpátky na Jane. Nervózně se ošil. „Co vám mám říct? Zdá se, že už všechno víte,“ řekl. „Koloniální unie pro vás nic nemá. Zastával jsem se vás, abyste něco dostali, <emphasis>cokoliv</emphasis>,“ – zadíval se na Jane, jestli potvrdí pravdivost jeho slov, ale nedočkal se žádné reakce „ale rozhodli se, že se budou držet plánu pomáhat rozvinutějším koloniím. Řekli mi, že je to strategičtější využití vojenské síly. Nesouhlasím, ale svůj názor neobhájím. Roanoke není jediná kolonie, která zůstala bez obrany.“</p>

<p>„Jenže jsme jediná, o které je známo, že bude cílem útoku,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Mám si vymyslet rozumnou historku, proč nedostanete podporu,“ přiznal Rybicki. „Rozhodl jsem se argumentovat tím, že jste poslali žádost o pomoc zakódovanou prozrazenou šifrou a sami tak ohrozili naše lodě a vojáky. Koneckonců To je pravda,“ upřel kritický pohled na Jane. „Jenže je to jen výmluva. Nejsem tu jen proto, abych jí dodal na důvěryhodnosti. Jsem tu, protože cítím, že bych vám to měl říct do očí.“</p>

<p>„Nevím, co si mám myslet o tom, že je vám příjemnější lhát nám do očí než na dálku,“ řekl jsem.</p>

<p>Rybicki se trpce usmál. „Když se na to dívám zpětně, už mi to nepřipadá jako nejlepší řešení.“ Otočil se zpátky k Jane. „Stejně bych rád věděl, jak to všechno víte.“</p>

<p>„Mám své zdroje,“ řekla Jane. „A vy jste nám řekl, co jsme potřebovali vědět. Koloniální unie nás hodila přes palubu.“</p>

<p>„To nebylo moje rozhodnutí,“ bránil se Rybicki. „A nemyslím si, že je správné.“</p>

<p>„Já vím,“ řekla Jane. „Ale v tuhle chvíli na tom nezáleží.“</p>

<p>Rybicki na mě pohlédl, jestli by u mě našel zastání. Nedočkal se.</p>

<p>„Co máte v plánu udělat?“ zeptal se.</p>

<p>„To vám nemůžeme prozradit,“ řekla Jane.</p>

<p>„Protože mi nedůvěřujete?“ zeptal se Rybicki.</p>

<p>„Protože stejný zdroj, díky kterému vím, co si myslíte, by prozradil někomu jinému, co plánujeme,“ řekla Jane. „To si nemůžeme dovolit.“</p>

<p>„Ale <emphasis>něco </emphasis>plánujete,“ usoudil Rybicki. „Poslala jste nám zprávu zašifrovanou prozrazeným kódem. Chtěla jste, aby si ji <emphasis>někdo </emphasis>přečetl. Někoho se sem snažíte nalákat.“</p>

<p>„Je čas, abyste šel, generále,“ vyzvala ho Jane.</p>

<p>Rybicki překvapeně zamrkal. Nebyl zvyklý, že ho někdo vyhazuje. Nicméně vstal, došel ke dveřím a otočil se k nám. „Ať už máte vy dva za lubem cokoliv, doufám, že to vyjde,“ popřál nám. „Nevím, jak to všechno dopadne, ani to, jestli se vám podaří tuhle kolonii zachránit. Ale určitě to bude lepší, než když se vám to nepodaří.“ Pak odešel.</p>

<p>Otočil jsem se k Jane. „Musíš mi říct, jak to děláš,“ řekl jsem. „Jak to všechno víš? Nic jsi mi o tom předtím neřekla.“</p>

<p>„Předtím jsem to nevěděla,“ řekla a poklepala si na spánek. „Vyřídil jsi mi vzkaz od generála Szilarda, že mi dal velitelské funkce v plném rozsahu. Jednou z těchto funkcí, alespoň u zvláštních jednotek, je schopnost číst myšlenky.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Přemýšlej,“ řekla Jane. „Když máš NeuroKomp, učí se číst tvoje myšlenky. Díky tomu funguje. Na to, aby četl myšlenky <emphasis>druhých </emphasis>lidí, potřebuje jen trochu jiný software. Generálové zvláštních jednotek mají přístup k myšlenkám svých podřízených, ačkoliv mě Szilard přesvědčil, že to většinou ani nevyužívají, protože lidé myslí na blbosti. Tentokrát se to ale hodilo.“</p>

<p>„Takže každý, kdo má NeuroKomp, může číst myšlenky jiných?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Jane přikývla. „Teď taky víš, proč jsem s tebou nemohla odletět na Phoenix. Nechtěla jsem nic prozradit.“</p>

<p>Kývl jsem směrem ke dveřím, kterými před chvílí vyšel Rybicki. „Právě jsi to prozradila jemu,“ podotkl jsem.</p>

<p>„Ne,“ řekla Jane. „Neví, že jsem získala zpět své zdokonalené schopnosti. Přemítal, kdo z jeho lidí se prořekl a jak se to doneslo ke mně.“</p>

<p>„Pořád mu čteš myšlenky?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nepřestala jsem od chvíle, co přistál,“ řekla Jane. „A budu v tom pokračovat, dokud neodletí.“</p>

<p>„Na co myslí teď?“ zajímalo mě.</p>

<p>„Pořád mu vrtá v hlavě, jak jsem se to mohla dozvědět,“ řekla Jane. „A taky myslí na nás. Doufá, že přežijeme. V tomhle nelhal.“</p>

<p>„A myslí si, že uspějeme?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Samozřejmě že ne,“ řekla Jane.</p>

<p>Paprskometné věže se zaměřily na blížící se rakety a vypálily, ale raket bylo moc. Nakonec explodovaly A jejich trosky byly rozmetány do okolí v blízkosti Croatoanu.</p>

<p>„Zachytila jsem zprávu,“ oznámila Jane mně a Trujillovi. „Je to rozkaz zastavit palbu a připravit se na přistání.“ Odmlčela se. „Říkají, že jakýkoliv další odpor bude mít za následek vybombardování celé kolonie. Žádají, abych potvrdila příjem. Když neodpovím do minuty, budou to považovat za odpor a bombový útok bude pokračovat.“</p>

<p>„Co myslíš?“ zeptal jsem se Jane.</p>

<p>„Jsme připraveni,“ řekla.</p>

<p>„Manfrede?“</p>

<p>„Jsme připraveni,“ potvrdil. „A doufám, že to bude fungovat.“</p>

<p>„Kranjici? Beato?“ Otočil jsem se k jejich stanovišti, kde byli připraveni s celou reportérskou výbavou. Beata přikývla a Kranjic zvedl palec.</p>

<p>„Potvrď příjem a řekni, že přestáváme střílet,“ řekl jsem Jane. „Oznam jim, že se těšíme na jejich příjezd, abychom vyjednali podmínky kapitulace.“</p>

<p>„Hotovo,“ řekla Jane po chvilce. Otočil jsem se k Savitri, která stála vedle Beaty. „Je to na tobě,“ řekl jsem.</p>

<p>„Bezva,“ povzdychla si.</p>

<p>„Bude to v pohodě,“ uklidňoval jsem ji.</p>

<p>„Mám pocit, že budu zvracet,“ svěřila se mi Savitri.</p>

<p>„Bohužel jsem nechal kýbl v kanceláři,“ řekl jsem.</p>

<p>„Tak vám pozvracím boty,“ řekla.</p>

<p>„Teď vážně,“ mírnil jsem ji. „Jsi připravená?“</p>

<p>Přikývla. „Jsem,“ vzchopila se. „Jdeme na to.“</p>

<p>Všichni jsme zaujali svá místa.</p>

<p>Po chvíli, když světla na obloze klesla níž, rozeznali jsme dva vojenské transportéry. Chvíli se vznášely nad Croatoanem a pak přistály asi o kilometr dál, na neosetém poli. Původně bylo zaseto, ale mladé osení jsme zaorali. Předpokládali jsme vylodění vojenských transportérů a doufali, že je nalákáme, aby přistály právě na tom místě, které jsme kvůli tomu upravili. Vyšlo to. V duchu jsem si představil, jak se Jane usmívá. Ona sama by byla velice opatrná, kdyby měla přistát na poli, na kterém nic neroste, ale proto jsme to udělali. Já bych si taky dával velký pozor jako velitel vojenského výsadku. Bude záležet na základních taktických schopnostech – a tohle byl takový test, abychom poznali, jaký boj nás čeká.</p>

<p>Zvedl jsem dalekohled a zaměřil se na transportéry. Z otevřených dveří proudili vojáci. Byli spoří, skvrnití a měli tlustou kůži. Arrisané, jako jejich velitel. Tohle byla další věc, čím se tato invazní jednotka lišila od flotily generála Gaua. Gau rozšířil odpovědnost za svůj vpád na celé Shromáždění. Eser si šetřil slávu jen pro své vlastní lidi.</p>

<p>Vojáci se seřadili do útvarů. Vytvořili tři čety po přibližně třiceti vojácích. Celkem jich bylo kolem stovky. Eser se určitě cítil velmi sebejistý. Na druhou stranu, stovka vojáků na zemi byla jen klam. Nikdo nepochyboval o tom, že na své lodi má další stovky, nehledě na to, že loď mohla zničit celou kolonu z oběžné dráhy. Na zemi i ve vzduchu měl Eser víc než dost palebné síly, aby nás všechny zabil. Většina Arrisanů měla běžné arrisanské automaty, pušky známé svou rychlostí, přesností a účinností. Dva vojáci v každé četě měli ruční raketomety. Ale zdálo se, že je mají spíš na efekt než na cokoliv jiného. Pokud jsem viděl, neměli žádné paprskomety ani plamenomety.</p>

<p>Teď se objevil Eser v doprovodu čestné stráže. Měl na sobě vojenskou výstroj, což bylo také spíš na efekt, protože v armádě nikdy nesloužil. Jenže když holt někdo chce velet bojové akci jako generál, musí se podle toho obléknout. Eser měl silnější končetiny a tmavší chomáče chlupů kolem očních stopek než jeho vojáci. Byl starší a zdaleka ne v takové formě jako vojáci, kterým velel. Ale podle toho, co jsem dokázal vyčíst z výrazu jeho obličeje, byl sám se sebou velice spokojen. Stál před nastoupenými vojáky a živě gestikuloval. Vypadalo to, že má projev.</p>

<p>Idiot. Stál v otevřené krajině, asi kilometr od vesnice, a nehýbal se. Kdyby měl někdo z nás vhodnou pušku, mohli bychom mu ustřelit hlavu. Pak bychom pravděpodobně zemřeli taky, protože vojáci na zemi i na lodi by srovnali kolonii se zemí. Bylo to lákavé, jenže jsme neměli vhodnou pušku, a navíc jsme potřebovali dostat Esera živého. Jeho smrt nebyla v plánu. Škoda.</p>

<p>Zatímco Eser promlouval k vojákům, jeho strážci se pozorně rozhlíželi po okolí a pátrali po nebezpečí. Doufal jsem, že si toho Jane všimne. Zdálo se, že mají mezi sebou pár vojáků, kteří nejsou tak úplně neschopní. Rád bych na to byl býval Jane upozornil, ale zachovávali jsme rádiový klid. Nechtěli jsme naši hru prozradit předčasně.</p>

<p>Eser konečně domluvil a s celou svou armádou se vydal přes pole k cestě, která spojovala farmy s Croatoanem. Oddíl vojáků v čele pátral po okolí a sledoval každý pohyb. Ostatní za nimi se sice drželi v útvaru, ale bez větší kázně. Nikdo nečekal, že by narazili na odpor.</p>

<p>Taky se s žádným na cestě do Croatoanu nesetkali. Celá kolonie byla samozřejmě na nohou a všichni o invazi věděli, ale varovali jsme je, ať zůstanou doma a nevycházejí. Chtěli jsme, aby hráli zbabělé a vystrašené kolonisty, jaké nepřítel očekával. Většina s tím neměla problém, jen některým se do toho moc nechtělo. Chtěli jsme všem zajistit co největší bezpečí. Horké hlavy jsme žádali o zdrženlivost a dali jsme jim úkoly na potom. Jestli nějaké potom bude.</p>

<p>Průzkumný oddíl určitě pátral po okolí pomocí infračervených a tepelných senzorů, aby včas odhalil možného útočníka. Našli však jen kolonisty, kteří stáli za okny, hleděli do šera a sledovali vojáky procházející kolem. Dalekohledem jsem viděl, že někteří kolonisté postávají i na verandách a vojáky si prohlížejí. Mennonité. Byli pacifisté, ale nebáli se ničeho.</p>

<p>Croatoan zůstal takový, jako byl na počátku, když jsme ho vybudovali. Moderně pojaté ležení římských legií, stále ohraničené dvěma řadami nákladních kontejnerů. Většina kolonistů se už ze stanového tábora dávno odstěhovala a postavila si vlastní domky nebo hospodářské usedlosti, ale pár lidí tu stále žilo, včetně mě, Jane a Zoe. Stany nahradily malé domky. Náměstí uprostřed tábora zůstalo beze změn. Kolem něj vedla cesta, která pokračovala dál za správní budovou. Uprostřed náměstí stála Savitri. Bude prvním člověkem, kterého Eser a arrisanští vojáci uvidí. Doufejme, že jediným.</p>

<p>Ze svého místa jsem Savitri viděl. Přestože časné ráno nebylo chladné, Savitri se viditelně chvěla.</p>

<p>První arrisanští vojáci došli k ohrazení, zastavili se a zkoumali vchod, aby se ujistili, že nevlezou do pasti. Zabralo jim to několik minut, ale nakonec usoudili, že uvnitř není nic, co by je mohlo ohrozit. Pochodovým krokem vstoupili do Croatoanu, shromáždili se na náměstí a ostražitě pozorovali Savitri, která tam mlčky stála a jenom trochu se chvěla. Během chvilky byli všichni arrisanští vojáci v Croatoanu obehnaném kontejnery.</p>

<p>Eser prošel mezi vojáky se svým strážcem po boku a zastavil se před Savitri. Pokynula jeden z vojáků mu podal překladač.</p>

<p>„Jsem Nerbros Eser,“ představil se.</p>

<p>„Savitri Guntupalliová.“</p>

<p>„Jsi velitelem téhle kolonie?“ zeptal se Eser.</p>

<p>„Ne,“ odpověděla Savitri.</p>

<p>Eserovy oční stopky se zakývaly. „Kde je vedení kolonie?“</p>

<p>„Jsou zaneprázdněni,“ oznámila mu Savitri. „Proto poslali mě, abych si s vámi promluvila.“</p>

<p>„A ty jsi kdo?“</p>

<p>„Asistentka,“ řekla Savitri.</p>

<p>Eserovy oční stopky se zlostně prodloužily a rozkývaly tak divoce, že se málem srazily. „Můžu celou tuhle kolonii srovnat se zemí a její vedení mi za sebe pošle <emphasis>asistentku!?</emphasis>“ řekl. Bylo jasné, že pokud měl Eser v úmyslu jako vítěz projevit velkorysost vůči poraženým, právě své rozhodnutí změnil.</p>

<p>„Dali mi pro vás zprávu,“ řekla Savitri.</p>

<p>„<emphasis>Opravdu?</emphasis>“</p>

<p>„Ano,“ potvrdila Savitri. „Mám vám vyřídit, že když se vy i vaši vojáci dobrovolně vrátíte na loď a odletíte zpátky, odkud jste přiletěli, necháme vás naživu.“</p>

<p>Eser vypoulil oči na stopkách a pak vydal vysoký skřípavý zvuk, arrisanský výraz pobavení. Většina vojáků zaskřípala s ním. Znělo to jako roj rozdivočených včel. Pak ztichl a přiskočil k Savitri, která se jako opravdová filmová hvězda ani nepohnula.</p>

<p>„Měl jsem v plánu nechat většinu kolonistů naživu,“ řekl Eser. „Jsem tu, abych potrestal vedení kolonie za zločiny spáchané proti Shromáždění, když pomohlo Koloniální unii zničit naši flotilu. Ale kolonisty jsem chtěl ušetřit. Teď mám sto chutí si to rozmyslet.“</p>

<p>„Takže vaše odpověď zní <emphasis>ne?</emphasis>“ zeptala se Savitri s pohledem upřeným do jeho očí na stopkách.</p>

<p>Eser udělal krok zpátky a pokynul jednomu ze strážců. „Zabij ji,“ řekl. „Pak se dáme do práce.“</p>

<p>Voják zvedl zbraň, namířil ji na Savitri a stiskl spoušť.</p>

<p>V tu chvíli puška explodovala, podélně praskla a veškerá energie střely vyletěla nahoru. Cestou přetnula strážci oční stopky. Padl, křičel bolestí a držel se za zbytky stopek.</p>

<p>Eser pohlédl zmateně na Savitri.</p>

<p>„Měli jste odejít, když jste dostali šanci,“ řekla mu.</p>

<p>Pak se ozvala rána, jak Jane rozkopla dveře správní budovy. Na sobě měla oblek z nanobotické hmoty, jenž nepropouštěl tělesné teplo, doplněný běžnou neprůstřelnou vestou z policejní výstroje Sekce kolonizace, kterou jsme na sobě v naší malé jednotce měli všichni. V ruce však držela plamenomet, který <emphasis>nepatřil </emphasis>k běžné výzbroji Sekce kolonizace.</p>

<p>Jane pohybem naznačila Savitri, aby zmizela. Nemusela ji pobízet dvakrát. Arrisanští vojáci se s vyděšeným křikem otočili k Jane a snažili se ji zastřelit, ale i jejich pušky jim explodovaly v rukou. Jane kráčela přímo k vojákům, kteří před ní začali v panice couvat, a pak je spálila plamenometem.</p>

<p>„Co to je?“ vyzvídal jsem na Zoe, když nás přivedla do raketoplánu, abychom se podívali na to, co nám chtěla ukázat. Ať to bylo cokoliv, mělo to velikost sloního mláděte. Hickory a Dickory stáli vedle. Jane k tomu došla a hned začala zkoumat ovládací panel na čelní straně.</p>

<p>„To je můj dárek kolonii,“ prohlásila Zoe. „Je to vykrývač.“</p>

<p>„Vykrývač? A co to dělá?“</p>

<p>Zoe se otočila na Hickoryho. „Vysvětli mu to.“</p>

<p>„Vykrývač soustřeďuje kinetickou energii,“ začal Hickory. „Pak ji přesměruje jakýmkoliv směrem podle požadavku uživatele a využije ji pro vlastní napájení. Uživatel si může zvolit úroveň energie, kterou chce přesměrovat, a celou řadu dalších parametrů.“</p>

<p>„Pokus se mi to vysvětlit jako úplnému laikovi,“ požádal jsem ho. „V téhle oblasti nemám žádné znalosti.“</p>

<p>„Zastavuje to střely,“ řekla Jane s pohledem stále upřeným na ovládací panel.</p>

<p>„Zopakuj mi to,“ požádal jsem ji.</p>

<p>„Tahle věcička generuje pole, které vysaje energii z jakéhokoliv předmětu pohybujícího se vyšší rychlostí, než si nastavíš,“ řekla Jane. Podívala se na Hickoryho. „Je to tak?“</p>

<p>„Rychlost je jedním z parametrů, které si uživatel volí,“ přitakal Hickory. „Další může být čas nebo teplota.“</p>

<p>„Takže to můžeme naprogramovat, aby to zastavilo rakety nebo granáty, a ono to udělá?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„V podstatě ano,“ potvrdil Hickory. „Účinnější je při použití na fyzické předměty než ty energetické.“</p>

<p>„Lépe to funguje s kulkami než s paprsky?“</p>

<p>„Přesně tak,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Když nastavíme úroveň energie, cokoliv pod tou hodnotou si svou energii ponechá,“ řekla Jane. „Můžeme to nastavit tak, aby to zastavilo kulku, ale nechalo letět šíp.“</p>

<p>„Pokud je energie šípu pod danou hodnotou, tak ano,“ souhlasil Hickory.</p>

<p>„To má spoustu možností,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Říkala jsem ti, že se vám to bude líbit,“ řekla Zoe.</p>

<p>„Tohle je nejhezčí dárek, který jsem od tebe kdy dostal, zlato,“ řekl jsem. Zoe se zasmála.</p>

<p>„Musíte ale počítat s tím, že generované pole má velmi omezené trvání,“ upozornil nás Hickory. „Napájecí zdroj je tady malý a vydrží jen několik minut v závislosti na velikosti pole, které generujete.“</p>

<p>„Kdybychom to použili na ochranu Croatoanu, jak dlouho by pole vydrželo?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Přibližně sedm minut,“ odpověděla Jane. Zjistila to z ovládacího panelu.</p>

<p>„Opravdu báječné zařízení,“ poznamenal jsem. Otočil jsem se zpět k Zoe. „Teď mi ještě prozraď, jak se ti podařilo přemluvit Obiny, aby nám takovou věc věnovali?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nejdřív jsem jim vysvětlila důvody, potom jsem s nimi vyjednávala a pak je prosila. Nakonec jsem se rozhněvala.“</p>

<p>„Tak rozhněvala, říkáš,“ podivil jsem se.</p>

<p>„Nedívej se tak na mě,“ řekla Zoe. „Obinové jsou strašně citliví na moje emoce. To víš. A představa, že všichni lidé, které mám ráda a na kterých mi záleží, zahynou, mě dokáže snadno vyvést z rovnováhy. A spolu s ostatními argumenty to nakonec zabralo. Takže se kvůli tomu netrap, devadesátiletý taťko. Zatímco jsme byli s Hickorym a Dickorym u generála Gaua, Obinové nám to sehnali.“</p>

<p>Ohlédl jsem se na Hickoryho. „Myslel jsem, že jsi říkal, že nám nesmíte pomáhat. Že máte dohodu s Koloniální unií.“</p>

<p>„Mrzí mě, že musím vysvětlení Zoe trochu upřesnit,“ řekl Hickory. „Vykrývač není naše technologie. Na to je příliš dokonalá. Patří Consům.“</p>

<p>S Jane jsme se na sebe podívali. Consu měli neuvěřitelně pokrokové technologie a v tomto ohledu se s ostatními rasami nedali vůbec srovnávat. A Consu se navíc se svými technickými zázraky neloučili snadno.</p>

<p>„Consu vám to dali?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Vlastně to dali vám,“ řekl Hickory.</p>

<p>„A jak se o nás dozvěděli?“ zajímalo mě.</p>

<p>„Při setkání s Obiny na vás přišla řeč a Consu byli tak pohnuti, že vám sami od sebe nabídli tento dar,“ vysvětlil mi Hickory.</p>

<p>Vzpomněl jsem si, jak kdysi dávno, nedlouho poté, co jsem poznal Jane, jsme se potřebovali Consů na něco zeptat. Cenou za odpovědi byl jeden mrtvý voják zvláštních jednotek a tři těžce ranění. Jen těžko jsem si dokázal představit „rozhovor“, po kterém se Consu rozloučili s takovým technickým zařízením.</p>

<p>„Takže Obinové vlastně nemají s tímto vykrývačem nic společného,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Kromě toho, že jsme ho na žádost vaší dcery dopravili sem,“ řekl Hickory.</p>

<p>„Někdy za něj musíme Consům poděkovat,“ řekl jsem.</p>

<p>„Myslím, že žádné díky nečekají,“ namítl.</p>

<p>„Hickory, lhal jsi mi někdy?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Domnívám se, že nepoznáte, jestli vám nějaký Obin lže,“ odpověděl Hickory.</p>

<p>„Ne,“ připustil jsem. „To opravdu nepoznám.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Vojáci na konci arrisanského šiku se obrátili na úprk zpátky ke vstupu do vesnice, kde na ně čekal Manfred Trujillo za volantem nákladního auta, které jsme odstrojili a upravili, aby dosáhlo co největšího zrychlení. Auto stálo na kraji blízkého pole a Trujillo čekal schovaný, dokud všichni vojáci nenapochodovali do Croatoanu. Pak nastartoval a pomalu se rozjel po cestě. Čekal, až uslyší výkřiky, které pro něj budou signálem, aby sešlápl pedál na podlahu.</p>

<p>Když Trujillo zahlédl plameny Janeiny zbraně, vyrazil směrem ke vchodu do Croatoanu. Jakmile projel mezi kontejnery, rozsvítil světla a překvapil trojici prchajících arrisanských vojáků, takže zůstali stát na místě. Tito vojáci byli první, kteří pod koly náklaďáku přišli o život. Víc než tucet dalších je následoval, když Trujillo najel i do jejich řad. Pak odbočil na cestu k náměstí, kde srazil další vojáky, a znovu se rozjel.</p>

<p>Jakmile Trujillo vjel do Croatoanu, Hickory za ním zavřel a s Dickorym vytáhli své hrozivě vyhlížející dlouhé nože a připravili se na střet s arrisanskými vojáky, kteří měli tu smůlu, že se dostali do jejich blízkosti. Arrisanští vojáci byli k smrti vyděšení a nešlo jim do hlavy, jak se mohla poklidná vojenská akce změnit v masakr –<emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich </emphasis>řadách – ale naneštěstí pro ně se Hickory a Dickory nebáli, mistrně ovládali své nože a vypnuli si implantáty vědomí, aby mohli účinně zabíjet.</p>

<p>Tou dobou se Jane už také vrhla do boje s nožem, protože vyčerpala energii plamenometu, kterým ovšem sprovodila ze světa skoro celou jednu četu arrisanských vojáků. Nejdřív dorazila několik téměř upálených vojáků a pak obrátila pozornost k těm, kteří dosud stáli, nebo lépe řečeno prchali. Běželi rychle, ale Jane běžela mnohem rychleji. Jane prozkoumala Arrisany, jejich výstroj, výzbroj a slabiny. Zjistila, že arrisanská výstroj je slabá v bočních švech. Dostatečně tenký nůž projede skrz a prořízne jednu z hlavních tepen, které jim procházejí souběžně celým tělem. Díval jsem se, jak Jane této znalosti využívá v praxi. Popadla prchajícího vojáka a strhla ho k sobě, bodla mu nůž do boku a nechala ho klesnout k zemi, kde z něj pomalu vyprchal život. Okamžitě se vrhla na dalšího.</p>

<p>Moje žena mě děsila. Teprve teď jsem pochopil, proč se generál Szilard neomluvil za to, co pro ni udělal. Její síla, rychlost a bezcitnost nás všechny zachrání.</p>

<p>Za Jane se čtveřice vojáků vzpamatovala natolik, že začali myslet takticky a plížili se k ní s noži v rukou. Tohle byla situace, kdy jsem mohl zasáhnout. Stál jsem na vnitřním kruhu kontejnerů jako podpora ze vzduchu. Natáhl jsem luk z lehké slitiny a vypustil šíp. Zasáhl jsem do krku vojáka, který se k Jane dostal nejblíž. Nebyla to moc dobrá trefa, protože jsem mířil na toho za ním. Než klesl na zem, snažil se šíp vytáhnout. Ostatní tři se dali do běhu, ale stihnul jsem ještě jednoho z nich střelit do nohy. Opět nepřesně, mířil jsem mu totiž na hlavu. Padl s hlasitým zaskřípáním. Jane se otočila za zvukem a pak se na vojáka vrhla, aby ho dodělala.</p>

<p>Pátral jsem po těch dvou zbývajících, ale nikde jsem je neviděl, až jsem zaslechl jasný kovový zvuk. Pohlédl jsem dolů a spatřil jednoho z vojáků, jak leze na kontejner. Odpadkový koš, na který vyskočil, aby se ke mně dostal, se kutálel pryč. Nasadil jsem další šíp a střehl po vojákovi. Šíp dopadl těsně před něj. Lukostřelba zjevně nebude disciplína, ve které bych vynikal. Už jsem neměl čas vystřelit další šíp. Voják se už vyšplhal na kontejner, mířil ke mně s nožem v ruce a něco křičel. Přepadl mě neodbytný pocit, že jsem mu zabil někoho hodně blízkého. Sevřel jsem v ruce nůž, jenže v tom mě voják napadl. Vzdálenost mezi námi překonal neuvěřitelnou rychlostí. Padl jsem a nůž mi vyletěl z ruky.</p>

<p>Převalil jsem se, odkopl arrisanského útočníka a odkutálel se stranou z jeho dosahu. V mžiku byl zase na mně; bodl mě do ramene, ale narazil na neprůstřelnou vestu. Chystal se mě bodnout znovu. Chytil jsem ho za oční stopky a pevně je stiskl. Odskočil a zavyl bolestí, zvedl ruce k očím a ustoupil k okraji kontejneru. Na nůž ani na luk jsem nedosáhl. <emphasis>Zatraceně, </emphasis>pomyslel jsem si a vrhl se na Arrisana. Přepadli jsme oba přes okraj kontejneru. Jak jsme letěli, sevřel jsem mu krk. Přistáli jsme, já naštěstí na něm, a rukou jsem mu rozdrtil dýchací trubici – nebo co to mají. Ruku jsem skoro necítil. Pochyboval jsem, že s ní budu moct v dohledné době hýbat.</p>

<p>Skulil jsem se z mrtvého Arrisana a vzhlédl. Přes okraj kontejneru se nakláněl nějaký stín. Poznal jsem Kranjice. S Beatou natáčeli průběh boje.</p>

<p>„Jste živý?“ zavolal na mě.</p>

<p>„Jakž takž,“ odpověděl jsem.</p>

<p>„Hele, mohl byste to udělat ještě jednou?“ zeptal se. „Nestihl jsem to natočit.“</p>

<p>Ukázal jsem mu vztyčený prostředník. Neviděl jsem mu do obličeje, ale vsadil bych se, že se chechtal. „Hoď mi dolů nůž a luk,“ požádal jsem ho. Pohlédl jsem na hodinky. Měli jsme asi minutu a půl, než spustíme štít. Kranjic mi podal zbraně a já se vydal směrem k náměstí. Střílel jsem, dokud mi nedošly šípy, a pak jsem se setkání s vojáky vyhýbal, dokud čas nevypršel.</p>

<p>Půl minuty předtím, než se spustil štít, otevřel Hickory vstupní bránu do vesnice a spolu s Dickorym ustoupili a nechali utéct vojáky, kteří přežili. Ti se ani nepozastavili nad tím, že je brána zase otevřená. Prchali ke svým transportérům, vzdáleným asi kilometr od Croatoanu. Poslední vojáci vyběhli z brány chvíli předtím, než jsme spustili štít. Byl mezi nimi i Eser a jeho strážce, jenž ho neustále postrkoval kupředu. Eser v ruce pořád držel svou pušku. Vojáci většinou své pušky zahodili, když viděli, co se stalo těm, kteří z nich vystřelili, a usoudili, že jsou jim tady k ničemu. Cestou ven za nimi jsem jednu pušku zvedl. Jane sebrala jeden z ručních raketometů. Kranjic s Beatou seskočili s kontejneru a běželi za námi. Kranjic zmizel ve tmě před námi a Beata zůstala s námi.</p>

<p>Prchající arrisanští vojáci předpokládali dvě věci. Zaprvé, že střelné zbraně na Roanoke nemají cenu. A za druhé, že terén, kterým prchají, je stejný jako ten, po kterém do vesnice přišli. Oba předpoklady byly mylné. O tom se Arrisané přesvědčili, když na ně začaly pálit automatické zbraně, rozmístěné podél jejich ústupové cesty, a kosily je v přesných dávkách ovládaných Jane pomocí NeuroKompu. Nechtěli jsme nějakou nešťastnou náhodou zastřelit Esera. Automatické zbraně rozmístili kolonisté. Během střelby v Croatoanu je vytáhli z úkrytů, které pro ně předem vykopali a zamaskovali. Jane neúprosně drilovala kolonisty, kteří zbraně umisťovali, aby je dokázali dát namísto během několika minut. Fungovalo to. Jenom jedna se nedala použít, protože mířila špatným směrem.</p>

<p>Pár zbývajících vojáků, kteří pušky neodhodili, z nich začalo z čirého zoufalství pálit. Překvapilo je, že opět fungují. Dva z nich zalehli a začali po nás střílet ve snaze krýt své kamarády na cestě k transportérům. Kolem hlavy mi hvízdla kulka. Okamžitě jsem se vrhl na zem. Jane na ty dva ležící střelce zaměřila automat a udělala s nimi krátký proces.</p>

<p>Brzy zůstal naživu jen Eser a jeho strážce, kromě pilotů obou transportérů, kteří zažehli motory a chystali se urychleně zmizet. Jane si na rameni usadila raketomet, varovala nás, abychom zalehli (já už ležel), a vypálila na bližší transportér. Střela proletěla kolem Esera a jeho strážce a donutila je oba vrhnout se na zem, vrazila do otevřených dveří transportéru a plameny výbuchu olízla jeho vnitřek. Druhý pilot usoudil, že už viděl dost, a odstartoval. Nedostal se daleko. Ve výšce asi padesáti metrů ho zasáhly hned dvě rakety, které vypálili Hickory a Dickory současně. Motory se rozletěly na kusy a transportér se neovladatelně zřítil do lesa mimo dohled.</p>

<p>Strážce chránil Esera vlastním tělem na zemi a sám ležel, stříleje ve snaze vzít někoho z nás s sebou, kdyby oni zemřeli.</p>

<p>Jane se ke mně otočila. „Máš v té pušce ještě náboje?“ zeptala se. „Snad jo.“</p>

<p>Odložila raketomet. „Ohrožuj je střelbou, ať zůstanou ležet,“ řekla. „Ale nestřílej přímo na ně.“</p>

<p>„Co chceš dělat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Svlékla si neprůstřelnou vestu a odhalila přiléhavou, matně černou kombinézu z nanohmoty. „Přiblížím se k němu,“ řekla a zmizela mi ve tmě. Střílel jsem v nepravidelných intervalech, zůstávaje ve své poloze na zemi, aby mě strážce nezasáhl, ale občas to bylo jen o chlup.</p>

<p>V tom se z dálky ozvalo překvapené vyjeknutí a pak hlasitější <emphasis>zaskřípání</emphasis>, které vzápětí utichlo.</p>

<p>„V pořádku,“ ozvala se Jane. Vyskočil jsem a rozběhl se k ní. Stála nad tělem strážce, v ruce jeho zbraň, s níž mířila na Esera schouleného na zemi.</p>

<p>„Není ozbrojený,“ řekla Jane a podala mi překladač, který mu zřejmě vzala. „Na, můžeš si s ním promluvit.“</p>

<p>Vzal jsem si od ní přístroj a sklonil se. „Ahoj tam dole,“ pozdravil jsem na úvod.</p>

<p>„Zemřete,“ oznámil mi Eser. „Mám nad planetou loď s dalšími vojáky. Přistanou a všechny vás dostanou. Potom moje loď vyhodí celou kolonii do vzduchu.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„No, zdá se, že vám tu zprávu musím oznámit sám,“ řekl jsem. „Vaše loď tam už není.“</p>

<p>„Lžete.“</p>

<p>„Nelžu,“ řekl jsem. „Má se to tak, že když vaše loď zničila náš obranný satelit, domnívali jste se, že nestihl dát signál k vypuštění skokového modulu. Modul však byl naprogramován tak, aby se přemístil, jen když nedostane signál. Na místě, kam se přenesl, už čekaly rakety se skokovým pohonem, které se přemístily nad Roanoke, našly vaši loď a zničily ji.“</p>

<p>„Odkud ty rakety byly?“ zeptal se Eser.</p>

<p>„Těžko říct,“ odpověděl jsem. „Vyrobili je Nouriové. Znáte Nourie. Prodají své zboží kdekomu.“</p>

<p>Eser seděl na zemi a mračil se. „Nevěřím vám,“ prohlásil nakonec.</p>

<p>Otočil jsem se k Jane. „Nevěří mi,“ oznámil jsem jí.</p>

<p>Jane mi strčila něco do ruky. „To je jeho komunikátor.“</p>

<p>Podal jsem mu ho. „Zavolejte na svou loď.“</p>

<p>Po několika minutách a sérii velice rozzlobených zaskřípání praštil Eser s komunikátorem o zem. „Proč jste mě nezabili?“ zeptal se. „Všechny ostatní jste postříleli.“</p>

<p>„Vzkázali jsme vám, že když odletíte, nikomu z vás se nic nestane,“ připomněl jsem mu.</p>

<p>„Poslali jste <emphasis>mi asistentku</emphasis>,“ odsekl Eser.</p>

<p>„Abych pravdu řekl, už není moje asistentka,“ oznámil jsem mu.</p>

<p>„Odpovězte na mou otázku,“ vyzval mě Eser.</p>

<p>„Máte pro nás větší cenu živý než mrtvý,“ prozradil jsem mu. „Známe někoho, kdo by si vás přál dostat živého. Tak jsme došli k závěru, že když vás předáme živého, vyděláme na tom.“</p>

<p>„Generál Gau,“ řekl Eser.</p>

<p>„Uhádl jste,“ potvrdil jsem. „Nevím, co s vámi zamýšlí udělat, ale po pokusu o atentát a vzhledem ke snahám ovládnout Shromáždění soudím, že to nebude nic příjemného.“</p>

<p>„Možná bychom se –“ začal Eser.</p>

<p>„Ať vás ani nenapadne, že bychom se mohli o něčem takovém bavit,“ zarazil jsem ho. „Nemůžete jen tak přejít od plánu vyvraždit celou naši kolonii k návrhu na nějakou dohodu.“</p>

<p>„Generál Gau to udělal,“ namítl Eser.</p>

<p>„Správně,“ řekl jsem. „Rozdíl je v tom, že vám nevěřím, že jste měl v plánu ušetřit moje kolonisty, zatímco Gau se snažil najít způsob, jak nás ubezpečit, že mohou být ušetřeni. A to je pro mě důležité. Teď předám tenhle překladač své ženě a ona vám dá instrukce, co máte dělat. Když ji neposlechnete, podá si vás tak, že si budete přát, aby vás radši zabila. Rozumíte?“</p>

<p>„Rozumím,“ řekl Eser.</p>

<p>„Dobře,“ řekl jsem a postavil jsem se, abych předal Jane překladač. „Zavři ho do vězení.“</p>

<p>„Jako by se stalo,“ ujistila mě Jane.</p>

<p>„Pořád máme skokový modul nastavený tak, aby doručil zprávu generálu Gauovi?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Máme,“ řekla Jane. „Odešlu ji hned, jak skončím s Eserem. Co chceme říct Koloniální unii?“</p>

<p>„Nemám nejmenší tušení,“ odpověděl jsem po pravdě. „Předpokládám, že když od nás pár dní nedostanou žádnou zprávu, usoudí, že se tu něco stalo. A pak budou zatraceně překvapení, že tu pořád ještě jsme. V tu chvíli je pošlu k čertu.“</p>

<p>„To není žádný plán,“ namítla Jane. „Já vím, ale to jediné mě teď napadlo,“ přiznal jsem. „Jinými slovy, kašlu na ně. Dostali jsme se z toho sami.“</p>

<p>„Dostali jsme se z toho sami, protože náš protivník byl arogantní a neschopný,“ řekla Jane.</p>

<p>„Dokázali jsme to, protože máme <emphasis>tebe</emphasis>,“ řekl jsem. „Tys to naplánovala. Tys nás z toho dostala. Díky tobě se to podařilo. A ať se ti to líbí nebo ne, skutečnost, že je z tebe opět příslušník zvláštních jednotek, přiklonila jazýček vah na naši stranu.“</p>

<p>„Já vím,“ řekla Jane. „Ale ještě o tom nejsem schopná mluvit.“</p>

<p>Z dálky jsme zaslechli nějaký výkřik.</p>

<p>„To je Beata,“ řekla Jane. Rozběhl jsem se za zvukem a nechal Jane, aby se postarala o Esera. O pár set metrů dál jsem našel Beatu skloněnou nad nějakým tělem.</p>

<p>Byl to Kranjic. Zasáhly ho dvě kulky z arrisanské pušky, jedna do klíční kosti a druhá do hrudníku. Už ležel v kaluži krve.</p>

<p>„Ty tvrdohlavej parchante,“ řekla Beata a držela Kranjice za ruku. „Vždycky jsi musel být u všeho první.“</p>

<p>Naklonila se k němu, políbila ho na čelo a zatlačila mu oči.</p>

<p>Kapitola               15</p>

<p>„Víte, že na Roanoke nemůžete zůstat,“ řekl generál Gau.</p>

<p>Usmál jsem se a pohlédl na něj přes malou konferenční místnost na palubě jeho vlajkové lodi <emphasis>Jasná hvězda</emphasis>. „Pro všechno na zemi, proč ne?“</p>

<p>Gau se na chvilku zarazil. Ten výraz neznal. „Protože jste přežil,“ prohlásil nakonec. „Protože vaše kolonie přežila, nepochybně k velkému překvapení a zlosti Koloniální unie. Protože jste dal nepříteli důležitou informaci, jež mu zachránila život, a protože jste přijal důležitou informaci od něj, která zachránila život vám. Protože jste mi umožnil přiletět si pro Nerbrose Esera. Protože jste na této lodi a mluvíte se mnou. Stačí vám to?“</p>

<p>„Jsem tedy vlastizrádce.“</p>

<p>„To jsem neřekl,“ ohradil se Gau.</p>

<p>„To byste správně <emphasis>neměl</emphasis>,“ řekl jsem. „Jste naživu jen díky mně.“</p>

<p>„Zásah,“ řekl Gau. „Ale takhle jsem to nemyslel. Nejste vlastizrádce, protože jste zůstal loajální vůči kolonii. Vůči svým lidem. Nikdy jste je nezradil.“</p>

<p>„Díky,“ řekl jsem. „Ačkoliv si myslím, že by se Koloniální unii takový argument asi nelíbil.“</p>

<p>„Asi ne,“ souhlasil Gau. „Ani bych to ale nečekal. Což mě přivádí zpátky k původní myšlence.“</p>

<p>„Co uděláte s Eserem?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„V současné chvíli mám v plánu ho postavit před soud,“ řekl Gau.</p>

<p>„Klidně byste ho mohl vyhodit z přetlakové komory.“</p>

<p>„To by mi sice přineslo veliké uspokojení,“ připustil Gau, „ale nebylo by to přínosné pro Shromáždění.“</p>

<p>„Ale podle toho, co říkala Zoe, jste začal vyžadovat od členů přísahu věrnosti,“ poznamenal jsem. „Od toho už je jen malý krůček k myšlence, že máte právo vyhodit do vesmíru ty, kteří vám jdou na nervy.“</p>

<p>„Další důvod pro soudní proces, nemyslíte?“ řekl Gau. „Radši bych přísahu věrnosti nevyžadoval. Ale zřejmě je v občanech jen tolik pokory, kolik jí vyžadují od svých představitelů, zvlášť když dopustili zkázu celé jejich flotily.“</p>

<p>„Nedávejte to za vinu mně,“ ohradil jsem se.</p>

<p>„Nedávám to za vinu vám,“ řekl Gau. „Ale s Koloniální unií je to úplně jiné.“</p>

<p>„Co teď hodláte udělat s ní?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Stejnou věc, kterou jsem měl v plánu od začátku,“ řekl Gau. „Podmanit si ji.“</p>

<p>„Žádný útok?“</p>

<p>„Ne,“ řekl Gau. „Všechny rebelie uvnitř Shromáždění jsou zažehnány. Eser není jediný, kdo se bude zodpovídal před soudem. Ale domnívám se, že Koloniální unii začíná docházet, že se Shromáždění nedá jen tak snadno zničit. Jen doufám, že se nebude znovu pokoušet ho rozbít.“</p>

<p>„Moc jste se toho o lidech nenaučil,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Právě naopak,“ oponoval Gau. „Pokud si myslíte, že se prostě vrátím ke svému původnímu plánu, tak jste bláhový. Nemám sice v úmyslu napadnout Koloniální unii, ale zároveň se postarám o to, aby ona nemohla napadnout mě nebo Shromáždění podruhé.“</p>

<p>„Jak to chcete udělat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jistě nečekáte, že vám to prozradím,“ řekl Gau.</p>

<p>„Jinak bych se neptal,“ namítl jsem. „Za zkoušku to stálo.“</p>

<p>„Zbytečná námaha,“ poznamenal Gau. „A jaké máte plány s Roanoke?“ zeptal jsem se. „Už jsem vám jednou slíbil, že ji nenapadnu,“ připomněl mi Gau.</p>

<p>„To je pravda,“ připustil jsem. „Jenže to jste neměl svou flotilu.“</p>

<p>„Pochybujete o mých slovech?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Ne,“ řekl jsem. „Bojím se vás.“</p>

<p>„Přál bych si, abyste se mě nebál,“ řekl Gau.</p>

<p>„Taky bych si to přál,“ řekl jsem. „Zkuste mě přesvědčit.“</p>

<p>„Roanoke je v bezpečí před jakýmkoliv dalším útokem Shromáždění,“ prohlásil Gau. „Členové Shromáždění ji považují za právoplatnou lidskou kolonii. Poslední,“ poklepal na stůl, aby to zdůraznil, „nicméně legitimní kolonii. Jestli budete chtít, můžeme v tomto smyslu podepsat dohodu.“</p>

<p>„Nemyslím, že by se jí Koloniální unie cítila být nějak vázaná,“ namítl jsem.</p>

<p>„Zřejmě ne,“ přitakal Gau. „Pošlu však vaší vládě oficiální prohlášení s upozorněním, že zákaz další kolonizace, vyhlášený Shromážděním, nesmí už nikdy porušit. Neoficiálně upozorním všechny nečlenské rasy, že Shromáždění by bylo velmi nespokojené, kdyby snad některá z nich projevila o tuhle planetu zájem. Platí pro ně sice stejný zákaz, ale neškodí jim ho znovu připomenout.“</p>

<p>„Díky, generále,“ řekl jsem.</p>

<p>„Není zač,“ odvětil Gau. „Jsem ale docela rád, že ne s každým koloniálním představitelem je tak obtížné jednání jako s vámi.“</p>

<p>„Se mnou je snadné vyjít,“ řekl jsem. „To moje žena je neústupná a neoblomná.“</p>

<p>„To jsem zjistil od Esera i ze záznamů boje,“ potvrdil Gau. „Doufám, že se neurazila, když jsem chtěl mluvit jen s vámi.“</p>

<p>„Vůbec ne,“ uklidnil jsem ho. „Já jsem ten hodný, který umí jednat s lidmi. Ačkoliv Zoe byla zklamaná, že vás neuvidí. Udělal jste na ni dojem.“</p>

<p>„Ona na mě taky,“ připustil Gau. „Máte pozoruhodnou rodinu.“</p>

<p>„Souhlasím,“ řekl jsem. „Jsem rád, že mě u sebe trpí.“</p>

<p>„V zásadě by i vaše žena a Zoe mohly být obviněny z vlastizrady,“ řekl Gau. „Doufám, že je vám jasné, že musíte opustit Roanoke všichni tři.“</p>

<p>„Proč se k tomu stále vracíte?“ zeptal jsem se. „Snažím se na to radši nemyslet.“</p>

<p>„To od vás není moudré,“ poznamenal Gau.</p>

<p>„Samozřejmě že to není moudré,“ přiznal jsem. „Ale to neznamená, že se mi do toho chce.“</p>

<p>„Kam půjdete?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Nemám nejmenší tušení,“ vzdychl jsem. „Nemůžeme jít nikam na území Koloniální unie, pokud nechceme strávit zbytek života v cele. Obinové by nás vzali k sobě kvůli Zoe, ale Koloniální unie by na Obiny stále tlačila, aby nás vydali.“</p>

<p>„Máte ještě jinou možnost,“ upozornil mě Gau. „Nabídl jsem vám už dřív, abyste se připojili ke Shromáždění. Nabídka stále platí. Vy a vaše rodina můžete žít mezi námi.“</p>

<p>„Jste laskavý,“ řekl jsem, „ale nevím, jestli bych byl schopen to udělat. Stejně jako bych měl potíže žít mezi Obiny. Nejsem připraven se úplně odpoutat od lidské rasy.“</p>

<p>„Není to tak špatné,“ poznamenal Gau se stopou sarkasmu.</p>

<p>„Pro vás možná,“ řekl jsem. „Ale já bych svou rasu postrádal.“</p>

<p>„Myšlenka na vytvoření Shromáždění spočívala v soužití různých ras,“ řekl Gau. „Toho byste nebyl schopen?“</p>

<p>„Možná byl,“ připustil jsem. „Ale tři lidi na to nestačí.“</p>

<p>„Shromáždění by ve svých řadách rádo uvítalo celou Koloniální unii,“ řekl Gau. „Nebo jakoukoliv samostatnou kolonii, obývanou lidmi. Třeba jenom Roanoke.“</p>

<p>„Myslím, že se takový nápad na Roanoke neuchytí,“ řekl jsem. „Nepadne na úrodnou půdu ani v Koloniální unii. A co se týká jednotlivých kolonií, myslím, že o existenci Shromáždění nemají ani zdání.“</p>

<p>„Ano, Koloniální unie si nechává informace pro sebe,“ souhlasil Gau. „Musím se přiznat, že jsem vážně uvažoval o tom, že nad všemi planetami Koloniální unie rozmístíme komunikační satelity a vyšleme dolů proud informací o Shromáždění, dokud satelit nesestřelí. Nemělo by to zřejmě požadovaný účinek, ale přinejmenším by se všichni o Shromáždění dozvěděli.“</p>

<p>Chvíli jsem o tom přemýšlel. „Ne,“ řekl jsem. „Samotný proud informací nic nezmůže.“</p>

<p>„Tak co byste doporučil?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Ještě to nevím jistě,“ řekl jsem. Pohlédl jsem Gauovi zpříma do očí. „Generále, chtěl bych vám něco navrhnout.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Něco velkorysého,“ řekl jsem. „A dost nákladného.“</p>

<p>„To není žádná odpověď,“ řekl Gau.</p>

<p>„V současné chvíli vám to musí stačit,“ řekl jsem.</p>

<p>„S radostí si poslechnu váš návrh,“ řekl Gau. „Ale ‚něco velkorysého a nákladného‘ je příliš neurčité, než abych s tím mohl souhlasit.“</p>

<p>„To je pravda.“</p>

<p>„Proč mi neřeknete, o co jde?“ zeptal se Gau.</p>

<p>„Musím si nejdřív promluvit s Jane,“ vysvětlil jsem mu.</p>

<p>„Ať je to cokoliv, administrátore Perry, pokud to vyžaduje moji pomoc, budete pořád považován za vlastizrádce,“ poznamenal Gau. „Přinejmenším v očích Koloniální unie.“</p>

<p>„Je to tak, jak jste to vyjádřil předtím, generále,“ řekl jsem. „Záleží na tom, ke komu jste loajální.“</p>

<p>„Mám rozkaz vás zatknout a dát za mříže,“ oznámil mi Manfred Trujillo.</p>

<p>„Opravdu?“ řekl jsem. Stáli jsme před raketoplánem, kterým jsem se chystal odletět.</p>

<p>„Rozkazy přišly před pár hodinami,“ informoval mě Trujillo. „Spolu s novým komunikačním satelitem, který nám KU poslala. Mimochodem, KU není nadšená, že nad námi parkuje loď Shromáždění.“</p>

<p>„Takže mě zavřete?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Rád bych, ale zdá se, že vás ani vaši rodinu nemůžu najít,“ řekl Trujillo. „Domnívám se, že už jste opustili planetu. Prohledáme samozřejmě celou kolonii. Ale nedělal bych si velké naděje, že vás najdeme.“</p>

<p>„To víte, jsem prohnaný,“ nahrál jsem mu.</p>

<p>„To jsem o vás vždycky tvrdil,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„Můžete se kvůli tomu dostat do potíží,“ varoval jsem ho. „Poslední věc, kterou tahle kolonie potřebuje, je další lídr, který by musel podstoupit vyšetřování.“</p>

<p>„Jako vedoucí představitel kolonie vám oficiálně říkám, abyste se staral o svoje věci,“ sdělil mi Trujillo.</p>

<p>„Takže vás formálně potvrdili ve funkci?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jak bych vás jinak mohl zavřít?“</p>

<p>„Dobrá otázka,“ poznamenal jsem. „Gratuluji. Od začátku jste chtěl tuhle kolonii vést. Teď se vám to splnilo.“</p>

<p>„Takhle jsem si ale převzetí funkce nepředstavoval,“ řekl Trujillo.</p>

<p>„Lituji, že jsme vám stáli v cestě, Manfrede,“ řekl jsem.</p>

<p>„Já ne,“ opáčil Manfred. „Kdybych tuhle kolonii vedl od začátku, všichni bychom byli po smrti. Vy, Jane a Zoe jste kolonii zachránili. Jsem rád, že jsem si počkal.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Chci, abyste věděl, že mě to stálo hodně přemáhání, abych vám to přiznal,“ svěřil se Trujillo.</p>

<p>Rozesmál jsem se a pohlédl směrem k Zoe, která se se slzami v očích loučila s Gretchen a dalšími přáteli.</p>

<p>„Zoe se bude po Gretchen stýskat,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Gretchen po Zoe taky,“ řekl Trujillo. „Skoro bych vás chtěl požádat, abyste tu Zoe nechali. Kvůli Gretchen i nám.“ Trujillo kývl hlavou směrem k Hickorymu a Dickorymu, kteří stáli stranou a vstřebávali dojemné loučení Zoe s přáteli. „Říkáte, že jste se dohodl se Shromážděním, ale mně by vůbec nevadilo, kdyby na nás Obinové trochu dohlíželi.“</p>

<p>„Roanoke bude v pořádku,“ ujistil jsem ho.</p>

<p>„Asi máte pravdu,“ vzdychl Trujillo. „Doufám. Bylo by krásné být jen další obyčejnou zakládající se kolonií. V popředí zájmu jsme byli už příliš dlouho.“</p>

<p>„Mám pocit, že od vás pozornost spolehlivě odlákám,“ ujistil jsem ho.</p>

<p>„Rád bych věděl, co máte za lubem,“ přiznal Trujillo.</p>

<p>„Vzhledem k tomu, že už nejsem vedoucím kolonie, nemůžu vám oficiálně říct, ať se staráte o své věci,“ zažertoval jsem. „Ale myslím to tak.“</p>

<p>Trujillo si vzdychl. „Jistě chápete, proč mě to zajímá,“ řekl. „Byli jsme hlavní součástí plánů kdekoho a žádný z těch plánů ani zdaleka nevyšel jak měl.“</p>

<p>„Včetně toho vašeho,“ připomněl jsem mu.</p>

<p>„Včetně mého,“ přisvědčil Trujillo. „Nevím, co plánujete, ale vzhledem k řadě neúspěchů kolem nás se obávám, aby odveta nezasáhla až sem, na Roanoke. Mám na starosti svou kolonii. <emphasis>Naši </emphasis>kolonii. Náš domov.“</p>

<p>„Naši kolonii,“ přitakal jsem. „Ale už ne můj domov.“</p>

<p>„Přesto…“</p>

<p>„Budeš mi muset důvěřovat, chlape,“ řekl jsem. „Usilovně jsem se snažil zajistit pro Roanoke bezpečí a nepřestanu s tím ani v budoucnu.“</p>

<p>Ze dveří raketoplánu vystoupila Savitri a došla k nám s kapesním počítačem v ruce. „Všechno je naloženo,“ oznámila mi. „Jane vzkazuje, že jsme připraveni k odletu.“</p>

<p>„Rozloučila ses se všemi?“ zeptal jsem se jí.</p>

<p>„Ano,“ řekla a ukázala mi náramek. „Od Beaty. Prý ho má po babičce.“</p>

<p>„Budeš jí chybět,“ řekl jsem.</p>

<p>„Já vím,“ přisvědčila Savitri. „Ona mně taky. Je to dobrá kamarádka. Všem se nám bude stýskat. Proto se tomu říká <emphasis>rozloučení</emphasis>.“</p>

<p>„<emphasis>Ty </emphasis>tady pořád ještě můžeš zůstat,“ obrátil se Trujillo k Savitri. „Nemáš důvod odejít s tímhle troubou. Dokonce bych ti zvýšil o dvacet procent plat.“</p>

<p>„Ó, zvýšení platu,“ řekla Savitri. „To je lákavé. Ale s tímhle troubou jsem už dlouho. A mám ho ráda. Samozřejmě že jeho rodinu mám ještě radši – kdo by neměl.“</p>

<p>„Není nad upřímnost,“ poznamenal jsem.</p>

<p>Savitri se usmála. „Když nic jiného, stále mě udržuje v napětí. Nikdy nevím, co se stane příště, ale vím, že u toho chci být. Lituji.“</p>

<p>„Dobře, tak třicet procent,“ přihodil Trujillo.</p>

<p>„Beru,“ řekla Savitri.</p>

<p>„Cože?“ ozval jsem se.</p>

<p>„Kecám,“ zasmála se Savitri. „Troubo…“</p>

<p>„Připomeň mi, že ti mám snížit plat,“ řekl jsem. „Jak mě teď vůbec budete <emphasis>platit?</emphasis>“ vyzvídala Savitri. „Hele,“ změnil jsem téma. „Běž se věnovat něčemu jinému.“</p>

<p>„Hmm,“ zabručela Savitri. Přistoupila k Trujillovi a objala ho. Pak na mě namířila prst. „Když to s ním nebude k vydržení, možná se ještě přijdu ucházet o své staré místo.“</p>

<p>„Je tvoje,“ ujistil ji Trujillo.</p>

<p>„Bezva,“ řekla Savitri. „Protože jestli mě minulý rok něco naučil, tak především to, že je dobré mít nějaký plán v záloze.“ Ještě jednou Trujilla objala. „Jdu vyzvednout Zoe,“ oznámila mi. „Raketoplán čeká už jen na vás.“</p>

<p>„Díky, Savitri,“ řekl jsem. „Během chvilky jsem tam.“ Stiskla mi rameno a odešla pro Zoe.</p>

<p>„A co <emphasis>vy? </emphasis>Rozloučil jste se?“ zeptal se Trujillo.</p>

<p>„Právě se loučím.“</p>

<p>Za pár minut už byl raketoplán ve vzduchu a mířil k <emphasis>Jasné hvězdě</emphasis>. Zoe tiše plakala, hladila Babara a tesknila po kamarádech. Jane seděla vedle ní a objímala ji kolem ramen. Vyhlédl jsem okénkem na další svět, který jsem opouštěl.</p>

<p>„Jak se cítíš?“ zeptala se mě Jane.</p>

<p>„Je mi smutno,“ přiznal jsem. „Chtěl jsem, aby to byl můj svět. Náš svět. Náš domov. Ale nevyšlo to.“</p>

<p>„To je mi líto,“ řekla Jane.</p>

<p>„Nemusí,“ uklidnil jsem ji. Otočil jsem se a usmál se na ni. „Jsem rád, že jsme sem přišli. Jen je mi smutno, že jsme tu nezůstali.“</p>

<p>Otočil jsem se zpátky k okénku. Roanocká obloha zčernala.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Tohle je <emphasis>vaše</emphasis> loď?“ zeptal se mě generál Rybicki a rozhlédl se po vyhlídkové palubě, kam ho přivedli. Už jsem tu na něj čekal.</p>

<p>„Ano,“ potvrdil jsem. „Alespoň prozatím. Řekněme, že ji mám pronajatou. Myslím, že původně patřila Arrisanům, což vám může připadat jako ironie. Také to vysvětluje ty nízké stropy.“</p>

<p>„Takže vás mám oslovovat kapitáne Perry?“ zeptal se Rybicki. „To jste o hodnost níž než předtím.“</p>

<p>„Ve skutečnosti je kapitánem Jane. Formálně jsem její nadřízený, i když ona na lodi velí. Myslím, že v tom případě budu asi komodor. Což je o hodnost výš.“</p>

<p>„Komodor Perry,“ řekl Rybicki. „To zní hrdě. Ale nepříliš originálně.“</p>

<p>„Asi ne,“ připustil jsem. Zvedl jsem kapesní počítač, který jsem držel v ruce. „Jane mi volala, než vás přivedli. Informovala mě, že vám byl učiněn návrh, abyste se pokusil mě zabít.“</p>

<p>„Kristepane,“ řekl Rybicki. „Rád bych věděl, kam na ty informace chodí.“</p>

<p>„Doufám, že nemáte v plánu to provést,“ řekl jsem. „Ne že byste to nemohl udělat. Pořád jste příslušníkem KOSu. Jste rychlý a dost silný, abyste mi zakroutil krkem dřív, než by vás někdo mohl zastavit. Odtud byste se pak ale živý nedostal, a já nechci, abyste zemřel.“</p>

<p>„Toho si cením,“ reagoval Rybicki úsečně. „Ne. Nejsem tu, abych vás zabil. Jsem tu proto, abych se pokusil vás pochopit.“</p>

<p>„To rád slyším,“ řekl jsem.</p>

<p>„Můžete začít tím, že mi prozradíte, proč jste poslal <emphasis>pro mě</emphasis>,“ vyzval mě Rybicki. „Koloniální unie má všechny možné diplomaty. Pokud chce Shromáždění začít s Koloniální unií vyjednávat, měli by tu s vámi mluvit právě oni. Takže mě zajímá, proč jste trval na tom, že to musím být já.“</p>

<p>„Protože cítím, že vám dlužím vysvětlení,“ řekl jsem. „Čeho?“ zeptal se generál.</p>

<p>Ukázal jsem kolem sebe. „Tohohle,“ řekl jsem. „Proč jsem tady a ne na Roanoke. Nebo někde v Koloniální unii.“</p>

<p>„Předpokládám, že proto, že nechcete být souzen za vlastizradu,“ řekl Rybicki.</p>

<p>„To taky,“ řekl jsem. „Jenže to není ten pravý důvod. Jak to teď vypadá v Koloniální unii? Co se tam děje?“</p>

<p>„Určitě nečekáte, že vám <emphasis>tady </emphasis>něco řeknu,“ odbyl mě Rybicki.</p>

<p>„Myslel jsem to obecně,“ vy světlil jsem.</p>

<p>„Jde to,“ odpověděl. „Útoky Shromáždění ustaly. Roanoke je bezpečná a do měsíce tam pošleme druhou vlnu kolonistů.“</p>

<p>„To je dřív než obvykle,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Rozhodli jsme se to trochu urychlit,“ řekl Rybicki. „Zároveň značně posílíme její obranu.“</p>

<p>„To je dobře,“ řekl jsem. „Škoda, že jste to neudělali dřív, než jsme byli napadeni…“</p>

<p>„Nedělejte, že nevíte, proč to nešlo…“</p>

<p>„Mimochodem, jak přijala Koloniální unie naše vítězství?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Přirozeně měla nesmírnou radost,“ řekl Rybicki.</p>

<p>„Přinejmenším oficiálně,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Znáte Koloniální unii,“ řekl. „Oficiální zpráva je jediná.“</p>

<p>„Ano, vím,“ potvrdil jsem. „A právě to je ten důvod pro <emphasis>tohle </emphasis>všechno.“</p>

<p>„Nechápu,“ přiznal Rybicki.</p>

<p>„Těsně před tím, než Eser zaútočil na Roanoke, jste mi něco řekl,“ vysvětlil jsem mu. „Tvrdil jste, že Koloniální unie, víc než kdokoliv jiný, jedná v nejlepším zájmu lidstva.“</p>

<p>„Vzpomínám si,“ řekl Rybicki.</p>

<p>„Měl jste pravdu,“ řekl jsem. „Ze všech vlád, druhů nebo inteligentních ras je pro nás lidi Koloniální unie, co se týká naší ochrany, nejlepší. Začal jsem ale pochybovat, že plní tento svůj úkol <emphasis>dobře</emphasis>. Podívejte se, jak se Koloniální unie zachovala k nám na Roanoke. Lhala nám o smyslu naší kolonie. Lhala nám o úmyslech Shromáždění. Udělala z nás spoluviníky válečného konfliktu, který mohl zničit celou KU. A pak se rozhodla nás obětovat v zájmu lidské rasy. Ale nikdo, žádný člověk se nikdy nedozvěděl celou pravdu. Koloniální unie kontroluje komunikaci. Ovládá tok informací. Teď, když Roanoke přežila, Koloniální unie o tom nikomu neřekne. Nikdo mimo mocenské struktury KU se nedozví, že existuje nějaké Shromáždění. <emphasis>Pořád </emphasis>to budou před vlastními obyvateli tajit.“</p>

<p>„Koloniální unie je přesvědčená, že bylo nezbytné udělat to tak, jak to udělala,“ řekl Rybicki.</p>

<p>„Já vím,“ řekl jsem. „<emphasis>Vždycky </emphasis>je přesvědčená o nezbytnosti svých kroků. Pocházíte ze Země, generále. Jistě si pamatujete, jak málo jsme věděli o tom, do čeho jdeme. Jak málo jsme věděli o Koloniální unii. Nechali jsme se naverbovat do armády, o které jsme nevěděli vůbec nic, o jejíchž <emphasis>cílech </emphasis>jsme nevěděli vůbec nic, a to jen proto, že jsme nechtěli zemřít staří a osamělí a doma. Věděli jsme, že z nás nějak zase udělají mladíky, a to nám stačilo. To nás sem přivedlo. A to je způsob jednání Koloniální unie. Prozradit jen tolik, aby dosáhla svého cíle. Nikdy víc.“</p>

<p>„Já s metodami Koloniální unie taky vždycky nesouhlasím,“ hájil se Rybicki. „Víte, že jsem nesouhlasil s plánem KU obětovat Roanoke. Ale nejsem si jistý, jestli chápu vaši argumentaci. Bylo by přece katastrofální, kdyby se Shromáždění dozvědělo o našich plánech s Roanoke. Shromáždění chce, aby se lidstvo dál nerozpínalo a zůstalo uzavřené na svém území. Chce to i teď. Kdybychom se nebránili, zbytek vesmíru se zaplní bez nás. Lidstvo postupně vymře.“</p>

<p>„Zaměňujete lidskou rasu za Koloniální unii,“ upozornil jsem ho. „Shromáždění nechce dovolit Koloniální unii, aby se rozpínala, protože se k němu odmítá připojit. Jenže Koloniální unie není lidstvo.“</p>

<p>„Není v tom velký rozdíl,“ namítl Rybicki.</p>

<p>„Přiznávám,“ řekl jsem. Ukázal jsem ven z okna vyhlídkové paluby. „Viděl jste ostatní lodě, když jste přiletěl?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ano,“ řekl Rybicki. „Nepočítal jsem je, ale odhaduji, že jich je čtyři sta dvanáct.“</p>

<p>„Skoro přesně,“ řekl jsem. „Čtyři sta třináct včetně této, kterou jsem mimochodem pojmenovali <emphasis>Roanoke</emphasis>.“</p>

<p>„Moc pěkné,“ poznamenal Rybicki. „Flotila, která napadne naši příští kolonii, bude mít přídech ironie.“</p>

<p>„Koloniální unie má tedy v plánu další kolonizaci?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„To nebudu komentovat,“ odmítl odpovědět Rybicki.</p>

<p>„Pokud se někdy Shromáždění a Koloniální unie dostanou opět do konfliktu, tahle loď nebude součástí flotily,“ řekl jsem. „Tohle je obchodní loď. Stejně jako všechny ostatní lodě v téhle flotile. Každá má na palubě zboží té rasy, které patří. Dalo to spoustu práce, to si jistě dovedete představit. Trvalo několik měsíců, než se k tomu plánu připojily všechny rasy. Generál Gau musel hodně zapracovat. Je snazší přemluvit některé rasy, aby poskytly válečnou loď než obchodní – a ještě plnou zboží.“</p>

<p>„Pokud se flotile válečných lodí nepodařilo přesvědčit Koloniální unii, aby se připojila ke Shromáždění, pochybuji, že to dokáže flotila obchodních lodí,“ poznamenal Rybicki.</p>

<p>„V tom máte jistě pravdu,“ uznal jsem a vzal ze stolu kapesní počítač. „Jane, můžeš nás přemístit?“</p>

<p>„Cože?“ zneklidněl Rybicki. „Co to sakra děláte?“</p>

<p>„Už jsem vám to řekl, objasňuji vám své postoje.“</p>

<p><emphasis>Roanoke </emphasis>plula vesmírem, mimo dosah všech gravitačních polí, která by mohla ovlivnit její skokový pohon. Pak dala Jane povel k aktivaci pohonu. Pronikli jsme časoprostorem a přistáli na jiném místě.</p>

<p>Z vyhlídkové paluby se rozdíl nezdál být moc velký. Jednu chvíli jsme pozorovali náhodné seskupení hvězd a za okamžik jsme se dívali na jiné hvězdy. Dokud jsme nezačali rozeznávat souhvězdí.</p>

<p>„Podívejte,“ ukázal jsem na oblohu. „Orion. Býk. Perseus. Kassiopeia.“</p>

<p>„Můj Bože,“ zašeptal Rybicki.</p>

<p><emphasis>Roanoke </emphasis>se otočila kolem své osy a hvězdy vystřídala jasně zářivá planeta, modrá, zelená a bílá…</p>

<p>„Vítejte doma, generále,“ pronesl jsem.</p>

<p>„Země,“ vydechl; a jestli chtěl ještě něco říct, zapomněl na to a jen dál užasle hleděl na svět, který opustil.</p>

<p>„Mýlil jste se, generále,“ řekl jsem po chvilce.</p>

<p>Rybickimu nějakou dobu trvalo, než se vytrhl ze snění. „Cože?“ zeptal se. „V čem jsem se mýlil?“</p>

<p>„Jak jste mluvil o Coventry,“ připomněl jsem mu. „Podíval jsem se na to. Britové věděli, že se blíží útok. To je pravda. Ale nevěděli, kam bomby dopadnou. Britové Coventry neobětovali. A Koloniální unie neměla právo obětovat Roanoke.“</p>

<p>„Proč jsme tady?“ zeptal se Rybicki.</p>

<p>„Už jsme o tom mluvili, generále,“ řekl jsem. „Koloniální unie se ke Shromáždění nikdy nepřipojí. Ale Země by mohla.“</p>

<p>„Chcete zatáhnout Zemi do Shromáždění?“ zeptal se.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl jsem. „Chci jí ale tu možnost nabídnout. Předáme jí dary od všech členských zemí Shromáždění. A pak jí nabídnu svůj osobní dar.“</p>

<p>„Váš dar?“</p>

<p>„Pravdu,“ odpověděl jsem. „Celou pravdu. O Koloniální unii, o Shromáždění, o tom, co se stalo, když jsme opustili rodnou planetu a zabydleli se ve vesmíru. Koloniální unie může neomezeně vládnout svým světům, generále. Ale <emphasis>tento </emphasis>svět dostane možnost se rozhodnout sám. Lidstvo a Koloniální unie už nebudou moci být zaměňovány. Po dnešku už ne.“</p>

<p>Rybicki na mě upřel přísný pohled. „Nemáte pravomoc něco takového udělat,“ namítl. „Rozhodovat za všechny lidi.“</p>

<p>„Možná nemám pravomoc,“ připustil jsem, „ale rozhodně na to mám právo.“</p>

<p>„Nevíte, co děláte,“ řekl Rybicki.</p>

<p>„Myslím, že vím,“ oponoval jsem. „Měním svět.“</p>

<p>Za oknem se objevila další loď. Zvedl jsem kapesní počítač. Na displeji svítil prostý obrázek zeměkoule. Kolem ní se vytvořil kruh zářících bodů, jednotlivých i ve skupinách. A když se přemístily všechny lodě, začaly vysílat pozdravy v tolika jazycích, kolik jich na Zemi mohli přijmout, a pak následoval proud nezakódovaných údajů a informací o desítkách let historie a technického vývoje. Pravda, jak nejpřesněji jsem ji dokázal zaznamenat. Můj dar světu, jenž býval mým domovem, a jak jsem doufal, opět se jím stane.</p>

<p>Kapitola               16</p>

<p>Nejdřív jsem ho nepoznal. Částečně to bylo prostředím, ve kterém jsem ho potkal. Na schodech ke Kapitolu, sídlu amerického Kongresu, kde jsem se ani já neprocházel každý den. A potkat ho právě tam bylo skutečně nečekané. A částečně to zavinil jeho zjev. Vypadal starší, než jsem si ho pamatoval, a navíc už nebyl zelený.</p>

<p>„Generále Szilarde,“ zahlaholil jsem. „To je ale překvapení!“</p>

<p>„Chtěl jsem vás překvapit,“ řekl. „Vypadáte jinak,“ řekl jsem.</p>

<p>„To ano,“ přitakal. „Teď, když Koloniální unie musí jednat s vládami tady na Zemi, jsme zjistili, mimo jiné, že politici nás neberou vážně, když vypadáme, jak jsme byli zvyklí.“</p>

<p>„Zelení to nemají snadné,“ poznamenal jsem. „To opravdu nemají,“ přitakal Szilard. „Takže jsem změnil vzhled. Jsem starší a růžový. Zdá se, že to pomohlo.“</p>

<p>„Předpokládám, že jim nevykládáte, že nejste dost starý ani na to, abyste si půjčil auto,“ žertoval jsem.</p>

<p>„Nevidím důvod, proč je zneklidňovat ještě víc,“ řekl Szilard. „Máte chvilku? Chtěl bych s vámi probrat pár věcí.“</p>

<p>„Pro dnešek jsem skončil,“ řekl jsem. „Takže mám volno.“</p>

<p>Szilard se s předstíraným zájmem rozhlédl kolem. „Kde máte svou smečku reportérů?“</p>

<p>„Ach, <emphasis>tohle</emphasis>,“ řekl jsem. „Dneska vypovídal před zpravodajským výborem senátu generál Gau. Já jsem mluvil jen v hospodářské komoře. Přišla tam jen jedna reportérka. Už měsíce mě nikdo z nich nepronásleduje. Mimozemšťané jsou mnohem zajímavější.“</p>

<p>„Nastal ústup ze slávy?“</p>

<p>„Mně to vůbec nevadí,“ řekl jsem. „Chvíli bylo docela příjemné ocitnout se na titulních stránkách časopisů, ale to se okouká. Projdeme se?“</p>

<p>„Jistě,“ souhlasil Szilard. Vydali jsme se směrem k nákupní galerii. Přece jen mě občas někdo poznal. I když jsem už zmizel z titulních stran, pořád jsem byl hodně známý. Jenže obyvatelé hlavního města okázale přehlíželi známé politiky, mezi které mě v podstatě počítali, protože mě neuměli jinam zařadit.</p>

<p>„Smím se zeptat, generále, proč jste tady?“ začal jsem otázkou.</p>

<p>„Dnes jsem loboval u senátorů,“ řekl Szilard. „Máme problém s moratoriem Spojených států na nabírání dalších lidí do KOSu. Podstatná část našich rekrutů byla vždycky z USA. Proto nikdy nenastaly potíže, když některé země nedovolily svým občanům nechat se naverbovat do armády. Jejich počty byly v porovnání s americkými posilami zanedbatelné. Ale bez Spojených států nenaplníme stavy. Zvlášť teď, když se k moratoriu připojují další státy.“</p>

<p>„O tom problému vím,“ řekl jsem. „Ptal jsem se, proč právě <emphasis>vy</emphasis>…“</p>

<p>„Zdá se, že ovládám jazyk politiků,“ řekl Szilard. „Vypadá to, že tady je výhodou být poněkud společensky retardovaný, což příslušníci zvláštních jednotek určitě jsou.“</p>

<p>„Myslíte, že dosáhnete zrušení moratoria?“ zeptal jsem se se zájmem.</p>

<p>Szilard pokrčil rameny. „Je to složité,“ přiznal. „Všechno je složité, protože Koloniální unie držela Zemi tak dlouho v izolaci. Pak jste přišel vy a všem vykládal, o co všechno za tu dobu přišli. Jsou rozzlobení. Otázkou je, zda jsou rozzlobení natolik, aby se přidali na stranu Shromáždění, místo aby drželi s ostatními lidmi.“</p>

<p>„Kdy se o tom bude hlasovat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Za tři týdny,“ odpověděl Szilard.</p>

<p>„To bude jistě zajímavé,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Došel jsem k názoru, že žít v zajímavé době je prokletí,“ řekl Szilard.</p>

<p>Chvíli jsme šli dál mlčky.</p>

<p>„To, co vám teď řeknu, je osobní věc,“ přerušil mlčení Szilard, „aby bylo mezi námi jasno.“</p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p>„Tak v první řadě vám chci poděkovat,“ řekl. „Nikdy by mě nenapadlo, že se podívám na Zemi. Kdybyste nezměnil způsob, jakým s ní Koloniální unie jednala, nikdy bych se sem nedostal. Takže za to vám patří moje díky.“</p>

<p>Těžko jsem skrýval pobavení. „Rádo se stalo,“ řekl jsem.</p>

<p>„Za druhé se vám musím omluvit.“</p>

<p>„Měl byste se omluvit Jane, generále,“ namítl jsem. „Ji jste změnil.“</p>

<p>„Ji jsem změnil, ale využil jsem vás oba,“ přiznal Szilard.</p>

<p>„Tvrdil jste, že jste to udělal pro zachování lidské rasy,“ řekl jsem. „Nejsem nadšený, když mě někdo využívá, ale pro váš cíl mám aspoň větší pochopení.“</p>

<p>„Nebyl jsem k vám úplně upřímný,“ připustil Szilard. „Ano, obával jsem se, že Koloniální unie zapříčiní vyhlazení lidstva. Mým prvotním cílem bylo tomu zabránit. Ale měl jsem ještě jeden cíl. Sobecký.“</p>

<p>„A jaký?“</p>

<p>„Příslušníci zvláštních jednotek jsou v Koloniální unii druhořadí občané,“ řekl Szilard. „Vždycky jsme byli. Jsme potřební, ale nedůvěryhodní. Děláme špinavou práci a udržujeme Koloniální unii při životě – my jsme zničili flotilu Shromáždění. Odměnou za to je vždycky jen další špinavá práce a více odpovědnosti. Chtěl jsem najít způsob, jak Koloniální unii přimět, aby <emphasis>mé </emphasis>lidi uznala a uvědomila si, jak jsme pro ni důležití. Odpovědí jste byl vy.“</p>

<p>„Já?“ podivil jsem se. „Tvrdil jste, že jste vybíral Jane a Zoe, a já byl jen přívažek…“</p>

<p>„Lhal jsem,“ přiznal Szilard. „Všichni tři jste měli své role. Jane a Zoe byly nejdůležitější pro zachování lidské rasy, to je pravda. Ale vaše role byla důležitá pro dosažení <emphasis>mého </emphasis>cíle.“</p>

<p>„Netuším jak.“</p>

<p>„Protože jste člověk, kterého <emphasis>rozhořčí</emphasis>, když ho někdo využívá,“ objasnil mi Szilard. „Poručíka Saganovou nepochybně rozzuřilo, jak s ní a Roanoke Koloniální unie manipulovala, aby dosáhla svého. Ale její řešení spočívá v tom, že se s problémem vypořádá přímo a okamžitě, jakmile nastane. Tak je vycvičená. Přímočaré myšlení i jednání. Vaše žena ovládá mnoho věcí, Perry, ale lstivost a rafinovanost k nim nepatří. Vy jste jiný. Ve vás to <emphasis>vře</emphasis>. Vy hledáte dlouhodobá řešení, abyste potrestal ty, kteří vás využili, a abyste se ujistil, že lidstvo nebude muset čelit stejné hrozbě podruhé.“</p>

<p>„Například tím, že přivedu Shromáždění sem na Zemi,“ řekl jsem, „a odříznu Koloniální unii od zdroje vojáků.“</p>

<p>„Viděl jsem to jako možnost,“ přiznal Szilard. „Sice malou, ale reálnou. A v důsledku toho se Koloniální unie bude muset obrátit na jiné zdroje vojenských sil. Na nás.“</p>

<p>„Pořád jsou tu ještě kolonisté,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Kolonisté nevedou své vlastní války téměř dvě století,“ namítl Szilard. „To by byla katastrofa. Dřív nebo později dojde na zvláštní jednotky.“</p>

<p>„Ale jste tady, abyste loboval za zrušení moratoria…“ nechápal jsem.</p>

<p>„Když jsme spolu mluvili naposledy, vysvětlil jsem vám důvod, proč jsem dovolil, aby se moji vojáci postarali o zničení flotily Shromáždění,“ řekl Szilard.</p>

<p>„Abyste měl kontrolu nad situací,“ vzpomněl jsem si na náš rozhovor.</p>

<p>Szilard rozpřáhl ruce v gestu, které říkalo: <emphasis>Tak vidíte!</emphasis></p>

<p>„Pořád se mi nechce věřit, že jste plánoval právě tohle,“ řekl jsem.</p>

<p>„Nic z toho jsem samozřejmě neplánoval,“ prohlásil Szilard. „Nechal jsem otevřené možnosti, které mohly nastat, a byl jsem připraven podle toho jednat. Určitě jsem nečekal, že uděláte právě tohle. Obchodní lodě! To je zvláštní uvažování. Čekal jsem spíš další válečnou flotilu.“</p>

<p>„Jsem rád, že jsem vás překvapil,“ řekl jsem.</p>

<p>„To věřím,“ poznamenal Szilard. „A teď mi dovolte, abych vám to oplatil. Vím, že mi poručík Saganová ještě neodpustila, že jsem ji změnil.“</p>

<p>„To vám neodpustí nikdy,“ podotkl jsem. „Trvalo jí dlouho, než si zvykla žít jako obyčejný člověk – a vy jste jí to vzal.“</p>

<p>„Tak jí vyřiďte tohle,“ řekl Szilard. „Byla prototyp. Verze vojáka zvláštních jednotek vytvořená pouze z lidského genomu. Je stoprocentní člověk do posledního chromozomu. Je samozřejmě <emphasis>vylepšený </emphasis>člověk, ale pořád člověk. Ani na chvilku jím nepřestala být.“</p>

<p>„Má v hlavě NeuroKomp,“ namítl jsem.</p>

<p>„Právě na to jsme hrdí,“ pochlubil se Szilard. „Poslední generace NeuroKompu je z velké části organická. Abychom vytvořili NeuroKomp z lidského genomu, museli jsme provést nesmírné množství různých vylepšení. Je první, kdo má zcela integrovaný lidský NeuroKomp.“</p>

<p>„Proč jste ho testovali právě na ní?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Protože jsem věděl, že ho bude potřebovat, a taky jsem věděl, jak moc jí záleží na tom, že je člověk,“ řekl Szilard. „Obě podmínky jsem zohlednil a v té době už byla technologie připravená k testování. Vyřiďte jí, že lituji, že jsem jí to nemohl prozradit dřív. Měl jsem k tomu své důvody. Nechtěl jsem, aby se o této novince vědělo.“</p>

<p>Prohlédl jsem si Szilarda zblízka. „Používáte stejnou technologii sám, že?“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil Szilard. „Poprvé v životě jsem zcela člověkem. Stejný jako ostatní. A za nějaký čas na tom budou stejně i příslušníci zvláštních jednotek. A to je důležité. Je to důležité pro nás i pro Koloniální unii a celé lidstvo. Vyřiďte jí to, Perry. Je první člověk z našich řad. Ať to ví.“</p>

<p>Nedlouho potom jsem vzal Jane na setkání s Kathy.</p>

<p>Moje rodné město v Ohiu vypadalo stejně, jako když jsem ho před téměř dvaceti lety opouštěl, jen se zdálo trošku omšelejší. Jeli jsme po dlouhé příjezdové cestě k mému starému domu, kde na nás už čekal můj syn Charlie s rodinou a všemi vzdálenými příbuznými. Od svého návratu na Zemi jsem viděl Charlieho dvakrát – vždy když přijel do Washingtonu, D. C, abychom se setkali. Překonali jsme prvotní šok z toho, že vypadám o hodně mladší než on, a Charlie se musel vyrovnat s tím, že se Jane tolik podobá jeho matce. Pro všechny ostatní však bylo zpočátku dost těžké si na nás zvyknout.</p>

<p>Mohlo to být hodně trapné shledání, nebýt Zoe, která prolomila ledy. Začala Charlieho synem Adamem, kterého tvrdošíjně žádala, aby ji oslovoval „teto Zoe“, přestože byla mladší než on. Náš rodinný klan začal pomalu roztávat. Vyslechl jsem všechny drby za poslední dvě dekády. Jane se dozvěděla staré historky o Kathy, které předtím neznala. Zoe byla středem pozornosti starších příbuzných i mladých chlapců. Savitri vyprávěla Charliemu veselé historky z mého působení jako ombudsmana na Huckleberry. Hickory a Dickory se smířili s tím, že jsou pro všechny zvláštností.</p>

<p>Když se slunce sklonilo k obzoru, poslali jsme Zoe letmý polibek a vyklouzli ven z domu. Vydali jsme se po cestě ke hřbitovu a k prostému náhrobku se jménem mojí ženy.</p>

<p>„Katherine Rebecca Perryová,“ přečetla Jane nahlas její jméno a poklekla.</p>

<p>„Správně,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ty pláčeš,“ poznamenala a ani se neohlédla. „Slyším ti to v hlase.“</p>

<p>„Promiň,“ omluvil jsem se. „Jen jsem si nikdy nemyslel, že se sem vrátím.“</p>

<p>Jane se ohlédla. „Nechtěla jsem ti tím způsobit bolest.“</p>

<p>„To je dobrý,“ řekl jsem. „Asi to tak má být. Chtěl jsem, aby ses s ní setkala. A chtěl jsem být u toho.“</p>

<p>„Stále ji miluješ,“ konstatovala Jane a zahleděla se na náhrobek s jejím jménem.</p>

<p>„Ano,“ přiznal jsem. „Doufám, že ti to nevadí.“</p>

<p>„Jsem její součástí,“ řekla Jane. „Ona je mojí součástí. Když ji miluješ, miluješ i mě. Nevadí mi, že ji stále miluješ. Doufám, že ji budeš milovat navěky.“</p>

<p>Natáhl jsem k ní ruku. Vzala mě za ni a pevně ji stiskla.</p>

<p>Zůstali jsme tak v rozjímání nad hrobem mé ženy ještě dlouho.</p>

<p>„Podívej se na hvězdy,“ řekla Jane nakonec. „Tamhle je Velký vůz,“ ukázal jsem nahoru. Jane přikývla. „Vidím ho.“</p>

<p>Objal jsem ji kolem ramen. „Vzpomínám si, jak jsi mi na Huckleberry řekla, že když jsi konečně začala rozeznávat souhvězdí, poznala jsi, že jsi tam doma.“</p>

<p>„Taky si na to vzpomínám,“ řekla Jane.</p>

<p>„Pořád to platí?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Platí,“ řekla a natočila ke mně tvář. „Jsem doma. Jsme doma.“</p>

<p>Políbil jsem svou ženu.</p>

<p>„Mléčná dráha,“ řekla, když se naše ústa oddělila a ona vzhlédla k obloze.</p>

<p>„Ano,“ přitakal jsem a zahleděl se také nahoru. „Odtud je opravdu dobře vidět. To je taky jeden z důvodů, proč jsem rád žil v menším městě. Ve velkoměstech nejsou přes světla hvězdy vůbec vidět. Ale tady je vidíš jasně. I když si dovedu představit, jaká to musí být úžasná podívaná s tvým zdokonaleným zrakem…“</p>

<p>„Je to nádhera…“</p>

<p>„To mi připomíná…“ začal jsem, a pak jsem jí předal vzkaz od generála Szilarda o tom, že je prvním člověkem z řad zvláštních jednotek.</p>

<p>„To je zajímavé,“ poznamenala, když jsem skončil.</p>

<p>„Takže jsi člověk se vším všudy,“ řekl jsem.</p>

<p>„Já vím,“ přitakala Jane. „Už jsem to zjistila.“</p>

<p>„Opravdu?“ podivil jsem se. „To bych rád věděl jak.“</p>

<p>„Jsem těhotná,“ řekla Jane a usmála se.</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKQAYQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDzRpFYYK9gQe/Sq7EkHaBx
7UTkbvoKiLblz0qDoRGzYz2P0FV3J+8oHPXip5CeHHbuaj8zdE69B94cd6Ww7CBycdPypQz
M3KjH0qEttYE8jHSjziW2rxx0oZSJioPOBn6VLHKMkMRz7VXDMSOM1OqAtnoazbNETr8zAg
Acf3akGRH5jBUbqPl+9UZmwgTaNyn73eo/nkbDH8Sakdy8brzSAihFHIPcGq7ycEKQR34qF
X+Qr2zSrg8HGDVJE3uMRyW4C8nripAR6Lx7VFJH5bZXge1NLYXPeqIZY8wZwQOfaponXacM
u7sMVT3544+lTwCISKTL8uMkYx36UmJFxJ3jlWVCuVOegrqY7hZ1WVCpVlTnArlrSI3FwYw
eACSfauiRYbZBHCNqfLxmtYE1HcstIMEjbyGH3ajL/P0H3v7o9Kj37kJ6DBpQcMOe/H5Voi
EP804AIXGBk4HrT4yxSUjacKx5A4qDjaAOOB/OpoQSJuhAjbjPvSaGM3kN0Uc9Me1AkOcYX
+HnAqMn5+ATz6+1AI2+3HFIB5f5dxCjj+770m9stnb/ABdqjz8p5PT+tLnBJ6n5qroBIW5A
O3qOw9KPOO0cA8DnAqINhxnjBGB+FBIxjvxQiWSGRtnAB4PYetNZ25Ix1PYelQ71CkZ5x/W
pAc557mmIkDk54B6dh6UwO20dM/LxgUqE7mHOeOn0pq9Bk/3e1AChmC9hx6D1pxb72cfxcY
FMGcck9Ov407rnj+9QUiYSFmxgDJ9B6U4OVI4Xt2HpTfL5OcgZPIHtTMHd+X8qgtD95bGdu
ML2HrSOTtzlSOeMD1pEByoPBG3t70hxyB05zx71QhS7AtkA/e7CosjsAMt6D0qRh8zc/wB7
tSbQWwfX09qpEWEDElcYJ+X+EU1SQDlQDgdh61IAAFA55XtQBwD7D+dA7CMW2scA8H+EetN
k3sCdq5BP8Ip+75Dn0Pb3p6rvJAX+9SHYpqH5yuMn+6PSlAcBcgfw/wAIrVTT3KMwUdfT2q
lKnluqnHG3t7UwsVS7HGcAYH8I9az7sFwQBzz/AAj1q3I+Bn0A/nVGaZQCT1wf51LAzfLkV
mHv/doqdZxluO9FSMhu8DLL0wOPwrMa6WI9frW1fWUscRcnKYxketcTqDvHIwzznis07g9D
aW6t33FpAijt3NQS30Q3Rx42nvXVeGPhg3ijSEvrbWGVmALoqL8hIzjk1bm+C2oq5U6jIR0
Hyr/jWbnBPVm8aNSSulc4YXsZYgnqKlS5j+6T0rsf+FMakcEahIN3H3V4/WgfB7UlIYX8pJ
/2V/xqfa0+/wCJSw9X+VnMxOrA7fSpyQPmzjFaGoeCdV0OBp2MkyAbjhQcD8DXNvqMTwFo3
BwSD7GhNS2YTjKGklYtS3KQtljwOagbV42QkuFwcAVzd3evI7HPauv8F/DXWvF7LeOzWWnk
5EhXLyj/AGR6e54rRpJXZldt2RmLq6FsFvfmtGC6jkXKkcV6yvwf8K6bEEnIkkHBaV2c9Pb
Arlta8C2lrG0ukyx7gMheVz+prneIpJ2udawVdq6ic8g80YHzVVbqf7o9aht9QEU50+aM29
2p5Vup+lNvbhY1JPWt1qc0l9443ccDh27dqoyauvnYTgZrCurxnLDPau58C/DHU/FhW+vZH
s7BjlcD55R6jPQe5puyV2ZpOTsjNttcMUglRxuIwRWpBr7XkwGwrgjvkHFemXXwp8KafbGE
GLzAD8zlnb881zl18PbWzha4sZshDkCNs/of8ayjiaV+W501MFX5eblKD6iIIYdwx5rbPpU
h1OBCMuv3v6Vyfie9ubFLK1HyLJMoK929z6U/w5YDXda+wT3j2wbAQqAcknpzXVGcWrp6HJ
KE4S5JKzOnGrW/HzDnFXLHULaU3ALAkxNj65rQuPhBcIqmPVZW5HULxn8aqN4Bn0iGS4e+a
TCnhio/rUe2pr7SNlh6z2i/uEHzMCT1/wAKiklWLBbpxXOHxBc2viez0WS2jKTkjzN2SMA+
laesFxbEpzwKuLUldGU4yg3GSsxx1SAcFhnH9aT+1bfkhh3ribUm41mC0uJmhjkkCtIP4R6
16nD8I/tGnpeW+szOjoXHCdO1EpxiveCEJ1L8iuYX9qwbx8y9f6U06tCB1HQVsD4T3IYg6l
Jx67fShfhRcNz/AGlJ27r3qFXp9yvq1b+V/ccydWV5AoI5/wAa0xfpFDvbncSPpmtmD4S+V
G08mpyZUZxlfWuO8Yj+wrGO3WRWzcBM5yT7n0pqtTbspA8NWUXJxdkbY1SAMckdf6UwanDh
cEcY61h+EdIXxLqD2U169tIWwuAOeD6/Su9m+EMsYQx6rM27HdO9XKrCOkmZwpVKivFXMFd
Ugx1BOP61ZivIZCdpGcNV0fCmYYzqMmeD95PWhvhxe2yF4r6R8Z43Ke9S69P+ZGyw1b+V/c
xM7jke/wDKkfKkHsCP5VnXK3ugy7dQSQRDP7zbx6fSrD3CXFp5sEiuhxhlOR0rSMlJXRnKL
jpJWIW1GKKRdzDPA+lMOrwHgMOnX8a4jU554585Ix0r0fQfhra67o8d9b6zNlgNwGwYb0/W
iUlHWRMFKbtFXM86tASw3gDBo/tWDdncOD/SteX4TzpIw/tOQ4yOWTtUbfCqVFOdSl4J/jT
0zWftqf8AMjf6tX/lZljV4OMsB0/lSDVoAqhmGcDjPvTNR8G2WkmMXurSp5n3cFTWnH8MGl
iWQanJhgrcOnQ0OtTSvclUKrbiou6M46tblThxyD3960dPv4nk5cEc81naj4JstJhE15q0q
x5C8Mh5NdZ4d8AWV5po1CHVZWtyrMGLIMAdSaPawte4exqqXK1qdd4VtrbU74RFQyluT6fL
ya84+Kc1v4f8baVJpchNjcyfZ7iJm3fN2YVqab4s07Q9H1DULS7dlbdDCzEZIB5P48V4fre
vX3iLWvt+TNBZv9ofccA4OcV5zxE54hRg/djue59Sp0sE6lX45/Cuvr6Ho052qAW7Dv71k3
EmWPzZ9DT7K+k1LRLa/dFQyxhiqn3PSq8rHdk5NenJnzwitIR8pxRRGRs4LDmioL1Ld/eSz
q4+6pA4A9q47VEAJx3rsLqIpAJEPyuMH1xXI6rg4x0pIlmp4J8aajoGrxWUcpNrcHYyehxw
RXpd143nUByGzXiOhwed4islB5EwNei6xF5UOR2rx8fG1ReZ9XksuajJS6MuXnxIltlDFtq
juTUdj8SZLsHy33gcHBrynW3Mt3DETlSxJHrVfTmNvrtuE4SVwjKPeqWDTp819SJ5k44n2X
KuXY9ovfFT3VoyncDtxmvJNdH2bWjcRfLHdA7gOm6u1uYTFAAR2rkfEyqttasTk+acflWWD
laordTtzakpYd+Wpe8D+Gm8TeI0gmUmzi2tJ/tnsn49/avovW/Elj4T0NLK0VBII1U7Rjp2
HoBXmPwuki0zSJroqN2DgnuxH9Biuf8AGmty3Vy2X4FbYqo51PZRPOy7CxhSdeoi7qnxDvb
i5LGfYCc/eptt4iupwNz7weOteUiNrzfcyklB8qgVu+Gbl1un0+RslRujPqO4pVcIo0+bqb
YXNPa11SasnsdB4ktv7SQXMP7u7g+aOQdfpXOvqZvLJJGG1xkOPQiutuF+T3rh9SgNnqzYG
I7hd4+vetMFU05H8jLOcOk1XgvU1vCejrrviGK3mUtbph5AP4h2X8TX0jq/iKDwtoK2tuqi
QKobbx26D2FeT/Cu0SGKS/dfmw0mT7DC/qSak8bajJcSFdxwB61GMqtzVJCyrDR5HXkjK1v
x7ePcu7XBRSTn5jVey8a3NxEyi43kjkZrio7T+0tXufN5S3UHb6k1UmhazmFxbfKydQO4rS
ODg4ruZyzapGrt7qZt69eSXFxaO5JCzrV68kuNPuzcWkrRSxtuUr6g1h6lMs2nQXcfCF1b6
c1s6jdW81wVVwT1z2NdmGSVPlZ5mZS5q/OuqTPStA+Iuo6joFvPcoTLna5zjJHGaxvEXjG7
ntjEu5Bj1rP8K2wj8ME9f3z1ia2SWZc44rxJU17Zx6XPraNR/VI1OrSJfB+lza5qjeIbq4c
JaSlYowM7jjnJ/GvRbq282Jgcf5Fcx8Mkz4RlYnk3Mn8hXbzxnymOM9f5V9HBKKSR8NKTm3
KW7PJdYgaC4JQlT6iur8FePtWS2udJuXaYWoURtn+E9qwfECATnvTfB9sG1W/fH/LIfzrmx
qTotnblU2sXFdH/AJHf3Pji5Rm+Vg3PesG9+Jdzbtl5Ngz/AHutZes5jZ+1cKsaXetyicBk
ijyFPrXk4ahGq7SPp8xxX1SF4LU9PtfiPdX0bRRTh8jGA3P5VxPiy9lu7d3kJJEivnNY89k
6ztJYQPHLAPNaROgX3/Opru8XUdElkbAkAw4HYiuv6sqNRSWx5kcw+tYedOatKz+ZptfXum
TjULCZoZo1DqVPWvVdK+IN/f6HaXUqHc6gnDd8YNeRRsJ9PgYnOYgK7fw/bLF4Ut/Yt/M1W
YxXIpdTnyGTdWUHta5vXHj66iXO0jGOc+lZg+JrPO1v5ylumN3PXNchq8xQSdQME1zlrpcd
xoUdzgrO7MRJnkEGubD4VVU22epj8weFmoxinc9l/wCEmTUYGSYbgwIKtyDmuHuryTwzrH2
y1DPpUx23EI58vP8AEKo+G717m0ZJD+/hbY/qfQ1rX8QnhljkGUcYYe1Z05yw9Wx1VqFLH4
ZTS1tox2uxxSBZoGDxuoZWHQgim+EPGOq6FrkWnpM0lrdMflJ+6wHUVhaTcy/YrjSZzuazb
5Cf+eZ6VLo9uJvE1gw/hl/pXt10qlJvyPjcK5U8TFbO9j1i58Z3OSWjYZz396z7zxrdtAQi
sDz39ax9W8uKZIC2HcEqPXB5rLddwK54r5deZ+jcsehzniPWNS1jXVinunjjSPdGo9e9dD4
d8Z6ylldWFzM87WxGyRjzt7CsbXdIkktYdRgI3W74f/dNT6XAi213ID8zIM/ma9h8lTC6dD
5aKqUczs38X5W/Qy9a1jUNe1V7SW7kjt4V3MoPU10fgnxbqmlXsugyztc2M8J2xuegP3gPr
XIW/wDyF9S+gra8MWom8UQysfuxsP0ronCKw1kulzzqdacswTk93b5EEuj6l581hcTyRaTD
KxTB+ZwecCoJV+3alYaBpwFnBM2GK88Ack+p4rtdaQKjr05NcdpX7vxzp7eiuf0NcuFl7Sd
5HsZlSWHotU93ZX8u3od9ZaZDp+mwWMRZ44VVQzdT1qvNaqCACRnt+NTyXB6bs9KptOx5PT
pXrSZ8qo2GpCVGAe9FSRs2zr3orJyLsQXc0jJsVvlwBjHtXMaoOPeumn6DAJ+UVzuppjr0q
iCl4dH/ABUdn/12X+deieIBmEgZye1ee+HuPEVoBz++X+deia6NyY/WvIx7/eRZ9Tkn8Kfr
+h5TrSlL63YjGSa1/B2iNrGvRNsJWKVWz9OT/KoPEtswlsiDyS2PfpXqPhG2s/Dfh37TcfJ
cSxkqp+9z1J+v8q6fbKOHv3OKWFlUx7itk0zK8TBLdliU4+leaeI7pZbm3hU5EQLmt/xNr6
S3bOGyATXDyF5hLPITvlOB9KxwdFr35HTm+MTi6Mep6p4aneDwtaruILKXP41yXiKclZH9M
12cNs1tosKEY2xgfpXBeID/AKNJz1NYUPfrOXmeji17LBqK6L9CNbcR6LbgDBKbj+PNQabJ
9n8Q2cxOAZdjfQ8VrXaAWMSgfdjUfpWGPlukfukm4fhXtSV4tHxlOXJOM10sem3sO1eB61z
HiG2U6bDcgfNFIBn2I/8A1V2N6ha1Vxk7hmuX1050G6QHGFDD8DXgYduM1bufe42KnhpryN
/wRf8Al6XdIrY2Rqv55NQ6qpuLht2eQK5nwdfspvYCeWCH+ldI7bpMmqxN41mzDLEpYWPz/
M5CQPo+tSvMh+z3gAD44DDtTXjWaQlcMCK7qOKzuYjBdRJLG3UMOKgvvC8UMBuNJJk2dIWP
I+h7/jXZQxcWlGejPIx2V1IydSlqnrbqjzW5DW1rd2DnHluHTPoamlbOxs9QtaskOmaleyt
cRuLqIbXiY46d8VmXKhZNqjABGBXoLQ8GbbtfpoekeFTu8Kk5z+9f+Vc5rf3246ZrovCn/I
qnj/lq/wDKuc1r77/jXiS/3iXqfaUv9xj6I6D4ZXlvF4XnhmcKwncgHvnFd3PPbmKRvMBAy
SfbFeReECRokmRx5zc/lW9LIwhYZIHsa9znsfGciaMrXr+Ca8KQEMOm48Vf8Gj/AE68x3iH
8xXI6pnzmx7103gEk3V4Dz+5H8xWOKlehI6sujbGQ9f0L+rx+ZcOvua45LWRPE1xEqZzGuB
613GokC7cnpTrG80m3uvtFxZxSyk4LMuSRivJwtf2Lu1c+qzHBvFU+WLs7jF06C18I6pPKo
Eptiufc84/SvNvL+z+VxiK9tt4/wB4ZB/lXoHiLXFvLOWGMBIyhUKOB0rBTw/da54H0K6sd
itbtLHK7HG1d3X3r1KEnW5pNbnzeMo/U/ZRTvZO5naU+7Sbc/3Rt/I16LomG8KW5Hct/M1w
yaeNNtzaiQybMksR1Ndv4f8A+RQts8/e7+5qcyVqS9Ssh/3iXp+qOQ1oDMvHG0/yp+j2+7w
ZZyADkvyf940zWyMS89jWnoKbvh7ZnHQv/wChmqwHwsrOv4iMDSSbXxYI8AR3UeD/ALwrrL
2IBScVycp8nWLKcfwTrn6Gu51GMiJvrXFmEeWqpLqepkVRyw8qb6P8zgbxmttetbgEhZQYn
H8q3PDoX/hILXP/AD2FYviFMWizd4pFYVq6DMBrFq68bpAc/hXbSlzYdo8fFU/Z49W6tMs+
Or42eo6Zcxn/AFUrbhnqOMirUUySxiRDuRxkEGuf8ZsLjU7ONuQXYU3w1dkxPYzH95bttHu
vavOdG+HjNdD3qWKcMfOg3o7W9bI65DG8DwSDKOpVs+hFcfp808N3qFnKeYgB9eeP0rqerc
HrWPfWwjvprxRgyxBWHuO9ZUZ2UodzsxeH55wrR3j+TRz1sf8AiaaifUCul8HnOvJzztb/A
NBrmLU41HUPcCul8Hn/AIqGP/db/wBBr2av8B+h8bQX+2x/xfqdHr5wG9ya4izbHjKwbGSE
f+RrtdfPD465NcRYknxjY4Gfkf8Aka83A/EfSZ1/C+47YlgRuPPH0qFuvX8KmYbsAg44qPb
xyPSvXZ8pZAgyucd6KkjX5T160Vm5GliOQEkLjtWBrB2DAHSuimUJgZ+bArmtWySa1OUpeH
s/8JHad/3y9PrXout9K868OjPiG0/67L/OvQ9fICZ7V5OP/iRR9Tkf8Kfr+hzs9xZxSw3E8
KySQZ2FuQpPesLWfFM05ZTJx0qpqk11c30VjbkB5mwCTV2w0C1tXD3J8+f+833QfYVrQw6s
nMwxuYSjJ06St3Zza29xcAT3IKxk5VSPvU6NFnuYI8YzIvHtmug1WPbx/OsO1ITUIiTwrA/
rXoWstD5/Vzuz1jVE8q02DoAa8119QLV+M/MO9el6m2+At25/GvOfEC/6FIe2c14mEfvn2+
ZJvDy9Czeri0Xj+AfyrnyP3/4nFdNdnfp0L8cxr/IVzwAa5HH8RBr3Ez4eXY9XdA2h20jHk
xrn/vkVxmtPmwnj7eW38q7IAjw7aZ/54r/6CK5HVov+JddSdhGf5V89S0qfM/QKt3h/l+hy
WkXX2HUIJWO2OZdjE+td7FKHUEnnNcJALO7tLeyDMZyvOB90j3q1aatcWUgtb0kbeFk/vCv
TxVBz95HzWV49UU6U9nsdsGKkEVcivHAAJrBtb9HAO4H0rQVwwyK8iUGj6+E4zV0zM8Rael
0Re23yXkYyrgfex2NckZvPRZujEjcPQ13N0xwCe1cNdRLBq11CowpYSAfWvUwc3ZwZ8tnWH
jGSqx66M9Q8NKF8NEL/AM9n6/SuY1wfO/HrXTeGZPM8Mn/rq2PyrmtaB3sPY1xv/eJep61P
/co+hH4QVjoUpHaZuPyrfmMcdpuY7iSRWF4PZYtAmYueZXG0D6VDqN44do42O0c17D1Z8ct
IlDUtrStj3rp/AURE9446eUP/AEIVS0nwre6/oV5qNpMvmwybVibjzOMnnseldD4Mg+z2k6
zIY5hGQwbggh6xxL/dSOzL1/tMH5lXWH2TyetcO76ne6rNBa3AjEah8MO1dprmTNIVPOTzW
B4WtZL7xLfIMsRb5/UVy4CCk9T2M7qShBcjtqZkU1350lheqBOq5BHRh613HgSUHwHcQsRm
G4dcD3waw/FumSaclhqe3BSTynPqCP8A9dHg6/8AJs9UtQ2VM4YenIr1oQ5KjS2PmataVWl
Hmd2rolvhm6c+uRXVaEu3whbA4GN/8zXM39vOl7H50TReYwIBHUZ7V2VlAIfDsKA9Cw/U1y
Zp/CXqelkP+8S9P1RwWtggS/Q1seHSB8OrPnnMmf8Avs1j62eJj7GtTQD/AMW8tOeMycf8D
NGA+Fl51/ERz13zcKR2kU9PevQtRQ/ZST3Gf0rgZF3XWCO4r0fVFIsc4/hH8hXPmW8f67HT
kD/iL0/U8515Q2mXY9Fz+opuhy4vdPz3Yfyp+uHbp12DxmPvVLRzi70rjnPf6Vph/wCBL+u
hlmL/ANtp/L8yXxD+812wHPMv+FVHY6ZrsN5jbG58uT6HvV7U1MnifS07tcAfqKm1/TW3Sx
Fep4PvW2HipUFFnHmE5U8bKcd01+SOhUgoCCapakf3BB9Kp+Hb1rrTFSQ5mgPlv6+xq5qOB
CfpXi8jhUcWfZxqxrUFUjs0cjbn/iZah6YFdJ4NOfEEf0b/ANBrmrYf8TTUPoK6bwgP+KgQ
9trf+g17VX+A/Q+Jof77H/F+p0XiAEh8nHJri9NUv43sAO6P/I12fiHlSfc1yWgpv+IOmr/
sSf8AoJrz8D8R9DnX8L7jvDbscAg846fSoTaPj5Rnoa6aK0HmAlAeVP6VItmu3JAI+XgD3r
2eW58nzWOXjtZNv+rJ59KK6yK0BjG0LjntRUunqVznET5JJ68D8eK5vV+PaunmB5AHYVzer
hipbHtVGLM7w9geIrPP/PVf516D4h4hINee+Hh/xUVof+my/wA69C8Q8wGvIx/8WJ9Tkf8A
Cn6/oeauD/wktiQcHeefwrpycuVZQSRwc1zM2f8AhIrDB/jP8q6QjLdelejSXuI8LFfx5Gd
qI3wkY+Za5WQ7Du9Oa6+8jYocdjXLXcRG4AHkGtTkkeovKLjS4Zlzh4wfzFcZr0W60mAz90
1teHrz7V4bthuy0amNvqKqalEZImX1BFeDTvTqWfc+8qL2+GTXVfoZqyiXQbRic5iH+FY8Q
LXoUcjcf5UtpcY0gQMSDExQ/nVrQ7V73WEjRd2M/rx/WveWmp8Gk20j1K4QRaDajp+6UY/4
CK4rXZlj0C8weSm0fia7vxNi1s0iA+78v5cV5b4jut9olqh/1rgY+lfP4eLnNep95i6qpYa
V97f8AybEhBpk2BhZyhP1rqNT0qGWJwUB/CubtrV5vDkzxj54ZN649q6yO+ju9JiuBjLrzj
1717aldu3Rnxs4OKi31S/yONY3Ol3BMLeZED9xq7HSLxL+0WaLJB4Yeh9K5i9IaUkDvXR+B
rCRkvic+X8rj07/AOFcuMgvZ8/Y9LKMRONZUm/dZcvvljHauK1Rs64f+ua5rtNZKxsRXDXT
CTWJWwSFULWOCTvc7s6kuTl8z0bwdKX8Mnkf65/5Vja3nc/0NafgjJ8MEk/8tX/lWZrQJdv
oa53/ALxL1Oyj/uMPQqeGm2+HpD1ImaqFwxkuCQCT6fjTdHuvK0R0HeVs1t+EbQ6n4jjhXp
tLtn0Fe11Pjr6HZ6Rejwv8PL6eQbZGjAwfVzn+WK5vRtVeTXruN2OWhVj+JBrS+JEnkaTZ6
Sn37mdCwH+fpWHo1uB4wvhjgQoP5VxzlzUakj1aEfZ4ujB72v8Afcva1yM/nS/C+FZvHOpK
RwLPP/jwo1tcMyjsKZ8NJxbeNdUZj1suP++hUYB6ndnXwr1Ou8a2dld6WbO4QsmVJCnByOR
zXG6Tp9tbOUtoljQkE++K3vEV8bm4Kqcjireg6VvsWvJh+6BGCR2HX/CvYlJQi5M+TjB1Ki
hHqQ+M9Tsobex0xY1a4ESzOe6nOePwpmkagbzw/Aw53Fz+prjNXu21PxfrN0OUij8pfbit/
wAIK3/CKWzHnhv5mvIxbbw8XLqz6PKoqOOqRjsk19zRia10mz6GruhyhPAVmucHL/8AoRqn
reWWXjsah0if/ikrRB2L/wDoRrbA/CzDOtKkSewhNzqiIozllH5mvQfEQEMDoOxI/SsPwPp
D3mpi5ZD5aMDn/d5P9K0/F04EkqA9HNcuYyvOMUd2RQ5ac5vr+h5p4gn/ANAnGeoA/Wk09C
mpaSh67sfoKo6mxuLqC0HWWQD8M1s28YOv6aoGB5pA/KuulHloM87F1OfHQ8mvzFuF3eNNF
T1ulH6iu18SaV8zyBe56VyM6f8AFwNCQcZvFH6ivYNb08PbOQmOGrTB/wAJGOaK+Kn/AF0R
4VbMdJ8Rrk4hu/kb0Ddq6HUebbNZviWxzFMijDxneh9CKnt7n7f4fiuf4iuG/wB4da5cbTt
NVF1PTyXEOVOdB9NUYempv1PUs/3VrpvCybfEMYH91v8A0Gua0xhHqmp5/urXS+FWDeIohx
yG/lXVVt7B+h5FC/16P+L9Ta8QYKtj1Ncz4X5+JWl56bJP/QTXUa+MhhjoTXJ6Axj+IOmsD
ghH/wDQTXm4H4j6TOv4XzR7TIVR12jnI/lUOdwAH+z+FQLKWYMTzkc/hU9uGZlz0+WvaufJ
ONiWFP3Qzk/nRVyJcRL8pP0oqHuI87nHyjtkCuX1iTqM856V1N19wgjjbx7cVxep72kamJi
+F4jJ4ltABnEq/wA677xGm2Lb3rmfBUENrqK31248uMh2I7YBwPqTWnruvWl1K3lkgZxXk4
1OVVcp9Rk/7uhJy0uzibhQviGwPTMhrpABux2xXN6rKnnW91CNzQSbiO5Fb+n3Eeo2y3MIZ
VJK4YcjFd9J/u0eNjFbESt1JmiMiFa53VLQxE9+K68KIxxycVn39mJ1OBzV31Odo5zwvd/Z
ru5sHJCv+8T+tdPMqyLzzXGX1pPa3C3UGfMiII9xW7YaxDcRrISB/eHoa87FUnzc8ep9DlW
Lj7P2E91t6GXqOkXVtfSTwxloLgAjH94dRXo/w08MtFBPqt9Ft5DhW/hUHj8Sf5VSsNY05Y
fKulSVOu1hkVe1DxvaW+mtaWCrDHtwQnHNL6zN0+Tl1KlltNV/bc3u72KXjfVVeYqrgYY/z
ry6ac3d/uzlYgfzq5q+qyX8+EBZnI2qO5qutq1uojbmQ8sR6104Wj7NXe552Z4z2suSGx1n
gWzW70q7VxnbKw/QVk3dhfaLezWiRu1nIxaI9gfStrwVfw2Om3yP183OPwrorTXdMaYpdxp
JGxGVYZGK5HVlTryaV0elTw0MTgqcW7SS0PPLTSdS1XUFtLO0leVmGflICjuSewr2i00GDw
14cZH/ANY4GCRgkAYz+JJNS2Pinwtp1vmGBQwXoWJGfpXG+K/HC6i8hR8gnPBp167rR5IIz
weC+qz9rVa0OW8QXwadiDxg1zFuDIrzsOZH/Slnkm1K78qPJPJY/wB0VbjiVZ4oTwNwUDHX
2ruw9NQjY8nHYh4irpseieDbZoPB5dh1lft7VmX0HnykY61tx6zYaX4bhsOPOBLOAehPasB
dWtBJuPrk15E1J1JTij6vD8kMPCnUetjkbK3usy2SQSPKJiu1Vyc17f4I8Kr4a8OXGtans+
1uhBHUIMZCA+uetcrp+u6Bbz/aJrFHnx97OMn39as+IvH0epWX2WEbIgeEU4AFdlTEzlHlj
HU8enlsIVOac04o5jX7yTV/GOnK7ZCuZCPp/wDqrZ0KzLeI72bBwY17fSuTsLlJfENzqD7m
hs7Yu2OvJx/Wux0XXbKG1uLpkKmUAID1I65rSa5MNymFGTrZl7RbJ/krEWrR7rl169q56wa
XS/FZcAqtxblA3bPpWlc61bS3DNjgn1qzZ67pSlftcCTIpzhu1ceHnKk7taHs4+jTxVNwUk
mbOheG9S8R6jGixtFbbgJJ2HAHt6muq8a3Vp4f0JdKtCqPsVcdwoz19+5rOtPiVpen2ois7
YRsAPmDV5z4l8QHVJri6dyTg45rprV5VvcirI83C4KOEvWqSV1sZuiDz7a/uWyTcSsB+X/1
67rw5aG38IW+4YID/wAzXG6NNFpul6dHcIzNdhmQAdcmuyuPEFhaaNDYoQXVeSD3NXj3enG
C3OfJU/bzqy2t+bMG8tvPZ1xy3FZXhnT72+t49OijxKsrId3AXnqa0k1m1EoJ9c1v6b4u0r
T5vtC2cRmGPnwM5Fc2HrTo3TienmGEhi+Vxmk0emWel2nhnwwI8jzDCVyRyeck/ia8b8Uap
5lxMQ4+9VzXviA9+GUMwGCMZz715+W1HXtTWw06Fri5m6Kvb1JPYD1ojTnWqe0miZV6OCw/
soO7LGg2z3+sS37cxWowCe7Guq0qyNx4gssA/JIeQOlX4fDjaLpsWnxAu4OZWA+++OTVjw7
e2VrcNeTHKQucn0PTAr1KrUKTXkfNYeM62Ji+t7mFdxeT8RtCDdPt6DP4ivbtZMaW0oY44b
j8a8F8SaosmsW+pWQUy2lwsyrnrg5xXqya/H4q8KprFnFLCku9TG+CQwPPTtUYP+EkzqzO3
1qTXU868QANeyGPpuqLQNOcaFeqQdiTZH4g/wCFW9RtHSaSSdtiZ5ZugrYt9R0/TvD0kDr+
9lYHGf4ccUsa/wB3YMnjL6ypdEnc85jXy9Z1FT1Kius8E2kkutJMAcLuH/jtc1fGGHV3vw2
beZNrEfwt713XhPVtJ0vTpbhj5hIO1umWOOn0Aqakk8O/QulSksfypbO/yuSeIfvsOnJrkN
IXHj7TBjllcD/vk1sanr1vd3DMBgE9K5x9SFjrthrFvGJTaPuaPONy964sInGSue1mso1KL
5XqrHtUFsxIzkYI/lWjFCoCrjptxVLRtUh1nS7bU4InjjnG4I+MjjFa0MbuyHH93tXrXPl9
9RII5GiBCMfoaK0oLUGFc5z7UUMLHldwm5OfQVkXGnxTvzwfX1rZuDiNiPQVzV7fmJyFJDD
vRuYmUdK1uCScWs0QikfIDHmqUui6yTl5YSSc53VrrfXTqGSCVge4QnNNe6uWyPs0uf8AcN
LlV7l+0nZRTdkZCeH9XkbiWAfU10miWEum6YLWd0aTcWJU8c1US+uo8gW0h4x9w0jX912gl
/74NDQKXVm+dp4oADHHUVzo1C7z/wAe8vXshrRs7qZyGeJ0/wB5SKlo0TRPPYJKPuiuavfD
kyStcafII5CeUP3TXXmWMIW3A4HODmse91JI8gGktdAdtzk5Bq8J2S2UnplRkU1LHV7xgot
jGpP3peAK1H1SR22qck8ADvW9ZeHPFd7EJk0uWOM8hpjsyD04PNVyxQnWqS0uzM07QoLBDM
8gmusffxwPpTzpvmz5PethtH1iwAN9bgKP7rA1Zh8t84HIxRfsSoHAwwX0usXel2b+WDLud
x/CBU8mja7bNuiZLlfY4P611aWEenyXd2OZbmQvnHQdhWbNqpWQgZPtUtXexSlKKV5PQ5t1
1nJRrCfOf7tTW3h/V79syoLSM9Wk6/gK6H7XfnpZ3BHr5bf4Ugvb0nH2Scf9sz/hSslsjR1
Jz+JssWui2djafZ4ASW++7dWNUtQ0C4uFieyeOOSN9+WrZs3dwGnieP8A31IrRjVJFDIwZR
nlelLmsJRXQ4t/Dev3BJkvoD+f+FNXwfrhIAu7f9a79U5IAGOetSDA7gYxxWalbZGr5nq5P
7zz3/hD9cIz9st/1pknhDWFU7r23yPrXbXd5HAuN3OK5u61tmZgDn0rSLbIkvNnQeDPBP2r
SfEOny6la/2jf26xw9cJg5JPHPbpUyfBfxU0Kxx+INP2AAD5W6dPSsPQ4fE2oXS3Oh2dxI6
HiVRhB/wI8V6xod14pt7T/icWsYdccq4JYZ9uK00ejMo80dY3OC/4UX4rK5/tzTz3+6/b8K
RvgT4qGT/bmnnH+y/+Fe1aX4isrqT7MbhEmwR5bHB6/rW+zAITkd/5U7Iq7fVnzXL8F/FUJ
A/tixOeMhW7/hXMeMPBPiDwnFa/b5YbqG9+VJIM4Vv7pz3r6P1vVktWGCOCM/lXJ6neweIN
K+wXNs80QeORSiklHVsgj0/+vRZbmU5S25ijrvwnv9Y0/RBpN/a2T6fbYfzgTuOB0xXOyfB
XxZJnf4g08kcfdb/CvS7bxFdK0vmW0y5jYD5D1zUH/CQ3e44t5T1/gPpTaT1Yo1JRVouyPN
/+FG+Jyede0/8A75f/AApF+CHiY9dfsMnHGx+9elf8JFd7x/osvUdFb0pv/CQ3ZYA20p+7/
AaVl2D2ku7OFsfgRdPKG1bxKgi6kW0JyefUmvTvD3grw/4WsHttJtQruCJJ5Pmkk+p/oKZb
ay3kkzKUyP48jv71m3vigRO+2RWHzdDmqSK0vqdDJoVrLOGZFzu/pXkUnwf8TLNci28RWKQ
zStIFKNxuP+Fd0PEN+zBhaTEZzkRt6fSox4hvfMANpN1HVD6UNJ6MSm4y5ouxwA+CPiSU7n
8QWGcZ5R/pXo3hDwhJ4c8Ipo17cQ3MqPI5eMEA7m6c1dttdIti0o8vCj7/AB3rFu/FoSQpG
wbgjAOec0Jcom7/ABMn8U+Cv7b0O6sbKeO2uJGBWRwSFwQe1cBN8J/EzqFl8SWJHA+43pXX
SeItVcMy2Vzj5hny2/wrOk1zVGcj7LcZ90b0pS5ZbjjKUfhbVzlJfhLrbx+W/iCyZSQcbG7
1Xb4b65ZwCJdds9g5ACN6110epaq2M2tx2x8hqCSbU5yFFrcE/wC4fWpaT0HzO97u5ycfw2
1ub5l1u1P/AABqsr8J9bYMp1i1I5H3G5xXawyXdno1zPIrRSrG20yDGD+NdR4YkN34Y0+8d
vMeWAFmJzk45p2Lu3o2yp4Y0CXSNAstMmkWV7cEM6ggHqf610iQCNVHAPy5NLJKI14Iz0/S
qTXrFlB6/LTFY1YGjECglfzorFW4baMEUVD3Ksef3SEqcen9K4rVYHWUtjOK7m5z+g/lXKa
4uEJHH0qosykjv/ht4t0EWv8AZGpgCVUAiDEjIA5FdvdXPhhZWdIVIxnO8/418x2hddbsHQ
kETAfma9I1Dzo4jlzj615uLlOE1yvc+gyulTr03zrVHR634p8MWCFjb7lUc4c/41wnh7x/Y
HXyNXjYWLkqmScAnpmuQ8RSO8SqWOGkANVoNNm1OX7LbISSwHA6V0UIN025S3OLGzjCuoU4
LT8T6Qn1PwpBaGcwL90H75/xrzbxd4t0GQtHb2+E7kO2f51zniW7OnW4tFlJ8tQhOeuBis3
RNDNzGNU1NdwIzFC3Qj+8a56EJTXNKTsduMqUcO/ZwgnL8ivpN6Utr5wrBZZcpu9MVX/f3t
3Hb28bSyyttRF6sTwBV3VJv3pjXCqOgHSuz+FWhLeaqNTuF+WNisZ/uj+Jv6CvRbUVzM8CM
ZTkordnofw/+Huk+HtMj1jWgkl4ykl2GQn+ymen+9W3qnj3Q7KRobZYxgAZxknHvXLeOvFT
oi2lswVEUqAOwrw6+1q4kuikQMjnP4V5XNUxEny7H0qpUMFTUqm57pdeMrDUkaOVI3Vs8Mu
RXnviKzNvJ/aWikh15e3zlXHfFc3ouqm5maCYeXMvO31FdSZC0OCeKy9+hPc7Y06GNo3S/w
CAVra8g1fSFuIeM5DIeqN6Vy1/E0FxvyflOf1q9bSf2P4k29LS/wCGUdFft/n3pNbQmRuOK
9eD5veWx8nVpypycJbo9j8DeNfD2p6P9jvVBvogQ4ZiMjPBHtW/cah4aiZmNuhGSc7z/jXz
j4aVx4tgMbFd6spx34rttSMsUbfvG/OvMxMpwqWi9GfQZdRp16HPOOq0JvHHiHRHjkjitwF
C4BDt1/OsXwisw8ORmVXUl3PzAjgnrXNTILrxJpkUvzK84yD35r00DC4A429vrXXTTjBXd7
nm4pxlWcYRSUexEFbHtzVe7fyYS3GfrVzO0sgyeuK53XLvaCqntVpXZzPQwNSvXklK54+td
r8OfAC+JLldV1aPGnqCyRMcCXHVj/s/zritKsH1jXILXnYzZkb0XvX0JdahF4Z8Ki2t41iY
xnIH8I7LSrVVSj5s1w2GeIqW6G5qOveG/DVsltCkOY8AADAGB2HauOuviNaTSFEPGAOPrXj
3iXxHPNPJLLIT361z0Wr3cMiS3UGyFzwe4+tcSpVaq5mz2XXwuGkqR6/q11p+sIZB+7lHzL
JGcMp7GtbwF45uJNSPhHxHMHu9pNpdk/8AHwMfdP8AtV59ZzF4AQ3DDNZ+spK0S3Ns5ju7Z
hLDIOoYc08NWlCXJJ6FY/A06lP2tNWkvxPa/FWmsVMg55GefauQ8P8Ai2z8NaytvqgYWkpy
WOdoPviuw03XY/FXgSy1lQBLKpSZR/DIoww/Pn8a8r8UWiy6beIcjC5H1Feo9VZnyb92Skt
T26bxDoUyeaFjbcv949zULeItGwcRpxu/iNeP2aSroVq5kbIhXvVYyyHgufzrwpVqibXMfb
08FQlBS5Vqekaz460SwglmMahUGflJPb/GuX8L/E6wa++z61FJGZSPJZwQv+TXCarZyXttP
CpOWU4HvTHj/trwXHKoC3FuVB45BXg16OHvOm05O54OYxWHrQcIK35nqXizxdpBsgscKEbO
uTx+tec6FcXGo3mpXiQyJZYXysqQpwexNZfiRHismBY52CvWbjT0tPB2lQxIFRLSPjHqBWm
FT5eaTuZ5pyRkqcIpJamp4E+IulXEL6bqKFL6Ms2JARlcY4rpJ/EGhrIWMSYyOc+1eCy2rH
xVps6sQcmNiO+a6S+UwRkZPvmuXFynCppLc78rpUq9FucVdaF7xd4n0xw+2BfLUDPJyf1ri
NIe4hs3v50kG2bzIg4PIHTFZuoH7RqlnAxyslwinJ7Eiuz8TlUYKBgKOgHAFduHi1G7d7nl
ZhKLqckIpJdj0fwZ490PVNH8i4QC7iU+arZB56GtebXNBVyfJTGfX2r588PK58TSMhKh4SD
iuj1AyRAkua8/EynCpyqR7WXUKVegpzir7Hqcvinw7CRuijB471FF4y8OE/LGgOBz+NfP2s
apcLLHDCfnkOASf1rJGqalZy5eRJlB5A4zWkKVaUebmMa1fBUans3A9i8Y+JLG7triO0iVT
IjDI6jPpWF4U8XX0HhOzs4rhEEAaMZQZ6+tc0l5DqOn+fETxwynqprK0UYtpocnCTHvW+F5
veUnqcmZqmnCVJKzT2+R6LL4z1ASZN0WI7FRWxpHiQajalplVJkcAhehGODXnYwyd9yjr6i
r+jXSW+qRhjtWT5T/AErtPIUnc9FW+QqDkflmiqKRAqPmA4opGpUuQOmOcDp9K5TW03Z9K7
K6QY9Dgc/hXJa6pRDUxZlI5nTFDa5aA84lX+deka4mIiB69K850rH9uWvYeYvX6ivSNbwFJ
/DmvNx/xxPo8j+CfqjzrxHabbKBwP8AlsM/lXaeCrW307QrjU5Qpk52kj+L/wCsP51zfiGO
S4s7S2hGZJJwB7cHmt+SdYdKi0+D7kabfqe5qXV5aCit2b/VPaY51HtFL7zkHhbxF4qk35a
1t23SnsxzwK6W/lWGAgcKOMDpiuctJTpfilGbIt7792/oG7GtzWgwibC+1d9O3LFLY8DEc/
tp8+9/+GOOvGaWc467q9s8IwjSfCDOpwzFUBHtyf1NeLQIzapErjGJAT+FeySubXwrbQ5wf
LDH6nn+tYY6dqaj3OvKKXPX5n0PP/FF88105Ziea5nSbISafc37rzJIUU+wrR12QkSP3Aq7
ptuI/B1p0ywLY+pPNGGVoF5pJyrJdjmGkNnqVveLwUcBsdwa9EZB5Ibt/wDWrz+9XIdCO9e
hae32jw9aTdS0a5/LH9Kzx60jI6MkqO86fzOU8QwFrJnTh4yJFPoRSXkwvNOgugQTJGGP17
/rV/VFyhDdDxXP6e27Q/LPPlSMv9a1wrvC3YxzWHLWUu5q+FY93iW0Po5/9BNdhri43fjXJ
+FTjxJa/wC+3/oJrrddOd/41yYz+KvQ9DKFahL1/wAjglA/4SrSSP8AnuOtelqT5eDzx0/G
vNY/+Rq0jH/PavSQPl49B/Ou1fCjxa/8afy/JBMyxDcAQRu6VxGtSmWZsnFdldAiInvzXBa
sxa5JHHbrVw3MJnVfDezD6q1xImVDZJ/2V5/nit7xtqjyPJHuONxqp4CQwabczY5CKufqcm
sbxJNvuJOvWvOxD5q3L2Posup8mHc+5xkNv/aniS1tHyyDMj/Qc1a1e3BaSMgYORVrwfEJv
Et7KcfubfaPxNP1xMXDY9K9SLtZHzlX35Sk+5L4UlN1pBRzl4GMZ47dq0LxOGJGKzPBxxqN
/AQcOocfX/Jrc1BApYGvJrrlrNH1uAm6mFi3utPuL/ww1L7PPrnh1uIyPtkKntxhsfpUuuo
DFcjqCn51y3hm6+w/ETTpASq3CSQN75Bx+uK67WhmK4ORwhNevCV4pnx+IhyVJQ7MguCIfC
KSLw6W+4H3GawrG7S+sYrlMDevI9D3FaOqzbPC6oe9uR/OuI8P3Mts62sw+WZRLEfX1/lXk
qlzRnJbpn1McUqM6VOW0or79LHZQxqZgTioLsw6S10iYWG4j81eOA3ep4SCoaqOvxtd6NL5
YzJGNy/1H5UsPU5KnkzXMsP7bDtparVGb4mlE1oWHOVH9K9n1UgeF9OOf+XOPj/gIrwrVmz
pw5/gX+Qr2nVLkP4b01Bji0j7/wCyK9LD6Q+Z87mD5q1/JHEoAdasyR/y1GK1NcA2txjn+l
ZMJ/4nFpxz5orY13lGI7Vx4x3qRPVyb+FP1/Q89mU/25pvvdJ/6EK7fxTGwmwRniuKlI/t3
TPX7Un/AKEK9A8TKTIfTFd9J+4jxcav30vkc74WjA1vJHPlt/KtXXF+ZsHPNUfDq7Na/wCA
N/KtHVxmTHua83GP96me/k6/2drz/wAjzXWkMV9bNj+8at+H9DOu6qkUis0QkAfBxwTW7ee
HJtYubYwyxoqZB3tjrXWaXpll4WtPNEiPKfmwpJJPqTXXHEQjStfU82tl9WeMb5fdutfuPJ
2J0vxBdWq5EPmtCR6YPFWNKGy/vIwerBqramDcajq0q5yJjJT9Hd5dSklCEoyAFscZrqitp
d0eTUno6XZ6fibozxjrx0qdUkLZKjOOG9KiG7AGPSpd7xjDDI/+vWhgejaZKLnTYpeCcYb6
jg0VxtlqM8EBSJmClifxopGqmdhcdduOMD+Vcj4hUCI4rsrvBXaq4wBg/hXIa+peJh0wKzj
uOWxyelf8hy1z/wA9V/nXpOt5wSfWvOdMjaPW7XepB8xTzx3r0XXfuk/SvPx/xRPosj+Cfq
jBKjKscEjkH0ph5P4Vh+JL6W207EJ2tIwXI6gdavadei9sYZx1ZRke/euZ05cin0PYjiYOs
6PVK5n67bNLYuyf6yM70I65FWZL832iQXhIO9Pm/wB4cGrl4gMZG3tXM6czR2t/p5P+pk3q
PY13YWV48rPn83pctRVF10I7Qk6kpJ7165rMm3T0QAgBVGPwryK2+W+Q5x845r1LWGLwY+n
8qzx7+FGuSLWfyPN9dJ+zzfSuitFC+FbL/riv8q5/Xh/o8w9jXR2S7/C1gR08hc/lW9D+Gc
mYL/aPkcfdgmY49a7vw4N/hO3yPusy/qa4m7VftJHTLV3fhdT/AMIsF9JXFTjf4S9S8o0xD
XkzE1McZrlrDIivk7CXP511eq8A+1cpp5+bUMDI3r/Wpwnws3zhe/E3/CoH/CRWpGc7z/6D
XV691b8a5Xwrx4ltAR1cn9K6vXcfMO/NYYxfvUdWUfwJev8AkcHF/wAjZo4Jx+/FemKMj0w
Bz+NeaRgHxbo//XcV6ZKwhjJ46CuxfDE8Wt/Gn8vyRBegC3YYycHmvPdQI+0tn8K6+61FHD
KrZzmuOvzmdgRz71pDQxnsegeFX8vQLg4+9IB+QFc7rbEyyH/arf8ADq+VoUy9P3mf0Fc/q
vLP3+avJn/HZ9ThVbBx9Cp4FQHVdXbuEQY/OpfEEXzscY4o8BsF1nWE2AkohGe3WpvETHeQ
MYxnivVXxHzDWj9X+Zn+FDs8REZ+/Gw6fQ10uqr8xz71zfhYZ8Rwf8C/9BrqNZ+XJ9Qa87F
/xUfRZT/u7Xmzgr6V7fV7C4icxvHMMMOortY9WW/0+cStidIyrAn73vXC6t/x9W3r5o/nV7
YzXDEK3HJIFelS+BHz2NSdeR0evMRoMQz1g/xrFn0528DaTqsI/fWqluO67jmtfXj/AMSG3
5z+5/xrf0WxST4caSzrlZIGDD1G4iscOtJepvmDbdK38q/QwbCdLi0imQ5V1zU/BU55zxis
LSg2m6pdaPK3EZLRE91Nb38JavOq0+SbR9Pg66xFCM/v9TlNcULbyADAHAr1DUZtuhaeM/8
ALrH/ACFeXa8x8iUn/PNejanJu0KwGeRbR4/75FerR+BHy+P/AI79P8zAtHJ1q07/AL0Vu6
4flOepNcxp5J1q05H+tFdNrZIVvrXFi/4kT1Mm/hT9f0ODlyuv6Yf+nqP/ANCFei+JyiFmL
Dp+VebzNt1nTjj/AJek/wDQhXSeOdSzK1tGwJx82O3tXfSXuI8bGu1aXyGeGrtbrxCBH9xV
YZ9eK2NYYCQn3Ncr4HOdcH0bH/fNdRrmAzNn1rzsYv3y9D3cnf8As7fmcze6+mnSKrMVLcj
AzUI8Qfb0KpKGYDp3rB1dTJqduvY5qk8Zt3FxGPmjOTjuK66eGhKCfU8/EZnVp13B/CaVoB
JrN7FIMrImT7itqKFIkCRAKq4wAPasaGWNdbVx92WHNdFZW8t7cJDAMueT6AetdkPhR5FVJ
VZepNpE9nb3qvfW32iErtKZwR71JqTWdxc4sYpRk4ANbUPh21jAE2+VhnvgcVswafawKPKt
0Qg4yBz09aLakq9rGNp+jRR2YF1zIx3EentRXTRQo0eRj8R7UUyrEU4CqCQCvAJHbiua1cQ
G8SS4ybYEbgvXHeumvI3wQh9CQO/FR6Va6Xd3NwL5BJMgzGrdD68VkgaMDU7K2kudOnhQLi
RAhx/D1Aq/rw/dkjkU3U8G9tVXtMOKdrufLbFefjfiifQ5N8M/keZ+IXDRwqenmin+GZtlz
c2B/hbzF+hqHXeTAD/z2FRWDi38S2knRZCY2/GulQ5sO0cU63s8wU/RfedjeJ+7xjqK4+f/
AEfX0OPluIyh+o6V3V5HhOBkVxWvJs8q4H/LKQH8K48JO0z183p81FvtqVJDslLejV6beyC
ayRgfvKp/QV5pery23oea7nS7oXnhy1kBySgB57gYrbHxuoyPOySVqk4vqjm9ZizDLx1U/w
Aq2dEKy+CrJgeQpU/gTVPUoty4xS+FplHhKaBz89vO649B1qsNK8BZlDlrJ+pjXg23Bzzz3
rvfDCsPC+SOsrfyrgbgh7vbjcC2K9M0eFoPCsJP8TM3pRjdKfzJyrXEv0OM1iTBYGuY0sAx
Xz/3pABW7rcvzPyOM1j6ZEV0TzSvMsjMB7dKrCK0Lhms71IxNvwtx4mtf98/yrqtd5Ddq5X
wr/yMtp7uf5V1euj5SSc9f51y4z+KvT/M9DKP4EvX/I4WH/kbdH5/5biu/wBXnEdtwecV5+
nHivSG6ATiul128VjsBPFdsfhR4tfStP1/Qz7JWu7+OHpuYD9a6f4hro6w2ToirezR7lKDB
2jgA+tZHha0e4u5JlXIjXj6nisbxPdNfeMpQG3R2cCxr7Vd/fUSOT925vyX9fJHQeGtS+1a
ddQjgpKB+gqtqSZD896xfCM/lavf2rH7+2QD/P1rfv03bq8uunGuz6XAS58JH7jJ8HOI/Fl
/EcDzLbcB9DVvxCf3p44xWXpMn2PxtaOWws8TxH64OKu65LunYZr04u9n5HzdVcs5x8xPCk
ZPiKA9st/6DXS68dox256VneCrTzNT84jKortn06CrviRwpx7GvPxWtZeh7uV+7h5N92cBf
O39q2RT7wmVl/A12c+vW95BMrqIp2UjaF4P0rjYl+0+IbZRyI1Ln8q0XMXmYaPB/vCvUgrR
SPncS+arKSNrXSDoMJzk+Sf612vhkCX4X6OoHIhYZ/4Ga4nWyD4dtyO8P+Ndt4MO/wCHWmI
RkeWR/wCPmufD/DL1OzGr3qf+H/I888URta30OoxA+Zbth/dc1pwSpPbLJGcq43Cp/Etrue
QEfK+QRXO+Hbh0E2mSt88ByvupqMTDmjzdjbKq/s6rpPaX5lPX/wDj3l47f1r0G/UtoVi2e
fs0f/oIrgfECn7POccY/rXpV3AP7AsCcc20Rxj/AGRWtF/u0c+YL/aH6fqzkNPQrrNpz1lF
dJrn3W9M1kW6FNXscgf60Vsa79w+5NceL/iR9D1MnX7ufr+h53qL+VqFpIDjbOpz+NLrkxm
uncsTnPX1qvrGftEGf+eo/nSagcyHPvXpYf4EeDj3+/kvQ2/A2f7aXnqG/wDQa6jXBnP1Nc
z4Fx/biY6Yf+VdXrmPm79a87G/xl6H0GT/AO7P1PObpA2s2inkEmp7izAhkwB8wIptwB/bl
l9TVq+mRVKj0xXp0fgR85jP48znIVuBcQmQBfLBXrzXo2lzNoejHVWjE8DKpl7EA+lcXaW8
17fpBChd3baMD1rs/FFq9roWnaMOGup0XHqoOKc5ctkjKjBz5pPojvreBbu2S6UELKnmKCO
QCAeaV7fb0x1/pV9U8qBIlG1UUqMdgOKY65BBJzk/ypcx1ez7lSGEiMA/54orRigQp85547
+wopczFZGbdoVI47Dn8KyVCx6vAwDbixHHTpXW6xYCzubiCRsPE2zH4VhWV7bJHc2UhUz7t
6EgZxjHFTFmTRhX4Zr+2x/z2HSp9fU+W3rVuGzFzfRE44kB5+tQeJGRZHQMM5rgxvxRPfyZ
e7P5HlWt/wCstwf+ewqpeApPHKv3o5Qwx7GtTX4MRxS5GFmXJ9OaiW3M2qpbMBlpNuDXdQd
6aPIzCLWIfyO7uF32qyLwGAb8xXH69D5llOoX+HP5V308Ah0G13MN3lKOvoMVyd5EJVKkjn
vXjU3yTv2Z9dVj7ej6o5tUEuk202Ml0AP1HFaXhO9Itp9Oc8wyEgexqDRofN0y7sTzJaykY
9AehrPcyaPq8V5t/dt+7lHt617FaHtIOKPj8FW+r1oze2zOvuYw4Oa5qKeTS9TvLU8R3SiR
T7jrXRQ3UcyZDBgehFXBoVrrEaK7iOaNso5H6H2rzaFX2crS2PpsdhvrNO9Pdao5rRLKXU9
diiRSwUmRyPQD/HFeqa5GukaPDZ5wY48EehxzSeGNH0zwzBPd3Do0jjI+bcWx0HsK5Lxp4l
ju7pyj9SSK0xM1WahDU4svoywylVqqxw2t3ZLuqnczEqB6k1sXFmLLSbW0K4aOMbvc9TWZo
Fk2ra/9okBNtaHzHPYt2FbWtTB3bn8K9CEeWKieLWq+1qOfQb4VXPiW0wOjn+VdZrg6j2/r
WX4FsxPq0c7YAVmPPsK1tckja4KhhxnofevLxn8Veh9FlC/cP1/yPPb9jbazp02MbZetTzy
zXlyERS7M2FUDJJrWvdD/ALVii8iVI54pN67jgH1Fd14L8M6fplymp6pJF5yEFCzhtn0A7+
5rpp14ciu9UefisHV9u+VaOxPZ6N/wi3gqS4u1C3MiEkH++e34DivJNOja+k1bUDk7pQgP0
r0H4jeJ47x2trYgQRAgAHiuf8HWCv4PErDmeaR/6f0opS5uao/QnFU1SjCj6tnKQStp3iK1
uTwjkxMfrXaSkSR+tc1r2luUkVQdw5H1qxo2rLeWarIcSx/I49x3qMVDmSqI6MqrKEpUJdd
V+pW1qCSJI7+EfPayB/wzzTLu7W6PnIcq4yK6eCOC5fY4DIQQynvWlo3gzT4b6GZ5Y5LeJs
hZGxjvgjviihXilyz0sVj8FNz9rS1T3Nvwnor6bokl3OpVjGowR3bk/wBK4nxRegzsN3Fd/
wCJ/E1jbaabO1cEKoJIPU968U1S+kvbgRQgu7tsVR1JPSs4Rdaq59DWclhMLyvc0fDduZ3v
dRYfKoEKn36n/PvUrIxuDsGfatlbVdG0KDT+C6gmQjux61lWG6TUowvXdk+mK9NO7Pn2nbX
c1taQ/wDCN2/GD5J7V6H8PrEz/DzSiB95D2/2zXKeJ7ZE0K3UEBjCOAfUZr0H4TSRXPwz08
hgTAzxOM/dIcn+RrkoP3Zep6OMj71P/D/kc74n0VwpYDpk9PevMrmyuNO1u0vsEI7eS/HY1
7l4nuYxlODx/WuAntVvWEZxw4YH8a15rqx5+sZqUehxXiWFkgm3DGBXr0+nf8U1prNjm1h/
9BFefeObERrc4IYhfWuzHiCK78LaV5bEqLWJc57hcH+VY0Zfu0zvzGP+0adUYDwBdVssDpL
VnXlwGwO9WNNRbu/gkJGFlHU+xJqLxDJH9paNWB5PQ1z4p3nE9HKU/Zz9f0PMdaXE8BH/AD
1HB+tR34/eEDvk1a8QoFjjlGMLICaz7uUO5OOuea9TD/w0fP5kuXESudH4CBOuJ/wP+VdZr
YySO/NZXw4sg1w1042ooc59sAVr6u6PcMqsDgnvXm4zWt8j6DJ1/szv3PPdVzb6pZyEYG48
1Unn818Dv2/Guuv9ETV4EjjnSKaNtyk9PpW/4T+Htgt5Fd63Ojqhz5fmjae/OOa66OIgqdm
9TysfgarxDlBXTLvw68MNFp0mq3cexAMozcZ9W/oKwr+6Gs/FHSYEIaKF/Mx2AXn+leieL/
FNjZaFJp+nMvKKpK4GAOwHpXmXw/t2v/Hl5eckW1vgH0LED/GohP2lTm6I2qUfYUOR7ya+4
9ZlICk9Sd3GarySbWOMk5P8qtmAnIPP3u3vUbw4ZjjkE/yrbmOLlIYnJTIbH/6qKchWMFTj
r6ewoo5ibHR/EC18rxExQcTwq/44xXnelaHcah4qgQKTglifYCvYPiHbrvsLvGcL5ZP4Aiq
PggwJcXkTKu9sMuRz7072ZHLc8F1jxSmk+JNT0+Rwj2cxiQH9TXIXniY3ExZpw2T1zX2RP4
Y8NXU73NzoVhNNI2XeS3Usx9SSOajPhDwlgn/hG9MP/bsn+FTKEW+aSN4V6tOPJBpI+Ln1e
3niaC4cNG3UZqvZ6wbe+XdLmEMRv4LAY45r7Xbwf4Vxx4b0wYH/AD6p/hXI+NfAmkz2MM+n
eHrPMJJdYYFB2kdeB7VcXGOiMakqlRpya0Pmq98V/aFVVl+RRhR6Vnf28cE+Z7CvXD4f0bc
QNMtshhwYloHh/SDwdMtup/5ZislTp9jplisQ/tHir3yvfpPBK0UzuqsUbG4Z716Vqvh9Lm
NkKgg8Guij0HSUORpdsG2g58petaBhBOMclun4Vo5JWSOZRbbcup4rIl/4ecQ3CM9rn5JR2
9jV+DxHJGoaOXPfivVptAklti0unStEycloiQRmuau/h/oM0xxby2zZ5ETFf0NRKFOfxHRS
xNeirRehxl54pvJk2GU46YrLsrPU/Ed6ILRC2eHmYYVB9a9Dt/h94fgYPJHPcHriSTj9K6i
2tLW0iWC2gWCNScIi4ApxjCC91EVa1avpUehjafoVvpWjLZ26g8Au/d27k1z+oaNK7O4UnG
T+Vd/sG3B4PHWmtBGScpkHOaakZ8qtY8osPF0NlYvtIjuGJXgdFzwBWZP4kMspYy5yfWvX2
0TSS4zptt1B/wBUv+FRtoukfw6bbHj/AJ5D1rJxg25NHTGvWjBQi0kjyFPEbp92X9asr4tn
xt88gfWvU20jSt3Om2wwT0hX/CqtzoGmkALYW45H/LMZo5Kb+yNYnEraZ5Jfar9rjkO/JIr
1nw1bi28L6dBtO4RAke5Gf61zPizwzFLpUF1ZW6xyQuFcRrjcrHHb0Nd9DEsEMcSjARdnTp
gYq3yqKUTn5pzqOUzKv9LW4X7vzYHauD1Xw9f2NwdQ01CzH/WRAffHtXqwBJHc8UxreOQcq
OR6e9ZqdjVwvqePW2ulGKljG68FW4INXj4puliYJKR+Nd9feFdF1Ni15aKXOfnX5W/MVlj4
c+Hlky32lh6ebx0pOFKWrRusViYq1zzu61W7v5hCm+Z3OBGgyWNdx4T8ISWONW1ZB9sK5ii
6iL6/7X8q6rS9C0jSFAsLGOJjjL4yx/E81pYGOeeP61fMkuWK0OdqdSXNVdzlNV02WdjjkE
muVuLpND1RLa5GI3TeT39h9K9SaJGBLAZwefxqKWwsp2LT28TkA/M6An6UKXRicXdNHlOp+
KGvjnzdwAAGeMVvfCm/mHj9ba3uJEgnhkaSIMdrEDgkV2B0zTlzixt8Z7xj0ro9Aa2guUjF
pbq5AVXSNVYDHTIFJOMYtRRcnUrTTqMXVtMmupCcseBg/jXleqa9/ZHiO+sLjgW5AT64zn9
a9+XynXLDsP51Wm03SpmaSbT7eSRs5ZowSf0rCLS0Zu6bupR6HzLqPiJr2dnd9wPXNa/gaB
7++v4IHYwpGrBCcgEnsK+gf7I0YHP9mWnU/wDLFeOPpTRYWFuxNvZwwltoJRAufyq/aRUeV
ImVOrUmpVHe3kfPsPjNrcTJI4SVXZFwOAo//VWTP4leeUuXPJzXq/jTS9OURslnCjNHk4jA
/i61whtbXGDbR8Y/hFbxp05+9YwliK9H91F6I5afVkuEMcp3IRgio7KMyQSzqNyxMSM88da
6r7JbAf6iPP8Auini3hRSqxqoOeAMV0xSirI4as51XeRTsvGEdtpxVCI55Bh8Dt2A9BWa/i
JncsZGzW9HZWxR/wBzGuP9kc1D9kth1gjz67RWPsoNuTR0xxleMFCLSSMVPEbgDDkGrC+Kr
oLtEzj862Ba26gAQR5IH8Ird8PLaDUBaT2sTRTcZKA4btSlSha9jSGMxDduY4GfXmuMqZCS
cjmvQPhShFrq1+wP72VIwfUDk/zrpr3whYX2k3Fk9tGnmqAHVACh7EfjVXwdo1zonhZLS5U
pP5rs4H+9gfoKhOKi+Uup7WU1zu51D3nyn5h/FjB96hmvWBYepOT+FUpWILE+/wDOq8srfM
ORyai4mi6lzncSOc9z7CiqMTEqTx1/oKKdybHuPja3M3h9mXkxFH/QA1ynhCRhrDr5YYMnJ
PVfpXo2s2vn6dcQ4zvhwB77a8t8Olo/EUHUHdtOO9Xe+pNj0gZ2j60FeuBj3qRUOR0FPeNg
rEDcR2ziocx8pCVbpnJxUbhvmBODiuibwnd3NiZGmtTbum7d5hUbcZznFVLXQFFu01nqWnN
CqGUyLNuCoOC2SDx71pyz7GPtYdGeJeIvDN7pUsl7HILi2eTcXA5XPqK5+JXYKzDaCT2619
BPodhcOHbVdLl83L/64kMBnPbHc1R1jw9BqenG1h1vRreQoZVdmwAg+8fu8Cnyvsx+0j3/A
K+48ZsNOk1C8jtIR88mBkjgD1r0vS/D2m6YgKWyyzZ5lkGTnHb0rT8N/DK70yJ9YTVNPu7d
4iySQs23HUnke1W1QlQXXB5OM1hVvHdG9NxnsyrnK4x0XpVDUNK0/UQUu7VHOcB8YZfoa1z
BkcDHAFN+zsGOPfisXUaN1BHlGv8AhibSU+0QM01oeCxHzJz3rnyMMR3ya9uvdPF9YSWsv+
rlXacdq8o1Tw9qelq8txbnyA7KJAcg+hrWnVUtGZ1aVtUY3GAR6ClAwfb5qMYI/DvQGG0+u
Dj862ZghHbDbeuCM4+lRgjaT1G3j86Vz83tu9famqASB0GB1+tQWS5w+7cMnI5HtSTEOI4w
BtXH50p4GD15IOaVQAeOeRzSY0iIwr5eCucr3+tPCZyD6nv7U9cFM+wx+dO7n15NSaJEarh
h+FKAduc8Y7fWpTwcdeR/KgKCoBHYc/jSLsRnvxxz3pOARn1659qm2YDdeh/nRtBLfU/you
HKMiIPBXk4HWhR6DJwO/vTwApGAc5HUe1Cjpg8nHNMfKNdcg7j6n9aCgBbj+9zmpBynrn/A
Bprcg++f50EtDXTkjtz39q0tP0e9uNssSfLkDdu6VnkEk/Me/bFWra4kjV4SryxOpVowSAe
PUdKzqc3L7pVJR5veOzgsHit0WVt5RRkk+9PhjgmD+VKku3OdrA4574rzY6/fPpkvhWXVM3
Lxq8Fx0M67ctEW7MM/jVa1ub7RdQsIIZZIZLq3Zph0yq9vrXIqc3Fu+p614Oagtu/9dj1sW
g5zjv/ACpPsakflzXLavr9vbeEbfxHpbFSjxll3Z3AkKyn35pmr6vJba9Z6tbOy28EAkuIx
nbIhYA8eoBzXOvadTotStdO5z/jMLJrEsAORHGEH16/1rzl4ypIbscV1vi68uYdTk1CE7om
cTJIOjqeRj8/0qOW6f8A4Tq0YBdks8aGPA2lSvTFetSm4Rs+x4lbDKpO7dru33nKKpI3H8K
UgliOec1rHVrjTfE7zpElxGssm+BxlXXOMe1asOmW8zzatpL+ZpcsTMFP3omyMo307V0Orb
dHIsKpK6e2/l/wDlzEFQFSSSOc+uKgC5wD04rbsnht9eslu4gbZ2zMW/hRvlqprFg+ja1LY
TAMEmCKx6MpPyn8jV+0V7GXsJSipLq7FUAgZCkgDk12HgHSDqviGNimYrcGRz29v1rI1a6n
ttTls4W8mG3fYEQYHHGT61c0LXPsGq6WomZJZ7oicj5VMe3isJzk4XS3OqnQp+25HLZ22/4
Pc9oOi7o2wvJIArNn0RwuGAyMDp71HeeL/DulXK3L32X28RxEv5ikcH061zGqfFSefMOk2Q
jJ482bkj8K5KftJ7I7K/sqejeprz6GyjLYGQcZ781QuNElQsfLwPmrB8ONqnifxLEl5eTSJ
GfNk+bACg9B6ZNevyCAqcpnrTnN03ZsinBVVzJHn1vpcmxsxZ+b+gor0OBLYK3APzUUvbIf
1c9DuY84zz8gH6CvHLeJovFhjhk8phcEKx4xzXtM4yRnrsX+Qrgte8J3Fzqjajp7KS7AvGe
MH1FdZ561OoWPhSf/ANdSBcE4HOe9Mt45IrSGN/vKgB781IxwTWbNEdFBrGlT+G1sZpZEBh
MTkJ901iutlM0gGveTA0flvFb2YRdhyWHB6HPNcdrNpPJo1zcC/a3WDLQqPu5yc59Segrkm
1m5QxT+YW243FcA/T0NRWzD2UlGUTqweS/Wqcp052a6Hr622iCaD7Nq81vFblzDFDAAI1bJ
wOffvTYbLSEiihk1m5ljh3MitbA4JOfyyBwa8x07xQbSS9llRRHYoI/3jAFyTnhepxmrqeL
p7m28+LKKOPlUf1rbEYyNC3P+px4PLp4uLlSvZaHrcuuaVbaBNatOzfu2XKQeWuT0AA6Dmu
XZCVB/nXN2PiODW9MuoihjuIwNy9iNw5rqc5HI9e1Zzre1ipItYR4WcqclZ9SHZxShD1+tT
DPPHpR3IA9awszUrmPIH4Vla9ps+paBdWdswWV1O0kcHHOK3e3T0oAz2454o21DmPnueznj
DSmGQIhAY7eFP1qqASPXg/zr6FvbK3vrCazlQeXMpU4HT3rwzVdMn0nUJrG5Hzxg4YdGGeD
+NdUKnNoznnG2xmPjzDn+9/SmqvAOMcCpivzZHr/SkQZ49l7VbJQ0jAOM9DS7TuwT3/pTnU
7c4xgHt70AHPTv/SszSKG4449B/OlwSDkcc9qeFICnHYU/Ax9c1LdjZRGkENnac5/pSAYAB
BwdtT7eemcH+lNIBK8c/LUXNLEePlPPHP8AOg/ePGBz/KlYfJgHsf50A9fqf5U0ybCDbzk5
PGOPakIAVfU7enalUkOCPUfyoA6DPPHWrQho6DJ7DjHvTtuYj69OfrSYyg5546fWnDgE7s5
GBz70MizuIV4PfO7iorqeS2tppolBbHAPHOKsDqQB1z3qrrG2PTCOhdwP0ppX0Ype6ro5S+
gS9gjgOVeRgVI6q3YipfE/9oxTaXFPcK99YxAeanR85zn60sMi/wBp2zS8Irgk+1OmdNT8W
RGVwsL3CIWPQLkCt3FX1MI1JLZ7u52L+ENau/ClhoohS0tCwnnlaTe7DO7aABx26+lVfEWq
Jp7y6fDEkn7nySd2dueuRXeL4naHxNrXh/UxbRQ2FuJEnXKZVlyAcnr2rx+BrbUNYu7W5aQ
rFbtcoUOC2OxzXHBKV3I9KXOkoQ6oxLg3s+jpYvLvFuuyLcfurnipZL65XUbLUPLBkgkR2G
7qQMcVqaDa2up66un3XmJHJE8oMZ5BUdKzvLSW8RdpEWckbsnH1rp93VPp+pyqVb3ZX3d16
orzSxy3E8rBw0rFweOMnOK6Dw7pk0MV3fC8W3tXiIuI2bCvn7pHvkfrWTp1rBqGrC0lmMK7
GlbAyVUV0V4hudNs002Njb7cYJ5Y+59aTa+EUFPSo7K9169zH1KxSRGuJVGSAIwrcFccc1m
6hdS6rYWqXwJvIE8szZzvA5U/UV098IpzpdiEeGWZVhAccq3Oay7qwsI9Tns4Z8JbhsyTHH
mMOw9KV1fzLcaiT2Sbt812M2W5N3KJ7oOZ2A81lxhz6+2aq5cala3McYKQvuKluSOmK1LvT
jFYWep20nm2V2D5bkYKsOqsPUVVhj/P+dXGzjoYVHONT3kk0ySMwrHKpiaR9m2MsRhOeePz
psNpLLKscETyOTwqjJJrb0bw9earKAieVHn53YdK9G0zR7PSbcR2kY8w7d0jDLMfrUufKtA
9m5vXQq+D9Pj8PaQ8t6qx3tzhnBPKqOgrRu9fiG4R5zg9Khm0+W5X7xxj+tRDR2XOUzwev1
rjdJSfNLc741HGKhBaEkGtzkOVQgbvX2FFXrbTmCOPLB+aitVShbYXPPue1XHr/sr/ACFVG
J64xVydeRnP3V/kKqsuea6Dy0yPHANIyDJHvUhU8d80bPfnNTa5d7GZbRK9tjAYb24Iz3Ne
Q6zDd2urXGo2cL/YEuGaKdFzGMHgfga9f/fx6RcyWsW+UFyqEZyd361yOsXMC6JFpGm2lzI
jyj7STEVB3ZJB49fTpiuXFUVON3uj1csxkqFS1k4vR37HLPLY3GganMYgLqSJJWnYZLS55+
gx6VHpMeoata/ZbGFpI4vndlHC5GKsy6Z9gtpYryZYpIlUNCQDvH0PUVPoPi2e1caXpGnwC
W4fcWI2rn19gAK8uadWSeJdraW6nvUnGhRmsBFNXvdtJL+vwO1Hh6PT7FjFMziPBwepJAB5
9MjNdEFYgVVl+0PoG67AE5QFwowM5FXollMsgkA8rgoR+oNe2qdopI+PnVcpOUnqxhU98dq
aUABx05q0I1A5GeaQIvp701An2hX28Djjik2cnr3q1sX+IZ5o8vPanyE85TZDnAB61xvjvR
RfaV/aMa5mtV+bA+8mf6V3xiyenOetc/4sWVfCd95SndsA47AkZo5LajU+h4Y8Xz4HGCf5V
GFPA6fd7VadfmIxjk9vambTxx6U2O2pEeFxnPB/nTgg3Dvyf5U4IMdD0P8AOpAvzE+hP8qk
2iR4bA4A6UpT5WPbnNOUfMCTzxUnbgc4P86zaNkxgHPXuf5UgB4OemKmOd3XjJ/lSEbSOx+
XvU2KuQFQVyOAR/WmHgkHtnpU5HHHp/WmSAEE9OtCZLIuA/fOf6UJjjJPancE8ev9KFGWHb
pWlyRqj5QM9h/OnYyp9h/WnDAUBgccd/elwpzxgEf1obAUgDJz61k63K2yJc8ZJx+Fa7LjJ
HXmsHWjuulU87VJoTsxSXumHg/eJyadYGKLVLaedSY0lV3HsDmpgmOD1/8ArUixjdnryK05
jnUV0JrLX59T8Ua7d3Vzm6uYl2Oygjjt6cCsvTriK38V3W5v+PiykTJOfnPatG2Uo7lIwzG
Nqqw2z3l8tnAA07KWUHgHHXmostTsU5tx02/H+ri6Vfrpniaxu5EPkFXhd+ybhwTUQWS3k3
yqAc9iDmnJbS3csltAUZ4kMjqWA+UdT71AIyY94xtUgHmre++5nGTUYpx2u0VraZ9P10XuC
0E8LW8pxnYD3/lVxfEF7osSrFMGj3gmPhtwJwcfnQqPCIrooGjZjtz0JHUVLNIdW1PEUEcc
mwvtGAMDqabavciPM0o2u1sGraix8SW+q6eheO0mWREJ+8Mc/j1qvqt1B9quLtJMxSs0iEd
cE5xj1qb7HOLZrkRB4kO1nQghT2z6VLpejXusB3s0UpG212Y/d98daXur3rmjU53g4+ZT02
6uJvDVlo6RuW895QuOdzdhXouieAGt4459YkVZmBIt1IJAx3/+tUEb+HvB+lrdWkianqsyk
Ry4yq84yPTH51u+FReXsLa5q8ha6nyIgRgInsO2azcrLTYdnKfvLU2YLSOBPLhjVEB4AGB0
pVXBXgYBWriGIjPXJ/pURTj5R0I7Vj7RGyptkSdR24H86VnXDcjPP86icSBNoXsB+tQusm0
j2P8AOp9pEr2cjXtp0EbDC/ePaisuAOFfr940U/axK9lLse1TEbuD/Av8hUB6cHNTXAwR/u
r/ACFVieODzXbax42g8DpntSYwPxpAW4yaN3YnmmmIyLWVrG7uYZVd43ff8vJTPfH90+3Sp
L+7EsSG1X7QI5FlYqw4CkEjHfIyMVent4Llf3i5KnhgcMv0PaqUmll23CVZOf8AltGGP/fQ
wappSViVdFbxbofhbxNr0Wrx6LNf3fkiIz/aHgiUDocA5b8Ky9P8F+F9If7XLBELnkiQyvw
PQZbmtQ2t6lwIBu8o87BISn1yeR9KsDS8nJmEX/XFAD+Zyaj2a5uaWrLjUlGKhF6epQvnFz
HBp9lC6o0oZS5ILkHJODztHUk10a8LyelVoLWC2ctEp3t952OWb6k1OvIqmybEw2k0vGMDn
3pqjgHHFPCr1zQSJgAfjSDIH4VIFH4ZpMDqaAGAHP45pksayRtG6hlYYIIzmp8CmEcHmgDx
Xxjpl5a69czy2wSCRj5TKuFIx0+tc1sJ6DkEfyr2Lxpot9q9tbfYhvaJmzGSADnvXmFzZS2
d3JbTxlJY3CsM9DismdMdVcygn7vPt/WlILE8dz/KrPlHHAI+UfzpjIRyAe5qWzdIi8orjp
/DxT1RthJHbt9akA3uBjGCOKmUAJxzx/Ws2ykV2U/+hfypMHI/4D39qsOAN3H96qzBvMG31
H8qm5div77+39aGBKZHvUzIQoG0duce9RleW4ycGqugtqQhTuPOefX2pybgRg9x39qUg7jj
1P8AKgLwB06H9Kq4WAZIGc54xz704BgCT+R+tCgYHtj+dS4yPmxwPTpzUtjsRsMqckng/hz
XP6qGN/ITyMYFdEVLE4HY/wA6ytVtWY+evvkUrilG6MIghun+cVJEhB3c4wKlSB5pAqIS30
9qs3VqtsUTfkkDp2p8yIUepzl7eS2l/FdwFx9lIYoFJEnPzA/hVvUSbC8h1PT/AJ1hZbq3P
Zk9PyyKRoQsflhmZQCMtyTk1DJF9nsorNJGaOPIVXOSo9M+lNbmvOkrLpqiR76PTdZttftw
HtJVLtEBk+U/3gfpTdRjgtlCWr+Yu3fuHfPQfliqiwIIPJI+TG3B9PSmmIKsaqxCR4wM9fr
WiWt7kTqxa5UrL+rlrQp3u7a60GfLSSA3NsxGP3g+8g+o/lVS3uGt9dtWAJDRyIfoRzTSrf
aIp0keKSJtyMjYwaeLWW6v0mUu8ykkbenPXim1uu4QrK8ZdV+Rq2Nx/wASK/Fgjv5rrBchu
qY5Xj39ado93d6bpmtPbTGGcTxIcdVBU/lU0VvY6RbyXT3Mh1KQBVjhfaoHX5/X2rFi+Waa
V5ZXM5DSYfG4joajldi5Vo3T20t6HVeFbRNc059PuWRvKvjOufvEY+cficV6gLVlGAgUDIA
FcZ8NNLgit73UBGfmby0JOfdj+or0YoNp545rhqt8zijrhKLSlbovwKCWz8ex/pVpYeBjnp
mp4lVcjb/nFSqgJH4cfhWPKy/aK5SWz3Ak+goexwpYHjnP51pKFVAM8kCgSKB2xj+tNQfUH
V7FKx0x5YGkYbcucAntRWtBchUYdfmNFVyke1Z3NwoJ6/wj+QqsVFWZ/wD2Vf5CqrA17DbZ
4CQEjIxTG5APTmggg8ikJNRcqw4EgEHrnrS544NMzz0zzSDryCM0cwrDs8dacCeOnSo9y46
4pC3OOcUcw7Evt1HPNKP1GKrGYjp05pv2jBII/KlzIag2XU6+nepgFPrnvWclzxn2qdbkZ5
bvVKSJcJFsUEZqss/q3rTxL1Gaq6J5WWNvFNIGeajMp9fWkLDGc007isJJgj2rzbxppnkam
l7GMLcn5uOjAf1r0dmHSqt9BDcWM6SxeYNjfLjJ6dqmSui4OzPEmQ4yR2Hb3qBweQD/AHqv
TKQDxjgcfjVNgSS2M53Vzs7hqr0GO4/lSjOzIA6Dj8aePcYwfX2pp5UY64H86hssjkO4nHI
w1NHLAgjqP5U7aQSM/wB7vQuRJnHcd/apZSRCR8o54IH4c1Ew6jjkGrJOACeOB/Oqxycjrw
f50XKsN2nceQPmP8qcoOfbI/lTtpJOOuT/ACoCHAI9uv0p3HYYAwC7f9nr9acpON2Afx96c
qk7QW/u0qKwHXHTv70rjsOxjJJx1/nTHCMGV13ZzTjwmMnJz/OlYFgSePvCouXYjS3jjLGN
ApOf5Vj6rC4uFkySp28/hXQ8YORxzn8qhljWRcOgZcjJI9qlOzG4po4rYQWdjgKuf1qi5Ek
jMT3rT1O5VnKR/KpH6ZrPtraa5uY4II2klkbaqKMkk10QfVnLJdERYC5GahbmuxvvAet2mk
C8kjLTOxVLaNCzn1JPQCuTuIzbOYijqw+9vXBz6VrGaZjKLRXKnOM4pUkaNsiQqfUHFNwxP
Hb2pyQSSMFVCx9FGa0uZJPoI8gZi2STTYwXOR0B5rYtvDerXXEVhIoJxukG0frXU6L4IW3Z
Z9VdJSCCIUzg/U1lOtTitzWNGpJ7HQ+BJ9vhZY2iMex2wxHDgnORXTtdqAQOcBu1ZcSCKIR
xqFRVwFUYA5qVTktjphulea580mz1FDlikaK3TcnaPY/hR9okJH1H8qhiQuG+p/lVpIASuc
cEZ/KnzMlpFbzZeMk8gfzoUykY+Y8f1rQS2QAE+1TCKIIAqjH/ANehXYrle1MoiII53GitK
BU2Hj+I0Ux3OmuNQX+Fs/Kv8hUcd9v4JGKxCd5Gc42r/IVagjJIwM1sqkjmlSgnY2Q+eSeK
TfwDVIytH36Ufaz3Wr9sY+xZc3c8Gk5yPmqi93jgDGTUYvGBGTx0pe1QKiy+wJAx0xTSSDx
UK3PycntUcl0F6dfSj2qD2Mmx7sQcHjimmTrx1NZ0t83RV5qubyVgTj1qXWRqsPI1y6hc56
DtXmvxF8e6l4T1LTFsIlkjmDtIsg+V8Y4z2PNdcZpSDk9hXB/EzTzq2iWlmqJ9q+0b0kf+B
QDuP8qqlUUppNBVoyjTbT1KVj8d03r9u0hkHQ+W/P4Zr0TSfGuleJNOmOiXqPc7f9S52up9
x/UV82yaAkS+Y00ch/u554q3pV5HpkwZwCytlWhYK6fjXfOkn8J51OrJP3zvofiV4n8L+Ip
tH14tcRI2YmlGGKnoCe9es6D4ssdfsPtNpIA4wJIifmQ180+L/Fkev2Vkk0LSXdsT/pDcMV
J4U461J4T8Uy6HrFtfI5MTHy5l/vDuP8KmcHy36jjUjz26H1Qb3LYOT1qeK4UtnORmubjvI
57eG6hcSQzpvRhzkGrCXGR8pzzXnqvbc9F4ZWujlfEOiTWDSXasr20j4XaeVye9cwykbhn+
9Xpd8v2zTprVyPnXjPY9jXm0nySMpxxuq1UUg9m1uMGdwznGR/KjgDI64H86TIaQZ7H+lID
kdMcD+dLmGog4wu4jGA1MDZk64yen4UpZipzz96o8MJOMAA9vpU3L5RHOf/HfxpoAOceh/n
Ui43Dgfw96Q/d6849fegvlGbhuYYwcn+VLkDBwOD/ShlUnPOQWzSnrjjOf6UCsRAnIOP7vF
Kudo45OOv1qReQvb7v8qVTwB/u96BkZ25IzgkdfxqXjB4BPP86awJQH27H3p6A7TkHHP86V
wSA53MCBwT/KoryQRWUz5A44/KrW35icc8/jxWB4husR/ZkODnLflS3ZT0RycxLyEgf/AF6
9L+GVpYWN+b7U0CzzIRA7HiMZ/mfWuN0LSWvrkTTKRBERn/aPpXY3E0VlaSTNwsanr354FO
dT7KJhSUo3kdr448UQ+HNLKQSBr2dSIwD90Y+9Xj3h7w9e+KNTaWaRlhVszTtzjPYepqddO
v8AXNR+1ag7RwZ43H5iPYdq9K0xbGDTo7bTYjDFHj5O/wBT6mpdRQXu7kwo8z12H2ujaRY2
P2KGzhMITneoYt7k1HaaZp1iriztIoAVY/KvJ/Gpcvk5zjbUaCQh8g42Gubnb6nZGmkh3lq
zNkcZpwhU7ce3ekXHOc9f6VIp4B6dKm5q4iGFMDjnH9ackAG7jGc0gk/SpFbLHH+eapMzcX
YmRQCeo61KDg+2f6VXDdfTJzSGUAjPTP8ASq5iORsurJ05zjHFOB3AAHjA/nWelzHv2bgSM
ZHcU5blR1PGBgfjT5jNw7GvAcRnBP3j0oqjb3I8s5H8R70Ucw1TZ1Qs1UDjPyjn8BUyxLGv
I6Usl6kcYLL0UdPoKyL7WEaLagxXVbscGvUnnu41kxVVLxS3LDrWDPeM77s801brIXgDJ7U
uRM1TOmVkkIIbPNTLEpYdK5yK8ZGAHAz0q5FqLMeBgc1Lgguzo1tFZQAcj2qKaxJU7T/9aq
0GoEAY9BV1dSUjBHPNZuCJ5pJ3MaWyZXPGaiFrIfp9K1LnWNItp4472/trd3PyrJIATWlAt
pKgaKWOQHpsYH+VL2Zp9YOSurmx07ylvruK3aY7U3tjcRycV5Z4+143V08dpJF9nt+Ebfw7
Eck+1avxw1HRLm1tLC2ug+p2kpLRKD8gIHf1r55NzcCfzFZ25PXpXpYbDq3P1PPxWLfwFy6
lVpm3L5MoIO9HyrUsbmaHdn51yG561QkuJZhh8EcHpTgzomVJ2knn1r0rHlXvqacQhkjZHf
5jjHsaqgESugJ+UkimKzDn7vSlQgTkZOSD1qTRHufwk8RzXts/h+7cuUBkhJPK/wB4D8K9Y
ERB44r5y+GBkXx1aRxHDPkc9+Oa+pxZcDt9a8HEwUarse5h6lqSucvq8cw0mYxMQwxuI9M8
1wUyYGM5+9XsNzaxraymTG0IdxPpivI51UOdv3fmqIG6lzlXZ82M9/6UzkLzzwOn1qZh8w+
v9KYycDAOTj+dXctQIgHIyBkYbmn7cnBPfP6VMqDaQfQ0bMNjOAD/AErNyNeSxX2jg9R8tR
ugDhhyCOeferBG1uRlTiomBA5IxjuPeqUhOAwqvJzxzzSfMN2PX+lOwwz/AHTkUu3r6An+V
O5FiMD7pOc8fyqRVwoHOTtzShcEAnuP5UAHI99tFx8oKoK/h/WpMcenX69aavLLnhcDOB70
8ADLDnr+PNFx2GzusEUkjchQx/GuQeGfVNV8hM5Lbmb+7xW/rNwYrUqFyWJ/H2qXR7E2VqT
Iv76Q7nPpx0pc1tSXHmlZly0tY7a3jijXai4H1qRrdJlHmLuA+YA+uasxxOduFx0696kWAg
Ek8ED+dY3Oq2gsGlXU8JlggyhLfNkDNWbNJ9OvQJ4iFf5SRyOlaOlyBLRotxyGJx9alkYEs
TnOfSobsNR1It2WP0qHd98DupqQA7+T2qBvlB+h6/WoNlEM9cHuf5Uu4rgcYyKiyPmYnnmk
DcgFgenNNlctyQSZP1ApTLgnd/nmqpYfTpRuO0859B+NCYcpZE5yefWhpPfqf6VVVsbjnnm
pMjJGeAe30qkTJWH53OHHykY5HWkWRtwjcgNgYP8AepBnjk9v5UjYaPBPPGParujmaLcDHy
zx3NFZ1qb4QnzVBO44IPUetFVZdyec7W5uGKDDDbtH8hWNcSMzY6Vovby22lWkNzIGuPLBY
A528DAJrKl+ma0hU5lc42rNpFZmy2Mc1GHICemfSpmAJxjkVH5YJXNa8wrDo5slTjnJqxHL
tHXsapgAY/Gm7iOn92pbBJGzFebP4sDIpbrVbe3sJp55vKjVCS/pWHNI6R5U4O4DmuO8Xau
U02GwMgUSne5z1APSiMeaSRM5KKuznNZlSa6uZluxMHfAcg5I/GsBdU1O1vkSyvZ4tgJyjk
YNUry+VGIWRmByR7VDY3YVQ4+8eea9mMbI8acrs0L27ub24+03sxlk7tIMlvqaqy3JcooMW
wZGEjHSpmvyVPzD8s1nzzlucBcHsMVaRlJjbqG2lAcKyHjkCq39nOy5ilVuuFPBpfPjAwX9
OlR+YBJuVvXpVakuw4mWEYlh5GBzTEy0wdjzzx7VP9rbYVZt3I601hE8ZdcI2DxSuUrdD0/
4fa9bR6jpukR6VHJMt4H+09HAI6V9I6nrFvo2kvqOofKq9EQ5LHsBXyZ4Jvord7hxgXMX3W
POQa7vxb8Ql1nRNOsrZXAgJEoY9XAx+VeLVpt1bRR68GnSi2zv3+JNjfRzWd1YSQxTLtDq2
SM+orlGu7ZkEpuEAYErk9ea8m1HX7pGRBwvU4OCcdqujxgXsvs5t8EjAI6j8a1+rvcccRGL
sj03cHyV5Uk9vahSCQCMY2148+u3kjZeaRO4KOeK6rwv4oNxcLY38xLOQIy/qO2axqUJRV0
ddHEQlKzO5/hOB27fWk2NuPHrRvXbywBx1/Gk8+PYSAWHPIWuLU9BtIRhubkDqBx9KhycqM
DjHb3qVXSRsKwLZ6dD0phUD9Kd2he69Rm9ecr0BpCQS3GDzS7FKk4zx/WkZMA+gDVdzF6i5
64Hfp+FAGWHXqOfwpVGW49Tz+FPCfN1Hb+VVfQVhqJ68/dxj61KFwOnHr+NCryPotWUTABf
r6fjUNlRjcqHTUuLtLm4+ZYwdqe+etaSRxqxwmeT/KkDDHI7Hofen5+YjHc1NzRRsPGSQcc
dP0pwAIH0HFKg5JPr/SkPbaPSpNB9o227HzhQRzn61pOuWP1ODWQFZj05x/Wti3/e24cjkZ
BqWPqMHBwe4qrLnJ+lXgp3c+lU2I5B/u0ikysejc9M1CWJbn/PFOeQAso4xnNQNIAcAf5xS
udCQpbp+HSow52nnHTk/WguODtPakbGAOp4/nUtiFR8Kfx/nUwkGO/GahVcofx/nUgRjn05
pqREiYNlsj1/pQu4kZ68UiId2M9P8KmQYPPXgVfMYNCweZ5XHTPpRT0A29P0oq0yLGm9wCg
5/hH8qrO27BB4qr5mGHzcBR/KpI5cvjjB711VI22POhqDg78dMUwknHrUp4J561ETgjA4FY
8zNLEZJwvrz3pP4RwPu+tKW+ZeR371Q1DUoNMtxNcZIxgAd61TuQ1bctzRvLwowA2SSeAMd
68o8Yia51Dyky7fdXB4xXS3vimK5jJLtGu7hF5J4rmry9SXbKCS+MDcck110YSi+ZnFXnGS
sjml8PXz2pmdEwDsUetY01vPbHZcW5jGD0712KXc0lwse7EEB3H3NYev6k1yxhUDCc/jXpR
bZ5tSKijI/d5IDsOlNZScnziRk9ag85t33QfmFIJJWOFXrmtTmuhQsanDE84qXbb9QzZ5pE
tJm5I445JqzHFBEy+c5IGc7aLgk7lVgyOCoIBIxmtrR73TUDWmpWYmV/8AlpuwVqnqcSxzC
S2laW2fG1mGD+Xaq1tbS3D7Y1zgcnsOah2aNVozRhmWx1KSW2cLEDtBPJAIqzFPbuWMzbmY
Z3hcZqo0cFrIiFiXc8+9TSxloiPywKycVubxbWhXuYw8h2SORzgNyKhjyDtPDg8D1qSBnin
GSGQ9Qe1aclsiAOwO3qD6CpcuXQuMebUzWjdWCuNpPrUsEMz3SLD8zhsgjtSyQrLL5ju2wj
Iarlkps5I5E+bB3bT3qJPQ2hF38jeudTv7l0WfUWt3wBhV+X9K7DQNCg1SEiLxgkMw4IeI7
c/WvMbu+eaUySR7COABVrRNfl0i+84KZEYFWjzjOe9cNSnLltDRncqkXL32dV4wsNW0W4EE
93FcMo823urduGx1B962dA1RdX0eG4YgyLiOX/eFcnrHia31axH7jyihbBJyeRitL4f29wm
j3Nw6kQyzgIemSBz/ADFZST9nzT3R0U3aryxd00daoGMZHT+tKyghuc/eqTZnBwBx/WlWMs
CVHrXLdHbykaoSeuOT/KrCr6Hvx+VBXaCCfmOf5VJFHjJY9Tx+XWhzF7NhGmwbieTilPbn0
p4XJx06UoUdM+lRc0UbDMf7WDg/zpyk7m5znNAj3dc4x/WpQoXO3rk9KVx2FQsTg9M/0qxF
gKOB2qNEIbLDkf4VIvXgdcUuYdhME8/561fsrjzD5O0KeSPeqQQ4+bJ//XT7Z0hvElcEopJ
O3rTvcl+RoMjhienFUXQlm4PKHt710ZtklAlXlWGQfwqibUKWH+xUX1M41DmZUf5j9etVXU
7uRjH+Fb7245yOeapy2xOcLjrWdzsjK5nop4OPSn4O04HpUrQsnUelORN6fL14pFXK6qdnv
/8AXqykeAeOeamhtgFyT+H41a8jgnp170ESfQp7cMMD/OKTdhuenH8quNCeRj1qtJCQB6Z/
pVXMrESygDHT8M0U+OBCvzdfriinzhylR5QSMEfdH8qs2z5I55rHDb3BXO3AxnvxV+2BLA9
BXtVtjxqJqOc5YZqJuq89ueasJGWQ561FJEQ478V5lztsVuPl5PGa47xtdCP7PCeybuvcmu
y2kEde/NeU+Lb77ZrkiKf3cI2D8K6qGsjmrO0TIa4Xl3Pyrk1Witbu5jMw3BmOQQPujtUaR
PcTpEASpOWAGeK6dNSttO0d40CvLKMYI6V6idjyZxucbO15YwspcOp5LetZE8nysTyTitW+
ujMjqqYXOM561jTgfNnPUV1xOGZGow27uWrRs2jNxDDM4jVjguBnbVOKCWRGkXJVW59qcI8
jOSMA802Su5bvoZYpgVlDxZ4Yd6qbgQwxngmrls7MphbLrnGT0FWVjiji8tFHGfmxzUNpGl
uYzoHVyIpM7dwOKv5ZBtjGxMcVTuYmjkEqdCelSRTGRQCfmAoY1oWJCrXUbOucVMZAQOwql
JuDB85IankyNn8KmWxorikjzSAOOae93IUFuMFR37ioSSq5OCe1MXAyx696jTqaJ20LMEi+
WYpc4xwasJMv2LDkl1b5SKoBhkn1AAFPZsLsHQ8kVm1qbwlYtSnzkP8AC4HT1qqu7uORjrU
+7zQpYfMvGauvameOFIYi0hwBgcuc1k5KOjN1Dm1RUvY4oZ/KglMqhQS2Op716/4faH/hFd
LtbcgxxR8sP4nJJY/nx+FeV3djb2iRATs1z8wnhKY8pgeme9eueFdONrodlCykuyCQjuM81
xYqacI6ndhIe+210NaKzAg824kEMYA/eNwBWJceMdH0y8MJhM6qSMqw55rH8Va6ZHaOOU+W
AFiXPA9Wrz0yodzO53Z4461hQoOqveNq9b2ex7/o9xpnia3km06T7nLxt95Kn+yW+7/j7g2
HJzvGBivn+z1K6tSTa3LxFhglGIyKfPfTyxhXuGKDoCaHg5c2j0JWLVj2wX+jy332FNQiWV
SoLA5U56DI71cu7N7SRUJyCBz3rwqy1eWzuUm2qwUqcEccdK9b8J+Ov+Ep1N7DWY7WOeUAQ
MqbckdjUVaE6av0LhiIyejL5yBx0x/WpF4PPPWpLiLy52UKRt4II6c1GuTkcd6xT0udhYTl
sH/PFOVADke1ImM9OeakGM9fTpUAIACOWx0oKK3GcD6U4Y69jjij+EgDnFK47HZWMMf2CNY
n8wBcZ9DVeSA7n4P3etReH7m3SFoN+JGYnn6VrmPJb3Whs82V4SZzrW/bqPeq7WoOSFx1ro
DBjsMCoJ4gIWIHOOBWVzojUOTvFUMUIz2qG3jAGB1wKuXqNvIAxg1Ui3I3Q44rRbHSmOQlk
2k9P8atR7s47YPNNg2uPT/9dakaQwwmSQklfQdqlkSkQBST93gZ5oktcqQB7/pV+LYwLjJX
sR3qUopBNTcjmMUWw7CitmO2VlJz370UucXtDzWOKTaMjHyjHvxW9ptqWAbGTUx0xCmfM5A
XAxx0FWrWJ45PLXgA9q+grSutDx6Vy3DaSeWSFzTWspC2NpHHWtyzhHl5P41M0YyelePKTu
d3Ozl7vS2ttKuL5/kEEZbnvXz3fS+ZPPK3UsSa+otdEVxoF1ahiivEct6nFfLeogfbDDjG5
uR7ZruwUm27nNWbcdS1o+2KaOWQsmerY4ApviG9guXIjiVSuAjg9aswXKiFvLYf3enA4rmb
+YSXBwAB6CvVp6yPPq6KxRkPBI67apSHkgjjIq054JPPy1XYEsxA7jn0rrRwSLtpeCKCSED
HmZB461VI8twk6sBtoQeVKrAc54qwytcLuLbiBzntRsC7EisvRVAAPGKcGbAJA5BqsQVOOc
7qASRye1SykyywLDnkGqbxtEQy8AipisqfOr7lznAFNMhcYcdqSuimNMpZCufWlSVyv3j1A
qHGHPHrTgTnAHcVTBEhYnvwBSZOePU00k4wBk4pyoXY8HjPSpbsWr9AXPHPIxVhAWBJ60qR
gYyOasrGPK+Qd6wlI6oQuPghJYEjg11eiapcaBd2+pW3lM6HBWVAwKk4PB7+9ctGJY5ASCD
1Ga6nw9o1xrEwmusraxEFsD7/AKCuCva15PQ9OhC/upHc6v4Z0XXryLVjIYr2ScNPGAFRow
M8D1zWnq7/ANm+H7m9CqyJiIEcct6fhSRId4VBjnj2rl/HOtTz+Xp+SsUDHCf3mxyxryNZt
Rb0PVUFTTaOC1K6a4uGkPQ9ADWM5LPjOMnFbx0ycBJLqF1jbBUgdRUVzol6lotz9idYZCWU
98V7dGUUrI8PExnKTbMlGCD60hbeOucD+tSG2cEKFYdByMUhh+XowboRXVc4bMYRuUYXrnk
1veFyyeILBg2MXKDPp8wrFMLrgKTtPSuk8P6XNJOk4JBSaNV46sWFY1pR5GmzpoRlz3sfRt
88N2XBiV229T3NcrsAYjp1zW7M7JcMB24OO/NUZ1iaUuRg9SB3rw29D16LcdCoABnnjmnhe
OnHaod4LuM4BJ4qdecEd6ybOxCgBTz144pcZ6c5pcE5PHamjcwIXtx+tRcpIljnNtOkiD5l
PQV1Wm6rBfExhWSQKSQelcp5I6nk9a2tDsy9x9oVgix9cdTxS5jGvCLhdm8FzwailQFDVjb
jkU1x8pNY8x5yZzN/ZEFnxnmsaSMp06A12E8e9SMZrGvbXapwp61op9DupSvozno5AnToP8
auC+YEDBeoN7QKUKI5zkbh901WRmz1/wA5qrnTy3ep1Fu0RjDQv5bnt2NTwXkctw1swMcyn
7rfxe4PcVgwXBDZHGK1oLjcwJH41LZhOnY1UAIJ96KSBsx5wvXvRSujGwxtFlhKltudo6D2
FRR2nlP8y5we9dKt+koXcob5V5/AVVuo4pG3IQua9apVsjyaSadmVYXVf4cU8uhYED8xURi
wCA3Tp70+OMghif1rz+Y67dTB8WajDp2i3LHLN5ZbHYD1r5leZrm6lnc43tn6V9AfEtrK28
PXfnXIDzQFFQcnPavn+106S5gaRWBGc4zXq4S0YOTMqilJqMNQn1BY4GKoM9AKxGZicnqTU
t4HSVo3Urt7VVZ/5168I6HlVZNvUZI3GPanRbSXVnwpxwe9R53dQOnaphZb1JZsE4IFbvRH
Krt3EnUE5jYHmmJ5kJzuHK1Kls8fBfK5PWkaNMYMnQVNxtDw+49utP8ALXaNoycdqi2AAFZ
B16UgkkAABB4pNXLXmTFHRS2eM1A6YIOeCAasNKTEcrnnmqwbPHbjFCuNjH6ce9W7awkmuY
4VySzDp2pbK3MtypxkLkkGu00LTornVoY2ATOGOB15rnr1/Zo6cPh/aNNneeGvhz4WRInuo
Jb+QgZ818Jn6Cuc8ay6SL+eLT7GCCztlEKLGgUMe5/Ou+1LU49E0NlV8XU6FYx3UdC1eIap
etcXJQN8in8zXi4f2lafNJnsVFCkrRRllccjmtnw9pkmrXrW0YG5F3nJxxWdFA8zKiLksQB
7mtrQp20vxDAXzy3lNz68V6NWXuNLcxowXOnLY9Hj8P8Ah428az2BMiooODxn1q/FFDDAsF
rGsUKjhRT1XOMn0p4T5ewrwHK+7PfUVHYfAGMo8sAnnArgvFlm6au0QVZHiOZWH8JYcAmu+
jOwljj5cmq15pn2/SrtY491zdfvGcDJyBx+VEZ8suZkVIuWh5fqXiSW80WzsViETQDYxHO8
Yqv/AG7flIozOJUjXYqsOgFRQWZ3ySSW+/acAM2AfWs+VW3kKpGO2a9umo2sjw6vMneRow6
kfPLXEYcN1OOlbMcdjcKXCowOeR1rkg0iKM/gasRTuoZlYgnuKuSdtDKLV9ToZtPhtpvOwr
ITgN/d4711fgexfUrqKPysx283nu44HHQfWua026hvkFtdDcXOAO5r1jwbYxafpL26sxkkf
J9h6V5mJquMeVnfTSXvI0LlmEh469xVFw0jc4xj+tbU9m7H5Rmqv2KQEgjP/wCuvP8AaXOi
DRREAKMSPWmJwobp6CtmC0ctjBxzx61QvoDDqDqegOQB9KmM+hvCSbsRxoZMZHHFTBFUEYF
LF9zPbindvShyNEJtHpgVveHtm24X+Lg/hisLqeuKsWU80F4piyWzggdxUN3RnVhzwaR1jE
ZzTCQQetRPOqg81CLndx0rK55qg9yZiPbNZt2ruWC+ma0MEwmUEEZxx1FVZo28mQMGVj0Pq
KaZrTdmchcRAMcHdmo0tJCAR09qtyKd52gkZ6Vo2qIbcjGCBVqZ6bdkYmzyid3pzWjbyr5i
9waq3ELCc89abCn2SdPOk2QM2A3XYT/SqvcUkmrnSwsdhx60VctLVEiZZMsQ3BHpgUUI4XV
ih1hZTBVUsPur39q3EsVMfz81FAijac4+Vf5CrolGMA8V21W5M8ebl0KZ06MNwT+NRvYRxq
zl8ADJz0q80vFcv451tNH8GahdltsjJ5Uf+83H+NTGKbSHGc+54V4o16DWPEVxDcSkRFiEy
eAvauPurSTTJGNndEo4zjFUpyrh7oybpJWxj+6Kp3N3MpCBt3HevoYUkkorYidWzuNnuN67
Z13gn5iOtU7kW4ZWgkZsnkMPu01md+WPao25fHTmuqMLbHBUm5bke1yuQDyDUyPNGCCu5cD
vSGVQAAOxp4uU9+MVq7sxVu4srrOAoJVs06OJRGARkgcn1qCSUMcouDnrQJpNmM44qWuhV9
bsnlWMHOAOTUIIUZxzjpSKGdizcnJxml2k9snAoHux+SevAoVFwTUqR70ywOcnjHWpZVCwq
MDtUOWprGDauWLNdkCP0JJzXa+EV8zxLYDkh3C1yFvFmOOPOK63wzui1/T9mcrICMGvKxUt
H8z18LFqxv6/pPizWr69m03TJrpInMR8vHyKOgArzt9Lvbe8+z3tvLbSbsFZUKke+K+stNv
0s7dZBboXZRubvVLxG2m6/YNa3thE+SMPgbh9D1FeZRxjprltobzpynU20PDvDPh8R6q93K
0dxbWqgrJGcq7noB9OtY/inTmstVaePdhzlSOgNev3Npa2Wlpa2cSwwRkYUfzPvXKeINMTU
NKlC8TIMqfUU4V37TmZ6Kop02ix4f1Ealo0FweXUbH/AN4da2FbgfrXAeDr+SDUH0kJlJ/n
HONpUc/pXeZyPyrGquWVkdFJ80ddxRnJBGRzVi51NdF0VppCImcHaxPIGO1QBQzAMcA9T6V
yPj3U4r3UrK0DgWyqeo9OKdOHO7Mis+VWONvr1vNc252B2znFZBLZOTnJrp5rvRHhjhSL5w
fmYjtisOWJJJGaMbVJ4Ar16fuqzPIqpzd0UgxIBIBIrUW0i/sZrwk5yQo96otEAmFHI71Is
kz2n2fd8gcHafet27o5bO5b0+zuJJlliBBXkEdc10a31/ZM3m3dwk3G3ymI5x1NZUOpJp9s
UhRTKQRz/DVhdVEcJcxiRmOXfv0rnnFT3OiLcdjqNK8X+ILe8Ezyi6bA3Bzgke9d54b8aWe
u6rFps1l9lnmHyHduUt6V4lJqZMo+y/IGADGtzw5d3DaxbSWUkEVzEwZGlkCA4PvXnV6CWq
R0x5ZrXc+l49LAX7oB9a5fULRJ/EJt2O0cBiPpU8fjjTBqkWlXOtwpcMgLOF/dbu43VuDTd
NW4fULi+BJGSxYAAeteXqtzmpzlRbc+uxw2pyWukXRguJ1jXd8hJ6j3pkcscyBo3V0/vA5F
cR4g1ltS12+lYhovNCwtnqgrobLQ9OvrSO58Pa09pOygmGZsqT6E10ygopNs9aLtFORr7uc
A0iXBimWQD7p6etYd3qOoaFfJZa/aIC4LLLC2Qw9R61eillkjLGRWjc7k29MY4rJrS50RSk
jo1ulmjDo2Qe3pU0ZPGDWNo6gj7LEGaQncATya6i0tFR45LgFouQSvqK55aHJW5aehatbJ3
tj5m/c3zBV54q2liY5F82LzC4+6TnbT21EKypbjYuMEkVOdctbfTp7l8NIntSTueNOdZ7Lc
oXekWjq/mMiMRleMYrl7gpaO8YdXyM5U1X1TxPLeTM4bAHAA7VhvfK6klsscVUUz2cPhqsV
+8Zoyyxg9etOee28srNgjHSualuWycNwf8ajaU4zuOMGteU7vYnZWmvOImQMMK2Bn6Ciucs
GQwPubB3+meworthCPKtDhnRXMzv8A7c6leuNo/kKnTUXOABWfczwIwGMYUfyFV01C3U46A
d6za0ON00+h0q3JKgkV4/8AG/WxFp1hpStgyEzOP0H9a74a5axucyH1FfPXxQ1r+1vG8+wk
xwqsa8+g/wD113YGm51U+iOLEp04XfU45TiTlSKryNukLc5Oae0hRe3tmoA7MeSMYNfRpHj
81xGO1T9KW2WJ5z5xwuTz701ioOMdsU3Pop61ZLepbjezWKTzIwWH3aVVsJd+9NhwNpz1NZ
xDYPyH7vpR8wOcHGR2o5SeZjnTy5H29BkgU7LFfXgColO5xketTKeCMenamxLUTe4/hxyae
GOAfoKVUZiBjrn8a19PttNYvHdK7vt6ocYPas5NI3hBvYzEmdVPTvViFTJJud8hDnHrT2sk
3EQyjjjDU9YDF82ee+e9ZOStodEINPUnh3NKGHXNd34E0+TUvF9oT/qLVGmmbsABxn6muCW
QxHIjIz3Nauka3faXNJPa3DxGTCPt/iX0I7iuCtByi7Ho0pJaM+hBqC+X97jHFRtdgkjGcV
5Xa+ObwKvmRQTgDBGCprvdC1C01uxNzbZUq210bqprwalGVPWSPYhKEti5eN5tuxHTIrJ2q
QQRntzW7cxxpZOq8tisUYK88celZRZ1U9jznVbabw/4mS4t8j955yMR29K9EjkSaCK4iP7u
VFkU+x/zisvxPpcd/wCHpLrO2ayO7nqyH/A1D4UuWm0Q27jBtnwo77G/+v8AzrolJzpqXVE
R92djdViGDY6HPrXnurW0niTWJJrWSGGMscCQ7RHzyM16JH8pxtzmuA8QWLado9zbjnfcEr
7qTmrw87SsKvDmjc53UdFk0+QhbiO4AP34+h+lZ/nFRj0/WrkV86W4hnUkKCAcdqqXJVmxE
MnvivVW+p5LVlciL8etPRyqnK5J5FFrEJplViFGQCTU90qRSNEjh1HRh3rW/Qx5dLkUYeR2
ZiM9ean8zYSV+TPVc8VTVmBznPtVqKF535/i70SslcUVd6CAhVOOWq9ajdEMjJ6/rXa+G/h
rfeJFb+z7mMhBuYupwvHQmtSf4Q+K7SJnhtoJwgz8swzgdcCuKdaHU3i4xfK5I4OS7uDHDE
zZSIEID2BPrV+LXdVtYmgjv5hC4KtGXJUj0xUN3pd7Zyr9rhaIYyMjg89qrunUDnOaxtFo9
OKLbX0ZAXZzwcfh61PbXSJGJEleFwRhlbFZUyY4Hb/ComLLGBk84o5EW2dFcX1zeSRPcSvL
5akKWbOBnp9K09L1k20RtZW3oWOMHBQe1cVbPcSTCOEs5Kn5Qa0ygtrsItwsuV3bl6ZI6Vl
OmtioSPYvDqRXd0jQOXkA+RlPPI5Br0GNLixtYYrm1LoTgEoTj614f4YN011FLY3pt51fAI
PQ/wCFfTdtPFLo8P2y5jaQxgSMDjJxyaypYONaUlzWaPEzarKnKLtdP7zhdQkjW5wMBe+0Y
wK4LWtV82R4oAVjHH+9XpWv6fp5ibZer8yllUNy1eTala7HYxsWHfPrXFKk6crSO3LXCouY
yzOTkD86ZvOcZ9PxqhPdLHcrGOW3fNkdBV3KjBHr3rS1ke87XFHuefpSsykNjtmoi3T8KqC
6866MMR+VFJbHc5qlFszlJKxq2xJRyoON1FMtCxjfahPzHpRW8Voc0tzrp5nY+o2j+QrMvL
pYYzg4Y1DcaqgyB8p2j+QrBu7t5nLbs+lbqDOAknvmVJJGfgDJrxC+uJLy+nvm+fzpS2R2G
a9I8QXrWug3Um7DFdi/U8V5bE7IuR0J/OvZwFOycjw80qXlGHzHOQcehpqjA+72NBcMRlRk
12Hw98QaFpXiW3t/EUqwafcuBLKwHyAZ56HvXot2VzyVY4thnJAPbtU65QKdpz1xX2engrw
TqNpFc2zGaGVd6SROpV1PcECk/wCFeeDsY8ufjj76/wCFcTx1FdTRU5HxjJdyuhBjUDHZaj
SYBWRkBJPBPavrrXPA3ge3sXa4aeNe5Eqj+lfJ3i9vDw8f+V4WupriyWM+YZH3Yk5zg4HGM
U6OLpVp8lPUqdKcIc8tioCqyjjhgakVlVjk4ORTTbz/AGYXD7fL+6DkZz9KekEbQO7zEOD8
qgdfxrsbViEmiSI733KfmUcVYEhtkwozI/U+lRWlurIx3429KtNHb7vlHQd+cmsJNXsdcIN
q5XDtwSBT1fcDuwMHpQUBPTFNVTuP1qHY0SaZdhtvtJKpwFGetWYdPmdR5bhmJwFHWqMNw9
vLuBGelb3hPxXpeheKrM61L5VjNKonk/uKDyRXO1NytE6HOEIczWpAmmakr5FjPnA5CE5rp
fDZ1fStUS5fT7gxlj5nylRjFfS1hD4O1bSre9sRFfWkqBo5VkLKw+tTGw8NQo2zS7b1O5c5
/OvPq1qLTU5BTxc1blgeL6n448M6epivL4xs68AISc+hq1EYpYxJE6upAwVOa5f9oC50X/h
HLW202xtbeYX0ZLxRqrYAPGQOlYnh/WZLW6DzNiMpggdK4VRhKiqtO/Xc9nDYicpuE12f3n
o6ojNskXejAqynuDXKaeU0PXbuGQZaTMZHYLmt+11WC6jEnCgg984rB1xIpNXM6vt3KGJB+
8cVjC6biz0JR6nZIgCDA445rk/H9n5emWF4rZjlkZG9iACK6LRLxrzT4yV5CjJqr4ztZrzw
hPGqcwMs4AHocH9DUU5ctVXMqt7aHkNxt2HPvVNJFi3DHBqSZmJ5/GoC2Oa+hgtNTyKktSR
H2kkcA01pCSec0SMNoK9c0AcZPbmtLLcyfYBwQc4rofC9m2q6xHYo4jLg/O3QVz2zK7vauj
8IX0On6vJJMY1zC2xpCQFbqDx9KyrN+zbjuVSVpK59O+Ap9K0FJI55VE8sYWUouEkI749a6
ma9s54ppY7yMkcrgBdg9DXj2jaouqabBfKNjMvzJnO0jtXT6OQbgzMQOmQRw31rxvrs1D2M
0mkRiMvhzOsnqM8VeEl8V2Ef2ZltbqEkof8AlnJn+X1rySw8Fa3fale2UFi8s9pIY5RkAKc
8cmvd7jUY7Zowz4MjbVUVdtJ4hI8gRVkfG5gMFvr61yxrSjpEqGIq0YbX7HjmpfDE6PHp15
q1/GY5pQtzBGQGjXuQT1x3rhfElhplnfyx6XcyywRyBB5oAb8hXrHxNtdS1fUbaCKdjaeST
HCh/wBbIuSyn8MH8K8gurK2t5Ibu6SQrJOsLwRL86oFzn2z0ya7qM76tm1KtUlDnmzKslJu
vmGML+fNdxfaFHc6RaJpdgq3vG9t5Jkz254FZaeHwZbYxF4i1pNdGKQ7mGwuV6cdFAP1rT1
HUr2xurVlSSESusckDjIiygP3sYyTz+NXOfM1ynTSqxtaSE0Oa40DWjbalC1ud4Q7/wCE44
/OvQZPEMcMcjvMfKjXcTnoB3rlb1UuvD+oLdTbDPdWi+a/XHmYyD7Cubup7iXwhqt6ZsGC4
FosW3/Wg7hn6jGfpXK4e094uc43anrY9ITXoL50jEgdsbkPXA+tZ+qukdvJcYJC8HA6+lef
abqE2nacZmjZ1a38xFQn728gc46DvWna32pXUMmmXwlU3TQiO4Ck4VjyMd89j7UpUeV+RUa
8I7KxXdbqd2maAkEkKRWoCBGgJJYYyPfFY9prE81vNG8eJ45Hi5GPunAP6Vct52mQMcBu9V
OLWjPRpzU/eXUlvxJBpIvOf3sghiJ7nqT+FVLWH7NBg/fYZJ/GobeaS/uzMWc20DbIlJ43d
yB9ausMjGew/nVfCuUmKu+Y0tOjeSCRhyN5H3sdhRU+jjFnJkj/AFh747CiuiNrHJUb5mZs
oI6sfuj+VVMnPBBrQljZe/8ACOD9KqiM5zt7Vrc5Ujj/ABmxj0WNM53ygH8jXCSrtihjHBI
3Hj1r0HxqpGkQMVyPO/pXCSv9oufM27R2Fezg3+7R89mC/fv5FQqQm70zWLdSByUYbhjvXS
Sx5QIo5xzWBfW21icc4rsjK5504ux9M/s/313cfDN7WSZ2FndyRx552qQGA+nJr1Jp5wSN5
zXmfwBiVPA2pAAY+2D/ANFrXpEpw7HvX5zmt44qdu59Fg9acU+x4z8ZtZvofD12sc7qCpXj
34rwzS7a3j02IqpDEBiQOpr2P40rnw5eMeox0+ory6zttunWxR1cGMZ9uK+pye0cLddzlx8
b4hLsiJYnl4DcAdzSSxGNwMnrya0IUMRztU/UVNDpt7q16lrp9s9zOxztjGcfX0Fetz6nL7
PS5m2rEZQfxDNWo33EjGDXp/h74I6/qCrNdTFB0KQrkD/gRwPyrqE+ANwqEiUByOfMuB1/A
VnOUVq2VCcY2TZ4UATTRwSD1zXq2tfBnxNp0bTWdkbsDqIZQ5x9ODXmNzE9lfvZ3sT29whw
Y5VKsPwNZKaex1Jwl1Kl0hj+b0rm72YkneARg9RnvXUzqX45PpXO6jABuz2H9a0pSu7MyxN
N2utj6B/Z0urmfwVqthI7GO0vMxg9g65IH4ivXpy3luCSQAa8m/ZzjC+HNdIHWeL/ANANet
XI4kA7ivhc3jbFTa6v9DtwT9yKZ86fF9Qfsu4ZX7bGCD0r0lPBXhjUWOxm0q4JHBJaJvb1W
uP+MenMvh+0vAD/AMhGFfzr0Ypm9W0U75W2/IOSMivRhOUsPTjT31/Q7Y8qr1HJ20X6mNef
DDUbdBNpV8GUZOEfcD9DWKvhzXrjUfsUsDeeuTlxgAY65r1mDwhrXkhoX+y5GQZH2/oK57x
VeeOfDMJ1K40q01iwhGZHt/8AWovc+/5Vo6VaPxW+8zjmEVonzfIxvDtlJZ2DJKnJY4OetO
8RasNG0l51CNJJ+6RXGQcjnP4VBD4u0u88Mx67pLC5ikbaIzwUbPIYdsVz8mp3/jVTpSWVr
FGJVPO5pAc8lce2awpUalSeq2PQqVoqHO3oeZzscnC8deKqHJya9av/AIS6rc6rJJp1rNHZ
scpH5TEgfU0q/BjX4w7i1mlJBAVlVR7dTX0MHaOqseJUrU29GeSKS1Tguq4dCM9CR1rf1rw
3d+FdVOn61alJGg8xBuBBB6EEcdqteHPCGteLXi8pjHb7gqsykk/7o71Td9gUopc1zlwSQR
jJOKfH8rH6Gvdrf4EyLbK7TKsuBgzS45+ijivOvGvgDxF4MhfU5rEXmnIcyTWzb/LHqR1Aq
JOz5epUMTS7nT+BtTgexitJD5cyAqwPG4djXoVrKIsryA3WvnSx1FriOO4spPOWTJQr1HtX
uOkyXt1o1sZ1MNyUG7jv614GJo8krnrRaqQ8jo4riK2EsMkrkwxmbMo52YzlT3HWmtrcUcU
UkUoZZshWB4ziuE1nV4nkstVsllu5LaT+zri1c4EscmduF787qk0uxvrbXbvTJyrWelPhWA
4w/Kfjg4/Cs/ZWjdnNFJzcZG7q12VKT3F1NDI7FUeNiD+lYd1D5zlxcSCSVMNKp2vIh9SOo
rc1u2e+stIhiieVIrqRrlVXOFKjaT7Z4qreaYVu4ESzZkmmjjlki5aFPT2Bz1pRdrHRzxSf
Mloc2LURlDFPOhji8ldshBCHqBUU1kZ1WOe6uZUAGFeUkfKfl49qZJ/bAv0s/JZQ0NwpDJ8
xaMvtIPY9Kz7u61Sz0m21ORgWvYBMS6fIHWXbgDsCMZHeuxJvZk+3p78v5GrerBKbRL6dmR
XYQxM52g4z0qV7UYF1LPKVjYBSZDhCRjj8Kp6gmr/boWtLa1vSfInkTyNy2zOCNoGehxk/W
rupafcpPdzac8l5paymIukwX7NIozhjj7pJ4PfGKzfSzNI4iN2pRKRS1S1mgXUJBFaYjdRK
eN5HbuDmpLqF/wCzriQXl0uIlRSJWHAYbRWXFpepumrfabciSeO3m3kYVk3r82fTitPxPa3
lnardNDJbmS9+yzRggRou0Fdo/PnvVNWkkmEa0X7soow4LeON52y0kskhZssSST1JJqxbfu
1ZeQ4Yg8+1aFxp8batZWrOkFo2myT3EqoAQys+18+vAHvXM3d7dyz6lZ28Ji1GKKG8tbdIw
DJuVTIPfAydvrWsYupsTPFxpvlsdBbwJBbRpATtUDr1PfmpBlhwOwzVKGeYalFC0vnNLbRz
yqsYUQOf4cD2APtmtgQSMFPktkgY4rCWm530qkZxTRNZB1hbBxlif5UVc05YRbuLg/NvPUc
4wKK0UrI5ptczJn0tzetaB1EwUEp7YqQ6BNGpdxgeuKn1e4MXi9JwjISkfynrwBXZre2DW4
W6hDA/wkZNRUnJWOHnmuh4l410SZtIMqgvDCCzbex9a8sWLaRzX1hqGl6NqVlNAh/dyoUZR
1wa8N1/4davpFzJ9jjF9bDlXQ/MB7ivTwGMiouE3ZnnYyi6s1UgvU4UgIhzzWHqX8WfSuhn
gkAyyMqnIGe9c/qSna3PYV7MGm7nlVE+U+lvgHj/AIQfUvT7YP8A0Wteiy48xuK83+AJ/wC
KH1IY/wCXwf8AosV6PNne/Hevz/N/94l6ns4Je6jwv40f8i5e9R04/wCBCvLdOliGm24Ax8
g/lXqfxo58N3v+7n/x4V5DbPCmmW5DYPlgn8q+pynXCr1MMbpiPkvzOi0fTrrXtUj06yG0t
y8hHCL3NfVvgnwHo/hXR4nuIAZHUMUccsf7z+p9ugrzr4GeF4lt21m6hDbAHbcPvMfur9AO
fxr1nWdRY7iG4GanH45YaNo7nPCnKtLl6EOv+OLPSYWBIUJwFHFebn436Y+ofZjcRRuSAAz
gV5X8XPEtxHG8MMpDyPsXB/WvDjFnJkyzHOSeuaxwmBni6fta03r2NMRWp4WXsqcE7b3P0D
0vxL/aECyADB5zWV4x8J+H/G+mSW2q2wW4CnyruMYliPqD3Hsa8d/Z/wDE0+o2l74cvZjJN
ZKJYGY5JjJwR74P8693OQcGvncS62CxDp322Z201SrQU4q1+h8iazpeq+EPEsvhvXfnJG61
uR924Tsc+v8AWsLUxw+R2r6J+L/huPxB4UleNAL+xBuLZ+4I6r+I/pXza90bzTo5yPmIw31
B5r63L8T9apKo91o/8znrxdNOm9Vuv8j6K/Z2GPDutjP/AC2i/wDQTXrE4+dhXlX7PQx4e1
v3liP/AI6a9Vlx5jZr5bOP94l/XQ1wfwnnfxYtJ7zwdZWdjbtPdy6lAsSKOS3ODXbeD7Ow8
MWQmvrlb3WZvmnuWOcMey+3865zxZrqaXAH3KCu4gntx19q+eNU+KXim81OSTSLsQW8RyrM
m7zMfWuvLoYmrRVOjZJX1fmPFxoQfPVbu+i8j7Nm8QGY4iOeKzrzUnMDs3PB4rhfhnr83in
wVZ6xOgWdt0coXoHU4OP5/jXV3gxayf7prx8TUrKo4VHqnY6KNGlo4LR2Pn6fT4tL+LN5oF
m5g07XIjcxRKcLHOAScD0yD+dLIfEHgXVYPEujzwSS2as7x3JwHyMHAHXijxe7R/FHwrPHn
eLzywfUHH+NZvxWvZ7K6XTQcO6bmHoO1fYYROcacm9Wvy0PPxNSUOeilon/AMH8z6T8BfEp
PG3g+11tbc28jlo5os5COp5APp0P410E2ss3AHfrXiX7O8W3wLqkZJwt+SAe2UWvVZMKx9q
+ezCtVpVpU4vS5ph6NOcE2tTzf4w2cuq6r4Y+yW3n3N1K9oFH4Nk+w5NeoeGo9J8K6RFawM
kt1tCyTf3j6D0HtXn3jHxMukwiclA0QYhmxlOOfpxXz/qPxh8VT6kbjTJ47e2RshXQMXx6/
wD1q9HBvGYiko0rK3VjxNOhSt7VvXoj7Nl1x5iSnIrM1K/32biVA6spVlbkMD1BFc74K1Y+
IfB2m60U2fa4A7AHo3Qj8wa09UIFi5HpXz9WpVc3Cb1vY7aVKmrciPnC202DQvixf6BauId
Ou/8ASoAx4iyeQPpz+Veo+IPEUU6x6NozObeHAmuCMNKwHQe3868r8W4PxY0ck7TJHImfzr
1r4aaLaaj4h8zUImeK1+YIFyrMOmT6V9HiGuSFae9v+AOi1CNS+0W/0f6nX+CPCMVpbDUdV
iVr64UNGjD/AFK+v+8f0rpZ/DdkVllMas5+YgcbiOmTXNanbmXxBrs93LJDFDIs1sqPgjIU
Fh+AIxWfeXd+0F3Eb0rLDbv84JJnj2nAz7da8t3lLVnE6lSb507XOpNvpVxd/wBnyR5kMXm
jPBIyQf5VVvtI0lrZoTEGjJyfm6/U1zh/tW5jsb6OYC6Gn7ldn27iJCSPriowk93JpYiuFg
gnumRo0XCqoj+ZWyec03BrqaxutWzK16z0XTNQtoo7VozJld4zj359fasfU7CxNk1nHFFL5
pFukgkbarDD4ra1m0ngsJJWaVFhucx5m3LKm4BQAehHY1U0TTrmTTtOW5dUWPVm8z94vMbA
Ag89CM1003aPNc7VWvBJojh0eAWhQwkED5yCQfTrV2z0Kzu2S2e1WWFTny+QGPvUCi13mQz
qLaOGdJiXGVdWbYMd+CpBq7pkl0/hM3DSmK6zEQdwVgQ3UfhUy5rXTOp104NqJHN4RkS4kl
lRTEwCqoJ6D1rn9c0u0tniUW+58+aWZienArvr+S2XVEg+1RJaQ3CrIGZQqxtGM4OeQWzmv
PNS1JZ7abULackW9zJp6qScyW7ZKuB3x8w/EU6LnJ3uYRxLktYmDrz3N5e6f57RRRrbSRxq
CxLgFmy345xWBb2ljqwL2pkF4wzGXbiXj7vsfStx4L+XVotNjnsrlIxIYZ4pNzPHsOFJJ+X
ryCByKz/sduPD+mQPcrba19llMbtMFBdZsqpIPDFNwGeOnNevB8sUrnBUqe8/d0IdH1iTQr
popLNZI937yKTh89+eoNejaR4h0G+8qCKTypXwBHLxg+nofqK48aTb+J9Zs7a3vle/a0QXU
rPv3XHPpwfl2g47g1ha7oOseHbv7LqVs0RIyjg5Vh6g0pU6dZ2eki41Zwjfoet3V7p9hcvb
XEkAdecc8fpRXkcFzeKhEwlZic5cEkjAopxwMrbg8Wux7d4rmibxFBPDuI8pcs3VjW/DqKv
FEq2kYyoBJGc1g+LINl9bOvH7oH8sVr2lvJPEksSg5AOK8qo/cTOiMY7MuhcPnaq1S1Mwx6
fcSyMWIQ8D1xUl3FfomfL7etQaNZvqeqLBeIPs0eZZw3TaO34ms6MOeeu3UVaqqcOZPU8D1
gpuSKMqVQYyPXvXE6rGRu/Ct7zob/xN4gv7OMQ2Ul66wRAkhVBOMVj6ohJYY9OlfV0/ddke
FU/eQ52j6H+AAz4H1Pn/AJfB/wCgCvSJgfMc15v8AAR4I1T/AK/B/wCgCvSpT+8avic3/wB
4l6nfg/hR4V8Yxu8N3/smf/HhXjVkiuljE54cKD9O9e0/GHb/AMI1qXP/ACy/9mFeF28wiF
o4I+VO/wBK+oyb/dbef6HNmK/fL0/U+2/AtuunfDfTQPle5Q3D/wDAun6YqLVZG+yu2cZq/
phVfCOkogwotIsY/wBwVn6opayYDrmvkcdVdSu2zuwcFE+TPiRuufF9nbEkglnP5/8A1q5e
5sginAxwa7H4gRMnj+wz0MTfzNYt3GNp3YxivvMJK1Gml2PNxFNSq1G+5ufBa5ew+LmmbSd
lyHtnHqGUkfqBX15OpVvu4r46+HPyfE3Q2UdL2Ln6nFfZV4CGwPWvm+IIr2sZ+RrgHyx5fM
5TxJ/x5sT0Ix+tfIt9apYa7rWlkEJBdEoB/dJ7fhX1v4ql8vTWJPP/ANevlHxM6t4+1kr0Y
qfxwKvIG/eXkdWYL3IPz/NH0F8AUCaFrQViVMkRVvUbTXqM5+djXk37O0zPoOuR54SWMj24
Ner3RGZMHtXm5wv9ol/XQjB/CeB/GK/kj064VHIJOwfjxXmV34fm0uxhjlTa3khz+IBrvvj
BgxRA9GukHH1q78SIIVuSIEwFiQcD/ZFfQZdJU8PBLq2c+Og54hrokd18BbVoPheyP94Xsp
/9Brvb7i3mHoK5T4L8fDiT2vZf5LXV3uPs02Txg18xmX+8yfmdmC+GK9DwDxQYl+KPhN7g4
hGqKWPTjIrm/ifLFf8Aiy9uo5BKrMQGH90dBVr4ouU8SaSyMVIuzjH4VmNpM92/2lkJgUnL
EdT6V9XhLRpU5Ps/zMa8E6lV+n5HtnwEiMXg3VUYc/a1P/kMV6Lc/KJSeOK4f4KoE8LaqFP
AvP8A2QV295kRy+uDXzGa/wC8S9S8E7xR85fGO/lGnuisf3kgjrxxrUpCFI6qB+tesfGEHy
rUZ+9dD+tef38IjdUUcAj+dfXZY1HDRscmOhz1pN9Ej6q+DkBj+DmjKR8yiRf/ACI1dJqgz
YyVi/Cb/kkmlf70v/ow1tap/wAeD9a+Mx6SxMmu7/M9DCbJHzL42/5KZopyRjfz6cmvTvB1
xfw3Qm0y6jEysC8cjffHevMPHP8AyUjRcH+/0+prqdJvZLC8juYiSysSR/eHcV9BWhzYen6
fqehg4c7qx8/0R9GS6jobyA/ZVmLgbmK96yNZuopbOUadbQQylNu9kySvcVY0zQ7jUdPt76
3bdDOgkU+xFab+GpYIJD5gJKnqOnFeEr7nn/7NSlZyuzmtOaFNNtlEaviPG7HY8kUl5DDcS
2XlRpDFbSmUoq/eJGKn8I6dLqGjsC2JLeVoiG446j9DW4/h2YN1/KrbkmzapOhGbhJ7HN67
cWF3FBassRlU5WM43dOwqSwi0m08OPNJFCFQPKSFH8PJOPasPxraJpNpd3l+E82J4mtnRSX
VQwyB6HGfrWJY+Rq2kRafpuqRXFwk8xby92FEi/L2/OtYU+aF7idROnaG1zYlbRryPdBBBt
5IZcfnT9PexF2UuZIiiHlXI+X61kW9pbWUunfaYZIrZbSWCaNVYMz5bvjoQRg1iada3Kahq
fnXJRljj+aXdskAA3DI74GM1oo3T1OpVW4pJG74q0i2nlF5DcxyWrnKqp4zWFBpEFulx5mn
yTogQBkbGxiePrmrOo39rLql1BaN5dlujZGClUHyDOAffNRte3dlawIroFZhNjOc46ZH8qu
PNGKiddJXppsiOhWdkL3UZfIsJYvlSP7zE9xmuP12KO6kju2jEksgYMcDIPYfl/Oup8WWF9
azadHfxC0jnjBadfmV9zZLfr0rN1/+woLK2trSUi4h3eaytvEp/vZ7Z9K66MmrPe5z1GmvI
h8LR3WjySzxXn9nXOQEjaHcGGOp9Kv654ylihjsb60tbxlk8wkgkge3pmuS1DW9QvW2LO5V
eAAcnAGOtYUryLL5khfoSS3c9q76eG9pLnmedVrKC5Yo131hby4muJoPmdyeCelFZNvP8hy
STnqB7CivSVGKWx5jxDb1Z9CeKJBNcQRjgpHk/iBWvoN26aGkgAby22H2x0rmruSS4uHllb
c7AZP4V0PhYLJDeWbjcSgkUfSvlZfBY9+pFRjd7FHXPElztEMSgMxwOK6TS7WWw8B3d/L/A
MfN5GzKT/dAOPzPNcvPZR33i+003biR26EdB3P5Zr0nWvKFktpCB5aIEVfYcUVJqlhm+sjy
puNStGMFoj4u8LRl9EkJ5Yzvu+uai1OIrubHHSuhm0ubwp461Tw5eRtHDcyG6snIwro3b+n
4Utxod1qmo2um2kJeaZsYA6DuT6YFe6qqlU5o7PVGfJbD67rRnsPwJtng8D6huXG67B/8cF
d9Nku5JqPwboi+H/CCwbdpmcyY9sAD+VMvZlhikdiAMHrXyOaa12b4PVWPC/jJcD+wb5SR8
ygf+PCvCpyyWUZHaOvS/i3q32z/AEKN9zSyhcD61wGoQFIghAGExX1+Vw9nh4p9TizD360r
dEj7P8G6kmrfDrQb1GDCSyizj1CgH9RV67j327DrXjnwD8Vpc+FLjw1cyYn02QtGCeTExzx
9Dn869nLK6nbyDXxOPpOjiZwfRnqYaXNTjNdT5k+Llj9k8RaJf4xH5jRMcevI/rXJX0eEPH
avefir4Qm17wZe/YYTJd2gFzCFHLFeoH1Ga8FW4W70mO4I2llwwPGD3r63LK6qYePeOn6ow
rQSqzfez/Rm78KbFrv4m6VhCdt5GT+GT/Svry+wHI968X+BXhCaDURrl5CU8tGmG4dCw2oP
yya9e1a5SIvIzYAzXl55NSmkjHBxvKxwPj3UFt9PI3Af/rr5XvLg3viHVL0HIeUAH1xXqvx
S8Vq4kjilBCgjAPevJ7S1aHS1aUZkkO8/jXqZPh3Ro88uo8dPmnGmvs6n0T+zic6L4gP/AE
1i/k1eu3IAMmBjivKv2dbZ08Pa27ZAd4iPyavVrn+PHWvnc4/3iX9dDTB7WPnT4vpmGA5xm
7T+ddD8TLc21yc8t5SY9uBWR8X4HFpbzHhftkf/AKFXafGC0CSRzr9x41XjnnAr28JG+Hpz
XRv9Dnxs+XEyi+qRufBnJ+HkoI/5fZc/kK6q+OIJselYPwmtXtvADh1xuu5CPyFdBefNFIB
Xz+Z/7xJ+Z1YLZM+bPiJZTaj4y0Cytl3zT33louepOK6688J6joegSx3yeXJuyVzmqXiG3M
PxX8EyupCHWY+T0+8K9d+KKBbCTgD6fSvpsKnKlSs9LP8AM4cdiHCrUprrb8jD+Dq7fDWrD
/p8/wDZBXY3p/dyjPauc+Fdo1v4b1HcuA9zuH/fIro7oZSUZ65r53NlbEy9Try9+4j5o+MH
Mdl7XYrhtQGZh9R/OvQfjHbNHaWUpU7ftg5/OuE1BS1wqDqWUfrX1OXu+Hh8yMWv3lT5fqf
VHwmGPhHpn+9L/wCjDWzqfFi9Z3wvt3t/hRpaN1zKf/HzWnqK7rNxjJr5DH/7w35v8zrwux
8xeOB/xcnRAe+/+ZrehBU5PQZrJ8eW7R/ErQCykBzJj862QBu9OTX0cn+5pen6s9LL/jq+v
6I+hPhNd3lx4de3kcssZHlZPRfT869EdGVCZG6dzXhvwr11tLvpbWeTEPDjPvgEV7Tdala3
cOICdw7Hoa4o0oNSd7NdD57NKE44ptLR6nPWFxHb+MNTgChUuEjmH1Hymqmv+NotLvfsdta
+fIG2F2bChsZxxznFYfidL+DxNZPbybTeobYbeNuT6+tTN4We0v7O3kt5Lpo7lnnnEW0tlM
Ak85x0rBQNZwpR5KlTW629NDE8S+MTrWjz2C6fGLhFLnLZG3ByQD1rlfAa2StdahPdeSsDJ
gqQFyegY9s1Y8ZS6foPi7S9RcO5gicNbiM4lOWxg9Oc4IPauEt7jSNK1Cwu7cXUyXIja8sg
Cvkkddr9GBPI9DXRTp81Oy6nqQlyw5IRsn/X4nrWra2ZHUt5Ucb42sCCGycDB+tYmpap9gj
uIxDHLcgH5dw64zz6nHQd687urmKZbrSrfUbq7s4iTatNEyDlgSNvZux+lat21pHLcgXc9q
9sIp4JYIS+5hGFaM+nqCM0lhrWuy/bSUeWMfzJ73UmubN55Int98YIDDadmSM469QfpVW3Z
767NjA43QW6yztKQBnqFX14IpBeW738F1O8x3WNwkhmjLv5km4jn1O7rWbplvHb3kf2GWWU
yW6CdnjKiNxxtGeo6c10RgkmP29WU1Fodrupf2hLBHD558qMJ88pfJHoOgFYv2NpkZ5JCgB
OQOtdMbSKKQzH/WYx+tUZLWafzGghLhQS+O3OOa2hKySQ6kepifZEitriZWCLGO55bPAArG
uJGmZpOM4xj0xxW7f7lieCSEhwxAJ7ViSrtUgd69OhtdnjYp9ERWyfI/b5vT2FFSwhlDg4H
zf0FFd6eh5TWp9o3ukaZqOJJ7GLcyD5lG09PavM0uz4f8SNHK+1ELRFj6djXdWPii0awEt3
MiMG2enG3Oa8q8TTtqF3cXQH+scsAfTtXxNBNStI+go06iU4S2OR1fxzqPhj4jr4kVfttoU
MEsR6op7r716VpvxH0zWY4riCZWjk9+R7H0NeN+KbBjMAyeXI4DGM89a4VrbUdLupJ9MuHg
YH5k/hNevVy+nioLW0kePSxTw02pRuj66vdK8K+MLSGDVoopTEd0UqttkiP+y39K2dD8L+G
9DzLHO0/GPn2gke5HWvkSz+I2tWGEuInRl/iTpWn/wty+KbftLjjGCKwpYLGUFyQ1R0yq4S
t7zlY+sdX1+xjVi1xGijgAGvH/GvxCsreykt7WTzJDkfKeleLX/xE1C+yqSyyMeyrzmqun+
GfE/i6cqF+ywMed5+ZqVPKm5+1xMh/XqNJclDVlOFpfEniZrxyWtrU5z2Zqt6zZMFYhegNd
ja+FpPDwNhcQ+U8fBGOp9ag1Sw82FsL1Jr0frC50o7I6aeEfsW5at6s850TXL3wr4jh1mx+
9GdskfaRD1U19OeGfiLpesWSXEM42P95SfmQ46EV806jp7JKTtPXP6Vk2899pl19osLh4JO
4U8N9RWmMwFLHRUtpI8yjiJ4STi1eLPuOx1vTrgqfPUE+9Yd58MvBl/qz6na3K2BlbfJAI1
ePd3Kg/d/lXzBZfEXV7UBbiMkr/Eh61o/8LV1HaQJ5l9sV5FHKsVhpN0nuds8ZhaurbR9cy
a14c8MaOtja3CrGvJYtlnPqTXi3jX4nW8qTQ2j8DILk8c14rf+OdT1AYHnS5B+8cCsyO1vt
UmBu3ITP+rXgV2Rytyn7bEu5isXGC5MMrt9S1mbxFrBlcM1nGxOT/Ga3JrIy7YkKqTx8xwB
VrT7FLO3CqmAvbFZt5qt5p2tadqVjEJpLOcTbG+623nBr0Ofnlyw2Rcqao0XKfxPc+oPhba
2/hvwG814Db/apAyCQbWKKuAce/Nac3ifSNzD7SvXrmvmPWPi14x1t2ElnHCCeEjY8Virr/
iiVdwtW5BP3q8WtlNfEzdSq0iYY3C0VZNv5HuXxFtbXxP4Mv7bS3E19GBNCi9WKtnA98Zqt
rfjPRfGmh6XEkzW16gjW5glUh0YABgB3yRxXlFnfeOhJvtbEk5/56Af1qOTWvG2m+L18US2
CpfLF5OcgjBGM8HrXo4TCVcPSdJ2a3WvU5MXiaGIqRqRbT2enQ+ttFurHQ/CNtBcMIJHJlZ
GIyu48A++MVmy+KNHO7/SV5z3r5avvHvjTUmJuIxk88HFUF17xO7YEBzk/wAVeXVyirXk51
JJeh108dhqS5Y3Z7X8RQl5puna3on+k3mkX6XnlJyzKp+bHrXTeIPH3hvxtpsR02+8mSUgv
FMNrxnuMd68G06+8eiQSWlkGx0JkH+NY02o+KPD/jQeJJrdItQ80z7d4K5Ix0Br1MHhZ0Y+
zbTte2v4HDi69KvUU4Xu9Hp+J9jaLd6fo3htVnfyGmYuFf5WxgAZHbOKzZfFWjnePtKnPv1
r5Tv/AIl+L9VmJuArMf7pNRf2z4pYZMHPORvrz6+UVsRN1KrSb7HbSxuFoJRjdntXxMsLbx
N4JuU0lhPe2sguI4xyzhT8wHqcGvJNLiTU9YtFYNvV1LwBCZCQfu7evWs+PxV4rsJQVhCt1
GXz/WiHx74ps/E8viCOOIXs1uLZj2K5zn616GFwlbDwdNWfVa9exNbFUqslNXV9HofYOm32
n+H/AAdp+mXMqxzQxfvFBztY5Yj9azZvFOjvFjzxzivk29+Ifim+djcFfm9CRn9apDxXrzr
nA9MbjXnTySrVlz1JK5tTx+Hp6RTPWPiwIZZtF8QaWrXL6fMTMicnYe+Pw/Ws7SNcstahee
yLEIxVw64KnHSuBi1zxPOw8uBT7b8f1roPB9lfWcd+99EInuJfMAyD9eldjw3sqChN3cdte
7O3BYmU8ReCfLLe67LTU9Y0K2e8vreONtpLAM2eg717npltdXUy29svyrjJz0FeCaTK0Chl
Yq4Oc19C+DPFWkXekQBpIre8VQsyMcEn1+hry4U1OolJ2R0ZvKoqalCNw8T6C8ugS7XxdQk
SxP6MK5a18bav4hns9OgQWrhhHcybsAc4JB7E9q9E8S6jZQ6JJcSXCBV756+1eLaPfWnky3
MTOAdRD7E6lV+bp3rWtD2EnGD0Z5mAj7ei3UV2np5XOK8R3y3Wl63dSGS6OlTFY5ieCfMAI
PbOCfyrn4pY/wDhIltRbjyAkEhQtn76qSM9epqxcweV4d8UxtbTrNf3DNGmOMeaHyfwpkT2
H2i31KWC9S5jgjjmSNFdJGUYUgkjbwACMHpWkYpRaX9bHqQnVTXNt/wC5O32d7dTCWnnmlV
IMY/dq23cSP8AaB/KrGoCaDTdS1EwCOOx8syIx7uwXaD+v41HYXbXlnD9utW+0RTvNHPCoZ
1Vzlo2GRlc8j0OamFq8l3rCSw3L6ZfwxqythX3IQQwHTgjp3BNTyq9v6/qxTnVUdN/0KJvF
eyt7iaD7OzzeTtBLA5XIbJ6emKuruwu0hFGMgd6TVUgvrSz061t5kWKfz55pQF3EDAUAfjV
h1O3ZHFtGew9qpLQ0hKV3fYzZFLLz7Y596u6fP8AZdOvw2P3iqox1PzZoW3kcBfTHFZepiS
1aHnG0AjHTOa1jHm0IqysjH1aRjOQVOct1rElQE7hwR1rY1BzJKzk5JyT+dZk52xg9Bk16V
JaHkVtWVo+N3J6+ntRSwjIflfvd/oKK7lseZLdntZYYWKZ/wB2Np6+1R3MCuG8tgV6jB7Vn
TzZnO12ZNowW+lItySMGQg9MD0r5Vw6n2atsZOsaeHYCSXe20befu1x2oeHpQjlS3zc9c16
AyCRyaY68BSFwB3FdFOvKBx1sFTqnkUmlSRMyqDgsPvDkgVcs9FiuLjbLb7RknO3P0r3TQP
AT69IrS2pWNhkKo6j1J7CvT7D4eeHtLhxKkaEgZWJRn/vo816Ea0nHmloj5yvQo05cq1Z87
eH/h+t5ImwIMgD0r3/AMGfD220+3SeaEbmX0zV6fQPCQf5o2V853CYg5otdJjtpRJo+vXVv
22s+9a51Xoyl78zmlRml7kSPxx8OIdbUX9vcxWrQx/OzjAwO9fOk1q5M25MxpM8auBw23qa
+kdcTVbyz+y6nra/YiRvWJcNIPTNfNuh6zFL4a13TZPmmg1icxsecKQBjP4VNSNFqTpvVWP
Wy6viFKNOprF3sc5qGmJKpKqM49K5O80VgflTPOM16LJgnkcDAqnJAjAgAd6dHESgevWwcK
up5m+lyDOFx1p0ejSMfuenavQTYRlhhR2qWWzi2qEQIMc4711/XGef/ZSucPaaK7EBgB26V
09hpKxDO0ZxWqLaOPnaOv8ASp0x5f4VzVcRKR6FHBQplO4hAj2getYMejyXeoJEFJ8xsDHv
XWMB355NXNEjii1i1nlwFSRSSe3NZQrOnqViMMqqJrL4WtBbLczryTkbu2K0Yvh5xgMnIK+
nXmvT9S1YGIiOWF02fKqxHjP+0aqQaskK/vbVZlBGeOQMYrGOYz3Z4jyeclzHDnwdJbIzeY
ity2CfbFc/f+F7ueUEEFAASfTFen3PiLTyQbSwUSEBTvGO/XmmyXVtd747aNfMKHdgcDPGM
1UswnuXSyhx3PKYvA00mF2qSRjj8zU6+CrosphhEocnDIcg54rstWuLqNhZxusabcEqOTxg
5NPfUV0XQ7eSIAAgKAvJDd+aX12o0rdTWWURWtzg9TtpfD9niVQLtjhYwc7QOOa89n0+8v7
ncwaWWQjpySa9w8C3GgeKPF02ka1NbRXPlmRHlUEucj5Rk9ea9mg8AeF7fJUENz8yIqY+mB
XfGo4K8mkzzJQpU24pNnybpPg42XzXdtJJM68/KcIOtbMOmWU19Fao6+dcEiOMkAsSOlfTt
14X8MLbsJo5ZR/tSkdsdq+bPiNY6DpnxX8M2+h2ogiIdpQsjHc3Y5JqY4q8/ZqV3Zvbsrgs
PCoubktqvxZyfinw3d2F5G0sLRg5Xaeo4rnYtEnmZ32MUjAZjjpXrmu3Fnc6fPBHG8knmIy
bm3nPQgGsh0vdJ0e5srnTTD575dn+8QOmKVPFTa13PSlgoR0PNH0V8klMgf40h0h1GVTjmu
1ZoiGPl8c/yqHbGIjjHUV0KvIz+pwMHT7R45ec9eK6zToyy/M+1QDuNZihA46dq0LebZHtx
xgmsKzckd+GSpaI6+2mCqrAjac/yr0DwLoba3fq4bhCGJJ4RfU/4V5FHe5h8tXCN823J9ul
ex/BPV0ufC2p3W4eb9p8lseirx/M1xxjCmnVnsh4/Ey5PZ03qz0TVfB+gXdg9rdtcSZXaXE
pU/UCvnvxGmofC3xVbZvHvvDWpSeUsrj95bSdgf8AHv8AhXu93fyO7Hfha8C+MuqR3nhK9t
ZHBYYdc9mDcfj1rjpY54nEKlb3Xozgo0J0acqqlqtTUvb28vJ2E+2O3OQQcZIrHvIZbK7eE
NmJsBTn7y4yKzNJvHudHsppmZnaFSSf90VrXkoubW2yeYzs46kAcGupQ5XynuKopRTJNKu2
tPuop34GT296vy3RbLPKXOOSD71gr9zOcEYGKYtwq8sjOMfdXjJz3quS7Jczca4QbsgPjdw
aY15kEMxA5+6AO1Y6XFzJtAjBYZznuM1be0ugGe42puYn9KvlRm6nYsDUk4CKQFI/Hisq9l
N2MyHJ4xx71ZDW0fQbjnr+FVGnCgbEA6fjVwVtjCcr7mNco4kJKkL059M1Su1/c/LxyeBWx
O/m/MwGSMfrWZJGArqT8xzj2rshI4ai3M2NFIYnPXtRREQoYP13UV6KtY8mW56XLJhiQTgg
dPpUKyYJwalkhbbnHBUYz34qqwKH6da+csfXKRMJiCxP4Vr+GLGXXNehtkQMoOAOxb39h1r
ktQuVgibc+1+65r1b4K2ytZ3urOctGBEh925Y/liqjBQXtJbI48XibR5Y7s9YQW2h6cLO2A
LAfNJ3Y+tcB4v8WS6ZaPMHxiuj1CdpZj82QK8V+Mf2iLwdf3UO7KKBkdgSATXiyxEsXiY0m
7JuxzYehGlTdRq7Sueba58XtRl1F1szLIFJyVOBWt4X+NM8V3HbajI9tuwA0h+X8+1eXW+k
sllG6jIdQc+tVbuz42yDjmvqnl+FlHkUf8zzXjcSnzt6duh9e3niSbUNJWSOQYPcHrXgWhN
5WueKrd2G9bsSBc9Q2c/0pfhl4tmt7xPCmqTFoZQTaSsehx9w/wBKo3RW0+JutxL92WNHHv
0ry8PhHh51aT6pNPvqetHEwqKlVjprZ/czpHmJbaTxkdKi83n8DVI3Gcc96ia45XBGMV0Km
ej7dGl5o447ihrgN+Ap2kaPqutTZ0+zaVA2C7fKg/Guvh+FPiK6j81IzhhnbHEzAficVXs3
2MZYyEd2ccZvVh1pY5z5ZQkEYHbpzXVXfwv8UW3P2K5YA5z5JP8AI1iXnhvUtOljhmgk3tg
bQjbmPYAYo9ncSxsOjKnmAq2COM81csfnnjHrg4rlbC8mN7qNpOhintbho3R+qnuPzrtPDl
r9p8+634aIqoXsc1nUpcuhrSxKnBTNe0vrk2ThpW8rJ2g9q6eKfFmuy4CkKOTXLXcF1BKsb
ITlTtKjgjNa1tZardRCKOIIvTLHk8VwzoSbslqdSxFLl5nLQgE6tlwgMg+/ITndk+lbWnTi
2thGCp3HOccilh8F69KoMdpM4bH3YyB+uKivPCnim0hLDSLp1UfwAE/oacsNNq1jD69hr25
jP1S4E0/mLENkeVLZ6k1jalcxR6R5M7KyE7sZ6VTutaS3vvsN+r2E4JOy5Upk9utZ+pSi4h
KSHLMeAK0hScWlJFTrRnFuDuee6/PZyGSSGEQ3CcxzxkhwRyOa+qvhxrd/rnw00TU7y4eSe
S2CSM3VmUlSf0r5N1eFPtJHJ+bnP0r6r+EsQT4SaQo6ASAf99mtc3gvq8Wt0/0PnKLarSub
2pTzfY3/AHhHB5zXzL4vuCnxR0SWViwUNksa+ltUJ+xSH2NfLvxBDHx5pWOu1q8vJFzVnfs
/yZ6OLfLQTXdfmjbvdWgt7iFrKfzDw5OPunOcVU1LxBe6lKJrxy+7OG6ZrnruVUnESkYT5c
+teiad4Nute+HkN5YQF5bcBmdQTtLEkZxzjFfUww0YxTPPqYuTkcYLofOoyc8gCojcMV28Y
z3rXi8Ga68pjECgjrnd/hVkeAPEf/POM/8AfX+FaqkifbuxgI7blzyKspJ8p+lbcXgHxCH3
GKPH/Av8KmHgjW1ByidPRv8ACsqkTalWSerOSvp3xlWxg5rU+Fnj9PCXiK+0vUJxFp2psHW
V+kcgyBn0Bzj8qvXXgnVWADvBESf+WhIzj8K5a6+G3iC4LMsMJXpnzRzz2qXSp1qcqVTZnN
XqSVRVIa2PofUvEl5Hp8k8TxshUEMuCDn3r5v8U6xd+I9XGlxS+dulzIy9EXNVpPBXii3Ro
Fiv3hGf3cG9gfbpUltFd+GbGS6u/CmowwhgHmmjKDPbJIrmweAp4VuUXzS6dP1NK2LddKEo
8sevU7eGRxDHHHnbGuwcdgMCrYFwRu2nCnr+FT2zwCzV1CqWTcFHvVr7QFGBGM89W9qzbdz
2FZIi09GflomAJB3t06VekFsihcA4Azx71QkvpQygru5HAPHSqrXV1IuDkDA4HFCjfcl1Ej
RmurdAVB2oAcBR8xGaqTXjIreXGxjJOGcmqBLBQzDpn+dOu7t50YEngkhQeBWqgjGVTQliu
lZgDyM/TtT7qa3jEMcTI74Bdgf0rJVZMkcjn+lOKOGXf8uMc1fIjB1HsTyOT9ewB96rukhX
IQ98fnVwTW0EO92G4AYH41Qm1FCxKKWBzgnirjFvYicktwisWkaVjGBl+hb2FFOttRfY+WR
Pm6AeworrjzWOCXJc6gapKloImi8xkUBGz0H9apStdSOd+QrcsfWnMzGTOflVQQ2KQ6kB1j
VWTjcq4DfUVwuFtkelGrpqzlNbnKTOm7OBjg19BfBe5jk+G5dMZa7kDfgAK+bdaleSaSR+r
EmvUvgF4nRbHV/Dk8gEkUouYgT1UjDfqB+dY5hBxwjceljjhPnr8p7fIcysfesvVNFstb0+
502/hElvdRmOQex/rWhvDnKnOaUMVr4NSalzI9tJpWPn2/8AhL4t8MJIllENf0hSfLeMYmj
X0K98e2a4DV9NmJZPszoyZyjJhl/CvsmG7aMioNS0jQPEEe3VtNhuG7S42yL9GHNfU4bN7t
e03PLq0JJWWx8IyCWDE8O5bm3KyRkdiDW7FqMmseL5NWNpNFFJbhXZhxuAHf617p43+CLzQ
Pe+FbmOaVRkW1xhWYegccH8a8Wimltbq50nUbWWx1C3JWSCUbSD7V9DTr0665oav9DgjCVO
Vm7L9S0LhcMGfbgH8a7n4c+BrjxfqKT3ETGzB+SPOPNweST2UfrXm1nFJqer2+nxEgzOAT6
DqT+Wa+0fBGmQeHfB1syxCOa4jVsY5VMfKv8AX8aqu4UIc8h+2lN2ibOnaPofh21SOKCJpI
xgcDanso7VW1PxbbWiM8rYA/SsvUr5iryMa+fPij47m0+IwWzBpZDtUZr5hYuvjavsqWiPR
hhaVKm61boe1zfFjRYJ/Lkmwc4GTirk/jiwvrPzYCHbGR7V8GXN3eX07T3lw8jk55PT6V1n
gvxtfeH9Qhtb6dptLlcK285MPP3h7e1epXyisqT5Z3fY5KONwzqJOFl3/wAzY1aX7P8AE/x
IuMC5k+0D8ef61taPrkllazYkwskgJHrisfx9btZfEGxvEOY762wHHRsH/wDVWVHMwmWEtx
tZq76MFUpQl5L8C51XSlOC7v8AHX9T7Ns9O8N3HhjS9R1K2XzDaRl8OVDZAPOKyb34oeC/D
g8m2FvGynH7tR/OvPfip4ubw74Ls7GN9rm3jjVQeSdor5lne/1KQz3cjkEjC5rgwsa2LvUc
uWN7eoq3ssPZNc0nra+x9rad8YtJ1ify7SUO2cYDDNdZB4hNwgcA4IzzX57xR3FnMk9nNJB
OhyroSCDnivs74c6hca58PNM1O7XF2UMc/GMupwT+PX8a4M0w1bCxVSE7p9zTDVKNe8ZQs0
bHjLR9D8WaJLY63aJKjKdkoGJIj2ZW6g18xWrXui6vf+FNTlM02mtmCf8A56xH7p/UV9Pao
cWTkdcc180+N28r4qWVypw09u0bEd8ZxWWU1p1ZSpzelr+jR2VaaoxVSPez9Gc3rQCuhCkh
myWPQmvqX4UkH4T6Vj/pp/6Ga+U9UP8ApGCTjJPNfVnwpH/FqNLHvJ/6Ga9PNVbDL1POpu9
ZmrqmPsT/AEP8q+XfiEB/wnOmHdtCo5Jr6i1Q/wChyY7A18qfFAsviyw5P3Wrysh1r29T0s
wdsK35r80c9cXO6Rvm5Ymvrb4MXUemfD6a5lwoefYD6hVA/nmvjveDexCQgJv5Jr3XWPHEf
hH4N6La2hD3t7EZETPdiTk+wGK+nzF1I0406S96TseDhVGcm6j0Suz3Y/ELREuWRriJMEgs
xAAx7mtmz8U6ffqWtLmCYDr5bhsflX55Xuoanqt0Zry7kuJXPCZ4H4V9S/A3wVJ4d8CnWLx
Ct9qxEpB6pEPuD8eT+IryMZh6uDo+0dS77HVSqUa8+SELLvc9z/tuLPQZrG1rxxp+lWzzTu
oCjPTmqEkgjQsa+e/it4qaGCaGF8sw2KB6mvJwlfEYqoqaZ6DwtClF1J7Ip+PfjBqOv+P7S
60q3E+k6Q6EQngTNuyxP1xj8K+hPh98R9F8b+HTqdjYrZyxv5U9uyDMT9cZA5Hoa+JLSBre
3Bbd5jkM31r3j9nCOQ/8JMjfcZoZQP8AvoV9Fj6XssNzU3rG3z11PKoS56lpbP8AA+i5dRh
w2Gxgdq+ffjtraXPgu4s1DHdLGQfo1e0XC4Livnf4zYHh6b/fT/0KvnMvm62Lg5dGezOnGG
Hm12Ktn5jWUJVSQY+30FaBjkCc+p/lWVYXTpp8CoB/qxz+Aq0Z3Od2Ccn1r6Nw1ZCmrItKG
4GCTn+lIccc/wB3t71Ak7j7oHXt9KaZJcg4GeOaOUXMWRG7JkL1H9aHsYApe5kRck4CnJNc
trOs38QSKMlF5yR3xyKwH1W/m4aVjnHP1611ww05K9zkqYuEHa1zub/WNPsGMUUarKpyejc
YrnrvX5rhP3YIGPvYArmBP8xLHccDOfrTWnBXGT0P867IYWMd9TgqYyUnpoay3DtLmaV2wT
xnOake92jYFwPesczkZAbB+amGRmbknOT/ACrf2aOb2tjftbsNExLZy39BRWJFvKnDYAx/I
UVfIjNzd9z0uSR1yC3yhRgVAu5kPzAE81blmtN37yXIIHamhrd1Pkyg56A8V5kj1I69TkdX
tpTliwwa57StYv8Aw5r0GsWDbZ4Scr2dT1U/WvR4be2utRggvV3QFsMAcZrP+KPhOz8Mapp
NtZpGEv7UXSMmeh7HNaQlGS9nNbnPWi4y54vVHp/hv4mabrVsksUwSQ43wsfmQ/4e9d/Za7
aXSjZIpJ9DXxMRLazieCdoJQMhkODXTaL8RtX0qQLeA3CA8spw1eBish5taL+R6tHNISXLX
Vn3PsVZUcAhgRTwSOh614r4V+J9hqRjhFyPMwB5bHDflXrNhfC6jDKflPQ18piMNUw8rTVj
1ouE480HdGqk7KMFsivOvil4It/FOjvq9lCF1vTkMkUijBmQcmM+vHT3+td+TnvSI6pJluh
6+9GHxM6FSNSL2MqlKM4uLW58sfDu1W58dIr4IKpGoPq5A/lmvsTUpAkYij+4g2gD0r5A0W
4h0b4+jTV4jXWBEB/shyR/MV9XXU/mE4PQ19TnmI92EV1VzxsDSvKTfR2MHXrgw6XMwPJU1
8eeMZn1LxrPE7ZS3Xp719eeI03aXKo7qa+RNbhx481pWzlWGAfTArLhxJzk+tjrzV2oRS6s
ynswFP1FUzEpVkPOQa6ExqVA68/0rMmt8MSP7uf1r7W58zKPYvaj4gXUvD3hwTTBrzT3aBl
J+YpkYNQXl5tvYDv2IzqrMew3cn8qLWxtY3MnlBm3Zyeamg0y41XUIrO1g86aT7q4/M/SsF
CEFyrz/HU3c5y1fl+B1PxE1uHxd4+UadP9r0yxiVI5V+7I+OSP5fhW54Z+Gur695flxiFWH
8SlmP0UV6L8PPgqgt4dV1yUxW33lVRhpfp6L79a9gude0HwjpYhs4I7aJB0Xgn6nqa8aeJo
4WCpJ7aHoRjUrSckrtnlNj+zraLGkt9PIzjnM0mwev3V56+9eiaHoMfhfw6NIW5ScrI8hdF
2j5j0ArzDxX+0RYabcyW9jaPf3C9VV9qr9TXUfDzxbf8AjXwhHrl9bRW8kssiCOIkqApwOT
XkZlWrzoc8oWjfr/kdWHpwjU5XJOXkb+qcWEh9jXzT44Af4kaKHJAJkBIr6V1Qf6DJ7Cvmn
xxMsPxH0aRv4Xf3rkyT+M/R/kd+L/3f5r8zn9bt41myJc98EV9RfCnH/CqtNx/el/8AQzXz
B4hvUmuOMHPoMYr6d+FJH/CqdMP+1L/6Ga9nM7/VY37/AKHlU7e2djX1Q5spc+hr5T+KQ/4
quwI67W/pX1Zqh/0GUex/lXyr8UF3eLdPXpkN/MV5mQf7x956GZf7o/VfmcDfF23KvGSau6
lq97r09klxEIksrdYI1ByMAdfxpJrUlyTg8mp7SzlnuorSBSZZpAij3Ir7xqLak90fJpyV4
30Z33wi8ADxT4mgN0jG1DAsR2ReWP8AT8a+vNQEUESQQKqRoAqqB0A4ArkPhL4Yi8NeDftz
riW4QRxkjnYO/wCJyfyrdvbjLM5PAr4vPcSpS9muh7mAo3dzmPFOqpp2nO7NtIz/ACr5O17
UG1vxU0bMWhgYs2O5r1n4teKVt4pYUblRwM98V4po6FYzLKcySMWJ9a7Mjwns6brPd7G2Z1
leNBerNWaMbBgdx1+le5fs7qFj1zjrFD/6E1eGzSgJz6ivdf2eUIg1h+m+GE/Xlq7cen9Xn
fy/M4qbXtE0ev3X3pM187fGcA+HJz6On/oVfRN196QV87fGdv8AinJx/tp/Ovk8r/3uPqe5
W/3Wfp+gmmWVk2m2zGbGYVz9eK0DDp0JJBdz83AFcxY3TrYQAN/yzXH5Crou32sPMyTnPNf
VOlK71OKNRWWhs+fAr5FqCAe/0ps11C6rs08o4I5Tvx3rCe73Z/eMefX2qpLdShTiVwPY0K
jccq9kRa9bzyWpkWDawBIz3rjRgHB6jHX6V1ElwrfeZie3Oawr5I/MaSPhs/MPXivUoe6uV
nk4j3nzIzmRSAy8H5cfnVZ1cKfp/Wplk5zkZO2kZgUI74/rXYjz3ZkDbhnJI+9S+YSeW7n+
VOcAqcejcVC4OSfc/wAqrQi1i7bzSLGQozz1/AUU6xj8yFj0w2PvY7CiloSd9PZXpORbv90
cH6VmzQXeOEKY7k8Ctaa7jLFiQSQPmz7VlXiLKD5T4+hriV+p6Dt0MRrua31KPE+SrdQeK9
V+LumXGp/CnwX4uj+ZrGBIpyOyOAAf++h+teNXKyR3oOQcGvrbwdp9n4j+B2m6Xfp5ttcWb
QSA9cbiOPcda4cxqewVOquj/DqXho+15oPqj4+mtg43eYW+XPAqjLDsyAO4rrtd8L3/AIR8
R3GgaujAA5tbj+GePPBB9fX0NZctmrcgHr1Jr1IVIzipRd0zllTkm090c1hkIdSUccgqcEV
9H/AfxXe67HeaDqcxmuLJBLFK33mjJwQfUg4/Ovny5tWTOe1fSvwC8GXel/atZvYDGzWwX5
hg5cggfkP1rzc3pQq4WXNutjowNWdOt7u3U9cddpIrF1e/W0XJI4BPNbd46xyMScCvFviV4
qSyWQLLgqh4Ffn2Gw8q1X2cT69TUI+0lsjxTVdZEfxgm1oEYj1RZc9uGGf5V9nWswubbzQQ
Q3IxXwFK7zs8zk7pGLk+pJr7B+FHimPX/ANjJJKGuYF+zzjPIZeM/iMGvp+IMK40ac19nQ8
LLK6nOpF9Xc7TUYBNaOnqK+U/iHpraV8SZXIIjvog6n1I4P8AKvrY4dCOv9a8n+MHgm51rw
0uraXAZdR0tzOqKMmSP+MD8s/hXkZLilQxCUtnoeljqftcO0t1qeEqM54xz3FRNFu6r/D/A
FotbpbmFZVXG7P4VetbW6v7iO0soWnuJSAsack1+hny2hseF/B+oeJ3vF0944zapvLSdGJ4
C+3evXvg58PlttRmudbtgl0GPmoSDsjU8D/gR/QV0ngDRbP4e+A7/wASaoU2W9u8zO3SSTG
Dj2HCisn4P+LW16PxBqDSDc06IBjGBgtx+deZjMUqFKc10/U6aNJ1JKHc9i1W/AVkjACqMA
DsK+a/i74iu7XTndHYMzGNR7k17xcOZAxJ6ivEPjP4Zup/ClvqVtCZFtbtWmAHRDkZP0OPz
r5DA1lWxkZVOrPflD2OGnyb2PnmK2lbIALSy+vJJJr7I+EeivpPwi0iKUESSLJKc/7TkivC
fAngm71jxNbZiBTGI1znex7/AEA5NfWslvDpulW2m2/+rt4liXHsMV72eVIyoqL9Tx8FBxq
XRz+p86fJ9K+Y/iFgePdJJOBufmvp3UhusZFHpXzD8T1MXjPSHYcFpP5ivFyJ/wC0W9fyPa
xv+7N+a/NHL6oyeepD7jnt9a+r/hR/ySrTuMfPL/6Ga+RL5g06Kq5JOB+dfXnwqVk+FWnhl
x+8m/8AQzXvZvG2GXr+jPFw8r1mauqEfYpAR2NfK/xQOPF2nH03fzFfVWojNlKB1wa+WPiv
EYvFWnFwQDv/AB5FeJkH+829T18x/wB0fy/M5d3GGwAThq774R+FpfEfipZSp2o/loT24+d
vwX+debKHmmWGBC0kjbEUdSScCvsb4O+FovD3hb7dIgEjL5SH17u34nj8K+3xNVUabkz5ek
ueVkd7fvDbWkdrAAkUShFUdgBXC+JNTWx02R92Dg9a6a8mMspPavMPiTdJZ6Bc3k5/dQIzt
7+g/E1+bSbxOISfVn1uGgqULvofOPjXVW1rxKYC5aKM7nptv9nXhYyzZIA9ayLNGuZJryXA
ebLk/U16P8P/AAhe67rEN6LR3soJRgkf6588KPUdyfSv0unTVKmodj5SVWVWo6j6mjrfwzv
rfwvBrUNyqo6gyCVSqh8cqG9frXoH7P0kX9m36qRvFtDu/wC+mrP+PutvoXhrw14Ns5/ndp
Li4I/iI4/mT+VVP2b3lkuNfU52JDAB+bV5OMqKpg5zjt/wTrpK1ZRke63P3pPpXzx8aP8Ak
W5+w3x/zr6GufvyfSvnz40RMPC103ULJHn25r5PK3/tcfU9+qv9mn6HB2d64toRuGAg/lVr
+0CPx4+tc/Bct9njX/ZH8qtxySsAAu0ccn6V9+6aufNRqPuaBuSQSG61A8z7fl5PaoRLbKA
JJSTx90dauxa1a26/uLBCw/iY1LVtkXzJ7sgZLhU+SMlm5PHAqC8gCxeYZVEgGTH60+716W
ZSrIOhxtOAcVmXF9JOoRwPl6flWkYS3MpzhsjMkO1uBxx1NQGZwMD06/jUzHI5I/hqvtjAA
HOQP511pHBIUznB+X1/nT2n4Yc9/wCVQvtxg9Of50PGeSvfdinYV2aNpNtjYAZ+b19hRTdP
tpJYZGVCcPjj6CilYm51c8gzgnHy1UuLl1i2rt2+ueakvYZkkJWPcpA6Gsed2BKlSMVCSZs
20yldXLGfOMV9dfCK8jf4U6dubHlvKnJ/2if618cXTncTjvXpvhb4qReGPhyNN2Ga7N1IVR
eMKQOTXk5th6lago0ld3OzAVIRqv2jsrH0lreieHPFunnTtZt47hA25HBw8Teqt2NefT/AV
TMxsdViubc/dExMcg/EZBryW3+MN6lx5jq8WTnA5rq7H463EYA89DxxnivGoUcfg1yxV12P
XqPCYj4Zq56d4f8Agbo2nXKXmoR27SLyC7mXafUDgV6HcT6Xo+m/ZLTbFEnJJblj3J96+fL
j47XZjwrxDvncK4fXPi1fXu4G6JycYTnitKyxuKXs+WyIhTw1F80p3PYvGPj6xsoHjgkDys
OADXzR4n16XX9QdVYlckuc1m6jrt7qch+ZkUg5JPJFV4ECIQBztFepl+Vxwq5n8Rw47MfbL
2dPSIyZNgK4xgAV1Pw+8bz+DddZ2LPp93hJ0H8Po49x/KubmDHII6mqLccY45r1a1GFam6d
RXTPMpVpUpqcN0fa+keLdPvYYpYrlHSTGxg2QwxXU2l9azAMsqnPvXwtoninV9AYC0mLwZy
YW6fh6V6Fp3xdkRVErPCQMfNyBXxOJyGrCV6WqPq6OZ4esvf91nv2qfB/wnrN++oWTDTJ5S
WljRA0Tk9Tt7H6V0nh/wCHvhnwxCZi8MjAfN5cYTd7E8nHtXzwnxquYkzHeD86qX3xuvriB
oRdM2eOB2rso/2lGChY5qkMI5czmdz+0B4/t38KJ4a0xlVbmZVZU4Cxrzj88VwXwL8QRadr
mo6RM4X7SqzRgnqV4I/I15jr+sS61qvnvKZVRev1qjbXdzYX8N7ZymK4hYMrCvVjl/Ng5UZ
vWWrfmefLGRhilUpr3Y6fI+9Iru3lQYkGcCpnm05rWSG98qWCVSrxvgq6nsa+WrD4wzNbqL
kmCcY3AD5SR3FRah8VJ54ii3mB0+XJNfKRyXExme+8ZhZRvzaH0lp+o+B/Cm8aTaW1pI2QW
U5bHpkngVBpfxA0TxI939guNy205gZj0ZgAcj25/SvjvUvFWqamXRZ5EjcYZieTTfDnia68
NXMwhdmhmAJUf3h0NetVyarVpN1J3l0PPjmGHjVSjHTqz7YnvrKSFl89OR614P8AGnTAlvo
2u25EkUF00UpX+ENjBP4iuHb4p3bAALKO3WrEHxXcQvb31g15bSDa8UqhlYe4Nc+DyrE4Sq
qyV7dDqr43C1qUqXPa5jafptzqOuWqiJlt1kDSSsMKi5znNfY/hiKDSfAGm20rCNihlIPGN
zEj9CK+N/DfjqHQvFdzqk2mLc2LbzBZsoKxEnKkA8cV1OqfHDUtSJ/dSxr6AivWzOjXxEVS
pw03ueVhJ0INzqTPpm51CyeF1FwnOe9eCfG7SB9l0nW7ZhJHFcNDKRzt3AEE/iMVwx+KN4S
QRMB9aswfFeUQvb3lk15byDDxSgMrg+oNeXg8rxOErRqpXt0PSr43C1qTpc1rlz4V6CdW8b
W7zgIY2xCrj78jHgj2Aya+xby70/SdOh0+CVVjgQRrzXwx4W8ejw14putbgtHIYOLaBeFgD
Hn9OK3tQ+Mup38hdxMvoM16uZ0cTibU6cfd7nmYOWHprmqT1Pqk6pYkMTcpz71wnxE8LT+O
9Fg0nTNctbCNZvNm85S3mY6Djpg814B/wtO/z/y157ZqSP4saknKibP1/OvEo5NiqNRVYbo
9aeOwk4uDloz2Twn8BILSSOXWtcsLpFH3UiY5/A8V7Ta2+geGtOWGy2vKE2CVsZA9ABwBXx
7H8aNbT5Q0uKtw/GW5mmVbrz1XI+YnIr0q0MzqQcJW+Rw0/qCkmpjPjVrS6v8AFWWISlo7K
2SFdvPzEFj+pr1z9n/T4rHw1qmqyMFS4aKJWPRtgJbH0LV8t6hq327xNNq9yv2gS3Xmurfx
qD0/LivSH+NVylqtnZWBtLaNdqRR4VUHoAK6cRhaywkMNRjfRXZz0a1GdeVWpK2uh9S3OqW
JldTcp7815h8UdOh1jwJq0drIskyxiRFXncV5x+QNeIn4pag77mWXn0NNPxOvjFt2SsSeua
8ehk2Io1FVW6dz1pZhhHB0+bdWMGy1KMwIA/z7eR3HFWvtm5irFzz/AErLur1NV1tbqG0Ft
lCH2rgMfX61oW9nPLJmON3O7tz2r7RW5eaSsfLNu9ou4omUgYbH3TzS+dJgKD1H9atrYwQn
F4djjHy45pfPtEQeVbljwASfejm7FJNbkDWszgsXAGG60xrZRzJNjr047VOJZ2BIhjTr1Ga
SeOJo8yyKDznbQmxOK6GNc7FlCRPuHGfyqAHABwTgD+dXZVgifCQbgD1z7VWeRflxBsOFHX
rWqMJbkbNuUH8MfjTS5VuefvcGgspUfL2/rUchz0HHP86ZBu6VMyW0gAHMmf0FFQaZFI9vI
VTcPMI/QUUhnQPdKAN5PA61HJPDICrAHjI4qvNa36yENaSqcdGQj+dJJZaxZIs8ml3DRnHz
KhYc9OlKw1MybyOMt8vA61leQ3zGumnvvMKJcaTJBu4VjCRuH5VHJpWoSkPbaReOhAO5bdy
P5UK45JfZdzmGhO7HPpSCMjGa3J9OuIJWS6tpoWB+66FT+tVntyh5To3SqJsZyqDHjZk5zn
P6U9IY2bkY6Vejg+bmPgNUjWToCwQkAdu1A7FaO3iBwR6ipAqAZH930p21g2MZywNT29neX
I229tJKRu4QZNIZXIyxx03VUe33AH2NXTuBwVKkEcEcinqikYVGY88CgLGO8DKc+4qMx/MC
fetVoyWPBGMVGYMkEL69qYrGcIhtJ29qUJhsY4zWtLpt7FCksllNHFIBsdoyA30PeoPIdJP
mRlOT1FAmiKCFAGI43LSvFhuOeanRGx3+71x05q15RJ+739PakyjIMGRkjsKljtc/wDIzWg
IeM7TnA7e9TJD3OQ3PapKSKRtCq5x1I/lVc2zEAhfT+dbpiw2Mg8/0pnkg9vTtU3LcTE+zs
BnGOD2p4jccc9f6VsC1D4253EN2pPIG/GO5/lRcXIY5iduR6CoTCx6g4re+zAAbh/dIqJoV
KnjjH9aaJcTD8oqeQe9LkjjHcVrPCMHj1qEwBvlAyc/0q0Q0Z20lenHFGzd3A+tXhblQOCO
nWmNECnTn/wCvTEUipyfbNKIsDr3/AKVc8nhyFJ681IIOeFPPr9KAKPlNxkdhSCNWU8df8a
0BCBjg9qWK0ZgCVwOB+tIdjOWIiLaeTznFO8ht33eM1urp8ZUYBY857d6uNbbMhItg596ly
LjTuc0lpIxGEIxjrT0gZcbs4OOB9a3GhIPO7kjt6Cq23leCPu9qE2NxsOt3KHPlqAAcZ+ta
yakYg3yKx5ABzjj8axvudjkj+tMld3Jxk/epOCe44zaNQ3UkhL4Ubm7KPSq/mFQASAfl5z0
qiHlLfLkYPp7UM+dqkdCucd6ajYTlcuC5AUFsMOnJ96hkusl8Y/i7VWHMeABgYOT9aaec7V
JznH51VhXZKSzEnd0J/lTWRhjJz0P6U3fgnIOcn+VJ5hyMDvj9KZDEUZxuHPy/zqNkUpkjn
H9aeGORkE/doBJA4PT+tBJuaHHJ9il8sceaexPYUV3Pw48P32peG7q4trCaaP7Y67lj3DIR
O9FZObTGf//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKVAYsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDxK4JDMeOQO1Z7uSMcY+lX
rj7zDvgZ/Ks9yM/hirGiFycnpkjjioi3qMnFSP8AeH5VFj7uevNLoUOZyQx45A4pucHHHJB
6U3PH1FDEncOxAPWpAfuww5H3u1NDnAxx8ppDkHn+8KM9MHoSKBkwfuPY0FugAHUjpTFDFc
hSflHQU5tw4IP3vSgpCBsrn/Z9Kdn5un8XpUQB2ep2mnlejcckHrzSAduyBwM4Pal3fNggH
kdvaogcf+PU4Mc/iKYx4OE7Yx6e9G/5jgDqe3tUeRjPseKXGTx6/wBKBCk4wfp2ozxyB3pO
i9c8D+dIT1H1oAkDYft1HajfgAHHT+tNHUH6U3OcD2/rQA9m6gdMmgMdwz6jt7U04yfqaP4
hz3FAC7uO33fT3p2ScnA6ntUWcL17f1pwK7juyOT07UDJlOTkY6jt7UZOOgxgdvemAgnjpk
fyo7DtwMH8aBDw/X6Ht704Nk8jue3tUWflx35/nTgRkn60mgH7zu7dv5UqMTIBxjjtTMgkD
3H8qASuOfSiwF0SErtyD36e9IzkknjvUAbP4j+tPOWyPripGP35HbI9vakTfuUYHUUhQq5E
nBzzn6U0lAww/p/KgQ9sfwkHGOfxqGS5SNHZ2UYB7e9NeYImc8AA/WsKaZsurnJPI/OmhN2
Ny4uoiiR28uTzvcDBxiqE1ywXy/Nfbn+lZzvsw6HB5BApjM5bJ5Gf6VRPMPjnlEqsw3gY4x
Vt9RfyxwQcdMe9JbKrIp2/3adcwN9nDFQvGdx4zzQOxFDdztcCaNwsgzyRwea1pdad49l1F
tlU/LIo4PHesNHRUBzgkHr0zmrhuIGidJcd8c+1JoEzXhvFYIHUBmxgkY7dquyL5aqBtIdQ
QR25rnrC7jlU2lyMhvu5PTjt71o2LMl2bO4m4ADI7d19Kl6Fp3JZDnPT8vemFjhj357Veu7
dUjWRSSCAMehz0qngjqOxxS3KaELHngd+1NJOTjHft7UrqdhyOpPNRMRz+P8AKmQPj+b+7j
b3FQl13HoPwp8eNzZODt4quRhjkfrTWomblxndx6Dis5vuj61oTf0FUmHTIrVmRC4557GoD
2574qeU4xgd6gfqMj+KoLG9h7ZpM7gAOu2jqw79aFOACOpFAD0R5ZPLjUsxI4rctdISPDz4
Zs5x2FWdLsRbQCWQAyuMkDtWh2zyMdqTNYorR2sakY6dMU77JGy4aMN9amUZOamwCo45xWE
pHVGKZjy6FA/+rZoiemORWbc6VdWylwBKgxnb1FdXj5ufagx54HvUqbQ3Ri0cF3Pc80vPTj
qK6LU9H8xmnt8B+6DgGufKMrbWGGBA5rojJS2OWUHHcTGQOexqQct+P9KiGcZ9jUi/e5Pf+
lUQIen4D+dHVsnn71NxkD6D+dPxj0PJoAYOCCD6UH7v4f1pSB5g5+XIoby9xEbFkxwWGCea
AEbr+J/lSDORj1FKc5yfekHUHpyOfwpAN7fh/WpMZYk4H3qYD3Hp/WnM2cjH96mA4Ehse/8
ASlXG0EnHApv8fXv/AEpATtH4UASHHY9j/OlyMn6mohyB9P60/J+bPvSAdjnbnOD1/CnquY
g3Y4qaWxeGxtrzzFdJyRgdUI7H+dQ5IRV7cVKkmropxcdGSIuQOc8f1p6ucMnY8mmqDjAPQ
D+dShDIo+YYAOcjpzQSNldmCluvI3evFQchhn1H8qknbLbNwITPIqBiARkj73GfpQA29kH2
VmAAwoGBXPyfO3yrtAHH51t3U1usCp5oeUkblA4A+tZL3B2mLYAGGSe55qkQyseSBnJ5q/A
ithVOZCT9BxVQICwz3BxWrYwRQ6ggkYiOTODnpxQxRQsGnSgrsZgeMc1oWmkS3aSiWR3mhx
gOc4Fdho+iIzGWQ5QAY96uReGIrlprq5lkhck+WsZxgD+dRzHSqfY80u7JoyySIMjP86zFi
BuGjb5iQ23612viDRbuxDOs5uYmwu9lwynPf1rmLux+zhlZWEwyxY9qpSTIlBroKsCSqEAw
4+6R24ospXe+hWcMzIwUEdQarWty0VxiYnaCfm/CtbTbM3utR26oy/aGAjJGPmxwfzpSaSb
YU05NJGnMsiyeXIduMfKfrSeVkfKM8f1p8/2mSTbcx+XcRHZIDxyKYGdc9m4/nUQd1c0mrM
rvkbl7HPP41WYDkZ7GrkiblJB6ds+9VGAyevQ1ZkICAzemBUJzuP1qU/KXz7VXf77Y9atas
TN2YruIz2FVX5IOasz8gnHYVTzkjIyKoyRA59eueKgPOMf3qnl+9wMEGoCMbSO+akob0x+J
zT42KujgAlRkfnTMcDJxwakhQtLEo5LYHH1oA7RT8invjNOOTweO1JgAE9B05pce/NOxrqO
Vec4p5JC8elMVsMOPXipcDr2xXNPc7ab0E53A+/enj/Vkjg0oXJBY4GaTHHUDisGbWEIDHr
3rJ1PS1uYzNF8sy8/73tWyBnr601gCMdOlKMnF3QSipKzOAKlMqwKsByCOnNKOH3E9D/Suh
1rTvNja5hX98PvAdxXNZBPUHk13RlzK55lSHK7EgbnGAelKSDkjpyaanLfgKUng4PQH+dNa
EIUctj3pnTGPan5+Yc9/6U1j8o55GBTKEZuGOOmaAecd8/0qNjgE7uxP05pSfmyTjJP8qSE
LzjHsBS54Jz2PT60ikHBHP3RTkjD/ADMQqAfM340DHojSSFUVmOTx+FWFslViJ51hC4685/
KlE2Y2jj+VecKp5PuaN8Y8mFQok3YGT19Qal3toVFLqRiBM4WVW4HP41ek06KSENA+TggqO
cHvW09loVhA8W0XFzLHzAWwVA53ZrPvLP7PZNcW0LmNWw8YznB7r/jWKnfVGrp23K8ST28B
iAW5tJGyUz0P17GlXSjcXAS1lG/I/dScMD6U37bHabyQJbSUZkweVOP509pk3Fo5d+wZVh9
7GM/jS95alWTVmRXmn3lgStzFtYY+tNmEsKiEyKyMA+V9+f0rrg00Om2g1wQXNpqEe63ZZQ
zFMffHdeeOccg1zOp6aumzbYZTLbtzG2c5X3p06nOTUpqKuigcqSxUE88GsjUZCl0D/AASB
WsZNxzkcjqD71S1FFKZZSQM5rdHM9jFaUysFAJJI6UOvzAKCSoAzUiNHHNuiAHpnr0qzbLd
X0p8tliVcAyHtVEJNkNvD+8AcsGA+6R0Oa6KytF1LUbezQ7FXJZiO9c88FxaXO6XcshwQzD
rz1rofDtza7ZPtUnlsxOX6ce1RLa5tTWvKz0/TLaW1tBFbzMnA+6x59K0rGeG7thNjb94FR
0U5wRWZocaQabFFHO8y8MHY54POKsSWyWjNNbsYtwyy5+UnPpXI59z0owtqip4oS3/ALLnz
gHPBx7jFcpf2lvdgTqAwdccCuhllF1l5gCFyUB6Zz1rFminhd5oCPLlJyh6A+opXtsOUb7n
MrpUJu4Y8E5kJI9q6260+S1tLHVrZA01nMkuOm4Z6VTstOaewvdXhuYANOO6ZZnw5z02r3z
0GPTmuiSe1l020jkceQ7o0pPZRyf5YrkxNV8yt6M6sJRjyyuclrUmdUnc7lkkkMjIf4c84q
jE+5wJOhwDUupXMl/q9zcFDulkZto5wOwxVVQ7uFQFyccAZ7V6VJcsEmeTXkpVG0TCFmmKR
HeM4B/Gq88ezdlPmHB/OrkZCW+1I5GkJAyAcLUTrIGZJVKuQCd4561adzBmcwADL3LYNQSD
bIwz0PpVmdCjZH3S1VZEPmt9a1iSzdnGD6jHSqTdeAeOmKuy9+OgrW8O+L77w7atbwW9vMp
u0uQ0sCOVKgg8kdCDjH41NSU4q8FdkwSbtJ2Ou0vwdb658L/D2q2NnavqUIu7maAcTagInG
EHqAOT7VhafJYn4Va34kn0TT5b231qCJFaD5ViYEtGB2H61jReNvEFodJFjNFbDSLiW5swk
Q/dtISWHuDnoarnxprhgvbbbZeRfXYvpohartMy9HA6D6dK8dYbEu/Nqr3WvTmba+7/ACO1
1aatbt+h6FJ4U8Ow/EfXfh9DZxI2r2C3Gk3Eo3PZTlN/lbuu08jn2rD8F2lhcXniSKe2s3G
laK7QzSwghZkYDzTxzyT+GK4+38Ta3aeLE8UxXpk1dCZPtEyhzuIwTg8dDWr4Z1W+hvNUnt
ZoY5NQhMVwrRBleNjllwegJo+p1+RxcrtqPXqt/vSGq0HJO3V/cekyw6PY/EbStOutNg/sn
xDpsUKXKLlBcMvE8Q/hBbjH6VyWpWcmmStos7JLPYu8csoXl3zzz3A6CkvL/Urq/wBP1O4v
h5+nbDbZjASIJ90KvQAelT6oL+4uRqF/sM1+ouCy4G/d/EQOma1w9GpRkvaS6d+q/wCBuOU
lNOyNDwlZWWu6Mtja3dtb+JIZJZGsr2MbdRix8ojc9CMHgd6kvbeFfhx4Tuhbxpc3Mc/nuF
AaQrIQMnvgVhWk95ai2Ec6brQP9mkMal4S2clW69zVhbu9bR7PSrm5EtrYgi3XYAU3HJ5HJ
yfWsHRq+2Ur6Xv+DX6o6YWSsXPDA0y9n1HS9R1OLStRnlj/ALPvLmLfbvjO6FieFJyOa2dC
t518VeJ9D1Kws1ew024nVRErbJtwIYMeoGePauWhDxxvAGSS3eYTmKWNXAcDhhnpU9vqOpW
mq3upw3rfaL6Iw3DOoYyIx5HPTNY18PUm52e+3k9P0Noyskja8O+XqvgfXNQujZWd1DqkUS
XDW6kKvl5KgY43EfmaZ4aniuPDniLU7uCzhNvq1p80lvvWOFuZEUYJwQOBXPWt1qFjplzpl
vcp9iuZxPLC8KuHcdDyO1N/tTVRDqNu14Gh1GRZbmPylAZlGFPA4wOmKiWFqPmSejafotLo
Oe1r9Dfu30a7+Hmsappvl6fCPEQhtZZoyzpCQCIyQCcVo32j6SnxA+IVoLeytba00mKa2Jt
lKWrkoC4UD3NcHYnVbqzHhWxuBLDc3H2pLXYuZJgOCCerYGMVZu9a8SQ61qk91qSteXsf2S
9YxowlVeNp4xxjt6UnhKnM4xn3662vH/J/1cz51a7X9akWi65pOm+Jb+TxDptrqOivGlnM8
cCqQu4r9oTA4YDk4qn428PP4au7HS1uoby28lp7W6jA/fwu5KMSOpxxz6VmahqGoP5kU7xP
DJEkG0QooVFOQBgccnPFZ015PPa21vNO0sVrH5UIY52LuJ2j2yTXqUsPONRVE7Lqvlo/JnB
KorOB6B8P9D0/xD8P/ENpqF3bWEjapbW8V7NGC0YcHKBv4dxAHpUnhqyul8feJNH1zSreF9
O0W4VLZoVIiaNRtccfMe+7vnNcl4ennksL/wAPm8aPT75xNJCFH7x1PynPXI7VvalqfiptR
k1eDWnuLp7Y2crtGnmGE8FCcciuWph6znUXMrS28tvzs/6ubwlHli0ti14Wt9L8W6Bp3hmS
C2s/FNlGt7YXWxVF+m474ZPVsDIzVHUra30r4XaVrVg0Q1HWdSuY7m5KKTCEbCRDIwo7n1+
lcfJc30VxZTrMYbmwCi3aNQjR4OR0+tFtqd5bWl3aC+H2WeTz5LeVA6NJ/fCno3uK2+qVIz
5lL3b3t9916ap27oxVWNrNa9y94o03U7HXpLXWrOCwvI4ohJHBt2/cGG+XgE9T9a6Sxih8R
/Ceyu4o4Yr7wve7b4oqqZbd/mR2/vEEbfxri72+1HxDqc2papdvcSEjfLIeWwMAflT9IM8s
s2mWFwtub1AZkeUJGypl8sT2GM1vUoylTjzSs429Oz/C5MZpTdtmdr4WWPxd4b8R+GtSWG2
1K3zrFpexwgERqf3sRIHTByB61L4Kilv/ABJeajfSRweH9NP9o6jIIl3MirtihBx1Y9h15N
cHpWs6xZ6gW0m8FpNfJ9kLkgK6McFSSOFNaNxc+L/DlveeHvNECSyCa5tQUdd+OAeDyB27V
zVcNJ89ODS5rW8u7X6eZpGqlyyd9P6R6B4VuLDxQ3j/AFHVhbaVaXMds8VwYAVtY3l2ZTHQ
YGMitHRdJXTviLqeg6tEtwNK0qa6sbdsMtxtGVbP/LTP3sn09q8t0/Wtd1W4m0mHVS82qIl
rLAyoiSoq/JH0x16DjmpdU13xbaX9ml7qUr3WjEQW86kHycDBRXHUDpjJHWuZ4OrzyhGSSa
27aJafc7+ptGvHlTsdfpaQat8OF1jVoES9s/EVtDBK6hWkjcgvG3HzAdfaq/jX/QviT4yjs
bdTFFKsf2ZIwBt8xBsUY4yOOKyoWvtajttNvZJp0eX7QSuFijBOSygAAMfXrS6tda/qct68
2poz2O2V5Z5FWSQA4jA4y7D3z0rSOHmqrk3o76drtW/L8ROfu9f6udTq9tpd9NpviHwxqSy
6d/bVpFdabcwhJtOdjgRjjlDyMdOKq+PNQ8nx9d6TZXSzW8WrJI8AhCizIlChBx90g/Q1w7
6zrFxKXnvnE8VwLkOAoJkxw545IPQn1qS78Q6rc3ha41OeVriaOaR2Vd0kq87ycckHpSp4O
pGSbd7Jr8vLp94SrJp+ZvfE222/FLxFDawKkNvJkJGoVY0+XsOgyazvCU+gpNqtr4mmudNt
b2JIYdXgj3/YZN2RuH91sYP0rJ1nxRrU4ujdatNdG8ZWmLgZlAbI3EDJxWSuo39pZzTW98I
orogyQcMJcHjcDkHGeK7YUJvDqlJ6pLVeVtTllUiqjkj0+y0WWfWvGfw01GWwn1G+tVvdMu
7dFVXljQOApx8odOSPWs7wy1s3gXxrqkIS51LRrS2tbMkDMURbbJKPfORu6jNeZSapqP8Aa
TasL2YXhZv9I3ENyMHn6HFO0rU57C+jntb6Wy3KYpXjGdyEcqy9GB9DWTwVTld5b8r8rq1/
k0hrEJO9u/3dPuPUtZ06TWPhX4H1sW7y63H5zTNGvzG2jlAEr+wyBnvXaX9pbyeNfixaLBC
iQ6fa+UAgAiyVzt/uk89K8W0/X9WvNXS/bUZonihFuCW4EY52Y6bfbFdhoc88uqX1+dVunF
9g3REm5bgDkbv73PauWphKvWS69+slK3ySsdUKkZO6/qyEjluLK4sxpEsjXwkVLW3AB3yHh
eO/JrqPFOr3elXugeDrWf8AtB9LuoZNXvwQS1w8ihlz/dGduKxNb0eaHUYNY0q9mtLuE5jl
iO1kOOvsfeuK1nV/EMH3NUuz5koml+YEM6nIc8ckHnmtp0HVqJprTv3/AOAvxYSn7NbHsXj
1BB4Y8Z3VrMt/t1lYkSNdraSVHIPfD8YxxWb8QLmaHxi7WZ2KuhLKdg4O6Ec8e/evPbJvFF
3ZXGs/2y7jWJDDdRPKS0+0D5pB0xk8E81aGqalZW0en6ldXFzFCgjSIuSqr6f7vt0rlpYKV
O3vJ2uvwS/Cxt7bn1ta51vjRToR8LweHpfJsBYQ3MbRgMLqRuXZv75zxg/Srnh6+s9Y0Ky8
EarcwWl3eM1xpeoAYMc/mMTEx/unoPQ153beIL+aJNNs5p1gXJih8zKpnrt9Pwp3iG4uFaw
spYpIfsUI2KWzsYndkEdPWq+pyko0pPVXd+vXX/M0dVRg6kfQ6TWj9j+EtzqunzNHqs2vXE
V/cRn94pTPlIT1C98dzXSa9N4X0vxBKutw3VjDq2l2P27UdPUB9OuypbLKOgfGWHtXkVvea
hbTXEttdXEf2hi8u1jiRgcgkdCc85q/p0l7d6uYxq0lu98+6aeaQ7CQM7pDznH41tPAytdy
7vz1s/wtpv6HCq3ZHpfhdNUsfjJfaBdaoL+CPT7uYPGAqSs0IKyEf3sY+leZXtzd3UyG+ma
aaONIt7HJIHTJ702G61G11SS/tb26S5bKtPGzAyA9cnrg1BLLI0paXJfIyTxXVh8O6dRzbv
dJfde/33MalTmjYimVXTaT3zVJ0Icjn86tkg7OcHJpGCFiT1rvOc0rlSHOePlHFQ6feW9hq
9je3lnHdWkMymeGQZWRM/MD+Fb2t2IhlMiD924HA7HFczKm9DGRyR0pu0427itySOv8f6Nb
+G9d1SG0t4DYakyXGnOE+5Ay7sqe3UL+BrTsbbwnbfDrw7qmvWVmsd5Z36TSLGftEsytiEo
R3B6npjrXn+papf6illHfXLTfY7dbaHP8Ma5wP1pLzWNQvvDunaDcNEbPTt5twqYZd5y2T3
ya8x4arKnThKWqer8rNf5HQqsFJtI7HXdB0y48CN4i8MS2N5p8UEEdzblNl3p83AYt3ZWbP
PuKL3w8NL8CaHr+lq0d6kz2Gpb1yPNJ3ocemDt/CuUPiLVTJPIFtUkuPLNwUhA88IQVDjoR
kAn1xzS6drus29vqOlW8sIs9UnjmuI5IwRvVsqQT93HtSjQxEUknezv6q1rP0/yL9pTb2PV
dWh03WvC+peJdDhgtJtOt3tNT0/aCIpB9yZAezVU8ZJb2Fv4bngsgI5dPtZrhIEw0mR85Hu
RWFI08k2pXEEwhfUofJuVjXCyAkHp9RmrN7qOp3EFhJeXieZpyxxwyrGF2Kn3QR3xWMMNVj
Je9dK/XXVfo769jq500dlbeHtN1vxDo82m6hZ6j4c1C8fbNAgimg2xlxbOvUE4xnrwa5O51
O6/tqKCW1tBFNqEKRqsCjyU8zBT3BHBzRd2es2MFrceZ/ZxkuP7QhltlVPNkA4lAHUYOAen
X3qC+ub6+mW5lmgS5WdbgvHAq73ByGI+vPpWNGhU1cpcytZeWv9fcaua22NnxxpN7barrep
aTbxQ2VheFCEKKEUEcbc5PB9K0fGYTSvGMNrZGx+y3F/bQG0W3XdAuEJOcdGyfWuP1hZNbu
ZtQvZk+2Tv5ksoQDzGB9OlTapdajrOpQard3iG+ieOTzRGBll+6SOnGBVLC1Xycz2TXz0t+
T10B1VrY0/Gtqlv4r1mC2hW3hindI1jXCqB0ApGW11X4ZLdiCGHUtBkje9dVCme3cZDH1O4
bfxqlPres39lqlpqN0sy31yLlm2KCHAwSMDjNZNwk8sM8P2rYJ4Y7eVUUKsiIcqGA64NV7C
q6cIt2cba9+/6idRXbR6Lcafp7/EjxFai0s7a3h8PJdwfuAVtpSqnzBxkEZNc54a23fibxN
Bdx2t1HaaJM0UohUK7owAlAxjPuKyJNe8QnVLjU/wC00a5ubQWU7mBD5kI42kYxjgVQh1rW
rS7kubW+jhZ7Q2TBYE2mHOSuMY5Nc8MHXjTab1slu+lrjdWN/mGhQJN448MRzRLLBcahFG6
OoZZFJwQc8EV0Pif7Fo2hW3iOx0uxv203xDcQXMiQKiLEG4tnUgbvlyQ2K5c3+om7027huo
4Z9MYNbGOJQIznOcYwTk55rP13VdZvrZtP1DUN1o8zXJiRFRWlY/M5CgZY+prsnQq1a0ZXs
lurvz/RnM5qMXodN4xsbTRPEjto0i/ZNeRNQtf3YBghYZCDjg7iRx2ArX806n4I0PxTbpFD
caNLJZakqIo81wMxsw7ls4rzubW9T1S604ajcic2ca28HyBdkYPC8dhWwvmx6beW9tOyxzy
LLJFn5WdQQDj6E0Sw1T2cIyl7y381t+X4hTqLmbWx2Fv9kufhdomtT3Fpa6g1zd5aS2Rzd7
WGIzx0GTXL6vZWn/CmPDl1PDFHdPqF5FJKqAPIFI2qT1OO1YieItfsNLtNPtbxJLSzlM1vG
0CN5TnkkZHU1jDxd4hitLTT2vUa3tZWuYI5IUcRyM2S4yOpNKlhK0ZKSenM38tdPxQVK8Gr
NdD1LQfDK+IvhV4fgha2t9Wjvb14YHTZJfNEAVh34+vX6Vm+EIkv/CPja81ma3sLyK8tFF0
1qpNsWYhlAx8ucAYrhD4o8RJb2SRaqyJYXb31tsVQYpm5ZwcdSauS+LNfuDqKtqasuqukt4
GhjxcOo4LDHJFJ4PEPmTkrN39Peu1t1X9WIjXhpZbL9C1o+raY/juC/wDEVjjTXR2nNrCP3
RK4EwTGMKcNjpXXeVqGhePvCdlDqdhreia1cQmPUIoFzdReaQVcEcNzg+uBXAW11rl1f3fi
AX0cclvGsM7vsXcrjYEVMYbIHQDoKY+satb3dlfxXRjbT2H2fYqhbchsgquMDk5+tdFTDzq
SvF20tbztp6amcKqite9z0zRCt18W/EenXdvbfY7W11LyC0CHy9vKnAH8J6d6yNI1TRv7Vu
LHxDqTrpX2UWdprsFsMROWDCVlx35UnqBXLQ6lr1pql34ks9QljurwSLNNtXMgb745GOe9T
6fqOs3eI5L3NmiCEweUnlsm7dgrjH3uawWDnrrukvRrd7GyrJr5np/hmHWdN+L9v4dv7mxu
rCW0muFe2jXy7keRmOTpx0Bx65rI0x7u78IePJNcEV1cWlnbCKdYV3qDIQSDjqRgH1qHTpb
/APtuPXLfUJILmGMxpIgBO3GCoGOBjjjtTdRiulFzbaVqD2n9sskEsLbQkhzkAk9ADz7VLw
M0nJtX9z8Hdv5mntenTX8TG8EQNH8VvC9rcwfI92I3jmTiRSp4Kke9W/GemXHh+ztL/SLtL
7StV1AySXaRj93MshBhIP3Nvp3rI13V9bHjBNabVSNQtdsSXkRDlWVdocHHOQOtYs/iHWIb
a80qLVpTZ3dz9plgKrteXg7yMdcitHQrTqxqpq1ldff/AJqxhzxjFxPVfFdjZ6j4i+JmlXl
vBHaaVYRXtlKkYU2s2FwqkDo2T8veuV8QXVnqPgLQviNBFHa6iYJNFuYY4lVGnQf64DGOUP
54rhdS8U+IdTnnj1XWJroTMrTbiB5pAwC2AN2B0zWe+tak2hjQTfu2lpKZlt+Ngc8FvrilR
wNSmo80trfdy2f3vUU8RFt2X9dD3rTLe21Hw94f0xre3vbm+8I3EiWMsKqtxKHP7wyY+VlA
yPXGM1xnmwaz8I9P8TSIkWqeEbr7FLtiAF2sgzCWx1Kkck9QK4yLxV4lexjsRrlysMdubVF
QgeVDnlQQMhfUVRTVNUtdJu9Ht9RkGmXb75IRjZKy9CfcdqVLA1Ya83W/yu7/AHp2CWIi+n
T+vxO++Hk0w8GfEW8Z1+0Q6dDNHKQMo5k5YccGvTtPsNI8v+2Eihg1p/Cqag1vGgULMx2tK
E6BtuD075r5+0jWNQ0q1u47HUntUu1VJ40IIlUcgMCORmtmz1q5XUIdafULk32AjXAclsEY
wfUY4x0qcTgalScpqVrv9ErfgaUa6jFLseveF7uTUdJ8C6hfSiS9fxA9kHfGbm3A/i/vAHj
P4VmeKtA8nS7rVdM1FbvStRu5RduqYZJ1dh5JH8IHb1/KuXbUrpprG6hv5lmsTm3aM7fK7/
KOi/hVf+0tfgW6jh1W5t7S7n+0TruBV5Mj5yPX3rmjhasavPGWnb5t/wDDHW5rls0drDo1h
N8LZYYFiivtDucXjxOGZ0kwdxx0wfl59KNYg1G0+HUkEztNrXiIrM0TAFrazUfKqj+EtjJ9
qyrO22LfTW+r3A/tCMC6CMFE3ru9aeb/AFUw28k2rXs0kyNGXZ8kpnG3Ppisa0KsbXafvX/
W3pf8Dsw9JVbryKvh7w9YXHwy1i3EUY17TAmrJIjDzGjK4KFeoCjafxqr4nM9/wDDj4dsS0
11dWk2Tj5pX84gZ9T2q/4uvodGuLa9sb+e31O7QpcSRttZ4cYwfUH09q5JrrxFZ21r9m1O9
Wyth/oy7/8AUqeSF9OvauvDU6lRqvfq3r6NW9Lu5w4pKlJ0V0R0fgS4Fj4A8RXFxd3FtHBr
dgDJBGHdcscgA+vQ10jWr33xH8efDnU7eC1tdVV9RtTa/MtpJGofI6H5l6j1ryK3v9W06OW
Ky1G6tYpX810jcqrMDwxHqPXtUsN9q1vqD6pa315DeuGDXCud7A9ct1Oa2qYGc5zmpJX28n
7tvy/E5Y1koqNtv+Cd58PNTv5/itpenPcSfYGguHigJyMC3IXPrgAfjXBXl3dXlwHu52neM
CMO5ydozgE96I7jUbO/XUbS7uLW5UMoljYocEcjI9aruXdy7EsSck1208PyVXU6NJfdf/Mw
lO8FEjI+ZR9aD1pyqMrkdBURf5jjIFdnQwPTrqNJFMbqGBA4P0rFutKt59scFsGuJCI4wDj
LHpW9P97p/CP5VQEktvepdRLGxQMNsi5HIxn681yNyS93c9FpPc0Nf8IaTYT+DNW022ZrG/
eK2uI5lyGlVwsgYH161l+L9CttO+LctvYWsCaemppD9lWP5FjLqMY9OaWHU9WstEi0aGeF7
KG8F9Gsse4pKOhB9OOlGoeINavr6e9uHsxdXMyTyyrbgM7owZfwyBx3xXnU4YiL953smt+7
0f3FONNraxe8YweHND+IEunXdjZvo/8AaRLw2UGJbaFGAZSRycg5x6d62rDw5po8ceFfLOl
a94c1W7mWK6t4goceWWEUi9mXAIrlbzxDq93qVxqczWX264kWWWdbVdzsPX29R3qnp+qajp
N5Y3WlyQWhsZnuIo44RsEjjaz7T3xx7Vk8PXdJR5tbW33dnr5a/wDBKUkm9DvPDy+HtZRgy
QT6ro+m3NzdJChWGVw+2IEcbio5OODxWZpgOoeBV12eC3lvtO1lbVlMYCXkTLuKMvQ49fSu
Vgv76z1tdYsLj7LeDcrMija6t95SvQg+lWodU1CJLOKOWKO3tZWnSBIgI/MbqxHc/WmsNVT
92XVPfbe6+f8AWw/aKx2V/a6ZfeHpfFvh0KmkXiJC9m2C2nzg/NGM9FPUYrI8M2N3qviRdK
ikijt2Iury5eMMbe3jHzYJ6Fs4rGsppLW3vooHMdvesrzQr90svQ47Hk1c0++1PTotQgsr1
Y4dQ2rOrRK28DoMnnHtXUsPUjQlTi7vo/L/ADX4mbqJyTZ0tpdW+s6941nsrG0tbSDS/N09
XhGyFlcKH6Hn1+tSXh0HUPC3iPxH4eiVJreS3slzHhYn2ZkkVD03NwM1z9tqur20khiuoY4
5bU2jolugDRbt23p6nOaq2yXFk939juDHFfKEuYWAaOUdRlT3Hr1rH6lU5ubmttZX3Ste/w
BxSqrY7Xw1YWd/e+C9UuLeAy6tpV411blAUkeIHbLt7E/zrmvB1jb6r4xvYr6JZorOwnu0i
I+WWVRwpHfGc49qrpqGr2urW2rWl/5Vxa25toR5alYouhRVxgDFUnvNTgmtZ7a+FrPZyNJE
8EapgsAGzj72QMc1n9VxCU0pfEtNdtW/yaRftIu3kWrGdp/h1qviK5ihlvtB1WAROYlAuI2
5eJgOCMflS/EG3i0m6u9f0cxrpmt2sU9ioRSqBsF8ehUjH41j3N5dy6cbCSRVtTI03kxIEQ
uerEDqayrtri50q102a5eS3tEMcKtyEXduwPbJreGGmqnO3pd6eWmn3r8WZyqe7b+rnpOva
jpPhn4hSS32j21xoj6Xa/abdYVBTzAoaRMDhhkmsrVILXwN4l8PXU/2XXPDtw7Sh2iV/OtZ
CAGzj7y5/MVzV3rOr6pNLLqV2l080C27lolB8tfujgcYqs/mz6ba6c9w7W9rnyUf5hGM5IA
PbPOK56eDnFRUpdLPz03XmW6l72+Rb8ZaMvhXX7zw9BOs6G4+1CbaNwjbmNQcZHByfeuj8F
3Ml3p/iq1nSBxp+kCS3cwqSj+Zy+SOTzXN6xJeeILsX2p3hmvNgjMpQDcB0yB6Cq1rfajpT
3qafetAl/H5FyoQN5if3eR0rqlRnUw6g37+l356XMU+So5LY6jwvodr4jvdcgu4UW+1W2Z9
NaMKqJJFgnC+r4I49DSeEvC2neJvhY2nX09rp95Nrxto7mVAHfEe4Qb8ZXcwxzXN291fR3W
n39pd+RqGl4FtNHGoKYzjtz1PWsmbXdbmtrjSrq/It5rsXzKsaqDPn/WcDg8VlUw1ebfJK2
qfpa6/K3zH7SEd1cpeJ7bVYNWvLfU7VLaW2JgaBIwnk7RjHHX69+td3YXH9h/Db+19Ztrd9
T8RhbPR7Q26YggUbWnxjO5jwD75rlPEWuatrV19q1i7N/cmIqZmRQzAcAHAGcVNfeMtalgt
Lie7BvbSNYLacxITEgHAXjjFdVSjVqwhHRW3/wAlptffy0MFOMJSfc2PCXhW017wh4g0+e2
Ua9JbrqFhIWGdsLENGBnOWG4/QCut8Cxaa/grwZ/aC2x+261c2rpLbK/2xdvyws2OBk9T0r
yjR9a1ceIIdYt9W+wX9tEIo7tEUELjbjGMdOK2YNd8TaTaJCmsJJZQzPNbmJUVopmPzOvGQ
TnqKwr4PEVVJKW7v100a+7Zl060I2dtv87nReF/Clg3j3WPDuuRLBb3zXGnWsYmGLWY8gjJ
+bB2qCPWtfTtM/tT4dnT5oUtdX8J6gYb0ooV5YCflY+pBGOa86ju725ns55buR57OQywSlQ
XRi24nPUnPOTXVWWrvfapdXV3d3E1xqCqt2+ApkxyCQOpzWksJXlPm5u3fdaP70/vLjOCVr
G74b12yuLeXwx4lZLdNYuZRa6iFCm0nyNqkjohzipdLllu/iHrvw11zDnU4DDbTlATbXMaZ
BBH8JxzXEaxBdWthDbNC1zYhjKoYAEE9wevYVgJ4l1GXxQmr6Te3Frq64AlJBcHGDyfbvSq
YGcufkla+3k76P8AzQnXSsmjQ16Vtn2FnBislMCMQATjqT9Tk/lWrNp1zp3wD1Vb+xaHUU1
2GNfNiAl2PEGCg9cHIOK5LUIZ1Wae6dn80lnJ4ySf8ar6j4q1y4htYjq88qW84mRWIOHVQq
sfUgAAE9q6atCclBQ6NN/L/M51Uim2/Q6nxF4aspfg/a6tp0EY1Tw/cm21N43VzIsnzLKcd
g2V5ruPFvhg3VrZ6/4eltn17TPD9pcf2asIBMbKfMuAMYdh6Y9/SvFLPWdWsrTUYLa/lhh1
QbbtExtnHXDDHIyauW/jDxMNStNTGvXcd/bwfZIbhCA8cWPuDj7vtXJPB4i6cZrRt6+dtH5
b/I0jWpq91vb8Op12sD+wvhf4G1LQGVZtTaW5vZwoLTziQARsSOgHG3pzVH4saFY2HxMu9O
0WBYllSJzbQjiOZ0BZAP8AePT3rk7XxFrli7QDUZFjM32kIQCqyE/6xQRhW9xT5JJ72ZruW
4eS4djIZWYly2fvE9c+9dFHDVKc+Zy7/O7ur+mxlOrGUbJdvw/zPaPCeiWU3h34daL4lslh
ZtbvYLmGZAru0a5SJz1I3YGPwrntBZtUtPiXFruBBY2pu7dyoU2twshCKn93PTb7V59qmp6
7fywC/wBSnnELtJA7P/q3PJYY/iJ5z1NQXOva5qMEkF3qEs8TyiWVSR+9cDhnx94j1Oa5lg
Kq5m5b/h719PVafI1+sR0stv8AKx9JRLZf8Lf02388LI/hkSNa+QPLY+TnfnpnPPSuP8O32
n+ItCsvAWr3kVvfTj7TpGqHG5ZxI37pz3BxgV51B4n1ye5h1N9bvYr1IBbLOG+dY+m0H0xx
iqjx30kNsWunlFt/x7so+582eMcjnmuaGWzjG0papKz7NX1/E6vrHN8K/rQ6mC08QHxvMFT
7aIr8tLalsecFflB9cEV61ZWvh7Xtf0Wez1DztGl1B0msLxdk0Fz5bOkJ9VJHQeleP+H7q7
i1B9R1G8njVJPMEmDvZ+uQf61keKfEV3qixypO6RJIZIQrYYP/AM9GI/i96zr4SrianInay
tc7o1YYejzrd9C//b2tap4q16HUJJLhJpTEYJUyImD/ACBRj5OQBgYrtdWsLW8+Dcr2bRHU
PD0zQXjQyBmkVzkSHHT5sj8K8pXxLrP9ow3d3qdxPKkqy+aWAYsB1J7n3NdpprTXFhc3tpd
3VrHqaf6TGj4EwB6MO9d9bDSjySi7crXz6P8AA86lV5rp63ND4qWs13r+h28KMzSaJbPhRj
PyEs35DJNWb+41jRPhwbO5ea58UeLUDrCRk2lkOEUD+EsOfpWVq76xPaHGs3sjRxmIZlJPl
45X6Y7Vzsmt+IZZjJNr1/JJ5Zj3tKd23ptz1xjiop4WpKnTptr3fXXt8r2+4ipNRnJ9zsvG
1vqV94W8DxWEElww0JbiYIm7IVuXbHbHU1hatrOjXkRitPD/ANgf7Ys6yicuNuwBkI+oyPQ
cVjpq+soI0Or3ZSKFrZF81sLEeqD/AGfbpVQszYyeBkYrpoYVwilN7Xta/V3MZ1U27dTprq
zt7kHcgDM3DAYOK5qfS7mKd0T51B4b1rqbP97p1s/Ukcn1qOZB5z8Ec+ldEZSWhpKMZas6W
5UqxyOw/lWdIv6DrWtc53Fufujj8KypCQM9KhO5vYqSqBVWQhsHA4GOKszdKrNx7gULYRAe
V6dqTGB1/CpCOabgn0/GmFhFBLgdOetWAmCMVGg4z71YUYYEsc+lZhYRAQOPTkirsf3sHrk
VXXHIHPHWrKL8wIzwe1aRkS4kgJxx6GpC+CT7j+VNAwuQex60pAyRj+L+lbXI5SGSU49sVW
kJZiM9/SrBTPXkEf1qvJHhjz3qGMqyKNuPbmqMgBOPatBlzkE1UkiOScUkJkCDOAPXAqWM5
6U3ym3cjipEQjvUsaLQ+SIyuwCqCxJ9KozsHeJsYzzU+oJNcaS8EJGWIzk44yM1UYs91HAo
3PjAHpRBdQn2JLcnz27DrVLXIcsFt7WWefg/ulJA+proLbTUtgJruQM7DiPFa8SXtxny9lr
BkkNj+lHPZh7O6szye7OrK4t7m0kRjyq7Dz9KpzPNG3lzwsjZ+64I7V7ptskg8mRWkYY+d+
T0rDurKwvISlzYx3SnhTJldv0Iq1XXYylhn3PLdNdXuVgMsVujcmSYnagAzngZrrh4XuDqq
aONQsftQHmSDc/7lRH5uTlf7v68VBdeFrCHXLJxKYNOadDcKwZjHGD82D1PHarWm393da14
s120O+/uY3itV8skYeQbjyMcRjHPrWdWpNv92+n43sv+CTCny6TQaTpdxeQ6ZPBcxg6ldPa
wKxIO5cZY8cLyOassILaJr6K+hnbcyskYYbdv8WCB19a3UkjsbrS7ia8jRtN0mTY6wkL9rk
zngLjjd1x/CK57U/LuLmFZL2OUThFmmiiKpGOhwMDoPbrU0q05zd9v+D/lY2cVFaHXuk1zF
FaCeGW5ksVvEtsEMUI3dxjIHOPSuUgsYXTUNWhtkEdkq+a4HQscAD1NdDdapaxeK7nW7OcT
7YmtbFFRgEUp5Yd8joF7DvWXFf6RBoGs6HNcJDLLNBFFIQ/75QxLyHjA5x74GKmNetZXX8v
Tvv8Ad/mOUYvf+uxk+MbVoNGsXEoY30UcyoAcqGPy59++K4nWtNk0TWrvTJ7iKaa1cpI8Wd
obuOfTpXqviPUPC8/iLT72bVIl0+2uosIsbnMMajbkY4ztAwPU1547ac13PrN1qEF/eM8ly
bYI4WR2bgbsD1LH6AVrSqzduZdO3V7fcc1Wmr6Mu2vhe9WWK3utsDGxOpvn5ikOM5IHOcdv
esDUbJbLV4LWG7juFlEbpLGDj5ugx1yO4ru31W1m8U2er6TrQtLuyt7WKMvG7I4EeJlbIOR
nIwfvAmuf1qbR5fG93eW0ItLDc8tujA4Q4JRQBnvj6CilVqN++un4inCKWncZN4R1NvFt34
elmg87T0eS4uSx8pI0XcWzjOMdPrSWPhu+nv4NLN0kGo3UBnt7RwdzgjcoJ/hLKMgH2zjNb
tx4s0i4XV7y3Z/tVzZW0BSRSGnkwizHI4A2qwGeu41WufE+m2njrV/F9rcfabm4Ep0+DYV8
h5F2gvngbFJAAzkgVhGriWvh6dutl+Gv4FuFLv8A8MRW3h6a70Br5L6IyzWs18tq4YMsUTb
HOcY69PXFZ1x4en086VOb2I2mpW73KS7ThAoO5WHqMfqK3NT8RaVdaBc+HLbUxDDDa2sdrc
+Uy+btB89GIGcFmLAHjK1Xi1i1u/D+qaN/riLoGxuAp2xxMoSTI6jKqhx65q41a71a69un9
P8ABicKa0X9Mn07w+14+mW8d1Cbq/sWvoYmDA7V3YUnsW2nH4etUNOspL7y57OXyR5DXM5b
IFvGrbdzH3PAA5Jq7rut6bbay+paDeAyWJtILNdhUmKJRzz0yVGR7mmy+ItFvZfE9jZF9Ms
dVEC2rEFvLKOX2sBztJZunoKlSrNXa38ttdfwf4FpwTsinqeoxHSENrqYui5aN1ZCjxgY55
7HPFRT+HpY7fS55b5PsWpW8lwkqqT5QTO5GHrwP++hUes3GnyW2mWlqUEdlbJBPciHaZZSx
Lue5AyAM84FTyeJLV9A1XRcEsbrfY3AXAjiYBJAR1GVVD+BrVKcYrkW+/5f8EU5qUm5s39E
8L6fbrbatq1yr+ZafborVoiQBkqoc9MnbkD6V3U2nIttdukm77PHbuVWMjJnwVUe4B5rnpt
SstbW6sNG1SR7WCCKK2geErkKgTJJ6dzjnk108urHy9XMNqV86O3jt+egjXazH3J/SvNlKv
KSl1f4K6/S56EHCMbR2KosbVo45zefuLh5o4ZRESrGMfMCe2T0/OuC1ex+yX7bRhDgj8a73
TZoLO11O3jmka0vIlZbWSPHlXAxucHoOMjjrmsnV9Pa+g/dqC6E4z3GK7sNKV3zHLWSklY4
lokK/K3Q/wBaRYgGOccZzUrQSI7RyAqQcEHjvThnJzzgHmu44rG7oZWSyFvn5o39OxqaaL9
++BnmqOizBdRRQAN6EED1HStaSJvMb73Wotqbxd0bFzk7jjsP5VnOD3HUVrTo3UYxgfyqjJ
bSMuY0JNc+y1OxJsyZBzVYrkY65ra/sm9l5EYUe5oOg3OzcsiFu4PFZ+0XctU5djD24GBSh
SD14+lXpNNu4m+eBif9nkU0W0qAlonHGeQafMu4uV9iqF64GRUgACg981MYxkgjBz6Uvl89
OeajmHykGOgHpVmN/mz056fhUSrjqM8VIvPtzTuS0W0K4G7pt7VIVG7AxgNx+VVVJB9TipD
uz97qx4zWimS4ilV6+g4x9aaUDH6k/wAqQNxz6c/nTwSc47k1onchxKxhBHA7CoZLfg8dM1
fA+UD6UjDr0707EmUYcHpimmMg4x0rTdFOc9c9PwoECCLzZ2Ecagdep5qJFIrW1sZV+b5UA
JLHpVVm33ataIAFON1WNR1BEt/LjUpGSdq/xEe9ZCvMULyPsj67aUV1G5LY24poYss+Jpsf
MSflFH9ptcOS8mAM4AGAKw7dbm9dltkOwHBY8L9TV+GG0tX2ljdz+i/dBo5Ug52dDaxtdOC
XATI5P0rUt9PgGGjTzGGMs33RVayiaGIXN8QuTxEn0pLnU5ABsO1AANgqdL2Retrl+SKzBL
TKsshHQfdHNVrq6i2FYoFXBPC8VRhnkmxtJYkdMe9Xmt2dMu6xjnJY9KpRRN30Kcm5hh8YP
br2rnb2xNtiS3DNF3GPu12Spp8DDG65fJ+nSnzSu0AREVQcYG0elKMmnoNxUlqedvq8tsxB
thIiDnaecVj6nq1hqLGVhsdV+VT616FJpEN65zYqZMDLKuDya5TUvh3rlxMWtmt1iJzlzhg
PcAV0xqxe5yTpTS01POppXnYbnyg6fnQrujZVhyCPwrT1bQNS0NzFfWxC5wsq8q3PY1mNlv
mVMYFbJp6o4mmty3bXCJMxkAbGSFYkDpU037+HD8biP5Vn+YMAbPnGcmrSy+fMg6Bev5Uxk
MUEkUwA2t0xzUsmmTsocmPGOgb3rSs7VWlUkDqO1asxgjg2rHzjPNA0jj5LedVIaM4XPJHF
TwOxHkq2yJSWZvXjpWlNKko2qAAyEkL9ayZ1kSY8ZTJwOgoJ22Jrm5iJPlRqMkZZhkniq0c
itJGHQYyuSOKsW88EIzJGrE8ksPaq8zxvcs0a4Bxjb06UFedyRnaZuSdgxuPrzQCjLhl+Yn
g+2aYgJVUzxgfzrS0zSzf38dtu27zjPfrSbsrglzOyNnw/fy2Goxi2iDvkhhnhh/Su2s72+
+0F5DFJG/Gwngc1oaP4f0rTLQRx2ySytgs7jLGrEFpAl2dkSBQAcY75rzp1lJ7Hr0qEoJXZ
YCK0gLRkq2R8gyRzWpc6DLFpxvo5kkiDHI5DKPUin2tzLCCcgKAeo461qLrFuykSwMY2ypI
4BHeuJ1aqleC0+87fZU+W0tzgdX0UXsfmwjFwucejADoa4sKVlKyKRyQQeMc17zf6PYyaYm
p6UHaAkrKjHJQ1w2ueF1v5DPabYp+jA8B+P516lGrGpHmieRWpOErM4e23W2qxvn5Ucc+1d
ZLHmZiFyM1y1xaT2kzxXUTRyeh711On3ccunQO5w23BHHbj+lb2ME7HXyWlsnOARgdfpVRp
reMDuB2AqW4RnJZiT8o/lVFo8J17dK4Xh39pnqxxCj8KIZ9V2DEcRBz1JrNlvryT+Py/oKs
zxc5qod23bk7euM96zdNR6GiqOZGt1c7cGUn5T1p/2mYcFsgDmkxheuDjmjyzkjB3cdag0U
R5nc5yob5h94UERyY/dhTzyDjFN2H1OC1AUlRjggGmrMmUXHYimtnhbBOVwDkdDTRGxPA7m
r6nzY/KYZKkAGomJh+59/nkjgUO6BJMalqqxhrl/KXAIHc0jy2SMQFdiCaik3ejOxAyTUPl
tySPU9KEyXHsTGe2OAsLDoOTTo2tWJBldDz1HFQiHPVSeR24pGh4yAcYPOKtPsRbuaK2Zdf
3E8UnTgNzVeWCeMHzISBg8gZHWq4iK4YFgc9uM06O9u7cHaWZTxg8itbyjuZOKZQbUGkuJI
bWMssR+eUj5QfQepqg9xcXN75srERR9E7H0rov7Stp123dop65KnFPih0wo32UmNyQTvG4C
q5jPk8zmltrmeQzTIVU87n71BOjXDhCNkQ4JrfntrxsqF87A/hb+lUpNPk+9czeSOcIB0pK
QcvRGc08iILe3JVTxgVqaf5Vmm6T5pGGee1QMtrFnyEy3981G/mxIsrxSBZPusyEBvoe9Da
eiGlZ3Z0Uup28ibmlIAycHvxWe2qwMdscRbpy3esf55PmPC+9Swxl3CRRvK3UhR0pKAOdzZ
i1S52hIyIxx0qxbjziZHdmbBOT9axvLKnLnv0xUpubmIFUhkUA7CWUjn0+tWoLqLmZ0cbwW
7E8ySEnHtVmN4BiW4O5tw47LxWAJvs8QaQ7piCcf3frUQuJZvlBJ3NwAO9En0RS7s6d9bSN
dtumVUAelVDqskqknIOPw61kzzw6fFu1BzDg8RYw549KxhreoX92tppFkAXO1RgsxpcugnN
Ldm1rkMOraVLa3GCGJKHurDoa8jktLi2llhuIijR8Hd357V6ktneypMJrvKxL87gfxd1FYd
/o2pyRBvKjSMNysxyXHuPWrpSa06GFaHNqlqcUojKlWRSMHqM0sUaRqcL8zHH6Vcl08W7OJ
i27BwFXgHPTNMt1afIt7dpJMMdqKWIA6nj0rqucTVtySCTyrpW8wbOAV98VcmbemTyOKpSw
3MNyIpbSSOVju8tkIc5HHB5rotP8K6xfR+bPGLOHAIMvU/hSckty4xlLRI5suGTJUGQjBP4
1WeLfwwz96uwfwVeCfbbTG4VeGYIccHtW3pfgmFJFkvQZQONhGAe/NLnSVyvZSbszzy10ma
8PlwwswyRwM44rRHhG8s3jMsZYOfujqOO/pXr0dpb2UQW3gjRjgDC4xxRHb2625MxDysR26
81Cm5GvsYrc8otPBl9NJvkCwxZ78niuw0/w5BpLLOAN68Fj16V1NxdLY25SS38gyJlFZSCw
J6jPb3rmr+/893CbwucHJ5zRLaxUIJO6NKG7RX3BhlcZ/KoWvsOPXjJB61z8t00aYBwzkKP
61p3VreWcET3FrNF5yhow6EeYD3X1/CuZ01e50Kq9jT/tExRjzbjCdQuevNB1oMQZ3JiOfl
QgcVxVwNXEt4zafco1qczh42Hkdhu4+X8aelrrSo8stjcpEIhcPIYW2rF2kzj7vv0raNNRR
lKtzNHtHhDW4mlFsvzW1y5jcM3Psau39kkeoTrEv7tZGC9+MV4dBfzebE9o8kccRBTacc+t
ek+HfGMNz/omsOschB23HQEn1/xrlo4eVKbnfR9DatXVWKj1RevtIt72MxXEAdQnBI5X6Vz
g8O6fCPLVJCB3L816HPGhildMMpAwRzmsIw5Y8frXcmcTQkgOTnjKj+VVHTK06SbGRkn5Rz
+FV/PyCCSeKfMjezIZIQwAxyM1nSW5AJxnCn8K0nlHABzVjS9XutF1D7bZpA7eWUZJ4hIjK
eoKng1jONzaErHrtzpenQyw6yunW9xeaX4Vhure2aMFXkJwZGX+LHXmub0+8k8Y+BtT1LX4
YHu9KvLZra9jhWNm3uAYjtADDHOO1clceMvEUviRfEK6gY9QSMRKUQKioBjYF6bcdqbqXjD
XdXhgtJ5LeC2gmEyW9rAsMZk67iq9T9a55Sjqawpz07/kextovh+P4xa3cR6nA94bKb/iWf
ZCBGPJHO77vv8AjXOWmm6P4j+H2geEZoIbbWJ7B7vT7sgDfKJHBiY+4HFeenxxrieKLrxGb
yEalcRtFLJ5YwylQpAXoOBWVdeIL+4TTQbhk/syMJaNGNhj+bd17nJzmp9pG+xSoz012t+F
zpfiXbGx8dSReQImitrZXRVAwfKXPT3r1HVNX0fRm0h9c1PTE0STRkMulNah57hyhwynbxz
jnPavCtU17U/EWrS6nq83n3cu1XkChcgDA4FM1/XdS1sWkmpTiR7SAW0ZVQuI1+6OP501UV
m0S6MtIs9Z1rVrbSvh14ZWDxEmjG40xmW1+wCY3PJABfHy8cZ/Guk0FC2leDIk1OzjthpJu
brSXtFllvkXO7aSOuOOteLWvxF8UwaVbaYlxbG1tY/JhEtpG5RfQEjNUh4v8RRXWkXkd+Y5
9GjMdk6oo8tc9D69e9HtI3uJ0JtW9T2fws0Vx4EtW0jUrXw8L3XpY4RcQiTep5EPIOPxqu8
mieL/ABX4m+Hz2Q0uJnFzbsYgrRzRgeacDoGGTivHrvxbrl3px0+e5QWwvGvdkcaoVmPVgR
0+lSP468R/8JGfE32sf2sYfJa4ES5ZSNpyMYJxxnrTU1ohui9WmT+LtXtta8RT3FnAI7SHF
vaxgYCxINq/iep9zXaeFrHQtS+GPh+x16yuJY7vX2tk+yuIypZANzNgnA64715hdeJJpPCt
toAt1WOC6kuvOwNxLADb06cVBa+NdcsLKzsbW78u3srsXsClAdk3979Olbuonp0M5x0stDu
dU8I+ENE8Mi/vkvbu+m1e60uELMI4xsbCyNx2yOO9dBBpPhnw5D8RPD2m2V2b7StICz3dxI
GWcllJYLj5OenPIrxfWfGOqatYrYahcebbi5kvAoUD96/32yB3q5efFXxPd6ZJYXOtFrea3
NtNmJN00eMAOwGWwBwT0ojy9jmbfc9a8TaD4cju/EXiDxAdQ1FtO/s1Y1SdY2kE0YypIXp7
4zxVSfwjo2k+Ldatb/TXuNEt7yG0huby98lVMihvLGFLSSc8AD6143qHj3XtVivbe91tpYb
0wm4Uoo8wwjEeeP4RWhD8S/GJnvZh4kLyXzpJMZI0Pzqu1XXI+VgABkYNU4x7ExlLa5ueKd
F0bw18TbzRYrWS7trC9ULGT80icHYR3JzivTPEMcvxD0rVbjw14tkTTFaBLvQr+0WP+zlLB
R5ZxgYPp15rwDUda1fUtbfXb/UhPqLsrvPkBiy4weO/Arpbz4j+Ktc006ZqetO1vIQ0nloq
GYjoXKgFiPepso3tsW7ytfdHX6h4I8Nnx4PCmi+H7+5m02VluZJr3YLlEUlmbIxGM85Haux
8N+ENE0nxD4e13RYool1Gy1GOaOG4a4h3JEcFHcAkfpxxXlh+IfjkvaTDxBI8lnzHJsXcRj
b8xxl+OPmzUE/xG8YtPDM+sSBoPM8nbGoEYkXa4UYwARxikpIbjJnZWXh3wnb+C9M1rWNPu
bDVb64ij07ZesWlww3zlSMKueldxrdpoEFjqmm6ta3WqxS+LI7Ylp9khdo1G5nxk4B6DrXi
8vxN8Utp8Vjcao8kMUaxRq0MZKKOgB25HSqz+Otfu583uoPMsl4t+5KgEzqMCTp1wBVXQuV
3PQLrwX4U8Pi5udS0691pLnXZdKhjinMZt40YDcSB8znPAPHFctqelWngz4sRaStx9ojt9V
ighJ6kF1xn3GeaiT4m6xoxvr+01mZZrxzPMSqkPJ/fwRgN7ivI9Q8R6lqWvjWHu3+1LMsyS
Fssr7shvrnmiMU3oTObhu7n094s+G+gav8AFewa/D6tHrmu3MF7cQTlVswqbktsDox4Ysfo
KrfDTwtpOk3ng/XYbOWG9vNVvrQs7HDRRowU4Pfg814La/EPxfDPcXKeILpZbq7W+mcMMtO
p4l6cN2yKvS/FHxxcXovp/EV011DK1xbNxiKQjaSoxgZXitWjBSZ9C2Wl+Gdc8N+BdMk0tI
BqEk6/aUkIKus2GyMYYtjv0yKj0vQPBev/AGm8utJn0iGz1L+zJo3nYiUPkK2T0cEAkDjBr
wO28d+IbTw62gxaxOmnRuZhEpA/eE7sg9R83PB61p3fxB8S6zYWsWuazNeeV867yBh/7xwB
lvc81Kgnp0NFN9z123+GfhKw+16Xr+myXF3aafdX8/lSlGwrgRj8QCfxFVU+GvhZIdR1DQr
a50iLVPCpujDBcsfLcyDI3dSpxyOhrhofE/iK+u7nVbjV52mvIDBPMzcyxkY2H2wBU95441
TTrBYF1OVl+zfY0iBGTD12dPu5puS2RfI95HrvifQfDOoXesSTaZt1ex0iznF8X5PyogXb0
xiq974M8OPcazon9mTQvpdmtympPKx848E7l+6Ac8Yrxy18W+Irq5ury91S4aS7hS2lz0eJ
eiH2GBWxL451y70lNJuNVuZbMAL5bNxgHgE9SB70uWN7sS5krI7Xwlp+iz2eu/2javNFp9k
1yqxuVOdwHUVp6fpHhyaHQZn8Pvc/8JDcyRkxTPiyAO0BfVu53V5RDrd7psF1HZ3ckYu4zD
KAf9Ymfun2preNtd8OaTLZWGs3Nt9oLFo43wMkYyPQ47ipc09C3FpXuevaZ4V8KC60Swu9O
a/k1HULuwNz57KAsRO1wo4J4+lY8vhrStW0/QL3RdCVC91dw3EEt2wSSOAZ3u3Uep2j2rx2
DxzrNha2It9VuY/sDNJbBG/1TN95h7mss+PPE8MtotprV1A1rK81usb4Ebt95h7nvWqijFy
fRnv914Y8NeJte8J6tqFu1xHqttfLMsMkqpJ5EeY2j3/MAMY9DjpWdZ+DPCmrRaHeQ6H9lW
+0q/la3SZ3Blh+44JOSfXtXkln4r8Yz6gt7d+Ib6WeNnZGaQ/IXXawX0BAwcUl3421jQ4ba
a31ueK5sQws1jk/1Jb7230B71Da2RUVK3M2aHjrQdO0HRfBF81s1nc3+nSXF0HJBd/MIBwe
ny4r0PwnPp/jzwH4d1ud1MPga+c6gX6taKhlT82ULXzTqviHXNe8qTXNXub8xktGbiUts3H
LYz0yeagstb1bTrO6srDU7i1tr5Al1DFIVWdQeAwHUVooGDqNo+l9A8PSeJLa+sfFdhbQy+
JNOuNedreS4kuJDhmimkcERIBkAJg1u2Vpp9/pEFjq199hspvAECXFyVLeXH5w3NjvXzZZ+
NvFsGl22n23iTUYbO2DeVClwwWMHggD0wTx70S+JNeaBozrV40TW32QqZTgwA58v/dz2qkL
se6DwRYaP4m1u4fwxpqaBZzW1tavN51wZVdcoyIhBZnHJYkKK84+LujWHhv4iavpGlxG3tI
Sjxxkk7QyBiPpk1g23jjxVZ2xjg8RX8cfki3ws7D92Bwv0Haub13XrzUZmuL+5luLhgqGWV
izEAYAyfQYqUtR3O88G+Nrm3tv7Pv2M8bKNj55HtXoMLxzwrKhBVhkc1876XeIzICdrAflX
WW/iq9tYFt0yypkA/jTs+g1K61O5kmBYknnaP5U20R72+t7KGRVe4kWJWc4CknHJ9OarT7g
xyOSB/KqkU3lXUU0kQlSNgxjY4DgHocetcSmem4nqkPgDT7H4gaV4b1bV5pPtE5hlT7I8O4
gZHlueGUnjdWbaeFNH1LxHfabZ69LJDA2xWhsZJGJLEEEdguOWJqldfFO5iOhpp2leVBpN7
9uRLm6e4YtjGwM3KpjtU2nfEK1jj1eKHwtFDpt7Ol0Ylu5A3nLk8uOWUk8r0q3KKV7mcYTb
03NZvh0trNro1bXYLK30WSOOaYxs3mK4yCo656ce9S6b8P5tQ8LsYDG13qiPPYzNbyELFGT
1YfKjPjjOaw9Z+IN7rVvr8MumwxDWZIHcpISIjGMcDvmm2vjLPh+y0vVNHj1B9OVorSf7RJ
FsQ87XVThwD0zXNKpBnZGjWtb+tv8zZX4faVrXhzwy1rfW+narcaZPOYTGzG6eNmJLHouAM
ZrH0n4drqNjpX2rXorLU9ZRpNPs2iZhIoJA3OOF3EHHWnWXjy60+TRJV06KQ6TZT2a7pCPM
EmcsfQjNM0z4hy6dY6esui2t5faQrJp15IzBrcN6qOHwTkZrNypya/rt/wTX2daCdv08/8A
gGV4a8NS+IfFH9hm8WwkQSu8kibgvlqSQcfSuvX4Y6ZqVrZPZeKkm/tCylubNTasPM8vO8N
z8o44PeuJ0bxRN4b1qTW/KS5ndJkKuSNxkUgscfXNaGhfEm80+LRY/wCzYG/sezmtIizH94
spOS3uM8Yq6UYqOpjiJzc/dLmn/D5r2Tw/ENWWNtatZ7tcxZ8ryt2V68529at6Joegan8M9
SvXkgjurNdrXcto+RI7fLCrbsOxIGDjgE1Q0n4nXui2um2g0Kxup9Mjmt4LqVm3iGQksmAc
d/vdajXx1A3hCy8OTeG7R4LPdJG4mkQmVv8AlowBwWHbNXaCMm6ktDR1r4T3ek6Le3YvZGv
NPiSa4iktykLBsZWOTPzlc88CuFs9Jmu723tTcRQ+dIke9/urk4yT6Cux1LxwuuQb9Q0O0b
UpFWKW/wB8mWVcc7M7QxAxmuU8ZeJdOs9Wl1HRNMjgtWkUxWz524AGQRnODg8Z4zWT96VoG
0LRi5VDd8R/Dm5sfG+j+ENOub2S/wBRuTAJ7qxMVuyhdzSxyAkOoAPHWsHxz4Rh8I6FZ63H
eXE9vcXL2jw3UAhmV1Gd4UMcow6H86zJPjBrKnRrLw9ptvo0enagNRQLLJcZlK7SP3jHam0
kbRxzXJ+KPFWm67FIbLwnpuh+ZM88r2jSO0rH3djtXqdowK9FUkjyXWlvc9A0b4fWfiIeBs
aw1sfFX2oJiDPk+Tuz35zt9qr2fwz0y/8Ahx/wlx1bUJ4y88bLp9j9oW18okfv8NuTcR1AI
A5rC8NfGfWPC2i6HYWmhaXezaFLK9leXSMZIkl/1kYwQMH16isvw18T5/CMEk+k+HrBdVkj
njGoGSUNtlJ3bow2yQgMQpYcVahbYxdRvc7Twn8JbHxX4VOoWer6hDetaTXUbS2IS0coCTG
shYM5wPvKpFb3w4+HXh208UeCn8T6qs9/r0bXkGltah4HgwwUSOTwxwSMAjiuAsvjhrVhb6
bIvh7SJ9RsNNbR1v5Fk8xrUqVCbQ21Tz94DJxzVfQPjRrOh2mgD+wtJ1DUfDymHTtRukcyw
wEkmLggEckAkZAJxVcpPOereE/Cul3V18P5Lux0+4s77Xr20mia2G+RUzhXbPzL0wMcYrz7
w54YtfEfxObw42qQaXBLdTqsjEcBSxCKCQMnGBk1zumfFrXdIHh4WdhZbdB1OfVbcPvO6Sb
7ytzyo7d65Sz8Qtb+JZNbu9OtNREsssj2lyGMT785HBBGM8EHIwKHEpVWj3uH4YtdeNbnQ4
LjV7G2sbBr+6F7aLHOFDbQsY3bX3EjDZx19K5Hx7oZ8G39hHDqj3Npf2ouY1m2iaDkgxyBS
QGBHY81SHxo8QSatY3Ntp2nwadZWD6WNLYPLDLbOcukhdizZPOc8YGK5DxBrcOuXUL2uhWG
iW0KeWlvYqwHqSzMSzH3JqeRDdVs9i13wLpnh/wzpWsz6vqV3aXi27yanbWiSWSiRgGUOG3
KyAn7wGSMUXPwy1JvEdx4dGqrHcya0mk2Ejx4W5jMfmvOSD0WMqcDqWxXnsnxHuv+EM1Dw1
p2gaXpUOqRxRX01qsm6dUII+VmKqSRklQM1NqHxV8Xalf+GtRe6jgu/DUQjs5YUwWK4G98/
eYqoU+oFHIgdSVtzpLj4e6BryWF34V8TXt3pq65Fod+bq1WOSKSQ4WVACQyHnAPIrE1v4cw
aJ4T8Q60mqSTvo/iD+xRGYwBKoUnzCc8HjpWdrfxZ1u9FpbaVpemaDBbaiNWePT4SguLtTk
SPknOOyjAGaf4o+LGveLdEvdFudJ0rTrO+vl1KVLKEoTcAEM+STktnnPoMYq0rGbd9zsvhH
o/hzUvDevSawTbpaW73NxfXFhHNDZKAVUozMCZGyQFwRnB6irsXwVtH8L2tzc61NbX97p76
nbySeUtsi4JjikLPv3so6gYBOK4Pw/8TdQ0bwP/AMIc2gaPqOmvcC6kF5E5aV+xYqw3Adh2
qdvihf3GhW2n6roGjajLZRNb2d5c2xea1iJOEXnBC5O3cDiosVc7bTPhN4evtJ0eObxHfR6
xrGiTavb26WymNDGGLK7Zzg7cDHPWrfhv4VaJPp/hyDX9buLfXvEcRnsLSKINDGOQglbOcs
QenSua0X4ia7a3mkXqW9p5mk6bJpVvuQ8QvnJbnlvmPNXrf4s6t4e0e0to7axvL2wR00+8n
h3TWgbO4Ic+/GQcUm9bI0ina7Op0nwJHeT+ELe91SW3l8QXN1aPGkYItzCSPl9c7e9ecaHp
iat49XTr37bcgzNEVs4/MlIUn7q+vH0FT6F8ZfFeh2NhbQW+n3E2n3L3FrdXMG+WHzOZEBz
91u/fnrWP4b8aap4c8UDxJpwi+1kvuSSPKOsmQ6kehBNNQSB1Gz1rxn4Z0rwt4b0vWLSa4W
O9keFre5MbvEyYz80ZI79O1a3gbw9oSX3g7UNZu53udcn822to4VaHYr7QJM8ncQenSvJ9W
8eap4u0+x8PS6dZ2enWczzQRWkOwQ7vvDqSRxnnnNdRpPxI1Tw3o9hZRW1hcNpTmSxmuId8
lqCcsAc9Dz19ahtJ2NI80lc6DWtB8OaRpeoeJvEl7dW0NxqNxa2VvZxq2NjHLNnt0GBWbH8
MNP1HRdO1PV9cks77V7Jr+CV5oUtrccmON1Zg7FsdVGBkda4ab4vauY76ynsNL1GwnuWu0h
vrbzFgmYcyRjPHXocismH4q6pHoFrotxpmk6otirR2V1e2glltFbJKoT2ySQCDjtTjTtqRO
q3odTe+CdAtfB3hi+n1W9fXPE0W20tUVBDDJ53l7nY8lPYc5rQ1P4feE9PHim30jVtRudY8
JKragbmJVhnUsEcxY5Xax6HqK8p1HxbreuadoGmS7NuiRGGzaFdrgF9/J7nd3r1sa54r8Sa
FdWviJbGxGpeWb+W0tljuL/ZyvmuOvY4GMnrVScYrUiClJ6B4m8Aw2E/jm2tNVuxH4b061v
YSEUGdptuVf0A3cYrifDfw7vPFvhLXdQtlvf7csJ7cwWzJ+7ngkbYzDjOVYj8K9pl8Y6leW
Fxaz29kFvbeK2upBAA9wqAbC7dyABis/R/E2o+Hb9rvSnSN2iMR3LuBUn0rD2sb2ijp+ryl
rJnmOjeCpbT492Gi6S88mmWeqxW4vLiFH3bWAZ9rDawznAIPGK9G079n3TNT1HVtX8RavcL
HcarPbQC1MUAiVWJMrBhg8n7igVP4X1HTrHxVaapqjSJBbyeexiXe7MGyBye571qnx/qMF5
qAigtp7K5uZLlLe6jEgjYnqPQ1DrStd6Gn1aF7J3OVtPghZeHbd9T16e+1NTqYtLUaXsIEa
kHz5N2cjp8o9+ateMfBfhObxd8Q/EOtteWtlo+p28UdrpqonmiUAFRkYXnv25rqrT4jXlnB
OJIIHV5fOAaMMI3x95R2NZHiW+k8caJq1rpLwW17qckM94DGAJ3j5Q57H+dRHFJfxEOeDf8
Ay7dzM0/4aaV4b8a+KtTW8a4sfDUsC2sVxJDGZHmTK73kGwbQT25OK8S+Jml6Zonji6sNH1
hNXsyFnS5R1f76glWK8FlOQcV1+v8Ajb4jeG/FmqajrltA0mrRLFdwXFssltdIoAXKdMjHB
615fr2tXXiHWptSuoreKR8KEtoVijVQMAKq8AAV3Ral70djzpJx0luQaeCHD54IrWEjEcOv
4tWZZfc9CFp8k2JGHWrJPdLmEjPHYfyqjDYyXVzHbxbQ0rhAXO1QSe5PArtbvTlOcLzgfyr
MtrC1F9F9uVxa7x5vlj5tuecZ74rwlVTPqpUGinrXgLWtFsLXUL77KbO6cpFLBcLKGI64x/
OtvTfhz4l1XSra7061gNvPGzW6tOqtLt6gA8lq1fGur6Brclu2kyXscNoiwQWckSpFBEB2I
JJJPJrT0Txhpen2/hnzobhjpUNzHLtUfMZM7dvPbPNKpODlyt6Co06qp88Vrqc2Phv4nS+h
s0t4JZbiBrmMxzqylUOGGemQe1LJ4A8QxanDpqw27NLAbrz1mUwrEOrl+gAPFdNY+M9MsdH
0+0eC5L21hd2jFVHLSnKkc9B3qmnj3RU0uy0S9trr7E2lNpt28QHmId+4OnPIz2OKzXs3on
/X3HQ/rEW24/h667mdYfDq8uH1uw1HCXNtp322zkimXyZssAG39NvXn2rnLzwbq9hrsuj3l
1plpKkMdz9onulWBkb7pVv4s+grpLz4g6JFot7odjaXhsRozaZaSyhfMd2feXfB4GewzTR8
Q/DE10ZJ9OvIJ10u2sYb6KKOSa3eL7+wNwAw43dRXVCFNLc4KtSs27o4O88L6jpvjqz8Pa8
gWSeaIM0Thg8bkYZWHYg8Vv638NtXs/FE2n6PA0sEuoyWOnpLIBLPs6tj+6O7cCm+JvGNh4
h+IWm+JYba5it7SO3WSOUhnJjPOCOucV2Fx8X7O/11NWudMnnntL2R7MkqhFpKu14WI79wf
WuhKLW5xtzunYwNI+Gl1L4u0Wx1mWC40rUJJYjd6dOJFDohJTd2YEdKzNO+HXiHUbBLy1Fq
n2kO1pbSzhJrpEJ3GNO44/Guj0r4geG/Dc2kWGi2GoSaXa3st9O9yV855GjKKqgcAAHr3qH
TfH+gxNomq6hpl7Lrfh+JobMRSKIJgSxQv3BXdzjrS5YvQOaotl/WpQ0/4a+JLzS4NQjNmi
XNu9zBE9wBJKq53AL1yMHIrH1/wPbXFr/aX9nXLJb+Gn1UJ9tQCRt+wyfdyFGfudT6iuusf
iLYxal4evLiyuGbTLC5tZ9pX53l3HcvsN1ef6l8V9MstPm0WbSbxp4/DEugb9y4MjS7xJ/u
47da0owjzXRlXnPltLY8hsGk+2LHDGZJnwkagZLMRgAD15rs9Q+EPiXQ7SS71CfTbpbOaCL
U7SzuxJcaeJWAHmrjjrjIJwetYer3Gg6H4o0m+8JzyzfZorW6ladxIEuQAzqCAMqGH8xXc6
v8VvCzt4l1LRNB1K31rxXJC2qG5nR4IEWQSOIABklmHVuldnU88b4z+B19YeL9esfDGpadL
Y6fdxRm3mvQ1zawyFVSWYY4XcwyeoBBIrKX4P6zqkr6DpdrHaazpNy+n38l9d4W8ugjS+Xb
qF6CNM5Jycj1FdDrfxS8Na5qPiy88PaJe6f4h8ZhbCaW9uk+zW0W5SXBxkMdq5J4HNS/Ev4
k3Fj4s8FS2E9pJqmgrBf6pLZSiSK4v9qq/wA44Y+WiqSOOTQiEeZ6f4A1O803TdQv9X0nRb
TUUmkifUJyh2xyCMnaFLElsgAA5wfSt4/BDxdDqer2k97pMEWk2sF9NdzXJSBrebISVWK9O
DkEA+2a32+M3hy48W69fHw9eabp15YJZaY9hJH9r0sK5dzGzAqN7M2SOeab4m+NGm+ItI8R
2SaFeQPrGi2elK0twJfLaCQtvY4y24Ee+c0DsjHufhFqnhe5vb/xJFDrGm6bPb281vpd1iS
c3CZt3UleI2JAJ69QBWfqnwh1zSNO1DUNW1nQ9MiguJrW2W4uyDeyRf6xYfl5Cn5ctgEjFe
n+F/ibY3HiLXfG90llbaHDolvYSadeXKmee7t0U27xxjlhvGc9uc15tL4/0DxD4Bs9B8a6P
qF7qOlSXMtheWVysYfz2LsswYHIDnORz2oDQ6Hxv8GTpUF5q/hi/sxZ2Oi2uqXFhPdF7sq6
L5kgXHCbmwAT9KofD/wdoviTwFqesX1vLLfWutafZRqs5jVo5jh1PBwT/exxT9R+L1hf3/i
O5XRbhP7X8MwaAoMq/unjC/vDxyDt6e9Yfgn4iW/hTwlf6LLps1zJdatY6iJVcAKtu24pg9
29e1Fgudh/wp2aTxXeGe40/RNGTW/7Lggu7ss9wyuN8UbhfmIU/eIAyRVrXPghcS+J9Zt9B
1jTdM0eDWTo9u2pXDeYZCAUXhTuJzj+dZ138ZtB1yW4bXfDV9OttrkuuaWsF2I9jSMGMMxw
dy5UHK4NGp/Gix1K8kuU0GeMyeKY/Em1p1OAqqph6dSRnNKw20VbL4KavYeINEbVrjS9Xtp
9bXRr6ytL1laCYjPlySBTtyO65xXmetWQ0vxNqWnrH5K211LCI9+/YFYjG7+Lp1716zZfGW
ytr2a5/wCEfuHMniseJggmH3QMeT06/wC1+lcXq/8AZ3iM3F9Bo11ZandajcXc9zLNuRopD
uSMJjgrk5bPNF7Ak3sesfCSXwleeANbOseF5oNH0y03ahqZu8vcTuMLFCCmVZuAQG6fWqmj
fDvSLvT9Jv8A/hHE3Xeh31+FbUn5aJzhz8vBUcbRw3rViy8ZeBbX4a6R4N1DwvqMdnYN9om
a21BYvtU5+9I/ykn2HYVd8L/Ebw7d6bOm6DRtO0HQL+xi+1XQaa5e4YmNY1xlsdCfoanR3N
Lcu5y138MPEtt4dm1Fbi1a/h0/+1H00LJ5iWxwd27bsJwcld2cVyHhnwBqPizQ9V8TTava6
bpdhOtvJPOksh8xxkDbGrELjqx4FdPrPxct9f8ADUMOo2mrprEVgLAta6o0VnKFXYsjwgct
jqAcHvWD8OvH1p4EvpLx4NXa485ZA2n34gSZB1ilQqQyk9+vWqtZEuVyLxB4Yi0r4c+GtXg
ggaS9vbu2kvYbp3+0eUwAOwgBQAeCDznmtEfDHWY7HTHk1nT4dW1SGK4tNFZnNw8LthXJA2
jOchSc4pniLxy3jnR9P0G30NLKS31G8vswt+7HnsG2BcfKFx1712lx460+Kw0i4m0h5fFmk
28FomoxzYiZYSNhZMckAY64NKcraFwi3r0NrSvhJNouqaZDd3EGo2q6pBYaoIQ6PCZGxgEg
Bh1GVzzR4n+F9tfeFd+iAWQi1TUF1C/nkZo7e1g5XdjPsOOSawtf+NVgniKx1m20fUf7QF7
Fe3NvLqbPbDa24rGmPl3Ed847Vp+HvirqsljBHHpLQ2E2rXl/eW0s25LyG4zmFhjsCcNWai
lqzTmlJ8qOCsPgr4k1bQ7bUYr+3F3qFrLf2Vg0Upa4gQH5i4XYjMASqscmtTS/2e9Z1CytL
t/Emk28lxpyaotrIXEghI+YtxhSv69q9ATxzYPoFlpcmmX/AJmnwm1tDb6g0SGHJ2LKoHzF
QcZGM4qynjtLd4pTpmWTRDpBHm9cnG/p+lNzEqLtqchdfD638E3OnQxzWl8L6BZ4bqEECRW
OB97kc12978Pb211qy0aXV7Y6hdTJCIjFIoUsuchiMMB3Irk9f8UJrsWiwmz8oaZaC0Pz58
3a2d3tnNdzo/xN09tW0bSJIJrSxi1GKeS4vrrzhbqo+7GSMqvrnNYuz3On3orQyJPAepybP
7P1W01V47xbCaG3LD7PMegJI5HHUeladh4GjTWNOc6paaxYLqEVlfLbllMLk9DnqDyMisu7
+JNpp2q3Fr4V0xbUvqYvp7hpjIsxQnaFGBtU5J/GrDfEWztJov7F8Piyikv4tQu1acv5zqc
hFOPlXOfWi0UF5su6p8Pr7/hJk061eO1N5NM0MEpP7q3Rj+9Y/wB3A471LpngSOXWdNeO6s
9c0q8M0ayZeNRIqklW/iB7iqp+LV20qXdzpqXE8VzLIjyPu/cS5DwH1Hoe1a3hbxno76vYw
wpDoejaaJ7sxTTGSSeR1K8HHJ54HpRaLC80tTHt/htqt1Yx3IuUSa5hkuILcxOwdFB6uBtU
nHAPWpbDwBdWUaX0et2oml0/+0BZ7G3PGB83PQEfrVO58exS6VFYX+mzT3FlG8NtNHdvEpT
sHVfvYz7VUX4jywXkUp0xGEWkNpQHmH5gRjf0689KwlCDVmbwnVi+ZHea78P7fxT8NrrS7y
xiOqvZi4hmKvlBjK89N3TPtXw7qWnXel6nPp97C0VxCzKykdxX13afE8T2toL/AE53vYYkt
/tC3LqjKBgM0Y4ziub+LHhTRvFcVz4i8OQ/6TDGGMac+auOTj1zUUq0aMuX7L/MVXDzrJz6
nzfEAgKrwdop4067lHmJbyurdCEJzQlxNBMwQBSODlckV9I+F4QfCmmnaOYR2r1k9bHlKNz
cnKknP90c/hVExq+7CZ7fWlluMMec/KPw4p1lcW7X0P2uRo4fMXzHXqq55Ir5Zxa0PvFUi1
chk8L6t/alnDcWU9rHfTLFHLLEQuWOKkufDWpQ6pf2NvZzXg0+QxyyQxll4PX2r1C71zw9b
2s1ousWswOoW1xCRK8jmNW5Zmbo2M8DpSp4i0pxMdP1CwhuLbU5rrfdNIqyqx4ddv3uOMGr
nRhs5HNSxVZK8Yaf1r+h42lhe3u9bS0muGX5isaFiB68VTtPCepX+vSaVfRTaZLGhkJnt3I
UdtwAyAfXFeleD7kXGveKJI7tbRZNPuCLhFIWPLD5gOoH8qmTxXpWj2Udp/wkMdzqNpodxb
fbkLMHlZwyIrEZOB3qaFJcqk3uaYrET5nCMdrfl6Hkl/4P1xb+/tLLTLy7isTtklW2dcd8k
duOcelU4/DurS6XLqNtplzLaRNiSdIyUQ+5r1fwt4usj4S0pBqVhZ6tpdxJNK2pea3mhujq
UPzHHGDTbm/07XNM0WS216Ow/swSLc6dtdPtBMhbKgcEMDjnpXVZW0Zwc1Rt3j1t+f8AXzP
LLrwnrdhpUV/d6bcw20wJSV4yFbPTmkfw3cjQdN1KzkmuLq9uGgW1S3fgrjGH6MT6DpXuXi
7XLHUdJ1N9P1Cwa21JEP2fy3NwCuODk7VxzyKXw5cWmgeFfDN3qcTRxfbboKxTlN8YUOB3A
9q6opN2ucM5S5VJqz7fI8Uk8KeIPtQtpNFvIr3y2mNu0R3FB1YD0qjqGh6ro9ylvqunz2Mz
qsipMm0kHuK9oTxJZaBqUUFxremiCGxvY7R7GKRRG8gG1SzZJJPOOgrmNX1HQ/Eml+GbK+1
vyrqy011uJWjZ280MSqH6+tOyWtyYuUnax55DA8jiNBljuz7VyXirwpq2o67IujaVc38n2c
yuIIy7ALgMcDt0r1uy03Ro008NrQhN0JDdP5DN9lweB/tZ9qv+DNStNM1HWmurp7f7Rp09t
FKgIO9lwuCOQfesViPZ1Euh1PCOrRk1ueB6f8OvEs3jez8K6zpd/pN5dJ5qiS1aRkTaSJCo
52ZHJ7c1Hq3w78Qx+Nrvwpomm6hq19apkhbVo2dcAmTaeic8Meor3ubxn4Y0BdH0LVr9SLn
wqdJe/uoHmSCYTFwJAMMysMA7TXMzePdC1Ox17whqni7T7b7fpNtZWut6dYyxW8HkyM4gIO
ZGQg43Y9sV6sJqaUlsz5+pTdOThNao8dsvh/451WS/j07wrqd1LpzmO6WOAkwsBnYf9rHOB
zWPpmh61rmptpekaXc318FZzbQxlnAQZY7evHevbtG8UeD28PeHtDuvH0umP4V1uTUXvVt5
T/asZKsHQDkONpQB+xrH8MfEDQLb4+6544uJDpWm3637Q7UJaNpY2EYwvQkkfSrVzLocNN8
KfiPbrcSXHgvVY1trf7VKTBwkXXd79DwORjpWdH4Q8UTTW8cWg3rPcWbalEvl8yWwHMw9VG
DzXtnhn4n+G7MfDxNR124CaRoeo2l+rLIwWeYOI8j+InI55xVnSPHvw9j0zQdVvvEEsGo2f
hO58OvYi1dtkpVsSM442HIAxzk84pjPBNA8LeIPFOotY+HdIuNTuUTzHWFQdiD+JicBR9TX
aJ8FvF114L0vW9J029v9Subq6trrTY4AGtPIIBJbPJOentxmpfh/r2gQ+CPFngrXNWbQW1w
W0kOpiFpFVoiSYpAvzbGz27iuz0H4geFtAsfh5pg8TXF1DoPiG5vb6fyZF8yFuEcryTnnjk
jNK4rHjn/CI+KoLmzt10C7FxqNu9zZxsnM8S5LOvsNrZ9MV1XjH4O+KdCCahpNjd6zpf8AZ
lvqM92kQUReYgZl25JYLnlgPrivUYdUkf4I6rqd/ZT217HdXlj4fvpkKia0vG3yFM8naobn
tvrZk8b+A7bXbXxTFrk9xdad4dGjppzW7/vpPJ2cN90Jk857ipcrFqFz521rwNf6Q2kQqLl
5b2xivJGnh8lE38gIScuuMfNgc54rsvCHwdbxL4S1rWI72e6v9OmggisLaPP2hpWwBuPTFd
B421/wv4mGmyrrj2smmeH7e3jjFszeddJw0X+yMHO7pxVLwd8TIfCfwy8Z2Frq01h4g1BrY
2DxoSTtJ3/N0Xg0XbKtGKuN1LwVbaV4wi8H+FYG1vWoYz9sEUeFilAy6qxPKr3Y4FTeKfAn
iPRPD+k6lBZXF3cXFlPf3tsqKPsccUmwtkH5lOQcj1rWf4keA9Z8SX2sS3s+l3fizw8+m6x
JFAzfYLsbf3ygfeR9uCF5rS8NeI7C98Q/Dvw94TmvfElvo1rdaXrLG3MYe0nfa0nzHiMbsj
PTaM0lHXUftH0POPCvw51/xneJLqUd7YWlxCk9rNFEkokUsQAELAndtYA+o545riNY0u60X
Xb3SL62lt57OYxPFMAHQg9GwSAfoa9s0/xl4CsfiN4j1yXVWs7nSol0rwuTatcQW8caeWLg
herAAlfdia8zsdP8K6n4t1CDXvGN1HauQ8OqizaTz3JyxePO4Z+bn1qlozJ6m34j+EWsWHj
GHw14aFxrcr6ZDqUshVYlhWQZO4k7VA6ZJ5pfDvwe8Q643irT7i2uLHXNEhhkjsnjH7/zH2
8nPAA+bIyDXqV14t8N+N9R8VaMJrzTfD+qWFlY22qmLLk2x/iQc7WyenTArW1Lxr4eh0HWd
G064uSV0e20q0uWQh7kxtlmY/wjBOM1DmloaQpt9DzWD4ZeKtJe60fTdCnlv4PLF5INuY9/
3ec4Cn1rKn8DeMIdVvdLTScanabBNHNPHGsW77pZmYA57AE5r1HxT8RdEn0fxJaaXPPLfal
p9hbW48pgu6EfvN57D+dJqWufD/XPEus63duqX80dkLW7urH7QEWOILKqxk4DkjhiDUJdbm
0m9kj5/tvBuvv43/4R/VrCaHVFmCzW7j5geuPTnj869e1TwlrPh6zgnv7HybZ2MaSJIroGA
5XKk4PtW5qeueFdY+Lv/CTywT3GkTGLz1K7JCqoFI/MdutbXirxH4fvvBh0DS7nz3TUPtCe
XaC3iEewgADrkccnk0pu5VOLjbzOc8LeGIdZ0fXr97t4Tpdot0iqARIc9D6Cql54R8R2+iT
au+n5tliWRyJULxqTwzKDkA5HOK6O18Q+FPDPg3VYLHULq81LWLRLY2zQ7RBzlyX6HvjFX7
vx34HtdC1jT9Jllhj1HThbw2y2YBhkGMmSTOXJI69BU2Ro5tbHC3HgHxhpmmT6lqGkSQW1s
o8xi6kjdjBwDnBz1rO1zwj4n0fTTqt9pjR2iFfMIdWaIv8Ad3qDlc9sgV6hqXj7RZL7xNeQ
PO41GytUtVkj4LxFSQ3PA4NYHjnx9pWuaXrE+l6xPE2rqnnaadNjUgggkPN1ZQRx3pJJ9R8
0uqOQ8MeC/E2uaeuradp3m2s0jRRytKiBnHVRkjnngd62NP8ABHijVknW00xla2kEMnnOsf
7z+4NxGW9hXRaAujRfBTw4dd1G50+JNaluFaCLzCxAU4xkYJ7GtTUvG3hjxK7JrEt7pSW+q
tqNubeISGZWA+VuRhuOvTmm4oSk+xzXh/wDeaxp1758F2l5AXVLaNogXK53BgzApg9TjGKg
/wCEM1GHwc+stGZLuMCV4YpY28qD++wB3ckjtxXUz+M/Cl/aa9fC6vNJ1bW5iJpo7bzTFb9
o1O4YLYyxp58c+C7DQdQt9HjuIILvTTax2otFHlydNzyZy+T+VRyrZspzkYul/DzVLu0vb7
WEazhj0+W8iCupfIGU3LnKq3rWDL4K15tGl1ZLeF4I4vtEiJOjSJGcYYoDkCuvm+IHg99Sv
tfebUFv9V0prCS1EQ8uB9gXO7PzKSBjjjJq3b+NvCcWm3Gn6TBcxPqWmmxSzS2RRHOVA3NJ
nL7m/LNLlj3H7SRzGo+EbewttVuEg1AR2Vlb3AEvlj5pR95iD930A59cVg+HtcmsLtImciM
sMf4V6L431/TtO/tvQrhme9vNLsLcCPDCN4wC4Y54Iry7XrfTNN8RS2uj3zXlpGUCzNjJO0
Ejjjg5HHpXPWopqx00K0o6nM/EHwhDb6kdc0kE2V2d7xj/AJZt3H0rufCnirTIfCWnQ3E4S
WOPYy+hBIrNS7ae3+w3HzRSKRk87T2NebahDe6fqM9m0JQxMRgD8a6cLNtckt0c2JhGL547
M9snYg/gP5VWLMCcevrW1cWBx06qPw4qtaaf5t/DAZFiDyKpd/urk9T7V50mnoezFSRUtIn
uLqOJAS8jhVHTqcVp61Z3OkX01hcp5c0LbXUHOD9a9Z1a0jg0G5gvnWea0vrdreaTylLJuA
LIqD5U+tReJryaFvEuoai1k+nRvE+lsuxi0wYZxjk9DnNc9XCatt/1r/kddDHysoqPl+Ktb
7/zPEor+8tfMNrcywecpjfY2N6nqD6isC6lzIAOMZ/GvV/iNNplnpEM2lCHPiGRdQKqo/dI
FA2j0+ct+VV9CutKuPAVpr1w1uNS8PpcWixMo3TeYB5TY/i25bn2qYULNpvb+v8AgmlTFc0
FKMd9P6+eh53ZWzeUCwIyB1rqdI0m8vZLn7DEGMETXDknGEUc49T7V6VqMtinhZhY2CXWiv
p0apIJ4lSKQAZbbjf5m7P1rRMsiDUVt7qyXQJdHaOxRXQEyeWNwA67s5zmtIYe87t3Oapi/
wB2lGNv6X4+R5jJoepQqpmNvGGsfty75lG6InjGep9qsWIvNZktrT7U0hUrHEJX+WMfjwor
rGa0khUPLA4HhPy1ywOHz0Hv7dawvBbxy6J4k05Jrf7ZJbRtCk0gTOGycE+grpUVFpI4nUb
i5SMHWtCsnsZ4ry4C43BZV5wwPBHrXH6Ro2qavLqVtCiO2nwNdSux2ERrwSM9Tz0r3ie7e8
1nxQuiXdnNPFots1tKGUxrJkDIJ4Bz698VmyvZi6vf7QubU6y/hmSHUHjkXDzE8KSOC+3Gc
Vq4WeuxnGpf4Vr/AMMeHxvdxRkxMxQA8jt9a3YrbVG8PvrbG0ayV9hPnASb+m3b1z3+letJ
dxzwjRIbi1azfwr80KhMvPgAZPUsO1aEthF/wisMNha282nNpf2eSGW5VESXb8zFNuS+7nO
ax9hGXmb/AFidOySsfP8AqOlab4k0wW12ZEK4ZZEXlG9q5ub4XWK7o49Qkc9B+7JOR7V714
Psr3QtB8SzIkf2r7JGLf7rEuH/AIQe/euvurgya1qLaf5Sa5c6TA1rcNtUGXA8wBuget6EX
TglF/1/SOfEzjVm3NX8/u/zPkZfhgkmd+ovGA2D+5Ixmlf4ZwIwWC8mmbbvI8vPHrx2r6ym
SDUtUfQNReCOTUNMRL68UjyxdIdwOehOOCRVRk1W+sb5vC2oWemaob+PLyMqE2SKFRQx7cZ
I75rpVSXc4XSglflPkeTwGUGFvRtBxkxnrUVt8Pb++1KGwt723WaeQRIJSV+ZiAM+lfU2vX
PhiV/Fml2uqaZZOuo2d+yzyrEuxR+8dM9ecnArzvxV4k8P3Px4lktdStZIG1GF0mjIKFfl5
3DjFVzVLXMnCm3bZnjmtfDTxPoWp3un3UMMslnKYpWhk3LuHHWjR/h3r2parYafPavbS3ki
RRCUbQSTgEnsOetfVWu+IPBl34hs79L20TTNN15zqNsZVcXRflLkf31B4I5wBWde+J7W0aw
g8XeKNKv9SfxDDcWLw3KSeRa7vmYlfuIRjCn0q+aWxmoQtdngmq+HNc028uNAmjnuG0yR4N
kZaREwedvoPyrj72a+3NbWNhcTSMdu6OJm+b0GBya+oovFMF+2t2vg7xRpemawniJ7i6mmu
UjFxaZ+Vlc8Mg5yo60y/wDGml21h4pvPCeqW9p53iO1aBosI7RbcSOg6hSc8jsfeiKe7HKS
asj5bsdB1O80W51Zr+1thFeQ2jW9zIyzFn43hcfdXvzkelZ2vaXc6Nr95pE13BfNaSeWZ7R
y8UnupIGR+FfVmv6hokv/AAny2l3Yst14msLqDZIv71Bjc6+oHc1ynj/w+PEPjjxn4l0y+s
ZdPtbtGYpICzh8AFfUZFaOaSMo0nI+dLSw1G4dTa2FzPuOz93EzZJ7cDr7VsafoviG5n+z6
fZXgnAZXSINvx3BA5xX0T4L1u18K/DDV44tZisL2TV7VlJkCyFAMMV7gdiRXXyeNvB3/CSe
NLfR9W01tVuryK5t5Bfi0S5jVRuVZhwDu5IJ5pc7ew/Zpbs+XLXwRqzMjXEZhjZtuSpOT0w
Peu20L4aq9tfX8wIisY98hmVuWBwFAA5P8u9erWnxO8NaxqXiK01y60y1/sq5i1i1W2m8yG
5kRMSRRsQNxYhc44Jyan+HGvWU50DxBqfiuOc3k08mqQ3N+Yks5HJxGtuMeZuyDvbI/Koan
LdlxdOOyOCutDvrTwxpmtWkAntL9pliS3UsyeWQGJAHA965tINV1BZZYLK4mhjHztDEzBfq
QOK938MeItP0ex8Fafb6zDa2sepXn22NZAFEZY7d/wDsnP0qv4IudH0ltN1EeIY1h/tOdry
Ca+MMdshb5SsK/wCt3DHJyBUqnbY2dR9Tx+08OT3tjps9vfWge/umtliZiGiwOXfjG36ZNU
I9MuH1Ga2t91yIWILxISGAPLAYyB9a9x0eSzsbDwxfTzQwWEPi26mExICCPHDZ9MVx3hnXb
bSfie2pvIrWElzLFKVPDRSMVY/TBzTaCL3ObjsLtbYypbTGFQSZAhKgZ9elSfZ7lEeU20oj
Cly5jOAMcHPpXrWl6lpr+NofBlhcC70GSzfS2miG5HZyX8z8HI59qoLrOk6sfG/h7+1bayi
+zQ2tk9w+xDHA2Dg+vBOPep5SlUPL9L8Oat4jupLZAtlPGgkH2pHVdvuQDjjnnrjiqtj4S1
O9vWZJUdxqAsIrfy3Dzv13AEfKuMfeweele2LrOgy+PtS8Q2Piu0NvZWNuLW3e7MKXk6xYX
zD/AHVI5Brk9K8WW1lo2da8S2d1rJ8VrfTyWs2/dGYxudSOqjlfwxT5bJkc7exx3iHSdQ0O
5m0/UbZoZococg4OGxkHuPeueTQ9Wc+dPplzFaocSTPCyovfBJGOldv8UdUSXxVdSxa5b6t
DdSNJC0ExlEUZYlVPpx27V6p4o1G30vW9evdY8RQSaZNokdrHpJlJczNEu3EfTqd26pUbXL
c9jyOXwrfSadaX8d9E8M8iRpb7JA0ZbjL5GFHHB79ql1TwndWOhz6yL6Ge3t7/AOwFUVlZn
CZ3AEdK6TWvFcV14m8EWttrSvpdla2f2pY5MIkisC2/1IwOvStrU/Fnhu1NxPcXkN1Evitb
9oU+ZpLfb98DuKXLfqPma6Hln9iaoj28Fzp11bm5KiMvA2WHqBjLfhW8/gK8tLxNLudSiHm
QSTCYQymMbckL93JJH5Z5rrdd8RW2pX8elR+KNEgsL7UxdRXtvdzSTxLg5c7v9V8vG0d62W
8TadD46spX8SWL6DaWM9paItyZHGYyN8hI+85xS5NdRc76Hheu+FfEGm6Dp+uXFhKLC9Vnj
lVSQoDYy3Hy57Z61Jc6ZqtlYWs97pt1arcLmMyxMu/6ZHNegv4i0x/DXga7udcikt9EuCNQ
0qSVjJOPOBXCdGAXnnpitjVvEdjb6Fq3meKrXWp9R1WK809hukFqqvuLuCPkwMDaPSiUVbQ
ak77HmFr4T8TX2r2WmDSbuK4v32Qm4jZFc4znJHTHNZ2o6VfaRqMlhqFs9vPG2CrqVyOmRn
qOOtex33irw6niPQNfvNWt49TXVRLdLp11LNbtCRhpWVvuE/3R2ryzxc6/8JZeOutQ6wksj
SLPDI0iqpYkLlvQY4HSolGyLhJt6lC3dfPjRuAUraSfTJI1a8tUlnxhnI5OOB+gFcwsmJFZ
ey0pu2JyOK55xd7p2OynNWtI9nnVcY6/KP5VQKKxKgjI6j0qLUdUW0s5JzyVUbVHc44FZnh
mWe51Se2lIe7mlTKsccnt9OcVz+ydrncsQrmleKPI4JJ/lWSkd9DGl/HBIbeKYDzmTdGH64
OeM+1eueItB08eEdUl/s+CC+0+eOMtbo6rz1Ulj8/1FYPhXQ9O1Xwxbw6kzok2tRxMRIQCp
jJ24zjkjGetcXsZOpy38z0I4uCoe0tonZ/18zzTVtS1XxNrKvKpuLgJ5UUUMWAoHRVVeg69
KrW2n3dvdGO6tZYZBGHKupUhT0PsK9Zex8JWuu2E9zot1FLaXMySC0spo02hSUJBOWKkZOD
yK17a2mtW8RXclhp+pvf6Wl1G8UcmblfMx8yMdy/T2FdDouSd3qcaxai1yx0+7qeVxadem1
a6Szma36mQKSvHB56cZFOisru6857e3klWENLKUBOxR1Y+gr1OLT9JtfDNnZTWk72+pWzTz
LBDI5WcZ6EHaoUgDBHauK8Lx296PEUEmSkWlzOGDEYII546/SsYUeVpX3N54pTUpJaJ/rY4
e6vgsRWI4G3lj161RitdR1Bbma1t5ZYbfDzyqMiNTxk+gzXsPiHw54Ut7SXR/wCzpFiFtBJ
b30Fo3BO3dI82drKQTxjito6VBpun+M9Ot/DsNhY28MUUM6Iwa4QOpyzHh89c+9daptbv+v
6RwOupaxXb80v1PFdLur7SdNv7W3mEcOoQ+VcAqDvUNnHtzUlnYvdTLFGSqBgS2OnHWvYtX
8OaBdN4h0tdFtdOgsJbTy7qMHeA7APk56YPSrFzommQrqsEvh+DTLXTbmFbS4CkG4BYAhif
v5HOah0Zv4n/AFr/AJGsMVD7Mbfd5f5o4Ow060sYv3CkuR8zt1PP6Vpq5DHBBGSa6TX9Hg0
3R/ElyNPW3EV/Gls20jEZ67fameDFstQ0yS3Nkv26a42R3E9s00TDH3CR9w+9CpyUuTqEq0
JU3Vt/W5ipIpK98Y608lSpAGOtdnBY6TZaXZrJYG8W4SRZ2t4DKRICRgPn5Qtc34Xe01HUJ
9LljR5LmB1gZuqSDlcfXFatNNRb1ZnGUZRlNLRGb5YYYx0NRRW01xMkEKGWRyFVAOWOa7y2
s9L1Ke70OKKCKexMbGYdXC8S5Pep7B7RbjR7vS9KhnhvLtvOlVNxgw3yjP8ABgc+9XCk3uz
GeIUU7L+rXR8xfGDQJvNtdTFswkjYwT8cqQeM/qK89sPCHiJhp91b6NcT/wBp+aLNlUYl2f
f289uck19gLpw1DXrWHVdNt73TdR1O4heP7EJyFViD5kpIEXtjk15/4f8AC+hofC9tLpkTe
Y3iCF1cH94Iw2wN9AK9CipctmeTiJRc+ZHzRLdC2WXzH2NlgMc84rNvNH1ay0yw1e+sZYbL
UwzWtw4+W42nDbT7HivQvhFpthrPjPVGvNPt9V1G00u6udL0+4XdHc3SgbFKn7+Bkhe+K9m
TR4da0T4eL4r8NWUOrQ6Zqs9rorRCGGa+Vg0cbR9FJB3bOMntXSkkcUpNs+Qw+BlT06VYW/
uMYWVx1+6TXqfxU0qKHwX4P1vVdBtfD3izUBOuoWFtALfdEr4ilaIcRkjI7Zxmuos9M8G3P
w10f4kXVjY21sunf2BeQLGoH24zKnn7f7whLPn1AqiDwiHU7nJQ3LkjP8Xapf7dv4LR7aC9
kETsrMgc7SRnBI9smvpbx3onhTTHutPX4d3Wo6Va31lJpU9tYw29u8JdQYxcht0/mqcc855
4rUh8K6NqHj3w5rM+iWUeiXc9/Aui6jokdjcQstuzBCF4ljXAw/UHvU38h3fc+Q3uJpjmSd
nPu2a1/wCxNWh07T72axeK2vg7W0jEDzVVsMwHXGeM457V9Q+E4dF1+L4dG68GeHgPEdnqE
GotFYIuEh3+WE/uEcfMOTjrVzw14c8O2mgaFcXGh2N6sXhK9mZJ4wfNkjn+UseuQOM9ad7D
jG5826fpMUEe9yHkOTn0rq9Nt1hi3lcMwHbtXsfhPSofGfhnRtZfRtPe7h8Rqb8wQJEsdts
XAYdAnHT1rlvFuhT2mu61ewWPk6WmoyWsciABFYMSEA+lc8m3udlNRWiOWZyxI25zk0jlg2
TjvSSSLEuFOSc1Bv8ALjaVzwASOag3LmseIdVvrGy0m6v5JrazUCCJj8sYPYCmwN5cG7IXA
B9Kxbf97eb3Oc/Ma0JpCtvt6FsYFN72Ejd0vXdT0m2uG02+ltHnjKSGJtpZSelY9rIJLmXn
gqRSFwtsR0+XrVG1m8lZ33ZJGB9ancelyuJtkskTHrnGKxSTDfNg9CcVcv5jH5co5G7k/Wq
N3PBHMJvMGCK0SMZMvTyBLTzuRjnrWr/bWo67Gb/U7+W8uWITzJW3NtUAAfgK5me+hk06ZU
ZSgB5B6VY8NXsUqzWuR8p3Anv60pJ8rBSXMjrbFfn3YPQ1V1K4Ancd8flV2wI+ytKeeG/ng
Vj6m375mxzWKtc6WrIoxXSrdRuOqnNdH52CuOjKK4jcQ4bvn+tdHJKwjgIOOOaua1RlBi3D
gy9cHNXoH/0QrnqP61gNLm4bPUHPNbdsc2e/vj196ma0LhqyKdzzznmmQMd2c8Zpsz7mwMd
emajicBuR60rXH1Lu7GD/ALNUnm2OVz0q3I4CpjI+XFZlwMXDj3pNXE32PRbnVIbrUjcSv/
oduvyAHlmx1qkwurZo9V+0tDPO4CoB/D6H3qvb6ZcT211fR7TBa7S5J4JPQVGL0T3KyzCPa
o4RgcY9frWbfRG8e7O9s/EWtajbvDfancXCsAm15CRtHSnat4hki8MJ4dgtEhX7QLqS4DEv
I4BC8dsD0rC0kuuyd1KLJkhT6VLqoEtxuHTHFeE5zjVep9TCEJ4eOnUhn8Ra/PLDPNrV680
C/unaZt0f054qaz1/WxqkuoHV7z7WVCGcyneV9M+lT6x4R1nRLDTby/gVItRQNAQc+nDehw
QcUl7oF9o+s3Gl3kYa5gK7hFlhggHP5GtJyqRi73M6fsptctnc07XU9Ug065iTUbhYJQS8a
yEKxPUkd6ztH1+XSLDVLS3s4pJtRga3Ny5O6OM/eAHQ5x1NT7CLB8KW69BUWj6DeavJJHav
DGyIZD5z7AVzyR64rCjVnfRmtanTs3LYqx32pNpw01tQuWs124gMrGMf8Bzir8Wp6lczJby
6lcyQxIVCtKxG3+7jPSmRWEkdvNJtLBOpUEgVWsUn81mjjZlLbS+DtBPqa1hOUm9SKkYQVz
ce+vHEgkupnEwUSZcnfjpn1p1xeXlzbxwTXk0kUWdiPISq/QHpUGr2N/ompzabeJmSFlR3T
LJkjOAce9Vt8qx75IZVjyRuZSBn0z61UlNE06lOSTVizcXt/cKy3F7PMCFXDykggdAc+lQw
39/ZRSJaX08CuDuWOQqG+uKV1kQIZIXRXwVLKQCPan3WmSx6Za3qzxSLdFlWJDlwQe4qVzb
lPkStoRQ6rf28UlvFeTxxOfmRZCFbjuO9JBfyIyyROyOACGU4I57Vm3KSW10YpkaKXPKOCD
09Ksa3pmo+H9TuNNuUV5LdEZ5IssgDAEc4960UZy1MpVYQdu5sjxlPo2m3kUMMP2i4V1a7c
kvGhHzAc9681fx1NDFKtvPcQ2zMC370qrkdyBUXi6a+tNPjSW3uFe7bbEGjIMmf7vr+FeaX
Wm+I7xokbSr9xMH8qNLZzv2nnHHOO+OlethqN43kzwMXilGXuLc39S8Z38wmjttRuSssnmP
iZgpbqGPPJ96g1vx/rOv6DomkiOHT7bSEcRm0Lq8skhzJI7Eklmxz2rm7PTtVu5Ntrpl5cZ
3cRQO/3R83Qdu/pXTeHPh9qWs6Bp2ttqVlY2Goam2lK9xvzFKse8swVSduOOOc16cYqKPEl
OU3dnGLPPBMs8MzwyoSySRsVZTnqCOlOm1C/ll82a9uHcOZAzSsSG/vZz1966fWPAer6Voe
i6uxjvYdZ+0fZ47UM7jyZCjEjHTjI9utc22kao+nNqSaZdtYK5Q3QgYxBvTfjGfxq7ozaK9
xeXN5cNcXlzNczMBmSVy7H8TUYuJBGIvMfyc7jHuO3Prjpn3qwdL1JJ5YG0+6EsIDSxmFg0
YPQsMZA5HX1FWLjw74gs5beK70HULaS6wIEltZFMp9FBHzH6UXQtSnJqF7LDHbvezm3i/1c
TSsUQ+wzgVbS61K7uIi1/czTD5EZpWZlHoDngVFPo2p24tZL3T7q0gum2xSy27hX5wSvHzY
9BXob/D668JajANTvILmWVPNTyUkUKpPykl1HJHOB06HmplJJFQi5OxWs45dL06OOO4kMuO
zn5SeuPSni5njQKs8vAIA3noeoq5qGkaqkX2ttOult12gyGFgo3fd5x37etTWXh/W4tSjt7
vRr2G4kTdHFJbsGkHqoIya5+bqdvL0Lenme2ttiTOm/lwrkBu/Ip1xfyLH5fmuxPzYLZ59f
rVubSNfS6jso9EvzcyglIvs77mA6kDHOKfpngvW9W0bVNThiYS6dcRW0to0beczSZxgY7Y5
pXNLpGLFulPcknrUd7KN3kr92Pr9a3U0LVYvMih0q8lnRxEyLAxYSf3cY4PtWFc6Lr50+TU
/7GvhZKxElz9nbywc92xjrSjYGytbsEkLn05p0l7514kZ6LViLQNcXTpb1tIvBboiySSmBg
qKehJxjB9att4R1W38Lt4pngnjgaQRRobd8suM+YWxtC9AMnmm0rk3KkswFqw78VlzSYjZR
3NWWlaSHywMyE8ADk1dm8J+JYWSO50HUIpJsmJHt3BkAGTgY545oSSCTMy0ljlhMEyjBHeu
X121NvN5cblo+3tzXZt4S8WxsQvhzU8rCJyfsr8R/wB/p096hXwV4i1uzh+yaLeTecFdJVh
baQW2g5x0zxmri0ncynqrHnsbuIHjJ4fOfzq/ozFNTVVJB55H0rc1r4b+MvD/AIqbw1eaHd
TaiSwiW2ieRZwMFmjOPmUZ5PStPw74A1i4i8RahdK+n3Hh1IpJ7O5hZZZPMfYAPQ9+etbSa
szmje6NeymAsVjU5woBx9ao3/8ArTmtJPD/AIi06CS7vdFvba0EgiMskDKof+7kjrV/xJ4R
1XRvD1hrN9bXEQu2IMT27KIh23MeNx6gelcK3PWbVjz1owSwB6H+tbv37KF/TrRpvhXxHq9
v9p0vQr+9gbcyyQwMysFPzYPt3rR0Tw54j1fSJm0zRL28jgZlkaKEsFI6g+/tVyM42OdkH7
4uCfetmBv9DAXjJ5ptr4X8SaivnWWhX1zEQ/7yOFivyH5ufbvXer8MNd03Ul0vWlazD2xuE
njheZHITfsG0dcdfSlPVCg0nqeeTcnuKhVsHGK3n8M68+jtrK6PdnTV5NyIjsAzjOfT3rDU
KHJC4/GmimWZG/cBh2Iqlc4+1SYx1qzMcWZI65FZ7uXct0z71UUQ30PQ4bpY9Pk0kFkgmZW
cjOSAOmPrWlp+kjXNchig09bSFMgktk496zdRhafVY4bTHnTqq4HY+tdt4dSLTwVWX/VkLu
bq2K8utOy5o7s9OjBt2fQk1fShbYWLG2LgD0FV9B0+31LxLZ2t5MkNsX3Su5AAReW6+wrqP
EC6hb6Y8knhy7jixl52jIH59hXnd3O8oyqhB6LxXl875lzI9uhFyptJnq+p65oPizw7rFpE
8lrPZzrf24u5lw3IUonTA2jpWxNq+lvquvHSp4J9UN1BJ8t4kHmxCNeA5yCAc5FeDmNmyxX
ceOvagRyHO1e9dn1r+bf/AIf/ADOd5f0i3b/hv8j0TS9ft4/iTdpcR21vp2pSSW06RSB4ow
4wSG9A3Oa6TStXtob658P2ckD6baLDbC8gvUt5V25LSKW4ZNxJI+lePRWlw8YIjbnOOKSfS
7wxEmFsAdRzWVPE04aGlXATqa+SX3dT2e113S7bTY00W+s797W8n+2G5vVtlmBJw7Aj94pH
pXL3erfaPCelvoOsWNnpsMci6jafaFRjJ5hJO08vkYwa8rntXDlWjJw3cVF9kwFJwOMAkd6
7I1oWskcMsJJO7Z7trviiyvrjxRaS6tby2sN3YtZoJF2n5gXZfX3NP1LxbpV1P4jXU7+3ut
Ot9XtWt4VZWDRA/OUA6+5rwsWFwWAVDgsBwOlalpoN7PbzSw2rSpbx75HAwEBPf8a3de/Q5
fqnKt/60/yPTPFGr7vD2vLqWt2epC8vI30mO3kDmFASS2B9wbcDB71b8Lajp1h4X8JXGqyp
Erm+iilkO0RyHAVie317Zry2HTZ3nVI9od3wqgck9AK1NYGtSNDpeuXMxbT0EMcDgL5XqMD
8OalVY35mv6vccqEuXkv/AFaxq+Ob43MukQ3a2RmtQ6+ZDe/anZMgje/54rttf8QeFb27Y/
aLdIbC8s7q72yArqMW0A/Up/d+teS2Wly3t9FZ2Fu088pISNerGsHxZqKeH9NaSeBmkLiJY
wcHd3qo1He0VuTKjBK8nax6J4m8U6Xb6jHD4j8V6Zqpl8SWN3pYinEjWUKybpZGP/LNdmF2
+1ZEvxUYI5PjSNXXx0rKVnAK6bnkrjpDxzjg18vXlz9q1Ga5c7WkkyRnp7VLqmi6vpmnabq
Go2EltbanCZrSV8YmQNgkYPr6168I8sUj5+cuaTaPqa6u7q58Fi88K+MrDQbd/HN7OLt7ry
I5rfKsdrj7wxzt/i96IPGvgQeJdMu7DWLGzsU8dS6hsLBAsBttvnY7KWz+dfLX9v6s/h2HQ
nvpH0uCd7mK142JKwwXHuRSS6RrCeH4PEc1o40q4na2juSRtaRRllxnPAPpVmZ9NWnjTwZN
4B03ww+s2llqeoW2rWsesLNhtNLzs8Yb+6svALehqC28X6FCthrTeL7GHwfZ+Gn0u48NCY+
a115ZUqIcYbMmHEn618wWilsufuHAUnoasSqrHOR0ODSsM+gbzxr4P1fSvD+r3PiJtP1nxJ
9g0/X5YP8AXWUVqxLSdP4yIjnn7ua6qPxb4Q06LQrK88T6dNLp/i63v1b+0pL10tdrAyvK/
c9WVcAZHFfJr4Gc8jPUVsReGdZOg2mumyb+zrudreGYMp3OoywwDkYz3FFgXZH0Do/xK8PN
HpN94q1pNUNh40ubpEdvMaC1aMrHKq/3FYggD0pPGOrJP4Xt9LW+0W9jW/luYZLG+mu5Sr9
SzSZ2A8fL2NeGLo6WoCvIGcABsdM56VvaZKokbcw2nmsZyTWh00ouL1PcdT8fabZ+N/AJuN
TFxoNhYQLdRRHckcwQjc6/xFG2nB9OKtQ39kNFtdD8Q/ES1vLu61drxNUhuGb7HbbTuAfGV
Z+gXtXkNn4X1vxJaXl7pVp5ttYgNPK0ioqZ6DLEZJxwBzWZqOl6hol+2l6rELe4iCsybw3D
DI5BI6VF7o15UnofQ8vjHSbq812yn13RmW6to7bSAb6Xy4oYmyUllXDKz8NnPJFUrrxxANF
8SyLren2+rTyWKBtPlfEgQEOVduWIGAW718/MUC7EYEnnFJLceXCxLj86L3BQSPePHPxC0s
aH43TQPEMYvL6+tDC1u5DyxiICQqe3PBNP8Paz4R03R8r4mt7mC80KS3c3l1K8/wBpZDmIx
fcjQHocHORzXg2p6Dq+j3sFvqtr9nkuoEuogWB3xuMq3HqKesYiiJLrRzEqB7tL440d7iSx
fxDGdPPg8WawlzsN1tAKY/vcU3+3PB+l+HNbs7XxJbXUN9oPkW5uLiWW5km2jKOp+SIAjCg
D8a8BVgbuPLDOM1pzaPeNocmvLGhso5hbs/mLkORkDb1PHfGKOYfJY1LjSZvC/inR5P7UtX
kKW98k6qzJDuIYb1Iz8uORXs9v4w8JW/ijR/EOo63Y22qvcXMlydPu5ZrUq0LASlXH7tyxA
wK+cJpnchpJWctxliTRcRskcfTaf8KVxuN9T3Xw/wDEWwjPgBdQ8UuBay3zakJJWOA27y9/
qCDx1rA1nxlEPDHgfTtM1hjFYI73cEDldjecSM9M/L0+teQbQXBDY5z+lWo89OTgU3J2BUz
3TUvEnhOP4g+ML2TxPYXcfiex8qylmaZorPDKxjl24KB8YO09hmufk8d6bJZ+KLHU9c0iW+
k0ywsrU6akvlSeVcbigeTlyqdWP05xXmHifRNU0Ga3tNTtxBLcwR3UYDht0b8qePUdqm8Me
EdS1y0vtUtrdZbPTiv2l2YAoHJA46nkdqr2llzMhUeaXKj3PW/HPh3V7/xzDc+IWmsdQurE
2IQsS0aMDIYweAQMntzVfxdr3hKPwB4o0PTtZtbpruaCezVGllkkVW5Mjv8A8tMHoMAV4yd
J1EWc9+lpKbK1lWKWcL8qM33QT6nBq1rej32jzRwXoi3ywrOvlSrINrDIyVJAPt1FYqdzq9
lbS+x6p4eeCP4NeBZrjxRH4fhttbuLh3kLgSqjgkDaOW9AeDmr2leL/AH9vnxVBqkNk51yW
6nt7sSlkhLDY0Ea/LubqxbkfhXiV1p3iSPwfp+pXMsjaFNdSRWqGbKrKoBfCfw9Rz3qlb6Z
eXGhXeqp5aWlq6RyM8gUs7E4VVPLHjPHSrcrmSgu56Z488bafc+BoNH0HWW8xtavruWGEsm
6JnzGxPHByeK7pPF3hqTxnaeJ28Sxm1utGNr9mIkLwSfZ9nzcYGW44r5vtbC61XVLTTbSMP
c3TrDGpO0FmYADPbk11V/pt1pepf2PdhILq3k+zybmGxGHByemM96U5aBGCbPXbrxnpFx4f
srzTdS0uykj0n+zbizuLeR5/ukFUwdhVuuT0rxvVrCzsdQkgsNQj1GBVUrcRoUDEgEjB54P
H4Vo6nod/olxFbX/AJPnSKHCRTLJgZwCduRz1HtWW6gKRjsf51i5NmyilsZV0THZNxjkVjm
YVt6irLYnv0rmnYhyOa6IPQ5ajaZ7Zp2nvDcyXd1y4UKvsSK0opAsybjgBh/OoNSvngRItm
ZSgLA/wkisf7RIX3FySeevSvAcZVXeWx9VGVOiuWKuz6H17XdF0nxlc211d30tzfWsVq9u2
BbRK6gbzz1x7VU1LQvC8er22lpoxV4b6CON1tWVGjY4IdycPnqCK8Ml1C7urg3N1cS3Eu3a
XkYscDoM1rPrGuXVlHEdRu2W1w0amVv3ZHQj0NdFWpF3bRx0aEk1yytoehw/2DLd+LGPhuz
8jRYT9nj5yzCTGWOef8OKbp9pomreG18TvptpbnTTMt7BEuElYjMXH1OPwrzCO9vQLjFzNm
biX5z+87/N6/jXQQa4/wDwj40WCzit45ZFe4lQktOVztzk4GM9q8+VaKTuu/37rp/SuerHC
zduSTu2uvS1n167+tjU0Cye/wBS02xiSN3mkwFlOEPsfauz8TWFnH4Vhv1tI4bhLpoGdIDC
GAH90kkjI6muBYPb+Q6OUZBuDDjB9qLrUr65Rzc3k024gnzHLZPY815sKsFTlFq7Z6FTDzn
VjUUrKPQ2tAj09tG8R6hd6ZBfNYwxyQpMCQrF8ZrqdS8PaXaxalqunaBbXl55Ns8dl5W+OP
cMu4TvzXmcIn8l1WV0SU4dQxAYeh9a6C8uL208PR3a3c0U4faJA7BgMdM9a7qGIjGKhy/1r
/n+B5+Mw05VHNS36fd/l+J2Evh7Qry6uNNgs4LO5tjBfzqOTGhH72PPoOuPen6BplvemETa
da/2bqqyzLFDbZCoCdu+TOFI4wBXj0uoTJK8gncM5Idgxy+eufWo01e9it1t4byaOBSrBFl
IUH1Az1r041Y3vynlSw8+Xl5i/A3la3biNd226A9OjCvV9a0bRb/xSrgRTQNq3l6o8i4dHK
ZjQN2Q9PcmvC5Lp9xcMc5Y5zzn1qWG4vJ5X23E8jSldwDk7yB1PrVU5qCaauFem5yTUrWPa
tKslOpaRf6lo1vpGpR6qYIEij8vzYsHPy98cfN3rkdU0xbzW/DOm23hWw1vQ9TurhdfvJ4R
IbXDEEF/+WO1PmB4zXFTahqAi+1zT3UpijJVy7MQB2B/wrwPVfEOp3l/fTre3EKXrFpY0lZ
VcZ4DAHn8a7sNactFseVi4unHV7n0V4c0bwhBdfD7RLfwzpOpWmvHVbee+uLYSSywxvJ5ZD
HoeF+brVDwr4T8J3el+CZL3S7ebUT4c1Ca0gMKyG7ukuCq/IxCyuq5IVjyRXzY2p30flLFe
TJ5Jby9shGzPXb6fhVY3140kLC6mDREGM+Ycx/7vp+FehY8k9D+L0Ngmq6NPbeHL3Q7yaxP
2xbuySz+0yK5AlEKEhMjg9M4yK7n4a6RoE3w98JaleeFF1xl8TXMcsCorSSoLUEcH74U/Nt
PBxXgN5dXN5O093czXEpGDJK5dj+Jrp5PHesP4M0nwza29tYWGkzvdB7VSkk8zDb5jtnlsA
DjFDTtZFQceb3lofQt/wCDYNO8Q3upR2+l6/rY0GS70HTpdLjtJDIJgHMtuPld1Ukrxzjoc
VDd+E9O1W01W1Hhqyi8ZX/g77Vc6VbQqrRXYmG1kT/lnIU5IGMV8x3mq65dXP8Aa1xd3jSS
EILp3bJI7B/b2NSWd9qnlSXyvdZU4a8BbO49jJ7+hNJLTUG1f3dj0r4yaFZaN4p8O2dvZ21
sf+EftXnW3ChZJtpDsdvBbI5PtXp3wp0Hwu/gPwVJrtpalrjWb2MySgDznEWYo2J6jdjgnF
fNMUd+L+EXkc6EoWQTAjK9iM9vpXo9/wCJtX1PwfpmgCxhh0zSGaXdbREbpGGDJI3944x2q
ZO2hpCLeqPebSw0q68W2H9r+DnivIrLUPNfULOKBLsKm5B5aHHyngN6GvMPiLcQ3XhHwNr/
APZ9laXt9ZTC4+xwrEjbJdq5VeOBXAw313cEPNdzyShQoZpGJx6ZzSzwTXAWJfMdidqJyev
YCs09NTbkd7npvhTX7mx+AniwQpbNs1G2RRLCr8OCD1HJGOD27V6g3h3T4Na8S3+m2llDcB
7CGGRLAXhgXyFeTMXRQ/Td65r5Z/s/UkumsVtrgzZO6BY2LAjrlevFdB4f8XeIPDel3cC2E
V9peoSq0kV9bGWJ5EHBDccgHsad1bQTue6Xun2fiqG8uLDw3BYNZeJbYyQz2yW8kFmIxlnH
GEJyfxrJ8YXNp4e8MeKbzSdI0z7YPE01rBLJbJIYYjFkhARjB6e2eK8Z1jX/ABB4v1xry7Z
5bu4VItkClV2qMKiqvYDoKihtpYiwlaQkE7g5PX6etF0uhSi2fRHiDTNJ1XwotvpzW48RDR
NPeZrlVKraDhhGT0IPLHrgYp2t6NDH4V1mx1S2hnl0+6sms52tYYEdfNUM0IX5mjwcEsTmv
m69vJFzDHK2cYJyenpVeH7deXSW9qJ7mcghY4wzsQBnAA5qd9QcbaJn0vreqW1nN4xe00fR
lbSNctbexxZRnylkGHPT5iffOM1z3xK07SLXw14zazs7WJo/EMCxGNVBVTDlguOi5PbivDr
db6OIXMkdwsUrlBKwYK7DqAehI/SnzTMF+d2bJHBOc0nLyLjC3U7j4Zw2OsalqvhC/SAf25
ZPFbTygfubhPnQhj0zgisz4h3VlceKZ7fTY447KxVbOHy1ADiNdpbjqSQTn3rlrecm6CqAM
LgEcHrUl6+CATzz1qG+htGG7Po7QrKLw54G0K5stLGpRnSnnmtLPTo7gX07glZPNb5gU4yM
cYwM0mk6OsHhK50/VZYL6yudCkuIpVhgjt/OKFgqHHmPKDnJ4xjpXjGm/EzxTpun2VnbGya
TT42hs7uS1Vp7ZDnhHPTqcelcnvnmlGZXZic8knJPX86qTVjKMJNn0ZcWFzea6mr6ZfA3Nn
4b00fZ7aKGW4myOdhl+VAMfMcZxXXWNp4atde8T3U8MP8AZtzZ6dNMtsVKyvk7j8uAeeuPe
vlJbHUI7o2c1vNBcJ8rRupVxnsR1Fev+GdKay0WOFVIPVvc4rgxOMjSW12z0cNgHU3dkv8A
gHX6wNfttC8daRpMtrPeLfQXESJHFg2zocsAeMAY57VFc29sjX//AAjUFi3icaFYNZKUjJx
j98UDfKZOnvXkfivP/CQzqpZcFVIzj+H+Vc5OHVkdWbIHBzV08QpRWgp4Vpuz/rQ958PSae
fCGm2PiZraHxFcarfxWbkRmC2umiGHdR8vXgdgTVazWx07wLpMVjoI1awFlNDrES3FtHGt1
lhI8xcbwwOCpB6AYr57azvJbe4uo7eWS2gZRJKqkpGT0yexNRyWd9BYQXk1tMlrOSscpUhJ
COoB6HFdfMnocTp26mn4NdE+JHh5ncCNb+3JZjjA80c5r6Jv9TtdYv5zetYv9h8ZQx24CoN
sJzu+qnqSc18t2lvPd6tDb20LSzSbVSNBlmJPAA7mtvUtO1SzjW7udPuYLYytb+bJGVUuv3
kye47im3bQThfU920LXbbVfGPjGzdbdb6zZ4tGgtvKh2p5vziJmGNxAByc98VwPxEnS48Vt
N/Zi6dMbdPOiWVJCXAwWbZ8oY9SB3rg9Nt7u4vAlnby3DqC5WJSzADqePStWeCa2nkt7mF4
ZkX5kkXDKfcVlJmkIWd7mVqS7rKXAPbFco6YbG7H412V8heCRR04rlpIzv5A7d61pbGNZan
r+rzrc6pPOjFg2MHGOMVXsrf7Xew2oIBmdUDHoMnFOmUF8jjKg/pVdC6MGUkEHOR2rytD3U
m0eyRaRoGj6d400XTbe6F1p9vDFNcTsGEp8xTuUY+Xn9Kta5pOi2M2v6zq4vL77PewW+1JF
QuHjB5IGBj2rze6+IXim7s5bWe/jaOWIRSkQoDMBjBc4ySMDmtS2+JmpR6DqMczCbV7u7ju
DM8KNEUVduCp78Dt2rWU6UlZ/wBbnJGjWi+Zfn6f5HcS+DLWLS73w7bTlLe71i1KSuBvRHj
LYPvVHTvC/hzV54302C9tIrbU1sZ0nk3GVWyNwOODx0rgZPGGv3UVws2ouz3Fyl27gAN5i/
dIPbA7VtReNfEN7c2s1xfLutpfOTZGqAv/AH2AHzN7muCrUoreJ6tChibe7PV+f9X/AEPRm
8P+F7gacvkXhSe8fTwPNA5B++eO3pWXo/hPTLq6jstRtpE+0zyxQzm52M4UkAogBzjHJOBX
PxeIdU8qNUudjwTtdxHYOJD1NLZ+LPEUMqwRXxCxyGRW8tSyljlgDjIBPauGFbDNpuO3kjp
eGxai1Ge/dvz/AOAbN3o+k6Po9iJ4Z7m8ulaRJUfaseGwBjHPTmuo8S6Rpa6XdXOryiWFZ4
l3Tz+SBlRklgDz6DFcZca/qlvp5sVuB5L7iQyKdpPXBI4z7VFr3jTWrXQIruK7HnXGxX3xq
yvjjlSMcVph6tFuyXb8n9+upy4ujiFZuXfr3a+7TscJr9vZW/iO4sNJuTe2vnbYJB1cHGPx
5xXY6n4T0mHwjrUy2X2HVNJEJdBdmdvmOCsgxtU98A15nf6hd319JfXNzI9zI5dpBgHP4dO
1a17428T6jZyWl5qrywTqscy7FHmgYwWIHJ4HJ5r1ouCu2jz587aSe25f8MaJa+IrPWbBVk
bV47Y3FkFbhirDeuO/B/Srml2lhZeNZEitWg02e/GgRX8mpvC88m1VnEEaKSz7ieThQOPWu
Q0zVdR0jVI9R0u7e1uog2yRMZGeD19q83uPiJ4x8Pzajp2j6/Pa20t29xtUKxSUty6kglSe
5BGa7MNGL6anBjZTit9GfSXhc3Wm6n4W0NrtrlLfxfqmniSQAF40gO3dgY/GvM7n4beD08b
aZ4UkV759e0e4nsNbhuT5VzfBmKqq9AqlSmDySc15KvxN8cpfQ3ieIZ1ngvJdQjkCrlZ5F2
vJ06kHFWPC3j99L1DSz4j+36tp+jXBvtPtILkQeTclwxbdtJ2kjlRivRUUtjypSct2RfEHQ
dP8L6zY6BBC6ala2ER1RmfcPtTjeygdtoZVwO4Net6L8PPhrJp2l2t/oF/Le3fhFvEMt5Hf
suySMnKomMfNg5JzjsK8G1/V7zX9dvte1GQNd6jNJcS49WYn8q0E8deLIDC0euXCmGxbSoz
x8tqesQ4+6aZme0Q/DLwFqT2/iaLTjYaWfCkeutpc15K0fnNKY/mkUGTyx1OBn6VnaL4Q+G
2p+NmSw05NR8LDTk1HVb5ry4jh0kLuEqxsQpl3MBsz347GvJ7fx74usNQ0u9stfuoZ9KthZ
2bKQPJg6+XjGCvsc1oRfFf4hpdXdzH4qu0kvAgmUBNrhM7RtxgAZOAB3oaBO51XjO10a4+C
Oj6roKX1npcniO+itLK4uWkSGIIpU4PAY9z7103wifwjD8CfEkvjiO4l0ODxDYySwwjPmnA
wrf7GeW9hivGtY8X+JNdsfsmravNeWwuHuhE+AolKhS4AHBIAFU4Nd1e38P3Ph+G/kTSruV
J57UY2SOo+Vj7ihLQZ9D674V+zeMviD4x8cQyeJzpH2X+zLOKQwwy2s5PlSfJyI0UBcLxmu
nk8JaTpvhbxdp2ml7Cy1iy0m68m4bc1n5svKsT1xnPNfNemfEjxxYanp1zB4mvVeytxZQsX
ztgz/q8EcqPQ5xXVyeK/EV6mom61m6uDqm03hd8/aNpyu76dqxno7s6KV2j1XUvBfhB7nxV
o1l4fuNLk8KzWyrfyTs328NIqMHB4BbOV29q3dR8KeDre78Q2+k6TNY3Ph7WrKBLo3LM8gl
cZHPTHY9a8Q1Txn4u1PTbbT73xBeXFpasrRwu/AK/dJ/vY7ZziqTeM/FJlvpZtaupHv5Y57
ol+ZpEOUZuOSO1SrMv3o7s+irbw5Bp/xC1q6urFJLfUdXk0yO8uLuY3EykAOiBOc88sxqaz
8JaRLZ6T4Tu4Hn0uPxPewbCxDFRFxyO/Arw7S/iX4pQXKnxDdxteyGadw/Lv03Z7H3GKvDx
xrazJcDxDceZHM1yGEgyJWGGf/eI4pXSeqKUW9bnqnhnwz4Wu9T8Karpmky6U1zdX1nII7l
2Z1jjO193ZvXFeZeFLDTtT+JejaFqMXn2t7fiGWMsQSpJ7jmsYePdXskt10/U7iP7NI8kAV
8CJ3GGYe5HWuSi1C9j1FL9Lx4rtHEkciHaysDnIPrmla+5W10j3Xw58O/D92fD51bRpN1/4
mu7B97upe2RGKgc9iOvtV7w14d8K3useDtX0fSJdGeXWb7S5TBdyb5o44mIYtnIY98YFeM3
Xj7xpc3aXk/ifUJbmKXz0kMuSkmNu4ehwSOKi07xD4mtjbvDrV3bx21w9zCqPjZK4wzj0JG
cmqVjPlk2dr420+3s/Ange5V5S08F0XDyMygidgCAeBx1x1re+HHg/S9WtNBbxFoVjPba9d
SRW8rvO9xIq8EoEwkYU5+ZuteQaxrt/qEFrp9zfSzQ2m4RRu2ViDHJ2+mTzVrTvFfijSdOG
k6T4gvbSz8wSiGGUqqt13D06Cp06mrTtZGxoujWh+JkOkTIZbMamLMhjgsnnbcflXrl/4H8
E61NdWFvpg0caf4mi0lrwTMzyROCWzuOByMD0rwoalexXK3cdy4vvM87z8/OHzndn1zzVqb
WdbnhuYbjVbqVLucXM6tIf3so6SH1b3rLninqjo9lKS91nsdtoHgi4a8v9W8HLodppGsxaY
VMsg+1RSEpltx5deGyOKdpfw/0bTPEUXg69sA2v3EV1cQ34kINq4fFrwDjkKT0/iFeTahr+
v69Dbw65rd5fpBxCk0pYJ9B6+/WvSvDOvXGj3A1nVYJNV1AorJJPMQylfuZPUgDtXLWxMIa
HTRwdWd2jsv7C8P6Pp2tz3umLquq6TFbG5mlmbM1w7fvCxznvj8K63UNI0+z0zXBYaQsLWq
RSQOJCSzMBlcHsM143YXepXd7dT3V5IFv5PMmiVsCU7sjI74JrttQ8TtJdyaemoSPsAily3
3yAOp9q8p4inN8vLffovP8A4H3HrSwdSDS5vld+X/B+88k13TtRtdZKaoji5kYOfMGDjnHH
0r0RvDegNoOgadq/hu30/U9auIQJYPMzaWpYAySEkgM3Yds1hfEC4udSvLbWZ8Fy3lN7ALx
+lc3qfibxFc2L21xr99NbsqgxPMSpA5A/lXVRqRT7mVajKSVna256Fd6Stz4L8b6FpnhGPR
wur2VlCAzqLkCUhd5Ynnnlh/eqbUfCWkahoEMGpaVaxzaLrdpp6pZxzrCsckmJIsyH94OeW
AHJrw7VfFvia/nSK81/UJkKqhV52IKg5AxnsQD9akvvFfii8QG61/UJmATG+4Y/dOVPXseR
Xq8600PF9lJt2Z7F/YXhePXriXSPDlvpdxoPi+0sIZonYvNGzZIfJx1HGOlWLvTfDlzdWp1
+0FxBqHirUdPkaSRtsZYYjcDOAQ5BzXz3/wAJDrguZz/a12GlnS4c+afnlHSQ+rD1606PWN
WvIzHc6nczxiU3AV5SR5pPL/7x9etaNrsYqnLY960LwnpHhw3iPAq+JfD2nrcSsqSSnzZZT
yUQgsEj28D+9zXn/jh9L/4SqSbSILmCG5gSZ0uYnjPmEfOVV/m2k8jPrXKR67rUGqHVodVu
49QOSbpZmEh7ct1NV7i/vb69ku767lu55eXllcszfiaylJPRI3jBxldl+5IKsAeDiuWuVxc
uAOM+greabMRBJzxWPKqtKzHH4iimKpG56lJHyVJ4wBz9KjitklaNA5DOwUgjgAnrVu5T5m
x1wP5VAh8mQP3RgwH05ry27HuRV9DuLz4VMkl5Z6drsd5qFrPBBJD5JRQJT8p3eo7iq2p/D
WHS0iuJ9XuPI+0/Y5P9DPmGTHymNd3zKTxnio5fiHq5v9Vvbe2hgn1GWCYuuT5TRfd259cc
5p0XxAWDXk1mDwrpq3ocyvIWkbMhGNwBOF6k4HerfsX/AEzCMcSt9fu7f5l9Phvp8WvvpA1
y6uZkKLIbeyLLCzDOHO7AxxnnNWovh6dPsbi7vNRlk8ieWF/slsZRFsPV8HK57cVHp3jOV7
B418O2UcaXP2yPLyMTOertk/N9DxVcePLu01G91GLSLVL+6MhM6u/G8c5XOGx2zXM3hpXX+
Z1xhjYpNfp/SOo1Pw1osWr2tlY3V3k2yTNHHbmRjlQcjnv+Qp8vgNrMfaLe9NwxaJhG0e1t
jnAJ5PIPFYVp8QZprX/SNIs5We0W1nfLBpkUYHQ8fhW7pvja/kgN6lpboYoPsoRFIUKOQfq
K5J/VNb9e19Da2Pio2e3drU2JfD2jPFHHeSq0UdrcussUZDM0ZwWbnnHYd65a68HnxD4Z0u
2i1KSK3lWSe1laABWxnBlYt8ucYAGawp/iHqFjJaW6WVvPBbRTQssu79+sn3gSOn1FUF8bf
a7GOwu9B024jtmP2NZA3+jA87Rg/MoPODmuykqFlK1vv7L/AIJw1qeJi+Vu+vl3f/ANzWfA
+jXFjFqc14ukW9jpVrLc+TBvMruWVjjP3sio2+HS6RqBXT7iHVXa6jsnFzBxbJLGGWfGeSF
z14BFZ1z4n1W/0OfTpLW3WGe1itmKg52RMSp69ea0x4ylis9e1Se4KapqVqlitpFEQihQFE
u4nrtz+JrtVSlJnA6deP8AXp/wSnB8NtFuBaovieVZb2ymvbcm1yuyNjuLHPoOAK+evif4T
07w8ug6xo+rT6lp+vWj3kTXEIikQiQqwIBPccV63L481jTbS0litbdjpmmzWEWVPzRvnJPP
XmvCPE3inUNf0fQNHu4oY4NDtTa27RghijOWO7J5OT2r0MLyO7iefjOdWUmeiP8AA1JtK8P
tpWqX+o3OtfZwl/Dao+nRySkAxtIrl1KAnO5eSMcV0OhfDPwLqng/XvD2kapcX12PElhpUm
pXNkkctuSzK5i5OUbHQkHjmvN9M+Luu6Do0tj4c0rS9FuZxCJ72ziZZJvKYMuVLFQSQCSAC
a0k+OfiKC4lk0/w/oWnie+h1OZbe2ZRLdRtuEp+bqT1HTHQCutJnnNhrXw38N2/h/xddaP4
mu9QufChiiuQ9qI4pneYxkIc5wMdSOSPSu38NfDnwz4f8ca94Z1O6N5FaWMepTahe6ZHJDY
RmEP5jEuMNlyoXBDYGRxXlOjfEvWNFvvEc407Tb+HxERJeWt5CZIt4kLqyjPBVjkdvWugvP
jp4j1G01O11fQdC1GLVDE16J7Zv9IMSBUDbWGQMZx0yTRYLm9rHwI0/TtMuW/4SKcahHZLq
SSXCwx28qthhCBv3+bsOfu7c8CnX3wV8L6bqOsWll4mvNRv9BvtPS7hntFSF4rmRVCghslh
nnoK5PU/ijqus6Yjan4f8P308cf2aK9a1/0iCEfdRTnHyjgMQSB3qsfi74nudZ13UXhsRNr
stpNdARHaGt2DR7RnjlRn1oRTVj02++DPhvU/Fsceq+JLmyutY1290e1hsNPjSJXi+62MgI
uOo5Nec+Nfh/ofh/wbpfiPQdcu9RjuNQudMnFzbrFiWHGWQAn5DnjPNOuvjL4qk1vTtUMVi
LjTdUn1eHEJx58vD5GeV9BXN6v401bVvC0Hhy5EAs4L+fUU2Jh/Nl+/znp6CnYk7Pw58LPD
19p3hG31/wARXtlrnjEM+lxW1uskEChiiGZic/Mw6L0FdxafCzTLHwnp+pXd7qGqyrhb99M
EUkNpIJdjRON28Hj72MV5T4f+LHiXw7o9hpttb6bdvpe/+zLy8tRLPpxf73lNnjnJGQcHpW
l4d+KOr2NhLp9vYaZbXN5bfZbjU47fbdTJuzh2zgknq2Mn1qJq5pTlZ6HqfiTwN4RPxP1zS
dKtNbW107Bnit0iWGAkDH72RgFXGTluSeBVrVvhn4I8M+FvFp1Wa/u7izls3t7uFE3okqll
UDO3k5DH0AxXI6p8XPElyl7HdaRolxFfqhvI5LLIuZExslfnlhjjt7Vnv8YfFV1cajJqMGm
3w1KKCGeK4tQyExAiNwucBhnr09qzSW6NnzbM6zU/hB4Zsk1ezttdv5tV0ywttTZJIFEJjk
ZcoSDkt83Udql8c/D3w/ol5q+ueJtUu0t5L5tP0+HS7WOMLsiUl3XoFGQAByeua4qX4peJb
nVNSv5ktWn1KxisbjbDx5UZBXAzwflHNaR+LWs3s+ovqsOnX8d9OLpre6tRJHDMFC+ZGCfl
OAPY03boJJ31O68W+APC+sCV7W4msdWsPDNtqSxQW6LbuFQA7j1LtnOR+tcr8PPDMWqeG/F
kUrxqqwWwYtAkjYaYL8jHlDz1FZVz8VdYluri4ZrdpLjTRpL4iwPIA4+h461j6N4+1jQrW/
ttLWEJfrGk3mJuOEfeuPTkVLs2WtEewWvwo8D2WvTQfbtQvhpetW9hdRSxqqSiU/KBjng4y
fris298AeFdS1PxRqVlNfQaXpWofYDaiWCEmYsc7Xc7Qir0B5NedSfEzxTNNqsxuYEl1S+h
1KZ0iAKzRHKFfQe1Wpfiv4huL6/nm0/R5LfUR/pdk1ipt7hwxYSMv9/JPzZpaFLmPW/Dfgr
SdNstM0eyvrHUP+KhuY49TFvFOXiNmWCnOVOOmOgI4rntI+D2g/2RbX+sXGrq9zp76jJeQL
FHawkE7YDu53nj8+K4rT/iX4utJIXs/sFvHDdveRRpaKqI7ReUQFHG3bxj8a9Fg+IXhXWNG
sn17S5by7gshb3Fu9sh+0SKCqv524FQOO3GKyqVIRR0UqFVvQgvPg/oWmmWyl1uSPUrfySz
SzQhbjeVDIiA7wQG4J64q9afDLwdB4iljF5qN+NL1yDTrqKZFWOdZCcAY54IwT35xXH6j4/
1qeOIXFvp8t1EqoL17VTOyoQVUv1PQc9fek07xd4o1LU75oZYhLqV9HqEzLEM+dHyrD+6B6
VxKrT1nI9B4esvcTO4j8AeC5tV1/U4jqNtb6ZqCW/2ZVQ5LMwwvoowMZ7V2E3gGJ4J9Hhvd
kI1AI0piUuYhFv69cgZ4HGazV1a+uLC5+3R2kAuXSeYwwCPzHXncffJNc14h+J+p6ZDJeSX
cSSC4FyojUAmQLtH4Y6ivO9tQqzta/8AT/4B2qniIQvzWt3+Xl6mjbXXhKy8FeLb+J79bW1
jgZy6RtOn70qNh6Dd6npXl3iu9g8EfEX/AIRuxeW8tpltpY5ZziQCZVb5sdSN1ch4i+LHib
WrfVrALYWtlqapFPDbWqxgqrbwcjnOeSa5TXPFeseI/EMev6pNHJfosKBkjCDEagJwPYD61
7lLB01BKSPArZhVdRyg9/8AgH1hqml+G73XNb8KRnUNQudHK3Fw6NHCqjgAFm4XGeWPXtVa
7+Gvhz7WY11GW4aazhurKy+1RRPOWJDASsNrYxxjrmvEfAvxH8SXfxVvdVvJ4J5/EEbQX8b
wqYpuPlynTggV3U/xA8QzTq1/FYXkluqQotxZo4TYSVwO2CT+FclWlSpTtbzO3D1a9ePNc8
+8SacNL8XXmlm3uLX7PKU8q5x5qegbHGfpXsOneBbXxH4D8OX+pX7LZ2WmXF1JEvlwscTbV
XzCOASclmzjtXm3iTxbeeJRZQ6lGkl7DNNNNdlFDytIRwcD7oA4zmupu/iD/Z2l+HbHwo08
S6XZyQTteRowuPMbc6FOQU+tbc0VuJwnJab3/Q2dO8G6FZ2euLoutx3lhONOlltwYbgxO1x
saJ3A5x1BXGQea1JPht4WvPFKNrN5qU97qut3WmI0Plxogj+65ULgYHGB+lcPbfEcR+FdYi
kg261evAkIt7eOK1to4pPMUhV6sWznNR2/jzxTcTWt+93Gbi2vJdQjcQqMTv8AebHfPpV1K
kIxVzKlQqTl7rOotvCGgafNoOr6Db6re3E2pT6WbdnjzLIn8fKlQh5yDniuI+Jh0ZfHl3Do
t091DCFilkIQIJFGCsYUABF6Djsat2vxF8V6GFj0+8ijCyzTANAjYeX/AFhGR3xXKazrV5r
t0lxeJbK6LsAt4EhXGc9FABOe9SpRa0NHSnGepT4IOOelVpIv3jYOfwqRCQpWn8elVB2Ikr
nqUyY3Er2H8qqKpdiiqWJwAB39q9IvPCWmagN+i6kocqP9HuDtbp6965258P6tolxFcXFrs
2yAqSQQSDkV43to7M9uELuyepbs/h9eLrVlZajLbs82fMs4LgCZDsLAN/dzj3qw/gRJodHm
0xNn2mze6umnk+SPDlc5x06VtHxH4eh8XxeKvsl6t+7F7iLepjBKFTt7nJOeelWtM8aWsUd
pCltOlvHZtaSujAMCX3Bk+nvTnKhZpv8ArQUI4pWko6r/AIPn6epnf8ITqYMsSPbIkESTNO
0oEZjbgMD6Vi654E1jS7K9vZpbRls9rSxxzbn2Nwr49DXS3/iu1e11KzDXtx9qgSFJbh1JX
a24kgdB7CsXX/HVjef25FHZTKdUtYYEYsPkMeMk/XFY06dBLR6/8P8A8D7zolUxbfvLTTp6
efm/uMbQtHbUPCt/dQWjzXUU0MMbLLgDecY24+bP14rf1DTL3wv4MnmlaG4drg27NA+4QPj
kNx14NVvDOqLoPgC/1Lz4DcPfWz28JcFnMbEtleoHvR448UWuraCgtn1EG4uPNaGecNHHxn
AA689M9Kh0aXKnLd/8EqVWu5uMV7t/0X/BMvS/C83inS5bq21CyjlhieSSOSUho1Xqx4wBV
NvBV+mj3GrWupWN4lpse4it5SWiUkDJ4wffBqfR/F+g6d4MfRZtPv1muJPMu54JEHnqD8qc
jhR6Vq6h8TNJuNN1OztdLvYU1C2S3WAyr5NsVwfkUDocck81206UFHVnBVq1nJpLS/4G5rH
haOym1CHTZ4JEsrdJjbtLunEZAy5GOmSaydW8JSWF1Ha32radbSysG2PNyqFc7zx09utUb7
4h6TdXeq6pp+i3UOsajaCy3PMGiSPABbAGdxA+lObxnYt4+k8S3Glu8LwCARFgXiIjC71JG
MjGRRONCMr33ZjThiJrbZfjoQeI/hzeX4mttCNqLW606S4tpZZiFcIPmLMQNpzz0xXkVv8A
CaWyvLr7e1h4gtbjw7Pq9jd2V88US+WQGfO3LlTkbSAD616/r/xV0610N0Gn3k62+nXVnvn
nDPL5wwGJx1HpXj9j8W7LTtE03STok0hsfDl14faQTKN5mfd5oGOAPTvXrYOMeVuL3/yPIz
Bz5oxn0X6sw/iR8OdN8DwaLJYeJ7XU2v8AT4LmSDJ80GRSxdRtA8vsDnPtXUaD8N9A1Hwr4
Pv00pry91XSdUu7lZL1oU327EI6kA4wP4eh71x3jXxroni7Q9BI0a6tdd02wg0+W4NwGgki
iBAKpjIY5BOT2rf8O/F+20TRvDenyaFLOdG07UdPZlmC+b9qzhhxxtz0716FjyzQ8A/Bm2v
NV08+L9TslN7pE+ppo6Tul2IhEzRSnAwOQDtznHNc5bfBzxNc+GY9WS6tRfT6e+qwaWwk86
S1XkvuC7ASASFLZIrpNL+Mmh21/pHiHUfClxd+I7LSv7GluI7sJDJB5ZjDhNuRJtOOuOvFU
rn4uxan4OsdL1K01pNS06wOnxPp+qNb2s8YBVGliAyWAPOCN2OaQD5PgZqkmlm4/wCEj0G0
u4tNi1aSF7hwRaOB+9b5cKFzyOp7VxPinwReeC/EtvpV7qNnfRXNtDeQXtsWMUkMgyrjIBH
4iuuv/i9Ddy6qf7CkQ6h4Xi8Of64fIUA/fdOc7fu+/WuZ8YeLk8Xy6TcrYGz/ALN0m20wqz
7vM8pSN/TjPpTSt1G3d3JfEPwz1zw3N4kGoXdmYtCS3d50LbLr7RzGIjjnIyeccA1i+CtMs
ta+Ivh7SNRiMtle6jBbzIGK7kZwGGRyOD1roPF/xNuvFXgLQPDMtgsEumoqXV4Hy195alIS
w7bEJHfrXL+GNXHh/wAXaTrxg+0DTryO6MO7b5mxg23PbOOtBNz0LXfgrrSeOo9G0w29mdV
v7pdPs7l2DxWULNm5kYjAjwDgnk46Vp+DPhDZS+OvDz3mrWfibwrqhu4Beae8kYE8MLP5bB
gGUggEdiKJPj7f3GpwarfaKt9eW2oXM0Ek8+SLO4UiW0Y4yV5+VhjHpVXS/jJpXhq60K08M
+FJLTQtKnubxrWe882a4nmiMRYybQAqqeAB2oYI1NE+HGo61oumPNq+nWOsavDJcabpU7N5
15EuRuBA2rnBwCcmpLT4Nalf6bZXY1/Tre61Cxlv7Syk3+bKIs714GFI2nk8VhaN8ZLTT7f
Q7++8Li98SeHLWS00u/8AtRSNUO7YZY8fOybjjBGe9WtI+NT2l/4bubjR/OfR9KuNMcmfH2
gzbsydOMFzx+tZcltTf2rehr3fgC01KbwlYW9zZaJeavpcM8ODNcG9kdyvQKdrccj7uKisv
hD/AGj4nvPDVv4y06XUoLhrVFgt55keQAE7mVcRrk7ck9Qat6N8XrHTP7Ku5PDDXVzpuiro
9vdRXex4hlt8q/KdrEHHt+NO0f4waNo1nptppnhK5hTSbxr23VtSbbO7EEm4wo80g5256VN
l0Zbuc1/wrW4svD76z4h8QWOiGSee3s7acO73bQ5V8bRhVyMAnqauWXwzuNS8G3mv6RrsF5
JYWq3dxapazKAvGVWVgEdxnkCpNR+Iul69osmneI/CzXzW1zc3GmSR3ZiNuJiWMb4HzqGOR
0rdn+NUVzZ30SeHHhur/TBpkpF63kwgKArQxYwnIyRzn1oY0nYpad8MY9N8Z+H9F1fWNLvt
Vup4FutDcyoY1kGQHkUdQMEheRWBpXg681rx/J4b01IopnupYlBYlIlVjkknnAAPPXiujPx
O0248U6V4wufCgbxHaSwS3F0t2wjuPLG3ITHyswAycmsrQvGEujeO/wDhKrS2RnM8srQO3y
ssmdyE/RiM1hUlY66MG7s7S88BeH7f4eWl3ZazaX1zPrP2T+0lDoiR7OVZDzweeBzxW34e+
GFrb6/4elvrldT0fUrh7ZwYZLd9yoW+62Djjgismx+JumaTa2Vto/hOGGztNQ+3rHNcmVmY
qVYEke42ntjvVy3+K4hudLFvob+XYX7Xyme9aWSUuhQh2I9+MdMYrgbptpyfY9OCrxTUPPs
NvPBdhB4A/tG6t4I727Er2lxiZ1WMPjaxUbBJxgZ7Hmux07wDYaPK127W2m2VpbQvJOSz72
dAec85POewrh9P+I1loGiXdnDYSrLdQyxSCS8LQNvJy5iIxuAPY9qwtf8AjxDq32zRbvw59
t0C6t4YJYlumilLRjAdZAOOnIIqI4eOIXKtv66mdatUw8m3v/w3T7z03V4rPxL4e0G28OeI
rCxutXubm0t7iZHkF5JHwAoHQcH5jx0r5o8P6Nrfj/4gQ+E5dTS3vLh5oxLKCY1ZFYnOO3y
1uW3xb/sqXwibLw3DFb+GL65vIIRcMRIJWyIySMgL685ql8KPEemaX8adO8R61cx2Nks1xN
I8uSibkbAOOTycV61HCUqK9xHj1cVVqLllLQ6fwb8J9JuPGPha6l1e08U+Hr3U302/WKOSH
yp1iZthzglTjIYdcVj+EvhHD4yurqGw1wwXfmzrDbfYJnii2FsLJOPlUkDgc9qtw/GG38Oz
6PF4b8KQWVhp2qSapPCbl5Ptc5QoDuIyqAE4ApujfHSXSItCdvC0FzeaI0wtn+1yJEUlLFi
0Q4MmGID/AKV0WdtDl0TL3hH4NXP2/wAOXzeL7G11HU7aW9srMRO7yeSzb1JHCjC/ePrjFe
i3vwrvbuZ72C92T3cDXsNsYHKlQMlWl+6rHnArzLwL8Trmfxn4OVNHiP8AYVpc2SDzT+9WY
uxY8cEbjXrPivxVAdNgW80c3dxYqbaKVbqSJQhHG9F4bBrysXKn7RRk9bfqe1gY1XCUqa0v
/X6HCePPB/h7w7baDdabqzyXd9YxXElu8TfPuzmQN0UcY29a44pmPpk4rtdS8Y6fqMegRat
4ZhvbjS4o7czG4dRNCuTsKjoTnr7Vy7lSJXhj8pHbIRSTtBJ4zXPVmrpo9GhCVmpbmL5O1j
uGCTnHXvW3aLi1OPeqkNvlPu4+v1rWt4lW3wPf+dZVZ3R00admYl6FEz+uaq+VgZI5GO9X7
2M/amz05qvtGcd8itIS0MqkLtlWReuD3oUZUHk1K44+Ud6csbFc4rpg7o4ZwPab64JUCPOQ
q4boelVTPeTpia4kmA+7vYnFbFzbQwIFOC+0fyqkqhFLYGa+Y9pzM+vUFFaFfyMgCTPqRT9
wVVWOlc5fLHAFUDNLcXEdrbKS8jhV4yck4FEY825MpWQ6acL95snnpXOXz4XOTnrXsvjTwp
b2vg2K5tdLa3uNIkWC4m2Y+0qyjL++G4rO8TeD/D+o+Ir62tLx7K8t7GO7NskA8oRhVL4Of
vYJPTFdqws4PTp/wf8AI4oZhSnD1v8AK1u3e55NA/ygM3JIGa1NeJjtbS27gFiPwrb1nwSm
gR6jLLetLBFcQRWT7APtQkXfu9sLVzTPDuieKb28a+1K8s0sYmklmSFWiijUdSxPUngChUp
e1USZ4mLpc62PMJgWiKg9hSW7TTybFH7wE5XHT3r1C0+G9jqegXN7b3WpQzRWxuka5gWOOY
LztUZ3dO+MVq6Z4R0LQ/FGiaZdXMlzqbzQvPA0I8hlfBKZzkkAjtiutpxS8ziVSMm7dP0PM
7a2S3Q5IMhAy3+FVby8KhljbJ5JPpXqOo+CdL1bU7QaPrEsUN3rL6Zc/uABEQC37sdwOnNY
GgeGNAg8Tz/Z7jUtaj09v3xNtGITLuIJJdgAg7BuSazjhZ35plTx1Pl5KaPJ9fhuLrRLiO3
zI5wcZ5IHPFeUyfLI4f5WyTg9a+tde8DaHoH/AAkWo67rd0LbTrq3VTawIzyicfLhc4BBP0
4rL034cpo+s6ppTyW+rRWHizToy9xZRtLNFIu75nPKjBwVHBr3MKpQi1JaHzuOlCpNOLuz5
XYbPlPoDTc5OT15r1Lxb4W066+Ps3hm3Y2tre6uts3lIB5IeYr8o6cAjArZm+F3ge31fxQr
eItXm0vwfG51W4jgjD3Ehk2RxwA9Ochmbjjiu1Surnmyi0+VnjqgYwPUU3zIxgZwen417XJ
8IvDtpb3Xiu41zUJPBqaRFq8JiiQXknmOY1hIPyghgct0wK6vWPDWiPoX/EgEEdovw/W882
exiaW4xPjLZHyPg8uvPFMhI8R0zSIZ/Dk+qXqkw2weQLj/AFjEYA+g4rncbbc59q+kPEfw4
8NaX4G8Q6Fp2vXs2paHZWuoSLJCoRopSvyEjkn5+v0ri/FHwp0vRY/iKIdVu5R4VFm1uWVf
3/nY3B8dMZ4xWNJSvJy7nTV5bRUO2p4secfSnE9T9a7PwF4VsvEl7qDajZarc2dlAsjmxeK
FEy2MyyynZGv6k8Cn/FDwXaeBPGz6Lp97LeWktpDeQSS7SwWRdwUleDjpkcGtjlOLUYJzyK
CQRgA5OK9d8YfDPQ9C8AQ+ItAn1HXbcwwO+rW80Mlosjj543jX95Fg8At1IrI8EeDvC+r+B
9f8V+Jr/UbeDRru0gENgqFpxKWGMt0OQOfrxRcdjzfIGeecHAoYtn6GvcfFvw+svBng34i2
mn3rzppurWNvG8sKGSWGVC4VmxlcE/w4zjmuP8JeE/Ds/gPWvHPi641A6ZYXcWnxWum7Flm
mkUtuLOCFVVHpyeKLi1OIsr+W1YDdlDgFT0rRTU4TJkKBxz6da9b0X4P+Drrwvouqat4gls
V8QpPcWl1Pd28CWcSsViMkbfNKWI+bZjGa6C1+H+ma9p3gS9uRbRWuh+F21K6CeXGL10umV
FZ3+XBOMs2eKlpM0jNo8NW/t36sAOeRVoXNkBxIN2cc1p/FTSNL0/xXHf6XrMOorq1v9smj
jmilNnKSQ0LNFhDjHGAOCK9cvNFS78Jj7G0dm3/CuoLiQJbxnz387HzFlJB5+8MH3qOS+xq
qzR4i17bAqPPABIFTpqWmRKC11lgOiqTXsekeDvB/hS++IPhWAX97r+meF5Xuri6CNbu7Kj
ExLjKbSQAcnPNZyfC7wZp83hrVdNt9R8SaLLeWMdzqVtfQvC7SMAySwgb4RuOOc55FTKkno
UsRJbHl3/CR2aDfHHNMPQcVI3jGQgpb2CKQOGZiTxXo3iLwF4T8Q+JfiBp3g2zvrPXNCuFe
GxLo0Eyefsk8tVUFQuVIGeBVq8+Gvw60D7LPql9rN/b6rqsmkWjWbp+5aPaksrZX5v3hOFG
PlHWoeHpvdGqxdbo7Hi91qF5fSlp3OCeg4HSoM7cDHHAroPFXh9/C3jHV/Dk1ws76fcyQea
ON4HQ47cV2Hgbwb4Q1TwVL4l8TtqkhTW7fS0hsZUQOJE4JLA4wec+2PetopJWRhKTbu2eS3
Byo4I6fzquCQSA2f/119EX/AMIPBEl3Lptheav52m+KbbQr2WWRAJ45TyUAHylRxk5zjNc9
F8LvCUGn3V/qusXen2Vr4uOhPdsQUS1AJLEY+/kAZ6DPSr2Ri9zxmR+ZGPIAPH6VBluQM4/
+tX0vpnw203SPFF3PpdjdWFnLo2pT2uox38GoRTmNPlaNwnytgncCMjPBFcH+znHHN8c9JW
ZI3Vre6JEihlz5DEEg+h5oTBnN/DCMN46s1PBHUH6V9AahbrqMV3AFy0oYL9e1a3hW30Txt
Bb6Rq/i7TfEPiLTLqW/OoaXaiEw2yrjyGcquSSfQ4FdraeFvD73bSx3bGJLV53jjlEhiZSO
MgcgivnsfSnOspx7H02V4mFOg4zTPmW5gZWVjwVOGHpxVhYv9GHPpXrXifwx4R0zw9P4kuL
W/f7TetFBbRzgZymclscYOfrWbrngzSNN0K4163edtLns7eSwLOCWmk+8rHHO3a2fwrPkk4
po7I1oKVtunzPOI4l2Ar3xz+NXbdP3K5Hb+tdZ4Q0DQ77wzrms62Lpl0zySkdu4UvuJG05H
GeOe1dJp/hLwxLNoWmSw34vNfhNxBOkoKWqktsUjHz9OTxUulKSTX9dPzNPbwg3e+n+V/yP
HNQTBLY9cn8apBOeucn+leq3fhzwvD4Gm1TV7e5tbtpfsdnKbkbbmbdhpNu3iNepNcLqmkw
6Zepbw6rZ6mpG4y2hJQH05A5q0nGKuJSVSTsc2wI288E56U9N+zrU8kHzR8dz2qVYsLg5/K
toVEYTpNs9snhKE73LSbRnvjiqbKkaFmbpzUl3qNlbkB5wWIAwDnPFc7c6n57bVBweAOlfP
RozkfQTrwitWLfXqyNsXhen1qvpuunRNXttRiijnmt23okmSu7sT9Ota+s+AtesbW9la7sJ
Z7GIXE1tDMWlWI4w+MdOfrV668CWQ8XxwwK0WjW1jb3l48kpGDIo4BwTy3oK9WnhZR1tY8m
eNpyVt7mPpXi/VreTU1Yrdx6lC0U8c5Zl5Ocjng5rYuvHWpXz3Eb2Vlb3F3CtpNexRnzRBw
Co5x0HXrRH4A1CC81Hz5baytrIIzTM7Om2TlMYBJGO+KfH4QtR4Qudek1m2E8N01uED5RgB
ng45Y9u2KylKvqo7HTH6q0pS1ba28/+GRW8Q67FrL6LodhdSXlpo8BX7Q6bDK5/2fYYH4VY
0zXG0Tw5No76dZ3sU8vnOJlbLkdNxBGQPSqfhnw89/Y6lqH2q3torYCSWSdyoVCcZ496L7R
rq21f+zLnULK2iltxcRXrOzRyxnoUABJJ9MVMnXnLnitNv06gvq0E6ctWnf8AW+nqa0/j/U
FjknuLPT4pJbb7I8ojIZ4sYCjnjHt6Vzt18SdTkeyuRYWL3VkUKXjxkyuEOVVjnGOPqRT9V
8Ba3ZpqE811BcrZQxXXyk5kik4DKCOOeoOKguPAWqWdm88lzbN5dzFZyKCSVkkUMB07Zwa6
oRqrWbuzinLDtWhZIq2Hj7WrWWN4ILceXqZ1NdyH/WlSD3+7z0rHl+Itx4X03UYHtLK9TVJ
BMbS5j3L5oJIcYPGMn2rrrfwvpuhya1c+MZbSGw0+dbUXMlw8SNcYyqDapJB78cDmuAm+H1
74xg8IfYI7K11DXZr5FuzdSPHIIScDaRhBgYBGc5ycV6FGnOb5pbHlYmvSppxgrt/8OYWp/
E7xd4t/tOxuobSV9ZktZJxFCVJaAYjI54GOtemWnjHXY5by+uxZveXt5b6hcusRVTLEoVMD
PAAHPrVPQPg9eaVLpMMOp2F7c6qJUW5iZjHG0YyyZx29R1o1XwrfHwYl8LiILqSywQgE7lZ
ODn2JrPFYio3yx0j3/r1NsFhqSjzT1k9l/XoeKat4qvZfiRceL4DGb1dRF7H8uU3q24cemR
0qSw+IfiHTfFGs6+kdncNrgf8AtGzuId9tcq7birIe2eRzkV3tz4G8M6d4X8B6lq4hsJtQm
uxqL3MkvlzCNwFUBAWUkHAwOtT+JvhdpOka94ngtLezmTS/D66klq13KXg3Mo3SEqCZMHds
+UcjPpXsRasranz1RPmd1ZnFH4v+Kzr1zqE0WnT2dxZDTW0qS1Bsvsy8rEI+wB5BznNadl8
SvF/iM6ikpsIkTRH0xhHahVFsXDiMAdMYwD2Ary0xs2QoLHngCvonwn8I7/SvCyTDV7CXVt
T03+04bIbvMki2btvTAIGeO9RWm4QvHVl4ampztPY8xv8A4p+J9RvdduJ3tQ+t2EWnXRWHG
YosbNvPyngc1Z8QfGHxf4g0bUtJvxpwh1OKKK9eG0VJLkx42yMw5LjaBn07VZ0v4Palqun6
a517TLLW9atpL7TNFmD+ddRLk53AbUJwdoJ5xV+T4Yrrvh74dw6DbxWWqaxa31xqV1cSERx
rBIQZH67QqjoBzW+5znB+GPHGr+E7LU9Os4LG90/VFjF1Z6hbieKQoco20/xKelV/Fni/Wv
G2sR6vr8sUt4lultvijEe5E4XIHGcV2Vv8Gb7Vdc8OW2g+JtN1bS/EMk0FpqkaSJGssSlnj
dGG5TgcdjnNMj+D93eS6H/YvibTdVs9T1MaNNdQJIFs7rrtcMAWXHRh1ouibMxLv4ja7c+G
L3w9DZ6Xp9rfrGl7JZWawyXax/cEjDrgjPQZPWsjT/FWrab4Y1Lw1bPENO1OeC4uFaPLF4s
lMN2HJ47109x8ONPs/Fr+G7nxvYPdQLILr7JaT3BilVgvlIqjMjc5yOBg88Ve8Q/BfWdBt9
dlGq212dIsrbUxEkTpJcW0x2hwrcqVPDKeaV0Gpga58TfFXiKz1u21Se2eLW54Lm88uEKWe
FdqEenHbvVLwt451zwnbX9pp62d3p9+Abmyv7dZ4JGU5VyrfxA9DXWyfB59NW7uvEHirT9L
sbS6gsPNeKR/Pu3RZGhAXkBAwDP0BrJ+L/h3SvC/xd17QdEtls9OtnRYog5ZUBRSeTk4ySa
e4ajLP4r+KLbS/wCzJodKvoI55J7X7ZYRzGydzlvJyPkGedvQelNsfip4xsJ9Jkt7yDGmWT
adHE9urRy27sWaOVTw4JJPNaerfCd7LwBeeMdL8QJqdrp8kaXKmxmtlIkOA0TyACVQeCRit
D4b/DdfHnw58SDTdOF14gh1KxgtZyxAgiff5rN22gDJJHbijQep594i8SXniS+ju7u1sbRY
o/KjgsLVLeKNck8Ko9T1PNbg+J/i42D2AuYPIbSBoePIXJtA24Ln1z/F1rePg7w/B8H/ABJ
qcc8V9e6f4jt9Og1Ta8amFkbcdh6LkZ5GeKdqvwfe18Jx+JNL8QG/s/t0NhKZtOmtMNK21Z
I/M/1iZ78UXQFI/GXxzJp8lpLdWbGezOn3NwbOPz7qHbtCyyYy2B0PaoG+J3imTRjpsD2On
xyywSzy2VnHBJctFzGZGUfNtIB+vWuwu/gVZ6cdSN78RdMjXSNRTT9RK2kreQ0g/d7f77E9
QOnrxTNP8ByeA9T8T6lrCWOtQ6DqMOjPbun+saYArKu4EAY4IIzhjgg4NFwRzn/C2/Gh8aJ
4vt7qzs9YELQtNbWiRiUP98uAMMx65POQKXw38TPFPhixktdPureSAzm7RLu3SfyZyf8AWx
7gdj+4rE8b+G5PCHjvVfDks0U72UwQvCpVDkBhgHnABxz6VP4N8O2nifUZrO61SexESAqlt
YSXkspLY4ROgHUkkCpLRZ1HxlPf+FZtGu4luLmfUn1GS+lCmVmKbSN2M8nJOTjpis208Ya1
pegnRLO5RbE38eomMxgnz41wrZ64Hp0q1488HXngjxpP4auLlLyVVSSKSNSvmLIAV+U8g84
I9a6PW/g5Jp1jrNvB4ptb7xJoVmL/AFPSI4HXyYiBuCSnh2XcNwwOtCBnNzfE3xhPJqDvqS
iTUNSi1ad0iVSbpPuuCBxj0HFaGpfGHx3rDK13f2pjS6S/ESWUSxicAjftxgk7juznOea7n
wh8JfD2majqun+KNUtdS12Hw3PqT6QbdwLVjEHiYS5wzqCCRjAz3qTUPhH4f1rw14am0fU7
XSNYl8KLqr2QhdjeugLSSM+cISOB646U2yTg7j4r+Mk0+yNrdWdjDHBc20dvaWccMKpNxLh
AMZYdW61yPhrxLrPhDXotc0C5W2v4VkRJSgfAZdrcHjoTXe+E/hKvjbw6b3TtduEv1tJblY
W02QWq7Mkxm4JxvIHYEc11Gj+CNEvrTwILbRdNa51LwvqN7dG6R2SaWNm2uQrA7wBwensaS
Gyf4BG4tJ9S1uGTZOAQGx69QR3B9K9xGuXzTuwaGIPG0LLHEqrtPXgd/euY+H3hHQdH+EOg
appl5LJc6nbiaYuhHmPvIOB/CBjHvjPeu50TRYJNIuL65hWVd5RCI2kaM46kA/dr5bEqrLE
ygnb/AIY+swsqMcNGclfpsef+PryWbw1a6WH/AHEcxmC4HJxjr9K5zxB4kt7zw1pXh3Skuk
06xLyf6Uys7O3XpwAO31Nd7rPhSHU00y0utZSyu9Sd1somhLiQjgbj/CCeBWZD4CXUPAVpc
G3Szmsrq7/tG7CFmVIxwMfxHPAp0adVQt/VjWdWipp+f466+fY88stZ1Cx0m9023lCWt9s+
0IVB37eRz25rW0zxn4i0/R49NtNQCQIpWPdGpeJW+8EYjKg+xrT07wEdQbw+qakEGtxzSIW
iz5Qjzweec4rU0Dwvb3lt4QMltZE3ktyjFo2zIYwSPMwfmHoBirUattNP6/4JrOpQ62f9P/
I4zUfG/iGTSoNKmngltYofIRXto2ZEPBAYjI+vWuatgGwAMcnvXY6n4XsLXw7BrOr6uLK6v
xJJZ2sUBcMqsRljn5ATwOtReK9Jj0fVtNtIYYER9OhnHlKRneuSWJJy2e9TPn5by6GlOVNT
5Ydb/huclJHgxZx60LsC8g/lVyaLiI9eKqgP26ZNZwkdLh3Nu8u4VZohMGe3K7u/tTkc+am
48bh/OuRkvJYYr+J3B8wA57g1t6ZNNdWMUkw/eN04xmvSrUfZngYfEe0dj2Hxl4q0HT9d1t
tMgludU1CxSyM6zK0CoUXcwA53cYx0qKD4g2wv7l2tbuG0vLGC2fyJQs0bRDAdT059K45/C
l3a2ryyw3H220bdeW/lYW1RvuFmzyW9BW9qXgu6srXTntYby4uL77sLQbChxnB55PU/Suet
Vq/ZOihRoKynr/wDQsvGVrZa5Lf+drIVhGqv9pVnkVeqyBhgg+3Sql/4v0e90XVNPu9Kli+
1XpvLcW8gVY2K7drcdO/FQ2fhC+a5vrbVFksXtrCS9jJUMJAvYEHH41yVrpeqeILmaLSbN7
jyVDyMCAqr6knAFcadW9mtNT0msOlzp6q3X7jrvC2raPH4Z8VJqjFopbeKNYEkCSOA/wDBn
qR1p8XxA05b99uk3ENhHpyafavFMv2mBVOd4YjGWyc1xk3hfxBbTW0c+lzo9zO0EI4O+QYy
o568itQeDdTj8Kz6vPa3AkjbiJUGPLBw0h5zgHjgV0xlOKSitjjcaUm5Se/n8v0OmHxHt28
T2+otpMklmlj9gntpJtxlUZIJb1zg/nVPTvHFnb6fqKa3p0l6Z7xdTVll2BZFJ4b1X6VhaH
4fGr6brV0J3jfTrf7QqBM+aSwXb7dahk8EeKL+G+0630uR7pIMSAsqhNw+UEk4BPp1pqdRt
PuKVKjFNdvP5o5zXfi5onie68Q6d4j8P3V5oN/fLqNqlrciGe3lUbT8xUgqw6jFdZ4K8WWu
k6R4XaTQ3VtFa7eJPOydlwTgcjggEfWuA8IfDKa60LU9Z1Vbq31LSNTi099MeHlmZSee+QQ
OO9ehy+CvE1pLaw3OkyI9y6xRgMpG/wDunB4Psa7sXXlTtCmeZgMPTq3qVXvsjU0vxqmmr4
eRdOeX+yZ7iR/nx5qy8ED0IFSavr1jqGh6fpVhpr2VvYyySJvl3lg/PJx1zTLTwNq0OoWMW
q2NxbwXcxhDRhXfd6AZ6/XFPi8Ja3dJPLY6fJLbxSMgZiFZ9vXAJ5I74zXh1KtaS9nbR/8A
A/yR9HSp4aEvac2q89N38u5x+vfEfR9G1nwf/a3hr+1l8PCa4SNpgivLIcoxGD90jPPXiuD
uPiXpSXfiu7sdE1BrjxPp0lpczXt8JmEjyB/MHyjgYxtrF+IM+7xXeJkAROsWD2wvNcVkMO
Dngfzr6nC6UY37HxeOs68+Xuew6Lp3hO6tbe70SwOPskMd35jmRTc4zIVLDOOR7ZzjivWPH
HxA0bwfoul6rpmnpf6xDpCWME63H7uFmQq25McsozgZqD4Z/Cme5+FOk6nC5+0XqtcFW6EF
jj9MVynxI8AeJb/Qbe20bT1uSJXk2mZEkl2AlhGjEFyBkkLmvJjXlLFOLWjf5HqctFYO6eq
X4s4zR/jDa2Npoep6h4YF/wCK/D1m1lpmpfaSsSochWkix8zJuODke9VtP+MF1pcPhWKPR4
7gaJbXtndJLIdt/DcsWkU4GUPPBGahg+Flzc/Cm48XRC5e7toRPLbrJAY4oi3EjHfuXjjYV
3ZrldA8EeJPFFpeX2kWsJs7N1Sa5ubmO3iV2+6m5yAWPYV9Bc+dPUvAnxN8ORfEHwTpFpp6
eGPCWiXFzdMby5M7PNLEwLyPgcdFAArCi+Lel6DNo9p4Y8LGz07T9b/ty6jkvDK13OuQqq2
PkQDoOTXKaZ8MfG2sQzTWWkKypPJbIJLiNGuJYx86Qgt+9Yf7Oaw9A8Na34n15ND0Wxa5v3
DN5ZYIEVeXZi2AoUDknpQJnYeGviXBouveLLy70WS4tvEiyLILa6NvcWwaTf8Au5QCV64PH
IrfT44zRePtN8Sr4atza2ukDR59NedmjuIhnbkkZyDtPOclfesjQvgr4l1qHXnN9pkEmk2a
3cey9hkjutzbQBIH2qODljxxjvWNbfC/xhfaXNqVpaWc6xRSXH2dL6Frh4kyHkWINuZRg84
6DNLS4amrYfFCGTRNT0jxb4fGv2t3qh1mAi5aBobo9ckA7kIxleOnWsTxj45k8WfEaXxs2m
Q2s8skMzWpJkjLxhRjn+E7envV2L4RePpvD512PR4zYfYRqSN9pj3y2+Ml0TOWwOTgcVRf4
aeMU8Mt4gfTY1tRai+MH2hPtIticCcw53iP/ax707hqdj4p+NMPiPQvE2mweGGtH8RmKW6n
lvnmMUkbAgRAjCR9cIPXrWL4J+Ims+C/B+t2WjRNFLeXlpdC8WQqYjExITH8StnBqn4D+Ge
pePdN8RXthqNpaf2NbCfZcSonnMzABSWYbF6kueOg710T/Cfxk3gW1ew0+CVpjLeSRC5j86
eOMbcxJndIoGTlfWolK1l3LhG6bfQjufi2Hj1Qaf4WtLNL/XbbX/JaQyRJLGOU2kcoxycds
1d1740pq+narZW3hj7Kup6hBqk8s19JPJ50T7toLDAj7BR0965KD4b+LbqfTreHT42fUdNf
VrUGZRvtkBLN14I2n5TzWb4X8I654w1KXTvD1ot1cxWz3LRtIqfu1I3H5iBnnpV7EHYav8W
LjVU8UB9Fji/4SDV7fVnxMT5LQnOwccg+taL/ABn+2ap4qudU8JWt9Br99BqK2z3DqttcQr
hGyOXX1U4zXNzfCvxqniDTdFi06G7m1OJ57Se1uUlt5I1++3mg7QF/iyeKs/8ACpfG41220
pLG0mFxbSXsV7HdI9o0CDDyecDtAU8Hvmi6GSa/4u0XxdfeMPEOuaMketasbd7HypHItpAQ
JD6FSo6HnkY71W8G+Oo/C2ga3od5oq6lYax5RkCXD20itGxKjenJQ55XvWrZ/DcL4N8Vaje
XUc+o6QLJ7UafOlxDcCdyv3lzk8cAc561mat8LfGOkWiTTWENw4uYrOa3tLhJpbaeQ/JHKi
nKMegz34qRmf488Z3XjfxWviOexh0+4W3ig8q3JKgxgKGGenQcV0+sfGGfUbHWZ4fDNnZ+I
9csxYalrEcrlp4gAG2xn5UZto3EelXG+C+o2fgfXdQ1S5gOtWd9a2Nvb2l3HNGJJX2skpGd
rqSvHvWRefBnxpp1zbf2tbW0UEmpx6ZOLe6jllt5HOF3KD8u4dM9eKLiNe0+M8jXT6nceD7
GbXbjSzo97qZnkBuIDHsBCfdV8BcnvjtVWD4r3Wn3GkXI0eFm03w8/h9FMrDzI3BHmH0YZ6
dKy9V8IR6b4o1TSrYS28dnctCI7hhI428fMV4J+nFcjrNpJY3zQTODsVSMd+tZxqxcuVPU3
lRlGHO1oeiaR8c7nSrHRD/witncahpWmtpKXLXMqobdgV4iHyrIc8uOTj3rM0r4uX+kt4dM
ejW8v9h6TdaTGGkYeak5O5z6EbjgV5wlrJMjNkDAHH409LdopUaY/ug2WxzxnmtbmKTZ9tf
DW+WX4P6Dp1zbIxtYzHFNk5C7s9PXJNdfp2ox6ZJvhtg8qksrCQr+BA6ivLfh3fed8PNIBL
RuVZwuOxY7f0rtbcSMomYMEfjJ6Zr46dWaquT3ufXRoQdJLozN8QeMG0z7PczaRbX15Yyu9
nPIWHkFjnoOGAPIFcjafEfV9Ot7CBYI5fs91Ncy72OLnzBhkcdMcmp/HCKjJHuHLkkfh/8A
Xrgb5kEiqhPAOcjHNawrT7nQsNSau47/ANfqd9pnxJm0y3sUh0Kzlk09pVt5HZsxxSZLJ+v
Wp5PGFhoOmeE10u4i1K801rieZNrKiGUcISeSRk9K83jO9ioORnn8qGUiQkjjI5/CrVea0f
8AX9WNXhqb1t/Wv+bOkuPF63Hh6DR9T0WzvzbBxaXEjMHtw5JIwDhgCcjNU9S1ufxNqNrdT
26Qvb2kdoqoSQyoMAnPc1hMrNKgx/drX0yAA4K5ODxWFWq+SxvSoQ5uZIdJBjYCegxiq4gj
x0Fbk1uSAxGBjNUVhULg56msKc7nY4nLPLHGwjzG1vJd8sVGQQK3rWJYoY3QBtj4Yr3xWTa
Q2l3HqWlSW250C3AIPzZX7wB9+taNtPGluTF93+6TyK97Eyu7I+UwcWld7HsupeMvCUaazq
Frey3N3qUdq/kNCQqmIrlCfU4PtVH/AITbwvaeOG8TxancXUWoGQS2725zaB0xnnhsHsO2a
8rmubeSEvKcALWHHLLNOxQYQ8AZrJVZS962xs6MIrlT3Vvlov0PZ/8AhNtIt3ntptbS+thp
t1bQfZtP8hEeTG1cZyemSegrlPBGvQ6Vc30dzqMNrb3SrHJFc2ZuIpwDnawHI9iK5nycKRS
iAk8D+KsXXd0+x0xw8eVx7np8PjbwtaLrcNhbTRQRz/bNHUoSEmMZRuudq87gPYVYk8aadd
aHbTwaiLG9i04WM1ubESvJwR8sp6Ke+elea2dsjxkGJmbB5FXjZwovzSBTxxnOKylipbJG0
cFC6bOk8D+IYPDMWs3DBWuZ7cJbK0e9S4YHn24rc1LW/Cutafqelve3Wm29/cx6gZUiLlZN
uHjIzzzyDXAwRyuD5MbMMnnHFW0swBvlYlsDgdBXOsY4R5eh1SwEak3Pq7HRaB8SdI1G61v
VbaymD/23bSxwyL87xQRCMs7dN5xmti08TeHdJn2WV5d3y3uqRahM0sO37OiknA5+ZjnGa8
FN+vhbxzqNnO3ladfYlDEfdJ7j2zkGu3tZImjWWJxKjgEOpyCK68RiqilzpaOzRw4XBUXF0
5PVNpnpVl4v0e3ljeeWdtuttfk7CSYsEfn7VoWfjjSv7NgMly1jLZzSsrfZRKZEZiwIJ+6c
HmvKyRyep5rH8Q3rWXh6/uBIRtjIX6kY/rXLTxNSTUUdNfBUbOTPLJ/Gur6P431HXtEuUhu
LmWUF5IUl+RmzjawI7Coda8feLPGNpBo+sX8NxbtKjKkdpFEd+cA5RQe/SuTuJN1yxz0b+l
dJ8N9OTVPiJpFvKMxrKJXz6LzX1cmqVNy7I+IinVqpd2fbuhavYaRofhzSreWUQaYAkoC9V
CgD61518RfiBpGkNo0b69e6JqFi800MltpkV006luAryf6pucZ966STYspI6HmvnL44XQm8
TadHj7kTnP8AwL/61fL5ZialXEKL/rRf5Hv47DU6WHco+X5/8Esan4q8Ay/CSLwvo+sarYX
czNf6mP7PUnUrs8qryBxtjU8AAe+Ky/hh420nwtFfWmt6vPDp91cJJcac+mR31teRr1BViC
knYMOxry9m+nQfzqNm6n64r661z5i59B2/xg8JNotrp9hPqHg9dG1C4uNOFpp8N6XgkfeqA
ycxSLnG4cflXlvhHxSNH+IzeI31rUNK8xpm+120CTSZfPDxthXU5+YflXGA9vf+lIODj6UW
E2fQFx8S/hzd6jr9i1ndafY63oK6be6nY6ekRluVl3+cLcNtUEcYz71Y8OfFP4beGLOxGk2
mpWippk9hc2sdjDunmZWX7TJPne2cj92MAZ9q+d89T7U8nqPrRZBc9wtfit4cg1HSp5IL4x
Wng2Tw848sf8fDqQGAz9zkc9fapdZ+MWlaz4Xjmi1bVtI1YaQulz6fbWUDQ3BVNm7zz86oR
jK8+1eFAkHrnpTCcrz6f1phc9U+D2raNDqHiLw3ra3SWfiHTTYme1QO0OJFfJBIyPlxXcyf
FbwKnijRfFctnq6a34WtZNOsbKMJ9nulUMsTu2cpw3zKAc1454T1T+xVuL2K3WWdwUR36IO
/HesOWVpLiSU9Wct+fNYpydR9jpfKqUbbt6/oe96N8W/BUFjoGoalZao2t2Gh3OiNHCieQo
k3ESgk5J+bGOMAmub+Bdxp9r4u146hIUtv+Edvlk2yBGYFQMKT/Ee1eUIxVMfxHFPjQbOuT
j1962MD2/Svip4R8O6Zo3hTSrTUr7w9BY3tpfXNwqRXLm6xuMagkKE2jAJ55qK1+JHhzRk8
OaB4b1LXtP0vRI7phqfkxNPNNMQSGhJ2GLAxtzz1rxryiFJ7/Nn86lLYB+XC5I/SkwPbtS+
LvhhV1+TQdElgubwaa8cot44UuZ7eQyPLJGpwm7gYXPSpda+NWnS6zH4i0a/1155b+C/k0e
5jgS1jKOGZTIo3Sc525xjOa8HLH3A4/lUangE9eKmw7nuLfEnwDpdjrtrotprch1nVrXWJG
uhHiFo5/MaIAHngthj1OOKfb/FTQpdX8T3f2G+26x4mtdahG1crFE2Sjc/ePbtXhsY8xj6A
f1rY06JpbtVA43EClJ2RdOPNJI9g1O80LX9U1bW7SK9jvtQ1GSdVlC+WIGOQDjnfn8K4jxt
4amS6t9UcEwSoA4H/ACzIJxn2Nd94S0uOcvJt3xxRDIx0bNat1asRIkq5Qg5DDOea+chirV
nJH1UsKp0FA+fUt+kcPzbsABVyTzXo/gz4fq7rqHiG2V485S1fv3y3+FdZZ6dpljKz21hDE
5z8yoAa6a0dTFwMev5VriMdJxtDQzw2XRjLmm7/AJGjZzx2mxYIlREChQOgHpiuoTWmezVJ
IlIJz6YrkBngAgdO1WEuGigPIOBmvFeruevKCaMHxZeLeagBjb98+vcD+lcVdZa7dQeF3Vt
3czXGpORzsTGce+aw5iWuJG92rqgtSfsIuWduGd2UHGeM/SlmTazcd+PyrU0qD/Rmcrjk/w
Aqp3UeWOOOf6VlzXm0dvJaCZmKp89G6/dFdBpaEyAf7P8AWsWNcMuR3ArpNFQeZg8/L/Ws6
z90KPxGtPCPsxJ7LnNYe8DgKPxrqLmPdbt9Olc29tJvOMisqDSRpPVnnkd/caVrEd9CQl1B
IG2MOD6gj3rTZlu9QFxAwCSjzHC8BT3FcvrMzNq135n3vMOa3tBuYjpE0D7XuZELQ46pj7w
PvjkV9fiIWXMj4XCVby5XsSv5V7JKsTsFiIGexNWbNI4epLYrC02RmlmKsdpPTPX8K6Gytp
ry68iBCzfyrzay5NL6Hr4eXPZ21NaGMzOqxruJIwB1rU+wx2+POO+TP+rU9Pqaak1po8Bgt
2DzniSXH6CqX9pqxAA7nmvKblJ6bHtU4xS1NJIriRdqfImMBVFT/YYbeLzrjgZA55qPTrzP
LkbSOM1rB0mkzLt2L0B7+9c0pPY6FpqjObWrOKIIjBcZ7cVSHiHTstvfcABkqp4rVvfDljq
0RK3JgfnheQawdS8Jra2sEFm0ksksiqxxkAetOEaT33MZ1Zq9jmvF1rb+JYo7nSYXe7ts5U
4G9M8ge461ymmatqWjzGKKV4wG+aKQfL+Rrvdb8MXeiypqGnySENkP7etQX62l9pj/AG7Ti
LtEGwOhUn3Br16VeKpqHxR/FHlVKDnUdRPll+DKy+NGFsPNslMnqrHH5VheNPFen3+hmysm
fzHYM4ZcYA/+vR/ZCNhUnaNSMEuO/oK5bxbotzo0yRzyLJ5q5DKDjr0rqw9Ch7VW3Wpy4vE
YlUZX22ZyTNmQk92r0P4PxK/jZpiwBitmK5OMn2rzwqSxx610nhyxvAhvYoZtn3RIgPX0yK
9XFR56UoXtdHg4NuNeMrXsfUNxfNHGGZyWBA618z/EXVH1Txvdb2BFu3kofbr/ADNaN9rmq
2bBBdXC4GcF2FcPeytPfzTuxZpHLFieTXl5bgPYSdRu56eZY2NWCpRVtdStkAY+lMYZOQPW
l5IAPPSlBCse45r3j5/cjOB09f6Ug6g/Snc5P1/pQo5/KgQgGc+mKkC8n0yabg7cY7U8nnj
J69qB2Ewo755FNAwOnUYH508kZxjr/hV/RNPbU9ZtbMZwzAsfRRyaUnyptjjFykorc2r7R5
NI8K211dzKk93kRwL129Sx/wA9655eQTnuf5V1Pj68km8Qx2xx5VrbqqAe/JrllBx+J/lWN
BuUFKW7OnEqMajhHZaD0XGD6kcmpkQYx7D+dRjYMFvUVZXayKUxjA/nWrZzjwgCHnoD/OiX
BHB7nj8KruZlmKHpgn9alPDHJ9f5UhELcHHuP5VGWwBj/Zp8oy/Hr/Sox98KfammBJEzY2L
xnr+ddZ4dthJeqQMhMkj3rlrRC0o9AAf1r1j4f6Mbu/gynG/c/wBBzXDjKvs6bbPTy+nz1F
5Hs/gnQ2s9JgG395PiSTPpXQ6jo1rFYyFbcSbuWOMml0q6jBAiwEVccmtaS4RkKnB4r4xyl
e59LPmUkjzebQJ8b1tnKnJVgKu2ekMItzKV5xg9q7VJpo4mVPuDnkZ21WZJXLH5fm6kDrWr
qN6F8z6GLFoskjhY0Jb0q5J4Ymit/OkACqBkCt/Tpkg2gREy55PbFT65qaLo1wvllW2nn8K
i7Zzzq1VLlSPnycqt7dOPU8/8CrFEgeRx1yx/nV+STKSMT97+prPhZpZUBySMgfnXoxe7O/
ldkjtbGPZYKT3Ums65UYYn1OfyrcSLy7JR32YrGveA31PH4V58HeTPVlH3UZ8URaRAOu4fy
rqdJgC7mHoBWHZR5lGR05B/Cuo0yPERYnOTxU15WjYxpxs7l25OLc44PeuccRGRsyODn1rp
riJpI2CKTkdq5loCWPHesqD0Y5LU8p8TQRjxJqTxDbH57FRntms6zEqRNNHJgq3TOM1oa9F
cWurXlvcKN4bnacjP1qO1gt2sPNSYs/TZjnPpX305WWp+dUo3loXrONgoMUeTc4KAducH6V
1lgxsIJYYm+dx+8cH9BWJaQR6Bao1wQbq49eiA1eefAEcCeZuIHsPc14OIfO7LY+lwkVCN5
bjp5WZsY+XPAzVNpjHg57mpppoxciBQxwNzH0z7VUc598Z/GojFWtY6JS10Zbt76RfmLHGP
XpWzHrL42kdx3rlWZm4QFeOWqVHKEBSTgionRizSFZo7O31PJH7wjOehrrND1y2Urb3GDux
hq8ohuCDjJ71eXUltgGY7myNqr1Jrinh76I7HUjKNpHrPiDUdIsNLlnu5UClTtTqZDjoBXA
6Hrl/NqEkWo+UsMqB4I5EHHPQH6Vzd3qtzqN5Hc36+ZbWjYMfY+1VZ4wbrZ8pL4cgdh6Amq
p4dRjZ7s5FJrbY3fF0sV5fWq26IbvlSqd/TOKx/HPhW917SrOXTihurdTviY435Azg/hVzR
reOFjet97BCbuuM9a3jfKwwRznn8qtVZUZRcOhq8NGvCSqbSPAB4U8Rm7MA0W7MmcY8vj8+
leveHNMn0PwvaWNxH5dwAWlXP8R6ittboqdySEYAGM1XuJQ6M7zABQxJNdGIxk8QlFqxz4T
LqeEm6kXd2PO/iGr+Va3AXjBXcO3tXnLlSuDncD/Su88Z6rZ6jpMQtLpZlWYghf930rhlVQ
Sz+vT8K97BJqikz5bM3GWIbi7oiSFmXPAwB170fZ22k4HA6VZRgQOnalbGMj0P867bnmlIo
VJyPXH5U0YznvxVpwAxJGeT/ACquyhXyOmRVCsNB568Y/rSnGePQ0YGPekI5x9aAF4L/AI/
0r0TwLpSxWj6pJy8wKJ/sqOv5muDsrSe8u0t4ELuzYAH0r09p08LeFYxKR5wBVFHOXPauHF
zfKqcd2enl8FzurPaJxHiphJ4tvSWwEwpH0ArLYqAfTJ/lUUsktxM88zF5JCWZj3OaesMsi
kchecmuuEVGKj2OCpPnm5d2OxE5ALdCMflU8Toqqo44H86lgsVAyMZB7/SnmEhQCv8Ad7UX
JsyKRlaPOex/nVXzmLkEYHNPdWQZ9v61CZU3HPHBoQhxYljj/PFKDkgd+O3tUY6t6En+VTx
IHcAjow/lQwSuaejWzT3CIFz0Y/nX0l4U0JtJ0YSyKPNuFDDHYYryTwPoZutQtrYLyw8yRs
dAK9oi1G5ls5beAL5lkzIUbqVA4FfNZlW55KC2R9XltDkhzsvROYWA37c9OetWYNTZT1LDH
rXH+INaSyisLnO1JCTz1+7/APXqOx12ykWCGGfzC6hvlHTnvXk+yk481j2HOF+V7npthqjM
fL2gq/3u9dNLDBNarOo2nHO3pXmGn6jGsgcPggc/nXf6Pqf2mBo3IdTxxXLOLjqcdem1acS
ZYgGBV8H1rE8Wym28O3UrMCdmwe5NbVxEyfOOmccGuG8e3j/2fFa7yQWyQa1pPmaFBczTR5
XKQIx2wBTdDh8695XIXJ/Wi4GIG9doq74Xi3PI55wMY/Gu2UuWDZ6tOF5pHYOf9HPGOKwr4
A5555roJgBEqdsVgX6gOB7nmvPovU9KotCSwTL5x/nFdZYwbLVcA5Nc3YKoOcjPHHrXYWq5
WJR3ArDET6GFrK5citylqW4yecVzEiHznwuRuNdoy4gwPSuMuJStzIowcHqBWdF7mFFuTdz
yXxPJE/iG/idPlDjB9OBTfD2nRwJJqcx/dx8oD3PrUXiB/tXie7ZQT5jgjI5PAqXU71LOwi
05TyF+YD0r9Ar3a5I9T4bD8q/eS6fmZGo6w99qL7yNvO1uxAqZtX8iSCYRyoPVuFfisKYhX
Hlt8vPB7U+61BrjT47a6YlYR+7Of50pUForaBHES95t2Zv6ZqHnpcytukvGPCseCO1a7Jwu
QORmuW0SS4WYmKUojEByMcqOTzWrZ6y97qjRbQkKoVUBuvua5KtJqT5dj0MNWXKlPdl3afm
BUcdKGO089N3WqOr6l9mRo7bDs6sQ4PC4rP068llWKGaYEv8AMGPLCs1Tk48x0OvFT5EbQk
d28uLrg5OOn1p0z2tum+R984wVJ7n/AAqN5beAiMSdFw23qTVW9u7eUKPliWEFzuPXjgfjW
aXM0uhtKfKm76mjDY3b2vmEhdwMgQ9T9ahsIGkult5n3AuGYkfdA7U7SdbQ2TLNExdFOzn7
wrU0lriSKa6lIVp2yQo4/wD1VlNzhfmRtT5KnLystl9q8cDHGPrUE94sETyyP8qdc/SpJc4
46Y7fWsnUrV7qBo0fac55rngk2rnZUk1FuJatb4XEIlDY6dDUs+JoJIZPuyIykexrPs4Ra2
0cPXbjJ96sBhsOByBj9a05Un7pkpNxtI8j1GzksLqa2l6xsVHvzxWezFnJ9zx+Fdp45s/Le
O/UcSYRvqP/AK1cav3c9zmvpqNTngpHw+KpeyquA0MQBj2pSSVBzg4/rSYO/BHUj+VIDjPU
gAfzrfc5RSSc8nnNNPXA9R/KlPQk++KXADDjqf6UAR44H0H86CDtzjsf51NFDJKrsg4QAsf
SlhgeZWK4G1c89+e1DY7M9D8G6fYw6Yt1GyzXMhJZ8fc/2a5vxdqLX+stEjEwW52qO2e5rq
vDOiTaZGLiS8LCUBjEo+Xnoc+tcHq23+27kr9zzCQK86glKvKV7nsYlyhhYQtYgtEXeGPIA
6fjWwogIYuSgAOMDrWTC6x7QDycZB6YqxI+4E/w7T/OvQZ5KNNZrSKcfe65DY9qWfZ5iyKy
yK/pWUCCW3ZI5/CrFr8s3luMKSOfwqGik+hDNGSgJXHA/nWdPGq5bb2P4c1snIYqRuzgVW8
gO7IVySuR+dNPuLluZoPB6961NKhDS+Yx4Vs4/CqKqFibPof51t+HoRe6jBZqDhnJf/dHWp
qO0Wy6MbzSR7V8PY4NP006jdSAT3Iyg/uoOn50291tIfEt/LGxWKUYOPUc5rNRiiqsS7F24
x7ZrnNZD+XK+eWkxivmI0vaVXKT3PsZT9jSSXQt6rqUmov5jHdCCUjBPQkdasaJZyW94zec
CUIGF5B/GuXklJhWMrgKOG9a19Pv5NPxIsChNuC7Ak59a7Z02ocsTghVUp80jvrOaQNkt1H
b610Wk6vLaTD96QCTkV57Z+JV84JcJGIiqkOnGPr7101pKsyLIjAqRkH8a8itTa+JHt05wq
Ky1PVR4hQW20MNzdSRXD+Mbtbllf0H9Kz5LpvNI8zI56VU1yV3tIQW5IP8q56dPldwVOMHo
c1cH9ye/ArY8Kx/6NnoCc1h3uUhA+nQ+1dV4ehKWEXbKg81dZ2pep6FBfvPRG/N1Arnr8Zu
MYxjNbsjncuTjtWTqIHnK2a8+k7M75LQmsRmQD34rrLVtskYOOK5XTsedwa3mYrt2nBFYVt
ZGM43VjYvLjZasC2OMZrhp5QLhxkde9bd1dyPHtkGBjjjrXLzyr57ZIzW2GjuYwh7NHnsym
PxDeXM8gdIMEt2J2jFYc073UrXDMCznNbfiF4oVligP+sb5sewArmIiQODj2r9E5btyPzO9
kokUituOfeqkpJfYGOB61dkVnfueOQKrunz5PFVcGrmza3ws9MksDFETIc+d1K5x/SrWkpB
a2k13LGrl8BCP4Rnk1hxIGbYeR2NasH2qCDEaKY8HgHsa46kbXt1O6lPVc2y2Mma5eTKYON
xZSeSM1px2UlrCl2Syyyg7TjBx0NUZWDtGFQcDnI75rQF7MqbLptyjoTyVHeqnflsiadr3k
X7G2F4CcrDHGAD6sazikc2ozv5G5CfLVHPT61o2+owRWYFuytIQfqPQ1UsJI5pTdTkyFs+3
J7muSN022ehJxajFai21n+/ctkupwAOmT0+tegW8DQ20UR6qMH8q5DTiYtbs47g7opG8zrz
34/PFdo0m5mEeHkVslc8j615+Kk20epgYxSdipKg6ewqnKmCT9a02Ut25AHIrN1KQ29qziM
sOR9K5oPWyO6asrlfZ83Q8kdKbjC9DyP61QbUJoZ/Jn2ox+ZeO2MirMVwv2jyHcs5h80/KA
FGeldXJJHH7SL0OW8dyo2m28QkBcTZK55HFcGuR37mtHUpw17dByzh3LZI5PPFZpboQMDmv
osPT5IJHxuKre1qudrE5XcffIpgjIXB9v51IsgbHBzn+lAYHHPYVsmc1iMIMtkdj/OjaATg
856fhSs+Gwoz1/nSyEbx7Z/lQJk9pDJLvSNtqkDeR3FdZoelaci37XCBzFa703noc9a5vS2
Z7tYVHDkZ/KtXV7O5trxAQcSqAMHrz0rmq+8+S9jvw6SXtLXsdhqt/Hp3hhpycOYVVMHqSK
8nkmMkzSOcszZP5V03ip2tLW00kyFzEu5yfU84+nNcpJkHeOmen4UYWmoRb7jx9ZzqKPZE6
ALg9c4qyGBxg8bf61UhYtGDj0qxE+LVwI9xwMn+6M11s89E4JBPrzVlJMP8x6Hj8qq7lCno
TzUgGGJyc5P8qktFpftAtzcJCpi3AFifmI9qs6XB9ou2kIKpHHuJB71nfaGSIRZOBjHPtV3
S7pI7aZCxDvgfhWNS/LodFKzmrmXcQmJmT2/rWz4TvUsvElv5hxDMxjc+men60ul6dHrOvp
auT5KqXcr1wD0rt4PCuiwzrItqXIxw7EiufEV4Rj7OXVHZhcJVnJVYdGbghHC5O4d+xGaxr
yAHU1hYApkuQfSugjUCNQBgYAHsM1kurXGsTmPB2JtJ9Oa8OnLVn0tSF4pGDqMcRnCxKq4G
cL0HtVbzGC4YFgBxzWhqKRSXjtCygEnbwen+c1T3SPEkTKNiEnOPWvRi/dR5FSLUnYvaS9u
LyNrmRRG7ZdW4AIrp7G+UF7aOUSRrgxlTn5SelcVHbtLJEu0EZxnOAa34bd7SJGjdFV9pcd
wM1hWhF9Tpw05LpsdNvdyGz2I69Oal1RzJFBn+6eKzondAxzxj+tWr2XdDEegwRXnSVj14a
sx7/LvHGoySe30rs9OAjtohnACgVx8bb9QQAZx/hXUQn5FGOB6fSuPEfCono4fdsvSSgsKz
L6XMijPYH9amdzuB9cVlzzF5s8nGP51z0o6nXUkkjc0hg0rN9a296GZMnHOK5zQyC7k8Adq
1pH2kk9PWsasPeM1K6LetrHD5WyQHcDnHauOufJFy4IJPHP4Vo3d1ulUbsg1zV64N7L82Of
T/AOtXfg6Vldnn16jjaKZyXiFD/bV4APlD+mKwgh2kjINdT4ggZdbvFlhaNw+GRhgg+lYLR
5z24r7nmPznlKTSBDuIwcdRTHAfJQZAI6VNNHhfbHSqbhkfIyOe1TY0LFsMOQT1PatK3mMc
ixEFkY9KyYpmDDzE3DPUcGtKxlt2vopGl27TnkVhUWhtTlra5PqNgYo2uYsAr1HrWPcXQeP
KjOeD7Vv65fRTWDRRtksc8elcu3mwxM2P3cvy5qaN3H3i6zUZWiJC7Bt65AJIzWzBcGKDfG
i88lWHHpXOQs4HLZHPFaSyu0IAPTFXUhcmjNo6G0vFiuZ7mUsWEflxD+6T3q/pGtRWl1M19
KXEgHzYy2ay/s0d1pkctuCsyfeOeGrNZllijWOMJKv3zu+/zxXG6UJpp+h6Ma86bTXqdrD4
kjlv3Hlt5AUbQBk5B5Jqtq2qxX+nvHZszFWyxA7VyCTXEMgljJR1J5BwRUseoSRWlzAI1Iu
AuW5BGPSs/qkYtSia/X5Si4z6l1bmefUoDIykoPk8zoPr7UyB3N/JumJdmy0inGT9fSqKXO
yZZlXLbdpBOc9jUi3UcAkYx8bSM56cV0cnSxx8/dmR4lsninjvmUCO6yFHfI65rnQGAz65q
3cX9xdwRQSzNIkRygbtnrVRWxkdsGvRpqSVpHj1ZRlO8SaEkMArEEnHH0p7/dAIUnjnHNRK
ATwccn+VAVwVyc5xV2M7jCzYxngZ/nThyxz155poGeO2P607byx+tCEX9PJW8Qq2OQCR6Y5
rtNfzbva6g+35rZWRTztJPH6VxuniIORIpJY4XH0rpPEAnubJCkjTCFVTAHG1R1FcNZXqxP
Uwz5aMmcjeTyXMvmzyNI5ySzHPeoSFIbOO/wDKnHlwOo2k/rU5VdhyO5/lXctNjzHd6sr2r
RCRRICU3LnBxmrKpx8oG0jqD71KiW7hBHhWGMjs3FIYAibkyjYH3TkdaGxpdQMaqOTxg/zq
KSYnIQ9Cf5Uh8xwVbtnkfWphCoDBOnPPrSGV18x5MHJJP9K19JsGunxu2qoUt6mqdqY7e9S
Rz8oPP5V0vhW+tLPUGubv/Uph8Acng4FYVpSjBuKOrDQjKa5zpfDfh4ac7agztvmUqqH+Fe
uTXSBRuwfUfyqpb3jXAgeRDuuQ0o7bR1A/KrUzhAnZncKD+FfN1ZynO8tz7GhTjTpqMSTZh
FOfSqNtA8c107gZbnNakSNIyoOdxUDHUnNJqET2yzrKArBeQO1ZKWtl1OiUdU2cQys7bg2C
ScZOMc06KJ5Jlj8wqH754qRm58tSNxAHXoOaW285blY4HXLZ69APevSvoeLZXI7qFVUQg7m
A5I6HFbmmW0MCQMG8x5ogW3HOBxxWWYQZmy+4B9m4fSt2ysbaKRWX5yiqQ+e5rCrL3bHTQg
+e6RZIHUd/8aLokWqD/ex+dTbBgHd2/rUV++0Io5wpz+dcbd9D0rW1KVoP9LPvn+VdJG2EU
cjp/KuctGBnYg+tbKPhcdM9PyrlrK7O7DuxZlmGRg5rJZw0mc85HFWZicgj0/pWOXmMwHln
kgUUqY8RVSsddogRbfzWOCfXp1qxd3cEZO5xnnAXnNYttdAQJCDwAOPxpt1InVR2am8PeV2
c/t7R0JQTPMj7cLjIBrEvAv22XK5OetaEd0UfBHCpWLcXIa5kYnqfSu2MeXY4akubVk3imB
pNevjJnzNwLMe5wMmuTMWHYHpXW+I5PO1u+kI27pCcDt7Vze0ZIzX0KZ8i4qyMq5hwxxj6V
QkAHynrnite4Tdkg9KxJCftW4no2BWkXcykrCYwce9IO341Z8ksw7DJqVLNsDGCO9DaKUXc
SKHzUADAAjHNLfbWtY4ZFxJG3bgEetTpbSp8qtn2FMuI2IG/PHrWHNqb8ujRiKqb8MCByKt
qIxGfLyTxkCoWTGQeOtPjUZyDhuK3epgtCxDezRB0jYhXyCBUaSGNt6AHAHB5qRoo5IvMT5
ZFJJX1+lQAjBJHpUWXY01XUmbUpsH92nOc8UseoKihDEuwdMVCLITSAiUqOfoajltZIWw4w
M9exoUY7C5qm5aa9hkiYCEBiM5AqKUGa2ZdoBII6+1R2kbSZC46Z5PvWhLZkwuFlAypH6Uv
di7IavNXOFBIYL34FNI6n2P86kwVdkbqpApNoIOD2/rXcjzByxSFd4GeT0pwZgR36YzTlDb
srkdelGz5wevI/lSvcYqLnGfT+tEvXHpmplCCPOTuwOMe9RsNzn1OaRVjd8OabDqWoSW88x
iEcTSKQRkkCuwhg07T7dbq4u/NEcTfu0XI6Y5/OuJ0q2kd57lFyY/l/MVFfajdBTpyyfKxA
fHp6VxVaUqk9GelRrxoQvKOpjmRWkYrwvOPYZp2d52sTjJpxgRUUNkBhxj602OPe5JPHIrv
Wx5ReKROiIq7ShGGHU8VGfOh2uH3ocfUc1LLAkbAwyDBI4PXpVaUyRgLIuDgd6kZaVmZeff
+dNll2BgOvzflVITsFwOcd/xprFmJLHrnmiw7lkvufJ9f6U6NwHXJO3IyPaoAxBx7n+VOUO
0iqqksSMAc9qATPS4728ijt7qO7LxTxh4zu4A9Patm21AX1zbvJKiKjklSwzwvWuLsI3stN
ghmZ3I5Kk8LnsK0fKikncwNsUthA3BP414lSlF3R9NRxElb8j0e2kSOWGeNg4BVhtOad4ov
Le7E95ascSou4EdG6GsaO9gsrcsYjkbPM2nODipdQk83TQyqQHVTyPU15PJaaZ7jnGUXrrY
5uOAG8xOf3a/e2jsKuP5XnwPEqooBIUAZAH9amstscs0zxMy8gjIwTnvUEjLJdRtsAwSML7
12t3Z53KoxuOLAQRKoGRhnYdCc/wD1637OMrbpuHznBORiuZkUiQRxgnHXnNdcEKpCxwN6I
wH4VhW2R1UPidiIMQoHsP51nXzkOeOcH+dX40doiw/gIz+dV5rYzS5diFxzg+9ZKx1PXYqW
RAck8detXYr9ZpfLiwduSSeO1VrkJCypF8hCu/r7Vz322UbUEm0ISQRxjPWtI0PaamFTFOj
ojrpJGZ1wR+H0qM9vqtQW0kv2WCSd423syLtPOQO9TllQb3O1VwSfTip5bOyNefmXMCMVwQ
ewz+dK0p2NzgYPP41Yjt2l0+K+hngkikClQJBk8+nWqdxMiuYpHVH2nKkgEc00Z80d0xJJM
lweOBWDIytIx3d62Z0Yb2UZ91IPasE4BIJIOa6aa7nLOSOg8RWvka7ewk/ckK/lWAsSlsuO
AeQK63xjHKPGOrKrH/j4br2rmJIpMZz+Ga9NvVngRV0tDPuYAXcJ8qnkA1mmwVXyck5zW61
m8lq80bFmT7y9wPWqDQMOTxn1ojUtomEodbFYRKXB4+lSRjy+c8ZpHtWUGQuPpUKQTSv5cY
LHBOB3FO/MGq6Fvf3wPWmTMJEGR+FUyhU8MwAoeKYxNKhYov3iO1LlQ7toqXVuEJdPmXB/C
qQyrZ9xUztMAfmPT1q3JppGmx3iThyWw6d19DW3Ny2UmYWcn7qGW7DcGJB9RUj2pdSYFbd3
FUJFaEErLnrwKqPNcJKJVmO4EYo5b6oHNLRo1YUuYJPKkjIJyfmqY3ERTy5Ono3asifWbya
HbKVbAJB2jIqOPUHziVWkGcZzR7OT1Ye2itjUaEofMtSCMcetMiE4YEFhgnrUcN/YMuHSZO
BzgHH8qbdXlultKYrk7tpwCpHNCUr2YOUd0c1dAG/lcdDJTR9zgdR/WmdXHPep0AMY7cD+d
dux524qEbvzqRhhhnpnr+FIA2cNjjNPbtnpn+lSVYVV/djjqBj86iJ/eHI6A0ochQv0xTra
F7i42IMnBOfxpPTUrfRHTade21lo90ZFO5eT7nFcnuMlwZpDuLkMRVq8lYQfZjw25i/4VWQ
DzAfcfyqIQteXcqrU5ko9hxYDYM429M/WiNlIds/3jQ5i8vn0A/HNV1yqknOOa26GBdzlsd
ef6VBMWKgHnpT42GdxbuePwprsHO1ASeKSGQrHhQ7fdP8AjU7BcH5cDB/nTkXzBvIwqAYGO
pzSywHymkEoORyPcmkwsRpG7t8qnHPNdf4c0z5b65lUqYolKkjvS21ukGjowUMRtAyO5NdA
txvtrtdoDSNtJJwMCvPrV21yo9bDYZR9+W5kSXSsqoWyxXgNzgVJBP8AuSmQwIyC3GPpVNk
tym9c+YCMlRxj0zT0lOxOCUJ3YIpOCtYtTd9TfsrhojLH5pMcpBfjJYVuS39sdIjjiZpDlU
Ac/MAPWuNju9r7o9sZPQj+HHpWta6qXUwyNbzbzgPLlSvvXFUotu6PQo4jlVi3HPmN4k+XO
Swz15ppglKiUg7QecfWooNgw4kQk8hQcnrWreX0hiNu4+VSdpUYGcgk+9YyTWx0p3WpJcWq
2ssaxxn5i3zMCM8VvczaVp0qkMfKCMB/CRniq89//aM1pOW+dX2q+R024zj19as6PfQi0kt
ZE+eOQkH2rjm3a52w+LQoCRol8tgQHdeKf1XI6f8A16dqFxGJoHCEKkqsT2pmkahaYZLiVt
xIChhkAZ9aLe7zF86UuUz71gn2qdlyAhjGfc1zBhJfKxknOcAV3GvfZTpEzIRv3gYA5PNcz
DavJsuJN0MT7vTOMdq6qMko3OLER5p2HWMMMtxIGjJZX3ZJ4HpitLVo5pNKuUgiMkjIAqjq
eKt6FoiXMk6Fystuy5OeMbTx+dat5pslr825WGR047VjKqudHTThem0+p5zpekaolrdTDTw
zIV2F5CjqfVa52+mu47thdpIHLfxMTXrHdePSuZ1zQXvpPtNvMBIB/q26H6V30cUnP30eTX
y9xh+7d7HAtqMsYjYNIpPcMarNrNwHYGRiQepatW8sZLRkjvLQoQfvL0qr9i06Uly4TPYGv
T5ob2PG9lVva9j2vxod3jTWAo2jzycdewrlZp0UY2ndiug8QzBvE2ozFSd0hyDXOSgOSF6d
vauSXxHbFPlQ2G5FsUkwW3KeB/I1VmG6UMo+XOVH+NXzKjWkcDrgKScjqaltLWK7FzmTZ5S
blz/FWblbU1UebRGLKGMZUrnjg4qgHaORXQ4ZTkGtyaLYGBQ9O/WstoiZMAck1pGWhlOLVh
bOGG+uZRPL9nJBYHHGapzLIgZQ5Azg1sWFxbRIsE8IBJwZO4pt29pKTiMH/a6UuZ82w+VNb
nNSA7PvsRg4OKVL6SK1eB13A8cirVza5YtC2eMYzWfMrB/nUZziulWlozlacS7d6dbQ21uI
nEkrRb2YdCTzj8KoLGobaY1I75FbKuNRs7ZPkjMCeWz/AMiapzQvFI8brhs4Pv71MJNaMuU
U9VsZx06CZSE+Q4PQ1AI7jTpNxRSpJ+bGR0q8A4OBxx/WrMUcswKshZG4Oa157b7GXsk9ty
G1tra40ByYA9yJd25Thgv+FYupiCKARR58xiSTnIxVu3AhlkO/ZJGflbOM+1Y97IpnOeoBz
j61dNPmepjUaUNtSoQQRzznn8qljHygZ7D+dN5Jz7/0oG4ADHpW5yIstvzy2eDjBp7Ehfx/
pUSEEfgf51LIM5APc/yoNEVt3IPXpW1oP2IR3st1efZpUh3RBlJDnPTI6dqxwgyAB6c/hQQ
doXjt/OplHmVrjhLllzWGO7SuWckk5NLuxwPvZ/pRgAHt1p3lmN2DD5s/0qjJiIuMblL9Mj
0qdWjK5B2gg9BkdfSo1JGOcHil42gj06fjQMVrYvLiJAWJP3e/FNhHlTlWXB4B/KnEuM+W2
MEk0zJ80N3OM/lTEWUdTgE4zjnHvUQQb9qjOf8AGnx5wAf9mgMEkHHI/wAaRR0gvEa1jhRS
DEwBz3Iq/czPM7QKAScEj3xmuUS5IdST/GxNaguWGZFbJJPOfauSVFJ3R6EK91Zl0SMLaS3
KBWXvjBP1qQnNhEVjwA3LetU4rhpjsmIBx8rGrKrL9m3nAVcZX1qWi4vsSgNJbbmGYk+VW9
D17VLAFEDS46Hqy55qFXUQxhFO0rk8981Zt1FwzA+WdqlvmOOnYe9ZS7o2iiSK6WO5DbcZP
3sYB/CtWXUraSIRRu4Xb91u1Z8Lq9rMos7dlQffb7wz6c1WhZBuVkZnJAU54rGUVI2jNw6n
QNIEaKVycljsaIjDKOPzqaG5kt9QVokkkWQ8JkFmyPbvWQu9QHLBSOxPIq1Zs4zPHNCsi5Y
FyQeO4rmlT0OyFV3Oom0+8fToLhlXY0RmPzcqB2I9eax7Xzo5FRciN2UHA75qaHxFJHG8O1
hC8XlbS2QvOT+tOt7mBmQKu85Vhn1zzxXPaUU00dSkpvfUtapFNb6cvnxtkk5JHvWPPJA8S
BEZc8YB7+tdF4iu/tMEFpBCyRx/NuJ6k8dKxYUW2ulcEStE+eOh5qYP3bsuom5WNHQmu7dL
51YqSVO4de/WtR764uYVWVw2Dgn8KsaZNbxatLHL5YiuVcspP3cEEA1rrZ6awJURYLHp9K5
ZzXNex2UlaNjmjEGC/h3qu0PyNwfu/wBa6s6baHAUAfQ+1U5rOGJSFOcgce1Qqpryo5W4tE
lWZJE3o3VTXBXPheWS6ke3l2RE/Kp5xXq80GN5Azz6VhG1G45Hf0r0MPXnH4Tz8VhadS3Oa
XjAxr4s1RV4Cynr2rlWYDODwe1bvi7I8X6ooYN++POaxJEVoVCRt5g+8c8EV6slaR4EHzRR
TkVnOUyarGRkbbkg56VYkSVW5UjFQyO+7k8jrUlD3bnBc+vWoDggNvJpzIztvPIPpULuioo
Xdu7rjihDZaeMq4BYMzAHjvTHjGME4x71AksuQVzkfpUskkkiZPH41Nmh3RDIsJTIZkcHp1
zVN4QecDI5qy6kfePB9aGikEKvswmcZq07ENXKULNaSbx909RjINXomju8lmjZlGPmOPwqs
yll+lVnUrzz9RV2uZ/D6GmbK2GTLhOez54qjfX1vHEYoGJJGBjtWdI0mMFm7d+tU3wTyQOv
JrSNPW7M5VdLJEayFXLnnBB5rJmYyyPJ/eyf1rYvI4Y7Y+RMJWYgHjGKxypCD3X+tdcNdUc
FW60Hpx27kfpUgVSAQeeKg6Nntkn9KlUkAeuRVMzQ5l+XI9D/ADp2cnHuaiZsj8P605fvZ+
poGSgfNz2I/lUBHz4HoP51bKcBumD/AEqo33xj2oG9BexPsf509cfhk/yqMAYz6j+tPHXHu
aCbEixgsCHw3y02QSbSeM45x35owxI6A5Hf2pu4suPoP1oAXZkHnjnimMoEg+v9Km3AIc+h
qEklx6ZPHpxQImRm2jnrgUzvj2H86f02ge2fypkYZ2CgEk44oGLyAfof51oWZLb489yaoAM
zbQPmPAH41qW0YgVmIy7Z59KiT0NaauydSy/LjPP9KnS4liIwcDjI6g0gZW4I2+/4U47BgE
5HArFnWlbZmhFdwi2Miqiyd0xwaro0btnBUckj0qmQNoIJ7dKXcQwIyDjFZqCTNOdu1zbit
t6na4YDngc1LDbZOHfCdcgc0/SIPtkEsyFYpIjwoP3h3osD9pLszZEOflPpmuSUmr+R2xim
k7bjWVVQZzx39aljMkZYRNsDKVJzxj0psbx5kzGSx6EnhfwoFwGONwVQepFSzRWQ8DCPuZT
06GrtoWt7mC4ErQuD8pKZB9eKz0nCuxwpOCMNg1PaLLOCd5yrdCaia01Lja+h0l1fxfYhIT
JMXckyMNu7ntUc/kmE+W+5m5JBAGP/ANdZuQyqk0XpyDkde9StNDbQ7xGZPcjO0Zrk5LWsd
3tLrU0rW4kEz3bxGZArxs7DocevtxXRWZhktw6Hco/iPPauKM3mAxwzlVyWAboc8VNHe3sB
W3huQod8YJ4z059KxqUXLY6KVdU+h2U+43dqqsVDN1Hf5avCHcmB6CsG31B21CKK8nt2W3L
MXj4AGMd66C+ML+HLm6tLqORiAiGJskEkf41wSi00jsVWLTIZYURHkc4CjOa8tv8AxDMdQm
8t9ibuBt6CvWtS0500C482QHEB3sOp45r54uJX+0ybXGN1evlkYz5meNmVVrlSPTfGAZfF2
qtnaTOxxWCLiUR9c5FdL8RY1tPHmswDPyzcH0yoP9a4tJyFK+9ezKN9TwacrbFl7iRm5AOK
qvcDzxGU+pzUhnAHHXrWckm66GQQd1ZKKN3M2kikwMMBikaxaT5iRk0JKMKM596lEuR15I/
EVzu62Otcr3GLpxI+8ABUn9mlcBWBwcc1XuJp1YCMkjvkVKss5AO8+vNS+be47QvaxUu7Cd
jtCggDgjv600QTCMQFsj+7mrZllByXJ61QUyi+8zOR15q02zOUYrYZNA8LEMp/KqkuVUhlI
I9RWxNMZVwy4OOorPuTLKS8jZPA6c1pCV9zKcbbGUykkcjtVeSIMOR2NXXgbeSHwfeo1hYM
FkI+vWupSVjlcehh3amMqOOWzx9KoA549h/OtjWY1juI9v8Ad9KxcenoK6YO6ucFVWlYnG3
kcd6kKhjnHcfyqrnI6+tTK2CPr/SqITQ0px+X86djb0HrTs57Z4FCjJzjsf50AkTEYVie2S
fyqmCdwx7VbmP7o/7RP8qqgfOPwoQ5Cj7g+n9aeGKnIHrTcfL+A/nTgAQTyM5/Cgkm80McE
Dr/AEpgTByBgcd6ULvfhwee49qRjtUAf7NAERBcke39aANr5+tOQfJk9QP605cDex5J3fhQ
JAz9+h/+tVrTVJLsmWZQDgdqpNkvt5PP9K6TQHisJcTxFlnUISR+VZ1G1FtG1JKUrMis72G
3R7e9tBKjDOQMOpPcGnFI5EZ4JQwH8DcN1/WteawtL8GSEx89s8r+FYk1q9vO2xiCncdjms
IyjJtrc7ZRlHfVD1A3c+/FW4kjbJIPXr+FV1nE96XvW8sMSC6J7eldLbaYTF58OJ4eD5kZB
/MdqipPlXvGlKHO9DGezcKrop2HHUdKQQsjZXG7GOlb9wVFsUUH6VSWMFVIAz3NYxqto3dF
J2JLVTHErAmMLW3odvC2l328dwy4HP0FZ5tpJYSsbAj37U9Le7t4VKlth7g1yzfMnqdkIuL
WgzT7F3nm8wbgRnk9OatahYRR2Z2YABORntTrBXict8zbhyD9asalHC9lJxsbk/rUuXvGsY
JQZzUFubkMhZlZVwu3vz3rVjWOzvBaW2/fuG9icnOOQKZZRGKRnXnCZz71Lbo41Hz5F83ac
n34rWU73RjCnazW466vVhuGiZCVTAOO5qjbXsr3D+ew+zk4Ix0HtTp3jF5K7WxO7G1SelRx
CKaVfNhc4POzpQlFK4OUnLckF3IoWERBkzwWGDjPWpL/AGpMHVyQc8Y4zmp5YxNKHjUqFBI
BHvWe0cnnyFlIK8kkdKmDi3dFTTSNWNokSITybt7EMw6gY9K0S8tiqQQgbnABJGVdev51kh
Ulu4VQ/KParOrK0bxrnI9B9KxcVzK5vFtRbFtdUvftZnllkcMWVVDYXnqMVhXfhV3vJXSZo
1Y7gu08ZrRs/mkHO7aS2Dxim3GsyfaHALccdzVwbpy9zQhxjUj+81Op+LYx8UtdQHIDIR/3
7WvPoc5Jr0b4uKv/AAtPWcr1Mef+/a1wSpGccY46V7Uup87SWiI2x8oBwaYI0378c1aMMZw
Ace9M8hiTtcdM81y8x1xTFjbjBqZOtQAOpzgmpY5VByRj8Kxkux0xdi3byQxzh54vMTutJc
NGbhmt1KxE5Ct2qNp0VCTSJPG6ZBA5rHld7m3MrWBlJUMKjKgnBNIZRg5P61A8rckHFWkyW
0SsCASCCRVaR25HFJ5jEde1Qtt4JJUmrS1MpS7Eqyx4PmJ9O9Qy/Z2JwoX1pp+YY3AmoirA
fdzxWqiYuTMXV0G6MqQeSP0rT8BeAtb+IniQ6DoL2yXSwG4JuZCi7VIzyAeeRVHVB+5UlcE
Pj9K9f/ZV4+Mkw/6hc380rup/CkeXW+JsU/so/ElhgXeiZOf+Xpv/AIisK++AXiHTNLk1a+
8VeGbWxjwWnkvXCgFzGP4P76lfqK++0/1i/Wvlb4pjHwK1YEY/cxf+nGer5fP+vuOdM8z0v
9n3xNqt3a2mn+JvDd3cXdoL6CKK8cmSDOBIPk+7njNaA/Zr8bh4ozrGgh55ntoh9qb55FyW
QfL1AU5+leq/B/j4h+CPfwDF/wCj69LwP7R8N/8AYy3v/oE9HL5j5mj5in/Zt8bPmH+29BH
2acW0g+0v8kr4Kofl6kMv51Qu/wBnjxPp2qS6Zf8AiXw5b3sVuLx4Xun3LDu27z8nTcQK+r
HA/tDxDnj/AIqay/8AQIK4X4ij/i9WtZOP+KPH/pUtJR8yrts8dm/Ze8c2rtHca3oUbpA07
Bp34jU/M33OgzWHrHwN1LQtOi1DV/HHhmxtJmEaSy3EmGZkEgHCd0IP0NfaHiX/AJC16P8A
qAXn81r5k+PQ/wCLT6MT1+323/puiot5/wBfcSnc5mx/Z38R6hHbT2Xivw7MlykcsLLPJiR
ZA3lkfJ/FsbH0NX4v2X/GUsNlMviLQWS9IFuwlkxKdpbj5PQE/hXsXw940Dwn8uP+Jbow/w
DHbmvR9M/5AHgH/fjH/ku9Pl8/6+4TPkKw+AmqalPq9vY+NfDU8uig/wBoIksubbBOd3yf7
J/KtN/2ZvFKaddai3ifw+tpa5M03mS7Y+A3PyehB/Gu2+HH/I2fHn/rnP8A+hTV6/dj/i1H
i/A52N/6Iio5fP8Ar7hnzdB+yz4zuL64tYPEugvPbbGlQPLlA65XPydwK07P9nPxJdXUenp
4m0Oa7WMuY1aTO1H8tj93s3FfT+g/8jz4n/65WH/opqyPDAx8RP8AtyvP/S9qThdascZuOq
Pm1vgPqdodLY+MtCi/tac2tjlpf38gJyq/L7Hr6VHpvwPvtWsI9T0/xroN1azXT2STIZSGm
XJZOU6jafyr1vVwPK+DWe3iOfH5y1lfCv8A5JPo4H/Q3Xv/AKBNWfs1c09rJHHwfszeKtRs
4L6z8RaNLbXMYkjcNJ86sMg/d7iuX8b/AAq8V/Cixs9autYs5ormcwqtqXJBC5+YMMEcV9k
eCv8Aknvh3/sHQf8AosV5T+01E0vgPRguMi/PB7/uzTnBKLbKpVZymj5usL+01lSsrJa32O
nRJPp6Go7yymtZdkg2P6ZrmzGY5e6spGfaum0vXraa3XT9ai86ED5Jh99CffvXnTpuD5oar
sexTrc/uz37jIAVHzs/XoKsxqkgwsuwAZAbPPtVi80s2yia2kFzasfllXqOO/pWcjOrE8qB
90jrWFlLVHRrHRkwv5bdsLKDxjpTJdSuJ4zGQg3cbqqMwPb61LFsGAGHPXjpV8kVrYXtJfD
fQ0bZ0jg2gBs5zirkCwlidzoSfb0rPjVOvseatpFGxyCevr7VhJHTCTsR6osK26EOS+R97q
eKZDbxeSmcBmA4B75qZ7GKRQQ5JyOppBprOBtPp1NLS1rj15r2I1MsTZVDtwcZGe9VGnnzK
DGpD8EntUktveW0uUlZfbNWFv7hU2T6ekuO/TNNK2q1E5d9BkEioytJIvy9wKlublLqXe2c
ZAGB7U8z6e8Ujz2DwbQzfK3Ws3T/ABPY2Uvmy6Ml1ITuVZZDtUdMY70KEpu6WqFKrGmrN7l
uxitZJZPOuxaooyWJ6/Sob1fDcN7JHHrLuoxg7d2ePXFYGuajHfXjzx2620b8iFDlVrDLAk
kBa3WHk/ebOWWLS91I9m+Lpd/irrAA24EXXv8Au15rgUcrw45Feg/FrY/xR1ZS2HURYYn/A
KZLxXnkzM7/ACYbZ1x1r05HjU3ZFgToy45A96TgAfvMHrUAQuu8D5u4oxxXM4nZGT6l0N90
ZH1J6087MbmUYH6VlSvIgGxWJ78U+6ldLf5SecCs+Rs09rYdPMrtsTK49ajhLBioyRis1ZG
8wEnnJrSs5DuZ+2KuUeVGcZ8zFbPORj61TlmlVxgfLj0rQkZXPUA1WlGVA4xzUxKl5FZpn3
fKxxnvUbTOw5bPFR3EojO0cnNUmunZflwvHp710KFzmlUsaQlcHt1phmYDJPYVQSeTd949e
/0qyWBjDdRgU+QSqXI7rdcQPGOWOSPwr1/9lcEfGOUNwRpkw5+qV49kknHvXtn7MiJ/wuOS
QDDf2bMD+a1tDTQwq6q59oJ/rF+tfLXxRIX4IasdoOII+D/2Ep6+pU/1i/Wvlz4pbf8AhRu
sZzjyE/8ATlNW3Q5omp8IQR8RPAx9fAMf/o+vTDxqPhz/ALGa8/8AQJ680+ER/wCLh+Bef+
ZCT/0dXpb/APIR8Of9jNd/+gT0kArj/iY+If8AsZbI/wDjkFcL8RD/AMXs1gevhD/26Wu7Y
f8AEw8Q/wDYyWX/AKBBXC/ET/ktWrDg58If+3S0Ia3PUfEn/IXu/wDsA3n81r5k+Pf/ACSb
Rva/tv8A03RV9N+JP+Qvd/8AYCvP5rXzN8eQD8J9GyM/6da/+m6KhbiR6R8PTnQPCRzydN0
b+VzXo2m/8i94B/66x/8ApO9edfD7/kX/AAj/ANg3Rv8A25r0XTv+Re8A4/56x/8ApPJVIG
eHfDlT/wAJf8ePeKf/ANClr127B/4VX4wHQ7G/9J4q8j+HRz4z+O64/wCWU/8A6FLXr11k/
C7xhkf8s2/9J4qlbB1N7QP+R68S/wDXGw/9FNWV4aGPiJn/AKcrz/0vNaug/wDI9eJRj/lh
Yf8AotqyvDh/4uMB0zZXn/pcaYuhwerj918G+f8AmZJv/QpazPhUMfCnSAe3i+9/9AmrT1g
gw/Bz/sZph/49LWZ8Kv8AklelD/qcLz/0GWo6lM9t8F/8k+8O/wDYOg/9FivNP2jQh8EaTv
OB9uP/AKAa9L8Ff8k98O/9g6D/ANAFeX/tKSiHwJpDHHN+RyP+mZqayvB2Lw7Sqps+V7u1Q
sJVHQ84qmbZRjKEcUS3Uj5TzGwT0qNbmcAJuDDgc9q41GSVj03OLexraffS2KlQS8R6ox4N
aqWceoxLJYsplPW3V/n+oFcxDIHYCVwgx1Aq9Es0UqXFpIDIhypU4OfauepT6rRnRCrpa2h
YVogdrYyOCG61IDFtwFBIHFTSG2uIvNZ5FuSRvUqMN6nNRquFJPI9h0rNWZrexOjqB0HT1q
0jgEEgYOe/tWfGheXEUiliOFbjNCvIMiUFGQ420nG5UZtGxEyk9SBkfjxWnZrGyDccdOSa5
6GY7lz2NX0uiAoHHSsJxZ0wqIdqZCHcACPUH3rEa6CtwD/jWhcyCb5SQe3T3rLubYqC5HAG
cmtaUVazMatR30KmqX+6zMKFg0jYOfTvXOSybXZgcAJ/Wrd7d28vlLA5Yhvm4wBWVdMxGe2
z+tepSp8qPIrVXKV7izz5kwTxxVIyhWIO7r60kxzIPpVd2O84rfkTORzZ7z8XpDH8VNWBI4
WHH08ta4KLbJ8+7B9RXZ/GSRm+KursV2/LEoz3AjUZrz+KXywCD82M0mroUJa6mvDKY5B5n
zD1/wAatzWitF9og+Ze4Has2WRWt0uEZGyPnVTypqW11M2zZRxt7qehrjnF/EjvhKOzAbOT
uzUU0Ky7csRjoBVq5jhuJDLaug3DJjJx+VUGnCuryjoe/FTG71RctNGAsYgScMTUiqkafLx
VlNZtPKKwxCOR+voQKzrmcE7l2L64NC5pP3kN8kV7rJW45PU1nXE5yQp+XFK1yQrZbuRWS9
yd2QcjHT8a2hBmE6hLKGZ89ien4U1Ld2j7Dj+tWN0ZG4EDJ7/Sqc10wX5G4wOn1rezOeTXU
sCKJT875OT0+lBmjRAo6YHU1n/aMk5z1PNA+YZ+lPl7k8/Y05ZoZHDQLtG05BPevbv2Zufi
6zZ5GnzZGf8AdrwKLg8dcGveP2Zjj4wH30+b/wBloSswlK6Z9oJ/rF+tfLvxT3f8KP1rHTy
E/wDTlNX1En+sX6180/EPTr/VPg7q9jpllPf3TwKVgt4zI7Y1KYnAGT0rY5o6E/wiwPiF4D
Pf/hAl/wDR9emP/wAhHw9nr/wk93/6BNXB/C3RdYsvHfgqe80q7t4YPBK20rywsqxy+dny2
JHDY7da9Eks7v7foLfZpdsfiO5mc7D8qFJcMfQcjn3pIZGf+Ql4gz/0Mll/6BBXB/EQZ+NW
rcf8ygf/AEqWvRDZ3f8AaOut9ll2ya/ZzIdpwyBIcsPUDB59q4rx7pGq3fxe1K8ttMuZrZv
CpgWVIiVMv2lTsyBjOOcU9hrc9C8Rj/ic3Q9dCvOPxWvmb48n/i0ujj/p9tf/AE3xV9P6/b
3Eur3DxQO6nRruIMoyC5K4X6nHSvnr40+F/Eeq/DDSbTTNCv724S8tWaKCBnZQLGNSSAOzA
j61N0hI6/4ef8gDwgD/ANA3Rv8A25r0XT+PDvgLH/PaL/0RJXB+BrO7sdO8LWN7byWt1Dp+
kJJDKpV0YG4yCDyDXodjaXaaF4Kia3kV7aaMzKVwYwIXB3enJA/GqW4HhHw7/wCR5+O//XG
f/wBClr165Gfhf4v94m/9Joq838CeG/EFp42+M9zd6JewQ6lFOLOSSFgtyS0mAh/i6jp616
lNp963w68UWi2kpnniIij2Hc5+zxjgd+QR+FJNND6mpoZ/4r3xL6/Z7D/0W9ZPhz/kpKn/A
Kcr3/0urb0i2uIvG/iC4kgdIpoLIRuVwrlUfcAe+MjNZug2F7D8QFupbSWO3+yXi+aykLlr
zcoz7ryPamSzzzWj+4+D3/Y0Tf8AoUtZnwq/5Jfpg9PGN3/6DLXS6toWtTRfC0R6XdOdP8R
S3F0BGf3EZaXDt6Dkc+9ZPgDSNU0T4eaZZ6tp89hO/i65lWOdCjFGSUq2D2NRpco9c8E/8k
88O/8AYPg/9AFeVftOEf8ACv8ASMnj7ef/AEWa9V8E/wDJPfDv/YPg/wDQBXln7TQz8PdKJ
xgX/wD7TNE/hYU/iR8itIAc85z/AEqMSgEZ46VJLjJ+v9KqsAWB5PI/lWCszsbJhPu6Hjj+
dPS5aI5jYg896pBOFxxjH86Uqem7sf503FbMFJ7mvFqj/wDLVAwyec4NWkv42yFzjuDXPFz
hsn1qQTY/P+lZukuxcasuptrdJgEk4+tSLd72zuzzWCJx2JA4pUnwwKkHgdaTpItVWjplny
OD071Kl2u7BfP41zqXIDA7ucf1qV5NxEgbDAVk6RqqxtyORKHRiM8EZp9xeI1jMrYxsIPNZ
kd10A+U+571lapdlb5I8nbjJA9cUo0ruw51bRuihGiowyOSQOfpSSjdA2SMqn581LLsJR1P
XH54qk7OYz1xs/rXcjzXoV5sGYH1Wq753HAGKtSgGZTtwNvQ1XZW3HHStEzNntfxjyfifqg
/uiMDP+4tedO4UdfavRPi9u/4WdquSWwUIz/uLXnEi57igBrvjIBxx60jS4G00xkLNtXkno
Kibdgg+vSpsNOxYF3JECqHnPB9KbLfzyqqyMGweOKqbmJ4BPNNLDI+ppcq3K53axN5pzknG
AeasxtFMmUlTPGctis11WRACSMAkYNM+z7W3ByoyM4ocbgpWNl4pPLwy5HPzKcis97b5SQ/
OB2q5auII2ZZsq2eW6VG14AhW5tAQQP3icVmrpmrs1qUnLL+7D5wx/lVJmJGAcjA/CtGVAU
MkJLx5OWxytUNmBweeK1RhIdH065OTxTA7IwHQ8UvK89DzUZyzBvcZqkhFqO5wcuueD0+te
7fsx3CSfGQIvB+wT8Eey18+5Kjpjg/zr0f4OePtO+HvxCTxDqdpcXduLeWAx2+N+WAweeMc
U7C5rqx90+JtY1PSDcTwQyeWkcJtSi7hPM0u1o29MgjH1J7Vi+FdK1ExzQPJdaU72sqfaUQ
B0/02ZuNwIztIPToc15tJ+1P4DmuYZpPDGsyyxcxg7DtPqBnr70Sfta+CZUeJvDGtSKwKkZ
j57etK67k62PaLdtT0/wRczNq0l5dhJZYbi+KgkE/IG2gDpgZx3p/h3V5tU0a9upvNs5oZH
jeC8GJLQhQdsmOD/eyOCCK8Pf9q7wJLaG0k8J6u9uV2FCYtuPTrTYf2rPA0MLonhPWSkv3y
7xtvyMcknnjigPI9r8Ia3eaut1FfxzW91bCIPBLyTkE+ajfxRv/AA/Q5wai0LXdQvb7RxNu
aPU7S4uHTH+oaORQoHthsfUV41ZftS+A7WEm08KavGoAjyXQ4A+6uSeAOcCnw/tQ+BrWV5r
fwfqqFsgsGjwMnccc4GTzx3ouO2+h7FYa3fS+NptJuiyQb5jBKozFcqoHyKf4ZEOdwPXtnn
E7a/MPEtzDMk0dhbXUVijR4+eaRA25x12/MqjHfJrxNf2ovBEFz9oXwdq0crHeCXQct1YAn
HPcjrTD+1P4Ja5a8/4QrVmkXazyB4+o4UnnGRzgmhA15Hr+p2N9J8Q/ta2sr2+7T/3oUlfl
afdz7blz9RWzpOn3lpr168uu39/b7FXyrplKpITuO3CjAC4GOeteHD9rbwoQWHhLV9gJG7z
Y8Z9KS2/au8KPceTbeDtWaSZyxCyRksccn8hT03FZ2sexafreo3GqaazE+XeXt7bSQnpEkW
7YR6H5Bn13VfuLG5PiuzuY9b1BVO6R7MOvkbFXGCu3PLEc5rw9P2ofB8d4Zo/BmpidzgkSJ
nJ68epwM+uKlH7U3hk3BkXwbqzNtCGQSIcDPT86Wncpp9j2rXZby01HR7uGa9W3a7SGdYQr
RBWyPnU88sQMjp1p3iWxubyxU22tX+myqdkf2ORV3uxAG7KnIHp9a8Rl/aY8Ifaxfv4Q1Jp
MbRIZl2nb046ZGT71PN+094a2pJL4P1QqjblLSIADjgjj3pcy7hyu+x7frVrcz6LLFbajd2
twqERy25Ad5MYXqDnnqKyvEdnqVzY+HFeM3F1BfxSXLRLwCIZAzew3H9a8fm/aE8H+JIwl3
4M1OZbY7/8Aj42hMjGcrjH41sW37Q2jiFI7fwfqQhRdqssilQB2zipdWKupMpUZtXSPVvCN
vPaeB9DtbqJoZ4bKJJI3GGRgoBBHrXlf7Sy7vh7pYwT/AKf2/wCubVZg+P8ApNxcLBH4Zvm
kc4AEqkn8AK4f4u/ES08XeGrfTrbTprN7W4E8hlcHjaRjGPesamIptcqepvSw1VSu1ofPBt
yST6nPNQPDtGOnStJ5ULEEZCnk4qq01sZDvLbf9kVmpM3cUZzIOPmx0qI5bowJx2+taLvpj
ZAmkU8fejzn8qrhLHOVmIyO6kd60UvIya8yq0cnQAcg01kfccKc5PH4VbZIsHbIH69KhdCW
JUHqe/tVp3IsVPnBxgg5HX6UwO6lQR/d4x71dAcnIXPI4P0qPytwBwB0zzV3JKouRk89Bzg
e9SfayA2Sf4sYqQQqUwGAOOv40j2yjO5V5B5B96NCdehIL0bjlxjmoyQzs7sCSf6VBLCwZs
EY55pPLfONwOCe/tQkhttkkpYBVBBGR/KmAfujlv4P60phkwD2yD+lDRSeTkrj5On41RFmR
SlfNUEEjbULsu84XirDRObpFC9hnNV7lCly64HBoEe1/FZHT4kaq+MElT7EbFrgHeEgmaEH
3XivS/ixbqnxD1D5hlljb841rzSdFKnJx2pFIqyQWznMUxVhyA1UJ2fzcuwZs5JB61Ncx7F
JQk9qyZmfc3JPamkxN+RYMqjGWx1NReah2/OOh71UJGDnsKarR98jC4FVYi5c34xhgePWnN
K3TIPSqLhf4XB4FMZijYyTz2osFzQE7LkBsA5zjvUEkz+XtDcYHBqn5p6jPekMrE4PPSiwX
LcFxNG5YPg80ocFRxzx0qosmWA+tOJHHtiiwXLBYHOT2akyo/i7iocggj2PWo3BHfjIoQXL
BdSMZ7Ub/LYyI20g5yO1Udxx0wcVIkhVwynkHIphc9+8SanoVn8UPF9jr7XmmWl5DYxR6zY
Rhn06TylYZXuj87gCDxTJbPUND0L4nxazrKC4C6XOuo6fHuEiO2UkVeMbkwSODXkTeMfEst
5cXcuszyzXQjFw0mGEwT7m4EYOO2elJD4v8RxNetHrNyGv2DXWWyJyp+Xdnrjt6VFhHsus6
la+HfGy61/Ztvqmiap4XgmmilQI2pRHajyyJj93KSGIx0IBya43xv4eg0TwbpT6RqJv/D+p
X0l1ps5PzGPy0BRx2dDlWHqM9642bxDrN1dXN1datcTzXUfkTSSPuLx8fJz/AA8Dj2ql9vn
a0js/tUjW0cnmJCWyqsRgsB2JwPyppDPW/DzeHb/wo032pYtN07w1c22q2MkZG67Z28qVWx
gszsmDncNpGMVmW/ifxbeeC9O0+9vv7U/tLVre2sbCbaIvLg2nbgAYUuyKfYGvOTqN01ktg
1w/2UHf5SnCls9SO5+tLJe3Dx28bXDtHa7hAN3EeTuOPTnmiw7nrHjvSrPWEs10HWLOKyl1
S6W5k1Sfy2sLoKC9vvI5iAGUPfPQVN4LsLaHw1BpN3NaLq7Xd6ujyxy+Zaaq4iAeKYgfdGR
sPc5BwOa8jv8AVtQ1N1/tC8kucNuy5/iI5Y+pOBk9aih1bVLK1a0tb6aG3J3+WrcBjwSPQk
cZFFhHsQs9OaH+ygI10VfAn2wE4C/achvMJ/v+aSuevasrwXo1nod9rT61qVld6O+mf6XqG
j3Imm08NIgV04HzbsAr3UnmvLl1bUf7NbTft0ws8f6nd8uM5x9M846Z5qW01G+04s9hcPAz
KyOUPDKRyCO4+tOwJnu9/Y6XZTa1f6k4N3qOtWmkx3WlbSYLWSEOsq7h96QFcngnDDjNcxY
eIPEvhKTxXo8OuSPpegx3FsqQkCK4nkcxIx9SSWb/AIBXmkOvazBcT3EWp3Cy3JUzMHOXI5
Un3HY9u1VRdXBtZLYXD+VM6ySJuOHYE4J9SMn86SRVz2/UY7FYdcslWMaPa+DLO6tRwU8/d
EQ4/wBppGkB7nkVzuo+IvEGv+EtF0jXfEW59WvJLpZL+XZFbxRjy0JIHygtv6DsK86Oqaid
MXTZL2Y2a8iHedv3sjj0yScepplxdXFwI1nmaQQp5UYY52IOij0HJoFc9R+H13LonxGTQj4
hUW9yXtluLEefaXErxFVEmcboxu59MdKb4W8Z+KNK8O64q6zOum2FqbaG2jP7t5pmKg478b
2/AV55ba3q1np0umWuozwWcr73hRsKW24z9ccVUS+uFtzapcMtuZEkaPPBYAgHHrgkfjUNJ
7lKVj1ayuPEWlTWQ0fXdPvry+jI3adKWlthgbix2jZgdSPQ1D458Tzax4jkuAJYFMEcbSSI
Va5KIEMpBx94gmvO9N1/VNHuftWk6jPZXBTYZIHKNgnkZHak1HXtS1W7a91TUZ765Zdplnc
u2B0GTWSox6I29s9jaS6jRzuAkXngk4qK5uEnkDbEj7YQYHSufa9fcQSSMmhrmRj8pxg9/p
VKnrcXtdDWcLjI/wBmogWAHPbt9azlkkIG6X+7UsbkKAXJyB/Or5bEcyZbZ2HPfnv70jTyL
k4GMnBJ9qq7lyxZuQD1+tMmlVgQG/vcUWC5aW7YOQSMAjofaj7bF8oLAn5eKzchjk9M9j7U
qNgjAx93rVOJHMXxeQEADI//AF1Ms0LZycjnt71lqwA5HYfzpwkwDhz37+9LlKUi/LIpYhQ
GxupqyqX+5jk5/KqTs5Ztpz949aXe4J59c/lRYLl8sSw2nuOPwpVlcxHcOij+dUfMfcvPcf
ypyXDiI/N/B/WiwXLqyFroDb2qhesTfSn3qVbkm7XI3HAqldSL9rk+XvRYTZ758ZJIx8Q7k
qQ3+jQgkcc+WOteZMzOPl4r0H4xqy/ES7Qj78EDj/v2P8K8weUhecj+tUkTcJwN2DWe4TGF
bOetS3FwXbjIIqGLCLudSVYd6LDTK7Wwc89DTDZoQSCeTgVbneAgeWWBAqA8bQ27pmi4NIp
SQ7WIBzlsZqPDAjHPJNW3ChVyuRyearHYQMH+GqJZExZcEjtTcnOCO9PbjOeeBTXZSAAMHN
Ahm4ccY6mrMal/pmqrL8mc9ulTRMFcYbGD60ATDYB93Jx/Whhg8rxnjj2qIuB37Zzn3pwnG
SCxHJ6fSkMTZC3GMcChLcuSFOBycml3Qno5HAoadQCkQ4IPOaYiEgKxA55xkUgB25HpRkAi
jO4LxjAAoEhrSORg+9LGTuBHYigkAYI6k04FQeOef6UDRIJegKgGniQbG49agyuMkdMUzzf
mPHHNAE+7OT0wf6Uhb5cA56VHu+YkDvTTnAz7UAP7cDtn9aGcnnPrUY9vT+tPyQpyPWgCRS
xU9+f6U+NRwQPSokcD86DJg/KPSgCUHjO7PH9aRicE9+ajG519+P50MzYxjH/66AJd5Jxnn
k/pSY2nngf/AFqEYgnKjHPJp+E3FSB19fagBqEYBHHSlXaec9v60Io4yMdMYpCHx6dP50AT
5GDg5xn8KVtq5JbByf5VBhymCeOaawPU+9AE28KeTnJHf2pyScrzxwMCqm7gDb36/hTk4lX
IOOOpoGWjKuPlz/k00sAC2cnmqrZAGGJx/jUpceX0Oec5oETqWdmAUYGTnHHAoBycsnHGMH
qcVEXYA8EDJ4zjtSlWznBwSO/tQAvmDcAVPQDrTg2R9zj/AOvRHECqknjineaowAvHA/Wlu
McM7S28dz+tOJDKSGw3PWoHkBYgrxz/ADoYjDbTjrxSsO5K5Kt14zx+VN80LCQwH3R/Oqhk
YMcscZP8qczjySCclgOKdhXLMcwM7vt6YxVGeTdcOx6k0+JiZH4PUdqpSyHzW+tMTZ9KfHX
TktfHNjdpIS17psEjAj7pC44rxqUuB97vRRUx2AgJLDk9s1HIhIALkjPFFFUBC6bQRnI20i
glCSc4AHNFFAIhm+6R7VXeL5D83aiigbG+XnPPcVFtz1Pc0UUCCVRgFeB6UgX5gM9zRRQAO
CQMntS856+tFFADNvv6UpXjrRRQAYO7Ge9Lt+Qc0UUCQ0rweexpOfXv/SiigEAydvPpSY5P
PrRRQMXnPX1pccDn0oooAkijEmATjOP51MbYYYbzxn+dFFAC/Zwp+8ep7e1MMYD4+lFFAEi
JhVAPYUFAOvOR/WiigBSgOccdad5eFL56tjGOnFFFACco2M5HFIq5IJPUCiigBShCk7z3/n
UZTJyT60UUASCIEA5xz/SnRwhmGW9O1FFACiFVDeuB/OgoBkjtn+dFFAEkiBn+bk5PP4CkK
fvAm7gEfyoooAuR6W8qAfadvT+D/wCvVm08MPcJKf7QCeX/ANMs5/8AHqKKnqMlj8JF1Lf2
gBjP/LH/AOyrLu9ONrI0ZnEmMjOzH9aKKS3AqC3DSYLdSRkCnyWwjX7wPTtRRViEiQJHLLw
c54IqiLAyDf52N3ONv/16KKBM/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0