%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>.</last-name></author>
<book-title>Untitled</book-title>
<lang>sk</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>.</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>97c53c85-ee21-4023-99d0-38d0a374a6d4</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2009</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>The </strong><strong>Knight Ok Word</strong></p>
<p>Copyright E 1998 by Terrv Bniuks</p>
<p><strong>All rights reserved, whích includes to neprodlíte this book or portions any </strong><strong>Ibrm </strong><strong>vvhatsoever.</strong></p>
<p>Translation © Zdeněk Uheríík, <strong>200</strong>1</p>
<p>Copyright 2000 © for the Czech edition by <strong>CLASSIC </strong>Cover Art © by Michael Whelan</p>
<p>ISBN: 80-86139-45-X</p>
<p><strong>Distribuce – tel.: (02)83882490</strong></p>
<p>Vytiskla Akcent Tiskárna Vimperk s. r. o.</p>
<p><strong>Řytí</strong><strong>ř</strong><strong> Slova</strong></p>
<p><strong><emphasis>TerryBrooks</emphasis></strong></p>
<p>VĚNOVÁNO J1MOVI SIMONSONOVI. LAURU JAEGEROVÉ. LARRYMU GRELLAOVI. & MOLLII TREMAINEOVÉ</p>
<p>Dobrým přátelům a nejlepším sousedům.</p><empty-line /><p><strong>Prolog</strong></p>
<p><strong><emphasis>S</emphasis></strong><strong><emphasis>tál na svahu kopec jižně za městem a sledoval jatka, která se pod ním odehrávala. Rozbitá dálnice, táhnoucí se jako šedivá stuha zelení lesů. se nořila do trosek města. Mezi kostrami opuštěných mrakodrapů ze skla a ocele zuřily požáry. Slyšel hukot plamenů, které šlehaly vysoko na pozadí nízkého, zamlženého horizontu. Vzduch byl plný sazí</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> popela a štiplavého zápachu.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Nechápal, jak mohou železobetonové budovy tak snadno hořet: Zdálo by se, že i </emphasis></strong>v <strong><emphasis>tomto postapokalyptickém světě budou tyto stavby nezničitelné jako hory. Přesto viděl, jak se jedna za druhou řítí pod náporem divokých plamenů.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Vytrvale drobně pršelo a voda mu stékala po obličeji. Zamžikal, aby lépe viděl. Pamatoval si dobu</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> kdy Seattle byl nádherným městem. Ale to bylo v jiném životě, kdy ještě byl Rytířem Slova, a existovala možnost změnit budoucnost.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>John Ross na okamžik zavřel oči</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> když k němu dolehl nářek raněných a umírajících. Masakr trval už více než šest hodin od chvíle, kdy krátce po východu slunce padly vnější obranné linie. Démoni a jejich pomahači vtrhli do města a další bašta svobodných</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>lidi padla</emphasis></strong><strong><emphasis>.</emphasis></strong><strong><emphasis> Na vysokém obloukovém mostě, spojujícím západní a východní část města, se proti sobě zuřivě vrhal</emphasis></strong><strong><emphasis>y</emphasis></strong><strong><emphasis> hordy bojovník</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>. Postavičky, směšně mávající rukama a nohama na pozadí požáru, končily své životy ve vodách jezera. </emphasis></strong><strong><emphasis>Střelba z automatu sílila a uti</emphasis></strong><strong><emphasis>chala jako vzdouvající se vlny smrtícího příboje. Armády budou bojovat po celý zbytek dne</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> ale o výsledku je již rozhodnuto. Zítra vítězové postaví ohrady pro zajatce. A pozítří poražení zjistí, že život m</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>že hýl horší než smrt.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Na okraji města, tam kde se dálnice vyhýbá prvním domům lemujících tok Duwamish River. se začali objevovat žrouti. Jako kouzlem se rojili na místech, kde pronásledovatelé dostihli své oběti, v místech, kde zuřily nejprudš</emphasis></strong><strong><emphasis>í</emphasis></strong><strong><emphasis> b</emphasis></strong><strong><emphasis>oje.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Jako supové v lidské podobě obírali na kost hrůzné emoce trpících. Tajemná stvoření Slova, udržující míru rovnováhy věcí</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> za které jsou odpovědné lidské vztahy. Nikdo nemůže stát mimo. Když šílenství převládne nad rozumem, když temné stránky získají v</emphasis></strong><strong><emphasis>rch</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> objeví se žrouti.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Jako te</emphasis></strong><strong><emphasis>ď,</emphasis></strong><strong><emphasis> pomyslel si. Neviditelní, neznámí, nevysvětlitelní a soustředění, jsou zde. Viděl, jak dorážejí na bojující a živi se prudkými emocemi těch</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> kteří se pohybují na rozhraní života a smrti. Jsou přírodní silou a zákonem. Přestože je nenáviděl, chápal nutnost jejich existence.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>V centru hořícího města cosi vybuchlo a z mrakodrapu zbyla jen nízká hromada sutin, ze které trčely ocelově tráveny a nosníky. Mohl by se otočit k</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>jihu a dívat se na zeleň blízkých vrch</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>, stříbrný třpyt hladiny jezer a naslouchat zvuku, odrážejícímu se od zasněženého majestátu Mount Rainier</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> ale neudělá to. </emphasis></strong>I <strong><emphasis>Bude se dívat až do konce.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Náhle si uvědomil, že je obklopen lidmi. Snad několik tuctů zubožených zmoklých poslav, zčernalých od popela a sazi. Vzhlíž</emphasis></strong><strong><emphasis>eli k</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>němu</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> jako by od něho cosi očekávali. Ale on sám neví</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> co by to mohlo být. Není již více Rytířem Slova. Je obyčejným člověkem. Opřel se o svou černou h</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>l pokrytou runami, která dříve bývala symbolem jeho úřadu a zdrojem jeho síly. Co od něho mohou oč</emphasis></strong><strong><emphasis>ekávat?</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Do popředí se přišoural vychrtlý stařec. Rukou, tenkou jako suchá haluz, na něho ukázal, jako by ho chtěl z něčeho obvinit.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Tebe znám</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> zašeptal chraplavě.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>John Ross zmateně zavrtěl hlavou.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Znám tě</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> opakoval stařec. Měl bílé vousy a holou lebku, tvář zbrázděnou věkem a drsným podnebím. Jeho oči měly barvu mléka a neustále ujížděly, jak nebyly schopné zaostřit. Byl jsem tam tehdy před lety</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> když jsi ho zabil.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Koho? Ross nebyl schopen slova, jen němě pohyboval rty. Bál se pohlédnout do očí těch</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> kteří </emphasis></strong><strong><emphasis>slyšeli starcova slova.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Starci pokles</emphasis></strong><strong><emphasis>l</emphasis></strong><strong><emphasis>a čelist a začal se smát vysokým, hysterickým smíchem. Nebyl zcela při smyslech. Ani blázen ani normální, něco mezi. Ten člověk žil </emphasis></strong><strong><emphasis>v</emphasis></strong> <strong><emphasis>řece tekoucí mezi dvěma světy a navštěvoval oba břehy.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Čaroděje! Vyprskl muž do syčení deště. Čaroděje ze země Oz</emphasis></strong><strong><emphasis>!</emphasis></strong><strong><emphasis> Ty jsi ho zabil, viděl jsem to! Ve skleněném paláci, ve stínu Plechového Dřevorubce, ve Smaragdovém městě! Zabil jsi Čaroděje</emphasis></strong><strong><emphasis>! </emphasis></strong><strong><emphasis>Zabil!</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Starcův obličej se zkroutil a z mléčných očí mu vytryskly slzy. Bože, to je konec, šeptal.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>V tu chvíli se Rossovi vybavila vzpomínka, kterou chtěl navždy pohřbít a s mrazivou jistotou věděl, že stařec má pravdu.</emphasis></strong></p>
<p>John Ross otevřel oči do světla pouličních lamp a odehnal sen. Kde ten stařec stál, že mohl všechno vidět? Potřásl hlavou. Vzpomínky, stejně jako otázky, které provokovaly, zmizely stejně náhle, jako se objevily.</p>
<p>Stál ve stínu budovy na okraji Occidental Park, takřka uprostřed náměstí Pioneer Square a prudce vdechoval chladný podzimní vzduch. Celou cestu, nějakých dvanáct bloků, od Seattle Art Museum šel pěšky. Přirozeně, že stále kulhal, používajíc jako oporu svou černou ořešákovou hůl. Vztek a zoufalství ho poháněly, když svah začínaly ochabovat. Zmrzačen na těle i na duchu, proměněn v prázdnou skořápku přišel zemřít, protože smrt bylo to jediné, co mu ještě zbývalo.</p>
<p>Před ním se neurčitě rýsovaly mohutné stromy, lemující okraje betonových a dlážděných chodníků. Pod jejich korunami se táhly řady odpadkových košů a laviček, sem tam obsazených bezdomovci nebo zoufalci, které toto město v hojné míře produkovalo. Několik z nich na něho pohlédlo, když se odlepil od cihlové zdi a vydal se směrem k nim. Ti odvážnější dokonce chvilku zaváhali, než se stáhli do bezpečné vzdálenosti. Jeho tvář byla plná ran a zaschlé krvi, šaty na něm visely v cárech. Čerstvé rány na prsou a ramenou stále krvácely, cítil, že má několik zlomených žeber. Vypadal jako člověk, který se právě vynořil z pekla. Ve skutečnosti byl právě na cestě do něj.</p>
<p>Koutkem oka viděl shrbené žlutooké žrouty, připravené ho doprovodit.</p>
<p>Byl Halloween, předvečer Svátku všech svatých. Měl se setkat tváři v tvář se svým osobním démonem.</p>
<p>V hlavě měl zmatek. Přešel vydlážděné prostranství a vzpomněl si na zelenou trávu a vůni lesního vzduchu. Tyto vjemy mu nyní byly stejně vzdálené jako naděje, že ještě někdy bude obyčejným člověkem. Ještě nedávno byl přesvědčen, že je pro dobro věci, aby se pohyboval ve směsi lží a polopravd. Nenaslouchal však těm správným hlasům, nevšímal si varování, která měl brát vážně. Byl klamán na každém kroku.</p>
<p>Na moment se zastavil v kruhu světla pod lampou a zadíval se na potemnělé věže mrakodrapů. Před nim se odvíjel film tváří a hlasů. Simon Lawrence, Andrew Wren, O´olish Amaneh, Dáma a Owain Glyndwr.</p>
<p>Nest Freemarková.</p>
<p>Stefanie.</p>
<p>Sevřel pevněji hůl a pod prsty ucítil pulsující sílu magie. Sílu, která ho chránila. Sílu, která ničila. Vždy mu připadala nesmírná, dnes se mu však zdála směšně malá.</p>
<p>Je ještě vůbec Rytířem Slova? Má stále dost odvahy a pevné vůle, aby obstál v boji, který ho čeká? Teprve střetnutí s démonem odhalí, kolik toho v něm ještě zbylo. Až tehdy zjistí jak ovládá sílu, která mu dříve sloužila. Věděl že nestačí jen zachránit si život. Musí zabít nepřítele, který měl zatím stále navrch.</p>
<p>Na první pohled se to nemuselo zdát tak těžké.</p>
<p>Na první pohled to vypadalo, že to vyjde nastejno.</p>
<p>Někde v dálce zahoukala siréna a její táhlý jekot se hnal ocelovými a skleněnými propastmi města.</p>
<p>Zhluboka se nadechl a bolestí přitom zatnul zuby. Krátkými, odměřenými kroky vyrazil kupředu.</p>
<p>Smrt šla v jeho stínu.<strong>Neděle, 28. října</strong><strong><emphasis>Kapitola 1</emphasis></strong></p>
<p>Probudila se zrovna když svítalo. Obloha na východě začínala blednout a mezi větvemi v korunách stromu se dosud chvěly noční stíny. Chvíli ještě tiše ležela a sledovala, jak přibývající světlo projasňuje a protepluje pokoj. Naslouchala prvním ranním zvukům zvenčí. Cvrlikání probouzejících se ptáků v kontrapunktu se svištěním pneumatik vozů, projíždějících přes Woodlawn k dálnici. Praskání a skřípání starého domu. Některé z těch zvuků slýchávala od dětství. Slyšela babičku a Starého Boba. jak si šeptají v kuchyni nad kávou a čekají, až konečně přijde na snídani.</p>
<p>Ale hlasy zněly pouze v její hlavě. Starý Bob i babička byli mrtví.</p>
<p>Nest Freemarková se posadila, přitáhla nohy k sobě a opřela se čelem o kolena. Zavřela očí. Mrtví. Oba. Babička již pět let a dědeček od května. Stále se s tím nemohla vyrovnat. Denně myslela na to, jak moc je chce zpět. Aspoň na pět minut. Pět vteřin.</p>
<p>Zvuky domu ji uklidňovaly. Patří k jejímu životu už devatenáct let. V tomto domě žila až do září loňského roku kdy ji přijali na Severozápadní universitu, nejprestižnější vysokou školu ve státě. Dědeček byl na ni pyšný a se smíchem řekl, že škola by si měla vážit jejího zájmu o ni alespoň stejně, jako si Nest cení toho, že se na ni dostala. Přitom ji objal a ona instinktivně cítila, že si na jeho místě představuje babičku.</p>
<p>A najednou není. Zemřel na zástavu srdce tři dny před koncem jejího prvního roku na univerzitě. Podle lékaře si to ani nestačil uvědomit. Milosrdná smrt, jak to má být. Byla vděčná za toto ujištění, ale žal to nezmírnilo. Protože její rodiče zemřeli ještě dříve, musela se nyní starat sama o sebe.</p>
<p>Tak, jak to ostatně vždy dělala.</p>
<p>Zdvihla hlavu a pousmála se. Tak, jak to dělala celou dobu svého dospívání. Vždy se učila být sama a nezávislá, vyrovnávat se s tím, že nikdy nemůže být jako ostatní děti.</p>
<p>Uvědomovala si čím se odlišuje, a to jí pomáhalo vymezovat hranice, které nesmí překročit.</p>
<p>Ovládala magii – už dlouhý čas. Zprvu ji to děsilo a mátlo, než se za pomoci babičky, která na tom kdysi byla podobně, a později Picka, naučila přizpůsobovat se požadavkům magie. Postupem času zjistila jak ji používat a pečovat o ni a vyhradila ji ve svém životě přiměřené místo z obavy, aby ji její schopnosti zcela neovládly. Objevila způsob jakým si udržovala vnitřní rovnováhu, podobný tomu, jakým Pick pečoval o rovnováhu věcí v parku.</p>
<p>Pick, její nejlepší přítel, byl patnáct centimetrů vysoký skřítek, lesní tvor, vypadající jako něco, co dítě splácalo ze zbytků ptačího hnízda. Celý byl složený z větviček, dřeva, listí a mechu. Dohlížel na rovnováhu magie v Sinnissippském parku, která pronikala vším co v něm žílo nebo rostlo. Jednou z jeho hlavních starostí bylo udržovat v odstupu žrouty, kteří se snažili rovnováhu zvrátit. Pro jednoho malého skřítka to byla pořádná ťarcha, jak sám rád často zdůrazňoval. Během let mu v tom pomáhalo několik generací žen Freemarku a Nest byla poslední. Dost možná úplně poslední.</p>
<p>Její babička ovládala magii stejně, jako jiné ženy Freemarku před ní. Ne tak dědeček, starý Bob, který si do konce života existenci magie nepřipustil, a možná ani její matka, která zemřela tři měsíce po jejím narození a jejíž život pro ni stále zůstával záhadou. Ale otec… Opřela se čelem o zeď. Nerada na něho myslela, ale nemohla ho jen tak vygumovat ze života. Už uplynulo hodně času a byla schopna celkem chladně uvažovat o tom, čím byl. Byl to démon. Monstrum. Svůdce. Vrah její matky i babičky. Nyní byl sám mrtev. Podlehl svým vlastním ambicím a nenávisti, babiččině magii, svým kouzlům, Wraithovi a pevnému odhodlání Nest.</p>
<p>Wraith. Podívala se ven z okna. kde svítání zahánělo stíny a otřásla se. To, čím se lišila od ostatních dětí, začínalo i končilo u Wraitha.</p>
<p>Ale dost už toho přemílání minulosti, ušklíbla se.</p>
<p>Vstala, vešla do sprchy a s potěšením se nechala masírovat proudem horké vody. Ve svých devatenácti letech měřila skoro přesně pět stop a deset palců. Medově zbarvené kudrnaté vlasy nosila stále nakrátko, ale většina pih během dospíváni zmizela. Jemnému oválnému obličeji dominovaly zelené oči. Měla pevnou a štíhlou postavu. Byla nejlepší běžkyní na střední tratě, která se kdy narodila v Illinois a jednou z nejlepších v historii Států. Nikdy o svém talentu příliš nepřemýšlela. Byl jí vrozený, stejně jako magie. Spíše jí zajímalo, jestli spolu tyto vlohy nějak nesouvisí. Přestože tu žádná zjevná souvislost nebyla, a Pick ji utvrzoval v tom, že ani není, často ji to nedávalo spát. Na Severozápadní universitu ji přijali na plné sportovní stipendium. Přestože měla dobrý prospěch, o jejím přijeti rozhodly hlavně její sportovní kvality. Minulé jaro vyhrála několik závodů na středních tratích v soutěžích NCAA. Podařilo se jí překonat několik universitních rekordů a jeden světový. Za dva roky budou Olympijské hry v Melbourne a očekávalo se, že Nest přiveze několik medailí, z toho alespoň jednu zlatou.</p>
<p>Vypnula sprchu, stoupla si na rohožku a důkladně se vydrhla ručníkem. Snažila se na Olympijské hry příliš nemyslet, byly tak vzdálené a účast stále nejistá. Když jí bylo čtrnáct, a objevil se její otec, dostala tvrdou lekci. V životě není nic zaručeno: vždy počítej se změnou.</p>
<p>Kromě toho tu byly i jiné problémy. Musela si udržet dobrý prospěch, aby mohla nadále pokračovat v tréninku a účastnit se soutěží. Pak tu byl Pick, se svým neustálým naléháním, aby mu více pomáhala pečovat o park. Zdálo se jí to směšné až do doby, kdy slyšela jeho důvody.</p>
<p>A nakonec, problém nejpalčivější – dům. Pomalu se oblékala. Dům byl důvod, proč trávila víkend doma, místo aby byla ve škole a učila se. Když dědeček zemřel, zdědila dům se vším zařízením a celé léto strávila tím, že chodila z pokoje do pokoje, sepisovala, balila a dělila věci na potřebné a zbytečné. Byl to sice její domov, ale dostala se sem zřídka, a přes Pickovy prosby nebyla schopna se o něj pravidelně starat. Ani nepředpokládala, že se sem po ukončení studií vrátí. Jakmile to zjistily realitní kanceláře, hned se hrnuly nabídky. Dům stál na krásném místě a mohla by za něj dostat velice slušnou cenu. Peníze by se ji hodily na úhrady výdajů za tréninky a soutěže. Situace na trhu byla zrovna příznivá, ceny nemovitostí určovali prodávající. Nebyl tedy čas jednat.</p>
<p>Během léta dostala několik nabídek a minuly víkend volal Allen Kruppert z realitní kanceláře ERA Realty a přidal další, tak neuvěřitelně vysokou, že souhlasila s tím, že přijede a projde s ním papíry. V pátek vynechala trénink a vyrazila hned po vyučování, aby se s Allenem mohla setkat v sobotu ráno. Allen byl žoviální, mírně obtloustlý mladý muž, kterého znala z církevních večírků a podobných příležitostí. Byl jí sympatický, protože nikdy nic nevnucoval, jen předal nabídku a rozhodnutí nechával na ni. Podklady, které připravil k poslední nabídce ležely v kuchyni na stole, kde je zanechala předchozí večer.<strong> </strong>Zájemce už smlouvu předem podepsal, peníze byly připraveny. Už chyběl jen její podpis.</p>
<p>Odsunula papíry stranou a pustila se do snídaně – miska musli, pomerančový džus a káva. Slunce, které již vystoupalo nad koruny stromů a pronikalo okny dovnitř, barvilo její vlhké vlasy dozlatova.</p>
<p>Pokud podepíše, bude mít pro nejbližší budoucnost postaráno.</p>
<p>A Pick dostane infarkt. V jeho stopadesáti letech by to mohlo být i nebezpečné.</p>
<p>Právě dojídala, když zaslechla klepání na zadní vchodové dveře. Rozmrzele se zamračila: by to teprve osm ráno, dost brzo na návštěvy. Mimo to, nikdo nepoužíval zadní dveře kromě…</p>
<p>Vyšla z kuchyně a šla chodbou k verandě. Rozmazaná postava se věnčí opírala o síť proti hmyzu a snažila se nahlédnout dovnitř. Že by snad, že by opravdu? Ve chvíli, kdy natahovala ruku. aby odsunula zástrčku, si už byla jistá.</p>
<p>„Ahoj, Nest.“ řekl Robert Heppler.</p>
<p>Stál tam s rukama v kapsách a jednou teniskou nervózně okopával prošlapaný práh „Tak co, přivítáš mě, nebo co?“ zeptal se, odhodil si dlouhé blond vlasy z obličeje a věnoval jí jeden ze svých patentovaných úšklebku.</p>
<p>„Nevím,“ odpověděla a potřásla hlavou. „Co tady vůbec děláš?“</p>
<p>„Myslíš tím – v osm hodin ráno, nebo tady v Hopewellu místo v Palo Altu? Jsi zvědavá, jestli mě vyhodili ze školy, co?“</p>
<p>„A vyhodili?“</p>
<p>„Ale jdi. Stanford mě potřebuje, aby si udržel dobrý prospěchový průměr a přilákal tak další brilantní studenty, jako jsem já. Byl jsem tu jen u našich a napadlo mě zastavit se, trochu pokecat a zjistit, jestli jsi ještě volná.“ Mluvil rychle a nesouvisle, aby zakryl rozpaky. Pohlédl jí přes rameno do kuchyně. „Že bych cítil kafe? Jsi sama? Doufám, že nijak neruším.“</p>
<p>„Ježíši. Roberte, ty jsi ale otrava.“ Povzdychla si a couvla. „No tak pojď dovnitř.“</p>
<p>Pokývla, aby ji následoval, a vedla ho chodbou. Síť proti hmyzu za nimi práskla do zárubní a Nest sebou trhla když si uvědomila, jak to babička nesnášela.</p>
<p>„Tak co tady doopravdy děláš.“ zeptala se a pokynula ke kuchyňskému stolu. Vzala konvici a šálek a nalila kouřící kávu.</p>
<p>Pokrčil rameny a úkosem na ni pohlédl. „Viděl jsem tvoje auto, tak jsem si řekl, že se zastavím, než zase odjedeš, i když je ještě tak brzo.“</p>
<p>Podala mu kávu a přistrčila židli, ale zůstal stát. „Čekala jsem, že se ozveš.“ řekla významně.</p>
<p>„Znáš mě, nerad něco uspěchám.“ Rychle se odvrátil aby nemusel snášet její upřený pohled. Usrkl kávu a ušklíbl se. „O co vlastně jde?“</p>
<p>Nest došla trpělivost „Hele, přišel jsi mě urážet nebo něco potřebuješ nebo jsi zase jen prostě sám?“</p>
<p>Robert udělal psí oči. „Ani jedno z toho.“ Sklouzl pohledem na formuláře realitní kanceláře a pak se znovu otočil na ni. „Chtěl jsem tě jen vidět. Neviděl jsem té celé léto, pořád jsi někde běhala.“</p>
<p>„Nezačínej. Roberte…“</p>
<p>„Dobře, dobře. Ale je to tak. Neviděl jsem tě od pohřbu tvého dědečka.“</p>
<p>„A čí je to asi vina, co myslíš?“</p>
<p>Posunul si brýle a sešpulil rty. „Dobře, já vím, že je to moje chyba. Neukázal jsem se, protože jsem si uvědomil, jak nevhodně jsem se choval.“</p>
<p>„Byl jsi děsný, Roberte.“</p>
<p>Ucouvl, jako by dostal facku. „Nemyslel jsem to špatně.“</p>
<p>„Opravdu?“ Cítila, jak pomalu rudne. „Dědeček ještě ani nebyl pořádně pohřbený a ty ses mě snažil osahávat! Nevím, jak jsi to myslel, ale vůbec se mi to nelíbilo.“</p>
<p>„Nesnažil jsem se tě osahávat,“ zavrtěl rychle hlavou.</p>
<p>„Ale jo. Byl bys udělal líp, kdybys tu zůstal a omluvil se, místo aby ses vypařil.“</p>
<p>„Musel jsem si zachránit život,“ zasmál se násilně. „Vypadalo to, že mi utrhneš hlavu.“</p>
<p>Dívala se na něj a čekala. Vždy věděla, co k ní cítí. Bylo jí jasné, jak je to pro něj těžké, a že sama mu to nikdy neulehčila. Ale jeho snahy o intimnější sblížení byly vždy jednostranné a bude mu to muset dát jasně najevo, nebo se tím zničí i poslední zbytky jejich přátelství.</p>
<p>Těžce vzdychl. „Udělal jsem chybu, omlouvám se. Myslel jsem. že potřebuješ… potřebuješ někoho… Spiš jsem nemyslel, tak je to.“ Nervózně si odhrnul dlouhé vlasy. „Jsem v tomhle hrozně neohrabaný, víš co cítím…“ Odmlčel se a zadíval se na špičky svých bot. „Choval jsem se hloupě, je mi to moc líto.“</p>
<p>Mlčela a nechávala ho ještě chvilku dusit ve vlastní šťávě. Po chvilce zvedl hlavu a zadíval se jí pevně do očí. „Nevím, co ještě říct. Nest. Je mi to líto. Jsme stále přátelé?“</p>
<p>Přestože vyrostl a měl široká ramena, stále ho vnímala jako čtrnáctiletého chlapce. Měl pořád stejné způsoby a zdálo se jí, že už z toho nevyroste.</p>
<p>„No tak.“ naléhal.</p>
<p>„Ano, Roberte, jsme a doufám, že vždycky budeme. Ale jen přátelé, ano? Nesnaž se to nijak změnit, nebo se všechno zase pokazí.“</p>
<p>Vypadal trochu zmateně, ale přikývl „Dobře.“ Jeho pohled znovu sklouzl na formuláře realitní kanceláře. „Chceš prodat dům?“</p>
<p>„Roberte!“</p>
<p>„Já jen, že to tak vypadá.“</p>
<p>„Je mi jedno, jak to vypadá, to není tvoje starost!“ A jakoby se chtěla omluvit za svou zbytečnou příkrost dodala: „Hele, ještě jsem se k ničemu nerozhodla.“</p>
<p>Položil svůj<strong> </strong>hrnek přesně do středu papíru. Na bílém povrchu zůstalo nahnědlé kolečko. „Myslím, že bys neměla prodávat.“</p>
<p>Rychle hrnek odsunula. „Roberte…“</p>
<p>„Opravdu. Měla bys nějaký čas počkat, než něco podnikneš.“ Pozdvihl ruce v uklidňujícím gestu. „Počkej, nech mě domluvit. Táta říká, že se nemají dělat velké změny brzy potom, co zemře někdo, koho jsme milovali. Je dobré počkat alespoň rok, než to přebolí a věci se zase nějakým způsobem usadí. Pak se teprvě zamyslet nad tím, co doopravdy chceš. Nemyslím, že by měl ve všem pravdu, ale tohle zní rozumně.“</p>
<p>Představila si Robertova otce, brýlatého gentlemana, který byl chemickým inženýrem, ale všechen svůj volný čas trávil zvelebováním zahrady a trávníků. Robert mu občas přezdíval Zelené gatě a dušoval se, že by otec byl šťastnější, kdyby se jeho syn narodil a vyrůstal na záhoně.</p>
<p>„Roberte,“ řekla zvolna, „to vůbec není špatný nápad.“</p>
<p>Překvapeně se na ni podíval.</p>
<p>„Opravdu. Budu o tom ještě přemýšlet.“</p>
<p>Vstala a uklidila hrnky. Robert byl občas otravný, ale přesto ho měla ráda. Byl veselý, hezký a nebojácný. K tomu na něm někdy byla i závislá. Stál při ní před pěti lety, kdy se vrátil její otec. Nebýt Roberta, dědeček by ji nikdy nenašel, když ležela svázaná v jeskyních pod Sinnissippským parkem. Byl to Robert, kdo jí chtěl pomoci tu noc, kdy se setkala s otcem. Chtěla tam byt sama a musela se ho zbavit pomocí magie. Robert zůstal ležet v bezvědomí v trávě.</p>
<p>V tu chvíli si uvědomila, že Robert je jediný přítel, který jí z té doby zůstal.</p>
<p>„Dnes večer se vracím do školy.“ řekla. „Kolik máš času?“</p>
<p>„Do pozítří.“ pokrčil rameny.</p>
<p>„To jsi přijel z Kalifornie kvůli jednomu víkendu?“</p>
<p>„Nó.“ nejisté protáhl.</p>
<p>„Navštívit rodiče?“</p>
<p>„Nest…“</p>
<p>„Nechceš to říct, viď?“</p>
<p>Zavrtěl stydlivě hlavou. „Ne.“</p>
<p>Přikývla. „Nemysli si, že do tebe nevidím. Dávej na sebe pozor, chlape.“</p>
<p>Stísněně se díval do země. Docela se jí takhle líbil „Nechceš se mnou zajít na babiččin a dědečkův hrob? Chtěla bych tam dat nějaké květiny.“</p>
<p>Usmál se a přikývl. „Jasně.“</p>
<p>Šla k šatníku na chodbě. „Podejte mi můj plášť, pane Nejlepší.“</p>
<p>„Ježíši.“ zakřenil se a obrátil oči v sloup.<strong><emphasis>Kapitola 2</emphasis></strong></p>
<p>Přes verandu vyšli na zadní dvorek a skrze živý plot, který ohraničoval pozemek Freemarků, se dostali do Sinntssippského parku. Nest nesla velkou kytici, kterou včera navečer koupila, a přes noc ji měla ve váze na verandě. Ještě nebylo ani devět hodin, vzduch byl chladný a tráva se vlhce leskla v měkkém ranním světle. Před nimi se do daleka rozprostíraly zelené louky s čerstvě pokosenou trávou, stinné lesy a z Rock River stoupaly šedivé závoje mlhy. Celý park byl vlhký a naplněný nočním chladem. Velké listnáče už shodily většinu listí, které bárvilo zemi podzimní směsí červené, zlaté, oranžové a hnědé. Prolézačky a houpačky tu stály jako záhadné sochy, podpěry toboganu i jeho koryto se leskly námrazou. Závora na vjezdu do parku byla dosud zavřená. První auta se tu objeví až po desáté. V dálce viděli jediného člověka. Osaměly chodec, tažený dychtivým irským setrem.</p>
<p>Hřbitov byl v západní části parku, za kovovým plotem, který Robert, Cass Minterová, Brianna Brownová, Jared Scott a ona přelézali od dětských let. Po léta byli nejlepšími přáteli a sdíleli svá dobrodružství a objevy v parku. Všechno kromě pravdy o Nest.</p>
<p>Robert zastrčil ruce do kapes a vyfoukl oblak páry. „Mohli jsme jet autem.“ Šel vpředu, vedl je svým typickým způsobem a vůbec mu nevadilo, že Nest je vyšší a silnější než on a lépe zná místo, na které mají namířeno.</p>
<p>Usmála se tomu. Robert by musel jít vpředu i kdyby měl zavázané oči.</p>
<p>Vzpomněla si, jak mu kdysi dávno vyzradila své nejhlubší tajemství, poté, co mu magií zabránila, aby ji doprovázel k rozhodnému střetu s jejím otcem. Neustále naléhal, aby prozradila, co mu vlastně udělala. To by ta cena, kterou požadoval za to, že jí pomůže dostat se do nemocnice za Jaredem. Po pravdě mu řekla, že použila magie. Ale řekla to takovým způsobem, že si nebyl jistý.</p>
<p>Zdráhal se tomu uvěřit, ale ani to nemohl úplně ignorovat. Těch pochyb se nikdy nezbavil a Nest měla dojem, že i tato nejistota patří k tomu, co ho k ní přitahuje.</p>
<p>Ale mezi nimi jsou rozdíly, které Robert zatím ani nemohl začít chápat. Nyní, po babiččině smrti, je Nest jediná, která ovládá magii, jediná, která je schopna ji používat a asi i jediný člověk, který vůbec ví o její existenci. Narodila se s ní nejen proto, že se tato vlastnost dědila po generace mezi ženami Freemarku, ale i proto, že jejím otcem byl démon. Mohla ji v mžiku vyvolat, někdy se projevila i spontánně. Magie byla přirozenou součástí jejího života, musela ji však skrývat, protože škody, které by prozrazení napáchalo, by zdaleka převýšily užitek. Magie léčivá i ničící. Stále usilovala o její lepší pochopení. A dosud cítila, jak její sila roste.</p>
<p>Zahleděla se mezi stinné stromy, které lemovaly útesy a hřbitov. Pod jejich hustými korunami dosud přetrvávaly zbytky noci, ve kterých se proháněli žrouti. Neviděla je, ale cítila, že tam jsou. Nikdo z lidí o nich neměl tušení. Neviditelní a neodhaleni, žrouti parazitovali na lidském vědomí. Skřítkové, jako Pick, je udržovali v odstupu, když dohlíželi na rovnováhu magie, která určovala chování všech živých tvorů. Lidé mají velkou schopnost tuto rovnováhu nevědomky narušovat a ovlivňuji tak jiné světy, o kterých nemají ani tušení.</p>
<p>Jediná Nest měla přístup do jednoho z takových světů. Od malinka, kdy začala pomáhat Pickovi, snažila se jeho svět pochopit a najít způsob jak jej skloubit se světem, který byl všem známý a pochopitelný. Tak se neustále nacházela v zemi nikoho, mezi známým a neznámým. Nikdy nemohla být taková, jako její přátelé nebo ostatní děti.</p>
<p>„Žila jsi v tom domě celý život.“ řekl znenadání Robert, s pohledem upřeným někam před sebe. Sešli z příjezdové cesty a pokračovali směrem ke skupinkám stromů, které ohraničovaly piknikové plácky, a kde také začínal hřbitovní plot. .Jestli ten dům prodáš, Nest, už nikdy nebudeš mít domov.“</p>
<p>„Já vím, Roberte.“ odpověděla Nest a šoupala nohama v mokré trávě.</p>
<p>„Potřebuješ ty peníze?“</p>
<p>„Hodily by se. Tréninky a soutěže jsou dost drahé a škola mi všechno<strong> </strong>neplatí.“</p>
<p>„Proč si tedy nevezmeš hypotéku? Proč hned prodávat, když nemusíš?“</p>
<p>To mu nebyla schopna vysvětlit, ani kdyby o tom mluvili celý den. Na to by Robert musel prožít její život. I tak to pro ni bylo příliš osobní, než aby o tom s ním mohla mluvit.</p>
<p>„Možná potřebuji nový domov.“ řekla záhadně a stěží potlačila slzy když si uvědomila, co tomuto rozhodnutí předcházelo.</p>
<p>Přišla o všechny přátele, kromě Roberta. Viděla je před sebou, jako by jim pořád bylo čtrnáct let, kdy se zdálo, že se v jejich životech už nemůže nic změnit. Měla v paměti, jací byli to poslední léto, kdy byli všichni spolu, ten poslední víkend před tím, než se všechno dalo do pohybu – kdy si byli blízcí a věřili, že zvládnou cokoli.</p>
<p>Brianna Brownová a Jared Scott se během roku odstěhovali. Brianna jí zpočátku psala, ale prodlevy mezi dopisy byly stále delší, až přestala psát úplně. Později se Nest dozvěděla, že se vdala a má dítě.</p>
<p>O Jaredovi už nikdy neslyšela.</p>
<p>Cass Minterová zůstala její nejbližši přítelkyní po celou střední školu. Obě se nějakým způsobem lišily od ostatních. To, a vzájemná důvěra, byly pevným základem jejich velkého přátelství. Cass plánovala, že po střední škole půjde na University of Illinois, studovat genetiku. Čtrnáct dní před maturitou však zemřela ve spánku. Diagnóza všechny překvapila – aneurisma.</p>
<p>Jared, Brianna a Cass – byli pryč nebo zemřeli. Ze starých přátel zůstal jen Robert, a Nest od konce prvního ročníku na Severozápadní universitě začínala toužit po změně. Rodiče i prarodiče byli mrtví. Přátelé pryč. Dokonce i kočky, pan Škrabal a slečna Číča. Škrabal zemřel věkem před dvěma lety a Číča se po dědečkově smrti přestěhovala k sousedům. Cítila, že její budoucnost je někde jinde. Život se začal ubírat jiným směrem a Hopewell se pomalu stával minulostí.</p>
<p>Došli ke hřbitovnímu plotu, a aniž by se domluvili, jej přelezli. Robert podržel květiny než Nest přelezla, a než jí je podal, zběžně k nim přičichl. Bok po boku šli dál po dlážděné cestě mezi pomníky. Říjnové slunce, zavěšené na bezmračné podzimní obloze, začínalo hřát. Zima je už sice na dosah, ale dnešek byl nádhernou ukázkou babího léta.</p>
<p>Myšlenky jí plynuly hlavou v neuspořádaném sledu. Na škole si sice našla nějaké známé, ale nespojovala je společná minulost.</p>
<p>Některé věci se samozřejmě neměnily. Petersonovi i Mildred Walkerová stále bydleli v sousedství, reverend Emery dosud sloužil mše v kostele První kongregační církve. Několik starých dědečkových přátel se stále scházelo u Josie, aby nad kávou zavzpomínali a vyměnili si drby. Občas viděla i Josii, ale protože tušila z čeho pramení její rozčarování a trpkost, držela si odstup. V každém případě to byli lidé jiné generace a více přátelé jejích prarodičů, než její.</p>
<p>Stále tu však byl Pick. A ještě před rokem nebo dvěma i Wraith…</p>
<p>Robert odbočil z cesty a šel mezi náhrobky k místu odpočinku jejích prarodičů. Není to divné, uvažovala, když jej bezmyšlenkovitě následovala, že se jí Hopevvell začíná tak vzdalovat? Malá města se přeci příliš nemění. Stálost k nim tak nějak patří, je to část jejich kouzla, zatímco změnami a prudkým vývojem procházejí spíše velká města.</p>
<p>Ale s Hopewellem to bylo jiné. Změnil se neočekávaným způsobem, který nijak nesouvisel s populací či ekonomikou. To bylo prakticky stejné, jako před pěti léty. Bylo to něco jiného, nepostřehnutelného, co se patrně týkalo jenom jí.</p>
<p>Snad to byla právě ona. Možná se změnila ona a ne město.</p>
<p>Došli ke hrobům a zastavili se. Babiččin byl již porostlý hustou trávou, na dědečkově byla tráva řídká a zem méně slehlá. Náhrobky byly stejné. Na babiččině stálo EVELYN OPAL FREEMARKOVA MILOVANÁ ŽENA ROBERTOVA ODPOČÍVEJ V POKOJI. Nápis zvolil dědeček a Nest jej potom použila i na jeho náhrobek.</p>
<p>Náhrobek její matky byl po levé straně. CAITLEN ANNE FREEMARKOVA. MILOVANÁ DCERA A MATKA.</p>
<p>Čtvrté místo, zatím jen zarostlé trávou, bylo rezervováno pro ni.</p>
<p>Na okamžik se zamyslela, pak rozdělila kytici na tři díly a pečlivě je naaranžovala do váz. které stály na stojáncích před náhrobky. Robert mlčky přihlížel.</p>
<p>„Přines trochu vody.“ řekla a ukázala na několik desítek yardu vzdálenou malou pumpu, vedle které stála zahradní konev.</p>
<p>Robert by1 v mžiku zpět a opatrně naplnil vázy vodou.</p>
<p>Mlčky stáli před hroby. v polostínu vysokých stromů.</p>
<p>„Nikdy nezapomenu, jak nám tvoje babička pekla koláčky.“ řekl Robert po chvilce. „Vždycky nás usadila vzadu na dvorku a přinesla celý plech teplých koláčků, a k tomu studené mléko. Říkávala tehdy, že bez mléka a koláčků děti nevyrostou. Matku jsem o tom nikdy nepřesvědčil. Ta naopak tvrdila, že nevyrostu bez zeleniny.“</p>
<p>„Babička taky nedala dopustit na zeleninu. Jenže u toho jsi nikdy nebyl.“ podotkla Nest s úsměvem.</p>
<p>„Každé vánoce jsme u vás pekli koláčky a koblihy, zaneřádili celou kuchyň a babička ani nemrkla okem.“</p>
<p>„Vzpomínám si. jak babička pekla koláče pro dobročinné účely, pro kostel a podobně.“ připojila se Nest. „Mám dojem, jako by to dělala každý druhý víkend. Nikdy jí to nevadilo a dělala to dokonce i potom, co s námi přestala chodit do kostela.“</p>
<p>Robert přikývl. „Tvoje babička nikdy nepotřebovala chodit do kostela. Jako by jí Bůh řekl, že tam nemusí, že místo toho přijde on za ní.“</p>
<p>Nest se na něho podívala „To jsi řekl hezky, Roberte.“</p>
<p>Stiskl rty a pokrčil rameny. „Chci si to jen u tebe trochu vyžehlit. Ale přesto, měl jsem tvou babičku rád. Vždycky jsem si byl jistý, že kdybych měl doma nějaké opravdové problémy, mohu za ní přijít a udělá si na mě čas. I kdyby se to dědečkovi a tobě nelíbilo.“</p>
<p>„Myslím, že máš pravdu.“ přikývla Nest.</p>
<p>Robert zkřížil ruce na prsou. „Nesmíš prodat ten dům, Nest. Tvá babička v něm stále je.“</p>
<p>„Nemyslím si to.“ odpověděla Nest po chvilce mlčení.</p>
<p>„Ale ano. V každém pokoji, skříni, v každém rohu, pod každým kobercem. Od sklepa až po půdu. Všude. Kde jinde by mohla být?“</p>
<p>Nest mlčela.</p>
<p>„Myslíš, že hraje v nebi na harfu? Umřela by nudou. Nebo že poletuje z obláčku na obláček? Kdepak. Je v domě a pochybuji, že ji odtud dostaneš.“</p>
<p>Nest uvažovala, co by říkal, kdyby věděl to, co ona. Kdyby věděl o babiččiných výstřelcích z mládí, díky kterým jejich rodinu postihly ty strašné věci. Že pobíhala parkem jako divoženka ve společnosti žroutů, a nebezpečně si zahrávala s magií. Že její styky s démonem zapříčinily smrt Nestiny matky a nakonec i její? Byl by stále přesvědčen o tom, že patří do nebe anebo že by si zasloužila věčné utrpení?</p>
<p>Vzápětí těch krutých myšlenek litovala, přesto se jich nemohla úplně zbavit. Přesto ale byla Robertova pravda o babičce méně pravdivá než ta její?</p>
<p>Robert si decentně odkašlal. „Budu o tom přemýšlet,“ řekla, když k němu zvedla očí.</p>
<p>„To je dobře, Nest. Ten dům je plný vzpomínek.“ To je pravda, pomyslela si, když se dívala na modrou hladinu řeky, která probleskovala mezi stromy, pozlacenými slunečním svitem. Ale ne všechny vzpomínky patří k těm příjemným, a v tomto případě snad ani na vzpomínkách samotných tolik nezáleží. Nechtěla, aby ji vzpomínky ovládly a připoutaly k něčemu, co se stejně nemůže vrátit.</p>
<p>„Kdyby to bylo na mně, neprodal bych.“ pokračoval Robert v naléhání. „Určitě ne, pokud bych měl jinou možnost.“</p>
<p>Pokoušel štěstí tím, že se jí<strong> </strong>snažil dotlačit k rozhodnutí, že předpokládal, že není schopna to rozvážit sama a potřebuje jeho radu. Typický Robert.</p>
<p>Varovně se na něho podívala. Pochopil to a zmlkl. „Půjdeme.“ řekla.</p>
<p>Mlčky se vraceli přes hřbitov a podruhé přelezli plot. Závora byla zdvižená a do parku přijelo několik aut. Děti si hrály na houpačkách a na slunném místě za indiánskymi mohylami někdo začínal s piknikem. Nest si vzpomněla na Two Bears, 0’olishe Amaneha, posledního z kmene Sirmissippiů. Bylo to už dávno, co na něj naposledy myslela, Nevidčla ho pět let. Občas ji napadlo co s ním asi je. stejně tak s Johnem Rossem, Rytířem Slova. Vypudila ty vzpomínky z hlavy. Když došli k živému plotu, ohraničujícímu zadní dvorek, bez přemýšlení se naklonila a políbila ho na tvář. „Díky, že jsi přišel. Bylo to od tebe hezké.“</p>
<p>Robert zrudl. Odmítla ho a tohle nečekal. „Hm, no, máš něco v plánu na zbvtek dne? Nebo něco?“</p>
<p>„Nebo něco?“‘ opakovala</p>
<p>„No, oběd nebo tak. Víš, co myslím.“</p>
<p>Věděla přesně. Možná lépe. než sám Robert. Nikdy se nezmění. To nejlepší. co teď muže pro oba udělat, je nedávat mu naději.</p>
<p>„Zavolám ti později, dobře?“</p>
<p>Robertovi nezbylo, než přikývnout. „Když to nevyjde, zastavím se na Den díkuvzdáni. Nebo na vánoce.“</p>
<p>Přikývla. „Napíšu ti na školu. Studuj usilovně. Chci mít jistotu, že nás tam dobře zastupuješ.“</p>
<p>„Je to fuška, ale budu se snažit.“ řekl naoko klidně a ušklíbl se. Odhodil si vlasy z čela a vesele jí zamával. „Měj se, Nest.“ Otočil se a odcházel zpět do parku.</p>
<p>Dívala se za ním, jak odchází po cestě, která vedla za dvorkem. Po chvilce odbočil, aby si zkrátil cestu k domovu, který ležel na východní straně parku, přes les. Byl stále menší, až se ztratil v dálce. Bylo jí, jako by se dívala za svou minulostí, která mizela stejně neodvolatelně. Už když ho potkala, instinktivně věděla, že to nemůže být jako kdysi. Každý z nich žil svým životem a do dětství nebylo návratu.</p>
<p>Hrdlo se jí stáhlo. <emphasis>Roberte</emphasis><emphasis>!</emphasis></p>
<p>Ještě chvíli bloudila očima mezi stromy. Když se její myšlenky uklidnily, otočila se a odešla.<strong><emphasis>Kapitola 3</emphasis></strong></p>
<p>Když se Nest protáhla živým plotem na dvorek, odněkud z větví jí seskočil na rameno Pick.</p>
<p>„Ten chlapec je na tebe hodný tak hodný.“</p>
<p>Pickuv hlásek byl tenký a plačtivý, jako by utekl ze seriálu <emphasis>Sesame </emphasis><emphasis>Street.</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>Nest občas napadlo, že by nebyl tak samolibý, kdyby ho někdy nahrála a pak mu jeho hlas pustila z<strong><emphasis> </emphasis></strong>pásku.</p>
<p>„Všichni jsou na mně hodni.“ odrazila jeho výpad a šla k zahradnímu stolku „Copak to nevíš?“</p>
<p>„To jsem vážně nevěděl. Jestli bude ještě o trochu sladší, klidně si z něj uvaříš sirup.“ odfrkl. „Je to ukázkový případ mladícké hormonální nevyváženosti.“</p>
<p>Nest se rozesmála. „Jak můžeš něco vědět o mladícké hormonální nevyváženosti?<strong> </strong>Neříkal jsi snad, že jsi vyrostl<strong> </strong>v lusku?“</p>
<p>„To ještě neznamená, že nevím nic o lidech. Za svůj život jsem se toho naučil dost. Protože jsem zhruba desetkrát starší než ty, dá se předpokládat, že jsem se toho taky podstatně víc naučil!“</p>
<p>Sedla si na jednu z židli.<strong> </strong>Pick jí sjel po paži na desku stolu a s rukama vzdorovitě v bok se proti ní<strong> </strong>postavil. Na první pohled vypadal jako změť lesního odpadu. Při bližším prozkoumání už to bylo lepší – hračka, nedbale pospojovaná ze tří dílu. Od hlavy až k patám ho pokrývala tenká kůra a na mnoha místech mu rašily drobné lístky. Ve skutečnosti to byl patnáct centimetru vysoký lesní skřítek. Vždy se tak nafukoval vlastní důležitostí, že Nest jen čekala, kdy ho odnese vítr. Pořád mluvil a za ta léta, co ho znala, se snad nikdy nezastavil. Byl věčně plný energie a neustále ji zahlcoval radami.</p>
<p>„Kde se touláš?“ vyjel na ni, zjevně roztrpčen tím. že musel čekat.</p>
<p>Odhodila si z čela skořicové vlasy a útrpně zavrtěla hlavou. „Byli jsme na hřbitově, dát květiny na hroby. Máš nějaký problém?“</p>
<p>„Jestli <emphasis>já </emphasis>mám problém?“ zaškaredil se Pick. „Tak ti to řeknu, když už se ptáš. <emphasis>Můj</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>problém je ten, že mám na starosti celý tenhle park, všech dvěstě akrů a musím si s tím poradit <emphasis>sám!</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>Můžeš říct: .Ale to je tvoje práce, Picku, tak na co si stěžuješ?’ Ale občas potřebuji trochu pomoci od mladé dámy, která bydlí v tomhle domě. Nějak mi vypadlo její jméno, strašně dlouho jsem ji neviděl.“</p>
<p>„Ale no tak!“ zabědovala Nest.</p>
<p>„Pro tebe je jednoduché, odejít do své velké školy, za novým životem. Ale pro některé z nás slova jako <emphasis>závazek </emphasis>a<emphasis> odpovědnost</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>ještě něco znamenají.“ Nervózně podupával po desce stolu. „Myslel jsem, že to nejmenší, co bys mohla udělat, je strávit se mnou chvilku o tomto víkendu. Jedinou chvilku v jediném víkendu za celý podzim, kdy ses rozhodla, že se podíváš domu. Ale ty ne! Viděl jsem tě sotva pět minut. A dneska? Jdeš si s tím mladým Hepplerem, místo abys mě vyhledala. Také bych s tebou šel na hřbitov. A rád. Měl jsem tvou babičku rád, já nezapomínám na přátele…“ Významně se odmlčel.</p>
<p>„Jako někteří lidé.“ dokončila. „To jsem nechtěl říct.“</p>
<p>„To jistě.“ ušklíbla se „Robert se přišel omluvit za to, jak se choval na pohřbu.“</p>
<p>„Aha. Zatraceně.“ Pick byl hned doma. Přestože se občas poštěkali, bezmezně si důvěřovali.</p>
<p>„Tak jsem s nim chvíli zůstala. Netušila jsem, že bude vadit, když půjdeme na hřbitov. Zbytek dne jsem si chtěla nechat pro tebe. V pořádku? A teď si už přestaň stěžovat.“</p>
<p>„Už je pozdě.“ pozdvihl své větévkovité ručky. „Moc pozdě.“</p>
<p>„Přestat si stěžovat?“</p>
<p>„Ne! Něco dělat!“</p>
<p>Sklonila se tak. že měla svůj obličej v úrovni jeho. Bylo to skoro, jako dívat se do očí broukovi. „O čem to mluvíš? Vždyť je sotva poledne a já se vracím nejdřív večer. Proč je pozdě?“</p>
<p>Zkřížil ruce na svém drobném hrudníčku a zachmuřeně se zadíval do parku. Vždy ji udivovalo, jak může měnit výraz, když je dřevěný. Ale protože na podobné otázky byl alergický jako na něco, co mu zasahuje do soukromí, raději se neptala. Trpělivě čekala, až se trochu vydýchá a uklidní se.</p>
<p>„Někdo by tě rád viděl.“ řekl konečně.</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Myslím, že bude lepši, když se podíváš sama.“</p>
<p>Jak tak stál a odvracel od ní pohled, zamrazilo ji. „Někdo z dřívějška?“ „ zeptala se potichu. „Z doby, co můj otec?“</p>
<p>„Ne, ne.“ uklidňoval ji rychle. „Není to nikdo, koho bys znala. Ale…“ Na chvilku se zarazil. „Nemohu ti říci, kdo to je, aniž bych klesl hlouběji, než můžu unést. Přemýšlel jsem o tom. Bude lepší, když se mnou prostě půjdeš a zeptáš se až tam.“</p>
<p>„Kde se mám zeptat?“</p>
<p>„Dole, u slepého ramene, pod hlubokým lesem. Ona tam už čeká.“</p>
<p><emphasis>On</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>.</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>Nest se zamračila. „No a odkdy tam čeká?“‘</p>
<p>„Už od časného rána.“ vzdychl Pick. „Mým jediným přáním je, aby se všechno nedělo tak překotně. Alespoň by mě mohl někdo předem upozornit. I beztoho mám dost práce.“</p>
<p>“No tak, třeba to nepotrvá dlouho.“ snažila se tlumit jeho rozhořčení. “I kdyby ne, pořád toho stihneme v parku dost udělat, než budu muset jet zpět.“</p>
<p>Pick se už nepřel. Zdálo se, že vystřílel všechen prach, teď jen stál, díval se do prázdna a mlčky přikyvoval.</p>
<p>Nest se zvedla. „Picku, je nádherný, slunečný říjnový den. Park nikdy nevypadal líp. Neviděla jsem jediného žrouta, takže magie se zdá být v rovnováze. Vedeš si dobře i bez mé pomoci. Alespoň na chvilku si to užij.“</p>
<p>Natáhla se, sebrala Picka se stolu a usadila si ho na rameno. „Pojď, uděláme si procházku k hlubokému lesu.“</p>
<p>Nepočkala na odpověď a protáhla se živým plotem do parku. Obloha byla bez mráčku a na pozdní podzim byl překvapivě slunný den. Vzduch byl ostrý v očekávání blízké zimy, ale plný vůní z kuchyní okolních domu, z pokosené trávy a vadnoucího listí. Parkoviště v parku se plnila auty, několik rodin začalo s přípravou pikniku a děti se honily za psy a házecími talíři.</p>
<p>V takových dnech si dokázala představit, že toto místo nikdy neopustí.</p>
<p>„Picku, jestli se k tomu nedostaneme dnes, přijedu i příští víkend.“ prohlásila náhle. „Vím, že jsem ti nepomáhala tak. jak jsem měla. Ostatní věci počkají. Udělám to. Tohle je důležitější.“</p>
<p>Pick seděl tiše, nezdálo se že by vnímal její uklidňování. Ale už také nevypadal rozzlobeně. Zdál se být spíš duchem nepřítomný.</p>
<p>Přes otevřené prostranství došla k parkovišti u baseballového hřiště, přešla přes cestu a vešla do lesa. Tobogan zatím čekal na zimu. Poslední díl skluzavky a žebřík, po kterém se na ni lezlo, byly rozebrány a uklizeny, než napadne sníh. To mělo zabránit dětem, aby lezly nahoru, ale nebylo to k ničemu. Děti se dostaly všude, kde byla alespoň malá opora pro ruce a nohy. A bylo to mnohem zajímavější, než po žebříku. Nest by nespočítala, kolikrát tam sama vylezla. Bála se jen, že někdy některé dítě opravdu spadne a rozhněvaní rodiče se zasadí o rozebrání celého toboganu. To by byl konec zimním hrátkám.</p>
<p>S Pickem na rameni procházela zvlněným terénem lesa, který ohraničoval východní část parku, ponořenu do ticha pod mohutnými listnáči. Stromy už shodily většinu listí v očekávání zimy a jejich větve se ostře rýsovaly proti modrému nebi. Spadané listí tvořilo měkký barevný koberec, ještě vlhký ranní rosou. V rozhledu jí překážela změť větví holých křovisek. Les byl nepřátelský a ježatý, jakoby upletený z ostnatého drátu.</p>
<p>Dlouhými kroky dosáhla potoka, který protékal lesem a ústil do slepého ramene. Stejně jako její dům, i park se jí zdál mnohem menší, než v dětství. Asi už vyrostla ze svého dětského světa a potřebovala více prostoru.</p>
<p>„Jak je to ještě daleko?“ zeptala se, když přešla po lávce přes potok a začala šplhat svahem do hlubokého lesa.</p>
<p>„Teď doprava.“ zamrmlal.</p>
<p>Zahnula, a podél okraje lesa šla směrem k slepému ramenu. Jako vždy, když se přiblížila k hlubokému lesu, vybavily se jí vzpomínky na to, co se tu odehrálo před pěti lety. Byly ostré, viděla svého otce, Johna Rosse a maentwroga. Někdy si vybavila i Wraitha.</p>
<p>„Nezahlédl jsi ho někde?“ Zeptala se náhle. Slova jí sama sklouzla se rtů.</p>
<p>Pick pochopil, na co se ptá. „Nikde nic. Nic od té doby…“</p>
<p>Nic od té doby, co jí bylo osmnáct, doplnila si, když se odmlčel. To bylo naposledy, kdy někdo z nich viděl Wraitha. Po těch letech se zdálo nemožné, aby jen tak zmizel. Wraitha, přízrak obrovského vlka, stvořil její démonický otec aby ji chránil, než se pro ni jednoho dne vrátí. Zatímco rostla a pomáhala Pickovi udržovat magii parku v rovnováze a mařila žroutům pokusy o vylákáni dětí do parku, Wraith ji střežil. Ale babička odhalila jeho podstatu a pomocí své magie ji změnila tak, že když se démon vrátil, aby Nest odvedl, Wraith ho zabil.</p>
<p>Ta scéna se jí ve vzpomínkách vracela zas a znova. Hluboký les utopený ve tmě, park kolem plný záblesku a explozi ohňostroje ke Dni nezávislosti. Obrovský dub, který předtím věznil maentwroga byl rozerván na třísky a samotná bestie proměněna v popel. John Ross ležel nehybně na spálené zemi, zraněný a bezmocný. A její otec se k ní blížil široce s otevřenou náručí. <emphasis>Patříme k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sobě. Jsi moje krev, můj život.</emphasis></p>
<p>A náhle, rychlostí expresu vyrážejícího z tunelu. Wraith skočil…</p>
<p>Tehdy ji bylo čtrnáct, když se dozvěděla pravdu o svém otci, své rodině i o sobě. Wraith zůstal jejím strážcem i nadále, jeho přízrak se jí občas zjevoval v parku, především tehdy, když se žrouti odvážili příliš blízko. S postupem času se jí občas zdálo, že se stává éteričtějším, ale ta myšlenka jí připadala směšná.</p>
<p>Přesto, jak se blížily její osmnácté narozeniny. Wraith bledl a průsvitněl, až zmizel úplně. Stalo se to docela rychle. Jeden den by1 takřka stejný jako vždy. mohutné tělo se ježilo drsnými chlupy a šedočerné, jakoby tygří pruhy zdobily hlavu a druhý den se rozplynul jako duch, kterým ostatně také byl.</p>
<p>Naposledy ho viděla, když si jednou za úsvitu vyšla do parku. Neočekávaně se vynořil ze stínu mezi stromy. Byl už tak nehmotný, že viděla skrze něj. Zastavila se. Přistoupil až těsně k ní, že se jí zdálo, že cítí dotek jeho drsných chlupů. Zamrkala překvapením, a než se podruhé nadechla, byl pryč.</p>
<p>Od té doby ho neviděla ani ona ani Pick. To se stalo asi před rokem a půl.</p>
<p>„Kam myslíš, že se ztratil?“ zeptala se tiše.</p>
<p>Pick, který dosud mlčel, jen pokrčil rameny. „Těžko říct.“</p>
<p>„Když to skončilo, začal mizet, ne?“</p>
<p>„Tak nějak to vypadalo.“</p>
<p>„Možná se prostě vy potřeboval. “</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>„Až na to, že jsi říkal, že magie se nikdy nespotřebuje. Tvrdil jsi, že je to jako energie, jenom se přemění. Pokud se Wraith přeměnil, v co tedy?“</p>
<p>„Proboha, Nest!“</p>
<p>„Všiml sis něčeho zvláštního v parku?“</p>
<p>„Ne, ničeho.“ zatahal se skřítek za vousy.</p>
<p>„Tak kam se poděl?“</p>
<p>„Víš co?“ začal znovu Pick. „Když mi pomůžeš v parku, možná najdeš odpovědi na svoje otázky a nebudeš mě stále obtěžovat! Teď tudy dolu a rovnou ke břehu. A už s tím přestaň!“</p>
<p>Udělala jak řekl, ale stále uvažovala o Wraithovi. Napadlo ji, že když vyrostla a Wraith už posloužil svému účelu, vrátil se do formy, kterou byl předtím, než se stal jejím ochráncem. Tak by to mohlo být.</p>
<p>Přesto se pochyb nezbavila.</p>
<p>Došla ke břehu a zůstala stát. Před ní se rozprostírala hladina slepého ramene, na druhé straně ohraničená náspem s železniční tratí pro nákladní vlaky, spojující Chicago se západním pobřežím. Shluky rákosí a orobince rostly podél břehů a mělké zátoky, zakusující se do nich, byly plné odpadku a smetí, hladina byla takřka nehybná.</p>
<p>„Co teď?“ zeptala se a pohlédla na Picka.</p>
<p>Beze slova ukázal doprava.</p>
<p>Otočila se a zjistila, že hledí přímo na chiméru. Za celý život jich viděla jen pár a vždy jen na okamžik, ale hned věděla, co je tahle zač. Stálo to asi deset metrů od ní, křehké a průsvitné v měkkém podzimním světle. Jemné vlasy a pavučinovité šaty na tom visely tak, jako by je měl každou chvíli odnést i ten nejslabší vánek. Byl to strašidelný zjev s dětskými rysy a byla to dívka. Zapadlé, bezvýrazné oči se ztrácely v tmavých kruzích a ostře rudé rty svítily na pergamenové kůži. Vypadala jako dítě, které uteklo z domova, několik dní nejedlo a je stále vyděšené z toho, co provedlo. Přestože tak vypadala, chiméra nebyla ničím takovým. Nebylo to žádné dítě na útěku. Nebyla to dokonce ani lidská bytost.</p>
<p>„Jsi Nest Freemarková?“ zeptalo se to dětským hlasem.</p>
<p>„Ano.“ odpověděla Nest a rychle pohlédla na Picka. Skřítek se mračil tak, jak to u něho ještě nikdy neviděla a stál jí na rameni v bojovném postoji. Vypadalo to, jako by ji chtěl bránit.</p>
<p>„Jmenuji se Ariel.“ řekla chiméra. „Mám pro tebe vzkaz od Dámy.“</p>
<p>Nest cítila, jak jí vyschlo v hrdle. Věděla, kdo je to Dáma. Dáma byla Hlasem Slova.</p>
<p>„Vyslala mě. abych ti řekla o Johnu Rossovi.“</p>
<p>Samozřejmě. John Ross. Vzpomněla si na něj dnes ráno, poprvé po několika týdnech. Opět si jej vybavila, tajemného a rozhodného, směs světla a tmy, když odešel z Hopewellu i z jejího života po smrti jejího otce. Snad si podvědomě přála jeho návrat. Možná proto jí připadalo, že k podobné situaci musí dojít.</p>
<p>„John Ross.“ opakovala, jakoby vyslovení toho jména mohlo zhmotnit její představy.</p>
<p>Ariel nehybně vyčkávala v polostínu, nehybná jak motýl přišpendlený na karton. Promluvila vysokým, melodickým hlasem.</p>
<p>„Upadl v nemilost. Naslouchej a povím ti. co se stalo.“<strong><emphasis>Kapitola 4</emphasis></strong></p>
<p>Jako téměř vše, od doby kdy se John Ross stal Rytířem Slova, i jeho ztráta víry byla předznamenána snem. Jeho sny se vždy odehrávaly v kruté a nemilosrdné budoucnosti, kde rovnováha magie byla narušena takovým způsobem, že lidská civilizace stála na pokraji zániku. Nicota získala převahu nad Slovem, dobro prohrávalo ve věčném souboji se zlem a ze zářivých ideálu humanity zbyly jen cáry. Lidstvo se rozdělilo na lovce a lovnou zvěř. Lovce, poháněné žrouty, vedli démoni, zatímco ti druzí se skrývali v opevněných městech, nebo ve skupinkách bloudili zničenou krajinou a skrývali se v ruinách. Morální hodnoty jedněch byly opakem hodnot těch druhých. Trvalo to více než deset let, ale v závěru padly vlády, národy se hroutily a z armád zbývaly trosky. Lidstvo se propadlo k barbarství, které nepoznalo od dob narození Krista.</p>
<p>Tyto sny měly svůj<strong> </strong>význam. Na těchto výpravách mohl Rytíř Slova poznat, jakým způsobem musí zasáhnout, aby změnil běh dějin. Sny mu odhalovaly<strong> </strong>klíčové události, které je potřeba ovlivnit, a které se stanou v průběhu několika měsíců. Viděl budoucnost takovou, jaká bude, pokud selže. Události byly vždy vyprovokovány lidmi, kteří propadli démonům, sloužícím Nicotě. Většinou byl schopen tyto lidi, kteří páchali děsivé činy, vystopovat.</p>
<p>Ale dokonce i jako Rytíř Slova měl svá omezení. Tu strašnou pravdu poznal naplno v San Sobeli.</p>
<p>Ve snu putovai pustou krajinou, plnou známek hroutící se civilizace, k pevnosti San Francisco. By i na cestě z Chicaga, které podlehlo útoku démonu a jejich pomocníků. Bez úspěchu se snažil město zachránit, ale viděl jen další ostrov světla, klesající do temných hlubin. Tisíce zemřely a tisíce byly zotročeny. Vydal se k San Franciscu. aby tam tomu zabránil, protože věděl, že se zformovala mohutná armáda, která se vydala k západu, aby napadla pevnosti v okolí zálivu.</p>
<p>Opět bude přemlouvat velitele a zástupce komunity, kteří mu patrně ani nebudou chtít naslouchat. Budou nedůvěřiví a podezíraví. Vědí přeci, že minulost je nenávratně zničena a budoucnost je jako nejhorší noční můra. Občas někdo dá na jeho varování a některé město se podaří zachránit. Ale to se dařilo stále méně, jak se armády Nicoty stávaly silnějšími. Výsledek byl nevyhnutelný. Byl předurčen ještě dříve, než se před lety stal Rytířem Slova. Jeho neúspěch k tomu patřil. Přes úpornou snahu nic takového si nepřipouštět, jenom oddaloval to, co muselo přijít. Přesto pokračoval, protože nic jiného mu ani nezbývalo.</p>
<p>Ten sen začal ve městě San Sobel, jihozápadně od přírodní rezervace Mission Peak, na jih od San Francisca. Město bylo podobné stovkám jiných, prázdné domy a obchody, plevel rašící mezi troskami a ve zbytcích parku, opuštěná auta. Po ulicích, do kterých zívala vytlučená okna a vylámané dveře, se potulovaly smečky psu a toulavé kočky .Střechy a stropy budov se propadaly, země si brala to, co jí dříve patřilo. Občas zahlédl postavu, která se kradmo plížila mezi troskami – zbloudilec hledající potravu a úkryt, uprchlík z minulosti. Nikdy se k němu nepřiblížili. Něco, co nebyl schopen rozeznat, je na něm děsilo. Snad jeho držení těla, pohled, nebo četnými runami pokrytá hůl, která byla zdrojem jeho síly. Kráčel středem ulice, vše kolem dokazovalo, jak se naplňuje proroctví Slova a nikdo se k němu neodvážil přiblížit. Nyní nekulhal, protože právě jeho omyly umožnily toto naplnění. Byl schopen těm lidem pomoci, ale ti v něm viděli hrozbu. To byla největší ironie jeho života.</p>
<p>Ani v San Sobelu se k němu nikdo nepřiblížil. Viděl kradmé postavy držící se ve stínu, ale všichni se mu vyhýbali. V zamyšleni procházel městem, oči upřené k obzoru, když náhle narazil na ženu. Neviděla ho, nevnímala. Stála na okraji zarostlého prostranství a dívala se na zbytky budovy, která bývala školou.</p>
<p>Na rozpadající se kamenné bráně, klenoucí se nad příjezdovou cestou, byl ještě čitelný její název: PŘÍPRAVNÁ AKADEMIE V SAN SOBELU. Hleděla upřeně před sebe, ruce založené na prsou. Když přišel blíž, slyšel, že si pro sebe něco tiše povídá. Byla zanedbaná a otrhaná, tváře jí rámovaly mastné vlasy. Vypadalo to, že několik dní nejedla. Paže a obličej měla plné ran a jizev, bylo jisté, že trpí jednou z mnoha nových chorob, které nyní zabíjely po tisících.</p>
<p>Tiše ji oslovil, ale neodpověděla. Došel těsně k ní a zkusil to znovu, opět žádná odpověď.</p>
<p>Ani když se jí dotkl nepohnula se, ale začala mluvit. Jako když zapnete magnetofon. Její hlas byl duty a monotónní, ten příběh vyprávěla už po tisíce. Hovořila, aniž by ji zajímalo jestli poslouchá nebo ne. Přestože to bylo velice osobní drama, na osobě posluchače nezáleželo. Sloužil pouze jako vypínač, katalyzátor.</p>
<p><strong><emphasis>Bylo to mě nejmladší dítě. </emphasis></strong>začala. <strong><emphasis>M</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>j chlapeček. </emphasis></strong><strong><emphasis>T</emphasis></strong><strong><emphasis>eddy. Bylo mu šest. Rok před tím jsme ho nechali zapsat do školky a zrovna končil první rok. Byl tak milý. Měl blond vlásky, modré oči a stále se smál. Tolik jsem ho milovala. Bert i já jsme oba pracovali a vydělávali slušné peníze. I </emphasis></strong><strong><emphasis>t</emphasis></strong><strong><emphasis>ak to na nás bylo dost drahé. Ale byla to dobrá škola a chtěli jsme pro něj to nejlepší. Byl tak chytrý. Mohl být v životě čímkoli.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Chodil tam s nim jeden chlapec, který byl o trochu starší. Aaron Pilkington. Jeho otec byl velmi úspěšný a bohatý muž. Nějaké blázny napadlo, že jeho syna unesou a budou po něm chtít výkupné. Museli to být opravdu cvoci, protože ani nevěděli, jak se to dělá. Chtěli ho unést přímo ze školy. Zkusili to prvního dubna, na den blázn</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>. Zajímalo by mě</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> jestli to v</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>bec věděli. Vešli dovnitř, ale nemohli ho najít. Nevěděli</emphasis></strong><strong><emphasis> ani</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> ve které je třídě, kdo je jeho učitelka, prostě nic. Mysleli si</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> že jim stačí fotografie. Ale nebylo jim to k ničemu. Děti na fotkách jsou si tak podobné. Když ho nenašli, a policie už mezitím obklíčila d</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>m</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> a asi už nevěděli, co maj</emphasis></strong><strong><emphasis>í</emphasis></strong><strong><emphasis> dělat, vzali ja</emphasis></strong><strong><emphasis>ko rukojmí celo</emphasis></strong><strong><emphasis>u</emphasis></strong><strong><emphasis> třídu i s učitelkou.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>M</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>j syn byl v té třídě.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Policie se snažila je přimět, aby je pustili. Ale nemohli se dohodnout a vyjednávání ztroskotalo. Únoscům docházela trpělivost a začali se chovat podivně. Jeden z nich stále mluvil s nějakou imaginární osobou. Co má dělal, co má dělat? Zastřeli</emphasis></strong><strong><emphasis>t</emphasis></strong><strong><emphasis>i učitelku.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Po</emphasis></strong><strong><emphasis>licie</emphasis></strong><strong><emphasis> se rozhodl</emphasis></strong><strong><emphasis>a</emphasis></strong><strong><emphasis>, </emphasis></strong><strong><emphasis>ž</emphasis></strong><strong><emphasis>e nemohou déle čekat. Mezitím únosci nahnali děti do sálu</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> kde mívali </emphasis></strong><strong><emphasis>besídky </emphasis></strong><strong><emphasis>a usadili je do dvou prvních řad pod pódiem. Když </emphasis></strong><strong><emphasis>pol</emphasis></strong><strong><emphasis>icie vtrhla dovnitř, začali střílet. Prostě</emphasis></strong><strong><emphasis>…</emphasis></strong><strong><emphasis> jen stříleli. Všude. A děti…</emphasis></strong></p>
<p>Během řeči na něho ani jednou nepohlédla. Vůbec si neuvědomovala jeho přítomnost. Byla ztracená v minulosti, opět prožívala hrůzu těch chvil. Dál se bez pohybu dívala na budovu školy.</p>
<p><strong><emphasis>Bylo to tamhle, </emphasis></strong>pokračovala nezměněným hlasem. <strong><emphasis>Ten </emphasis></strong><strong><emphasis>d</emphasis></strong><strong><emphasis>en jsem tam zrovna </emphasis></strong><strong><emphasis>p</emphasis></strong><strong><emphasis>omáhala. Po skončeni vyučování měla být oslava narozenin. Když začala střelba, snažila jsem se k němu dostat. Vrhla jsem se… Jmenoval se Teddy. ‘Theodore, ale říkali jsme mu Teddy. Protože byl ještě malý. Teddy.</emphasis></strong></p>
<p>Domluvila, otočila se. a odcházela po rozpraskaném chodníku. Vypadalo to, že ví, kam jde. Díval se chvíli za ni a pak se obrátil ke škole.</p>
<p>V duchu slyšel střelbu a křik dětí.</p>
<p>Když se probudil, věděl, co musí udělat. Ta žena říkala, že jeden z mužů mluvil s někým, kdo tam nebyl. Předpokládal, že to byl démon, bytost, kterou viděl jenom onen muž. Věděl, že mohl zosnovat tuto událost, aby rozdělil obyvatele San Sobelu, připravil se o klid a bezpečí a dokázal jim, že to, co se děje jinde, se nakonec muže stát i u nich. Jakmile bylo sémě zla zaseto, snadno vzklíčilo a bujelo, narušujíc vazby mezi lidmi, jejich vztahy a morálku. Temné emoce a pudy se dostávaly na povrch.</p>
<p>Zima pomalu končila, byl nejvyšší čas vydat se do Kalifornie. Do San Sobelu dorazil více než týden před prvním dubnem a byl si jistý, že má dost času na přípravu, aby zabránil hrozící tragédii. Už se mu o tom nezdálo, to ale nebylo neobvyklé. Sny často přicházely jen jednou a on musel jednat na základě toho, co viděl a pochopil. Někdy nevěděl, kde se která událost stane mnohdy neznal ani čas.</p>
<p>Tentokrát měl štěstí – znal obojí. Démon už dal jistě věci do pohybu, ale John Ross se démonům postavil již nesčetněkrát za tu dobu, co byl ve službách Slova a nedal se zastrašit. Démoni byli mocní a těžko polapitelní protivníci, neúnavní ve své zášti vůči lidem a touze si je podrobit, ale pro něho neznamenali přímou hrozbu. Nebezpečnější byli zmanipulovaní lidé, jejichž prostřednictvím uskutečňovali své záměry.</p>
<p>A nakonec musel počítat i se žrouty, temnými bytostmi, které dokázaly dohnat člověka k šílenství a pak se na něho vrhly jako supi a hodovaly na jeho strachu, hrůze a zoufalství. Sami nezabíjeli, ale při útokových událostech působili jako katalyzátor. Málokdo je mohl vidět. Jen několik lidí mělo tu schopnost. Zjevovali se jako stíny, jako neurčitý pohyb na okraji zorného pole. Démoni je šířili mezi lidi jako infekce. Jeden nakažený pak vedl k desítkám dalších. Dějiny už prokázaly, že je to účinný způsob.</p>
<p>Žrouti se s oblibou vyskytovali tam, kde docházelo k vraždění nevinných obětí, dětí, které ani nemohli vědět, co po nich mužové, které chtěl John Ross zastavit, vlastně chtějí. Neměl způsob, jak únosce předem objevit. Ani nemohl vystopovat démona, ukrytého pod maskou falešné identity. Musel čekat, až se nakonec sami prozradí, to znamenalo čekat na místě, kde udeří.</p>
<p>Šel tedy do přípravné akademie, promluvit si s ředitelem. Pochopitelně, že mu neřekl pravdu o únosu, démonovi a hrůzách, které se tu mají odehrát za necelý týden. Měl by ho jistě za blázna. Místo toho prohlásil, že by chtěl na podzim přihlásit do školy své dítě. a proto si přišel pro nějaké informace. Omluvil se za svůj oděv – obnošené rifle a ošoupané manšestrové sako – ale vy světlil to tím, že je spisovatelem a pro svou příští knihu potřebuje splynout s davem. Ředitel ho přijal, a jeho vřelý pohled a široký úsměv svědčily o tom. že má pro potřeby návštěvníka pochopení.</p>
<p>Seznámil Rosse s historií školy, jejím posláním, a dal mu několik propagačních letáků. Nakonec – což bylo nejdůležitější – ho provedl po budově. Procházeli od jedné třídy ke druhé, až došli k sálu, kde se měla tragédie odehrát. Belhající se Ross jej pomalu procházel a kladl různé otázky, což mu umožnilo si místnost prohlédnout a zapamatovat si východy a místa vhodná pro úkryt. Brzy s tím byl hotov. Pak řediteli poděkoval za jeho čas a pozornost a rozloučil se.</p>
<p>Později si zjistil, že Aaron Pilkington chodí do třetí třídy Jeho rodiče byli velmi zámožní, díky otcově práci při vývoji mikročipů.</p>
<p>Ten večer vymyslel jednoduchý plán. Ze zkušenosti věděl, že naději na úspěch má jen řešení bez nějakých zbytečných komplikací. V sázce byly životy dětí a nechtěl je vystavovat většímu riziku, než je nezbytně nutné.</p>
<p>Když o tom znovu přemýšlel, zdálo se, že na nic nezapomněl a všechno půjde podle plánu.</p>
<p>Trpělivě čekal. Ráno prvního dubna se dostal do školy ještě před svítáním. Odpoledne předchozího dne podložil zámek jednoho z oken v zadní části hlavní budovy proužkem papíru, takže ten nezapadl a okno se dalo zvenčí otevřít. Kryt šerem, protáhl se oknem a opatrně naslouchal. Nikde se nic nepohnulo. Úklidová četa nastoupí až za půl hodiny. Zatím je sám. Prošel chodbou do sálu, kde se v zákulisí ukryl do malého skladu rekvizit.</p>
<p>Čekal.</p>
<p>Neměl představu o tom, kdy to začne, věděl však, že do chvíle než zasáhne, se budou události odehrávat přesně tak, jak mu je popsala žena ve snu. Bylo na něm, aby zvolil vhodný okamžik zásahu a změnil budoucnost.</p>
<p>Krčil se ve svém úkrytu a naslouchal zvukům probouzející se školy. Ve skladu bylo poměrně dost místa, takže si mohl protáhnout nemocnou nohu, aby neztuhla. Měl s sebou i trochu jídla. Čas plynul a nic neočekávaného se zatím nestalo.</p>
<p>Pak se rozlétly – dveře, křik dětí, prosby žen a hrubé mužské hlasy naplnily sál. Ross trpělivé čekal, a škvírou pootevřených dveří sledoval, co se děje. Na pódium, mezi napůl zatažené díly opony se postavil maskovaný muž a začal vykřikovat příkazy. Připojil se k němu ještě jeden. Ženy s dětmi rychle plnily rozkazy a zaplnily dvě první řady pod pódiem.</p>
<p>Ross stále vyčkával.</p>
<p>Jeden z mužů měl mobilní telefon. Když zazvonil, odklopil mikrofon a začal s někým mluvit. V průběhu rozhovoru byl stále vzteklejší, nakonec seskočil s pódia a křičet do mluvítka oplzlé nadávky. Ross se opatrně vyplížil ze skladu, jeho černá hůl pulsovala magickým světlem. Skryt ve stínu, pomalu se blížil k muži, stojícímu na okrají jeviště. Muž byl ozbrojen revolverem a všechnu svou pozornost upíral na rukojmí. Ross si v šiml třetího muže, který stál u dveří na druhé straně místnosti a hlídal děni na chodbě,</p>
<p>Ross přiskočil k muži na jevišti a srazil ho jedním úderem hole. Koutkem oka hledal zbylé dva. Ten s telefonem byl stále obrácen zády a křičel do mluvítka. Druhý se překvapeně otočil. Děti vytřeštily očí. Mávnutím hole nad nimi John Ross rozprostřel těžkou síť ochranné magie, která je chránila před střelami, donutila zavřít oči a sklonit hlavy. Muž u dveří pozvedl svůj AK – 47, ale než stačil vystřelit, zášleh magie ho poslal do bezvědomí. Třetí muž zahodil telefon a stiskl spoušť svého samopalu. John Ross na to byl připraven, a jak muž padal, dlouhá dávka se neškodně zaryla do stopu.</p>
<p>Ross se bleskurychle rozhlédl. Neviděl už nikoho. Únosci byli opravdu jen tři. Děti i dvě učitelky byly silou magie stále vtlačeny do sedadel. Ross znížil kouzlo, nikomu se nic nestalo. Všechno je v pořádku…</p>
<p>Náhle uviděl žrouty. Desítky jich sem pronikaly otevřenými dveřmi a okny, vylézali z šerých koutů a výklenků. Cítili něco, co jemu zůstalo skryto.</p>
<p>Ross se s bušícím srdcem zoufale rozhlížel kolem…</p>
<p>S řinkotem rozbíjeného skla a praskotem dřeva vtrhla dovnitř policie. Někdo křičel. Odhoďte zbraně! Rychle, rychle! Ženy a děti ječely a snažily se utéct. A zase někdo křičel. Má zbraň! Zastřelte ho! Ross se snažil říci, že už je vše v pořádku, ale nikdo neposlouchal, nastal chaos, žrouti vylézali odevšad. Křížová palba zasáhla únosce, který se pod pódiem zvedal na kolena, a než vůbec pochopil co se děje, náraz těžkých projektilů jím mrštil na hranu jeviště, pod které se svezl jako hromada zkrvavených hadrů. Policisté však dál pokračovali v šílené palbě a střely zasahovaly drobná dětská těla a rozhazovaly je po zemi. Výkřiky hrůzy se měnily ve výkřiky bolesti. A hlas pořád ječel. Má zbraň! Má zbraň! Přestože Ross neviděl nikoho se zbraní, policisté dál a dál pálili do dětí…</p>
<p>V příštích dnech si o tom mohl přečíst v novinách. Bylo zabito čtrnáct dětí a dva únosci. Debatovalo se o tom, kdo vlastně střílel, a informované zdroje připouštěly, že několik dětí mohlo zahynout v křížové palbě.</p>
<p>O Rossovt tam byla jen drobná zmínka. Ve zmatku, který po tragédii nastal, se mu podařilo vmísit se do davu rodičů a náhodných svědků a zmizet dříve, než ho někdo mohl zastavit. Učitelka, která byla mezi rukojmími, mluvila o jakémsi záhadném muži, který se je snažil osvobodit. Policie však trvala na tom, že to musel být jeden z útočníku a prostě se v tom zmatku spletla. Protože svědkové nebyli schopni je dostatečně popsat, pátráni po neznámém muži brzy skončilo.</p>
<p>Ross byl zničený. Jak k tomu mohlo vůbec dojít? Kde byla chyba? Udělal přece přesně to, co bylo třeba. Únosci byli zneškodněni, nebezpečí pominulo. A přesto děti zemřely. Policisté špatně odhadli situaci, když slyšeli výkřiky z odhozeného telefonu a výstřely ze samopalu. Vpadli dovnitř a začali bezhlavě pálit…</p>
<p>Čtrnáct děti zemřelo. Ross se s tím nemohl vyrovnat. Přestože byl přesvědčen, že udělal všechno co mohl, přestože to věděl, iracionální pocit viny v něm zůstal. Zemřelo čtrnáct dětí.</p>
<p>Jedním z nich byl blonďatý modrooký chlapec Teddy.</p>
<p>Fotografie obětí vídal v časopisech a noviny o meh psaly ještě několik týdnu poté. Hrůza z toho co se stalo jej zcela pohltila a ochromila. Nemohl spát, nikde nenacházel klid. Vysedával po motelových pokojích v malých městech co nejdále od San Sobelu. a snažil se získat zpět ztracenou rovnováhu. Nebyla to jeho první prohra, ale důsledky nikdy nebyly tak drastické a nikdy se ho nedotkly tak osobně. Myslíval si, že vydrží všechno- Na něco takového však nebyl připraven. Měl na svědomí čtrnáct životů a s tím se nemohl vyrovnat. Sáhl si až na samotné dno, v noci se často budil s pláčem. Jako smyčka filmu se mu neustále před očima odvíjelo těch několik minut a hledal nějakou chybu.</p>
<p>Po čase si uvědomil, v čem se mýlil. Původně předpokládal, že démon posedl jenom únosce. Ale děti zabila střelba policistu. Někdo na ně křičel, ať střílejí, někdo jim nařídil střílet. Někdo další musel byt posedlý, další muž se zbraní. Některý z policejních důstojníků. Na tuto možnost Ross dříve ani nepomyslel.</p>
<p>Pak začal přemýšlet o tom, co kdy udělal ve službách Slova. Jaký to má smysl, když tak snadno dopustí ztrátu čtrnácti mladých životů? Není hoden být Rytířem Slova, když není schopen udělat víc. A především, co je to za vyšší bytost, ať Bůh nebo Slovo, že připustí něco takového? Byla to opravdu ta nejlepší možnost? Bylo nutné, aby těch čtrnáct dětí zemřelo? Mělo to být něco jako vzkaz. John Ross začal nabývat jistoty, že rozdíl mezi Slovem a Nicotou je ve skutečnosti nepatrný. Všechno se mu jevilo zbytečné a směšné. Pochybnosti přecházely v zoufalství. Sloužil pánovi, kterému chyběl soucit a jakýkoli cíl, jehož směšné úsilí nesměřovalo k ničemu dobrému. Když se Ross ohlédl zpět, na posledních dvanáct let, zděsil se. Kde je záruka, že to, co dělal, vůbec k něčemu bylo? V jaké bitvě to vlastně bojuje? Mnohokrát se postavil silám Nicoty a kde se to vlastně projevilo?</p>
<p>Nakonec dospěl k přesvědčení, že se dostal na hranici svých možností. Víc nelze žádat. To, co se stalo v San Sobelu jím tak otřáslo, že už není tím čím býval. Nemůže pokračovat vtom, k čemu se zavázal. Skončil se vším.</p>
<p>Ať někdo jiný bojuje ve jménu Slova.</p>
<p>Ať někdo jiný nese tíhu zmařených životu.</p>
<p>On už nemůže.<strong><emphasis>Kapitola 5</emphasis></strong></p>
<p>Ariel se odmlčela a Nest se hned zeptala, plná nedůvěry. „Nechal toho? Prostě toho jen tak nechal?“</p>
<p>Chiméra se zamyslela. „Už se nepovažuje za Rytíře Slova, přestal jednat, jako Rytíř Slova. Ale sám se nikdy nemůže vyvázat ze služby. To nezáleží na něm.“</p>
<p>Nest v jejich slovech vycítila skrytou hrozbu. „Co tím myslíš?“</p>
<p>Ariel se lehce posunula a její dětská tvář se zaleskla v slunečních paprscích. Za celou dobu to byl její první pohyb a mnoho nechybělo, a byla by se při něm rozplynula.</p>
<p>„Jen Dáma muže stvořit Rytíře Slova, a jen Dáma jej zase muže propustit.“ Ariel mluvila tak potichu, že ji Nest téměř neslyšela. „John Ross nemůže zanechat své služby. Jakmile převzal hůl, která mu dáva moc, zavázal se navždy. O své vůli se nemůže vzdat služby ani hole. Přestože se již nepovažuje za Rytíře Slova, nadále jím zůstáva.“</p>
<p>Nest zmatené potřásla hlavou. „Ale on už přeci nejedná jako Rytiř Slova. Říkala jsi, že se všeho vzdal. Tak že jaký je v tom potom rozdíl, jestli opravdu je nebo není Rytířem Slova? Jestliže nejenom přestal myslet, ale také jednat, jako Rytíř Slova, může byt třeba zedníkem.“</p>
<p>„Přesné tohle si také Ross myslí.“ přikývla Ariel. „Proto je v tak velkém nebezpečí.“</p>
<p>Nest byla na vážkách. Kolik toho chce doopravdy vědět? Dáma neposlala Ariel jen aby ji vyřídila, co se stalo Rossovi. Dáma po ni jistě něco chce, ale Nest si nebyla jistá, jestli je vůbec ochotna něco podnikat, když se to týká právě Johna Rosse.</p>
<p>Neměla o něm zprávy celých pět let a tehdy se nerozešli za zrovna nejlepších okolností. Tehdy přijel do Hopewellu kvůli dvěma věcem – buď zabránit jejímu otci v provedeni plánu které sní měl, a pokud by se mu to nepodařilo, zabránit jí tyto plány uskutečnit. Znal její budoucnost, a přestože jí nikdy neřekl nic konkrétního, tvrdil, že by mohla být temná a hrůzná. Pro ni to znamenalo dvě možnosti – buď žít a budoucnost změnit nebo zemřít. To bylo jeho poslání v Hopevvellu. Prozradil jí to těsně před svým odjezdem a nikdy se s tím zcela nevyrovnala. Měla ho ráda, vážila si ho a věřila mu. Po krátký čas byla přesvědčena, že je jejím otcem a byla by tolik ráda. kdyby tomu tak opravdu bylo.</p>
<p>Přišel ji zabít, pokud by se mu nepodařilo ji zachránit. Pravda byla otřesná. Nebyl démonem, jako její pravý otec, ale by1 mu svým způsobem blízko.</p>
<p>„Problém s Johnem Rossem je v tom, že nemůže přestat být Rytířem Slova jenom proto, že chce.“ ozvala se Ariel náhle.</p>
<p>Zvolna se přiblížila k Nest na necelé dva metry. Ta si ani nevšimla, jak to udělala, tak byla pohroužena do myšlenek na Rosse. Chiméra byla tak blízko, že Nest viděla, jak se v ní míhá cosi stínovitého a poloprůhledného, jako cáry papíru hnané větrem. Pick jí řekl. že chiméry se většinou skládají ze snů a vzpomínek mrtvých dětí, rodí se jíž jakoby dospělé a přestože nestárnou, žijí jen krátce. Jejich vzhled se podobá dětskému, ale vždy zůstávají nehmotné. Magie jim pomáhá udržovat tvar a vzhled a když magie zeslábne, sny a vzpomínky se prostě rozletí do větru a je konec.</p>
<p>„Magie, kterou byl obdařen John Ross, přetrvává.“ řekla Ariel. „Nemůže se jí zbavit, i když se rozhodne ji nepoužívat. Patří k němu. Nemůže být ničím jiným, než je, přestože si nalhává něco jiného. A co je nejhorší, stejně jako ho znají služebníci Slova, tak ho znají i služebníci Nicoty.“</p>
<p>„No nazdar.“ zamumlal Pick a zavrtěl se.</p>
<p>„Je ve velkém nebezpečí.“ opakovala Ariel. „Slovo ani Nicota nemohou přijmout, že už není Rytířem. Obě strany se ho budou snažit získat, každá jiným způsobem. Slovo to již zkoušelo rozumným přemlouváním i nátlakem, ale neuspělo. Příští tah je na Nicotě. Rytíř, který ztratil víru, snadno podlehne jejím svodům a klamům. Nicota se jej bude snažit přelstít, a už s tím i začala. Ross nebude mít ani tušení, že se něco děje. Neprohlédne, dokud nebude příliš pozdě. Je to pozvolný proces. Každý další krok bude snazší, než ten předchozí a nakonec nebude úniku. Takhle byl ztracen nejeden Rytíř.“</p>
<p>Nest odfoukla pramen vlasů, který jí spadl do očí. Od západu sem vítr hnal těžké mraky. Podle předpovědi mělo odpoledne pršet. „Ví vůbec, co se stane?“ zeptala se ostře, jako by z toho vinila Ariel. Dostávala vztek. „Kolik let života věnoval službě Slovu? Nezaslouží si alespoň varování?“</p>
<p>Ariel se zachvěla a pomalu mrkla, jako když se květ zavírá na noc. „Dostalo se mu varování, ale nedbal. John Ross nám nevěří, nenaslouchá. Věří, že je volný a může jednat podle své vůle. Propadl sebeklamu.“</p>
<p>Nest si představila Johna Rosse, mohutného, ustaraně vyhlížejícího muže bez pevných kořenu, jehož oči se leskly zvláštní posedlostí. Ale také muže odhodlaného a zásadového, který se nenechal snadno zviklat. Nedovedla si představit, jak by jej Nicota mohla získat. Věděla, že než aby se zpronevěřil svému závazku, raději by zemřel.</p>
<p>Ale přesto to vzdal. Vzdal to tím, že se už nadále nepovažuje za Rytíře Slova. Tak to chodí. Lidé se mění. Život dělá podivné kotrmelce.</p>
<p>„Dáma mě poslala, abych tě požádala, jestli bys mohla Johna Rosse ještě jednou, naposledy varovat.“‘</p>
<p>„Mě? Proč by mi měl naslouchat?“ vyhrkla Nest, šokována tou žádostí.</p>
<p>„Dáma pravila, že v jeho srdci zaujímáš zvláštní místo,“ řekla Ariel tak, jako by Nest věděla, co tím má na mysli. „Je přesvědčena, že John Ross tě vyslechne, že ti věří a váží si tě. a proto máš největší šanci varovat ho před nebezpečím, které mu hrozí.“</p>
<p>Nest zavrtěla hlavou. „Nevím, co říct. Nehodím se na to. Podívej, já sama nevím, jaký je můj vztah k Rossovi. A kde teď vůbec je?“</p>
<p>„V Seattlu.“‘</p>
<p>„V Seatlu? To mám jet až do Seattlu?“ zvolala Nest zděšeně. „Vždyť mám školu! Zítra musím být na vyučování!“</p>
<p>Ariel se na ní jen tiše dívala a Nest začínalo docházet, jakou hloupost vlastně řekla. Chiméra jí oznámila, že John Ross je v nebezpečí, jde mu o život a ona je možná schopna mu pomoci, a Nest se strachuje o několik přednášek.</p>
<p>„To je snůška nesmyslů!“ vložil se do toho náhle Pick a vztyčil se v celé své výšce patnácti centimetrů. „Potřebuju Nest Freeinarkovou tady! Kdo ví, co se jí tam může stát! Po tom, co prožila se svým otcem, by neměla nikam chodit!“</p>
<p>„Uklidni se, Picku.“ napomenula ho Nest.</p>
<p>„Sakra!“„ nedal se Pick. „Proč nejde Dáma sama? Proč si s ním nepromluví? Ona ho přeci naverbovala, ne? Proč nepošle někoho ze svých služebníku, třeba jiného Rytíře?“</p>
<p>„Již udělala, co mohla.“ odpověděla Ariel svým zvláštním bezvýrazným hlasem. „Všechny její vyslance ignoroval. Pokud nezmění názor a nepřijme zpět službu, je ztracen. Teď už zbývá jenom Nest.“ řekla a ukázala na ni.</p>
<p>„Nikam nepůjde!“ prohlásil Pick rázně. „Díky za návštěvu, ale máš nejvyšší čas zase jít.“</p>
<p>„Picku!“ napomenula ho Nest. překvapená jeho razancí. „Buď trochu slušný, ano? Co se stane, když nepůjdu?“ obrátila se k Ariel.</p>
<p>Ariel se vpila svýma čirýma očima do jejích. „John Ross měl sen. Ten sen se vyplní za tři dny, poslední říjnový den. Na Halloween. A Ross bude součásti těch událostí. Je velká pravděpodobnost, že Nicota toho využije a získá ho na svou stranu. Není to jisté, ale Dáma to předpokládá. A také nedovolí, aby k tomu došlo. Vyšle někoho, aby na to dohlédl.“</p>
<p>Nest přeběhl mráz po zádech. <emphasis>Jako za mnou před </emphasis><emphasis>pěti </emphasis><emphasis>lety vyslala Johna Rosse. Jestli Ross </emphasis><emphasis>podlehne, </emphasis><emphasis>bude zabit. Někdo</emphasis><emphasis> se o to postará.</emphasis></p>
<p>„Jsi jeho poslední šance,“ pokračovala Ariel. „Půjdeš za ním? Promluvíš s ním? Pokusíš se ho zachránit?“</p>
<p>Její tenký hlas se ztrácel v šustění suchého listí, hnaného čerstvým podzimním vánkem.</p>
<p>Nest se v zamyšlení vracela parkem. Pick jí tiše seděl na rameni. Bylo již odpoledne a park se plnil výletníky a turisty, dětmi a psy. Nebe bylo nádherně<strong> </strong>modré, ale slunce pomalu mířilo k západu, k hradbě černých mraku, které sem přicházely od plání. Nest už cítila ve vzduchu déšť.</p>
<p>„Co budeš dělat?“ promluvil nakonec Pick.</p>
<p>„Nevím.“ potřásla Nest hlavou.</p>
<p>„Vážně uvažuješ o tom. že pojedeš, co?“</p>
<p>„Přemýšlím o tom.“</p>
<p>„Tak toho nech.“</p>
<p>„Co ti na tom tolik vadí?“ Zastavila se ve stínu rozlehlého dubu a podívala se na Picka. „Víš snad něco. o čem jsi mi neřekl?“</p>
<p>Pickuv dřevěný obličej se znechuceně zkřivil. „Nic,“ řekl s pohledem upřeným stranou.</p>
<p>Čekala. Ze zkušenosti věděla, že to není všechno.</p>
<p>„Vzpomínáš si, co se stalo před pěti lety.“ řekl nakonec a stále se díval někam mimo.</p>
<p>„Víš jak to bylo s Johnem Rossem, tvými prarodiči a tebou… ne? Nic nebylo tak, jak to na první pohled vypadalo. Spoustu věcí jsme ty ani já nevěděli. Tajemství. A skončilo to dřív, než jsi na všechno mohla přijít.“</p>
<p>Odmlčel se, aby se nadechl. „A tohle je stejné. Vždy to tak je. Slovo nikdy naplno neodhalí své záměry. To není Jeho způsob.“</p>
<p>Něco jí zůstalo skryto a Pick to cítil, přestože to neuměl pojmenovat. Asi to tak je. Snad to bylo něco, co by<strong> </strong>ji mohlo ranit. Ale to nic neměnilo na tom, co se stalo Johnu Rossovi. To nic neměnilo na tom, co se po ní žádalo. Má snad právo kvůli tomu odmítnout?</p>
<p>Zkusila to jinak. „Ariel říkala, že půjde se mnou a pomůže mi.“</p>
<p>Pick si odfrkl. „Ariel je chiméra. Jakou pomoc od ní můžeš čekat? Tvoří je jen vzduch a ztracené vzpomínky. Žijí krátce. Nevědí nic o lidech a jejich problémech. Zjevují jako duchové a stejně tak mizí. Je to jen posel, nic víc.“</p>
<p>„Prý mě povede. Říkala, že ji kvůli tomu ji Dáma poslala“</p>
<p>„Slepý vede slepého, jak říkávala tvoje babička.“</p>
<p>Nest zahnula mezi stromy, minula několik výletníků a vydala se po cestě, která vedla za domy lemujícími park. Hlavu měla plnou otázek. Nebude to lehké rozhodování.</p>
<p>„Šel bys se mnou?“ zeptala se náhle.</p>
<p>Pick ztuhnul. Chvíli mlčel a pak sotva slyšitelně řekl: „Abych pravdu řekl, nikdy jsem nebyl mimo park.“</p>
<p>Překvapilo ji to, ačkoli na tom nebylo nic divného. Proč by Pick někdy někam chodil? Co by ho nutilo? Park byl jeho domovem, prací a celým životem. Bez toho, že by řekl něco jiného jí bylo jasné, že pomyšlení na odchod ho děsí. Vycítila, že ho uvedla do rozpaku.</p>
<p>„To bylo ode mne sobecké.“ řekla rychle. „Kdo by se tu staral o park? Už je dost na tom, že já jsem často pryč. Kdybys ještě ty odešel, nebyl by nikdo, kdo by to tu hlídal.“</p>
<p>„Svatá pravda.“ přisvědčil Pick horlivě. „Nikdo. Je to obrovská odpovědnost.“</p>
<p>Nest přikývla. „Zapomeň na to. Jako bych nic neřekla.“</p>
<p>Odbočila směrem k domovu. S blížící se zimou se stíny prodlužovaly. Jejich zvětšující se kaňky pokrývaly trávníky a cesty . Bylo ticho jako v neděli, park byl klidný a ospalý. Zvuky se nesly do daleka. Z jednoho z domu slyšela hlasy domlouvající se co k večeři, smích dětí od řeky a štěkáni psa odněkud z východní části lesa.</p>
<p>„Můžu to zvládnout za den. Poletím tam, promluvím s ním a zase poletím zpátky.“</p>
<p>Pick neodpověděl. Mlčky šli dál.</p>
<p>Když přišla domů, sedla si k oknu a znovu o všem přemýšlela. Zatáhlo se a na zem dopadly první kapky. Park se vyprázdnil. V oknech domu podél Woodlawn Road se rozsvěcela světla.</p>
<p><emphasis>Co mám dělat?</emphasis><emphasis> </emphasis>John Ross byl vždy záhadou. A teď ji stavěl před rozhodnutí, nést odpovědnost, o kterou nestála. Již více než rok žije v Seattlu a pracuje pro Simona Lawrence ve firmě Fresh Start. Jméno i firmu Nest znala už z dřívějška, z jakéhosi školního referátu. Fresh Start poskytoval útočiště týraným ženám a ženám bez domova. Lawrence také založil Pass/Go – školu, kde se mohly dočasně vzdělávat děti z ulice. Úspěch obou podniků byl mimořádný a Lawrence býval nazýván Čarodějem ze země Oz. To proto, že Seattlu se běžně říká Smaragdové město. O tom kde Ross pracuje, ji informovala Ariel.</p>
<p>Nest si snažila představit Rosse, jako Munchkina ve službách velkého Čaroděje.</p>
<p><emphasis>Co s tím, proboha?</emphasis></p>
<p>S Ariel se domluvily, že o celé věci bude uvažovat<strong> </strong>a do večera se rozhodne. Ariel si pak přijde pro odpověď.</p>
<p>Vešla do kuchyně, aby si udělala trochu čaje. Zatímco čekala, než se začne vařit voda. padl jí zrak na papíry z realitní kanceláře. Úplně na ně zapomněla. Chvíli se na ně bez zájmu dívala. V porovnáni s Johnem Rossem se jí zdály nevýznamné a nechtěla se jimi teď zabývat. Allen Kruppert a kancelář ERA Realty prostě počkají.</p>
<p>S šálkem kouřícího čaje přešla do obýváku a dívala se z okna do deště, který mezitím zhoustl. Zšeřilo se a v takovém počasí žrouti jistě vyrazí na lov. Jejich oblíbenou dobou byla sice noc, ale pošmourným dnem nepohrdli. Často je vyhlížela, spíše zvědavá, než že by se jich obávala. Stále doufala, že se jí podaří odhalit, co jsou zač. Zatím jen věděla co dělají a vcelku chápala jejich místo v řádu věcí. Mnohem víc toho však nevěděla – jak se rozmnožují, z čeho se skládají, jak mohou ovlivňovat hmotné věci. když sami jsou nehmotní, Dosud nezapomněla na to, jak se jí dotýkali, když ji její otec věznil v jeskyni pod parkem. Dobře si pamatovala tu hrůzu i to, jak strašně se jí chtělo křičet.</p>
<p>Její přátelé a prarodiče ji naštěstí včas nalezli a ze všeho zbyly jen vzpomínky.</p>
<p>Teď je na ní, aby pomohla Rossovi.</p>
<p>Ať to probírala z jaké chtěla strany, stále jí to vycházelo stejně. Jestli se Rossovi něco stane, a ona se nepokusí tomu zabránit, jak s tím bude moci žít? Nikdy se nezbaví pochybností, že přeci jen mohla něco udělat. Je možné, že neuspěje. Ale když nepodnikne nic…</p>
<p>Srkala horký čaj a upřeně se dívala z okna. Neuměla si Johna Rosse představit jinak než tak, jak ho poznala před pěti lety. Jako Rytíře Slova. Připadalo jí nemožné, že by mohl být něčím jiným. Proč jen se tak vzdálil svému poslání zachránit svět? Zní to sice nabubřele, ale přesně to dělal. Zachraňoval svět (a lidstvo) před sebou samým. Už O’olish Amaneh ji vyprávěl o věčném boji, dříve, než jí to potvrdil John Ross. Ničíme sami sebe. Two Bears říkal, že riskujeme osud Sinmssippiu – zmizíme z povrchu země beze stopy.</p>
<p><emphasis>Opravdu v tom pokračujeme? Následujeme lid Sirmissippi? </emphasis>Měla nyní vlastní život a dlouho o těchto věcech nepřemýšlela. Události, které proběhly před pěti lety byly minulostí, na kterou raději nemyslela. Bylo jí tehdy teprve pětnáct. Její malý svět byl zachráněn a by la šťastná, že to tak dopadlo.</p>
<p>Svět se pro ni ale během doby zvětšil, pronikala do něj místa a lidé mimo Hopewell. Co všechno se děje v tomto novém velkém světě? Co by se v něm mohlo stát bez Johna Rosse?</p>
<p>Hustý déšť stékal po skle a svět za oknem zmizel.</p>
<p>Přešla k telefonu a vytočila číslo Roberta Hepplera. Když po čtvrtém zazvonění zvedl sluchátko, zněl jeho hlas poněkud rozmrzele. „No, prosím?“</p>
<p>„Zase u počítače, Roberte?“ popíchla ho.</p>
<p>„Nest?“</p>
<p>„Nechceš zajít na pizzu?“</p>
<p>„No jasně.“ ožil. „Kdy?“</p>
<p>„Tak za hodinku, vyzvednu tě. Ale chci malou službičku.“</p>
<p>„Co to bude?“</p>
<p>„Zítra ráno mě zavezeš na letiště O‘Hare. Vyrazíme, jak se ti to bude hodit a pojedeme mým autem. Až mě vyložíš, můžeš si ho půjčit a pak ho jen zaparkuješ na příjezdovce před domem.“</p>
<p>Neměla představu, jak se Ariel dostane do Seattlu, ale byla si jistá, že s tím si nemusí lámat hlavu. Posel Dámy se o sebe jistě postará bez lidské pomoci.</p>
<p>Robert chvílí mlčel, než řekl: „Na O’Hare? Kam letíš?“</p>
<p>„Do Seattlu.“</p>
<p>„Do Seattlu?“</p>
<p>„Smaragdové město, Roberte.“</p>
<p>„Vždyť já vím, jak se mu říká.“</p>
<p>„Co tam budeš dělat?“</p>
<p>Neodpověděla a jen zírala z okna.</p>
<p>„Měla bys říct ,Chci se zastavit u Čaroděje.‘“</p>
<p>„No jo. Ahoj, Roberte.“ A zavěsila.<strong>Pondělí, 29. října</strong><strong><emphasis>Kapitola 6</emphasis></strong></p>
<p>John Ross konečné dopsal závěrečný odstavec projevu, který měl Simon přednést v Seattle Art Museum a ještě jednou jej pročetl aby se ujistil, že všechno sed9. Odložil pero a s povzdechem úlevy se opřel. Nebylo to špatné. Psán9 projevu mu docela šlo. Nebyla to sice původně jeho práce, ale už to bral jako samozřejmost. Teď se mu zúročily roky postgraduálních kursu angličtiny. Ušklíbl se a vyhlédl oknem své malé kanceláře. Ranní déšť ustal a slunce vykukovalo mezerami mezi vysokými mraky . Den, jakých je v Seattlu většina.</p>
<p>Hodiny na stole ukazovaly skoro tři. Pracuje od pozdního rána, je tedy čas na přestávku.</p>
<p>Odsunul židli od stolu a zvedl se Bylo mu třicet sedm. ale když byl odpočaty, vypadal o deset let mladší. Byl štíhlý a v dobré kondici, jeho ostře řezaná opálena tvář stále působila chlapecky. Dlouhé hnědé vlasy měl stažené srolovaným pestrým šátkem. Působil dojmem člověka, který se nesmířil s tím, že dospěl. Jeho zelené očí hleděly na svět udiveně, jakoby stále přemýšlel, co s tím udělat.</p>
<p>Pravdou bylo, že John Ross se dlouho snažil přijít na smysl svého života. Stál a opíral se o vyleštěnou ořešákovou hůl, která mu sloužila jako berla. Opět ho napadlo, co by se asi stalo, kdyby ji prostě zahodil, kdyby nedbal varováni, kterého se mu dostalo při jejím převzetí a přeťal své poslední pouto se Slovem. Už několik měsíců myslel na to. že by neměl otálet a udělat to. Ale nikdy k tomu nesebral dost odvahy. Přestože se už nepovažoval za Rytíře Slova a neužíval sílu, kterou hůl ovládala.</p>
<p>Pomalu po ní přejížděl prsty, jestli ucítí přítomnost magické síly. Nezachytil vůbec nic. Nebyl si ani jistý, jestli ještě magii hole vůbec ovládá. Už dlouho necítil její teplo, ani neviděl její pulsující světlo na ohlazeném tmavém dřevě. Dávno necítil její přítomnost.</p>
<p>Na okamžik zavřel oči. Přál si, aby se mohl vrátit k životu, jaký vedl před tím. než se stal Rytířem Slova. Byl by pro to riskoval cokoli. A možná jsem to už udělal, pomyslel si trpce. Slovo je koneckonců Stvořitelem. Co asi Stvořitel cítí, když Mu řeknete, že chcete zrušit dohodu? To se asi Ross nikdy nedoví. Teď si byl jist jen tím, že jeho život je opět jeho vlastním životem a jen tak si ho nenechá vzít. Hůl mu sloužila jako memento toho co by se stalo, kdyby to připustil.</p>
<p>Ze vstupní haly, kde byla recepce, se ozýval křik smíšený s pláčem Delia Jenkinsová, která se prohnala kolem jeho dveří, útrpně potřásla hlavou. Za okamžik se vracela zpět se svazkem lejster v nice. Vyšel z kanceláře, a opírajíc se o hůl, vydal se zvědavě do haly. Deila dnes měla službu na recepci a pondělky bývaly obzvlášť náročné. Vždy ho udivovalo, že největší množství všemožných střetu se odehrává právě o víkendech. Jako výbuch sopky, která po léta zdánlivě klidně dříme, ale pod povrchem se hromadí žhavá láva. Jako by pro mnoho zoufalých a zbědovaných lidi bylo čekání na pondělí, které možná slibuje novy začátek, neúnosné.</p>
<p>Když vešel do vstupní haly. křik se jíž utišil. Zastavil se ve dveřích a rozhlédl se. Delia utišovala dívku, která zhrouceně seděla na židli vedle recepčního pultu a usedavě plakala. Druhé uplakané děvče, o něco mladší, ji drželo za ruku. Della byla robustní žena s obrovským účesem a kůži barvy mléčné čokolády. Byla pověstná tím, že veškeré její šaty byly pouze v základních barvách. Kombinace jejího uklidňujícího, hlubokého hlasu a dominantního zjevu dokázala vyřešit takřka každou situaci.</p>
<p>Delia tiše mluvila a dívka pomalu přestávala plakat. Několik dalších žen a dětí sedělo na židlích, roztroušených po místnosti. Noví žadatelé o nocleh. Když Ross vešel, ženy pokračovaly ve vyplňováni formulářů a děti si ho se zájmem prohlížely. Usmál se a jedna dívenka se usmála také.</p>
<p>„Nikam nespěchejte, všechno si v klidu přečtěte a vyplňte čemu rozumíte. Později vám pomůžu s tím, s čím si nebudete vědět rady.“ Della se narovnala a sundala ruku s ramene starší dívky, sedící na židlí. „Budu na recepci, kdo bude připraven může hned přijít.“</p>
<p>Prošla kolem Rosse a s povzdechem se usadila za stolem. Jako všechny recepční měla zkušenosti s prací na příjmu. Della pracovala ve Fresh Start asi pět let, podle Raye Hapgooda prakticky od začátku, takže si pro tuto práci vypěstovala cit.</p>
<p>Ross došel ke stolu a Della se na něho šibalsky usmála „Nemáte co na práci, pane Pisálku? Že bych vás zaměstnala?“</p>
<p>„Jsem v depresi a potřebuji jeden z tvých léčivých úsměvů.“ mrkl na ni.</p>
<p>„Ohó, na jaký úřad to kandiduješ? Támhleté mladé dámě je sedmnáct a říká, že je těhotná. Otec prý nechce mít nic spolčeného s ní ani s dítětem. Spíš ani<strong> </strong>neví, kdo to je. Ta<strong> </strong>mladší je její sestra. Žijí spolu kde se dá. Děti ulice. Děti, které mají děti. Řekla jsem jí, že je ubytujeme, ale musí jít k doktorovi a také je potřeba vyrozumět rodiče, pokud ještě nějaké mají. Nechce ani jedno. Doktorům nevěří, rodiče nenávidí. Dobrotivý Bože!“</p>
<p>Ross přikývl. „Vysvětlila jsi jí proč?“</p>
<p>Deila na něho úkosem pohlédla. „Samozřejmě. Myslíš, že jsem tu na okrasu? A vůbec, kdo je tady déle, ty nebo já?“</p>
<p>„Promiň, že se ptám.“ odtáhl se Ross.</p>
<p>„No tak,“ lehce ho poklepala po ruce.</p>
<p>Ross se rozhlédl po místnosti. „Kolik je dnes přírostků?“</p>
<p>„Sedm, když nepočítám tyhle.“ pokývla Della smutně hlavou. „Asi je budeme muset dát do kanceláře. Nebude ti vadit, že budeš při práci překračovat nějaké mamky s děckama, pokud tam tedy opravdu pracuješ?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Motají se ode zdi ke zdi. Možná by mi někteří mohli pomoci se psaním. Určitě o tom všem vědí víc než já.“</p>
<p>„To asi ano.“ Della mu nic nedarovala „Někam se chystáš, nebo se tady jen tak motáš?“</p>
<p>„Jdu si pro kafe, dáš si taky?’’</p>
<p>„Ne. Mám spoustu práce, ne jako někdo.“ a vrátila se k papírům na stole. Pak dodala. „Když už tam jdeš, tak smetanu a cukr, prosím, jedno si dám.“</p>
<p>Odešel k výtahu a<strong> </strong>stiskl přivolávač. Společenská místnost personálu byla v suterénu, spolu s kuchyní, sklady jídla a úklidových prostředku a kotli na ohřev vody. Úspora místa byla na prvním místě. Fresh Stan poskytoval útulek sto padesáti až dvěma stům<strong> </strong>ženám a dětem bez domova. Mnohé z nich byly před svým příchodem rozličně zneužívány. Kanceláře a místnost první pomoci zabíraly přízemí šestipodlažní budovy, pět zbývajících podlaží bylo přeměněno na pokoje a společné ložnice. Ve druhém podlaží byla také jídelna se stovkou míst, kde se postupně mohlo najíst celé osazenstvo. V přilehlé budově se nacházela Pass/Go. alternativní škola pro děti umístěné ve Fresh Start. Školu navštěvovalo šedesát až sedmdesát dětí. Pass/Go čítala dvanáct zaměstnanců. Fresh Start patnáct. Když bylo potřeba, vypomáhali dobrovolníci.</p>
<p>Na šedivých a nenápadných fasádách domu nebylo nic, co by jakkoli připomínalo jejich účel. Budovy stály na východní části Occidental Park, v oblasti Pioneer Square. Asi o jeden blok na jih je Kingdome a dále jižně se rozprostírá International District. Downtovvn, se svými hotely a mrakodrapy, leží dvanáct bloků na sever. Západní hranici tvoři pobřeží zátoky Elliot Bay. Na nedostatek zákazníku se nedalo stěžovat – stačilo se projít po přilehlých ulicích a dívat se.</p>
<p>Fresh Start a Pass/Go byly neziskové organizace, založené Seattle Public Schools, různými charitativními spolky a soukromými mecenáši. Obě organizace byly duševním dítětem jednoho muže – Simona Lawrence.</p>
<p>John Ross se zadíval na špičky svých bot. Simon Lawrence. Čaroděj ze země Oz. Muž, jehož má podle svého snů za dva dny zabít.</p>
<p>Dveře výtahu se otevřely a on nastoupil. Mohl by sice jít po schodech, ale přestože rezignoval na službu Slovu, stále kulhal a chůze mu činila potíže. Už to tak asi zůstane. Nepřipadalo mu spravedlivé, aby zůstal zmrzačený i poté, co se vzdal úkolu, který s tím byl spojen. Ale Slovo se na to patrně dívá jinak. Konec konců, život tak jako tak není nijak zvlášť spravedlivý.</p>
<p>Usmál se. Teď si z toho může dělat legraci. Ve svém novém životě si to může dovolit. Už nestojí v první linii proti stvůrám Nicoty, už se nemusí snažit zabránit záhubě lidstva. To je minulost. Tehdy bylo málo důvodu k radosti, o to více se bál. Sloužil Slovu větší část z posledních patnácti let. Bojovník, stejným dílem lovec jako štvaná zvěř. Muž, který byl často jenom krok před Smrtí. Každý den prvních dvanácti let bojoval, aby zabránil hrůzám, které vídal ve snech. San Sobel byl zlomovým bodem a na čas si myslel, že se z toho nikdy nevzpamatuje. Pak potkal Stef a všechno se změnilo. Opět žije svůj život, který nemusí podřizovat snům.</p>
<p>Snům? Nočním můrám. Nyní je měl již jen zřídka a jejich počet klesal od doby, kdy přestal být Rytířem Slova. To jej utvrzovalo v tom, že jeho únik je úspěšný. Kdysi měl sny každou noc, protože to bylo to jediné, s čím mohl pracovat. Nyní již skoro nepřicházely, a pokud ano, byly to jen mlhavé a neurčité představy, které se nevracely a nic neznamenaly.</p>
<p>Kromě snu o Simonu Lawrencovi ve kterém si uvědomil, že slová starce, který ho poznal, jsou pravdivá. Ze opravdu zabil Čaroděje ze země Oz. Ten sen se mu vrátil už třikrát a pokaždé odhalil něco navíc z toho, co se má stát. Nic podobného se mu nestalo, ani když byl Rytířem Slova. Žádný sen se mu nezdál víc než jednou. Zprvu ho to vyděsilo, a přestože už žil v Seattlu a pracoval pro Simona Lawrence, měl chuť se sbalit a ujet co nejdál, aby nezůstala ani nejmenší možnost, že se vize naplní.</p>
<p>A byla to právě Stef, která ho přesvědčila, že se tomu musí postavit. Zůstal, a byla to dobrá volba. Přestal se toho snu bát. Věděl, že k tomu nemůže dojít, nemůže zabít Simona. Simon Lawrence a jeho úžasná práce ve Fresh Start a Pass/Go byly tím, co John Ross přijal za svou budoucnost.</p>
<p>Ross vyšel z výtahu do společenské místnosti. Byla velká, ale takřka prázdná kromě dvou stolu s křesílky, sekretáře s překapávačem a potřebami na přípravu kávy, malé ledničky, mikrovlnné trouby a dvou starých poliček zaplněných talířky, hrnky, příbory a skleničkami.</p>
<p>Rav Hapgood seděl u jednoho ze stolku a pročítal <strong><emphasis>Post – Intelligencer. </emphasis></strong>„Nazdárek, Johne!“ zvolal, když ho uviděl. „Jak jdou projevy? Neděláme z Čaroděje něco jako druhý příchod Krista?“</p>
<p>„Takovou pomoc ode mě nepotřebuje. Hodně lidí si už doopravdy myslí, že je jeho druhým příchodem.“</p>
<p>Hapgood se uchechtl a potřásl hlavou. Rav byl ředitelem Pass/Go. Absolvoval University of Washington, postgraduál anglické literatury a několik let učil na školách v Seattlu. Byl to vysoký štíhlý černoch s věčným úsměvem a nakrátko střiženými vlasy, které mu, díky pokračující pleši, začínaly kolem hlavy tvořit korunu. Byl černochem, protože tak se sám nazýval. Označení africký Američan nesnášel. Černý Američan bylo lepší, ale černoch je černoch. Na podobné politikářské hašteření nemel čas ani trpělivost. To jak jste mu říkali, rozhodně nemělo vliv na to, jestli vás bral za přítele nebo ne. Byl to pracovitý otevřený člověk, který šel na všechno naprosto zpříma. Rossovi se velice zamlouval.</p>
<p>„Della ti posílá pusinku.“ řekl a šel k překapávači. Raději by si dal espreso, ale to znamenalo jet dva bloky. To se mu nechtělo.</p>
<p>„No jo. Della mě miluje.“ přikývl Rav vážně. „Nemůžeš jí to zazlívat.“</p>
<p>Ross zavrtěl hlavou, nalil si kávu a přidal trochu smetany „Ale není od tebe moc pěkně, takhle ji vodit za nos. Buď zasekni, nebo nechoď na ryby.“</p>
<p>„Zasekni, nebo nechoď na ryby? To je nějaké středozápadní přísloví? Tak spolu mluví kluci z Ohia.“</p>
<p>„Jo,“ přikývl Ross a sedl si naproti němu. Hůl si opřel o křesílko. „A co říkají kluci za Seattlu?“</p>
<p>„Ser, nebo jdi z mísy. Tohle by asi uráželo tvůj vkus, takže tak před tebou nemluvím.“ Rav pokrčil rámeny a pokračoval ve čtení. Za minutu se znovu ozval. „Proboha, proč to vůbec čtu? Mám z toho akorát deprese.“</p>
<p>Právě vešla Carole Priceová, usmála se na Rosse a šla si udělat kávu. „Z čeho máš deprese, Ravi?“</p>
<p>„Z těch novin! Z lidi! A vůbec ze života!“ Rav Hapgood se opřel do křesílka a zamával novinami, jako by z nich vytřepával pavouky. „Poslouchejte. Jsou tu tři články, všechny v podstatě o tom samém. Číslo jedna: Žena, žijící v Rentou, se dostala do depresí, protože ztratila práci, její bývalý manžel neplatil alimenty na své dítě, milenec ji pravidelně bil a nakonec v opilosti zdemoloval její vůz. Výsledek? Vzala pistoli a zastřelila se. Ale nejdřív zabila všechny své tři děti. protože – jak rozumně napsala v dopise na rozloučenou – nedovedla si představit, že by chtěly žít bez ní.“</p>
<p>Carole přikývla. Byla to příjemná blondýna ve středních letech, veterán ve válce proti zneužíváni žen a dětí, ředitelka Fresh Start. „Četla jsem o tom.“</p>
<p>„Příběh druhý.“ Pokračoval s elánem Rav, „Zhrzený manžel se rozhodl, že má dost života. Zašel za ženou a dětmi – dvě byly jeho z předešlého manželství a dvě její, také z předchozího vztahu. Zabil ženu – protože to byla <emphasis>jeho </emphasis>žena a <emphasis>své </emphasis>děti. protože to byly jeho děti. Její děti nechal naživu, protože nebyly jeho, tudíž za ně nemá žádnou odpovědnost.“</p>
<p>Carole s povzdechem potřásla hlavou.</p>
<p>„Příběh třetí.“ Hapgood udělál dramatickou pauzu. „Bývaly manžel nemohl snést myšlenku, že jeho bývalá žena má jiného muže. Přišel s puškou do jejich přívěsu a oba je zastřelil. Pak zabil sebe. Zanechal po sobě tři sirotky bez domova.“</p>
<p>Položil noviny. „Byli bychom těm lidem mohli pomoct, sakra! Kdyby jen přišli a řekli, že jsou ve svrabu…“ Zvedl ruce v bezbranném gestu. „Já vím, je to všechno marnost!“</p>
<p>„To je pravda.“ souhlasila Carole. Ross usrkával kávu a jen mlčky přikývl.</p>
<p>„A potom na té samé straně, jako by neviděli tu ironii, je článek o povyku kolem pirátů v karibské části Disney Worldu!“ Ray vypadal pořádné vztekle. „Piráti chytají ženy, které tam pracují, a pak je na aukci jako prodávají do otroctví. Některé lidi to pohoršuje. Celkem bych tomu i rozuměl. Ale ten článek zabírá tolik místa co ty tři dohromady a tomu humbuku se věnuje rozhodně větší publicita. A vsadím se, že Disney platí pirátům víc, než dává na bezdomovce. Nikoho to nezajímá, dokud se ho to nezačne přímo dotýkat.</p>
<p>„Nejsi posedlý, Rayi?“ zeptal se Jip Wing, mladý dobrovolník, který tu byl v rámci výměny. Hapgood po něm střelil pohledem.</p>
<p>„A co ten článek na vedlejší straně, o děcku, které se odmítlo účastnit soutěží v judu, pokud se bude muset při vstupu na tatami vždy poklonit?“ Zašklebila se Carole. „Tvrdila, že je to něco jako uctívání té žíněnky, a to se neslučuje s její vírou. Matka ji vtom samozřejmě podpořila. Ten článek zabírá stránku a půl, víc než piráti a bezdomovci dohromady.“</p>
<p>„To je tím, že žebříček hodnot je úplně popletený.“ potřásl Ray hlavou. „Když si novináři myslí, že to, co se děje v Disney Worldu nebo na soutěžích juda je důležitější než ženy a děti bez domova, jsme v pěkném průšvihu.“</p>
<p>„To, mimo jiné, ukazuje, kolik pozornosti se věnuje sportu.“ podotkl Jip Wing.</p>
<p>„To víš, špatné chování pirátu a klanění se na tatami, a to nemluvím o sportu jako takovém, jsou jednodušší témata, než bezdomovci,“ řekla Carole „Tak to prostě chodí. Lidi se zajímají o to, čemu rozumí nebo co mohou sami snadno ovlivnit. Ostatní prostě pominou. To je na mě moc, řeknou si a je to. Tohle musí řešit experti, organizace, vláda, výbory. Ale klanění se žíněnce? Piráti, kteří honí holky? Tomu už rozumím.“</p>
<p>Ross mlčel. Uvažoval o svém vlastním životě. Vzdal se účasti v boji, který byl mnohem strašnější a krvavější než cokoli z toho, o čem se tu mluvilo. Vzdal boj který byl zničující, nikoliv jen nesrozumitelný. Opustil démony, žrouty a maentwrogy, magické bytosti temnoty a kreatury Nicoty. Protože po San Sobelu cítil, že celé jeho úsilí je k ničemu, a to, že do té doby nezabil žádné lidi, bylo spíše dílem náhody. Ty děti tam zemřely kvůli němu. Nemohl snést myšlenku, že by se něco podobného mohlo stát znovu.</p>
<p>K tomu měl dojem, že Rav mluv i přímo k němu a v jeho rozhořčení cítil jakousi osobní výtku.</p>
<p>Zhluboka se nadechl a naslouchal rozhovoru mezi Ravem a Carole. <emphasis>Kolik do</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>ra myslíte, že děláme</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> </emphasis>Chtělo se mu zeptat. <emphasis>Pro bezdomovce a ostatní lidi</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> o kter</emphasis><emphasis>ých mluvíte. </emphasis><emphasis>Se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>všemi těmi programy a úsilím</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Kolik dobra doopravdy děláme?</emphasis></p>
<p>Ale neříkal nic. Nemohl. Tiše seděl a probíral své neúspěchy a pochybná rozhodnutí. Pravdou zůstávalo, že měl tuhle práci rád. Byl si jistý, že koná více dobra, než když byl Rytířem Slova. Výsledky jejich práce tu mohl vidět případ od případu a připadné neúspěchy nikdy neměly tak hrozný rozsah. A když mohl vidět postupné změny k lepšímu, byl si jistý, že lidé z Fresh Start a Pass/Go jdou správným směrem.</p>
<p>Tomuto závazku chtěl dostát. Minulost byla daleko vzadu, a tam také zůstane. Nebyl už Rytířem Slova. Nikdy se na to nehodil, nijak ho to neuspokojovalo. Vyžadovalo to někoho silnějšího, pevnějšího a rozhodnějšího, než byl on sám. V San Sobelu pro něj všechno skončilo.</p>
<p>„Je čas jít do práce.“ Řekl, aniž by se na kohokoli podíval.</p>
<p>Debata stále pokračovala. Přišlo několik dalších lidí a každý měl co říci. Když se zvedal, pokynul Ravovi, který právě vzhlédl, přivolal si výtah a nastoupil. Dveře se za nim tiše zavřely a společnost zůstala za nimi.</p>
<p>Když vycházel z výtahu, skoro se srazil se Stefanie Winslowovou, která na malém papírovém podnose nesla kávu, ubrousky, slámky, čaj a lžičky.</p>
<p>„Dáš si čaj, kafe, nebo mně?“ zeptala se a pohodila hlavou v takřka dívčím gestu.</p>
<p>„Hádej.“ odpověděl a měl co dělat, aby se nerozesmál. „Co tam všechno máš?“</p>
<p>„Dvě velká espresa se smetanou bez tuku, vanilkové espreso, nějaký zákusek.“</p>
<p>„Je z toho něco pro mě?“</p>
<p>„Cokoli.“ ušklíbla se.</p>
<p>„Jak jsi daleko s projevem?“</p>
<p>„Už je hotový, zbývá jen pár drobných úprav. Tento Halloween bude Čaroděj zářit. Komu to neseš?“ ukázal na podnos.</p>
<p>„Do Simonovy kanceláře. Právě tam dělá rozhovor s Andrewem Wrenem pro <strong><emphasis>The New York Times</emphasis></strong><strong><emphasis>.</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong>Andrew Wren je ten známý investigativní reportér.“</p>
<p>„Ano? A co tady chce vyšťourat?“</p>
<p>„Jo, zlato, to je otázka za šedesát čtyři tisíce dolaru. To jde mimo mě, musím běžet.“</p>
<p>Poslušně ustoupil a nechal ji projít. „Zamluvila jsem na večer stůl u Umberta.“ zavolala přes rameno a mrkla. „Vyzvednu tě v kanceláři přesně v půl šesté.“</p>
<p>Díval se za ní, jak jde chodbou k Simonové kanceláři. Už nemyslel na bezdomovce, Raye, Carole, nebo svou minulost. Jen na ni. Ona byla tím nejlepším, co kdy v životě měl. Nesmírně ji miloval a neustále ho naplňovala úžasem.</p>
<p>„Budu čekat.“ řekl tiše.</p>
<p>Musel si přiznat, že jeho nový život nemá chybu. Do kanceláře vešel s úsměvem na rtech.<strong><emphasis>Kapitola 7</emphasis></strong></p>
<p>Andrew Wren stál u okna v Čarodějově nové kanceláři a díval se na lidské trosky v Occidental Parku naproti přes ulici. Bezdomovci posedávali na lavičkách nebo spali pod stromy, zabaleni ve starých dekách. Hloučky jich seděli na nízkých obrubnících, oddělujících dlážděné a betonové plochy. Popíjeli z lahví zabalených v papíru, vyměňovali si drobné a občas spolu prohodili pár slov. Kolemjdoucí se jim zeširoka vyhýbali, málokdo jim věnoval pozornost. Dvojice policistů obhlédla prostranství ostřížím zrakem a pak se věnovala muži, který se právě vypotácel z herny. Bledé odpoledni slunce pronikalo mezerami mezi bouřkovými mraky na jejích cestě do vzdálených zemí.</p>
<p>Wren se otočil. Simon Lawrence seděl za svým pracovním stolem a telefonoval se starostou. Probírali oslavu, která se má konat ve středu večer v Muzeu umění. Starosta tam také oficiálně oznámí poskytnutí daní od města. To zakoupilo opuštěný dům na druhé straně ulice a věnovalo jej Fresh Start, aby tam mohl byt zřízen další útulek pro ženy a děti bez domova. Od sponzorů se podařilo získat potřebné peníze, které pokryjí rekonstrukce interiéru. Až bude dům odpovídat stavebním předpisům, budou v něm zřízeny pokoje, kanceláře, kuchyň a jídelna. Přesvědčit město, aby darovalo dům a pozemek, trvalo bezmála dva roky. Sehnat dost peněz na jeho úpravy trvalo skoro stejně dlouho. Všechno to dalo pořádnou práci.</p>
<p>Čaroděj ze země Oz to opět dokázal, pomyslel si Wren. Ale co to stálo jeho a organizaci, kterou založil? Kvůli tomu sem vážil cestu z New Yorku.</p>
<p>Byl to statný, zvolna se pohybující muž. se štětinami hnědých, nepoddajných vlasů, které trčely na všechny strany, ať dělal co dělal. Na sobě měl pomačkaný, lehce obnošený oblek, ve kterém se při práci cítil dobře a zároveň mu poskytoval zdání jisté familiárnosti. S sebou si přinesl ošoupanou koženou aktovku ve které měl zápisníky, poznámky, nějakou knihu ke čtení a tajnou zásobu bonbónů a oříšků, které ho udržovaly ve formě, když v zápalu práce nestihl jídlo. Měl dobrácký oválný obličej, naducané tváře a huňaté obočí. Brýle mu neustále sjížděly po nose, když se při rozhovorech nakláněl, aby vykompenzoval svůj slábnoucí sluch. Při svých necelých padesáti letech vypadal jako zachovalý šedesátník. Působil dojmem žoviálního univerzitního profesora či oblíbeného strýčka, také by se mohl živit vymýšlením lechtivých anekdot či průpovídek.</p>
<p>Ničím takovým však nebyl. Právě jeho vzhled plyšového medvídka mu umožňoval být velmi úspěšným ve svém povolání. To, že se mnohým zdál naprosto neškodný a mírně zmatený, byl nebezpečný omyl. Andreu Wren byl buldok, pokud šlo o hledáni pravdy. Nepřestal, dokud se nedostal na kořen věci. Jeho práce nebyla snadná a vyžadovala schopnosti i dávku štěstí. Obojího se mu dostávalo. Měl cit pro to být ve správný čas na správném místě, a z čeho se dá vytěžit dobrý příběh. Jeho instinkt byl pověstný a za jeho ošuntělým zjevem a laskavýma očima se skrýval břitký intelekt, který snadno odhaloval lži a klamy a neomylně mířil ke zlatému nuggetu pravdy. Nejeden samolibý panák dojel na to, že Wrena podcenil.</p>
<p>Nicméně Čaroděj nevypadal na to, že by se mu něco takového mohlo stát. Wren ho znal natolik dobře, aby si mohl být jist. že by se nedostal tam, kde je, kdyby si dovolil kohokoli podceňovat.</p>
<p>Simon zavěsil sluchátko a opřel se do židle. „Promiň, Andrevve, ale nemohl jsem nechat starostu čekat.“</p>
<p>Wren s porozuměním přikývl. „Chápu. Ta středa pro tebe hodně znamená.“</p>
<p>„To je pravda, ale ještě více to znamená pro starostu. K vůli nám se pohybuje po tenkém ledě. Musel přesvědčit radu, aby schválila převod a musí svůj krok obhájit před voliči. Chci mít jistotu, že z té práce bude mít dobrý pocit a nenastanou mu žádné potíže.“</p>
<p>Wren se usadil do křesla před Simonovým stolem. Přestože se setkali teprve jednou, a to už byly skoro dva roky, tykali si. Wren přijal tykání okamžitě, určitá míra důvěrnosti mu vyhovovala.</p>
<p>„Myslím, že z toho musí mít dobry pocit každý, Simone. Je to prospěšné dílo.“</p>
<p>Simon se opřel lokty o stůl, podepřel si bradu zaklesnutými prsty a zamyšleně se na Wrena zadíval. Byl to pohledný typ drsňáka s hustými tmavými vlasy a neklidnýma modrýma očima. Chodil s lehkostí velké kočky a nikdo ho nikdy neviděl spěchat. Působil klidně a sebevědomě, jako by ho nic nemohlo překvapit. Wren ho odhadoval na něco přes stoosmdesát centimetru a necelých sto kilo. Podle rodného listu, který Wren před dvěma lety vyslídil v jednom z předměstí St. Louis, při marném pátráni po něčem z jeho dětství, zjistil, že je mu pětačtyřicet. Byl svobodný a bezdětný, neměl žádné žijící příbuzné, žil sám a ve své generaci byl nejvýznamnějším bojovníkem proti bezdomovectví.</p>
<p>Jeho příběh byl zajímavý. Do Seattlu přijel před osmi lety, když předtím strávil několik let prací v národních sociálních programech Domov pro humanitu a Dítě v nouzi. Tady pracoval pro Union Go-spei Mission a Treehouse, a po třech letech založil Fresh Start. Začínal s několika dobrovolníky ve starém skladišti na Jackson Street. Po roce shromáždil dost prostředků, aby si mohl pronajmout dům, ve kterém je Fresh Start dodnes, najmout tři stálé zaměstnance, včetně Raye Hapgooda, a získávat finance na projekt Pass/Go. Napsal knihu o ženách a dětech bez domova s titulem <strong><emphasis>Život na ulici. </emphasis></strong>Dokumentární film natočeny podle této knihy později získal cenu Akademie.</p>
<p>Krátce nato byl nominován na prestižní Jeffersonovu cenu, udělovanou občanům za mimořádnou práci na sociálním poli, a byl jedním z pěti favoritů. Zanedlouho potom získal Cenu Jacqueline Kennedyové – Onassisové.</p>
<p>Od té doby se situace změnila a média si ho začala všímat. Byt fotogenický, okouzlující, nadšený pro svou věc a jeho interwiev byla pověstná. Jeho program se stal celostátně známý. Všiml si ho i Hollywood, a při svých schopnostech z toho dokázal vytěžit zisk. Peníze jen pršely. Odkoupil budovy, ve kterých sídlily Fresh Start a Pass/Go, přijal nové zaměstnance a rozjel kurzy pro výcvik dobrovolníků. Sestavil metodiku pro boj proti kořenům bezdomovectví, která byla přístupná podobným organizacím v jiných městech. Za pomoci několika celostátních i místních prominentu založil nadaci, která přispívala na podobné programy.</p>
<p>Napsal také druhou knihu, kontroverznější, než byla první a také její ohlasy byly mnohem kritičtější. Jmenovala se <strong><emphasis>Duchovní dítě </emphasis></strong>a pro mnohé byla překvapením, neboť se nezabývala bezdomovectvím, ale duševním rozvojem dítěte Tvrdil v ní, a to dost nekompromisně, že děti jsou nadány vrozenou inteligencí, která jim dovoluje vnímat duchovno, a že by dospělí, namísto vnucování svých názorů a pohledů na víru, měli věnovat více úsilí rozvíjení právě této dětské spirituality. Přestože jeho názory byly v tomto celkem sporné, podařilo se mu nenásilně snést mnoho přesvědčivých argumentů a kniha měla úspěch.</p>
<p>Od té doby se mu začalo běžně říkat Čaroděj ze země Oz. Tak ho poprvé nazval magazín <strong><emphasis>People</emphasis></strong>,<strong><emphasis> </emphasis></strong>když o založení firmy Fresh Start, a jejím udržení v chodu, psal jako o zázraku. Wren věděl, že Simon Lawrence z toho nemá bůhvíjakou radost, ale také mu bylo jasné, že Čaroděj nepodceňuje význam reklamy a chytlavého jména, když jde o vydělávání peněz.</p>
<p>Koneckonců žil ve Smaragdovém městě a těžko si mohl stěžovat, že mu média dala nálepku Čaroděje ze země Oz. Ještě častěji by1 nazýván jen Čarodějem, až mnozí měli dojem, že je to jeho křestní jméno. Simon Lawrence byl každopádně žhavým námětem pro článek a Andrew Wren měl mnoho důvodů, proč za ním přijel.</p>
<p>„Prospěšné dílo.“ opakoval Simon potichu a potřásl hlavou. „Andreje, připadám si jako Holanďan, co ucpává prstem díru v hrázi, zatímco oceán stále stoupá. Řeknu ti pár čísel, jestli je v článku použiješ, nechám na tobě. Každopádně je měj na paměti. V útulku máme dvěstě lůžek. Až zprovozníme druhou budovu, počet se zdvojnásobí. To bude celkem čtyři sta lůžek pro ženy a děti bez přístřeší. Při tom ve městě je dvanáct set dětí ve školním věku na ulici. Jenom dětí. nepočítám ženy. Dvacet čtyři procent našich bezdomovců je mladší osmnácti let. A to číslo roste každým dnem. Naše zaměření je specifické. Poskytujeme pomoc ženám a dětem bez přístřeší. Většina z nich se dostala na ulici díky násilí v rodině. Problém domácího násilí je celosvětový, ale nejhůř jsou na tom Spojené státy. Statistiky ukazují, že počet dětí které zemřou násilnou smrtí, zdaleka převyšuje okolní svět. Americké dítě je vystaveno pětkrát vyšší pravděpodobnosti, že bude zabito před osmnáctým rokem věku, než děti ostatních vyspělých zemí. Smrt střelnou zbraní a sebevraždy jsou mezi našimi dětmi dvacetkrát častější než jinde. Považujeme se za progresivní a osvícené, ale divil by ses. Bezdomovectví je jen jiný způsob smrti, a to nepříliš příjemný. Takže je pro mě obtížné myslet na to jako na dílo, když problém je stále tak akutní.“</p>
<p>„Viděl jsem statistiky.“ přikývl Wren.</p>
<p>„Tak. Teď si poslechni můj názor na to, jak jsme za problém bezdomovectví odpovědni jako národ.“‘ Simon se pohodlně opřel do židle. „V době, kdy bezdomovectví na celém světě narůstá do obludných rozměrů – v důsledku měnících se podmínek, vzrůstající populace, úbytku pracovních míst, technologického pokroku, rozpadu rodiny, násilí a rostoucí ceny bydlení – jediná naše odpověď je, že děláme, jako by nic. Nebo se ten problém snažíme přenést do jiné části země. Celonárodní úsilí na eliminaci bezdomovectví spočívá ve vydávání nařízení, která mají tyto lidi vykázat tam, kde nám nebudou překážet. Zakažte jím žebrat na ulici, zakažte jim spát v parcích a na veřejných místech, ať je policie posbírá a vyžene z města – to je naše řešení. Je tu vůbec nějaká snaha dostat se ke kořenům věci, rozlišovat důvody proč je kdo na ulici a z toho umět posoudit, kdo potřebuje jaký druh pomoci? Jaká část našich daní slouží pro budování útulku, kde se mohou vykoupat a dostat teplé jídlo? Jaké úsilí se věnuje odhalování příčin domácího násilí, zvlášť, když jeho oběťmi jsou ženy a děti?“</p>
<p>Zkřížil ruce na prsou. „Na ulicích máme tisíce a tisíce bezdomovců, zatímco jiní vydělávají milióny. Společnosti, jejichž výrobky častým používáním ničí naše zdraví a životní prostředí. To je ironie.“</p>
<p>Wren přikývl. „Ale to nezměníš. Simone. Ten problém je příliš spjat s naším způsobem života.“</p>
<p>„Já vím. Cítím se jako Don Quiote, bojující s větrnými mlýny. Je to beznadějné. Ale já se nevzdám. I když nezvítězím, alespoň vím, že jsem to zkusil.“ Na okamžik se zamyslel. „Škoda, že doopravdy nejsem Čaroděj ze země Oz. Jenom bych vystoupil zpoza opony, zatáhl za páku a všechno by bylo jinak.“</p>
<p>„To bys nemohl.“‘ ušklíbl se Wren „Copak už nevíš, že Čaroděj ze země Oz byl podfuk?“</p>
<p>„Bohužel, ano,“ zasmál se Lawrence. „Vzpomenu si na to, kdykoli se někdo o mě zmíní jako o Čarodějovi.</p>
<p>Udělej mi laskavost, Wrenc. Zdrž se ve svých článcích toho odporného označení. Říkej mi jakkoli; třeba Toto. Možná se to ujme.“</p>
<p>Ozvalo se lehké zaklepáni, otevřeli se dveře a vešla Stefanie Winslovvová. Přinesla Simonovi espreso, pro které ji před chvílí poslal do kavárny u Eliot Bav Book Company. Oba muži vstali, ale pohybem ruky je zarazila. „Jen seďte, pánové, myslím, že všechnu energii budete potřebovat na interwiev. Jen to dám na stůl a půjdu.“</p>
<p>Věnovala Wrenovi oslnivý úsměv, a ten si v tu chvíli přál být mladším a přitažlivějším, někým mezí Harrisonem Fordem a Billem Gatesem, aby měl nějakou naději u takové ženy. Byla vysoká a štíhlá, exoticky krásná. Černé, sametově lesklé vlasy jí v kudrlinách spadaly na ramena. Její kouřově zbarvená pokožka dávalo tušit, že v jejích žilách koluje krev několika ras. Jemnému oválnému obličeji dominovaly nádherné smaragdové oči. Pohybovala se s lehkým půvabem, který zdůrazňoval její dlouhé paže a šíji. Nosila svou krásu s nenucenou přirozeností, a svůj klid pohodu okamžitě přenášela na ostatní lidi. Andrew Wren by klidně jel do Seattlu znovu, jen aby ji zahlédl alespoň na deset vteřin.</p>
<p>Položila podnos před ně a šla zpět ke dveřím. „Simone, už jen připravím rakety země-vzduch a vypadnu. John má tvou řeč hotovou, jen to ještě jednou projde a pak vrazíme na dlouhou, klidnou, intimní večeři. Nashle zítra.“</p>
<p>„Ahoj, Stef.“ rozloučil se Simon.</p>
<p>„Ráda jsem vás poznala, pane Wrene.“ řekla ještě ve dveřích.</p>
<p>Dveře se za ní zavřely s tichým klapnutím. Wren zavrtěl udiveně hlavou. „Není to snad herečka nebo modelka? Jakou máš nad ní moc?“</p>
<p>Simon Lawrence pokrčil rameny. „Zůstaneš do středy na oficiální předání nebo se musíš hned vracet?“</p>
<p>Wren se natáhl pro svůj šálek a trochu se napil. „Ne, zůstanu až do čtvrtka. Ta slavnost bude ústřední částí článku.“</p>
<p>„Výborně,“ přikývl Simon. „A co bude jeho další částí, pokud se mužů ptát? Vše o čem jsme dosud mluvili noviny už omílají do nekonečna. Pochybuji, že by sem z <strong><emphasis>The New York Times </emphasis></strong>posílali svého nejlepšího reportéra, jen aby oprašoval notoricky známé věci. Co je za tím, Andrewe?“</p>
<p>Wren pokrčil rameny. „Ano, jedním tématem je to předání. V současné době se zabývám tím jak se společnost a vláda zajímají – nebo spíše nezajímají – o sociální problematiku v amerických městech. Bůh ví, že pozitivních věcí je pomálu. Tvůj program je majákem v moři nevšímavosti a nezájmu. Ty úspěšně pracuješ tam, kde ostatní jen mluví.“</p>
<p>„Ale?“</p>
<p>„Ale během posledního měsíce, nebo tak nějak, dostaly noviny sérii anonymních dopisů a telefonátů, které naznačují, že v tvém programu jsou určité finanční nesrovnalosti, které by stálo za to prošetřit. Můj vydavatel mě poslal, abych se na to podíval. Tak jsem tady.“</p>
<p>Simon mlčky přikývl. „Finanční nesrovnalosti. Aha. Už ses určitě po něčem pídil. Našel jsi něco?</p>
<p>„Ani to nejmenší.“ zavrtěl Wren hlavou.</p>
<p>„Ani jsi nemohl. Celé je to směšné.“ Simon se napil čaje a povzdechl si. „Co jiného ti můžu říct?“ Ale uklidni se, abys viděl, že nemáme co skrývat, dám ti k nahlédnutí naše účetní knihy. Běžně to nedělám, ale v tomto případě udělám výjimku. Předpokládám, že víš, že máme své revizory, právníky a správní radu, aby dohlédli na to, že vše probíhá podle regulí. Jsme významná organizace s vysoce postavenými sponzory. Nemůžeme si zahrávat se svou pověstí.“</p>
<p>„Já vím.“ řekl Wren poněkud zaraženě. „Ale jsem rád, že se můžu přesvědčit na vlastní oči.“</p>
<p>„Z knih vyčteš všechny naše příjmy a výdaje, všechno kromě jmen sponzorů. Doufám, že to po mně nechceš. Andrewe?“</p>
<p>„Ne, ne, jde jen o to, jak se nakládá s penězi. Chci si být jen jistý, že když budu pět chválu na Fresh Start, Pass/Go a Tota – Velkého Čaroděje, nebudu později za idiota.“ Dodal s nesmělým úsměvem,</p>
<p>Simon se na něho chladně podíval. „Za idiota? Ty jistě ne, Wrene. Ani náhodou. Kromě toho, kdybys na něco přišel, chci o tom také vědět.“</p>
<p>Vstal od stolu. „V klidu dopij, zatím ti sem pošlu Jenny Parentovou s knihami. Můžeš zůstat tady a probírat se jimi, co hrdlo ráčí.“ Pohlédl na hodinky. „V pět mám ve městě jednání s nějakými lidmi, ale ty tu zůstaň, jak dlouho budeš chtít. Ráno si tě najdu a podáš mi hlášení. Je to tak v pořádku?“</p>
<p>„Víc, než v pořádku.“ přikývl Wren. „Díky, Simone.“</p>
<p>Simon se zarazil v polovině cesty od stolu. „Rád bych ti poctivě řekl, jak se na celou tu záležitost dívám, Andrewe. Jsi v postavení, kdy tady můžeš nadělat mnoho škody a zničit spoustu dobré práce. Já nedovolím, aby se to stalo. Nemohu snést podezření z toho. že dělám něco, co podrývá úsilí Fresh Start a Pass/Go a všech lidí, kteří těmto programům věnovali svůj čas a peníze. Na druhou stranu chápu, že nemůžeš přehlížet možnost, že všechny ty pomluvy a narážky mají nějaký pravdivý základ. Jinak bys nemohl dělat svou práci. Věřím, že ke mně budeš upřímný, ať něco najdeš nebo ne. Poskytnu ti cokoli, co budeš potřebovat a věřím, že ve tvém článku nebudou žádna obvinení, pokud nebudou podepřena fakty.“</p>
<p>Wren si Lawrence chvíli prohlížel. „Nikdy pátraní nepřizpůsobuji nabízeným podmínkám.“ řekl zvolna. „Ale také jsem nikdy nenapsal nic, co by se nezakládalo na pravdě. Ani tentokrát to nebude jinak.“</p>
<p>„Uvidíme se zítra, Andrewe.“ rozloučil Simon po krátkém zaváháni a zanechal Wrena samotného v kanceláři. Wren si sedl, dopil espreso, znovu se zvedl a přešel k oknu. Obdivoval Čaroděje i jeho práci pro bezdomovce. I proto doufal, že nenajde nic, co by poškodilo jeho pověst. Ulevilo by se mu, kdyby ty telefonáty a dopisv byly jen výlevy hořkosti nějakého bývalého zaměstnance, nebo střelba naslepo od nějaké poblázněné skupiny „správných Američanů. Četl ty anonymy a poslechl si záznamy telefonátů. Je dost pravděpodobné, že na tom nic nebude.</p>
<p>Ale instinkt mu napovídal něco jiného. A za dvacet pět let praxe věděl, že jeho instinkt málokdy selže.</p>
<p>Démon poskytl Andrewu Wrenovi skoro hodinu na to, aby se seznámil s kompletním přehledem darů pro Fresh Start a Pass/Go. Pak se ujistil, že chodba je prázdná a tiše se protáhl do kanceláře. Wren ho neslyšel. Seděl zády ke dveřím, hlavu skloněnou nad záznamy a prstem přejížděl po řádcích. Démon stál nad ním a uvažoval, jak snadno by ho mohl zabít. Probouzel se v něm dobře známý hlad.</p>
<p>Na to teď ale nebyl čas. Wren nebyl vylákán do Seattlu proto, aby utišil démonův hlad. K tomu tu byla spousta jiných.</p>
<p>Démon přistoupil k Wrenovi a prsty mu zezadu lehce stiskl krk. Wren se neotočil, ani se nepohnul, necítil jak do něho proniká černá magie. Upřeně hleděl na stránky před sebou, jeho myšlenky ustrnuly. Démon sondoval jeho mysl a pak zašeptal slova, kterými ho ovládl.</p>
<p><emphasis>Tady nenajdu to, co hledám. Na to je Simon Lawrence příliš chytrý. Nenechal </emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>y mě do knih nahlédnout, kdyby v nich bylo něco kompromilujicího. Musím hýl trpělivý a počkat, až se ozve můj kontakt.</emphasis></p>
<p>Zdálo se mu, jakoby ta slova, která mu zněla v hlavě, byla jeho vlastní. Nyní se bude podřizovat démonově vůli, bude jeho nástrojem. Nebylo to příliš obtížné. Jako většina investigativních reportéru Wren věřil, že každý má co skrývat.<strong> </strong>Proč by to mělo být jiné u Simona Lawrence?</p>
<p>Andrew Wren se na okamžik zarazil, než se mu démonova slova pevně usadila v hlavě, pak zavřel účetní knihu a vložil ji zpět mezi ostatní.</p>
<p>Démon se spokojeně usmál. Zanedlouho bude vše připraveno. A za dva dny bude dokonáno. John Ross bude obrácen. Rytíř Slova se stane služebníkem Nicoty. Proběhne to rychle. Stane se to dříve, než si John Ross vůbec uvědomí, co se děje. Posléze ani sám nebude vědět, co se s ním stalo. Démon ano, a to bude stačit. Stačí malý krok, aby se Rossův život změnil. Malý krok ze světla do tmy. Andrew Wren tomu napomůže.</p>
<p>Démon pustil Wrenův krk a stejně tiše jako přišel odešel.<strong><emphasis>Kapitola 8</emphasis></strong></p>
<p>Po události v San Sobelu se John Ross rozhodl k cestě za Dámou do Kouzelné rokle. Trvalo mu dlouho, než se k tomu odhodlal. Ještě několik týdnů po masakru ho sžíral pocit viny a tonul v zoufalství. Události toho dne se mu neustále vracely, snažil se najít v nich nějaký smysl. Poté co dospěl k názoru, že démon zmanipuloval i někoho z policejní zásahové jednotky, neměl klid. Pořád tu byla nepatrná možnost, že se mýlí a jeho jednání tehdy nebylo správné. Nebo to byla jen snaha zbavit se pocitu viny? Ať to bylo jakkoli, pravdou zůstává, že masakru měl zabránit a vina padá na jeho hlavu.</p>
<p>Nakonec, po dlouhém tápání, se rozhodl, že již nebude více Rytířem Slova. Jak má ale vlastně rezignovat? Rozhodl se sice, ale jak to dát na vědomí? Již zkusil přestat jednat jako Rytíř, už se nepovažoval za nástroj Slova. Svému poslání se vzdálil natolik, že i jeho sny byly povrchní a neurčité. Stále se mu sice zjevovala krutá a bezútěšná budoucnost, kde lide byli sraženi na úroveň zvířat, ale jeho účast zde již nebyla zřejmá. Přenášel se ve snech z místa na místo, ale nepotkával nic a nikoho, co by pro něho mělo význam jako pro Rytíře Slova. Tak to také chtěl – nebýt zatížen vědomím, že jsou události, které by mohl změnit. Neodbytnou připomínkou toho čím byl zůstávala jeho hůl, talisman Slova a zdroj jeho magické síly. Používal ji už pouze jako oporu, přestože jemné chvění a občasná vlna tepla, která jí projela dokazovala, že magie nespí.</p>
<p>Přestože vnitřně již nebyl Rytířem, cítil potřebu vypořádat se s tím jednou provždy. Musí jít tam, kde to všechno začalo. Za Dámou, do Kouzelné rokle ve Walesu.</p>
<p>Nebyl tam již více než deset let od doby, kdy jako student, s hlavou plnou zmatků, putoval po Anglii, aby našel nějaký smysl života. Dostal se tak až do Walesu, na chatu rodičů svého přítele ve vesnici Betwys – y – Coed v Gwyneddu, srdci divoké Snowdonie. Studoval dějiny anglických králů, zvláště Eduarda I, který vybudoval železný kruh pevností, aby udržel Welšany ve Snowdonii. Proto ho lákala možnost se tam vydat. Okamžitě propadl kouzlu kraje, jeho obyvatel, historie a folklóru. A stále cítil, že je přitahován ještě něčím jiným, než co bylo na první pohled patrné.</p>
<p>Později nalezl Kouzelnou rokli a ducha Owaina Glyndwra, welšského vlastence, který se mu zjevil v podobě rybáře a přemlouval ho, aby se vrátil o půlnoci a viděl nadpřirozené bytosti při jejich hrách. Přestože byl tím setkáním trochu vyděšený, a k podobným věcem skeptický, možnost, že by na rybářových slovech bylo něco pravdy ho přilákala zpět do rokle. A tehdy, za úplňku, pod letním nebem plným hvězd, se mu Dáma zjevila poprvé a naposled. Požádala jej, aby jí sloužil jako Rytíř Slova, stejně jako to činil Owain Glyndwr, se kterým byl pokrevně spjat. Vyjevila mu budoucnost, která nastane, pokud její Rytíři v boji selžou. Neodolal a přijal, přijal nový život.</p>
<p>Přijal Slovo.</p>
<p>A teď, když se rozhodl pro jinou cestu, cítil, že musí za ní.</p>
<p>Sbalil si batoh, zakoupil letenku a letěl na východ. Přistál na letišti Heathrow, z Londýna pokračoval vlakem do Bristolu a pak do Walesu. Cesta ho naplňovala nostalgií a neklidem. Jeho vzpomínky se střetávaly s realitou a myšlenky na účel cesty mu na klidu nepřidávaly. Byl pozdní podzim a krajina dostávala zimní nádech, barvy léta i podzimu vybledly. Malá políčka a louky ležely ladem a dobytek se držel blízko stájí. Zem byla šedá, stejně jako zamračené nebe nad ní.</p>
<p>Po několika dnech cestování dorazil do Betwys –y – Coed a ubytoval se v malém hotýlku. V den příjezdu začalo pršet a vypadalo to, že hned tak nepřestane. Čekal, až déšť ustane a čas trávil v hotelu nebo průzkumem několika obchůdků, které si pamatoval z dřívějška. Několik usedlíků si ho dosud pamatovalo. Vesnice se takřka vůbec nezměnila.</p>
<p>Častokrát uvažoval, co řekne Dámě, až se s ní setká tváří v tvář. Nebude lehké jí říci, že se vzdává služby. Je to mocná bytost a jistě ho bude od jeho úmyslu zrazovat. Možná i násilím. Dodnes nezapomněl, jak ho zmrzačila. Tehdy, krátce po jeho návratu k rodičům do Ohia. mu její vyslanec O’olish Amaneh předal hůl. Ještě než ji přijal, byl si jistý, že to nezvratně změní jeho život. Jeho pochyby a nejistota rostly od návratu z Anglie, ale v tu chvíli už nebyl čas na vytáčky. Ve chvíli, kdy byl donucen se hole dotknout, projela mu nohou a celým tělem krutá bolest, a od té doby nemohl bez hole udělat ani krok.</p>
<p>Změní se to? Pokud nebude Rytířem Slova, uzdraví se? Bude jako dřív? Nebo zaplatí mnohem víc?</p>
<p>Snažil se příliš o věcech nepřemýšlet, ale čím déle čekal, tím těžší bylo přesvědčit se o správnosti toho, co dělá. Představivost pracovala na plné obrátky, podporovaná pochmurným počasím, deštěm a jeho vlastním strachem. Pomalu propadal zoufalství. Byla hloupost vůbec sem chodit. Měl zůstat kde byl. Stačilo, že přestal konat jako Rytíř. Nebylo třeba nechat si své rozhodnutí stvrdit od Dámy. Přestože sny ještě občas přicházely, chyběl jim jakýkoli smysl. Byly jako sny obyčejných lidí, kde se bez souvislosti střídají lidé, místa a události. Nebyl to dostatečný důkaz toho, že již není Rytířem Slova?</p>
<p>Ale odejít nyní by bylo zbabělé. Nemohl se po tak dlouhé cestě prostě otočit, aniž by se alespoň o něco nepokusil.</p>
<p>Oblékl si plášť do deště a vydal se stopem na cestu do Kouzelné rokle. Bylo kolem poledne, doufal, že denní světlo zažene jeho rozechvění. Ale déšť vytrvale padal a vše se utápělo v mlžném vlhkém oparu.</p>
<p>Vůz zastavil před bílou cedulí s nápisem „Kouzelná rokle“. Od silnice odbočovala rozježděná cesta lemovaná dřevěným plotem, která mizela za vrcholkem nízkého návrší. Po levé ruce měl malé parkoviště, schránka na drobné byla stále na stejném miste a šipka s nápisem „K rokli“ také.</p>
<p>Vše bylo jako tehdy.</p>
<p>Auto odjelo a zůstal sám. Hluboký les, lemující cestu po obou stranách, byl tichý a nehybný! Dlouhou chvíli stál a vzpomínal jaké to bylo, když sem přijel poprvé. Ten pocit okouzlení, který od počátku cítil. Tehdy byl plný údivu a očekávání. Nyní byl unavený a nerozhodný, ovládl ho pocit zmaru. Jako by vše, co dělal a čemu věřil, nebylo k ničemu.</p>
<p>Vyvdal se vzhůru po cestě a hledal mezeru v plotě, kterou se dostane k rokli. Šel opatrně a napínal uši do ticha rušeného jen pleskáním deště. Větve velkých stromů nad ním visely jako chlupaté paže, chystající se ho uchopit, jeho oči obtížně pronikaly mlžným šerem.</p>
<p>U mezery se zastavil. Napínal sluch, ale nic neslyšel, přestože si byl jistý, že by tu něco mělo být. Přestože okolí vypadalo stejně, cítil, že se něco změnilo. Něco tu chybělo.</p>
<p>Prošel vrátky a vydal se po pěšině dolu do úžlabiny. Šel pomalu vpřed, ztěžka se opírajíc o hůl. Kouzelná rokle byla změtí balvanů a kamenů, roztroušených mezi ostrůvky lesních travin a uvadajících květin. Z vysoké skály, která rokli z jedné strany uzavírala, se řítil vodopád, tvořící na dně potok s prudkými víry i tůněmi čirými tak, že mohl spočítat pestré oblázky, které se třpytily na dně. Voda stékala s větví stromů a tvořila drobné potůčky na svazích rokle. Pod příkrovem šera se nic nepohnulo.</p>
<p>Když dosáhl dna, podíval se tam, kde vodopád vyvěral ze skály, ale po vílách, či jiných bytostech nebylo ani památky. Zpomalil a pozorné se rozhlížel. Dáma tu také nebyla. Kouzelná rokle byla neživá pod příkrovem šera a deště. Byla stejná jak si ji pamatoval, a přeci odlišná. Stejně jako když stál u vrátek cítil, že tu něco chybí. Trvalo mu dlouho než pochopil, co je příčinou té změny.</p>
<p>Nebyla tu žádná magie. Žádnou necítil. To bylo ono. Sevřel pevněji hůl, aby se ujistil, že alespoň ona zareaguje. Nic. Chvíli jen v úžasu stál a přemítal. Odešla snad Dáma se svými vílami z rokle? Nevnímal magii prostě proto, že už tady dávno žádná nebyla?</p>
<p>Šel podél břehu k nejbližší tůňce, tam poklekl na velký plochý kámen a naklonil se nad hladinu. Viděl jen svůj odraz. Doufal v nějaké znamení, ale nic se neobjevilo. Jen kapky deště dopadající na hladinu, zkreslovaly jeho odraz kmity drobných vlnek.</p>
<p>Když zvedl hlavu, uviděl na protějším břehu, sotva deset metru před sebou, stát rybáře. Překvapený Ross nevěřil svým očím. Byl přesvědčen, že je Kouzelná rokle opuštěná a už nedoufal, že tu někoho spatří. Ihned jej poznal. Na něho se nedalo zapomenout. Protože byl jen duchem, jeho tělo se chvělo podle toho, jak na něj dopadalo světlo. Když trochu zaklonil hlavu, zpod širokého okraje klobouku vyhlédla známá tvář. Byl to Owain Glyndwr, jeho dávný předek a welšský patriot, který bojoval proti Jindřichu IV. Byl mrtev již šest set let, ale znovu ožil ve službách Dámy. Vypadal stejně jako před lety, když John Ross přišel do Kouzelné rokle poprvé.</p>
<p>Tehdy ho jeho náhlé zjevení vylekalo, ale nyní mu srdce prudce bušilo nadějí a vděčnosti.</p>
<p>„Owaine.“ zvolal dychtivě.</p>
<p>„Vítej Johne, jak se daří?“ pokývl rybář.</p>
<p>Ross na okamžik zaváhal, jako by nevěděl, co říci. „Špatně, stalo se něco hrozného.“</p>
<p>„Rytířům Slova se stávají hrozné věci, Johne.“ přisvědčil Owain, pozdvihl prut a opatrně přitahoval vlasec s návnadou. „Rytíř takové události přitahuje a vždy stojí v jejich středu.“</p>
<p>Rossovi vlétlo do očí několik kapek deště, zamrkal a stáhl si kapuci více do čela „Už nejsem Rytířem Slova. Vzdávám to.“</p>
<p>Rybář se na něho ani nepodíval. „Nemůžeš to vzdát. Není na tobě, abys volil.“</p>
<p>„Kdo to rozhoduje?“</p>
<p>Rybář mlčel.</p>
<p>„Je tady, Owaine?“ zeptal se Ross konečně a popošel na samý okraj kamene na němž stál „Je tu Dáma?“</p>
<p>Rybář sotva postřehnutelně kývl „Ano, je.“</p>
<p>„Výborně, už jsem se bál, protože jsem necítil žádnou magii, když jsem přicházel. Myslel jsem. že je to proto, že jsem tu tak dlouho nebyl. Ale … bylo to divné,“ hledal obtížně slova. „Snad je to proto, že je den. Tehdy jsi mi řekl, že pokud hledám magii a nadpřirozené bytosti, mám přijít v noci. Skoro jsem na to zapomněl. Nevím, na co jsem myslel. Vrátim se v noci …“</p>
<p>„Johne.“ Owamuv tichý hlas ho zarazil v polovině věty. „Nechoď. Nezjeví se ti.“</p>
<p>John zůstal jako opařený. „Ne? Proč ne?“</p>
<p>Rybář si dával s odpovědí na čas. „Protože volba není na tobě.“</p>
<p>Ross zmateně zavrtěl hlavou. „Nerozumím, jaká volba? Jestli se objeví nebo jestli přestanu být Rytířem Slova?“</p>
<p>Muž na druhém břehu přitáhl vlasec a znovu nahodil, aniž na něho pohlédl. „Víš, proč jsi necítil žádnou magii. Johne? Protože sis nepřipustil, že je v tobě. Magie neexistuje jen tak sama o sobě, musíš v ní věřit.“</p>
<p>Pak teprve pohlédl na Rosse. „Přestal jsi věřit.“</p>
<p>Ross zrudl. „Přestal jsem věřit v její užitečnost. Už jsem nechtěl, aby řídila můj život. To není totéž.“</p>
<p>„Když ses stal Rytířem Slova, dal jsi do Jeho služeb víc než svůj život.“ Owain zvolna hladil hladké dřevo prutu. „Kdyby to bylo snadné, dokázal by to každý. Většina toho ale není schopna.“</p>
<p>„Možná jsem právě jeden z nich.“ snažil se zoufale argumentovat Ross. „Možná se ve mně Slovo zmýlilo.“</p>
<p>Odmlčel se a čekal, jestli dostane nějakou odpověď. Rybář mlčel. Co je to za hloupost, dohadovat se s duchem, pomyslel si. To přece nemá význam. Vzpomněl si na San Sobel. „Poslouchej, Owaine. Už s tím dál nemůžu žít. Ty sny, zabíjení, obludy, všechen ten strach a nenávist. Nemá to konce a je to k ničemu. Nechápu, jak jsi to mohl vydržet.“</p>
<p>Owain vytáhl vlasec z vody, lehce se opřel o prut a pohlédl na Rosse. „Vydržel jsem to a dělal jsem to, protože jsem musel, Johne. Protože jsem tam byl a nebyl tam nikdo jiný. Jako teď ty.“</p>
<p>Ross pevně sevřel ořešákovou hůl. „Chci jen vrátit tu hůl.“ zašeptal. „Proč si ji nevezmeš?“</p>
<p>„To mi nenáleží.“</p>
<p>„Můžeš ji vrátit Dámě místo mě.“ Rybář zavrtěl hlavou. „Jestli si ji vezmu, jak se dostaneš z Kouzelné rokle? Nemůžeš bez ní chodit. Budeš se plazit po loktech a po kolenou? Dobře, a co myslíš, že tě čeká nahoře? Myslíš, že vůbec někdy budeš moci zapomenout co jsi poznal, viděl a vykonal?“</p>
<p>Ross zavřel pevně oči. aby potlačil slzy. „Chci jen zpět svůj život. Chci, aby to skončilo.“</p>
<p>Kapky dopadaly na hladinu a déšť si dál pro sebe cosi monotónně šeptal.</p>
<p>„Pomoz mi, prosím.“</p>
<p>Když ale zvedl oči. duch Owaina Glyndwra byl pryč. Zůstal sám.</p>
<p>Vyšplhal z rokle a vracel se do svého hotýlku. Více než polovinu cesty musel jít pěšky, než se mu podařilo někoho stopnout. Snědl večeři, vypil několik sklenic zdejšího piva a přemýšlel, co dál. Před půlnocí se déšť utišil a změnil se v drobné mženi.</p>
<p>Majitel hotýlku mu půjčil auto a John Ross znovu vyjel ke Kouzelné rokli. Nechal auto na parkovišti a po rozblácené cestě došel k brance. Tma byla vlhká a větve stromu nad ním visely jako ruce utopenců. Vydal se dolu po úzké klikaté a kluzké stezce. Zezdola slyšel, jak voda naráží na kameny. Trvalo mu dlouho, než se dostal na dno úžlabiny Zastavil se na břehu potoka a zadíval se směrem k vodopádu.</p>
<p>Žádné nadpřirozené bytosti, které si pamatoval jako shluky jasných jisker, tu nebyly. Neobjevila se ani Dáma ani Owain Glyndwr. Úporně na ně myslel, jako by je<strong> </strong>síla jeho myšlenek mohla přivolat, ale nic se nedělo.</p>
<p>Vrátil se zpět, prospal většinu dne a vstával jen k jídlu. Další noc jel do rokle znovu. A opět se nikdo neobjevil. Nevzdával se. Po celý týden se tam každou noc vracel a během dne i dvakrát v naději, že ho přestanou ignorovat. Doufal, že jeho vytrvalost přinese nějaký výsledek.</p>
<p>Bylo to, jako by ten druhý svět přestal existovat. Dáma, Owain, ani žádné jiné bytosti, se neobjevili. Donekonečna postával na břehu potoka jako trpělivý prosebník. Nemohou jej přeci opustit když je mu nejhůř. Někdy s nim přeci musí mluvit. I kdyby jen proto, aby odmítli jeho prosbu. Musí přeci cítit jeho bolest. Cožpak nemá právo alespoň vědět, že ho chápou? Déšť neustával a lesy Snowdonie se nořily do chladného vlhka. Zima byla na dosah.</p>
<p>Nakonec se vrátil do Ameriky. Nerad se vzdával, ale zdálo se, že nemá na vybranou. Bylo jasné, že ho nikdo nevyšlyší, nikdo se s ním nesetká. Byla to ztráta času. Ještě cestou na Heathrow měl nutkání otočit se a vrátit se do Kouzelné rokle, ale věděl, že by to bylo pošetilé.</p>
<p>Tím, že se vzdal služby, stal se z něho vyděděnec. Možná měl Owain Glyndwr pravdu když říkal, že jakmile se vzdá magie, opustí i ona jeho. Už ji vůbec nevnímal, tím si<strong> </strong>byl jistý. Dokonce ani když stiskl svou runami zdobenou hůl, necítil nic. Chtěl magii vyloučit ze svého života a zjevně se mu to podařilo. Bylo mu jasné, že tak nějak to musí být, pokud přestal být Rytířem Slova. Vše, co jej poutalo ke službě Slovu, zvolna odumíralo. Magie byla pryč a sny byly stále řidší a podobné snům ostatních lidí. Byl zase jen člověkem. Mohl zase začít budovat normální život.</p>
<p>Přesto nezapomněl na slova Owaina Glyndwra, že jakmile se stal Rytířem Slova, změnil se a nic už nebude jako dřív. Vzpomínal na dobu před několika lety v<strong> </strong>Hopewellu v Illinois, kdy mu Josie Jacksonová umožnila na několik málo hodin pocítit, jaké to je být milován a jak od ní odešel, protože neměl co nabídnout na oplátku. Opět viděl Nest Freemarkovou, jak se<strong> </strong>ho se strachem a nadějí ptá, jestli jej jejím otcem a s jak těžkým srdcem ji musel zklamat.</p>
<p>Ponořen do těchto vzpomínek uvažoval, jestli bude ještě někdy vést něco, co se alespoň vzdáleně bude podobat normálnímu životu.<strong><emphasis>Kapitola 9</emphasis></strong></p>
<p>Byla už téměř tma, když John Ross a Stefanie Winslowová opustili kanceláře společnosti Fresh Start a po Main Street zamířili k Umbertovi. Přestože letní čas už skončil, a v neděli ráno se ručičky hodin posunuly o hodinu zpět, nástup zimy zde na severozápadě zkrátil den na necelých devět hodin. Pouliční světla už svítila a vzduch byl vlhký, chladný a ostrý, pomalu se začínala tvořit mlha. Přes den trochu pršelo a na chodnících zůstalo pár mělkých kaluží. Doprava postupně zvolnila, obrysy budov ztrácely ostré kontury, město se nořilo do bíle duchny.</p>
<p>Ross se Stefanou přešli Second Avenue a směrem na západ prošli Waterfall Park, malý kousek zeleně sevřený mezi cihlové zdi a ocelové ploty, který přímo sousedil s činžákem ve kterém bydleli. Celou jednu stranu parku zabíral vodopád, hrnoucí se přes kameny s takovým hlukem, že v jeho blízkosti nebylo slyšet vlastního slova. Chodník se stáčel kolem bazénku k malému pavilónu, obklopenému lavičkami a stolky. Když bylo lepší počasí, lidé pracující v okolí sem chodívali posvačit a pozorovat vodopád. Stefanie a John tu bývali často. Z okna své ložnice viděli přes park na kanceláře Fresh Start.</p>
<p>K Waterfall Parku přiléhal Occidental Park, rozlehlé dlážděné prostranství, táhnoucí se přes Main Street od Jackson Street po Yesler Street. Byl lemován řadou obchodů a restaurací, parkoviště, které se tu nacházelo, sloužilo pro celou oblast Pioneer Square. Nový Seattle byl vystavěn na troskách starého Seattlu, který na přelomu století vyhořel prakticky do základu. Jen o několik bloků severněji jste se mohli vydat na prohlídku podzemí starého města. Stačilo projít dveřmi, sejít po úzkých strmých schodech a ocitli jste se v minulosti.</p>
<p>Ale přítomnost žila na povrchu. Pioneer Square bylo tak nádhernou směsí galerií, řemeslnických krámku, knihkupectví, barů, restaurací a podivuhodností všeho druhu, že Johna Rosse uchvátilo od prvního dne.</p>
<p>Do Seattlu přijel se Stef více než před rokem. V té době už spolu byli několik měsíců, ale stále nevěděli, kde se usadí. Když se dočetli o Fresh Start zdálo se, že je to místo přesně pro ně. Vydali se do Seattlu naslepo a zpočátku tu pro ně nebyla práce. Ale město, a zvláště Pioneer Square, si zamilovali ihned. Najali si malý byt a čekali, jak se budou věci vyvíjet. A zatímco John byl dost pesimistický ohledně získání místa ve Fresh Start, protože jim hned řekli, že nenabízejí žádné trvalé zaměstnání a ani s tím zatím nikdo nepočítá. Stef se jen usmála a řekla, ať je trpělivý. A opravdu. Během týdne jí Simon Lawrence zavolal, že by pro ni něco měl. Ross začal pracovat jako dobrovolník v útulku a po měsíci i on získal práci na plny úvazek.</p>
<p>Když přecházeli Occidental Park, po očku Stef pozoroval. Límec zimníku měl vyhrnutý a dlouhá šála s třásněmi povlávala kolem něj. S černou holí v ruce vypadal jako moderní Gandalf. Stefanie s ním důstojně držela krok. Vypadala, jako by patřila do jiného světa. Když míjeli tramvaj, stojící u nástupního ostrůvku naproti Papírové kočce, bylo to jako by cestou do čtvrtí mrakodrapů, skla a betonu vystoupila na špatné zastávce. Mohli jste si myslet, že se cítí nepříjemně mezi bezdomovci, kteří tu posedávali po lavičkách a pod altánem ve tvaru muchomůrky.</p>
<p>Ale to bylo jen zdání. Ross už dobře věděl, že ať se Stefanie oblékala nebo vypadala jakkoli, uměla být doma všude. Z toho jak vypadala se nedalo poznat jaká doopravdy je. Vždy ho ohromoval její klid a sebedůvěra, které se přenášely i na ostatní lidi. Jako málokdo si věděla rady snad v každé situaci. Byla to vzácná kombinace osobnosti, inteligence a vztahu k ostatním lidem. Tyto její vlastnosti byly hlavním důvodem proč ji, a následně pak i Johna, Simon Lawrence najal. Právě pro její schopnost vypořádat se snad s čímkoli ji John tak miloval.</p>
<p>Zahnuli za roh kolem Elliot Bav Book Company a pokračovali po First Avenue. Z ní odbočili do King Street a po chvilce vešli do Umbertova restaurantu. Hosteska si odškrtla jejich jména v seznamu, usmála se a vyzvala je, aby ji následovali. Po několika nízkých stupních je odvedla dolu do jídelny, pak kolem salátového stolu a malého rohového baru s nápisem IL PICCOLO zahnuli doprava do chodbičky, kterou zdobily plakáty zvoucí na výstavy a vernisáže. Ross překvapeně pohlédl na Stef: jídelnou už přece prošli, tak kam tedy ještě jdou? Spiklenecky na něho mrkla.</p>
<p>Na konci chodby byl vinný sklípek s kovanými mřížovými dveřmi. Za nimi byl vidět stůl prostřený pro dva. Hosteska je usadila k bíle prostřené tabuli, doplněné zelenými ubrousky. Stříbrné příbory a jemný porcelán se matně leskly ve světle svíček, které se odráželo od vinných lahví uložených podél stěn.</p>
<p>„Jak se ti tohle povedlo?“ zeptal se užasle Ross, sotva osaměli.</p>
<p>Stef st odhrnula dlouhé vlasy, vzala ho za ruku a řekla: „Řekla jsem jim, že je to pro tebe.“</p>
<p>Necelý měsíc po svém návratu z Walesu, sklíčený a plný beznaděje, poznal Stef. Nepodařilo se mu promluvit s Dámou, ani vrátit magickou hůl. Jeho rodiče byli mrtvi a dům ve kterém prožil dětství prodán. S příbuznými se nestýkal už léta. Neměl se kam vracet nebylo ke komu jít. Protože neměl jasnou představu co dál, odjel do New Yorku a zapsal se na Boston College, kde již před lety studoval jako mimořádný student a zvažoval plány do budoucna. Bylo mu nabídnuto místo v postgraduálních kursech anglické literatury, ale nespěchal s odpovědí, nebyl si jist, nakolik se chce vrátit na akademickou půdu. Cítil, že jeho místo bude jinde. Chtěl dělat práci s lidmi, něco kde by jim mohl pomáhat. Potřeboval kontakt lidmi. Snažil se být opět normálním člověkem, ne Rytířem Slova.</p>
<p>Denně obědval v menze, sedal u dlouhého stolu zabrán do skript nebo vyhlížel oknem na ulici. Byla už zima, všude ležel sníh a se střech visely rampouchy. Blížily se vánoce a on neměl s kým by je strávil. Tehdy svou samotu snášel nejhůř.</p>
<p>A tam poprvé uviděl Stefanu Winslovvovou. Bylo to v prosinci, jen pár dní před Vánočními svátky. Nebyl si jist, jestli se tu objevila náhle nebo jestli si ji dřívě prostě jenom nevšiml. Jakmile ji spatřil, nemohl od ní odtrhnout oči. Byla to nejkrásnější žena, kterou kdy viděl – exotická, úžasná, nezapomenutelná. Sledoval ji během celého oběda a zůstal dokud neodešla, i<strong> </strong>když už měl být dávno na přednášce.</p>
<p>Další den přišla zas. Seděla na protější straně stejného stolu, trochu stranou, opět sama. Pět dní sledoval jak přichází, obědvá a zase odchází. Pokaždé chtěl vstát, představit se nebo nějak navázat kontakt, ale vždv zůstal sedět. Přitahovala ho a zároveň měl strach, abv něco nepokazil. Vždy chodila sama, nikdo si k ní ani nepřisedl. To mu poskytlo čas.</p>
<p>Nakonec se začátkem dalšího týdne zvedl, přikulhal naproti ní a pozdravil. Cítil se jako slon v porcelánu, se svým trochu drsným zjevem a masivní černou holi v rukách. Usmála se tak, jako by právě potkala prince z pohádky a odpověděla. Představili se.</p>
<p>„Pozoruji vás už několik dní.“ řekl s omluvným pokrčením ramen.</p>
<p>„Já vím,“ odpověděla s pozdviženým obočím.</p>
<p>„Asi jsem to trochu přeháněl, když jste si toho všimla.“ řekl a trochu zrudl. „Byl jsem zvědavý, jestli tu také studujete.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou a černé vlasy se jí zaleskly. „Ne, dělám v administratívě.“</p>
<p>„Aha. Já jsem se tu zapsal na pár přednášek.“ Odmlčel se a nevěděl, jak dál. Připadal si hloupě, když tak naproti ní seděl a civěl. Rozhlédl se, jako by hledal nějakou pomoc. „Nechtěl jsem vás rušit. jenom…“</p>
<p>„Johne,“ přerušila ho jemně a zadívala se mu do očí. „Proč myslíš, že tady denně sedávám sama?“</p>
<p>Nechápavě zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Protože,“ protáhla zvolna „čekám, až si přisedneš.“</p>
<p>Vždycky věděla, co je třeba říct. Miloval ji od samého počátku a jeho city neustále sílily. Teď tu seděl a sledoval, jak objednává u mladého číšníka s dlouhými kotletami a pěstěnou bradkou, který byl zjevně uchvácen jejím šarmem. Nespustil by z ní oči, i kdyby vedle explodoval granát, pomyslel si Ross. Když odešel, objevil se sklepmistr, u kterého už předtím objednali láhev Pinot Grigio. Nalil, aby Ross ochutnal, ale ten naznačil, že to je záležitost Stef. Ta okusila, přikývla, načež sklepmistr naplnil jejich sklenky a vzdálil se.</p>
<p>Seděli naproti sobě v mihotavém světle svíček a mlčeli. Ross tiše pozvedl sklenku. Zopakovala jeho gesto, jemně si přiťukli a napili se.</p>
<p>„Je k tomu dnes nějaká mimořádná příležitost? Zapomněl jsem snad nějaké důležité datum?“</p>
<p>„Samozřejmě.“ vážně přisvědčila.</p>
<p>„A ty mi asi neřekneš, co to je, vid?“</p>
<p>„Abych byla upřímná, řeknu. Ale jen proto, že se mi nechce čekat než si vzpomeneš.“ Naklonila se k němu. „Dnes je to na den přesně rok, co tě Simon Lawrence vzal do Fresh Start.“</p>
<p>„Děláš si legraci?“</p>
<p>„Kdepak. Jen si z tebe trošku utahuju, ale legraci? To ne.“ Napila se vína a osušila si rty. „To je přeci důvod k oslavě, ne? Kdo by kdy řekl, že skončíš psaním projevu pro Čaroděje ze země Oz?“</p>
<p>Ross zavrtěl hlavou. „A kdo by řekl, že budu žít s Hodnou Glindou?“</p>
<p>Stef se zamračila v hraném úleku. „Nebyla to čarodějnice?“</p>
<p>„Dobrá čarodějnice. Protojí říkali Hodná Glinda.“</p>
<p>Stef na něho vážně pohlédla. „Johne, miluji tě hluboce, šíleně a opravdově, ale neříkej mi Hodná Glinda. Nechci žádné jméno, které nějak souvisí s Čarodějem ze země Oz, Smaragdovým městem, Dorotkou nebo žlutě dlážděnou cestou. Toho mám po krk. Náš soukromý život nemá s Čarodějem nic společného.“</p>
<p>Opřel se do židle a zatvářil se trochu zaraženě. „Ale je to přeci výročí mého přijetí do Fresh Start. Ta analogie mi připadá vhodná.“</p>
<p>Číšník přinesl saláty a začali jíst. Zvuky z hlavní jídeínv pronikaly do jejich soukromého nebe jen velmi tlumeně. Rossovi se vybavily ty roky, kdy s hrůzou očekával noc a spánek ve kterém přicházely sny o budoucnosti, které má zabránit. Kdysi myslel, že se toho údělu už nezbaví, a pokud ano, vzpomínky ho budou pronásledovat až do smrti.</p>
<p>Stefame mu pomohla nalézt cestu z labyrintu minulosti, dala mu naději a ukázala nové možnosti.</p>
<p>„Už jsi doladil tu řeč pro Čaroděje?“ zeptala se. „Hmm, ten salát je skvělý. Zvlášť ty oříšky a plísňový sýr.“</p>
<p>„Všechno je v kope.“ vzdychl. „Další mistrovské dílo. O tom se bude mluvit ještě za pár týdnů.“ Pak s úšklebkem dodal: „Jako bych jeho prostřednictvím žil dvakrát – jeho slova jsou mými.“</p>
<p>„Hm, jen nevím, do jaké míry tomu zástupnému životu chceš holdovat.“ poznamenala, a zamyšleně studovala sklenku. „Návštěva Andrewa Wrena ho zrovna neodvázala.“</p>
<p>Ross zvedl oči od salátu. „Opravdu? Co se děje? Víš o tom něco?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou „To ne, ale rozhodně neprospěje dobré pověsti, když se tu objeví investigativní reportér.“</p>
<p>„To jistě ne.“</p>
<p>„Jenny mi řekla, že na Šimonův příkaz odnesla Wrenovi k nahlédnutí účetní knihy. Co to asi muže znamenat?“</p>
<p>„Finanční nesrovnalosti.“ pokrčil Ross rameny. „Dá mu fušku, než vůbec něco najde. Simon je přímo posedlý přesným účtováním. Chce mít doklad na každý přijatý nebo vydaný cent.“ Když domluvil vrátil se k salátu.</p>
<p>Stef dál hypnotizovala sklenku, až se konečně napila. „Simon se poslední dobou chová nějak divně, jako by nebyl ve své kůži.“ řekla nakonec. „Jako by ho něco trápilo.“</p>
<p>Ross spolkl sousto a podíval se na Stef „Skoro každého něco trápí a většinou si to musíme vyřešit sami, Stef.“</p>
<p><strong><emphasis>John Ross opět sn</emphasis></strong><strong><emphasis>í</emphasis></strong><strong><emphasis>. Je to stejný druh sn</emphasis></strong><strong><emphasis>ů,</emphasis></strong><strong><emphasis> jediný, který si po probuzení pamatuje. Sen o budoucnosti, již má jako Rytíř Slova zabránit. Každý další sen je horší než ten předchozí.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>I tentokrát to bylo stejné. Z úbočí kopce jižně od Seattlu sledoval jak město hoří. Hordy démon</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis> a jejich přisluhovač</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis> pronikaly trhlinami v obranné linii a zatlačovaly obránce k vodě</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> která je obklopovala ze tří stran. Mezi těly bojujících se proplétali žrouti a hodovali na hrůze, bolesti a utrpení zraněných a umírajících. Jako by země</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> zmáčená deštěm a mlhou, za výkřik</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis> bolesti požírala své děti.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Ale Ross se cítil jinak, než obvykle. Žádný vztek, smutek ani zoufalství. Namísto toho něco mezi podrážděním a nudou. Poblíž postávala skupina přeživších lidi. ale on si jich nevšímal. Byl jako ulita se silnou skořápkou stále pevný a nezranitelný</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> ale náhle bez jakýchkoli cit</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>. Neměl představu jak k tomu došlo, ale to</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> že si to uvědomil, byl velice zvláštní pocit. Už není Rytířem Slova, ale něčím naprosto jiným. S</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>tou skupinkou lidi nemá nic společného. Když se k nim otočil, ustrašeně k</emphasis></strong><strong><emphasis>l</emphasis></strong><strong><emphasis>opili hlavy a dívali se do země. Měli strach a</emphasis></strong><strong><emphasis> zdrojem toho strachu byl on</emphasis></strong><strong><emphasis>.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>A pak se objevil ten stařec s prázdnýma očima a monotónně mumlal svá obvinění. Hlas jako by ani nevycházel z jeho úst a slova žila nezávisle na něm</emphasis></strong><strong><emphasis>.</emphasis></strong> <strong><emphasis>„</emphasis></strong><strong><emphasis>T</emphasis></strong><strong><emphasis>y</emphasis></strong><strong><emphasis>s byl tehdy ve Smaragdovém městě! Zabil jsi </emphasis></strong><strong><emphasis>č</emphasis></strong><strong><emphasis>arodě</emphasis></strong><strong><emphasis>j</emphasis></strong><strong><emphasis>e ze země Oz! Tu noc o </emphasis></strong><strong><emphasis>svátku Všech svatých jsi obl</emphasis></strong><strong><emphasis>é</emphasis></strong><strong><emphasis>kl masku smrti</emphasis></strong><strong><emphasis>.</emphasis></strong><strong><emphasis> Zabil jsi ho ve chv</emphasis></strong><strong><emphasis>íl</emphasis></strong><strong><emphasis>i jeho slávy</emphasis></strong><strong><emphasis>.</emphasis></strong><strong><emphasis>“</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Hrubě starocha odstrčil. Zhroutil se na zem jako hromádka špinavých hadr</emphasis></strong><strong><emphasis>ů</emphasis></strong><strong><emphasis>, otřásající se prudkými vzlyky.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Ross se otočil. Věděl, že muž mluví pravdu. Ale pocit viny mu byl neznámý a vraždění bylo všední věcí.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Věděl, že už nepatří k tomu druhu, který se mu krčí u nohou. Jeho lidství leží někde v minulosti na kterou si sotva vzpomíná.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Te</emphasis></strong><strong><emphasis>ď</emphasis></strong><strong><emphasis> byl noční můrou těch ubožáků.</emphasis></strong></p>
<p>Když opustili Umbertovu restauraci, loudali se Stef s Rossem ruku v ruce First Avenue a krčili se před lezavým chladem. Sice ještě nepršelo, ale řídká mlha se srážela v drobných kapičkách.</p>
<p>Lampy na Pioneer Square si předávaly jejich stíny od jednoho kužele světla k druhému.</p>
<p>Po několika týdnech se ten sen minulou noc vrátil a John Ross stále uvažoval o jeho smyslu. I v<strong> </strong>této poslední verzi budoucnosti byl Simon Lawrence mrtev a on byl jeho vrahem. Ale nyní John Ross patřil ke druhé straně, nebyl Rytířem Slova ani jen pasivním pozorovatelem. Byl něco jako poloviční démon, služebník Nicoty, který si jen matně vzpomínal na svou lidskou minulost.</p>
<p>Je směšné vůbec uvažovat o tom, že by se něco takového mohlo stát, pomyslel si a sklonil hlavu do zvednutého límce kabátu. Tak proč se mu o tom vůbec zdá? Proč se mu zdá o něčem, co nikdy nemůže byt pravda?</p>
<p>„Státní správa chce koncem týdne schválit zákon, kterým se omezí výplaty sociálních dávek, protože se snížily příspěvky z federální pokladny.“ Řekla Stef do ticha. „Možná proto je Simon nesvůj.“</p>
<p>„Takže to znamená více lidí na ulici.“ řekl Ross, ale myšlenkami byl jinde.</p>
<p>„Vysoké dávky snižují u lidí motivaci hledat si nějakou práci. Johne, to přece víš. Všude se o tom mluví. Když se dávky sníží, donutí je to více se starat.“</p>
<p>„Ještě že je to tak jednoduché.“ oponoval John. „Chudoba tedy neexistuje. Chudí jsou jen boháči bez peněz. Budeme si namlouvat něco o naprosté sociální rovnosti, stejných možnostech ve vzdělání a kultuře. Budeme ignorovat statistiky o násilnostech v rodinách, kriminalitě a nemocích. Seberme jim podporu, a ať mažou do práce. Jak to, že na to nikdo nepřišel dřív? Vsadím se, že do konce měsíce budou ulice prázdné a všichni budou makat.“</p>
<p>„Jo, a pak už jen vymyslíme lék proti rakovině a máme to v kabele,“ řekla a zavrtala mu tvář do ramene. Její vlasy se rozprostřely jako černý sametový závoj.</p>
<p>„Byla to fajn večeře.“ řekl, aby trochu zakryl roztrpčení.</p>
<p>Přikývla s tváří stále zabořenou v jeho kabátě.</p>
<p>Zamířily domu kolem Elliot Bay Book Company na rohu Main Street. Před nimi se rozkládal opuštěný Occidental Park. Jeho klid střežila jen skupina pestře pomalovaných indiánských totemů, tyčících se v šeru jako tichá hlídka. Bezdomovci si našli k přenocovaní teplejší místa, ti šťastnější stráví noc v některém z útulku. Ostatní si ustlali na ulici. Několik z nich se už ráno nevzbudí.</p>
<p>„Je nás málo.“ řekl Ross potichu.</p>
<p>Zvedla hlavu a pohlédla na něho. „Koho je málo?“</p>
<p>„Ne koho. Čeho. Přeřekl jsem se. Útulků pro bezdomovce, škol pro děti bez rodičů, zásob potravin, vybavení. Málo církevních a charitativních organizací, které by těm lidem pomáhaly. Nejsou programy, podpora, odpovědi. Všeho je málo.“</p>
<p>„Lidé stále honí čas a peníze. Johne, není to jednoduché.“</p>
<p>„Možná by se to zjednodušilo, kdyby se lidé víc věnovali také své duši.“</p>
<p>„Myslíš, že pak všichni budou vědět jak se chovat a co je správné?“</p>
<p>Přešli Main do Waterfall Parku, naplněného zvukem padající vody, který se tříštil a odrážel od cihlových zdí. Mezi kmeny stromů, balvany a lavičkami se pohybovaly sotva znatelné stíny. Ross měl dojem, že zahíédl velké žluté oko, jak si ho upřeně prohlíží. Kromě občasného náznaku jejich přítomnosti žrouty už dlouho neviděl. Někdy mu to vadilo. Nesnášel vědomí toho, že tu stále jsou a on je takřka neschopen je vidět.</p>
<p>Vzpomněl si při tom na to, co říkal Owain Glyndwr.</p>
<p><strong><emphasis>Mysl</emphasis></strong><strong><emphasis>íš,</emphasis></strong><strong><emphasis> že někdy budeš stejný jako dřív?</emphasis></strong></p>
<p>Přistihl se, že znovu myslí na ten sen a na svou roli v něm. Jistě, už nikdy nebude takový jako dřív, ale byl si jist, že je schopen zabránit tomu, aby byl tím, čím se stal ve snu.<strong><emphasis>Kapitola 10</emphasis></strong></p>
<p>Přestože se jeho hlad stával nesnesitelným,<strong><emphasis> </emphasis></strong>démon se vydal na lov až po půlnoci.</p>
<p>Vynořil se z úkrytu tichý jako smrt a plížil se ulicemi v okolí Pioneer Square. Město šlo brzy spát, i okna barů a restaurací potemněla. Začínalo pršet, chladná mlha se srážela na chodnících a dodávala jim sametový lesk. Prázdnými ulicemi občas projelo auto jako vzpomínka na večerní dopravní špičku. Démon se držel v hlubším stínu poblíž Occidental Parku a dával pozor, aby nebyl spatřen. Ale okolí bylo tiché a prázdné. Démon tu byl sám.</p>
<p>Úkryt opustil v lidské podobě a přestrojení, které mu umožňovalo nenápadný pohyb. V teniskách a teplácích si ho nikdo nebude všímat. Plížil se podél zdí ztemnělých domů, využíval skupinek stromů a neosvětlených míst v parku. Bezdomovci se stáhli jinam, jen jestřábi na totemech rozpínali svá křídla a rozevírali pařáty v honbě za neviditelnou kořistí.</p>
<p>Démon nelovil pro potravu. Jeho hlad měl jinou podobu. Potřeboval zabíjet. Uspokojoval ho boj obětí, když je trhal, lámal jim kosti a proléval jejich krev. Pro ten poslední okamžik, kdy je jeho úsilí korunováno smrtí, pro poslední výdech, poslední záchvěv, pro tu skulinku, kterou z těla odchází život, pro to zabíjel. To byla jeho přirozenost. Protože sám býval člověkem, zabíjel v sobě tímto způsobem poslední zbytky lidství a stoupal výše po žebříčku dokonalosti. To, že se často musel pohybovat mezi lidmi, mohlo opět vytáhnout na povrch jeho lidské vlastnosti. Zabíjení tuto hrozbu odstraňovalo.</p>
<p>Na rohu First Avenue a Yesler Street se démon rozhlédl. Všude bylo liduprázdno. Přeběhl na druhou stranu First a přikrčil se u vchodu do obchůdku v přízemí. Naposledy se ujistil, že ho nikdo neviděl.</p>
<p>Jako krab se plazil podél zdi ke sklepnímu okénku zaslepenému barvou. Bez námahy je otevřel a zmizel.</p>
<p>Měkce dopadl na podlahu sklepa a okamžik vyčkal, než se jeho oči přizpůsobily tmě. Trvalo to jen pár vteřin, ve tmě viděl stejně dobře jako na světle. Jeho vnímání bylo mnohem ostřejší, než lidské. Nebyl jako ti měkkýši, které lovil. Nebyl zatížen morálkou, svědomím, pocitem viny, či odpovědnosti. Jedinou podmínkou, kterou musel démon ve službách Nicoty splnit, bylo přežití. Nikdy se neptal po tom jestli to, co dělá slouží Nicotě. Nebylo to zapotřebí, neboť jejich záměry byly totožné. Smyslem jeho života bylo zabíjet lidi, vymazat je z povrchu země. To, že tím sloužil Nicotě, byla víceméně shoda náhod.</p>
<p>Dlouho stál bez pohybu a pak se začal svlékat. Projde proměnou, jeho lidská podoba by ho při lovu omezovala. Příliš mu připomínala to, čím kdysi býval. Všichni démoni byli schopni proměny a pokud měli čas, mohli se stát čímkoli. Ale tento byl mimořádně zkušený. Měnil se takřka bez námahy. Zatímco ostatní většinou setrvávali ve formě, kterou si zvolili, protože proces proměny byl náročný, tento byl jiný. Měnil se stejně rychle a snadno, jako chameleón střídá barvy. Tuto schopnost skvěle uplatňoval ve službách Nicoty. Specializoval se na pronásledování a ničení těch nejmocnějších služebníků Slova. Mnoho jich zabil Nyní<strong> </strong>byl na řadě John Ross.</p>
<p>Samozřejmě, byla to jen ta lidská část Johna Rosse, kterou chtěl zničit. To ostatní, jeho magii a znalosti využije, až v Rossovi získá vrch jeho temná stránka, jeho horši druhé já, které démon trpělivě pěstoval.</p>
<p>Když poslední kus démonova oděvu dopadl na zem, začal se měnit. Jeho tělo nabobtnalo uzly svála, kůže se pokryla řídkou hnědou srstí. Protáhlá hlava nesla mocné čelisti plné dlouhých ostrých zubů. Širokými rameny a tuhou šijí monstrum ze všeho nejvíce připomínalo velikou hyenu.</p>
<p>Když dokončil proměnu, dopadl na všechny čtyři a vydal se do tmy. Našel chody, po kterých se dostal ještě níž. Nyní byl na úrovni ulic starého Seattlu, který na přelomu století vyhořel a na jeho zbytcích stálo nové město. Tato část však nebyla běžně přístupná, sem nechodili turisté. Chodby, tvořené zbytky ulic, se táhly stovky metrů, opuštěné a tajemné. Z času na čas se jejich stropy zřítily a za prudkých dešťů se jimi hnaly přívaly vody. Málokdo vůbec věděl o jejich existenci. A už vůbec nikdo sem nechodil v noci.</p>
<p>Kromě bezdomovců.</p>
<p>A démona, který je lovil.</p>
<p>Démon myslel na Johna Rosse a představoval si, jaké by to bylo, sevřít mu čelisti kolem hrdla, jediným stiskem ukončit jeho život a nechat si teplou krev prýštit mezi zuby. Démon Rosse nenáviděl, ale přesto jim byl přitahován. Toužil po jeho mággické síle a všem, co ziskal jako Rytíř Slova. Ještě více než po zabíjeni toužil po jeho magických schopnostech.</p>
<p>Tiše klusal tmou, bedlivě se rozhlížel, sluchy natočené vpřed. Množství žroutů s nim drželo krok. Cítili, že se bude zabíjet. Bude tu strach, hrůza, zoufalství. I oni měli hlad. Stejně, jako démona přitahovala magie a zabíjeni, žrouti vyhledávali záporné lidské emoce, kterými se živili.</p>
<p><strong><emphasis>John Ross mi patří, </emphasis></strong>uvažoval démon. <strong><emphasis>Vystopoval jsem ho, našel jsem ho. mám na ně</emphasis></strong><strong><emphasis>j</emphasis></strong><strong><emphasis> nárok, znám jeho potřeby. Změním ho</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> osvobodím. Bude jako já. Už brzy</emphasis></strong><strong><emphasis>,</emphasis></strong><strong><emphasis> brzy. Stroj se dal do pohybu. Nelze ho zastavit. Nelze změnit moji vůli.</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>John Ross je můj.</emphasis></strong></p>
<p>Někde vpředu, ve zdánlivě nekonečné tmě, se ozvaly tlumené hlasy. Z démonovy otevřené mordy vyklouzl rudý jazyk. Oči žroutu se zaleskly a jejich pohyb se zrychlil.</p>
<p>S hlavou nízko skloněnou a čenichem těsně nad dlažbou podzemní ulice, démon vyrazil.</p>
<p>Nest Freemarková se v tu dobu nacházela necelé dva bloky odtud.</p>
<p>Trvalo jí cely den, než se dostala do Seattlu a přijela příliš pozdě, než aby se pokusila kontaktovat Johna Rosse. Nechá to na zítřek, vlastně na dnešek, protože půlnoc už minula. Za odrážení nekonečného přívalu otázek o účelu její cesty si zamluvila letenku ve tři patnáct z O'Harova letiště a ráno vyjela s Robertem do Chicaga. Robert to jako vždy myslel dobře, jen nevěděl kdy přestat. Neřekla mu o své cestě nic konkrétního, jen to, že se jedná o neplánovanou návštěvu u příbuzných. Robert byl bez sebe zvědavostí, ale byla si jistá, že se s tím vyrovná. Mimoto to cítila jako určité zadostiučinění za jeho chování na dědečkově pohřbu.</p>
<p>Vyložil ji u termmálu United Airlines, přičemž neustále zdůrazňoval, že stačí jen říct a udělá cokoli. S úsměvem se rozloučila, zvedla batoh a vešla dovnitř. Chvilku vyčkala, aby se ujistila, že Robert odjel.</p>
<p>Ariel neviděla od předešlé noci a neměla představu, jak se chiméra dostane do Seattlu, ale to ostatně nebyl její problém. Naposledy zkontrolovala zavazadlo, vyzvedla si palubní kartu a vyslechla hlášení o odkladu odletu na pátou hodinu kvůli technickým potížím.</p>
<p>Posadila se blízko svého východu a otevřela knihu, kterou začala číst včera večer. Bylo to <strong><emphasis>Duchovn</emphasis></strong><strong><emphasis>í</emphasis></strong><strong><emphasis> d</emphasis></strong><strong><emphasis>ít</emphasis></strong><strong><emphasis>ě </emphasis></strong>od Simona Lawrence. Kniha ji přitahovala ze dvou důvodu – za prvé, bylo v ní mnoho odkazů na Roberta Colese a jeho knihu <strong><emphasis>Dětský duševní život</emphasis></strong>,<strong><emphasis> </emphasis></strong>která ji velmi zaujala v minulém semestru a za druhé hledala Johna Rosse, který pro Lawrence a Fresh Start pracoval a doufala, že se tak něco dozví o člověku, se kterým se padlý Rytíř Slova spojil. Pro Rosse to samozřejmě mohlo být zaměstnání jako každé jiné. Nest však měla jiný názor. To by mu nebylo podobné. Nepatřil k lidem, kterým je jedno, co dělají. Poté, co opustil službu Slova, by jistě hledal něco, čemu by se mohl plně odevzdat.</p>
<p>Zatímco pročítala Simona Lawrence, počasí na trase se zhoršilo a odlet byl znovu odložen. Netrpělivá Nest se nakonec zvedla a zeptala se na informacích, jestli vůbec odletí. Nikdo nebyl schopen říci nic určitého. Obrátila se tedy na slečnu za přepážkou s dotazem, jestli by její letenku bylo možné převést na jiný let. Ta jí nedávala velké naděje, ale když ji Nest vysvětlila, že se musí dostat do Seattlu co nejdříve, protože její přítel umírá a každé zdržení může znamenat, že už ho neuvidí živého, podařilo se jí najít let do Denveru s napojením na Seattle. Nest se kvůli té lži necítila ani příliš provinile, protože nakonec nebyla tak daleko od pravdy.</p>
<p>Letadlo vzlétlo chvíli po paté a v Denveru byli ve třičtvrtě na sedm zimního času. Let do Seattlu startoval v sedm padesát, a po více než dvou hodinách letu. bezmála v deset hodin Pacifického času, přistáli na letišti Sea – Tac. Před letištěm si vzala taxík do města. Řidič, Pákistánec či Ind v turbanu, neřekl za celou cestu slovo. Dosud ani nezahlédla Ariel a začínala mít obavy. Pokud to bude nutné, je schopna sama najít Johna Rosse a varovat ho, ale byla by raději, kdyby tu byl někdo, na koho by se mohla obrátit, kdyby se vyskytly nějaké potíže. Stále přemítala, co vlastně Rossovi řekne a dosud jí, přes ujištění, kterého se jí dostalo, nebylo jasné, proč by měl poslechnout zrovna ji.</p>
<p>Velice postrádala Picka. Nikdy by si nemyslela, že jejich odloučení bude pro ni tak obtížné. Byl s ní skoro nepřetržitě od jejích šesti let a stali se nejlepšími přáteli. To, že ho opustila kvůli škole nebylo tak zlé. Středozápadní universita byla jen tři hodiny jízdy od města, a to se jí nezdálo příliš daleko. Na jejím špatném rozpoložení se určitě podepsala i dědečkova smrt a Pick byl jejím posledním spojením s dětstvím, proto nesla odloučení zvlášť těžce. Poprvé také bez něho dělala něco, co bude vyžadovat použití magie. V jeho nepřítomnosti se cítila velice nesvá.</p>
<p>Taxi ji dovezlo k hotelu Alexis, kde měla telefonicky zamluvený pokoj. Hotel ležel v severní části Pioneer Square, nedaleko kanceláří Fresh Start. Byl to nejlepší hotel v okolí a Nest byla rozhodnuta, že pokud už cestuje do cizího města, alespoň se ubytuje v dobrém hotelu. Za přiměřenou cenu měla slušný pokoj na dvě noci. Zapsala se na recepci, vyjela výtahem do svého patra, v pokoji hodila batoh na postel a neklidně se rozhlédla.</p>
<p>Přestože cestovala celý den, necítila se unavena. Vybalila se, zběžné prohlédla průvodce městem a přistoupila k oknu. Ulice pod ni se leskla vlhkem a ve vzduchu se vznášela řídká mlha. Všechny obchody a kanceláře, které mohla vidět, byly zavřené. Po ulici se pohybovalo několik aut a ještě méně lidí. Bylo těsně po půl dvanácté.</p>
<p>Rozhodla se, že se půjde projít.</p>
<p>Nest rozhodné nebyla blázen a měla jasnou představu o nebezpečích, která ve velkoměstech číhají. Na druhou stranu, vyrůstala mezi žrouty v Sinnissippském parku, vyhýbala se jejich nástrahám a přežila střety mnohem nebezpečnější, než jaké by ji mohly potkat zde. Navíc se mohla bránit pomocí magie, a přestože ji dlouho nepoužívala a nevěděla přesně, do jaké míry ji v současné době ovládá, byla si jista, že by ji poskytla velmi účinnou ochranu.</p>
<p>Oblékla si teplou zimní bundu, sjela výtahem do hotelové haly a vyšla na ulici.</p>
<p>Šla na jih po First Avenue, k řadě historicky vyhlížejících pouličních svítilen, které označovaly začátek Pioneer Square. Během krátké chvíle se objevila Ariel. Bledá chiméra se před Nest zhmotnila z mlhy a tmy. Nest se trochu polekala. Ariel si toho nevšímala, tmavé oči měla upřené přímo na ni, dlouhé jemné vlasy kolem ni vlály, jako by je čechral nehmatatelný vánek.</p>
<p>„Kam jdeš?“ zeptala se dětským hláskem.</p>
<p>„Procházím se. Nějak nemůžu spát.“ Nest s úžasem hleděla na stíny, které vířily v průsvitném těle chiméry. „Jak ses sem dostala?“</p>
<p>Zdálo se. že Ariel otázku neslyšela. Očima těkala sem a tam. „Není to bezpečné.“ řekla. „Co není bezpečné?“</p>
<p>„Noční město.“</p>
<p>Minuly další blok. Nest se opatrně rozhlížela, ale bylo tu liduprázdno.</p>
<p>„Znám města.“ pokračovala Ariel tichým hlasem. Mihotala se nad chodníkem, jako rozostřeny hologram „Vím, jaká jsou a co skrývají. Vím, co ti mohou udělat. Jsou plná zlých lidí. Děti tu mizi, než stačíš mrknout. Zavřou je někam do tmy a nikdo si pro ně nepřijde. A někdy je už vůbec<strong> </strong>nepustí.“</p>
<p>Mluvily z ní vzpomínky dětí, kterými kdysi byla. Byly to jediné vzpomínky, které měla. Ale Nest nechtěla znát vzpomínky mrtvých dětí.</p>
<p>„Nic se mi nestane.“ řekla. „nechci jít nijak daleko.“</p>
<p>Šly dál v tichem zamyšlení pod lampami z přelomu století, podél zavřených obchodů a galerií až k místu, odkud viděly Kingdome, který se tyčil proti nočnímu nebi. Mlha byla chladná a lepkavá. Nest se zachumlala do teplé bundy. Když galerie a obchody vystřídala skladiště a dílny, Nest se otočila, a s Ariel po boku se vydala zpět.</p>
<p>Právě míjely malý, trojúhelníkový parčík a dům s reklamou na prohlídky podzemí, když uslyšely křik.</p>
<p>Byl tak slabý, že Nest zprvu myslela, že se ji to zdá. Zpomalila a rozhlédla se. Ulice byla prázdna. Ale ten hrozný křik pokračoval.</p>
<p>„Něco je na lovu.“ zašeptala Ariel a zachvěla se.</p>
<p>Nest se znovu rozhlédla „Odkud to přichází?“ zeptala se vyděšeně.</p>
<p>„Zezdola.“ odpověděla Ariel.</p>
<p>Nest se nevěřícně podívala dolu na chodník.</p>
<p>„Z kanálu.“ Ariel připlula blíž. Její obličej byl nadále bezvýrazný, ale oči měla plné hrůzy. „Pod námi jsou zbytky starého města. Přichází to odtamtud!“</p>
<p>Démon se zvolna pohyboval temnotou za hlasy lidi a jejich pachem. Protahoval se úzkými chodbami, otvory po dveřích a dírami v drolících se zdech. Už se nemohl dočkat.</p>
<p>Táhlo se za ním množství žroutů, jejich kulaté oči nažloutle světélkovaly.</p>
<p>Po chvíli démon zahlédl záblesk světla. Už byl blízko a hlasy byly zcela zřetelné. Byli tři – dva chlapci a dívka. Démon přidal do kroku a jeho puls se zrychlil.</p>
<p>„Co to bylo?“ ozval se jeden, když zaslechl klapnutí drápu o kámen.</p>
<p>Teď už je dobře viděl. Seděli nad dvěmi svíčkami na zbytcích talíře, který stál na dřevěné bedně. Okna i dveře místnosti byly dávno vytlučené, zdi hrozily zhroucením. Strop byl protkán změtí trubek a kabelů z ulice a domů nad nimi. vlhký vzduch páchl zahnívajícim dřevem. Zařízeni sestávalo z několika beden a dvojice matrací se spacími pytli. To doplňovalo několik plastových tašek naplněných věcmi, které přes den posbírali a několika knih. Těžko říct, odkud sem přišli. V opuštěném labyrintu starého města hledaly noční úkryt desítky bezdomovců z celého okolí.</p>
<p>Démon obešel roh protější budovy a zastavil se. Žrouti ho doprovázeli ve stále těsnější blízkosti. Starší z chlapců se zvedl a pátravě se zadíval do tmy. Mladší chlapec s dívkou se k němu polekaně přitiskli. Místnost měla pouze jeden východ. Byli v pasti.</p>
<p>Démon zvolna vyšel do světla, aby se jim ukázal. Všichni tři ztuhli hrůzou. Vzduch naplnily neartikulované výkřiky a nesouvislé kletby. Démona to naplňovalo rozkoší.</p>
<p>Starši chlapec vytáhl dlouhý nuž. „Stranou!“ zařval a napřáhl čepel proti démonovi. Ten přesto zvolna postupoval a žrouti za ním. Dívka s mladším chlapcem zděšeně couvali. Chlapec s nožem se nepohnul. Mezi démonovými zahnutými zuby se kmitl rudý jazyk a čelisti hladové sklaply.</p>
<p>Démon, připravený k útoku, se protáhl mezi dveřmi. Jeho tři oběti ustoupily zády ke stěně. Pěkná hloupost, pomyslel si démon. Pustili ho dovnitř a odřízli si jedinou ústupovou cestu.</p>
<p>Mladší chlapec se zoufale rozběhl k nejbližšímu oknu. Démon však byl příliš rychlý. Ze strany se na něho vrhl a strhl jej na zem. Chlapec zoufale ječel a slepě kolem sebe mlátil rukama. Démon mu jediným stiskem čelistí prokousl hrdlo a ukončil jeho život.</p>
<p>Tělo se bezvládně zhroutilo a žrouti začali s hostinou. Démon obrátil zkrvavenou mordu ke zbylým dvěma a vycenil zuby. Dívka ječela hrůzou a chlapec s nadávkami a křikem máchal nožem, který teď spíše vypadal jako neúčinný talisman než zbraň. Snad by se jim podařilo doběhnout ke dveřím, zatímco byl démon zaneprázdněn mladším z chlapců, ale ani se o to nepokusili. Dívka klečela schoulená na podlaze, hlavu si kryla rukama a vřískala. Mladík už dál neustupoval, ale zřejmě jen proto, že byl ochromený strachem.</p>
<p>Démon se k němu ostražitě blížil. Když byl dost blízko, chlapec zaútočil. Netvor se výpadu bez námahy vyhnul a zakousl se do ruky s nožem. Kost praskla a svaly povolily. Mladík zaječel bolestí. Dopadl zády na stěnu a zatímco stále nevěřícně zíral na krvavý pahýl démon mu prokousl hrdlo.</p>
<p>Žrouti se sesypali na umírajícího a hltali unikající život, strach, hrůzu a bolest.</p>
<p>Dívka se v pošetile naději na záchranu začala plazit ke dveřím. Démon jí rychle zastoupil cestu. Roztřesená se před ním krčila, oči zavřené, ruce přitisknuté na obličej. <emphasis>Ne. ne. prosím, ne</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>bylo slyšet mezi vzlyky. Démon si ji chvilku prohlížel zpod přivřených víček, omámen jejím strachem. Něměl už hlad, cítil se malátný a ospalý. Kolem ní se vznášel chomáč žroutů, hodujících na jejím děsu. Možná, uvažoval démon, že tak blízko smrti už je vidí, už ví, co ji smrt chystá.</p>
<p>Něžně položil rozevřené čelisti na dívčin zátylek a prudce skousl.</p>
<p>Náhle křik ustal. Nest ztuhla a rozhlédla se. Neviděla nic kromě mdlého světla lamp pronikajícího cáry mlhy. Opět nastalo ticho.</p>
<p>Ariel připlula blíž. Chiméra se vznášela průsvitná téměř neviditelná. „Je po všem.“</p>
<p>Nest zamrkala. Po všem. Tak rychle. „Co to bylo?“ zašeptala.</p>
<p>„Služebník Nicoty.“</p>
<p>Nest se ji podívala do očí. a hned jí bylo jasné, jakého služebníka myslí. „Démon.“ zašeptala rozechvěle.</p>
<p>„Cítím ho tu všude.“ řekla Ariel.</p>
<p>„Co tu vůbec loví?“ zeptala se Nest.</p>
<p>„Lidi, co žijí dole.“</p>
<p>Bezdomovce. Nest se otřásla hrůzou. Možná jim mohla pomoci, kdyby byla rychlejší, kdyby věděla, kam jít, kdyby zkusila magii. Kdyby, kdyby, kdyby. Zhluboka vzdychla. Napadlo ji, jestli ty vraždy mají nějakou souvislost s Johnem Rossem. Není snad pravděpodobné, že netvor jde také po něm, když se tohle odebralo tak blízko místa kde pracuje?</p>
<p>„Musíme jít.“ ozvala se sotva slyšitelně Ariel „Není to tu bezpečné.“</p>
<p>Protože teď to muže jít po nás, doplnila si Nest. Ještě chvilku váhala, jako by démona vyzývala, ale věděla, že by to bylo šílenství. Na něho nebyla dost silná. O tom se přesvědčila už před pěti lety se svým otcem.</p>
<p>S Ariel po boku se vydala zpět do hotelu. Neustále se rozhlížela a hledala žrouty, byl to zvyk, kterého se nezbavila, ale žádného nezahlédla. Bylo ji jasné proč. Všichni byli dole a živili se na zbytcích mrtvých těl.</p>
<p>S bušícím srdcem nahlížela do zšeřelých postranních ulic, potemnělých vchodů a tajemných zákoutí. Opravdu, v démonově blízkosti není bezpečno. Zdálo se, jako by démoni a černá magie naplňovali celý její život.</p>
<p>Teď není bezpečno zde, brzy možná nebude v bezpečí nikde.<strong>Úterý, 30. října</strong><strong><emphasis>Kapitola 11</emphasis></strong></p>
<p>Když se Nest Freemarková následujícího jitra vzbudila, proudilo okny do pokoje tolik světla, že měla dojem, že musela pořádně zaspat. Rádio s budíkem, který večer nařídila, potichu hrálo. Zvedla se na lokty, aby zkontrolovala čas. S úlevou zjistila, že je teprve devět. Přetáhla jen o hodinu. Nic se neděje. Vzápětí ji došlo, proč je v pokoji tolik světla – zapomněla zatáhnout závěsy.</p>
<p>Položila hlavu na polštář, ještě trochu zmatena náhlým probuzením. Zezdola sem pronikal hluk ulice, ale pokoj jí připadal jako prosluněný ostrůvek tepla a klidu. Někde četla, že v Seattlu často prší. ale dnešek bude patrně výjimkou.</p>
<p>Na chvilku pevně zavřela oči a zase je otevřela. Noční procházka s Ariel se zdála vzdálena, jako vzpomínka na nepříjemný sen. Dívala se do stropu a vzpomínala. Procházela se s Ariel. Uslyšely výkřiky. Pak pocit strachu a bezmocnosti. Opět slyšela Arielina slova. <strong><emphasis>Něco tu loví. </emphasis></strong>Démon.</p>
<p>Vstala a podívala se z okna. Byla to ta sama ulice, jako v noci, jen prosluněná a živější. Chvíli tak stála a pozorovala davy lidí a projíždějící auta. Pak se šla do koupelny osprchovat. Dlouho stála pod prouděm horké vody a přemítala o tom, co ji sem vlastně přivedlo. Stále nevěděla, co řekne Rossovi, až ho najde. Měla by se na to lépe připravit.</p>
<p>Určitě mu řekne o včerejší noci a o tom, jakou důležitost přikládá Dáma tomu, že jej varuje právě jejím prostřednictvím. Snad se jí podaří ho přesvědčit, že mu hrozí opravdové nebezpečí. Ale co víc může udělat?Sama o tom vlastně téměř nic neví a to, co říkala Ariel, nemusí být bezpodmínečně pravda. Podle Pickovy reakce soudila, že to tak asi bude. Ze zkušenosti věděla, že Slovo žárlivě střeží své záměry a pravdu je třeba trpělivě hledat skládáním střípků a útržků. To poznala už před pěti lety. Nejenže je těžké pravdu odhalit, také bývá nepříjemná.</p>
<p>Bezradně se rozhlédla, jako by odpovědi byly ukryté někde v místnosti. Dobře však věděla, že vysvětleni má pouze John Ross.</p>
<p>Sešla do restaurace, aby se nasnídala. Prosklenými vchodovými dveřmi viděla na ulici plnou lidí zachumlaných v kabátech a bundách. Přestože byl slunný den, muselo být dost zima. Usadila se u prázdného stolu v zadní části jídelny, pomalu usrkávala horkou kávu, nepřítomně se přebírala v talířku s míchanými vejci a přemítala o plánu na dnešní den.</p>
<p>Rada by se poradila s Ariel, ale nezdálo se, že by tu nyní chiméra byla. Přesto se cítila jistější, když ji včera v noci před hotelem ujistila: „Neboj se, budu nablízku. Neuvidíš mne, ale kdykoli mě budeš potřebovat, budu s tebou.“</p>
<p>Aspoň něco.</p>
<p>Stáleji chyběl Pick. Ten se objevil, ať ho potřebovala nebo ne, dalo se s ním mluvit ovšem. Kdvž ty dva sro\na\ala. dala by přednost skřítkovu neustalému žvaněni, před duchovnou Ariel.</p>
<p>Snažila si vybavit, co všechno ji Pick řikal o chimérách. Nebylo toho moc. Stejně jako skřítci se rodily dospělé, na rozdíl od nich však žily jen krátce a nestárly. Stejné jako oni byly lesními tvory, ale skřítci nikdy neopouštěli své území, zatímco chiméry, vznášející se na křídlech větru, se mohly pohybovat volně. Skřítci používali praktickou magii k udržování rovnováhy věcí. Chiméry neměly s magií mnoho společného a jejich posláni ve službách Slova bylo stejné nezřetelné, jako jejich duchovitý zjev.</p>
<p>Nest dopila džus a zvedla se od stolu. Chiméry byly podivné, jako ostatně většina nadpřirozených bytostí. Snažila se představit si jaké to je být něčím jako Ariel. Žít bez vzpomínek na dětství, bez možnosti dospět a vědět, že život bude krátký. Nest předpokládala, že vnímání času je u každé bytosti jiné a některé možná neznají čas vůbec. Snad to tak je i u chimér. Jaké to asi je. žít pouze se vzpomínkami dětí, které již zemřely a nemít žádné vlastní?</p>
<p>Vzdala to. Tohle si prostě nelze představit. Nikdy nebude na jejím místě. Lišily se od sebe jako den a noc. A přesto nyní obě sloužily Slovu a každá, svým způsobeni, byla magickou bytostí.</p>
<p>Šla zpět do pokoje, oblékla teplou bundu, kolem krku přehodila šálu a vydala se ven.</p>
<p>Adresu Fresh Start si vyhledala<strong> </strong>předem a podle plánku Pioneer Square se zorientovala, takže věděla přesně kam má jít. Mapu měla pro jistotu stále složenou v kapse. Šla po First Avenue, stejnou cestou, jako včera v noci, až na malé trojúhelníkové prostranství, kde slyšely křik démonových obětí. Zastavila se uprostřed parčíku a rozhlížela se. Nic nenasvědčovalo tomu, že by zde došlo v vraždám. Všechno se zdálo byt normální. Lidé dál procházeli kolem a několik uboze vyhlížejících bezdomovců, opírajících se o zdi okolních budov, dál natahovalo ruce s papírovými kelímky, do kterých žebrali almužnu. Většina kolemjdoucích dělala, že je nevidí. Svým způsobem je asi opravdu nevnímají, pomyslela si Nest. Obvykle zrychlili krok. nebo dělali, že jsou zabráni do konverzace, či se prostě odvrátili. Tak to na světě obvykle chodí. Lidé často přehlížejí to, co jim může způsobovat problémy. Sejde z očí – sejde z mysli. Snad proto se démon zaměřil na zabíjení bezdomovců – když jich pár zmizí, nikdo si toho ani nevšimne.</p>
<p>Na druhou stranu to byl možná i důvod, proč se John Ross spojil se Simonem Lawrencem. Snad si tuto práci vybral jako posláni, když už nebyl Rytířem Slova. Ta myšlenka ji nepřipadala špatná.</p>
<p>Šla dál a krčila se před nárazy studeného větru. Zima je na krku. Vůbec se jí nezamlouvalo pomyšlení na ledový vítr ženoucí vločky sněhu a náledí na chodnících. A o kolik to budou mít horší ti, jejichž ruce se natahuji po almužnách.</p>
<p>Na rohu Main Street se dala na východ, přes rozlehlé prostranství, na mapě označené jako Occidental Park. Park nic moc, pomyslela si. Dlažba a beton, několik stromů, roztroušených mezi shluky křovin, totemy, lavičky a podivná stavba z ocelí a akrylátů. Potulovalo se tu dost bezdomovců, většinou Indiáni, a dvojice policistů na kolech. Po chvilce chůze došla k malé zvláštní enklávě, obehnané cihlovou zdí a železným plotem. Na cedulce u vchodu si mohla přečíst, že toto místo se jmenuje Watertall Park. Mezi malými stromy a keři tam stály stolky s židlemi. V zadní části hlučel umělý vodopád. Voda padala přes balvany, nakupené u zdi sousedící budovy a končila v úzkém bazénku.</p>
<p>Ohlédla se na Occidental Park a potom zpět. S takovými parky neměla zkušenost, a už vůbec se nepodobaly Sinnissippskému parku. Bude si muset vystačit s tím co je.</p>
<p>Přešla přes Second Avenue a sledovala domovní čísla. Sídlo Fresh Start nebylo nijak označeno, ale dům našla snadno. Vešla dovnitř.</p>
<p>Ocitla se v téměř prázdné hale. Za stolem, čelem ke dveřím, seděla mohutná černoška a něco si zapisovala. Na jedné ze skládacích židli, které stály podél stěn, seděla mladá Hispánka s dítětem. Za recepcí byly nějaké dveře, patrně k výtahu.</p>
<p>Téměř okamžitě Nest pocítila podivné napětí. Rozhlédla se, aby zjistila jeho zdroj, ale nic zvláštního neviděla.</p>
<p>Nechala to být a šla k recepci.</p>
<p>„Mohu vám pomoci, mladá dámo?“ zeptala se černoška, aniž zvedla oči.</p>
<p>„Hledám Johna Rosse. Pracuje tady?“</p>
<p>Recepční se na ni tázavě zadívala. „Ano, ale teď tu není. Chcete na něho počkat? Neměl by být dlouho pryč.“</p>
<p>„Děkuji.“ přisvědčila Nest a rozhlédla se. kde by se posadila.</p>
<p>„Jakpak se jmenujete, mladá dámo?“ ozvala se opět recepční.</p>
<p>„Nest Freemarková.“</p>
<p>„Nest. To je dost neobvyklé jméno. Nest. Velice zvláštní. Líbí se mi. Také bych chtěla mít podobné jméno. Já jsem Della, Nest. Della Jenkinsová.“ Napřáhla ruku a Nest jí potřásla. Byl to pevný stisk ženy zvyklé jednat s lidmi, zároveň však přátelský. „Ráda vás poznávám.“ řekla Nest.</p>
<p>„Já také.“ odpověděla Della a usmála se. „Dělám na příjmu tady v centru. Jsem tu od začátku. A odkud znáte Johna? Nevím o nikom, kdo by znal Johna z dřívějška. Už jsem si začínala myslet, že než sem přišel, vůbec nežil. Jako by snad byl ze zkumavky.“ zasmála se.</p>
<p>Nest se ušklíbla. „Neznám ho zas až tak moc dobře. Býval to přítel mé matky.“ Úmyslně nechtěla říci víc, než bylo nezbytně nutné. „Jsem zrovna ve městě, tak mě napadlo, že bych ho mohla pozdravit.“</p>
<p>Della přikývla. „Tak co s tím? Byl tedy přítelem tvé matky. John moc nemluví o své minulosti. Vlastně vůbec. Přítel tvé matky. Co s tím uděláme?“ Vypadala ohromeně a Nest se začínala pomalu stydět. „Nic si z toho nedělej, Nest. já jen tak mluvím, protože mě překvapuje, že někdo vůbec znal Johna před tím, než sem nastoupil. Teď tráví většinu času se Stef, Stefanií Winslowovou. Je to jeho – jak bych to řekla – druhé já? Nezní to moc dobře, ale asi je to výstižné. Jeho druhé já. Je to opravdu nádherná dívka a vidí se v něm. Přišli sem společně asi před rokem, a nikdo z nich nemluví o minulosti.“</p>
<p>Nest roztržitě přikývla. Znovu ji zaplavil ten neodbytný, nepříjemný pocit. Nechápala, co se děje. Nikdy nic takového nezažila.</p>
<p>Della se náhle zvedla od stolu. „Nechceš zatím trochu kávy, Nest? Víš co? Pojď se mnou a já tě představím některým spolupracovníkům, určitě budou zvědavi na to, co John dřív dělal. On je právě ve městě, v Muzeu umění, připravuje to tam na zítřejší slavnost.<strong> </strong>Bude to velká sláva. Simon bude mít projev, který mu John napsal, bude děkovat městu a sponzorům za věnování budovy, jejich podporu atak dál. O tom asi nic nevíš, ale John tě později zasvětí. Tak pojď, tudy.“</p>
<p>Nest ji neochotně následovala ke dveřím výtahu. Stále nemohla najit důvod svého rozladění. Bylo to k vůli Ariel? Snaží se s ní chiméra nějak komunikovat?</p>
<p>Zastavili se u výtahu, když se k nim z druhé strany haly blížil vysoký, takřka holohlavý černoch.</p>
<p>„Rayi!“ zavolala na něj Della. „Pojď se seznámit s Nest Freemarkovou. Je to stará Johnova známá a přišla se za ním podívat.“</p>
<p>Černoch došel až k ním a zeširoka se usmál. „Mluvíme o Johnu Rossovi, muži bez minulosti. Netušil jsem, že může mít nějaké staré přátele. Ví vůbec o tom, že jsi jeho dávná známá, Nest, nebo ho chceš překvapit?“</p>
<p>Napřáhl ruku a Nest ji uchopila. „Ray Hapgood.“ představil se. „Těší mě, že vás poznávám a vítejte v Seattlu.“</p>
<p>„Rayi, vezmi Nest dolů,udělej ji kafe a představ ji Stef, Carole a ostatním, než se John vrátí.“ Dveře výtahu se otevřely a Della přes rameno pokukovala ke vchodu do haly „Já se zas vrátím ke stolu. Tak běžte.“</p>
<p>Usmála se, dveře se zavrely a Nest osaměla s Rayem Hapgoodem.</p>
<p>„Co vás přivádí do Seattlu, Nest?“</p>
<p>„Přemýšlela jsem o změně školy.“ řekla po krátkém zaváhání, než přišla na vhodnou výmluvu.</p>
<p>Přikývl. „Ve státě Washington je spousta dobrých škol. Řekněte, opravdu znáte Johna dlouho? Vůbec nikdy nemluví o své minulosti.“</p>
<p>„Vlastně ho tak moc dobře neznám.“ řekla s pohledem upřeným na panel s tlačítky. „Spíš ho znala moje matka, a ta už je mrtvá. Poznala jsem ho až před pár lety, když přijel na návštěvu, to je všechno.“</p>
<p>Uvědomovala si, že zbytečně moc mluví, ale ten nepříjemný pocit neustával a narůstal každým okamžikem. Začínala slyšet nějaké hlasy. Nevěděla, jestli ten nezřetelný šepot přichází odněkud zvenčí nebo ho slyší jen ve své hlavě.</p>
<p>„To je mi líto.“ řekl s nepředstíranou účastí. „Je to už dlouho?“</p>
<p>Nest se cítila jako v pasti. Pokud se odtud hned nedostane, začne ječet. Na těle jí vyrazil ledový pot a přerývaně dýchala. „Zemřela, když jsem byla ještě malá.“ dostala konečně ze sebe.</p>
<p>Konečně se dveře výtahu otevřely. Zmateně vypadla ven, cítila se hloupě a vyděšeně. Ray na ni tázavě pohlédl. „Nesnáším uzavřené prostory.“ zalhala.</p>
<p>Chápavě přikývl a povzbudivě se usmál.</p>
<p>Ocitli se v suterénní místnosti s dlouhými stoly, skládacími židlemi, kávovarem, poličkami na nádobí a několika skříňkami. Vůně jídla se tu mísila s pachem vlhké zatuchliny. Za jedněmi dveřmi Nest slyšela hučení kotle. Nízko zavěšené zářivky zalévaly místnost bez oken nepřirozené bílým světlem. U stolu seděl velice mladý muž, zabraný do hromady papírů. U druhého stolu vedle kávovaru seděly dvě ženy a potichu si povídaly. Zvědavě vzhlédly, jakmile se Nest s Rayem Hapgoodem objevili. Jedna byla výrazná blondýna s krátkými vlasy a přívětivým obličejem. Druhé ještě nemohlo byt ani třicet a byla velíce krásná. Nest bylo ihned jasné, že to je Stefanie Winslowová.</p>
<p>„Dámy“ pozdravil Ray a zavedl Nest ke stolu. „Seznamte se s Nest Freemarkovou. dávnou přítelkyni Johna Rosse. Nest, to je Carole Priceová, výkonný ředitel Fresh Start a tohle Stefanie Winslowová, šéfova tisková tajemnice a univerzální pořádkyně.“</p>
<p>Nest si s oběma potřásla rukou a všimla si překvapení obou žen, když se o ni Ray zmínil jako o Johnové dávné přítelkyni. Bylo zřejmé, že když se John Ross vzdal poslání Rytíře Slova, obrátil se ke své minulosti zády. Všichni se usmívali, ale Nest už celá ta věc začínala být nepříjemná a chtěla to mít co nejrychleji za sebou.</p>
<p>„Posaď se, Nest.“ řekla Carole a přisunula ji židli. „Nemohu uvěřit, že tu máme někoho, kdo zná Johna od … no, do kdy vlastně?“</p>
<p>„Už je to dávno.“ odpověděla Nest a snažila se. aby to neznělo příliš vyhýbavě a posadila se. „Spíš se s ním znala moje matka.“</p>
<p>„Tvoje matka?“ pokračovala Carole.</p>
<p>„Byli spolu na škole.“</p>
<p>„Proboha.“ zvolala Carole ohromeně „Ani Stef neví nic o Johnovi z té doby.“</p>
<p>Stefanie Winslowová rychle přikývla.</p>
<p>„Nikdy nemluví o tom čím byl nebo co dělal před tím, než jsme se seznámili.“ řekla s oslnivým úsměvem. „Řekni nám o něm něco, Nest, než se vrátí. Něco, co by sám nikdy neřekl.“</p>
<p>„No, jen do toho.“ ozval se Ray Hapgood a přisunul si před ní židli.</p>
<p>Jediné, po čem teď Nest doopravdy toužila, bylo vypadnout odsud. Místnost ji připadala nepochopitelně dusná a těsná, ostré světlo zářivek a přítomnost tolika cizích lidí bylo víc, než mohla snést. Dělo se s ní něco divného. Ten hrozný pocit, který ji od příchodu do budovy pronásledoval, jako by v ní žil vlastním životem, stahoval jí hrdlo a útroby. znemožňoval pohyb. Byla vyděšená a zmatená. Litovala, že na sebe ten úkol vůbec brala.</p>
<p>„No tak Nest, povídej.“ povzbuzoval ji Stefanie.</p>
<p>„Miloval moji matku.“ vyhrkla první, co ji napadlo a nestarala se, jestli je to pravda nebo ne. Jen nějak odvést pozornost. Co se to s ní proboha, děje?</p>
<p>Stefaniny oči potemněly a Ray Hapgood rychle řekl: „Její matka zemřela před několika lety, byla to asi jen studentská láska, ne?“</p>
<p>„Ano.“ rychle přikývla Nest. když si uvědomila, co si asi Stefanie myslí. „Už je to dávno.“</p>
<p>„Udělám ti kávu, Nest.“ navrhl Ray. „ať Della nemůže říct, že neplním sliby.“</p>
<p>Přešel ke kávovaru a naplnil hrnek. „Smetanu nebo cukr?“</p>
<p>Nest zavrtěla hlavou. Měla pocit, že kdyby se napila, musí se okamžitě pozvracet. Bylo ji špatně od žaludku, hlava jí třeštila a uších zvonilo. Nebyla schopna se vůbec soustředit.</p>
<p>„Nevypadáš dobře, Nest.“ řekla Caroie Priceová, když si všimla, jak je bledá a má kruhy pod očima.</p>
<p>„Je mi trochu nevolno.“ odpověděla. „To asi ta snídaně.“</p>
<p>„Nechceš si na chvíli lehnout? Určitě tu máme nějakou volnou postel.“</p>
<p>Nest zavrtěla hlavou. „Ne, ne, … spíš potřebuju na chvilku na vzduch.“</p>
<p>„Doprovodím tě nahoru.“ zvedla se hned Caroie Priceová. „Kafe teď asi nebude to pravé, Rayi. Tak pojď, Nest.“</p>
<p>Vzala Nest za ruku a vedla ji k výtahu „Ráda jsem tě poznala. Nest.“ volala za nimi Stefanie. „snad se ještě uvidíme.“</p>
<p>„Nashle, Nest, opatruj se.“ řekl Ray Hapgood.</p>
<p>Byly skoro u výtahu, když se rozevřely dveře a vystoupil Simon Lawrence. Okamžitě ho poznala podle fotografií z časopisu a knih. Přestože byl oblečen jen do riflí a modré košile s vyhrnutými rukávy, působil elegantně a upraveně.</p>
<p>S úsměvem jí podával ruku. „Copak to tu máme, Carole? Kde jsi ji vzala? Ještě jsem ji tu neviděl. Všechno v pohodě?“</p>
<p>„Je jí jen trochu nevolno, právě jdeme nahoru na vzduch.“ odpověděla Carole.</p>
<p>Simon Lawrence uchopil Nest za obě ruce. „Nemůžeme připustit, abyste nám tu onemocněla. Běžte nahoru, Nest, popovídáme si později. Musím ale říci, že jsem potěšen, že jste se k nám přišla podívat. Netušil jsem. že se znáte s Johnem. Já dobře vím, kdo jste.“</p>
<p>Všichni překvapeně přihlíželi. Simon se zasmál. „Vy jste ji nepoznali, co? Za to byste zasloužili padáka. Měli byste v novinách číst i jiné články, než o bezdomovcích. Zvlášť ty jsi mě zklamal, Rayi. Tato mladá dáma je nejlepší vysokoškolská běžkyně ve Státech, a možná i na světě. Píší o ní jako o druhé Mary Decker Slaneyové – až na to, že Nest jistě vyhraje příští olympiádu.“</p>
<p>Nest cítila, že by měla něco říct, jen nevěděla co. Nakonec se zmohla jen na poznámku. „To se tepně uvidí.“</p>
<p>Simon se zasmál a uvolnil její ruce. „Správně. Ale jsem si jistý, že budete mít úspěch. Moc rád jsem vás poznal. A teď už běžte. Carole.“</p>
<p>S úsměvem prošel kolem Nest a stále si utahoval z Raye Hapgooda. který byl vášnivým sportovním fandou. Stefanie Winslowová se k němu s gustem přidala. Nest s Carole nastoupily do výtahu.</p>
<p>Když vyjely do přízemí, měla už blízko k panice. Rychle prošli kolem udivené Delly Jenkinsové a zastavily se až na chodníku. Nest stále držela Carole za ruku a zhluboka dýchala. Nevolnost a bolest hlavy pomalu ustupovali, podivná stísněnost přetrvávala, ale už to nebylo tak zlé. Hlasy a zvonění v uších se vytratily do hluku ulice.</p>
<p>„Už je ti líp?“ zeptala se po chvilce Carole.</p>
<p>„Děkují, až je to o hodně lepší.“ přikývla Nest. Jemně vymanila ruku z Carolinoho protektorského sevření a pokusila se o úsměv „Nechci se vám tu plést, vím, že máte spoustu práce, a já už jsem v pořádku. Počkám tu na Johna nebo se možná za chvíli vrátím za vámi.“</p>
<p>Carole se to příliš nelíbilo, ale Nest jí ujistila, že už je to dobré a tak odešla. Nest se opřela zády o zeď. Pozorovala ruch na ulici a zkoušela pochopit, co se to s ní dělo. Ten pocit byl naprosto neznámý. Jako nával horečky spojený s nezvladatelnou panikou. To nedávalo vůbec žádný smysl. Začalo to, když vešla do budovy a mluvila sc zaměstnanci. Mělo to s tím nějakou souvislost? Bylo tam něco, na co reagovala jeji magie? Pokud ano, pak by nabírala nějaký nový směr.</p>
<p>Zašeptala Arielino jméno a doufala, že se snad objeví a vysvětli jí příčiny jejího stavu. Ale chiméra zůstala skryla.</p>
<p>Stále ještě byla zabrána do úvah, když u chodníku zastavilo taxi a z něho vystoupil muž, kvůli kterému do Seatttu přijela.<strong><emphasis>Kapitola 12</emphasis></strong></p>
<p>John Ross. Ihned ho poznala. Poznala ho přesto, že od jejich setkání uběhlo pět let a ona tehdy byla mladá dívka. Nezdálo se, že by se nějak změnil. Stále tatáž ošlehaná tvář s chlapeckým výrazem. Modrá košile, džíny, stříbrem pobitý opasek a rozšlápnuté boty. Sám vypadal, že je kandidátem na postel v útulku. Dlouhé vlasy měl stále staženy šátkem a v ruce držel černou hůl.</p>
<p>Zatímco ona dospěla v mladou ženu. on se vůbec nezměnil.</p>
<p>Sledovala, jak vystoupil, zaplatil taxikáři, a opírajíc se ztěžka o hůl, kulhal ke vchodu. Odlepila se ode zdi. Podíval se na ni a aniž by ji poznal, zdvořile se usmál.</p>
<p>Pak se překvapeně zastavil a ohromeně na ni zíral. Přistoupil o krok blíž.</p>
<p>„Nest?“ řekl s nejistým úsměvem. „Jsi to ty?“</p>
<p>„Ahoj Johne.“ pozdravila ho. „To je k nevíře.“</p>
<p>Stál před ní s přihlouplým úsměvem a kroutil hlavou. Pohledem ji přejíždět shora dolu a porovnával ji s tím, co si pamatoval zdoby před pěti lety. Z jeho výrazu bylo zřejmé, že přestože se hodně změnila, poznává v ní pořad tu starou Nest.</p>
<p>Napřáhla ruku a pak se zarazila, jako by to gesto nebylo dostatečné. Sklopila oči, a když je zvedla, setkala se s jeho pohledem. V tu chvíli John rozevřel náruč a oba se pevně objali.</p>
<p>„Nest. Nest. Nest.“ šeptal s takovou naléhavostí, že jí vstoupily slzy do očí.</p>
<p>„Asi jsem se trochu změnila.“ řekla s úsměvem, kdvž se po chvilce vymanila.</p>
<p>Oplatil ji úsměv. „Zdá se. Vypadáš dobře. Nest. Vypadáš … nádherně.“</p>
<p>Mimoděk zčervenala. „Ale no tak.“ bránila se rozpačitě. „I ty vypadáš skvěle.“</p>
<p>Stáli uprostřed chodníku a dívali se na sebe. Lidé chodili kolem, občas někdo zvědavě vzhlédl, ale jinak si jich nevšímali. Pro Nest jako by se zastavil čas. Překvapilo ji, jak ráda ho vidí. Přijela vyhledat Johna Rosse protože věřila, že to musí udělat, pokud nechce mít na svědomí jeho smrt a ne proto, že by se s nim potřebovala setkat. Celých těch pět let si nebyla jistá, jestli ho chce ještě vůbec někdy vidět. Teď, po pěti letech nejistoty zjišťovala, že právě tohle potřebovala.</p>
<p>„Stále nemůžu uvěřit, že tě tu vidím.“ řekl užasle. „Někdy jsem uvažoval o tom, že bych ti napsal nebo zavolal, ale nevěděl jsem, jestli se mnou budeš chtít mluvit.“</p>
<p>„Ani já jsem si nebyla jistá.“ řekla se smutnvm úsměvem. „Až do teď.“</p>
<p>„A jak jsi mě vůbec našla?“</p>
<p>„Potřebovala jsem s tím trochu pomoct.“ odpověděla s pokrěením ramen.</p>
<p>„Myslel jsem, že nikdo neví, kde jsem. Nikomu jsem neříkal o…“</p>
<p>„Já vím, všichni říkali, že tvůj život je zahalen tajemstvím.“</p>
<p>„Ty už jsi<strong> </strong>byla uvnitř?“ zeptal se a pokynul ke dveřím. „Viděla jsi Simona?“ Přikývla. „A Stef?“ Opět přikývla. „Raye, Carole a ostatní?“</p>
<p>„Některé z nich určitě. Paní od recepce, Della, mě vzala dolu, abych tam na tebe počkala, a tam jsem s nimi mluvila. Byli úplně vedle z toho, že máš nějaké známé z minulosti.“ řekla s významným pohledem. „Že máš vůbec nějakou minulost.“</p>
<p>Zvolna přikývl. „Ano, nedivím se. Nikdy jsem o tom nemluvil.“ Po krátkém zaváhání dodal: „Vůbec nevím co říct, nebo kde začít. Věci se změnily, Nest, hodně věcí.“</p>
<p>„Já to vím,“ odpověděla.</p>
<p>Upřeně se na ni zadíval se směsí zvědavosti a poznání. „Četl jsem o tobě pár článků.“ řekl opatrně. „Vím, že studuješ na Severozápadní universitě a stále závodně běháš. Prý jsi natolik dobrá, že nás máš reprezentovat na příštích Olympijských hrách. To je důvod, proč jsi tady?“</p>
<p>Okamžik váhala s odpovědí. „Ne, přišla jsem za tebou. Poslala mě Dáma.“</p>
<p>Užasle se na ni zadíval. „Dáma tě poslala?“</p>
<p>„Můžeme si někde v klidu promluvit? Jen na chvíli.“ Nechtěla zůstávat na ulici, kde je mohl kdokoli slyšet.</p>
<p>„Ano, ano, samozřejmě.“ odpověděl roztržitě a podíval se směrem k budově.</p>
<p>„Taní ne, prosím. Někde jinde,“ řekla spěšně.</p>
<p>Přikývl. „Dobře. Je skoro poledne, můžeme jít na nábřeží a dát si oběd na severozápadní způsob. Polévku ze škeblí, rybu a brambůrky. Co ty na to.“</p>
<p>„To by šlo.“ souhlasila.</p>
<p>Aniž bv se obtěžoval říci někomu, že odchází, otočil se a pokynul Nest směrem odkud přišla. Přešli Second Avenue, minuli Waterfall Park a na nástupním ostrůvku tramvají uprostřed Main se zastavili. Posadili se na lavičku, před nimi se rozprostírala dlážděná plocha Occidental Parku.</p>
<p>„Víš, co teď dělám?“ zeptal se po chvíli unaveným hlasem.</p>
<p>„Vím, že děláš pro Simona Lawrence ve Fresh Start. Také vím, čím se Fresh Start zabývá.“</p>
<p>Přikývl. „Je to důležitá práce. Nest. Snad ta nejdůležitčjší, jakou jsem kdy dělal. Řekla ti Dáma něco o mně?“</p>
<p>Nest mlčky přikývla.</p>
<p>„Pak tedy víš, že už nejsem Rytířem Slova.“</p>
<p>Alespoň ty tomu každopádně věříš,<strong><emphasis> </emphasis></strong>pomyslela si a opět mlčky přikývla.</p>
<p>Dál tiše seděli, každý ponořen do svých myšlenek. Nebude to jednoduché,<strong><emphasis> </emphasis></strong>uvažovala Nest. Možná nebude chtít naslouchat, prostě mě vůbec nevyslechne. Sebere se a odejde. Jako už několikrát. Pokud se pamatovala, udělal to vždy v těch nejdůležitějších chvílích.</p>
<p>„Bydlíš stále u parku?“ zeptal se konečně.</p>
<p>„Ano.“‘ otočila se k němu. „Ale dědeček zemřel vloni v květnu, takže jsem tam sama.“</p>
<p>Viděla, že se ho to dotklo. Pamatoval si na dobu, kterou strávil v jejich domě, předstírajíc, že je někým jiným i na to, co bylo mezi ním a jejím dědečkem. To je mi líto,“ řekl. „měl jsem ho rád.“</p>
<p>„To všichni.“ přikývla Nest. „Pick stále dohlíží na park a chce, abych se vrátila a pomáhala mu jako dříve.“</p>
<p>„To teď musí být pro tebe obtížné.“</p>
<p>„To je.“ souhlasila.</p>
<p>„Věci se mění, život se mění. Nic není jako dřív.“</p>
<p>Nebyla si jista, jestli s tím souhlasí, přesto přikývla, ale nic na to neřekla.</p>
<p>Když přijela tramvaj nastoupili. Ross dal průvodčímu dvě jízdenky a usadili se v přední části vozu. Koleje se svažovaly dolu podél husté zástavby. Tramvaj podjela dvojúrovňový viadukt a poté, co přejeli několik křižovatek, zahnuli doprava na Alaskan Way a pokračovali podél pobřeží na sever. V otevřeném voze byl příliš velký hluk, takže celou cestu nikdo z nich nepromluvil.</p>
<p>Vystoupili na zastávce u Madison Street a přešli přes Alaskan Way k molům. Oranžová ramena jeřábů, jejichž siluety se ostře rýsovaly proti obloze, lemovala nákladní doky podél zátoky Elliot Bay. Pod nimi stály mohutné nákladní lodi. čekající na naložení nebo vyložení. Na koncích některých mol odpočívaly se složenými sítěmi rybářské trawlery. Hned po jejich levici, na silných dřevěných pilířích, byl nástupní terminál trajektu, které spojovaly pobřeží s okolními ostrovy a poloostrovem Olympic. Výletní lodi plné turistů se ploužily podél pobřeží, nakukovaly do doků na ostrově Harbor a pak mizely v ústí Duwamish River. Jachty s pestrými plachtami prořezávaly modré vlny a vyhýbaly se drobným rybářským člunům.</p>
<p>Nejbližšímu molu, označenému čislcm 56. dominovala velká dřevěná budova s obchody a restauracemi. Propletli se poledním davem až k prosklenému vstupu jedné z nich. Štít nad vchodem hlásal, že právě vcházíte do „Ustřicového baru v Zátoce.“ Uvnitř bylo horko a dusno, ale hosteska je odvedla do malého séparé v zadní části jídelny, odkud byl výhled na záliv. Po hluboce modrém nebi plulo jen několik řídkých oblaků. V dálce, za zátokou a průlivem, se bělaly vrcholky Olympu.</p>
<p>Číšnice přinesla sodovku a jídelní lístky. Když se zeptala, jestli si chtějí něco objednat, Nest jen tázavě pohlédla na Rosse. „Dvakrát polévku, dvakrát rybu a brambůrky a dvakrát ledový čaj.“ řekl. Číšnice vzala lístky a odešla.</p>
<p>„Je to nádherné město.“ řekla Nest s pohledem upřeným z okna.</p>
<p>„Většina návštěvníků to říká. Pokud zrovna neprší.“ dodal s pokrčením ramen.</p>
<p>„Jsem šťastná, že jsem tu právě teď.“</p>
<p>„Zůstaň ještě pár dní, ať vidíš, jak to tu obvykle vypadá.“</p>
<p>Dívala se na výletní lodi kotvící poblíž, na které se právě naloďoval menší zástup turistů důkladně oblečených proti chladu, s fotoaparáty v pohotovosti. Nest napadlo, že by nebylo špatné být s nimi. Zjistit, jestli i ze zátoky vypadá město tak úchvatně. Snad se jí<strong> </strong>to podaří později.</p>
<p>„Takže se snažiš začít nový život.“ zkusila otevřít téma.</p>
<p>Zvolna přikývl. „Mám rád práci ve Fresh Start. Simona Lawrence i ostatní lidi kolem něho. Potkal jsem ženu kterou miluji, a která miluje mne. V něco takového jsem už nedoufal. Tenhle život se mi libí, jsem opravdu šťastný.“</p>
<p>„Stefanie je krásná.“ řekla.</p>
<p>„Je. Ale víc než jen to. Mnohem víc. Postavila mě na nohy, kdvž jsem byl úplně na dně. Po San Sobelu.“</p>
<p>Nest napadlo, jestli si někdy ještě vzpomněl na Josii Jacksonovou. Krátce po jeho odjezdu se jí na něho ptala. Z jejich otázek usoudila, že mezi nimi muselo něco být. Ale to už je dávno. Snad na ni už úplně zapomněl. A ona možná také. „To, co se stalo v San Sobelu, muselo byt strašné.“ řekla.</p>
<p>„Ano, ale už je to pryč.“ Odmlčel se, když jim číšnice přinesla ledový čaj. Když odešla trochu se napil a pokračoval. „Proč tě Dáma za mnou poslala, Nest?“</p>
<p>Nest se nejistě zavrtěla. „Abych s tebou promluvila. Abych ti řekla něco, co už viš. Není mi to úplně jasné.“ Odvrátila zrak k oknu a pokračovala. „Pravda je, že jsem tady proto, abych se později nedozvěděla, že se ti stalo něco, čemu jsem možná mohla zabránit.“</p>
<p>„Co myslíš, že by se mi mohlo stát?“</p>
<p>„Začnu od začátku.“ vzdychla, „ano? Řeknu ti co vím, že by se snad mohlo stát. Třeba mi pomůžeš něco objasnit, možná mě přesvědčíš, že jsem opravdu přijela jen proto, abych tě viděla. To by bylo skoro nejlepší.“</p>
<p>Vyprávěla mu, jak se před dvěma dny v parku objevila Ariel jako posel Dámy s žádostí, aby se vydala do Seattlu, že snad uposlechne jejího varováni, protože jeho život je v nebezpečí.</p>
<p>„Z toho jsem si dala dohromady, že už jsi nějaká varování dostal.“</p>
<p>„Ano. Jen nevím, jestli je nějaké varováni nutné.“ řekl po chvilce přemýšlení.</p>
<p>„To nevím ani já,“ pokrčila rameny. „Jenom doručuji vzkaz. Jak se tě to vůbec týká, o co jde?“</p>
<p>Nečekaně se usmál. „Řeknu ti, co se stalo v San Sobelu, Nest.“</p>
<p>Podrobně jí vyprávěl celý příběh, tak aby pochopila, proč už není schopen být dál Rytířem Slova. Pozorně naslouchala, protože mluvil potichu, aby je neslyšeli lidé od okolních stolů. Odmlčel se jen, když hledal vhodná slova, aby popsal jaký ta událost měla vplyv<strong><emphasis> </emphasis></strong>na jeho psychiku a podruhé, když jim číšnice přinesla polévku ze škeblí.</p>
<p>Na závěr se ji svěřil s něčím, co dosud nebyl schopen říci nikomu. To jak blízko měl k sebevraždě, když si uvědomil, že smrt těch dětí může být jeho vina. Dostal se z toho jen díky tomu, že si zakázal na to jen pomyslet a rozhodl se, že již nikdy nedovolí, aby se dostal do situace, kdy by na něm měly záviset životy jiných.</p>
<p>Nest počkala až skončí a zavrtěla hlavou. „Když nebudeš dělat nic, lidé budou stejně umírat, Johne. Co by se stalo se mnou, kdybys nebyl přišel do Hopewellu? Takhle bys to neměl brát. Všechno nemůže být tvá vina.“</p>
<p>„Ale vypadá to tak, a to stačí.“ Talíř polévky stál před nim nedotčený. „Nechci se s tebou přít, ale ty prostě nemůžeš vědět jaké to je, když nejsi mnou. Nemusíš žít se sny, nemáš odpovědnost za to co se stane, pokud se naplní. Je to takové soukromé peklo.“</p>
<p>„Ano.“ přikývla. „To samozřejmě nikdy nemohu.’’</p>
<p>Všechny nepříjemné pocity které měla ve Fresh Start zmizely a když dojedla polévku zjistila, že měla větší hlad než se zdálo.</p>
<p>„Různě jsem se pak toulal a hledal vůbec nejaký důvod, proč dál žít.“ pokračoval mezi sousty. „Až jsem našel Stef. Ta mi vrátila to, co jsem ztratil v San Sobelu nebo možná ještě dřív. Byl jsem schopen se opět z něčeho radovat. Teď jsme spolu ve Fresh Start a s Čarodějem ze země Oz děláme něco důležitého a užitečného. Nechci se vrátit, uvědom si to. Nemohu. Všechno by se tím změnilo.“</p>
<p>„Nevím, co ti ještě říct, Nest. Necítím se být v nebezpečí. Už nejsem tím, čím jsem byl. Jen výjimečně se mi zdají sny. To všechno je minulost.“</p>
<p>Zmlkli, když servírka přinesla ryby a brambůrky a když nic jiného nechtěli, odešla. Nest se zakousla do smaženého platýze. „Je to vynikající,“ řekla.</p>
<p>„Vždyť jsem to říkal.“ přisvědčil a dal se do své porce.</p>
<p>„Ariel říkala, že Nicota se pokusí obrátit tě na svou stranu, přestože si myslíš, že se neúčastníš jejich bitvy. Říkala, že nemůžeš přestat být Rytířem Slova, pokud to Slovo nedovolí.“</p>
<p>Vážně přikývl. „Už jsem to slyšel, ale nevěřím tomu. Co jsem dělal minulý rok? Nepřestal jsem snad být Rytířem, když jsem přestal sloužit? Co víc mám udělat? Chce to písemně? Nemám sny, nepoužívám magii, nehoním démony. S tím vším jsem skončil.“</p>
<p>„Říkala, že sám s tím nikdy nemůžeš skončit.“ oponovala a namočila brambůrky do misky s kečupem. „Je tu něco co mě zneklidňuje – to je asi důvod, proč jsem přijela. Prý jsi měl sen, který se naplní na Halloween. Tehdy se dostaneš do nebezpečí, že tě Nicota získá.“</p>
<p>Pozorně sledovala jeho reakci. Přestože mlčel, byla si jista, že to pro něho není nic nového. Ten sen existuje a on v něm hraje významnou roli.</p>
<p>„Dáma řekla Ariel ještě něco, Johne. Nepřipustí, aby byl Rytíř Slova obrácen. Už vyslala někoho, kdo tomu má zabránit.“</p>
<p>Ve tváři mu zacukalo, když si uvědomil, co to znamená.</p>
<p>„Stejně, jako jsi byl před pěti lety vyslán za mnou.“ dodala šeptem.</p>
<p>Na okamžik měla dojem, že se jí se vším svěří. Bylo vidět, že svádí vnitřní boj, ale nakonec neřekl nic. Ještě chvilku vyčkala a pak pokračovala v jídle. Prostor naplňovaly jen hlasy od okolních stolu.</p>
<p>„Tohle všechno ti řekla?“ zeptal se s nádechem ironie. „Když jsem se vrátil do Walesu, do Kouzelné rokle, abych se vyvázal ze služby, ani se mnou nepromluvila.“</p>
<p>Nest mlčela, ani nezdvihla hlavu od jídla.</p>
<p>„Kolikrát jsem tam na ni čekal až přijde a řekne mi co mám dělat, že mi pomůže …“ Zmlkl a hleděl upřeně na Nest. „Nic se nestane.“ řekl nakonec.</p>
<p>Přikývla. „Ale o tom snu víš, ne?“</p>
<p>„Je to jen sen. Nenaplní se. Nenaplní se, protože to nedovolím.“</p>
<p>Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. „Učil jsi mě, že mám být silná a myslím, že jsem se to od tebe naučila. Ale také jsem se naučila opatrnosti. Ty se mi nezdáš příliš opatrný. Myslíš si, že se ti nemůže nic stát, pokud to nevyprovokuješ. Ale takhle to v životě nechodí.“</p>
<p>„Myslím, že vím co dělám.“ odsekl. „To je všechno.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Co když bude Stefanie v nebezpečí a ty si budeš muset vybrat mezi tím, že uděláš to, co po tobě bude žádat Nicota nebo ji nechat zemřít? Co pak uděláš? Jak se zachováš, jestli ji opravdu miluješ tak, jak říkáš? Pochybuju, že nad tím jen mávneš rukou.“</p>
<p>Odstrčil talíř a důrazně zavrtěl hlavou. „Jasně že ne. Neberu to na lehkou váhu. ale není tu žádny důvod, proč by mě chtěla Nicota získat. Nejsem k ničemu. Nemám co nabídnout, všeho jsem se už vzdal.“</p>
<p>„Opravdu?“ namítla a významně se podívala na černou hůl, opřenou o okenní parapet.</p>
<p>„Už nefunguje.“ odpověděl. Z tónu hlasu však poznala, že neříká pravdu.</p>
<p>„Co když Dáma pošle někoho aby tě zabil, jen aby měla jistotu, že nepřeběhneš? Co se stalo před pěti lety, muže se stát i teď. Bitva mezi Slovem a Nicotou zuří dál a bytosti které v ní bojuji stále existují. Pořád jsou tu žrouti, rozdmýchávající temné emoce. Lidé stále vymýšlejí nové způsoby, jak se zničit. Nic se, Johne, nezměnilo. A ty děláš jako by nic. To, že se změnil tvůj život neznamená, že se změnil i celý svět. Ani to neznamená, že žiješ mimo něj. Jsou věci, které nemůžeš prostě nechat být. Copak jsi mě to sám neučil?“</p>
<p>Chvíli si ji mlčky prohlížel a pak odmítavě potřásl hlavou. „To není to samé.“</p>
<p>Lhal sám sobě, aniž si to uvědomoval. Pravda byla tak zřejmá, až ji to děsilo. Proč ji neposlouchá? Pamatovala si jak jasně uvažoval a předvídal možné těžkosti a zrady, díval se zpříma a neuhýbal. Co se to s nim děje?</p>
<p>„Víš, že na Pioneer Square je démon?“ zeptala se skoro šeptem. To ho překvapilo. Přes tvář mu přelétl stín úleku a nedůvěry. „V noci lovil bezdomovce v podzemních chodbách starého města. Procházela jsem se tam po půlnoci s Ariel, když jsem nemohla spát. Slyšely jsme křičet jeho oběti.“</p>
<p>„Viděla jsi ho?“</p>
<p>„Ne. Ariel ho cítila. Nechtěla, abych tam chodila. Hrozně se bála.“</p>
<p>„Možná se mýlila.“‘ řekl s očima upřenýma do talíře.</p>
<p>Nest počkala aby si uvědomil, co řekl a odpověděla: „Možná taky ne.“</p>
<p>Bylo jí jasné na co myslí. Uvažoval, co může démon dělat tak blízko jeho domova a proč o tom neví. Muselo mu také dojít, že je to proto, že se vzdal svého úkolu jako Rytíř Slova. A také si musel uvědomit, jak je díky tomu zranitelný. Chvíli ho nechala ať si o tom přemýšlí.</p>
<p>„Pokud je tu někde démon, nemá to se mnou nic společného.“ řekl nepřesvědčivě.</p>
<p>Dopila ledový čaj a podívala se na něho. „Sám tomu přece nevěříš. O tom snu mi asi nic neřekneš, co?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou.</p>
<p>Trpce se usmála. „Dobře, Johne. Dělala jsem, co jsem mohla. Přijela jsem abych tě varovala, a to jsem udělala. Zbytek je na tobě. Jsem tu do zítřka. Můžeme si ještě promluvit jestli budeš chtít. Stačí zavolat. Jsem v hotelu Alexis.“</p>
<p>Zvedla se od stolu. Bude lépe nechat zatím věci jak jsou, ať má čas na přemýšlení. Udiveně na ni zíral, překvapen její strohostí. „Zaplatím ti za oběd.“ řekla a vytáhla peněženku.</p>
<p>„Počkej, půjdu zpět s tebou.“</p>
<p>„Ale já se ještě nevracím. Zůstanu na nábřeží a trochu se tu porozhlédnu.“</p>
<p>Chvíli se na sebe tiše dívali. Bylo znát, že je stále nerozhodný. „Věříš tomu, co o mně Dáma řikala?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>„Nevím to určitě. Nevím čemu věřit. Je to těžké. Ale myslím, že by ses měl připravit na možnost, že má pravdu. Nějak se chránit.“</p>
<p>Vzal hůl a zvedl se od stolu. Číšnice přinesla účet. Ross zaplatil a poděkoval. Když odešla napřáhl ruku k Nest.</p>
<p>„Jsem rád, že jsi přijela, Nest. Ať je důvod jakýkoli. Často jsem na tebe myslel.“</p>
<p>„I já.“ přisvědčila Nest a odhodila si z tváře pramen kudrnatých vlasů.</p>
<p>„Dodnes mé mrzí, že jsem odešel z Hopewetlu a nechal tě tam jen tak.“</p>
<p>„To už je pryč. Johne.“ odmávla to s úsměvem.</p>
<p>„Někdy mám pocit, že nic neskončilo, jako by minulost odmítala být minulostí.“</p>
<p>Obešel stůl a políbil ji na tvář. „Budu ovšem přemýšlet, slibuji. A určitě se ještě setkáme než odjedeš.“</p>
<p>Taková odpověď ji alespoň částečně uspokojila. „Dobře.“ řekla.</p>
<p>Vyšli společně do prosluněného, ale chladného odpoledne. Zatímco John Ross přešel ulici k zastávce tramvaje, Nest zůstala stát u pokladny vyhlídkových lodí.</p>
<p>Když se za ním dívala, připadalo jí, jako by náhle zestárl. Byl shrbenější a jeho pohyby byly opatrnější. Ráda by mu co nejvíce pomohla, ale nevěděla, co víc ještě může udělat.</p>
<p>Přesto se nemohla zbavit dojmu, že to bylo málo.<strong><emphasis>Kapitola 13</emphasis></strong></p>
<p>Po ceste uvažovala jak naloží sc zbytkem dne,<strong><emphasis> </emphasis></strong>když se náhle objevila Ariel. Chiméra byla ve slunečním světle řídká jako pavučina babího léta a vznášela se těsně u Nest, jako by náhle potřebovala dotek lidského těla. Nest se rychle rozhlédla, aby zjistila jestli si kolemjdoucí něčeho všimli, ale nikdo jim nevěnoval pozornost. Ariel byla viditelná pouze pro Nest.</p>
<p>„Kde jsi…“ začala, ale Ariel ji prudkým pohybem zarazila.</p>
<p>„Řekla jsi Rossovi všechno, co jsi měla říci?“ zeptala se bytost svým tichým dětským hlasem.</p>
<p>„Ano, myslím, že ano.“ řekla Nest překvapeně.</p>
<p>Ariel se k ní schoulila ještě blíž, až Nest vnímala, že se její drobné průsvitné tělo chvěje jako struna.</p>
<p>„Tak se od něho drž dál.“ Dívala se za odcházejícím Rossem a oči měla doširoka vytřeštěné. „Hodně daleko.“</p>
<p>Nest sledovala její pohled a viděla, jak Ross právě nastupuje do tramvaje. „Co tím myslíš, drž se dál.“ když se tramvaj pohnula. Chiméra kolem ni proplula a Nest si uvědomila, že se snaží skrýt. Bylo zjevné, že Ariel si svůj pohyb ani neuvědomuje, její reakce byla čistě instinktivní. Její chvění zesílilo až se změnilo v prudký třas a Ariel se k Nest přitiskla tak těsně, že začaly splývat. Nest se otřásla, jak ji zaplavila vlna bolestných emocí a krutých vzpomínek. Vnímala útržky dětských životů, které magie nashromáždila aby mohla vytvořit chiméru. Vyděšena jejich intenzitou ustoupila v zad a při tom málem vrazila do staršího páru, který právě procházel kolem.</p>
<p>„Promiňte, nezlobte se.“ omlouvala se chvatně a přešla k zábradlí nad doky, ve kterých kotvily vyletní lodi, a opřela se. Chvíli zhluboka dýchala, hleděla na zčeřenou hladinu a čekala až se uklidní.</p>
<p>Ariel se objevila vedle ní, ale už se nesnažila dotknout. „To jsem nechtěla.“ omlouvala se.</p>
<p>„Já vím.“ přikývla Nest. „ale bylo to tak, tak…“</p>
<p>„Někdy se prostě zapomenu. Všechny ty děti ve mně se spojí a přemůžou mě. Chtějí opět žít, osvobodit se. Jejich vzpomínky jsou tak silné, že se neovládnu. Cítím totéž, co kdy cítily ony, pamatuji si totéž. Potřebují se dotknout lidského těla, dostat se do něj, cítit, že žije, vnímat jeho teplo. Chtějí být opět dětmi.“</p>
<p>Zdálo se, jako by se její rysy rozplývaly. „Strašně se toho bojím. Myslím, že když se jim to podaří, bude to můj konec.“</p>
<p>Nest nasucho polkla. „Nic se nestalo. Ja jsem v pořádku, i ty jsi stále tady.“ Přinutila se pohlednout jí do očí. „Řekni mi, Ariel, co ti vadí na Johnu Rossovi? Proč se mám od něho držet dál?</p>
<p>„Je ztracený,“ odpověděla šeptem.</p>
<p>„Ztracený? Jak? Vysvětli mi to.“</p>
<p>„Už ho nemůžeš zachránit. Nic už nemůže. Je příliš pozdě.“</p>
<p>Nest ve zmatku hledala slova. „Jak to můžeš tvrdit? Proč je pozdě?“</p>
<p>„Protože kolem sebe šíří démonův pach. Už ho dostal.“</p>
<p>Beze slova stály proti sobě pod balustrádou stínící chodník mola. Nest chtěla něco říct, ale hlas jí selhal. Lidé ji míjeli a nevšímali si jí.</p>
<p>Slunce se vyhouplo zpoza mraku a oslnilo ji. Obrátila se. Démonův pach. John Ross? To je přece nesmysl.</p>
<p>„Musíme jít“ řekla náhle Ariel a odplouvala.</p>
<p>„Počkej.“ vykřikla Nest a několik hlav se otočilo. Tvářila se jako by nic, odlepila se od zábradlí a šla k Ariel přičemž stále předstírala, že si prohlíží lodě. „Kam chceš jit?“ procedila mezi zuby.</p>
<p>Ariel ukázala na sever, podél kolejí tramvaje. „Někdo tě chce vidět.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Někdo koho znáš. Pojď, není moc času.“</p>
<p>Nest ji neochotně následovala. Zahnuly podél pobřeží, minuly restauraci na molu číslo 56 a obchody na<strong> </strong>čísle 57. Ze zátoky foukal nepříjemně chladný a ostrý vítr. Nest se víc zachumlala do bundy. Měla si vzít něco teplejšího.</p>
<p>„Ariel, byla jsi se mnou ve Fresh Start, když jsem<emphasis> </emphasis>mluvila<strong> </strong>s Johnovými kolegy?“ zeptala se, aniž zdvihla oči z chodníku.</p>
<p>„Byla.“ přikývla chiméra.</p>
<p>„I tam jsi cítila démonův pach?“</p>
<p>„Všude.“</p>
<p>„Byl silný?“</p>
<p>„A jak.“</p>
<p>Nest uvažovala, co to muže znamenat. V budově Fresh Start jí bylo z něčeho zle. Mohlo to být démonovým pachem? Pokud ano, proč ji nebylo špatně s Johnem Rossem, když jim byl načichlý? Mimo to, když se před pěti lety objevil její démonicky otec, nic takového necítila. Proč to tedy cítí teď?</p>
<p>Změnilo se od te doby něco?</p>
<p>Změnila se nějak ona?</p>
<p>Následovala Ariel po Alaskan Way, hlavau skloněnou před nárazy říjnového větru. Zdálo se, že vítr nemá na Ariel žádný vliv. Průsvitný oděv na ni visel volně bez jediného pohybu.</p>
<p>Přešly Alaskan Way u mola číslo 59, na kterém se nachází Seattle Aquarium, prošly pod viaduktem a začaly stoupat po širokých betonových schodech. Nebo je tu ještě jiná možnost, uvažovala dál. Možná to nemělo co dělat s démonovým pachem, ale s démonem osobně. Přítomnost jeho pachu muže znamenat, že se uhnízdil jak v blízkosti budovy Fresh Start tak v blízkosti Johna Rosse. Takže její nevolnost mohla pramenit z toho, že tam někde byl. Někde blízko ní.</p>
<p>Někdo z Rossových přátel a spolupracovníků. Někdo, komu věřil.</p>
<p>To by dávalo smysl. Dáma říkala, že Nicota vyšle někoho aby ho obrátil. Zřejmé se to už stalo. Zdá se, že i Ariel si to myslí. Jen Ross ne. Největší problém je v tom, že Ross si neuvědomuje, co se děje. A celé její poslání nakonec spočívá v tom, aby se nad sebou více zamyslel.</p>
<p>Věnoval jejím slovům patřičnou váhu, aby přehodnotil svoji situaci? Nebyla si jistá. Bude to muset zjistit.</p>
<p>Stoupaly po schodech kolem malé mexické restaurace a několika obchodů až na Western Avenue, a pak zahnuly k Pike Place Market. Nest věděla přesně kde se nachází, plán Seattlu měla dost pečlivě nastudován. Pike Place Market bylo význačné místo. Pod nízkou střechou se tu nacházela rozlehlá tržnice, u stolu a stánku sc prodávaly čerstvé ryby, ovoce, zelenina, nebo se tu provozovala drobná řemesla. Western Avenue vedla pod tržnicí mezi domy a skladišti, z nichž některé byly přeměněny na miniaturní pivovary, restaurace, drobné obchůdky nebo garáže. Od místa kde z ní odbočily, ulice dál stoupala. Několik nadchodu, které se nad ní klenuly, spojovalo nábřeží s tržnicí a přilehlými obchody. Lidí tu ubylo. Nest byla zvědavá, kam ji to Ariel vlastně vede.</p>
<p>Minuly rampu, vedoucí do podzemních garáží, z dálnice sem doléhal hluk čilé dopravy. Pak uviděly park. Byla to vlastně nevelká plocha s trávníkem uprostřed a skupinkami menších stromů. Několik dřevěných laviček stálo tak, aby z nich byl výhled na Elliot Bay a u nízkého zábradlí před nimi byly čtvrťákové dalekohledy, namířené na Olymp. Ulice, které parčík ohraničovaly, byly takřka prázdné.</p>
<p>Modročervená cedule na okraji trávníku oznamovala, že toto je park Victora Steinbruecka.</p>
<p>„Jsme tu.“ řekla Ariel. Nest šla dál, přitahována výhledem na zátoku a vzdálené hory, na modrou plochu, zelená úbočí a třpytivě bílé vrcholky zalité podzimním sluncem. Rozhlédla se po lidech v parku. Byla to pestrá směs. Zábradlí bylo ověšeno dětmi, kolem kterých postávali rodiče a učitelé, mezi nimi se proplétali lidé jdoucí na nákup nebo směřující z obchodů domu. Několik obchodníků a žen četlo na lavičkách své noviny a časopisy, uždibovali sendviče a popíjeli kávu.</p>
<p>Většinu osazenstva parku však tvořili Indiáni. Zabírali většinu laviček, hlavně ty obrácené směrem k Western Avenue. Ostatní seděli po skupinkách na trávníku, jeden nebo dva spali pod starými dekami a kabáty. Bronzové tváře mčly ošlehány větrem, dlouhé černé vlasy mastné a zcuchané. Byl na ně žalostný pohled. Ti na lavičkách měli před sebou papírové pohárky a krabice, do kterých žebrali. Hlavy měli skloněné, na kolemjdoucí se většinou ani nepodívali. Několik z nich popíjelo z lahví zabalených v papírových sáčcích. Většinu tvořili muži, ale našlo se tu i několik žen.</p>
<p>Nest se otočila, aby se zeptala Ariel, kdo že tu na ně čeká, ale chiméra byla pryč.</p>
<p>„Ahoj, Hnízdečko.“ ozval se hluboký hlas.</p>
<p>Přestože ten hlas okamžitě poznala, myslela, že se jí to jen zdá. Otočila se a stála tváří v tvář Two Bears. Sinnissippi nezestárl, ani se nijak nezměnil, stejně jako John Ross. Nezměnily se ani jeho oči, stále stejně tmavé a bezedné. Na sobě měl jako obvykle obnošené vojenské boty a kalhoty, ale protože zde bylo chladněji, přes flanelovou košili měl těžký kabát. Stříbrná přezka opasku byla zašlá a kůže odřená. Byl přesně tak mohutný a impozantní jak si ho pamatovala. Široká ramena a velké, sukovité ruce.</p>
<p>„O’olish Amaneh.“ Vyslovila opatrně indiánovo jméno, jako by bylo ze skla.</p>
<p>„Pamatuješ si.“ řekl s uspokojením. „Výborně.“</p>
<p>„S vámi se mám setkat?“</p>
<p>„Nevím.“ pohodil hlavou. „Přišla jsi sem, aby ses s někým setkala. Hnízdečko?“</p>
<p>Přikývla. „Má přítelkyně Ariel mě přivedla. Říkala…’’</p>
<p>„Přítelkyně? Přišla jsi s přítelkyní? A kde ji máš?“</p>
<p>Nest se rozhlédla. „Pryč, zdá se. Asi se schovává.“</p>
<p>„Aha, jako tvůj malý přítel před pěti lety v parku, pan Pick.“ Two Bears vypadal pobaveně. „Vypadá to, jako by se všichni tvoji přátelé přede mnou schovávali.“</p>
<p>Nest se trochu zarděla „Možná, že je děsíte.“</p>
<p> „Myslíš?“ řekl tónem, jako by popíral vůbec možnost něčeho takového. „Změnila ses, Hnízdečko. Asi bych ti tak už neměl říkat. Jsi na to stará, příliš dospělá.“</p>
<p>„Zato vy jste se nezměnil, vypadáte stále stejně. Co tady děláte?“</p>
<p>Zamyšleně se rozhlédl. „Třeba jsem přišel za svými bratry a sestrami. Sinnissippiové jsou mrtvi, ale pořád je tu dost jiných kmenů. Někteří z našich se mají dobře, vlastní kasina nebo prodávají ohňostroje. Mají své úřady a zákony. Vláda ve Washingtonu je uznává a vydává zákony, které jim zajišťuji určitá privilegia. Nenazývají je indiány nebo Rudochy, ale Původními Američany. Alespoň před nimi.“</p>
<p>„Dokonce jsou lidé,“ řekl s pozdviženým obočím „kteří věří, že když sem kdysi přišli bílí Evropané, byl můj národ utlačován, oloupen o půdu a svůj způsob života. Představ si to.“</p>
<p>Nest bez zájmu přikývla. „Jste si jistý, že mě Ariel nepřivedla za vámi?“</p>
<p>Jeho tvář zůstala bezvýrazná. „Co se posadit a trochu si popovídat, Hnízdečko?“</p>
<p>Poodešel k lavičce obrácené k zálivu, na které seděla skupinka ošuntělých mužů. Tiše si povídali a nechávali mezi sebou kolovat láhev. Two Bears se sklonil a něco jim řekl v neznámém jazyce. Okamžitě se zvedli a odešli. Two Bears si sedl na jejich místo. Nest vedle něho.</p>
<p>„Co jste jim řekl?“ zeptala se.</p>
<p>Pokrčil rameny. „Řekl jsem, že nemají špetku hrdosti a měli by se stydět. Jsme národ smutku a beznaděje. Ztracený národ. Je pravda, že někteří z nás mají majetek a peníze, někteří vedou užitečný život. Ale většině zbyla jen prázdná srdce, alkohol a špatné v zpomínky. Naše hrdost se dávno rozplynula, zbyla jen prázdná slupka Je to smutné.“</p>
<p>Otočil se k Nest „A víš proč, Hnízdečko? Nemáme domov. Takhle se na světě nedá žít. Ale přesto to tak je. Jsme jako bárky roztroušené na moři. Dokonce ani ti, kteří mají pudů, domy, přátele a sousedy, na tom nejsou lépe. Je nám to vrozené. Neseme dědičství svých předků. Vzpomínky na to, co jsme měli, čím jsme byli a o co jsme přišli. Toho se nezbavíme.“</p>
<p>Zvolna pokýval hlavou. „Je více způsobu, jak být bez domova. Třeba jako ti lidé, které tu vidíš. Přežívají ze dne na den na ulici z toho, co vy žebrají. Ale domov můžeš postrádat i v srdci. Ta prázdnota uvnitř nastane, když ztratíš duchovní oponu, vědomí, že k něčemu patříš. Pak se jen bezcílně potácíš životem. Cítila ses tak někdy. Hnízdečko?“</p>
<p>„Ne.“ odpověděla, zvědavá kam tím míří.</p>
<p>„Indiáni to znají už dlouho. Žijeme na ulicích a i v našich srdcích je prázdno. Nejsme na světě k ničemu. Chybí nám pevný bod, pevné místo. Náš dávný způsob života se už nikdy nevrátí. Současný způsob života nám byl vnucen, není to náš život. Snažíme se najít domov, náš záchytný bod, ale ten zmizel stejně jako kdysi Sinnissippiové. Dům se stává domovem jestliže lidé, kteří ho obývají, mají lásku, vzpomínky a své místo ve světě. Jinak je to jen přístřeší, ochrana před živly, nic víc. Indiáni to vědí.“</p>
<p>Odmlčel se a naklonil se k ní. „I jiní to znají. Ti, kteří ztratili své kořeny, nemají cíl a neví, co jsou. Tím se nám podobají – muži a ženy, kteří přišli o svůj způsob života. Někteří se snaží najít cestu zpátky. Možná někoho takového znáš.“</p>
<p>Nest na něho mlčky dívala.</p>
<p>„Máš stále svou magii?“ zeptal se náhle.</p>
<p>„Myslím, že ano.“ nezmohla se na lepší odpověď, zaskočena otázkou.</p>
<p>„Nejsi si jistá, viď.“ chápavě přikývl „Možná se změnila, když jsi dospěla. Vše se časem mění. Pouze změna sama je stálá. Takže se musíš přizpůsobit a nezapomenout to, co je podstatné. Vzpomínáš, jak jsme seděli v parku a pozorovali tančící duchy Sinnissippiů?“</p>
<p>Na to nemohla zapomenout. Jedné půlnoci přeď pěti lety, o víkendu před Čtvrtým červencem, šla do Sinnissippského parku zjistit, jestli k ní duchové promluví. Two Bears vyvolal duchy, kteří pak tančily v mdlém svitu hvězd a Nest měla vidění o tajemství její rodiny, které jí tehdy bylo skryto. To pak působilo jako katalyzátor úděsného setkáni s jejím otcem a patrně jí i zachránilo život. Význam té vize zprvu nechápala, a ani události toho víkendu jí dlouho potom nedávaly jasný smysl.</p>
<p>„Oba jsme tam hledali pravdu,“ pokračoval. „já o svém národě, ty o svém otci. Bylo těžké najít odpovědi. Ale ony nám prozradily, kdo jsme. Určily nám naše místo ve světě. Stálo to za to. Hledáme a učíme se a tak se zdokonalujeme.“</p>
<p>Pohlédl k zátoce. „Myslíš, že se tahle země změnila od té doby, kdy jsme spolu naposledy mluvili, když jsi byla ještě dívenka žijící v Sinnissippském parku. Hnízdečko? Odpověď je<strong> </strong>obtížná, ale je třeba ji najít. Jako země, jako lidé. Změnili jsme se nějak? Navenek snad, ale uvnitř, myslím,<strong> </strong>jsme pořád stejní. Změny jsou sice patrné, ale nevýznamné. Stále se snažíme o sebezničení. Vraždíme se navzájem stále častěji, většinou z naprosto nepochopitelných příčin a začínáme s tím ve stále nižším věku. Přestože máme být na co hrdí, žijeme ve strachu a obavách. Jednáme tak, jako bychom my ani naše děti neměli žádnou budoucnost. A skoro nikomu nevěříme. Tak je to všude. Jsme pod neustálým tlakem, odděleni jeden od druhého i od okolního světa a snažíme se najít si svůj bezpečný chodníček mezi nebezpečími, která na nás všude číhají. Na silnicích se chováme, jako by auta byla zbraněmi. Využíváme své děti a přátele, jako by láska a důvěra bylo něco, co koupíme v nejbližším supermarketu. Myslíme nejdřív na sebe a potom na ostatní. Drobné lži, podvody a krádeže si omlouváme tím, že ostatní to dělají také tak. Chybí nám trpělivost a porozumění. Ti chudáci, kteří se potloukají po ulicích, nás nezajímají. Naopak, jako připomínky neúspěchu nás znervózňují. Proto je ignorujeme. Je to jejich vina, že nemají střechu nad hlavou. Jsou s nimi jen potíže. Jediná dobrá věc, kterou mohou udělat, je zemřít. Alespoň pak nezabírají místo.“</p>
<p>Hořce se usmál. „Bitva, kterou bojujeme každý sám se sebou stále zuří. Jednou vítězí ta lepší, jindy ta horší strana. Pro mnoho lidí ale není východiska, protože jejich místo je určeno a oni nemají možnost na tom něco změnit. Nemají domov nebo žijí v bídě. Patří k menšině, ať jde o pohlaví, rasu nebo víru. Jsou chudí a bezprávní. Zapomněli nebo nikdy nevěděli, jak se hájit.“</p>
<p>„Ale ty a já, Hnízdečko, jsme jiní. Máme určité výhody. Máme magii, znalosti a porozumění. Víme z jakých důvodu se lidé ničí. Známe nepřítele, který nás sužuje. Jsme proto silnější a víme, jak se bránit. To, jakou stranu zvolíme, je náš závazek a odpovědnost.“</p>
<p>Odmlčel se. „Já jsem si vybral své místo už dávno, když jsem se vrátil z Vietnamu. Protože když jsem zemřel a vstal z mrtvých, přestal jsem se bát. Přestože jsem byl poslední ze svého lidu, prošel jsem zkouškou ohněm, který mě zatvrdil a já nalezl smysl. I ty jsi prošla zkouškou a jsi silná. Teď je na tobě, abys zvolila stranu.“</p>
<p>Nest netrpělivě čekala, co řekne dál, ostražitá a napjatá.</p>
<p>Děti i ti na zábradlí se rozkřičely nadšením, když nad nimi zakroužil velký mořský racek a nabral kurs nad záliv.</p>
<p>Two Bears se jí zadíval do očí. „Řeknu ti příběh. Je to jen příběh, ale možná s i z něho něco vezmeš. Před dávnými časy služebník mocné dámy přinesl talisman muži, který se zavázal být jejím ochráncem. Jeho posláním bylo bojovat za dobrou věc a talisman sloužil jako zbraň v boji se zlem, které všechny ohrožovalo. Nebyl si příliš jistý sám sebou a svými schopnostmi, ale jeho odhodlání mu dovolilo překonat obavy. Převzal od služebníka talisman, vrhl se do bitvy a po mnoho let statečně bojoval. Nebyl to lehký úkol, protože lidé, které bránil, často jednali zle nebo hloupě a to bývalo příčinou jejich zkázy. Přesto ale vytrval.</p>
<p>„Pak se něco stalo a on ztratil víru ve své poslání. Opustila ho naděje a vzdal boj. Stal se jedním z těch vykořeněných, kteří ztratili domov. Ne ten z cihel nebo betonu, ale uvnitř v srdci. Opustil to, čím byl a chtěl změnit svůj život. Hledal místo, kde by začal znovu.“</p>
<p>Two Bears se zamyšleně rozhlédl. „Mohl přijít do města, jako je tohle. Do takového města se člověk může uchýlit, když chce začít znovu, nemyslíš, Hnízdečko?“</p>
<p>Nest naslouchala s bušícím srdcem.</p>
<p>„Dáma, která vyslala služebníka s talismanem, byla velice nešťastná, že ten muž selhal. Pššš, teď jen poslouchej. Co bys ty dělala na jejím místě? Tvůj talisman je v rukách muže, který jej nepoužívá, ale nemůže jej vrátit. Jednou daný talisman nelze vzít zpět. Magie to nedovolí.“</p>
<p>„Tak nějak to bylo.“ pokračoval s úsměvem. „V každém případě, Dáma vyslala někoho, aby s tím mužem promluvil. Mladou ženu. Po pravdě řečeno, velice se ti podobala. Byla to jeho přítelkyně a dáma doufala, že se jí podaří ho přesvědčit o tom, jaké nebezpečí mu hrozí, pokud nebude plnit svůj slib. Podle dámy byla ta žena jeho největší nadějí.“</p>
<p>Oči se mu leskly zaujetím. „Představ si, jaké to pro ni musí být. Má před sebou nelehký úkol. Musí najít způsob jak pomoci příteli, přestože on každou pomoc odmítá. Musí mu pomoci, protože tu není nikdo jiný. Ta mladá žena je jako ty, Hnízdečko. Ovládá magii a prošla ohněm. Má sílu a vůli, která chybí ostatním.“</p>
<p>Po chvilce pokračoval. Musí se rozhodnout, na které straně bude stát, právě proto, kým je. Protože stejně jako ty i já, má odpovědnost a závazek tak učinit.“</p>
<p>Nest polekaně zavrtěla hlavou. „Ale já nevím co …“</p>
<p>Two Bears ji gestem přerušil. „Protože pokud mu ta dívka nepomůže.“ pokračoval naléhavě. „bude navždy ztracen.“</p>
<p>Se zatajeným dechem přikývla.</p>
<p>„Pokud ta mladá žena neuspěje, dáma musí zvolit jinou cestu.“ Two Bears se naklonil těsně k Nest a jeho hlas přešel v šepot. „Nemůže připustit, aby se její ochránce obrátil proti ní. Talisman nesmí padnout do rukou nepřátel.“</p>
<p>Význam byl jasný. Byl to stejný vzkaz, který Dáma poslala po Ariel. Pokud John Ross podlehne Nicotě, bude zabit. Ale kdo je dost silný, aby zabil Rytíře Slova? Kdo má zbraň mocnější, než jeho talisman?</p>
<p>Two Bears se náhle zvedl z lavičky a Nest s ním. Stáli vedle sebe a beze slova se dívali na zátoku. Od moře vanul chladné vítr. až se Nest roztřásla.</p>
<p>„Jak jsem řekl, je to jen příběh. Pohádka. Takových je spousta. Ale ta mladá žena mi tě velice připomíná.“ Two Bears si zamnul prochladlé ruce. „Řekni, kdybys byla na jejím místě, co bys udělala?“</p>
<p>Podívala se na mohutnou postavu tyčící se vedle ní. „Nevím.“</p>
<p>Hřejivě se usmál. „Nebuď si tím tak jistá. Možná to víš lépe než tušíš.“</p>
<p>„Pokud je to jen příběh, musí mít konec.“ řekla a dotkla se jeho paže. „Povězte mi ho.“</p>
<p>Neříkal nic, ale jeho úsměv zhořkl. Odtáhl ruku. „Ten příběh muže mít mnoho konců. Záleží na tom kdo ho vypráví a kdy se vypráví. Příběhy Sinnissippiů se změnily, když všichni vymřeli. Kdyby přežili, mohly i jejich konce být jiné. Jedno vím. Pokud to bude tvůj příběh, bude jeho konec záviset na tobě.“</p>
<p>Chystal se k odchodu. Zalila ji vlna zoufalství. Jak ji pomůže, když odejde? „Počkejte.“ vyhrkla.</p>
<p>„Naše cesty se už dvakrát setkaly, Hnízdečko.“ odpověděl Sinnissippi. „Nepřekvapí mě, pokud se setkají znovu.“</p>
<p>„Pomozte mi.“ zaprosila.</p>
<p>Zavrtěl hlavou a položil jí ruce na ramena. „Možná ty pomůžeš mně. Kdy bych byl dámou z toho příběhu a všechno by selhalo, vyslal bych někoho, kdy by se zmocnil talismanu mého padlého ochránce. Někoho dost silného, kdo ví hodně o smrti a nebojí se ji, protože již mnohokrát zemřel. Někoho, jako já.“ Dodal po kratičké odmlce.</p>
<p>Nest se stáhlo hrdlo. Přenesla se do minulosti, do Smnissippského parku, kde se před pěti lety tak záhadně zjevil a dodal jí odvahy, aby se postavila svému otci. Tehdy ho vnímala jinak.</p>
<p>„Řekni mé jméno.“ zašeptal.</p>
<p>„O'olish Amaneh.“ sklouzlo ji ze rtů.</p>
<p>Přikývl. „Od tebe zní hezky. Budu si to pamatovat.“</p>
<p>„Podívej.“ řekl a napřáhl ruku. „Ty hory, lesy a jezera. Podívej se dobře. Budou ti připomínat domov.“</p>
<p>Přitahována jeho hlasem zvedla hlavu. Panorama bílé, zelené a modré se rozprostíralo na míle daleko. Krajina byla nádherná, až jí to bralo dech. Zátokou se zvolna sunuly trajekty a malé plachetnice. Paprsky odpoledního slunce se odrážely od bílých hřbetů vln. Lesy na poloostrově a ostrovech lákaly k procházkám. Vrcholky hor bělostně zářily.</p>
<p>Two Bears má pravdu, pomyslela si. Je to jako domov.</p>
<p>Ale když se otočila, aby mu to řekla, byl pryč.<strong><emphasis>Kapitola 14</emphasis></strong></p>
<p>John Ross řekl Nest, že už se mu dostalo varování jaké následky bude mít to, že zanechal služby Rytíře Slova. Neřekl jí ale, že varováni přišlo od O'olishe Amaneha.</p>
<p>Když se vracel tramvají na Pioneer Square a přemýšlel o tom co mu Nest řekla, vrátil se v duchu k setkáni s Two Bears.</p>
<p>Bylo to nedlouho poté co potkal Stefami, předtím než spolu začali žít. V té době ještě navštěvoval přednášky v Bostonu. By1 začátek ledna, na ulicích ležel těžký sníh, nebe bylo zatažené a krátkodobé oteplení, následované prudkým ochlazením způsobilo, že se nad zemí vznášela hustá mlha, lepící se ke všemu jako vata k suchému zipu. Ideální počasí na to zůstat doma a to také udělal. Listoval zrovna učebnicí sociologie, když se dveře (které zcela jistě zamykal) otevřely a v nich stál Indián.</p>
<p>Tehdy ho zachvátila panika. Kdyby mohl, vzal by nohy na ramena bez ohledu na následky. Seděl však zabořen v křesle, zavalen knihami a sešity a s chromou nohou nebylo tak snadné vyskočit a prchat. Jeho hůl ležela na zemi vedle křesla, ale ani se nepokusil ji zvednout. Podvědomě cítil, že kdyby ji chtěl použít proti O'olishi Amanehovi, dopustil by se kruté chyby.</p>
<p>„Co chceš?“ zeptal se pokud možno klidně.</p>
<p>O'olish Amaneh vešel dovnitř a zvolna zavřel dveře. Když si sundal silnou zimní bundu, Ross viděl, že má na sobě jako obvykle flanelovou košili a přes ni rybářskou vestu se spoustou kapsiček. Černé vlasy měl staženy dozadu a stříbrná spona jeho širokého opasku se matně leskla.</p>
<p>S bundou v ruce zkřížil paže na prsou a upřeně se zadíval na Rosse. „Děláš chybu.“ zabručel.</p>
<p>Ross odložil knihu, odsunul sešity a zvolna se narovnal „Poslala tě Dáma?“</p>
<p>„Co jsem ti říkal, Johne Rossi, o zbavení se hole?“</p>
<p>„Říkal jsi, abych to nikdy neudělal.“</p>
<p>„Věřil jsi mi?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Uvědomil sis, že jsem to myslel jak doslova tak i symbolicky?“</p>
<p>Rossovi vyschlo v hrdle. Tak tohle je odpověď Dámy na jeho pokus vrátit hůl v Kouzelné rokli. Poslala O'olishe Amaneha, aby ho ukáznil. Dobře si pamatoval, jak ho Indián proti jeho vůli donutil hůl před patnácti lety převzít. Nezapomněl na bolest, která jím projela když se hole dotknul a sila magie je spojila v jedno. A stejně jako tehdy í dnes byl vyděšený.</p>
<p>„Co chceš dělat?“ zeptal se.</p>
<p>„Co bych měl dělat?“ opáčil O'olish Amaneh.</p>
<p>Ross těžce vzdychl „Vezmi si hůl a vrat ji Dámě.“</p>
<p>Indián zavrtěl hlavou. „To nemůžu. Je to nemožné, alespoň dokud jsi Rytířem Slova.“</p>
<p>Ross se pomalu zvedl ze židle. Ať se stane cokoli, chtěl tomu čelit vestoje. Opřel se o hůl a zadíval se na Indiána. „Už nejsem Rytířem Slova. Skončil jsem. Chtěl jsem to říci Dámě, ale nevyslechla mě. Třeba jí to můžeš říci ty. Už v tom nemohu pokračovat, nechci.“</p>
<p>O'olish Amaneh sc netrpělivě ušklíbl. „Dobře poslouchej. Rytířem Slova se stáváš navždy. Ty neurčuješ, kdy máš přestat. Přijal jsi úkol, který musíš splnit, a to se ještě nestalo. Hůl nelze vrátit. Tak to prostě je.“</p>
<p>Ross udělal krok vpřed, zakopl o knihy na podlaze a málem upadl.</p>
<p>„Víš, co se mi stalo v San Sobelu?“ vyjel hněvivě.</p>
<p>„Vím.“ přikývl Indián</p>
<p>„Tak proč je tak těžké pochopit, že chci skončit? Nechci, aby se San Sobel opakoval. Děsí mě to. Takže končím navždy a hotovo a kašlu na pravidla!“</p>
<p>Věděl, že zašel příliš daleko, ale bylo mu to jedno. Ani strach ho nezadržel. Nenáviděl svůj dřívější život. Potkal Stefanu, a to pro něho bylo nejdůležitější. Poprvé po mnoha letech cítil, že žije.</p>
<p>Indián popošel dopředu a Ross mimoděk couvl. Ale Two Bears se jen zastavil těsně před ním a zadíval se mu do očí.</p>
<p>„Myslel sis, když jsi přijímal svůj ůkol, že nikdy neuděláš chybu. Že na tvé činy nikdy nedoplatí nevinní? Myslel sis snad, že se svět změní jen proto, že jsi přijal službu, a že síla tvého přesvědčení sama stačí na záchranu těch, které máš bránit? Tos byl tak pyšný a domýšlivý? Opravdu jsi byl takový blázen?“</p>
<p>Ross zrudl, ale držel jazyk za zuby.</p>
<p>„Řeknu ti, jak to s tebou je.“ pokračoval Indián a jeho slova byla ostrá a tvrdá. „Jsi jedním z mnoha, kteří sloužili a mnozí i položili život. Jsi jedním z dlouhé řady a nejsi ničím zvlášť významný. Ale dělal jsi to nejlepší, co jsi dovedl a víc se po tobě nechtělo. Válka mezi Slovem a Nicotou je dlouhá a obtížná a zuří od počátku časů. Patří přirozeně k životu. To, že jsi byl vybrán sloužit zasluhuje čest. Už to samo by mělo být dostatečné.</p>
<p>Ale ty jsi zneuctil sám sebe i náš boj tím, že jsi očernil jeho smysl a vzdal se služby. Padá na tebe hanba, že jsi se zřekl svého poslání. Kdo si myslíš, že jsi? Ty přece neneseš odpovědnost za smrt těch dětí. Nebyla to tvá ruka, ty jsi o jejich smrti nerozhodoval. To přináleží síle mnohem mocnější, než jsi ty.“</p>
<p>John Ross cítil, jak mu vzteky nabíhají žíly na krku. „Je to moje odpovědnost, moje selháni a já s tím musím žít! Svalovat to na Slovo, osud nebo něco jiného je přece blbost! Nezamlouvej mi, že si tím nemám lámat hlavu! Straší mě to každý den! Stále před sebou vidím umírající děti, jejich oči …“</p>
<p>Otočil se se slzami v očích. Byl v koncích. ,,Už prostě dál nemůžu. Nepřinutíš mě. Nikdo mě nepřinutí.“</p>
<p>Ztichl a čekal, co se stane. Skoro doufal, že tohle bude jeho konec.</p>
<p>Ale Indián tam stál jako vytesaný z jednoho kusu kamene.</p>
<p>„Přijmout odpovědnost za životy jiných je těžké. Ale stejně těžké je se té odpovědnosti vzdát. Důležité je, že nemůžeš předstírat, že jsi někým jiným. Jednou jsi zvolil a neúspěch a bolest jsou cenou za tvou volbu. Nelze to změnit prostě tím, že řekneš, že tě tvá volba nezavazuje. Nikdy tomu nebylo jinak.“</p>
<p>Indiánův hlas přešel v šepot. „Svým chováním se vystavuješ obrovskému nebezpečí. Věř si čemu chceš, ale stále zůstáváš Rytířem Slova. To nelze změnit. A služebníci Nicoty to dobře vědí. Půjdou po tobě. Zmocní se tvé duše. Budeš jako oni.“</p>
<p>Ross zavrtěl hlavou. „Ne. To nedovolím.“</p>
<p>„Nemůžeš jim v tom nijak zabránit.“</p>
<p>„Jestli se o to pokusí, budu se bránit. A pokud to bude nutné, zemřu. Možná už nesloužím Slovu, ale nikdy nebudu sloužit Nicotě. Nikdy.“</p>
<p>O'olish Amaneh se oknem zahleděl na zasněžené, ospalé město. „Nicota chce tvou magii a udělá všechno, aby se jí zmocnila. Tvé obrácení si vyžádá čas a velké úsilí, ale jednou k němu dojde. Patrně si to ani neuvědomíš, dokud nebude pozdě. Uvažuj, Johne Rossi. Nelži sám sobě.“</p>
<p>Ross k němu pozvedl hůl. „Jestli ji teď ode mne vezmeš, Nicota s tím nic neudělá. To jej jednoduchá volba.“</p>
<p>Indián se ani nepohnul. „I jiní trpěli ztrátou víry, i jiní chtěli zanechat služby. Byli varováni. Přestože si mysleli, že jsou silní, propadli. Tak nebo tak, všichni.“</p>
<p>Smutně a s vážnou tváři se díval na Rosse. „Pokud mě neposlechneš, budeš je následovat.“</p>
<p>Chvíli stáli mlčky proti sobě, pak se O'olish Amaneh beze slova otočil a odešel. John Ross jej od té doby neviděl.</p>
<p>Ale teď, cestou do kanceláře ve Fresh Start, opět přemýšlel o tom, co mu Two Bears řekl. Varování Indiána i Nest byla v podstatě stejná. Nesmí ignorovat nebezpečí, které vyvolal tím, že se vzdal poslaní Rytíře Slova a pokud neuposlechne, Slovo proti němu uplatní svou moc.</p>
<p>Má tomu rozumět tak. že v případě potřeby bude zabit? Mohla by Dáma vyslat někoho, kdo by to udělal? Byl si jistý, že ano. Konec konců, před pěti lety byl sám vyslán, aby zabil Nest Freemarkovou v případě, že by podlehla svému otci. Proč by to nyní mělo být jiné? Slovo nepřipustí, aby propadl Nicotě. Nedovolí, aby se stal její zbraní.</p>
<p>V zamyšlení prošel vchodem útulku. Proč si<strong> </strong>všichni myslí, že by k tomu mělo dojít? Jak by jej mohla Nicota obrátit na svou stranu, aniž by si toho všiml, aniž by se bránil? Byl tu samozřejmě ten sen a nebezpečí, že<strong> </strong>by se mohl nějakým způsobem naplnit a on doopravdy zabije Simona Lawrence. Ale to co sen popisuje, se<strong> </strong>nikdy nemůže stát. To je prostě nemožné. Mimo to ani nevěřil, že varováni Dámy a sen mají nějakou souvislost.</p>
<p>Vzdorovitě potřásl hlavou. Jedna věc ho na tom ale znepokojovala. Proč za nim Dáma poslala Nest? Mohla jednoduše vyslat jenom Ariel. Na její varováni by přeci bral stejný ohled. Proč tedy Nest? Předpokládala snad, že na něho bude mít větší vliv než O'olish Amaneh? To není pravděpodobné. Instinkt mu napovídal, že za tím vězí něco jiného.</p>
<p>Cestou kolem recepce se pozdravil s Dellou a zamával na Raye Hapgooda. V kanceláři za sebou zavřel, posadil se za stůl a s bradou opřenou v dlaních se snažil přemýšlet.</p>
<p>Co mu uniklo? Co ho na příjezdu Nest znepokojovalo?</p>
<p>Po chvíli přemýšlení, když se nepohnul z místa, vešla Stefanie Wmslovvová.</p>
<p>„Už jsi zpátky? Jak to šlo?“ zeptala se.</p>
<p>„Co jak šlo?“ zamžikal.</p>
<p>Vyčítavě se na něho podivala. „Oběd s plodem tvého dávného vzplanutí. Alespoň to předpokládám.“ Přitáhla si židli naproti němu. „Tak povídej.“</p>
<p>Neochotně pokrčil rameny. „Není o čem. Přijela do města a rozhodla se,<strong> </strong>že se za mnou podíva.<strong> </strong>Nemám tušení jak se dozvěděla, že jsem tu. Pět let jsme se<strong> </strong>neviděli. A to o její matce …“</p>
<p>„Já vím, já vím. Už je to dávno a její matka je mrtvá. To nám řekla ještě než ses vrátil.“ Stef si prohrábla černé vlasy a přehodila nohu přes nohu. „Musel to být pro tebe šok, zase ji vidět.“</p>
<p>„Bylo to překvapeni, to ano. ale dobře jsme si popovídali.“</p>
<p>Nikdy se Stef nemluvil o své minulosti kromě příhod z dětství, kdy žil v Ohiu. Nikdy se o sobě nezmiňoval jako o Rytíři Slova, nikdy nemluvil o Dámě, Owainu Glyndwrovi nebo O'olishi Amanehovi. Nevěděla nic o jeho snech, ani o válce mezi Slovem a Nicotou a jeho roli v ní. Nevěděla o jeho magii. Pokud věděl, netušila nic ani o žroutech. To, že se z jeho utajované minulosti náhle vynořila Nest Freemarková ho znervózňovalo. Nikdy neměl v úmyslu o tom Stef cokoli říkat. To, co bylo před tím než se s ní setkal, jako by byl život někoho jiného.</p>
<p>Stef si ho prohlížela „Simon říkal že je špičkovou běžkyní a možná vyhraje zlato na příští olympiádě. To je úžasné.“</p>
<p>„Ano, je dost dobrá.“ přikývl roztržitě.</p>
<p>„Bude ve městě dlouho. Neuvažoval jsi o tom, pozvat ji k nám na oběd?“</p>
<p>Zhluboka vzdychl – už by to mohlo skončit. „Zmínil jsem se o obědě, ale říkala, že má jiné plány. Prý později zavolá. Myslím, že se dlouho nezdrží. Den nebo tak nějak.“</p>
<p>„Vypadáš neklidně. Johne. Je všechno v pořádku? Doufám, že ti ta dívka neoznámila, že je tvoje dcera?“</p>
<p>John Ross sebou viditelně trhnul. Před pěti lety se Nest doopravdy domnívala, že je jejím otcem. A on by si to býval přál také.</p>
<p>Rychle nasadil úsměv, aby zakryl sve rozladění. „Ne, nic podobného neříkala.“ Pohodlněji se opřel v židli. Cítil se z toho všeho dost nesvůj. „Myslím, že jsem trochu nervózní z toho projevu. Ani nevím, co na tu řeč říkal Simon. Třeba se mí moc nepovedla.“</p>
<p>„Ta řeč je perfektní.“ zaculila se Stef a její úsměv jako by prozářil celou místnost. „Sám mi to říkal. Myslím, že je do ní zamilovaný. Ostatně ti to řekne sam, až se tu sejdete. Teď je zrovna někde venku. S tím zítřkem je ještě spousta zařizování.“</p>
<p>„To se dalo čekat.“ přikývl a zamyšleně si čmáral na papír. „Víš, necítím se moc dobře. Asi si půjdu domu na chvilku lehnout. Snad se to tu beze mě hodinku nebo dvě nezblázní, co myslíš?“</p>
<p>Nahnula se přes stůl a vzala ho za ruku. „Určitě. Jen nevím, jak to vydržím já.“</p>
<p>„Tak pojď se mnou.“</p>
<p>„Ale vždyť jsi nemocný.“</p>
<p>„Uzdravil bych se.“</p>
<p>„To se vsadím.“ usmála se šibalsky. „Ale máš smůlu, mám práci. Uvidíme se později. Vlastně,“ zamračila se. „asi ne. Vzpomněla jsem si, že musím se Simonem na interwiev pro KIRO a pak vyřídit pár věcí kolem tisku. Zatím mi ani neřekl, kdy přesně to má být. Promiň, zlato, ale povinnost volá. Zavolej mi, jestli se ozve Nest, ano? Zkusila bych se nějak uvolnit a přijet za vámi.“</p>
<p>S úsměvem se zvedla a když odcházela, otočila se ve dveřích a poslala mu polibek. Chvíli bez pohybu seděl, pak odsunul papír, položil tužku a zvedl se. Také odsud vypadne, rozhodl se. Přistihl se, že zase myslí na něco, co mu Nest říkala. Šlo o toho démona na Pioneer Square, který měl v podzemí zabít bezdomovce. Nikdo o tom nevěděl, ovšem kromě žroutů, a nikomu nechyběli. Protože sám už žrouty nemohl vidět nebyl si jist, jestli jejich současný výskyt znamená přítomnost démona.</p>
<p>Bezmyšlenkovitě civěl na desku stolu. Občas byl v pokušení třeba jen na minutku vyzkoušet magii jen aby věděl, jestli ji ještě vůbec ovládá. Kdyby to šlo, mohl by byt opět schopen vidět žrouty a poznat, jestli doprovází démona.</p>
<p>Ale nikdy to neudělal, protože používání magie bylo přirozené pro Rytíře Slova a on se zařekl, že jím již nebude.</p>
<p>Vyšel z kanceláře, v hale minul Dellu a skupinku nově příchozích a vyšel na ulici. Odpolední slunce už viselo nízko, schované za těžkými mraky, které sem od západu hnal ostrý vítr. Ochladilo se a zemi zalévalo mdlé podzimní světlo. Zvedl hlavu k obloze. Blíží se bouře. V noci asi bude pořádný liják. Hlavou se mu honily neuspořádané myšlenky.</p>
<p><emphasis>Démon na Pioneer Square.</emphasis></p>
<p><emphasis>Někdo byl vyslán aby ho zab</emphasis><emphasis>il</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p><emphasis>Někdo jiný byl vyslán aby ho obrátil.</emphasis></p>
<p><emphasis>Další souboj Slova a Nicoty.</emphasis></p>
<p>Přešel ulici a šel Waterfall Parkem k činžáku, ve kterém žili. Uzavřené prostranství bylo plné hluku vodopádu, násobeného odrazy od stěn domů. Park byl prázdný a stíny se prodlužovaly. Momentální opuštěnost toho místa na něj nepříjemně dolehla.</p>
<p>Ve stínu mezi kameny pod vodopádem se cosi pohnulo. Byl to rychlý, ale nezaměnitelný pohyb. Žrouti. Zastavil se, aby se podíval lépe, ale už nic neviděl. Ta doba kdy byl někým jiným minula. Pocítil něco jako nostalgii a lítost. Minulost se vždy nějakým způsobem připomněla. Oddělit ji od přítomnosti pro něho bylo stále těžké.</p>
<p><emphasis>Proč za ním poslali Nest Freemarkovou?</emphasis></p>
<p>Na okamžik ho přepadla neodolatelná touha utéct. Sbalit se, sebrat Stefanii a chytit první autobus z města. Stál obráceny tváři k slunci a stíny stromu a keřů jako by se po něm natahovaly. Byl jako v pasti a cítil, jak zvolna nad vším ztrácí kontrolu.</p>
<p>Stejně náhle jak ten pocit přišel i odezněl. Zhluboka se nadechl a zvolna vypustil vzduch. Zase byl v pořádku. Park byl prázdný. Cítil se hloupě a trochu trapně. Určitě to bude tím, že se ještě úplně nevyrovnat se San Sobelem.</p>
<p>V duchu se o tom přesvědčoval, když vycházel z parku.</p>
<p>Ale někde hluboko v podvědomí hlodaly pochybnosti.<strong><emphasis>Kapitola 15</emphasis></strong></p>
<p>Když Two Bears odešel, Nest se posadila zpátky na lavičku, na které předtím seděli. S pohledem upřeným na našedlou modř zálivu se v<strong> </strong>myšlenkách vracela opět let zpět, kdy ho poprvé potkala. Snažila se nějak srovnat si tehdejší události s tím, co věděla teď.</p>
<p><emphasis>Bojoval jsem ve Vietnamu. Smrt mi kráčela po boku</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> uléhal jsem s ní. Znal jsem ji důvěrné jako svou milenku. Nejdřív jsem </emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>yl mladý a potom velmi starý. Zemřel jsem </emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>am tolikrát, že to ani nemohu spočítat. Ale tak</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis> jsem mnoho lidi zabil.</emphasis></p>
<p>Tohle řekl hned potom, co jí řekl své jméno. Řekl, že zabíjel. Ale nic z toho, co řekl později, tomu nenasvědčovalo. Nebyl v něm ani náznak násilí.</p>
<p><emphasis>Jsem cizinec: válečný veterán, co říká divné věci. Mohla by ses mě bát</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> Nest. Ale jsme přátelé. Potřásli jsme si rukou. To se nedá </emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>ruši</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis> Neublížím ti.</emphasis></p>
<p>Ale možná ublíží Johnu Rossovi. Možná bude muset, protože kvuli tomu sem byl vyslán. Uvažovala o tom, jak si všichni po pěti letech zvláštnim způsobem vyměnili role. Teď byl vystaven zkoušce John Ross a Two Bears možná bude jeho katem. Ale co ona? Kde je její místo?</p>
<p>Po chvilce měla dojem, že ji někdo pozoruje a opatrně se rozhlédla. Nedaleko na trávníku se choulila skupina Indiánů, které Two Bears vykázal z lavičky a smutně na ni upírali vystrašené černé oči. Napadlo ji na co asi myslí. Snad na ni, snad na Two Bears. Nebo jenom chtějí zpět svou lavičku.</p>
<p><emphasis>Bojím se.</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>řekla tehdy Two Bears. A on odpověděl. <emphasis>Strach </emphasis><emphasis>je plamen, který</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong><emphasis>zažehne odvahu a rozhodnost. Užívej ho tak.</emphasis></p>
<p>I teď měla strach a ráda by věděla, jestli jeho návod platí i nyní.</p>
<p><emphasis>Řekni mé jméno,</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>vyzval ji a ona to udělala <emphasis>O</emphasis><emphasis>’olish Amaneh. Dobře. Říkej si je často až odejdu a tak nebude nikdy zapomenuto.</emphasis></p>
<p><emphasis>Řekni mé jméno,</emphasis> požádal ji zrovna před chvíli. Jako by ho tím udržovala při životě.</p>
<p>Poslední ze svého kmene, poslední ze Sinnissippiu, objevující se a mizející jako duch. Přesto jejich spojení, ač tomu příliš nerozuměla, bylo velice pevné. Byli spojeni bez ohledu na čas a vzdálenost, cítila to, jako by se nikdy nebyli rozešli. Zvažovala jaký to asi může mít význam. Nyní už věděla, že je služebníkem Slova stejně jako John Ross. On i ona věděli o válce Nicoty a Slova, ovládali magii, znali démony i žrouty a oba se pohybovali na hranici světa, o němž ostatní lidé neměli ani tušení.</p>
<p>Ale ještě tu bylo něco navíc. Byla si jista, že se nějakým zvláštním způsobem navzájem potřebují. Dodával jí sílu a stejně tak on z nějakého důvodu potřeboval ji. Ale proč? Na nic nemohla přijít.</p>
<p>Zvedla se z lavičky, opřela se o zábradlí a dívala se přes zátoku na zubaté vrcholky hor, rýsující se na obzoru. Co mu mohla poskytnout? Naději? Povzbuzeni? Přátelství? Někde v podvědomí, jako by znala odpověď, ale nedokázala to pojmenovat.</p>
<p>Odpoledni stíny se dloužily. Slunce už viselo nízko nad obzorem a jeho paprsky bárvily nízké mraky tisícem odstínů šarlatové a růžové. Zanedlouho se setmí. Mrkla na hodinky – čtvrt na pět. Uvažovala co teď. Byla rozhodnuta zajít s Johnem Rossem na večeři a říci mu o rozmluvě s O'olishcm Amanehem v naději, že ho snad přesvědčí o reálnosti nebezpečí, které mu hrozí, ale na návrat do hotelu bylo ještě příliš brzy.</p>
<p>Vrátila se na tržnici a procházela se mezi stánky s ovocem, zeleninou, suvenýry a spoustou dalšího zboží. Občas se zastavila, aby si popovídala s obchodníky nebo si poslechla pouliční muzikanty. Všichni byli přátelští a zdálo se, že jim činí potěšení prohodit s návštěvnicí města pár slov. Koupila si pár sladkostí, sponku do vlasů ve tvaru ryby a kousek čerstvého melounu, který zapila sklenkou jablečného džusu. Došla až k jakési mosazné plastice na opačném konci tržnice a odtud se vracela se zpět.</p>
<p>Obešla kolečko a znovu se vrátila do parku. Park byl skoro prázdný, rozsvěcující se lucerny kolem sebe vrhaly stíny. I Indiáni odešli až na jednoho, který od hlavy k patě zabalený do odrané zelené deky, usnul na trávníku. S dlouhými černými vlasy, trčícími z jednoho konce deky, připomínal obrovský přezrálý kukuřičný klas.</p>
<p>Nest se rozhlédla. Stále doufala, že se objeví Ariel. ale nebylo po ní ani stopy. Opět pohledla na hodinky. Bylo pět. Asi by měla zavolat Rossovi. V kapse na kousku papíru měla číslo do Fresh Start, možná ho tam zastihne. Nikde ale neviděla telefonní budku. Nedaleko však bylo několik restaurací, mohla by zavolat odtamtud.</p>
<p>Náhle zaslechla naléhavý, vzrušený šepot. „Nest! Pojd! Rychle!“</p>
<p>Ariel se vznášela těsně vedle ní jako průsvitný cár mlhy.</p>
<p>„Kde jsi byla celou dobu?“</p>
<p>Chiméra se přiblížila takřka na dotek a Nest dobře viděla, jak je rozrušená. „Rozhlížela jsem se. Lesní skřítci žijí všude a občas mají zajímavé informace.<strong> </strong>Zkusila jsem jich v okolí několik najít. Ve městě žijí tři, každý v nějakém parku. Jeden je ve východní části, v Arboretu, druhý v severní, v Discovery a třetí na západě, v Lincolnově parku.“</p>
<p>Odmlčela se a pak ze sebe vychrlila: „Ten v Lincolnově parku viděl démona!“</p>
<p>„Včera v noci nějaká parta výrostku upálila pod viaduktem bezdomovce.“ oznámil Simon Lawrence s pohledem upřeným do sklenice toniku s citrónem, jako by to byla křišťálová koule. „Polili ho benzínem, zapálili a dívali se jak hoří. Tak je tam taky našla policie. Byli tou podívanou tak fascinováni, že úplně zapomněli utéct.“ Znechuceně potřásl hlavou. „Právě když si člověk začíná myslet, že svět začíná být trochu normální, lidé tě z toho vyvedou.“</p>
<p>Andrew Wren upil trochu whisky se sodou a přikývl. „Vždycky jsem si myslel, že takové věci se stávají jen v New Yorku, že Seattle je přeci jen trochu civi1izovanější. Bejvávalo.“</p>
<p>Seděli v pohodlných křeslech baru hotelu Westin. Bylo pět hodin a hotelová hala kypěla ruchem. V hotelu právě probíhalo několik konferencí a seminářů a lidé, ověšaní jmenovkami, pobíhali sem a tam. Ale zákoutí baru, kde seděli Simon s Wrenem, bylo ostrůvkem klidu.</p>
<p>Čaroděj se podíval na hodinky. Wren si všiml, že už od počátku je roztěkaný a nesoustředěný, jako by myslel na jiné věci a tady jen ubíjel čas, než se k nim dostane. Na setkání se domluvili poté, co se Simon zdržel u starostu a museli proto zrušit svou dopolední schůzku. Po jednání se starostou ho čekal ještě rozhovor pro místní televizi. Možná právě to se mu honilo hlavou. Lumpové neznají odpočinek, pomyslel si Andrew hořce, ale hned se zastyděl. To nebylo čestné, protože o Simonovi nenašel nic špatného. Žádný kostlivec nevypadl ze skříně, žádné tajemství se neprovalilo. Na anonymech nebyl ždibec pravdy, instinkt ho zklamal. Znovu se trochu napil.</p>
<p>„Jsem rád, že jsme se sešli, Andrewe.“ řekl Simon s úsměvem. Nedbalá elegance jeho tmavé košile, sportovního saka a plátěných kalhot působila mezi upnutými obleky ostatních hostů svěžím dojmem. Wren jako obvykle ze všeho nejvíc připomínal kus koberce, na který si chodí kočka brousit drápky. „Vím, že ti nemohu věnovat tolik času, kolik bys potřeboval. Chci se alespoň ujistit, že jsi neměl problémy s přístupem do našich záznamů.“</p>
<p>„Nemůžu si stěžovat, všichni mi vycházeli vstříc. A měl jsi pravdu. Nenašel jsem ani chybu v desetinné čárce.“</p>
<p>Šimonův úsměv se ještě rozšířil. „Vypadáš nějak zklamaně. Takže o nás budeš muset psát v dobrém?“</p>
<p>Wren si posunul padající brýle „Vypadá to tak. Je to sakra nemilé. Když už je člověk investigativním reportérem, je rád, když má co vyšetřovat. Ale není každý den posvíceni.“</p>
<p>Simon Lawrence se zakřenil. „Věděl jsem, že to tak dopadne.“</p>
<p>„Jsi na cestě k dalším úspěchům.“ podotkl Wren.</p>
<p>Čaroděj vypadal trochu skepticky „Myslíš útulek?</p>
<p>„Asi ano, o něčem to svědčí. Ale stále nevím, jaká je vlastně výhra. Jsem jako ten generál. Vyhrávám bitvy ale prohraji válku.“</p>
<p>Wren pokrčil rámeny: „Někdy jedna bitva vyhraje celou válku.“</p>
<p>Simon se k němu naklonil, po jeho nervozitě už nebylo ani stopy. „Někdy snad. Ale některé války nelze vyhrát. Co když ta moje je jednou z nich?“</p>
<p>„Tomu sám nevěříš.“</p>
<p>Čaroděj přikývl. „Máš pravdu, nevěřím. Ale někteří ano, a mají pro to dost pádné argumenty.<strong> </strong>Sociolog Banfíeld rozdělil na počátku sedmdesátých let chudé do dvou skupin. Jedni jsou na tom špatně jen proto, že prostě nemají peníze. Těm stačí pomoci v začátku a jejich vlastní hrdost, morálka a pracovitost je dostane zpět mezi střední třídu. Ale druhé skupině v podstatě nelze nijak pomoci. To jsou lidé žijíci pouze v přítomnosti, nemají žádný vztah k práci, o nic neusilují, nemají zájem se zdokonalovat. Pokud má Banfíeld pravdu, je celé úsilí k ničemu. Problém bezdomovců se nikdy nevyřeší.“</p>
<p>„Ale ty se přeci zabýváš ženami a dětmi, které se dostaly do úzkých nikoli vlastní vinou. To je něco jiného, ne?“</p>
<p>„To se nedá takhle snadno rozdělovat, Andrevve. Nelze říci, že pro určitou skupinu bezdomovců existují specifické příčiny jejich stavu. Všechno je to provázané. Násilí v rodinách, zhroucená manželství, nezletilé matky, chudoba, chybějící vzdělání, to je jen zlomek toho všeho. Jeden problém podmiňuje druhý a nelze je izolovaně řešit. Bojujeme své malé bitvy na několika frontách, ale válka zuří všude.“</p>
<p>Odmlčel se a pohodlně se opřel. „Staráme se o bezdomovce případ od případu, snažíme se dostat je na nohy, aby mohli začít znovu. Ale často pochybuji, jestli je to dostatečné. Pomáháme lidem v nouzi, a to je jisté dobré. Ale do jaké míry to celý problém opravdu řeší?“</p>
<p>Wren pokrčil rameny. „Možná by bylo lépe nechat to na někom jiném.“</p>
<p>Simon Lawrence se ušklíbl. „A na kom? Na vládě, církvi nebo jen tak na lidech? Víš o někom, kdo by s tím vším udělal něco, co by stálo za řeč? Jsou tu samozřejmě snahy poskytnout lidem třeba lepší vzdělání, ale problém je i někde jinde. Souvisí to s naším způsobem života, hodnotami, morálkou. To je přesně to, co Banfíeld napsal už před dvaceti lety. Varoval, že chudobu nelze ve všeobecném měřítku vymýtit.“</p>
<p>Když Simon domluvil, chvíli proti sobě tiše seděli a Wren si uvědomoval, že přes rozdílnost toho, co dělali, je spojuje nesmírné zanícení pro jejich práci.</p>
<p>„Zase ze mě mluví pesimista.“ mávl Čaroděj rukou. „Neber mě vážně, když se dostanu do takového rozpoložení.“</p>
<p>Wren dopil zbytek whisky a udělal st pohodlí „Řekni mi něco o sobě, Simone.“</p>
<p>„Cože?“ zeptal se Lawrence překvapeně.</p>
<p>„Přijel jsem, abych napsal něco o tobě. Tak mi zkus říct něco, co jsi ještě nikomu jinému neřekl. Něco zajímavého, o čem bych mohl napsat. Povídej mi o svém dětství.“</p>
<p>Čaroděj nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Najdi si něco lepšího, Andrewe. Nikdy o sobě nemluvím, pokud to nemá spojitost s mou prací. Můj osobní život s tím nemá co dělat.“</p>
<p>„Ale no tak.“ zasmál se Wren. „Nebudeš mi přece tvrdit, že tvé dětství a dospíváni nemělo žádny vliv na to, co teď děláš. Všechno souvisí se vším. Sám jsi to před chvílí řekl. Není možné, aby dětství nemělo žádny vliv na tvůj pozdější život. No tak, povídej. Pokud jde o pátrání, tam jsi mě zklamal, tak teď to můžeš napravit.“</p>
<p>Simon Lawrence si novináře chvíli zamyšleně prohlížel. „Dobrá, něco ti tedy povím.“ řekl zvolna. „Mám přítele, je prezidentem jedné velké a významné společnosti, která už udělala mnoho dobrého v sociální sféře. Pohybuje se mezi stejnými lidmi a ve stejných kruzích jako já.</p>
<p>Často se ho vyptávali na jeho zázemí, na jeho minulost. Nikdy nic neprozradil, kromě toho, co se týkalo jeho práce v současnosti.</p>
<p>Jednou jsem se ho i já na to ze zvědavosti zeptal. Neočekával jsem, že by mi řekl víc, než komukoli jinému, ale překvapil mě. Řekl mi o sobě všechno.“</p>
<p>Čaroděj se natáhl po své prázdné sklenici, otočil ji v prstech a zase ji položil. Mávnutím ruky poslal pryč číšníka, který se v ten moment objevil. „Vyrůstal v chudém předměstí St. Louis, měl mladšího bratra a sestru. Jeho rodiče byli celkem chudí a nepříliš vzdělaní, ale měl domov. Otec pracoval v továrně a matka byla v domácnosti. Měli co jíst, měli co na sebe a někam patřili.</p>
<p>Když mu bylo sedm nebo osm, začalo to jít z kopce. Otec přišel o práci a o nové zaměstnání nezavadil. Žili, jak se dalo, pak prodali domek a odstěhovali se do Chicaga v naději, že tam bude nějaká práce. Ale ani tam se jim nedařilo a během několika měsíců byli na dně. Utratili veškeré úspory, otec začal pít a někdy zmizel na několik dní. Motali se z místa na místo a většinou přespávali po útulcích, přežívali ze sociální podpory a z toho, co otec vydělal příležitostnou pochybnou prací. Občas jim vypomohla některá církevní charita.</p>
<p>Jednoho dne otec zmizel a už ho nikdo nikdy neviděl. Přestože ho hledala policie, nikdy se nedozvěděli, co se s ním stalo. Mladší bratr krátce nato zemřel. Můj přítel se svou matkou a sestrou pak žil ve státním útulku. Neměli takřka co jíst a museli vybírat odpadky z popelnic. Spali na matracích přímo na podlaze. Všude kolem byly gangy, zbraně a drogy. Denně viděli umírat lidi.“</p>
<p>Po chvilce přemýšlení pokračoval. „Matka začala po nocích chodit ven. Přestože jim to nikdy neřekla, děti věděly, co tam dělá. A jedné noci, stejně jako jejich otec, se nevrátila. Přestože je stát chtěl umístit do náhradní péče, zůstaly raději na ulici, aby mohly být spolu.</p>
<p>Tak tedy žili, opuštění a bez domova. Můj přítel se mi nesvěřoval s podrobnostmi, ale muselo to být hrozné. Říkal, že když si na tu dobu vzpomene, je mu do pláče.</p>
<p>Tehdy také ztratil sestru. Zmizela s nějakou partou a už nikdy ji neviděl. Když povyrostl, šel pracovat a nakonec se dostal na školu a vybudoval si slušný život. Ale trvalo to několik krušných let.“</p>
<p>Simon Lawrence pokrčil rameny. „S nikým jiným o tom nemluvil, také proč, říkal. Kdyby to řekl lidem, od kterých žádá peníze – nebo novinářům – co by se změnilo? Dali by mu víc proto, že měl těžký život nebo proto, že je jim ho líto? Snad. Ale to nechtěl. To přece není ten správný důvod, proč pomáhat. Podstata leží jinde. Nechtěl, aby pomoc jakkoli souvisela s tím, kým byl a odkud vzešel. Riskoval by, že se stane důležitějším, než sama věc, o kterou mu jde. Takové jednáni považoval za hřích.“</p>
<p>Náhle se zarazil, jako by si na něco vzpomněl „Omlouvám se, ale už musím jít. Doufám, že budeš na slavnostním předaní zítra navečer.“</p>
<p>Wren přikývl a také se začal zvedat od stolu „Ano, ale rád bych …“</p>
<p>„Výborně.“ přerušil ho Simon a potřásl mu rukou. „Pokud ti to noviny platí, dej si večeři u Rove. Vaří tam skvěle. Uvidíme se zítra.“</p>
<p>Otočil se a zamířil halou k východu. Přestože zjevně spěchal, s kočičí ladností se vyhýbal desítkám hostů a debatujícím skupinkám. Ještě než zmizel z dohledu, napadlo novináře, že Simon Lawrence – snad, možná – mluvil o sobě.</p>
<p>Nest Freemarková objevila telefonní budku naproti přes park a vytočila číslo do Fresh Start. Bylo už něco po páté, slunce se sunulo za obzor a z nebe mizely poslední barvy západu. Za jejími zády se vznášela takřka neviditelná Ariel a ulice se plnily lidmi, spěchajícími domů z práce. Prázdný park se rýsoval proti tmavnoucímu nebi jako plochá travnatá mohyla. Začínalo pršet, chladné mžení studilo Nest na tvářích. Na hladině zálivu se tvořila mlha.</p>
<p>Žena, která zvedla sluchátko, nebyla Della a ani neznala Nest. Prohlásila, že John Ross už dnes nepřijde a telefonní číslo domu nemůže nikomu dávat. Nest ale trvala na tom, že s ním musí nutně mluvit. Žena zaváhala a pak ji požádala, aby chvilku počkala.</p>
<p>Nest netrpělivě vyhlížela do houstnoucího šera.</p>
<p>„Nest? Tady Stefanie Winslowová.“ ozval se ze sluchátka známý, trochu zadýchaný hlas. „John šel domů a asi vypnul telefon, protože jsem se mu před chvíli nemohla dovolat. Voláš kvůli večeři?“</p>
<p>„Ano, vypadá to, že ji nestihnu.“</p>
<p>„No, ani já ne, ale myslím, že John s ní počítal. Budeš tu zítra?“</p>
<p>Nest rychle uvažovala. „Asi ano. Mohu vám dát vzkaz pro Johna?“</p>
<p>„Samozřejmě, za chvíli jdu domu, můžu mu říct, ať vám zavolá.“</p>
<p>„To ne, volám z budky.“</p>
<p>„Tak dobře, co mám vyřídit?“</p>
<p>Na okamžik mela Nest chuť položit sluchátko a nechat věcem volný průběh. Později by to Rossovi vysvětlila. Cítila ale, že mu musí říci, co se dozvěděla. Že je tu další důvod, aby se obával o svoji bezpečnost. Věci se možná daly do pohybu.</p>
<p>„Řekla byste mu, že se mám setkat s Pickovým přítelem ze Západního Seattlu, který zřejmě něco ví o problémech, o kterých jsme mluvili při obědě? Řekněte mu. že Pickuv přítel patrně viděl někoho, koho hledáme.“</p>
<p>Čekala na odpověď, ale Stefanie mlčela. „Stefanie, máte to?“ zeptala se nakonec. „Vím, že je to trochu nejasné, ale on už bude vědět, o co jde. Jestli to stihnu, zavolám mu večer. Když ne, ozvu se zítra.“</p>
<p>„Dobře. Jsi v pořádku, Nest? Vypadá to trochu záhadně. Nepotřebuješ nějak pomoct?“</p>
<p>Nest mimoděk zavrtěla do telefonu hlavou. „Ne, všechno je v pořádku. Už musím jít, uvidíme se zítra. Mockrát děkuju.“</p>
<p>Zavěsila sluchátko a šla chytit taxi.</p>
<p>Démon vešel do haly hotelu Westin bočním vchodem, rozhlédl se a rychle zamířil k výtahům. Času bylo málo, musel spěchat. Vyjel do šestého patra, na prázdné chodbě se zorientoval podle čísel pokojů a vydal se doleva.</p>
<p>O vteřinu později už stál před pokojem Andrewa Wrena a pozorně naslouchal. Když se ujistil, že pokoj je prázdny, vsunul pod dveře tenkou hnědou obálku. Až se Wren vrátí, najde v ní obvinění proti Lavvrencovi, která on nebude schopen vysvětlit ani vyvrátit. Následky jsou nevyhnutelné. Od zítřejšího večera bude Čaroděj minulostí a John Ross udělá první krok. aby vstoupil do služeb Nicoty.</p>
<p>Zbývalo jen vyřešit jednu drobnou záležitost. Hrozbu jménem Nest Freemarkova. Dobře vnímal její mágii, když spolu mluvili ve Fresh Start. Byla hrubá a neuvědomělá, ale silná. A muže být nebezpečná. Nadto tu byla ta chiméra. Také ona může znamenat vážné riziko, pokud využije správnou příležitost. Všechno by se mohlo zhatit.</p>
<p>To démon nemohl připustit. Nevěděl sice, co tady Nest a chiméra dělají, jestli je vyslalo Slovo nebo přijely samy od sebe, každopádně nastal čas se jich zbavit.</p>
<p>Démon sešel bočním schodištěm zpět do haly. Nikdo ho neviděl.</p>
<p>V garážích si vyzvedl vůz a rozjel se do Západního Seattlu.<strong><emphasis>Kapitola 16</emphasis></strong></p>
<p>Noc byla tmavá a chladná, kapky deště se rozstřikovaly na předním skle taxíku a z neonových reklam se stávaly pestrobarevné skvrny. Taxi minulo hotel Alexis na First Avenue a po nájezdu se dostalo na betonový viadukt nad pobřežím. Zařadili se do spodního dálničního pruhu a se zálivem po pravé ruce, rozprostírajícím se hluboko pod nimi, zamířili k jihu.</p>
<p>Sehnat taxi bylo obtížnější, než si Nest původně myslela. Na tržnici to nešlo vůbec, tak došla až k hotýlku hned nad Pike Place Market, který se jmenoval ,Hotel u Trhu’ a požádala vrátného, aby ji zavolal taxi. Ariel opět zmizela, ale Nest si s tím nelámala hlavu. Určitě se bez problémů sama dostane, kam je potřeba.</p>
<p>Během cesty klesl severní tah viaduktu na úroveň jižního, takže opět vjeli do deště. Taxi se proplétalo mezi pomalejšími vozy a jeho gumy tiše svištěly po mokrém asfaltu. Nest okénkem sledovala obrovské jeřáby, které vyplouvaly z mlhy a zase se do ni nořily jako prehistorické obludy. Řidič se zredukoval na pouhý obrys na předním sedadle. Nikdo z nich nemluvil. Kolem se míhaly nasvícené billboardy. Nest zapomínala jejich obsah ještě dříve, než zmizely za autem.</p>
<p>Odbočili na sjezd k mostu West Seattle Bridge a pokračovali na západ. Nest se schoulila na sedadle a uvažovala. Ariel našla v jednom z parků skřítka, který před několika měsíci viděl démona a dobře si ho prohlédl. Mnohem důležitější, než samotné objeveni se démona – alespoň podle Ariel – byly okolnosti, za jakých k tomu došlo. Když se Nest ptala na podrobnosti, odkázala ji na skřítka.</p>
<p>Poté, co minuli ceduli označující začátek Západního Seattlu, začala dálnice stoupat táhlým obloukem do kopců. Clonou deště prosvítala okna domů, na svazích, porostlých smrky a borovicemi, se válela mlha. Světla velkoměsta mizela v dálce. V nejvyššim bodě dálnice projeli okrskem, kde bylo roztroušeno několik obchodů a rychlých občerstvení. Pak následovala vilová čtvrt a světla města definitivně zmizela za vzrostlými stromy.</p>
<p>Taxi zvolna sjíždělo po opačné straně kopce a po několika prudkých zatáčkách se dostali na rovnou a dobře osvětlenou silnici. Odtud už mohla vidět cíl své cesty. Lincolnův park je v jižní části Západního Seattlu a přiléhá k zálivu Puget Sound, hned vedle terminálu trajektu na ostrov Vashon. Během jízdy si to místo pečlivě našla na mapě, aby měla jistotu, že nebude později bloudit.</p>
<p>Taxi zastavilo na opuštěném parkovišti, které lemovala hustá stěna stromu. Z parkoviště vedla mezi stromy vyšlapaná cestička. Nikde se nic nepohnulo, nikdo nebyl v dohledu.</p>
<p>Zaplatila a zeptala se řidiče, odkud je možné později zavolat taxi. Vysvětlil ji, kde u nedaleké čerpací stanice, kterou před chvílí míjeli, najde telefon a dal ji vizitku s číslem na dispečera. Vystoupila do tmavé noci a natáhla si kapuci. Taxi odjelo. Stála na okraji parku, nejisté se rozhlížela a začínala mít pochybnosti, jestli je vůbec na správném místě.</p>
<p>Vtom okamžiku se odnikud zhmotnila Ariel. „Tudy, Nest, za mnou!“</p>
<p>Její hedvábná silueta vplula nad pěšinku a Nest ji poslušně následovala. Po několika vteřinách zmizelo spoře osvětlené parkoviště za clonou stromů a Nest si jen těžko zvykala na husté šero, které nepatrně ředilo mdlé světlo města odražené od nízkých mraků. Nest rozeznávala mohutné siluety smrku, borovic a cedru, mezi kterými rostla širokolistá planika. Cestu lemovaly husté keře ostružiniku a libavky, ze kterých trčely vějířovité listy kapradí. Nad podrostem lesknoucím se deštěm se vznášela lehká mlha. Park byl tichý a zdál se i prázdný. Tak nějak mohl vypadat Sinnissippský park za chladné a deštivé podzimní noci, jen s tím rozdílem, že jehličnany – na rozdíl od svých opadavých středozápadních bratranců – byly obsypány jehličím.</p>
<p>Pěšina se vinula pod nízko visícími větvemi, ale Ariel se pod nimi proplétala bez jediného zaváhání. Nest, trochu vystrašená šerem a mlhou se každou chvíli rozhlížela, její zjitřené smysly čekaly na jakýkoli pohyb nebo zvuk. Neklid, který cítila již dříve, ji neopouštěl. Ve chvílích jako byla tato by ocenila Wraithovu uklidňující přítomnost.</p>
<p>Od doby kdy zmizel, na něho příliš často nemyslela a nyní si uvědomovala, že ji přízrak velikého psa přeci jenom chybí.</p>
<p>Stezka trochu stoupala a Nest překračovala spadané větve a šlahouny křovin. Po obou stranách se občas objevovaly světlejší skvrny mýtin. Déšť přešel ve vytrvalé mžení a v zduch byl plný pachu hlíny a vlhkého dřeva. Nest každou chvíli uklouzla po kořenech nebo vlhkém listí, ale rychle se zvedala, aby neztratila Ariel z očí.</p>
<p>Za chvíli se dostaly na vrchol a Nest mohla mezi stromy vidět temnou vlnící se hladinu Puget Sound. Byly na vrcholu útesu, který za nízkým železným plotem strmě spadal k pobřeží. Cesta dál sledovala hranu útesu a ploté mizela někam do tmy.</p>
<p>Ariel zahnula doleva, kde na malé planince stála dřevěná lavička otočená k zálivu.</p>
<p>„Tady.“ řekla a zastavila se.</p>
<p>Nest k ní došla a rozpačitě se rozhlédla. „A co bude dál?“</p>
<p>„Počkáme.“ opověděla Ariel úsečně.</p>
<p>Minuty se vlekly, kapky šuměly v korunách a občasný poryv větru je zalil sprškou vody z nevyšších větví stromu. Potemnělou hladinou zálivu se zvolna sunula poziční světla nákladních lodí a trajektu.</p>
<p>Nest netrpělivě kopala špičkou boty do vyčnívajícího drnu.</p>
<p>Náhle z lesa vyletěl povědomý stín a táhlým obloukem se snesl na opěradlo lavičky. Byla to veliká sova, a když složila křídla ukázalo se, že na zádech nese skřítka, který se jí pevně drží kolem krku.</p>
<p>Ten hbitě seskočil, sjel po opěradle a zůstal stát na lavičce. Nest napínala zrak do šera, aby si ho lépe prohlédla. Byl zjevně mladší než Pick, jeho dřevěná tvář byla skoro hladká, vousy pružné a končetiny měl rovné a bez suků. Kolem pasu měl omotaný šlahoun psího vína, a na něm zavěšenou krátkou dřevěnou tabličku.</p>
<p>„Ty jsi Nest?“ zeptal se jakoby mimochodem. Přikývla a popošla k němu asi na dva metry.</p>
<p>„Já jsem Boot a tohle je Andrey.“ řekl a ukázal na sovu. Byl to druh, který Nest neznala, větší a světlejší než sovy pálené, které znala z domova. „Hlídáme tenhle park.“</p>
<p>„Ráda vás poznávám.“ odpověděla.</p>
<p>„Prý jsi vyrůstala v podobném parku a přátelila ses s tamním skřítkem.“</p>
<p>„Ano, jmenuje se Pick.“</p>
<p>„Také prý ovládáš magii, to je na člověka dost neobvyklé. Jaký druh magie?“</p>
<p>„Nevím, jestli vůbec nějakou magii ovládám.“ řekla Nest po krátkém zaváhání. „Už jsem to dlouho nezkoušela. Mívala jsem s tím problémy a také to pro mě někdy bylo dost nepříjemné.“</p>
<p>Ariel připlula blíž a těkala pohledem z jednoho na druhého. „Řekni jí o démonovi, Boote.“ zašeptala netrpělivě.</p>
<p>„Jen klid.“ přikývl skřítek. „Máme celou noc, když na to přijde. Když je do něčeho zapleten démon, nesmí se nic uspěchat. Pěkně krok za krokem a dívat se, kam šlapeš.“</p>
<p>„No tak, řekni to!“</p>
<p>Skřítek podrážděné vyprskl a Nest si vzpomněla na Picka. Skřítci byli zjevně mrzouti už od ranného věku.</p>
<p>Audrey si rovnala peří, kulaté oči upřené na Nest. Boot si založil ruce na prsou a néco si mrmlal do vousů, rozhodnutý neprozradit už ani slovo.</p>
<p>„Ten démon jde po jednom z mých přátel.“ vyrazila ze sebe Nest impuisivně. Nechtěla, aby rozhovor skončil kvůli nějaké hlouposti. „Cokoli mi řekneš, může mu zachránit život.“<strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p>Boot se na ni zadíval „Dobře, proč ne. Vážila jsi dlouhou cestu, že?“</p>
<p>Spustil ruce podél těla a začal. „Ten démon sem přišel asi před třemi měsíci. Nikdy předtím jsem ho neviděl. Nebyl to první démon, na kterého jsem tu narazil, ale tenhle jediný tu byl s nějakým záměrem. Ti dva nebo tři před nim se tu jen mihnuli. Bylo to v noci, zrovna uprostřed léta. Vešel do parku těsně po západu slunce, došel až k okraji útesu, tam se schoval pod stromy a čekal. Zrovna jsme s Andrey obhlíželi park, takže jsem ho ze vzduchu uviděl Hned jsem věděl, která bije. Našli jsme si s Andrey místo vysoko ve větvích a sledovali jsme ho.“</p>
<p>„Jak vypadal?“ zeptala se kvapně Nest.</p>
<p>„Jestli dovolíš, dostanu se k tomu.“ řekl skřítek odměřeně a odkašlal si. „Neruš. Byl v lidské podobě, vysoký a štíhlý. Zvláštní na něm byly černé vlasy a drobný obličej. Měl dlouhý kabát a byl bez klobouku. Dobře jsem si ho prohlédl dalekohledem.“ dodal a pozvedl trubičku, kterou měl u pasu. „Špiónovo oko, vidím všechno. Takže, stál tam hodinu, možná déle. Park se mezitím úplně vyprázdnil, byla jasná měsíčná noc, takže jsem dobře viděl, co následovalo.“</p>
<p>Udělal dramatickou pauzu. „Objevil se druhý démon. Vylezl po útesu odněkud od pobřeží. Bylo to velké a člověka to připomínalo jen vzdáleně. Tenké ruce a nohy, celé chlupaté a pokroucené. Vypadal spíš jako nějaké zvíře, ale rozhodně se snažil působit lidským dojmem.</p>
<p>První démon vyšel ze svého úkrytu a začal mluvit s tím druhým. Mám dobré uši, takže jsem všechno slyšel.</p>
<p>„Co tady děláš?“ zeptal se ten první.</p>
<p>„Přišel jsem ho zabít.“ řekl druhý.</p>
<p>„Nemůžeš ho zabít, je můj a já ho chci živého,“ odporoval první.</p>
<p>„Nezáleží na tom, co chceš. Je příliš nebezpečný, než aby byl ponechán naživu. Mimo to, chci okusit jeho magii. Chci ji.“ řekl druhý.</p>
<p>Pak na sebe začali křičet, hádat se a vyhrožovat si. Boot potřásl listnatou hlavou. „Představte si to. Já tam sedím a pozoruji, jak se dva démoni perou o člověka. O něčem takovém jsem ještě neslyšel! Proč to dělají, když svět je plný lidí, a nejeden by se i rád stal jejich obětí?“</p>
<p>Skřítek popošel až na samý okraj lavičky a spiklenecky se naklonil. „Pak ten prví démon řekl: ,Nemáš právo do toho zasahovat. Rytíř patří mně. Jeho život i jeho magie jsou mé.’ Teď jsem věděl, o čem je řeč. Vjeli si do vlasu kvůli Rytíři Slova. Z nějakého důvodu si mysleli, že tu na ně někde nějaký čeká. Slyšel jsem, že se to občas stává. Sice zřídka, ale přeci jen. O tomhle Rytíři jsem neslyšel. Vím jenom málo o tom, co se děje mimo park, a tak jsem dával větší pozor.“</p>
<p>Boot se rozhlédl, jako kdyby ještě někdo mohl poslouchat „Takhle to bylo dál. Ten druhý strčil do prvního a řekl: ,Byl jsem vyslán, abych ho hlídal. Sledoval jsem ho před tebou v jiných městech. Ukradl jsi mi ho. Chci ho zpět.’ První démon se mu postavil. ,Nebuď naivní. Nemáš proti němu žádnou šanci. Ja jsem jediný, kdo ho muže obrátit. Bude jedním z nás. Už jsem s tím začal!’</p>
<p>Ale druhý démon ho neposlouchal. Celý se naježil a pohled měl plný zloby. Cítil jsem, jak se Audrey vedle mě chvěje a zatíná drápy do větve. ,Začínáš myslet jako člověk, v jehož podobě se skrýváš. Slábneš a ztrácíš soudnost.’ obořil se na prvního. ,Nejsi na ten úkol dost silný. Já to musím udělat. Já ho musím zabít.’ řekl a udeřil ho tak silně, že první démon ztratil rovnováhu a upadl do křoví.“</p>
<p>Nest přeběhl mráz po zádech při pomyšlení na to, jak se dva démoni perou o to, kdo získá Johna Rosse. Měla si dát tu práci a přivést ho sem. Tohle by měl slyšet. Pak by uvěřil, že mu opravdu hrozí nebezpečí.</p>
<p>Boot pokývl, jako by jí četl myšlenky. „Byla to ošklivá chvíle. První démon se postavil a řekl: ,Dobře, ať je tvůj. Už mě nezajímá.‘ Druhý démon se pohrdavě ušklíbl, otočil se a odcházel po pěšině. Když zmizel z dohledu, ten první si svlékl kabát i ostatní oblečení a začal se měnit. Šlo to hrozně rychle. Slyšel jsem o takových, ale nikdy jsem neviděl démona, který by přecházel z jedné formy do druhé během několika vteřin. Jiným to trvá dny i týdny, než si vytvoří nové tělo.“</p>
<p>Skřítek se odmlčel a zhluboka se nadechl. „Najednou to mělo čtyři nohy, ohromné čelisti a silné tlapy. Šelma, jakou jsem v životě neviděl. Pekelný pes. Vrhl se do křoví směrem, kterým zmizel druhý démon. Audrey a já jsme se vznesli do vzduchu a sledovali, co bude dál. V několika vteřinách se dostal na úroveň druhého démona a bez zaváhání zaútočil. Mohutným skokem vyletěl z křoví a srazil jej k zemi. Jediným kousnutím mu odtrhl hlavu a pařáty rozpáral jeho tělo od krku až do pasu. Pak se vrhl na temnou věc uvnitř, která byla démonovou duší. Ozval se děsivý skřek, démon zvadl a začal mizet. Za chvíli z něho zbylo jen trochu popela, který rozfoukal noční větřík.</p>
<p>A ten první démon řekl – tedy spíš zavrčel – když opět měnil podobu: ,Teď už je jenom můj.’“</p>
<p>Prudký nápor větru zalil Nest studenou sprchou. Počasí se zhoršovalo a mžení přecházelo v hustý déšť. Nest se snažila přijít na to, proč démonovi tolik záleželo na tom, aby dostal Johna Rosse živého a mohl o obrátit. Něco se jí z podvědomí ozývalo, nějaká zasunutá vzpomínka, ale nebyla schopna si nic konkrétního vybavit.</p>
<p>Ariel se vnášela poblíž, zdánlivě křehká a bezbranná proti náporům větru a deště. „To je všechno?“ zeptala se. „Dál to nepokračuje?“</p>
<p>„Ale ano.“ odpověděl skřítek. „Jak už jsem řekl, démon se začal znovu měnit, ale – a to je nejpodivnější – tentokrát se změnil v …“</p>
<p>Něco velikého se prodíralo mezi stromy. Větve se třásly a shazovaly těžké kapky. Boot se vyděšeně obrátil tím směrem a hlas mu odumřel. Ariel něco vykřikla.</p>
<p>Pak se křoví rozlétlo a ve změti větví a listí se z něj vyřítilo cosi obludného.</p>
<p>Na radu Simona Lawrence si Andrew Wren dopřál klidnou večeři v restauraci Rove, kterou zakončil čokoládovým soufflé, protože mu připadalo, že to tak dělá skoro každý. Rozhodně nebyl nespokojen. Pak se vrátil do hotelu, aby si u baru dal sklenku na dobrou noc. Usrkával své portské, povídal si s obchodním cestujícím z Kalifornie, který, prodával počítačový software a přitom se dozvěděl pár nejčerstvějších drbů o Billu Gatesovi (člověk nikdy neví, kdy se mu to může hodit). Když se zvedl od baru, bylo skoro devět.</p>
<p>Obálku uviděl hned, jak otevřel dveře pokoje, světlejší obdélník na tmavém koberci. Protože neměl rád neočekávané zásilky a znal nejednoho kolegu, kterému přišla dopisová bomba, rozsvítil světlo, pomalu poklekl a dlouho a pozorně obálku zkoumal, aniž by se jí dotkl. Když nezjistil nic podezřelého, zvedl ji. Obálka byla čistá, nepopsaná. Položil ji na stolek pod oknem, pověsil kabát do skříně, rozsvítil další světlo a zavolal do recepce, aby mu přehráli vzkaz, který během večera přišel od jeho vydavatele. Pak se vrátil ke stolku, posadil se a vzal obálku do ruky.</p>
<p>Tušil co obsahuje ještě dřív, než ji otevřel. Jeho intuice se ozývala naprosto jasně. Byly to materiály, které hledal. Důkazy, které chtěl najít. Možná přišly od onoho záhadného zdroje, možná odjinud. Ať jsou od kohokoli, posunou pátrání kolem Čaroděje na novou úroveň nebo je jednou pro vždy ukončí.</p>
<p>Wren rozlepil obálku, vysypal z ní několik listu papírů, odložil ji stranou a dal se do čtení. Zabralo mu to hodně času, protože většinu tvořily fotokopie výpisů z bankovních účtů, převodních příkazů, záznamů o vkladech a výběrech a listů účetních knih. Mimoto nechtěl dělat ukvapené závěry. Po chvíli si povolil vázanku a vyhrnul rukávy. Brýle mu sklouzly na špičku nosu a jeho tvář získala soustředěný a zamyšlený výraz. Jeho velké tělo se s obtížemi vešlo do obyčejné židle, ale nic si z toho nepohodlí nedělal. Z ulic zmáčených deštěm sem doléhalo netrpělivé houkání aut.</p>
<p>Když dokumenty zběžně pročetl, zavolal do recepce a objednal si láhev skotské, láhev sodovky a nějaký led. Udělá si trochu radost a také se posilní. Přestože je mu jasné, co má před sebou, zevrubné studium všech dokumentů mu zabere většinu noci. Chtěl mít všechno srovnáno jak v hlavě, tak na papíře, než se ráno se Simonem Lawrencem sejde, aby byl schopen okamžitě reagovat na jakékoli vysvětlení, se kterým by Čaroděj přišel. Pokud vůbec nějaké bude mít. A pokud se s ním ještě vůbec někdy uvidí.</p>
<p>Někdo našel důkazy o systematickém tunelování účtu firem Fresh Start a Pass/Go. Peníze od dárců byly rozmělněny do několika fiktivních firemních účtů, odkud pak část z nich dobře maskovanými převody plynula na účty soukromé Knihy, které prohlížel včera, tyto převody legalizovaly a bez důkladné kontroly, kterou si mohl vyžádat jedině daňový úřad, byíy podvody– prakticky nezjistitelné.</p>
<p>To se dosud nestalo a nebyl důvod předpokládat, že by k tomu mohlo v dohledné době dojít. Zpronevěry začaly před necelým rokem a z toho, co Andrew zatím věděl, do toho byly zapleteni jen dva lidé.</p>
<p>Nebo možná jen jeden.</p>
<p>Tady se Wren zarazil. Dva, pokud vtom jedou spolu. A jeden, pokud ten druhý dělá nevědomky bílého koně. Z dokumentů samotných to nebyl schopen vyčíst. To by vyžadovalo expertizy podpisů na vkladech a výběrech a další intenzivní pátrání.</p>
<p>Potřásl hlavou. Podle fotokopií bylo zřejmé, že peníze byly poukazovány na soukromé účty dvou lidí. Jedním z nich byl Simon Lawrence. Proč by ale okrádal svou vlastní nadaci? Na druhou stranu, dějí se i podivnější věci. Ale Simon Lawrence žil pro svou práci a ta mu na oplátku přinesla celonárodní uznání. Pokud by mu šlo jen o peníze, mohl toho kdykoli nechat a nejedna nadnárodní společnost by mu jistě ráda nabídla některou lukrativní vedoucí funkci. Krádeže začaly poměrně nedávno. Proč by se k tomu Simon rozhoupal až teď, ve chvíli, kdy byl takřka na vrcholu? Zpronevěry byly provedeny šikovně, ale nikoli geniálně. Dříve či později by na to někdo musel přijít a Simon Lawrence by byl odhalen. To jistě věděl.</p>
<p>Wren nalil do sklenky s ledem na dva prsty skotské a zamyšleně upil. Alkohol příjemně hřál. Tady – něco nesedí. Čaroděj by neokrádal vlastní společnost bez závažného důvodu, a pokud ano, částky by jistě byly větší, aby to vůbec stálo za to, než se na to přijde.</p>
<p>Wren upíral nepřítomný pohled do tmy za oknem.</p>
<p>Mnohem pravděpodobnější je, že v tom má prsty ten druhý člověk a část peněz poukazuje na účty Simona Lawrence, aby se mohl v případě odhalení bránit tím, že jenom plnil příkazy nadřízeného. Veřejné mínění by se jistě obrátilo proti Lawrencovi, ze kterého by se tak stal skvělý obětní beránek.</p>
<p>Tohle dává smysl, pokýval Wren mimoděk hlavou. Zpronevěry jsou dílem toho druhého člověka a Simonová vina tkví jen v tom, že ho nedostatečně kontroluje. Tak to bude. Teď by mohl napsat článek podle faktů, které má k dispozici a nechat události běžet samospádem. To je ostatně jeho práce. To by byl každopádně Čarodějův konec. Důsledkům takového skandálu by neunikl.</p>
<p>Někdy mu bylo až nepříjemné, že má tak často pravdu, že mu jeho neomylné instinkty skoro vždy umožní dobrat se jádra věci. Tentokrát to nebylo ani příliš těžké. Rád by věděl, kdo byl tím jeho tajemným zdrojem. Musel to být někdo zevnitř, kdo nesnášel Simona Lawrence a chtěl ho odstranit.</p>
<p>Anebo, napadlo ho, když usrkával další doušek skotské, někdo, kdo chce odstranit Johna Rosse.<strong><emphasis>Kapitola 17</emphasis></strong></p>
<p>Po výkřiku Anet Nest uskočila, uklouzla po blátě a spadaném jehličí právě v ten okamžik,<strong><emphasis> </emphasis></strong>kdy ji míjela temná silueta. Stačila jen zahlednout rozmazaný obrys těla, které se vymrštilo za Andrey a Bootem. Skřítek už seděl na sově, která odlétala do tmy. Ve zlomku vteřiny se proměnili v oblak krvavého peří a třísek. Útok byl tak prudký, že tělo šelmy letělo setrvačností ještě několik metrů a pak zapadlo do tmy.</p>
<p>„Démon!“ ječela Ariel. „Démon!“ Nest se vyškrabala na nohy a rozběhla se za chimérou. Bylo ji jedno kam, hlavně pryč. Hnala se blátivou stezkou podél hrany útesu, víc klouzala než běžela. Byla šílená strachem a v té tmě a dešti skoro nic neviděla. Před očima stále měla ten okamžik, kdv se Boot a Andrey změnili v nic.</p>
<p>„Přidej, Nest!“ křičela Ariel šíleně. Nest už slyšela, že je démon pronásleduje. Hučením deště k ní doléhaly mlaskavé zvuky tlap tepajících rozbahněnou stezku. Co to bylo za zrůdu, ve kterou se proměnil? Zahlédla ji sice jenom koutkem oka, ale věděla, že v životě nic podobného neviděla. Srdce ji bušilo jako by jí chtělo roztrhnout hruď a v hrdle ji pálilo. Kolem rostla spousta stromů, ale ty neposkytovaly žádný úkryt. Pokud rychle nějaký nenajde, démon ji dostane.</p>
<p>Rychle se rozhlédla a málem strnula úlekem. Po obou stranách ji sledovaly desítky žroutů, kteří se vynořili ze tmy vzrušeni a plni očekávání.</p>
<p>Pohlédla přes rameno a viděla, že se temná, při zemi se pohybující silueta rychle přibližuje. Nával adrenalinu ji popohnal vpřed a na několik vteřin se jí podařilo dokonce zvětšit náskok. Ale v zápětí se už netvor přiblížil natolik, že dobře rozeznávala vlhký lesk jeho očí a zubů.</p>
<p>Před ní a nalevo byly jen houstnoucí stromy a tma. Vpravo, za ocelovým zábradlím, kde do hlubiny spadal útes, se mezi kmeny stromu míhala vzdálená světla domů a pouličních lamp.</p>
<p>Věděla že neunikne. Byla sice ve výborné formě, běžkyně světového formátu ale před tím, co ji pronásledovalo, neměl šanci žádný člověk. Klopýtavě zpomalila, aby se mohla obrátit a připravit k boji. Démon se jako tichá černá šelma připravoval k útoku. Na okamžik ho jasně zahlédla, když probíhal světlinou mezi stromy. Zvíře připomínající přerostlou svalnatou hyenu s obrovskou mordou a řadami zubů. Zkusila prokličkovat mezi kmeny, rozhánějíc při tom shluky žroutu, ale démon ji s lehkostí sledoval.</p>
<p>„Nest, ne!“ zaslechla výkřik Ariel a ještě jednou se ohlédla.</p>
<p>Démon ji dohnal v místě, kde se cesta rozšiřovala a odkláněla doleva od okraje útesu. Byl těsně za ní a připravoval se k poslednímu skoku, kterým ji přibije k zemi. Strach jí sevřel hrdlo, takže nebyla schopna popadnout dech. Vzedmul se v ní podivný pocit, jako by si něco z jejího nitra hledalo cestu ven. Napadlo ji, že to se probouzí její magie, ale byla tak paralyzována blízkosti démona a vědomím toho, co musí neodvratně přijít, že nebyla schopna tuto možnost využít.</p>
<p>Žrouti divoce kroužili kolem v očekávání brzkého zabíjení.</p>
<p>Ve chvíli, kdy démon učinil výpad proti Nest, vrhla se mezi ně Ariel. Zavlála vzduchem a jako bílé prostěradlo se omotala kolem démonovy hlavy. Síla zadrženého skoku povalila démona na záda. Oslepený se zmítal na zemi a snažil se servat Ariel s hlavy. Nest kvapně ustoupila několik kroků a v hrůze sledovala točící se klubko. Během několika vteřin zbyly z Ariel jen cáry průsvitného závoje, visící z démonovy hlavy.</p>
<p>Bylo po všem. Démon byl na nohou a se vzteklým vrčením se připravoval k novému útoku.</p>
<p>Nest, ohromena divadlem, které se před ni odehrálo, se pokusila znovu utéct a zcela dezorientovaná uskočila instinktivně stranou. Zapomněla však, že se cesta stáčí a ona sama stojí těsně u nízkého zábradlí. Narazila do něj a překulila se do trnitého křoví. V mžiku byla na nohou a snažila se vymotat z větví a šlahounů, kdy náhle ztratila půdu pod nohama a po hlavě se řítila po rozbahněném prudkém svahu. Pokusila se něčeho zachytit, ale pak už jen cítila nárazy vyčnívajících kořenů a křovisek, kterými prolétala a okolní svět se roztočil jako na toboganu. Rukama si alespoň chránila hlavu a doufala, že se nějak zastaví.</p>
<p>Když dopadla k patě srázu, vyrazila si na okamžik dech a hlava se ji točila, jakoby právě slezla z kolotoče. Po několika vteřinách se jí však podařilo vstát a zjistila, že i kdýž je potlučená, není vážněji zraněna. Louka, na které skončila, sahala až ke břehu Puget Soundl podél<strong><emphasis> </emphasis></strong>kterého se táhla vybetonovaná cesta.</p>
<p>Rozeběhla se po ní doleva, k nejbližším osvětleným domům.</p>
<p>Už mohla slyšet démona, jak se skrze keře a tuhou trávu řítí srázem. Zaťala zuby, aby potlačila zrádné cvakání. Zablácená bunda z ní visela v cárech. Žrouti dál kroužili kolem. Jestli se dostane do těch domu pod parkem, bude mít nějakou naději. Plíce ji už bolely, jak běžela na pokraji sil a znovu ji napadlo otočit se a postavit se démonovi s pomocí magie, která jí už dříve tolikrát pomohla. Ale neudělala to – nevěděla, jestli ji ještě vůbec ovládá a nebyl čas to zjišťovat.</p>
<p>S botami plnými vody rozstřikovala kaluže, které se za deště na cestě vytvořily. Byla naskrz promočená a vlasy slepené blátem se jí lepily na krk a obličej. Přestože teď démona neviděla ani neslyšela, byla si jista, že nemůže být daleko. Do očí jí vstoupily slzy, když si vzpomněla na ty, kteří zahynuli kvůli ní –Boot, Andrey a Ariel. Teď ale nebyl čas na výčitky. Rychle míjela piknikové plácky se stolky, grily, lavičkami a dětskými houpačkami. Zprava sem dolétala vodní tříšť prudkého příboje, hnaného silným větrem. Zdálo se, že na světě není jediné suché místo.</p>
<p>Kéž by tu byl Wraith, ten by ji dokázal ochránit. Tolik si to přála, že ho málem zavolala jménem. Ale Wraith zmizel už více než před rokem a těžko mohla předpokládat, že se po takové době ještě objeví.</p>
<p>Pustila z hlavy plané úvahy a soustředila se na blížící se stavení. Už dobře viděla skvrny oken rozmazané clonou deště i auta, projíždějící ulicemi pár set metru jižněji.</p>
<p>Bleskurychle se ohlédla. Za žrouty, kteří ji stále doprovázeli, rozeznala démonovu tmavou siluetu.</p>
<p>Cesta vedoucí do dolní části parku začala stoupat. Nedbala bolesti v hrudi a bez zpomalení doběhla na vrchol stoupání. To nemůže vzdát. Tam odbočila, a přes prázdné parkoviště konečně vyběhla na ulici.</p>
<p>Tmavý park s věkovitými stromy zůstal za ní. Ulice byla nyní prázdná, odtud pomoc čekat nemůže. Ignorovala žrouty, kteří s ni snadno drželi krok a soustředila se na domy před sebou. Minula ty, které byly tmavé nebo jen spoře osvětlené, bez známek života. <emphasis>Prosím, ať je někde někdo doma</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>,</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>modlila se v duchu. Koutkem oka za sebou zahlédla pohyb. Démon právě seskočil s cesty, kterou přiběhla.</p>
<p>V nedalekém zděném domku se svítilo a oknem zahlédla muže, čtoucího v křesle noviny. Přeběhla trávník, přeskočila schůdky a vrazila do dveří. Byly zamčené. Ze všech sil začala do dveří bušit a přes rameno sledovala ulici. Démon byl asi v polovině vzdálenosti od prvních stavení, jeho tělo se napínalo a smršťovalo v přesně vyvážených skocích. Žrouti kolem ní prudce vířili, vzrušení blízkostí smrti.</p>
<p>Vnitřni křídlo dveří se otevřelo a přes vnější dveře se sítí proti hmyzu na ní hleděl muž, jehož výraz přecházel od vzteku a překvapeni až k šoku. když ji lépe uviděl.</p>
<p>„Otevřete, prosím!“ prosila. Viděla svůj odraz v jeho brýlích – rozcuchaná, zablácená, potrhaná a samá modřina.</p>
<p>„Proboha, slečno, co se vám stalo?“ vyhrkl. Byl to postarší, šedivějící muž a nejisté si ji prohlížel.</p>
<p>Stále ještě neotevřel vnější dveře a ona už cítila démonův dech a jeho zuby. jak se jí zakusují do krku. „Nehoda!“ vyhrkla. „Musím zavolat pomoc! Prosím!“</p>
<p>Jakmile uvolnil západku vrazila dovnitř, odstrčila ho přibouchla oboje dveře a zajistila je.</p>
<p>„Proboha, slečno, co to…“ vykoktal překvapený muž.</p>
<p>„Něco mě honí…“ začala.</p>
<p>V tu chvíli démon vrazil do lehkých vnějších dveří a jedním úderem z nich nadělal třísky. Poprvé, podruhé zaútočil na pevnější vnitřní křídlo. Panty začaly povolovat.</p>
<p>„Kriste Pane, co to je?“ mumlal zděšeně muž a couval dovnitř.</p>
<p>„Utečte!“ křičela, když kolem něho probíhala do zadní části domu. „A zavolejte policii!“</p>
<p>Démon se vztekle probíjel dveřmi. Chtěl ji dostat a nic ho nemohlo zastavit. Nest proběhla chodbou do kuchyně, kde na ní od dřezu zmateně zírala starší žena.</p>
<p>„Utečte z domu!“ vykřikla Nest.</p>
<p><emphasis>Promiňte, promiňte, promiňte,</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>omlouvala se v duchu, když zadním vchodem vybíhala do noci.</p>
<p>Nápor lijáku hnaného prudkým větrem ji udeřil do tváře. Počasí bylo čím dál horší. Zběžně se rozhlédla, proběhla zadním dvorkem a zamířila na sever. Jestli se ji podaří doběhnout k čerpací stanici, o které se zmiňoval taxikář, mohla by odtamtud zavolat pomoc. Na verandách několika okolních domu se rozsvítila světla. Zvuk rozbíjených dveří ustal, znamenalo to. že démon už ví, že není v domě a bude ji dál pronásledovat.</p>
<p>Přeběhla několik dvorků, až se dostala k vyššímu plotu. Mohla jej přelézt nebo znovu vyběhnout na ulici. Déšť smíšený s potem ji oslepoval a sil jí ubývalo. Zahnula doleva podél plotu, minula dům a byla opět na ulici.</p>
<p>Tam si s údivem všimla, že ji doprovází jen dva žrouti. Ostatní někam zmizeli. Po démonovi nebylo ani památky. Na okamžik se ji ulevilo, když vtom někde za sebou zahledla pohyb. V panice vyběhla do silníce proti autu, které právě přijíždělo v gejzírech vody. Mávala a křičela, ale vůz ani nezpomalil. Než jeho koncová světla zmizela ve tmě, světlomety olízly démonovu siluetu. Otočila se. Nedaleko stál dvoupodlažní dům, ze všech oken zářilo světlo a u chodníku před prosklenou verandou stála řada aut. Večírek byl v plném proudu. Tam by mohla najít potřebnou pomoc.</p>
<p>Vyběhla po schůdcích a opřela se o dveře verandy. Nebyly zamčené a Nest v padla dovnitř. Přibouchla je za sebou a zajistila zástrčku. Přiskočila ke vchodovým dveřím a začala do nich bušit pěstmi. Zevnitř slyšela útržky hovoru, smích a hudbu. Zabušila silněji.</p>
<p>Dveře se otevřely. Stála v nich mladá žena v džínách a svetru, se sklenicí v ruce a udivené na ni zírala.</p>
<p>„Pusťte mě dovnitř, prosím.“ začala Nest. „Něco mě honí, musím si zavolat…“</p>
<p>Náhle se roztříštilo okno a mezi střepinami skla vlétl na verandu démon. Sklouzl po podlaze, těžce narazil do zdi domu, řval a sekal kolem sebe hrozivými čelistmi. Žena zaječela hrůzou. Nest ji strčila dovnitř, skočila za ní a zamkla dveře. Žena zůstala ležet na zemi a vzlykala. Z chodby vedly dveře do několika pokojů. V nejbližším bylo několik mladých lidí, kteří se teď hrnuli ven a dožadovali se vysvětlení. Nest kolem nich proběhla, hledala telefon. Démon se probíjel dveřmi, jakoby trhal lepenkovou krabici.</p>
<p>Účastníci párty zatím pomáhali mladé ženě na nohy, někteří volali na Nest a pohledy většiny z nich se stáčely ke dveřím. „Nesmíte je otevřít!“ varovala je Nest. Okamžitě si uvědomila, že nikdo z nich rozhodně tak hloupě nevypadá.</p>
<p>Na konci chodby byla kuchyň. V ní našla telefon a vytočila. Ti starší manželé už možná pomoc volali, ale jistota je jistota. Oznámila operátorce přepadení v domě na severním okraji Lincolnova parku a udala telefonní číslo. Někdo snad přijede.</p>
<p>Opět bylo slyšet zvuk rozbíjeného skla, tentokrát z boční strany domu. Démon se snažil prorazit jinudy. Opřela se o kuchyňskou linku a naslouchala. Pokud zůstane kde je, riskuje životy lidí v domě. Pokud uteče, riskuje svůj. Zavřela oči a snažila se přemýšlet. Byla tak unavená. Přesto ale naživu. Pořád na tom byla lépe, než Boot, Audrey a Ariel. Odstrčila se od linky a vběhla do prádelny a k zadním dveřím. Démon neustával v úsilí dostat se do domu. Účastníci párty s vyděšeným křikem vybíhali z pokojů na chodbu, aby se dostali dál od vetřelce. Začal zvonit telefon.</p>
<p>Nest rozrazila dveře a opět byla venku.</p>
<p>Když se prodrala vysokým živým plotem na sousední zadní dvorek, uslyšela výstřel. Snad měl střelec štěstí. Démona sice nemohl zabít, ale mohl narušit jeho současnou podobu tak, že mu chvíli potrvá, než ji zase obnoví. Pokud by k tomu došlo, je po honičce.</p>
<p>Bylo jí ale jasné, že s tím nemůže počítat. Musí utíkat. Přeběhla ještě několik dvorků, když spatřila naději na záchranu. U nedaleké zastávky právě brzdil městský autobus. Proběhla mezi domy a z posledních sil křičela a mávala. Řidič ji zahlédl a otočil se. Ve vteřině byla u otevřených dveří a naskočila dovnitř.</p>
<p>„Hele, co se děje?“ ozval se řidič, když začala divoce hledat po kapsách drobné.</p>
<p>„Zavřete a jeďte!“</p>
<p>Řidič nediskutoval a šlápl na plyn. Dveře se zavřely a autobus se odlepil od chodníku, stěrače jen s námahou udržovaly přední skla průhledná.</p>
<p>Ve chvíli, kdy se chystala projít uličkou a sednout si, něco narazilo do dveří takovou silou, že se prohnuly a jedno jejich okénko se roztříštilo. Jediní tři cestující seděli jako přibiti a hrůzou ani nedýchali, řidič zaklel a přidal. Nest se zachytila držadla na opěradle sedadla a zírala do tmy za autobusem.</p>
<p>Stín obrovského vlka se žhnoucíma očima se hnal za nimi.</p>
<p>Vepředu se vyhoupl policejní vůz s blikajícími světly, minul je a reflektorem pročesával okolí. Stín zmizel.</p>
<p>Nest ulehčeně vydechla a sesunula se do sedadla. Srdce jí prudce tlouklo, a když pohlédla na své ruce, viděla, že se třesou.</p>
<p>Cesta zpátky proběhla jako ve snu. Jakmile se přesvědčila, že autobus jede správným směrem, okolí pro ni přestalo existovat. Lidé nastupovali a vystupovali, ale Nest jen nepřítomně hleděla do tmy za okénkem.</p>
<p>Po nějaké chvíli strach vystřídal chladný vztek. Životy tří lesních magických bytostí byly zmařeny. Audrey, Boot a Ariel. Lidé ani nevěděli o jejich existenci. Nikomu nebudou chybět. To nebylo spravedlivé. Cítila podíl viny na jejich smrti, ale ten pocit pramenil spíše z toho, že ona přežila, zatímco oni ne. I když to bylo o vlásek. Měla štěstí, že přežila pád se srázu, a že se jí podařilo využít několika příležitostí, jak démona zdržet. Jinak by už také byla na cucky.</p>
<p>Zamrkala, když ji oslnila světla projíždějícího náklaďáku. Jak se mohl démon o té schůzce dozvědět? To byla zásadní otázka. Uvažovala, jak k tomu asi mohlo dojít. Démon ji mohl sledovat. Ale to by ji musel sledovat po celý den. Bylo by to možné bez toho, že by si toho Ariel nebo Two Bears všimli? Aniž by ji upozornila magie, která v ní dříme? Snad.</p>
<p>Na svou magii se příliš spoléhat nemohla. Pokud ji ale nesledoval, musel nějak zachytit její vzkaz pro Johna Rosse. Musel ji slyšet, když telefonovala. Nebo se to dozvědět od Stefanie Winslowové nebo přímo od Johna Rosse.</p>
<p>Zlobila se sama na sebe. že ji démon zastihl tak nepřipravenou a zranitelnou, že musela utíkat – <emphasis>utíkat! –</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>místo aby bojovala. Nijak jí nepomáhalo, že to, co udělala jí zachránilo život, a že jednala instinktivně. Utekla, zatímco oni zemřeli a žádné rozumové důvody to neomlouvaly.</p>
<p>Ty hořké pocity jí připomněly, jak se cítila na pohřbu Cass Minterové. Obřad tehdy probíhal za krásného slunečného dne a jí připadalo neuvěřitelné, že je na pohřbu své nejlepší kamarádky. To přece nemohla být Cass, které bylo teprve osmnáct a prožila tak krátký život. Stála tam tehdy zničená a přála si, aby mohla znovu obživnout, zoufalá z toho, že zemřela tak náhle, nečekaně a zbytečně. Ani kněz, který konejšivým hlasem předčítal z bible, nemohl dát smrti mladé dívky žádný smysl.</p>
<p>Stejně se cítila i nyní, když myslela na to, co se stalo v Lincolnově parku. Byla v Seattlu necelých dvacetčtyři hodin. Přijela kvůli jednoduchému úkolu, který chtěla jednoduše splnit. Ale všechno je mnohem složitější, než si vůbec byla schopna představit.</p>
<p>Promočená, zablácená a vyčerpaná se choulila na sedadle. Světla města se pomalu přibližovala. Západní Seattle zůstal v zadu, vztek a strach vystřídal bezbřehý smutek. Rozplakala se. Plakala tiše, nikdo z cestujících si toho nevšiml. Chtěla být doma, aby se tohle všechno nikdy nemohlo stát. Jako by stála na okraji hluboké černé studny, ze které k ní doléhají hlasy a zvuky. Některé přicházely z Lincolnova parku, z přítomnosti, jiné souvisely s minulosti a s Hopewellem. Cítila se opuštěná, nikde nebyl pevný bod, kterého by se mohla zachytit.</p>
<p>Ve městě vystoupila a pokračovala pěšky takřka prázdnými ulicemi k hotelu. Napadlo ji, jestli ji démon stále ještě nesleduje, ale bylo jí to jedno. Naopak, skoro v to doufala. Měla by alespoň ještě možnost se mu postavit. Byla to bláznivá myšlenka, ale trochu při ní pookřála. Vzpružila ji a dodala jí sebedůvěru.</p>
<p>Ale celou cestu si jí nikdo ani nevšiml. Když se vrátila do pokoje, zamkla dveře zasunula zástrčku a zajistila je na řetěz. Svlékla ze sebe rozedrané oblečení, vysprchovala se a padla do postele.</p>
<p>Tam, těsně před usnutím, s obrazem Ariel, Audrey a Boota před očima si slíbila, že to za každou cenu dotáhne do konce.<strong>Středa, 31. října</strong><strong><emphasis>Kapitola 18</emphasis></strong></p>
<p>John Ross spal tak tvrdě, že když ho Stefanie Winslowová o půlnoci budila, vůbec nechápal, kde je a co se děje. Díval se na budík u postele, ale nedokázal se soustředit ani natolik, aby si uvědomil, kolik je hodin.</p>
<p>„Johne, vstávej!“</p>
<p>Zamrkal a pokusil se odpovědět, ale měl pocit, že má ústa naplněna skelnou vatou a v uších mu hučelo. Třásla s ním a slyšel její naléhavé volání. Snažil se zvednout na lokty, ale houpání pokoje tím nezastavil. Cítil se jako poslední feťák.</p>
<p>„Johne, něco se děje!“</p>
<p>Myšlenky se zvolna prodíraly závojem zmatku a otupělosti. Byl ve své – jejich – ložnici. Dobře. Vrátil se sem po obědě s Nest, aby si všechno v klidu a o samotě promyslel. Během odpoledne se počasí zhoršilo a začalo pršet. Pak se objevila Stefanie, aby mu předala vzkaz od Nest a přeptala se ho, jak mu je. Uvařila mu těstoviny a čaj a zase odešla. To bylo poslední, co si pamatoval.</p>
<p>Znovu zamrkal a doufal, že okolí získá ostřejší obrysy. Tělo stále odmítalo poslouchat příkazy přicházející ze zmateného mozku. Stefanie se ho snažila posadit.</p>
<p>„Vzkaz od Nest!“</p>
<p>Něco o tom, že jede do Západního Seattlu na setkání se skřítkem, který viděl démona, jehož hledá. To prý je šance jak mu dokázat, že její varování není plané. Stef se ptala, jestli tomu nějak rozumí. Samozřejmě, že vzkaz chápal, ale pro ni si musel vymyslet přijatelnější vysvětlení.</p>
<p>Zpráva byla znepokojivá. Vůbec se mu nelíbilo, že by se Nest měla toulat městem a hledat démona. Pokud tu opravdu nějaký je a zjistí, co se děje, pokusí se ji zastavit. Nest je sice vynalézavá a její magie jí poskytuje určitou ochranu, ale démonovi není rovným soupeřem.</p>
<p>Když se ale za ní chtěl vydat, Stef ho rychle zarazila. Sáhla mu na čelo a prohlásila, že má horečku. Když přesto trval na svém vymínila si, že než cokoli udělá, musí se alespoň najíst a uvařila mu těstoviny. Pak, se slibem, že se co nejdříve vrátí, odešla na tiskovku se Simonem. On se pak uvelebil na pohovce, aby dopil čaj, na moment zavřel oči a…</p>
<p>A teď se probudil.</p>
<p>Kromě toho si mlhavě vzpomínal, že těsně po odchodu Stef vešel do dveří Simon Lawrence a něco říkal. Ale co to mohlo byt?</p>
<p>Zuřivě si promnul oči a s pomocí Stef se posadil na pelest postele.</p>
<p>„Sakra, Johne, musíš vstát!“ třásla s ním skoro vztekle.</p>
<p>Ztěžklá hlava se mu bezvládně kývala ze strany na stranu. Co se to s ním, proboha, děje?</p>
<p>Takhle spal od té doby, co se vzdal služby Rytíře Slova a jeho sny o budoucnosti ustaly. Ale spánek mu nepřinášel odpočinek ani úlevu. Často měl pocit, že se probudil, sotva zavřel oči. Bylo to jako jít tam a zpět a neurazit žádnou vzdálenost. Stef nejednou žasla nad tím jak tiše, klidně a hluboce spí. Ale on se po probuzení necítil ani klidný ani odpočatý, a kromě těch nocí, kdy se mu zdálo o hořícím městě a onom starém muži, si vlastně vůbec nepamatoval, že by spal.</p>
<p>„Co se děje?“ vypravil ze sebe konečně.</p>
<p>Nahnula se blíž, temná silueta orámovaná mdlým světlem lamp, dopadajícím sem z ulice.</p>
<p>„Myslím, že ve Fresh Start hoří.“</p>
<p>Slova pronikala do jeho zpomaleného mozku rychlosti tekoucího medu. „Hoří?“</p>
<p>„No tak už vstaň!“ vykřikla zoufale. „Neříkala bych to, kdybych si nebyla jistá! Už jsem volala noční službu, ale nikdo to nebral! Potřebuju tě!“</p>
<p>S vypětím sil se postavil na nohy. Byl slabý jako moucha. Pomohla mu dojít k oknu.</p>
<p>„Tam.“ ukazovala. „Vzadu, to okno v suterénu.“</p>
<p>Zvolna zaostřoval na temnou budovu útulku. Nejdříve nic neviděl. Pak zahlédl odlesk na okenní tabuli. A zase. Plameny.</p>
<p>Opřel se o parapet a snažil se jasně uvažovat. „Zavolej 911 a řekni, ať hned přijedou hasiči. Proč vlastně nespustil alarm?“ zauvažoval nahlas, s pohledem upřeným do ulice.</p>
<p>Stef už stála o telefonu za ním. „To mě taky udivuje. Proto jsem hned nevolala. Přepokládala jsem, že alarm…“</p>
<p>„Haló. Tady Stefanie Winslowová. Second Avenue, číslo 2701. Chci nahlásit požár ve firmě Fresh Start. Vidím to z okna…“</p>
<p>Než dokončila hovor, začal se John oblékat. Našel šaty, když ale chtěl rozsvítit zjistil, že vypínač nefunguje a musel se tedy oblékat potmě. Byl stále slabý, ale adrenalin ho pomalu dostával do tempa. Nezdržoval se spodním prádlem a ponožkami, vzal si jen džíny, košili a boty a chtěl vyrazit. Ve středisku přece někdo musí mít službu, musel si všimnout kouře. A také měl zvednout telefon, když tam Stef volala.</p>
<p>Zavěsila sluchátko a vyběhla „Musím se tam dostat. Johne!“ volala z obýváku.</p>
<p>„Stef, počkej!“</p>
<p>„Přijď co nejdřív. Vzbudím co nejvíc lidí a pokusím se je dostat ven!“</p>
<p>Dveře bytu se za ní zabouchly a byla pryč. S tichým klením zavázal tkaničky, pak proklopýtal tmou do předsíně, natáhl si kabát, do ruky vzal hůl a vyšel z bytu.</p>
<p>Minul dveře výtahu, který se vždy ploužil jako zpomalený film, a vydal se dolu po schodech tak rychle, jak jen mu to chromá noha dovolovala. Zezdola ještě slyšel klapot jejích kroku, který ukončilo prásknutí vchodových dveří. Hlavu už měl jasnou a tělo ho také začínalo poslouchat. Opírajíc se o hůl a o zábradlí postupoval rychle a za chvilku byl na chodníku.</p>
<p>Déšť neustával a jeho tříšť vytvářela svatozář kolem pouličních lamp. Second Avenue byla prázdná a podivně tichá. Kde jsou hasiči? S hlavou skloněnou před přívalem vody sešel s chodníku. Prudký náraz větra se do něho opřel s takovou silou, že málem ztratil směr.</p>
<p>U vchodu do Fresh Start viděl Stefanii, jak buší do dveří, když nikdo neotvíral, sáhla do kapsy a začala odemykat. Budova byla temná, kromě orientačních světel v horních ložnicích a dole v hale. Uvnitř panovalo mrtvé ticho.</p>
<p>Stef odemkla a zmizela uvnitř. Když přišel blíž viděl, že kouř vystupuje ze suterénních oken a ze vchodu, aby se venku smísil s mlhou s deštěm. Úlekem se mu zatajil dech. V takových starých budovách se požár šíří rychle. Křičel za Stefanií, aby ji varoval, ale slova odnesl vítr.</p>
<p>Konečně byl uvnitř. V hale bylo tak nakouřeno, že k chodbě s kancelářemi šel takřka poslepu. Když míjel otevřené dveře schodiště vedoucího do vyšších pater, slyšel odtamtud křik a pláč. Prudce se rozkašlal a zakryl si ústa mokrým rukávem. Snažil se najít někoho, kdo měl mít v noci službu. Nemohl si vzpomenout, kdo by tu měl být. Ať to byl kdokoli, nenašel ho ani na chodbě ani v kancelářích.</p>
<p>Dveře do suterénu byly zavřené. Na dotek byly horké a mezerami kolem zárubně se vinuly proužky dymu. Ignoroval instinkt a zdravý rozum a otevřel je dokořán. Ze schodiště za nimi se vyvalil oblak žhavého dýmu. Zakřičel dolu, ale nikdo se neozval. Chtěl se tam rozeběhnout, ale žár byl tak velký a dým tak hustý, že by se to rovnalo sebevraždě. Plameny olizovaly stěny, zachvacovaly nábytek a dokumenty. Začínalo hořet i schodiště.</p>
<p>Zabouchl dveře a odstoupil stranou.</p>
<p>Ze schodu za ním byl slyšet dupot mnoha nohou. To ženy a děti prchaly z horních podlaží. Kulhavě jim popošel vstříc, aby jim ukazoval cestu k východu. Vyrazily proti němu, ženy bez dětí pomáhaly matkám. Všechny byly oblečeny v tom, v čem spaly, některé měly přes sebe jen přehozené prostěradlo. S klením, kvílením a kašláním vybíhaly z houstnoucího kouře. Žár kolem rostl.</p>
<p>Snažil se počítat uprchlíky, aby měl představu, kolik je jich ještě uvnitř. Nemohl si však vzpomenout, kolik lidí by tu mělo být a už vůbec nevěděl, kolik lidí bylo přijato dnes odpoledne. Dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři – strkali do sebe, jak se co nejrychleji snažili opustit hořící budovu. Třicet pět, třicet šest. Bude jich tam aspoň devadesát, možná sto.</p>
<p>Napínal zrak, aby pronikl skrze kouř. Na druhem konci haly, blíž zadnímu traktu budovy, začaly vyletovat jiskry. Oheň se začínal šířit i klimatizací.</p>
<p>Dosud nikde nezahlédl Stef.</p>
<p>Zvenčí se ozvaly sirény a dovnitř vběhlo několik hasičů v nehořlavých oblecích. John Ross padl na jedno koleno v nekontrolovatelném záchvatu kašle, oči ho pálily od kouře, hlava mu třeštila. Dva z nich ho zvedli a vzali mezi sebe. Nebyl schopen odporovat, stěží udržel v ruce svou hůl.</p>
<p>Ostatní mezitím natáhli dovnitř hadice a začali rozbíjet okna. aby mohli hasit i zvenčí.</p>
<p>„Kdo tam ještě je?“ uslyšel něčí hlas.</p>
<p>„Nahoře… další ženy s dětmi.“ vypravil ze sebe vyčerpaně. „A Stef… pomáhá jim.“ Už se neudržel a začal v předklonu zvracet. „A noční služba…“ dodal, když byl zase schopen promluvit.</p>
<p>Vyvlekli ho do chladné deštivé noci, opřeli zády o sanitku a nasadili mu kyslíkovou masku. Zhluboka dýchal a okolí opět získávalo ostré kontury. Kolem postávaly skupinky žen a dětí, třesoucích se v nočním chladu.</p>
<p>Jeho pohled se stočil k budově Fresh Start. Plameny už šlehal v z oken druhého i třetího podlaží.</p>
<p><emphasis>S</emphasis><emphasis>tef</emphasis><emphasis>!</emphasis></p>
<p>Potácivě se začal zvedat a jít jí na pomoc, ale čísi ruce ho pevně zachytily a posadily zpět. „Tam nemůžete, nevstávejte, prosím.“</p>
<p>Další okna praskla žárem a zasypala ulici tisíci střepů. „Ona tam stále je!“ křičel jako smyslu zbavený a pokoušel se znovu zvednout.</p>
<p>Hasiči vyváděli z domu další a další ženy.<strong> </strong>Do akce se zapojil požární vůz s dlouhým žebříkem a začalo hašení střechy. Policie mezitím začínala odklánět dopravu a dohlížela na bezpečnost hasičů. Všude kolem blikala výstražná červeno modrá světla. Scénu lemovaly desítky zvědavců, které policisté museli udržovat v bezpečné vzdálenosti. Déšť spolu s vodou hasičů proměnil ulici v řeku.</p>
<p>Ross, přemožen svými ochránci, jen neochotně šel k provizornímu přístřešku. Vztek a beznaděj jím lomcovaly, měl dojem, že se každou chvíli přestane ovládat.</p>
<p><emphasis>Stef! Musí se vrátit pro Stef.</emphasis></p>
<p>A pak se náhle objevila. Vyklopýtala ze vchodu s malým děckem v náručí. Okamžitě se jich ujalo několik hasičů a rychle je odváděli z dosahu šlehajících plamenu.</p>
<p>Ross se vytrhl z rukou zdravotníku a přiskočil k ní. Padla mu do náruče a oba se zhroutili na zmáčený chodník.</p>
<p>„Stef.“ šeptal šťastně a pevněji k sobě tiskl.</p>
<p>„Už je dobře, Johne.“ odpověděla, s tváří přitisknutou na jeho rameno. Kolem pobíhali hasiči a natahovali další hadice jako dlouhé, tlusté hady. „Už je dobře.“‘</p>
<p>Fresh Start hořel ještě další hodinu. Oheň se naštěstí nerozšířil do okolí, ale budova byla zcela zničena. Všechny ženy a děti se podařilo dostat včas do bezpečí hlavně díky v časnému zásahu Stef, která je vzbudila dříve, než se oheň rozšířil do pater.</p>
<p>Jediný, kdo nepřežil, byl pracovník, který měl noční službu. Jeho tělo našli v suterénu vedle ožehnutých regálu. Identifikace byla velmi krátká. Tím mužem byl Rav Hapgood.</p>
<p>Byly tři hodiny ráno, když se John a Stef dostali zpět domu. Tiše za sebou zavřeli dveře a dlouho potmě stáli v těsném objetí. Ross se nemohl zbavit myšlenek na Rave.</p>
<p>„Jak se to jen mohlo stát?“ řekl spíš pro sebe. Stef jen zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Co tam Ray dělal?“ pokračoval a zadíval se na Stef, jakoby znala odpověď. „Neměl přece službu. Říkal mi, že pojede za sestrou do Kentu.“</p>
<p>„Nech to být, Johne.“ řekla a pevněji mu sevřela paži.</p>
<p>„To přeci nejde.“ oponoval umíněně. „Kdo měl mít noční službu?“</p>
<p>Zvolna zvedla hlavu a on si všiml množství škrábanců a modřin. „Simon dělá rozvrh, Johne, zeptej se jeho.“</p>
<p>„Teď se ptám tebe. Kdo měl mít službu?“</p>
<p>Zamrkala, když jí do oči náhle vstoupily slzv. „Ty. Když jsi ale šel domů, že ti je špatně, Rav se nabídl že to vezme za tebe.“</p>
<p>Beze slova na ni nevěřícně zíral. On že měl mít službu? Vůbec si na to nepamatoval. Muselo by to být na vývěsce. Byl si jistý, že se na rozpis díval. Jak je možné, že by si nevšiml svého jména?</p>
<p>Cítil se úplně na dně. Objímal ve tmě Stef a po dlouhé době si nebyl vůbec ničím jistý. „Tys tam četla moje jméno?“</p>
<p>„Johne…“</p>
<p>„No tak, Stef.“</p>
<p>„Ano.“ přikývla a pohladila ho po tváři. „Není to tvoje vina. Johne. To, že tam byl on a ne ty, přece není tvoje vina.“</p>
<p>Přikývl, protože to očekávala, ale přesto si myslel, že to je jeho vina, stejně jako tehdy v San Sobelu. Všechno padá na jeho hlavu a nic se na tom nedá změnit. Rav Hapgood byl jeho dobrý přítel a on dopustil, aby zemřel.</p>
<p>„Poslouchej mě, Johne. Nevím jak ani proč se to stalo. To zatím neví nikdo. Nedělej proto ukvapené závěry. Nedávej si vinu. dokud neznáš fakta. Je mi moc líto, že je Rav mrtev. Ale ty jsi ho nezabil. A pokud tam už někdo měl zůstat, jsem raději, že to byl on a ne ty.“</p>
<p>John otevřel očí, překvapen její rozhodností. „Stef.“</p>
<p>Důrazně zavrtěla hlavou. „Je mi líto, ale tak to prostě cítím.“</p>
<p>Prudce ho políbila, opětoval polibek a přitiskl ji k sobě. „Zkrátka nemůžu uvěřit tomu, že je mrtvý.“ řekl a pohladil ji po zádech.</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>Po chvilce ho odvedla do ložnice, svlékli se a přitulili se k sobě pod vychladlou dekou. Ulice pod okny byla zase tichá. Policejní i hasičská auta odjela, čumilové se rozešli. Déšť ustal, zanechal po sobě jen chlad. Ross se přitiskl k hebkému tělu Stef a poslouchal, jak tiše dýchá.</p>
<p>„Mohl jsem tě ztratit.“ zašeptal.</p>
<p>„Ale neztratil.“</p>
<p>„Bál jsem se, že ano.“ Zhluboka se nadechl a pomalu vydechoval. „Když jsi byla uvnitř, zachraňovala to poslední dítě a já viděl plameny, jak olizují stěny, byl jsem si jistý, že se už nevrátíš.“</p>
<p>„Neboj. Johne.“ odpověděla a zasypala ho polibky. „Neztratíš mě. Slibuji. Ať se stane cokoli, neztratíš mě.“</p>
<p><emphasis>A </emphasis><emphasis>opět tu byl ten sen. Znovu stál na svahu jižně od Seattlu</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> sledoval jak město stravují požáry a jak hordy služebník</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis> Nicoty pronikají proraženou obranou linii a začínají svůj rituál vraždění a ničení. Viděl,</emphasis><emphasis> jak se bitva přenáší na vysoký</emphasis><emphasis> most. kde zoufale bojovala poslední skupina obránců. Věže ze skla a oceli padaly za oběť plamenům. Jejich odraz barvil rudě hladinu zátoky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Uvědomoval si</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> že to všechno sleduje chladně a nezúčastněně. Nedovedl si to vysvětlit, ale připadalo mu to normální, jako </emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>y tomu už tak bylo dlouhý čas. </emphasis><emphasis>B</emphasis><emphasis>yl sám sebou, ale zároveň i někým jiným. Od doby</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> kdy byl Rytířem Slova, se velmi změnil. Přestože už Rytířem nebyl, velmi dobře si pamatoval na dobu</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> kdy jim byl. Jeho vzpomínky měly nádech melancholie, které se nedokázal zbavit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Seattle před ním hořel. Než přijde noc</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> přestane existovat. Jako jeho dřívější život. Jako člověk, kterým kdysi býval.</emphasis></p>
<p><emphasis>Skupina lidí kolem něho na něj vrhala ustrašen</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis> pohledy. Měli proč se ho bát. Byl pánem jejich života a smrti. Byli jeho zajatci. Mohl s nimi dělat, co uznal za vhodné. Byl to zvláštní pocit, mít takovou moc. Přitahovalo i odpuzovalo ho to zároveň. Sám ani dobře nevěděl, jak se do tohoto postaveni dostal.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z vysokého mostního oblouku padaly drobné postavičky do propasti plné ohně a dýmu. Jejich křik sem nebylo slyšet.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jako vždy v tomto snu k němu přistoupil stařec, ukázal na něho kostnatým prstem a skřípavým hlasem pronesl, já tě znám.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zmiz</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> nařídil mu zhnuseně Ross.</emphasis></p>
<p><emphasis>Znám tě</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> opakoval nebojácně stařec a mléčně </emphasis><emphasis>bí</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis> oči se mu šíleně leskly. Ty jsi ten</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> kdo ho zabil. Byl jsem tam.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ross stál na místě a nedokázal se od něho odvrátit. Zajatci po něm bázlivě pokukovali, čekali na jeho reakci. Podle toho jak se zachová, poznají jeho s</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>lu. Vyzáhlý stařec se třásl jako list ve větru, zjevně nebyl zcela při smyslech.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zmiz</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> poručil Ross znovu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tys zabil Čaroděje ze země Oz! Pamatuju si tvoji</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tvář! Viděl jsem tě! Ve skleněném paláci, ve s</emphasis><emphasis>tí</emphasis><emphasis>nu Plechového dřevorubce, ve Smaragdovém městě, na Svátek všech svatých! Ty jsi ho zabil</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> Ty!</emphasis></p>
<p><emphasis>Slova odumřela, když se stařec rozplakal. Bože</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> to byl konec všeho!</emphasis></p>
<p><emphasis>Ross potřásl hlavou a prudce se odvrátil. Tohle už zná. To všechno je minulost. Minulost nemá význam.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale stařec dál dotíral. Viděl jsem</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> jak jsi ho zabil. Nechápu to. Byl to tvůj přítel. Neměl jsi důvod!</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale byl důvod, pomyslel si</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> i když si zrovna nemohl vzpomenout jaký.</emphasis></p>
<p><emphasis>Stařec padl na kolena a hlava se mu pohupovala ze strany na stranu. A co ta dívka</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> Proč jsi musel zabít i ji?!</emphasis></p>
<p><emphasis>Ross sebou překvapeně trhl. Jaká dívka? Nemohl si ji ušetřit? Chtěla jen pomoci. Zdálo se, že tě zná …</emphasis></p>
<p><emphasis>Ross vztekle zařval a kopl do něho. Stařec se zhroutil do bahna a usilovně lapal po dechu. Drž hubu! ječel, protože nyní se mu všechno vybavilo. Další část minulosti, o které si myslel, že je důkladně pohřbena spolu s jeho dřívějším životem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Drž hubu. drž hubu!</emphasis></p>
<p><emphasis>Stařec se pokusil odplazit z dosahu, ale pozdě. Překročil hranici. Ross k němu přiskočil a vysoko pojedl svoji těžkou černou h</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>l. Jako kladivo dopadla na starcův zátylek…</emphasis></p>
<p>Ross se prudce posadil a vyděšeně zíral do tmy ložnice. Rychle oddechoval a v uších cítil zrychlený tep srdce. Stef klidně spala vedle něho, budík ukazoval půl šesté. Slyšel jemné ťukání na okenní tabule, venku zase pršelo.</p>
<p>Ležel bez pohnutí a hlavou se mu honily splašené myšlenky. Ten sen byl tak reálný. A vzpomínky byly opravdu jeho. V hrůze zavřel oči. Bylo jasné, kdo je ta dívka. Musela to být ona.</p>
<p>A poprvé za celou tu dobu se opravdu bál, že se sen stane skutečností.<strong><emphasis>Kapitola 19</emphasis></strong></p>
<p>Když telefon začal zvonit Nest byla ještě schoulená v hluboké tmě pod dekou. Byla rozespalá a malátná, pod dekou bylo nádherně teplo. Ještě musí být hluboká noc, pomyslela si a nechala telefon chvíli zvonit. Pak si vzpomněla na noční hrůzu v Lincolnově parku, odhodila pokrývku a vytřeštěně zírala do jasného denního světla</p>
<p>Napůl oslněná zvedla sluchátko. „Haló?“</p>
<p>„Nest, to jsem já. Jsi v pořádku?“</p>
<p>Okamžitě poznala hlas Johna Rosse. Ale co je to za divnou otázku? Ta by měla smysl jen tehdy pokud by věděl, co se stalo v Lincolnové parku. Ale to sotva. Nikomu se o tom přeci nezmiňovala. Usnula takřka okamžitě jak se vrátila do hotelu.</p>
<p>„Je mi fajn“ odpověděla a měla přitom pocit, že se jí slova derou ven vrstvou písku. Kolik může být hodin? Pohlédla na budík. Bylo skoro poledne. Zapomněla nastavit buzení a prospala téměř deset hodin.</p>
<p>„Nevzbudil jsem tě?“ zeptal se rychle. „Pokud ano, omlouvám se, ale potřebuji s tebou mluvit.“</p>
<p>Bezmyšlenkovitě přikývla. „To je v pořádku, stejně jsem nechtěla tak dlouho spát.“ Celé tělo měla rozlámané i mluvení ji bolelo, ozývaly se škrábance a zhmožděniny způsobené pádem ze srázu. „Kde jsi?“</p>
<p>„Dole v hale. Volal jsem ti už dřív, ale nebrala <strong>jsi </strong>to. Měl jsem strach, jestli se ti něco nestalo, tak jsem raději přišel. Můžeš sejít dolů?“</p>
<p>Zhluboka se nadechla, stále ještě ne zcela probuzená. „Tak za půl hodinky. Počkáš?“</p>
<p>„Samozřejmě.“ a po chvíli dodal. „Přemýšlel jsem o věcech, o kterých jsme spolu mluvili. Asi jsem se mýlil.“</p>
<p>Překvapeně zamžikala. „Přijdu co nejdřív.“</p>
<p>Zavěsila sluchátko a překulila se na záda. Ať se mu přihodilo cokoli, musí to být alespoň tak důležité jako to, co se stalo jí. Nebyla si jistá jestli to, co řekl, myslel opravdu vážně, ale alespoň to tak vypadalo. Pokoj tonul v prudkém slunečním světle. Nejenže nenařídila budík, ale ani nezatáhla závěsy. Mezerami mezi protějšími domy viděla blankytně modrou oblohu. Zdá se, že po noční bouři bude hezky.</p>
<p>Se zaťatými zuby se zvedla z postele. Podívala se na sebe a na žebrech a stehnech uviděla modřiny jako by se po ní prošel slon, ruce a paže měla plné zaschlých škrábanců. Když si všimla zakrváceného polštáře a prostěradla, nemohla se dočkat, až se uvidí v zrcadle. Byla ráda, že to nebude muset vysvětlovat pokojské.</p>
<p>Šla do koupelny, aby se osprchovala. Hromádka vIhkých ručníku jí připomněla, že se sprchovala minuly večer, ale cítila, že před setkáním s Johnem Rossem ten rituál musí zopakovat. Události této noci jakoby pozbyly aktuálnosti a smrt Boota, Audrey a Ariel se jí zdála vzdálenější, než ve skutečnosti byla. Když stála pod proudem horké vody, měla dojem, že se ji to všechno jenom zdálo. Vzpomínky však postupně nabývaly na ostrosti a naléhavosti, a když si oblékala džíny a mikinu s emblémem Severozápadní university, překvapeně zjistila, že má oči plné slz.</p>
<p>Špinavé oblečení zabalila do plastikového sáčku a uložila do kufru. Bundu, která už byla nepoužitelná, vyhodila do koše. Bude si muset koupit novou. Uvažovala, co teď vlastně bude dělat. Hotel měla na dvě noci a letadlo, na které měla zpáteční letenku, odlétalo v šestnáct třicet. Opravdu má odletět? Byl její úkol u konce? Měla na paměti svůj slib z minulé noci, že dotáhne věci do konce. Slíbila to nejen sobě, ale i Bootovi, Audrey a Ariel.</p>
<p>Rozhlédla se po pokoji. Tak dobrá. To, co udělá záleží na tom, co jí řekne John Ross.</p>
<p>Hlavou jí náhle prolétla představa démona pronásledujícího ji nočním parkem. To se už nebude opakovat, pomyslela si rozhodně. Už žádný útěk. Tentokrát bude připravena. Pokud démon znovu zaútočí, najde způsob, jak se mu postavit.</p>
<p>Ale ten kdo potřeboval vzpruhu především, byl John Ross. Démon šel po něm, nikoli po ní. Ona byla jen drobnou mrzutou epizodou. Jakmile bude Ross obrácen, nebude záležet na tom, co kdy udělala.</p>
<p>Vyšla z pokoje k výtahu a sjela do haly. Ross seděl v křesle přímo naproti a když ji uviděl rychle vstal, ztěžka se opírajíc o svoji černou hůl.</p>
<p>„Dobré ráno.“ řekl, když přišla blíž. Všimla si, jak si udiveně prohlíží její potlučeny obličej.</p>
<p>„Dobré ráno.“ odpověděla. „Zbytek vypadá stejně, pokud tě to zajímá.“ řekla s křivým úsměvem.</p>
<p>„To bych řekl,“ vychrlil ze sebe. „To se ti stalo v Lincolnově parku?“ Dostal jsem tvůj vzkaz od Stef.“</p>
<p>„Všechno ti řeknu při snídani nebo spíš obědě. Mám šílenej hlad. Nejedla jsem skoro dvacet čtyři hodin. Pojď.“</p>
<p>Vešli do jídelny a sedli si ke stolu u zadní stěny, dál od ostatních stolovníků a pročítali jídelní lístky, které jim servírka přinesla. Nest jej po chvilce odložila.</p>
<p>„Říkal jsi, že se něco stalo?“ zeptala se na zkoušku.</p>
<p>Přikývl. Fresh Start v noci vyhořel a Ray Hapgood zemřel.“ Jeho hlas zněl prázdně a unaveně. „Ray vzal v noci službu místo mě. Vůbec jsem o tom nevěděl. Dokonce jsem ani nevěděl, že jsem v rozpisu na tento týden. Nechápu, jak mi to mohlo uniknout, ale to je to nejmenší, co mě trápí. Byl to přítel. Jen tak se s tím nevyrovnám.“</p>
<p>„Kdy se to stalo?“ zeptala se rychle. „V kolik hodin?“</p>
<p>„Někdy po půlnoci. Spal jsem. Stef mě vzbudila, aby se ujistila, že to, co vidí je opravdu požár. Zavolali jsme 911 a běželi ven, vzbudit lidi v domě. Stef se dostala až do horních pater a podařilo se jí všechny zachránit. Všechny, kromě Raye.“</p>
<p>Nest poslouchala jen na půl ucha, její mysl byla plně zaměstnána úvahami o démonově pohybu mezi Lincolnovým parkem a Pioneer Square. Nemohl být na obou místech současně, ale mezi dobou kdy se jí podařilo mu uniknout a časem vzniku požáni přeci jen byla mezera. Musel by si hodně pospíšit, ale stihnout se to dalo.</p>
<p>Ale z jakého důvodu by zakládal oheň ve Fresh Start?</p>
<p>„Vím, na co asi myslíš,“ řekl náhle. „Také mě to napadlo. Ale velitel hasičů říkal, že k požáru došlo kvůli zkratu v kotelně. Nebylo to žhářství.“</p>
<p>„Chceš spíš říct, že nemají důkaz o žhářství.“</p>
<p>„Dobrá,“ řekl po chvilce mlčení. „také si myslím, že to nebyla nehoda. Ale proč by to démon dělal?“</p>
<p>Ta samá otázka. Zavrtěla hlavou. Číšnice si přišla pro objednávku a zase odešla. Nest stále usilovně přemýšlela, protože se nemohla zbavit dojmu, že na něco zapomněla.</p>
<p>Když nemohla na nic přijít, znovu oslovila Rosse „Do telefonu jsi říkal, že jsi přemýšlel o tom, co jsem říkala. Dokonce jsi řekl, že jsi se možná mýlil. Co tě k tomu přimělo? To nebyl jenom ten požár, ne? O co ještě jde? Také jsi měl strach, že se mi něco stalo. Proč jsi si to myslel?“</p>
<p>Bylo vidět, že mu to není příliš příjemné, ale Nest vypadala dost rozhodně. „Vzpomínáš si na sen, o kterém jsem mluvil?“</p>
<p>„Vzpomínám si, že jsi mi neřekl úplně všechno.“</p>
<p>Přikývl. „Nemyslel jsem, že by to mohlo být nějak důležité. Až dosud.“</p>
<p>Nest se na něho znepokojeně zadívala. „Tak dobře, spusť.“</p>
<p>Při pohledu na její podrápaný a potlučený obličej měl co dělat, aby se mu nechvěl hlas. Nemohl se zbavit pocitu odpovědnosti, jako by ten poslední sen měl odstartovat ony předpovídané události. Rád by věděl, co se jí stalo, ale bylo mu jasné, že Nest mu nic neřekne, dokud nepřehodnotí svůj postoj k varování Dámy. Své vyprávění začal s pocitem marnosti.</p>
<p>„Tenhle sen mám už několik měsíců.“ začal. „Je to pořád ten samý sen a jediný, který se mi zdá. To se mi nikdy předtím nestalo. Když jsem přestal být Rytířem Slova, sny přestaly. Alespoň ty, které s tím souvisely. Zbyly jen takové ty obyčejné, které má každý. Proto mě překvapilo, když se mi začal zdát tenhle. Sen byl stále stejný, ale pokaždé k němu něco málo přibylo a ukazoval více z událostí, které mají přijít.</p>
<p>Děj snu je asi takový: Stojím na svahu nějakého kopce jižně od Seattlu a dívám se, jak město hoří. Stejně jako sny, které jsem měl jako Rytíř Slova, i tenhle se odehrává v budoucnosti. Nicota oblehla město a dobyla je. Zuří boj. Vtom snu nejsem Rytířem Slova, ani nebojuji. Jenom tam stojím a kolem mě jsou zajatci. A v dalších snech zjišťuji, že jsou to <emphasis>moji</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>zajatci. Nerozumím tomu.</p>
<p>Pak se přiblíží stařec a obviní mě, že jsem kdysi někoho zabil. Říká, že tam byl a viděl mě. Říká, že jsem zabil Simona Lawrence – Čaroděje ze země Oz v Seattlu na Halloween. Říká, že jsem ho zabil v Muzeu umění. Ale použil jiná slova. Mělo se to stát ve Smaragdovém městě, ve skleněném paláci, ve stínu Plechového dřevorubce. Ale já vím, co tím myslel. Muzeum umění je skoro celé ze skla a před ním stojí socha nazvaná <emphasis>Muž s kladivem,</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>kovový obr bušící do kovadliny. Není pochyby o tom, co tím myslel. Kromě toho, v tom snu si na to pamatuji. Nevzpomínám si sice na detaily, možná proto, že je prostě neznám, ale vím, že mluví pravdu.“</p>
<p>Odmlčel se, když jim číšnice přinesla jídlo. Když se vzdálila, předklonil se a pokračoval.</p>
<p>„Postupně jsem si skládal význam snu dohromady. Kousek po kousku. Věděl jsem, co se mi snaží říct, ale nevěřil jsem tomu. Nemám přeci důvod zabít Simona Lawrence. Vážím si ho a obdivuji ho. Chci s ním pracovat tak dlouho, dokud to jen půjde. Když ses mě včera na ten sen ptala, neviděl jsem jediný důvod, proč bych mu měl ublížit. Ať bych byl nebo nebyl Rytířem Slova, nedopustil bych, aby se sen naplnil. Po pravdě, měl jsem obavu, že je to úskok ze strany Slova, aby mě donutilo vrátit se zpět. Samozřejmě jsem uvažoval i o tom, že je to dílo Nicoty. Ať tak nebo tak, nechtěl jsem se tím nechat ovlivnit.</p>
<p>Během jeho řeči hltala tlustý sendvič, ale nespouštěla z něj oči. Rossovo jídlo bylo stále netknuté. Upil jen trochu ledového čaje.</p>
<p>„Hned po požáru jsem měl ten sen znovu. Nevím proč. Nikdy to nevím. Sen prostě přijde. Všechno ve snu bylo stejné, kromě jedné věci. Ten stařec řekl ještě něco. Říkal, že ve stejné chvíli, kdy jsem zabil Simona Lawrence, jsem zabil ještě jednoho člověka. Prý to byla mladá žena, kterou jsem znal.“‘</p>
<p>Přestala jíst a překvapeně se na něho zadívala. „Já vím,“ řekl tiše. „Také mě to vyděsilo a to mě probudilo. Říkal jsem si, že k tomu nemůže nikdy dojit, to nedovolím.“ Jeho hlas přešel v sotva slyšitelný šepot. „Ale ve snu jsem to udělal a tu možnost, že se mýlím, nemohu pominout. Dobře si pamatuji, proč jsem byl před pěti lety poslán do Hopewellu. A když už jsem na to byl jednou připraven…“</p>
<p>Na chvíli se odmlčel a díval se někam za ni, ruce složené na stole před sebou. „Už jsem si zahrával dost. Nevím sice, jestli tu je doopravdy démon, jestli na mě Nicota chystá léčku. Nevím vlastně, co se děje. Ale ať je to cokoli, nechci, abys do toho byla zapletena. Alespoň ne víc než dosud. Chci, abys co nejdřív odjela na letiště a dostala se odsud co nejdál, aby se tě žádné zdejší události nemohly nijak dotknout.</p>
<p>Zvolna přikývla a zeptala se: „A co bude s tebou?“</p>
<p>„Ještě nevím.“ zavrtěl hlavou. „To se teprve uvidí. Každopádně si už nejsem jistý, zda jsem v bezpečí.“</p>
<p>Dojedla sendvič a opatrně si ubrouskem otírala ústa. Bolestné zasykla, když zavadila o jeden z hlubších škrábanců. „To<strong> </strong>je dobře.“ řekla neutrálně. „Ale znáš sotva polovinu. Dopovím ti zbytek.“</p>
<p>To, co naznačoval Rossův sen Nest otřáslo. Nemálo ji také vyděsilo, že by se měla opět stát jeho terčem. Teď ale musely pocity stranou. Teď ho hlavně musí přesvědčit, aby něco dělal pro svou ochranu.</p>
<p>„V noci jsem viděla zemřít tři lesní bytostí. Chiméru Ariel, skřítka Boota a sovu Audrey. Zabil je démon. Ten démon, který chce dostat tvoji duši, Johne. Zemřeli proto, aby k tomu nedošlo. A teď mě, prosím, dobře poslouchej.“</p>
<p>Vylíčila mu všechno, co se přihodilo od chvíle kdy se Ariel zjevila na tržnici a vyzvala ji k návštěvě Lincolnova parku, kde žil Boot s Audrey. Včetně toho, že mu volala aby mu řekla, co se děje. A protože nebyl k zastižení, nechala vzkaz u Stef.</p>
<p>Pokračovala Bootovým vyprávěním a snažila se zopakovat rozhovor dvou démonii tak přesně, jak to jen šlo. Nevynechala ani to, jak jeden démon zabil druhého, aby uhájil svůj nárok na Rosse, ani to, že démonův útok, který stál život Boota, Audrey a po chvíli i Ariel, přerušil Bootovo vyprávěni v nejdůležitějším okamžiku.</p>
<p>„Kdybych náhodou nespadla se srázu, bylo by taky po mě. Naštěstí jsem si nic nezlomila, takže jsem se zvedla a s démonem v patách prchala z parku. Zkusila jsem najít pomoc ve dvou domech, ale démon se tam za mnou dostal. Vždycky jsem jen o vlásek unikla. Nakonec jsem těsně přeď ním naskočila do autobusu. Sotva se dveře zavřely, vrhl se na ně s takovou silou, že vyrazil okýnko a celé je zprohýbal. Připadal mi jako šílený. Jako by mu bylo jedno, co dělá, jen aby mě dostal. Kdyby nepřijela policie, myslím, že by nepřestal. Musí mít ze mě opravdu</p>
<p>Ross se rozhlédl po nejbližšich stolech. „Co kdybychom pokračovali někde jinde?“</p>
<p>Na to nic neřekla.</p>
<p>Nechala připsat lístek na účet svého pokoje a vešli do haly. Naproti nim byl malý prázdný bar, zařízeny ve stylu knihovny. Vešli dovnitř a sedli si k jednomu ze stolku ve vyvýšené zadní části. Osamělý číšník přijal objednávku na dvě ledová cappuccina a diskrétně se vzdálil. Chvíli na sebe mlčky hleděli obklopeni vyrovnanými hřbety knih, jako by nevěděli, jak začít přerušený rozhovor.</p>
<p>„V noci všechny zachránila,“ promluvil Ross. „Riskovala svůj život, Nest. Démon by to nikdy neudělal.“</p>
<p>„Účel světí prostředky, tak by jednal démon.“</p>
<p>„To je nemožné,“ opakoval.</p>
<p>„Ten démon používá přestrojení a je velice zkušený.“</p>
<p>Ross rozhodně zavrtěl hlavou. „Já vím. Ale není možné, aby mě oklamal tak dokonale.“</p>
<p>Vypadalo to, že ho nepřesvědčí. Docela ráda by mu věřila. „Takže démon zjistil kam jdu, i co dělám. Co z toho plyne?“</p>
<p>Ross se poškrábal na bradě. „To nevím. Nedává to pořádně smysl. Něco mi tu stále nesedí. Pokud mě chce Nicota získat, proč na to jde tak komplikovaně? Připusťme, že se sen naplní a já zabiju Simona Lawrence. Bylo by to sice strašné, ale to mě samo o sobě nepřinutí sloužit Nicotě. Spíš bych se zachoval přesně opačně.“</p>
<p>„Dobře, ale Dáma říkala, že se to nestane naraz, ale postupně. Tvá změna proběhne nenápadně.“</p>
<p>Mlčky se na sebe dívali a Nest si vzpomněla na Two Bears, který se objevil v Seattlu. Možná by o něm měla říci Rossovi. Ale nejspíš by to nebylo nic platné.</p>
<p>„Víš, jak jsem říkal, že jsem chtěl jet za tebou, ale něco se přihodilo.“ pokračoval naléhavě. „Když jsme se včera rozešli, něco se se mnou dělo. Vrátil jsem se domů a byl jsem úplně mimo. Stef se tam na skok zastavila, aby mi předala tvůj vzkaz. A pak jsem měl dojem, že tam vidím ještě Simona Lawrence. To je poslední, co si pamatuju, než jsem se o půlnoci vzbudil. Ani nevím, kdy jsem si lehnul. Pamatuju si, jak jsem seděl v obýváku a přemýšlel, co tam dělal Simon Lawrence a pak už jen to, jak mě Stef budí.“</p>
<p>Po krátkém zaváhání pokračoval. „Byl jsem opravdu úplně mimo. Možná tam byl ještě někdo a já jsem mluvil o tvém vzkazu a nepamatuju se na to.“</p>
<p>Bylo zřejmé, že hledá pomoc, ale Nest mu nebyla schopna žádnou nabídnout. Po chvilce se opřel do křesla a zeptal se: „Kdy plánuješ letět do Chicaga?“</p>
<p>„Dnes v pul páté.“</p>
<p>„Dobře.“ přikývl. „Odleť. Musíme udělat něco. aby se věci vyvíjely jinak, než ve snu. Tohle bude první krok. Budu trochu slídit a třeba na něco přijdu. Pokud ne, odletím také. Mám pár dní dovolené, tak si je prostě vyberu. Pokud tu nikdo z nás nebude, sen se nemůže naplnit.“</p>
<p>„Odletíš ještě před setměním? Před slavností?“</p>
<p>„Nesmím se přiblížit k Muzeu umění. Budu se držet co nejdál.“</p>
<p>Vzpomněla si na svůj slib, že to dotáhne do konce. Pokud by ale chtěla zůstat, zůstane i on. A to nemůže připustit. Ale pokud tu nikdo z nich nebude, bude záležitost vyřízena. Alespoň prozatím. Pokud Ross uzná. že mu od démona hrozí nebezpečí, bude ve střehu. To stačí. Doručila vzkaz od Dámy, a to se od ní požadovalo.</p>
<p>„Dobře,“ řekla, „půjdu.“</p>
<p>„Už?“</p>
<p>„Jakmile se zabalím a odhlásím z hotelu, vezmu si taxi na letiště. Nedělej si o mně starosti.“</p>
<p>„Tak jo.“</p>
<p>„Ale slib mi, že budeš opatrný. Tohle neskončí, dokud nezjistíš, za kým se démon skrývá.“</p>
<p>„Vím.“</p>
<p>Ale oba dobře věděli, že ani to nebude úplný konec. Protože pokud tohoto démona odhalí, přijde další a další, dokud ho některý z nich nezničí. Neskončí to, dokud nenajde způsob, jak vrátit hůl, nebo se nevrátí zpět do služby, jako Rytíř Slova. Nebyla to snadná volba, a v tuto chvíli nikdo z nich nechtěl možnosti hlouběji rozebírat.</p>
<p>„Zavoláš mi do Hopewellu nebo aspoň necháš vzkaz?“ zeptala se v nastalém tichu.</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Nerada nechávám věci nedokončené.“ povzdechla si. „Ale dodržím naši dohodu. Johne, neboj se,“ řekla rychle, když si všimla jeho překvapeného pohledu.</p>
<p>„Mám o tebe strach. Opravdu.“</p>
<p>„Měla bych jít,“ řekla a vstala od stolu. „Sbohem Johne, opatruj se.“</p>
<p>Také se zvedl. Obešla stůl a trochu strojeně ho políbila na tvář.</p>
<p>„Sbohem. Nest.“</p>
<p>„Něco ti řeknu,“ řekla a kousek poodstoupila. „Nejsem si jistá, jestli se tentokrát s tebou loučím raději, než minule. Stále nevím, co si o tobě myslet.“</p>
<p>Náhle vypadal o několik let starší. „Já to vím. Nest,“ řekl se smutným úsměvem. „Děkuji, že jsi přijela. Hodně to pro mě znamená.“</p>
<p>Otočila se a bez ohlédnutí odešla halou k výtahům.<strong><emphasis>Kapitola 20</emphasis></strong></p>
<p>Andrew Wren vstal brzy ráno, přestože dlouho do noci zkoumal pohyby peněz mezi účty Fresh Start a Pass/Go a soukromými konty Simona Lawrence a Johna Rosse. Teprvě dlouho po půlnoci si mohl vytvořit ucelený obraz o systému vkladu a výběru a cestách, kterými finance proudily. Byl sice velmi unaven, ale jakmile se jednou dostal na horkou stopu, stačilo mu jen málo spánku, aby se opět cítil nabitý energii a byl schopen vstát hned po svítání.</p>
<p>Přesto nijak nespěchal. Bylo nutno vyřídit pár telefonů a rozeslat několik faxů, aby mohl ověřit zůstatky na kontech a podpisy na platebních příkazech. Chtěl mít ovšem stoprocentní jistotu, než začne vůbec něco psát. Beze spěchu se osprchoval a oholil a přitom si sestavoval rozvrh na nadcházející den.</p>
<p>Až po snídani, když pročítal středeční <strong><emphasis>New York Times, </emphasis></strong>zaslechl od vedlejšího stolu, že Fresh Start vyhořel.</p>
<p>V první chvíli nevěřil svým uším, tak ustal ve čtení a pozorně sledoval rozhovor. Budova byla zcela zničena a jeden člověk, zaměstnanec, zahynul. Vše nasvědčuje lomu. že požár nebyl úmyslně založen. Simon Lawrence bude mít dnes ve dvě tiskovou konferenci o budoucnosti svého programu.</p>
<p>Andrew Wren rychle dojedl a koupil si ranní <strong><emphasis>Post Intelligencer. </emphasis></strong>Na titulní straně našel fotografii a krátký článek, ale na podrobnější informace bylo příliš brzy.</p>
<p>Wren se opět vrátil do svého pokoje a usadil se za neuklizeným pracovním stolem. Uvažoval, jestli požár může mít něco společného s jeho pátráním. Pokud to byla nešťastná náhoda, nic by se nedělo. Pokud to však bylo žhářství, souvislost by se jistě snadno našla. Zatím ale bylo brzy na jakékoli závěry. Nepřítomně koukal z okna a uvažoval, co dál. Bylo teprvě čtvrt na deset.</p>
<p>Jako vždy když o něco šlo, rozhodl se rychle. Odeslal faxy do své kanceláře a několika specialistům, se kterými při svých vyšetřováních čas od času spolupracoval. Pak začal obvolávat banky, kde byly otevřeny účty na jména Johna Rosse, Simona Lawrence a firem Fresh Start nebo Pass/Go. Na podobné případy měl vypracovanou ověřenou techniku. Prohlásil, že volá z ekonomického oddělení jedné nebo druhé firmy, zadal číslo účtu a zůstatek, který vyčetl za svých materiálů a požádal o celkový přehled pohybu peněz na účtu. Ať byl na druhé straně drátu kdokoli, vždy z něj ještě dostal spoustu užitečných informací. Na takové věci měl spoustu triku a věděl, který knoflík zmáčknout.</p>
<p>Když byl krátce po půl jedenácté hotov, zavolal do Pass/Go Stefany Winslowové. Když přišla k telefonu požádal ji, aby mu ihned domluvila schůzku se Simonem Lawrencem. Když namítala, že Simon bude volný nejdříve pozdě odpoledne, ujistil ji, že ví o požáru, a chápe čím teď Simon prochází, ale že potřebuje jen pár minut a okamžitá schůzka je bezpodmínečně nutná. Dodal, že se to týká záležitosti o které <strong>s </strong>nim včera mluvil.</p>
<p>Požádala o chvilku strpení a vytočila číslo Šimonovy kanceláře. Po několika vteřinách Wrenovi oznámila, že může hned přijet.</p>
<p>Andrew Wren zavěsil, vklouzl do ošoupaného saka, vzal aktovku a s tichým pohvizdováním vyšel z pokoje.</p>
<p>Deset minut nato už vystupoval z taxíku před Pass/Go. Vzdělávací středisko oddělovala od budovy Fresh Start jen úzká ulička. Před požárem vypadaly prakticky stejně – šestipatrové cihlové budovy ze čtyřicátých let s vysokými okny a mohutnými, dvoukřídlými dveřmi v zapuštěných vchodech. Z Fresh Start však nyní zbyla jen ohořelá ruina obehnaná zátarasy a žlutou policejní páskou. Střecha i většina stropu se zřítily.</p>
<p>Ještě stál venku a pozoroval kouřící trosky, když ven vyšla Stefanie Winslowová.</p>
<p>„Dobré ráno, pane Wren.“ uvítala ho s širokým úsměvem a podala mu ruku.</p>
<p>Když ji stiskl, překvapeně si všiml, že má obličej u paže plné odřenin a modřin. „Proboha, slečno Winslowová, co se vám stalo?“</p>
<p>Lehce pokrčila rameny „V noci jsem pomáhala lidem dostat se z domu a tak jsem schytala pár škrábanců. Brzy budu v pořádku. Jak se máte?“</p>
<p>„Dobře.“ Byl z ní poněkud nesvůj. „Vzhledem k okolnostem jste docela v pohodě, jestli to tak mužů říct.“</p>
<p>„Je to moje práce.“ odpověděla s úsměvem. „Vždy ukazovat tu lepší tvář. Přišli jsme sice o dům, ale všichni obyvatelé jsou v pořádku. Bohužel tam zůstal Ray Hapgood, ale mohlo to dopadnout hůř.“</p>
<p>Řekla mu nějaké podrobnosti o Rayově smrti a o nočním hašení požáru. I to, že John Ross tu byl když, začalo hořet, ale už nějakou dobu spal a ona ho musela budit.</p>
<p>Nevypadá to tedy, že by byl do požáru nějak zapleten. Wren naslouchal, jako by ho detaily příliš nezajímaly, ale v duchu si dělal pečlivé poznámky.</p>
<p>„Budova byla plně pojištěná, takže budou finance na opravu. Do té doby můžeme jako provizorní útulek používat skladiště několik bloku odsud. Oprava nepotrva dlouho. Už jsme dostali hodně daní, abychom mohli situaci řešit a další jsou na cestě. Opravdu to mohlo být mnohem horší.“</p>
<p>„To rád slyším, slečno Winslowová.“ řekl Wren <strong>s </strong>úsměvem.</p>
<p>„Stefanie, prosím.“ řekla a dotkla se jeho ruky. „Slečna Winslowová zní příliš oficiálně.“</p>
<p>Wren potěšeně přikývl. „Myslíte, že bych se mohl setkat na těch pár minut s panem Lawrencem? Vím, že má na druhou hodinu sjednanou tiskovku.“</p>
<p>„Teď by mohla být vhodná doba, pane Wren.“ odpověděla a vzala ho za ruku, jako by to byl dávný přítel. „Pojďte se mnou, schováváme si ho támhle vzadu.“</p>
<p>Vešli do haly vyzdobené pestrými plakáty a dětskými kresbami a podél recepce pokračovali chodbou, do které ústily dveře tříd a kanceláří. Vysokými okny bylo vidět na zadní dvorek s prolézačkami plný hraček, sevřený okolními domy.</p>
<p>„Jesle,<strong> </strong>kuchyň, jídelna a<strong> </strong>speciální učebna jsou nahoře,“ referovala Stefanie a zamávala jednomu z učitelů, který se mihl v otevřených dveřích. „Život jde dál.“</p>
<p>Simon Lawrence se zabydlil v malinkaté kanceláři v nejzazší části budovy. Seděl za starým dřevěným stolem, kolem kterého se válely krabice plné kancelářských potřeb a formulářů. Se sluchátkem v ruce se nahýbal přes stoh papírů a různého nepořádku, když ale uviděl<strong> </strong>Wrena, pokynul mu k polstrované židli, stejné, jakou měl on sám. Stefanie Winslowová pokynula na rozloučenou a neslyšně za sebou zavřela dveře.</p>
<p>Čaroděj domluvil a zavěsil sluchátko. „Doufám, že nemáš špatné zprávy, Wrene.“ řekl a unaveně se usmál. „Víc jich nesnesu, už jsem vyčerpal příděl.“</p>
<p>„To si myslím,“ podotkl a rozhlédl se po rozházených krabicích a otlučených zdech. „Od minule sis rozhodně nepolepšil.“</p>
<p>Simon si odfrkl. „V porovnání se ztrátou Fresh Start to nic neznamená. Nejméně tři nebo čtyři týdny potrvá, než upravíme skladiště a budeme moci pokračovat v práci. Jsem zvědav, o kolik žen a dětí během té doby přijdeme.“</p>
<p>„Jsem si jistý, že uděláš všechno, co bude v tvých silách. Bude to muset stačit.“</p>
<p>Simon se opřel do židle. Vypadal unaveně, ale oči prozrazovaly, že neztratil nic ze svého ducha. „Tak to vyklop, Andrevve, ať to máme z krku.“</p>
<p>Wren přisvědčil, vyndal z aktovky kopie dokumentů a rozložil je před Simonem na stole. Simon je vzal do rukou a začal je pročítat, zprvu zběžně ale pak se stále větší důkladností. Stiskl čelisti a z obličeje se mu zvolna ztrácela barva. Když byl asi v polovině, zvedl oči k Wrenovi.</p>
<p>„Je to všechno pravda?“ zeptal se opatrně. „Ověřil sis, že ty účty existují?“</p>
<p>„Do posledního.“ potvrdil Wren.</p>
<p>Čaroděj rychle dočetl poslední složky a potřásl hlavou. „Rozumím tomu, co čtu, ale nemůžu tomu uvěřit. Nic o tom nevím. Ani o účtech, ani o převodech. Kdybych byl schopen to nějak vysvětlit, udělal bych to, ale nevím jak. Jsem ohromen.“</p>
<p>Andrew Wren tiše čekal.</p>
<p>Čaroděj si pohodlněji sedl a položil papíry na stůl.</p>
<p>„Nikdy jsem nevzal ani cent, který by neprošel účetnictvím. Ani jediný. Ty účty na mé jméno nejsou ve skutečnosti moje. Nevím, kdo je založil, ani kdo prováděl převody, ale nejsou moje. Ani nevěřím, že by John Ross prováděl něco takového. Nikdy mi nezavdal sebemenší důvod k nedůvěře.“</p>
<p>Wren přikývl, ale stále nepromluvil.</p>
<p>„Kdybych už chtěl něco ukrást, Andrewe, vzal bych víc nebo bych to dělal chytřeji. Tohle je žabařina. Zkontroloval jsi podpisy, jestli souhlasí s mými nebo Johnovými?“</p>
<p>Wren zadumaně svraštil obličej. „Dal jsem to odborníkům. Odpoledne bych už mohl něco vědět.“</p>
<p>„Od koho to vůbec máš?“ ukázal Čaroděj s odporem na inkriminované papíry.</p>
<p>Wren významně pokrčil rameny. „Dobře víš, že ti to nemůžu říct.“</p>
<p>Lawrence se zatvářil znechuceně. „Neštěstí vždy chodí ve trojicích. V noci jsem přišel o dobrého přítele a tři roky práce. Dnes to vypadá, že ztratím dobrou pověst. Čo bude následovat?“</p>
<p>Zvedl se od stolu, přešel ke dveřím, vrátil se a zastavil se čelem proti Wrenovi. „Vsadím se, že až porovnáš podpisy zjistíš, že jsou falešné.“</p>
<p>„Je to možné. Ale to ještě neznamená, že v tom nemůžeš mít prsty, Simone. Někdo to mohl dělat na tvůj příkaz.“</p>
<p>„John Ross?“</p>
<p>„Ross nebo nějaká třetí osoba.“</p>
<p>„Proč bych to dělal?“</p>
<p>„To nevím. Možná máš nějaké neřešitelné problémy. Zoufalí lidé pak dělají zoufalé věci. Vzdal jsem se snah zjistit, proč lidé dělají to, co dělají. Dělám jen vše pro to, abych odhalil pravdu.“</p>
<p>Čaroděj si opět sedl, oči mu žhnuly vztekem. „Budoval jsem to tu pět let. Andrewe. Vzdal jsem se<strong><emphasis> </emphasis></strong>všeho, jen aby to fungovalo. Jestli to zveřejníš, půjde všechno do hajzlu.“</p>
<p>„To chápu.“ přisvědčil Wren.</p>
<p>„I když tu nebude žádná přímá souvislost se mnou, i když se mí podaří se očistit, už nikdy to nebude ono. Můžu rezignovat abych vyloučil pochybnosti, že se tu dějí nepravosti nebo můžu zůstat a žít v obavách, že se ve Fresh Start něco děje. Ale na každý pád se Fresh Start a Pass/Go stanou známými díky skandálu a ne díky tomu, o co usilujeme.“</p>
<p>„Myslím, že trochu přeháníš.“ povzdechl si Wren.</p>
<p>„Vůbec ne.“ zavrtěl Čaroděj hlavou. „Víš proč? Všechno to drží pohromadě jen silou vůle. Program podpory bezdomovců není nic, co by samo o sobě přitahovalo sponzory. Většinu lidí jejích osud nezajímá. Nikoho to neudělá slavným, ani se na tom nedá vybudovat kariéra. Tyhle záležitosti stojí na okraji veřejného zájmu a kdejaká bezvýznamná událost je snadno odsune do pozadí. Trvalo mi roky, než jsem se dostal tam kde jsem, než jsem získal první příznivce a sponzory. A všechno to můžu ztratit dřív, než mrkneš.“</p>
<p>Unaveně vzdychl a po chvilce řekl: „Vím, že děláš svou práci, Andrewe, a o nic jiného bych tě ani nežádal. Buď ale, prosím, důsledný a měj jistotu, než něco podnikneš. Na tom, co uděláš, nesmírně záleží.“</p>
<p>„Uvědomuju si co je v sázce možná víc než ty, Simone.“ odpověděl Wren s pohledem upřeným na své ruce složené v klíně. „Proto jsem přišel nejdřív za tebou. Chtěl jsem vědět, co mi řekneš. Ještě mě čeká spousta práce, než udělám jakékoli rozhodnutí. Nechci nic uspěchat.“</p>
<p>Vstal a napřáhl ruku. „Je mi to líto. Ale jak už jsem říkal, obdivuji tvoji práci a nerad bych, aby přišla vniveč.“</p>
<p>Simon Lawrence ruku přijal a pevně ji stiskl. „Jsem rád, že jsi s tím za mnou přišel. Zkusím se na to podívat z druhého konce. Když cokoli zjistím, dám ti vědět.“</p>
<p>Andrew Wren otevřel dveře a prošel chodbou k recepci. Stefanie Winslowová tu nebyla. Nejspíš připravuje tiskovou konferenci. Před vchodovými dveřmi se zarazil a otočil se zpět.</p>
<p>Slečna za recepčním stolem k němu s úsměvem zvedla hlavu. „Mohu vám nějak pomoci?“</p>
<p>„Ano.“ odpověděl a opětoval úsměv. „Řekla byste mi, prosím, kde bych mohl najít Johna Rosse?“<strong><emphasis>Kapitola 21</emphasis></strong></p>
<p>Byly bezmála dvě hodiny, když se Nest sbalila, odhlásila z hotelu a vzala si taxi na letiště. Jela na jih po dálnici I-5, po jedné straně letiště Boeing Field, po straně dlouhé řady aut, vlekoucí se na sever. Trochu smutně se dívala na mizející město, jakoby rostoucí vzdálenost měla zpřetrhat její pouta s Johnem Rossem.</p>
<p>Stále si nebyla jistá, odkud se v ní bere ten nepříjemný pocit.</p>
<p>Udělala vše kvůli čemu sem přijela a možná i trochu navíc. Předala Johnu Rossovi varování a vymínila si jeho slib. že bude ostražitý. Přesvědčovala sama sebe, že víc udělat nemohla, ale příliš to nepomáhalo.</p>
<p>Snad to mělo co dělat se smrtí Ariel, Boota a Andrey. Stále se za ni cítila částečné odpovědná. Připadalo jí, že udělala příliš málo pro jejich záchranu. Také ji velmi znepokojovalo, že démon který je zabil, se dosud volně pohybuje po Seattlu. Co s tím ale mohla dělat? Má se vydat po jeho stopách a pomstít se? K čemu by to bylo dobré? Těm třem lesním bytostem život nevrátí. A nic tím nezmění. Snad by jí to přineslo určité uspokojení, ale ani tím si nebyla příliš jista.</p>
<p>Nakonec dospěla k názoru, že ji nejvíce vadí to, že odjíždí aniž by se cokoli doopravdy vyřešilo. Je přeci běžkyní zvyklou soutěžit a nevzdávat se v polovině. Přesné v takovém světle viděla svůj odjezd.</p>
<p>Prozatím to ale pustila z hlavy a uvažovala o tom, co ji čeká na druhém konci cesty. Severozápadní universita a přednášky hned od rána, tři dny zameškané domácí přípravy a narušená tréninková dieta. Dům po jejích prarodičích a nabídka kupní smlouvy, válející se na kuchyňské lince. Pick se svými všetečnými otázkami a nepřetržitým připomínáním jejích povinností k Sinnissippskému parku. A Robert, netrpělivé čekající na dopis nebo telefon, aby věděl, že je v pořádku.</p>
<p>Ze stejného důvodu bude i ona čekat na zprávu od Rosse.</p>
<p>Nebo už o něm nikdy neuslyší?</p>
<p>Taxi odbočilo k letišti, minulo několik odboček a zamířilo k odbavovací hale. Nest sledovala obrovská letadla, stojící u nástupních ramp. Myšlenka na vlastní odlet jí připadala vzdálená a nepravděpodobná.</p>
<p>Vystoupila u terminálu United Airlines, zaplatila taxikáři a vešla dovnitř. Přihlásila se u přepážky, kde obdržela letenku a číslo východu. Zavazadlo si nechala u sebe, protože nebylo příliš velké a na O’Harově letišti nechtěla ztrácet čas jeho vyzvedáváním. Potom šla k obchodům vedle východu, protože si náhle uvědomila, že si ještě nepořídila novou bundu. Měla sice na sobě mikinu, ale ta jí v Chicagu moc nezahřeje.</p>
<p>Chvilku se rozhlížela a pak vešla do obchůdku se značkovým zbožím. Po několika minutách přehrabováni našla lehkou příjemnou bundu. Vzala ji k pokladně a zaplatila kreditní kartou.</p>
<p>Jak ji tak nesla ven, stočenou v podpaží, napadlo ji, jestli duše dětí, ze kterých se skládala Ariel, opět utvoří novou chiméru nebo se nenávratně rozplynou. Co se děje s chimérami, když zemřou? Pick o tom nikdy nemluvil.</p>
<p>Sedla si do křesílka naproti stanovišti ochranky, věci složila na zem a opět se v myšlenkách vrátila k Johnu Rossovi. Někde se stala chyba a ona nebyla schopna ji objevit. Přestože na pohled se všechno jevilo vcelku v<strong> </strong>pořádku, někde hluboko v<strong> </strong>předivu událostí, vztahu a souvislosti bylo něco shnilého.</p>
<p>Na co jen mohla zapomenout?</p>
<p>Co opomněla, co vynechala, že se nemůže zbavit toho nepříjemného pocitu? Znovu začala od počátku probírat Rossovu situaci a zarazila se, když dospěla k jeho snu. Dáma ji před snem varovala. Měl se naplnit během několika dní. Pokud by se tak stalo, Ross by se ocitl blíže k Nicotě. Sen předpovídá, že Ross zabije Simona Lawrence. Čaroděje ze země Oz.</p>
<p>A také předpovídá, že zabije jí. Ale až ve své poslední verzi. V žádném z předešlých snů nebyla o Nest ani zmínka.</p>
<p>Ona sama také zasáhla do jeho současného života až v posledních dnech. Zamyšleně pozorovala protější novinový stánek. Už před pěti lety jí John Ross vyprávěl o svých snech o budoucnosti. Byly mlhavé a neurčité, stejně jako sama budoucnost, kterou měl za úkol jako Rytíř Slova změnit. Měnil průběh událostí, které by ve svém důsledku vedly k záhubě lidstva a zkáze civilizace. Mnohdy stačila jen drobná uprava, rovnováha magie byla obnovena a Nicota se opět na čas stáhla.</p>
<p>Co když Dáma nyní hraje stejnou hru? Neposlala ji za Rossem jenom proto, že bude představovat nový prvek v jeho snu? Přes Ariel vzkázala, že její slova budou mít větší váhu, než slova kohokoli jiného. Ale to nefungovalo. Určitě ne do onoho střetnutí v parku. Její přítomnost vyprovokovala démona k činům zaměřeným proti Rossovi. Jako padající kostky domina. Bylo tohle záměrem Dámy už od počátku?</p>
<p>Nest se zhluboka nadechla, aby se zklidnila. Nebylo těžké si představit, že tu stále, nezávisle na nich, probíhá hra, ve které jsou v sázce jejich vcelku bezvýznamné životy. Už dříve se o tom sama přesvědčila. Pick ji varoval, že Slovo nikdy úplně neodkrývá karty, a to, co se zdá pravdou, bývá často klam. Nabádal ji, ať je opatrná.</p>
<p>To ji přivedlo na dost nepříjemnou myšlenku. Dáma možná věděla, že Nestina přítomnost takhle ovlivní Rossův sen a vytrhne ho ze samolibého přesvědčení, že se mu nic nemůže stát.</p>
<p>Pokud tomu tak je, znamená to, že ji Slovo použilo jako volavku.</p>
<p>Když se John Ross rozešel s Nest, nešel do práce ani do svého bytu. Místo toho šel po First Avenue k občerstvení Starbucks, koupil si dvojité espreso a vzal si je na lavičku v Occidental Parku. Den byl stále slunečný, ale ve větru od zálivu byl cítit dech podzimu. Ross zamyšleně usrkával espreso, hřál si ruce o šálek a pozoroval kolemjdoucí.</p>
<p>Zvažoval, jak by mohl odhalit démonovu totožnost. Byl si jist. že pokud se nad tím pořádně zamyslí, musí do sebe jednotlivé díly skládačky zapadnout. Konečně, kombinací nebylo tak mnoho.</p>
<p>Ve Fresh Start je sice dost lidí, ale jen málo z nich se pohybuje blízko něho. Jakmile vyloučí Raye Hapgooda, Stef a samozřejmě Simona Lawrence, nezbývá mnoho kandidátů. Ale pokaždé, když začal někoho podezírat zjistil, že tohle nemůže být jeho člověk. Pokaždé se vydal po zjevně špatné stopě. Jeho zmatek zvyšovalo to, že nebyl schopen zjistit, jaký má jeho sen vztah ke skutečnosti. Démonova léčka mu připadala jako labyrint, z něhož není úniku.</p>
<p>Dopil espreso a zmačkal prázdný šálek. Došly mu nápady, nevěděl kdo by ještě připadal v úvahu jako démon. Teď by měl splnit, co slíbil Nest a zmizet. Vyrušit jeden člen rovnice.</p>
<p>Zvedl se z lavičky a vracel se do svého bytu, cestou vyhodil kelímek do koše. Do práce už nepůjde. Zabalí si pár drobností, zavolá Stef a půjdou na trajekt. Mohli by jet na pár dní nahoru do Viktorie, ubytovat se v Empressu a trochu se povyrazit. Podívat se třeba do Buchard Gardens. Zkrátka předstírat, že jsou normálními lidmi.</p>
<p>Byl už takřka u vchodu do domu, když zaslechl někoho volat své jméno. Otočil se a viděl, jak se k němu blíží podsaditý, trochu ošuntělý muž.</p>
<p>„Pan Ross?“ otázal se muž pro jistotu ještě jednou.</p>
<p>Ross přikývl, opřel se o hůl a snažil se muže někam zařadit.</p>
<p>„Ještě jsme se nesetkali.“ řekl příchozí a napřáhl ruku. „Jsem Andrew Wren, z <strong><emphasis>New York Times</emphasis></strong>.“ To je ten ínvestigativní reportér, uvědomil si Ross ostražitě. Přijal nabízenou ruku a potřásl jí. „Těší mě, pane Wren.“</p>
<p>Za brýlemi bez obrouček ho pozorovaly dvě zvídavé oči.</p>
<p>„Lidé z Pass/Go říkali, že bych vás tu mohl najít. Byl jsem tu už dřív, ale nezastihl jsem vás. Myslíte, že bychom si mohli chvilku popovídat?“</p>
<p>Ross trochu zaváhal. To bude asi kvůli Simonovi. Nechtělo se mu s Wrenem mluvit, zvlášť ne teď, ale obával se, že pokud rozhovor odmítne, Čaroději to neprospěje.</p>
<p>„Nebude to dlouhé.“ ujišťoval ho Wren. „Můžeme si sednout ke stolku v parku tamhle za rohem, pokud vám to vyhovuje.“</p>
<p>Vešli do Waterfall Parku a našli si místo dál od vodopádu, kde je nerušil hluk vody. Ross pohlédl přes ulici ke kancelářím Pass/Go, jestli ho někdo nezahlédl. Zdálo se, že ho nikdo neviděl. Snad až na démona.</p>
<p>Začínáš být paranoidní. napomenul se v duchu. „Co pro vás mohu udělat, pane Wren?“</p>
<p>Andrew Wren si pohrával s aktovkou. „Pracuji na článku o Simonu Lawrencovi. Včera večer mi někdo strčil tyhle dokumenty pod dveře pokoje.“ Vyndal svazek papírů a podal je Rossovi. „Rád bych, abyste se na ně podíval.“</p>
<p>Ross rozložil listy na stole a začal je studovat stránku po stránce. Bankovní účty. Převody. Vklady a výběry. Výběry byly z účtu Fresh Start a Pass/Go. Vklady směřovaly na účty vedené na jméno Simona Lawrence a jeho vlastní.</p>
<p>Překvapeně pohlédl na Wrena. Jeho tvář byla nehybná. Ross pokračoval ve čtení. Po chvilce opět zdvihl oči. „To má být nějaký vtip?“</p>
<p>Wren vážně zavrtěl hlavou. „Obávám se, že ne. Alespoň mně to příliš k smíchu nepřipadá. A myslím, že ani Simonu Lawrencovi.“‘</p>
<p>„Už to viděl?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A co říkal.“</p>
<p>„Že o těch účtech nic neví.“</p>
<p>Ross přisunul papíry zpět kWrenovi. „Ani já. Vím jen, že nejsou moje. O co tu jde?“</p>
<p>Andrevv Wren pokrčil rameny „Vypadá to tak, že vy a Simon Lawrence tunelujete fondy charitativních organizaci ve kterých pracujete. Děláte to?“</p>
<p>John Ross měl co dělat, aby se ovládl. „Nic takového. Ani Simon Lawrence. Dám za něj ruku do ohně. Ty podpisy jsou padělky. Moje sice vypadají dost věrohodně, ale nikdy jsem nic podobného nepodepisoval. Někdo s vámi hraje špinavou hru, podívejte…“</p>
<p>V tom momentě to věděl. Bylo to nepřehlédnutelné, jako desetimetrová neonová reklama.</p>
<p>„Nemáte představu kdo by to mohl být. pane Ross?“</p>
<p>Ross na něho zíral a myšlenky se mu honily hlavou. Samozřejmě, že to věděl. Démon. To bylo jeho dílo. Ještě vědět, jaký k tomu měl důvod.</p>
<p>„Když budu hádat.“ odpověděl a potřásl hlavou. „tak kdokoli, kdo vám poskytl ty informace.“</p>
<p>Wren zamyšleně přikývl. „Také jsem o tom uvažoval.“</p>
<p>„Někdo, kdo nenávidí Simona Lawrence.“</p>
<p>„Nebo vás.“</p>
<p>Ross přisvědčil. „Snad. Ale řekl bych, že terčem je mnohem spíše Simon.“ Po chvíli mlčení dodal „Ale vy to už máte jistě důkladně promyšlené ze všech stran, že? To reportéři jako vy dělají. Zvažují všechny varianty. Možná jste už došel k nějakým závěrům.“</p>
<p>Wren se ušklíbl. „Ne, pane Ross, ještě ne. Na to je ještě příliš brzy. Ale zvažoval jsem možnosti. Jedna z nich je založena na vašem odhadu. Že hlavním cílem je Čaroděj. Z toho vyplývá, že to na něho musel někdo nastražit. A z toho zase vyplývá, že někde musí být motiv. Vy byste jeden dobrý měl. Pokud byste kradl vy, zřízení falešných účtů na jméno Simona Lawrence by byl dobrý krycí manévr.“</p>
<p>Ross se zamyslel. „Jasně. Trochu mně, trochu jemu a kdyby mi na to přišli, mohl bych prohlásit, že to byl jeho nápad a většina odpovědnosti by padla na něj. Možná bych z toho vyvázl úplně.“</p>
<p>„Takové věci se už staly.“</p>
<p>„Víte co, pane Wren?“ řekl Ross a zadíval na vodopád. Bylo vidět, že to v něm vře. „Mám dojem, že jsem nikdy nebyl tak blízko tomu, abych se zbláznil. Miluji svou práci ve Fresh Start a nikdy bych neudělal nic, čím bych mohl firmu ohrozit. V životě jsem neukradl ani cent. Abych byl upřímný, nikdy jsem se o peníze moc nestaral. Nikdy jsem jich moc neměl a nikdy mi nechyběly. Na tom se nic nezmění.“</p>
<p>Ztěžka se postavil. „Teď běžte a dělejte, co musíte. Ale jedno vám řeknu. Pokud nenajdete toho kdo za tím je, já ano. To vám můžu slíbit.“</p>
<p>„Pane Ross!“ vyskočil Wren od stolu. „Počkejte chvilku. Pane Ross?“</p>
<p>Ale John Ross bez ohlédnutí odcházel.</p>
<p>Volavka. Návnada.</p>
<p>Nest Freemarková se snažila strávit ta slova. Nebylo to jednoduché. Myšlenka, že byla vyslána do Seattlu nikoli proto, že by mohla Rosse ovlivnit svými argumenty, ale proto, aby se dostala do jeho snů a při tom ohrozila svůj život, byla na hranici únosnosti.</p>
<p>Když pominulo ohromení, uvažovala, jestli Dáma věděla, jak její přítomnost ovlivní běh události. Mohla předpokládat, že ve snu dojde ke změně, která bude pro Rosse důležitá. Pokud Dáma věděla, co sen znamená, patrně jej byla schopna i potřebným způsobem změnit.</p>
<p>Nest sevřela hlavu v dlaních a zavřela oči. Samé dohady.</p>
<p>Nechala sen snem a začala se zabývat tím, co věděla. V Seattlu je démon. Jde po Johnu Rossovi. Je to patrně někdo, koho velmi dobře zná. Chce ho dostat za každou cenu. Už kvůli tomu zabil jiného démona.</p>
<p>Potud je to jasné. A co dál?</p>
<p>Démon poznal Nest a uvědomil si. že je pro něho nepohodlná. Nepodnikl však nic, dokud se nevydala do Lincolnova parku. Tehdy se pro něho stala hrozbou, když jí Boot chtěl říci, do jaké jiné podoby se démon proměnil.</p>
<p>Tohle ale byly samé dohady. Pokud chce najít odpovědi na své otázky, musí na to z jiného konce.</p>
<p>Pohlédla na hodinky. Ukazovaly patnáct třicet. Odbavování cestujících začne asi za půl hodiny. Zkontrolovala batoh, přelétla očima frontu u detektoru kovů a vrátila se ke svým myšlenkám</p>
<p>Démon tam musel být, když ve Fresh Start hledala Johna Rosse. Její magie, ať byla nyní v jakémkoli stavu, na to reagovala a Nest se udělalo zle. Démon potom buď vyslechl její vzkaz nebo ji sledoval či stopoval do Lincolnova parku. Kdo je to? Zabil Boota, Andrey a Ariel a pokusil se zabít i jí. Pak se vrátil do města a založil požár ve Fresh Start. Proč?</p>
<p>Bolela ji z toho hlava. Nic nepasovalo. Hodila si batoh přes rameno a přešla halou k nápojovému automatu. Koupila si cappuccino bez kofeinu, sedla si do jiného křesílka a znovu se zamyslela.</p>
<p>Co jí to stále uniká?</p>
<p>Drž se od něho, varovala ji Ariel před Johnem Rossem. Už je ztracený. Šíři kolem sebe démonův puch. Vzhledem k tomu jak se Ross choval, jí to připadalo dost pravděpodobné. Zdálo se, že Ross věří tomu, že už není Rytířem Slova, že už není nositelem magie. Byl otřesen událostmi v San Sobelu. Nyní byl zamilován do Stefanie Winslowové, uchvácen prací pro Simona Lawrence. Jeho život se od základu změnil.</p>
<p>Stejně jako můj, napadlo ji. Minulost a dětství nechala po smrti prarodičů v Sinnissippském parku.</p>
<p>Bez zjevné souvislosti si vzpomněla na svou matku, jak jí chyběla když vyrůstala. Babička s dědou sice dělali co mohli, ale po smrti matky zůstalo v jejím životě prázdné místo, které neměl kdo zaplnit. Tak nějak se mohl cítit John Ross před tím než poznal Stefanii Winslowovou. Více jak deset let se sám potloukal ve službách Slova mezi přítomností a budoucností, deptán odpovědností, kterou na sebe vzal. Je nesmírně těžké žít bez někoho, kdo tě miluje. Nedostatek lásky se podepíše na každém. Dokonce i na jejím otci, který byl démonem…</p>
<p>Myšlenka utkvěla v mozku a začínala krystalizovat. Již dříve se snažila přijít na něco, co by objasnilo démonův vztah k Rossovi. Něco, co muselo být ukryto někde v minulosti. Teď už věděla. Byl to stejný vztah, jak měl před lety její otec k její babičce.</p>
<p>Bylo to totéž.</p>
<p>A náhle do sebe všechno zapadlo, otázky byly zodpovězeny, chybějící části nalezeny. Cítila, jak se jí stahuje hrdlo.</p>
<p>Teď už věděla, kdo je tím démonem.</p>
<p>Věděla, proč Ross nemůže uniknout.</p>
<p>Zalila ji vlna horka. Možná se v Dámě mýlila. Dáma pravděpodobně věděla, že Nest uvidí to, co Ross nemůže vidět.</p>
<p>Je ještě vůbec čas ho zachránit?</p>
<p>Popadla batoh a rozběhla se ven ke stanovišti taxíků.<strong><emphasis>Kapitola 22</emphasis></strong></p>
<p>Když John Ross vyjel do svého bytu. chvíli stál u okna a díval se na kouřící ruiny Fresh Start. Skupina požárníků pátrala v<strong> </strong>rozvalinách. Snažil se najít mezi lidmi na ulici Andrewa Wrena ale ten už mezitím zmizel.</p>
<p>Proč se démon snaží ho tak komplikované zdiskreditovat? Co tím chce získat?</p>
<p>Pokud jde o Čaroděje, je odpověď nasnadě. Démon předpokládá, že pokud znemožní Simona zablokuje tím i jeho program. Pokud bude kolem Fresh Start a Pass/Go dost spekulaci a nejasností, přestane podpora jak finanční tak politická a zájem se obrátí jinam. V horším případě to bude mít dopad na podobné aktivity v celé zemi. To byl typicky způsob démonova jednaní. Rozsévat nespokojenost a sváry. Pokud budou mít dost času a prostoru, mohou přerůst v anarchii.</p>
<p>Nebylo mu ale jasné, proč se stejným způsobem snaží démon pošpinit i jeho. Doufal snad, že ho tak natolik zmate, že bude snazší dostat ho pod nadvládu Nicoty? Za předpokladu, že démon se snaží jej obrátit a zmocnit se jeho magie, jsou machinace s účty a převody dost podivným způsobem jak toho dosáhnout.</p>
<p>Zamyšleně si hryzal ret. Snad by to mohlo objasnit ten požár. To, že by Fresh Start vyhořel ve stejnou dobu kdy by byl Simon zdiskreditován, by jen zvětšilo zmatky kolem firmy a snížilo její důvěryhodnost. Pokud měl démon v úmyslu zároveň zničit Simona a jeho program, pak by útok na dvou frontách dával smysl.</p>
<p>Zlostně vrazil ruce do kapes. Měl sto chutí jít do Pass/Go a všechno na místě vyřešit. Ale uvědomoval si, že zatím s tím nemůže nic dělat. Andrew Wren je stále ještě v polovině svého pátrání. Ověřuje podpisy a zpovídá bankovní personál. Podpisy by neměly souhlasit. A personál si jistě nebude pamatovat, že by viděl jeho nebo Simona Lawrence.</p>
<p>Až na to, uvědomil si náhle, že démon se umí proměnit a mohl snadno napodobit kohokoli z nich.</p>
<p>Odvrátil se od okna. Nejlepší, co teď muže udělat je splnit slib, který dal Nest a vypadnout z města. Zmizet na pár dní a alespoň získá trochu nadhled.</p>
<p>Nedopustí, aby se sen naplnil. Pohlédl na hodinky. Byly skoro čtyři hodiny odpoledne. Párty v Muzeu umění má začít přesně v šest.</p>
<p>Svalil se do svého oblíbeného ušáku, vytočil číslo Pass/Go a požádal o Stefanii Winslowovou. Když mu řekli, že je na jednání zanechal vzkaz aby mu zavolala a zavěsil.</p>
<p>Přešel do ložnice, ze skříně vyndal svůj námořnický pytel a začal balit. Netrvalo to dlouho. Na pár dní nepotřeboval mnoho a také zjišťoval, že není vcelku z čeho vybírat, tak málo toho vlastnil. Uvědomil si. že stále žije tak jako by jen projížděl a byl připraven chytit první ranní autobus z města.</p>
<p>Zrovna pročítal nějaký časopis, když se rozlétly dveře a do místnosti vpadla Stef s náručí plnou papírů.</p>
<p>„Vysvětli mi to, Johne.“ pronesla chladně a zastavila se nad ním.</p>
<p>Hned věděl, o co jde. Byly to fotokopie dokumentu, které mu nedlouho předtím ukázal Andrew Wren. Pohlédl na Stef. „O těch účtech nevím vůbec nic. Nejsou moje.“</p>
<p>„Ale všude jsou tvoje podpisy!“</p>
<p>„Stef, neukradl jsem ani cent.“ řekl pevně a zadíval se jí do očí. „Nejsou to ani mé podpisy, ani mé účty. Už jsem to říkal Andrewu Wrenovi, který se mě na to ptal před hodinou. Nemohl bych udělat něco takového.“</p>
<p>Stef ho beze slova zpytavě sledovala.</p>
<p>„Nemohl bych.“</p>
<p>Všechna zlost z ní vyprchala a ona se sklonila, aby ho políbila. „Já vím. Totéž jsem řekla Simonovi. Chtěla jsem to jen slyšet od tebe.“</p>
<p>Položila mu ruce na ramena a zvolna sjela dolu, až se dotkla jeho dlaní, černé zvlněné vlasy jí rámovaly tvář plnou šrámů. Poklekla k němu a její oči se setkaly s jeho. „Promiň, byl to špatný den.“</p>
<p><emphasis>A </emphasis><emphasis>to nevíš všechno,</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>pomyslel si trpce. „Napadlo mě, že bychom mohli na pár dní odjet, ať se věci vyřeší samy.“</p>
<p>Smutně se usmála. „Pár dní, pár týdnu, pár měsíců. Máme tolik času, kolik jen chceme, jsme bez práce.“</p>
<p>Cítil, jak mu vyschlo v hrdle. „Cože?“</p>
<p>„Simon tě vyhodil. Když jsem tě obhajovala, a on nechtěl změnit názor, šla jsem taky.“ řekla s pokrčením ramen.</p>
<p>„Proč by mě Simon vyhazoval a nedal mi ani možnost cokoli vysvětlit?“</p>
<p>„Prostě odepisuje ztráty. Johne. To jde snadno. Bojí se a zuří. Všechno se sype najednou a on udělá všechno, aby to nebylo ještě horší. Jestli se něco z toho dostane ke starostovi nebo do místního tisku, může to Simon zabalit.“</p>
<p>„Takže se rozhodl mě vyhodit?“</p>
<p>„Přesně tak jsem se ho ptala.“ odpověděla se zlostí v hlase a odhrnula si vlasy z obličeje. Vstala, přešla pokoj, natáhla se na pohovku a zadívala se do stropu „Stále se nic neví o podpisech a žádny z bankovních úředníků si nepamatuje, kdo účty otvíral. Když se ale Wren zmínil o možností, že se snažíš Simona křivě obvinit, chytil se toho. Myslí si, že jsi za to odpovědný – a chce se tě zbavit dřív, než se pro něho staneš přítěží.“</p>
<p>„A je toho víc.“ řekla a otočila se k němu. „Prohlásil, že tady byl minulou noc, poté, co jsem odešla. Prý jsi byl opilý a vyhrožoval jsi mu. Řekla jsem mu, že to není možné, protože nepiješ, že jsi byl nemocný a když jsem odcházela, spal jsi. Snažila jsem se ho přesvědčit, že se musel nějak splést, ale vůbec mě neposlouchal Zkrátka tě vyhodil a já jsem šla také.“</p>
<p>Ross ohromené ziral do prázdna a mlčel. Nejdřív démon, který – se ho snaží dostat, pak Wrenova obvinění a nakonec tohle. Připadal si jako ve víru, který ho stahuje do hlubin a on mamě lapá po dechu.</p>
<p>„Tohle už není Simon, Johne.“ řekla Stef. „To mu není vůbec podobné, takhle se nikdy nechoval. Nevím, čím to je, ale připadá mi, jako by to byl někdo úplně jiný.“</p>
<p>Ross si myslel totéž. Zvolna v něm začínalo klíčit podezření. Ale to přece není možné. Ne Simon, ne Čaroděj.</p>
<p>Stef zkřížila nohy a pozorovala své nárty „Vůbec nechápu jak uvažuje.“</p>
<p>„Jak šlo to včerejší interwiev pro televizi?“ změnil Ross téma.</p>
<p>„Nic<emphasis> </emphasis>nebylo,“ ušklíbla se. „zrušil to. Zjistila jsem to až ve studiu. Nikdo tam nebyl.<strong> </strong>Tak jsem se vrátila a našla tě tu zhrouceného na pohovce. Odvedla jsem tě do postele a pak jsem si v obýváku skoro do půlnoci četla. Vlastně až do chvíle, kdy jsem tě vzbudila kvůli ohni.“</p>
<p>Jeho podezření prudce zesílilo. „Vzpomínáš si na vzkaz, který ti pro mě nechala Nest Freemarková? O té její schůzce v Západním Seattlu? Zmiňovala ses o tom někomu? Mohl to někdo zaslechnout?“</p>
<p>Stefanie se rozpačitě posadila. „Nevím, proč?“</p>
<p>„Vzpomínej, může to být důležité.“</p>
<p>„Snad Simon.“ řekla po chvilce přemýšlení. „Mluvili jsme spolu, když jsem brala telefon. Když jsem domluvila ptal se. kdo to byl. Řekla jsem, že to volala Nest a chce se s tebou setkat v Lincolnově parku. Smál se a říkal, že je to divné místo na schůzku. Řekla jsem mu, že to má něco společného s přítelem kohosi, kdo se jmenuje Pick.“</p>
<p>Ross cítil, jak bledne.</p>
<p>„Co je, Johne?“ zeptala se starostlivě Stef.</p>
<p>Jen zavrtěl hlavou. Takže Simon Lawrence věděl o schůzce s Nest. Pokud je on tím démonem, měl čas i příležitost napadnout ji v parku a stihl by se vrátit a založit požár ve Fresh Start.</p>
<p>Málem se nahlas zasmál. Takové úvahy jsou přeci směšné!</p>
<p>Ale podezřeni už zapustilo kořeny. Kdo byl v lepším postavení než Simon Lawrence. aby mohl sabotovat činnost Fresh Start a Pass/Go? Simon ztělesňoval celý projekt. Kdyby upadl v podezření, byl donucen odejít nebo zmizel uprostřed vyšetřování, všechno by se zhroutilo. Mělo by to celonárodní dosah. Začaly by být napadám všechny programy na pomoc bezdomovcům.</p>
<p>„Johne.“ Stef už byla na nohou a vypadala vyděšeně</p>
<p>„To je v pořádku.“ usmál se na ni, „jenom přemýšlím. Podala bys mi, prosím, limonádu z ledničky?“</p>
<p>S rozpačitým úsměvem přikývla. Počkal, až vyjde z pokoje, a shrnul své úvahy. Simon Lawrence jako démon, to dávalo docela smysl. By schopen zničit svůj vlastní projekt. Mohl tím podkopat podobné projekty po celé zemi. Ze svého postavení také mohl snadno zničit Rossův život. Mohl ho zaplést do zpronevěr, vyhodit z práce a celkem snadno dosáhnout toho, aby šel do vězení. Pokud se ho démon snaží dostat do služeb Nicoty, bylo by to nejlepší místo, kde s tím začít.</p>
<p>Nakonec možná ztratí i Stef.</p>
<p>Hlava mu třeštila. Stačí jeden chybný krok, varovala ho Dáma. Ten povede k dalšímu. Démon ten krok možná udělá za něj. Není těžké si to představit.</p>
<p>Ale že by Simon Lawrence? Stále si nemohl zvyknout na myšlenku, že by Čaroděj měl být démonem.</p>
<p>Když se Stefaníe vrátila vstal a řekl: .Ještě nemůžu odjet, Stef. Musím mluvit se Simonem.“</p>
<p>„Ne, Johne.“ vydechla Stef.</p>
<p>Lehce ji objal. „Zavolám mu nebo za ním můžu rovnou jít, nepotrvá to dlouho.“</p>
<p>Rozhodné zavrtěla hlavou. „K ničemu to nebude. Johne. Už se rozhodl. Snažila jsem se, ale vůbec nic jsem nezmohla.“</p>
<p>Pozoroval ji a myslel si. že to asi opravdu nemá význam. „Musím to ale zkusit.“ trval přesto na svém. „Musím to zkusit sám. Za chvíli jsem zpátky.“</p>
<p>Uchopila ho za ruce. „Johne, on tu ani není. Šel už do Muzea umění, aby dohlédl na přípravy. Má tam novináře a… Hele, nech to být, zapomeň na to. Dej mi pět minut, zabalím se a padáme. Budeme se tím zabývat, až se vrátíme, ano?“</p>
<p>Ale on se už rozhodl. Nemohl odejít byť jen na tři, čtyři dny, aniž by se dozvěděl pravdu o Simonovi. Neměl sice nejmenší představu, jak to provede, ale chtěl s ním alespoň mluvit mezi čtyřma očima, aby viděl, jak se bude chovat.</p>
<p>Vtom ho napadla zvláštní věc. Co když ten sen o zabití Čaroděje ze země Oz nebyl varováním, ale pobídkou? Mohl si špatně vyložit jeho smysl a namísto aby se Simonovi vyhnul jej měl sledovat. Jeho sny o budoucnosti byly okny, kterými viděl chyby, které je v přítomnosti ještě možno napravit. Původně předpokládal, že tak je tomu i nyní. Není však již Rytířem Slova a sen, který se mu už tolikrát vrátil, může fungovat na jiném principu.</p>
<p>Možná měl zabít Simona Lawrence proto, že on byl tím démonem.</p>
<p>Zatím ale neví o způsobu jak se o tom přesvědčit. Pokud tomu tak je, sen získává zřetelný význam a smysl, který mu dříve unikal.</p>
<p>Stefanie stále držela plechovku s limonádou. Pohlédl na ni a zavrtěl hlavou. „Rozmyslel jsem si to, už ji nechci, díky.“</p>
<p>„Johne.“ dotkla se volnou rukou jeho paže.</p>
<p>„Stef, půjdu do muzea a najdu Simona, nebudu tam dlouho. Chci se ho jen zeptat proč chvíli nepočkal. Chci od něho slyšet proč o mně pochybuje.“</p>
<p>„Nedělej to, Johne,“ řekla a položila plechovku na stůl.</p>
<p>„Co tím můžu zkazit?“</p>
<p>„Co tvoje čest?“ odsekla naštvaně. „Nemůžeš mu nic dokázat, stejně jako on tobě. Na příkazech jsou i jeho podpisy. Stejně dobře muže být obviněn i on.“</p>
<p>Ross jí položil prst na ústa. „Ale on je Čaroděj, kdežto já ne.“</p>
<p>Zuřivě zavrtěla hlavou, jen tak tak že nevybudila. „Je mi jedno, kdo to je. Ty nemusíš nic dokazovat.“</p>
<p>„Chci s ním jen mluvit.“</p>
<p>Chvíli si ho mlčky prohlížela jako by si uvědomovala, že ho žádný argument nemůže přesvědčit. „Zdá se, že ti to nijak nerozmluvím.“</p>
<p>Usmál se, aby trochu uvolnil napětí. „Ne, ale jsi úžasná, že jsi to aspoň zkusila. Sbal si a počkej na mě. Do hodiny jsem zpátky a pak vyrazíme.“</p>
<p>Políbil ji na ústa a v předsíni si oblékl kabát. Už vycházel ze dveří a Stef stále stála na místě a dívala se za ním.</p>
<p>Nest Freemarková se vracela z letiště do města a tiše sledovala slunce na jeho cestě k západu. Zvolna se šeřilo. Jak se blížil zimní slunovrat, dny se krátily a slunce bylo nad obzorem sotva osm hodin. Východní svahy kopců kolem města se nořily do stínu.</p>
<p>Nejdříve chtěla Rossovi předem zatelefonovat, ale bude lépe když mu to sdělí osobně. Měl by jí uvěřit. Musí ho přesvědčit.</p>
<p>Unaveně vzdychla. Tohle bude mnohem obtížnější úkol než jakým ji pověřila Dáma.</p>
<p>Taxi odbočilo z dálnice na Seneca Street a dál na Pioneer Square. Letité lampy pouličního osvětlení se rozsvěcely, dlouhé stíny výškových budov se plazily ulicemi. Taxi zastavilo u chodníku před zbytky Fresh Start. Nest zaplatila, vzala batoh a vystoupila. Uvědomila si jak se ochladilo, když se do ní opřel<emphasis> </emphasis>ledový severozápadní vítr ženoucí se širokou Second Avenue a natáhla si svou novou bundu.</p>
<p>Otočila se. Takřka přímo proti ní, přes křižovatku, byl Waterfall Park a činžák ve kterém bydlel John Ross se Stefanií Winslowovou. Vítr se do ní opíral v prudkých poryvech a Nest uvažovala, co dál. Nakonec sebrala batoh a vydala se k Pass/Go. Vešla do haly a rozhlédla se. Kromě ženy v<strong> </strong>recepci tu bylo prázdno.</p>
<p>Přistoupila ke stolu a několikrát se zhluboka nadechla, aby ztišila tlukot srdce a potlačila rozechvění. Usmála se. .Je tu, prosím vás, John Ross?“</p>
<p>Žena za stolem byla tak zaměstnána čtením jakýchsi formulářů, že zavrtěla hlavou, aniž by od nich zdvihla oči. „Dnes tu vůbec<strong> </strong>nebyl. Můžu vám nějak pomoct?“</p>
<p>„Jsem jeho známá, Nest Freemarková. Potřebuju s ním ihned mluvit. Je to důležité. Nemohla bych mu od vás zavolat? Nebo mi dejte jeho číslo domů.“</p>
<p>Žena nasadila profesionální úsměv, takže Nest bylo jasné, že nepůjde ani jedno z toho. „Lituji, ale my…“</p>
<p>„No ne, koho to vidím!“ Della Jenkinsová vyšla z kanceláře s úsměvem, jako by tohle byl nejkrásnější okamžik celého dne. „Myslela<strong> </strong>jsem, že už jsi letěla domu, Nest Freemarková. Co tě přivádí do mé kuchyně?“</p>
<p>Když uviděla Nestiň obličej, úsměv jí ztuhl. „Dobrý Bože! Podívej se na sebe. Málem bych řekla, že jsi se poprala se Stef Winslowovou, vypadá úplně stejně!“</p>
<p>Nest ucouvla, jako by dostala políček. „Promiňte, že vás takhle otravuji, ale musím opravdu nutně mluvit s Johnem.“</p>
<p> „Božínku, dnes není nejlepší den na hledání Johna! Každý se po něm shání! Nevyhrál v loterii nebo něco takovýho? Sotva, co? Protože kdyby jo, taky bych si ráda přišla na své. Marylin, zlatíčko, pusť mě k telefonu!“</p>
<p>Bylo jasné kdo je tady šéf a druhá žena jí bez meškání uvolnila místo. Della zdvihla sluchátko vytočila číslo a několik minut naslouchala. Když zavěsila obrátila se k Nest.</p>
<p>„Pokud vím, John byl celý den doma a pochybuju, že se tu ještě ukáže. Stefanie odešla také, není to dlouho. V bytě to nikdo nebere, možná spolu někam šli.“‘</p>
<p>Nest přikývla a rychle uvažovala. Odjeli snad z města? Splnil Ross to, co slíbil? Silně o tom pochybovala. To byla až ta poslední možnost. Určitě je ještě ve městě.</p>
<p>„Je tu pan Lawrence?“ zeptala se rychle.</p>
<p>„Kdepak, ten už je taky pryč.“ odpověděla Della a pustila Marylin zpět na židli. Obešla stůl a zamyšleně si tiskla prst na tvář. „Víš, Nest – ty máš ale nádherné jméno, opravdu – víš, asi bude v muzeu pomáhat s přípravami na večer. Simon tam šel, tak by tam John mohl být také.“</p>
<p>Nest si hodila batoh na rameno a už se hnala ke dveřím „Děkuji, Dello, snad máte pravdu.“</p>
<p>„Nemám tam zavolat?“</p>
<p>„To je v pořádku, pojedu tam. Kdyby se tu John ukázal nebo volal, řekněte mu, že ho hledám, a že je to moc důležité.“</p>
<p>„Fajn.“ udělala Della obličej „A kam se ženeš s tím báglem? Nemusíš ho tahat, jak kočka kotě. Nech ho tu, já na něj dohlídnu.“</p>
<p>Nest se vrátila a podala jí batoh. „Ještě jednou děkuju. Zatím nashle.“</p>
<p>Rozeběhla se přes halu. <emphasis>Tohle nemůžu stihnout</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>„Zpomal, proboha, ještě nejsi na olympiádě!“ volala za ni Della, ale to už byla Nest venku.</p>
<p>Po zbytek odpoledne pokračoval Andrew Wren v pátrání, které nikam nevedlo. To ho nijak neznepokojovalo. Jeho práce vyžadovala vytrvalost a buldočí zarputilost a obojího se mu dostávalo v hojné míře. Pátrání muže trvat klidně do vánoc, na tom nesejde.</p>
<p>To, co mu dělalo starosti byl jeho profesionální instinkt. Až do dnešního rána se na něj mohl vždy spolehnout. Podle něho stálo za to reagovat na anonymní upozornění, že ve Fresh Start se něco děje. Napovídal mu, že dokumenty, které obdržel, jsou pravé.</p>
<p>Ale teď, sotva o osmnáct hodin později, začínal mít pocit, že něco začíná skřípat.</p>
<p>Například, přestože měl důkazy o převodech mezi účty Fresh Start, Pass/Go a soukromými konty Simona Lawrence a Johna Rosse, způsob jakým to bylo prováděno mu začínal připadat nesmyslný. Výběry a vklady byly formálně v pořádku, ale byly to tak malé sumy, že by snad bylo jednodušší předávat si je z ruky do ruky. Není samozřejmě možné převádět příliš velké částky, to by přilákalo pozornost, ale tak nicotné sumy také vypadají podezřele. A právě to, jak se zdá, Čaroděj a Ross dělali.</p>
<p>Dál tu byl problém s identifikací zlodějů. Žádný z bankovních úředníku ani v jedné bance neviděl Rosse nebo Lawrence, že by osobně zadávali příkaz k převodu. Přitom některé vklady byly prováděny převodním příkazem přímo v bance, nikoli faxem či přes Internet. Andrew Wren si tyto věci zjišťoval velmi opatrně prostředníctvím řady nepřímých dotazů, aby zakryl svůj pravý zájem. Žádný z úředníku si však nepamatoval, že by kdy viděl některého z těch dvou mužů do banky vejít.</p>
<p>Jeho pochybnosti však rostly hlavně díky jeho osobním kontaktům s oběma muži. Tady mu jeho instinkt říkal, že oni to prostě nemohli udělat. Pokud někdo něco doopravdy spáchal, Wren to takřka pokaždé s jistotou vycítil a na jeho vnitřním semaforu naskočila červená. Tentokrát měl ale pocit jako by tam někde unavené poblikávala jenom oranžová.</p>
<p>Ale zítra je taky den a večer bude ta sláva v Muzeu umění, třeba se tam dozví něco nového. Vzhledem k okolnostem to nebylo nijak nepravděpodobné. Bude mít možnost promluvit si s jejich přáteli a dá-li Bůh i nepřáteli. Jeden nikdy neví, co z toho může vzejít.</p>
<p>Těsně po páté se dostal do hotelu a prázdným výtahem vyjel do svého patra. V pokoji si sundal pomačkané sako a šel se do koupelny umýt. Když byl hotov, našel svou pozvánku na večer a připjal ji na klopu saka. Pak si nalil kapku whisky z toho, co mu zbylo z minulé noci.</p>
<p>Když trochu upil, posadil se k telefonu a zavolal Martymu do laboratoře v New Yorku. Mají tam sice o tři hodiny více, ale Marty má ve zvyku pracovat dlouho, pokud ho nikdo neruší. Kromě toho věděl, že Wren čeká na výsledky.</p>
<p>Na sedmé zazvonění to Marty zvedl. „Laborka.“</p>
<p>„Haló, Marty? Tady Andrew, jak to jde?“</p>
<p>„Už to mám.“</p>
<p>Wren zpozorněl. Posílal Martymu dokumenty faxem dnes dopoledne, s výraznou poznámkou „Spěchá“, ale výsledky nečekal dříve než zítra.</p>
<p>„Andrewe, jsi tam?“ ozval se netrpělivě Marty.</p>
<p>„Jo, jo. Co jsi našel?“</p>
<p>„Podpisy nesedí. Dobré napodobeniny, ale to je všechno. Na první pohled mohly projít, ale u soudu by nikdy neobstály. Nedali si moc záležet.“</p>
<p>„Sakra.“ zaklel Wren.</p>
<p>Marty se uchechtl. „Měl jsem dojem, že tě potěším. Chvilku vydrž, mám tu ještě něco. Porovnal jsem ty padělky s dalšími vzorky, které jsi mi ještě poslal. Přátelé, spolupracovníci a tak.“</p>
<p>Udělal dramatickou pauzu. „A?“ nevydržel to Wren.</p>
<p>„Přestože tu není stoprocentní shoda, rukopis jedné osoby vykazuje výraznou podobu. Vypadá to. že máš nového podezřelého. Zase, před soudem by to asi samo neobstálo, ale je to dost na žalobu.“</p>
<p>Wren si pořádně lokl whisky. „Stačí, stačí. Marty, čí je to písmo?“<strong><emphasis>Kapitola 23</emphasis></strong></p>
<p>John Ross vystoupil z autobusu na zastávce na Third Avenue a vydal se doprava dolu k University Street. Vzduch byl chladný a ostrý, při zemi začínalo mrznout. Otřásl se a pečlivě si zvedl límec kabátu. Šel velice opatrně s pohledem upřeným na chodník, dával pozor, aby mu hůl nesjela po kluzké námraze.</p>
<p><emphasis>Pořád jsem připoután k minulosti,</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>pomyslel si. <emphasis>Zmrzačený a neschopný</emphasis><emphasis> se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jí ž</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>avit.</emphasis></p>
<p>Cestou kolem impozantního proskleného vstupu koncertní síně se snažil uspořádat myšlenky. Promenáda a okolní zelené plochy byly jasně nasvíceny. Nebyl schopen se uklidnit. To, co mohlo vzejít z jeho setkání se Simonem Lawrencem ho znepokojovalo. Přál si, aby tato záležitost byla jen nedorozuměním. Ale v podvědomí se stále ozýval hlas, který ho varoval a nabádal k opatrnosti.</p>
<p>Na přechodu na další křižovatce se zastavil a čekal na zelenou. To mu umožnilo, aby si poprvé důkladněji prohlédl cíl své cesty. Vysoké stěny Muzea umění, plné křivek, se tyčily před ním a zabíraly takřka celou jižní část bloku mezi Second a First Avenue. Budova architekta Roberta Venturího působila z tohoto uhlu jako pevnost. Okna do First Avenue byla skryta, šero zastíralo změkčující linie a naopak zvýrazňovalo drsný povrch hrubého vápence, kterým byla místy fasáda doplněna. Celek tak působil těžce, mohutně a nepřístupně.</p>
<p>Přešel na zelenou a na druhé straně ulice začal sestupovat po několika terasách spojených schodišti k hlavnímu vchodu muzea. Kulhal dál opatrně a zvolna, rozhlížel se jako by kolem sebe viděl duchy. Osvětlené mezipatro vypadalo jako včelí úl, plné lidí, kteří v neustálém shonu dokončovali přípravy na večerní recepci. Na volné ploše před barem v mezipatře bylo připraveno několik stolů, další byly v přízemí. Vedle táců a talířů na nich byly vyrovnány láhve vína a šampaňského, nádoby s ledem, stohy ubrousků, příbory a skleničky. Číšnice a číšnici měly na sobě obleky napodobující kostlivce, bílé kosti jim mihotavě světélkovaly. Jeden nebo dva už měli masky s namalovanými lebkami. Bylo to trochu strašidelné. Dosud nepřišli žádní hosté, ale smrt jako by už byla v pohotovosti.</p>
<p>Před Rossem se do výšky padesáti stop rýsovala proti tmavnoucí obloze přísná a strohá silueta Muže s kladivem. Masivní výtvor Jonathana Borovského, svařený z ocelových plátů, měl vyjadřovat dělnou atmosféru města. Kladivo v levé ruce jakoby v pravidelných intervalech dopadalo na ocelovou tyč, kterou třímal v pravici. Hlavu měl soustředěně nachýlenou, svalnaté tělo napjaté.</p>
<p>Ross se zastavil u paty sochy a prohlížel si ji. Znovu se mu před očima odvíjely obrazy ze sna, který ho pronásledoval posledního půl roku. Stařec obviňující ho z vraždy Čaroděje ze země Oz ve skleněném paláci ve Smaragdovém městě tam, kde Plechový dřevorubec drží hlídku. Okamžitě věděl, že to musí byt muzeum a Muž s kladivem. Přisahat, že udělá všechno, aby tomu zabránil. A teď tu stál jako by nepochopitelně zradil vše, co si slíbil, protože neměl důvod věřit, že sen se naplní.</p>
<p>Stál neschopen pohybu a myšlenky mu vířily hlavou. Pokud vejde do muzea mohlo by to znamenat, že zde není proto, aby událostem zabránil, ale proto, aby je dokonal. Tuto logiku si osvojil z dob, kdy byl Rytířem Slova a věděl, že minulost není detailně určena přítomností. To, co se dříve zdálo jasné a spolehlivé nyní takové být nemusí. Pokud se teď ale otočí a odejde nic se nedoví. Stále zůstanou nezodpovězené otázky kolem démona a Simona Lawrence. Věděl, že by nikdy neměl klid.</p>
<p>Pevně sevřel hůl, jako by se ji chystal odhodit a pln bezmocného hněvu se snažil vyvolat vzpurnou magii. Ale nic se nedělo. Opět se zdálo, že se navždy ztratila. Jak jsem si ostatně přál, připomněl hořce sám sobě.</p>
<p>Ulicí se táhla souvislá řada aut, začínala večerní špička a lidé se vraceli domu. Troubení klaksonu znělo spíš vesele než zlostně – začínal Hailoween a všichni byli v povznesené náladě. Někteří chodci už měli masky a kostýmy, křičeli a mávali plastovými zbraněmi a mávátky. Ross si jich jen letmo povšiml a znovu se zadíval na muzeum. Magickou sílu hole nebude potřebovat. Pouze najde Simona a zeptá se ho proč. Nemusí dojít k žádnému střetu, zápasu ani zabíjení. Jde mu jen o nalezení pravdy a byl si jistý, že se jí dozví krátce po tom, co Simona najde.</p>
<p>Stále však váhal mezi dvěma možnostmi, z nichž každá nezvratně změní jeho život.</p>
<p>Pak se zhluboka nadechl, pevné stiskl hůl a odhodlaně vykročil k muzeu.</p>
<p>Rozlehlá hala byla plná hluku posledních příprav.</p>
<p>Zastavil se blízko vchodu a rozhlížel se, kam má jít. Vlevo před nim byla recepce, muzejní obchod a otevřené dveře do posluchárny, kde mělo byt oznámeno věnování nových obecních pozemků a budov ve prospěch Fresh Start. Po jeho pravici stoupalo do dalších pater hlavní schodiště. Po stranách bylo lemováno mramorovými sochami strážců, velbloudů a beranů z období dynastie Ming. Pod drapériemi, rozvěšenými v pravidelných intervalech na stropě, se Ross cítil jako Jonáš v břiše velryby. Zatímco exteriér z vápence, pískovce a terakoty působil rustikálně, vnitřek budovy zjemňovalo leštěné terrazzo podlah, schodišť a stěny obložené červeným dubem. Za celý svůj pobyt v Seattlu navštívil Ross muzeum pouze jednou. Obdivoval sice jeho architekturu, ale přesto dával přednost rozlehlým prostorám parku a volné přírody.</p>
<p>Jeden ze členů ochranky požádal Rosse o pozvánku. Ten žádnou neměl. Řekl, že ji zapomněl, ale že je zaměstnancem Fresh Start a určitě bude na seznamu. Muž jej tedy požádal o identifikaci. Když se tak stalo, zdálo se, že je spokojen. Ross se jej poté zeptal, jestli neviděl Simona Lawrence. Muž odpověděl, že hlavním vchodem nepřišel, a pokud vešel jinudy, tak to neví, protože jeho stanoviště je zde.</p>
<p>Ross poděkoval a pokračoval dál. I když se důkladně rozhlížel, po Simonu Lawrencovi nebylo ani stopy. Začínal být nervózní a měl dojem že měl Stef poslechnout a nejezdit sem. Lepší by bylo nechat to být.</p>
<p>Přistoupila k němu hosteska a nabídla mu masku „Na tomto večírku mají všichni masky.“ prohlásila nadšeně. „Nechcete odnést kabát do šatny?“</p>
<p>Nádech rudé, žluté a modré jako malý karnevalový průvod. Ross pokračoval kolem dalších instalaci a očima pátral po stinných koutech. Strašidelná ozvěna vracela zvuk jeho kroku.</p>
<p>A náhle, zcela nečekaně zpoza jedné vitríny vystoupil Simon Lawrence a řekl: „Co tady děláš, Johne?“</p>
<p>Přestože ho Ross očekával, trochu se lekl. Zhluboka se nadechl, aby zklidnil tlukot srdce a zpříma se na Lawrence podíval. „Přišel jsem se zeptat, jestli to, co říkala Stef, je pravda.“</p>
<p>Simon se usmál. V jednoduchém černém smokingu, který mu dodával punc důvěryhodnosti, vypadal vyšší a mohutnější než obvykle. „Co konkrétně, Johne? Že jsem tě vyhodil, protože jsi kradl? Že jsem to udělal bez tvého vědomí? Že jsem se tě chtěl zbavit? Odpověď je třikrát ano.“</p>
<p>John nevěřil svým uším. Nečekal, že by mu to Simon byl schopen říci do oči tak snadno. „Proč?“ vypravil ze sebe konečně. „Nic jsem neudělal, Simone. Nevzal jsem žádné peníze.“</p>
<p>Simon udělal pár kroku a zastavil se těsné před Rossem. V rozptýleném světle, odraženém od exponátu, se mu oči stříbřité leskly. „Já vím.“ řekl tiše. „to já.“</p>
<p>Ross překvapeně zamrkal. „Simone, proč…“</p>
<p>Lawrence ho zarazil nedbalým mávnutím ruky. „Ty přece víš proč, Johne.“</p>
<p>Ross měl pocit jako by se pod ním propadala zem. Než se vzpamatoval. Simon mu prudce vytrhl hůl z ruky u uskočil z dosahu.</p>
<p>„Také<strong> </strong>jsem zapálil Fresh Start.“ pokračoval a zvolna pohupoval holí. „Zabil jsem Raye Hapgooda. Všechno o čem si myslíš, že jsem mohl udělat, jsem udělal. Abych znemožnil program, podkopal legendu Simona Lawrence a zničil mýtus Čaroděje, který jsem ostatně sám vytvořil. Dělal jsem to proto, abych podpořil to, čemu doopravdy sloužím, ne to co používám jako zástěrku. Ale na to už jsi přišel Jinak bys tu nebyl.“</p>
<p>Ross bojoval s pokušením vrhnout se na Simona Lawrence – nebo to, co se za něho vydávalo. Věděl však, že bez hole každý jeho pohyb skončí bezmocným pádem na podlahu. Musel doufat že protivník udělá chybu a ve své samolibosti se přiblíží na dosah.</p>
<p>„Všechny jsi nás obelhal.“ zašeptal. „A zvlášť mě. Neměl jsem tušení, kdo jsi.“</p>
<p>Démon se zasmál. „Zaměstnal jsem tě, Johne, především proto, že jsem věděl, co jsi zač. Rytíř Slova, který upadl v nemilost, vyhnanec, který má však stále značnou magickou moc. Byl by hřích nevyužít takovou příležitost. Ale nastat čas skončit tu šarádu se Simonem Lawrencem a jeho dobrodiním. Bylo třeba pokračovat. Stačilo jen očernit toho, jehož jsem stvořil. A ty jsi byl vhodným obětním beránkem. Ochotný John se nechal vést. Využil jsem tě a poneseš obvinění. Já ztratím čest a budu muset rezignovat a celý program se zhroutí. Když to vyjde, zasáhne to podobné programy po celé zemi. Ztráta důvěry je dost silný důvod pro to. aby se zavřely všechny kohoutky a peněženky.“</p>
<p>„To jsi chtěl slyšet, Johne?“ řekl démon s úsměvem. .,Viď, že jsem tě nezklamal?“</p>
<p>Vzal hůl a odhodil ji za sebe. Klouzala po podlaze, až tvrdě narazila do dřevěného obložení. V zápětí přiskočil, chytil Rosse za košili a přitáhl ho k sobě. Ross se snažil bránit, ale démon byl příliš silný a udeřil ho hřbetem ruky do obličeje. Hlava se mu bezvládně zakymácela a náhlý nával bolesti ho oslepil a ochromil. Démon držel bezvládného Rosse jednou rukou nad zemí. Ten zamžikal aby se zbavil slz. které mu rozmazávaly pohled. Uviděl démonovu volnou ruku, jak se mění v něco naprosto nelidského. Objevily se ostré drápy a kostnatá srst. Démon se zamyšleně podíval na svou změněnou paži a pak jí prudce sekl přes Rossova záda. Snadno prosekl kabát i košili a z hlubokých ran se vyhnula tmavě rudá krev.</p>
<p>Démon pustil Rosse na podlahu, kde se zkroutil bolestí. „Jsi opravdu ubohý.“ řekl konverzačním tónem, jako by Ross neležel v kaluži vlastní krve. „Jen se na sebe podívej, ani bránit se nedovedeš. Myslel jsem, že ti nabídnu místo ve službách Nicoty, ale k čemu by to bylo? Bez své hole nejsi nic. A mám dojem, že ani s ní to není o moc lepší. Přišel jsi o svou magii, že? Nic ti nezůstalo.“</p>
<p>Démon opět zdvihl Rosse a sekl ho přes rameno a polovinu hrudi, znovu ho udeřil do obličeje a odhodil zpět na zem jako nějakou odpornou věc, se kterou se už nechce špinit. Ross se s vypětím sil udržoval při vědomí.</p>
<p>„Nestojíš mi ani za ten čas, Johne.“ zavrčel nad ním démon. „Mohl bych tě zabít, ale živý mi budeš prospěšnější. Mám s tebou ještě nějaké plány, pokud jde o Simona Lawrence.“</p>
<p>Pak se sklonil těsně k němu a zašeptal: „Ale pokud tě ještě dnes večer uvidím. na místě tě zabiju. Nezahrávej si se mnou. Vypadni odtud a nevracej se.“</p>
<p>Pak se zvedl, otočil nohou Rosse na záda, přejel ho pohledem a odešel.</p>
<p>John Ross dlouho ležel tam, kde ho démon zanechal a bojoval s bolestí, která jej zaplavovala při každém nádechu. Oči upíral ke stropu tonoucímu v šeru. Nebýt toho, že býval Rytířem Slova, bezpochyby by propadl odevzdanému zoufalství, jak by to na jeho mistě učinila většina lidí. Ale kořeny byly hlubší, než si kdy vůbec připouštěl a narůstalo v něm odhodlání, že raději zemře, než se nechat takhle ponížit.</p>
<p>Po nějaké chvíli se cítil natolik silný, že se překulil na bok a pomalu se posadil. Místnost se s ním opět roztočila. Opřel se rukama o zem, sklonil hlavu a počkal, až ten nepříjemný pocit pomine. Když se hlava přestala točit, klekl si a po čtyřech zvolna postupoval vpřed. Zanechával za sebou krvavou stopu a hluboké rány po démonových drápech pálily jako oheň. Chodba i výstavní prostory byly prázdné a tiché. Jediným společníkem mu byla ozvěna jeho přerývaného dechu.</p>
<p>Byl jsem blázen, opakoval si dokola. Špatně odhadl situaci, byl příliš sebevědomý a málo opatrný. Měl poslechnout Stef. Měl se více spoléhat na své instinkty. Příliš rychle zapomněl na to, co se naučil ve službách Slova.</p>
<p>Dvakrát uklouzl po vlastní krvi a tvrdě se udeřil. Pot mísící s krví pálil v ranách, každý pohyb provázela ostrá bolest.</p>
<p><emphasis>Táhni k čertu, chcípni. Simone,</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>živil svůj vztek, který mu dodával sílu. Když se dostal k holi, otřel si zakrvácené ruce o kalhoty, pevněji sevřel a opatrně se postavil.</p>
<p>Chvíli stál a hledal ztracenou rovnováhu. Když závrať pominula, posadil se na prázdnou lavičku uprostřed místnosti. Sundal kabát a potrhanou košili použil jako provizorní obvaz, aby zastavil krvácení. Když se mu to částečně podařilo, zůstal sedět a odpočíval. Nezdálo se, že by měl něco zlomeného, ale ztratil hodně krve. Nemohl pokračovat bez pomoci a jediná pomoc, ve kterou mohl doufat, mohla přijít jedině zevnitř.</p>
<p>Předklonil se a s pomocí hole se pomalu postavil. Už nemyslel na sen. Bylo mu jedno, co bude dál. Myslel jen na to, že byl ponížen něčím tak nechutným a odporným, že nepřežije příští den, pokud to nezničí.</p>
<p>Povolal magii spoutanou v holi s naléhavosti, která ho až překvapila a s jasným vědomím toho, co to pro něho bude znamenat. Vzdal se sám sebe a toho, čím byl poslední rok. Vrátil se zpět. Žádal o právo být opět Rytířem Slova, alespoň pro tento večer, alespoň pro tento jediný boj. Přísahal, že se opět ujme úkolu, kterého se vzdal a uposlechne napomenutí Owaina Glyndwra a O‘olishe Amaneha. Opět bude jednat ve smyslu slibu, který dal Dámě před patnácti lety, když vstoupil do služeb Slova.</p>
<p>Ani tentokrát se hned nedočkal odpovědi. Magie dřímala hluboko, čekala na správná slova a upřímného prosebníka. Cítil ji, vyčkávající, klidnou a nepoddajnou. Zvýšil úsilí, jako by k sobě lákal neposlušné dítě. Oči měl pevně zavřené a obličej zkřivený soustředěním. Bolest z jeho ran se propalovala k srdci, jako roztavený kov.</p>
<p><emphasis>Náhle před ním stála Dáma. vztahovala k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>němu ruce</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> celá </emphasis>v <emphasis>bílém, éterická. Můj Bludný Rytíři. Chceš se ke mně opravdu vrátit? Budeš mi sloužit jako kdysi, bez výhrad, strachu a pochyb? Budeš mi stejně oddán? Její slova byla jako zčeřená hladina lesního potoka, zvolna plynoucího mezi travnatými břehy pod korunami stromů. Slzy mu stékaly po tvářích a vymývaly světlé cestičky v krvavých skvrnách. Ano! Vykřikl do toho konejšivého hlasu. Budu</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Už navždy.</emphasis></p>
<p>V ten okamžik zmizela a magie hole zavířila a vytryskla jako stříbrná řeka. pronikla do jeho rukou a těla a naplnila je léčivou silou.</p>
<p>Stříbřitá záře obklopila Rytíře Slova. Opět žil jako bojovník.</p>
<p>A opět v něm zemřel obyčejný člověk.</p>
<p>John Ross cítil jak ho naplňuje síla magie dychtivě sloužit. Přijímal jí plnými doušky a nedbal na cenu, kterou zaplatí. Tu zatím nezná. Teprvě jeho sny, až přijdou, určí výši dluhu. Teprvě, až se bezbranný ocitne v budoucnosti, kterou jako Rytíř Slova slíbil ochránit.</p>
<p>Ale než k tomu dojde, přísahal si, najdu a zničím Simona Lawrence, démona Nicoty.</p>
<p>Nest Freemarková přijela do muzea právě s prvním návalem pozvaných hostů a chvíli ji trvalo, než se vůbec dostala dovnitř. Ochranka u dveří ji nechtěla bez pozvánky pustit a lidé za ní začínali být netrpěliví. Nepomáhalo vysvětlování, že musí nutně najít Johna Rosse a Simona Lawrence. Naštěstí zahlédla Carole Priceovou a zavolala na ni. Ta ji nadšeně uvítala a ochranka se nechala obměkčit.</p>
<p>„Co tu děláš, Nest?“ divila se, když ji táhla z chumlů hostů a kostýmů kostlivců. „Myslela jsem, že už jsi zpátky v Illinois?“</p>
<p>„Odložila<strong> </strong>jsem odlet.“ odpověděla neurčitě. „Je tu John?“</p>
<p>„John Ross?“ opáčila Carole a odmítla šampaňské, které jim nabízela servírka. „Ne, ještě jsem ho neviděla.“</p>
<p>„A pan Lawrence?“</p>
<p>„Ten už tu někde je. Před chvílí jsem ho viděla. Asi jsi už slyšela o požáru.“ dodala s vážným výrazem.</p>
<p>„Ano, je mi líto pana Hapgooda,“ přikývla Nest. Pak nastala chvilka trapného ticha, jak se její myšlenky ubíraly úplně jiným směrem. „Vím, že Johna to hrozně rozrušilo.“</p>
<p>„To nás všechny,“ přikývla Carole Priceová. „Hele, proč se tu trochu neporozhlédneš? Tady dole jsem ho sice neviděla, ale možná bude v horním mezipatře. Já zatím řeknu Simonovi, že jsi tady, stejně by tě rád viděl.“</p>
<p>„Díky.“ Nest se rozhlédla po hale zaplněné lidmi v maskách. Sotva někoho takhle pozná. „Kdybys potkala Johna,“ obrátila se naléhavě ke Carole, „řekni mu, že jsem tady a musím s ním co nejdřív mluvit.“</p>
<p>Carole trochu zmateně přikývla, ale než se mohla na cokoli zeptat, Nest už odcházela.</p>
<p>Jeden z číšníku jí podal nylonovou masku. Nechtěla budit zbytečnou pozornost, tak si ji nasadila. Zábava se rozjížděla, lidé popíjeli šampaňské a jejich hlasitý smích a hovor ji ohlušovaly. Dostala se až k širokému schodišti, lemovanému sochami a začala stoupat vzhůru. V tu chvíli si uvědomila děsivou skutečnost. Úplně zapomněla na sen, který po několik měsíců pronásleduje Rosse, sen ve kterém je nařčen z vraždy Čaroděje ze země Oz a snad i její. Příliš se zaměřila na ohrožení Johna Rosse ze strany démona a tohle jí úplně vypadlo z hlavy. K těm událostem mělo dojít zde a tento večer. Chtěl aby byla od tohoto místa co nejdál a sám hodlal udělat totéž. Pak by nemuselo k ničemu dojít. Ale zdálo se, že démon dokonale zmařil jejich plány. Byl tu Simon Lawrence, byla tu ona a pokud tu není John Ross, objeví se každou chvíli.</p>
<p>Došla do mezipatra, ale Rosse stále nikde neviděla. Začínalo se jí zmocňovat zoufalství, že ho snad ani nenajde. Čím později se dozví o jejím podezření tím je větší riziko, že se sen naplní. Zatím ale nezbývalo než hledat. Zeptala se dalšího z ochranky, jestli neviděl Johna Rosse nebo Simona Lawrence. Ten sice nespatřil nikoho, ale šel se zeptat kolegy. Když se po chvilce vrátil řekl jí, že druhý z hlídky před chvílí posílal někoho nahoru za panem Lawrencem. Ten někdo kulhal a opíral se o hůl.</p>
<p>Trochu zaskočena nenadálým úspěchem poděkovala a rozeběhla se vzhůru po schodech. Jak mohla být tak hloupá! Vůbec ji nenapadlo ptát se na kulhajícího muže s holí! V běhu si strhla nylonovou masku. Co tam ti dva mohou dělat? Není pozdě? Stále ještě neměla dost jasnou představu, co se může stát. Mnoho věcí teprve čekalo na objasnění.</p>
<p>V prvním patře zahnula doleva do spoře osvětlené chodby, která vedla k výstavním sálům. Chodba byla ve dvou úrovních, které spojovalo krátké schodiště o dvanácti stupních. Když přeskočila několik schodu, zůstala stát jako přimražená.</p>
<p>Ze stínu se vynořil John Ross, jako děsivé zářící zjevení. Byl celý od krve, šaty v cárech. Roztrhaný kabát mu splýval s ramen jako plášť. Černá hůl s runami, zdroj jeho magie, se chvěla stříbřitou září a světlo, které vysílala, jej obklopovalo jako aura. Jeho tvář budila hrůzu, oči měl plné hněvu a odhodlání.</p>
<p>Když ji uviděl, s lehkým klopýtnutím se zarazil „Nest.“ zachrčel.</p>
<p>„Co se stalo, Johne?“ stěží ze sebe vypravila pár slov. Beze slova zavrtěl hlavou. Nemohla ztrácet čas. „Musela jsem se vrátit, Johne, doufala jsem, že tě tu najdu. Potřebuju s tebou mluvit.“</p>
<p>Polekaně sebou cukl, jako by spatřil hrůzu, která jí zůstala skryta. „Zmiz odsud, Nest! Říkal jsem ti, abys odjela! Varoval jsem tě před snem!“</p>
<p>„Ale proto jsem tady.“ Chtěla jít blíž, ale Ross natáhl ruku, jakoby se chtěl bránit. „Zapomeň na sen, je to lež.“</p>
<p>„Je pravdivý!“ vykřikl. „Ten sen <strong><emphasis>je</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong>pravdivý! Stane se to! Ale ještě je čas, abys z toho vyvázla! Musíš ihned odejít!“</p>
<p>„Ten sen se nesmí naplnit.“ řekla a odhodila si z tváře pramen vlasu. „Copak se nepamatuješ? Máš tomu zabránit!“</p>
<p>Udělal krok vpřed, magická záře kopírovala jeho pohyby jako hejno ptáku sleduje let prvního „Nerozumíš tomu!“ vyprskl. „Já to <strong><emphasis>mám </emphasis></strong>vykonat!“</p>
<p>Z hlavního schodiště se ozvaly kroky a hlasy. Nest se překvapeně otočila. Uslyšela hlas Simona Lawrence a rychle se vrátila ke schodišti. Viděla ho jak přichází z jasně osvětleného mezipatra.</p>
<p>Otočila se. John Ross se k ní rychle blížil. „Zmiz odtud. Nest!“</p>
<p>Zírala na něho vyděšená tím, co slyšela v jeho hlase a viděla v lesknoucích se očích. „Ne. Johne, počkej.“</p>
<p>Kroky se na okamžik zastavily. Nest zřetelné slyšela, jak Simon Lawrence volá na nějakou ženu dole. Carole Priceová? Otočila se k Rossovi. „Johne, to není on!“</p>
<p>Chraplavě se zasmál. „Já ho viděl, Nest. A tohle mi před chvílí udělal. Tam.“ mávl rukou ve směru, odkud přišel. „Všechno přiznal! Napadl mě! Je to démon! To je on, kdo tě štval v parku, kdo zabil Ariel, Audrey a Boota! On zapálil Fresh Start a zabil Raye Hapgooda!“</p>
<p>Udeřil koncem hole do podlahy. Vylétl z ní jasný plamen a jako malý kulový blesk zmizel v šeru za nimi. „Ten sen není jako ostatní, Nest! Je to proroctví! Je to zjevení, které má napravit, co bylo pokřiveno! Je to okno, kterým vidím pravdu, kterou jsem tak hloupě přehlížel! Musím jednat!“</p>
<p>Zdvihla ruce, aby ho přibrzdila. „No tak, Johne, poslouchej mě!“</p>
<p>Kroky se opět začaly přibližovat, hlasy sílily. Slyšela Šimonovo vtipkování, smích a cinkot skleniček. Ross stál za ní, dychtivý aby konečně mohl uvolnit dřímající sílu. Záře magie, která cítila jeho vzrušení, zesílila.</p>
<p>„Ustup, Nest.“ zašeptal.</p>
<p>V posledním zoufalém pokusu začala ustupovat stranou, ale tak, aby mu stále stála v cestě a on nemohl ihned vyrazit. Překvapeně zůstal stát na místě, nevěděl, co zamýšlí. Udělala ještě několik drobných krůčků. až se do jejího zorného pole dostal zákrut schodiště, ve kterém se objevila skupinka lidí. Simon Lawrence šel první, nenucené se smál a vtipkoval s Caroie Priceovou. Za nimi šli tři ošuntělí chlapi, kteří vypadali, že je v životě nepotkalo nic dobrého. Nečekala až ji uvidí. Jednala instinktivně. Vyvolala svou vlastni magii. Tu se kterou se narodila, ale po babiččině smrti se zařekla, že ji už nikdy nepoužije. Vyvolala ji aniž věděla, jestli to po takové době vůbec bude možné. Ale nebylo jiné řešení. Na zlomek vteřiny zachytila Simonův pohled. To stačilo, aby ho zasáhla úderem, který ho okamžitě poslal v bezvědomí na zem.</p>
<p>Ihned uskočila za roh. Ostatní ze skupinky se zatím vyděšeně shlukli kolem bezvládného Simona Lawrence a snažili se mu nějak pomoci. Byla překvapena, jak to šlo snadno.</p>
<p>Ještě než tu kratinkou myšlenku dokončila, pocítila nepříjemný vedlejší účinek. Jako by se v jejím těle probouzelo něco mnohem většího a nebezpečnějšího. Cítila, jak se v ní vlní a roste cosi velkého a divokého a na krátký, hrůzy plný okamžik měla pocit, že to z ní vyrazí ven.</p>
<p>Vzápětí se ale zklidnila a otočila se k Rossovi. Ani se nepohnul. Stál přesně tam kde před tím a ve tváři měl zmatený výraz. On viděl to, co na krátký okamžik opustilo její tělo.</p>
<p>Nečekala a přistoupila k němu. Pomalu se začal vzpamatovávat, opět se mu vracel odhodlaný výraz.</p>
<p>„Ne. Johne.“ řekla a pevně ho uchopila za paže, nedbajíc na nepříjemné mravenčení, které způsoboval dotek jeho magie. Nebála se. Teď si nemohla strach dovolit. Pohlédla mu do očí a pevněji ho sevřela. „Oklamal tě, Johne, všechny nás oklamal.“</p>
<p>„Nest,“ snažil se zašeptat, ale ze rtů mu splynula jen neurčitá změť hlásek.</p>
<p>„Já vím.“ řekla bez konkrétního významu, spíš jen proto, aby ho uklidnila. „Ale to není on. Není to Simon. On není tím démonem.“</p>
<p>A pak mu prozradila, kdo to je.<strong><emphasis>Kapitola 24</emphasis></strong></p>
<p>A tak teď John Ross kráčel po dláždění zšeřelého Occidental Parku na Pioneer Square, pod upnutým kabátem skrýval rány. Vypadal jako přízrak z Očistce, který se vydal najít démona, jenž ho chtěl strhnout do Pekla. Večerní vzduch byl chladný, byl v něm cítit sníh nedalekých kopců. Totemy stojící tiše v šeru na něj upíraly přísné oči. Několik bezdomovců se mu rychle klidilo z cesty a bázlivě pokukovalo po jeho holi, která opaliskovala měkkým světlem. Hůl v pravidelných intervalech klepala o dlažbu a vítr kolem honil odpadky. V jeho stopách se táhli neklidní žrouti. Přímo cítil hlad a napětí, s jakým očekávají příští události.</p>
<p>Byl opět Rytířem Slova. Tentokrát už navždy. Zavázal se k tomu když povolal magii. Byl opět tím, čemu se snažil tak zoufale uniknout a když poznal naprostou marnost svého úsilí, nalezl v tom dokonce jakousi útěchu. Hledal domov a jiný způsob existence. Když se zřekl Slova, ztratil směr, byl oklamán a ocitl se na dosah ruky osudu, ze kterého mu běhal mráz po zádech.</p>
<p>Ale to už byla minulost. Ten poslední rok patří minulosti. Dostal možnost vrátit svůj život tam kamí, a musí najít způsob jak odčinit, že se jej tak lehkomyslně vzdal.</p>
<p>I kdyby se jej měl vzdát znovu, pokud by to měla být cena za to, že se věci dají do pořádku.</p>
<p>Pouliční lampy jasně zářily do tmy Svátku všech svatých. Masky byly strženy, tajemství odhalena, intriky skončily. Chystá se odplata a zúčtování. A ráno může byt mrtev. To závisí na tom kolik z bojovníka jimž býval v něm zůstalo.</p>
<p>Před ním už svítila okna jeho bytu, kousek dál viděl začouzené ruiny Fresh Start a takřka temnou masu Pass/Go. Jakoby domy byly trezory skrývající tajemství lidí uvnitř. Pocítil marnost, když pomyslel na to, kolik lží a přetvářky je v jejich životech. Jak je snadné utápět se v pohodlné jistotě, že to, co se týká jiných, netýká se tebe. Je snadné ignorovat, co drží lidskou společnost pohromadě na její cestě k milosti.</p>
<p>Po Second Avenue projelo osamělé auto a zmizelo. Z dálky sem doléhaly hlasy, hudba a smích. Oslavy Svátku všech svatých byly v plném proudu. Pro ty lidi byli démoni a kouzla pouze pohádkou a mýtem.</p>
<p>Míjel Waterfall Park ponořený do tmy a monotónního šumu vodopádu, když zaslechl, jak někdo volá jeho jméno. Otočil<strong> </strong>se. Nest Freemarková se k němu hnala ve vlající rozepnuté bundě. Žrouti se rozprchli do parku mezi lavičky, stoly a keře. ale zdálo se, že si jejich přítomnost vůbec neuvědomuje. Doběhla k němu celá udýchaná.</p>
<p>„Přišla jsem ti pomoct.“</p>
<p>Mimoděk se usmál, když viděl její odhodlaný vyraz. „To nepůjde, Nest.“ zašeptal.</p>
<p>„Ale já chci. Musím.“</p>
<p>Těsně po incidentu na schodech muzea seběhla ke skupince kolem Simona Lawrence a odvedla jejich pozornost, aby John Ross mohl vyjít postranním vchodem.</p>
<p>Tím spustil alarm a pak z druhé strany ulice pozorovál, jak přibíhá ochranka a připojuje se ke zmatku na hlavním schodišti.</p>
<p>„Za Ariel, Boota a Audrey.“ řekla pevně.</p>
<p>Když mu Nest řekla, co zjistila, zalila ho vlna vzteku a hanby. Bylo to neuvěřitelné. Ale pravda si najde cestu i k těm nejzatvrzelejším skeptikům a po chvíli byl schopen odhodit klapky, které měl na očích a přijmout novou skutečnost.</p>
<p>„A taky za sebe, Johne.“</p>
<p>Ale ona neviděla to, co on, když v přítmí muzea čelil situaci, která mohla skončit děsivým vyplněním snu. Dosud netušila, co spatřil, nevěděla nic o tom, jak se její magie vyvinula a jaké tajemství v sobě nosí. V Nest Freemarkové pracovaly mohutné síly, které opět změní její život. Měl by jí o to říci, ale odkládal to. Tajemství jeho vlastního života byla nyní naléhavější. Blížilo se jejich odhalení.</p>
<p>Přistoupil k ní blíž položil jí ruce na ramena. „Jsem Rytíř Slova, Nest. Jsem to, co jsem vždy měl být. Je to hlavně tvoje zásluha a jsem tvým dlužníkem. Ale nemohu přijmout službu dokud nezjistím proč jsem sešel z cesty. Musím to udělat a musím to udělat sám. Je to natolik osobní, že jinak nebudu mít nikdy klid. Chápeš?“</p>
<p>Chvíli si ho mlčky prohlížela. „Ale jsi zraněný a ztratil jsi hodně krve.“</p>
<p>Sundal ruce z jejích ramen a sevřel černou hůl pokrytou ohlazenými znaky. „Magie mi dá sílu.“</p>
<p>„Nelíbí se mi to,“ zavrtěla hlavou. „Je to moc nebezpečné.“</p>
<p>Pomyslel si, jak je zvláštní, že někdo tak mladý mu říká, co je nebezpečné a co ne. Na druhou stranu, nebezpečí, kterým se vystavovala, nebyla menší, než ta jeho.</p>
<p>„Počkej tu na mě, Nest. Hlídej. Kdybych se nevrátil, alespoň někdo bude znát pravdu.“</p>
<p>Nečekal na odpověď a odcházel. Na rohu zahnul do Second Avenue k domovnímu vchodu. Opět se objevily stovky žroutu, přetékaly přes zdi Waterfall Parku, vylézaly z kanálu a proluk mezi okolními domy. Bylo jich tolik, že cítil nepříjemné mrazení. Žluté oči ho hladově sledovaly. Přímo fyzicky vnímal jejich dychtivost a byl si jist. že instinktivně vědí, co je v sázce.</p>
<p>Vešel do vestibulu a výtahem vyjel do šestého patra. Tady žrouti nebyli. Představoval si, jak se usilovně plazí po zdech pod okna jeho bytu. Viděl je jako obrovskou přílivovou vlnu, ženoucí se na spící město.</p>
<p>Od výtahu ho dělilo už jen několik kroků od dveří bytu. Odemkl a vešel dovnitř.</p>
<p>Byt byl tichý a temný, jen vedle staré pohovky v obýváku svítila stojací lampa. Pod ní seděla Stefanie a četla si. Překvapeně zvedla obličej od knihy a zděšeně vyjekla, když Johna spatřila. „Co se ti stalo?“ vyhrkla přiškrceně a chtěla vstát.</p>
<p>„Jen seď, Stef. Zůstaň kde jsi,“ řekl a zdvihl ruku, aby podpořil svá slova. Ztěžka se opřel o hůl a chladně a ostražitě ji pozoroval. „Simon Lawrence není mrtev.“ řekl tiše.</p>
<p>Zahledl stín, který se jí mihl v očích, ale její výraz se nezměnil. „Co tím myslíš? Proč by měl být mrtev? O čem to mluvíš, Johne?“</p>
<p>„To je jednoduché.“ pokrčil rameny. Šel jsem do muzea, abych si s ním promluvil. Už tam na mě čekal. Přiznal všechno – že mě vyhodil aniž mě vyslechl, že zpronevěřil peníze, že se snažil zničit Fresh Start. Všechno. A pak mě napadl a přemohl. Když jsem se vzpamatoval, šel jsem za nim a chtěl ho zabít.</p>
<p>Byl bych to udělal, nebýt Nest Freemarkové. Vrátila se z letiště, aby mě varovala. Řekla, že to není Simon Lawrence, koho hledám.“ Odmlčel se, aby viděl, jak bude reagovat. „Ale jsi to ty.“</p>
<p>S nechápavým úsměvem zvolna zavrtěla hlavou. „Vůbec nevím, o čem mluvíš. Johne.“</p>
<p>Shovívavě přikývl. Byla tak krásná a přesto plná lží. „Pravdou je, že od tebe jsem byl vždy ochoten věřit čemukoli. Že Simon Lawrence je démon. Že je odpovědný za všechno, co se stalo. Že mě chtěl využít a zničit. Byl jsem o tom přesvědčený. A pak, když jsi mě vylákala do muzea a napadla, pokořila a odhodila jako onuci v přestrojení za něho, byl jsem připraven zabít ho, jakmile ho potkám. Nebýt Nest, udělal bych to.“</p>
<p>„Johne …“</p>
<p>„Řekla mi, že jsi to ty, Stef. Když jsem se vzpamatoval pochopil jsem, jakého blázna jsem ze sebe nechal udělat. Byla jsi velice šikovná. Využívala jsi mě od samého začátku. Už tehdy v Bostonu jsi mě zasekla jako rybu na udici a pak stačilo jen zvolna přitahovat. Miloval jsem tě. Byla jsi tak žádoucí a dostupná, že jsem nemohl odolat. Chtěl jsem věřit tomu, že pro mě znamenáš začátek nového života. Měl jsem dost toho, být Rytířem Slova. Tys pochopila co chci a dala mi to. Slíbila jsi mi nový život s tebou.</p>
<p>A to všechno se ti podařilo jen proto, že jsem nevěřil, že by to neměla být pravda. Proč by něco mělo být jinak? Proč by všechno nemělo být tak, jak jsi říkala?</p>
<p>Když Nest poprvé napadlo, že bys mohla být tím démonem, okamžitě jsem <emphasis>to zavrh</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>. </emphasis>Kdybys jím byla, proč bys mě prostě nezabila a hotovo? K čemu bych ti byl živý? Bývalý Rytíř Slova, tulák a vyhnanec. Byl jsem jen další důkaz toho, že jsi udělala dobře, když jsi zvolila Nicotu.“</p>
<p>Neříkala nic. Jen seděla a pozorně naslouchala, aby měla jistotu, že to skutečně ví. Snadno to poznal jen podle toho, jak se na něho dívala. To ho dohánělo k zuřivosti, zahanbovalo ho jak dlouho se nechal zneužívat.</p>
<p>„Ale Nest na to přišla.“ pokračoval „Vysvětlila mi, že tvůj vztah ke mně byl stejný, jako vztah jejího otce k její babičce, když byla mladá. Přitahovala ho její magie stejně, jako tebe přitahuje moje. Démoni potřebují ovládat lidi aby si mohli přisvojit jejich magii, ale někdy se potřeba ovládat změní v lásku. Jejich posedlost magií je zmate. A myslím, že to se stalo i tobě.“</p>
<p>„Johne …“</p>
<p>„Ticho. Mlč a poslouchej.“ Jeho prsty se mimoděk pevněji sevřely kolem hole. „Faktem zůstává, že mrtvý bych ti nebyl k ničemu. Kdybych zemřel, nemohla bys ovládat magii hole. A tys ji tolik chtěla, že? Proto jsi musela udělat dvě věci. Abych ji vyvolal a potom použil způsobem, který by mě učinil na tobě závislým. Kdybys mě lstí přiměla, abych ji použil k něčemu tak strašnému jako je zabití Simona Lawrence, pak bychom začali mít něco společného, že? Byl by to první krok na cestě, kterou jsi mi vybrala. A byl jsem opravdu blízko. Velice ses snažila dostat mě na dno, abych se stal tím, čím jsi chtěla. Zbývalo už jen tohle.“</p>
<p>Odmlčel se. aby se nadechl „Proto jsi zabila démona v Lincolnově parku. Abys ochránila svoji investici. Moji magii.“</p>
<p>Klidně ho pozorovala. „Miluji tě, Johne. Nic z toho, co říkáš na tom nic nezmění.“</p>
<p>„Miluješ mě, Stef? Tak, že mě naučíš žrát děti bez domova, jak to děláš ty?“ vyprskl. „Tak, že mi dovolíš ti je nadhánět v chodbách pod městem?“</p>
<p>„Bezdomovci jsou k ničemu!“ vybuchla. „Nejsou užiteční. Nikoho nezajímají. Dobře to víš!“</p>
<p>„Opravdu?“ opáčil znechuceně. „Proto jsi zabila Ariel, Boota a Audrey? Jejich životy také neměly smysl? Proto jsi se snažila zabít Nest? To moc nesedí. Ale pospíšila sis zamést stopy. Požár ve Fresh Start byl dobrý tah. Zprvu jsem si myslel, žes to udělala jen proto, abys sabotovala jeho program. Ale bylo to proto, abys zamaskovala, co se stalo v Lincolnově parku. Když jsi rozbíjela dveře a proskakovala okny, musela jsi byl samý šrám. To jsi nemohla jen tak zakrýt. Takže jsi zabila dvě mouchy jednou ranou. Omámila jsi mě, abych se nemohl sejít s Nest. Poté, co jsi zapálila Fresh Start jsi mě vzbudila. Byla jsi stále ve stínu. Než jsem se úplně probral, vyběhla jsi ven zachraňovat ženy a děti z horních pater. To ti poskytlo perfektní vysvětlení pro rány na rukách a obličeji.“</p>
<p>„Je skoro směšné, že Nest si to také uvědomila.“ pokračoval a rezavě se zasmál. „Když mě hledala, zastavila se v Pass/Go a Della jí řekla, že vypadá přesně jako ty. Hned ji to došlo.“</p>
<p>„Johne, budeš mě poslouchat?“ přerušila ho a nahnula se k němu.</p>
<p>Ale toho už měl dost a bez přestávky pokračoval. „Namluvila jsi mi, že mě Simon vyhodil a ty, že jsi dala výpověď. Tím jsi dosáhla toho, že jsem s ním chtěl za každou cenu mluvit. Věděla jsi. že do muzea pojedu autobusem a zbytek musím dojít, takže s mou nohou mi to chvíli potrvá. Vzala sis tedy taxi a už jsi<strong><emphasis> </emphasis></strong>tam na mě čekala, proměněná v Simona, abys mě postrčila správným směrem.“</p>
<p>Měl co dělat. aby se ovládl, hlas měl však chladny a pevný. „Kristepane, jak tě nenávidím! Pro to snad ani není výraz!“</p>
<p>Chvíli ho zamyšleně pozorovala a pak zavrtěla hlavou. „Kdepak, Johne, miluješ mě. A stále budeš.“</p>
<p>To jím tak otřáslo tak, že chvíli nebyl schopen slova. Netušil, že to vycítí. Měla pravdu. Zoufale ji miloval i přesto, že věděl kým je.</p>
<p>„Ty sám si sebou nejsi tak jistý, jak si myslíš,“ pokračovala a upřeně ho pozorovala. „S tím, co se stalo se budeš těžko vyrovnávat, že? Ale pokud mě chceš, jsem pořád tvoje, stále tě miluji. Uvažuj o tom, co uděláš. Jestliže se mě vzdáš, budeš zase tím, čemu ses tak dlouho snažil uniknout. Opět budeš Rytířem Slova. Vzdáš se všeho, co jsi se mnou za poslední rok získal. Budeš sám a vyrvaný z kořenů. Jako ti bezdomovci, kterým se tak snažíš pomáhat.“</p>
<p>Líným, elegantním pohybem se zvedla. Ross se napjal, když si uvědomil jakou má sílu a čeho je schopna. Ale Stef zůstala stát na místě. „Se mnou budeš mít všechno, co tě celý rok činilo šťastným. Budu ti vším, čím jsem byla od počátku. Bojíš se, že mě uvidíš v jiné podobě? Nemusíš mít strach, to se nikdy nestane. Budu jen tím čím budeš chtít. Budeš se mnou šťastný. Dobře víš, že se o to umím postarat.“</p>
<p>„Máš pravdu.“ řekl tiše se smutným úsměvem. Zdálo se, že všechna jeho zlost vyprchala. „Byl jsem s tebou šťastný. Ale nic z toho nebylo opravdové. Jen lež a přetvářka. Nemyslím, že se k tomu chci vrátit.“</p>
<p>„To<strong> </strong>si myslíš, že ostatní lidé žijí jinak?“ odsekla, ustoupila o krok dozadu a dostala se ze světla lampy „Každý má tajemství. Nikdo nikdy neprozradí všechno. Ani svému milenci.“ Slyšel slova, ale zdálo se, jako by nechápal jejich význam Odhrnula si vlasy z čela. Byl to bezděčný pohyb, jako by chtěla lépe vidět na něco za nim. Nespouštěl ji z oči. „Můžeme to dělat stejně. Nikdy už nenajdeš nikoho, kdo k tobě bude cítit to, co já.“‘</p>
<p>Napadlo ho, že ironie její poslední věty jí zřejmě unikla. „To, co ke mně cítíš, Stef, je založeno spíš na tom, jak mě hodláš využít.“</p>
<p>Udělal dva malé úkroky, aby udržel stejnou vzdálenost. Tanec v kruhu, hledání výhodnější pozice.</p>
<p>„Můžeš dělat, co uznáš za vhodné, Johne. Do ničeho se ti nebudu vměšovat. Na oplátku chci totéž od tebe. To je vše, co chci.“</p>
<p>„To ti stačí ke štěstí, Stef?“zeptal se ironicky. Abych zavřel oči nad tím, co jsi? Abych tě nechal požírat lidi? Abych zapomněl na to, že se budeš stále snažit získat magii Slova pro své záměry? Zapomenout na to, co jsi způsobila? Na Boota, Andrey, Ariel, Raye Hapgooda a několik desítek bezdomovců? V tom je ten vtip?“</p>
<p>Oči se jí divoce zaleskly. Udělal krok dopředu. „Už dávno jsi překročila meze. Je pozdě na návrat. A já ani nedovolím, aby ses o něj pokusila.“</p>
<p>Její nehybná silueta se rýsovala proti oknu, pod kterým se rozkládal Waterfall Park. Zvenčí se k němu tiskli žrouti, jejich žluté oči dychtivě svítily.</p>
<p>Tváří jí projelo mírné zachvění. „Asi mě nedokážeš zastavit, Johne.“</p>
<p>Jeho tělo bylo napjaté a hůl, světélkující mihotavým světlem probouzené magie, svíral pevně oběma rukama.</p>
<p>„Nikdy jsi nemohl.“ dodala s posmutnělým úsměvem.</p>
<p>Náhle se přikrčila, otočila a proskočila oknem. Všechno <emphasis>proběhlo jako </emphasis>jeden pohyb, tak rychle, že než si Ross uvědomil, co se děje, byla pryč.</p>
<p>Nest Freemarková stála na chodníku před Waterfall Parkem, když se náhle jedno z oken domu rozprsklo a ve sprše střepů z něj cosi vylétlo. Žrouty, tisknoucí se ještě před vteřinou na sklo: to rozprášilo po parku. Její první myšlenka patřila Johnu Rossovi, ale to, co vylétlo ven ječelo úplně jinak. Nest ztrnule zírala jak se to ještě ve vzduchu otáčí a mění podobu, jako by to nebylo z masa a kostí. Zprvu lidská silueta se měnila v cosi jiného. Dopadlo to na kameny vodopádu, odrazilo se a svalilo se to do bazénku u jeho paty.</p>
<p>Nest se s bušícím srdcem rozeběhla k úzkému vchodu do parku. Vrazila dovnitř právě když se to zvedalo z vody, dvounohá potvora, na které už nebylo skoro nic lidského. Pak se to spustilo na všechny čtyři a dál se to měnilo. Nohy se prodloužily, tělo od hýždí k hrudi zmohutnělo a přední část hlavy se protáhla v zubatou mordu.</p>
<p>Stefanie Winslowová, pomyslela si zděšeně. Démon. Opět se měnil v tvora připomínajícího obrovskou hyenu. Když skončil, otřásl se, jako by ze sebe chtěl setřást poslední zbytky své předchozí podoby a zdvihl tupý čenich k obloze. Chňapl po žroutech, kteří vířili kolem něho a chystal se zmizet.</p>
<p>Náhle zahlédl Nest a prudce se k ní otočil.</p>
<p>I přes rozptýlené světlo lamp Nest viděla tvrdý lesk a nenávist v jeho očích. Těžká hlava se sklonila k zemi a v rozevřených čelistech se zaleskly řady ostrých zubů. Z hrdla se mu ozývalo chraplavé vrčení. Možná chtěl dokončit to, co se mu nepodařilo v Lincolnové parku. Snad to byt jen instinkt. Nest zůstala na místě. Cítila, jak magie v ní reaguje na blízkost démona. Jednou už před ním utekla, ale tentokrát se mu postaví tváří v tvář. Zdálo se, že i démon se rozhodl. Snadno mohl přeskočit zíďku parku a neriskovat střetnutí, ale neudělal to.</p>
<p>S mrazivým zavytím a skřípěním drápu klouzajících po dlažbě se na ni vrhl. Nest zbývala jen vteřina, ale byla připravena a uměla ji využít. Její oči se setkaly s jeho a Nest uvolnila magii, kterou zdědila po ženách Freemarku. Veškerou svou vůli soustředila do jediné myšlenky – stůj!, upadni! Potřebovala ho zdržet do té doby, než přijde Ross. Musí přijít: démon se zjevně snažil před ním uprchnout skokem z okna. Stačí chvíle. S pomocí magie to jistě dokáže. Před necelými dvěmi hodinami si ji vyzkoušela na Simonu Lawrencovi.</p>
<p>Přesto nebyla připravena na to, co přišlo.</p>
<p>Magie, kterou volala, neodpověděla.</p>
<p>Něco jiného se pohnulo.</p>
<p>Vyšlo to ze stejného místa jako magie, která jí byla vrozená. Jako výtrysk temné síly, která má svůj vlastní život a tvar a řídí se jediným pravidlem: přežít za každou cenu. Nebylo možné to ovládnout. Místo aby magie vytryskla na démona, obtočila se kolem ní jako divoký vzdušný vír.</p>
<p>A náhle viděla démona očima, které nebyly její a už vůbec ne lidské. Poznala, že se divá očima Wraitha. Splynula s vlčím přízrakem.</p>
<p>Bez rozmýšlení se vrhla na démona. Rozšklebené tlamy se srazily a ostré zuby se zarývaly do masa. Vzduch naplnilo vzteklé vrčení. Teď mu byla rovna – stejně mohutná, divoká a neúprosná.</p>
<p>Díky své nynější síle a bleskovým reakcím ho zatlačovala zpět ke kamenům kolem vodopádu. V boji se k sobě tiskli tak, že cítila stahy jeho svalů a slyšela hvízdáni jeho dechu. Démon se pokusil prokousnout jí hrdlo, ale minul. Nest ho zatlačovala stále dál. Přestala vnímat okolí a přes rudou clonu viděla jen démona. Jako dvě dělové koule vlétli mezi kovové stolky a lavičky. Neuvažovala, co se děje a proč se to stalo. Chtěla jen zabít.</p>
<p>Asi by se jí to podařilo a zvítězila by, kdyby náhle nezaslechla své jméno. Pronikavý, zoufaly výkřik plný úzkosti.</p>
<p>John Ross se konečně dostal dolů.</p>
<p>Vzduch těsně před ní proťal žhavý výboj a zarazil ji na místě. Ale nebyl určen jí. Plamenné kopí naplno zasáhlo démona a mrštilo jim o zem. Zahlédla Johna Rosse, který – stál pevně rozkročen ve vchodu do parku. Černá hůl zářila magií. Další blesk zasáhl démona když se snažil zvednout. Ross udělal několik kroků vpřed, v obličeji výraz neúprosného odhodlání.</p>
<p>Démon se pokusil zaútočit. Vyrazil jako kámen vržený z praku, jeho čelisti prosekávaly noční vzduch. Ale magie Rytíře Slova jej srazila k zemi, kde se zmítal pod jejími dalšími údery. Ross stále zkracoval vzdálenost a Nest si nevšímal. Celou svou bytostí se upínal k démonovi. Ten náhle zaúpěl, jako člověk mučený strašnou bolestí, až se Nest otřásla. Ross vykřikl v odpověď, jako by chtěl přehlušit něco, co se dralo na povrch z nejtajnějších koutů jeho srdce nebo snad jen ze vzteku. Přiskočil k místu, kde se teď svíjelo něco, čemu chyběl jakýkoli popsatelný tvar. Začínalo se to měnit v bytost, kterou Ross kdysi tolik miloval. Ale bylo pozdě. Máchl holí a výboj magie rozťal démona vedví.</p>
<p>Kolem se divoce rojili žrouti. Ze zbytku těla vylétlo cosi černého a okřídleného. Ross na to už čekal.</p>
<p>Úder holí, a zemřelo to v záblesku plamene a spršce jisker.</p>
<p>Popel, který zbyl z démona, rozťoukal vítr. Ještě dlouhou chvíli potom stál Ross nehybně na místě, tmavá silueta rýsující se proti odleskům vodopádu a upřeně se díval na tmavou skvrnu, která zbyla na zemi.<strong>Čtvrtek, i. listopadu</strong><strong><emphasis>Kapitola 25</emphasis></strong></p>
<p>Bylo krátce po půl jedenácté dopoledne, když se Andrew Wren ohlásíl na recepci v Pass/Go Recepční mu oznámila, že Simon Lawrence na něho čeká a chtěla ho doprovodit. S poděkováním odmítl, že ví kudy a spěchal dál. Rychle procházel chodbou a ještě si stačil zběžně prohlednou koláž sestavenou z dětských maleb, která zabírala stěnu ozářenou sluncem. Ošoupané manšestrové sako dnes doplnil šálou a rukavicemi. Venku už bylo výrazně chladno. V jedné ruce nesl koženou aktovku a ve druhé muchlal kšiltovku. Protože se mu podařilo zaspat, nestihl se oholit ani učesat a jen se bleskově oblékl a vypadl z hotelu. Díky tomu vypadal jako jeden z těch, kteří o pár desítek metrů dál čekali ve frontě na polévku před Union Gospel Mission.</p>
<p>V tomhle stavu vrazil do Simonovy stísněné kanceláře a pokynul na pozdrav. „Nemáš kafe. Simone?“ Simon Lawrence byl zrovna zabrán do nějakých papírů, mlčky ukázal na židli zavalenou knihami, pak zvedl telefon a objednal dvě kávy.</p>
<p>Wren přesunul knihy na zem a ztěžka se posadil. „To, jak jsi včera zvládal všechno to potřásání rukama, otázky a rozhovory zasluhuje obdiv. Abych řekl pravdu, nevím jak jsi to dokázal. Já bych za daných okolností byl rád, kdybych nemluvil příliš z cesty.“</p>
<p>Simon vzhlédl od papírů a pohodlně se opřel. „No, naštěstí to nemusím dělat každý večer, Andrewe. Skoro se bojím zeptat, ale cos mi tentokrát přines?“</p>
<p>Wren se zatvářil lehce dotčeně. „Přišel jsem se podívat, jak se ti vede. Doufám, že se už nic nepřihodilo?“</p>
<p>Simon rozpřáhl paže. „Vůbec nevím, co se vlastně stalo. V jednu chvíli jsem šel po schodech, povídal si s Carole a těmi lidmi od Union Gospel a najednou jsem byl na zemi. Jako bych byl kus hadru. Na odpoledne jsem se objednal k doktorovi, ale mám dojem, že to bude jen stres a málo spánku.“</p>
<p>„To by mě nepřekvapilo.“ přikývl Wren. „Mimochodem, musím ti pogratulovat ke včerejšku. Byl to ohromný úspěch. Dostal jsi pozemky od města, nabídku dalších dotací a přísliby pomoci se hrnuly snad ze všech stran. Můžeš být spokojen.“</p>
<p>Simon vzdychl a povytáhl obočí. „Pokud jde o tohle, samozřejmě. Byl to alespoň dobrý konec jinak mizerného dne.“</p>
<p>„Hmmm.“ zamručel Wren. „Když už je o ní řeč, viděl jsi ji dnes?“</p>
<p>Simon se ani nemusel ptát, koho myslí. „Ne, a pochybuji, že se ještě někdy ukáže. Ráno jsem šel za ní do bytu, aby ty novinky měla pěkně z první ruky, ale byla pryč. Nezůstalo po ni nic – osobní věci, zavazadla, oblečení, všechno zmizelo. Dveře by tu byly dokořán, takže dovnitř jsem se dostal snadno. V první chvíli jsem myslel, že se jí něco stalo. Okno v obýváku bylo rozbité a pod ním v parku, mezi spoustou střepu, ležela židle. Ale jinak nebylo v bytě nic rozbitého, nenašel jsem žádné známky násilí. Přesto jsem raději zavolal policii.“</p>
<p>Wren zamyšleně pokyvoval hlavou. „Myslíš, že věděla, že ji podezíráme?“</p>
<p>Simon pokrčil rameny. „Nevím jak by na to mohla přijít. Výsledky laboratorních zkoušek jsme znali jen my dva. A já jsem se je dozvěděl od tebe až po slavnosti. Víš.“ pokračoval po krátkém zaváhání, „nikdy by mě nenapadlo, že je to Stefanie Winslowová. Nikdy v životě. Stále tomu nemůžu uvěřit.“</p>
<p>„Ano, ale grafologický rozbor podpisu ji jasně usvědčuje. Proč to asi dělala, Simone?“</p>
<p>„Hm, na to neznám odpověď. Budeš se muset zeptat jí, pokud se odněkud vynoří.“</p>
<p>„Snad nám něco řekne John Ross.“</p>
<p>Simon se trpce ušklíbl. „Ten taky zmizel. Nechal tu tohle. Měl jsem to ráno v obálce na stole.“</p>
<p>Sáhl do šuplíku, vyndal ručně popsaný list papíru a podal jej Wrenovi. Ten si posunul brýle a začal číst.</p>
<p><emphasis>Drahy Simone,</emphasis></p>
<p><emphasis>omlouvám se, že ti nemohu dopis předat osobně, ale až jej budeš číst, budu už daleko. Nezlob se</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> že nezůstávám. Nejsem odpovědný za zpronevěr</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> ve Fresh Start. To Stefanie Winslowová. Kéž bych ti mohl říci proč. Přestože jsem si jistý, že se všechny peníze vrátí, myslím, že mé setrvání zde by všechno jen zkomplikovalo. Nikdy nezapomenu na tvou úžasnou práci a budu ji podle svých nepatrných schopností podporovat, ať budu kdekoli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přikládám plnou moc k převodu všech peněz z mých účtu zpět na konto Fresh Start.</emphasis></p>
<p><emphasis>John</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>„Tak, tak.“ pronesl Wren když dočetl.</p>
<p>Jeden z mladých dobrovolných pracovníků přinesl kávu. Oba muži pak chvíli jen tiše seděli a usrkávali ze svých šálku.</p>
<p>„Myslím, že ho doběhla stejně jako nás.“ řekl nakonec Čaroděj.</p>
<p>Wren přikývl. „Así ano. Teď už nám to stejně nikdo neřekne.“</p>
<p>Simon s povzdechem položil hrnek na stůl. „Jestli máš večer čas, zajdeme na večeři a já ti řeknu ještě pár drobností k tomu zmatku, aby tvůj článek pro <emphasis>Timesy</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>byl co nejpřesnější.“</p>
<p>Wren s úsměvem odložil svůj šálek a vstal. „To nepůjde. Simone. Odpoledne letím zpět do Velkýho Jablka[*]. Mimoto, článek je hotový. Dopsal jsem ho dnes ve dvě v noci nebo tak nějak.“</p>
<p>Čaroděj vypadal trochu zmateně. „Ale cos…?“</p>
<p>Wren pozdvihl baculatou ruku a nasadil svůj nejprofesionálnější výraz. „Podařilo se ti převést všechny peníze z Rossových účtu zpět na Fresh Start?“</p>
<p>Simon přikývl.</p>
<p>„A z tvých?“</p>
<p>„To byla první věc, kterou jsem ráno udělal.“ opět přisvědčil Simon.</p>
<p>„Takže příběh skončil šťastně a tak bychom to měli nechat. Nikoho nezajímá zpronevěra charitativních fondu, když se peníze najdou a pachatelem je nějaká nula. To noviny neprodává. Ten pravý příběh bude o muži, jehož nadšení a usilovná práce dokázaly malý zázrak – otevřely kamenné srdce města a zamčené peněženky na podporu věci, která patrně v příštích volbách nepřinese žádnému politikovi ani jeden hlas. Kromě toho, proč psát o něčem, co by jen zkalilo tyto svěží a průzračné vody?“</p>
<p>Andrew Wren vzal aktovku a nasadil si kšiltovku. „Jednou se vrátím a napíšu o tvém životě. Příběh, o kterém jsi dosud nechtěl mluvit. Zatím se vrať ke své práci, stojí za to. Ale nezapomeň, ten příběh mi dlužíš.“</p>
<p>Otočil se a vyšel ze dveří. Čaroděj ze země Oz za ním jen zmateně zíral.</p>
<p>Nest Freemarková strávila první listopadový den na cestě. Poslední noc ještě spala v hotelu Alexis a druhý den chytla dopolední let do Chicaga, kde přistála krátce před čtvrtou odpoledne. Uvažovala jestli by neměla v pátek jít na universitu, ale rychle tu myšlenku zavrhla. Z událostí posledních dní byla unavená a nervózní a potřebovala být sama. Studium a trénink musí počkat.</p>
<p>Objednala se tedy telefonicky taxi, aby ji vyzvedlo na letišti a zavezlo do Hopewellu. Teď si nejvíc ze všeho přála být doma.</p>
<p>Většinu cesty v autě i letadle prospala zachumlána v teplé bundě, lehkým, neklidným spánkem, ve kterém se mísily sny se vzpomínkami, takže na konci cesty, když Hopewell byl na dosah, stěží odlišila jedny od druhých.</p>
<p><emphasis>Nest, součást Wraitha a magie, kterou dosud nikdy nepoznala, zvolna přicházela k sobě na chodníku Waterfall Parku. Citila</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> jak magie ustupuje a opět normálně vidě</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>a. Citila</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> že Wraith se zvolna rozplývá v nočním vánku. Nejistě se držela na nohách, bylo j</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> jako by se právě vrátila z dlouhé a nebezpečné cesty. Zhluboka se nadechla studeného vzduchu, aby se uklidnila a zmírnila bolest hlavy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Proboha, proboha, hezhlesně šeptala a snažila se ubránit návalu zoufalství.</emphasis></p>
<p><emphasis>John Ross se odvrátil od toho</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> co zbylo po démonovi a přikulhal k n</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>. Sevřel ji do náruče a pevně stiskl. Už je dobře</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> Nes</emphasis><emphasis>t,</emphasis><emphasis> šeptal a jemně ji hladil po vlasech. Je po všem</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> je konec.</emphasis></p>
<p><emphasis>Viděl jsi to? Viděl jsi to? Křečovitě lapala </emphasis><emphasis>po </emphasis><emphasis>dechu a nemohla se zastavit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rychle přikývl</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Já vím. Zahlédl jsem to už v muzeu. Tam ještě k ničemu nedošlo, ale moc nescházelo. Wraith je v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tobě</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> Nes</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>. Říkala jsi</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> že když jsi ho vidě</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>a naposledy, bylo to jakoby tebou prošel a zmizel. Je to přesně </emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ak říka</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Pick</emphasis><emphasis>. Magie se nemůže jen tak ztratit. Pouze na sebe vezme jinou podobu. Wraith splynul s tebou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Roztřásla se. Ale já to v sobě nechci! Se mnou nemá nic společného. Stvořil </emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>o můj otec! Johne, co kd</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>ž se vrací? Co když se do Wraitha nějak </emphasis><emphasis>pře</emphasis><emphasis>vtě</emphasis><emphasis>lí a znovu mě chce?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> ne</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> pevně ji uchopil za ramena a zatřásl s ni. Pustil hůl, která s třesknutím dopadla na beton a zadíval se jí do očí. Poslouchej</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> Nest! Tv</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>j otec nemůže být Wraithem. Ten mu nikdy nepatřil. Víš</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> že tě před ním sám zachránil. Tvá babička ho pomocí magie změnila tak aby tě chránil. Byl a je jen tvůj.</emphasis></p>
<p><emphasis>Naklonil se </emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>esně k ní. Zřejmě dělá to k čemu byl určen. Když jsi dospěla natolik, že si byla schopna postarat se sama o sebe</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> jeho úkol ochránce skončil. Kam se poděje magie, která sloužila, ale nespotřebovala se a její prvotní poslání už minulo? Vrátí se k majiteli, aby sloužila jak bude třeba.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zdá se</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> zašeptal, že Wraith se prostě jenom vrátil dom</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>Pokud cestou do Hopewellu zrovna nespala, tahle myšlenka se jí stále honila hlavou. Wraith se vrátil domů. Domů. Bylo to děsivé. Měla dojem, jako by z ní každou chvíli mělo něco vyskočit. Doslova. Cítila se jako ta postava z filmu <emphasis>Vetřelec,</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>které ze žaludku v gejzíru krve vyskočí zubatá příšerka.</p>
<p>Ale přehnaně děsivé představy brzy ustoupily praktičtějším otázkám. Jak to bude moci ovládat? Zatím to bylo spíš naopak. Jak zabránit tomu, aby se to neobjevilo bez varováni a neohrozilo ji to způsobem, který si zatím ani neumí představit?</p>
<p>Pak jí došlo, že i tyto obavy jsou vcelku postavené na hlavu. Wraithova magie v ní byla už dávno před tím, než se projevila. To, co ji uvolnilo byla přítomnost jiné magie. Nejdříve Rossovy tam v muzeu a později démonovy. Dobře si pamatovala, jak divně se cítila první den ve Fresh Start a později v Lincolnově parku. Pokaždé byl nablízku démon. Tehdy ještě nevěděla, že to je Wraithova magie snažící se dostat ven. Na každý pád jeho magie jen reagovala na ohrožení jinou magií.</p>
<p>Tohle vysvětlení ji uklidnilo, i když se stále nemohla vyrovnat s myšlenkou, že je v ní obrovský vlčí přízrak ne jako pouhá magie, ale jako stvoření, ve kterém magie přebývá. Proč je v téhle formě?</p>
<p>Když se z večerního šera začala vylupovat první světla Hopewellu uvědomila si, že to stále ještě dobře nechápe. Pokud není magie usměrněna, bere na sebe formu, která je jí nejbližší. Nemůže fungovat nezávisle na tom kdo ji používá. To jí Pick řekl už dávno, v době kdy ji seznamoval s parkem. Kdyby Wraith zůstal jako dřív jejím stínovým ochráncem, mohl by stále jednat podle vlastních instinktů. Nebylo tedy těžké si představit, že nyní, zbaven těla a nezávislé existence, tak může činit jeho magie. Konečně, ona se s magickými schopnostmi už narodila. Když se tedy Wraithova magie nezávisle projeví, není divu, že na sebe vezme podobu v jaké se zjevoval po celé roky.</p>
<p>To, co ji nejvíce znepokojovalo bylo, že když se magie uvolnila, celá její osobnost splynula s Wraithem.</p>
<p>Konečně vjeli do předměstí Hopewellu. Nest už zase podřimovala, stulená na zadním sedadle. Potrvá dlouho než bude mít ve všem jasno.</p>
<p>Uvažovala jestli Dáma věděla o Wraithovi, když ji za Rossem posílala. Jestli ji za ním vyslala právě s tím úmyslem, aby se projevil její nový stav. To vypadalo poměrně pravděpodobně. Jakékoli setkání se silnou magií mohlo Wraitha vypudit z jeho bezpečného úkrytu. Dříve nebo později na to Nest stejně musela přijít. Dáma byla patrně přesvědčena, že bude lépe když se to dozví dříve.</p>
<p>Když minuli dům Menardových a obchod Farm and Fleet řekla řidiči kudy má jet, aby se dostali k jejímu domu a pokračovala v úvahách, dokud nezastavili na příjezdové cestě. Vzala si zavazadlo, podepsala řidiči účet a vešla do domu.</p>
<p>Uvnitř bylo ticho a tma, ale vůně i stíny byly známé a konejšivé. Rozsvítila pár světel, batoh hodila do obýváku a šla do kuchyně, aby si namazala týden starý chleba pomazánkou z burských oříšku.</p>
<p>Posadila se ke kuchyňskému stolu, na místo kde ke konci života babička trávila většinu svého času. Uvažovala kde teď asi může být John Ross. Zajímalo ji jak se asi vyrovnává se změnami ve svém životě. Když se loučili včera Waterfall Parku, moc toho nenamluvil. Říkal, že nikdy nezapomene, co pro něho udělala a doufá, že mu odpustí, co se stalo před pěti lety. Odpověděla, že není co odpouštět, a že jí mrzí to se Stefanou, a ví, jak se teď musí cítit. Musel se tomu zasmát. Pokud tomu někdo opravdu rozumí, pak jedině ona, souhlasil.</p>
<p>Nezaskočil ho ten prudký obrat? Jaké to je, být Rytířem Slova a vědět, že se to nikdy nedá změnit?</p>
<p>Ani mu neřekla o přítomnosti Two Bears v Seattlu na Halloween. Nezmínila se o hrozné odpovědnosti posledního Sinnissippia, kterou nesl od té doby, kdy mu předal magii Slova.</p>
<p>Dojedla chléb, zapila jej sklenicí mléka a nádobí dala do dřezu. Smlouva o prodeji domu stále ležela na lince. Vzala si ji ke stolu a soustředěněji pročítala. Z chodby sem doléhalo monotónní tikáni dědečkových hodin. Když dočetla, odsunula smlouvu stranou a zadívala se do prázdna.</p>
<p>Jediné v životě, co člověku opravdu patří je to kým je a odkud pochází. To mu pomáhá v jeho snažení, dává mu oporu v těžkých chvílích, připomíná mu sebe sama. Bez toho je jako bárka na rozbouřeném moři.</p>
<p>Snažila se prohlédnout tmu za oknem. Právě tak se teď musí cítit John Ross. Cítí se tak každý den svého života. Právě toho se vzdal, když se stal Rytířem Slova. To ztratil, když zjistil pravdu o Stefanii Winslowové.</p>
<p>Zaposlouchala se do ticha, které tikání hodin rozsekávalo na stejně dlouhé úseky. Teprve po několika minutách zmačkala smlouvu a všechny papíry, vstala a hodila je do koše.</p>
<p>Přešla k telefonu a vytočila Robertovo číslo ve Stanfordu. Po čtvrtém zazvonění se ozval záznamník.</p>
<p>„Ahoj Roberte.“ řekla s pohledem stále upřeným z okna. „jenom jsem ti chtěla říct, že už jsem doma. Zavolej mi. Ahoj.“</p>
<p>Zavěsila, zamyšleně se rozhlédla, pak vzala z věšáku bundu a vyšla do chladné podzimní noci najít Picka.</p>
<p>Bylo krátce po čtvrté ráno, když se John Ross probudil ze sna. Zíral do tmy pokoje a čekal až srdce zase získá svůj normální rytmus. Z ulice se do jeho pokoje dral řev projíždějícího náklaďáku.</p>
<p>Byl to první sen od chvíle kdy se opět stal Rytířem Slova. Jako vždy to byl sen o budoucnosti, která by mohla nastat pokud selže ve svém úsilí změnit přítomnost.</p>
<p>Pokud ovšem nepočítá sen o Čaroději ze země Oz. Nepředpokládal, že se ještě někdy vrátí.</p>
<p>Na chvíli zavřel oči aby si utřídil myšlenky a zbavil se napětí, které v něm sen zanechal. Tentokrát ho ve snu nechránila žádná magie, protože ji spotřeboval v přítomnosti. Ta cena byla vždy stejná. Zajímalo ho, jak dlouho by trvalo, než by mohl magii použít dvakrát po sobě v reálném světě. Zatím neměl možnost to zjistit. Ztratil by magické schopnosti v budoucnosti úplně, kdyby je často využíval v reálném světě?</p>
<p>Otevřel oči a zvolna vydechl.</p>
<p>Ve snu běžel lesem v blízkosti neznámého města. Měl nejasný pocit, že je pronásledován a štván jako lovná zvěř. Ze všech stran cítil velké nebezpečí, bez možnosti obrany nebo úkrytu. Hbitě se proplétal mezi stromy a využíval stinných míst. Snažil se splynout s krajinou. Plazil se stržemi a úvozy, prodíral se vysokou tvrdou trávou, byl plný oděrek od kůry stromů a štěrku. Přeplaval řeku, hnal se kukuřičnými poli a doufal, že řady stvolů ukazují správný směr.</p>
<p>Neviděl, ani neslyšel své pronásledovatele, ale věděl, že jsou za ním. Vždy tam byli.</p>
<p>Když se vzbudil do přítomnosti, v budoucnosti stále ještě běžel o život.</p>
<p>Vstal, zdvihl hůl, odkulhal k oknu a chvíli se díval dolu na ranní ulici. Byl v Portlandu. Přijel ranním vlakem a většinu dně strávil bloumáním po nábřeží a v ulicích města. Když cítil, že je unaven tak, že nevydrží vzhůru, pronajal si pokoj.</p>
<p>Před očima mu vyvstal obraz Stefanie Winslowové. Ani se nesnažil myšlenky na ni zahnat. Byly méně bolestné než včera a zítra to bude lepší než dnes. Stále na ni kupodivu myslel jako na člověka. Bylo to pro něho přijatelnější. Rok strávený s milovanou bytostí se nedá jen tak vymazat. Vzpomínky byly hořkosladké a neodbytné. Tahle epizoda se nedá jen tak pominout. Kdyby nebylo Stefanie nevěděl by, jaký by mohl být jeho život, kdyby nebyl Rytířem Slova. Ale snad by to raději ani nevěděl. Teď dobře znal cenu toho, čeho se musel vzdát.</p>
<p>Díval se dolu do ulice, jako by na ní ležely odpovědi, které jinde nelze nalézt. V běžném životě by asi byl běžným člověkem a asi by udělal hodně dobrého za roky práce se Simonem Lawrencem ve Fresh Start a Pass/Go. Určitě by pomohl mnoha lidem.</p>
<p>Ale bude-li Rytířem Slova, jeho pomoc bude nesrovnatelně větší.</p>
<p>Bloudil očima po okolních domech. Bylo chybou když si myslel, že jeho osobní úspěšnost ve službách Slova je měřítkem jeho prospěšnosti. Chyby samotné ještě neznamenají celkový neúspěch. Všichni lidé se potýkají s úspěchy a neúspěchy, ale to nikdy bezpodmínečně neznamená rozdíl mezi životem a smrtí. Totéž platí i pro Rytíře Slova. Podstatné je úsilí, hledání, snaha, oběť. Ray Hapgood to jednou vyjádřil dobře. Někdo musí nést odpovědnost. Někdo musí jednat.</p>
<p>To je hlavní důvod, proč je Rytířem Slova.</p>
<p>Byla to tvrdá lekce, ale stála za to.</p>
<p>Vrátil se v myšlenkách k předešlé noci. Když se rozloučil s Nest, vrátil se do bytu a napsal krátký dopis pro Simona, ke kterému přiložil plnou moc. Zabalil svůj lodní pytel a poté i Stefanyina zavazadla, do kterých uložil veškeré její osobní věci. Z okna vyhodil židli, aby zabránil pozdějším spekulacím ohledně střepů dole v parku, zalepil obálku s dopisem a plnou mocí a odnesl ji do Pass/Go.</p>
<p>Pak jel na nádraží a v šest deset nasedl do vlaku do Portlandu. Tam vyhodil Stefanyina zavazadla na skládku necelý blok od nádraží.</p>
<p>Odvrátil se od okna a rozhlédl se po malém pokoji. Co asi dělá Nest Freemarková? Přijela do Seattlu aby mu pomohla, poskytla mu šanci, kterou by jinak neměl a stálo ji to nemalé úsilí. Bylo mu to líto, ale byl přesvědčen, že to nebylo jeho vinou. Poslala ji Dáma, která jediná znala možný dosah všeho. Vystavila ji nebezpečí, protože věděla, že bude muset čelit magii a zjistí tak pravdu o Wraithovi. Asi by se to stalo jindy a jinde. A tady mu to zachránilo život. Přesto se kvůli tomu necítil lépe. Pravda často nebývá příjemná.</p>
<p>Uvažoval o tom jak moc jsou si podobní. Oba obdařeni magií, která řídí jejich životy a přinuceni sloužit něčemu, co nikdy plně nepochopí a také plně neuspokojí. Byli vyhnanci ve světě, který o jejich poslání ani nevěděl. Budou osamělými a nepochopenými bojovníky až do konce života.</p>
<p>Jeden rozdíl mezi nimi však byl. On si vybral sám.</p>
<p>Umyl se a oholil a ve světle noční lampičky se oblékl. Zabalil lodní pytel, sešel do hotelové haly, položil klíč na recepční pult a vyšel na ulici.</p>
<p>Na východě svítalo a noc zvolna ustupovala. Do večera bude v jiném městě měnit cestičky, kterými se ubírá přítomnost, aby se stala minulostí. Jeho sny ho povedou.</p>
<p>Nakonec to není tak špatný způsob života, uzavřel své úvahy. Možná ten nejlepší.</p><empty-line /><p>[*] New York (pozn. překl.)</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKgAZEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7Io/KiigA/Kj8qKKAD8qP
yoooAPyo/KiigA/Kj8qKKAD8qPyoooAPyo/KiigA/Kj8qKKAD8qPyoooAPyo/KiigA/Kj8q
KKAD8qPyoooAPyo/KiigA/Kj8qKKAD8qPyoooAPyo/KiigA/Kj8qKKAD8qPyoooAPyo/Kii
gA/Kj8qKKAD8qPyoooAPyo/KiigA/Kj8qKKAD8qPyoooAPypR1pKB1oAbRRRQA6iiigDwf9
pzxbrOg+BtE0fw1ezWmtazqkcULQPtcqvJHHYsUFTWbftJ22mWsM8Wg3Vwq7ZHbac4753DP
5VxvxH1nStY/a20G31q/gtNC8GWJ1C8mmbCI+N/PvkxDHU1st8Xvid8Trye1+C/hWO10eJy
jeINYXajn/YQ//ZH2FczXNJ6v5Hr0pOjTiuSLvr7y0RpXF7+1Gr4tdH8MyL6yOF/k9Mi1D9
qc/wCv0Lwwnurg/wDs9cv4y+G/xo07wLrfinXvjbePcafaSXYtLCNoo2KjO3IK4+uK9H/Zy
1PU9Y+BWkahq99PfXkss2+a4kLu2HIGSeaOTXlbf3jlXik6qhB26cun5mW17+0tsBXTPDpb
02r/APHKpy6n+1OvEPh7wzJ9XA/9qV77Xh/7UWt6xoHwV+3aHqVzp102pQRma2kMb7SGyMj
nHAp+y5deZ/eQsYqjUPZQV/L/AIJQj1T9qrd+98NeFlHqJQf/AGpUl7P+07c6TcCKHw7YTe
W2DHGC+cfw5dhn8K5vSPhx+0BZ+HdN17wt8Yf7Ra5to7oWOpqxUllDbdzbgevtV/Rvj74o8
HeI7fwz8cfCx0OSY7YdYtlJt5OcZOMjHqVPHcCp5erbRaqpJxjCEn6a/meK6H+058TvDnhK
106OyTVZbSSUXl7qMUkrli5IBYEYwMivWfBHxP8A2hviFoKa74Z0LwpNp7OYmZ5cOjDqGUv
kfjVb4Rtp/hr9p/x34HzDc6TrkZv7MEq8cqN+9G3qCCsjD/gNXv2e4E8PfHH4reD7IeVp1r
eebDAp+VAJGAx+BA/ChevUKjjdy5Vsnt952C3v7S2Bu0rwsD7An/2pVrzv2i/lP2fwnjGT+
7fI9seZ/WvYsUyWRIonlkOERSzH0AGa1VPzZz/XE9PZR+5/5nhU2rftSxykQ+FvCkyZ4Jm2
k/8AkSmjW/2qD/zJfhNcet0f/i64zwvbePf2i7zWNeufHV94U8J2d21paWGlfK8uOcs2Rng
jJOeTwBXTSfsuWRXdB8UvF8Mw+64ugcfh/wDXpLVXX5iqOMXaSSfoaMWr/tRuR5vhPwlEP+
u5b/2pWH441L9pyPwRqt+qaDo8VnbtPLJYDdcFFGW2FmYA4B7Zrz3U9a8ffDzx/B4M8DfG5
/Fesm5W0Oj6tasdrn+EyPlfyYda9V8I/HqLUdck+H/xd8Ov4P8AEE6+QPPyLW6DDHDH7uc8
ckHPWlbXVsvmtHSmn99/zPQPg34tfxt8HvD+vXFwZ7x4PJunJyTKh2sT7nGfxryj46/H7xj
8LvH0eh6LoVhdWD2cdwbi6jkOXZmBGVIHYfnS/syXUnh/WfHnwvu3Ik0TUmmt0J/5Zk7SR+
SH8a+itQ0zT9X0+bTtTsoby0nQxyRSoGVlPBHNXDWJz1eWFVu2j/U+evCfxF/aM8YeHLTxB
o/gvwpPp14m+GUXZHHQgjzMgg9jXQjW/wBpnv4P8Kf+BDf/ABdc/wDsqSSWWl+OfC3mMbbS
NadIEJzsUkqf/QBX0fUpOSvc1dSNGXK4KXrf9GjxD+3v2mFIz4M8KuPQXDj/ANnqtJ4o/af
RiF+G/hmQeovf/tlev+KdZPh3wdrOvCMSnTrKW6CHoxRCwB/KvnHwh4G+I/xr8LQeNfE3xa
1XR7O/ZzBp2kr5SRqrFezAdvc+9O1na9xucakHPkiku1/8zq/+Er/agJAPw18NqD3+2Zx/5
EqzH4k/aXbmTwH4XX2Ny/8ARzXO6h8Dfib4N099X+Hfxg1u9v7QGVNP1Q74rgDkpySMn3GP
p1r034MfEd/ib8PI9avLVbTVLWVrS+hT7olXHK56Agg47cihp3texMZxjFy5E18/8zln8c/
tAWA33/wp0q+jHUWV8yt+uataB+0HoE/iCLw5420S/wDBWqzELEuoYaFyeg8wYx+IA969nr
zP45+GNA8SfBzxE+uW0Jewspbq2uWUb4JEUlSp68ngjvmjlktbi9pQn7rp2803+TuelMw2b
hzxkYPWvja1/az+IWp+L18OaX4K0Nrue4a3gjnuJIt7biACzMACcd8c171+z9q2p638BPDF
7q7vLciF4RJIcs6I5VCT9AB+Fcx+1D4W0m9+Ceo68mnwx6npM0NxBdRoFkTMgVvmHOCG6eo
FVdtXMoxSm4SI4fG37TEi5f4TaFEf9q+P9HqQeNf2k8jPwr0ID/r+b/4qvWPBGpSax8PfDu
rTvvmu9OgmkY/xMYwSfzzXQVKTavcr2kIvlcE7ep4G/jn9pRM7fhHor/S+P/xdVm+In7S6H
H/CltMb3W+/+zrf+PPxC8TeDNP8OaJ4P8iLWvEl99ihuZ13LAOBkDpnLDr05rn1+A/xMv0W
41z4/a/9s64tFZI1b2+cZH4CizWlyrwcVJxS+8lh+IP7ScrbW+Delxe733H6NU7ePf2jIfm
k+D+lSj0i1Ag/zrm9W1r4ufAPUdN1PxX4pHjvwRd3K21zNPFsubMt0bPJ9e5BxjivpuGWOe
COeJ98cih1b1BGQaLN9Q56cd4J/Nngx+NfxJ0VGm8XfBDVILZeXm066E20dztK/wBa9H8Bf
FDwf8R7OWXw3qJa5t/+PiyuF8u4g/3kPUe4yPeu19q+aPjLpll4H+Nnw58beFoVsdX1XUvs
F7BbgKLuIlQSyj2Ygn6HqKfvRV27h+6qvljHlfrdFz45/tC658JfG9poWn+G7HUbe4s1ufO
uJnVslmBUBe3A/OqOifGr49+ItIttX0f4MWl3YXSCSGdLw7XX1BzXv+v+FfDfimzksvEWhW
OqQOpTbcwq5A9jjI/A183pDqf7MHxDRRcXF58KdemwQ+XOlzE+vt/48vuKbuZQ5X0OmT4l/
tGfxfBC0x7X2P60x/if+0YOnwOtv/A3P9a+gra5t7y0hu7WZJ7eZBJHLG25XUjIIPcEVLSt
LuP2tP8Ak/E+bNS+Mfx90jTLnU9R+CVvb2lrE000rXp2oijJJ57CrPwP/aI1X4s+N7rw9f8
Ahm00yOGza6E0E7OSVZRjBH+1XqXxc8Nal4v+D3iXw7ozldQu7QiFc48xlYNsz/tY2/jXEf
s3ax4R1b4bQW2kaHaaRr+kKLHVYFhCTCReN7HG4hsZ57gjtRqnYbcJRcrWPb+vFfJOq/tZ+
JYPiDe+DtH+Httf3cN/JYQD7awaZlcqONvU4r62r5P+KFno3xN/aG8OeAfBek2cV3ot0NR1
vWbaFVeLaQShdRyR3z/EQOxqpGdNJ6M6IfGP494yfgDP/wCBTf8AxNch4i/a28Z+FdYfSPE
Hwth02+VQ5gnvmDhT0JAXivU/jZ8Wb3wp9j8D+B4/7Q8da2RFbQxjebVW48xh6nsD6EngVW
+HP7Ovhnw/F/bnjeKPxX4su28+6ur7MsaSHkhVPB/3jyfaou72ubJQUeaSt+J674a1c6/4T
0nXGgEDahaRXRiDbtm9Q2M98ZrWHWmRRRwxJFDGscaAKqIMBQOgA7CnjrWpyu19BtFFFAh1
ITgZxnHPFLRQB8F2vw/8UfFT9oy+GvaJqml6Xf30l3eSTwPGPs6H5VBIwSQFA+ua+6dN0yw
0fS7bS9MtIrSytYxHDBEuFRR0AFW+vWis4Q5TqxGJdaytZI4b4vgH4IeMx2/sqf8A9ANcn+
zH/wAm86B/vz/+jGrqvjIWX4G+NCpwf7Kn/wDQa5b9mXj9njw//vT/APo1qT+NBH+BL1R7J
XgH7XB/4sSv/YUt/wCT17/Xz9+1yf8AixaY/wCgrb/+gvVS+EzofxYnsvg4D/hAvD//AGDr
f/0WtReMfB+g+OfC934d8RWS3NlcLgHHzxP2dD2YetTeDxjwH4fHpp1v/wCi1rbpxXupEz0
m2u5+fPhjwl4/+HP7S+kWkmlapqyaPeJbi4ggd0e0Y4DAgYC7GJx2Oa9v+DRz+1f8X/8Arp
x/38FfS9fNPwaz/wANV/F44x+9/wDalZOPK0dqqurGV+iZ9LVS1ff/AGDqHlIXk+zSbVHUn
acCrtU9VuJLXRL+6hIEsNvJIhIyAwUkfqK3PPW58afBf4tz/CrwHN4f1b4feIb+4mvHuRLb
W+FwwAwcjORg16iv7RPiPWh9l8JfB3xDc3snCNeqYoVb1YgHj8RXEfDzxD+0x8VfCsniDQ/
Gmi2Nolw0H7+2RXLAAnAEZ45FddI/7W/h1DdN/wAI14qhjGWgiCpIwHpwnNYRvbQ9Go4Od5
RV/VnivxA+FvjLwLpen/GPxXeo/iK519Lm8t7flLdWO9eR33LjjgDFfW3xB+Hvhz4wfD9LW
/jjWeaAXGn36r89s7KCpB7qc8joRXifin4t6R8VPhB4v8D+JNHl8MeM7G1NyNNu+BJJCRJ+
7LAHOAflPOOma9h+AmvjxH8B/DF4ZN8sFv8AZJD/ALUZKfyApxtexFRycFN6NM+VPgZL428
NftOx2ut2WoXVxufSdRl8pnCgLtVmbHQFF5PavvletIFVSxVQCxySB1+tKOtXGPKctWp7S2
h82/sx8eKPir/2HW/9Dkr6Sr5q/ZfH/FSfFP8A7Djf+hyV9K0qexeJ/ifJfkcZ8Vjt+DXjE
/8AUJuf/RZrmP2cTn9nnwweT8kv/o167L4h6PqPiD4Z+I9C0hEe/v7CW3gV22qWZcDJPSvA
fCPwO+LkXh6z8I698Vv7D0O3UldN0h/3+0tkguApxknuRRK6lcunaVJxbtqen/Ff4z+HfAW
lzabZXC6t4ruFMVnpdqfMkEjcKZAPugHnB5PQCm/s/wDgPUvAfwtjt9cTy9Y1O4a/uoj1iL
AAIfcADPua0/AvwX8BfD+f7dpGlm51Q5L6jet505J6kE/d/Cu+vI7iaynhtLr7LcPGyxz7A
/lsRw208HB7U0m3dkSnGMeSHXdkOraxpWhaZNqes6jb6fZQjLz3EgRF/E18zeLfFuv/ALRW
rnwB8Oobi08GRTKdX12VCqzKDnYmeo7hepOCcCuH8UaLeab8brVP2i7/AFTVPDdyxFleQTF
bPdnglV+6uOqjDDOeRzX2boenaLpWh2tl4etLW10tYw0EdooEW08gjHXPr3qdZmsoLD67t7
PoGgaJYeG/Dmn6BpUXlWVhAsEK99qjGT7nqfrXmn7Shx+zn4pP+zD/AOjkr12vIf2lf+Tc/
FP+7B/6OSrexzQbc033Ou+Fwx8H/CI/6hVv/wCixXYVyHwv/wCSQ+Ef+wVbf+ixXX0Q2QVf
jl6nzp+0cAfHvwf9f7ex/wCPxV9EyyRxRvLK4SNAWZmOAo9Se1eGftAfD7x1451DwVdeBY7
YXmi3kl009xKqJC3yFCQfvcr0ANYq/An4ieOGWT4s/Fi6v7Jm3NpmkDyoT6gnAHt900tUzS
ylCN3Yx/jJ4vg+Muv6Z8G/h439rK17HcatqUA3QW8aHoHHBxkknpkADJr6gtLaOysLezi/1
dvGsS/RRgfyrA8G+AvCngDR/wCyvCmjw6fA2DIy/NJMR3dzyxrK+KWm/ELUfBky/DbW4dM1
ZAxKyRKTOuPuo7cI3ocflQlbVktxnaEXZF7xx8RPCXw80VtS8T6rHajGYrdSGmnPoidT9el
eN+AdC8TfF74p2vxh8Zac+laBpi7fD+mS/eb0lYenfPc4xwK5b4B+FvAfiTxLfS+P/wC0NU
+Junysbqy199wTB+/Eh++Bx1zj0xg19cqAFCgAAcADoKSTlqzRtUU4xWvf/IWsjxN4c0jxd
4Yv/Dmu2q3On30RikU9RnoynswPIPYiteitDlPmT4Z+JdZ+C/j5Pgt4+u2m0S6Yt4c1iQYR
lJ/1THtycY/hbjoRX03XB/FX4aaT8UfBM2hagRBeRZmsL0D5rWYDhh/snoR3H4Vw/wAD/iR
rF3dXXwr+Iita+NtBUoGlP/IQgXpIp/iIGMnuMH1pbFv3tep7pXzP8XfD+sfCj4iQ/HTwRb
vLZSMIvEenR8LLGSAZce/GT2YA9zX0wOagvLS1v7G4sb23S4tbiNopYpBlXQjBBHoRQ1cUZ
crPA/id8fbEeD9I0z4X3I1jxV4rjVdPjgG57RX4LuP4XByAD0IJPArGjbRv2XvhHmUprPxC
8QtuK8u9xOf18tC3/AmPqeL+jfDH4efs4jxL8TNWuzeYdl0yJwN8CN0hTP3pGPG7so+tVvg
94G1z4g+M3+OfxLg/0mc50PTXHyWsX8MmD6A/L68t3FZu9zoXKl5fmdL8D/hPfeHTc/ELx2
5vvHOt5lmkl+Y2aNz5Y9GPGcdB8o4Fe40UVolY55ScndhQOtFA60yRtFFFADqKKKACiiigD
hPjGcfA3xocA/8AEqn4P+6a5b9mXn9nnw9/vTj/AMitXU/GP/kh3jT/ALBU/X/dNcr+zE27
9njQM9nnH/kVqy+2jqj/AAH6o9lr59/a7/5IbFj/AKCsGf8Avl6+gq+ff2uwf+FFxkdtVg/
9Beqn8JnQ/iRPZ/CP/IiaBn/oH2//AKLWtusTwh/yIfh//sHW/wD6LWtunHZEVPjYdxXzN8
FXZ/2p/i8WHWU/pLX0z3r5j+CQ/wCMpvi+c9JmH/kY1Mt0bUfhn6H05Wdrxx4Z1U+lpL/6A
a0azfEAZvC+rBRljZzAD1Ow1bOdbnhX7IHPwQuSR/zFJv8A0FK+hsD0r55/ZBYH4IzoOqap
MD/3ylfQ9Z0/hNsR/Ef9dDxH9oD4LRfE3w0uo6Dbwx+LLHHkSkhPtMeeYnb9QT0I96f+zl4
H8afD3wFqHh7xhbQW5+2G4tVinWX5WUBgccDkV7XgdcVheKfFvh3wXoMut+JtUh06yiH3pD
8zn+6i9Wb2FXyq9yVUk48m5F418YaN4D8H3/ijXpjHZ2a52rjfK54VFHdieK5b4V/Gbw38W
Ybw6FZahaT2IQ3Ed1GNq7s4AcEgng+9fK3xf8Q+LPix4V1D4g6rHN4f8CaY4g0WzlGJL+4c
7Q+O/G4lugAwM8mvpT9nHwH/AMIP8GtNF1B5ep6v/wATC73DDDcPkU/RcfiTU3behpKnGNN
uW5xf7LxDa/8AFJh/0HD/AOhyV9KV80/stEHWfigck/8AE7J/8ekr6Wpw2FiP4n3fkcZ8Vr
26034O+LdQsbqW0uoNMneKeJtrxsFOCD2NfLXhL4VeMLn4V6D8Z/AXiTUrnxshkuJ7a6m8x
buNXKmNc8k4H3STuyehxX018aOPgT407f8AErm/9BrF/ZzGP2ePCn/XKU/+RXpSV5WKpycK
bku5ofCP4r6V8UvC7XUcf2HW7IiLUdNY/NA/TIB5Kkg49Oh5FekV8zfGXwZrHw38YxfHT4d
RbJYWH9u6cgwlxEeGkIHY/wAXocN61714O8WaV438H6d4n0WXzLO+iDgE/NG3Rkb3ByD9Kp
dmZVIq3NHZi+LvCWh+N/C934c8QWa3Nlcr/wACibs6HswPQ14H8M/Emu/B74jr8FvHd21xo
92xfw9qsnAZSeIyT2J4x/C3HQivpqvMPjf8NY/iT8Op7O1Hla7pxN5pk68MsqjOzPYMOPrg
9qGuqHTn9iWzPT68f/aYOP2cvE/OMiAf+R0qz8BfiNJ8RPhrFLqbEa9pL/YdSR+GLqOHI7b
h19w1U/2nDj9nPxJ7m3/9HpRe6uKMXGokztPhf/ySDwh/2Cbb/wBFiuvrkPhgCPhD4Q/7BN
t/6LWuvoh8KJn8b9T5y/aZutYm1b4eeGdO1+/0i213U3tLprKUxl0JjUE4643Hg8VgKvij9
l3xRE1ze3viT4X6rMElllO+bTZj1Y49fbhh6N16D9ooZ+Jfwc4/5jh/9Dhr33WtG0zxBol5
ousWcd5YXsZinhkGQ6n+R9D2NTu2a83LCN9tSXT7+y1XTbbUtNuo7uzuoxLDPE25ZEIyCDV
qvmLwHqep/Aj4rD4TeJbuS48H63IZPD2oTHiByf8AUse3JwR2OD0avp2rTuYzjY8a+Mvwnu
PE4g8ceCpTpnjrRR5trcQ4U3YXnyn9T2BP0PBrd+D3xOt/iZ4Qa5uIRZa9p7/ZtTsTwYpRx
uAPIVsHHoQR2r0ivm/4p2Mvwg+LOlfGbQoWXRtSlWw8R20Y+Vgx4mwO/Gc/3gP7xqXo7o2g
/aR9nLfp/kfSFFRW1xBd2kN3ayrNBOiyRyKch1IyCPqDUtWc4V81/tS6fb6Svgvx9pe+y8S
WWrxWkV7CdrGNgzbW9RkcfUjvX0pXzp+1sCfAfhMA9fEEH/oL1MtjSn8SPopSSoJ6kZpT0p
F+6v0FLVIzPmv4s6bb+Mv2rPh54K15pLnQBZSXzWW7CSSr5hyw752KD7ZHevpJESNFjjUIi
gBVUYCgdgK+dvFrZ/bs8CLk4XRZePwnr6LqUtWazeiQUUUVRkFA60UDrQA2iiigB1FFFABU
Vzc29nbSXN3PHbwRjc8srBVUepJ4FOMiA4LqCO2RXKfEbwufHPw21vwnDfxWUuoweUk7jcq
EMGBIHXpSbsUlqrnmfx6+K/gm2+EWu6Fp/iGy1LV9WgNnb2tnKJmyxAJO3OABnr7V2vwS8O
3nhb4J+GdI1CBoLxbbzpomGCjOxfafcZr5vt/2OPEtpdQ3lr8RNMhuIXEkci27gowOQRz2N
d4vwV+OajJ+P85+qyH/ANmrNXvc7HGny8kXpufTPNeM/tM+HNQ8R/AjVItNt2uJ7CaK+Mag
liiE7yB3IUk/hXHj4L/HTB2/tAT5/wBxz/7NTZfgl8cZoGil+P8AcFXBVgI3GQffdTbbVmj
KMIwkpKR2vwj+MPgXXvhxodtN4lsbHU7Ozitri1u51idXRQpI3YyDjIIr1+CeG5t47i3lSa
GQbkkRgysPUEda+Lj+xRrzks3j+xYnnP2N/wD4qvrfwboL+FvAuieG5LkXT6baR2xmVdokK
rjOO1EeZaMK3s23KL1Jdd8U+G/DFq114h1yy0uJVL5uZlQkDqQCcn8K+ff2aQ/iP4hfEv4i
QwOunarfmK1kcEbxvZzj6Ap+db3xz+AeofFvxLpms2HiK10r7FaG2dJ4Gff85bOQfeuU0L9
n34zeF9Jj0jw78a006wiYslvDC4RSTknGe5oldscOVU2r6s+qKa6LJG0ci7kcFSD3B6183j
4P/tCHr8em/CFqd/wp79oHHPx8k/78N/jVXfYy5F/MY9l4W+L3wF8QauvgLw8ni/wnqNwbh
LVT+8hJ6ZAO4MBxkAggDoa1z8e/i4cov7Pus+Z05aXGf+/dM/4U5+0IDx8epMe8b0v/AAp/
9ogD5fjy34xPUKNjonUjOzklctQ+Lf2m/F7eRpXgPTPBls5wbvUH8yRB6hWP/stbWhfAGyu
tYi8SfE/XrvxrraHcou2P2aI+ix9Me3Sub/4VB+0T1Px5P4Qv/hSn4W/tKWUTyWfxvt7mUc
hLi3O1j6ZKnFO3cSq8qtCy8+pmfE5F+KX7R3hb4T2IH9g+HQL7U0iACAgAlcDgYXag93NfR
GveK/DXhPS7i81vV7LTobWEyGOWZVbaBwFXOT6DAryf9n74ZeJvCA8SeKPHp8zxXrd2wlkL
q58pTncCvHzMSfoBWD8af2btZ+KPxDbxTYeJ7PTo2tYrfyLiF3IKZ5yD3zQr7kScW1FvRfm
SfsmWV1L4Q8U+KZ4Gih1vV3lgLcb1Gcn82I/Cvo/p2NfMekfBL496FpFtpWk/G2G0srVBHD
BHanZGo7DitAfCv9o0HI+OsRPvaf8A2NNaLYmdpy5rnsfxE0ibxB8LvE+i2yGSe802eONAP
vMUOB+eK8u/Zl8Y6Hc/BjTfD9xqdtbarpUstvNaTyBJBmQspCnBI5x9RisS6+Hf7QFoM337
QVjajnBkhCZ/MCvMR+zZez+J11nUPjD4XubprpbqdzLh3bfuY/e6k0ne9y48vI4SZ9r6mdN
/sy4TV3t1sJUMc32lgsbKwwQSeMEGvmz9ni7h8N/F/wCIXw00fUE1Hw7bSfbrGWKTzEjywB
UMOOjKD7pXqfxc8EN8WvhlL4X0XXLO3kkuIpxOx81CEOSPlPevDfDf7O/xP+HYuz4c+L2j6
CLvb57LCVL7c4GWHA5NN3bTJp25Wm9z6+FHevmRPDHx2wsK/tFaAWHAHlxsx/8AHa0Yvh/+
0pMgaH436VKn95bJT/JKd2Q4LuYWv3LfAL9pSbxZPC8fgbxn8t3LGuUtbjOSSB0w2W9wzY6
Vq/tN+P8Awvf/AAU/sHRNestU1DXLiAW0NnMsrOgcMWwpOBwB9TWd4o+B3x68Z6FJofiX4t
6ZqGnSurvA1oVBKnI5CA1xWl/sd+P9E1e01fSvHOi299ZyrNBL5Mh2OpyDgqR19RU2ZpzRu
m3sfXng/TZdH8CaBpMyFZbPT4IXU9QyxgEfmK3Me1fPK/D/APaeUc/GbSD/ANuIP/tOj/hA
f2oc8fGPRiP+vEf/ABuqWisZNXd7kX7T5k0qX4deMGjJstG1xWuZQMiNWKnJ/wC+DXv+nar
pmsWcV7pWoW99bSqHSSCQOrA9DxXzh4h+D/7Q/ivw9d+H/EPxT0S+028ULNC1ljOCCMERgj
kDkVf+A/7P/iX4TeM77WtX12wv7a5smtlitfMBDF1bJ3AD+E/nS1vc0dnBK+x1n7RXh7QvE
PwZ1c6le21lfaXGb+wnlkCMkqc4U9fmGVwO5HpW/wDBfxXd+NPgz4b1/UCWvZbfyp3I++8Z
KFvx25/GvLPjr+zx4l+Kvj638Q6TrmnWVtHZJbGK6Em7crMcjaCMfMKNB+Gf7SXhjQLPQdF
+JHhy20+yjEUEP2POxR2yY/rR1uKycLXPpSsPxf4asfGPgzVvDOoqDb6jbtCSRnYxHysPcN
g/hXjX/CKftVDp8SvDR+tkP/jdB8LftVEYPxI8Mj3Fn/8Aa6d/IShZ3UkL8AvHjafYXHwi8
bXKWHinwzI1tElw4X7Xbg/IUJ+9gEf8B2n1r38MGAKkEHuDmvj7xx+zn8bfiHq1vqvifxd4
bury3j8tJooWhbbnOCUjBP49K+iPhL4R1bwJ8LdJ8La3dxXl9Z+YJJomZlbc7MMFgD0OKSv
sFRJ+8mdwzqgy7BQO5OK+af2lNT0/xJ4i+Hvw+0m7ivtWuNbiuZbaBg7Rxj5ctjp1J57Amv
T/AI2eA9b+I/wym8M6Bfw2N69zFMJZ3ZEKqTkEqCec188+Df2bfjX4B8RnxB4b8ReGYtRMb
RiecNMVB643xnB7Z64py7BTSXvNn2f7CivnsaF+1njH/Ca+Es+1t/8Aa6hk0f8AavibEnjv
wip9GgA/9p0c1gVO/VFb4u3MPhD9qb4ZeN9SYW2kTwyadPdvwkbHcBuPYfvAfpn0r6Phngu
IhLbzRzRsMh42DAj6ivlTxp8M/wBo/wCIvht/D/iHxL4Q1CwMiy/u0Csrr0IYR5B7fSrnwH
+AnxD+GvxFXXfEWrWM2mCzlg8i2upH+ZsbflKgcYNJMcoq2r2PqOiobi6trSNZLq4jgRmCB
pGCgsTgAZ7k9qmqzAKB1ooHWgBtFFFADqB1oooA/Pr4yfDP4ieBdeu/Fut6rLPoGoao+2ez
vHZ4g7llBU42nbkDqMivf/Dv7Onhy60az1L/AIS7V9Rt7yFLiNrgDcVZQwyQfQ1q/tVRq/7
Peplusd3bMM+vmAf1r0T4ZFz8JPCRlJL/ANlW+c/9cxXO6cXKzPWjja9OmqkJWd7f1c83uP
2ZvCU5crrOpRM/Uq2R+RNeIfETwb8FvAmtvpGp/EbxXc6kg/eWemBJDEfRicAH2zmvuTuPr
Xy1+z/p1jf/ABx+LN5qFnDdXEWoMqPNGHKZmkzjPTOB+VDpxjayBY6vWjJ1JXS9F+h4hpo+
Bk9ysN745+IOmBzjzZ4Y9n1O0k/pX0L4T+AHw91vQ4NW0Xxxqut2E4ylwLjP1GVwQfY16f8
AEvV/hr4a8I3M/jqz0ya1dCqWUsKPLcHHCxrjOfcdPWvPf2V/C+s6B8PtV1TU7aWwtNYvft
FjZSk5ihAwGx7/AMhmhwTdnqEMVUhB1INp/en95r3HwFFjC0vhTxnrWmXaj5C17KVz74b+h
rH+H/xK8aaH8W/+FR/EnbdXssXmWOojbmUAEjJAAYEA4OAQQQa9q8R+KPD3hLR5NV8R6vba
ZaRgnfO+C3so6sfYZr558FvefGv9o2H4pWemzWPhLw5AbWyuJ12teSfMBgenzkn0wB1NT7K
MHeG5TxlXEU5LEJNd7JO/k1Y9Y+NHgzxF48+GFz4d8L6hHY6jJPFKJJJWjBVTllLKM818j/
Dz4Warqnxj1X4Z+O/E+taLqdrb+fD9huS6TYwTyx5BUgj6Gvv8DPWvmbVB5X/BQPSCnHmaN
82O/wC6k6/kK2mlucVCpJJxXa5sR/su6GibX8beIJDn7zTsD+jVR1j9mrwvYaRdX2ofEfXt
OsrdDJNO9zhI1HUkscV9H14v+1DLJH+zvr3luy75bdGwcZBlXIqXTilc1jjK82oN7+S/yPl
bVl+Cmn3z21t8WfHeoqh2+baWwKcehdlJH4V2vw98D/Cnx5qSadoXxn8Vfbz8wsbw+Q8o7h
ecN+BzX0r8I/Dfh+1+DvhV4NDsInm0yCSVxbpukZkBYscZJJPevF/2oPD3hnSdR8Gah4YsL
bT/ABnc6miwfYkEck0Y/iZV64fbg+5pte7cUZ/vOVHbxfs1aLEPl8Z+It/ZxeSKf0eqeqfD
D4reCrV9U+H3xB1PVTbjedN1GYziUAfdAkyCfbKmvoCESeRH5xHm7Rvx/exzWN4r8V6H4K8
NXfiHxBfR2llbKTlmwZG7Io7segApeyjv+pUcdXb5WlL/ALdX6I5D4N/FKH4oeEp7uez+w6
zp032W/thnar9mXPIBweD0IIr0s9OTivn39mLQtSGheJ/HupWjWY8Vai11bQEYxEGYhsehL
HHsM96i+LnjDxH418f2/wAD/h5c/Z7qdN+uakhP+iQkAlAR04Iz3OQvc1UW+W7MKlOLqtQ0
X5dze8WfHm0g8QS+EPhtoc/jbxKhKutsf9FtiODvkHXHfHHvWK3w7+OvjyLzPG3xITwvay8
/2boSbSo9C4IJ/wC+jXqXgfwH4U+F3hD+zNFgjtbeFDLdXkuN8xAy0kjfh06CvFLnxV8R/j
/reo6N8OtR/wCEV8DWUpt7jW8Hzrw9xHjB6c4BHBGTzihruXCUVd01our1+5GF4l+Fn7O/g
yZj4/8AiFqepagvLQyX3mzE/wC4gLD8aXwT8OP2X/iNqkuneFLHXbm4iXfI5NwiIPdiNoz6
GvObD4I6D41+OM/grwbdXlxomh4Gt65cyb2nlz84THAOcqo9mJJAr7g8J+D/AA74H8PQ6D4
Z0yKwsouoQfNI3dnbqzH1NCVx1KnKtXr/AF5HkT/sreAbc79E1TW9JkxjdDdnp+GKd/wyz8
MgrT6tc61qLKu55J71j05J6Zrt/if8VdH+F8fh+TVYjKmrXwtm2tgwxY+eXHcLlePevQUdJ
Y1kjcOjAMrKeCD0NHLG5LxFdRTb38l/kfJE3w+/ZC+2mwfxQtvcg7SG1GRMH3LDANdTafs0
eEJbVNU+H3xG17TEcbo7iyvxNGfxXGfzrb+Nn7Pmg/EbTLnWNCt4dL8VoC6TKNsd4R/BKB3
PZuvrkV8/fB7wH4rutP1Cb4ceMb3w3488PzmPUdDv2xb3AyQCB06jaQwIyOoyKVrbormv70
X99me1SWH7SHw1H2iz1q0+I2jx8tDdJtuVUehHzE/i30r0H4b/ABl8MfER5NNRZdH8Q24Pn
6TeYEgx1KH+MD25HcCsH4T/ABmvfFOvXngHx7pA8P8AjfTh89ueI7oAcsnocc4yQQcg4pvx
p+Dw8WWg8Y+Dc6V440o/aLW5tjsa6K87Gx/F6H8Dwaeq1iQ3CXu1FZ90e118i/tHeD/jOvi
jV/HPhfWb+LwxbW0TGCy1F43iCqBI3lAjjPJI7c17X8EvicPib4BF7fRi313TX+yanb427Z
QPvgdg3XHYgjtXYeNUWT4d+JUYZVtMuQR6/umqt1cwjeErM+d/AHwdv/HHgHSPFNv8bfGP2
fUYBL5QuCDE44dPvnOGBFdQf2cdTI4+NHjT2/0s/wCNX/2VXZ/2dtH3MTtublR7DzTXuFJR
TVzWVacG4q33L/I+G/ir4I8a+C/F3h7wf4O+KHi3xB4i1os6Wj3bII4xwGLb+5B68AKTXuf
hPwb8V7H9m/WvDGsaxI3jS48/7HdNfl2Tdt2Dzeoxg/TNYWoSK/7e9i90yJFaeHWdGY4Cja
+SSenU1b8bfHi91bWn8B/BLT/+Em8RyZSXUEG61suxbceGx6k7R79KSsOV3ay8zw3wf4e+L
V/8a2+F/jX4m+I9B1JrVrmN7a/a5VsDcASHwAVyfw969b8QfBzU/C+jSavr/wC0h4l0uzjH
zTXNwVB9gN+SfYc1yGozv+ziG1K+tLjxX8T/ABMuZNZvQRZW244KK7Y3HPXp2zgcV6J4Z+B
Go+LL238XfG7xA/inUWHmQaXDLiytgeQPlwG/DA+tLfYt6K7enpufNc+r/FTxF4ifSvhX43
8c+LbKMbWvG8yFWYHqPmOF92IPtX0n+zz4U+M2g6rq978T7++mtLi2RLaG8v8A7QyyBsk7c
nbxxXvlhp1hpVhFYaZZQWVrENqQ28YRFHsBxVrAquUwlVvokFeNfEv45W/hXX18FeDNGl8W
eNJhhbG3yY7YnvKR377R+JFdr8T/ABXJ4I+FfiLxRAF+0WNozQbunmnCpn/gTCuC/Zy8Bwe
Hvhzb+LdRH2rxL4mX7fe3svzSFXO5Uye2Dk+pJ9qb7ExStzM5yL4afH3x8i3Xj74nHwvayD
J0zQ12sg/usykc/UtVLWv2b/hP4d07+1PG/wAQtbROc3N/qSR7j7ZGT9BmvpzAxivktbPwl
40/aq8WWHxgvwo01ki0PS76UxW0sf8AeByAxxg47lj1xUyVjanLmb6JeRxMmkfsx2Vw0Wk/
F7xTYSZ/1tuZSo/ERjNdt4Z8E3eunb8Lv2o7+6bGfstzIZJAP9xmB/8AHa+kLfwD4Ehskt7
bwdoYt9uFVbGIgj/vmvOfGX7NXw48SKb3Q7JvCetRndDfaUTGEfsSgOPywfeiwe1T/wCGR4
n8YPhr8QPBPh/R/Hviv4n33ixtN1a2b7NIjJFF82d4BYjOVA6d6+04JluLaK4T7kqBx9CM1
8M/FXxr4+8LfDrW/g98V7VtWuZlil0XXouRcKkin5yeuADz94Hg5619d/C/Vv7c+EXhPVd2
4z6ZBuP+0ECt+oNNbmc07I6+gdaKB1qzEbRRRQA6iiigDxL9qYZ/Z51fjOLm2/D96K9C+Go
x8J/Cef8AoFW3/ota4H9qJS37POte09sf/Iq16B8OP+SVeFP+wXbf+ixUfbOlr9wvX9DqR2
r4svvBHxK8G+OPGOqp8RtD8B6drd9JNJPcXiGeSPzGZCqAFhw3sa+0+4r5B+Fvw78JfEL42
/E288Yac2sHTtUcQRzStsG6WTOQDz90cGlPoi8M+VSb2sZ3w/b4B2vj6K68V/EO98Z+Ic/J
qGpxOlmr+2/k89CTivoj4lyfEO58NaevwsuLVDOzC4uVVJGSLb8hiDEKefrU+t/Bj4Y674c
/sK68Hadb2yg+W9pCIZIj/eV1Gc/XNeK+Eb/xH8Avi/YfDXXdSk1PwZrrf8Su6m6wMTgD2O
cBgOOQRUNOO50U5xqSTWrXR7M8/i8K3Wj+OTq/x00rXfFsKlfKaSdkROf4lYAOP9lWH0NfX
ngbxd4J8SaNHB4Ou7ZYLRAv2GNPJe2HoY+Cv5YrqZ7eC6t3t7qFJ4XGGjkUMrD3B6187/Ff
4PXHh6Gf4jfCqaXR9Y0tTcS2UJOyWNeX8sdjjkp90gdAanlnDWOqNHVwuKXLNOEujvdfNbo
+jRXzTqmT/wAFAdIGeBo3/tOSvWfhH8QYfiT8ObHxDsSK8GYLyFDxHKvXHsQQR9a8l1Bgf+
CgWmj00bH/AJCetJNOKaOKnBwnKL6Jn0vXi/7T6NJ+z1riICW862wAM5/fLXs46CvM/jt4q
1XwX8G9W1/RGhS+heFEeaISBd0gBIU8E88Zq5bGNL44njfgn4m/GrWvA+i+F/Anwz+xLZWc
VodY1IN5Z2qF3qrBR2z1Nek/D/4KTaX4r/4T74ia3J4q8X/8spZeYbP08tfUZOOAB2FeQaD
8Svi78Lr3RPFnxIvZ/EvgvxNBFL9oj+b7GWGRgAAIwB5Xow6civrvTNTsNZ0q11XS7uO7sr
uMSwzRtlXU8giojrudVaTgmopWfX9Dx/45fGTXvhZYwLpHhGS+a6X5NSuD/osbc/KdvJbpw
cZ965DwH8K9W+K76b8Rvi54sh8S2sgE1jo9k/8AokWezYwMjoVH0JPSvo7VdJ03XNJudJ1e
yivrG6QxzQTLuV1Pt/XtXy1t1r9mD4kxKJbi/wDhjr02PmJdrCQ/+zD/AMeUeood07vYmk4
zjyQ0l+Z9TXc9vpGi3FysSR29lbtIEQYVVRc4AHQYFfPv7KmnyapoHij4kaiPM1PxFqcgaR
uSsanOAfTcx/IV7nrqprfgTVEsJlmjv9PlEMkZyHDxnaQffIrxz9km9im+BQsV4nsdRnilQ
9QThv6/pVN6oximqcif9qPxLqGkfCu28PaU5S98TXqacGU4Ij6sPx+VfoTXUX9na/B79nS/
g0ZFjbRNJcqwH35yvLn1Jc5rhP2r4JY/Cvg/XI42ZdM1yN3ZR90FSf5rXffGmP8Atv8AZ38
WPZN5qzaZ9ojKc7lG2T+QpPdlpe5Dtc539mDwzFoXwOsNTdQ17rsr388p+8wLFUBP0GfxNe
3GvM/gHfQah8APCEsDAiKz8hgOzIxU/wAq9Mqo7GVX43c+If2xpL7Ufid4d0e0ikmNvpTzi
NBk8uxY4/3U/SvpH4B+IJvEvwG8L6hcyGS4itzaSMTkkxMUz+QFeFftP3beFvjR4V8WSxPJ
azaTcWjhQOeHQjn2lBr0r9kwOP2fbPeCAb+52+43D+uahfEbzX7lM94r5n8c26/D/wDbA8G
eLNPXyrXxajaffKo4d+E3H35jP/Aa+mK+b/2hT9u+Lnwe0e1+a8bVjOFHUIHi5/Q/lVT2MK
PxWF/ad8PyaPZaF8YNBH2fXfDl5EssqDBlhLcBvXDcfRyK+gNF1OHW9A07WbY/ub62juU9g
6hv615H+1Lfx2X7PGtxswD3c1vAgPc+aG4/BTXovw+sX034Y+F7CRCkkGl26MD1B8sZH501
8QN3pK54h4ctz4F/bb1zRbQeVpfi3TzeiMcKJgN5IHruWT/vqvefGBH/AAgPiLPT+zbn/wB
FNXhfiFl1P9vHwtb2/LaXozvMR2yshGf++h+de5eMx/xb3xJ/2DLn/wBFNSXUqe8X5I8s/Z
UH/GO2kcf8vNz/AOjTXuNeIfsrDH7O2j+9zc/+jTXt9NbEVPjZ8lfHT4YjXvjNP4x8WeJ4P
CfgyGxgt5b9pP31y3zbookHLHnnjHsa+h/h94R8E+EvCFpa+BrO2j0y4jWVbmE72ugRw7P1
Yn/OK8H8beGNK+IX7aVt4V8VrNf6LBof2hLPz3RFfB5GDxycnHXApNJvdd/Zn8c23hzXLyb
UvhfrU5WxvZeX0yUnO1vb1HQj5hyCKS3uayTcVFdj6J8WeEfD/jbw5caB4k0+O9spx0bho2
7OjdVYeteBeF/EniD4BeObb4deO76S/wDBGott0TWpf+XXniJz2XoCO3BHB4+mY5EljWSN1
dHAZWU5BB6EGuW+IXgXR/iL4IvvDGsxjy513QzgZa3lH3ZF9wfzGRTa6oiE7Lklt+R1SkMo
YEEHkEdDS14F8APG+sw3Gq/B/wAcSEeJfDHyQSu3N1ajhSCeu0bee6kehr32mndGco8rszg
fjJ4Vu/GnwZ8S+HdPTfe3FrvgX+/IjB1X8duPxrm/2efH+m+MfhTpulCQQ65oMC2F9ZvxJG
UG1X2nnBAH0ORXQ/En4v8Ag/4VrYf8JTJeB9QDmBLWDzCQmN2eQB94VwPin4L6b43urP4p/
CrxLP4S8RX8K3aXVvkQ3YcA5kUfdYg84yD3BpXKS92zPf8AqK4zxv8ADDwP8Q7dU8VaFFeT
RqVjuVJSaMegcc49jxXkMPxC/aI8AosHjj4cxeL7KLhtR0V/3jD1KqD/AOgrW7on7U3ww1G
5Fjrkuo+F73o8Wp2pVVPoWXOPxxRdPRlRjOHvRMyX9nPX/D5Mnw3+LfiDQcHKW1zIZoR7Yy
B+hqI3P7Vvg8ZltPD/AI6tI+6YhmYfhs5/A17povifw54kgE+ga9p+qxkZza3CyYHuAcitf
gijltsxuq38cV+X5Hyh4o+Knw7+IEVj4S+O3gbWvB1zDOJYZ5A3lo+MHEgAYKc88EdOa+jv
BGleG9E8D6XpnhGZJtChi/0SRJ/OVkJJyHyc8k1c1/w3oHinSpNK8RaTbanZyDBinjDY9we
oPuK+bEsdT/Zp+KGlQWl/PefDPxNc/ZzBO+46dO3Qg+3XPcZzyM0ttWGk1aP3H1TQOtFA61
ZgNooooAdRRRQB4z+08QP2eNdyM5ltwP8Av8td98O8H4XeFscf8Su34/7ZivAf2ivit4S8S
+Ebj4a+HdQa/wBeudSitpY0jKpEUk+YFjgfeAH519B+HLjSNH8K6TpDavYl7K0it2IuEOSq
AHv6isrpyvc7pU5qiota3/Q6Mdq+bf2eCp+LPxeI6/2qR/5Flr6E/tjSP+grZ/8Af9f8a+Y
7zw58Ufhx8TfE/iH4aSaBrWmeIJzcyR3N5GrISxbaQzLyCx5B5FE3qmh4em2pwel11Pqniv
mr9ouSLxJ8Rvhv4G0gifXP7R+1yKnLW8OV5b0ztJ+i1A+v/tNeJP8AQxceEvCsUnytcrdxS
OgPcYZzn8K7v4b/AA/8L/D2e68Q6/4ttNc8V32ftWrXdyobn+FdzZA96TfNoOFL2L527tbW
uexdOKhungjsp5LplWBI2aQt0Cgc5/CuF8QfGb4YeGYHk1PxnpxZP+WNtKJ5D7BUzXiut+O
viF+0E83hT4baNcaF4Qmby73Xrxdhlj7qMdj/AHVyT3IFW5LZHPGhNu8tF5mp+yHDKvhXxh
dRKRpk2rkWpI4OF5x+BWo7zn/goLY5zxo//tFq9asYfBHwO+GFlY3d+mnaNZFYjcyqWaaVz
ksQo5LHJ9q8T+HGv6f8SP2vvEHj/SpQND03ThbQzTnyzISoQEA884c/SpaskjZNzlKolpax
9WDpXin7Ue4/s9ayqgktcWwAH/XVa9j+22fH+mQc/wDTQf415h8f9OXxD8CfEdlYzwy3UMS
3SIJFy3luGYDn+6DVSejOejF88brqavhPw5pXiX4A+HvD2v2K3Vjd6NbxTQv/ANcxyD2IPI
PY14v8PtW1n4CfFj/hVHiu7e48J6xIZNF1CTgRsxwB7ZOFYdmwehrtfgR8Y/BfiLwT4Z8ID
VPJ8R29oto1lIjAuY16qcYI2jPWsH9qzW/AVx4Cm8P6prEUPiyyaO+06BUZpBk4PIGFDLnq
ewqNHG6OiKkpuElo/wCrn0nWD4w8KaT428Iaj4Z1qESWl7EULY+aNuquvoVOCKyfhhrdzrH
wm8L6nrE8Y1C406F5tzjJO3qfcjn8a643VsOTcRf99itE7rU5LShLTofPn7PPiTV9C1bXfg
t4sn3ap4dkLWLMf9bb56D1AyrD2b2rB8MXi/Av9pTV/C2qv9n8JeMZBdafcucRxSk8AnoME
lD/AMBNafx+0fUvCvjHQPjf4TVJ7jRysOqQRsMywdAxweRglT6ZU9q3L3WvhL+0t4S/4Ri3
1Tbq4iN1AjxFbmwcYBYZ4YZIBAOCKy20fQ7nZ+/bSW/l5nqPj7wdYePvAeqeFdQIWO9ixHL
jPlSDlHH0YA/SvEPhP8QB4d0+6+DPxZZdNvbHdY211dNiK5hYEBC54HB+UngjHcVQ0b4mfE
D4GTxeFPi7pF1rHh6M+XZeIbNTJ8g6BievHY4Ye9enXMnwY+N2lorajpmrShMRskoiuoc9s
HDfgQRQ23qtGOkoxThUTcX1XR9zzn4EazL8NvH+u/BLxDMqIbhrzRbgn5J42GcKf9pcEe4Y
V9O18leLP2S9UN6mp+DPFrCWDabdbxmV4cHKhHBIGO3SvpHwLZ+KbDwNpdp40v4r/Xo4ttz
PEuAxzx9TjGT3NVDmWjRliY09Jwkn/XY8z/aa+H8/jb4TveadE0up6HIbuJEGTJGRiRR+GG
/4DXUfA3wvN4P+CPhvR7tCl2YDczqeqvIxfH4AgfhXo7LuGCuR6UYwMYwBV8utzndS9NQEk
kSKNpZXVI0BZmY4AA6kntXzD4RvIfit+07qfxLaZE8H+DoDZ2N1KwWOSXBG4E8Y+Z2z6bfW
uv8Aj9pHxb8U6bZ+E/h/axf2TqEbDUbkTCKTg/6ssTwhHp15H18+8G/sq6tFokFl8RPHFwN
DhcznRdPmKwhz1LOcD8QPxpSbvaxrTilDmb3Les3zftG/GnT9A0XfJ8PfCc4uL68H3L2fsq
+oONo9tx7ivpPXdc0rwv4dvNd1i5Sz06wiMsrnsoHQDuT0A7mvK7/4ofBX4MeHV0DR72zzB
kx6ZpOJ5ZHPdiDjcfVjmuGg0D4h/tFata6j4ysZ/CPw6t5RLDpZJW41DHQt0P8AwIgAfwg9
aL9tw5VK19Io1/gBpeoeLPG/i742axGyjW5mtNLV1wRbK2CwB6DCoo/3TXtnjVtnw88SN6a
Zcn/yE1amn2FlpenW2nadbR2tnbRrFDDGMLGoGAAK8r+M/wAWPBXhLwT4l0K9123Ovy2EkE
Wmo26YtKhC5A6D5s5PamlZGblzzujP/ZX/AOTddF/673P/AKNavbq8u/Z90C88OfAPwxYX8
LQ3MkLXTxsMFRI5dc++0ivUcH0oWxFT42fOa5P7fr8cL4d/9lr2nxv4P0nx34K1LwvrMQe2
vYyqvjJhkHKSL7qcGvCPiTqtt8M/2tPDXxB10NB4f1bTW06a7CllicZHzY9Mofpn0r3/AEP
xX4b8S6G+taBrdpqWnR5D3MEgZEIGTk9sDnmhdUXO/uyXY8g/Z08V6qthrXwp8VyE+IPB8x
t1ZiSZrbOEbnrjp9Cte9V8p3/i3w1eftq+EdX8A6rb6u2q2TWWrGybemAGwSRwSAFJ9Nor6
swfSiLJqb37nzl+0PoN94X13w/8cfDMBOoaBMkWoonHnWxOBu9epU+zD0r3vQNbsPEnhvTt
f0uXzLLUIEuIW/2WGcH3HQ/Sna5otj4h8PahoWpw+bZ38D28ynurDB/GvmH4QfEO1+DWr6v
8HPidf/2YunXLS6XqE4PkyQvzjd2B+8D05I4xRsyvjh5of+2TorajpngeWIqkr38lmHc4AM
gXGT6fLWh8CvHd/wCBNSk+B/xMZNM1XTm/4ldzK4EVxE3IjV+h6kqe446jFT/tQ6jpHiH4C
6Z4p0LUrbUrW01iCWK4tpA6N99SAR716h42+G/g/wCLHhWxh8R2oF0YEltr2Bgs8BZQflbu
PY8Uut0UmuVRkeidD6GsTXfCXhfxPbmDxD4e0/VIz2urdXI/EjIrwO30D9pL4VEWnhu+s/i
F4ei/1VvfNtuI17LliG/8eYe1XF+Ovxct8Q3/AOz7rJnPGYJHKk/XYf5079yPZtP3WafiD9
lr4fXk5v8Awlcal4O1VfmiuNNuG2q3+6T0+hFL8AvHHi3U9W8X/D3xpfpq+p+E7kQLqaDm4
Qllwx7kFevXnnpmsa88fftH+MIjp3hb4XReFPOG06hqc2TED3AbHP8AwFq9C+Dnwqj+GHhy
9F7qJ1XxBq032rU785/ePzhVzztGScnkkk0lvoVNNK0nqenV87ftZXUdx4D8M+GIF8zU9X1
yBbZB1+UEE/m6j8a9G8d/Gb4ffD62k/trXIpr9R8mn2hEs7nsNo+79WxXmfw88LeLfij8T7
f4x/ETTG0rTbBSPD2jS/ejB6SuD+fPJODgACm3fRExi4+9I+ireNorWKJzlkRVJ9SBipR1o
oHWqMhtFFFADqKKKAPC9Y/Za+Gmt+Ib/XLqXWEur6d7mTy7oBQztuOPl4GTVP8A4ZJ+F+ci
714ewvR/8TX0BRU8sex0LE1VopHz+f2SvhgR/wAf3iD/AMDh/wDE00/sj/C5vvXmvn63o/8
Aia+gqKOWPYHiaz3kz57/AOGRfhcDlbzX1+l6v/xNTRfslfClWzO+t3HtJfcfote/UUcq7C
+sVf5jy3Qf2fPhF4enS4tPB9vczocrJeu1xz64YkfpXpsFvBa26W9rBHBDGMJHGoVVHoAOl
S0U7JGUpyl8TOR+IXgDRfiT4Tbw3r0tzFaGdLjdauFcMucckEY5NeRL+x/8No2LRax4gjY9
1uUH/slfRdFFkVGrOCtFnzuf2R/ADEFvEPiQkdP9LX/4ikf9kX4fOmxvEHiQqeoN0hB/8cr
6Jopcq7Gn1mr/ADHifgX9mvwJ4A8Z2XirSb7Vri+s93li5mUp8ylTkBR2J71e+In7Pngr4l
+Kz4k1281SC9MCW5FrMqptXODgqeea9eop2Rn7WV+a+p87J+yL8P412x+IvEqLjGFvFAH/A
I5St+yP4CIwfE3iYj0+1qf/AGSvoiiiyLVep3PnR/2Q/h/IpV/EXiRlIwQbpCD/AOOV1fw3
/Z98H/DDxU/iPQtQ1O4u2t2t9t1IrIFYgk4CjngV7BRRZEutN7shurS1vrWS0vbaK6t5Bte
KZA6MPQg8GvHvEn7M3wp1+4a7tdJuNBu2OfN0ucxAH12HK/kBXs9FDSe5MZyh8LPnKL9m7x
Ro5I8LfG3xHp8fO2OXLgfk4H6VKvwY+Nf3H/aAv/L9rY5/9Cr6IopcqNPrFTqz5zk/Zp1rV
WEnib40eKNRk64icooP0LGnL8AfiNpKGPw38d9cgi/hjukZ8f8Aj/8ASvoqijlQe3qdz5yb
4M/HScbJ/wBoC8Cf9M7dgcf99Cmr+y7cavKsnjb4seJdeBPzxLJ5asPT5mavo+iiyJ9rLoe
eeDvgr8NPAzpPoXhe2N4nIvLr9/Nn1DNnb+GK9DooqloZuTerCvCviH+zP4U+I/jq88W6nr
2q2d1dLGrRW/l7BsUKMZUnoBXutFKw4ycdj51j/ZU0qKMRxfEzxgiqMKFuwAoHQAYpw/ZZs
M5/4Wj4yz6/bBX0RRRZFe1l3Pmm/wD2Q9A1NVXUfiH4nvFQ5UXEqShT6jcDXp3w8+Emk/Dn
wBqfg3TtUu7y11F5ZJJ51UOu9AhxgY6CvSKKLIXtJPQ+YbX9jfwpYzrc2PjfxDazqMLJCY0
YeuCBWl/wyzEANvxZ8YDHrc19GUUWQ/azPnH/AIZZ5/5K94v/AO//AP8AXrLvf2ONB1G4+0
X3xD167mA2750SRsemTX1FRRZB7WXc8L1z4DlP2b5fhP4d1QXEouVuIru/G0AmYOxO0dhkD
Fc/pv7JOgx6VAureO/ElxqaIA1xb3AjRTjoqkEgD619KUUWQvaSPnFP2dvHejE/8Ip8d/EV
mnaO6DSAf+P4/Spk+HH7S9ouy1+Nen3KjgfaLEZ/PYa+iKKLC531PnY/Dr9pq54ufjTpsAP
XyLIZ/wDQBTv+GfvHWtoE8a/HHxBfwnloLJTCp/Esf5V9D0UrFKpJbHmHgv4D/DTwPcLe6d
of2/UlO77dqTfaJQfUZ4U/QV6fRRTSS2JcnLVsKB1ooHWmSNooooAdRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUhGQRnHvXnfiz4bX2uSve6F4613QtQPO6O4MkTccZTt+FJ36Dik92ei0V8t634O/aG
8PS/8S/xlNqsWAfOW7WMA+6yEce9eeR/Hv4oaFqzaVf+JYy0Mhjla4tUm2kdTleoz6VPM+x
t7K+zPueiviZP2p/iDuChNJl24+9asu4dz96nzftUeP8AeDHbaQi5/ht2I/8AQqOYXsJH2t
RXwq/7UPxLMz4vbEK3QLZLhfpzSw/tQfEqKTfJeWU3+w1ooU/lzTv5D9i+5900V8i6F+1hr
q3UUeu+H7K5gLDzGti0bhc8kA5GR6d6+ovDfibRfFuhQa1oN8l5ZzDhl6qe6sOoI9KdzOUH
HVmxRRRTICiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoopCQoyxAHqaAWotFZtz4g0K
zYLd61YQMxwBJcIpP5mmx+ItAmGYtc09x/s3KH+tK6K5X2NSiqS6tpbNtXU7Qn2nU/wBabP
rOj2yb7jVbOJfV51H9aLoVmX6K5uTx74KhfZL4q0tD73K/zpqfEDwNJkp4v0ggHB/0tP8AG
i6HyS7HTUVnaVruja7A8+jaraajFG2xntpRIFPoSO9aNMkKKKKACiiigAoHWigdaAG0UUUA
OooooAKKKMjr6UAFFeY+Mvjj4F8Hme2a+/tbUYRlrWyIcqfRm6D+deA+Kv2nvGmpb4PDtlb
aHC2cSEedLj6ngflU8y6FqDZ9kTzw20RluJo4Yx1aRgoH4muO1r4r/DnQN41LxfpyyJ1iil
81/wAlzXwJrnirXfEQa68QeItR1C4z8iSykr+XQVm6f4e8R6ja3F9pmg3VzbWwLS3CQsY0H
u2MUrs19kla59ca5+1b4Xh86PwzoF9q7xgnzZmEEf15yx/KvG/E/wC038RNZD2+nXVvo8Un
AFnH8y+o3tk/lXh0+pusrRJHFGCMER/41s6FYSXtpI7WyvAG3M2xmP5isqk1Bc0zvwuF9vJ
QprUdfa74h1q9mk1bXL25kAyzTTuxPt1qjpek3+oXqhVYmTJBY9a3rdJluI9Pt7Xzt7BS+3
HHrW/b6Fcx+IVjtpAYLV1ZnzwPb+dcFXGKCfTQ+iw2SOtJaNq9mZcnheN44F85pZGBUoiYK
n+prR07wlc3VncWc1okMYwDNOpRhz9OuP516D59q9/HbiPMyr5iqq8MR159RTYHljmu7N5g
wdVcndypxzx78V4UswqzVj7OGQ4anJNLTaxyFr4OsINdTUFtpvsyfItrMhO5sdSe4rn7/wA
Ea1Le3ly0cAl3+aI4/u7CeCPTHpXsBOwRiWIuZfuvnhcDPNJCJ/PuTIyjcQVAXH5nvUQzGt
CXNe5dXJMHVhyctknfQ8Q1TQ0022DpdxmRFUSRsSshY+imt74cfEXX/h34gGoaTOXtZGAur
SQny7hfQ+jehrr9R8N6ddXh1GYmC5iO4TKcgfUHqK4DXPDevmaG5Fta4uSQiW52mQnnO3+g
r28JmEaq5ZvXzPjs2yGph250Vddlrp5n6LeHdatvEfhnTtetEaOC/gWdEfqoI6GtSvmT9mv
4pJcacPh9r9ykNzaj/iXGTgyLuOYvqO3tX03XtJ3PhakHCVmFFFFUZhRRXFfFHxc3gn4d6j
rcAzd7fItjjIWRuFY+w6/hSbSV2VGLk+VFnxT8RvBngw+X4h123tbgruFsuZJmH+4uTXLaV
+0F8MNVvltF1mazdm2hru3aNCf97oPxr4T1jWNQu9RmvtQvJLu6nO6SeRiWkPqT6VStL+SO
Xa5Ug9d3Q1Ops4RWjP1LilinhSaGRZIpFDK6HIYHoQe9Pr5Q/Zu+JN5FrY8B6nd+dYzoWsT
K/wDqZByY1z2YdB2xX1fVJ3MZRsFFFFMkKKKKACuF8Z/FjwT4GSRNY1VZL5BkWVuPMmP1A+
7+OKofF/4m2Xw68JPIjpJrN4Clnb5+bPdyPQfzr4na5ivRZ6rLfrquoXUsjXltO+GVj0Ynq
a5q1ZUz08FgXiX2R654o/az8QXRkg8KaJa6dGwIWe5JmlHvt4UfrXjOt/EL4geIpFuNY8T3
siSAlR9oKIR3+VcV18/hTS5IpruS0tpPtG0FI8qkIHUhgeen61DpfhWzttdku2tIpbUIDEj
fMEweDz1/GvKea07Nn2FPhSvzWbVn+B5ndpf20bPMElRmCiVjlievQ81SV7tiQiTNGfmG1T
z/APWr1DVvBkGs6m+oQqwiDYZYkxk+g7Vlalotz4a05ZWldpiDHsjfnB7e9aQzCnNK27Oev
w7WpTk5X5V13OEN9cw5EkssR6ABiKtW94kymS6uJZUXt5p4/A9au65pV2NLF3cWksDRdVJG
Bn1rkxJLLC0MUW4r8+5eoH+FejTnGpG6PnMThZ4epySv5H0H4P8Ah78NPFNvA7/F610+5df
mtZbYRup44zIQPyr3fwx+zn8K4nW6mvpvEzLgkPcr5R+qx4z+Jr4KtmaR1ilCIVUkOyfjzW
xpPifUdGbdYXU1s5GCYZmQt+RrR2WxxuN9b2P1F0vSNL0PTo9O0fT7fT7OIfJDbxhFX8BV6
vgTwh+0v468OOkM0o1m1AGYL1i5GPR+o/WvevC37U/g3VpYrbxBpt3oUzcNKSJolPrkcgfh
VKXcwlTfTU+gaKoaVrOk67p6aho2o2+oWrjIlgkDr+nSr9WZBRRRQAUDrRQOtADaKKKAHUU
UhOKAI7i4htbaS5uZUhgiUu8jnCqoGSSa+VfiR8UvE3xG1JvCfw6iuG0128stbZEt7z1z/D
H+WRya9D8af2/8W9Vbwj4Vnez8K2k2zVtWBwtw4/5ZRf3wO+OM/SvRfCPgTw14H077JoOnp
E7D99ct80sp9Wb+gwKj4vQ1Voavc+e7D9ljVLiKzuNW8TRQzM4NxFFGW2Jj+Fu7Z454rpLL
9lvwjZK8+s+Iby5iVxIcBIVVByQTz+eeK6X4j/tBeDfAhl0+1k/t3WUBza2rjZGf9t+g+gy
a+UvG/wAafF/j57q01/VJdN0pkJisbD5Iy38Ic9WH1ok0ldG1KE6krbHrPiz4i/AP4f6jJD
4R8E2XiPV4TgTY3QRsBj77Zz/wEV4j44+NHj3x/aPYXNymm6SDxp+mqYov+Bkct+NefqolS
O3ikVpSSdqjBB6da3Y9EFwk8VoPKvDGjpC0mF6fNkng1zzqxp/EejhcBOv8OpgwadNJaebF
BIzLneeNuO2Peu98BQ6gt59jk0+WS3IDMWbYsee/vn0ogsJ7K3tbSYxSTKudsGG25POfWu7
06yvZEtNQgZcBFjliYYJUDsfrzXi4zGc0HDSzPu8pyhUaka3M01a60+ZJNFBaanbRi0++GB
uZF3JH3ANXdNWG4sHEzReeWIZYvu5zUzlZivlgKztsCyfxDuQP61NHbRxXTxwWyx4jGJOvf
GPevn3LmVnufbRjyO6Y0SQWcMkkpUHDP8g5460jxbLX7U0YRwN4L9V74OKsy2VuLZ9yZym1
uSPqaqafHfR2xZ50uUydjM+T36kde1RbrcOa7uiWB2dWSeTfsbICcEd8UuWe4YIHGwA4PFM
hBn2uybkeMEhUwC2euTzTopZX4eBlBbALdePUUrXLvfYivnks08xE88SAL5WRknPXn2/lXK
eJ7q+trRLhoo7lIozH8mS43dH6diK6vUrK3vbcLdRhljkV19VI7iq139p1KdbO18h7X/lu2
4bhj7o49c4+ldFCSi0+25x4mnKpTcL2vszx+/1+CPXLTU9Bgk0+W3CuZkJDNMDksPTmvs74
K/G+z8eWdroOsSrH4iSNi5bCi4x0K++Oo9q+Y/Fx0eBI9K1O0aHJ3f6OoVY/RlPfPTFczNp
t9od1ba5otzJFyJIHjJ3oc9Mjoa+qwuKjKK0t2v1PzDNMqqKc5KSnbe2jXyP0yor5m+E/7S
Vlfw2Xh7xuBa3YxCmok4V+w3jse2a+lo5EliWWJ1kjcblZTkMPUGvVjJM+OnTcNx9eCftO3
7W/g/Q7Nk3QXF9mXjPCrnA/Wve6+cv2qLqCLwtpKPcoswkYxRYJdicAn2AHeoqq8bGuFdqq
fqfOOtW3h7WZprfRW8/Vb2dfKgt0Kx28YAyMEc9+p4rXs/hzaWHgKx8eXlnPfadBqZtr+2T
5dsPQHd13ZHOOORXK+FPGFnos66fdWMaxTPma8A+diTx/wEegr39/i7oHgf4WxaRd6JFrba
td3f8Ao0jBYzESOW+uePSuChGUZujK9rbnvZgqNTDqvC3M3ZpK1tL/ADOB8Haj4fm+IPgXS
9FsUWaz1UyPeSZBmV2ykfHZRj3zX3aetfmtoWtafF46t9X07TntrKK8We3s/tJ3RYYEL5hH
QHue1fpJbTi5tIbhRgSorjBz1Ga9CEFBWR87PZEtFFJzWhkLXEfEf4jaP8OfDj6pqOJp24h
tlcBpG7fhmuZ+JXx38J+BbG6tbW5TVNdUmOOzhYEK+OrnsBXw54s8W+IvGniOfVNbuJLi6m
bOzoqjsFHYYrKU10Oyjh3J3kjodW8YS+PvE81/4hvYxd3smXuZc7bWNclY4x2+ta2i2+mW/
hqGaW1iuZpZnRZVQM2S3AY9RxXK+E9Au5Wn1Qxpsj+RWYg4b27ZArttF0uzWySaK9NtNCTH
5QYEu4J+Zh/F+FfO42rG7jF7H6fkeEnGEZ1Iq7TS9NDoLO18m1igizIsRxmXuPRfb61ZtHM
bNBIFLRZLv04PTAqGO5n+xgyWzRBiQCO49cdR7VC19a2htJ9QutglkEC7ujZ5GTXz7UpO3U
+0tGEL7IuIHAuLZ4ozaknaq8ls85rmoLv+0fGMlqV+0R2zeaZtg2AgYVR+v5VrNbzagWhur
pYQsocLbkqWQDgE/wCFaMNnFZwxraRoirnKqgAxVKagn3Mp03JrovzOf1W0hvjNHPAUUjJL
9JMHpXDajplnb6fqJ07UbEi72pyDu4PI9Bz6da9cdYruJkeH5TnJxjNcpP4L0YTBkWdNzbi
mcqD6104XFKnpJtHDmOC+sr3Iq+urdjyG50iCxIh1O8aOd03I0PzBvY+lYbNEFl3BmbOI+M
cd816xrngmC8unnF0ybRheOM+hrl9a8LR21iscFtslLBWlZsg/Svo6GOpzSTerPzvH5FiaT
k4wSS263Ob0e0S/vo7e1vFt72RgsYmcLGc8cseB1716BdfDL4g6FbltV8Iag0EgBS9tU8+M
gnruTIIrzJrLy5ZkQvK8Z6ouRwea9M8KfFTx54FsrW+8OeIHayAHm2kzeZHnOCCh6fUV6jm
rny6pVFfTYv8AhrxT4n8G6i11pF7cabdW5EboufLJHZ1PBz719R+Af2jvDWuQ29h4sxoups
NpnI/0aQ+uf4M+h/OsXwH8dPhp8T7NtE8daRp2l6rcqEkF0i/Z7o/7LnkHpwfwNW/GP7M2g
amr3/gnUDpUshL/AGSUmS2cHsp6r+oqrNbGDkpaSPoOGaG4hSeCVJYnG5XRgysPUEdafXx5
oOt/FH4HX407V9NnuNELf6iVi9uR38qQcIf09q+j/BHxM8L+PLf/AIlV0YL5BmWxuPllT1w
OjD3FCmmZSptarY7SgdaKB1qzMbRRRQA6obu1ivbOW0n3eVMpRwrFSQevI5FTVQ1nWdM8P6
Nc6vrF3HaWVsu+SWQ4AH9T7Um0NDWbSPDegl3Nvpml2UeSeEjiQV8hfFb496z4unn0LwdPL
pWgZKPdKCs159Mcqvt1NUPiN8UNW+LevLomlrc2ugISYLJAS92wPDuB+g7V6n8PPgPpnh6C
z8WeO7iJ3tI/tH2OUAR27DnLt0OBjj1qL3NlHl1e580+Fvhl4p8c3Utp4d0W4uHUHdcTZii
jb/aduPw5Na83g/Rvh/rA07Vru28T+KyrxppNkfMtrdihAaeQjqud20DtzXqfxQ+OV7rTnw
54HL6RoVwSr6tGu17o91j28oD69TXgyT6fofiA3VhI7Mrqjx8mb5gRI2fX0HvXNOtvGmrs9
jDYNytOu+WN1fuZk2n6do8i26SC5uEPMw5DkdcEdq0LFbyaMXMVqt7L/rPsyoWGD8vBPp14
qpd3emDUZFt4ZobVSQEuRhoznhT3+ua3LTVbe31XT5NwitbdmAMR/wBbxkjHXGTXnVedLa7
8z6zBKk5u0ko3S0/P/hzq9Pt5Iolt2s4451j/AHW5cDcecE9a0oobhYLe1G23kKO7qh4c4x
gN25NZtxcW1/bR3xAWXaFKxSkspP8AD8vU1LBcG/naG6JgBA8iVHKHAPK8/wAXFfOtN+8/m
foKtZR6dDc0pt9jESiQzqNrIDkIe4FWJHigkNxJcLEQMHJ+WoRsjUvGoL9QB+tPnEM8YhkK
gt6gHNcl7u5rylfUI5b60a3huZIpi25jG+AVBHGaqxwiO5ltYmnVZoi0agfJGe7A+p461bc
OiLEjxxfPypGPlJ5xiqwnvIrp0CbIyCylyGBOcAYHStlJ2sChrpuWFaWGSNre6DsxCm3lwu
cDkr709lYLHeXO03YBRGjJVVBPTHr71Uee386ObUIIyY3MkbYPBxjr2+lU9T1B7KH7dp4JC
jL25YYcn1PY04xcmkjOa5W5S2Re1c3cek3JslQvGu8FyR05PT2qnomoG7t4Xjthp/G54gmS
wPIYEcNmmaT4stNYe3to4JYpJPnwUyCOhBNa1kSbPy4HjLQyusg3D5QCcY/zxTlGUIuEo6m
UZxqSVSMrq39Mwtask1jUoGvrRDFC2wSsxU4z0I9ehqLxBZNpmiqlhZLf+Y+wB8s0RI+8AP
auijZb0wul1GuxiWUfPvH+I/Ss1XvnkuNRgiiBW4ZXVm3CRAMfIR0zV06sk4t7LoTVoRkpR
jo5dbanAz+HIrHS8TWs7y3EqmO48sr5QPVSp75ru/ht8bfFfwzvhpGuQz6roJbH2eV/3sI/
vRk/+gnimLa6nf3EkV/dRHT48tEVG5nPcSZ9MmvO/Gcjf2guoIxvNPP7oTIpCqw/hz3I9a9
3BYuU6nJJ3/rQ+HzrKKVOg6kU1bS35t/5n6EeFviH4R8ZaF/bGhaxDNAozLG7BZYD3DqeRi
vj/wCPnxCXxXrsiWfmQ2NvLsiLjH2iNf4sdQNxOB75rw2C+ntb0S6feTwO4IdoiVJz6460/
VZtQEvmXMMroThGkOS49TXtybbSZ8NSoKMJTVypdNGbNHYDczEj6VqeINfs9UtfD1vbFmks
7Mx3JbgGVnJOPw21zsszzvtZTtGAaplsSHFaxVjnqzvotjqtKuPslzDKFVgp3APypOeh9jX
3t8AvFdx4i8DNZSyGePTSsUUjHLIpziNu529A3cYr86obmQIUByM5rvvD/wAS/FugaKLHQL
tdNUE5u40xKoOcru7j605aakqPOuU/RbxX4z8N+CtGfVfEmpxWUC/dVjl5D6KvUmvkD4ift
NeLPE00+keDIn0fTZf3YkRd1zKv1H3c+3NeV21prXj7VEvtf8Q3F5KxIaWdmkYjsF7V0Ftp
LaLNZ3Xh62i+0xxuHldtzTjdg4HY15uIxsYS5ev4fM+iy7h+tXgq0laPfd/JHJWOiahc6rB
ZahHNE0zGUyGImRgOSea7/S9ItrOyaG38wRXDFhPJCpkVT1B7k9cVMIptTE32uRiQy7kKYk
DDtuzx9K2rV7ONFt0bC9FG7JBJxjnnrXzuLxlSokvwR+kZZlNHCXktfN7kFtoNmsA3QbVYZ
yrFQD2bb0z7097NZL1ZbiFRICY1KIFK98g+4q+1/DEpyrRxx7izOOAF6sf8azW1nRbseRDf
RySu4aIbvmLdQRnt+leevaTu9WewlTi7aItCeKJP3NuCRIEYn5ivt9arS6fDeTeZfqsixHe
Afu+xOeMitCO5hvIHjgdZnXKsyHIDDsT60W8iNAsm4PuGPl5Bx/OoblH1N1Zpqw6OLcg2Nn
j7xGTj61KgeXcu9kK9O2arI+RIjggSArlT/D/SoL6/e206SYGQpAOkfJx68+lZpXdhzuk29
i/PeLBagKVaT7uPf0x6+1YFndXS3iw6teqlxIxYIucMOw9Bj0q5crLJpUc1lNHDJGwnXzFz
vPuexPr2qiL4Q6J9qwhuJASVznBzz/Wtor3bd9DB6O/bUguTLeTywqzGFZdzxlM5KnAHvms
/xFa2IhVJp2Fwfn2n+HPQUkviO7s9MgmGmscjBLHBP0H+NZWuTQzTA3RV5SgljkJK7Aeox9
a76FKfOr6LyPKxmJoqlJLVu291vscDJcm3SeztATPMxQyjAxntWQ9qUZo5AVZBjI6A/SupW
20y6lLtceXC+dz4yUbtn2rlp/3k0iyXOVB4YfxV9bSne9j8lxlJxScndapakMUskEhAGT3H
rXv3wl/aA8S+CvI0+/lOraECFNrM/wA8K9/LY9PoeK8RE8Mxfz18s+WESSNMjjnkf4VBazA
t8z7XA44610avoeVKMY7O6Z+p3hzxR4Y8f+HBf6PdQajZSjbLDIoJQ91dD0NcprPwQ8G312
NR0T7V4a1NG3x3WmyFdjeu08flivhTwr4v8Q+CdXg1bQNRnsLxR0Odsqk52uh4df8AIr7b+
Evxw0T4joNJvYhpXiSNN72jN8k4HVoj3916j3o0e5m1KHwnfeHE8UWcJ07xLNbag8Q/d6jb
r5fnD/bj/hb6cH2roB1ooHWqSsZN31G0UUUxFPV9Y03QdIuNW1a7S0s7dN0krnAA/qfavkn
xLqnjb4/+MBpuhadcQ+GrNz5SvlIx/wBNZW6FuuF5xX0r4v8AAlj42ms4tdvrltLtmEn2CE
7Flf1c9T7Cug0rStN0Swj07SrKGztYxhYoV2ge/vWdnfU0UlFeZ5/8OPhP4c+GVhPqEs63e
pFCZ7+fAEUY5wueFHqa+fvi78XpfiFqNx4c0e8Nj4Ttm/eXDMVN9hhk8dV9F79TXSftJfFK
4lu5fhzoN15UKKranPG3LE8iHI7dC35V418Pfh74g+IHiAaPpUciWEbqbq7cZjgHUknoSew
FKSclZHTRcYy56iv5Gp8MfBHijxp4jbw1p92F0SJ2uZLpo8iMHKhwf72Ogro/Flr4A+EGp/
8ACP8AhGRdb8aNkS6rfbWi07I5KJ93zfrnHXrXbfE7x9oXwT8IL8OPh55f/CQXKf6VdjG+D
cPvsR/Gew/hFfIb3F3LJcQ3O68vLpvvE72Dbs9e5JqVTWvKbfWHUcfaP3Vsi0108c11LdXM
l208xZ2YZMrAk7s9SMmrOmaxHEZLy/t98ccbJGQMjecflxmsvVdPvdKv20vUGC3EKjzYxyY
mPVD/ALQ71RiupADCYPNTaQqAEYP97HqPWlKgpqzOqhjpUpqUNEtv68j2TT7+z1JA4chogJ
sWzYMa4ACt69M45qC81LTYPECabeXD3hWUXCTLJ+7+YdG9CCPwrhofEEMWk2mnaNp6Wd2jC
SS5LEszD+mO1Fhcj7T512vlwXDFzj5vm6E/jXjPA2k5Pboup9vTzxONOEbNq1309P6+R7Tb
XsU87CGRWjxlXUcH1GelQXV2q6psmkUwFBsjVCWJHJIP9K5TRDClnYGO+MFw++Vk3gqyDrk
Z4q41zsvRJaIgCRNIDIzdenGfbPSvFeG5ZtI+yhjFOCm/L+v+HOokjVLZVV1klcgs0hwxFD
M4vmYSBEkBVu4Qj0HvWHpdw1/fRzM6Yii8pkLfOMnIz255q9Je3whkz9nmPmlU2ckJ2z71z
ypuMuVnVCoppSWxsfZzLaiNyMKcqNuVx7g9azLGwijvbm7WBMzErsZc7cHg49OOKuW7SNcN
bmRnaNQScEAH1+mO1W7OxO+RpZJN4fdjPA46D2rNNpNBLl6lb7WLayVgsW15vLVI146+1cx
Yyx2d/qFusTQ3ImUs8auyyK3J2A9/0712ywRyWTW0kQjRuQwx1znPFYV/p+m2Nrcz/wClwC
dSrvbM0vkn12nOM1tSlHWPVnLWumprpf8AIy/EDyy6a0WlwAyyqYiQoRlDHk+oPQ59K0dMu
/s/hRbedR5lnEYZSBgZUY/yasQWmk6zYTvGVL3cSpJIvDqB93PoeOlVdKjubCO7hkuPtcSM
QGwMk9xjuelNzXs+S2zHGF63tF1XfQde6lfppEbaTpjzXPy7onOwAHrg9zXIeIWv9WsLHTr
uAadLdTJDHaseVJPMhx14rtW1OS2Qo9nK24DG3qWIzt+tcDqDS3PxG0m8ebCrMoEROTHgH/
CujB/Fe1rXd+pw5pdU3FttSajborvV9/lcp6kttoEz6Zp0ceYvleYqC8p9z/QVgatPd3sMS
sc46kDpXYHR5NT1q5lJyAxkI9axNWtZY3aOKEKo6mvXoVo3inrI+Sx2DmoScVaGyS8jiZ1a
ElTznris8qA52cgmtG8PzlCeRVSFQGJPPNe9F6XPgq0bysh8VszZHVj79K3tGuLuwuo2WIE
qcbHGVcdwQeDUGmWX2uUBfmIP3R1r2zS/CllaeCpNV1uECOAp5bbcHJIGDVRi57dAU1Ra63
MPXLOHwfF4f1BAU0fxDCZXtoHwLWUMOVbqPcVZm0yLU/Ecq2Ny1tG8ACPAN0bHuSR0HTvzV
v4mRRf8IB4UgkcKLfUZI1z/AHGXJrIjudY0zSxHYTE2kbKd6sFCjf8AdAI+bg14ma0VTq3h
o39x99w1ialbDShVTcYvTuvL0LE2q2HhPXhZsbgiVEZ0VvM3t0BAPOePwrel1jRZLRINUni
s3kKs0TSAEHdwMj8DXO/ZpB4lsfEjXMk0PmGMNLb5aAFcbWx05z2rroLaC6WX7RYlJpeJPM
jU5A6EHuPSvArKmuVu9+r8z7LDqs3NOyV9Fbp30MLXL5r7XNN0qwIlt5mcz5zsdQOhI7ZrW
tNG022eC7ksLeOeNDG0iJtGCfTtTJEkS+t4DABcnf5UsZCAqCPlYH29Kzrxb1tdt5L2/ki0
15mMkbDCjaBtGey5rO/MlCLtp950uKg5TkuZ3Xy/rckbxBomj66LSBYbWMFjK2CobgYIPQ8
nFdCqxyJvt1jOBhGU4H6Vg33h2xuJLecD7XCrAxxySHbHx1Hr0FWpdSa2a3a4SOBXkZGCE7
cYG0k461FSMZpez36jpOpTcnUtbp/wSw+1N3mZJByc+voKr317aJCpjdJpZ8CNVII56E/jT
xeQCbz2uoJYdwHykELx3P1rl9V1Gz1HSbibT/3fkXKnMeFzg8k+2amjRcpK6NcTiVCF01tf
7uxP/aGpXc1xFc28cBso9zLIxWOc/XsBirU1zdLYxX008SyCLdsVf3fI6++K861zVBqcyxX
jzvdS4RxHjYwGduKojUdUuLJLCK42x7xGrSPjYccA57fyr3Fl/Mk9j42fEEac5Rs5dnfr00
+46m/8QXFzp0yzyQ+Uqb1O3DuM44Fc+9/NcNNGwGxYwQxXJA9axrWUXEwsdSZsxsQjcAZ+v
pS6hfrac2jp52GikKNyy9MGvTpYaNP3Yo+ZxWZ1K/7ypLTZ9yE3EMMUhWcOXGNjfdP1rNRo
o4biKaMyM2Cjr/Aah28EujYPPqBV17C+i02K+EbtZXMhRZP4WKjJXPrz0r0lFI+XlWcne2x
XjnmjszCoAXfu3456dM0qKk/kkysGA+ZiMBPTmiC8WEyoLcTxyYBR+mAcivVr34UTat4IPj
j4cebrWjsNt9p33rzS5R94EDl06kMBnHUU3psYRbej1R6N8JPH3hvVdDHw6+LllZ3lg6C2s
NXmC+Zbq33Y2fGVH91u3Q1X8b/BHxj8MpY/Emh3cupadZSCeLUbMYmtDn5SVHJA4y3IOea8
L0tdMmhmtdSieMkFRIi/6vHoPXI6GvsP9nP4qXl/Y2/w88ZSMt8kAfS7i563kGPuE9yB09R
9KyUrvlZ1VKfLFVIarr5HffBr4sQfEHRTp2plIPEllGPtEY4FwvTzVH8x2NesDrXg/jj4MX
uneJk+IXwvmFhrltI11NYEkR3R7qnZd3IK9DntXp/gPxvpXjzw1Hq+nboZkbybu0k4ktZh9
5GH16HvWqfRnFKK+KOx09FHHrRVGY6vJ/jh8SX+H/g3ytMkUa5qeYrXP/LJf4pce3b3r1WR
1jjaR22oi7mJ7ADmvie/tfEPx4+N9zJp4P8AZsDbEkc/Ja2qtgN/vNgkDuTWb10Lgr6nEeA
fA+ufEbxoum2haQMfOv72XLCNSeXY9yew75r6m8f+ItE+Anwkt9H8L2qpf3O6GyVuWMmPnm
f1xx+OBXoXhDwf4e+HXhT+zdMjWGCFTLc3UgG+YgEl3P5/Sviv4neMLr4jfEmTU4A89lE4t
dOth1KZwuB6sefxpvsXfmeh5tLa6xruvEus+p65qM54xvkkkY/qTX0TP8N/DvwN+Ez+MvEF
tHqXjS7iEFtDPh4rWdudyL3KjnJ7ivYPhP8ABvRPA1pDruoQC48QzxhnklwRa5HKp6H1NfO
3xt8XXfxS+KVvoOgK13YWM32Kyjj58+YkB39xnj6Cq8gTuzyzwb4B8U/ErxWbDRIjPdyEzX
FzNkJECeXdvc/ma9e+IuieFPgf4Vk8H6F5eq+K9ZhzfalcIrPawkY2RjHybuffFfRHg3wxo
3wN+EV5dX0iTT28Ru7+4ACmaTHCD2Bwor4l8SXmt+OPGN5rN3G82parOHjgQbsZOERfoMCh
9kVG7emxxttP9iuxeRDLLuCL6EgjvTreKc6fNczyFEU5RS2Axz1A74r2Dx78INW+H3w/0nV
tctrV5by4bzdk2JonKjZGR0IABJx0NeOJNdtPNbWyI8kieWpC5KjuV9D71m1d+Z206tlZvR
XNC3uJL3UI1mljdpSscRMY3YHYAdjWrJqd7pM0ljeKrahb8hZFwVUjhQOcfSuGLNbagGJLP
C3GD6ehqSbULm71OS8mkZppjlnJOc+v1rGeHUn5HdRzOdKL5W+a/fp/nfY65NSt5NQt9QMk
sMKEpMGBYu/pmuokvJb27sb2RI7FACIcL8/1Zf7ucdK87MVzDbefI7skpO3eM78jBOPWuv0
XVTfJYWxPlS2oKliuWKg8c9s152JoqMVOPTQ+pyvHuc3SqOzdnbu7/wBM9GstaiTzvLeKck
5Ty/lMnqOe4xWxDfNdlCkLquTgsNpBHYj3rl/MtZAA0EaM2ZPkXJi7ZPq1JDrFhZxQ2AhmM
hlUGRlOAzHhs5r5uVK/wo+9c1FpzasdZK8nltIynyzzsHXNUI4k+3m+WWVZWUDY54BHeq8t
/Pb3W0xyTxk/KI8dQPesjUvE7R6WwgtpDesCFXb93nG4+1YxpTk7R6mtSpCkm59DUfVbNZJ
5niSG8QYkQfeIzx0657fWm6a1hY23leYd27eVc5KsxzXK6omoPZxS3UscEkcYclJMs5PRtw
GMZ7VY0aC/hEM9w8SzbAskknLAY6Y7Ed663QXs2+Y444luqoqHz8mbmpXEZwkciyOzDYB/C
fXI5zivPdauLm21m3vGkin+zXCuzDsM81197b20cLSxSu86NtEmADj09wK878UyTRtHFIhB
lK5ZT8pGf0rswEE5WR5Ge1nCi29/I76zNyviqygtzxMSXBHVMEk1zvjfVI7e7ltYVG4HBNd
BLqcWleONNeQqFez8sMf4SUGDXmXiW4kn1eWST52LEkn61tg6PPWU2tLfqeZm2MdLCzjF6u
VvTQxZGDOWY81EOH+Ug0xztOT1pqEknJyc19PbQ/NJO7NjTL6SzvUlB+62a+hG1D/hNPgNq
s1sSs+imK5dBxuQOAc/nXzegRk75rrvCvi6+0DStY0xJSLTUrZreSP+9npV05WTQpxbaZ3v
xlKLf+F9FjZvKSwW/YrxywHT8AayPDtzdanNbfa5o5LeJyY0m4kbAx930qH4s3X2zxp4bQS
AtHoVojLuxkhScVS0ETRS3MXlHM6Exhc/KQeSrHvivKzNc19dT7HhepySWmjevn1Ru2skVp
4hk0qzja+V5CX898RRnGSMjoQOORV2HVb+PxNDp+m3C3iyJkIPmESA4+9nHGayNI1LTdP1T
ULq9ufluY13p5ZOB0z+Per9rM+jw2KwRWsVtJI0lvCWIlkGc7dx4UYPNeDUjra19Pvdj7in
VfJdSsrt6dFeyXz8/kbj3E+rXclkrRZtgwleSMHc+flHsOM8VPqd7YyaZ5WuxLsBDHvGrry
PrWfDqMi2l5qJSGHzlMyuZRIUOMYI7jjt61hyytqc1zbTyxibiWHyydksmBwc87T1rmhS11
0SO6pVShpq5bdvuJb7WYLk3DqskRMYkdraUmORgeFI/h9KydTnhmsVil0m5SGWMFN8pJjI6
7Rng/WoNZutZtoJbK0kitYsCRoQu7B4yqnHTPP41zd14jub2d2ignis7dhIADudT3y3p14r
16GGbtKO3qfLY7M4Qbp1L3f91fPvol6FjTtc0/SdHl0+4hkuJ7iTIhJwF5xkke1Gr3ltpt3
cRWJJgmGQc7ht6ge/1rD1M77eeT7EEjkkV0lYgOPXI75pSwg0y3RbtLpXG7yhzs5xg/4V6i
oRT5++/wDXkfKTx9Rw9hpaK0drNLb53LkyJdWK38NwiHeq+WGIINSQvYXmuNJeJawoYwsal
iEVgcZY+pFU9PaFpJYbpxDC6HY2zIPsKj03Rp9U8SWOnxTwwSXs6QpJNwgLNtBbHQZrX2d7
ps4ZV3DlqJJ66r0NO9ktLx5bETxxQLtZZ8Ekt3A9veseWwF1LM1lI10YI/myMZPqKtalY6n
4W8TvY3dqEv8ATLkxTRSDcrOjcqR3Bx+Rr0fxN8OJX8DwfFPwDJ5nh6+Xbe2anMulynh4z6
pu6HqAR9auMHBe6znq4iNaX72P3f10PP8ASfCWv6t4XvvEml2El5Yae6xXnlfM8BIyGZeoU
4+90q14P16w0559D8QxzXPhvUWDTQofmgkHCzR+jD9RxXV/Aj4gSfDb4l29xeH/AIk2p4st
QjfpsJ4c+6k/kTXqf7QfwJsdBhm8e+DrZRpMxD3lrGcrbljxKn+wSenbNbPzPNjq1Y8M8Z+
AtQ8Ba9bTTAajouoRi507UIh+7u4SMgj0YZ5XqK2PhX8SdT+Hfi9NX0vm2kIS6tScLcR55U
+47Hsa9k+BGtaH8Q/Bd78GPHUa3EcatNpMr8PGO6o3YqeR7EivGPiR8Ltc+GHio6Vqima0m
ybS+VcJcr1OPRhkZFFtdR30sj6y8U/B7wL8X/D0PjjwVcxaTqd+gmFzGmYp27rMg6MOQSME
H1r5r1vRPFngjxEmk6/aXFne6bIHsblM7CeoaOT046dq9G/Zc8d3Wn+Kz4Nu58afqSM8SN0
W4AyCPTcAcjvgV9UeNvB2k+O/Ctz4f1dMxSjdFKB80Eg+66+4qJRUtexcK0qb5b6M5X4L/E
tPiN4LEt6Uj17TWFvqEK8ZbHyyAejD9c1F4p8I33hnxQ3xI8Ex7bsLjVdKjGE1GEHJYAdJQ
MkHvivm/wAO3+r/AAR+MckOqhvkZbe98tvkntyciQ/QfMMdDkV9uWN5a6jYW+oWM6T2tzGs
sUqHIdWGQR+FP4lYyl7kvI8b/wCGhvD3/Qta1/34P+FFey/Z4P8AnhH/AN8Cip5Kn8xXNR/
lf3nB/GPW73RvhbqKaUrPqeo7dPtVT7xeU7ePfGan+FngK08AeB7XTFiUahOqy30gOd8uOm
fQdPzq3r2ly69448PR9LPRmbUZsrw8hUpEvp3Y/hXYVa3MntY8p+O/ihdB+HE2nRTeXd6wT
bKR1WPGXb8sD8a8k/Z68Bvq3ii48Wavp2bK0jU2jyJ8ry7vvL64C1e+JtvdfEf4/wBj4Ts5
S9pYhbZ2QcRfxzMfwwPwr6O8O6FZeGfDdjoOngi1s4xGhPU85JP1JoWupfwx8ziPjb4xbwj
8NLw2shTUNRH2SAjqu4fM34D+dcb8BPhGPDlnD4x16BW1O5iBs4iObaNhyx/22B/AV2LeAb
7xX8RE8X+MmjNjpzFNK0pRkLhuJZT0LHrge1eg6pa3F7o93Z2d0bOeaJo0nUZMRIxuA9qav
uK6UeVHy58evHcnivXh4M0R3n03TpNtx5PzC6uegQeoXP5/SvRPgh8KH8H2E3iDxBCv9sX6
KBBIoP2RFJIwf7x6n0rpfA/wg8NeC7ldRUPqOphf+Pi4wQpPJZR2Oe/Wum8YReIrjwreWnh
ZIP7TuVMKSTybFhDcF+hyQOgoV0huS+GJ8V/HrxneeO/iPeW9nM50TRSba3VPus3R5PxOQP
YVhRaBY/Dv4ZR+KryWQ+IfE9tLZ2Nm8YBtoCdsk7A8nI+Ucd819aeB/gf4Y8E2qX+oltZv4
VMjNInybsHOE/i6nrXiep/DHx58Z/ibda9qOnzaNo5kEMUl3H5f2eBDgKiHknHp3NGpaa6H
zpaeFBN4O1LxHdSmCOCVLW2j2HM8p5baf9lRk/UVjwW6z6kJoICttHgsrHO0DHU17/8AFTS
vtvj2x+Gvgezkk03Qx9mhhiG55bh+ZXOOrZwM9sVyPxL8CW3w9stF8PzsX8S3UbXeoiN8x2
6McRxcdTwST70X6FR0akjjr/UJNa1DzJohGAojtoowdqgcce9dPoP9n20Nw8MkTOvLFjxke
p+teercSxXBeAndyFb+7/8AXrR0QuJ/JZA6suAu7AVhyCfWuGvhrw5Voj6PLswcMQqjV5Pq
d9Jf3UjtYRr5UUx8xpIzvAJ9D7/pVKK+MjNp486N4G8wMzdhxgA96o6Pfy21o7yyJsYMocg
7UxwDisqW9Md7Fc7TKSwBIOMtjk/SvNhh1dxsfT1cx5YwqX33XZHog1a0jj+yi/8AMLIGJY
fMgPriuZvdRmaXbbkxiMMFV25dT159DWNeW97BqCX0kqLvXdsQgZWqcr3V08OXKS43BHG1d
nqc06WEjF8yd7hjM5qSi6clZrb0OgOtLqlpHbxRtDHgbkVifu9Fz6U+a4G3c99NGkhBjccs
GPUfpWLJPpNppVtIs73FxJPiTHGExVCW/j8m4MNy37oEjevGOigep/wrWGHT+FWRw1cy5V+
8acvX/I7L7esSiBLgzgLtZ2+8TXM6/c2ksBVr0iVFwVdeTjnisvTNVkF75bgt8rF9h6n1NS
XlnFqD2UdtiS6uZxGSpzjJ44/GtIYdUp3kclbMniaNoJehs+K5/tOq2ZUn/j3jOR9KtajoN
vd6ba3lqz+ZNEC4Jz8/esrxA8aeKprSI5jtQIEJP3towT+ddD4eulu9JvoZ1wtjINpHZSM/
zrCfNTpQnHS36nbR9licVWpVVfmvb1R55qthLYTmGQjdjNZyfe4re8S3E1zemRk2oOE9xWF
HkyKAOScYr2qLcoJy3PiMZCFOvKMNr6HYaB4O1HWZoSgCW8jYaUdFHc1s/EDwzpvhTx2mi6
U7zQQxRMzyHlmIyTXe/Cdob7R/7DmylysqvEMffHpXCfE67kufifrUhPMVx5Yz/sjFddSKh
BSRyUJOpUcXtYPiHcC18fWMpRRbvZWksUoGcqEwR+YNMfxAk6qiq0MSsWLDKAk9FB681Y1+
NNW+GvhjXVXNxYXkumzMBuJQjzY8/T5xXO3t9PLEJ2jiYOcLuPp/j615mLpRqVFKx9JlOKn
h6MoqVrPsT3F+n2qcXimGRhtdUOcR8U5dauV+ZEL/AGaPbDvYFI1PGR3zXN6jJJd/6etwsj
NgvsyQntTLPN8Gja7AuZnVUjcYVse/ao+rw5bsuWZVfaci+W39bnQX+sb/AA8dLMJF3byqy
3SjaCG5OT2H86l8KXt1BriLNqT2qXAMM7kBsoBwFJ6Gsl7i1tlbT5opFlVszuRwgzyAOtJI
7XV8Y9NjaSEc5AwRxkEij2UeVxtZMr6zU9rCq5XlGyst/T9Lm5repW9rfwC2LSLk7izFifz
rEiu4bK/urOW7aC1nQ7XIDjaeRuA6n+VMmvEOkz2FwpWWNw0THGQOhB71lT3G/S4bZ4490L
MyuqgMc8nJ71dKlyx5f69TkxmK5qntL76+nRo3oLjTzpkYkl3yOGLFcDYwPGQfUVVtzFcah
K2m2mxiobazbgpHOR+PasiMRxwRs5yJQQ3H3SDUsD+W8UqKXAyWVeMYrb2Vr2OF4tzceZLT
7zpI00y80y5XU5pYL8SAQHGEfPYVl3EN1Zy25dmjIx5bjhkIPH5Gr9jeTNpgtoGMpizL5Dx
hgM9SO9dt4O8MXHxB0i60G0WI61ZWxvLK3Y4e6TPzxqe7L94eoqYx5W77FYitGrCKW9t+/q
dP8RvD8njv4c6R8Y9MtvMvFjWy8QQp/BNGAvnn2Ybc/UGut/Zd1uzh13WvAepos2ma5AZoI
pfuswGGT6lT+lVP2fvEn/CN+Lb7wH4miH9k60ptriK4XAjmA2qCD03DKnPfFZ/jj4far8G/
HlpqWnvLLpaXIutNusfMuGyYmPqASPcfjWt0tDh5W3bqUPjH8FJ/AWvyX2nQTXPh+9kLQT/
eNuTyY3Pt2Pce9fQXwN8QWnj34QTeDdezcy2NubKfccmWEjAOfUdPwFerW7aN438FwS3NvF
e6ZqtsrtG4yCGHT6g/livHbL4S+Jfhv42h1zwE39pac8wEtlNKFYQk4ZSTw2OoPXih3XoQm
peTPnPxN4R8Q/Bv4nxSWiusthcfatPuR924iByPxxwRX2jdad4X+MfwvtZbyGO4stStvMil
VQXtZCuCUJ6MpyPwrT8beBtC8feHX0bXICV+9DcR8SW79mU/06Gsb4UeC9Z8A+EJ/DWqX9v
fQw3UklpNCCCY2OTuB6HOfXrVJW0Icrq63PiDX9B1r4Q/E06fJc+beaXNHc280Z2iVMhkf8
RwR9a/Qvw7rdr4k8Mabr1i4a3v7dJ0I7bhkj8DkV4F+1F4G/tHRrDxpY26m4sf9Hu3zgmIn
5T7kMf1rZ/Zf8T/ANq/DGbw7cS7rnQ5zGinr5L/ADJ+u4fhST1sOeqTLH7RHw8uPFnhKHxB
pSg6joyu8iDjzrcjLj3IxkD61j/sz+OpL/Q5/BepXnnT2RMlkzNktCcZT8M5Hsa+hnRJI2j
kQOjgqysMgg9Qa+PvFvhhvg78bdK1XRA40y4l+2WwbhQN2JICfQAnHsR6Upe67lQ99cr3R9
g4PrRXkv8Awvnwz/z43H5//Woqfax7k+xqdj1zA9Kp6pfLpmkXmoOMi2heXHrgEgVcproki
7XUMvoRkVrYyR5j8H/Bt7oOiXniDxBFjXtcma6nVx80KschPrzk/hXqFFFMG7u4UUUUCCii
igAoOaKKAMjTvDOgaTfzX+naPa213OxaW4WMeY5Jyct1rwjWfgDJ4i8Za144+I/iaOGyeVp
nt7QfdtlHCtI2NoCjsK+jq8i/aEn1c/CqTSNFtLm6udVuUtWjt4y7FOWIwPXGKTNISdz4b8
TS6frPjXUr3SLKKy02Sdvs1vEu1Y4l4XHvgA59TUOmWqvfOBOlvG4O536D2HvXoWp/D2TwZ
4RkufF1iR4g1gCPS9NyfMt4wwMk7he/RVX1Jqxa/AnxzcfDvUPFlxp8tgsEYe2smjZrm4XP
JCDleOeeT6VMouSaR20aqpSUmeeaySy2emWlp5flgFmSTcZAelR2z28mrTW+oxuw27IxkAq
w7kirWieC/G+tXrJp2jXchjRy8sq+UqKoyxYtjGAKy4bG4LSmOQJKOVbn5/YHt65rm9glDl
uen/aHNVVRq/l0slsFz9lVmtxK25soxPzAL/TtUFybiVYcz+Z5i7Nyj7yj19On5V6Lp/wr1
66+DN74ps9HuNSu9Su0htvKUs0NuhJeTHcO2ADXT+APhH4g03Rdc8Sa7Yy2N/Hp80Olacce
Y0zIR5jA9OCQAfWtY0rHLVxTm3ofP1utxJrCS2kJmKkMiMMqSPX2qlerc3F+5ucJcM58wdF
U59u1ep+G/hl4ou5bdfEMKaJpCP8AvZpGCyuo6qo68+tehv4b+FOk60+qJppuUUqUtJZT5Q
2+vdvxrVK25ySaa5UfMzJ5eI1K7ourAfeNdH4Ebb4st5ZJCBbK8wUDOSqkj9abc+H9T1XXb
y7uWtLBLm4eQtuCogLE/Ko7egrYmh0jRfE1lbaTK0mNPdbiU8B3IPIHbiscTrRlFdjpy/TF
U3La6MKRWu9Wd8NI8kmeBySTXo8drZ+H9D+xS/8AH9dYeb+g/CsDwJYQ3OuSX843RWw3KO2
49M1N4hunn1ozu3Bb1rxMTN1aqw62S1PtcupLDYaWOkruTaXkurOY8TlN+xQoI5HvXLxkiT
J68Vta5M0t3nrWLGMzYPc4r3cNG0Ej4fManPiJSR7r4C1FNOuNH1FPlO8Ix9RUHxy8LTaR4
yGvwDdp+tfvkcdFkH3k/kRWDokrW2m2eOQGyRnpX0XfaLb+PfgTe2coDXNtH50DYyVdQSCP
wyPxr06kOaFjxqVTkq8x8y2d7K3wg8QWZbCw31rOmByG+ZePwNcKm0tIJWZiybVwehreMss
XgbU48kCa7hRh64ycVz3ktLG7QRlljAL4521xON0jtc3GbsTRWMs1heXCmT/RlVnREJGCcE
kjpjj86mtL6NNMurCS3VnnZHST+JCpOcfXNe4/C/wH4N1PSbfV7jXdQhbUbOS1vLIomwFgV
OCeSM4YV5R4j8BeJPCkt2+o6XcHT4pjDHqCxkwyf3SGHHIpNX0Y1JxaaE1dLrSLqC01tWnZ
4hOkm7PnRSLlTnv/APWxVLTdbvNGjt7iGGBgFcRyMgLehBPfHvXXppE3jH4Mm+tI3n1XwdI
UuQoyZLCU5Vvfy33Z9mrnND0RNe0TWbONXa/tLf8AtC2VeRIqf65f++Du/wCAmsuSMo2kjo
jiKkJc0HZmFePLLfstxAsMxPzAdyRnP41HaIssc0LjD4yB6+opVhluWLsxkO0AEnJwBxV6D
SbqXTrjUbUq4tnUSqv3lDcBj2xnj61skkjkk5Sk5SOj+HsNrrV1e+B71IQ+rqGsLhwAYrtA
Si5/uuMoR6kelS+B3t9F8arY+ILYf2Xdu2l6nDKPmiikO1m56OjYb6rWbJod/ob6Tr1uk4h
mK3FrctE0aGVTlkUnqVbqRXrnxK8OWXijw9pnxe0GLy7TWcQazGOlreD5WY+gbr9frUNlRX
Q4nXvAur/Db4hXGi6qjTRQEvFcKvy3MB+6654OR1HY17d4G+C3ijw18RPC3i+xnjvdGkuYp
1urX5j5LrkB14KjBwccV6l8PbPw98YvgjpFv4osxd3+lqbCWb7ssUiADcre67TXqvhfw9a+
FfC1h4esZppraxj8qN5my5XJPJH1oSbJlNL1Ob8a/Cjwf44DT6hZGz1LIZNRsiI5lYHIJPR
ucdfSuj1Lw5p2u+Hf7D1+BNTt2QLIZlGWYDG/j7rd8itmiqsjLnlprscz4G8JR+CPCyeHbf
UJr61hmkeBpgN0cbNkJnvjPWum5oopibu7sKKKKBGV4h8P6Z4o8P3ehazb+fZXS7ZEyQeuQ
QR0IIBr5L+Dt3N8P/2ib3wtdsy293LLpblhjcwJaJse+P8Ax6vsmvmb9ofwvdaL4l0n4naW
NvkyRR3AjQ5WRG3I5I7EDbz7VnPTU2p6pxPpmuI+KPhBPGXgC+0+OIvfwD7VZFcAiZOQM+/
I/Gun0TVbbXdAsNZtGDQXsCToQc/eGcfh0rQHUVb1Rmm4u58Af2N4u/6FS9/J6K+/qKx9l5
nR7dfy/iLRRnIH0orc5QooooAKKKKACiiigAooooAKKKQnjigCN7e2kmWaWCN5U4V2QFl+h
7UruAevNIzgdazL2+WIE+nOfSqSNIxueffHPXRovwi1ZbY+Vd6htso2QYb52AbGP9nP514F
4C+DxvpI/EHjPNjpmA0Onbtkk4A4LgfdT271714q8U2kOVuUjkVDlQ6g4PrzXhPjL4niMyh
JwSD2PT2qW7O7OiOisetat4zsNLtEtrXy4ooUCIkYARABwAOwryLxJ8VkiBIuslRxtPOa8N
1/x/f30jJDcNsPoa4ie7nuZC0sp5yfmJqbNic7bHpev/E69vWMccrNk9WauEvPEuqXjHdcs
AxycGsbcc8nrTST6VaijJzbLLXVyxDtOSW98kVpaJJJLq6mR8ny3AJ+hrFAJ+bHTmt3wxF5
utAhdxSJ2+gx1rKs0oNnTgk5YiCXc9C8HwtB4WmvGIUPKx3H0FcrrF+894yqwKqetdPqd0d
M8EadpcYILR73I77ucV53K5z19c15GEhzzlWfV6H2Ga1/YUKeEj9lK/qR3chkJ9qqKdsmRz
UkjA5B4pFHzAE4717UVZHxtR8zudtpmoB9PRHK7unHavqP4RXxuPAlyvmc52YHIORXxpbu6
MoRyATg19U/A95f7Dntt3cMM9xXbRlzaHn1o+zdzwDxHpy2HgueXPMmvSx8DoFU/wCNcTbX
s1lctPCxQtwR6r716z4ztjf/AAx1y+Drs0vxK6KFGD+8DcH8uteMNk8nJNYSSRonuzu9J8e
XtmUVmwoPG3ivWPD3xVW5s5NNvpRNa3ClJYZPmVlx6f5xXzVnH1qeC5lhbcjkH61k1c0U31
PtP4VWngHwtqN/d6JDcCPU7b7NNBcziWPZnJGD2PTmvRfDvwp+F1v4ytPFWi6T/Zt1GsqNB
BJmCZZF2sGQ5wMHgDHWvhbQ/HN/prrlyVXuDzXvvgX4vsZIknnBwRwT0pNNGikpHl3xJ8BT
/DX4pX+iCMS2gb7VYsTw8DE7QfccqfpXp3w5+B/irVrvTvHHgnxHpMGkXI86M3StI0bA/NB
LHjDYII69hXonj7wrYfGLQbC50y8gtfEOnAiCWdvknjPJiYjkc8g9ua6L9nXw1418H6Nrmi
+KtJaws2uRPaM0yuGYjD7dpPBwDmkmErxR2nxK+G1j8Q/h82g3Qhhv4AJbO4RNqxTgcnH91
uQR6GvDvgz4c8Sadf678NfFfhm+j0fV4pI7lmiPlQyKMeYrfdOe2O4FfWPUUUONzJVGlY8m
+DfgDW/h5N4n0rUJFl0+a6jlspVbPmDaQWI7H7oPuK9ZooppWIbu7hRRRTEFFFFABRRRQAV
U1PTrPV9LudM1CBZ7W6jaKWNgCGBHvVuigDmPAnhVvBXhC38NC/e+t7SRxbySDDCNmLBTju
MkV0460UDrQNu42iiigQ7jt6UUnHb0palAFFFFUAUUUUAFFFFABRRQTgZNABnFQu5BJx8o7
0rOuCwrFv8AUkijY7sAc9apGsI3Y6+1GOND82DivLPF/je2sIJcTKXPAwaoeN/G0VmHWN8Y
HJzXy/418ey3ErxJISxJHWk32NtIo1fHHxGklMqpMSx4AB6V4rqOqXN9K0sshOT0qG8vJLq
4Z5HJJNVMn2607GLlcQtxxyfWo8kH3NS7GI3KOPWkRlydwyD39KZIzFKFJbnvUixFlLcAep
709kK7SR07ihjSuIYSpIU7h69K67wXaiOw1jVZc4S3aFPQM3r+FcaX64ckV38do+n+EI9OD
eXNLieZc9c9B+VcWJd4qK6s9rKlGNV1mtIJv57I09bhM2nRDO7ZEu38hXAzBl4avQbeT7Xo
aHBJVdhz6iuG1Bds7jj8K48Ho5QfQ9nOIKahXXVGSxwc/oaRSWOSaWQYOPWmgZOa9VHx7vc
0rHD3CIAc5r6t+EMDW+jy3SDJVOmemK+S7GTy72Nh/er6u+FmoRw+HbkEgbk9e+Oa7cOkce
Ik3Y8t8RyRmXxT4MmeOyh1PVVnS7Y5VX6oGH93JxntmvItR0y80rUJtO1CAw3URw0Z5/EHu
D2Nei+Mr2NvF+qyHL5uBGNvOGwMYot7P/hL5LnSNZnEGppD/oDOigvIB8qFvQ4x+NYNpvlO
lQfLzo8rCZXd703nNXZIlgle3kR4543KSRuOVYcEfnUjWqrHvJwKz5ktC1T5loUADirdnfX
FpIGjkKkehppgOSR+FQMu18ZpppkOLie0eA/iXdafcRxySsrZxnPWvrnwJ8QotTto1aYE4A
29c1+cUUhikDBiCOeK9V8FeOptLkjjebGCMZNQ4msZ30Z+kVteRXEQdWBzVrtmvBvh/wDEq
C/giinky3Gea9us7yK6hWSNsqRwaEROFtUW6KKKZiFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABQOtFA60A
NooooAUf0FLTRggH2FOpIbCiiimIKKKKACiiigAqORhj2pzH16VTuZ9qHHbvTSLjG5VvryO
OJiM/SvJ/G3iuOytZAjdiOtdH4r1o21o5WQLjPOea+W/iB4pZklQyZPOeaT3sdWkUcn458X
y3N3LGsv3uMg9K8hu52nnZyx55561b1G9knunckE9DWWxJJ9/SrtY5m7gQeo70gV2OMYHrT
4o2kk2h1XIz8xwKsiKJEO7a7Dr82R+lNK4hkCIJV3r5ikgEg4H51c1S0tLWVY7WOULjLNKw
P5YqQy6a1vljKm7AeFUBGfUZof7I6Q20gnIiXJwBuJz93mtHFcthX1KdwmLeGOOQYI5Xv+N
IhTBilK7l9RnNai/aJ1M62ce0jbtAysagcHPrmsKVGMzAYZh1xUyjyjTuaeh2MdxrCuylre
3/AHsmRkYHQfia6HVtZT7UUvFceYQGSM7WPtk9Otctp908MdzbtKYI5AMuF7joD6CpNUuBc
XCSAAB9uGJ6ACuKVO9XmfyPXpYhQw3s4bt3Z2+nXsP9s6hYQoBEFDIAcj0J965TVRi9k9M1
Fpd+tv4nhljY+QWEeSOdtXdfiMWpOM5FcsKfs63qj1K2J+sYPT7Mn9z2MOVfaoY03M3oOea
tEnHIBOO9RBQXkJ4wOld6Z87OOtxsYbzlxzyK+h/At+0HhacFyDgAmvneNz567eORXtejTi
38F3FyTtCR7jzjoCa7sP1POr9Eeb6rqUFz4k1mK4c+RcTsUZeqt0Bz+FY6NPpeoiD7QJAhB
DI+QO4INVFkR5JncAlwSAfU1Np7acl5DJqTTtAjAyJEo3Fe4B7VydbnYnyxXkdf4k0xL7QL
fWnC22qQoHvFdhuuYXP7uYepB4PtiuTiYPBtJJ56k5rSv/E8+pJqbXFvvku0SCIDAW2iVgV
RQBzwAM/Wujv/AIaarZeDLHxRpF5HrNjNCslytshElsT6r3UHgkdO9Z1Jxi1zPccJasp3fg
y6j+H1n4rhlaRJXImhCf6pNxVWz3yRz6ZFczbWUl9IYoIiWClvyFet+CYNQ0zw5It48t7pc
sZSfTpYiSyvkEIfcDP1rrZ9K8LeH/CenTaXETOJGkl82Mb1RRxu9+leT9e5Z+z3bdl/wTr9
i5RvtoeP6D4dhtLf7Vq9o73kriK2s24Z8jritTVtFRdgeG3gl25DwyZ8snOFb34qlf8Aii5
gFxfIQ2p3oKpK3WCLPb0Y/wAqxdKupri6mWZ2djGxBZ+hA617dOpOU7bL8ylRoRhyTu5v7k
dP4P8AGF3pV6sTSn5SBnNfX/w4+IK39vHFNJkkAZ3da+A53Nrqb7DnDZPNen/D3xnLY3sMb
TlSDjOamceV6HHGXRn6OWt0lxEGVgQR2qzXlHgHxdFqVrGDKHbAU4NeqRyB0BHNSnczqQtq
PoooqjIKKKKACiiigAooooAKB1ooHWgBtFFFAAADj6CndO2aaMD8hTqSGwooopiCiiigApD
0paYzYoGiOZsKTmsDUrwQwsxfHHrWvdTKkZPWvNPGGsrbWsqhhuxnrTudEEeY/ELxMVWRQ3
TK18s+K9W+1Xjrvbhs5FejeP8AxC5ef5ssegJrw+7naadnLEgmktXcU5ED5kJfJ5PPFA3JK
rYDYweKktljlZoXlEW7+Jun0NTNGts0LsVfDZIU8MBWqT3MiW5+zXF3tt7Ixvt5wd3OPSrF
vp32lfssUTIwIZpD0NXLC3P2+K/0sIWWYBY5DwcjOD+FdNLZQ253ly8yn7qHAX1+v4120aP
tFzMzlJrRGDDoYt5GcL5jFeGboD61HPHZWZaV3DTOcsSQSa6KOEzRF3YbQSNoNYV9paMSyL
tIOSfWtqlNRXuomLu9TGuLyMxssbMgb+EHAxWZFM1tciVfmAzkZ6jvVu8hSNyjAZXris5gu
SBwK86bdza1iys6i6EijIyOCOD7EU7UNiTmJf8AVA5j9vaqX3WBB6dxWl5S3OmpcHJZGKSB
eo7g/SktU0CumUYw23cDjb1P8q6PUZftenWV5/G6bW+o4Nc6FCKQAcNkA1s2QM/h2ZS3NvN
kAehFclaOql/Wp6WDm+WdPur/AHf8C5RcdDTcYZjjORSStj5c80iFi+Bz8tUc7d3YZbx7rt
FHcivVPEk50z4cRwq+GnUR46ZzXmmmR79Zt4yc5cD8a7f4jXEltHp2mgbtiFyD9K7IO1NtH
nSV6iTPOc5+Ugbh61ZWFXkVPMAyBktwBUCqyMrKM56g1a8sKgaT77cr7Vys7oRvuh6pEskh
3FWXoK9G8AWHihLZH8Na+ZLm+Eiwabbz8qy8s0qkYA25PHWsfwpo3gS9sJLzxbrt3ZXKSEC
3gQfMuODkg/lXaadqdnYyRT+A9BeKx0WPfPqDyFrhgxJyR6euBwK8/E1E04JX/L8TRavsdv
B4vtrWDTLeOGOOc2pjnnVQDI+eeMYHU8VwXiPU1m0K+SJ8jd5aqO3zc/pWJq+qRT3MkltKq
CVvOj/2WPUD+f41Hp91LJbursHgm/erEw6yLgkfiBXJgcLGFVTZq6spWi2cJPDK1wjP0m+5
z74xVi0juIbkloh80fBHI64HSvW9L0Dw3qVhM1vbpu8r5MsBICzZLYPB29Me1VPEOipHqZe
KCCOGUrGHhiCLMEOWcY+g/WvUw+JVSsqSWrN54RwTqN6LU8hvxi/m24IBxn3p9ldtbTq8bb
cHOM0t2ga8m8wBcMcAfWqP3TxXZJ3bPJ21PpT4W+NmiaGN5cEEZGa+xfC+tpqNnEyyA5X1r
8zfDeszaffRFWwOK+wvhR4wE0cEUsp5xWDVjoT5lZn0yOlLVWzuRcQqwIPGatVSOWSs7BRR
RTJCiiigAooooAKB1ooHWgBtFFFACen0FPqMdvoP5VJUobCiiiqEFFFFACHgVG5qQ9KqXMm
2I4ODTRSRi6xcrHC5LDpnrXzz8Q/EBIkQMVAyBx1r1zxdfbbVwWK4GOO9fLXj/Vy0kuHY9a
mVzp0SPJPFmqGe6kXnBJ6GuObDEkZ4q/qc5luGOe9UkA3AJ3rRaGL1ZPawhyu5cpkbq0tU0
6SG9VI1BXYGUYxlfal02BnkAIyo61tu5EMQkkO6IfIzY6elEasU3FnYsJKVPnQ3w7bR2viD
TnL5tN5Ln0YqcV20WjyXvmFFG58kcV59b+Zb39tbho41kcurK2V6cfT6V0x17xTpwUwuIkj
cMuUHOO1e5hq0Ywd1c82dOVzU0/Rp2tLu224njkOVPHQZrlZbt4ftFuYw2G/1hOAvt7138G
rJ4pju9QVDp93FB5h2n5ZCDyVPqOvNeVanrpTWzPAEfYckj7rt64PSqxM4RhGUXoRGDvqPO
nXEqefIhghdiu9lJZ29FHc0WenaG5b7X52D0cOuR9V/pmuo8AeKbF9ftV16Ga4iihMS+WFL
LuJ3MAe/I/KsjXfDBgurm506Ge2sM7bdJ5fMkYD+JiOFJ9Oa5eWNueKua6mPqvhryP3un3C
XUDDchU9R/Q+1YMcstpMykHptdDxmtNIrq0jaMMyA84BwKyrh3kmcuSWJ5NcFTlbvFWL9R2
4lT5L4BOSjDrWxoUZkt9UtWPLRCROeMg/4VgJjeMnI71saO4bWUhTC+apj59a5qyvBnXg3a
vFd9Pv0M+dW8w5GPrXS6bpKxabbX8g5nikYgjpg4FJBbwReNbaK5wkEkwUhl3DB9RWvrN7H
a6dpGnnaGR7mJtp427/lxRy89FyQ4/ucUoT7nJaYUTX7Zn+55q5/Oui+IjSHXbRlY7ZYcp9
M4/pTPDEFiPGEVpdWf2uGXcmB1BxwR75rT+Jll9kt/DF0VKmSzdGHoyyH/EV0R1pXOGquWv
ZnDAsIFBRfkHX1qR4Xm8l3frkBcdKS2O63cpJ87fLtI6ip9shYIxw64AB6gVxs7opNIt6bo
mo61qUWm6XaS3d1IRsijGSff2Hua9Emgk8E6tHpel3aajei0B1GO1BkSE9Nuf4uM57VleGf
GGo+HNAudM0mC1tZJixmvfLBmYY6buwFVRp+v6GYPFcAljhvGKwtIfnuT/EVHVh79K46t5O
z2/MmcGtTF1X7E88jWJEcLHLQE/dP+ye30rOttRvNPuQ8cp2bw+D3I71c1e5stR3XIiFtcE
kuMFQT9KwXkZsg4Ppg5rqpbXtY59tD0+1uJ7iJdR0+O0KPiSS2uiVUN32Edjx+JqlqeqatI
s02oMLSOBTBbxht4jQnOFPp6ViaPcb7B99y8sSIudxwVI7AelM1K5eW0jZpDKqtu2PzkdBk
1vTq0lUc3G0uh1Sq1Z0/Z83unNzJmcgP5mT1zwfeomiKcY6VfZ7d0laSJWLEKoU4K+4qDP7
soFwMbck0k+pzOKXUhhdoyCOtezfC7xI1reQxPKRtI4rxdkK5BPIro/C9/wDZtSiO9l+anL
VCjdM/Srwbqsd9pcThs5WuyByBXgvwi1tbqwjj809Bwa92hbdGDSQ6sftElFFFMwCiiigAo
oooAKB1ooHWgBtFFFADRjj6D+VSVGO3rgfypw61C0KsOoooqyQooooAQ9Ky9Qk2px2rTYcE
5rG1VtsZPUimjSJ5V44uQtvIpb5ueBXyf48vT5sgPXOM5r6T8fXLeXJvPUV8oeOLjdO4HXn
v0pPc2buefztuk9/Wmxglx70jtuYkAVZs4fNeMxn51PIqnsTBOUkka9s5gkiVEL+YdrLjkc
ZzVq72maONiFi4LFzkqT0+lFhEIkW5ky6O/wAzk/cHoPWtW/gWO18wQGXeSNxwGwBnPPWvO
lUSmkfU0sNOVBvbqQr4YklhN5et5cZC+UejE5+8PQV12ga1HqPiBY9X0xtWe3tzGqQgDeDk
CTB43CuNtMNfQtLHNe4BbyQ33l68DoSK6jwXBZ3fjGVtPleOSSBjEH+XJByVx/Svo8FOLSS
07nzmKpyhUJ7Lw1caDql3KVkt4ntJFSB5BIx+TqxHGeM4FeOXWRcyZ/vGvpHVNOu4YnvrnL
uqMpJ9xivnbUY2iv50bj5zxW2PpqEYpHKipFI0ciuhwR3Fdpp893e6YrTyySKDhcnI4rjoL
eS4u47WIbpJXCKB3J6V7bF4VbSNLj064g8uWNOW9T3rHBUJVZPshOXKrnnGqogsnccEcDHr
XJtzIeK7DxLA0TNGQSAcjFcfkiUkjiuWurTsU3dIYMDkr2rS8Pp5niTT07NOv86zQ2SDjir
ml3P2XWbK5P8AyzmVj+dclS7hJLsbYaSjWg5bXX5nQam32Pxc8sgMnlSZA9KveN7NobHQdV
iGYbmJiHB43g5IPoayfEz58S3JPG5tw59a6FZo9W+Ed/Zy8z6ZKlxEcdidrD9arC60eV9i8
ydsVKce7Ma7ifTdQsdQt5GUOqTK6nBBr1DxBpk/jX4NjXIUDXuh3DTSJjJaCQANj6EA15Td
XS3Xh/TCDloUMR/OvUfgj4hSPxC3h2+Je01OF7RlY8fMMD9aWFlePJMrMYQ51UpbaP79zyO
CANIiQb2MjYAC8n0xWouj3rAPImN43hnGCcNjFdZFoSaJfzadbQq17E3luZD8sckcpAY/3R
jFLPY2NkA+ovJcXLDj5sAewAODzzXBUrKM3HdmkISlHmtZGf4el8P6LfSX3iHSJ9Te3w0Fq
soWF27GQ9x7UeL/ABTrHibV7bXy0nnWmDHFEp8u2jHAA7Adq3/DfhzSdev5xfpdwaXbjzLk
WKiWUHHyqQeUz680eJNUuZbBPC3hLSodI0+JvtDWrHddXez5t0h64AGcVk6t5qy/yRlyR1k
2cdqt7p2up593AtveYy0sa7d/+8OlclNHHFO23Lr2weTXVapJYa4jXaFbS7cZcIuEc+uO1c
yU8mYCTPsR3rroJW7eRjVa6I6DwlpOq65qdvY6esayXLGNHfhSQCSD7kV0snhaNfCVl4inZ
pY7fUXs9VtwAGthu4OB2PPNM8C2E1xprXcMZIWQssyNse2cEYfnhgemPrXqdjpiLe6rJqOo
2m64i3X5ii/dyEj5U2/xMevsa4MVjIUp7nXRw8pxulueOeMvDAtfFAt9JjaSxe3FxAUG7an
Qgn2P8xVay0W2MUMF5HNPcS/OlvboWkORz9B0r0jxVHpnhzTLG0stVa91GdvMe3D/ACW4P/
LMnuOASPavPp/FlzpYkt9Cl8raSZrr/lpKx6kHso7CvVoV+WhGcY3k++yXdkQwsXNyrStBd
t2/IpajoCeZHB9kubGfJVIrldpf2yeM1gRpLY3/AJUg2up5rfh8RXd3K1nrk8t3ZS/eaR9x
jY9GB9aoakk86LOx3yQHynI9OxrojN1YvmVpLtszGrShH36TdvPc+lvgf4gKyRIzdwOTX19
p03m2qsTknmvz7+EWqta6pFGX4UjP5194+GblZ9PjZWyCo59a51uEtYHQ0UUVZyBRRRQAUU
UUAFA60UDrQA2iiigCIEkj6D+VSfxcUxeq/Qfyp44qEzQcBiloHSirMwooooAjc/KRisLVm
2W7OenrW63Ga5/WzttmUDjHSrNaZ4D8Qrk7JCegzkelfKPi+cNqEgznmvp/4gud0mCccnIH
FfKnieTfqUgwSd3pU/aLkzm2xgEdc81ftDsAC5BY4BU85rPAPpx/Kuu06EaNoEevSRBri6c
w2cZHp96T8+K2hBTersh07p3W5pw6eVsEa4aOwMmGAkY7vqFFMljhkmW2/tJC4O4C4Uog9v
x96h08pcStNdbpbw53O7HPPXjtV69uFaVFaFZV2+WS4weO/PWvPniKMZ8kaWndvU+rpYarU
oqrOrZ6aJaGZdfb7CcTXA8pgd0c0J3R59jVWLW7631KDUYG8q4gfzEkAA5HqR1zV611Fbe5
uraSEyaawCzQEHj/AG09xWVqmnnS7yNs+bYzqJLaQHIKnofr613RUeT2lLTuux4leclPkqu
/Z9z33SfEVr478FzuE8i/jZVuIs8gk9R6g15h4z8BPZ+JYIbaff5qb2DEbwO525rnvD2tal
pr3k1ixSVl6juKrzxalqH2rVZb/wAuZhkmR8Fx6Z/z0r0/rHtKcYyjdnnVGjP1DVWAhtbGF
I/sUrMtwqgSMc8ZI44xxVseNfFO3dLqMs6dxN8+fzrYs9M8OWa+bNqa3sN1ENwt0LNC3v8A
Tv7ZqhO/h+APAzSSsQ0ZdRgDHQjmuaSnF83NYzV2Yt9rV5qCk3AUk9SoxWSzFjn1rqdR07S
bq1Fzo0hICbnDcEdiCPrXMMu35TwRXPU5r+87huMBAHNAAPtQTmpLe2kuJCidhkk9hUJX0Q
tjX1WVbu2s79c7jGEcejLxU2h3Uv2HV7Yk7JbR9w9cYIqna+W1pc2Q5I/eqM9x1/SrejQM1
vqe05P2SQjArOj7rcex04p+0tVfX8ynFa3MOnRXL4FvOzBOedw68duta3hy9k07X7S6jJVo
3BUjr161c1uOabT7OEhSghSRSvAZtuCR+A596qeG9Guta1uG1tmVNgMjyOcLGg5LGsY1Uvf
Y3F25D13WtRtk8S6hfRIftF5smOFwWLIMgEdfoawobf7RdyXFzBdxQxypHe3kEPmpYq3Ryo
6mtSxTQZbrUbnXtWmtVWKOLT5bdd7OwUjJT06cmlbxLOgF5pmi3NlrSQC2ku9MJihv1AwrT
I2Ru+leRWkvaylDe+5tCbUIwlsVNS1HU9L02HR/Dus6PqRRHdNQtlNvczLknDAffxXF2iX8
FlD4yjuB5plaKRQxLr6Mc9jyK2bH+07fXD4kvtKmu78qU2WyrFEMjBY47+wrEjiu7K0uFu7
edYZQwW3hTOc84J6AVrS5VdJr/MzlfsZWqrayS/bLHCBhueEDhCe49qqpaSXMG9XUqoyT0q
xFp8gtJLm6mjtVUbVSQnzJDnoq/wBae2j3TpAsCO0lw21VBxxjrjqBXowaSsmcs229EXdC8
WPpditg0kiwrIGGDkYz0P8AOuobUriHTBqovkmjk1Bo+G6kLuB+nNc3a6HHbQuLqOJwpKqx
Rm3H6Ct/w5axXCXWmrpZ1OZYJVs7KEH5pZAAZGz90KAOTXHOnRlJu250KpUilfocxq09892
9xKHZ5ASm0dC3vWdLpl5p0kf9qadJsMW9FcEZB6H6GtfTb+SO6e0c4uYj5b8hgxU9PQYIyD
Xodnqsd+YXuY4pbu3fzGeU7nI7Ag/wj24rqrVJ07OMbxPQo0VVSknseNvbSzTTG0tJGTYZN
uNxUDqfoKlaQvZSjIQEKSO5Ir2jVX0+10ZkgFv9iIUvNKAp8wKQyqRyRz0715HrE9qitDHC
ImOAEAwQvqT6mqwtd1btKyObEYd0Y803v0Og+Ht0YNYjGe4r77+Hl20+i25LbgVr89fA7bd
WjPU5HU9K+8/hfPnR4l5PA61tezOWL92x6wv3RS0i/dFLTOZ7hRRRQIKKKKACgdaKB1oAbR
RRQBEo6H2H8qkpi9h/sj+VSAZqEjRjh0oooqzMKKKKAGMM1zuuZMLBR+NdC+ecGsPVoyYnI
9M1VjaG582/EaMr5i5yAD0r5V8SA/2k46EHPFfW3xFtlAnfvjkV8neKVKak/ThuKnZlyOY2
7n4b3NdZqF/cXmjeGITIGS0tJIY1JwB+8JIH51yQbDc9+tdMsmnTw2FpGzTR28P33XHzsct
+R4Bq20oSKoJuoki+HBmZY4zHcKMFlOcA/wA6iuWkef7ThcgBc98d81BuZAViRt8bbwTnkf
XvSX9wskKzNFMhzt6Y59/avNULSR9Q6zdN83Qa7m5lIlR5FjXAePjcff6VpWrtqnhS60O6C
tPbZuLVkH8P8a/yP51nxBls1kd+5JC9T/jWr4ZtIbjxdpCPIQtzOsPJwPm4/niu3DT5aiXR
6HmYqDqQb67mFoFwttqOJsYA2kHnoelei2V/4cg8daRocttarorKXHmkOkkhBxvP90EnA7V
5nqUDWevX9qcpJHKynHYg9at3Tpe6fZ3i7Wlil2Oeg6cf416NOq4Jw7HiTjtM9L1fU9FtLu
4jhtLACPKqETIb09q8y12PS7jzbmyVLeZWAaJcYXjqPaquo3k2oPNI8m3ywoA7sc4/+vWW8
ayozYIbGB71dfEOppbQiKshbO+ms5i8RIVvkYeo71FMwaZn455prR+WPwqJsgE+vGTXBtoV
cQAnhRk9hXTa5Amh6VaaTsRb9kE1w69fmGQh+lVvC1vA2qPfXYV4LFDOUbo7fwj8+aydRu5
7/UZ7q4ctLKxYk10JclPm6v8AIjdhYz+VfI75O47D9Dwa7jwTarda3cae4G+WN0A9cqR/hX
n2CuCB71vW2oajpOo2ur2cxhnGJFcjOcdcjuK5otRmm9jo96VJxR2/hx9Mu9Usjr1o9rHDA
0jQOpC3QUEfKO2SOtb/AIN8F6nN9plggaGOcZcYzhCcgH2ptxFqt5Jpr38dtE8NrvS5hYMh
ilYuAvoQSRjtXZwjRrDRVMWrXr3LDMmzcAK+Vx+IlFuFN7ndRjzJOZf02x0XQmf+1dMS7BG
N0fDIfUg9RTjrVno+9LGCF7a4X54igJP09D9K5USajf73tJpLm1jZVlzgyBScfLnGT9a1IL
cT6rqGmWd7pnhXULGMRLZ65vjnlB+8d+NoLdAR0BrzqeClNc9SRM6tnaKG2uvulzObKNWtb
j93KrqAAe3PY1pJ4U8U2lrcXEenWd5azrhvLuIpDGfXAbIq3Y6VaeM0fwynw6isru2GZLi2
1NgA2MA4ckP68VJaeCPB/g7Vo08WPqVhPGu9ZDbFoZT3Xdnkit3ShB8sU238/wBSvbP0MOz
vvD32FdK1nwYuoyFiqXdrM0U6EnAwDkcHsapyaLr3hzVYtZ0i2mtmViInnRA5H+0ORXR2/j
L4b3eo6jFfXV+Jbb5re6sYgkRRR0Kk5JHrVGPxf8PNWt0FxPqEJhh3R3zry/J+8mTmrjGtG
yUfzJ51qVtetNVubBNe1PQZNP1HIkgvYAI45T1BZfX3FVfE2q2fifwut/BfReHPEMLxwap9
n4jvbckKZVxzlOpUckZrtbzRtT1DTbe/sPElnruiCMTJHDMFcD/ajJzkD0qA2Fp49uINP0X
TrTS7iJCrTFdvm49R6+9KGMnRf72KJlR9pG0WeHeOfhhqPgTxK1pLqUV7ZzWovLHULf8A1d
1GT+h9uazzuhSFp5GwVDpIvyvGcV6pqEpguNE8PeK4zcafpN/5ZkR8FYGOHTA/hB5GK5H4v
6PZeGfGF/pdgS1mgV4VPzHBGcg9xXv4fFyny9bmULwvbdHGahfxWzIzySXUoGVMjbgpPoOm
a5W6uJrm4aWUAOT6Yq9q9u1rc26kqxkt4psqcgZGcfUVnMWZyx4zXq30sc86jqas7HwMhbV
0JHIPX1r7k+F7YslViAAoOK+JfAEWdRRjzk9DX2v8NDi1jDck4rGW5tT2PaY/9WKdTI/9WK
fVHI9wooooEFFFFABQOtFA60ANooooAjTqD7D+VTVCmeAfQfyqRazi9CpMdRRRWhIUUUUAN
bkYrH1KPKcH5scmtgjvWfeqSp9MU0aw0PAfiRbEwzSBcN3GK+P/ABlCV1Bm24yT+FfbXj61
328p9RyO1fH/AI/tQt05GAAeT3NJ7mktjzPPbFX7NsFSQcZ44qg55wKmhmIQx54PGfSnPYK
MuWRtxX7/AGZmiI+Xje3O7mpTG7BJirSo3LI7daoQxxWyyLL8+4ZH9Ku210IZRkMA3GDzzX
M1bVHr05uVlUZJaxfvmABi5+72NamlxiDxLp0obkXMZCk/7QqksmLsLPhvXitTSIopvE2nC
Mg7JhIe4wvP9KKV5VYrudclCNB9zE8R5k8Z6mQVUee5OO3NUreAvBcxwx4bKtj88n9abfSm
4129mPO+VmH4mmQTm1ufOwzbgVYdsHiu2UkqrbPD5W6diRrR2QkKFHP5j2qMWjRAGR/lXB4
963ybeO3ViFLGMAgngE/1rKvbgW8aSxoHDnLY5HU8V0SjG17nE276mQ8Msk6xsm1sdCarzp
IrNlQAoDHHTmtFm80iQKFBHHHQAYqO2tZNT1CCwhDNLPKsSjPXJxWPLd2Qrl5kXTvA6EkrP
fzb8YxhBwPz5rnUBL8njqa6TxjcJLrzWNspWCyUW6Lx/DxVKPSxL5dpFMqyBDJPIx+VAOtV
XaT02joVShKbSW7M2C3murkQwIXdiAAK2tQNvDaQWETb3hXDOfXuB+NbUdtqP2cWPh3R5ri
NV2NcxxEGT1O4/pXP6homv2OXv9NuYQOMuleepe0knLRHpy5MNF04Pmk930Xkv8z0zRZtIX
wxpN1HqE121unlyWcoH7uTP8OOq+meld49zLdaEzXtzZ2UeRsiRPnbPb1NeJeCPFd54a1gX
UEcEqGNopUmjDhlI54Ndtp/ivwZfWkk+p2mpR6pEzFFt5gYSnYbT0xXh43Byc3JEUqmlmdl
4ah1228SRW9tb250zUU8m7W9jJjeE9WHoR1BFdvLoWm+E7IahqHibR/EiRkQ2sN46TO0Bbp
lucqOnWvF2+L+vR6fdadb6jKbHG23hnRC0QPbIFea3WrvMWaWQlkBEffBJzmnSwlebtN2SM
6k6e6PY/G/xPs9U1MWeiafb6fpmnSkQ3FspjZ3xznB6V5hc+JbuSE3E19Nc3M+4N5kjMFHb
GTxXMG6kMRizlSd2M96iBduMBieMCvYo4eNNKK6HLJ3dzRk1JhHHHGCu1NhweuajGpyqoVc
hQNmPaum0fwbbtaC51mZ42kXdHBGvLA9Px9qWbwppNzOyabftbSEBUjuAQCc88nGMV0qEb2
6glUtzKLsa/gL4hr4dvJba/0bT9W0m7j8qe2u1OVH95WHII9q9a8RafP4b8RQx20V1Y6ZdQ
rLaSbgyyKwyArjqMdjyK+a73Tr7SNQ+z3cTRuOUYjhx6g+lfR/gjUR4u+DNxo+nSXE+uaYz
SSWsyGaJoeNpX+4RzjBryMfho352i4TklozT8T6Z4OvPCVtc6eZF1ILtuFLMQxx97PauXtt
C0n4oeJtU/4SC6uNPurLRF+ymFwVaWHAG8EHOR1rqPCtz4XXSb+21S2+1SSQYjkALNG49u1
cBPq50O91Ke0h/wBKubOW0gYEgIz8biB1wK8jLpzjKVJb9LnViVa0jx+6tTDHJMCxTdsUsc
/5FZi5z83SvX/jheWDaj4Y0y2gSGbTtHhtptihSzAA5YDv1ryFFzJtIzmvraUnOHM1Y4XZ7
Hovw9i3agpA54AFfbvw2s3j0+J2A5Ga+P8A4ZaeHv4+MtkV9xeCrIW+nRAqcbR06Ubs3joj
uF+6KWkX7opao5WFFFFAgooooAKB1ooHWgBtFFFADExx9B/KpagjJ4z/AHR/KpgMVCLaFoo
oqyAooooACMiqk6gqQatk4qGRQwNNFR3PL/GViZbOYxLxt5yK+P8A4j6Y0ckmVwuTX3L4gs
mmjkQDKkd+1fL3xM0RSJx5eNucim97m3Q+U7hNjn2qHaeOSc1q6tbyW91IhXGOBWTk+mae5
mjVzuRDjDY2tnpitCOE+aNyGSMcqVJyTWTauWHOcDqK145pFWARkDY2PoPWueatoetQak7s
WW4aRU8z5WUYYjqT6YrpPBNjPfahf3ixN5On2Uk8hA4jz8oz+dcv5ip5xkyc5YNjANdN4Cv
pItbu9N8znUrSS1Iz8rnG5cjvyK2wtlViOvJuL1OKDDzJpCSW3ceuKk3OF2s4BHOBzStHJD
ey27KImDH5SMcjjFRONgB7j7wIwaiafM7nPB+6miaO8CoylsrkEg9fwpst4pQw+Xkbjg46e
+KotJI04EY2gHmrQwys+ME8c1SqOKsZuCqMqvMTEEbdvUn6cnNb3guPPidbt1PlWkLzMc52
4U4J/HFc7gPNhjkj8quW15PY2d0IH2NOnlPjqV7gVvSqWmpM55QVmXraxW/jvtRkbMruRFu
PGepJ+lbvgfQI7i5kvrseZEDhVPRsHOcVzGmQ3OpTwWKMwj3cgHA5r1Sxlt9Mt5IVkRFVRG
M9vWsMRUXKlHciEXe7Ozi1SOzhjSOExKeDjFUtYurS9VonjUlh1brXJ63ry2VzC8sgWDaCG
xnPHYd6wb/xhpt1cLOUvldRhRhcNXnRoPc6HPSxk+IdIa0vZrq3TCg/MOzA9jXNLJ5TEx9O
w7j2NdVc+MrS7jeKe1ldMEABgP6Vzt7HDLGbyyLCPgOO4ruje1pGLXVFRpXLHKtk9qYqSTE
7F6VKrQNEMljNuxjPBFXl3wQj92oAbPHBNO5SpvqxkOjXEsKyN0Y7UyQBnvXY6JpsGi2T6y
IY55EYRwrKAdz9OAOeD/OsGG4kW4in3EqOik8n3x2rqdau1sotLtVTY9pbi5Y8Eb2OR/Sqp
xk7yeyN1Gm5KKVr7miPGNx4ZTytPjguvEMqmS5nZNy23pHGD0x3xWVafEXW/LurXWba31O0
uXDzrLGPlz1IPYn1rmDp+rlRctbSOZmLvOEYY9eehxnn61DPbBsRWrSBhIEMTnh26A+9c3s
ab96WrfU9J4vEf8u9Ix2X9bnc6hbaZq8UNta3Elxpt381szMPNt5AMGM5/wA4NdT+z9qGva
N48vtFs4EaC6tpUv7e4fyy8agn5T/e54+tec21lq2j3lxpmp201nPC6TCOVcFWz1H1Br07w
FaWp8T634wutSuLaPRbcSIkGB58rdEbPVcU8U+bCtyd/P8AI8yslOqppW5un+R1fgS+0Ox8
Uzy/Y5NWhDOF3IST7HPUjvXG+J57VdRa5itFjaKXzkglXAwDkL+lek/D+TVLC11PxLp2jLc
wQFmDSnAXdn9ea828T6hBqk1zJdxEyuS+zr36CvkKCbxTkk/vNqk1yNGT4s07T7f4Y6j4o8
UW6TeK/FF2txZDJH2S2Vs8D3/livIrMFpkYr3xXrnxdsYrTw5oV3q1pdv4i1D949wSRbwQh
QFgjXpxwT715jolt599GoDHLYFfX4XWDd76v+l5HnrWx9BfCHSTJPC2A3OTx0r7M0G1NvZR
qRjA6V8/fBzQmWKOVouMAZ96+k7aMRxAAYrdI1m7RJ6KKKZzBRRRQAUUUUAFA60UDrQA2ii
igCBCRtH+yv8AIVOtV4gOBz91f5VP2rNGg+igdKK0MwooooAKa4ypAp1IelAGTqMBmgdTxm
vEviFoKywyMseTjn3r3u4QlfauM8Q6ZHcWjho9xwfzqzeL0Pz28caWbW8ZwMDceK4Fx2C4r
6Y+Jvhc+fKwj55HAr5zv7Z7e5kjddpU4pLsSyqkmxgfQ1qwTDyQBnLdM1jD72OnvWjaT9Nx
HBwT3xUyRvQlZ2NhxuwjsFjYc+9V4rxreYGIjz4mDI6n5gRyCKZPOrRbQ/fAPeooQ5nDh1B
6cDGazWmp3yl71l1Ot1zS/wC39Ft/ENgH+2qx+3QKMbHLcMoHYiuT1BfsrCO6KtMvJRDnHs
TXU2809n4fuNURmRZT9nGDgHHJ+tcBcO0l07EkknvXXU96MZyWrOOo1Tk4wd0TNcuSzAKoF
N+1SDGQDQoAG0jPtTWQtnA249a59DNOS2ZKEWeNnTA9s9Kgw24Rj5iTxTF3KdyZ9+OKsQyC
N5LgKN0Y4GO9UtyJSvvudRprW3h2z+2Xm0XBGUhJ+d/8B7mso6lrV6k91506W2/5tpOxSTw
CaxRK8s3mSu7StzuY5zXd+BvFR0ZrzTprVLiyvWXzI3QMp/CsKzlGLkldnRhKcKtVU5ysmY
en2V9rF2LaGGS9mxnauWaoJrVhKI3DCQHaERTuBr6VW/8AD/h+Kx1WOzt9Livv3byxxYAO0
nBI6Zqnq+vW+m6DbeIIdJtJpZF8xLhoB5m3PB9fxrx45jNy0hvsfUzyGEYe9UV1q/Q+Yry2
mtLp4biJo5FOCjggj6irul3kFvK0N1EXglG1/Ue9WvEWqTa74hvNUuciWeQu3tWIwyete5G
8opy3Pj5qMZyUHdFy9sxZ3ChJRLbS8pL7Ht9aWHEkm0SkBRwT8wqvCXlQ2xJKscgehogEgI
Q8euKb2CEkmaflxLJ+8bKtglgcsK7vQXs5oC86xT3bp5bRSAbZEAGMd8+9effIJU3OGG05A
OcVfaSS4tmliyrwYZWBxThNx91q6e50SnG/NHRrY9Z0m4m1AWNhPCuofYt8clk2NwDdyhxu
HAOR6VPpei6LiaxttOS7PkMskjAiaMgDcwY8KoI7+tef6frUOrJE963l3MR2+epw0foc/Wt
G+1bWBHLbTakot51AmnDYaZewYjr0FY1MvblajLRnZTzChyOVeOq7dTWuZbbUbqVS32xiot
4ZWzIV2kbRGeO3BNdRa+GPsGjQaHp8jXOsapcCS9ELGRY1Q/JGAB15Oa8qsvEU9hqtpe6ez
xC2kzG3Tp1r2zRvj7ZaJbFbHwwsO5cT3MRBmkHqWPQewHFY5jCcacaOHV11fdnl/WXWqOcl
ZdF2Ok1pDZ6HZ+FvB2o32oX8uftdvAmVEgHKke3euFbQk8NtZeJPG95bsJI3ubGztpQ7TyI
QFEq/w89h6Vz3iX44eKdWujFonkaFaxo0UUFsvzbX+8WfqWPc155/aV1cQXOo3cj3Etu6Kj
SnJVsHj6d64cBgKkHdu3fuRVqR5bMu+P8Ax3rPjjWt2oPstbd2+z246R56/wAq2fhzoL3mo
RO0eVz19a4Czt3urtFxkk5NfUnwf8LZkt3aPjg5xXscqiuWKsh01d3PoL4e6NHZaVDiPDYG
a9IUYFZej2a2tqihSD6Vq00KrK7CiiimYhRRRQAUUUUAFA60UDrQA2iiigCvEcBc9dq/yFT
9qgj/AISf7o/kKnrNGg8dKKKK0MwooooAKKKKAGsuQc9Ky763RoyvcjuK1T0qKVcqRjmqTL
i7HhPj7wzHcwyuFDEqTnFfIXjnw01rePOsWADyBX6G61pqXFuyMuRjnivnP4i+DY5BIyxEq
OvFNrqjR6nxtIhR2U8YNJGxRwc5FdV4j0B7C7bCELnOcVzEiqoXCkEDnnOfeh6k7MuLLE5V
dvXrViMksEHzE5zxwKy4ZNj4JwPWr6SKG3DnP61m0dlOo3qd5r1j9n+FPh64QruuPMk2g8j
5yOR68V5m3zNlhzXoEF3/AGh4FOnORvs3bZnqFbkfhnNc3p+hy3CzXt47W2m2xPmzj+I/3V
z1P8q9CpDnUXHsctR8sncoWtnPdPviXKj7xPCr9T2qS7k020JS2c3knd/uxj2A6mjVdVN6U
itLcWdhF8scKnOfdj/ET1rGNcz5VsLnbRPLcPISW4zzhRge3FLLLtsUhDZ3ne/qT2rY03wr
qN8sc0o8mFz16tj2H+NT3HhoyxMLVy1zA2ySBuCFHRh6is2yfQ5gMxZdxLKOlbellY71mwA
MAjnoQeKsXPg3W7Kz+0y2x8rG7A54p+nWSxW+4OWMqddv6VlNpLU6cPGTnddDv/tmsa5pcV
hEjzQE53PKqpGw46ntiqGqXl/bW5gvhJEm1YwGm8wbFGOO30q9oGkz2ulTzXcME7uUCwXMp
iWLJ6E93I/h7CuU121uF1EJEk0kTMFRHXBRj/Afx6HvXlU4xdTlWx9PiKtRUVN3uzlLti0r
kDaCx4zz1qqeCCOa6O58K6yu6d7cmJ5CokXkM2ecfjW9bfDS8a0S5u7pYVYZ9cV690kfJSd
5HBRuUuEkUcqQakORPIy/MdxOPSta9t9J0rUHt7e7F1Kin5yMKDisIblfa2QTyaaV0CfKzS
gjTeGlJEZ5Zh1qxF/rQItyB2wFJ+8KpRToY1VVG7kEHmrwRFKEupYqDlgRt9ves3oaq7ehX
a3mt77YjlWbuD94VIEaefyUuCgKktkYBIyelPe5W5hIdQmBgED7o9aYzGJ0MT7jGdwUdT74
ropz0tI5q0Un7pqxWkbwowjZYYkyFf72ByWPpk4AFQS+fF5luTtKW++Q9hnnH60+K6JkBDJ
MhO5AchQexYdWx70s81olu0cs7u8zb7mYr972HoK6nCEkcCc4yK1rZyXQsp3yPMkbc2cBVX
HJ+lQ6jf8A2t2trdBFarIzhV/5aEn7x/DpUN9qj3BWGB/LtY12RovAx7+tT6NYNf36RKu7L
CsHJRVkdMIuWsjsvAfh59QvomaMnn8a+2vhx4aGn2MTlOSvGR0ryP4VeDMJFJsIIwfu19Sa
VZLbWyheB0Arm31O2/KjQiQqgBxUlA4FFUcrdwooooAKKKKACiiigAoHWigdaAG0UUUAVkO
dvP8ACv8AIVYQetVo84XJ/hX+Qq0tZo0HUUUVoZhRRRQAUUUUAFIelLRQBUuIBJG2ehHTFc
J4m0FLu1kVo+DkZxXopUEHNZ15arMjLgdDj61pF9DSMuh8Y+PfBO3zAIwecj6V89a1pEthc
srJjnp2r9DfFnhlLu3bEQzjkY6ivmfx34GcB3EICjpgdDQ1bYbR82kEHkVNG7AjB6+vatTW
dHn0+YgqQPpWMd2NxbPtSGnY3tN1J7S5DbN6MNjp/fWvQb7R1sNETQLj7uqEThnbHkykfIM
ehHX3xXk9vdeVMkhPzIcj616gddh8Y6BNNcME1CDasy9Cw/hcH0rvwclaUJb9P1IrvmSkjz
G9WW2DadNHsaJyT9a1fCWgf21rVtZsrGSU7gB0VP7x/pUGpqs955t4pE8bKs0Y6v8A7Q+te
gfCrbHf3t9MoEzkICRwq+grgr+5doIa6EekXH2WCTTpCF8qR4st1JViMmpNVSwabT7yVmRh
Mscjxna209eaz9ctfJ8X6raCbY7Sm4iYnAO7mrel+H9c8WobawtjGY2HmTS/LGhHfd3/AAr
jk1Fc8nY6adOVSXJTV2RS+JNR0+6nsrpHvtNLbUbGZVB6D3FdBpdjpun2cGq39u1rLEP3MR
j+d1zkHB4Dc4z9K6TTtE0Dw0sl5da/ZyaqVIAnyIk4xkAc5rkruHw9N5t1qPim7vLlmxvtr
QhfXAZyOntXDLERq+7C6Xe2571DBPDfvKlnLtfRepzOtXup+IpyLMhrW2Jbaj8RnPLMT3z1
Jq5YXt3Dbxz3ZZZnT93I/wA4kA6ZB7ejdjV+41fwzpf2i/03TL66eUxwXLzOqLNznlF4yQO
aLZfDNxetdy3GrWn2gFm82JZMEdFHQ7eelbqyXw2XTQ5+abqXck776mz9uii0a3huUdI7eM
EE/wAXfrXJ3mua9rccr2FytrpscqwLhcs5PXBrrfDOt6DpkV5Bqd+lzp1wmz7DJbFgTnrz9
38Ks3fhfR30uNvBV+kkCTi8aylbkcfdVs849DRHEqL5aiMq2XNx56Lv3XU4238I6RBaXUU/
76ZQGWU9T65rnb7QrZ0RYGKyzqRbc8Fx1U/UdPet06jI32t7kNGVG0owwVPPWsbT0k17VtN
04kxr5rsGXqvBPH5V6l9DwrNPU5BWeNyCMMpwQeCDUv2hycZJx3q7qywPO8xylwHKTrjhmH
Rh9e4rKAIIOalo0jJrYtRyNuO47UfGQe9WvOaNSYFXjq3rWaXycHPp1oyQhAOBmixfOTPcS
NJu8zaRxheKjaR3PzOWHuajJyc1PDCZX2qvPaquZWRLBbmaRVXqTivcPhn4Llnu4naPDE5O
RXMeB/B0l/cRu8RJJBAxX2B8P/BK2MMTvFhsd+1Ra5tBW1Z2vgrQo9P06NQmDj0xXdooVAB
Ve0tlgjCjoBVqgznK+wUUUUjMKKKKACiiigAooooAKB1ooHWgBtFFFAFOE9B/sr/Kradaz7
fJK/7o/lWhGABgZ/Gs1uaMfRRRWhmFFFFABRRRQAUUUUAFNK5PSnUUDRm3lmJlO7BHavO/E
vhiG8jkzENxBAGK9VZQR0qjdWiTL8yjNaRfQrmufFPjjwCMyt5RAHO0da8C1zw9Pp8pPlnG
etfo/wCIPC0N9C+Yhz3xyK8B8Z/DcFpQkPynJXjNElbYux8esGCngipbK+uNPuBPA5UkbWH
Zl7g+1eg+IvAs9m7mKNlIP3SK4G6sJrd9sikGknbVCaZfu7qO5ZbiMksB36geh9a7bwdcMb
eR4F+9JkjHtXmiDkRr1Jx9a9U8NtBp1gq7Q2FGMdT61NefNEmKsx1+NMu/EcGp6xbymC2Ui
aO3k5uB/CASOOevtUt94t1q7j+yadONP05B+6h3YEY9OKd4peGC2tQIt7GMM3ltgqx55B4N
ee31/LcSNbxqUjWM7+ME+tcvsFPV6np0MX7GDUdH+P3m7dLeNIJnlLT/APPadsKPoDVN47i
Vk825ScIdwdZVJB9hmsyyIvobRLl8ouYST2z0rLvLCewvWgkXBU5U9j6Gt/ZW2M5Yq72PUd
Shk1F7JtPurWeCMhrgIdrKxGAWVugHrzVHU5Y9OvUlsb+LV32NuxGUSJvq33qr6Ho1tqmky
XEFxMt5GVZ4wxG5O+Pof6Vh61Klrp/2C3YzedMzb35faDhRWapzvrITrUUtIa+pZthNIBLD
NbvOpO6N5AAR6Vp2ikSi+snaxu424j3hlJ9vaucvNDtbPSlnjvFnucp5iLn90xGSvPcd6ja
58uZobUmF4YFyQ33mHJ/z7U5U7rccMVZ6o6DXdZvfEWnB7hInv4n8qRoowC6k9eOuKb4LM1
x4mSe2j/0Wxjb5gO5GMms/R9RB8yVVS1eQYeb70h9QCfuj6CvQ/BK2Nh4aljhKs8srM57k9
q1hFQjZHJXqe0lzM8t8T27WWsTw4+V38wH1BrBLnt3612/jyMPdiZcHY2Dj3/ya4gDgZqzJ
bCleBijbxzQqszDHWtjTdHur+QKsRbJ60DWrsZ8NtJMwVULe3rXo3g7wZcXlwjPFnJGOK6X
wd8OJJ3WSWEsx56V9JeDfh6lqIy0YXPPTOKW5pGKKnw+8A/Z4o53h24HpXvOnWEVvCoUEHF
R6bpcdpEqoAMDHArWAwAKWwpStohRRRRSMQooooAKKKKACiiigAooooAKB1ooHWgBtFFFAF
C3/AIfXav8AIVfWs23kBK8/wr/IVpJytZo0Y6iiitDMKKKKACiiigAooooAKKKKACkOMc0t
FAFaaFXHIrmNX0OK4hctGCPQ84rryAetRSR7uAMCrjLuXGTPBPEvgOG6RisIz14FeJeJfhu
2ZSISc+idDX2rd6dDJHtxjHQjtXF674ft3UkgZAPOKpJM0TufAeo+EfsGoKZSUXPQg5P0rq
dG1HQbW/j09wMp8rRtFvyT0O48jFbXxUezi8VyWUJXEDAZB/iHJryC31KS11We/GCQTt3dM
1k0pEvRnQ+KYdVhvJBOxljXIEicgjtXIWnMjN3Y4OfSp21K6njKSXDlQxkI3feJqooKPCC2
NzFmPc1cVbRkvUkgjYTz2+T843pj+8Oa1Irq21CAJdqHccBm5xWbPORJFcJgbGI4PXNUfOM
czBeFz0qlZEtM6+y1v+zNcC/cR025zxjbg/nXOi4nnvxPEVE0PzpkZBI56GoIC8l7EzljuG
Bn0pkVx5Ny7n+Eke9TZXH0JJmmSYNKSzMxd8dyacsUaWqXbsTPKxAQdl9TUM0gkUkE496kS
RWnSMn5du3I7HsfzptCJLC11GchLa1mlUnqiEivSdPl07wro6w6xdw3FxecCEA77f0I9zXm
rX1/BKypdyoX4O1yAauabcQxzX0t6xuH+zNHE8nzbXPcVLVwsX9buRciVC+QBkd/euat7SW
4cKik56YrtHtrPU9LS8jiBfyxFySu51HzY7E16b4H+HCXMMc7RZDKGyR0z/KmlbQcXzHnPh
7wLdX0itJE2M9O5r3fwb8MQzRu1uAvfI5Fep+Gvh1DbLGXhHTONtep6XoUFtH8sYQ4xxTa7
m6sjlfDvgm2s4kCxKAAP4e9eg2dhFbgBEUEdwKtRQLGMAcVNjFS30M5T6IQAAYpaKKkyCii
igAooooAKKKa7qiF2zgDJwM0AOorn77xjoWnPtunvRgZJTT55APxVDVa38f+FroDyry5Ulg
gEljOhyQSOCg7KadmFjqaK5KH4j+D5zhdRuF6EF7C4QEfUpXQWGq2GpozWM5lC9fkZf5gUg
LtA60UdxQA2ikzRQOxi2rcL67V/kK14mO0Vz1q7ZXI/hX+Qrbgf5QRWaNWXKKQHNLWhiFFF
FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUARSKD2rmvEKOumzyRpmRVOAO5xXUkZrL1e286ykXdty
OtXF9C4s/NHXL25uNbu5r0lpWlkZsnvk1xcoYRt0HJPua7vx/p02kePNY06cfvIrl2GOjBj
kfzrj5bZgoZ04z1PSpiVIpwQ+YcfdHUk0l6cTjAO0IMVZIKsqqxBPBI7+1V74gXDKDkgYJz
1NUSV0c+UyHp1FE5Mk4YjAOOPwqPoOD1oZiXUk8gUAzWsSG1i1H8IGOucCs2ZG+0TZxgOen
1qexl238bnqMioZ5R5s3GAW7UxWIhkRseozinqc3aDOPf1pGwIQqjBJyTUYwHB5pDNO6VHX
KgH39PaqkbFFZK1I41dGcDKkcj+tVLq3aNtyqcdKCXub2gaiBaS6XOoe3nJZgDyML1HocgV
9gfAKa01zwXGpZZpbRzA7EcnHIz+Br4msX8iVmAAYJt/Ovuj9lrRktfhl9vDF2vLhpGGOgH
AH6U1KxcFa7Pd7SxijAKjHGK0AoAxikVQBTqhu5DbCiiikIKKKKACiiigAooooAKyvEb6pH
4bvn0aJpr5Y8xxxkB35G4KTxu25xnvird/dNZWjXCwGYKRuAYLtHc89hTPtN+f+YafwmWgD
yLTvG11p/iE6TDJ4h1SaOzljNvfhUmSRnMgLgcLtjHBJyVqnea/4n0SyhW31LVtaefUAgnW
QGPBgT9zjqP3hK7sjaSM9hW74g+H3iDW/F+p6vHdCwtb+IRsIFX7QCITGBvLbduSGIxn5QM
1Afh34nZjcTahD9ovS6aisduoieNjHzEpf5ZAI/vMTyxOOBTauapo5648daxPpfiC6t5tbh
QXBjs5oZhPtl81kEYI+VkODyo4wASSK9K8J3msXut3supXWotGUOyGS3UWhXf8AJJFKPv7k
28fXNcoPh34ntbLV7PTr9LeHUro3bwvCrpu853x9/Kgq6qSuDlAR1NejaKuoaboVjp9zDdX
k1tCkT3DsgMhAwWxuosxN9jcpP4h9aqQ3rTXTW7Wk0RRdzM20qPbg9alnlnjdBDaNOCeSHV
dv59aRFiSiqH2u+/6Bj/8Af5KKB2MW2Ykof9kfyrYgf5axbZwVT/dH8hWvA3C9M1maM04zx
zUlQxnK1NWhkwooooEFFFFABRRRQAUUUUAFITgZpaQ+9NDRTub0wLnj8axrjxHNFnYiED1F
aF8FC8gEmuWvY2+cEA5rTlN4pdinqXj/AFi1G62s7aT/AHgf8a47Ufi94njLJ/ZlgVx0Ib/
Gtq+tXmg3ABQOmRXF6jpLSEhlBFTy9i2kuh86fFO6vNZ8VS6/NaRQSTqqyCIHaMcAjNefzu
X2rg8DjFfSuteHftLPujUgjgba4K68BwszFIBGSew6UrWIaueLvK6SfuwGcdB1ApipqVwS2
TlyT90f4V7PB4Btbd97xKT64rTj8NW0IUrEucf3elMnlPC0sNV6Kp54wYx/hQdKvWc+fZKR
jGUGz+Ve7jQockCFenp1pn9iQnAES5zwTSew1A8Oj0acOGVJFIPQgGkOjSq53xSNk5yuFFe
4DQYQcGJRjuBUv9gx7seWp544pXYch4SNJlCAm0mwf9sf4VUktNj/AD20w9fn/wDrV9BHw2
hBHlgn6VUn8HW90p3RICOpPBNPUOQ8NjcRnfCWIHVXHI+vr+FaVq0E4YNIFXaTyCcn0FeiX
Xw4V3EkCFRnjbVWT4aX5O61cROeoI+U+/tR1JcTz1o/NuRFbqZGY7QoHJNfe/wO1mw0P4Z6
TpFzZ3UNxBF+8YoApJOT714F4H+HNvp9/Hc3oFzOCOSuAv4V9GaJZw29qnmRgBfQcVRpGN1
qelw+ItPmXcvmqP8AaWp11qxY8O3/AHzXDGcOf3QAHQYq5bKZQAcg/wB7HFTYr2UTt4ruCb
mNs/UYqesSwR0wACR61tL05qTCcVEWiiigzCiiigAooooAqapj+xr4tkL5D5K9cbT0rhUvP
DscCBr/AMXKCv8AdvD/AOy13eo/8gq7/wCuTfyriPiC/imy8PnV9I1TyILYr5kEa4ZkOBu3
dc57VjXq+ypudr27HVhKH1irGipJNu2pxmq3l9LqGqvpfibxZb2waIWiCC4PATMn305y3yj
0zmqNtea/PL/pPijxbawi9UL+6feYC8gbOUwMKIyPrn6V7T4keJdPuUlGotMvHmJOTIn68j
8K7zw58VbDWPEiaJKGglVJZXcncu3qvI9u9cWEzKjik7Jq3c9DMsqr5c4+1s+baxycOp+IR
ftYyeJvEuxhOftnknZEdgMYxsycHI967jSdW02XRbSXUfE+sR3kkQaVSrjax6r/AKvt0p03
xX8PAsLWK6uCM4OAqn8c1reHPHOi+I5PssFx5F8Bk28h+Yj1B/iraGPw05+zjNXMKmX4unT
dWdJqPcveG54LmzvJba+nvYTdMFlnzuwFXjkDgfStvPzD61RsHZnvsnOLlh+SrV0feH1rtP
OG4HpRS0UAchandtx2Vf5VtQDBFYlmcbfcLj8q27fJA5xWaNmjTQfKKlqvGTipgfWtDFjqK
KKCQooooAKKKKACiiigAoPSiigCpPDurDurEMxOSSDz710jruzVKW3JPA59a1jKxtB9zlbi
yIjIUgNnrWRdaVFIrZjHqMV2ktr1z+fpVN7VTGSAA2Oaq5ruea3uhgqQFOT+Qrn7jw8S5bb
gegFevTWYb5to9MYrPm0tSTwRnsKYjyCfQ9pICcfSqp0XCFiB16V6vNpAY7DGAB681Sk0JC
SfLUY44FTyjPMV0Y7mXaMkccdKaNEAHMY3H2616YdEi2HKAfjUf9jqFXYoB/nRyoDzgeHyx
wVGc96spoQG4FVYZx9K9Di0eMrwFOODxTW00ovEQyTy3YUcqQHAHRnVeUGB3x1p6aGCykJk
4zjOa7v+zVwCUyfXtUiaYGPMYHGfxostwOLTRlJyFwDyRgVYTRSnYYI9ByK7AacpCnp7Dir
MWm5Vd0XA6YoCxzdjpoWUMEAX0ArsLW0LJjPy9QKdb6ZhwdjDHYVs21kV53cH2obGnYitdM
jP3V5rYtbAowATIHqantbfBJxx7VqIgHapbIlMjhgWPt+NWKKKhnO23uFFFFIQUUUUAFFFF
AFbUBnS7oesTfypl9p1pqmlSaffR+bbzJtdc4pNWkEWi3kh7RnpUtzcpbQBnzliERR1Zj0A
pSScddiotqScXqfImpv/AGdr1zpyjzYbe4dGGcFlVvX3Arf0TTHsZJfETtA/2+zmkt7OOX5
sKNp8z254HfFemfEjQvDtr4MRrnS7YavcvsjuIwFdZCCSxPVh+deUaFoGr3kc5srdxttNsj
uQgQde/avjJQqYGrKlT15l9x+nTdDOqFPFSvD2bs72s11+928zI0Oe2tbAzEZdl+QZxj1r1
j4eeA5LhYfE96gGQXtFDEMpByr59Dgj8ayfAmj+A9GuV1LWPEUF28SbFtriPaI5M/McDIYY
6V7fouqaRq2mC40S4jns1YorRAhQR1Aroy3L6bqe1qSTfa/5nPn2cVFTdLDwkk9HJppei/r
Udpmf9OLDBN25x+ArRH3h9ao6cOLs+tzJ/Srw6j619az86EopOaKQjj7XA8sD+4P5Vt22fl
Iz071h2nVP90fyrdt2HBNZo6GaCHj2qUY71FH0xUgOatGLJOKKb0GacKZFgooooEFFFFABR
RRQAUUUUAFIVGKWincdyFos9qrtBkAlavUhUYp8xSlYzHtQei1Xa05OVz9BWwV46Uwxc1Sk
Xzsw3seD8oqH+zhydufwroBHntTPIHORTuPmOZOmdcj6Z703+zB90qcH8a6cwL3GRSfZ1/u
j/CnzD5jmk0xU4Chc9fekbTFx8q8Ht610/kKcZWg2y7+35UrhzI5QaXnJwCOnAqwunLhTtG
cV0X2cZ5A5pfs6gZC0XDmMBdMA/hxmpxpg4ypA9jW35K88U8RKBRcXOZcVkidE/OrcVqBzi
rgUAdKUDmpciXLQYkYHaph0pAMUtS2ZthRRRSEFFFFABRRRQAUUUUAZ2uZ/sG9wMnyjgU+W
G11fTBHcKfLfqAxVkYHsRyCDVuWNJoXikXcjgqynuDWWYLm1YkPIvrNGu8MB/fT19xTsmrM
abTujC1Twf4fjgN1qC3V/KZEQT3NwXaIFsDaT0GcdK4f4j6N40fxREdC0eyutNktQklzLKk
Tbh13EkdOMV6bdganA8DpDPuQqHhlwye+xu+feovsWmXAibVUmvbuI4CTock+oQcH615dfB
yqNxjFWdvw9NT1KGOqU5Ko5O6v5/wDAPnew+GHj3VrlZEtLf7Kku2RmuUG0d8ADnivpjSNL
tdE0mOyt1VI41y2OB0oe9kiCpHaR269AZ5lTA/3Rk/hUDG6vMCM+ePvA7SkK/Xu59ula4XA
UsO+aK1tuXjs1xOOtGrLRdCXRWeSznmeMxmW5kcKRggE8ZrUH3h9ahghEECxbixHJY9WPc1
MPvD613vc8oSik2+xopCOLs9xKf7oH6VvW4yg56VgWWSqYPVR/KughIKiszdmhH0qUDiq8Z
zmrAqkZMwPEXjTwp4S8k+JfENjpXnnEYuZQrP8AQdce9Q2fxC8CXyB7TxloswP929j/AKmv
Avjn4R0cftA+B/Efie2+3+HNaxpN1C7lRFIM7SCOn3gf+Amu5uv2W/hDcMSuj3cGe0V239c
1PNJt2O1UsOqadSTTf3Hqn/CVeGcA/wDCRaXg/wDT5H/8VQPFXhlm2L4j0ot6C8j/AMa+LP
Feg/s2eF/GFzoDWfifUvsj7Lm4sZVeKFu4JPJx3r1fw1+zn8CPGHh6HWvD0+oXlnOPllS7O
VPcEY4I9KlVG3ZF1MHCnFTk3b0Z9IwzRXESywSpLG3IdGDA/iKkr5e1n4L+M/hLazeLPhD4
tv7qGxUzXGiXzb0njHLAAcHjPGAfQ17j8N/Hen/EbwDp/ijT08rzwUngJyYZV4dfz6exFaJ
3dmjjqUVFc0JXR2FFA6UVRzhRSZ5xSnpQOwUUgPNUNa1ez0HQr/WdQkEVpYwPcSuTjCqMn+
VAWZfJ5pa+J/gn8WviF4+/aUMk+qzvo96szy6ezZhggUHZtXoCDt575NfZWo6hbaVpN5qd6
4jtrOF55XPQKoJP6CpjK5tUpODXmXST0pvNfH/g5/2g/i/bap448OeP18PabLePDa2UgxGE
H90bT0BAJPJOa8z8ReMvjpoPj698O6L8Sb7xPf2sTNcPpjGaNMAlwAVxlcckCp9ob/Vpd9j
9DOnWk718T+D9R/aI8X/DW48caD8Ube9g05ZJZrBgvnhowSY2Xy+SQMjnBzV+D44fE34w6/
4c8IfDa6i8P6ibI3Gp3LKNplXO4AkHCcDHGSW9qftCfq7btc+yeKMCviYfEn9obSvjNY+AZ
fElhrmoxSos8FrDG8RU4JV2CgggdehFfbCFjGu8APj5gDkZpxlcmrQlTSb6jyAPekooq7mA
mB6UtFFFwDj0oGCcUVDdXVtZW0lzeXEVtBGN0ksrBFUepJ4FFwLNITgV4B8Q/wBprwpoCnR
fAuPF3iSf93BHaAvAjngbmH3j/srn6ivOf2dPG/xX8WfHLXIvFGrXdxZ29vJ/aFrPxHby7g
qKi9EIORgdgc1N+xoqTauz7FBJNLTM4NKTmmZWHUU3NG6gVh1FIDxRnnFAWFopD0xSZxxQF
h1FIDkUE4NAWDPNBOKAcikbrQOwxoYpeZY1c9PmGapPpkfnACVhbbSDFnn6Bs5C+wrQxxSU
7sLEEVnaQY8m2jQjoQoz+fWp/qaKKQwpR94fWkpR94fWgA3UUbvaigRw9jxs7DaB+ldBBjY
MEA9K5+ywWXuMD+Vb9uMAVkdJoxjAAqYDFQxNketTZq47GMtz56/apl8vwp4OVF/enX4ih7
ghWr2vxbq50HwBrets+1rHT5ZwT/eWMkfrivDP2pD5g+HVpnibXQSvrgKP616N8e7o2X7P/
jCQHBay8n/vplX+tR1bOlq9Omu7f6HDfsveGtPPwdOu39jDc3utXU0s8k8YcuobbzntnNQ2
0MXwk/acsND0gfZvDHjeFnFmvEdvdL1KDoATjj/aruvgHbC1+AXhKMDG+18z/vpmNcB8Y7n
7b+0x8I9GtiDcQTPdSAclVLDGfbCNSt7iN3OU68oN6ao+jsAjBGQeCK+df2ZmFlq3xL0GDi
zstdcwKOigs64H4KK9z8T+ILLwt4U1TxDqMqx21hA8zEnqQOAPcnAH1r418P6V8Qrf9l/xP
478MX1xp+o6pqrX900B2yyWq5DlT1HzMTxzgGnN2kjDD0+alNvrZfO59wHJHSkwR1GK+TPB
Xwu+KHizwRpPiHw/8eNTjsNRgEhjcyM0bdGXO48ggitPQD47+Dfxu8N+FPEfja58U6L4qjd
d92WJhmU4BXcSRyV9ju9qfP5A8MruMZXfY+oMH0pecYAr5L+O2pfFHTvjtolhYeNbvw14d1
dUg0+5jJW3jmxhlkx1JbHXsR6Gtef4WftHz28j6l8akt4kUlmiyuFA5OQopuVnaxMcPzRUu
ZK/p/mfTZz+NfLnx98Z6n4+8SW3wO8AE3N5cSBtXnjPyRqvPlkjsPvN9AK8nHx2+McPwj+y
LetLZvqL2L+JWQtNGuAQmexwSdx5xwOa+pfgr8KNB+HvhldUt7xNX1fVYxPcaoefMVhuAUn
nbzn1Pep5nLRGqpKhedT5LueFfsk6bpegweNfGOt3cNnFYMtk1zOwRI1BLOST06LXq37Sms
61J8CJf+EUtJtQttVkjjubm0BbZbEbt2BztbCjPoa8V/aG+EPh3wjpWqeLPDni4w21/eo76
CJAVMjsdzLhuQOTyDj1o17XfjH/AMJ94P8ABFn4wPhbStT0u1XSpwNsMp8leHIBJYtwewyP
WpvbQ2cFK1T00/rzH+GfG/jzxX4H0b4QfCrwzdaFBFbiPUdUuch8k5kYMBhFJJ9znFfSfwr
+Enh/4YaF5Nkgu9WnGbu/cZeU9wPRfavJT8Lf2m4I5B/wt2yjiAJZwdp49T5ea8Vi+MPx+h
+Hmo3Vtrlzc6TZ6gLebWgivIjEECMMRwpxnOO4GecUo6asurUcoONLRPfrf7v6/A9q8Z2Or
fAT4q3Hj7wzoU2p+CvECldZ06ADbBKc8gfwg9QSMcsO4rzDw58TfAvgHUPEGufDr4f+IYNd
1eI29p9tZHgtNxydmBuIzg456AV3mk+A/wBpHxh4ZtNStfjHZz6XewCaCWKQjzQRnBxGDns
c9K5DRfH/AMdvGmvab8LdImt9J8Q6S8yX+oSRLulMZ4Mh2nGOnA+bIofkKly6qSu+u2x7p+
z98LpvCOgS+K/EyGbxZrhNxPLKMvCjHO32JPJ/LtXuVfGfxE1L9p/wL4Mm1rxN40sLexikS
BXsvK82VmPGMJnsT2r6f+Gt9rupfC3w5f8AiV/M1a4so5bhioUsSMgkDvjGa0g18JzYmMpf
vW1byOtoopMe9aHEFGTXy34z+Nfjvxf4y1Lwl8IBaWen6USl/wCIL1lWKMg4LB3+VFzkAkE
nHFV9M8E/tH6raLqOg/HTSdVRuSYLgSoD6ZEZFRzrY6HQkkmz6sByK8c/aV8Maj4n+BWqpp
tw0cmmuuoSRA4E8cedyn6A7vqtedXfhz9rzS7We7/4TjSLqKCNpGOYugGT96MVlfBf4i+Pf
HngD4nL4z1KTVLG30qVop3jVfLdo3BQbQBjABx2/Ghy6DjSa95PY9Y+AXhn4e2vwq0Txh4b
8OW1pe3Vpm5uX/ezeYuQ43tyBkHgYrjv2TIReab468SyczahrLKWPUgAv/N63/2aJin7L9t
K7ECJrw59AGY1m/siIP8AhUGp3H/PbWJTn1+RKXYcr+/c+iqK8D+M3xr1fw34ls/h38OdNX
V/GN7jcNnmLahvujb0LEc88AcmvKb34lftI+G9ZTQ9Q8Q+FL3U5Tg2cl1aeZCT/Cw3Lg89K
rmSM1Rk1c+0hgnFHfFfKD2X7ZOpwPqR1LTdOEK+YlpGYMzY52gBWzn3Ir0z4F/F+T4maFeW
GuWqWPirR28q/twNofnAkCnleQQR2NHMQ4NbM9jpQ3FfE9r8Rf2jvF3xg1zwhoeuWGkanp7
SldMuI440KK2MKWUlzgg5J5HNP8ffEH9qH4Z6fYap4r1fR4oryfyIYYooZWlYDJ4UdPx7ij
mKdO27PtTOTRXw1onx8/aF8SePU8MWNvpNjqsy5i029tFt84XOAZCDkjkDPPau713xZ+1b4
N0Obxb4g07QJtJ0/Et1bQqjMY8gH7pyB7g8daOZB7N9z6qHWlI4rn/BfivTPG/grS/FOkt/
ouoQiQKTkxt0ZD7hgR+FbkssUEDzzSLHFGpd3cgKoAySSegqjKz2H0Zr5s8TftIavq+uXmh
fB3wsPERsQTdavdNstIgOrZJA2/7TMAe2a5zw/wDFL9ozX7m4/wCEf/4QrxJLDky2dndRM8
Qz1wJAce/IqeZI1VKTV2z62zk0p4r5nl8dftWXMUkUXwy0XTiilnuZpRsAA5PMtd58A/iT4
g+J3gG61jxFp9vbXdpeNa+bbAiO4AUHcAScYJwcHFNO7E6bSvc9bJzRRSk5pmYn86UfeH1p
KUfeH1oASiiigRw9kchT3wOfwroLf5gornLIg7PXA4H0FdDbA7V5IrM6GaSelTgjvUUYyO1
SjiqRiz5v/aTKT+O/hRZ8721ctj23xCu0/aYkVP2d/Em7+IwKP+/y1xHx6QzfHr4Qwk5Q3j
Hb7+bH/hXaftOQ+d+zx4g+YjY9u/1xMtR/Mdj+GkvX80XPBfijw/4H/Z38Maz4i1CKxsrfS
omyx+aQ7fuqOrMewFeHeCfGGn6r8TtY/aC+IU/9kaHBmx0aGQFnkO0gLGv8RC5JxxljXJ/A
LwHpHxc1KSLxv4jvroaEifZtHeQ7TD0BXJ4UHAwK9k/aZ8GW1r8MPDusaPpsY0/wpfJJJZR
p8nkNhWyPqFz9TUXbV+x2fuqdRxbvKf4J/wBf8McvqureMP2mPENvo2kWFzofw/tJhJcTyj
a9yR69ifQDp1NfUWmaFpmleHbbw9aWqJp0EH2ZYccbMYII96g8K3ej3/hHStQ8PwwxaZdWy
TQJCoVVVgDjA9On4VtdWrWELavc4sTiFK1OmuWMenn5nz/+zPcy6bF458BSt8vh/WZFgX+7
GzMMfmv61mfHKY3v7Rvwj0e3wZ4rg3LY6hTIv/xDVP8ABZ/s/wC0t8YbDkbrpZgD/vn/AOK
rH8JO3xG/bT17xKFDab4WiNpCeo3qDGPzYuaz+ykbRX772j6K/wCB0f7W6Rf8KXtbjAE0Or
wNC/cHD5x+FdJ8YPF8nhn9mq+1VpCt7f6dFZxHPPmTIFJ/AFj+FcT+1xeCbwn4S8Mx5a41P
WFZVHcKuP5uKzP2ipJNe8YfDT4SWj7hPLHcXKD04jXP0AkNVJ2bIo0+eMIvq2afh/wLa6R+
xDqmn30O2a90qbUpcqCyuRvT8QFWuv8AgXrk1x+y3pWoTMWksbG4j3E54iLgfoBXXfElIdN
+CPiqCFRHBb6NPGgA4UCIgCvMPggJ4/2N7kxkCQWWolCe338U7WdiZy9pGU/NHnHwF+Dfhn
4neEj418ZT6hf3KX7xpCZ/3ZVdpwc89T613X7WGnjT/h14X1/T4lhk0PVovKKj7ilTgD2yi
/lWt+yWgX4CwsP4tQnP/oIpf2tD/wAWCm5x/wATK2/m1JJKOhc605Vkm9Eek+L9bKfBPWvE
CSBGfRJLhWzgAtCSP1NeSfs7+ELDWP2XLnSdStRJBrclz5ikckfdUj3BUEH2rpfHlwyfsbX
s4fYzeHIFz9UQY/Wrv7NsIh/Z68Lj++srn8ZWp7tGa9ynNLuct+ybrV1d/DPVfD12xL6HqT
wIG6qjc4/763U3xv8AFCHwZ8crzQvBfw4TXPEE1ok+p3FrH+/lXGQOOuFwT+FZf7Kx26/8T
4cEbdX/AC+eSneDT9u/bq8czudxtbARqfT5IRUNPlSRvFpVpyav7t/wOS+IPi3xV8ddV8Ne
CbLwHq2i20F+s9695GwBHQ54AAALdfavr+2hjtraK3iUKkSCNQOwAwKlxk5PNLWkYcurdzm
r1o1EowjypedwrlPiRqU+j/CnxVqlq5Se20yd42BwQ2w4NdXWR4m0WPxH4R1fQJcBNRtJbY
k9t6kA/mas5lvqfBeq+HX079m34d3Uk00Gg63rE02uTwjkncEjLeu1FkwD3zXucX7O9vplv
D4m+CfxBvNJklQSRLJL59tcDt8w5H4g0fs/Ppes/D3Xfgh4706N9Q0S4limsbkf62Jm3bl/
3WyQR6g1UvPhd8WPgvez6x8H9YfX/De8yy+Hr073A7hR/F9Vw3sawsmtT0HUlGejs+nmjP8
AGfiz9pK38Jaj4J1XwImoTajCbRdY03Lja3BI29CRkcgda9G0TwMnw7/ZW1fQ3hSHUf7GuZ
75lP3p2iJbnvj7v4Uvw7/aI8JeML9dB16KXwp4lB8t7G/+VHf0Rzjn/ZbBrtfiywHwW8ZHk
/8AEpuP/QDVxirXRnOo21Fxtd62PNvgEPK/ZCL9M22oNn8X/wAKpfstX0Gk/s5XuqXTbYLW
8uriQ+ioik/yrU+B0Wf2P4kA5exv/wBTJXnXwsvHtv2F/GcsQ+eIXqcHH3lT+hoXQnfnXmY
nw4v7zTfhh8T/ANoO/wAza/eySWmnzScmIuwBZfTBdR9ExW18MP2ZPCfjP4TWfibxVf6i+u
65G12lxFP/AKgMTtJUj5yfvHPrWn4e8PnVP+CfF5aWce6ZrWe8IUcs0c5c/oleo/s463Drn
7P/AIaeNgZLGN7GQDna0bEDP/ASD+NCWpMpNJ+p558F/GfiHwD8R7r4G+P7tpmiP/EovJWO
JFxlVBP8LDkDsQRWT44k/wCFYftsaB4gtUW103xTEkV2E4V2c+W5PvuCN9ea1v2tPDstnpP
h34n6STDquhXiQvKvB2E7kJ+jj/x41yv7T+tQ634f+E3jC12rJeA3Csp6bhE+PwNFmtCrqT
Uu+50XxPUeHP21Phzrtv8AuTqkSW87DjzPmaI5/BlH4Cpf2qZGg8Z/CuaQM1tHqhLA/dJEk
X64zVL9pN3sviv8ItebARblVZj2ImiY/oa0v2yY2i8F+EtUUH/Q9XJ3DtlM/wDstHclbxfq
bX7Tvggah4Ki+ImiL9n8Q+GZVuVuYhh3h3DIJHXacMPxr1LwXrdn8SvhDpmrXUSvDrWn7Lm
IjI3FSki/nup/i6H+3fhDrkSLvN9ospUepaEkV5Z+yHqEl38CfszyFvsepTRKCfuqQrY/Nj
VfaM27w9DJ/ZQv59P0/wAZ/D+6kJfQNUYxqTnajFlb8NyZ/GmfGLxJrnxN+Jlr8B/BN2be3
OJfEF/Gf9VGOTGT6AYyO7FR61zfww1+18M/F749eJ4XV7LTo5rgd1Z1lcqPzBFdn+yj4clX
wRq3xF1fMur+J7ySRp3+95SMe/u+4/gKS10KnZNyOJ8X+E7LXPiLoP7N/gLdpfhvTIlvtfu
IvvztgHMjfxNgjrxucelX/ib8PPDPwR1zwD488BWkumNBqsdher57OLiJxzuyepAYHtz7Vs
/s1BvEPj/4o+P7kb5b7VPssTnsgZmwPbGz8hV79rmUR/DDw+oOHbXYNv4I5otpcak+ZRZ6h
8ZdVk0b4HeMdSt5NkiaZKiOOxcbB/6FWZ8A9It9G+AXhGCCMRmezF1J/tPISxP61j/tK3TW
v7NPiD5ypmS2iOO+ZU4rvPh1bi0+FfhS3AwI9Kthj/tktV1MlpDTudTRRRTIClH3h9aSlH3
h9aAG5HrRTMj1/Q0UwOGsFwI+3yj+VdJbggJg8nmuasT8qHOcKP5CumtvugE1idBpR9KkwM
1HH0qUA1aMGfOXxm2y/tM/CC353CV3PpjzF/wr03446b/avwJ8X2oQuy2LTKB1yhD/APste
XeMXj139t3wVpsTtL/Y9gZpV6hG+d/5bf0r6OvLWC/sLiyuUDwXEbRSKejKwII/I1CV7nVV
bgqflr+J8V6Y0vhX4cfDT44aBAQ2mD+ydcSIcTQbyoZvcDj8V9K+wrq30fxj4PltZdl5pGs
WhUkch45F6j8Dmvnb4LWdnbQePv2ffFeA0E8xt435823cfeX1x8jD610/wB16/wBDbVfg74
ocrrfhuRhas5/4+bUnKsvqBn8j7VMHb5m2ITndrda/J/5FX9nvV7zw1qfiP4M+IJWGoeH7h
5bEy9ZrVjnK+o5Dcf3vavoHtXh3xv8ABmv2+r6T8XfAVuZPEfh8YurZBzeWvORj+IgZ49Cf
QV3Hw4+KXhX4maIt5oV4q3saA3VhIcTW7d8juM9xxWkXZ8rMKq9ovbR+fkzw3TNbHg39qX4
w38v7vZosmoIDzuKRxsP1NdD+yRpPl/C/UvE1w2+81nUJHkc9SF4/mWP41zHxO0aBf2uYLC
/YwWXjTQZNM85h8okeNo1/Jlj/ADrD+H/xhu/gP4Qvvhx4y8Iak+sadcytaGMYinDHI+Y/w
55BGcg1ndJ6m6Up0+WG7S/M6j4mOfG/7Y/gjwlC3nW2hRpc3CjkK2fNbPvhU/Oo9Df/AITP
9vTWr5v3tt4dt2hjPZSiBP8A0N3rc/Z38Ka9qvifxB8YPF9pJbalrjstrDICCkZIJIzyBgB
R7Csb9mxX1P40fFXX5gN73jJkf7Uzn/2UU99e5pK1O8V9lfi/6R7P8aZltvgT4zlbkf2ZKu
Pc8f1rjvgfbN/wyRbRKPmmsb0j3yZMVsftGajBp37PnijzZEQ3MUdtGGONzNIvA9TjP5Ve+
BNg1v8As9eE7SZcebYlyD6OzH+Rq38RxJ2ov1Rwv7IdwJPghPBnJg1SZSPTKoasftbXMUXw
HaB2Ae41K3VB643Mf0Fc5+yndDSdS+IHge6PlXlhqXnCFuu3LRnA+qr+Ypv7Vt8+s6l4E+H
tmFkutRvxcOoOWUZEa/gdzflSv7hryuWIO4+KMRi/Y7v4iShXQ7UEf9++K1f2enC/s9eFG/
u2zn8pGrR+MGjNd/s/eKdHtxkxaW2wAZ/1QDfyWuQ/Z61u1/4ZgsLuSYCPTYrtJm/ubGZj+
ho2kTfmpSfmcr+yQTO3xCvjndNqoJz9XP8AWnfDZv8AjNn4lr1/0cnP/fqpP2OombwD4l1E
oQl1quVYj72EB/8AZqreCz/ZH7dnjazumCvqNmZId3G8FYmAHrwD+VStkat/vJr+7+h9QUU
UVseeFFFZfiLU30Xwtq2sRw+dJY2ktysf98ohYD8cUBa+h5n8T/hJc+I9dtPHXgnUBonjSw
GEn6R3ijokuO/YN+dWvh38WJNZ1aTwb4309vD/AIwtQA9rP8q3A/vxnowPtXi3we/aoudS8
QXWl/FO+tbS2ufns79IfLjhbvG+P4cdGPTv1q9+0X438I+IV8KWvgfWrXVfGEOpI1tLpzeY
0cZGCpdfVtuFrCS+1Hc9Kl76VCorro+q/rse2/Er4N+DPidp7LrNiLXVVXEGp2wCzRnHGT/
GvsfwxXhngHxXrerfs1/FHwjr1017eeGLe4tI55mJZotrAKSeTgo2PbFfTOv+JbLwd4FufE
niGdY4rC1Ekx7u+0fKPUluB9a+RPBVtd2X7LPxW8dagotn8TSP5IfjcpfBwe+Wdh+FXLfQw
pKTg77Jnt/wDgMv7KulwYyZbS7UD6vJXnP7PWmNr/7K/jfw7EA08813Aqnn5jAu39RXsXwD
sltv2evCVs2R5tm0h/4G7H+teW/sq3H9j638RfBF1+6vLDUzOIm67QWjb/0FfzotsS3Zz9f
1N/8AZQ1a31j4FyeH7kCSTS7ya1nhf+4/zAEeh3MPwNcT8N9V/wCFCfHnW/hh4iuGt/DGuS
i40q6mOEVm+4SegBHyH0KilS8P7PX7Td618pi8FeMiZFlGSkDls5+qMTn/AGWFe6fE/wCFv
hn4u+EYrLUZVjuEHm2OpQAM0JI6j+8h4yO/WhduqFKyld/DI5f9qC5tYP2dtdFw4Bmkt44u
M7n81SMfgDXzTrV0fGOl/Ab4eW4E19HAks/cokkwCg/9s4y30IrW+IXwp+LPh7wULP4g/EO
2uvAekSLJH+/LyyHlVSNGAZn5IALYHJ6Cui/ZT+H0+r+KL34p6pbNFZW4a00lH5ycbSw9lX
5QfUn0ovdjS5Y3Oi/bHhW38MeC9TVSPsmpOgIHABQN/wCyVtftWW51f9nOy1aHEiwXdrc7h
/ddCufzYVb/AGubD7X8CDdYBNlqMEmfQNuT/wBmFa+p6Pc+Pv2NodPgjE15deHoZIV/vSRo
rKB7kpj8ab3ZN/di/M6bSPENvP8As52viRm3RDw55zH1Igwf1FeMfs5a7a+B/wBlfxL4wvZ
lijgu7iZN/RnWNFRR9WwK8rT49wW37Ltv8MLCG6TxMwbT3by/3Yti5JwSfvFTtxjio7X7f4
78MeD/ANn7wITNDbv9u12/XPliZmLPz3SMNjP8TAYoGo6NEmh2OpaV+x9498Z3IIn8U6nDb
7iMFo1lyzD1BYsPwr69+EdrFY/s+eFYYcbRo6SZHqyFj+pNc98U/hxav+zHqfgbw9bFk0qx
SS0Tu5hIcn3Y4Y+5NL+zV4ptfE3wF0SBXV7rSVOnXEfddp+XI9ChX9aa0diJu8b+ZxX7Hc0
cnw58SxqcyLrLs/4ouP5GpP2un3eEPBlr/FNr0eB9EP8AjXPT+C/i/wDAz4h67qvww8Ox+J
/Cuty+cbHlmgbJIBUEMCpJAIyCMZry/wAbfGPXfitqfhbwt4i0CLS9c0vxCu9IAQpBZU2EM
SQwbOaV9LFJXkmfRv7WEzW/7Od7EP8AlreWsZ/76z/SvXPCEfleBdAj/u6dbr/5CWvLP2rL
KW8/Z31hoV3G1uLaZuOwkAP869M8C3sOo/Djw1fW7h4p9Nt2Uj/rmKpbma+E6KiiimQIzBR
knrxTh94fWkpR94fWgBuT6UU7d7UUCPPtPIKpjoFX+VdNakFBXMaaOEA6YHX6V1Nup2gdaz
Ohs0ovu1NnpmoUwAKm7VSMWfKWrfC/40+G/jxrHjvwiLDV/wC0Xd47m5kClEYj92VPIwABx
2Fdguo/tQwKXfQPDl1/sJcFT+pr32jHGaz9lre7O9Y58qjKEXbuj42uvB37QXiL446N411D
w5BpN5aPGjXVu6CMRA8hiDlvlJHPavoL4j/C218bSWmu6VqUmgeLdNH+h6rbg5A/55uP4k/
UfnXo4604dOlVGmkrMzqYuU3GUUo27HzlceLP2mfDsB0258C2HiCSMbE1G0kG2T0Yrwc/gK
pfBD4N+LtK+Id/8SfHWyw1G5MjR2cBAyXPzFgvAHtX01jik20lT1vct458jjGCTfVI8x+L3
wri+Jmg2TWd/wD2V4g0mX7Rp18ASI24yrY5wSAcjoQDXkeqfEj4z+BNNJ+Ivw5statNMCht
YUK6suQNwbsSSOw57V9HeKPFfh/wZoUut+JdSisLGPje55ZuyqOpJ9BXy5r/AIm8U/tLeKr
bwp4W06503wNaTrNeXky7TPg8Fu30X15NKolfTc1wTm1eUVyrq+h9MeEPFkHiv4b2Hi6C0a
ziu7VpxC/VMZ4+nFeD/sgwtPoHjPW3IL3mqBSfXClv5tXuWuQaf4R+EOrWlmFt7LS9ImSPJ
wAFiOP1ryr9kezFv8D3uMYN1qMz/XAVf6VWt1c5k4uFSUdm9Pv/AMjA/am8CfEnxld6A3hj
T5dV0O1RjLaW5G9ZyfvsCeRtwAR059aboerftSW3h+00208EadZxWsKwxB3jj2qowPlya+o
scZoC8USpqT1Y6WL9nDl5U/XU+M/Afw1+OkX7RFv4913So9KNzc+bqU0UiCKWMjDrtU85AH
481B4y8EfHSw/aLvPHdh4ZXxE8c5fTpuHgjh6RjBI2lQe/fmvtTacUmMih09LXCOL5ZKSiv
6/rY+YL/wAVftT3Glzp/wAK9snWVGR43MT5UjBG3cM8e9ebeHPh78d9I+A3jDw7ZeH5bWPU
bqJ/sjPtnMfPm+WuehwgI9AcV90BRjNGKShbqVPFqf2EvTT8kfHHwsuP2ivBPg+Pw/oPw0h
+wxu0u+7xG7sxySdzc9h07VzPxL0L4++LPGOmeKrr4dyaRrVgAkd9pPLsAcruIY9OcH0OK+
7O4H60dOnH0oVNJ6Mt4xS3gv1++xzvgabxJceAtGl8XwrDrzW6/bFXpv8AX2JGCfeujoorU
4JPmbdrBUc0MVxC8EyCSKRSjowyGBGCD7YqSigk+P8Axt+zt4g8Japd6h4D0TT/ABd4ZunM
sug6iP3lux6mJgVPTgFSDjgg1g+ENcbwHqv2nQv2ZtQh15eBPNPNMIz/ALG5Dt/A/jX29Rk
+tQ4X2Z2UsTyq0lf52/Rnyz/wgPxf+OGrWtx8USPC/hS3kEq6TbHEkp9xk8/7TdOwrd/aK8
CeLtS+FOieFPhzo3naRaTD7VY2uA5RB+7wO4ByT3zg19E0UKCSJliXJrSyXQ+XNE+IX7QGj
eHbDSLD4LLFBYwJbxIAcbVUAZy2e1cV4QsPjHe/tR2Pjef4fz+Hft0gTU1SNlt3iKgSMxJP
JAB6/eAr7XpecdaSh5lSxEZbQt/XXQ5Lx/8AD/w98SPCc/h7xBblo2+eC4QYktpMcSIfX1H
Qjivna11j40/s9RvpepaO/jTwfEcW1zBk+UvvjLR/Q5X0r62o9scGnKF3cypVnBOLV0+h8h
xeHPiH+0x4ls9V8XWM/hfwFZSeZDaNkSTnoQuQCSe7kYHavq7SdJ07Q9HtNI0m0js7G0jEU
MMQwqKOgq7gegpaajYmpVc9lZI8P/al07XNU+Bd1Z6Hpc2oyG9gedIFLOkakksFHJ5x+ea8
r8C/tF674c+HejeFLH4Watf32mWyWoZRJtfaMbsBMj6V9iUAKDkDB9qGrjp1IxVpRufC1x8
Ifin8ZPEzate+CNG8BadcSeZNOLbyZHzyWK5Lu3/fIr6q+GHwo8L/AAr8PnTtChMt3Ng3d/
MB5tww/kvoo4/GvQMZ5pMY4pqNiZ1HPyEIBBBAIPavlrWfh/8AEH4J/ETUfG/wp01tc8Nam
fMvtFU7miOSSAo5Kgk7SORnGMV9TUUON0KE3B3tc+Yr/wDan1SfTnstA+F+tv4hkXakM0bF
I3PGSAu4genFfPFp4J+J3gL4raR4w8U+ANR1mY3I1RoYUZxLIxL4ZkDbWDEEg+lfpGBhi3c
96XJ9aXK+5q6sLpxhb0f+dz5X8VfGzxd4l8F6poWsfArxAbLU7Z4JCqSAqGHDA7DyDg9O1d
Z+ysPGtv8ACmXS/Fmm3Nla2VwV037UhSRoSMlcHnaG6H3Ne+5PqfzpOpzSjFrdhUqxkrRjY
KKKKs5wpR94fWkoH3h9aAE59qKMn1FFMR5/ppwkQzjgHPrxXUW7ZUc4x6Vy2nR5RPnA+UHl
x6D3rqrSM7RuKD6OP8axudDNCPnFWB0AqBAMcFf++hUwB9R+dWjFi04dKQDnnH5078qoliZ
HpSjpRxntRigQUUYoxQI8z+Mnwms/i14Tg0qbU5NNu7OUz204XegYjBDL3GPxFeQ6B+z98Y
/DCrHovxXtrSKMbUiWJymPp0r6qIOKTHHbNZypxludtHF1aMeWGx8x+JfhD8evFOjtoOt/E
LSbvS5SPNVYnQsPfA5+le3fDrwVafD/AMAab4VtJfOFqpMkuMeY7HLN+ddbtPqPzoCn1H50
Rpxi7odXFzrQ5JWSFHHBpe3FBHHak5x/9etDjEwfWkpefX9aCPTH50DEopcfT86MH2/OgA2
mkxinDP8Ak0mD6j86AA47UlLg+350YPt+dAACO9JS7T7fnRg+350AJRS4Pt+dGD7fnQAEik
IwKXB9vzowfX9aAEopQPXH50pHpj86AG0Uu0+350Y47fnQAlA680uD7fnRg+350AKCD2oI4
oHHp+dHX/8AXQIMHGKToeaXp/8ArpCMnt+dACHrxSgZFG0+o/OgAg9R+dACdDSkjNKfwpMH
2/OgLh15FJTh0xx+dJg+350DAjFBx2pSD7UhHpj86BXEpR94fWjac9R+dAHzDp+dAxNlFLh
qKBXP/9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0