%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/673.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>X</last-name></author> <book-title>Untitled</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>X</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>d5e47d42-4bd1-4946-8485-f08b4d73c02f</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2010</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>JOHN SCALZI</strong></p> <p><strong>Válka starého muže</strong></p> <p><strong>(Old Man</strong><strong>’</strong><strong>s War)</strong></p> <p><strong>Vydalo nakladatelství CLASSIC v Praze 2010</strong></p> <p>Copyright © 2005 by<strong> John Scalzi</strong></p> <p>Cover by <strong>John Harris</strong></p> <p>Translation © 2010 by<strong> Tom Lockenbauer</strong></p> <p><strong>All Rights Reserved</strong></p><empty-line /><p><emphasis>ISBN 97</emphasis><emphasis>8</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>80</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>8</emphasis><emphasis>670</emphasis><emphasis>7</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>25</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>9</emphasis></p> <p><strong>Distribuce </strong><strong>–</strong><strong> tel.</strong><strong>: 283 882</strong><strong> </strong><strong>490</strong></p> <p><strong>e</strong><strong>-</strong><strong>m</strong><strong>ail: classi</strong><strong>c</strong><strong>-</strong><strong>b</strong><strong>ooks@volny.cz</strong></p><empty-line /><p><strong>John</strong></p> <p><strong>Scalzi</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Válka</strong></p> <p><strong>starého</strong></p> <p><strong>muže</strong></p><empty-line /><p>CLASSIC</p> <p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>John Scalzi</strong></p> <p>Romány:</p> <p>Válka starého muže</p> <p>Brigády duchů</p> <p>Ztracená kolonie</p> <p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Část I.</strong></p> <p><strong>Kapitola 1</strong></p> <p>V den svých pětasedmdesátin jsem udělal dvě věci. Navštívil hrob své ženy. Potom vstoupil do armády.</p> <p>Návštěva Kathyina hrobu byla z těch dvou věcí ta jednodušší. Leží na hřbitově v Harrisově zátoce, necelou míli od místa, kde bydlím a kde jsme spolu žili. Pohřbít ji tam bylo mnohem obtížnější, než by se mohlo zdát; ani jeden z nás na konec nemyslel, takže jsme se na to nijak nepřipravili. Je dost<emphasis> ponižující</emphasis> hádat se se správcem hřbitova o tom, že vaše žena nemá zarezervovaný hrob. Nakonec můj syn, Charlie, který je starostou, seřval pár lidí a místo získal. Být starostův otec má své výhody.</p> <p>K tomu hrobu: je jednoduchý a nenápadný, s malou pamětní deskou namísto velkého náhrobního kamene.</p> <p>V kontrastu s ním se hned vedle nachází hrob Sandry Cainové, jehož náhrobek z leštěné černé žuly, se Sandyinou středoškolskou fotografií a nějakou plačtivou citací z Keatse o smrti mládí a krásy vypískovanou na přední straně, je naopak přehnaně velký. To je celá Sandy. Kathy by pobavilo, kdyby věděla, že Sandra leží vedle ní s obřím dramatickým náhrobním kamenem; Sandra s ní celý život více či méně soutěžila. Kathy třeba vzala na místní pekařský trh koláč, přičemž Sandy přinesla tři a trochu vypěnila, když se Kathyin prodal jako první. Kathy se problém pokusila vyřešit koupí jednoho ze Sandyiných, ale těžko říct, jestli to ze Sandyina úhlu pohledu situaci zhoršilo nebo zlepšilo.</p> <p>Myslím, že její hrob by se dal považovat za poslední slovo v té záležitosti, konečné slovo, které nelze překonat, protože Kathy byla přece jen už mrtvá. Na druhou stranu si nedokážu vzpomenout, že by zde Sandy někdo navštěvoval. Tři měsíce po její smrti prodal Steve Cain dům a s úsměvem od ucha k uchu se přestěhoval do Arizony. Za nějaký čas mi poslal pohlednici; dal se tam na jihu dohromady s nějakou ženskou, která byla před padesáti lety pornohvězdou. Po tomto zjištění jsem se za něj týden cítil trapně. Sandyiny děti a vnoučata žily ve vedlejším městě, ale navštěvovaly ji tak často, že mohly klidně žít v Arizoně. A Keatsův citát asi stejně nikdo nečetl, jen já, když jsem procházel kolem.</p> <p>Na pamětní desce mé ženy bylo její jméno (Katherine Rebecca Perryová), datum narození a úmrtí a slova: MILOVANÁ ŽENA A MATKA. Pokaždé když jsem přišel, znova a znova jsem ta slova četl. Nemohl jsem si pomoci; ta čtyři slova tak nedostatečně, a přesto tak dokonale vystihovala její život. Nevypovídala nic o ní, o tom, jak žila nebo pracovala, o co se zajímala nebo kam ráda jezdila. Neprozrazovala její oblíbenou barvu, nebo účes, jak volila, nebo jaký měla smysl pro humor. Nedozvěděli jste se nic až na to, že byla milována. A opravdu byla. Jí to stačilo.</p> <p>Na hřbitov jsem chodil nerad. Měl jsem vztek, že moje žena po dvaačtyřiceti letech společného života, jednoho sobotního rána, náhle zemřela. V kuchyni míchala v míse těsto na vafle a vyprávěla, jak včera v noci utírala prach na poličce knihovny, a v následující minutě ležela na podlaze a škubala sebou v záchvatu mozkové mrtvice. Rozčilovalo mě, že její poslední slova byla „Kam jsem sakra dala tu vanilku.“.</p> <p>Nenáviděl jsem představu, že jsem jedním z těch staříků, kteří navštěvují hřbitov, aby mohli trávit čas se svou mrtvou ženou. Když jsem byl (mnohem) mladší, ptal jsem se Kathy, jaký to má smysl. Hromada hnijícího masa a kostí, jež bývala člověkem a ten je pryč. Osobnost zmizela – do nebe nebo pekla nebo kdoví kam. Stejně tak můžete navštěvovat kus hovězího. K stáru si myslíte stále to samé. Jenom vám na tom přestane záležet. Nic jiného nemáte. Stejně tak jako jsem nesnášel hřbitov, byl jsem zároveň vděčný, že tady je. Moje žena mi chyběla. Je jednodušší postrádat ji na hřbitově, kde byla vždy mrtvá, než ji postrádat všude tam, kde žila.</p> <p>Nikdy jsem se tu příliš nezdržel. Jen na tak dlouho, než jsem se přesvědčil, že i po těch osmi letech mě to bolí stále stejně. Tato bolest mi také vždy připomínala, že mám i jinou práci, než zůstávat na hřbitově jako nějaký zatracený starý blázen. Proto jakmile se dostavila, otočil jsem se a bez ohlédnutí odešel. Bylo to naposled, co jsem hřbitov nebo hrob své ženy navštívil, a neměl jsem kdovíjaký důvod si to místo uchovávat v paměti. Jak už jsem řekl, tady byla vždy jen mrtvá. Bylo zbytečné si to pamatovat.</p> <p>Když o tom přemýšlím, ani vstup do armády nebyl nijak dramatický.</p> <p>Naše město bylo příliš malé, než aby v něm otevřeli náborovou kancelář. Abych se zapsal, musel jsem jet do Greenvillu, okresního města. Náborová kancelář měla malý výklad v nepopsatelné řadě výloh nákupního střediska; na jedné straně byl obchod s lihovinami a na druhé tetovací salón. Podle pořadí, v jakém jste do nich zavítali, jste se mohli druhý den ráno probudit s poměrně vážným problémem.</p> <p>Pokud to vůbec šlo, zařízení kanceláře bylo ještě nevábnější. Náborář seděl za stolem s počítačem a tiskárnou, před ním stály dvě židle. Podél zdi bylo seřazeno šest křesel. Stoleček před křesly nabízel náborové informace a několik starých čísel<emphasis> Time</emphasis> a<emphasis> Newsweeku.</emphasis><emphasis> </emphasis>Před deseti lety jsem tady byl s Kathy; tuším, že se od té doby s ničím nehnulo, tím méně změnilo, a to včetně časopisů. Jen náborář se zdál být nový. Alespoň si nepamatuji, že by ten předchozí měl tolik vlasů. Nebo taková ňadra.</p> <p>Když jsem vešel, něco usilovně psala na počítači a ani se neobtěžovala vzhlédnout. „Hned se vám budu věnovat,“ zamumlala víceméně reflexivní odpověď na otevřené dveře.</p> <p>„Žádný spěch,“ odvětil jsem. „Vím, že máte narváno.“ Pokus o sarkasmus byl ignorován a neoceněn – v posledních několika letech zcela normální věc; alespoň jsem neztrácel svoji formu. Sedl jsem si za stůl a čekal, až dokončí svou práci, ať už to bylo cokoliv.</p> <p>„Přicházíte nebo nastupujete?“ zeptala se, a opět se na mě ani nepodívala.</p> <p>„Promiňte?“ vyhrkl jsem.</p> <p>„Přicházíte nebo nastupujete?“ opakovala. „Přicházíte s úmyslem se zapsat, nebo nastupujete svůj termín?“</p> <p>„Aha. Nastupuji, prosím.“</p> <p>Přes spíše silnější skla brýlí na mě konečně pohlédla. „Vy jste John Perry,“ podotkla.</p> <p>„Správně. Jak jste to uhádla?“</p> <p>Podívala se zpátky na monitor. „Většina lidí přijde narukovat na své narozeniny, přestože do oficiálního nástupu mají ještě třicet dní. Na dnešek připadají jen troje narozeniny. Mary Valoryová už volala, že nenastupuje. A vy nevypadáte jako Cynthie Smithová.“</p> <p>„To rád slyším,“ řekl jsem.</p> <p>„A protože nepřicházíte, abyste se zapsal,“ pokračovala, znovu ignorujíc pokus o vtip, „lze z toho usoudit, že jste John Perry.“</p> <p>„Mohl bych být třeba osamělý stařík, co bloumá kolem a hledá společnost,“ protestoval jsem.</p> <p>„Takových tady moc nemívám,“ řekla. „Děsí je démonické tetování děcek odvedle.“ Konečně odstrčila klávesnici a věnovala mi plnou pozornost. „Tak dobrá. Ukažte mi nějaký průkaz, prosím.“</p> <p>„Ale vy už víte, kdo jsem,“ připomněl jsem jí.</p> <p>„Pro jistotu,“ odvětila bez sebemenšího náznaku úsměvu. Vypořádávat se každý den s upovídanými seniory si očividně vybralo svou daň.</p> <p>Podal jsem jí řidičský průkaz, rodný list a průkaz totožnosti. Vzala si je, vytáhla čtečku otisků, spojila ji s počítačem a přistrčila ke mně. Přiložil jsem na čtečku dlaň a čekal, až sken skončí. Vzala si čtečku zpět a vsunula do ní průkaz, potištěnou stranou dolů. „Jste John Perry,“ potvrdila nakonec.</p> <p>„A jsme zas na začátku,“ řekl jsem.</p> <p>Opět mě ignorovala. „Během seznamovacího setkání k případnému vstupu před deseti lety jsme vám poskytli informace týkající se Koloniálních obranných sil a povinností a závazků, které souvisí se vstupem do KOSu,“ pronesla tónem naznačujícím, že to po většinu svého pracovního života, každý den nejméně jedenkrát opakuje. „Navíc vám byly v mezidobí zasílány materiály připomínající povinnosti a závazky, jichž byste se měl ujmout.</p> <p>Potřebujete nyní nějaké dodatečné informace, nebo doplňkovou prezentaci, nebo prohlašujete, že jste plně porozuměl závazkům a povinnostem, které na sebe tímto přebíráte? Pamatujte, že vás nečeká žádná pokuta ani za vyžádání doplňkových materiálů, ani pokud se rozhodnete nyní do KOSu nevstoupit.“</p> <p>Vzpomněl jsem si na informační schůzku. Skupinka důchodců sedící na rozkládacích židlích v Greenvillském společenském centru, pojídající koblihy a popíjející kávu, která v první části schůzky poslouchá zaměstnance KOSu drmolícího historii lidských kolonií. Ten pak rozdal prospekty o službě v KOSu; šlo zřejmě o to samé jako v jakékoli jiné armádě. Během diskuze jsme se dozvěděli, že on sám členem KOSu není; pouze si ho najali, aby prováděl prezentace v údolí Miami a okolí.</p> <p>Druhá část informační schůzky spočívala v krátkém zdravotním vyšetření – doktor odebral vzorek krve, udělal výtěr z úst a provedl sken mozku. Zřejmě jsem prošel. Od té doby mi každoročně chodila poštou brožura. Napodruhé a dál jsem je už vyhazoval. Od té doby jsem je nečetl.</p> <p>„Rozumím,“ řekl jsem.</p> <p>Přikývla, ze zásuvky stolu vytáhla papír a pero a obojí mi podala. Na papíře bylo několik odstavců a pod každým z nich kolonka k podpisu. Ten formulář jsem poznal; velice podobný jsem podepsal před deseti lety, abych potvrdil, že jsem seznámen s tím, co mě za deset let čeká.</p> <p>„Přečtu vám postupně všechny odstavce,“ řekla. „Na konci každého z nich uveďte prosím datum a podpisem stvrďte, že jste mu porozuměl a souhlasíte s tím, co jsem přečetla. Když budete mít nějaký dotaz, po dočtení odstavce se zeptejte. Pokud byste něčemu neporozuměl, nebo byste nesouhlasil se zněním odstavce, nepodepisujte se. Rozuměl jste?“</p> <p>„Rozuměl,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Výborně,“ řekla. „Odstavec jedna: Já, nížepodepsaný, beru na vědomí a potvrzuji, že dobrovolně, z vlastní vůle a bez nátlaku vstupuji do Koloniálních obranných sil na dobu ne kratší než dva roky. Dále jsem si vědom, že Koloniální obranné síly mohou jednostranně prodloužit tuto dobu až o osm let v případě válečného konfliktu nebo hrozby násilí.“</p> <p>Tohle prodloužení až na „celkem deset let“ pro mě nebyla novinka – jednou nebo dvakrát jsem informace, co rozesílají, četl. Říkal jsem si, kolik lidí to jen přelétne očima a kolik z těch, kdo si to skutečně přečtou, si připustí, že by opravdu sloužili celých deset let. Myslím, že KOS by asi nevyžadoval tak dlouhou dobu, kdyby to nebylo opravdu nutné. Kvůli Zákonu o karanténě se o koloniálních válkách příliš neví. Z toho, co se proslýchá, je však jasné, že se rozhodně nejedná o mírovou misi ve vesmíru.</p> <p>Podepsal jsem.</p> <p>„Odstavec dvě: Dobrovolným členstvím v Koloniálních obranných silách na sebe beru povinnost nosit zbraň a případně ji použít proti nepřátelům Koloniální unie, což mohou být případně i jiné lidské bytosti. Během své služby nesmím odmítnout nosit nebo použít zbraně dle rozkazu, ani vznášet náboženské nebo morální námitky vůči takovému počínání za účelem vyhnout se bojové službě.“</p> <p>Kolik lidí se dobrovolně přidá k armádě a následně se prohlásí za pacifistu?</p> <p>Podepsal jsem.</p> <p>„Odstavec tři: Stvrzuji a souhlasím, že budu věrně a s plným nasazením plnit rozkazy a pokyny svých nadřízených důstojníků, tak, jak je uvedeno v Obecném etickém kodexu Koloniálních obranných sil sestaveném Vedením Koloniálních obranných sil.“</p> <p>Podepsal jsem.</p> <p>„Odstavec čtyři: Stvrzuji, že dobrovolným členstvím v KOSu souhlasím s jakýmkoli lékařským, chirurgickým nebo terapeutickým zákrokem či výkonem, který KOS považuje za nezbytný ke zvýšení mé bojeschopnosti.“</p> <p>A tady to je: důvod, proč se každoročně přihlásí tolik pětasedmdesátníků, včetně mě. Svému dědečkovi jsem kdysi řekl, že až mi bude tolik, kolik bylo tenkrát jemu, bude už znám způsob, jak prodloužit délku lidského života. Smál se mi a říkal, že přesně to si kdysi taky myslel, a stejně je teď z něho starý muž. A nejinak je to i se mnou. Problém se stárnutím není to, že byste čelili jednomu problému za druhým – ve skutečnosti jsou to všechny problémy naráz a už se to nikdy nezlepší.</p> <p>Stárnutí se nedá zastavit. Genové terapie, transplantace orgánů a plastická chirurgie ho hodně zpomalí, ale stejně vás dožene. Dostanete novou plíci, a nevydrží to srdce. Dostanete nové srdce, a játra vám nabobtnají do velikosti nafukovacího bazénku pro děti. Necháte si vyměnit játra, a klepne vás pepka. A trumf stáří zůstává: mozek se transplantovat nedá.</p> <p>Průměrná délka života se postupně posunula k devadesátileté hranici, kde zůstává. O dvacet let jsme to protáhli, ale pak Pán Bůh praštil pěstí do stolu a dost. Lidé mohou žít déle a žijí déle – ale tu část života stejně prožijí ve stáří. Na tom se nic nezměnilo.</p> <p>Podívejte: Ve dvaceti pěti, třiceti pěti, čtyřiceti pěti nebo i padesáti pěti si můžete pořád věřit, že si to se světem klidně rozdáte. Jak je vám pětašedesát a vaše tělo už spěje k neodvratné fyzické zkáze, začnou vám ty záhadné „lékařské, chirurgické nebo terapeutické zákroky či výkony“ znít zajímavě. Pak je vám sedmdesát pět, vaši přátelé jsou mrtví a vy máte za sebou transplantaci nějakého životně důležitého orgánu; chodíte močit čtyřikrát za noc a nevyjdete jedno patro, aniž byste se alespoň trochu nezadýchali – a k tomu posloucháte, v jaké jste na svůj věk dobré kondici.</p> <p>Vyměnit tohle za deset let mladosti ve válečné zóně pak zní jako jasná věc. Obzvlášť proto, že když to neuděláte, tak za dalších deset let je vám pětaosmdesát a jediný rozdíl mezi vámi a rozinkou je, že jste sice oba scvrklí a bez prostaty, ale rozinka nikdy žádnou prostatu neměla.</p> <p>A jak se vlastně daří KOSu zvrátit stárnutí? Nikdo tady to vlastně přesně neví. Pozemským vědcům se nepodařilo zjistit, jak to dělá, natož ho přes všechnu snahu napodobit. KOS tady rozmístěné jednotky nemá, takže se nemůžete zeptat žádného veterána. Vojáky nabírá pouze na Zemi, takže ani kolonisti nic nevědí – i kdyby bylo možné se jich zeptat. KOS každopádně provádí své zákroky mimo tuto planetu, ve vlastních oblastech daleko mimo dosah světových a národních vlád. Takže žádná pomoc od Strýčka Sama ani jemu podobných.</p> <p>Čas od času se nějaký zákonodárný sbor, nějaký prezident či diktátor rozhodne utnout další nábor nových odvedenců, dokud KOS neprozradí své tajemství. KOS nikdy nejde do sporu; sbalí se a odejde. V těchto zemích se pak začnou pětasedmdesátníci vytrácet na dlouhé cesty do zahraničí, z nichž se nikdy nevrátí. KOS odmítá poskytnout jakékoli vysvětlení, logické odůvodnění nebo vodítko.</p> <p>Když chcete vědět, jak je možné, že člověk znovu omládne, musíte se mu upsat.</p> <p>Podepsal jsem.</p> <p>„Odstavec pět: Jsem srozuměn s tím, že dobrovolným členstvím v KOSu se vzdávám občanství ve státním nebo národním útvaru, jehož jsem příslušníkem, v tomto případě Spojených států amerických, a zároveň i povolení k pobytu, které mi umožňuje zdržovat se na planetě Zemi. Stvrzuji, že od nynějška mé občanství spadá obecně pod Koloniální unii, konkrétně pod Koloniální obranné síly. Dále jsem seznámen s tím, že nynějším ukončením svého místního občanství a svého povolení k pobytu na této planetě pozbývám právo k pozdějšímu návratu, a po ukončení své služby u KOSu budu přemístěn do jakékoli kolonie, do níž mě Koloniální unie a/nebo Koloniální obranné síly přidělí.“</p> <p>Jednoduše řečeno: Nemůžete se vrátit domů. Tohle je součást Zákona o karanténě, který byl přijat Koloniální unií a KOSem, alespoň oficiálně, k ochraně Země před podobnými xenobiologickými katastrofami, jako byl Verbíř. Zpočátku nebyl návrat problém. Je směšné, jak omezenou se celá planeta stane, jakmile třetina její mužské populace přijde během jednoho roku o plodnost. Ale časy se změnily – lidi Země omrzela, zapomněli na nebohého bezdětného prastrýce Walta a chtěli by se podívat dál do vesmíru.</p> <p>Jenomže KU a KOS jsou jediní, kteří mají lodě se skokovým pohonem, jenž umožňuje mezihvězdné cestování. Tak to je.</p> <p>(Z toho důvodu je dohoda týkající se přemístění do kolonie, kterou vám určí, poněkud sporná. Pokud nikdo jiný vesmírnou loď nevlastní, stejně pojedete tam, kam vás odvezou. Pilotovat vás skutečně nenechají.)</p> <p>Vedlejším účinkem Zákona o karanténě společně s monopolem na skokový pohon je však nemožnost jakékoli komunikace mezi Zemí a koloniemi (a mezi koloniemi navzájem). Odpověď z kolonie dostanete jedině tak, že pošlete zprávu lodí se skokovým pohonem. Tímto způsobem KOS ale jen velmi nerad doručuje, a to ještě jen pro vládní účely, kdokoli jiný má smůlu. Můžete potřebným směrem namířit satelitní anténu a čekat na odezvu, ale nejbližší kolonie Alfa je od Země vzdálena osmdesát tři světelných let. To poněkud znesnadňuje meziplanetární pokec.</p> <p>Nikdy jsem se na to neptal, ale mám dojem, že tenhle odstavec odradí nejvíce lidí. Jedna věc je, že byste rádi omládli, jenže musíte všechno a všechny opustit: cokoli jste znali, kohokoli jste milovali, zkrátka všechno, co jste za těch dlouhých sedm a půl desetiletí prožili. Je zatraceně těžké opustit celý svůj život.</p> <p>Podepsal jsem.</p> <p>„Šestý a poslední odstavec,“ pokračovala náborová pracovnice. „Jsem srozuměn s tím, že nejpozději do dvaasedmdesáti hodin od platného podpisu tohoto dokumentu, případně od mého transportu z povrchu Země, dle toho, co nastane jako první, budu ze zákona považován za zesnulého, a to ve všech uznaných státních nebo národních útvarech, v tomto případě státem Ohio a Spojenými státy americkými.</p> <p>S veškerým mým majetkem bude naloženo dle příslušného zákona. Práva a povinnosti, jež podle zákona končí smrtí, tímto skončí.</p> <p>Veškeré úřední záznamy o mé osobě, bez ohledu na jejich povahu a obsah, se tímto vymazávají, s mými dluhy bude naloženo dle zákona. Jsem srozuměn s tím, že pokud jsem ještě neurčil nabyvatele práv ke svému majetku, mohu si od KOSu vyžádat právního a finančního poradce, který mi tak do dvaasedmdesáti hodin pomůže učinit.“</p> <p>Podepsal jsem. A od té chvíle mi zbývalo sedmdesát dva hodin života. Takříkajíc.</p> <p>„Co se stane, když Zemi do dvaasedmdesáti hodin neopustím?“ zeptal jsem se, vraceje jí papír.</p> <p>„Nic,“ odvětila, přebírajíc formulář. „Až na to, že budete z právního hlediska mrtev, a veškerý váš majetek bude rozdělen dle vaší závěti, včetně vašich příjmů ze zdravotního a sociálního pojištění. Všechno bude zrušeno nebo vyplaceno vašim dědicům a jako zesnulý nebudete mít nárok na jakoukoli formu právní ochrany, ať už by se jednalo o urážku na cti či vaši vraždu.“</p> <p>„Takže by někdo mohl klidně přijít a zcela beztrestně mě zabít?“</p> <p>„No, to myslím ne,“ řekla. „Jelikož budete z právního hlediska mrtev, mohli by ho tady v Ohiu stíhat za ‚rušení klidu zesnulého‘.“</p> <p>„Zajímavé,“ řekl jsem.</p> <p>„Nicméně,“ pokračovala svým úzkostně oficiálním tónem, „tak daleko to většinou nezajde. Kdykoli od této chvíle do vypršení dvaasedmdesátihodinové lhůty můžete své rozhodnutí změnit. Stačí mi zavolat. Pokud tu nebudu, pokyny od vás převezme automatická záznamová služba. Jakmile ověříme, že jste to opravdu vy, kdo požaduje zrušení svého požadavku o zařazení, budete od všech závazků osvobozen. Mějte však na paměti, že takové zrušení žádosti vám zabrání se někdy přihlásit znovu. Druhý pokus není možný.“</p> <p>„Chápu,“ řekl jsem. „Mám složit služební přísahu?“</p> <p>„Ne, stačí, když vyřídím vaši žádost a dám vám potvrzení.“ Otočila se ke klávesnici, chvíli psala a pak stiskla Enter. „Potvrzení se tiskne,“ řekla. „Bude to jen chvilka.“</p> <p>„V pořádku. Můžu se vás na něco zeptat?“</p> <p>„Ano, jsem vdaná,“ odvětila.</p> <p>„No, na to jsem se zrovna zeptat nechtěl,“ řekl jsem. „Opravdu vám chlapi dělají návrhy?“</p> <p>„V jednom kuse,“ potvrdila. „Je to opravdu otravné.“</p> <p>„To je mi vás líto,“ řekl jsem. Přikývla. „Chtěl jsem se zeptat, zda jste se někdy skutečně setkala s někým z KOSu?“</p> <p>„Myslíte mimo nových rekrutů?“ Přikývl jsem. „To ne. KOS má tady dole korporaci, která zajišťuje nábor nováčků, ale nikdo z nás ve skutečnosti členem KOSu není. Myslím, že ani náš výkonný ředitel. Veškeré informace dostáváme z ambasády Koloniální unie. Nikdy přímo od KOSu. Myslím, že sem dolů vůbec nepřichází.“</p> <p>„Nevadí vám pracovat pro organizaci, se kterou jste se nikdy nesetkala?“</p> <p>„Ne,“ řekla. „Ta práce mě baví, a navzdory tomu, jak málo prostředků investovali do vzhledu této místnosti, platí překvapivě dobře. A navíc, vy se přece také hlásíte k organizaci, kde nikoho neznáte. To vám nevadí?“</p> <p>„Ani ne,“ připustil jsem. „Jsem starý, moje žena zemřela, a tak vlastně nemám proč tu zůstat. Vy se nepřihlásíte, až vám bude taky tolik?“</p> <p>Pokrčila rameny. „Mně nevadí zestárnout.“</p> <p>„Dokud jsem byl mladý, taky mně to nevadilo. Ale až zjistíte, že už jste stará, dolehne to na vás.“</p> <p>Tiskárna počítače tiše zahučela a vypadl z ní lístek podobný vizitce. Vzala ho a podala mi ho.</p> <p>„Vaše potvrzení,“ řekla. „Dokládá vaši totožnost Johna Perryho, rekruta KOSu. Neztraťte to. Pravidelná autobusová linka na letiště v Daytonu staví přímo před touhle kanceláří. Dostavte se za tři dny. Odjíždí přesně v 8.30 ráno, buďte tu raději o chvilku dřív. S sebou si můžete vzít jen jedno příruční zavazadlo, takže pečlivě zvažte, co si zabalit.</p> <p>Z Daytonu odlétáte v jedenáct dopoledne do Chicaga a odtud ve dvě hodiny po poledni dále do Nairobi. Mají tam o devět hodin napřed, takže dorazíte zhruba o půlnoci místního času. Na místě vás bude čekat zástupce KOSu a budete mít možnost vyrazit na Koloniální stanici buď transtvolem ve dvě ráno, nebo si trochu odpočinout a chytit transtvol až v devět. Od té chvíle jste v rukou KOSu.“</p> <p>Vzal jsem si potvrzení. „Co když se některý z těch letů zpozdí, nebo bude odložen?“</p> <p>„Za celých pět let, co tu pracuji, se žádný z letů ani jednou nezpozdil.“</p> <p>„Páni,“ řekl jsem. „Vsadím se, že vlaky KOSu jezdí taky na čas.“</p> <p>Nepřítomně na mě pohlédla.</p> <p>„Víte,“ poznamenal jsem, „celou dobu, co jsem tady, se pokouším vtipkovat.“</p> <p>„Já vím. Omlouvám se. Smysl pro humor mi chirurgicky odstranili už v dětství.“</p> <p>„Jo tak.“</p> <p>„To byl vtip,“ řekla a vstala, aby mi podala ruku.</p> <p>„Jo tak.“ Vstal jsem a potřásl si s ní rukou.</p> <p>„Gratuluji vám, rekrute. Hodně štěstí, tam ve hvězdách. A to myslím vážně,“ dodala.</p> <p>„Díky,“ řekl jsem, „vážím si toho.“ Přikývla, posadila se a znovu se zahleděla do monitoru. Byl jsem propuštěn. Při odchodu jsem si všiml starší ženy kráčející po parkovišti směrem k náborové kanceláři. Přistoupil jsem k ní. „Cynthie Smithová?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ano,“ odpověděla. „Jak to víte?“</p> <p>„Jenom jsem chtěl popřát všechno nejlepší k narozeninám,“ řekl jsem a ukázal směrem nahoru. „A podotknout, že se tam nahoře možná znovu setkáme.“</p> <p>Když jí to došlo, pousmála se. Konečně se mi toho dne podařilo někoho rozveselit. Všechno hned vypadalo trochu nadějněji.</p> <p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 2</strong></p> <p>Nairobi se propadlo pod nás a prudce klesalo; jako kdybychom jeli rychlovýtahem (což transtvol právě je). Přešli jsme ke straně a sledovali, jak Země začíná sklouzávat.</p> <p>„Vypadají odtud jako mravenci!“ zachichotal se Leon Deak stojící po mém boku. „Červený mravenci!“</p> <p>Měl jsem sto chutí rozbít okno a Leona jím prohodit. Smůla, nebylo tady žádné na rozbití: okna transtvolu tvořily diamantové sloučeniny, stejně tak zbytek plošiny. Byla průhledná, takže skrze ni cestující viděli. Také vzduchotěsná, což se mohlo v příštích několika minutách, až se dostaneme dostatečně vysoko, hodit. Rozbití okna by vedlo k prudké dekompresi, hypoxii a smrti.</p> <p>Proto se Leon bohužel nemohl náhle a zcela neočekávaně ocitnout na cestě do náruče Země. Věčná škoda. Ten chlap se ke mně připojil v Chicagu jako tlusté, vepřovým a pivem nasáté klíště; žasl jsem, jak se někdo s vepřovým sádlem místo krve mohl dožít sedmdesáti pěti let. Část letu do Nairobi jsem strávil poslechem jeho prdění a výkladu teorií o rasovém složení kolonií.</p> <p>Prdy byly příjemnější částí monologu; nikdy jsem tak neprahl po tom nasadit si během letu sluchátka a věnovat se zábavě.</p> <p>Doufal jsem, že se ho zbavím, pokud se rozhodnu odcestovat z Nairobi hned prvním transtvolem. Domníval jsem se, že si po tom celodenním vypouštění plynů bude chtít odpočinout. Neměl jsem to štěstí. Myšlenka na strávení dalších šesti hodin s Leonem a jeho prdy byla víc, než jsem mohl snést. Kdyby plošina transtvolu<emphasis> měla</emphasis> okna, a já bych ho jedním z nich nemohl prohodit, možná bych vyskočil sám. Místo toho jsem se od něj vzdálil tak, že jsem mu řekl to jediné, co ho mohlo v omezeném prostoru zadržet: oznámil jsem mu, že si musím ulevit. Milostivě svolil. Pohyboval jsem se proti směru hodinových ručiček přímo k záchodům, a usilovně se snažil najít místo, kde mě nenajde.</p> <p>Nebylo to jednoduché. Plošina transtvolu měla tvar věnečku s průměrem kolem jednoho sta stop. „Díra“ věnečku, jíž procházel kabel transtvolu, byla široká asi dvacet stop. Průměr kabelu byl zjevně o něco menší; možná nějakých osmnáct stop, což, pokud se nad tím zamyslíte, se jen těžko může zdát dostatečné pro kabel dlouhý několik tisíc mil.</p> <p>Zbytek prostoru zaplňovaly pohovky a kóje, v nichž mohli lidé sedět a povídat si, a menší prostory, kde cestující sledovali zábavné pořady, hráli hry nebo jedli. A samozřejmě tady bylo hodně míst s výhledem dolů na Zem a na další kabely transtvolu a plošiny, nebo vzhůru ke Koloniální stanici.</p> <p>Celkově plošina vyhlížela jako foyer příjemného skromného hotelu, náhle stoupajícího směrem k umělé družici zaujímající stálé postavení na oběžné dráze. Jediným problémem byl otevřený prostor plošiny, který neposkytoval žádný úkryt. Náš spoj nebyl příliš obsazený; necestovalo jím dost pasažérů na to, aby se mezi ně dalo vmísit a schovat. Nakonec jsem se rozhodl dát si něco k pití u pultu poblíž středu plošiny, přibližně proti místu, kde stál Leon. Tady mě nemohl vidět, takže jsem měl šanci se mu nějakou dobu vyhýbat.</p> <p>Fyzicky opouštět Zemi bylo nepříjemné především kvůli Leonově nesnesitelnosti, ale opouštět ji citově bylo překvapivě snadné. Odhodlal jsem se k tomu už před rokem, ano,<emphasis> vstoupím</emphasis> do KOSu; všechno uspořádat a říct sbohem se od té chvíle zdálo jednoduché. Když jsme se o dekádu dříve spolu s Kathy rozhodli vstoupit, přepsali jsme dům na Charlieho, takže jeho vlastnictví mohl převzít bez dědického řízení. S Kathy jsme neměli nic, co by mělo skutečnou hodnotu, jen běžné věci, co se během života nahromadí. Většinu opravdu hezkých věcí jsme během posledního roku rozdělili mezi přátele a rodinu; se zbytkem se může Charlie vypořádat později.</p> <p>Ani opouštět známé nebylo příliš těžké. Reagovali na to oznámení různým stupněm překvapení a smutku, každý věděl, že jak jednou vstoupíte do Koloniálních obranných sil, už se nevrátíte. Ale není to totéž jako zemřít. Věděli, že tam někde venku budete stále živý; kdoví, možná se po nějaké době připojí k vám. Je to trochu podobné tomu, co lidé cítili před stovkami let, když někdo, koho znali, naskočil na vlak a zamířil na západ. Plakali, chyběl jim, ale vrátili se zpátky ke svému každodennímu životu.</p> <p>Rok před svým odchodem jsem jim prostě řekl, že odcházím. To je dost času na to si to s každým vyříkat a srovnat. V průběhu roku jsem několikrát poseděl s přáteli a rodinou a uzavřel přehrabování se ve starých ranách a popelu. Šlo to dobře. Několikrát jsem požádal o odpuštění za věci, za které jsem se nijak zvlášť provinile necítil, a v jednom případě jsem skončil v posteli s někým, s kým jsem nechtěl. Ale děláte, co musíte; lidé se pak cítí lépe a vás to moc nestojí. Raději se omluvím za něco, na čem mi ani nezáleží, a nechám na Zemi někoho, kdo na mě myslí v dobrém, než abych byl svéhlavý, a dotyčný pak doufal, že mi nějaký emzák vycucne mozek. Taková karmická pojistka.</p> <p>Mou největší starostí se stal Charlie. Jako každý otec a syn jsme měli své rozepře; já jsem nebyl zrovna pozorný otec a on nebyl nejposlušnější syn; téměř do svých třicátin se jen tak protloukal životem. Jakmile se dozvěděl, že chceme spolu s Kathy vstoupit do armády, vystartoval po nás. Připomněl nám, že jsme protestovali proti subkontinentální válce. Připomněl, jak jsme ho vždy učili, že násilí není odpověď. Vmetl nám do tváří, že od nás kdysi dostal měsíc domácího vězení, když s Billem Youngem vyrazil střílet na terč, a nám oběma připadalo kapku zvláštní, když takový argument vytáhne pětatřicetiletý muž.</p> <p>Kathyina smrt většinu našich neshod vyřešila. Oba jsme si uvědomovali, že na věcech, kvůli nimž se hádáme, jednoduše nezáleží; já byl vdovec a on starý mládenec. A na chvíli byl on a já všechno, co jsme měli. Zanedlouho potkal Lisu a oženil se s ní. O rok později se stal otcem a zvolili ho starostou, vše během jediné velmi hektické noci. Charlie vykvetl pozdě, ale moc pěkně. Při našich společných posezeních jsem se omluvil za některé věci (upřímně) a stejně upřímně jsem mu také řekl, jak jsem hrdý na muže, jakým se stal. Pak jsme seděli na terase s lahvemi piva, pozorovali mého vnuka Adama, jak si na dvorku hraje s tenisákem, a hezky dlouhou dobu mluvili o naprosto nedůležitých věcech. A když jsme se viděli naposled, loučili jsme se v dobrém a s láskou. Tedy přesně tak, jak to mezi otcem a synem má být.</p> <p>Stál jsem u pultu, věnoval se své kole a přemýšlel o Charliem a jeho rodině, když vtom jsem uslyšel Leonův reptající hlas doprovázený jiným hlasem, nižším, ostrým a ženským, který něco odpovídal. Navzdory svému předsevzetí jsem vykoukl zpoza pultu. Leonovi se zřejmě podařilo vnutit se nějaké ubohé ženě a hustit do ní své jakkoli přihlouplé teorie, které jeho mozek vyplodil. Můj smysl pro kavalírství převládl nad touhou se skrýt; vyrazil jsem zasáhnout.</p> <p>„Já jenom<emphasis> tvrdím,</emphasis><emphasis>“</emphasis> říkal Leon, „že není moc<emphasis> fér,</emphasis><emphasis> </emphasis>aby sme ty i já a každej Američan museli čekat, dokud nezestárneme, než<emphasis> </emphasis><emphasis>kurva</emphasis> dostaneme šanci jít, zatímco všichni ty mrňaví Indové se dostanou na nový světy tak rychle, jak se dokážou<emphasis> množit.</emphasis> Což je zatraceně rychle. To prostě<emphasis> není fér.</emphasis> Připadá ti<emphasis> to fér?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Ne,“ odvětila žena. „Ale mám za to, že ani jim se nezdá<emphasis> fér</emphasis>, když jsme smetli Nové Dillí a Bombaj z povrchu planety.“</p> <p>„Přesně to mám na mysli!“ zvolal Leon. „Vždyť jsme na ty pitomce shodili<emphasis> atomovku</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> Vyhráli</emphasis> jsme válku! A ejhle, co se stalo.<emphasis> </emphasis><emphasis>Prohráli,</emphasis> ale dostali zelenou ke kolonizaci vesmíru, a<emphasis> my</emphasis> se můžem tak akorát upsat na jejich ochranu! Promiň, že to říkám, ale netvrdí se v bibli, že ‚pokorný zdědí zemi‘? Řekl bych, že prohrát zatracenou válku je sakra<emphasis> pokorný.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Nemyslím si, že ta fráze znamená právě tohle, Leone,“ vmísil jsem se při příchodu.</p> <p>„Johne! Vidíš, tenhle chlápek ví, vo čem mluvím,“ řekl s úšklebkem mým směrem.</p> <p>Žena na mě pohlédla. „Vy se znáte?“ zeptala se mě tónem naznačujícím, že jestli ano, rozhodně se mnou není všechno v pořádku.</p> <p>„Potkali jsme se cestou do Nairobi,“ vysvětloval jsem a jemně pozvedl obočí v náznaku, že obvykle si takovou společnost nevybírám. „John Perry,“ představil jsem se.</p> <p>„Jesse Gonzálesová,“ řekla.</p> <p>„Těší mě,“ odvětil jsem a otočil se k Leonovi. „Leone,“ pokračoval jsem, „tvoje tvrzení není úplně správně. Je z Kázání na hoře a ve skutečnosti má znít:<emphasis> </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>laze</emphasis><emphasis> </emphasis>tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.‘ Dědictví země je míněno jako odměna, ne trest.“</p> <p>Zamrkal a odfrkl si. „I kdyby, my sme je<emphasis> porazili.</emphasis><emphasis> </emphasis>Nakopali sme ty jejich mrňavý hnědý zadky.<emphasis> My</emphasis> bysme měli kolonizovat vesmír.“</p> <p>Otvíral jsem ústa k odpovědi, ale Jesse mě předběhla. „‚Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je Království nebeské‘,“ odrecitovala Leonovi, ale s postranním pohledem upřeným ke mně.</p> <p>Leon na nás dobrou minutu zíral. „To nemyslíte <emphasis>vážně</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>“</emphasis> vyhrkl poté. „Nikde v<emphasis> bibli</emphasis> se neříká, že<emphasis> my</emphasis><emphasis> </emphasis>bysme měli zkejsnout na Zemi, zatímco hromada<emphasis> hnědáků,</emphasis> která dokonce ani v Ježíše<emphasis> nevěří,</emphasis> mockrát dík, zaplní galaxii. A už vůbec se nezmiňuje vo tom, abysme ještě ty malý bastardy<emphasis> chránili.</emphasis> Kristepane, měl sem v tý válce syna. Nějakej pitomec mu ustřelil jednu z jeho koulí. Jeho<emphasis> koul</emphasis><emphasis>í!</emphasis><emphasis> Zasloužili</emphasis> si, co se jim stalo, zkurvenci. Nechtějte po mně, abych byl<emphasis> šťastnej,</emphasis> že je mám teď tam nahoře v koloniích<emphasis> chránit.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Jesse na mě mrkla. „Chcete se k tomu vyjádřit?“</p> <p>„Nevadí?“ řekl jsem.</p> <p>„Ale vůbec ne,“ odvětila.</p> <p>„‚Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, a modlete se za ty, co vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré, a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé‘.“</p> <p>Leon zrudl jako rak. „Oběma vám straší ve věži,“ prohlásil a odfuněl tak rychle, jak mu jeho tloušťka dovolila.</p> <p>„Děkuji ti, Bože,“ řekl jsem. „A tentokrát to myslím doslova.“</p> <p>„Umíte docela dobře citovat z bible,“ poznamenala Jesse. „Byl jste v minulém životě knězem?“</p> <p>„Ne,“ řekl jsem. „Ale žil jsem ve městě, kde bylo dva tisíce lidí a patnáct kostelů. Kázání na hoře zdaleka neoceněj jen věřící. Jaká je vaše omluva?“</p> <p>„Katolická škola náboženství,“ řekla. „V desátý třídě jsem vyhrála stuhu za přednes zpaměti. Je úžasný, co si mozek dokáže po šedesát let uchovat, a přitom si už nedokážu zapamatovat, kde parkuju, když jdu nakupovat.“</p> <p>„Chápu, každopádně se omlouvám za Leona. Moc ho neznám, ale přesto mám za to, že je to idiot.“</p> <p>„‚Nesuďte, abyste nebyli souzeni‘,“ řekla Jesse a pokrčila rameny. „Říká v podstatě jen to, co si myslí spousta lidí. Já si myslím, že je to hloupost, ale to neznamená, že tomu rozumím. Přála bych si, abych se mohla podívat do vesmíru i jinak, než celej život čekat a muset vstoupit do armády. Kdybych se mohla stát kolonistkou ještě za mlada, udělala bych to.“</p> <p>„Takže nevyhledáváte vojenský vzrušení.“</p> <p>„Jistě že ne,“ odvětila trochu opovržlivě Jesse.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vy</emphasis><emphasis> </emphasis>snad vstupujete kvůli touze si zaválčit?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>Přikývla. „Ani já. Málokdo z nás. Zcela jistě ani váš přítel Leon – nesnáší lidi, co budeme chránit. Lidi vstupujou proto, že nejsou připravený zemřít a nechtějí bejt starý. Přidávají se proto, že pro ně život na Zemi po určitým věku přestane bejt zajímavej. Nebo proto, aby se podívali někam jinam, než zemřou. Proto jsem se přidala i já. Ne kvůli boji, nebo abych omládla. Chci prostě vidět, jak to vypadá někde dál. Jaký je to někde <emphasis>jinde.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Vyhlédla z okna. „Zní to legračně. Víte, že až do včerejška jsem nikdy v životě neopustila Texas?“</p> <p>„Nic si z toho nedělejte,“ řekl jsem. „Texas<emphasis> je</emphasis> velkej stát.“</p> <p>Usmála se. „Děkuju. Já si to tak neberu. Jen to je směšný. Jako dítě jsem četla každý vydání ‚Mladého kolonisty‘, sledovala všechny televizní pořady o koloniích a snila o chovu arkturijskýho dobytka a bojích se zákeřnýma zemníma červama v kolonii na Gammě Prima. Potom jsem vyrostla a zjistila, že kolonisti pocházejí z Indie, Kazachstánu a Norska, oblastí, které neuživí jejich populaci. A to, že jsem se narodila v Americe, znamená, že já se k nim nepřidám. A ve skutečnosti tam arkturijský dobytek a zemní červi nejsou! Když jsem to ve dvanácti zjistila, byla jsem strašně zklamaná.“</p> <p>Znovu pokrčila rameny. „Vyrůstala jsem v San Antoniu, ‚odešla‘ na vysokou na Texaskou univerzitu a potom se vrátila zpátky za prací. Nakonec jsem se vdala a dovolený trávila na pobřeží Mexickýho zálivu. Na naše třicátý výročí jsme s manželem plánovali odjet do Itálie, ale nejeli jsme.“</p> <p>„Co se stalo?“</p> <p>Zasmála se. „Jeho<emphasis> sekretářka</emphasis> se stala.<emphasis> Oni</emphasis> nakonec strávili v Itálii líbánky. Já zůstala doma. Na druhou stranu umřeli v Benátkách na otravu korýšema, takže bylo dobře, že jsem nejela. Potom jsem se o cestování už moc nezajímala. Věděla jsem, že se upíšu, jakmile to půjde, a nakonec jsem vstoupila. Tady jsem. Ačkoli teď si přeju, abych<emphasis> cestovala</emphasis> víc. Letěla jsem Deltou z Dallasu do Nairobi. To byla<emphasis> zábava.</emphasis> Kéž bych to dělala v životě častěj. A to ani nemluvím o<emphasis> tomhle</emphasis>.“ Mávla rukou k průhledu, skrze nějž byly vidět kabely orbitálního transtvolu. „Nikdy bych si nepomyslela, že v tom budu někdy v životě cestovat. Chci říct, co vlastně drží ty kabely<emphasis> nahoře?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Víra,“ odpověděl jsem. „Věříte, že to nespadne, a tak to nespadne. Moc o tom nepřemejšlejte, nebo se dostaneme do potíží.“</p> <p>„Já věřím, že bych něco snědla. Přidáte se?“</p> <p>„Víra,“ řekl Harry Wilson a zasmál se. „Jasně, možná fakt víra drží tyhle kabely nahoře. Protože to kruci určitě není newtonovská fyzika.“</p> <p>Harry Wilson se ke mně a Jesse připojil, zatímco jsme jedli. „Vypadáte, že se znáte dlouho. Bod pro vás,“ řekl, když k nám přistoupil. Nabídli jsme mu, aby se k nám přidal, a on vděčně souhlasil. Prozradil, že učil dvacet let fyziku na střední škole v Bloomingtonu v Indianě, a transtvol ho fascinoval po celou dobu naší jízdy.</p> <p>„Chcete říct, že je nahoře nedrží fyzika?“ zeptala se Jesse. „Věřte mi, že právě tohle teď slyšet nechci.“</p> <p>Harry se usmál. „Pardon, řeknu to jinak. Fyzika s udržením transtvolu rozhodně souvisí. Ale ne fyzika, kterou známe. Děje se toho tady spousta a nedává to smysl.“</p> <p>„Asi nás čeká lekce z fyziky,“ ozval jsem se.</p> <p>„Puberťáky jsem ji učil celý roky,“ řekl Harry a vytáhl malý zápisník a pero. „Nebude to bolet, slibuju. Dobrá, tak se na to podíváme.“ Na spodní části stránky začal Harry kreslit kruh. „Tohle je Země. A tohle“ – asi v polovině stránky namaloval menší kruh – „je Koloniální stanice. Vznáší se na geostacionární dráze, takže obíhá nastejno se zemskou rotací. Prostě furt visí nad Nairobi. Stačíte mě sledovat?“</p> <p>Přikývli jsme.</p> <p>„Dobře. Dál, principem transtvolu je, že spojuje Koloniální stanici se Zemí prostřednictvím ‚transtvolu‘ – svazku kabelů, jako tyhle za náma – a řadou plošin výtahu, jako je ta, na který se nacházíme. Ty se přesunují tam a zpátky.“ Harry nakreslil čáru představující kabel a menší čtverec jako naši plošinu. „Základem je, že tyhle výtahy nepotřebujou dosáhnout první kosmický rychlosti, aby se dostaly na orbitální dráhu, jako je to nutný u raket s užitným zatížením. Což je pro nás dobře, alespoň nemusíme ke Koloniální stanici cestovat s pocitem, že nám na hrudníku sedí slon. Naprosto jednoduchý.</p> <p>Věc se má ale tak, že transtvol neodpovídá základním fyzikálním požadavkům klasickýho výtahu ze Země na orbitu. Z jednoho důvodu“ – Harry nakreslil dodatečnou čáru od Koloniální stanice až k hornímu okraji stránky – „Koloniální stanice nemůže bejt na<emphasis> konci</emphasis><emphasis> </emphasis>transtvolu. Kvůli věcem, co souvisejí s vyvážeností hmoty a orbitální dynamikou, by tu měl bejt další kabel, kterej se táhne desítky tisíc mil za stanici. Bez tý protiváhy by měl bejt každej transtvol vnitřně nestabilní a nebezpečnej.“</p> <p>„Ale tenhle podle vás není,“ podotkl jsem.</p> <p>„Nejen že není nestabilní, ale je to pravděpodobně nejbezpečnější způsob cestování, jakej kdy byl vymyšlenej,“ řekl Harry. „Tenhle transtvol funguje nepřetržitě víc než století. Je to jedinej dopravní prostředek ke stanici. Nikdy nedošlo k havárii z důvodu nestability nebo vady materiálů, která by souvisela s nestabilitou. Víme, že před čtyřiceti rokama tu sice došlo k výbuchu, ale šlo o sabotáž, která nesouvisela s fyzikální strukturou samotnýho transtvolu. Ten sám je úžasně stabilní, a to už od svýho vybudování. V souladu se základy fyziky by ale neměl.“</p> <p>„Takže co ho udržuje vzpřímeně?“ zeptala se Jesse.</p> <p>Harry se znovu usmál. „To je právě ta otázka.“</p> <p>„Chcete říct, že nevíte?“ naléhala Jesse.</p> <p>„Nevím,“ připustil Harry. „Což by samo o sobě nemělo nic znamenat, jelikož jsem – nebo spíš jsem byl – učitelem fyziky pro středoškoláky. Ale co vím, tak ani nikdo<emphasis> jinej</emphasis> nemá sebemenší ponětí, jak to funguje. Myslím na Zemi. Koloniální unie to očividně ví.“</p> <p>„Jak to?“ zeptal jsem se. „Je to tady už sto let, proboha. Nikdo se na to neobtěžoval přijít?“</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To</emphasis> jsem netvrdil,“ odvětil Harry. „Samozřejmě že se o to pokoušeli. A rozhodně to nebylo po všechny ty roky tajemstvím. Už když se transtvol budoval, objevily se požadavky od vlád a tisku na objasnění jeho principu. Koloniální unie jednoduše říkala ‚zjistěte si to‘ a u toho zůstala. Ve fyzikálních kruzích se o to lidi od tý doby pokoušeli. Nazvali to ‚Problém transtvolu‘.“</p> <p>„To není moc originální,“ poznamenal jsem.</p> <p>„No, fyzici si představivost šetří na jiný věci,“ zachechtal se Harry. „V každém případě na to nikdy<emphasis> nepřišli.</emphasis> Především ze dvou důvodů: první souvisí s neuvěřitelnou komplikovaností – mluvil jsem o problémech s hmotou. Ale jde o další věci, jako tloušťku kabelů, vibrace od bouří a ostatních atmosférickejch jevů, a v neposlední řadě i problém předpokládanýho zužování kabelů. Vyřešit některý z nich je ve skutečnosti strašně těžký; pokusit se přijít na všechny najednou je zhola nemožný.“</p> <p>„A druhej důvod?“ zeptala se Jesse.</p> <p>„Ten je, že to nemá žádnej smysl. I kdyby se nám podařilo zjistit, jak jednu z těch věcí postavit, nemohli bysme si jí<emphasis> dovolit</emphasis> vybudovat.“ Harry se předklonil. „Ještě než jsem se stal učitelem, pracoval jsem pro oddělení civilního inženýrství v General Electric. Tenkrát jsme pracovali na subatlantický železnici. Kromě jinýho jsem měl projít starý projekty, zadání a dokumentaci, abych zjistil, jestli se něco z technologií nebo postupů nedá použít pro náš projekt a díky tomu ušetřit na nákladech.“</p> <p>„General Electric na tom pohořela, ne?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Teď už víte, proč se snažili snížit náklady,“ řekl Harry. „A proč jsem se stal učitelem. Brzy potom si mě nebo kohokoliv jinýho General Electric nemohla dovolit. Nicméně jsem se prohrabal starýma papírama, a dostal se k nějakejm utajovanejm materiálům. Jedna ze zpráv se týkala transtvolu. Americká vláda si na vypracování proveditelný studie vybudování transtvolu na západní polokouli najala General Electric jako třetího partnera; chtěli vyčistit nějakou díru v Amazonii o velikosti Delaware a vztyčit ho přímo na rovníku.</p> <p>General Electric jim řekla, ať na to zapomenou. Návrh tvrdil, že i kdyby se počítalo s nějakejma zásadníma technologickýma průlomama, z nichž většina se <emphasis>pořád</emphasis> ještě nestala, a žádnej z nich se ani nepřibližuje technologii, která se použila na<emphasis> tenhle</emphasis> transtvol – rozpočet na jeho stavbu by<emphasis> trojnásobně</emphasis> překračoval výši ročního národního produktu ekonomiky USA. To za předpokladu, že by se náklady na projekt nenavyšovaly, což se normálně běžně stává. No, a to bylo před dvaceti rokama, a zpráva, co jsem viděl, byla ještě o deset let starší. Nepředpokládám, že by se náklady vod tý doby snížily. Tudíž žádnej novej transtvol – jsou levnější způsoby, jak dostat lidi a materiál nahoru.<emphasis> Mnohem</emphasis><emphasis> </emphasis>levnější.“</p> <p>Harry se znovu předklonil. „Což vede ke dvěma zjevnejm otázkám: Jak se Koloniální unii podařilo vytvořit <emphasis>tohle</emphasis> technologický monstrum, a hlavně proč se s tím obtěžovala?“</p> <p>„Hmm, Koloniální unie je technologicky určitě mnohem vyspělejší, než jsme my tady na Zemi,“ řekla Jesse.</p> <p>„Určitě,“ opakoval Harry. „Ale jak je to možný? Kolonisti jsou taky jenom lidi. Krom toho do kolonií specificky odvádějí lidi z nejchudších zemí s populačním problémem. Kolonistům o vzdělání moc nejde. Jakmile se dostanou do svejch novejch domovů, je nasnadě, že většinu času stráví snahou vo přežití, a ne vymejšlením kreativního způsobu vybudování transtvolu. A základní technologií, která umožňuje mezihvězdnou kolonizaci, je skokovej pohon. Ten jsme vyvinuli tady na Zemi a byl po víc než století vylepšovanej. Takže v tomhle ohledu neexistuje důvod, proč by měli bejt kolonisti technologicky vyspělejší, než jsme my.“</p> <p>Náhle se mi rozsvítilo v hlavě. „Pokud nepodváděj,“ vyhrkl jsem.</p> <p>Harry se usmál. „Přesně tak. Taky mě to napadlo.“</p> <p>Jesse pohlédla nejdřív na mě a potom na Harryho. „Jste na mě moc rychlí.“</p> <p>„Podvádějí,“ řekl jsem. „Hele, na Zemi jsme odříznutý. Učíme se jen sami od sebe – vynalézáme věci sami, a zlepšujeme technologie, který už máme. Všechno sami. Ale tam nahoře –“</p> <p>„Nahoře se lidi setkávaj s jinejma inteligentníma druhama,“ řekl Harry. „Některý z nich maj určitě mnohem vyspělejší technologii než my. Buď ji za něco vyměníme, nebo pomocí zpětnýho inženýrství zjistíme, jak funguje. Je mnohem jednodušší, když je k dispozici funkční vynález, než když na všechno musíte přijít sami.“</p> <p>„Určitě to tak je,“ řekl jsem. „Koloniální unie pošilhává ostatním přes rameno.“</p> <p>„Hmm, a proč se s náma o ty objevy nepodělí?“ zeptala se Jesse. „Proč si to nechává pro sebe?“</p> <p>„Možná se drží kréda, že co neznáme, to nám neublíží,“ řekl jsem.</p> <p>„Nebo je ve hře něco úplně jinýho,“ řekl Harry a mávl k průhledu, za nímž ubíhaly kabely transtvolu. „Chápejte, tohle zařízení tu není proto, aby nejsnazším způsobem dopravovalo lidi na Koloniální stanici. Je tady proto, že je tím<emphasis> nejobtížnějším</emphasis> – ve skutečnosti<emphasis> nejdražším,</emphasis> technologicky<emphasis> </emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ejsložitějším</emphasis> a politicky nejvíc zastrašujícím prostředkem, jak toho dosáhnout. Už jen pouhá jeho přítomnost připomíná, jak je Koloniální unie doslova světelný roky před schopnostma lidí na Zemi.“</p> <p>„Mně to nikdy zastrašující nepřipadalo,“ řekla Jesse. „Vlastně jsem o tom nikdy ani nepřemejšlela.“</p> <p>„To poselství není určeno tobě – mimochodem, budem si tykat, ne?“ navrhl Harry. „Ale jako prezident Spojenejch států o tom přemejšlíš jinak. Koneckonců KU nás tady na Zemi drží všechny. S výjimkou kolonizování nebo vstupů, který KU povolí, se nekonají žádný vesmírný cesty. Politický vůdci jsou neustále pod nátlakem, aby KU obešli a dostali svoje lidi ke hvězdám. Ale transtvol zůstává trvalou připomínkou. Říká: ‚Protože umíme vybudovat tohle, nesnažte se ani <emphasis>pomyslet</emphasis> na to, že byste se nám postavili.‘ A transtvol je jediná technologie, jakou se nám KU uráčila ukázat. Pomyslete na to, co nám<emphasis> n</emphasis><emphasis>eukázali.</emphasis> Můžu vám zaručit, že prezident na to určitě pomyslel. A to udržuje jeho a s ním všechny vůdce na Zemi pěkně v lajně.“</p> <p>„Nic z toho mě vůči Koloniální unii moc přátelsky nenaladilo,“ řekla Jesse.</p> <p>„Nemusí to dělat ve zlým,“ řekl Harry. „Možná se KU snaží Zemi chránit. Vesmír je rozlehlej. Možná nemáme ty nejlepší sousedy.“</p> <p>„Harry, seš vždycky tak paranoidní?“ zeptal jsem se. „Nebo to na tebe přišlo, až když jsi zestárnul?“</p> <p>„Jak si myslíš, že jsem se dožil pětasedmdesáti?“ odvětil Harry a zasmál se. „Každopádně mi nevadí, že je KU technologicky napřed. Pro mě je to výhoda.“ Chytil se za paži. „Podívejte,“ řekl. „Je ochablá a stará. Koloniální obranný síly jí vezmou – a zbytek taky – a nějak mě dostanou do bojeschopnýho stavu. A víte jak?“</p> <p>„Ne,“ řekl jsem. Jesse zakroutila hlavou.</p> <p>„Ani já,“ pokračoval Harry a s plesknutím spustil paži na stůl. „Nemám sebemeší představu, jak to provedou. Dokonce si to ani nedokážu<emphasis> představit </emphasis><emphasis>–</emphasis> když předpokládáme, že nás Koloniální unie udržuje ve stavu ranýho technologickýho dětství. Pokusit se mi to vysvětlit je jako pokusit se popsat plošinu transtvolu někomu, kdo nikdy neviděl nikoho jezdit na ničem složitějším, než je kůň nebo kočár. Ale jim to zjevně funguje. Proč by jinak verbovali pětasedmdesátiletý seniory? Vesmír se nedá dobýt legiema důchodců. Bez urážky,“ dodal rychle.</p> <p>„Nic se nestalo,“ řekla Jesse a usmála se.</p> <p>„Dámy a pánové,“ řekl Harry s pohledem na nás oba, „můžeme se domnívat, že máme představu, do čeho jdeme. Já mám ale dojem, že o tom nemáme sebemenší páru. Transtvol je tady proto, aby nám právě to ukázal. Je větší a odlišnější, než si dokážeme představit. A to jsme teprv na začátku cesty. Co přijde dál, bude ještě větší a podivnější. Je třeba se připravit, jak to půjde nejlíp.“</p> <p>„To bylo dramatický,“ pronesla suše Jesse. „Nevím, jak se mám připravit po takovým prohlášení.“</p> <p>„Já jo,“ řekl jsem a snažil se postavit na nohy. „Jdu se vymočit. Jestli je vesmír větší a podivnější, než si dokážu představit, radši se s ním seznámím s prázdným měchýřem.“</p> <p>„Tak mluví opravdovej skaut,“ řekl Harry.</p> <p>„Skaut nepotřebuje močit tak často jako já,“ namítl jsem.</p> <p>„Moh by,“ zakončil Harry. „Dej mu šedesát let.“</p> <p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 3</strong></p> <p>„Nevím, jak vy dva,“ obrátila se Jesse k Harrymu a mně, „ale takhle jsem si armádu skutečně nepředstavovala.“</p> <p>„Není to taková hrůza,“ odvětil jsem. „Na, vem si ještě koblihu.“</p> <p>„Už nechci,“ řekla, ale přesto si ji vzala. „Potřebovala bych se trochu prospat.“</p> <p>Chápal jsem to. Od chvíle, kdy jsem opustil domov, uplynulo více než osmnáct hodin, a téměř všechny jsem je strávil na cestě. Byl jsem zralý do postele. Místo toho jsem seděl v obrovské jídelní hale mezihvězdného křižníku a popíjel kávu a jedl koblihy s tisícovkou dalších rekrutů v očekávání někoho, kdo nám přijde sdělit, co máme dělat dál. Alespoň<emphasis> tahle</emphasis> část odpovídala mé představě o armádě.</p> <p>Ruch a spěch při příjezdu. Jakmile jsme vystoupili z plošiny transtvolu, přivítali nás dva aparátčíci Koloniální unie. Sdělili nám, že jsme poslední rekruti očekávaní na lodi, která brzy odlétá, takže bychom je měli laskavě rychle následovat, aby vše probíhalo podle časového rozvrhu. Jeden se ujal vedení, druhý se přesunul dozadu, a nevybíravě hnali několik tuctů důchodců napříč celou stanicí k naší lodi, KOSL<emphasis> Henrymu Huds</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>novi.</emphasis></p> <p>Jesse a Harrymu stejně jako mně spěch zjevně nevyhovoval. Koloniální stanice byla obrovská – více než míli v průměru (vlastně 1800 metrů; vypadalo to, že po pětasedmdesáti letech života budu nakonec muset začít používat metrický systém) – a sloužila jako jediný dopravní přístav pro rekruty a kolonisty. Spěchat bez jakékoli zastávky bylo jako netrpělivě táhnout pětileté dítě hračkářstvím v době Vánoc. Cítil jsem, jak mám v záchvatu vzteku chuť sebou praštit na zem, pokud nedosáhnu svého. Bohužel jsem byl příliš starý (nebo ne až tak starý), aby mi to prošlo.</p> <p>To, co jsem viděl během našeho rychlého přesunu, by určitě sneslo podrobnější průzkum. Zatímco nás naši průvodci dloubali a postrkovali, minuli jsme obrovskou čekárnu zaplněnou lidmi, kteří, jak jsem odhadoval, byli Pákistánci nebo muslimští Indové. Většina trpělivě čekala, až se dostane do člunů, které je dopraví na obrovskou koloniální přepravní loď, jednu z těch, jež byly vidět venku za oknem. Jiní se ohledně čehosi dohadovali nedokonalou angličtinou s úředníky KU, utěšovali děti, které se zjevně nudily, nebo se přehrabovali ve svých zavazadlech a hledali něco k jídlu. V jednom z rohů klečela skupinka lidí na koberci a modlila se. Krátce jsem se podivil, jak mohli třiadvacet tisíc mil vysoko určit, kde leží Mekka, ale pak jsme byli popohnáni vpřed a já je ztratil z dohledu.</p> <p>Jesse mě zatahala za rukáv a ukázala vpravo. V malé jídelně jsem letmo spatřil něco chapadlovitého a modrého držící martini. Upozornil jsem Harryho; zaujalo ho to natolik, že se vrátil a zíral, což podráždilo průvodce vzadu. S kyselým výrazem zahnal Harryho zpátky do stáda. Harry se usmíval jako blázen. „Gehaar,“ řekl. „Zrovna si pochutnával na grilovaným stehýnku.<emphasis> Nechutný</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Pak se zachechtal. Gehaarové byli jedni z prvních inteligentních mimozemšťanů, s nimiž se lidé setkali, ještě předtím, než Koloniální unie ustanovila monopol na cesty do vesmíru. Docela ujdou, tedy až na způsob, jak jedí; z tuctu tenkých chapadel na hlavě stříknou do potravy kyselinu a výsledný chrchel hlasitě vsají svým zaústěním. Stolování jak v chlévě.</p> <p>Harrymu to bylo jedno. Zahlédl svého prvního mimozemšťana.</p> <p>Konečně jsme dospěli do cíle v podobě čekárny s nápisem<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Henry Hudson/KOS rekruti</emphasis><emphasis>“</emphasis> zářícím na obrazovce. Vděčně jsme se usadili, zatímco naši průvodci přistoupili k nějakému dalšímu důstojníkovi čekajícímu u vstupních dveří člunu. Harry, na němž byla vidět zvědavost, přešel k oknu, aby se podíval po naší lodi. S Jesse jsme se vyčerpaně zvedli a následovali ho. Malý informační monitor nám ji pomohl mezi dalšími plavidly najít.</p> <p><emphasis>Henry Hudson</emphasis> samozřejmě nebyl přistaven u brány; je těžké přinutit statisícetunový mezihvězdný koráb, aby se elegantně pohyboval v tandemu s otáčející se vesmírnou stanicí. Stejně jako lodě kolonií udržoval přiměřenou vzdálenost, zatímco zásoby, cestující a posádka byli přepravováni tam a zpátky mnohem ovladatelnějšími čluny. Samotný<emphasis> Hudson</emphasis> se nalézal několik mil nad stanicí; neměl ten masivní, neesteticky funkční hvězdicovitý tvar lodí kolonií, ale hladký, líbivý<emphasis> a</emphasis> hlavně vůbec ne válcovitý nebo kulatý. Zmínil jsem se o tom Harrymu, který přikývl. „Stálá umělá gravitace,“ řekl. „A díky velkýmu poli stabilní. Velice působivý.“</p> <p>„Myslela jsem, že jsme umělou gravitaci použili už cestou vzhůru,“ řekla Jesse.</p> <p>„Rozhodně,“ odpověděl Harry. „Generátory transtvolový plošinový gravitace postupně zvyšovaly svůj výkon, čím vejš jsme se dostávali.“</p> <p>„Co je teda tak odlišnýho na vesmírný lodi používající umělou gravitaci?“ zeptala se Jesse.</p> <p>„Je to prostě hrozně těžký,“ vysvětloval Harry. „Vytvořit gravitační pole spotřebuje spoustu energie, a její množství v závislosti na dosahu pole exponenciálně roste. Pravděpodobně to řešej vytvořením většího počtu menších polí místo jednoho velkýho. Ale vytvořit takhle pole na plošině transtvolu by pravděpodobně spotřebovalo víc energie, než se za měsíc prosvítí ve městě, kde si žila.“</p> <p>„To asi ne,“ poznamenala Jesse. „Jsem ze San Antonia.“</p> <p>„Dobrá, tak v<emphasis> jeho</emphasis> městě,“ řekl Harry a ukázal palcem směrem ke mně. „Je to zkrátka neuvěřitelný plejtvání energií, a ve většině případů, kde je zapotřebí umělá gravitace, je jednodušší a<emphasis> mnohem</emphasis> míň nákladný prostě vyrobit kolo, roztočit ho a nechat lidi a věci ve vnitřním rámu. Jak se už totiž jednou točí, potřebuje už jen nepatrné množství energie, aby systém vyrovnával tření, na rozdíl od umělýho gravitačního pole, který potřebuje stálej a značnej přísun energie.“</p> <p>Ukázal k<emphasis> Henrymu Hudsonovi.</emphasis> „Podívejte, vedle<emphasis> Hudsona</emphasis> je člun. Když ho vezmu jako měřítko, odhaduju, že<emphasis> Hudson</emphasis> má na dýlku osm set, na šířku dvě stě a na vejšku sto padesát stop. Vytvořit jediný umělý gravitační pole kolem<emphasis> tohodle</emphasis> prcka by světla San Antonia rozhodně ztlumilo. Dokonce i víc polí by mohlo odčerpat neuvěřitelný množství energie. Takže buď mají zdroj energie, kterej může udržovat gravitaci a ještě napájet všechny vostatní lodní systémy jako pohon a životní podporu, nebo vobjevili novej, úspornej způsob vytvoření gravitace.“</p> <p>„Asi to fakt nebude levný,“ řekl jsem a ukázal na koloniální loď vpravo od<emphasis> Henryho Hudsona.</emphasis> „Podívej se. Je to kolo. A Koloniální stanice se taky točí.“</p> <p>„Svoji nejlepší technologii si Koloniální unie šetří pro armádu,“ prohlásila Jesse. „A<emphasis> tahle</emphasis> loď jenom vyzvedává nový rekruty. Asi máš pravdu, Harry. Nemáme nejmenší představu o tom, do čeho jsme se dostali.“</p> <p>Zatímco se Koloniální stanice otáčela, Harry se pousmál a obrátil se nazpět, aby se podíval na líně kroužícího<emphasis> Henryho Hudsona.</emphasis> „Zbožňuju, když začnou lidi myslet stejně jako já.“</p> <p>Naši průvodci nás právě znovu seskupili a seřadili k nástupu do člunu. U brány jsme předkládali své identifikační karty úředníkovi KU, který nás zapsal na seznam, zatímco jeho protějšek každému předával osobní kapesní počítač neboli PDA. „Děkujeme za váš pobyt na Zemi. Zde máte hezký dárek na rozloučenou,“ řekl jsem mu. Nezdálo se, že by to pochopil.</p> <p>Čluny umělou gravitací vybaveny nebyly. Průvodci nás připoutali s varováním, že pásy nesmíme za žádných okolností odepnout; aby případní klaustrofobici neudělali právě to, byly na sponách pro jistotu zámky. Rozdali také síťky na vlasy každému, jehož dlouhá hříva mohla dělat neplechu; v beztížném stavu se mohl dlouhý vlas dostat kamkoli.</p> <p>Kdyby kdokoli pocítil nevolnost, měl použít sáček na zvracení z postranních kapes svého sedadla. Zdůraznili důležitost nečekat s použitím sáčku na poslední chvíli. V beztížném stavu by se mohly zvratky vznášet kolem a znervózňovat ostatní cestující, což by jejich původce učinilo po zbytek letu, a možná i po celou jeho vojenskou kariéru, velmi nepopulárním. Školení provázel šustivý zvuk, jak se mnozí z nás připravovali odvrátit katastrofu. Žena vedle mě sáček křečovitě svírala. Duševně jsem se připravil na nejhorší.</p> <p>Naštěstí nikdo nezvracel a cesta k<emphasis> Henrymu Hudsonovi</emphasis> proběhla poměrně hladce; po úvodním poplašném signálu mého mozku<emphasis> hergot, padám,</emphasis> když tíže zmizela, to připomínalo mírnou, prodlouženou jízdu na horské dráze. Během pěti minut jsme se dostali k lodi; minutu nebo dvě trvalo nalodění: otevření dveří hangáru, vtažení člunu dovnitř a opětovné zavření. Následovalo několik dalších minut čekání, zatímco byl do hangáru opět vháněn vzduch, a poté slabé zazvonění a náhlé znovuobjevení tíže, když naběhla umělá gravitace.</p> <p>Dveře hangáru se otevřely a objevil se další průvodce. „Vítejte na KOSL<emphasis> Henry Hudson</emphasis>,“ pronesl. „Odpoutejte se prosím, vemte si svoje věci a osvětlenou cestou vyjděte z hangáru. Přesně za sedm minut odtud odčerpáme vzduch – aby mohl člun odletět a přistát další – takže si prosím pospěšte.“</p> <p>Překvapivě jsme si všichni pospíšili.</p> <p>Dostali jsme se do ohromné jídelní haly<emphasis> Henryho</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Hudsona,</emphasis> kde na nás čekala káva, koblihy a možnost odpočinku. Měl se dostavit nějaký úředník, aby nám vše vysvětlil. Zatímco jsme odpočívali, jídelna se zaplňovala dalšími rekruty, kteří podle všeho dorazili před námi; během hodiny se nás tu motaly stovky. Tolik starých lidí pohromadě na jednom místě jsem nikdy neviděl. Ani Harry. „Je to tady jako ve středu ráno v největším nonstopu na světě,“ prohlásil a vzal si další kávu.</p> <p>Právě v době, kdy mi můj močový měchýř dával najevo, že jsem to s kávou přehnal, vstoupil do jídelny důležitě vypadající džentlmen v uniformě koloniálního zmocněnce a zamířil do čela místnosti. Ruch začal opadávat; jakmile se konečně objevil někdo, kdo nám snad už prozradí, co se bude dál dít, všem se viditelně ulevilo.</p> <p>Muž chvíli počkal, než místnost utichla. „Vítám vás,“ řekl, a všichni jsme nadskočili. Musel mít osobní mikrofon; jeho hlas přicházel z reproduktorů ve zdech. „Jsem Sam Campbell, pomocník Koloniální unie pro Koloniální obranné síly. Ačkoli z technického hlediska nejsem členem Koloniálních obranných sil, byl jsem pověřen KOSem, abych vám pomohl se zorientovat, takže v příštích několika dnech mě považujte za svého velícího důstojníka. Jsem si vědom, že mnozí z vás právě dorazili v posledním člunu a chtěli by si trochu odpočinout; jiní jsou na lodi déle než den a chtějí vědět, co se bude dít dál. V zájmu obou skupin budu stručný.</p> <p>Asi za hodinu opustí KOSL<emphasis> Henry Hudson</emphasis> orbitální dráhu a připraví se na počáteční skok do soustavy Phoenixu, ve které se krátce zastavíme, abychom vyzvedli zásoby, než zamíříme k Betě Pyxis III, kde začnete se svým výcvikem. Nebojte se, v této chvíli z toho pro vás nic neplyne. Jenom berte v potaz, že potrvá nejméně dva dny, abychom se dostali na místo našeho počátečního skoku, a v průběhu této doby se podrobíte několika psychologickým a tělesným vyšetřením, která provedou moji lidé. Váš časový rozpis se právě nahrává do vašich PDA. Prosím prohlédněte si je, jak potřebujete. Vaše PDA vás také navede na jakékoli místo, kam potřebujete jít, takže se nemusíte bát, že byste se ztratili. Ti z vás, kteří na<emphasis> Henryho Hudsona</emphasis> právě dorazili, naleznou na svých PDA také přidělenou kajutu.</p> <p>Nic než najít si cestu do té své se od vás dnes večer neočekává. Mnozí z vás jsou již nějakou dobu na cestě, a my chceme, abyste si před svou zítřejší prohlídkou odpočali. Když už o tom mluvíme, je teď ten správný okamžik přejít na lodní čas, kterým je standardní koloniální čas. Nyní je“ – pohlédl na svoje hodinky – „2138 koloniálního. Na stejný čas je nastaveno i vaše PDA. Zítřek pro vás začíná snídaní v jídelně od 0600 do 0730, následuje lékařská prohlídka a stabilizace. Snídaně v jídelně není povinná, ještě nejste ve vojenském režimu – ale čeká vás dlouhý den, takže vám důrazně doporučuji ji nevynechávat.</p> <p>V případě dotazů se může vaše PDA připojit k informačnímu systému<emphasis> Henryho Hudsona</emphasis> a prostřednictvím rozhraní umělé inteligence vám pomoci; stačí použít dotykový hrot k zápisu otázky nebo mluvit do mikrofonu PDA. Na každém podlaží pro pasažéry najdete personál Koloniální unie; prosím nerozpakujte se je požádat o pomoc. Na základě vašich osobních údajů si je náš lékařský personál již vědom problémů nebo potřeb, které můžete mít, a dnes večer se s vámi mohou setkat ve vašich kajutách. Zkontrolujte svá PDA. Také můžete podle svých potřeb navštívit ošetřovnu. Tato jídelní hala je dnes otevřena po celou noc, ale od zítřka začne její běžná provozní doba. Opět, ověřte si na svých PDA dobu a jídelníčky. Nakonec, od zítřka byste měli všichni nosit výstroj rekrutů KOSu. Právě vám ji doručují do kajut.“</p> <p>Campbell se na okamžik odmlčel a všechny nás obdařil, jak se podle mě domníval, významným pohledem. „V zastoupení Koloniální unie a Koloniálních obranných sil vás vítám jako nové občany a naše nejnovější obránce. Bůh vám všem žehnej a ochraňuj vás ve všem, co přijde.</p> <p>Abych nezapomněl, pokud chcete pozorovat náš odlet z orbity, máte k tomu příležitost v sále na vyhlídkové palubě. Sál je poměrně velký a všichni rekruti se do něj bez problémů vejdou, takže se o sedadla nemusíte bát.<emphasis> Henry Hudson</emphasis> dokáže letět úžasnou rychlostí, takže do zítřejší snídaně se Země promění ve velice malý kotouč, a do večeře se stane pouhým zářícím bodem v prostoru. Pravděpodobně tedy budete mít poslední příležitost spatřit svůj dosavadní domov. Pokud to pro vás něco znamená, doporučuji, abyste se zastavili.“</p> <p>„Tak jakej je tvůj spolubydlící?“ zeptal se mě Harry a posadil se vedle mě v sálu na pozorovací palubě.</p> <p>„Vážně o tom nechci mluvit,“ řekl jsem. Ve své kajutě, kam jsem se dostal pomocí PDA, jsem totiž nalezl Leona Deaka, který si už uklízel věci. Vzhlédl a řekl: „Ale, podívejme,<emphasis> </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>iblofil</emphasis><emphasis>‘</emphasis>,“ a pak se mě snažil ignorovat, což v místnosti deset krát deset stop nebylo lehké. Leon si už zabral spodní lůžko (která jsou alespoň pro pětasedmdesátiletá kolena velmi žádoucí); hodil jsem tedy své krámy na vrchní, popadl svoje PDA a šel za Jesse, která sdílela stejné podlaží. Její spolubydlící, hezká paní jménem Maggie, se zdvořile odporoučela sledovat odlet<emphasis> Henryho Hudsona</emphasis> z orbitální dráhy. Sdělil jsem Jesse, koho mám za spolubydlícího; jenom se smála.</p> <p>Znovu se rozchechtala, když o tom vyprávěla Harrymu, který mě soucitně poklepával po rameni. „Nic si z toho nedělej, je to jen na dobu, než se dostaneme na Betu Pyxis.“</p> <p>„Už aby sme<emphasis> tam</emphasis> byli,“ řekl jsem. „Co tvůj spolubydlící?“</p> <p>„Nedokážu říct,“ odvětil Harry. „Když jsem se tam dostal, už spal. Ten bastard si taky zabral spodní kavalec.“</p> <p>„Moje spolubydlící je prostě báječná,“ svěřila se Jesse. „Když jsem se s ní setkala, nabídla mi domácí koláčky. Řekla, že jí je upekla vnučka jako dárek na rozloučenou.“</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Mně</emphasis> žádný koláčky nenabídla,“ řekl jsem.</p> <p>„Jasně, s<emphasis> tebou</emphasis> nebydlí.“</p> <p>„Jaký byly?“ zeptal se Harry.</p> <p>„Jako šutr z ovesný mouky,“ řekla Jesse. „Ale na tom nezáleží. Důležitý je, že mám z nás nejlepší spolubydlící. Mám štěstí. Podívejte, támhle je Země,“ ukázala na obří sálovou obrazovku, která se právě probrala k životu. Země se vznášela s úžasnou věrností; kdokoli obrazovku sestrojil, odvedl opravdu dobrou práci.</p> <p>„Takovou bych chtěl mít ve svým obýváku,“ podotkl Harry. „Pořádal bych nejvoblíbenější superpohárový mejdany v celým okolí.“</p> <p>„Jen se na to podívejte,“ řekl jsem. „Celý naše životy, jediný místo, kde jsme kdy byli. Kde byli všichni, co jsme kdy znali nebo milovali. A teď všechno opouštíme. Vyvolává to ve vás něco?“</p> <p>„Vzrušení,“ řekla Jesse. „A smutek. Ale ne moc velkej.“</p> <p>„Rozhodně ne velkej,“ řekl Harry. „Nezbejvalo tam nic než stáří a smrt.“</p> <p>„Chápeš, že stejně můžeš umřít?“ řekl jsem. „Vstoupils do<emphasis> armády.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Jasně, ale nechystám se zhebnout starej,“ řekl Harry. „Hodlám využít druhou příležitost zkapat mladej a zanechat nádhernou mrtvolu, když jsem to napoprvý prošvih.“</p> <p>„Seš vážně romantik,“ podotkla Jesse s kamennou tváří.</p> <p>„Zatracenej romantik,“ řekl Harry.</p> <p>„Slyšíte?“ řekl jsem. „Začínáme se zvedat.“</p> <p>Reproduktory sálu přenášely rozhovor mezi<emphasis> Henrym</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Hudsonem</emphasis> a Koloniální stanicí. Domlouvaly se náležitosti odletu. Ozvalo se brnknutí a začalo mírné chvění, které ale nebylo v sedadlech téměř cítit.</p> <p>„Motory,“ řekl Harry. S Jesse jsme přikývli.</p> <p>A pak se Země na obrazovce začala pomalu scvrkávat, zpočátku obrovská a modrobílá, ale neúprosně zabírající stále menší prostor. Potichu jsme odlet sledovali, všech několik set rekrutů, kteří se přišli podívat.</p> <p>Pohlédl jsem na Harryho, jenž navzdory dřívějšímu chvástání vypadal přemítavě a mlčel. Jesse se na tváři třpytila slza.</p> <p>„Hej,“ řekl jsem a chytil ji za ruku. „Ne moc velkej smutek, pamatuješ?“</p> <p>Usmála se na mě a ruku mi stiskla.</p> <p>„Jo,“ pronesla chraptivě. „Ne moc velkej. Ale i tak. I tak.“</p> <p>Seděli jsme tam mnohem déle a nemohli od obrazovky odtrhnout oči.</p> <p>Nastavil jsem si na PDA budíček v 0600. Ozvalo se jemnou pípavou melodií linoucí se z malých reproduktorů, která postupně zesilovala, dokud jsem se neprobudil. Vypnul jsem hudbu, potichu slezl z horního lůžka a zašel do šatníku pro ručník. Svítilo v něm malé světélko. U vnitř viselo moje a Leonovo oblečení pro rekruty: dvě sady koloniálních světle modrých mikin a tepláků, dvě světle modrá trička, dva páry modrých kalhot z bavlněného kepru, dva páry bílých ponožek a slipů a modré tenisky. Až na Betu Pyxis jsme zřejmě nepotřebovali žádné formální oblečení. Vzal jsem si bavlněné tepláky a tričko, popadl jeden z ručníků a vyrazil chodbou ke sprše.</p> <p>Když jsem se vrátil, světla svítila naplno, ale Leon ležel stále na svém kavalci – světla se zřejmě rozsvěcela automaticky. Oblékl jsem si ještě mikinu, ponožky a nakonec obul tenisky; byl jsem připraven na jogging nebo, no, na cokoli, co jsem měl ten den dělat. Teď ještě nějakou snídani. Cestou jsem opatrně šťouchl do Leona. Byl to ňouma, ale přesto si nezasloužil zaspat jídlo. Zeptal jsem se ho, jestli se nechce nasnídat.</p> <p>„Cože?“ vyrazil rozklepaně. „Ne, nech mě na pokoji.“</p> <p>„Seš si jistej?“ zeptal jsem se. „Víš, co říkali o snídani. Že je to nejdůležitější jídlo dne a tak. Hele, potřebuješ natankovat.“</p> <p>Leon zavrčel: „Moje matka zemřela před třiceti lety, a nevěřím, že by se vrátila s tvým ksichtem. Takže vocuď hergot vypadni a nech mě spát.“</p> <p>Bylo hezké vědět, že si se mnou nebere servítky.</p> <p>„Dobře,“ řekl jsem. „Nashle po jídle.“</p> <p>Leon zachrochtal a překulil se na druhou stranu. Šel jsem na snídani sám.</p> <p>Byla úžasná, a to říkám já, který si vzal ženu, jejíž snídaně by dokázala odvrátit od půstu i Gándhího. Dal jsem si dvě belgické vafle; byly zlaté, křupavé a lehounké, libovaly si v moučkovém cukru a sirupu chutnajícím jako opravdový vermontský javorový (a pokud si nedokážete vzpomenout, kdy jste vermontský javorový sirup měli, neměli jste ho nikdy) a s naběračkou rozpuštěného másla umělecky nalitého do hloubi vaflových čtverečků. K tomu volská oka, čtyři silné plátky karamelově hnědé slaniny, pomerančový džus z ovoce, které si snad ani nestačilo uvědomit, že bylo vymačkané, a šálek kafe čerstvého jako ranní vánek.</p> <p>Napadlo mě, že jsem zemřel a dostal se do nebe. Jelikož jsem byl nyní na Zemi úředně i právně mrtvý a letěl ve hvězdoletu sluneční soustavou, myslím, že jsem se až tak moc nemýlil.</p> <p>„Ó můj bože,“ ozval se člověk, k němuž jsem si přisedl, v okamžiku, kdy jsem položil svůj zaplněný tác. „Podívejte se na všechen ten tuk. Koledujete si o infarkt. Jako doktor to musím vědět.“</p> <p>„Hm,“ zamumlal jsem a ukázal na jeho podnos. „Tohle vypadá jako omeleta ze čtyř vajec. S librou šunky a čedaru.“</p> <p>„‚Dělejte, co říkám, ne co dělám‘. To je moje krédo praktickýho doktora,“ prohlásil. „Kdyby mě poslouchalo víc pacientů, místo aby následovali můj politováníhodnej příklad, ještě by žili. Lekce pro nás všechny. Mimochodem, jmenuju se Thomas Jane.“</p> <p>„John Perry,“ představil jsem se a potřásl si s ním rukou.</p> <p>„Rád vás poznávám. Ačkoli zároveň s váma cítím, protože jestli tohle všechno sníte, během hodiny zemřete na srdeční infarkt.“</p> <p>„Neposlouchejte ho, Johne,“ ozvala se žena naproti nám s podnosem umazaným pozůstatky palačinek a klobásy. „Tom se vás jenom pokouší přesvědčit, abyste se s ním o svoje jídlo podělil. Tak se aspoň nebude muset vrátit do fronty. Já tak přišla o půlku klobásy.“</p> <p>„To obvinění je stejně tak irelevantní jako pravdivý,“ prohlásil Thomas rozhořčeně. „Ano, připouštím, že chci jeho belgickou vafli. Nepopírám to. Jestli ale vobětováním svejch vlastních tepen prodloužím jeho život, pak sem spokojenej. Považuju to za kulinářskej ekvivalent záchrany kámoše tím, že se vlastním tělem vrhnu na granát.“</p> <p>„Většina granátů není nasáklá sirupem,“ podotkla.</p> <p>„V tom je možná ten problém,“ odvětil Thomas. „Viděli bysme mnohem víc sebeobětování.“</p> <p>„Nate,“ řekl jsem a rozřízl vafli napůl. „Vrhněte se na ní.“</p> <p>„Vrhnu se na ni po hlavě,“ slíbil Thomas.</p> <p>„To se nám vážně ulevilo,“ řekla.</p> <p>Žena naproti němu se představila jako Susan Reardonová, kdysi z Bellevue ve Washingtonu. „Co si myslíte o našem malým vesmírným dobrodružství?“ zeptala se mě.</p> <p>„Kdybych věděl, že tady tak skvěle vařej, snažil bych se upsat už před léty,“ řekl jsem. „Koho by napadlo, že by vojenská strava mohla bejt taková?“</p> <p>„Nemyslím si, že bysme už<emphasis> byli</emphasis> v armádě,“ ozval se Thomas s ústy plnými vafle. „Mám za to, že tohle je něco jako čekárna Koloniálních obrannejch sil, jestli víte, co tím chci říct. Opravdová vojenská strava bude mnohem skromnější. Navíc pochybuju, že bysme chodili jen tak v teplákách jako právě teď.“</p> <p>„Chcete říct, že nám to jen celý usnadňujou,“ řekl jsem.</p> <p>„Přesně,“ řekl Thomas. „Hele, na týhle lodi je tisícovka lidí, co se neznaj, všichni náhle bez domova, rodiny nebo práce. To je pořádnej duševní otřes. Dát nám skvělý jídlo, abysme na to nemysleli, je pro ně to nejmenší.“</p> <p>„Johne!“ zavolal na mě z fronty Harry. Zamával jsem mu. Přicházel s nějakým dalším mužem a přinášeli si podnosy.</p> <p>„Tohle je můj spolubydlící, Alan Rosenthal,“ představil muže.</p> <p>„Původně známej jako Spící krasavice[1],“ podotkl jsem.</p> <p>„Jen polovina popisu je správná,“ řekl Alan. „Moje krása je ve skutečnosti zničující.“ Představil jsem Harryho a Alana Susan a Thomasovi.</p> <p>„Tss,“ zasyčel Thomas s pohledem na jejich podnosy. „Další dva infarkty.“</p> <p>„Radši Tomovi rychle hoď pár plátků slaniny, Harry,“ doporučil jsem. „Jinak se dál nedostaneme.“</p> <p>„Odmítám nařčení, že se dám uplatit jídlem,“ řekl Thomas.</p> <p>„To nebylo nařčení,“ ozvala se Susan, „ale holá pravda.“</p> <p>„Takže, je jasný, že v loterii o spolubydlícího si neměl moc štěstí,“ obrátil se na mě Harry, zatímco podával dva plátky slaniny Thomasovi, který je vděčně přijal. „Ale já jo. Tady Alan je teoretickej fyzik. Chytrej jak vopice.“</p> <p>„A jeho krása je zničující,“ pípla Susan.</p> <p>„Děkuju za připomenutí,“ řekl Alan.</p> <p>„Zdá se mi, že se u tohohle stolu sešli docela inteligentní lidi,“ řekl Harry. „Co si teda myslíte, že nás dneska čeká?“</p> <p>„Já mám na 0800 naplánovanou prohlídku,“ řekl jsem. „Asi ji máme všichni.“</p> <p>„Správně,“ pokračoval Harry. „Ale mě by zajímalo, co si myslíte, že to<emphasis> znamená.</emphasis> Myslíte, že vomlazovací procedura začne už dneska? Nastal den, kdy skončí naše stáří?“</p> <p>„Nevíme, jestli nám skončí<emphasis> stáří,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekl Thomas. „Předpokládáme to, protože si vojáky představujeme mladý. Ale zamyslete se nad tím. Nikdo z nás koloniálního vojáka ve skutečnosti neviděl. Něco se domníváme, ale naše domněnky nemusej odpovídat realitě.“</p> <p>„K čemu by byli starý vojáci?“ zeptal se Alan. „Jestli se mě chystaj poslat do pole takhle, nemám páru, k čemu bych byl dobrej. Záda mám v tahu. Cesta z plošiny transtvolu k letový bráně mě včera skoro odrovnala. Nedovedu si představit dvacet kilasů pochodu v plný polní.“</p> <p>„Jasně že nás čekaj nějaký zlepšení,“ řekl Thomas, „ale není to totéž, jako se stát znovu ‚mladým‘. Jsem doktor a malou představu o tom mám. Dá se zařídit, aby lidský tělo výborně fungovalo v jakýmkoliv věku, ale každej věk má svoje určitý základní omezení. Pětasedmdesátiletý tělo je dědičně pomalejší, neohebnější a hůř se regeneruje než mladý. Furt ale dokáže úžasný věci. Nechci se chvástat, ale věřte mi, že na Zemi jsem pravidelně běhal deset kiláků. Je to cirka měsíc, kdy jsem běžel naposled. A měl jsem lepší čas, než bych dokázal v pětapadesáti.“</p> <p>„Jak si na tom byl v pětapadesáti?“ zeptal jsem se.</p> <p>„To je právě to,“ řekl Thomas. „V pětapadesáti jsem byl tlustej hroch. Až transplantace srdce mě přiměla začít se o sebe vážně starat. Chci tím říct, že skvěle fungující pětasedmdesátník může ve skutečnosti dělat spoustu věcí bez toho, aby byl ‚mladý‘, ale jenom když je ve výborným stavu. Právě to možná tahle armáda vyžaduje. Třeba jsou všechny inteligentní druhy ve vesmíru padavky. Mít starý vojáky má zvláštní význam, protože pro společnost jsou mnohem užitečnější mladý lidi. Mají před sebou celej život, zatímco my jsme zcela postradatelný.“</p> <p>„Takže nejspíš zůstaneme starý, jenom fakticky hodně, hodně zdravý,“ řekl Harry.</p> <p>„Přesně to tvrdím,“ řekl Thomas.</p> <p>„Tak teda přestaň. Mám z toho depresi,“ řekl Harry.</p> <p>„Budu zticha, když mi dáš svůj ovocnej pohár,“ vydíral Thomas.</p> <p>„I kdybysme skončili jako banda skvěle fungujících pětasedmdesátníků, jak tvrdíš,“ ozvala se Susan, „pořád budem stárnout. Za pět let budem jen skvěle fungující osmdesátníci. Musí přece existovat nějaká horní věková hranice bojeschopnosti.“</p> <p>Thomas pokrčil rameny. „Upsali jsme se na dva roky. Možná nás musej udržet v řádným stavu jen na tak dlouho. Rozdíl mezi pětasedmdesátkou a sedmasedmdesátkou není tak velkej jako mezi pětasedmdesátkou a osmdesátkou. Nebo dokonce mezi sedmasedmdesátkou a osmdesátkou. Každej rok se nás upisujou stovky tisíc. Po dvou letech můžem bejt vyměněný za novou skupinu ‚čerstvejch‘ rekrutů.“</p> <p>„Můžou nás držet až deset let,“ připomněl jsem. „Stálo to tam drobným písmem. To by znamenalo, že maj prostředky k tomu, aby nás udrželi ve formě po celejch deset jarů.“</p> <p>„A taky maj naší DNA,“ podotkl Harry. „Možná klonujou náhradní orgány a končetiny, nebo tak.“</p> <p>„To je fakt,“ připustil Thomas. „Ale transplantovat každej jednotlivej orgán, kosti, svaly a nervy z naklonovanýho těla do jinýho je spousta práce. A pořád se musej vypořádat s mozkem, kterej transplantovat nejde.“</p> <p>Thomas na nás pohlédl a konečně si uvědomil, jak jsme po jeho slovech sklíčeni. „Neříkám, že nebudem znova mladý. Všechno na týhle lodi mě přesvědčilo, že má Koloniální unie mnohem lepší technologie, než jsme kdy měli na Zemi. Ale jako doktor medicíny silně pochybuju, že by zvrátili stárnutí tak dramaticky, jak všichni doufáme.“</p> <p>„Entropie je mrcha,“ řekl Alan. „Na<emphasis> tu</emphasis> teorie máme.“</p> <p>„Existuje jedinej důkaz toho, že nás vylepšej, bez ohledu na cokoli,“ řekl jsem.</p> <p>„Rychle mi ho prozraď,“ vyhrkl Harry. „Tomova teorie o galaktický armádě seniorů mi zkazila chuť k jídlu.“</p> <p>„Právě v tom to je,“ řekl jsem. „Kdyby nedokázali<emphasis> spravit</emphasis> naše těla, neservírovali by nám tak tučný jídlo, jaký by většinu z nás během měsíce dostalo pod kytky.“</p> <p>„Naprostá pravda,“ řekla Susan. „Úžasnej postřeh, Johne. Hned se cejtím líp.“</p> <p>„Díky,“ řekl jsem. „Ve světle tohohle důkazu natolik věřím, že mě Koloniální obranný síly úplně vyléčej, že si jdu hned pro nášup.“</p> <p>„Když tam jdeš, vem mi pár palačinek,“ poručil si Thomas.</p> <p>„Hej, Leone,“ řekl jsem a dloubl do ochablého velkého těla. „Vstávej, čas běží. V osm máš prohlídku.“</p> <p>Leon ležel na posteli jako hrouda. Obrátil jsem oči v sloup, povzdechl si a sklonil se, abych do něj strčil silněji. A viděl jsem, že má promodralé rty.</p> <p><emphasis>A do prdele,</emphasis> pomyslel jsem si a zatřásl s ním. Chytil jsem ho za trup a stáhl ho z lůžka na podlahu. Nehýbal se.</p> <p>Popadl jsem PDA a zavolal lékařskou pomoc. Pak jsem si k němu klekl, začal dýchání z úst do úst a pravidelnou masáž srdce, dokud nedorazila dvojice z koloniálního lékařského personálu a neodstrčila mě z něj. Mezitím se kolem otevřených dveří utvořil malý hlouček; všiml jsem si Jesse a vzal ji dovnitř. Uviděla Leona na podlaze a prudce si přiložila ruku na ústa. Rychle jsem ji objal.</p> <p>„Jak to s ním vypadá?“ zeptal jsem se jednoho z lékařů, který se radil se svým PDA.</p> <p>„Zemřel,“ odvětil. „Je mrtvej asi hodinu. Vypadá to na infarkt.“ Sklonil PDA, vstal a znovu na něj pohlédl. „Chudák. Dostal se tak daleko, a nakonec mu vysadilo srdce.“</p> <p>„Dobrovolník do brigády duchů na poslední chvíli,“ poznamenal druhý.</p> <p>Zlostně jsem po něm střelil pohledem. V tom okamžiku jsem považoval jeho vtipkování za hrozný nevkus.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 4</strong></p> <p>„Dobrá, tak se na to podíváme,“ zamumlal doktor s pohledem upřeným na spíše větší PDA, jakmile jsem vstoupil do ordinace. „Vy jste John Perry, nemýlím-li se?“</p> <p>„Ano,“ potvrdil jsem.</p> <p>„Doktor Russell,“ představil se a prohlédl si mě. „Vypadáte, jako by vám právě umřel pes,“ poznamenal.</p> <p>„Vlastně,“ řekl jsem, „to byl můj spolubydlící.“</p> <p>„Ach, ano,“ řekl a znovu pohlédl do svého PDA. „Leon Deak. Měl jsem se s ním setkat hned po vás. Špatně si to načasoval. Dobrá, tak ho vymažu z rozvrhu.“ Chvilku ťukal na obrazovku PDA, a když skončil, strnule se pousmál. Doktor Russell si odbyl, co od něj pacient na lůžku očekává.</p> <p>„A teď,“ řekl a obrátil pozornost ke mně, „vaše vyšetření.“</p> <p>V ordinaci se nacházel doktor Russell, já, jeho židle, stolek a dvě vyšetřovací jednotky. Obě byly vytvarovány do podoby lidské postavy, každá měla zaoblené průhledné dveře klenoucí se přes vnitřní prostor. Na vrchu čnělo rameno přístroje s úchytem na konci. Ten měl právě takovou velikost, aby pasoval na hlavu. Zcela upřímně, trochu mě to znervóznilo.</p> <p>„Pojďte blíž a udělejte si pohodlí, potom začneme,“ pronesl doktor Russell a otevřel dveře bližšího zařízení.</p> <p>„Mám si odložit?“ zeptal jsem se. Vzpomněl jsem si, že to bylo při tělesné prohlídce zvykem.</p> <p>„Ne,“ řekl. „Ale jestli se budete cítit pohodlněji, poslužte si.“</p> <p>„Svlíkne se snad někdo, kdo nemusí?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Vlastně ano. Když to po vás někdo neustále vyžaduje, jen těžko to překonáte.“</p> <p>Oblečení jsem si nechal. Položil jsem svoje PDA na stůl, přistoupil k jednotce, otočil se, zaklonil a uvelebil uvnitř. Doktor Russell zavřel dveře a odstoupil. „Vydržte okamžik, než to seřídím,“ řekl a ťukal do svého PDA. Zařízení se pohnulo, a já jsem ucítil, jak se prohlubeň přizpůsobuje mým rozměrům.</p> <p>„Je to děsivý,“ poznamenal jsem.</p> <p>Doktor Russell se usmál. „Teď ucítíte nějaké vibrace,“ oznámil, a měl pravdu.</p> <p>„Řekněte,“ ozval jsem se, zatímco se pode mnou jednotka mírně třásla. „Ti ostatní, co byli se mnou v čekárně, kam zmizeli po prohlídce?“</p> <p>„Támhle,“ řekl, aniž by vzhlédl od svého PDA, a mávl rukou na dveře za sebou. „Je tam rekonvalescenční místnost.“</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>R</emphasis><emphasis>eko</emphasis><emphasis>nvalescenční?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Žádný strach,“ řekl. „Zní to hůř, než jaké to ve skutečnosti je. Váš sken je už hotový.“ Znovu klepl na své PDA a chvění ustalo.</p> <p>„Co mám dělat teď?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ještě vydržte,“ řekl Russell. „Jen jedna drobnost, a pak si projdeme výsledky vašeho vyšetření.“</p> <p>„Takže to je všechno?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Moderní medicína je báječná, nemyslíte?“ prohlásil. Ukázal mi displej PDA, které stahovalo výsledky mého skenu. „Ani nemusíte říct ‚á‘.“</p> <p>„Jo, ale jak podrobné to vyšetření je?“</p> <p>„Velice,“ odvětil. „Pane Perry, kdy jste naposledy prošel lékařskou prohlídkou?“</p> <p>„Asi před půl rokem.“</p> <p>„Jakou prognózu vám váš lékař sdělil?“</p> <p>„Řekl, že jsem v dobrém stavu, jenom mám o něco vyšší krevní tlak. Proč?“</p> <p>„Ano, v podstatě měl pravdu,“ řekl doktor Russell, „ale vypadá to, že přehlédl rakovinu varlete.“</p> <p>„Cože?“ vyjekl jsem.</p> <p>Doktor Russell znovu ťukl na displej PDA; tentokrát se ukázal barevný výsek představující mé genitálie. Vůbec poprvé mi před obličejem poskakovalo moje vybavení. „Tady,“ řekl a ukázal na tmavou skvrnu na mém levém varleti. „Je tam uzlina. Nevěstí nic dobrého. Bezpochyby rakovina.“</p> <p>Zíral jsem na něj. „Víte, doktore Russelle, většina lékařů by našla ohleduplnější způsob, jak takovou zprávu sdělit.“</p> <p>„Promiňte, pane Perry,“ řekl doktor. „Nechtěl jsem vás znepokojit. Ale vážně to není problém. Dokonce i na Zemi je rakovina varlat jednoduše léčitelná, zejména v raném stadiu, což je váš případ. V nejhorším ztratíte varle, ale nejedná se o významné postižení.“</p> <p>„Pokud se to ovšem nestane vám,“ zakvílel jsem.</p> <p>„Jde spíš o záležitost psychiky. Rozhodně nechci, abyste se s tím tady a teď trápil. Během několika dnů projdete úplnou tělesnou renovací, a přitom se s vaším varletem vypořádáme. Mezitím by to neměl být problém. Rakovina je stále lokalizovaná ve varleti. Nerozšířila se do plic nebo lymfatických uzlin. Jste v pořádku.“</p> <p>„Přijdu o ně?“</p> <p>Doktor Russell se usmál. „Myslím, že si ho prozatím můžete nechat,“ řekl. „I když by k tomu došlo, řekl bych, že to bude poslední z vašich starostí. Takže mimo rakovinu, která, jak jsem řekl, není opravdu vážná, jste v dobrém stavu, jak jen člověk ve vašem věku může být. To je dobrá zpráva; v této chvíli není nutný žádný zásah.“</p> <p>„Co byste dělal, kdybyste našel něco hodně vážnýho? Co kdyby ta rakovina byla nevyléčitelná?“</p> <p>„‚Nevyléčitelná‘ je poměrně nepřesný výraz, pane Perry,“ řekl. „Během dlouhé doby jsme se setkali se všemi možnými nevyléčitelnými případy. Skutečným smyslem tohoto vyhodnocení je zjistit, co musíme udělat, abychom stabilizovali všechny rekruty, kteří jsou v bezprostředním ohrožení života, tak, abychom se ujistili, že to několik příštích dnů vydrží. Případ vašeho nešťastného spolubydlícího, pana Deaka, není až tak neobvyklý. Mnoho rekrutů se dostalo až sem a zemřelo těsně před vyhodnocením. Z toho nemá radost nikdo z nás.“</p> <p>Doktor Russell se radil se svým PDA. „Takže v případě pana Deaka, který zemřel na srdeční infarkt, bychom pravděpodobně odstranili vzniklou sraženinu z jeho cév a zavedli mu cévní výztuhu, abychom zabránili jejich prasknutí. To je běžný zákrok. Většina pětasedmdesátiletých cév potřebuje takovou podporu. Ve vašem případě bychom dostali nádor do takové fáze, že by neznamenal významné ohrožení vašich životních funkcí, a podpořili bychom zasažené oblasti, abychom se ujistili, že nebudete mít během několika příštích dnů problémy.“</p> <p>„Proč to nevyléčíte?“ zeptal jsem se. „Když můžete ‚podpořit‘ zasaženou oblast, mohli byste to pravděpodobně úplně zastavit.“</p> <p>„To mohli, ale není to nezbytné. Během několika dnů projdete rozsáhlejší celkovou renovací. Jenom vás do té doby potřebujeme udržet v chodu.“</p> <p>„Mimochodem, co se celkovou renovací vlastně míní?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Znamená to, že po jejím dokončení se budete divit, proč jste se vůbec strachoval o skvrnku na snímku vašeho varlete. To garantuji. V každém případě, teď musíme udělat ještě jednu věc. Skloňte prosím hlavu.“</p> <p>Provedl jsem. Doktor Russell zvedl ruce a hrůzu nahánějící úchyt mi nasadil přímo na hlavu. „Během příštích několika dnů je pro nás velmi důležité získat přesný obraz vaší mozkové aktivity,“ řekl a přistoupil blíž. „Proto se vám teď chystám zavést do hlavy senzorové pole.“ Zatímco mluvil, ťukal na displej PDA, což byla činnost, které jsem naprosto nedůvěřoval. Když mi úchyt přilnul k lebce, ozval se mlaskavý zvuk.</p> <p>„Jak to provedete?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Právě asi cítíte mírné lechtání na kůži hlavy a níže vzadu na krku,“ řekl, a měl pravdu. „To jsou samozaváděcí injektory. Podobají se malým podkožním jehlám. Čidla, která vám zavedou, jsou velmi malá, ovšem je jich mnoho. Zhruba dvacet tisíc. Nebojte se, automaticky se sterilizují.“</p> <p>„Bude to bolet?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ne příliš,“ řekl a ťukl do displeje PDA. Dvacet tisíc mikročidel se mi<emphasis> zarylo</emphasis> do hlavy, skoro jako kdyby se mi do ní zasekly čtyři sekery současně.</p> <p>„Do hajzlu!“ Chytil jsem se za hlavu a zároveň začal tlouct do dveří jednotky. „Vy kreténe,“ ječel jsem na něj. „Říkal jste, že to nebude<emphasis> bolet.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Říkal jsem ‚ne příliš‘.“</p> <p>„Ne příliš? Jako nechat si stoupnout na hlavu slona?“</p> <p>„Ne příliš, jako když se čidla navzájem propojí. Dobrá zpráva je, že jakmile se spojí, bolest ustane. Vydržte, trvá to jen minutu.“ Znovu ťukl do PDA, a v hlavě mi do všech stran vystřelilo osmdesát tisíc jehel.</p> <p>Nikdy ve svém životě jsem si tak moc nepřál praštit doktora.</p> <p><strong>* * *</strong></p> <p>„No,“ říkal Harry. „Podle mě to má zajímavej šmrnc.“ A přitom si mnul hlavu, kterou měl stejně jako ostatní skvrnitě šedou v místech, kde se usadila podkožní čidla, měřící aktivitu mozku.</p> <p>Skupinka od snídaně se opět sešla v době oběda, tentokrát se připojily i Jesse a její spolubydlící Maggie. Harry prohlásil, že nyní představujeme oficiální kliku, označil nás „Starými páprdy“ a navrhoval, abychom začali bitku jídlem proti vedlejšímu stolu. Byl přehlasován částečně díky Thomasově poznámce, že jakékoli hozené jídlo nebudeme moci zkonzumovat, a také proto, pokud je to vůbec možné, že oběd byl ještě lepší než snídaně.</p> <p>„To maj zatracenou kliku,“ řekl Thomas. „Po mojí ranní mozkový injekci jsem na jídlo neměl skoro chuť.“</p> <p>„To si nedokážu představit,“ řekla Susan.</p> <p>„Zdůrazňuju slovo ‚skoro‘,“ poznamenal Thomas. „Ale něco vám řeknu. Škoda že jsem neměl jednu z těch jednotek doma. Zkrátila by dobu vyšetření mejch pacientů o osmdesát procent a zbylo by mi tak víc času na golf.“</p> <p>„Tvoje oddanost pacientům je ohromující,“ řekla Jesse.</p> <p>„Pehe,“ odfrkl si. „Hrál jsem golf s většinou z nich. Naprosto by souhlasili. A i když to neříkám rád, ten doktor udělal mnohem lepší vyšetření, než jsem kdy dokázal já. Ta věc je diagnostickej sen. Našla mikroskopickej nádor na mým žaludku. Já bych to určitě nedokázal, dokud by nebyl mnohem větší, nebo pacient nezačal vykazovat příznaky. Má někdo jiný podobný překvapení?“</p> <p>„Rakovina plic,“ řekl Harry. „Malý skvrnky.“</p> <p>„Cysty na vaječníku,“ ozvala se Jesse. Maggie přizvukovala.</p> <p>„Začínající revmatickej zánět,“ přidal se Alan.</p> <p>„Rakovina varlete,“ řekl jsem.</p> <p>Všichni muži u stolu sebou škubli. „Ale fuj,“ zaúpěl Thomas.</p> <p>„Tvrdil, že budu žít,“ dodal jsem.</p> <p>„Jenom budeš při chůzi přepadávat na jednu stranu,“ podotkla Susan.</p> <p>„Tak<emphasis> to</emphasis> stačí,“ řekl jsem.</p> <p>„Nechápu, proč ty problémy<emphasis> nevyřešej,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekla Jesse. „Doktor mi ukázal cystu velikosti golfovýho míčku, ale řekl mi, abych si s tím nedělala starosti. Nepřipadá mi, že se přes to jen tak<emphasis> lehko</emphasis> dokážu přenýst.“</p> <p>„Thomasi, když už ses prohlásil za doktora,“ řekla Susan, a poklepala se po šedivém čele, „co je to zač? Proč nám jednoduše neudělaj mozkovej sken?“</p> <p>„Jestli mám hádat, a to taky dělám, protože mi nic jinýho nezbejvá,“ řekl Thomas, „mám dojem, že chtěj vědět, jak pracujou naše mozky, zatímco budem procházet výcvikem. To by nešlo, pokud bysme byli připojený k přístrojům. Takže místo toho připojili přístroje k nám.“</p> <p>„Dík, to už mi došlo,“ řekla Susan. „Ptám se, k čemu to měření slouží.“</p> <p>„Nemám tušení,“ řekl Thomas. „Možná přece jen dostanem nový mozky. Nebo přišli na to, jak přidat novou mozkovou hmotu, a je nutný zjistit, která část našich mozků potřebuje vylepšit. Jenom doufám, že nechystaj zavedení další sady těch šmejdů. Ta první várka mě málem zabila.“</p> <p>„Když už o tom mluvíme,“ ozval se Alan a otočil se ke mně, „slyšel jsem, žes dneska ráno přišel o spolubydlícího. Jak to neseš?“</p> <p>„Nic mi není,“ odvětil jsem. „Ale je to depresivní. Doktor říkal, že kdyby stihl ranní prohlídku, dokázali by ho pravděpodobně zachránit. Zavedli by mu odstraňovač sraženin, nebo něco takovýho. Říkám si, že jsem ho měl dotáhnout na snídani. Možná by ho to udrželo naživu dostatečně dlouho na to, aby se na prohlídku dostal.“</p> <p>„Netrap se tím,“ řekl Thomas. „Tos v žádným případě nemoh tušit. Lidi prostě umíraj.“</p> <p>„Jo, ale ne když jim zbejvá taková chvilka do ‚celkový renovace‘, jak mi řekl doktor.“</p> <p>Harry se vmísil. „Nechci bejt necitlivej –“</p> <p>„Tohle bude stát za to,“ podotkla Susan.</p> <p>„– ale když jsem chodil na vejšku,“ pokračoval Harry a hodil po Susan kousek chleba, „tak když vám umřel spolubydlící, obvykle vám dovolili vynechat závěrečný zkoušky semestru. Prostě kvůli tomu úmrtí.“</p> <p>„A kupodivu, spolubydlící je vynechal taky,“ řekla Susan. „Z naprosto stejnýho důvodu.“</p> <p>„To mě nikdy nenapadlo,“ řekl Harry. „Každopádně, mohli by tě třeba vynechat z testů, který pro tebe dneska naplánovali?“</p> <p>„Pochybuju,“ řekl jsem. „A i kdyby, nechci. Co bych asi tak dělal? Seděl celej den v kajutě? Někdo tam<emphasis> umřel,</emphasis><emphasis> </emphasis>chápeš.“</p> <p>„Můžeš se přestěhovat,“ navrhla Jesse. „Možná umřel spolubydlící i někomu jinýmu.“</p> <p>„To je morbidní myšlenka,“ řekl jsem. „A navíc se stěhovat nechci. Samozřejmě je mi líto, že Leon zemřel, ale teď mám pokoj jen pro sebe.“</p> <p>„Zdá se, že se z toho dostaneš,“ podotkl Alan.</p> <p>„Jen to chci překonat,“ řekl jsem.</p> <p>„Ty toho moc nenamluvíš, co?“ obrátila se náhle Susan na Maggii.</p> <p>„Ne,“ řekla Maggie.</p> <p>„Co máte kdo dalšího na rozvrhu?“ zeptala se Jesse.</p> <p>Všichni sáhli po PDA, a vzápětí se provinile zarazili.</p> <p>„To bylo jak na střední škole,“ řekla Susan.</p> <p>„Ale co, k čertu,“ řekl Harry a PDA stejně vytáhl. „Už jsme parta na jídlo. Tak můžem bejt parta na všechno.“</p> <p>Ukázalo se, že na první test jdeme s Harrym společně. Byli jsme nasměrováni do konferenčního sálu s rozestavenými stoly a židlemi.</p> <p>„Svatá dobroto,“ vydechl Harry, když jsme usedli. „Jsme<emphasis> vážně</emphasis> zpátky na střední.“</p> <p>Jeho konstatování ještě podpořila žena, která vstoupila do místnosti. „Nyní otestujeme vaše základní jazykové a matematické schopnosti,“ oznámila. „Váš první test se právě nahrává do vašich PDA. Jedná se o výběr z několika možností. Prosím zodpovězte tolik otázek, kolik během třicetiminutového limitu zvládnete. Pokud skončíte před uplynutím třiceti minut, potichu prosím vyčkejte nebo si znovu překontrolujete své odpovědi. Nedohadujte se prosím s ostatními zkoušenými. Začněte prosím teď.“</p> <p>Podíval jsem se na své PDA. Byla tam otázka o podobnosti slov.</p> <p>„To si ze mě<emphasis> děláte</emphasis> srandu,“ řekl jsem. Ostatní v místnosti se také pochechtávali.</p> <p>Harry zvedl ruku. „Paní?“ ozval se, „jakého počtu musím dosáhnout, abych se dostal na Harvard?“</p> <p>„Ten vtip jsem už slyšela,“ odvětila suše zkoušející. „Všichni se, prosím, usaďte, a pracujte na svém testu.“</p> <p>„Šedesát let jsem čekal, abych si zlepšil skóre z matiky,“ řekl Harry. „Tak teď se ukáže, jestli to zvládnu.“</p> <p>Náš druhý test byl ještě horší.</p> <p>„Prosím, sledujte bílý čtverec. Pouze očima, ne hlavou.“ Zkoušející ztlumila světla v místnosti. Šedesát párů očí se zaměřilo na bílý čtverec na zdi. Pomalu se začal hýbat.</p> <p>„Nemůžu uvěřit, že kvůli tomuhle jsem šel do armády,“ řekl Harry.</p> <p>„Možná se to zlepší,“ řekl jsem. „Když budem mít kliku, přidaj nám další čtverec.“</p> <p>Na zdi se objevil druhý bílý čtverec.</p> <p>„Tys tady už někdy byl, že jo?“ zeptal se Harry.</p> <p><strong>***</strong></p> <p>Později jsme se s Harrym rozdělili a já pokračoval podle svého rozpisu.</p> <p>V první místnosti, kam jsem šel, byl zkoušející a hromada kostek.</p> <p>„Postavte z nich dům, prosím,“ přikázal.</p> <p>„Jen když dostanu krabici ovocnýho džusu navíc,“ řekl jsem.</p> <p>„Uvidím, co se dá dělat,“ slíbil. Postavil jsem dům z kostek, a potom šel do další místnosti, kde mi jiný zkoušející podal arch papíru a pero.</p> <p>„Začněte od středu bludiště a pokuste se dostat ven.“</p> <p>„Božínku,“ vydechl jsem, „to by zvládla i sjetá krysa.“</p> <p>„Doufejme,“ poznamenal. „Stejně to zkuste.“</p> <p>Provedl jsem. V následující místnosti po mně někdo chtěl, abych vyvolával čísla a písmena. Přestal jsem se divit proč a dělal jsem, co mi řekli.</p> <p>O něco později téhož odpoledne jsem se naštval.</p> <p>„Četl jsem váš spis,“ sdělil mi hubený mladík. Vypadal, že by ho silnější vítr mohl odfouknout.</p> <p>„No a?“</p> <p>„Je v něm uvedeno, že jste byl ženatý.“</p> <p>„Souhlasí.“</p> <p>„Líbilo se vám být ženatý?“</p> <p>„Jistě. Je to lepší než nebýt.“</p> <p>Samolibě se ušklíbl. „Tak co se stalo? Rozvod? Hodně zahýbala?“</p> <p>Jestli ten mladík někdy dokázal vtipkovat, tak dávno vypadl z formy. „Zemřela,“ vysvětloval jsem.</p> <p>„Ano? Co se stalo?“</p> <p>„Měla mrtvici.“</p> <p>„Mrtvice je úžasná věc. Pic ho, a z vašeho mozku je najednou pudink. Jako když tlesknete. Dobře že nepřežila. Víte, jinak by skončila jako tlustý, na lůžko upoutaný tuřín. Musel byste ji krmit brčkem, nebo tak nějak.“ Vydal srkavý zvuk.</p> <p>Mlčel jsem. Část mého mozku odhadovala, jak rychle ho dokážu chytit pod krkem, ale jen jsem tam v naprostém šoku a hněvu seděl. Prostě jsem nedokázal uvěřit vlastním uším.</p> <p>Někde v zákoutí mého mozku se ozýval hlas nabádající, abych začal znovu dýchat, jinak odpadnu.</p> <p>Náhle jeho PDA zapípalo. „Dobře,“ řekl a rychle se postavil. „Skončili jsme. Pane Perry, prosím, dovolte mi, abych se omluvil za poznámky, které jsem pronesl ohledně vaší mrtvé ženy. Mým úkolem je vyvolat u rekruta hněv, jak nejrychleji je to možné. Naše psychologické modely ukázaly, že budete velmi negativně reagovat na poznámky podobné těm, které jsem pronesl. Věřte, že jinak bych nic takového o vaší zesnulé ženě neřekl.“</p> <p>Několik vteřin jsem na něj připitoměle mrkal. Nakonec jsem na něho zařval: „Co<emphasis> to</emphasis> bylo za dementní přiblblej test!?!“</p> <p>„Ano, jedná se o extrémně nepříjemný test, a ještě jednou se omlouvám. Dělám svou práci na základě nařízení, nic víc.“</p> <p>„Kristepane!“ vydechl jsem. „Máte vůbec představu, jak jsem byl blízko tomu, abych vám zlomil ten váš zasranej krk?“</p> <p>„Ano, mám,“ řekl muž klidným vyrovnaným hlasem, čímž dokazoval, že ve skutečnosti opravdu má. „Moje PDA, které sleduje váš duševní stav, těsně předtím zapípalo. Ale i kdyby nezapípalo, poznal bych to. Dělám to často. Vím, co mohu očekávat.“</p> <p>Ještě stále jsem se snažil uklidnit. „Tohle provádíte s každým rekrutem?“ zeptal jsem se. „Jak je možný, že jste pořád ještě<emphasis> naživu?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Chápu vaši otázku,“ řekl muž. „Ve skutečnosti jsem byl pro tuto práci vybrán kvůli malé postavě, která v rekrutech vzbuzuje dojem, že ze mě dokáží vymlátit duši. Jsem prostě ‚prťavej zmetek‘. Přesto dokáži, pokud musím, rekruta zvládnout. Ačkoli obvykle nemusím. Jak jsem řekl, dělám to často.“</p> <p>„To je příšerná práce,“ řekl jsem. Konečně jsem mohl znovu racionálně uvažovat.</p> <p>„Jak se říká, je to špinavá práce, ale někdo to dělat musí,“ poznamenal ten muž. „Zajímavé je, že každého rekruta rozzuří něco jiného. Ale máte pravdu. Je to vysoce stresující povolání. Opravdu není pro každého.“</p> <p>„Vsadím se, že v barech nejste moc populární,“ podotkl jsem.</p> <p>„Vlastně se o mně tvrdí, že jsem celkem okouzlující. Pokud lidi záměrně nevytáčím. Pane Perry, jsme hotovi. Když projdete dveřmi po vaší pravici, začnete s dalším vyhodnocováním.“</p> <p>„Nebudou se mě znovu snažit naštvat?“</p> <p>„Možná se naštvete,“ odvětil muž, „ale to bude záležet pouze na vás.<emphasis> Tento</emphasis> test provádíme pouze jednou.“</p> <p>Vykročil jsem ke dveřím, ale zarazil jsem se. „Chápu, že jste dělal svou práci,“ řekl jsem, „přesto chci, abyste něco věděl. Moje manželka byla báječná. Zaslouží si něco lepšího než tohle.“</p> <p>„Já vím, že zaslouží, pane Perry,“ řekl muž. „Vím, že ano.“</p> <p>Prošel jsem dveřmi.</p> <p>V další místnosti na mě čekala velice hezká mladá žena, zcela nahá, a chtěla, abych jí vyprávěl vše, na co si dokážu vzpomenout ohledně svých sedmých narozenin.</p> <p>„Nemůžu uvěřit, že nám ten film pustili těsně před večeří,“ rozčilovala se Jesse.</p> <p>„Nebylo to těsně před večeří,“ namítl Thomas. „Ještě dávali animák s Bunnym. Rozhodně to nebylo tak špatný.“</p> <p>„Jasně, tebe jako doktora možná neznechutěj filmy o střevní operaci, ale pro nás ostatní nemusej znamenat velkou zábavu,“ řekla Jesse.</p> <p>„Takže ty žebírka nechceš?“ zeptal se Thomas a ukázal na její podnos.</p> <p>„Ptala se ještě někoho na dětství nahá ženská?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Mě se ptal chlap,“ ozvala se Susan.</p> <p>„Ženská,“ řekl Harry.</p> <p>„Chlap,“ řekla Jesse.</p> <p>„Ženská,“ řekl Thomas.</p> <p>„Chlap,“ řekl Alan.</p> <p>Všichni jsme na něj pohlédli.</p> <p>„Co je?“ řekl Alan. „Jsem gay.“</p> <p>„Ale proč?“ zeptal jsem se. „Mám na mysli ty nahatý, ne že je Alan gay.“</p> <p>„Díky,“ pronesl Alan suše.</p> <p>„Snaží se v každým z nás vyvolat specifickou odezvu, to je celý,“ řekl Harry. „Všechny dnešní testy se zaměřovaly hlavně na základní duševní nebo citový reakce, který jsou podkladem mnohem složitějších a přesnějších pocitů a duševních pochodů. Prostě se snažej zjistit, jak myslíme a reagujeme na základní úrovni. Test s nahejma měl zjevně odhalit, jak jsme na tom se sexem.“</p> <p>„Ale já jsem měl na mysli,“ ozval jsem se, „co měly znamenat ty dotazy na dětství?“</p> <p>Harry pokrčil rameny. „Sex bez špetky viny je na nic.“</p> <p>„Nejvíc mě ale naštvalo, jak mě chtěli strašně rozzuřit,“ řekl Thomas. „Přísahám, že jsem se toho chlápka chystal zmlátit. Řek, že Lakers by měli skončit, když dvě století nezískali žádnej titul.“</p> <p>„To je fakt,“ ozvala se Susan.</p> <p>„Nezačínej,“ zavrčel Thomas. „Konec. Prásk. Říkám ti. Nezahrávej si s Lakers.“</p> <p>Jestliže byl první den o úpadku inteligence, druhý den se nesl ve znamení úpadku síly nebo spíše jejího nedostatku.</p> <p>„Tady máte balón,“ řekl mi jeden ze zkoušejících, „bouchněte s ním o zem.“ Udělal jsem to. Pak mi řekl, abych pokračoval.</p> <p>Chodil jsem po malé atletické trati. Na krátkém úseku jsem měl běžet. Cvičil jsem lehkou sestavu prostných. Hrál jsem videohru. Světelnou pistolí jsem měl trefit cíl na zdi. Plaval jsem (tahle část se mi líbila; vždycky jsem rád plaval, i když jen s hlavou nad vodou). Dvě hodiny jsem strávil v záznamové místnosti s několika tucty dalších lidí a pokynem dělat, co se mi zachce. Vybral jsem si kulečník. Zahrál si stolní tenis. Bůh mi pomoz, hrál jsem shuffleboard.</p> <p>Dokonce jsem se ani nezapotil.</p> <p>„Mimochodem, v jaký armádě to sakra jsme?“ zeptal jsem se při obědě Starých páprdů.</p> <p>„Nějaký smysl to dává,“ řekl Harry. „Včera byly základní intelekt a city a dneska základní pohyby. Asi se zajímaj o základy vyšší nervový činnosti.“</p> <p>„Nezdá se mi, že zrovna ping-pong by mohl pomoct,“ odvětil jsem.</p> <p>„Koordinace ruky a oka,“ vysvětloval Harry. „Načasování a přesnost.“</p> <p>„A nikdy nevíte, kdy budete muset odpálit zpátky granát,“ vmísil se Alan.</p> <p>„Přesně tak,“ řekl Harry. „Takže co po nás chtěj, abysme dělali? Běželi maratón? Před koncem první míle všichni odpadnem.“</p> <p>„Mluv za sebe, srabe,“ řekl Thomas.</p> <p>„Tak dobrá,“ řekl Harry, „náš kámoš Thomas by zvládnul jednu<emphasis> </emphasis>a<emphasis> </emphasis><emphasis>půl</emphasis> míle. Pokud se nedostane kjídlu.“</p> <p>„Nehloupni,“ řekl Thomas. „Každej ví, že před závodem se musíš posilnit karbohydrátama. Právě proto si du pro další fettuccine.“</p> <p>„Neběžíš maratón, Thomasi,“ řekla Susan.</p> <p>„Den ještě neskončil,“ odvětil Thomas.</p> <p>„Vlastně,“ řekla Jesse, „v mým rozvrhu už nic není. Po zbytek dne mám volno. A zejtra je v plánu jen ‚závěrečné tělesné zdokonalení‘ od 0600 do 1200 a společné shromáždění rekrutů ve 2000 po večeři.“</p> <p>„Já mám do zítřka taky padla,“ řekl jsem. Rychlý pohled kolem stolu ukázal, že ostatní také. „V tom případě,“ řekl jsem, „co podniknem?“</p> <p>„Pořád je tady shuffleboard,“ řekla Susan.</p> <p>„Mám lepší nápad,“ řekl Harry. „Máte někdo něco v plánu na 1500?“</p> <p>Všichni jsme zavrtěli hlavami.</p> <p>„Ujednáno,“ řekl Harry. „Sejdem se znovu tady. Vymyslel jsem pro Starý páprdy exkurzi.“</p> <p>„Můžem tu vůbec bejt?“ zeptala se Jesse.</p> <p>„Jasně,“ řekl Harry. „Proč ne? A i kdyby ne, co nám můžou udělat? Ještě furt nejsme v armádě. Před polní soud nás nepostavěj.“</p> <p>„Ne, ale pravděpodobně nás můžou vyhodit přechodovou komorou,“ řekla Jesse.</p> <p>„Neblázni,“ řekl Harry. „Vyplejtvali by vzduch.“</p> <p>Harry nás vedl na vyhlídkovou palubu v koloniální části lodi. Stejně jako nám rekrutům nebylo nikdy řečeno, že nemůžeme vstupovat na koloniální paluby, nebylo nám ani řečeno, že můžeme (nebo smíme). Stáli jsme na opuštěné palubě jak školáci před striptýzovým barem.</p> <p>Což jsme v jistém smyslu byli. „Během dnešních cvičení jsem se chvíli bavil s jedním ze zkoušejících,“ řekl Harry, „a ten poznamenal, že v 1535 se<emphasis> Henry Hudson</emphasis><emphasis> </emphasis>chystá ke skoku. Mám dojem, že nikdo z nás vlastně neviděl, jak skok vypadá, a tak jsem se ho zeptal, kde může bejt nejlepší vyhlídka. Prozradil, že právě tady. Takže jsme tady, a zbejvá“ – Harry pohlédl na své PDA – „pět minut.“</p> <p>„Omlouvám se,“ řekl Thomas. „Nemám v úmyslu se příliš zdržet. Fettuccine byly skvělý, ale můj tračník je opačnýho názoru.“</p> <p>„Prosím, takový informace mě propříště ušetři, Thomasi,“ řekla Susan. „Tak dobře se ještě neznáme.“</p> <p>„Jak jinak mě<emphasis> chceš</emphasis> líp poznat?“ zeptal se Thomas. Nikdo se s odpovědí neobtěžoval.</p> <p>„Ví někdo, kde jsme? Mám na mysli ve vesmíru,“ zeptal jsem se po chvíli mlčení.</p> <p>„Pořád ve sluneční soustavě,“ řekl Alan a ukázal ven za okno. „Ještě jsou vidět souhvězdí. Koukejte, támhle je Orion. Pokud bysme urazili větší vzdálenost, hvězdy se ve svý relativní pozici na obloze posunou. Souhvězdí se roztáhnou nebo už vůbec nepůjdou rozeznat.“</p> <p>„Kam máme skočit?“ zeptala se Jesse.</p> <p>„Do soustavy Phoenixu,“ řekl Alan. „Ale to nic neříká, protože Phoenix je planeta, ne hvězda. Existuje souhvězdí Phoenix a to je támhle,“ – ukázal k hloučku hvězd – „ale planeta Phoenix nepatří v tom souhvězdí k žádný z hvězd. Jestli se nepletu, je vlastně v souhvězdí Vlka, který se nachází spíš na severu“ – ukázal na jinou matnější skupinku hvězd – „ale odtud tu hvězdu neuvidíme.“</p> <p>„Ty se v souhvězdích fakt vyznáš,“ poznamenala Jesse obdivně.</p> <p>„Díky,“ řekl Alan. „Když jsem byl mladší, chtěl jsem se stát astronomem, ale plat za moc nestál, takže jsem se místo toho stal teoretickým fyzikem.“</p> <p>„Vymejšlením novejch subatomovejch částic sis polepšil?“ zeptal Thomas.</p> <p>„Vlastně ne,“ připustil Alan. „Ale vyvinul jsem teorii, co pomohla společnosti, pro kterou jsem pracoval, vytvořit novej energetickej kontrolní systém pro námořní lodě. Díky motivačním pobídkám společnosti jsem dostal procento ze zisku. Což bylo mnohem víc peněz, než jsem zvládnul utratit, a věřte mi, že jsem se fakticky snažil.“</p> <p>„Bejt boháč musí bejt skvělý,“ řekla Susan.</p> <p>„Nebylo to špatný,“ přiznal Alan. „Samozřejmě už boháč nejsem. Jak narukujete, o prachy přijdete. A taky o ostatní věci. Chci tím říct, že ještě minutu, a všechen čas, co jsem strávil úsilím zapamatovat si souhvězdí, přijde vniveč. Tam, kam jdeme, není žádnej Orion, ani Malej vůz nebo Kassiopeia. Možná to zní hloupě, ale souhvězdí mi budou chybět daleko víc než peníze. Ty se daj vydělat vždycky. Ale sem se už nevrátíme. Je to naposled, co tyhle starý přátele vidím.“</p> <p>Susan přistoupila k Alanovi a vzala ho kolem ramen. Harry pohlédl na své PDA. „Už to začne,“ řekl a začal odpočítávat. Když se dostal k ‚jedna‘, vzhlédli jsme a podívali se oknem. Nestalo se nic dramatického. V jedné chvíli jsme se dívali do prostoru zaplněného hvězdami. V příští jsme viděli jiný. Kdybychom mrkli, zmeškali bychom to. Ale s jistotou jsme mohli potvrdit, že se jedná o naprosto cizí nebe. Nikdo z nás neměl Alanovy znalosti souhvězdí, ale většina dokázala rozeznat Orion a Velký vůz. Nebyly nikde. Ani cokoli povědomého. Pohlédl jsem na Alana. Stál jako solný sloup a křečovitě se držel za ruku se Susan.</p> <p>„Otáčíme se,“ podotkl Thomas. Sledovali jsme, jak se hvězdy pohybují po směru hodinových ručiček, zatímco<emphasis> Henry Hudson</emphasis> měnil směr. Nad námi se náhle objevila obrovská modrá náruč planety Phoenix. A nad ní (nebo pod ní, v závislosti na naší orientaci) tak velká a monstrózní vesmírná stanice, a vyznačující se takovou<emphasis> činorodostí,</emphasis> že nám mohly vypadnout oči z důlků.</p> <p>Konečně někdo promluvil. A k všeobecnému překvapení to byla Maggie. „Koukněte na to,“ pronesla.</p> <p>Všichni jsme se na ni otočili. Vypadala podrážděně. „Nejsem<emphasis> němá,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekla. „Prostě toho moc nenamluvím. <emphasis>Tohle</emphasis> si ale komentář zaslouží.“</p> <p>„Beze srandy,“ řekl Thomas a obrátil se zpátky, aby se podíval. „Proti tomuhle vypadá Koloniální stanice jako ‚prťousek‘.“</p> <p>„Kolik je tam lodí?“ zeptala se mě Jesse.</p> <p>„Nemám šajn,“ řekl jsem. „Tucty. Nebo spíš stovky. Ani jsem netušil, že tolik hvězdnejch lodí<emphasis> existuje.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Jestli si někdo z nás myslel, že je Země středem lidskýho vesmíru,“ řekl Harry, „je čas tuhle teorii povopravit.“</p> <p>Všichni jsme stáli a pozorovali nový svět za oknem.</p> <p>PDA mě probudilo v 0545, což mě udivilo, protože jsem ho nastavil na 0600. Displej svítil; zobrazoval zprávu označenou jako urgentní. Klepl jsem na ikonu. Oznámení:Od 0600 do 1200 bude prováděno závěrečné tělesné vylepšení všech rekrutů. Pro zajištění jeho bezproblémového průběhu se požaduje, aby všichni rekruti zůstali ve svých kajutách do doby, než k nim dorazí koloniální zástupci, aby je doprovodili. K přispění hladkého chodu tohoto procesu budou dveře od 0600 zabezpečeny. Prosím využijte zbývající dobu k vyřízení osobních záležitostí, které vyžadují použít WC nebo další prostory mimo vaši kajutu. Při potřebě použít zařízení WC po 0600 se prostřednictvím PDA spojte s personálem na své palubě.Budete upozorněni patnáct minut před vaší schůzkou; jakmile zástupci dorazí k vašim dveřím, buďte prosím oblečeni a připraveni. Snídaně se nebude podávat; oběd a večeře proběhnou v obvyklou dobu.</p> <p>V mém věku mě není nutné dvakrát pobízet, abych šel na malou; sešel jsem dolů na WC, abych se o to postaral, a doufal, že moje schůzka proběhne spíše dřív než později, abych se nemusel znovu dovolovat.</p> <p>Nakonec proběhla spíše dříve. V 0900 zapípalo moje PDA, v 0915 se ozvalo hlasité zaklepání na dveře a mužský hlas za nimi pronesl mé jméno. Na chodbě stáli dva členové personálu. Udělili mi svolení k rychlé zastávce na WC a pak jsem je následoval z mé paluby zpět do čekárny doktora Russella. Po chvíli jsem mohl vstoupit do ordinace.</p> <p>„Pane Perry, rád vás znovu vidím,“ řekl a podal mi ruku. Moji průvodci odešli vzdálenějšími dveřmi. „Prosím vstupte do jednotky.“</p> <p>„Když jsem to udělal naposled, zatlouk ste mi do hlavy pár tisíc hřebíků,“ řekl jsem. „Omlouvám se, ale moc se mi tam znovu nechce.“</p> <p>„Chápu,“ řekl. „Nicméně dnes to proběhne bezbolestně. A jsme trochu v časové tísni, takže když dovolíte…“ Kývl směrem k zařízení.</p> <p>Neochotně jsem do něj vkročil. „Jestli ucejtím jakýkoli bodání, jdu po vás,“ varoval jsem.</p> <p>„Platí,“ řekl, zatímco zavíral dveře jednotky. Povšiml jsem si, že je na rozdíl od minula zabezpečil; možná vzal výhrůžku vážně. Kdoví. „Prozraďte mi, pane Perry,“ ptal se, zatímco zajišťoval dveře, „co si myslíte o posledních několika dnech?“</p> <p>„Byly zmatený a rozčilující. Kdybych věděl, že se se mnou bude zacházet jako s předškolákem, asi bych se neupsal.“</p> <p>„Něco podobného říkají všichni. Dovolte mi, abych vám trochu víc vysvětlil, oč se tu pokoušíme. Čidla zavádíme ze dvou důvodů. Zaprvé, jak sám uhodnete, monitorujeme vaši mozkovou aktivitu, zatímco provádíte různé základní funkce a zakoušíte jisté primární pocity. Každý lidský mozek zpracovává informaci a zkušenost víceméně podobným způsobem, ale každý ve stejné chvíli používá jisté cesty a procesy, které jsou pro něj jedinečné. Je to stejné, jako že každý člověk má pět prstů, ale odlišné otisky. A my se snažíme oddělit váš mentální ‚otisk prstů‘. Rozumíte mi?“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Dobře. Takže teď už chápete, proč jsme vás dva dny nechali dělat směšné a hloupé věci.“</p> <p>„Jako mluvit s nahou ženou o oslavě mých sedmých narozenin,“ řekl jsem.</p> <p>„Z toho jsme získali spoustu opravdu užitečných informací,“ podotkl doktor Russell.</p> <p>„Nechápu jak,“ řekl jsem.</p> <p>„To je technická záležitost,“ ujistil mě. „V každém případě nám několik posledních dnů dalo přesnou představu o tom, jak váš mozek používá nervové cesty a zpracovává všechny druhy popudů, a tuto informaci můžeme použít jako šablonu.“</p> <p>Než jsem se stačil zeptat<emphasis> šablonu k čemu,</emphasis> doktor Russell pokračoval. „Za druhé, čidla provádějí víc než jen záznam činnosti vašeho mozku. Mohou také přenášet aktuální obraz aktivity ve vašem mozku. Jinak řečeno, dokáží přenést vaše vědomí. Což je důležité, protože na rozdíl od konkrétních duševních procesů nemůže být vědomí zaznamenáno. Musí být živé, pokud se chystá provést přesun.“</p> <p>„Přesun.“</p> <p>„Přesně tak.“</p> <p>„Nevadí, když se zeptám, o čem to kruci mluvíte?“</p> <p>Doktor Russell se usmál. „Pane Perry, když jste se rozhodl pro vstup do armády, nemyslel jste si, že vás omladíme?“</p> <p>„Jasně. Všichni si to myslej. Nemůžete posílat válčit důchodce. Přesto je odvádíte. Musíte znát nějakej způsob, jak je omladit.“</p> <p>„Jak si myslíte, že to děláme?“</p> <p>„Netuším. Genovou terapií. Klonujete náhradní části. Nějak se zbavíte těch starejch a dáte nový.“</p> <p>„Částečně máte pravdu,“ řekl doktor Russell. „Používáme genovou terapii a naklonované náhradní části. Ale nezbavujeme se ničeho, až na<emphasis> vás.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Nechápu…“ Po zádech mi přejel mráz, jako kdyby mi najednou zmizela půda pod nohama.</p> <p>„Vaše tělo je<emphasis> staré,</emphasis> pane Perry. Staré a sešlé. Nemá sebemenší smysl se je snažit zachránit nebo vylepšovat. Nikdy už nebude fungovat jako nové. Když lidské tělo zestárne, je staré. Takže se ho chystáme zbavit. Zbavíme se ho docela. Jedinou částí, kterou si necháme, je ta jediná, co se nerozkládá – vaše mysl, vaše vědomí, vaše vnímání sebe sama.“</p> <p>Doktor Russell přešel ke vzdálenějším dveřím, jimiž odešel můj doprovod, a zaklepal na ně. Potom se ke mně obrátil zpátky. „Dobře se na své tělo podívejte, pane Perry,“ řekl. „Protože mu řeknete sbohem. Odcházíte jinam.“</p> <p>„Kam, doktore Russelle?“ zeptal jsem se. Téměř jsem to ze sebe nevysoukal.</p> <p>„Sem,“ řekl a otevřel dveře.</p> <p>Z druhé strany se vraceli moji průvodci. Jeden z nich tlačil kolečkové křeslo, na němž kdosi seděl. Natáhl jsem krk, abych se podíval. Roztřásl jsem se.</p> <p>Byl jsem to já.</p> <p>Před padesáti lety.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 5</strong></p> <p>„Teď chci, abyste se uklidnil,“ přikázal mi doktor Russell.</p> <p>Průvodci dovezli mou mladší verzi k druhé jednotce a umísťovali ji do ní. To nebo on, nebo já, nebo cokoli, neodporovalo; stejně tak dobře mohli přenášet někoho v komatu, nebo mrtvolu. Byl jsem ohromen a zároveň vyděšen. Slabý hlásek v mé hlavě mě pochválil, že jsem udělal dobře, když jsem si předtím odskočil, protože jinak by mi už po nohou stékal pramínek.</p> <p>„Jak –“ začal jsem a zakuckal se. Ústa jsem měl příliš vyschlá, než abych dokázal promluvit. Doktor Russell požádal jednoho z průvodců, aby přinesl pohárek s vodou. Potom mi pohárek přidržoval a dával mi napít, což bylo dobře, protože jsem nepředpokládal, že bych to sám zvládl. Zatímco jsem pil, mluvil na mě.</p> <p>„‚Jak‘ je vlastně součástí jedné ze dvou otázek. První zní, jak jste vytvořili mou mladší verzi? Odpověď zní, že před deseti lety jsme odebrali genetický vzorek a použili ho k vytvoření nového těla.“ Odložil pohárek stranou.</p> <p>„Klon,“ vydal jsem ze sebe konečně.</p> <p>„Ne. Ne tak docela. DNA jsme značně pozměnili. Můžete si všimnout nejviditelnějšího rozdílu – nové kůže.“</p> <p>Podíval jsem se zpátky a zjistil, že jsem předtím v šoku přehlédl naprosto zřejmý a do očí bijící rozdíl.</p> <p>„Je<emphasis> zelená</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>“</emphasis> podivil jsem se.</p> <p>„Vy <emphasis>jste</emphasis> zelený,“ opravil mě. „Nebo během pěti minut budete. To je první otázka jak. Ta druhá zní, jak mě dostanete dovnitř.“ Ukázal na mého zeleného dvojníka. „A já odpovídám: přesuneme vaše vědomí.“</p> <p>„Jak?“</p> <p>„Vezmeme obraz činnosti mozku, který snímala vaše čidla, a pošleme jej – a vás – tam,“ řekl doktor Russell. „Data týkající se šablony vašeho mozku, která jsme v posledních několika dnech nashromáždili, jsme použili, abychom připravili váš nový mozek pro vaše vědomí, takže až vás přeneseme, všechno bude vypadat povědomě. Říkám vám samozřejmě zjednodušenou verzi; je to mnohem složitější. Ale teď to tak provedeme. Takže jdeme na to.“</p> <p>Natáhl se a začal manipulovat s úchytem nade mnou. Uhnul jsem hlavou, takže přestal. „Tentokrát k implantaci nedojde, pane Perry,“ řekl. „Helma sloužící k zavádění čidel byla nahrazena zesilovačem signálu. Nemusíte se ničeho obávat.“</p> <p>„Omlouvám se,“ řekl jsem a vrátil hlavu nazpět.</p> <p>„Nemusíte,“ řekl a narazil mi helmu na hlavu. „Zvládáte to lépe než většina rekrutů. Muž před vámi příšerně ječel a odpadnul. Museli jsme ho přenést v bezvědomí. Probudí se mladý, zelený a velmi, velmi zmatený. Věřte mi, vy jste andílek.“</p> <p>Usmál jsem se a pohlédl na tělo, jímž bych měl již brzy být. „Kde má helmu?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Žádnou nepotřebuje,“ řekl doktor Russell a něco ťukal na svém PDA. „Jak jsem řekl, tělo prodělalo velké změny.“</p> <p>„To zní zlověstně.“</p> <p>„Jakmile budete uvnitř, změníte názor.“ Přestal si hrát se svým PDA a obrátil se zpátky ke mně. „Dobrá, vše připraveno. Dovolte mi, abych vám řekl, co se stane dál.“</p> <p>„Prosím.“</p> <p>Otočil PDA. „Až aktivuji tuto volbu,“ – ukázal na displej – „čidla začnou přesouvat vaši mozkovou činnost do zesilovače. Protože je už vaše mozková aktivita dostatečně zmapovaná, propojím poté tuto jednotku se zvláštním počítačovým úložištěm. Podobné spojení bude zároveň otevřeno směrem k vašemu novému mozku. Až se spojení ověří, vyšleme vaše vědomí na druhou stranu. Poté, co se mozková aktivita usadí, přerušíme spojení a budeme vás mít tam, ve vašem novém mozku a těle. Nějaké dotazy?“</p> <p>„Už to někdy kikslo?“ zeptal jsem se.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Obvyklá</emphasis> otázka,“ poznamenal. „Odpověď zní ano. Ve výjimečných případech se může něco pokazit. Nicméně velice vzácně. Dělám to dvacet let – tisíce přesunů – a jen jednou jsem někoho ztratil. Ženu, která během přesunu prodělala rozsáhlou mrtvici. Její mozkové šablony se staly zmatenými a vědomí se nepřeneslo. Všichni další prošli v pořádku.“</p> <p>„Takže jestli fakticky nezemřu, budu žít,“ řekl jsem.</p> <p>„Zajímavě řečeno, ale ano, máte pravdu.“</p> <p>„Jak poznáte, kdy se vědomí přeneslo?“</p> <p>„Poznáme to pomocí tohohle,“ – doktor Russell poklepal do boku svého PDA – „a budeme to vědět, protože nám to řeknete. Věřte mi, poznáte, kdy jste se přenesl.“</p> <p>„Jak to<emphasis> víte</emphasis>? Už jste tím někdy prošel? Přenesl se?“</p> <p>Usmál se. „Vlastně ano. Ve skutečnosti dvakrát.“</p> <p>„Ale nejste zelenej.“</p> <p>„To je tím druhým přesunem. Nemusíte tak zůstat navždy,“ pronesl téměř prorocky. Potom zamrkal a podíval se znovu na své PDA. „Obávám se, že musíme náš rozhovor trochu zkrátit, pane Perry, protože mám po vás k přesunu mnoho dalších rekrutů. Jste připraven začít?“</p> <p>„K čertu, ne, nejsem pripravenej. Děsí mě, že se mám odříznout sám od sebe.“</p> <p>„Tak se zeptám jinak. Jste připraven se přes to přenést?“</p> <p>„Proboha, jo.“</p> <p>„Tak jdeme na to,“ řekl a ťukl do displeje svého PDA.</p> <p>Jednotka mírně zamručela, jak se uvnitř něco fyzicky propojilo. Pohlédl jsem na doktora Russella. „Zesilovač,“ vysvětloval. „Potrvá to asi minutu.“</p> <p>Souhlasně jsem zabrumlal a podíval se na své nové já. Hovělo si nehybně v jednotce jako vosková figurína, kterou kvůli konkurzu kdosi natřel nazeleno. Vypadala jako já před dlouhou dobou – vlastně lépe, než jsem kdy vypadal. Nebyl jsem nikdy zrovna atlet. Tahle moje verze vypadala jako svalnatý závodní plavec. A měla <emphasis>skvělou</emphasis> hřívu vlasů.</p> <p>Ani jsem si nedokázal<emphasis> představit,</emphasis> jaké to je být v takovém těle.</p> <p>„Máme plné rozlišení,“ oznámil doktor. „Navážeme spojení.“ Ťukl do svého PDA.</p> <p>Pocítil jsem mírný otřes a náhlý pocit velkého prostoru s ozvěnou v mém mozku. „Jéje,“ řekl jsem.</p> <p>„Ozvěna?“ zeptal se. Přikývl jsem. „To je počítačové úložiště. Vaše vědomí zaznamenává nepatrné zpoždění mezi původním umístěním a tímhle. Vše v normě. Dobrá, otevírám spojení mezi novým tělem a počítačovým úložištěm.“</p> <p>Následovalo další ťuknutí. Naproti přes místnost otevřelo moje nové já oči. „Hotovo,“ oznámil doktor Russell. „Má kočičí oči,“ poznamenal jsem. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Vy</emphasis> máte kočičí oči,“ řekl doktor Russell. „Obě spojení jsou jasná a bez šumu. Zahajuji přesun. Začnete se cítit trochu dezorientovaně.“</p> <p>Ťuk do PDA –</p> <p>– a já jsem cítil</p> <p>jak<emphasis> padááááááááááám</emphasis></p> <p>(a jako bych se snažil procpat jemnou síťovanou matrací)</p> <p>a volným pádem jako balvan na mě spadly všechny dosavadní vzpomínky</p> <p>jeden jasný záblesk, jak stojím u oltáře</p> <p>sleduji Kathy, jak kráčí chrámovou lodí</p> <p>vidím, jak se jí noha zachytila o přední lem šatů</p> <p>nepatrné zaškobrtnutí</p> <p>potom se krásně narovnala</p> <p>usmála se na mě, jako by říkala</p> <p><emphasis>jo, jako by mě</emphasis><strong><emphasis> tohle</emphasis></strong><emphasis> mohlo zadržet</emphasis></p> <p>*další záblesk Kathy<emphasis> kam jsem sakra dala tu vanilku,</emphasis> a pak třesk mísy s těstem dopadající na dlaždičky v kuchyni*</p> <p>(bože můj, Kathy)</p> <p>A pak jsem to opět<emphasis> já,</emphasis> rozeznávám ordinaci doktora Russella. Cítím závrať a hledím přímo do jeho tváře a také na temeno jeho hlavy a myslím si,<emphasis> zatraceně, to</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pěknej trik,</emphasis> a vypadá to, jako bych právě myslel stereo.</p> <p>Došlo mi to. Jsem na dvou místech zároveň. Usmál jsem se a viděl, že mé staré já i to nové se usmívají současně.</p> <p>„Porušuju fyzikální zákony,“ podotkl jsem dvojitě. A on řekl: „Jste tam.“ A pak ťukl do svého zpropadeného PDA. A zase jsem byl jen jeden.</p> <p>Ten<emphasis> druhý.</emphasis> Bylo to tak, protože jsem už neviděl na nové já, ale na to staré.</p> <p>To mě pozorovalo, jako by zjistilo, že se právě stalo něco vážně divnýho.</p> <p>A ten pohled jako by říkal:<emphasis> Už nejsem potřeba.</emphasis></p> <p>A zavřelo oči.</p> <p>„Pane Perry,“ ozval se doktor Russell, znovu to opakoval a nakonec mě lehce popleskal po tváři.</p> <p>„Ano,“ vydechl jsem. „Jsem tady, promiňte.“</p> <p>„Můžete mi říct celé své jméno, pane Perry?“</p> <p>Na okamžik jsem se nad tím zamyslel. Potom jsem odpověděl: „John Nicholas Perry.“</p> <p>„Kdy máte narozeniny?“</p> <p>„Desátýho července.“</p> <p>„Jak se jmenovala vaše učitelka na druhém stupni základní školy?“</p> <p>Pohlédl jsem přímo na něj. „Jéžiš, člověče. To jsem si nepamatoval, ani když jsem byl ve <emphasis>starym</emphasis> těle.“</p> <p>Doktor se usmál. „Vítejte v novém životě, pane Perry. Zvládl jste to na jedničku.“ Odjistil dveře jednotky a otevřel je dokořán. „Vylezte ven, prosím.“</p> <p>Položil jsem ruce – své zelené ruce – na bok jednotky a odstrčil se vpřed. Vykročil jsem pravou nohou a trochu zavrávoral. Doktor Russell přispěchal a podepřel mě. „Opatrně,“ řekl. „Před chvílí jste byl starý člověk. Chvíli potrvá, než si vzpomenete, jaké to je mít mladé tělo.“</p> <p>„Co tím myslíte?“ zeptal jsem se.</p> <p>„No,“ řekl, „přinejmenším se můžete napřímit.“</p> <p>Měl pravdu. Trochu jsem se hrbil (děcka, pijte mlíko). Vzpřímil jsem se a udělal další krok. A další. Dobrá zpráva, umím chodit. Rozesmál jsem se jako školáček a procházel místností.</p> <p>„Jak se cítíte?“ zeptal se.</p> <p>„<emphasis>M</emphasis><emphasis>ladě</emphasis>,“ řekl jsem radostně.</p> <p>„Měl byste. Vaše tělo má biologicky dvacet let. Vlastně ještě o něco méně, v současnosti je dokážeme nechat růst rychleji.“</p> <p>Zkusmo jsem vyskočil, a měl pocit, jako bych letěl až na půl cesty zpět k Zemi. „Nejsem dokonce ani dost starej, abych moh pít.“</p> <p>„Uvnitř je vám stále pětasedmdesát,“ připomněl doktor Russell.</p> <p>Náhle jsem přestal poskakovat a vykročil ke svému starému tělu, odpočívajícímu opodál. Vypadalo smutně a zplihle jako starý kufr. Natáhl jsem se a dotkl se své staré tváře. Byla teplá a cítil jsem dech. Lekl jsem se.</p> <p>„Ještě<emphasis> žije</emphasis>,“ řekl jsem a ustoupil.</p> <p>„Mozek je mrtvý,“ pronesl rychle doktor. „Všechny poznávací funkce byly přesunuty. Hned potom byl mozek vypnut. Běží na autopilota – dýchání a pumpování krve, nic víc, a to jen přechodně. Bez pomoci ustane během pár dní i to.“</p> <p>Přikradl jsem se zpátky. „Co s ním bude?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Po krátkou dobu je uchováme,“ dodal. „Pane Perry, nerad na vás spěchám, ale už byste se měl vrátit do kajuty, abych mohl pokračovat v práci s dalšími rekruty. Před polednem jich musím ještě docela dost přenést.“</p> <p>„Mám několik otázek ohledně tohodle těla,“ řekl jsem.</p> <p>„Existuje brožura,“ oznámil. „Pošlu vám ji do PDA.“</p> <p>„Jéje, díky.“</p> <p>„Není zač.“ Kývl na průvodce. „Tito muži vás doprovodí zpátky do vaší kajuty. Ještě jednou blahopřeji.“</p> <p>Přešel jsem k nim a obrátili jsme se k odchodu. Náhle jsem se ještě zarazil. „Počkat,“ řekl jsem. „Na něco jsem zapomněl.“ Znovu jsem došel ke svému starému tělu. Dosud spočívalo v jednotce. Podíval jsem se na doktora Russella a ukázal na dveře. „Můžu to odemknout?“ zeptal jsem se. Přikývl. Odemkl jsem, otevřel jednotku a zvedl levou ruku svého starého těla. Na prsteníčku byl jednoduchý zlatý kroužek. Stáhl jsem jej a navlékl na svůj prsteníček. Potom jsem popleskal svou starou tvář.</p> <p>„Děkuju ti,“ řekl jsem si. „Děkuju za všechno.“</p> <p>Poté jsem odešel.</p> <p><strong><emphasis>VAŠE NOVÉ</emphasis><emphasis> JÁ</emphasis></strong><emphasis>Seznámení s vaším novým tělem.</emphasis><emphasis>Určeno rekrutům Koloniálních obranných sil.</emphasis><emphasis>Vytvořeno zaměstnanci Colonial Genetics.</emphasis><emphasis>Dvě století vývoje lepších těl!</emphasis></p> <p>[Tohle stálo na titulní straně brožury, která mě čekala v mém PDA. Ilustraci si prostě musíte představit, šlo o napodobeninu slavné da Vinciho studie lidského těla, které bylo zelené. Ale dál.]</p> <p>Od Koloniálních obranných sil jste právě získal nové tělo! Blahopřejeme! Vaše nové tělo je konečným výsledkem mnohaletého úsilí vědců a inženýrů Colonial Genetics, a je přizpůsobené přísným požadavkům služeb KOSu. Tento dokument poslouží jako krátké představení důležitých vlastností a funkcí vašeho nového těla, a poskytne odpovědi na některé nejčastější otázky rekrutů.</p> <p><strong>NEJDE JEN O NOVÉ TĚLO – JDE O<emphasis> LEPŠÍ</emphasis> TĚLO</strong>Zeleného nádechu kůže svého nového těla jste si jistě všiml. Nejde o pouhou kosmetickou změnu Vaše nová kůže FloraDerm™ obsahuje chlorofyl, který je dodatečným zdrojem energie a umožní vám optimálně využít kyslík a oxid uhličitý, v důsledku čehož se budete cítit svěží a budete schopen po delší dobu – a lépe – plnit svoje povinnosti ve službě KOSu! Toto je jen první z mnoha zlepšení, která na sobě budete postupně objevovat. Tady jsou některá další:l Vaše krevní tkáň byla nahrazena revolučním systémem NanoKrev™, který čtyřnásobně zvyšuje schopnost krve zásobovat tělo kyslíkem a zároveň ho chrání před chorobami, toxiny a smrtí vykrvácením!l Naše patentovaná technologie KočkoZrak™ vám umožní něco, čemu neuvěříte, dokud si to sami nevyzkoušíte! Zvýšená senzitivita světločivných buněk sítnice vám poskytne tak vysoké rozlišení vidění, že mu ve volné přírodě není rovno. Speciálně vyvinuté tyčinky vám navíc garantují funkčnost zraku i při extrémně slabém osvětlení.l Naše soustava vylepšených smyslů HyperSmysl™ vám poskytne úroveň hmatu, sluchu, chuti a čichu jako nikdy dříve. Znásobením množství nervových zakončení, jejich umístěním a optimálním využitím nervových uzlů se prohloubí citlivost všech smyslů. Rozdíl pocítíte hned první den!l Jak chcete být silný? S technologií SuperSval™ se vaše fyzická síla zvětší a reakční doba zkrátí. Budete silnější a rychlejší, než jste kdy snil – tak silný a rychlý, že koloniální genetické zákony neumožňují tuto technologii nabízet na běžném trhu. Pro rekruty zcela zřejmá výhoda!l Už nikdy neztratíte spojení! Nikdy neztratíte přístup, protože váš počítač – NeuroKomp™ – se stane nedílnou součástí vašeho mozku. Naše patentované komunikační rozhraní vám umožní přístup k vašemu NeuroKompu™ dvacet čtyři hodin denně. NeuroKomp™ zároveň slouží jako řídicí centrum všech neorganických technologií ve vašem novém těle, jako je například NanoKrev™. Vaši kolegové v KOSu nedají na tuto ohromující technologii dopustit – v budoucnu nedáte ani vy.</p> <p><strong>TVOŘÍME VAŠE LEPŠÍ JÁ</strong>Bezpochyby budete ohromený tím, co vaše nové tělo dokáže. Napadlo vás však, jak vzniklo? Určitě vás bude zajímat, že je nejnovějším modelem řady moderních a kvalitnějších těl zkonstruovaných společností Colonial Genetics. Naše patentované technologie nám umožňují kombinovat genetické informace různých živočišných druhů spolu s nejmodernějšími robotickými technologiemi tak, abychom nové tělo vylepšili. Není to snadný úkol, ale naše úsilí vás potěší!Téměř před dvěma stoletími jsme provedli první vylepšení. Od toho okamžiku se zdokonalujeme. Při plánování změn a technologických vylepšení se v první řadě spoléháme na pokročilé počítačové modelování tak, abychom mohli simulovat dopad navržených vylepšení na celý organismus. Pokud navržená vylepšení projdou tímto testem, provádíme zkoušku na biologické maketě. Jedině za této podmínky mohou být navržené změny začleněny do projektovaného těla, jehož „původní“ DNA je shodná s vaší. Máte jistotu, že každé technologické vylepšení je bezpečné a bylo testováno a projektováno tak, aby vytvořilo vaše lepší já!</p> <p><strong>ČASTÉ OTÁZKY VZTAHUJÍCÍ SE K VAŠEMU NOVÉMU TĚLU</strong><strong><emphasis>1. </emphasis></strong><strong><emphasis>Má moje nové tělo obchodní značku?</emphasis></strong>Ano! Vaše nové tělo je pojmenováno Obránce, série XII, model Herkules. Technické označení je CG/KOS Model 12, revize 1.2.11. Tato těla se mohou používat výhradně pro účely Koloniálních obranných sil. Kromě toho má každé tělo své vlastní modelové číslo, které slouží pro účely údržby. Své modelové číslo můžete zjistit spojením se svým NeuroKompem™. Při každodenní komunikaci můžete samozřejmě bez obav nadále používat své rodné jméno!</p> <p> <strong><emphasis>2. </emphasis></strong><strong><emphasis>Stárne moje nové tělo?</emphasis></strong>Výrobní řada Obránce byla navržena tak, aby zajistila KOSu ideální výkon po celou dobu jeho provozu. Za tímto účelem byly vyvinuty pokročilé genetické technologie, které zpomalují přirozené procesy stárnutí. S režimem základní údržby zachováte jeho špičkovou výkonnost po dobu, po kterou budete tělo používat. Zároveň se takto vyhnete jakýmkoliv prostojům ve službě, protože všechna zranění a vady budou opravovány okamžitě.</p> <p> <strong><emphasis>3. </emphasis></strong><strong><emphasis>Mohu tato úžasná vylepšení předat svým potomkům?</emphasis></strong>Ne. Vaše tělo a jeho biologické a technologické systémy jsou patentem Colonial Genetics, a proto nemohou být bez povolení postoupeny. Vzhledem k rozsáhlým vylepšením řady Obránce není ani jejich genetická informace kompatibilní s lidskými jedinci, kteří změnu nepodstoupili. Laboratorní testy prokázaly, že rozmnožování Obránců není možné. Žádný z pokusů o oplodnění embryo nepřežilo. Kromě toho se KOS domnívá, že přenos genetických informací na potomky není pro vojenské účely nezbytný, a proto jsou následující modely Obránce projektovány jako neplodné, ačkoliv ostatní funkce rozmnožovacího ústrojí pozměněny nejsou.<strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>4. </emphasis></strong><strong><emphasis>Znepokojuje mne teologický aspekt nového těla. Co</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>mohu udělat?</emphasis></strong>Přestože Colonial Genetics ani KOS nezastávají žádný oficiální názor týkající se teologických a psychologických důsledků přesunu vědomí z jednoho těla do druhého, obě instituce případné pochybnosti a obavy mnoha rekrutů chápou. Každý transport s rekruty doprovází duchovní představitel zastupující většinu nejvýznamnějších pozemských náboženství. Členem transportu je také psycholog terapeut. Doporučujeme vám obrátit se s případnými dotazy na tyto osoby.</p> <p> <strong><emphasis>5. </emphasis></strong><strong><emphasis>Jak dlouho mohu své nové tělo používat?</emphasis></strong>Výrobní řada těl značky Obránce je navržena pro účely KOSu; tudíž po dobu vaší aktivní služby v KOSu můžete používat a těšit se z technologických a biologických vylepšení nového těla. V okamžiku, kdy KOS opustíte, dostanete nové nemodifikované lidské tělo v souladu s vaší původní DNA.</p> <p>Všichni z Colonial Genetics vám blahopřejí k novému tělu! Víme, že vám bude po celou dobu vaší služby v Koloniálních obranných silách dobře sloužit. Děkujeme vám za vaši službu koloniím – a přejeme vám radost… z nového těla.</p> <p>Odložil jsem PDA; šel jsem do koupelny, abych si v zrcadle nad umyvadlem prohlédl novou tvář.</p> <p>Bylo nemožné pominout oči. Dřív jsem měl hnědé oči – zemitě hnědé, ale se zajímavými zlatými tečkami. Kathy mi říkávala, že někde četla, že barevné skvrny na duhovce nejsou nic jiného než tuková tkáň. Měl jsem prostě tlusté oči.</p> <p>Jestli ale moje staré byly tlusté, ty nové byly obézní. Od panenky až k okraji duhovky, kde jejich barva přecházela do zelena, byly naprosto zlaté. Okraj duhovky měl tmavou smaragdově zelenou barvu, která probleskovala celou duhovkou až k panence. Samotné panenky byly nyní výrazně zúžené kvůli zářivce těsně nad zrcadlem. Zhasl jsem ji a pak i velké světlo. Jediným zdrojem zůstala malá dioda PDA. Starýma očima bych nikdy neviděl to, co jsem spatřil díky těm novým.</p> <p>Přizpůsobení trvalo pouze okamžik. Nepopírám, že jsem místnost viděl nejasně, ale každý předmět jsem snadno rozpoznal. Vrátil jsem se k zrcadlu a pohlédl do něj; panenky byly rozšířené, jako po požití nějakých drog. Klepl jsem do vypínače nad zrcadlem a pozoroval, jak se panenky s obdivuhodnou rychlostí stahují.</p> <p>Svlékl jsem se, abych si nové tělo poprvé pořádně prohlédl. Můj předchozí dojem se ukázal pravdivý. Přejel jsem si rukou po hrudníku a pevných břišních svalech. Nikdy ve svém životě jsem neměl tak vypracované tělo. Nechápal jsem, jak mohli vytvořit mé nové já v tak dobré kondici. Napadlo mě, jak dlouho by mi trvalo, než bych z něj udělal takovou trosku, jakou jsem ve svých dvaceti skutečně byl. Také mě napadlo, jestli vůbec mohou svaly po všech těch kejklích s DNA ochabnout. Doufal jsem, že ne. Moje nové já se mi zamlouvalo.</p> <p>Od řas směrem dolů žádné ochlupení.</p> <p>Když říkám žádné, skutečně myslím<emphasis> žádné</emphasis> – ani chloupek. Nikde. Holé paže, holé nohy, holá záda (ne že by předtím<emphasis> nebyla</emphasis>), holé přirození. Promnul jsem si bradu, abych zjistil, zda neucítím rašící strniště, ale byla hladká jako dětská prdelka. Nebo jako moje stávající hýždě. Podíval jsem se i na svůj poklad; abych řekl pravdu, bez ochlupení se mi zdál trochu opuštěný. Vlasy jsem měl husté, nevýrazně hnědé. To se od mé předchozí inkarnace zase tolik nezměnilo.</p> <p>Dal jsem si ruku před obličej, abych mohl prozkoumat zbarvení pleti. Světlý odstín zelené, ale ne křiklavý, což bylo příjemné; nelíbilo by se mi mít barvu jako mentolový likér. Celá pokožka měla stejný barevný odstín, ačkoliv bradavky a špička penisu byly trochu tmavší. Barevné kontrasty se mi zdály stejné jako dřív, jiná byla pouze barva. Ještě jedné věci jsem si všiml: žíly šlo snadněji rozeznat. Měly šedavou barvu. Domníval jsem se, že ať už měla NanoKrev™ jakékoli zabarvení, nebyla červená. Znovu jsem se oblékl.</p> <p>Moje PDA zapípalo. Zdvihl jsem je. Přišla nová textová zpráva.</p> <p>Zněla: Nyní máte přístup ke svému NeuroKompu™. Chcete ho nyní aktivovat? Na obrazovce se objevila tlačítka ANO a NE. Zvolil jsem ANO.</p> <p>Znenadání jsem zaslechl příjemně hluboký, sytý hlas přicházející odnikud. Málem jsem vyskočil ze své nové zelené kůže.</p> <p>„Ahoj!“ pozdravil mě. „Právě jste navázal spojení se svým interním počítačem NeuroKompem s patentovaným rozhraním! Neděste se! Díky zapojení NeuroKompu slyšíte tento hlas přímo v centru sluchu ve vašem mozku.“</p> <p>Skvělé, pomyslel jsem si. Teď mám v hlavě další hlas.</p> <p>„Po tomto krátkém představení můžete hlas kdykoli vypnout. Začneme s možnostmi, vyberte odpověď ‚ano‘ nebo ‚ne‘. Nyní po vás NeuroKomp vyžaduje pronést ‚ano‘ nebo ‚ne‘, tak, aby se mohl naučit rozpoznat tuto odezvu. Pokud jste připraven, řekněte prosím slovo ‚ano‘. Můžete kdykoli.“</p> <p>Hlas zmlkl. Trochu zmaten jsem zaváhal.</p> <p>„Nyní řekněte ‚ano‘,“ opakoval hlas.</p> <p>„Ano!“ vyhrkl jsem překotně.</p> <p>„Děkuji vám, že říkáte ‚ano‘. Nyní řekněte ‚ne‘.“</p> <p>„Ne,“ řekl jsem a na okamžik uvažoval, jestli si NeuroKomp™ nemůže myslet, že říkám ‚ne‘ na jeho požadavek, neurazí se a neusmaží můj mozek ve vlastní šťávě.</p> <p>„Děkuji vám, že říkáte ‚ne‘,“ řekl hlas poněkud polopaticky. „Jakmile spolu pokročíme, časem se naučíte, že není nutné tyto příkazy vyslovovat, aby na ně váš NeuroKomp reagoval. Nicméně po nějakou dobu budete pravděpodobně své pokyny vyslovovat, než si komunikaci se svým NeuroKompem osvojíte. V této chvíli si můžete vybrat, zda chcete pokračovat audio, nebo přepnout do textového rozhraní. Přejete si nyní přepnout do textového rozhraní?“</p> <p>„Bože, ano.“</p> <p>Nyní budeme pokračovat v textovém rozhraní, sděloval řádek poletující mi přímo před očima. Text byl dokonale kontrastní vůči všemu, na co jsem se díval. Pohnul jsem hlavou, a přesto zůstal nehybně uprostřed a kontrast se měnil tak, aby byl neustále čitelný. Páni.</p> <p>Doporučuje se, abyste během své počáteční textové relace zůstal sedět; zabráníte tak možnému zranění, napsal NeuroKomp. Nyní si prosím sedněte. Posadil jsem se.</p> <p>Během své počáteční relace se svým NeuroKompem™ zjistíte, že je jednodušší komunikovat pomocí řeči. Aby mohl NeuroKomp porozumět vašim otázkám, je nyní nutné naučit ho rozeznat váš hlas. Prosím přečtěte nahlas následující hlásky. V mém obrazovém poli se objevil seznam hlásek. Četl jsem je, zprava doleva. Následovalo množství krátkých vět.</p> <p>Děkuji vám, objevilo se v řádku. NeuroKomp™ je nyní schopen přijmout pokyn prostřednictvím vašeho hlasu. Přejete si nyní pojmenovat svůj NeuroKomp™?</p> <p>„Ano.“</p> <p>Mnoho uživatelů shledává užitečným dát svému NeuroKompu™ jiné jméno než NeuroKomp™. Přejete si v tomto okamžiku pojmenovat svůj NeuroKomp™?</p> <p>„Ano.“</p> <p>Prosím vyslovte jméno, které jste vybral.</p> <p>„‚Kretén‘.“</p> <p>Vybral jste ‚Kretén‘, napsal NeuroKomp. Upozorňuji, že stejné jméno vybralo pro svůj NeuroKomp™ mnoho rekrutů. Přejete si vybrat jiné jméno?</p> <p>„Ne,“ řekl jsem s hrdostí, že mnoho mých kolegů rekrutů má ze svého NeuroKompu stejný pocit.</p> <p>Váš NeuroKomp™ je nyní Kretén, pokračoval text. Pokud si budete přát, můžete jméno kdykoli změnit. Nyní musíte zadat přístupovou frázi k aktivaci Kreténa. Přestože Kretén pracuje neustále, na povely reaguje, jen když je aktivován. Prosím, vyberte krátkou frázi. Kretén navrhuje ‚aktivovat Kreténa‘. Ale můžete vybrat jinou frázi. Nyní prosím vyslovte svou aktivační frázi.</p> <p>„‚Hej, Kreténe‘.“</p> <p>Vybral jste ‚Hej, Kreténe‘. Prosím, potvrďte svou volbu. Provedl jsem. Potom mě požádal, abych zadal deaktivační frázi. Vybral jsem (samozřejmě) ‚vypadni, Kreténe‘.</p> <p>Přejete si, aby se na sebe Kretén odvolával v první osobě?</p> <p>„Rozhodně.“</p> <p>Jsem Kretén.</p> <p>„Nepochybně.“</p> <p>Očekávám vaše povely nebo dotazy.</p> <p>„Seš inteligentní?“</p> <p>Jsem vybaven plynulým jazykovým procesorem a dalšími systémy k rozpoznávání otázek a vysvětlování a poskytování odpovědí, které mohou často navodit zdání inteligence, zvláště při propojení s rozsáhlými počítačovými sítěmi. Nicméně systémy NeuroKompu™ nejsou přirozeně inteligentní. Například toto je automatická odezva. Podobná otázka je často pokládána.</p> <p>„Jak mně rozumíš?“</p> <p>V této fázi reaguji na váš hlas, napsal Kretén. Zatímco mluvíte, monitoruji váš mozek a zjišťuji, jak se projevuje, když si se mnou přejete komunikovat. Postupně vám budu schopen rozumět, aniž byste musel hovořit. A časem se také můžete naučit, jak mě používat bez vědomých zvukových nebo vizuálních podnětů.</p> <p>„Co umíš?“</p> <p>Seznam činností je rozsáhlý. Přejete si jej vidět?</p> <p>„Prosím.“</p> <p>Před očima se mi objevil dlouhý seznam. K prohlížení seznamů podsložek vyberte prosím hlavní kategorii a řekněte „rozbalit [položku]“. Pro provedení činnosti řekněte prosím „otevřít [položku]“.</p> <p>Pročítal jsem sloupec. Zjevně bylo jen málo věcí, které Kretén nedokázal. Mohl poslat zprávu ostatním rekrutům. Dokázal stahovat zprávy. Přehrávat hudbu nebo video. Hrát hry. Vyvolat jakýkoli dokument systému. Uchovávat neuvěřitelné množství dat. Provádět složité výpočty. Dokázal rozpoznat tělesná onemocnění a navrhnout léčbu. Mohl vytvořit místní síť mezi vybranou skupinou ostatních uživatelů. Dokázal zajistit přímý překlad stovek lidských i mimozemských jazyků. Dokonce dokázal zajistit informační obrazové pole o kterémkoli uživateli. Aktivoval jsem tuto možnost. Jen stěží jsem rozpoznal sebe; pochyboval jsem, že bych poznal některého z ostatních Páprdů. Mít Kreténa usazeného uvnitř mozku byla po všech stránkách docela užitečná věc.</p> <p>Uslyšel jsem cvaknutí zámku u dveří.</p> <p>Vzhlédl jsem. „Hej, Kreténe, kolik je?“</p> <p>Je právě 1200, napsal Kretén. Hrál jsem si s ním téměř devadesát minut. Takže to by stačilo; už jsem chtěl vidět skutečné lidi.</p> <p>„Vypadni, Kreténe.“</p> <p>Na shledanou, napsal Kretén. Jakmile jsem si text přečetl, zmizel.</p> <p>Ozvalo se zaklepání na dveře. Šel jsem otevřít. Předpokládal jsem, že to bude Harry; byl jsem zvědavý, jak vypadá.</p> <p>Vypadal jako úžasná bruneta s tmavě olivově zelenou pletí a dlouhýma nohama.</p> <p>„Vy nejste Harry,“ vyhrkl jsem neuvěřitelně pitomě.</p> <p>Bruneta po mně přejížděla pohledem nahoru a dolů. „Johne?“ řekla nakonec.</p> <p>Několik vteřin jsem jen tupě hleděl, a pak si vybavil jméno – těsně předtím, než se v mém zorném poli začala přízračně vznášet její jmenovka. „Jesse,“ vydechl jsem.</p> <p>Přikývla. Zíral jsem. Otevřel jsem ústa, abych něco řekl. Popadla mou hlavu a políbila mě tak tvrdě, až jsem vletěl pozpátku do kajuty. Cestou na podlahu zabouchla kopnutím dveře.</p> <p>Zapomněl jsem, jak snadno dostane člověk erekci, když je mladý.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 6</strong></p> <p>Také jsem zapomněl, jak<emphasis> často</emphasis> může mladík erekci mít.</p> <p>„Nevykládej si to špatně,“ řekla Jesse, ležící už po třetím (!) čísle nahoře na mně. „Ale vlastně mě moc nepřitahuješ.“</p> <p>„Díky bohu. Jinak už bych byl dočista vorvanej.“</p> <p>„Nechci, abys to blbě pochopil,“ pokračovala. „Mám tě ráda. Dokonce i před touhle“ – mávla rukou ve snaze vymyslet způsob, jak popsat omlazení, transplantaci celého těla – „směnou. Prostě inteligentní, laskavej, zábavnej a skvělej kámoš.“</p> <p>„Hmm,“ zamumlal jsem. „Víš, Jesse, věta o ‚kamarádství‘ má obvykle sexu<emphasis> zabránit.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Já jenom nechci, aby sis udělal nějakej mylnej obrázek.“</p> <p>„Já se domnívám, že pod vlivem kouzelnýho přesunu do dvacetiletýho těla je člověk natolik vzrušenej, že je jasný, že se vší vervou skočí po prvním, kdo se namane.“</p> <p>Jesse na mě okamžik zírala, potom vyprskla smíchy. „Jo! Přesně tak. I když ty ses namanul až jako druhej v pořadí. Nezapomínej, že mám spolubydlící.“</p> <p>„Jo? Jak se vyklubala Maggie?“</p> <p>„Ach můj bože,“ vydechla Jesse. „Vedle ní vypadám jak vyplavená velryba, Johne.“</p> <p>Rukama jsem jí přejel po bocích. „Seš fakt pěkná vyplavená velryba, Jesse.“</p> <p>„Já vím!“ řekla a náhle se na mně obkročmo posadila. Zvedla paže a spojila je za hlavou, čímž ještě vylepšila už beztak úžasně pevná a plná ňadra. Kolem svých boků jsem cítil její horká stehna. Přestože jsem právě v tom okamžiku neměl erekci, věděl jsem, že jedna právě přichází. „Chci říct, podívej se na mě,“ nabádala zcela zbytečně, protože od chvíle, co se posadila, jsem z ní nedokázal odtrhnout zrak. „Vypadám<emphasis> báječně.</emphasis> Nejsem namyšlená. Ve skutečnosti jsem takhle dobře nikdy nevypadala. Ani<emphasis> zdaleka.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Tomu se dá těžko věřit,“ poznamenal jsem.</p> <p>Chytila se za prsa a bradavky mi namířila před obličej. „Vidíš je?“ zeptala se a levým zatřásla. „<emphasis>Tohle</emphasis> bylo původně o číslo menší než<emphasis> druhý,</emphasis> a přesto nadměrný. Od puberty jsem trpěla neustálou bolestí v zádech. A myslím, že takhle pevný byly pouhej tejden, když mi bylo třináct.<emphasis> Možná.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Sáhla dolů, vzala mě za ruce a přitiskla si je na své dokonalé ploché břicho. „Ani<emphasis> tohle</emphasis> jsem nikdy neměla. Jako bych tady měla neustále malej pytel, dokonce ještě před tím, než jsem otěhotněla. A po dvou dětech, no prostě, kdybych chtěla další, mohly by to bejt klidně paterčata.“</p> <p>Sklouzl jsem rukama za ni a chytil ji za hýždě. „A co tohle?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Širokej záběr,“ odpověděla Jesse a zasmála se. „Byla jsem velká holka, kamaráde.“</p> <p>„To není zločin. Kathy byla taky veliká. Vyhovovalo mi to.“</p> <p>„V tý době mi to bylo putna,“ řekla. „Řešit vzhled je blbost. Ale teď bych rozhodně neměnila.“ Provokativně si přejela rukama po těle. „Jsem tak sexy!“ A s tím se zahihňala a pohodila hlavou. Zasmál jsem se.</p> <p>Jesse se předklonila a hleděla mi do tváře. „Tyhle oči mě prostě fascinujou. Uvažuju, jestli na ně fakt použili kočičí DNA. Rozumíš, míchanice kočičí DNA s naší. Líbilo by se mi bejt trochu šelma.“</p> <p>„Neřek bych, že je to opravdová kočičí DNA. Žádný jiný kočičí rysy nemáme.“</p> <p>Jesse se vsedě odtáhla. „Jaký třeba?“</p> <p>„Mno,“ řekl jsem a ruce nechal bloudit po jejích ňadrech. „Třeba kocouři maj na penisu výrůstky.“</p> <p>„Kecáš.“</p> <p>„Ne, je to pravda,“ řekl jsem. „Klidně si to vyhledej. Podněcujou u samic ovulaci. Já žádný nemám. Něčeho takovýho by sis už všimla.“</p> <p>„To nic nedokazuje,“ řekla Jesse a náhle se trochu posunula. Nahnula se dopředu, aby spočívala přímo na mně. Zatvářila se přitom chlípně. „Možná jsme to jen nedělali dost tvrdě, aby se objevily.“</p> <p>„Cejtím výzvu.“</p> <p>„Já taky něco cejtím,“ řekla a zavrtěla se.</p> <p>„Na co myslíš?“ zeptala se mě později.</p> <p>„Na Kathy. A jak často jsme leželi stejně, jako teď ležíme my.“</p> <p>„Myslíš na koberci,“ řekla se smíchem.</p> <p>Zaklepal jsem jí na čelo. „To zrovna ne. Prostě po sexu, povídali jsme si a byli spolu. Tak jsme taky poprvý mluvili vo zápisu.“</p> <p>„Proč si vo tom mluvil?“</p> <p>„Já ne. Začala s tím ona. Bylo to vo mejch šedesátinách a já měl depku ze svýho stáří. Tak navrhla, abysme se, až přijde ten čas, zapsali. Trochu mě to překvapilo. Vždycky jsme se stavěli proti válce. Protestovali jsme proti tý subkontinentální, víš, v době, kdy to nebylo extra populární.“</p> <p>„Spousta lidí proti ní protestovala.“</p> <p>„Jo, ale my<emphasis> fakticky</emphasis> protestovali. Ve městě jsme kvůli tomu byli dokonce za blázny.“</p> <p>„A jak teda zdůvodnila zápis do armády?“</p> <p>„Řekla, že není proti válce nebo vojsku obecně, jen proti<emphasis> tamt</emphasis><emphasis>ý</emphasis> válce a naší armádě. Řekla, že lidi maj právo se bránit, a tam venku ve vesmíru je to pravděpodobně naprosto nezbytný. A že kromě těch ušlechtilejch pohnutek budem znova mladý.“</p> <p>„Ale pokud ste nebyli stejně starý, nemohli jste narukovat spolu.“</p> <p>„Byla o rok mladší než já. A upozornil jsem jí na to řek jsem, že jakmile narukuju, budu oficiálně mrtvej, nebudeme už svoji a kdoví jestli se ještě někdy setkáme.“</p> <p>„Co na to řekla?“</p> <p>„Že kecám nesmysly. Znovu si mě najde a dotáhne k oltáři stejně jako poprvý. A taky by to zvládla. Byla v těchhle věcech neoblomná.“</p> <p>Jesse se opřela na loktech a pohlédla na mě. „Mrzí mě, že tu s tebou není, Johne.“</p> <p>Usmál jsem se. „To je dobrý. Někdy se mi po ní prostě stejská, to je celý.“</p> <p>„Chápu. Mně po manželovi taky.“</p> <p>Pohlédl jsem na ni. „Myslel jsem, že tě nechal kvůli mladší a pak se votrávil jídlem?“</p> <p>„Nechal, otrávil a zasloužil si vyblít svý vnitřnosti,“ zavrčela. „Nechybí mi přímo von. Ale<emphasis> manžel.</emphasis> Je hezký mít někoho, vo kom víš, že patříte k sobě.“</p> <p>„Je hezký patřit jeden druhýmu.“</p> <p>Jesse se ke mně přitulila a položila mi ruku přes hruď. „Ovšem<emphasis> tohle</emphasis> je taky hezký. Už je to dost dlouho, co jsem to naposled dělala.“</p> <p>„Ležela na podlaze?“</p> <p>Teď mi zaklepala na čelo ona. „Ne, hmm, vlastně jo. Ale hlavně jen tak ležet po sexu. Nebo se vůbec milovat. Nechtěj vědět, jak dlouho jsem to neměla.“</p> <p>„Jasně že chci.“</p> <p>„Mizero. Osm let.“</p> <p>„Není divu, žes na mě hnedka skočila.“</p> <p>„Máš pravdu,“ řekla. „Naštěstí si byl v pravej čas na pravým místě.“</p> <p>„Bejt na pravým místě je nejdůležitější, to mi maminka vždycky říkala.“</p> <p>„Musel si mít neobyčejnou maminku,“ poznamenala. „Hele, mrcho, kolik je hodin?“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Mluvím s hlasem ve svý hlavě,“ vysvětlovala.</p> <p>„Hezký méno.“</p> <p>„Jaký si mu dal ty?“</p> <p>„Kretén.“</p> <p>Přikývla. „To zní taky moc pěkně. Takže, prej je po 1600. Máme dvě hodiny do večeře. Víš, co to znamená?“</p> <p>„Ne. Jsem sice mladej a supervylepšenej, ale víc jak čtyrykrát to nezvládnu.“</p> <p>„Uklidni se. Jen to znamená, že máme dost času na šlofíka.“</p> <p>„Mám podat deku?“</p> <p>„Nebuď pitomá. Jenom proto, že souložím na koberci, na něm nechci i spát. Máš postel navíc. Budu spát na ní.“</p> <p>„Takže já budu spát sám?“</p> <p>„Vynahradím ti to,“ slíbila. „Připomeň se, až otevřu oči.“</p> <p>Připomněl jsem se. Dodržela svůj slib.</p> <p>„Pro rány<emphasis> boží,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekl Thomas, zatímco si sedal ke stolu s podnosem přeplněným jídlem tak, až bylo s podivem, že ho vůbec uzvedl. „Nemám slov. Jsme prostě úžasný.“</p> <p>Měl pravdu. Staří páprdové se vyvrbili neuvěřitelně dobře. Thomas, Harry a Alan mohli stát modelem; z nás čtyř jsem byl ošklivé kačátko rozhodně já, a to jsem vypadal – tedy<emphasis>, pohledně.</emphasis> Stejně jako ženy. Jesse byla ohromující, Susan ještě víc a Maggie vypadala jako bohyně. Dívat se na ni téměř bolelo.</p> <p>Vlastně bolelo dívat se na kohokoli z nás. Všichni jsme strávili několik minut tím, že jsme na sebe zírali. A nebyli jsme to jenom my. Zběžně jsem se rozhlédl po místnosti a nenašel jediného ošklivého člověka. Bylo to příjemně znepokojivé.</p> <p>„To není možný,“ ozval se náhle Harry. Pohlédl jsem na něho. „Taky jsem se kapku koukal kolem. Není přece sakra možný, aby všichni tady vypadali v tom věku tak dobře, jako vypadaj teď.“</p> <p>„Mluv za sebe, Harry,“ řekl Thomas. „Já mám pocit, že jsem o něco míň přitažlivej, než když sem se nacházel ve věku malin nezralých.“</p> <p>„Rozhodně máš barvu nezralý maliny,“ řekl Harry. „Dobře, i když pominu tady nevěřícího Tomáše –“</p> <p>„Celou cestu k zrcadlu budu brečet,“ řekl Thomas.</p> <p>„– je skoro nemožný, aby se všichni takle vyvedli. Zaručuju vám, že jsem ve dvaceti takhle dobře nevypadal. Byl jsem tlustej, všude měl pupínky a začínal plešatět.“</p> <p>„Nech toho,“ řekla Susan. „Skoro se červenám.“</p> <p>„A ja se snažím jíst,“ řekl Thomas.</p> <p>„Když vypadám<emphasis> takhle,</emphasis> můžu se tomu teď zasmát,“ řekl Harry a přejel si rukou po těle, jako by představoval nejnovější model výrobku. „Ale mý nový já má jen hodně málo společnýho s mým starým já, to vám řeknu.“</p> <p>„To zní, jako by ti to vadilo,“ poznamenal Alan.</p> <p>„Vadí, trochu,“ souhlasil Harry. „Samozřejmě to<emphasis> beru.</emphasis> Ale když mi někdo dá koně, podívám se mu na zuby. Proč vypadáme tak dobře?“</p> <p>„Dobrý geny,“ navrhl Alan.</p> <p>„Jistě,“ řekl Harry. „Ale čí? Naše? Nebo něco, co poslepovali někde v laboratoři?“</p> <p>„Všichni jsme prostě ve skvělým stavu,“ prohlásila Jesse. „Říkala jsem Johnovi, že tohle tělo je na tom mnohem líp, než kdy bylo to moje skutečný.“</p> <p>Náhle se ozvala Maggie. „To je fakt. Řeknu ‚mý skutečný tělo‘ a mám na mysli ‚mý starý tělo‘. Jako by pro mě tohle tělo pořád nebylo skutečný.“</p> <p>„Je dostatečně skutečný, holka,“ řekla Susan. „Je to jasný při čůrání.“</p> <p>„Hlavně žes<emphasis> mě</emphasis> kritizovala za moje vosobní poznámky,“ podotkl Thomas.</p> <p>„Chci prostě říct,“ vysvětlovala Jesse, „že když už uzpůsobovali naše těla pro boj, dali si trochu práce a stejně tak vylepšili i to ostatní.“</p> <p>„Souhlas,“ řekl Harry. „Ale pořád nevíme,<emphasis> proč</emphasis> to udělali.“</p> <p>„Sbližuje nás to,“ řekla Maggie.</p> <p>Všichni zírali. „Hele, kdo na to přišel.“</p> <p>„Trhni si, Susan,“ odvětila Maggie. Susan se ušklíbla. „Jde prostě o základní rys lidský psychiky. Máme sklon přimykat se k lidem, co nám připadají přitažlivý. Všichni tady, včetně nás, jsme si v podstatě cizí, a přitom je nás třeba během krátký doby stmelit. Například tím, že než začneme s výcvikem, budeme všichni atraktivní.“</p> <p>„Nechápu, jak pomůže armádě v boji, když na sebe budem všichni zamilovaně koukat,“ řekl Thomas.</p> <p>„O to nejde,“ řekla Maggie. „Sexuální přitažlivost je podružná. Záleží na tom, jak rychle vytvořit vzájemnou důvěru a oddanost. Lidi instinktivně věřej a pomáhaj lidem, co jim přijdou přitažlivý. Bez ohledu na sexuální přitažlivost. Proto v televizi nezaměstnávaj šeredy. Proto se atraktivní lidi nemusej ve škole tak snažit.“</p> <p>„Ale teď jsme takový všichni,“ řekl jsem. „V zemi nádhernejch budou všichni, co jsou jen hezký, v kýblu.“</p> <p>„A navíc některý z nás vypadaj líp než ostatní,“ řekl Thomas. „Pokaždý, když se podívám na Maggii, mám pocit, že je tady málo kyslíku. Bez urážky, Maggie.“</p> <p>„V pohodě,“ řekla Maggie. „Není důležitý, jak si teď připadáme atraktivní, ale jaký jsme byli předtím. Rychle to podvědomě zpracujem, a krátkodobá výhoda je beztak všechno, oč jim jde.“</p> <p>„Takže když se podíváš na mě, kyslík ti nechybí,“ obrátila se Susan na Thomase.</p> <p>„Tak jsem to nemyslel,“ řekl Thomas.</p> <p>„Budu na to pamatovat, až tě budu škrtit,“ řekla Susan. „Když už je řeč o nedostatku kyslíku.“</p> <p>„Přestaňte flirtovat, vy dva,“ řekl Alan, a obrátil svou pozornost na Maggie. „Mám dojem, že v podstatě máš pravdu, ale zdá se mi, žes zapomněla, komu bysme měli připadat nejpřitažlivější: sami sobě. V dobrým i zlým, tyhle těla, ve kterejch jsme, jsou pro nás cizí. Poukazuju na skutečnost, že jsem zelenej a v palici mám počítač, kterýmu říkám ‚Idiot‘.“ Zarazil se a podíval se na nás. „Jak jste ho pojmenovali vy?“</p> <p>„Kretén,“ řekl jsem.</p> <p>„Mrcha,“ prozradila Jesse.</p> <p>„Vocas,“ ozval se Thomas.</p> <p>„Zmrd,“ řekl Harry.</p> <p>„Ďábel,“ vydechla Maggie.</p> <p>„Drahoušek,“ řekla Susan. „Zřejmě jsem jediná, která má svůj NeuroKomp ráda.“</p> <p>„Spíš jediná, koho ten hlas nevyděsil,“ podotkl Alan. „Ale chci říct tohle: bejt z ničeho nic mladej a projít rozsáhlejma fyzickejma a mechanickejma změnama si vybere daň na psychice. I když jsme rádi znovu mladý – já rozhodně – furt si s novým já nejsme nijak blízký. Udělat nás pro sebe pohledný může bejt jeden ze způsobů, jak nám pomoct se s tím ‚srovnat‘.“</p> <p>„Máme co do činění s vychytralejma lidma,“ zakončil zlověstně Harry.</p> <p>„Uvolni se, Harry,“ řekla Jesse a lehce do něho šťouchla. „Seš jedinej, kdo umí votočit skutečnost bejt mladej a sexy v temný spiknutí.“</p> <p>„Myslíš, že jsem sexy?“ zeptal se Harry.</p> <p>„Seš dokonalej, drahoušku,“ pronesla Jesse a věnovala mu strojený pohled.</p> <p>Harry se připitoměle usmál. „To je v tomhle století poprvý, co mi<emphasis> tohle</emphasis> někdo řek. Dobrá, vzdávám se.“</p> <p><strong>***</strong></p> <p>Muž v čele posluchárny plné rekrutů byl bitvami ostřílený veterán. NeuroKompy nás informovaly, že slouží v Koloniálních obranných silách čtrnáct let a zúčastnil se mnoha bitev, jejichž jména nám momentálně nic neříkala. Dostal se na nová místa, setkal se s novými rasami a na rozkaz je vyhladil. Vypadal na třiadvacet.</p> <p>„Dobrý večer, rekruti,“ začal poté, co jsme se usadili. „Jsem podplukovník Bryan Higgee a po zbytek cesty budu vaším velícím důstojníkem. Z praktického hlediska to příliš neznamená – do příletu na Betu Pyxis III, na dobu jednoho týdne od této chvíle, dostanete pouze jeden příkaz. Slouží nicméně k připomenutí, že od tohoto okamžiku podléháte předpisům a nařízením Koloniálních obranných sil. Nyní máte nová těla a s nimi přijde i nová odpovědnost.</p> <p>Asi přemýšlíte o svých nových tělech, co dokáží, jakou vydrží námahu a jak je můžete použít ve službách Koloniálních obranných sil. Všechny tyto otázky budou zodpovězeny, jakmile začnete s tréninkem na Betě Pyxis III. Nicméně právě teď je vaším hlavním cílem pouze si na své nové já zvyknout.</p> <p>Takže rozkaz pro zbytek vašeho výletu zní: Dobře se bavte.“</p> <p>V řadách se ozvalo mumlání a někteří vyprskli smíchy. Představa nečekaně nařízené zábavy nás obveselila. Podplukovník Higgee se neradostně pousmál.</p> <p>„Chápu, že se vám takový rozkaz může zdát neobvyklý. Bavte se, jak jen můžete; využít k tomu nové tělo je nejlepší způsob, jak si osvojit nově získané schopnosti. Až začne váš trénink, bude od vás od začátku požadován nejvyšší výkon. Tam nebude prostor pro ‚pokusím se o to‘ – na to není čas. Vesmír je nebezpečný. Váš trénink bude krátký a obtížný. Nemůžeme si dovolit, abyste se ve svém těle cítili nepohodlně.</p> <p>Rekruti, považujte tento týden za spojení mezi starým a novým životem. Během této doby, která vám bude nakonec připadat velmi krátká, můžete svá nová těla, vytvořená pro vojenské účely, vyzkoušet při zábavě a potěšení, jaké jste si užívali v civilu. Zjistíte, že<emphasis> Henry</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Hudson</emphasis> je plně vybaven, co se týká oblíbených činností a zábavy. Užívejte si. Bavte se. Žijte naplno ve svých nových tělech. Naučte se něco o jejich možnostech a pokuste se odhadnout jejich meze.</p> <p>Dámy a pánové, znovu se setkáme na krátké poradě před začátkem vašeho tréninku. Do té doby se bavte. Nepřeháním, pokud řeknu, že i když život v Koloniálních obranných silách má své klady, tohle může být poslední chvíle, kterou můžete ve svých nových tělech prožít naprosto bezstarostně. Navrhuji, abyste ji moudře využili. Navrhuji, abyste se bavili. To je všechno; rozchod.“</p> <p>Všichni jsme<emphasis> zešíleli.</emphasis></p> <p>Nejdřív ohledně sexu. Každý to dělal s každým a na tolika místech na lodi, že nemá smysl se o tom vůbec zmiňovat. První den se jasně ukázalo, že každé jen trochu odlehlé místo se stane svědkem dychtivé soulože. Jakmile jste procházeli kolem, ze zdvořilosti jste se chovali hlučně, abyste cizoložníky upozornili na svou přítomnost. V průběhu druhého dne se provalilo, že mám kajutu jenom pro sebe; byl jsem zavalen žádostmi o vstup. Okamžitě jsem je zamítal. Nikdy jsem nevedl dům neřesti a neměl jsem to v úmyslu ani teď. Jediní, kdo si to mohli rozdávat v mém pokoji, jsem byl já a někteří pozvaní hosté.</p> <p>Takový byl jenom jeden. A nemluvím o Jesse, ale o Maggie, která, jak se ukázalo, na mě myslela už v době, kdy jsem měl ještě vrásky. Po proslovu Higeeho mě víceméně přepadla ve dveřích, což mě přinutilo přemýšlet o tom, zda se jedná o běžný operační postup změněných žen. Ale byla velmi zábavná a alespoň v soukromí přinejmenším neskromná. Ukázalo se, že byla profesorkou na Oberlinově univerzitě, kde učila filozofii východního náboženství. Publikovala na toto téma šest knih. No prosím.</p> <p>Ostatní Staří páprdové se také sblížili. Jesse vytvořila po našem prvotním úletu dvojici s Harrym, zatímco Alan, Tom a Susan založili kroužek kolem Toma. Ještě že rád hodně jedl; potřeboval dost síly.</p> <p>Divokost, s níž jsme se na sebe vrhali, nepochybně musela navenek vypadat nevhodně. Ale z našeho pohledu vestoje (nebo podhledu vleže, nebo nadhledu nahoře) měla perfektní smysl. Vemte skupinu lidí, kteří měli málo sexu, ať už z nedostatku partnerů, ze zdravotních důvodů nebo poklesu libida, nacpěte je do zbrusu nových, mladých a vysoce funkčních těl, a pak je hoďte do vesmíru daleko od všeho, co znali, a všech, které milovali. Tahle kombinace byla recept na sex. Dělali jsme to proto, že jsme mohli, a proto, že to zahánělo naši osamělost.</p> <p>Samozřejmě jsme nedělali jenom to. Užívat si jen sex by bylo jako zpívat jen jednu notu. Naše těla prohlásili za nová a vylepšená, a my jim jednoduše a překvapivě dali za pravdu. Já s Harrym jsme zavrhli stolní tenis vzápětí, co se ukázalo, že ani jeden z nás nevyhraje – ne kvůli oboustranné neschopnosti, ale proto, že naše reflexy, koordinace rukou a očí učinila nemožným dostat míček přes toho druhého. Třicet minut jsme odehráli z voleje a trvalo by to ještě déle, kdyby míček v neuvěřitelně vysoké rychlosti silou úderu nepraskl. Bylo to směšné a úžasné zároveň.</p> <p>Ostatní zjišťovali jiným způsobem totéž. Třetí den jsem se nacházel v davu, který sledoval dva rekruty zaměstnané čímsi, co bylo asi nejnapínavějším zápasem v bojovém umění; pohybovali se tak, jak by to v případě běžné lidské ohebnosti a normální gravitace prostě nebylo možné. Jeden z mužů náhle zasadil úder, který toho druhého odhodil přes půl místnosti; místo toho, aby se dotyčný složil s polámanými kostmi, jak by se jinak zcela jistě stalo, přetočil se uprostřed letu, napřímil a vrhl se zpátky na svého protivníka. Vypadalo to jako zvláštní efekt. Jistým způsobem i byl.</p> <p>Po skončení zápasu oba muži přerývaně oddechovali a vzájemně se jeden druhému ukláněli. A potom se oba náhle objali, současně se smáli i hystericky vzlykali. Je to podivné, báječné a zároveň znepokojivé stát se v něčem tak dobrým, jak jste si vždycky přáli, a navíc ještě mnohem lepším.</p> <p>Občas to někdo přehnal. Osobně jsem viděl jednu rekrutku seskočit z horního odpočívadla v přesvědčení, že dokáže létat, a pokud ne létat, tak aspoň přistát bez zranění. Není divu, že si roztříštila pravou nohu, pravou paži, čelist a rozbila lebku. Ale zůstala naživu, což by se jí na Zemi pravděpodobně nepoštěstilo. Mnohem působivější ale bylo, že se za dva dny vrátila z marodky, což byl spíš jasný důkaz skvělé koloniální lékařské technologie než regeneračních schopností té hloupé ženské. Doufám, že jí někdo poradil, aby takovou věc už nedělala.</p> <p>Pokud jsme se nezabývali svými fyzickými schopnostmi, zabývali jsme se duševními. Hráli jsme si s myslí, přesněji se svými NeuroKompy. Při procházce lodí bylo možné spatřit lidi, jak jen posedávají kolem a se zavřenýma očima pokyvují hlavou. Poslouchali hudbu, sledovali film nebo prováděli nějakou podobnou činnost uvnitř své hlavy. I já jsem to dělal; při prohledávání lodního systému jsem narazil na sbírku všech vytvořených postaviček Looney Tunes, ať už během jejich klasické éry u Warnerů, nebo poté, co se staly volně šiřitelnými. Jednu noc jsem strávil sledováním, jak kojot neustále dostává nakládačku; nakonec jsem přestal, neboť Maggie chtěla, ať si vyberu mezi ní a ptákem uličníkem. Vybral jsem si ji. Ptáka uličníka jsem si mohl pustit kdykoli. Do Kreténa jsem si stáhl všechny kreslené filmy.</p> <p>Hodně mi záleželo na „Výběru přátel“. Všichni Staří páprdové věděli, že naše skupina je v nejlepším případě dočasná; prostě sedm lidí, kteří se náhodně setkali v situaci, která nedávala naději na něco trvalého. Ale během krátké doby, kterou jsme spolu strávili, jsme se stali mnohem víc než jen přáteli. Nepřeháním, když řeknu, že jsem se s Thomasem, Susan, Alanem, Harrym, Jesse a Maggie sblížil tak jako s nikým jiným během poloviny „předešlého“ života. Stali jsme se partou, rodinou s drobnými neshodami a třenicemi. Starali jsme se jeden o druhého, což bylo ve vesmíru, který nevěděl nebo se nestaral, že existujeme, přesně to, co jsme potřebovali.</p> <p>Sblížili jsme se. A udělali jsme to ještě předtím, než nás k tomu postrčili koloniální vědci. A jak se<emphasis> Henry</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Hudson</emphasis> přibližoval k našemu konečnému cíli, věděl jsem, že se mi bude stýskat.</p> <p>„Nyní je zde přesně 1022 rekrutů,“ řekl podplukovník Higgee. „Za dva roky bude čtyři sta z vás mrtvých.“</p> <p>Higgee stál opět v čele posluchárny, tentokrát na pozadí vznášející se Bety Pyxis III, obrovské modro-bílozeleno-hnědě pruhované koule. Všichni jsme ji ignorovali a soustředili se na podplukovníka. Jeho statistice věnoval pozornost každý, což byl slušný výkon vzhledem k času (0600 hodin) a skutečnosti, že většina z nás se dosud vzpamatovávala z poslední noci nevázané svobody.</p> <p>„Ve třetím roce,“ pokračoval, „zemře dalších sto z vás. Jedno sto padesát pak ve čtvrtém a pátém. Po deseti letech – ano, vaše služba pravděpodobně<emphasis> potrvá</emphasis> celých deset let – bude sedm set padesát z vás zabito při plnění povinností. Tři čtvrtiny z vás zahynou. Taková je statistika přežití – nejen za posledních deset nebo dvacet let, ale po více než dvě stě let činnosti Koloniálních obraných sil.“</p> <p>Nastalo mrtvé ticho.</p> <p>„Vím, co si právě teď myslíte, protože to samé jsem si na vašem místě myslel i já,“ řekl podplukovník Higgee. „Říkáte si – co tady k čertu dělám? Tenhle chlápek mi říká, že do deseti let umřu! Ale uvědomte si, že tam doma by do deseti let byla většina z vás také po smrti – stářím a tělesnou zchátralostí, bezvýznamnou smrtí. Vy můžete zemřít v Koloniálních obranných silách. Pravděpodobně<emphasis> zemřete</emphasis> v Koloniálních obranných silách. Ale vaše smrt nebude bezvýznamná. Zahynete, aby lidstvo ve vesmíru přežilo.“</p> <p>Obrazovka za ním zablikala a ukázala model trojrozměrného hvězdného pole. „Dovolte mi vysvětlit naše postavení,“ řekl, zatímco se jasnou zelení rozzářilo několik desítek hvězd, náhodně rozprostřených napříč polem. „Zde jsou soustavy, které lidé osídlili – získali tak v galaxii opěrný bod. A tohle jsou nám známé cizí rasy se srovnatelnou technologií a podmínkami k přežití.“ Tentokrát vybuchly stovky hvězd rudě. Zelené body byly naprosto obklíčené. Posluchárnou zaznělo překvapené lapání po dechu.</p> <p>„Lidstvo má dva problémy,“ pokračoval podplukovnik Higgee. „Prvním je, že závodíme s dalšími nám podobnými druhy o osídlování. Klíčem k přežití našeho druhu je kolonizace. Naprosto jednoduchý závěr. Musíme osídlovat, nebo skončíme izolováni a ovládnuti jinými druhy. Konkurence je obrovská. Mezi ostatními inteligentními druhy má lidstvo několik spojenců. Jen malé množství ras se spojilo s jinými; tato situace existovala ještě předtím, než lidstvo dosáhlo ke hvězdám.</p> <p>Možná uvažujete o nějakém diplomatickém řešení, ale skutečnost je prostě taková, že mezi sebou divoce a zuřivě soupeříme. Nemůžeme přestat rozšiřovat svá území a doufat, že nalezneme mírumilovné řešení, kdy bude osídlování umožněno všem rasám. To by znamenalo naši zkázu. Takže bojujeme, abychom kolonizovali.</p> <p>Naším druhým problémem je, že jakmile nalezneme planety vhodné k osídlování, jsou často obydleny inteligentními bytostmi. Pokud to je možné, žijeme společně s domorodým obyvatelstvem a snažíme se dosáhnout harmonického soužití. Bohužel většinou nejsme vítáni. Když k tomu dojde, je to politováníhodné, ale potřeby lidstva jsou a musí být naší prioritou. A tak se civilní obranné síly stanou invazní jednotkou.“</p> <p>Na pozadí se znovu objevila Beta Pyxis III. „V dokonalém vesmíru bychom Koloniální obranné síly nepotřebovali,“ řekl Higgee. „Ale tohle není dokonalý vesmír. A tak mají Koloniální obranné síly tři zmocnění. První je chránit stávající lidské kolonie a bránit je před útoky a invazí. Druhé je vyhledávat nové planety vhodné k osídlení a bránit je před ukořistěním, osídlením a invazí soupeřících druhů. Třetí je připravovat planety s původním obyvatelstvem na lidské osídlení.</p> <p>Jako vojáci Koloniálních obranných sil budete povinni zajišťovat všechna tři zmocnění. V mnoha ohledech nepůjde o snadnou, jednoduchou a ani čistou práci. Musí však být vykonána. Přežití lidstva to vyžaduje – a my to budeme vyžadovat od vás.</p> <p>Do deseti let tři čtvrtiny z vás zemřou. Navzdory tělesným vylepšením, zbraním a technologii je to neměnný fakt. Ale zanecháte za sebou vesmír, v němž budou moci vaše děti, jejich děti a všechny děti lidstva vyrůstat a prospívat. Je to vysoká cena, ale stojí za to ji zaplatit.</p> <p>Někteří z vás asi uvažují o tom, co za své služby získají. Po propuštění ze služby vás čeká další nový život. Budete moci kolonizovat a znovu začít v novém světě. Koloniální obranné síly uspokojí váš nárok a poskytnou vám všechno, co budete potřebovat. Nemůžeme vám slíbit, že v novém životě uspějete – to je na vás. Ale dostane se vám skvělého začátku a vděčnosti vašich spoluosídlenců za dobu, kdy jste je chránili. Nebo to můžete udělat jako já a znovu narukovat. Možná by vás překvapilo, kolik vojáků to udělá.“</p> <p>Beta Pyxis III na okamžik zablikala, zmizela, a zanechala podplukovníka v centru pozornosti samotného. „Doufám, že jste si mou radu vzali k srdci a tento týden si pěkně užili,“ řekl. „Teď vám začíná práce. Během hodiny budete dopraveni z<emphasis> Henryho Hudsona</emphasis> na výcvikové základny. Nachází se jich zde několik; pověření je nahráváno do vašich NeuroKompů. Můžete se vrátit do svých kajut, abyste si zabalili své věci – kromě oblečení; na základně vám bude poskytnuto nové. NeuroKompy vás budou informovat, kde se máte shromáždit k přesunu.</p> <p>Hodně štěstí, dámy a pánové. Bůh vás ochraňuj a služte lidstvu s poctou a pýchou.“</p> <p>A pak nám podplukovník Higgee zasalutoval. Nevěděl jsem, co dělat. Ani nikdo jiný.</p> <p>„Rozkazy máte,“ zakončil podplukovník Higgee. „Rozchod.“</p> <p>Všech sedm nás stálo u sebe. Vytvořili jsme hlouček u svých sedadel.</p> <p>„Moc času na rozloučení asi mít nebudeme,“ řekla Jesse.</p> <p>„Mrkněte na přidělení,“ řekl Harry. „Možná maj některý z nás stejnou základnu.“</p> <p>Poslechli jsme ho. Harry a Susan byli odveleni na základnu Alfa; Jesse do Bety; Maggie a Thomas do Gamy; Alan a já jsme šli do Delty.</p> <p>„Rozpouštěj Starý páprdy,“ prohlásil Thomas.</p> <p>„Neber to tak tragicky,“ řekla Susan. „Věděls, že k tomu dojde.“</p> <p>„Když se mi chce,<emphasis> budu</emphasis> to brát tragicky,“ odvětil Thomas. „Nikoho jinýho neznám. I ty mně budeš chybět, stará škatule.“</p> <p>„Na něco zapomínáme,“ řekl Harry. „Možná nebudeme spolu, ale pořád můžeme zůstat ve spojení. Máme svý NeuroKompy. Uděláme si poštovní schránku. Klubovnu ‚Starejch páprdů‘.“</p> <p>„To funguje tady,“ podotkla Jesse, „ale kdoví, jak to bude v aktivní službě. Můžeme se od sebe dostat na druhou stranu galaxie.“</p> <p>„Lodi jsou přes Phoenix pořád ve spojení,“ řekl Alan. „Každá loď má skokový sondy, který se přesunujou k Phoenixu, aby vyzvedly příkazy a informovaly o stavu lodi. Doručujou taky poštu. Než se k nám zprávy dostanou, může to nějakou dobu trvat, ale nakonec dorazej.“</p> <p>„Jako posílat zprávy ve flaškách,“ řekla Maggie. „S obrovskou palebnou silou.“</p> <p>„Tak to udělejme,“ řekl Harry. „Budeme jako rodina. Budeme ve spojení bez ohledu na to, kam se dostanem.“</p> <p>„Taky si to moc bereš,“ podotkla Susan.</p> <p>„Kvůli<emphasis> tobě</emphasis> ne, Susan,“ řekl Harry. „Ty deš se mnou. Ostatní mi budou chybět.“</p> <p>„Tak platí,“ řekl jsem. „Zůstaneme Starejma páprdama, ať se děje co se děje. Vesmíre, dej si bacha.“ Nastavil jsem ruku. Jeden po druhém na ni každý ze Starých páprdů položil svou.</p> <p>„Proboha,“ vyhrkla Susan, když natáhla ruku k ostatním. „Teď mě to bere taky.“</p> <p>„To přejde,“ řekl Alan. Susan do něho druhou rukou lehce dloubla.</p> <p>Zůstali jsme tak, jak nejdéle jsme mohli.</p><empty-line /><p><strong>část ii.</strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 7</strong></p> <p>Na východě rozlehlé planiny Bety Pyxis III právě začalo místní slunce svou pouť vzhůru; díky složení atmosféry bylo nebe modré, jen trochu zelenější než na Zemi. Na zvlněné planině se v ranním vánku vlnila purpurová a oranžová tráva; ve vzduchu létala zvířata se dvěma páry křídel podobná ptákům, která rychlým letem střemhlav zkoušela vzdušné proudy a víry. Dočkali jsme se svého prvního rána na jiném světě, na nějž jsme se já nebo kterýkoli z mých bývalých přátel na lodi dostali. Bylo nádherné. Pokud by před námi nestál vysoký zuřivý hlavní seržant řvoucí mi do uší, mohlo být prostě dokonalé.</p> <p>Bohužel tam stál.</p> <p>„Bože na nebesích,“ prohlásil hlavní seržant Antonio Ruiz poté, co zabodl pohled do šedesáti rekrutů ve své četě. Stáli jsme (jak jsme doufali) víceméně v pozoru na rozjezdové dráze přístaviště lodí základny Delta. „Nepochybně sme právě prohráli boj vo vesmír. Koukám na vás, lidi, a nenapadá mě nic lepšího, než že sme v hajzlu. Jestli ste to nejlepší, co Země nabízí, je nejvyšší čas se předklonit a nechat si narvat chapadlo rovnou doprdele.“</p> <p>Několik rekrutů se uchechtlo. Hlavní seržant Antonio Ruiz jako by zrovna vypadl z regálu. Splňoval všechno, co očekáváte od výcvikového instruktora – vysoký, zuřivý, s barvitou zásobou urážek a nadávek. V následujícím okamžiku nepochybně přiskočí k jednomu z pobavených rekrutů, vychrlí na něj hromadu nadávek a přikáže mu stovku kliků. Tohle je následek sedmdesáti pěti let sledování válečných filmů.</p> <p>„Ha ha ha,“ zasmál se hlavní seržant Antonio Ruiz obratem. „Nemyslete si, že nemám šajn, na co myslíte, vy pitomý sráči. Je mi jasný, že si právě užíváte moje představení. Báječný! Sem přesně takovej jako všichni instruktoři, co ste viděli ve filmech! To sem jim ale sakra podobnej, co?“</p> <p>Pobavený chechtot ustal. Tahle část ve scénáři nebyla.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ste vedle</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekl. „Myslíte si, že takhle mluvim proto, že to<emphasis> maj</emphasis> instruktoři dělat. Máte dojem, že po několika tejdnech tréninku začne moje drsná, ale poctivá fasáda vopadávat a budete moct spatřit, jakej ste na mě udělali dojem, a na konci výcviku si vysloužíte můj nevraživej respekt. Máte za to, že na vás budu s láskou vzpomínat, zatímco vy zmizíte, abyste ve vesmíru bránili lidstvo před agresorama, chráněný vědomím, že sem z vás udělal dobrý vojáky. Váš<emphasis> dojem,</emphasis> dámy a pánové, je úplně a nevodvolatelně scestnej.“</p> <p>Vykročil a procházel podél řady. „Je scestnej, protože na rozdíl vod vás sem tam venku ve vesmíru skutečně byl. Viděl sem, proti čemu stojíme. Viděl sem muže a ženy, co sem vosobně znal, rozmašírovaný na krvavou sračku, která ještě stále ječela. Při mym prvním nasazení skončil můj velicí důstojník jako švédskej bufet. Díval sem se, jak ho ty zmrdi popadli, přišpendlili k zemi, vykuchali a sežrali. A ještě dřív, než moh někdo z nás cokoli udělat, zmizeli zpátky pod zem.“</p> <p>Někde za mnou se ozval přidušený smích. Hlavní seržant Antonio Ruiz se zarazil a zvedl hlavu. „Aha. Jeden z vás si myslí, že<emphasis> žertuju.</emphasis> Jeden z vás čůráků si to vždycky myslí. Proto si nechávám po ruce<emphasis> tohle.</emphasis> Aktivovat,“ přikázal, a náhle jsme všichni sledovali záznam; jakmile jsem si uvědomil, že Ruiz nějak dálkově aktivoval můj NeuroKomp a spustil videozáznam, přestal jsem zmatkovat. Nejspíš pocházel z malé kamery na přilbě. Viděli jsme několik vojáků skrývajících se v zákopu. Dohadovali se o dalším postupu. Náhle jeden z nich ztichl a rychle přiložil dlaň k zemi. Vzápětí s obavou vzhlédl a zaječel: „Kontakt!“ O zlomek vteřiny později pod ním vybuchla země. Následující události se seběhly tak rychle, že ani instinktivní zděšený obrat vojáka s kamerou nebyl dostatečně rychlý, aby se záběr ztratil. Nebyl to pěkný pohled. Někdo z nás zvracel, v duetu s vlastníkem kamery. Jaká ironie. Videozáznam náhle milosrdně skončil.</p> <p>„Už to neni taková sranda, že ne?“ zeptal se výsměšně hlavní seržant. „Už nejsem ten směšnej stereotypní instruktor, že ne? Fraška skončila. Vítejte ve zkurvenym vesmíru!<emphasis> Je</emphasis> to zkurvený místo, přátelé. A to neříkám proto, abych někoho bavil výcvikovou rutinou. Ten naporcovanej a rozkrájenej chlap patřil mezi nejlepší vojáky, který sem měl čest kdy poznat. Nikdo z vás mu nesahá ani po kotníky. Viděli ste, co se<emphasis> mu</emphasis> stalo. Představte si, co se stane<emphasis> vám.</emphasis> Tohle říkám proto, že sem v hloubi duše přesvědčenej, že jestli ste to nejlepší, co má lidstvo v záloze, sme totálně v hajzlu. Chápete?“</p> <p>Někteří z nás zvládli zamumlat „ano, pane“ nebo něco podobného. Zbytek si v hlavě stále ještě přehrával předchozí jatka, už bez pomoci NeuroKompu.</p> <p>„Pane, pane?!? Sem, kurva, hlavní seržant, vy sráči. Je to moje živobytí. Odpovíte ‚ano, hlavní seržante‘ na znamení souhlasu, a ‚ne, hlavní seržante‘ na znamení nesouhlasu. Rozumíte?“</p> <p>„Ano, hlavní seržante,“ opakovali jsme.</p> <p>„De to i líp! Chci to slyšet znova!“</p> <p>„Ano, hlavní seržante!“ zaječeli jsme. Někteří z nás měli slzy na krajíčku.</p> <p>„Za dvanáct tejdnů z vás mám udělat vojáky. A přísahám bohu, udělám to i přesto, že už teď sem si jistej, že na to nikdo z vás, zkurvenců, nemá. Chci, aby každej z vás přemejšlel vo tom, co říkám. Tohle neni zasraná armáda na Zemi, kde výcvikový seržanti musej změnit sádlo ve svaly, posílit slabochy nebo učit blbý – každej máte celoživotní zkušenosti a tip top fyzičku. Myslíte si, že mi to usnadní práci? To. Ani. Náhodou.</p> <p>Každej z vás má pětasedmdesát let špatnejch návyků a vlastní žebříček hodnot a práv, který musim během tří měsíců vymazat. A všichni si myslíte, že vaše nový tělo je nějaká zbrusu nová hračka. Jo, vim, co ste dělali poslední tejden. Šukali jak králíci. Víte co? Čas radovánek<emphasis> vypršel.</emphasis> Příštích dvanáct tejdnů budete mít kliku, když vám zbyde čas vonanovat ve sprše. Vaše zbrusu nová hračka začne makat, drahouškové. Protože z vás musim udělat vojáky. A to je práce na plnej úvazek.“</p> <p>Ruiz pokračoval v chůzi podél našich řad. „Jednu věc si ujasníme. Nikdo z vás se mi nelíbí a ani líbit nebude. Proč? Protože vim, že navzdory mý skvělý práci a práci mejch spolupracovníků budeme já i voni nevyhnutelně za blbce. To mě bolí. Vědomí, že bez vohledu na to, kolik vás toho naučim, stejně zklamete svý spolubojovníky, mně nedá v noci spát. Doufám, že až něco poděláte, nevemete s sebou celou zkurvenou četu. Jestli to vodserete jen<emphasis> vy,</emphasis> budu to pokládat za úspěch!</p> <p>Teď si možná myslíte, že vás prostě jen všechny nenávidím. Ujišťuju vás, že to tak neni. Každej z vás to podělá. Svým vlastnim jedinečným způsobem, takže vás budu nenávidět každýho zvlášť. Navíc už teď má každej z vás vlastnosti, co mi ztrpčujou život. Věříte mi?“</p> <p>„Ano, hlavní seržante!“</p> <p>„Hovno! Některý z vás si pořád myslej, že budu nasranej na vostatní.“ Vymrštil ruku a ukázal k planině a vycházejícímu slunci. „Zaměřte svý krásný nový voči na támhletu komunikační věž; skoro není vidět. Je deset kiláků daleko, dámy a pánové. Na každým z vás najdu něco, co mě vytočí, a až se to stane, vyrazíte<emphasis> sprin</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>em</emphasis> k tý zkurvený věži. A jestli se nevrátíte do hodiny, celá četa si to zejtra ráno zvopákne. Rozumíte?“</p> <p>„Ano, hlavní seržante!“ Všiml jsem si, že někteří v duchu počítají; bylo jasné, že musíme celou cestu tam i zpátky běžet míli za pět minut. Obával jsem se, že nás to ráno čeká znovu.</p> <p>„Kdo sloužil na Zemi v armádě? Jeden krok vpřed,“ přikázal Ruiz. Vykročilo sedm rekrutů.</p> <p>„Kurvafix,“ zaklel Ruiz. „V celým vesmíru neni nic, co bych nenáviděl víc než veterány. Na vás si musim vyhradit extra čas, vy šmejdi. Vodnaučit vás všecko, co ste se doma naučili. Bojovali ste jen s lidma! A i to ste posrali! Jo, jasně,<emphasis> sledovali</emphasis> sme celou tu vaší subkontinentální válku. Hovno. Šest let mlátit nepřítele, kterej skoro nebyl vozbrojenej. A vyhrát ste museli podvodem. Atomovky sou pro přizdisráče.<emphasis> Přizdisráče.</emphasis> Kdyby KOS bojoval tak jako armáda Spojenejch států, víte, kde by dneska lidstvo bylo? Na nějaký zavšivený planetce. Seškrabovalo by řasy ze<emphasis> zdí</emphasis> tunelu. Který z vás posranců sou mariňáci?“</p> <p>Vykročili dva rekruti. „Vy zmrdi ste<emphasis> nejhorší</emphasis>.“ Ruiz se postavil těsně k nim. „Vy samolibý zmetci ste zabili víc vojáků KOSu než ňákej mimozemšťan – protože ste museli všechno dělat zasranym mariňáckym způsobem a ne tak, jak se mělo. Hádám, že ste měli někde na svým starým těle vytetovaný ‚Vždy věrný‘, nemám pravdu? Že jo?“</p> <p>„Ano, hlavní seržante!“ přitakali dvojhlasně.</p> <p>„Máte zkurvený štěstí, že to tetování vzalo za svý, protože přísahám, přidržel bych si vás u země a osobně ho z vás seškrábal. Jo, a nemyslete si, že bych to neudělal. Hošánkové, na rozdíl od vaší drahocenný zasraný námořní pěchoty nebo nějaký jiný složky vozbrojenejch sil na Zemi je tady instruktor výcviku bůh. Moh bych z vašich podělanejch vnitřností udělat sekanou, a řekli by mi jenom, ať dám některýmu z vostatních rekrutů kýbl s hadrem na vytření.“ S nenávistným pohledem přistoupil Ruiz zpátky ke všem vysloužilým rekrutům. „Tohle je<emphasis> vopravdová</emphasis> armáda, dámy a pánové. Teď nejste ve vojsku, námořnictvu, vzdušnejch silách nebo marině. Ste jedni z nás. A pokaždý, když na to zapomenete, budu tam, abych vám šláp na vaši posranou hlavu. Teď koukejte běžet!“</p> <p>Vyběhli.</p> <p>„Kdo je homosexuál?“ zeptal se Ruiz. Vykročila čtveřice, včetně Alana, který stál vedle mě. Zahlédl jsem jeho zdvižené obočí.</p> <p>„Některý skvělý vojáci v historii byli teploušové,“ řekl Ruiz. „Alexandr Velikej, Richard Lví srdce. Sparťani měli zvláštní četu vojáků složenou ze samejch buzen na základě nápadu, že voják bude bojovat líp, když bude vochraňovat svýho milence, než kdyby vochraňoval jen dalšího vojáka. Někerý z nejlepších vojáků, co sem poznal vosobně, byli teplý jako kamna. Zatraceně skvělý vojáci, všichni.</p> <p>Ale řeknu vám, co mě na vás vytáčí: vyberete si zasraně špatnou chvíli k citovýmu vyblití. Už<emphasis> třikrát</emphasis> sem bojoval společně s gayem, když se něco zvrtlo. A vždycky se dotyčnej<emphasis> právě</emphasis> rozhod, že mi řekne, jak dlouho už mě miluje. Do<emphasis> hajzlu</emphasis>, to je ale zhovadilost. Nějakej vetřelec se mi snaží vycucnout mozek, a můj parťák si chce povídat vo našem vztahu! Jako kdybych už tak neměl dost<emphasis> práce.</emphasis> Udělejte svejm kolegům laskavost. Ste nažhavený, vypořádejte se s tím na dovolený. Ne v okamžiku, kdy se vám nějaká bestie snaží vyrvat srdce z těla. Teď běžte!“ Vyběhli.</p> <p>„Kdo tady patří k menšinám?“ Vykročilo deset rekrutů. „Hovno. Podívejte se kolem sebe, vy sráči. Tady nahoře sou všichni zelený. Tady nejsou žádný menšiny. Chcete bejt podělaná menšina? Fajn. Ve vesmíru je dvacet miliard lidí. A čtyry<emphasis> biliony</emphasis> příslušníků vostatních inteligentních druhů, a<emphasis> všichni</emphasis> si z vás chtěj udělat vodpolední sváču. A to sou jenom ty, vo kterejch víme! Prvního z vás, kdo tady nahoře začne žvanit vo menšině, nakopu svojí zelenou hispánskou nohou přímo do prdele. Hněte sebou!“ Vrhli se směrem k planině.</p> <p>Tak to šlo dál. Ruiz měl věcné výhrady vůči křesťanům, židům, muslimům a ateistům, vládním úředníkům, doktorům, právníkům, učitelům, dělníkům, milovníkům zvířat, vlastníkům zbraní, znalcům bojových umění, fanouškům wrestlingu a poněkud zvláštně – jak kvůli tomu, že mu vadili, tak proto, že byl v četě někdo, kdo do té kategorie zapadal – stepařům. Po skupinách, párech a jednotlivcích se rekruti oddělovali a vybíhali.</p> <p>Nakonec jsem zjistil, že se dívá přímo na mě. Vydržel jsem v pozoru.</p> <p>„No to mě podrž,“ pronesl Ruiz. „Jeden sráč zbyl!“</p> <p>„Ano, hlavní seržante!“ zařval jsem, jak nejhlasitěji jsem dokázal.</p> <p>„Jen těžko dokážu uvěřit, že nepatříte mezi ty, na který mám pifku! Jímá mě podezření, že se pokoušíte vyhnout potěšení z ranního běhu!“</p> <p>„Ne, hlavní seržante!“ zahulákal jsem.</p> <p>„Jednoduše vodmítám myšlenku, že neexistuje nic, co bych na vás nenáviděl. Vodkuď ste?“</p> <p>„Z Ohia, hlavní seržante!“</p> <p>Ruiz se zamračil. Tudy cesta nevedla. Naprostá nezajímavost Ohia konečně pracovala v můj prospěch. „Čím ste se živil?“</p> <p>„Byl jsem na volné noze, hlavní seržante!“</p> <p>„Jako co?“</p> <p>„Jako spisovatel, hlavní seržante!“</p> <p>Jeho pochmurný výraz se vrátil. „Přiznejte se, že píšete beletrii, rekrute. S romanopiscema mám nevyřízený účty.“</p> <p>„Ne, hlavní seržante!“</p> <p>„Prokristapána, člověče! Co píšete?“</p> <p>„Psal jsem reklamní texty, hlavní seržante!“</p> <p>„Reklama! Jaký kraviny ste propagoval?“</p> <p>„Moje nejznámější reklamní práce se týkala kampaně Vilda válí, hlavní seržante!“ Vilda byl maskot pneumatik Nirvana vyráběných pro zvláštní vozidla. Vymyslel jsem základní myšlenku a k ní slogan; pak to převzali grafici společnosti. Příchod Vildy se kryl s vlnou zájmu o motocykly; nadšení trvalo několik let a Vilda Nirváně vydělal docela dost peněz, jak reklamní maskot, tak i plyšové hračky, trička, sklenice a podobné předměty vyráběné v licenci. Chystal se i zábavný pořad pro děti, ale sešlo z toho. Byla to pitomost, ale na druhou stranu Vildův úspěch znamenal, že jsem neměl nouzi o klienty. Šlo to docela dobře. Až do tohoto okamžiku, jak se zdálo.</p> <p>Ruiz mi náhle zahulákal přímo do obličeje: „Vy ste vymyslel kampaň Vilda válí?“</p> <p>„Ano, hlavní seržante!“ Měl jsem perverzní potěšení řvát na někoho, jehož tvář byla jen milimetry od mé.</p> <p>Ruiz se několik vteřin nehýbal a probodával mě pohledem přímo vyzývajícím, abych se opovážil pohnout. Zavrčel. Nakonec o krok ustoupil a začal si rozepínat košili. Vydržel jsem v pozoru, ale náhle jsem cítil velký, velký strach. Strhl si košili z ramen, pravým se ke mně otočil a znovu přistoupil. „Rekrute, řekněte, co vidíte na mym rameni.“</p> <p>Podíval jsem se, a pomyslel si:<emphasis> To není sakra možný.</emphasis><emphasis> </emphasis>„Je to vytetovaný Vilda, hlavní seržante!“</p> <p>„Zatraceně správně,“ vyprskl. „Něco vám prozradím, rekrute. Tam na Zemi sem byl ženatej se zlou a zlomyslnou ženskou. Učiněná harpyje. Měla mě tak na háku, že i když byl život s ní nekonečný peklo, stejně sem se chtěl zabít, když požádala vo rozvod. V tom nejhoršim okamžiku sem stál na autobusový zastávce a uvažoval, že skočim přímo pod další projíždějící autobus. Potom sem vzhlídnul a viděl poutač Vilda válí. Víte, co na něm bylo napsaný?“</p> <p>„‚Někdy je zkrátka čas vyrazit‘, hlavní seržante!“ Napsat ten slogan mi zabralo patnáct vteřin. Světe, div se.</p> <p>„Přesně. A jak sem tak zíral na tu reklamu, ucejtil sem něco, co by se dalo nazvat vokamžikem prozření – věděl sem, že je zkrátka čas vyrazit. Rozved sem se, sbalil se a vypálil pryč. Vod toho požehnanýho dne se stal Vilda mym patronem, symbolem mý touhy po vosobní svobodě a vyjádření. Zachránil mi život, a já mu budu navždy vděčnej.“</p> <p>„Nemáte zač, hlavní seržante!“ zahulákal jsem.</p> <p>„Rekrute, sem poctěnej, že sem měl příležitost se s váma setkat; ste úplně první rekrut za celou dobu mojí služby, u kterýho sem obratem nenašel důvod k vopovržení. Nedokážu ani vyjádřit, jak moc mě to znepokojuje. Sem si ale přesto jistej, že brzo – asi hned v příštích několika hodinách – uděláte něco, co mě vytočí. Abych se ujistil, že k tomu vážně dojde, pověřuju vás funkcí velitele čety. Je to nevděčná práce, protože to schytáte zároveň s viníkama nesčetnejch kravin, ke kterejm při výcviku čety dojde. Vostatní vás budou nenávidět, vopovrhovat váma, voslavovat váš pád, a já tady budu, abych na vás nakydal extra porci sraček. Co si vo tom myslíte? Mluvte upřímně!“</p> <p>„Vypadá to, že jsem v hajzlu, hlavní seržante!“ zařval jsem.</p> <p>„Máte pravdu, rekrute. Ale to ste vod chvíle, co ste se mi dostal pod ruku. Teď koukejte mazat. Neni možný, aby velitel neběžel se svou četou. Pohyb!“</p> <p><strong>* * *</strong></p> <p>„Nemám jasno, jestli ti mám gratulovat, nebo se o tebe bát,“ řekl mi Alan, zatímco jsme směřovali k jídelně na snídani.</p> <p>„Třeba vobojí. Ale spíš to druhý. Já se bojím. Á, támhle jsou.“ Ukázal jsem ke skupince pěti rekrutů, tří mužů a dvou žen, kteří stáli u fronty před jídelnou.</p> <p>Když jsem předtím běžel ke komunikační věži, málem jsem narazil do stromu, protože NeuroKomp mi zobrazil textovou zprávu přímo v zorném poli. Stačil jsem uhnout; o strom jsem jen lehce zavadil ramenem. Kreténovi jsem ale hned přikázal přepnout na hlasovou komunikaci, než se mi něco stane. Poslechl a začal se zprávou.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ustanovení hlavního seržanta Antonia Ruize jmenovat Johna Perryho velitelem šedesáté třetí výcvikové</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>čety nabylo platnosti. Blahopřejeme k vašemu povýšení. Nyní máte přístup k osobním složkám a informacím</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>týkajícím se šedesáté třetí výcvikové čety. Tyto informace jsou určeny pouze k úřednímu postupu; využití pro</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nevojenské účely je důvodem pro okamžité zrušení hodnosti velitele čety a proces před vojenským soudem na základě uvážení nadřízeného.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Skvělý,“ zavrčel jsem a přeskočil malou průrvu.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Do skončení snídaně čety jste povinen předložit hlavnímu seržantovi Ruizovi svůj návrh na velitele jednotek</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>“</emphasis> pokračoval Kretén. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Přejete si ukázat složky vaší čety, abyste mohl vypracovat svůj návrh?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Chtěl jsem. Vypracoval jsem. Zatímco jsem běžel, Kretén velkou rychlostí chrlil podrobnosti o každém rekrutovi. Ve chvíli, kdy jsem dorazil ke komunikační věži, jsem měl seznam zúžený na dvanáct kandidátů. Když jsem se přibližoval zpátky k základně, měl jsem už celou četu rozdělenou mezi velitele jednotek a každému z těch pěti poslal zprávu, aby se se mnou setkali v jídelně. NeuroKomp se mi začal hodit.</p> <p>Také jsem si všiml, že dvacet kilometrů jsem uběhl za pětapadesát minut a cestou zpátky jsem nepotkal žádného z rekrutů. Pomocí Kreténa jsem zjistil, že nejpomalejší z nás (ironií osudu jeden z bývalých příslušníků námořní pěchoty) to zvládl za padesát osm minut, třináct vteřin. Zítra bychom ke komunikační věži běžet nemuseli, nebo alespoň ne kvůli tomu, že se někdo opozdil. Avšak nepochyboval jsem o schopnosti seržanta Ruize najít si jinou záminku. Jenom jsem doufal, že mu ji neposkytnu já.</p> <p>Pět rekrutů mě spolu s Alanem vidělo přicházet a trhlo sebou do pozoru. Tři z nich okamžitě zasalutovali, ostatní dva je rozpačitě následovali. Opětoval jsem pozdrav a usmál se. „Neberte si to tak,“ řekl jsem těm dvěma. „Pro mě je to taky něco novýho. Stoupneme si do fronty a při jídle si promluvíme.“</p> <p>„Chceš, abych se ztratil?“ zeptal se mě Alan, zatímco jsme stáli ve frontě. „Určitě s nima chceš něco probrat.“</p> <p>„Ne. Rád bych, abys zůstal. Chci, abys mi řek, co si vo nich myslíš. Taky pro tebe mám novinu. Seš můj zástupce ve velení naší jednotky. A protože mám dělat chůvu celý četě, znamená to, že jednotku budeš mít ve skutečnosti na starost ty. Doufám, že ti to nevadí.“</p> <p>„Zvládnu to,“ řekl Alan s úsměvem. „Díky, žes mě dostal do svý jednotky.“</p> <p>„Hele, k čemu by bylo bejt velitelem, kdybych nemoh nikoho protěžovat. Navíc až to podělám, aspoň spadnu do měkkýho.“</p> <p>„Celej já,“ odvětil Alan. „Airbag tvý vojenský kariéry.“</p> <p>Jídelní hala byla plná, ale nás sedm se ke stolu vměstnat dokázalo. „Na úvod,“ začal jsem, „se navzájem představíme. Já jsem John Perry, v současný chvíli velitel čety. Tohle je můj zástupce velitele jednotky, Alan Rosenthal.“</p> <p>„Angela Merchantová,“ ozvala se žena naproti mně. „Z Trentonu v New Jersey.“</p> <p>„Terry Duncan,“ představil se její společník. „Missoula, Montana.“</p> <p>„Mark Jackson. St. Louis.“</p> <p>„Sarah O’Connellová. Boston.“</p> <p>„Martin Garabedian. Slunečný Fresno, Kalifornie.“</p> <p>„Každej pes jiná ves,“ podotkl jsem. Zasmáli se, což bylo dobré. „Vezmu to zkrátka, protože jak se v tom budu babrat, bude jasný, že nemám sebemenší ponětí, co k čertu dělám. Vás pět v podstatě prošlo výběrem, protože něco ve vaší minulosti naznačuje, že jste schopný zvládnout roli velitelů jednotky. Angelu jsem si vybral, protože byla výkonnou ředitelkou. Terry vlastnil ranč s dobytkem. Mark to dotáhl na poručíka v armádě, a při vší úctě k seržantu Ruizovi, já si vážně myslím, že je to výhoda.“</p> <p>„Díky,“ ozval se Mark.</p> <p>„Martin byl radním ve Fresně. A tady Sarah učila třicet let ve školce, a to ji z nás všech dělá automaticky nejkvalifikovanější.“ Další smích. Lidi, já válel.</p> <p>„Budu k vám fér,“ řekl jsem. „Nehodlám s váma vytírat podlahu. To bez problému zvládne seržant Ruiz, já bych na něj neměl. Ani to není můj styl. Je mi jedno, jak na to půjdete, ale chci, abyste udrželi svoje lidi v takovým stavu, aby zvládli celý tři měsíce tréninku. Postavení velitele čety je mi ukradený, ale záleží mi na tom, aby se všichni naučili, jak to tam venku zvládnout. Ruizovo malý domácí video mě dostalo a mám za to, že vás taky.“</p> <p>„To teda jo,“ vydechl Terry. „Ten chudák skončil jako kus flákoty.“</p> <p>„Kdybych to viděla, než jsem se upsala, možná bych se rozhodla zůstat stará,“ podotkla Angela.</p> <p>„Je válka,“ řekl Mark. „To se stává.“</p> <p>„Prostě se budeme ze všech sil snažit, aby to všichni zmákli,“ řekl jsem. „Teď rozdělení čety do šesti jednotek po deseti. Já jsem v čele jednotky A; Angelo, ty máš Béčko; Terry, Céčko; Mark, Déčko; Sarah, Éčko; a Martin, Efko. Máte povolení projít si složky svejch rekrutů prostřednictvím NeuroKompů; vyberte si svý zástupce a do dnešního oběda mi zašlete podrobnosti. Ve dvou pak budete udržovat disciplínu a dohlížet na hladkej průběh výcviku. Vidím to tak, že vás mám, abych nemusel vůbec nic dělat.“</p> <p>„Až na řízení vlastní jednotky,“ poznamenal Martin.</p> <p>„To je na mně,“ ozval se Alan.</p> <p>„Sejdeme se každej den při obědě,“ řekl jsem. „Jinak jezte se svejma jednotkama. Když budete mít něco na srdci, tak se se mnou samozřejmě hned spojte. Ale<emphasis> očekávám</emphasis>, že většinu problémů vyřešíte sami. Jak jsem říkal, nechci to hrotit, ale v dobrým i ve zlým, já jsem velitel čety, takže co řeknu, platí. Jakmile budu mít pocit, že něco nezvládáte, nejdřív vás na to upozorním, a když to nepostačí, nahradím vás. Nic osobního, jen chci mít jistotu, že všichni dostanou výcvik, kterej je tam venku k životu nutnej. Chápete?“ Všichni kolem mě přikyvovali.</p> <p>„Bezva,“ řekl jsem a pozvedl sklenici. „Takže teď si připijeme na šedesátou třetí výcvikovou četu, aby zvládla všechno, co bude zapotřebí.“ Přiťukli jsme si a dali se do jídla a hovoru. Vypadá to dobře, pomyslel jsem si.</p> <p><emphasis>Tohle</emphasis> přesvědčení mi dlouho nevydrželo.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 8</strong></p> <p>Den na Betě Pyxis je dlouhý dvacet dva hodin třináct minut a dvacet čtyři vteřin. Na spánek připadly dvě hodiny.</p> <p>Tuhle okouzlující skutečnost jsem zjistil první noc, kdy mě Kretén počastoval pronikavou sirénou, která mě přinutila probudit se tak rychle, až jsem spadl ze svého (samozřejmě horního) lůžka. Jakmile jsem se ujistil, že jsem si nezlomil nos, zaměřil jsem se na text vznášející se před mýma očima.</p> <p>Veliteli čety Perrymu, tímto vás informujeme, že máte – a tady bylo číslo, v té chvíli minuta a čtyřicet osm vteřin, které ubývaly – do příchodu hlavního seržanta Ruize do kasáren. Očekává se od vás, že až vstoupí, bude vaše četa vzhůru a v pozoru. Každý, kdo rozkaz nesplní, bude potrestán a uveden do vašeho zápisu.</p> <p>Okamžitě jsem zprávu přeposlal velitelům jednotek prostřednictvím komunikačních skupin, které jsem předchozí den ustanovil, poslal všeobecný poplachový signál do NeuroKompů čety a rozsvítil světla kasáren. Nastalo několik zábavných chvil, když se při zvukové explozi uvnitř hlavy všichni rekruti čety s trhnutím probudili; většina vyskočila z postele naprosto dezorientovaná. S veliteli jednotek jsme popadli každého, kdo dosud ležel, a strhli ho na podlahu. V minutě stáli všichni na nohou a v pozoru. Zbývajících pár vteřin jsme strávili přesvědčováním několika obzvlášť pomalých rekrutů, že teď není vhodná doba na návštěvu WC, oblékání ani nic jiného, než stát na místě a nenaštvat Ruize, který právě vstupoval dveřmi.</p> <p>Ne že by na tom záleželo. „Pro rány boží,“ prohlásil Ruiz. „Perry!“</p> <p>„Ano, hlavní seržante!“</p> <p>„Co ste sakra dělal ty dvě minuty od varování? Protahoval se? Na to, co jí brzo čeká, neni vaše četa rozhodně připravená! Dyť ani nejsou všichni voblečený! Z jakýho důvodu?“</p> <p>„Hlavní seržante, zpráva zněla, že četa má stát v pozoru, až dorazíte se svými spolupracovníky. Potřeba oblečení nebyla specifikována!“</p> <p>„Krucinál, Perry! Neni snad jasný, že stát v pozoru se dá jasně jen voblečenej?“</p> <p>„Nemám jasno, co je jasné, hlavní seržante!“</p> <p>„‚Jasno, co je jasné‘? Děláte si srandu, Perry?“</p> <p>„Ne, hlavní seržante!“</p> <p>„Takže jasně nechte svojí četu nastoupit, Perry. Máte pětačtyřicet sekund. Pohyb!“</p> <p>„Jednotko!“ zahulákal jsem, ve stejné chvíli vyběhl a modlil se k bohu, aby mě moje jednotka následovala. Když jsem probíhal dveřmi, slyšel jsem, jak Angela řve na jednotku B; vybral jsem dobře. Vyběhli jsme před kasárna a moje jednotka se zformovala do řady za mnou. Angela postavila svou řadu vpravo ode mne, Terry a ostatní následovali. Poslední muž z jednotky F se zařadil v pětačtyřicáté vteřině. Úžasné. Kolem nástupiště byly seřazené i další čety rekrutů, stejně málo oblečené jako šedesátá třetí. Na chvíli jsem pocítil úlevu.</p> <p>Ruiz právě dorazil následován dvěma svými pobočníky. „Perry! Kolik je?“</p> <p>Hodiny NeuroKompu šly přesně. „Jedna, nula, nula místního času, hlavní seržante!“</p> <p>„Úžasné, Perry. Dokážete zjistit, kolik je hodin. V kolik zhasly světla?“</p> <p>„Ve dva, jedna, nula, nula, hlavní seržante!“</p> <p>„Správně! Teď se možná někdo diví, proč sme vás po dvou hodinách spánku probudili a nechali nastoupit. Krutost? Sadismus? Chcem vás zlomit? Jo,<emphasis> jasně.</emphasis> Ale jen<emphasis> prot</emphasis><emphasis>o</emphasis> to nebylo. Důvod je naprosto jednoduchej –<emphasis> víc</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>spánku nepotřebujete.</emphasis> Vašim novejm tělům dvě hodinky stačej! Vosmihodinovej spánek je starej zvyk, kterej končí, dámy a pánové.<emphasis> Mym</emphasis> časem plejtvat nebudete. Dvě hodiny je přesně tolik, kolik potřebujete, takže vodteďka sou dvě hodiny tolik, kolik<emphasis> dostanete.</emphasis> Dál. Dokáže mi někdo z vás říct, proč sem vám včera dal hodinu na dvacet kiláků běhu?“</p> <p>Jeden z rekrutů zvedl ruku.</p> <p>„Thompsone?“ řekl Ruiz. Buď se naučil nazpaměť jméno každého člena čety, nebo tu informaci získal z NeuroKompu. Sázku bych neriskoval.</p> <p>„Hlavní seržante, nechal jste nás běžet proto, že každého z nás nenávidíte!“</p> <p>„Skvělá vodpověď, Thompsone. Nicméně pravdu máte jen částečně. Nechal sem vás tak běžet, protože to <emphasis>dokážete.</emphasis> I nejpomalejší z vás doběh dvě minuty před limitem. To znamená, že bez tréninku, dokonce i bez sebemenšího vopravdovýho úsilí, dokáže každej z vás, vy zmetci, udržet krok s volympijonikama na Zemi.</p> <p>A víte, proč tomu tak je? No? Protože<emphasis> nikdo z vás už</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>člověk neni.</emphasis> Ste<emphasis> lepší.</emphasis> Jenom to ještě nevíte. Krucinál. Tejden na hvězdoletu ste zkoušeli všechno možný, jako dítě s mrňavejma hračkama na klíček, a stejně pořád nechápete, z čeho ste vyrobený. Takže, dámy a pánové, to se změní. První tejden vašeho výcviku vás vo tom přesvědčí. A vy<emphasis> pochopíte.</emphasis> Nic jinýho<emphasis> vám</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nezbyde.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>A pak jsme běželi pětadvacet kilometrů ve spodním prádle.</p> <p>Pětadvacetikilometrové běhy. Sprinty na sto metrů za sedm vteřin. Výskoky do výšky šesti stop. Přeskoky desetimetrových děr v zemi. Zdvih dvěstěkilové volné váhy. Stovky a stovky dřepů, shybů a kliků. Jak Ruiz řekl, nebylo to těžké provádět – těžké bylo pochopit, že to provádět lze. V každé fázi<emphasis> pochopení</emphasis> někdo odpadl. Ruiz a jeho pomocníci se na něj vzápětí vrhli a děsili ho, aby nakonec úkol zvládl (a pak mi naložili další kliky, protože já nebo moji velitelé jednotek jsme dotyčného evidentně nedokázali dostatečně děsit).</p> <p>Každý rekrut –<emphasis> každý</emphasis> – na okamžik pochyboval. Na mě to přišlo čtvrtý den, když se třiašedesátá četa shromáždila kolem plaveckého bazénu základny; všichni jsme drželi v náruči pětadvacetikilový pytel písku.</p> <p>„Jaká je slabina lidskýho těla?“ ptal se Ruiz, zatímco kroužil kolem. „Neni to srdce, mozek, nohy ani nic podobnýho, co si myslíte. Prozradim vám, co to je. Je to krev, a to je blbý, protože krev má tělo všude. Přenáší kyslík, ale i nemoci. Při poranění se sráží, ale často ne tak rychle, aby nedošlo ke smrti vykrvácením. Krev, která vyteče na zem, je totiž na prd.</p> <p>Koloniální obranný síly daly ve svý hluboký moudrosti lidský krvi sbohem. Nahradily ji NanoKrví. Tu tvořej miliardy nanobotů, který dělaj totéž co skutečná krev, ale líp. Neni organická, takže je odolná vůči biologickýmu ohrožení. Je ve spojení s NeuroKompem a srazí se během milisekund – můžete ztratit nohu, ale nevykrvácíte. Nejdůležitější pro vás teď je, že každá její ‚krvinka‘ umí přenýst čtyrykrát víc kyslíku než ta vopravdová.“</p> <p>Přestal se procházet. „Důležitý je to proto, že teď všichni skočíte se zátěží do bazénu. Potopíte se ke dnu. A<emphasis> zůstanete</emphasis> tam minimálně šest minut. Šest minut stačí, aby normální člověk už nevyplaval. Ale každej z<emphasis> vás</emphasis><emphasis> </emphasis>může tak dlouho zůstat dole bez rizika asfyxie nebo vodumírání mozkový tkáně. Ten, kdo se vynoří první, vyfasuje na celej tejden latríny. Jestli vyplave před limitem, tak budete piglovat hajzly všichni. To abych vás motivoval. Jasný? Tak do bazénu!“</p> <p>Skočili jsme a potopili se ke dnu, tři metry pod hladinu. Takřka okamžitě mě ovládl strach. Jako dítě jsem jednou spadl do zakrytého bazénu, protrhl kryt a v panice strávil několik hrůzostrašných minut, kdy jsem se snažil dostat na vzduch. Ve skutečnosti to netrvalo tak dlouho, abych se začal topit, ale stačilo to k tomu, abych si vypěstoval celoživotní averzi k potápění. Teď jsem po třiceti vteřinách začal cítit, že se potřebuji nadechnout, a že to v žádném případě nevydržím minutu, natož celých šest.</p> <p>Ucítil jsem trhnutí. Prudce jsem se otočil a spatřil Alana, který se ponořil vedle mě, jak se ke mně natahuje. V černém šeru jsem rozeznal, že si ťuká na hlavu a potom ukazuje na moji. V tu chvíli mi Kretén oznámil, že Alan žádá o spojení. Bezhlasně jsem udělil souhlas. V hlavě jsem uslyšel umělou napodobeninu Alanova hlasu.</p> <p>Děje se něco? – zeptal se.</p> <p><emphasis>Fóbie</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis> oznámil jsem.</p> <p><emphasis>Nepanikař. Zapomeň, že seš</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pod vodou </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p><emphasis>Jak to mám sakra uděla</emphasis><emphasis>t –</emphasis></p> <p><emphasis>Tak to předstírej. Z</emphasis><emphasis>kontroluj jednotky, jestli nemá</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>problém někdo další, a postarej se o ně</emphasis><emphasis>j –</emphasis></p> <p>Podivný klid Alanova umělého hlasu mi pomohl. Spojil jsem se s veliteli jednotek, abych je zkontroloval, a nařídil jim udělat totéž s jejich jednotkami. Každý z nich měl jednoho nebo dva rekruty těsně před zhroucením, které se snažili uklidnit stejně jako Alan mě. Toho jsem sledoval, jak nedaleko ode mě kontroluje naši vlastní jednotku.</p> <p>Tři minuty, potom čtyři. Jeden z rekrutů v Martinově skupině sebou začal mrskat. Ve snaze zbavit se zátěže škubal tělem dopředu a dozadu. Martin se zbavil vlastní zátěže a plaval k němu, pevně ho chytil za ramena a přinutil ho, aby se mu podíval do tváře. Odposlouchával jsem a uslyšel, jak říká –<emphasis> Podívej se mi do</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>očí.</emphasis> Zdálo se, že to pomohlo; rekrut sebou přestal škubat a začal se uklidňovat.</p> <p>Po pěti minutách bylo jasné, že ať už jsme měli zvýšený přenos kyslíku nebo ne, každý začal cítit jeho nedostatek. Přešlapovali jsme z nohy na nohu, poskakovali na místě nebo mávali pytli. Navzdory tísni jsem dokázal sledovat, jak jeden z nás mlátí hlavou do zátěže. Bylo mi to k smíchu, ale zároveň jsem uvažoval o tomtéž.</p> <p>Pět minut čtyřicet tři vteřin. Někdo z Markovy jednotky pustil pytel a směřoval k hladině. Mark odhodil svůj a neslyšně se vrhl vpřed, uchopil ho za kotník a táhl zpátky dolů. Napadlo mě, že Markův zástupce by měl svému veliteli jednotky pomoci; NeuroKomp mi však oznámil, že se Mark snaží stáhnout <emphasis>p</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ávě</emphasis> svého zástupce.</p> <p>Šest minut. Odhodili jsme pytle a odrazili se k povrchu. Mark pustil kotník zástupce a zespoda ho postrkoval, aby se ujistil, že vyplave jako první a dostane na starost latríny, které byl ochoten dopřát celé své jednotce. Také jsem se chystal zbavit zátěže, ale zachytil jsem Alanovo potřesení hlavou.</p> <p><emphasis>Velitel čety</emphasis> – poslal, <emphasis>by měl vydrž</emphasis><emphasis>et </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p><emphasis>Vykuř</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mi.</emphasis></p> <p><emphasis>Promiň, nejseš</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>můj typ.</emphasis></p> <p>Dosáhl jsem sedmi minut a třiceti jedna vteřin, než jsem se vynořil, přesvědčen, že se mi roztrhnou plíce.</p> <p>Ale překonal jsem svůj okamžik pochyb. Teď už jsem věřil. Byl jsem opravdu víc než člověk.</p> <p>Druhý týden přišla na řadu naše výzbroj.</p> <p>„Tohle je standardní výbava KOSu, armádní puška VU-35,“ řekl Ruiz. Držel svou zbraň, zatímco naše dosud ležely na zemi v ochranném obalu u našich nohou. „‚VU‘ znamená ‚víceúčelová‘. V závislosti na daný situaci je možný použít a vystřelit šest různejch nábojů nebo paprsků. Jak vejbušný, tak nevejbušný kulky a střely, který je možný střílet automatem nebo poloautomatem, granáty a naváděcí střely s krátkym doletem, vysoce stlačený tekutý palivo a mikrovlnný paprsky. To všechno zaručuje nanorobotickej zásobník o vysoký hustotě,“ – pozvedl matně se lesknoucí, jakoby kovový kvádr; podobný mi ležel vedle zbraně u nohou – „kterej přímo před použitím střelivo sám formuje. To znamená zbraň s maximální přizpůsobivostí a nutností minimálního výcviku, skutečnost, jakou vy ubohý hroudy masa nepochybně voceníte.</p> <p>Bejvalý vojáci mezi váma si třeba vzpomenou, jak stále dokola museli na povel rozebírat a znova sestavovat svojí zbraň.<emphasis> Tohle s V</emphasis><emphasis>U</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>3</emphasis><emphasis>5 dělat nebudete.</emphasis> Je to nesmírně složitej stroječek, kterej byste akorát tak zničili! Umí se sám diagnostikovat i vopravovat. Taky se umí připojit k vašemu NeuroKompu a upozornit na problémy, kdyby došlo k nejhošímu, ale to nedojde, protože za dobu třiceti let služby VU-35 ještě neselhala. To proto, že na rozdíl vod vašich slaboduchejch vojenskejch vědců na Zemi dokážeme udělat zbraň, která<emphasis> funguje</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> </emphasis>Vašim úkolem je s ní<emphasis> střílet.</emphasis> Nic jinýho. Věřte svý zbrani. Je nepochybně chytřejší než vy. Pamatujte na to, a možná přežijete.</p> <p>Aktivuje se ve chvíli, kdy jí vyndáte z vochrannýho vobalu a připojí se k vašemu NeuroKompu. Potom je fakticky vaše. Vod tý chvíle z ní můžete střílet jen vy, a to jen tak, že dostanete povolení vod svýho velitele čety nebo velitele jednotky, který musej v posloupnosti dostat povolení vod svýho instruktora výcviku. Ve skutečný bojový situaci můžou vaši zbraň použít i vostatní vojáci KOSu s koloniálním NeuroKompem. Vaši vlastní zbraň tak proti vám nemůže použít nikdo do tý doby, než v boji naserete kolegu.</p> <p>Vodteďka budete svojí VU-35 s sebou brát všude. I na hajzl. Vemete si ji do sprchy – nemusíte mít strach, že se namočí, všechno nepatřičný vyplivne. Vemete ji na jídlo i do postele. Kdyby se vám náhodou podařilo najít si čas na rychlovku, ať má vaše VU-35 rači zatraceně dobrej vejhled.</p> <p>Budete se učit, jak tuhle zbraň používat. Zachrání vám to život. Mariňáci americký armády sou banda zkurvenců, ale jednu věc jim musim připsat k dobru: jejich vyznání zbrani. V jedný jeho části se říká: ‚Tohle je moje zbraň. Je hodně podobnejch, ale tahle je moje. Je mym nejlepším přítelem. Je mym životem. Musim jí vovládat tak, jako vovládám svůj život. Beze mě je moje zbraň zbytečná. Bez ní sem já zbytečnej. Ze svý zbraně musim střílet přesně. Musim střílet přesnějc než nepřítel, kterej se mě snaží zabít. Musím ho trefit dřív, než von trefí mě. A já to udělám.‘</p> <p>Dámy a pánové, vemte si to vyznání k srdci. Tohle je vaše zbraň. Uchopte jí a aktivujte.“</p> <p>Poklekl jsem a vyndal zbraň z umělohmotného obalu. Bez ohledu na Ruizův chvalozpěv nepůsobila VU35 nijak zvláštním dojmem. Byla docela těžká, ale ne těžkopádná, dobře vyvážená a přiměřeně velká, aby se s ní dalo snadno manipulovat. Po straně pažby se nacházel štítek. „AKTIVACE POMOCÍ NEUROKOMPU: Spusťte NeuroKomp a řekněte<emphasis> Aktivace V</emphasis><emphasis>U</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>3</emphasis><emphasis>5, sériové číslo AS</emphasis><emphasis>D</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>3</emphasis><emphasis>2</emphasis><emphasis>4</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>D</emphasis><emphasis>D</emphasis><emphasis>D</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>4</emphasis><emphasis>E3C1.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Hej, Kreténe,“ řekl jsem. „Aktivace VU-35, sériové číslo ASD-324-DDD-4E3C1.“</p> <p>VU-35 ASD-324-DDD-4E3C1 je aktivována pro rekruta KOSu Johna Perryho, oznámil Kretén. Nyní vložte zásobník. V rohu mého zorného pole se vznášel malý obrázkový displej s návodem. Znovu jsem se sklonil k zemi a zvedl pravoúhlý kvádr, který představoval zásobník – když jsem ho zvedal, téměř jsem ztratil rovnováhu. Byl obdivuhodně těžký; s jeho „vysokou hustotou“ nežertovali. Podle návodu jsem ho zasunul dovnitř. Jakmile jsem to udělal, obrázek zmizel a na jeho místo vyskočilo okénko s textem:</p> <p><strong>Možnosti střelby</strong></p> <p><strong>Upozornění: použitím jednoho typu střeliva snižujete kapacitu ostatních typů.</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Puška: 200 nábojů</strong></p> <p><strong>Automat: 80 nábojů</strong></p> <p><strong>Granátomet: 40 granátů</strong></p> <p><strong>Raketomet: 35 raket</strong></p> <p><strong>Plame</strong><strong>n</strong><strong>omet: výdrž</strong><strong> 10 minut</strong></p> <p><strong>Mikrovlnný zářič: výdrž 10 minut</strong></p> <p><strong>Aktuální nastavení: puška.</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>„Automat,“ přikázal jsem.</p> <p>Automat vybrán, odpověděl Kretén.</p> <p>„Raketomet,“ řekl jsem.</p> <p>Raketomet vybrán, odpověděl Kretén. Prosím zaměřte cíl. Kolem každého člena čety se náhle objevil zelený zaměřovací kříž; při přímém pohledu vybraný kříž blikl. Ale co, pomyslel jsem si a vybral rekruta jménem Toshima z Martinovy jednotky.</p> <p>Cíl vybrán, potvrdil Kretén výběr. Můžete střílet, zrušit výběr, nebo vybrat další cíl.</p> <p>„Kruci,“ vydechl jsem, zrušil vybraný cíl a hleděl na svou VU-35. Obrátil jsem se na Alana stojícího vedle. „Moje zbraň mě děsí.“</p> <p>„Zkurvená věc,“ potvrdil Alan. „Před dvěma sekundama jsem tě málem rozmetal granátem.“</p> <p>Na to šokující přiznání jsem už nestačil zareagovat, neboť opodál Ruiz náhle přiskočil k jednomu z rekrutů. „Co ste to právě řek, rekrute?“ dožadoval se. Všichni jsme ztichli a otočili se, abychom zjistili, kdo se stal objektem jeho hněvu.</p> <p>Byl jím Sam McCain; vzpomněl jsem si, jak o něm při jednom setkání u oběda Sarah O’Connellová prohlásila, že víc mluví, než myslí. Celý život se zabýval prodejem. Dokonce i s Ruizem milimetr od svého nosu vyzařoval McCain podlézavost, i když s příměsí překvapení. Zjevně nevěděl, co Ruize tak nastartovalo, ale předpokládal, že z toho snadno vyvázne.</p> <p>„Jen obdivuji svoji zbraň, hlavní seržante,“ odvětil McCain a zvedl ji. „A říkám tady rekrutovi Floresovi, jak je mi skoro líto těch ubohejch bastardů, na který se tam venku chys –“</p> <p>Zbytek jeho vysvětlování zanikl v Ruizově pohybu. Překvapenému McCainovi bleskurychle vytrhl zbraň z rukou a jediným uvolněným rozmachem ho udeřil plochou stranou pažby do spánku. McCain se zhroutil jako kus hadru. Ruiz mu nohou přišlápl krk k zemi. Potom VU otočil; McCain vyděšeně hleděl do hlavně vlastní zbraně. „A co teď, ty mrňavej sráči?“ vyštěkl Ruiz. „Představ si, že sem tvůj nepřítel. Ještě furt mě lituješ? Právě sem tě vodzbrojil dřív, než ses stačil zkurveně nadechnout. Tam venku sou zmrdi rychlejší, než si vůbec dokážeš představit. Namažou si tvoje zasraný játra na suchary a sežerou je dřív, než ti to vůbec dojde. Takže ti jich nikdy nemusí bejt líto. Nepotřebujou tvojí lítost. Je ti to jasný?“</p> <p>„Ano, hlavní seržante!“ skřehotal McCain pod botou. Téměř vzlykal.</p> <p>„Přesvědčíme se,“ pokračoval Ruiz, přiložil mu ústí hlavně mezi oči a zmáčkl kohoutek. Při jeho suchém cvaknutí sebou celá četa trhla; McCain se pomočil.</p> <p>„Blbče,“ vyštěkl Ruiz poté, co McCain zjistil, že je stále naživu. „Neposlouchal si, co sem předtím říkal. Na základně může s VU-35 střílet jenom její vlastník. To seš<emphasis> ty,</emphasis> debile.“ Narovnal se, pohrdavě hodil zbraň na McCaina a otočil se čelem k četě.</p> <p>„Ste ještě pitomější, než sem si myslel,“ prohlásil. „Teď mě poslouchejte: v celý historii lidstva<emphasis> neexistovala</emphasis> armáda, která by byla do války vybavená<emphasis> ví</emphasis><emphasis>c,</emphasis> než bylo nutný pro boj s nepřítelem. Válka je drahá. Stojí peníze a životy. Žádná civilizace neměla ani jednoho nazbyt. V boji se šetří. Máte jen to, co je nezbytně zapotřebí. Nic víc.“</p> <p>Nemilosrdně nás probodával pohledem. „Došlo vám <emphasis>něco</emphasis> z toho?<emphasis> Chápe</emphasis> někdo z vás, co se tím snažim říct? Tyhle roztomilý nový zbraně a skvělý nový těla nemáte proto, abyste měli nefér výhodu. Vobojí máte proto, že je to<emphasis> absolutní minimum</emphasis> k tomu, abyste tam venku dokázali bojovat a přežít.<emphasis> Nechtěli</emphasis> sme vám ty těla dát, vy sráči. Jenomže kdybyste je nedostali, lidská rasa by <emphasis>vyhynula.</emphasis></p> <p>Teď už chápete? Máte už<emphasis> konečně</emphasis> představu, proti čemu stojíte? Jo?“</p> <p>Ale nebyl to jen čerstvý vzduch, cvičení a osvojování si dovedností, jak zabíjet pro blaho lidstva. Občas jsme měli výuku.</p> <p>„Během výcviku jste se učili překonat své domněnky a návyky ohledně svých fyzických schopností,“ řekl poručík Oglethorpe k učebně zaplněné členy tří výcvikových praporů. „Totéž je teď nezbytné udělat s těmi duševními. Nastal čas spláchnout pár hluboce zakořeněných představ a předsudků, o kterých ani nevíte.“</p> <p>Poručík Oglethorpe stiskl tlačítko. Na pódiu za ním se rozsvítily dvě obrazovky. Na té vlevo se ukázala noční můra – cosi černého a vrásčitého, s pilovitými humřími klepety, které pornograficky hnízdily uvnitř tak vlhkého otvoru, že jste téměř cítili jeho zápach. Nad beztvarým tělem hřadovaly tři oči na stopkách nebo anténách nebo kdoví čem. Z nich odkapával zahnědlý sliz. H. P. Lovecraft by zaječel a utíkal.</p> <p>Na obrazovce vpravo se objevil tvor podobný jelenovi s obratnýma, téměř lidskýma rukama a zvídavou tváří, z níž vyzařovala mírumilovnost a moudrost. I kdybyste si ho nechtěli pohladit, alespoň byste se od něho chtěli naučit něco o povaze vesmíru.</p> <p>Poručík Oglethorpe zvedl ukazovátko a mávl jím k příšeře. „Tohle je příslušník rasy Bathunga. Bathungové jsou naprosto mírumilovní; jejich kultura sahá stovky a tisíce let zpátky a jejich porozumění matematice činí z toho našeho počty pro děti. Žijí v oceánech, živí se planktonem a soužití s námi jim vyhovuje. Bez problému. A konkrétně tenhle –“ poklepal na obrazovku, „– by doma vyhrál soutěž krásy.“</p> <p>Zvětšil druhý obraz přátelského jeleního muže. „Tenhle hajzlík je Salong. Naše první oficiální setkání s nimi proběhlo potom, co jsme vystopovali ztracenou lidskou kolonii. Nezávisle kolonizovat není povolené, a tady vidíte naprosto jasný důvod. Kolonisti přistáli na planetě, která se stala cílem osídlení Salongů; po nějaké době Salongové usoudili, že lidské maso je poživatelné. Proto lidi napadli a postavili si farmu. Až na pár jedinců, kterým odebírali sperma, všechny dospělé muže zabili. Ženy pak uměle oplodňovali, novorozeňata odebírali, zavírali do ohrad a vykrmovali jako telata.</p> <p>Tu kolonii jsme našli až po letech. Jednotky KOSu to místo hned srovnaly se zemí a jejich vůdce ugrilovaly na roštu. Netřeba říkat, že od té doby s těmi zatracenými požírači dětí bojujeme.</p> <p>Chápete, kam tím mířím,“ řekl Oglethorpe. „Předpokládat, že poznáte dobráky od zloduchů, vás zabije. Nemůžete si dovolit antropomorfické příměry, když si někteří z mimozemšťanů podobný lidem na nás raději pochutnaj, než aby s náma žili v míru.“</p> <p>Jindy po nás chtěl, abychom hádali, jakou výhodu mají pozemští vojáci nad vojáky KOSu. „Zapomeňte na fyzičku nebo výzbroj,“ upozornil, „protože v obojím jsme zřetelně napřed. Ne, výhodou vojáků na Zemi je znalost protivníka, plus určité povědomí, jak bude bitva vypadat – od druhu vojska, přes typ zbraní po výběr cílů. Díky tomu je možné válečnou zkušenost z jedné války nebo bitvy přímo použít v jiné, přestože důvody k válce nebo bitvě jsou naprosto rozdílné.</p> <p>KOS takovou výhodu nemá. Jako příklad poslouží nedávná bitva s Efgy.“ Klepl na jednu z obrazovek, aby odhalil tvora podobného velrybě s obrovskými chapadly na boku, která se větvila do zakrnělých rukou. „Tihle týpci mají přes čtyřicet metrů a znají technologii, která jim umožňuje polymerovat vodu. Přišli jsme tak o lodě, když se voda kolem změnila v bahno podobné tekutému písku, které je stáhlo dolů i s jejich posádkami. Jak přenést zkušenost z takového boje do bitvy, řekněme, s Finwe,“– vyskočilo další okno a na něm se objevil okouzlující plaz – „což jsou malí obyvatelé pouště, kteří dávají přednost biologickým útokům na velké vzdálenosti?</p> <p>Odpověď zní, že to nelze. A přesto jdou vojáci KOSu neustále z jedné bitvy do druhé, bez ohledu na povahu boje. To je jedna z příčin, proč je úmrtnost v KOSu tak vysoká. Každá bitva je nová a každá bojová situace, přinejmenším pro jednotlivce, jedinečná. Pokud byste si měli z našeho povídání něco odnést, pak tohle: ať už je vaše představa o vedení války jakákoliv, zapomeňte na ni. Zdejší trénink vám sice poskytne základní informace o tom, s čím se tam venku setkáte, ale zapamatujte si, že jako pěchota se budete často jako první setkávat s novými nepřátelskými rasami, jejichž metody a motivy jsou neznámé a často nepochopitelné. Musíte myslet rychle a nedomnívat se, že co se osvědčilo dříve, bude fungovat i později – to je jistá smrt.“</p> <p>Jednou se nějaký rekrut Oglethorpa zeptal, proč by se vojáci KOSu měli vůbec starat o kolonisty a kolonie. „Vtloukají do nás, že už ani nejsme skuteční lidé,“ řekl. „Tak proč bychom vůbec měli cítit ke kolonistům nějaké pouto? Oni jsou jenom lidé. Proč nerozmnožit vojáky KOSu jako další krok v lidské evoluci a nestarat se o sebe?“</p> <p>„Nejste první, kdo se na to ptá,“ odvětil, což vyvolalo smích. „Krátká odpověď je, že to nejde. Všechny genetické a mechanické m anipulace, k nimž došlo s tělesnými tkáněmi vojáků KOSu, mají za následek sterilitu. Jelikož v genetické šabloně každého z vás je použit stejný materiál, vyskytuje se zde příliš mnoho negativních recesivních genů, než aby mohlo dojít k oplodnění. Velké procento nehumanoidního materiálu zase nedovoluje úspěšné křížení s normálními lidmi. Vojáci KOSu jsou úžasný výsledek výzkumu. Ale v evolučním vývoji představují slepou uličku. Už z toho důvodu by nikdo z vás neměl být příliš samolibý. Zvládnete uběhnout míli za tři minuty, ale nedokážete zplodit dítě.</p> <p>V širším slova smyslu to nicméně není potřeba. Další evoluční krok již probíhá. Stejně jako Země, i většina kolonií je izolována. Téměř všichni lidé narození v kolonii v ní zůstanou po celý život. Lidstvo se také přizpůsobuje svému novému domovu. Některé z nejstarších osídlených planet začínají vykazovat jazykový a kulturní odklon od kultur a jazyků na Zemi. Během deseti tisíc let se objeví i genetický rozdíl. Časem vznikne tolik odlišných lidských druhů, jako je osídlených planet. Rozmanitost je klíčem k přežití.</p> <p>Metafyzicky možná cítíte svou příslušnost ke koloniím, protože – spolu se změnou – oceňujete lidský potenciál stát se tím, co ve vesmíru přežije. Přímočařeji řečeno, měli byste je podporovat, protože kolonie představují budoucnost lidské rasy, a bez ohledu na vylepšení jste stále mnohem bližší lidem než jakýmkoli jiným inteligentním druhům tam venku.</p> <p>Ale koneckonců byste se měli starat, protože jste dost staří na to, abyste věděli, že je to tak správné. Proto také KOS verbuje staré lidi, víte – nejen proto, že jste všichni v důchodu a přítěž ekonomiky. Žili jste dost dlouho na to, abyste si uvědomili, že nejste na světě sami. Většina z vás vychovala rodiny, má děti a vnuky a chápe hodnotu nesobeckých činů. I když vy sami se kolonisty možná nestanete, chápete, že kolonie mají pro lidstvo význam, a stojí za to o ně bojovat. Je těžké vnuknout tuhle představu devatenáctiletému člověku. Ale vy si ji ze zkušenosti sami uvědomujete. V tomto vesmíru má zkušenost obrovskou hodnotu.“</p> <p>Výcvik. Střelba. Výuka. Stálý pohyb. Málo spánku.</p> <p>Během šestého týdne jsem vyměnil Sarah O’Connellovou ve funkci velitele jednotky. Jednotka E neustále zaostávala v týmových cvičeních a šedesátá třetí četa na to doplácela v celkovém hodnocení. Pokaždé, když získala trofej jiná četa, Ruiz skřípal zuby a cenil je na mě. Sarah to přijala docela dobře. „Bohužel to není totéž jako vychovávat školáčky,“ přiznala. Její místo zaujal Alan a dostal jednotku do formy. Sedmý týden získala šedesátá třetí střeleckou trofej těsně před padesátou osmou; ironií osudu to byla právě Sarah, která se ukázala jako po čertech skvělý střelec a dovedla nás k vítězství.</p> <p>V osmém týdnu jsem přestal mluvit na svůj NeuroKomp. Kretén mě už zkoumal dost dlouho na to, aby porozuměl mému způsobu myšlení, a zdánlivě začal předvídat moje potřeby. Poprvé jsem si toho všiml během simulované ostré střelby, jakmile se moje VU-35 sama přepnula z běžné munice na naváděné střely, zaměřila cíl, vystřelila a zasáhla dva vzdálené terče a pak se opět přepnula na plamenomet, právě včas, aby usmažila hnusného šestinohého brouka, který vyskočil zpoza blízkého balvanu. Poznání, že nemusím žádný ze svých příkazů vyslovovat, mnou projelo s mrazivým zachvěním. Po několika dalších dnech jsem si uvědomil, že mě rozčiluje, kdykoli musím Kreténa výslovně o něco požádat. Jak rychle se zvláštní mění v běžné.</p> <p>V devátém týdnu jsme já, Alan a Martin Garabedian museli zajistit malé potrestání jednoho z Martinových rekrutů, který se rozhodl, že se chce stát velitelem jednotky, a neváhal se uchýlit k malému podrazu. Býval poměrně známou popovou hvězdou a byl zvyklý vše získat, a to jakýmkoli způsobem, který se mu zdál nezbytný. Byl dost chytrý, aby do spiknutí namočil několik dalších rekrutů, ale naneštěstí neměl tolik důvtipu, aby si uvědomil, že jeho velitel jednotky, Martin, má přístup ke zprávám, které odesílá. Martin přišel za mnou; usoudil jsem, že není důvod zapojovat Ruize nebo jiné instruktory do něčeho, co snadno zvládneme vyřešit sami.</p> <p>Pokud si v pozdních nočních hodinách někdo všiml krátké neoprávněné přítomnosti vznášedla základny, nic neřekl. Stejně tak jestli někdo viděl, jak kdosi uvnitř drží rekruta za kotníky hlavou dolů, a ta míjí v nebezpečně malé vzdálenosti stromy. Zcela jistě ani nikdo nepotvrdil, že by slyšel rekrutův zoufalý jekot nebo Martinovo kritické a nelítostné hodnocení nejznámějšího alba bývalé popové hvězdy. Hlavní seržant Ruiz příští ráno poznamenal, že vypadám kapku rozcuchaně; odvětil jsem, že za to možná může ostrý třicetikilometrový běh, který nám před jídlem nařídil.</p> <p>Jedenáctý týden seskočila šedesátá třetí a několik dalších čet do hor severně od základny. Zadání bylo jednoduché; najít a zlikvidovat ostatní čety. Ti, co přežijí, se mají vrátit zpátky na základnu, všechno během čtyř dnů. Abychom si akci zpestřili, byl každý vybaven zařízením registrujícím zásahy; při zásahu pocítíme ochromující bolest a pak se zhroutíme (a případně budeme zachráněni výcvikovými instruktory, kteří budou poblíž). Něco jsem o tom věděl, protože ještě na základně, kde chtěl Ruiz demonstrovat, co nás čeká, jsem se stal testovacím objektem. Své četě jsem pak zdůraznil, že moji zkušenost rozhodně nechtějí zakusit.</p> <p>První útok přišel vzápětí po přistání. Čtyři mí rekruti padli dřív, než jsem zahlédl střelce a varoval četu, ať si na ně dávají pozor. Dva jsme dostali, zbývající dva prchli. Ojedinělé útoky v průběhu dalších několika hodin ukázaly, že většina čet se rozdělila do tří nebo čtyřčlenných jednotek a loví ostatní.</p> <p>Dostal jsem nápad. Naše NeuroKompy nám umožňovaly neustálé spojení bez ohledu na to, jak daleko jsme se od sebe nacházeli. Ostatním, jak se zdálo, dopady této skutečnosti unikaly, a to se jim stalo osudným. Celou četu jsem měl na otevřeném zabezpečeném komunikačním kanále a každého člena jsem pak směroval mapovat terén a zjišťovat přesné umístění nepřátelských jednotek, na které narazil. Tímto způsobem jsme všichni získali neustále se rozšiřující mapu území a umístění nepřátel. I když byl někdo z našich zasažen, poskytnuté informace mohly pomoci ostatním členům čety pomstít jeho nebo její smrt (nebo se alespoň nenechat stejným způsobem vyřadit). Samostatně jsme se dokázali přemisťovat rychle a potichu a eliminovat ostatní jednotky čet, a jakmile se naskytla příležitost, pracovat v tandemu.</p> <p>Osvědčilo se to. Naši stříleli, kdykoli měli možnost; jestliže střílet nemohli, skrývali se a předávali informace, spolupracovali, kdykoli to bylo možné. Druhého dne jsme spolu s rekrutem Rileyem ostřelovali dvě jednotky nepřátelských čet, které byly tak zaujaté vzájemnou likvidací, že si ani nevšimly, že na ně s Rileyem z dálky střílíme. Riley dostal dva, já tři a další tři se dostali navzájem. Bylo to docela milé. Po skončení jsme bez jediného slova zmizeli v lese a pokračovali ve stopování a sdílení terénních informací.</p> <p>Jakmile ostatní čety zjistily, co děláme, snažily se o totéž. Ale v té době už měla třiašedesátá příliš velkou přesilu. Dorazili jsme je, poslední jsme dostali před polednem. A pak jsme klusali na základnu, vzdálenou nějakých osmdesát kilometrů. Poslední z nás dorazil do 1800. Nakonec jsme ztratili devatenáct členů čety, včetně těch čtyř na začátku. Ale měli jsme na kontě přes polovinu všech zásahů mezi sedmi dalšími četami, zatímco jsme ztratili méně než třetinu vlastních lidí. Na to si nemohl stěžovat ani hlavní seržant Ruiz. Když ho velitel základny odměňoval trofejí za válečné hry, dokonce se usmál. Ani si nedokážu představit, jak strašně ho to muselo bolet.</p> <p>„Štěstí nám pořád přeje,“ poznamenal zbrusu nový vojín Alan Rosenthal, když ke mně dorazil na přistávací plochu. „Oba nás přidělili na stejnou loď.“</p> <p>Měl pravdu. Čekal nás rychlý výlet zpátky k Phoenixu na pěchotní lodi<emphasis> Francis</emphasis><emphasis> Drake a</emphasis> dovolená, než dorazí KOSL<emphasis> Modesto.</emphasis> Pak se připojíme k 2. četě, rotě D, 233. praporu pěchoty KOSu. Jeden prapor na loď – přibližně tisíc vojáků. Člověk se snadno ztratí. Měl jsem radost, že je Alan opět se mnou.</p> <p>Pohlédl jsem na něho a obdivoval jeho zbrusu novou koloniální modrou vycházkovou uniformu – z velké části proto, že jsem nosil právě takovou. „Kruci, Alane,“ pronesl jsem. „Sekne nám to.“</p> <p>„Vždycky jsem miloval chlapy v uniformě,“ poznamenal Alan. „A když jsem teď jeden z nich, miluju je ještě víc.“</p> <p>„A jéje. Hlavní seržant Ruiz na obzoru.“</p> <p>Ruiz si mě všiml, jak čekám na nalodění; zatímco se přibližoval, odložil jsem batoh, který obsahoval moji všední uniformu a několik zbývajících osobních věcí, a přivítal ho elegantním vojenským pozdravem.</p> <p>„Pohov, vojíne,“ řekl Ruiz a pozdrav opětoval. „Kam se valíte?“</p> <p>„Na<emphasis> Modesto,</emphasis> hlavní seržante. Spolu s vojínem Rosenthalem.“</p> <p>„Děláte si ze mě prdel,“ reagoval. „Dvoustej třicátej třetí prapor? Která rota?“</p> <p>„Dé, hlavní seržante. Druhá četa.“</p> <p>„Ne-u-vě-ři-tel-ný, vojíne. Budete mít to potěšení sloužit v četě poručíka Arthura Keyese, pokud si ten mizera mezitím nenechal ňákym emzákem ukousnout prdel. Až ho uvidíte, vyřidte mu můj pozdrav, jestli můžete. Dodatečně mu sdělte, že hlavní seržant Antonio Ruiz prohlásil, že nejste zdaleka takovej sráč jako většina vostatních rekrutů.“</p> <p>„Děkuji vám, hlavní seržante.“</p> <p>„Ať vám to nestoupne do hlavy, vojíne. Furt ste sráč. Jen ne tak velkej.“</p> <p>„Samozřejmě, hlavní seržante.“</p> <p>„Dobře. A teď mě omluvte. Někdy je zkrátka čas vyrazit.“</p> <p>Hlavní seržant Ruiz zasalutoval. S Alanem jsme pozdrav opětovali. Ruiz na nás pohlédl a malinko, malinko se usmál a pak bez jediného ohlédnutí odcházel pryč.</p> <p>„Ten chlap mě po čertech děsí,“ řekl Alan.</p> <p>„Mně to nepřijde. Docela se mi líbí.“</p> <p>„Samozřejmě že se ti líbí. Domnívá se, že skoro nejseš sráč. U něj je to kompliment.“</p> <p>„Nemysli si, že mi to nedošlo. Nezbejvá mi než s tím žít.“</p> <p>„Ty to zvládneš. Koneckonců ještě se z tebe sráč může<emphasis> stát.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Nevadí. Aspoň budu mít společnost.“ Alan se usmál. Dveře člunu se otevřely. Popadli jsme své věci a vešli dovnitř.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 9</strong></p> <p>„Mám je na mušce,“ řekl zpoza balvanu vyhlížející Watson. „Jednu z těch věcí provrtám.“</p> <p>„Ne,“ řekla Viverosová, naše desátnice. „Štít je pořád zapnutej. Bylo by to plejtvání municí.“</p> <p>„To je kravina,“ řekl Watson. „Tvrdneme tady už hodiny. My tady, voni tam. Až odstraněj štíty, vykročíme a začnem střílet? Tohle není žádný zkurvený čtrnáctý století. Čas rytířskejch<emphasis> móres</emphasis> je minulost.“</p> <p>Viverosová vypadala podrážděně. „Watsone, za tohle nejsi placenej. Tak sakra sklapni a připrav se. Už to nebude dlouho trvat. Zbejvá jim jen jedna část rituálu a pak dem na to.“</p> <p>„Jo? A co jako?“ zeptal se.</p> <p>„Chystaj se zpívat,“ odvětila Viverosová.</p> <p>Watson se ušklíbl. „Co to bude? Estráda?“</p> <p>„Zazpívaj o naší smrti.“</p> <p>Jako na povel zablikal u úpatí obrovský polokulovitý štít uzavírající ležení Consů. Přizpůsobil jsem své vidění a zaměřil pohled dolů, několik set metrů přes pole, a spatřil, jak štítem prošel osamocený Consu. Spirály elektrostatických výbojů mu lehce ulpívaly na masivním krunýři, aby se ho zase pustily, jakmile se od štítu vzdálil.</p> <p>Byl to třetí a poslední Consu, který se před bitvou ukázal. První se objevil asi před dvanácti hodinami; osoba nízkého postavení, jejíž bučivá výzva sloužila jako formální signál, že Consu chtějí bojovat. Nízká šarže posla vyjadřovala minimální úctu, jakou vůči nám Consu chovali; předpokládalo se, že pokud bychom byli opravdu důležití, poslali by někoho významnějšího. Nikdo z našich se tím necítil dotčen; bez ohledu na protivníka, posel měl vždy nízké postavení. Navíc, jedině díky citlivosti na feromony je možné Consu rozeznat, vzhledem se jinak podobají jeden druhému.</p> <p>Druhý Consu se vynořil zpoza štítu o několik hodin později, bučel jako stádo krav chycené v drtičce a obratem explodoval. Narůžovělá krev a kousky jeho orgánů a krunýře se rozprskly po štítu a se slabým syčením stékaly k zemi. Consu věřili, že jestliže se voják předem obřadně připraví, jeho duše může zkoumat nepřítele v mezidobí, než se přesune tam, kamkoli duše Consu odcházejí. Nebo něco na ten způsob. Jedná se o významný projev cti. Mně to připadá jako bezvadný způsob, jak rychle přijít o své nejlepší vojáky, ale vzhledem k tomu, že jsem bojoval na opačné straně barikády, jen těžko jsem na tom v praxi shledával něco špatného.</p> <p>Třetí Consu byl člen nejvyšší kasty a měl za úkol nám oznámit důvod naší smrti a způsob, jakým bychom měli všichni zemřít. Potom už mělo skutečně přijít na řadu zabíjení a umírání. Jakýkoli pokus preventivním výstřelem do štítu něco uspíšit by byl neúčinný; kromě vhození do hvězdného jádra existovalo jen málo způsobů, jak jejich štít překonat. Zabití posla by mělo za následek znovuzahájení obřadu, a tedy ještě větší zpoždění boje a zabíjení.</p> <p>Consu se navíc za štítem<emphasis> neskrývali.</emphasis> Měli prostě spoustu předbitevních obřadů, kterými si museli projít, a dávali přednost tomu nebýt vyrušováni nevhodnou přítomností kulek, laserových paprsků nebo výbuchů. Vlastně nic nemilovali víc než dobrý boj. Stále se zaobírali myšlenkou jak vpadnout na nějakou planetu, usadit se tam a vyzvat domorodce, aby je odtamtud v bitvě vyprovodili.</p> <p>O to šlo i tady. Consu rozhodně neměli v úmyslu planetu kolonizovat. Zdejší kolonii smetli z povrchu proto, aby tím dali KOSu na srozuměnou, že se přistěhovali a hledají nějakou akci. Nemělo smysl je ignorovat, jednoduše by pokračovali v zabíjení kolonistů až do té doby, než by s nimi někdo přišel oficiálně bojovat. Nikdy ani nebylo jasné, co už považují za formální výzvu. Prostě jste povolávali další a další jednotky, dokud se neobjevil posel a nevyhlásil bitvu.</p> <p>Až na ohromující neproniknutelné štíty se jejich válečné vybavení podobalo výzbroji KOSu. Ačkoli se to mohlo zdát povzbudivé, vytříděné zprávy z předchozích bitev s Consu vedené ostatními druhy naznačovaly, že výzbroj a technologie Consu jsou vždy víceméně rovnocenné těm, jimiž disponuje jejich protivník. To podporovalo závěr, že až na zmasakrované kolonisty na místě řádných diváků se pro Consu nejedná o válku, ale o sport, ne nepodobný fotbalu.</p> <p>Nebylo možné na ně preventivně zaútočit. Celá jejich vnitřní domovská soustava byla chráněna štítem. Energie potřebná k jeho udržení pocházela z bílého trpaslíka doprovázejícího slunce soustavy. Ten byl zapouzdřený uvnitř jakéhosi sběrného zařízení tak, aby všechna vyzařovaná energie mohla napájet štít. S druhem, který něco takového dokáže, si prostě není radno zahrávat. Nicméně Consu měli zvláštní smysl pro čest; jakmile někde prohráli, už se tam nevrátili. Bitva s nepřítelem tak připomínala očkování, a my jsme byli antivirus.</p> <p>Všechny tyto informace obsahovala databáze naší mise, do níž nám velící důstojník poručík Keyes povolil přístup, a kterou jsme si měli před bitvou nastudovat. Skutečnost, že Watson nic z toho nevěděl, nasvědčovala, že se se zprávou neobtěžoval. Moc mě to nepřekvapovalo, protože od prvního momentu, kdy jsem se s ním setkal, bylo jasné, že jde o nafoukaného, omezeného, svéhlavého chlapa, který pravděpodobně natáhne bačkory, nebo kvůli němu zařvou jeho spolubojovníci. Problém byl, že jsem patřil mezi ně.</p> <p>Consu rozepjal svá křísadla – horní končetiny s kostěným ostřím v určitém bodě jejich evoluce zřejmě uzpůsobené k tomu, aby se dávní předkové jeho druhu vypořádali s nějakou nepředstavitelně příšernou nestvůrou na domovském světě – a pod nimi vztyčil k nebi lidským pažím mnohem více podobné druhotné horní končetiny. „Je to tady,“ prohlásila Viverosová. „Šel by snadno sejmout,“ řekl Watson. „Udělej to, a sama ti ustřelím palici,“ zavrčela Viverosová.</p> <p>Nebesa se zachvěla zvukem, jako by sám bůh vystřelil z pušky, následovaným něčím, co připomínalo rachot řetězové pily prořezávající se plechovou střechou. Consu zpívali. Aktivoval jsem Kreténa a celé ho to nechal přeložit.</p> <p><emphasis>Hleďte, ctění sokové,</emphasis></p> <p><emphasis>jsme nástroji vaší radostné smrti.</emphasis></p> <p><emphasis>Našimi způsoby vám žehnáme</emphasis></p> <p><emphasis>duch nejlepšího mezi námi posvětil naši bitvu.</emphasis></p> <p><emphasis>Budeme vás velebit, zatímco půjdeme mezi vámi,</emphasis></p> <p><emphasis>a zpívat vašim duším, zachráněným, k jejich odměně.</emphasis></p> <p><emphasis>Naneštěs</emphasis><emphasis>tí jste</emphasis><emphasis> se zrodili mezi lidmi,</emphasis></p> <p><emphasis>pročež vám ukážeme směr cesty ke spáse.</emphasis></p> <p><emphasis>Buďte stateční a bojujte s odhodlaností,</emphasis></p> <p><emphasis>ať můžete při </emphasis><emphasis>svém znovuzrození</emphasis></p> <p><emphasis>spočinout v naší náruči.</emphasis></p> <p><emphasis>Tato požehnaná bitva posvětí zemi</emphasis></p> <p><emphasis>a všichni zde zemřelí a zrození odtud</emphasis></p> <p><emphasis>až na věčnost budou vykoupeni.</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>„Kruci, to je kravál,“ zavrčel Watson a prstem se šťoural v levém uchu. Pochyboval jsem, že se obtěžoval se získáním překladu.</p> <p>„Tohle není válka ani fotbalovej zápas, pro rány boží,“ poznamenal jsem k Viverosové. „Tohle je křtění.“</p> <p>Pokrčila rameny. „KOS si to nemyslí. Takhle začínaj každou bitvu. Možná je to jejich hymna. Obyčejný rituál. Podívejte, štít slábne.“ Ukázala směrem ke štítu, který se chvěl a po celé délce mizel.</p> <p>„Už bylo sakra načase,“ řekl Watson. „Skoro sem usínal.“</p> <p>„Poslouchejte mě,“ prohlásila Viverosová. „Zůstaňte v klidu, soustřeďte se a držte zadky u země. Máme skvělou pozici a poručík chce, abysme ty bastardy sundali hned, jak se ukážou. Žádný vobezličky –prostě zásah do krku, kde maj mozky. Každej, koho dostaneme, znamená o starost míň. Jen běžná munice. Všechno jiný prozradí náš úkryt. Konec řečnění. Od teďka jen spojení NeuroKompama, jasný?“</p> <p>„Jasný,“ přitakal jsem.</p> <p>„Si piš,“ řekl Watson.</p> <p>„Fajn,“ řekla. Štít konečně zmizel a prostor oddělující lidi a Consu vzápětí osvětlily stopy raket, které byly již hodiny zamířené a připravené k odpálení. Na jejich dunivé exploze vzápětí navázaly lidské výkřiky a kovové chrastění Consů. Po několik vteřin vládlo ticho a kouř; potom se náhle rozezněl táhlý přerušovaný řev, jak Consu zaútočili na lidi, kteří na oplátku drželi své pozice a snažili se jich dostat co nejvíc, než se obě fronty střetnou.</p> <p>„Dem na to,“ řekla Viverosová. Pozvedla svou VU, zamířila na nějakého Consu v dáli a začala střílet. Rychle jsme ji napodobili.</p> <p>Příprava na bitvu.</p> <p>Nejprve systémy zkontrolují vaši pěchotní zbraň VU-35. Tohle je jednoduchá část; VU-35 se samomonitoruje a sama opravuje. V nouzi dokáže použít na opravy jako hrubý materiál blok munice. Dostat ji do cesty vystřelené manévrující raketě je jediný způsob, jak VU zničit. Nicméně ve chvíli, kdy k něčemu takovému dojde, ji zřejmě držíte v ruce, takže máte jinou starost.</p> <p>Za druhé, obléknout si bojovou uniformu. Tou je běžná přilnavá samouzavíratelná kombinéza, která až na obličej zakrývá všechno. Je uzpůsobena tak, abyste po dobu bitvy mohli zapomenout na své tělo. „Látka“ z uspořádaných nanobotů propouští světlo kvůli fotosyntéze a stabilizuje teplotu; ať už jste na arktickém ledovci nebo písečné duně pouště, zaznamenáte pouze jediný rozdíl, a to vizuální odlišnost krajiny. Pokud se vám nějak podaří se zapotit, vaše kombinéza pot vstřebá, odfiltruje jej a vodu uchová, dokud ji nebudete moci přelít do čutory. Tímto způsobem se také můžete vypořádat s močí. Kálet si do vlastní kombinézy se rozhodně nedoporučuje.</p> <p>Při zásahu kulkou do břicha (nebo kamkoli jinam) kombinéza vyztuží místo zásahu a energii rozprostře po svém povrchu. Je to sice nesmírně bolestivé, ale lepší než nechat kulku projít skrz. Bohužel to funguje jen do jisté míry, takže je stejně vhodné vyhýbat se nepřátelské palbě.</p> <p>Nasadit si pás, který obsahuje bojový nůž, dále víceúčelový nástroj, který je právě tím, čím se chce stát švýcarský armádní nůž, až vyroste, dále působivý skládací osobní kryt, polní láhev, výživné energetické suchary na týden a tři drážky na zásobníky. Tvář namazat krémem s přídavkem nanobotů propojených s kombinézou, aby dodávali informace týkající se okolního prostředí. Zapnout maskování. Zkusit se najít v zrcadle.</p> <p>Za třetí, otevřít komunikační kanál NeuroKompu ostatním členům jednotky a nechat ho otevřený až do doby návratu na loď nebo smrti. Domníval jsem se, jak nejsem chytrý, když jsem něco podobného vymyslel při bojové hře na výcvikové základně, ale ukázalo se, že to patří k nejposvátnějším neoficiálním pravidlům během zuřící bitvy. Komunikace prostřednictvím NeuroKompu znamená nezkreslené příkazy nebo signály – a žádné hlasité mluvení, které může prozradit vaši pozici. Během bitvy uslyšíte vojáka KOSu jen v případě, že byl postřelen, nebo se jedná o naprostýho pitomce.</p> <p>Jediná stinná stránka komunikace prostřednictvím NeuroKompu tkví v tom, že neúmyslně může být přenesena i emotivní stránka zprávy. Je poměrně znepokojivé, když náhle cítíte, že se hrůzou můžete pomočit, jenže zjistíte, že nad močovým měchýřem ztrácí kontrolu váš kolega. Takový výlev vám navíc nikdo neodpustí.</p> <p>Spojit se<emphasis> jen</emphasis> s lidmi ze své jednotky – zkuste udržovat otevřenou komunikaci s celou četou, a šedesát lidí najednou nadává, bojuje a umírá uvnitř vaší hlavy. Tohle se zvládnout nedá.</p> <p>Nakonec, zapomenout na všechno s výjimkou plnění příkazů, zabít všechno, co není člověk, a zůstat naživu. KOS vám to usnadní; první dva roky služby je každý voják pěšák, bez ohledu na to, zda byl v předchozím životě údržbář nebo chirurg, senátor nebo flákač. Potom následuje příležitost se specializovat a získat stálé koloniální zařazení místo procházet si jednu bitvu za druhou, nahrazovat zesnulé vojáky a plnit zadané úkoly. Avšak po dva roky prostě jdete, kam vám řeknou, máte zbraň v pohotovosti, zabíjíte a nenecháte se zabít. Je to jednoduché, ale není to totéž co snadné.</p> <p>K zabití nepřítele byly potřeba dva výstřely. Byla to pro nás novinka – zpravodajské služby se o jejich osobních štítech nezmiňovaly. Ale něco jim umožňovalo přežít jeden zásah. Padli k zemi na cosi, co se dalo považovat za jejich hýždě, ale během pár vteřin zase stáli na nohou. Takže dva zásahy; jedním je dostat k zemi a druhým je na ní udržet.</p> <p>Pokud střelba probíhá napříč několikasetmetrovým, velmi rušným bojištěm, nejsou dva po sobě jdoucí zásahy do stejného pohybujícího se cíle tak snadné. Když jsem to zjistil, nechal jsem Kreténa vytvořit zvláštní program, který umožnil vystřelit dvě kulky na jeden stisk spouště, první s dutou špičkou a druhou s výbušnou náplní. Nastavení mé VU se měnilo mezi výstřely; v jedné vteřině jsem střílel obyčejnou munici, a v následující už nastupoval můj speciální zabiják Consů.</p> <p>Miloval jsem svou zbraň.</p> <p>Přeposlal jsem palebnou specifikaci Watsonovi a Viverosová. Ta ji posloupností velení poslala dál. Během minuty se bojiště naplnilo zvukem rychlých dvojitých výstřelů, následovaných tucty pukajících Consů, jak výbušné náplně rozmašírovávaly jejich orgány uvnitř krunýře. Znělo to jako pečení popcornu. Pohlédl jsem na Viverosovou; mířila a střílela bez jakýchkoliv emocí. Watson pálil a usmíval se přitom jako kluk, který ve střelecké soutěži právě vyhrál plyšáka.</p> <p>Aj, vaj – poslala Viverosová. Zahlídli nás, k zemi –</p> <p>„Cože?“ vyhrkl nahlas Watson a zvedl hlavu. Popadl jsem ho a stáhl dolů, zatímco balvany, které jsme používali jako úkryt, zasáhly rakety. Zasypala nás suť. Vzhlédl jsem právě včas, abych spatřil kámen o velikosti míče zběsile rotující přímo na mou hlavu. Bez rozmýšlení jsem ho odrazil rukou; oblek po délce mé paže ztvrdl a kámen líně odlétl stranou. Ruka bolela; v minulém životě bych se stal hrdým vlastníkem tří nových, krátkých, pravděpodobně příšerně vychýlených pažních kostí. Znovu bych to neudělal.</p> <p>„Do prdele, to bylo těsný,“ vydechl Watson.</p> <p>„Buď zticha,“ přikázal jsem a poslal Viverosové:<emphasis> Co</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dál</emphasis><emphasis>? –</emphasis></p> <p><emphasis>Z</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>stanem tady</emphasis> – odeslala a vytáhla z opasku víceúčelový nástroj. Sestavila zrcadlo a použila ho k pohledu přes okraj balvanu.<emphasis> Šest nebo sedům jich </emphasis><emphasis>de nahoru </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>Poblíž to náhle křuplo.<emphasis> Teď pět</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis> opravila se a uložila nástroj.<emphasis> Nastavit granáty. Připravte se </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>Přikývl jsem. Watson se usmál, a když Viverosová poslala<emphasis> te</emphasis><emphasis>ď</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis>všichni jsme metali granáty přes balvany. Každý po třech; po posledním výbuchu jsem vydechl, pomodlil se a vyhlédl. Spatřil jsem pozůstatky jednoho z Consů, další se zmateně motal pryč od našeho stanoviště a dva se snažili ukrýt. Viverosová dostala toho zraněného; Watson a já jsme každý zabili jednoho z dalších.</p> <p>„Užijte si večírek, sráči!“ pokřikoval Watson a jásavě povyskočil nad balvan, aby to vzápětí schytal do tváře od pátého Consu, který se dostal před granáty a zůstal ukrytý, zatímco jsme odklízeli jeho přátele. Consu sklonil hlaveň do úrovně Watsonova nosu a vypálil; Watsonův obličej se propadl dovnitř a vzápětí vyrazil ven. Jeho kombinéza navržená tak, aby se při zásahu projektily vyztužila, totiž splnila svůj účel, když střela zevnitř dosáhla zadní části kukly. Stlačením místa zásahu pak NanoKrev, kousky lebky, mozek a NeuroKomp vystříkly jediným možným otvorem.</p> <p>Watson ani nevěděl, co ho zasáhlo. Poslední, co prostřednictvím NeuroKompu odeslal, byla vlna pocitů. Cosi jako dezorientovaný zmatek, mírné překvapení někoho, kdo vidí něco, co určitě nečekal, ale nemůže příjít na to, co to je. Pak bylo spojení náhle přerušeno a příval údajů skončil.</p> <p>Consu, který jej zasáhl, začal vzápětí zpívat. Měl jsem zapnutý překladač, takže jsem měl k dispozici otitulkovanou verzi Watsonovy smrti. Neustále se opakovalo slovo „spasený“, zatímco kousky Watsonovy hlavy vytvářely kanoucí slzy na krunýři Consu. Zařval jsem a vystřelil. Consu sebou škubl dozadu a jeho tělo explodovalo, když projektil za projektilem zasahoval jeho hrudní krunýř a vybuchoval. Odhaduji, že jsem na jeho mrtvolu vyplýtval třicet výstřelů, než jsem se zarazil.</p> <p>„Perry,“ vytrhl mě z mého stavu hlas Viverosové. „Dou další. Je čas se přesunout. Deme.“</p> <p>„A co Watson?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Nech ho. Je mrtvej a ty ne a nikdo kvůli němu brečet stejně nebude. Vrátíme se pro něj později. Poď.<emphasis> A</emphasis><emphasis>ť</emphasis><emphasis> </emphasis>zůstanem naživu.“</p> <p>Vyhráli jsme. Technika dvojité palby značně zredukovala houf Consů dřív, než zmoudřili a přehodnotili taktiku. Ustoupili, a namísto dalšího přímého útoku začali znovu odpalovat rakety. Po několika hodinách se stáhli úplně, odpálili svůj štít, a nechali za sebou jednotku, aby na znamení porážky spáchala hromadnou sebevraždu. Poté, co si její členové zabořili obřadní nože do mozkových dutin, zbývalo už jen posbírat naše mrtvé a raněné, kteří zůstali na poli.</p> <p>Ten den skončil pro druhou četu poměrně dobře; dva mrtví, včetně Watsona, a čtyři zranění, pouze jedna žena vážně. Měsíc potrvá, než jí doroste tlusté střevo, zatímco ostatní tři se vrátí do služby v průběhu několika dnů. Když se nad tím zamyslím, mohlo být hůř. Obrněné vznášedlo Consů cestou narazilo do postavení čtvrté čety roty C a vybuchlo. Vzalo s sebou šestnáct jejích příslušníků včetně velitele čety, dvou velitelů jednotky a většinu zbývajících zranilo. Kdyby při tom poručík čtvrté čety nezahynul, předpokládám, že by si po takovém průseru přál být mrtvý.</p> <p>Jakmile jsme od poručíka Keyese dostali zelenou, vrátil jsem se pro Watsona. Pracovala na něm již smečka osminohých mrchožroutů; jednoho z nich jsem zastřelil, ostatní vzali do zaječích. Během krátké doby na něm pozoruhodně pokročili; chmurně jsem uvažoval nad tím, jak málo někdo váží, když ztratí hlavu a většinu měkké tkáně. Přehodil jsem si zbytek z Watsona přes rameno a vydal se k několik kilometrů vzdálené provizorní márnici. Jen jednou jsem zastavil a zvracel.</p> <p>Cestou mě vystopoval Alan. „Potřebuješ pomoct?“ zeptal se, když ke mně dorazil.</p> <p>„Dobrý,“ odvětil jsem. „Teď už moc neváží.“</p> <p>„Kdo je to?“ zeptal se Alan.</p> <p>„Watson.“</p> <p>„Aha,<emphasis> ten</emphasis>,“ řekl Alan a ušklíbl se. „Hm, určitě<emphasis> je</emphasis> někde někdo, komu bude chybět.“</p> <p>„Bacha, nechci se utopit ve tvejch slzách,“ řekl jsem. „Jak ti to dneska šlo?“</p> <p>„Docela dobře. Většinou jsem držel hlavu u země, ale občas jsem jí vystrčil a několikrát vystřelil přímo na ně. Možná sem i něco trefil. Nevím.“</p> <p>„Slyšels ten zpěv vo smrti před bitvou?“</p> <p>„Samozřejmě že jo. Znělo to jako páření dvou nákladních vlaků. Nedalo se to<emphasis> přeslechnout.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Ne,“ řekl jsem. „Mám na mysli, jestli sis zapnul překlad. Poslech sis ho?“</p> <p>„Jo. A nevím, jestli se mi jejich plán obrátit nás na svojí víru líbí; vypadá to, že zahrnuje umírání a tak.“</p> <p>„KOS předpokládá, že je to obyčejnej rituál. Modlitba, kterou ze zvyku odříkávaj.“</p> <p>„Co si myslíš ty?“ zeptal se Alan.</p> <p>Trhl jsem hlavou dozadu, abych ukázal na Watsona. „Ten Consu, co ho zabil, řval ‚spasený, spasený‘, jak potrhlej. A mám za to, že by dělal to samý, kdyby vykuchával mě. Mám dojem, že to KOS podceňuje. Mám za to, že se Consu po bitvách nevracej ne proto, že si myslej, že prohráli. Myslím si, že vůbec nejde o prohru nebo výhru. V jejich očích je teď tahle planeta posvěcená krví. Myslím, že jsou přesvědčený, že <emphasis>jim</emphasis> teď patří.“</p> <p>„Proč jí teda neobsaděj?“</p> <p>„Možná na to není vhodná doba. Možná čekají na nejakej druh soudnýho dne. Ale jsem přesvědčenej, že KOS neví, jestli Consu tohle místo považujou za svůj majetek nebo ne. Myslím, že někde za rohem na nás čeká velký překvapení.“</p> <p>„Dobře, to beru,“ řekl Alan. „Každá armáda, o který jsem slyšel, byla nabubřelá. Ale co s tím navrhuješ dělat?“</p> <p>„Kruci, Alane, nemám tušení. Ale radši bych byl dávno mrtvej, až k tomu dojde.“</p> <p>„Z jinýho, míň depresivního soudku,“ změnil Alan téma. „To nový řešení střelby v bitvě se ti povedlo. Hodně z nás vážně vytáčelo, když jsme ty šmejdy trefili a oni suše vstali a pokračovali dál. Chystám se ti několik příštích tejdnů kupovat pití.“</p> <p>„Je zadara. Jestli si vzpomínáš, do pekel cestujem s plnou penzí.“</p> <p>„Dobrá, kdyby nebylo, zaplatil bych.“</p> <p>„Nepřipadá mi, že jsem přišel na něco tak úchvatnýho,“ řekl jsem, a všiml si, že se Alan zastavil a stojí v pozoru. Vzhlédl jsem a spatřil Viverosovou, poručíka Keyese a nějakého důstojníka, jehož jsem neznal, jak kráčí směrem ke mně. Zastavil jsem a čekal, až dorazí.</p> <p>„Perry,“ ozval se poručík Keyes.</p> <p>„Poručíku,“ řekl jsem. „Promiňte, že nesalutuju, pane. Nesu do márnice nebožtíka.“</p> <p>„Tam taky patří,“ řekl Keyes a ukázal na mrtvolu. „Kdo to je?“</p> <p>„Watson, pane.“</p> <p>„Aha,<emphasis> ten,</emphasis><emphasis>“</emphasis> zahučel Keyes. „Příliš dlouho to netrvalo.“</p> <p>„Snadno se nadchl, pane.“</p> <p>„Tomu věřím,“ řekl Keyes. „Dobře. Každopádně, Perry, tohle je podplukovník Rybicki, velitel 233. praporu.“</p> <p>„Pane,“ řekl jsem. „Omlouvám se, že nezasalutuju.“</p> <p>„Ano, nebožtík, chápu,“ řekl Rybicki. „Synu, jen jsem vám chtěl poblahopřát k vašemu dnešnímu nápadu. Ušetřil jste mnoho času a životů. Tihle všiví Consu na nás stále zkoušejí něco nového. Teď to byly osobní štíty, a způsobovaly nám zatraceně mnoho problémů. Navrhnu vás na velitelskou pochvalu, vojíne. Co vy na to?“</p> <p>„Děkuji vám, pane. Ale jsem si jistý, že by na to nakonec někdo přišel.“</p> <p>„Pravděpodobně ano. Vy jste na to ale přišel první a to se počítá.“</p> <p>„Ano, pane.“</p> <p>„Až budeme zpátky na<emphasis> Modestu,</emphasis> doufám, že necháte starého pěšáka, aby vám koupil pití, synu.“</p> <p>„To ocením, pane.“ Zahlédl jsem Alana, jak se v pozadí pošklebuje.</p> <p>„Dobře tedy, ještě jednou gratuluji.“ Rybicki ukázal na Watsona. „Vašeho přítele je mi líto.“</p> <p>„Děkuji vám, pane.“ Alan pozdravil za nás oba. Rybicki pozdrav opětoval a odcházel následován Keyesem. Viverosová se obrátila na mě a Alana.</p> <p>„Co ten údiv?“ zeptala se.</p> <p>„Právě mě napadlo, že je to už padesát let, co mě někdo nazval ‚synem‘,“ vysvětloval jsem.</p> <p>Zasmála se a ukázala na Watsona. „Víš, kam ho vzít?“</p> <p>„Márnice je támhle za hřebenem. Dám tam Watsona a pak bych, kdyby to šlo, rád chytil první transport zpátky na<emphasis> Modesto.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Do prdele, Perry. Seš hrdina dne. Můžeš si dělat, cokoliv se ti zachce.“ Obrátila se k odchodu.</p> <p>„Hej, Viverosová,“ zavolal jsem. „Je to vždycky takový?“</p> <p>Obrátila se zpátky. „Co?“</p> <p>„Tohle,“ řekl jsem. „Válka. Bitvy. Boj.“</p> <p>„Cože?“ řekla Viverosová a potom si odfrkla. „Hergot, ne, Perry. Dneska to byla procházka růžovým sadem. Nejjednodušší, jak je vůbec možný.“ A potom velice pobaveně odcházela.</p> <p>Takhle probíhala moje první bitva. Začínalo mé válečné období.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 10</strong></p> <p>První ze Starých páprdů zemřela Maggie.</p> <p>Zahynula v horních vrstvách atmosféry kolonizované planety jménem Střídmost, což byla ironie vzhledem k tomu, že jako většina kolonií s těžkým důlním průmyslem měla bary a veřejné domy. Protože Střídmost oplývala kovem, bylo těžké kolonii získat a obtížné ji udržet – stálá posádka vojáků KOSu čítala trojnásobek obvyklého počtu a neustále ji doplňovali další vojáci, tvořící zálohu. Maggiina loď<emphasis> Dayton</emphasis> plnila jedno z těchto pověření, když se v prostoru Střídmosti objevily ozbrojené síly Ohu a nasypaly na povrch planety vojenské útočné drony.</p> <p>Maggiina četa se měla údajně podílet na znovuzískání dolu na hliník, sto kilometrů od Murphy, hlavního přístavu Střídmosti. Nikdy se tam ale nedostala. Cestou zasáhla trup přepravní lodi pěchoty raketa Ohu, roztrhla ho a dekomprese vyhodila několik vojáků do vesmírného prostoru. Včetně Maggie. Většina zemřela přímo silou nárazu nebo roztržením o trosky lodi.</p> <p>Maggie se z lodi dostala v pořádku. Za plného vědomí ji to vyhodilo do vesmíru nad povrchem Střídmosti. Kolem obličeje se jí uzavřela bojová kombinéza, aby zadržela vzduch a zachránila tak plíce. Maggie okamžitě zaslala zprávu jednotce a veliteli čety. V uvolněném postroji se nedaleko třepotaly pozůstatky velitele jednotky. Ani velitel čety toho nemohl příliš udělat, ale nelze mu to dávat za vinu. Loď pěchoty nebyla na záchranu ve vesmírném prostoru vybavená, byla vážně poškozená, a navíc se pod palbou ploužila k nejbližší lodi KOSu, vysadit pasažéry, kteří přežili.</p> <p>Žádat o pomoc<emphasis> Dayton</emphasis> bylo rovněž zbytečné; vedl přestřelku s několika loděmi Ohu a pomoc vyslat nemohl. Ani žádná další loď. Příliš blízko gravitačnímu poli Střídmosti a její atmosféře by byla i v nebojové situaci příliš malým cílem pro cokoli jiného než nejhrdinnější záchranné pokusy. Uprostřed zuřící bitvy neměla šanci žádnou.</p> <p>A tak Maggie, jejíž NanoKrev dosáhla hranice své schopnosti zásobovat kyslíkem, sevřela svou VU, zamířila ji na nejbližší loď Ohu, vypočítala dráhu a odpalovala jednu raketu za druhou. Každý odpal ji vrhl opačným směrem a urychloval její cestu k temnému nočnímu nebi Střídmosti. Záznamy z bitvy později ukázaly, že její rakety, které již dávno spotřebovaly palivo, opravdu zasáhly loď Ohu a způsobily nějaká malá poškození.</p> <p>Potom se Maggie otočila tváří k planetě, která ji měla zabít, a jako správná bývalá profesorka východních náboženství složila<emphasis> džisei,</emphasis> báseň smrti ve formě haiku.</p> <p><emphasis>Bez smutku, drazí.</emphasis></p> <p><emphasis>Jdu jak hvězda zářivá</emphasis></p> <p><emphasis>dál vstříc věčnosti.</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>V posledních chvílích svého života ji poslala ostatním z nás a poté zemřela jako jasná padající hvězda na nočním nebi nad Střídmostí.</p> <p>Byla mou přítelkyní. Nakrátko mou milenkou. V okamžiku smrti byla statečnější, než já bych kdy dokázal. A vsadím se, že byla úžasnou zářivou hvězdou.</p> <p>„Problém Koloniálních obranných sil není v tom, že by nebyly skvělou bojovou silou, ale že je příliš snadné je nasadit.“</p> <p>To pronesl Thaddeus Bender, dvakrát zvolený demokratický senátor za Massachusetts; bývalý velvyslanec (v různých obdobích) ve Francii, Japonsku a OSN; ministr zahraničí jinak neblahé Croweovy vlády; spisovatel, lektor a nakonec nejnovější přírůstek čety D. Poněvadž to poslední bylo pro nás nejdůležitější, všichni jsme se rozhodli, že vojín, senátor, velvyslanec a ministr Bender je stoprocentní blb.</p> <p>Je s podivem, jak rychle se z nováčka stane mazák. Při našem prvním příletu na<emphasis> Modesto,</emphasis> kam jsme byli s Alanem přiděleni, nás přívětivě, i když netečně přivítal poručík Keyes (pozvedl obočí, jakmile jsme mu předali pozdravy od seržanta Ruize) a zbytek čety nás blahosklonně přehlížel. Velitelé jednotky nás oslovovali jen tehdy, pokud nebylo zbytí, a naši kolegové nám poskytli nezbytné minimum informací, které jsme museli znát. Jinak jsme se ocitli na vedlejší koleji.</p> <p>Nešlo o nic osobního. Třem dalším nováčkům, Watsonovi, Gaimanovi a McKeanovi, se dostalo stejného zacházení, které vyplývalo ze dvou skutečností. Důvodem pro příchod nováčků bylo v první řadě to, že někdo odešel – a „odešel“ znamená obvykle „zemřel“. Institucionálně je možné nahradit vojáky jako ozubená kolečka v soukolí. Avšak na úrovni čety a jednotky se jedná o náhradu přítele, kolegy, někoho, kdo s vámi bojoval, vítězil a zemřel. Myšlenka, že můžete nahradit mrtvého přítele a spolubojovníka, znamená pro ty, kdo ho nebo ji znali, téměř urážku.</p> <p>Za druhé, jako nováčci jste samozřejmě ještě nebojovali. A pokud se tak nestalo, nejste jedním z nich. Nemůžete. Není to vaše chyba a v každém případě dojde k její rychlé nápravě. Ale dokud neprojdete křtem v bitvě, jste jen někdo, kdo zabírá místo někomu, kdo býval mnohem lepší než vy.</p> <p>Tu změnu v chování jsem zaznamenal hned po bitvě s Consu. Najednou jsem byl oslovován jménem, zván ke stolům v jídelně, tykali mi, ptali se mě, zda si nechci zahrát kulečník nebo se zapojit do hovoru. Viverosová, moje velitelka jednotky, se začala ptát na mé mínění, místo aby přikazovala, co mám dělat. Poručík Keyes mi vyprávěl příběh o seržantu Ruizovi, v němž se vyskytovalo vznášedlo a dcera jakéhosi důstojníka KOSu, kterému se prostě nedalo uvěřit. Stal jsem se zkrátka jedním z nich – jedním z<emphasis> nás.</emphasis> Palebné řešení v boji s Consu a následná pochvala pomohly, ale Alan, Gaiman a McKean také zapadli, třebaže neudělali nic víc, než že bojovali a nenechali se zabít. To stačilo.</p> <p>Nyní, po třech měsících, dorazila další várka čerstvého masa náhradou za ty, s nimiž jsme se kamarádili a bratřili – pamatovali jsme si, jak se ostatní cítili, když jsme přicházeli převzít místo po někom jiném, a reagovali jsme stejně: dokud nebojujete, jenom zabíráte místo. Většině nováčků to došlo, chápali nás, a dokud s námi neprošli bitvou, několik dnů vytrvali.</p> <p>Nicméně vojín, senátor, velvyslanec a ministr Bender takový nebyl. Vtíral se od chvíle, kdy se ukázal, každého člena čety osobně navštívil a pokoušel se vytvářet hluboký osobní vztah. Bylo to otravné. „Jako by agitoval,“ stěžoval si Alan a nebyl daleko od pravdy. Tohle je výsledek celoživotní politické kariéry. Prostě nevíte, kdy přestat.</p> <p>Vojín, senátor, velvyslanec a ministr Bender se také celý život domníval, že se lidé vášnivě zajímají o to, co má na jazyku, a nedokázal zmlknout, i když ho zjevně nikdo neposlouchal. Takže když v jídelně vyjadřoval svá přehnaná přesvědčení o problémech KOSu, mluvil v podstatě pro sebe. Jeho prohlášení bylo však natolik provokativní, že dokázalo nadzvednout Viverosovou, se kterou jsem obědval.</p> <p>„Promiňte?“ ozvala se. „Mohl byste zopakovat tu poslední část?“</p> <p>„Jak jsem řekl, domnívám se, že problém KOSu není v tom, že by nebyl skvělou bojovou silou, ale že je příliš snadné ho nasadit,“ opakoval Bender.</p> <p>„Aha,“ řekl Viverosová. „Tohle mě zajímá.“</p> <p>„Je to jednoduché, vážně,“ řekl a zaujal pozici, která mi okamžitě připomněla jeho novinové fotografie – ruce předpažené a mírně obrácené dovnitř, jako by chtěl uchopit pojem, jímž byl osvícen, a předat ho ostatním. Jelikož jsem se právě řadil mezi jeho posluchače, uvědomil jsem si, jak je ta pozice nesmírně blahosklonná. „Nelze pochybovat o tom, že Koloniální obranné síly jsou nesmírně schopné bojové jednotky. V tom problém v pravém slova smyslu nevězí. Problémem je – co děláme pro to, abychom se jejich nasazení vyhnuli? Dochází k situacím, kdy jde KOS do akce, přestože by intenzivní diplomatické úsilí mohlo přinést lepší výsledky.“</p> <p>„Asi ste zmeškal přednášku,“ ozval jsem se. „O tom, že nežijeme v dokonalým vesmíru a konkurence na trhu s nemovitostmi je rychlá a nemilosrdná.“</p> <p>„Aha,<emphasis> slyšel</emphasis> jsem ji,“ pokývl. „Jenom nevím, jestli jí věřit. Kolik hvězd je v galaxii? Sto miliard, nebo tak? Většina z nich má planetární soustavu určitého druhu. Nemovitostí je prakticky nekonečno. Ne, myslím, že opravdový problém vězí v tom, že při střetu s jinými inteligentními mimozemskými druhy automaticky používáme sílu jen proto, že je ji jednodušší použít. Je to rychlé, přímočaré a ve srovnání se složitostmi diplomacie snadné. Buď vlastníte kus země, nebo ne. Diplomacie je oproti tomu mnohem obtížnější intelektuální podnik.“</p> <p>Viverosová pohlédla na mě a potom zpět na něj. „Domníváte se, že to, co děláme, je<emphasis> snadné</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Ne, ne,“ usmál se a smířlivě pozvedl ruku. „Řekl jsem snadné v<emphasis> porovnání</emphasis> s diplomacií. Když vám dám zbraň a řeknu, abyste sebrali nějaký kopec jeho obyvatelům, situace je relativně jednoduchá. Ale když vám řeknu, abyste šli za obyvateli a vyjednali dohodu, která vám kopec umožní získat, bylo by potřeba spousty dalšího úsilí – co udělat se současnými obyvateli, jakou náhradu jim poskytnout, jaká práva týkající se kopce jim zůstanou a tak dále.“</p> <p>„Pokud nás ovšem nezastřelej hned, jak se objevíme s diplomatickým kufříkem v ruce,“ poznamenal jsem.</p> <p>Usmál se na mě a zdůraznil: „Vidíte, o tom<emphasis> přesně</emphasis><emphasis> </emphasis>mluvím. Předpokládáme, že naše protějšky mají stejný válečný postoj jako my. Ale co když – co<emphasis> když</emphasis> – jsou dveře k diplomacii otevřené, i když jen malinko? Copak je žádný uvědomělý inteligentní druh nechce použít? Například Whaidové. Válčíme s nimi, nebo ne?“</p> <p>Ano, existoval mezi námi válečný stav. Whaidové a lidé kolem sebe kroužili dlouhá desetiletí a bojovali o Earnhardtovu soustavu, která sestávala ze tří obyvatelných planet, vyhovujících oběma druhům. Soustavy s několika obyvatelnými planetami byly velmi vzácné. Whaidové byli houževnatí, ale také poměrně slabí; síť jejich planet nebyla příliš rozsáhlá a většina průmyslu stále zůstávala na domovské planetě. Jelikož jim nedošlo, že se mají držet mimo Earnhardtovu soustavu, byl vypracován plán skočit do whaidského prostoru, rozmetat jejich hvězdné přístavy a hlavní průmyslové zóny, a vrátit jejich schopnost expanze o několik desetiletí nazpět. Dvoustá třicátá třetí se měla stát částí výsadku, který přistane v jejich hlavním městě a rozmetá ho na kusy; pokud to půjde, vyhnout se vraždění civilistů, ale jinak prorazit několik děr do jejich parlamentů a náboženských shromažďovacích center a tak podobně. Neplynula z toho pro nás žádná průmyslová výhoda, ale vyslali bychom jasný signál, že s nimi můžeme kdykoli zamést jen proto, že se nám chce. Trochu by to s nimi otřáslo.</p> <p>„No a?“ zeptala se Viverosová.</p> <p>„Dobrá, udělal jsem si o nich malý průzkum,“ řekl Bender. „Jak víte, mají úžasnou kulturu. Nejvyšší formou jejich umění je náboženský chorál podobný gregoriánskému – zaplní město a začnou zpívat. Říká se, že ten zpěv je slyšet do vzdálenosti mnoha kilometrů, a trvá celé hodiny.“</p> <p>„Takže?“</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Takže</emphasis> je to kultura, kterou bychom měli oslavovat a zkoumat, a ne izolovat na jejich planetě jen proto, že nám stojí v cestě. Pokusily se vůbec Koloniální obranné síly o mírové řešení? O něčem takovém jsem záznam nikde nenašel. Myslím, že bychom se o to<emphasis> měli</emphasis> pokusit. Možná právě my.“</p> <p>Viverosová si odfrkla. „Nemáme rozkaz vyjednávat smlouvu, Bendere.“</p> <p>„Ve svém prvním senátorském období jsem se zúčastnil obchodní cesty po Severním Irsku a skončil jednáním o smíru mezi katolíky a protestanty. Nebyl jsem k vyjednání smlouvy oprávněn a doma ve Státech to vyvolalo spor. Ale pokud vyvstane příležitost k míru, musíme se jí chopit,“ prohlásil Bender.</p> <p>„Vzpomínám si na to,“ řekl jsem. „Stalo se to právě před obdobím nejkrvavějších pochodů v průběhu dvou století. Nezdá se to jako příliš povedená mírová dohoda.“</p> <p>„Nebyla to chyba<emphasis> dohody</emphasis>,“ řekl Bender, jako by se bránil. „Nějaký zdrogovaný katolický kluk hodil granát do průvodu oranžistů, a dohoda tak vzala za své.“</p> <p>„Je děsný, jak se lidi pletou do cesty vašim mírovejm ideálům,“ podotkl jsem.</p> <p>„Podívejte, už jsem říkal, že diplomacie není jednoduchá,“ řekl. „Ale myslím, že nakonec získáme víc, když se s těmi lidmi pokusíme vycházet, než když se je pokusíme zničit. Přinejmenším by tahle možnost měla ležet na stole.“</p> <p>„Díky za seminář, Bendere,“ řekla Viverosová. „Jestli mi teď dáte slovo, mám k tomu dvě připomínky. Zaprvý, dokud nebojujete, všechno, co víte nebo co si myslíte, že víte, znamená pro mě a všechny ostatní naprostý hovno. Tady nejsme v Severním Irsku, ani Washingtonu, D. C., a už vůbec ne na planetě Zemi. Když jste narukoval, nastoupil jste jako voják, a radši si to pamatujte. Za druhý, bez ohledu na to, co si myslíte,<emphasis> vojíne,</emphasis> nemáte právě teď žádnou odpovědnost k vesmíru nebo lidstvu vůbec – ale ke mně, svejm kolegům, svojí četě a KOSu. Když dostanete rozkaz, splníte ho. Jestli půjdete za rámec svých rozkazů, budete se mi muset zodpovídat. Rozumíte?“</p> <p>Bender pohlédl na Viverosovou poněkud chladně. „Pod záštitou ‚pouhého vykonávání rozkazů‘ se napáchalo mnoho zla,“ řekl. „Doufám, že stejnou výmluvu nebudeme muset nikdy sami použít.“</p> <p>Viverosová přimhouřila oči. „Přešla mě chuť k jídlu,“ řekla, postavila se a podnos si brala s sebou.</p> <p>Zatímco odcházela, Bender pozdvihl obočí. „Nechtěl jsem se jí dotknout,“ poznamenal ke mně.</p> <p>Pečlivě jsem si ho prohlížel. „Vám její méno nic neříká, Bendere?“ zeptal jsem se.</p> <p>Trochu se zamračil. „Nezdá se mi povědomé.“</p> <p>„Zavzpomínejte pořádně,“ řekl jsem. „Mohlo nám být asi tak pět nebo šest.“</p> <p>V hlavě se mu rozsvítilo. „Vzpomínám si na peruánského prezidenta. Myslím, že byl zavražděn.“</p> <p>„Máte pravdu. Pedro Viveros,“ potvrdil jsem. „A nejen on – také jeho žena, jeho bratr, žena jeho bratra a většina členů rodiny byla zavražděná při vojenským puči. Přežila jen jedna z Pedrových dcer. Její chůva ji nacpala do propusti na prádlo, zatímco vojáci procházeli prezidentským palácem a hledali členy rodiny. Chůvu nejdřív znásilnili a pak jí jednoduše podřízli krk.“</p> <p>Bender zbledl. „To nemůže být jeho dcera.“</p> <p>„Ale je. A víte, co se stalo? Když pokus o převrat selhal, a vojáky, co jí vyvraždili rodinu, postavili před soud, vymlouvali se, že jenom poslouchali rozkazy. Ať už byla vaše<emphasis> připomínka</emphasis> správná nebo ne, adresoval ste jí nejposlednější osobě ve vesmíru, který byste měl dávat přednášku o banalitě zla. Ona o tom ví všechno. Zatímco ležela ve sklepě ve vozíku na prádlo, krvácela a snažila se nebrečet, zmasakrovali jí rodinu.“</p> <p>„Bože, samozřejmě se strašně omlouvám,“ řekl. „Neměl jsem nic říkat. Tohle jsem ale nevěděl.“</p> <p>„Jasně že ne, Bendere. A to měla Viverosová na mysli. Tady venku<emphasis> nevíte.</emphasis> Nevíte vůbec nic.“</p> <p>„Poslouchejte,“ ozvala se Viverosová cestou k povrchu. „Naším úkolem je jen tvrdě udeřit a zmizet. Přistáváme poblíž jejich vládní čtvrti – vyhodíme do vzduchu budovy a konstrukce, ale pokud nebudou vojáci KOSu napadený jako první, vyhneme se střelbě do vobyvatel. Už sme je nakopali do koulí. Teď na ně chčijem, dokud ležej. Rychlej útok, maximum škod a pryč. Jasný?“</p> <p>Operace zatím připomínala procházku růžovou zahradou; Whaidové nebyli na náhlý a okamžitý přílet dvou tuctů hvězdných bitevníků KOSu ke své domovině naprosto připraveni. Aby přilákal whaidské lodě do bitvy, zahájil KOS o několik dnů dříve diverzní ofenzivu v Earnhardtově soustavě. Nezůstal tak téměř nikdo, kdo by bránil domovskou pevnost, a všichni, co zůstali, byli krátkým překvapivým úderem smeteni. Naše torpédoborce současně rychle napadly whaidský hlavní hvězdný přístav: v kritických bodech zasáhly kilometry dlouhou konstrukci a dostředivé síly se pak postaraly o její zničení (pokud to není nezbytné, není třeba plýtvat municí). Nebyla detekována žádná vyslaná skoková sonda, která by před naším útokem varovala whaidské síly v Earnhardtově soustavě, takže nezjistí, že se jedná o léčku, dokud nebude pozdě. Jestliže jakákoli whaidská složka armády tamní bitvu přežije, vrátí se domů bez toho, aby měla kde přistát nebo mít možnost opravy. A než dorazí, budou naše jednotky dávno pryč.</p> <p>Se zabezpečeným prostorem se KOS poklidně zaměřil na průmyslová centra, vojenské základny, doly, rafinérie, ocelárny, přehrady, sluneční elektrárny, přístavy, odpalovací rampy, hlavní dálnice a některé další cíle, které si vyžádají obnovu, než budou Whaidové znovu moci pomýšlet na mezihvězdné lety. Po šesti hodinách nepřetržitého důkladného bombardování skončili opět v éře spalovacích motorů. Nějaký čas v ní také zůstanou.</p> <p>KOS se vyhnul náhodnému plošnému bombardování velkých měst; bezohledné zabíjení civilistů nebylo cílem. Výzvědná služba KOSu očekávala velké množství obětí po proudu pod zničenými přehradami, ale s tím se vážně nedalo nic dělat. Whaidové sice nemohli zabránit bombardování důležitých měst, ale předpokládalo se, že budou mít dost problémů s nemocemi, hladomorem a politickými a sociálními nepokoji, které nevyhnutelně přijdou, jakmile bude průmyslová a technologická základna zničena. Proto byl zásah proti civilnímu obyvatelstvu shledán nehumánním a vyhodnocen jako (pro generalitu stejně tak důležité) neefektivní využití zdrojů. S výjimkou hlavního města, které bylo záměrně vybráno jako součást psychologického boje, se o dalších pozemních útocích neuvažovalo.</p> <p>Nezdálo se, že by to Whaidové v hlavním městě nějak ocenili. Při přistávání zasahovaly naše pěchotní transportéry střely a paprsky. Znělo to jako krupobití a prskání smažených vajíček na trupu lodi.</p> <p>„Po dvou,“ rozdělovala Viverosová jednotku do dvojic. „Nikdo nepude sám. Řiďte se mapama a nenechte se chytit. Perry, máš na starost Bendera. Prosím tě, snaž se mu zabránit v podpisu jakýkoliv mírový smlouvy. A jako zvláštní bonus vy dva vyrazíte jako první. Makejte nahoru a postarejte se vo vostřelovače.“</p> <p>„Bendere,“ pokývl jsem k němu, „nastav si véúčko na rakety a drž se za mnou. Zapni maskování. Domluva jen přes NeuroKomp.“ Přepravní rampa sjela dolů a já vyběhl spolu s Benderem ze dveří. Čtyřicet metrů přede mnou stála jakási abstraktní socha; napálil jsem to do ní a běžel. Abstrakce nepatřila mezi moje oblíbené.</p> <p>Směřoval jsem k velké budově severně od místa našeho přistání; za sklem vestibulu jsem spatřil několik Whaidů s dlouhými předměty v pazourech. Vypustil jsem jejich směrem několik raket. Asi jen rozbijí sklo; Whaidy uvnitř pravděpodobně nezabijí, ale odlákají jejich pozornost na tak dlouho, než s Benderem zmizíme. Vzkázal jsem mu, aby odstřelil okno v druhém podlaží budovy; poslechl, a my jsme se do něho vyhoupli a přistáli v něčem, co připomínalo řadu kancelářských kójí.</p> <p>Co dodat, i mimozemšťané musejí chodit do práce. Nicméně žádný Whaid v dohledu. Většina z nich dnes zjevně do práce nepřišla. Kdo by jim to ale vyčítal.</p> <p>S Benderem jsme našli rampu vinoucí se vzhůru. Z vestibulu nás žádný Whaid nenásledoval. Odhadoval jsem, že je zaměstnávali ostatní vojáci KOSu, a na nás zcela zapomněli. Rampa končila na střeše; zarazil jsem Bendera těsně předtím, než jsme se na ní vynořili, a pomalu se plazil vzhůru. Po straně budovy jsem spatřil tři whaidské ostřelovače zaměřené dolů. Zbavil jsem se dvou a Bender třetího.</p> <p><emphasis>Co teď</emphasis><emphasis>–</emphasis> poslal Bender.</p> <p><emphasis>Ke mně</emphasis> – přikázal jsem.</p> <p>Průměrný Whaid vypadá jako kříženec mezi medvědem baribalem a velkou rozzuřenou poletuchou; Whaidové, které jsme zastřelili, vypadali jako velká rozzuřená medvědopoletucha s puškou a s ustřeleným temenem. Bokem, jako krabi, jsme se co nejrychleji přesunuli k okraji střechy. Pokynul jsem Benderovi, aby přešel k jednomu z mrtvých ostřelovačů. Já jsem si vybral hned vedlejšího.</p> <p><emphasis>Vlez pod ně</emphasis><emphasis>j</emphasis> – poslal jsem.</p> <p><emphasis>Cože</emphasis><emphasis>?</emphasis> – poslal nazpět.</p> <p>Ukázal jsem na okolní střechy. <emphasis>Sou i na dalších střechách </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> poslal jsem. Budu líp maskovanej, abych je dosta</emphasis><emphasis>l –</emphasis></p> <p><emphasis>Co mám dělat</emphasis><emphasis>? –</emphasis></p> <p><emphasis>Hlídej přístup na střechu, ať nás nepřekvapěj jako</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>my je</emphasis><emphasis> –</emphasis></p> <p>Bender se ušklíbl a nasoukal se pod mrtvého Whaida. Udělal jsem to samé, a okamžitě toho litoval. Nevím, jak smrdí živí Whaidové, ale mrtví rozhodně páchnou. Bender zaujal pozici a hlídal přístupovou cestu; prostřednictvím NeuroKompu jsem Viverosové odeslal pohled shora a začal likvidovat ostřelovače na okolních střechách.</p> <p>Dostal jsem jich šest na čtyřech různých místech, než si uvědomili, co se děje. Nakonec jsem spatřil jednoho, jak míří zbraní mým směrem; poslal jsem milostný pozdrav jeho mozku a sdělil Benderovi, ať se zbaví těla a vyklidí střechu. Zvládli jsme to o několik vteřin dříve, než ji zasáhly rakety.</p> <p>Cestou dolů jsme narazili na Whaidy, které jsem očekával na cestě vzhůru. Otázka, kdo byl více překvapený, zda my nebo oni, byla zodpovězena, když jsme s Benderem začali střílet jako první a otočili se nazpět do nejbližšího patra budovy. Vystřelil jsem dolů na rampu několik granátů, abych Whaidy zabavil, zatímco se s Benderem pokusíme zmizet.</p> <p>„Co teď k čertu uděláme?“ ječel na mě, když jsme běželi skrz budovu.</p> <p><emphasis>NeuroKomp, ty blbče</emphasis> – poslal jsem a odbočil za roh. <emphasis>Prozradíš nás</emphasis> – Přiblížil jsem se ke skleněné stěně a vyhlédl ven. Nacházeli jsme se nejméně třicet metrů nad zemí, příliš vysoko i na naše schopnosti.</p> <p><emphasis>A máme je tady</emphasis> – poslal Bender. Za námi se ozval zvuk, o němž jsem předpokládal, že ho vydávají velice rozzlobení Whaidové.</p> <p><emphasis>Krej se</emphasis> – poslal jsem Benderovi, zamířil svou VU na nejbližší skleněnou stěnu a vystřelil. Ve skle se objevily trhliny, ale nerozbilo se. Popadl jsem něco, co jsem považoval za whaidskou židli, a stěnu s ní prorazil. Pak jsem zapadl do kóje vedle Bendera.</p> <p><emphasis>Co to mělo k čertu bý</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis> –</emphasis><emphasis> </emphasis>poslal. Teď jdou přímo po nás – <emphasis>Počkej. Krej se. Nastav automat. Palba na</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>můj povel</emphasis><emphasis> –</emphasis></p> <p>Zpoza rohu se vynořili čtyři Whaidové a opatrně postupovali k roztříštěné tabuli stěny. Slyšel jsem, jak vzájemně klokotají; přepnul jsem na překladač.</p> <p>„– vzali to dírou ve stěně,“ říkal jeden druhému, když k ní přistupovali.</p> <p>„Nemožné,“ řekl druhý. „Je to příliš vysoko. Zabili by se.“</p> <p>„Viděl jsem je skákat na obrovskou vzdálenost,“ řekl první. „Možná dokážou přežít.“</p> <p>„Ani tihle [nepřeložitelné] nemůžou spadnout ze sto třiceti deg [jednotka míry] a přežít,“ řekl třetí, který došel k prvním dvěma.</p> <p>„Tihle [nepřeložitelné] žrouti [nepřeložitelné] jsou pořád někde tady.“</p> <p>„Viděl jsi [nepřeložitelné-pravděpodobně osobní jméno] na cestě? Tamti [nepřeložitelné] roztrhali [to] na kusy granáty,“ řekl čtvrtý.</p> <p>„Přišli jsme stejnou cestou,“ řekl třetí. „Samozřejmě že jsme [to] viděli. Teď ztichněte a prohledejte prostor. Pokud tady jsou, pomstíme se těm [nepřeložitelné] a oslavíme to při bohoslužbě.“ Čtvrtý zaplnil mezeru mezi mluvčím a třetím Whaidem a jakoby soucitně k němu natáhl velkou tlapu. Všichni čtyři se příhodně postavili před průrvu ve stěně.</p> <p><emphasis>Te</emphasis><emphasis>ď</emphasis><emphasis> – </emphasis>poslal jsem Benderovi a zahájil palbu. Whaidové sebou několik vteřin škubali jako při záchvatu a pak se skáceli; síla nárazu kulek je prohodila stěnou a zmizeli. Několik vteřin jsme s Benderem vyčkávali a pak se odplížili nazpět k rampě. Až na pozůstatky [nepřeložitelné – pravděpodobně osobní jméno], který zapáchal dokonce hůř než jeho mrtvý kolega ostřelovač nahoře na střeše, byla prázdná. Musím přiznat, že jedinou zkušeností z domovského světa Whaidů bylo prozatím vážné ohrožení čichu. Zamířili jsme zpátky na druhé podlaží a pokračovali stejnou cestou, jakou jsme vstoupili. Minuli jsme čtyři Whaidy, jimž jsme pomohli oknem ven.</p> <p>„Tohle opravdu není to, co jsem očekával,“ poznamenal Bender, neohrabaně procházeje kolem pozůstatků Whaidů.</p> <p>„A cos čekal?“</p> <p>„Nejsem si úplně jistý.“</p> <p>„Hmm, tak jak to teda nemůže bejt to, co si čekal?“ řekl jsem a přepnul NeuroKomp na komunikaci s Viverosovou.<emphasis> </emphasis><emphasis>Už jsme</emphasis><emphasis> dole </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p><emphasis>Přijďte sem</emphasis> – poslala Viverosová a udala svou pozici. <emphasis>A přiveď Bendera. Tomuhle nebudete věřit </emphasis><emphasis>–</emphasis> Přes nepravidelnou střelbu a výbuchy granátů se do jejích slov mísil tichý hrdelní chorál odrážející se mezi budovami vládní čtvrti.</p> <p>„Právě o tomhle jsem mluvil,“ prohlásil Bender téměř radostně, jakmile jsme bezpečně minuli poslední roh a sestupovali do přírodního amfiteátru. V něm se shromáždily stovky Whaidů, zpívaly, kymácely se a mávaly dřevěnými hůlkami. Všude kolem zaujaly své pozice tucty pěšáků KOSu. Kdyby zahájily palbu, bylo by to jako střelba do hejna kachen. Znovu jsem zapnul svůj překladač, ale nic se neozvalo; buď ten zpěv nic neznamenal, nebo šlo o whaidské nářečí, které koloniální jazykovědci neznali. Zahlédl jsem Viverosovou a vyrazil k ní. „Co se děje?“ snažil jsem se překřičet rámus.</p> <p>„To mi řekni ty, Perry,“ řvala nazpátek. „Jsem tady jenom jako divák.“ Kývla nalevo od sebe, kde se poručík Keyes radil s dalšími důstojníky.</p> <p>„Snaží se vymyslet, co bysme měli dělat.“</p> <p>„Proč nikdo nestřílí?“ zeptal se Bender.</p> <p>„Protože na nás nikdo neútočí,“ řekla. „Máme rozkaz nestřílet na civilisty, dokud to není nezbytný. Tohle jsou zjevně civilisti. Všichni držej klacky, ale neohrožujou nás; jen s nima mávaj kolem sebe. Není tudíž nutný je zabíjet. To by se vám mělo líbit, Bendere.“</p> <p>„To<emphasis> ano,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekl a naprosto nadšeně dodal: „Podívejte se, támhleten řídí shromáždění. Je to feuy, náboženský vůdce. Zaujímá mezi Whaidy nejvyšší postavení. Pravděpodobně napsal chvalozpěv, který právě zpívají. Má někdo z vás překlad?“</p> <p>„Ne,“ odvětila Viverosová. „Nepoužívaj jazyk, kterej známe. Nevíme, o čem zpívaj.“</p> <p>Bender vykročil vpřed. „Je to modlitba za mír,“ prohlásil. „Musí být. Vědí, co jsme udělali jejich planetě. Vidí, co děláme tady ve městě. Každý člověk by tomu nepochybně chtěl učinit přítrž.“</p> <p>„Nežvaňte kraviny,“ vybuchla Viverosová. „Nemáte, krucinál, sebemenší představu, o čem zpívaj. Můžou zpívat o tom, jak nám urvat hlavy a nachcat nám do krku. Nebo o svý smrti. Nebo přezpívávaj svůj zatracenej nákupní seznam.<emphasis> My</emphasis> nevíme. Ani<emphasis> vy</emphasis> ne.“</p> <p>„Chyba,“ řekl Bender. „Padesát let jsem bojoval za mír na Zemi.<emphasis> Vím</emphasis>, kdy jsou lidé na mír připraveni. Vím, kdy ho chtějí.“ Ukázal na prozpěvující Whaidy. „Tihle jsou připravení.<emphasis> Cítím</emphasis> to. A dokážu vám to.“ Bender odložil svoji VU a vystartoval k amfiteátru.</p> <p>„Zatraceně, Bendere!“ ječela Viverosová. „Okamžitě se vraťte! To je rozkaz!“</p> <p>„Já už ‚jen nevykonávám rozkazy‘, desátníku!“ zařval Bender a znovu se rozběhl.</p> <p>„Sakra!“ vykřikla Viverosová a rozběhla se za ním. Snažil jsem se ji zadržet, ale bylo pozdě.</p> <p>Teď už vzhlédl i poručík Keyes a ostatní důstojníci a spatřili Bendera, jak sprintuje k Whaidům s Viverosovou v patách. Viděl jsem, jak Keyes něco vykřikl, a Viverosová náhle zastavila; Keyes musel rozkaz poslat také prostřednictvím NeuroKompu. Pokud nařídil zastavit i Benderovi, ten rozkaz neuposlechl a pokračoval v běhu.</p> <p>Nakonec se zastavil na okraji amfiteátru a tiše tam vyčkával. Feuy, který vedl zpěv, si povšiml osamoceného člověka stojícího na kraji jeho shromáždění a umlkl.</p> <p>Zmatený sbor ztratil nápěv a dobrou minutu strávil mumláním, než si i ostatní Whaidové Bendera všimli a obrátili se k němu.</p> <p>Tohle byl okamžik, na který Bender čekal. Tu dobu, než ho Whaidové vzali na vědomí, musel strávit přípravou proslovu a jeho překladem do whaidštiny, protože když promluvil, zkusil to jejich jazykem, a profesionálně odvedl slušnou práci.</p> <p>„Moji přátelé, moji hledači míru,“ promluvil a natáhl k nim ruce.</p> <p>Shromážděné údaje posléze ukázaly, že během méně než jedné vteřiny zasáhlo jeho tělo nejméně čtyřicet tisíc jako jehla tenkých střel, které Whaidové nazývají <emphasis>avdgur,</emphasis> vystřelených z hůlek, které nebyly hůlkami, ale běžnými střelnými zbraněmi ve tvaru hůlek ze dřeva stromu, který Whaidové uctívali. Jakmile každý odštěpek<emphasis> avdguru</emphasis> pronikl jeho kombinézou a odřízl kousek jeho těla, Bender se doslova rozpustil. Všichni jsme se později shodli, že šlo o jedno z nejzajímavějších zabití, jaké kdokoli z nás osobně spatřil. Poté, co se Benderovo tělo v mlhavém šplíchnutí rozpadlo, zahájili vojáci KOSu palbu do amfiteátru. Bylo to opravdu jako střílet do hejna kachen; z amfiteátru se nedostal jediný Whaid, žádnému se ani nepodařilo zabít nebo zranit jediného vojáka KOSu mimo Bendera. Netrvalo to ani minutu.</p> <p>Viverosová počkala, až střelba utichne, došla k louži, která bývala Benderem, a začala v ní zuřivě dupat. „Jak se ti teď líbí tvůj mír, ty hajzle?“ křičela, zatímco si až po kolena zamazala nohy.</p> <p><strong>***</strong></p> <p>„Víš, Bender měl pravdu,“ řekla mi Viverosová na zpáteční cestě k <emphasis>Modestu.</emphasis></p> <p>„V čem?“ zeptal jsem se.</p> <p>„V tom, že KOS jsou nasazovaný moc rychle a často. V tom, že je jednodušší bojovat, než vyjednávat.“ Mávla směrem k domovské planetě Whaidů, která se od nás vzdalovala.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nemusíme</emphasis> to dělat, chápeš? Vykopnout tyhle ubožáky z vesmíru a postarat se, aby strávili příštích pár desetiletí hladem, umíráním a vzájemným zabíjením. Dneska jsme nevraždili civilisty – hm, až na ty, co dostali Bendera. Ale hezky dlouhou dobu strávěj umíráním z nemocí a vzájemným vyvražďováním, protože jim nic jinýho nezbývá. Není to o nic lepší než genocida. My se jen cejtíme líp, protože až k tomu dojde, budem pryč.“</p> <p>„Předtím si s Benderem nesouhlasila,“ podotkl jsem.</p> <p>„Tak to ne. Říkala sem, že ví hovno, a že má bejt loajální k nám. Ale neřekla sem, že se mejlí. Měl mě poslechnout. Kdyby poslouchal rozkazy, byl by teďka naživu. Nemusela bych si ho seškrabávat z podrážek.“</p> <p>„Asi by řek, že zemřel pro to, v co věřil.“</p> <p>Viverosová si odfrkla. „Nenech se vysmát. Bender zemřel kvůli Benderovi. Krucinál. Napochodovat ke skupině lidí, kterejm sme právě zničili domov, a chovat se jako jejich<emphasis> kámoši</emphasis><emphasis>.</emphasis> Co si k čertu myslel? Kdybych byla jedním z nich, sundala bych ho taky.“</p> <p>„Je děsný, jak se lidi pletou do cesty mírovejm ideálům.“</p> <p>Viverosová se usmála. „Kdyby se Bender<emphasis> fakt</emphasis> zajímal o mír namísto svýho ega, udělal by totéž co já. A totéž, co bys měl dělat ty, Perry. Poslouchat rozkazy. Zůstat naživu. Projít službou u pěchoty. Zařadit se do důstojnickýho výcviku a snažit se šplhat nahoru. Stát se člověkem, kterej rozkazy vydává a ne jen následuje. Jedině tak, až to pude, můžeme dosáhnout míru. A proto dokážu žít s ‚jen vykonávat rozkazy‘. Protože je mi jasný, že jednoho dne tyhle rozkazy změním.“ Natáhla se dozadu, zavřela oči a zbytek cesty zpátky k naší lodi prospala.</p> <p>Luisa Viverosová zemřela o dva měsíce později na zapadlé hroudě bláta nazývané Hlubina. Naše jednotka vlezla do nastražené pasti v přírodních katakombách kolonie Hann’i, kterou jsme měli nařízeno vyčistit. V boji nás nahnali do jeskynního sálu, do něhož vedly čtyři další chodby, všechny obsazené hann’ijskou pěchotou. Viverosová nám nařídila stáhnout se do našeho tunelu, a sama zůstala v jeho ústí a začala střílet, aby způsobila zával. Chodba se zhroutila a oddělila od síně. Údaje NeuroKompu ukázaly, že se Viverosová otočila a zabíjela Hann’ie. Dlouho nevydržela. Zbytek jednotky se dostal zpátky na povrch. Vzhledem k tomu, jak jsme byli namačkáni do houfu, to nebylo jednoduché, ale lepší než umřít v podzemí.</p> <p>Viverosovou vyznamenali posmrtně medailí za statečnost; já jsem povýšil na desátníka a dostal svou jednotku. Lůžko a skříňku Viverosové získal nový přírůstek jménem Whitford, který byl pro nás přijatelný tak, jak jsme za daných okolností vůbec dokázali zvládnout.</p> <p>V soukolí se vyměnilo kolečko. Ale já ji postrádal.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 11</strong></p> <p>Thomase zabilo cosi, co snědl.</p> <p>To, co pozřel, bylo tak nové, že pro to KOS ještě neměl jméno, na kolonii tak nové, že také neměla jméno, pouze oficiální označení: Kolonie 622,47 Ursae Majoris. (KOS nadále používal pozemská hvězdná označení ze stejného důvodu jako čtyřiadvacetihodinový den a 365 dní roku: bylo to prostě nejjednodušší.) Jako základní pracovní postup přenášely nové kolonie denní soubor veškerých údajů do skokové sondy, která pak putovala zpátky k Phoenixu, aby měla koloniální vláda podrobný přehled o každé kolonii.</p> <p>Kolonie 622 posílala sondy posledních šest měsíců od svého vzniku; kromě běžných sporů, komplikací a tahanic, které založení nové kolonie doprovázejí, nebylo hlášeno nic neobvyklého, až na skutečnost, že téměř všechno pokryla místní forma plísně: rozlézala se po strojích, počítačích, ohradách pro zvířata a dokonce i v obydlích kolonie. K Phoenixu byla vyslána genetická analýza hmoty s požadavkem, aby někdo vytvořil fungicid, který by dokázal kolonisty plísně zbavit. Okamžitě poté následovaly prázdné skokové sondy bez jakýchkoli informací z kolonie.</p> <p>Thomas a Susan byli umístěni na<emphasis> Tucsonu</emphasis> a odesláni na průzkum.<emphasis> Tucson</emphasis> se pokusil spojit s kolonií z oběžné dráhy; bezúspěšně. Vizuální zaměření staveb kolonie neprokázalo sebemenší pohyb mezi budovami – žádní lidé, žádná zvířata, vůbec nic. Samotné budovy se však zdály netknuté. Dolů byla poslána Thomasova četa.</p> <p>Kolonii pokrývala mazlavá vrstva slizké plísně, často i několik centimetrů silná. Odkapávala z elektrického vedení a pokrývala veškerá spojovací zařízení. Vypadalo to jako dobrá zpráva – možnost, že plíseň prostě zabránila přístrojům v přenosu. Chvilkový nával optimismu vzal obratem zasvé. Thomasova jednotka se dostala k ohradám pro zvířata a veškerý dobytek nalezla uhynulý a díky pilné práci plísně v pokročilém rozkladu. Krátce poté byli v naprosto stejném stavu nalezeni kolonisté. Téměř všichni (nebo to, co z nich zbývalo) leželi ve svých postelích nebo někde poblíž; výjimku tvořily rodiny, které vojáci objevili v dětských pokojích nebo na chodbách, které k nim vedly, a členové kolonie pracující na noční směně, nalezeni na svých postech, případně poblíž. Ať už šlo o cokoli, zaútočilo to pozdě v noci a tak rychle, že kolonisté nestihli zareagovat.</p> <p>Thomas navrhl vzít jednu z mrtvol do lékařského centra kolonie; provedení rychlé pitvy mohlo odhalit, co kolonisty zabilo. Velitel jednotky souhlasil, a tak si Thomas spolu s kolegou dřepli nad jedním z nejzachovalejších těl. Thomas je uchopil za paže a kolega za nohy. Začal počítat do tří, aby zvedli tělo zároveň; dostal se ke dvěma, když se od mrtvoly oddělila slizká plíseň a s čvachtnutím ho pleskla do tváře. Překvapením zalapal po dechu; plíseň mu vklouzla do úst a postupovala dál do hrdla.</p> <p>Ostatní vojáci dali okamžitě svým oblekům pokyn zakrýt obličeje. V té chvíli již plíseň vyskakovala z každé trhliny a štěrbiny. Souběžně probíhaly podobné útoky po celé kolonii. Šest mužů z Thomasovy čety skončilo s ústy plnými plísně.</p> <p>Thomas se snažil dostat hmotu ven, ale ta postupovala hlouběji do jeho hrdla, ucpávala mu průdušky, pronikala do plic a jícnem dolů do žaludku. NeuroKompem poslal svým mužům zprávu, aby ho vzali do lékařského centra, kde mu mohou plíseň z těla odsát a zprůchodnit dýchání; díky NanoKrvi měl téměř patnáct minut, než dojde k trvalému poškození mozku. Byla to výborná myšlenka a pravděpodobně by fungovala, kdyby plíseň nezačala do jeho plic vyměšovat koncentrované trávicí kyseliny a požírat ho zaživa zevnitř. Plíce se mu začaly okamžitě rozpouštět. O několik minut později zemřel na šok a udušení. Ostatní zasažení následovali jeho osud, který, jak se všichni později shodli, postihl také kolonisty. Velitel čety přikázal Thomase a další oběti opustit. Četa ustoupila do transportéru a vrátila se zpět na<emphasis> Tucson.</emphasis> Transportu byl odepřen přístup do doku. V naprostém vakuu, které mělo pozabíjet případné pozůstatky plísně ulpívající na jejich výstroji, byli členové čety jeden po druhém vpouštěni dovnitř a pak vystaveni intenzivní vnější i vnitřní dekontaminaci, která rozhodně nebyla bezbolestná.</p> <p>Následující sondy bez posádky ukázaly, že na Kolonii 622 nikdo nepřežil a že plíseň, která projevila tolik inteligence, aby provedla dva oddělené koordinované útoky, téměř odolává běžným zbraním. Střely, granáty a rakety ovlivnily jen malé části a další zůstaly netknuté; plamenomety usmažily svrchní vrstvu, zatímco spodní zůstala nepoškozená; paprskové zbraně plísní pronikly, ale způsobily jen minimální poškození. Začal vývoj prostředku, který kolonisté požadovali, ale byl zastaven, když se ukázalo, že se plíseň vyskytuje téměř na celé planetě. Úsilí potřebné k nalezení jiné obyvatelné planety bylo méně nákladné než v planetárním měřítku plíseň odstranit.</p> <p>Thomasova smrt nám připomínala, že nevíme, proti čemu ve vesmíru stojíme; že si to někdy nedokážeme ani představit. Udělal chybu, když se domníval, že nepřítel nemůže vypadat jako plíseň. Mýlil se. Proto zemřel.</p> <p>Dobývání vesmíru mi lezlo na mozek.</p> <p>Pocit neklidu se u mě objevil na Gindalu, kde jsme přepadli gindalské vojáky vracející se do orlích hnízd, párali jsme jejich obrovská křídla paprskomety a raketami a v přemetech a za pronikavého jekotu je strmě posílali dolů z dvoutisícimetrového útesu. Úplně všechno na mě dolehlo nad Udaspri, kde jsem byl oblečen do speciální výstroje, která tlumila naši setrvačnost, abychom uvnitř udaspriských prstenců získali lepší kontrolu při skákání z jednoho skalního úlomku na druhý. Hráli jsme si tam na schovávanou s pavoukovitými Vindi, kteří vrhali kousky prstenců dolů na planetu po delikátních sestupných trajektoriích navádějících padající úlomky na lidskou kolonii Halford na povrchu. V době, kdy jsme se dostali na Cova Banda, jsem balancoval na okraji.</p> <p>Možná to bylo kvůli samotným Covandům, kteří byli v mnoha ohledech podobní lidem: dvounozí, savci, umělecky mimořádně nadaní, zejména v poezii a divadle. Rychle se rozmnožovali, a když přišla řeč na vesmír a jejich místo v něm, byli nesmírně agresivní. Lidé s Covandy často bojovali o stejné planety. Předtím než se stala kolonií Covandů, byla Cova Banda ve skutečnosti lidskou kolonií, ale lidé ji opustili poté, co místní virus zapříčinil růst nových nevzhledných končetin a sklon k vražedným choutkám. Covandy z virusu nebolela ani hlava; rovnou se nastěhovali. O šedesát tři let později vyvinuli naši vědci konečně protilátku a chtěli jsme planetu nazpět. Naneštěstí, Covandové, opět naprosto jako lidé, se k odchodu nebo soužití příliš neměli. A tak jsme s nimi začali válčit.</p> <p>Nejvyšší z nich není vyšší než palec.</p> <p>Covandové samozřejmě nejsou tak hloupí, aby posílali své malé vojáčky do pole proti šedesátkrát až sedmdesátkrát vyšším nepřátelům. Nejdříve nás napadli letadly, dalekonosnými minomety, tanky a dalším vojenským vybavením, které mohlo způsobit nějaké škody– a působilo; není jednoduché sestřelit z oblohy dvaceticentimetrový letoun řítící se několikasetkilometrovou rychlostí. Abyste se takovým obtížím vyhnuli, uděláte pro to cokoli (přistáli jsme v parku hlavního města Cova Banda, takže dělostřelectvo, které nás netrefilo, masakrovalo vlastní lidi), a nakonec jsme se těchto nepříjemností téměř zbavili. Naši se snažili covandské síly potlačit víc, než bylo obvyklé, nejen proto, že byli Covandové menší a zasáhnout je vyžadovalo mnohem víc úsilí. Podstatné bylo, že nikdo nechtěl být poražen dvoucentimetrovým protivníkem.</p> <p>Jakmile dojde k sestřelení všech letadel a zničení všech tanků, je třeba se vypořádat se samotnými Covandy. Recept je prostý: šlápnete na ně. Prostě spustíte nohu k zemi, trochu přišlápnete a je vystaráno. Přitom na vás covandský voják pálí ze své zbraně a drobnými malými plícemi zplna hrdla křičí jako nějaké ptáčátko, které téměř neslyšíte. Ale příliš mu to nepomůže. Váš oblek, navržený zachytit podle lidského měřítka vysoce účinné střely, kousíčky hmoty vržené Covandy na vaše prsty u nohou téměř nezaznamená; stěží ucítíte křupnutí zašlápnuté bytůstky. Jakmile zahlédnete další, postup opakujete.</p> <p>Tak jsme postupovali celé hodiny, propracovávali se hlavním městem Cova Banda a občas se zastavili a vypálili raketu na mrakodrap pět nebo šest metrů vysoký a jedinou střelou ho srazili. Někteří z naší čety kropili budovy střelbou nastavenou na samostatné výstřely, dostačující k tomu, aby Covandům urazily hlavu. Kulky rachotily budovami jako šílené pačinko kuličky. Ale většinou jsme jen zašlapávali. Godzilla, slavné japonské monstrum, které v době, kdy jsem opouštěl Zemi, prožívalo své x-té filmové obrození, by se cítilo jako doma.</p> <p>Nevzpomínám si přesně, kdy jsem začal řvát a kopat do mrakodrapů, ale dělal jsem to tak dlouho a tak tvrdě, že když konečně povolali Alana, aby mě odvedl, informoval mě Kretén, že jsem si zlomil tři prsty u nohou. Alan mě vzal zpátky k městskému parku, ve kterém jsme přistáli, a přinutil mě se posadit; vzápětí vyšel zpoza budovy nějaký Covandu a namířil mi zbraň do obličeje. Bylo to, jako by mi do tváře narážela malá zrnka písku.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Hergot</emphasis>,“ vyštěkl jsem, popadl ho jako hračku a vztekle jím mrštil k nejbližšímu mrakodrapu. V oblouku rotoval a zmenšoval se, až s kovovým<emphasis> bzznnn</emphasis> narazil do budovy a ze dvou metrů spadl k zemi. Ostatní Covandové v okolí se zjevně rozhodli osamocené útoky neopakovat.</p> <p>Obrátil jsem se k Alanovi. „Nemáš velet svým mužům?“ zeptal jsem se. Povýšili ho poté, co veliteli jeho jednotky urval obličej vzteklý Gindalan.</p> <p>„Můžu ti položit stejnou otázku,“ odvětil a pokrčil rameny. „V pohodě. Mají svý rozkazy a skutečnej odpor už neexistuje. To, co zbejvá, Tipton zvládne. Keyes mi nařídil, abych tě kapku zchladil a zjistil, co s tebou k čertu je. Takže co s tebou k čertu je?“</p> <p>„Bože, Alane, právě jsem strávil tři hodiny šlapáním po inteligentních bytostech, jako by to byli švábi, to se mnou je. Zabíjím zašlapáváním. Tohle“– rozhodil jsem paže – „je naprosto směšný. Covandu měřej <emphasis>palec.</emphasis> Jako by Gulliver masakroval Liliputány.“</p> <p>„Bitvy si nevybíráme, Johne.“</p> <p>„Jakej máš pocit z týhle?“</p> <p>„Trochu mi vadí. Není zrovna na férovku; jen je prostě posíláme do pekla. Na druhou stranu to nejhorší, co se někomu z mý jednotky stalo, je prasklej ušní bubínek. Což je úplnej zázrak, kámo. Takže jsem celkem v pohodě. A Covandové nejsou tak úplně bezmocný. Prozatímní skóre je dost těsný.“</p> <p>Překvapivě to byla pravda. V bitvách ve vesmíru se velikost Covandů ukazovala jako výhoda; jejich lodě se daly jen těžko vysledovat a jejich mrňavá bojová válečná plavidla nezpůsobovala sice jednotlivě příliš velké škody, ale ve větším počtu byla velmi účinná. Drtivou převahu jsme měli jen v pozemních bojích. Město Cova Banda chránila poměrně malá hvězdná flotila; to byl jeden z důvodů, proč se ho KOS rozhodl získat zpět.</p> <p>„Je mi fuk, kdo má lepší skóre, Alane. Ale naši protivníci měřej na vejšku blbý dva, tři cenťáky. Předtím sme bojovali s pavoukama. Ještě předtím se zatracenýma pterodaktylama. Všechno mi to dělá bordel s měřítkem hodnot. Ničí mě to. Už si nepřipadám jako člověk, Alane.“</p> <p>„Technicky už člověk<emphasis> nejseš,</emphasis><emphasis>“</emphasis> podotkl Alan, který se mi tak snažil zvednout náladu.</p> <p>Nezabralo to. „Jo, už si prostě nepřipadám spojenej s tím, co<emphasis> je</emphasis> lidský. Máme poznávat nový druhy a kultury a zabít je, jak nejrychlejc to dokážem. O všech víme jen tolik, abysme s nima mohli bojovat. Sou pro nás jen nepřátelé. Nic víc. Až na to, že nám stejným způsobem všechno oplácej, můžeme stejně tak dobře masakrovat pitomej dobytek.“</p> <p>„Pro většinu z nás je to tak snadnější,“ řekl Alan. „Když ti je nějakej pavouk ukradenej, nemrzí tě, když ho zabiješ, ani když je velkej a chytrej. Zvlášť když je velkej a chytrej.“</p> <p>„Možná právě to je můj problém. Žádný následky. Prostě popadnu živou myslící bytost a prásknu s ní vo stěnu budovy a je mi to úplně jedno. Právě to mě znepokojuje, Alane. Naprostá absence následků našich činů. Alespoň musíme vědět, proč všechny ty příšerný věci děláme, a z jakejch důvodů. Nemám hrůzu z toho, co dělám. A to mě děsí. Děsí mě, co to znamená. Dupu po tomhle městě jako zatracený monstrum. A dochází mi, že právě to sem. Monstrum. Ty taky. My všichni sme zatracený nelidský monstra a nevidíme na tom nic špatnýho.“</p> <p>Alan k tomu neměl co dodat. Pozorovali jsme naše vojáky zašlapávající Covandy, až nakonec skutečně nezůstalo nic, na co by se dalo šlapat.</p> <p>„Tak co je s ním, k čertu?“ zeptal se poručík Keyes Alana na konci naší pobitevní porady s ostatními veliteli jednotek.</p> <p>„Myslí si, že je z něj naprosto nelidské monstrum,“ vysvětloval Alan.</p> <p>„Aha,<emphasis> tohle,</emphasis><emphasis>“</emphasis> podotkl poručík Keyes a obrátil se ke mně. „Jak dlouho sloužíš, Perry?“</p> <p>„Skoro rok.“</p> <p>Poručík Keyes přikývl. „Tak to je tak akorát, Perry. Většině lidí to trvá přibližně rok, aby zjistili, že se změnili v bezduchej vraždící stroj, bez svědomí nebo morálky. Někdo na to přijde dřív, někdo pozdějc. Tady Jensen“ – ukázal na jednoho z velitelů jednotek – „na to přišel po patnácti měsících. Řekni mu, cos udělal, Jensene.“</p> <p>„Střílel sem po Keyesovi,“ řekl Ron Jensen. „Měl sem ho za ztělesnění zlýho systému a to ze mě udělalo vraždící bestii.“</p> <p>„Taky mi málem ustřelil hlavu,“ podotkl Keyes.</p> <p>„Naštěstí ne,“ přitakal Jensen.</p> <p>„Jo, štěstí, že ses netrefil. Jinak bych byl mrtvej, a z tebe mozek v lahvi, propadající šílenství z nedostatku vnějších podnětů. Podívej, Perry, tohle se stane každýmu. Setřeseš to, když si uvědomíš, že nejseš nelidská příšera, ale ve skutečnosti se jen snažíš rozumně pochopit naprosto podělanou situaci. Pětasedmdesát let si žil život, ve kterým bylo to nejnapínavější, když sis sem tam zasouložil, a teď najednou musíš zlikvidovat vesmírnou chobotnici dřív, než tě zlikviduje vona. Sakrafix. Každýmu, koho to nedostane, přestávám věřit.“</p> <p>„Alana to nedostalo,“ poznamenal jsem, „a to slouží stejně dlouho jako já.“</p> <p>„Máš pravdu,“ řekl Keyes. „Jak se k tomu stavíte, Rosenthale?“</p> <p>„Uvnitř jsem kypící kotel potlačovaného vzteku, poručíku.“</p> <p>„Aha, potlačování,“ přitakal Keyes. „Skvělý. Až to na vás nakonec příde, pokuste se nestřílet na mě. Díky.“</p> <p>„To vám nemohu slíbit, pane,“ řekl Alan.</p> <p>„Víte, co mi pomohlo?“ ozvala se Aimee Weberová, další velitel jednotky. „Seznam věcí, který mi tu ze Země chyběj. Kapku depresivní, ale na druhou stranu mi to připomnělo, že nejsem úplně ztracená.“</p> <p>„Co ti chybí?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Shakespearovy hry pod širákem, třeba,“ řekla. „Poslední noc na Zemi jsem viděla představení<emphasis> Macbetha,</emphasis><emphasis> </emphasis>který bylo naprosto dokonalý. Bože, bylo to skvělý. A bohužel v těchhle končinách žádný dobrý hraný divadlo nemáme.“</p> <p>„Mně chyběj sušenky s čokoládou, který dělá moje dcera,“ poznamenal Jensen.</p> <p>„Sušenky s čokoládou můžeš dostat i na<emphasis> Modestu,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Keyes. „A vážně skvělý.“</p> <p>„Nejsou tak dobrý jako vod mý dcery. Podstatnej je sirup.“</p> <p>„Fuj,“ řekl Keyes. „Nesnáším sirup.“</p> <p>„Máš štěstí, že sem to nevěděl, když sem po tobě střílel. Rozhodně bych neminul.“</p> <p>„Chybí mi plavání,“ řekl Greg Ridley. „Plaval jsem v řece hned u svýho domu v Tennessee. Většinou byla strašně studená, ale i tak se mi to líbilo.“</p> <p>„Horská dráha,“ řekl Keyes. „Ta velká, když cejtíš, jak ti botama vyskakujou vnitřnosti.“</p> <p>„Knihy,“ řekl Alan. „Velké silné vázané knihy v neděli ráno.“</p> <p>„Dobrá, Perry,“ řekla Weberová. „Chybí ti zrovna teď něco?“</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Jen jedna věc.“</p> <p>„Nemůže to bejt nic hloupějšího než horská dráha,“ řekl Keyes. „Ven s tím. To je rozkaz.“</p> <p>„To, co mi fakt chybí, je bejt ženatej,“ řekl jsem. „Stejská se mi po tom sedět vedle svý ženy, jen si tak povídat, nebo jeden druhýmu číst nebo takový věci.“</p> <p>Nastalo naprosté ticho. „To sem ještě neslyšel,“ ozval se Ridley.</p> <p>„Sakra, tohle mi nechybí,“ řekl Jensen. „Posledních dvacet let mýho manželství stálo za starou bačkoru.“</p> <p>Rozhlédl jsem se kolem. „Narukoval někdo z vašich partnerů? Ste s nima ve spojení?“</p> <p>„Můj manžel to podepsal přede mnou,“ řekla Weberová. „Ale v době mýho prvního zařazení už byl mrtvej.“</p> <p>„Moje žena slouží na<emphasis> Boise,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekl Keyes. „Občas mi pošle zprávu. Ale nemám pocit, že by mi nějak zvlášť chyběla. Osmačtyřicet let mi stačilo.“</p> <p>„Lidi vypadnou sem a minulost chtěj nechat za sebou,“ řekl Jensen. „Jasně, chyběj nám maličkosti – jak říkala Aimee, je to jeden ze způsobů, jak se nezbláznit. Ale je to jako vracet se v čase, když si právě udělal všechny rozhodnutí, který vedly sem. Kdyby ses moh vrátit, proč se rozhodovat stejně? Ten život si už prožil. Nechápej mě špatně, nelituju žádnýho rozhodnutí, který sem udělal. Ale nepohrdnu možností rozhodnout se znovu. Moje žena je někde jinde, jo. Ale žije si teď šťastně beze mě. A já musím říct, že znova strčit hlavu do chomoutu příliš nekvaltuju.“</p> <p>„Lidi, to ste mě moc nerozveselili,“ podotkl jsem.</p> <p>„Proč ti tak chybí manželství?“ zeptal se Alan.</p> <p>„Hmm, víš, chybí mi moje žena,“ řekl jsem. „Ale taky mi schází ten pocit, jak to říct, pohody. To, že seš tam, kam patříš. S někým, s kým máš bejt. Tady venku mi to tak nepřipadá. Cestuju na místa, vo který musíme bojovat. Cestuju s lidma, který můžou zejtra nebo pozejtří umřít. Neurazte se.“</p> <p>„Není proč,“ odvětil Keyes.</p> <p>„Tady venku chybí pevná půda pod nohama. Nic, kvůli čemu bych měl nějakou jistotu. Jako každý jiný, mělo moje manželství svý dobrý i špatný dny. Ale když na to přišlo, věděl sem, že za to stojí. Ta jistota mi chybí. A to vzájemný propojení. Zčásti sme lidma kvůli tomu, co znamenáme pro ostatní. A kvůli tomu, co jiný lidi znamenaj pro nás. Chybí mi bejt pro někoho důležitej, bejt kvůli tomu člověkem. Proto mi manželství chybí.“</p> <p>Další ticho. „Hmm, zatraceně, Perry,“ řekl nakonec Ridley. „Když to vysvětlíš takhle, chybí mi manželství taky.“</p> <p>Jensen se ušklíbl. „Mně ne. Nech si svůj stesk po manželství, Perry. Mně budou chybět sušenky.“</p> <p>„Sirup,“ ozval se Keyes. „Fuj.“</p> <p>„Nepokoušejte osud, pane. Moh bych si zajít pro véúčko.“</p> <p><strong>***</strong></p> <p>Susanina smrt byla téměř opakem Thomasovy. Stávka těžařů na Elysiu zredukovala množství ropy k rafinaci.<emphasis> Tucson</emphasis> dostal za úkol dopravit tam těžaře stávkokaze a chránit je, aby zprovoznili několik uzavřených vrtných plošin. Susan byla právě na jedné z nich, když stávkující těžaři zaútočili s podomácku sestrojenými děly; výbuch smetl Susan se dvěma dalšími vojáky z plošiny a odhodil je několik desítek metrů do moře. Oba vojáci byli mrtví, už když dopadli do moře, ale vážně popálená a téměř bezvědomá Susan stále žila.</p> <p>Stávkující těžaři, kteří útok zahájili, ji vylovili z moře; rozhodli se pro její příkladné potrestání. V elysijských mořích žije obrovský mrchožrout nazývaný zevloun. Jeho vysunovací čelist dokáže snadno pozřít celého člověka. Zevlouni vrtná zařízení často navštěvují, protože se živí odpadky shazovanými z plošin do moře. Těžaři dostali Susan na nohy, profackovali ji k vědomí a narychlo před ní odříkali prohlášení, spoléhajíce se, že její NeuroKomp doručí poselství KOSu. Shledali ji vinnou z kolaborace s nepřítelem, odsoudili ji k smrti a hodili zpátky do moře přímo pod propustí na odpadky.</p> <p>Zevloun na sebe nenechal dlouho čekat; jedno polknutí, a Susan zmizela. Pořád žila a snažila se dostat ze zevlouna stejným otvorem, jakým se do něho dostala. Než se jí to však podařilo, jeden ze stávkujících těžařů střelil zevlouna přímo pod hřbetní ploutev, kde měl mozek. Zvíře okamžitě zemřelo a i se Susan v útrobách kleslo ke dnu. Zemřela. Neutonula, ani to zvíře ji nezabilo, ale rozdrtil ji tlak vody v hlubinách.</p> <p>Triumf nad stávkokazy stávkujícím příliš dlouho nevydržel. Čerstvé jednotky z<emphasis> Tucsonu</emphasis> zaútočily na jejich osady, zatkly pár tuctů vůdců, zastřelily je a všechny naházely zevlounům. Až na ty, kteří zabili Susan. Ti se stali žrádlem pro zevlouny, aniž je předtím zastřelili. Krátce poté stávka skončila.</p> <p>Susaninou smrtí se mi vyjasnilo. Připomněl jsem si, že lidé mohou být stejně nelidští jako jakékoli mimozemské druhy. Kdybych se dostal na<emphasis> Tucson,</emphasis> sám bych krmil zevlouny jedním z těch, kteří ji zabili, a rozhodně bych se kvůli tomu netrápil. Nevím, jestli mě to dělalo lepším nebo horším, než jsem byl ve chvíli, kdy jsem bojoval proti Covandům. Ale už jsem se nestaral o to, jestli mě to dělá člověkem méně, než jsem býval.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 12</strong></p> <p>Každý, kdo se zúčastnil bitvy o Coral, si pamatuje, kde byl, když poprvé uslyšel, že byla planeta obsazena. Já jsem kupříkladu poslouchal Alanův výklad o tom, jak vesmír, o kterém jsem si myslel, že ho znám, už dávno zmizel.</p> <p>„Opustili sme ho při prvním skoku,“ říkal. „Přesunuli sme se do sousedního vesmíru. Taková je podstata skákání.“</p> <p>Následovala pěkně dlouhá mlčenlivá odezva ode mě a Eda McGuirea, sedících spolu s Alanem v pohodlné klubovně praporu. Nakonec Ed, který převzal jednotku Aimee Weberové, vydechl. „Nechápu to, Alane. Měl sem za to, že skokovej pohon nás prostě dostane přes rychlost světla nebo něco podobnýho. Tak funguje.“</p> <p>„Ani náhodou,“ odvětil Alan. „Einstein pořád platí – rychlost světla je nepřekonatelná. Takovou rychlostí bys ani začít lítat vesmírem nechtěl. Trefíš sebemenší kus svinstva v rychlosti několika set tisíc kiláků za sekundu, a máš ve svým hvězdoletu díru jako vrata. Takže seš jen hrozně rychle mrtvej.“</p> <p>Ed zamrkal a přejel si rukou přes hlavu. „Ty vado. Sem mimo.“</p> <p>„Dobrá, koukej,“ řekl Alan. „Ptal ses mě, jak pracuje skokovej pohon. Říkal sem, že je to jednoduchý: vezme předmět z jednoho vesmíru, jako třeba<emphasis> Modesto, a</emphasis> hodí ho do jinýho vesmíru. Problém je, že se o tom mluví jako o ‚letu‘. Ve skutečnosti to tak není, protože zrychlení nehraje roli; jde o umístění uvnitř spousty vesmírů.“</p> <p>„Alane,“ ozval jsem se. „Jen nás mateš.“</p> <p>„Pardon,“ řekl Alan, a na vteřinu vypadal zamyšleně. „Jak ste na tom s matikou, kluci?“ zeptal se.</p> <p>„Nejasně si vybavuju počty,“ řekl jsem. Ed McGuire přikývl na souhlas.</p> <p>„Achjo. Dobře. Pokusím se to říct jednoduše. Hlavně se neuražte.“</p> <p>„Budem se snažit,“ řekl Ed.</p> <p>„Tak jo. Ze všeho nejdřív vesmír – ve kterým sme právě teď – je jen jedním z nekonečnýho počtu možnejch, který připouštěj pravidla kvantový fyziky. Pokaždý, jakmile určíme polohu elektronu v daným vesmíru, tak ten vesmír prakticky definujem, poněvadž v alternativním vesmíru je poloha toho elektronu úplně jiná. Jasný?“</p> <p>„Vůbec ne,“ řekl Ed.</p> <p>„Ach jo. Dobře. V tom případě mi prostě věřte. Důležitý je: existuje spousta vesmírů. Multivesmír. Skokovej pohon mezi nima otvírá dveře.“</p> <p>„A jak?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Vysvětlil bych to, ale ztratíte se v matice,“ řekl Alan.</p> <p>„Takže je to kouzlo,“ řekl jsem.</p> <p>„Z tvýho pohledu jo,“ odvětil Alan. „Ale z pohledu fyziky je to přípustný.“</p> <p>„To se mi nezdá,“ řekl Ed. „Už sme byli v mnoha vesmírech, a každej z nich byl naprosto stejnej jako ten náš. Každej ‚alternativní vesmír‘, o kterým se čte ve sci-fi, je úplně jinej. Tak se pozná, že seš v alternativním vesmíru.“</p> <p>„Na tohle existuje zajímavá odpověď,“ řekl Alan. „Možnost přesunu předmětu z jednoho vesmíru do druhýho je strašně nepravděpodobnej jev.“</p> <p>„To beru,“ řekl jsem.</p> <p>„Z hlediska fyziky je prípustnej, protože na nejzákladnější úrovni se hraje podle pravidel kvantový fyziky a může se stát cokoliv, i kdyby to bylo sebeneskutečnější. Ale kvůli rovnováze je třeba upřednostnit úroveň všech nepravděpodobnejch událostí na absolutní minimum, obzvlášť ve chvíli, kdy se jedná o věci, co překračujou subatomární hranici.“</p> <p>„Jak upřednostnit?“ zeptal se Ed.</p> <p>„Ztratíš se v matice,“ řekl Alan.</p> <p>„Samozřejmě že jo,“ odvětil Ed a protočil panenky.</p> <p>„Ale některý věci maj přednost před jinejma. Třeba každej vesmír se posouvá ke stavu entropie. Každej vesmír má rychlost světla jako stálou veličinu. Do určitý míry můžete tyhle věci měnit, nebo si s nima pohrávat, ale je to fuška. Stejně jako tohle. Jelikož je přesun z jednoho vesmíru do druhýho tak nepravděpodobnej, oba vesmíry se navzájem podobaj právě proto, aby se míra nepravděpodobnosti zachovala.“</p> <p>„Ale jak vysvětlíš přesun z jednoho místa na druhý?“ zeptal jsem se. „Jak se dostaneme z jednoho bodu v prostoru v jednom vesmíru do naprosto jinýho bodu v jiným vesmíru?“</p> <p>„Dobrá, přemejšlej,“ řekl Alan. „Přesunout celou loď do jinýho vesmíru je strašně nepravděpodobný. Z hlediska vesmíru je místo,<emphasis> kde</emphasis> se v tom novým objeví, naprosto nedůležitý. Proto sem zdůraznil, že slovo ‚let‘ je zavádějící. Ve skutečnosti nikam<emphasis> neletíme.</emphasis> Jednoduše <emphasis>dorazíme.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„A co se stane ve vesmíru, cos právě vopustil?“ zeptal se Ed.</p> <p>„Zrovna tam vyskočí další verze<emphasis> Modesta</emphasis> z jinýho vesmíru s našima alternativníma verzema uvnitř,“ odpověděl Alan. „Pravděpodobně. Proti tomu existuje nekonečně malá náhoda, ale jako obecný pravidlo se stane právě to.“</p> <p>„Takže se někdy vrátíme zpátky?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Zpátky kam?“ odvětil Alan.</p> <p>„Zpátky do vesmíru, ve kterým sme začali.“</p> <p>„Ne,“ řekl Alan. „Dobře, znova, teoreticky bysme<emphasis> mohli,</emphasis> ale je to hrozně nepravděpodobný. Vesmíry se z možnejch větvení tvořej nepřetržitě, a ty, do kterejch dorazíme, se obecně tvořej v momentě, než do nich skočíme – to je jeden z důvodů, proč do nich<emphasis> můžeme</emphasis> skočit. Protože se složením tak moc podobaj našemu vlastnímu. Čím dýl trvá oddělení od určitýho vesmíru, tím delší čas měl na to, aby se odlišil, a tím nepravděpodobnější je návrat do něj. Dokonce i návrat zpátky do vesmíru, ze kterýho sme skočili před sekundou, je hrozně nepravděpodobnej. Dostat se do toho, kterej sme opustili před víc než rokem, když sme poprvý skákali ze Země k Phoenixu, už vážně nepřipadá v úvahu.“</p> <p>„To je blbý,“ řekl Ed. „Měl sem svůj vesmír rád.“</p> <p>„Na rovinu, Ede,“ řekl Alan, „ty dokonce ani nepocházíš ze stejnýho původního vesmíru jako já s Johnem, protože si úplně poprvý neskákal s náma. A co víc, dokonce i lidi, co s náma poprvý<emphasis> skákali,</emphasis> už nejsou v tom samým vesmíru jako my: skákali od tý doby do různejch vesmírů, protože byli na jinejch lodích – nějaký verze našich kamarádů, se kterejma jsme se setkali, byly alternativní verze. Samozřejmě vypadají a chovají se stejně, protože až na semtam jiný umístění elektronu<emphasis> jsou</emphasis> stejný. Ale naše původní vesmíry sou naprosto odlišný.“</p> <p>„Takže my dva sme zůstali jediný z našeho vesmíru,“ řekl jsem.</p> <p>„Ten vesmír určitě pořád existuje,“ řekl Alan. „Ale my dva sme z něj v<emphasis> tomhle</emphasis> vesmíru zcela jistě jediný.“</p> <p>„Nevím, co si o tom mám myslet,“ řekl jsem.</p> <p>„Nedělej si s tím moc hlavu,“ řekl Alan. „Na skákání prakticky vůbec nezáleží. Bez ohledu na to, v jakým vesmíru zrovna sme, je z pohledu každodenního života všechno pořád stejný.“</p> <p>„Na co teda máme hvězdolety?“ zeptal se Ed.</p> <p>„Samozřejmě abysme se dostali tam, kam v novým vesmíru potřebujeme,“ řekl Alan.</p> <p>„Ne, ne,“ protestoval Ed. „Myslím tím, když už můžeme skákat z jednoho vesmíru do druhýho, proč ne rovnou z jedny planety na druhou, místo abysme používali lodě? Nechat lidi jednoduše skákat přímo na povrch planety. Aspoň by nás nikdo nemoh sestřelit.“</p> <p>„Je lepší skákat dál od velkejch gravitačních polí, jako kolem planet a hvězd,“ řekl Alan. „Zvlášť při skoku do jinýho vesmíru. Je možný skočit<emphasis> ke</emphasis> gravitačnímu poli hodně blízko, ale vyskakování je mnohem snadnější dál od něj, proto vždycky před skokem trochu letíme. Vlastně existuje exponenciální funkce, která demonstruje důvod, ale –“</p> <p>„Jasně, jasně, chápu, ztratím se v tom,“ řekl Ed.</p> <p>Alan se chystal pronést něco uklidňujícího, když vtom se ozvaly naše NeuroKompy.<emphasis> Modesto</emphasis> právě obdrželo zprávy o masakru na Coralu. A ať už jste se nacházeli v jakémkoli vesmíru, byly to příšerné zprávy.</p> <p>Coral se stala pátou lidmi osídlenou planetou a jako první vyhovovala lépe než samotná Země. Byla geologicky stabilní s mírným klimatem na většině své bohaté pevniny a s faunou a flórou geneticky natolik podobnou pozemské, že zcela pokryla lidské nutriční i estetické požadavky. Původně se uvažovalo o tom, že se bude kolonie jmenovat Ráj, ale nechtěli jsme pokoušet osud.</p> <p>Místo toho dostala jméno Coral podle korálům podobných tvorů, kteří kolem tropické rovníkové zóny vytvářeli úžasně různorodá souostroví a podmořské útesy. Lidské osídlování Coralu probíhalo neobvykle pozvolna, a lidé, kteří zde žili, se většinou rozhodli žít jednoduchým, téměř bukolickým způsobem. Bylo to jedno z mála míst ve vesmíru, kde jsme se pokusili přizpůsobit existujícímu ekosystému, místo abychom ho přeorali a zavedli, řekněme, kukuřici a dobytek. A dařilo se; malá a vstřícná lidská přítomnost zapadala do biosféry Coralu a skromným a kontrolovaným způsobem vzkvétala.</p> <p>Proto byl příchod rraeyských invazních sil, které dorazily v poměru jeden voják na jednoho kolonistu, tak ničivý. Pevnosti jednotek KOSu umístěné nad Coralem a na něm kladly krátký, ale statečný odpor, než byly přemoženy; stejně tak nedali svou kůži lacino ani kolonisté. Nicméně velice brzy byla kolonie zpustošena a přeživší kolonisté doslova zmasakrováni, protože Rraeyové si již před dlouhou dobou vypěstovali chuť na lidské maso, kdykoli se namanulo.</p> <p>Jedním z útržků zpráv vysílaných NeuroKompy byla část zachyceného kulinářského pořadu, v němž jedna z nejznámějších kuchařských celebrit Rraeyů hovořila o nejlepším způsobu naporcování člověka a několika způsobech jeho přípravy. Krční páteř se hodila zejména na polévky a silné vývary. K našemu dodatečnému znechucení se video stalo neoficiálním důkazem, že masakr na Coralu byl dopodrobna plánován, a zahrnoval dokonce i účast druhořadých rraeyských celebrit v zábavním pořadu. Rraeyové se zcela zjevně chystali zůstat.</p> <p>Neztráceli čas a soustředili se na hlavní cíl invaze. Poté co byli všichni kolonisté zabiti, přepravili dolů plošiny k povrchové těžbě korálových ostrovů. Původně se o ostrovních dolech pokoušeli s koloniální vládou vyjednávat; útesy podobné korálovým se rozkládaly i na domovském světě Rraeyů, dokud je ovšem průmyslové znečištění ruku v ruce s komerční těžbou nezničilo. Koloniální vláda povolení k těžbě zamítla, nejen kvůli tomu, že si kolonisté Coralu chtěli nechat celou planetu pro sebe, ale i kvůli dobře známým rraeyským lidožravým sklonům. Nikdo nestál o Rraeye přelétající nad koloniemi a lovící nic netušící lidi do sekaný.</p> <p>Koloniální vláda selhala v tom, že nedokázala rozeznat, jak je pro Rraeye těžba korálů důležitá – kromě obchodního hlediska existovalo i náboženské, které koloniální diplomaté hrubě podcenili – nebo jak daleko jsou ochotni zajít, aby dosáhli svého. Rraeyové a koloniální vláda se střetli několikrát; vztahy nebyly nikdy dobré (jaký máte asi pocit z druhu, který ve vás vidí výživnou složku bohaté snídaně). Nicméně jinak jsme se starali každý o své. Jenomže nyní, jakmile poslední přirozené korálové útesy Rraeyů vymizely, nás míra jejich touhy po korálových zdrojích udeřila přímo do obličeje. Obsadili Coral, a abychom ho znovu získali, museli jsme na ně udeřit mnohem tvrději, než oni udeřili na nás.</p> <p>„Je to zkurveně děsný,“ říkal poručík Keyes velitelům jednotek. „A v době, kdy se tam dostaneme, to bude ještě horší.“</p> <p>Byli jsme v pohotovostní místnosti čety. Zatímco jsme procházeli stránku po stránce zprávy o zvěrstvech a údaje ze sledování soustavy Coralu, stydla nám káva. Skokové sondy, které unikly útoku Rraeyů, stále vysílaly. Oznamovaly, že proud příchozích lodí neustává, a to jak bitevních, tak k přepravě korálů. Během necelých dvou dnů po masakru se v prostoru nad planetou vznášelo téměř tisíc rraeyských lodí, vyčkávajících na začátek skutečného plundrování.</p> <p>„Víme následující,“ řekl Keyes a v našich NeuroKompech vyvolal zobrazení soustavy Coralu. „Vypadá to, že největší část lodí v systému Coralu je komerční a průmyslová; z toho, co známe o konstrukci jejich lodí, má čtvrtina z nich, asi tak tři stovky, vojenskou výzbroj k obraně a útoku, přičemž se jedná hlavně o vojenský transportéry s minimálním zaštítěním a palebnou silou. Ale v porovnání s našima jsou všechny bitevní lodě větší a odolnější. Na povrchu je odhadem asi sto tisíc rraeyskejch vojáků, který začali připravovat invazi.</p> <p>Věděj, že budeme o Coral bojovat, ale naši nejlepší zpravodajci předpokládaj, že protiútok očekávaj za čtyři až šest dní – protože tolik nám zabere manévrování našich velkejch lodí ke skoku. Věděj, že KOS dává přednost drtivýmu použití síly, což chvíli potrvá.“</p> <p>„Takže kdy zaútočíme?“ zeptal se Alan.</p> <p>„Odteďka za jedenáct hodin,“ prohlásil Keyes. Všichni jsme v židlích nervózně poposedli.</p> <p>„Jak to, pane?“ zeptal se Ron Jensen. „Jediný dostupný lodi jsou ty ve skokový vzdálenosti, nebo ty, co se do ní během pár hodin dostanou. Kolik jich může bejt?“</p> <p>„Šedesát dva, včetně<emphasis> Mo</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>esta,</emphasis><emphasis>“</emphasis> odvětil Keyes a v NeuroKompech se objevil seznam dostupných lodí. V rychlosti jsem si povšiml přítomnosti<emphasis> Hampton Roads,</emphasis> lodě, na níž byli umístěni Harry a Jesse. „Šest dalších lodí zvyšuje rychlost, aby se dostaly na skokovou vzdálenost, ale při úderu s nima nemůžeme počítat.“</p> <p>„Bože, Keyesi,“ vydechl Ed McGuire. „To je pět lodí proti jedný a na zemi dva vojáci na jednoho, za předpokladu, že je tam dostaneme všechny. Mám pocit, že drtivá převaha se mi zamlouvá víc.“</p> <p>„Než se nám podaří seskupit dost velkejch lodí, už na nás budou připravený,“ odvětil Keyes. „Radši už teď, když to nečekaj, pošleme menší sílu a způsobíme jim co největší škody. Během čtyř dnů se tam dostane víc jednotek: dvě stě lodí dárkově zabalenýho pekla. Když se nám to povede, budou mít se zbytkem rraeyskejch jednotek míň práce.“</p> <p>Ed si odfrkl. „Ale my si to už neužijem.“</p> <p>Keyes se pousmál. „Takovej pesimismus. Podívejte, vím, že nás nečeká příjemnej vejlet na Měsíc. Ale nebudeme dělat žádnou kravinu. Nechystáme se prorážet hlavou zeď. Máme přesný cíle. Cestou dolů udeříme na vojenský transporty, aby sme zabránili přísunu dalších jednotek. Dostaneme na zem pěchotu, abysme přerušili dolování, než se rozjede naplno. Tím znemožníme Rraeyům, aby nás zaměřili. Mohli by totiž zasáhnout svoje vlastní jednotky a vybavení. Jakmile se naskytne příležitost, zaútočíme na komerční a průmyslový vesmírný lodě, a z orbity se pokusíme vylákat velký lodě, takže až dorazej posily, budem je mít v kleštích.“</p> <p>„Rád bych se vrátil k tý části s pozemní pěchotou,“ řekl Alan. „Dostanem na zem vojáky a pak se naše lodě pokusí<emphasis> zbavit</emphasis> lodí Rraeyů? Znamená to pro naše na povrchu to, co si myslím?“</p> <p>Keyes přikývl. „Budeme nejmíň tři nebo čtyři dny odříznutý.“</p> <p>„Bezva,“ poznamenal Jensen.</p> <p>„To je válka, vy oslové,“ vybuchl Keyes. „Je mi líto, že se vám to nehodí, nebo je to nepříjemný.“</p> <p>„Co se stane, když plán selže a naše lodě to schytaj?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Hmm, pak budeme asi v hajzlu, Perry,“ prohlásil Keyes. „Ale tím se nebudeme zatěžovat. Jsme profíci a máme práci. Jsme na to vycvičený. Plán je riskantní, ale proveditelnej. Když to vyjde, dostaneme planetu zpátky a Rraeyům způsobíme vážný škody. Shodnem se všichni na tom, že úkol, na který se chystáme, má smysl, co říkáte? Je to praštěný, ale stejně to může vyjít. A jakmile tomu uvěříme, je šance, že to vyjde, ještě větší. Co vy na to?“</p> <p>Další poposedávání na židlích. Nebyli jsme o tom vůbec přesvědčeni, ale příliš se s tím dělat nedalo. Půjdeme, ať už se nám to líbí nebo ne.</p> <p>„Těch šest lodí, co by se k nám mělo přidat,“ zeptal se Jensen, „co jsou zač?“</p> <p>Keyesovi okamžik trvalo, než údaj zpřístupnil. <emphasis>„</emphasis><emphasis>L</emphasis><emphasis>ittle</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Rock, Mobile, Waco, Muncie, Burlington </emphasis>a<emphasis> Krahujec</emphasis>,“ řekl.</p> <p>„<emphasis>K</emphasis><emphasis>rahujec</emphasis>?“ vydechl Jensen. „No teda.“</p> <p>„Co je s<emphasis> Krahujcem</emphasis>?“ zeptal jsem se. Bylo to neobvyklé jméno; bitevníky praporu se obvykle pojmenovávaly po větších městech.</p> <p>„Brigády duchů, Perry,“ odpověděl Jensen. „Zvláštní jednotky KOSu. Průmyslově vylepšený neřádi.“</p> <p>„Ještě nikdy sem o nich neslyšel,“ řekl jsem. Hlavou mi problesklo, že vlastně někde slyšel, ale unikalo mi kdy a kde.</p> <p>„KOS si je šetří pro zvláštní příležitosti,“ řekl Jensen. „S ostatníma si moc nehrajou. Ale bylo by hezký mít je na povrchu s sebou. Zachránilo by nás to před jistou smrtí.“</p> <p>„Bylo by to hezký, ale asi z toho nic nebude,“ ozval se Keyes. „Je to naše představení, chlapci a děvčata. V dobrým i zlým.“</p> <p>O deset hodin později skočilo<emphasis> Modesto</emphasis> do prostoru orbitální dráhy Coralu, a už během prvních několika vteřin ho zasáhlo šest raket odpálených z blízké vzdálenosti bitevním křižníkem Rraeyů. Zadní hnací pole na pravoboku<emphasis> Modesta</emphasis> se rozpadlo a vymrštilo divoce rotující záď lodi vzhůru. Když rakety dosáhly cíle, nacházela se moje a Alanova jednotka nacpaná v přepravním člunu; síla náhlého setrvačného pohybu mrštila několika našimi vojáky o stěnu transportéru. V hangáru poletovalo uvolněné vybavení a materiál, které zasáhly jeden z dalších člunů, ale náš minuly. Stejně jako ostatní ho díkybohu držely na místě elektromagnety.</p> <p>Aktivoval jsem Kreténa, abych zjistil stav lodi.<emphasis> Modesto</emphasis> bylo vážně poškozeno, a aktivní zaměřování věštilo další várku raket vypálenou Rraeyi.</p> <p>„Je na čase zmizet,“ vykřikl jsem na Fionu Eatonovou, naši pilotku.</p> <p>„Nemám povolení od dispečera,“ řekla.</p> <p>„Během deseti sekund schystáme další salvu raket,“ vyštěkl jsem. „To je tvoje posraný povolení.“ Fiona zabručela.</p> <p>Alan, který byl také ve spojení s počítačem<emphasis> Modesta,</emphasis><emphasis> </emphasis>křikl zezadu: „Rakety. Dvacet šest sekund do zásahu.“</p> <p>„Je to dost času, abysme se dostali ven?“ zeptal jsem se Fiony.</p> <p>„Uvidíme,“ řekla a spojila se s ostatními. „Tady Fiona Eatonová z transportu Šest. Pozor. Během tří sekund nouzově otevřu dveře doku. Hodně štěstí.“ Obrátila se ke mně. „Připoutej se,“ přikázala a zmáčkla červené tlačítko.</p> <p>Okraje dveří doku ozářilo ostré bodavé světlo; třesk odstřelu zanikl v řevu unikajícího vzduchu. Všechno, co nebylo připevněné, vyletělo ven; v pozadí trosek se ohavně kymácelo pole hvězd, jak se<emphasis> Modesto</emphasis> převalovalo. Fiona zvýšila výkon motoru a počkala jen tak dlouho, než zmizely trosky; pak přerušila elektromagnetické zámky a vyrazila ven. Když jsme vyletěli, jen těsně vyrovnala rotaci<emphasis> Modesta</emphasis><emphasis>; </emphasis>cestou jsme škrábli střechu.</p> <p>Spojil jsem Kreténa s kamerou u výstupu z doku. Po dvou a třech vylétaly ze dveří hangáru další čluny. Než loď zasáhla druhá salva raket, vyletělo jich pět. Poté se dráha<emphasis> Modesta</emphasis> náhle změnila a několik člunů připravených vzlétnout bylo rozdrceno o podlahu doku. Nejméně jeden explodoval; úlomky zasáhly kameru a vyřadily ji z provozu.</p> <p>„Přerušte spojení s<emphasis> Modestem</emphasis> přes NeuroKompy,“ vzkázala Fiona. „Mohli by nás podle něho vysledovat. Oznamte to jednotkám. Ústně.“ Provedl jsem.</p> <p>Přišel k nám Alan. „Vzadu je několik raněnejch,“ oznamoval a kývl k vojákům, „ale nic vážnýho. Jakej je plán?“</p> <p>„Navádím nás s vypnutým motorem ke Coralu,“ řekla Fiona. „Pravděpodobně hledaj energetický stopy a přenosy NeuroKompů, aby na ně zaměřili rakety, takže dokud děláme mrtvýho brouka, nechaj nás možná na pokoji tak dlouho, než se dostaneme do atmosféry.“</p> <p>„Možná?“ řekl Alan.</p> <p>„Jestli tě napadá něco lepšího, sem jedno velký ucho,“ podotkla.</p> <p>„Nemám nejmenší představu, co dělat. Vyhovuje mi, že ty jo.“</p> <p>„Co se to sakra stalo?“ uvažovala. „Zasáhli nás okamžitě po skoku. Není možný, aby věděli, kde se objevíme.“</p> <p>„Možná sme byli jen ve špatnou dobu na špatným místě,“ podotkl Alan.</p> <p>„Tak to ale nevypadá,“ řekl jsem a kývl k oknu. „Koukejte.“</p> <p>Ukazoval jsem na levý bok bitevního křižníku Rraeyů, který zajiskřil, když vypálil rakety. Ve velké vzdálenosti napravo se vzápětí zhmotnil křižník KOSu. V soustředěném útoku ho o několik vteřin později rakety zasáhly.</p> <p>„To není kruci možný,“ vydechla Fiona.</p> <p>„Věděj přesně, kde se naše lodě objeví,“ řekl Alan. „Je to léčka.“</p> <p>„Jak to do prdele dělají?“ dožadovala se Fiona odpovědi. „Co se to<emphasis> krucifix</emphasis> děje?“</p> <p>„Alane?“ řekl jsem. „Ty seš fyzik.“</p> <p>Alan hleděl na poškozený křižník KOSu, který právě obklopila a znovu zasáhla další salva. „Nemám ponětí, Johne. Pro mě je to stejně nepochopitelný jako pro vás.“</p> <p>„To je v hajzlu,“ vyhrkla Fiona.</p> <p>„Klídek,“ řekl jsem. „Sme v průseru, ale tohle nám moc nepomůže.“</p> <p>„Jestli tě napadá něco lepšího, stále sem jedno velký ucho,“ zopakovala.</p> <p>„Když se nebudu snažit kontaktovat<emphasis> Modesto,</emphasis> můžu aktivovat NeuroKomp?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Jasně,“ řekla. „Pokud nejde přenos mimo transportér, nic se nestane.“</p> <p>Spojil jsem se s Kreténem a vyhledal zeměpisnou mapu Coralu.</p> <p>„Dobrá,“ řekl jsem. „Mám dojem, že pro dnešek můžeme klidně považovat útok na důlní zařízení Coralu za zrušenej. Z<emphasis> Modesta</emphasis> se nás dostalo příliš málo a nezdá se, že všichni dorazej na povrch planety v jednom kuse. Ne každej pilot je tak rychlej jako ty, Fiono.“</p> <p>Přikývla, a mně připadalo, že se trochu uklidnila. Pochvala se vždycky hodí, zejména v krizových situacích.</p> <p>„Dobrá, teď novej plán,“ řekl jsem a poslal mapu Fioně a Alanovi. „Jednotky Rraeyů se soustředěj na korálovejch útesech a v koloniálních městech na tomhle pobřeží. Takže my zamíříme<emphasis> sem</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis> ukázal jsem na velký úrodný střed největšího kontinentu Coralu – „ukryjem se v horským pásmu a počkáme na posily.“</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jestli</emphasis> přijdou,“ podotkl Alan. „Skoková sonda je nařízená k návratu k Phoenixu. Dozvěděj se, že Rraeyové o našem příchodu vědí. Možná kvůli tomu vůbec nepřijdou.“</p> <p>„Přijdou,“ řekl jsem. „Ale asi ne moc brzy. Musíme se připravit, že to nějakou dobu potrvá. Coral je naštěstí k člověku přívětivej. Uživí nás, na jak dlouho budeme potřebovat.“</p> <p>„Nemám náladu na osídlování,“ řekl Alan.</p> <p>„Není to napořád,“ řekl jsem. „A je to lepší než ostatní možnosti.“</p> <p>„To je pravda.“</p> <p>Obrátil jsem se na Fionu. „Co je třeba udělat, abys nás dostala dolů v jednom kuse?“</p> <p>„Modlit se. Zatím je to dobrý, protože hrajeme mrtvý, ale jakmile se něco většího než člověk dostane do atmosféry, rraeyský jednotky to zaznamenaj. Pokud začneme manévrovat, všimnou si nás.“</p> <p>„Jak dlouho vydržíme tady?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Moc dlouho ne,“ řekla Fiona. „Bez jídla, bez vody, a navzdory našemu vylepšení je nás tady pár desítek a docela rychle nám dochází vzduch.“</p> <p>„Až vstoupíme do atmosféry, za jak dlouho musíš převzít řízení?“</p> <p>„Brzy. Jak se dostanem do vývrtky, už se mi to nepodaří ukočírovat. Prostě spadnem a umřem.“</p> <p>„Dělej, co můžeš,“ řekl jsem. Přikývla. „Dobrá, Alane,“ otočil jsem se na něj. „Uvědom jednotku o změně plánu.“</p> <p>„Tak jdeme na to,“ poznamenala Fiona a zapnula pomocné rakety. Zrychlení mě přišpendlilo do sedadla druhého pilota. Už jsme nepadali k povrchu Coralu, ale sami jsme se k němu nasměrovali.</p> <p>„Bude to drsný,“ prohlásila, když jsme vstupovali do atmosféry. Člun chrastil jako rumbakoule.</p> <p>Přístrojová deska zabzučela. „Aktivní zaměřování,“ řekl jsem. „Vyslídili nás.“</p> <p>„Uvidíme.“ Fiona naklonila křídla. „Za chvilku se dostanem do mraků,“ řekla. „Možná je to zmate.“</p> <p>„Vážně?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ne.“ Stejně do nich vletěla.</p> <p>O několik kilometrů dál na východ se znovu ozvalo zabzučení. „Pořád nás sledujou,“ řekl jsem. „Letoun ve vzdálenosti tři sta padesát kiláků a přibližuje se.“</p> <p>„Než je budem mít za zadkem, chci se dostat co nejblíž k zemi,“ řekla. „Nemůžeme je setřást, ani sestřelit. Můžem se akorát pokusit dostat k zemi a modlit se, aby jejich rakety zasáhly špičky stromů a ne nás.“</p> <p>„To nezní moc povzbudivě,“ řekl jsem.</p> <p>„Dneska nemám moc povzbuzovací náladu. Držte se.“ Prudce strhla řízení dolů.</p> <p>Letoun Rraeyů nás právě dostihl. „Rakety,“ upozornil jsem. Fiona prudce otočila doleva a k zemi. Jedna z raket přeletěla a mířila pryč; další zasáhla vrchol kopce, který jsme míjeli.</p> <p>„Hezký,“ řekl jsem a skoro si ukousl jazyk, když třetí raketa explodovala přímo za námi a člun se stal neovladatelným. Vzápětí dorazila čtvrtá raketa a prorazila bok; v burácení vzduchu se ztrácel řev některých z mužstva.</p> <p>„Jdeme k zemi,“ poznamenala Fiona a snažila se člun vyrovnat. Neuvěřitelnou rychlostí mířila k malému jezeru. „Narazíme na hladinu a havarujeme. Omlouvám se.“</p> <p>„Vedla sis skvěle,“ řekl jsem, a člun se zabořil do hladiny jezera.</p> <p>Pronikavé trhavé zvuky, když se příď šikmo zařízla a došlo k odtržení pilotní části od zbytku stroje. Krátký pohled na mou a Alanovu jednotku, jak její část rotuje pryč – štronzo otevřených úst, výkřiků ztracených v rámusu při přeletu přes příď, která se v otáčce rozpadá nad vodou. Zběsilá rotace, při které odletují z přídě kusy kovu a vybavení. Ostrá bolest, jak něco zasáhlo mou čelist a vzalo si ji s sebou. Bublání, když se snažím křičet, NanoKrev vystřikující odstředivou silou ze zranění. Bezděčný pohled na Fionu, jejíž hlava a pravá paže zůstaly kdesi za námi.</p> <p>Řinkot kovu, když je mé sedadlo oderváno od zbytku pilotní části; líně se otáčí proti směru hodinových ručiček, zatímco opěradlo poskakuje, poskakuje, poskakuje přímo ke skále. Rychlá a závratná změna setrvačnosti, jakmile má pravá noha naráží na výchoz vrstvy, následovaná jasným výbuchem dvousetstupňové bolesti, když mi jako slaná tyčinka praská stehenní kost. Moje chodidlo se vymrštilo vzhůru k místu, kde jsem míval čelist; stávám se možná prvním člověkem v dějinách lidstva, který kopl sám sebe do čípku. Opisuji oblouk nad suchou zemí a přistávám v místech, kde ještě stále padají větve, protože tudy právě proletěla část člunu určená pro pasažéry. Na mou hruď těžce dopadá jedna z větví a láme mi nejméně tři žebra. Poté, co jsem se kopl do vlastního čípku, to vnímám jako antiklimax.</p> <p>Dívám se vzhůru (nemám na vybranou) a vidím nad sebou Alana, který visí hlavou dolů s rozštípnutým koncem větve zaklíněným v místě, kde by měl mít játra. Z čela mu do mého krku odkapává NanoKrev. Vidím, jak se mu chvějí víčka, vnímá mě. Potom od něj dostávám NeuroKompem zprávu.</p> <p><emphasis>Vypadáš příšern</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>Nedokážu odpovědět. Mohu jen zírat.</p> <p><emphasis>Doufám, že znám souhvězdí, ke kterým odcházím</emphasis> – poslal. Poslal to znovu. Poslal to znovu. Potom už ne.</p> <p>Švitoření. Drsné tlapy svírají mou paži. Kretén rozpoznal štěbetání a poskytnul mi překlad.</p> <p><emphasis>–</emphasis><emphasis> Tohle ještě žije.</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>–</emphasis><emphasis> Nech to. Brzy to zemře. A ty zelený nejsou k jídlu</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dobrý. Nejsou ještě zralý.</emphasis></p> <p>Frkání, které Kretén překládá jako [smích].</p> <p>„Ježkovy voči, koukni na to,“ říká někdo. „Tenhle zkurvysyn je naživu.“</p> <p>Další hlas. Povědomý. „Ukaž.“</p> <p>Ticho. Znovu povědomý hlas. „Sundej z něj ten kmen. Bereme ho zpátky.“</p> <p>„Jéžiši,“ říká první hlas. „Podívej na něj. Měla bys ho radši dodělat. Bude to milosrdnější.“</p> <p>„Máme nařízený přivízt nazpátek každýho, kdo přežil,“ říká známý hlas. „A tenhle přežil.<emphasis> Jedinej,</emphasis> kterej přežil.“</p> <p>„Tomuhle říkáš přežít?“</p> <p>„Už si skončil?“</p> <p>„Ano, paní.“</p> <p>„Dobrá. Teď dej pryč tu zatracenou větev. Už brzy budeme mít za zadkem Rraeye.“</p> <p>Otevřít oči je jako snažit se zvednout pancéřové dveře. Pomáhá mi výbuch bolesti způsobený odstraněním větve z mého trupu. Oči se mi prudce rozevírají a já se snažím o obdobu řevu bez čelisti.</p> <p>„Jéžiš!“ ozývá se první hlas, a já spatřím nějakého blondýna, jak odhazuje mohutnou větev. „Je při vědomí!“</p> <p>Teplá dlaň na straně pozůstatku mé tváře. „Ahoj,“ říká povědomý hlas. „Hele, už seš v pohodě. Je to dobrý. Už seš v bezpečí. Bereme tě zpátky. Je to dobrý. Seš v pořádku.“</p> <p>V mém zorném poli se objevuje její tvář. Znám ji. Oženil jsem se s ní.</p> <p>Kathy pro mě přišla.</p> <p>Pláču. Vím, že jsem mrtvý. Nezáleží mi na tom. Ztrácím vědomí.</p> <p>„Ty už si toho chlápka někdy viděla?“ slyším, jak se ptá ten blondýn.</p> <p>„Upad si na hlavu,“ odpovídá Kathy. „Jasně že ne.“ Jsem pryč.</p> <p>V jiném vesmíru.</p><empty-line /><p><strong>část iii.</strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 13</strong></p> <p>„Á, jste vzhůru,“ ozval se někdo, když jsem otevřel oči. „Poslyšte, nesnažte se mluvit. Dali jsme vás do roztoku. Jste na respirátoru. A chybí vám čelist.“</p> <p>Rozhlédl jsem se. Plaval jsem v tanku s hustou, teplou a průsvitnou tekutinou; venku jsem spatřil nějaké předměty, ale nedokázal jsem na ně zaostřit. Jak jsem byl upozorněn, od panelů na boku tanku se mi ke krku vinula trubice respirátoru; snažil jsem se ji sledovat po celé délce k mému tělu, ale v zorném poli mi překážely přístroje obklopující dolní polovinu mé hlavy. Pokusil jsem se jí dotknout, ale nedokázal jsem pohnout rukama. To mě vyděsilo.</p> <p>„Žádný strach,“ řekl hlas. „Odpojili jsme vaše motorické funkce. Jakmile se dostanete z tanku, což bude během pár dní, znovu je zapojíme. Mimochodem, stále můžete použít NeuroKomp. Jestli chcete něco říct, můžete přes něj. Stejným způsobem k vám právě teď mluvím.“</p> <p><emphasis>Kde to sakra jsem</emphasis> – odeslal jsem. <emphasis>A co se to se mnou</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>stalo </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>„Jste nad Phoenixem, v Brennemanově lékařském komplexu,“ odpověděl hlas. „Nejlepší péče ze všech. Jste na áru. Já jsem doktorka Fiorinová a mám vás na starosti od chvíle, kdy jste se sem dostal. Pokud vás zajímá, co se s vámi stalo, hm, dobrá. Ze všeho nejdřív, teď jste stabilizovaný, takže bez obav. Asi takhle: ztratil jste čelist, jazyk, většinu pravé tváře a ucho. Od poloviny stehna dolů vám chybí pravá noha. Na levé máte několikanásobné zlomeniny a na chodidle vám chybí tři prsty a pata – vypadá to, že vám je něco ukouslo. Vaše mícha byla naštěstí pod hrudním košem přerušená, takže jste to pravděpodobně příliš necítil. Máte šest zlomených žeber, jedno z nich vám propíchlo žlučník a utrpěl jste rozsáhlé vnitřní krvácení. Nehledě na sepsi a spoustu dalších běžných a specifických infekcí z toho, že jste měl rány otevřené několik dní.“</p> <p><emphasis>Napadlo mě, </emphasis><emphasis>že jsem</emphasis><emphasis> po smrti. Rozhodně blízko smrti </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>„Protože už nejste v bezprostředním ohrožení života, myslím, že vám můžu říct, že podle všeho byste<emphasis> měl</emphasis><emphasis> </emphasis>být po smrti,“ řekla doktorka Fiorinová. „Bez vylepšení byste<emphasis> byl</emphasis> po smrti. Poděkujte NanoKrvi, že vás udržela naživu; srazila se, než jste stačil vykrvácet, a udržela infekce na uzdě. Ačkoli to bylo o sílu poštovní známky. Kdyby vás nenašli, pravděpodobně byste zanedlouho stejně zemřel. Ale vzali vás na<emphasis> Krahujce</emphasis> a strčili do stázové komory, aby vás dostali sem. Na lodi toho pro vás moc udělat nemohli. Potřeboval jste zvláštní péči.“</p> <p><emphasis>Viděl jsem svojí ženu. Zachránila, mě </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>„Vaše žena je v armádě?“</p> <p><emphasis>Zemřela před lety </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>„Aha,“ řekla doktorka Fiorinová. „Byl jste velmi blízko smrti. V takovém stavu nejsou halucinace ničím neobvyklým. Zářivý tunel, mrtví příbuzní a podobně. Poslouchejte, desátníku, vaše tělo stále potřebuje udělat spoustu práce, a bude jednodušší, když při tom budete spát, to znamená prostě plavat. Na nějakou dobu vás znovu uvedu do umělého spánku. Až se probudíte příště, budete už z nádrže venku a vaše čelist dorostlá natolik, že dokážete mluvit normálně. Ano?“</p> <p><emphasis>Co se stalo s mojí četou? Havárie </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>„Teď spěte,“ řekla doktorka. „Až se dostanete z tanku, promluvíme si víc.“</p> <p>Začal jsem si připravovat vážně podrážděnou odpověď, ale zasáhla mě vlna únavy. Odpadl jsem rychleji, než jsem si to vůbec stačil uvědomit.</p> <p>„Hele, koukni, kdo se vrátil,“ řekl nový hlas. „Chlápek moc pitomej, než aby to zabalil.“</p> <p>Tentokrát už jsem neplaval v kádi s řídkým želé. Vzhlédl jsem a zjistil, kdo to mluví.</p> <p>„Harry,“ řekl jsem, jak to vůbec s nepohyblivou čelistí šlo.</p> <p>„Osobně,“ lehce se uklonil.</p> <p>„Promiň, že nevstanu,“ zamumlal jsem. „Sem kapku potlučenej.“</p> <p>„‚Kapku potlučenej‘, říká.“ Harry protočil panenky. „Ježíšku na křížku. Ztratil si toho víc, než co ti zůstalo, Johne. Vím to. Viděl jsem, jak z Coralu táhnou tvojí zdechlinu. Když tvrdili, že pořád ještě žiješ, spadla mi čelist překvapením na zem.“</p> <p>„Vážně vtipný.“</p> <p>„Promiň. Nezamejšlená slovní hříčka. Ale skoro sem tě nepoznal, Johne. Uzlík masa a kostí. Neber si to špatně, ale modlil sem se, abys zemřel. Nedokázal sem si představit, že by tě mohli takhle dát do kupy.“</p> <p>„Sem rád, že sem tě zklamal.“</p> <p>„Sem rád, že sem se mejlil,“ řekl. Vzápětí vstoupil někdo další.</p> <p>„Jesse,“ řekl jsem.</p> <p>Jesse přistoupila k posteli a letmo mě políbila na tvář. „Vítej zpátky mezi živejma, Johne.“ O krok ustoupila. „Znovu pohromadě. Tři mušketýři.“</p> <p>„Asi tak dva a půl mušketýra,“ podotkl jsem.</p> <p>„Nebuď morbidní,“ řekla Jesse. „Doktorka Fiorinová říkala, že se úplně uzdravíš. Čelist by ti měla dorůst do zejtřka a noha během několika následujících dní. Zakrátko budeš jak rybička.“</p> <p>Sáhl jsem dolů a nahmatal pravou nohu. Zdála se tam opravdu celá. Zvedl jsem pokrývku, abych se přesvědčil na vlastní oči, a byla tam: moje noha. Nebo skoro. Těsně pod kolenem byl vidět nazelenalý okraj. Nad ním vypadala má noha jako před havárií; pod ním trčela protéza.</p> <p>Věděl jsem, jak to probíhá. Jeden muž z mé čety přišel v bitvě o nohu a stejným způsobem mu ji znovu vytvořili. V místě amputace se připevní vyživující falešná končetina a do místa spoje se potom vstříkne dávka nanobotů. Ti pak za použití vaší vlastní DNA jako vzoru přemění živiny a materiál falešné končetiny na svaly a kost, spojí existující svaly, nervy, krevní řečiště a tak dál. Prstenec nanobotů se pomalu přesunuje falešnou končetinou směrem dolů, dokud se na kost a svalovinu nepřemění celá noha; jakmile skončí, dostanou se krevním řečištěm do střev a normálním způsobem jsou vyloučeni ven.</p> <p>Ne zrovna delikátní, ale skvělé řešení – žádná chirurgie, nebo čekání na vytvoření klonovaných náhrad, žádné neohrabané umělé končetiny. A v závislosti na rozsahu amputace to trvá jen pár týdnů. Stejně tak jsem získal zpět čelist a pravděpodobně patu a prsty levé nohy, kterých už byl opět plný počet.</p> <p>„Jak sem tady dlouho?“ zeptal jsem se.</p> <p>„V tomhle pokoji asi den,“ řekla Jesse. „Předtím asi tejden ve vaně.“</p> <p>„Trvalo nám čtyři dny, než sme se sem dostali; během tý doby si ležel v komoře – věděls o tom?“ zeptal se Harry. Přikývl jsem. „A pár dní uběhlo, než tě našli na Coralu. Takže si byl mimo tak dva tejdny.“</p> <p>Podíval jsem se na oba. „Mám radost, že vás vidím. Nepopírám. Ale proč ste tady? Proč nejste na <emphasis>Hampton</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Roads?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>H</emphasis><emphasis>ampton Roads</emphasis> zničili, Johne,“ řekla Jesse. „Zasáhli nás, hned jak jsme dokončili skok. Náš člun se stěží dostal z doku a cestou ven se mu poškodily motory. Zůstali jsme jediný. Než nás<emphasis> Krahujec</emphasis> našel, unášelo nás to skoro jeden a půl dne. Objevil se těsně předtím, než bychom se udusili.“</p> <p>Vzpomněl jsem si, jak jsem sledoval útok rraeyské lodě na křižník při jeho zjevení; uvažoval jsem, jestli to nemohl být právě<emphasis> Hampton Roads.</emphasis> „Co se stalo s<emphasis> Modestem?</emphasis> Víte o něm něco?“</p> <p>Jesse a Harry na sebe pohlédli.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Modesto</emphasis> taky zničili,“ řekl Harry nakonec. „Johne,<emphasis> všichni</emphasis> zemřeli. Byl to masakr.“</p> <p>„<emphasis>Všichni</emphasis> určitě ne,“ namítl jsem. „Říkals, že vás vyzvedl<emphasis> Krahujec</emphasis>. A pro mě přišli taky.“</p> <p>„<emphasis>Krahujec</emphasis> dorazil až pozdějc, po první vlně,“ vysvětloval Harry. „Vyskočil ve větší vzdálenosti od planety. Ať už Rraeyové použili k odhalení našich lodí cokoliv, vyhnul se tomu. Ale zachytili ho, když zastavil nad místem, kde ste sestoupili dolů. Skoro ho dostali.“</p> <p>„Kolik přežilo?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Z<emphasis> Modesta</emphasis> seš jedinej,“ řekla Jesse.</p> <p>„Ven se dostaly i další čluny,“ namítl jsem.</p> <p>„Sestřelili je,“ odvětila Jesse. „Rraeyové sundali všechno, co bylo větší než krabice vloček. Nás nechali na pokoji jen díky zničenejm motorům. Nechtěli na nás plejtvat raketu.“</p> <p>„Kolik lidí celkem přežilo? Nemůžu to bejt jenom já a váš transportér.“</p> <p>Jesse a Harry jen mlčky stáli.</p> <p>„To není krucinál<emphasis> možný</emphasis>,“ vyhrkl jsem.</p> <p>„Byla to léčka, Johne,“ řekl Harry. „Každá loď, která se objevila nad Coralem, byla hned při výskoku zasažená. Nevíme, jak to dokázali. Ale věděli o nás a smetli všechno, co našli. Proto<emphasis> Krahujec</emphasis> riskoval životy celý svý posádky, aby tě našel – protože kromě nás si<emphasis> jedinej</emphasis><emphasis> </emphasis>naživu. A jen tvůj člun se dokázal dostat na povrch. Našli tě, když vysledovali maják člunu. Tvoje pilotka ho zapnula, než člun havaroval.“</p> <p>Vzpomněl jsem si na Fionu a Alana. „Ztráty?“</p> <p>„Šedesát dva opevněnejch křižníků praporu s veškerou posádkou,“ odvětila Jesse. „Devadesát pět tisíc lidí, plus mínus.“</p> <p>„Chce se mi zvracet,“ řekl jsem.</p> <p>„Naprostý fiasko,“ řekl Harry. „Beze srandy. Proto sme pořád tady. Nemáme kam jít.“</p> <p>„Jo, a taky proto, že nás furt vyslýchaj vyšetřovatelé z KOSu,“ dodala Jesse. „Jako kdybysme něco věděli. Když nás zasáhli, trčeli sme ve člunu.“</p> <p>„Umíraj touhou si s tebou promluvit. Čekali, až se zotavíš natolik, abys moh mluvit,“ sdělil mi Harry. „Mám zato, že hodně brzy dostaneš návštěvu.“</p> <p>„Jaký sou?“</p> <p>„Nemaj smysl pro humor,“ konstatoval Harry.</p> <p>„Odpusťte nám, že nemáme náladu na vtipy, desátníku Perry,“ řekl podplukovník Newman, „když jsme ztratili šedesát lodí a sto tisíc mužů.“</p> <p>Všechno, co jsem řekl, bylo „polámaně“, když se mě Newman zeptal, jak se cítím. Myslel jsem si, že poněkud ironické posouzení mého fyzického stavu by nebylo zcela od věci. Nejspíš jsem se mýlil.</p> <p>„Omlouvám se,“ řekl jsem. „Ale ve skutečnosti nežertuju. Jak jistě víte, značná část mé tělesné schránky zůstala na Coralu.“</p> <p>„Jak jste se na Coral vlastně dostal?“ zeptal se další vyslýchající, major Javna.</p> <p>„Pokud si dobře pamatuju, tak jsem stihnul transportér. Ale poslední úsek jsem musel po svých.“</p> <p>Javna pohlédl k Newmanovi, jako by říkal:<emphasis> už zase.</emphasis><emphasis> </emphasis>„Desátníku, ve své zprávě o události jste se zmínil, že jste dal pilotce člunu pokyn vyhodit do vzduchu vrata doku<emphasis> Mo</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>esta.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Zcela správně,“ řekl jsem. Předchozí noc, krátce po návštěvě Harryho a Jesse, jsem napsal hlášení.</p> <p>„Kdo vám udělil pravomoc k tomu rozkazu?“</p> <p>„Já sám. Do<emphasis> Modesta</emphasis> bušily rakety. Proto mi v ten moment ždibec osobní iniciativy přišel jako dobrý nápad.“</p> <p>„Jste si vědom, kolik člunů z celé flotily u Coralu vystartovalo?“</p> <p>„Ne, ale mám pocit, že jich moc nebylo.“</p> <p>„Necelá stovka, včetně sedmi z<emphasis> Modesta</emphasis>,“ řekl Newman.</p> <p>„A víte, kolik se jich dostalo na povrch Coralu?“ zeptal se Javna.</p> <p>„Jak jsem pochopil, tak daleko se dostal jen můj.“</p> <p>„Zcela správně,“ řekl Javna.</p> <p>„Takže?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Takže,“ řekl Newman, „jste měl poněkud velké štěstí, když jste včas nařídil vyhodit do vzduchu dveře a dostal se na povrch živý.“</p> <p>Ohromeně jsem na něho zíral,<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>podezříváte</emphasis> mě z něčeho, pane?“</p> <p>„Musíte připustit, že je to zajímavá souhra náhod,“ podotkl Javna.</p> <p>„Houby musím. Dal jsem ten rozkaz<emphasis> po tom,</emphasis> co<emphasis> Modesto</emphasis> zasáhli. Pilotka měla skvělý výcvik a velkou duchapřítomnost, aby nás dostala ke Coralu, takže jsem mohl přežít. A jestli si vzpomínáte, skoro se mi to nepovedlo – hodně jsem toho ze sebe odstrouhal po oblasti o velikosti Rhode Islandu. Jediný<emphasis> štěstí</emphasis> bylo, že mě našli dřív, než jsem stačil zhebnout. Všechno ostatní byla dovednost nebo inteligence, ať už moje, nebo pilotky. Omlouvám se, že jsme byli dobře vycvičený, pane.“</p> <p>Javna a Newman na sebe pohlédli. „Snažíme se pouze sledovat každou linii vyšetřování,“ poznamenal Newman mírně.</p> <p>„Jéžiš. Přemejšlejte. Kdybych se skutečně chystal zradit KOS a chtěl to přežít, asi bych se to pokusil udělat tak, abych přitom nepřišel o svojí zatracenou čelist.“ Odhadoval jsem, že ve svém stavu si můžu k nadřízenému důstojníkovi kapku dovolovat a může mi to projít.</p> <p>Nemýlil jsem se. „Zaměřme se na něco jiného,“ řekl Newman.</p> <p>„Rozhodně.“</p> <p>„Zmínil jste se, že jste viděl bitevní křižník Rraeyů, střílející na křižník KOSu, hned, když se objevil v prostoru Coralu.“</p> <p>„Zcela správně.“</p> <p>„Je zajímavé, že jste to viděl právě takhle,“ řekl Javna.</p> <p>Povzdechl jsem si. „Budete se k tomu vracet celý náš rozhovor? Pohnuli bysme se z místa, když se mě pořád nebudete snažit přinutit přiznat, že jsem špion.“</p> <p>„Desátníku, ten raketový útok,“ řekl Newman. „Nevzpomínáte si, jestli byly rakety vypuštěny předtím nebo poté, co loď KOSu skočila do prostoru Coralu?“</p> <p>„Mám dojem, že těsně předtím. Aspoň tak mi to připadalo. Věděli, kdy a kde se loď objeví.“</p> <p>„Jak si to vysvětlujete?“ zeptal se Javna.</p> <p>„Nijak. Až den před útokem jsem zjistil, jak skok funguje. Podle toho, co vím, by neměl existovat způsob, jak zjistit, že se loď objeví.“</p> <p>„Co myslíte tím ‚podle toho, co vím‘?“ zeptal se Newman.</p> <p>„Alan, další velitel čety“ – nechtěl jsem říct, že to byl můj přítel, neboť jsem předpokládal, že by jim to připadalo podezřelé – „říkal, že loď se při skoku přenese do jinýho vesmíru právě takovýho jako ten, co opouští, a jak její objevení, tak zmizení jsou strašně nepravděpodobný. A z toho důvodu není možné, abyste předem věděli, kdy a kde se loď objeví. Prostě se objeví.“</p> <p>„Co si tedy myslíte, že se stalo?“ zeptal se Javna.</p> <p>„Na co se vlastně ptáte?“ zeptal jsem se já.</p> <p>„Jak jste řekl, neměl by existovat způsob, jak zjistit, že loď skáče,“ řekl Javna. „Proto bylo možné přichystat přepadení jedině tak, že někdo Rraeye upozornil.“</p> <p>„A jsme zase na začátku,“ řekl jsem. „Podívejte, i když budu předpokládat existenci zrádce, jak by to udělal? I kdyby nějak dokázal uvědomit Rraeye, že je flotila na cestě, neexistuje způsob, jak by mohl vědět, kde se v prostoru Coralu jednotlivé lodě objeví – nezapomeňte, že na nás Rraeyové čekali a odstřelovali nás hned po skoku.“</p> <p>„Takže znovu,“ řekl Javna. „Co si myslíte, že se stalo?“</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Možná není skákání tak nepravděpodobný, jak nám doteď připadalo.“</p> <p>„Nenech se tím rozhodit,“ řekl Harry a podal mi sklenici ovocného džusu, kterou pro mě dostal ve zdravotnické kantýně. „To svoje ‚je podezřelé, že jste přežili‘ na nás zkoušeli taky.“</p> <p>„Jaks reagoval?“</p> <p>„K čertu,“ řekl Harry. „Souhlasil sem s nima. Je to <emphasis>zatraceně</emphasis> podezřelý. Největší sranda na tom je, že nemám dojem, že by se jim taková odpověď líbila víc. Ale nakonec jim to nemůžeš moc vyčítat. Ta kolonie nám právě řekla sbohem. Dokud nezjistíme, co se na Coralu stalo, sme ve velkým průseru.“</p> <p>„Hm, a to mi připomíná,“ řekl jsem, „co si myslíš, že se stalo?“</p> <p>„Nemám šajn,“ odpověděl Harry. „Možná není skákání tak nepravděpodobný, jak sme si doteď mysleli.“ Usrkával džus ze své sklenice.</p> <p>„Je legrační, že sem řekl vlastně totéž.“</p> <p>„Jo, ale já to myslím<emphasis> vážně.</emphasis> Nemám Alanovy teoretický znalosti fyziky, bůh žehnej jeho duši, ale celá ta teorie, na který skoky stavíme, musí mít nějakou trhlinu. Rraeyové zřejmě se značnou přesností nějak předvídaj, kam se naše lodě chystaj skočit. Jak to dělaj?“</p> <p>„To nemůžou,“ řekl jsem.</p> <p>„Naprosto správně. Ale stejně to dokážou. Takže náš model fungování skoků je očividně mylnej. Teorie jde do háje, jakmile jí praxe popře. Otázkou zůstává, co se <emphasis>skut</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>čně</emphasis> děje.“</p> <p>„Napadá tě něco?“</p> <p>„Jo, ačkoliv to vážně není můj obor. Moje matika na to nestačí.“</p> <p>Zasmál jsem se. „Není to tak dlouho, co něco hodně podobnýho řekl Alan mně.“</p> <p>Harry se usmál a zvedl svou sklenici. „Na Alana.“</p> <p>„Na Alana,“ souhlasil jsem. „A všechny naše ztracený přátele.“</p> <p>„Amen,“ řekl Harry a připili jsme si.</p> <p>„Harry, říkal si, žes byl při tom, když mě přinesli na palubu<emphasis> Krahujce.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Jo,“ potvrdil. „Byls na sračky, bez urážky.“</p> <p>„V pohodě. Vzpomínáš si na něco ohledně čety, co mě zachránila?“</p> <p>„Trochu, ale ne moc. Většinu cesty nás drželi stranou. Viděl sem tě na ošetřovně, když s tebou dorazili. Vyslýchali nás.“</p> <p>„Byla s nima nějaká ženská?“</p> <p>„Jo, vysoká, hnědý vlasy. Ale upřímně, spíš sem si všímal tebe než těch, kdo tě přinesli. Tebe jsem znal. Je ne. Proč?“</p> <p>„Harry, jedním z těch, co mě zachránili, byla moje žena. Přísahám.“</p> <p>„Myslel sem, že tvoje žena je po smrti.“</p> <p>„Jo<emphasis>, </emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>e,</emphasis><emphasis>“</emphasis> přikývl jsem. „Ale byla to vona. Nebyla to Kathy, kterou sem si vzal, ale voják KOSu. Zelená kůže a vůbec.“</p> <p>Harry vypadal nedůvěřivě. „Pravděpodobně si měl vidiny, Johne.“</p> <p>„Jasně, ale pokud ano, proč sem viděl Kathy jako vojandu KOSu? Nezjevila by se mi ve svý normální podobě?“</p> <p>„Nemám tušení. Přeludy samozřejmě nejsou skutečný. Neřídí se nějakejma pravidlama. Není důvod, proč bys nemoh vidět přelud svý mrtvý ženy jako vojandu KOSu.“</p> <p>„Harry, vím, že to zní trochu bláznivě, ale<emphasis> viděl sem</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jí.</emphasis> Možná sem byl na hadry, ale mozek mi sloužil dobře. Vím, co sem viděl.“</p> <p>Harry chvíli nehybně seděl. „Hele, moje jednotka se na<emphasis> Krahujci</emphasis> pár dní dusila. Nacpali nás do společenský místnosti, nesměli sme nikam jít a nic dělat – neměli sme přístup ani k zábavním serverům lodi. Doprovázeli nás i na hajzl. Takže sme o posádce lodi a členech zvláštních jednotek trochu mluvili. A tohle je zajímavý: nikdo z nás neznal jedinýho řadovýho vojcla nebo důstojníka, kterej by vstoupil do zvláštních jednotek.</p> <p>Samo o sobě to nic neznamená. Většina z nás má za sebou jen první roky služby. Ale je to zajímavý.“</p> <p>„Možná musíš sloužit delší dobu,“ řekl jsem.</p> <p>„Možná. Anebo je v tom něco jinýho. Koneckonců říkají jim ‚brigády duchů‘.“ Znovu se napil džusu a potom si sedl na stolek u mé postele. „Zkusím něco vyšťourat. Když se nevrátím, pomsti mojí smrt.“</p> <p>„Za danejch okolností udělám, co budu moct.“</p> <p>„Snaž se,“ odvětil Harry s úšklebkem. „Taky zkus něco zjistit. Čeká tě ještě několik výslechů. Pokus se vyslídit něco malýho ty sám.“</p> <p>„Co je s<emphasis> Krahujcem</emphasis>?“ zeptal se major Javna při našem dalším rozhovoru.</p> <p>„Rád bych poslal zprávu,“ řekl jsem. „Chci poděkovat za záchranu života.“</p> <p>„To není třeba,“ prohlásil podplukovník Newman.</p> <p>„Možná, ale je to slušnost. Zachránili mě, takže mě divoký zvířata nesežraly vejš od prstů na nohou. To už za děkovnou zprávičku stojí. Ve skutečnosti bych rád poslal děkovnej vzkaz přímo těm, co mě našli. Jak to mám udělat?“</p> <p>„Nijak,“ řekl Javna.</p> <p>„Proč?“ zeptal jsem se nevinně.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>K</emphasis><emphasis>rahujec</emphasis> je loď zvláštních jednotek,“ řekl Newman. „Operují v utajení. Spojení mezi loděmi zvláštních jednotek a zbytkem flotily je omezené.“</p> <p>„Hm, to mi nepřijde moc fér. Sloužím už přes rok a nikdy jsem neměl problém kontaktovat svoje přátele na jiných lodích. Připadá mi, že i příslušníky zvláštních jednotek by potěšil vzkaz od jejich přátel jinde ve vesmíru.“</p> <p>Newman a Javna na sebe pohlédli. „Zpátky k věci,“ řekl Newman.</p> <p>„Jenom chci poslat vzkaz,“ trval jsem na svém.</p> <p>„Pokusíme se to zařídit,“ řekl Javna tónem, který oznamoval<emphasis> ani náhodou.</emphasis></p> <p>Povzdechl jsem si a pak jim pravděpodobně po dvacáté opakoval, proč jsem dal pokyn vyhodit do vzduchu vrata od hangáru transportérů na<emphasis> Modestu.</emphasis></p> <p>„Jak je na tom vaše čelist?“ zeptala se doktorka Fiorinová.</p> <p>„Zcela funkční a připravená se do něčeho zakousnout,“ řekl jsem. „Ne že by se mi nelíbilo srkat polévku brčkem, ale po čase to trochu omrzí.“</p> <p>„Chápu,“ řekla. „A teď noha.“ Odhrnul jsem deku a nechal ji, aby se podívala – prstenec postoupil do poloviny lýtka. „Skvělé,“ řekla. „Chci, abyste začal chodit. Nedokončená část unese vaši váhu a trocha cvičení noze prospěje. Na několik dní dostanete hůl. Všimla jsem si, že máte přátele, kteří vás navštěvují. Mohli by vás vzít na oběd nebo tak něco.“</p> <p>„To mi nemusíte říkat dvakrát,“ řekl jsem a trochu si novou nohu protáhl. „Jako nová,“ podotkl jsem.</p> <p>„Lepší. Od té doby, co jste narukoval, jsme ve stavbě těl KOSu provedli pár vylepšení. Jsou použita i ve vaší noze. Zbytek vašeho těla je také pocítí.“</p> <p>„Divím se, proč se KOS nevydá jenom tímhle směrem. Proč nevymění tělo za něco vytvořenýho speciálně pro válčení.“</p> <p>Vzhlédla od svého tabletu. „Máte zelenou kůži, kočičí oči a počítač v hlavě,“ pronesla. „Chcete se od normálního člověka odlišovat ještě<emphasis> více?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Dobrá připomínka,“ řekl jsem.</p> <p>„Rozhodně. Nechám vám přinést hůl.“ Naťukala požadavek do svého tabletu.</p> <p>„Napadlo mě,“ řekl jsem, „léčila ste někoho dalšího z<emphasis> Krahujce?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Ne. Upřímně, desátníku,<emphasis> vy</emphasis> jste byl pro nás dostatečná výzva.“</p> <p>„Takže nikoho z posádky<emphasis> Krahujce?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Ušklíbla se. „Nikoli. To jsou zvláštní jednotky.“</p> <p>„No a?“</p> <p>„Prostě řekněme, že mají zvláštní potřeby,“ odpověděla, a poté přišel nemocniční zřízenec s mojí holí.</p> <p>„Víš, co se dá zjistit o brigádách duchů? Myslím oficiálně,“ řekl Harry.</p> <p>„Asi nic moc,“ odvětil jsem.</p> <p>„Nic moc je přehnaný,“ řekl Harry. „Nezjistíš ani prd.“</p> <p>Obědval jsem s Harrym a Jesse v jedné z kantýn na stanici Phoenix. Na svém prvním výletu jsem navrhl, abychom se uklidili co nejdál od Brennemana. Kantýna ležela na druhé straně stanice. Neměla nijak zvláštní výhled – odkrýval jen malou část lodi – ale byla pověstná svými burgery, a oprávněně; kuchař ve svém předchozím životě provozoval řetězec restaurací s burgrovými specialitami. I když to byla jen taková díra, neměla nouzi o zákazníky. Ale zatímco jsme hovořili o brigádách duchů, moje i Harryho burgery momentálně stydly.</p> <p>„Zeptal sem se Javny a Newmana, jestli můžu něco vzkázat na<emphasis> Krahujce,</emphasis> a pěkně sem si naběh,“ řekl jsem.</p> <p>„Není divu,“ řekl Harry. „<emphasis>Krahujec</emphasis> sice oficiálně existuje, ale to je všechno, co se dá zjistit. Nic o jeho posádce, velikosti, výzbroji nebo pozici. Při obecnějším vyhledávání zvláštních jednotek nebo ‚brigád duchů‘ v databázi KOSu je výsledek stejnej.“</p> <p>„Takže nemáte vůbec nic,“ poznamenala Jesse.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To</emphasis> sem ale neřek,“ odvětil Harry a usmál se. „Oficiálně nic nezjistíš, ale neoficiálně se toho dá najít dost.“</p> <p>„A jak se ti to může neoficiálně podařit?“ zeptala se.</p> <p>„Hm, však víš. Můj neodolatelnej šarm dokáže divy.“</p> <p>„Teď ne,“ řekla Jesse. „Právě jím, což se o vás dvou říct nedá.“</p> <p>„Takže cos zjistil?“ zeptal jsem se a zakousl se do hamburgeru. Chutnal báječně.</p> <p>„Pochop, všechno sou to jen fámy a narážky,“ řekl Harry.</p> <p>„Což znamená, že sou asi mnohem přesnější než skutečný fakta,“ řekl jsem.</p> <p>„Pravděpodobně,“ potvrdil Harry. „Důležitý je, že opravdu existuje vysvětlení názvu ‚brigády duchů‘. Nejde o oficiální označení. Je to přezdívka. Neověřená zpráva, kterou sem slyšel z víc než jednoho zdroje, tvrdí, že do zvláštních jednotek berou mrtvý lidi.“</p> <p>„Cože?“ vydechl jsem. Jesse vzhlédla od hamburgeru.</p> <p>„Samozřejmě ne doslova mrtvý. Nejsou to zombie. Ale hodně lidí, co se ke vstupu do KOSu upíše, umře, ještě než narukuje. Když k tomu dojde, KOS jejich DNA zjevně nevyhodí. Použije jí k vytvoření členů zvláštních jednotek.“</p> <p>Něco mě napadlo. „Jesse, vzpomínáš si, jak umřel Leon Deak? Co říkal ten lékařskej technik? ‚Dobrovolník do brigády duchů na poslední chvíli.‘ Připadalo mi, že to byl jen nějakej hloupej vtip.“</p> <p>„Jak to můžou dělat?“ zeptala se. „Etika jim nic neříká?“</p> <p>„A proč?“ řekl Harry. „Když dáš svůj souhlas se vstupem, dáváš KOSu právo k použití jakejchkoliv nezbytnejch postupů ke zvýšení tvý bojový připravenosti. Když umřeš, tak k boji připravená rozhodně nejseš. Je to ve smlouvě. I když to není etický, je to přinejmenším legální.“</p> <p>„Jo, ale je rozdíl mezi použitím mojí DNA k vytvoření novýho těla pro mě, a použitím novýho těla, ve kterým<emphasis> nejsem</emphasis>,“ řekla.</p> <p>„To sou jen detaily,“ řekl Harry.</p> <p>„Nelíbí se mi představa, jak si moje tělo jen tak někde kolem pobíhá. Nemyslím, že je správný, aby tohle KOS dělal.“</p> <p>„Hm, to není všechno, co dělá,“ pokračoval Harry. „Víte, že ty nový těla, co máme, sou geneticky dost pozměněný. No, a těla zvláštních jednotek zřejmě ještě víc. Vojáci zvláštních jednotek sloužej jako pokusný morčata, na kterejch se testujou nový vylepšení a schopnosti ještě předtím, než se dostanou do oběhu. A šířej se fámy, že nějaký z těch úprav sou fakt radikální – tělo změněný tak, že už ani nepřipomíná člověka.“</p> <p>„Moje doktorka říkala něco o tom, že vojáci zvláštních jednotek maj zvláštní potřeby,“ řekl jsem. „Ale i kdybych měl vidiny, ty, co mě zachránili, vypadali docela lidsky.“</p> <p>„A na<emphasis> Krahujci</emphasis> sme žádný mutanty nebo zrůdy neviděli,“ řekla Jesse.</p> <p>„Ale nedostali sme se všude,“ podotkl Hany. „Drželi nás stranou, odděleně od všeho ostatního. Viděli sme jenom ošetřovnu a společenskou místnost.“</p> <p>„Lidi se přece setkávaj se zvláštníma jednotkama při boji a tak,“ poznamenala Jesse.</p> <p>„Jasně že jo,“ řekl Harry. „To ale neznamená, že je viděj<emphasis> všechny.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Zlato, už se zase začíná projevovat tvoje paranoia.“ Jesse nabídla Harrymu hranolek.</p> <p>„Díky, drahoušku,“ řekl Harry a přijal jej. „Ale i když zapomeneme na fámy o superpozměněnejch zvláštních jednotkách, je pořád reálná možnost, že John vážně viděl svojí ženu. Ačkoli to ve skutečnosti není Kathy. Někdo jen používá její tělo.“</p> <p>„Kdo?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Hm, to je právě ta otázka,“ řekl Harry. „Tvoje žena je mrtvá, takže její osobnost do toho těla přesunout nemohli. Buď maj nějakej druh předpřipravený osobnosti, kterou vkládaj do vojáků zvláštních jednotek –“</p> <p>„– nebo se někdo jinej přesunul z nějakýho starýho těla do jejího novýho,“ řekl jsem.</p> <p>Jesse se zachvěla. „Promiň, Johne, ale to je prostě příšerný.“</p> <p>„Johne? Seš v pořádku?“ zeptal se Harry.</p> <p>„Cože? Jo, dobrý. Jenom se musím vypořádat s hodně věcma. S myšlenkou, že může bejt moje žena naživu – ale ne dovopravdy – a v její kůži chodí někdo<emphasis> jinej.</emphasis> Myslím, že bych dal radši přednost tomu, že se mi o ní jenom zdálo.“</p> <p>Pohlédl jsem na Harryho a Jesse. Oba strnuli a upřeně zírali.</p> <p>„Co je?“ řekl jsem.</p> <p>„My o vlku,“ ozval se Harry.</p> <p>„Cože?“ řekl jsem.</p> <p>„Johne,“ řekla Jesse. „Stojí ve frontě.“</p> <p>Prudce jsem se otočil a shodil svůj tác. Náhle jsem měl pocit, jako bych se probořil pod led.</p> <p>„Panebože,“ vydechl jsem.</p> <p>Byla to ona. O tom nemohlo být pochyb.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 14</strong></p> <p>Začal jsem se zvedat. Harry mě popadl záruku.</p> <p>„Co to děláš?“ zeptal se.</p> <p>„Du si s ní popovídat.“</p> <p>„Vážně to chceš?“ zeptal se.</p> <p>„Co myslíš? Samozřejmě že jo.“</p> <p>„Snažím se naznačit, že možná bude lepší, když s ní nejdřív necháš promluvit mě nebo Jesse. Zjistíme, jestli se s tebou vůbec chce sejít.“</p> <p>„Jéžiši, Harry, nejsme v šestý třídě na základce. Je to moje žena.“</p> <p>„Ne,<emphasis> není,</emphasis> Johne,“ řekl Harry. „Je to někdo úplně jinej. Ani nevíš, jestli s tebou bude chtít mluvit.“</p> <p>„Johne, i když si s tebou promluví, budete pro sebe naprosto cizí lidi,“ řekla Jesse. „Ať už si od toho slibuješ cokoliv, nesplní se to.“</p> <p>„Nic nečekám,“ odvětil jsem.</p> <p>„Jenom nechceme, aby sis ublížil,“ řekla Jesse.</p> <p>„Budu v pohodě.“ Na oba jsem pohlédl. „Prosím, nechte mě jít, Harry. Bude to dobrý.“</p> <p>Harry s Jesse si vyměnili pohledy. Harry mě pustil.</p> <p>„Dík,“ řekl jsem.</p> <p>„Co jí chceš říct?“ chtěl vědět Harry.</p> <p>„Chci jí poděkovat za záchranu života,“ odpověděl jsem a zvedl se.</p> <p>Ona a její dva společníci byli mezitím obslouženi a odebrali se ke stolku ve vzdálenější části kantýny. Zatímco jsem se proplétal k nim, hovořili spolu, ale jakmile jsem se přiblížil, přestali. Seděla ke mně zády, ale když na mě muži od stolu vzhlédli, otočila se. Zastavil jsem se a pohlédl jí do tváře.</p> <p>Samozřejmě vypadala jinak. Když pominu kůži a oči, vypadala mnohem mladší než Kathy. Takovou tvář měla v době asi před půl stoletím. Vzhledem ke genetickým úpravám KOSu byla navíc i útlejší než Kathy. Moje žena mívala téměř nekontrolovatelnou hřívu vlasů, a to i ve stáří, kdy většina žen přešla k mnohem usedlejším účesům; žena přede mnou si udržovala vlasy nakrátko.</p> <p>Právě ty vlasy ji odlišovaly nejvíc. Zelenou kůži jsem nevnímal, protože ji měli už dlouho všichni kolem mě, ale ty vlasy jsem si nepamatoval.</p> <p>„Neni slušný takhle zírat,“ řekla žena Kathyiným hlasem. „A ještě než se zeptáte,<emphasis> nejste</emphasis> můj typ.“</p> <p><emphasis>Ale jsem,</emphasis> odvětil jsem v duchu.</p> <p>„Omlouvám se, nechci rušit,“ začal jsem. „Jen jsem uvažoval, jestli mě poznáváte.“</p> <p>Prohlédla si mě od hlavy k patě. „Vážně ne. A věřte mi, že v základním výcviku jsme spolu nebyli.“</p> <p>„Zachránila jste mě,“ řekl jsem. „Na Coralu.“</p> <p>Náhle trochu ožila. „No páni, není se co divit, že jsem vás nepoznala. Když jsem vás viděla naposled, chyběla vám dolní část hlavy. Bez urážky. A ani tohle neberte jako urážku, ale žasnu, že ještě žijete. Nevsadila bych na to ani zlámanou grešli.“</p> <p>„Měl jsem důvod žít.“</p> <p>„Očividně.“</p> <p>„John Perry,“ řekl jsem a napřáhl ruku. „Bohužel neznám vaše jméno.“</p> <p>„Jane Saganová,“ odvětila a přijala ji. Držel jsem ji o něco déle, než bych měl. Když jsem ji konečně pustil, tvářila se lehce překvapeně.</p> <p>„Desátníku Perry,“ ozval se jeden z jejích společníků; využil příležitost a díky NeuroKompu o mně získal informace, „máme tak trochu naspěch; během půl hodiny se musíme vrátit zpátky na naši loď, takže kdyby vám nevadilo –“</p> <p>„Vzpomínáte si na mě odjinud?“ skočil jsem mu do řeči a zeptal se Jane.</p> <p>„Ne,“ odpověděla teď už trochu chladně. „Díky, že jste zaskočil, ale teď už bych se vážně ráda najedla.“</p> <p>„Dovolte, abych vám něco poslal. Fotku. Přes NeuroKomp.“</p> <p>„To vážně není třeba,“ řekla.</p> <p>„Jeden obrázek. Pak půjdu. Udělejte mi tu radost.“</p> <p>„Dobrá,“ řekla. „Sem s ní.“</p> <p>Mezi několika maličkostmi, které jsem si vzal s sebou, když jsem opouštěl Zemi, bylo digitální rodinné fotoalbum přátel a míst, která jsem měl rád. Při první aktivaci svého NeuroKompu jsem nahrál fotografie do jeho základní paměti, což byl, když se nad tím zamyslím, chytrý tah, jelikož moje album fotografií a všechen ostatní majetek ze Země vzal za své spolu s<emphasis> Modestem.</emphasis><emphasis> </emphasis>Vybral jsem z alba jednu fotografii a odeslal ji. Díval jsem se, jak Jane aktivuje svůj NeuroKomp a pak se otáčí, aby se na mě znovu podívala.</p> <p>„Teď už mě poznáváte?“ zeptal jsem se.</p> <p>Byla mnohem rychlejší než jakýkoli normální příslušník KOSu. Popadla mě a přirazila k nejbližší přepážce. Byl jsem si zcela jistý, že mi prasklo jedno z mých právě vyléčených žeber. V protější části kantýny vyskočili Harry s Jesse a spěchali k nám; Janin doprovod se je chystal zastavit. Já se snažil nadechnout.</p> <p>„Kdo sakra seš,“ syčela na mě Jane, „a o co ti de?“</p> <p>„John Perry,“ zasípal jsem. „Nesnažím se o nic.“</p> <p>„Kecy. Kde si vzal tu fotku?“ řekla zblízka a potichu. „Kdo ti ji udělal?“</p> <p>„Nikdo,“ řekl jsem stejně potichu. „Ta fotka vznikla na mojí svatbě. Je to… moje svatební foto.“ Téměř jsem řekl<emphasis> naše svatební foto</emphasis>, ale včas jsem se zarazil. „Ta žena na ní je moje manželka, Kathy. Zemřela dříve, než mohla narukovat. Odebrali její DNA a použili ji, aby udělali tebe. Část z ní je v tobě. Část tebe je na tý fotce. Část ženy, která mi dala tohle.“ Napřáhl jsem levou ruku a ukázal snubní prsten – svůj jediný zbývající pozemský majetek.</p> <p>Jane zamručela, zvedla mě vzhůru a mrštila mnou napříč místností. Přeletěl jsem několik stolků, shazoval přitom hamburgery, kořenky a přichystané ubrousky a dopadl na zem. Cestou jsem se praštil do hlavy o kovový roh; krvácet přestala téměř okamžitě. Harry s Jesse zanechali válečného tance s Janeiným doprovodem a běželi ke mně. Ona ke mně také mířila, ale její přátelé ji uprostřed cesty zastavili.</p> <p>„Poslouchej mě, Perry,“ řekla. „Odteďka se sakra drž vode mě dál. Až tě uvidím příště, budeš si přát, abych tě nechala zhebnout.“ Otočila se a odcházela pryč. Jeden z jejích společníků ji následoval; druhý, ten, který se mnou hovořil dříve, šel k nám. Jesse s Harrym vyrazili, aby ho zadrželi, ale zvedl ruce na znamení příměří.</p> <p>„Perry,“ ozval se. „Co to mělo znamenat? Cos jí poslal?“</p> <p>„Zeptej se jí, kámo.“</p> <p>„Pro vás<emphasis> poručík</emphasis> Tagore, desátníku.“ Tagore se podíval na Harryho a Jesse. „Vás dva znám. Byli jste na <emphasis>Hampton Roads.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Ano, pane,“ potvrdil Harry.</p> <p>„Všichni mě poslouchejte,“ řekl. „Nevím, co to mělo k čertu znamenat, ale chci, abysme si to hezky vyjasnili. Ať už to bylo cokoli, s náma to nemělo nic společnýho. Vymyslete si, co chcete, ale jakmile v tom budou figurovat ‚zvláštní jednotky‘, osobně se postarám o to, aby byl zbytek vaší vojenský kariéry krátkej a bolestivej. Beze srandy. Naprosto s váma<emphasis> vyjebu,</emphasis> rozumíme si?“</p> <p>„Ano, pane,“ řekla Jesse. Harry přikývl. Já jenom zasípal.</p> <p>„Postarejte se o svýho přítele,“ řekl Tagore Jesse. „Vypadá, jako by z něj právě vymlátili duši.“ Odešel.</p> <p>„Bože, Johne,“ ozvala se Jesse, vzala ubrousek a začala mi čistit ránu na hlavě. „Cos proved?“</p> <p>„Poslal sem jí svatební fotku,“ řekl jsem.</p> <p>„Velice duchaplný,“ řekl Harry a rozhlédl se kolem. „Kde máš hůl?“</p> <p>„Asi za stěnou, o kterou se mnou praštila,“ řekl jsem. Harry pro ni vyrazil.</p> <p>„Jak je?“ zeptala se mě Jesse.</p> <p>„Mám dojem, že sem si zlomil žebro.“</p> <p>„Na to jsem se neptala.“</p> <p>„Já vím. Asi mám zlomený ještě něco jinýho.“ Jesse mě poplácala po tváři. Harry se vrátil s mojí holí. Belhal jsem se zpátky do nemocnice.</p> <p>Doktorka Fiorinová se mnou příliš spokojená nebyla.</p> <p>Někdo mnou zatřásl, abych se probudil. Jakmile jsem zjistil, kdo to je, pokusil jsem se promluvit. Zakryla mi rukou ústa.</p> <p>„Mlč,“ řekla Jane. „Neměla bych tady bejt.“ Přikývl jsem. Odtáhla ruku. „Mluv potichu.“</p> <p>„Můžeme použít NeuroKompy.“</p> <p>„Ne,“ řekla. „Chci slyšet tvůj hlas. Jenom nemluv hlasitě.“</p> <p>„Dobře,“ souhlasil jsem.</p> <p>„Promiň mi ten dnešek. Nečekala sem to. Nevím, jak na něco takovýho reagovat.“</p> <p>„To je v pohodě. Neměl sem to na tebe takhle vybalit.“</p> <p>„Seš zraněnej?“</p> <p>„Naštíplas mi žebro.“</p> <p>„Promiň.“</p> <p>„Už se zahojilo.“</p> <p>Očima přelétala sem a tam a zkoumala mou tvář. „Hele, já nejsem tvoje žena,“ řekla náhle. „Nevím, kdo si myslíš, že jsem, nebo co jsem, ale nikdy jsem nebyla tvoje žena. Až do dne, kdy si mi ukázal ten obrázek, jsem nevěděla, že existovala.“</p> <p>„Musíš vědět, odkud pocházíš,“ řekl jsem.</p> <p>„Proč?“ řekla prudce. „My víme, že jsme vytvořený z něčích genů, i když nevíme z čích. Jakej by to mělo smysl? Nejsme ty lidi. Nejsme ani klony – ve svý DNA mám věci, který ani nejsou pozemský. Copak si neslyšel, že pro KOS jsou ‚duchové‘ pokusný morčata?“</p> <p>„Slyšel.“</p> <p>„Takže nejsem tvoje žena. To jsem ti přišla říct. Je mi líto, ale nejsem.“</p> <p>„Dobrý.“</p> <p>„Jasně. Fajn. Jdu. Promiň, že jsem s tebou tak zametla.“</p> <p>„Kolik je ti let?“</p> <p>„Cože? Proč?“</p> <p>„Jenom sem zvědavej,“ řekl jsem. „A nechci, abys už šla.“</p> <p>„Nevím, co s tím má můj věk společnýho,“ řekla.</p> <p>„Kathy zemřela před devíti lety,“ řekl jsem. „Chci vědět, jak dlouho se obtěžovali čekat, než vybalili její geny, aby udělali tebe.“</p> <p>„Je mi šest.“</p> <p>„Doufám, že ti neva, když řeknu, že nevypadáš jako moc šestiletejch, co jsem znal.“</p> <p>„Jsem na svůj věk vyspělá,“ odvětila. Potom dodala: „To byl vtip.“</p> <p>„Já vím.“</p> <p>„Ostatním to někdy nedojde. Protože většina těch, co znám, je stejně stará.“</p> <p>„Jak to funguje?“ zeptal jsem se. „Jaký to je? Bejt šestiletej a nemít minulost?“</p> <p>Pokrčila rameny. „Jednoho dne jsem se probudila a nevěděla, kde jsem, nebo jak jsem se tam dostala. Ale už jsem měla tohle tělo a věděla, jak co dělat. Mluvit. Hýbat se. Myslet a bojovat. Řekli mi, že jsem ve zvláštních jednotkách, je čas začít trénovat, a jmenuji se Jane Saganová.“</p> <p>„Hezký jméno.“</p> <p>„Náhodně vybraný,“ řekla. „Jména máme běžný, příjmení většinou podle vědců a filozofů. V jednotce mám Teda Einsteina a Julii Pasteurovou. Samozřejmě o tom zpočátku nevíme. O těch jménech. Později, když nás nechají vyvinout si povědomí toho, kdo jsme, se naučíme něco o tom, jak jsme byli vytvořený. Nikdo z nás nemá moc vzpomínek. Až do doby, než potkáme narozený a zjistíme, že se skutečně odlišujeme, to není nic divnýho. Ale moc často se s nima nesetkáváme. Držíme se stranou.“</p> <p>„Narozený?“</p> <p>„Tak říkáme vám ostatním.“</p> <p>„Když se držíte stranou, co ste dělali v tý kantýně?“</p> <p>„Chtěla jsem hamburger. Držíme se stranou, poněvadž chceme, ne že musíme.“</p> <p>„Přemejšlíte někdy o lidech, ze kterejch vás vytvořili?“</p> <p>„Někdy,“ řekla Jane. „Ale neznáme je. Neříkají nám o našich původcích. Některý z nás jsou vytvořený z několika. A stejně jsou všichni mrtví. Musejí, jinak by je nemohli použít. A nevíme, kdo je znal. A i když lidi, kteří je znali, narukujou, stejně nás většinou nenajdou. Vy narozený tady umíráte zatraceně rychle. Neznám nikoho, kdo by se setkal s příbuznejma svýho původce. Nebo s manželem.“</p> <p>„Ukázala si tu fotku poručíkovi?“</p> <p>„Ne,“ odvětila. „Ptal se mě na to. Řekla jsem mu, žes mi poslal svoji fotku a já ji vyhodila. A to jsem taky udělala. Když se podívá, je o tom záznam. To, co si mi řek, jsem nikomu neprozradila. Můžu jí dostat znovu? Tu fotku?“</p> <p>„Jistě. Kdybys chtěla, mám ještě další. Stejně tak kdybys chtěla vědět víc, můžu ti o Kathy vyprávět.“</p> <p>Jane na mě hleděla; ve slabém světle v pokoji se podobala Kathy ještě mnohem víc. Jen pouhý pohled na ni trochu bolel. „Já nevím,“ řekla konečně. „Nevím, co chci vědět. Nech mě o tom přemejšlet. Zatím mi dej tu fotku. Prosím.“</p> <p>„Posílám ji.“</p> <p>„Musím jít. Hele, nebyla jsem tady. A jestli se někdy někde uvidíme, nedávej na sobě znát, že jsme se sešli.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Prozatím je to důležitý.“</p> <p>„Dobře.“</p> <p>„Ještě mi ukaž ten snubní prsten,“ požádala mě Jane.</p> <p>„Jasně,“ řekl jsem a stáhl ho, aby si ho mohla prohlédnout. Bázlivě ho držela a hleděla na něj.</p> <p>„Je tam něco napsaný.“</p> <p>„‚Moje láska je věčná – Kathy‘,“ řekl jsem. „Nechala to vyrýt, než mi ho dala.“</p> <p>„Jak dlouho jste byli svoji?“</p> <p>„Dvaačtyřicet let.“</p> <p>„Jak moc si ji miloval?“ zeptala se Jane. „Svoji ženu. Kathy. Když jsou lidi spolu tak dlouhou dobu, možná je to jen ze zvyku.“</p> <p>„Někdy jo. Ale já ji miloval hodně. Celou dobu, co sme byli manželé. Pořád ji miluju.“</p> <p>Jane vstala, znovu na mě pohlédla, vrátila mi prsten a bez rozloučení odešla.</p> <p>„Tachyony,“ pronesl Harry, jakmile dorazil ke stolu, u něhož jsem s Jesse snídal.</p> <p>„Zdravíčko,“ řekla Jesse.</p> <p>„Vážně vtipný,“ odvětil a posadil se. „Tachyony vysvětlujou, proč o našem příchodu mohli Rraeyové vědět.“</p> <p>„To je bezva,“ řekl jsem. „Ale mě i Jesse by to nadchlo ještě víc, kdybysme měli šajn, co sou tachyony.“</p> <p>„Sou to zvláštní elementární částice,“ vysvětloval Harry. „Pohybujou se nadsvětelnou rychlostí proti toku času. Doteď se mělo za to, že existujou jen teoreticky, poněvadž je přece jen těžký sledovat něco, co je rychlejší než světlo a putuje časem pozpátku. Ale fyzikální teorie skokovýho přesunu připouští jejich výskyt v průběhu skoku – právě ve chvíli, kdy se naše hmota a energie přesunuje jinam, putujou tachyony odtamtud sem. Při skoku se vytvoří jedinečnej vzor tachyonů. Jakmile je možný zaznamenat tachyony ve vzoru, je možný vysledovat loď se skokovým pohonem – její příchod i jeho načasování.“</p> <p>„Kdes o tom slyšel?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Na rozdíl od vás dvou sem neztrácel čas lenošením. Dělal sem si přátele na důležitejch místech.“</p> <p>„Když ale věděli o tom tachyonovým vzorci, nebo co to je, proč se s tím něco neudělalo už dřív?“ zeptala se Jesse. „Vypadá to, že jsme po celou dobu byli zranitelný a až doteď jsme prostě měli kliku.“</p> <p>„Hm, vzpomeň si, že sem řek, že se tachyony doteď vyskytovaly jen teoreticky,“ řekl Harry. „A i to sem přeháněl. Byly zkrátka neskutečný, jenom čísla ve vzorečku, kterej nesouvisí se skutečnýma vesmírama, ve kterejch existujeme a pohybujeme se. Žádná inteligentní rasa, jakou sme kdy poznali, je na nic nepoužívala. Nemaj ani žádný praktický využití.“</p> <p>„Nebo sme si to aspoň mysleli,“ poznamenal jsem.</p> <p>Harry pokynul rukou na souhlas. „Jestli je ten předpoklad správnej, znamená to, že Rraeyové mají technologii, která je mnohem dál, než co máme my. V tomhle závodě nás předstihli.“</p> <p>„A jak je dohoníme?“ zeptala se Jesse.</p> <p>Harry se usmál. „To je to. Proč bysme měli? Vzpomínáš, jak sme se poprvý setkali na transtvolu a mluvili o vyspělejší technologii kolonií? Vzpomínáš si, co sem předpokládal o tom, jak ji získali?“</p> <p>„Výměnou s mimozemšťanama,“ řekla Jesse.</p> <p>„Správně,“ potvrdil Harry. „Buď obchodem, nebo v bitvě. Jestli teď skutečně existuje způsob, jak tachyony sledovat z jednoho vesmíru do druhýho, mohli bysme na něj pravděpodobně přijít sami. Ale zabralo by to nějakou dobu i zdroje, který nemáme. Mnohem praktičtější a jednodušší je sebrat ho Rraeyům.“</p> <p>„Tvrdíš, že se KOS chystá vrátit na Coral,“ řekl jsem.</p> <p>„Si piš,“ řekl Harry. „Ale teď už není cílem jen získat zpátky planetu. Dokonce to není ani hlavní cíl. Naší prioritou je dostat do rukou jejich technologii na sledování tachyonů a najít způsob, jak jí překonat nebo použít proti nim.“</p> <p>„Když jsme šli na Coral naposled, dostali jsme pořádně na prdel,“ podotkla Jesse.</p> <p>„Nemáme moc na vybranou, Jesse,“ řekl Harry jemně. „Musíme tu technologii mít. Jestli se rozšíří, dokáže nás tam venku sledovat každá rasa. Doslova budou vědět o našem příchodu ještě dřív než my.“</p> <p>„To zas budou jatka,“ řekla Jesse.</p> <p>„Počítám, že tentokrát nasaděj mnohem víc zvláštních jednotek,“ řekl Harry.</p> <p>„Když už jsme u toho,“ ozval jsem se a pak jim prozradil o svém setkání s Jane předchozí noci.</p> <p>„Zdá se, že se tě přece jenom nechystá zabít,“ řekl Harry, když jsem skončil.</p> <p>„Mluvit s ní musí bejt hrozný,“ podotkla Jesse. „I když víš, že to vlastně není tvoje žena.“</p> <p>„Nehledě na její věk. Hele, to je divný,“ řekl Harry.</p> <p>„Taky se to projevuje,“ řekl jsem. „Ten věk. Není citově moc vyzrálá. Když se nějaké emoce objeví, neví, co si s nima počít. Zametla se mnou, protože nevěděla, jak se s tím, co cejtí, vypořádat.“</p> <p>„Hm, zná jen válku a zabíjení,“ řekl Harry. „My máme vzpomínky a zkušenosti z celýho života, ty nás držej v rovnováze. Dokonce i mladej vojcl obyčejný armády na Zemi má dvacet let životních zkušeností. Zvláštní jednotky sou fakt děti se zbraní v ruce. Je to na hranici etiky.“</p> <p>„Nechci otevírat nějaký starý rány,“ ozvala se Jesse, „ale je v ní něco z Kathy?“</p> <p>Na okamžik jsem se nad tím zamyslel. „Určitě vypadá jako Kathy. A myslím, že má v sobě trochu jejího smyslu pro humor a její povahy. Kathy taky dokázala vypěnit.“</p> <p>„Zmlátila tě někdy?“ zeptal se Harry se smíchem.</p> <p>Ušklíbl jsem se na něj. „Kdyby to šlo, určitě by to v několika případech udělala.“</p> <p>„Jedna nula pro genetiky,“ řekl Harry.</p> <p>V té chvíli se k životu probral Kretén. Desátníku Perry, začínala textová zpráva, žádáme vás, abyste se dostavil na poradu s generálem Keeganem v 1000 hod, do operačního vrchního velitelství v Eisenhowerově modulu na stanici Phoenix. Buďte přesný. Potvrdil jsem zprávu a tlumočil ji Harrymu a Jesse.</p> <p>„A to sem si myslel, že<emphasis> já</emphasis> mám přátele na důležitejch místech,“ podotkl Harry. „Ty tajnůstkáři.“</p> <p>„Nemám ponětí, o co jde,“ řekl jsem. „S Keeganem sem se ještě nikdy nesetkal.“</p> <p>„Je to jen velitel druhý armády KOSu,“ řekl Harry. „Je mi jasný, že se nejedná o nic důležitýho.“</p> <p>„Vtipný,“ řekl jsem.</p> <p>„Je 0915, Johne,“ ozvala se Jesse. „Radši by sis měl pospíšit. Chceš, abysme tě doprovodili?“</p> <p>„Ne, dojezte si v klidu snídani, vážně. Procházka mi prospěje. Eisenhowerův modul je jen pár kiláků po stanici. Zvládnu to včas.“ Vstal jsem, vzal si na cestu koblihu, letmo přátelsky políbil Jesse na tvář a odcházel.</p> <p>Ve skutečnosti byl Eisenhowerův modul dál než pár kilometrů, ale moje noha už dorůstala a já si ji chtěl trochu procvičit. Doktorka Fiorinová měla pravdu. Nová noha mi připadala lepší a celkově jsem cítil mnohem víc energie. Samozřejmě, vždyť jsem se právě zotavil z tak vážného zranění, že byl zázrak, že žiju. Za těchto okolností by každý cítil, že má mnohem víc energie.</p> <p>„Neotáčej se,“ uslyšel jsem náhle Jane zezadu u ucha.</p> <p>Téměř jsem se udusil soustem koblihy. „Co má tohle plížení znamenat?“ zeptal jsem se konečně, aniž bych se otočil.</p> <p>„Promiň,“ řekla. „Nechtěla jsem tě vylekat. Ale potřebuju si s tebou promluvit o poradě, na kterou právě jdeš.“</p> <p>„Jak o tom víš?“</p> <p>„To je fuk. Důležitý je, abys kývnul na všechno, o co tě požádají. Udělej to. Vyhneš se díky tomu nebezpečí, který vyplývá z toho, co se chystá. Jestli to vůbec jde.“</p> <p>„Co se chystá?“</p> <p>„To brzy zjistíš.“</p> <p>„Co mí přátelé?“ řekl jsem. „Harry a Jesse. Sou v nějakým maléru?“</p> <p>„Všichni jsme v maléru,“ řekla Jane. „Pro ně nemůžu nic udělat. Snažila jsem se z toho dostat aspoň tebe. Udělej, co říkám. Je to důležitý.“ Ucítil jsem rychlý dotek ruky na paži a Jane zase potichu zmizela.</p> <p>„Desátníku Perry,“ pronesl generál Keegan a opětoval můj pozdrav. „Pohov.“</p> <p>Zavedli mě do konferenční místnosti, kde bylo více mosazi než na škuneru z osmnáctého století. Měl jsem tu ze všech přítomných zdaleka nejnižší šarži; jak jsem si všiml, hodností jsem byl nejblíž podplukovníku Newmanovi, svému veleváženému vyslýchajícímu. Udělalo se mi trochu nevolno.</p> <p>„Vypadáte poněkud přešle, synu,“ podotkl generál Keegan. Stejně jako každý v místnosti a všichni vojáci KOSu nevypadal na víc než na dvacet.</p> <p>„Jsem trochu přešlý, pane,“ odvětil jsem.</p> <p>„Dobrá, to je pochopitelné,“ řekl Keegan. „Prosím posaďte se.“ Pokynul k prázdné židli u stolu. Bez námitek jsem se posadil. „Hodně jsem o vás slyšel, Perry.“</p> <p>„Ano, pane,“ řekl jsem a snažil se nepohlédnout směrem k Newmanovi.</p> <p>„To neznělo příliš nadšeně, desátníku.“</p> <p>„Nesnažím se nějak zviditelnit, pane. Jenom chci odvést svou práci.“</p> <p>„Díky tomu jste se také zviditelnil,“ řekl Keegan. „Nad Coralem byly stovky člunů, ale jen ten váš se dostal na povrch, a to hlavně díky vašim rozkazům odpálit vrata doku a vypadnout ven.“ Palcem ukázal na Newmana. „Tady Newman nám o tom všechno řekl. Myslí si, že bychom vám za to měli udělit medaili.“</p> <p>Keegan mohl prohlásit:<emphasis> </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>New</emphasis><emphasis>man si myslí, že byste</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>měl vystupovat v každoročním armádním představení</emphasis><emphasis> </emphasis>Labutího jezera‘, a nepřekvapilo by mě to víc. Keegan si všiml, jak se tvářím, a usmál se. „Ano, vím, co vás napadlo. Newman má ten nejneproniknutelnější výraz, proto tu práci také dělá. Takže co vy na to, desátníku? Domníváte se, že si tu medaili zasloužíte?“</p> <p>„Se vší úctou, pane, ne,“ řekl jsem. „Havarovali jsme a nikdo další kromě mě nepřežil. To je jen stěží chvályhodná zásluha. Navíc veškeré zásluhy za dosažení povrchu Coralu přísluší mé pilotce, Fioně Eatonové.“</p> <p>„Pilotka Eatonová již byla posmrtně vyznamenána, desátníku,“ odvětil generál Keegan. „Vzhledem ke skutečnosti, že je mrtvá, je to pro ni malá útěcha, ale pro KOS je důležité, aby se vědělo, že si u nás takových akcí všímáme. A navzdory vaší skromnosti, desátníku, budete vyznamenán také. Bitvu u Coralu přežili i jiní, ale pouze díky štěstí. Vy jste převzal iniciativu a v nelehké situaci prokázal vůdčí schopnosti. A schopnost myslet jste předvedl již dříve. Například palbou proti Consům. Nebo vaše vedení tréninkové čety. Hlavní seržant Ruiz zvlášť vyzdvihl, jak jste v závěrečné výcvikové válečné hře využil NeuroKomp. Sloužil jsem s tím mizerou, desátníku. Ruiz by nesložil poklonu ani své matce za to, že ho porodila, jestli víte, co tím chci říct.“</p> <p>„Myslím, že vím, pane,“ řekl jsem.</p> <p>„Nepochybně. Takže máte bronzovou hvězdu, synu. Blahopřeju.“</p> <p>„Ano, pane,“ řekl jsem. „Děkuji vám, pane.“</p> <p>„Ale kvůli tomu jsem vás sem nezavolal,“ pokračoval generál Keegan a ukázal dál ke stolu. „Nemyslím si, že byste se už setkal s generálem Szilardem, velitelem zvláštních jednotek. Pohov, nemusíte zdravit.“</p> <p>„Pane,“ řekl jsem a alespoň kývl jeho směrem.</p> <p>„Desátníku,“ ozval se Szilard. „Řekněte mi, co jste slyšel o situaci ohledně Coralu.“</p> <p>„Ne příliš, pane. Pouze z rozhovorů s přáteli.“</p> <p>„Opravdu,“ podotkl Szilard suše. „Řekl bych, že váš přítel vojín Wilson už vám mohl dát vyčerpávající přehled.“</p> <p>Začalo mi docházet, že se mi v současné době příliš blufovat nedaří.</p> <p>„Ano, samozřejmě víme o vojínu Wilsonovi,“ pokračoval Szilard. „Možná byste mu měl sdělit, že jeho slídění není tak nenápadné, jak si myslí.“</p> <p>„Harryho překvapí, až to uslyší,“ řekl jsem.</p> <p>„Nepochybně,“ řekl Szilard. „A také nepochybuji, že vás zvládl seznámit s povahou příslušníků zvláštních jednotek. Mimochodem není to státní tajemství, ačkoli informace o zvláštních jednotkách do veřejné databáze nevkládáme. Většinu času trávíme na misích, které vyžadují přísné utajení a diskrétnost. S vámi ostatními se často nesetkáváme. Ani o to příliš nestojíme.“</p> <p>„Generál Szilard a zvláštní jednotky povedou náš protiútok proti Rraeyům u Coralu,“ řekl generál Keegan. „Jestli chceme získat planetu, naší bezprostřední starostí je odstínit jejich tachyonový detekční přístroj, vyřadit ho, pokud to půjde, aniž bychom ho zničili, a v nejhorším ho zničit, jakmile nebude vyhnutí. Tady plukovník Golden“ – Keegan pokynul k zasmušilému muži vedle Newmana – „má za to, že ví, kde se nachází. Plukovníku.“</p> <p>„Velmi stručně, desátníku,“ ozval se Golden. „Před prvním útokem na Coral naše rozvědka zjistila, že Rraeyové rozmístili na orbitální dráze kolem Coralu řadu malých satelitů. Nejdřív jsme si mysleli, že jde o špionážní satelity umožňující sledovat koloniální a pěchotní pohyb na planetě, ale teď se domníváme, že je to jakási soustava vytvořená k nalezení tachyonových vzorů. Předpokládáme, že sledovací stanice shromažďující data ze satelitů je na povrchu. Umístili ji tam během první vlny útoků.“</p> <p>„Myslíme si, že je na planetě, protože je tam logicky ve větším bezpečí,“ řekl generál Szilard. „Pokud by ji Rraeyové nechali na lodi, mohla by být náhodou zasažena útočící lodí KOSu. A jak jste si vědom, kromě vašeho člunu se žádná loď do blízkosti povrchu Coralu nedostala. Velice pravděpodobně se tedy nachází právě na něm.“</p> <p>Obrátil jsem se na Keegana. „Mohu se na něco zeptat, pane?“</p> <p>„Beze všeho,“ řekl Keegan.</p> <p>„Proč mi to říkáte? Jsem desátník bez jednotky, čety nebo batalionu. Nechápu, proč bych to měl vědět.“</p> <p>„Potřebujete to vědět, protože jste jeden z mála, co přežili bitvu o Coral. A jediný, kdo nepřežil pouhou náhodou,“ odvětil Keegan. „Generál Szilard a jeho lidé jsou přesvědčeni, a já souhlasím, že jejich protiútok má větší šanci na úspěch, pokud na něj dohlédne a přispěje radou někdo z prvního. To znamená, vy.“</p> <p>„Se vší úctou, pane,“ namítl jsem. „Moje účast byla minimální a katastrofální.“</p> <p>„Méně katastrofální než kohokoli jiného,“ řekl Keegan. „Desátníku, nechci vám lhát – dal bych pro tento úkol přednost někomu jinému. Nicméně za současného stavu nemáme na vybranou. I když množství rad a služeb, které můžete poskytnout, se zdá minimální, je to lepší než nic. V bojových situacích jste navíc prokázal schopnost improvizovat a rychle jednat. Budete užitečný.“</p> <p>„Co bych měl dělat?“ zeptal jsem se. Keegan pohlédl na Szilarda.</p> <p>„Budete převelen na<emphasis> Krahujce,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekl Szilard. „Je to loď zvláštních jednotek, které mají v této konkrétní situaci nejvíce zkušeností. Vaším úkolem bude radit starší<emphasis> posádce Krahujce</emphasis> na základě vaší zkušenosti z Coralu, pozorovat, a pokud to bude potřeba, působit jako spojovací článek mezi jednotkami KOSu a zvláštními jednotkami.“</p> <p>„Zapojím se do bojů?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Jste nadpočetný,“ prohlásil Szilard. „Nastávajícího střetnutí byste se neměl účastnit.“</p> <p>„Chápete, že tento úkol je velice neobvyklý,“ řekl Keegan. „Obvykle se KOS a zvláštní jednotky nemísí. Nejen kvůli rozdílům v bojových úkolech, ale i personálních. I v bitvách proti stejnému nepříteli, do kterých jsou obě složky zahrnuty, vykonávají vždy oddělené úlohy.“</p> <p>„Chápu,“ přikývl jsem. Rozuměl jsem tomu víc, než tušili. Na<emphasis> Krahujci</emphasis> sloužila Jane.</p> <p>Jako by mi četl myšlenky, ozval se Szilard. „Jak jsem vyrozuměl, desátníku, dostal jste se do sporu s jedním z mých lidí – slouží na<emphasis> Krahujci.</emphasis> Musím si být jistý, že k dalšímu podobnému sporu nedojde.“</p> <p>„Ano, pane,“ ujistil jsem ho. „Jednalo se o pouhé nedorozumění, které se nebude opakovat.“</p> <p>Szilard pokývl ke Keeganovi.</p> <p>„Dobrá tedy,“ řekl Keegan. „Vzhledem k vašemu novému úkolu, desátníku, se domnívám, že vaše hodnost neodpovídá zařazení. Tímto jste s okamžitou platností povýšen na poručíka a v 1500 se budete hlásit majoru Crickovi, velícímu důstojníkovi<emphasis> Krahujce.</emphasis> Měl byste mít dostatek času dát si do pořádku své věci a rozloučit se. Nějaké otázky?“</p> <p>„Ne, pane. Ale mám jeden požadavek.“</p> <p>„Poněkud neobvyklé,“ poznamenal Keegan, když jsem skončil. „A za jiných okolností – v obou případech – bych řekl ne.“</p> <p>„Rozumím, pane,“ řekl jsem.</p> <p>„Nicméně vám vyhovím. A možná z toho vzejde něco dobrého. Skončili jsme, poručíku. Odchod.“</p> <p>Poté, co jsem poslal zprávu Harrymu a Jesse, setkali jsme se hned, jak to bylo možné. Řekl jsem jim o svém novém zařazení a povýšení.</p> <p>„Ty si myslíš, že to zařídila Jane,“ řekl Harry.</p> <p>„To vím určitě,“ řekl jsem. „Řekla mi to. A opravdu můžu bejt užitečnej. Ale určitě někoho přemluvila. Během pár hodin vyrážím.“</p> <p>„Zase se rozcházíme,“ ozvala se Jesse. „A zbytek z Harryho a mý čety se taky rozděluje. Naše četa se přesunuje na různý lodě. Čekáme na svý vlastní zařazení.“</p> <p>„Kdo ví, Johne,“ řekl Harry. „Třeba se vrátíme na Coral s tebou.“</p> <p>„Ne, nevrátíte,“ řekl jsem. „Požádal sem generála Keegana, aby vás oba přemístil z obyčejný pěchoty, a on souhlasil. Dokončili ste svůj první termín služby. Oba ste byli přeřazený.“</p> <p>„Co to má znamenat?“ zeptal se Harry.</p> <p>„Přeřadili vás k vojenskýmu výzkumu KOSu,“ řekl jsem. „Harry, vědí o tvým čmuchání. Přesvědčil sem je, že ve výzkumu naděláš míň škody jak sobě, tak ostatním. Budeš pracovat na tom, co přitáhneme z Coralu.“</p> <p>„To nemůžu,“ protestoval Harry. „Moje matika na to nestačí.“</p> <p>„To tě rozhodně nezastaví,“ řekl jsem. „Jesse, ty jdeš do VY taky, jako pomocnej personál. To je všechno, co pro vás můžu takhle narychlo udělat. Není to moc zajímavý, ale zatím se tam můžete připravovat na jiný úkoly. A oba budete mimo palebnou čáru.“</p> <p>„To není správný, Johne,“ namítla Jesse. „Neodsloužili jsme si stanovenej čas. Naši kamarádi z čety se vracej do boje, zatímco my tady máme sedět.<emphasis> Ty</emphasis> se tam vracíš. Tak to ne. Měla bych si to odsloužit celý.“</p> <p>Harry přitakal.</p> <p>„Jesse, Harry, prosím,“ naléhal jsem. „Hele. Alan je mrtvej. Susan a Thomas taky. Maggie to má za sebou. Moje jednotka a četa sou pryč. Až na vás dva zahynul každej, kdo pro mě tady venku něco znamenal. Dostal jsem šanci udržet vás naživu a využil jí. Pro nikoho dalšího nic udělat nemůžu, jen pro vás. Potřebuju, abyste přežili. Ste všechno, co tady venku mám.“</p> <p>„Máš Jane,“ podotkla Jesse.</p> <p>„Ještě nevím, co pro mě Jane znamená,“ řekl jsem. „Ale vím, co pro mě znamenáte vy. Teď ste moje rodina. Jesse, Harry. Nevyčítejte mi, když vás chci mít v bezpečí.<emphasis> Zůstaňte</emphasis> v bezpečí. Kvůli mně. Prosím.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 15</strong></p> <p><emphasis>Krahujec</emphasis> byl tichá loď. Obvykle je na lodi hvězdné pěchoty slyšet nepřeberné množství mluvících, smějících se a hlučných lidí. Vojáci zvláštních jednotek takové hlouposti nedělají.</p> <p>Když jsem dorazil na palubu, upozornil mě na to velící důstojník<emphasis> Krahujce.</emphasis> „Nepočítejte s tím, že s vámi budou mluvit,“ řekl major Crick, jakmile jsem se ohlásil.</p> <p>„Pane?“ opáčil jsem.</p> <p>„Vojáci zvláštních jednotek,“ vysvětloval. „Nejde o nic osobního. Prostě moc nemluvíme. Mezi sebou komunikujeme skoro výhradně NeuroKompem. Je to rychlejší, a nemáme sklon povídat si tak jako vy. S NeuroKompem jsme se narodili. První slova jsme slyšeli jeho prostřednictvím. Proto tak převážně mluvíme. Bez urážky. Nicméně jsem mužstvu nařídil, aby s vámi mluvili nahlas, pokud budou chtít něco probrat.“</p> <p>„To není třeba, pane. Také umím používat NeuroKomp.“</p> <p>„Nebudete to stíhat. Váš mozek není schopen komunikovat tak rychle jako náš. Rozhovor s narozenými připomíná zpomalený film. Jestli jste mluvil s někým z nás delší dobu, možná jsme se vám zdáli trochu strozí a úseční. Je to stejný efekt, jako když mluvíte s natvrdlým dítětem. Bez urážky.“</p> <p>„To je v pořádku, pane. Vy zvládáte mluvit dobře.“</p> <p>„No, jako velící důstojník trávím spoustu času mimo zvláštní jednotky,“ řekl Crick. „Taky jsem starší než většina mých mužů. Osvojil jsem si některé společenské návyky.“</p> <p>„Jak jste starý, pane?“</p> <p>„Příští týden mi bude čtrnáct. Takže, poradu s posádkou budu mít zítra v 0600. Do té doby se rozhlédněte a ubytujte, dejte si něco k snědku a trochu si odpočiňte. Ráno si promluvíme víc.“ Pozdravil a já mohl jít.</p> <p>Jane čekala v mé kajutě.</p> <p>„Zase ty,“ řekl jsem s úsměvem.</p> <p>„Zase já,“ řekla prostě. „Chtěla jsem vědět, jak si vedeš.“</p> <p>„Dobře,“ řekl jsem. „Vzhledem k tomu, že sem na lodi patnáct minut.“</p> <p>„Všichni o tobě mluvíme,“ řekla Jane.</p> <p>„Jo, hučí mi z toho v uších.“ Jane otevřela ústa, aby něco namítla, ale pohybem ruky jsem ji zarazil. „To byl vtip,“ řekl jsem. „Major Crick mě upozornil na tu věc s NeuroKompem.“</p> <p>„Proto s tebou ráda mluvím takhle. Je to jiný než mluvit s ostatníma.“</p> <p>„Vzpomínám si, že při mý záchraně ste mluvili nahlas.“</p> <p>„Jinak by nás mohli vystopovat,“ vysvětlovala Jane. „Mluvit nahlas bylo bezpečnější. Když jsme venku mezi lidma, taky tak mluvíme. Nechceme na sebe zbytečně přitahovat pozornost.“</p> <p>„Proč si to udělala?“ zeptal jsem se jí. „Proč si mě dostala na<emphasis> Krahujce</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Seš pro nás užitečnej,“ odpověděla. „Máš zkušenosti, který se můžou hodit, ať už z Coralu nebo jiný.“</p> <p>„Co to znamená?“</p> <p>„Major Crick o tom promluví zejtra na poradě. Já tam taky budu. Velím četě a provádím zpravodajskou činnost.“</p> <p>„To je ten pravej důvod?“ zeptal jsem se. „Sem užitečnej?“</p> <p>„Ne,“ odvětila Jane. „Ale proto ses dostal na loď. Poslouchej, nemůžu s tebou bejt moc dlouho. Musím připravit spoustu věcí na misi. Ale chci se o ní dozvědět. O Kathy. Kdo byla. Jaká byla. Chci, abys mi to prozradil.“</p> <p>„Dobře. Ale mám podmínku.“</p> <p>„Jakou?“</p> <p>„Ty mi povíš o sobě.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Protože sem devět let žil v přesvědčení, že je mrtvá, a teď si tady ty a já sem z toho zmatenej. Čím víc se o tobě dovím, tím víc si můžu zvyknout na fakt, že nejseš ona.“</p> <p>„Není na mně nic zajímavýho. A je mi jen šest. Za takovou dobu se dá jen stěží něco prožít.“</p> <p>„Já sem toho za poslední rok prožil mnohem víc než za všechny, co předcházely,“ řekl jsem. „Věř mi. Šest let je spousta času.“</p> <p>„Pane, chcete společnost?“ zeptal se hezký mladý (pravděpodobně čtyřletý) voják zvláštních jednotek, zatímco on a čtyři jeho společníci stáli v pozoru s podnosy s jídlem.</p> <p>„U stolu nikdo nesedí.“</p> <p>„Někteří lidé dávají přednost tomu jíst o samotě.“</p> <p>„Nepatřím k nim,“ poznamenal jsem. „Prosím, všichni si sedněte.“</p> <p>„Děkujeme vám, pane,“ řekl a položil tác na stůl. „Já jsem desátník Sam Mendel. Tohle jsou vojíni George Linnaeus, Will Hegel, Jim Bohr a Jan Fermi.“</p> <p>„Poručík John Perry,“ představil jsem se.</p> <p>„Takže, co si myslíte o<emphasis> Krahujci,</emphasis> pane?“ začal Mendel.</p> <p>„Je hezkej a tichej.“</p> <p>„To tedy je, pane,“ řekl Mendel. „Jak jsem se právě zmínil Linnaeusovi, nemyslím si, že bych pronesl víc než deset vět měsíčně.“</p> <p>„V tom případě ste právě překonal rekord.“</p> <p>„Mohl byste nás rozsoudit, pane?“ zeptal se Mendel. „Znamená to pro mě něco namáhavýho?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ne, pane,“ řekl Mendel. „Jen bychom chtěli vědět, jak jste starý. Tady Hegel se sází, že jste starší než dvojnásobek součtu let celé naší jednotky.“</p> <p>„Kolik vám všem je?“ zjišťoval jsem.</p> <p>„Jednotka má deset vojáků včetně mě,“ řekl Mendel, „a já jsem nejstarší. Je mi pět a půl. Ostatním je mezi dvěma a pěti. Výsledný věk je třicet sedm let a přibližně dva měsíce.“</p> <p>„Mně je šestasedmdesát. Takže Hegel má pravdu. Ale tu sázku by vyhrál s kterýmkoliv rekrutem KOSu. Nenarukujeme, dokud nedosáhneme pětasedmdesáti. Ale musím říct, že bejt dvakrát starší, než je věk celý jednotky dohromady, mě dost vyvádí z míry.“</p> <p>„Ano,“ kývl Mendel. „Ale na druhou stranu jsme všichni v<emphasis> tomto</emphasis> životě dvakrát déle než vy. Takže to vychází nerozhodně.“</p> <p>„Nejspíš jo,“ řekl jsem.</p> <p>„Musí to být zajímavé, pane,“ řekl Bohr ze vzdálenějšího konce stolu. „Před tímhle jste prožil celý dlouhý život. Jaké to bylo?“</p> <p>„Co?“ zeptal jsem se. „Můj život, nebo mít vůbec nějakej předešlej život?“</p> <p>„Obojí,“ řekl Bohr.</p> <p>Náhle jsem si uvědomil, že nikdo z těch pěti doposud nezačal jíst. Zbytek jídelny, zpočátku překypující hlukem telegrafického ťukání příborů o talíře, také utichl. Vzpomněl jsem si na Janinu poznámku, že se o mě každý zajímá. Zjevně měla pravdu.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Můj</emphasis> život se mi líbil. Netuším, jestli by byl pro někoho, kdo ho neprožil, vzrušující nebo aspoň zajímavej. Ale já s ním byl spokojenej. A co se týče představy mít život před tímhle, v tý době sem o tom vážně nepřemejšlel. Dokud sem nenarukoval, neuvažoval sem o tom, jaký to tady bude.“</p> <p>„Proč jste se tak rozhodl?“ zeptal se Bohr. „Musel jste mít nějakou představu, co vás čeká.“</p> <p>„Ne, neměl. Předpokládám, že nikdo z nás. Většina nikdy neprožila válku ani nebyla v armádě. Nikdo neměl tušení, že nás vemou a strčej do novýho těla, kterýmu z toho starýho zůstane jen pár genů.“</p> <p>„To vypadá dost pitomě, pane,“ poznamenal Bohr, a já si uvědomil, že ve dvou letech příliš taktem neoplýváte. „Nechápu, proč by se kdokoli k něčemu rozhodl upsat, když nemá sebemenší představu, co ho čeká.“</p> <p>„Pochopitelně,“ řekl jsem, „ty si nikdy starej nebyl. Normální pětasedmdesátník má mnohem víc slepý víry, než máš ty.“</p> <p>„Jaký v tom může být rozdíl?“ zeptal se Bohr.</p> <p>„Promluvil dvouletej, co nikdy nezestárne,“ řekl jsem.</p> <p>„Jsou mi tři,“ začal se Bohr trochu bránit.</p> <p>Zvedl jsem ruku. „Hele, na chvíli to otočíme. V sedmašedesáti sem do toho skočil po hlavě. Na druhou stranu to<emphasis> byla</emphasis> moje volba. Nemusel sem to udělat. Když si jen těžko můžeš představit, jaký to pro mě je, podívej se na to z mýho pohledu.“ Ukázal jsem na Mendela. „V pěti letech sem si ani nedokázal zavázat tkaničky. Když si nemůžeš představit, jaký to je<emphasis> mít</emphasis> na krku pětasedmdesátku a narukovat, představ si, jak je pro mě těžký si představit, že sem v pěti letech dospělej a znám<emphasis> jenom</emphasis><emphasis> </emphasis>válku. Když už nic jinýho, já aspoň znám život mimo KOS. Co vy na to?“</p> <p>Mendel pohlédl na své společníky, kteří jeho pohled opětovali. „Většinou o tom nepřemýšlíme, pane. Zpočátku si neuvědomujem, že je na tom něco neobvyklého. Každý, koho známe, se ‚narodil‘ stejným způsobem. Z našeho pohledu jste podivný vy. Prožít dětství a celý život, než se dostanete sem, se zdá jako poněkud neefektivní řešení.“</p> <p>„Nikdy vás nenapadlo, jaký by to bylo žít mimo zvláštní jednotky?“</p> <p>„Nedokážu si to představit,“ odvětil Bohr, a ostatní přikývli. „Všichni jsme ve všech ohledech vojáky. To děláme. Takoví <emphasis>jsme</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Proto se nám zdáte tak zajímavý,“ řekl Mendel. „Kvůli té představě, že si tenhle život můžete vybrat. Myšlenka, že se dá žít i jinak, je tak naprosto cizí.“</p> <p>„Co jste dělal, pane?“ zeptal se Bohr. „Ve svém předchozím životě?“</p> <p>„Psal sem.“</p> <p>Všichni se po sobě podívali.</p> <p>„Co je?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Podivný způsob života, pane,“ řekl Mendel. „Nechat si platit za skládání slov.“</p> <p>„Sou i horší zaměstnání.“</p> <p>„Nechceme vás urazit, pane,“ řekl Bohr.</p> <p>„Neurazil sem se. Jenom všechno vidíte jinak. Ale právě proto se divím, proč to děláte.“</p> <p>„Děláme co?“ vyhrkl Bohr.</p> <p>„Bojujete,“ řekl jsem. „Víte, že většina lidí v KOSu je jako já. A lidi v koloniích se odlišujou ještě víc. Proč byste za ně měli bojovat? A společně s náma?“</p> <p>„Jsm<emphasis>e lidé,</emphasis> pane,“ řekl Mendel. „Stejně jako vy.“</p> <p>„Podle současnýho stavu mojí DNA to moc neznamená.“</p> <p>„Vy víte, že jste člověk, pane,“ řekl Mendel. „Stejně jako my. Jsme si bližší, než si myslíte. Víme o tom, jak si KOS vybírá rekruty. Bojujete za kolonisty, s nimiž jste se nikdy nesetkal – a jejichž země byly v určité chvíli nepřáteli té vaší. Proč za<emphasis> ně</emphasis> bojujete?“</p> <p>„Protože sou to lidi, a protože sem se tak rozhod. Aspoň ze začátku. Teď nebojuju kvůli nim. Chci říct, jo, ale když na to přijde, bojuju – nebo bojoval sem – kvůli svý četě a jednotce. Všichni sme jeden na druhýho dávali bacha, abysme zůstali naživu.“ Pohlédl jsem na ně a oni se dívali na mě. „Bojuju proto, že kdybych to nedělal, zklamal bych je.“</p> <p>Mendel přikývl. „Proto bojujeme i my. Takže právě to nás všechny dělá lidmi. To je dobré vědět.“</p> <p>„Rozhodně,“ souhlasil jsem. Mendel se pousmál a zvedl vidličku, aby začal jíst, a v té chvíli místnost znovu ožila cinkotem příborů. Rozhlédl jsem se a všiml si, jak se na mě ze vzdáleného rohu dívá Jane.</p> <p>Na ranní poradě přešel major Crick rovnou k věci. „Výzvědná služba KOSu je přesvědčena o tom, že Rraeyové jsou podvodníci,“ prohlásil. „A prvním úkolem naší mise bude ověřit, jestli se nemýlí. Chystáme se poctít svou návštěvou Consu.“</p> <p>To mě probralo. A nejen mě. „Co s tím mají hergot společnýho Consu?“ ozval se poručík Tagore po mé levici.</p> <p>Crick kývl na Jane, která zaujímala místo poblíž něho.</p> <p>„Na žádost majora Cricka a dalších jsem provedla průzkum ostatních setkání s Rraeyi, abych zjistila, zda vykazují stopy technologického vývoje,“ začala. „Během posledního století jsme se s nimi dvanáctkrát významně vojensky střetli a došlo k několika tuctům menších potyček, včetně jednoho zásadního střetnutí a šesti menších potyček v posledních pěti letech. Technologický vývoj Rraeyů po celou tu dobu za naším zaostával. Důvodem bylo více faktorů, včetně jejich kulturních předsudků vůči systematickému technickému pokroku a nedostatku pozitivních styků s technologicky vyspělejšími rasami.“</p> <p>„Jinými slovy se jedná o zaslepené fanatické zpátečníky,“ prohlásil major Crick.</p> <p>„Záležitost technologie skokového pohonu je neobvyklý případ,“ pokračovala Jane. „Až do bitvy o Coral byla rraeyská skoková technologie daleko za naší. Jejich současné chápání skokové fyziky je v podstatě založené na informaci poskytnuté KOSem před více než stoletím, během zrušené obchodní mise k Rraeyům.“</p> <p>„Proč byla zrušena?“ zeptal se z protější strany stolu kapitán Jung.</p> <p>„Rraeyové snědli téměř třetinu obchodní delegace,“ sdělila Jane.</p> <p>„Sakra,“ zaklel kapitán Jung.</p> <p>„Z toho tedy vyplývá, že vzhledem k povaze Rraeyů, a jejich technologické úrovni, není možné, aby nás tak náhle a významně předběhli,“ prohlásil major Crick. „Odhaduji, že nepředbehli – prostě získali technologii předvídání skoků od jiného druhu. Známe všechny, se kterými se Rraeyové stýkají, a existuje jen jediný druh, o němž se domníváme, že je dostatečně technologicky vyspělý.“</p> <p>„Consu,“ řekl Tagore.</p> <p>„Přesně,“ potvrdil Crick. „Tihle zmetkové si zapřáhli do kočáru bílého trpaslíka. Není od věci předpokládat, že mají prsty v předvídání skokového přesunu.“</p> <p>„Ale proč by tu technologii poskytli Rraeyům?“ zeptal se poručík Dalton sedící téměř na konci stolu.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>N</emphasis><emphasis>ás</emphasis><emphasis> </emphasis>se obtěžují vzít na vědomí, jen když si chtějí trochu povyrazit, a to jsme přece technologicky vyspělejší než Rraeyové.“</p> <p>„Předpokládáme, že Consu nemotivuje technologie,“ řekla Jane. „Naše technologie má pro ně stejnou hodnotu, jakou má pro nás tajemství parního pohonu. Domníváme se, že tu hraje roli něco jiného.“</p> <p>„Náboženství,“ ozval jsem se. Oči všech se obrátily ke mně a já se náhle cítil jako ministrant, který se právě upšoukl během bohoslužby. „Vycházím z toho, že když moje četa bojovala s Consu, začali modlitbou, která posvětila bitvu. Tenkrát jsem řekl svému příteli, že si myslím, že Consu mají v úmyslu pokřtít planetu bitvou nebo něco podobného.“ Další upřené pohledy. „Samozřejmě se můžu mýlit.“</p> <p>„Nemýlíte se,“ řekl Crick. „V KOSu už proběhly dohady o tom, proč Consu vlastně bojují, když by svou technologií dokázali v oblasti během mrknutí oka zničit kohokoli. Převažuje názor, že to dělají pro zábavu, jako my hrajeme baseball nebo fotbal.“</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>M</emphasis><emphasis>y</emphasis> nikdy nehrajeme fotbal ani baseball,“ ozval se Tagore.</p> <p>„Ostatní, pitomče,“ usmál se Crick a vzápětí opět zvážněl. „Nicméně podstatná menšina zpravodajské divize KOSu si myslí, že jejich bitvy mají rituální význam, jak předpokládá poručík Perry. Rraeyové možná nejsou schopni poskytnout Consu technologii, ale mohou mít něco jiného, co Consu chtějí. Možná jim mohou dát své duše.“</p> <p>„Ale Rraeyové jsou sami fanatici,“ namítl Dalton. „Především z toho důvodu napadli Coral.“</p> <p>„Mají několik kolonií, které nejsou tak významné,“ podotkla Jane. „Ať už jsou to fanatici nebo ne, mohou považovat výměnu jedné ze svých nedůležitých kolonií za Coral za dobrý obchod.“</p> <p>„Pro Rraeye na vyměněné kolonii to už tak dobrý obchod není,“ podotkl Dalton.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To</emphasis> mě rozhodně netrápí,“ řekl Crick.</p> <p>„Consu poskytli Rraeyům technologii, která jim poskytuje převahu nad ostatními druhy v této části vesmíru,“ řekl Jung. „Narušení rovnováhy sil v regionu musí mít následky dokonce i pro vyspělé Consu.“</p> <p>„Jestli ovšem Rraeye neošidili,“ poznamenal jsem.</p> <p>„Co tím myslíte?“ zeptal se Jung.</p> <p>„Předpokládáme, že jim Consu poskytli odborné znalosti k vytvoření detekčního systému skokového přesunu. Ale mohli jim dát jen přístroj s návodem k použití, nebo v takovém stavu, aby fungoval. Takže Rraeyové dostali, co potřebovali, aby před námi ubránili Coral, zatímco Consu se vyhnuli trvalému narušení rovnováhy sil v oblasti.“</p> <p>„Do doby, než Rraeyové zjistí, jak ta zatracená věc funguje,“ podotkl Jung.</p> <p>„Vzhledem k jejich technologické vyspělosti to potrvá léta,“ odvětil jsem. „Dost času na to, abychom je nakopali do zadku a tu technologii jim sebrali.<emphasis> Jestli</emphasis> jim ji Consu opravdu dali.<emphasis> Jestli</emphasis> jim poskytli jen přístroj. <emphasis>Jestli</emphasis> se Consu k čertu vůbec starají o rovnováhu sil v oblasti. Moc jestli najednou.“</p> <p>„A abychom nalezli odpovědi na tato ‚jestli‘, chystáme se zaskočit ke Consům,“ řekl Crick. „Už jsme k nim poslali skokovou sondu a dali jim na vědomí, že se stavíme. Uvidíme, co z nich dokážeme vytlouct.“</p> <p>„Kterou kolonii se jim chystáme nabídnout?“ zeptal se Dalton. Těžko říci, zda si dělal legraci.</p> <p>„Žádnou,“ řekl Crick. „Ale máme něco, co je může přesvědčit, aby nám poskytli slyšení.“</p> <p>„Co?“ zeptal se Dalton.</p> <p>„Jeho,“ odpověděl Crick a ukázal na mě.</p> <p>„Jeho?“ vydechl Dalton.</p> <p>„Mě?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Vás,“ potvrdila Jane.</p> <p>„Nechápu a děsí mě to,“ řekl jsem.</p> <p>„Vaše palebné řešení umožnilo silám KOSu rychle zabít tisíce Consů,“ řekla Jane. „V minulosti Consu projevovali vstřícnost vůči koloniálním velvyslancům, mezi nimiž byl voják KOSu, který v bitvě usmrtil větší množství Consů. Protože především vaše palebné řešení dovolilo rychle skoncovat s bojovníky Consů, jde jejich smrt na váš vrub.“</p> <p>„Máte na svých rukou krev 8433 Consů,“ upřesnil Crick.</p> <p>„Skvělé,“ zavrčel jsem.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je</emphasis> to skvělé,“ řekl Crick. „Vaše přítomnost nám otevře dveře.“</p> <p>„Co se se mnou stane,<emphasis> až</emphasis> těmi dveřmi projdeme?“ zeptal jsem se. „Jen si představte, co bychom provedli s Consu, který zabil osm tisíc našich.“</p> <p>„Oni to berou úplně jinak,“ řekla Jane. „Měl byste být v bezpečí.“</p> <p>„Měl bych,“ řekl jsem.</p> <p>„Je také možné, že nás sestřelí, jakmile se v jejich soustavě ukážeme,“ řekl Crick.</p> <p>„Rozumím,“ řekl jsem. „Jenom bych si přál dostat trochu víc času, abych se na to psychicky připravil.“</p> <p>„Situace se vyvíjela velmi rychle,“ prohlásila Jane nenuceně. A vzápětí jsem prostřednictvím NeuroKompu obdržel zprávu.<emphasis> Věř mi</emphasis> – sdělovala. Pohlédl jsem zpátky na Jane, která se na mě klidně dívala. Přikývl jsem na potvrzení příjmu zprávy, a zároveň na souhlas s druhou.</p> <p>„Co uděláme, až se poručíka Perryho nabažej?“ zeptal se Tagore.</p> <p>„Pokud všechno půjde tak jako při předcházejících setkáních, získáme příležitost položit pět otázek,“ řekla Jane. „Přesné množství určí soutěž spočívající v souboji mezi naší a jejich pěticí. Bojuje jeden proti jednomu. Consu nemají žádné zbraně, ale naši mohou použít nože, aby vykompenzovah jejich křísadla, která nám chybí. Především je třeba si uvědomit, že v předcházejících případech, kdy jsme tento rituál prováděli, za Consu vždy bojovali degradovaní vojáci nebo kriminálníci, kterým mohla tato příležitost vrátit čest. Takže nemusím dodávat, že jsou velice odhodlaní. Získáme příležitost zeptat se natolik otázek, kolik vyhrajeme soubojů.“</p> <p>„Jak se dá souboj vyhrát?“ zeptal se Tagore.</p> <p>„Zabitím Consu,“ řekla Jane.</p> <p>„Fascinující,“ vydechl Tagore.</p> <p>„Ještě jedna maličkost,“ řekla Jane. „Consu vybírají bojovníky z těch, které přivedeme, a protokol vyžaduje mít na výběr nejméně trojnásobek. Jedinou výjimkou je vůdce delegace. Předpokládá se, že bude ze zdvořilosti z boje proti kriminálníkům a podřadným Consům vynechán.“</p> <p>„Perry, stanete se vůdcem delegace,“ řekl Crick. „Protože jste zabil osm tisíc těch zkurvenců, budete v jejich očích zcela přirozeně vůdce. Také na rozdíl od nás ostatních jako jediný nepatříte mezi zvláštní jednotky a postrádáte potřebnou rychlost a sílu. Kdyby vás vybrali, pravděpodobně byste nepřežil.“</p> <p>„Vaše starost mě dojímá,“ řekl jsem.</p> <p>„Není třeba,“ upřesnil Crick. „Kdybyste jako naše celebrita padl rukou podřadného kriminálníka, mohlo by to ohrozit šanci na spolupráci s Consu.“</p> <p>„Jasně,“ řekl jsem. „Na vteřinu mě napadlo, že jste vyměkl.“</p> <p>„To nepřipadá v úvahu,“ řekl Crick. „Takže dál. Než dosáhneme skokové vzdálenosti, máme čtyřicet tři hodin. Včetně všech velitelů čet a jednotek nás bude v delegaci čtyřicet. Zbytek vyberu podle hodnosti. To znamená, že mezitím bude každý z vás cvičit své muže v boji zblízka. Perry, pošlu vám detaily ohledně protokolu; prostudujte je a nepodělejte to. Po skoku se sejdeme, abych vám předal otázky, na které se chceme zeptat a v jakém pořadí. V nejlepším případě získáme možnost položit pět otázek, ale musíme se připravit, že jich tolik nebude. Takže všichni do práce. Rozchod.“</p> <p>Během následujících čtyřiceti tří hodin se Jane dozvídala o Kate. Objevovala se, jak jí to povinnosti dovolovaly, ať už jsem se nacházel kdekoliv, položila otázku, vyslechla odpověď a zmizela. Byl to podivný způsob, jak se někomu svěřovat se svým životem.</p> <p>„Vyprávěj mi o ní,“ řekla, když jsem v přední hale studoval protokoly.</p> <p>„Setkal sem se s ní v první třídě,“ řekl jsem a musel vysvětlovat, co je to první třída. Potom jsem jí vyprávěl o své první vzpomínce na Kathy: jak mě nachytala, když jsem při výtvarné výchově ochutnával lepicí pastu, o kterou jsme se dělili, a prohlásila, že jsem prase. Jak jsem jí za to jednu vrazil a ona mi udělala monokl. Na den ji vyloučili. Až do prvního ročníku na střední jsme spolu nepromluvili.</p> <p>„Kolik ti je, když chodíš do první třídy?“ zeptala se.</p> <p>„Šest,“ odpověděl jsem. „Stejně jako je teď tobě.“</p> <p>„Vyprávěj mi o ní,“ požádala znovu o několik hodin později a jinde.</p> <p>„Jednou sme se málem rozvedli,“ řekl jsem. „Byli sme svoji deset let a já měl poměr s jinou. Když to Kathy zjistila, rozzuřila se.“</p> <p>„Proč jí záleželo na tom, že spíš s někým jiným?“</p> <p>„Ve skutečnosti nešlo o sex,“ vysvětloval jsem. „Ale o to, že sem jí lhal. Vztah s někým jiným pokládala za pouhý selhání. Lhaní ale považovala za nedostatek úcty, a nechtěla žít s někým, kdo si jí neváží.“</p> <p>„Proč jste se nerozvedli?“</p> <p>„Protože sem jí navzdory tomu románku miloval a ona milovala mě,“ řekl jsem. „Protože sme chtěli žít spolu, vyřešili sme to. A ona měla o pár let později taky poměr, takže bych řekl, že sme si byli kvit. Vlastně sme spolu potom vycházeli mnohem líp.“</p> <p>„Vyprávěj mi o ní,“ požádala znovu Jane.</p> <p>„Nevěřila bys, jaký koláče uměla píct,“ řekl jsem jí. „Měla recept na jahodovo-rebarborovej koláč, kterej by tě dostal na kolena. Jeden rok ho přihlásila do soutěže v průběhu slavnostního veletrhu. A soudcem byl guvernér Ohia. Vítěz měl dostat troubu od Searsů.“</p> <p>„Vyhrála?“</p> <p>„Ne, skončila druhá a získala stodolarovej certifikát na nákup v prodejně nábytku. Ale o týden pozdějc volali z úřadu guvernéra. Jeho poradce jí vysvětlil, že z politickejch důvodů udělil první místo ženě nejlepšího přítele důležitýho sponzora, ale od tý doby, co ochutnal kus jejího koláče, nemluví o ničem jiným, tak jestli by pro něj laskavě neupekla další, aby už o tom zatraceným koláči konečně přestal žvanit.“</p> <p>„Vyprávěj mi o ní.“</p> <p>„Že jí miluju, mi poprvý došlo v prváku na střední,“ řekl jsem. „Ve škole se hrálo představení<emphasis> Romeo a Julie.</emphasis> Kathy vybrali jako Julii. Já byl asistent režie, což znamenalo strávit většinu času stavěním scény nebo nosit kafe paní Amosový, učitelce, která představení režírovala. Když ale Kathy začala mít trochu problém s dialogama, paní Amosová mě pověřila, abych je s ní nacvičil. Takže dva tejdny, vždycky po zkoušce, sme měli chodit k ní domů a procvičovat její roli, ačkoliv většinou sme kecali o jinejch věcech, tak jak to dospívající dělaj. Bylo to naprosto nevinný. Potom přišla generálka a já slyšel Kathy říkat všechny ty verše Jeffu Greeneovi, kterej hrál Romea. Začal sem žárlit. Ty slova měla říkat<emphasis> mně.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Cos dělal?“</p> <p>„Užíral sem se každý ze čtyř představení, který se konaly od páteční noci do nedělního odpoledne, a snažil sem se jí vyhejbat, jak to šlo. Potom si mě na večírku pro účinkující v neděli večer našla Judy Jonesová, která hrála Juliinu ségru, a řekla mi, že Kathy sedí na nákladový rampě kavárny a brečí jako želva, protože si myslí, že jí nesnáším, když jí už čtyry dny po sobě bezdůvodně ignoruju. Dodala, že jestli tam nepůjdu a neřeknu jí, jak moc jí miluju, veme lopatu a umlátí mě s ní.“</p> <p>„Jak věděla, že se máte rádi?“</p> <p>„Když se maj dva puberťáci rádi, je to jasný každýmu kromě nich,“ řekl jsem. „Neptej se mě proč. Prostě to tak je. Takže sem šel ven na rampu a viděl Kathy, jak sedí samotná na kraji zídky a kejve nohama. Byl úplněk, na tvář jí dopadalo světlo měsíce, a myslím, že mi nikdy nepřipadala krásnější. Srdce mi bušilo, protože sem věděl,<emphasis> fakt</emphasis> věděl, že jí tak miluju, že to ani nedokážu vyslovit.“</p> <p>„Cos udělal?“</p> <p>„Podváděl,“ připustil jsem. „Víš, že sem se<emphasis> naučil</emphasis><emphasis> </emphasis>dost z<emphasis> Romea a Julie.</emphasis> Tak sem k ní přicházel po nákladový rampě a přednášel jí většinu z druhý scény v druhým jednání. ‚Jaké světlo kmitá se tam v okně? Toť východ jest, a Julie je slunce. Vyjdi, krásné slunce…‘ a tak dál. Znal sem ty slova už předtím; jenže teď sem je myslel naprosto vážně. A když sem skončil, došel sem k ní a poprvý jí políbil. Jí bylo patnáct a mně šestnáct. Věděl sem, že si jí vezmu a strávím s ní zbytek života.“</p> <p>„Řekni mi, jak umřela,“ požádala mě Jane těsně před skokem do soustavy Consů.</p> <p>„V sobotu ráno připravovala vafle a ranila jí mrtvice, když hledala vanilku,“ řekl jsem. „V tý chvíli sem byl v obýváku. Vzpomínám si, jak se ptala sama sebe, kam dala vanilku, a o vteřinu později sem uslyšel třesk a ránu. Spěchal sem do kuchyně. Kathy ležela na podlaze. Škubala sebou a krvácela na hlavě v místě, kde s ní narazila na hranu pultu. Zatímco sem jí držel, zavolal sem záchranku. Snažil sem se zastavit krvácení, a až do příjezdu záchranky jí říkal, jak moc jí miluju. Odtáhli jí ode mě, ale v sanitce jsem jí cestou do nemocnice moh držet za ruku. Svíral sem jí, když během jízdy zemřela. Viděl sem, jak se jí do očí vkrádá skelnej pohled, ale furt sem opakoval, jak moc jí miluju, dokud jí v nemocnici neodnesli pryč.“</p> <p>„Proč si to dělal?“</p> <p>„Chtěl sem mít jistotu, že to bude poslední věc, kterou uslyší.“</p> <p>„Jaký to je, když ztratíš někoho, koho miluješ?“</p> <p>„Umřeš s ním,“ odpověděl jsem, „a pak jen čekáš, až to dojde tvýmu tělu.“</p> <p>„A to je to, co děláš teď?“ ptala se Jane. „Chci říct, čekáš, až to dojde tvýmu tělu?“</p> <p>„Ne, už ne,“ řekl jsem. „Nakonec začneš znovu žít. Jenom je to prostě jinej život.“</p> <p>„Takže teď žiješ už svůj třetí život.“</p> <p>„Vlastně asi jo.“</p> <p>„Jak se ti tenhle život líbí?“</p> <p>„Mám ho rád,“ řekl jsem. „Mám rád lidi, který sou jeho součástí.“</p> <p>Venku za oknem se přeskupily hvězdy. Ocitli jsme se v soustavě Consů. Mlčky jsme seděli v tichu lodi.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 1 6</strong></p> <p>„Můžete se na mě obracet jako na velvyslance, ačkoli toho titulu nejsem hoden,“ pronesl Consu. „Jsem zločinec a svou čest jsem ztratil v bitvě na Pahnshu, a proto k vám hovořím vaším jazykem. Kvůli své hanbě prahnu po smrti a zaslouženém trestu před svým znovuzrozením. Doufám, že díky těmto jednáním budu shledán méně hanebným a budu moci zemřít. Jen proto se špiním hovorem s vámi.“</p> <p>„Také vás rád poznávám,“ odvětil jsem.</p> <p>Stáli jsme ve středu kopule velikosti fotbalového hřiště, kterou ani ne před hodinou Consu vztyčili. Lidé samozřejmě nemají dovoleno chodit po zemi Consů, nebo být kdekoli, kde by mohli Consu prodlévat; při našem příjezdu vytvořily stroje kopuli v oblasti dlouhodobé karantény, sloužící jako přijímací prostor pro podobně nevítané návštěvníky, jako jsme byli my. Po skončení našich vyjednávání bude kopule vyhozena do povětří a poslána do nejbližší černé díry tak, aby ani jediný z jejích atomů nemohl znovu poskvrnit tuto část vesmíru. Napadlo mě, že to Consu kapku přehánějí.</p> <p>„Pochopili jsme, že nám chcete položit otázky týkající se Rraeyů,“ řekl velvyslanec, „a tak si přejete stát se součástí našich obřadů, abyste získali čest položit nám tyto otázky.“</p> <p>„To chceme,“ řekl jsem. Patnáct metrů za mnou stálo v pozoru třicet devět vojáků zvláštních jednotek, všichni v bojových uniformách. Z dosavadních informací bylo jasné, že Consu nepovažují setkání za rovnocenné, takže bylo třeba trochu diplomatického taktu; jelikož někteří z našich mohli být vybráni k boji, museli být na bitvu připraveni. Já se hezky vystrojil, ale rozhodl jsem se k tomu sám; pokud jsem se chystal hrát roli vůdce této malé delegace, pak bych jako Bůh měl vypadat.</p> <p>Za Consu stálo ve stejné vzdálenosti pět jeho druhů, každý s dvěma dlouhými a děsivými noži. Nebylo nutné se ptát, co tam dělají.</p> <p>„Můj velký národ uznává, že jste správně požádali o naše obřady a dostavili se v souladu s našimi zvyklostmi,“ řekl velvyslanec. „Přesto bychom váš požadavek odmítli jako nehodný, nebylo-li by jasné, že zde bude přítomen také onen, jenž zajistil našim válečníkům čestnou cestu ke kruhu znovuzrození. Jsi zmíněným oním?“</p> <p>„Jsem onen,“ přitakal jsem.</p> <p>Consu zmlkl a zdálo se, že mě posuzuje. „Podivné, že by velký válečník vypadal takto,“ poznamenal velvyslanec.</p> <p>„Souhlasím s vámi,“ řekl jsem. Naše informace tvrdila, že jakmile Consu jednou požadavek odsouhlasí, budou jej ctít bez ohledu na to, jak se budeme při jednání chovat, dokud budeme bojovat podle daných pravidel. Takže jsem měl pocit, že se můžu trochu odvázat. Když už jsme u toho, ve skutečnosti to mohlo posílit jejich pocit nadřazenosti. To by jim mělo vyhovovat. Cokoliv, jen když to funguje.</p> <p>„Na souboj s vašimi vojáky bylo vybráno pět zločinců,“ řekl velvyslanec. „Protože lidé postrádají tělesné rysy Consů, poskytneme vašim vojákům nože, pokud je chtějí přijmout. Mají je naši bojovníci a jejich předáním jednomu z vašich vojáků vyberou toho, s nímž budou bojovat.“</p> <p>„Rozumím,“ řekl jsem.</p> <p>„Pokud váš voják přežije, může si nůž ponechat jako symbol svého vítězství,“ řekl velvyslanec.</p> <p>„Díky,“ řekl jsem.</p> <p>„Nechceme je zpátky. Budou od vás poskvrněny,“ dodal velvyslanec.</p> <p>„Chápu,“ řekl jsem.</p> <p>„Po soubojích odpovíme na všechny otázky, které si vybojujete,“ pokračoval velvyslanec. „Nyní vybereme protivníky.“ Velvyslanec vydal zavřeštění, které by odřízlo asfalt ze silnice, a pět Consů vykročilo kolem něj, minulo nás a s obnaženými noži pokračovalo směrem k našim vojákům. Žádný z nich nehnul ani brvou. Tomu říkám kázeň.</p> <p>Consu se s výběrem příliš nezdržovali. Šli v řadě a podali nože prvnímu, na koho narazili. Pro ně jsme byli jeden jako druhý. Nože získali desátník Mendel, s nímž jsem obědval, vojíni Joe Goodall a Jennifer Aquinasová, seržant Fred Hawking a poručík Jane Saganová. Mlčky je přijali. Consu ustoupili za velvyslance, zatímco zbytek našich se přesunul za ty vybrané.</p> <p>„Vy zahájíte všechny souboje,“ oznámil mi velvyslanec a ustoupil za své bojovníky. Na místě jsem zůstal jen já a na každé straně patnáct metrů ode mě dvě řady bojovníků, trpělivě čekající na to, až se vzájemně pozabíjejí. Ukročil jsem stranou, stále mezi nimi, a pokynul nejbližšímu vojákovi a Consu.</p> <p>„Začněte,“ přikázal jsem.</p> <p>Consu roztáhl svá křísadla, čímž odhalil rovné, jako břitva ostré čepele upraveného krunýře a menší, téměř lidské druhotné horní končetiny. Zavřískl a vykročil vpřed. Desátník Mendel odhodil jeden ze svých nožů, do levé ruky vzal druhý a vyrazil na něj. Jakmile se dostali na tři metry od sebe, všechno se náhle rozmazalo. O deset vteřin později měl desátník Mendel řeznou ránu napříč hrudním košem až na kost a jeho protivníkovi vězel nůž hluboko v měkké tkáni, tam, kde jeho hlava přecházela do krunýře. Mendel se zranil, když se tulil v objetí Consu, aby zasáhl jeho nejzranitelnější místo. Consu sebou škubal, zatímco Mendel zařezával ostří a trhnutím oddělil nervovou míchu a druhotný uzel nervů v hlavě od hlavního mozku v hrudi, stejně jako několik důležitých tepen. Consu zkolaboval. Mendel vyprostil nůž a krokem se vracel nazpět k ostatním ze zvláštních jednotek, přičemž si pravou paži přidržoval u boku.</p> <p>Dal jsem pokyn Goodallovi a jeho Consu. Goodall se usmál a vykročil jako tanečník. Nože držel čepelemi dolů, ostřím dozadu. Jeho Consu zařval a s napřaženými pažemi a nataženou hlavou zaútočil. Goodall útok opětoval, avšak v poslední vteřině podklouzl jako běžec usilující o metu při tečování. Když Goodall sklouzl pod protivníka, ten po něm sekl a z levé strany Goodallovy hlavy oholil kůži i s uchem. Rychlým výpadem vpřed odťal Goodall jednu z jeho chitinových nohou; křupla jako klepeto humra a kolmo se vztyčila ve směru Goodallova pohybu. Consu se naklonil stranou a skácel.</p> <p>Goodall se v sedu otočil, nože vyhodil vzhůru, provedl přemet vzad a doskočil na nohy právě včas, aby chytil nože dřív, než dopadnou na zem. Levá strana jeho hlavy se změnila ve velkou šedivou sraženinu, ale Goodall se stále usmíval. Vrhnul se na protivníka, který se zoufale snažil vztyčit. Příliš pomalu švihal po Goodallovi svými pažemi. Mladík udělal piruetu a jako bodec zanořil první nůž zpětným švihem do jeho vrchního krunýře, potom se natočil a druhým úderem vzad učinil totéž, tentokrát do hrudi. Bleskově se otočil o sto osmdesát stupňů, takže stál ke Consu čelem, sevřel obě rukojeti nožů a prudce s nimi zakroutil do strany. Consu sebou škubl, když rozřezaný obsah jeho těla vyhřezl zepředu i zezadu, a nakonec se složil. Goodall se celou cestu zpět ke svým usmíval a při chůzi tancoval džig. Zjevně si to užíval.</p> <p>Vojín Aquinasová netančila ani nevypadala pobaveně. Se svým Consu kolem sebe ostražitě kroužili a dobrých dvacet vteřin trvalo, než soupeř konečně zaútočil. Vymrštil křísadla vzhůru, jako kdyby jí je chtěl vrazit zespoda do břicha. Aquinasová couvla a ztratila rovnováhu. Nešikovně vrávorala pozpátku. Consu k ní přiskočil a bodnutím do měkké prohlubně mezi vřetenní a loketní kostí jí přišpendlil levou paži a druhé křísadlo přiložil k jejímu hrdlu. Přešlápl zadníma nohama, aby získal lepší švih, který jí měl useknout hlavu, a plynule posunul pravou končetinou k levé, aby získal potřebnou hybnost.</p> <p>Když švihl, Aquinasová hlasitě vykřikla a vrhla se do rány; levá paže se jí odtrhla, jakmile se měkká tkáň a šlachy poddaly náporu, a jak přidala svou hybnost k hybnosti Consu, začal se kácet. Dosud v jeho sevření se otočila a pravou rukou s čepelí prudce prorazila jeho krunýř. Pokoušel se ji od sebe odstrčit, ale ve střední části ho objala nohama a visela na něm. Než zemřel, několikrát ji bodl do zad, ale v těsné blízkosti vlastního těla nebyla křísadla příliš účinná. Aquinasová se odvalila od mrtvoly; v polovině cesty ke svým se zhroutila a museli ji odnést.</p> <p>Teď jsem pochopil, proč mě nezařadili mezi bojovníky. Nešlo jen o rychlost nebo sílu, ačkoli mě členové zvláštních jednotek v obojím jasně převyšovali. Podstatné bylo, že používali strategie, které vycházely z odlišného chápání přijatelných ztrát. Normální voják by neobětoval končetinu, jako to právě udělala Aquinasová; sedm desetiletí života, v němž jsou končetiny nepostradatelné a ztráta jedné může přivodit smrt, hovořilo proti tomu. Vojáci zvláštních jednotek, kterým mohla končetina dorůst, a jejichž vědomí vlastní tělesné odolnosti bylo vyšší než u normálních vojáků, to nepovažovali za problém. Ne že by necítili strach. Jenom je ochromil mnohem později.</p> <p>Dal jsem znamení seržantu Hawkingovi a jeho protivníkovi, aby začali. Tentokrát Consu svá křísadla nerozevřel, ale jen kráčel ke středu kopule a vyčkával na svého protivníka. Hawking se mezitím přikrčil a opatrně postupoval kupředu, krok za krokem zvažoval správnou chvíli na útok: vpřed, zastavit, úkrok, zastavit, vpřed, zastavit a znovu vpřed. Při jednom z těch opatrných, velice dobře zvažovaných drobných kroků vpřed se Consu náhle vymrštil jako explodující brouk, oběma křísadly Hawkinga nabodl a mrštil jím do prázdna, přičemž do něj zespoda divoce sekl, oddělil hlavu a Hawkingovo tělo rozřízl vejpůl. Jeho torzo a nohy odletěly na opačné strany; hlava dopadla přímo před Consu. Okamžik uvažoval, potom ji nabodl na špici končetiny a prudce ji mrštil směrem k lidem. Když se zamlaskáním dopadla, odrazila se od země, a v dešti mozkové hmoty a NanoKrve rotovala nad jejich hlavami.</p> <p>Během předchozích zápasů stála Jane netrpělivě v řadě a nervózně si hrála s noži. Nyní vykročila vpřed, připravená začít, stejně jako její protivník, poslední Consu. Oběma jsem pokynul, aby začali bojovat. Consu agresivně vykročil, široce rozhodil křísadla a s dokořán rozevřenými kusadly vydal válečný pokřik, natolik hlasitý, že by mohl roztříštit kopuli a všechny nás odmrštit do vesmíru. Ve vzdálenosti třiceti metrů přivřela Jane víčka a vzápětí hodila jeden z nožů do jeho otevřené tlamy s takovou silou, že ostří prolétlo naskrz a jílec se zarazil o vnitřní část lebečního krunýře. Hlasitý válečný řev náhle a neočekávaně nahradilo chroptění velkého tlustého brouka dusícího se krví a nožem. Snažil se ho vytáhnout, ale než stihl pohyb dokončit, zapotácel se vpřed a s vlhkým polknutím vydechl naposled.</p> <p>Došel jsem k Jane. „Nemyslím, že se ty nože můžou takhle používat,“ podotkl jsem.</p> <p>Pokrčila rameny a pohazovala si se zbývajícím nožem. „Nikdo nikdy neřek, že<emphasis> nesmí,</emphasis><emphasis>“</emphasis> opáčila.</p> <p>Velvyslanec spěchal ke mně, vyhýbaje se padlému. „Vyhráli jste právo na čtyři otázky,“ řekl. „Nyní je můžete položit.“</p> <p>Počet překonal naše očekávání. Doufali jsme ve tři a připravili se na dvě; předpokládali jsme, že Consu budou větší výzva. Ne že by mrtvý voják a několik odříznutých částí těla znamenalo naprosté vítězství. Prostě berete, co dostanete. Čtyři otázky byly skvělý výsledek.</p> <p>„Poskytli Consu Rraeyům technologii na odhalování skokových přesunů?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ano,“ odpověděl velvyslanec bez jakýchkoli podrobností. Což nevadilo; neočekávali jsme, že by nám řekli víc, než k čemu se zavázali. Nicméně velvyslanec nám tímto poskytl odpověď i na množství dalších otázek. Pokud Rraeyové získali technologii od Consů, bylo velice nepravděpodobné, že by věděli, jak funguje na základní úrovni; nemuseli jsme se obávat, že by rozšířili její používání nebo ji získali obchodem s jinými rasami.</p> <p>„Kolik přístrojů na odhalování skokového přesunu Rraeyové mají?“ Původně jsme se plánovali zeptat, kolik jich Rraeyům poskytli, ale v případě, že by jich vyrobili víc, jsme se rozhodli, že bude nejlepší dotaz zobecnit.</p> <p>„Jeden,“ řekl velvyslanec.</p> <p>„Kolik dalších druhů, které lidé znají, má schopnost zjistit skokový pohyb?“ zněla naše třetí hlavní otázka. Předpokládali jsme, že Consu jich znají více než my, takže zeptat se povšechně, kolik jich má tuto technologii, by nám nepomohlo; stejně jako se zeptat, komu dalšímu tu technologii poskytli, protože některé druhy na ni mohly přijít samy. Ne každé zařízení ve vesmíru dostanete úhledně zabalené od některé vyvinutější rasy.</p> <p>„Žádný,“ odpověděl velvyslanec. Další pro nás šťastné zjištění. Když už nic jiného, dá nám to trochu času vymyslet, jak se tomu vyhnout.</p> <p>„Máš ještě jednu,“ připomněla Jane a obrátila mou pozornost zpátky k velvyslanci, který stál a čekal na poslední dotaz. Vem to čert, rozhodl jsem se.</p> <p>„Můžete zlikvidovat většinu druhů v této části vesmíru,“ řekl jsem. „Proč to neuděláte?“</p> <p>„Protože vás milujeme,“ opáčil velvyslanec.</p> <p>„Co prosím?“ vyhrkl jsem. Technicky to mohl považovat za pátou otázku, na kterou nemusel odpovídat. Přesto to udělal.</p> <p>„Chováme v lásce všechen život, který má potenciál dosáhnout<emphasis> Ungkat,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>– </emphasis>poslední část byla pronesena, jako když nárazník skřípe o cihlovou zeď – „jež je součástí velkého cyklu znovuzrození,“ řekl velvyslanec. „Směřujeme k vám ke všem méně vyspělým druhům a posvěcujeme vaše planety tak, aby všichni, kdo na nich přebývají, mohli spočinout v cyklu znovuzrození. Cítíme se povinováni podílet se na vašem růstu. Rraeyové si myslí, že jsme jim poskytli technologii, na niž jste se předtím ptali, protože nám nabídli jednu ze svých planet. Ale tak to není. Viděli jsme příležitost posunout oba vaše druhy blíže k dokonalosti a radostně jsme se jí chopili.“</p> <p>Velvyslanec rozevřel svá křísadla a my uviděli jeho druhé horní končetiny s rozevřenými dlaněmi, téměř v prosebném gestu. „Čas, kdy se váš národ stane hodným se k nám připojit, se nyní ještě více přiblížil. Dnes jste nečistí a musíte být zlořečeni, přestože jste milováni. Ale spokojte se s vědomím, že jednoho dne bude vykoupení nadosah. Já se nyní odebírám umřít, nečistý, že jsem s vámi hovořil vaším jazykem, ale znovu ujištěn o svém místě v cyklu, neboť jsem posunul váš národ směrem k jeho místu ve velkém kruhu. Opovrhuji vámi a miluji vás, vy, kdož jste mým zatracením a spásou zároveň. Nyní odejděte, abychom mohli zničit toto místo a oslavit váš pokrok. Jděte.“</p> <p>„Nelíbí se mi to,“ řekl poručík Tagore na naší další poradě, když jsme spolu s ostatními popsali své zážitky. „Vůbec se mi to nelíbí. Consu dali tu technologii Rraeyům právě proto, aby s náma mohli vytřít podlahu. Ten zasranej brouk to sám řekl. Hrajou s náma loutkový divadlo. A zrovna teď můžou Rraeyům sdělovat, že jsme na cestě.“</p> <p>„To by bylo zbytečný,“ podotkl kapitán Jung, „mají přece technologii zjišťování skokového přesunu.“</p> <p>„Víte, jak to myslím,“ odsekl Tagore. „Consu nám nechtějí prokázat nějakou laskavost, protože si zcela jasně přejou, abysme s Rraeyi bojovali, a ‚pokročili‘ na další kosmickou úroveň, ať už<emphasis> to</emphasis> hergot znamená cokoliv.“</p> <p>„Consu nám nechtějí prokázat žádnou laskavost, takže už dost o nich,“ řekl major Crick. „Možná se chováme podle jejich plánů, ale nesmíme zapomenout, že jejich plány se do jisté míry mohou shodovat s našimi. A domnívám se, že je jim úplně jedno, jestli vyhrajeme my nebo Rraeyové. Takže se soustřeďme na naši práci a ne na Consu.“</p> <p>Můj NeuroKomp se probral k životu; Crick poslal znázornění Coralu a další planety, domova Rraeyů. „Skutečnost, že Rraeyové používají vypůjčenou technologii, znamená, že máme příležitost jednat: udeřit na ně rychle a tvrdě jak na Coralu, tak v jejich domovině,“ řekl. „Zatímco jsme klábosili s Consu, KOS přesunoval lodě na skokovou vzdálenost. Máme šest set lodí – téměř třetinu našich jednotek – na pozici a připravené ke skoku. Až se ozveme, KOS začne odpočítávat čas k současným útokům na Coral a na domovskou planetu Rraeyů. Zamýšlíme dvě věci: získat nazpět Coral a znemožnit Rraeyům poslat posily. Úder na jejich domov zneschopní lodě, které se tam nacházejí, a v dalších částech vesmíru si budou rraeyské síly muset vybrat, zda podpořit Coral nebo svou domovinu.</p> <p>Oba útoky závisí na jednom: zbavit Rraeye schopnosti zjistit, že přicházíme. To znamená zmocnit se jejich sledovací stanice a vypnout ji – ale<emphasis> nezničit</emphasis> ji. Technologii může KOS využít. Rraeyové jí možná nedokážou porozumět, ale my jsme technologicky mnohem dál. Stanici vyhodíme do vzduchu, jen pokud to bude naprosto nezbytné. Převezmeme ji a udržíme až do doby, než dostaneme dolů na povrch posily.“</p> <p>„Kolik času to zabere?“ zeptal se Jung.</p> <p>„Souběžné útoky začnou koordinovaně čtyři hodiny po vstupu do prostoru Coralu,“ řekl Crick. „V závislosti na prudkosti bojů lodi proti lodi můžeme po několika hodinách očekávat další jednotky, které nás podpoří.“</p> <p>„Čtyři hodiny po našem<emphasis> vstupu</emphasis> do oblasti?“ zeptal se Jung. „Ne od chvíle, kdy převezmeme sledovací stanici?“</p> <p>„Zcela správně,“ řekl Crick. „Takže se hergot rozhodně zmocníme stanice, dámy a pánové.“</p> <p>„Promiňte,“ ozval jsem se. „Trápí mě jedna maličkost.“</p> <p>„Ano, poručíku Perry?“ řekl Crick.</p> <p>„Úspěch útoku je založen na převzetí sledovací stanice, která zaznamenává naše příchozí lodě,“ řekl jsem.</p> <p>„Správně,“ potvrdil Crick.</p> <p>„Jde o tu samou stanici, která<emphasis> nás</emphasis> zachytí, až vyskočíme v oblasti Coralu,“ pokračoval jsem.</p> <p>„Správně,“ potvrdil opět Crick.</p> <p>„Jestli si vzpomínáte, byl jsem na lodi, kterou vysledovali, jakmile tam vstoupila,“ řekl jsem. „Skončila rozervaná na kusy a všichni na palubě, kromě mě, zahynuli. Neznepokojuje vás ani trochu, že by se<emphasis> t</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>hle</emphasis> lodi mohlo přihodit něco hodně podobnýho?“</p> <p>„Už dřív jsme tam pronikli nepozorovaně,“ řekl Tagore.</p> <p>„Toho jsem si vědom, protože právě mě<emphasis> Krahujec</emphasis><emphasis> </emphasis>zachránil,“ řekl jsem. „A věřte mi, že jsem za to vděčnej. Nicméně nevěřím, že se dá ten trik použít víckrát. A i když skočíme dostatečně daleko od planety, aby nás nezpozorovali, její dosažení nám zabere několik hodin. Načasování je naprosto mimo. Jestli má tohle vyjít, <emphasis>Krahujec</emphasis> musí vyskočit blízko planety. Takže bych rád věděl, jak tohle provedeme s předpokladem, že loď zůstane vcelku.“</p> <p>„Odpověď je opravdu velice jednoduchá,“ řekl major Crick.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Nepředpokládáme</emphasis>, že loď zůstane vcelku. Čekáme, že ji okamžitě smetou z nebe. Ve skutečnosti s tím počítáme.“</p> <p>„Cože?“ vydechl jsem. Rozhlédl jsem se kolem stolu v očekávání podobně zmatených výrazů. Namísto toho vypadali všichni poněkud zamyšleně. Považoval jsem to za velice znepokojující.</p> <p>„Takže seskok z vysoký orbity?“ zeptal se poručík Dalton.</p> <p>„Ano,“ potvrdil Crick. „Samozřejmě přizpůsobený situaci.“</p> <p>Zalapal jsem po dechu. „Už jste to<emphasis> někdy</emphasis> dělali?“</p> <p>„Ne tak docela, poručíku Perry,“ řekla Jane a upoutala pozornost na sebe. „Ale ano. Občas se přesouváme na planetu rovnou z kosmické lodi – obvykle pokud není možné použít čluny jako v tomto případě. Máme speciální skafandry, abychom se chránili před žárem při vstupu do atmosféry; jinak se jedná o normální seskok.“</p> <p>„Až na to, že v tomhle případě vám sestřelí loď přímo pod zadkem,“ řekl jsem.</p> <p>„Má to háček,“ potvrdila Jane.</p> <p>„Lidičky, jste naprostý cvoci,“ prohlásil jsem.</p> <p>„Je to skvělý plán,“ řekl major Crick. „Po výbuchu lodi budou považovat těla za letící trosky. KOS nám poslal skokovou sondu s čerstvou zprávou o poloze sledovací stanice, takže můžeme skočit nad planetu na přesné místo pro seskok našich lidí. Rraeyové se budou domnívat, že náš útok zlikvidovali ještě dříve, než začal. Nebudou o nás mít ani tušení, dokud je nenapadneme. A to už bude příliš pozdě.“</p> <p>„Pokud počáteční úder někdo přežije,“ řekl jsem.</p> <p>Crick pohlédl na Jane a pokynul jí.</p> <p>„KOS nám vytvořil určitý prostor,“ začala vysvětlovat Jane. „Do rojů zaštítěných raket umístili skokové pohony a vrhali je do oblasti Coralu. Po zásahu štítu jsou vystřeleny rakety, které je velice obtížné zneškodnit. V posledních dvou dnech jsme tak dostali několik rraeyských lodí. Takže jejich lodě teď před výstřelem vždy několik vteřin vyčkávají, aby dokázaly zaměřit všechno, co se na ně vyřítí. To nám dává zhruba deset až třicet vteřin, než bude<emphasis> Krahujec</emphasis> zasažen. Pro loď, která zásah neočekává, to je málo času, aby stihla reagovat, ale nám to stačí k tomu, aby se naši dostali ven. Možná i osazenstvo velitelského můstku bude mít příležitost začít útok na odvrácení pozornosti.“</p> <p>„Někdo kvůli tomu zůstane na můstku?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Připravíme se stejně jako ostatní a loď budeme řídit NeuroKompem,“ vysvětloval major Crick. „Ale vyčkáme na lodi až do vypuštění první salvy raket. Dokud se nedostaneme hlouběji do atmosféry Coralu, nechceme mimo loď NeuroKompy používat; mohlo by nás to prozradit Raeyům, kteří monitorují aktivitu. Je to samozřejmě riskantní, ale riziko podstupuje každý na této lodi. Tím se dostáváme k vám, poručíku Perry.“</p> <p>„Mně,“ řekl jsem.</p> <p>„Určitě byste nechtěl zůstat na zasažené lodi,“ poznamenal Crick. „Zároveň na takový druh mise nejste vycvičen a také jsme vám slíbili, že zde budete jako poradce. Nemůžeme po vás s dobrým svědomím chtít, abyste se toho účastnil. Po skončení porady vám poskytneme člun a zpátky k Phoenixu bude vyslána skoková sonda se souřadnicemi a žádostí o vyzvednutí. Ve skokové vzdálenosti má Phoenix připravené záchranné lodě; během jednoho dne by vás měly vyzvednout. Nicméně dostanete zásoby na měsíc. Kdyby bylo třeba, člun je vybaven vlastními nouzovými skokovými sondami.“</p> <p>„Takže mě pošlete pryč,“ prohlásil jsem.</p> <p>„Nic proti vám,“ řekl Crick. „Generál Keegan očekává zprávu o situaci a vyjednávání s Consu. K tomu jste jako článek mezi námi a normálním KOSem nejpovolanější.“</p> <p>„Pane, s vaším svolením bych rád zůstal,“ řekl jsem.</p> <p>„My pro vás vážně nemáme místo, poručíku,“ řekl Crick. „Této misi nejlépe posloužíte zpátky na Phoenixu.“</p> <p>„Pane, se vší úctou, minimálně jedno místo se vám uvolnilo,“ řekl jsem. „Seržant Hawking zemřel při vyjednávání s Consu, vojín Aquinasová postrádá půlku paže. Před začátkem mise stav doplnit nezvládnete. Já sice nejsem členem zvláštních jednotek, ale už mám něco za sebou. A jsem přinejmenším lepší než nic.“</p> <p>„Vzpomínám si, že jste nás nazval naprostými cvoky,“ pronesl ke mně kapitán Jung.</p> <p>„To<emphasis> jo,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekl jsem. „Takže jestli to chcete zvládnout, budete potřebovat veškerou pomoc, která se nabízí. Navíc, pane,“ řekl jsem a otočil se ke Crickovi, „víte, že jsem tam ztratil svoje lidi. Nepřipadá mi správné držet se stranou.“</p> <p>Crick pohlédl na Daltona. „Jak jsme na tom s Aquinasovou?“ zeptal se.</p> <p>Dalton pokrčil rameny. „Zrychlená regenerace,“ řekl. „Bolí to sice jako čert, ale před seskokem bude v pořádku. Já ho nepotřebuju.“</p> <p>Crick se obrátil na Jane; hleděla na mě. „Je to na tobě, Saganová,“ řekl Crick. „Hawking byl tvůj poddůstojník. Jestli ho chceš, je tvůj.“</p> <p>„Já ho<emphasis> nechci</emphasis>,“ řekla Jane, a když to říkala, dívala se přímo na mě. „Ale má pravdu. Jeden do počtu mi chybí.“</p> <p>„Dobře,“ řekl Crick. „Takže ho připravte, jak nejlépe můžete,“ řekl a otočil se ke mně. „Jakmile poručík Saganová zjistí, že se nehodíte, končíte nacpanej ve člunu, rozumíme si?“</p> <p>„Rozumíme, majore,“ řekl jsem a upíral pohled na Jane.</p> <p>„Skvělé,“ řekl. „Vítejte ve zvláštních jednotkách, Perry. Pokud vím, jste první narozený, kterého jsme kdy mezi sebou měli. Snažte se nedělat kraviny, protože v opačném případě vám slibuji, že Rraeyové budou vážně váš poslední problém.“</p> <p>Jane vstoupila do mé kajuty bez vyzvání; byla mým nadřízeným důstojníkem, takže si to mohla dovolit. „Co to mělo do prdele znamenat?“ zeptala se.</p> <p>„Máš o jednoho míň,“ řekl jsem. „Já jsem jeden. Spočítej si to.“</p> <p>„Dostala jsem tě na tuhle loď s vědomím, že skončíš nacpanej ve člunu. Kdyby ses vrátil zpátky k pěchotě, dostal by ses na jednu z lodí, který se chystaj k útoku. Jestli se nezmocníme sledovací stanice, víš dobře, co se s těma loděma a každým na palubě stane. Tohle byl jedinej způsob, jak tě z toho dostat, na kterej jsem přišla, a tys to právě podělal.“</p> <p>„Mohlas říct Crickovi, že mě nechceš,“ řekl jsem. „Slyšela si ho. Moc rád by mě šoupnul do člunu a nechal poletovat v prostoru Consů, dokud mě někdo nevyzvedne. Neudělalas to proto, že víš, jak zasraně šílenej tenhle plán je. Víš, že budete potřebovat veškerou pomoc, kterou můžete mít. Nevěděl sem, že to budeš<emphasis> ty,</emphasis> ke komu se dostanu, chápeš, Jane. Kdyby nedali do pořádku Aquinasovou, moh sem klidně skončit na tyhle misi u Daltona. Dokud to Crick neřek, dokonce sem ani nevěděl, že byl Hawking tvůj poddůstojník. Jen mi došlo, že jestli má tohle vyjít, hodí se vám naprosto každej.“</p> <p>„Proč se o to tak staráš? Není to tvůj úkol. Nejsi jeden z nás.“</p> <p>„Fakt ne? Sem na lodi. Díky tobě. A nemám kam jít. Celá moje rota je rozprášená a většina mejch kamarádů to už má za sebou. Mimochodem, jak jeden z<emphasis> vás</emphasis> poznamenal, všichni sme lidi. Hergot, dokonce sem stejně jako ty vyrost v laboratoři. Aspoň moje tělo. Klidně sem moh skončit jako jeden z vás. Takže teď sem.“</p> <p>Jane se rozohnila. „Nemáš nejmenší představu o tom, jaký je bejt jeden z nás,“ prohlásila. „Chtěl si o mně něco vědět. Co přesně? Chceš vědět, jaký to je probudit se jednoho dne s hlavou nacpanou celou knihovnou – vším od toho, jak naporcovat prase, až po to, jak pilotovat hvězdnou loď – ale neznat svoje vlastní jméno? Nebo jestli vůbec nějaký máš? Chceš vědět, jaký to je nemít dětství, nebo dokonce nevidět dítě až do chvíle, kdy se dostaneš do nějaký vypálený kolonie a jedno mrtvý vidíš přímo před očima? Možná bys rád slyšel o tom, jak poprvý někdo z nás mluví s nějakým narozeným a musí se držet, aby dotyčnýho nepraštil, protože mluví tak pomalu, pohybuje se tak pomalu a myslí tak zkurveně pomalu, že nechápeme, proč se je vůbec snažej nabírat?</p> <p>Nebo bys možná rád věděl, jak si každej ze zvláštních jednotek vysní svojí minulost. Uvědomujem si, že jsme jako Frankensteinovo monstrum. Víme, že jsme složený z částeček a kousků mrtvejch. Díváme se do zrcadla, a přitom víme, že se díváme na někoho jinýho, a že existujeme jen proto, že oni<emphasis> zemřeli</emphasis> – a jsou pro nás navždycky ztracený. Takže si všichni představujeme, jaký asi byli. Představujeme si jejich životy, jejich dětství, jejich manžele a děti a víme, že<emphasis> nic z toho nikdy</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mít nebudeme.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Vykročila a přistoupila těsně ke mně. „Chceš vědět, jaký to je setkat se s manželem ženy, kterou jsi býval? Vidět záblesk poznání v jeho tváři, ale sám nic podobnýho necítit? Bez ohledu na to, jak moc bys chtěl? Uvědomovat si, jak zoufale tě chce oslovovat jménem, které není tvoje? Vědět, že když se na tebe dívá, vidí desetiletí života, a ty z něho neznáš nic? Vědět, že byl s tebou,<emphasis> uvnitř</emphasis> tebe, držel tě za ruku, když jsi umíral, a říkal ti, že tě miluje? Vědět, že z tebe nemůže udělat narozenýho, ale dát ti návaznost, historii, nějakou představu, která ti třeba pomůže pochopit, kdo seš? Umíš si vůbec představit, jaký to vůbec je chtít to pro sebe? Za jakoukoliv cenu to uchránit?“</p> <p>Blíž. Rty se téměř dotýkala mých, ale nebyl v tom ani náznak polibku. „Žil si se mnou desetkrát dýl než<emphasis> já</emphasis><emphasis> </emphasis>sama,“ řekla. „Víš o mně všechno. Nedokážeš si představit, co to pro mě znamená. Protože<emphasis> nejsi jeden z nás.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Odstoupila.</p> <p>Hleděl jsem na ni, jak se odtahuje. „Nejsi ona,“ řekl jsem. „Samas to tvrdila.“</p> <p>„Ach, kristepane,“ odsekla.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Lhala</emphasis> jsem.<emphasis> Jsem</emphasis> ona a ty to víš. Kdyby žila, narukovala by do KOSu a oni by použili tu samou zatracenou DNA, aby vytvořili její nový tělo, který mám teď já. V genech mám sice nacpaný mimozemský sračky, ale ani ty nejsi tak úplně člověk. A ani ona by nebyla. Moje lidská část je stejná, jakou by měla ona. Chybí mi pouze vzpomínky. Postrádám jenom ten celej druhej život.“</p> <p>Znovu ke mně přistoupila a pohladila mě po tváři. „Jsem Jane Saganová, to vím. Posledních šest let je mejch a sou skutečný. Tohle je<emphasis> můj</emphasis> život. Ale jsem i Katherine Perryová. Chci ten život zpátky. A to můžu jen díky tobě. Musíš zůstat naživu, Johne. Bez tebe se znovu ztratím.“</p> <p>Sáhl jsem po její ruce. „Tak mi pomoz zůstat naživu,“ řekl jsem. „Řekni mi všechno, co potřebuju vědět, aby se ta mise podařila. Ukaž mi všechno, co potřebuju, abych tvý četě pomoh. Pomoz mi, ať můžu pomoct tobě, Jane. Máš pravdu, nemám tušení, jaký to je bejt ve tvý kůži. Bejt jeden z vás. Ale vím, že nechci někde poletovat v zatraceným člunu, zatímco vám jde o krk. Já tě taky potřebuju, abych zůstal naživu. Stačí ti to?“</p> <p>„Stačí,“ odvětila. Uchopil sem její ruku a políbil ji.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 17</strong></p> <p><emphasis>Tohle je jednoduchý</emphasis> – zaslala mi Jane. <emphasis>Prostě se do toho</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>polož </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>Dveře nákladového prostoru se rozletěly, výbušná dekomprese zrcadlící předchozí cestu na Coral. Jednou se sem musím dostat bez toho, abych byl vyhozen z nákladového prostoru. Tentokrát alespoň odstranili nebezpečné neupevněné předměty;<emphasis> Krahujec</emphasis> nesl jen posádku a vojáky nastrojené v objemných vzduchotěsných skafandrech k seskoku. Nohy jsme měli takříkajíc přibité k podlaze elektromagnetickými úchyty, ale jakmile vrata odletí dostatečně daleko, aby nás nezabila, úchyty se uvolní a my vypadneme ven, odnášeni unikajícím vzduchem – nákladový prostor pro jistotu natlakovali, aby v něm byl stále dostatek vzduchu.</p> <p>Přišel okamžik pravdy. Magnety povolily. Připadal jsem si, jako by mě nějaký obr tahal z poměrně rozlehlé myší díry. Poslechl jsem Jane, poddal se tomu a náhle jsem letěl vesmírem. To bylo v pořádku, protože jsme chtěli vypadat, jako že jsme to vůbec nečekali, pro případ, že nás Rraeyové sledují. Spolu s ostatními ze zvláštních jednotek jsem bez rozloučení vylétl ven a prožíval nepříjemný okamžik závratě, když se<emphasis> ven</emphasis> změnilo v<emphasis> dolů</emphasis><emphasis> </emphasis>a<emphasis> dolů</emphasis> znamenalo dvě stě kilometrů k temné mase Coralu, na jehož východě právě končil den. Vlastní rotace mě otočila právě včas nato, abych spatřil, jak<emphasis> Krahujec</emphasis><emphasis> </emphasis>na čtyřech místech explodoval. Na vzdáleném boku lodi vyrazily ohnivé koule a plameny zvýraznily její obrys. Kvůli vzduchoprázdnu kolem jsem neslyšel žádný zvuk ani necítil žár, ale o to silnější byl obrazový vjem. Měl jsem štěstí, a při otočce jsem spatřil, jak<emphasis> Krahujec</emphasis><emphasis> </emphasis>vystřeluje rakety směrem k nepříteli, jehož postavení jsem nedokázal zachytit. Na zasažené lodi někdo zůstal. Znovu jsem se otočil, a tentokrát uviděl, jak se <emphasis>Krahujec</emphasis> po dalším zásahu raketami rozpadá na dvě části. Kdokoli zůstal na lodi, byl už mrtev. Doufal jsem, že rakety, které vypálil, zasáhly cíl.</p> <p>Padal jsem osamoceně na Coral. Ostatní se mohli nacházet poblíž, ale neměl jsem možnost, jak to zjistit; skafandry neodrážely světlo a bylo zakázáno komunikovat, dokud nepronikneme horní vrstvou atmosféry. Někoho dalšího bych si všiml jen v případě, že by na okamžik zakryl světlo hvězd. Jakmile je potřeba dostat se na planetu tak, aby si vás nikdo nevšiml, vyplatí se být nenápadný. Nějakou dobu jsem padal a pozoroval zvětšující se Coral.</p> <p>Můj NeuroKomp zabzučel; nastal čas vytvořit ochranný štít. Odsouhlasil jsem provedení, a z pouzdra na mých zádech vyplul proud nanobotů. Kolem mě se rozvlnila elektromagnetická sítka botů a uzavřela mě do matně černé koule. Teď jsem opravdu padal do temnoty. Poděkoval jsem bohu, že netrpím vážnou klaustrofobií; v opačném případě bych právě umíral strachy.</p> <p>Zaštítění bylo klíčem k seskoku z vysoké orbity. Při vstupu do atmosféry chránilo vojáka uvnitř před kremací dvěma způsoby. Nejprve se ještě ve vzduchoprázdnu vytvořila ochranná koule, která snižovala přenos tepla – pokud se voják nedotkl povrchu štítu, který pronikal ovzduším. Aby se tomu předešlo, tatáž elektromagnetická kostra, kterou boti k zaštítění vytvořili, držela zároveň vojáka ve středu koule, čímž mu bránila v pohybu. Nebylo to zrovna pohodlné, ale to by nebylo ani zpopelnění, jakmile by se ve vysoké rychlosti zavrtaly molekuly vzduchu do masa.</p> <p>Boti odebírají žár, část energie použijí k vytvoření izolační elektromagnetické sítě a ze zbývajícího tepla odčerpají tolik, kolik je potřeba. Jakmile jeden z botů shoří, nastoupí skrze síť na jeho místo okamžitě další. Je to naprosto dokonalé; štít přestanete potřebovat dřív, než se vyčerpá. S malou rezervou byla naše dávka botů speciálně nastavena na atmosféru Coralu. Ale nervozitě se prostě neubráníte.</p> <p>Jakmile se štít začal zarývat do horní vrstvy atmosféry, cítil jsem vibrace; Kretén mě celkem zbytečně upozornil na turbulence. Chrastil jsem ve své malé kouli; štít držel, ale houpal mnou víc, než se mi zamlouvalo. Jestliže mohl plášť koule přesměrovat několik tisíc stupňů žáru přímo na povrch vašeho těla, jakýkoli, byť nepatrný pohyb jeho směrem pochopitelně znepokojoval.</p> <p>Kdyby dole na povrchu Coralu někdo vzhlédl k nebi, spatřil by stovky meteoritů náhle prolétajících nocí; jakémukoli podezření ohledně povahy těchto meteoritů mělo předejít vědomí, že jsou to nejpravděpodobněji trosky korábu, který jednotky Rraeyů právě sestřelily z nebe. Ve výšce stovek tisíc metrů vypadá padající voják a padající kus trupu korábu stejně.</p> <p>Odpor hustší atmosféry odvedl svou práci a kouli zpomalil; po několika vteřinách se zhroutila a já se provalil ven jako líhnoucí se kuře prakem vystřelené ze skořápky. Teď už se mi nenabízel pohled na černou zeď botů, ale na tmavý svět, jen na několika místech osvětlený luminiscencí řas, jejichž záře nejasně obkreslovala korálové útesy, a potom výraznějšími světly původní lidské osady a ležení Rraeyů. My jsme směřovali k těm druhým.</p> <p><emphasis>Ruším komunikační klid</emphasis> – poslal major Crick. Překvapilo mě to; domníval jsem se, že zahynul na Krahujci. <emphasis>Velitelé čet se nahlásí; vojáci se seřadí podle nich </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>Asi kilometr na západ ode mě a několik set metrů výše se náhle neonově rozsvítila Jane. Samozřejmě ne ve skutečnosti; to by se stala skvělým terčem pro pozemní jednotky. Můj NeuroKomp mi tak ukazoval, kde se nachází. Všude kolem i ve velké dálce se postupně rozzářili další: moji kolegové z čety. Točili jsme se ve vzduchu a seskupovali. Mezitím se v mém zorném poli proměnil povrch Coralu ve spojitou překrývající se síť s několika zářícími body těsně u sebe: sledovací stanice a její bezprostřední okolí.</p> <p>Jane nás začala zaplavovat údaji. Jakmile jsem se připojil k její četě, vojáci zvláštních jednotek se mnou přestali mluvit nahlas a vrátili se ke svému obvyklému způsobu dorozumívání. Předpokládali, že pokud s nimi budu bojovat, musím se přizpůsobit. Poslední tři dny se pro mě změnily v komunikační změť; když Jane tvrdila, že narození komunikují pomalu, jednalo se o taktní vyjádření. Zvláštní jednotky si chrlily zprávy rychleji, než jsem stačil mrknout. Konverzace a debaty končily dříve, než jsem stihl pochopit první zprávu. Nejvíce mátlo to, že zvláštní jednotky se ve svých přenosech neomezovaly na textové nebo verbální zprávy. Využívaly totiž schopnost NeuroKompu přenášet i emocionální informaci, kterou používaly jako interpunkci. Někdo poslal vtip a každý, kdo ho dostal, se začal přes NeuroKomp smát; hlavu vám proděravěla tisícovka broků smíchu. Dostával jsem z toho migrénu.</p> <p>Ale opravdu to byl účinnější způsob, jak „mluvit“. Úkol naší čety, plány a strategii načrtla Jane během desetiny času, který by zabrala porada velitele v běžném KOSu. Což je vážně výhoda, když během porady padáte se svými vojáky volným pádem na povrch planety. Překvapivě jsem byl schopen sledovat poradu téměř tak rychle, jak ji Jane vedla. Zjistil jsem, že tajemství spočívá v tom přestat se s tím prát nebo pokoušet se třídit údaje navyklým způsobem podle jednotlivých částí hovoru. Prostě se smiřte s tím, že pijete z nadoraz otevřené požární hadice. Také pomáhalo, že jsem moc často neodpovídal.</p> <p>Sledovací stanice ležela na vyvýšenině v uzavřeném konci údolíčka poblíž menší lidské osady, kterou Rraeyové obsadili. Místo bylo původně vybráno pro řídicí středisko osady a obklopeno provozními budovami; Rraeyové se zde usadili, aby využili elektrické vedení a vyrabovali řídicí počítačové středisko a přenosové a další zdroje. V řídicím středisku a kolem něj se opevnili, ale snímky v reálném čase (pořízené členkou Crickova velitelského týmu, která měla průzkumný satelit v podstatě připevněný na hrudi) ukazovaly, že tyto pozice mají slabou výzbroj a obsazení. Rraeyové si byli příliš jisti, že nová technologie a hvězdné lodě dokážou zlikvidovat jakoukoli hrozbu.</p> <p>Ostatní čety dostaly za úkol převzít řídicí středisko a vyhledat a zajistit přístroje, které shromažďovaly informace ze satelitů a připravovaly je na přenos nahoru k rraeyským korábům. Cílem naší čety bylo zmocnit se přenosové věže, z níž putoval signál k lodím. Pokud jej zprostředkovávalo pokročilé vybavení Consů, měli jsme ho jen vypnout a bránit proti nevyhnutelnému protiútoku; když narazíme jen na rraeyská zařízení, měli jsme rozkaz jednoduše vyhodit všechno do povětří.</p> <p>V obou případech měla sledovací stanice zůstat mimo provoz a rraeyské hvězdné lodě létat naslepo, bez možnosti zjistit, kdy a kde se naše lodě objeví. Věž stála dál od hlavního řídicího střediska a na rozdíl od ostatního byla poměrně silně střežena. Měli jsme v plánu, ještě dříve, než se dostaneme na zem, snížit počty obránců.</p> <p><emphasis>Zaměřit cíle</emphasis> – poslala Jane, a v našich NeuroKompech se zvětšila síť cílového místa. V infračerveném spektru zářili rraeyští vojáci a jejich stroje; žádný útok zjevně neočekávali. Jednotky, týmy a nakonec jednotliví vojáci si vybírali cíle a připravovali se na jejich odstranění. Plánovali jsme zasáhnout Rraeye, ne jejich vybavení, které jsme měli v úmyslu využít, až se s nimi vypořádáme. Zbraně lidi nezabíjejí, zabíjejí je mimozemšťané tisknoucí spoušť. Se zaměřenými cíli jsme se od sebe pomalu oddělovali; teď už zbývalo jen sestoupit do jednoho kilometru.</p> <p><emphasis>Jeden kilometr </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>Ve výši jednoho tisíce metru se zbytek botů přeskupil do ovladatelného padáku, který nám zvednul žaludek, ale snížil rychlost pádu. Manévrováním jsme se mohli jeden druhému vyhýbat. Stejně jako bojové obleky, i padáky měly maskování a ochranu proti žáru, takže nás ze země nemohl nikdo vidět, pokud by vysloveně nevěděl, na co se zaměřit.</p> <p><emphasis>Odstranit cíle</emphasis> – poslal major Crick. Tichý sestup vystřídal pronikavý rachot véúček vypouštějících déšť kovu. Vojáci Rraeyů a osazenstvo na zemi náhle končili s ustřelenými hlavami a končetinami; jejich kolegům zbýval jen zlomek vteřiny, aby zaznamenali, co se stalo, než stihl stejný osud i je. Já jsem zaměřil tři Rraeye blízko přenosové věže; první dva šli bez hlesu k zemi; třetí namířil svou zbraň do tmy připraven vystřelit. Domníval se, že se nacházím spíše před ním než ve vzduchu. Zasáhl jsem ho ještě dříve, než měl příležitost uvědomit si svůj omyl. Během pěti vteřin zemřel každý Rraey, který se venku v dohledu nacházel. My jsme se v tu dobu ještě stále pohybovali několik set metrů nad povrchem.</p> <p>Reflektory jsme vyřadili hned, jak je rozsvítili. Pumpovali jsme rakety do opevnění a zákopů a rozmetávali každého, kdo v nich seděl. Z řídicího střediska a ležení proudili vojáci Rraeyů, hromadili se a mířili na základě dráhy raket; my jsme však stačili odmanévrovat jinam a teď si vybírali Rraeye, kteří stříleli na volném prostranství.</p> <p>Na přistání jsem si vybral místo blízko přenosové věže a Kreténovi nařídil vypočítat úhybnou manévrovací dráhu. Když jsem se blížil, ze dveří boudy vedle věže vyrazili dva Rraeyové pálící nahoru mým směrem a běželi k řídicímu středisku. Jednoho jsem trefil do nohy. S vřískotem se skácel. Druhý přestal střílet a za pomoci svalnatých nohou podobných ptačím se snažil utéct. Dal jsem Kreténovi pokyn uvolnit padák; elektrostatická vlákna držící ho pohromadě se rozpadla, boti se změnili v netečný prach a padák zmizel. Dopadl jsem k zemi z několika metrů, překulil se, vyskočil a spatřil rychle ustupujícího Rraeye. Běžel přímo, místo aby uhýbal a kličkoval, a tak se pro mě stal snadným cílem. Šel k zemi jediným výstřelem do středu těla. Za mnou ještě stále ječel ten druhý Rraey, ale náhle se ozval výstřel a on zmlkl. Otočil jsem se a spatřil Jane, jak k jeho tělu míří s VU.</p> <p><emphasis>Za mnou</emphasis> – poslala a ukázala směrem k boudě. Blížili jsme se k ní, když vtom ze dveří vyrazili další dva Rraeyové, zatímco třetí zahájil krycí palbu zevnitř. Jane padla k zemi a palbu opětovala, zatímco já se zaměřil na uprchlíky. Tihle kličkovali; jednoho jsem dostal, ale druhý unikl, přičemž si natloukl hýždě o ohrazení. Jane mezitím unavila přestřelka s Rraeyem v boudě a střelila dovnitř granát. Zevnitř se ozvalo tlumené zavřeštění a potom hlasitá rána, následovaná velkými kusy Rraeye vylétajícími ven ze dveří.</p> <p>Pokračovali jsme a vstoupili do místnosti uvnitř boudy pokryté zbytky Rraeye a zaplněné řadou elektronických přístrojů. NeuroKomp potvrdil, že se jedná o rraeyské komunikační vybavení; tohle bylo operační centrum věže. Spolu s Jane jsme se stáhli a poslali do boudy rakety s granáty. Všechno to pěkně vyletělo do vzduchu; věž teď byla mimo provoz. Ale stále jsme se museli postarat o vysílací zařízení na jejím vršku.</p> <p>Jane obdržela od svých velitelů jednotek zprávy o současném stavu; věž a její okolí byly obsazené. Po počátečním ostřelování se Rraeyové nedokázali zformovat. Skončili jsme s mírnými ztrátami, nezahynul nikdo z čety. Další fáze útoku také proběhly skvěle; nejtěžší boj se odehrával v řídicím středisku. Naši postupovali z místnosti do místnosti a zabíjeli Rraeye. Jane poslala dvě jednotky, aby podpořily naše uvnitř, další jednotku postarat se o rraeyské mrtvoly a vybavení ve věži a dvě jednotky na vytvoření obranného obvodu.</p> <p><emphasis>A ty</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis> obrátila se na mě a ukázala k věži. <emphasis>Vylez nahoru a zjisti, co máme </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p>Pohlédl jsem na věž, která se podobala obyčejné rádiové věži na Zemi. Byla asi sto padesát metrů vysoká s kovovou základní konstrukcí a něčím velkým nahoře. Zatím nejpůsobivější rraeyský kousek. V době jejich příletu tady nestála, takže ji museli vztyčit v poměrně krátké době. Šlo jen o rádiovou věž, ale na druhou stranu ji zkuste postavit během jediného dne a uvidíte, jak vám to půjde. Svorníky věže tvořily žebřík stoupající k vrcholu; rraeyská tělesná stavba a výška se podobaly lidské, takže jsem po nich mohl vyšplhat. Vyrazil jsem vzhůru.</p> <p>Na vrcholu nebezpečně foukal vítr a nacházel se tam svazek antén a vybavení velikosti auta. Nechal jsem Kreténa, ať to porovná s knihovnou rraeyské technologie. Stále shoda. Všechna data vedená dolů ze satelitů končila v řídicím středisku. Doufal jsem, že se ho podařilo obsadit bez toho, abychom přístroj uvnitř omylem vyhodili do povětří.</p> <p>Přeposlal jsem zprávu Jane. Oznámila mi, že čím rychleji se dostanu z věže dolů, tím menší je pravděpodobnost, že mě rozmačkají trosky. Jinou motivaci jsem nepotřeboval. Dostal jsem se dolů, a těsně nad hlavou mi proletěly rakety a zasáhly zařízení na vrcholu věže. Výbuch s kovovým třesknutím přerval stabilizační kabely věže, které by urazily hlavu každému, kdo by jim stál v cestě. Věž se zakymácela. Jane nařídila zasáhnout základnu věže; do kovových nosníků se zavrtaly rakety, věž se ohnula a se skřípěním se zhroutila k zemi.</p> <p>V místě, kde se nacházelo řídicí středisko, utichly zvuky boje a jen občas se ozýval pokřik; pokud tam předtím zůstali nějací Rraeyové, teď už byli mrtví. Nechal jsem Kreténa vyvolat údaje o čase. Od okamžiku, kdy jsme opustili<emphasis> Krahujce,</emphasis> neuplynulo ani devadesát minut.</p> <p>„Neměli nejmenší tušení, že přicházíme,“ řekl jsem Jane a zvuk vlastního hlasu mě docela překvapil.</p> <p>Jane na mě pohlédla, přikývla a potom se podívala k věži. „Neměli. To je ta dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že teď už o nás vědí. Zatím šlo všechno jako po másle. To těžší nás teprve čeká.“</p> <p>Otočila se a začala chrlit rozkazy ke své četě. Očekávali jsme protiútok. Mohutný.</p> <p>„Chceš bejt zase člověk?“ zeptala se mě Jane. Rozhovor se odehrál večer před přistáním na Coralu. Právě jsme si vybírali jídlo.</p> <p>„Zas?“ opáčil jsem s úsměvem.</p> <p>„Ty víš, co myslím. Mít opravdický lidský tělo. Bez umělotin.“</p> <p>„Jasně. Už mi k tomu zbejvá jen dalších osm divnejch let. Za předpokladu, že zůstanu naživu, odejdu do důchodu a usadím se.“</p> <p>„To budeš ale zase slabej a pomalej,“ poznamenala Jane s obvyklým taktem zvláštních jednotek.</p> <p>„Není to tak zlý. A má to další výhody. Například možnost mít děti. Nebo příležitost setkat se s někým, koho nemusíš hned zabít, protože je to mimozemskej nepřítel kolonií.“</p> <p>„Znovu zestárneš a zemřeš.“</p> <p>„Asi jo,“ připustil jsem. „To se lidem stává. Tohle“ zvedl jsem zelenou ruku – „zas tak moc ne, jak víš. A co se týká umírání, jako voják KOSu sem každej rok mnohem blíž smrti než jako kolonista. Suma sumárum je lepší bejt nemodifikovanej lidskej osadník.“</p> <p>„Ještě si neumřel.“</p> <p>„Zdá se, že na mě tam venku někdo dává pozor. Co chceš dělat ty? Plánuješ jít do důchodu a osídlovat?“</p> <p>„Zvláštní jednotky nechoděj do důchodu.“</p> <p>„Chceš říct, že nemůžou?“</p> <p>„Ne, to ne,“ řekla Jane. „Stejně jako vy sloužíme deset let, i když nemáme možnost tu dobu zkrátit. Jenom prostě nechodíme do důchodu.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Chybí nám zkušenost bejt jiný, než jaký jsme. Narodíme se, bojujeme, nic víc. A v tom jsme dobrý.“</p> <p>„Nikdy si nechtěla skončit s válčením?“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Třeba proto, že bys tím výrazně snížila riziko zemřít násilnou smrtí. A dostala bys příležitost žít život, o kterým si vždycky snila. Chápeš, minulost, kterou sis vysnila. Normální vojáci KOSu mají ten život, ještě než nastoupěj do služby. Ty ho můžeš mít po jejím skončení.“</p> <p>„Nevěděla bych, co dělat.“</p> <p>„V tom případě vítej mezi lidma,“ řekl jsem. „Takže ty tvrdíš, že nikdo ze zvláštních jednotek ze služby nevodešel? Nikdy?“</p> <p>„Jednoho nebo dva znám,“ připustila Jane. „Ale jen pár.“</p> <p>„Co se s nima stalo? Kam šli?“</p> <p>„Nejsem si úplně jistá,“ odvětila Jane neurčitě. Potom dodala: „Chci, aby ses zejtra držel v mý blízkosti.“</p> <p>„Chápu.“</p> <p>„Seš pořád strašně pomalej. Nechci, aby ses zamíchal mezi ostatní vojáky.“</p> <p>„Díky.“</p> <p>„Promiň, že ti to říkám tak neomaleně, ale sám si byl velitel. Chápeš moje obavy. Já jsem na riziko spojený s tvojí přítomností přistoupila dobrovolně. Ostatní nemusej.“</p> <p>„Chápu. Neurazil sem se. A neměj obavy. Dokážu se o sebe postarat. Jak víš, chci se dožít důchodu, tak to musím ještě nějakou dobu vydržet.“</p> <p>„Dobře že máš nějakou motivaci.“</p> <p>„Souhlas. I ty bys měla přemejšlet o odchodu na odpočinek. Jak říkáš, je dobrý mít proč zůstat naživu.“</p> <p>„Nechci zemřít. To stačí.“</p> <p>„Dobrá. Jestli někdy změníš názor, pošlu ti pohled z místa, kde budu. Přidáš se ke mně. Můžeme farmařit. Chovat kuřata. Pěstovat obilí.“</p> <p>Jane si odfrkla. „To nemyslíš vážně.“</p> <p>„Naprosto,“ řekl jsem a uvědomil si, že opravdu myslím.</p> <p>Na okamžik se odmlčela a potom řekla: „Farmaření se mi nelíbí.“</p> <p>„Jak to můžeš vědět?“ namítl jsem. „Nikdy si to nedělala.“</p> <p>„Kathy by se farmaření líbilo?“</p> <p>„Ani náhodou,“ řekl jsem. „Sotva se dokázala postarat o zahradu.“</p> <p>„Tak vidíš. Precedent se staví proti mně.“</p> <p>„Aspoň o tom trochu přemejšlej,“ navrhl jsem.</p> <p>„Možná to udělám,“ přikývla Jane.</p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>Kam jsem sakra dala ten zásobník na munici </emphasis><emphasis>–</emphasis> poslala Jane, a potom vybuchly rakety. Praštil jsem sebou na zem, a kolem mě prosvištěl odštěpek ze skalnatého útesu, na němž stála. Vzhlédl jsem a spatřil její škubající se ruku. Vyrazil jsem k ní, ale zadržela mě prudká palba. Otočil jsem se a znovu se ukryl za skálou.</p> <p>Vyhlédl jsem dolů na skupinu Rraeyů, která nás neočekávaně zaskočila; dva z nich se pomalu přesunovali na kopec k nám, zatímco třetí pomáhal poslednímu ládovat další raketu. Nepochyboval jsem o tom, kam ji zamíří. Střelil jsem granát k těm dvěma postupujícím a slyšel, jak se snaží ukrýt. Když se ztratili, přestal jsem se o ně starat a začal střílet na Rraeye s raketou. Skácel se k zemi, ale v posledním záchvěvu raketu odpálil; výstřel sežehl tvář jeho společníkovi, který řval, mlátil kolem sebe a svíral si řadu očí. Střelil jsem ho do hlavy. Raketa mezitím obloukem vzlétla a mizela v dálce. Neobtěžoval jsem se čekat, abych viděl, kde přistane.</p> <p>Rraeyové, kteří se snažili dostat na mou pozici, se znova začali škrábat vzhůru; aby se nenudili, poslal jsem jim další granát a vyrazil k Jane. Granát přistál u nohy jednoho z Rraeyů; druhý se vrhl k zemi. Střelil jsem po něm další granát. Tomu se už vyhnout nestačil.</p> <p>Poklekl jsem nad Jane, která sebou stále škubala, a spatřil kus skály, který se jí ze strany zabořil do hlavy. NanoKrev se bleskově srážela, ale u okrajů trochu prosakovala. Mluvil jsem na ni, ale neodpovídala. Spojil jsem se s jejím NeuroKompem, zahlceným citovými výlevy z šoku a bolesti. Její oči slepě bloudily. Umírala. Držel jsem ji za ruku a snažil se potlačit nepříjemný nával závratě a déja vu.</p> <p>Protiútok přišel za úsvitu, nedlouho poté, co jsme obsadili sledovací stanici, a ukázal se víc než mohutný; byl zuřivý. Jakmile Rraeyové zjistili, že jsme jim vyrvali z rukou jejich obranu, těžce zaútočili, aby se sledovací stanice znovu zmocnili. Z nedostatku času a plánování byl jejich útok chaotický, ale neúprosný. Na obzoru se vynořovaly jejich lodě a přivážely do boje další Rraeye.</p> <p>Vojáci zvláštních jednotek využívali svou zvláštní směs taktiky a šílenství, aby první z těchto pěchotních lodí přivítali a střetli se s Rraeyi hned při přistání; vystřelovali rakety a granáty do prostoru pro pasažéry v okamžiku, kdy se otevřely výstupní dveře. Nakonec se Rraeyům dostalo vzdušné podpory a začali se vyloďovat, aniž by je někdo rozmetal ve chvíli, kdy se dotkli země. Zatímco převážná část našich jednotek bránila řídicí středisko a ukořistěnou technologii Consů, kterou ukrývalo, naše četa se pohybovala po obvodu a co nejvíce ztěžovala postup útočníků. Proto jsem se s Jane ocitl na vyvýšeném skalisku několik set metrů od řídicího střediska.</p> <p>Přímo pod námi začal postupovat další tým Rraeyů. Byl nejvyšší čas vypadnout. Abych je zadržel, odpálil jsem k nim dvě rakety a potom se sehnul a hodil si Jane přes rameno. Zasténala, ale neohlížel jsem se na to. Zahlédl jsem balvan, který jsme cestou sem minuli, a zamířil k němu. Rraeyové za mnou mezitím stačili zamířit. Zasvištěly výstřely; tvář mi rozřízl úlomek skály. Dostal jsem se za balvan, položil Jane na zem a střelil granát k Rraeyům. Při výbuchu jsem vyběhl zpoza balvanu a spěchal k nim. Stačily dva dlouhé skoky. Zaskřehotali; takhle narychlo nevěděli, jak se vypořádat s člověkem, který se proti nim náhle vymrštil. Přepnul jsem VU na automat a zblízka je postřílel dřív, než se dokázali vzpamatovat. Pospíšil jsem si zpátky k Jane a spojil se s jejím NeuroKompem. Ještě tam byla. Zatím žila.</p> <p>Další kus cesty vypadal obtížně; mezi mnou a malým servisním hangárem, kam jsem se chtěl dostat, leželo asi sto metrů otevřeného prostranství. Oblast ohraničovala linie rraeyské pěchoty; přímo ve směru, jakým jsem chtěl vyrazit, se pohybovalo jejich vzdušné plavidlo lovící nepřátele. Spojil jsem se s Kreténem, abych zjistil polohu našich. Tři se pohybovali nedaleko: dva se nacházeli na mé straně bojiště ve vzdálenosti třiceti metrů a jeden na druhé straně. Přikázal jsem jim, aby mě kryli, znovu popadl Jane a rozběhl se k hangáru.</p> <p>Vzduchem se rozezněla střelba. Kulky se zavrtávaly do země těsně za mnou a odhazovaly na mě drny trávy. Ucítil jsem zásah do levého boku; projela mnou bolest a já se zkroutil. Nejspíš se mi udělá pěkná modřina. Dokázal jsem se ale udržet na nohou a pokračoval v běhu; za sebou jsem slyšel ničivou salvu raket zasahující rraeyské postavení. Kavalerie dorazila.</p> <p>Rraeyské plavidlo se mě chystalo odstřelit, ale odchýlilo se, aby se vyhnulo raketě vypuštěné jedním z našich. Zvládlo to, ale už nemělo to štěstí vyhnout se dalším dvěma přilétajícím z jiného směru. První zasáhla motor; druhá čelní sklo. Plavidlo ztratilo výšku a naklonilo se, ale ještě zůstalo ve vzduchu na tak dlouho, aby dostalo zásah poslední raketou, která se uvelebila v roztříštěném čelním skle a explodovala do kokpitu. S ohlušujícím rámusem dopadlo na zem, zatímco jsem já stačil doběhnout do hangáru. Rraey, který na mě zezadu mířil, obrátil svou pozornost k ostatním, kteří představovali mnohem větší problém. Rozrazil jsem dveře hangáru a vpadl s Jane dovnitř.</p> <p>Ve zdánlivém poklidu jsem posuzoval její životní funkce. Zranění na hlavě měla díky NanoKrvi zcela zaschlé; z toho důvodu nebylo možné zjistit, jak vážné poranění utrpěla, nebo jak hluboko do jejího mozku kamenné odštěpky pronikly. Puls měla zrychlený, dech však pomalý a nepravidelný. Tady se schopnost NanoKrve přenášet víc kyslíku hodila. Už jsem si nebyl tak jistý, že umírá, ale sám jsem nevěděl, co dělat, abych ji udržel naživu.</p> <p>Spojil jsem se s Kreténem, abych zjistil svoje možnosti, a jedna se nabízela: v řídicím středisku se nacházela malá ošetřovna. Její vybavení bylo skromné, ale zahrnovalo přenosnou stázovou komoru. Do doby, než se Jane dostane na jednu z lodí a zpátky k Phoenixu, kde už se jí ujmou lékaři, by ji komora mohla stabilizovat. Vzpomněl jsem si, jak mě posádka<emphasis> Krahujce</emphasis> také uložila do stázové komory po mém prvním výletu na Coral. Nastal čas laskavost oplatit.</p> <p>Oknem nade mnou prosvištěla řada kulek; někdo si na mě vzpomněl. Nejvyšší čas znovu pohnout kostrou. Připravil jsem se na další úprk do Rraeyi vybudovaného příkopu padesát metrů přede mnou, nyní obsazeného zvláštními jednotkami. Dal jsem jim vědět, že jsem na cestě; zatímco jsem k nim při běhu kličkoval, prokázali mi službu a zastavili palbu. Dostal jsem se zpátky za naši linii. Zbývající přesun do řídicího střediska proběhl bez problému.</p> <p>Dorazil jsem tam právě ve chvíli, kdy Rraeyové začali s jeho usilovným ostřelováním. Už ho nechtěli získat zpět; snažili se ho zničit. Pohlédl jsem k nebi. Jasně modrou ranní oblohou prosvítaly jiskřivé záblesky. Koloniální flotila přistávala.</p> <p>Zničit řídicí středisko a s ním technologii Consů nepotrvá Rraeyům příliš dlouho. Moc času mi nezbývalo. Vletěl jsem do budovy a běžel na ošetřovnu; všichni ostatní směřovali ven.</p> <p>V ošetřovně jsem našel cosi velkého a složitého. Byl to sledovací systém Consů. Jen bůh ví, proč se jej Rraeyové rozhodli umístit zde. Ale udělali to. Z toho důvodu zůstala ošetřovna jedinou místností v celé budově, která nebyla naprosto rozstřílená; zvláštní jednotky dostaly rozkaz zmocnit se sledovacího zařízení v jednom kuse. Naši chlapci a děvčata proto napadli Rraeye v této místnosti oslepujícími granáty a noži. Rraeyové tady stále ještě byli; pěkně rozkrájení a rozprostření po podlaze.</p> <p>Ploché a nevýrazné sledovací zařízení umístěné u zdi ošetřovny téměř spokojeně hučelo. Jediným vstupem/výstupem byl malý monitor a slot na rraeyský paměťový modul, nedbale pohozený na nemocničním stolku u postele vedle sledovacího zařízení. Stroj neměl sebemenší tušení, že se kvůli nadcházejícímu rraeyskému ostřelování za pár minut promění v klubko potrhaných drátů. Všechno naše úsilí zajistit tu zatracenou věc půjde do háje.</p> <p>Řídicí středisko se otřáslo. Přestal jsem myslet na sledovací zařízení a opatrně položil Jane na postel v ošetřovně. Začal jsem se rozhlížet po stázové komoře. Našel jsem ji v přilehlém skladu; vypadala jako pojízdné křeslo uzavřené příčnou polovinou umělohmotného válce. Na vedlejší poličce jsem našel dva přenosné zdroje energie; jeden jsem připojil ke komoře a studoval diagnostický panel. Měl vydržet dvě hodiny. Vzal jsem i druhý. Lepší, než toho později litovat.</p> <p>Dotlačil jsem stázovou komoru k Jane, když vtom přišel další zásah, který otřásl celou budovou a přerušil elektrický proud. Výbuch mě odhodil stranou. Uklouzl jsem po mrtvém Rraeyovi a cestou k zemi se praštil hlavou o zeď. V očích se mi zatmělo a projela mnou palčivá bolest. S nadávkami jsem se zvedal a cítil, jak mi ze škrábance na čele vytéká malý pramínek NanoKrve.</p> <p>Světla několik vteřin problikávala a mezi záblesky odesílala Jane vlny pocitů, které byly tak intenzivní, že jsem se musel chytit zdi, abych se vzpamatoval. Jane procitla; vnímala, a v těch několika vteřinách jsem spatřil, co si myslí, že vidí. V místnosti s ní byl někdo další. Vypadala přesně jako ona, rukama se dotýkala tváří Jane, zatímco ta se na ni usmívala. Záblesk, záblesk, a vypadala stejně, jako když jsem ji viděl naposled. Světlo znova zablikalo, zůstalo svítit a přelud zmizel.</p> <p>Jane sebou škubala. Přistoupil jsem k ní; měla otevřené oči a dívala se přímo na mě. Spojil jsem se s jejím NeuroKompem; stále se držela na pokraji vědomí.</p> <p>„Poslyš,“ řekl jsem mírně a vzal ji za ruku. „Dostalas to. Teď seš v pohodě, ale musím tě strčit do týhle stázový komory, dokud ti neseženeme nějakou pomoc. Jednou si mě zachránila, pamatuješ? Takže po tomhle budeme vyrovnaný. Jenom vydrž, rozumíš?“</p> <p>Slabě mi sevřela ruku, jako kdyby se snažila upoutat moji pozornost. „Já jsem jí viděla,“ zašeptala. „Viděla jsem Kathy. Mluvila na mě.“</p> <p>„Co říkala?“</p> <p>„Říkala…“ Jane na okamžik odpadla, než se na mě znovu zaměřila. „Řekla, že bych s tebou měla jít farmařit.“</p> <p>„Cos jí na to řekla ty?“</p> <p>„Řekla jsem dobrá.“</p> <p>„Dobrá.“</p> <p>„Dobrá,“ opakovala Jane a znovu omdlela. Její NeuroKomp vykazoval zmatenou mozkovou aktivitu; co nejopatrněji jsem ji zvedl a umístil do stázové komory. Políbil jsem ji a komoru aktivoval. Uzavřela se a začala hučet; nervové a fyziologické procesy Jane se zpomalily na minimum. Byla připravená na přesun. Pohlédl jsem dolů na kolečka, abych je nasměroval kolem mrtvého Rraeye, na kterém jsem před chvilkou uklouzl, a všiml si paměťového modulu vykukujícího z brašny na jeho břiše.</p> <p>Střediskem otřásl další výbuch. Navzdory zdravému rozumu jsem se natáhl, popadl paměťový modul, přešel k přístupovému slotu a vsunul ho dovnitř. Monitor ožil a objevil se na něm seznam souborů v rraeyském jazyku. Jeden soubor jsem otevřel. Obsahoval diagram. Zavřel jsem ho a zkusil jiný. Další diagramy. Vrátil jsem se k původnímu seznamu a hledal grafické rozhraní, abych zjistil, zda v něm není přístup do nejvyšší úrovně. Byl tam; vybral jsem ho a nechal Kreténa přeložit, na co se vlastně dívám.</p> <p>Před očima jsem měl uživatelskou příručku sledovacího systému Consů. Plány, návody, nastavení, řešení problémů. Všechno tu bylo. Nejlepší věc hned po samotném systému.</p> <p>Budovu zasáhl další dělostřelecký granát. Švihlo to se mnou na zem a letící střepina zdevastovala ošetřovnu. Kus kovu proděravěl monitor, na který jsem se díval; další provrtal díru v samotném sledovacím systému. Přístroj přestal mumlat a začal se zadrhávat. Popadl jsem paměťový modul, vyrval ho ze slotu, uchopil držadlo stázové komory a rozběhl se. Sotva jsem se dostal do bezpečné vzdálenosti, když řídicí středisko prorazila poslední střela a zcela ho zbořila.</p> <p>Rraeyové před námi ustupovali; středisko teď bylo jejich nejmenší problém. Tucty klesajících tmavých bodů nad hlavami se měnily v přistávající čluny naplněné vojáky KOSu, kteří prahli po tom získat planetu zpátky. S radostí jsem jim to přenechal. Chtěl jsem se z téhle hroudy dostat nejrychleji, jak to jen půjde.</p> <p>Opodál se major Crick radil s někým ze svých lidí; naznačil mi, abych přišel. Tlačil jsem Jane k němu. Major Crick na ni pohlédl a potom zpátky na mě.</p> <p>„Říkali, že jste sprintoval dobrý kilometr se Saganovou na zádech a ve chvíli, kdy Rraeyové začali s ostřelováním, vlezl do střediska,“ řekl Crick. „Měl bych vám asi připomenout, že jste to byl<emphasis> vy,</emphasis> kdo o<emphasis> nás</emphasis> tvrdil, že jsme cvoci.“</p> <p>„Já nejsem cvok, pane,“ odvětil jsem. „Mám poměrně dobře nastavený smysl pro přijatelné riziko.“</p> <p>„Jak je na tom?“ zeptal se Crick a pokývl k Jane.</p> <p>„Je stabilizovaná,“ řekl jsem. „Ale utrpěla vážné poranění hlavy. Musíme ji co nejrychleji dostat do nemocničního zařízení.“</p> <p>Crick pokývl k přistávajícímu člunu. „Tohle je první transport,“ řekl. „Budete v něm oba.“</p> <p>„Děkuji vám, pane,“ řekl jsem.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Já</emphasis> děkuji<emphasis> vám,</emphasis> Perry,“ řekl Crick. „Saganová je jedna z mých nejlepších důstojnic. Jsem vám vděčný za její záchranu. Kdyby se vám podařilo zachránit i ten sledovací systém, skutečně byste mi zpříjemnil den. Zdá se, že všechno naše úsilí s obranou toho zpropadenýho řídícího střediska přišlo vniveč.“</p> <p>„Pokud jde o to, pane,“ ozval jsem se a ukázal mu paměťový modul, „myslím, že mám něco, co by vám mohlo spravit náladu.“</p> <p>Crick zíral na paměťový modul a zamračil se na mě. „Nikdo nemá rád chytrolíny, kapitáne,“ podotkl.</p> <p>„Ne, pane, myslím, že nemá,“ řekl jsem. „Ačkoli správně je to poručíku.“</p> <p>„To se ještě uvidí.“</p> <p>Jane odletěla prvním člunem. Já se ještě trochu zdržel.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola 18</strong></p> <p>Povýšil jsem na kapitána. Jane jsem už znovu nespatřil.</p> <p>To první bylo mnohem dramatičtější než druhé: dostat Jane do bezpečí na vlastních zádech přes několik set metrů široké otevřené bojiště a pak ji umístit do stázové komory, zatímco kolem zuří boj – to samo o sobě postačovalo na pěkný zápis do oficiální zprávy z bitvy. Získat zároveň plány sledovacího systému Consů, jak už naznačoval major Crick, se zdálo jako přehánění. Ale co se dá dělat. Dostal jsem několik dalších medailí z druhé bitvy o Coral a nádavkem byl povýšen. Pokud si někdo všiml, že jsem se během měsíce stal z desátníka kapitánem, nechal si to pro sebe. Stejně tak i já. V každém případě jsem měl na několik měsíců dopředu zajištěné pozvání na skleničku. Samozřejmě v KOSu je všechno pití zdarma. Ale snaha se počítá.</p> <p>Plány Consů skončily ve vojenském výzkumu. Později mi Harry řekl, že probírat se jimi bylo jako číst boží poznámky. Rraeyové věděli, jak sledovací systém používat, ale neměli ponětí, jak funguje – dokonce i s podrobným schématem bylo nepravděpodobné, že by byli schopni dát dohromady jiný. Chyběly jim k tomu výrobní prostředky. Byli jsme si tím zcela jisti, neboť ani my jsme je k tomu neměli. Teorie, na níž byl přístroj založen, otevírala zcela nová odvětví fyziky a zapříčinila, že kolonie musely přehodnotit svou technologii skokového pohonu.</p> <p>Harry se stal součástí týmu, pověřeného praktickými aplikacemi té technologie. Byl z té funkce nadšený; Jesse si stěžovala, že s ním kvůli tomu nebylo k vydržení. Harryho dosavadní námitky, že na to jeho matematika nestačí, se ukázaly jako nepodstatné, protože na to ve skutečnosti nestačila matematika vůbec nikoho. To značně posílilo představu o Consu jako druhu, s nímž si není radno zahrávat.</p> <p>Několik měsíců po druhé bitvě o Coral se objevily fámy, že Rraeyové navštívili Consu s žádostí o další technologii. Consu odpověděli implozí rraeyské lodi a jejím vržením do nejbližší černé díry. Stále se mi to zdá přehnané. Ale je to jen fáma.</p> <p>Po Coralu mi KOS přidělil řadu pohodlných úkolů, počínaje cestováním po koloniích jako novopečený hrdina KOSu, abych ukázal kolonistům, jak ‚Koloniální obranné síly za VÁS bojují!‘. Musel jsem se účastnit mnoha průvodů a rozhodovat řadu soutěží ve vaření. Po několika měsících jsem už prahl po tom dělat něco jiného, ačkoli bylo hezké konečně navštívit jednu nebo dvě planety a nemuset tam zabíjet, cokoli se pohne.</p> <p>Po mé misi na získání podpory veřejnosti mě KOS nechal provázet houf přepravních lodí nových rekrutů. Stal jsem se osobou, která se musela postavit před tisícovku starých lidí v nových tělech a říct jim, ať se baví, a o týden později jim sdělit, že během deseti let tři čtvrtiny z nich zahynou. Tahle služební povinnost byla nesnesitelně hořkosladká. Chodil jsem do jídelní haly na přepravní lodi a viděl, jak se stmelují skupinky nových přátel a vytvářejí spojenectví stejně, jako jsem to dělal já s Harrym a Jesse, Alanem a Maggie, Tomem a Susan. Uvažoval jsem, kolik z nich to zvládne. Doufal jsem, že všichni. Věděl jsem však, že je to jen zbožné přání. Po několika měsících jsem požádal o jiné pověření. Nikdo proti tomu nic nenamítal. Nebyl to zrovna úkol, který by chtěl kdokoli plnit příliš dlouho.</p> <p>Nakonec jsem požádal o návrat do bojové služby. Ne že bych rád bojoval, ačkoli jsem v tom nepochopitelně vynikal. V tomhle životě jsem byl prostě voják. Se vším, co k tomu patří. Měl jsem v úmyslu toho jednoho dne nechat, ale do té doby jsem chtěl být v akci. Dostal jsem rotu a přidělení na<emphasis> Taos.</emphasis> Svoje současné zařazení. Je to dobrá loď. Velím skvělým vojákům. V tomhle životě si nemůžu přát nic lepšího.</p> <p>Už se nevidět s Jane bylo spíš méně dramatické. Koneckonců na tom nic moc není. Odletěla prvním člunem na<emphasis> Amarill;</emphasis> lodní lékař krátce pohlédl na její označení zvláštních jednotek a odtlačil ji do rohu ošetřovny, aby tam zůstala ve stázi, dokud se nevrátí na Phoenix a nepostarají se o ni lékařští odborníci zvláštních jednotek. Na Phoenix jsem se vrátil v<emphasis> Bakersfieldu.</emphasis> Tou dobou už byla Jane hluboko v útrobách nemocničního křídla pro zvláštní jednotky a pro pouhého smrtelníka, i když se jednalo o zbrusu nového hrdinu, se stala nedosažitelnou.</p> <p>Krátce poté jsem byl vyznamenán, povýšen a začalo mé diskuzní turné po stodolách v koloniích. Po nějakém čase jsem obdržel vzkaz od majora Cricka, že se Jane plně zotavila a spolu s většinou zbytku posádky<emphasis> Krahujce</emphasis> byla přeřazena na novou loď jménem<emphasis> Luňák.</emphasis> Za takových okolností by nebyl příliš dobrý nápad snažit se jí poslat nějakou zprávu. Zvláštní jednotky jsou zvláštní jednotky. Brigády duchů. Není nutné vědět, kam jdou, nebo co dělají, nebo jestli stojí přímo před vámi.</p> <p>Ale vím o nich. Kdekoli mě vojáci zvláštních jednotek spatří, pošlou mi prostřednictvím NeuroKompu krátký nepatrný záchvěv úcty. Jsem jediný narozený, který s nimi kdy sloužil, přestože jen krátce; jednoho z nich jsem zachránil a dokázal zvrátit neúspěch mise. Vždy pozdrav NeuroKompem opětuji, ale kromě toho nedám navenek nic znát. To jim vyhovuje. Na Phoenixu ani nikde jinde jsem Jane znovu neviděl.</p> <p>Ale dala o sobě vědět. Krátce po mém přidělení na <emphasis>Taos</emphasis> mě Kretén informoval, že mám zprávu od anonymního odesílatele. To byla novinka; dosud nikdy jsem nedostal NeuroKompem zprávu od anonymního odesílatele. Otevřel jsem ji. Spatřil jsem obrázek pole s obilím, v jehož pozadí se nacházela farma za úsvitu. Mohl to být i soumrak, ale neměl jsem ten pocit. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že se ve skutečnosti dívám na pohlednici. Pak jsem uslyšel její hlas. Hlas, který jsem slýchal od dvou různých žen.</p> <p><emphasis>Jednou ses mě zeptal, kam odcházejí zvláštní jednotky na odpočinek, a já ti odpověděla, že nevím </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> poslala. Ale vím to. Je místo, kam můžeme jít, když chceme poprvé zjistit, jaké je to být člověkem. Až ten čas nastane, myslím, že půjdu. Myslím, že chci, aby ses ke mně</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přidal. Nemusíš, ale kdybys chtěl, můžeš. Jak víš, jsi</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jeden z nás.</emphasis></p> <p>Na chvilku jsem zprávu pozastavil, a když jsem byl připraven, znovu jsem ji spustil.</p> <p><emphasis>Část ze mě byla kdysi někým, koho jsi miloval</emphasis> – pokračovala. <emphasis>Mám dojem, že ta část chce, abys ji znovu</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>miloval, a stejně tak chce po mně, abych já milovala tebe. Nemohu být ona. Mohu být jen sama sebou. Ale myslím, že kdybys chtěl, mohl bys mě milovat. Chtěla bych,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>abys chtěl. Když budeš moci, přijď za mnou. Budu tady.</emphasis></p> <p>Konec.</p> <p>Vzpomněl jsem si na den, kdy jsem naposled stál před hrobem své ženy a bez lítosti se odvrátil, protože jsem věděl, že tam není. Vstoupil jsem do nového života a znovu ji našel v ženě, která byla zcela stejnou osobou jako ona. Až tenhle život skončí, znovu se bez lítosti odvrátím, protože vím, že na mě čeká v dalším, jiném životě.</p> <p>Znovu už jsem ji nespatřil, ale vím, že k tomu dojde. Brzy. Velmi brzy.</p> <p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Poděkování</strong></p> <p>Cesta tohoto románu k vydání byla plná vzrušení a překvapení a během ní mi poskytlo pomoc a/nebo povzbuzení mnoho lidí, takže je těžké se rozhodnout, odkud začít.</p> <p>Ale začnu těmi, kteří knihu, kterou máte právě v ruce, dali dohromady. Nejprve a především děkuji Patricku Nielsenu Haydenovi za zakoupení rukopisu a uvážlivé provedení korekcí. Děkuji také Terese Nielsen Hayden za její neocenitelně dobrou práci, citlivost, rady a rozhovory. Donatu Giancolovi, který poskytl ilustraci na obálku vázaného vydání, která je mnohem lepší, než jsem mohl doufat. Zkrátka umí, stejně jako Irene Gallo, která je doufám touto dobou fanynkou Beach Boys. Děkuji také Johnu Harrisovi za obálku na brožovaném vydání. Také každému v Toru: všem velice děkuji, a slibuji, že si do příští knihy jejich jména zapamatuji.</p> <p>Na počátku se mnoho lidí nabídlo jako „beta testovatelé“, a já jim na oplátku nabídl místo v poděkování. Bohužel jsem vinou vlastní hlouposti celý seznam ztratil (je to už pár let), ale mezi těmi, kdo poskytli zpětnou odezvu, jsou (není nijak řazeno) Erin Rourke, Mary Anne Glazar, Christopher McCullough, Steve Adams, Alison Becker, Lynette Millett, James Koncz, Tiffany Caron a Jeffrey Brown. Nejméně na stejné množství jsem zapomněl a jména jsem nenašel ani ve svém e-mailovém archívu. Žadoním o odpuštění, děkuji jim za jejich úsilí a slibuji, že si pro příště budu vést lepší záznamy. Přísahám.</p> <p>Jsem zavázán následujícím science fiction/fantasy spisovatelům a vydavatelům za jejich pomoc a/nebo přátelství a doufám, že jim vrátím obojí: Cory Doctorowovi, Robertu Charlesi Wilsonovi, Kenovi MacLeodovi, Justine Larbalestier, Scottu Westerfeldovi, Charliemu Strossovi, Naomi Kritzer, Mary Anne Mohanraj, Susan Marii Groppi a především Nicku Saganovi, jehož příjmení jsem použil v tomto románu (na památku jeho otce), dobrému příteli a navíc váženému členovi Nickovy a Johnovy Společnosti navzájem se kopajících do zadku. Mnoho úspěchů přeji svému agentovi Ethanu Ellenbergovi, který má nyní za úkol přesvědčit lidi, aby knihu publikovali ve všech možných dalších jazycích.</p> <p>Děkuji přátelům a rodině, kteří mi pomohli udržet si zdravý rozum. Uvádím je zde bez konkrétního pořadí: Deven Desai, Kevin Stampfl, Daniel Mainz, Shara Zoll, Natasha Kordus, Stephanie Lynn, Karen Meisner, Stephen Bennett, Cian Chang, Christy Gaitten, John Anderson, Rick McGinnis, Joe Rybicki, Karen a Bob Basyeovi, Ted Rall, Shelley Skinner, Eric Zorn, Pamela Ribon (jsi jednička!), Mykal Burns, Bill Dickson a Regan Avery. Ocenění si zaslouží čtenáři „Whatever“ a „By The Way“, kteří museli protrpět mé blogování z publikační zkušenosti. S velkou láskou posílám polibek Kristině a Athéně Scalzi, které si tím celým musely projít. Mámě, Heather, Bobovi, Gale, Karen, Doře, Mikeovi, Brendě, Richardovi, všem neteřím, synovcům, bratrancům, sestřenicím, strýcům a tetám (těch je mnoho). Určitě jsem na někoho zapomněl, ale nechci svůj pozdrav přehánět.</p> <p>A na závěr děkuji vám, Roberte A. Heinleine, za dluhy, které (protože toto poděkování je umístěno na konci knihy) se staly zjevnými.</p> <p>JOHN SCALZI</p> <p>červen 2004</p><empty-line /><empty-line /><p>[1] pohádková postava, u nás Šípková Růženka</p> </section> </body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKQAYwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDzW/j3XRcqv3QMkD0qsu7K llB7dKv3igzA45wOfwqBV+fnj/GvqKC/dRXkSxoUiQMwHX0HNIcEknAzUxJ68HHT3piqNwL dBUzS3FFa3IdrEnIAOcjjNQ5+YDA9+KuY7jg+mahdSvzEcdBiuSXYV+pWkVlGSoAxjpnmoz l8BUHp0qxIRu5O7cccfSkZTjjHB9aykuqAgjzsO7GG/nSAbX7A+oAp77ZJDtO0E5+hpSg4U jqMfWsBgEPmtISAQMYwOKXa5fbgEd8ipEVhGMYOc5HtThGQxDDk8j0ppiRGu4A7cZHPSn7j 1GMk8jFSNkDaV6d/qaV4ghG05VhnpyPUVtB6jsgjydoKjGeQBUynaAQnUenSmxJ6Yzn+lTh AAw54FXJ6Ca10GMSeWxkDqAOacmwnHyjI9M1LsDZJyPp1qJYmEm0qc5xn6VMZ2Jkr6CqWHY A9MYprfMgBGT0zipWRSCRjOccetLs3KOMj1raLuUkluQ4DochRs9RSbAIiVReR0xjFTFCFO 0kjqRTAAGB5wRn9OlJxTQmyqVG4KUXAGen9ahcMNucHnnjGavOquCcLnGDx1qAxlzgqOuQa 53BoncrSGQgN5Y+veoyo3LIY1GDnA45rRCqE2vnvjnFIY1J+6PbPas2WUovlULtxjJ6e9SM QsO7ZnPcjpUgVFQE5IOO1NcYj27SvOBmsmhlJ8KpLYRweBgZoZFjBZsDPB4FTEMJslNyj09 Kjkw0KqF+UHAzWbQGdIuzPZRxyKr7AhLAY49OTWnIojbGCSvJx6VWMWNrddw7HtUDTKLJuw igAfQUyOaeEP5czIvU7Gx071cljYKNqDb0yDVNl25VUPPTFTJDRE97eB1P2iX6bzTBf3Y63 UoAbruNRvjhsHPSolRicZ46de9ZDLK31yQzG6mPphyKc9/d7AGuZTx13GqwibLFgSFOCB2p HBK4Ix/s57Uh2J31C7wuLqU4X+8eaki1LUdv/AB+TdP79U8b5Dx0XgCpUQghj8oZeB7UCJ1 1HUMMwvZiSe7GkfVNRU5+2TZ543n1qPZtQDbjJ6CoCrK4LHj1FMdi2+p6puIN1MD3+c1NFf 6gE+e8l5Gfv/jmqUSNJks4UqhK57+3+fSpcKDkZYMOMcUgRabUdQR1K3ku7no+ce9Kmqamw w1/cdOfnxj3qjvG5cgAbcAZ71IWwqHnJHOeO1A7Fj+19VDqv26Yn03daF1fVFxnUJjz/AHu tUNv77pwvIJPanjDRZx2znNDBItHWtT2k/b5uuCd1fUfwd0DQ9b+F2n6hrGm217dvJKGmnj 3MwEhA5r5MK8fPwp9q+wfgRYif4QaexDAiacfe/wCmh7dqG7DTPC7wHzemflB647VSViPmx k+lXLsDzNwxjaMg/SqBwSc55/SvqqD/AHcfQyZIXQICc4FIuTkEnmmOc98g9CKIz8pyeauV mtRP4Ru9gwPPcYNJ5jYA6rycZqMEb8Ec5zxzS5CgYbbk8D0ril3JvpZjSSG2kkkdfamNKFI wCMdqXeM7io4NJnb8qgNnvnr9axnoN66DY12gluGJ4GMgVICq8jOCOKjYknKnqM4NSbgyhe V9655NgPBACqMk9OtPldRIMklVHbnFMIVdpK7QOS1RMzeQc5HH0qExXsWAykjJOCOeelC8x kk98c5NVly7B+cj0q6ikRs3T5vmrXmsX0HJhcOQ3B4H9KtF/McEfKcY4NVf4TkHGc5qxGpw pBOe5zQ5XITJwPkLYycdzTHJVwVHB68+1TqP3fL8dQAODVWUNk4z6YJpJ6kbsVWQtnOM/nT hJ8oGD647ZpixgAbWycdj3qSMBclQc+ldEZFuSExjcMHOPShsZx7YPP5UFhuA5Xj060hHOM 47cCtuZGTdyH+I5XHHTNJuz19OgqaQLuCn6cDioScYyehrNvoWhzM7RYC5qIsF3HALdx1qQ HK4xyagKgnPPHesnuNO4IzIdygjnAHtTlGQHwfoeOabGCvzKTx2qeMfJvK5xzjueahobepT nQiUFW6e/wDSqjh9pIHK9fpWhIoYb9w64A71WKHneuN361DgVexWyz5Yodp4yvb8abgllyD kDqPWpWUr0xg9u34VGUIkIXO3HQ1lyiIphlexHPBFVJYiB8pXLDPXmr2GK55JB6k9+9DwA5 PJ9DxQojRh7HYRjaAAMVE4ZTwCFPXitUpsHl9CDwe9RSRBg2Y8MD94d81g6buVcy5GwGOCD 0pqgsSOnAHP51de2+bYV29ueKjELCJgV6DjFZuLRVyuit83OBjmrMaY6LkDGQe3NSJEpOOV yMGmt8uApPqMCml1BDioAxt5H86ryBmBC/xVYcK0gJJ54z1NRmMsh/IGiw2MwBGf4sDGD2/ Gon3MdqjJ255q2YsgFuo4PHbNNaHIaRQT2/CpJKoD7h3HANSNx/FkcjFTGMbcgna38XvVdm RRgcMuaQ0IoJdRsBYkMCufSlViBhgV4HSlCsESQMVxQ3ySq33gWA9jSBEcik8jGB/Ovrz4D XcsXwis4xA8gFzP8wHH3zXyLt+dyc+uMV9d/Aa8gtfhJaI43lrmds9f48f0oKWh4ZdsTLkD kKB6Zqm+OrN68+1XbnPnY9Qv48VT2sExwBivpaDfIvRGT6lZ878jB9sUy5nFvaNI2WVSScd amIzlsA5/Kq16C8Yg4RJTtLgZ2+/+f8K2nexMnoaUljFBHcXrXRe0tkhMkyR5+eRdyoBnk4 zk+1JFp8Vy87JdgwpYtfRSBCd6qdrLjPDAnBqH7XssdR0jGY7iSKWGbBxuSPYQcduePpUWk Xh09prNZ2XGnSwRyhTgyOwbjjpxiuOTeiZxe0qWWhJp1paXNxpMZ1RbdtTSQxmVMKjIxG1m zgZI69qSSDy7e5dg0M9tdeQ0TDJBwSTn6VVSVNUtNOt76T97BBOjM6kYLElegx/+qrSahNe aLHBeoDfxyhXlA/1qBSFYn17Z+lZS1NIyqOSv/W4zTI7K/cx3F6LVmuVtY90RYbnBIOQeBx VqazhtbK2murpkedpoiqQlghjbacnPTPcdqytPLRW1+wLQ3H2hZYvl5IAYHBxweas2l/cJ4 etrAX0kJXz/ADUYEh1cg88fWsboUpVOZ9r/AKFy0soL+2QQXp+0iwe/8h48AohIYbskAgDN Ms7CDULOH7NeL9ontZbxIWjI+WIncu7PBwCRkY6VBpuoNa6adOlEj291amJiq4eGQMWUk45 U5AI/wqfQr6OytYrG83/ZbuBoZZFX54H37g3up4yO4o0M3Kr+P4ak0FjbsumXEF551pexNI 8wjx5Gz7ysM9R/WpLKCK61eDTpJzEbgtskKZAIBPIz7VBpJMGnapp5cKs1wkseAcEDIOOO/ H5VMjSWmt6ffiJzHA53hRk4IIJrNvU1cp2kkMtzbXFykLPJCZJ0gBMZ/iPDdelWZ/s6Wt3J bXhkktZBHOnlFWUE7d4GeVz+WRUBb7LNZXCgz/6Ukx2KcKi+ue59KrakzGbUb6Ni5un2BFQ 8JuDEnP0qk1Yzc57I371rOznj0mZtl1DMtrJKkR2yMcDdyeBjt+NVNSSOxnu4/MDrAxUsBj ODg4H4UusanLeX4uftLzwG+juFjKHKAHnt6ZpdRa1v9RdklbyZ7gsf3bfdJJweOOw49atWJ pTkrORFcILKPTZJXDxX6IySIMgEnGD7g9addwfY7y6tlcy+TIULAYyQcZFZq30jabBp1xaE Gz1ATROqkho2OXXv3ANat9c21xeX11FOG82YvHGUYHaTnJyMelaq1iozk3aRXjaOfRbnUoX Mgs5NlxABh0B6P7jPHtViK1EviKDR47hTJMCUZ1wM7c46+vH41jRNPZBdQsyouGldJoHBxL ERgg9sdfpUmoXbtLc6xZoRcpcRmGFwSyoozkEe4H5VSfQq81dL5El3cJaxGSQ428Y96tzrY wSpDcXzROZkikLQnADDIcHPzL0qLxJcW1/JLc28W+O5xI8QUgoxALDn0bNRNLNceEZdJun+ 0tBKpsZXTEkSAHcpPp0wKtpDlKVo26j74R2FxqEM7yBbRxHvEeQ5Jxxzx6/SrNzaR2fmacb kPLZSbS3klfM3c5zk9B2rK1K5nvNBtoXixdttM5H8RUbVP5D8ya2p9Ra9NwTeeZCXV44WVg QxGDzjgAZqEiIud1f+tijZNY3DT/arw2yxSxxH92W5c4B4PTjmrsNtHpsVyuoPHJ5l1LZIR GX8l0xlgQRuBDdP8Ky9PUK+pl5GjZnjaLcudxUkke3b8qn0a/vILBLf7c1tL9skmcuGYMGU DJwD6GlFa6il7Rz8rk1tbWNzBPcNqDR+Q0ayr5BY/OSBjnoMc/WqjWqtoE+rrKjW8NwbdlH JXjIb6HBA+lFvMLe21yFQQZniELFTyFJ56e+afBMthNqGnNGs9jeWoQyhT8rryrEf72e3et ZW2G5zT/rbT/MqzrZwWBuWunWQQpOqGI4ZWI4Vs8kA88VNqFpZ6ffS2sl40siuiZEJAO/B4 OewOfzqrJJJD4evtJB+1afKqPDHLGfMt5eM7T2HUe9Xtc1CS+lkeG5eSAzQypCVOV2gA9uB 171zuwuepez8/wBLEN9ZWtquppBfedPpjEzRGIoWQHDOuSdwHpwafe6QLLWNO0/7VFMl+I5 ILhQQu1upIPTacg/SotTmil1rV9ThcP8Aa1khjj2EYV+rH6D0pn9ozgW0EytMLe6BglGflh JUupB56rx9TSsuo1Ora6/rT/MbLYWkNtPc3N+YYIb9rIt9nLfMozvIzkCiTR0gg1OW5u8rY TxRnyo94lEgJR1ORxgfrS3VzbXmi3unCTypLjU5LkM0bfcZcZwO/tS22rS20GpW9vcyW0jv aiF8HlYgQc4z1yKXKgU6mhSTTLKXE73zRW73DW0c4hLKGABy/PyA59+h9Kr6RZXF3b6zNC0 MjWlsGdJFBbaWGSvuB37CtDT76TS9Ze9t5fOt7l2F9Zyx5juEz94DHByTjoRxTdPu4dJ1PT bwIjwTB0uxg7lSTKsvvhMfjWLity5TnqijY29hdWl1NJevbtbxrI6C3LYBcJwdwz1zTrHS7 S8vNMiXVI4v7RaVI5JYyqxMnAyc8BuOe1Ps5Leym1m3EwZbi38uJwhw2HDfhkD86p2htZbS wt7p/K8tbneGBIyw+XoPXFSlsU5T6P8Aq1x8dlHFcfZ9RuHsHW7FpKzxFhEcfeOD0/8A106 bTRaC+juZGjeC48lBt/1uBkkHPAxj1+8Kbe376n4fjhvVLX8TbHkUZEyKmEJ/2h0z34p93e m50+wbeZZIbaOJ1ZeQw4P14xz7VNlrYalUclf+v+HIraG1k066u7q7eBbWSONlSHeTvzg9R 02nNWxoZH9oRm+jf7NarqEDRIcXcLEDK9MYzyD0waowTxnSNTs5GCNdSwsjshIwu7PT/eFT y6m0F/o0truNvp8AtDuHMsZ3byR77jx24oSjbUUpVLu3n+SGadawPLDJJJuCW0l7LDJCSrx rn5cgj7wzz2rN1QWskxuLT5YJBuWJUI8sc/LyTngdc81rW94kOvz3Mcxt4vsslvC4BO0Fdq dPYcn3qC+dr3ypJ71rqd41jd9hAXGQByATxjmspWSNYSk5u5FJp0aR6RJDdedDqEXmbxEf3 eCQykZ5Iwc1Lbw2EGiQzXLq39ovJ5MpgJe28s7W6Ng5GD04xTbS7NvoV1p8yHzUcm2cHBjD jEg/EAUsF9Ivhu201L1rZUM4nXYWWRXxjoD2zTXKRJ1Ekn3/AKf5DH063tkszqF6bd72MTI qxF9iHO0ucjG4AnAzxX1N8Do4l+EenOg3iSWZueMfvCMfpXzDc3NtqNjazyz+TcWttHbyRO hywjBClCBjkY64xivp34Esr/B3TFZyhSWdSGOP+WjH+tZtLobQcmtTwy6AEucHBwAe3T/63 6VVbyyh64I5APerl4xQ4UfeA+mP8/56VQbOSB8q+1fR0YtU18gTGKT3GeQQf8/5/pXvJDGI 2VNweZUwe+WA/kf89rYUBRhen+f8/wD66p3kUjmJkjLYlSQrnHRs4/n/AJzTk207DunI9O8 QeCNGtvE2iHw/NPeaHc6qNI1BWfMtpMG2sC2OAw6HH865eDwXqOrSD7BcWsRu7iaHToriUq 92Y2IYJwR2xlsAnj2rR0fx9d6F8T9Y8RQWBudB1uczXWmyONyOOUkU9N4I696zLPxuLXw1a aVqkGtWw0uaZ7e40m+EAmjdy+yUYOWBPDDnrXnydRbjvcks/Ctzqel6K9jbR215cadcX1w0 10NrrFLsY4Kjy8ehJzjOaZB4L1K/1O0tNNurG9S+s5r21uLefMUqR48wbiOGBOMGui0fU9P 08aZY3dzaX8tt4TvluIortSJHmn3iISA4LlTn69axdG8WafpE9ha6fpF0dKstNvbVVmlRpZ JbnG92wMADAGBWPOx6FJ/C92sel3Nhf2Gow6je/wBnwvZyl1EwAJViQMYz19AT2qwvgjUns 2aO5smuFt2vUtVcmaW3BP71RjGCBkAnJHOPXL8Na7LoWi63oxszOl2fOsJlfabS4MbRmTHf KMencCtiDxkZ9IsLe+h1qG9sLEWIFnqHl2lwqrtR2TGQcdQDziobfYSSMrQ9Hm1ttSa2ubW GPTLdZ7triXYqRk7d2TxgHk/pV+78Of2Z4gXStR13S7VRDHdRXMk7eVNHIPkKYGWz6Af41k 6denT9L8VWLWTT/wBt6clpFIrACNlcNkg9eldE/i+G5hngfRL2FpNLtLGG8tJ40uYGhUhgr EEBX4zjkVLbDQXU/CWqaRBJLM8Eoiu4bLbC+8l5VDxHGB8rBhj8q0LrSLTRvC0t3rlxaQ6k 3mPbsLw+XNGr7PMHydQQwxnnrjpSR+OpJPFV/qb6Iz2t7YWqrbtPnybu3GIpckZYDnrzzWZ o3iB9P8G3/h97fUrpbiykg+x3k6SWayuT++UFd6EdcA9am7M9LnQ3/hay0zxM2nDULfUoYd Oe/kijn8uRQsQck8cJzkY5I44zWJdeH7621kWVwLZ1hjtp5CJiqyxTOqoqNg5Zt2Bx61an8 TWd54gTWptEu4rqfRZNJuQZkZCxhEasoxnHGTmse48S3s3hnw5pl1pp+26XPb/a7lZATdw2 7sYVx22hm698elUrg+VmxqWiWlj4YutQ+zSQXcOt3OnmIz+YqJEoIGcDJyetTaL4bTX/AAp 4cu7K7t7fUtSNyPKubjb55ibAWMYyWxkntWbqfihNW0O+sRp89vJNrNzqaM0gI2SjATjuPW o9D8QjR7fwQ0mlSzt4fnupJtrqPNEu7G3PTGe9VrYbstB6eHb2bRbLVVvLNY9SVvsUTy/vb lw+zYi45bP4e/PEreFri21HTRJc2eoWbapDpt99juN7Wsjtja3HB64PIzWfLrN1BpPg19Ps jHqHhp2kxK2VlYymQdOg7Grz+JNOtJjc6H4eurY3ur2+p3qT3COcRMXEceBwNxJyeatSn2B WRLrfhY2LateaZeWl3Z6deNazRxT75bbJOzzB6kDtnms+z0VrvRG1qXUbLT7Bpmt4pruUqJ JFALKMAgcEcnAzV+fxHp0um+IP7O0S5sLvX7hJrwzTq6LsJYLGAAcFjnJ5qn4N19PDJmikt 9Tkikkd7iyWeNrK7VlwBJG4JUjuV5NbxlPlv1HdXuE/hjUYbmO2RoJnlsF1GJo3JWSN2CoA 2OWLMBj1OKt6t4aOnaDHdLJBNPZSC31TybguYZySQm3aAFGMZBOTmsuLxJqsfgvSNLt7AJq mk3SSRXJfKyW0cpmjhx1wHJ69gK09Y8UQ61bahOketW099Ksr2t1fCa2jOckRqBkjPTPSr5 6l1cTcbEXhLS9P12w1H7RdWrXVtFLOim88oxxqOWlUqcKDggg5PSln8L31nYT3lxPbebZxx T3VqshM0EchAV3XGMfMOhJGaz9N1bTo/A954cu9H1KC51CbzLu8s540M6qcxx4ZThB1x3NX /EHi648RWUstxb6xbX8scUM9ul+BZvtK7nCYzyF+70zWfNUuwvFI0LjwRqlvJNbzX+mrLDd w2cqG4yYWlOIi+BwrE8VjXGjXtpaXU9wEQW162nsjH5jKq5baO4HH5ipte8QJrF34vS3t/s EviO6tJrWa4nVFgeE5+dvr36CtrxNr9lqeqx2tzbLMkdlvkmsZh5Z1BwplkJI+deMcdcU4T lezErW0MzwZpttrms6/a31pPeLp2ltfQw28ux5XDAbMgHrn0rZ1DwlBLoGm63bxy6Ak8Dz3 1vrMwBslDbFZmwDhjnaMZNc34c1V9A1jXZjbzyLqemtYxy28vlmJyQd2evbtz196g03U5LN Ne0zWrO61fS9ajjSZ0mzPC8ZJVlZ856ng0pc/M2gi1Y3bDwYJp9fg1TVrKybTLWG7hlMuYp 0kICS7scR479c8VQg8IX89puhu7I3UsD3kFkbj9/cW65JkRMdCASM4JHNTp4htZbzUtOn0e 5XQbzRodGhSGZfPhSJtwJZhgknOeMc8UsPiiANpmry6DOviDSNPbT7SYTr5DrsKI7jG4sqn GOATU3m3sO6uNt/BGoXdnHPHe6WGm07+0ooXugryQHq+D0C9ycCsTX9Dm8PfYZbu8tp7W7h W5t7q3k3xyRtxkHg/5962IfEUYvbGeTSZisPhh9DYeYvLlcb/AKc9KzNXvI9Y8JaBpb2jQv penCxkDEESMCTuGO3Pf/Ghc/VCk0kT/wDCD6zJ4judBjNq13CkDA+b8khnI8oK2OSc57cA/ hPong2y1HxTLotz4l0zbFaXNy720pLKYx90h1BAzyT/AHeRVe68SSXnhbw9ZX2l3H23TpIf tl1aXHlzXEcO4Q7W/hZQx5Oea0pfHe7WNJu7jS9Q1MW1nd2F1dXTxC8nSddo+ZVC4QdM+pq ffSsWmktDLsvBV/qCxC31PS9147xaer3ODqBXhjDkfMM8ZOMngVTtfB+rXraEsJt1fXBcG1 SSQg5hz5gbjjkH64rQsfEujW6+H477w5fSt4ZlZ9KlW6QeZHuLok/HJD5OVxnpU2lePLeyt tButY0K5udS0R71lliuFSJ1uGZmbbjO8bsDnHrUSbC6bMWw8D6pqtlpdxDqWmI+rW7y6fbz XG2W7KlgyIuPvfKevqOecVc0fwpY6haaf/aFlJbCfw7e6l5qXO7zJYX2gldo2AEYK859au2 Gs6JpWg/DnVZ9Pmv7/RrOSeAW90gRJfOcqkwIJGOGGME8is6w8brHDpi3WlSlrfRL3S5HWR cM9xKX3j0AzjHWs9Qdjm9G0W41lr+SO7s7G10+IT3N3duVigQkBdxAJyWwAAMmuq1rwLHb3 mn29jcW1tGNFh1TUbye5Btod5ILhwOVJxtAGTn8ub8P6vBpVl4h0bU9PuL/AEjWreOGX7PI qTQujb0ZSwIIznINbt342sboyafdeHrsaPcaNBpE8EdypmTyJC0UqMRgkZ5DDnnpUtNMaOd 8Q6LeeHL2OG+aKeKWFbiCe2YPFNGw+V0buP6itA+FWm8N3ms2eraXeLYwJPdWsExeS3jYgD dwFyCwyASRk/hT8U6xHrFrYWmmWbWOn6ZarZ2cEz+ZIUByWdgANxYnOBiul1T4g2V7pGs2V pod/axappyWX2b7Sn2ayYFTmONQAQxUklvm5+tJ3QXKsvwz16PX4vD0uoaSuqtHJKtn9oy+ xYzIZDxgKQCOcZI9Oakh+G+sSx2AtNb0Sdb20ku7URXgY3WwHzEj4yWUA56D3pk3ji3k+LV 74zbSJvJuLOa2Nr5i71L24iGT0wDzVLRPF1vo8vgub+y55m8O2d5byBWVfNM28hhkcY3859 KQ7j/DvhePxLoV/LaXtjd600Hn29n9qKyRxJkyMyhSNxA4UsOOfQVe8IeAl1PV9NXW7i1gg v7Ga/SwS48u7MIjYpKFxjaSBxnOOcYqbQfiNY6Vb6PEuh30b2mny6fPBBdLHbTs6MDcbQMt Kdw+8SB2qDS/iFptpfaBr2o+HrqbV9K03+yZZIrlVhkg2MgcKRnftOMZx39KT2G2c9P4V1I Pas81p5N1pLaxHP5h8toBwecfez8uPUgV9BfBiSL/AIVbZK0G/bNMMlv9smvGV1u30v4V6V oN+9pqU013jdZ3AadNMLLK0LMBhGMnQdRt6V7z8F47a4+HXmWgkht/t1x5ccjhmRd2QCccn GOahjvc8Iv0xKgIyDGrZB6cd/8AP/1qDKCPvn8O1aF4QZF9lGB+FUnVFG4MSD+NfQUpWgvQ xYgwpwzAYHB9ar8dcc9MY/SpHGIx83fiowTgdOelWgS6iSD5SAeM56dKrNFvjC4LZPQjrVm THlck5JxgdaYo4+Yj+p9qwnuNOxCYo1KuI1yOmF6f5zViMgAjG3txUZXlepbPUHpS9U5GT0 46VyMExzMQpK9j0J5/CnqCerZyOmM/Sosblzn5dxHNSIpVl43ED7o6YqRlgLlA3ykZ6Ht/n /PrUo2+YvzYY8/X3qvz8hwSVyOvT6/lVhRJsUYI7Bs5JrBkEhG1uCSTg4/z/n+swU4YEkkZ H0+lRAYYkJ8ucmnBux44xQiLdSRnJXofck+lVZ2ySTyDz04H+f6VOTyeQcnP0qlcsFkLcrn 36VpEmz5h65AIz0GRx0q0hUKqnbxyDnFUl6biSBgd+1WYgPLAY5A6AcVq9NC5D9xLkk8+na kyByPmHHTtRyTnIY56k9aMEnnaRkjr0NUl0KWwHLA5zxzg96hYlSwD87cZI/z/AJ/KpWYKO uB6+lQScueM8YHvW0BDlkzgZBB7YpzMCxGdoqPcAM7ssOetKSrHIUjpx6Vve5O5Lk5I3YPf BzingnAYkYxz61EgA6ZAHUVIUiA3RliMcDGP0qJahIgkijkf97GrqCTgjjNTqyKccjpyBTG BLBgxweP/ANVOXkfeGeOf/rUtA2RLgMSVbHIHTp/n/PvPaQSXd0tuhAZuMk/nVbnKkgj27V Z0u6NjfxzEkhSQwHUjHNJ/C7BHa50c/g29hQSJJlSOjjHP9PxrlSzIeQR+vNd1deNhLYfZA TKHAbeigH2BOa4h33yOzYLNknj1rCg5vWY9ObQiEjEl89Bzn+lNILHc3JHPHGR/n/PanoQI 8ZyTjmmrhZCSCQRyfwrYV9SEjqgJDYJHGKcPl3k9QueD96gBSmN2MHih2wwUnAHtTltctvQ qzKAAFHCg446VAQsh6ZUKAVqWVix3bPu98Ui/ul3ZIJ44rlJRTaNVLLFGCjHaBjrRtxAQEz xg4HPHf+v+c1NuVWJyBu/n2NNVzGhD4J5wQP6/WpVralXKhxycbMEKexP+f8+9ecARgZ6eg q2o3s285YjIwaiuIH8vYwbAxnI5FQ1cuJWLr8sRdimCOR0qNUOwsN4HBqy0W1N+/jvgYzUI K5+TI49ORWclqPqMLOU2Kxz2z3NOeNwis4ww5wRRERjr9M0/AJO0fMOPTNTYaZAoJIKjrye elP2IYyGJOelSYOOABgnJNA3FsLghjjn60WEiBIto2hML2IH+f8mvqT4Hxl/hmoaQjbeTAY bHGQf618yqGKgAjLZ+7+dfS/wVWN/hpExz/wAfMvQe4rOY4nit2C0gGR0HWq5yCQXGenSrU 5xMpIOCoBPp71WcgsSpYA17UX7q9DJrUry7wMHOO/GQTUQ5JAzuPbuKsuxKhCflUnjP8v8A P9Kz7osj2TI4G66iXjuC4Bz/ACqnOyuNO5O/ygnd949jSblIXkHPUkV6rqC6Xd/HS5+Hl54 f006XduyW89pb+VcWZEe8NuB+YA9cjGK5ix8JaXPcaVod3rE9trmvWz3Fh5cAe3UfNsV2zn cwQngEDPeuV1k9xtXRxhOW+Zs468f5xThu2j5uTwQOK7yDR9D1PSvh9p1/czWGq63ZPGktv bK6vMJWAaVsgnOMdz61lahoem6b4d0q/vNRu2u9VSVIrW3tw+2RJTGcnIyvHGBkmsHJMTVl ocyoJVugJIH0qULzuAwPU12mr+GoYvA0epWwubd9PuBaSw3MUSTOz5YSNsZiDxja2CB0FZO l2Oh3Xg7U/EWo3Oo2keloEkPkI0Us7H5YYzuyxxgnjAH4Vm2ivIwyh2ja2CDnpU4J+Qs68H HTHFdVd+GdHttR1DRLfVbqTWrXShqyRvAqwSxiISMm7dncATzjFQ654f0nTNQsNIgu9Vu7+ 9hhulW0tBIUjePeRjPL+nYDk1N0Tyvqc8zYc8lgPQZojZmA2sB/tAdq7rUPDthqMdpe2cz2 kl1ptzLa2Qijzvtsb42MbEEkZbOScgg1lWeg2LXMdvdjU2Igt5bg28cYjtXlG7a0jsqjAK8 dSTx0qk0LldrHPNkt1HTnFVpYi6gFzv7HGe3Y11M+itovxi0vw2LpZQNQSAPJCHRgeRuU8H r0zWjp3g+11SC1uru/NodWad7SRRGkMKK5VTJucN8xHAQEAYqromKu7nDrDuYeY54HHAyal QgsxDHaMnpyahvlMEcgfcDG2yRojkqAeSM9cdq9Ej0fTdc03RoIJGsru6tpdQMcljHDPJax rjzmw5UFuAo+UEkk1pzLqU43OCRyzBScDgU2R5MHaRtH4Vq+J9MtfD2n2OqW91JJDeRsxhm ZDLbspwVfy2ZehBBB6V0F94KVLvSrGwuLu5fUp4oodREaNZy7l3MQ6sSNoBwGAJxWvPFago 2OJOBGwAAPHB/nVVyfMQrkcZJrqfEeiWOleHhq1peS+WJ2t5IbnyxINoJEihGb5Tg9eRUbL baR4d0LTNVdJNX1U215Cy2KEJbySjELSls5IGc7TjO3PNJTUdRWOawxBG4KwGcAfdNAOOPM bOMZ7ZrvPEmj+HLbxLqeo6tdz6ZpV1rUulWaWNsriNk2hmYZACAsBgZJ5qpf+DorBrb7TqZ 8tbm+tdSmSMEWn2Zd5Zeedy4IzjqBW8asOrHynKROxyMAgNjGPzNOkk25Yn5T39K7LWfDsm k+AL2xluIIdVs7SO9e6lihQzIxDCBSHLb1DddvOMdMVe+IHhmDT5LvWBH9kt5pIYLWG3jUo T5Ss7Pj7uTnA6nmlGopNIOQ4BfM4+bnqM1Kp4GT2/rWto+naS1n4d1PWNQubUavqYtLRYbZ ZEYRuoYy5IwpJ28ZPet/W9I8P2mvXd/qd5NpunX+sz6bYpZW4dYijBSz5I2oGIGBk96bqwW g5K60OKBLgNwSDyKeuNx557HtXXf8IaINN1O5aW7v7vT7q4tZotLjjlNsYujyIWDYbqNo4F R6pY+H1TwpFp9vqT3Wp6fFdSLbWyyNKGDFmA3ffyAMdAOc1HtYk8tkcoc84bgHAIpqYMhO8 k4wOcV6Bo3heytPFOi3K7rjTtT02/c2l4sbPFLCnGdjFTgnscjFc58P9Pk15/FtjHbQz3KW Vv8AZTNgCF2lClt38IxnPtU+1W41GxhpgId5B7fjSNuLjLHJXGTXa2/hSzvbzVLpZrv7Da6 idNxBFHG5lA+dtsjgKi545LH2qhoemx2Hxv0vw7dvb6haCWaNyq745gsTEHjPp+lV7WIKGp y4JJJOPQCoSMD7wzuxg8V19voOg6pbaVcaXqt251a2vZIEmgCFp7c5MeMnAYZxk54/J3hrQ UEf/CQXf+mQxWtut3p7QxuRLPl0UF3XBVNrE5z8wHrSnVi1oDizhixAwGIBJ5pNz7mBYcjH HNdtH4Z0W48Wa7p+o65PDHpaveXGo21vEbSOAgMp4bhySVCLnkcVa8KaFoMPjbwtbandTzX OrWj6hHayWytbvCY3KI5Jzvwu7gYHSufmViraHn/nAQRKYVBTJLA5359vb29apOTuHzc5xz xxXd+FfD9tq+g3iSxXdvd3dvLcQ3NxaxiJREGYxxln3tkDlkXjpnrUNv4U8P3FjB5+t3sd7 PoQ10RrbKyRxAZdSd3J9APxxU8wuU4gu287ScY4GBUiKpRSwILAjPTmtrxVollo50i40+8l uLHVLGO+ga4QJIobPDAHGeP1q98O9S0GyTxPceKrNLvSUNpbeYQC1r5rshlU9scH6CmpK1y jmJGAIBUDK9/f/wCvVWSOP59nJX5evU969E1vwtc+H9IXSr6F7s3GvCK3vbSASyXFqYQytG By3XO0HrWX4k8KWWleE7TXrSS8CPdvaT296sQlhcLuz+7YgZHY8jis20yrHGBcYB+7z071H Ip2rznPPHavS/Bnh3QIvFXg6PXLuaW+1qBr5LJrZZLZoSr7UkYnIc7dwwCBjmsSfw7oEOi+ G9SudTuRP4iJFvbQQKfKbz/LyzE/cx0wM59qi+oWORUfuzlvmByfb3/z60LtCsSdrZwOOtd rH4TtdP8AElx+/a4TSvFNro7xvGNlyjucsRnj7vTpzV/U/B+l6zqt0vhu/f7W/iNtGkt5YB FDEX3MCmDkqoU54GcUxI833YYjPOMDivp34IjzfhlEwI4upQffkV47Z+DvD+uahbroesX8s K6xFpF4bq2WN0Zw22WMA8qSp4OCOPWvZvg1EIvAEsCNvEOo3MW5jgttfbnHbpWc9ionid4N l1GjKWIQH0HIFU2ZlkwPu43ZP8v8/wD6r98V+0RnOR5KZz9OaoHlwSeTnrx/n/PvXrw2SMW 3dldtzE7RwAeMf59ev+RVuopZlj8llV45VmUtyMqcgfmKusDuHOM/qadbwSXWpWmnwspnvL hbeEFtoLscAZ7Dn/PFF1bUWqRu3fj3xJf3N7duul2d7exmOe6srNY53UjBBkJLAEADjFZ2m eI9f03SbWzjNhNJpsD22n38tvuubON+qo2cdCcEgkZOK3NP8I2EnxBtfC+oa/ArSCbzkigl jlDRrkqu9MEHHDdMKfaqMfh60l0a71pfEmnppNvdG0a6bzMM4UMAq7cknIHTqPYGuSXIUrl bSvFWvafZaXbtHps50eFotNnktczWhIOXVs8sc55zyB9apzatq7WXh2GK6iS40BzJazhSSz FzIS+ThjuOe1X4NCiuPCt/r1lq9vdrp8IuLmKOKQbFJAwHZQrEZGQD61d1Hwlcabb6rI+rW Ms+lLDNc20ZYyLHLgK3THVunWoaj0BplK48RahdabqWmG1021tr+dLyRLKEoBNzl85JJOec +gAxWfca/q48FQeH307SL20tUkWHfbsXDP1c4YBn56kdhW1c+Frqym19JbmB20EwpdAbhvM n3duRz+NO0Dwvda9ZWNxFcx2639w9vZ+ZHI32iRfvDKqQgzxlsDP41nZCd+hY8R+Kn1K4u1 0gWqfa9Nh0/wC3PbFbpI/LAePdnGCQecZwcVmT+I9dfxJY+IopbVbq1tBZGJoiYpYtmwqy5 5yvfNWJPDN8vh5tdS7tlsFhmee5bcVtpYm2tC46+YWwAB161sXHhQzedKGt9OtLOytJ7lk8 25w0yblO0Lu55J4wPXrSsha7nOx67rUM2gPbCytYtCuZprOK3t9kSK+N0RGfmU+/JyaVdd1 nbqsU4sLyO+vl1ELdwb/s9wOFePnsMAA5HArUXRdHbwPFrg8RWxuJNRlskChzHIV6Kvy53H IOTxgjvmq994durG91SF57eT+yNTtrC6jJYCQytgbeM4/UUWReo2HxJFffFPSvEviF5VMMq 3cjWsG4SOi4C4zxux17Vmprup2+mDT3stL1S2s5pZbBr628yS13sWKqQQCuTnBBGa6mbwbL ea9ewQvBYRHUH062RhJMryqRlQwXhRkDc2B+tYmjaZKfFmraNqVrEzWFjczSRyzNH5bRjlg VBzj0PWtNGKKZU1e4GqQaeLa0htntreBLgGMbJ5EOWLqD0J468j0q9c+LfEF1ra66bXSIdU VfKeZLZiJYcFTCysxGwjgqB2HSrdx4WvbPRrm+mnjSa0s0vZ7QI+5YWAw27bsJAIyoJIzT7 7wZcWEGsE6rYz3OlJFLc2sLMZEjkxtc5GO44zmr91gkzn9TnTU7KOzh07TtNjjVmEdlF5aE nGSdxJJ6Y5qVNe1a209LfRotP0WVbuK9Z7CJl82WP7hIZiAOScADOa0tC8Of2/pun3ser2V lHf3zafCt0zB3nUA7QAD1yOah1HQFstItdRXXNNkhnu5LCSZXbZazoMsrnb2HcZ9Kv3NmGv QzNS1D+17KaGbR9K05riQyzNY25jMjEHJJJOByeBgf0adc1VtD07S7uHTr5tN2LaXk0JM8U auHCbgeRkYzjODjvXZWnhbTpPFHhotGs3h/U7W4DShpUkaWGEszMHVSvOCMDGPxrGs/CU1/ b2iJqdnHqd7aNe22mMSJp4QCdw42gkAkKTkgVcXT2ZPLLoVE8Wa2t7fTXdvpt/bXV+dTS3u 7betvcHrJGM8duDkEis9dY1ptM8SaXcX63Ft4gmE9y0q5cP1JU9t2AD6gCrGkaUmp2OrXsm p22n2uk+U91Lc78IJCQCAoJPI6DmtR/DkGm6Z4pk1N4roWVnZXenXdu5Mcsc0mN2PTHHPTF auNJMqN+piXuqX2raObLUrTS7q98hLYak9r/pJiXhQWzgkAAbsZx3rRl8Uazey64t79lkg1 gxPLDsOI5I1Cq6c/K2Bg+tTHwqJNFGqWGsWt9bC8hs5GjjlUI8rbVILqA65OCVzU1/4Lvbc yQ2eo2WoXcOpLpMttbsd0c7Z2BiQAQQMn0796pexVgSZj6TrGraZpMGlW/wBiube1uzfWb3 Vv5klnKcZMZzjnHQgitaLxRr0dxdzXEGl3ltLqB1KKG5ti62tw3JdPmGBnnDZGas2Pgp5vE GiW1zqkRsb6/bTppoo5EaOUKW2LvUZ3AHa33TiqSaRBd+OYfCen6tbTy3TusEzbghYZIjOV B3cY6YzSl7Ju6JkpXRFYa9qtjqcmqm20+fVWaZxqbQt9oDSZ3EkMFbGTjIOM06y8T+IbK30 gFNMll0u2ewSaW2JkmtmBBic7umCeQAfernhrRbW9j1G51S4jig/sy6urdXco0DQyLGZH7b dxYd87TRdeFGtr+QvrFmdNSwi1KTUcuIVhc7VOMbsk8AAVhJU9gs+hVsvFmt2Mmlra2+mww aZDcW9tBFblUjjmADLjPtwTk5JznNYFnPe2tvrdpbNGkerW8cMrkHegR96lSDwciuhuvClz bS3Ek2qWUenQWSagdVyzQGFztRgANxJbjbjOc1e1HwpaRx2QsdQsovK0GPVr64aVmhcNIVL ocZC9Dj+tNOnFW7lJOxSi8Y+ITeXj3UGlX0F+8UtxBcWxKtMiBPOXDAhyAN2Dg46etCHWNS tfGVr4stI7ZLu3d5BH5eI/mUqQFBGODWpc+GG0jz9QlnttXsLGO3upobOVo3nhnH7plJXIU twe/wClV9W8Ovpthe3V9rOm6eqySxW4lMhE8sYy8a4B4UnbubjPHahOmkwszFTVtXs7LQob WSFDoN5Le2zmMhiXbLK/PIOMYp48S6quq63czQ2N9Y61Ist5YXluWhZ1HyMgBBXaOBg9Bjt XU614OtjFLPpOoW0UltpFvqU1g0jPMVZFLuOoA3HgZz+lZHhrw2viXwbfT28DNqaaxHZxy7 mCRQ+UXkZx0AGMk/8A1qwly2ugs7lW18W6pDp15o76PoUumXtwLmSA2bKCwACj5WGQoHA+v epdL8ZeIdPTSvLh0qWfSUa3tLqW2JmjgOcxbt2NuDjpkDvWXp8emjxNFZXl7bNaAsod/NUX GTtURlVZgxJBGRjjmuyl8Ixf2nq+lQvpqTx6la2MNwt3Iwt3lU4ib5cMxI+Y9jjFD5FoU07 aHMWnjDXrJLFvI0x7qxtG05L17cmZrZgw8sndgDk8gA8dfWsniPWUnt2UWuYdGfQh+7OPII xnr97Her2n+Ery9WWSW4trOK3muIrh7glRCkGBLKcA/KCQoHUk4FaWkeCbK61ox3uvWrabN pM2p2V5b7ityqcHgrlQp+8pGcYxmpdkJXOeHiLUrmO0gurWxuIrXTF0uHfDnYgORIvPD+49 elZkLzWul65pieW8OqeWspdTuHltuGDn19q6Kz8IT39zoIs9Ss5E1ue4htJl3BSYc7icjIB xxx9axbTTb/UXng0+wuL2VCfMW3jLlR0Gcdv600lYdmX7Hxf4qsNL8N2S30MqeHrh5rJpY9 xAZSpjc55UKSB069ar3/iO6v8Aw4fDj2OnWemfaWu4oLOExhHYYbkkk56856enFU7/AE7U9 LtwdT0y8tIifkM8LIXIwSBu69q24/CDXmhX2u6TrNrqA0+JZrqGGOUGNSR0dlCuRkZANZtI LMraP428QaNb6IkUWmXE+jBorO8uLfdMkJJJi3Zxt5I6ZAJwRWTfavqmpaboNkTFAdDDfZH jQjaTJ5nOSc/NW5oHhUa1p8F+2tWGnW0uo/2Yn2veGacruUAKCTnI/n0xVz/hALuOW1iXVd OuLhtWGj3EUMjN9mnYHarHGOQM/LnFLlVy1sU77xx4hv52uJ4NMtxJqEOqyJBbbQ9zEf8AW H5uS38XPbjGOc//AISLXo0u57aWC2mutXXWlniQhkuBkDac424Y8c/Wtu98C35js49O1Kw1 O4m1E6TJDZu37m4UFsMSAMbRkkZxj2FP0jwhby674dMerWOv6Ld6wmmXzWTOvkuQTsOQDgg HDDjikS0Zl94v1+WW3ltIdN0yS31JdSf7DbFFnuVHDyAk578DA5PFe4/C2+udb8GyahJawW rSXkxMVhH5UQJIY8Ek5JJJJPevHbzwRczXFp/YWoWOqJfanNp6RwynNtIgLFZGYAYCDJYel e2fCaGz0/wJ5Fhqttq0f2qUtPa7ggbIBX5gCcY6+9RU2KimeLaiJPOjywIaCMDHIHyis8qH kDkJkZxnnFaN4GZlO7I8tfw+UVQIK46gA8j617EVZL5GDerIGQ7w2Ogx06VXuotzxb7cXax Sq7R7im4A8gMOQT61aJBKlT070jMowrcliABjJcngY9Tz0rOS0E9tDpYfHl9b3/hueDTrm8 j0ieaRv7SvvtE7pImwxiXaMKB0BB5rC1HUkn8G3nh3S9KNnE2om/jkln848oFKngZJxnI9f xrWtvCmow64tnrFnLDE1tPcZtpI5JFaNNxV13fKAOSDz7VT/wCEY1p7GLUY4Ea0eSGN5UmR xF5jAKSA2c8/d6muVxiN82xcvvGEl9aa2qaA1vJq+mrYyIb0tFblduPKjxhVJGSOSfX1r6t 4mutSvPE91DpawNrtlbWqgy58loSpz0+YHb04p914Z1D7XqqaXaSyw6dM0LG5aOJmkUZKct gt14BNaFx4MvpNC0/VNMie6gn02PUJgSqtGGzkBc5YDjJqeWNx+9cS98ZLqMfiKN9BjspNd W3e4mW4Mh82PHIGOFwOnbnrWVpGvXFl4ctND1PT57yDTp5JrOezv3tWAc5KSBQd4zz6jmq2 naZeaxezWelwNd3MURnZEPzKgIBOO/WtWDwrrFxcyWlvBbvOJDEsYuosu4AJCfN8xHtnrip cVcV23dFaPxFPHpF94fOkI+hX9qwktfO+ZLssW+078ZLZwOewA96uJ4lkXxLbayNOvrW5ht bW1Waw1EwlhCu0hxtIZW9McetVLbw7q9xai8jtlSJ9+wTSojS7DhyikgsAQQcA8iqtjZ3Wr 3y2NhEZpipcjIUIoHLMTgKB6nijlB3vYu6h4jl1XRNU0250KIPNqr6tZyQTmOOGRsfKy4+Y DGe3NaN74rttW1S8tZdMttGOt6naX9xc3F2XVZImDNzt4UgYA9T15rH1TTL3Q2EOpxfZ2KC RWyGV0PRlI4IPqKvDwtrT6a9+unboltheqxZeYSM+YBnJHrjpSaFzSuXr7xYkuq6rpt1a3F 7pJ1ae/sbqyvntHUSNllbA+ZSeR3GeKy9FvLGbXfE19d6hFaebpNzapA8haWR5RhQmfvYxy SfSrEOgSzeEf7aeG5S5WMSG2wh2xluJiN27YR0O3r7VmaXpF1qklwbGKN/s4DTyyOsaRgnA yzEDnoBmqjFMtNljWNem17RNuoadcx6v9lS0kli1J1tpQoC+YYcY3YHTOCetaM/ik3OreKL waZ5Meu2lvbDEoJhaLHPT5s49qx5rG6i1lNIdFW+eUQJGGBy5wAoI45yK0Lzw5runWUc93p rxpLcfZUXeufO7IQD8pPvW6hEFezKmja1caRpmg2LWCzf2TrrauXEoHmAgDYOOOnWptK8VX OlJBt0aO7WHWbjU2jkkxuEqFQo44Zc5Devart54WvIk0iK1ja4n1BvIBjkjeMz4yYlKseQO ucVGvgjxS8sUcelOWn3CMCRPmK9Vzn73+z1o5YPUj3h1r4tkg/smJNJmaCwlvCrz3xmmkFx FsJdiPvA88cdqh0rxU9sNMvL7Qkl13SLI2Frfi5Ij8vaVVnixy6qSAcge1UZrIQ+F9P1h4b qGW5aeN/MVRHmM4whByT65ArUt/CV/qPhnQNZ0hWuptWt5J2gZkUqUYjamT85wCcAZpxhDS 4/eZleGNR0+20PxzZ6lClyb2O1RbYTeTJKA53MjYPK8HkVNe+Lbtkv7Wx0WFLR7axs7SCSX esUVtJv2vx8+4kg9OtRWPhjXNVsGv9P0tp4zv2ncqvLs+8EUnL474BxToNDuL3w/pt/Y21z LNPaz3cwfYEWOJsMyEHJA75AOa35Kd7t7la2L1943luv7REWizIl9fWuoOJr4ymJ4ZA/lxg qAkeBgKB+dVJfFmoJqGqalp9ikF1d67FrkRaXKqUUjyiMc5DHn9Kh0zRrieaR7y1uUt30t9 Tt5YAjeYinG45Iwmc5PX2oPh7V00s6k9ifsqosrHcu5Eb7rsmdwU9iRzTVOlsCcuo+fxP5X iLTte03SL2O5tdQW/ktrvVHnibGcogI+UfMeTkjjtWdrl39o8QW2u6DaTafc21wt3Gs03mn eG3H5sDjtjFVDJFHewfaRObTd++aBQ0ip3wCQCfqa7KfwzoX9laPLpmo6pNca3YPe2iTxQx RqqtgiVt42/XkUpRhB2fUWr6lO/wDFD3PiPXb+PRktbXUtHfTIraOb5bcu29mBxzliT+NNj 8U3EUYsLrRRdaZNo8Gk3cAuNjsYiSsqPt+UgnoQaWx8L3P9u6jp2rMbJINIk1SKWIrJHOik AYZTgjPcHtT9N8OXV/rB02/SW2IijdTE0bSBn5VSjMDll6Y5HGRWDVMT5rkMniotJcabJoS y+HZ9Mi0xbGO52y26RsWVxIQctuJJ4xzUVx4ra4tLuzGhJbxy+HxoUarOWEarJuV+RyccH8 6e3hHxA97dQW2lzEQPIipLJGJJCn3lVc/OVHXbnFZnh6xTW/E40eWR7fdZ3FyHRc8xoW2kH scY9qmUYWuU+bZHS+G/FVr/AMJNDrFzLZW9rp+hrpd3YXEpaS7aNd0TIu3B+cKfauci1xrv wY/hvxBo7agYZp7i0u47nymVpTuZZBg7l3c8YNXD4duLj+zk0y0ne5vdNW/f7T5caIp4Lb9 20J6MxHNXb7wRqtrb6WIImN3caf8AbrtLh0iS0G8phnJ27eBg9896hxiDTsV38WSnWtQvv7 K4vNCj0dszD5GQKN/3ec7Rxx161leHPF+r+GdGez0qMpO+rx6iZPNwsqKu0wsuOQRn9OK2Y vBWsXWh6lqZNvG1hcrbNC88eXJXJYNuxgAj654rAuPDeswaleWLWL/arIoJoQQSpchUxjqW LADHXNKyCKle7LWneJbTR/Hk/iO38NiaFQ72dsbkL9kkb+MEqdxXJxkccHtVWbWohoWsabp 2m3ED319b6gks955rrLFknJCjOSc+1JrXhvW9DhS71Ky8qCXdF5okV1DDqhKk7WHoeagTRt Vns9MuYrItDqspt7NlKkTyA4K9eoPrik0mU7m9eePbq68WzasNAi/s+9sJLG801JiA4kbfI 6vjhjJ83Q+9NtPGkenappUen6C66LZ6bcaZ9kN1mZlmOZJDJtxvzj+HFVP+Ea1OLwhqOuG3 Z5rZfOSCGWJiYB96Vxu37c9MD3zitUeDkHii30qOW6kgl0yG/e7WJMWxkUHD7mUBc8A5znF FohZor6H40i0SHRY4/DHmtod5cS2cj3hG2GY/MrDb8zgdG6d8VyTLKL2aa2ubm2eXJJhmZM jrg7cZrb1DSvsWiR30sV0hlvZreMShNirGcEEgnL56gcD1NM8KaTH4h8baT4ea5aBdQdkMq DJTCluB0PTH40mkhXd7GPdSaleWSwG+nuWjy6CeVpAvr979a7uXx79q/tlxoksA1iwW0eN7 4vFblcY8iPACLwSRyckc1SGgaJqOna1e+HdZuZZ9EUyXllf2wik8sNtMiFSVYA9R1qhf+Hd c0/Q21e4sUa0iZBKI5kd4VcgKXVSSgOe4osrDd7FbTNak07QrLSjp5lFprqawJTKBvCgLsx jjp1/StWPxsbfW7u8/sgulx4li18ATj5QoI8v7vfPX9Ks6v4Gv4PFuqaJpD/bIbCSOIzzOk S7nUMqEsQNxycAHJrPtPDF9P4cFzGk6ayNXfSf7PaMAkqm4k5/XsBUtIeo208aalpSNPp9h HHcx6++uJ5j5RldCjQkY6FWPOe/SpbLxjY6RdabJ4f8ADX2Gzi1dNWu4JLsyvPIgIRA20bU G444JqnY+EPEGp2rXWm6cZ0BeNcSp++ZPveWM5fHfbmsy2tZ767j02CF57uVxHHCi/OzHsB /Opt5jZrWHjO+0i3tZrDT42mtNbn1ZRK+UkWVNhiIwMfKTzXs/wquNOk8FPJo+mzabbveTM YJLgzbWJBOG2jjpgY7V4hqXhHxBY3VlbS6W8kuouUtvszpKszg/MqspIyOpGeK9u+F2m3uk eCvsl9EIpftMrfupFlVhkDIZSR29eoNZTVkUjyy7DfKzAAeWhBHGflFUGQkHd0xWtfAt5WQ pKwoAcf7A/wA/5FZsgKxEDHIP4+tezF3ijCxVIKjbx7d6hW6n0zXtI1u1t1uRp15HctATjz NrZ2+1WWGYlLDn37D3/wA/1qAsq3FvBJIII5ZFQysDtiBP3mxk4H+e9TNdybPmOltda8M6Z 48vPFOnf2nPBfWd6rW8tqFaGSVSFUnd83zE5PTFQTaj4Yg8NeHdK0WfU7aHT7qG+uoWsAGv bgMC7u4foBkKMcY96m/4RmH/AIRK68TWfiPTrywgl+zAxiRTLL3Rd6jJA/rWPNp+oW0scU9 hcq8wLIrxMrMuM5APJ9f8mubki9mNuSdma+ta7oHiXSNW0nUhfWbJqt3qFlcRWwkFxHMc7W XI2uMDnpUuleJNNt/Eui3sqXK29t4WbSH/AHZ4mKkY6/dyRzWGNM1N3RY9NuGLJ5iYhYl07 sOOQOOenP0qxo2lPq1rfTRSxxiyH75JFcnGMgqQCDk8Yzkd6iUUh3bG+GNSj0fxDrlzcibb d6NLZQvCP+WjEYz6dOtXPB+taHocGhXk1jc2epWF60l8sFlHM12hOU2yscxqB1VRk461mWc S3F+LOSdIMwSTBnVmX5RnbhATz0/yK07LRmvL+1tLa5jL3Fot2GMcixpkf6tm28NjnJ4OOD 0qbJkxcuxpaL4i0pVntdSefUdL3XLxafd6aheFndmUxXG4FByCQQec4rnNF1K30nU9atdTi mfS9bsDZSz26B3gYMGVgpxkZHIzUt7AbW4kt2k4ibbv2MobnqAwBx359fpU66Fevo2o6pLC 9oljPHC8VyjI77wSrLkcjg801FFXdxviK/t7nwjpXh3SxcXEGlWbW6XFwoSSZmJY/Lk7VHA AyeKtP4gsZdTs54hdRhfCTaMT5PK3BTAHX7ue9Z5sby3EYmspk805i82Mr5nH8ORz/n3ps2 nX8dxHazWFxHcSgeXE0TB2+gIyafs0DbOjPi+21GH7fFd3elXz6atjcWK6fEwcqmzAn+9sO AcdRXOeHNQOjavfs1/LZxXQjWSCXT1vba5UEkh1JBBGeCPWrNjo+p37anFBYymfTIfPuUKE Mg7DHqfTqfpVjTtEk1KWGKC6hjuJLCbUGjdXUxLEcMpyMbvpmhJbB729iHVr3SH+IOnazpF g9ppNvqMNwIVGWVEIJIXPGcEhc8ZxV8eIdEzq9tf6bd31jf8Aigam8KpjzLbYwPfrkj5e4H WsQwzpZjUHt5BaM20TeUdrHoBnHJ7Vsy+HdQtNXXTb6L7Izwm5MrgmNU27uo6tg9Oueverc F1Y9TR07xNomnyaLbf6TNDp3iD+0vMi09LWMQmJlCqinqMjryeTWRouvadptt4XWeO5VtL8 S3OqTFIiSIX6Y55PtVWO3ubppFtreSZlAYiNCxA9eP8AP61WntLyGcLJaSozNsAZCAW4IA4 6+3Wmqce5KcmXdQ1i1vfAmnaRAkv2q2u76aRZE2grLIWXB78dat+H9c8PpZeB5NQTUre/8K I8u2OAMl0xdmCBt3yjO3JIOQay7Oxe8s724Mghe03boJIn819o52KFO7ng4Py9TimanbjSX gglljla4EeSgbajPjA5HPUcjj0rRQg7a7Fe8jW0vxXorXXhbXNciv7HVfDDTMsNtErRXYZ2 kX58jZyxDcHNaltq0ehaX4bi8QwzWw1LRdSt5hboJXtvtExdG2ZGRjnr0rl/EPhu+0i+u9P v4zLHBJ9neeNG8pmwOA2PfpVGPSL6GJo49OuURCUH7puCBkg8VfsYu2pLbOusLy01bSbwaR HcxWukeEZ9LklulVf3pkyg4PVxzgdOnamX3jO01F5dRgnvbGe9s47O609NNiP8Kq2J+rJgZ APPGOK5bR/Dt7rGrC306xeS4mge43YIVo05Jz0PoPfjrVnTtI1C/wDtzGKWOOyjMkjSROee yAAH5j15xjqapUYLW+w7yexS1dbQTXi6ZLLc2g3LFJMm2Qr6lR0Nblt4h8NXWmeFdP1iwml XTdDlsTLJaiZLe6Mm5ZDGT+8UD9e1Z7aXcN4c0zXYsS22pLKY40yXURNtbcPTPcfjVey0y6 l1QWlz/oBW2a5L3MTrtjHO7AGTnoMCtJRjUjdvYUW0dbb+NrK2azurMTy3dl4duNMRriyRV e4MoZGKL8oU46duOtMj8U+D7nxLc+Lri2vbLX7izQRMtl5sVpdMu2WYHd8x/u9MZPtXGT3E dpC105zGnzHA54H+f85rY1TRbnTZbWJ5FuDcWcV7mFS22OQZXd6HH4ZrllSinuJNtmzaeLb C3sNGtItXvrO+0HfGl42lxzNdxli4cM5JickkEZIrldF1WDS/GrapepMYZNPvIAY49x3yxs q8DHGW5NJNpuoDzZPsN15UZIdzE20YGSCccYHNNt7DUb5oxb2dxdEKSojjZjtHGRjt2qXTS G20zo4/E+jXGlDQr+O8SzvfDVtpUtzHb72tp4nLfcyN6EkenSgeLNNi/saPStV1CxXT9HXS 5/tmmpdxXISUnEsZbBBHIwcg8VzLW1xFlngnhbeU+dCCW/u89x6VLa6fcXOn6nqRVkgsSIZ VaJyxLHkcDA2jklsDtWbgkDbZt6hqvg/UdM8XaDHYXOkWOoXUF9aGC3DqzxxbXG3d+73NyB k4zUn/AAnkcKeFdaTTJ5dTtJLdtajOAJ/IQxx7T3OHLc/xAVyyW091dLBaRSTytwqIpZm+g H+f1qO9t5rWWSC6t5reRACySqYyB7g1DSsNN2ubN1qeg2PhPVdD0Ga9vI9V1AahI93D5PkB QcRhQTuY55bgGqvhrxTDovhDU9IuIJpb6zne+0R1UMsU0kTRvuJPAAIYe4rLuNNvxG90bG4 EEZBkcxthQehY4wM1We0v47JLx7adbNjtW4MZEbn0DYwe/Spsh3dzs7PxF4Ss7G4Gl2tzZr faBLYS2iaehZLkx7WkkmJ3SBm6AYAzz0xU134u0PUo7/RdQS8i02/03T4RdR2+9oLi2XBVk zlkJJ6GuWXTJ4tMivJZAszSFWtQreZB2BfjClj0BOT1xTJLK/jgNxLZXMMbSeUJHhZQXHBT kAZ9qtRByZtW+o6BL4Y0Pw1cS6jFbWd9eyy3P2YFxG/MZA3YJOBn0z3qp4V1y28N/EDQdfv Y5Xs7GV3kWCPc+ChUYHGeSKrCzuDaeV/Zl2bl5/KSUo2HYDmPbjlu+Ov60w6dfm5FgLG4N5 2t/KbzOnZcZotfcSbvqb02u+H9IsfEjeHLfUdQv9diNvPLexpAkMBfeyooJJY9Mk1c1HxL4 Yh0LxLpuh208Fpq1vALW2XT1hFsySKzLI+S0rHk7icce9cvHp+oLcPGun3RnyE8vymzuP8A DjHUjn8KsaXpd9quqy6YgaGSKN5JWljY+WFHIKgE7ieAMf1pOKHd3Ov1LxxpGp6j4gtDPc2 EV7qUepWN8+mx3Y/1So0bxvnbjGQy/wBah0v4jLpttOJxPqn27WpZdQa5tVWWa0khEbFSvC OcZwvoBnrXG6bbyan4k0zRAyx3GoXC2sbuMBWJxk9/rUmoaVf6bJcR3MEqxRTPCszIRHJtJ BKkjkcf55qWhtvY6HTdd8KR3Xha5uJdVjl8IzSCzWG3GL6LeXjyd37tucN1zisjS/Eo0P4j x+K7qzNxbu863EEB+ZVmUhinbcA2R9Kovp9zBc2EV3bTWiXsipFLcQuFIJHzdMkd+M+1S3G kXaajfW1pFJfrbuVeS2hcrtH8RGMgfXFHKhu97m1o/inw94Si0bT9MGo6ppUd9c3N3NLAIX RZoTDtiQk4Kg7ic8mvVPhJFo9h4Fa00eae6tUvJsS3EfkMSSDwmTgYI788mvnza0gKKg45B PQ+2Rz7V7z8HVT/AIQSTLkf6ZJxtBwMLjn6VjU7FRdzj9UtkS2s5ERgZIFPp2rAlU7GwAMt wfSuk1afNtZQ44WFPx4Fc/MQCUXLE5B4x+FetH4UZMqMNiHgqOu3H+f8/TmpL5T31lZTXkd hDdypE93KDst0PViPYZ/HH43pcgE8k+x/l/n+lV2UGPLHfyB82KJaijq7nfajq3hiy8ReHb ix8Q6TN4Q8NyJs0+J3knlUnDSFdmGcsd5yei0WPiG3tfGXhsXut6NLpcWrT3cd1b3c88iq0 TAlmkJ8tSSuV9a4ArGq8qAW7AfzprBXYYUDGeorn9mHMzt9A8YzQ2HgJ77xNMstvr9yb7zL gkrbEnZv/wBj0HTmrGieJrUw6M2mahplve6dd3IvYNQuJoRJvmYiVVU7ZVKEDkE8YrhH8on bsAHUE/56/wCfWkGBhlAJ45xg1Dp36hztG/4UlaX4ktLEGaL+zdRY7FO1QYmx9PatfR9Y0C TVdA1KfxNBCdK0G0Q2TXTxLd3Sq2Ecj+FCckepAri7Se6sJ7mayvrmD7VH5U8cchVZVz0I7 9f1pV2M+Qi8H0pOm7hGVka1zrX2L4maPrniG8jv7SPUEmvpoWMiNxwR6hSRx6CtuDXbPStH vodV8Ux+IVXxJbalsilecm03HcAWHJ6MUHQfWuMIHl4aPJ+lImwfKvORnp1puncafKtDudR 8Tz2OowT2OvaBNbnVxfWs0txcXAYlXH7wMT5SkEAgdDjA4qRdd8O2uoxBtQjt7nUtInhG/U Jrm0srgyhgFnGHUOoOcdDjmuIIjQEYySegH+f8/hSrhkZSAAMFQRxVKmCk2ddZ+JGOsazYX uuafYXN14dFna3NneS+T5qSEpumbJLhSfm544qrZ61ap4f0qI6xFJexeF9TtXYyHJneTKDJ Gct1Ga51VUg7gvHQ7f8APtTGKHcqYBGeBk8Y/wA/5xT9jruO7vY6vX/EdrqHha/u9BvdM+x 3GiRW5tJLqdbm3kVQNiw52hgwyHA981sDxBZXfxCi1keKIpdNutAkhjia4bMM5gVTuUjCMz DHuQa89gKFkK/LkdhwfarSbVJBUfKuTx/n/P4UnSt1G5W0LXg6TSYvGct7qeu/2bDYxLIbZ rloBqEoPyRkj+AEZbPsK1U1qG7tW/t/xXaNf2viiLVJ5BKz+ZAUUARYHzY+7jjGK53bH521 4x7kjpUMka4xgEj0701C7vcSdjb8SeIP+Ld61b6RrJ+0z+IryYrbyEM8Ln5Tkc7D+R71U+J OoWmo+IbO9srqOe2C2IMsZyo2Kob8iD+VZjKFO0KAOntSnbwGx7DHFNRSFzHYeLPEFjPceO dTh8VxalpWrxw29lYxyuzJMJEzJsIwiqFY7gfm3VYvvGFmfjzLcy6+BoVzp81vbzGRvs6SP BtB44BySC2M1wsyxLjKgr0GFzVUopfJxzxwOtEaa7mbmzuPD2t6Pol14Ksj4mhAt9G1HTbm 6jkdYlndi0eTwdufutjtmk8Jappei6noOoX3jGG6mTUJBqhn1GZhHzhTFGMCUMMZdsgY6cV xPlqGwEBVT2FNKhQM4259On+f89q1VG63G5s7fw94h0ewl8OourwQC00/XI3G/iN5JCYR06 sMYqLw94rsPs/hu51fWlmuYfC2oW1y9xKWfzWkJRGJ53EdK4URqT8i5JPGVpUjR90Lxrhhj 61ToJLcrmaQ7xFprWfhi3lWeOcX9ilygjySgbICsDjB4/l1rudf8SaDqfhS40G3voLLUItM 0ycXyTn/AEwxACS2b029QOhIJri423Rxq7MwQY55wB0H0HT/ACKcY12ElUAIOTtqJ0+bdii 2lodzr3jIQfGprt9Ye48NX6tp8wjkJhjiliCmQKOMhuScZ61l/b9IjGqWln4iWKTRY7WysU mvJbSC6hjBMk+Y/mc72ZggIznvXJBfmJ4O08/jx0p0iEsoCAsBjJrGVOz0Y1N3PSdS8S6Dq viTXrS61OOaztri18QaY5zieVIQskGOoLEKSD6GqejeL45tI0DUrXUdJivbSzlg1SDU7ueN jK7MZH8pTtlD7s5wTnA4xXDOhByOTgDOO2OtU3G3+EZPAYLyKnkEpts0PDcumv4g1Bb/AFE 6a62DfYw129rFPJkfunlTlFxzgdcYzV74l6rYavoGiT2GoQXlxFpSwXBt2dgsiuRjL5Yjng kkkc1zuFJOBkluNwxx71HIy7iAMoQB0qJLW5TbSsj0LVfFkUt1rdimviTT5fBcVrDAZT5T3 YRMqB0MnB5xTfFfiyxu9I1S+0O+0eXSr/T4IjaSXM/2qHZs+RbfOxXVlyGAAxXnUhO/JGGU c9KYqBpVO0rkbecVFikz0/xPrWhXNz4yurHxHZXT69qGlXFpBBIS3lpKm4NkAb/VeuBmrfj bVPsWv/EUX3ieC6s764ggs9M85neC4WZGLFCP3YVVbLDrnvXkciI6xtGXRkcOrr1BByD9QR Vu6u7m9vZ7++uJLm6nbfJLJy7t6k+vFFhOTPSr/wAX27/FrxSs/iQW+n39jPDpF8JD5FrM4 XDggfJkBgXxnJNQJ4oNguh2J1vSNZ1S20aay1Ge7vHhS5V5gyxR3IGQ6gfe6YyK87wJJGDK cjp6f56f5xUchWQMJEO4eo4xVcoczPQtZ1/TdM8O+J4PDPii6NzLqWmvEz3bPKAqYlVJTy8 ak43dx7Vsah4p0a81PxVDpmq6bHfvrUWoQT3N5LaxXUCxKo2yxkZKsG+U8HOcZryncvzKwH QNyefTj/P9KAAUBCrnbjjv1/z+FSk2Clc6WfWLOT426Lr15PYR2y6vHcXE9oGW3UDG5hu5x kE5PX8a6R/EumacdV1DV/EcXiXSNQ8QWl7a2cUjStDAjs0jMjD93wQuzvj0rz0K52J8nHbj n/PamYVsnaQOAB3JquUabPSDqqefPb3nimHxL/a3iWzutLSCVpWtUWXLyHI/d5UhNg9KsSe Ibe3v9Qtbe/sLLWdO8R3lxOl/eS2yzIz/ACOpQgSYA2lGz7da82t5rqx1G3v7C9uLS5gzsl t22Fdwwefpkf5NRTOs0plZvMmZyzM4+Zs8k/XvRyXHdlzVBBcTXWtW15Z5vbqb/RbXcDGA3 3irdFbd8vPT0r1/4QecvgeVQrsReyAlQcHhfavFJAF8zcijoSAf15+te3/CmO6/4QpzHtRf tcnBzkcLWVVWQ4nHaptBtgSNxhQA46fL0rGcq5GM5689K1NRkMjQrxuSNNv/AHyKyXJD5GC fb0r1Yq0UZPcgn4Tkk+lQ8mPB45xUsik87/c03kqwwD6ACpbJWiuMkHGA3TBOccf4VLp9pc X+owadYxme8um2RRLwScfywMn0xUT4L7WO4kdQaNMmu7Txlo95o+q2umalCzPDNeECAnaco 5PADD5efWs27K4466M0tR0S5sLSG7a6sbu2kkMQls7lZlDgcq2OQazmBCkSHGfbFdxPZ6Rd 3vh17s6d4Q8S3N3O08OmXUc0MirGSkmCSkbM2AuTjnNXodSQ3Hh65vbiH+0IdN1WKcXN1Fd OjqgMayOAFZvQYxzis1UKcUeaAEjJJyMZGO1SEqse9yERTkseBgetdvp/ia+uLXRhd6nDM+ o+ELqW8V1jBluF3iPdxnd0wOPpSXV7G+h3U8WpWkvgqTw4FitlkjMkd6EGMKPnEvmZJJ7d6 ftB8q7nJ3tjeWEkUd7E8DyxrKu44LIwypx6Ec1CMgoqsPnZUUdNzE8DNektrF3deLdL1CbW rW60mfw3I8IeWJ1N0LYbsoec7h0PGTgVg2t7Prmn+HrxteMOuw+HpJWEMkMM104mIEYdhtR tvOcZx0FQqnkHKnpc5i9jNjfmznliMwlERZXDJuJx97pgE8npWwfDN9Hol1rMdzp11Y2riO SW1vEmAY9F4789KseP7m31C68Ntb3dm9xqFhBBJP56yIJtxUs8gwDju3GcVu3dppujat4X0 iG80w+DNIuFkvZhexE3U7DmZ0BJK7yOMcAGrVS1mNRSR5+cKSA3Hr0okYMCV64OSBXoa6nc p4p0e31eO3V4k1F4rue/humlUwNsGFUDYGwVz9BVLSfFWoXeneFhdahazPf+H9QF8GSJfNk Tf5QfjgjjAq/a+QrRvucpZ2Tz6M+rRTQNbK2wkzLvWTONmw8579MYp1rGZtNuL5JodlvMIH QyASbiM/dPJGO9djbahY/8I1ZPpNpb32hy6KsU4e/ijWG525dniK7/ADQ/Q55yBXO+CLzTb bQml114xYDxPAk8kigqi+Q5G70XdtzUe0ursqybMstjpnfjGDStjbkhcY/L8K3vGtxqM/hR bW7iVL6G5leG7OoRXUskZ5wPLUYTOCM+uKt6hqlne+DR4ntp4Wu9cs4LSa3UjdbtCD5xIHT cyp+Gal1OwpJHMPY3KaRYap8j2t8HaFwckhG2tkdsGqwXMg+fYD1J6fnXa+ENQnHhbwCLHW rKKzs3uX1m3lljBFu0jfeVuSCAQAO+PalsNa04eDLG70e3hutK+xXMWpW82oxQCOVmbmSNl 3M2Nu1gfSl7ToyHFdzi5xHtBimLsThqriPIGT78D9a9IsJtYsU8FaXLrUGrJPqdtPqFx9ph cKCcJbxqOdq/xcck1FJqMFlewr41vbK605vEi/2e6PGwittr7shPuxBtgwe4NEalnqTyLue fZRriGF5Y4vNZVEk52qCeOT0A96nvNIu7U3jTy2qvZbDKgnUnLfdQYJ3NjnA6DrXcyaoi+I 9HsfE8FpGomunstRudQhug0hj/AHWdqgCMNgru6EisiNtQ/wCEd8W2/iW/tp9VafT44pDJG xKl2H3l47jJ7AjNaQqu4+VHK6LpVzr+s/2Rpux74xPOkLuE3Koyduepx2ostKuL60N5DLBD ALxbLzJpFjzMylguT7D6DI9aabm68F+PdK1slDJpF4vnGJw6smdsgBHBGCelejSzeH9G8ZP 4XsdRgliltLzUbG5E6Rq95O4KKsjAqrrENoJHBNazqyTsOyZwT6FfRSX9vsWSawhEt35Egd YFOPvMOM5IBHqajj09v7Ej1dby3+yySCFSZ1yHJxsK9QR1OR05rvbHW9VOqeItNgmi0jW59 Bi8oNfQzNPPHIRvd8BDJs4I7jk1mSXUl74DhS+nGjvZRW4Bt7mCa01FvOXPyD50lPJJ9vSs vayK5UkclfWU2n381jLNE7xNsLRSB0Y+zDgjFVFLsAu45UZ+lenXGvDT9WE1hf2kfm+Nnhk OEbFsyqCATkBDjqOKf4ZmgsPEdleW+trLpF7rF1FdW/2mGOG1HmFVWRSC0m4Y2gYAqXU7ol RT1PN7O1N61zFDcW8clvA0zLLIEyg7Ln7zewqg2GeJd6RmRxGC7bVyTxk9uvJ7V0Wmulrrn jhoirQQ6NcuFCBiF81R8voQCcGur8TX9ubcwWFva3Xh+6urJ9PuP7RhZYcSJgRwhA6uQWDA k9yTUc9ghHS55ze6XPapcyy3Fq4iuGtcRTq/mMBliuM7lHHzdDUdppdzqNhqepQkfZtOMUc +TgqZCQuFPJ5FenSXujW/ilYNRlsrdf8AhJtVCPOF2wyeUBAXB6Jv6Z4yPrWCmq+JdD8O+M LrVNahOvq+nGGYSRSuVEj56ZBIBPPUAjpWd7lNK554yAIEbIZcg5Bz/nr+dRsypF5rnCrli euK7/xTCdQ+PBt9G1u30j7TMjm+EiLHEhiBkdSflJxnA7k1tarq2s6jqvieGxmtNP1eOwii 0B/tUBkeBZP3z787RI4wTnBxkCi+gW0PNdR0m50k2q3yxj7ZbR3cZRw26JxlDnsfaqEjBFZ sKAo5wK9c1jXZYLXxDqNpqVhNfReH9L8iSHy3VZ1kIkMY6ZU56Djriqdjqr3WkaRqA1Oxfw o+jzjXoZWi8x7wq5Ysp+cyFyhUjjHpQmFlc4KLSJX1TTtP+2Wu/UIBcRvHL5u1SC2G25IfA +71qAWL/wBtw6SZ4PMe4NusjSgRlg2MlzwB7mu8ubeLUPCFxpKSWkd9deENNnt/tEiR7mSY l3DNjkL15yRTNbksp/jz4Waymt7mymutPAePlJBsXP50+YppHBzQGG6kgYhmifaxQ7lODjI I7ehoCkklccjlua9X0jUoo7G3l0m1ivBFeXsWs2b38NspZpnwZkdSzLsxtIPGK4nwaLfUJ/ EHgu/1CG0ttRSO8triZgBG0MgLqGPrGWHvgUkxJLoYGQCGB59Sen400j5spkegP6V3XhrV4 dQ+MV9qcvkraz6deskUwAjA8vES7TgZwAMd6XwzqN34i0G0uNW1i0+06f4mtp7uS7kjhZLY RqB8vGVyMYANNsFY5j7BdP4cttbyr2VxcPBGSwyZExuGO3BFQwWLT2U99HJCIrd1icMQGZj 0VV6nAGT2Ar1DTtX8P25/s+7ngivLvXdYSwuhKnlWUjY8uRl6HPRSeBkmqug40zQjZ3Wtx3 9heaFcMDJeQiIXW1j5KxAb2kDZy7Ee3ahS0Gkjz60tJb/VbTSoCPtN7KsEIfgM56AnoK9m+ Gls9t4UmtplRJIbyWNhjOCMA8/hXL/aZJde8E3ukatZjwj51iwg86JTHMB+83KfnDb9xJPa uv8AAur6jqWk6k19OLg2+p3METKgUCMPlQNvGOTWdR3RUF0PNbxCXUnnATP/AHyKz2BLD5v Q/WtS7TY6YUgCJMhuOdgzWY4BLDH4Y46V6i2Rzt2uVZAxc5OckDp0pojLvHBGS0szBEQcli egH1pXOJASCegAGeTVTJPiTw6EUZbU7fPfjzF9P8/pUS91XKT01NE6bqP2i8hSynaayG66X YQYPd/7v41Rkjhk2RyIj7yFVSM5J4AFeneKJNO1m18Y6boMU+nXmk+IFn1kM+57q3dgpuD/ ALKHovQAZrM8R6LaJJ4is7jw9DpcGhanYjSr6JHDXgeVV2szHEhZfmyOlY+1VtUUoLocLJp gtpZLS5sxBLAdrQyJgqc8gimNbW6xgCJFOMAbRxXpeqxudXvNXsfDsHiK5vfFM+nXtvIjN9 miVgqgBT8hYZbec9KbZ2GhW2o+HrNNKs9WttR8T3ukvPMWYm3U/LjaQCw9ef1pc6FyWZ58t i0Vta3k1my28+7yJWT5ZcHDbT3wetWP7GuIru5iXTXSaCMSTqE5RD/E3HA+vrXRWukNP4e8 PNY2lsz2sGp3k6XMUkw2Qz7VYRKcuw4woxnv0rR1cDT49d1i0tmtbu/8Hx3M6vH5ZMhuQpY oS2wkYyuTyaTmgcTgGhtYn/494Qq8DjFWLnT4rOVob2y8mROTHIm1lyMgkH2P612ut2+mm+ 8VaVBoFnb/ANi3OmS288at5uZXjD5OfunJwKf4msVt7LxReaVoNvrM39s3VjNDMjy/ZolUb AMHILZJ3HPSp512F7NWscLc6cIkiju7MxxyossaumA6now9jUMWnWa7tttHjv8AKK9PZra/ iXSLzSreU23g2C/ium3GZHUAAA5wBz6Vxfh3dNbeKbq20+DUdR0i0iltrGVGdXDPiRyinL7 R2HHOatTVrlNdEZsWmiW0mmt7ESRWwBlZI/lizwN3pn3qFbeIFR5EZC9Plr0FLY2Gm+ObjS dGjF1LpemXk2lMHkWGZizPGVHJ4G7b159KffwaTpmmeIdWm0C1W4tLHTbs2Mu7ZaTzBvMQg HOOAdpPtVxqx7DSPPls4VYukKRyEEbgvJqxby3yaCuhXF0JtPWYziIxqMuc8sQMtjPcnFdj pmmSvoV/Bqul2bSy6DLqsE1pZvtjO0vGTcFtue2xQcAcmodWFhFa65ptvodpDJa+GrTVY7o BjIJm2biOcAHceO/Ws5TTZPKzlreOKGLEaqi8gqowKsPZS29vFJ9m2QXI3xEpgSDoSPUZ4/ Cuy8QS6Lpk/iy2k8N2As9Am064BG7dJHKyiVW56YJwB0q0NFtLXxU+iSrDqMjW11qemRvIW ElugAt4hg/dILMQOu0Vi3dkuHmedjTQ0LahDZK0SN5TTBOFcjO0nsSO1VntLZZfNNvHzlWO 3rXa6Pqc1p4Zu5rzw5Zp9q8UWdvLZSROsQV4QC6oTnJ5IHTmszWbez0v4oiw/sq4vNKh1J4 5bO2G+R4wT8qjOWPA46kcfVJkOBz9lYyQalFqmkQ+VcaWReGSGMHyQDjcwI6Z4yatX1lJDd TJfWYt7iZvMkjaPbndznHvmt/WdLtJNK13Uo4bGS2uPD809tLbWkllICk6r+8iY8EdPQ81b 8fwTy+KJ7iKJnit7e1WR1XKx5iXAJ7Z7Zq1qOUbI4aa0tjGYo7dAg5CgDAqSK2UOttawI73 eI0jCAlznoB7mt/wpFdNG+qNa2t/YnUorEhrJ7qUMRkqFDKEXByXY/1qTWtPh0r45aRplkh jtoddhSJM9FLDjP1NUppIqCsjnnsACbW4h8t1OySNhyp6YPpSx6ct4fs0VoLkqpkEax7iFH 3jgc16DqmkJe6pb3fh9bLUYXlv5724uoJGJniY70KIckKCCqjlupqePQWvNb8J6zpWk2sDX Ng13qEr2bxfZUWTmRI1fKOwwoXJz6U/aFezbdzzSfTore4NtdWapKrCMRyJtKk8Yx2+lWF0 MreyaeNKxdxAs8HlfMgA5JHYD1NdZetHe6e2u2HhCKZrjxAlpLZXEcjPaQAKVfrlXflt54r WuI7TWvGHiQSrHDeaPrTPqcgYq11pxTeqn1G5Av4in7VdiZQe55i9pajP7iPHf5RjP9afba ZHJHNPDZowt8PLIqf6sHgEntk8Vr6HJBf+Np9Iu7OIJrFpcR2C4/1N1tLRgc+o28+orXhsr aLw54p0/wCyxi60ubT7R5EJBkuGB80kZwTuJUfSjmV7Er4TkrO51TT0v7K2uh9n1QCKWIxK WfnAUNjIBOOM81Cun3miavZ6nFEbC5gkMsfm24+YjIJw4wcHI5HB+lSXNjqH9uWmnQ6Yl1q DXKwrYXEbESvnGxgCDjPJ+lekX0Fpd3msW82kpcanoFjEDMLSWdLyYsBIyRMwMiRjAADd9x 7VD0ZcVdHlt2z3V1Lc3QWWa6k3y+ZyZHJzk+5PpVa+09tNuZLW805rWeJiskTptZe+CO1bP j0acmrwy6Vp1xY20pt3NvdRGIoTjdhSSQpOSMnuPau9l0ZYvH93JLpdjd6Pd67/AGaivayX Uwwqb1LbwsSjOdzHPpU3FGN2eR3GnySWEN1JYZtZNyQTFMo5GNwB7kenamXlppnnr9ityLf y14mUEq+Pm4HbPSvWdL0fSD4VttGfbLeWuoa4NK0+ZGMd1LGw2qxHPAHC9WNUNKg0f+z9Ot LnwzZXMl14Pk1eaZ96yGeMsRjBwo9cc9PSk2aNHmsGnzTpcPZ2Xmi2QSzGJCfKTONzY6DPH 41Xv9KuLW7kt7i1NpdxN84ePa6HryD+Fei6jY6XeaRqOrw6PBYyXPhGz1ExW29ESZrlUJUZ 6YHQ5rotYh01/EXijXL3TDqcsOuRWM8AsXuzFb+ShGEVlKlySN5zjGKNAUTyXVtSu9du4rv WJUuJoolhQmJUVEUYAVVGAPwpdMvL/SNbtNW0qZbee3BCHylcDPcAg8+h6it7StP0uT436d oSWMraVcX8kRtbwbZBGFYhG9x+dbVlaReJfDfhq+0rQ9LsboT6jHLAyySRSQwKG3sqndI4y OAfmPtSbtohKN9Tz/Ec08tzIoe5bLGRgNx55OamMCSFZTGrhDjIUnH1r0O7tfD9tc+HdWvt Ba3ttR0m5eRodMkMcM6yqqTS2ocsE2nkZ7qTViaO70Xwv410+PR9IvZxe2EiLaW0pjaOWFi r7C2UIPzYP3ST7U9CnHQ80EMbFmZVJTpkYI+n+e1EttA+yZ4497Pt3Htx3r0S/wBBFn4V16 01HSbGPUtFNiRcWlpIigySoGUys377KtkkLgdj0qxq+naBJq3iPRBpFrpVtpviSxsUvYWYS LFMSHDMxIHTj0/WldC5bHmP2W3WM7o4+H5XsRV200W6niluLPS3mRG2GSKLcFwNxBI6cZPP pXWeNbTTINKvYI9Cn0+9stQaFJBpz20TQlThGZmbzG+XIcYz+VZWjS3WmfCxNY0jRl1SfWJ rm31FiJW8hY8COMKhAU4JfcevPahsfLd2ObaK3RWIt1z94MEzn3Ne1/C0xjwfIrghhdyDKL w3C81ydzon2bwf4ltNT0q0N9o+n2t3HLaWkkZyzJkCd2xKzKxyAu0Z616Z4Sk0ltIl/saJb O0WdlFtcWj280BAGUkDE72HdxwazqaotKx5rq+DdNuycKnJP+wMVhykkMc+h6c1saxlbt8Z yFT6fcWsqQjbnHB6ivUT0OVbMpMFzkjIz6+1V5beKQpJIjBo2EiMDgh88EHr1/z1xPkYKgc g9/5U+wtm1PxRo2grIIX1O6S1EhHCAnrj6frSm1YGrtFPLteXd6085nulKXDiVt0q9wxzz+ NPlWSWytrWa7uZYLZgYYnuGZYsdNoJ4x7V2en6BoviOR7bRheaZLba6mjXH2yRZPNDBj5iY Aw2EPy89RVjQbbStd8KNoulW1zpovfFK2UjXcqzldkLElGwMEgfd7GsZVI9iuW5xNrJdW15 cXlte3UVzcjMzRzupm45LYPzfjUUMYhjto455okgkM0O2QgRSHqVAPB+ldvpll4ek8YaJLo +pi1vy95BPBbXi3LKiwsVk3FAASQVKkfSpfD0en/YYP7TtZb+IeFFv44/MVRExlKvt+Xhjx 83J6/hDlFvQrk63OHiilhe2khnuYpLcsYmjmZWj3ctgg8ZPWmvAZIyj3Fwd6eWwMrYKk7ip 55BPOPX8M62jJYX2reIPtEVyLLTdMl1CNYnBkbawwhJGOh6/jWtqdlptlcR6jBpry6K+m21 9Ibm+WBbVpf4Xl2nOcHAAyanmVzPlbszlSsryTM91OXnKGQ+cx8zaflz644I+n0qRhNDPdX kV5dJLd5Wd0ncedxyGweePXNdP4l0K20/x7pXh7TrhhHqTWywyTMD5QlAPXAzjPHAzVqLRN H1y4u9O0qK60+60/WodLma6kV1nWRiPMAAG1vlJ2e4oU0XZtnI2jTecJknmDiEWykyMcx/3 OvQenSnJa+TqEV9BJJBcouEmhlZHx3GVwfauy0aPRLrSL3TLHT721S48UWumT+fOJTtww3q QBtJHVecUunaLpGvXculaYl1Y3NnrCaVcSTuJFlRg7b1AAww2H5eetTzpsJRvscglswvnvY rq5juGlErSxzsGcgcEkHJPJ56805oi/2lmlmcXoH2kNKzCUjoW55/Gup0zRdK8Umyk0Z9Q0 aSDWHsJ1lmDuwSNpd8ZwBuIXG3kAmmjXk1VPE97Bb3lmtvb2kL2zyxujb7jaSMIAODk4xzn rRzIahpY5iK1dbSOyiu7sWsSskcQnfbGG+8AM4APQ1I1qZI2Mk8zmSNYGBkbLRr0Q88gY6d K7S90bQ31PVtF06K6gvLHWrbTBc3MqvHIs2eQoAxjHrzTtNtdAj8eaA1jdxfbbbVJLWS1+1 CfzoxG/zt8o2EFeV5AzUt9QUX1OJuFuGadwftn2oot3Fcyvi4QdFcg5/wqzqkv9rajbX80a 2ktnGkNt9lZl8hEGFCnORj1znmt3W9Lh06KwdZFuGu4ftDXULhoZMscrGf9noc9aydMm0/7 D4mvtVtriWHRoreRI7Z1RpDJJtIJYHA96VybPYy5lebzRcXVzKzyC4bdKxLSLwHJz1HrTb6 Ca4kgvblrgTMwlS5Lsrsf7wbqfqDXZa1onh1H13S7aC+E1hdWCGR5lxJDcsAVAA4IB+961W 1WzKaLqUey8vR4e19dLso7eQRSyrt+X5gpBf5UGcdunNNOwchyUpmu2llub25uJJYxC7vOz eYgP3Sc8jvirdtPdwR3qfaJJEvWQy72LEiPO0ZOeBn+Vdvq8WjXcuo3V1Ksk2gwQQ3sMl2k MKTykkoJFjwNvOSF5Y1y+rJ4e0/xnp1nFqm7QLuVDNfJ8/kowyQTjseM496d4ilGztcxEtF gNwlvJPbLdY81YpWVZgD3AOG/Gp5Imu7yC8kllkuI23rKXPmIw6HPWuyfw/aSXdxdG1ih0y 1sXvUmTUVlgvAJAi7ZQuUAzlsg4OKxddXSbHUNJk0m5S7tr54BKizeZ5JdtrJvwA2OxxT5k gcWZUEDwSiWK5uIZvO+0bkuHQ7zwW4PUg9atWk1zbI8dtf3UTMCNwnbPLZPOc9effNdNrOj aE8mv6PaQX8N5oWo20TStIMTRSyhcrgfKwzkfSp9Tvo7bxB4usYZr5pNF0yUNM7RhLjMyqA UCYHJOW6tjNJtMcYtbnGTwyNdXji8vN10AkxNw484Acb+fmH1p2n393a2mopNBB9s1BVimv iztNLECCI2ycYyBzjNdj9n07RtR8b6VBbXR1HT9EXdNLIGinLleQuMocnA5OR71kTaZp39h ahPPYyWd9o11ZrdWwvllkdJJArK4C4ibuBkn1qlaxXK27HNyW6S3FtNKG863bdHIjFWUjoc 9jUc1tIWd0uJV82dLiYbziV1OQWGeTnuea7LxrDp0PjC+tdOsmtRBMysA42HGMbAANox25r M8HvpTeF/Hh8Q3s9rpkd1YrLJDHvcIXOVX03dCewzVNq1yPZ62MHUTPqmqvq1zcyC7aQy+b E5RgxPJBGCOpqCaS+a4guW1XUGubYnypWupN6Z64JORwOfWvT57aeHxP4zuGjhM+hWFv/AG JHHGDHDbycCZVP3iF/iOcHNc5pmsXmqeD08QeKLV9cOh6/CiSbAJbyAqTJGcDEm04bHtiou rbD5Olzi7z7TPqlreXkI1CNJVllju2c+dg5GWGD+NWdU1G61TUtS1I3M8D6lMLi4hgldI3Y YwdoPOMDGa7TxDNNrXhC417SvFS69ogvsKtxbiK4sZCpIiPA4weg9qqaNo3h6403w/8AbYL 43WtaVd3u9JVEcLw7iOMZOQvShW3Go22OHeKbzIX+13JMcjzI/nNuSQ/eYHPBPc981Az3Q8 o/argOsTWwbzmz5bclOv3T6f8A167m80fQNO8Pxf2jqUNvqc2kDUopftXLSuu5YhBtO5SBj du69qtweH/Db+IvDFzpdp/beiz6lb2017FqKyBmcH5ZoduY/m7dwCM80e6JR1PNf3oi8mS6 uRG0QgI85seWpyE69AeQOlTR3F7bahNfw6hd293KAsk8U7q8o/2yDlu3X/8AV113H4VSwvv FN3pOovpg1o6Slnb3SBkkGS8pbbjHQKgHrzW1pXh1LDWrTw81/cyW8PiuW1T7nQWxkVyCp+ cZAx046UtOhduh5lLvgvIb1Ll/tK7mSaNzuBOecjnPr/nEUTT25tjbXdxC1u7PCI5mTy2b7 zKQeCfbr3rodJs7K9u/EWoams1za6NaG7mihcLJOWfao3EHaMnJbH9ah8VWNjpy6BqOl+e2 n63BFcRxXDAyQhn2spYdeRwe9AJX1Rix3V/HdLPFql+k6bmV1uX3Ascsc57kDPrin/abpJb u5S+vI570MlwROwMyn++Qfm69/X3477VdF8D6Rda8GstXnGh6xb6bJ/pUa/aFmBxj5flCnn PJPtmnXnh5LHw7qPhjT7O41RIfGElvEqsqzPEtvuIDHgcdSeOCTUsfLc8+kvL6WIW8uqXzw oiwqHuXbagIIUZPTIHHsPwhklluUujc3c8ovCGuPMlYiZh91m55I969Ch8H+Hda/sG/0/fD bXK3z3kVvei7yLZAxWOXaoy2cHggdcmn6ZpOieK/AvhS3s459PsGuNTvp0nmV3CQqhaMS7R lScckcAng4pJjtrY4Ce9u7m0htrzULy6ijP7vz5mkWMY6AMTgVWhlls4ru3sru5gt7sFJ44 pnVZOOjKDz3re+IT6VcWFrremanFNc3cRF1Bb3AnW2dSAoVwqjaVxgYGORXfa9pbazquuab FdPbfadQ0SywNvlsZIBlzx1GOMEUbjSPIGub2S2SGa/vGhjTyUBuHKrHn7gGcAcDjpwOK9v +HN/fSeEz9quZ7phOwDzzFyBhcAE549q5vTYdE/si/tdGtb+yMHi2wsnkuJllckMw8xTtwp PUrggcV2fhhJYE1iEySS7NUuF3twWwwGSAAAfoKynsNI4rViPtj7Tg7E/EbBWQ7ZTHU9x1r R1Vtt6ykBjtj59tgrMlI2MO/HIFesmcyZCowjfMBnpkVRuIBPLDKs0sFxbsJI5Y2wyMvIII 6GrnGw9tueQeTTbSKa/8Qabo9moa81C4WCEE4AJ7k+g60pbAtZFnUda8Q6wLZr3V5BNZzC6 hliRYSJh/wAtDtABf3NF5rOvX8b/AGrWZQftSXimCNIgk6ZAkXaBhuTk9885rd0Wz8OJr3i W2fUWvraw0iaWV7izKfZ5UkC71AYlu+OlLJ4ZsY57i8/teU6Ja6fbag1wLb96VmJEaCPP3u D3wBWF4XsW4yTKemeK9QPiyDVNeD3otYZjC1ukUIeZ0KF5cKC3B+tZ2m6lrOn3tjc2mpGN7 Ky/s9FaNXR7fOdjKRgjPPNdHo3hW21qGzvYL2cWepXEkNncra/KVTgyS5YeWC3Axk8E1hab D5R8cwX0aOdL09WhbG7ypfOVCyn3yRU+6Oz2Kwkuxfahdx3jJLqlu9rckIMPGxyw6cevFWE 1HWLcOq6s/lvax2LxvCjo0cX3BtKkZXOQetbvibSbK0u9Uvr29XTbK0v4dOjaytSytM0au2 ULfKgyMnJOScCr/ibTLe1XxJLaQ2scFrrKW0apEQ65gDYDZwFyTxiouiFF7nJapLd668Nxq N7LNcQLGqXBOHUp9w5HcetWdR1PW9ZtbdL3WriSW3nW6jljjWJzMvSRioG5v9o81Y8HxNfe N7nTZLQXqf2TczpAVyWlAG0j3ya19N0jSbHUvFllr0t1HPo1hDNK8cO5ImfG5hhvnxnHv1F DsNRk3e5kf8JF4hOu6ddX1297ZxahBfXECxRoHaM53DAHzHJJPenanqWqao2G1OWPyLs3sE kSLFIJMnazFQNzAcZOTWi3ht5fDD33nzRTyac+owboQIjGPmVS+7hyozjBHbNaVtpVinirw 74emltJdQuYVuzstG2zIYC48w78Aj+6vB6n0qGUlLqc1e6jrWpyWN1Nq0sd1YTG5gngRYis h6vhQAWPckc1JdXuq38t3JNqAJu441mVIEQP5b714C9d3J9aNOlsbqHXr3UbprK30dYpJzF D5hcSSbflUHtW5qmiWOn2+u+RqzXV3orQNLGtuVDRzY2kEnk85IqbFNM5y9lv76XU5rrUHa TU7iK7ndVVW82P7jggcY9q0m1TXbi8sry41PzLq1kMwm+zxqzvtK7nIHzHBPJz1NXpdEi+z afqNvLdxBdVt7SWLULPy/MEhwCFDE7cjvtOKk1A2ek+GJtVu0gkRtQvYGMcZVgY32qFyThf QUmJKRj6Td6lo7Wlsl0bmwtY544oJFGEMowe3TPOKzmt5o7bU7aO5ZYNTREuU2j5whyvPsf SurtbLTNP1bV4NRvGlvLPQmvpbN4DsQsFKFJM8suRnjv3xSah4YlsNPupbq5aG4tlt2lM6B IWEhC/K+fmK7hngd8UDszmr6fU75tTe51KQtqXkCdkRQSYceWQQOCParU2veKJbsXX/CQy+ d563O4RR4EiqVDgbcZwTk9Tn2reu/Cxj8QR6Ikl6JisszyTW22N4Y1yZIiGIcEkADIPNFr4 d01NQuv7RurxbR9Gkv4F8gCaJlfa29A3VcggZwwPXiqQcsjnF1fxAmoHUI9UxK6GKZRaxBJ 1JyRIu3DHI4J5qC9uNRutWh1U3siXsLBkkSNdvAwBtxtxjtjFdBoiWTadb3l0sN5YHw/e3k bGDy5WdJtqu/Jy30xjpSav4am0rSbm6ubmaGezSCa4zCChjkZQwjbdl3UMMjAzzimZuEmzH j1TWkv7O9tNU+yTWsTwIkESJF5bHLr5YG0gnk8c1W1me/1K6066mxK1rcQuVjVYgFRw2AAA B/8AXrr59H0mDxj4os9MYyPpen+b5NzASIiSoyh3fMSCTkjisDTYbHV9H1hpLy50uXTLZ7m eY22+OJRwgLbhlm7ACnoU072Rc8Qaxf61f3TpfTRWst6t7GrRoGypygdgMvtPTJOKy5hdXt 9q97LeMZdXhMF3hB+9QkMfpyAeK6bWNIitvDek6zLbm2s5rSxiWSNNxnuJR8x6jaBnknvxV S70RornUrS31eG2msdag0kzTp+7YuM7254Ax070roOWRlXN34hutPexudblkje2Fs5MaBpY wBgM2MsRjgkkjtTL2+1nUrS9t73VHlS8VBOUiRDIUIKuSoGWBA+Y811uo6KLnW10+KwuLE2 9vLcTr9jKMVUgb48u2/cTgANwKzb3RrGyOozXWpSQ2NjYw6g0jwZkCO5QoyAnDgg8Z54qk0 xqMkUZ9a1u6uZp7nUBJLcQfZpS0KDeCQcnj7xwPm61gxQzQabrOnpc4tNYK/aYio+YpypB6 iuq1PSNN0eTUrrU9Vkj0iwNur3KW5eSRpk3oAmeMLyTmnL4VLPqym5nuVsZEQLp1t58jRvG JEmKbgQm0jpk54ppodnc51b3W4X0u7ttbmiudLt/skEyqpJhP/LNuPnX2bNF9q+tXsti8mq ywy2LebbtAiQpC3dgigLk9ziti2sNFu9F8DSrdTR32tXTRsskDbJsS7SpO75AMfj7Vj3Kwv 4xvNMmiuAI5JcjT7UyFtrYwiAjH4nA9apOLIlFpj7/AFvVdT0tdPv74SQBy+2KFIgznjcQg GTjufWqVvcarZDTHhvW8vTLeW1tj5YIWOTO9c45zk8nmtTxFoTaJquj2FrM10+rpEbYOuxi 0jbQrAEgEHryRWjaaNpX9l+JdPsL46rqcGoWmnIs0BhMEzOVbYxJyh554Pyniq90FGTOYh1 DW7bQBocerMbNIzFDuiRpIYz1RJCNyr7A1Hcatrc1tGg1IQSx3Md0Jre3jhd5Yx8jOVUbyO 2a6G08N6VqV2bPTfEnmNbagumXbPbGPypnDbCuT8yMylc8HPaqej+G21PTnu3a4UxRyTzQQ weZMIxL5SbVJGSzK/BxgKeaXuhGMkZ3/CS+Jra+udRh1RTJdlGlg+zRGJnU/K4QrtVwSTuA zz1pLLxDc2ujac0D3cOtRanLqlxdzMsgaV0MZCj0Iz1zya0tc8Nw6RZapd6hrMlppln9nVb qK28yQvMu5FMe4bSozv54xxmtnxFovh+PWdSke+XTNP02axs28i3MgleeIHeoz1J559aiVg akjzy0nvdM1htX0u9NrPJG0UuFDpMjdVdGBBB9DTdYub/XL2ObULtpZ49mxtoVYwnKqqjAC j06V19x4d0zTb26TXtZFlapqjaRbTR25k8yVQCzMAflQbgCeTkmoLrwZLB4f1TUbmW6kmsb i4tpEsbf7QsLxcZlwwKK3Y4PHWpdhqLOYv8AUtYvptS+06jvGq3cV7ct5S/vJY/uNwOMeg4 qZfEfiVbttQTWJEuft7ai0qRpzMyeWxPHIK8EdPauvi8NeH/+Ej8K2tk5lmv9L+2tDdW58u Y+Uzb2O71GNnTocmvPXWNpBJCApBJ2rxk9eKm5dmaLeJPEX2iwnh1loJdPnee2WKCONYS6g OqooA2kdVxg8+uail8ReJnubGVNXaGSxne4tTbxJGsDMArBVUABSByuMHnitWws7K4+FWm3 9zAVvbjxDNaNdRwmWVYhGCAFHLYPYdTW/pfg20h8U+HLnbc3en6qt7C1nf2vkTiWKEsuUDN 7Y5zSBp9Dgdc1O/19Ej1S4ifYMIIYEiVQTk4VABk96sXus63qCXrTau5N1PbzSMiKhLwLiJ gQOCo9K218HC01W/0vVtVezn0vSBq18DbGRYskfIpB+c7WHI4zx71Z1vwdpVvpepyaf4kee 5tNJi1uGM2ZTfbPjhjnAfnoM9KWvULSTMWfxT4ovnL3erKxW5iu+LeNAZozlZCABls9W6mv R/AF7dy+GpZryRriea7mleTIGSzbjxjjk1l3XhwXA1rSobOwbUX1LTbW1eCHykUSwb24JJA 7nrnFdb4W0u30nRTZobhtsz5NzbCIkg4yBuOVOMg+9TPYcU7nBayo/tAOOW2Rg5HfYOB/n+ tZO1sHC59a3/EdsbHxBeWBkEht5REXA4YhQMj64rn3X98CCQT05r0Obuc9tiDaQzKB8x55/ wA/5/Kq7R3sGp2GrabcfZr6wmE8EmM7WU9xVnbkyR5PQHOf8/5+vDoDJLc2trBEZru7kEUM acl3JwFA/wA+tDd0JXvoaE+sTz32r3UWj6bYSavYy2VyIQ4Ds5DM+CxwcjgDgZNLZeIdVtp lRrayuLKTTINNubKVW2TpFnY2QQVcZPIq9ceG7sNafZbyxvUuL5dOaS1uN6wXB4ETnGVPXn ke9MHhm7ZIRFd2c7S3y6dIIZwxt7hjhUkH8OSOvNZ2iarm3Zn2WpyQWiaZeaNpWoafb3Mlz ZRTq4NkXOSqlWBKZ/hb/GqatdwSa8IVtwus2wtpQwI8sBw/y46cgD6Vr2vh/UbwxparFKz6 m2kKEfBM6gs3X+HAJz/k3NJ0C01HxBeac2t2Gy10+W8MkUufmQ42sGAKgHqcdMGloK0mrlO 61zVLx9YS7tNNu7TU7mO8MEyOVguEQKJFwe4UZU8H86sS+ItUurxjfW9rJb3uqx6jeKqEhw sYRlxnoQM9at+H/D8Wpy6Xaz3tun2xLuc3kUwZJEgbbtjXA9QSSeg9uYdO0SW/ngEGo6fsu bg21tIZvku5BjKxkDkDIGTgZ4qHYEpGQs5tfEl/qdjDFHFd2lxYrGxJ8pJfQg9QKuWus6j5 zfbrex1CO40xNJvRPvBuUQ5R2YHhhgDI6gVSumfT74NeW7PZ20jG6hMgjcgZBUNg4Oe+K66 fSNLfQNDWDTbuw8QayxmgsZ7sSCK3AJ8xztXaCoJ9hUOw9Wcu09zdeHV0rUNO029ntbc2lr eyRt5sMXOFIBw23OASOOPatFtZ1L/hMtG8SCGD7RptsLXyznY4Efl7vXODU0Wg3V1NapZXF ndJd20t1DcxzYjZYseaMkDaRkZyB27GnXfh++S1lmtdR06dzYNqVv5dyG+0QgZZkHUgetKw WkYscF3Fp+v2MZi8nWkiWXcDuTY28YxWpd6xrM95q9/E1vBPqTWhYlSREbcgpjnBBwM5zU9 /apaW+lyrA0Iu7GK65m8zeWHLDAGB7dvx4zrF5JpNYBjWX7Fpr3q4mCbCGA3Hg7hz0460hp u9jRi1sy+IYba8tbPTLS+1OHVLue2ilkJmjOSSSSfm6Y6DjFR69cSatod1or7RaG9uLyGTk P8AvX3YI6ccVs2uj2snjQ6G3lxvLDG0Fub1fOdygdsfJgoQevG2stYI5PEVvoaSIbu8uDbw /PlWb2buOOv+RDZdiKbVtTubaVry10+S7uNObTbm+CuJZ4tuFPBwCMA5A5wKgv7q71SzEmo 6ZpNzqgWOOXUHjZmnVcY3LnbkgAEgdK1k0W4Go6Srm2vba8luLYpbXYDLNGhZkLYIBGKFsY ZvCGk63GTCs2nG/vZZX/dxnzCiqDjqcYC96eyCzKcerarZW2nw6NBZ2NvbPNI9owklhnEi7 XQh2JC44CggCo7O6/s/WkvtP0TTbe2ktJLG4skEmyVHIJy27dwQMc/zrTttIihfVX1m8to4 9P037S8CXH762diuzzEx90hucZx3xUFzpN1bX2qW0hjD6asTTFXyp8wDZtP8RI5+gNFxO5R Fzcrp409YbSO3GnXGmBUDfLHLJvJHPUHp7VX1Wa61nSmi1K006XVmhSA6okbCVwuNpIzt3Y AGcZrSsLNdQ0+e+e9trSzhnFqZ55NqmUjdtyAcccknAFT6bos2qNbC3uIFluVd7aBpP3lyi EhmQYwRwccjOOKZKUiP+3NSm1HU9SmsrCO51OxFpcyQB8yYI+fBJwflHA4rPsrrULTwvceH bmw06+s7mZppnkEiyTMeBuKsMhRgAdsVesbU3usw6RbEG8nSSSKMnGQoJbn1wDVv+yJ2+wm G6tLiO8hkuVmhmDRpHHxIzHttPB96tBytmZc3mtBZ7QS2b20thbWnlEsyK0GDFKvPDD9eat 6nrGpapbX9vc6ZpAjvbuO9uI/JYrLKowWbLc7u47dqkudLmtNHuNZE9tPYQQx3Bmgk3CSN2 KhlGMkbgQfSpJ9FuIbC4vZ7uytba2lMEsktxt8uTYG8s8fewwGB34p2RSTKX9s6laxafBZW 9lFY2kMtu9hKZJ4po5SC6kuxbHyjGDxjis5pGS11uysdMsrG11azS0KQ7yUCtu3Akkk5459 BWhJbIfCc2pQXlpc3dtcRJd+XdAraxyMFTcNvJyfmOTj0q3rWiw6Jret2bX0V/b6Xp7XTKk wR0OVGZODtALZwOoFGg1qZtxrd/NdXwu7LT73TdRit47mxn37C8KhEkUggg4HPrVaDXr6Px Y/iC80+xur9ZFlgmBkhaAKoVUGxgGQAD5WzWvrHhj7FrEOlWepW13K9uLiVjKB5KBAzSP8A 3UGeD3z71h6ppVzp0VrO0sU9reRCa2uYG3JKnI4OOx4IxVKxm7rViQa/qaW+lLdWlheT6Tf te21ywdXXdJvZcA4ILd8dKqx6leQa9q9+Iba6tdXge2u7O43hXVm3cMpBHPoeateFba31bx JrNpfRyz21hpUmoLHDII3dlIG3cQcZya0LHRdP8T6Vb3vhxrmzuTfjT7iy1F1PlylC67ZFG GDAHHA5p6XsSuZ6mPreqajrUWjTqYLK60dI0tWtU2omxsrwc4xx+VWL7xJqso1GS2stO025 v7mG9kuLZW3NcxPuEvzE47/L05NVobRDp8F3cX9pp9rO0qrJcylB+7YBjjBzycDGc8+hpfE Glz6BdompOjo8IuEkhO5HiYcMDxx9a0iobMHzdCHVvEWoajp8sdrZWGk3VzfR6hdTWatmed D8rHcTtAJJwMDJzU934o1S58TahrM1lp1xb6pbLZ3mmyKwgkRTlduDlTuy2R3JqeXwrqB/s 8QXVrO2qxxS2MLSgS3KuOqrjovVicYA9qs6Z4V83xL4ft7m6tb/AEXU7ia2ku9OnDqkqIzF CccMNucY5HStP3aRXvGJb6jLbwanY2+jaW+kakY3fTpBJ5cckf3ZAwbcT1zk81PquvaxrEG ox3kFkkl/dWl1K0SsPmt12qAM8Ajkj8qsLoN2Y5XZoY5lsm1L7LI5Wb7OpxuK47jkDrg5rP 1KJtMtra4unRIrq2S6XnLKjfdDDsTjP0IrJ2exn719TR/4Si+k1K9nvtK03ULW61E6lFBcK 5FrcYALIQeVOBlTxwKt6HfanHqs+pNa2Umt37TL9uDOjMZQQQ6htjAAnGRxVeTw9d2fiHSL G+ns5Jrm7gimsEudk4EgyoyVwOMZIzioSstv4hbTLaGUXLXJt4IQ25i+4gKMdfr0/WsZJdD dJo2Xl1jRZdBubix097/SbN7OK6RnzLFsZFB5wCN2ePQVxNzJcINPW2s7SC6sQokfaWW6Ib dmQHrnoQMcV22o6ZrV1bW5S8t9VZ7wWB+yXAl8q5PIjbsDweenFVoPCTXOiTTJdWuoao+sR 6bbfYbpZIyxRi6twMMpXr0xzzULXccr9DGHjDUrWTRG0LSdO0u30q4luRZQb2jmklG1yxZi c4yBg8VXsfFl5p82nw2mk2NnaafPdTQQQ+Z8vnxbHBcsWY85yTnIrR0zQtPfV9UtbzUrO8g t9Jub9JbK45jliIGHBAI6njviqs/hfU7fSJ7+4e0E9vai+nsBOPtUMB6SsnYYwcdQDk0NEq /UpQa/rC6Q+mzw2lwTpLaKLo7t7wM+9c84yvQH060668Qandrdh7e2KXGiR6E2C3ESkEOOf vcfT2qzeeGNUtJ9atC9uZNKs4tQnAkyoikxtYHHJ+YcfXrg524vC9lfWvh2WyaCWPUrs2sh h1EOJXRCWSLKg44OWOcZA5oTFZ9zIuvFGtzyXVzD9nsbqS7tL6ORNzeXJbx+WvBOCCM5HvX a+FtStbrSpbo6PbWEstw7yx2e7y2c4ywDHjPp0rkZfDiyaFoWpWN5bTXetKVi09JsybjJsV EH8WOjE4xj2rsfD2lyW+kCGO/srgpI6u1q5ZQwOCCeOQR/9es5bFRTuZfjSNZPG2rkLjFyw 444Fcw0ZLnaDxyuOc/X/P8AWur8Y7k8aazk5X7U2Qe3tXPFSHJUHFdtzmejM18gghBxgnJ6 /wCf896bbzXmma7pGvadEr3WmXAnWKT7r46qfTI71ekUqwwBnjOB+lFpbXF7qEVjaJ511Nn ZAv3pO5xRfTUuJq2WuaRa63pFnpFhc2UWq+IYNTv3vZ1cRFDkIpUABRknJ5PFTXer2+mX17 Nomlyfa7jXYdSu/PnVo2ELkhIio6EnOT61hTxPHpZ1I22+0V2i8zHHmKMlc+oB5rbTw5fza HpGp6fby3qahY/bmVE/1K5II/2uBnis7IvW2hBfa3YS2rWVnpGo20Ta2dYWZbpVuFZlIbDA YUgkbeowOetXh4vH9v6dfXNhc36jS7jTbu7maJbubzTkMdoCnbjHPJyayU0nVLnQptWttOn nsY0LmVVyCB1OeuPcVag0pDZi7d7hYY9MS/kZ7Y8Fm2gA55XP8Z/KnZDvMdoutx6NN4citt LuJbbS/t0To0q73hnPBDYxuA9eDUmj6uunaVFoBj1i2sbC6eayuLS8VJPLchikoxgndyCOm afpmg303iDTtOvrOayh1CKWSO4aPOdib8AdckevrUF7YX2m+Wl/ayWxkQPH5g+8PUVEvIep n3MyP4js7y+02XUtOS6M9xa+aFaYZyqlj1GcZ9efWuhvPE8E/i+PxjBouo/2pG5jaKe7jET QOpVlXauVIX7pzwRzWNbW73t8ltbqZJWUtsB6AdT7D3qxfWU+lExanC9o4w2HPAB7+hHfNZ jjdaFmLV0ttZFyi6teW39n3VsF1G7WVkaZQox2AAGSepqlaak9rbaTELJy1h4fuNGkxIo3P Jna49hnpWjLoWqW9pLe3NjMltEqyPIy4CAjIY+3v0qjqVjqOmaMNYk06cWjsiiXZjG44HHY HPB71Lv0Ladi3FqtlqQjt722lt103RoLaBg4PmTrx0xypBP0qjosazP4ub7XAgfRHslSSQB 3kdgVCqeWGB1rXvvD11Z67c6bZ+ZfCGVbYSKmMyFNwX64J/KqCafNILeeC2aYXcrQxMoy00 i/eUe470atGaTTubKeKbV9W1G+fRr5Lm9tobGO6jmjLQwqgDKAR1Ygkn0wKxoZYbTxxout2 tvLJZ6fdicRuwEpUAjBPTPNXLnSL2x8N2urahG9nPPPLCbeQcoqYO4MDhgc0y20nUru0F3a 6fcXFt5RnSRBkMo7g9+QenpQkVdhpGotp405WsHdbTVbzUfldRuWaMqFHuCaINWvx4TsfCl xDLLpSaU1jNGGUEXHmF45kPscAg9hVqxsXuvD41XZcqxVdsJgOHBbAZX6Mp7Y5z2pr6Vqlv q9nYz6fMoui3zom7aF6tgHoCRnnIpoqz6EWo67p16dZ1jU9GuLe91nSjp15IZ1aKJ8DDIuM 4JUE56fnWjJdtH4M0LTLt7WfU0iT7fcW8gkWXYCkWXHBIQ1HLo/lX7WN3b3WftkFsD9mOGW QH5wCfUHAPJpjadcRQ3s1nbSzWtk8iu4j2/c+98vt3A6d6Y7MpeHLifQ9XuLhRqEMUk/myx 20qGC7QD7ksbg9/4hzg1oaXrlytnYWl5BfWLaZvSE6bdBIZYyxZVZSMgrnGR1FLPo99baZp t88bbdRjWSJRyw3Z2qfcgZ4zUN3p91ZSItzA0O8bxnowHoRwaAZT0+V9O8bafrslv9phghn jZFbr5iFcjP1puh6veaDaaJHFYyyJZ2t3YXaJMI2ZJpN4aNv4WXA+tW7a2udRM0VhA9w8O3 zVjG7ZuOBn0yajvtJ1uxtZ7iXSLhRHKsADrgGQ8BfxPFVELDbLVBaeK4LiVNS1PR5bNrW7t 9QuQ8jZcOhXHACsAffJrN1C/vrvwVf6W0BF/Nq0upCVmBRw4wV9QfertxayrZWUltaXNxdG cWl5AqfNBNgEx4OMMBu4z/AA5zzV3UfDeoW93BaW0M9y00bS7mhMakbsZG49ORycDJ4zVEO 5T1XxFHfaNrdpZ6bfW41G2gjjt5J0MFm0bK2yJFGNpwSWPPSl1rX7XV9T1/VIdLuoLrW9Ha wlWSRGWOQ7cEY52jafc5FJaeHdXudL1G+Fo8SWE/2eaOQEMGAyxx6AdfrVafStSi09NTexl W1cLiTGAd33fcZ7ZpNakSclsSyeKXTxLa+IY9JvFnl0waXqMC3Cr8gQAPCwGQ2Rnn6VXudS tLyFreVtYuhBCFtJr26WRlctltwA4GBgAc55Pao7DTL/V/NbTbKW5ELbXZAMBj0HPfHOOtJ Do+p3WnyX0FjcSQRBizqPlwpwT6kA9SOlNIzk5NGf4a1UeHfFOp6hdWFxfWt/pr2JS2lVHT cRk5bjoKsXWtG00S007wnpzacLXUY9TkkuZ/NmuZk+6XYAAADgAVUigaeO5mjRmS0j824IA PlJnhj6DOPzrUtdC1i5nNvDpcxlEaykYAwrj5GyTgbu3rVWW4Jvl0JbrxNbXHiTUZI9Jnsd PubMW9mbORBPp8hcyO6FgRlmZs9wMYqj4r1v8A4SWztTHbS28sOnLaOssvmlnXOGLdyQfzq eDw9rV0lx9i06WdI3ZZNuMhk+8MdSR3xmk0bw1qeu3VoIbSeLTpxJm9CZRCils+pBIxnpk1 StuCcm7FYeIJ7fxB4S8Q6dYF5tAsYbKW2mfidQpRsEfdyGOPetDS9b0/QLvRl0LSb1bC11G XVLkXMqGVpGiaNVGBtCqG+pp+leGb3VrKP+y45GkOnrqEqyReXjcSoRP7+SDg8d6p2FnLNq 39m+SxuFDtJEFJZAv3jgenehpFycti5pev3GseJfC93qjwDWNNWW21S4u51Rb6xfKkEd3Cs eBnNYHiu4Gs3uoSwQgQyN5cMB4CRKNqL7AKB+tdDqvhq+t9eGnw2Eks7xGaMlMF0x94E9q5 3Wra90V5IdQs5bedNpKOMHB7g+hzUprcdtDdt/F0dta6TbtbanqK2OoW91GNRlid7NIuqRS AbiG6fMeBXP3GrXVt43tvFWmwq01pfG+S3l4DAsTtJHsetbVz4Yvm1mfTtMtbq+aFEdhJB5 TrvXIBUng+nOSKpaZ4e1XVdSt4bbT7qa3N2lrcypHn7OxOCSOMkdx1FS2J3Ldv4qttDkjuv C+jXCNLrCatdw30ytuKhgIkKjgfO3zHnpUcmq6NDpU+maVpOq28E+sR6sJhdos8bBWDKhAw uMjaeenNOHhPWJNRurfTrK4v4YJZYluI4/lk8ttrEc9vSk07Q7y+0a81SO1uPItmwnlw7hJ j77Z4wq+2eazK1J7zxYt+txDd297eTy6Nc6Y2oXHlJcStKysvmbAFKpt46k5NMu/EUOopf6 2ukzWvie70g6VJJ5qm1ClAjSqAN2SoHB4HvVKy0u81GaWDTrV7uVAGdIxkoDxyKmj0XUBrl v4ee1kh1G5mWFYnG0rnnJ9ABz9KGydehcufFlvPDqs39hXK3+s6RBp13L9oUhTFtB8sY4DK p5OTnHpzPJ4j0UeJ/Dmr2OhanZW+hMq2tiZovKii2sGAxyWYkEknrTIPCOpnxfPoFxBNC0a b/tCwl0wG2gnngNg49SMVLpPhm61NtUUW17CbOR40X7MWM20cqAD8rA4yDwB3oZV5WMmy1p rLS/C9xBp051fw3cSNbbpV8i4ieQuQwxuDYJHpzmu70q/t7yze6jbVNksrsEvZhI0eT91WH VR2rgxpGqNpSamLCYWMhCrPjCsxO0AdzluM9Ca9S8MaBLBoMQ1C1uIZmZm2jHTOPw6VErsq N7nJ+MomPi3VjImwtcMdp9DXNJgK/PfjA7V1XjOaSbxfqry4bZO6Af7IY4rlEOA/ReemOmD 2rqOV63GNuU5+UYOc4zWdeS32l6rpmu6aolvNOuEmRV6sAckfTt+NXtm0nrjkY/xpx3MRGq 5OOAOpOPShj1T0NLxffaZc2v2Hw3HL/Z8ay3ISRNpMszl3yPbIUfSrGi6po5TwVqL393a3X hbTWhltPsz4unIb5EcHGMnBz2rHs4Wuri4h3JbmGAzMZwVyMjAHqfYVYsba4vtY0/RokCXO oErAXBVWwMnn6CoZd2jSsPEOjJLoviW4urmwvdF0h9Nm0sQMRcvsZV2v93Y27JHWpr15NJ0 UWl7bul3L4YsIUt3UjfJHP5jRn+6So71gzWaXam1mgaVWO3AB5IyOPWrEasGEbeYXjAQ+bk kccA55pFpm1/aehy/EmPxdBeXaw3cVw0lu8Dq1s7xFQGPTO44BHb0qppV5Z6n4f8L+Gbid7 a5sbC5kuJJELCMhyyqc9cjvVWBDLfixkdbd3RmLTkoFwMnnHX0HXNQz+VCUeRdu6VYPMKnC sSAM+nNJp3GQWcWmz61ex6xahUlsmSynlgaeGOfIP71FILLjPHTOM1ofEHVLXVPBunLZFn+ yaatvMDAIfnBPRRwB6AdKsahYXOmX9xZ3SqssDmNnXJUsPfvVG4txd23lPC0quOQM5OOvSp d7jTs7HU+IGtLLVrvVEnme9bw3FYDTzEyiYtEuGLfd2gduuay9Y1LTdQj8R69p1xdefrtlb 2baZJAw+zurJuYt0IUKduPWq0Ectz4fttZicy2Mk72a7iS+9AOPpUkfmITEyOjqu45GCPwN K5d22bl94w0u78U2t7cW7wx6NrYurV7e3I+020ke1yw/vq2Dk9R0qhpuq6NoraFAkl1eWtv PqKXM4tmRlFwuFlVTzgdMdetZ00TM6IkT+Y38JBz1446mrFjb3M9tdzwRPJFaMqzP2QngD6 0ai2GySafa/C+y8O2l9NdyabPcEu8LRqVbBBQN0A6c81o6LJZWmgfDnV7i+nt20q0nuPKSJ 3+0qWYbAw4BJ4OexrGlIlDwnByuCvY0kCi1hjtUZ1hi+4pbIQZ7UXsK9mXV1oWsXw/1SOGa eLRQftloqncu52ztB4JAYEfSpjc+HJr7T9O1W9W70OG6k1Hy7fSnhDN/Cj9/mPLYyOPeqqH GNxPIwMf5/wA5pEdg3QnPfNCKUjWsNQF74s8lLyXUb3Udfsr9RHbOixxRqwYYYcKoK89KfB q0AMNvJKmnano9zeJ5kun/AGjz0kkdg0T9iQcEHisNre3e7ivGXE0ROx1YqQPw9qd5mcjeP z61WrKbJNP1awsj4N1Z47gnS7N9NvbQWxLR7t481f4WA3Dj61q21za3Ni2ix6nBJBpsEl1E YrA20Y3EYTB6MevSsYP8x4HzcYpCQHd1Rd7AflRYjmZmGUwaX42tD5qT6nb28dtsU/OVkyw yOnFbmra3A2oeKLmH7RcJPJpUsC7W/eCAr5gGenT8aoOTx2PTr1prMXHPBxxVhzM1NY1Dwv fw6xptxd3z2esa5HqM86Wjgxw7DlVHXcOFJ98jpUsus6NLPrNlLdwtY6lFAljv0x5YLFISQ kLxt1BBzuA681iucgsRz2waRSSwweV/yKRHMT6hfx6rpHivSLrUCt9c3NteW9ytkyR3Ijj2 FAo+6TgD5u3WtW+8R2V+up6lY3UNsNVt4knsH04pMHUD5Wl6FRjgisXA7jgA/SopBk7Sc/1 pXJ5m9BfB91a2X2rT9XuIJNLnvDPNZXdpI7j5MeZBKn3X7YPHStTTvEViLTSp7S4j0m90uy ewliudOM8siZbBSUcYYHkHuc81hlRkdmzwDTZCQcDjr9DTv0E29kVNJktYrvxLYahPLZQav pJtY7hIWlCOHDYKjk5Ax9cV1v8Ab+mT+IX8q6jbSLizsYrmw1TT5Jkm8pCpKsnKSL2PQ561 y67vMIzx+WaeGZVGcZGP/wBdUTzNLQ39B1fwlpev6brFpDJYmK6uVnjuLNp7go5YRlJSSqI FILY+Ykd6q6TreiC78L6vd3d1Z3Wj6fNpc9lHbOwcsHAkDDjYdwJHXPashmy3lnOP5U3Kqx 2gkZHU0Fqbtc3tD1PSw2l6ZM80Qn8Mf2U8vkO4inEu8BgBnHuKxtJuIdH8eyXdzJItumn3l ukqo2S7oVXOOQSfyp8F1LbTfaLdykgHDL1H5+tVLh3lkd5GXcxJJ9aS8xX1L9rqHh+78N6D p+qnFzY6I9tHLd28k8EVz5pbEqLy67eg5GevSqnxC1K18Q2ulLo/mXMgsYLMxC38t3lUkYC D14wBVFt/lsA2ADwB2/z1qvNbJPt3lsxMGRskEN2ORSuVc9C8R61Z23iLXNCv5oLG8+2Wl/ bXd3YG6h+W2RChA5R1IyD7npWFB4o0q7k0i71TU7m31HRNel1F5IrNgdQSRgd6hThGwMEHt 61zzI0kjyEtK/DFiSST7571Zs7VQGkkwCwwMmpbYXuzpbHxBptvqfhq4S6mWCy1/ULycrG4 AimJ8tsd/p2qXQvENuun6I8V3Bpmp6Vby2cqzacZnlUsx3RyDgBw3IbFYccKrIDEnXt6ZrQ t4HODj5QRkDFTzMmU2mQ+H/8AhH7Xxb/aOuBkNinm2Sm3eSOaf+EvtB+VOuO5xRq0vkeKNM 117iTVha6hDdzzpGQzDcGchW5/CtFIoyd33c9yKc9qHLqvQ+nSlcXNsDalo0d/4m0xryI2+ r30ep2l7NpzzRIQTmF0PzAjIIPrmlt9R02/XxJqL601t4l1fNot41g6LHbhQpZAucM5HJ64 xVOSFkOOh6eopp+WTaOABjFPUtybJ7nVdNbUPDXiqHzludKS1gu9KEDbmEXylkP3SMDcB61 12iyQmweTT7+2e3lmeRTHZtbkZOcMp/i9T3rkFjDlWwCc9fwrpdLcR2CqWYcnuBmlJtbDjP 3rMx/F6t/wmGsKpyouXGe55/z/AJxXMuCRyeQcV03jDMnjHVyABm6b+v8An/8AXxzMoIj6D aT+J5710tnLcbgsGLA8574H+f8APrVQq1x4j0mzg1o6HcyzYF88vlrbpj5nz64zj1J+tXQo KEn0Pft6j/P/ANevNHG7BJY1l29GYZ2+3+f6cwWpanYa3rrPdeKIBr1obKPQVtdKL3i3Dyb ZULM5BzvfBJ9vpV1tbs7rxJ4Y1jVdTjsrpdSYvZQaml1aGMW7L50feEZ2qFPc9OK4BYLdXZ RboBwMBeg9KesNtJHGY4UAUZGAMf5/z70jTn6HTvqWj60NO1XRdaOkCLSJY7fShqAt2WdJM NG0pHy7h827q3PIqxrPiJWsvEl7puuQC/bw5Y+XLBN5jG4SU7wpbksAOvXGDXIyW8DLvECH G4cr/n/P14mjggwTsX5hg4UZIqW+wvaHbnWrPWfEut6Td3K3NvBbWfiG3mT5hI8USLLHkf3 mx+Oa5nU9Ym1nwboOoWPiOOGIeWurWLzBHa484M7MnVs5BB6ADtWfaG+soLi0TUpjZ3Dhmt +Nnb8xwOM+n4IILfzWfyo9xPJI5P4/5/wSbLUrs7q81/8AtKx8d2lzrK3kcetRtYIWU7Ytp z5eO2SOaxfDNzqp+HenS6d4hi02+j8Ry5knmWISQgLvXJ6gDnb396ylWJI2aNFUnPbGfypL OGS30ttKMxmsxOblI5AMRyN1YcZHagu5ujUvD1+sNrY6wdIgfXdSurdoZRCRlB5Y3H7gcgg Ejirq+IUkt7CcaxbpfW/h7UIZT9qFwY5wylF3t99sZwe/OK5lbS1kDfuVyTgAp+v+f/1z/Z IAQGhRc8EFf0pJ6FJm1a+IoL4W63mqxDV7rw3aiC5luvs5M4kJlUyj7jldv16VPZ+IZDdeK 7afVrXTtQKWk6xw3oZH2KVkIc4DMQBux1NcybS3KKjwoyryMqD+tSTQW/mLJJBGGAwTs7f5 /wA+ruD1JJ4FiNvIJ4pkuIVmUwsG4boD6MPSmrx+72gHbxkA01VjJCqNoVh2x+lSoowMAk9 yT1571LE0ADF0zwQe/wDn/P50mNvADAEfX9alJAKjvnAOen+cf57wZJAGOcZApokcZRkgnL 56+tMcjClSQc5OPrUbHIc5bP060r8Ajg8dq0HclOVyCwxn86ZKD5eAeoxxShhlVb1wMikYZ Uk9ux9fegzbYgw7AZXB5+lLsALbfr9KbFkgdN4yKlbhyA2RgHPt3FJjuROMnGOOcjP86agK sQ2MHoBTmPHP3ehGOaRVGWJOATz7UrgixNBLAwWRMMVzn1B/zn/Jqs8e5SC/I4zUrSs+AxP AA6dAP8/57sYHtzg5wO1JCsV1XquPmNRuMBjgtj/P+f8A9dXlUrhgfTOKgkTlxuGfTHv/AJ /z1rTcl72Km3KjHHUHBoKkZzx7VKqY2twOTzQ5AYEgcYHTv+FO4pLUrurA7sEkg4Hr/kVHh SxGOuD71YzklVH3uDxzTxGTJkHHf60mwWiKrBtmT19c0wjJJK5bJxVhopABlccdRSmI4IBJ IzjA4z/SlzFR3KixZIAU4JGAaUQurMQpx6+tWli3E5XGGHekMRVW2r0Gf6//AF/88w2NlUB RgbWIY+nf/P8AnrVy3TzMhwR1wD0HNJDa4bc3qCe2B/n/ADwc27eAAfdOeR6cUak3sTRoFR RyVzj3q2hAj25I5xyef8/59aWKFSQSuME9P8/jT/LO1SQSARntj/P+fdK9zO/Mxy4K5IOw5 zg/yqZY2ZWIGD359qAOAFHQE88d6cclBwAM5x2Jqki3HUrvEyAsF3dgBWdJGEcFgck/5/z/ APWrckI5AA5AHHNZ0kROPmyCPX39f1qkUiKGTZGCeRk9uldZpEhXTUGBnJz+73d/WuRkBhX 7pZmPrnHvXZaM8UmkxFlkdgSDslCgcnjFNxCCXNc53xUyjxdqKnnFw355rAlUMmCoB+lb/i lseK79XUA+ewzXPyPyFI5I6Cre5yp3sMXlW3A7gvU8d/8AP+cVXcuJOF6kY6cf5/z2qd+CQ M9B+FV2yW3kZPoBxUMqOruPHD9AeOlUdSuZLPTJ7uIgyIm4A9D/AI1dZtrLge/FQjbJdPba hpJ1LTZ4zHIiXHkSISQdytgjj6d6XNoaR3uzr9V0fT42tWhuYrC2j0i31C/uZ2JSJpOnYnJ PRR7+9QWukRW8viaHWLy1ijsra1ubS/EpERSZ8B89wR2xnNUNQ16e81zVo5tGSbQdUsILBr RJ9kkCQ/6tlfB+Yc9RjmqWq6jdX1jrWnW+mJHZ3lnZ2VoPNyYI4G3DP94nJ54qbo2XLY3Jf D/k3F/Bd6tZW8en3cNnLNK5ClpV3RleMkEEf5zWD4lW78Pak2nyhGnivEt5RnIOWAJB681c 1XWLrUoNaU6YE/tC+s71P3obb5KBSvTuBVXxhNP4j1mTUre38szXaXLRF84AIOM/hRcWi2P Rbzw7bprHiDSX8PXOlw2YUadqJuS0d9IxAWIK3ck9jxjtWB/wjVx9rsYoLyGX7VeGwDBXRY pwpbaSwHGAcMOKwPEt5d6h4vXxVpMZt7uG9S+SGaQuu4Y49McenQ1fXXlXxJpWtwaXfq8F8 bya3uNSaaMEqwKxgjgZY9cntTLTTLEdpaiz1C7Gu2P2bTTGt5JuYrAzkgLnHzEY7eoxU39m ySzReXcwzQyWB1JJ0zsMW7bxkfeJGMVz9tdiy0rxPZ3Vov2bVZIpRKH/ANWEzxjvnNa+i3r Wnwvs9FlvbS8naZjHLAxZorXO9Y2JA/jJO2ki01YNLtk1FL10u1hgsdhuJGVm2lmwowoJ7H nGB3q9Y6GdTeJbS/tgtxPJb2ZAdlunTrtIBCjsC2OawNIml0bxLJqkcF5HI7Ltmsb3ySQD8 yyKQQyn0xxWna+IbiQtbarplwkKX017avp161sEEjbjEygfMufyo0DQitY3uNWttJiBN3M5 Uo+FCbQd5PsoByf/ANVaelwaRNH4hafWbCW3sUtnhvUd1jTzHKsGBGT04GPSsFbu+sfF1l4 l0+3juGgZ0ktZmIEqOCGXd16HrTr3yzp3iOy0zSHtodWS3C+bOHKNHJvPYdjj8KL9xo3Fs7 e18aS6DqV5aiWKQRCMGTMzOAUIKKSq8jJ4qBdFCyEXep2di0eoNppMrEKZ1GdowDwc0y88T ajc3+oTy6K2Li8gvIGivDEf3aBfKkIGXTI3YGOtJDrGma5oV1c6jpXn+f4jmv2to7kJJDhV Kk8fMpIIPAqlYHYtWvhm9u7xrSSWO2la4ktIkkDESSp95cqCFHONxwM1naNaRXvjXTvDt/K bU3MjpIxzn5ASVHX5jjjtwadZ+ILyWeaHW7O4lj+3zX8FxZXzW+0yEFo3AHzL6d6q/bbzT/ FWl+JLW0W6exujM0DyFd6sCCNxzzg9aXMQa+kaRFealM4v7a608yGztpU8zbLckZAOEyAoP JOBk9aaNLt38OWVw94kWq3N9NYixbduaSNtmxTj72Tk5OMH61nadqIsxd6S2j3q6VJetfWz W2pGKaF2UB1ZgMOpx6cVSt9TvrfS7aJdLJv9L1STUtPuGuSVy7AlZARl+mM571XMiXY3JdH SHT5r+x1K11CK2n+y3Rt2JMEv905A64IyKr6dBaXuntqkurWthaLeDT2knJH70qGAwAT6fT 8KF1e3/s3U7aw0Y6Z/ad2L28V7jzcvjhV4G1QSTjk1n6FJpc3gTUtM1Kz+2h9fFw0MdwIpU VUGGHByCRg+xqb3ZPu3NhdMl07TNbu9cFjAlhdPZrNLcsuyUJuAZQp3g5Ujbg+vFW006FLX W4J7dRcWsGnm1aKUsZXn55zjk5HA6Vg6xqd7rvhfXdNuLJYrjUNRa+jkD5CgoECY9gBzUl3 qupzi+ks7IQXMo05oXMu5Ve1HfjkN6dqVzW6L2p6U2k2cd/LqFmbOK7+y3bzCVUgcAnaxC5 5xgMuRn8Ktalp9rp0+qMFtTawWEF2jefIXtxJIFDuNozkHO3A4qje62ZtQtb5/Dl3cI919s urK41RniLckKikYC7ucH0xVTUL+4v5vE1xBpc0VxrtokTPcXQk2usgfIwo4wAMUrpBsb+ra HZafq99ZQa5bm20+JZrueQkfZl45fj+IngDNUZvD03nXLSXtuLW3hhuTdIGkjeOQkIyhQWw cHtxiqt9rk15rOoXk3h0m31yyW11S3F2A25MbXibb8uMdDnrUQ1WaHxBZ3dpZX1hDZWsNna PY3/lusaEnbISpEm7PPH0p3FZCPZ2P/CGrrKavavN/ab2IjZmCShSAVUhfvHOeeMe/FGu6c bHxLfWaQLCIJdnlpIZAvA4DEAn8qhv9Vk1HTdTsLvQQTNqx1a1kt7gKkZYrlWUjnp7ZJrQv 9WTWdQ1S/k00wTXVyJY3EmQE2jKkY5Oec0myXYf4E0zTfEFrrNjf74NQ+0fZtOkViFMnlNJ gjoc7TUmg2ulHwXrOrazmC9jQXFspOFih83yg7DvuYP8Agtc7CmqWdjKLBfKvE1aHU4Jw/A 2KVKn65rX1nWBeXni651G2itbTXbOG1iCvhbYI2QMY5GfT3p3QnJFseGrqTWrjRhNAJ4JY4 QcnErMhcbDjn5ATVKO3so/+EhX7RFdpZaet1C8YeMpI0oTDKwBzjtirOszSXGieFbabytTu 9PjD3Vxp1w0TSSBdiMsmM7lQLzj2puq6tqOo299G9hLO0+mR2AuLiZXmbbL5m6Rgo3HsMDp TsrAklqReIbOHRtck08xrFiWOJF8wvuZgMfMcckn0GKuw6IsHjSy0Kee1u55DLFNal5InRl QtncV5GR1GRWb4zkbxHcT3p0/PmvG7QGTpjAwG/D9atW3im7trnRnOm31xFpks8wOoXommQ PEUEavtB2DOcHJzSshKzvcz5cRQucHCj05/T/P6VraFbWmq+F5rlJrSe9SRISY5XB3Ofkj2 lceYfQEjHNUBIt14cs57e32ai0DmdXYld+47eMemCadFfzw6BpFtbaDJaX2kTC8jdbwGKe5 zkySLty2eRjPApoWnU2bjTJINNe+WaK4hjuGt5TErDy5ByQcgZ6cEZFV7GT7Rpdpe2UtvLF qMstuhfOI3jBLFvTA5obU4r2GUrZX1pLcyeZJFcX7TxoeeEB6DJ/CszR1v9N0jX9FW2SeK8 LS2Uxbabd3QpJge68UEpJSOhmtRBp+mXCqubi0ScuHLbw/f/ZHtTbGK2uJrlZ7lYY7aPz5p mPyxITty31OAAOtP0fUG1BoNIurF4VsdKjgjkEmd0q9zgdMZ69KoW/27R/Et/KbFdQ0/Ubc W11CJNjLtO5WUkEcGkile93saK2NrK8YfWrKCK4uBbWszuQlzJgZVeO2eSe/HrWNdxzad4l 0/TbyL5pb6K0mQnpucA81NAFgWPTLzQTc6XaagdQsGF1teInBMbkj5gSM8YNO1ptR1PxBY6 2IEuJ47+O7kjB2g7SDj26YrRBdPYsajo3nXoTSLm1vYZb+XT444pSWjdcnY5PHCgkkfjW/4 a8Px32hx3Fhqdpewl2HmwE7cg4I+YZyK5O2udXsJ1vLDT4zLHrc2qCN5MrIkiFTGe/Qnmu8 8IppNpoG210YwLJNJKUmn80gsc4BGBj0GKd+5vGKPP/ExP/CTX7kliZSTu7msKRlLEAcjv3 rZ8Snd4i1ANnHmkj155FYbjLHOMY7UN6nlq6sMY7s9Co4+tMUNK8cMS75ZWCJGvJdieAB1z T3YFyDyR6f596r2+oTaH4s0XX0snvbawm3zQKcMwIIJB9RnIqWa033NW+0TWNOutMiutMuJ Ev5hCi2rLIzkfeUEHG4DJIJGMc+2hdeG7qHV3stPJnVYlYyzSRxp8xIXncVGSCMZySKqaV4 g0bwrFYQabDqGq6VNqFxd3RmhEcsEcsRjCouTlgCSTnnFV9I1DRNHtdW8NxXV79ivriG8tt SbTEl2OoIMbROThcHhhznNRZG9o2Lljo1zeaF9r8qWLUhqcummzZQMFE3MSe2O+eKZYaVc3 mj3d8E3NEA8KRyxkvHnDSEbshR9PfpUunePJLG2mt7yC51aO91W4bUGktVWWW1khVNyYOFY EA4HYAZqtZat4bsbWSDTIbuCK40eeykiGnoHacqQJWlJ3EHjCjAGaNCkotDJdN1OG7vLVbb dc2kixTRFlXYzfdBJOOgJ+lXNT0uTS7mErult54g8cxKlZMfeKlSRgHjrVVvEOmagNDk1bS J5BcRB9XJiEgF0kPkxPsyN6jG4jjOTV99c0zUtH0TSZ5L0fYYrhWujZpGJHJBT5FOFU+nYA VLaHpaxlQCGbX7LT55DDA++SecniCFFLO5+gFbc2jQwePNR8NNcv5UGnvqMV1gASIEDLx7g /pWBp1/JZHXriKGL+0JoEtLZbi3E0JhJ3S5B4JOFGK0P+EnXVLK1vL60ktNci0O70mYQ24W F8/6krjoOxHbNO6HG3UedG1FdLN7JaZtgqs3zBmQN90sucgHsSBTtJ0jUNURjpVr5qRnZ8p VQWxnaMnk47Dmrsvie31W2vr6C5udPuNRtEhuNPbT41AdQAf33Vk4yO4rB8PXentpOj6Vrz X9lcaHqb6jDPbRBxdIxBKFsjacrjPPFUUrXNqy0LV9Qtori1tDJDIXEeGUbyhwygE8kYPHW o4tG1GXTor9YAbaVcxyb1Af5tuFyeTnjHWrVpqOmXuj+DvEepfarV7fU7/UkjtYg6yfvifK JyNpPHPpmsa41fTr6x8HLqWkz3VrZSzNqFsqnKh5Wf5OecBh6ZAxRoNGy2garHCJhbK0Ije XzI5UkXamN/Kk8jIyKgOn6tNaC5sLH7Qjqki4lVdysSBgsRycHA6mkt/EsGnw6NZ20NxdW9 rqNwl1ssUtVe0mj2EJGp42+/JIzWfe6lpeoabrGg38F9BbQajDeaXNBB5haGJBGsZ5G04XO exJpaFJnT3/hq7XXb3TNPikvFtJFjLttTLlQ20ZPLc9Bz7VjNpV2k1tBHbbJLxGlhTgGQKc MevGCD1qxqOs6P4g1Ka11A6nZJDrA1a0uY4NxkVkXdE2CNrDbgNzxWfqWsrrPhzXILi3ktt Ya6uV09/4BBPIrsuc9crj/AIEaLg2h93bT2ek3NzcRTR3li5S8gcACAnOxc9ycE8cYrStND utQ8OaRqthE832+0a7aIkAphiCFGctwM8Uvii5uLjwlZxXdk9rrV9brcanESM+cIxEoOOmV XOP9qsvRL/S1s/CtxJFqNtqnhrTpYRF5A8u6dw2F35+UAtzxyKROgXGn6mvh6XWoLKWW2SL zjhxu8vON+3OdvvjFLqtkLO4hiWOdRJEkhWdVVhuXPYnj0qM61aXEX9uLa3sOuHRf7F+wGI CGaVl2Bg+7pg52461veIVtp72+gnmeO502zs4Vj4IlYxYYfVaGN2MO00u6vLM3tuiNASyBn mVN5X7wXcQWx3xSSaVqNvey2sWlyT3MDRieCErvUORtPXBJzxVTw9d2MGgXGj60HvtPVZ2X T7qwDmORwdrQz5ymTgnNaNj4qeyXwxrLafcz3UaCPWUAG5tkJhRkzw2FJbnvTTRCjE108LT XGvDTbKVmX7I93582xUYKcFVwxBweDzwfSs19M1VdPu7q3smmFsHYoki5cp9/YM5cDuRkU2 31i0tNcsUkvLy80qSxvLUSx6YkH2UzAYOxcZ6DP0pmnazFB4esLK3vL3T7zRbea1jkOmRSt dxksVdXbmNjuwRnFGhSsbP9iyzQWclhm5E1nBdybioEJlBKgnPTjrTLPRr2fW59MuLOWI2w KuRt5mxlYxkgZPXvxWHqGpW174Y1iziguvOlsdMgjVoiAXgJ38g+/Fbn/CRW99q+oWryXFi X1IahZ3jWK3CspjVSjBs7SCvBFLQvQow2dxc3xsLaEyXKq7mL+LC/e4PpU48Paw/mpb2Jke PnCSKdxxu2qc/M2Owyait76OL4nPrV09wYZ7K6iMypzvkXAJC8DNZuh3Fouk6Bp+sR31rde HNRkvYZLeLet2jNuK7sjY2QBk9qFYTsixFZtd+GtI1W3Z918k8kkT4UQrG+0kseg+uKnGl3 9tPdW08DLJbxLLMrMPkVvuk/XIpg8Sw3fhmHQNZsWgsdRgvRessPzW0rzGSEqepUHGRWoZL xfh9p0Op2r2uvXUKw3ZY5Z4odywk8nAIOfwFDSM21YradpF/qMJmsIDKgYjIYDeQMkKCcsQ OuM1a0nQLnW9QsIXt82F1vDXGVyu0HkITkjIwcDg1j6Bc2v2fw4mpx31pqfhmaWVDFECl6r NuUFs/Jz1yDxWpomsabLq3hfxDqdpfWeo6RHLZTwQwho2Vy2H3Z+783TGc0JGVo3KsdrcTy TwWcYmnhRmK5CKqg9STwo9ya25fD9yklhBBG5uZ7NLqaKUqvkbiRhmzjGRwT1rlIpYIr/wA S6VqsFw+n65ZLBHdQReYYWR9wymRkGtC91DTdT0eTQrmDVIbO80y0tUuzBveCWAt95QeQQc 8Hg1SNFa1mXxoGpXNzcW0Vo5mtpVhlTIXYzDIBz6jpVW68P6tZrFJPZyL5kv2dAMEs/ZSBz nj096r6xqUN7DqES2t2fL1DTWgZl+aWK3Xazkg4yeuKsReIIdO1zUdTFhdXMEniJ74xBCGa B4WjLAn+IFsgU0UoxJm0XVbdiZbX5EhedmVlZQinDHIPbv3qS10u4u/KWJF3SqrR7pFXcCM rgE8k1mWN3b+HbbSdL083uoaLLd3LXzSQeU6QTps2KuT93qeeoqCLXtLbVZL17Ce0u7XUY/ JkWzWdprNFVURSxxE3y8nGfSkw5Llu5jNktw0iYkiyGTGD7itWy083GnaddQxSrJdwee4m2 qqDOAd2cY9zjms7XNX0zWLHV9btpXj867mRYZVCnYBkP14yTirkV7Jo+iaVo+rwTQR3+iQx eatutx9mlSV2+eNuoII/Si6EoLqTzW8+mXbW1zE0NxuCqvck9MY65zx61ag027TTLy7vYzD NFeR20a7lcTFgc8gnBBGCDyO9Y2u6nfx+I/Duuw+bq0WlzxPKqxCEuqjBCqOmM8fSm2l14d 0+1vbIWWpX+n3espqUitbFMRlGBAG7OQcE/wB7BqUVyrY27bT5JPE1ho93GYre9imljuonV 1zGuSuQcZ9apXqT2egvq62xmtkVXYKw3BCQA+Ou3nriqlvrEEUWn2SJdbrMagPOSxW3QiaL bHsRTwAcDnnvTb3V21Pwu72rXVjfHT4rC4sxYI28oACRL12HGcdR2q0yORXsdDfaYbG+ngi dpo4pEiDgcszKG2Adzz2rotL03UIbBVAiVSSQMbu/t/KuQ1DxWsmupqFzp9xLHpmoGW1WGH b5tvJFsk3f7ankE9a6HwLb6Vp3hkw28t9dRPcSyqzwNGUDNkLjJ6DFO5ojznxHIJPEmpy84 ad8Z+v+FYrrxJk55xjPQ5/z/nNbniONf7bviMDc5LADlDu5H5jP4+1YBBdWyRgdN3B60pPq ea1+A1yS27cRnPDden+f85qSzilvdUttKtwJLq7cRwoM/Mff0A7nt+VQtv3HHYkCorS9g0j x54X1i6llt7e0vkeeVc/LH/FnHOOefb9JbLhFaKRp2ukXFzrlzoc261vbaPzCJo3wyhsEgg Ht09ccdqrW1p9s0e51SGY+TbF96+VIGbGOVwMHPseMHPat+w1yCIaxYnxHp8+rrq4v4Lm4v Jkjnt8Hy0WVSMlP7h+Xmqc2sWsvhTXr3SfF1jaaprk8peAXEiRWkAfLLFGw6yHknHQ4o0N1 CKRVOlujaZm7jZNUJ8lvLkAVdoJLZXjHIwM5xxxVKTajFd+/a3XBAPvg8iusg8RaVL4l0HW dV1Kztr9NQ3yiwvZJ7WWMQuDKY2H7og4AA9elcdrMOPD0WpwXEc0eoRSSxhSdy4YryD34+l JiaWli2ttdeS8wt5TGih2cRnaqnoScYANJcGa3sDeyWsz25baJQhKsfQHpn/PrV6TxFs042 dvrRaGTwWLcQNIdn2kY+XH9/Gas674k0280W8k0nUtLi0zUba2tlikmn860kUKBmLlUKEE7 wOR+qVi+VEGo6XLYW1rcmRJRcEbcI6lRjOW3AbT1+XrwTVCQXEOmy3y200lvECZJI42Krjs T0/z9a3/E15bSeGLTTNI8Qxahp2nrgSfaWmnuJSDvlYHkc9ATwMViabqkcvw0l07UtStwbT T7hLWe0u5IrrexJEUsGNrgk/e9D7UaDsrkt3brazqqzJMjQrJ5iKwA3DOCGAORzVqy0y7vr fUZPLeGK0tVuS0sZVZULbfkOMNz1qn4/wBRguvsd3p0ouoUtLNZTESfuoodf0IrY1fxDZM/ ja7sfEkV9Y6va20tjp6SMTGqOu+PaRhDtyu0dcGqLSRgSxro+mwTSQSw2kjhEYoQrFm7Hp/ n61parpt1ouqXdnct572jBHeEEgsVBAHGcnPA71N4j1mzubDxRe23iWHUtL1aS0OnWG5ma1 ZZVZiVIxGEUFeOua1Ne8R+GNd1pYm1P+xks9cJlmt5WH2qJo/luA2OoI2k/wAIPFF+4WXcx Lq2aznsLW48xHuwpwIXJiz/AHhtycd8Zx+GKnuNOuYNRFlGhu5AokPkIzDB64yMt9elSSah ot/pHhzQ9Q8UwadNaahcNPc219NIYoNoIRZm+Zi+AMj5ck1bPiQ3t5rMFxrGlC+lngl05je SpEtsmQIfNTB3g/MQeGzzRoVZGSAVk8sAk7sBR1z9Kg1G2iMcKahaS+TM4VCYmJPOOAByR6 CrmvXz3vxD0a7zAGn1e3Lm1J8tjlc4zyRmtfUNUS01ieO+8RR38U3iqC5tEEjMbOJHbzC2R 8npj2pWC1zPk0h7cwW9tIt55ozH9nDMHUHHGRycdfTv3qlcGSKKb/R7iZoR+8jjjLMo6EkD kfj7+9af9vBvFXi/T77VY1a7dG0ue7nkjhMYkJaNZIyCmRtPGAcc1V1HXH1G38RQz6/a6Nr iX9rdCe3lkSO4hSMKyq+CXIPOP4iaEO1mGr+HpkvLjSp7c3v2fa7mFWYDKhgcAZHWli0u5T S7XUxbFbO6zskC5ztO3nPTngetbEWv2F7441mGTVLKfRr6/juhMt7JaXVv+5Ub02jDgYI2H oaxLbUdKuPCnhexuPE81pa2d7NBeL57rMqGctE+zByMYO7+Ht6U9A06i3FheRE77SZXI3BG jYcDvjH6/wD16itDFI128k3kNbRqyqyMfPLNtAQgcmtgeJrXS7Xw+5v4Z0s9WntrtLa4kuM W0ybcl35f1OOAeKxdRuba0s/FmiWeo+bBY6ZaW9kyMQZik292QeuSTQ7IeiNW/wBOudMneG +iMbgDA6gZGeD36j6VnhWedYoUaR2PyqoJP4AVu6ze2fiHxGU07Xbe6S5ge7iBlZhGqxruB GPlJI6eork4JbOXX7qK9unsJ1sWe2Z7l7aK4kyP3bSKMqCAenpWZWlrmqUlt5GjmgeOQAZR gQV+oNWTFJHCk7RyCNjgS7flz9aXxpqi6l4ZsLjSrqO6uV0xY3eEt98Z3DLfN9M84pb/AMR aYNW8OeILbWvO8OpLbC703cxeDYu05jx/C3zZ71SsZ3VxtxDPEw86F4S67k3qVyPUZ6imQp LNDJJFBJKkZO5lQkL9fT/9XtV0XRXwrf2N/r6a5cT6k9zZyxymXyoCOcsemT/D2rH8O6ljw pcaZf6nAsUC3ckFxa3bw3kMjDhWixiUMcAegqtxSsPuLA31kxlt2e0dsF9p2n2z61Lp9jJ5 P2e0tHdY1wBGC2B74rY0zXLO906OfTLuwNpJpUdrNZzTSCaJ1X5l8r7ud3IYCs/QLrTLTxT dX02spYz2aKYbSa4eJLmY5CswHBVck47k0mY21sKYp4phbSROswJXZg7s+mP8/wAqieQWgt DdRSwx3LqqSiMsPmOM4A5H0pft00fxR8O3+oairqt6XnuQ+UYbTznHI5/z2n0TxPDbWvh/+ 29UeVIb3Uo3llYubdn4hdiOQo5wR0qkiYwRoJp5OuPoZmQ3kdm92w2sFCr2Bxyen503bcKF tPJkSR2yItpDE4HQdfy/wqi+rtbai32nUbSOW28P3kNvcWdxJMdzMpQeY+SW649KWTxDBeW 0Nnda2bW9vPDkMFvqDysPLuQxLoz/AMJYcZouacqLEkflu0cimNl4YMMEfh2/z7U37JcE28 aW7k3UojiO04Zj0wfz/CofF94134ZtIxqYuL2Cwjhur6IE+bKOpB7+me9Pm1yzlg0nWdTv4 Iry11W0LyadeySQzRLw0jRH/VEDqPc0FKyJZNEvUuJbF4JDKgIKopOMHGfcZ/D9KyZNPnjm aOOGWVhIQdiEndjkce2Dj/61al5qFiNd1a9j8Sxyzw3kMkKvfSrF9mySXGzmRhnATOOffiL U9fSLUby7sNZaCOTxbDOTExG62MahicY+XrkUNXN4StczF01Lu2nthYmSPrKqoePripoja2 liqRoY4olwACemeP8AP09quaT4itjeS/ZdQsLfUrLWrm4lW6uZIFmidvkddvEiheNpz+tYu uzeZpEmq280JttRjkmiEWRsAdlxzyPb/wCvxTXQxb1ub8HlzWNnPaS+eLxfMRFUh1GcbSMd eO2R79KdeXa6dazS3KSfusFkA+Yfh/n+VUdM1qKxsNDstTultWvvDCpZz3UjxRrL57FlZ0+ ZNwwNw+neq/jjUbq88Nv5zWxuYrRIjJZStKGxwPnPLNjv9PwlorS50MsDPOscB+1M8ayAQq ScEA9CM8ZpunGO+ub2BJRFLajMqyK3CnPIwOvHTr+tLf6xGmtazpE9xDaajImnTWb3U0luk kSwDKB0OQQxJ2ng1Faa4L7xHqNtquoaZ9iub9p2ks7yS2ntmEYUug/5bKcdD3zV2E1rcddS tZ6Pb6zcRSGxuAXV1GTgcZx2rufD8VymixGC5iRHJcEb/mz0PTjjHFeYWviC1g8OeDp5NSe 4sdKuWt9StHYmUqJGMblO4UYOfQYr1XwNO48Oyf8AExtLiM3MhjlhvHmV1JBBy5yD/s9qEh pnjmusJNavipwjSk4FYrEhT6nngdK29cUDW71VOFWQjFYj5IK+nTmsTg7jAQSoJyOTzxQ6q 7bgvGM4P096aoJBywx3A5qbQ2L/ABJ8KWzlfs012EljfGxhg8HPalcbSehWjjjGAVXIxgnB oxEQq+WoAGD7V2uhazPcnwcbu201nvtR1Cxuttmg3wpnYBxxj16n1qn4bv5I7TwZZvbWc0O o6fqP2oywKXlKF9g3HkYwPeq0NPZrucq6RJExYBVwWJI6CpXsp7SzsZZI/wDR7qDzLY7sho 8nGPQZzXU6Rul0XQWihsbvwnd6PM+sTyIm+K5CNu3MfmVg20KBVey1S4i0DStLMNrLb/8AC FSXCho1MglXO3DHkY64FCRSp92c0iAsBtUfSj92FOFUAHJzgD/P+fSun1m5S28BzS6fp017 pM2kQvb3iGHy4bghd7lv9Zv3ZBUnvwKt69rM+n/8Jitpb6cP7LudNNmTaIxXzAPMPT5ic9+ lS4q5XJ5nIqoxhFxkjgAUnyqAdi8+grY8e+TZ+PmjsVSGF9SgXbGAF2sV3Adscn8619RvrK W61iy1WOzg0uz8WW9qJIoVjMduwYtlhzgnGSadrk8hym8YwACCOQMVLZWzXr3S2kSMbSITz AYykecZ9+T2rq9UvL2y1XS1vPCst40Opy7AWt4zcQbG2pFtwHAwGXdnpg9ab5mn6fq+sX+r 3l1LZTeH45J1+zR213GhuQCkir8u7Hf+7VW7Gqijlj5YAUKu3r9akWEyQNOIS0SOEMijKhi OFJ9eK6K6sbyafWLaFrSUQ69ZTRyoqKiaey5DZ/uY4PqaTV73ULTwh42g0ZISll4hkMiJDG TDbMnLYIzgc4PUdBRYLKxy0rW6RmSZUwDkkgAVfuNMntYre4uLdY0lGYXBDBxjORjtz1re8 WS6dbWE1m+lyyeG7ma0FrqSeQIYYiy7mV1+dty7gQ2SDz2q08Go2vxB/s2ez086FFZXz2Cp bx+U6rHmPBHLKODk9zRYEkcebZbvUbGKOYx3aTCW32uFYuvIxnvxWncwzfaL+S8K+daBZrv ey5j3ngnnrWhptzHrc+gXN3BbHVpfDb3Vp5MMSeddCUr8qt8m8IOAar6kxuk8Uyy6GIL2PT rEyRXQjV5ZDNhm+XhC68frS5RpLYSbTZvNtbd7dGkvSRbAMp8wAZ3LzjHOc9OtU5Y1WR1ZY ywUAnr09CK6mNEufGPhi4ltG0+0kvJ4W0q+tIkaBRCT8jJ9+IcDJ71zM8UgtY7/AG7ra6L+ TIvRwpwcenNS9C2yuEVZSTGA2cA45qwkUeDuCnjnAzmo1JwGBx6HFP3oI89TjGB0pXQ4q7E CrtxsVQ2cFR/OmtEGy4QFjwQeuD/SiLc5GRtOMnHQf41YVcgksc9ie9NspohFqi3BuI1Mbb dny8ZHpUnlqzfNGHJH8Q4qUk+Wq7u+eKMsW+XofwFJCeisOSPCbQNuQcAd6hKRBdvlbcj+E DrU2FCLnAzULqyuDj5hx/8AXp2MWrAvAARcfh1pyxpk4VVc9SF/z/n8aRQNqyDIJOfxqXJ3 McZwa06AOhSKJ22IobuQMVYbyiw/doWx3WqcjnyW25B9RzUKPIQu5i2entSY1DmNNI1llRS oOASOK0JbGFLYyIqldwBUr1rDjkdWBA6HHPpWibh3jCsSoB+7Q7kpJETLGODGvGcZH6VD+5 LBXjTjONw4FWwgdVOM5qCS3Urjrnn6e9R1K6Dx5TW7KxzyMU3ZF5e3y1wTzgcGotrBQN+cH g+9Sox24wAemapMRPGkYVf3SAg7Tle3+f8APWquosgsyohx83p196nLBk2gZB45/lWddhVt WiiCqp5PsauO5SdkZgEbK8piXOduQMkgjv3qreWUNxpps0eRIwvl/ITlRnoP89/rVpHCb0J O48kgDtVZpSVYll5PUHn6VozJvUstcXN40UmoXT3s0SeWHnO8gDoKLhftEaotxJA0brKjRt ghhyP1FU/N2YUYORwB706N1LnPJ9SMVSRVtToTO15cNc3bvdT4BMknzMT9e9K3k/whCzdwM H9P8/pVS1kZl3KASBnFTxBmk7gkdPX/AD/WpLv0COONX+aNRu647133hYAaIFAMQEjABCFH auLSFeARlsfka7PwxHI2jsfsiz/vW+Zhz0HFS/ItR0ueea2wGuXoyD++IyO9Y7nCMvA9fTN amtr/AMTi5O0DdITtUdDWZMONuPfPTHFZPc89bEAyFPHIA9qimjikeOWSIFl5UHqKmCkKAM 7gM4PT/P8An6xsOBg9cZNZjtdkC2VqFUiNCFJIHpnvSiztlZCkK5iJ2D+764qxgBwwBPB69 6VVDNjdj1GKGGpS+w2iBmigVWl5bsD9aWGztVK7YBlFKjuQPSrzoAqrk9v5VGowMAfd4pjR WSwsgjwpbLsdsso4Bp72VszPvijJbAbnrire0FcjB5I4HWgICc5PoOOKLDSd7kDwRzRlJVV lXBAPQGoTaW8kbloFO/7w659M1eC8Op5wM9OtMKBi2Mjg5+lGxaIP7PszFHAbdWjT7vHT6e lONnZZLtArbl2sfUelTZZZN3HpkimqTsyx4Gefxo1sPci/sywZmf7OmRjB9B2qb7FZmUyNA jPIMOfXnvT0BAwGxzmnjBHqeME8VSY3sQRWNjFbtbrbosTE5j7Z/pUi2drGqERKvljavP3Q ewqU8Ng9OetS4UM2fTP/ANem2JvQrPp9i0cataxlYxlOMbTUtkbi10/U9PYW8lvqTqZSYh5 m1cYXd6ZHSpMfKoI6D6Uny4wT3xinYIshSytIxGVgUbOE9Rmp/LWKJIIl2Ip4C9BS9QpJ5A 4x3pWUttPcGoZY4Mx4b06+lIAMgM2T154oGQOxOKj8wKDu5wcYxzUnRSXMXocMefSrI5DFk wG681TjP8WeO4FWt3BBYHigdgdufl6Ywc05AdgyTtBzyetRbiCM9Mg4Pr/nipFbEYIBPHOP 8/5xVkt6jmAzjo3bNRuvGSxBPU5p7NlupIHfHSoy2cZHbGapCaJYsBAuPr7UpXOMjOeKYSw Vc1MvJxnk+1FzOxLDApUqw3A8fWqbh0lABJ2nqB/KteBc/L+WKr3o8n58Z3dRjNUty46Izz gEjGMVYiuAqB93OSKpK5JDS8YHAAqESEKFKnI46c4/rVNGdzZEwLAl93pUqtxhsnvkmsmKX JYlgdpzyavJLkDJ4Izkdqmw0WJFGwkAAnk1UZwHHUf1qd5FJPPOOcmovvMS3XuPeiwnHUYZ SEyCRjr71UumEwA3FcD8Sam++g+bBwScDtmkaLK72OFI5PammW1oZMsTDY6gL7HnFVJA8cT u3llGzhSvXH8q2XgnYCNAvzLhzuwfrVW506eSBlieNl3HCjjoPWrTI5SnHbmaN5YiJFVBwo yTkZxQkTtIuWySCxyPu+//ANatlbAvHFG7BFjAJC9GP1qlLbTRQ7rZSQGbOP4RnOD61dwsa UGBEqbhuwPmA4qZBlj03Z421jR3RitYQsiFgGyCeOf8/wCe2hbzkfI6qXAz6VLQJ9TUwqhX yWJ5xXbeFPIfRWaRUc+awyQOnHqRXDI5aEZwSB39663w7cKmlsv2wRfvG+ULn05qDpWxwGs Iw1e5GQPmx1zjoO3+f1rJuPmckk+wFbOsoItVu4wRIqt8revT1rGmOG46benvWct9DyF2IS u18dz059h/n/8AWKix8wOCMKOvfmppMbwWyueR78f5/Oo1UldvzHHTrUmkXfUVgwweMZOe/ wBP8/5D4wokILA4z7H/AD/npTCCyAk8gfzPSnJkoTyD7mosWth3WXbnJ647dP8AP/685cqK 0aHHXHIpqZDPwOOMAfTpUqANGGVvx/GrSGkJtAycDA7VIAM8qOuO/wDn/P40oXJ6Y4PHXvS 71UYYZ5GKpI0W1iA49ct7f5/z/NdhCNgYznp/n6f5xU8gzyM/55pjJlGwMZB59O3+frSaE0 isQDIMjOe2f8/5/CmEndgD6ZqZgMhScknnjrUYTdjJH1qGKwqgYBzxk8jj/P8An2oJI5KDB IH4f5x/nFOIwB1OM9aYS3UZAzjJprYjqSBj5W7uB3+v+NS7tzN0z1/z+f8AnioVBZQpHTpT jzISAOnHeqQm7skLnhR8w4pwG5cEH3NM4yoyQDxxUiZBAICj0HNO9kVsOxwuBtBA6dakVRt +XAPTr1qMDIwVzjt7elIv3vmHJOfqaLgmDqdpA46Hg81XLtkDjIOatuQB75+o9ar7XVvu7Q PWk0bQk0SxSbTnjAPYdP8AP+e1XWlLKDt6/wCf84/wqgoABHFTB1288gjAzUI3Ur7k6u2/B XKjkEHrUischQynIyR6/wCf89qSMZ5wS2OtNKZVcDrjrzmtEZXJWAYrtGO4ApNrYCk5PFSI DgEnaOeep+lSKgIGM89zTG2RglowuOh4/wA/5/lViNfnzjkd6gK44xz0OatxAA5I6Z70rEE 6P5YDCNnYDG0Cs/U2d4UYvtIySCcfpV/f86579Aazr45BUZdgOOMg1pHcq5TUbYY2JwFYjB 5z/n/PeoZWPlo4DBwOg/zx/n3pS7qHVs5659KrHKx7otq7SMgHp74q3qYrVkyOAc5AOeoNW reYsAR8qjGM/wCf8/nWWz5LngDOKswlsqvHzEDOcf5/z6cvoa76GxExKt84yOeR1/z/AJ70 hbJPQHoBTFjKFt4CsOy8f57UqgrwevXnPNQXbUI0ZTtC/LtOCO1WGjCRKMZIGQPbtSx4CEb sjGPenCRQO+fp/n/IrJs1SKkcO8ySFEJO3DDPXuaVIRHPldzNICxJPAqZSqI6qFGcGlY4BP HTAGen+f8APvSYNEQnj8ljg7FO0/KTz0/z/wDrFY0soePbFHtfbwWftn379ev+NWJpVQyBl ZRn7oPB+v8An/66gQykbrRdzgMWxwOM/hVppGTTK8NpiRRLsYOu7YDn+f8An9a00iWJ5AF3 nk5zyKZEBsCtkZyc7umfT/Pb85sbS5ABQnG0U7mfkSKWESYXBwBjGccV2Hha/t4NGKPGrHz WOTKE9K48KCEDLzxkZzXS6DoNxqGmmeMtt8xl+X+tS2WcnruP7YvVUZHmN0571jMCAW446c 1sa2R/a96COBKwA9PSsjjaT7d6zluzz+tyCU4wc8dwfSkUA5Azk+o5NBXccjHPTn1qTy9oy enOM/nWbLUbIh+8FwT+VSBFDAjPJqRUCkL1IHOKTZlVAJwTx65poryFijBc9weMZqZoiGXu R0U/1pqpIoXBUgHBJ4p7gbiDhhnjvVdTWIAHaeRjHemmJvmwMY56ZpwxuyO5/Oh2IZvlAP1 qrksTJ80YXdtAp21cZKgccZPSm72xkdhShsck89qT7DvoQ5LHgcnvSDJwMkDuaeGU/Mhx34 4xSEjOCcHNSy2Rct1Xv6U3B349T0qTlSQCDnj0pVUkZx17daS2MOlyMD5enfipPbAz+WaQq QSBlh604dRyM9zTJTdxyn5cA5weo7U9CwYHG3imHIJIOSc8YpC2X3DPIpXLbuPU4CkcknrS 7lwfm+oPeoiWwAH2sT1BFAZhJuJz2HTirTETyYbgAYI7Um0YHzZOOKUHGVIB4pzMuTnv2xS aNYvQgOcYUkfh1p6n5Qec8fhUnl7hyOe9IyqrPiixqmWFJEZxSg9OfujgVGG+Rlz1HIzUaF g+CcY4Aq0hXL8LAoMrxzj61cXnAzj0x2rNikK8nqf0q0kvfODnpTsCepOVJPQjHT3qQbguc 4OM4IqJDk5yDkcj0p8jjyyCo9MjvSaBq5G7OpC5I71DMrPuDYxgEkcGpyN0bHripWQMeWHO NxJ7UXsPlMeWNSeIwGHGCOuarzQKjRrCqhsjjPQ+5962RAnmGQwleCAd34dKFhtpR80IBB7 ir5uo+W2pnywIIfKeMiY5c+XzxTMhC07KrMxBAYZ3D1z61tSBQjNgnpggZNZN2kbRhtjI4G AMfKafNcXmWWdTI3P8IIyO1O2hQpHHfFUEUybWccDjg9hVpRnJySMdBwaliuWkYhCTkcflQ ZBtyew5yaiD7VAxyB6VXuJVIA7Y5rJo2p6lnzRnkYPTjtVZ3Zv3WGIPGfT/AD/ntUTyEofL cKcYXI/SmAqSQSM4weetC3KbHrBHk4LMT6+lTNt8wuFwRjp3quPkkGGwvf0+tOJcswJH9MV qYzk7jiU85SrFMcED61YZsqR19i3SqiLtOR/DntUgJYgZwPbigzLyOATuzjHH1xXU6BLdrp hEEbbPMPRSRniuOjZycE5JxXc+FtQ+zaM0bvKh81jtVc46VnJlI4bV2P8AbN8SQGMrYPasg DaMYweuR9K1NZyutXakkDzGzn/P+cfSswt95U5HX9Kh6M4Un0GqRwRg+vvSzOpyQo4XqBmm gbFORgH/AD/n/wDXUcrb8EkdOPfP+T/nNFzUkhOew/GnqI8Kox64qAZTMgywxnk5p6sC/LD gc/WmWTmTCrg474NRseT1xyMZxTc7tpY5PfHGf8/57Uz5/lwgOODn1oAlBYkkN3xgcUhO4Y wSQPWmHJUsexPB/wA/5/KlzliM8AA8Hr/n/PancCZQBE3y+ppr7PMyozjtTkZvJc5PI9jjm mrlm56j6U33HbsKB7D6U1hkKMHvxUyqWIDDp2pjYzwc9ahsHqQMrhh8vHQ1KAec/X5aUJnG 76delBARQqnJwOh6f5/z3qRdLEbDdk+/rTxt25AB9KQZzntz/wDqp+DtZQM+me1Oxm0kNYc ED6/Sm/e4B6deO1OYYYn0HUelIV24OT17UhoZj5SeoFC4JG7AHc+9SchcEdB0zTchnUgk8/ nVpopbEmRhh7cd6eMY9e/TuKapwoOQOOtPVdwXBweT+H+f50DJEU4yeB6AUSjJJ24pUH976 fWllXeCSMjPHvWq3NLkMhGwENuyMfjTQWZiCRx2x7ikYOEIKlueADSRLlkV4yj4JHzf5waq wIkaQbl5AI9KminA2DnnjANVWikSSMMoG49c5z/n/Pep7ZC8xyNwGRyevv709ikjSifeCoy M9KmUNjaQRnB9ajQ7RgLwOnNSA/e5Cgnj2qGy1uSLHtT7+Af1NTMCy4yNoPGOh9qjV/3f8P TPTrTTIRwDleaze5qorccigIBtK9+aaw+824njgU1pPLwu70PHNRPOAME9jj370XDca07SY RWwze1UWRmx5m4+ntzUj5d9ucAN254oUfMc/MD3q0yZKxKoAU7RweTgdKG2HdnIYKM+9CNj nPJH60kjEKcoA3HTt/n/AD7IyaIS5ZlJ9SPpzVORiyrsGCTjB71NkgsBnbyMHv8A5/z3qsy FpNuOn8X+FMSumTor+Shz06qB1oUhVOAM5yCB3pBLtXgfKcU9WVSQ/QnOayudKV1dgQTkbS OOnpSKeTtIG7GSafcsoyMkAAdD/nPeq8TL5h2cjaPxq0znZYztYgkEjOR3PFG4MRlsL0460 3KnzCxzwSMfl/n/APVl8YO4ArkHp+Waq5Fh6SMAMMPmHXFdHpFzKbFiWGd5zlc+lc0QMIBx gA1s6RJ5diQBKQXPKA4/SpZSbMbWN51i5DKPvnqc5PH+f8gDOd8SMU9MfTitDV1eTVLksw+ +cjFZj43nk9O/U1MtzliL03EHH+GP89f8cx9dpGfuilkwCBhc9vf/AD/T6UkY3DZnBwO1QW kK2TtBG1hn/IpY+Dt75PNBByPm7c5PqaFwpOehJGT6f5/nVDH5GQG6jofX/P8AnthuTtCNn HGM9aaoLMRvxg5APPakcFCofPTPPpTKsDMpBycAcYBqZVDPndyQATVZdx5PTod1WVJwMfNj pQFh+4KCMfMR3B9aVdvzcfMc/T/P+fWmbiSAQc45Ap68EjJORTYInXJdSenb8v8AP+c5jYM o246A85p6jnOMmnD0YAHtxzUdSiJIxkZJ79TQY1XPBGCOnQf55/zmrAHbqOeaelvuY84A9D RYixX8sj5iMg9+lNKFZGYjjrn/AD/n+ujNaNFGpKsM4PQ/nVaQEg8kZzjmkZS3sV9rb+e4x 9KbtwCSOuakIcBPbHag/dH58UzRIj25xgfMRTGG0dOB1I/z/nn8ZMknnnOOSKT+E4+Xnj2p AJlQuCOwA9qcjAsi9+c4qu+M8jr1NPhGDnBPHfvTQ49y6oG3jB6dDUioSuccd8cHH+f89ah D/P8AMe+cf5/OrAkyN2QSQR9KpMuwRwySEkx42dv7xqP7K73imeElMckVbt1fZgMRkZ5P8q nSRQvzSZYHk571rzGiiipcQTNnLABSNiDpj3zVV96XKxr8qoR2xx3+tX7mQMR8+BnpmqcxM rKoLOoPHTr/AEoT7gyVZW3bQobDHB9qsCRSPUE4qjGjBc7irdPpU64VfmBBPUgdaUiLlrzO NoyQBn6io5JyDgDqM9M/j/n/APXVab5SMjAOOuB/nvULy85OQ3Xr1qHsbRkupbMzdDt68D/ P9KjEnzBj6YxVaSUBxlAcmlEqkg9GI6H6dKi5sok29WkPzcAn6mpY+Bk9eOO/+f8AH6VSDA 8YHJqdDtUbk43d+P8AP+ffFmL1ZOSAXIyOOMDpz0/z2/Cmu538gEj/AAphcsrnPB6ZOfwpk j/xDqe7VSB6kRbjJO3tk5zzRkZAzuyOuen+eKZncOo6Zz+NKTtAJOCD69KmTsCSuMkwPunB 4Gen+e/+c0m4ncAM4BPrml3K68jPtUmxSuVG5e/0rJ36G90U3YMpLHnP58f/AKv6dqsWxxg 5/hHTtzx0pfKHmZ2DGfWlK5BXkYPGDzTWhjV1eg92K5wRnHPP+f8AP4U8H92cLz2zx2pjHe 4H3jwP1NObOMlcHHb/AD7VZgSIWO0Zz/Tit7StduNKsBBHpsF0sjGTfKoJ54x+lc/E6g5J3 KD2HtSTP/q9gQjb3HuaCkhNU51G4wQDvIx+NZhBwWBYkdQK1NRLNqNzjJJkP1rPOCp5AOMk +lJ7s44kTM3mhm7A5z79acjc+g7HHSo5WPA6cdxT4yqnAAI64BqTaOxJtPIGOnpUTnDhSOC TUnYNnBPft/n/AD7UyXgg7T+NBSREijLNnByemelSbndcy4YdfegkFvu89cDqKeQGYcAYOA T1pjGIgOWPftmpRweOo5470h+UcYPqPSjHBxyaoRIuGIA56Djnn2o3MJADjgYOakiUtnBz7 dMf40rx4k55HemA9GwcgcnrzU3UIQOaiU/Lnv8ApUx+YLnnPIxWbLbFRQWxknjpWlp4jW6j ZwXRXDFcYzjtWavUe/erKSHaxz6EHPNP0Mos6XX9Ttb2zS2t0YurZYuuAuOw+ua5FyASOvu fpVh5D5fOeD1zjNVSPnJ6DvmhIG7u40Lkccg9OaQrl9pPP1qTy0Zchm6dBQqHeMg8dR/Sqe oFdhgAHkjgZqJuM4Pfirbx5XgY7/WqzqNjZz+BqB2IMEkDcDz37GnqWywDAccDNJtHAIIHP Q0uQpOevH4UXsLlsSpJjGMAnrUu8cJ09CKq724A70pOPvcihMq5pLcDbt6nOc+9JJcApjvn OPQ1Q8zptYE55xxQJGJxVJlcxa84k/OM5HHFG8bQI2Pr+PSoUIUAnnPajdgDaScU2wbJQ/J GSOSTzTmkPllWz6jHeqwO7IzwOTjnNObJQ7vu+npT8hMcxJUndtOaikZiD3z3x1/zilz8pO cnPGOKTCsX3HGQO/ShpAiBy2cnOBSpIQyhSBwPxqKVijYJx74pqSADIzuzWezOuMtDRRgSV IGR0Gev1p5kbaAD27Cs9ZcPyQEPf1NWN5KtgYBHHqKpMErk6tnBUd8UrMXBGWyT6Z61CgAb BAIJ9fapSOgVhx83FVcy6DGyBggHHYdxTCxxyf8A69TkZJKg5PB5/SosfIHznHtU7jjoEIJ ducqfWr2EVSucbR3FVAjMwJOBnqB096k3HaozwBxSsikx0inA7dx6UxwUjfOQV5zUsXzKQ2 Dxjvmm3Efy8N8pPb6UW7CeruNjKkBnbIXB4+tDlS4A5H+f0pYQFJRGA46fSnuv7xTgcjg0b DtfVDUHJHpk026HzRnA5T+ppwxj5s+wNR3IJdeQAFwADjuaLmQ7Uvmv7kkZJkPbrVD5Qhx0 4rR1I4vpwx6tnke3/wCv/OazFLBASD055/z/AJ/Gm3qciSsM4PAAwBgVIQQdwUHI47f5/wD rVCg6N3IGQD3p7AHOW9Tj8v1/z6Zk1SHgHIJbHcCmOuQpOAc9h0pYyW5wABng/wCf8/lTHZ gE25xwfXIx/n/OKCkPHLKcfMR3H5UgIx1Jxn8eaXdt2jHJwf5/0/z1qJmyW+UjjPI/OgZJk Ejdzk8H8KmCM0WCQV45H+eP8+tV+DgZxlv8/wCf/r1KMhGzjnt+P+f196CSdSVc4xkdqfJw wYkE++T2qNfutvweD3pHxvGVx3OaoZMp3AgHke2KlDqyg7sEcDFVWLYPyg8D3p0qSwwxSZU o4OMEHHOPwqXuJolSUjcRk56YGanSY+WTgknoaoCQgk4ywxwaniZvKyVHIzT2JtZE8krFMr 0DZx7VXUs5KAjB5yaY55c/wt0welPiIBUBcY461QKxZiXapCvzjORTyFwp3ZPWowx3YIXle 3r/AJ/z0pDIMKW9cigoUtlQUbJz3/KoXBwSxw2euKeHVkOCcnkmmNyWxjI5ApMZVYsz4HGe aRwq/dbI78VIy4I+Unj16VFJkHpxnoO9SA3IDqD93t7ipAxxu6jvmolOSBg4PU4/p9aXJJy ARz1xSFYc+QNoHUdqRNwwQCD2zTHfkAjGcCkQ/L8pyMdSetCZN7ExYiMZPC+tN8wYyfvdf8 5/CkyOP88/5/z0qHLCLaCVxxTvcEydJMM5FPZwq4UqfqKgjJJ2qMjJx605m69d2cfp/n/OK aY2yX5ioOBzzUqhiThhn3quuduC3bgj/P0pRJtbGOeuev8An/PtVCTIJ92eeBnOKgcNsUg4 zk8VOGDtkAEcUrRllJCkKO/rUs3TIFyO+5s/WrKSMpKnOQOtViWDZXhhzwKRHYAqOp6Ejik jW9kaiuAUIXPJHA6VNvUnI6DHHTFZqNgAspXnOPX0q0rt5nOT0B61VyS1kkAlScg57H/P+F NAG1QDyTjGPakhk+TcxznOCBn/AD/n2y8r8wy2TkY9valcTG7sIVbgHOQOxpmWLEE/L6EdD /n+VTfKAdyjOeMcEk1CW349GbPHrgdu3+fahCSJYpHEhJ+UKM8ntUrkybipO3rgHH8qhRFV Tlgy8EVIjNlduFwBnnqM9aEaLYaPkGM4Ucbh3/z/AFo3nzAMBvqelEinBOOGzkk+n+f884I oyrPxgj7pAz2pC2iOxvC4Jx6Edc1FcldycAnbzyPU1O7AnPLdAf51WuXkSRVJPQ+3c00jMs X+z7bKQACT/T/P5fnmNgErgDA/TFaWqcalKOvzcZ69BWbIw3gnCjB6CiW5xK5Fj5PwGfWjI Mg+bIx/9f8Az9fykbnIOOO2P8+tQgnaM9TjjFI2UrkquMkdOuRxn/P+fahfvAAHAHbntTM4 AzxnjmlUqeRxjk0FJgVG5SwI2+g6j/P8vzh5Uk7cjPQnpzVgncF6DbyRnrR5a+WAQFGeMUD I1IEmT0BzyeP8/wCe3NhVJdQMdvx+v+f/AK8CxneWz8uehqxEPnyAMe4oHYnVE2/dIKj8qH UlyoXqDjjp7VLgEZGOmTmpRGEOWGcenNO4insw5BznAHTj/PNQjAJLLnsOa3RBHHcEK6zYP 3l6HIrLuY1SY7MlSDkY6HrUmbbTIVOXHUc555p5DDjtjjB6f5/z7SW9uGQuQBnjp+dDqAuA ec46ZpgxhTduGOOepqZFwMgHGPSolMik/KWXue9TRvvjJAPB9OKoqxIzA9ucdB2+lV2Y8KA eTipskuQWOcAZqJiMZyBjp6UxkcZIfHQkZ6/lT0yx5z1/MUhZdqsDnI6f1o3qXB7fTFJgK6 YLEt1HX0qB1XG081YcJklpMEDFQk5+6Bx2/SlZsCNE3NgdfQ9/8aYwIUgocDt71PuO37uT0 zSPsbcrHtk/SpYlIrOgcgqeOn+f5/54cqZ69WGc/wCf8/zp8gIYEfdx1pCS2A3BHTIpDeq0 IXYqQOQ1Q7gehJB/DNTSph+BkjrTEG9SW5PH60+gJIepG0HA680pAycZA9vpTOVHK5NAJ3d 8Z9OlNMmzuSZKRADPI65pekq55JU/5FMx8p5xwOMUKNzgKDux1A6/SmmJbjlUkKee3PWlbA zgkNinjaSCT060hAz6/WndGiKjJlsnj5sU0KQcBdw9SefpVglCemADk4p8uN428AKABipNE yFflQsEz15FTR7mcsc5wD1/+v8A5/lH8pTgZA9qeCxbI/EHFBS03Jo5CQoJxwQP8/5/lixG 4yM446Z71QYbQBjIA6HipwSoUk85659qBNkzS7I+p9aTKlmwQSc9Tx+f+f8ACq8h2EKQDnq ealVmOcE8e3AoLTRbkkCqWGNwxx/n/P6miM/Pgf3QSe1VztV8HOPb0qxGQcjcCABjH9KVy+ hO21hgEjg8n/Pt+n1y6I8dhjJOfpUJLmTAHBHGBxT84ZgDgHPemTLsI+Q44HQc9OKo3jFJU Xnhex9zV44ymeFXge5qjdhhIgLEfL/U1ZmzQ1SPGpuhycN1/KsqZTvJVPbOelaOpSk6lM2D jOBjgD+lUZDiQDqMcg85qWctiEnOPlxkY603ksAQM9jmnuwz93Ix1FOQhgSwBIpAiLax2no 2DyKFB3Hfkd+1ObkIQuGpUznIA+b/AD/9akO4g++evfGacDhVAB98ilTO9j/F04NIxwcE5x npQWhwOSQPTP0qeMEMc42gcEGolxu568cirUS/KewHbFMoercAZznnmnxvtHPTrUTHBzgZ7 YpVYDClcjsKBNGhDIqgYGR7Vq2kNlJA/wBpkCMBwMdf/rCufhkYKcEdOR61eiuQkG4jI5zj tSEkVrlminX5iBISenvioWUMpwR271C0pkm3ls+h46elOMuW28AknAFMgVeHPUqTnrSySFQ SGPHfsKaT1Cnv6dKikkIXAIAx3ApobY1pPmyV6dvWnq/QEY+pqANjbnjmpRtYENnjjIp3Gx wBLgg4J45pW2hjg4IJBpEYZHI9h7U6Qpv4zkDk+hpamaImbkE/N0NMVeQeR/WpCVAwxA9KU DKg5HH8qZaEIHkk4xzTM4PXBHr2qwzemPXpR5ZZtoP4EVIiDJDYxnPtShEyRx+eashB5gY/ NnjnvUciOsgAPJ9vxp2E2VpI1IzUSxj+Hg9DVlwxTKgA46qMZp6gFR8oB7CixaZQdOcNkcc GhUyF5yB6VZfIXB65yKZnGCWJI5AA61LQyJl2hxuH59KhDbcdj+dTShS4bhRzxTAm3g8qOg Pb0oWjI2Jl5C8YJ7E0xznjOfrSrJngAEY5IFMYAHdxk9xQtxpkZHzHcSeeDnH6VMRuHJ3Hp g9qix8u7OM+nGKlUhRyB6Veg27CFWUNxnjgZoUhgCeh7mngg5BAORSqAYxkg/hVF3GNhhlu D7HFBY8AZ7cGnldmOVLZpWIK8cevqKVg5uhEULDheal+6DnkHj60iqGk2hs0skez5lJznJx zSaGnZiF1I5JzznNWIwwGR2FZ7E+ZxkH3HH1qWGVg5G7aBx3/AJVmdqaZobiWzjA4IGcU4y ZOAM9cCoFcMyFSBx/Wpf4lB5wKoxktbkivkgnPP6e9U7sq8iNu/h/qatjb93nAz0/nVe+U+ cmwjGzufc1ZkWL85v5uOrAjPfiqOSR8oHAGc8Vdv08nULhD94MBn8KpELsHAGAOf8/55+lT LdnLqRyMBtJwDjrjA60iMRwOOvANOzgjOc44B+v+f84oYEAgEDg5Hf8Az1/zmpuV01GMfnX GdmeMmnc4AI3ZOMD/AD/n+TQCcBU5B7/5/wA/nS8gjO1enT/P+fzphbQehG9m59/elY5Q7h j+dNiyp65HQ9fX/P8A+vFKxAYgjnoKQ0PRQdzY3ZxVyIEKcBV4PHWqkeDnPUkVciDbcBO2f c/5/wA9qCxzoS2QPun1/WkxtIyM8cGn8mQ4APrTXVt7DGRjIxx2/wA/5xTKtcBIoAwBtIJP vzUUj7uOU9x0NR54wcDinKuDu4AJOM96CHoRxgA56Ede3+f/AK1I3ySYPY54NBlG5vlPbIB 4H+f6/Sm7ifmJ5A6H60Csick4xtJwcgf1pDyQSucr1z1pGJC5BGc4IIpjtkk7Qxxj8KaEkK f4QVBPUClJOSh6cVGNuFyB361IuA6sVJPTmkxSY7nABOO1EhAB6k4pASyAEZAyMY/z/n8KV jguQOAQen0/z/kVQkNGSx4zntUse3nPHTv3qPjcDjgDjAqaMY3HA54HFJjadhxLMoCnJ7U5 ULnBzuxyemaRcYUgkgj/AD/n/wCtU+0lsrwCMEHkGkEfMjEZdSpA+U4GTSTRlGyRyDgfNVu G3mzvIGT/ACpk3mCUqQDt7471SZL3KyxhlGFIHpTGUcd/ccZqUMq4BBK9yAOtROy9flYHOc Uy7WK7D5iu3j1B5phU7eD6Z/z/AJ/wnAyTtPANK6/IOeMD8P8AP+e9S0UUjy/GMdDmmvgAs QePfrUzIcdCe5qtMMfLsySevf8Az/n1qWJoYSG2tk4P+f8AP+cPwCvIxyck0KmUQADA/Q9/ 8/8A16cEwqgjqT+GKBWsNAAxzx9OKUIeTnnHQVKse7CnluBj1pu0qWUj5iP8/wCf/r1USW7 iqM5YEdc9alK7WA55/WkUZAJUdT3zQWG4qUHQd6av1NBxGQCOpOcDvVfAI+QdccnrU6sdzB j0z17f55/zmq428bj97kH1/wA/571WpNh8Z2k7uoz0/pUkhDIVyMjH+eP88/kwnIDgDnOBm nyYHHYH+n/6/wDOcFg5tSttImHy+3PpS7UCOudxPFSuq/LnPQCqwDB2yD83+NS4m8ZaliFs oSRuIGTzjHFWgysFY9MY6c1QQgqTgc56f5/z+VTRMQ4DHA46dv8AP+HtSsX7TTUuL8uF5yO 5OKrX4Xz0yvOzscdzVoYK5wBnGOf8/wCfwqtdsFkQEjO319zTRjct6mGOo3ICkYfAXPPT/P 8AnmqPSPpjAA5FXtUIGpXOORvI9e1UMkIAOuKlvVmQzaMDABJHc9KCoAXOB8pJ/wA/5/xaO QMDPYnFSY+fHJHekNoau1W4AIGePwpWCjavOSc9f8/5/WSJchhu4PvSSBgV+bP4daYkug2N QCM9+cYpw4/hyKVcDGTjPtQiEs5Y5HPH9aRZLGvzAkY5OKnQc4yMH/P+f/r8V41wxxnirK/ dwOM9PWgZOvDn+LjqKHAHyjjjHscUKAVJzzz070SctkMD6jFMpMpyKQM8AggkEZ703cxAG0 Hr1NSFQQc+tQHgjIJIz3oEyPYWYggbsjPH+f8AP6PDqvUA5HTHSmqw+bb6+vennEiMMHd79 qGyRrkkHgkL6HFOjm8shXUsCOg7U0jcDkH8f50RIC65AxQA4qCoI5z7YNLhiw9jz6U4ochm GfamclgMkdqaJdgVhsZffvTshcksCDx09/8AP5/k1QSwjBOSQMCnMpxkjn161QrCfKcBfvY 6A1ZU8MAxJz1HPaoSoJzkkD0p5IU4JOPT1pMTfQepJOAM+/p/n+tXbZSTzjHANUgSMBm49R VmAhRzkY6HNLfYa2O38O6fYXcEsl0Ud84WJpNmBjr155rktWSFdQn+xyBofMOw5HzCh7jag hbBXg5xVOZyycD7vIx6ZpdTSUrxRCASeT3pjDqVC/h2pVXcQwJDZ4BpjbyNrgBeo5zVmadw RWIO5Tg+3SnMuCfTA5P+f8/hy+MYj5bqeR6inMF3EB3zgdKDWxWkAI+mefSo2GSefwqwEBU EkgdqRwN33Gz296TQinsAwh+Xv6Z/z/n3kRMoRjJXpgdaX5SRkYOfSnfMgZhwSDgkcEUrAh iEjHzYxyTTCS0ruchtoHTipAnC/XqOlIqAcN93I/HmhIlIcV+UcDv09aiyvlkdMAZ+tTMUV MDJxnIFMCBtygnPtVoUtCLAbGM+hI/+v9P09uQRjaAedpGMdvWpoweMEAk446Ck2cnDDg1R KkNwx2kfdAPH40r/AHD1x0z3H+f6fXLguOSMgevWmuMnkgA9x3pEt3YzZk9CMgZx/P8Az/8 ArjZN3J7L+uamxnI5z2OaI4weDnPTntVWHfUhVcQ8jI5xnt/n/PqHqBkZ9Aef8/5/lIeAAR jI9KRF+YYJ4OeaVrD5+5OCy7Tg9QP8/wCf8aq3p/frggfL0yPU1aHONwAHrVe9/wBamORs/ qaXK7Di/eLmqDF/MMgfMcn371nZIbjH3T+NaeqYOqTjoNxyPSs85GAM5GRwKxe40tBikEdS O3vR/wAtVHUk46VIijJBHrxUa/KVO3nI+Ycj/P8An0phbWxOhGd5A5yOB2qNxlyOBjtjj61 IqkDjoeev40jKTuBJA9iPz/z/APXoL6htICE4I9f8KVDz069aRg5VV9DjNAwQp54P5UgHru PGQMelTLkMMdzzx1qJWGc4GMGn5+cHac/yoEWUcbOSDkcU13Bxt4GfpUSsQoGSO3P+f8/zQ yZGSSP8KCh7sM9OOnFV3bco29c4zUmQVBBPJ4PrVd2B29cZ7igTG5YMfc/UkVL8wHJH0qPa d+SBjNWACSAOAfWkxEA64wD9e9SKMdPmGevrSMQX65z78mpQSEGCRjoTVDFJ25z6VCcsAzZ HYe1SZy+0kk46mohyoIBGRwM00TYft6jdg5zg/wAqfuQgqQCT0JyDQuckYH50AneVPUDPXm quMXIVTgY+nakHBbvkeuM00nKk7gRnjP8An/P82MS3APQcioE1csocD7oOTUyyAKUY7d3PT mqMbgrjrzT2aIbQCA3c9SaNmSXWkQyL6dKheVVBIyMHnio2ZRypweoxTAwJHIU4xgVYlsP3 ky7gDj3/AM/WpCAzcjPuKZGx2/MCBjrgU9XHHJwcD0oLiiYZH3hnJ5PtUPmfMy8n2xmn5HP IyDx2pmQG7HPcUF36CbcHLEgntTJcZOV/PvmpGcAnkYx+lQs7FBknBHTNBBEvTJwRng1OQS gXnOOlRAsOSxGfep1zjJB64OR2oGyLAx2zn9KcBuGQByfSgEBtrAdfxxR2IIPPH1p26AIeR guBgfwjGKiVGDkqRxn8KsMxVGAJXHQntUR3BOFwe/emkJ6jMMUUhh+FKPmZdwwPbrTExtAB 561KoLNuyBnliKZLVhM5Rvm6deOlIq5PzZCkdxR5bKrsADnnnp705WyisHUDpkdDVmPmO27 QQQd3amxnLkdwOlPdyS3YjjihQfMxtIz1IPemCe7Ywg4Knr+eaWInHKkZ5HHWlcncuB2pIX 8s85I9CKdhX925J/AuRgE8cdKqagA1wpAGNnp7mrancuQcjrzVK8/1qfN/CPX1NOUWldjo7 mpqo/4mcyknJYjj6/5/z1zyGDdScDGfXBrSv1xfMcnAPAH+f8/lWfJgDI5z+HeuJ73OlbDQ AHPcc9fy/wA/5w3enGSOvp/n/P6KT22nkNx/n/PX3psa5JJBJB6++P8AP+c0DSW5Iv3Q+AC x5AppAIY8ZOev1qQcIvJByO44NRhSwwSfm459c/5/zimu4CEEDd905PQ/5/z+r9uCAeoPbn PFNKkBvlIHJJ6/5/z2xStzHyD15z9KTGKMqxHGCOuP8/5/WVc7hjOR0GMVAD1P3SAOf8/5/ SpQ24Ag7gc9+P8AP+elMVhyjhQBgY/KosFTj746cGpDkMAxJPHFRKBsDN7Hg0gJMkuSCOAc c/5/z+kJJZRj72R2qTIOcD5jnp/n6/5zTQOOVwNwGKSEOVAxGc/TFSkAZ7g9MjtihVXOOcg c5PWl3/eA+UEk5/z/AJ6+9AESIMgHbnH1OKmVMJnHT3pI1ZnyRxgfMK9U8O/CObX/AA5Zau mtR26XUe4RtAWKjJGM5qkrlJXPKiAWyOntSRgheB27V6V4l+Gth4WNl/a3iYI14JvK8uzZ8 +VEZHzg8fKpI/8Ar1xjSeC7fWtV0k+Lbj7Vpdo1/PjTX2+UEVyVO7k7XBxVcrK5TNCtuIHQ HqKVovlJbByORXoln4E0y70rw3qcHiTdb+JJFisGNmwLFkZxuG75flVv5VXbwdow8LjxGfE r/YP7R/ssn7C27zvO8nG3d93fxnpjmjlZLizz7aVVtq5I45PJpsck1rIkkR2tjr1/OvQr/w AFaLp/h7xNrV14lcWvhuZ7e/xZMWVlCkhRu+YfOvNM8P8AgjQ/Fem3F7o/iZyltZxX0hlsm UiKRS6YBbrhTx2os2JxkeephSSx4b26VKEjwCq/Njgnp/n/ABrs7nwloFsdO83xS3/ExsYd QgxYMd0MsqRIT83B3SDI9M9s1zNneeA7/Vr/AEi38XXP2rT4Z5ZwdLcKBDnzCp3c9Dj1p8u onTk3oZ+ATkdv71PRCGznOTXd6J4H0jW/EI0Sy8TlrzzLiLa9i6jdBs8znd/00THrz71m+J NH8M+FfDa+IdW8UzCw/tCXTC0WnO7efGSGGN3TKtz0oaYvZySsc3GFC4I65C5/z/n+TTkDa pxk5wa7S88JaLZzWcM/ihg99DaSxYsXPyXMvlxE/N/ezn0q5rvgDTPD39s/2p4mGdFsF1K7 CWTtthZmUEfN8xyp4p2KUWjzsu3R0Az+VORtwAbPzDjv+NdNpWi+Ftd1WTTLHxVI040oa0d 2nuq/Ziu7OS33sfw1Uv7Dwlpd34Zs7vxZKJPE0Edxp5XTpCGSRtqlju+U5/Kiw1FmOVIyu3 cF7gdKhZCQOMH2HvW7pcfg3Vb++sbPxfKZ7O8isJQdNkGJZJTEmOeRuHJ7V0dp4B0698VDw 1F4qxqAmuLfYbFgm+AI0gzuxwJFwe+T6UJCUG3c4CNCwG5c5H5VMjqF4HX/AD/n6V7GvwKu sbR4jhP1t2/x+leUa5pjaNr97pfneebOYxGQLt3Y4zijYLWMtjznOd3erHyLhWzzxz1FVyP nIzngAYqXIZgQBuA5Pr0x0/z+lFgEZ1w2GyeBgj26VVeUZGWzwSTj/OKklO0njPY9v8/59q pI6nPAYYPIPU+3+f61Qi0vkldxZR0zj1+lOBIZghGcHIAqA7jGSpUHIGP6U/zCIg+3BYEZp kSHTPlH8xmAyeAOvFLHIjQBEHG35u2P/r0YjcsrkkE5/SnLCqS/u4vukEnvz/n/AD3pEaW1 LCqGUZJAwe3+f8/qoHQlsHvkUKVZRsGOowTwOev/AOr/AAoZRtyRzyOvX/P+e1UZdAeNWZA CN3p3/wA/5+sQVQCDhj655p2AHUE46Lj8P/rf54poChAdvOcHnJH+f8960S0Jv7tiSPBjbE gyM88VRunQunAOFx8w9zVlmAEhA6A8YqnM/wAy7V429hWlS3JY6KK1Nm+L/bJTu7jIzVIjk LyV68cGr14Ct3LtGOcY69KpjK9AT0xxXlvc1IpVOdwYAHoPQ5pijkgZABPX1qznKrkYxzjF BVSCxyc574piWxXx9wbg3I4x/n/P51IAAuRgHpnH+f8AJphG4jk4zSksAMMR/j/n/PqrjHg rlsNkHJP+f8/0pjZcHtnvmnRAgNgHimOuS3XPWmUNAJYKBkDjHtUw4GCoBGe1MUHBOcsMZq aMY6cY/GgCJiTKSqngc5H+f8/q3aq8DABHGDUpGZPmUD1x2qN9xzgcgcUgICxWVSOg68d6m RiScHIz9TVfYVAwcnp9anTKk5GR2IpsCZiQPvEcD+dDkEnHY49P89P89KQJuzztweQaapO7 Y3bjmkImiVg3HUHivqv4b/8AJNdDx/zw/wDZjXyqvLDAJ55719V/Df8A5Jton/XD/wBmNUi o9Th/jnnPhnb94jU8f+AEtfL99/yU7x4Ow8MSjr/06w19Q/HPAfwuTyANT/8ASCWvl6/XPx S8fA9P+Eal6f8AXrDWj2KR9HeG8n4cfA0ntewdf+vaash8n4BsT/0OnX/uJ1seHQf+Fc/Aw jjF7Bx6/wCjS1jyEj4Cse48aj/050+hp1ZL4rH/ABZ/47HH/MVuf/QYaj+CgI8JeIDxx4a0 /j/t2lqTxV/yR3469P8AkLXP/oMNM+DGR4P8Q+3hqw/9JpaEye/oYmtFhP4NB5/4pTS+P+4 hb14P4YJ/4WV4yb/px1b/ANmr3jXT/pfg8HGP+EU0z/0vgrwXwtx8SPGIIyTY6qP/AEKm1s PZo+lfhk2/4yLgnH2vWuPxta4H42/L8BgAR83jPUOn+/LXffDNg3xjj4/5e9a/nbVwHxrOP gKFY8/8JnqH/oUtJoJdzq/ELBtU8KbTkf2d4dB/8DDXSfFsfvfir6f8Ifb8H/rtLXO+IgBq vhI9SdN8P4/8CzXR/Fr/AFnxUXt/wiFt/wCjpaqJN/1PLfhn/wAlAmHb/hXS8/8AbKsTxqP +Ki+Aozg/2RYj/wAjitz4Zc+Pp/f4dr/6KrE8aDHiX4Df9gmx/wDR4pPYp7mV4DwfGXilfX xNp/b/AKfnr3/QFH/DQ5YdtV1sn/v1a18//D/5vF/iYdc+J9Oxn/r9kr6A8Pq3/DRJycgal rZH/fu2qFsNdD3pa+TPHPPxA1wKw5vHPPavrVegr5J8d/N481v5c/6XJxQtzCXQ5jGW2k7W 6Z9KUOCCMnPb/P8An/BjZGRknPaqUk77sIdxA/OqIbsWbjIbIJxjPPaqMJ8qLlcbjjp/n/P 5Va3u6D7gPYA81XYfOvcfl+FVbQLof5rFgOzNyMVaKK0Klj7Ht/n61VQfMCcjqSB6VaiKqi pksfT0oSIlZvQgQgOwGScnB98VYjuMOVYZCgDH4VEYxHKWVw3Gen86stHbHdwrYA9iR39jV pES00YqzRzQtjKkjJ4z7fh/n6CQBfI2gFhggFh1H+f8+laOKQyMsBwhAwcY+tXGJ8hd42Ng 5A5FVsZvSyK3XhzuH97vn/PNPcMNpDdOCMYpd3yF9jYBNDnoVBzjPXpxWkdxPVpDEOVIcFg faqlwMSgD07VbA3KBg4bpxVO6CiYAsRgevWtKtuTY1pv3rG/eoVvJcjJycAjFUgrdu/Namp 4+3zbuTuOTn6f5/wAiqODsxkDAOPevLe7N0V/lPJyP8aJASpCncfepSCAduF5PXvUbg7sAK ufTjB/z/ng0hkUaY5Y4HUDFLN9NxJ49qcFwgPHByc/5/wA/rTjhmZZI84JOB/KgCFBjDcgH HSm7WLk9s54qcoQF2rweBSKrlzuwDwOOlAAqtv4Yjng08EhjkdOpxScqcADPU/5/z/KnqB5 mwEe3+f8AP8qQEQ4LEnH4d6Y5O8DAPHPHWraphAwI9OT1qApkjgjimMjRdwGWxx6cmneWAc L9T24qXysKWAPt7U8KSSxGPSgBpTaDgHOcVGYx5gYnGcfw1P7Ej1zilkQBc5zg9PT/AD/n0 pCIs4O7PPsK+q/hwAvw30MDtb/1NfKxCk4C8gDJzX1T8Nxt+G+hg/8APuP5mqiXHY4b468H wyfRdU/9IJK+YL8H/haPxA4zjw3N9f8Aj2hr6d+PPTwz/wBc9V/9IJK+Y9Q2H4n/ABEJx/y LU3/pNDWj2NFt959HeHF/4tz8DBgD/TLc/wDktLWRN8vwDkAbP/Fa/wDuTrZ8OOo+HvwOQE E/bbfn/t1mrHm4+ArqTn/itQM/9xOmhvdj/FIB+Dvx0A6/2tc/+gw034M/8id4h5z/AMU1Y f8ApNJS+KD/AMWf+OuATnVrn/0GGk+C5DeEfEIHGfDWn/8ApNJVdf67k9/QwddA+0+DiDyf Cmm/+l8FeEeFRn4leL8n/ly1X/2avedbGbnwbzyfCmm/+l8FeEeFU3fEvxiOp+xaqf8A0Kh 9A6/efR/wxRf+FxRMqnP2zWgPztq4H418/AUE4/5HPUMf99S133wwDD4wx5/5/Na/nbVwXx sA/wCFDZ/6nPUOP+By0PcctPwOu8R86j4ROc/8S3QCOev+mGui+LAZpvimdoGPCNv36/vpa 53xIv8AxMvCGOq6b4fz1/5/DXT/ABXH734pMeB/wiFv/wCjZaSZMtvvPK/hmCPH8xx0+HSf +iqxPGo3eJ/gQOn/ABKrHn/tuK3fhmNvjy446fDpOnT/AFVYnjbaPFfwJxkf8Sux/wDR4pF P+vvMf4eAHxX4kc9f+En07H/gZJXv3h52P7RDL2/tHW/x+S2rwH4d4PinxGwGf+Kn03/0sk r6A8OsG/aHfAA/4mOtj/x22otuNM97HavkXx26t4/1wA/8vj9PrX10tfIHjYFviJrwYDP2t /qeag55PY5eZ8nIOMZ71T+VnJ5z+tTSqPm2/KVbvzmmAEMcKOT39fc1SI3ZKo2MuBnI/ipq 8uM8gHABo8zAKkAYHGc4I/z/AJ55EIyAQAc9c9atMholBxtfA7jPrSTFtw2uBnpgdKMNtPp 2x6/5z/nNQHBJJA4zwaYR3LCDaxDnJII570XBVtkkYZZR1J6H0IqM/wCrOf1qUb5ECZwTyP bn/P8AniqB6suwGVVG98Dvt5qUsh27zwePaooZFRCjyDKtt6dTT1jYSH5FKkk5qkjGSvIcV /d5zuHrUIQhvXH6U4EIhgIwAOAep/z/AJ7U9It+B0wePWqW5Kum2RooCHEmOcnjpVC4J83t 0rXnyCGwPm6VkXa/v+fT0rSp8JdJ+8dNq6t/a9wuARvb+fb/AD6+pxnmNQ/GR8p5H1rS1Ld /ak2csDzkn1/z/nnNAn51BJyB0x715zZ2DdhAAzzz1/z/AJ/QxlGJ+VflBwQf8/549qkIUE cdm6/5/wA/lhgKh/lPv1xnipSAbyUClTx7e9MKMdwJwOp46c1MSVUEnJJHOabtPzkAD8ff/ P8AnNAhu0jKtnbzztyf8/5+j1RAflSTbnuOc4700k/OOVHP8WB/n/PrTiX2D5i2Sf5UmriG fd3ZGEI4yf8APv8A56PA3PkEDuc/5/z+dRsG3c8/L3/z/n88yqP7wGeRwelNaDRKFymSpxx UXzFx8w4OORxnNT5BGI+AB68UwDKqcc+x696QxcfNhjyD0x/n0/z3YNgAAHcc/hmpG4PUnP H0/wA/57VGdpLHg/N1HSmAKCpYY9/pz/8AXp5XCAYODxn0/wA/5924GfXI/PmguAxHZu/+f 8/pgAj5YjhgcDJ6fnX1T8OuPhxomf8Anh/U18tdGwpUEgYINfSfhxNYf4I26eH3jTV209xa NJ90S87f1q0Wupyfx7OF8N4HPlatx6/6BJXhs/w88c3njfxlqlr4U1Gax1Pw9JFaXCxZS4d reIKqnuTg/lXoPiGHxX4u8RzWOkaZqeoaXpKXUDG4KyNBdSaeyyRbsnI3lR1OGYivSofDdz Fr/g501rWYL0wxS3NmLxhbxxQwBWQxfd5cqMnvmreyLWxS0PQNZg8EfCK0n0u4jn0m6he+j K82oFvKpL+nzMo/GsmTwv4hb4MtpJ0e7N+PFn23yNvzeT/aHmeZjP3dnzZ9K2vGWvaxYfEW K3tbuQaXGtkLi4hY/wDErZ5iMyJ/y0SYYXPO3r70/wCKWt6zpWsW40u6uBbx6fJNdC1J36e vmqBelR/rVXlSnoc4OKlOwN6mN4g8NeILn4Z/GHTotGupbvVtSuJbGFUy10jLHhk9RwfyqH 4SeGPEOj+G9bg1TRrqzln0Cxto0mTBeRYJFZB7gkAj3rsvGWp3x8RaFpMWoS2lhc6dfXslx CdheSKJWj57Abi+O+B2FUtR8Qa7efBrwzrKEnWdS+xl7JGMLX7sMvArj/VlwDhugx6U7kvZ nDat4R8TTS+FGi0K8kS28N2FtMQmfKlS9gd0PuFVifYV4lo/w/8AHOheMPGGuav4U1Ow002 GpEXU0JWMhg23n37V9SN4u1e0+Baa7ZXDT6tLItokl5GVNtLJceViQHvHnBJ6lc9DT743Ou fCPxn4esLS+udXs0n0+aO4l857ifaDuVuAQ24EAAY6YFO7e5SZxnws06+l+J8mpR2kjWFvq GsRTTgfIjsbbapPqdrY+hrl/i34I8X6t8GxpeleGtQvb0eKr67NvBCWfyWaQrJj+6QRg+9d pY+FdRtvBfiefUrrW9GuP7buprKKzumtjcmbYsTEpywz0H1rvPE9xqel2vgzQ472fZqGpQ2 F7dhjvZBEzH5uoLsgGevNDYNbHm2veFvEU+o+GpYdDvZEt7DQ45SsROxorotKD6FRgn0Fb/ xJ0HXNSk+I/wDZ+lXN39v8Lw21oYkz58oklLIvq2CDj3ro/CMt74y+FQTV9XvLd2uJ4Wv7O XyJpIop2VXDjoWVRkj39aueC9Muh4Bkim1vUnW9lmlgubm4Mk8ELMQnztznaM5PrSuD1PDP AHgzxXYeMri6vPDmoW0D+BEsVeSEqpuBFgxZP8eeMVj+LfAvjG68R/Bme28M6lLDpWm2cd6 6W5ItWWYFlf8AukDmvpDwLBqdtbast3qV1faa16zaW97IZJhb7QMMx5I3hiCecYrN8GQa7p njfX9O8SXU97czot9FcxXMj2rQs7DYkT/6plIxgEgjBpXByPmzwT8P/G2n+INfkvPCepwxz eIbC4jZ7cgPEl07M49QAQSfQ1654dA/4aFduudT1v8A9Ata6LQ9V8V23xI0vQtW+0teTRX0 +pKWDW5hEgFtLHg/LkHbjAJ+bPTNUdB8N65a/G46xPpdwlh9v1eT7Qw+XbKtv5Z+jFGx9DV J6MSex7MK+Q/Han/hYmuEk83rgfnX14K+P/HbN/wsDXSGH/H9IOfSoOepsjj2BDSkcAnj25 pMEnzEHPfmn3BDMVjIOfvCh0WRc/d6nH+f8/rVmRCG3sQRkEj8P85qYtj5wrL179T/AJ/z2 qLp8rcKT29f8/5605QqYJGeuKcSm7kyyk4UjAOAR7f5/lTVAVjk8dRn1pqELjfyCRn/AOv/ AJ/pT2KkAkEEL2PSrGxxET7sHAB649PSpyrLAjJkqVH51WjbBbpnPbsKtIQLPyzLgHjOP0x +FFjNLqPRWEaCX5c5KnPX/P8An2tW6yZUKMK5YOCOc+v+f/1V0DPAsckSlTkj2/z7+/vWhY gFSRliM8sfb/P+c1rFEN2VytNAWBG45ABBPQf5/r+U8SGOAblGVGCameM7gQSff/P+f1pil WUDPzdgOlbcqtdGXM3EhMgYOGABJ4z/AErJvm33CsFyCgrTlVR/y0LkZyMc1mXXzTAgAAKA AR0pVUlTTNqC1Om1JiNQuB0O7v0qkxJBbGWHTvmrmo8ahcEkbi/WqmQQDjvzkV5Z1jGwMPz zxn/GmpGRnnvyev8A+unP8+BjcO2RxSIApAwB2oewhCpCqQehHFAxtLBSMUOOSgH0B/z1pS QABnA9B/SgLjCqsXAAI9B3/wA/59aGHQAnryM05QzHJI9ASaQ/Ix24K+tADMAuwLYbjPsKl Udc9O38qawIbd1BPSpE5GWxjqc0bAPOdgJBPGMjv/n/AD7AH3e2R6df8/59acqlsA9Oc+9P IRUGdq49DmgCBjlyxBxz2/z/AJNMIBwVJB3DtTpM5xk+3fmgfePse9ACBGC7eSfcUE8EZ45 HHP408kEEd/XHWo3GQTtznv6UAPCnj5gMe1eqaD8VrbSPCtroU+gyXKQxGJmE23eDn2rywM FBBf8AEdc9q6XTTD/whF5LPCkqpqFurfKN2whiyhuozimgO+svjFpGmWa2Wm+FFtbdMlY4p goBPJ4C9zUg+M+ntefbP+EZP2gR+X5n2gZC5zt6dO9cfqlrm1/tbSLq01LSHuo9rJEqTWWT xG64zgjjPIOK0b+xt5tQ8WW6paXK2qtJb20MYWWEqw+ccD5QM5GT9KGx6mzN8VNDvL1L+48 Hxy3KgKJWmBJAOVB+XnByRnoaW/8AinoepTRzX/hBLqWJSqu8wJCnquccgnGRyOK5mW0ttX S2udNjSHWLOGKW5gRABdRkAmVVxjcM/MMcjmsmxSxn8S6it3JBE+ycWvmMFj84fcB7Dvjtn FF2Gp3V/wDF3SNQhEF/4SW5iQ7lWSccHGOOOO4+lJd/GLSryySzu/CIltlIZYzOMKV+6Rxw RjqMYrj7+W40z+x3s7azfU9RtAJg8KSgkuQrAEFQSAMkdcVasltNY1TUFzb2kwu4o4ZjEix XAUYaEdlZ8ZHb1oTDU33+MeijS301vByNYupR4GnUowJ5BBXn/GnWfxs0vT7Yw2XhLyIt25 lS5Ayx6k/LyfevOxo99HrUWpT+H7j+zDe7TAoyADIQYwT3HIrfk0S1gVrkvBqlvDZ3d3b3k aKBKVwFiZR/EhOSD+GRTVxK5083xwsbyOMXHhFpRE6yqHuQdrDofu9jTbz43aVqFsbS98J+ fCSG2SXIPI5B+7wR615/eaFe6no+i32l6fJcXE9oz3PkqOquVDkDgZA/Q1oPpkNz4YSeyhR pPskUc1i6Kslu5cAXOepQ/mM88Yqdbi97odgnxt0qDT/7PTwlstAhj8lZwECdCMbfQ0y5+M ui3miPpF14PEunyReS9v8AaRsKAY28DpjFcNq+lw6dPfPpMlrPBodxHFcQyxHfI2ceYxPDj eCMdAMdavWtymp2cMmo21n5tvY3OoqIbZIwcDbGCFAz/E2PpVNg211Oj0f4qeGdAtJbXRfA 6WUEv3447nhuMdwfpVjS/i9omkWvk6T4N+yQ9lS5H4dR09q4KS4k0/TtD1OztLSS+1O3eJ/ OhWQErJtBCkY3EYGcdqi1u3vtU1S+1Cw04zWVmBHNNbwhI8ooDMQMAZOT9KVxXdtz0K2+Mu i2FxcTWfg4RTzNumkFyCznPdiMn6VM3x+twTjwxIcHH/H0D/7LXl17q9re+GI4dVtYI5jdo bZoIFSRYACJBkfeH3QCc81LrltNrqaafDJXU7KQyRx28dmkFxAygErJt+/gEENnmtErk3fc 9N/4aBtvlz4Zfnt9pH/xNeK+ItUGs67qOrCJrcXlw8uzOduecZH866vQtLhln0OxdLby3M8 WsQzFRLEw3HJB+YYQAgjoQa8+lIDNEr7lydpPf0oSId3uQO5MmxWyD1xwOKkXegDDAOOh6D 8f8/4xuQkoIcEDmpEw6MgJwefrTHLuCRbhv37s8Y7H/P8An3kK4RR27j1NJFngFQuBx7ine WwcDAz+NWhABhSfMAIPQjNRqATguVAHOR+lSAOR5gTIznjvQEVvlYMfbOKGVzX3ECbV4bBO CTmrIBGDnkeh4P8An/PpUKqwkLgHI7e9SRiQJ5gDEEZ5WqJk1YvWpHkhnyCOuW6VpQbQcJj e46dwPX/P/wCvFik3Lsbblj024IrRtn8hclMkAgEe9aRMpR0LxRB97IDDp1A/z/hVaKNvvM 33TkVOkhYjHOeuRTJM8BcHn1rpgY7aFScjfkjOc5+tZF1/rvmxnFbo+f5iPunt0rG1Di8YK uBjoKjEL3Dro6Ox02optvrhsAjJ4GP0qgOFOOfc8YNX9RG6/nwGJ3Hqf89/88Gs4jk8/wAJ PHbmvKvc3GYBIJwCe4p6/MoG/t3OKEXuASOQOOtJszggZzjOP8/5/GhsQvP3Tk4OBjvTXOR gjgc0qZKZ2jng4Gc/5/z6Uw/NkZCsOSB2/wA/59mgJBnarEDJPNRMy5YAEHPAPantwwxweP 8AP6Gm4yCD1GBg0hjkXIUHpn16VMoxxuIHpUSEbfungdakYNsJPTPpjBxU7k3HxuRkng98i kcn5c8g9xTY8PGBwRx165/z/k0xgpHH4c/5/wA/mWUIzALgcc8+tLg7eMj0NSBQSFK8g9qd kxjBQDPXFMTIy2AwyB1oPyBGJBDDPB5HP6U0jBPPqTk4p2CADgAnjnv/AJ/z60gFIwpYDj3 q/Za1cWmmvp0UUJjedbksVy29Pun6cnjvms7JI59OOP8AP+f1PKZHI/MCncZrtrFwFkENpb WyXLrLMsSkCQq2QCM4AzzgYqzN4o1CW5vrtIre3udQDJPNEhDkH7wBJO3PfFYWSFwe3THYV GrYI4J647gUEts0xqt5Bqdrqdq4trm2CeW0XGNowOv61WkuWkupbmZFkZ5C7KwJBJOTwO3t /wDqqsxLLkdj/n/P+TE7MrfLt/Ef5/z+VA1sX21e7bVl1OWQSXKYILLwoAwuB2A4wBUcGrX FvZNaGNJoTMJwknaQDG4EY+mKzyCDkkdfXrUZbIPOcj9PWgllwanex6wuqLcE3Xm+cXI6v1 yR9asR63eQsv2YRRRK0jNAgJRt67XyCc8jisVSd+3JAz+ZqwFynQnjt60tQRYu9RurryhI6 pFBEIoo4uAiA9B+ZPPXNWH1u8khw2wTeQLXz1BDmIdFPOOwGcZwB9azGABBCkBuw5FNH3Qy gYB7en+f896d7BuaWoa3qF8l1HMI1e6ZHuXjXBnK/dLfjycYyahGuX0GoLf25jWQR+SFC5T y9m0qQexFUHCjkYGePQioS5BbnOeCFNCId2zQGtXDXlndFI1WxTZbx4JSIAnGBn1Oc+tZ7T zKWdj8gOS27731A/zzTSFIwOntzUcynA4yqj1z/n/P4N2bJbexo6n4suLuW336Lo0QV0Ysl tguq9EOWPynuOKxL3V5btBJDFHbwK7MsFvkKpJ5PJJz9fSsfUpZFuI9qMIiMhvSnJbqpVlB KkdDx+dbIDftNWuLe3lS3AiedDHJMo/eMpPK57A98daiUK8e4/MT1GMEGqccQOMqPmPHPQ/ 5/wA+lpUKYQMSMAg56/41TGObPmA7MgjvxUiBl5UgEgkZFNlYleAc8lhnp+FSEOI1JDFT1x 2qBE0TKsfPJHAPYk+lSkqsybVyp6jNNVVCbiuQQPl/HFTqEz93JOcEj2/z/nmqQNijam4bc FRk8cH6VG21TJ5Q3sBnbjFL537jJwzAYcqP8/5PuKaGjfc+SMds49qtIlR6kUYk4fBDgY4H NTxu4jYIm/jJp6XAYo7LkjAANN3qAxYPsI6A46/5/wA8VVtQfYUTExsdqojABs/zFXVhkSZ FiyyOMlgeBVdDM+fLVQh65AODj/P/ANarqBxd+Z0BA+mBVRV2J6uyLcI2qPmDZ6/WkkA6dD SxxosfmjDHPBzx/n/PrRtBDgDgc8da6oGPW5AoLABAMg55OKw9Sx9uYjAyAeDWy0eFYE89v cViXZ/0g/TvSxKtBGtGV5aHU6pkahISCA3IzyBz/n/OKzc7S2BnIx7nmtXV7qyl1CUx3cMg 7FXH+f8AP5Y7TQjB85Cc8Yb3rx7HaPRfvBznORz9P8/5zhTtEiqBkE5+U9OP8/5zQssQLE3 EYOD/ABDn/P8AnvlqTwDaTMvTuw64/wA/56lhWAMB65Pb8aYc4JAz24Oae0sLBFWaLK4GMj /PSm7ocMTLHlvfmml1EJISCpPbPHP9Pw/zilUE9uQcZP0pkhj+YiZCCOu/rUhkibGXVWJz9 8UAx4Cg5PUDv3/z/ntSqwDbVPBPH+f04/oKiDoQcSR8j+90oM0ZBcyIfTkc1NrEomTCKA3f Bxnr/n+lNJzyo56HIpQyZASVSvY5Ap0WxRkuh7feHrRYpD1Ubj65z6f5/wA+9MK5brgnjBq Vmj4PmR5543CmuqY3GVByM4cU9QeoxVzkEbhyKbKvy5YcDg988f5/znEsUkanmRCcZPzDFP cowYecny99w/z/AJ+uUBUjkyBnOSMf5/z/AFqyVyvfHPHpTXtyAT8nCgiowNrAZ6gigYrAc nHTGc/5/wA/niIsBtBweOT61OwG0kt6d/8APp/nmoPKCoCTgZ9c4p2ELIcs/PpyO1QMfmAG eFPephkO2TgHrUDODK3AP9KAehESdvAJA45PFRBieTuBIzx9alk4jYEj04PSovKwAAVwMd+ etSRcFGTkEZPSrG4iI/dBx2/z/n86iERLHI5J788051bqADnqcimDfQQlDIuDx3pQw2n5s9 uD1FRBWL5B5zyRinqDtDLzz6Ur6CsRSlVHyD5gOPb8/wDPP1qEg5KqF9we9PnIPy5w2emeg /z/AJ65rltswIYPnJ5NUhkoMZTGQccYBqB51eYoWG7knnqP8/561AABGCsm7OR6e9Rltsnz Oq8YbB5qlFkbhfuY5InKs4LY45I9aa0QeJEKnA5DH9P8/wD16lS6t5B5LHMuTzjOacjFtrL x/Dhh0rWKZBFBG3mfMCqNkHJ7/wA6syoRKAd2Md6VYmWQgcAcip/IZvLIYnHTnt60nuUpEb xsAGB25H45q3GubZSACc9zRDbjZtcY9Nx4q3FEwjb5OMnByOKV9QZWclkG3GFXHB5+lK2Qq eWSVIJ6jI/D/P8AOnN5gc7Djcu0YIxTUZwqNhcEHOKa1JuLtVG8svklQpz3Of8A6/8AP3qi nFw7BvmOVMZHB54I/lVmWMyb3DZLdBn/AD3oiQyKpCdORz/F9a1RSdiQFfKOQdysAQBTkTD ZYhhjIPOOtWLbCRvG0XzA4yfpT0iLzsw+h5/pW0YXRKEtyEDMWAI3cVcgcSIpyB1Bz06VWM ZR8L1P3en+fb/IqxApVlAU59v8/wCfyrWnDW7IfdFrcogVQAG2g/T/ADj/ADxmI7sA4DZGC R1604t8hxjA+mP89P8AOMQKTIoP8PsfeuyELq5l0uNk3Mdijljxz7etY16QbgY5AUDO2tpg No3Lu2tn72Oax73P2tsjHtXNjnamrdzfDx1P/9k= </binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKWAYMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDwTxjcm68YXszHIRIIQcY4 WFFx+lYIG5tp5+orovGsQj8XXYBAJit2PHHMKHNc8p+ZSe9Zy3YEsZwADyBxiplYlhgcjpx UCYx8vY1KhO4fN0/KkAyRzsYcc8dKp4zI3UdqsykgEdPaq43fMSOtACPuKn5vrR1UYxmlYn d0B+opCTtC4/8Ar0AIM/8AfPUYp5OMY60hPyt0GKkt4/MfGeMcZoHYaMnnHvS5J+VuOK7jw d4C1Hxjq50+yeK3hjjM91eTHEVrEPvOx/p3rofG/wAHhofgaPxt4Y8SweJdEBCzyRRGN4cn G4jJ4yR6EZB6U0mwseTbtoU8DOT+tNDHtxTRweR+NSAALkYzn86Q0iM8Mf8ACpxe3oAVbqU KOBhyMCo29c896D9wfNjHagTHi+vtxH2yb/vs0/8AtC7JANzNkE8+YaqBWzT1GeTwf50Btq Tre3m7P2uX/v4acNQv1bIvZgc9d5qqByABk0uMnqcUCLX9ramWx9vnx0++acuq6kODqExH+ +apDggdTR1IJBxigC4uqakD/wAf8/8A32al/tXUe19P1/vms8EZ2qPwpzHhSGBBHagDQTV9 UXhdQnUZ7NT/AO2tWxn+0J+v96s5eARmn9UzkDFAF8a1qpGRqM/H+1SjWtVyP+JhcH1y9Z3 PU8UcHOD2pXA0DrOrZ51G4z/v1IPEWuYx/aL+g+Vf8KyWYhSdvtQjZ60wNf8A4SHXMf8AIQ cH/dX/AAqWPXtbZ8tqEm3/AHV/wrKU/wAJGc1ZjUBRkHr3qo6sTNZdb1TbzeuT/ur/AIUHX NWVci9Yn0KKf6Vn71Xtknn603flhgc11JKxJppr2qk4N1+aL/hSf25rJPF2Me6L/hWWHyxG PfHSp04XJI3HtTsgNJdd1TgtcdOoKLz+lC65qjEYuMevyLn+VZxYs3JyeucU9QDtbHXrSsg Lx17Uw+BOuPeNf8KkXXNUYcTICeP9Uv8AhWPIwEo7CrSclcducetCUeobGzFqt+SC8yEf9c wP6VdXULna2WU++0DFZMGOCTzVwYAY4OSK3jCPYRaN/dBmAdcfwnaDTG1W8BJxEFHTKdapG UBtqjHHAJ71EXJUYXCik4R7DTNB9Wu1TdmEj/cqI6xe+WW/ddehSqEpwQNuQPWomfaNp5PX FNQj2Huay6tfFM4j3HpiMVMup3ecsIyM44SsoErEg3Y/nThKQPve/A6VuqcOqE2azaldhiB DGR64FFZv2vHByT7Gir9nS7CuUtZtrzWfEmoTQW8s5Uom2NCxAVFUdPpVQeGtW4/4ll0Mf9 MH+npXvnwIW7k8TeObPTbyO01Oew2WruwUiTd8pGeuOKn1b4pfFLw/rE2kanqYW7tpGSRDB GcjtyBz1FeDJrdnQkfPieG9WUYOm3fXr5Df4VFLo2pRnjTrnB55hf8Awr6t0P4r+L7uxSS5 mt3I5J8kfNz3+ldRB8SrjTrFtT1u7gRJSVtoNoDORgFvZevPr0rNTi3ZFOLSufDqWc0z7PL bO7GAPmz6VZ/sK+UNusp+veJv8K7DS71Lz4ux3mVCT62s2TwMGfP5c1758XPHvxK8AeI557 e6gGj3c7NYkwpIrJgHbnGcg5BB9jWunUzR8lTaVeK4/wBEnJPP+qb/AAqA2col2GNkZeSCC CK+i/Bfxr+IGr+IEuNV1OBtFsmD3mYI03A/dQEDOSew9Ce1cB8QNat9f+L+p6zFsaGeSAgL jHCqDz+FK6G1qeetot/v4srg55z5Tf4Vsab4cvMhntZgT/0zb/CvpX42fEDx/wCA9asJdCv II9Jv4lNviKOXJVRv6jIOT9CMYryFP2ivifs+bVrd8cn/AESLp/3zTaXUDb1a5Pw9+B62aA R614ul3MDwyWqdAc+p/mawfCniS5074OazaXskjWWqTGGKOQZ3kIwkZfYZT8cVz7axq/xH8 Sya54wvZNQi0+BS0aKE3gtiOJdo43OeT6Z9qx/Euu3d1eHT5ESFLb9yIYQFigXrsRewyck9 SepJqr6prZD7mJb2E03CKWJ7AZNXBo13sBNpLj18s16v+zxJGfjBpil0G61uAC2PveWcdet dH4s+LXxc8EeIpdA1ua2W5jGVc28ZEinowwvQ1HS7EjwR9IvFzi2kwOP9Wf8ACqktndKv/H tJkf7Br3Cb9oPx7HfboLqKWEgYSazjyOBnO0DPOfwxXceEPi54pbQbvWPFc9s9vPGY7FTCi NKwPzPtAztHIyeDg4pJxvYZ8lEYwKnihMmAvI75qO6dpL2ds/flZvzbNWLSUEBSCewpslMm GmXGQ4hkweQQpqX+ybll3eRJjp/qzivrjWtf8a+Gfhr4M1rw3HDJo7aVbw3OIUkKS7eCcjg EYH14rg9M+O3jW+vZLW4vrOHMW9GS1TjAJOQR17UnZOw9zwEaVd7ebeTrx8hpw0m6KriCQ5 9UNfSmmfFfxzrerw6NpF5azXcsu2RpLaNUgT5suTjgYX+le8a7c6jqPhKZfCE9m2uJsYLhD uAI3qA3HIzjNCs9huNj88V0m6UH9xJk/wCwaZJp1yseTDJjOPuHtX0Nd/G7xra3mpWs1xbQ 3FixRojap1H3geOP/rU/RvjB4/1qzlmgvbGNoAGlL20QiUburORheM8e3FHNFDsfNMqPH1V h9VxQhZnUA85r3z4zfEOHxN4As9BWeG6mguI5pbiKLYJGAYcDHTmvBLbHnxkjILY6VTI2L0 dhLMeEYnP8IJqcaTddoXyP9k19G/BFtUt/hR4rvtCVPt0F9DMSyLIxjCZcKG4zim3fxh8WW WnXc73do0iEIiLaRtt55OcY9R+BqXZJNlJHzg+lXK5Jhbn/AGT0FVJITFnIYA+oxX0Lp/xu 8ZatefZYLm1iYIAV+yRlnY9APl4JJAqx8fPED33gPQtEv/IbU7WZHvJIkChpfLYN0HTJx+F NWewnofN2/CjB54FWVkHlYJ5HtVVgNgJzTEJ6FjWkNyC75xI+71680HcTnp71AchgMn2qQZ 6DPOK3TEyYSA8g5OOop+88EHNRYJOSRn0xTuCwUnn09PaqJJFmzIAR06CplPyqc4HcVTGfM xtxxxVgFgq8cnNAEmFLMwJwOcjrVmPgbuS3tVKMOWbZksauxltw9Sev9KaEaVsCE3ZGT19K tI5BwSCTxiqyKAhHf2PvViMEsAD05578V0rYALdWwPTmo9yMFKhvlXLA/XPFMZmJ+UEgd6i UyHAVjye/p/nH+cVDdmMaz72AHBz+NR4UyD5jz0ph4kbOMDnipLfBIPfpiqgBLtIAwQT0NG wYO45yBTpHXaSCVycc9/8AP+e1MlLFhgYGBg1uIa0bBiOPwNFG+QcB3x25NFVeIzb1S7ltf G1/d2UhhmjkQxvGduwiNRkflXrXxBibXND8JeN1OH1KzEdzLnhZFIUkkdz/ACFePaqAniO+ 3ZB3gce6ivW7dv7T/Zikcks+jamcj+6j8/zNfPv3uZG60sM0VEh0sYGW6ZXuuelcx8X1kbw 3ot1GzeWLZUIGQBiV8j8yK09K1FrrTIvKQfMoAVQQo7epqXxVbHVvhLqCSjfLYyORgZ2ggO P1Rq4qEv3jTN6sfc0PCLLImbuD1969z+JYe2+AHw4sriQvcNFLcc8kKxGBz2xXi+j2r3LxW 0QJlnkWNcDkknA/U17V+0Bi21/SPD0AVYdI0+G2VR6hAc/rXbe0WzCKPMNR36V4Is4gQj3e 67O04zuOxM/RUJ/4FXOacDlyAWJ4/Gt3x66R31vpqAqtsiQkE8/Iir2981a+HOjPrvjzQNK WPIur2IOP9kNub9FNDWyFszuvj3dJpGl+BfBSSq8mlaYkkyY5V3UHn8v1rwhFUvmT5AwyOM 5Ne1ePoW+IX7Tc+iIB5U2opYqUPIjXCkg/QH6V5DfWz2Or3VhOhJt5niKNwQQSD/KnJ3YWO 1+FeZtR1rTlfBlsDJtI6mORTwf90mvP7mCSLULiF8ho5WU/ga7H4aXf2P4maTEGZY7ovaSA c5EiMMfnj8qyvGtkbHxxqcUgwHl80ewYZ/rQnoJ7lTS5ZEkHlMyMDwynBB7EGvafjrczaho Hw61yY77i70dRLIRlnIIySfqfrXi2nBVkHQA9M16/8Yi//CvPhahYgHR2+mdwpp3THa55E8 ktvEXYnaV4DdCM/wD1q6rx0lxY6FoNo0jbfsFtjbwOYg5H5tmuOmfdGUD4KrkZ5Ga7j4lFW 0zw8RjabG2HGCP+PdKzj1HLY8yJZiDj3qWBsMOehzUBwcd81PAqlgCcc4xVvYhHv3wp1O7l +HfxH0mWV2tV0gXaIz5WN1fqPTg9favHIZWS9DAhBkqMt7nHNeqfCNQfCfxKUMcnw5IDj/e HbrXj8MpcMT97dnryee1KXwotbnrfwnsbvUL7xI0TukqW8ScZzgyZP/oNTfCa31PU/ipaan JfTw2umtJf31x5hAWCPJIPseFA966j9l+JJ/FPilJE81VsEbJ9d5rD8XXDfDL4W/8ACMgiL xL4nYXF+o+/b2gJ8uI+hPU0U9rjkcfNdHxp8Qdfe0YW0d/cvcvLIuEhiBYu7+wU/ieOpql4 m8RWlnbx6NosZisISTBC5wzses0uOrn07Dge+hLaDwd8MLG5+9da4iXVw47pz5UIPp/E3qc f3a8vlklubhppCXZjuY+9JK+vcmWmiHzzy3B3zyNIx9T0qS2UmZSAetVzgbT264rS01dzAl vbpVMlI90+EBm0zwz4119nZIYrBLFPmwHlmbH0yFz+dcp4puZH0iOLPlSXcpVVK5Plj1P0w PxNdvpDjQ/gPpkLCNZNb1Sa5bfxlIk2Ln23GuR8Z6Wbbw/oeuoreXqsMkqJIR8irIVA9ycf jkVnN7LsaLucn4d3WV9HeHcshbKlm6gHP5e/aui+Mtuy+JTe5Yw3Du8fPGGw4/Rq5JrgS3D yecdkCA7AANxB6Enrj0FegfEVf7W+Hega2B8xtoC5x1IXy2/VaKbd2mEkrHi7NzjnjjpSqP lIDZI6UrAE9AM0sSEAjHOc5xXTFGQjsS/933qWMkMSSc5796SUERGXaW6ZArXudMiitba+s pjcWdycK+MNG44ZGHYj9RXTCDkrom5QZlBxkbsDrUamTzGUZGcjGKnigimuJRvZI4ULvuxu wD/Opbe2ivpvs9s8kdy6s0aSEfvMc4yOhwKv2cunUQyAH5WPygDINSqFOOCASwyPSrOhWa6 pfPYSSNFcpEZLcHpIQM7PY051j/tK1tJAYvPfY23+DJwD+dSqM5W8xEESKJty4OcDdyFz3/ nU8GTOrD5ucZ9Knt7S1PiA6ZI7+WzvGjZGTtz+GTinWItn1JLCaY2xnXEUrj5N+eFY9s+tb KlKyGizhWDcZPb37VIC24BXwAp+buKQ28ls7W1wm2SNtpz2Pp9KIilxqK2SP+/lVjHGf4sD Jq1F7dQGOHx97LEDH0qIqAF2OB6/5/E/5PD5Zo4kDSNgNhBjklj2p8sccQMZEjODgntnvip 5W1dhczyCoYgj2FLBjflsjoTUtt9lurpYJpHQNG0ykYyQvUVKiRLETGHDNgjdjp1rWNNrUb I2BL4U53ZPTn/P+fopZgxAOeBx6VIqHezYABP5ilXaJVwgZd3IJxmhCKjKm45LE0VMykMQV X8WoosBf1Ri+vXbEZBkG4n02j/CvXvhjH/avgLx94dEgzLp4uo89AyZOf5V5jdRZ1GYiME8 HJ/CvTvhEkTeLotPkdkg1e2uLFwBg/MhFeDGSdQ2+ych4XleLSBG2CFYqcGu78KW66ousaO RzcRhlU856r0+j1wOiwtYXF5pU4ZZrKZ4XB4ztJGcfhXd/D+8S1+I+kIV+W4c27knjDDA/X FcUfcq69zsesDzb4T+HH1H4s6Ho8yk+TeB5hjoIssf1ArZ8ZajF4l+Ml9KT5lt9tYvkZ+RW yfrwtei+FdDh8MfGr4j6yCIYNGtZ5YnYcK03K14pp5Ak1bUpHLSRwtsYDjfI23qf9ksa7pr RR7nNDc4rxFdSah4kubmQ5d2LH6k5/rXsf7PtpHD41vfEFwgMGhaZNdsT0DbcD9N1eKFhNq E0oAIZz19K908I48P/s4eN/EXKS6rLFpkMmQpwMbv5n8qtO8iDP8AgHE+ufHU65cnLWsdxf MTz8zfKOfq/wClcP8AF2x/sz4y+JbdU+T7W0yj2fDD/wBCxXp/7PkdxpXgXx54uSIO9nEEj wueVVnx+J21gftE2cZ8a6N4gihAGtaVBcGRuhbGD+IGKlfC2Nu1keOWd7JZataX0ACzW0yz Bj6qQf6V2/xetkXxXb6iigQ3cG8Ed+cj9GFcIrRmM742klIIGT8q/wCNeieOWOqfDfwxrJV fMRFikx/eClDx9UFC6oTOC08nzMjsOvpXsPxllceAvhem0lW0Y84yM7h/SvGrAHeQ3B717L 8aOPh/8MF5z/Y4OCOnIpx2Y0eMXDfJsUfN1JHp6V2/xFYHRfD+Dx9kg79f3K1xJjLISiEkD Oeldp8RWcaR4f8AMGG+yQcdcfuVqYBLY83B+cDPA6VLC373G7JLVEOWX0FSRH5xxzmrIR7v 8G0Mvhr4jIcYbw9Jx2PzV4qmSW4B5I4617j8FkD+GfiKMD/kXnGDzg7jXh8QO84bgsR9KmW yKjue0fAPxhp/gnUPFetanIPJh0sFIicNNJ5gCoPqTz7ZNeXeK/EGp+LvFd9r2pSebdXchZ s9AOwHsB0qla2d/qV6unadFLc3Nx8qwQjLORzgDvwM1XgU/ahHIQChKtxU3srFM9U8BRQ+O fAepeCr11+3acpmsmY8+WTnA/3X5+jmvH57aa2uZLa4jMc0TmN1P8LA4I/Oui8HeIJPC3jb T9a48mF9kq5+9E3yuOPYn8hXQ/GPRRpnj6W+t0C22ooJw46M/Rj+PB/GrWxMl1POR8y5J4B 5rc0uIBFO0ZJyM1hrhnxvxz2Fd94D0h9c8WaLo8eX+2XccbYHRSwz+gP5UbslHe/F2b+x7L wh4RRgo07Sod6qefNlzI2QPqK7340aNFpfwV8IqLdXOliOGQgdCyA8Z/2gfzry/wASyR+Mv 2pZLRB+5fWEtguSw2IwX8BhenSvefiwf7Z8DePdDwvmaJbWt7GuM4ySSfwFHLebKvoj42ku mViVOJi3mOehz6flXq+jONd+BUlmx3zWEs0eR2DASqP/AEKvHZ3jcHnc/GD+HP416d8I7tb jTvEuiyA7TFFchR7MUJ+uHqYrVFPVWPOFiBjAUH5hxx3qVIxuLYwc4yOlaNzZG0u5rX7rRS MvIx0OP6ZpoQA4OQc/lXXEwbKrQqYjG+AD+vtT4ZZNOuWnSNntXIFzb9nH94ejD1q9sJaQk HA9fp/jTNhDAImRjkmt4zcXeJJmC48jULqTpFdRmMMOdpzkZqOLMOq2UsRPmI5kbB4AH8qt mIbvmTjHTbWnaWZudPN5CqCBGEbNnGD6H3rSMm2mugN2KywShnu7KTbeRETRkHgOM8flxT9 Wu7aY6fqQgEEkksUjqeuc5J+ma0rCJZ47h4FDLb8SqflKH8akS2e88+GHDtbDfICcFB+PWu uKtay8yFfoZQmtofGFnOxGxp5CefUHH4VK9nHKrmZAwkTayj+H5s5HvVqOPbMscpAOMhtuc n61daEySLEiZY8gL3pJaJFJmfa306W0mm6hmSaMK0V0x/1kS9m9xkCs9pLmK7/tS32boXWS NmbkBe348/nWlcSRQzKsoVSTgEnjP1pu3dIIwC/AG1eppSbum1qUQ61cRXZtNX05fNt/NW7 8kDBHPzp9RUk0qzSSywMGjkbcvbAPPP8AhTJka1ufKuQI2+6QTyOe/pzUTKFZlcFWz0Ixj3 rCUu6EU/PC+ILQ5AZYZByAQTjoRWxNcyXcj3DBEdQi7FG3oMdB24rMbkgDscYzg0qP+9B5K jrx14qo1Vy8o0X1ZsjI6A4xTlCq5LHgcjNRRurKoHX2qdTlkA4I9u9bU0tythHj3OW84rnt jpRVoR7xu9feir5ESdFd28jXKlFDJs+Zl+grW8GX8umeJdHvPN2vBcoxJOP4huyT7Gm7I5I 18z5YyOCT7CqkEccEiIgLNv4wMHHHJzXzbVpXRtF9DqfH9iul/GjxFDgBbiUXC444dQ39TW RFctp+r2d8rMht50kJHHCsD+mK6z4v5fWvC+vqihNS0uPe4H3nXg8/Q1xs532xPyk7ejY4r lrq0zppfDqe6/GBIdF8B+KNatdpl8RG1gJUc7UHJ/IV8u3LNZeDJJN2Dcz52nqRGmQfpl69 g+LPiNdV+HPgO1OSXtjcSEHPKgR8/k1eOeKjt0qwtSihUgDcccuxb/0HbXXe8k+yMdkzirN f3u5+Bgkn+te3/EDdonwA8BeGYo5RPqTSanKi8btx+XPqSGryXRdMfUNTtLOFSXuZUhUgc/ MwX+teoftCagP+FlWmgWkm630SzgtIkHRWCAn8fmH5UdGQcJ4Q+IPjHwJPt0DV3gti/mSWj LvhkbGDuXvxxmuy+L3j/Q/iZ4J8OanDtsdX0yWS2u7FRxhgCrx/7GVPuM49zyereD7EXzWW ma/G93GBmOVdgZ/4sEds5rg7m2u7C9ktbyFo50OCj9frRytajvcaFxk9CeAM969FsxJqvwQ 1K2J3yabcsUUD7qnbJn9HrzkNxlsA+w6V6J8Nm+2WviPRpACLi1WUfgSh/SSmt0D2scHpq5 fJXkjPJr2v40wD/hXHw0nK/d0hFyB+J6V4xp8flTSRtnKEr+IOK9t+NUhT4bfDWIY+bS0Yj vwOv6011J7HhjuuwKCUdR1U9q7L4jMW03QcDA+yQH2/1CVxzxoyNsHy4yAefwrs/iOUNhom w7gLaDt/0wSpgOT0POY0LMOtb/h3wvrPiLVV03RLGW+vTG8ogjxllUZbHrx2rOs4d8uThQD +Ve9fB9j4c8NeL/HKLtuLCzWwsn45nmYBcZ49DirW9hIT4RQm10D4kx3UBDw+H5FkhlUqQQ x+Vh1FeD+Ym122DcSRx0xX3f4qgtBJ4ktTBGNTk8Js19dKgDzMzbQWx1Pyt+dfBzjbIyhxg MRjoaT2Q0z2n9nb7LaePdR1a5gXfa6eWhdh9wsygkfhkVyXxa0CDw98Sri505CNM1NRfWxQ ZXa/3lHsGz+BFavwjuZI9S124bJIsFjBJ7b+n6VoeJbVvFXwEstZAL33hu7+zSE5z5LkYP0 +7+tOK90G9TxySNR8q7tpzj39q9R8QSN4m+B2kau5DXmkMLeU45wh2c/VSh/CvLkdiDFuI5 JHsa9N+Gsi6n4c8SeFpuRPF9oTJ7kbG/XYfwqY6Mbd0eVxKd/TjNe7/AqCC28bz69dNtg0P T7i/fdztKptX+f+eK8Rs4mS7MMgKujFWyO46jFe1+G5l0D4CeNdd3IsuqSwaNASMnBy8n6V aWpFzyi08QalY+KT4i0+7lttRjnaZJ0xujYk8j8Ca+h/BPx2TxLo2peEfHptY7rUbKW1t9X 2hAWZCFSXsBkjDdM9R3rw3w34WstX8PXuqXWqGxaK4EMQWPcJPly3ftlfzrI1nw/d6QBMZE ubRjtWePkE+hHY1m7t3Rd1sZIzEGDKC2SDk12vwpvpIfiHZ2Ql4voJbPk9dylgP++gOtcNJ uDbmwD1ORV7Qb7+zPE+m36sB9nuo5CR6Bhn9KfmC3O88TWYt/Ed0xOBIwkB7c1gKp3YPTPB Ir0H4g6cIte8xeFO6NDnsCSD+RFcUlou/AOAT0xj/P8An2rsjqrmL3GDlXYYweobnNKY2Jy AOmck9TViS3CRhQMf7X+fwqRIDtwTjC9QMZHpWsY32JK8NmZQzgqM9iag8Pj/AIlGqRSs3y Xx2qDwWwcg+30rX2bFPkvgnjIGD9f8/wCFVLHTYLJpWgllJmbe+5sgnucYrrpR5VqQ2RaCc ahr6T4DYiykbcdvWn6ZMqeKNZSSTDPYKQp4DdKlh0qO01GW7jmm8+cfOzMMHHTjFPutPhe8 guwWiuUG0SISCR6H1Faqpy6jUkhJcF4SQBtcDn154qhp16V8Ta3FcSYcWyi3B4yuRnH5n/I rSEALCR2c7fu+w9gOh4x/kCq13YW00qyyI3nx8JIhwy+2R1H+fSs/aK5RDPLE00drMoK3De WN3C5Pbj6f57stJRY+NdMt5JFEC70BzwZAOOe9R3Gmi7miWWSVwr7kQYHzduRz/n6VNNawX AMcw+6QQQTkMD1BHelzqFmugypcuktpcGXJYxsWOe/X9D/n1tzXyXvh/R5Dhr0QlZvUgH5S ffqKqXFsbhGjmmmCEfOFYfP7E4pyQKgWOJQqgYUE9q5udJSitbgRMpVODyW9een/ANepUTA DFgB05HU0sa7my5AAbdkc8VJtw4447g9/apjqA+NCpyRnnjnJ5q1EMr0AGO568VAQCu0Ljn PXpVxApIYgAgYGfr6V1xb2EKFGPuH88UUpiDck8n1xRW3IFztoUE8EPQKw2sRnj/P9adHbM 8iuituT5fm/h9T+NRadJGbeLJyTyFJwOv8A9atyzi86V2lZkJ7KetfPNXZpex0HjWB9Q+BH hnVSxeTSryS1Y/7LZxn/AL5FeaRgtAHDNjAP1r2p7RtV+CHizTAmWt0W9jx/skE/oprwvTr sGz3bSy7cDkDFc+Jjqmb05XLYkutUl0zTbg+ZFD+6iGfuqWLEfmTWH4ktxdXMktusogFw0a J1wqqFUZ781uabvk1q3IUr5bb8joNoLZ/Sr0emsllbGQMZHTzCUXld53EfmR+VKim0Oo7DP g34fOo/FHQY5U2xW0hu5cjosYLc/iBXMeIr/wD4Sf4u32rNKJo7jUWlzj5SitkD/vla9X8D Qt4W8GeO/F7qIpLSyazts9pZOOPzFeKeHYPNvriQIHaO2kYEdQThcn/vo10tWsu5ku5h6xe tJr8sxO1wd2R2Y8/1r0WLR4PiB8NbvU7SJf8AhI9AUPIAuTcQYOfr3I9CD615NeSCS+mkI4 Zz+HNeufATVxpnxT0q1nQG01QNYzKejh1OMj64poF5Hj6KhbOMnGcV2Hw5uPsvxAsYmIVLm N7dh05ZDj/x4CqHjLRI/D3j7XdFQbEtbyWJBj7qhjt/TFZ2lXx07W7LUUJH2edJQTx91gaj YaNfWtPGn+L9Vtm6LOXAIxw3zD+denfHBP8Aih/hq4Csf7GVcEfN2NZXxV0E6f4zhvUTMOo Wizo/QErkZ/LFbXx4Vk8HfDZcD5dIQEEYPIGOaruLY8OWXy/u4+UZyDyTXY/EBC2n6EUHDW sJDAkAnyU/xrjdiqmUIIIxjFeyeNNAFz8J/A/iKIKLeeJYdyDgMsYUj81b8jUx3H0PK9Otg Fyw4x69f84r3xtOfRrH4a/C0hUvtW1BNa1eNeWUbgY0P0UH8q53wF4csdG01/iD4xtmg8O6 YQ8EUi7W1GcfcjjB6rnknpx9ai+Hmvaj4w+OV/4y1B910IZrgKoO2IECNEX0ADYH0qunqC3 PZL/WH1jxv8VHjmWNLTQo7eNzkhcZOePdjXxhJsNzKOvzE5Xp1r6e8GXRltPivqkgZs2Dkn AOQHPTPB6d6+Ygd0zOpzuYn5u3Jqp9BLQ9D+Fg2ya85Y4+zR/+hGu8+DUKa7Y+MvBUxJTV9 Lkkizz+8QHGPzH5VwXwuiknk1mGLmTyIzj23N/9auq+C96NM+Keh3G4BJbg27nsVdSv8yKI K6CW1zxDY0TNCy4dcqx9/Suy+HV19l8fWIZyouw9q6jgEsvy5/4EFqt8QNJOifE3xFpOCog v5VUYwNpYkfoaydOuH0vUrO/UsktvKkwOcggEH+lZvRjWp0fiDRH03xxqNusXyvMJRnoQ+G /rXXfEdzonwH8FeH12pJqU8+qTJnnaTtQn2xmu5+KPhfzfEXh7U9Ni8xNZtU8tl5G4njH4M tec/H+6gk+I8ehWzgxaJaQ6eqL0BRRnH4k1s7KNyLdDAtAbPwlpVuQRuhluiMd5GKr/AOOq K6fwq1leXw07VYRJY3g8qVT2zwG9scVkeI7f7I0dtErCOKGKEZ4JCIP680aNDJhSB6AtntV 04trQUnqch408MXHg3xhe+HrpS3kNujlP/LWM8o35H8wa5+REWFmA2tjIGOgr3348WUOp+C /AnjEIPtM0Elhcv/faMgqT+bV4O53uHlzkkAcdRWM1Z2KTPc9fkXUvB+jamWBkltoJGPo3l 7W/HIri1wqjnkHPPc9a7Dw5t1b4QLtDSPZNNbyZPQgh1/RjXKrHgrkcnkd67KGsSZqzBQxQ BlyTyc8UhGVPCjPb1p5U4BBGfpViOFCSWC8Hjn9a7Y+7sYt2IoodrZPpjFU4bxpvEaWB+W2 dXijm9ZgAcflx+daM6yLC/wBnVXl25UM2Bn/JrIuNIaTS1ECbL9CJI5TMcCQclvT17d635k tSIyvuWxIbHxFE0ny22oKYG3ciOX+A+2en4VHYTPb+IrrTGZ1S6TMTSjOJVGWRSfUfzqTUb S51TTJo5QkV0wDhlPCyjkEHsM5/Okv9Oub2ztykg+1wOkqyE4G4EBv5ms5SilZlNpFq6T7L FNd3BKoBvwT14z+ZqnYyyXujzSzwiG8gnMUyj+HPKn8uKvX0NxeyRQlBJbM26VvM2liPugf jg1nm2ubDVWks4/MtrmLy7kSSkkkHKsM5ORXOpJuwJmbBO9vrl5bhiN9tvUE5AbdgkZ9qvQ qn2CQXAG5pcwuDktGRyD9D0+lUZLO5bXTfGFfI8nyiCwye54/GligurCOS1EQlhBLQPuw6g 9VPqPStHUjyNPcu4/TnlbQ5cHpdyRhiMtgDjrS27R3Oi2d+EKymR4JUHQMp+8PTIqpa/b7a yns5EiffO8qfP/ex14qWxtprSwS2kmVypLnaDgM3NZSmmmvJfeA94jwQT8rdMdsUsbBlJZv wI61Mm4v0OCMYPrSEtuJUD67f1qYblbEkSFQ20ZLZPHXFSI7Fl5IwoHHr3piznAVQPw7Cng glWA247+nb+n+e3VAgn+78rLyPWimkuT+7bC9sGivQ5B2Ohs5zHJHbspLZ3A9cA/T/AD+ld npRjZFxIu0kZ7/gPSuEkVfNE0cew4O4Lj5uMbifTnP/AOvjY07U3giRpY1WNDuUk43AcHnu BXySeups1c9y0d4dG8Ca7rOq3EcGkTWMsA3P8zSbSAoHUnnivmy0yLUfwn0POK9QuvFMWre ALXw60C3BSVpsOcKScgcn6151L4e1h2zFDboGzgLKKVWDmkkOE1F6mv4Xmso9aC3kmFkjeL n+FivH9fzr0ZfDs9xq1tbWMAZ7of6OqsOR0wc9MY/D9a8g/wCEd10XDTRiBgpycOMA/wBa7 zQPEWs6NcQald7HvLWUsgVsqAeB7dSfzpUoOGjCc1LUPi14h03w/wCDrf4b6POl1c+abrVZ 43yomzxGD3x39MD3rzbwPfWFtqN1aahKkcd5bGNHJ4VwwYD8eak8V32m6xqtxfvEyXMjEtu fGMkk4GPc1ybCxVRHGT/unpVO/NcFJJFTVNCvNK1FIL4R/vAXRkcMGXOM1658IPB1x/a2n+ PtRu7XTvDWjXXmXF5PKFJZFyEC9SSSK8n1fU/t19A+4lo02kkYxkk16DovjvQ4/hBdeCtWg uJnm1A3m2LK5wq7fm+oPFUtxXscH4015fE3xF1vxEgMcN/ePNGrLg7Cflz+GKxW2llCoChJ J5/OtWZNLmkeRPMjRzyCxORnvxTBa6aSAXcKM7cnmpabYJn0Vb6anxi+DvhuDQ7m1HiXw8P st1bzyCM+WQF3+4ICnPsfSvNfjv4l0nU/FWkaDo11He2vh7To7BriI/u5ZB97b7A8ZrntA1 6XwxcT3Gl3DRzXEBt5GOT8hwcD8hWG9nppkZ2LZbnO/OfXtVK/LYbauZKSeWgUKuH7nqK9A 8JfFvxX4P0V9BsZLG901n81La/tlnjic9WUHp/LNckbHTshfMYcd2PH6U9NP08NjcScYPzd Pap5WHMXPFnjnxF41u47rxLqsl00KlYoVASKIeioMBRXoXwQEFlbeJdWnZVEduqKSecjc5H 6CvNU0vT+SeTnBw/+f8itzStS/snRr6wtWdYLgmRtzdyAuKpRd02F7HqrI3w4+DniSfX54I NU8VQRwafbLIHkeM/M0jAZwMGvnTIPDZIB6Y7V3mvasnid7JtUy0llbLbJ+9x8q/5Nc6dPs d2Acbj2Yn8qqab0SJTOz+B2q6NpvxNW21y6S2sL6BrYyyEBEfIKbj2BIx+Ner6Z8G/FmjeK bbUYVsTpttdpcC8+1KqeUr7t3PTivnRLLT0Y9wOPvmvQj8StfbwdJ4Ue5B09rcWuwuf9WAM DP0opqS0aByTOd+LWq6br3xl8R6no9ylzZS3WI5FOVkwoBYH0yDiuOyuwqPX861BpVo5LRL jPq+RUy6ShU4ZWRefv9Kl05yd7DUkkfR/g/wAfeD7n4L6DrHiPUYW1fwi7LFZM4Ely6qRCo B5IPy89tpr5Y1nWL7XfEl7rV+d93dXDTyem4nJA9q2P7EQ4O3Jxz8+PrQfDe9txjyT0IkHP vVclRq1gco7npHiSG31pbTUtLZZYZ4zOcMO4GfyIII7Ypvh7QrnUb62srGFpZ52CxIrDLH0 56d65XSYbvTEW2UKIC7MwDZOWXH9B+ddz4J11dD8V6dqcmGjs5i5A7/KRXdRjJR1RlJq+hX +Ol/a6Z4R8L+AobiG51PT5Jry+ELh1gZ+FQkcbupPpXhaw7o8kndjHNey+JPDOna3rF3qWl aZMWuZmkO6bOWY54H1P51l6x8LvEWjW6XmpeHp4bZhgSSEhT6ZwePxrinGo5X5TRND/AINa rbpf6h4UvnRItQj82EMfvTKMFQfVlJx6kYqbU9Jl0y5MTbWjyQjD+Lnr/wDWrm7XRJLG5ju Y7OMSxuHAEmQDnjvzXQyXV7fNLPfMPOkmkk2ryAGOcD8a6cLCpGVpKyJnKL6lTbx0x64609 Fwcnt27UpiYA7Rkng+hpyg9VweCAPX/P8AnvXrKFtTCTHEbpMfKSCCPx/z/nsYGzcW55JHp QECnkctx83p36/5/Wh1Yb3XHPJHXFZzV3oSkrCqMsRnouBgdO9TRRMgYbSeh4/z/nPvUS7t wJB5PT1+v+cVaJZYQcYyMZ7fT/P+NctRkvdEbh9oCplh2PUc/wCf88VE0BdVB3E+3+NOmYg HjJI/hPT/ADnrToWYuFPJye/0rnLT1KUsQQlQuQ2Npx0OKqTwBgrbefu89q25Yt0Z2rnbwD WfMBgLjacH3/z/AJ9qzb1C+pkS2ziVBzuyQwJqHadjNtwpIJ/HsPwFaDImS/3evXvVYjMe0 kAjByeO3/6v84rVJGq3KxJdgFB4J6NUpQukgHRR1JpqxR+coUcEEZPr36VKAUEgUgKPlUfh 1rWG5TehApAiVCpBKgEdzz/9bFWVXJAIGAR0qtHjIVBtAXr6n/P/ANbtVkKAgxgZ79f8/wC fau6ktSSQNgcv+tFSqG2japI9jRXojOgkiJjVyy/Jj5jkbfb/AOt/9eqcrPHJhSWUKuFUH3 Pbpk/yrbNqrKhPRgNykHk1qafoZufJjiibzJmCIqr87HHH15r4xK7LuZ+l28vkwyyjGePn5 LHrwR6VvXFlJmJYzzklxycj/P8AnrXSXv8Awhfwxhgg1+D+3PEjIJF02N8R2+ckGVvx6f8A 6659/jr4p3sLLSNGsbcH5YVtQwA9yTzVOUYaMahzDorQJE45JxkkmtzQ/CL69Dql5MjR2lh aSSlsfflCnYP8+nvVG1+MGgagjJ4q8HRBz/y8aY/lMT/ung/nXd/D3x3oviS41Tw7oemTWO lQ6fJLvuWDTTyE7STjgAA4xQpwkL2bR4t8P/A0fjDxpcaVesxRrK4dXHHlvt2o3T+9zXlt9 o91Yahc2VxCy3FuzQypg8MpII/MV9G/DC6XQj4u8TBVb+zdPLYbuS+eT/wGuZ1z4g/CXWNd utU1TwLqM97ctvle3vdiuem7Han7qWpaVzwY2UjTkkYIH5Uv2R0YDbknmvY38ZfBJHKHwBq /PPGodP1p9z4r+CsCROvw91eQSDcNupDP86Sce4cp5FBYs4wPlOM8DkV2OlfD6a/+Gfibxr MrJBpbRx264yJXLqHOfQKfzNdNJ45+Cyh/L+HusHC/x6mFz7V0th8RtN8SfC7xX4W0fQI9D 0e1sALaFpvNkaRmZmdn79BVJx6CaPnwISPlyRu6U82shHzDOe1XLTEkgLICf0r2fTNJ8AaN 8H7fxj4r0W9v5ZL6S0C205jGAMqPQHjHPX1q7IlHha20ofhQcnsD0pxhZQrcn37dq9VTxv8 ABJnz/wAIHruf4f8AiZLTLnxb8FDGyL4A113boP7TA3H8Kjmj3KtfY8tUkFwSSSvy4Ge9as TQSaO6bW+0/aFAwPvIQST+YxXZfFbw74S0a60b/hFLW4s0vLTz7iOeYysrnaQuT0wDiua0C 1S81C1hmHyySojDOOC3/wBetIokyVt3fgL8ypk8dceppfsUrR7gCzHLZBr2jxxd/CL4f+Lr nw7deFdcuriDZukhvtoIZQQfmHv+lYkXjv4JhVA8D+IAAOv25DVc0Vox2PLlsJuVKjIOQDV 9dMlbJB3EevNei/8ACwvgqjqT4J8QnAPW9TjP480q/EP4Jkll8E+IVx3F4n+NUqkUS4s4GK 0KwiQoVzzj096lS3ZpV2K2Gx+AFeg2/jb4HanII7jRfE2mq3y+csiSge+AefyrY1HwFpp0C Pxd4O1dNe8Pk4kcLtmtjnkOvbGeemPTFb060Je6ZODSuecR6aWchEJPPJzVsac3lp8mQB0H rn/CvT/BGh6PqEOrXWs2880GnWD3Xl277XYryQPfH+e1YDfEf4SIqk+FPEIfGP8Aj6jPH1r WVeFN2kJQco6HLGwdWVQMkjqec/WtCx0ks+QuCBworYPxQ+EKsc+FfEPJGf8ASY8D9akj+L XwltzmHwp4g7Zb7RF/jU/XKdhqkzodOntvCHg/WfG17FG7aXCRZxyDh7lhhPrgmuA+F/xK1 W90HxXYeKr2XUrSWMTFrhtwV3fa2PTOc4HoKwfip8T7HxbpOnaH4b06607SrWVriVLp1Z5Z Dwp47AZ/P2p3wt8LW3jDR5dMs5PsRtblbrU55JBmSLa2xUXHTcMfViT0FcVSrzTTRvGNkXZ LVzIyRgsAcZqJbSQMEAI65Ir0fRrHQYPCniHxFr9lcXcOkwxzmG2lCFtz7TyRjj+lYC/Ej4 Ss22PwxrzHp/x9x/zr0J4iNP3ZGKg5HNGzcsDjGPY/lUYtHDZUEjPeuqPxI+FSJh/C2uIem PtiY/lXpfgHQfAvj3RrjU7LSdVsYIm2j7RcD95z1BA5HFH12k9LidGTVzwprV8EoCMdB7/5 /wA9zIto6gDac46f4V2PiTxB4J0LxNqWip4W1KVrCZ4ndr8Lu2nBOAnGeMfhXOyfEnwUiKv /AAhOobgPmzqOPy+Ss54qmUqTsUjC6BWAwfTpUTjMqru+VR17f5/wrrdB8WfDbxFrVpo03h vWLe4unEa+TeK4BJx/d7Dk1H430vRdO8TNa+Hmley8pctK29iwJB5x04rJVY1HaJnKlKOpy DqZM+WCeMNnj/PrVu0s2ZQxQ5BxzWxpukT31zFbWkDTTSYCRoMlian8Q67oHggCxVItd1kH 94Ff/RbY91JXmRvpgfWiVorUIRctjMuLF/J2lR2OKx7i2kjIOwHI+bnFY938UfFb6g11aXE Fiq8LBFax7AOnQrz681r+F/ifapdCy8caPDrNhKcNcwqI7mMk/eDDG7Hoa4/aLc09i+5UcF cD+I5zkZ61TdQGYZPBHbOP6f8A6/y9Q8T+ArT/AIRqHxl4O1Aa34al+YSbf3lse4kX2PB9O 9eaTAq5IJznHt+FbwfM7oVmnZlZgoOAc7fT3pkoAGxG+Ynt9O9PDZA3YHOR/hTJCxJwBjHJ /wA9a64jbsRBV2AZ5GOQPz/z/kWBkx/d78c9P8/59oADtySeOwqeIDYQD9fau6huBJ5Zbny /0z/WigDAxgfj1ortuyrHp1hZ74VcAqGGSCc5OK7nT7q28B+ANS8d3kayXqj7JpqSHOZT/F 745/AGuZ0XE9laurHBQcsM074/TfZ7bwv4WhYhLOATtHjhpG7+/A/WvkL8sWxxV3Y8iNzca pfS32o3L3F5cuZZJZDlpGPJzV99M/0dZribyTMxEUQUs8gHUgDoB61mpBJGqyN8rE5B/rXo f2d7TVmu/LAeRIoov9iNY1Jx6ZJ7dea5acfaS1OqT5I6Hn13p93FE10qma3GA7rnKH3B5Fe j/At3bx7cwxnh7J/+BfMvFbkIsJrmOS4RZC48uTgYZDwc+vWl+Hfh2XwV+0PBo0ibrS8tZn tXznMZXcPxBUitHDlaaM1NyVmXJYRpPwO+IFyyKovJUtEAxkZcA/zr590bQNV1y58nSLCS6 deGcEKq56ZJ4FfRnxSSWD4TLolrhbnWPEDogHBIUtz9MgV57HK2j2lppujs0dtCwjSReGc5 w0h9Sxz9AK1lDmdiE7K55T4m8Oan4V1saVqmxbry0cqjhxhhkcj2qC8R30uxl3KWVCBjrjc eK7/452T23xI8uXBZYIMk9eYwcnmvP7uSJdMtl34Ub1BY/d5z+NYy0dkaR8y5r3hDxFoWnR 3moadm0lRZFniIdfmGRkj7v41ofD25J/ta2MhJltxuA9N2P613k3iGWK9t4JD51kYVhkhYb gybQORXNWHh9vDPxWfTYR/oWoWcslszc5UjdjPsVIrVRskyL6nJWK5usP0APGCeele66ZdT N+zP43stQEb2CCOO2UxjPnSOpJB9eh9ua8disWi1i5hYiN0kZR+B/wD1V6l45l/sX9nDw3o +8Lca7qD3jHOCUQEA/qtdElaJB4BHCI5BJuGCMfMM8+taWjOIPEFjJLEpEU8bDPT7wqDUdP vNPNn9rh8s3MC3URz1jbO0/jg1VWeRHjdB88YBz1964zZHb+Mby9utXLXkm8AEqD2J/wD1V S0OaeC8R4nxIjh1YjoQc1u+NI1dtPv41+W5QMWA9QGH/oXSsXRQ5uV24XJxnrxXfFrQxlue vfFOabx38BYfFWrW1suuaRqSW32iGPaZI3GCD+YOPUZr5sKOEUKpH94HrX0frWT+y34kViS V1O2wc89RXzdC3lrubByuCSfWsKvxDibOheHbrXp38meOGCMDzJpc4TPRcdyfatPX/AGp6L ox1aG5h1CyiI814gVaLPAJU9vetXwZZynQbm6iOcXWT2BCx5/qa9g+HmnW2ryatpd9GXt7j TJy6NyOEPJzRCnzK9xy0Z8wwscZGcV658EPF8/h7xVd6POxm0vV7d4p4G+6zAZB+uNw/GvI 4ERAF3sGY4PoPTnvXTeEi8HiKO4L4EKu271wvSseqNOh7/4Y1+68J+IrxrHypIw5hdZV3bo 85AHpx3ry/wCPujWfh74t3R02BLe01K3ivVhQYCl1+bA7fMCfxrq7S6Se7kdGJJRCc8c7Rn j65rH/AGlis3xM0oBipj0i2Ugjjncc/rXo4qK5Iye5zQ0bR41EyOWMpP3SBxnmuj0zwre6t bx3DXUNqkn+rL5yw9QB2rmSqLG525K5C8/rX0JZaJ/Z1nbXTIqC4iiSM7cYURKT+p/SuKlD 2kuU1k+VXPK9Y+G3ifSNMk1c2q3+moPnubU7hGPVl6j69K3PhHqz6drOp28b7TPahuvLbXB x+Rr6e8DLpGmroVjdG4ubrxJDcYiYKYAsQ+bKn1Bx+deA6/4Qh8CftBPpunYXR9Silks+eE UqSYvqrDA9sU5Q5ZaPYIyuvU9D8Fa/NomtzweRDNZ3sohuYJkDBkLYxz9a8C+I2l2nh34v+ I9HtIfs9nb3r+XGg4RDyAPYA17PZx+X4hAAzunQjPXkg/1ryv43+W/x48RsoZEadfmK4zhV BP0yDXXi0uVMzpP3mjjYUF7fqh4ikcRocdi2On4175ZeNddtLl7GzuTZ2to5tbeKMbQEjGM +/P8AnmvBNPGda02OIBwbpApxy2XHWvffFPh2TQ9bjjaPZ5xlmxjrmQ/4f57c+EhGVTU1ne xF8Q7ibxB4ItPEF9ax/bYL37LJcxgIZF27gW9SOme2a8O1C6+doowQmePw46V7N42spZ/gL LcwMQ1nrSNlT/CYTkfyrwdp3RSQSQRnk5xUYiCVTQIPQ7vwJcSWem391Zskd9cTRWolUfPH GwZnK+hO0Z9q7O2haUIZH8zHAZuTjrzXPeAbRZ/Cj3JQCQ3rsWC9QsIA5+rGvTPBWmWt3rE Ut8Qun2aNd3TMeFijG48+h6V0YZJQuZ1X7yKHizXB8PPCSWNupj8R65b7pJ8c2ds3AVf9tu /oPrXgMkmzb5Z3uzZXPJPbGD+NdB408Sz+KvGGo67dNuNxKdoycKo+6oHYAACq3hGJVvL/A MRTw+bFpMQaNWGVa4c7Ygfoctj/AGa5Ks3ORrFcqIm8Ja5AIWmijEsi7zCzhpIxjguo5GfS si+tFtrZfMKCcuwK4OVA6H3B5/KvU9LtLcDNyfOvJSZJpycvvJz17YP8j6Go/iR4VW18Pab 4mt0zBdbo5dq/cccMPbnn8TTlTtHmJjNSbIPgn8Sz4R19tB1OQS6BrBENxHJysbngPj05wf UfStj4h+GU8NeKZILbcbG4BkgBJJUd098Z49sV4TcExuSp2nt619ENqg8b/B7StXkO+/swY JWzks8eASe/KFT+FXSlyuwNXjc82O7BKqT2HHaopQoPI5wP8+lXXjAJwoYKTxnpVeRSDnPU Dj0Fd0ZNs5btuxEqZbJUAA5I7/SpkX5emBUexVZSRxz0p6Au+BwODnNehSdtS27Eg3YGQQf wop64IyUJ/wA/Wium5HOe0aJpx0y/XSZWYmyujasGPJCvgE+pIwayfjqBJ8XThidlvGuGHT 5B0rd1wvYfGXxVGHbEeopKAOmHiR/55pnxzsXbxTpviCIg2txbxlWBHUjH9BXytZWizqpbn kbRSBWZwuM816x4XvPDfivw5beH9Z1KPSddtFC213MoMUwAwof0OMDB64z7V51KgjDykbpD 94Djn1HvWLJuDMX6kcA9PrXnwm4O6OuUVJWZ6P4n0DxZ4UmC6jaj7O2BHcxgyRyD2YcAdeD g812tvd/2r4f8E+PUZYr3RhPaXBb7zrsKj9cH8TXmXhf4peJfCsZsXddU0gja9hefvE2+x6 r/AC9q7mWy8MeOPD81/wCCZZbC/g/ez6HLKdvu0ft9OPpXdCpGSsc0qbjqjz3xh4zm1PXYY id0Vr9oaFGPSWQ7QfrhmNaVnGJb60gQBhE6p17ggEevXmuJaygjvs3EbrNG2SoGPmB7/Sux 0YpJcQYJyZVOMdOea2vdmd7op/tIuq/FiZY2Cym3hJBA6eUo+vrXlN6FbRrAMmCxkbPbkjm vVf2klH/C2mf7pFtDye5EY6V5jqARbDTIiQCIO44wSc9PwrmqfEzaJ1GsSIL22x0eLJYZHY V0kurC70jwxqcKiW70m6a2cg8+W6lSSfYEVxPiOTy7y1EfGIwC5zwMDgVRs9SuY0e3t5vLR 3DAlc8j+VdK2szJ7nWXNqR4jvBGMCWQMBnklgD/ADPStz9oO6a38U+GfCcI2JpOlQw7Rnl3 5b+S0vw30+TxD450i2uN0pnuY2kZhklVO4/kFxWNrd23jr9qJlCGWCfWEgjUk/6uNgOPbam cU6j90Ers3P2iPDUWgf8ACGm3jxHHpEdoTnndH1/9Drw9XQTZchlxwDkEV9WftG2kOr/D2L Vo8FtJ1FoJPbeoyPpwK+U0YfwNn+7ntWElYuO56RfmO8+GWi3aht0OImyOhBZfy4X86xtIY JfFz8vyjpzXQeGNmqfDnUNPPzS2szMFPQBlDD9UNZVja/6QRnoM88V009UmRU3PUdWlX/hm fxGxUv8A8TS2BGOtfNsWQoHl5B5BI5FfSuol4/2afEIjwX/tKAAdcfL/APWr5qGd4VT82eR nisqvxDitD3b4TaHJqHw08V3Z+cWuXB/ukx4wK6vSLkeFPhp4r8Y3BWILZNptiT1knlG3A9 cDk/jWF8FPF/hDw38MfF1t4t1MwxXsyBLaH5pplEeG2D+p4Feb/En4h3Pjq+tbG0tv7M0Cw UrY6dGfliHQu5/ic9z+H1qE+WDCSuzh7aFnlxtARBx/Sur0SyYWvnu2xrg+TD7RjmST6cbR /wAC9Kx9M0ua/SXy8i1gAaeReWUHooHqa6hwUUfuwrlAgiHIijHRR/Ws6UHOXkOUrI7DR50 kkleNCGc5wTwPb3pn7SgC/ErS8px/ZNs2ezHBH8gKj0RVEW7JAY/0pn7RkrzfFCziaIrHFp lsqsP4vkzn8zXbifhRhT96R45KXdcMApIOK+vL7V/h9qfgrw1HH470XT7izs4/tKyyMXL+W oIwBnIKkYr5H8oIOTwV3euK0LjRdWgjDvp1yilQwzEeARxXnwm4O6OmUeZWZ79pfxJ0rVfj 54LttGmdtC0S1msYbh18v7Q7xsXfaeQCQAAeePesb4ja1HN4r0+7dBIbDUBcRFTjMb/eH4Z /SvGvDs7Wvi3S5Vm2bLqMsR1HzCvQNTthqE1vcXryGNIjuVT975vXt0PvXZQi6vMurM5tU0 m9j0PT7hLzUdOu1YFZBEePUEL/AErzn482X2f41a4z7sSSiRWJHzZUHGByBz39K7HQGAu7C GNSqLJGqqD0AYVyvx+bzPjTqxWNshlXOep2jnFa4xOMIpmdJ3k2edae80N9HqCqCbZ1dfTc OR/KvbLr9ozxHdS+Zd+HPD80mzCtLbFtvOepPT2968XsEa71W0spZSIHlRG5IyCwBxj6mux uvDumT6hImmaZcSW6u0alphnAJH6V51OM5P3DpbSWpf8AF/xj1bxr4Tbw9c6PpdhEZhPus4 SmWUEDv715g2I4yu7rgke9eoeI/A2haf8ADiXXLZZ7a9gmijZmfcgDE5yMdfpXlmU2kkFht yvOOf605qSdpbkpp7Ht/wALLYy+A7yXkhbifGcYz5a5rq7+8TQvg34n1Ri6veNDpqFRlirH fIPbKryawfhDEf8AhWWoSYIzPOBzn+Bc1P8AFUrbfAvRLbOxrzUp5mAbG4KgT/2aumm7UWT Ne8fP/mlIgTjJJJ56Gu20CAjwDHIG3re6uuUzgMkSL1/GRvyrjDD+6mDIY8cAv3P/AOqvQ/ D0aReBdAkIRlee7dkHY4C4/QVzU9ZIqWzNSzmUybsAc56cH/P9PYZ7TxFaHVv2eNeiK75tI vobxHXjarjY/wCHNcPbcSEAY4GQOK9O8PxfbvAnjfTXfaLjRpJPbKfNmu2W1jkg7M+T5FLr nAwvfFesfBy98zw14l0lwu2JobwHvgkxsMehyv5V5Q0mWYMrEDO1V4we1dx8H5GXxNrFoGI NxpU46dSuHH/oNcS3R1rsbFxCsU80ZHzq5UknqB0/z71QeNjtIXjjB71q3mGvZWz975sgeo 5/rWfhsEt9OmK9KnsjgWjKzI5yQOMdhTkxuBJ/M/5/z+kuDgrg8H86VULEfLjPHIrqg7jcr ksTIIwNxHtmip1t2KDEjAY7NRW3OjK56h8Tbk2vx28UgMxDfYzwcY/cLXVbrPxv8Pv7Mmkj Go6flodxyWTuB7j+gqvPpVj4r/aM8SWWpKxtpr2OA7Thh5dqmMHtzmrPjGx0HSvB2n634Z0 9tNkiv5baYly0rbSy4JJ6Ern8a8epGMlys7k2tUeNXCpazz2tw7CSM45HJ9/aqExj8sqpTJ OSTnJx2rf1WwOtXL3ioXkCgtNFw34juK5a7tNQsx5rW/n2+eZEHC/Udq8qdGUWdUKikVp4/ m4wAecA9Kl0fVNR0DVrbVdPuNktvIGXnhvVSPQjgiqskqSpwBu6VBMpKAqw69exqDU9D+Is Nreanp3ifT0Cwamis0YbpIV3Z/LIPutHhrEl1EfvMZUwzdufSs6K5+0+AbCCbAEBZU4/uuC P/QzW94aXbdW+PumSPnp3FejF8yRxSXvGZ+0ooj+KnmbUIe2iGQfmyEHHsK8p1N0eSz8skh LZFwD0OOleqftLpv8AiwSHHFtGNpPI+Ucn6/0ryFV82J5DJErQooCEkGTnHH061lPdmsXod J4oUrcW4L/MI+D17LWLaRsX4JOSTlTypzit/wAUZbyRv2YXJPqCBWRYENJkDAGQcDj/ADxW 6M5bs9t+Dixadqer+IpOINF0qa4LNzhyMD8zmvHPA/i0+EviTbeLJtOXUp4GkkaJ5doaRgQ W3Y7A16zDN/YH7OHizUXlSGbVruHTkb+8B8zAZ9t1eIaZ4b1nUNJk1Kws2mtlkMW8MCS4AO AOp4IpTY4n0vrfizwf8Q/gX41Ph4S2uqlBqN3p1w4LxspXc6dmXHcfkK+TLaRFkXcu1P4ix 6CrhuNR0i7dVeaznMbRP1UlWGGU+xHFZgyoIwR3znistXuProerfDxyL/VdNdGTzbdXYMME bWA6H2Y1Lp6SRam8ZAIRypycY5xUWha5HqXxEsdQdyr38S28rN1LGIKeP94CtW6jMGvzg/x nzRx2YA10YZ6NEVujO31Mxxfs1+IxhcNqEe0EkDOyvmeKBmwXkCnuPQV9K61Esn7NeuM7mI LqsZyON3ydP1r5rXCDarfL64qK3xDpvQvw2N5c20r2kE0kUA3zOiErGCcDJ6AdOvrVEsoRo lIMm7cD69sV9L/s/DT5Phl4l03UVVrbUbsW8m7nKmIA/ln86+cvEejTeG/Feo6Nc/620maM nHVc8H8Rg/jWSWl2U+xoeFdQXTfE9v57FbS4/cXGcYKseG/BsH8K6/xHps+ka3JE2QD86gd Dk5OPxz+VeZucnYGyRwWU5/I17Zq8w8Q/D/RfEBGbmIeTcMp7j5W/8eUH/gVdGHnaViZrQq 6DlYy7E7W+7z+tH7RMZj+KkLNIMNp1syj0/dgf0qzpaKEQqoGD1/lTf2kEj/4WdZlywH9m2 +Pf5B09TW2I+Exo7njmRJuwp5XFeyJJJJdN580peIxxKRIQAoiX+teQKpMJGCMLjGeor1S+ xE2/fhmYfjhFrmw2s7M6J/CUfFnhlRp9t4vswqTWl1GLsKMbgWGJMev+NbGsWnk3iRqzOpJ wSMAfMxwfzqW3nW90vUNFnysV3ERkjO0g8H685/CujurGO/TSra2l8+4lYxkYyclgBn8a9C nD2dfyOWdpxsZmgYOrWajk+cgJxgZ3Cud+PzxH4yaogIEgIDH2xXtOo/D+00u8OqeHNQXUL SxvEtr1N2ZLaUMoZfcc/hmvG/j9NAnxX1iD7VcFzcq72zINg/dgBlbPU9MYHSs8bOM4pxNa S5dzzfSyn9sWIZWOZUAA653DtXqOlwNCQhDA+dK2emBuxXmGjy41yyfJUNPGMf8AAh/SvVb c7boL0XzJD0/2zWeXv32XV+E6fxpEp/Zy1l9uZDqcA3d/umvm2AE8t8xwOvAr6T8ZFR+zlq pky27VYQNv+4cV85nZ5O0NknqRWOL/AIjJpbHvPwicj4Z6lu6PczFVI6Dy1qX4yxZ+DXhFU BBEs5Cgjn514/lVX4V7IvhzOEOWkuZySwwc7FrY+LcTTfAvQJxjZb3kyknGM5BH9acP4LLb vM+a5Q4YeazHHOM9+1eo6ADL8PNFaNsBZrtc++QT/OvLWG7IjUvkdc4xivVvBUfm/DqDGd8 F/PGxyMruRSBjtWNN+8hy2aJLPPmguchj0HPHrXrPw+YPPq8TDKy6RdKwPsmcV5RbHLghTn OBzwRXrPw9Kx3uoSnG1NKumz1/grts7anHFanyDcDaZCAVO48fjXZ/CYrH4+Ls7DFjdblA7 eS3NcdOiq8m18neeexrrfhg4i8U6heHO2LS7lsrxglNo/nXAdsdzqJiSRIdzEoDyaqtkhw3 I7+1WXK/Keq+WuMDheMnNQuSScEY6YHGa9OOiOKa6kUmdwGfb61LgkYA4HAzSFmVSMjGev8 Anp0pykHJfg9eD0reGpj5lpVdlBHQj3opUJ2DLHP1NFb2Dlfc9t8LXHmftAavcM4Zm16ePJ 44CBR/Kna15uueCPElgEYtpmoSsBnJIJJBH/fLVkeAr1r/AOJf9rBgY7vWJpVKAYYGRgP0q eLXrLQvjPr+k6gSLC+neCZicJFliUYj2JOT6GvHrvklFs9GnqrHD6TfQxokecNtGSBjBH+R XV6etnctHMIl34G444ce/r1rC8W+D73wx4mlt5VJt5S0tqwztZeoHHHHT/8AXV/RDKiqoXO 4AAY55PQe9EofaRi009Dlfiv4Vh8J+KNOaxRYtP1S3FzGq/wNnDD6dD+NcRceWULK+VB2jj n6169+0DcBdd8J6Msi/aLLTwZlbqpYjGf++a8j6BnYqWGRtrzqseWVkd1N3jdnQafIg8O2l kVJZklm3BsY+Yc89eldNocyC+thGeRPGMDJyAw/z61zAUq7RSBCtrDFZ8r0f/WP+TZGa6LQ 0eS9syEJ/fx/Nj3HUV3U1ZJHNJ+8RftJWbr8VWugjYkgjTcSNoIQYx39c141DGqzAOzMnt3 Ne0/tI3DH4rfZjgBYEfO3qSi9T36V466usirwNnO4Lk4Nc0/iLjsdJ4nYK1uJCMg456/dHP 6Vn6UjKCRGQA27cOhz/n/PFbnia1kl1hQgBLE/gBjtVnQNFnvLu20+FDuuJEjVcc5Zsf1rr jG5k3ZnSfGK4Oj/AAi8A+FECpNdLJq0+D/e4XP/AH0fyrj7WaWz8N6RYpJlRbfaJArYIeZy ev8Auhav/H/VE1X4wvo9jhotIhh0yLacjKrz/wCPMR+FUNfiWDVpEhUReRIsKkcnbEgTj6m kvj0KT901f+EX/wCEy0qe0jdv7Ut42ltCRzLgfcPr7f8A668ssdLku57ozERW9mAZ3bgg5w FAJySTxx06npXr3hK+bStWtNQQ5MMgbGT0zzn14qj8efDdt4e+KhnsNkdnrcCX6nou5s7v1 BP40qsLaoInC2d8NO1yx1GMBUt7hJD7BWBP6V614kgWDXbeWNCkciMASOuGOB+RH+cV4bM7 shGegxjrXvN00mqfDvw54g3l3ZVWRv8AaK7Tn8UqcP8AFYdTY2NeY/8ADMWvMFBI1WLAIGP uD/P8q+Z+VAbP59K+l9bm8r9mLWpMgN/a0ZUN/eCgjjofoetfNl1OtzdPL5SxFzuKL91fXH oM547dKdbWQR2Pafhhdvb/AAy1JMkb72UgjJORCp7Vj/G7TPtSaB40hjKx6nb/AGe4YdBLH xz65H/oNTfD5yvw61HBBxdysR2H7lO9dpPpq+LP2dfE1htDXehyJqUGeTt/ix+G6nFXpkyl 7x80g4IQAlQckDvXrfwsuf7U8Paz4XkZQOJ4gV5ww2N+TbD+NeTx4wCDk5657123wxvzYfE LT0Zysd2TatxjJYfL/wCPBayTs0zTdHcaTujwr4AGAR369Kf+0WW/4WfAhYBDp0Azn5seWu R+nStHU7FtO8YX8BjPMwkVcdFYBv61kftGAD4sQAg5On22P++B0rqra0zCmrHkqFMscHPv3 Fem6mxYoSmMtnAP+yteW5b5iRgY4Ge9e36zozxaRpl4M+XdhZBIOVOY1PFZYVfvDSp8Jk2U BZ8lRjPX+n+f8K9N8Ex2un6hdeKdRULpvh+1e/mZjwWA+RfxOPy+lclpenPIY0jRnlLbFCg 5c+gqL4ya2vhrwfb/AAw0uVZdTvHS61p4znYf+WVvx+ZH09a9OtU5YnHTTcj07wpqM0XwK0 a5u5AdQ8San/aE+OwlnL/yUV4J8eXd/jv4i3RhQsiIDt5PyLya9inugjeGNDRQkNi1vCFHC jYFXA/HNeQ/G9Wf48+JjN0MyhRnPHlrzj8O9cFWPLSj5nZ9o4TRVB12yOPmE8fHr8wr1qDc 00BxkbpPw/eGvLdIg36/po6AXEYP/fQr1eEYe3DJyGlOf+BmjBStNsiv8NzovGuP+Gdr3eD htYiDY5/5ZtXz2EGD8pC9zjOK+hfGeF/Z8uWAVv8AidRH5ujERmvBbgtHCMKAxPQ+4rLEv3 y6K909S+HLrD4KZRgB7qcnHcbFrtPF+nza78AdVt7ZPNl06/S5EZPIV0xkfj/nNef+CpWTw lp6qhANzc7j6/KpzXrHhB4tQj1Pw7cybYdVtGgB4O2Qcqee4P8AnvWtNXpkzf7xHyKuDtXD KVOS2eD7Y/OvVvhrmXw7rdgvSCWC8yRjhtyEfyrhdY0htM1aexlj2yQuQzt8uDn0+vpXRfD m8Ol+N7eK6mEdhqSNazF/VvuHHoHC8+9ciajJXN2jpobcreuhUjYzLz1yK9M8LyGx8PeK71 Iy7W+izBVHqwC1ka/4Zu9J8QhpoWVblPNRj0/2se+Qas+IL1PDfwS1i6lcJPrdwmn242Z3o nzv+HQV6UnaFzjS94+XLiJFD/L3JBJ6+9db4FQ2/hXxRqIXiSOCwjcDPzvIGxn/AHY2rk7+ cXlw7bRADyeM59q9C0fT3sPDmg6UyASSyvq90Dz22xKw+ikj/fHrXBHc6X3NCWPezJndtIX IPJxx/So3XaSWG0Y4/wA/5/xsM2MocsSeoHX3phUAKDgNt6jp/n/PpXpRj3PPm9StjDEIoz kke/8An/PbKhTntyM07A2YVcEE4x/nn/PtgQEjJXkHjHfmumIRV0SBiFAAYUUAcdG/Kiukn 3j0b4Wnyrvw07cuZY2PzdSTmsL4llovjV4i5LqZueMYOB+fWtnwPKLWTQWcqFjaDv0GR+NP +I9vpL+ONb11bmea8lnyltEm5VUALvc9eSDge1eDiU5pKKPRg0ndmloPxKtk0WLw1400p9a 0+JR5M8Z/fwcdMnqB2Oc49anfx58N/DmL7QdG1PVL9ATAl4QkSP2J7nFeQJqMErN50xTByQ 4/mR0pQUmkLq8fzZ48wKOegrhjUq01ymzUHqVNW1DUfEniO717WZ5Jru7fe5Hb0CjsAAAB7 VPaRJE7X9zEZVhbbGveeY/cQY7dz7cdxUhSCSQI04ncgFbez+djx0L9FH51q2ltIsqXN2EN xEpEMUfKW698ernuef8AC6dKVSXNJCnUjBWQ+2shEsccx82UFnkJP3pG+8ePy/Cuw0HSLy6 1bT4rezkkEkyLvVSR94Z7Y6ViWsqLw+XYgjkDmu91HxLqNj8G7C28OeJE0W/8+UzSH75jye F4ODnuK7OVxOKDueR/tCanFqHxq1FLVkcWqpAzLz86qMg/TkV5cPMYHZtC55JOAeOlad5ps j3crSXonkZizSjJJJOSSTyT15qt/ZqjDCYjnn5a5nFt7HSmloe4+IPD0tzo+ha5YwPcW97b CRJYU3DJVeCBz6j8K1/ANhb6XfXXivVYvK0nw9AbuaVxgNIo+VB/tE4GK474WfEjVvBWpRW moa7LPoUSPtsCoKhz0weoGTnitH4q+MtP8YaBY6Na6rNY21qZGuYIuk0pfIZhxuwM9frXRG TS1RnJLmueIpqU2tePk1q9dTJeakLiU+7Sgn+Zr0zxfp8sGtt97azO2R03Fzn+lebnRIYj8 l2XOc5aLAx+dd/p+uz3ujLZ3k73FxHAd9wyjL7XG38lwM+1Km2pXsU7cti/pVnJwFVpT/Co 53Ht7n6Vd/aOkRZfA+lSkjULXRgZ17rk/KD3B4Ndd8KNTgtfFE008ixkWMvlyPjIfHB5968 b8c6be33iOe/1TxD/AGlfynMrk7yPbPHA4xWlZ6WsRF3Vzz9ZGYZJzgV9KfCeOLxZ8Ate0F AJNT0acXEUagFijHdx/wCPivA08N3UjZSYHGcZHX0rqvh/q2r+BfGdrrVnfvDEDsuY06TJ3 QjuM/yrljzRaaRrdNNHo/xAuf7L/Zsisrjclxqus74lb7zIifM2D2zgZr51UM2VdcfJnjiv U/iZrmpePvFCavLcZtIlCxW7D5YgeyjsO9cCuj3MEiq8qEKPmGcdfStKl27pER2PZfgtpR8 QfDvxdplsN15ZgzpGvLNujx078rXafCWCUavq+k3UJW2vtLnhmLDgYXqf1rwzwfret+EfE0 OraNqpsGDBH2/NviyCVI6Hgd69l+IPxsPiHwhLpPhq6OlXVySs8yDazxkEFcjkZzVUpNRas E7PU+YFRVmcI4ZUYgEnGee1ammiaDUYLy2kw1tIs6sPVTkc/Wov7HlVtqzRj/aBzmrMVpcR R4imTGcn0rnlGRcWkfVPjvRRqV/4d8T6QjTW2s2sSgoMjfxxx3wf0NeO/tA3UV78a72G3l8 xbO3htnI5CusYyPwNaXgj4reIvCng7U9BOqvIGj26d8gb7IxzuZSfrkDoK8vuIrme+nujOJ TKd7vIS7M3fk+p5raUpOCVtSFbmbRSEasGkwCAMjPHtXvHhb4jeEb3wNpnhPxjpt6s2mgLb X9lsYuo4AYE9QOD24FeIm1ZYgoIDM2eOmM9vwqcQoqEBzvHIz646VhHni+aJo3FqzPadU+K +geHbKaDwFod02qcoup6qyk2+f4kjXI3ehNeN+H7d9e8fWBvJJp5p7oTSySHezkHezMT16G qE1tJK2UeOPncOeBW74Suo9I1N7uQq0iRskZ5OWbC4HvgmtZTnN+8KKitj3O2tZbvxnplqo Mj+dF8oGTln3E/r+leTfFOYat8ZvFd4hRoReMgkU8Ntwv9K9NtPGv9laN4his7iKy1S8VEt 7hsBogOG2nqDivD5LdILmXddpNvbLSKS249cnPfNdGKeiglsZU922yzo9t9m1uzlnjAWKSO RiWHC7gcjHtXuninw5No91YOUIt5o2dWHQ/MT/UV4IHVxzPsIyAQnT9a9w8BfGO30Pw2mj+ JLttUSNgIfPQExoMYXPfH6Vz0HKEtUaVEpxtci8eEWvwHtYHOyS91fzYV7sqRkMRxxyeteE NHbBg053ORwozg8d/WvQvH/i2Hxbq815capJPDGzi1g2gJChbgADHQY+vevPFt1d9z3uwHk t5WePzpVW5yvYcLLS56l4Bt4b7wWxh/1ttdyKydl3xgr/6CfyrZ03UZLa6inidVkhcMpPYj pXmHhHV08N38rC8klspkInhKcOedpxnhgcYPbmuqh1WW8s7S+lOGkX5sdyGI/pXXhXpytGd bfmuXPinaWl5eweJ7W2Lx3vyyjdgQSgEkH0DHofUmvOrSWONWv7iVEUPlkHVcdie3sO9ejf bxcWkllKnnW8i7HiPRv/r151rWiCK5K2tz5cSn7sgyR9fX61jiMM4vmWzKp1Ez2bSPjr4T1 bwlb6R48069nv7LCwXdmBulXoNxJ4bGM9QeteW/Eb4gN461i0traAafo+noYbO1DE+WCDkn +8xPJNcnF4f1CWQLblJmzjiQY+tadl4VhtLpL3xBq8FtAnzeRbOJp5fQBV4XPqxGKwU5Ncp cl1KnhbQotVv3vtR3Q6VYDzrmXH3sH5Y1/wBpjwPqT2NdrDPc3TXGoXSBLi/cSeWgwIoxwi AdgBjA9AKjSFZ4LaIWf9n6RbEtBYlyzSseskx43N+HTgYGc2ZnG8hjwTgkV2UKT+KRzVKi+ FETf6w5PTkkcZ+lDbhnGMBQB60EDgZAx09vrSOcqDlTjgn1ruOV6tCBSc888jA7Uqrkccgd 6QMoIxzhev8A+unRsNuNoOe+ehrSLsPYnMYzxjH1oqJ87zl+fqKKvmYXOo0+abZpyRPknyg ozwOlXtbj3aleJbFrhkmPnPj75HHHsO34mmeGLD+1V0m2jbYbhYowzds4Ga7+78D6NYXElt feMtMgnico4dWUqwHIJ/H9a4G1HdnVZvRHlEtpDNCDcW0Tsw5Drz+HeqTaPZBcrbrg8ck5F ewDwZ4dmwo8b6SzINx2u2QPU1Uk8G+H2DH/AIT3RCo77jxz7UlUh3JdOdjzSCBLeIpBGQO4 CBc9uaspFIsHl7TvbC8j+X+f516FqPw+k0vUNJtRqUFyNVIMMsanaoJGDz65zVy58E6Np80 1rf8AjbRoJbd9kqSOVKNjofz/AF96cpRSuR7OT0PLTBKJThQijkH0/wA/1pZA7RgMfkBORj rzXo3/AAi/hfDE+PtBAB5xOeP88/5NSQ+E/DVw8cMHjzQpWkO2NBLksSeB/Sueck9UUoSPI bizeSPCglkJycYJ5rNlheNiUhYAOBzz+YP0r6A1P4TxaZbiXU/EOn2cbttVp9yhj1x78DP4 e1c1N4J8Kjl/iJ4dUkk8y49qlOxSg0eXDyZIvNWPau0biR0HWqlyGdVwQAO3Qk16kfBXhhc +X8S/DSgnkCcnp/Kob/4bJB4Ru/E+m+KNL1exsxt/0PcQxLAYz0zzVcyBQaPI2lYwhPLU8g Dg5zSR3DRBV8olguGyMADP869fk+Fdtaabp13qvjHSNLN3As8S3W5TtIHXj1IFZrfDTRZJt ifEvwvv7L55yPwqlNFcrZwkbSvEpjdgexzz07VY1jRdU0ea3S8h2m6giu4+M7kcZGPp05rr vEvgC98I2mmyS6ta6hDqYYwSWgbGBjHXsd1es/ETQfCms2ulaNc+INP0nVtIhSPN620SRFB x+eD+dU5onlPBtJt2mjAG1pWJRTxwc46ivWtX8OeCdavrfws88Ok6/aW8UcEzMoW7YrkoRn JI9evPGcYrGsfB2hWkkbRfEbw15iNn5bgn5hz/AIcVzPxbfSLpU1DT9c0+91SBUDyWc+UnH t33qR+Q9qmU/dvFmkY9zdX4cXGnG5m8UXUGiaTZf668mYENx0jH8RPpWf42Pg7Ufhfpd54S sxAsN46gyYMk6Y2l3Pudpx2ryO71/W/Fl7pdjr/iOaeztE2h55CwijA3NgfxOeg7k4FeoeG vDkHjWGG8k8T6RosIb7Fp+kzSkyImcZYLnLMxJyepOfSs41byXRDlBJaHmjeacYjJHf3H9O n6U0rIwJAwPUdu+f617bqPwhtdG1BbTU/Gmh2VwUDGKaVlbBPBwR7H8vaqjfDfQ9mV+IXho Fs8m5Nb80Uc/s5W2PIYYFcXDzXCxeSoMaFSTM2QCowMDAOcn0xU67AoRYwTypJQdT/TpXqy /DTRkI/4uH4a3cDm5Of5VYT4e6KgG3x74ZG0c4uTwPXp70c8e4OEr2seZxQFQziIYzy2PfO R+FSTWU9i1uLi2MZmiEqeYu3eh6Nj0PavTo/DPg7TJ4rrWvHmgzWELB5YLSYyTS4/gUY6nG PxqT42LYyeMtNubFVWE6eibVGAgXOB7cEcU4yTdkTKDXvHmVsgK4KqSB0Kj5easIoL4EaBS c9BUcCZXauDxgA8VZjiCKgXuSOO9bnJKQbYkGfKT0JKCsy702G71ezuhhE8xVlXbjcAc9Pz H41qlSGUt8pJx04Uf5x/nmtK00m5vZ7Wxjt3We5UiDKkeaBx8vrj2qpOPLqa05NLQw2i8x2 kfbknPPOCee9OQQGJQtrEGUMWbbnfnp9PSr+oWqWMhhmjaP5iuWyMkHkDPfjH/wCqqDARzM quAOcHp34PP5/h7cp1LmbvcF8t0G6KMHOPuj/D2/SgrAu9Cse8Hg7B+dO+zyPAZhC/kwsqy SBflXPAy3YmkKBgxyoLZrFsauhsUUG7iKMgdSEqwI41BIgRgOgCCiIfwY5yM9sf5/pUyEMr ADAx6YHWobBtjHhgKkG3jUt0+QcYqrt4VVQADoABx3rRdJNkdw6lY5dwjY9Hxw2OxxmqcSD zAXU4zn0/z3qoTLT0uVWUoRknGDzU06w3cAju7dJExnDdvoabMSAgKkZAOTx3/wA/56m7PO 7tjrniu9VFyjvZaGc+i6YZM+W2On3z/n/P1qa2srS2YGG3jQrg7yMn8zVyXAJIfB3cn0/zj /OOZBZ3QuYbZraVbiVQ6RlCGKnkHnt71hyx3SKUm42ZC8hALM2CT2qAgB+RgD0p5IZiRyVO CPT/AD/n3jwQSVkOM4XPb0GPrQiEvdFbO4g4YYHHSoXB5ycnB4FSEYA5GAg565qEkYI9Mjp VrUiPcVXyFPQt3NSow8sBe46elMVRl+nOCDjIpUbYozwOSDn8v8//AFhVXLk9SbzGTC9MCi o22bjmYIfQUUuUjmOo8AajJY2eg30iO6wrFIQTgsFxwPyr0b4nadZavodr4r0mSWCHUZm+0 xSZOyQDnHpkAj04968u8JREaPawsRmIFCM8cMRj9K9d1SRY/gfbTSbmSLU8lR1YYPH4152I jzRZ6VN+8eYvCllpiwxqQ1wfnwMbl7Z/T8qp6LYWk+p21lecRTTpE5HBwW5A9D1qa8uZnZ5 duGYkFgcBfUCssPJps8c1rIJCkokUt/fHNeHs9TuPa9d8RyP4m0VFsvLi0sKY4wfvJkYXPs FArzP49eRa/E2Wysi+6eEXUqHkI8gyyj64z+Ne4X2i2+seJ/CmrW6f6PfwLNLt+6No3n+df MPj7WrjxN8Tdf1lJQYBOwicfwxr8q/oBXrVpJ01Y5YJ8zOVjY+b5SRHoACP55rsPBy6ZBqE erXdq175M8aW1vkhXmJyGY+gxnHriuNOTA7ZJC4AA4z/AJFd94MhDaVaSZXC6iz4xzxFx9e tccLOSuay2ue26lqUXxI0pvDWuQtHLJua2uLViGjk2kA47g8gjuK+QLuO4tb24t5yPMilaJ x0JINfW/w7QN4z09m5+8cegCmvl/xVH53i7V7qMhkN05xtwCNxOK6KiVkznptsytLt31PXL bTIXEX2txExPRBnk+/TNew2niVrPw0/hvRrQWmhXWWCuxZ5DkDe3uduce1ebeDYg3jC3ZkQ lElcAD7uImNdlbows7SLG79xGpGfbP8AWlC17lVHZHq+r2Wj/FDwDJp8ST2mvaPpmIJQ2Uk RMMVI9yo56ivnjwJYW974okOs75bGwje4niDFTIVICrnryxGfbNfRHwwVf+EouIgMLNp86H HQ5UV4v8ObL7T4o8Q2WQB5HA7kCVTVSScl5ipt2PULzxL/AMJlrvhfRo7MQpY3SwKABtCll 4A9gvevNvjzqct18bNZS3kYLGyRccD5FCj6967z4ZWYn+KWl27kERXTyMAODtyc15T4hhTx F8VfEmq3crw6dBcySzyJgkgudqL23N0Hpye1Op8Nghdu5laTY6hqU8VvpdrLO4QqgjjLEE/ eckdDzgZ/pWjrWj6nozxW+t2U9oki/umlUp5g43MufrivQ/Bt1ffa7LS9KsobR5pBHb2ka/ LESeC/dmxySef5Vyfx61z+0/irNpqXPnw6PEtipXoXAy//AI8T+VZOm0rtlqfM9DgroW0SB 40QLKMqf4gM45Hqe3oK7f4SXNppfjaPxPqEe+20rDJCDw8rZWMY9vmP4V5u7NKqKfvDoM8f /rr0Lw7am1tLC0KqCytqE4YdSfkiX8hu/GlCN3YblZXPU/jA2keNvCN94w05J7bU9LeNLqJ mBjmjGVDD3GfyzXznDeRqGkjQFyMB2/hFfSWl2kc3wc8fGZdzCzj255IO7r/Kvl5AZBgg4H Yeta1opSIpu6N+yvQZikcZuZpW2gxrudvRVH+TWzeWevm1dJrB7FIuXbaSxxztOP61b+Hum 3D22p6jaKI7yFY7eKTOWQysQzD0woIz7mvYvCGhTz61FYaU2ZmJ/wCPhztYKOc/lWcKTnrc qU7WR87ai8K2W6LKKM7QxALn2A/z717T4lu7jWRZ3cij/VRShcdA8Snj24rf+N/wl0qbwOv jfwskCSwqHvYrY7oplPBkTtweoHXr2rlNOb7b4Q0afcxV9MgJJOcFGMZ//VWlFOMkmZ1XeD MxINgyFzn34zVgKEClSOBjJ61bCDJBBYE5xjtQUjdSOQ2MjPQ/T869FS7nmxg5MrCFmZQsL EMdqnYTzjJH1x2rV1FUvPC1nHHfi1vtIhOoae/mlAw80iWMH3Ugj3WofMvIxarDd3EK2s5m j8qUrtbbtzx0JB5P4VnPYByq3E73BXIHmchRnOAPzpSd9DZWiX2Wx8T+JfC10UmuLCVLuJE Em3iNSd/GeSwJP1qsy2beGbbxGbBIUXS5Lo2ZmLCSVLgRbs9QuGDED04qS0hKSj7OZE2QNA qx5BCEfMBj8apixtsQ481vs0JKfOfljPJx/s9fas22O6ZPfXenQ6FqMkFqZrGWPTrlrVpiv luZGDJvHO3IyD1wcVbvLXStK1ZIrq2N1b3mryWSBZiGt4VCnOR1c7+M8Hb05rElsreSIrFL JLG7K5Yvkkr93PsOwqSGzb99NC86vnzpX35II43E/j19/wAKd9RytYsaMtlPqmrW11coIbK SWOK4kDeUWBwjPt5VTxkjpWhJNp+n3tlBqGieas1/JZzGK+3BVCowZGAw2N2RnqCKztPs5n ga309JHaVSXWLJZx1OcduMmq1xHNLBp9taM5himeeSXfyxYAcfgKzbT1Mo210NKyNlcJpQu z5IeO9DTuzNGXjkCozBRlEOeSPWp5vsGm31vFf2Sym8vzayJFdZW3RUQlldc7i24lSeMDpm q8OnPDbx3SfaIreIG1EgJ2ANklM9OeeO+KiGnworGMyK7EMzBu46fp3pcxrddgvpdIjtbPV LZVmsklubC6UyENJMn+pK4+6HUrwO4PtWvDZQWeqaXHJpSm4TVksZbeSUvjdDvUSYwA4bna OMcVi/2dbiAwmEMm4Pgn+LOc+5qC5sVuJxcS3Nw0xcS5844DDv1/Wr5w91haRW9tolpNf2l zeXWrx3U1sbYEbJEkZVUdjjbuYHsRjGBT7+S4W21TWCshvrTR9PZXEhwA7BHUjuCCaq/wBm IsTwfbLpIWdnaNZmC5PBOM96cLVYjJIlxMGlQIxEhGQDkD8MCqU2yZSS0sTS6fptn46l0gi aDTI2gklwxlkAkRWc+pOSe2av3OnWGn2t1q17Hb3FjatAp+wzvPFIsrP+8yPmQYQLhsYY81 kWtjLbXD6nbC4EisqNc5ZiHP3ct6nt3NNa0ms57uN5Lm3mIMc4WQowOckED37GquxcyWhTM mdUvolgmigSX/RxPjzDGeV3Y4zgjNKF/dgZ4xT/ALF9jRd4mU3I81XmBzIMkbsnqMjGaF+a UgHkAcfWtIPQVktURqhXqDk8c9/WgBuD6etPY8AnOzqSeMc0ALkkdun+e1aqTMd2KyAsSSn 4iilJTuTn2NFahyGv4OneXQ7SUj55VZz6ZJPavZb1PtHwTjRgrA37ZzjCjaefwrx/w7FFbp JbBsi2llhA/wB2Rh/Qf5xXsjt5fwdtAMhX1NkPTGCretebW+FnpU9ZI4DUdIlt/hdZaxaRL 5lvqE0EjMc7gVVlb9G/OuRWNTB94zHO8DHJJ689q96tNGgu/gfqlm0eDFI1yu4ZY7cEnA7l Qfzrwu5YK5sLUGONT5e8nk/XHQV4046JnbF6tHt2g+KrbTv2e9Qv5JUNxpMc1lCx6rv4QD3 w36V4No+jiL4N+JvFMsZBe7htIT3Awzt+fy046peQ+HLrQElxa3VxHcSRvj5mQEAZ/H9K9V 8UeHBpX7MGm6TKqpcSzJeTbRjDsrvz9Bj8q2hLmST6ESXK79z5vgbgNnIIyB2HHcV6Z4Ry3 hyMlsul5IN3/bEcV5oQRbjcu4JxuBHPvXqXglv+KKhZgB/xMJcMD94eSPTmin8ZM/hZ6l8N Dt8WW5cDKxyN16ALXzDrJCaxfCVGUGZnwOhJ9vxr6k+HKY1x3xkpazH6fLXy1r4kTXbry1d FD4OWzjjnn6k10VdEkY00WfB7IfEvmHKFLOfG7nLCJq7WFAyW2QDiNMZ/3RXG+Eoyl3eSCM EpYTktnn7v/wBf9a9CntPKljiGFwgUHPPCiog7IVd2SO++F7O3jSBMY3W0ygep2V5V8MTHb /FbXrIn5VtpgMc5IZc59a9U+FY/4uBp+75vkkGf+AH/AArx7wfIbL4n+Jrjjf8AZrwgdiAw Naz6BSPS/Adza6T421bVLlsR2dpdSjBzuboAPz/WvNbjT4rJYrGJCZPN+23IbnM0g+RSc87 U/Umn6tqF5FdXqWshH2kFXUnsWzTbBZ5o0lncTSuzSzNjkMeAPqAB+f1rRq7TEpaHo3w2WH Rjq3jC9I+z6FYyXQ3dDIQQn1Oc18zXF1PqOpT6jdMZJ7iV5WYHJZmOT+pr6E8fXh8N/AnTd Hg2R33iu982XewUi3j4GT6Z2/rXz0EWImQNkqcAgYGayqu1kaQXUksLKS/1a1sxkG4kCt22 jPJ/AZNem6WUuLia5UbI7mU7B/diT5UH0wK5Lw/aTSLd3tupkuWK2cBK/fmmOMj0IUN+Yr1 K80aDS2itoutp+5cA55T5SR6gkE/jU0d7sKux2OlqI/g/48yMj7LEOeh+f3r5ZtY1DqDyvX 3xX1RCGi+DXjvaqofs9uAT05kA/rXzPaWTvahY9xY8ln/h/wAMetPEPUVJaHu/7O+jQ6vP4 itZlCoiROqdSdrHp+JFejeHbC48JNqfirW7WWysrC0mkLTDZvcghVGepPSvl+08V6v4XuiP D+pXGm/uxG7QuVaRRyN3rySaq61408Ua/IYtX16+v7ZWHyTTkr69On0qadTlTRU43Z9R6dr sA/Z+8PI8ivFNC8cqEYzHudT+RPWvINHnRNG07To3GI3vbZCTyuxxIP0bNX9D1KS7+HGh6W smEktbuMYyQrB+MfgaxNA0PVo/sc2pXSxpbSSSx2yKCSzgBy59wAO/AraCbjFoio0m03ub3 lS546jO456UojcHgZOcg4q4LX51GACM8kYq8IdsG/aN27GW+lbuSRzxjZXK0VnG+gXE8EcM l/F5kvkzyNEXjC5zEw+UuDyVPUdKgujDcPqdrYaS5ktYrKeOQTFnk80orLgjHO7g+v5VoXN rcTWKRCKZ7YPgeWpwXI5zgdSKyksbR3uEjmlJkYeaokIOV6Bh1GO1LnuXyklzvg1rTV06xD TS3FzARHM/lo0ZBVmf1XncQccVzt3dWtzpmuaha2jvHLNDHFctK58/58OwB/hJ4AzgVvzac BA1wZ7pIZCIDI0rBCW6qT056471Xu9NM0bW01y9xBGQoXd8p29MD8/zpqXcWhNawaetnown 0trmS+1EWbt9oMYCMoxgAcEfrWfNCi+DbqO7tJBcfZZLsZdg8pjn2K+0ceXjIw3JPSrM0BJ tt8sg+z/NGFb7jHqRVeSwilh8mSaZolBwvnNj+fTP86hyszJs0l+xwa9aHS5raSyuI7hY3j lfz1xCSY5UP3HHPI+Uj6VTs9PsrSx0vQ0Sdry8sLa7hugpMamRhvLHOCgUkcc5ApPsrSXLy eZNJI0bKzbstt2/Mc/TqajNnBLYW9mLi5ktIf8AVxiVjH1z0z+NTzIuKRpxwwa5Zyabsk06 ztNeW3kBlJkcJHIRweA52np6io7O60jV9K0t4o1gv9VNxbRxGdtkMqjdEzE884KkHjJHSqt 1psc227u2naFHBDuz7Vf69C2PxqO5s4o7yI3ORK6kxiVSNwPUgd8+v+PEc2qK0LGiPa3cFl JcWfmKs8NnczecQDMwYsiAclwAMfwjBJrIubuSey8ObLZLbzGu1d+d0hSXblvfAAwOlaQsF is5WgeWKBX82RomKhWJwCcdCemaqwaJbNJDawxTSeXIWhjBLfMeuB6nrV8ysSrI07/7Et8H l0tvItPDwvkjjnKb5PMOSxIOc889se1VWgS40a6u/wCzxYTvaRXluHuDIQJJwmW4x5eDgE4 YkZqvPD9pMkclxNs2eQ6o+AFzkofbI6VWv9PIjSyuZLmOPyQBCZWCmMfd4z90Y4q1JEcyb1 LupeQttrGkrayLb2WuWdrM5mKvKAzDOMYUk5II7EfWobyC1sLtnl0+e7j1DUry1j2THdF5R AUFsHc5JBOeo7darSq8pVWvJ5DGwZEaUkKQOCc9xjGTTI4pIrWaCG8uUSd/MkCzMNzHgnry Tzz/AIc6XTBuLZU1RlF5o8axuJJtNErmSXfh97BtvoPl6etI0e1GIB2nBOKc9kPOiuWdi8E QiQE8Ig6AVI+NxO7CZ5x7CtIkTetkVNmUXByP5fQU6QDkHluvP+etTYzEAOv3QOnH+f5fm1 kYuRyccdK2T11EloVSiE5YkHuMUVZVJCo5WitOeI7G9p8YTV9RCbSBf3Iz2x5zV63dp5vwU txv25v2IIHUgHFeQaG63jyXsZ+S5uZpV9w0jEV61qMfmfBWxiDlXk1Iqrehw1efW+Bs7Kfx I6Lwrqi2/ha1ScgRXMjJ/wABOF/HnivCNTtJtO1XULYsd8MzqxPBbkjJ9Oleoyme08L2KNk ARM8Qz2WRcH9M1y/xFtYYddGqBWEeo20c6ZA25PBJ/Lp6tXnyhekmdKfvtHB6VYjVPEdjp4 QyLPOm89ML/H1/2c17P8U9WFx8MbnaRGIp0Cgc5Bibj8jXl/hC2iGr3d+xOFxBDu6+Y5wT+ Chq9B8XIlz8F9UuWXcJr0qmRnpGcVNGNqbkFR6pHzKzuGARvkxjnv8AWvWvASLL4SijKqpa +k+VfTyBg/zrymSJUjGG5IBJA6+1er/DuQjw9Ez4BF7IcZzj9yOo7Uqfx/12HP4Wet+AF8j Wb1zjaljMc+nAr5f8TFH8QXBLEgndg8YyoOPfGa+nvCsipa6/dAFRHpkzZPX7tfLWqSI2rX PljBLkDIyTjit671RhS2NLwi5STV4yVAOmygKep5T869TvLNnuvMVSw9fTgf5/yMeT+FkEQ 1dpM72tggOc9ZF717PIxNy2QQQTx1z/APWqI7L5/oZYjdHQfDeEReNtMKjaAW/HKmvC9PiM PxX8T7cBJY71ACAPX096+g/Aox4t01gD/rO3bg968Ksk3/FrxOH3bQL4jP8AEcsenoK2m9i 6K0K19b41OYYwScjv1FdH4c0iTUNQsbGMbnuJliHryR0/nVZYBc3hkHopx+Ar0fwSttosOr +LrpR5OiWbzL6GUjCj86qDM1qzyv476tDq/wASzpFpIVsdDtk0+BQeCV++R7luPwrzODaZM uVMUfUAZ+p/oPrU17dS6hdS3kwzPdTM2VHLMx5b8STU2jWH9oaraWBH7ouGlODhEAyx/IH8 q5ZScm7HXFWOp0WOOwn07flTaRm9cKMYlfAiH4KFP510aXbXd8APl5G7BJxz1rGso5L8Nfm A4vZjKEHO2MHagHsBmu28P+DtV1K5uJLS2aRIFVpCBnaD7d66IKxyybbsdKse/wCDnjqFZN ymOBQzcHHmjk88dPWvnySYaaHZoxGD80ewdT6e+K+mrnTLnTfhB4rkuwtr5whVTIeOJBnrX yXNMLuWRUQm3aTgsD8o57+/Ws6zu0bUrpanZeEIrW40LV765giupjNbQRSTpvERdnz/ACBr orvwH9qjJa3tzeOSiTwqR83YMD6461l+C4oZvC9zHDjB1S0ToOcEjP619Ew+Epo1mifHzFt vHfPH60lKMYrm6mvs5Sd4ni/g6wuI/CGno0eyXT9RvLaTOdx3Rqw4PTvW4p8tgCvLHOO/+f 8APpWnotq58R6nYtsWO41OG4VA3JYxlJePTIX867GT4d31yZpbcB/Kw23PLduK1jNQfKznq UnU95HDhlkVDtx7n/PpXRRWmmf2X9ouJWW4R+I8jn3qGfwve2kjGMFmxjBzkfhVBormOU+d G3H3iQf8/lRKSmtGUlKnpJDtXs7AeHrcarc3FnbSanbkSwDcY+vJGRj69vyrl5bi8g1fxX4 i1e3U6h9ojR7EvwFYhRIzLgspUA5HXIrrJbdL63UXTqfs4yqPzkngge/1rPfSIJrozJb7pN hUkc5FXGXQ0lB2TRS1e7sbQ/Z3sRqenG9tJVR52QxF42ym5epBzg98DNSXa22nbYCk1+l41 0LW4iGNpRiEXP3dwGC2RyD2pX020RpLYoRIxDOGJ3fUimy6TbGzFqQ4iZizKsjAN9cHk9qX OZcjATr/AGle6fBpcKSRaR9q86SZnO5oMnC9ODkg/wD1qybxRp3g15TGItRgtrSZg7kvtlJ BLjoFYH5R1GOeprXk0yC2vWlliZZ5ogG3EhmjI4/Diq0mgRXkQjNlPcIzbEG5m3MBnHXkgc +1NSQ+TqybTrqLSIY766eNWvH+yhJQfmhI/fbcA87SBn3Nc5pdtPpF7qPh64B/4lsmI3bkv C3KP+IIrce3juXtps+abfKRANkRjuB/n86jaxgW4uZ235uQqzHf/rMHjI7gVMmjKxT10x/8 IqiypIUOpQEFMddrdQePTrU97bLc6/b3jwyzx6Zob3SQ9XkxIFIwpzgbiTjnAPvTriztbuG 2t7yIOqSfIm443dse/SoJbZV1Bb1jLFdIDEr5KsAOCB6elNNdRrRakV7f28tneXcOmyrZvJ ZmASSkAq7bZMDBJBI+Unke9aU9zb2+uMLKzNqbHxAlgG88uZI25Gc8AgjtWO1lETkM7Eush zIScj7p59Kf9hQRiTMo/eefnefvnjd9fejnVjNyQkCWmk6NbvcWtxdy6tJdtE0OQYpElZVA PQkEBiD1B4xwabLJbR2ep30mnPLJZ6NaXQjNwcF3cB8nGdvPAHTt2po0/wAuyaxdp4oDKd0 XmMoLEZORnuKkksoJ1lMvmsJ1QOob7wX7oP0646UKaYKOlzWGnWUetzQT2jpazXUcduWuCN oe3EhjjwMtICw5YYAAzya5DTblrnSopJdqyHIC/wB7Bxn3/wA+grYuYfMeeQz3HJJY+awOc AevoAPpVRbUyTWO+V2jskZIY3YkKC2SBnoMn+dXGS2E0hAm0sB97ZnnofaoHBATAAjyeQf8 /wCfwq9KjEYxwR+VVGRyep784yK6YswabkRxIrIQOee/+f8AP5U7YFGAcH6VKoURrtXB6Y6 d6HQq249PTuKLlPQgGNoxiin+WzgMoJBA5xRTuZ3F8Hu40TTyp27olJH15r2u8jD/AAd05W fYG1JjkED+FuPx6fjXj3hdIl0rTlik/wCWSDaB0478/pXruq+aPgxpyREBjqLck8Dhj3//A F1hW1gz0IfEjHublm0OwJZ8eVKeeTjzVqPxikGq/DDRb+RyX067NtKyjLbG5AA7nIWqt+SN G06ORcsbWZwBx1nHvUNremTQdY0YuwE0ImiYHBV1549+lYwjzUbFydqjMPw+rW0FsAHDYkv HLdcn93H+gJrs/FjTL+z5dGFyhOoYJHXGw8CuOtpYHuHlgLJC7LDHk/8ALONQo6+p3Guu8Z O7fs9TmCPdnUgAuccbTmjl5aQk7zPnTbugz0H1r034chhoe1uMXkoGT/0xHXNebSI8VsjNw TyASK9L+Hy+bYxKGba91JnLZ/5Y1yUl76N5fCz2Tw+ipoHiSRQSF0yTpx2PevlK/uFm1O5M kaY8x/kU9Bk8Z719Z6HbsPDviK0RfMaTTZgqjqfl6V8g6qsceqXICMMyFlUHOBn1/rW9boY 0+x1fhOAzWmpSKnDpEok/h4lTIH0zXsbW29pJmYbUcqFyPmyfTrXkPw8hM+s3NqjsBc2reW CerqQ+APwPPevZ5reQXLgkP82frnmopfCZ4nRpnReCo/8AipdOxyokzx24NeDxSOvxT8QiR FiA+2hVRhl+G5I6ivoTwnstb6bVZ2VItPt5LlyT0AU18reFLiXUvF+ravPkloJirZ6s5AA9 /vGtJ7L1HReh6hY6YU2TY4ZEPoPujNWvivef8Iz8F7DR4iVudfujcTdiIU6D88V1Gmae15e 21lECGkdYxx9Af5GvIPjprqa58WJNLsmRrLQ41socfdDKPnJ9gxP5Uk7QbJgrs80xLGIndS JH425+6O34/wCe9dDodnK9ndvbMxmuJEsIFzyZJD85B9lGP+BVjfZQ0rSTEoeigjliPbsT/ npXu/wn8GvP4i0W7uID9j021a+fdg77ib7oI7YXb+VYRdtex12vodbo3gWZbOFLe2IRUVUL AchQMc/ma7iRIvDF34e0LSX+zahrd8pmOdzeTGu6Tr68L+NdZGkMMEk0jJFDEpd5GOFRQMk k9hivCdF8ax+MPjRq/iq0Y/2do1m1hYgj7xdgoYe7fMfyrSDdrsUkk7I9Q+LKRH4UeIE2AI yoCFHfeK+A5BLFCiOu0P8AMMHnHNfe3xOVB8INbW6bEflxiQk4I+YZ/GvgyVTNMGTe+RgE5 5Gf8KUtUmSux6P8OlI0OYblAGrWeV6kkscfy/Wvs+cbSzBeST07V8hfDbTvO0y4ggjBaHU7 N3b6M36f1zX2M6kljzgE1z1dUvmb03ysw7DQ9Is7l7u306FLiRizSYy2T7msvxZrh07xR4T 0aG5khaWabVLsxtt/0eGJsK3szED8K65QFDSTusUMYLyOxwFUckk+mK+ZNQ8Zz+K/F/jTxD AX+wmKHRtOHQgPJjI9yEJ/4EK1pJ2vIVRrZHvkJGq6ZBqM2N90glx7Hkfpis+50yOY52qSO h9KamoS6RbxWN1bgQQoIlZTxtUYH8qvx3trcoHjYIDyQ4xn8a4XV5pNo9RUZwguZaHIaxYR WUCfuVR5UmILMQSVQkFccdcZJ+lctYSy3PhCW6vLTzbe8gEc7K+wgFhyrdjkD1HrXouqaFp OuSouoW3muAUUEn5gece4zVM6LpDaT9hsFU20TFSI2+76jNdUMQkkc8qEm2eZyJa6SdRurc jVTaC3RGOVIR2IPmAHjbjBI4+YVNdzTWWjzy3dpEJWiuJof3pL4TGCB0wM4OeprevPCOmpJ NbrGwnkQFl3EMU6g1jXPhnTGVIpoHIQcZc8jOfx9a6lUizB4eVrmUtwra1Jqc8atEmlW880 ruwWJcHPT14AqTR9Qnll0TUbiwjge51N0RDIf9V5W5eD0+voank0OxC/L5ijgkBzzt+7+VV rjSIpUkvJjcOsGN0zOSEzxye2eBWqknqYTi1oytpc9rD4cg1CG1jiSC2u5pIFkLGd45FCnk 5H3iSB2HFStqUU+q6UkSKY7yzE8igkiKQNggHrgjB56ZqM6RpcIt9+4YLCIlvXkgfnViKzt rWQvHGWcrgMTk/QUnJHNYi1Zo49Q1EDT2mksdXisraNXOWRwTsGOpJxyOar3j/avFOpzyWy XDaVaFbu8a4cwxy7gAp7kLnGF5JNNksLVrv7UZJ1n3bwyyHg+oqEabbiJbYyS/Z15VBIQAa rmRMrGgxs1utatkjRZ7WdTBDdO0ayReWGKo448wE9G6jA61G88F1Dc2lvaLBImlWt/HdSTN hHdlDAr02kMfpVK30u2w9vE8reZIGK7ydzYwDz1PvSy6NB9surefz1dtsE8bNggL0Vh7elJ tWsJRXQd4ilij1w2cWnXbXOlXZtZJZmIUR4+XgnknGQRxg4qXeQowcDqR1zVe5021Fwt1J5 ryqBt3yFgMcDrT1fAAGSzEkcdu38qhsb0I51UlnU5z6nrUarh+u4Ad/51ZYKWCEEggcdye/ NNcKu4kgMV6+p96LkMgZOgwM45781BMOBwFIzmrZf58LtIxjn6VXcqw5GeMc9q6IS0sYlYK PM3hQB069D1z+tM3DcGzxnoasENnAX1wSMDpUTKpJwehGTir5iZB5cXVxlu+DiikeQByAzj HoKKepmJ4Vs57aztN6sqiFGJxwflr17XpMfBjRrdgPMn1Fyq7tvABz9eorN0DT9Pk1DRdPu woSZo4SASDtwO9U/HOv3U3ib+w7KKOx0fRXaG3Qtjfg5MmT1JI/zmsq81yHoU9XdEupgzeG 7a8eLZ5VrJCQPXzUP/wBeuTW8YX9tGir8z+WeeoIx/UV0NnrEUljc6feXVslu8Uk4zKn7sg cg8/NnA4HOcEd64y4ngM1tPCWRGjSZQW6EqD/PP+c0sLK8eVixCalzI2FsPKv/ALOGysGIv kB6jlj9ck10/jUG0/Z4iUqW83VeMjPG1gfrVTwatrqXiKysr12ZLicCTB2k5ySaz/iv4h/t CePwjpVh9i0fSZpFVmf/AFsgOC5JxxxwfeqrtRjYcLvU8YJaJVYhXBPCnt9f8K9V+Fyi609 nBG+G9J6dmhPb0yuBXmsli86I0c8AWQsrOzjjBx09P510HhbW7zwvqkpVo5o7nbGxLqGQr9 1uOAOvHoa8+DtJM6d0fS3hW7ij1VYZm2xXCtE2R0DDFfK/i3Rf7M8XX9kUMTxStEqY4Yr8u fYE8j1zXuug62mqaJb6pH8izAn5TwCCRx+VcJ8TdMnvrgarbqqahtx5mcCZRzx23AAD8vSu qrHmV0c0ZpS5WcH4e1KXRdctr60lT7TA6yO4TIXbn5PTBHB9jX0za6/4G8UWsd7a65Z6LfK oW4sr2TYUYDnBPX618dtqElu3lojrKcghhjBJ7ikt5prmZhPOxZgSScnnBrlg3FmsrSVmfQ /xM+IWkaf4Vu/Bfgy+Gq6lqY8u+vYQfLih7oh/iJ7nsM1wPgOyjMtnaIhV7qUO5xyYojuZj 6AvwPpXAWUbHMzs0MbEoSM7mB/gX3PTNe++AfDM9hDJqmowmG/ukVFgH/LtCB8qD0Pcj29c 1rfmab6E/CrI9D0a4g0LT9X8VXpHl6TbSXABONzkYUZPcnj8a+SWe4vLySeWV3ur2RpLkHr uLEnPr6n3HtX0b8VdRbS/hXb6HZKZrnVrpZLkLgFI0PGc+rbfyr5/tDY2NndXG5ftM2UjhA I8sDqfqen45pTdkoodOK6j9OsoNR8R6ZY3Dx2lpdXCrLLM20IhYBnY9uM8/wCNfXo8YfDHw zYvIvimwKYBIt2813wMAAKPwr4se7aSfzpi6LIcOeuAPb2q5d6gtyFaD9yv+rUBcBEHOT7n k1inbdGp6v8AE34y3XiuxutG0APp2hL8spI/fXg9Tj7qD0/P0pfgjbHUJS6oVhn1Be2P3cS A8+uSTzXit402fIttwt3GzI/iHrjtmvpD4HKlrbJbORiysDdTeqtI2cflWnM3d+Qklsej/F u/jtfg34hnOGwsafMMgkuB0r4Xs3KzB3kwTkkZztA/qB096+ivjz8QLvV7JfB/huyY6ZlJ7 u7B5lbblUA7KP5ivm2PTtRJKmFlVcHPHPtTaSSjcT3bR6/8DfEmi6T4yl0/xJcJbWOqRIkc 8jYWOVDuXJ7A5Iz7ivsS51PSLO2a6u9Xsra3AyZJJ1Vcfia/Om20i7keSeQqoT7qluRz0/z 6UstrrOoSIsiODvbDSS/LjAxx2/rmoVuo/Q+hvjP8b7K/0ufwj4JuVmjn/d3l8MjzBn/Vx+ o9T6Vyfw3s/tf/AAiOkKrA3+syXs7b870hXqR9Q1eSy6Le22VUZYYy+8MAT0xX0N8I9KMPj /T4GCsuh6CjEocgSzncefXDn8qcp6NroVBO9j3240+3nt2R0DE5rNTSxEm0cqO3WtNrjk9f pTjNtX69q82yPUjUqRVk9Dl9Sum07VdHslh3DUJmRnYnEYAz+dcNoWotpE0OhecrC4hmvJL nOdr7mwq9sDAzn1+len6naaRf26HUFxjKh8lcccjIrIHhjw89qq2duix4ONh6g9frXRzRUb WJjKbn7xx7X6zahZaqrIs2qWltFcTH7tiWGQSM87ucdhinC/t9QfctoVEGppZeXuO6ZCSrb vQ98ir134a0xb5iLQyGXarDccnHT8q0bTTtKKr5ce5c/LhuA2MZ+tNYiN9jWeFmlozgIby4 u7azvn0xIoT9uEo84lUEQBSRyecDOCB14ArO1cyXZ1jS4IHMbRWMkcaEgu0pXO3d2JPAPTv XeT+GNGjc2cEZDQxlDGshBQNzj2zXO6l4UsreQsFl2swYsZGJJHQkk9R+ldkK8XoedWpVEr mNrN1Db6hpoht0RvtNxYsS7MIwgXC5PG4EnJHB/A07UdUt4ri90/8Aspbd00j7bFcm4OfMX JztPBU4we4/Oo7nRrB7kzTI0ksZ4LyFtp9vxP8AnFUr62utR8QiUhzaiBLeKPdksR0yPqTw PatlJas4NVua0ctreeLpvDtvpSWwNtG0U8ly5ImkgDJuHTbuP61hf2vHbeHRfy20d3d2s0N ncxtIQiyPuLk4OcAAIMcZznPSrYsxbzvqE3mLLcSGF5JGJLuBynPcenaleziQS+WgUyNucj +Inv8Al/L2p8yvawh2syR2jCysI82y65BH5xc+bseJX8ssOmCzDOOevWrMT2kGpw27aWZPt fiCfTSxuWBVAAVb3YZ7/jWd9gVYcosvlvMG8wZyZOoJPr6fSq/lWka2k3mzbRMzQP5hOZCP mwfX3+lHMrjRPJNIvhK7mms2jvorI3asznc+J9nmY6CMqCADyTk+tWbKO2uNAM+23a+JykF xMYhKuwkiNxx5gODtPXpVI6bZvB5MxmMOwDYZm24znBH1p91GYbSLTpHkghdfMSLONwxgMM +1JtXJkw1WWPTrOfTIbW5m1KO2tbmK6CFY5FdVZyeSNpBwNvOR3pkxxCC4w7KCwB6f5/8A1 dqgeBZrW2s5Z5za2+BHB5rFBjpxnFOlOeBjoBgc4/z/AF/JNroZyZHuDLtyNuScfh/L/PpQ oVgAWwBjFJPFLbzPbzI0Vwv3kcbWAIBGR7g/5zTMOkbznPkx7QWxwpJ4/OiLaMegp7MW5BJ wP8/5/KotgOQem4enT/OP84pzFxEoDDe3Oe3+f8/RCMb/AJuhDf5/z/8AW0TMdx+R6ge3NF CopUExI3uTyaK0ugszp4bwv9jnhkZREFZQe3A6471iX2l6drVy89zNPdMSS2JDj+dYwkvbR IJt7bNikLnA+ldDY3Cm3hZREBsL8dF9vzrdwsjRN9Cj/wAIhobfctHJAzuaVse31qXUdNih htFtQq+Wm0BsliAAAPwqW8u7obVSdo5kXfkJxJjOQP51m291JcXtsjy+UY0VZGbo2DnHHWl GNtTS99GWrMXljO18syw/Z3BDngemazbyzh1m4N3dGScdDmds5PtXU21pAwNxbsysu9Xz0b J7jvWTHp0FtI9o94/mvlgAmMcHn2/+tTbjLcdmnoUbbwjobr+8tZFbqcTNge1bsHgXwfKCF tJwSOv2hsZp+lqJIVYXMs7K21yYTGFJ5BOea2oykSfLhnXnFYySvsbJNotaZY2mlaUmnaej pbQ5KK7FiMnJ5PXkmrc0Fve2zW95Cs0bcFWGfx9vrVW1lLwjcTk1c5DkE/8A16h6ERp3lzS PO9a+GFhczyS2eoyQF8kpOnmBfYHg1n2nwidpo1GswgKeDHCc+/U16hKDxjg9OelS25CDA5 znoKzlYluSlY5zQPAmk6HcrcRxNc3Q6T3ByR/ugcD616fo1jJMm4k43Y6Vn6bbJM6gqScgD Hb1ru9OtktYimOeufSuOrUtsd9Cl9pnLat8N/D2tr/xMnv2yPux3TIPyFYZ+Bfw+JAFnfjH PN41ens4AzjOO1ULvUGiUhB849egrl9tPudsaKk9Eedt8DPh3uKmK+yOcfbD/hSxfAv4euc /ZtQyeT/pjcfpW8dVF1fDbKoA67e59q6KzucRllOMnHNJV5PqdNXCKmttTzzUfgN4JfSrsa bHfQ3/AJTfZ3e6LKJMfLkY55rC+CWh3ieB/FNzdq8dxcz/AGP5gSQsaEMo9OWx+Fe0faSZC 2SDjP4VDp8NnYxTQ2sQhSeZ53A/idzljVus3FxZyqjyyUkjxKT4deHZBtuo9SeQcEtdt0+m KSy+FngdpT9qtb4Lkci5P+Fe1T21u7k+WpbGDxXN3um7JmK9M9hWDqVE78x7EI4aorOFmcx B8FfhtcPtiXUGGM4+1n/CrQ+A3w+8su0Wolc8f6Wef0rQimudNuVkITZ93IOSPf3rrtP1m2 vbM4lDsmPujp9a0VabWrOGthYwfuo811L4D+C5NLuk037dFfPGywPJc7kD44JGORnrVb4H6 fqVpY+IL/Vw63rXMdkwl6gQrjH0GQPwr1ySeOQRiEHgZJIqtFHFC0hijVPMcyPjjcx6n68U 3VcouLMY0EpKSLG8HJ49+KcpJ5EZx7VAXPQdx0FQyzGAGTLBAD+Fc1zqUL6Iy/FdykaWWmS W6yQ6gzozuzKFZRkDjv35rnm1C707Vr+7aVHt9O02F47WBdynccM+M5I6nr3rS1Q2epYa8h Wfb93PX6Z9KwJptNM5lbSIy2zYSCQSOmOK3+sU4qzNll1eprEfb6jqNzqU013AptTL+6VZc sqHoGIrJtvEd7B4L+2mFI7z7NJcRqGJLhZgoYAcBcZGDyTzV6WdLfR5rXSNOMUzf6s7sAH1 ORzxmsTRNI0+0so4dXO/aefMY4BJyMfnxWEK0L33uzuqYWt7PlelkdLJciHxpi2lXytTniS e738QSCMHysepHIJ47DpWRfeJvtun2dxHb+VJNfSW0kGSf3Y4Dc9GB/St6Lw9pDkt9jQ73E h68kdCaJtN0+3cyrbgYJYEe9dPt4t3seS8PUjpJ6HLa0YYb6bT4raOLOjSXonaVsiVCccdM Hpg1n308ceqR6SNLlMttdW4lnZzGksLgbjnJ3bsgqVxj3rW1XTtOvWmuJYczSII3xkbkHas JdLidh9ksprm5gXzLVVmO2Mrzuwc8AZ9K76dRSPLrU+VvUrafD/bE2kxSqQE1O+ZIYjy+yL IQZ6k4A96kuNVtf7AutatdGkdba1Rys0rRJ5nnBWO3lguCAeevT2r2eki3itnvQftLBriJg SMBjncvtnvReWc0lleWOnRSy3up7IFO5mJw2/AHJPI6Vu3dnLbS5fklsZW1K1hZbdbmKGWO zuZ3WN0aPc8QlH8Ybld3UHFYb3KfaPDqJFtjk00y4JJIYSMDgH7vTtUqQRmxMErs4Zw0nzE 7nUYyeeo6U37FbLcpdbCZUTYhzyF9BRzJkbIt3mqWqX2paeNKFpPZzW7Qs9yzGRGIDowxwC DkEc1Bey2NnqdxeapZyypZ+IDpp3TMCLbByB7jAOfwqo1tPc6zeXl2d0Uu3y13ZxgfrRd6b HdK1zPE80cbD52csFY9OvQnmm2iLk5eLTxrlpdrFd3ejrNc/uZCFliDKsS/TBLHvgYp2pXF laeH28QWyC5je0gdrQSErbyu7ISSPm2YXI/3sZqrHBFEXkij2s3BYdSKYkSREmFmQyLtLqx BIHT8PalzEOWpdka3ttRv9RvdPFzcPqtnaMpuXC+VJFnb65HHNVdVlNtHHZFd4g1u6tGZmy GVANpx03AHGahSyRzGqmZ3EvmrmRj+8/vfWmS2lvvjkdWLb2kQs5PzZ+Y/XPU0m9yZNFiTl MMBimA5DZB5pJmOAo+7396ap3cgnkdqm9zJbak4lVFC7Bx6UVHuUcZb9aKLsVyhcKPsqbTg Migvz8vHT/P/wCvStrpY7VQZmVvK2KuANv04/nUckbtbxs8gk+6drjv7f5/pTVuBcuqhQy4 Oc9Bg9q9Tm0saRXU9TsPh34murW2u4YYLiGSMMkq3SnOehHrRH8OPFdmySWfh3RZrkE7mml By3B6bvrxXc/DjxBo2nfD/TbO/wBVtreZfMxHLIA23eccenNTQahpcMyTR6/owmSQMJxOd0 x2soZh0Bw3QVyubTZvaNzjn8MeO2tpd3hzw+kgQhSkigKx45+btwasx+DvEz3TS3Hh7w8EK qONu9OPmGc9K2r1NGVJ5bXxFosUty6PNJPKfmcF+AR93hh/3yfWpv7X0QrdW7+KfD8jTNt2 mTbj3wP4v55NF2WkrnHSfDrxhN4gluIbGytYdpYsky/OxHQjJwOn5e9VtQ0G+0lltdT8mKd kDMkUgYr/APWr1vTtU0W1klkfWNOfzOFkSX5nGSRnJx69K878YXEV14pu5oXE0D7GV0OVI2 jkGocnc0guhzUSMqhhwTjv2zWgm0gEKB15PrmqXRgMnhRjP/1v8/pSi4IyM5UDg8f5/wA/S k3cqCV9TRC85Xk59elECkuFIzu54qG3kLScEH1x2/zxWjp0DSXaDGQ2B7f5/wA+lZSehHs+ aWh2Gj2axRpKwAJPXNb5mCrkdCOgqlDCUto1APApjytygHI715E5XZ7EKasXJJowpkJ2Y/W uY1S2u9Rt5Le2le3aT70w6+4ArZ3s64Ybtvp0FOjmSPuMkZJPas0zph+71W5z+l+GVsI/LR yFUYUk5Y/U1NFepb3ZtS3zKfm2/MRWw0+8jBIXP508TxKvyxoueSQuCfqabSsautKXxq5i3 +oXEe6S3gmZTxgpjGKxrDxZLPrUFo0GEY7Tjkg//rrd1vVLaz0qd2YB2TC47n6Vznw60sS3 l5ql9EsyIAISwzh8kk/gMfnWGvtEk9D0aUKaws6tWO2i87ndH5CS5IGOtVprSOZd0bFBjqf 8KvyCOYlvugde1UPtsMrmOMHAOMk4zWztszyabb1RkSae7DMi5BrN1u/j0m0UWU6RzSSAuH HyqoHbH+eTXXSs2wxkAAjtXMtokf2qZ7pxdRudyRyDhfX61m21sddNxqP94yG18Y6e6IpmM LnjLrgN9K2oNSErbRyWPHHX/ODXM3XhXT5LKW3QylpMks8mT9PYCqdvDrNpqFtppv2+zEZJ AHbovA7ipUpbM75UMPOPNTlb1PRQykcYI9aZJGksRSTJXHaooQscaqWJPelOQMlsD3qzybW ehxHiW4OkvpdssEIN/eNbGaWQr5aYBDgDjjnrxWFpmuWd/HGZ4EjkTUWtDAJD88e1sFif4g QOR1zXf6toem6yUe9gEjxn5H7rXnereF/sF0ypGZAcn5c4UHg5/wAavnhG11c78PGda8eez LGj64dRGjZsbYNew3CuRM3ylM7WGT19e1Lcaso0aze70+BrpPssjRFySPMPLHtgjBA6jrWJ b2Wn2U0CNCeEZAp6bT1H0/xrcj0Pw/IqOlkpIIIYMcg9M/XtSjiKa+yGIweIpx+K6+ZpJ4p ZrtYpba3igOqtZErIT8hXhvwOKoWmq395qX9mySW8t3aPIt60RJU4bC7T9Bnj1pyaTpMMYM disrQkyQhmKhX7Ekc0aXam0W5urlYlubli0ixjhRjAHuPrWrqRlHRanl8k09WVdYu7W38XW 1h58KW+pwIIk3ktFMZNrlvQADcO1YQ1JpdYS3j0yW2Nu95b3MjsVDBY22DBJ54JJHBBrd1G 2tbmVJ5bdHnRTh2XJx/k/rXLz6LZR3s0ogO+TKkhj368ZrtpVElseViI2kVm8iz8M6BqtuV uZE0yK3nVm4tA0rgSsAeV6D2PXqK1p547XxlZ6cNPlefTNSiAuXJVWiYZLdcNu4IK496xZN H08FdyH/V+Xyx+7n/61VP7OsluDLtfcuVGZGI6YrqjJPU5ZaIuaa9gfD+n38dosQP25pbdJ mLXLxFWTG7oTuOQPTiqf9s29xPpBt4RGby1Mk8SsSsbhjypOTgjnB6fjUR061V4GC4MLfJh j8v+TU0NtFFcmdFHmMuNxOSBnt6U3LyMm9DU1zVbLTjrog0NHGmy23ll7p/3gdfmVv55HPW ob6ayGo6jbNYyeVDq9pCuyQuywum51C/xN6E1QuLO3lExctueXzWBY4Lj+L69f84zX+xwLc eb5kwbzPMV1cghsfe+tNSXYzvZGvqt5DZ6dr4sYLK7SOyE0U0DuwKGcL0JzG+CFIPI6jrTZ riD7fqFva6LAlvpdrDNJdT3chCl1T74HJGScAckn61ltaW5eSTc5lZcEhjkZPP68/8A6qrC ygBaQby03DsZDknNQpLsQpLc0I76a18V6otnEbeKznMcIlAkIDL0PYnBNZ7wXZe0ea4Di1Q woioFyu4kZ9SCTTrWwt7YuEDJ8yuVLEgnGM896mc7oSATnvj6/wD1s1Dd3oZzeow8th8Z9f wqdSCFfORjr61ECRMeTtPqakJwNuPz6UJ21IdyfeBwQufoaKiCt3TJ9cZorTmiQWLlj56Kz bCoGMdvlFQxiJIGKNgck96tXLSG5APzNjuOlZ8iMJdwIGTtJPGOK9Bo6IvQ6fzETTtPPHnN bfLv5Vfmfkjv9KQajNHBtkijaQAjaqDH5Htms28mEVnppjbJW3H5725qnfXF0IFmVWDyhsv gnJB65rwc1p1LRqU29PNn1nDdWjKrPD14ppq6ul+bOgttb0/UXtNJFkXu5UYJsXhCD1OemD 9etNEmlz+ZEt1IZg2G8nHB+vfn2rM0Uafc31nPePsnizbxrCdqKuM7z3Jzzms+wv5EuLmSR Ea4kldOBnkk8iuGrj6sacVSerOrA5RCeKqvERtGL0V7LfTXtY6yC/tJZ47ZZcSqMbW/iOOx H8q3LiRd0SgceUhwfpXKaeDaXhnvLZWBUFFAyckg4Ptt7+tbtzMTcRHqRFH1OD92vXwvtnS Tr7nj5n9Up4hxwj91fn5D2d3yMbVPJp6Dc46g84LVC7YYEMA3ucipRcAsucDPYDn8vrXVax 5vNoatsiKyszZGeR2zXV6HbHcH2/IeMHrXI2E8Qba/TPrXe6YCI4ycqSOvY1xV5NI9DDRT1 NwnAwCenUVW3qB94EmpSzGI4wG9qwtrrcP5ak88nNeXJ2PRpQ5rlu5vo4HEO4bvTpUULCUt K3AI78VkTbXmbDnB98moL6/MVpI28hIx1HesnUSVz04Ya9lHdm1c6lb24yzq2Peuf1DxTCM xxN5jc4APX8a47UNRuLyYsNyR5wF7/jV+w0VHZJ7pipXkQgf+hH1+lc068m+WJ7EcvpUI89 Z69h32fVdcnLbvMJ4UdAPp/LNd3oFidFsWiDhnc7pCvTPtVO2vLW3gxEFQjrx1qWPUDcvsi ztzjINaQkovuzhxVSdWPIlaKNae9G8Ddgnr6isxLaaS8O0/ePHPNWktlDjHJ9j3q2q+WcDA z6V0vU8te4rItbYwoRRkgYye9Zdzf2EFx5U13GJQCdmcsfwqPWNTj02x81wSXOxVHUk1xml 2j31w0qQmMbt28uSTnnFQ2a0MM5Jyk7I7EPFcgfuZDuGeTjB9OKnjs4In3KAW7nFMt4njCt Iw4GAM8VK0hxgnIPensQ7p2T0JQ4POaid885yBzTC+ORzn8qgLkk9QB+tNMfIV9T1eHTZLG N2dTez/AGdCI9yqT3OD05rAvvE6MI7cwb7lr2SxkCcqrJglg2eRyO1ReKpbyV9Hhs45WZbo vI6IGCLgDJJ6Hrj86y9W0m3sLTTl0xWH2W8a6k3sSHDAA5PrxXVGMHFJ72OSU6kJtrZMoeK bfytReSO5lj8mykucLb7wNuSV6jk461j6FrEn9r6LbG+WW01otGjGIpJBICPvKTgg5HIOK6 LU79rwanPAJFH2BraJ9hy8jHt7c9frWDJLjW/Bz3OLi40uTfdXqIVCRYB8sYADHIJBxnnGa qNCm17y/rQ1qY+s/d5vdNbSNcj1J2ClokFwYAxXLfexnH64pq60IINVurkyx2VhqA04yrCT uc5wSM8Lx1J9BXGaNcw6U+bu9QtLeeZHGivlVL5y/wAoAAGeMnJ4q9peqSw6jrmq6dO8LXm pu5guEISaA8/MCCDzxtIop4eMb83c569WPLH2b1tr6m9farHBoN5qSo8n2e6jt1AiI83fna 4JPA4PB5qaUwnVLGxadg99Zvd7xCSECZyvXn7p/SuakuH/ALC1aLT4ZFt7vU4ZbSFIyyxRq GL43dFyeAa2Lq+VfF9lekzYttJkheQR5HmEMQqgdTyM10xjFOx5U23qzMtLy11mXS0t7iRE vpfKZ2h5j54P3uR61mTXVsuk2+swXBuLaS+NgyshjkSXHBwScr7g8elXNNlSxbQL3U9T8y4 sJgwhjUkRrnJJwo9AAOcmsO7uX1jR9LkvUMc2nXMim2SARxzxO2RKQox5o6E4+YY7iuiKXK ck3rY2dZa10m71DTTO76hp7os1u0BXdnGSjZ5AB6kDPanXL21po9pqTyuY57tbWVVjJMIYZ Vyc8jtgdxVPxBqlzf6LNYCaPUJYZh/Z10ynz4lB6ZIyFK4ypyO4qUXbR6Bf20tsl1LcxJsB OAsyMrq5+mCPfdT0uZtpD7lorXWdf064nKro6kmURE+aMDbgZ4zkY/8A1YW9+x2mqR6c18z TSWUd6oW2O3DruCk7uPc1handajqkmnedbLDPc26Lqc2c/aHQsVb24YA+u2tjVbxb3xJKkO qpb6f/AGXBZzMVyzlUwwT5SSM8cEU9LOxLtYW4FlDNpkNxfSxvqVp9pRRaE7BuKkH5ueQel QvblLbRZhucal54ceWQLdYyA7s2cEcg0571ri/0GG11RbSG20s288ki/dLuxKglSSQp5Iqc atp39l6J4Uuopb3RXadbsqCksQaQGKVX7MMbtvQ9DU8qsQkrFOJ7eXS9Y1UXD/Z9NUOhMJ/ 0hSwXIGfl5OeaS5hRPBUniOOVpntnT7RZiMhoo2PEhbONvQZ9xUXnwReG/EelNfLMZlW2s5 zE0fnASghmXHycDntnpWjoV9a6ZqUMUl4JrY2kqXnloXjKFCBGNw+ck44x6UlZWIUdUyjM8 UGoW9rExlaWFZZfk2+SWGQp55OKlHXG3kAZPqaxNEjljsXecSee0jFmlJJbnjmtuNW7cH6V Mmr2MpvsTA8cuoPoTzRUJByeo/HFFLmMLF24BeTIBK4GQDUChGkyrgknnvT5XXqBkMuTnvw KhdtsoZSVyeuR0x/KvWZvLYn1RFFtp2dqf6MM8f7b1fnicvbW43Na2ysUZiMy5PJGOeTgY/ OpryyS+0HSntsNcrGY8Fh87BySg7bhkHHUhuOhrLt7a4N3HA5FpICSzT5TZg88dfw69O+K5 qylKPus3pTjFqUlcs2WkOLpn2eSokMi7lIYhhzgDt1A+lUS/h2ynddkokzgSrglgepwTx3/ AE6dK9O8Y6d4T13wNoFxca3caVLZ4fbYYDSLgAg5HbAI/GvJLzRtBWTNlPfzoCCTOyqfx2g Z/wDr/SvnaeHmqn7j77f0j7Opm1OpB/W07bWTt/wXodB5jKlvKokhEyl1WbG4r2OBnANak1 1/pMMbLgiGPbgf7IrGhN1qdzHczRC3tmIDT7Sok7YXn5j6BR39K1Lq5ja+njt1CxwKsax9c YGOfocgmvepKSilJ3Z8lVlF1G4Ky6LsT+Z5iBjhuMg8joelSxb03SBgV9hVCSQy23AJO3kA dOf8iiEEZBLYB3FRxtGP8/5xWjRm5WRoW0imT52AOc89hXoXh2WR4gzuzZJCg15jBJGjxhs SDg5+8SeK9L0GeMWUMcR7Ek+tcWIXundgZ3kzqmnSO2P5EZrG+0loZJ1kC7sqo9cVO6MpJc EqAAB6msa58wXMEEZztVmJB6Zrw68uXU+nw1NNMYylcKO4ya5zX2uI71In3GEqCuOjN35rq yjYy3YDkVm+IYhc6INqy+bBJuCxKCX9jnoK43ecWezhqyhUTa0OV0p42uyWUEj7pJ6f/Xrp A6lCo4Ht3rh/t9rFKV8+OKVT80buAwB5AIzxXRafeLPnkblPNcTUtmeviIc/vxdy7PviXzF YseuMVu6TJbrZCbYFc9cDgGuenmLoQuOnf09qngu/KUxoSE4wAecV0UZcruzz61J1KdjpPt pDnDHd0wP8+laKTqeGfGOTXJLKADKZASeRirMd8QxzncRwwNekpJuyPFnRcYtyK/iWw1O81 aG8tIlkgijxsL85znp+XNSaRrKPN9iFjJbXEWN8brwR6qfStJbzcAzDp0HrXOWt4Z/EbJcL iRhlSRzx2/KqlojWlFzjyJ6LU7EzF3+Ykd8e1KTkEEHHYVRicbwxbHHGB2qz5yqduQQe9Jm VkPMnzEs3GMCsyW68z5Rjb+lJeXYjgJXINY1zeABTuJIHpVwjfciUlE0Lm9WNCdwC+u6sd7 1JJRyec/eqlNfefEVDLu7ZHArO82YPsIHIzkdFreNM8ydSUpW6GlNckfdIxjrWbPLwzZGzB 78UvmZIDKc9+1VbggRyEnAxkqT2/wA/561ryJCUr2MG82yNgBS3BB9KfAVhhCRudjAnOfWs 691BVcwwtnBAGT171DBcKoESNvbqxzwKlasMUoximnqzp9NnZF8oykbWOAetW3uMLgOQVyf 0rnoJSp3t1A7D6/5/ycTC5YOo+dsjIJPJ+tVGLuedJ31G384l2sQWPA9h9agBUAgk7uuBUF yz/M3Vm549cUbhsCZBfAHTpxXWtFocM3qSZ3yE7s8+tKxJUsDjvxUSMVzznHrTWKiM8HHTn jNDZjJ3F3B/Tnrmk4EbAEDAP4VGQCwx3x3pVJw3JO3j2JqbkSQpYkoM5HoO9PHDjocdfemA k7QRj0HanknzRgADPA9R/n/PrLJemiEZ+FOTyeQDUIB84hTgE565p5+dRxn8MVJhBwBwM80 LQEvdGZXazHHoSKlDBWLAEgcfSk42g4AGRkfj/n/PVxJw2V47Z/z/AJ/mtzOS1HhRtGQCce 9FM2owDYPIzxRVDsizIjMwQllGwEn8v8/54j27XRW55Ofmq9MjK6KP7o5/CqrhkI3cdSK9a 5lzXehFZXV3ZzSwRxrJFJgSxyKGR8dMg9/QjBFbces29zCiSpcwBRkqStzGPba/I/76/wDr Ye8JG0ij5W45GMkdh61HudcY3EkAjjoM03qaXdrHWW1jZamzeUYpkjy7eUxhbH+2HOAv+0v I9OarXF7pcBdY5YgVI4s7MHt/z0lJJ69cd/yxInJXGBuOcHqDUMqpuTDcD24NZuJSnrY0n1 V2RpLdHSQrtM9w5lmweoDEAL/wECm2kn7oIrEKOOBg1FtDrvCbcjBGadE21Q27JTnpU2FzX LqSSEhmOFC5z3/CrLzNIu0gBSDuYHrx+n+fWqER3MAO444xV+NdysuMk9zVWJqTdrD7ONYp YsjgADOOn/1q9C0VNqI0Um47c8duelcVHHswTn0OTmug0W9aJ/s6MGYrgFT1PpXJXV0dmBq ++kd2GZyItwweGx1rm777emozG2iBjUFC27GRWzDcMqs5XJ9Pes6XbFE9szBgwO4jqc18/X hzH22DqWdzDXXHKbTEcklRg9QK1La5aSNWcEZ5I9qxp7GGNGELYZVynv7U/Tb8SoEdcN7Vx qDi7M96UKVSF6SK9/8ADnQvEtzcS3l5dRmaIqI42VQGxwS2NxAODjOK43RL25VpbW5i8i8t W8mVDzhhwefwzXq9uQrLkrkcjNeWeMCNG8aR6hwLe+AWQgcbx1z7mtKseaCMsFP2NWXN8LO jaVyAACMDH1FMMrcZO0+1Ftf2c1jHHNlZFHykAncKJIiqLOrDYeM+tcsY9j2E0naSsXknM0 QPKqnAx/n/ADmrduoMq7icnsB19qxEnEQA3dOpzxWxZYklhPzBiwwvZl5yw/Kt6LbnocOKj CNN82w3VtQFizLCvmzeYsKoTgFm5Iz6Bck/SqMt8q6hFMIRK4ICZz1PH8s9ay7m8N5rtyEf zEtJZE3A8+Y3Ue2AAKJAfLZuQyncG7nHpXqzhokj5jDVuSpq9NTuTcKSr55ORgGoW1KMEbg cfdHNc/DqKm3UsO2CuOR9arTXQMuAvJ7dzTVM55YhqVjYnvlkBJ4CnPy9celYV1qJeUiIjB HQcDj+ZqN7uUhwm0Adz+tU5gchiuQO5HQVqoW3MKlW+iZNAz+X8zg5JOCeR7Zp64UAB84HJ qDzl24BIJHPvUMk7qc8YA7/AMqtR7GXNZXLLsAcbsDkgg9TWPqE+5CgfC45OKfNeNtC78Dd nisW+vljiwjZc+3ANV5GLnYybuAmd14OeCx449q0LCAJGcjaBzgduao2pZpHd2BJ7FTWjHc DOEUsc4btj3z3qLpbGEpOb1HAurspcKN3fr/n/PrmyB9zcwGeuagikV2ZgOT0OME/Q1PxtX 5lYDoD/hVJlOKSILnOSvAJPJP+NQBtqhTge+e3+f8APWrUwZ3VSvBycepqFkwckHBP+f5Vq jzqjSdhAFCqTyQOopp3bGHAyvalkYtGGJOMdTzTgoCkFSDjsP8APNFzDdjFVhJls49KccAs GJPA6D+dIzgYz1z1xUiIWYDHbo1Tuxa3GDDqP4Rz+NOACsCvPPU/5/z+VWY7Myxl3mjjHOD uyfyFV3baFCknOSSBU21HJXYiZ2qFHOM8f5/z+VOwQwZSBwSaYGDEhecHjFLtxjuTwR65ps UtB7NkZIwNwx/n/P8AKkI3NjPUHn1/z/ntTiRuAyMY5z/WkX5iSWwSKpIWm40u3ZsDHSipA Ex1xRSsx3RrTHMigd1HJ+lUZkTaS5ZjjOelXZC7sjAZYrgjPtSiB2Zgcgk9vWvYWpyrQpgC RE34UgHbnvSiL+FipJGCMYAqyYQQpK7cdeelSbOTnHtntVqPcSlroVY4SilQRz2IzkU1ERl keQANjgZ71eIOVBXOT1H0quIWJwo5XGe2RUtDjK7Y6IxtHIsiFDjg45J7/SoFUqCCDj0bg1 Zwpj2t1A4Pqc1FsdGLbflPvxismUldFi3iAVWBwSeO/wCFbUCbGwV+fgY/CsqOORFjYnBcE j398VowbnASPqfvMegHrSexnNOTsX8Hah2/L2J/pVzT3jjuVbkAdawxdy32qyiGJ7e2tT5K oT9/AHzdO55rThO2bCkKST3rCWqFC1KskjrF1AtECflXHFY1xfeXPHvZxEw28DLEk4xTGkx DjeTgYA6VBbukrqSgDxn92391v731APFeTUgrn2+Er2V+pB4lS6j+zW+hajbXNy5fdAHG5T jncM8Y6/jWZpt1LZzpaXdx51yCQzBNo68cCrWl6UmgatqEoeN4LlEMeeSjgHPPXng1hah5s 08sgXa3mELg8ketc9blurHvZbWa51J6ncXVzJ5JKbsEYPYivPfFUFxcWau/zxxuJDntj0rW 07Up5A0F1PiMdD/eFWr3T5sDzpl2SpgovzZX/GuZNJ3OqdqkLRdmzk9NlvE0NWuZ3mkLN83 QkE/KOnYV1Ph64d9LmgdyfLkJUEg4GB/WsbVbJrbQbj7OrEx4l2LySAc4FZnhzUkF88Uj4D du+aSpqTbRvLGcsFSlvodm4keVViXcdwwMgZI5xk11MHjG3s9Km1LWzBptvbfIZl+dSc/w7 fX0HOa5xLdbuGS5ndIbKEZmmY4AHpk965TxMJPFVrZxzxyWeni6/c2wbGYUX5nYdieMdxmu zDUeXc8fMcR7dJLdGwuj+G31WfUfDOtQ6ta6gzXQ8x2V4pGOWXJwCCckcA9qsSI8ajegRsD Kg5wa4nwvaT6JBexeeZbfzybcYzhMf4/55rqYdQWSABnDN2OOT7V2Pex4fLyrmG3SyBw8Ej xfNyp+7n+lNGXlDSHav+FSu/mA5IwT0Pcf5/z3qrLIu8hRgAjHpVJanPGXvNsuO8e0+WRuP 8QOcmoXJaMoHyQcE+9QC5+RyCv071DcXUa/dYE8jK/1ptEuV3oKzpCrAyYKjJGaqzXTMDtJ 79e9Ubi6lkQ8rjGcY/rUDFyqhmwMdu1NOyFN2VizPN8mxTksPyNZ09u7kE5bjHNWMfNsJIH qalMgEYVmVRn05P8AnFS2YtlVIhGo2qGfHUnpVV2zMw3YKnv0qwf3cRzJ1Hr1rCvLkFnAyA 3B46U7FJcvvG3YytMxCthQSCR046YrQBwy7SWJP4Vm6Kji1AljCqeQEHb3rWWEglQeMcfSk 97CcmxpTNwJCp9PakYc5PYdT1pwwowx74wKEyzZ9R1rTZHl1X71yJl/d4Gc5/SkBAYLu+vP 61JnDtgdsf0qN1AGedo6ZpX0FHa4+NwGVUJBzw3vTXCu6sCSx49z71GVOeCFY89P8/5/GrD KwCscZAPTjFCdkdlCN43YxGKoVJ2gnOaEyGDpjdyBkZxSuwyoDg7gelSW8YYYHXP0qkr7nN FNyY55Gbhug4wKrtgLgcgCpZV2Sld/rz+P+fyqMElyOx9qGZ1FeY3J6k9uKev3sYyAMGjOT 2JUdaA2ZAVcDGRmkD0QpQE5+aingNjlRRRoY87Nsph+MDgE/pU5j4Jxk5HSjywMDvtHepG3 AAY6EYxXpQfczqStsVXBA3YJHQdv8/5/FAobcrDOc4AFSOu5cBjnjg0Rqyg+vr0rrg9Dnvo MIAwCzHHWlVdoOV6gZHXHPT/P/wCpSCxbCDK+ppcnBBPUZ/z+v+c05LS6KT5YlWWPLs5Pyh RgfjTtrlXODsAwTn+VSBTK5UA8g1CxKhpMMR0znOa5ZaM3jLYkimxJjIwAeG/Sr8OAmOhz0 B6D+tYMs0kWYIbaKZp02s8h/wBWP9n3rQtmKIkaE8AZycn8awbuOcbRUrmzCQFEicZ+9jgk 1LJIY18xc9TjHes2G6U5Q8hhz9aeLgtGSQQBnrUyOWMJXubFrHdXFtLPHBJLHCm+QkdgMng VmaVqhuW5iuBwZDcSRhUJJzhfpn8qwdS1fxFbx3VvpcktqPlMoif5penyjHQYPPf8q17dYb WDybaFY0+8VXkZPWuKrE+qwk00rGxNJ52N3JHT2qBtHtLqUTOJY3ddjkNtDccHHTPv1+tV4 3G7ls9BkcZqy99Gsbq6blIIXDEc9jXHKHY9ijX5Ze8clf2Umm6uywXJmR8ZWTH6VfXWZTLi UlguABmobu0gurUK4Kbc4weSaxxAE+bf8g4wx/z+tccqEr3R6WHxdPWEtzbS8d5vMd8Bvm6 9fauKljGm6+zWAIBfzBuPY849+9b6XC7SQwI6c/xf5/z3qG7t4psSuodwpxnGa6YUuplVqR T946m31qPUvDy2MoXy2be0TDIDdf51na9cRTXcZhD+WIhAoPYE/MeOpPH+TWBYLJFdPtTdG R2HPbmtrywF3y7WCk5B4x7/AOf8a7lCx48q3LN8uxnAMk2ELeQoAO09eOlW4ZMBlLFwWwM+ mev1xSOixQl4x8nXHUYqIyxwxTKo2RsRlgOnfgUJEzqpxNP7Qp3/ADcbu4x/n/P4wtKEdnb 5QMDgdPwqoLqMqR7cseT0HX1/z7VXuL2OKYeZLtJU4Gegx6VVtTnk7Ruie5uf3asPlKg46G sm4uNoZRLgYPOMcf5H+e75btVwoIZSOG685zWaWjBPzbsc81NzainuyUyybtyNk4Bx0H41f jmZItsnDen930rPiKNHkFQQRxn0pJJ9hJZQTg57HFJ+Q3T55NWJrm6ZZR5b5PBwT+hqiNRn mTKW6gAkAcj6/wCf8lJWe42qgI68KMnPp/n/AAp9rp2cBzsbB74I9P8AH/Ipg4RSsSoLqaE vJJukYAZIxj6fSqJsZnuEVWIUDPzcd+9a0arEjQxlUUcAHBJ4q/FEoRc+hx/Snexz1Jcw7T rUWsKKSd3TBOK0SvyjBIGD0+tQLIY/3gPzDGPahJ/lG5fmAxipim3cwqTjGI2QDaM4OWxn+ tR5MbbQeCvIJ4phZWyAeh570jkgBQu7dwO3TvWh5T94EwWJPBPWpJOEIyB1xk/5/wAiljyQ PlPH5daax5YED1/Gk9WaRg9ghhL3CqASF7dP8/59ObM6hIgWyMAn5u3NT2KYKvsJOBnAqtq 7BLR5W4QAhc9j6fWpbuz3KdPlpXRUUlmQldxz+da1rAgdsy456BCeP8n/ADxWVag+UmSckc +lXpJjFE+MBtuBluvH+f8APTTZWuedSWtypchGmMkbFhk8kdqaWZnYcMN3f6VArYt03M273 5Pv/n3qRG3s20Ack4x7dKRyvfmJUOBwD0ByR1/z/hSoV9upwcdKYCo5OFJxwacCCcBeevA/ z+f+RNiJO5PgHGcg49BRUarIUUkdQPX/AAoppkcp0nIbbyOny+vFKzKQuSQM596WTAlAySS B17cVGzDGRgYr0I9zjfvMcMg9enpTXGCcE8Dv060A55UcfzpkzbicAKew611R1RElrYRsMC See1NXk7Ru65+tKqkruYMAR6U5gIVVlclyCWAzlB0q720BJXsIoCxk7jg1CcNGXJGAOmOad KUWLdKB5YXJXceQO3FRoDJJLdKpihmwUhLZVBjgDjP51zz7G1vdcitgkA84B5zzVtd4Qnb7 jnGKaUwGUDjr06VIJQInQgBmOBn61lYqTvZIpiRgSoBBPcVdjkYxICxIz19f8KrIkcUVzcT n93CDIWzjJzwvuT6U2C4Xyy0g2d8enesm7nRy6KxfztzghTknPeiGVVLgjBAxiq4dVK8hg2 TzTRl3yAOT+IrOUb6HTQ5oO5fWU84x82OnNJcSsFxnC+nc/T9fzqCN8ctgcHt0qCWT5MBR6 Ekc1yOB7sKicRrsWHPAxiql0gMZEn3efmFSrnyyGDfh3okimaINsIWTO0j1HUVpyohSd7oz EjVIlIyAvHHWpkjaby4whGckkg81YijLgKR3556f/Wq4iRqg42heTz1quVIHVutSK2tUhi3 KuW6ngcnNI4MknmyHhT8qg45Hc1Yyo2kgZHT2qFk/eyl8lfQd/oKowb5kMlkCIwkGOc4Ocm sqdyCjjgM2OD9ev+NTahOI48bg5OAV4xjtzWb9qDBFZ8gcDeO3pgVOxm97ErRKyNgttcjKA kAf59Kzry0gcNlpChBPByc1PbSC9vYbSF2zJMqKuME5bGR+ddl4l0e106+XTbaOOKKSNBuC gtkkjJJ57ZpXV7MtRclZHn9oWexV5FZyDwW9OcZqxcRFACyKw6llGeKXU/Jtrl4rRndImKk tjkjrgVPC8VxKrIyqDsjbBzgnrmpkaqbhp2M77QsgJVAozxjrTJHTOP4sZ69avvbWoZlVl5 54Ge9Vbi2IkDRplMdh0/z/AFqDsjUjYjtplDBt+MNnAOasvcF2PBBP901FBbHIONoHUGtJL IELwPaqRzzmr6EcCuG3sQfTArSUiKPlhk9x/n3piW5VBjbx3xSvIwQKoORz06f403qefOWu o7eHLhWO707Cm+ZkAEHHqTnFRpEScEdfepUG0AqSAefwpnHUfMJGjPuO7Ddm6/nT5OcDkkd cClUKpYjJJIP4VImxpRnozckdqZjy6irxGvIA70nlLnnI756c1o6tp39narcWAl8wQvhXIx uXGQcfjVFd2ccjtQmdEU0za04A2wJXB5AOOtZHiqZrXSNyKpzIoIAHr15rorCIpp6ZznGci s7X7MXGm7WVOXXO4kd85rFSXMfUum1hL+Ri2gPkpK2RtAPFVLx3m1KJBkBVLNgf59KuuViR 1xgRDP14/wAisuyaaSNrudQrOcbc9hxgfX+la3ufPyXLH1JXyCEI/SpThV3EbQefx9quf2f JHZS3+oSJZWqYJec7WbP91eprEvviHp2lhYfDOnhropg316oeRTzyiHKp+p4oSOVwb3Ny6s vsdlFf6zMmlWUh2xyXGQ8p5/1cf3n/ACxUAu7JoFNlE7B/mWWbGWHbC9s+hzXn097e6vqDX 13O899KApmmdnYc9MnoOe1drDGI4I4x0SMDr1H+f5VSQnFJF5JPkG4ZP+7RUS7tgxG2MUVW hjZnVSOFkCrxjjj6D0qNsAYY7SCMZHWq/wBpWR0wioQMjDe3+f8APSUsrIW3FsYHJHFdEZN aHKo2H70PzE9Mk+4/z/npRuDnH8P/ANamEM4HGffPqf8AP+cYAMtjJ5J4610KVjP7VycOVY lWIZQCPUVWk2DkN8xXPXOKkckHopbjBzj86oqZ5b5goR4YxjLZUg9z05qucmEG7yLchZUC7 gyqDjPY/wCf89cTs6EKNoUhevPPvULjMjH+HB9u/p/n+dEucqNxII59qz5tS0tEmDqSxJJA z271UXiZfOaRkBG4qMtjPbHWrkrZUjgDOQc/5z/n2xDHLHCXlAJdcCLHAz65rJs2pRvIZ4t jtIbaw0fSLmFdQZxdTW9wCWC7TtBIyM5OSOKz4JJ3Ef2ghpAMMUGBn8ef8/Sqv9ngX4v5GM twSxYj+It0z+FaEULOxypXJJJB5/8Ar/59qlaHbJqVrEsTsuSQDkdff/OKeJfmAwAfU06OJ drZXC4xjNTFFBDmM7vw5/wqWWiAOVwyqGBBFRbi7biMYPSrOxWboAMHIHepYbYS3QVplhjJ GGYEgfTA5osjZTeyKOC8cj4Hy5Yk1p6mqwaVYRsjLObY5wMcyHH5gZOa6BPB7zfZprGeK7g aQC6LyCN40J4wnX86858dw6lqfjmfSriSeLT7dFkRIQFyMY6/nWV03ZHRdwV5F6O5hEgt4X EiphQQePpxUvmKj7c43ZHHQEelZul2EGnwpDGHWFCThmyST35q3yx5I2qOABjBz6+vSrkZx ldCG82bd25Mk9eec/5NQvqPlyyMHG3cMZPX5f8AIxTZ85DBdyg4+7ndnsf8/wD1qErbsrtw RknOPTFQURXF3byqxDMcgHd6f59KoTylhEyJk5I3KMYP+TUbklmSIcE5IbGTU1ndxxOyN8i qDmQ4bGePpRJCT1Lvhi2Z/FtkzgR7JRtbuCOR+Gf89q7TWZ5b3xhdSoxlFuoJUc9F4H865z wUFvtVZjE0flDBGeQc/wD1qfe+IrSLSdbcNi9uL8q5YjIjAwPzwf8APSEveO2iuWN2cfe3M sDyxXMOMuSSp68//X/Sm2lwZZg6Erx1x1ptyEnuAb6/hiG3O2NhM5H0U4B+pFOg+zR3QNst xFbADaZypZ27txgAHsBn60pXBWkrdTRjnK7l8s++eMj1/wA//rvpcF48GMhScLk1UtvL2M7 HaCMe/wDn/PpVwJJKdwB2qflGP1/lUJGdSTSs0ChPN5TBAHPWrkZMiAYAyehxUcVmd5eQ71 HJP+f8/pVyMHzMIowDx/n/AD/KqscblYQMFTYQOOBxUWcnOSc9MfSrGAMjGFA/SlKn7vy88 DuTxVJdDklK7KygtsO3A6jFSjOSjYHPUDk0mH+XcccccfrUqpI4ZwjlE+8wHyr6ZNOxPQaA pYfgKfDsKuudwI+8R0qRLWaQxkxkK7ABz90HHQkdPx/xp8NrOtwqqsgc4HzKc5z0pAk9zY1 qEPc2c/yhrizikPbtj+QrOjt4A8e+YKM5OBnp3rpTo99qOj6eqxESwrJFJ5h2+WN2VGD7c8 f4U+bQbiwltkbExlPIjGcEf56//WqJSVrHaou6dhiRLHGOSO/FZPiG5trXTUd0kfMuAFxwf xrqms3UfKc84wf89P8A63tXBfEi6t7TREgO77QzecigYBCnnntzgVzQT5kfR1cRTdHkTOU1 vVljtbnYw3KoJVv75+6GP8/pUdz410zRLS3tfD1u19cRQjfqdxGVIlPXy06AdeSM1xdzM91 JDDI4ZZCZXA79hT/K8vJAycjA7V3RjofNzl0K15f6vqd3NdahfzySyNud5GJLf59KiWACRX AJbuT/AJ/Wr4gd1BjXdnPUda19O0dCWeZickDHp7VT0MrjNLsT56M2em4DHcetdnGmQHZmJ 7ccCq9vDHbxgKmfl545NW41JZi3Hzf5/lWbl2M5PQmQkIMBsY9aKTB4+ZencUUamBajZF5I ySBk+9XIXCKQVHXrjrWbAQX2/KOw7dqt+eEAXr83RTXW7oyktC75gZfmJXoD3xyaQMQ+Q3y 561Es67SMkgnp3NJegWUKebkM67wmeRnOM+nStE9DHlbV0dHonhfWPEhuZNLjjdINqyb5Qn JHHWthPhj4qj6WtmuSCT9pUd+tY3g3XfDOp+H9c8G63rMmkS6w8SwXCrxkHgZ6AkgDB9a8R 8eWHibwN4xvvD+papPOIhujlSZgJY25Vhk8D2qZzcXsd1HDxcNWfRH/AArPxY2cQ2YH/Xyt NHwz8WA4Ftanjr9qXNfJH9v6sGP/ABMrnjjBkPP61Ysb/XtW1O10y01S6NzO4ij3TEDcT0J zwPesfaeRr9Wh3PqPUvh74m03T7jULqC2W3gQu2LhScAfr3rjWj3EgDjviqnhvxFPZ6VD4b tLuW9slMrT3k0g33DlNvyL1CAjjNaYQKFJJxyTimm+phUiqcrRK6wqvHOT3/z/AJ4pxkCgg puIPFPcbn44x6LTGJcdMHPWm2ECWMYBZgOg4B/SrBBOCDtI561XHIK5C+vPWpYyFJAOewNQ zfmH4+bjrjrmlBRZRuQsBjKg7f6UoG1gew9OKVp0so/tsvz55jTHf19qLlppm5bW+rT3kEO iwNea/PbHyrZ5tqLGp/1jZOOMgY702L4a+Pb97W58Va7ZPJbbiEe/REUseWGwegHXPSs/wN 4m0bR/G9xf+JtT+zC9tJIzdbSREGGFUYzgAZOfWvOfi34Yv/CV/p6x6+2q6RqEIktbwDAZB xjjvgjPrwaLcqujoc+bQ9duvBWj6cxN/wCPdAtYmJP7y4BYfl1pdG8JeBNb1RdOsfiJa6hd GJnMdnCWCqo5JJOOnrXyYbmdw0JnYqp4JJIwPugenWu2+FGoTaV4n1m9il3NDpU55J7lRx7 8/wA6m99LCR6NrFhFZ63dWUUrSRQytGGIxvAOMmsa/XYpbYeT94ev/wCutjUJHm1CaVurvu PHPP8A+uomt0kRFkB298d8UnEcZ2krlzwfpuj6h4d1F9a04zW6XQPnIwRkIXBGRzjnp0rp/ wCx9EaBb/QPDFpe3tvtSFXg6sAAC2TtIAFcfZxQ27SIlvHKJEKnfGrDPbhgR6dqzf8AhJvE 9r4nsYPDbm2LkQtAoQMxLcgqF4XA6n3xWdjeMotXPU/C+hSQC61K/Fw80ziGQXFsICrKMFV QZwuOmOor5ento9Q1u9MNybezM8jIkhJON5x9ePX1r67l8Wnw94YjvPHM1mZMmMva7hvP8K qDyxA6ke9fPnia78KN4sGqeG7O4S1uyZbt2BZEkY5IAHIHf8adJu7Y6ySikuhhaZoscakW4 B9T6+pNatpYeZIEkBYD1HSuohihlto5Uj/dSqCjFdoce3rT009U3fIEx2H8VKzluSsQoqyM RLJgcI2e3Pati2t/JiXfhz6DJzViOJEAYrwD69TVlpFCZC7dw4JNU42OWrXciqd7cNsABzh eKjRgkpjwSRwcjrU+xmlXPRj09KYI97ksuNvYHk0mccpsi+Y+mBUkEcUknLAHJ42/ypkiZL YXbnFJGPLO7JyD0BxSGtdTcs7NpXVZrZZkGBjP3R07dOv4Vv8AhG18Kf2ikl3fTw3SMGigu CqRk5+6T0fOe+KveDUsr9mmW3kD2xAk85QygY49+cU7xH4Vklvrm7tdNxayPkSQv5uAf7yH BX8Mipclsd1OjoptXOnvdZ8LaBcR6fPdW8D3I8xbNE3NIo4LgKDx2ya5PXPGH2IxJ4a0W78 TgyNHJ5C4FqQR8rscYOWGM8AZ5rhPC3l6f8dbiw8QBbi3ngiFu7MWTaowAD6AluOxNdf8Qf s2leIrax0fUDHDr4eG4uo5VHlyoECIG2kfdOSO+OTxVextLk36nS6ia2sW/wDhIp7fRDq3i eeHw/xscj96d+DgJj7/ACOCPzrN8EeL08T3+pRW8Ur21unE8/EknOAQM8dzivI/EFr4lmtb XT7nUzqbPZrM0kGHDpFMyrIpxnoTnHBqDwXreoaN4b1DWrCWaG5iktvOXC+Uys4Ugg8/MG6 jp61pLDO10RGp76bPoi+mt7G1lvLuZYoIV3yO2TtUckmvGfi5rNne6Ro402RLq0uy0yzKvB x02k4Pf0r1TxDdQP4E1KWWSONriwmaNS4Bb90ScevrxXzN4uu7kN4d0+TckEelQCMEYJLZL H35qKVLmjzeY67dynaKqy4ckSuoYDHO3sc/ga1ba0a7nCRoXPcrxx9axLUT6k1rIuU8mzlZ inbaWPfqMitq31DU0+0zWlz5MNtaJdeWqrtDEZK9OQa6p0Wvh/rY4mzo7XRdsMbXLBiONo4 A5rWjgSFnCgKD2FclNr92boXUM0nlC7WFopB8oBU5A49R1rs0YE5wOma55wlC3N1MnfcbGu QM9uDzxU+CFzggZPbvSRqBtG3HfnvTiuWwANp6fWsLmTbEKtnlc+9FSgZAPl598iiruTY5y 31KVmRshQSCFz3rWivQcOVzz14x+dcjBKBLtIZSOR3PStVb5FtkZsEL0y3616DRco9Dofts yDzIVV2A3BefSmXW+SzlnLu8sx3ksckkj/P+cVmQXYMiMrBWyQQB/n2rSkuo3i2sF3ADK98 4/wA/n+VJENONkjzzVJ7u0mMqE7lYOpPYg5H616h+0wEPjDw/d7R582lRM3oeT2rz/wARpG 0DN6pmvT/2ihA3iPwlGx2SnTocsRn5Of8A6/51jUO2m7nz1eWn2dI5N6gSgOFPVc54P5Vte AoY5/GduzNxFDPKcDusTY/Ws3VLxLy8kmWPapOxB6AVr/DuHHjmASZXdbXAU+p8puPesIq7 SZqel6PbRWunWZ8lEcwoGYdTx/8AXrcjc7SM9FyAKpRQlrW2Cgf6qLB/4CPStBAFTYAOQP8 AP+f8Mbq7SZwVNdyAr+7b5SDnGc0rB1ONvUdcV0vh/wALX3iNZJY2itrCAk3F5cEJHGO/Pc 1l678TfhT4MYWuk2MvjHUUHNxK5itQQccdz36DHvSautRxpvoUdpLrsfvn5anwArDePbd/O uZl/ab8RLIqaV4Y8P2EQPCC1L49sk/StCx/aannby/EvgjR9SiPXyE8t/frkdKh2RoqT7mu WwuSeD2z0/xrPvgZInfJXjAwe1dxod38NPihHs8H6m+h64F3f2Xd8bj3x6/8BJ+lcvrulal o1/Lp2qQNDcoOjcqw9VPcY/zwaFrsEk47nkXiJ7lJpGJJz0BOcV6D8RJDd/sxfDi8ZlDr50 TFuScZAH6VyXiSINC0jEjnp3rq/Hak/sleASpYAXM6kBc55fg+nSrlsaRfU8KQu753AEKWO wDAwOvFdl8N45Jdb1m3HDXGkTKAOc/MhriI3bbu2B1xj6V61+z1p8Wo/GRLKVQsVzY3K4PJ XADf0rLqbI7K5iRLycHh1IU56dKjdCq/I+CMAiu4vfC1jYyan4l8ZaouheH47qRULj99c4Y 4WNf6/wD664fUvj54c0ac23gjwPZFVORd6kfOkk77sDgH8eKtqxzqLepJC8kPEX7tz/GBz0 7elX9Lih0mzvtalkAkC5jcj7vqfr6fWszQf2ko7+9Fn428H6Zdaa7bZJbSHbJGp7gHrj6g1 3/i3RNLuNN0vxB4Yu1vfDt2A67eduemc9uo56EYNZuz2OiHu+8z5w8W+ItX8Ta9Jd6lMfKU 7LeIcLCnTGPX1PU16DoumRW+nQqFiJKAs6D/AFnHBrV8I/D7w54h13Wo/ESzw2VrbyXm61I DKqHscHtnitgeMfgroVvHbx2Ou3m1chZJV5HuQa00USZ80zLVpY8JE7Y7jqv5VGwIzkZPYZ Gatv8AGT4YRuyWvw+uJZSdq/abzgn3xnFdt4M13wv8TND8UaZYeGLTRdT02MPH5R3tjBOck Aj5gQfY1mmiOR9Tz5o96gFTuJwBikEIDhC4A9T1rqLDRtO07Qf+Eq8ZagdJ0NTiPjM10392 Nev4/jXIX37QWjaXNNb+EPBmn28EWFSfUFM0spz1bsPpmraXUydNyZbCBiTxgjKnuaa4XkF cE9Bwat+Hv2hPDGv38OmePfC1laW0x2/brZMeVnocDnHuDXU+LvDFpolxHeaZdLd6ZdorQS qd3BGQCw6gjofr71kxypNI4bYQ2cE57kdaikEdvBJcTMVijUliAThRyTxzVxkXdktwQeD/A FpygbgM5BwT7ipVk1cy1R0PgbxZbW1rFbDU7ZLbVGJslnhZlnfHzYIHAxgnJFZ+oa/Npvi7 UNG067ELRHc2nzSHYhK5yhfjnkjnvXk9ut3p8mo6Pal1utBuBqtntUssyZLFPb92W/EV3lu w8UaHd+M7+8tUunXz5I1kG5E4wM4yAoAHPcVtUoxhqehTk+Wy6DNU17Q7jUoV1vyl1BMuii Nt7LnoSvXr1r1TSPD3gzxP4euNEthFcWULBJVUn93JtDEEEf7Q5r53sLSyn+IV5Nqus2Vvp 6WSyie4OQQvUIo5Zt2flHqM1uv8QpjqUH/CM6tfLdXZb7QkMAjlcqmFYsQQAAAce3PeidOW kYtjpzV25nvFx8K9GEEDWjtFNbW7W0L9TGhHQHrj2rlv+FWaNFbvb3NjIIpF8t9n3Suc/lk /hXIWHxG8VeI5fDttD4ontLjUNLle6S1SIbZYyP3gypwSMkr+HFOsfiH4vbR9P1C58Qzu+t aTdyFFjjC200MYZZIxtwM8gqc+tZezrL7X5nSpQWtjvfEugeHoPCYbW5vL0zTlDmRlLFFHH 8IJ9j7e1eE/G3TbiHxTp8mnx/6F9ijSPyyMZ54+uMVt3/xE8Rf2HcWXiS4uNTste0eZQHjj HkThBh0KAfIckFTk8cZrkNc1S8uNAtJbfV11q3ktC2ZEHm2pQqrAYA456HpjritadGorWeu phVnCS905/wAPyrapFPdR3KIx+zReSwA55I5rqtLh0S+M4s3utyx+RIJkI2gfw56cVwLXkq 6bJbNI00SSQurEDIOenHWtvTLqUXV2Ip5InmvFTMRGCNvrj8fwrTlm9nqcbOwk8PWbhlYyk HaG54O3p+VbCIExtHQdaw9B1C41LSrlZ3/fw74zKmPmIyA2Onb6Vz8Gr66ul297LqMrJdq8 X3VyjBNwdeOPQg+xrP2U5bvyM2egt93pgjsO1KD9cY65rg7XUdemTTknv5B9v3Ojoqhgw24 GQMY5JxXS6NfTXtvKs7K0ttK0DsowH2tjcPqBms5U3CNyeW5tKRt+Y896KfGhMY5z+lFRdl WR5X9rcMCMg7SD78e/+f1qeK7ZlVTkgkEgHpWVGxEqnOcDGWq5E5KZABYnv6V6Cd9yrHTad KJNhIBYknnvW2xC71+XdnJbv0/z+vqa5vTZCXQEBjnqRj8q6i3ti/IUZJ6enFXsYy+I5bXm /cgADlTnd1rv/wBpiVoPEXhaReHGkxgH05PNcP4phkgw80e3C7gSfeu2/aeYf8JF4XUhMHS Yz6t1P6Vzz2OqmtLngTAOgdRgL/Ouh8EFj41sVV2DbJeS2MfunrnFdjhEBJxk44zXS+Ahv8 eaaoXkiXJz1/dPWS0aZqj2a3CC0tuM4t4+P+ACt/wroI8S6y0c83kabZxGa9uScCOMZJ57E gH9feufvJRZ2Ua7QNtuigf8BFXfilrT/D/4NaX4UtMJrHiNftV+wJ3LF1C5/IY9jW60iccY 3k2zgfi58XZfE848K+Fl/s7whZnZHFGObrB/1j/zA98nmvHSr3EihB5kjkKqqCWJPQAdzTS Rt3ZbeTnJPaum8J2wWW91dgJDYwhoSM/JNIdqfiPmYe61k9TqsRHwysbxwXmqRw3h4ePaWW M/3S3QkdDjgetZ+r6Hf6FdJDeRhTIMxuDlZB6g+laF9aS72lkzz03dQPSvUrDR4/Gv7O2qX s2TqvhKfIk7mFgMfp/6DVNWFc8VtLq5sbuK5tJTDPE25HjYqVI7gjkH3r6m8C/EG3+Lfg9/ DPiZo08UaZF5lveng3KDjcR6jjcO+d3rXymcjdIFO3gZNbXh3WZ/DvibTdasnIktJRIy9Ny 9GX6EZH41D01RVlJWZ6P4sge1We2mXZJFIUZT2Irf8fo7fsmeAdrAKLuXv7virHxYt4JFst XtVBgv4Q2714BB+u0im+PlT/hk3wGrkZNxKQO5+ZulayV0jOMbaM+ewRtAcjdzwRwPcV6N8 GvGGl+DfiZb+ItaLCztLK4TbGPmdzGdiD3JwPTmvNwp5f5uDzxgAVZtbd5ryOCHDNORErE7 RkkDn26c1izVHW/EHx9r3xF8Vy6lqcplhQlLe2hLeXBHngL/AFJ5NcUC+7aHHzZ6nG3tz+F d1J4ibwyn2DQIoxFC2WkdMmdh1dvrzgdAOlbHxk8OR6ZeeHfENtGkP9uWK3DrGAoLjGWx7h hVNPdkq3Q8w8vZhOWU4wFPX6/yr374YeJ54PB+reHLsgW6P5kcZOdofhv/AB4K3HrXz/gjq xBJ5969E+Hsri21hDy0MKMWOSeZF71n1TLTsjtdE+JOpeCtbnv7W1tr1pIzDJHcA7Spxnof b3qL406Fo8vhvwv4+8P6ZFpVvrsDPNaw/cEgwSV9Ovb0+tcl4nsTHdyMvygsR9Oa7rx+Xb9 kz4euWyRdSrhjyRlxit2tDNO54EXLPgAlu+e/qK9d+AXjLSvBvjq81HW7w29jJp00ciYz5p UB0UerErgD3ryWUiRl4LooA5GDj3xVuysp77Vba0s0/eXEiKm8/KCSB8x9B3rAvfQ6rx98Q dZ+IPiWTUL07YI/ks7JQfLgj7KB+XPc/lXGhMOBMmQc8DnGc9q7ybxNb+GZPsfh+xhNvC/z SyJl7jnl3PcnsvQDFTfF/wANJoPiayvLaEQQ6nZx3axqMKCw5x26jOPercXuwPNtg+fH3QO jda+iPh34kudU+E1pZX0rSi3u5bGMseg2iSP8iSPpXgFuYi4+1BkiXPyoAGJwfwr0/wCGD+ T4YnwhOzW7Uq3bBRwf6VHUOjO8yRjdkqalBG7cBwCM+1RSJ1JHHcms/W5Zbfw7qE0ErwyJA 7pJFjcpC5GMgjt/nrURXNJJdTjTuywbGy+1zXaxAXEsflMeh29MD+X+eSG603QYLVhYiOQ/ 6Is6x7mkRjkIwHJGSfpmuJg8SeI9LsQ9xcfaUvrBbsLcxq2weZsZkwMgbQTkdMZqa58S63Y afNFbXYeBdQgaNyyyMEcHMTHHIHUHg9Mmun2Ukrtmybjqi1B4K8PapFearrutvawW80kH2O 1hLXLyr1zGcY4IAPfmuX1XWbGW2TTfDOlLo1jBP9oWQsXneQDbuJPCcDoOvcmr8st+mpand 2906SXOrmCWYuRglAV57En16461j22i6nceLNM06G7b7ReXUimdApUhGHzDjGRznjHHpVKE k732Lcrq57LoHhLwp4R8MaNe6/e+Trc8ZcF2wzNMfurgfN1AwOneotR0/wAG2lrb+GlvTBq MayRWKbCQjzIwALAYAIJOMjoK5a68RavqOl2jauTcw6U/lvNCoBiZZGHnsmPmVlAzg8c4FV dau7u8tdWhabdPB4iiSGcKoYLtJAHAGB2zUqnJO7Z1OaUbJFbUPBvifwz4XtL37FcXXkRsj tEplSMZPbqvGfpmvJItRnt70z2btGwyAgPQdxXtuofE7xTp0cvha51Jt9veSWtxfoAJZI9o KI2Bgck/MByFrgdWubjWZZrW5lS5ubedUE+xU8xO2cYwefzoSqR+I5pqKd4nIpeEl4mUBXO WToM5zXXeHY9O1Jrpbq6dJJCkhGfvMD1+uK5FYDJIQTu2T+QOOW645/D9a0tNN0lvbzCUwe ZJ5IYgHacZBxjseDVunPozN2PUNMsILM3bWrvJ55LkkZOSDk/ma57Q7WwhtILC6uilw0jxo oyVJA+bH4UWuqXx0u4uE3xyWhWK4RiBg7sMenGPWs++E7mys9+50viIZ1wCAUyVJHGRnrUK E0rSfmZs686BaHT4bLzHVLfmIqcEHJxyPr+tW7GzhsbYRW64+bJz3Ncra6vrF5qVvpUl2VY tJF9oTAMrK2BnjHTnHfNdDoN9PqWnM10VE8UjQO6jhypIyPr1rKdOcV7wtjbEmBjaT9KKcg jCAMVB+lFYE3PGbfDSfO2OnSt+wjiy6NHlcY49K561x5m3HTHPUV0thHLLIkcUZklciNFX+ JiQAB9TXpR8zU9Z+FvgrS/EFtquqeIJ2sNKs1EYnBAxM5AX647j3FW/E3g++8N63/ZtzLFJ EwLC5j5Ur6kdj04rZ8TyxeCrDwJ8M7aZRc3N3Ff6mynBJ3Btv04PX0FYfifW7jWNTF3IxBn QHGeCCxYcdOmKnnvJpBKCik2eVeLb5jdx2UCFbZQcFxkuwP3iT9enau6/aeH/ABVHhoYz/w ASqPJAAz171wPijaJwxyzZJH59q9B/aedU8R+HlyT/AMS2MFcfXv7VnPY1hqj57XduBUEHP rXW/DqNT8RNLDHoZCD158tv1rmwURw5jBXAbax4b8uldN8OnWL4gaaz/wDTQ/8AkNqyL2Z6 20Kar8RNH0VU3rc3kMTA8fLwT+gNcz+0bq/2r4y3UDqGgs4BbxqPTHH4g5rpfCVx537QPhx ZM4F709D5bf4V5t8cI5V+MPiBpZC5Nw2Aeqgs2B9P8a2lorGMFpc82K8A9CDjFeg+A7bz9L nhBG2XUIMg4P3Udv6158uc78bsHoTXqHwwWL7LeF5FWOC6ikZm42gxuMn2yP0qOtjTu0aOs aVE0LOqKW9q7H4Bjz5PH3h113RX2jNJ5bHgsu4f+zVnX3kT2xlQh4yuUZc4YY7Vr/AGP/i6 esqPuHRpgwzwPmWt5LQ56c77nzXJuEzoRghjkelPUo8BXbyv8X+IpbvaNTuSp5Mrcr06npS gof8AVEqDxz3+tc7OlHt93cG/+BHh2ZmLSW6hCc5yAzJ/QVf+IYI/ZT+HxUZImlP4bjmuaj cQ/BzTLVwQ7M0gUccea+P0rqfiBhf2Wfh8PlIzMSScEDf29a0ekBdWfPsRj3b2LD0AAPt3r e8K24l1zzEYM1tBLKB05C4H6kEYrBjgErhV2qWbaCzADPbrXS+CVC6zfAgECykUMP8AeXms t2Uh+r6c0SyF15xjryOK9a/aChI8CfDNlXldJRRjGfuIenXtXB+LIUR5EU54Oa9A/aEiZfA Pw4uEx+70yNCQ2Dyi/wCBrWW2pmj53OSoVuTjOPSu4+HpwNZXDBfs0eD2P75c1xHmbfmG4F hyDiu38BErLqyFAPNgjOcA8iVOnpWJpa50/ihP9bgDlyScYwM/zro/iAAP2U/AAKBiLmUhs /c+ZuR6+lc74mAKT5AIyf510HxFAP7LPw8DEqvnTnjoDk4zWt9DGJ4HvOVwNq46A9T610/g rnxFLMSGFtaXEoJJ+8YyoP1G6uTBUcDr6kV2nw8RX1LVyzD5dMlwD/vx1l5my3Kur6Y0QkD LkgZ/SvUP2jflvfA5UEOmhQ/THP61x/i6IIzhABgdehPHtXY/tH5+1eDyFBYaHBhg3I4PGP T9a2lsI8MjCM6b2PlLkF8dT15r03wAVXQruMKQv9sWxBxyflavMbcETqJUdY8hnxycZ969b 8HJpZ0W6fSzcPajVrVVeYDdnY+Rx+lYLf8ArsV0OwedSWBGOOSOaSaKO4tWhcExyqUYZHzA jFVg8ISSIxM0rMPnB6DnjHfP9KsQFWCqmSMe/Ss43VmcUVqUY/C+nB7T5ZP9GjMUZH8Kntn rjms6+8ImNIdO063UWTzpOX6MjgnP1BJFdlHHtJcg/Pz16D0q2ArYByduDzWqm1oa76GPY+ HtFSW9j1CJ5YNQA+0AHO4jocfmKqx+BEk13S7rS4WOlWksirHIcMqtj5gR6Yxit4ZaVo8Z5 wMCt2zeS0hAV8r3z+tZSqyimk9z08JhZVvRDJfB2jSbf3LLhdh2kfOuc4I9K828fv4R0vR9 TiiufJ1GV0kUKu4tMvK8dM4Hen+NvH1/out6nJp2pTLNYiBxa8LERxvXHVs7s7u34V4fql3 cX+qahqd1uM3nIwD5bAY5wT6c962hQqbyZlWaT5bFjWdXuL/UZ9TkkVbm5CmXyRhWI/liuj 8EafZS291e3kf2mdZBsVycAEdfcnP6Vy0mnS3mpyxW8YjD3hiCH7qZGR9O/wCVbcFlfabeR WFheTQ3LXTW7GMgK42g85zyCcfnW06U9Y32OJu5sX/hK3kUGxcxIZPNaM9CfUZ79a0tO8Mx RMssxZyDuAZuAfWsmy1LUE1Czae8edJbuW3cOAFwOmB2IOfwr0RUVAcjoa5pqcNGzOSdjKh 0OzikupERg15/rCGw3vg/406DwXp8tmltpk8k0kUvmrbNhJFOOo7MfpWvsGzP3ugxUGHWVi Bg5yPXNRGTtZsUX0Zht4bshcSF1mjkeXzDn5SreuK07KyhsrUQQqAASeDyT61uRX6zhE1O3 +1IpA3A7XH0bvUd9BYIy/Ybh5oiob512lDnofenJyfUtpFZASgyB+lFDLIWJTOPaioszGzP Frd1WT5gDnGB/OvaPgb4fttT8bT69qAP9leHojezs/TzP4B6dice1eGxSiFgSp3AZyO3FfS GtQzfDb9nrTdCjjYav4jxe30g6ohxtGe+MoMZ9a73K0TqijgbrxTN4o+O1rrNy3FxfeUoLZ 2hsooHsMgV1Wr20lldLFKNgWGP5SOuBt6fga8TIaG6SaKR1kjYSK/8QIOQ316Gvp3RhpXxf 8D215pFzBaeMLBdt5ZuwXzvVl/2SeQexJBrnpyV3cdaDcdOh4Tr0RutQgiU5eSVYwMY+82P 612/7UUyn4gaRpqyIWttPi3r1wTn8uK7DRvhLqOneJLbxN49lttG0DSXFzK88ykzMpyoGO2 QD6npzXhXxR8Xr45+JWq67CStvLJ5VvkYIiUbUz9Rz9TW1SwQVkcWTtfahGCMc1v+DMJ4ph uVXcLe3mlbB6AIRn9awwm9E28A5BAxke9dN4UsJJIriZCV+0stlEwP3gcPJ+AUD/vqslq7F +bOqsdYGi/EzRNakmKx2uoQySMD/AWAb8ME1N+0dpYsfjNqEyqgjvYo7qNkB+YMOSfxDCuf 8Sw7nZwflfnjrXa+L7lfiN8FtL17cZNb8PR/ZLxf4mUY+Y/hg/ifStpmcdrHg+ASqhg2a9K +EU+3xBqGmsynzYknRSchjE4JGP8AdZv1rzUxyRuWIwR2PWtjwtrk3hrxPpuuQo0htJgzxg 481DwyfipIrNlrse6a1GIJ7iLOzY7LgDtng/lWh8Hwum/8LB8TSsBb2GiPH5hGBuYEgf8Aj tdP4s8KjxVo2n+MPAUT6vpuoRKzJEA0kb4wQy+vYjsRXEfEK6j+GHwXfwHLLG/ibxLKLrUo 423fZYBjaje5wBj/AHq6pzUopo5YQabufNqn7xC479c09SVA2gsSOmOTUaFhu9x1/wAK6Pw tY+ZfHVLtGe2sSrKh/wCWsx5jQfjgn2FcrOlHZ3kjx+HotNMqsLJI4GKAgFguW/JmIruPiP sP7Lvw53BWJEu3d1B3DkVw2oW8tvYBJW3ykGSRs53O3Lf59q7n4ps1p+zV8M4WQjdFIWKnG AcEfnkVpJe6RGV2z5+yWXEmG4IUgYwRXT+Bgf7bvBux/oMvPqMr09q5hcfZ8EnKjPzN1zjo K7X4WWy3/jCTTyfmuLSVUUevB/kDWK0Zqi/4wYCafjaCWHTivQ/2h2I8D/DoHdsOloSP4T8 i4/GvPvGULx395E/BSR1wfXJrvv2ld1vpHw/0/PzxaSC0fXoFGfw5raS0Mkz55KhwoPIzgY 6/hXaeBd5OqDcHHkxZ65H71elcUi5yQQMevau/+FNnJqWt6pYR5JktFfGf7sqn+tY21Rqjo /FBXypSHyDkc9a3viK0g/Zc+HWxyoLTbuOvzcfrWB4vUqbhCwX5iP1rf+KRNt+zJ8NLYgZl Ej89geePzrTozGJ8/wDAcbTj+LOa7H4cuy6tqqDB/wCJZL1HT54+lcZkHt+BrvPhVbR3vi2 SxAbzbiymRO5JyrfyBrOxsavjIt5kwJPJ/Pius/aLkKa14RdSQv8AYcA2EZHIOTzXMeOIjF qNzbNlGWYpg+ua6T9pdhF4m8M2QYCSDRYAeORjOK1exmmeDhisvzdOcn1r1b4fpKvhydBjC 6xbA85/5ZsR9f8A69eVowEmBjBH1xXsXwoiF54a1GIcvDqtrKcjOF2OOay2kjTudbYWyXN0 QX2qnVh1/D9K0V0+SICVgzQltgbPBbqR+v8AnrWzPZ2FjaQvZukkki5cKuCPasmW4UTEEj2 HpWCOW1txwWRZgCOME5Pp/n/Pqstyw3Q4UBtuTgdvftSm4Q/Kz7zgj149vw/z0qu7o2SBwC pPvRsa0oOpJRRZhZgCWXawPT2pmta5Ho2j3F9OPnjUkIT98+g96QMhillZvmRSwI9Bk8ete C6x4o1TUpIreTUri7tZI23eeAckdGA7ZBHA9BSVOVS77H0M8R9UjyQKviPxBe+I9Sa/uGWF zF5W2LgFO4PqKy4VkuplieaRoyoRgWJG0dB9OlJNbsL20hRz+/UHIHQliP04otROk7IXEbY +RgflfBxkeozXdGErbngylzPmlub0EMS6gsrTSHeQr8noAMflgY9MfSvQodE017GAMHYwsJ lPo/r9a8uaeU6n5KuyyCby8cAFfUdwcEEVuaPrmrwWcMhvWnRjLD5LgHlVyrDA9sH1qpUqj 6mR1a2Ogalqcn2eYzTJIsjqCcK/b8fUdu9dFPLDa281xMQsUSs7sMnAA56dfoP615n9tv47 a51SwvGiZ7cXDuhVmVtwHcfdbpj1FWbrWtXW01S3nvHk8pIbtWdV3AMy5jJxyvPpnn61lKk 5NaiZ6CtxFcW6SQuXjcAjIxx/n/PooBDFSDnBJplqsb2sDrEEBVcADp7VayAhXByw6ntXIB BEqyCMDlQff/Pt+P5AUeQTgHI7Gp/lWIDHOemf8/5/GkdM5O47ccf5/wA/zpE2YxUJXIwB6 EUVKtqWUHC0UtOxWp8+wyZXODz3HevR9J+Jk2oeF4vBviyVriwtuLO7k5aEdArH0xxn04PF eexR9BGACOxOe1MuLfLsQAMjJNd90zQ6rUNPNuTLAyywNgB1Gfy9qxYb24srvz7e4ktp4yd rxMUdfbI5FULS/vbNBHDKTH/zzPIq7/aMMq5ntyvOTjms3SW6LUu5LqPiHXNVjWLUNYvb4A hgJ53kwfYMTg1jyNGXcqS3u3GTWop0h2wLchuuQWGffr+FSQzWUe77PYJv3fLvXOB/wLNHK x8yKmnabNehZH/cWhPzzEcf8BH8R9AK9J0i3hjjSSC3aKGGMw20ROWRCcs7EdXY8n/9Vc1C t3ezJcXDsxH945x/hXWWHyRKuNqkYrWnDXU56tS0bIpaxZGa38xQJCM/niud0HxBe+E9Xkn CGW0uB5VzAeQ6+v1HP+TXdCISIQCF5rltc0YnMkY3FueBW04NrQyp1OhkeJdHtrrZqnh6OO a1kGdinDRn0x3/AKdK43DxljIpXPTcK3vLvbG53W8jIT1HY/UUySZZwRdQBmJ5IrncLHTcX Q/GnirwzG0Oh6/fadFIdzpazsiufcDjPbNY9/dz6jfTX17dyXM8xLO8rs7sfUseprVS30x3 /wCPVjx6ZFWbRbaEo1vaBXU5Vto3ZzwcmhRa0Q7p6sz9P0Ke6ZZLqT7JZ/8APZ1JLgD+Fep PT2969E0LTEaOLZCIbW1JEMOc/MesjerH9O3AFZ2naTcXk2+4yT9c12scP2S2CRcMBliKuM O5jUqW0RteFvBOmeNdavrHV9RlsrOytGuZZIEDMVXrjPTjJrzv4z+PtN8V6hpGieHrSW00P w/b/ZbVJsF5OBlzjpwAMVs2Hje/8KajfT2EImN1bG3IdsALnJ7c157faxJeTGWSxgjUnhIk CqPpxTkmOlaxzEbqrEs+Dj681v8AgjxQfB3jnSvEgt/tKWc26SHOPMQjDLn3BNRNcZJ32iE Z5J7/AKVZiePJP2cJx6A/SsnE2ufTFxoPwg8a6ZN8TG1zU7XSzKZbiwEShy4YblAxnBPp+d eC/GL4hw/EXx2NVtLZrbTbSBbW0jY5byxk7m9CSc47cVmjWL6GwNrFM4gzny93y9c9PrWW1 1ljvsUJznoP8Kp32ZGlzCL5POMnoT6V2Pw28WxeCviBp2vXULXFohMdzCpGZImGDjtkcEfS sv7SS3Nooz1FXImjkUM0YUjnG0VLTL5ktWfUd54E+HPjnRZfGlj4ru7DR7hHu5YjCodVGS4 AbkdDxg14V8X/AIiaZ4uudI0PwxZT23h7Qrb7NarONskmMBmYduAOOvB9awv7f1OC1FtFfz tBt2+Xu+Xae2PzrGbUZ2P/AB7sT0GTTd7WJ0Rz+SFyByTjNdP4K8Unwf460rxItus6WUweS FePNQjay89OCce9V/tjOwzarj0z/wDWqzHcNsI2hcEcY69qloq59I6nbfBrxfa3XxKbXdUh 02K4VrrT0gAd5eDsAIzzxnHHXmvn34o+OZPiF8QrzXUtjbWgVYLaEncUiThckdzyfxqF9Xv re0W0huXNuG3CIHC59cVnvqlxlwyH5jnqOf0p6sSa6GLEreacoMYx1x+NekfDbxlp3hbVZB fiZ7fUYvLuCEyIHQ/u3A/i757jPeuRGqzvMXaI7mGCSeo/Ktewae8lQ/aGjbOORmpcWUmj3 u7u4ZDKsYAkjZNyg5ADrvU/lWDNJIHZjghjWDoi3lo1091qL30lyY2LsMHCggDnPYj8q0Gn l3NGW+Tqe+P8/wCfWoatsc0tXoaiXG85IAOOMDPNWHKqvPPOfxqtZ4MYZdxeTAUBc9en+fe uoHgPxpe2iva6K6xydGlkWI/XDHn8qyab2PewlOOHp+0qbs4W4vZTclLfAjU/Ox5yfT2rnV 8M6VNJPqUnmhVmeRFUfLnHzEAevP5V2ureG9U0KQWuo6fLaM33TIvDepBHBqnsEGmlVRVQK cFR27n/AD/9eqjpKxz8yqzbktEjw/V0s3upJ7CXdaI2QyZHB4zjr+ldC2i6PNpMGnwX5a6t UE5h2nksM55GP/1Vy8UDto11IUyAAd4PVS68EV3+kxbfGLL5eFfToCgIwDjOcHvjvXW1yrR 9/wA7HBI4oiKO7Mz3Lq1t8uSfuD2Na2mppgktYxcOwExdI8nlu5+tUdetkP22W2wYkvF3Y/ uDKk/QNT2KRCwdFj8trgRk9CDtJBz7VXK20rmV7HX21r4bK38QviUnbZckA7AfdgMde/ati TwxYXeWkZiGgELYP3kHQVleBLK1XwndT6gqO8LSLNk/dAB3fnz+daPgqeeXwnbm5DYQ7E3/ AN0Hj/CsKia1u97DNyNPIiSBCSsahQTySAOKBvcdCV6Z9alOHQgrkckg/wAqkWP5QANvYH/ CsGJjIkwo4+bsT6UjMPNCA7h6EdKlYuExkdOB70wL+8Hr3HapsNK5YQMUBXp/uE0Ui8IAd7 H1BxRWgXPn2KP5hukAYgHAHShjuAJb5vYdqgE65AjB2hRwO31zSPMCmNoOeMA9BXSjRtDop IinDgk4zxV+00+fULqKC1gkuJpThIoVLsx9gOTVvwH4N1rx54vtNA0WJTLId8szj5IIx952 9vbucDvXt+s+N/CfwatZfDnw5tYNV8QAFL3XrpQ+HzysY6HHPTge9NtLcEupzej/ALP/AI7 1G1S9ubK10W1YZEmpTiIj/gIyfzrXg/Z/nXdHF498LTzjoi3fOa8a1/xp4s8V3hm1vXL2/Z sttllO0fRRgD8BXPiRlLiMCQv8oyOeucj3/wAajntsNRR9GXfwY8d6bZmWLS4tRjHR7CZZQ R644P8An60zwz8P/FGrauunyaXdafEpzPdXUTIkC9WYlsA8dPWvFNJ8a+M/Cs4/srxFfWBA B2RXBK46j5ckYrY1z4y/EjXNLbT9U8WXk9m334htTePRioBI9q0jWstjOVKLe5718UdB03Q NZ0iz0hB9n/s9VVgcmQhjlie5Oc/lXEy2iyxKrRgEtjOOn+f89q6HxXq/9ry2l2SAsKiJRt wApjRhx+JrFSXd+ZAH+f8AP9PRw9pLU8+teNS0Tm7nw7bzPlVAbvisqbwqA5wTtIOeK7zg7 uBnj86eVRIiwwQe1dM8MpK6G69kedReGW3Y2AgDsK2bDw7aoqF1PJzkj+ldPGsTiRmBywxg D/P+f0I1KbehAzwTzWSwyUbj9s2LY2MccQYQjHvjP+f8+tSmxcIckEkfNx146f5/xq4AsMI KoVLdQT0/H/PSraor7XbBz0B6/X/P/wCvJ00kc0pyTuefanoHmyhpPvN2A7+n8qyh4VY/Iy BdnJNej3VqokZ1GzaPvEZ/Sstim2VXLMznGQfvfhXK4anVTqtnEHw7GDtxknuelM/4R84Y7 OMD8K62bAkVl5GOvXd/n/PsxirDHYY5I6VFkjoVRnKHw8VIAXiov7BXLE44JzXYMgCqu0Y9 fTmqyqskzKeB/dP9al2SEqm5zLaAnmAMMntitvR/h9rmsxebpekXd6inDPDEWAPpmrEs8Ss FBVSvBPrXsXgN9R1v4S6vofhXxPa6J4hmvFkty8+1yqhSQAOQGwRkCosXG8kea2/wQ8c3Tk x+GLpc8gylUH6mtFf2fPGSDNza2dohxzPeIteW+L/GPxL0vxJe6F4i8Q6vBqNnL5Uy/bX25 AGMYOCD1yPWuQutX1a7ybvVLq4KnH72Zm/maXN3Rs4n0HJ8AdUg0y+vzrmjSiyhMskUE5lb ABOOBwTjjNecHw2c5ClQTW98H/EstvpWuWDYX7Y9vAEj4UrtkySPUnGTWwgARSBx14qb+RE nynE/8I6CM7TgU2Xw1h+FOCPXNd8EG1nIwSB/D+X+ff6VFKNkYAODyOnvS5iIy10OEHhovu ZVxjoB1zV2z0R7c5deBzk10saAOx5I9+9WHVdisfvYzwO1Lnuy+YiibZGi8E4A/SrNlBC0r R3SYLD7wJ+U9if89/xqJEHmKSpPvx+H4VU1a+ayjZ+FOCvTr/nms17zJjo0zu5dbs/ht8Nh 4zkt0uNa1GVrfSopRuWLbnfMR7dB7keteBan8RvF+paoNSu9bu3ujk+YZSefbnj8K9N+Nkk 918M/htdQbjZSaYxJUfL5gYbgffkfrXgUiZTAbLDBGOa2atodc6jnLmZ9S/Cn4tN4y8PX3g zxsgvp4YvOtrp+XKjqCepYdQeuAQay9TJtBeaezAhT8rDkdcgj6g/55rx34bzPYeK5dSZ1V LWyuXl+XdgeUwGfqSBn1r024uWurHT5dpaWS1h3depX/CsZI1pS5UzI07w7pr2V1CqA2lz1 U85Hf8M1py+H9OmNvGRIDCNqMG5xU9lEsMPllCFAyFHbn/P+cVoxkl1ZWIHJyR3p8zXU4ZO 7ucpqvh22TTzBaLgD5wO7dcj+tcfFozC9toCXlAfIX+EHpmvWbiJHQ+WoLDn/AD/n+lZ1r4 fjXU4rlUbywBJGxOPm/un/AD/ShTdmT5luHwvYy20jvHtMvDKDw2OnFWJIILNI4YFVIxgKP b/P+fXZIEdt5eT1z16/5/w9qyr4ySTEggkdD+H+f84qW23qIqowx93jnk+lWVyTgFuuDj0/ z/n1hhQjljztzipv+WeVz949ef8AP+fapGAyWAyGHfHGR/n+X5u2jPckHGcY7f5/zzQoXcF XrgA/5/z/ACp4/hwD1OTn2oSKTsIRIMDA4A7UVMNu0ZQE4oouI+Y3wsmQe3Q0zcdpyflqJ8 lvUV1nw70aPxD8TfDmjuC0dzfxhx/sg7iPyFdZSR7mY1+DnwHtrK1j8rxV4qjE15PyHt4W6 Jkcjg4/76NfPz+fLbTS7WYchmI4z9fwNe0/HvVDqXxE1C1KuI7ZlhjPYIi4wPT5tx/GvFld 2QlAflPmMpPBPTp+NZTldmyWg3R9LfVtSW23iCCJGmmmxkJGoyzY7nsB3JFWby/0+CfyLDT 1SBCQC3Lt7s3c/TA9BXXfCfT7bW/Et94elwt1qNk0du7cYkVg20e+Af8Avmua1fw1qnh7V5 tH1uzks72AkGORMbhn7ynup65rSCurkSK+l2Gka5cGwLCxvHOImP3WbsD/AJzWbr2hX/h/U DY6jBscAMrfwuD0IPcUktqQ2VOWByMHpXrenxJ8SvhRqNjefPr+gp5sUnG6aPsfxxg++D3p yjoSasUu/wANadcBh++t7WU5OTzDg4/FcUkLnHyZxzwRisTS7tpPAGmRkKZY7SLdxjbsmdO ffkVpWxXPLdsc9DXfhXeNjirpKbZqlgZCd3OOvpQzfIeVPy9T61EHO0KvzOTgBRkk9sCuxH g7TtB0mPXviNr0PhuxkGY7djuuJh6KvX+fvXpOpGEbyZyRpyqPQ4+GTG4Bgdw6f0qwsDkna 4yOtPv/AIvfCPRZfs+h+BLrWsD/AI+tQuCm/wBDtGcD8BVeL9oDwHLNjUPhTBFFnBNvd/N/ IVyfXoWszsWGdjVaNHiMT7Tz16V0Oo6Nc6NDYJfHDXVuswAGNik8D69D+NZFl8WfgXKV1CX TddsLiA+YLMoJUkI6AnJGPriuu8beIrPxfouia1ZR7Ultg5TdnaHUMBn25FZSxEZu0SJYbl i3I4Ka5kNyISo3chc889vxrDkTaQXILAnOcggj1Fb2jR/avEmloykpLdxqNvXO4eteoeOfh 5pmuaxc6rod/ptufNeO+W4mEaxSjq3seeRWEmkyoUmo3R4WduzaqBm9DTIlZWZmUdeBmu1u 4/hF4XJ/4ST4hLqM6jBtdHi805HbcMiseb4u/BjTIz/Zvw91DU2HAlvLoKW98ZOBWTkjZU5 GMzhVDLgqRg1BMiCHjBPP41uL8b/hjKyR6h8JBHE/e2ugWXn6DP511Wjw/Cb4kv8AY/CGrX Gg66y74rDUeBIf9k5OfwJPtUOSfUTotLQ8d1VWVXI475Fc9a6ncWHibTbyN2WSG5jZSp54Y d67/wAU+H9R8P6pPpeqWv2a4j7ZyGHZgehFcDfxbdVtsMOJozwP9oUW0Lguh2/7UVitp8ZE u4owkd5p8DkgfxDKnP5CvEwN3Dt9eOte/ftWKR8SNIlIwrabGB74Zv8AGvBA2Y9vGADjjke wrKW5uj0r4YxFTcb12Fb+FQCOfuPxXayEKExnJ4HNcf8AC/C6bdSjcGOpQjPXgRSH+tdBPc 7QN4ywHGOtS9TGtq0jqodAub7wZfeI4AzxWVykUi5z8pXO78CQPxrndxZAFPX3r1jRPGXhz wF8KNHbxVA8mneI57hJpI+SihcBsdxwBxz3rjn1/wDZ9JIXxXroXGQPspOP/Hapx6CVNpXR zQJYHaacXclVbPA/M10aeIvgC4yvirXAcd7Q/wDxNP8A7e+AG9S3i3WTu/6dCMfX5ajkfcf LI5zdtUsxIGc5Ncv4mkIiDBjx/nNemnxF8ACuP+Et1rAPOLUn/wBlro/D3gX4U/EfTr680L XtamtLLieaRFiVcgnjcvPAJqoxtuNRa3PLPBeoaT498By/C/xBqUdhf28rXGjXE5+RmOSY8 +uSeO4PHIxXIan8F/Hul3r29zpyEKcCbzRsYevr+ld3qXw9+B8F7LLP8WrgxbtywwWW9wvb nHX8BWhHrXwY061Fm/xS8c6jCi4EcZKrj0GV6Vpp3NThtM8NxWSS+HbQtLLcFW1G+Py7kU5 8qIHnaSAST1IHQDnoi4uNTZchPKGCijG3jAH4DH+ea6Dwzf8Awl1vXJLDwrbeIHukgkne51 CYYIUZOcc5NM1KG3i8RXZs0CR7geB3wP1rGemw3O0GupTEXKqD09BVlYyBjp65pIkHmYJIY enrU24ogB4x2PXOcVk2YCNGqkDDZPX0q3AWKBMZHHP9KqSSqQhyPerMcuDkDC98U9kHQsTs QrLux+HNZrhmYkgH3q5NKroB0CnB96pnLsxyOuck0kIYiFvnPH+Gae3QsGIbnOe1AKg7G44 oOx8DcDgc+gpAtxNx+TGTnqQOlP5KcxnGTkEf5/z+VRggZCnknI5qRDwMbsg+tUyiyWP8Iy Mehoppy3PlMeOuRRU6hys+WeOx4r0r4GzRQ/Hbwm0hBVrpkH1MbAfrXmijIz0rT0vVbnQte 07WrLi5sJ47mMdMsjA4/Hp+NdhotD1v4yxGD4o64ZEcSNcOSTnkZ7e2CK8vmkL4EY2Lggjr kfWvd/jMLfxTp2mfELRwZbHUoY5HCH7pxgj64GPqprwWRsoSBkqePTHf+lc7VpO5qtiOG7u bK8hubS6kguIGEiSoSrIwOQQR3zXt+lfH1dW0ldH+KfhK18VWKfKt2qCO4TpyT0J75BXrXh +wJkOwU5+YDB56/lSzrGJAQhjjccbjz054q1dO6Jeh9AD4ffCbx2rzfDnxsumX7D5dK1fK8 /3VZsH8t1ZGj+FfGPwf8bQ6t4j8PXH9lOkkFxNa/vYZI2GPvDgYOCN2OleH5beNrhADw5/z 1r0Twf8AG3xz4OaKCHUjqekniTT9QPnRle6gnlfw/KtVUfUm3Y0NQ1KzkupI7G3litJIjDD GcARLv3nGPx/OksrpgzRk/dAHJr0fUPD3hT4peFJvF/wytjY6nZ/PqOg5+ZeuWQdPpjhvY8 Vyvwy8Pf8ACS/EfS9IniLWyv59wr8YjTkg/Xgfj+XZSmlG6OapFydmds2qaV8JPAtv4y122 iu/E2pqf7IsJR8sQxjzXH4/yA68fL/iXxRrvi3XJ9Y8QalLf3UzEl3b5VHoo6KPYV2Hxt8X yeL/AIranc5K2dk32O2Q4wkaEgdPXr+NefQxlo5mKgkLhfQHPWuapUc3dm0YKCshDvkRRuA LDHJ64rU/4RjUQAboxWbsuRFMcOPqB938efatfwnara6fPrksQaZXMFluGQrgAvJ9VBUD3f PaqtzHdSsHdmLEnvn/APWfeoUW9SpNIxrzSdQ0weZdW5ETfclU5RvxFe9eAdR+0/DaxQyH9 zCYznjmOUjH/fLiuS8AyWmrNN4S1rDW1+pSFm52Sduv6e4x3rqPh5p1zpGn+I/Dt0QZNOun jTPVg6ZBx7+XVwXLNMiVpQaOk8DSG++LGg2TKGP2rzMHsFUtx+Qrxv4t6jLefF3xUyXDvAL 6VdrN8q4OCAPrXsHwczcfHqyYx8W9rPMSfXbj+teRXWltqPivxH4nvrczWsWoSxwxvyJZi2 fmz1VRgkd8qO5qqzvKw6a0OPi0q/uLUTbVt436PIdpbj+Edcc9elaNv4U1zV/OezjS7lUAv HG3znA7LjnjsKuXsV9dbpZi+WOSW71a8G39/onxC0e9s90kkd5EHjUFt6FwGUgdsE1jboyu ZM5BQqSASOY2j+Q7gRsOec9+O9KsxhulnhnaN4j5isjEFG6gg9c5r1T9pLRrTRPjdqEdlCk FveQRXTIvALsMMcD3H514+WDHhScgZz61Fh3PpW78Vt4/+GWm6pqBEuq2AMU8nBZ9pAbP+8 pVvrmvJ9RAOqWzAAATR4x1PzDrWx8Omz4W1G13YD3JUAYPDQnn/wAdrJ1FB/atuAP+Wqf+h CtYvQhq0j0n9qmdV+IekxK+XXTlymeAGzz+hFeBKzLAFI5k6EDPHf8Az7V7x+1WVPxJ0xCo z/Z8YBJ+774rwMnMmOnp7ColuaHpnw2lH2G4hVVT/TYnxnk4ikBP8qsarOIVceZluMVR+HM irY30ijG25iBx/wBc5OfzrRsLY6x410HS0Tebu/hj298bhnPtgGlFamc43mjov2j2Nhp/gH wmrYFjpQmkXphnIGT/AN815Lo3g3xL4j8tbWzCLJjY0ziPcPUA8ke+Oa9g+MP2TVvjbr2vX Ki4stJjisbZG5Rp1QE5HdVySR6kZ4rgvC+leIPHPjrTvDdldTQtqE4EsiMQUjHLuSPQA/iR VMvYz/Fnwq8V+BtCtdY1trJba7l8mPybgO7NjP3cA4wOa4cs5IyOO3tXsfx88TWOseOo/C+ ht/xJvDMX2GELyC4xvfPfkYz/ALNeQyIsYUHJPXJ70mrDTGBXeVVjzIWIAC9STxge9fQPhD 4nSfDbQP8AhFLSwguIIyftrtz9plYYk59B90ewryDwtbIk1xrTqSLHAt1I4e4bIT/vkbn/A OAj1qe8t5GmyAcYxknOcU42buDeljovil4c0ixtdF8WeHbaey0vW4iwt3cuI3XGQpPOMEcZ 4rzPc3l4KkEng5/SvfPHULT/ALJ3w9uWUeYl7cREt6bnA/LaK8EfaHwOT0JFDt0EjufhXcy WniHVbiIHfHpU+PzUZr2SFS8hnkAJcKx98qK8Y+GoC6vrgY4H9kT5yf8AaSvaGljjs1C4BM SY/wC+R/n/ACaylsRPoV8hpzIMKxOVxUgGRvzyTkk9/WoIdzPyMA5HXGDVuVWVDn1xmsmjM Ro0lCnZ0H1p+doOwgDPeoo2IYbfmPA47fhT3Ukb8fKQf8/5/wDr1QEZ3HIIIPf8qBgrnuR6 UByWbpxnmhjxkYP1/wA/5z9KklshdgSMAY96VT+8KjKAdOnSmSMowocA4PT1py/eDN8vQDv 2qlsUiUABFyc9eg607DEHDnj24qNdwU56+np7/wCf6ipeXPAABI79v84/zgUmtQLauFUDdj 2IopFRdgxnp2NFLlLsfK6DjG7BxjkVqaVoOu+IbsWuhaReancKMlLSFpCuemcDj8azUH94A 5r6E/ZjubmG58fx2tw1vL/YokSRDgo6lsN9RmutFpXOO0nWvFHwwhPg7x5od1b6NqSG4jtb lcSQZOC6AH7pI5HXIyOeuHqtlZzubzQ7hbm3YMQoOWGegx+Nel/H5G17wD8PPF8kxurr7G9 jd3B6vIMHn6sr/nXz5bz3NrIXt5WjPfB60NKSuNtp2L8pkgykwIZeikdTUUk0n8RJKjaCe3 FXo9dW5KLq9qtwi/xgcitK18Nwa6jp4dvEeQDP2eV8MfxqHELnOq22EFmyT29qjGCQSAxxw D0FWdQsb3TJTY39tLb3S5DxSJgj0xUBllaIIXby0zhTztz1qRnZfDTxnd+APiBpmu280ggE gju4ucSQNgOD6+o9CAa+rNN8PWvhf4n/ABB12ySP7I2ii9tAOAPODE47D5kP5/WviAEhXJI xjAPvX3VDc2upfBOZjOgvJ/CMccjYOThCc/QZNaQfK2gZ8IXLb76ZmByXJxnOOenv9aWKQR hx1D4BI7D+lMYJvbBzjPOcUscZD7cA+xPWpexPkeqaDpq3Gh6VFglUtDKVPTfJKxJ9/lC/l V280OEWgbyyCOhUcVteGbUHwXYXiHdusoFOOMYZ1I/MVbdt0S5HtivawlGMqdzkrVGp2PMY ll07UUniBWSKQOmD0YHII/EV6AdYl/4SW8v7aAk33kvI+AAm0EHnvwcYrEvtNM8xYfLk/ex 0A9K1Leykjsdr4AxyTWU8O1KyNVPS50nwj1nQtF+Jl9f6zrMGnQvYSW8U05IDMzDp6HAzzX Wap4CsdS0LRPCnga5j192ke5vtRg2iIZbOXIyAxJHHXCivPvBvgGXxr4s8iW5Fppdmhnvrv oI4/QHpk/pyap/E74xl4D4J+HJOieFLT9yZbY7ZLzA5Zm67T+Z7+lcs7Rld7lwV1Y7DVLT4 OeAT5finWJfFGrQ8Np2lEeUh/uu+R/PPtXN337Rl5pSeT4A8F6H4ctcFRL5ImlYDjJPA/PN eC28d1dXsNtDGZp5XVUjHUkngc9K9L8PweEdA1yyhvNPTxDqk06x7WA8lWZsfKvTaM9TnPY AVz80pbF2SOM8UeMNf8ba5JrWv6h9svnjWHzCqoAg6KFUYwK58AJIpY7vYHr7V6h8ebKKw+ KktrHZxWQjs7dfKiQIv3M5wOO9eYrwgMQbkYbdjr7UmNI9H+HRP9mzMFwGvFGB6eU1N1FFX Urc/3pUIP/AhS/DlSNKmZmJU3qjPXH7pzj60ahubVLMM2ds0Ywf94VSZnPWSO9/am2H4m2H ALHTI8DPU5I6dq8BL7A2FwSB74r3r9qhnHxTsCW+UaZHtBA+Xk9O9eDSAhS20fvMHI7VEtz RHoXw9kUaLqJJOPtcZBxg48t+4+tRWOsXGg+IbPWLOBZZ7V/NjEucE7SB0+uRSeAjt0LUcj IFyh246/u3pqW63MSTyMVO0DbnkfWrhsTN2aNHUNYfXPtF3PA0Ms0peRV5BY/ebPqcCvQfB Mq/Db4UeJPihcxKmp3Q/srRg3Xe33nH065/2D61w+haFPretWOg6dve5vJ1iUjsD1P0Ayfw rQ/aG8SWTeINP+HujP/xJ/C8ItwEPD3BA8xj6kDjPrmn5sSdzxlZZXuZZnZ5HlJLsT94k5O fzqZk85dnIYD5c9T/s/wCFVYWCsCpyU5A/z1rp/C0W/VJtZmjR4NOQPsdciSZvliGPr8x9l NYvyLWx0+l6YdPgg0xl3Cyy8/8A18uBu5/2QAv1FLqttFFbEhMZPAI6GtzTLXyYU3szTOfM kfqWc9Sfes3XY/3ZG8luoyc5pq17GM5XdjqPHKj/AIZG8CJg7v7SuGAHfmTNeASMoQALj1J 719AePiE/ZP8AAKKD899cH6cvXz4wVdxzn04xVy3Nkdt8NCyatrZVvvaROGHXI3IK9hEbOk e7OAiA47/KP8/l7V4/8NDnVtcZsZbSJ1z0x8yc17QqLmIMSV2L3/2RWE/6/AU+g9Y8RqRkc ZzSFJCDxwCev0q1t2pGqg46mmLG+SVBye5rMwRGYwIgSMHgECopyeNrcZ5wetTskgUv2zjB PSqzALjIUHHfNNDEG7JIBBBPXGD+P+e9QTvsWOPG4cbh0/z/AJ+gkdwxJPPHTtVOQn5iylh 2HpVJXZBLkMpdBj5cEk9D3PvU0eQATgnOTzVKObCuFX8j0FTBycdeTz6U2rBcsoSy/KTkcZ B/z6/r78SBjuIA74xnPbH+P+eKpBtrkE4BwKmjbIBGCpGc/wCNI0RqxxbowWhyfUkUVLbqW t0ImIGOmaKm3mO7PlEfeyTjNe//ALLY83xj4ptFK7rjRXUA/wC8B/Wvn8HceFIPUe3Fe7/s rS7fjBd2pP8Ax8aVMPyZDXUao1PDVoPHHw/8RfDWecf2hbym/wBK8w8lx99R+PP0Y1873Nt c2d7NaXUDwXELmOWOQYKMDggivYLm5vPDfi6TWNMuxaXVlPvQEEFTnBVh3B5yO9d1rfhPwv 8AHi2/4SPwndW+ieO4osX+kTuFjuyONwPb/e59D61lSmvgZU4vc+aBFlc4AyMAU+GW70+6i u7WZoJ4jujkU4Kn29q67Wfh7418O3TWus+GNTtnHAxbtIjc9mUEEfQ1veCPg/4s8cajDE2m XGl6TG2671C7iMUcSDltu7G5senHrit7GZ0nxz0yzufBHw98ZxwCG91XTx9pCDAdgqsD7cs fwrwpzu/iweSSR3r2L46+MtJ17WtK8P8AhR/M8P8AhuAWNvMpBWVgACynuMKAD3xnvXj25m PzYAXIB7kemayb1KQjJ5sywwDO87VBOSSeg496+kPC/icL44j8LtcF7f8Asb7ADn77rgfyB rxHwlalrp9clj/cWJAhBHD3B/1a++PvH2X3FWrfUrnR/ENprkamSS3lD4zy4/iH4jNVDuDO f1rTzpuvX1jIHBilZSGHJweT2xUFuquWAbGF4yucmvUfjBodvPcWfjPSmWax1aFHLp/C2Oc /X/GvLomKozEj7u1TgcYP61FtLAz3z4WN/wAJB8Pb3SoUC3OnMydc7lb94n0AYMPxFIiAna Gzg49K82+GXjaXwJ43ttWaJptPmBivYh1liJzlc/xAgMPcY719Ma14Kg123Xxd8P5I9Y0e+ HneXbkb4mPUY69e3UGvWy7ERhenUZhXp3tJHmslsPK3sQCp4HrXY+EdH8PHQNU8R+MQ8eh2 xS2TYSGeZ2AG3HUjPT3ptl8O/EV9I8+sQf8ACP6TB89ze3rCNY1HUjPU/pWM3inRviD8UvD HgPw2DF4I8PSm+uZJAf8ASzHy0j+xOAM/3j9B0YzExUeWm9TOlSd/eN74yxQfCv4Jz+H9Fu WlufEN2RLOy7WMOASvH1UfnXyBy0at97tya+m/2otesdeTw49hKk0DxuVkGT3zkY/DrXzXn euwjCfeKjrnpXiyk29TqR2Xw60mbULzV76NmaSysjsOM43nBOex2hh+Nb3w10KXWfjB4YtP L8wfb0mkwOip85z7fLR8DPFugeGPHE9l4mYRaRrFu1nPMw+WAn7jn2ySD6ZzXpi6n4E+DNt q3iDTfFWneJ/E1xC9tpdvZHclsrdZJG6A4wffGB1zTi1ZjZ5P8dtXTWfjh4llhcPHBMLdGV sj5FCn9RXmZVgdrgqemDVm6uJbi6mubmRpZZ3LSOf42PJJ/HmmPgggADIyxI5qASPRvhwhG jyuzY/09QV7/wCpY0upKDrNjlQP38fT/eFX/hhZi88P6i8asZYLxZG47eSw6/XtWdqLM2va eij5muIgAB1+cURRMl76O7/anCP8TtPjwu/+zoyPXHPU+nBrwFQNoUDOefrXvf7VLf8AF1L UF1bbp8Q24yRy35V4SCW8tACMDO7HWiV7lI9A+Hw8zRtQcp8pvIxgL/0yfjNNeNxYeXA21n A+Zzwo9a0fhnafbPDuu+UWPkTRTEgc/wCqkHTp1qhYadd6rrFno1gGku7uVIYlLZLMf6Cqh drQyqbpHpvw6eDwN4B8Q/FC6VZJrRDYaSjjmS4YYLfh/IGvmy+mkvr+W8nkeWeYmSV3PLOT kn869y+Pes2uky6J8MdGlVtO8O22y4GDiS6YZZjg8kA/gSa8JdNzABgDjp70SfQuKshqFVj ZjkN+GMfzr1DSNJaws7LTJEIkjC3t3kf8tnUFEP8Aupj8S1Y3wr8Iy+M/H1lp0cAmggzd3C kZBVMHB+pIH4mvVb7Qr9/Et5b2Vhc3Mgmbc0cDN5knc9PWo8xzfLEoQABUjWMs5O1V75z+v /169kTwP8P9cnPgTUrKe31vTNKjvr7UbWQL5JfnawPBbHqOlcnbaTp3wys18afENo4poAZN O0TcDPcy/wAJYfwqD/nscfwV4k1P/hV/xL+JmoStJqOuSm1SRuiqRjC+wMgA/wB2nFWa8yI R0uzG+JHlxfsv+Ao4GLRC+ugjP1K7nwTjvjH518/OVYb/ADMnvnqa98+I6i3/AGWPhtEwId 5bh1PsSe3fqK+f1U7QFXOBkg1UtzRHcfDUA6xrnIx/ZEw/8eSvc/IdRGxX70aFRjgjaK8U+ E8K3HiHVodu4T6TcKp6HcNp/Gvfiq+UkTH7qLnn/ZFYyegp7GaoYyAckDt/n/P9LATaoIIx 14FTLEjqRu57nP8AOnGNRhAPTNZ3MGzPnG2IhcgZyazifmJb6fX1rYnHJCck9ARVEw8MO4x 25zRshrYpONgKjG5iNuT0471DNyck9yc9jU06A4JAGCPaqLl8uSuePyq0J6ajWUHJBCjHP+ e1SCYqFGD0/Wq/nAyHpg+nrSGUbwAhPHJPQVVrmdy4XOCw4IYAZP6VKjMpEZ9enpUQY8ZCn Gc+ueKfFjJkyOMdKnY1TOms8GzjLOAeePxoqXTo3bT42XAHPr6miouO58iqA2Ca9o/ZjkEX x+sBnAksrlR7/KD/AErxhRgDca774Qaw2g/FzStRjIyscyen3omrrRojU8YmSz8X6pbqyt9 nmdTx3DkZ568iuFbUbi0uDdQSSW9yrZWWNyjr+I6V2HjDx7L9sudJ0+COOH7RJLPIMb5pHf cxZ8ZxnovQVyLazZXEJjubQc9SVBI+h61j7JptmnPod7pf7QfxT0i3WC38TyXUZ4/02NJmB A6gkZrE8U/Fz4i+M7RrLW/E1zNZvy1vFiKJseqoBkexrmfJ0eWQf6UyquAAePw5p7W2iqDm 5lIJHAlGD6/w1aTQrmTJNnJdgC3Jbp9fwrU0vR5dQm825k+w6fkhpiMl8c7Yx/Eent6mp4p tLtpBLZ2nmSrwDKN+Pb5uP0rUtknvnRpWYYOMCmo3E5W1NeFY/KitoYPs9pACsEIYHYD95m P8UjcZb2A4GAM3VrMxpiNOB+GP8/0reWJYoFTO3acknr6fhTLqNJIcHKseMGuyNP3dDmc7y KnhfxVDaaVceEdeHm6TcEmKRv8Algx7f7pPPsfY1zHiHwzcaTM8sDCezPKSr79uKmvtPKvh VP19KZb39/Ywm2J3wf8APN+QPYVhKFje5ziSFWBUjGc5PrXQaD4u8S+GXeXw/rN5pjZyzW8 rKG+o6E/UUxk0y6l3SweU3qowM/hTzbaW8KjcxPC5DHgenTvWLi30KuWPEnjfxd4ntj/b3i PUdTjUgCOeYlARznb0/Srvhe7udA8NalqUG6O61RvssZAwBEuGcj6syflVWOLTp/3UdmGIO 3LMzZHpycd/0rbitpL/AEqOAW4hisUFvGFB5O4sxOe5JH6VUYyuJySRcRn8W/DiPRw2b7ST 8mWwSuOv5fyrzMZtgIp49hWTDnbyfX6+1dNBPqGh6r9ssztkHVSOGHoaj1G6sNXuTPcQCGR vvY/piiUdQTOak2KyFlZ1AA5O0n/D8ataNpt5q12Ibd1hhUgT3UoxHbg/xMR+OB1PQVfjst KTDeW85BB2uxI/EDFaN5e3c0LW8aLBbKSUiiUIiZGDtUcDP50lF7BzB410jRbCTTW8OB57R rcJJLMfmklXO5yOi5BHA9q5IyqkXllSpIz9R+NdBBcmOz8i4haQK2QM0zdp235rEdf7oyKf KNM734H+L/Dnh3xffad4suvK0jVrfyjdsMrDIPus3fBDEE9uK9if4LaRo+pWfjTW/HFgPDV nLFdB0hbfMobcig5xzx0znmvmmG304S7xbR8j7pXOK6TUPH+sXWipo13cmSxTbsh27VXb93 AHHHahJoTa0HfFzxdb/Eb4sXuq6UhlswghtgSEyiLyTn6E15tnGMvk9ePT0rfa+sGjVDp8Q C5IxEuT3yT3oN5YSFs6fGvTnyVH8qmzHdHc/Avxf4f8N+Mb618UusGj6tatbSXDZIgfPyk4 5xyR7ZzXtejeCNE+FUOo/FC98QWGs6bZ2bNpRiUgtI/yoT1B9OPUntXzAi2CkFbROOfug1q 6h4z1G80uDTLmeR7OAARwKAEAAxjaOOlVC6uJ2epyOr6xe6vrt5q15O0lzdytLI5OSzMc5/ Os0MoY5PHr6V0L3WmyupexXAGMLGoz7cU3zdNjU4sFbJHVAcAUmmF10Lngr4g+J/AOq3Ooe GLuG0luIljm3QpIGUcgcg4554ru9R/aS+Kl3aeVb65FaK4wXgto1kGBzyBxXnRk0tyzGxRD 1+WMD9KTOmJtP2FcEc5UGkkx6My9W1nVdev21DWNQuL25lOGnuJC7H8TX1PofheDXP2f/Dn giDWbXSZ5h/aN5cXQOEXmQ8DqfmTqRwK+bhHpt0qp9jVMHjHy/hXW6l4u1GfVrm8STyopka NYUPCRkBdo/AVUdHcT2Nr4z+L/AA5qGkeGPAfgvU/7S0vw5aiN78LtS4k4yV9Rx16ZPtXir E9Rgt35rp2uLAbsWKb8kZ2Z61HnTAT/AKEA2c5CDik7tjTRL8P/ABHb+FvH+m6veoxs1Zob tF5PlupVjj2znHtX0/JLp+ool9pl5HNbXCnypY+UlKKC20jvjGR1Ga+arO3srqUeRY26yMc fMnBzXqnhuPWrcWMU32BNMtBOyRwJtYvKoUk8c/dX6VlJNbhOzjZnXo4ilyCSpyM1cIJUsP UdB7f5/wA4rLLF5eQDnqM+tb3h/UIbPUIZ7q3FxFGxyn4YBHuKztqcrTbMuZCQVIHGM447/ wCf84qBycsdo49DzW3rt5b3uqNJbRFYyACScbuvPt2rEeEkSMOCR74xTRqUifNlwFOfQc81 WltcqQyZz7gjr6f5/njUWEqS2M5J5PX/AD/nmhkCqWzkHjjp/n/PrTuyJbGBPA24AqHwTx/ n6/55qo8YE3UkDBFaN6ShJ25xnnv/AJ/z9chjL5yYBwRnOO9axfUwWhcTdIhKrjg5GRT42C FssVyR1P3aqJICrEBsDqBTnkWLczYYZAAzwMUmujK5jt9KuH/suHy/nXnDZ68misvSLhzpE GGQDBxkj1NFRyPuaXPl/axYkrn0HrU1pd3Fhfx3dq5jnjztOPu5GP60z+JQVJzjFM5yWwcC t7G4AbjknJ7lqXaM4bAojBZj9aJA3deckZFPUCXyVbHJP0FSJChOHJAx1qOF/k+Ye1P3lRh RxnkAUrCbNC3jjyF6nPQf59q6OxnjhKbcjnpXKQyENuJJAPX1rbt2fC7Y8jt2rWCM5PQ6aO Qu20FT3HHSlaXa2XAPfNVrSUqo+6Gzx/OnyEnBLbm6Lj616UDle46SOOSRi6qPYVRn02B84 b269DVhiVmCJk4PJXJqHz03nOFI/EE05U1JGqlYpPovzgKM+1KNFfyxlcZOenSt+CQllXIK 960UdBt2gDPGTzisfYFOpYwtO0UiVJGQ9fSu4t7OE24jZQBjPPes2CQKBtbIZwK2reXqoUH iqpU1exy1Kj6HKavoQnYuo5PfpXPN4e+YDaQQc/dr0qcjO0qDnA6VDNFGNhCggZ9qcqKlKy LhW7nF2vhxASGGORj3q3caFEYcjcAfvH1rqFAAPy42ntTpFBO45IHUk9KuVBQ0K9o27nAXO gxwvAgOfOO0Adc1UfRUWYwsfnjHPHB+lekFEVgfvncNpwOP8DVGW0hBWLymI3EIWGexNcjp 26DVc8/bTvJkCswZ8Dp2FUorB7u6dY2G1TjkdPT866trRftszmVHTqqd+lVo1itXdYsZ9c/ pWDg+hp7RGK2k7c7UOV4zjrSrpQBfj5hyRjpXQM+QXKr/AN9UyQgoFCgKTuOKlx7A6hivpr BBkZXjn39Kry6Z85jAHTr6eldJ5WPkYjax3cdBUM8DCJdoG7PXbn8KcYq+o/aGOujiPZuIB xk1GukBjJtAOOBV6UyoxDsNvU4PAptvfMkuMDrke9acqBTRFFojuhIAyPlyPX0on0GSNFBQ YHOa6e2uPMZyEQHrj1HrWiY45gVIJG3AzQ4LoP2hwCaaRIsexg2cg1rNo7FlkVXGOwOefau oTTow+/jHXHepxF5aldgO7p3rnmnFaDdRPY486C0pJK5Y8g460Hw45QlVyvQ8dK7JTxgFeO D/AF6VajjV/lxx/wDWrBVC01uchp+hSxzL8vQ8Z6E16RZIUtVTO1AMcGqltbohztycf/Wq+ qqQAeQP5VMp30JbuW44nOM8nNWVPl/dJ3d8nkUyOVVZcDjPSpjnd8yY9qkEiNGMj/Me/wDn FW4ULDPHHb0qONQPlLHJ6Yq+iJnAyDn60rjK7Rjp+NUblguVxgZ+lbEoVGAznA7fzrMvF3v vQ8jPamjNowJo98pZlB9M9RWfKUUlMMcnFa00Kx7iMknoayLmYRAggkkbvp2rWLurET2MmS ZkmcEk8jd71DPdpu3KcZzkk/lUc90wmkLFcLyOOtZ8lwWYMZVVj0AXr7V1cpkkd9orj+xbb 94Rweg9z6UVj6XPLFpcKeZtwDxgDHJ9aKXKzpSVtxjDwYWX/i3ekKO4Se6XPr/y1qNoPATH P/CuLBc9cX91/wDHKKKRqhhtPAh6eAbZewxqFzx/4/VaTSvA8gIHgxUH+zqM/wDU0UUAQya L4Nk4Hhl0HtqEp/nSQ6D4IDN9p0C+Yfw+TqRQ/jlGzRRQBMdE8B+YXTQ9WTJ4H9pqcf8AkK pxp/gtT8mj6oPb+0VP/tKiimm1sKyHLaeE0+7pmpY9Der/APG6Hg8NMmxbLUkwPvLdpnr/A Nc6KK0VSXcXKhFt/CKrh4NZ8wd1uYsA+37uq5svCwTai6qB/tSRn/2Wiimqk+4uVE0A0G3O VTUGPqzp/hU/2jSQ2Y4rpecjJXiiim6s+4nCL3QyK4sInLMs+wnPAGR9O1W4dV0qHO1Lw59 dtFFOFSSd0yXTh2HvrOmu6sIbkbfdajbVLJgMRz4ByMkUUVoqs073FGnFbIBqlqM4ilPcZI 4qeDUrAqwmE6dgERWz+ZFFFV7abd2yuVWFfUNN8sIhudwP3jGoz/49VOa5tXiRI5J2ZcnLI ByfxooqfaS7mfJHsZEenWiRopd8r1IXk/rTDYIJtySsUA4Vh1Paiiok3YpxQjaYTKreaCrA Dlee9Lb2hh3BmUjOMYzxj/69FFY3b3FyoUWYMm52H4DpT7mJXRREdjD2ooo6i5UZ1zpztGP 3oJ7kjnk1Gmm7XDNIMoBjA7Zooq0OyNOOMRr8h5PGSM1pRFAp3Esw/iI/+v6UUVQNFxLiEt 1k6eg69fWnsyOjSKzBQQD8oz0J459qKKxq/CZtWI4rZWiRt2GYZBC9Ocf0NWLdFN0wU8dQC vtn1oorzXsbrY2Ehie1yMqR1wOvXtVtYEDHB56cj/a2/wA6KKBlxIEyrlidx6bfYH1qzsQl MO2cgdPX8aKKpDFVUwxLHAP933A9fcVfi2KG5OT0+X2+tFFIvoOCLIVwxBcgDIqmRGwYksc +3tmiikiGZF95flsMnGefl/8Ar1y96im2n+Ys5IUEj1x7+9FFbR3MZnG+YJ5MKSm5sKOw6f 4j/OKaqq8ZO45BVM46+n86KK70Qj0ZLOCwhhtFLybI0yxPJJUE/qaKKKuxsf/Z </binary> </FictionBook>