Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/634.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<book-title>Untitled</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>c22f9aad-a0b2-465b-88c0-bba58c13e46e</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Grizli777</publisher>
<year>2010</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 1.</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Když Sen Dunsidan, premiér Federace, došel ke dveřím své ložnice, na okamžik se zastavil a ohlédl se přes rameno.</p>
<p>Neviděl nikoho, kdo by tam být neměl. Jeho osobní strážce u dveří ložnice, hlídky na obou koncích chodby - nikdo jiný. Nikdy tam ani nikdo jiný nebyl. To mu však nebránilo, aby se o tom každý večer ostražitě nepřesvědčoval. Očima pečlivě zkoumal pochodněmi osvětlenou chodbu. Nikdy není na škodu se přesvědčit a ujistit. Bylo moudré být opatrný.</p>
<p>Vstoupil do ložnice a tiše za sebou zavřel dveře. Teplá záře a sladká vůně svíček uvnitř ho uklidňovaly. Byl nejmocnějším mužem v Jižní zemi, ale zdaleka ne nejpopulárnějším. Před příchodem čarodějky Ilsy mu to nijak nevadilo, ale od té doby se nemohl zbavit obav. I když nakonec zmizela, vypovězena do říše temného šílenství a zvířecích tužeb, odkud nikdy nikdo neunikl, necítil se v bezpečí.</p>
<p>Na okamžik se zastavil a zadíval se na svůj odraz v dlouhém zrcadle, upevněném na stěně naproti jeho posteli. To zrcadlo tam bylo umístěno z jiných důvodů: aby dosvědčilo uspokojení a požitky, jichž by stejně tak dobře mohl dosáhnout v jiném životě - tak vzdálené mu nyní připadaly. Samozřejmě, mohl by si jich dopřávat stále, ale věděl, že by mu neposkytly žádnou radost a potěšení.</p>
<p>V těchto dnech ho sotva něco těšilo. Jeho život se stal pouhým cvičením krutého a nemilosrdného odhodlání a železné vůle. Veškeré jeho konání diktovala pouze politická účelnost a prospěšnost. Každý čin, každé slovo přesahovaly svými souvislostmi a dopady svůj okamžitý význam. Na nic jiného nebyl ani čas, ani místo. Po pravdě řečeno, nebylo to ani potřeba.</p>
<p>Jeho odraz v zrcadle opětoval jeho pohled, a on byl poněkud šokován, když viděl, jak zestárl. Kdy k tomu došlo? Byl přece v rozkvětu života, zdravý na těle i na mysli, na vrcholu své kariéry, bezesporu nejvýznamnější muž ve Čtyřzemí. Jenže odraz v zrcadle nelhal. Jeho tvář, kdysi hladká a hezká, byla nyní vrásčitá a ztrhaná. Stíny starostí se na ní usadily jako rez. Kdysi stával zpříma, nyní byl nahrbený. Z jeho obrazu v zrcadle už nečišela sebedůvěra a síla. Připadal si jako prázdná škeble, z níž někdo vysál živý obsah.</p>
<p>Odvrátil se strachem a zhnusením nad sebou samotným. Nikdy se nevzpamatoval z toho, co s ním učinil Morgawr té noci, kdy vysál život ze všech těch Svobodných zajatců, které nechal přivést z věznic Federace. Nikdy nezapomněl, jaké to bylo pozorovat, jak se z nich stávají živí mrtví - stvoření, pro něž nemá život jiný význam než ten, který mu určí čaroděj. Dokonce i poté, co byl Morgawr zničen, přetrvávala vzpomínka na tu noc, šepot šílenství čekajícího, až ho pohltí, pokud zabloudí příliš daleko z bezpečí předstírání a přetvářky, které ho udržovaly při zdravém rozumu.</p>
<p>Když se stal premiérem, přineslo mu to určitou úctu a respekt od těch, které vedl, ale i to mu nyní všichni prokazovali mnohem neochotněji než v počátcích, kdy lidé ještě doufali, že možná něco dokáže. Tato naděje se už dávno rozplynula ve skalách a půdě Prekkendorranu, kde tolik lidí prolilo svou krev a ztratilo životy. Byl to jeho neúspěch, že nejen nedokázal vyhrát tuto válku, která po třicet let hltavě požírala Čtyřzemí, ale dokonce ji ani nepřivedl k nějakému rozumnému míru. Nepodařilo se mu ani zvýšit prestiž Federace v očích těch, jimž šlo o Jižní zemi. Kdyby měl už zítra zemřít, mohl očekávat, že by po něm zůstala jen hořkost a zklamání.</p>
<p>Přistoupil ke své posteli, posadil se a automaticky sáhl po poháru stojícím na nočním stolku; pak si nalil ze džbánu víno. Dlouze se napil, uvažuje o tom, že se konečně dokázal zbavit alespoň nesnesitelné přítomnosti Grianne Ohmsfordové. Nenáviděná čarodějka byla konečně pryč. Se Shadeou a'Ru jako spojencem, i když zrádným a naprosto nespolehlivým, měl celkem rozumnou šanci ukončit jednou provždy to, s čím se střetával na každém kroku posledních dvacet let. Sdíleli spolu vizi budoucího světa - takového světa, v němž Federace a druidové budou kontrolovat a diktovat osudy všech ras. Společně najdou cestu, jak ukončit válku mezi Svobodnými a Federací a ovládnout Jižní zemi.</p>
<p>I když to se ještě nestalo, a taky nic nenaznačovalo, že by k tomu mohlo v brzké době dojít. Zvláště ho trýznil Shadein neúspěch zatáhnout do celé věci Radu druidů, který byl zvlášť pokořující a znepokojující. Začínal uvažovat, jestli jejich aliance skutečně stojí na téže straně. Jistě, ona z jeho otevřené podpory měla prospěch, a on - nu, otevřeně řečeno zatím nic.</p>
<p>Takže byl nucen se stále ohlížet přes rameno, protože pochyby přetrvávaly a odpor vůči jeho vůdcovství vzrůstal.</p>
<p>Právě vyprázdnil svůj pohár a uvažoval o tom, že si nalije další, když se ozvalo zaklepání na dveře. Bezděčně vyskočil. Kdysi by ho bylo vyděsilo nenadálé ticho. Ti, kterých se obával nejvíce, čarodějka Ilsa a Morgawr, by se byli klepat neobtěžovali. Nyní se mu však z každého nepatrného zvuku sevřely kolem hrudi železné obruče strachu. Okamžik počkal, než se jejich sevření uvolní, a pak vstal a opatrně odložil pohár na stolek u postele. „Kdo je?“</p>
<p>„Omlouvám se, premiére,“ ozval se hlas jeho kapitána stráží. „Přeje si s vámi mluvit nějaký návštěvník. Trvá na tom, že je to velmi naléhavé, a podle jeho vzhledu bych soudil, že je to asi pravda.“ Krátká pauza. „Je to nějaký inženýr od vzdušných lodí, neozbrojený a sám.“</p>
<p>Dunsidan se napřímil. Nějaký inženýr? Teď v noci? Měl jich spoustu, pracujících na jeho vzdušných lodích, a všichni měli za úkol hledat způsoby, jak jeho flotilu zefektivnit. Ale jen málo z nich, pokud vůbec někdo, by se s ním pokusilo mluvit přímo, zvláště tak pozdě v noci. Okamžitě v něm vzklíčilo podezření, ale zaplašil ho, když si uvědomil, že jakýkoli pokus vidět se s ním za těchto podmínek je spíše známkou určitého zoufalství. To ho mátlo. Potlačil výhrady a rozčilení a přistoupil ke dveřím.</p>
<p>„Vstupte.“</p>
<p>Inženýr vklouzl do dveří jako fretka do díry. Byl to malý muž bez jakýchkoli výraznějších fyzických charakteristik. Způsob, jakým se k Senu Dunsidanovi choval, vypovídal o tom, že je to muž, který si uvědomuje, že je důležité nepřehánět. „Premiére,“ řekl, ukláněje se, a pak čekal.</p>
<p>„Máte něco naléhavého, o čem se mnou chcete mluvit?“</p>
<p>„Ano, premiére. Jmenuji se Orek. Etan Orek. Víc než dvacet let jsem sloužil jako inženýr na vzdušné lodě. Jsem váš nejvěrnější služebník a obdivovatel, premiére, a tak jsem věděl, že když jsem učinil svůj objev, musím přijít přímo za vámi.“</p>
<p>Stále se ukláněl, nijak nepředstíraje, že se obrací na Sena Dunsidana jako na sobě rovného. V jeho postoji byla jakási poníženost, která premiérovi vadila, ale přiměl se k tomu, aby to ignoroval. „Narovnejte se a podívejte se na mě.“</p>
<p>Etan Orek tak učinil, ačkoli se mu nepodařilo setkat se se zkušeným pohledem Sena Dunsidana přímo. Raději se zadíval na přezku jeho opasku. „Omlouvám se, že vás ruším.“</p>
<p>„Jaký objev jste učinil, inženýre Oreku? Chápu to tak, že to nějak souvisí s vaší prací na mých vzdušných lodích?“</p>
<p>Druhý muž rychle přikývl. „Ano, premiére. Pracoval jsem na diapsonových krystalech. Snažil jsem se najít způsob, jak zvýšit jejich výkon jako konvertorů okolního světla na energii. Byl to v posledních pěti letech můj úkol.“</p>
<p>„A tak?“</p>
<p>Orek zaváhal. „Můj pane,“ řekl, přecházeje k formálnějšímu a uctivějšímu oslovení. „Myslím, že bude nejlepší, když vám to raději ukážu, než kdybych o tom mluvil. Myslím, že to lépe pochopíte.“ Prohrábl si vlasy a nervózně sepjal ruce. „Byla by příliš velká drzost vás požádat, abyste zašel se mnou na mou pracovní stanici? Vím, že je pozdě, ale myslím, že nebudete zklamán.“</p>
<p>Dunsidan na okamžik zvažoval možnost, že by mohlo jít o nějaký vražedný pokus. Ale tuto myšlenku zavrhl. Kdyby ho jeho nepřátelé vážně chtěli odstranit, jistě by přišli s lepším plánem. Ten malý muž byl příliš ustrašený na to, aby mohl být nástrojem premiérovy smrti. Ne, byl tady kvůli něčemu jinému, a jakkoli se Sen Dunsidan zdráhal si to připustit, měl stále větší zájem zjistit, o co jde.</p>
<p>„Uvědomte si, že jestli to bude plýtvání mým časem, bude to pro vás mít nepříjemné následky,“ řekl tiše.</p>
<p>Etan Orek na něj pohlédl, náhle zpříma a pevně. „Doufám, že bude spíš namístě odměna než potrestání, premiére.“</p>
<p>Dunsidan se mimoděk pousmál. Ten malý chlapík byl hrabivý, kteroužto kvalitu u lidí oceňoval. Tak dobře. Poskytne mu šanci ke slávě a zisku. „Tak tedy pojďme, inženýre. Podíváme se, co jste objevil.“</p>
<p>Vyšli z ložnice a vydali se chodbou. Za ně se okamžité zařadil Dunsidanův osobní tělesný strážce, což premiérovi dodalo sebedůvěry. Zatím nedošlo k žádnému vražednému útoku na něho, ačkoli odhalil několik spiknutí, které by k tomu mohly vést. Ti lidé, kteří v nich byli zapleteni, pokaždé prostě zmizeli. Vzkaz byl jasný: pouhá zmínka o odstranění premiéra z úřadu byla považována za zradu, a podle toho se s ní nakládalo.</p>
<p>Přesto nebyl Sen Dunsidan tak klidný, aby si myslel, že k nějakému vražednému pokusu nemůže dojít. Byl by blázen, kdyby si myslel něco jiného, vzhledem ke stavu jeho vlády a nespokojenosti jeho lidí. Kdyby byl vražedný pokus úspěšný, jeho pachatelé by za svůj čin nebyli odsouzeni. Ti, kdož by zaujali jeho místo, by je za to ještě odměnili.</p>
<p>Kráčeli úzkou klikatou uličkou, a on si uvědomoval možné nebezpečí, které v sobě skrývá. Zdravá opatrnost byla namístě.</p>
<p>Této noci si však nemyslel, že je tato opatrnost nezbytná. Nedokázal by nikomu vysvětlit proč. Byla to prostě otázka instinktu, a jeho instinkt se skoro nikdy nemýlil. Tomu malému muži, kterého následoval, tomu Etanu Orekovi, šlo o něco jiného než o jeho odstranění. Počínal si velmi uvážlivě a cílevědomě. Bude zajímavé zjistit, oč mu jde, i kdyby ho potom bylo nezbytné zabít.</p>
<p>Došli ke vchodu do premiérovy rezidence, kde stáli strážní v černých pláštích s kopími blyštícími se ve světle pochodní.</p>
<p>„Kočár,“ nařídil Sen Dunsidan.</p>
<p>Zatímco čekali, Etan Orek nervózně přešlapoval a snažil se vyhýbat jeho pohledu. Možná by spolu mohli hovořit, ale k čemu by to koneckonců bylo? Nebyli přece žádní přátelé. Až dnešní noc skončí, pravděpodobně už spolu nikdy znovu mluvit nebudou. Jeden z nich bude možná dokonce mrtvý.</p>
<p>Když na nádvoří konečně přijel kočár, byl Sen Dunsidan už celý netrpělivý. To, co po něm jeho inženýr chtěl, si vyžadovalo spoustu úsilí, a nikdo nevěděl, jestli to bude stát za to.</p>
<p>Ale když už mu jednou vyhověl, nebyl důvod změnit názor. A kromě toho, staly se už podivnější věci. Se svým konečným úsudkem ještě počká.</p>
<p>Nastoupili do kočáru, po jehož stranách zaujali své místo strážní. Koně zafrkali a kočár se rozjel do tmy. Město bylo tiché, a jediná světla zářila z oken domů ministrů Koalice. Za hradbami se silnice výrazně zhoršila. Na nebi zářil měsíc a zaléval Arishaig svým jasným světlem.</p>
<p>Za nocí jako tato, pomyslel si premiér temně, se často projevovala moc magie. Problém byl v tom rozeznat, zdali je taková magie dobrá nebo špatná.</p>
<p>Na letišti vzdušných lodí na severním okraji města je Etan Orek zavedl k jedné z menších krychlovitých budov, umístěné až za ostatními a zjevně nesloužící jako hangár pro něco tak velikého jako vzdušná plavidla. Strážný je vyšel přivítat. Očividně zmatený a zastrašený neočekávaným premiérovým příchodem si pospíšil jim odemknout dveře budovy.</p>
<p>Inženýr je vedl dlouhou chodbou, jen spoře osvětlenou lampami na obou koncích. V patách za ním kráčeli dva z Dunsidanových strážců, kteří bedlivě prohlíželi každý kout, kde by se mohl ukrývat nějaký vrah.</p>
<p>Uprostřed druhé chodby se inženýr zastavil u malých dveří a řekl: „Tady, premiére.“</p>
<p>Otevřel dveře a nechal jako první vstoupit strážce, jejichž mohutné postavy okamžitě zmizely ve stínu. Rozsvítili pochodně upevněné na stěnách, a když vstoupil Sen Dunsidan, místnost už byla jasně osvětlena.</p>
<p>Premiér se pochybovačně rozhlédl. Místnost byla zaplněna pracovními stoly, na nichž se kupily různé součástky a materiály. Na stěnách visely police s nářadím a na podlaze se válely kusy kovu všech velikostí a tvarů. Uviděl několik otevřených beden diapsonových krystalů jejichž vybroušené plochy se třpytily ve světle pochodní. Zdálo se, že všechno v této místnosti je pohozené jaksi nazdařbůh, bez sebemenšího zájmu, jestli to půjde později znovu najít.</p>
<p>Sen Dunsidan pohlédl na Etana Oreka. „Nuže, inženýre Oreku?“</p>
<p>„Můj pane,“ odpověděl ten druhý s hlubokou úklonou. Stál blízko - pro premiérův pocit klidu příliš blízko. „Bude lépe, když to uvidíte sám,“ zašeptal.</p>
<p>Sen Dunsidan se lehce předklonil. „Míníte tím, abych poslal své strážce pryč? Nežádáte trochu víc, než byste měl?“</p>
<p>Malý muž přikývl. „Přísahám vám, premiére, že budete v naprostém bezpečí.“ Rychle vzhlédl. „Přísahám.“</p>
<p>Sen Dunsidan neřekl nic.</p>
<p>„Nechte si je tady, jestli chcete,“ pokračoval Orek rychle. Pak se na okamžik odmlčel. „Ale když to uděláte, budete je možná muset později zabít.“</p>
<p>Dunsidan na něho upřeně pohlédl. „Nic, co byste mi mohl ukázat, by neospravedlnilo takové zacházení s muži, do jejichž rukou denně vkládám svůj život. Předpokládáte příliš mnoho, inženýre.“</p>
<p>Malý muž znovu přikývl. „Úpěnlivě vás prosím. Pošlete je pryč. Stačí jen za dveře. Jen tak, aby neviděli, co vám musím ukázat.“ Dech se mu zrychlil. „Budete je mít stále na doslech. Mohou být okamžitě u vás, kdybyste měl pocit, že je potřebujete. Ale budou taky bezpečně pryč, pokud se rozhodnete, že je tady nechcete.“</p>
<p>Sen Dunsidan si ho dlouho mlčky prohlížel. Pak přikývl. „Jak si přejete, mužíčku. Ale nemyslete si, že se nedokážu bránit sám, kdybyste se pokusil o falešnou hru. Kdybych dospěl k názoru, že se mě pokoušíte zradit, zabiju vás dřív, než stačíte mrknout.“</p>
<p>Etan Orek přikývl. V jeho očích se třpytila nezaměnitelná směsice strachu a očekávání. Ať to bylo cokoli, byla pro něho tato záležitost nesmírně důležitá. Byl kvůli ní ochoten riskovat všechno. Takové odhodlání budilo v Senu Dunsidanovi určité obavy, ale nenechal se jimi ovládnout. „Strážci,“ zvolal. „Nechte nás o samotě. Zavřete dveře. Čekejte venku tak, abyste mě slyšeli, kdybych vás povolal.“</p>
<p>Strážci udělali, co jim řekl. Kdysi by při podobném požadavku váhali. Avšak nyní, poté co přežili hrstku nešťastníků, jimž se takové váhání stalo osudným, bez řečí uposlechli. Tak tomu taky dával Sen Dunsidan přednost.</p>
<p>Když se dveře zavřely, otočil se znovu k Etanu Orekovi. „Modlete se, inženýre, aby to za to skutečně stálo. Už mi začíná docházet trpělivost.“</p>
<p>Malý muž důrazně přikývl a zamířil ke dlouhému stolu na druhé straně místnosti, pokrytému různými úlomky a zbytky součástek. Se spikleneckým úsměvem začal úlomky a zbytky odklízet, dokud se neobjevila dlouhá černá skříňka rozdělená na tři sekce.</p>
<p>„Dával jsem si pozor, abych svou práci udržel přede všemi v tajnosti,“ vysvětloval rychle. „Bál jsem se, že by mi ji mohli ukrást. Nebo ještě hůř - prodat ji nepříteli. Člověk nikdy neví.“</p>
<p>Sklidil ze stolu všechno s výjimkou té skříňky. Pak znovu pohlédl na Sena Dunsidana. „V posledních třech letech jsem měl za úkol hledat nové a lepší způsoby, jak přeměnit rozptýlené světlo v energii. Účelem je, jak jistě dobře víte, zvýšit tah našich plavidel v bojových podmínkách, aby tak mohla lépe vymanévrovat útočníky. Tato konverze je funkcí složení krystalu, jeho tvaru a jeho umístění v trubici. Jednoduchý krystal má omezenou kapacitu konverze světla v energii, a nepřišel jsem na nic, co by to mohlo změnit.“</p>
<p>Přikývl, jako by sám sebe ujišťoval, že má pravdu. „Takže jsem tento přístup opustil a začal experimentovat s vícenásobnými krystaly. Rozumíte, premiére, vycházel jsem z toho, že když jeden krystal vytvoří určité množství energie, pak dva pracující společně by toto množství mohly zdvojnásobit. Vtip je samozřejmě v tom zjistit, jak svést rozptýlené světlo z jednoho krystalu do dalšího beze ztráty energie.“</p>
<p>Sen Dunsidan přikývl, náhle zaujat. Pomyslel si, že teď chápe, proč se ho Etan Orek tak naléhavě snažil přivést sem. Tomuhle inženýrovi se nějakým způsobem podařilo vyřešit problém, který trápil Federaci už léta. Objevil způsob, jak zvýšit energii generovanou diapsonovými krystaly používanými v jeho vzdušných lodích.</p>
<p>„Nejdříve,“ pokračoval druhý muž, „všechny mé pokusy skončily neúspěchem. Když jsem objevil způsob, jak krystaly umístit tak, aby jejich plošky přenášely konvertovanou energii z jednoho do druhého, prostě v trubicích vybuchovaly. Přidané energie bylo příliš mnoho, než aby ji kterýkoli z nich dokázal pojmout. Takže jsem začal kombinovat více než dva a snažil se najít jiný způsob, jak vést jejich energii, aby nebyla tak přímá a nepoškozovala je.“</p>
<p>„Měl jste úspěch?“ nedokázal se udržet Sen Dunsidan. Rozvláčný výklad Etana Oreka ho unavoval. „Objevil jste způsob, jak zvýšit tah?“</p>
<p>Malý muž zavrtěl hlavou a usmál se. „Objevil jsem něco jiného. Něco lepšího.“</p>
<p>Přistoupil k pochodním a jednu po druhé uhasil, pouze s výjimkou těch u dveří. Pak přešel ke skříňce a zvedl její víko. Objevila se série diapsonových krystalů různých velikostí a tvarů, umístěných v kovových vidlicích ve třech sekcích skříňky. Krystaly byly seřazeny v řadách od malých k velkým, ale každý z těchto krystalů byl vpředu a vzadu blokován štítkem, přesně odpovídajícím velikosti daného krystalu. Všechny štítky byly spolu propojeny tenkými tyčemi.</p>
<p>Orek odstoupil stranou, aby mohl Sen Dunsidan nahlédnout dovnitř. Premiér tak učinil, ale to, co viděl, mu nedávalo žádný smysl. „Kvůli tomuhle jste mě sem přivedl?“ vyštěkl.</p>
<p>„Ne, premiére,“ odvětil druhý muž. „Přivedl jsem vás, abyste viděl toto.“</p>
<p>Ukázal na vzdálený konec místnosti, kde byl na stěně upevněn kus těžkého kovového pancéře. Pak ukázal na zadní část skříňky, kde bylo cosi zahalené černým plátnem. Sen Dunsidan přihlížel.</p>
<p>Etan Orek se usmál. „Dívejte se, můj pane.“</p>
<p>Zvedl plámo a odkryl diapsonový krystal tvaru mnohostěnného jehlanu. V okamžiku, kdy bylo plátno odstraněno, začal jehlan matně oranžově zářit. „Vidíte?“ řekl Orek. „Začíná shromažďovat rozptýlené světlo. A teď, dívejte se!“</p>
<p>O několik sekund později se chopil tyčí a odstranil soustavu štítků. Pojednou z jehlanu vytrysklo světlo a proniklo všemi ostatními krystaly ve skříňce, rozsvěcujíce je jeden po druhém stejnou oranžovou září. Světlo shromažďovalo energii.</p>
<p>Pak, se slyšitelnou explozí, vytrysklo světlo z úzkého otvoru krytého sklem v přední straně skříňky v úzkém paprsku ohně, který zasáhl kus pancéře na druhém konci místnosti. Kov vybuchl ve spršce jisker a plamenů, a pak se začal tavit. Světlo vypálilo v pancéři i ve stěně za ním díru o velikosti mužské pěsti.</p>
<p>Etan Orek rychle zatáhl za tyč spojenou se zadním krystalem, a vysunul tak krystal z řady. Ostatní krystaly začaly rázem ztrácet energii a jejich světlo začalo slábnout. Inženýr chvíli počkal, a pak vrátil štítky na jejich místo a zakryl zadní krystal plátnem.</p>
<p>Obrátil se k Senu Dunsidanovi, a neunikl mu otřesený výraz na premiérově tváři. „Chápete?“ opakoval dychtivě. „Chápete, co to je?“</p>
<p>„Zbraň,“ zašeptal Dunsidan, který stále ještě zcela nevěřil tomu, čeho byl svědkem. Kus kovu na druhém konci místnosti byl ještě stále do ruda rozpálený, a kouřilo se z něho. „Zbraň,“ opakoval.</p>
<p>Etan Orek přistoupil blíž. „Nikomu jsem to neřekl. Jenom vám, můj pane. Věděl jsem, že byste to tak chtěl.“</p>
<p>Sen Dunsidan rychle přikývl, nabývaje opět klidu. „Udělal jste dobře. Dostane se vám odměny a uznání.“ Pohlédl na inženýra. „Kolik těchto věcí máme?“</p>
<p>Inženýr se zatvářil bolestně. „Jen tu jednu. Ještě jsem nedokázal postavit další. Vyžaduje to čas propočítat správný úhel a potřebnou refrakci. Žádné dva krystaly nejsou přesně stejné, takže každou z těchto skříněk bude nutno stavět zvlášť.“</p>
<p>Odmlčel se. „Ale možná že k tomu, aby vykonala, co je třeba, bude jedna víc než dostačující. Uvažujte. K dodání energie krystalům v této skříňce jsem použil světlo pochodně u dveří, tedy slabý a matný zdroj. Představte si, jakou energii budete mít k dispozici, když ty krystaly budou vystaveny jasnému slunečnímu světlu. Představte si dosah a účinek, když rozšíříte ohnivé pole. Všiml jste si? To světlo nepropálilo sklo v přední stěně skříňky. Zahřívá je, to ano, ale neničí. V souladu s tím ovládáme energii naší zbraně.“</p>
<p>Dunsidan sotva poslouchal. Myšlenky mu cválaly kupředu k tomu, co tento objev znamená k jeho obrovským možnostem, k jistotě, kterou náhle pocítil, že jedním mohutným úderem by mohl změnit běh dějin. Těžce oddechoval, a dalo mu práci se přinutit ke klidu, aby se mohl zabývat bezprostředními záležitostmi.</p>
<p>„O tomhle nikomu neřeknete, Etane Oreku,“ nařídil. „Poskytnu vám prostor, materiály a stráž, abyste mohl nerušeně pracovat. Když budete potřebovat nějakou pomoc, budete ji mít. Zprávy o svém postupu budete podávat mně, a pouze mně. Vaši nadřízení budou informováni, že jste byl přidělen k projektu osobní povahy. Chci, abyste mi postavil co nejvíce těchto zbraní. Rychle. Jestli je ta jedna všechno, co dokážete, pak to bude muset zvládnout ta jedna. Ale další by byly nanejvýš žádoucí, a ještě více by vylepšily vaši pověst.“</p>
<p>Položil inženýrovi ruku na úzké rameno. „Vidím váš vzestup. Vidím život ve slávě a v bohatství. Vidím zodpovědné postavení, které přesáhne všechno, o čem jste kdy snil. Věřte mi, význam toho, co jste dokázal, nelze ani dost dobře docenit.“</p>
<p>Etan Orek se začervenal. „Děkuji vám, premiére. Skutečně vám děkuji.“</p>
<p>Sen Dunsidan ho chlácholivě poplácal po rameni a vyšel z místnosti. Jeho čekající stráže se k němu okamžitě přidaly. Dva muži však zůstali u dveří dílny s přísnými rozkazy nedovolit nikomu kromě Dunsidana vstoupit dovnitř nebo vyjít ven. Inženýr bude od nynějška pod zámkem. Jíst bude v dílně. Bude zde i spát. Jednou denně může na hodinu vyjít ven, když už všichni ostatní budou doma, ale nikdy jindy ne.</p>
<p>V kočáru dospěl Sen Dunsidan k závěru, že Etana Oreka nezabije hned. Nechá ho naživu, dokud nesestaví přinejmenším tucet těchto zázračných zbraní. Nechá ho žít, dokud nebude rozdrcena armáda Svobodných a podroben Prekkendorran.</p>
<p>Na to by mělo stačit šest týdnů.</p>
<p><strong>Kapitola 2.</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Na východním obzoru se objevil stříbřitý nádech úsvitu, když Shadea a'Ru uslyšela zazvonění zvonku. Byla už vzhůru, sedíc u psacího stolu v komnatě rezervované pro Ard Rhys z Rady druidů,</p>
<p>v komnatě, která kdysi patřila Grianne Ohmsfordové, ale nyní náležela jí. Byla už vzhůru, protože nemohla spát, naplněna svými neustále se měnícími plány a zneklidněna svou neschopností je realizovat.</p>
<p>Její neúspěchy nebyly samozřejmě zcela nevysvětlitelné. Ačkoli čarodějka Ilsa byla u druidů obecně mimořádně nepopulární, Shadeu neměli o moc raději. Odcizila si skoro tolik členů řádu jako její předchůdkyně, využívajíc své nadřazenosti a fyzické odvahy k zastrašování a terorizování, i když by byla udělala lépe, kdyby používala jemnějších prostředků. Nyní vyžadovalo veškeré její úsilí přesvědčit své stoupence, že své způsoby změnila a bude pro ně chápavým a pozorným vůdcem, což oni pošetile považovali za důležité.</p>
<p>Zatím řád ztrácel sílu a chřadl. Zajistila si své držení úřadu Nejvyššího druida s pomocí svých spojenců, zvlášť Traunta Rowana a Pysona Wence, kteří se lépe hodili do role diplomatů nežli ona, a kteří neúnavně pracovali, aby na její stranu přivedli co nejvíc druidů. Jenže efektivita Rady druidů byla stále omezenější, její stín už nebyl tak zastrašující a působivý, jako když byla v jejím čele Grianne Ohmsfordová. Národy a vlády na řád pohlížely s nedůvěrou a pohrdáním a ani na okamžik nepovažovaly pozici řádu za téma, které by mělo jakýkoli vliv na Čtyřzemí. Jedinou výjimkou byla Federace - ale to jenom proto, že už dávno získala Sena Dunsidana za spojence, když mu přislíbila, že řád bude podporovat jeho úsilí o konec války v Prekkendorranu. Nicméně ani o premiérovi nebylo v poslední době moc slyšet. Vůdce mocné Federace odpočíval v Arishaigu, a od té doby, kdy vyhlásil, že ji podporuje jako úřadující Ard Rhys, od něho neměla skoro žádné zprávy.</p>
<p>To ovšem odpovídalo charakteru Sena Dunsidana. Období jeho vedení Sjednocené rady se vyznačovalo zákulisními manipulacemi. Dlouho po své pozici toužil, což nebylo pro nikoho žádným tajemstvím. Dosáhl jí, protože jeho rivalové záhadně zemřeli, oba ve stejný den, což byla shoda příliš zjevná, než aby se dala ignorovat. Ale v letech, které následovaly poté, co dosáhl svého cíle, se už tak spokojený nezdál. Člověk, který kdysi s oblibou vystupoval na veřejnosti, se nyní objevoval jen zřídkakdy, a jen když to bylo nevyhnutelné. Nejednou musela snášet jeho lstivý a povýšený postoj. Ale nyní se zdálo, že je méně sebejistý, má méně energie, a ona se domnívala, že jeho tajemství začínají nahlodávat jeho kdysi neotřesitelnou sebedůvěru.</p>
<p>Nicméně to byl cenný spojenec. Jestli se rozhodl ukrýt se v Arishaigu, nezáleželo na tom, dokud jeho podpora bude otevřená a každému zřejmá. Problém byl najít způsob, jak ho přesvědčit, aby jí vyhověl.</p>
<p>Nyní tu však byla záležitost zvonku a toho, co oznamoval. Vstala od stolu a přešla k oknu v alkovně, obrácenému na sever. Na jeho římse byla připevněna plošina s drátěnou klecí pro poštovní holuby stejného druhu, jaký používala Grianne Ohmsfordová, když byly tyto komnaty její. Zvuk zvonku znamenal, že ten, kterého očekávala, se konečně vrátil.</p>
<p>Otevřela okno a nahlédla do klece. Divoká, tmavá tvář střelhbitého letce její pohled opětovala. Na pravé noze měl malou trubičku se zprávou. Sáhla do klece, familiérně ptáka polaskala a tiše na něho mluvila, aby ho uklidnila. Tito ptáci si na své majitele brzy zvykli a nikdy svou oddanost a věrnost neměnili. Byla nucena zabít všechny ptáky své předchůdkyně, protože pro ni byli zcela bez užitku. Jejich věrnost byla legendární, a jako tvorové, kteří tvořili celoživotní páry, nedokázali přijmout nového pána.</p>
<p>Po chvíli stáhla ptákovi trubičku z nohy a přenesla ji na světlo. Odšroubovala víčko, vytáhla tenký svitek papíru a opatrně ho rozvinula.</p>
<p>Známé písmo potvrdilo to, co předpokládala už celé dny:</p>
<p>GALAPHIL ZNIČEN. TEREK MOLT A AHREN ELESSEDIL MRTVÍ. STOPUJI TOHO CHLAPCE.</p>
<p>O zničení Galaphila už věděla, a předpokládala, že zmizel i Terek Molt, zvlášť když od něho od té doby nedostala žádnou zprávu. Že je mrtev i Ahren Elessedil, to byla první pozitivní zpráva, kterou v této záležitosti dostala. Byla víc než potěšena skutečností, že má nejsilnějšího spojence Grianne Ohmsfordové z cesty.</p>
<p>Stopuji toho chlapce.</p>
<p>Při těchto slovech pocítila záchvěv vzrušení. Aphasius Wye stále pronásledoval Penderrina Ohmsforda. S tím chlapcem byl konec. Jakmile začal Aphasius někoho pronásledovat, nebylo úniku. Byla to jen otázka času. Bála se, že nájemný vrah také zmizel v požáru, který strávil Galaphila, a po několika dnech bez jakékoli zprávy vyslala holuba, aby ho hledal. Nezáleželo jí na tom, jak přežil, ale jenom na tom, že přežil.</p>
<p>Odnesla zprávu k psacímu stolu a vsunula ji do plamene svíčky. Papír zčernal, zkroutil se a změnil se v popel. Vyhodila ho z okna a dívala se, jak saze unáší vítr.</p>
<p>Aphasius Wye.</p>
<p>Objevila ho zcela náhodou, vyvržence a samotáře žijícího na okraji pásu bídných, špinavých chatrčí, které obklopovaly město Dechteru. Byla poslední rok ve službách Federace, velká, silná žena, neznající strach, a s velkými ambicemi. S Aphasiem Wyem se setkala, protože hledala jistého dezertéra z armády - muže, kterého znala dost dobře na to, aby ho neměla ráda. Měla za úkol ho najít a přivést zpátky. Neměla v této záležitosti na vybranou.</p>
<p>Nicméně Aphasius Wye ho našel první. Dítě ulice neznámého původu - Aphasius - se stalo něčím jako legendou pro ty, kteří obývali temné podzemní části Dechtery. Kdysi v mládí byl těžce znetvořen, ale ještě předtím s ním tak špatně a krutě zacházeli, že se jeho tělesný vzhled ani zdaleka nevyrovnal škodám na jeho psýché. Emocionálně a psychicky přebýval v říši, kde se ocitlo jen málo jiných, temné, bez duše a bez citů. Jestli měl nějaký kodex chování, Shadee se ho nikdy nepodařilo odhalit. Když hledala toho dezertéra, zjistila jen, že Wye považuje zabíjení za jakési rituální očišťování. Bylo zvláštní, když zjistila, že Aphasius cítí jakési neočekávané spojení s ní.</p>
<p>Skutečnost, že ho to k ní přitahovalo, možná souvisela s jejich podobným zázemím jako sirotků a dětí ulice, vyvrženců donucených hledat si svou vlastní cestu ve světě. Možná to souviselo s tím, že oba přijímali násilí jako způsob života. Když zjistila, co udělal tomu dezertérovi, požádala ho pouze o kousek toho muže, aby mohla prokázat, že je mrtvý. Nepátrala po okolnostech. Nedala najevo ani souhlas, ani nesouhlas s tímto činem. To na něho možná zapůsobilo.</p>
<p>Ale možná i on přitahoval ji. Zjišťovala, že jeho vnější i vnitřní znetvoření je pro ni podivně atraktivní, jako kdyby přežití toho všeho bylo důkazem jeho pružnosti, jeho ceny. To, že byl odporný na pohled, s pokřivenými údy, připomínající pavouka - pro ni nic neznamenalo. Ani jeho záliba v mrzačení a vykuchávání svých obětí, která mohla odrážet jeho vlastní nedostatek sebeúcty. Ve světě armády Federace platila síla srdce a těla víc než síla charakteru nebo tělesný vzhled. Shledávala Aphasia Wye obdivuhodným pro jeho schopnosti a nestarala se o obal, v němž se tyto schopnosti skrývaly. Zabíjení bylo umění, a tento muž, toto podivné stvoření ulic a temnoty, je pozvedl na nevšední úroveň.</p>
<p>Potom ho navštěvovala pravidelně. Hovořili spolu o smrti a umírání, o zabíjení a přežití, a jejich rozhovory potvrzovaly, že jsou si podobnější, než by se při povrchním pohledu mohlo zdát. Mluvil v krátkých, škobrtavých větách, a jeho hlas zněl jako rozdrcené sklo a suché listí, a byl zabarvený hořkostí. S většinou lidí neměl na slova čas, ale zjistil, že jsou příjemná, když je sdílí s ní. Neřekl to, ale ona to dokázala vycítit. Neměl přátele, neměl domov, neměl nic, co by se blížilo normální existenci. Žil na okraji civilizace jako hlodavec v jámě na odpadky.</p>
<p>Nejprve nedokázala odhalit nic o jeho způsobu života. Co dělal, aby zůstal naživu? Jak trávil svůj čas? On se o takových věcech nešířil, a ona měla dost rozumu, aby na něho netlačila. To bylo předtím, než si jí začal být jist, než nabyl pocitu, že to spojení mezi nimi je dostatečně silné. Pak jí to řekl. Byl zbraní pro ty, kteří ji potřebovali a mohli si za ni dovolit zaplatit. Byl jedem tak smrtícím, že jeho dotyk nikdo nepřežil. Když ho někdo potřeboval najít, pustil tu zprávu do ulic. Pokud chtěl, přišel za nimi, ale nikdo si ho nikdy nedovolil hledat.</p>
<p>Byl nájemný vrah, ačkoli se tak sám ještě nenazýval.</p>
<p>O dva roky později, když se rozhodla opustit Federaci a pokusit se naplnit své ambice někde jinde, byla za trest nadopována a znásilněna skupinou mužů, kteří z ní chtěli udělat odstrašující příklad. Uzdravila se, vystopovala je a všechny je zabila. Aphasius Wye jí je pomáhal najít, ačkoli měl dost rozumu, aby ji neoloupil o to potěšení vidět je umírat. Pak uprchla z Dechtery a z Jižní země do chránivé izolace Ztracené varty a Divočiny. Hluboko v Západní zemi pokračovala ve studiu magie a připravovala se na svou cestu do Paranoru, kde měla v úmyslu stát se jedním z nových druidů.</p>
<p>Do dvou měsíců po jejím příjezdu se ve Ztracené vartě objevil i Aphasius Wye. Jak ji našel, bylo záhadou, kterou nikdy nevyřešila, ale na tom nezáleželo. Po pravdě řečeno byla ráda, že ho vidí. Řekl, že ji následoval, protože chtěl vidět, co bude dělat. Byl to zvláštní pohled na věc, ale ona ho chápala. Chtěl sdílet násilí a vzestup, jemuž se hodlala věnovat. Rozuměl jí stejně dobře, jako si rozuměla ona sama. V jejím životě bude zabíjení a smrt, bez ohledu na to, kam půjde a co bude dělat. Bylo to v její povaze. A v jeho taky.</p>
<p>Nežil s ní, ani nikde poblíž. Zůstával na periferii její existence, a vynořoval se na povrch, jen když mu poslala vzkaz, nebo když sám vycítil, že ho potřebuje. Když se setkala s Iridií, Aphasius Wye byl první osobou, kterou elfské čarodějce představila. Byla to jakási zkouška. Kdyby byla Iridia Wyem pobouřena a znepokojena, byla by jí k malému užitku v mnohem nepříjemnějších situacích. Iridia mu však sotva věnovala druhý pohled. Byla stejného založení jako Shadea, hnána stejným neukojitelným hladem.</p>
<p>Ti tři spolu koexistovali ve Ztracené vartě, dokud Shadea spolu s Iridií neodešla na východ do Paranoru. Aphasia Wye nechaly úmyslně na starém místě, aby nekomplikoval její uvedení do Rady druidů. Později, když upevnila své postavení a nastala potřeba, poslala pro něho. Ostatní, kteří se připojili k jejímu spiknutí proti Ard Rhys- Terek Molt, Pyson Wence a Traunt Rowan - chovali k jejímu nebezpečnému příteli instinktivní odpor a nedůvěřovali mu. Molt ho ze začátku nazýval monstrem. Wence ho nazýval ještě hůř. Rowan, který o něm během svého pobytu v Jižní zemi slyšel, si své myšlenky nechával pro sebe. Ale kdykoli v jeho přítomnosti padla zmínka o Aphasiovi Wye, výraz jeho tváře ho pokaždé prozradil.</p>
<p>Shadeu ve skutečnosti velice těšilo, když zjistila, jak jsou mužem, který poslouchal jenom ji a odpovídal jenom jí, otřeseni.</p>
<p>Odvrátila se od okna své ložnice a vrátila se k psacímu stolu. Byla toho spousta, co o Aphasiovi Wye nevěděla. Vlastně ji zneklidňoval taky, alespoň občas. Bylo v něm něco podlidského, něco tak prvotního, že to bylo neslučitelné s lidskou přirozeností. Byl to jeho dar - dar, který se rychle naučila využívat ve svůj prospěch, když byla konfrontována s obtížnou situací. Krutý, neúprosný, nikdy nezklamal. Byla by ho použila i proti Ard Rhys, kdyby nebyla přesvědčena, že z těch dvou je nebezpečnější Grianne Ohmsfordová, a že kromě ní je to jediná osoba, která by se mu dokázala úspěšně postavit.</p>
<p>Ale proti tomu chlapci…</p>
<p>Naklonila se, aby sfoukla svíčku.</p>
<p>Později toho dne, když se Rada druidů rozešla do svých pokojů, se ve dveřích její komnaty objevili Traunt Rowan a Pyson Wence. Neviděla je od toho rána, kdy jim řekla o zprávě od Aphasia Wye. Dali si pozor na svou reakci - snad v ní byl náznak rezignace, že nepříjemný úkol zajmout toho mladého chlapce bude nakonec stejně proveden, možná náznak pošetilosti, kterou v celé té záležitosti spatřovali. Ani jeden z nich toto úsilí příliš nepodporoval. Zdálo se, že jsou přesvědčeni, že odstranění Grianne Ohmsfordové je všechno, na čem záleželo, že za tím se už rozkládají jen zelené pastviny pod modrou oblohou. Postrádají ten starý oheň, pomyslela si, tu vášeň, která je přivedla do mého okruhu vlivu. Ale neměla obavy. Stále budou dělat to, co je třeba, a nebylo pravděpodobné, že se utopí v nesmyslné zuřivosti jako Iridia.</p>
<p>Kromě toho už vypracovávala plány nových spojenectví, díky nimž nebude nezbytné udržovat ta stará.</p>
<p>„Právě jsme dostali zprávu, Shadeo,“ začal Traunt Rowan, jakmile za nimi zavřel dveře. „Nalezli jsme rodiče toho chlapce.“</p>
<p>Pocítila vlnu povznesené nálady. Všechno konečně zapadlo na své místo. Jakmile budou mít pod kontrolou rodiče, budou moci klidně spát. Už nebude nikdo jiný, kdo by se zmizením Ard Rhys zabýval. Tam venku byli možná ještě Kermadec, nebo Tagwen, ale žádný z nich nedisponoval magickými schopnostmi Beka Ohmsforda. To on byl nebezpečný. „Kde?“ zeptala se.</p>
<p>„Ve Východní zemi. Hledali jsme je v té oblasti už od doby, kdy Molt od chlapce zjistil, že jeho rodiče jsou na výpravě v Anaru. Ale nikdo nic neviděl ani neslyšel, až do minulého týdne. Tehdy nějaký obchodník, pracující na zásobovací trase v Nefritové soutěsce na spodním okraji Černavy, prodal nějaké zboží muži a ženě, kteří pilotovali vzdušnou loď Rychlá jistota. To jsou ti, které hledáme.“</p>
<p>„Před týdnem?“ Shadea se zamračila. „Ach, ale je tady jedna věc,“ přerušil ji Pyson Wence horlivě. „Po celou tu dobu jsme je hledali ve Vlčích hřbetech, protože jsme přepokládali, že mířili tam. Ale tam nebyli! Prozkoumávali Ravenshorn, dál na východ a tak hluboko v Anaru, že se k nim nedonesla žádná zpráva o našem pátrání. Máme štěstí, Shadeo, že ještě stále nemají tušení, co se stalo jejich synovi, protože by se nám jinak byli jistě ztratili.“ „Ještě stále nemají o ničem ani tušení?“ Wence zavrtěl hlavou. „Ne. Přišli jsme na ně náhodou. Naši zvědové se vyptávali všude, dokud nenarazili na toho obchodníka. On samozřejmě nezná cenu této informace, a ochotně ji poskytl těm, kteří ji znají. Takže nyní víme, kde jsou. Co uděláme?“</p>
<p>Přešla k oknu a zadívala se ven, přemýšlejíc o tom. Musí být opatrná. Na rozdíl od toho chlapce disponuje Bek Ohmsford dostatečnými magickými schopnostmi, aby dokázal spálit na popel každého, kdo by byl tak hloupý, aby mu k tomu poskytl důvod. Zbavit se jeho nebude tak snadné. V ideálním případě, musí být dopraven do Paranoru.</p>
<p>Obrátila se zpátky k nim a ukázala na Traunta Rowana. „Vezměte si Athabasku a leťte na východ. Vyhledejte naše zvědy a získejte pokud možno další informace. Pak najděte chlapcovy rodiče.“</p>
<p>„Mám je kvůli vám zabít?“ zeptal se. Nedokázal zcela skrýt pohrdání ve svém hlasu.</p>
<p>Přistoupila těsně k němu. „Nemáte na to žaludek, Traunte? Jste na to příliš slabý?“</p>
<p>Dlouho na sebe mlčky hleděli. K jeho cti budiž řečeno, že neuhnul pohledem. Byl možná rozporuplný, ale také odhodlaný.</p>
<p>„Nikdy jsem nepředstíral, že vaše konání podporuji, Shadeo,“ řekl opatrně. „Já bych se neobtěžoval ani s tím chlapcem, ani s jeho rodiči, ale to rozhodnutí není na mně. Teď, když bylo rozhodnuto, udělám, co je třeba. Ale nebudu předstírat, že z toho mám radost.“</p>
<p>Spokojeně přikývla. „Takže to tedy uděláte. Řekněte jim, že Ard Rhys zmizela, a že ji hledáme. Řekněte jim, že jejich syn ji také odešel hledat. Když s vámi přijdou do Paranoru, možná nám mohou pomoci najít oba dva. Nic z toho není lež, a v tomto případě je pravda žádoucí. Nikdo nezemře mimo tyto zdi, pokud tomu budeme moci zabránit.“</p>
<p>Traunt Rowan zvolna přikývl. „Ponecháte je naživu dost dlouho, aby vám pomohli udělat... co?“</p>
<p>„Pomohli nám najít toho chlapce, jestli bude třeba, a možná nám pomohli se ujistit, že je Grianne Ohmsfordová bezpečně zavřená v Zapovězeném. Jestli se nám podaří přimět Beka Ohmsforda, aby k tomu zjištění použil svou magii, můžeme si být jisti, že naše úsilí eliminovat hrozbu Ohmsfordů uspěje.“</p>
<p>„Já myslím, že bychom ho měli zabít, a bude to,“ prohlásil Pyson Wence. „Je příliš nebezpečný.“</p>
<p>Zasmála se. „To jste takový zbabělec, Pysone? Vyřadili jsme našeho nejnebezpečnějšího a největšího nepřítele. Proč bychom se měli starat o někoho tak neschopného, jako je její bratr? Vždyť není ani druid! Nepraktikuje svou magii. Rozhodl se ji zcela ignorovat. Nemyslím, že bychom si s jeho schopnostmi měli dělat starosti. Připomínám, že jsme druidové, kteří sami mají určitou moc.“</p>
<p>Malý muž při této výtce zrudl jako předtím Traunt Rowan, ale ani on neuhnul pohledem. „Příliš riskujete, Shadeo. Nejsme tak mocní, jak si namlouváte. Jen se podívejte na situaci v Radě. Stěží ji kontrolujeme. Naše převaha je tak slabá, že o ni při prvním chybném kroku můžeme rychle přijít. Místo pronásledování příbuzných Grianne Ohmsfordové bychom měli upevnit svou moc a udělat pořádek v Radě. Teď, když je Molt mrtvý a Iridia si šla po svých, potřebujeme spojence. Takoví existují, tím jsem si jist Ale bez přesvědčování a lákání nepřijdou.“</p>
<p>„To si uvědomuji,“ odvětila vyrovnaně, zadržujíc hněv. Bože, to je pitomec. „Ale hlídat si záda, to je právě teď základní požadavek. Nemůžeme dovolit, aby se přívrženci bývalé Ard Rhys stali hrozbou.“</p>
<p>Nastalo napjaté ticho. Pak Pyson Wence pokrčil rameny. „Jak si přejete, Shadeo. Vy jste náš vůdce. Ale nezapomeňte - my jsme vaše svědomí, Traunt a já. Nesnažte se nás propustit Příliš rychle.“</p>
<p>Dost brzy udělám něco mnohem horšího, ty malá kryso, Pomyslela si. „Nikdy bych vás nepropustila, aniž bych nejdříve vyslechla, co máte na srdci, Pysone,“ řekla. „Vaše rady jsou mi vždycky vítané. Závisím na vás.“ Usmála se. „Skončili jsme?“</p>
<p>Počkala, dokud za sebou nezavřou dveře, a pak si sedla ke svému psacímu stolu, aby napsala krátký vzkaz. Traunt Rowan se za úsvitu vydá z Paranoru do Ravenshornu. On i Wence přijali její rozhodnutí o osudu Ohmsfordových. Ve skutečnosti jim byl osud Ohmsfordovy rodiny zcela lhostejný, pokud si sami nemuseli umazat ruce krví. Byli velice schopní, pokud šlo o manipulace a podvody, ale už ne tak dobří, když došlo na zabíjení. To byla její parketa - její a Aphasiova.</p>
<p>Občas ji napadalo, oč snazší by byl její život, kdyby byla nikdy nepřišla do Paranoru. Možná by bylo rozumnější se přestěhovat. Nebyla by Ard Rhys řádu, ale ani by nemusela nést břemeno zmatku a nerozhodnosti jeho členů. Mohla by provozovat svou magii sama nebo s Iridií jako partnerkou, a mnoho dokázat. Jenže ona chtěla víc než jen to. Dychtila po moci, která pramenila z vedení těch, kteří mohli ve velké míře ovlivňovat osud Čtyřzemí. Sen Dunsidan si možná myslel, že budoucností světa je Federace, ale ona věděla něco jiného.</p>
<p>Byly nicméně chvíle, kdy si přála, aby mohla všechny druidy prostě odstranit a dělat všechno sama. Věci by šly kupředu rychleji a efektivněji. Bylo by méně konfliktů a sporů. Byla unavená břemenem odpovědnosti.</p>
<p>Rychle napsala zprávu. O jejím obsahu se už rozhodla, zatímco naslouchala tlachání Pysona Wence. Čas váhání minul. Jestli nebyli oni dost tvrdí, aby udělali, co je třeba, pak bude ona dostatečně tvrdá za ně.</p>
<p>Když zprávu napsala, přečetla si ji po sobě.</p>
<p>AŽ TOHO CHLAPCE NAJDEŠ, NEOBTĚŽUJ SE HO DOPRAVOVAT ZPÁTKY. OKAMŽITĚ HO ZABIJ.</p>
<p>Svinula papír a vložila ho do trubičky, v níž dostala zprávu ráno. Připevnila trubičku ptákovi k noze. Pták na ni pohlédl svýma jasnýma očima. Ano, malý válečníku, pomyslela si, jsi mnohem lepší přítel než ti, kteří právě odešli. Škoda, že je nemůžeš nahradit.</p>
<p>Vytáhla holuba z klece a vypustila ho do vzduchu. Za okamžik jí zmizel z dohledu směrem k severu. Poletí celou noc a celý příští den. Ať je Aphasius Wye kdekoli, holub ho najde.</p>
<p>Chvilku přemýšlela o tom, co udělala. Vynesla nad tím chlapcem rozsudek smrti. Nebyl to její původní záměr, ale od doby, kdy po Ohmsfordových začala pátrat, se její názor na ně změnil. Potřebovala vše zjednodušit, a nejjednodušší způsob, jak se vypořádat s Ohmsfordovými, byl zabít je všechny, a tím to bude vyřízeno. Mohla říkat Trauntu Rowanovi a Pysonu Wencovi něco jiného, mohla tvrdit, že existuje jiný způsob, ale ona věděla své. Potřebovala, aby všechny dveře, které by mohly vést ke Grianne Ohmsfordové, zůstaly navěky uzamčené a zapečetěné.</p>
<p>Příští týden touto dobou bude tento úkol splněn.</p>
<p><strong>Kapitola 3.</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Tagwen zkřížil paže a nespokojeně zavrčel.</p>
<p>„Jestli tohle není ten naprosto nejpitomější nápad, s jakým jsem se kdy setkal, tak už nevím, co je to pitomost!“ Ztrácel i to málo, co zbývalo z jeho trpělivosti. „Proč si myslíme, že existuje jakákoli možnost, aby to fungovalo? Jak dlouho nad tím už sedíme? Tři hodiny, Penderrine! A stále nemáme žádné vodítko, co dělat.“</p>
<p>Chlapec ho unaveně poslouchal, připouštěje v duchu, že Tagwen má pravdu. Raději rychle pokračoval.</p>
<p>„Khyber má pravdu v tom, že nelze spoléhat na magické elfeíny. Nemůžeme to udělat, pokud si nebudeme jisti, že toto stvoření také používá magii - magii, na kterou by elfeíny mohly reagovat. Neviděl jsem nic, co by naznačovalo, že to dělá. Možná to není člověk, ale to neznamená, že spoléhá na magii. Jestli ano, a my to zjistíme, pak může Khyber použít magické elfeíny, aby ji oslabily. Ale jinak musíme najít jiný způsob, jak nad ním získat nějakou výhodu.“</p>
<p>„Nu, viděli jsme, jak rychle se ten tvor dokáže pohybovat,“ řekla mladá elfka. „Je mnohem rychlejší a mrštnější než my, takže tady asi žádnou výhodu nezískáme.“</p>
<p>„Co kdybychom našli způsob, jak to stvoření zpomalit?“</p>
<p>Trpaslík pohrdavě zavrčel. „No, to je skvělý nápad! Možná bychom je mohli spoutat lany nebo řetězy. Možná bychom je mohli shodit do pohyblivého písku nebo bažiny. Vlákat je do bezedné jámy nebo svrhnout z útesu. Tady v horách jich musí být tucty. Stačí ho jen chytit ve spánku a zajmout.“</p>
<p>„Zadržte, Tagwene,“ řekla tiše Khyber. „Tohle není k ničemu.“</p>
<p>Hleděli jeden na druhého v nespokojeném mlčení. Soustředěně přemýšleli. Předešlé noci se na obloze nad západním úpatím Umrlčích hor objevil Rejnoček. Uplynulo dvanáct hodin od děsivého zjištění, že této vzdušné lodi velelo stvoření z Anatcherae, které zabilo Gara Hatche a jeho Tuláky a zajalo Cinnaminson. Od té doby nikdo nespal, ačkoli to předstírali. Nyní, když se opět rozednilo, seděli v záři slunce na svahu hory a snažili se rozhodnout, co dělat dál. Většinou se přeli o to, jak nejlépe pomoci Cinnaminson. Pen své druhy možná přesvědčil, že by ji neměli opouštět, ale to neznamenalo, že je přesvědčil, že existuje způsob, jak ji zachránit.</p>
<p>„To stvoření by bylo méně pohyblivé, kdybychom je dokázali vlákat do uzavřeného prostoru,“ navrhla Khyber.</p>
<p>„Nebo je přinutili šplhat na strom nebo na nějaký útes,“ dodal Pen, „kde by nemohlo využít své rychlosti a hbitosti.“</p>
<p>„Nějaký okraj nebo soutěska, úzké a kluzké.“</p>
<p>„Proč sakra nehledáme způsob, jak to stvoření přinutit, aby k nám plavalo!“ odsekl Tagwen rozčileně. „Pravděpodobně moc dobře neplave. Pak bychom je mohli utopit, až se k nám přiblíží. Praštit je po hlavě veslem nebo něčím takovým. Kde je nejbližší velké jezero?“ Znechuceně zafuněl. „Copak jsme se o tom nebavili? Jaká je šance, že k tomu dojde? Co na světě to stvoření přesvědčí, aby šlo někam, kam chceme my?“</p>
<p>„Musíme je nějak vylákat ven z lodě,“ prohlásil Pen, dívaje se z trpaslíka na elfku a zase zpět. „Ven z lodě a pryč od Cinnaminson. Jestli ji máme osvobodit, musíme je od sebe oddělit.“</p>
<p>„Och, to by nemělo být tak těžké,“ zamumlal Tagwen. „Potřebujeme jen správnou návnadu.“</p>
<p>Tvář mu zbledla, jakmile si uvědomil, co omylem řekl. „Nemyslel jsem to vážně! Vůbec o tom neuvažuj, Penderrine. Ať se stane cokoli, ty musíš zůstat v bezpečí. Kdyby se ti něco stalo, Ard Rhys by neměla žádnou naději na záchranu. Vím, co cítíš k tomu děvčeti, ale ještě víc by ti mělo záležet na tom, co jsi byl poslán udělat. Nemůžeš riskovat svůj život!“</p>
<p>„Uklidněte se, Tagwene,“ řekl mu chlapec. „Kdo mluví o riskování mého života? Já jen hledám způsob, jak vychýlit rovnováhu v náš prospěch na dostatečně dlouho, abychom stačili osvobodit Cinnaminson a uniknout. Kvůli tomu prvnímu ji musíme oddělit od jejího věznitele. Kvůli tomu druhému musíme získat kontrolu nad lodí.“</p>
<p>„Dostat ho z lodě a od Cinnaminson, pak dostat nás na loď a bezpečně pryč,“ shrnula Khyber. Pohlédla na něho. „To se nezdá za normálních okolností moc pravděpodobné.“</p>
<p>„Dobrá, tak ty okolnosti změníme,“ prohlásil Pen. „Ten tvor je možná rychlejší a silnější než my, ale není nezbytně chytřejší. Můžeme ho přelstít. Můžeme najít způsob, jak ho přimět, aby udělal chybu.“</p>
<p>Tagwen vstal a vydal drsný zvuk, který nenechal nikoho na pochybách, co si o tomto prohlášení myslí. „Už toho mám dost. Musím se projít, mladý Penderrine, mladá Khyber. Musím nechat tohoto rozhovoru a pročistit si hlavu. Když jsme začali s touto odyseou, byl jsem tajemníkem a osobním asistentem Ard Rhys, a neopustil jsem ten život proto, že jsem vyhledával pohodlí. Tleskám vaši snaze pokusit se zachránit Cinnaminson, ale nemyslím si, že to k něčemu povede. Jestli - zatímco budu pryč - přijdete se nějakým řešením tohoto dilematu, rád si je vyslechnu, až se vrátím.“</p>
<p>Vysekl jim nedbalou poklonu a odešel.</p>
<p>Sledovali jeho odchod mlčky, dokud nebyl z dohledu i z doslechu. Pak Khyber řekla: „Možná to posuzuje střízlivěji než my.“</p>
<p>Pen se okamžitě naježil. „Předpokládám, že si taky myslíš, že bychom to měli vzdát? Prostě ji nechat na pospas tomu monstru a jít dál svou cestou?“</p>
<p>Mladá elfka zavrtěla hlavou. „To si vůbec nemyslím. Když jsem ti řekla, že pomohu, myslela jsem to vážně. Ale začínám uvažovat, jakou pomoc dokážeme poskytnout. Možná by bylo moudřejší pokračovat do Taupo Rough a požádat o pomoc Kermadeca a jeho trolly. Ať je ta bytost cokoli, skalní trollové jsou pro ni pravděpodobně těžšími protivníky než my.“</p>
<p>„Mohla bys mít pravdu,“ přisvědčil Pen. „Ale abychom to zjistili, museli bychom urazit celou tu cestu do Taupo Rough, pak přesvědčit Kermadeca, aby nám pomohl, pak se sem zase vrátit a najít Rejnočka, který se pohybuje ve vzduchu, zatímco my jsme na zemi. Nemyslím si, že máme moc velké šance. Jestli něco neuděláme hned teď, bude pravděpodobně příliš pozdě. To stvoření se nebude obtěžovat tady Cinnaminson držet, pokud na tom nemá nějaký vlastní zájem.“</p>
<p>Vzpomínal, jak Cinnaminson, slepá, ale disponující jakýmsi vnitřním viděním, které vidoucí lidé neměli, úmyslně odvedla svého únosce od místa, kde se ve skalách ukrývali Pen a jeho druhové. Nemohl si být jist, že věděla, že tam je, ale v hloubi srdce cítil, že ano. Žasl nad její odvahou a děsil se, že by ji to mohlo stát život.</p>
<p>„Dobře.“ Khyber se napřímila a nahnula se k němu. „Zkusme to znovu. Víme, co musíme udělat. Musíme tu věc dostat z Rejnočka a pryč od Cinnaminson. Musíme bytost venku udržet dost dlouho, abychom se mohli zmocnit lodě, vzlétnout a uniknout. Kolik času by to zabralo, kdybys pilotoval?“</p>
<p>Pen uvažoval, prohrabuje si rukou své rudé vlasy. „Pár minut, víc ne, jestli nebyly odpojeny energetické linky. Ale ani tak by to netrvalo dlouho. Spojit kterýkoli pohonný agregát s přívodem energie, přeseknout lana, uvést do chodu pohon a jsme pryč. O Cinnaminson se nebudeme starat, dokud nebudeme ve vzduchu.“</p>
<p>„Takže teď musíme přijít jen na to, co dostane našeho přítele v plášti ven z lodě.“ Na okamžik se zamyslela. „Kromě tebe.“</p>
<p>„Ale já jsem přesně to, co ho přitáhne,“ řekl tiše. „Ty to víš. Jsem to já, po kom jde. To víme z Anatcherae. Neznáme důvod, ale víme, že si přišel pro mě.“ Zhluboka se nadechl. „Nedívej se na mě tak. Já vím, co jsem řekl Tagwenovi.“</p>
<p>„Dobře, to znamená, že taky víš, že říkáš nesmysly. Tagwen měl pravdu, když tě varoval před jakýmikoli plány, které by tě vystavily riziku. Proto ses na tuto cestu nevydal, Pene. Jsi důvod všeho, co se stalo, a nemáš právo sám vyhledávat situaci, kdy bys mohl být zabit.“</p>
<p>„Ale to přece vůbec nenavrhuji.“ Nedokázal skrýt rozčilený tón. „Jde o to se postarat, abych mohl za všech okolností uniknout, i když budu hrát návnadu. V tom je ten trik. Jde o to dostat to monstrum ven z Rejnočka, a současně mě na palubu. Ale nevidím žádný jiný způsob, jak by k tomu mohlo dojít, pokud tu bytost nepřimějeme, aby si myslela, že má šanci mě dostat do rukou.“</p>
<p>Khyber vzdychla. „Ty předpokládáš, že jejím cílem je dostat tě do rukou. A co když tě chce prostě zabít? V Anatcherae se jí to skoro povedlo.“</p>
<p>Pen odvrátil pohled a protřel si oči. „Přemýšlel jsem o tom. Nemyslím, že se mě to pokoušelo zabít. Myslím, že se mě to hlavně snažilo vyděsit. Myslím, že to doufalo, že ztuhnu na místě, a ono mě dostane, dřív, než mi kdokoli bude moci pomoct. Chtělo mě to zajmout a dopravit k tomu, kdo to poslal.“</p>
<p>Uviděl pochybovačný výraz, který jí přeběhl po tváři, a spěšně pokračoval. „No dobře, možná se mé to pokoušelo zranit nebo zpomalit. Je to možné.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Taky je možné, že už nejsi v kontaktu s realitou. Zamilovanost ti brání rozumně uvažovat. Začínáš vymýšlet možnosti, které nemají žádný základ ve skutečnosti nebo ve zdravém rozumu. Musíš s tím přestat, Pene.“</p>
<p>Potlačil ostrou odpověď, která se mu drala na jazyk, a rozhlédl se po svahu hory. Jeho vinou tady trčeli a ztráceli čas. Měli by raději cestovat do Taupo Rough a najít Kermadeca, aby se mohli dostat do zřícenin Stridegate a na ostrov Tanequilu, získat do vlastnictví větev z toho stromu, vytvořit z ní kouzelnou hůlku, vrátit se do Paranoru, proniknout do Zapovězeného a nějak zachránit jeho tetu, Grianne Ohmsfordovou, Ard Rhys!</p>
<p>A přece byl tady a nic z toho nedělal. Místo toho naléhal na záchranu Cinnaminson, a musel připustit, že tak činil ze sobeckých důvodů. Podíval se vzhůru na jasně modrou oblohu, a pak dolů na úpatí hor, klesající k řece Rabb. Pocítil náhlé bodnutí paniky, když si uvědomil, že Khyber má pravdu. Chytal se stébel.</p>
<p>Ale nedokázal snést myšlenku, že by zanechal Cinnaminson v rukou toho pavoukovitého stvoření. Musí existovat nějaká cesta. Proč nedokázal přijít na to jaká? Proč nedokázal něco vymyslet?</p>
<p>Nedokázala by mu pomoci jeho magie? Byl na tuto cestu vybrán hlavně kvůli ní, protože mu poskytne možnost komunikovat s Tanequilem. Pokud by mu umožnila toto, nedokázal by najít způsob, jak ji využít tady? Skrývala možnosti, o kterých se mu ani nesnilo. Měly by být použitelné i tady. Kdyby o nich dokázal přemýšlet. Kdyby se dokázal přenést přes pocit, že jeho magické schopnosti jsou malé a bezvýznamné, bez ohledu mohl udělat, byl Pen. Ale Khyber ani Tagwen o tom nechtěli ani slyšet, takže bylo třeba najít jiný způsob.</p>
<p>Až v pozdním odpoledni, když byli vysoko na svazích vedoucích vzhůru k Umrlčím horám, dali konečně dohromady jakž takž proveditelný plán. Pak začali vzpomínat, jak dobře chutnal králík, kterého Pen chytil přede dvěma dny, a přáli si, aby si byli kousek schovali. Měli vodu z horských potoků a kořínky a různé bobule, ale nic z toho nebylo tak dobré jako ten králík.</p>
<p>„Můžeme rozdělat oheň,“ řekla Khyber. „To přitáhne pozornost na velkou vzdálenost. To stvoření na Rejnočkovi ho nemůže přehlédnout. Ale my tam nebudeme. Uděláme z větví a listí figuríny spáčů, ale pak se ukryjeme ve skalách.“</p>
<p>Pen přikývl. „Musíme najít správné místo, kde by to stvoření muselo přistát na určitém místě a přiblížit se po určité trase. Je zapotřebí, aby se tomu stvoření zdálo, že si myslíme, že jsme chráněni, ale že ve skutečnosti nejsme. Musí si myslet, že je chytřejší než my.“</p>
<p>„To by nemělo být tak těžké,“ zavrčel pohrdavě Tagwen. „Ta věc je chytřejší než my.“</p>
<p>„Ideální by byl nějaký otevřený prostor, který ústí do trhliny ve skalách,“ pokračoval Pen, ignoruje ho. „Můžeme namazat půdu a skály dehtem.“ Pohlédl na Tagwena. „Bude ta hmota lepit, když zchladne?“</p>
<p>Trpaslík zavrtěl hlavou. „Ta věc tuhne. Musíme ji udržovat teplou. Mráz je taky problém. Jestli bude mrznout, dehet ztuhne a ztratí svou lepkavost.“</p>
<p>V jejich plánu bylo příliš mnoho proměnných, a Pen měl stále větší obavy, že by mohl nějakou přehlédnout. Ale stejně s tím nemohl nic dělat. Mohl už jen pokračovat.</p>
<p>Blížil se soumrak a stíny se prodlužovaly, když Khyber sevřela Pěnoví paži a řekla: „Tady! To je přesně to, co hledáme.“</p>
<p>Ukázala přes řídce zalesněné údolí na palouk, lemovaný na jednom konci bludištěm obrovských balvanů na úpatí hory.</p>
<p>„Máš pravdu,“ přikývl Pen. „Pojďme si to prohlédnout, než bude tma.“</p>
<p>Prošli údolím a sérií roklin, zatímco slunce klesalo k obzoru. Na východě už obloha temněla a měsíc ve třetí čtvrti zvolna stoupal vzhůru. Kolem začali poletovat noční ptáci. Vítr změnil směr a ochladil se.</p>
<p>Pojednou Pen ukázal zpátky. „Neviděli jste, že se tam něco pohnulo?“</p>
<p>Trpaslík a elfka se pozorně zadívali do stínů ukládajících se mezi stromy. „Já nic nevidím,“ řekla Khyber.</p>
<p>Tagwen také zavrtěl hlavou. „Snad nějaké stíny. Vítr.“ Pen přikývl. „Možná.“</p>
<p>Zanedlouho došli na palouk a ke skalám. Pen okamžitě pochopil, že to je přesně to, co doufal, že najdou. Palouk se mírně zvedal k nepřehlednému bludišti obrovských balvanů. Byly mezi nimi sice průchody, ale většina z nich po pár desítkách yardů končila. Jen jeden z nich vedl až na konec. Bylo jím možné projít, ale člověk přitom musel překonávat různé překážky a dobře si vybrat ty správné soutěsky. Nejlepší na tom bylo, že jedna z nich vedla na okraj lesa, kterým právě prošli.</p>
<p>„Rozděláme oheň na jedné z těch volných plošin, vyrobíme naše spící figuríny a ukryjeme se. Ta zatracená vzdušná loď zpozoruje ten oheň z velké dálky, ale my ji také uvidíme. Poznáme, jestli je to Rejnoček. Uvidíme, jak přistane, a také co se bude dít dál. Jakmile ten tvor vejde do skal, proběhneme lesem a dostaneme se do lodě. To je perfektní.“</p>
<p>Ani trpaslík, ani elfka se toto silácké prohlášení neobtěžovali komentovat, takže posléze i Penovi zaznělo poněkud směšně.</p>
<p>Vrátili se na palouk. „Jeden z nás se ukryje tady,“ řekl. „Až sem přijde náš přítel z Rejnočka, musí na něho hodit ten dehet. Té bestii by mělo chvilku trvat, než zjistí, co se stalo. A to už budeme na cestě ke vzdušné lodi.“</p>
<p>Tagwen se zasmál. „To je děsný plán, mladý Penderrine. Předpokládám, že si myslíš, že bys to měl být ty, kdo hodí ten dehet, že?“</p>
<p>„Tagwen má pravdu,“ souhlasila rychle Khyber. „Tvůj plán nevyjde.“</p>
<p>Pen se na ni zamračil. „Proč ne? Co je na něm špatného?“</p>
<p>Mladá elfka jeho zlostný pohled snesla. „Za prvé, už jsme se shodli na tom, že jsi jediná osoba nezbytná k tomu, abychom uspěli při pátrání po Ard Rhys. Takže nesmíš riskovat. Za druhé, jsi jediný z nás, kdo umí řídit vzdušnou loď. Takže se musíš dostat na palubu, jestli odsud máme odletět. A za třetí, ještě pořád nevíme, co je to vlastně za bytost. Nevíme, jestli je to člověk nebo ne. Nevíme, jestli dokáže používat magii. Je v tom příliš mnoho proměnných, než aby sis s nimi dokázal poradit. Já mám elfeíny. Ovládám i tu špetku magie, pokud to bude zapotřebí. Jsem rychlejší než ty. Jsem postradatelná. Proto se s tou bytostí musím střetnout já.“</p>
<p>„Jestli se mineš,“ řekl Tagwen temně, „budeš muset být zatraceně rychlá.“</p>
<p>„To je další důvod, proč byste vy a Pen měli vyrazit k Rejnočkovi, jakmile ta bytost vstoupí do skal. Musíte být ve vzduchu dřív, než se vzpamatuje a dojde jí, že naběhla do pasti, ať už se mi to podaří nebo ne. Jestli se vrátí dřív, než přeseknete lana, jsme všichni už teď mrtví.“</p>
<p>Následovalo dlouhé, zamyšlené ticho, kdy zvažovali možná rizika svého plánu. Pen zavrtěl hlavou. „A co když si ta věc vezme Cinnaminson do skal s sebou?“</p>
<p>Khyber na něho mlčky pohlédla. Nemusela mu říkat to, co už stejně věděl.</p>
<p>„Mně se to nelíbí,“ zavrčel Tagwen. „Vůbec se mi to nelíbí, nic z toho.“</p>
<p>Jenže už bylo rozhodnuto.</p>
<p><strong>Kapitola 4.</strong></p>
<p>Na rozeklané svahy Umrlčích hor se snesla noc jako černá hedvábná opona, propíchaná tisíci stříbrnými jehlami. Jas noční oblohy poskytoval viditelnost na mnoho mil od místa, kde seděla Khyber Elessedilová s Penderrinem a Tagwenem. Čistota horského vzduchu byla v ostrém kontrastu s mlhou v Anatcherae na Lazareenském jezeře nebo dokonce takového Innisboru. V té temnotě byla jakási konejšivost. Zvuky světa zůstaly hluboko dole na travnatých pláních. Tady se Khyber cítila klidná a spokojená. Tady bylo docela možné jakési znovuzrození, které svět potřeboval.</p>
<p>Udělali všechno, co bylo v jejich silách, aby se připravili na přílet Rejnočka. Založili velký oheň pod místem, kde se ukrývali, a naložili do něj dostatečné množství dřeva, aby vydržel hořet několik hodin, než bude třeba znovu přiložit. Dehtovou kouli umístili dostatečně blízko k ohni, aby ji chránili před chladem a dehet zůstal lepkavý. Z trávy a větví vyrobili figuríny a přikryli je svými plášti. Rozložili je dostatečně daleko od ohně, aby nebylo možné na první pohled poznat, o co jde, ale dost blízko, aby budily dojem spících poutníků. To všechno udělali ještě před západem slunce. Prozkoumali i různé trasy přiblížení a úniku.</p>
<p>Khyber předpokládala, že víc už ani udělat nemohli. Museli se spokojit s tím, co měli.</p>
<p>Jejich plán se změnil pouze v jednom aspektu. Místo aby se předem ukryli ve skalách, čekali na přiblížení se Rejnočka. Tak lépe poznají, až bude třeba se připravit. Jejich plán byl prostý - počkat, až se to stvoření objeví, hodit na ně z úkrytu ve skalách dehet a utéci. V té době už budou Pen a Tagwen na palubě Rejnočka, a poletí Khyber naproti. Kdyby nedokázali znovu přistát, shodili by jí prostě lano a vytáhli by ji.</p>
<p>Všechno to znělo celkem jednoduše a proveditelně, ale ona už měla své pochyby. V první řadě byla ta dehtová koule těžká a neskladná. Sotva ji dohodí dál než dvacet stop. To znamenalo nechat tu věc přijít nebezpečně blízko. A bude těžké se přesně trefit. Vzpomněla si také, jak rychle se to stvoření pohybovalo po střechách Anatcherae, a pochybovala, že by mu dokázala utéci, kdyby je dehet nezpomalil.</p>
<p>Samozřejmě, použije na podporu svého úsilí svých druidských dovedností. Jenže tyto její dovednosti byly většinou nevyzkoušené, a už vůbec ne za tak příšerných okolností.</p>
<p>Unaveně si povzdechla. Přemýšlet o těchto věcech k ničemu nebylo, protože věděla, že na nich nemůže nic změnit. Většina plánů počítala se štěstím. Bude muset doufat, že bude štěstí stát při ní.</p>
<p>Poslouchala dech svých druhů v nočním tichu, a občasné zaskřípění jejich bot na skále, když měnili svou polohu. Pen ležel na zemi, a Tagwen seděl s hlavou opřenou o kolena. Oba podřimovali. Neměla jim to za zlé. Blížila se půlnoc, a po vzdušné lodi nebylo vidu ani slechu. Začínala si myslet, že odletěla někam jinam, i když Pen trval na tom, že to stvoření bude propátrávat celý prostor, o kterém se dalo předpokládat, že ho mohou obsáhnout pěšky. Cinnaminson se ho od nich mohla pokusit odlákat, ale stvoření bude přibližně vědět, kde je má hledat, bez ohledu na to, co říká Cinnaminson. Nicméně, zatím se ta věc neobjevila, a Khyber začínala být netrpělivá.</p>
<p>A taky jí začínala být zima. Bez pláště, který by ji hřál, se roztřásla zimou. Podle ní byla celá tato výprava katastrofou. Ale byla to ona, kdo jim dodával odvahy, když je ujišťovala, že je strýc Ahren vezme pod svá druidská křídla a pomůže jim při pátrání po stromu, který Penovi umožní vstup do Zapovězeného. Byla to ona, kdo řekl, že je to jejich závazek a povinnost pomoci Ard Rhys.</p>
<p>Ucítila, jak se jí sevřelo hrdlo a oči jí zalily slzy, když pomyslela na Ahrena Elessedila, nyní mrtvého ve Struskách. Její rádce, její náhradní otec, její nejlepší přítel - zabitý jiným druidem. Druidové ve válce s druidy - to byla zvrácenost. Kdysi zoufale toužila stát se jedním z nich, ale teď už si tím nebyla tak jista. Ahren byl mrtvý, Grianne Ohmsfordová byla uzavřena v Zapovězeném, a samotný řád, k němuž se tak zoufale snažila připojit, byl za to všechno odpovědný. Trošku se naučila, jak používat elementární magii, ale prozatím jí to k žádnému velkému užitku nebylo. Měla s sebou elfeíny, ale ty ve skutečnosti nebyly její. Otevřeně řečeno, byla pouhou amatérkou, zlodějkou a uprchlicí, a riskovala život pro něco, o čem si ani nebyla jista, že v to věří.</p>
<p>Dala průchod svému zklamání a zoufalství tichým pláčem, snažíc se držet tvář odvrácenou od svých přátel, aby je neprobudila. Po chvíli se zase utišila a jakž takž se dala dohromady. Nemohla si dovolit truchlit. Rozhodnutí už padlo, vydali se na cestu, a nebylo už návratu. Když se vydali na cestu, byla přesvědčena, že záchrana Ard Rhys je nezbytná, a na tomto přesvědčení se nic nezměnilo. Ztráta strýce ji bolela, ale věděla, že kdyby tady byl, řekl by jí, aby se nevzdávala, aby pamatovala, co je v sázce, aby byla statečná a důvěřovala svým instinktům a zdravému rozumu. On na pouti Jerle Shannary zažil horší věci. Nalezl sílu v poznání svých vlastních chyb a omylů a vypořádal se s nimi. Byl v té době mladší než ona teď, ale změnil se na té cestě v muže. Ona musela dokázat totéž, pokud měla být hodna jeho důvěry.</p>
<p>Ponořená ve svých myšlenkách málem přehlédla temný stín Rejnočka, který se objevil nad obzorem a zamířil k nim.</p>
<p>„Pene!“ zasyčela horečně. „Tagwene!“</p>
<p>S trhnutím se probudili. Khyber stiskla trpaslíkovi rameno a ukázala mu na temný stín vzdušné lodě. „Je to ona,“ zašeptal Pen.</p>
<p>„Jdu dolů,“ oznámila Khyber. „Nezapomeňte. Jakmile uvidíte, že ta věc opustila vzdušnou loď, vyrazíte do lesa. I kdyby si vzala Cinnaminson do skal s sebou, Pene. Bez ohledu na cokoli.“</p>
<p>Jeho odpověď neslyšela, pokud se vůbec na nějakou zmohl, a ona na ni ani nečekala. Už neměla čas se tím zabývat. Pen bude prostě muset splnit svou úlohu, stejně jako ona svoji, a všechny své myšlenky na Cinnaminson prozatím odložit. Nebyla si tak jista, že to dokáže, ale to už nemohla nijak ovlivnit.</p>
<p>Srdce jí prudce bušilo a tvář jí zrudla námahou, když spěchala skalním bludištěm k místu, kde hořela rozdělaná vatra. Donutila se myslet pouze na úkol, který ležel před ní. Jednou či dvakrát pohlédla na oblohu, ale byla příliš hluboko v bludišti skal, než aby zahlédla temný obrys Rejnočka. Ten tvor, který je pronásledoval, musel spatřit oheň. Jen trpělivost, říkala si. Ta věc přicházela.</p>
<p>Khyber se dostala na mýtinu a nalezla dehtovou kouli. Byla ještě příhodně teplá. Vrátila se do svého úkrytu. Mýtinu s jejich dost neuměle vytvořenými figurínami matně osvětlovaly měsíc a hvězdy.</p>
<p>Teď už musela jen čekat. Nic jiného se už dělat nedalo. Kdyby byla zběhlejší ve své magii, asi by s dehtovou koulí dokázala víc, jak ji to kdysi učil Ahren. Jenže to už bylo dávno. Teď v duchu litovala, že tehdy nestudovala déle a pečlivěji.</p>
<p>Minuty ubíhaly. Tma byla tichá a konejšivá. A všude ticho, nikde ani náznak pohybu.</p>
<p>Čím déle čekala, tím byla více přesvědčena, že jejich plán není dobrý a je odsouzen k neúspěchu. Bytost, která je pronásledovala, byla nesmírně rychlá a hbitá. Její šance ji zasáhnout a potom ještě uniknout byla dost mizivá. Začala uvažovat o způsobech, jak by mohla využít to málo, co znala z magie, aby bytost zpomalila - aby ji nemohla dostihnout. Ale pronikla jí chladná jistota, že k tomu nemá nezbytné schopnosti.</p>
<p>Snad by mohla použít elfeíny. Snad ta bytost byla nadána nějakou schopností magie, aby na ni mohly zaúčinkovat.</p>
<p>Nebo by mohla povolat na pomoc vítr, který by mohl Rejnočka odvát někam daleko. Ten vítr už jednou velmi dobře fungoval. Nebyl důvod, proč by neměl úspěšně fungovat znovu. To kouzlo dokonale ovládala. Taky to mohla být zbraň, kterou by mohla případně použít.</p>
<p>Zatím jen čekala. Minuty běžely, a stvoření se neobjevovalo.</p>
<p>Něco nebylo v pořádku. Už to trvalo dost dlouho. Kde ta věc byla?</p>
<p>Pečlivě prozkoumávala zrakem celou mýtinu, ale stále neviděla jediný náznak jakéhokoli pohybu.</p>
<p>Pak uslyšela tichý, škrábavý zvuk přímo nad hlavou.</p>
<p>Vzápětí bytost spatřila, jak pavoukovitě šplhá po úzké skalní římse. Tvor byl oděný v kápi a plášti, tichý, temný a mlčenlivý. Khyber si v tomto okamžiku uvědomila, jaké chyby se dopustili. Předpokládali, že ta věc se k nim přiblíží po zemi, což by na jejím místě udělali oni. Ale ta věc nebyla jako oni. V Anatcherae běhala po střechách. Na palubě Rejnočka visela v lanoví. Měla ráda výhodu výšky. Využila jí i tady, když nevstoupila do bludiště po křivolaké stezce, nýbrž po vršcích balvanů, přeskakujíc z jednoho na druhý jako hmyz, který připomínala.</p>
<p>Udělej něco!</p>
<p>Ta věc se stále zvolna pohybovala, studujíc pozorně oheň a zahalené postavy. Možná vycítila, že něco není v pořádku, nebo se prostě jen ujišťovala, že nic nepřehlédla. Ať tomu bylo jakkoli, jestli má Khyber použít dehet, bude to muset udělat, dokud ta bytost bude v dosahu jejího hodu. Samozřejmě, jakmile se pohne, bytost ji uvidí, protože bude muset vystoupit ze svého úkrytu.</p>
<p>Pojednou si uvědomila, že to nepůjde. Nedokáže být dost rychlá a přesná. To stvoření se dokáže pohybovat mnohem rychleji než ona. Hledá nějakou past, a uvidí ji v okamžiku, kdy vyjde ze stínu.</p>
<p>Co jiného můžu udělat?</p>
<p>Ta otázka jí zoufale zněla v mysli.</p>
<p>Pak se stvoření pojednou otočilo a zadívalo se k jihu, ke stromům za paloukem, směrem, kudy se blížili k Rejnočkovi Pen s Tagwenem. Stvoření znehybnělo, a pak vzápětí zmizelo mezi balvany.</p>
<p>Khyber na okamžik strnula. Byla příliš daleko, aby jim mohla přispěchat na pomoc.</p>
<p>Existovala jediná možnost. Opustit svůj úkryt a co nejrychleji se rozběhnout ke vzdušné lodi.</p>
<p>Když Khyber Elessedilová zmizela ve skalách, Pen s Tagwenem pozorovali, jak se Rejnoček zvolna přibližuje k jejich úkrytu a začíná sestupovat k palouku. I když jim byly ku pomoci měsíc a jasné světlo hvězd, nedokázali rozeznat, co se děje na jeho palubě. Zatímco plavidlo přistávalo, bez úspěchu se rozhlíželi po Cinnaminson a jejím únosci. Začínali se obávat, že je pro ni příliš pozdě, že ta věc, která ji zajala, dospěla k názoru, že jí nestojí za námahu. Pak bytost konečně uviděli.</p>
<p>„Musíme jít, Penderrine,“ šťouchl do něho Tagwen.</p>
<p>Z lanoví vzdušné lodě ještě stále visely postavy Gara Hatche a jeho posádky. Penderrin polkl a přinutil se odvrátit pohled.</p>
<p>Cinnaminson bude v pořádku, říkal si. Ta věc jí ještě nic neudělala, ne tak rychle. Ala jeho slova mu samotnému zněla dutě a falešně.</p>
<p>Pen se rychlým pohledem přesvědčil, že to stvoření stále ještě míří k jejich ohni, a pak vyrazili. Na cestu jim svítil měsíc, ale cesta jim trvala déle, než Pen předpokládal. Zdálo se, že minuty přímo letí, a oni se ještě stále nedostali na volné prostranství mezi stromy a skalami.</p>
<p>„Slyšíte něco?“ zašeptal Tagwenovi, ale trpaslík jenom zavrtěl hlavou.</p>
<p>Konečně se dostali ze skalního bludiště, ale Rejnočka Pen ještě stále neviděl. Khyber hodí každým okamžikem dehet. Museli si pospíšit. Museli se dostat k Cinnaminson.</p>
<p>„Tagwene,“ zašeptal znovu, pobízeje svého druha ke spěchu.</p>
<p>Vzápětí spatřil pavoukovitou siluetu, ženoucí se po skalách směrem k nim. V prvním okamžiku nepochopil, co vidí. Pak vydechl děsivým poznáním.</p>
<p>„Tagwene!“ vykřikl. „Poběžte!“</p>
<p>Trpaslíkovi ještě zcela nedošlo, co se stalo, ale věděl, že to není dobré. Konečně spatřili Rejnočka, temnou a tichou siluetu proti obzoru. Stvoření se k nim blížilo.</p>
<p>Je příliš blízko, pomyslel si Pen s hrůzou. Blíží se příliš rychle.</p>
<p>„Rychleji, Tagwene!“ vykřikl.</p>
<p>Trpaslík začal zůstávat pozadu. Pak náhle ještě víc zpomalil. Pen se ohlédl. Neopustil by Tagwena, ani proto, aby se sám zachránil. Sáhl po svém noži a připravil se k boji.</p>
<p>Kde je Khyber?</p>
<p>Stvoření se už dostalo na otevřené prostranství a zaujalo rovněž bojový postoj.</p>
<p>„Pene!“ vykřikla varovně Khyber, která se náhle objevila v ústí bludiště a rozběhla se k nim. Pak se však mezi stromy za nimi objevila velká, tmavá silueta a vrhla se na pavoukovitou bytost se zaječením, při němž Penovi naskočila husí kůže.</p>
<p>„Bandita!“ vydechl Pen nevěřícně, když v měsíčním světle rozeznal masivní hlavu bažinného kocoura. Pavoukovitá bytost vytrhla lesknoucí se nůž.</p>
<p>Bandita nezaváhal ani na okamžik. Oba protivníci se na sebe vrhli.</p>
<p>„Utíkej, Penderrine!“ vykřikl Tagwen. „Nemůžeme čekat!“</p>
<p>Chlapec poslechl, protože věděl, že do boje mezi tím stvořením a bažinným kocourem nemůže nijak zasáhnout. S myšlenkou na Cinnaminson odtrhl od zápasu pohled a rozběhl se k Rejnočkovi. Užasle pochopil, že je Bandita celou dobu sledoval. Přišel bažinný kocour do této vysoko položené krajiny prostě proto, aby se s ním setkal? Tomu nemohl uvěřit.</p>
<p>Za sebou slyšel zvuky divokého zápasu.</p>
<p>Už byli skoro u vzdušné lodě, když se přiměl k ohlédnutí. Stvoření v potrhaném plášti klopýtalo směrem k nim. Bandita ležel nehybně na zemi a jeho srst byla zbrocena krví. Pen ucítil v očích slzy a rozběhl se ještě rychleji.</p>
<p>Khyber už byla na palubě, odřezávajíc kotvu. Pen bleskově vyšplhal po žebříku. Po Cinnaminson nebylo ani vidu ani slechu.</p>
<p>„Dostaň nás odsud!“ vykřikla na něho Khyber. „Ta věc přichází!“</p>
<p>Pen se vrhl do pilotní kabiny a odkryl diapsonové krystaly. Když se na palubu vyšplhal i Tagwen, lapající po dechu, odřízla Khyber poslední poutací lano. Pen zapojil pohon a Rejnoček se dal do pohybu.</p>
<p>Byli příliš pomalí. Stvoření se jednou rukou stačilo zachytit konce lana a teď stoupalo se vzdušnou lodí. „Tagwene,“ vykřikl Pen.</p>
<p>Trpaslík si klekl a podíval se dolů. Uviděl tmavou siluetu, držící se jednou rukou lana a ve druhé svírající nůž. Trpaslík začal uvolňovat upevňovací kolíky. Khyber se mu vrhla na pomoc. Konečně byl vytržen poslední kolík a lano i s bytostí spadlo do tmy.</p>
<p>Tagwen a Khyber se snažili očima proniknout temnotou pod sebou, ale po stvoření nebylo ani stopy. Na trávníku ležela jen mrtvola Bandity.</p>
<p>Jakmile byli bezpečně ve vzduchu a loď plula ustálenou rychlostí, Pen požádal Tagwena, aby převzal řízení. „Jen ji držte takhle, a nebudete mít žádné problémy. Já se musím podívat dolů“</p>
<p>Tagwen bez poznámky přikývl. „Já půjdu s tebou,“ nabídla se rychle Khyber. „Bude to možná lepší -“</p>
<p>Pen jen zvedl ruku, aby ji umlčel. „Ne, Khyber, to musím udělat já sám.“</p>
<p>Beze slova vstal a vydal se k zadnímu průlezu. Dveře byly otevřené a měsíční světlo osvětlovalo schody klesající do stinné chodby. Záměrně se vyhýbal pohledu na mrtvoly Gara Hatche a jeho posádky, snaže se obrnit proti tomu, co dole možná najde.</p>
<p>Na vrcholu schodiště se zastavil, naslouchaje tichu. Pak se přemohl a vykročil.</p>
<p>Dole se znovu zastavil, snaže se pohledem proniknout tmou. Nikde se nic nehýbalo. Neslyšel žádný zvuk. Potlačoval svou rostoucí paniku a opatrně vykročil chodbou. U každých dveří se zastavil a nahlédl dovnitř. Ve skladištích ani v ložnicích nikdo nebyl.</p>
<p>Dveře do kapitánovy kajuty byly pootevřené. Uvažoval, jestli do ní má nahlédnout. Nevěděl, co je horší - vědět nebo nevědět.</p>
<p>Nakonec se odhodlal do kajuty vstoupit. A tam ji uviděl, spoutanou lany a přikovanou k posteli. „Cinnaminson,“ zašeptal.</p>
<p>Rychle k ní přistoupil a vyňal jí roubík. „Cinnaminson,“ zašeptal znovu.</p>
<p>Lehce vydechla. „Věděla jsem, že přijdeš,“ zašeptala.</p>
<p>Khyber stála vedle Tagwena. Uvažovala, že sundá těla Tuláků, ale pak se rozhodla, že ten úkol nechá na později. Noc byla chladná a jasná.</p>
<p>„Měla by ses jít podívat, jestli je v pořádku,“ řekl Tagwen.</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Měla bych zůstat, kde jsem.“</p>
<p>„Nic neslyším. Ty ano?“</p>
<p>Znovu zavrtěla hlavou. „Nic.“</p>
<p>Chvíli mlčeli. Pak Tagwen řekl: „Viděla jsi, co se stalo na tom palouku?“</p>
<p>Přikývla. „Viděla. Ale nechápu to. Ta kočka nás musela sledovat celou cestu ze Strusek. Proč by to dělala? Bažinné kočky nemají rády hory. Myslím, že to bylo kvůli Penovi. Kvůli tomu, jak s ní předtím mluvil, nebo něčemu takovému.“</p>
<p>Tagwen zabručel. „To není ta nejpodivnější část. Jde o to, co stalo potom, když napadla to stvoření. Obětovala svůj život, aby zachránila toho chlapce. Aby zachránila nás všechny. Proč by to dělala?“</p>
<p>Dotkla se lehce řízení, spíš jenom aby pocítila kontakt s kovem. „Nevím.“ Pohlédla na něho. „Možná Penova magie dokáže víc, než si uvědomuje.“</p>
<p>„To se mi nezdá.“</p>
<p>Znovu se odmlčeli. „Nemyslím si, že jsme tu věc zabili,“ řekla konečně.</p>
<p>Tagwen pomalu přikývl. „Já taky ne.“</p>
<p>„Půjde po nás. Nevzdá se.“ „To ne.“</p>
<p>Vyhlédla do noci. „Pravděpodobně nás už stopuje.“ Tagwen zavrčel a prohrábl si plnovous. „Doufám, že má před sebou dlouhou cestu.“</p>
<p>Pen cítil, jak se Cinnaminson chvěje. „Chytili nás, když jsme se vraceli přes Strusky. Byli v druidské lodi, Galaphil, zahákovali nás a vnikli na palubu. Jeden z nich byl trpaslík, podle hlasu a pohybů. Chtěl vědět, kde jsi a co jsme s tebou udělali. Otec byl zděšen. To jsem cítila. Věděla jsem podle toho, co se stalo v tom močále, jak je z nich vyděšený. Ani se nesnažil lhát. Řekl jim, že tě opustil, když zjistil, kde ve skutečnosti jsi. Dal jim vaše popisy. Nemohla jsem proti tomu nic dělat.“</p>
<p>Nadechla se a přitiskla se k němu těsněji. „Nemohla jsem proti tomu nic dělat!“ zašeptala a znovu se rozplakala.</p>
<p>Seděl vedle ní a konejšivě ji hladil. Věděl, že pláč jí uleví. Zdálo se, že je fyzicky v pořádku, ale emocionálně měla blízko ke zhroucení.</p>
<p>„Odešli, jakmile se od mého otce dověděli, kde tě mají hledat. Pak se tam ale náhle objevil ten další. Nic neříkal, a my jsme pod tou kápí a pláštěm nic neviděli. Několikrát na mě promluvil. Měl podivný hlas, jako by mluvil přes tlustou látku. Nevím, jak se jmenuje, protože to nikdy neřekl.“</p>
<p>Dotkl se její tváře. „Ať to bylo cokoli, shodili jsme to z Rejnočka dolů. Přelstili jsme ho, a on se snažil dostat zpátky na palubu, ale my jsme dokázali včas odříznout lano. Myslím, že ta bytost je možná mrtvá.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. Tvář měla pojednou ztuhlou strachem. „Není mrtvá. Není. To bych věděla. Dokážu ji cítit! Nestrávil jsi s ní tři dny jako já, Penderrine. Necítil jsi, jak se tě dotýká. Neslyšel jsi ten hlas. Ty nevíš!“</p>
<p>Přitiskl ji k sobě. „Řekni mi to tedy. Řekni mi všechno.“</p>
<p>„Uvěznila nás. Nevím, jak to dokázala, ale nic jsem neslyšela. Nikdo neměl šanci bojovat. Byla jsem zamčená dole, ale všechno jsem slyšela. Ta bytost otce a ostatní mučila, a pak je zabila. Trvalo to dlouho. Slyšela jsem je naříkat -“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Nikdy na to nezapomenu. Nikdy. Pořád to slyším.“ Zhluboka se nadechla. „Když bylo po všem, ta... věc přišla pro mě. Myslela jsem, že budu další na řadě. Ale ona věděla o mém vnitřním zraku, o tom, jak dokážu cítit věci ve své mysli. To bylo to, co chtěla. Řekla mi, abych tě našla. Bála jsem se tak, že jsem udělala, co mi řekla, protože jsem nechtěla zemřít. Dělala jsem všechno, co chtěla, až do chvíle, kdy jsem tě objevila, a pak jsem nás nasměrovala jinam. Nevím proč, nevím, jak jsem nalezla tu odvahu. Tehdy jsem myslela, že jsem mrtvá.“</p>
<p>„Viděli jsme, že jsi toho tvora vedla pryč,“ zašeptal Penderrin. „Věděli jsme, cos udělala. Proto jsme šli za tebou.“ „Kdybyste to neudělali…“</p>
<p>Zachvěla se a opět se rozplakala. „Nemůžu uvěřit, že je táta mrtvý.“</p>
<p>Pen pomyslel na Gara Hatche a jeho bratrance, visící z lanoví jako strašáci, potrava pro mrchožrouty. Bude je muset odříznout a uklidit, dříve, než bude Cinnaminson smět vyjít na palubu. Možná neviděla svýma očima, ale dokázala vidět jinými způsoby. Nechtěl, aby viděla tohle.</p>
<p>„Řekni mi, co to má všechno znamenat,“ zašeptla. „Prosím, Pene. Musím vědět, proč je táta mrtvý.“</p>
<p>Pen jí to řekl, od samého začátku, počínaje zmizením Ard Rhys, a pokračoval svým vlastním letem na západ, aby vyhledal Ahrena Elessedila, a jejich putováním, než našli Gara Hatche a Rejnočka. Řekl jí, jak došlo k tomu, že se dostal do této situace, co měl v plánu udělat a proč, a kam nyní letí. Svěřil se jí se svými pochybami a obavami, a vysvětlil jí své důvody, proč v tomto podniku přesto pokračuje. Zatímco hovořil, přestala se třást a uklidnila se. Zdálo se, že její hrůza z toho, co se stalo, ustoupila do pozadí.</p>
<p>Když skončil, zvedla hlavu z jeho ramene. „Jsi mnohem statečnější než já,“ řekla. „Stydím se za sebe.“</p>
<p>Nevěděl, co říct. „Myslím, že si bereme svou odvahu jeden od druhého.“</p>
<p>Přikývla a zavřela oči. „Potřebuji se chvilku vyspat, Pene. Nespala jsem tři dny. Nebude ti to vadit?“</p>
<p>Přikryl ji, políbil na čelo a počkal, až usnula. Trvalo to jen pár minut. Díval se na ni a pomyslel si, že její nalezení byl ten nejvzácnější dar, který kdy dostal, a že musí najít způsob, jak ho chránit. Jednou ji ztratil, ale znovu to už nepřipustí.</p>
<p>Věděl, že jeho rozhodnutí prověří čas. Co by dělal, kdyby se to stalo? Obětoval by pro ni svůj život jako Bandita pro něho? Miloval ji dost na to, aby to udělal? To nemohl vědět, dokud nebude před takovou volbu skutečně postaven. Mohl si říkat cokoli, učinit jakýkoli slib, jenže sliby byly jen slova, dokud je nebylo třeba realizovat.</p>
<p>Věděl, jak moc na něm bude záviset. Bude ho potřebovat, aby tam pro ni byl. Ale to fungovalo oběma směry. Protože on na ní závisel taky. Možná byl jen chlapec, a ona byla dokonce ještě mladší než Khyber, ale to na věci nic neměnilo.</p>
<p>Budou muset být silní jeden pro druhého, jestli měli jeden druhého ochránit.</p>
<p>Vyšel ven a tiše za sebou zavřel dveře.</p>
<p><strong>Kapitola 5.</strong></p>
<p>Na úpatí Ravenshornu, dosud rozpálené po horkém dni, se začal pomalu snášet soumrak, když Rue Meridian řekla překvapeně: „To vypadá jako nějaká vzdušná loď letící k nám.“</p>
<p>Bek Ohmsford se otočil a uviděl černou skvrnu na západním obzoru, zezadu ozařovanou zapadajícím sluncem. I když si nebyl zcela jist, co vidí, dal na ni. Vždycky měla lepší oči než on.</p>
<p>Obdivně se na ni zadíval. Nemohl si pomoci. Stále ji miloval stejně silně jako tehdy, když se před nějakými dvaceti lety potkali. On byl tehdy jen citlivý, vnímavý hoch, a ona, o několik let starší a s hojnými životními zkušenostmi, byla ženou. Ženou s velkým Ž. Díky okolnostem se do sebe nevyhnutelně zamilovali, i když ho to po všech těch letech ještě stále překvapovalo.</p>
<p>Zůstávala silná a krásná, nijak nedotčená během času - vzácný a úžasný poklad. Požehnaná tmavě rudými vlasy a jasnýma zelenýma očima, vysokým, urostlým tělem a nesmírně živou osobností, ho ještě stále překvapovala svými protiklady.</p>
<p>Narozená u Tuláků, plavila se se svým bratrem na vzdušných lodích, bojovala v Prekkendorranu, cestovala na tehdy neznámý kontinent Parkasia, a vrátila se, aby se provdala a zůstala s mužem, jehož svět se tak lišil od jejího, že ani nedokázal změřit propast mezi nimi. Mohla si vybrat jinou cestu, něco bližšího životu, který kvůli němu opustila, ale neudělala to. A nikdy kvůli tomu neřekla jediné slůvko lítosti. Vzhledem k tomu, jak byl její život divoký a svobodný, se mu zdálo nemožné, že by se ho vzdala, ale přesto to udělala v okamžiku.</p>
<p>Společně se usadili v Patch Run a začati se svým programem výzkumu vzdušných lodí. Chtěli syna, a jeden se jim narodil hned během prvního roku. Penderrin pro ni, Pen pro něho, Malý Zrzek pro strýce, Tuláka Reddena Alt Mera, byl vším, v co doufali. Existence Pena v jejím životě Rue výrazně změnila, a výhradně k dobrému. Stala se usedlejší. Nalezla větší radost a potěšení ve svém domově a jeho pohodlí. Potřebovala trávit čas se svým dítětem, svým synem, aby ho připravila čelit vnějšímu světu. Učila ho, hrála si s ním a milovala ho víc než kohokoli jiného s výjimkou Beka. V důsledku toho ji i Bek miloval ještě víc.</p>
<p>Zachytila jeho pohled a usmála se. „Já tě taky miluju,“ řekla.</p>
<p>Během své cesty na palubě Jerle Shannary zjistili, že také sdílejí jednu důležitou podobnost ve svých jinak velmi rozdílných životech - oba jako mladí ztratili své rodiče. Beka vychovali Coran a Liria Leahovi, Quentinovi rodiče, a Rue její bratr. Jejich společným rozhodnutím bylo, že Pen bude své rodiče znát lépe, než znali oni své. Od začátku bylo jejich záměrem, aby s nimi sdílel všechny aspekty jejich společného života, včetně jejich obchodu. Stal se jeho součástí brzy, učil se řídit vzdušné lodě, udržovat je a opravovat, znát jejich součásti a funkce, kterým sloužily. Pen byl dobrý student a rychle ovládl složitosti navigace a aerodynamiky. Když mu bylo dvanáct, už projektoval vzdušné lodě jako svého koníčka. Ve čtrnácti postavil své první plavidlo.</p>
<p>Samozřejmě s nimi chtěl létat na jejich cesty, ale k tomu ještě nebyl připraven. Bylo to pro něho zdrojem velkého zklamání. Ale byl mladý, a překonal to.</p>
<p>Bek si rukou zastínil oči před šikmými slunečními paprsky. Byl středního vzrůstu, ne tak vysoký jako ona, ale širší v ramenou. Měl tmavé vlasy a oči, a pleť zhnědlou od slunce. Vždycky byl rychlý a činorodý, ale přesto začínal pociťovat nevyhnutelné účinky přechodu do středních let. Pomyslel si, že jeho ne zcela dokonalý zrak je první známkou toho, co ho čeká.</p>
<p>„Myslím, že je to nějaká druidská loď,“ řekla Rue tiše.</p>
<p>Teď už i on rozeznával vzdušnou loď, ale pořád by nedokázal říct, jakého druhu je. „Co by tady dělala druidská vzdušná loď?“</p>
<p>Vrhla na něho rychlý pohled, a on poznal, že ať si myslí cokoli, není to dobré. Byli míle a míle daleko ve Středním Anaru, v divočině, kam se odvážil jen málokdo, pokud to nebyl traper, obchodník nebo badatel. Ravenshornské hory byly většinou neobydlené, a jen zřídkakdy tudy cestoval někdo jiný kromě gnomských kmenů, které je považovaly za svůj domov. Druidská vzdušná loď by se pustila tak daleko jen za nějakým velmi konkrétním účelem a ve věci, která nemůže počkat.</p>
<p>Ben se podíval na jejich cestující, sedící okolo mapy a debatující o tom, kam chtějí letět dál. Dva byli z Pohraničí, tři z hlubokého Jihu, a nějaký trpaslík - ti všichni chtěli vidět zemi, o které jenom slyšeli. Byli pět týdnů na cestě z Patch Run, když Bek a Rue zahájili sérii zastávek, aby nabrali své zákazníky a naložili zásoby. Ve Východní zemi se zdrželi tři týdny, než odstartovali zpátky.</p>
<p>„Tvá sestra?“ nadhodila Rue, a kývla hlavou směrem ke vzdušné lodi.</p>
<p>Potřásl hlavou. „Nevím. Možná.“</p>
<p>Nechtěl nahlas vyslovit to, co ho nejvíc zneklidňovalo. Jedním z důvodů, proč by za nimi přiletěla nějaká druidská vzdušná loď, mohlo být to, že se něco stalo Penovi. Ta zpráva se mohla dostat ke Grianne, a ona se mohla vypravit na cestu, aby to Bekovi řekla sama. Zapudil ale takové myšlenky, aspoň prozatím. Tohle mnohem pravděpodobněji souviselo s Ard Rhys nebo se stavem Čtyřzemí.</p>
<p>Sledovali, jak k nim loď pluje ve slábnoucím odpoledním slunci, míříc neomylně k jejich tábořišti. Jak zjistila jejich polohu, bylo záhadou, protože jen málo lidí vědělo o jejich zamýšleném cíli. S určitou pomocí by je snad dokázal nějaký druid najít, ale pouze Bekova sestra disponovala dostatečnou magickou silou, aby to dokázala bez jakékoli pomoci. Teď už viděl, že je to skutečně druidská loď, takže začal uvažovat, kdo je na její palubě.</p>
<p>Ostatní členové expedice loď také uviděli a shromáždili se kolem svých průvodců. Někteří se zeptali, co se děje, ale Bek jen pokrčil rameny a řekl, že nemá tušení. Pak je požádal, aby se vrátili do tábora, kde byla zakotvena Rychlá jistota. Bylo to preventivní opatření, které by přijal za jakýchkoli okolností.</p>
<p>„Očekáváš potíže?“ zeptala se Rue.</p>
<p>„Ne, jen chci být připravený.“</p>
<p>„My jsme vždycky připraveni,“ řekla.</p>
<p>„Přinejmenším ty.“</p>
<p>Usmála se. „Proto tě to ke mně přitahovalo, nepamatuješ snad?“</p>
<p>Velká vzdušná loď se snesla nad travnatý palouk před tábořištěm. Z přídě a zádě byla svržena kotevní lana, a z boku spuštěn provazový žebřík. Bek poznal Athabasku, jednu ze čtyř řadových lodí druidské flotily schopnou vyvinout velkou rychlost a sílu. Její vzhled na něho zapůsobil. Ale ani druidská loď se rychlostí nemohla rovnat rychlosti Rychlé jistoty.</p>
<p>Po žebříku začal sestupovat druid v černém plášti a kápi, kymáceje se, jak opatrně hledal nohama příčky žebříku. Velký muž, spatřil Bek, mohutně stavěný a silný, ale zjevně neobeznámený se vzdušnými loděmi a létáním. Sestoupil po žebříku, odhodil nazad svou kápi, aby odhalil tvář, a zamířil k nim. Bek ho nikdy předtím neviděl, ale on neznal většinu druidů v Paranoru. S výjimkou své sestry a Ahrena Elessedila, který už v Paranoru nebyl, se za ta léta setkal pouze s jedním nebo dvěma z ostatních, a na ty si už sotva vzpomínal. Druidský život vedla jeho sestra, ne on, a Bek se od něho úmyslně držel stranou. Někdy měl špatný pocit, že nedělá víc, aby jí pomohl v její práci, ale to nebyla práce, o kterou by měl někdy zájem, a tak usoudil, že bude lepší to ani nepředstírat.</p>
<p>Muž, který se k nim blížil, byl mladší než oni, ačkoli ne o moc, a jeho ustaraná tvář naznačovala, že je možná starý v jiných směrech. Životy druidů byly naplněny tajemstvími, jejich práce byla tajná a často nepoznatelná. Druidové Beka vždycky znepokojovali. Druidská role se dobře hodila k jeho sestře, k jejímu životu jako čarodějky Ilsy, kdy zdokonalila umění vytáček, úskoků a přetvářky. Takové dovednosti byly ve světě druidů nezbytné, i když sloužily podpoře dobra a ne zla. Ve Čtyřzemí nebyli druidové příliš oblíbeni. Nebyl to předsudek, který sdílel, ale skutečnost, již sám dobře poznal. Moc živila strach, a strach nedůvěru. Druidský řád byl pro mnohé genezí všech těchto tří věcí.</p>
<p>„Nejsou v posádce Athabasky Gnomové?“ zeptala se pojednou Rue. „Kde jsou trollové?“</p>
<p>Bylo už příliš pozdě na spekulace. „Bek Ohmsford?“ zeptal se druid, když k nim došel. Zvedl ruku, aniž by čekal na odpověď. „Jmenuji se Traunt Rowan.“</p>
<p>Potřásl Bekovi rukou, pak podal ruku i Rue. Jeho stisk byl pevný a uklidňující. Promluvil klidným, vyrovnaným tónem, z něhož vyzařovaly upřímnost a zájem.</p>
<p>„Byl jsem vyslán Radou druidů, abych vás dopravil do Paranoru. Ard Rhys zmizela. Nevíme, co se jí přihodilo, ale je pryč, a my nedokážeme zjistit proč.“</p>
<p>Bek přikývl. Jeho sestra zmizela už předtím, a mnohokrát. Byla známa tím, že mizela bez výstrahy, pokud se pouštěla do nějakého podniku, který chtěla udržet v tajnosti. „Musíte mít další důvod pro obavy mimo ten, který jste mi řekl. Šla si svou cestou, aniž by upozornila ostatní, už mnohokrát. V čem je to tentokrát jiné?“</p>
<p>„Její osobní asistent, Tagwen, vždycky ví, kde je. Nebo aspoň ví, když odchází. Tentokrát nevěděl vůbec nic. Ani trollská stráž. Nikdo. Tady se problém poněkud zkomplikoval. Tagwen byl natolik znepokojen, že vyhledal Ahrena Elessedila, aby v pátrání po ní pomohl. Společně odcestovali do Patch Run, aby našli vás. Ale zjistili, že jste pryč, a místo toho mluvili s vaším synem. Když odešli, vzali ho s sebou. Teď nemůžeme najít žádného z nich.“</p>
<p>Bek ucítil bodnutí strachu. Rue mu pevně sevřela ruku. „Jak jste toto všechno zjistili? Nedostali jste žádné zprávy, že ne?“</p>
<p>Druid zavrtěl hlavou. „Žádné. To, co víme, jsme zjistili vyptáváním se těch, kteří znali aspoň kousky a útržky pravdy. Tagwen zanechal zprávu, kam odcházejí. Sledovali jsme ho do městečka Emberen v Západní zemi. Zjistili jsme, že mluvil s Ahrenem Elessedilem, a že odešli spolu. Odtud jsme je vystopovali do Patch Run. Ale nevíme, co se stalo potom. Víme jen, že váš syn je také pryč.“</p>
<p>Zatvářil se smutně. „Mrzí mě, že nevíme víc. Pátrali jsme po nich spoustu dní. Myslíme si, že zmizení Ard Rhys by mohlo naznačovat, že je v nebezpečí celá její rodina. Existují určité náznaky, že tomu tak je. Ona má mnoho nepřátel, a každý ví, jak jste jí blízký, a také to, že i vy disponujete Shannarovou magií. Někteří z těch nepřátel vás možná považují za stejně nebezpečného pro jejich zájmy, jako je ona.“</p>
<p>„Penderrin by nikdy s nikým neodešel, ani s Ahrenem Elessedilem, aniž by nám zanechal zprávu,“ vložila se do řeči náhle Rue. „Podívali jste se po nějaké zprávě?“</p>
<p>„Ano,“ řekl Traunt Rowan. „Dívali jsme se všude. Ale žádnou jsme nenašli.“</p>
<p>Prohledali jste náš dům, pomyslel si Bek. Proč jste takovou troufalost považovali za nutnou?</p>
<p>„Jestli Pen nezanechal zprávu, bylo to proto, že k tomu neměl dost času.“ Rue vklouzla do role jeho matky-ochranitelky, a Bek uviděl v jejích očích hněv. „Proč jste mu svou ochranu nenabídli dřív?“</p>
<p>Po hezké tváři Traunta Rowana se mihl zákmit rozčilení, ale pak rychle zmizel. „Dělali jsme, co jsme v té chvíli považovali za nejlepší. Byli jsme poněkud dezorganizovaní, zmatení. Nevěděli jsme přesně, co se stalo.“</p>
<p>„Zdá se, že to ještě stále nevíte,“ odsekla.</p>
<p>Druid se obrátil k Bekovi. „Když se se mnou vrátíte do Paranoru, možná je společně dokážeme najít. Víme, že máte silné spojení se svou sestrou, že s ní sdílíte její magické schopnosti. Doufali jsme, že možná najdete způsob, jak použít svůj talent, abyste nám pomohl s naším hledáním. Když dokážeme nalézt buď vaši sestru, nebo vašeho syna, máme šanci nalézt oba.“</p>
<p>Zaváhal. „Připouštím, že jsme stále zoufalejší. Potřebujeme nový přístup. Potřebujeme veškerou pomoc, kterou můžeme dostat.“</p>
<p>Znělo to upřímně, a jeho prosba měla smysl, ale Beka něco zneklidňovalo. Nemohl přijít na to co, ale ani to nedokázal zcela pominout.</p>
<p>„Co s expedicí?“ zeptal se.</p>
<p>„Dohlédnu na to, aby bylo o všechno postaráno. Další loď, placená řádem, splní vaše závazky k vašim cestujícím. S vaším svolením poletím zpátky do Paranoru s vámi na palubě vaší lodě. Athabaska může pokračovat ve svém pátrání. Všechny naše vzdušné lodě se účastní pátrání po celé rozloze Čtyřzemí. Nechci stahovat žádnou z nich ze služby, dokud tato záležitost nebude vyřešena.“ Na okamžik se odmlčel. „Uděláme všechno, co je v našich silách, abychom vašeho syna našli.“</p>
<p>Tato poslední poznámka byla určena Rue, nepochybně proto, aby ji uklidnila, ale Bek si byl zatraceně jist, že na to už je příliš pozdě.</p>
<p>„Musíme ho najít, Beku,“ řekla rychle. „Musíme pro to udělat všechno, co je třeba.“</p>
<p>Měla samozřejmě pravdu, což ale nezmírnilo jeho pocit neklidu. Proč by Pen, který byl vždycky tak spolehlivý, najednou zmizel, aniž komukoli zanechal nějakou zprávu? Kam by ho byl Ahren Elessedil bral, že to vyžadovalo takové utajení? Ať se na to díval ze všech myslitelných úhlů, stále docházel ke dvěma stejným možnostem - že jeho syn byl nucen uprchnout, nebo že Traunt Rowan lhal.</p>
<p>„Dovolte, abych si promluvil s našimi cestujícími a řekl jim, co se děje,“ řekl druidovi. „Pak půjdeme s vámi.“</p>
<p>Vzal Rue za ruku a zavedl ji k místu, kde ve stínu Rychlé jistoty stálo jejich šest cestujících. Rychle je seznámil s poněkud cenzurovanou verzí skutečnosti - že nastala nouzová situace, která vyžaduje, aby okamžitě odletěli domů, že přiletí jiná vzdušná loď s jiným kapitánem a posádkou obeznámenou s prací expedice, aby mohli dokončit svůj program. Objevilo se sice několik zklamaných pohledů, ale všichni to přijali celkem dobře. Nikdo z nich nežádal zpátky své peníze. Podali si ruce a popřáli si navzájem mnoho štěstí.</p>
<p>Bek přešel k bednám srovnaným pod zádí jejich vzdušné lodě a začal se v nich přehrabovat. Rue zprvu zaváhala, ale pak se nad ním naklonila. „Co to děláš?“</p>
<p>„Předstírám, že dělám něco užitečného,“ odpověděl. „Získávám pro nás trochu času, abychom mohli popřemýšlet.“</p>
<p>Připojila se k němu a začala také krámovat v bednách. „Ani ty mu nedůvěřuješ.“</p>
<p>Vrhl rychlý pohled na druida, který vedl jejich cestující k Athabasce, na niž se měli nalodit. „Proč si myslíš, že Tagwen cítil potřebu vyhledat Ahrena Elessedila, když je v Paranoru víc než stovka dalších druidů, na které se mohl obrátit? Proč se rozhodl hledat pomoc mimo zdi Paranoru? To na mě nepůsobí dobrým dojmem.“</p>
<p>„Ne,“ přisvědčila, „to ne.“</p>
<p>„Ale předpokládejme, že měl dobrý důvod cestovat celou tu dlouhou cestu do Emberenu, aby nalezl Ahrena. Proč cítili Traunt Rowan a ostatní druidové náhle potřebu ho sledovat? Jestli měli obavy o naši rodinu, proč neletěli rovnou do Patch Run, aby nás varovali? Přidali k tomu Pena jako důvod svého pátrání, ale nevěděli nic o spojení na nás předtím, než začali hledat ty druhé dva.“</p>
<p>Rue sevřela rty. „Řekl, že Pen je možná v nebezpečí, a možná my všichni. Ale neřekl, od koho nám hrozí, že ne?“</p>
<p>„Přesně tak. Ať je to cokoli, nemyslím si, že nám říká pravdu.“</p>
<p>Náhle se napřímila. „Tak proč letíme do Paranoru? Jestli je to past, neměli bychom do ní lézt tak rychle.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Něco od nás chtějí. Kdyby nechtěli, zvolili by jiný přístup. Kromě toho, když nepoletíme do Paranoru, ztratíme nejlepší šanci zjistit, co se vlastně děje.“</p>
<p>Odhrnula si z čela uvolněné prameny vlasů a zahleděla se do dálky. „Cha, kdybys mě s ním nechal o samotě, dokázala bych ho během deseti minut přinutit, aby nám všechno řekl.“</p>
<p>Bek se proti své vůli usmál. „Je to druid, Rue. Je příliš silný na to si s ním zahrávat. A jestli ho postrašíme, nebude příliš ochoten nám říci cokoli. I když lže, poskytuje nám drobné záblesky pravdy. Prozatím toho využijme. Stáhnout ho z kůže a dát ji sušit můžeme později.“</p>
<p>Vzala ho za ruku. „Chci, aby byl Penderrin v bezpečí, Beku. Jestli se tohle týká tvé sestry, týká se to pravděpodobně jejích nepřátel, a její nepřátelé jsou příliš nebezpeční, než aby se s nimi dokázal vypořádat nedospělý chlapec.“ Vrhla rychlý pohled na druidskou vzdušnou loď. „Nelíbí se mi, že jsme se zase zapletli do jejího života.“</p>
<p>Vstal a objal ji. Dovolila mu to, ale její tělo v jeho objetí zůstávalo nepoddajné a odmítavé, a on cítil její hněv. „Nesváděj to tak rychle na Grianne,“ zašeptal. „Ještě nic nevíme jistě. Nevíme ani, jestli je Pen nezvěstný. Víme jen to, co nám bylo řečeno, a tomu vlastně nemůžeme věřit.“</p>
<p>Přikývla a položila mu hlavu na rameno. „Co když říká pravdu? Ani tuto možnost nemůžeme zavrhnout. Jenom proto, že se nám jeho vyprávění nezdá, to nemusí být lež. Nemůžeme riskovat Penovo bezpečí.“</p>
<p>Chlácholivě ji k sobě přitiskl. „Penovi se nic nestane. Nezapomínej, kdo ho vychoval. Není bezmocný a nepřipravený. Jestli zmizel, je to možná proto, že to tak chce. My musíme zjistit důvod. Ale kvůli tomu musíme letět do Paranoru. Jsi ochotna to risknout?“</p>
<p>Ustoupila od něho, a v jejích zelených očích se objevila ta stará, známá rozhodnost. „No, co asi myslíš?“</p>
<p><strong>Kapitola 6.</strong></p>
<p>Shadea a'Ru šla spodní západní chodbou druidské Pevnosti a naslouchala okolním zvukům. Mimo Pevnost byl vzduch teplý a omamující, ale uvnitř byl chladný a temně rezonující. Z kamenných stěn zněl ozvěnou sotva slyšitelný šepot, podobný zrníčkům prachu tančícím ve světle.</p>
<p>Pozorně těm hlasům naslouchala, ale jen proto, aby se ujistila, že ji nesledují.</p>
<p>Teď se bude podávat polední jídlo, a pak bude následovat doba odpočinku pro ty, kteří si ji dopřávali. Takových však bylo málo. Druidové, které vedla, dobře věděli, že každý neúspěch v jejich práci mívá své následky. Nechávala je v nejistotě, jaké ty následky budou a kdy se dostaví. Nechávala je pracovat bez dohledu a termínů, protože její nepředvídatelnost byla právě tou pobídkou, kterou potřebovali. Určitá nejistota a několik skutečných lekcí, to byly silné motivátory.</p>
<p>Nezúčastňovala se výkonu trestů na těch, kteří ji zklamali - na to byla příliš chytrá. Nevyužívala svého úřadu k přímému trestání. Už dávno se naučila, že tresty musí být vykonány jemnějšími a lstivějšími způsoby. Toto opatření podtrhlo několik málo dobře zvolených odstrašujících příkladů, k nimž sáhla na samém začátku, v prvních dnech po převzetí pozice Ard Rhys. Vybrala si k tomu dva mladší druidy, kterým chyběla široká podpora, a jejichž přítomnost nebude postrádána. Povolala je do své pracovny a prostě je propustila. Poslala je domů, aniž by jim poskytla sebemenší vodítko k tomu, jak a v čem pochybili. Mohli požádat o znovupřijetí, poradila jim, jakmile pochopí povahu svých nedostatků. To byl férový a spravedlivý přístup k přísným požadavkům na disciplínu řádu, a nikdo její rozhodnutí nemohl nijak zpochybnit.</p>
<p>Jenže sdělení bylo jednoznačné. Pokud někdo neuspěje nebo pochybí, bez ohledu na to, jestli chápe jak nebo proč - zaplatí za to. Nejlepší způsob, jak se takovým následkům vyhnout, byl tvrdě pracovat a nedělat potíže.</p>
<p>Samozřejmě, ti mocnější z druidů se tak snadno zastrašit nedali. Jejich propuštění by vedlo ke konfrontaci toho druhu, jemuž se snažila vyhnout. Přesto však byla odhodlaná je všechny umravnit a donutit je přijmout její vůdcovství a kontrolu. Nevyžadovala po nich veřejné projevy jejich loajality, chtěla jen, aby všichni pochopili, že ona je Ard Rhys nejen podle titulu.</p>
<p>Proto to tajné setkání s nejmocnějším z těch, jejichž podporu požadovala. Kdyby Gerand Cera souhlasil s tím, že ji bude otevřeně podporovat, kdyby dokázala získat jeho podporu pro své úsilí, pak by bylo snadnější přesvědčit i ostatní. Problém byl v tom, že ji Cera nenáviděl skoro tolik, jako nenáviděl Grianne Ohmsfordovou. Jestli měla při získávání jeho podpory uspět, musí nejdříve najít způsob, jak si ho naklonit.</p>
<p>Zastavila se ve vstupu do rotundy, která sloužila jako křižovatka spojovacích chodeb. Světlo, dopadající sem úzkými štěrbinami v kamenných stěnách, se odráželo na zábradlí schodiště, vedoucího nahoru na západní strážní věž. Vybrala si toto odlehlé a soukromé místo, aby vyzkoušela Cerovo odhodlání.</p>
<p>Jestli se obával setkat se s ní tady, sám a nechráněný svými stoupenci, nebyl to spojenec, kterého potřebovala. Jestli se objeví, posílí to její přesvědčení, že účelu, který mu přisoudila, poslouží.</p>
<p>Potřebovala nového spojence. Terek Molt byl mrtvý, Iridia Eleri opustila Paranor, a Traunt Rowan a Pyson Wence začínali jevit známky váhání a nerozhodnosti. Ačkoli ji oba uposlechli, nedokázali vzbudit respekt a strach trpaslíka a čarodějů. Nejvíce ji podráždila Iridia, která prostě zmizela po smrti svého milovaného Ahrena Elessedila, ale s tím Shadea nemohla nic dělat. Pátrání po Iridii by bylo jen plýtváním časem a zdroji. A ještě hůř, demonstrovalo by slabost. Bude rozumnější se s ní vypořádat později.</p>
<p>Vrátila se na okamžik v myšlenkách k Trauntu Rowanovi, který by v této chvíli měl být hluboko ve Východní zemi a blízko k navázání kontaktu s Bekem Ohmsfordem a jeho ženou. Kdyby se mu je podařilo dopravit do Paranoru, měla by další páku v pátrání po tom chlapci a jeho společnících, pokud by došlo k nemyslitelnému a Aphasius Wye by neuspěl. Měla by také prostředky pro další potvrzení toho, že je Grianne Ohmsfordová bezpečně uvězněná v Zapovězeném, kde už nemůže způsobit žádnou další škodu. K tomu by se dalo využít magie jejího bratra. Bylo nebezpečné ho použít tímto způsobem, ale zdálo se jí, že toto riziko musí podstoupit. Až s ním skončí, až se zmocní toho chlapce a ověří si, že je jeho teta mrtvá a definitivně ze scény, bude pak snadné se zbavit celé Ohmsfordovy rodiny.</p>
<p>Ale jedno po druhém. Musela se soustředit na bezprostřední úkol, a to získání podpory Geranda Cery. Rychle se rozhlédla po rotundě, dohodnutém místě setkání. Nebylo po něm ani stopy.</p>
<p>„Tady jsem, Shadeo,“ řekl ze stínů za ní.</p>
<p>Polekaně se otočila. Vysoký a hrozivý ve svém černém rouchu stál v téže chodbě, kterou sem přišla. Musel ji celou cestu sem sledovat, a ona ho vůbec neslyšela. Byla to jasná ukázka jeho umění, předvedená proto, aby jeho příchod mylně nepovažovala za známku slabosti. To bylo pro něho typické. Přežil všechna ta léta jen proto, že se postaral, aby nikdo nikdy nepochyboval o tom, čeho je schopen.</p>
<p>„Gerande Cero,“ pozdravila ho, nabývajíc klidu.</p>
<p>Přistoupil k ní. Jeho úzká, ostře řezaná tvář a sevřené rty vyjadřovaly nesouhlas. Jinak byl jeho výraz nečitelný, jako by v jeho mysli nebyly žádné myšlenky a v jeho srdci žádné city. Byl to strašný protivník, a jen málokdo v Paranoru by se ho odvážil vyzvat.</p>
<p>„Jsme sami?“ zeptal se.</p>
<p>Odpověď na tuto otázku už jistě zná, pomyslela si. Chtěl jenom, aby si myslela, že jí důvěřuje. „Samozřejmě. To, co ti musím říct, není určeno pro cizí uši.“</p>
<p>„Nemyslel jsem si to.“ Rychle se rozhlédl kolem, jako kdyby tu byl poprvé. „Jistě, není moc pravděpodobné, že by sem někdo přišel. Nicméně jsme tady na můj vkus příliš na ráně. Při podobném setkání by nás neměl nikdo vidět, ani náhodou.“</p>
<p>Přikývla. „Pojďme tudy.“</p>
<p>Vedla ho další chodbou až do prázdné strážnice u vnější hradby.</p>
<p>„Tady?“ zeptala se. Přikývl, a ona za nimi zavřela dveře.</p>
<p>Přešel k lavici u protější zdi a posadil se. „Dovol, abych ti ušetřil čas a námahu, Shadeo. Zavolalas mě, protože požaduješ mou pomoc. Zdá se, že tvoji vlastní spojenci mizejí rychleji, než jsi, myslím, na začátku toho všeho předpokládala. Obávám se, že se někteří z nich nevrátí. Ty jsi sice formálně Ard Rhys, ale nedržíš ten titul moc pevně. Spojenci jsou nezbytní. Po mé podpoře toužíš nejvíc. Mám pravdu?“</p>
<p>Jeho troufalost ji rozzlobila, ale ovládla se. Měl samozřejmě pravdu, což byla jedna z jeho silných stránek – schopnost rychle a přesně analyzovat situaci. „Tvou podporu bych uvítala,“ potvrdila.</p>
<p>Ostré rysy se mu stáhly. „Proč bych ti ji měl poskytnout?“</p>
<p>„Mohla bych říci to, co je zřejmé - že by pro tebe bylo lepší mít mě za přítele než za nepřítele.“</p>
<p>Hořce se usmál. „Ty nemůžeš být nikdy mým přítelem, Shadeo. Nikdy nemůžeš být přítelem nikoho, koho považuješ za svého potenciálního rivala. Já tě v žádném případě za přítele nechci. Stejně tak tě nechci mít za nepřítele. To, že jsi úspěšně odstranila Grianne Ohmsfordovou, pro to poskytuje dostatečný důvod. Působivý výkon. Neočekávaný. Nikdo neví, jak jsi to dokázala. Je pryč, skoro jako kdyby nikdy neexistovala. Vysvětlíš mi, jak jsi to dokázala?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Jak jsi řekl: nechceš mě mít za nepřítele.“</p>
<p>„Pak tě tedy nemohu mít ani za přítele, ani za nepřítele. Možná je nějaká střední cesta?“</p>
<p>„Možná. Proč se ji nepokusíme najít?“ Přešla místnost a posadila se k němu. „Já tvou pomoc potřebuji. Vystihl jsi situaci naprosto přesně. Ztratila jsem staré spojence, a potřebuji nové. Rada teď stojí za mnou, ale možná svoji loajalitu změní, pokud se jí naskytne příležitost. Nedokážu druidům nijak prospět, dokud tento problém nebude bezpečně eliminován. Ty můžeš přemýšlet, co chceš ode mě, ale mým hlavním cílem je řád posílit a zefektivnit. Pod Grianne jsme se utápěli v nespokojenosti a neefektivnosti. To se už změnilo, i když uplynulo jen pár dní od doby, co je pryč.“</p>
<p>Gerand Cera zvedl jedno obočí. „Jak to?“</p>
<p>„Získala jsem podporu Sena Dunsidana a Federace. Tato podpora dalece přesahuje jeho oficiální uznání mého správcovství řádu. Došlo k hlubšímu dorozumění, k takovému, které nám nad ním jednou případně poskytne kontrolu.“</p>
<p>Pomalu přikývl. „On rozdrtí Svobodné, a ty se postaráš, aby řád připustil, aby k tomu došlo. Ale jak nad ním potom získáš kontrolu?“</p>
<p>Usmála se. „Věz, že já nemám v úmyslu jednat tak zmateně a neorganizovaně, jak bylo zvykem za mé předchůdkyně. Já mám v úmyslu jednat rázně a hned. Změním běh dějin a vytvořím z druidského řádu špici kopí této změny.“</p>
<p>„Jsi velmi ambiciózní,“ řekl tiše.</p>
<p>„To nepopírám. Mé ambice se týkají jak řádu, tak mě samotné. Můžeš se ke mně v tomto úsilí přidat, nebo se dál stavět proti mně. Když se ke mně přidáš, poskytnu ti nové postavení v řádu, šanci na postup po mém boku.“</p>
<p>Zasmál se. „Jen do té doby, kdy mě už nebudeš potřebovat.“</p>
<p>Vydržela jeho pohled „Nebo ty mě?“</p>
<p>Chvíli se na sebe dívali v tichém vzájemném ocenění, zvažujíce skryté úmysly toho druhého proti možnosti, že slova, která byla vyslovena, mohou být pravdivá. Ticho se prodlužovalo, a Shadea v pohledu svého partnera postřehla nepatrný nádech nejistoty.</p>
<p>„Tak tedy spojenectví?“ řekl.</p>
<p>„Velmi těsné spojenectví. Osobní i profesionální.“</p>
<p>Pozorně na ni pohlédl. „Nemyslíš přece vážně, že bychom se spojili i tímto způsobem,“ zeptal se tiše.</p>
<p>Pomalu přikývla. „Ale ano. Proč ne? Neříkej, že ti to nikdy nepřišlo na mysl. Tohle napadne každého muže, dříve nebo později. Vidím, jak se na mě dívají. Vím, na co myslí. Já se ti sama nabízím. Samozřejmě že si uvědomuji riziko toho, co dělám. Avšak člověk musí vždycky riskovat. Jde mi o otevřené a zjevné spojenectví, kterému se nikdo z řádu neodváží vzepřít“</p>
<p>„No,“ řekl, svíraje úzké rty. „Tohle jsem neočekával. Považuješ mé za tak přitažlivého?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Ne tak, jak si možná myslíš. Ale přitažlivého jiným způsobem. Muži a ženy o těchto věcech neuvažují vždycky stejně. Přijmi mou nabídku, a možná ti to jednoho dne vysvětlím.“</p>
<p>Dlouhou chvíli ji mlčky a zkoumavě pozoroval. Neuhnula pohledem. „Samozřejmě, mohl by ses přestěhovat do mých komnat,“ řekla. „Mohl bys se mnou spát, nebo taky ne, jak by sis přál. Záleželo by na tom, aby nás ti ostatní brali jako dvojici. Viděli by, že jsme spolu spojeni ve všem, ne jen na základě nějakých pitomých proklamací, ale zcela otevřeně. Já jsem Ard Rhys, ale ty bys byl mým druhým já. Tvé slovo by bylo mým. Spolu bychom prosadili věc řádu.“</p>
<p>Změřil si pohledem její tělo. „Neříkám, že necítím jisté pokušení. Znáš mě dost dobře, abys to věděla. My oba toužíme po moci ve všech jejích formách. Tvá poddajnost by byla nanejvýš uspokojující. Ale kam povede? Kde skončí?“</p>
<p>Zasmála se. „Musíš to vědět, Gerande Cero, abych tě přesvědčila? Nejsi vzrušen představou, že ani jeden z nás neví, jak tohle všechno dopadne, že je to hra, kterou musíme přijmout? Život je riziko. Jaký by měl jinak smysl?“</p>
<p>Podíval se na ni. „A co tvoji ostatní spojenci? Jak se jim bude líbit tato změna plánů?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Přijmou ji. Nemají na vybranou. Já jsem jediná, komu se zodpovídají.“ Pohladila ho po tváři. „A teď i tobě, pokud přijmeš mou nabídku.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Zbavila by ses mě v okamžiku, bez rozmýšlení mě odhodila.“</p>
<p>„Ty bys udělal totéž se mnou,“ opáčila. „Nedělejme jeden ze druhého hlupáka. Budeme z toho mít užitek do té doby, než nám to přestane vyhovovat, a pak uvidíme. Nemusí to nezbytně skončit zabíjením. Toužíš tak po mé smrti, že si nedokážeš představit žádnou jinou možnost? Nepřipadám ti jiná než Grianne Ohmsfordová?“</p>
<p>Usmál se. „Jsi jiná ve více směrech, než dokážu spočítat.</p>
<p>Nepletu si tě s ní. Ale ani se v tobě nemýlím. Kdybych tvůj návrh přijal, musel bych si neustále hlídat záda.“</p>
<p>Položila mu ruce na ramena a přitáhla ho o krok blíž. „Ale jdi. Proč bych ti dávala takovou nabídku, kdybych si přála tvou smrt? Jsou přece mnohem méně komplikované způsoby. Jakmile s tebou budu oficiálně spojená, bude pro mě mnohem obtížnější se tě zbavit, ne? Kromě toho, jaký by to mělo smysl? Jestli mám dosáhnout toho, co chci, potřebuji tě živého a po svém boku. To snad chápeš, ne?“</p>
<p>Když se k němu přitiskla a políbila ho na ústa, jeho tvář zůstávala nevzrušená a nečitelná. „Chápeš?“</p>
<p>Pak její polibek opětoval, a ona věděla, že ho dostala.</p>
<p>Později, když už druidové z Paranoru spali nebo pracovali ve svých vyhrazených pracovnách a všechno zahalil hustý tmavý závoj tmy, vyklouzla ze své postele, aby se mohla projít prázdnými chodbami a přemýšlet. Než zavřela dveře, vrhla jen rychlý pohled na spícího Geranda Ceru. Svádění jejího nejnebezpečnějšího nepřítele bylo korunováno úspěchem. Bylo to dokonce i příjemné. Nelhala mu. Zjistila, že je dost přitažlivý. Jeho hrozivý vzhled a nebezpečně bystrá mysl ji nesmírně přitahovaly.</p>
<p>Kráčela prázdnou chodbou ke schodišti, které vedlo na centrální věž. Měla na sobě jen noční košili. Opovrhovala brněním a zbraněmi, které jen překážely a zpomalovaly. Nebála se ničeho na světě, tak proč by se měla starat o to, jestli je odhalená nebo zakrytá? Konvence a konformita byly pro jiné. Ona bude tím, čím se jí zlíbí.</p>
<p>V této chvíli byl Gerand Cera její. Věděla, že on si myslí opak. Vzal si její tělo, a myslel si, že k tomu získal i její mysl. Spojil se s ní, aby mohl položit špičku nohy na stupně úřadu, který zastávala. Pravděpodobně už plánoval, jak se jí zbaví. Jenže ona věděla přesně, do čeho jde - chápala, že přijal její návrh jen proto, aby dostal to, po čem toužil nejvíc - pozici, kterou zastávala ona. Bude jí stát po boku, aby ji mohl snadněji odstranit.</p>
<p>Ale tato čepel byla dvousečná. Mít ho nablízku jí poskytovalo stejné příležitosti. Jeho plány s ní se nelišily od jejích plánů s ním. Jenomže jejich dohoda zvýhodňovala ji. To o ní si budou myslet, že sjednotila druidy, že usmířila dvě hlavní frakce, aby ukončila nekonečné spory, hašteření a z toho plynoucí neakceschopnost. O ní si budou myslet, že dovolila zdravému rozumu převládnout nad pýchou. Ji budou považovat za skutečného vůdce řádu, a Gerand Cera, ačkoli mohl tvrdit opak, bude pouze manželem Ard Rhys.</p>
<p>Manželem, jak se už rozhodla, jehož užitečnost v Paranoru rychle ztratí svůj smysl.</p>
<p>Vystoupila na věž a vyšla na ochoz. Od západu vál chladný vítr. Zavřela oči a vdechovala noční vzduch, naslouchajíc tichému hlasu noci. Tady se cítila klidná a spokojená, sama na vrcholku Pevnosti, její Pevnosti, jejího světa. Dobude ho, a udrží si ho. Těm, kteří by jí mohli pomoci, nebude bránit, ale udělají dobře, když budou znát svoje místo.</p>
<p>Ráno Gerand Cera osloví Radu. Naoko měl promluvit o stavu Čtyřzemí a o roli druidů při sledování jeho proměn. Ale skutečným účelem jeho projevu bylo dát všem jasně na vědomí, že je nyní jejím spojencem, jejím manželem, jejím druhým já. Udělá to v domnění, že u naslouchajících druidů vzbudí dojem, že nad ní získal kontrolu. Ale nikdo tomu nebude věřit. Nezáleželo na tom, co řekne nebo udělá. Nikdo tomu nebude věřit.</p>
<p>A pokud ano, udělají lépe, když to nedají najevo.</p>
<p><strong>Kapitola 7.</strong></p>
<p>Bylo už pozdní odpoledne, když Rychlá jistota vyplula ze stínů obklopujících Dračí štíty k jasně ozářeným věžím Paranoru, tyčícím se proti obzoru, růžově a zlatě zbarvenému září zapadajícího slunce. Bek připravoval lanoví na přistání, zatímco Rue stála u kormidla a vedla vzdušnou loď na zvolené místo. Byl klidný, bezvětrný den, a plavba nevyžadovala velké pilotní umění. Cesta jim trvala pouhých čtyřicet osm hodin. Počasí zůstávalo klidné a bylo jasno, takže letěli ve dne i v noci. Oba Ohmsfordové se u řízení střídali, díky čemuž se jim občas podařilo urvat i pár hodin spánku. Byli na tento režim zvyklí, používajíce ho často, když to dovolovaly povětrnostní podmínky. Byli by klidně mohli kdekoli zakotvit a vyspat se, ale oba hnala touha dostat se co nejdříve do cíle a zjistit pravdu o Penovi.</p>
<p>Jednou věcí si byli jisti. Traunt Rowan si něco nechával pro sebe, a ať to bylo cokoli, souviselo to s tím, proč byli tak naléhavě pozváni do Paranoru.</p>
<p>Bek vrhl rychlý pohled tam, kde druid seděl na vyhlídkové lavici s bezpečnostním lanem pevně připoutaným k pasu. Necítil se ve vzduchu moc dobře, a tak trávil většinu času v této poloze. Ale byl přátelský. Byl více než ochoten s nimi hovořit, kdykoli se k němu přiblížili, vždycky přístupný diskusi o skutečnostech týkajících se zmizení Grianne a Pena, zdánlivě plný snahy jim pomoci najít jejich rodinu. Jenomže jak si Bek všiml už na začátku jejich cesty, Traunt Rowan neříkal všechno. Ještě nepadla ani zmínka o tom, proč se druidové rozhodli hledat Tagwena po jeho odchodu z Paranoru, nebo proč je jejich hledání přivedlo k Penovi. Nepadla ani zmínka o tom, co se stalo s trollskou stráží, která tak věrně sloužila jeho sestře od začátku jejího funkčního období jako Ard Rhys. A co bylo ze všeho nejdůležitější, nenabídl ani žádnou domněnku, co se mohlo stát Grianne.</p>
<p>Bek si uvědomoval, že jeho obavy a podezření jsou možná přehnanou reakcí na jistou nedůvěru, kterou v něm tento posel vzbudil, a že se možná snadno vysvětlí. Bek ale v podobných věcech vždycky důvěřoval svým instinktům, a v tomto případě ho jeho instinkty varovaly, že něco není v pořádku. Protože Rue měla stejný pocit, byl rozhodnutý být opatrný a hlídat si záda, dokud lépe nepochopí, o co jde.</p>
<p>Zatímco Rychlá jistota klesala k širokému západnímu nádvoří, kde kotvily druidské vzdušné lodě, pokud nebyly někde na cestách, napadlo ho, že předtím byl v Paranoru pouze dvakrát v životě. Byl to pro něho šok, vzhledem k tomu, že Grianne byla Ard Rhys skoro dvacet let. Ale důvod pro to mu byl celkem jasný. Pokaždé, když ji byl navštívit, začal vzápětí toužit po tom, aby byl už zase pryč. Měl pocit, že je v hradbách Pevnosti polapen, v pasti a bezmocný. Kamenné chodby mu připomínaly Antraxovo podzemní doupě. Tmavé postavy druidů mu připomínaly Morgawra a jeho Mwellrety. Ještě stále ho strašila doba, kterou strávili v Parkasii. Jeho vzpomínky byly nepříjemně živé a znepokojivé.</p>
<p>Jeho sestra se mu velice naléhavě snažila vysvětlit, čeho se s řádem snaží dosáhnout, v čem spatřuje jeho službu Čtyřzemí. Byl to sen Walkera Boha, Poutníka, který se snažila naplnit, a zasvětila tomu svůj život. Ale to byla její vize, ne Bekova, a on neviděl žádný důvod, proč by ji s ní měl sdílet. Nesdílel Poutníkovu víru ve význam druidů pro rasy, neakceptoval myšlenku, že by Rada druidů fungovala účinněji nebo moudřeji než vlády, které už byly ustaveny. Důvěřoval své sestře a věřil, že je schopná a myslí to dobře. Jenže to stále byla jen jedna žena, a za jakkoli mocnou se možná považovala, její vážnost výrazně snižovala její minulost čarodějky Ilsy. Odhalení pravdy, kým a čím byla, prostřednictvím kontaktu se Shannarovým mečem velmi uškodilo její psýché. Možná se probudila z nějakého komatu, do něhož upadla následkem toho, že musela čelit této pravdě, ale on si nebyl jist, že se z toho dostala úplně.</p>
<p>Její odpovědnost byla obrovská, a odpovědnost těch, jejichž pomoc vyhledávala, naprosto zanedbatelná. Zdalipak se znovu nezměnila v to temné stvoření, kterým byla předtím, než ji nalezl? Nenáviděl se za to, že takto uvažuje, ale chápal tlak, jemuž čelila, a váhu úkolu, který na sebe vzala. Jedna věc byla znovu ustavit druidský řád, ale jiná věc ho vést. Chtěl jí říct, aby toho nechala a odešla s ním pryč. I když mu vysvětlila, co se pokouší vykonat, měl nutkání jí říci, ať s tím přestane. Ale nakonec neřekl nic. Byl to její život, ne jeho. A bylo to její rozhodnutí.</p>
<p>Stál na přední palubě a přistihl se při tom, že uvažuje, jestli Grianne vůbec ještě někdy uvidí. Veškerý jeho zájem a obavy se týkaly Pena, ale byla to Grianne, kdo zmizel první, a kdo byl nezvěstný nejdéle. Vzhledem k tomu, že takto nezmizela poprvé, a vždycky se vrátila, ani o tom moc neuvažoval. Přesto bylo možné, že i Ard Rhys zašla na nepřátelské území příliš daleko, a nedokázala teď najít cestu ven. Bylo možné, i pokud šlo o Grianne, že se nevrátí.</p>
<p>Pak věnoval pozornost spouštění kotevních lan. Sestoupil po provazovém žebříku spuštěném z paluby. Vzduch uvnitř druidské Pevnosti byl horký, suchý a prašný. Už teď si začal přát, aby byl někde jinde. Zhluboka se nadechl, a počkal, až dolů slezou Rue a Traunt Rowan. Nemělo smysl si dál lámat hlavu. Prostě byl tady, a zůstane, dokud nezjistí, co sem přišel zjistit.</p>
<p>S Rue po boku následoval druida k masivním dvoukřídlým dveřím na druhém konci nádvoří. Ale ještě než k nim došli, dveře se otevřely a vyšla z nich trojice temně oděných postav. Beka při pohledu na ně zamrazilo. Ovládal silnou magii, ale jeho schopnosti a zkušenosti se nemohly rovnat zkušenostem a schopnostem těchto lidí.</p>
<p>Když se k nim uvítací výbor přiblížil, Traunt Rowan se otočil zpět k Bekovi a Rue. „Váš přílet byl netrpělivě očekáván,“ řekl, a uctivě se uklonil.</p>
<p>Zjevnou vůdkyní těch tří byla vysoká, silná a širokoramenná žena. Když k nim došla, odhodila nazad svou kápi. „Beku Ohmsforde,“ řekla, napřahujíc ruku. „Já jsem Shadea a'Ru, v nepřítomnosti vaší sestry Ard Rhys.“</p>
<p>Rychle si potřásla rukou s Bekem i s Rue, a pak kývla na své průvodce. „Můj První z řádu, Gerand Cera, a můj asistent, Pyson Wence.“</p>
<p>Bek jim odměřeně kývl na pozdrav.</p>
<p>„Co jste se dověděli o našem synovi?“ zeptala se Rue okamžitě. „Nalezli jste ho?“</p>
<p>„Ne.“ Shadea snesla její pohled, aniž by uhnula očima, což by moc lidí nedokázalo. „Samozřejmě, pokračujeme v pátrání, jak po vašem synovi, tak po Ard Rhys, ale už nevíme, kde hledat dál. Když půjdete se mnou, vysvětlím vám to.“</p>
<p>Aniž by čekala na jejich souhlas, otočila se a zamířila zpátky do Pevnosti, následována svými společníky a Trauntem Rowanem, který s ní rychle srovnal krok. Bek vrhl rychlý postranní pohled na Rue, pokrčil rameny, a oba je následovali. Snažil se si vzpomenout, jestli se o těchto druidech jeho sestra někdy zmínila, ale nepodařilo se mu to. Jediný, kromě Ahrena Elessedila, kdo to mohl vědět, byl Tagwen. Jenže ten byl taky pryč.</p>
<p>Uvnitř Pevnosti jim Shadea pokynula, aby ji následovali.</p>
<p>„Ard Rhys zmizela během odpočinku ve své komnatě už před několika týdny. Vešla do svého pokoje, a už odtamtud nevyšla. Nenašli jsme žádné známky zápasu. Trollové, kteří byli na stráži, nám řekli, že během noci nikdo nepřišel, a že nic neslyšeli. Stejně jsem je propustila, čistě z opatrnosti. Máme mnoho nepřátel, kteří mají spoustu důvodů nás zlikvidovat. Ti trollové mohli být podplaceni.“</p>
<p>Možná ano, pomyslel si Bek, ale možná taky ne. „Vzpomínám si, že moje sestra nejednou říkala, jak na nich závisí, a jak jsou spolehliví.“</p>
<p>Shadea si prohrábla své nakrátko ostříhané plavé vlasy. „Možná udělala chybu, když jim důvěřovala. To ale nevíme.“</p>
<p>„A nikdo ji od té doby neviděl? Nikdo od ní nedostal žádnou zprávu?“</p>
<p>„Nikdo. Zdálo se, že Tagwen snad má nějakou představu, co se s ní mohlo stát, ale ten potom taky zmizel. Vystopovali jsme ho do Emberenu a k Ahrenu Elessedilovi. Pak jsme je stopovali do Patch Run. Když odtamtud odešli, zjevně s sebou vzali i vašeho syna. To je vše, co jsme v tomto směru zjistili. Stále nevíme, proč Ard Rhys zmizela, nebo kam mohla jít. Nevíme ani, kde je váš syn, kde je Tagwen a Ahren Elessedil. Naše vzdušné lodě pokračují v pátrání, ale čas běží, a naše úsilí zatím k ničemu nevedlo. Doufám, že to vy dokážete změnit.“</p>
<p>Bek ucítil, jak mu Rue stiskla ruku. „Jak vám mohu pomoci? Já o celé této záležitosti nic nevím.“</p>
<p>Shadea a'Ru přikývla. „Není žádným tajemstvím, že vy a vaše sestra k sobě máte nesmírně blízko. To, jak jste před dvaceti lety nalezli jeden druhého, je v obecné paměti. Zdědil jste schopnost magie, která vás vede po cestách, kam vás nikdo nemůže následovat. Já myslím, že jí můžeme využít, abychom ji našli, a nejspíš i vašeho syna. Ukážu vám jak.“</p>
<p>Prošli šerými chodbami a vystoupali po sérii schodišť nahoru. Ve velkém sále uprostřed Pevnosti se setkali s dalšími druidy, pohybujícími se v malých skupinách a nesoucími různé knihy a papíry. Jen málokdo z nich se namáhal věnovat jim byť jen krátký pohled. Ale i ti zvědaví se rychle odvrátili, když zachytili Shadein studený pohled.</p>
<p>Bojí se jí, pomyslel si Bek.</p>
<p>Vzpomněl si, že to bylo stejné, když byl navštívit svou sestru. Stejné pohledy, stejné rychlé odvrácení tváře. V její nepřítomnosti se nic nezměnilo. Napadlo ho, jestli to s sebou nese samotné postavení Ard Rhys. A pokud ano, pak se podivoval, proč by měl po takovém postavení někdo toužit.</p>
<p>Když zatočili do další chodby, vyběhl proti nim nějaký mladý druid a srazil se s Bekem tak prudce, že Beka povalil na podlahu.</p>
<p>„Jé, promiňte,“ omlouval se, provinile pomáhaje Bekovi na nohy a sbíraje papíry, které mu vypadly z rukou. „Neviděl jsem vás. Spěchal jsem. Moje chyba. Jste v pořádku? To je dobře. Ještě jednou se omlouvám.“</p>
<p>Podali si ruce, a Bek ucítil, jak mu do dlaně vklouzl malý kousek papíru. „No, naštěstí se vám nic nestalo,“ řekl mladý druid, a na okamžik se očima setkal s Bekovým pohledem. Ještě se omluvil Shadee, a spěšně odešel.</p>
<p>Bek nenápadně vsunul kousek papíru do kapsy. Nikdy předtím toho druida neviděl. Pohlédl na Rue, ale zdálo se, že ta si ničeho nevšimla.</p>
<p>Vyšli po několika schodištích do vyšších pater Pevnosti. Na stráži přede dveřmi stáli Gnomové. Před Shadeou rychle ustoupili stranou.</p>
<p>Když Shadea odemkla zamčené dveře, druidové uvedli Ohmsfordovy dovnitř.</p>
<p>Bek se rychle rozhlédl. Místnost byla prázdná s výjimkou velké nádrže s vodou umístěné uprostřed. Nádrž byla mělká a široká, a voda v ní tmavozelená. Na dně nádrže byly čáry a značky. Bek si uvědomil, že je to vlastně mapa, mapa Čtyřzemí.</p>
<p>„Tady nám můžete pomoci, Beku,“ řekla Shadea a'Ru. „Této místnosti říkáme chladná komora. Kamenné stěny izolují nádrž. Věštecká voda v nádrži kopíruje silové čáry, které drží zemi pohromadě. Reaguje na narušení těchto čar, když je použita mocná magie. Studujeme je, abychom zjistili, kde ta magie byla použita.“</p>
<p>Obrátila se k němu. „Chtěli jsme tuto vodu využít, abychom vystopovali pohyb vaší sestry poté, co zmizela, ale neobjevili jsme žádné narušení, které by signalizovalo použití její magie. Ale možná kdybyste k tomu použil kouzlo Písně přání, dokázal byste zjistit, kde je. Vím, že jste touto schopností obdařen. Použijete ji tady?“</p>
<p>Bek se jí chvíli díval do očí, pokoušeje se v ní číst. Žádala ho velmi otevřeně a přímo, aby něco udělal, ale on příliš nedůvěřoval jejím motivům. Stále ho zneklidňovaly vytáčky a mlžení Traunta Rowana, jeho neochota se podrobněji zmínit o okolnostech doprovázejících zmizení jeho sestry a syna Byl unaven nedostatkem spánku a nedůvěřoval své schopnosti jasně přemýšlet.</p>
<p>„Vím, že chcete, abych to udělal hned,“ řekl jí. „Já chci taky. Ale pochybuji, že bych vám dokázal pomoci, dokud si neodpočinu. Použití magie Písně přání vyžaduje značné soustředění, a já se obávám, že ho v této chvíli nejsem schopen. Potřeboval bych něco sníst a trochu se vyspat. Pustím se do toho ráno, až budu fit.“</p>
<p>„Beku!“ vybuchla hněvivě Rue. „Snažíme se pomoci tvému synovi a tvé sestře! Co tím myslíš, že si potřebuješ odpočinout? Odpočívat můžeš později!“</p>
<p>Její slova se ho dotkla, ale pohlédl jí zpříma do očí. „Já mám o ně také obavy. Ale nechci udělat žádnou chybu. Prostě si nejsem jist, zdali se dokážu dostatečně soustředit.“</p>
<p>V jejích očích se mihlo překvapení a zmatek. „Tak tedy zítra?“</p>
<p>Shadea a'Ru, zjevně nespokojena s tímto odkladem, o tom chvíli uvažovala. Pak zdráhavě přikývla. „Tak zítra. Traunt Rowan vás odvede do vaší ložnice a nechá vám přinést jídlo. Dobře si odpočiňte.“</p>
<p>Bez dalších slov vyšla z místnosti. Ve tváři se jí zračilo znechucení.</p>
<p>„Pojďte se mnou,“ řekl Traunt Rowan. Odvedl je do obydlí, které jim bylo přiděleno. Sestávalo ze dvou prostě zařízených ložnic. Přede dveřmi stáli na stráži nepřátelsky se tvářící Gnomové.</p>
<p>„To je pro vaše bezpečí,“ vysvětlil Traunt Rowan rychle. „Nechceme nic riskovat, pokud jde o vaši rodinu, ani tady. Dokud nezjistíme, co se stalo Ard Rhys a vašemu synovi, budeme vás všechny pečlivě střežit. Večeři vám pošlu hned.“</p>
<p>Když odešel a zavřel za sebou dveře, Bek si položil prst na ústa a zavrtěl varovně hlavou dřív, než stačila Rue cokoli říct. Pečlivě prozkoumal místnost, zdali někde neposlouchají nějaké nepovolané uši. Když chápavě přikývla, objal ji a přitiskl ústa k jejímu uchu.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“</p>
<p>Ucítil, jak přikývla. „Co měly znamenat všechny ty řeči o únavě?“ zašeptala.</p>
<p>„Jen výmluva pro Shadeu,“ odpověděl, rovněž šeptem. „Na celé té věci není něco v pořádku. Musím popřemýšlet o tom, co ode mě chce.“</p>
<p>Další přikývnutí. „Já jí taky nevěřím. Nevěřím žádnému z nich. V něčem nám lžou.“</p>
<p>„Pokud jde o toho mladého druida, který do mě narazil na chodbě, tak to nebyla náhoda. Předal mi nějakou zprávu. Mám ji v kapse. Strčil mi ji do ruky, když mi pomáhal vstát. Nechtěl, aby Shadea a ti ostatní viděli, co dělá. Dost riskoval.“</p>
<p>„Znáš ho? Je to nějaký přítel Grianne?“</p>
<p>„Nevím, kdo to je, ani jestli je to její přítel.“</p>
<p>„Podíval ses na tu zprávu?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Čekal jsem, až budeme sami. Nechci riskovat, aby mě někdo viděl, jak ji čtu.“ Rozhlédl se po místnosti. „Pojď se mnou k oknu a postav se tak, aby nebylo vidět, co dělám.“</p>
<p>„Ty myslíš, že nás sledují nebo poslouchají? Tady?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. To nevěděl. Ale nechtěl riskovat. V sázce byla bezpečnost jeho sestry a jejich syna, a některým druidům možná leželo na srdci jejich blaho, bez ohledu na to, co říkali.</p>
<p>Přešli k oknu. Krvavě rudé slunce zapadalo za obzor. Stíny se prodlužovaly a nad severovýchodním obzorem se objevil měsíc. Vzduch byl chladný a svěží. Bek opatrně vytáhl z kapsy malý lístek papíru a rozbalil ho. Byla na něm napsána dvě slova.</p>
<p>NEVĚŘTE JIM.</p>
<p>To bylo všechno. Bek zprávu okamžik studoval, a pak ji znovu ukryl. Až k tomu bude vhodná příležitost, zničí ji. Ale to bude muset udělat velmi pečlivě. Druidové dokázali zrekonstruovat takovou zprávu z pouhého popela.</p>
<p>„Evidentně ne každý souhlasí s tím, co se stalo mé sestře,“ řekl. „Například ten mladý druid“</p>
<p>„Možná i jiní.“</p>
<p>Položil jí ruku na paži. „Nemůžeme důvěřovat nikomu.“ Přikývla a setkali se očima. „Co budeme dělat?“ Usmál se. „Doufal jsem, že mi to možná řekneš ty.“ Nahnul se a jemně ji políbil na čelo. „Jo, to jsem doufal.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Promluvili si o tom později, když spolu leželi v objetí.</p>
<p>„Myslíš, že pořád poslouchají?“ řekla. Ostří v jejím hlasu naznačovalo, co by mohla udělat, kdyby zjistila, že tomu tak je.</p>
<p>Pohladil ji po vlasech. „Myslím, že mají na práci jiné věci.“</p>
<p>„Doufám, že nás nepozorují, když se koupeme. Z toho mi naskakuje husí kůže. Ale dokážu si představit nějakého druida s krysí tváří, jak to dělá.“</p>
<p>„Nikdo nás při koupání nesledoval.“</p>
<p>Na chvíli se odmlčela. „Aspoň že to jídlo, které nám dali, bylo slušné. Otrávit se nás nepokusili.“</p>
<p>„Mají s námi jiné plány. Jed nepoužijí, dokud nás potřebují.“</p>
<p>„Potřebují k čemu? Ty máš nějaké tušení, že?“</p>
<p>Už předtím šeptali, ale on teď hlas ještě ztišil. „Přemýšlel jsem o tom. Grianne zmizela bez jakéhokoli zjevného důvodu, ale Tagwen odešel hledat pomoc mimo řád. To naznačuje, že nevěděl, komu mezi zdejšími druidy může důvěřovat. Nevěděl to o nic víc než my. Ale věděl, že může důvěřovat Ahrenovi. Takže odcestoval do Emberenu, aby ho požádal o pomoc, protože věděl, že mu ji Ahren ochotně poskytne. Tímhle jsem si docela jist.“</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>„Ale pak odešli do Patch Run. Možná proto, že chtěli vyhledat nás, ale místo toho našli Pena. Takže se Pena zeptali, kde jsme. Pravděpodobně jim to řekl a chtěl jít s nimi. Nějak se mu je podařilo přesvědčit, že je to dobrý nápad.“</p>
<p>„Nebo ho vzali s sebou, protože se domnívali, že je v nebezpečí.“</p>
<p>„Správně. Ale co se stalo potom? Šli nás hledat? Jestli ano, proč nás nenašli? Pen by nás byl najít dokázal. Věděl by jak.</p>
<p>Ahren by mu byl mohl pomoci svou druidskou magií. Ale očividně se stalo něco, co tomu zabránilo. Takže je teď hledají tihle druidové, kteří nás sem dopravili. No, a alespoň naoko pátrají i po Grianne. Ale nemohou je najít.“</p>
<p>„Chtějí, abychom je našli my,“ zašeptala Rue. „Chtějí, abychom to udělali za ně. Ale možná jim nechtějí pomoci. Možná jim chtějí uškodit.“</p>
<p>To dávalo smysl. Druidové mohli dobré a čestné úmysly jen předstírat. Po chvíli mlčení Rue zašeptala: „Nemůžeme jim pomáhat. Nemůžeme přivést Penderrina do ještě většího nebezpečí, než ve kterém už je.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Nelíbí se mi, že se do toho všeho zapletl, do života tvé sestry, do těch druidských intrik a úskoků.“</p>
<p>„Nepodceňuj Pena. Je chytrý a schopný, a už má nějaké zkušenosti, jak to ve světě chodí. Možná nedisponuje magií, která by ho chránila, ale má svůj rozum. Kromě toho, jestli je s Ahrenem, je stejně dobře chráněný, jako kdyby byl s námi.“</p>
<p>„S tím bych nesouhlasila. V první řadě by vůbec neměl být v situaci, kdy by nějakou ochranu potřeboval.“</p>
<p>Cítil, jak se v ní zvedá hněv. „Rue, poslouchej. To, co se stalo, změnit nemůžeme. Vždyť ani nevíme jistě, co se vlastně stalo. To jsme sem přišli zjistit. Možná to zjistíme, jakmile budeme mít příležitost mluvit s tím mladým druidem. Hněv nám zatím příliš neposlouží.“</p>
<p>„Proč si myslíš, že se zlobím?“</p>
<p>„No-“</p>
<p>„Nemyslíš, že mám právo být rozzlobená?“</p>
<p>„No-“</p>
<p>„Naznačuješ, že když jsem rozzlobená, nedokážu přemýšlet?“</p>
<p>Zaváhal nad odpovědí, a pak ucítil, že se Rue chvěje potlačovaným smíchem. „Moc legrační,“ zašeptal.</p>
<p>Šťouchla ho do žeber. „Myslela jsem si to.“</p>
<p>Tiše leželi a naslouchali navzájem svému dechu. Bek hladil ženu po žebrech a po nohou. Cítil okraje jizev, které utržila před dvaceti lety na palubě Jerle Shannary. Byla to připomínka její síly a pružnosti, připomínka toho, jak tvrdý vedla tehdy život. Vždycky byl přesvědčen, že je silnější než on, tvrdší duševně i tělesně. Nikdy o tom nepochyboval. Ostatní si možná mysleli, že vzhledem k tomu, že ovládal magii Písně přání, byl tím silnějším v jejich partnerském vztahu on, možná už jen proto, že byl muž. Ale on věděl, jak je to doopravdy.</p>
<p>„Nerozzlobím se, dokud nedostanu Penderrina zpátky,“ řekla náhle tak tiše, že její slova sotva pronikla k jeho uším. „Ale pak za sebe neručím.“</p>
<p>„Nic jiného jsem ani nečekal.“</p>
<p>„Dostaneme ho zpátky, Beku. Je mi jedno, co to bude stát.“</p>
<p>„Dostaneme ho zpátky.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Už ses mě na to ptala.“ „Neodpověděls mi.“ „Přemýšlel jsem. Ještě stále přemýšlím.“ „Tak si pospěš. Mám obavy.“</p>
<p>Usmál se jejímu netrpělivému naléhání, ale byl rád, že to ona ve tmě nevidí. Měla o svého syna strach, a on nechtěl, aby si nějak mylně vyložila jeho přístup k tomuto problému. I on měl obavy. Ale chápal, že to, co potřebují nejvíc, je klid a promyšlený přístup. Síla Rue spočívala v jejím odhodlání, ale ta jeho v bystrém rozumu.</p>
<p>„Pospíším si,“ slíbil.</p>
<p>„To bych moc ocenila.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Miluji tě.“</p>
<p>„Já tě taky miluji.“</p>
<p>O několik minut později už spali.</p>
<p><strong>Kapitola 8.</strong></p>
<p>Bek a Rue se probudili brzy, už za prvního světla. Starosti a obavy ze zkoušek, které na ně čekaly, klidnému spánku příliš nepřály. Umyli se, oblékli, a přede dveřmi našli snídani, sestávající z chleba, sýra, ovoce a studeného piva. Když si odnášeli podnos s jídlem dovnitř, chodba byla zcela opuštěná, s výjimkou Gnómů, kteří zde stáli na stráži. Bek jim kývl na pozdrav, ale nedočkal se žádné reakce.</p>
<p>„Nemyslím, že jsme tady hosty v obvyklém slova smyslu,“ řekl Rue, když zavřel dveře.</p>
<p>Za hodinu zaklepal Traunt Rowan, a oči mu doslova zářily očekáváním. „Jste připraven se o to teď pokusit, Beku?“ zeptal se.</p>
<p>Bek byl připraven. Měl už svůj plán, ačkoli se o něj s Rue nepodělil. Když se probudili, řekl jí pouze, že už ví, co dělat, ale že bude lépe, když si to nechá pro sebe. Její reakce na něj by neměla působit nucené a připraveně. Musí mu důvěřovat, i když to bude vypadat, že dělá něco, co by neměl. Pochopil, co bylo třeba. Pokud šlo o Pena nebo Grianne, nemohl důvěřovat nikomu v Paranoru. Pokud bude mít štěstí a získá o nich nějakou informaci, bude patřit jim, a jenom jim.</p>
<p>Vysvětlil jí to všechno šeptem ještě za ranního šera, dávaje si pozor na možné nepovolané uši.</p>
<p>Vyšli z ložnice za Trauntem Rowanem, který je zavedl dlouhou chodbou a po schodišti do chladné komory s věšteckou vodou. Bek držel Rue za ruku, jako by se chtěl ujistit o její fyzické přítomnosti a cítit její duševní podporu. Dokázal z toho dotyku, ze síly jejího stisku, vyčíst její pocity. Zeptal se druida nenuceně, jestli dorazily nějaké nové zprávy, jestli se už vrátily vzdušné lodě, pátrající po jeho synovi a sestře, jestli se zdá, že bude pěkné počasí. Vyjádřil Rowanovi uznání nad noclehem, který pro ně zařídil, a jenž byl mnohem lepší nežli to, na co byli zvyklí v posledních týdnech. Pochválil i jídlo. Vlastně mluvil proto, aby se sám uklidnil.</p>
<p>„Shadea je připravena,“ řekl mu Traunt Rowan, když dorazili k cíli, a Bek pochopil, že je to varování, že má být připraven i on.</p>
<p>Chladná komora byla teď brzy ráno ještě chladnější než včera. Když Bek vešel dovnitř, mimoděk se zachvěl zimou. U okna stála Shadea a'Ru, dívajíc se oknem na východ slunce. Široká ramena jí halil šarlatový plášť, splývající až k zemi. Když se otočila, Bek uviděl, že spona pláště na sobě nese emblém Eilt Druin, symbol úřadu Nejvyššího druida. Spona ve světle vycházejícího slunce na okamžik zazářila a Bek měl dojem, že odraz tohoto tvrdého třpytu zachytil i v Shadeiných očích.</p>
<p>„Už bychom rádi začali, Beku,“ řekla nedbale. Kývla na pozdrav i Rue, ale nepromluvila na ni. „Už jste si dostatečně odpočinul?“</p>
<p>„Ano,“ ujistil ji Bek. „Začneme.“</p>
<p>Pokynula mu, aby se postavil vedle ní k nádrži. Bek se zahleděl do víření tmavozelené vody. Chvíli je studoval, pak pohlédl na Shadeu. Přitom zachytil pohled Geranda Cery, stojícího ve stínu vzadu a trochu stranou. Napadlo ho, kolik dalších lidí se někde v této místnosti skrývá. Byl zvědav, jestli je dokáže všechny zmást a ošidit.</p>
<p>„Teď už chápete, co dělá věštecká voda“ řekla Shadea. „Jestli dokážete využít svou magii, abyste navázal spojení s jejími impulzy, měl byste být schopen proniknout k tomu, co je viditelné jen pro někoho. Doufám, že dokážete proniknout až k magii, která sídlí ve vaší sestře, nebo snad ve vašem synovi. Každá malá stopa každé malé vodítko, třeba sebenepatrnější, mohou pomoci.“</p>
<p>Pomoci komu? Pomyslel si. Ale neřekl nic, jen přikývl.</p>
<p>„Mohli byste ode mě trochu odstoupit?“ zeptal se.</p>
<p>Všichni, včetně Rue, ustoupili od nádrže, aby mu poskytli prostor, který potřeboval. Zhluboka se nadechl a zavřel oči, aby se soustředil. Uklidnil se a ztratil se v hlubokém tichu, které se v místnosti rozhostilo. Bude mít pouze jeden pokus, a pokud nebude dost přesvědčivý, ocitne se v nejhorších potížích, jaké kdy v životě měl. Toto byli druidové, připomínal si snad už po sté. Pokud šlo o použití kouzel, druidy nebylo tak snadné ošálit.</p>
<p>Na druhou stranu, nikdo z nich neovládal, ba ani plně nechápal, magii Písně přání. To byla zase jeho výhoda, pokud vůbec nějakou měl.</p>
<p>Začal tiše pobrukovat melodii, která zrcadlila šepot větru ve větvích stromů. Vyvolal ho z místa, kde odpočíval, a nechal ho naplnit teplem. Chlad v místnosti se postupně vytratil. Jeho soustředění bylo tak naprosté, že zmizeli i lidé okolo něho. Byl sám, ztracený v sobě a ve svém kouzle.</p>
<p>Když znovu otevřel oči, viděl pouze nádrž před sebou. Vztáhl ruce a nechal je vznášet se těsně nad hladinou zelené vody, tak nízko, že téměř cítil vlnky narušující její jinak klidný povrch. Pomalu rukama pohyboval. Nespěchal. Čekal na reakci vody.</p>
<p>Pak začal pracovat ještě pomaleji, aby zachytil jakoukoli známku Grianne nebo Pena. Přítomnost té první by se projevila okamžitě - tak silné bylo spojení mezi nimi. V tom měla Shadea pravdu; jejich sdílená magie vytvářela mocný spojovací článek. Ale na povrchu vody se neobjevilo nic, žádná stopa po jeho sestře. Hledal dál, křížem krážem v celém Čtyřzemí. Pohyboval rukama v pomalých kruzích, které postupně pokryly všechna možná místa, kde by mohla být. Pořád nic.</p>
<p>Už si začínal myslet, že celé jeho úsilí bylo jen ztrátou času - výsledek, o kterém nechtěl ani přemýšlet - když pojednou na něco narazil. Povrch vody se nepatrně zvlnil. Rychle odvrátil pohled, aby si Shadea ničeho nevšimla, a pokračoval v pátrání v jiných oblastech, snaže se budit věrohodný dojem. Muselo se zdát, že usilovně pracuje. Ale teď to bylo těžší, protože ho jeho instinkty nutily se vrátit na místo, kde objevil to, co hledal.</p>
<p>Čas ubíhal. Nic dalšího už neobjevil. Nechal ruce znovu sklouznout nad místem spojení, zkoumaje svůj předchozí objev. Voda se znovu nepatrně zvlnila, a on ucítil přítomnost kouzla. Zapamatoval si to místo a odtáhl ruce. Teď už věděl, kam má jít a po čem se dívat.</p>
<p>Pak podržel ruce nad místem, které vyznačovalo věže Paranoru.</p>
<p>Věštecká voda náhle začala vřít a pak vybuchla v mohutném gejzíru. Kouzlo proniklo Bekem a zničilo jeho obranu i spojení s vodou v nádrži. Zastihlo ho to nepřipraveného, a když se konečně vzpamatoval, ležel na zádech na podlaze, z jeho oděvu stoupala pára a měl připálené vlasy.</p>
<p>„Beku!“ To byla Rue, která se nad ním skláněla a držela jeho hlavu v náručí. Zamrkal, aby se zbavil protivného pocitu omámení. Celá místnost kolem něho vířila, a její hlas mu zněl jako ozvěnou. Ztratil snad vědomí? Jak dlouho tady ležel? „Podívej se na mě!“ řekla. „Vidíš mě? Slyšíš, co říkám?“</p>
<p>Beze slova přikývl. Jejich druidští hostitelé se kolem něho shromáždili také. Nakláněli se nad ním jako supové, ve tvářích směs hladu a očekávání. Plánoval, že je ošálí použitím určité odchylky v kouzlu Písně přání. Ale neplánoval, aby se to stalo tímto způsobem. Brnělo ho celé tělo, a hlava ho bolela, jako kdyby těsně předtím dostal od někoho strašnou nakládačku.</p>
<p>„Co jste viděl?“ zeptala se ho Shadea, pozorujíc ho přivřenýma očima. „Musel jste něco vidět, něco cítit.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. Jazyk ho nechtěl poslouchat a měl ztuhlé čelistní svaly. „Nic,“ zamumlal nezřetelně. „Nevím, co se stalo. Pracoval jsem s magií. Jen všeobecný průzkum. Pak jsem rukama náhodou přešel nad místem, kde je na mapě Paranor. A stalo se tohle.“</p>
<p>Spatřil v jejích očích pochopení, záblesk zadostiučinění a radosti - reakci, která naznačovala, že objevila to, co hledala, a že to není nic, co mu někdy prozradí.</p>
<p>Pak znovu nabyla svého obvyklého dobře ovládaného výrazu, který nic neprozrazoval, a usmála se. „Dostal jste se do kontaktu s magií, která střeží druidskou Pevnost, Beku. To byl, tak říkajíc, zpětný zášleh ochrany, kterou jsme tady pro sebe vybudovali. Paranor nás chránil. Měla jsem vás varovat. Jste v pořádku?“</p>
<p>„Musím si trochu odpočinout, než to zkusím znovu. Ještě se svým pátráním nejsem hotov.“</p>
<p>„Můžete si odpočinout, jak budete potřebovat.“ Vstala a rychle pohlédla na své druidy. „Odvedl jste dobrou práci, na první pokus. Příště to uděláte ještě lépe. Traunte, odveďte naše hosty do jejich pokojů. Dohlédněte, aby měli všechno, co potřebují, zatímco Bek bude odpočívat. Jídlo, pití, čisté šaty, později snad i procházku v zahradách. Zítra ráno, Beku, to zkusíme znovu.“</p>
<p>Vyšla z místnosti tak rychle, že Bek neměl žádnou další šanci zkoumat její podivnou reakci. Stále ještě slabý a napůl omámený se pomalu posadil a položil si hlavu na kolena.</p>
<p>„To bylo dramatické,“ zašeptala Rue, když ho vzala kolem ramen a pomáhala mu na nohy. Traunt Rowan jim už otevřel dveře a díval se chodbou za Shadeou a Gerandem Cerou. „Neměl jsi v úmyslu si tímhle nějak ublížit?“</p>
<p>„To vůbec ne, kdyby to šlo tak, jak mělo,“ zašeptal v odpověď. Uviděl překvapený výraz v jejích očích a vynutil ze sebe unavený úsměv. „Nic z toho jsem neplánoval.“</p>
<p>„Co se tedy stalo?“</p>
<p>„To nevím. Něco, co jsem neočekával. Ale ani tak to nebyla zbytečná námaha.“</p>
<p>Naklonila se k němu blíž. „Penderrin?“ Přikývl. „Myslím, že jsem ho objevil.“</p>
<p>Usnul skoro okamžitě, jakmile došli do své ložnice. Byl tak unavený, že se dokonce ani nesvlékl. Tvrdě spal, dokud ho Rue nevzbudila, aby něco snědl, a pak znovu usnul. Zdály se mu zvláštní sny, nesouvislá kolekce obrazů z jeho minulého života i z úplně jiných životů, všech propojených jakýmsi zvláštním způsobem, který je činil nereálnými a nevyzpytatelnými. Několikrát měl pocit, že na něho mluví Rue, ale to nestačilo k tomu, aby ho to z těchto snů vytrhlo.</p>
<p>Když se opět probudil, slunce už zapadalo. Byl v místnosti sám. Na stolku vedle postele ležel podnos s jídlem. Najedl se, pak se umyl a přešel k oknu, aby se podíval na zapadající slunce a stoupající měsíc. Na severu se na temnějící obloze začaly objevovat hvězdy.</p>
<p>Stál tak dobré půl hodiny, než se znovu objevila Rue.</p>
<p>„Už jsi vzhůru?“ řekla hned ve dveřích, když ho uviděla. „Jak se cítíš?“</p>
<p>„Jako kdyby mě někdo shodil z útesu. Ale líp než předtím. To zatracené omámení je pryč, bolesti nejsou tak zlé. Myslím, že budu žít. Kde jsi byla?“</p>
<p>„Traunt Rowan mě vzal na procházku po druidských zahradách.“ Usmála se. „Jsou opravdu krásné, a byla bych z nich ráda viděla víc. Ale ta procházka se změnila ve výslech. Většinu času jsem musela odrážet otázky o Penovi. Druidové toho o našem synovi moc nevědí, ale zdá se, že by se strašně rádi dověděli víc. Hrozně rádi.“</p>
<p>Ztišila hlas a posadila se k němu. „Na druhou stranu jsem získala docela dobrou představu o Pevnosti. Myslím, že by se nám to mohlo hodit, pro případ, že se odsud budeme muset rychle dostat.“</p>
<p>Položila mu ruku kolem ramen. „Dnes ráno jsi mě vyděsil. Určitě jsi v pořádku?“</p>
<p>Naklonil se k ní a políbil ji. Pak přitiskl ústa k jejímu uchu. „Zatímco jsi byla pryč, přemýšlel jsem,“ zašeptal. „Přemýšlel jsem o dnešním ránu a o tom, co se stalo v chladné komoře. Mám určitou představu, která by možná stála za uváženou.“</p>
<p>„Nejdříve mi řekni o Penderrinovi,“ řekla naléhavě, rovněž šeptem. „Čekala jsem celý den, až se dáš natolik dohromady, abys se mnou mohl mluvit. Říkal jsi, že jsi ho objevil?“</p>
<p>Přikývl. „V Umrlčích horách. Proběhlo to příliš rychle, než abych si byl jist, kde přesně je; nemohl jsem věnovat čas tomu, abych to zjistil, aniž bych přestal s tím, co jsem dělal. Ale byl to zcela určitě on.“</p>
<p>„Proč by byl až tam?“</p>
<p>„To nevím.“ Zhluboka se nadechl. „Vím jen toto: hledal jsem ve věštecké vodě jakoukoli známku po Penovi nebo Grianne. Objevil jsem Pena v Umrlčích horách, jak jsem řekl, ale přerušil jsem ten kontakt dřív, než Shadea nebo někdo z ostatních mohli poznat, co dělám. Možná by to stejně nepoznali, ale nechtěl jsem riskovat. V Paranoru jsem úmyslně nehledal; koneckonců, tady Grianne údajně zmizela. Jaký by to mělo smysl?“</p>
<p>„Na tu otázku bys možná odpověděl jinak, kdybys o ní přestal přemýšlet,“ řekla tiše.</p>
<p>Přikývl. „Možná ano. Každopádně jsem se ještě jednou vrátil k místu, kde jsem objevil Pena, abych se ujistil, že je skutečně v Umrlčích horách; že jsem se nemýlil. Pak jsem ruce znovu posunul jinam, protože jsem se snažil rozmyslet, co bych měl dělat dál. To mě ale rozptýlilo, a dostal sem se mimoděk rukama nad Paranor. V té chvíli věštecká voda explodovala a odhodila mě od nádrže. Shadea tvrdila, že to ochranná magie Paranoiu zareagovala na mé vniknutí, protože bránila Pevnost. Ale já jsem se nepokoušel nikam vniknout. Neudělal jsem nic, co by je ohrožovalo. Prostě jsem hledal Pena a Grianne, a myslím, že magie, která střeží Paranor, reagovala právě na tohle. Myslím, že reagovala proto, že jsem objevil něco, co se pokoušeli skrýt.“</p>
<p>Okamžik mlčela. Pak řekla: „Ale nebyl to Penderrin, protože ten je někde v Umrlčích horách. Takže to musela být Grianne.“</p>
<p>„Taky myslím. Když zmizela, Tagwen opustil Paranor, aniž by kteréhokoli ze zdejších druidů požádal o pomoc. Myslím, že klíč ke zjištění, co stalo mé sestře, leží tady, a že tito druidové, kteří tvrdí, že jsou její přátelé, ten klíč skrývají.“</p>
<p>„Ale dopravili tě sem, abys ji našel. Proč by to dělali, kdyby se snažili skrýt, kde je?“</p>
<p>„Myslím, že nás sem dopravili, abychom hledali Pena, a ne Grianne. Viděla jsi Shadein výraz, když jsem vysvětloval, co jsem dělal, když mě kouzlo odmrštilo od věštecké vody? Byla hrdá! Myslím, že to potvrdilo něco, co už o Grianne věděla. Ve skutečnosti hledá Pena, ale musela mi říct, abych hledal i svou sestru, protože by se to jinak zdálo divné.“</p>
<p>Bek ucítil, jak mírně zavrtěla hlavou. „Pořád nechápu, co s tím vším má společného Penderrin. Pořád nechápu, proč je tam nahoře v Umrlčích horách, míle a míle ode všeho.“</p>
<p>Neodpověděl hned. Na tyto otázky neměl odpovědi. Jeho instinkt mu říkal, že Pen je na útěku, že z Patch Run utekl, aby se vyhnul zajetí, možná právě těmito druidy, možná někým jiným. Nejvíce ho znepokojovala skutečnost, že je Pen bude nejspíš hledat. Nedal by se na útěk jen tak naslepo, a určitě by nešel do Umrlčích hor, kdyby k tomu neměl dobrý důvod.</p>
<p>Hleděl do houstnoucí tmy. Pen byl uvážlivý a schopný, ale to Bekovy obavy o svého syna nezmírňovalo. Pen byl přece jenom ještě chlapec, a chyběly mu životní zkušenosti nezbytné k tomu, aby si s nebezpečím tohoto druhu poradil. Jestli byl pronásledován, stále existovala možnost, že zpanikaří.</p>
<p>„Beku, právě jsem o něčem přemýšlela,“ zašeptala Rue. „Jestli Shadea ví, že kouzlo Písně přání odhalilo Grianne, bude očekávat, že odhalí i Penderrina. Nedokážeš dlouho předstírat opak.“</p>
<p>Přikývl. „Přemýšlel jsem o tom.“</p>
<p>„Nemůžeme připustit, aby k tomu došlo. Jak tomu zabráníme?“</p>
<p>Naklonil se k ní a políbil ji na ústa. „Zatímco oni spí, my využijeme tu věšteckou vodu a najdeme ho sami.“</p>
<p><strong>Kapitola 9.</strong></p>
<p>Na Čtyřzemí padla noc, a Arishaig se rozzářil světly pochodní a svíček, když se Sen Dunsidan vrátil z večeře do své ložnice. Tento den se docela vydařil. Jeho projev před Sjednocenou radou vyvolal bouřlivé a neutuchající ovace, následující jeho opatrně vyjádřený slib, že našel způsob, jak rychle a úspěšně ukončit vleklou válku v Prekkendorranu. I ti, kterým jeho role ve vládě Federace vadila, mu poté gratulovali k jeho odvaze. Samozřejmě, v duchu doufali, že neuspěje, ale on věřil, že se to nestane.</p>
<p>Zčásti to bylo díky jeho předchozí návštěvě Etana Oreka, který už dokončil práci na prvním exempláři zařízení, jemuž nyní říkal „vrhač ohně“. Namontoval ho na otočný podstavec, který mu dovoloval devadesátistupňový palebný úhel, a vybavil ho zaměřovacím systémem a tlumiči s pružinami, které ho chránily před otřesy a výkyvy během letu vzdušné lodě. Byl také opatřen ovladači regulujícími průchod energie krystaly.</p>
<p>Když tu zbraň Sen Dunsidan vyzkoušel tentokrát, rozsah jejích ničivých schopnosti mu téměř vyrazil dech.</p>
<p>Jeho nadšení opadlo jen trošičku při zprávě, že zatím ještě nejsou hotové žádné další zbraně tohoto druhu. Ale po dlouhých hodinách pokusů s různými kombinacemi krystalů se Orek konečně blížil ke svému cíli a očekával, že další vrhač bude dokončen během týdne.</p>
<p>V loděnici pro stavbu vzdušných lodí stavěli najatí Tuláci novou obrovskou vlajkovou loď, Dechteru, která po svém dohotovení ponese tajnou zbraň Sena Dunsidana do bitvy. Zkontroloval jejich práci a byl s rychlostí jejího postupu spokojen. Poprvé po dlouhé době si dokázal představit svět ovládaný Federací.</p>
<p>Jeho ložnice byla osvětlená svícemi, ale v koutech a výklencích ležely hluboké stíny, a tak nečekanou návštěvu nespatřil, dokud nevystoupila na světlo, aby ho pozdravila. V tom okamžiku ztuhl, a srdce mu vyskočilo až do krku. Nedokázal ze sebe vypravit slovo. Pak ji poznal a rychle vydechl.</p>
<p>„Iridio,“ řekl. Napřímil se. Znovu se uklidnil a jeho rozčilení pominulo. „Co tady děláte?“</p>
<p>„Čekám na vás.“</p>
<p>Iridia Eleri přistoupila blíž. Její štíhlá postava a bílá pleť jí dodávaly skoro éterický vzhled. Byla zahalená do lehkého, dlouhého cestovního pláště, a tmavé vlasy jí ve volných vlnách spadaly na ramena. Byl uchvácen, jako vždycky, její neskutečnou krásou. Neviděl ji už celé týdny, už od té doby, kdy mu dala tu tekutou noc, kterou on obratem předal Shadee a'Ru, aby odstranila Grianne Ohmsfordovou a uchvátila kontrolu nad Paranorem. Nějakou dobu byla jeho špionkou v druidské Pevnosti, ale to až poté, co mu opatřila ten nápoj, čímž prokázala svou skutečnou cenu.</p>
<p>„Z jakého důvodu na mě čekáte?“ zeptal se. „Dohodli jsme se přece, že zůstanete v Paranoru a budete sledovat činnost naší nové Ard Rhys, abych měl uvnitř Pevnosti své oči a uši. Dohodli jsme se, že nikdy nepřijdete sem.“</p>
<p>Elfská čarodějka pokrčila rameny. „Dohoda se změnila.“</p>
<p>Nikdy jí nedůvěřoval, nikdy se necítil uspokojený tím, co pro něho dělala. Byl víc než ochoten přijmout její nabídku pomoci a využívat jejích služeb jako špiona. Ale měla příliš dlouho příliš blízko k Shadee, než aby bez výhrad přijal myšlenku, že je připravena sloužit jemu. Jedna věc byla zradit Grianne Ohmsfordovou, kterou všichni nenáviděli. Něco jiného bylo zradit přítele. Ne že by se někdo jako Iridia někdy cítil příliš vázaný přátelstvím. Ale její pletichy ho mátly. Neřekla mu, kde získala tekutou noc. Neřekla mu, proč se ji rozhodla předat Shadee jeho prostřednictvím, místo aby ji své přítelkyni předala přímo. Nevysvětlila mu svou potřebu utajení její práce pro něho. Ať se snažil, jak chtěl, nedokázal přijít na to, co z toho všeho měla. To všechno mu nesmírně vadilo, protože byl člověk, jehož život byl postaven na pochopení podstaty nečestného jednání.</p>
<p>„Vypadáte unaveně, Sene Dunsidane,“ řekla. „Jste unavený?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Jsem rozčilený, Iridie. Nemám rád překvapení, a lidi, kteří rozhodují za mě, aniž by si o tom se mnou předtím promluvili. Proč se naše dohoda změnila?“</p>
<p>Přistoupila k jedné ze židlí u okna a posadila se. V matném světle ji sotva viděl, ale náhle si uvědomil, že je na ní něco jiného, něco odlišného.</p>
<p>„Se Shadeou jsem se pohádala,“ řekla. „Bohužel se to nedá napravit. Už se se mnou nebude radit o důležitých věcech, ale hledat cestu, jak mě ponížit a nakonec se mě zcela zbavit. A proto už nemohu být užitečná jako váš špion.“</p>
<p>„Pohádala?“ opakoval.</p>
<p>„Nesouviselo to nijak s naší dohodou. O vás a o mně nic neví. Ani nemá žádné podezření. Důvod toho sporu se týká někoho, koho jsem měla kdysi velmi ráda.“</p>
<p>Slyšel pověsti o jejím vztahu s jiným druidem, a milostné aféře, kterou Grianne Ohmsfordová rázně ukončila. Mohla mít na mysli tohle? Ale Shadea s touto záležitostí neměla nic společného. Neviděl žádnou spojitost.</p>
<p>„Takže jsem přišla sem,“ dokončila, sáhla po poháru a nalila si víno.</p>
<p>„Přišla jste sem dělat co?“ Přistoupil k ní blíž, aby na ni lépe viděl. Stále ještě nevěděl, co se na ní změnilo.</p>
<p>Napila se vína, pak odložila pohár a podívala se na něho. „Přišla jsem sem, abych byla vaším osobním poradcem. Když už nemohu být užitečná uvnitř řádu, pak budu užitečná zvenčí. Naše dohoda stále trvá, premiére. Jen se prostě trochu změnila. Musím vám být prospěšná jinou formou. Když už pro vás nemohu získávat informace uvnitř druidského řádu, mohu vám radit, co se řádu týče. Poskytnu vám takové rady jako nikdo jiný. Protože jsem mezi nimi žila, chápu jejich myšlení, vím, co udělají. To vám nemůže poskytnout nikdo jiný.“</p>
<p>Váhal. Její argumenty se mu zdály přesvědčivé, ale nedůvěřoval zcela jejím motivům.</p>
<p>„Musíte mi říct, co ode mě očekáváte,“ řekla. „Nikdo nezná Shadeu a'Ru lépe než já. Uzavřel jste s ní spojenectví, a jejím prostřednictvím s řádem, ale potřebujete vědět, jak tohoto spojenectví využít. Já vím, jak daleko se Shadea nechá zatlačit, a v jakých směrech. Vím, co ji může přesvědčit, pokud je třeba ji přesvědčovat. Znám její slabiny daleko lépe než vy.“</p>
<p>„Znám ji dost dobře, abych ji udržel v šachu,“ řekl.</p>
<p>Tiše se zasmála. „Znáte ji dost dobře, abyste přišel o život. Jestli si myslíte, že bude dodržovat vaši dohodu, jakmile z ní přestane mít užitek, pak jste hlupák a blázen. Uzavřela ji proto, aby získala důvěryhodnost pro řád a pro sebe. Využije vás, aby zničila Svobodné a změnila rovnováhu sil, a pak vás využije, aby získala kontrolu i nad Federací. Musíte připustit, že to tak je.“</p>
<p>Ve skutečnosti to připouštěl. Vlastně to věděl, ačkoli na to nerad myslel. Musel to přijmout jako nezbytný důsledek svého spojenectví s ní, protože toto spojenectví potřeboval k tomu, aby ukončil patovou situaci v Prekkendorranu. I se svou novou zbraní si dával pozor na druidy, jejichž moc spočívala v ovládání magie. To, co mu Iridia říkala, pro něho nebylo žádnou novinkou, ale poskytovalo mu to nový pohled na dané skutečnosti.</p>
<p>„Máte tedy v úmyslu mi sloužit jako poradce?“ opakoval, pokoušeje se přivyknout této myšlence.</p>
<p>„Váš druidský poradce. Váš osobní poradce. Takového nebude mít nikdo jiný ve Čtyřzemí, kromě vás, což vám poskytne takovou míru vážnosti a úcty, jaké byste jinak nikdy nedosáhl.“</p>
<p>„Vy opustíte řád?“</p>
<p>Znovu se zasmála, a při tom zvuku ho zamrazilo v zádech. Nebylo to samotným smíchem, ale prázdnotou, která z něho čišela. „Už jsem řád opustila. Je lepší být vaším poradcem v Arishaigu než poskokem v Paranoru. Pochopte mě, Sene Dunsidane. Jsem mocná čarodějka. Narodila jsem se s tím. Naučili mě tu moc používat. Jsem rovnocenná Shadee, ačkoli si to ona možná nemyslí. Možná jsem rovnocenná i Grianne Ohmsfordové. Chci pro sebe to, co chcete vy - uznání a moc. Vaše moc a uznaní přijdou s vítězstvím Federace nad Svobodnými. Moje uznání a moc přijdou, až nahradím Shadeu jako Ard Rhys. Společně to my dva dokážeme snáze. Přijměte moji nabídku.“</p>
<p>Mlčky ji studoval. Bylo by možné, že by se obrátila proti němu a stala se Shadeinou špionkou? Mohla být tohle pečlivě promyšlená šaráda, součást plánu, jak ho zlikvidovat? Ale ne, to asi ne. Kdyby Shadea chtěla, aby zemřel, mohla by to zařídit jednodušší cestou. Kromě toho, jaký užitek by z něho Shadea měla, kdyby byl mrtvý? Jeho místo by prostě zaujal kdokoli jiný z Rady, a ona by riskovala ztrátu svého spojenectví s Federací. Nemohl přijít na důvod, proč by chtěla, aby k tomu došlo.</p>
<p>Založil si ruce na prsou. „Tak dobře, Iridie. Přijímám. Vaše rady budou nanejvýš vítané.“ Pak zvedl varovně ukazováček.</p>
<p>„Ale doufám, že nemáte v úmyslu si se mnou hrát. Jestli zjistím, že ano, bez váhání vás zabiji. Jste možná druidka, ale přesto jste pouze z masa a kostí.“</p>
<p>Na její bledé tváři se objevil trochu udivený, trochu štítivý výraz, jako by se dívala na nějaké podivné zvíře. „Kdo vám nabídl své služby jako váš špion v druidském táboře? Kdo vám poradil způsob jak se zbavit Grianne Ohmsfordové, aniž by padlo podezření na vás? Kdo vám přinesl tekutou noc? Kdo stál po vašem boku na každém kroku této cesty? Jmenujte mi někoho, kromě mě.“</p>
<p>Z této výzvy čišel chlad, který ho varoval před jakoukoli jinou odpovědí s výjimkou jediné. „Mate pravdu.“ Měl pocit, že se ocitl nebezpečně blízko něčemu, co nedokázal ani pochopit, ani kontrolovat. Co to v ní bylo, že ho to pojednou tak zneklidňovalo?</p>
<p>„Zařídím pro vás ubytování ve svém domě,“ řekl rychle, uvědomuje si, že na ni upřeně hledí.</p>
<p>Ale zdálo se, že si toho nevšimla. Vstala a přešla ke dveřím ložnice. „Neobtěžujte se. Já se o sebe postarám sama. Jsem na to zvyklá.“ Pak se otočila. „Až mě budete potřebovat, budu tady.“</p>
<p>Přitáhla si těsněji plášť a zmizela.</p>
<p>U dveří stály stráže a v hale premiérovy rezidence pracovali sluhové, takže Moric počkal, dokud nebyl bezpečně sám v prázdné místnosti v zadní části domu, a teprve pak se své kůže a šatů zbavil. Nenáviděl jejich zápach a toužil se vrátit do kanálů, kde se několik dnů skrýval, zatímco špehoval toho člověka Dunsidana. Když se stvoření zbavilo šatů a kůže, složilo je a nacpalo do vaku pod svým pláštěm. Vak přivázalo ke svému měkkému tělu. Znovu si je oblékne až při příštím setkání. To už dokáže lépe snášet jejich pach.</p>
<p>Zbavený svého přestrojení, vylezl Moric oknem. Bylo to sice ve třetím patře, ale to mu nečinilo žádné potíže. S pomocí drápů sešplhal dolů jako ještěrka. Přelezl vnější hradbu a rozplynul se v temnotě noci.</p>
<p>Strávil ve městě už skoro celý týden, seznamuje se se svým novým prostředím. Po svém příchodu ze Zapovězeného se rychle zbavil člověka, který mu příchod usnadnil. Absorboval ho jako houba vodu, zkonzumoval maso, kosti a krev, ale jeho vzpomínky a povahové rysy asimiloval a kůži si ponechal, aby se do ní přestrojil sám. Moric byl démon, ale také tvaroměnič. Ale zatímco většina tvaroměničů dokázala pouze předstírat, že jsou jinými stvořeními, Moric je dokázal skutečně pohltit a stát se jimi. To byla užitečná schopnost, zvlášť tady, v tomto světě, kde by si ho jinak velmi rychle všimli.</p>
<p>Smrt té ženy mu zajistila utajení, a její kůže mu poskytla možnost uniknout pozornosti druidů. Sídlilo zde příliš mnoho těch, kteří ovládali a užívali kouzla, než aby se mohl Moric cítit klidný a v bezpečí. Byl sice mocný, ale s takovým množstvím by si poradit nedokázal. Kromě toho to, co potřeboval, získal od druidů. Svedení a zkažení, snadno podlehli pokušení, které se jim nabízelo, a nerozumně otevřeli dveře, za nimiž byl uvězněn. Byli tak hrabiví a chtiví prospěchu, že se nikdy ani na okamžik nezamýšleli nad tím, co vlastně dělají. Jak snadno manipulovatelní byli! Nejdříve ta žena, jejíž kůži si přisvojil, a pak ti, kteří sdíleli její nenávist vůči té ženě. Kdyby nebyla zrazena a poslána do Zapovězeného, aby zaujala jeho místo, byl by ještě stále uzavřený ve světě Jarka Ruus. Ale mazanost a podvody lorda Strakena, Temného pána, je oklamaly všechny, a tak poprvé za mnoho století byl nějaký démon opět volný.</p>
<p>Přesto by to bylo všechno k ničemu, kdyby Moric nesplnil to, kvůli čemu sem byl poslán. Klíčem byl ten člověk Dunsidan. Když Moric přišel do města, ještě to nevěděl. Jeho plány nebyly ještě plně formulované. Jeho hlavním zájmem bylo najít způsob, jak využít svůj lidský převlek.</p>
<p>Včera se však dověděl o projektu, který se ten člověk Dunsidan snažil udržet v tajnosti. Dověděl se o zbrani, kterou nechal postavit, a o nadějích, které vkládá do jejího použití proti lidem. Moric sledoval, jak si ten muž, pověřený tímto úkolem, hrál s krystaly. Sledoval, jak Dunsidan tu zbraň použil a v okamžení propálil tlustý plát kovu. To bylo hodno zájmu. Ten člověk zamýšlel použít tu zbraň jako válečný nástroj. Moric nebyl tak krátkozraký.</p>
<p>Město spalo, a Moric jím mohl nerušeně procházet. Těch pár lidí, které potkal, ho vůbec nespatřilo. Vyšplhal na nějakou zeď nebo se skryl v temnotě, a počkal, až přejdou. Byl by je mohl snadno zabít - a měl by z toho potěšení - ale byl tady za jiným účelem a nemohl si dovolit se rozptylovat. Jeho cena spočívala nejen v jeho adaptabilitě, ale také v jeho až prostomyslné odhodlanosti. Na zabíjení lidí bude mít dost času později, až splní svůj úkol.</p>
<p>Když se dostal ke svému úkrytu, rozhlédl se rychle kolem, aby se ujistil, že je sám, a pak teprve prolezl mřížemi. Zápach stoky byl sladký a vítaný, a démon si pospíšil, aby se dostal do studených, temných katakomb. Bylo to jediné místo v tomto ubohém světě, které mu připomínalo jeho vlastní svět. Tady se cítil dobře. Jednoho dne, sliboval si, tady bude všechno takové jako toto.</p>
<p>Tma v tunelech byla hustá a hluboká. Moric si našel mělčími ponořenou jen několik palců ve smrduté vodě a splašcích a spokojeně se uložil ke spánku.</p>
<p><strong>Kapitola 10.</strong></p>
<p>Byli ještě celé míle daleko, když Grianne poprvé uviděla pevnost. Stála na plošině, v niž přecházelo úpatí nějaké obrovské hory. Věže a bašty pevnosti, vyčnívající z šedivé mlhy, se rýsovaly proti obzoru jako rakovinný nádor.</p>
<p>Byl to obrovský komplex budov. Dívala se na něj ze slámy, na níž ležela. Její řetězy tiše zvonily, jak se převalovala podle kymácení vozu, v němž byla uvězněna. Jeli směrem k pevnosti, a ona si byla jista, že je to jejich konečný cíl. Ať ji zajal kdokoli, bude na ni čekat tady. Přemýšlela, co to mělo všechno znamenat, zatímco podivná karavana jela dál. Koně trkali, kola skřípěla, ozývalo se práskání bičů, kletby vozků a vytí zvířat podobných vlkům. Vzduch byl plný dusivého prachu, a ona cítila jeho suchost a stáří. Ten prach ji dusil, a tak zabořila hlavu do podpažního důlku, aby mohla alespoň trochu dýchat. Od toho, jak byla spoutaná, ji bolelo celé tělo, a z prachu a zápachu zvířat jí třeštila hlava.</p>
<p>Jednou, když se podívala správným směrem, uviděla podivné stvoření, které malé procesí zřejmě vedlo. Mělo podivně protáhlou tvář, na hlavě chuchvalec hrubých černých vlasů, vousy a oči zářící zájmem. Tvor neřekl nic, jen si ji pozorně prohlédl a odešel.</p>
<p>Vyčerpaná a omámená usnula, a když se opět probudila, stoupali už po dlouhé, křivolaké rampě vedoucí do pevnosti. Teď se zdála ještě větší, černější než popel mokrého ohniště a špičatější než vrhací nůž. Obrovská, železem pobitá brána se otevřela, aby je vpustila dovnitř. Na hradbách se hemžila stvoření, která jí připomínala Weku Darta, a kov jejich zbraní a brnění se matně třpytil. Ať byl pánem pevnosti kdokoli, měla silnou obranu, a zdálo se, že jediný přístup sem je po křivolaké rampě, v celé své délce vystavené ostřelování z hradeb.</p>
<p>Náhle jí to všechno připomnělo Tyrsis, velikou truborožskou pevnost ve Čtyřzemí. Tato pevnost mohla být jejím zrcadlovým obrazem, a ona měla pocit, že byla postavená na téže plošině v tomto světě jako Tyrsis v jejím vlastním. Tato podobnost ji překvapila, a přesto věděla, že i při rozdílnosti oddělených historií mohou některé věci fungovat stejně. Využití geografických podmínek při volbě obranného postavení bylo určitě jednou z nich.</p>
<p>Brána je pohltila a s dunivým třeskem se za nimi zavřela. Pak se všude kolem ní objevily obličeje, s ostrými rysy a hladovým pohledem, s hrubými vlasy, plochými nosy a špičatýma ušima. Skřeti, uvědomila si, ačkoli nikdy žádného z nich neviděla. Byli vyhnáni do Zapovězeného za časů Bájných, jak četla v Pamětech druidů. Někteří z nich se nepříjemně šklebili, odhalujíce své ostré, špičaté zuby a černé dásně. Natahovali se skrze mříže, aby se jí dotkli. Vlci na ně vrčeli a chňapali po nich, jako kdyby chtěli bránit jídlo, které už brzy dostanou. Vozkové, které neviděla, práskali biči a zuřivě kleli. Všude panoval strašný hluk a zápach, a dokonce i tady, za hradbami pevnosti, se ve vzduchu vznášela oblaka prachu.</p>
<p>Malá karavana zastavila u ústřední věže obehnané hradbami, nahoře osazenými ostrými hroty, mezi nimiž jako hadí jazyky vyčnívaly vrhače oštěpů. Vozy obklopily tucty dalších skřetů. Někteří z nich nesli lana a řetězy připojené ke smyčkám a svorkám, a další měli zbraně. Vytí a vrčení vlků už Grianne neslyšela; pravděpodobně je zavřeli někde před poslední hradbou, protože jejich role hlídačů a strážců skončila.</p>
<p>Odněkud se znovu vynořilo stvoření s chomáčem černých vlasů, aby odemklo a otevřelo dveře její klece. Když její věznitel vstoupil dovnitř, klidně stála, uvažujíc o tom, že pokud se přiblíží dostatečně blízko, mohla by mu zlomit vaz. Ale tvor se držel mimo její dosah. Odpoutal řetězy, jimiž byla svázána, od mříží klece, a podal jejich konce skupinám skřetů, kteří na ně už čekali. Všechno to působilo nacvičeným dojmem a proběhlo to hladce, takže nedostala příležitost k jakémukoli odporu.</p>
<p>Zůstala tedy klidná a nechala je dělat, co měli v úmyslu. Mohla počkat. Ponechali jí roubík a pouta. Všimla si, že její žalářníci drží řetězy napnuté, aby ji mohli snadno strhnout zpátky, kdyby se pokusila o nějaký náhlý a nečekaný pohyb. Chápala, že jakýkoli pokus sáhnout po roubíku v ústech by vyvolal přesně takovou reakci. Nevěděla, jestli si byli vědomi moci Písně přání, a proto jí ten roubík dali, nebo jestli se prostě chránili před možností, že by mohla využít nějaké kombinace slov a gest a udeřit na ně magickou silou.</p>
<p>Pohlédla na vozky a zjistila, že jsou to stvoření, která se podobají obrovským ropuchám, trůnící na svých sedačkách se zadníma nohama nacpanýma pod ně, zatímco v krátkých předních končetinách svírají otěže býkům podobných zvířat. Jejich hlavy se širokými tlamami čněly dopředu a oči s očními blánami nehnutě zíraly. Ani se nepohnuli, aby slezli dolů ze svých sedaček. Neprojevovali sebemenší zájem o to, co se dělo kolem nich.</p>
<p>Uviděla, že klece před ní a za ní jsou prázdné. Byla tedy jediným zajatcem.</p>
<p>Stvoření s chomáčem vlasů se objevilo před ní. Jeho podivná tvář byla bezvýrazná a ploché oči se na ni upřeně dívaly. Bytost jí pokynula, aby ji následovala. Skřeti nepříliš jemně trhli jejími řetězy, aby jí dali na srozuměnou, co se od ní požaduje. Sotva udržela rovnováhu. Podvolila se jim, protože to bylo jediné, co v dané chvíli mohla udělat.</p>
<p>Před ní se otevřely masivní dveře ve vnější hradbě věže. Hradba byla několik stop silná, a dveře byly vyztuženy křížem přibitými masivními trámy a železnými pásy. Nádvoří uvnitř bylo zcela holé a prázdné - pásmo smrti mezi první a druhou, stejně impozantní hradbou. Z hradeb a bran výhružně hleděly střílny. Bytost s uzlem vlasů zamířila k dalším dveřím. Skřeti ji napůl vlekli za ní.</p>
<p>Ocitli se ve velké místnosti osvětlené pochodněmi. Vpředu vedlo dolů do tmy jednoduché schodiště; jediný další vchod do této místnosti. Vzduch byl chladný a vlhký. A na podlaze a na stěnách se třpytily stružky vody. Po celé místnosti visely z železných kruhů řetězy, a uprostřed stálo jednoduše zařízené křeslo. Mučírna, usoudila Grianne, a mimoděk se zachvěla. Na pokyn bytosti s chomáčem vlasů ji skřeti odvlekli k jedné ze stěn, roztáhli jí nohy a připevnili železa na jejích kotnících ke kruhům zapuštěným do kamene. Pak jí kolem pasu hrubě utáhli silný kožený opasek, a řetězy na jejích zápěstích upevnili k železným kruhům na opasku, takže mohla zvednout ruce jen o pár palců.</p>
<p>Její mysl horečně pracovala. Vezli ji sem celou tu cestu jen proto, aby ji zabili? Chtěli ji mučit, aby od ní získali nějaké informace? Na okamžik zavřela oči. Když je znovu otevřela, skřeti byli na kolenou. Chumáč vlasů se hluboce ukláněl, a do místnosti vcházel zřejmě pán této pevnosti.</p>
<p>Okamžitě poznala, že je to démon, i když žádný z těch, které znala. Byl vysoký, vyšší než ona, a široký v ramenou. Kráčel vzpřímeně jako člověk, a v podstatě měl i lidské proporce, ačkoli tím veškerá podobnost končila. Kůži měl černou a ostnatou, s výjimkou tváře, která byla plochá a bez výrazu. Z ní hleděly třpytící se studené modré oči. Neměl šaty, ale byl ověšen impozantním arzenálem sečných a bodných zbraní. Některé z nich nikdy dříve neviděla. V jedné ruce nesl podivný límec.</p>
<p>Když se k ní přiblížil na deset stop, zastavil se a napřáhl ruku s límcem. Jako zázrakem se po jeho boku objevila bytost s chumáčem vlasů, převzala ho a upevnila ho Grianne kolem krku. Když byl límec na místě, pohlédla bytost na svého pána.</p>
<p>„Víš, co to je? Nazývá se to ovládací límec,“ řekl démon, který ho donesl. K jejímu překvapení mluvil jazykem, který poznávala. „Když se pokusíš použít svá kouzla, způsobí ti dostatečnou bolest, aby tě přiměla si přát, abys to byla nikdy neudělala. Když mě jakýmkoli způsobem neposlechneš, límec tě potrestá. Kývni, jestli mi rozumíš.“</p>
<p>Přikývla. Bytost s chomáčem vlasů jí odstranila roubík. Grianne se rozkašlala a odplivla si, aby své hrdlo zbavila suchosti a prachu. Chumáč vlasů si ji chvíli pozorně prohlížel, a pak uvolnil i řetězy na jejích kotnících.</p>
<p>„Klekni si na kolena a ukloň se mi,“ řekl démon.</p>
<p>Nebyla si jista, jestli slyšela dobře, a nevěřícně na něho pohlédla. Jeho bezvýrazná tvář se odvrátila, a jedna jeho ruka opatřená drápy, udělala slabé, takřka nedbalé gesto. V celém těle jí okamžitě explodovala mučivá bolest, vyzařující z límce jako prameny ostnatého drátu do hrdla, do těla i do údů. Vykřikla. Nedokázala se tomu ubránit. Klesla na kolena a sklonila před démonem hlavu.</p>
<p>„Budeš mluvit, jen když ti řeknu. Kývni, jestli rozumíš.“</p>
<p>Okamžitě přikývla. Límec ji už netrýznil, ale předchozí bolest přetrvávala v malých vlnách, které přicházely a odcházely s každým nadechnutím.</p>
<p>„Když se mnou budeš mluvit, budeš mě oslovovat pane. Kývni, jestli rozumíš.“</p>
<p>Přikývla.</p>
<p>„Chceš trochu vody? Můžeš odpovědět.“</p>
<p>S tváří staženou zuřivostí odpověděla: „Ano, pane.“</p>
<p>„Dej jí vodu, Hobstulle.“ Démonův hlas byl hrubý a chraptivý, a bez sebemenšího náznaku jakéhokoli citu.</p>
<p>Hobstull jí přinesl pohár vody; měla kovovou příchuť a páchla bahnem. Přesto ji vypila. Pak se rozhlédla. Skřeti mezitím zmizeli. Byla sama s Hobstullem a pánem pevnosti.</p>
<p>„Víš, kde jsi?“ zeptal se démon. „Můžeš odpovědět.“</p>
<p>Přikývla. Démon zamítavě mávl rukou a ji znovu prostoupila bolest, která ji srazila k zemi. Ležela schoulená, vzlykala a naříkala. Démon ji nevzrušeně pozoroval, poté se o krok přiblížil.</p>
<p>„Odpověz mi tak, jak ti bylo řečeno. Chci tě slyšet říkat ta slova, která jsem tě naučil.“</p>
<p>Na okamžik zavřela oči, překonána svým ponížením a vztekem. „Ano, pane,“ zašeptala po chvíli.</p>
<p>„Víš, kde jsi? Můžeš odpovědět.“</p>
<p>„V Zapovězeném, pane.“</p>
<p>„Ve světě Jarka Ruus,“ opravil ji démon mírně. „Kam jsem tě nechal dopravit, abys v něm žila.“</p>
<p>Sotva ho slyšela. Hlava jí třeštila dozvuky bolestí, které jí předtím způsobil límec. Démon pokynul Hobstullovi, a ten ji znovu naplnil pohár. Mlčky jeho nechutný dar přijala.</p>
<p>„Můžeš mi poděkovat,“ řekl démon.</p>
<p>Zhluboka se nadechla. „Děkuji vám, pane.“</p>
<p>Démon přikývl. „Hobstull z tebe nemá velkou radost. Přinutila jsi ho pracovat tvrději, než si před třemi dny představoval. Tvou vinou se cítí neschopný. Je můj chytač, můj pátrač a hlídač důležitých vzorků. Je ten, na kom budeš záviset, pokud jde o jídlo a pití, takže ho nechtěj rozčílit.“</p>
<p>Podívala se na Hobstulla, který jí oplatil stejným pátravým, zkoumavým pohledem, jaký si pamatovala z dřívějška</p>
<p>„Hobstull používá pasti, které lákají jeho kořist zvuky, pohledy a vůněmi oslovujícími její nejhlubší potřeby. Je v tom velice dobrý. Díky jeho chytrosti a vytrvalosti jsem získal mnoho vzorků. Ty jsi nejnovější, a možná nejdůležitější. Ale pořád jsi jen vzorek. Chápeš?“</p>
<p>Vzorek. Silou vůle ovládla svůj hněv. „Ano, pane.“</p>
<p>„Dobře.“ Modré oči se mu zatřpytily. „Já jsem Tael Riverine, lord Straken, pán pevnosti Kraal Reach. Já tady vládnu. Vládnu všemu od Dračí hranice na severu ke Quince na jihu, od plošin Huka na západě po Brockenthrog na východě. Vládnu tobě. Nauč se to akceptovat. Jsem tvůj pán, nyní a jednou provždycky.“</p>
<p>Na okamžik se odmlčel. Potom dodal: „Rozumíš, Grianne Ohmsfordová, kdysi Ard Rhys druidů?“</p>
<p>Pocítila beznaděj. Zoufale věřila, že její zajetí byla náhoda a ne úmysl, že bude mít šanci se dostat na svobodu, až zájem jejího věznitele o ni opadne. Ale jestli démon věděl, kdo je, pak zde byla proto, že ji sem chtěl dopravit, a tím ztratila naději, že ji propustí.</p>
<p>„Ano, pane,“ přinutila se říct.</p>
<p>Uviděl výraz na její tváři. „Tys dost dobře neposlouchala, co jsem ti řekl předtím, že? Nedávalas pozor.“</p>
<p>Proti své vůli se přikrčila v očekávání dalšího náporu bolesti.</p>
<p>„Řekl jsem ti, že jsi ve světě Jarka Ruus, kam jsem tě dal dopravit, abys tady žila. Jsi tady kvůli mně. Jsi tady proto, že jsem si to tak přál. Vzpomeň si na svůj vlastní svět, na svou návštěvu Království umrlčí hlavy, kde kdysi vládl Černý mág. Vzpomeň si na ohně, které se zažehovaly a hořely bez jakéhokoli důvodu. Vzpomeň si na tvář, kterou jsi v těch ohních uviděla, když ses je snažila prozkoumat svou magií.“</p>
<p>Okamžitě pochopila, o čem démon mluví. Všechno to si pamatovala, zvlášť tvář, která se objevila v těch plamenech.</p>
<p>Byla to jeho tvář. Byla to tvář lorda Strakena, Temného pána.</p>
<p>„Už si vzpomínáš, že?“ řekl démon. „Dobře. Teď si znovu klekni a pokloň se mi.“</p>
<p>Udělala to, a uvnitř ji zamrazilo poznání, v jak hlubokých problémech se ocitla.</p>
<p>„Postarej se o ni, Hobstulle,“ přikázal Temný pán.</p>
<p>Pak se lhostejně odvrátil a odešel.</p>
<p>Hobstull k ní přistoupil, připnul další řetěz ke kruhu na jejím opasku a vytáhl ji na nohy. Chvilku si ji pozorně prohlížel, a pak škubl za řetěz, aby jí naznačil, že ho má následovat. Zavedl ji k železným dveřím, skrytým pod schodištěm, a pak ji vedl dolů po vlhkých kamenných schodech. Poslušně ho následovala, rozhodnutá si uchovat všechno, co ještě zbývalo z její síly, na chvíli, kdy ji bude moci použít lépe. Přemýšlela o své tísni. To, co jí řekl stín Černého mága, bylo potvrzeno. Byla v Zapovězeném, protože to zařídil lord Straken, jenž se domluvil s hrstkou druidů, kteří ji nenáviděli. Ale hlavně tady byla proto, aby se něco jiného mohlo dostat na svobodu. Lord Straken to nepřiznal, ale ona si tím byla jista.</p>
<p>Jenže to nebyl lord Straken, kdo pronikl do jejího světa oplátkou za to, že byla ona dopravena sem, ale nějaký jiný démon, o kterém ještě nic nevěděla.</p>
<p>Proč tam neodešel lord Straken sám? Bylo skutečným účelem této výměny dopravit sem ji, nebo dostat toho druhého démona ven? V odpovědi na tuto otázku spočíval klíč k pochopení všeho.</p>
<p>Pod schody byla temná chodba, lemovaná silnými dřevěnými dveřmi s úzkými špehýrkami. Když je míjeli, zaslechla zevnitř nějaké zvuky. Na stěnách hořely pochodně a vytvářely v chodbě hustý kouřový opar. Odněkud shora sem sice ventilačními průduchy proudil čerstvý vzduch, ale nebylo ho dost, aby mlžný opar rozptýlil. Odtud jistě mnoho lidí neuteklo, pomyslela si.</p>
<p>Pohlédla dolů na svá pouta, a náhle se viděla tak, jak ji museli vnímat její věznitelé - nějaké zvíře na řetězu, výstavní exponát, mazlíček pro jejich pobavení, zajímavý vzorek. Ve svých vlastních očích spadla na nejnižší úroveň možné existence, ale z pohledu jejích věznitelů se jí dostávalo přesně takového zacházení, jaké zasluhovala. Ve světě Jarka Ruus znamenali lidé méně než zvířata. Na vrcholku potravního řetězce byli démoni. Lidé tu byli pouhou zvláštností. Bylo to směšné, ale nikdy předtím o tom neuvažovala. Vůbec moc nepřemýšlela o Zapovězeném. Sice existoval, ale od její každodenní existence byl tak vzdálený, že stál stěží za přemýšlení.</p>
<p>Až doteď. Teď pro ni představoval všechno, co bylo důležité.</p>
<p>Hobstull se zastavil před jedněmi z dveří, vsunul do zámku klíč a otevřel je. Zavedl ji dovnitř, odepnul řetěz z jejího opasku a vrátil se ke dveřím. Znovu se na ni pozorně podíval, a pak dveře zavřel a zamkl.</p>
<p>Grianne Ohmsfordová, Ard Rhys druidského řádu, hleděla bezmocně do tmy, která ji obklopovala.</p>
<p><strong>Kapitola 11.</strong></p>
<p>Ztuhla nerozhodností, paralyzovaná pocitem bezmoci a ztráty, stála dlouho bez hnutí. Zdálo se, že temnota a samota jejího vězení jen zdůrazňují, v jak zoufalé situaci se ocitla. Přišla o všechno, co důvěrně znala a na čem závisela - o své přátele a rodinu, o svůj domov a postavení, o celý svůj svět. Bolest a ponížení, které musela strpět z rukou lorda Strakena, otřásly její sebedůvěrou. Všechno, na co spoléhala, že jí pomůže, i její životní zkušenosti zmizely tak dokonale, že si téměř nedokázala představit, že by se to mohlo ještě někdy vrátit.</p>
<p>Nakonec klesla na kolena na kamennou podlahu cely a rozplakala se. Neplakala už dlouho, a neplakala by ani teď, kdyby tomu dokázala zabránit. Někdo ji mohl slyšet a pochopit, jak je zoufalá. Léta se učila, jak bezpečně skrýt jakýkoli náznak slabosti -nejdříve jako čarodějka Ilsa, a později jako Ard Rhys. Od útlého dětství se snažila skrývat své pocity. Ale tato metoda sebeobrany zmizela spolu se vším ostatním, na co se mohla spoléhat.</p>
<p>Když se vyplakala, otřela si tvář o rameno, aby si osušila oči, a pak se zahleděla do tmy. Špehýrka v těžkých dveřích cely propouštěla dovnitř trochu světla, a po chvíli se mu její oči přizpůsobily natolik, že si mohla prohlédnout své okolí. Její cela měla sotva šedesát čtverečních stop. Byla zde jedna postel pokrytá slámou, vědro a uprostřed místnosti stoka. Nebylo zde nic k jídlu a žádná voda na pití. Na posteli neležela žádná přikrývka. Sednout se dalo pouze na postel.</p>
<p>Vyzkoušela pouta, která spojovala její zápěstí s koženým opaskem, pak zatáhla i za opasek. Všechno drželo pevně. Zakroužila hlavou, aby vyzkoušela pevnost ovládacího límce, ale protože ho nemohla vidět nebo si na něj sáhnout rukou, moc toho nepoznala. Přezky límce i opasku byly vzadu, kam na ně nemohla dosáhnout. V cele nebylo nic, v čem by se mohl odrazit jejich obraz. Zhluboka se nadechla a vydechla. Nebylo jí pomoci.</p>
<p>Znovu vstala, přešla ke dveřím a vyhlédla špehýrkou do chodby. Mohla vidět jen několikery dveře dalších cel na protější straně chodby. Pochodně blikaly. Zaslechla slabé zvuky pohybu a hovoru, ale neobjevila jejich zdroj. Vzduch byl plný různých pachů, a žádný z nich nebyl příjemný.</p>
<p>Co budu dělat?</p>
<p>Odvrátila se ode dveří a znovu se zahleděla do temnoty své cely. Nikdo, na kom záleželo, nevěděl, kde je. Ten chlapec, který se ji vydal zachránit - chlapec! - neměl žádné tušení, kde ji hledat. Ne že by si myslela, že na tom záleželo. Ten chlapec by na tom stejně nic nezměnil. Nikdo. Snad by jí dokázal pomoci Weka Dart. Těžko říct. Ale určitě to nedokáže hned teď. Ulk Bog ji varoval, aby se nevracela, skoro jako by věděl, co se stane. A na okamžik v ní při této myšlence vzklíčilo temné podezření. Ale rychle ho zapudila. On ji do vlastní zkázy neposlal. Zvolila si svou vlastní cestu, a on zase svou. Zavinila si to sama. Teď byla jakákoli pomoc od něho v nejlepším případě nepravděpodobná. Byl bezpečně pryč, a tak to zůstane.</p>
<p>Hlavou jí vířily otázky. Co tady vůbec dělala? Proč už nebyla mrtvá? Temný pán, lord Straken, ji dal dopravit do Zapovězeného, a přitom věděl, kdo je. Když byla čarodějkou Ilsou, zbavovala se svých nepřátel rychle a bez váhání, jakmile se ocitli v její moci. Živý nepřítel byl vždycky nebezpečný. Proč ji tedy ten démon držel uvězněnou? Souviselo to s tím přesunem jeho spojence do Čtyřzemí výměnou za ni? O této možnosti zatím neuvažovala. Možná by kouzlo, které přesun umožnilo, přestalo účinkovat, kdyby jeden z nich v tom druhém světě zemřel. Ale zemřeli by za této situace oba? Jestli ano, bude mít lord Straken zájem ji chránit, dokud jeho spojenec nebude připraven k návratu.</p>
<p>Chvíli přemýšlela, jak by mohl takový návrat vypadat, ale nemělo to smysl, když nevěděla, co má její protějšek za úkol.</p>
<p>Stočila se v myšlenkách k jiným věcem, ke zmatku ve Čtyřzemí, ke zradě svých vlastních druidů a ke své rodině. Bylo možné, že se nepřátelé, kteří se zbavili jí, pokusí zlikvidovat i Beka. Jakmile její bratr zjistí, že je nezvěstná, vypraví se ji jistě hledat. Její nepřátelé se ho možná pokusí zastavit. Nebylo by to poprvé, kdy šel nějaký nepřítel po Ohmsfordově rodině s podobným úmyslem. Skutečnost, že byla Ard Rhys, činila ze současné generace Ohmsfordových takové cíle, jakými nebyli od časů Shey Ohmsforda a Černého mága.</p>
<p>Čím déle uvažovala o možných souvislostech, tím si začínala být jistější. Pocit nerozhodnosti a zmatku zmizel. Její strach se změnil v hněv. Už své uvěznění nepřijímala jako holý fakt. Nikdo ji nikdy neuvěznil a nedržel ji tak. Nedotáhla by to v životě tak daleko, kdyby podléhala slabošským pocitům. Nepřežila proto, že by se vzdávala ve zdánlivě beznadějných situacích.</p>
<p>Znovu vyzkoušela pevnost řetězů a opasku. Tentokrát se opasek pokusila pootočit tak, aby se přezka dostala více dopředu. Zatahovala břicho a tahala rukama doprava. Konečně se jí podařilo dostat přezku tak daleko, že mohla vidět, jak je vyrobená. To, co uviděla, ji naplnilo nadějí. Kdyby našla něco, co by se do ní dalo zaklesnout, možná by dokázala vytáhnout kožený jazyk z kovové přezky, a pak ho uvolnit i ze spony.</p>
<p>Prohlídkou kamenných stěn cely neobjevila nic. Obrátila svou pozornost ke dveřím. Klika byla příliš hladká. Ale když pečlivě prohlédla panty, objevila hlavičku hřebíku vyčnívající právě dost daleko, aby mohla posloužit jako hák.</p>
<p>Příští hodinu trpělivě pracovala, uvolňujíc palec po palci kožený jazyk. Po celou tu dobu naslouchala zvukům z chodby, pátrajíc po sebeslabším zaškrábání bot na kameni, po zaskřípění otevírajících se dveří. Neslyšela nic. Po hodině jazyk uvolnila a začala pracovat s přezkou. To bylo těžší. Snažila se až do vyčerpání. Pak to zkusila znovu. V té chvíli ji opustily síly a usnula.</p>
<p>Probudil ji zvuk otvírajících se dveří její cely. Objevil se Hobstull. Nesl podnos, na němž byl pohár vody a jakési jídlo. Položil ho ke dveřím, nedbale na ni pohlédl a beze slova vyšel ven, zamykaje za sebou dveře.</p>
<p>Když byl pryč, vstala a přešla k jídlu. Protože měla ruce stále ještě připoutané k opasku, nemohla je při jídle použít. Musela si kleknout a pít a jíst jako zvíře. Byla do běla rozpálená vztekem, ale přinutila se sníst všechno. Bude potřebovat sílu k tomu, co před ní leží, a to byla svoboda.</p>
<p>Jakmile se najedla, začala znovu pracovat na přezce. Byla nyní silnější, fyzicky i psychicky. Zdravý rozum jí napovídal, že tohle nepůjde. Dělala to proto, že nedokázala přijít na nic lepšího. Věděla ze zkušenosti, že jsou chvíle, kdy je lepší prostě pokračovat než měnit směr postupu, i když se nezdá, že by to k něčemu vedlo. Šance na úspěch se nedají vždycky přesně změřit. Vytrvalost tváří v tvář neúspěchu taky něco znamená.</p>
<p>Nakonec bylo její úsilí odměněno. O několik hodin později se jazyk konečně vysmekl z té zatracené přezky, a opasek volně spadl. Podržela ho a prohlížela si ho s úžasem, úlevou a divokým zadostiučiněním. Její zápěstí k němu byla ještě stále připoutána, takže se ho nemohla zbavit úplně, ale měla větší volnost pohybů než předtím a mohla zvednout ruce k hrdlu a nenáviděnému límci.</p>
<p>Ale když začala hledat přezku, která by ho otevřela, zaváhala. Bylo možné, že jakýkoli pokus límec sundat spustí podobnou reakci, jakou zažila předtím. Bylo také možné, že kdyby s límcem začala manipulovat, Temný pán by byl varován. To si nemohla dovolit, dokud nebude bezpečně pryč z pevnosti. Kdyby si však límec nechala, nemohla by použít svou magii, aby ji chránila a pomohla jí při útěku. Bude mít vážný hendikep ještě dříve, než vůbec najde cestu z cely.</p>
<p>A to bude obtížné. Možná příliš.</p>
<p>Zdráhavě spustila ruce. Rozhodla se, že si límec zatím nechá a bude riskovat.</p>
<p>Začala pracovat na řetězech poutajících jí zápětí k opasku. Železo, z něhož byly vyrobeny, se samozřejmě nedalo jen tak ohnout, a jí stejně chyběly potřebné nástroje. Bude se muset nejdříve dostat z cely, než bude moci udělat něco víc.</p>
<p>Pak přede dveřmi náhle uslyšela zaskřípání bot.</p>
<p>Okamžitě ustoupila stranou a přitiskla si opasek k tělu. V zámku se otočil klíč. Dovnitř vstoupil nějaký skřet a sehnul se pro podnos, který tady pro ni nechal Hobstull. Grianne shromáždila všechnu svou zbylou sílu a udeřila ho opaskem do tváře. Bez hlesu se zhroutil. Pomyslela si, že ho možná zabila, ale s tím si teď nemohla dělat starosti. Odtáhla skřeta stranou, kde ho nebude vidět z chodby. Vzala mu klíče a vyhlédla na chodbu. Chodba byla opuštěná.</p>
<p>Svírajíc pevně opasek, aby omezila chřestění řetězů, vykročila s ovládaným spěchem chodbou. Zastavila se jen na okamžik, aby za sebou zamkla. Nevěděla, jak brzy její věznitelé objeví, že je volná, ale nemyslela si, že to potrvá moc dlouho.</p>
<p>A až k tomu dojde, musí být už za hradbami pevnosti, jestli má mít vůbec nějakou šanci.</p>
<p>Dostala se ke schodům a vydala se vzhůru. Zdola slyšela tiché zvuky ostatních vězňů, tlumené těžkými dřevěnými dveřmi a silnými kamennými stěnami. Kdyby ji viděli, mohli by vykřiknout. Pospíchala do schodů, vrhajíc rychlé pohledy za sebe i před sebe. Srdce jí bušilo. Na vrcholku schodiště se zastavila. Nic neslyšela. Přitiskla ucho ke dveřím. Stále nic.</p>
<p>Nedalo se nic dělat. Musela vyjít ven.</p>
<p>Opatrně stiskla kliku. K jejímu překvapení povolila a zámek cvakl. Opatrně vyhlédla, aby zjistila, co je za dveřmi. Sotva mohla uvěřit svému štěstí. Místnost byla prázdná.</p>
<p>Tiše proklouzla dveřmi a ukryla se do stínu pod schodištěm. Ocitla se zpátky v místnosti, kde se setkala s lordem Strakenem. Pohlédla do tmy na schodech, po nichž démon vyšel. Neviděla nic.</p>
<p>Na druhé straně místnosti byly zavřené dveře vedoucí na nádvoří.</p>
<p>Poprvé byla na rozpacích, co dělat. Kdyby vyšla na nádvoří, kde by se plně vystavila pohledům obyvatel pevnosti, byl by to konec. Kraal Reach se jen hemžil démony a skřety, a její šance dostat se ven skrz všechny ty hradby a brány byla přinejlepším nepatrná. Bude muset vymyslet něco jiného.</p>
<p>Náhle ji napadlo, že by pomohlo nějaké přestrojení.</p>
<p>Rozhlédla se po místnosti, ale nic vhodného neviděla. Žádný plášť či brnění, vůbec nic, co by zakrylo, kdo vlastně je. Navíc tam nebyly žádné další dveře kromě těch, jimiž sem přišla, a těch, které vedly ven. Její možnost volby byla jasná. Mohla použít buď schody, po kterých odešel Temný pán, nebo se vrátit zpátky do cely.</p>
<p>Ucítila narůstající paniku, a rychle ji potlačila. Nedokázala se přimět k návratu. Půjde tedy nahoru.</p>
<p>Začala stoupat do schodů.</p>
<p>Byla v polovině, když se otevřely dveře z nádvoří, a objevil se Hobstull. Ztuhla na schodech a přitiskla se ke zdi, doufajíc, že jsou stíny dost hluboké, aby ji skryly. Hobstull zavřel dveře a vydal se ke schodům vedoucím dolů k celám. Aniž by zvedl hlavu, přešel místnost a zmizel. Za pár minut zjistí, že je Grianne pryč. Odvrhla opatrnost a rozběhla se po schodech k temné chodbě. Rozhlížela se po známkách přítomnosti lorda Strakena, ale nic neviděla. Vklouzla do chodby a narazila na věšák, na němž viselo několik černých plášťů. Sáhla po jednom z nich, přehodila ho přes sebe a spěchala dál. Musela několikrát zahnout, jak se chodba vinula do věže, a každou chvíli čekala, že uslyší poplach. Ale žádný se neozýval.</p>
<p>Konečně se dostala ke dveřím vedoucím na úzký chodníček, z něhož byl výhled na pevnost. Nyní viděla všechny hradby, pět soustředných kruhů, které postupně uzavíraly stále větší nádvoří a četné budovy.</p>
<p>Pashanon byl jen mlhavou, šedivou prázdnotou hluboko pod útesem, ale pevnost sama kypěla životem. Uviděla, v jak dokonalé pasti se ocitla, jak daleko by se musela dostat, aby byla v bezpečí, a propadla zoufalství. Bez pomoci své magie a s rukama spoutanýma řetězy nemohla doufat, že se dostane ven. Ani přestrojení by nestačilo, když musela projít mezi tolika démony a kontrolními stanovišti.</p>
<p>Musela vymyslet jiný způsob. Náhle tu možnost objevila ocelové hroty vyčnívající z hradby, aby zabránily útočníkům v jejím zlezení. Přešla o kousek dál, aby ji nezahlédli zdola. Zahákla železný kroužek, který upevňoval řetěz k okovu na jejím pravém zápěstí, za nejbližší hrot a začala jím kroutit. Okov se jí zařezával do zápěstí, až jí začala téct krev, ale se zaťatými zuby pokračovala bez ohledu na bolest. Konečně kroužek praskl.</p>
<p>S levým zápěstím jí to zabralo dokonce ještě kratší dobu, ale stálo ji to stejné množství krve. Přitiskla si poraněná zápěstí k hrudi, nechávajíc krev vsáknout do látky, a rozhlížela se po nějaké cestě dolů. Když žádnou neobjevila, vydala se po chodníku vedoucím kolem věže.</p>
<p>Ještě pořád nebyl vyhlášen poplach, což jí připadalo divné. Možná Hobstull vůbec nešel do její cely. Možná šel do cel kvůli něčemu jinému. To nevěděla.</p>
<p>Objevila strážní věž s padacími dveřmi a žebříkem vedoucím do dalšího podlaží. Rychle po něm slezla a objevila další padací dveře a další žebřík, po kterém také slezla. Z nádvoří pod sebou uslyšela klábosení skřetů, a odněkud z větší dálky vytí a vrčení vlčích démonů. Mezi ní a bezpečím stálo příliš mnoho nepřátel. Neměla naději mezi nimi všemi projít.</p>
<p>Horečně přemýšlela. Nemohla zde být nějaká podzemní cesta, nějaké tunely používané obránci, aby se dostali z hradby na hradbu, aniž by se vystavovali nepříteli, jak tomu bylo v Tyrsisu, v jejím vlastním světě?</p>
<p>Sestoupila až na dno věže. Odtud se však dalo vyjít pouze ven, nebo zpátky nahoru. Zahalila se těsněji do pláště a vyšla ze dveří na nádvoří. Skřeti se hemžili všude, ale žádný z nich se na ni neobtěžoval pohlédnout. Rychle přešla otevřený prostor k nejbližším dveřím, otevřela je a vklouzla dovnitř.</p>
<p>Nyní byla v budově opírající se o další hradbu, v jakémsi skladišti zbraní a brnění. Prošla jím k dalším dveřím a ocitla se v klikaté chodbě, v níž se brzy beznadějně ztratila. Hledala nějaké schodiště vedoucí dolů, ale žádné nenalezla. Její plán útěku bral rychle za své.</p>
<p>Konečně objevila dveře vedoucí na další nádvoří. Ale tam byli všude vlčí démoni. Slídili po kořisti nebo leželi ve stínu, byly jich celé tucty, mohutných šedých zvířat s hustou hřívou kolem krku a čelistmi dost silnými, aby překously násadu kopí. Dívala se na ně jen tak dlouho, aby zvážila nebezpečí, a potom dveře rychle zavřela. Kdyby mohla použít svou magii, nedělala by si starosti. Bohužel, bez ní pro ně nebyla žádným soupeřem.</p>
<p>Ale jestli měla uprchnout, musela se přes to nádvoří nějak dostat. Žádná jiná cesta neexistovala.</p>
<p>Otevřela dveře a znovu vyhlédla ven, pátrajíc po nějakém vyvýšeném chodníku či můstku, který by ty dvě hradby spojoval. Žádný tam nebyl, přinejmenším tam, kam dohlédla.</p>
<p>Vzápětí se někde za ní rozlehl poplašný výkřik, následovaný duněním bubnu a hlubokým troubením rohu. Ani na okamžik nebyla na pochybách, co to znamená, a aniž by dál uvažovala, vyběhla ze dveří a rozběhla se přes nádvoří k protější hradbě.</p>
<p>Vlčí démoni na ni okamžitě pohlédli, ale ona jejich pohled neopětovala. Dívala se přímo před sebe, snažíc se jednat, jako by sem patřila.</p>
<p>Potřebovala jen pár minut.</p>
<p>Za ní znělo stále poplašné troubení a bubnování, a teď se všude na hradbách začali objevovat skřeti. Nezastavila se, pokoušejíc se nepropadnout panice.</p>
<p>Dostala se ke dveřím a uchopila kliku, aby je otevřela. Byly zamčené.</p>
<p>Aniž by se zastavila, otočila se a vydala se k dalším dveřím. V té chvíli se už vlčí démoni dali do pohybu, jejich podezření narostlo. Jejich temné vrčení přimělo dva skřety na hradbě za ní, aby se podívali dolů na nádvoří.</p>
<p>Nějaký velký vlk se postavil přede dveře, k nimž se snažila dostat, a upřel na ni svůj pohled. Okamžitě se zastavila, což byla chyba. Vlk temně zavrčel, protože vycítil, že se ho bojí. Otočila se, ale cestu jí zablokovali další vlci. Na hradbách se shromažďovali další skřeti a dívali se dolů na ni.</p>
<p>Věděla, že skončila, pokud nepoužije svou magii.</p>
<p>Sáhla rychle po ovládacím límci, aby uvolnila jeho přezku, ale nemohla ji najít. Horečněji hledala, ale marně.</p>
<p>Vlci se přibližovali, teď už výhružně a s vyceněnými zuby a naježenými šedivými hřívami. Ten nejbližší už od ní nebyl dál než deset yardů.</p>
<p>Neměla na vybranou. Aby se ubránila, bude muset použít svou magii i s nasazeným ovládacím límcem.</p>
<p>„Haahhh!“ zavrčela na vlky a udělala rychlé ochranné gesto, které je přimělo couvnout.</p>
<p>Postupovala proti nim, jako by je zamýšlela potrestat, a oni, nejistí tím, co by mohla udělat, jí uvolnili cestu. Koneckonců, byla to stvoření Temného pána, a on je vycvičil k poslušnosti. Tresty byly součástí jejich výcviku. Jakkoli byli divocí, nemohli zcela ignorovat reakce, které do nich byly vtlučeny.</p>
<p>Její odvaha a drzost je přimrazily na místě. To už byla zpět u prvních dveří, které zkoušela, své jediné šance na útěk. Byla objevena, a pokud se do dveří nedokáže dostat, její věznitelé ji během okamžiku dopadnou.</p>
<p>Přestala sledovat hradby i vlky. Ignorovala křik za sebou. Přestala myslet na cokoli jiného kromě těch dveří.</p>
<p>Nadechla se a přivolala kouzlo Písně přání, aby jí pomohlo se osvobodit.</p>
<p>Ale v minutě, kdy jí začala proudit první slova tohoto kouzla, zareagoval ovládací límec oslepující bolestí, která jí svým sevřením paralyzovala hrdlo a zmrazila hlasivky. Bolest byla okamžitá a neúprosná. Vysála z ní všechnu sílu a zmrazila jí mysl. Zachycena strašlivým sevřením ovládacího límce ztuhla a nezvučně vykřikla.</p>
<p>Nedokázala si pomoci jinak.</p>
<p>Zhroutila se na prašné nádvoří, propadajíc se do temnoty. Ztratila všechno kromě bolesti a neomylného pocitu neúspěchu, který cítila i přes narůstající tmu jako rubáš, který ji zahaloval.</p>
<p><strong>Kapitola 12.</strong></p>
<p>Ben Ohmsford a jeho druhové pluli na palubě Rejnočka po severovýchodní obloze nad úpatím Umrlčích hor, hledajíce městečko Taupo Rough a Kermadeca. Když najdou to první, poskytne jim dočasný přístav, když najdou toho druhého, získají průvodce, kterého potřebovali, aby se dostali do Stridegate. V Kermadecově moci jako Maturena skalních trollů z Taupo Rough bylo poskytnout jim pomoc, kterou potřebovali v pátrání po Ard Rhys. Trollové možná cizincům ve většině situací pomáhali jen velmi neochotně, ale když se to týká Grianne Ohmsfordové, Kermadec pochopí, že jde o výjimku.</p>
<p>Byla noc, ale pluli čtvrtinou rychlosti, dost pomalu na to, aby mohli sledovat pohyb na zemi a horizont. Opatrnost byla nutná, protože kromě druidů je pronásledovaly i jiné věci, a všichni si byli až příliš dobře vědomi, v jak zoufalé situaci se ocitli. Měli štěstí, že unikli tvorovi, který zabil Gara Hatche a jeho Tuláky a zajal Cinnaminson, a měli rozumnou naději, že je nestopuje. Ale i když unikli jemu, kdo mohl vědět, zda po jejich stopách nebyli vysláni i další takoví. Při letu ze světa, v němž ztratili veškeré jistoty, na které kdysi spoléhali, si nemohli dovolit riskovat.</p>
<p>Když Cinnaminson usnula, vrátil se chlapec na palubu, s pomocí Khyber sňal těla Gara Hatche a jeho bratranců, zabalil je do přikrývek a uložil na dolní palubě k pozdějšímu pohřbení. Pak vystřídal Tagwena u kormidla. Zatímco kontroloval kurs a rychlost Rejnočka, zopakoval trpaslíkovi a elfce, co mu řekla Cinnaminson. Potom všichni chvíli mlčeli. Tagwen nabídl, že opět převezme kormidlo, aby se Pen mohl trochu vyspat, ale chlapec trval na tom, že u kormidla zůstane přes noc, pro případ, že by bylo zapotřebí jeho pilotních zkušeností. Když už měl Cinnaminson v pořádku zpátky, nechtěl riskovat, že ji v důsledku vlastní bezstarostnosti zase ztratí.</p>
<p>Takže šli místo toho spát Khyber a Tagwen, a Pen bděl u kormidla, dokud úsvit neozářil stěnu masivních štítů stoupající před nimi. Hvězdy a měsíc zmizely a tma ustupovala k západu. Nový den sliboval alespoň možnost něčeho lepšího a méně nebezpečného. V té chvíli už Pena pálily oči nedostatkem spánku. Když se objevil Tagwen s prostou snídaní sestávající z chleba a sýra, byl chlapec tak vděčný, že sotva dokázal promluvit. Hladově se najedl, a když navštívil Cinnaminson, aby se ujistil, že je v pořádku, odešel si lehnout.</p>
<p>Probudil se kolem poledne, když mu Khyber zatřásla ramenem a řekla mu, aby přišel na palubu. „Myslím, že jsme našli Taupo Rough,“ oznámila s úsměvem. „Pojď se podívat.“</p>
<p>Vstal a vyšel nahoru. Tam uviděl i Cinnaminson, která se probudila o pár hodin dřív. Když se zadíval přes lodní příď na krajinu před nimi, uviděl shluk tmavých kamenných budov a hradeb kupících se těsně u sebe na nízkém srázu, opírajícím svou zadní stranu o stěnu útesu protkanou jeskyněmi spojenými žebříky a chodníky. Připomínalo mu to králíkárnu, která pravděpodobně sahala stejně hluboko do hory, o kolik ji vpředu přesahuje. Po městě se pohybovali trollové všech postav a velikostí, ale zdálo se, že o přílet Rejnočka jeví jen malý zájem. Nebyla prováděna žádná obranná opatření, a podle toho, co Pen viděl, zde bylo jen málo stráží jakéhokoli druhu.</p>
<p>Chlapec o trollech nevěděl skoro nic. Viděl jich v životě jen pár. Jeho cesty ho nikdy nezavedly na daleký Sever, kde si jejich kmeny vybudovaly své domovy, a na jih trollové přicházeli málokdy. Měl dojem, že jednou nebo dvakrát slyšel mluvit trollským jazykem svou matku, ale nebyl si tím jist.</p>
<p>„Dokážeme se s nimi domluvit?“ zeptal se z náhlého popudu.</p>
<p>„Já jejich jazykem trochu mluvím,“ řekl Tagwen. Pokrčil rameny. „Na tom ale stejně nebude záležet, jakmile najdeme Kermadeca.“</p>
<p>Jestli je to Taupo Rough, a jestli je Kermadec tady, pomyslel si Pen, ale neřekl to.</p>
<p>Zatímco vedl loď pomalu k městečku, vybavil si to málo, co o jeho obyvatelích věděl. Trollové byli tradičně nomády, a často se stěhovali, když bylo ohroženo jejich bezpečí nebo začali být nespokojeni se svým momentálním bydlištěm. Ale protože žili zároveň v kmenech, zřídili si v oblastech, v nichž kočovali, územní hranice, a žádný z kmenů by nikdy nenapadlo vtrhnout na území jiného. Z takových chyb vznikla nejhorší z trollských válek, které však už dávno ustaly, bezprostředně po ustavení První rady druidů. Galaphil a jeho druidové považovali za svou hlavní prioritu stabilizovat vztahy uvnitř ras. Dokázali to tak, že se stali arbitry a udržovateli míru, a získali si pověst, že jsou spravedliví a bez předsudků. Trollové, kteří byli v té době nejdivočejší a nejbojovnější z ras, přijali druidy za prostředníky s překvapujícím nadšením, snad proto, že si sami přáli ukončit kmenová krveprolití, která je tak dlouho trýznila. Trollové byli tradicionalisté, řekl Penovi jednou jeho otec. Považovali řád a poslušnost uvnitř kmenové struktury za dobré a nezbytné, a nade vše si cenili sebedisciplíny.</p>
<p>V Severní zemi žilo více druhů trollů, ale daleko nejpočetnější ze všech kmenů byli skalní trollové. Fyzicky větší a historicky bojovnější než ostatní kmeny, zdržovali se zásadně v Umrlčích a Kensrowských horách, protože dávali přednost horskému terénu s jeskyněmi a tunely před otevřenými tábořišti. Lesní a říční trollové byli menší velikostí i početně, a nepřesídlovali tak často jako skalní trollové. Byly mezi nimi ještě další rozdíly, ale Pen si je všechny nepamatoval. Vzpomínal si hlavně, že skalní trollové podle všeobecného mínění vyráběli nejlepší zbraně a brnění ve Čtyřzemí, a věděli, jak je používat, když byli vyprovokováni.</p>
<p>„Teď si nás někdo všiml,“ oznámila Khyber, a kývla směrem ke skupince trollských válečníků, která k nim přicházela.</p>
<p>Pen se snesl k zemi v otevřeném prostoru na jednom konci plošiny, dost daleko od městečka a jeho opevnění. Za žádnou cenu nechtěl vyvolat dojem nepřátelství. Zastavil pohonné trysky, uzavřel energetické trubky, shodil provazový žebřík a sešplhal po něm dolů, aby upevnil kotvy. Ostatní ho následovali, v čele s Tagwenem.</p>
<p>Trollové se k nim přiblížili, mohutní a odporní obří, jejichž kůře podobná pokožka vypadala jako brnění. Jejich zvláštní, ploché obličeje postrádaly jakýkoli výraz, ale oči měli ostré a pozorné.</p>
<p>Jeden z nich oslovil Tagwena hlubokými, hrdelními tóny. Nějaká otázka, pomyslel si Pen. Trpaslík pohlédl tupě na mluvčího, pak vrhl spěšný pohled na Pena. Chlapec zavrtěl hlavou. „Vy jste tvrdil, že mluvíte jejich jazykem. Tak mu něco odpovězte.“</p>
<p>Tagwen se srdnatě pokusil, ale to, co z něho vyšlo, znělo spíš tak, jako by se jeho žaludek nemohl shodnout s posledním jídlem. Trollové se zmateně dívali jeden na druhého.</p>
<p>„Prostě z toho jazyka použijte, cokoli znáte, a zeptejte se ho, jestli je tady Kermadec,“ řekla netrpělivě Khyber. „Zeptejte se, jestli jsme tady správně v Taupo Rough.“</p>
<p>Trpaslík tak učinil, nebo to tak aspoň vypadalo. Pen mezi vším tím blábolením zachytil slova Kermadec a Taupo Rough, a zdálo se, že uvítací výbor rovněž. Jeden z nich přikývl, pokynul jim, aby ho následovali, a zamířil zpátky k městečku. Zbývající tři zaujali místa kolem nich jako palisáda.</p>
<p>„Doufám, že jsme neudělali další chybu,“ zamumlala Khyber Penovi, neklidně se rozhlížejíc kolem.</p>
<p>Pen vzal za ruku Cinnaminson a pevně ji sevřel. Děvče se neodtáhlo, naopak se k němu přitisklo blíž. „Nevypadá to, ale to městečko je silně bráněné,“ zašeptala mu. „Většinu z toho nemůžeme vidět. Většina je ukrytá uvnitř hor. Cítím horko pecí a kováren. Cítím pohyb v zemi, vyzařující z té skály.“</p>
<p>Chlapec prudce vydechl. „Jsou tito trollové nepřátelé?“ zeptal se. „Jsme v nebezpečí?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Nemůžu říct. Ale jsou připraveni s něčím bojovat, a ať je to cokoli, mají v úmyslu to zničit, jestli se to na ně pokusí zaútočit.“</p>
<p>Pen přikývl. „Jestli budeme muset utéct, zůstanu u tebe.“</p>
<p>Neodpověděla, ale pevně mu stiskla ruku.</p>
<p>Prošli mohutnými kamennými hradbami, které tvořily vnější opevnění, do vlastního městečka. Trollové všech velikostí se otáčeli, aby se na ně podívali, ale hned se zase odvraceli. Jen několik málo mladých trollů, teprve sotva pět stop vysokých - ačkoli velkých v porovnání s Tagwenem - s nimi srovnalo krok a se zájmem si cizince prohlíželo. Nikdo se s nimi nepokoušel mluvit, a ani jim nijak nevyhrožoval. Cestou Pen studoval budovy a srovnával je se stavbami v jižních městech. Největší rozdíl byl v jejich konstrukci: ty zdejší byly skoro celé z masivní skály a napovídaly, že každá budova si zajišťuje vlastní obranu. Každý dům měl mohutné, železem pobité dveře a okenice, a do stěn byly vytesány střílny. Postavit takové domy vyžadovalo nepochybně spoustu práce, což se zdálo v přímém protikladu s nomádskou tradicí lidí, kteří je obývali.</p>
<p>„Neudělali jsme nic pro ochranu vzdušné lodě,“ zašeptala pojednou Khyber a zamračila se.</p>
<p>Pen přikývl. „Já vím. Ale co jsme mohli dělat?“</p>
<p>„Poslat Tagwena napřed samotného, dokud bychom nevěděli, co můžeme očekávat,“ odvětila. „Nezachovali jsme se moc chytře.“</p>
<p>Pen neodpověděl. „Necítím žádné nepřátelství,“ řekla tiše Cinnaminson. „Nic nám nehrozí.“</p>
<p>Khyber obrátila oči v sloup, jako by naznačovala, že slepá dívka možná není tím nejlepším soudcem, ale nerozvíjela to.</p>
<p>Obešli roh masivní budovy připomínající spíše skladiště než obytný dům, když se před nimi objevil mohutný troll, rozpřáhl ruce a dunivým hlasem řekl jazykem trpaslíků: „Ježoune, tys našel cestu!“ Sklonil se dolů, aby trpaslíka zvedl a podržel ho před sebou v natažených rukou jako hračku. „Rád tě vidím v bezpečí a zdravého, mužíčku!“</p>
<p>Tagwen byl podrážděn. „Okamžitě mě postav na zem, Kermadecu. Co si sakra myslíš? Neškodila by trocha vážnosti a důstojnosti.“</p>
<p>Velký troll ho okamžitě postavil. „Tak dobře, omlouvám se, že jsem tě zarmoutil. Jenom jsem vyjadřoval svou radost, že tě vidím při dobrém zdraví. Nebyly to dobré časy, tam v Paranoru, Tagwene.“</p>
<p>„To vím taky,“ odsekl trpaslík. Pak si oficiálně odkašlal. „Nu, dovol, abych ti představil ostatní.“</p>
<p>Učinil tak spolu s krátkým vysvětlením, kdo jeho druhové jsou, aniž by prozradil, proč přišli všichni společně. Kermadec každému z nich pokynul. V jeho plochých rysech se nějakým způsobem odrážela radost, kterou ze setkání s nimi má. Velký muž měl v sobě cosi přesahující vše, co Pen o charakteru trollů slyšel, a on zjistil, že jejich hostitele začal mít ihned rád.</p>
<p>„Penderrine,“ řekl Kermadec, bera chlapcovu ruku do své. Bylo to jako potřásat si rukou s drsným kusem dřeva. „Tvá teta a já jsme velcí přátelé, přátelé od té doby, kdy se utvořil druidský řád, a já hluboce lituji toho, co se stalo. Tvá přítomnost zde naznačuje, že máš v úmyslu se ke mně připojit, abychom s tím něco udělali. Jsi nanejvýš vítán.“</p>
<p>Otočil se k Tagwenovi. „Ty mi teď musíš říct vše, co se stalo od našeho rozchodu v Paranoru, a já udělám totéž. Pojďte se mnou do mého domu, kde zároveň něco sníme a vypijeme. Co že jsi přiletěl vzdušnou lodí, Ježoune? Myslel jsem, že je nenávidíš.“</p>
<p>Když propustil trolly, kteří je sem dovedli od Rejnočka, vedl je Kermadec městem až téměř ke stěně skalního útesu, o nějž se město zády opíralo. Z této vzdáleností viděl Pen složitou síť chodníků a žebříků, spojujících město s jeskyněmi a tunely, jimiž byl útes hustě protkán. Uslyšel také, poprvé, zvuk kladiv dopadajících na kovadliny, a ucítil pach ohňů v pecích, které je zásobovaly kovem.</p>
<p>Udivilo ho však, že neviděl žádný kouř nebo popel.</p>
<p>Zeptal se na to Kermadeca, a troll ukázal k obloze. „Zplodiny ohňů z pecí jdou do ventilačního systému, který je odvádí na opačnou stranu blízkých štítů. To pomáhá udržovat tady ve městě čistý vzduch k dýchání, a také maskovat to, co zde děláme. Nikdo nemůže zjistit, kde máme své pece, dokud se nedostane do jejich těsné blízkosti. Ty pece jsou krví našeho života. Bez pecí bychom nemohli vyrábět zbraně a kovové nástroje, které prodáváme ostatním rasám za zboží, které potřebujeme. Bez těchto pecí bychom se znovu stali tím, čím jsme byli kdysi - nájezdníky a něčím ještě horším. Kdyby se s nimi něco stalo, zůstali bychom bez prostředků obživy.“</p>
<p>„Co s těmi pecemi děláte, když se stěhujete na jiné místo?“ vyptával se chlapec. „Neberete si je s sebou, že ne?“</p>
<p>Kermadec se zasmál. „To by bylo šikovné, mladý Penderrine. Ale trochu obtížné. Ty pece jsou vestavěny přímo do skály hory. Ne, mu je uhasíme, necháme je vychladnout a zamaskujeme je. Uzavřeme také vchody, které k nim vedou. A nastrojíme pasti, abychom odradili nezvané hosty. Pokud si pamatuji, nikdo naše pece nikdy neobtěžoval.“</p>
<p>„A jsou takoví, kteří by to rádi udělali, to ti mohu sdělit,“ prohlásil Tagwen chmurně.</p>
<p>Kermadec ho plácl po rameni tak silně, že trpaslíka málem srazil na zem. „Kdyby mohli, Ježoune. Kdyby mohli.“</p>
<p>„Takže máte další pece na jiných místech?“ vyptával se dál Pen.</p>
<p>„Půl tuctu, a ještě víc, když budeme počítat i ty, které jsme opustili jako nebezpečné. Přesunujeme se často, ale naše města jsou zřízena dobře. Prostě se mezi nimi stěhujeme sem a tam, a při každé migraci si vybíráme ta, která se nám v danou chvíli zdají nejvýhodnější. Právě teď máme obavy z nezvaných hostů, a tak jsme si vybrali toto město s jeho skvělým obranným umístěním.“</p>
<p>Khyber se rozhlédla okolo. „Nezdá se, že byste byli až tak připraveni k obraně, kdyby na vás někdo zaútočil. Žádné stráže, žádné známky něčeho mimořádného. Prostě jsme sem s Rejnočkem přiletěli.“</p>
<p>„To jen proto, že jsme vás viděli už na vzdálenost pěti mil a identifikovali vaši loď jako neškodnou.“ Pohlédl na ni. „Nenechte se mýlit tím, co vidíte, Khyber Elessedilová. Udržujeme hlídky ve všech směrech. Nás nikdo snadno nepřekvapí. V případě ohrožení můžeme během pár minut zmizet do jeskyní za městem, mnohem rychleji, než se k nim dokáže dostat nepřítel. Jakmile jsme uvnitř, dokážeme tam z uskladněných zásob přežít měsíce. Nebo můžeme uniknout černými únikovými tunely. A uvnitř těch jeskyní jsou také rozsáhlá opevnění, pro případ, že by útočníci pronikli až tam. Věř mi, věci nejsou vždycky takové, jaké se zdají.“</p>
<p>Což souhlasilo s většinou toho, s čím se na cestě do Taupo Rough střetli, takže se mu jeho hosté rozhodli dát za pravdu.</p>
<p>O pár minut později se ocitli v trollově velikém domě, plném jeho bratrů, sester, rodičů, prarodičů, stejně jako jejich dětí. Když dokončil představování, Kermadec vysvětlil, že trollové mají sklon bydlet společně v celých rodinách, a často tak žijí po celý svůj život. Dům, kde bydlela jeho rodina, patřil kdysi jiné rodině, ale ta rodina za ta léta ztratila dost svých členů, a tak už nepotřebovali něco tak velkého a rozlehlého. Protože se Kermadecova rodina naopak rozrostla, nabídli té druhé rodině výměnu za svůj menší dům.</p>
<p>Byl to zvláštní přístup k určování životních podmínek, ale zdálo se, že trollové jsou na něj zvyklí. Zdálo se, že domy nepatří jednotlivým osobám nebo rodinám, ale celé komunitě. Pen si pomyslel, že snad proto, že se skalní trollové tak často stěhovali, nebyli tolik vázaní na svůj majetek včetně domů, a proto spolu dokázali sdílet věci mnohem svobodněji.</p>
<p>Stále byl však zvědavý na všechny ty osoby žijící společně pod jednou střechou, a když byl obsloužen studeným černým čajem, zeptal se, co určuje, jestli se nějaký člen rodiny odstěhuje. Nebo se nestěhovali? To přineslo ještě podivnější a složitější vysvětlení životního stylu trollů. Trollové, řekl Kermadec, neudržují rodinné jednotky stejným způsobem jako ostatní rasy. Trollové začínali svůj život jako děti v jedné rodině, ale často končili jako děti nebo dokonce dospělí v jiné. Když nemoc nebo smrt způsobily, že rodiče nemohli vychovávat své děti, nastoupili další rodiče. Když jsou děti nebo dospělí nespokojeni s rodinnou situací, mohou požádat o přestěhování jinam, a to je často povoleno, i když k tomu nedojde, dokud není vyvinuto poctivé úsilí příslušný konflikt urovnat.</p>
<p>A navíc, trollští rodiče nepovažují své děti za výlučné vlastnictví rodiny a nepřisvojují si všechnu odpovědnost za jejich výchovu. Za péči, výživu, učení a výchovu odpovídá celé město. Úspěchy a neúspěchy jsou vždycky sdíleny, rozhodnutí a prohlášení nejsou nikdy ponechána na jedné osobě. Trollské dítě začíná svůj život jako výsledek spojení dvou osob, ale dospělosti dosahuje jako výsledek úsilí mnohých.</p>
<p>„Nu, to zatím o společenské struktuře skalních trollů stačí, mladý Penderrine,“ prohlásil Kermadec, sedaje si naproti chlapci a jeho druhům. „Teď mi povězte všechno, co se stalo. Ježoune, ty začni. Od chvíle, kdy jsem tě v Paranoru opustil. Řekni mi všechno.“</p>
<p>Takže začali jeden po druhém hovořit, a každý z nich dodal další kamínek do skládačky. Tagwen hovořil o tom, jak se vydal vyhledat Penovy rodiče v Patch Run, a nalezl jenom Pena. Pen vyprávěl o jejich útěku před Terekem Moltem a následujícím setkání s Králem Stříbrné řeky, a o úkolu, který dostal - cestovat do zřícenin starověkého města Stridegate a na lesní ostrov Tanequilu. Pak znovu převzal štafetu Tagwen, aby vyprávěl o jejich rozhodnutí hledat pomoc v Emberenu u Ahrena Elessedila. Mnohé z toho bylo dost děsivé, zvlášť vyprávění Khyber o tom, co se stalo jejímu strýci ve Struskách. Když přišla řada na Cinnaminson, aby jim řekla o stvoření, které zabilo jejího otce a bratrance na palubě Rejnočka, musela se několikrát odmlčet a uklidnit se. Ale ona i elfka prošly tou temnotou a hrůzami, aby se na konci vynořily o něco silnější než předtím, pomyslel si Pen.</p>
<p>Kermadec pozorně poslouchal, a když skončili, zavrtěl hlavou se směsí znechucení a nevíry. „Věděl jsem, že vaše Grianne má přílišnou víru ve svou schopnost zabránit druidům vrátit se ke své přirozeností a svým způsobům. Ani Ard Rhys si nedokáže vždycky poradit s černými srdci a temnými úklady.“</p>
<p>Vzdychl. „Ale ztráta Ahrena Elessedila? Nikdy jsem si nemyslel, že se jí dožiju. Nikdy jsem si nemyslel, že by se mu mohlo cokoli stát, vzhledem k tomu, co už přežil. Byl ten nejlepší z nich, Khyber, tvůj strýc. Nejlepší z nich všech.“</p>
<p>Přikývla, oceňujíc jeho laskavá slova. „Cením si toho, že to říkáš.“</p>
<p>„A Cinnaminson.“ Otočil se ke slepé dívce. „Je mi líto smrti tvého otce, ať už k ní došlo za jakýchkoli okolností. Tvůj otec je nenahraditelná ztráta. A ty jsi projevila velikou odvahu a nesmírnou duchapřítomnost, když jsi šílenství, které jeho strávilo, přežila. Pošlu své trolly, aby tvého otce a bratrance pohřbili.“</p>
<p>Předklonil se. „Tak dobře. Řekli jste mi svůj příběh; dovolte mi teď, abych vám řekl svůj. Až to udělám, možná v celé záležitosti dokážeme najít smysl.“</p>
<p>Když opustil Tagwena v druidské Pevnosti, cestoval Kermadec pěšky na sever, a přes Streleheim do zřícenin království Černého mága. Nechtělo se mu, ale neměl žádný lepší nápad, kde začít s hledáním Grianne Ohmsfordové. Kdysi Ard Rhys doprovázel, když si chtěla na vlastní oči ověřit pověsti o zjeveních a podivných ohních uvnitř těchto zřícenin, a střetl se s přítomností něčeho neskutečně temného a zlého. Maturen si byl jist, že existuje nějaké spojení mezi tou přítomností a zmizením Ard Rhys, a doufal, že když zblízka prozkoumá místo, kde se tato přítomnost projevovala, možná objeví něco užitečného.</p>
<p>Byla to v každém případě dlouhá cesta, a jak Kermadec Tagwenovi otevřeně řekl, trollové k tomu, aby cestovali do Království umrlčí hlavy, potřebovali mít zatraceně dobré důvody. Kermadec byl statečný, a málokteré nebezpečí ho dokázalo odradit, ale toto bylo jedno z nich. Skalní trollové měli k zemi, kde vládl a byl zničen Černý mág, vrozený strach a nedůvěru. V té době a na tom místě totiž skalní trollové Černému mágovi sloužili, jako otroci a vojáci, aby mu pomáhali při dobývání a zotročování Čtyřzemí. Trollům trvalo mnoho let, než se z těch hrozných časů zotavili, než začali být znovu přijímáni ostatními rasami. Grianne Ohmsfordová odvedla obrovský kus práce, aby to umožnila. Jestli mohla cesta do zakázané země na oplátku pomoci jí, bude vykonána.</p>
<p>Nicméně, rozhodl se, že se tam nevrátí sám.</p>
<p>Proto cestoval nejdříve do gnómského města, ležícího pod řekou Léthé na západní hranici Ostronoží, aby našel jistého muže, o němž byl přesvědčen, že bude vědět lépe, jak se chránit proti nebezpečí, s nímž očekával, že se v těch zříceninách střetne. Ten muž se jmenoval Achen Wuhl, a byl to gnómský šaman. Byl starý, možná devadesátiletý, a šamanem byl po celý svůj život. Žil s warsty, kmenem, který migroval přes Streleheim mezi Kensrowskými a Umrlčími horami.</p>
<p>Kermadec se s Achenem Wuhlem setkal před dvaceti lety, když se skupina trollů, kterou vedl, dostala do kontaktu s warsty, na které právě v té chvíli útočili mutenové. Skalní trollové se většinou s Gnómy nestýkali a nevšímali si jich, protože tyto dvě rasy spolu tradičně měly spory o územní práva a migrační trasy. Ale muteny trollové nenáviděli víc než cokoli jiného. Jako pozůstatky temné magie Černého mága, bez hlasu a duše, mutenové přežívali v Ostronoží velmi podobně jako Prastvůry ve Staré slatině - tím, že kořistili z Gnómů, kteří je uctívali jako posvátné duchy.</p>
<p>Takže Kermadec porušil nepsané pravidlo, které trollům zakazuje se vměšovat do životů Gnómů, a jeho oddíl přišel na pomoc nešťastníkům, kteří byli vražděni a masakrováni muteny, protože se k těmto monstrům odvážili přiblížit příliš blízko ve snaze o smír. Mezi zachráněnými byly ženy a děti, a také šaman, Achen Wuhl, který od trollů přijal dar svého života se slibem, že jednoho dne tuto laskavost oplatí. Předtím Kermadec splnění tohoto slibu nežádal, a rozhodl se pro to až nyní.</p>
<p>Společně s Achenem Wuhlem cestovali zpátky přes Ostronoží, opatrně se vyhýbajíce jeskyním mutenů, dokud se nedostali do zřícenin Království umrlčí hlavy, na místo, kde se Grianne Ohmsfordová a on střetli s podivnými ohni a zjevením.</p>
<p>Aniž by se zmínil o účasti Ard Rhys, popsal Wuhlovi události jeho předchozí návštěvy. Řekl, že pátral po zdroji tohoto zjevení. Společně prohledali půdu kolem studeného a zčernalého ohniště, kde se zjevení objevilo, pátrajíce po něčem, co by odhalilo jeho zdroj. Nenašli nic. Když se blížila noc, Kermadec navrhl, aby odtud odešli a vrátili se ráno. Ale Achen Wuhl trval na tom, aby zůstali. Jakmile bude tma, šaman se to zjevem pokusí vyvolat sám.</p>
<p>Kermadec cítil, že je to nebezpečný podnik, a že by to měl zarazit. Ale zoufale chtěl zjistit, co se stalo s Ard Rhys, a šaman byl jedinou nadějí, kterou měl, že toto tajemství rozluští. Achen Wuhl byl zručný a dovedný zaklínač a zkušený šaman. Nebyl by při svém úsilí neopatrný. Možná dokáže to, co Kermadec nesvedl: najde spojovací článek mezi zjevením a Ard Rhys. Ignoruje své instinkty, které ho pobízely k úprku odtud, přesvědčil Kermadec sám sebe, že je toto riziko nezbytné.</p>
<p>Takže spolu seděli v houstnoucí tmě, starý Gnóm a trollský Maturen, hlídajíce a čekajíce, až se něco stane. Tma padla, a nic se nestalo. Půlnoc přišla a odešla. Hory byly tiché a zdánlivě bez života.</p>
<p>Když zapadl měsíc a na obloze se třpytily hvězdy jako roztroušená zrnka zářivě bílého písku, starý šaman vstal. Pohybem ruky naznačil Kermadecovi, aby zůstal tam, kde je, a sám se vydal k místu, kde se posledně objevily ohně.</p>
<p>„Měl jsem z toho hned špatný pocit, ale mlčel jsem,“ řekl velký troll Penovi a jeho druhům. „Pořád jsem si pamatoval, jaký pocit ve mně to zjevení vyvolalo, jak temný a strašný byl jeho vzhled, a pomyslel jsem si, že by bylo lépe, kdybychom je už nikdy neviděli. Ale ten malý muž byl odhodlaný, měl odvahu. Tak jsem ho nechal jít. Myslel jsem, že je to cesta, která může vést ke tvé tetě, Pene. Myslel jsem, že bych tak mohl zjistit, kde je.“</p>
<p>Zavrtěl při té vzpomínce hlavou. „Achen Wuhl ty ohně roznítil okamžitě, jako by mu stačilo sáhnout někam dolů, kde byly ukryté, a povolat je ven. Ohně planuly a syčely přímo před ním, zářivé plameny, planoucí s takovou intenzitou, že jsem jejich horko cítil až tam, kde jsem opodál seděl. Slyšel jsem šamanovo mumlání, viděl jsem pohyby jeho rukou. Sledoval jsem ty plameny. V tohle jsem doufal, myslel jsem si. Konečně ji najdu.</p>
<p>Ale pak ty plameny pojednou explodovaly. Jako kdyby získaly nový zdroj paliva, ačkoli kolem nebylo nic než tma. Vyšlehly vzhůru do výšky sto stop, možná víc, zářivě oranžové a žluté, praskající a syčící. Překvapilo mě to tak, až jsem se málem překotil na záda. Ale byla tam jedna zvláštní věc. Horko nebylo o nic větší. Ten oheň hořel se stejnou intenzitou při stejné teplotě jako předtím. Jako nějaké kouzlo.“</p>
<p>Tiše vydechl. „Z plamenů se něco natáhlo a ovinulo se kolem starce. Nevím, co to bylo. Hádám, že část toho ohně samotného. Zvedlo ho to a vtáhlo do sebe. Zmizel v okamžení, tak rychle, že jsem sotva viděl, co se stalo. Nevydal ani hlásku. Prostě zmizel. Plameny ho pohltily. Nezbylo vůbec nic.</p>
<p>Pak jsem uviděl tu tvář, tu, kterou jsme s Ard Rhys viděli kdysi. Uviděl jsem ji v tom ohni, jen na okamžik. Byla tmavá a pokroucená. Oči měla jako kočičí, jen modré a ledově studené. Ty oči prohledávaly tmu za okruhem ohně, jako by někoho lovily. Zakopl jsem, když jsem se před nimi pokoušel ukrýt. Přitiskl jsem se ke skalám, jako bych se do nich snažil vrůst. Na nic jiného jsem nepomyslel. Poháněl mě instinkt, který mě varoval, že jestli mě ta věc objeví, dopadnu jako ten stařec.</p>
<p>Tak jsem se ukryl. Tvář tam byla ještě chvíli, a její oči prohledávaly okolí. Pak zmizela. O sekundu později zmizely i plameny, zhroutily se do černého popela. S plameny pominulo i horko, a noc byla opět tichá a prázdná.</p>
<p>Zůstal jsem ještě pár minut tam, kde jsem byl, a pak jsem se zvedl, abych se rozhlédl kolem. Ve svitu hvězd bych mohl vidět, co zbylo. Nic. Vůbec nic.“</p>
<p>Odmlčel se a shlédl na velké ruce složené v klíně. Pen v tom tichu slyšel svůj vlastní dech.</p>
<p>„Byla to past,“ prohlásil Kermadec potichu. „Byla to past nalíčená na kohokoli, kdo by se odvážil pátrat po Ard Rhys. Dostala toho starce. Právě tak snadno mohla dostat mě. Vrátil jsem se do Taupo Rough sám. Na to místo se už nikdy znovu nevrátím.“</p>
<p>„Znamená to, že nám nepomůžeš?“ zeptal se ho Pen, netrpělivý se dovědět, kde v této záležitosti Kermadec stojí.</p>
<p>„Řekl jsem něco takového?“ zvolal skalní troll. „Řekl jsem, že vám nepomůžu najít ten strom, aby sis mohl vytvořit svou kouzelnou hůlku? Řekl jsem, že vám nepomohu dostat se k Ard Rhys a přivést ji zpátky ze Zapovězeného? Hloupost, mladý Penderrine! Samozřejmě vám pomohu! Kdybych vás měl donést do Stridegate a zpátky na vlastní zádech, udělám to! Všichni skalní trollové z Taupo Rough vás ponesou, když bude zapotřebí. Dlužíme toho tvé tetě příliš mnoho, za to, že nás přivedla zpátky do Čtyřzemí. Věnovala nám důvěru a uznání navzdory všeobecnému nesouhlasu, a my za ten dar nezůstaneme dlužni. Ať ta černá srdce v Paranoru předstírají cokoli, my jsme stále ochránci Ard Rhys a znovu se postaráme o její bezpečí!“</p>
<p>Náhle vstal. „Ale musím si to trochu promyslet. Ta země, do které musíte jít, je nebezpečná - ne že by zbytek Čtyřzemí nebyl, když je teď Shadea a'Ru úřadující Ard Rhys. Ale tohle je zrádná země sama o sobě, kvůli přítomnosti křemylů a některých dalších, co ani nemají jméno. Musíme na té cestě zajistit vaše bezpečí, totiž těch z vás, kteří se rozhodnou jít.“</p>
<p>Vrhl rychlý postranní pohled na Cinnaminson. „Ale na to bude čas později. Teď jezte a pijte. Pošlu hlídky, aby dávaly pozor na to, co vás stopuje, a začnu připravovat výpravu. Ale jak budeme cestovat? Nejbezpečnější je jít pěšky. Vzdušné lodě mají při překonávání těchto hor potíže. Zdejší větry jsou nepředvídatelné; mohou vzdušnou loď srazit do skal jako obtížný hmyz. Ale čas je taky důležitý, a pěší cestování je příliš pomalé.“</p>
<p>Ustaraně zavrtěl hlavou a zamířil ke dveřím. „Všechno to promyslím. Jestli něco potřebujete, stačí jen říct. Spousta z nás mluví jazykem trpaslíků. Dnes večer oslavíme váš bezpečný příchod.“</p>
<p>Pak otevřel dveře a vyšel ven.</p>
<p>„Nechci, abys mě tady nechal, Pene,“ řekla mu Cinnaminson, jakmile zůstali sami.</p>
<p>Dojedli, a Khyber a Tagwen si šli prohlédnout město. Chlapec a dívka spolu seděli v Kermadecově domě. Ostatní členové početné rodiny velkého trolla kolem nich tiše procházeli a hleděli si svého. Bylo po poledni, a Penovi se zase chtělo spát. Ale nemohl ulehnout, dokud neskončí tento rozhovor.</p>
<p>„Nemohu si vzít na odpovědnost, že tě zavedu do dalšího nebezpečí,“ odvětil, úmyslně potichu, aby nepřitahoval pozornost.</p>
<p>V její tváři se objevily bolest a úzkost. „Ta bytost, která zabila tátu, nás stále stopuje. Nezemřela tam na té louce. Půjde po nás. Když mě najde, využije mě k tomu, aby našla tebe - přesně jako předtím.“</p>
<p>„Tady budeš v bezpečí,“ trval na svém. „Kermadecovi muži jsou dobře ozbrojeni a toto město je dostatečně opevněno, než aby se k tobě cokoli dostalo. Ani bytost, které jsme unikli. Kromě toho nevíš, jestli po nás ještě stále jde.“</p>
<p>Upírala prázdné oči ve směru zvuku jeho hlasu, jako by ho skutečně mohla vidět mluvit. „Ano. Vím. Ta věc přichází.“</p>
<p>Vstal a přešel k otevřeným dveřím. Chvíli tam stál a uvažoval, pak se vrátil a posadil se vedle ní.</p>
<p>„Pošlu tě domů na palubě Rejnočka. Někdo v tomhle městě musí vědět, jak řídit vzdušnou loď. Dopraví tě zpátky do Západní země, kam si budeš přát. Kermadec to zařídí. Požádám ho, aby se postaral o tvé bezpečí.“</p>
<p>Dlouho na něho upřeně hleděla, jako by snad špatně slyšela, a pak pomalu zavrtěla hlavou. „Chceš se mě zbavit, Pene? Už mě ve svém životě nepotřebuješ? Myslela jsem, žes říkal, že mě máš rád. Ne, nemluv. Poslouchej. Nemůžeš mě poslat domů. Nemám domov, kam bych se mohla vrátit. Můj domov byl s tátou na palubě Rejnočka. Teď už není nikdo jiný, na kom záleží. Jenom ty. Můj domov je s tebou.“</p>
<p>Sklopil pohled. „Je to příliš nebezpečné.“</p>
<p>Natáhla se a dotkla se jeho líce. „Já vím, že se o mě bojíš. Ale to nemusíš. Jsem slepá, ale ne bezmocná. Viděls to sám. Nemusíš za mě přebírat odpovědnost. Jen mi musíš dovolit jít s tebou.“</p>
<p>„Když tě nechám jít se mnou, přebírám odpovědnost, ať se mi to líbí nebo ne,“ odsekl. „Nechápeš to?“</p>
<p>„Vím, že ti mohu být užitečná.“ Její hlas zněl zoufale, skoro plačtivě. „Potřebuješ mě! Mohu tě vést tam, kam jdeš, stejným způsobem, jako jsem tě vedla přes Lazareen a Strusky. Nikdo jiný nedokáže vidět v temnotě tak jako já. Nikdo jiný nemá můj vnitřní zrak. Mohu pomoci, Penderrine. Prosím! Nenechávej mě tady!“</p>
<p>„Ovšemže s námi jdeš,“ řekla Khyber Elessedilová tiše.</p>
<p>Elfská dívka stála ve dveřích a pozorovala je. Byli tak zabráni do svého rozhovoru, že si jejího návratu ani nevšimli.</p>
<p>„Khyber, nemyslím, že -“</p>
<p>„Nepoučuj mě, Pene. Nepotřebujeme poučovat, ona ani já. Obě máme společného něco, díky čemu dokážeme posoudit lépe, co je třeba, než ty. Obě jsme na této cestě ztratily někoho, kdo byl pro nás důležitý. Ztratily jsme část své rodiny, a tedy část nás samotných. Mohlo by nás to oslabit, ale my nedopustíme, aby se to stalo, že ne, Cinnaminson? Využijeme toho k tomu, aby nás to naopak posílilo. Žádná z nás ani na okamžik neuvažuje, že by zůstala tady. Jestli si myslíš, že já jsem lépe vybavená k tomu, abych zvládla to, co je před námi, protože používám elfeíny, nebo že Cinnaminson je méně schopná, protože její talent spočívá pouze v jejím vnitřním zraku, pak by ses nad tím měl zamyslet znovu!“</p>
<p>Obořila se na něho tak zhurta, že Penovi došla řeč. Pokud očekával, že s ním v této věci bude někdo souhlasit, byla v čele toho seznamu Khyber.</p>
<p>„Vypadni odtud, Pene,“ nařídila elfská dívka, ukazujíc ke dveřím. „Běž si najít něco na práci. Cinnaminson a já si musíme promluvit. Mezitím přemýšlej o tom, co jsem ti právě řekla. Přemýšlej o tom, jestli to, co od ní žádáš, je rozumné nebo ne. Když už budeš u toho, přemýšlej o všem, co se stalo, jestli se tedy dokážeš přenést přes všechny své tupohlavé názory.“</p>
<p>Byla rozzlobená, zrudlá a gestikulovala stroze a výhružně. Pen pomalu vstal a pohlédl dolů na Cinnaminson. Dívala se před sebe, z koutků očí jí prýštily slzy a stékaly jí po hladké tváři. Chtěl něco říct, ale pak se zarazil.</p>
<p>Když vycházel z místnosti, cítil na sobě zlostný pohled Khyber Elessedilové. Prošel domem, zachytávaje kradmé pohledy trollů, upíraje svůj zrak přímo před sebe. Když byl opět venku, zastavil se a zahleděl do prázdna, přemítaje o tom, co přesně se právě stalo.</p>
<p><strong>Kap</strong><strong>itola 13.</strong></p>
<p>Na Paranor padla tma hluboká a dusivá, a druidská Pevnost byla zahalena v tichu. V sálech Pevnosti se pohybovali druidové jako duchové, zahalení v černých pláštích s kápěmi. Někteří drželi pod paží knihy nebo rukopisy na volných listech. Jiní nesli materiály ke svým úkolům, které jim byly přiděleny v zájmu druidského řádu.</p>
<p>Jeden nenesl nic, jen druhý plášť úhledně složený přes ruku, a vypadal tak zaměstnaně, že nevěnoval jediný pohled těm, které míjel.</p>
<p>Když postava v plášti vešla do místnosti, Bek Ohmsford vzhlédl a chvilku mu trvalo, než poznal, že to není vůbec žádný druid, nýbrž jeho žena. Rue Meridian přistoupila k němu a položila mu plášť na nohy.</p>
<p>Sklonila se k němu a zašeptala: „Doufám, že se necítíš tak špatně, jak vypadáš.“</p>
<p>Usmál se. Byl rozpálený a lepkavý, a na čele měl kapičky potu. „Vypadám strašně, co? Ten kořen, cos mi dala, skutečně funguje. Traunt Rowan se tady byl taky podívat, jak se mi daří.</p>
<p>Řekl jsem mu, že se horečka vrátila, a je horší než předtím, a že je vysoce nakažlivá. Během sekundy byl venku. Od té doby nikdo nepřišel. Vidím, že jsi našla šaty. Neviděl tě nikdo?“</p>
<p>Sedla si vedle něho, naklonila se a políbila ho na čelo. „Věř mi, Beku. Jsem dost vynalézavá, když je potřeba. Prostě jsem o ně požádala. Řekla jsem tomu druidovi, kterého jsem zastavila, že bychom se tady cítili pohodlněji a spokojeněji, kdybychom byli oblečeni jako oni. Kromě toho, já jsem jim lhostejná. Sledují mě zpoza rohů a prasklinami ve dveřích, to jo, ale nevěnují mi moc pozornosti. Ve skutečnosti záleží na tobě. Dokud si budou myslet, že máš v úmyslu udělat to, co po tobě chtějí, nebudeme mít potíže.“</p>
<p>Bek přikývl. „Po dnešním večeru pro ně budeme větší potíž, než považovali za možné. Podej mi navlhčenou roušku a ručník“</p>
<p>Vstala a udělala, co po ní žádal. Posadil se v posteli a začal si utírat lepkavý pot. Dalším ručníkem se pak osušil. Místnost byla plná stínů, a svíčky, které zapálil při západu slunce, je nedokázaly příliš rozptýlit. Tím lépe, pomyslel si, pro to, co zamýšleli.</p>
<p>„Měla jsi možnost zkontrolovat Rychlou jistotu?“</p>
<p>Znovu se k němu posadila a ztlumila hlas. Byl stále důvod se obávat, že by mohli být odposloucháváni. „Odpojili zadní úhlové trysky a uzamkli páku ovladače tahu. Ničeho jiného jsem si nevšimla. Předstírala jsem, že jsem nezaregistrovala ani to. Myslím, že bude lépe, když si budou myslet, že o jejich opatřeních nic nevíme. Nezbytné opravy by nám zabraly tak tři minuty. Můžeme se odtud dostat docela snadno, když budeme potřebovat.“</p>
<p>Dokončil mytí a utírání, vstal a začal se oblékat. Pohyboval se rychle a tiše, ohlížeje se často přes rameno ke dveřím a naslouchaje tichu, které je obklopovalo. Bylo nakažlivé, to ticho. Všechno v druidské Pevnosti se měřilo ve škále ticha, jako kdyby zde byl zvuk nějakou nevítanou dotěrností. Možná byl, když zde v takovém množství sídlila moc a síla, a boj o její kontrolu probíhal prostřednictvím tajných pletich a spletitých a zákeřných klamů a podvodů.</p>
<p>„Nebudu litovat, až odtud vypadnu,“ řekla „Všechno tady je skličující. Jak to tvoje sestra dokáže vydržet? Přeju jí jen to nejlepší, ale nejvíc jí přeji tolik moudrosti, aby se pak rozhodla stát se někým jiným.“</p>
<p>„Já vím.“ Rozhlédl se. „Přál bych si mít nějakou zbraň.“</p>
<p>Sáhla pod svůj oděv, vytáhla dlouhý nůž a podala mu ho. „Přinesla jsem ho z lodě. Mám i své vrhací nože. Ale nemyslím, že nám budou zbraně k velkému užitku, kdybychom museli bojovat.“</p>
<p>Zasunul si dlouhý nůž za opasek a sáhl po druidském plášti. „Toho mladého druida jsi neviděla?“ Zavrtěla hlavou. „Ne.“</p>
<p>Bek jeho varovnou zprávu, kterou mu podstrčil prvního dne, pečlivě spálil, a Rue roztrousila popel po celé Pevnosti, ale stále nevěděli, kdo se je snažil varovat, a proč. Ten mladý druid věděl evidentně něco o tom, co se dělo. Možná věděl něco i o Penovi. Ale bylo příliš riskantní se snažit zjistit, kdo to je. Mohli jen čekat na jeho další krok, a on se zatím znovu neobjevil.</p>
<p>„Myslel jsem, že se pokusí o další kontakt.“ Bek si utáhl šerpu pláště. „Jestli riskoval potíže při prvním kontaktu, musí nám chtít pomoci. Musí být v celé téhle záležitosti na straně mé sestry.“</p>
<p>„Možná, ale to neznamená, že ví, kde je, nebo co se jí stalo. Možná neví nic jiného než to, co nám řekl - že jsou za to odpovědni Shadea a'Ru á ostatní. Možná nás chtěl jen varovat.“</p>
<p>Bek se ustrojil, přistoupil k ní, objal ji a přitáhl blíž. „Mohla bys na mě čekat na palubě Rychlé jistoty,“ navrhl. „Tohle zvládnu sám.“</p>
<p>„Myslím, že o něčem podobném jsme debatovali už před dvaceti lety, ne?“ Naklonila se k němu a políbila ho na ústa. „Prostě pojďme.“</p>
<p>Došli ke dveřím a okamžik naslouchali. Gnomové určení k jejich střežení stáli stále v chodbě, ale po třech dnech už byli znudění. Nebude vyžadovat velké úsilí proklouznout kolem nich.</p>
<p>Bek se podíval na svou ženu. „Připravená?“</p>
<p>Přikývla a přetáhla si přes hlavu kápi pláště. On udělal totéž, pak otevřeli dveře a prošli jimi. Kouzlo jeho Písně přání už působilo, tiché mumlání, které nedoléhalo dál než k uším strážců. Účelově jim našeptávalo, aby si v myslích vytvořili určité představy. Říkalo jim, že ty postavy v pláštích opouštějící místnost jsou druidové, snadno rozeznatelní podle svých oděvů, že se s nimi nemusí obtěžovat a mohou se dívat jinam.</p>
<p>Samozřejmě, když se stráže podívaly zpátky, chodba byla prázdná.</p>
<p>Bek a Rue spěchali ke schodům vedoucím nahoru do chladné komory. Měli štěstí, že cestou nepotkali jediného druida. Když si Gnomové u dveří jejich ložnice neuvědomili, že byli oklamáni, měli slušnou naději, že dosáhnou svého cíle nepovšimnuti.</p>
<p>Vyšli po kamenných schodech do dalšího patra, prokluzujíce mezi stíny a světlem stejně nehlučně a kradmo jako lišky na lovu. Byl to nebezpečný podnik, a věděli to. V případě odhalení by už neměli žádnou šanci využít druidské magie k nalezení Pena. A co horšího, pravděpodobně by si museli cestu ven z Paranoru vybojovat, a Bek si nebyl jist, jestli by to dokázali. Jedna věc byla přežít cestu na palubě Jerle Shannary za mlada. Něco jiného bylo vyzkoušet sami sebe, když už dobrých dvacet let nebojovali ve skutečné bitvě. Teď byla špatná chvíle zjišťovat, jestli by je kouzlo Písně přání dokázalo uchránit před nebezpečnou a zkušenou Shadeou a'Ru.</p>
<p>Krátce a stručně, nejlepší bude nenechat se chytit.</p>
<p>Na vrcholu schodiště se znovu zastavili, a Bek pohledem prozkoumal kouty a chodbu. Nikde se nic nehýbalo. Celé patro vypadalo opuštěně. V tomto podlaží se nenacházely žádné ložnice, ale o kus dál bylo schodiště vedoucí do severní věže, v níž byly pokoje Ard Rhys. Shadea a'Ru bude tam.</p>
<p>Po chvíli se vydali chodbou ke chladné komoře. Největší nebezpečí teď spočívalo v tom, že by v té místnosti byl už někdo jiný, což by nejen zabránilo uskutečnění jejich plánu, ale museli by vysvětlit, proč tam přišli, nezvaní a bez doprovodu. To by byla obtížná situace. V nejlepším případě by byli pravděpodobně nuceni z Pevnosti uprchnout.</p>
<p>Štěstí jim však přálo. Když otevřeli dveře, zjistili, že je chladná komora prázdná. Rue znovu zkontrolovala chodbu, aby se ujistila, že je nikdo neviděl, a pak kývla na Beka, aby zavřel dveře. Stáli uvnitř v hlubokém tichu, a chlad pronikal i těžkou látkou druidských oděvů. Rue se chvěla zimou. Bek rychle prozkoumal místnost. Nesvítily zde žádné svíčky ani pochodně, a oni neriskovali nějaké rozsvítit. Ale vysokými okny sem pronikalo slabé světlo měsíce a hvězd, a odráželo se ve věštecké vodě v nádrži, což jim k práci stačilo.</p>
<p>Jejich plán nebyl komplikovaný a nevyžadoval ani moc času. Při svém prvním pokusu navázat kontakt vycítil Bek Penovu přítomnost v Umrlčích horách, ale neměl čas a příležitost polohu svého syna upřesnit. Nyní, sám a nerušený, použije své kouzlo na vodě, aby zjistil, kde přesně Pen je. Jakmile se to dozví, proklouznou Pevností k Rychlé jistotě, a vydají se na cestu, aby ho přivezli zpátky. Druidové možná zjistí, co se stalo, a pokusí se je sledovat, ale jejich plavidla se nemohla rovnat Rychlé jistotě, jež byla nejrychlejší lodí na obloze.</p>
<p>Zatímco Rue stála na stráži u dveří, Bek přešel k nádrži a zastavil se, shlížeje na věšteckou vodu a mapu Čtyřzemí na jejím povrchu. Voda byla klidná a nehybná, s výjimkou slabého pulzu zemské magie, křižujícího povrch podél zemských siločar. Bek jejich pohyby chvíli studoval, pak upřel pohled na Umrlčí hory a povolal Píseň přání. Udělal to rychle a tiše, zaměřuje své kouzlo do té oblasti vody, kde předchozího dne ucítil Pena. Udržoval své soustředění, zatímco jeho kouzlo pronikalo hluboko do nádrže.</p>
<p>Trvalo mu to jen pár okamžiků. Jeho spojem se synem bylo silné, zrozené z již staletí trvajícího magického spojem v jejich rodu, a objevil ho skoro okamžitě. Podíval se blíže, zužuje oblast svého pátrání, zapamatoval si to místo a stáhl kouzlo zpátky.</p>
<p>Počkal, až se věštecká voda znovu uklidní, a pak odstoupil od nádrže, obrátil se k Rue a přikývl.</p>
<p>Spolu vyšli na chodbu a vydali se zpátky ke schodům. Nikdo nepromluvil, protože nechtěli narušit to hluboké ticho, nechtějíce riskovat, že se prozradí. Promluví si, až budou na palubě Rychlé jistoty a bezpečně pryč odtud.</p>
<p>Tiše jako kočky sestupovali po prastarých kamenných schodech dolů k chodbě pod sebou, osvětlené loučemi, co chvíli se zastavujíce a naslouchajíce.</p>
<p>V okamžiku, kdy vyšli ze schodiště do chodby, na ně však dopadla těžká, kovem protkaná síť a přišpendlila je k podlaze. Všude kolem nich se objevily tucty Gnómů s nataženými a odjištěnými kušemi.</p>
<p>Po zbytek dne Pen prozkoumával město skalních trollů. Byl tak unavený, že stěží udržel otevřené oči, ale nemohl spát kvůli své hádce s Cinnaminson. Prudká reakce Khyber ho skutečně znepokojila. Jednou nebo dvakrát ho napadlo se vrátit do domu a vyříkat si to s ní, ale prostě se k tomu nedokázal přimět. Cítil se v rozpacích a ublíženě, částečně proto, že to nechápal, ale hlavně proto, že se to stalo před Cinnaminson.</p>
<p>Přinutil se proto zůstat venku, dokud nezačala večerní slavnost, uvítání uchystané pro ně obyvateli města, oslava s hudbou a zpěvem, což si dosud s trolly nikdy nespojoval. Ale ta hudba, vyluzovaná z píšťal, bubnů a podivného strunného nástroje nazývaného fiola, a ten tanec, energický a silácký, ho dostatečně vyvedly z jeho ponuré nálady, takže v době, kdy snědl dva talíře docela dobrého jídla a vypil několik pint velmi silného světlého piva, se už zase cítil docela dobře.</p>
<p>Dokonce se zúčastnil tance, pobídnut Kermadecem a podpořen účinky piva. Tančil s těmi, kdo byli nejblíž - muži, ženami i dětmi - protože se zdálo, že trollové netancují v párech, a když skončil, zjistil, že má zase jasnou hlavu a je šťastný.</p>
<p>Cinnaminson se objevila s ostatními z jejich malé skupinky, a během večeře seděla s ním, a dokonce si s ním i krátce zatančila, ale on celou dobu nedokázal najít ta správná slova, takže spolu moc nehovořili. Tagwen byl nejdříve stejně nemluvný jako vždycky, ale po pár pivech pozoruhodně rozvázal. Khyber se usmívala, tleskala a mluvila s Penem tak přívětivě, jako by k jejich nedávné konfrontaci nikdy nedošlo.</p>
<p>Až když večer pokročil a jemu oči ztěžkly tak, že se obával, že padne, jestli nepůjde brzy spát, přešla mladá elfka k němu a posadila se vedle něho. V té chvíli byl sám, popíjel pivo, poslouchal hudbu a sledoval tanec trollů ve světle ohně. Připadalo mu, že trollové mají nevyčerpatelnou zásobu energie.</p>
<p>„Předtím jsem na tebe vyjela až příliš,“ řekla, pokládajíc svou ruku na jeho. „Nechtěla jsem tě peskovat. Byla jsem v té chvíli rozčílená. Prostě jsem předpokládala, že jsi podstatu problému pochopil, ale když jsem o tom později přemýšlela, uvědomila jsem si, že ne.“</p>
<p>Pohlédl na ni. „Jakého problému?“</p>
<p>„Když ti to řeknu, musíš mi slíbit, že si to necháš pro sebe. Slibuješ?“</p>
<p>Přikývl. „Tak dobře.“</p>
<p>„Když jsem tě slyšela, jak říkáš Cinnaminson, že s námi nemůže jít, pomyslela jsem si, jak necitlivý jsi k její situaci. Tys to ale viděl prostým rozumem. Kdyby šla, ocitla by se znovu v nebezpečí, a toho jsi ji chtěl uchránit. Já jsem to viděla jejíma očima: odhazoval jsi ji jako neužitečnou, která už nestojí za to, aby byla součástí tvého života. Ona tě miluje, Penderrine. Upozorňovala jsem tě na to, ale tys mi zřejmě nevěnoval pozornost. Přivolal sis to sám, když jsi jí věnoval tolik času na palubě lodě.“</p>
<p>Okamžitě se naježil. „Neříkal jsem nic, co jsem nemyslel vážně! Ale stejně, nevím -“</p>
<p>Zvedla varovně ruku. „Neříkej nic víc, dokud mě nevyslechneš. Ty skutečně nechápeš. Kdybys chápal, nemluvili bychom spolu teď. Tak poslouchej. Co myslíš, že se s ní stalo, když to monstrum zabilo jejího otce a ty druhé dva? Myslíš, že ji ta věc nechala na pokoji? Myslíš, že ji jen využila k vystopování tebe? Bylo dost zlé, že musela ležet svázaná a bezmocná na dolní palubě a slyšet výkřiky svého otce a bratranců, když umírali. To by bylo pro jiného dost velké trauma na celý život. Tím to ale neskončilo.“</p>
<p>Ztuhl. „Co to říkáš?“</p>
<p>Upřela na něho tmavé oči. „Říkám, že trpěla tři dny sama s tím monstrem, a tomu nestačilo, že využívalo její dar nočního vidění. Využívalo ji i k jiným věcem, což tebe nikdy nenapadlo. Ta věc, která ji zajala, nemá sebemenší výčitky, když vidí jiné trpět. Má to ráda. Líbí se jí působit bolest. Všechny druhy bolesti.“</p>
<p>Hleděl na ni s vytřeštěnýma očima. Pokusil se něco říct, ale slova mu uvázla v hrdle. Proběhla jím vlna nevolnosti.</p>
<p>„Takže teď se považuje za špatnou a opovrženíhodnou.“ Khyber z něho nespouštěla pohled. „Když jí říkáš, že s tebou už nemůže jít, pokládá to za potvrzení toho, co si už o sobě sama myslí - že je bezcenná, že ji nikdo nemůže milovat. Nezáleží na tom, že ty to nevíš, protože si to nechala pro sebe. Stačí, že to ví ona.“</p>
<p>Pen pohlédl do tmy, naplněn náhlým vztekem, naplněn potřebou pomsty za to, co se stalo, ale neschopen v této chvíli ničeho jiného než sedět a zuřit. Představy, které se mu honily myslí, byly tak strašné, že je nedokázal unést. „Neuvědomil jsem si, jak ji zraňuji,“ řekl tiše. „Nevěděl jsem to.“</p>
<p>Stiskla mu ruku. „Byla bych raději, kdybys to stále nevěděl. Kéž bych ti to nemusela říct. Ale ty to děvče máš pořád rád, že? Takže musíš vědět, co se jí stalo, abys dokázal pochopit, čím prošla. Je křehká ve smyslu, který nechápeš. Možná má vnitřní zrak, ale ten není dostatečnou ochranou, a nedokáže ji smířit se ztrátou její rodiny. Její otec, ať byl jakkoli špatný, ji miloval, a ona milovala jeho. Byl jí oporou, když toho na ni bylo příliš. Kdo jí takovou oporu nabídne teď?“</p>
<p>„Já,“ řekl okamžitě.</p>
<p>„Pak ji nemůžeš nechat tady,“ řekla Khyber prudce. „Takhle jí bezpečí nezajistíš, Pene. Já vím, že je nebezpečné vzít ji s sebou, ale nechat ji tady je ještě horší.“</p>
<p>Mlčky hleděli jeden na druhého. V pozadí zněly hudba a zpěv trollů, odrážející se ozvěnou o skalní stěny útesu. Penovi bylo do pláče, ale slzy nepřicházely.</p>
<p>„Řeknu jí, že může jít s námi,“ řekl konečně. „Řeknu jí, že jsem se mýlil; že ji potřebujeme.“</p>
<p>Přikývla „Dej si pozor na to, co říkáš a jak. Nelíbilo by se jí, že jsem ti řekla, co se stalo. Pravděpodobně ti to chce jednoho dne říct sama.“</p>
<p>Teď přikývl on. „Děkuji ti, Khyber. Děkuji ti, žes mi to řekla. Děkuji ti, žes mě nenechala udělat chybu, kterou bych nemohl napravit.“</p>
<p>Vstala a podívala se na něho. „Udělala jsem jen to, co jsem považovala za důležité, Pene, ale musím ti říct, že z toho nejsem moc nadšena“</p>
<p>Otočila se a odešla.</p>
<p>Na tichý příkaz Shadey a'Ru odstranili Gnomové těžkou síť, svázali Beka Ohmsforda a dal mu roubík. Byl by mohl bojovat nebo použít magii, ale bál se, že kdyby to udělal, zabili by Rue. Naplněn hořkostí ze zklamání se nechal zajmout bez boje.</p>
<p>„Nejste ani z poloviny tak chytrý, jak jsem si myslela,“ řekla mu, zatímco ho Gnomové odnášeli dolů do sklepení Pevnosti. „Věděla jsem o vašem kontaktu se synem už v té chvíli, kdy k němu došlo. Bylo nemožné to přehlédnout. Věděla jsem také, že jste dnes dopoledne předstíral, že jste nemocný, a že se vrátíte do chladné komory, abyste znovu použil věšteckou vodu, když k tomu dostanete šanci. Tak jsem vám ji poskytla.“</p>
<p>Naklonila se nad ním a lehce ho klepla po nose, posměšné gesto, kterého se nemohl nevšimnout. „Z toho prvního kontaktu jste nemohl jasně určit, kde Penderrin je; to jsem pochopila hned. Takže jsem věděla, že se budete chtít vrátit a zkusit to znovu. Nějak jste nás odhalil, že? Pravděpodobně se nějak prozradil Traunt Rowan. Postrádá šikovnost nutnou k tomu, aby oklamal někoho tak vnímavého a zkušeného, jako jste vy. Je to zklamání, ale ne zcela neočekávané. Přinejmenším já jsem věděla dost, abych nedůvěřovala tomu, že jste přijal jeho vysvětlení. Věděla jsem dost, abych ve vás mohla číst, stejně jako vy jste si musel přečíst jeho.“</p>
<p>Odmlčela se, dívajíc se přímo před sebe do tmy. Držela krok se strážemi, které ho nesly. Z jejího kroku vyčetli sílu a odhodlání. Vypadala větší a širší v ramenou, než si vzpomínal, a vyzařovala z ní sebedůvěra napovídající, že dokáže stejně dobře zacházet se zbraněmi jako se slovy. Nevěděl, co jeho sestra udělala, že si ji tak znepřátelila, ale Shadea a'Ru byla strašný nepřítel.</p>
<p>„Z vašeho syna se vyklubal všetečný chlapec, Beku,“ pokračovala po chvíli, „ale ne víc než Tagwen a ti ostatní, kteří se k němu při hledání vaší sestry připojili. Učinila jsem příslušné kroky, abych to jejich pátrání ukončila, ale až doposud mi dokázali unikat. Stopovala jsem je celou cestu z Patch Run do elfského města Emberen, a odtud na východ do Lazareenu. Pak jsem je ztratila Ale nyní, díky vám, vím přesně, kde jsou.“</p>
<p>Usmála se na něho, vychutnávajíc temný výraz jeho tváře. „Och, vy chcete vědět, jak to vím, když jsem nebyla v chladné komoře s vámi? Protože jsem vaši noční návštěvu očekávala, označila jsem věšteckou vodu svým vlastním malým kouzlem, ještě předtím, než jste s ní začal pracovat vy. Takže mi ta voda odhalí přesně to, co odhalila vám. Očekávám, že se tak o vašem synovi dozvím všechno, co potřebuji. Pak ho najdu a vypořádám se s ním.“</p>
<p>Bek ji poslouchal s rostoucím zoufalstvím, uvědomuje si, jakého naprostého hlupáka z něho udělali, že vykonal přesně to, co od něho Shadea v první řadě chtěla. A teď byl vězeň, neschopen udělat vůbec nic, aby pomohl Penovi nebo své sestře. Ale aspoň byli oba naživu, jak mohl předpokládat z toho, co mu právě řekla. Mohl také předpokládat, že se to pokusí změnit.</p>
<p>Pokračovali v cestě dolů, dokud neucítil vlhko a chlad hlubokého podzemí. Někde nedaleko slyšel tekoucí vodu. Teplo druidského ohně tady chybělo, jako kdyby tato část Pevnosti ležela daleko od zemí vyhřívaného středu.</p>
<p>Konečně přišli do chodby lemované těžkými dveřmi, uzavřenými železnými závorami. Jeho věznitelé jedny z nich otevřeli a vstrčili ho do malé místnosti za nimi. Byly tam dřevěná postel, sláma a vědro. Podlaha, strop i stěny byly hrubé a nerovné, vyhloubené ve skalním podloží.</p>
<p>Uvolnili mu ruce a nohy, ale roubík mu nechali.</p>
<p>„Vytáhněte mu ten roubík, až odejdu,“ řekla Shadea. „Ale nejdřív poslouchejte, co vám musím říct, Beku. Chovejte se slušně, a možná odtud vyjdete živý. Vaši milovanou ženu zavřu odděleně, velice daleko od vás, kde ji tak snadno nenajdete. Vím, že vás kamenné zdi a železné dveře nezadrží, ale ji ano. Jestli se pokusíte uprchnout, jestli si vaše stráže budou jen myslet, že se pokoušíte uprchnout, bude okamžitě zabita. Rozumíte?“</p>
<p>Bek beze slova přikývl.</p>
<p>„Tito strážní budou stát v každém podlaží vedoucím nahoru, u každých dveří, a budou navzájem v pravidelném spojení. Jestliže někdo neodpoví, bude to konec vašich nadějí, že svou ženu znovu uvidíte. Chovejte se slušně, a vy a vaše rodina to možná přežijete.“</p>
<p>Pokynula Gnómům, aby vyšli ven, a sama je následovala. Zavřela za sebou dveře a zastrčila závoru.</p>
<p>Bek Ohmsford zůstal sám ve tmě a naslouchal jejich vzdalujícím se krokům. Jednou věcí si byl jist. Bez ohledu na to, co mu Shadea a'Ru řekla, věděl, že jestli nenajde nějakou cestu, jak se odtud dostat sám, nedostane se odtud vůbec.</p>
<p><strong>Kapitola 14.</strong></p>
<p>„Přemýšlel jsem o tom, co jsem ti včera řekl,“ řekl Pen, sedaje si vedle Cinnaminson. Bylo poledne, a on ji hledal už skoro hodinu.</p>
<p>Dívala se přímo před sebe, zatímco si prsty hrála s vlákny jemné šerpy, kterou spřádala na malém ručním stavu. Jak dokázala odlišit jednu barvu od druhé, bylo pro něho záhadou, ale podle dohotovené části šerpy s tím neměla žádné potíže.</p>
<p>„Mluvil jsem, aniž bych si dobře rozmyslel, co říkám,“ pokračoval, hledaje v její tváři nějakou reakci. „Ptala ses, jestli tě mám ještě rád, a já mám. Proto jsem tak rychle řekl, že nemůžeš jít s námi. Měl jsem o tebe strach.“</p>
<p>Stále nic neříkala. Seděli vysoko v jakémsi amfiteátru nazývaném shromaždiště, který se používal při volbách Maturena, pro hudební produkce při různých oslavách a festivalech, a pro schůze celé populace, když bylo třeba učinit rozhodnutí, které mohlo mít dopad na celé město. Amfiteátr byl na jižním konci města, obklopený kamennými zdmi a jedlemi, oáza klidu v jinak rušné komunitě.</p>
<p>Teď byl opuštěný, až na ně dva.</p>
<p>Pen vzdychl. „Chtěl bych, abys zapomněla na vše, co jsem řekl. Zachránila jsi nám životy v Lazareenu, když nás pronásledoval Galaphil. Znovu jsi nás uchránila před nebezpečím ve Struskách. Dokázala jsi tedy svou cenu, a já nemám právo ji teď začít zpochybňovat. Nemám žádné právo ti říkat, co máš dělat. Můžeš se rozhodnout sama.“</p>
<p>„Ty jsi mluvil s Khyber?“ zeptala se tiše.</p>
<p>„Přemýšlel jsem o tom, co řekla,“ odpověděl, vyhýbaje se té otázce. „Byla na mě tak rozzlobená. Chvíli mi trvalo, než jsem to pochopil.“ Prohrábl si rudé vlasy. „Nevěděl jsem, proč byla tak rozzlobená, dokud jsem o tom nějaký čas nepřemýšlel.“</p>
<p>Pokračovala v předení, hladce a přesně pohybujíc prsty, protahujíc pomocí člunku barevná vlákna. Čekal, nevěda, co dalšího říct, a obával se, že už řekl stejně příliš mnoho.</p>
<p>„Budu tedy teď mít tvou podporu?“ zeptala se konečně.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Chceš, abych šla s tebou? Ty, osobně?!“ „Ano, chci.“</p>
<p>„Proč? Řekni mi to, Penderrine. Proč chceš, abych šla s tebou?“</p>
<p>Zaváhal. „Nechci, abychom do toho zatahovali nás dva.“</p>
<p>„Ale my to musíme udělat. Bylo tomu tak od prvního dne, kdy jsme se setkali. To nevíš?“</p>
<p>Přikývl. „Myslím, že ano. Jen jsem to nechtěl použít jako důvod, proč bys měla jít. Ale je to důvod. Chci, abys šla, protože chci, abys byla se mnou. Nechci, abys byla kdekoli jinde než se mnou.“</p>
<p>Přestala tkát. Prsty jí znehybněly, celé tělo jí ztuhlo. V tomto okamžiku ji viděl jakoby zachycenou na nějakém obrazu, portrétu tak úžasné krásy a hloubky, že si ji nedokázal představit jinak. Z toho pohledu ho až zabolelo u srdce. Chtěl pro ni v tu chvíli udělat všechno na světě.</p>
<p>Aniž by k němu vzhlédla, natáhla k němu pravou ruku a položila ji lehce jako peříčko na jeho. „Pak tedy půjdu.“</p>
<p>Začala znovu tkát, věnujíc pozornost své práci. Chvíli se na ni nerozhodně díval. Chtěl ještě něco říct, ale pak ten nápad zavrhl. Bylo lépe nechat to tak, jak bylo.</p>
<p>Vstal. „Myslím, že bych se měl jít podívat, jak to vypadá s Rejnočkem teď, když ho přemístili z pláně. Vyhledám tě později.“</p>
<p>Přikývla a on sešel dolů po stupních amfiteátru a vyšel na ulici. Prošel městem k jižním branám a pak zpátky k útesům, dokud se nedostal do mělké soutěsky, do níž zatáhli Rejnočka, aby ho ukryli před nežádoucími pohledy. Při tom všem nemyslel ve skutečnosti na nic jiného než na Cinnaminson. Vzpomínal na její tvář, její tělo, její hlas, její slova, její vůni, pohyby jejích rukou, když tkala jemnou šerpu.</p>
<p>O dvě hodiny později o ní přemýšlel ještě stále, šťastně omámený směsí snů a vzpomínek, jež mu poskytla první skutečný klid a mír v duši po mnoha dnech, když pojednou začala trollská stráž troubit na poplach.</p>
<p>Khyber Elessedilová stála s Tagwenem před Kermadecovým domem a poslouchala trpaslíka, který jí vyprávěl o zvláštnostech trollského života, když vtom se rozezněly rohy a bubny. Jejich zvuk byl v té chvíli tak neočekávaný a hlasitý, že oba polekaně vyskočili.</p>
<p>„Co je to?“ vypravila ze sebe konečně Khyber.</p>
<p>Tagwen zavrtěl hlavou, potahuje se zuřivě za vousy. „Nevím. Nějaké varování?“</p>
<p>Všude se začali rojit trollové, muži, ženy i děti, celé rodiny a domácnosti, vybíhajíce z budov a spěchajíce ulicemi s cílevědomostí, která napovídala, že oni ty zvuky chápou dokonale. Po chvíli Khyber v jejich pohybu rozeznala určitý systém, který jí napověděl, co se děje. Ženy a děti se stahovaly k útesům. Ty největší nesly ty nejmenší jako kroutící se uzlíčky. Nic s sebou nenesly, ani nářadí, ani náhradní oděvy. Pohybovaly se rychle bez jakéhokoli váhání nebo přemýšlení o tom, co dělají, ale nebudily přitom dojem panického spěchu.</p>
<p>Cvičí to často, pomyslela si Khyber.</p>
<p>Muži se pohybovali opačným směrem, k hradbám, bránám a baštám, které sloužily jako ochrana a opevnění. Někteří z nich měli drátěné košile nebo plátové brnění. Všichni měli zbraně. Člověk nemusel být génius, aby si spočítal, co se děje.</p>
<p>Khyber se vrhla do domu pro svůj krátký meč. Když se opět vynořila, stál s Tagwenem Kermadec, velký a mohutný ve své železné přilbě a drátěné košili s ramenními chrániči.</p>
<p>„Útočí na nás,“ oznámil suše. Takhle ho předtím mluvit neslyšela. Všechna jeho srdečnost a otevřenost pominula, jeho hlas byl nyní hrozivý a drsný hněvem. „Od jihu letí vzdušné lodě s druidskými insigniemi. Důvod jejich návštěvy si dokážeme představit.“</p>
<p>Khyber si připjala svůj meč, a ucítila uklidňující přítomnost elfeínů v kapse tuniky. Nevěděla, jestli je bude muset použít, ale chtěla být připravena. Pohlédla na Tagwena, který neměl žádnou zbraň, a potom zpátky na Kermadeca. „Jak nás našli?“</p>
<p>Skalní troll zavrtěl velkou hlavou. „Nemám tušení. Druidové dokáží najít kohokoli, když si to usmyslí. Nemyslím, že vás sledovali. Kdyby ano, byli by tady dřív. Myslím, že vás objevili jiným způsobem.“</p>
<p>Otočil se, aby vydal rozkazy četě trollských válečníků, která procházela kolem. Město rozvířil pohyb, působící dojmem organizovaného chaosu.</p>
<p>„Připravujeme přivítání nezvaných hostů,“ řekl, obraceje se opět k nim a přecházeje do jazyka trpaslíků. „Nezaútočíme na ně, dokud si nevyslechneme, co nám chtějí. Necháme je nejdříve promluvit.“</p>
<p>„Možná jsou to přátelé,“ nadhodila Khyber nadějeplně, čímž si vysloužila jen Tagwenovo opovržlivé odfrknutí.</p>
<p>„Na to je těch lodí trochu moc,“ řekl Kermadec. „Kdyby to byli přátelé, přiletí v jedné lodi, a ne v tuctu. Poslali by napřed zástupce, aby nám sdělil jejich úmysly. Ne, je to útočná síla, která sem přišla za určitým konkrétním cílem.“ Rozhlédl se. „Kde je mladý Penderrin a to děvče?“</p>
<p>Khyber pohlédla na Tagwena. Trpaslík zavrtěl hlavou. Nikdo neměl tušení.</p>
<p>Kermadec vrhl rychlý pohled na oblohu. „Teď je příliš pozdě je hledat. Pojďte se mnou! Pospěšte si!“</p>
<p>Při zvuku válečných rohů a bubnů seskočil Pen z paluby Rejnočka na zem a dal se do běhu. Nemusel dlouho uvažovat, co dělá a kam běží. Nechal Cinnaminson v amfiteátru. Možná je tam pořád, sama a nechráněná. Nebude vědět, co se děje. Nebude vědět, kam utíkat.</p>
<p>Proběhl jižními branami právě ve chvíli, když se zavíraly, a protlačil se mezi houfem trollských válečníků. I ulice města byly plné trollů spěchajících k hradbám. Pen kolem nich proklouzl a spěchal k amfiteátru a k Cinnaminson. Kolem něho se ozývaly výkřiky, které mu potvrdily to, co už instinktivně věděl, na město někdo útočil. Byl by rád našel Khyber nebo Tagwena, aby se dověděl víc, ale bude je muset vyhledat později. Nejdříve musel najít Cinnaminson.</p>
<p>Dostal se do postranní ulice, skoro opuštěné a vedoucí přímo k jeho cíli. Teď běžel ze všech sil, zrudlý námahou v tom horku, a v mysli mu znělo varování. Neztrať ji! Nedopusť, aby se jí něco stalo!</p>
<p>Před ním se objevily stěny amfiteátru. Nikde nebylo ani známky života. Možná se už dostala ven. Možná pro ni už někdo přišel. Ohlédl se přes rameno k hradbám, kde trollové zaujímali pozice na baštách a v bránách. Zdálo se, že ústředním bodem obrany budou brány, jimiž právě prošel, obrácené k jihu do širokého průchodu mezi Břitvinami na západě a Umrlčími horami na východě. Důvod mu byl okamžitě jasný, jakmile se podíval na oblohu. Obzor zaplňoval tucet černých válečných lodí, letících průrvou přímo k Taupo Rough.</p>
<p>„Proboha,“ vydechl se strachem, vrhaje se do tunelu vedoucího do amfiteátru, a málem se srazil s Cinnaminson přicházející z druhého konce. Šla opatrně podél stěny a zakrývala si uši před zvuky rohů a bubnů.</p>
<p>„Cinnaminson!“ vykřikl a přitiskl ji k sobě.</p>
<p>„Pene!“ vydechla a zabořila mu tvář do ramene. Její tkalcovský stav a příze zmizely, a on cítil její bušící srdce. „Nemohla jsem najít cestu ven. Ty zvuky mě zmátly. Bylo to na mě příliš.“</p>
<p>„Už je to dobré,“ řekl, hladě ji po vlasech. Rychle, přerývaně oddechovala. „Vezmu tě zpátky k ostatním. Museli se ukrýt do hor. Obloha je plná druidských válečných lodí, hned před hradbami. Musíme jít. Můžeš jít?“</p>
<p>Přikývla na jeho rameni, pak k němu zvedla tvář. „Věděla jsem, že pro mě přijdeš.“</p>
<p>Z náhlého popudu ji políbil. „Vždy pro tebe přijdu. Vždy. Pojďme!“</p>
<p>Spěšně prošli tunelem. Když však dorazili na konec, Pen se prudce zastavil a zatlačil ji zpět do stínu.</p>
<p>Jedna z druidských vzdušných lodí se vznášela před hradbou přímo naproti jejich ukryta. Kdyby chtěli uniknout, museli by přejít otevřené prostranství, kde by byli rychle zpozorováni.</p>
<p>Pen se nervózně kousal do rtu. Byli v pasti.</p>
<p>Khyber Elessedilová se krčila s Tagwenem na střeše nějaké budovy asi padesát yardů od jižních bran. Oba na sobě měli těsně utažené černé pláště a na hlavách kápě. Ukrývali se za zídkou fasády a sledovali, co se bude dít.</p>
<p>Kermadec stál na baštách nad jižními branami, obklopený četou mohutných trollů v brnění a přilbách s ozdobnými hřebeny. Maturen sledoval, jak se druidské vzdušné lodě - jejich vlajky byly nyní jasně viditelné - řadí do linie podél vnější hradby, výhružné černé trupy, visící nad městem jako dravci. Z postavení, které zaujaly, vyzařovala zcela zjevná arogance, jako kdyby pohrdaly vším, o co by se trollové proti nim mohli pokusit. Nepokusily se jakkoli naznačit, že se jedná o přátelskou návštěvu. Kermadec měl pravdu. Druidové přišli vyhrožovat.</p>
<p>Čelní vzdušná loď klesla skoro až k zemi, a po provazovém žebříku sešplhal nějaký druid a vykročil kupředu. Byl to velký muž, a když se přiblížil, odhodil nazad svou kápi, aby odhalil tvář.</p>
<p>„Traunt Rowan,“ zašeptal Tagwen Khyber. „Jeden ze Shadeiny bandy.“</p>
<p>Sledovala, jak Jižan došel skoro až k bránám, než se zastavil a upřel pohled na trolly stojící nahoře.</p>
<p>„Kermadec?“ zvolal. Jeho hlas byl v náhlém tichu jasně slyšitelný.</p>
<p>„Tady jsem, Traunte Rowane,“ odpověděl Maturen. „Otevřete nám brány.“ „To nemám v úmyslu.“</p>
<p>„Vyveďte tedy ven toho chlapce, Pena Ohmsforda, a nemusíte je otvírat. Ti ostatní mohou zůstat, jestli je chcete.“</p>
<p>„Jsi smělý člověk, když přicházíš jako cizinec do naší země a vznášíš nějaké požadavky.“ Kermadecův hlas zněl úmyslně ostře. „Možná by ses měl zamyslet nad tím, kde stojíš, než řekneš cokoli dalšího.“</p>
<p>„Je tady ten chlapec?“</p>
<p>„Jaký chlapec?“</p>
<p>Druid okamžik mlčel. Pak řekl: „Jsi hlupák, když nás vyzýváš, Kermadecu.“</p>
<p>„Jediný hlupák je ten, kdo slouží Shadee a'Ru. Jediný hlupák je ten, který zradil Ard Rhys způsobem tak podlým a neospravedlnitelným, že to určitě povede k jeho zničení. Nevyhrožuj mi, Traunte Rowane! Nevyhrožuj trollům z Taupo Rough! Byli jsme obránci druidů skoro dvacet let, před tímto temným časem vaší historie, a jednoho dne se obránci druidů staneme opět. Víme toho o vás dost, abychom vás mohli vyzvat, pokud bude zapotřebí. Otočte své lodě a leťte odtud, dokud ještě můžete. Nemylte se v tom, kde jste.“</p>
<p>Traunt Rowan si založil ruce na prsou. „Máme rodiče toho chlapce, Kermadecu. Víme, že je Ahren Elessedil mrtvý. Nemáš nikoho, kdo bude v tomhle stát při tobě. Jsi sám.“</p>
<p>Khyber a Tagwen si vyměnili rychlý, šokovaný pohled. Druidové mají Beka Ohmsforda a jeho ženu? Jak se to stalo?</p>
<p>„Lže!“ zasyčel Tagwen.</p>
<p>„Sám?“ Kermadec se rozesmál. „Trollové jsou vždycky sami. Na tuto životní podmínku jsme nejen zvyklí, ale dokonce jí dáváme přednost. Tvoje hrozby nás neděsí. Když máte rodiče, nepotřebujete toho chlapce, ne? Nemohou vám dát rodiče vše, co potřebujete? Co vlastně potřebujete, mimochodem? Co vám může poskytnout ten chlapec, co jeho rodiče nemohou? Mluvíš, jak kdybys to věděl, ale já si myslím, že to ve skutečnosti nevíš. Vysvětli to, a já se dám možná přesvědčit.“</p>
<p>Traunt Rowan stál na trávníku, nehybný, temný a osamělý. Hněv z něho vyzařoval jako horko. „Srovnáme vaše město se zemí a všechny vás zabijeme, Kermadecu, jestli nám budete klást odpor. Tak znějí moje rozkazy. Přivezl jsem Gnómy, aby tyto rozkazy provedli. Přivezl jsem i muteny. Přeješ si zánik svého města a lidu? To máš v úmyslu?“</p>
<p>Zdálo se, že o tom Kermadec přemýšlí. „Já, Traunte Rowane,“ řekl konečně, a v jeho hlasu zněla temná hrozba, „mám v úmyslu vidět tebe, tvé nájezdníky a tvé vzdušné lodě pohlcené plameny podsvětí, které vás zplodilo.“</p>
<p>Mávl rukou. Z města okamžitě vylétlo mračno ohnivých šípů a dopadlo na rovinku před hradbami. Ta v příštím okamžiku vzplanula ohněm, který se rychle šířil. Plameny šlehaly tak vysoko, že zachvátily jednu ze vzdušných lodí. Oheň se rychle šířil po celém trupu. Vzdušná loď rázem ztěžkla. Pokusila se pošetile uniknout vzhůru, pak se otřásla, vybuchla, a její trosky se zřítily na zčernalou zem.</p>
<p>Ostatní vzdušné lodě začaly rychle couvat a stoupat, aby unikly z dosahu plamenů. Traunt Rowan se chránil druidským kouzlem. Nyní také ustupoval, vyhýbaje se pokud možno plamenům. Černý plášť kolem něho vířil v horkém vzduchu. Dostal se k provazovému žebříku a začal šplhat nahoru.</p>
<p>Trollové z Taupo Rough nyní na vzdušné lodě zaútočili katapulty. Dřevěné stroje byly umístěné všude podél hradeb, a jejich vidlice vrhaly ohromné balvany se smrtící přesností. Několik jich našlo své cíle, drtíce trupy a plachty a zanechávajíce po sobě zející díry a rozšklebené trhliny ve dřevě a látce. Jeden zasáhl stěžeň, a ten se zhroutil na palubu. Vzdušná loď se dostala do rotace, která ji vyřadila z boje.</p>
<p>Gnomové na lodích palbu opětovali z kuší a praků, plníce oblohu mračnem smrtících střel. Ale šípy a kameny dopadaly neškodně, odrážejíce se od těžkých brnění a kamenných hradeb, a způsobujíce dobře chráněným trollům jen malé škody.</p>
<p>Na okamžik se zdálo, že bitva skončila ještě dříve, než začala. Skoro celý jižní konec roviny byl v jednom ohni. Druidské vzdušné lodě byly na ústupu, ty, které už nepohltily kouř a plameny. Traunt Rowan zmizel s nimi.</p>
<p>Ale Kermadec už sestupoval z bašty a signalizoval svým mužům, aby učinili totéž. Po skupinách se začali stahovat přes město směrem k útesům. Khyber a Tagwen slezli ze svého úkrytu, vrhajíce úzkostlivé pohledy na rovinu. Právě se dostali dolů, když za nimi přišel Kermadec.</p>
<p>„Musíme najít toho chlapce!“ vybafl. „Jestli ho teď ztratíte, bude tohle všechno pro nic! Kde může být?“</p>
<p>„Možná našel cestu do útesů,“ navrhl Tagwen rychle. „Možná ho nemusíme hledat.“</p>
<p>„Slyšel bych, kdyby tam byl. Řekl jsem, aby mě o tom informovali. Ne, Ježoune, je ještě někde tady ve městě.“</p>
<p>Zatímco se zoufale snažili na něco přijít, Khyber odhodila těžký plášť, který jí nyní byl spíš na překážku, sáhla do kapsy a vytáhla elfeíny. Teď, když byli druidové tady, už nebyl důvod se magii vyhýbat.</p>
<p>„Já vím, jak ho najít,“ řekla. „Odstupte ode mě.“</p>
<p>Učinili tak okamžitě a bez ptaní. Se zavřenýma očima se uklidnila a soustředila se na kouzlo. Tomuto přístupu ji naučil Ahren. Ani přítomnost magie elfeínů jí nebyla po Struskách zcela neznámá, a Khyber rozeznala náhlý závan horka, jenž byl reakcí na její zaklínání. Výhonky života jí pulzovaly z ruky celým tělem a pak zase zpátky, nabývajíce na rychlosti, síle a intenzitě. Kouzlo jí prostupovalo, příval síly hledající vítaný domov. Otevřela se mu.</p>
<p>Z elfeínů vytrysklo modré světlo a proniklo ulicemi města a budovami, skrze kámen i dřevo, síla, kterou pevné materiály nedokázaly zadržet. Pak se zformovala vidina, a oni v té mlze uviděli chlapce a dívku, krčící se v tmavém tunelu.</p>
<p>„Amfiteátr!“ zařval Kermadec, a navzdory váze těžkého brnění se dal do běhu.</p>
<p>Pen Ohmsford čekal příliš dlouho. Když se rozpoutal boj, zůstal s Cinnaminson v tunelu. Na budovy kolem jejich úkrytu dopadalo krupobití střel, a chlapec se proto neodvážil riskovat.</p>
<p>Pak boj náhle ustal a mračna tmavého kouře z roviny začala pronikat i do města. Pen stále váhal. Nebyl si jist. Odpočítal dvacet sekund, pak vzal Cinnaminson za ruku a táhl ji za sebou.</p>
<p>„Utíkej!“ přikázal, vynořuje se na otevřené ulici.</p>
<p>Ale v okamžiku, kdy vyběhl, se objevil obrovský trup nějaké vzdušné lodě prodírající se kouřem. Podél boku byli shromáždění Gnomové, střílející z kuší a praků na všechno, co se hýbalo. Na otevřeném prostranství a nechráněni se chlapec a dívka stali okamžitými cíli. Kolem nich zasvištělo mračno šipek narážejících do kamene. Jedna sklouzla Penovi po žebrech a zatočila s ním. Další ho zasáhla do paže a odhodila k nejbližší zdi.</p>
<p>„Pene, co se děje?“ vykřikla Cinnaminson, klečíc na rukou a kolenou v prachu. Tvářila se zmateně a vyděšeně. Kameny z praků padaly všude kolem ní jako kroupy.</p>
<p>„Vstaň!“ vykřikl, zvedaje ji na nohy. Po paži a boku mu stékala krev. „Poběž!“</p>
<p>Hledaje nějaký úkryt se ji snažil krýt, jak jen to bylo možné. Zdálo se, jako by byli jediní, kdo ve městě zbyl. Ulice byly prázdné a obyvatelé ukryti v bezpečí v tunelech a jeskyních. Ale kde ty tunely byly? Kterým směrem? Kouř nyní zahaloval všechno.</p>
<p>Malý přístěnek v zadní části jednoho z domů jim poskytli dočasný kryt, a když tam Cinnaminson zatáhl, oba lapali po dechu a krváceli.</p>
<p>Ještě nás kvůli mně zabijí, vyčítal si. Co mám dělat?</p>
<p>Nahoře kroužila druidská válečná loď, pátrající po jakémkoli pohybu. Pro tuto chvíli byli v bezpečí, ale zároveň v pasti. Dříve či později ti Gnomové přistanou a začnou prohledávat budovy. Nemohli zůstat tam, kde byli. Museli se odtamtud dostat.</p>
<p>„Penderrine!“ zahřměl známý hlas, a chlapec vyskočil.</p>
<p>„Kermadecu! Tady jsme!“</p>
<p>Vytáhl Cinnaminson z jejich ukrytu a rozběhl se za zvukem hlasu skalního trolla, drže se podél zdí, které poskytovaly určitou ochranu. Kouř nad nimi zhoustl a vzdušná loď připomínala obrovský stín zahalený v mlze a oparu. Gnomové stále naslepo stříleli do města, a chlapec kolem sebe slyšel svištět kameny a šipky.</p>
<p>Pak se před nimi konečně objevila obrovská obrněná postava Kermadeca. Aniž by zastavil, uchopil je každého pod jednou paží. „Teď si vás nemůžeme dovolit ztratit,“ řekl, oddechuje jako velké zvíře s těžkým nákladem. „Pevně se držte.“</p>
<p>Svíraný mohutnou paží jako pytel se zrním, poletoval Pen při každém kroku nahoru a dolů, až měl dojem, že mu při těch otřesech vypadnou oči z hlavy, ale usoudil, že to je jen malá cena za záchranu. Zavřel oči a trpělivě čekal, až se dostane do bezpečí.</p>
<p><strong>Kapitola 15.</strong></p>
<p>Když je Kermadec zase postavil, byli Pen a Cinnaminson bezpečně v jeskyních tvořících pevnost skalních trollů v útesech nad městem. Přinesl je dovnitř vchodem ukrytým ve skalách, vynesl je po úzkých kamenných stupních ke dveřím, které otevřel manipulací s různými výstupky, a chvíli počkal, aby se oba mohli vzpamatovat.</p>
<p>„Mysleli jsme, že nikdo nepřijde,“ řekla Cinnaminson. Tvář měla bledou a medové vlasy rozcuchané a pokryté prachem.</p>
<p>„Och, jen nám chvíli trvalo zjistit, kde jste,“ odvětil vesele velký troll a nakrátko k ní otočil zvláštní, plochou tvář. „Za to můžete poděkovat tomu elfskému děvčeti. Má kouzlo, nějaké modré drahokamy, které nám ukázaly obraz vás dvou, jak se ukrýváte v tunelu amfiteátru.“</p>
<p>Elfeíny, pomyslel si Pen. Úplně na ně zapomněl. Ale samozřejmě, teď je už může volně používat, když už není důvod utajovat naši přítomnost.</p>
<p>„Vzpomněl jsem si na Cinnaminson, a vrátil se pro ni,“ řekl Pen. „Ale když jsem ji našel, ztratil jsem se.“</p>
<p>„To je v našich ulicích snadné, mladý Penderrine. Byly záměrně stavěny tak, aby ses ztratil, pokud nejsi jedním z nás. Ale na tom nezáleží. Hlavně že jste teď v bezpečí.“</p>
<p>Uvolnil zámky ukrytých dveří a otevřel je, aby je vpustil do pevnosti. Uvnitř vládl kontrolovaný chaos stejného druhu, jaký viděl Pen ve městě při příletu druidských válečných lodí. Trollové spěchali všemi směry, každý se zdánlivě jiným úkolem. Ocitli se v ohromné jeskyni padesát stop vysoké a víc než sto metrů široké, z níž vybíhaly tucty tunelů. Nalevo se táhla řada opevněných redut ve stěně útesu nad Taupo Rough. Jejich střílnami sem dopadaly zářivé sluneční paprsky zahánějící stíny. Další světlo sem proudilo menšími prasklinami a trhlinami ve skále. To dodávalo jeskyni poněkud kropenatý vzhled, ale zároveň dostatečné množství světla.</p>
<p>Kermadec znovu zavřel zámky skrytých dveří, a pak přidal pár mohutných závor, aby vstup ještě více zajistil. „To by mělo zadržet všechny nežádoucí návštěvníky,“ prohlásil, otíraje si ruce. Rozhlédl se kolem. „Pojďte se mnou.“</p>
<p>Vedl je doleva, do jedné z redut, odstrkuje pracující trolly stranou a kráčeje po okraji tlusté ochranné zdi z kamenných bloků uzavírající vchod. Pokynul chlapci a dívce, aby šli dopředu, a - když stanuli na opevnění vedle něho - ukázal ven. „Já vím, že nemůžeš vidět, co je venku, děvče, ale mladý Penderrin ti to může později podrobně popsat. Tyhle lodě poslali, aby ho dopravily zpátky.“</p>
<p>Druidské vzdušné lodě znovu zaujaly pozici u hradeb města, vznášejíce se nepříliš vysoko nad zemí, ale bezpečně mimo dostřel katapultů, které by mohly střílet z útesů. Po provazových žebřících slézaly tucty Gnómů, a mířily k městským hradbám. Někteří nesli bořicí berany, jiní vrhací háky a lana. Už začali zlézat hradby a útočit na brány. Za nimi šlo několik tuctů tvorů, kteří vypadali jako uplácaní z mokrého bláta a vytvrzení na slunci. Trochu připomínali trolly, ale chyběly jim správné proporce a rysy. Bylo to, jako by někdo vytvořil kupu mizerných imitací.</p>
<p>„Muteni,“ zašeptal Pen.</p>
<p>„Naši nejhorší nepřátelé. Žádné mozky, žádné city, žádný účel. Na vývojovém žebříčku jsou jen jeden stupeň nad kameny. Magie je snadno ovládá. Za starých časů je ovládal Černý mág. Teď ho nahradili naši druidští protivníci. Ard Rhys by zaplakala.“</p>
<p>Ukázal směrem k rovině. „Zajímají vás ty předchozí výbuchy? Použili jsme olej získaný z temnějších oblastí Malgu, uzavřený v sudech a zakopaný do země. Velmi hořlavý. Druidové to neočekávali. Poskytlo nám to šanci k bezpečnému úniku, jakmile jsme zjistili, že jedinou možností je boj. Byla to ale jediná výhoda, kterou jsme tam dole měli. Teď budeme bojovat tady, v naší redutě, přinejmenším pro dnešek.“</p>
<p>Dotkl se jejich ramen a zavedl je zpátky do jeskyně. „Zítra odtud budeme pryč. Musím náš odchod připravit, a vy si potřebujete odpočinout.“ Chvíli prohledával pohledem jeskyni, a pak vykřikl: „Atalane!“</p>
<p>Mohutný troll s nejčernějšíma očima, jaké kdy Pen viděl, přispěchal k nim. Jeho tmavý pohled sklouzl z Kermadeca na chlapce a děvče, a pak zase zpátky. „Mám práci.“</p>
<p>„Teď máš novou. Vezmi mladého Penderrina a jeho přítelkyni, a najdi jejich druhy. Vezmi je do jedné z horních místností. Postarej se, aby dostali něco k jídlu a pití, a aby se měli kde vyspat. Odejdou s prvním světlem. Já vyberu jejich eskortu.“</p>
<p>Druhý troll přistoupil blíž. „Co já, Kermadecu? Mám jít?“</p>
<p>Promluvil drsně a nevrle; znělo to spíš jako požadavek než dotaz. Kermadec mu věnoval dlouhý, zvažující pohled. „Musím si to rozmyslet.“</p>
<p>Pak se otočil zpátky k Penovi a Cinnaminson. „Atalan se postará o vaše pohodlí. Jistě spolu budete dobře vycházet. Jste stejného věku, když už ne stejného temperamentu.“</p>
<p>Pak bez ohlédnutí odešel, nechávaje ty tři, aby se za ním dívali. Atalan zavrtěl hlavou. „Zachází se mnou jako s dítětem. Kdo si myslí, že je?“</p>
<p>Pen ani Cinnaminson se na to odpovědět nepokusili. Pen si byl jist, že kdyby je Kermadec nechal, ať se o sebe postarají sami, byli by teď už po smrti. Atalan se stále díval za Maturenem. Pak se zdálo, že si vzpomněl na své úkoly. Vrhl na ně letmý pohled a pokrčil rameny. „Pojďte se mnou.“</p>
<p>Zavedl je hlavní komorou k dalším stupňům vytesaným do skály, které je dovedly do vyšší úrovně. Cestou nemluvil a pohyboval se jako člověk, který se rezignovaně podvoluje osudu, jenž si nezasloužil. Když vyšli nahoru, ohlédl se dozadu na ně.</p>
<p>„Máš bratra?“ zeptal se Pena. Chlapec zavrtěl hlavou. „Dobrá. Kdybys měl, doufám, že bys s ním zacházel lépe, než zachází Kermadec se mnou. Narodil se dřív, ale to nezbytně neznamená, že je chytřejší. Teď je Maturen, ale to já jednoho dne budu taky.“</p>
<p>Odvrátil se a zavedl je do série úzkých klikatých tunelů vytesaných ve skále. Několikrát se potkali s trolly přicházejícími z druhé strany, ale Atalan ani jednou neuhnul, ale dral se kupředu s neústupností hraničící s hrubostí. Zdál se tak naprosto odlišný od Kermadeca, že se Penovi ani nechtělo věřit, že jsou skutečně bratři.</p>
<p>„Takže kvůli tobě je všechno toto šílenství,“ řekl po chvíli Atalan. „Co na tobě je, že přitahuješ takovou pozornost druidů?“</p>
<p>Pen pokrčil rameny. „Ard Rhys je má teta.“</p>
<p>„Tvá teta?“ Zdálo se, že to na Atalana udělalo dojem. „Je teď několik týdnů nezvěstná, že? Myslí si, že víš, kde je?“</p>
<p>„Nevím, co si myslí. S výjimkou toho, že nechtějí, abych ji hledal.“</p>
<p>Atalan přikývl. „To by vysvětlovalo, proč tě tak strašně chtějí dostat. A také, proč má můj bratr takový zájem ti pomáhat. Zapomíná ale, co byla předtím - stvoření temnoty a vraždění. Ty o tom víš, že?“</p>
<p>Pen přikývl. Začínal být rozzlobený. „Byla v moci Morgawra, a nebyla za své činy odpovědná,“ odpověděl odměřeným tónem.</p>
<p>Atalan znovu vrhl rychlý pohled přes rameno. „No, když to říkáš.“</p>
<p>Šli dál tunely, dokud se nedostali do místnosti ležící hluboko ve skalním útesu, kde bylo světlo matné a mlhavé, a hluk aktivity zezdola sem zazníval jen velice slabě.</p>
<p>„Počkejte tady,“ řekl jim skalní troll.</p>
<p>Zmizel v dalším průchodu, a když byl bezpečně z doslechu, prohlásil Pen Cinnaminson: „Nemyslím, že nás má moc rád.“</p>
<p>Otočila k němu nevidoucí pohled a usmála se. „Ani ty ho nemáš rád. Ale tohle je hlavně kvůli jeho bratrovi. Neměl bys to brát osobně.“</p>
<p>Přikývl, a napadlo ho, že to se lehko řekne, ale hůř udělá. Zvlášť když se Atalan navážel do jeho rodiny. Ale měla samozřejmě pravdu, a tak nad tím mávl rukou. Seděli spolu, naslouchali vzdáleným zvukům a čekali, až se něco stane.</p>
<p>Když se Atalan konečně vrátil, nesl jim jídlo a pití, které před ně téměř beze slova postavil a opět zmizel. Protože neměli na práci nic lepšího, dali se do jídla. Ale uplynulo sotva pár minut, když se ve vchodu objevili Khyber a Tagwen.</p>
<p>„Hele, Penderrine, musíš se dostat do průšvihu vždycky, když na tebe nikdo nedává pozor?“ vyjela na něho Khyber. „Co se vám tam venku stalo? Jsi v pořádku, Cinnaminson?“</p>
<p>Rozběhla se k dívce a objala ji, vrhajíc na Pena temný pohled. Tagwen stál ve vchodu se založenýma rukama, vraštil káravě obočí a mračil se na něho. Pen poznal, že ať řekne cokoli, nic to na věci nezmění.</p>
<p>Na palubě druidské vlajkové lodě Athabaska stál u předního zábradlí Traunt Rowan s Pysonem Wencem, a oba se dívali, jak Gnomové proudí do opuštěného trollského města, z něhož už začínal stoupat kouř. Jejich rozkazy - jakmile se ukázalo, že má Kermadec v úmyslu bojovat - zněly jasně: zničit v maximální možné míře Taupo Rough, a pak oblehnout pevnost v útesu. Trollové se možná ve své skalní pevnosti cítili v bezpečí, ale druidské válečné lodě byly vybaveny katapulty, které takovou obranu dokázaly prorazit. Navíc bylo trollů méně, a byli omezeni přítomností svých žen a dětí. Trollové se mohli držet den či dva, ale nakonec budou poraženi.</p>
<p>„Nelíbí se mi, že je Shadea tak dychtivá najít toho chlapce,“ řekl Pyson Wence tiše a zavrtal se pohledem do Rowanovy snědé tváře. „Vůbec se mi nelíbí, že jsme tady venku.“</p>
<p>„Podezíráš ji, že nás chce mít z cesty?“ zeptal se Jižan, nespouštěje oči z postupu Gnómů. Do Paranoru je přivedl Wence, ale při této operaci byli pod Rowanovým bezprostředním velením. Pyson Wence se vyznal v mnoha věcech, ale voják nebyl.</p>
<p>„Myslím, že by ráda viděla, kdyby se nám stalo totéž co Tereku Moltovi. Já jí nedůvěřuji.“</p>
<p>„Kdybys jí důvěřoval, byl bys jediný.“</p>
<p>„Znepokojuje mě, že jsme tak rychle ztratili Molta i Iridii. Jeden je mrtvý, druhý zmizel, a teď vyslala nás dva, poslední ze Shadeiny společnosti, hledat toho chlapce, zatímco to ona táhne s Gerandem Cerou a snaží se získat pozici Ard Rhys doživotně.“</p>
<p>Shadein románek s Cerou znepokojoval i Traunta Rowana, ale stále ještě mu zcela nevěřil. Shadea byla příliš sebestředná, než aby jednala s jiným druidem jako se sobě rovným. O něco jí šlo, a když o jejím vztahu s Cerou poprvé uslyšel, rozhodl se počkat. Ještě pořád neměla moc tak pevně ve svých rukou, aby si mohla dovolit odkopnout své staré spojence. Ztráta Molta a Iridie byla nešťastná, ale nedošlo k ní přímo Shadeinou vinou.</p>
<p>Její posedlost najít Pena Ohmsforda byla znepokojivější. Měli ji přece zajímat hlavně jeho rodiče, uvažoval, zvlášť Bek Ohmsford, který ovládal kouzlo Písně přání, základní zbraň Grianne Ohmsfordové. Ale i když Shadea uvěznila Ohmsfordovy ve sklepeních Pevnosti, nebyla spokojená. Než je uvěznila, přiměla je podvodem, aby odhalili místo pobytu jejich syna, takže mohla pokračovat v jeho pronásledování. Bylo v tom něco víc, pomyslel si.</p>
<p>Kolečka uvnitř koleček. Hry a další hry. Byla to součást druidské kultury, která se mu nikdy příliš nelíbila. Raději se s problémy střetával otevřeně. I proto šel té poslední noci za Ard Rhys a zcela nevybíravě ji požádal, aby na svůj úřad rezignovala. Možná by se byla dala přesvědčit, kdyby na to měl víc času, a kdyby Shadea nebyla tak dychtivá použít tekutou noc. Ale Shadea byla ambiciózní a manipulativní, dokonalá představitelka druidského řádu. Traunt Rowan byl spíš výjimka. Kupodivu se právě díky tomu považoval za méně zranitelného Shadeiným hněvem. Věděla, že nebyl ambiciózní ani ctižádostivý; věděla, že byl spokojený s jejím vedením. Jeho cílem bylo od samého začátku odstranit Grianne Ohmsfordovou jako hlavu řádu, ale nikdy neměl v úmyslu zaujmout její místo. Jiní byli ve své touze po postupu a moci agresivnější, čímž se dostávali do nebezpečných vod, zatímco on stál bezpečně na břehu.</p>
<p>Znovu se zadíval na Taupo Rough. Útok Gnómů dosáhl úpatí útesu. Začali přisunovat zlézací žebříky, vrhací háky a pojízdné štíty. Až bude všechno na místě, útok na pevnost začne.</p>
<p>„Chci, abys šel do města s našimi lovci,“ řekl náhle Pysonu Wencovi. Když se na něho druhý muž nevěřícně podíval, dodal: „Aby viděli, že se podílíme na jejich úsilí. Nechci, abys vedl útok, Pysone. Potřebuji jen, abys jim dodal jistotu.“</p>
<p>„Tak běž ty!“ odsekl Gnóm.</p>
<p>„Šel bych, ale musím velet vzdušným lodím, až začneme střílet z katapultů. Nechal bych tomu klidně velet tebe, kdybys měl tušení, jak katapulty používat“</p>
<p>Gnómský druid na něho vrhl zničující pohled. „Ty mi nevelíš, Traunte Rowane. Mně nevelí nikdo.“</p>
<p>„Na palubě této lodě a na této expedici ti velím,“ odpověděl klidně. „Byla na mě vložena odpovědnost za přivezení toho chlapce. Tys byl poslán, abys mi pomáhal. Proto musíš dělat, co ti říkám. Souhlasil jsi s tím, když jsi se mnou odletěl, mohl bych dodat.“</p>
<p>Pyson Wence se nepohnul. „Jestli je to tak, co ti zabrání, abys mě tady nenechal? Co když právě to od tebe Shadea chtěla?“</p>
<p>Jeho hlas byl nevrlý a obviňující. Traunt Rowan mu pohlédl do očí. „Podívej se na mě, Pysone. Podívej se dobře. Vidíš v mých očích zradu, nebo ji slyšíš v mém hlasu? Od kdy máš obavy, že bych při tomto podniku kohokoli z nás zradil?“</p>
<p>Dlouho hleděli jeden na druhého. „Tak dobře,“ řekl Pyson Wence konečně. V úzké tváři se mu zračily nespokojenost a znechucení. „Udělám, co chceš. Půjdu dolů se svými lidmi. Tobě důvěřuji, když už ne Shadee.“</p>
<p>Přistoupil k žebříku a začal šplhat dolů. Traunt Rowan ho mlčky sledoval a myslel si, že jestli Pyson Wence vůbec někdy někomu důvěřoval, byl to zázrak.</p>
<p>Pen spal zdravým spánkem v jeskyních trollské pevnosti, když vtom mu ramenem zatřásla něčí drsná ruka, a stejně drsný hlas řekl: „Vstávej! Odcházíte!“</p>
<p>Trhl sebou, v první chvíli zmatený a dezorientovaný, a pokoušel se si vzpomenout, kde je. Pak uviděl Atalana jdoucího vzbudit Tagwena, a upamatoval se. Netušil, jak dlouho spal, ale měl pocit, že to nebylo déle než pět minut. Protřel si oči a vyškrábal se na nohy. Khyber a Cinnaminson už stály u vchodu do jeskyně a vyhlížely ven do chodby. Místností otřásalo těžké hřmění, jako by do útesu bušil obrovským kladivem nějaký obr. Odněkud z nevelké vzdálenosti sem zazníval křik a hluk boje.</p>
<p>Pen přistoupil k dívkám. „Co se děje? Co se stalo?“</p>
<p>„Druidové a jejich Gnomové útočí na trolly,“ odpověděla Khyber. „Slyšíš to dunění? Vystřelují z katapultů obrovské balvany, aby rozbili trollská opevnění. Gnomové šplhají na útes po žebřících a lanech a pokoušejí se proniknout do pevnosti.“</p>
<p>„Což se jim dříve nebo později podaří,“ prohlásil Kermadec, vynořuje se z chodby. „Zdá se, že jsou k tomu odhodlaní. Musíme vás odtud okamžitě dostat, dokud ještě máme šanci. Všichni vzhůru a připraveni jít?“ Otočil se. „Atalane! Shromáždi jejich věci. Rozděl je mezi ostatní. Pospěš si!“</p>
<p>Atalan zaváhal. „Mám jít s vámi?“</p>
<p>„Ano. Teď se připoj k ostatním. Dělej!“</p>
<p>Atalanovy černé oči se dychtivě zatřpytily. Kermadecův bratr rychle posbíral všechno, co patřilo čtyřem druhům, a vyřítil se z místnosti. Bylo zřejmé, že zaujal nový postoj.</p>
<p>Pen z nadcházejícího útěku tak šťastný nebyl. „Kermadecu,“ řekl, přitahuje pozornost velkého trolla. „Je mi to líto. Neměl jsem se nechat od Tagwena přemluvit, abych sem přišel. Mrzí mě, co jsem udělal.“</p>
<p>K jeho překvapení se Kermadec rozesmál. „No, to si můžeš myslet, Penderrine. Můžeš se obviňovat. Ale skutečností zůstává, že musíme Ard Rhys přivést zpátky odtamtud, kam ji Shadea a ti druzí poslali. Kromě toho, k tomuhle by dříve nebo později stejně došlo. Trollové z Taupo Rough se nevzdají, dokud nebude tvá teta zpátky. Sebe z toho neobviňuj. Obviňuj ji, že neposlouchala mě nebo Ježouna, když jsme ji varovali, aby byla opatrnější.“</p>
<p>Pokynul Tagwenovi a shromáždil kolem sebe všechny čtyři. „Teď poslouchejte. Nemáme moc času. Evakuace žen a dětí už probíhá. Jakmile budou venku na druhé straně, budou je následovat muži. Pak budou pochodovat na nové bezpečné místo. Absolvovali jsme to už předtím, a máme v tom praxi. Všichni prostě zmizí. Nezůstane ani stopa. Druidové a Gnomové nikdy nepochopí, co se stalo.</p>
<p>Ale nejdříve musíme dostat ven vás. Vybral jsem tucet trollů, aby zajistili váš doprovod. Půjde s vámi Atalan i já. Dáme na vás pozor, jak jen to bude možné. Ale ze začátku se musíme přesunovat rychle, protože jakmile Traunt Rowan zjistí, že jsme pryč, uvědomí si, co jsme udělali, a pošle své válečné lodě přes útesy na druhou stranu, aby nás hledaly. Ze vzduchu bude mít výhodu, protože my musíme překročit pohoří Klu, abychom se dostali do Inkrimu. Pěšky je to cesta asi na týden. Budeme dlouho v otevřeném terénu, ale nemáme na vybranou.“</p>
<p>Postupně zkoumavě pohlédl na každého z nich. „Cítíte se na to? Jste připraveni to zkusit?“</p>
<p>Všichni přikývli, ale troll zavrtěl hlavou. „Neupisujte se tak rychle. Jestli někdo z vás chce zůstat tady, teď je čas, aby mi to řekl.“ Odmlčel se. „Cinnaminson?“</p>
<p>Ztuhla. „Proč ses rozhodl začít se mnou? Je to proto, že jsem slepá?“</p>
<p>Kermadec natáhl mohutnou ruku a jemně ji položil na její rameno. „Ne, děvče. Ale máš v téhle záležitosti méně v sázce než ostatní. Pro tebe by bylo nejsnazší odejít.“</p>
<p>„Kdysi tomu tak bylo.“ Pomalu zavrtěla hlavou. „Ale teď už ne. Rozhodla jsem si. Půjdu.“</p>
<p>Kermadec se podíval na zbylé tři. „Pene, ty nemáš na vybranou, takže není důvod ptát se tě. A Tagwen půjde, protože mi nedůvěřuje natolik, aby mě to nechal udělat samotného. Co ty, Khyber Elessedilová?“</p>
<p>Divoce na něho pohlédla. „Já půjdu proto, že by šel můj strýc, kdyby žil. Já jdu teď v jeho stopách.“</p>
<p>Kermadec souhlasně přikývl. „Potom tedy půjdeme všichni společně.“ Otočil se na patách. „Pojďte se mnou.“</p>
<p>Vedl je zpátky chodbou, kterou už jednou prošli, směrem k místu, odkud zazníval křik bojovníků a hřmot obléhacích zbraní. Jak se zvuky boje odrážely ozvěnou v katakombách, Pen cítil, jak se mu začínají potit ruce. Vzpomněl si, jak se cítil, když byl pronásledován v ulicích města, vyhýbaje se šípům a kamenům z praků, pokoušeje se dostat do bezpečí. Netoužil to znovu zažít, a přece se zdálo, že právě k tomu teď dojde. Přál si, aby měli vzdušnou loď a mohli prostě uletět. Chtěl být zpátky na obloze, kde se cítil v bezpečí.</p>
<p>Hlavní sál reduty byl plný trollů spěchajících všemi směry. Další muži stáli u hradeb, tam, kde se útesy otevíraly směrem k městu dole, krčící se za svými opevněními, zatímco se balvany tříštily o skálu a nad hlavami jim svištěly šípy. Ženy a děti postupovaly v malých skupinách do zadní části jeskyně, a odtud do série tunelů osvětlených pochodněmi. Ženy poháněly děti jako štěňata, nesouce ty, které byly příliš malé na to, aby mohly jít samy. Zdály se klidné, pohybovaly se rozvážně a účelně, nedávajíce na sobě znát sebemenší známku paniky, kterou cítil Pen. Jejich sebekontrola na chlapce zapůsobila, a snažil se proto ze všech sil ovládnout také.</p>
<p>S Kermadecem v čele spěchali za ženami a dětmi. Ze stropu jeskyně padal prach, jak zhoustl déšť balvanů vrhaných katapulty na skalní stěny. Následná ozvěna byla hrozivá. Působilo to dojmem, že se hora kolem nich může zřítit, rozbita neustálým bombardováním. Pen instinktivně přikrčil hlavu k ramenům a natáhl se, aby vzal Cinnaminson za ruku. Udělal to stejně tak pro sebe jako pro ni, a byl vděčný, když ucítil uklidňující stisk jejích prstů.</p>
<p>Teď se promíchali se ženami a dětmi. Děti se na něho dívaly zvědavýma, úzkostlivýma očima. Snažil se v těch pohledech nečíst obvinění; ty děti určitě nevěděly, že za to všechno může on. Snažil se na ně usmívat. Nevěděl, jak jinak jim sdělit, že chce, aby o něm smýšlely lépe, než o sobě smýšlel sám.</p>
<p>„Zůstaňte pohromadě!“ zavolal Kermadec dozadu.</p>
<p>Náhle na Pena dopadla sprška sutě, a on zakopl o jedno z dětí. Pustil ruku Cinnaminson a zastavil se, aby dítě zvedl, očistil a podal je nejbližší z žen. Žena převzala dítě a usmála se na něho. Něco v pohledu jejích černých očí mu připomnělo jeho matku, a náhle po ní pocítil takový stesk, až to zabolelo. Bylo to jako fyzická rána, a zanechalo ho to strnulého a na okamžik dezorientovaného. Sevřelo ho u srdce z pocitu, že ti, které potřeboval nejvíc, jsou mu nejdále.</p>
<p>Stále bojuje se svými pocity, pospíšil si za ostatními.</p>
<p><strong>Kapitola 16.</strong></p>
<p>Utíkali tunely, pryč od Taupo Rough a čím dál hlouběji do nitra hor. Nejdříve následovali ženy a děti, součást jejich stálého proudu, ale pak se odpojili, aby se pustili jinou soustavou tunelů. Pen i ostatní z jejich malé skupiny se pohybovali rychle a účelně. Hluk boje, jemuž unikli, sem ještě nějaký čas doléhal, ale pak zeslábl a vytratil se, a oni pak slyšeli jen tichý zvuk vlastních kroků.</p>
<p>Nikdo nemluvil. Veškeré úsilí soustřeďovali na cestu tunely, na to, aby unikli pronásledování, které bude nepochybně následovat. Bylo možné, že je druidové a jejich Gnomové nedokážou skrze tunely vystopovat, ale Pen věděl, že na to Kermadec a jeho trollové nebudou spoléhat. Držel Cinnaminson za ruku a čerpal z její síly, ujišťuje sám sebe, že je s ním. Ani se nesnažil si namlouvat, že se jí drží kvůli ní; věděl, že ona se dokáže ve tmě orientovat lépe než on. Bylo to proto, aby zahnal své zoufalství a osamělost, protože se obával, že by jinak podlehl temným pocitům, které ho ochromovaly a zrazovaly od jeho cíle.</p>
<p>Strašily ho oči těch žen a dětí, vpálivše se mu jako přízraky do mysli. Nebylo by k tomu došlo, kdyby se necítil tolik vinen jejich osudem. Ale nemohl se zprostit odpovědnosti, kterou cítil, bez ohledu na to, co říkal Kermadec. Příliš mnoho z toho, co se už na této cestě přihodilo, se mohlo přisoudit přímo jemu. Zvraty štěstěny, zmařené plány a ztracené životy - to bylo trochu moc pro každého, s kým přišel do kontaktu od doby, kdy opustil Patch Run. Možná to nebyla jeho chyba, a na jeho účasti z dlouhodobého hlediska stejně nezáleželo, ale on dokázal vidět jen to, co bylo, ne to, co mohlo být. Jeho přítomnost byla katalyzátorem všeho, co se přihodilo. Tak mnoho na něm záviselo, a váha toho byla děsivá.</p>
<p>„Držte se vpravo,“ zavolal Kermadec přes rameno na Pena a jeho druhy. „Nedívejte se dolů.“</p>
<p>Vešli do jeskyně, která po levé straně spadala do černé propasti tak rozsáhlé, že by dokázala pohltit celá města. Cesta se změnila v úzkou římsu podél stěny jeskyně, a jejich skupina se k té stěně při opatrném postupu tiskla. Římsu osvětlovaly pochodně. Pen tak poprvé uviděl ostatní trolly, kteří se k nim připojili, řadu mohutných, tmavých stínů. Neměli brnění, jen kožené tuniky a kalhoty, sandály a těžké pláště. Všichni nesli zbraně, upevněné na zádech spolu s batohy se zásobami. Pohybovali se těžkopádně, ale bez jakéhokoli viditelného úsilí či námahy. Připomínali masivní skály, do nichž byly vytesány jejich obličeje.</p>
<p>Na druhé straně jeskyně se ve skalní stěně otvíral další tunel, a brzy začali znovu klesat. Sestupovali po celou cestu od chvíle, kdy vyrazili, a pokud Pen usuzoval správně, nacházeli se nyní už několik set stop pod úrovní Taupo Rough. Chtěl vědět, kam jdou, chtěl dosáhnout místa, kde by se mohl zeptat, a nejvíc ze všeho se chtěl zase dostat na čerstvý vzduch. Hora a její tma na něho doléhaly dusivou silou. Byl letec, zrozený pro vzduch, a nenáviděl být zavřený kdesi v podzemí.</p>
<p>Ale tunely se kroutily, hluboké a temné průchody, naplněné zatuchlým vzduchem a zápachem dehtu, podobné hrobkám. Pen se je pokoušel nevnímat, přemáhaje odpor a strach. Šeptal znovu a znovu něco Cinnaminson, jen proto, aby slyšel její hlas. Pokaždé mu stiskla ruku, jako by jeho potřebě kontaktu jasně rozuměla.</p>
<p>Když se z tunelů konečně vynořili, bylo pozdní odpoledne, a slunce zmizelo za štíty na západě. V horské kotlině vládlo příšeří. Nad hlavou viděli úzký klín oblohy, vzdálený a hustě zatažený mraky. Byli hluboko v údolí, kde ležely tak temné stíny, že jim to připadalo, jako by už nastala noc. Všude okolo nich se tyčily vysoké a příkré útesy s rozeklanými okraji. Pen stál s ostatními, vdechoval čerstvý studený vzduch a přemýšlel o tom, že se těmi tunely nějak dostal až na samé dno světa, a teď musí zase vystoupit nahoru, dřív, než svou cestu ztratí navěky.</p>
<p>Kermadec hovořil hlubokým, klidným hlasem s jedním z trollů v čele řady, ale rozhovor byl veden v jejich vlastním jazyce, takže mu Pen nerozuměl. Když skončili, druhý troll zmizel mezi stromy, a Kermadec se vrátil k chlapci a jeho druhům.</p>
<p>„Barek půjde na průzkum, abychom se ujistili, že je cesta bezpečná. Po pár minutách ho budeme následovat.“ Ukázal na hustou linii štítů ležících na východě. „To je pohoří Klu. Součást Umrlčích hor, ale je to i samostatné pásmo. Dokud to bude možné, budeme odtud cestovat v noci.“ Odmlčel se. „Jsou všichni v pořádku?“</p>
<p>Všichni přikývli, ale bez jakéhokoli nadšení. Penovi se poněkud ulevilo, když zjistil, že jeho společníkům se v tunelech zřejmě nedařilo o nic lépe než jemu.</p>
<p>Kermadec přikývl. „Za pár minut budeme pokračovat. Musíme přejít údolí dřív, než padne noc, abychom si mohli být jisti, že jsme natolik v bezpečí, abychom se mohli trochu vyspat. Napijte se hodně vody. Je tady suchý vzduch.“</p>
<p>Pen a jeho přátelé udělali, co jim velký troll poradil, vysílajíce neklidné pohledy ke vstupu do tunelu, jímž přišli, a na oblohu, kde se mohly každou chvíli objevit pátrající vzdušné lodě.</p>
<p>„Bude jim trvat den nebo dva, než vůbec zjistí, že jsme pryč,“ prohlásil Tagwen přesvědčeně.</p>
<p>„Jen pokud jsou mimořádně pitomí,“ odsekl Atalan, který to zaslechl. Odmítavě pokrčil rameny. „Opevnění budou v této chvíli už opuštěna, a naši lidé na ústupu. Už nás pronásledují, mužíčku.“</p>
<p>Tagwen se zamračil jako čert, protože se mu vůbec nelíbilo, že ho ten mladý troll oslovil tak familiárně. Když Atalan odešel, Pen řekl trpaslíkovi tiše: „Jmenuje se Atalan. Tvrdí, že je Kermadecův bratr.“</p>
<p>Tagwen zavrtěl hlavou. „Kermadec nikdy nemluvil o nějakém bratrovi. Vůbec nikdy nemluvil o své rodině. Ať je ten chlap kdokoli, měl by mít nějaké způsoby.“</p>
<p>„Nemyslím, že Kermadeca nějak zvlášť miluje. Myslím, že nelibě nese Kermadecovu pozici jako Maturena.“</p>
<p>Trpaslík si odfrkl. „Kermadec je silný a mocný, v tom se nemyl. Jestli máme dokončit tuto cestu v celku a ve zdraví, on nám to nepochybně umožní. Jeho bratr, jestli je to jeho bratr, by to měl sakra vědět.“</p>
<p>Na Kermadecův povel se vydali na východ mezi stromy. Protože už byli na dně údolí, cesta byla hladká a pevná. Trollové určili tempo pochodu a sami vyhledávali cestu. Pen se cítil mnohem lépe, když byl zase ve volném terénu, a jeho neklid a sklíčenost zeslábly, a posléze zcela pominuly. Vzhlédl k obloze a toužebně si pomyslel, že kdyby dokázali najít nějakou vzdušnou loď, která by je zbytek cesty dopravila, nemělo by to chybu.</p>
<p>Jenže žádné vzdušné lodě samozřejmě nebudou. Kermadec řekl jasně, že vzdušné lodě by v těchto horách byly vystaveny riziku, a že je mnohem bezpečnější cestovat pěšky, pokud chtějí zůstat bezpečně ukryti před svými rádoby pronásledovateli.</p>
<p>Takovou volbu by Pen možná neučinil, ale byli v Kermadecově zemi, a tak se rozhodnutí skalních trollů podřídil. Ať se stane cokoli, Pen nechtěl zažít další střetnutí s druidy.</p>
<p>Lesní porost před nimi zřídl, jak se více otevřelo dno údolí. Přešli pod krytem mraků, mlhy a houstnoucí tmy střední plošinu. Mlhou začalo pronikat rozptýlené a stříbřité světlo měsíce a hvězd, poskytující právě tolik jasu, aby mohli bez tápání postupovat. Soudě podle tempa, které Kermadec nasadil, znali trollové tuto zemi dobře, a nedávali najevo sebemenší náznak váhání.</p>
<p>Když se zastavili k odpočinku v hustém borovém hájku právě v polovině cesty přes údolí, sedl si Tagwen vedle Pena a naklonil se blíž.</p>
<p>„Měl bys o Kermadecovi něco vědět, mladý Penderrine. Není to jediná historka o něm, ale řekl bych, že je nejvýstižnější. Před lety, když byl ještě chlapec, ho vzali na výlet ven s dalšími dvěma tucty mladých trollů, kteří prodělávali výcvik v přežití v divočině. Tento výcvik absolvovali všichni mladí skalní trollové, chlapci i dívky. Protože se jejich lid často stěhuje, předpokládalo se, že v určitém okamžiku se každý z nich může ocitnout odtržený od kmene, a bude nucen si najít cestu zpátky sám, možná i nebezpečnou krajinou. Mladí trollové výcvik prodělávali dvakrát do roka, počínaje věkem šesti nebo sedmi let, aby se naučili všechno, co potřebovali. Skupina, ve které byl Kermadec, sestávala z mladých trollů různého věku a obojího pohlaví. Ti nejmenší se výcviku účastnili poprvé. Byl podzim, a zeleň léta se právě měnila v bohatší barvy podzimu. Noční vzduch byl už štiplavý.“</p>
<p>Tagwen sklonil hlavu do stínu a pohladil si vous. „O ty dva tucty mladých se starali tři instruktoři, což bylo pro třídu této velikosti obvyklé. Pochodovali Břitvinami přes údolí z jednoho z městeček několik mil pod Lazareenem. Dvoutýdenní výlet, plus minus pár dní - jak bylo plánováno. Krajina jim byla důvěrně známá, většinou neobydlená, s nízkými zalesněnými horami, malými jezery, potoky, typická pro střední Severní zemi, a bezpečně nad Královstvím umrlčí hlavy. Nic příliš nebezpečného.</p>
<p>S tou výjimkou, že se stalo neočekávané. Nějaká banda odpadlíků z kmene lesních trollů, tradičních nepřátel skalních trollů, narazila na jejich skupinu, když sestupovala z příkrého svahu, a odpadlíci poznali, co je zač. Začali skupinu stopovat a rozhodli se, že počkají, až bude jejich kořist spát, zabijí instruktory, ukradnou jejich zbraně a zásoby, a nejmenší děti odvlečou a prodají jako otroky. Nebyl to kdovíjaký důvod pro takový masakr, ale odpadlíci obvykle nepotřebují moc důvodů, aby své konání ospravedlnili.“</p>
<p>Odmlčel se, když šel kolem Atalan, ignoruje je stejně, jako je ignoroval celý den, jda si promluvit s Kermadecem. Tagwen se na něho zamračeně podíval. Pak vzdychl. „Přál bych si, abych o něm mohl smýšlet lépe. Přál bych si, aby mi k tomu dal nějaký důvod.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Tak, ti lesní trollové měli svůj plán. Ale ten nevyšel, protože nebyli dost opatrní. Instruktoři je zpozorovali, a rozhodli se uprchnout. To ale taky nevyšlo. Lesní trollové zaútočili, tucet silných válečníků, a dva instruktoři a jeden z chlapců byli zabiti. Kermadecovi a instruktorce se podařilo ukrýt zbytek dětí v hustém lese. To už zapadalo slunce. Lesní trollové strávili jejich hledáním celou noc. Kdyby byli chytřejší, možná by přišli na lepší nápad než pročesávat les ve tmě. Ale po boji s instruktory jich přežilo ještě devět, a mysleli si, že to k zajištění jejich bezpečí postačuje. Koneckonců, jejich kořistí byly pouhé děti.“</p>
<p>Usmál se. „Byl bych rád viděl jejich rozčarování, když zjistili pravdu. Kermadec nebyl až takové dítě, jak si mysleli. Byl už velký a silný, a stejně dovedný jako dospělí. Když si uvědomil, že se odpadlíci nevzdávají, opustil ostatní děti a instruktorku, která byla těžce zraněná z předchozí šarvátky, a začal lesní trolly sledovat. Překvapil je, a jednoho po druhém čtyři z nich zabil, než si zbytek uvědomil, co se děje, a stáhl se. Ale ještě pořád se nevzdali. Počkali do svítání, a znovu vyrazili na lov. Kermadec na ně však nastrojil léčku a zabil další dva. Tentokrát už zbytek utekl.</p>
<p>Ale to ještě není konec. Kermadecova malá skupina se nacházela hluboko v Břitvinách, míle a míle od svého vlastního kmene, a instruktorka byla tak slabá, že už nemohla pochodovat, neřkuli pracovat jako průvodkyně. Takže ty děti vyvedl z hor a dovedl domů Kermadec. Trvalo jim to čtyři dny. Celou tu cestu nesl instruktorku na zádech, víc než padesát mil. Nikoho tam nenechali. Všichni se bezpečně vrátili domů.“</p>
<p>Tagwen chvíli mlčel. „V té době bylo Kermadecovi čtrnáct.“ Podíval se na chlapce. „Tak takovému muži jsi věnoval svou důvěru, pokud bys měl v tom směru nějaké pochyby.“</p>
<p>Krátce poté se znovu vydali na pochod, a urazili zbytek cesty přes údolí do hlubokého lesa, pokrývajícího úpatí hor a postranní údolí a soutěsky. Poslední světlo zmizelo a vlády se ujala noc. Kermadec je zavedl na travnatý palouk u potoka, který stékal ze skal a vinul se údolím k západu. Rozložili tábor pod bezpečným krytem borovic a sosen, a zřekli se ohně. Snědli večeři studenou, a aniž by ztráceli další čas, zabalili se do přikrývek a uložili se ke spánku.</p>
<p>Než však usnuli, Khyber se přisunula k Penovi. I ve tmě viděl napjatý neklid v jejích tmavých očích. „Musím ti něco říct, Pene. Předtím jsem na to zapomněla, a když jsem si znovu vzpomněla, nedokázala jsem se hned rozhodnout, jestli ti to mám říct. Ale asi bych měla. Nevím, jestli je to pravda, ale Traunt Rowan řekl Kermadecovi, že druidové uvěznili tvé rodiče.“</p>
<p>Dívčiny tmavé oči ho pozorně studovaly. „Je mi to líto. Zvlášť jestli jsem udělala chybu, když jsem ti to řekla. Jsi v pořádku?“</p>
<p>To nebyl, samozřejmě. Ani zdaleka ne. Cítil se dutý, zbavený veškeré radosti, že unikl z Taupo Rough. Jako by nestačilo, že nesl tíhu viny za všechny, kteří kvůli němu trpěli. Myslel si, že jeho rodiče jsou v bezpečí. Král Stříbrné řeky mu řekl, že je bude před nebezpečím varovat, že podnikne kroky, aby je ochránil. Ale to možná nestačilo, a ani oni toho nebyli ušetřeni.</p>
<p>„Možná to byla lež,“ řekla Khyber a uchopila ho za ruku. „Ve skutečnosti to pravděpodobně lež je. Řekli by cokoli, aby tě dostali. I něco tak zlého.“</p>
<p>Ale nebyla to lež. Instinktivně to věděl. Byla to pravda. Druidové jeho rodiče nějak přilákali do Paranoru a uvěznili je tam. Nebyl si příliš jist, co od nich očekávali, ale bál se o ně, protože věřil, že kdokoli spojený s ním nebo s jeho tetou je vystaven riziku. V první chvíli chtěl okamžitě zanechat pátrání a jít za nimi a udělat všechno pro to, aby jim pomohl. Ale to bylo samozřejmě přesně to, v co druidové doufali. Svým rodičům by tak nijak neprospěl. Pomůže jim jedině tím, že najde svou tetu a přivede ji zpátky. Ona je mohla zachránit všechny.</p>
<p>Zůstal vzhůru dlouho poté, co ostatní usnuli, pokoušeje se znovu sebrat dostatek sebedůvěry, pokoušeje se znovu sám sebe ujistit, že se nevzdá.</p>
<p>Za svítání se vydali na další cestu. Začali stoupat vzhůru ke štítům pohoří Klu. Pohoří nyní tvořily rozervané, holé vrcholky, obroušené větrem a vodou do podivných tvarů, které sotva připomínaly hory, jakými bývaly kdysi. Skálu protínaly úzké soutěsky a rokle. Celé pohoří připomínalo směsici všech geologických konfigurací, jaké příroda dokázala vytvořit.</p>
<p>Jak den ubíhal a vzduch se ve vyšších polohách ochlazoval, houstla kolem nich mlha. Houstla pomalu, ale zřetelně, takže měl Pen čas si uvědomit, že budou do skal brzy stoupat naslepo. To nebyla příjemná vyhlídka, vzhledem ke zrádnému a obtížně schůdnému terénu. Ale Kermadec postupoval kupředu a vedl je tak rychle, jak podmínky dovolovaly, sérií soutěsek, vinoucích se a kroutících skrze útesy, tyčící se stovky stop nad nimi.</p>
<p>Mlha se na čas rozplynula, ale jejich postup se přesto zpomalil, protože stezka byla poseta napadanými kameny a místy pokryta ledem. Vítr jim skučel nad hlavou a trhlinami mezi útesy, a narážel do nich, když se snažili klást bez uklouznutí jednu nohu před druhou.</p>
<p>Pak mlha pojednou znovu zhoustla a zalehla je tak hustým závojem, že všechno kolem prostě zmizelo.</p>
<p>„Zůstaňte, kde jste!“ zavolal na ně Kermadec.</p>
<p>Pen na stezce ztuhl. Cítil, jak do něho proniká chlad skály, naslouchaje náhlému tichu, protože vítr ustal, a přemýšleje o tom, že právě došlo k nejhoršímu. Byli v pasti. Nemohli jít dopředu ani zpátky, vystaveni rozmarům živlů. Teď bylo pravděpodobně kolem poledne. Co se stane, až přijde noc?</p>
<p>Natáhl se, hmataje kolem sebe, dokud nenalezl ruku Cinnaminson a nesevřel ji. Pak postoupil dopředu, dokud nestál těsně za ní. „Můžeš vidět něco, co my ne?“ zeptal se.</p>
<p>Otočila se k němu, a přitiskla mu k uchu studené rty. „Vidím něco málo z toho, co leží vpředu, ale nevím, kterou cestou jít. Existuje příliš mnoho možností. Všechny vypadají stejně.“</p>
<p>Pen chvíli přemýšlel. „Dokázala bys nás vést, kdyby ti Kermadec řekl, po čem se máš dívat?“</p>
<p>Sevřela jeho paži. „Nevím. Snad.“</p>
<p>Znělo to nejistě, ale ne vystrašeněji, než se on sám cítil. A ona pro ně znamenala největší naději. Zavolal na Kermadeca, a pak si opatrně našmátral cestu dopředu kolem ostatních, veda Cinnaminson za ruku. Pohybovali se velmi pomalu a opatrně, tisknouce se těly ke stěně útesu. Mlha byla čím dál hustší, a nefoukal žádný vítr, který by ji rozehnal.</p>
<p>Když se dostali k Maturenovi, vysvětlil mu Pen svůj nápad. Jakmile Kermadec pochopil, co slepá dívka dokáže, souhlasil s tím, aby se o to pokusila. Sám tak zlou mlhu nikdy nezažil, a nelíbilo se mu čekat, až se rozplyne. Bylo příliš nebezpečné zůstávat na stezce mezi útesy. Potřebovali najít úkryt.</p>
<p>A tak pod vedením Cinnaminson, používající svůj vnitřní pohled, začali pomalu, palec po palci, postupovat kupředu. Cinnaminson se často zastavovala, aby vysvětlila, co vidí, a Kermadec jí radil, kterou cestou jít. Ústí každé takové stezky čekalo na jeho rozhodnutí. Většina z nich končila slepě, a jen málo z nich vedlo ven. Pen uvažoval, jak daleko jsou asi od bezpečného terénu a schůdnější cesty, ale nebyl si jist, jestli chce odpověď skutečně znát.</p>
<p>Pak mlha ještě zhoustla, a jejich postup se ještě více zpomalil. Pen cítil, jak Cinnaminson stále častěji váhá; že ani její vnitřní pohled nedokáže mlhou proniknout. Otočil tvář do mlhy, a zničehonic se rozechvěl. V té vlhkosti a barvách bylo něco špatného, co pronikalo varovně jeho prostydlým tělem.</p>
<p>„Kermadecu,“ zavolal, „proč se to neustále zhoršuje?“</p>
<p>„Protože tu mlhu vytvářejí druidové,“ odpověděla Khyber, neviditelná v mlze kdesi za ním. „Protože není skutečná. Zažili jsme to už předtím, Pene, když jsme překračovali Lazareen. Ti, kdo nás stopují teď, ji do těch štítů museli vyslat, aby nás dostali do pasti. Musí vědět, o co se pokoušíme.“</p>
<p>„Dokážeš se jí zbavit, elfské děvče?“ zavolal dozadu Kermadec. „Dokážeš jejich magii čelit svou vlastní?“</p>
<p>Dlouhá pauza. „Kdybych to udělala, prozradím nás. Vystopují podle mé magie, kde jsme. Myslím, že v to právě doufají.“</p>
<p>Po tomto prohlášení následovalo dlouhé ticho, naplněné těžkým oddechováním a šoupáním bot.</p>
<p>„Nemůžeme zůstat tady!“ zavrčel Atalan hněvivě. „Stejně nás najdou! Nebo nás dostane počasí. Přichází sníh.“</p>
<p>Cinnaminson se naklonila k Penovi. „Už nevidím. Můj vnitřní zrak je pryč. To musí také způsobovat ta druidská magie.“</p>
<p>Pen se opřel zády o skálu. Cítil její drsný povrch. Co mohou dělat? Jestli nedokáže najít cestu ani Cinnaminson, jsou v pasti. Ale kdyby Khyber použila svou magii, aby tu past otevřela, Traunt Rowan a jeho Gnomové je během chvíle dostihnou. Potřebovali nalézt jiný způsob. Ale jaký? Nějakou jeskyni, ve které se ukryjí? Ani hluboká trhlina by nestačila. Něco jiného…</p>
<p>Opřel se hlavou o skálu, a ucítil na tváři pohyb. Ucukl a překvapeně se podíval na šedozelenou skvrnu na kameni.</p>
<p>Lišejník.</p>
<p>Ale pohyboval se. Cítil, že se pohybuje. Zaváhal, a pak k němu znovu přiložil líc. A znovu ucítil, že se lišejník pohybuje. Nebyl si jistý, jestli to cítí svými smysly nebo myslí. Nebylo to přesně jedno ani druhé. Přidržel u lišejníku tvář a zavřel oči.</p>
<p>Teplo.</p>
<p>Lišejník vyjadřoval, co cítí, a Penovo zvláštní kouzlo zprostředkovalo jeho sdělení. Znovu k němu přiložil tvář, cítě slabý pohyb drobounkých výhonků, výraz drobounké inteligence.</p>
<p>Teplo.</p>
<p>Rychle se rozhlédl. Lišejník rostl na skalách všude okolo. Zadíval se do mlhy. Pro něho vypadalo všechno stejně, ale pro ten lišejník možná ne. Lišejník nemohl vidět, ale mohl cítit. Byla to rostlina. Hledala slunce. Právě o tom s ním komunikovala. Teplo. Cítila skryté sluneční světlo.</p>
<p>Existoval způsob, jak by toho lišejníku mohl využít způsob, který by jim mohl pomoci se odtud dostat?</p>
<p>„Kermadecu!“ řekl rychle, hledaje Maturena. Velký muž se vynořil z mlhy za Cinnaminson. „Kterým směrem vede ta stezka, které se musíme držet?“</p>
<p>Velký muž se sklonil. „Vypadáš, jako bys uviděl ducha.“</p>
<p>„Prostě mi to řekni. Kterým směrem?“</p>
<p>„Na jihovýchod. Proč?“</p>
<p>„A čas? Jaká je denní doba?“</p>
<p>„Asi hodina po poledni, řekl bych. Proč se ptáš, Penderrine?“</p>
<p>„Takže sever bude tímto směrem?“ Ukázal, a Kermadec přikývl. „A jih tímhle?“ Skalní troll opět přikývl. Pen se zhluboka nadechl. „Dovol mi, abych převzal vedení. Myslím, že nás odtud dokážu dostat. Jestli ta stezka vede dolů, do pásma stromů, můžeme se dostat pod tuhle zatracenou mlhu. Necháš mě to zkusit?“</p>
<p>Kermadec mu přenechal své místo v čele řady, a Pen začal postupovat kupředu, zkoumaje rukama trsy lišejníků rostoucí na skále. Odpolední slunce bude na jihozápad od nich. Musel je tedy vést na jihovýchod, aby zůstali na stezce. Ze začátku to bylo snadné, protože jediná stezka vedla jedním směrem, a oni neměli na vybranou. Brzy jim ale orientaci začaly ztěžovat četné zákruty a odbočky, takže byl nucen znovu a znovu hledat správnou odpověď u lišejníku.</p>
<p>Nemohl si být jist tím, že jdou správně, to vůbec ne, dokud neviděl pranic ze svého okolí. Mlha byla tak hustá a neproniknutelná, že to bylo jako plavat v noci pod vodou. Ale aspoň se pohybovali, což bylo lepší než stát v otevřeném terénu s blížící se nocí na krku. Bylo lepší riskovat, říkal si. Bylo lepší něco dělat, než nedělat nic.</p>
<p>Občas se lišejník ztratil, a on byl nucen pokračovat naslepo, dokud nenašel další trs. Občas objevil trsy na místech tak studených a zastíněných, že byly uzavřené v sobě samých a on z nich nemohl vyčíst vůbec nic. Občas byl odkázán na to, aby hádal, protože si nebyl jist, jestli signály lišejníku dobře interpretuje. Byla to pomalá, mučivá práce; forma komunikace s lišejníkem byla složitější a choulostivější než komunikace s racky nebo jeleny. Nebyla to životní forma s vysokou inteligencí, a nedokázala mu poskytnout o moc víc než nepatrnou reakci na prostředí, které ji živilo.</p>
<p>Dokážu to.</p>
<p>Ostatním z jejich malé společnosti je nutno připsat k dobru, že ho nechali na pokoji. Zdálo se mu sice, že jednou nebo dvakrát zaslechl odněkud zezadu mrzuté bručení, ale to nebylo namířeno proti němu. Nenechal se tím vyrušovat ani rozptylovat své soustředění. Obavy a pochyby, které ho pronásledovaly v noci, byly zapomenuty. Teď měl co dělat, měl povinnost. Oni všichni tady byli kvůli němu, a teď aspoň dělal něco prospěšného. Už nebyl jen břemenem, které na sebe vzali a jemuž museli nabídnout svou ochranu, ale právoplatným členem skupiny, součástí úsilí najít cestu k jejich cíli.</p>
<p>Opatrně přejížděl rukama po lišejníku, cítě jeho drobné pohyby, jeho slabou reakci. Teplo. Ten lišejník se obrací ke slunci, ke světlu.</p>
<p>Mlha je stále zahalovala, a jak den ubíhal, světlo pomalu sláblo. Čas běžel. Pen stále soustředěně pokračoval v cestě. Cinnaminson nepromluvila od chvíle, kdy převzal vedení. Chápal to. Nemohla mu nijak pomoci. Ukázalo se, že její vnitřní zrak je vinou druidské magie nepoužitelný. Spoléhala na něho, stejně jako ostatní.</p>
<p>Dokážu to.</p>
<p>Už se téměř setmělo, když se z mlhy vynořili a nalezli první sporou trávu na kamenitých pláních, tvořících kolébky života mezi holými štíty pohoří Klu. Jak sestupovali dolů, mlha se začala rozptylovat. Pak pojednou zmizela úplně, a oni stanuli mezi kosodřevinou na okraji alpínského lesa.</p>
<p>Kermadec přistoupil k Penovi a plácl ho po rameni. „Dobrá práce, mladý Penderrine. Jsme všichni tvými dlužníky.“</p>
<p>Ostatní trollové, dokonce i Atalan, přikývli na souhlas. Jejich tmavé oči vyjadřovaly to, co nevyjádřila slova. Khyber se usmívala. Ba i Tagwen neochotně zabručel, že by se Penovi mělo blahopřát.</p>
<p>Cinnaminson se neobtěžovala se slovy. Prostě k Penovi přistoupila a objala ho tak silně, že mu málem vyrazila dech.</p>
<p>Už dlouho se necítil tak dobře.</p>
<p><strong>Kapitola 1</strong>7<strong>.</strong></p>
<p>Když Grianne Ohmsfordová znovu nabyla vědomi, překvapilo ji, když zjistila, že je stále naživu. Při svém pokusu o útěk z Kraal Reach byla přesvědčena, že pokud neuspěje, Tael Riverine ji odsoudí k smrti. To by alespoň na jeho místě udělala ona, být dosud čarodějkou Ilsou. Ležela na kamenné podlaze své cely, ponořená v bolesti a zoufalství, a zjišťovala, že její dřívější odhad se potvrdil: byla naživu proto, že ji tak démon potřebuje mít.</p>
<p>Byl to ale nebezpečný předpoklad, a ona ho rychle opustila ve prospěch nepříjemnějšího závěru: Temný pán má v úmyslu z ní udělat odstrašující příklad. Bude muset podstoupit nějakou formu trestu.</p>
<p>Když se dokázala znovu posadit, rychle odhadla svou situaci a zjistila, že nic není tak, jak bylo. Ovládací límec byl na svém místě, ale ruce teď měla spoutané za zády a spojené s opaskem a kotníky na nohou, takže se nemohla postavit, ale mohla lézt pouze po kolenou. Také byla přemístěna do jiné cely, takové, jejíž přední stěna byla nahrazena železnými mřížemi, aby proti ní mohl na stoličce sedět žalářník a sledovat každý její pohyb. Neměla sice roubík, ale to jí celkem k ničemu nebylo. Už znala následky pokusu vyvolat kouzlo Písně přání.</p>
<p>Přesto o tom začala uvažovat skoro okamžitě, protože věděla, co se stane jinak.</p>
<p>Nicméně, čas běžel, a nic se nedělo. Nakrmili ji lžící a dali jí napít přes mříž ze spojených rukou. Nejdříve vzdorovala, ale nakonec, hladová a žíznivá, podlehla. Kromě toho, když se její počáteční předpoklad ohledně jejího osudu dosud nevyplnil, stále více ji zajímalo, proč k tomu všemu vlastně došlo. Nenechali ji naživu bezdůvodně; lord Straken jistě neobdivoval její odvahu. Její útěk byl projevem neposlušnosti vůči stanoveným pravidlům, která měla respektovat, a výzvou démonově autoritě. Nemyslela si, že je pravděpodobné, že by jí to odpustil.</p>
<p>Ale hodiny ubíhaly, a pak i dny, a neobjevil se ani Tael Riverine, ani jeho poskok Hobstull. Neviděla nikoho kromě stráží, siluet v pláštích s kápěmi ve slabém světle pochodní hořících v úchytech na stěnách chodby. Tu a tam se některý ze strážných zvedl ze své stoličky, aby ji nakrmil nebo vyčistil nepořádek, který udělala, když byla nucena si ulevit, ale jinak ji ignorovali. Svůj čas trávila tím, že se snažila si udělat pohodlí, často měníc svou polohu, aby předešla křečím a otlakům. Byla v tom úspěšná jen částečně. Spávala neklidně a vždycky jen krátce, a protože byla zavřená v cele bez oken hluboko uvnitř skály, na níž stál Kraal Reach, nikdy nevěděla jistě, je-li den či noc. Po nějaké době jí na tom už nezáleželo. Nezáleželo už na ničem. Cítila, jak ji opouští naděje. Cítila, jak ji opouští odvaha. Její jediná šance na útěk zkrachovala, a ona neočekávala, že dostane další. Zbývalo jí jen připravovat se na osud, který pro ni Temný pán zamýšlel.</p>
<p>Pak, když uplynulo tolik času, že o něm ztratila jakékoli ponětí, se objevil Hobstull. V jedné chvíli byla chodba s výjimkou strážného prázdná, a v příští chvíli tam stál Hobstull a díval se na ni tím svým zvláštním způsobem. Opětovala jeho pohled, navenek stejně klidná jako on. Očekávání jí dodalo novou sílu. Konečně se bude něco dít.</p>
<p>Když se uspokojil pohledem, otevřel Hobstull dveře cely a vešel dovnitř. Po jeho boku stáli dva vyschlí, křivonozí skřeti ozbrojení kušemi a mířili na ni. Nehýbej se, doporučovaly jí mlčky jejich špičaté střely. Nehýbala se. Čekala, zatímco se Hobstull sklonil a uvolnil řetězy od jejího opasku a kotníků. Řetězy na zápěstí jí ponechal, dokud jí nepomohl vstát. Pak uvolnil i ty, dal jí ruce dopředu a znovu jí zápěstí spoutal. Ustoupil, aby viděl, jak bude reagovat, upíraje na ni své podivné oči, a pak přikývl. Uchopil volný konec řetězu, který jí poutal zápěstí, a vyvedl ji z cely. Prošli temnou chodbou ke schodům, a začali po meh stoupat. Hobstull vedl, skřeti šli ostražitě za ní. Mysl jí horečně pracovala. Jestli měli v úmyslu ji zabít, bude mít poslední šanci k útěku, až se dostane tam, kam jdou. Jestli měli v úmyslu ji potrestat, měla stejnou volbu. Možná bude žít dost dlouho, aby zjistila, proč ji nechali naživu, a proč jí tak dlouho dávali pokoj.</p>
<p>Když vyšli nahoru, zamířili do další chodby, a pak těžkými železnými dveřmi na malé nádvoří, obklopené ze čtyř stran budovami. Byly několik desítek stop vysoké, takže nádvoří tonulo v chladném stínu, a ozvěnou zde zněly hlasy, doléhající sem z otevřenějších míst. Zastavila se na nádvoří, zatímco jí Hobstull znovu sundal řetězy ze zápěstí, a tentokrát jí je nechal volné. Chvíli ji beze slova studoval a odhadoval, a pak spolu se skřety vyšel ven dveřmi, jimiž sem přišli, a nechal ji samotnou.</p>
<p>Rozhlédla se kolem. Stěny byly příliš hladké na to, aby po nich mohla vyšplhat. Neviděla žádné dveře s výjimkou těch, kterými sem přišli, a vůbec žádná okna, jen malé štěrbiny shlížející z výšky na nádvoří, ale ty byly příliš vysoko a mimo dosah. Vražedná díra. Zhluboka se nadechla, přešla k jedné ze stěn, posadila se a opřela se o ni. Nad hlavou jí po šedivé obloze uháněly mraky jako pěnové čepičky vln na rozbouřeném moři, nažloutlé a zpěněné. Zahlédla temnou siluetu křídel, snad nějakou harpyji. Cítila rozklad země. Všechno v tomto světě působilo ohyzdně a poskvrněně. Všechno vypadalo, jako by umíralo.</p>
<p>Uplynuly dlouhé minuty, a pak se dveře na nádvoří znovu otevřely, a objevil se Tael Riverine. Vynořil se do bledého světla nádvoří jako nějaké zjevení, vystupující ze svého půlnočního doupěte, tak neproniknutelně černý, že nedokázala rozeznat jeho rysy. Zdál se větší, než si pamatovala, ale to bylo možná kvůli jeho ostnům vztyčeným jako srst rozzuřeného psa, trčícím na všechny strany jako výstraha. I tentokrát byl ověšený svými zbraněmi, jejichž hřeby a ostří se matně leskly.</p>
<p>Upřel na ni modré oči.</p>
<p>Vstala, nechtějíc dát najevo sebemenší známku slabosti. Vyžadovalo to od ní nemalé úsilí.</p>
<p>„Neposlechla jsi mě,“ řekl oznamovacím tónem.</p>
<p>Udělal nepatrné gesto, a jí znovu pronikla ta známá bolest, paralyzovala jí svaly a srazila ji na kolena. Sklonila hlavu a zkroutila se ve snaze popadnout dech.</p>
<p>„Neposlušnost vůči mým rozkazům je nepřijatelná,“ pokračoval démon, a znovu pohnul rukou.</p>
<p>Tentokrát se zhroutila úplně. Její agónie byla tak mučivá, že ležela schoulená do klubíčka a vzlykala. Její mysl se uzavřela a nedovolila jí myslet na nic jiného než na bolest. Tiskla tvář do prachu a cítila se zlomená a bezmocná.</p>
<p>„Klekni si,“ přikázal Tael Riverine.</p>
<p>Chvíli jí to trvalo, ale nakonec to dokázala, stále skloněná až do pasu, objímajíc si rukama tělo jakoby na ochranu.</p>
<p>„Podívej se na mě.“</p>
<p>Udělala to, zvedajíc hlavu ze závoje tmavých vlasů, pokoušejíc se skrýt směs strachu a utrpení, která jí při tom pronikla.</p>
<p>„Omluv se za svou neposlušnost.“ „Je mi to líto, pane,“ zašeptala.</p>
<p>Temný pán přikývl, a studené oči se mu zaleskly. „Tobě je líto jen to, že jsi byla chycena. Vidím to ve tvých očích. Odmítáš disciplínu. Není ve tvé povaze zvolit poslušnost, když se tomu můžeš vyhnout.“</p>
<p>Přistoupil k ní, mohutný a odporný, sáhl dolu, aby ji vytáhl na nohy, zvedl ji jako hadrovou panenku a opřel o stěnu nádvoří. Trochu jí podklesávaly nohy, ale zůstala stát, oči upřené na démona.</p>
<p>„Za to, cos udělala, bych kohokoli jiného zabil,“ řekl mírně. „Vychutnal bych si to. Způsobil bych mu bolest tak nesnesitelnou, že by smrt přišla jako úleva. Rozumíš tomu?“</p>
<p>Polkla. „Ano, pane.“</p>
<p>„Ale ty mě zajímáš.“</p>
<p>Odmlčel se, a ona čekala, co přijde dál, protože ještě nechápala, co to znamená. Proč by měla někoho ještě zajímat? Kromě toho, že už sloužila jako náhrada za nějaké stvoření, které kouzlo uvolnilo ze Zapovězeného, jaký důvod mohl mít Temný pán, aby se o ni zajímal?</p>
<p>„Víš, proč jsi tady, ve světě Jarka Ruus?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>Démon hněvivě zagestikuloval, a jejím tělem znovu pronikla nesnesitelná bolest, která ji srazila na kolena a přinutila ke zvracení. Démon ji znovu zvedl na nohy a přirazil ke zdi.</p>
<p>„Nelži mi!“ zasyčel démon, a v jeho podivných očích se zrcadlil vztek. „Považuješ mě za takového hlupáka? Mluv!“</p>
<p>„Já… už nebudu lhát, pane,“ vydechla.</p>
<p>„Jsi inteligentní. Umíš kalkulovat. Jsi chytrá. Můžeš předstírat, že nejsi, ale v takovém případě budeš potrestána. Rozumíš? Odpověz mi.“</p>
<p>„Rozumím, pane.“ Žaludek měla na vodě, ale potlačila nutkání ho znovu vyprázdnit.</p>
<p>Lord Straken trpělivě přikývl. „Tak znovu. Víš, proč jsi tady?“</p>
<p>„Ano, pane.“ „Řekni mi to.“</p>
<p>„Byla jsem sem dopravena, aby něco, co žije v tomto světě, mohlo být dopraveno do mého vlastního světa.“</p>
<p>„Velmi dobře. Víš, proč jsem to zařídil?“</p>
<p>Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. „Ne, pane.“</p>
<p>Démon ji chvíli pozorně studoval, a pak přikývl. „Ještě ne, ještě nevíš. Ale budeš to vědět, dost brzy. Pochopíš všechno, protože to tvá zvídavá mysl bude přemílat tak dlouho, až se na povrch vynoří odpověď. A jestli ne, řeknu ti to sám. Jestli zůstaneš naživu dost dlouho, abych to mohl udělat.“</p>
<p>Jestli zůstaneš naživu. Zavřela oči a zvolna vydechla. Jaká byla pravděpodobnost, že zůstane naživu? Zamrkala, cítíc na sobě váhu jeho pohledu, zvažujícího a zvědavého. Uvědomovala si, jak je otrhaná a špinavá, nemytá a nečesaná. Na okamžik si připadala tak bezcenná, že si zasluhovala být odhozena bez dalšího uvažování.</p>
<p>„Jsi vzorek,“ řekl lord Straken, jako kdyby jí četl v mysli. „Hobstull tě považuje za stejně zajímavou jako já. On takové věci studoval víc, takže má jeho míněni váhu. Rád by se o tobě dověděl víc, ale já jsem mu zakázal použít své nože už teď. Potřebujeme příležitost pochopit, jakým druhem magie disponuješ. Ty ovládáš magii, já vím. Sídlí v tobě - což je rys démona. To ho zajímá. Myslí si, že bys mohla být jedním z nás.“</p>
<p>Při té myšlence se přikrčila. Nebyla v žádném případě jako oni. Byla člověk. Bez ohledu na to, co si mysleli, byla člověk. Ale mlčela, ponechávajíc si své myšlenky pro sebe.</p>
<p>„Mám v úmyslu tě vyzkoušet, Grianne Ohmsfordová, bývalá Ard Rhys, můj vzorku, který tolik slibuje.“ Jeho hlas zněl pojednou podivně měkce a konejšivě. „Mám v úmyslu tě vyzkoušet takovým způsobem, jakým nebyl nikdy vyzkoušen kdokoli předtím. Chci vidět, co dokážeš. Chci znát sílu tvých instinktů přežití.“</p>
<p>Zatímco mluvil, ostny mu přilehly k tělu, což zcela změnilo jeho vzhled. Proti své vůli se na něho dívala, uvažujíc, co po ní vlastně chce.</p>
<p>„Dnes odpoledne,“ pokračoval stejným hlasem, „tě tedy vyzkouším. Uvidím, jak reaguješ.“</p>
<p>Pak se otočil a zmizel ve dveřích, zanechávaje ji bez dechu a tisknoucí se ke stěně nádvoří.</p>
<p>Za několik okamžiků se vrátil Hobstull se skřeti stráží a odvedli ji zpátky do její cely. Ačkoli ji znovu nespoutali, před její celou stáli tři strážní, jejichž kuše na ni po celou dobu mířily. Sedla si tiše na podlahu a přemýšlela o tom, co jí Temný pán řekl. Bude vyzkoušena. Ale co to znamená? Jak vyzkoušena? Nenapadala ji žádná potěšující odpověď. Přála si načerpat nějakou sílu z toho, že je stále naživu, ale věděla, že by to bylo pošetilé.</p>
<p>Za chvíli se znovu objevil Hobstull s umývadlem horké vody, jasnou známkou toho, že se má na svou zkoušku umýt. Odložila sandály a košili, a vstala. Počkala, až Hobstull odejde, pak se otočila zády ke skřetím strážím, svlékla své hadry a použila je k omytí bolavého těla. Pak si obula sandály a košili a znovu si sedla, aby čekala.</p>
<p>Čekání bylo delší, než očekávala. Neměla přesné ponětí o čase, ale myslela si, že to muselo být několik hodin. Když ji Hobstull vyvedl zpátky po schodech a zase ven z věže na světlo, dne rychle ubývalo, šedá obloha temněla, a nekonečné mraky a mlha sestoupily níž. Hobstull jí znovu spoutal zápěstí řetězy, a obklopila ji falanga skřetů. Odvedli ji přes nádvoří a dvířky ve vnější zdi k místu, kde čekala pojízdná klec, podobná té, v níž ji sem přivezli. Strčili ji dovnitř, a řetěz, jímž byla spoutaná, upevnili k mřížím. Skřeti zformovali řady po obou stranách klece, a Hobstull vyšplhal na sedačku vedle kočího. Kočí práskl bičem nad hlavami mohutných rohatých tvorů zapřažených vpředu, a vůz se dal do pohybu.</p>
<p>Projeli soustavou mohutných bran z těžkých dubových trámů pobitých železnými pláty. K průvodu se přidali vlčí démoni, sledující ji žlutýma očima. Cítila jejich nenávist, četla v jejich vrčení jasné varování.</p>
<p>Zamířili do houstnoucí temnoty, k horám, o něž se pevnost opírala. Dav kolem nich zřídl. Nakonec jich zbylo jen pár, někteří z nich byli skřeti, někteří gormijové a koholdi, a některé nedokázala identifikovat. Když byli za hradbami, zatočili k jihu, směrem k rozsáhlé proláklině, zařezávající se do ploché okolní krajiny. Nevábná a opuštěná, byla proláklina zvlněna ústími hlubokých kanálů a ostrými hřebeny, vzniklými následkem masivní eroze. Sledovali vozovou cestu, vyznačenou koly vozů a stopami zvířat. Vzduch byl mlhavý a prach se zvedal v těžkých mračnech.</p>
<p>Seděla tiše uprostřed klece, kývala se sem a tam s pohybem vozu, a držela si jeden rukáv své tuniky přes ústa na ochranu před prachem. Dojeli dost daleko, když se ohlédla zpátky na pevnost, jejíž hradby a věže se vzdáleností scvrkly do velikosti dětské hračky. Dívala se, zatímco byl obraz stále menší a nejasnější, až konečně zmizel úplně.</p>
<p>Když dojeli na dno údolí, cesta se narovnala, a krajina se znovu otevřela. Obyvatelé Kraal Reach, předtím nepřítomni, se nyní kupili všude, kam se podívala, ukazovali si prstem, oči a tváře měli rozzářené a dychtivé, a jak vůz projížděl kolem, živě a vzrušeně se mezi sebou bavili. O tom, co se stane, věděli víc než ona, to bylo z jejich chování jasné. Bylo zřejmé, že většina obyvatel města vyšla ven, aby přihlížela.</p>
<p>Před nimi vyrostla nějaká hráz, zemní val více než třicet stop vysoký. Vedly skrze něj dvě vysoké brány, a když klec projela na druhou stranu, zjistila Grianne, že násep obklopuje jakousi mělkou mísu o průměru snad čtvrt míle. Na vrcholu hráze seděly tisíce obyvatel Kraal Reach s ostrými tvářemi a pronikavýma očima, volající a mávající na pozdrav. Takové uvítání ji příliš neuklidnilo. Bylo jisté, že její zkouška spočívala v tom, že podstoupí boj proti pečlivě vybranému protivníkovi.</p>
<p>Vůz zastavil před železnou konstrukcí, nesoucí dřevěná křesla. Uprostřed skupiny neidentifikovatelných tvorů skrytých v pláštích a kápích seděl lord Straken. Když se klec zastavila, démon vstal a sešel dolů pozdravit Hobstulla. Při jeho příchodu všichni sklonili hlavy, a vlci se odplížili pryč. Skřetí stráže ustoupily a hluboce se uklonily. Pouze Hobstull neprojevil poníženost. Lord Straken s ním tiše promluvil, a pak kývl na Grianne.</p>
<p>Když se k ní přiblížil Hobstull s klíčem v ruce, zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Jestli se má pokusit o další útěk, bude to muset udělat teď.</p>
<p>Ale potlačila to nutkání. Říkala si, že musí počkat, že musí být trpělivá. Špatný tah by znamenal její konec. Proto když Hobstull otevřel dveře klece a vstoupil dovnitř, aby odemkl řetězy, které jí poutaly zápěstí, zůstala zcela klidná. Ustoupil stranou a naznačil jí, aby vylezla ven. Udělala, co jí bylo řečeno, a zastavila se na půdě arény, tváří k lordu Strakenovi.</p>
<p>„Ukloň se mi,“ přikázal tiše.</p>
<p>Udělala to, hluboce a pomalu. To ji nic nestálo. Necítila k tomuto stvoření žádnou úctu, jen hlubokou ostražitost. Bude dělat, co se po ní žádá, dokud nepřijde pravý čas. Čekat uměla.</p>
<p>„Jsi umytá a odpočatá?“ zeptal se démon.</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Je čas tvé zkoušky. Jsi připravena?“ „Ano, pane.“</p>
<p>„Moji poddaní se přišli podívat. Jestli zklameš tím, že projevíš strach nebo zbabělost, vydám jim tě, aby tě zabili. Jestli se pokusíš utéct, zabiju tě sám. Máš jen jedinou možnost. Splnit tuto zkoušku úspěšně. Dokázat, že stojíš za to, abys byla ponechána naživu.“</p>
<p>Čekala. Byla dost chytrá, aby nemluvila bez vyzvání, nebo aby nekladla otázky. Držela se zpříma, ruce sepjaté před sebou. Prsty si pomalu masírovala od pout znecitlivělá zápěstí.</p>
<p>Lord Straken pokynul, a pojízdná klec odjela. S ní odešli i skřeti strážní a vlci. Zůstal jen Hobstull, zářivé oči upřené na ni. Byla jeho vzorkem, očekávajícím zkoušku. Nepodívala se na něho. Tohle zadostiučinění mu neposkytne.</p>
<p>„Jdi do středu arény,“ přikázal Temný pán. Modré oči se mu třpytily vzrušením, které u něho nikdy předtím neviděla. „Tam najdeš čekat svého protivníka. Můžeš použít jakoukoli magii, kterou disponuješ, abys ho porazila. Můžeš použít cokoli ze svého umění, aby ses ochránila. Pokud se nepokusíš uprchnout z této arény, ovládací límec proti tobě nebude použit. Jedinou odpovědnost máš vůči sobě samé. Tvou povinnosti je přežít. Jestli přežiješ, bývalá Ard Rhys, tvá budoucnost je zajištěna. Nebude třeba dalšího trestu. Budeš mít čestné místo mezi námi, takové, které pro tebe vyberu. Teď jdi.“</p>
<p>Okamžitě vykročila, neodvažujíc se na něho podívat, protože se bála, že na ní pozná její nedůvěru a znechucení, přestože se je snažila skrýt. O čem to ten démon mluvil? Co si mohl myslet, že by viděla čestného na životě v tomto pustém vězeňském světě? Toužila ve svém životě po jediném: po útěku. Lord Straken měl přehnané mínění o tom, co od ní může očekávat, jestli si myslel, že by to mohlo cokoli změnit, a že nemá žádnou představu o tom, co ho pohání.</p>
<p>Cestou se pátravě rozhlížela. Nebylo nic vidět, žádná známka jakéhokoli pohybu, žádná známka života. Jakého protivníka jí démon vybral, že se přišlo podívat celé město? Jakého tvora měla porazit v boji, aby tím dokázala, že stojí za to ji nechat žít?</p>
<p>Na okamžik pohlédla k obloze, pak k obzoru, protože ji napadlo, že by útok mohl přijít zvenku arény. Nic. Uvědomovala si ztišení mezi shromážděnými obyvateli Kraal Reach.</p>
<p>Teď čekali, napjatě čekali. Veškerá konverzace utichla do sotva slyšitelného šepotu. Veškerý pohyb ustal. Oči všech se dívaly na ni.</p>
<p>Když se rozezněl jemný vrnivý zvuk, dosáhla už téměř středu arény. Okamžitě poznala, o co jde. Pronikl jí chlad a naskočila jí husí kůže. Okamžitě se zastavila, a ústy nezvučně vyslovila jediné slovo.</p>
<p>Fúrie.</p>
<p>Dostavil se zvláštní pocit klidu. Nejistota pominula, čekání skončilo. Přinejmenším cítila určité malé zadostiučinění, že poznala totožnost svého protivníka. Jaký byl lepší způsob ji vyzkoušet než stvořeními jako tato? Dýchala pomalu a zhluboka, aby se uklidnila. Vrnění nabývalo na intenzitě. Už měla jen okamžik.</p>
<p>Co budu dělat?</p>
<p>Měla silnější zbraň, svou magii proti jejich zubům a drápům. Její umění bylo vyšší a rafinovanější, vybroušené v tisících bojů. Ale fúrie byly hnány instinkty, které nepřikládaly žádný význam bezpečí nebo sebezáchově. Když nalezly kořist, ovládala je stádní mentalita, zaútočily a útočily tak dlouho, dokud nezemřel nepřítel nebo ony. Neposkytovaly milost a ani o žádnou nežádaly. Fúrie znaly pouze jediný způsob, a ten se vymykal jakémukoli racionálnímu chování. Ocitla se v doupěti šílenství, a zdrojem toho šílenství byla legie nelítostných a neúprosných zabijáků.</p>
<p>Vyzkoušela kouzlo Písně přání, aby viděla, jestli Temný pán nelhal o možnosti jeho užití. Napadlo ji, že jestli démon lhal, podlehne tak rychle, že ani nebude cítit, jak ji fúrie trhají na kusy. Ale kouzlo jí na její příkaz vykvetlo na konečcích prstů, shromažďujíc sílu, nabývajíc tvaru a čekajíc, až bude použito, a ovládací límec zůstával netečný. Pocítila naději, když si uvědomila, že ji čeká vyrovnaný boj. Bude mít šanci přežít.</p>
<p>Malou šanci.</p>
<p>Jestli má odtud odejít, bude je muset zabít všechny. Nic jiného ji nezachrání. Vrhnou se na ni a budou útočit tak dlouho, dokud z nich život nevyteče spolu s krví. Kdysi by takový úkol uvítala, boj temné magie proti temným záměrům, zřídlo nezkrotné sebedůvěry čarodějky Ilsy. Ale už nebyla čarodějkou Ilsou, a její touha po boji se vytratila se ztracenou identitou.</p>
<p>Její síla musí vycházet z jejího života jako Ard Rhys.</p>
<p>Co udělám?</p>
<p>Začaly se objevovat první fúrie, malé stíny ve slábnoucím světle, kočičí tváře a šikmé oči, vlnící se tvary, vylézající z děr v zemi a zpoza křoví. Zhmotňovaly se v soumraku jako duchové, a jejich vrnění narůstalo a sláblo ve vlnách očekávání. Byly všude kolem ní, celé stovky. Příliš mnoho pro ni, aby je překonala, bez ohledu na to, kolik magie použije, bez ohledu na to, jak silné bylo její odhodlání. Jako strašín, kterého viděla cestou ke svému střetnutí s přízrakem Černého mága, mohla bojovat vášnivě a zuřivě, ale nakonec podlehne.</p>
<p>Okamžitě začala znovu promýšlet svou strategii přežití. Samotná síla stačit nebude. Zachrání ji jedině prohnanost. Inovace a překvapení. Něco neočekávaného. Fúrie se pomalu blížily, některé z nich byly už jen dvacet yardů daleko. Viděla jejich šílenstvím se lesknoucí oči. Cítila žár jejich krvelačnosti. Čím déle bude odkládat svou reakci, tím budou smělejší. Nyní se k ní plížily s jistou dávkou opatrnosti, ale tato fáze testování brzy skončí, a pak…</p>
<p>Testování.</p>
<p>Toho, kdo nebo co jsem.</p>
<p>Jakmile jí tato myšlenka proběhla hlavou, okamžitě věděla, co musí udělat. Nezdržovala se úvahami o následcích nebo zvažováním rizika. Prostě to udělala. Znovu absorbovala kouzlo shromážděné v konečcích prstů, stáhla je zpátky do svého nitra, změnila jeho formu, a znovu je rozvedla po celém těle. Účinek byl okamžitý a nezvratný. Téměř okamžitě ztratila kontrolu, pohlcena reakcí kouzla. Kouzlo v ní hořelo, a horečně měnilo její vzhled a pach, její myšlení i vědomí. Začala vrnět jako ty, které se k ní plížily. Jako ty, s nimiž byla konfrontována. Změnila se během sekundy. Kouzlo jí procházelo, dokud Grianne Ohmsfordová, Ard Rhys Třetí rady druidů, prostě nezmizela.</p>
<p>To, co se objevilo na jejím místě, byla další fúrie, větší a nebezpečnější než její protivnice, ale zcela evidentně fúrie.</p>
<p>Její proměna byla tak nečekaná, že ostatní fúrie otřeseně couvly. V jednom okamžiku před nimi stála bezmocná kořist. Ta náhle zmizela, nahrazena bytostí, která sice nebyla přesně jako ony, ale dost jim podobná na to, aby se zarazily.</p>
<p>Vyrazila rychle kupředu, s kočičí pružností a vyzývavostí, se zježenou srstí a výhružnými zvuky, uši přiklopené k hlavě, zuby vyceněné a drápy vysunuté a hrozící. Syčela a prskala v nekontrolovatelném vzteku. Kde byla její kořist? Ponořila se tak hluboko do své zamýšlené formy, že dokázala cítit chuť krve v ústech. Byla natolik vzdálená od své lidské podstaty, že chtěla rvát a trhat všechno - cokoli - co se jí dostalo na dosah. Vrněním sdělovala svou potřebu svému druhu, a ony syčely a prskaly v odpověď.</p>
<p>Plížila se v jejich středu, ztracená pro sebe samotnou, změněná v zabijáckého démona. Byla teď fúrií, částí smečky i s jejím šílenstvím. Kdyby bylo něco, na co by mohla zaútočit, udělala by to, s chutí by to roztrhala na kousky, aby uspokojila svou nově získanou potřebu. Ostatní fúrie se o ni otíraly, akceptujíce její přítomnost, její místo mezi sebou. Kroužily kolem ní a očichávaly ji, a značkovaly si ji, jak by to dělaly kočky. Odpovídala jim stejně, pohybujíc se jako ve snu. Měla neurčitý pocit, že je něco v nepořádku. Matně si pamatovala, že měla jiný život, který s tímto neměl nic společného. Ale její fúrie samotná by se tomuto životu nevzdala, nedovolila by mu vetřít se dovnitř, a tak cítila, že sklouzává stále dál a dál.</p>
<p>Často vrhala rychlé pohledy ke hrázi, na stvoření, která by mohla sežrat, kdyby se k nim dostala. Plížila se k nim z důvodu, který nedokázala identifikovat. Ostatní fúrie ji ignorovaly. Vracely se do svých doupat a mizely zpátky do země jako stíny ve slunečním světle. Vzrušení pominulo, šance zabíjet zmizela. Jedna po druhé mizely, a to, co se právě stalo, bylo už zapomenuto.</p>
<p>Plížila se dál, poháněna touhou, již nedokázala ani pochopit, ani jí odolat. Nejdříve ta touha zahrnovala všechna stvoření na hrázi, a pak jenom jedno z nich, vysokou, tmavou, ostnatou bytost, která právě sestupovala ze svého pódia do arény.</p>
<p>Uši se jí vztyčily v očekávání. Nová kořist. Jídlo. Sunula se kupředu, ale to stvoření neustoupilo ani necouvlo. Vycenila zuby a vysunula drápy. Za okamžik tu bytost dostane, a pak pozve své sestry na hostinu.</p>
<p>Ale ostnatá bytost náhle učinila určité gesto, a jejím tělem pronikla ostrá bolest a srazila ji k zemi. Pokusila se zvednout, ale bolest se vrátila, drsnější a delší, zbavující ji zbytku její síly. Ležela, lapajíc po dechu, a ta černá věc k ní přistoupila a shlížela na ni bezvýrazným pohledem.</p>
<p>„Poznáváš mě?“ zeptala se, a její modré oči byly studené.</p>
<p>Poznávala. Poznání se dostavilo vzápětí, jakmile si znovu uvědomila svou identitu.</p>
<p>„Ano, pane,“ zašeptala.</p>
<p>Lord Straken přikývl. „Při své zkoušce jsi uspěla skvěle. Dokázala jsi svou cenu. Jsem potěšen.“</p>
<p>Démon ji bez námahy zvedl a vynesl ji z arény vstříc hromovému řevu shromážděných diváků, potlesku a dupotu. A přece necítila sebemenší radost, pouze znechucení a děsivý vztek nad tím, co byla nucena udělat.</p>
<p>Přežila, což měla v úmyslu, ale zaplatila za to nezměrnou cenu. Stálo ji to víc, než si přála. Do arény vstoupila jako Ard Rhys, ale vyšla odtud jako něco jiného. Znovu se změnila v monstrum, kterým kdysi bývala. V aréně se znovu stala čarodějkou Ilsou, ve všem, s výjimkou svého srdce, a tato přeměna se nedala tak snadno zvrátit, pokud vůbec. Byla teď černá skrz naskrz, vinou změny, kterou na sobě provedla, vinou toho, že přijala identitu fúrie.</p>
<p>Způsobila si to sama, a ačkoli ji toto poznání zoufale mrzelo, nevěřila, že bude ještě někdy v pořádku.</p>
<p><strong>Kapitola 18.</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Kapitáne, volá vás.“</p>
<p>Pied Sanderling, kapitán elfské gardy, pozvedl hlavu od svých map, které studoval už od časného rána, a mlčky pohlédl na chlopeň vchodu do svého stanu. Očekával to, ale přesto doufal, že se tomu možná vyhne. Nechápal, jak se král mohl tak mýlit v něčem tak očividném. Ale král posuzoval věci odlišně, a možná právě proto byl králem, ačkoli Pied byl toho názoru, že být králem je v první řadě otázka narození.</p>
<p>Ne že by měl možnost o tom diskutovat. Byl královým prvním bratrancem, což hrálo důležitou roh při jeho postupu v gardě a jeho jmenování do hodnosti kapitána. Sanderlingové stáli po boku elessedilských panovníků tak dlouho, kam až paměť sahala. Nějaký Sanderling stál po boku Wren Elessedilové, když bojovala v Rhennském údolí a zahnala Federaci a její spojence zpátky na hluboký Jih. To bylo před sto padesáti lety.</p>
<p>„Piede, jste tam?“ naléhal Drumundoon nervózně.</p>
<p>Sanderling by byl mohl nakreslit mladou, starostlivou tvář svého pobočníka s krátkou černou bradkou, vysokým čelem a vlasy sčesanými dozadu. Drum už očekával to nejhorší, představuje si, jaké by to bylo, kdyby musel králi čelit sám, neschopen mu vysvětlit, co se stalo z jeho bratrance, kterému král tak důvěřoval. Ale to byl Drumundoon, který se vždycky díval na pohár, jako by byl poloprázdný, a který nikdy neviděl stříbrnou obrubu za každým temným mrakem. Kdyby nebyl tak schopný v organizaci a řízení, kdyby nebyl tak důvěryhodný a tak nemožně loajální…</p>
<p>Ale on samozřejmě byl.</p>
<p>„Minutku,“ zavolal na svého pobočníka, aby zmírnil jeho obavy.</p>
<p>Vstal, protáhl se a naposled pohlédl do map. Celý Prekkendorran ležel před ním v kartografickém zobrazení s pečlivě zakreslenými pozicemi obou armád, Federace i Svobodných. Udělat to zabralo někomu dost času, pomyslel si. Ale nebyla to zbytečná práce, protože žádná z obou armád se za dva roky nepohnula o víc než o pár stop.</p>
<p>Až doteď, možná.</p>
<p>Sáhl po svých zbraních a začal si je připínat. Dlouhé nože na opasek, krátký meč přes rameno. Vzal si i svůj dlouhý luk, neobvyklou zbraň pro příslušníka gardy. Prvořadou povinností gardistů bylo bránit krále, což mnohem častěji vyžadovalo boj muže proti muži. Pied si ale oblíbil dlouhý luk, obratnou a spolehlivou zbraň. Jako většina příslušníků elfské armády, i on si odsloužil turnus v Prekkendorranu, v jeho případě jako řadový lučištník, a pak jako vůdce jednotky dálkového průzkumu, která strávila spoustu času hluboko na nepřátelském území. Obě tato přidělení s sebou nesla nutnost spolehnout se na dlouhý luk, a od té doby se bez něj nikdy necítil dobře. Právě díky jeho službě v Prekkendorranu si ho všimli a po jeho návratu ho přidělili ke gardě. Dlouhý luk byl jeho amuletem pro štěstí.</p>
<p>Kromě toho byl Sanderling malý a útle stavěný, a nikdy si neoblíbil boj muže proti muži se širokými meči. Dovednost a rychlost, to bylo to, na co spoléhal, a dlouhý luk byla zbraň využívající obojí.</p>
<p>Rozhlédl se, aby zjistil, jestli je potřeba udělat ještě něco. Dospěl k názoru, že ne, a tak přes sebe přehodil plášť a vyšel ven.</p>
<p>Drumundoon se postavil do pozoru, zvyk, který, jak se zdálo, nedokázal porušit, i když byli o samotě. Vysoký a vychrtlý se tyčil nad menším Sanderlingem. „Dobré jitro, kapitáne.“</p>
<p>„Dobré jitro, Drume.“ Vydali se elfským táborem ke královu stanu. Pied si uhladil kartáč pískových vlasů a zašilhal na bezmračnou oblohu „Takže se rozhodl.“ Zavrtěl hlavou. „Přál bych si, aby byl počkal.“</p>
<p>„Nevíte, jak se rozhodl,“ řekl Drumundoon s nadějí. „Možná se rozhodl se o to nepokoušet“</p>
<p>„Ne.“ Pied zavrtěl hlavou. „Učinil to rozhodnutí včera večer, když jsem ho opouštěl, a nezměnil je. Znám ho. Při plánování dá na první dojem, a tento plán se mu líbil hned od začátku. Nezáleží mu na riziku. Nezáleží na důvěryhodnosti zdroje. Prostě je to smělý plán a vyhovuje jeho povaze. Stejně jako jeho otec žije jen pro to, aby prolomil patovou situaci a zahnal Federaci z výšin zpátky na jih. Je tím posedlý.“ Znovu zavrtěl hlavou. „Nedokážu mu to vymluvit.“</p>
<p>„Musíte se pokusit.“</p>
<p>„Samozřejmě že musím. Proto mě předvolal, abych se o to pokusil. Líbí se mu, když v těchto sporech může zvítězit. Zapomíná přitom, že vítězí jen proto, že je král. Ale tak se věci mají, a já je nemůžu změnit.“</p>
<p>Prošli mlčky mezi stany jednotek gardy, obklopujících veliký králův stan, kde v poledním větru vesele vlály vlajky zářivých barev označujících území, která byla po měsíce, a v některých případech po celé roky obsazena. Elfí stopaři přicházeli a odcházeli, jak se střídala jejich služební období, ale tábory zůstávaly jako značky v krajině, podupané a rozbité, protože se o ni tak dlouho bojovalo. To zpustošení a opuštěnost Pieda skličovaly. Jen holá země a skály, vše hnědé a šedé. Chyběla mu zeleň jeho domova v Západní zemi. Chyběla mu bujnost stromů, svěžest Zpívající řeky a zpěv ptáků. Chtěl to všechno zase mít. Chtěl to hned. Ale bude muset počkat. I když zde byl skoro dva měsíce, dobře věděl, že potrvá přinejmenším další dva, než král ztratí zájem a vrátí se zase domů.</p>
<p>Nicméně znal situaci - znal ji od chvíle, kdy přijal své pověření. Kapitán gardy byl pravou rukou krále, a kam šel král, tam šel i on. Tento král neseděl doma. Tento král byl nepokojný.</p>
<p>„Poslal jsi Acrolace a Parna, aby zjistili, co se dá?“ zeptal se konečně.</p>
<p>Drumundoon přikývl. „Včera v noci. Nevrátili se. Můžete počkat, dokud se nevrátí?“</p>
<p>„Pravděpodobně ne.“ Nahrbil ramena, jakoby v obraně. „Přál bych si, aby to tak nespěchalo. Měl bych lepší pocit, kdybychom si trochu lépe promysleli možné následky. Vadí mi, že se do toho chceme vrhnout po hlavě.“</p>
<p>„Král,“ poukázal Drumundoon.</p>
<p>„Král, jistě. Jaké rady dostává? Kdyby s ním promluvil někdo jiný, možná by ho dokázal přivést k rozumu.“</p>
<p>„Nikdo jiný kromě vás tady není.“ Jeho pobočník se vesele usmál. „Jeho rádci, ministři a ostatní jsou všichni v Arborlonu, v bezpečné vzdálenosti odtud. To přece víte. Nechtějí se na jeho bláznovství podílet. Polovina z nich se nechce podílet vůbec na této válce. Byla to vždycky spíš válka Elessedilů než elfská válka. První byl králův otec, po smrti jeho dědy, a teď je to král. Všichni to viděli stejně - jako šanci uplatnit elfský vliv na další území, znovu získat elfskou kontrolu nad zbytkem Čtyřzemí, postavit elfský lid do čela vývoje a expanze.“</p>
<p>Pied Sanderling zabručel. „Na to máme druidy. Nechme je, ať svůj vliv rozšiřují oni.“</p>
<p>„Ti jednají s Federací. Teď nemají čas na Svobodné. Ne od zmizení Ard Rhys. Ne že by to na věci něco měnilo, alespoň dokud je králem Kellen Elessedil. Nenávidí Ard Rhys a její druidy. Obviňuje je, stejně jako to dělal jeho otec, ze všeho špatného, co se elfům stalo. Na toto téma s ním není řeč. On vidí naši budoucnost jako vůdce Svobodných, a tím to končí.“</p>
<p>Pied na něho vrhl rychlý pohled. „Ty mě nikdy nepřestaneš ohromovat. Tvůj politický úsudek je stejně bystrý jako…“ Odmlčel se.</p>
<p>„Jako váš, kapitáne,“ skočil mu do řeči druhý muž. „Nepředstírejte opak.“</p>
<p>Nu, ať máme jakýkoli politický úsudek, nedostane nás ze současných nesnází, uvažoval Pied. Můžeme situaci analyzovat, jak chceme, a stále ji nedokážeme změnit.</p>
<p>Před nimi se objevil králův stan. Kellen Elessedil nikdy necestoval nalehko, ale vždycky se spoustou zavazadel, která obsahovala mnohem víc věcí než jen šaty, které nosil. Vzal s sebou při této příležitosti i své syny, což Sanderling považoval za obzvlášť nebezpečné. Král chtěl, aby se co nejdříve poučili o realitách jeho úřadu - jak je viděl on. To znamenalo jít do Prekkendorranu, aby byli očitými svědky toho, jak probíhá válka s Federací - pokud se tento nemožný pat dal nazvat válkou. V patnácti a třinácti letech byli dost staří, aby to pochopili, trval na svém král navzdory námitkám své ženy a Pieda. Jediným skutečným překvapením byl fakt, že netrval na tom, aby přišly i Arling a děvčata.</p>
<p>Někdy, ve svých temnějších chvilkách, si Pied myslel, že mají elfové za krále nesprávného Elessedila. Některý z ostatních by možná odvedl lepší práci - řekněme králova mladší sestra Khyber. Byla svéhlavá a nezávislá, a vždycky se proplížila za královými zády navštívit svého strýce v exilu, což bylo neustálým zdrojem potíží. Ale byla upřímná ve svých názorech, hlavně v tom, že nejlepším ze všech byl Ahren Elessedil a nikdy neměl být obviňován za cokoli z toho, co se stalo po návratu Jerle Shannary.</p>
<p>Kellen si samozřejmě myslel opak, stejně jako jeho otec. Ani s jedním z nich nebyla v tomto směru žádná řeč. V jejich srdcích nebylo odpuštění za zradu, jakkoli mylný se ten úsudek ukázal.</p>
<p>„Co mu sakra můžu říct, Drume?“ zeptal se Pied tiše před stanem.</p>
<p>Drumundoon bezmocně zavrtěl hlavou. Na tuto otázku neměl žádnou odpověď. Pied zmobilizoval svou odvahu, povzdechl si při představě toho, co ho čeká, zasalutoval strážím u vchodu do stanu, kývl na Druma, ať na něho počká, a vstoupil dovnitř.</p>
<p>Kellen Elessedil vzhlédl od svých vlastních map. Jeho mladistvá tvář byla dychtivá a napjatá. Pied ten pohled znal. Znamenal, že se král o něčem rozhodl, a je celý netrpělivý to vykonat. Nemusel moc přemýšlet, aby věděl, co bude následovat.</p>
<p>„Dobře, jsi zde.“ Králova netrpělivost se odrazila v tónu jeho hlasu. „Došly zprávy průzkumníků. Uhodneš, co mi sdělují, bratrance?“</p>
<p>„Že byste měl zaútočit.“</p>
<p>Král se usmál. „Všichni tuláčtí žoldnéři se stáhli. Nastoupili do svých vzdušných lodí a odletěli. Teď jsou na cestě domů, na pobřeží, pryč z Prekkendorranu. Máme to potvrzeno. Nejde o žádný trik. Buď odešli, nebo byli propuštěni, ale každopádně jsou pryč. Nejlepší piloti, nejlepší plavidla, nejlepší ze všech, a jsou pryč. Federace je teď odkázána sama na sebe.“</p>
<p>Pied přikývl. „Máme tušení, proč k tomu došlo? Slyšeli jsme o nějaké roztržce mezi Federací a Tuláky? Myslím cokoli mimořádného. Tu a tam někteří z nich odcházejí, ale ne všichni najednou. Proč teď?“</p>
<p>„Jsi podezíravý?“</p>
<p>„Vy ne?“</p>
<p>Král se zasmál. „Ne, bratranče. Ty jsi dost podezíravý za nás za oba. Vždycky jsi byl. Je to únavné.“</p>
<p>Kellen Elessedil nepatřil k lidem, kteří sedí, když se mohou pohybovat, a odpočívají, když mohou pracovat. Byl to velký muž, vyšší než Pied, a širší v ramenou. Jeho svalnaté tělo bylo zocelené hodinami a hodinami cvičení - jeho oddanost tělesné dokonalosti byla legendární. V tomto ohledu se tak lišil od svého dědečka i otce, že bylo těžké uvěřit, že pocházeli ze stejné rodiny. Když si spolu jako děti hráli v Arborlonu, Kellen vždycky vynikal v každém sportu, v každé hře. Jediný způsob, jak ho porazit - jak Pied brzy zjistil - byl přechytračit ho.</p>
<p>Nic se nezměnilo.</p>
<p>„Součásti mé role jako vašeho ochránce je podezírat všechny a každého, že je něčím jiným, než na první pohled vypadá. Takže ano, to stažení Tuláků ve mně budí podezření. Mám podezření, že Federace, která teď zůstala tak očividně zranitelná, nás záměrně láká do svého doupěte jako pavouk mouchu.“</p>
<p>„Stále mají své armády, a velmi silné,“ poukázal král rychle. Odhodil si dozadu dlouhé tmavé vlasy a spojil ruce spletenými prsty. „Možná se domnívají, že to stačí, aby nás udrželi v šachu. Vědí, že nikdy nezahájíme frontální útok proti jejich liniím, protože kdybychom to udělali, rozsekali by nás na cucky.“ Na okamžik se odmlčel. „Právě proto je vzdušný útok tak dokonalý. Podívej se na příležitost, kterou nám poskytují. Jejich flotila je velká, ale těžkopádná. Kapitáni jejich vzdušných lodí se ani zdaleka nevyrovnají našim. Jeden rychlý útok, a všechny je zapálíme. Jen pomysli, co to bude znamenat!“</p>
<p>Pied zavrtěl hlavou. „Já vím, co to bude znamenat.“</p>
<p>„Úplnou a nerušenou nadvládu ve vzduchu,“ pokračoval král, natolik uchvácen svou vizí, že už svého bratrance ani neposlouchal. „Kontrolu nade vším, co létá. Jakmile ji budeme mít, na jejich pozemních silách už nebude záležet. Můžeme je ničit po libosti, z takové vzdálenosti, že nám oni nebudou moci způsobit žádnou škodu a nezbude jim než se krýt. Můžeme je zlomit, Piede! Já vím, že můžeme!“</p>
<p>Tvář mu zrudla rozčilením, a modré oči mu zářily dychtivostí. Pied ho tak viděl už předtím. Když spolu cvičili s kopími a meči boj muže proti muži. Takto se tvářil, když se domníval, že získal výhodu. Nikdy se však nenaučil rozeznat rozdíl mezi tím, když byl Pied skutečně v úzkých, a mezi tím, kdy potíže jenom předstíral, aby vlákal Kellena do situace, kdy udělá chybu.</p>
<p>Ani v tom se nic nezměnilo.</p>
<p>Pied souhlasně přikývl, skrývaje svou frustraci. „Možná máte pravdu. Ale jen abychom se ujistili, poslal jsem dva ze svých gardistů do tábora Federace, aby se tam porozhlédli. Rád bych proto nejdříve počkal na jejich návrat.“</p>
<p>Král se zamračil. „A kdy se mají vrátit?“</p>
<p>„Dnes, řekl bych. Nejpozději zítra.“</p>
<p>Král zavrtěl hlavou. „Dnes, možná. Zítra, to ne. To je příliš dlouho. V té době už budou možná povolány zálohy, a jejich početní převaha bude příliš velká, než abychom mohli útok riskovat. Čas jednat je právě teď, dokud je flotila Federace oslabena, zatímco my máme zcela jasně převahu v počtu i ve zkušenostech. Čekání je nebezpečné.“</p>
<p>„Jednat ve spěchu je ještě nebezpečnější.“ Pied vstal, dívaje se na svého bratrance, jehož tvář potemněla hněvem. „Já vím, že chcete zaútočit hned, ale mně na tom celém něco nehraje. Je lépe počkat a riskovat, že ztratíme tuto příležitost, než se jí chopit a pak zjistit, že jsme se chytili do pasti.“</p>
<p>„Do jaké pasti, kapitáne?“ Tón hlasu jeho bratrance byl pojednou temný a obviňující. „Čeho přesně se obáváš?“</p>
<p>Pied zavrtěl hlavou. „Já vím, že na to nemám odpověď. Nevím dost o záměrech Federace. Proto chci počkat -“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„- dokud nedostaneme zprávu -“</p>
<p>„Ne, bratranče! Ne! Tentokrát nebudeme čekat, váhat ani opětovně zvažovat to, co je každému jasné, až na tebe. Nikdo z mých ostatních rádců, velitelů v poli, tvůj názor nesdílí. Předpokládejme, že máš pravdu. Předpokládejme, že je to past. Jaké riziko tím podstupujeme? Máme mnohem lepší vzdušné lodě. Překonáváme nepřítele v rychlosti, a můžeme ho po libosti vymanévrovat. Ze země nám nemohou uškodit. Přinejhorším můžeme zjistit, že jsme se zmýlili ve velikosti jejich flotily, a budeme donuceni ustoupit. To se nám stalo už předtím, a nic nás to nestálo. Proč by to mělo být tentokrát jiné?“</p>
<p>Protože tě tentokrát přímo zvou, abys proti nim vystoupil, chtěl říct Pied, ale neudělal to. Věděl, že debata skončila, a o věci bylo rozhodnuto. Kellen Elessedil byl králem elfů, a král měl poslední slovo ve všem.</p>
<p>„Bratranče,“ řekl král konejšivým tónem, přistoupil k němu a položil mu ruku kolem ramen. „Byli jsme po dlouhou dobu přáteli. Vážím si tvého mínění, a proto jsem tě požádal, aby sis se mnou přišel promluvit dřív, než vydám rozkazy. Věděl jsem, co řekneš, ale chtěl jsem, abys to řekl. Chtěl jsem, abys mi kladl otázky, protože jsi často jediný, kdo to dělá. Král od svých rádců potřebuje upřímné a rozumné rady, a ve většině případů mi nedal nikdo lepší radu než ty.“</p>
<p>Trochu Pieda stiskl mohutnou paží. „Ale je také pravda, že král musí naslouchat svým instinktům. Nesmí kolísat, jakmile se jednou rozhodl. Ty to víš.“</p>
<p>Čekal na Piedovu reakci, takže bylo nezbytné nějak zareagovat. „Já vím, můj pane.“</p>
<p>„Vzal jsem na sebe závazek obrátit příboj této války jednou provždy, a to teď hned. Mám způsob, jak to udělat. Bylo by ode mě zbabělé se odvrátit od šance, jako je tato, jen kvůli neurčitému riziku. To by bylo neodpustitelné.“</p>
<p>„I to vím.“</p>
<p>„Půjdeš se mnou, až poletíme do bitvy?“ Král uvolnil své sevření a o krok ustoupil. „Nebudu tě o to žádat, jestli nechceš. Ani si tě nepřestanu vážit.“</p>
<p>Pied svraštil obočí. „Jsem kapitán gardy, můj pane. Kam půjdete vy, tam musím jít i já. To není otázka diskuse. Netvařte se, že je.“</p>
<p>Král na něho vrhl pronikavý, zvažující pohled. „Ne, bratranče, počítám, že není. Ne u někoho tak oddaného, jako jsi ty. A já bych to jinak nechtěl.“ Na okamžik se odmlčel. „Věnuji té záležitosti ještě několik hodin přemýšlení. V každém případě jsem naplánoval útok na pozdní odpoledne, takže se připlížíme za soumraku a vynoříme se ze stínů. Do té doby můžeš čekat na své průzkumníky. Jestli se vrátí včas, přines mi jakoukoli zprávu od nich, kterou budeš považovat za důležitou. Slibuji, že si ji vyslechnu. Ale jestli se nevrátí, uvidíme se na pláni hodinu před soumrakem.“</p>
<p>Pied zamířil k východu ze stanu. „Ještě jedna věc,“ zavolal za ním král. Pied se otočil. „Mám v úmyslu vzít Kirise a Wenclinga s sebou.“ Musel vidět zmatek v Piedových očích. „Na palubu vlajkové lodě, bratranče. Chci, aby se dívali.“</p>
<p>Pied vytřeštil oči. Kellen Elessedil mluvil o svých synech. O chlapcích, z nichž jednomu bylo patnáct, a druhému třináct. O tom, že je vezme do bitvy s nebezpečným nepřítelem. „Ne,“ řekl okamžitě, dřív, než to stačil uvážit.</p>
<p>Král vypadal klidně. „Potřebují vidět, jak vypadá bitva, pochopit, co se děje. Potřebují zažít tu zkušenost osobně, ne o ní jen slyšet. Jsou to budoucí králové, a tohle je součást jejich výcviku.“</p>
<p>„Jsou na to příliš mladí, můj pane. Budou jiné příležitosti, bezpečnější, méně riskantní.“</p>
<p>„Válka je vždycky riskantní, bratranče,“ řekl král, odvrhuje jeho argumenty.</p>
<p>Pied se zhluboka nadechl, představuje si, jak zareaguje Arling, jakmile zjistí, co Kellen udělal. „Při jakémkoli elfském výcviku je nebezpečím války vystavujeme postupně. Nevrhneme je prostě na bojiště, pokud nejsme v zoufalé situaci. Zacvičujeme je pomalu. Myslím, že je to potřeba i v případě Kirise a Wenclinga. Nechte je nejdříve podniknout pár přeletů, u nichž nebude hrozit boj.“</p>
<p>Kellen Elessedil ho dlouho studoval, jako by uviděl něco, čeho si předtím nevšiml, a co ho vůbec nepotěšilo. Pak tiše řekl: „Budu o tom přemýšlet.“</p>
<p>Naznačil Piedovi gestem, aby odešel. To gesto král na Pieda nikdy předtím nepoužil. Ale teď nebyl čas na spekulace. Pied rychle odešel, šťastný, že unikl dříve, než Kellen vymyslí nějakou další šílenost. Protože on ji vymyslí, to Pied věděl.</p>
<p>Před stanem se k němu přidal Drumundoon, srovnal s ním krok a řekl: „Vyslechl vás?“</p>
<p>Pied přikývl. „Vyslechl. Ale pak mě ignoroval. Jestli mu nedodám nové důvody, aby ten nesmysl odvolal, začne útok za soumraku. A co je ještě horší, má v úmyslu vzít s sebou své syny.“</p>
<p>Drumundoon prudce vydechl. „Zbláznil se?“</p>
<p>„Arling by si to jistě myslela. Přál bych si, aby tady byla a promluvila si s ním. Možná by měla větší štěstí než já.“</p>
<p>Drumundoon zavrtěl hlavou. „O tom pochybuji. On neposlouchá ani ji. Ačkoli by možná měl, pokud jde o ty chlapce. Podstatné je, že vám je svěřila do péče. Do vaší péče. Byl jsem u toho. Slyšel jsem, co vám říkala. Jestli se něco stane jejím synům, bude mít vaši hlavu.“</p>
<p>Pied na něho pohlédl. Protože jsem ji kdysi miloval. Protože jsem si myslel, že mě taky miluje. O tomhle nevíš, Drume.</p>
<p>Vyšel do poledního horka, a snažil se o tom nepřemýšlet.</p>
<p><strong>Kapitola 19.</strong></p>
<p>Bylo pozdní odpoledne, a Acrolace a Parn se ještě stále nevrátili. Piedovi to dělalo starosti, ale už dávno se s pocitem viny spojeným s vysíláním svých gardistů jako zvědů k nepříteli naučil žít. V každém případě bylo zřejmé, že se Acrolace a Parn nevrátí včas, aby pomohli odvrátit Kellena Elessedila od jeho špatně uváženého útoku. K útoku na flotilu Federace dojde, ať si ho přál nebo ne, a on bude muset prostě udělat, co může, aby uspěl. Takový byl někdy úděl vojáka, i když byl kapitánem gardy a královým bratrancem.</p>
<p>Oblékl se do své bojové výstroje, znovu si připevnil své zbraně, zavolal do svého stanu Drumundoona, a když se slunce začalo sklánět k obzoru a denní světlo slábnout, vydali se na letiště vzdušných lodí.</p>
<p>„Žádná zpráva, Drume?“</p>
<p>Pobočník zavrtěl hlavou. „Nic. Slyšel jsem, že Federace přisunuje masy vojáků do svých linií, ve snaze vykompenzovat oslabení po odletu Tuláků. Aspoň král tak vidí situaci. Jen se ujišťuje v tom, o čem je už stejně přesvědčen, takže je to pro něho ještě přitažlivější. Podporuje to jeho rozhodnutí. Má dojem, že tahle válka do týdne skončí.“</p>
<p>„Oslavuje vítězství dříve, než vůbec začne bojovat. To je pro něho typické.“ Pied zavrtěl hlavou. „Něco se děje, něco, o čem nevíme. Cítím to v kostech. Tenhle útok je chyba. Musím přijít na způsob, jak ho zastavit.“</p>
<p>Drumundoon sevřel rty. „Nevím to jistě, ale vyrozuměl jsem, že král o svých plánech ještě neinformoval naše spojence.“</p>
<p>Pied se náhle zastavil a vytřeštil na něho oči. „Cože?“</p>
<p>„Má je prý v úmyslu informovat těsně předtím, než vyrazí. Tak ho nebudou moci zastavit.“ Zvedl obočí. „Nechce riskovat, že se mu něco nebo někdo postaví do cesty. Ví, že není velitelem ani armády Svobodných, ani velitelem flotily vzdušných lodí. Ale je králem elfů, a elfové tvoří největší část vzdušných sil, což je, podle jeho mínění, dostatečný důvod, aby zaútočil o své vlastní vůli.“</p>
<p>Drumundoon se obezřetně rozhlédl kolem, aby se ujistil, že nikdo jiný neposlouchá. „Kapitáne, on nemá v úmyslu žádat o pomoc kohokoli. Chce, aby toto vítězství patřilo pouze elfům. Trpaslíci, trollové a Hraničáři ho mohou sdílet až po jeho dosažení, ale v zásadě ho dobudou pouze elfové. Tak se rozhodl, jak říkají.“</p>
<p>Pied vzplanul hněvem. Jak to, že mu to samotnému nedošlo? Po více než dva měsíce tábořil Kellen Elessedil se svými elfími stopaři v Prekkendorranu, takže mohl alespoň trochu pochopit skutečný stav. Ale Kellen Elessedil by nebyl celý, kdyby se někam nehnal. Bylo to poznat i z jeho netrpělivosti nad neschopností armády Svobodných dosáhnout jakékoli výrazné změny status quo. Permanentně toužící být ve středu dění, neustále toužící vidět, jak se konečně vyřeší záležitosti, které uvázly na tak dlouho v patové situaci, tlačil král při každé příležitosti na ostatní velitele. Válka trvala už desítky let, a elfové jí už měli k smrti plné zuby. Král považoval za svou morální povinnost ji ukončit, a nikdo ho nemohl obviňovat za jeho odhodlání to učinit. Špatné na jeho přístupu bylo, že trval na tom udělat to po svém, hledat a nacházet řešení, která nezbytně nezahrnovala jeho Svobodné spojence. Pochybená na jeho myšlení byla představa, že existuje jednoduché řešení, že odpověď spočívá v prostém vojenském úderu, a že najít tuto odpověď leží na něm.</p>
<p>Nu, teď už bylo příliš pozdě se mu to pokoušet vysvětlovat, nebo vůbec předpokládat, že ho bude ochoten vyslechnout. Pied si byl zatraceně jist, že nebude.</p>
<p>Znovu vykročil, cílevědoměji, se směsí rozčilení a zaujetí proudící mu v žilách. Král nebo ne, Kellen Elessedil překračoval své meze, a nejspíš na to doplatí všichni. Drumundoon mlčky srovnal krok se svým kapitánem. Ani jeden z nich nepromluvil. Už si toho řekli dost.</p>
<p>Pied si cestou prohlížel tábor a pečlivě si všímal všeho, co viděl. Tato část byla převážně elfská, v těch dalších na východ odtud byli Hraničáři z větších měst Truborohu, stejně jako trpaslíci a trollové. Většina z těch posledních byli žoldnéři. Formálním vůdcem této armády byl starý, ačkoli vysoce respektovaný Jižan jménem Droshen, ale skutečným vůdcem, mužem, který velel vojákům na bojišti, byl trpaslík jménem Vaden Wick, před svým příchodem do Prekkendorranu veterán nesčetných tažení proti gnómským kmenům. Právě nyní byla koordinace různých spojeneckých sil na nízké úrovni, což bylo způsobeno nečinností armád na obou stranách konfliktu za posledních několik let, a rozkladem struktury a disciplíny následkem neustálých změn v hodnostech a velení. V této válce bojovala už třetí generace spojenců, a došlo už k těžkým ztrátám. Většina lidí předpokládala, že válka skončí jen tehdy, až se jí vůdcové konečně natolik unaví, že ji ukončí vzájemnou dohodou. Nikdo nevěřil, že může být vyhrána na bojišti. Po tak dlouhé době už ne. Ne po tolika neúspěšných pokusech.</p>
<p>Samozřejmě, s výjimkou těch několika málo, kteří smýšleli jako Kellen Elessedil.</p>
<p>Z toho, co dnes večer viděl, byl Pied na rozpacích. Zjevný nedostatek disciplíny byl znepokojující. Výrazy ve tvářích mužů a žen, sedících kolem svých ohňů, hrajících hazardní hry a popíjejících pivo, ho znepokojily ještě víc. Zračily se v nich nezájem a rezignace. To k němu mluvilo jasnou řečí. Nikdo už v tuto válku nevěřil. Viděl, že každý už má po krk bojů a umírání. Všichni si evidentně mysleli, že k tomu, aby to přečkali, stačí držet hlavu dole a zavřená ústa. Ti muži a ženy už jen čekali na konec. Čekali, až půjdou domů.</p>
<p>Rozhlédl se kolem. Nikdo necvičil. Nikdo nebrousil zbraně a neutahoval řemeny brnění. Chodili do služby a do stráže, a to stačilo. Když bylo potřeba něco víc, byl to problém někoho jiného.</p>
<p>Ještě horší to bylo v ostatních armádách, kde byla disciplína zjevně ještě nižší. Neznamenalo to, že by Hraničáři, trpaslíci a trollové nebyli stateční a schopní, ale zřetelně neměli žádný důvod si myslet, že tyto jejich přednosti budou podrobeny zkoušce. Armáda Federace seděla skoro dva roky na jednom místě a kromě vysílání zvědů a občasných pokusů o nájezd proti liniím Svobodných nedělala nic. Byli stejně neteční a bez zájmu o boj jako jejich nepřátelé. Přísun čerstvých sil na frontu Federace po odletu vzdušných lodí Tuláků elfům a jejich spojencům nijak nenaznačoval, že se postoj jejich nepřítele změnil.</p>
<p>Pied pohlédl na Drumundoona a ukázal k táboru. „Nezdá se, že by toho měli moc na práci, co?“</p>
<p>Drum neřekl nic. Nebylo co říct. Byl stejného názoru jako jeho kapitán. Garda měla jiný přístup k disciplíně než kdokoli jiný, prostě proto, že to byla garda. Zbytek armády ji považoval za kuriozitu. Tvořila ji malá jednotka, pověřená jednoduchým úkolem - chránit krále. Ostatní byli přesvědčeni, že způsob, jakým se její příslušníci chovají, je z největší části výsledkem jejich podezření, že je král neustále sleduje.</p>
<p>Když se dostali na výšiny, Pied se na okamžik zastavil. Fronta vedla podél plošiny, táhnoucí se více než dvě míle na západ i na východ jako řada rovin, oddělených od sebe křivolakými průsmyky a roklemi. V současné době, a po většinu posledních dvaceti let, měli Svobodní obsazené dva vysoké útesy oddělené hlubokým a širokým průsmykem, táhnoucím se k severu na druhou stranu plošiny. Elfové měli obsazený menší útes na západě; směs Hraničářů, trpaslíků a trollů ten větší na východě. Umístěním lučištníků a prakovníků na obě strany soutěsky v místě, kde se zužovala, dokázali zabránit průniku nepřátel soutěskou. Federace měla jen dvě možnosti, zaútočit na spojence buď čelně, nebo z boků, a musela by to udělat z vysoce zranitelného postavení.</p>
<p>Na počátku války pronikla Federace hluboko do rovin, ale jakmile spojenci objevili tyto útesy, na nichž založili svou obranu, útok se vyčerpal a zastavil. Protože útočníkem byla Federace, mohli si spojenci dovolit nečinně sedět a čekat. Byl to útočník, kdo musel přijít za nimi, a nyní měli vybudovaná pevná obranná postavení, jež považovali za dostatečně silná, aby jejich průlom stál nepřítele tisíce životů jeho vojáků. Obě strany se v zásadě shodovaly v tom, že je třeba najít jinou cestu, ale dosud se tak nestalo.</p>
<p>Pied studoval pozice Federace, umístěné na rovině ani ne půl míle odtud. Masa tmavých postav nakupená za opevněními podobnými jejich. Za ty dva měsíce, které strávil na frontě, se zpoza těch valů nevynořili. Největší vzrušení, které zažil, bylo následkem dvou spíš náhodných útoků vzdušných lodí na linie trpaslíků asi o míli dál podél fronty, které byly rychle odraženy.</p>
<p>Bylo na těch valech víc federačních vojáků než před týdnem? Strakatina černých a stříbrných uniforem za těmito valy se táhla dobrou míli do týlu, skupiny mužů sedících kolem ohňů a hromad zbraní. Nerozeznal žádný zjevný dril nebo výcvik, žádný náznak hrozícího útoku. Všechno vypadalo jako vždycky.</p>
<p>To však neznamenalo, že tomu tak bylo.</p>
<p>Zavrtěl hlavou. Nelíbilo se mu nic, co viděl na obou stranách fronty. Po celý svůj život byl vojákem, a naučil se důvěřovat svým instinktům. Právě ty na něho teď křičely, že možnost katastrofy je enormní a na dosah ruky.</p>
<p>„Drume, já mu nemohu dovolit, aby to udělal,“ řekl tiše.</p>
<p>„Králi?“ Jeho pobočník zavrtěl hlavou. „Nemůžete ho zastavit, kapitáne. Už jste to zkusil, a on nebude poslouchat. Jestli mu nedokážete říct něco, co ještě neví, bude jen ještě odhodlanější.“</p>
<p>Pied mlčky pokračoval v chůzi. Musel existovat nějaký způsob, jak to šílenství zastavit, něco, co mohl říct nebo udělat, aby krále přiměl útok odložit. Vždycky dokázal Kellena přechytračit. Měl by to dokázat i teď.</p>
<p>Před nimi se objevilo letiště, umístěné v mělkém údolí uprostřed východního ležení. Letiště vřelo aktivitou, dokonce i při pohledu z dálky. Lodě byly připravovány ke vzletu, posádky se hemžily po palubách a šplhaly v lanoví, utahujíce lana a uvolňujíce plachty. Falkonety* už byly usazeny na svá místa, a v bednách mezi nimi ležely připravené střely. Dva tucty vzdušných lodí byly připraveny ke startu, větší část flotily, nejlepší z válečných lodí, které měla. Král byl natolik přesvědčený, že útok uspěje, že si ani neponechal nic v záloze pro případ, že by tomu tak nebylo.</p>
<p>Když Pied sestupoval z vyšší plošiny, uviděl krále u své vlajkové lodě Ellenroh, obklopeného v těsném kruhu veliteli svých vzdušných lodí. Hovořil s nimi, a zdálo se, že dost živě, ale veškerá živost vycházela z královy strany. Jeho kapitáni většinou jen poslouchali.</p>
<p>Pak Pied uviděl Kirise a Wenclinga, stojící po boku svého otce, a zvadl. Král se nakonec přece jen rozhodl vzít své syny s sebou. Navzdory Piedovým výhradám. Jeho synovci shlíželi k zemi, nepokoušejíce se k sobě přitáhnout pozornost, a vypadali sklíčeně a vykolejeně. Pied tušil, že se jim myšlenka jejich účasti v bitvě nelíbí o nic víc než jemu.</p>
<p>Zhluboka se nadechl a vydal se přes letiště ke králi.</p>
<p>„Kapitáne,“ pozdravil ho král a pohlédl na něj. V situacích, jako byla tato, nikdy nepoužíval Piedovo jméno nebo odkaz na jejich blízký vztah. „Jsme připraveni k odletu. Od vašich zvědů žádná zpráva? Ne? Pak nemáme žádný další důvod k odkladu.“</p>
<p>„Můj pane, přál bych si, abyste to znovu uvážil,“ řekl Pied rychle. „Měl bych lepší pocit ohledně vašeho bezpečí, kdybychom počkali ještě aspoň jeden den. Moji zvědové by se měli vrátit“</p>
<p>„Mé bezpečí je s těmito muži v dobrých rukou,“ přerušil ho král ostře. „Myslel jsem, že jsme se o tom už dohodli. Nebylo vám snad něco z toho, co jsem řekl, jasné?“</p>
<p>V jeho hlasu zazníval zcela neklamně hněv. Nelíbilo se mu, že mu někdo oponoval před kapitány jeho vzdušných lodí a jeho syny, a zvlášť ne, pokud šlo o nadcházející útok. Naznačoval tím Piedovi, že zašel až na krajní mez toho, co mu bylo povoleno, a že udělá zatraceně dobře, když se nebude pokoušet pokračovat.</p>
<p>Ale Pied neměl na vybranou. Ne, pokud si měl uchovat sebeúctu. „Můj pane, řekl jste to naprosto jasně. Vážím si vašich úvah. Ale byl jsem dlouho vojákem a naučil jsem se důvěřovat svým instinktům. A ty mi říkají, že něco není v pořádku - v tom nevysvětlitelném odletu Tuláků a oslabení flotily Federace. Nemám ani dobrý pocit z mobilizace sil, hlášené podél celé fronty Federace. Já vím, že se to zdá být reakcí na odlet Tuláků. Ale já si myslím, že by mohlo jít o něco jiného. Kdybych směl navrhnout alternativní plán, můj pane, požádal bych vás, abyste nařídil provést průzkumný let, abychom se podívali -“</p>
<p>„Dost, kapitáne!“ utrhl se král, přerušuje ho. Nastalo ohromené ticho. Král planul hněvem. „Víc než dost. Jste kapitán gardy. Omezte se na to, a rozhodování ponechte na mně!“</p>
<p>„Jako kapitán gardy jsem odpovědný za vaši bezpečnost, a musím udělat všechno, co je v mé moci, abych vás ochránil!“ odsekl Pied. „Nemůžu to dělat, když mě nenecháte!“</p>
<p>Ticho bylo tak mrazivé jako zima v Umrlčích horách. Pied zahlédl šokované tváře králových synů - Kirise vysokého a tmavého jako jeho otec, a Wenclinga světlého a malého jako jeho matka. Takhle s jejich otcem nikdo nemluvil, určitě ne mimo rodinu, a už vůbec ne na veřejnosti. Pied tu hranici překročil, ale jeho svědomí mu nedovolilo ustoupit.</p>
<p><emphasis>* Falkonet - malé, lehké, otočné dělo, používané na válečných lodích v </emphasis><emphasis>17. - 18</emphasis><emphasis>. století. Upevňovalo se k zábradlí. (Pozn. překl.)</emphasis></p>
<p>Kellen Elessedil se odvrátil. „Kapitáni,“ oslovil velitele vzdušných lodí, „připravte se ke vzletu. Všichni na palubu. Ujistěte se, že všichni vědí, co se od nich očekává.“</p>
<p>Pohybem ruky přivolal spojku stojící opodál. „Odneste zprávu, kterou jsem vám dal, velitelům Droshenovi a Wickovi. Jděte rychle, a řekněte jim, aby učinili veškerá opatření, která považují za nezbytná, pro případ nějakého protiútoku. Postarejte se, aby věděli, že já už jsem odletěl.“</p>
<p>Když všichni až na jeho syny odešli, otočil se zpátky k Piedovi. „Zneužil jste své pozice kapitána gardy. Proto se mnou nepůjdete. Už vám nedůvěřuji. Nechci, aby můj život nebo životy mé rodiny a vojáků byly ve vašich rukou. Jste zproštěn svých povinností. Za mou bezpečnost už nezodpovídáte. Snad jiní, schopnější pochopit povahu vašeho úřadu, mi budou sloužit lépe.“</p>
<p>Na okamžik se odmlčel, a pak pokračoval. „Jen to, že stále požíváte přízně mé manželky - což je laskavost, kterou by měla znovu uvážit - vám nedává právo oponovat mi tak, jak jste právě udělal - před mými syny a mými důstojníky.“</p>
<p>Otočil se ke svým synům, pokynul jim, aby ho následovali, a hněvivě zamířil k Ellenroh. Pied je omráčeně sledoval. Věděl, že by měl ještě něco říct. Měl by se ho znovu pokusit zastavit, nebo mu to vysvětlit nějak lépe. Ale nedokázal se přimět k pohybu.</p>
<p>Když se vzdušné lodě zvedly jako ohromní draví ptáci a zamířily na jih k liniím Federace, pořád ještě tam stál.</p>
<p>Drumundoon, který trpělivě čekal stranou, dokud se Piedova pozornost neodvrátí od odlétajících plavidel, k němu nyní přistoupil.</p>
<p>„Změní názor, kapitáne,“ řekl tiše. „Uvědomí si, že jednal ukvapeně.“</p>
<p>„Možná.“ Dívali se jeden na druhého, a chvíli panovalo trapné ticho. „Nevěděl jsem, co říct, Drume. Jen jsem tam stál a nechal ho odejít.“</p>
<p>Jeho pobočník přikývl a slabě se usmál. „Možná už nezbyla žádná slova, která by se říct dala.“</p>
<p>Mlčky šli zpátky přes letiště a do elfského tábora. Tu a tam vrhl Pied starostlivý pohled směrem k federačním liniím, kde se s přicházejícím soumrakem rozsvěcovaly první pochodně. Ještě viděl elfské lodě, temné skvrny na obloze. Pátral po známkách nějaké aktivity na zemi, ale nic neviděl. Ačkoli to bylo těžko říct, na takovou vzdálenost a za šera.</p>
<p>Zabloudil v myšlenkách jinam. Vyrostl s Kellenem Elessedilem, a bylo jen málo mužů a žen, kteří ho znali lépe. Byl by měl dokázat najít účinnější přístup, jak ho varovat. Byl by se měl vyhnout tomu, aby ho rozhněval. Ale nějak se mu to vymklo z ruky, a on s tou skutečností stále ještě bojoval. Viděl v duchu tváře Kirise a Wenclinga, šokované a zděšené, jako kdyby viděli něco, co on neviděl, jako by znali tajemství, která on neměl znát. Snažil se nemyslet na to, co řekne Arling, jakmile zjistí, jak strašně ji zklamal. Pokud s ním bude vůbec chtít mluvit, opravil se. Možná ne. Možná ho propustí stejně rychle jako Kellen.</p>
<p>„Kapitáne,“ řekl náhle Drumundoon, dotýkaje se jeho ruky.</p>
<p>Běžel k nim nějaký muž, jeden z jeho gardistů. Jméno toho muže mu v této chvíli vypadlo z hlavy, ačkoli je znal stejně dobře jako své vlastní. Snažil se na ně vzpomenout, ale nepovedlo se mu to.</p>
<p>„Phaile,“ zašeptal Drum, jako by mu četl myšlenky.</p>
<p>Phaile k nim doběhl a zasalutoval. „Vrátila se Acrolace, kapitáne!“ zvolal, lapaje po dechu. „Je těžce zraněná! Říká, že máte hned přijít!“</p>
<p>Přešli do běhu, s Phailem v čele. Pied se nezdržoval vyptáváním. Potřeboval mluvit s Acrolace. Ale naléhavost výzvy ho děsila.</p>
<p>Doběhli ke skupině elfů stojící blízko okraje útesu, nedaleko od elfské obranné linie. Acrolace ležela na zemi, ve stříbrné a černé federační tunice, kterou si oblékla jako přestrojení. Tunika byla zakrvácená a potrhaná. Levý rukáv měla roztržený od ramene až k loktu. Byla bledá ztrátou krve a ztuhlá bolestí. Když si k ní klekl, její zelené oči nalezly jeho, a její prsty mu sevřely zápěstí.</p>
<p>Naklonil se k ní, aby ji slyšel, nespouštěje z ní oči. „Co se stalo, Acrolace?“ zašeptal. „Kde je Parn?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Mrtvý.“ Těžce polkla. „Mají vzdušnou loď…“ Rozkašlala se, a ze rtů jí vybublala krev. „Těžce střeženou. Nikdo se nesmí přiblížit. Ale… my jsme se dostali dost blízko.“</p>
<p>Zmlkla. Zavřela oči, aby potlačila bolest nebo vzpomínku. Když je znovu otevřela, stiskl jí ruku. „Co jste viděli?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Nějakou zbraň, namontovanou na palubě. Velkou. Něco nového.“</p>
<p>Namáhavě se nadechla.</p>
<p>„Čekají na nás, kapitáne. Vědí… že přicházíme. Slyšeli jsme je… jak to říkají.“</p>
<p>Dlouze, pomalu vydechla, a uvolnila stisk ruky. Nějakou zbraň, opakoval si v duchu.</p>
<p>„Je v bezvědomí,“ řekl jeden z léčitelů. „Je to pro ni tak lepší.“</p>
<p>Pied se rychle rozhlédl kolem, snaže se nepropadnout panice. „Phaile,“ řekl, když ho zpozoroval. „Najdi velitele Fraxona. Řekni mu, že jsem řekl, že musíme očekávat útok Federace. Řekni mu, že bude masivní, s cílem prolomit naše linie. Řekni mu, že útok může přijít každou chvíli, a že musí mít své elfí stopaře v pohotovosti. Pospěš si!“</p>
<p>Vstal. „Drume, svolej všechny jednotky gardy a rozmísti je na letišti. Musí je udržet za každou cenu. Za každou cenu, Drume. Dokud je neodvolám.“</p>
<p>Pobočník přikývl, s tváří stejně bledou jako Acrolace. „Kde budete vy? Co budete dělat?“</p>
<p>Pied už spěchal pryč, a hubená tvář mu sálala rozhodností. „Já půjdu za králem,“ zavolal přes rameno. „Tentokrát mě bude muset vyslechnout!“</p>
<p><strong>Kapitola 20.</strong></p>
<p>Pied Sanderling běžel elfským táborem a odstrkával stranou každého, kdo mu přišel do cesty, ignoruje sérii hněvivých výkřiků a kleteb. V duchu už uvažoval, co musí udělat, a jak. Přitom si byl vědom toho, jak pošetilé pravděpodobně jeho úsilí bude. Sevřela ho strašlivá jistota. Přijde příliš pozdě. Nebude dost rychlý, ať se bude snažit sebevíc. Katastrofa, které se obával, přicházela, a ani všechna jeho neúspěšná varování nepostačí k tomu, aby ho přesvědčily o jeho nevině. Rychleji!</p>
<p>Na letiště doběhl zpocený a udýchaný. Cestou ke vzdušným lodím horečně pátral po někom, koho by znal, a kdo neodletěl s Kellenem Elessedilem. Nalezl pouze osamělého velitele falkonetového člunu, šedivého veterána jménem Markenstall. Sotva toho muže znal. Znal spíš jeho pověst než jeho. Statečný muž, spolehlivý v boji, schopný v pilotní kabině - to bude stačit.</p>
<p>„Kapitáne!“zařval, spěchaje ke staršímu muži. „Je váš člun vyzbrojený a připravený?“ Vrhl rychlý pohled na jméno vyřezané na zádi. Asahiel.</p>
<p>Markenstall na Pieda pohlédl se směsí překvapení a pochyb. Byl ošlehaný počasím, šedivý a zjizvený, mající za sebou evidentně už mnoho bojů.</p>
<p>„Odpovězte mi, kapitáne!“ zařval na něho Pied.</p>
<p>Starší muž začal ostře. „Připravený a vyzbrojený, jak může být kapitáne Sanderlingu,“ zabručel.</p>
<p>„Dobře. Startujeme.“</p>
<p>Markenstall zaváhal. „Kapitáne, nejsem oprávněn -“</p>
<p>„Dobře mě poslouchejte,“ přerušil ho Pied. „Král letí do pasti. Jedna z mých průzkumnic skoro přišla o život, aby mi tu zprávu donesla, další průzkumník leží mrtvý někde za našimi liniemi. Nedovolím, aby to bylo k ničemu! Není čas shánět oprávnění. Jestli chcete zachránit krále a ty, kteří letěli s ním, musíme odletět okamžitě!“</p>
<p>Vrhl rychlý pohled na jih, kde se obloha zahalila tmavomodrým večerním oparem, v němž se vzdušné lodě ztratily z dohledu. Soumrak houstl, na západním obzoru matně zářilo zapadající slunce, a na severu se začaly objevovat první hvězdy. Na východě stoupal nad Anarem stříbrný srpek měsíce.</p>
<p>Pohlédl znovu na Markenstalla. „Kapitáne, prosím!“</p>
<p>Veterán ho chvíli studoval, pak přikývl. „Dobrá. Pojďte na palubu.“ Otočil se ke dvěma lodníkům sedícím nedaleko. „Pone! Cresku! Pohněte zadkem a na palubu! Uvolněte lana a kotvy! Připravit ke vzletu!“</p>
<p>Oba členové posádky i šedivý kapitán měli s rychlými odlety zkušenosti, takže byl Asahiel ve vzduchu během několika minut a zamířil rychle na jih. Pied stál s Markenstallem v pilotní kabině, zatímco členové posádky obsluhovali falkonety po obou stranách, nabité a s odjištěnými spouštěmi.</p>
<p>„Vadilo by vám, kdybych se zeptal, co zamýšlíte dělat s falkonetovým člunem a dvěma falkonety?“ zeptal se Markenstall, když přelétávali opuštěnou a zpustošenou frontu. V jeho hlasu zazněl nádech sarkasmu.</p>
<p>Pied zavrtěl hlavou. „Co budu moci.“</p>
<p>Linie Federace před nimi byly tak temné, že se nedaly rozlišit od okolní krajiny. Piedovi se zdálo, že slyší nějaký křik, zvuky náhlé aktivity, ale v šumění větru a hvízdání v lanoví si tím nemohl být jist.</p>
<p>Pak temnotu náhle proťal blesk, zářivý a pronikavý, horizontální rovná šňůra nad obzorem. Blesk zasáhl něco, co okamžitě explodovalo jako ohnivá koule. Hořící úlomky začaly padat k zemi. V té záři se na krátký okamžik objevil celý shluk vzdušných lodí s jasně se rýsujícími tmavými trupy a stěžni.</p>
<p>„Zatraceně!“ zasyčel Markenstall. „Co to bylo?“</p>
<p>Pied rychle opravil svůj původní závěr. To vůbec nebyl obyčejný blesk. Nikdy neviděl žádný tak nízko a tak přímý.</p>
<p>Pak se zablýsklo znovu, a následovala další exploze, tato ještě silnější než první, a znovu se na okamžik objevily vzdušné lodě, rozprchávající se nyní všemi směry a vyhýbající se ohnivé kouli jako vyděšená zvířata. Nocí otřásl hromový výbuch, jehož rázová vlna byla tak silná, že ji Pied ucítil i na palubě falkonetového člunu.</p>
<p>Pochopil, o co jde. Byla to ta zbraň, kterou Acrolace a Parn objevili v táboře Federace. Past sklapla, vzdušné lodě Kellena Elessedila byly ničeny jedna po druhé. Pied přiletěl příliš pozdě, aby je varoval. Bylo příliš pozdě na to, aby mohl cokoli udělat. Mohl jen přihlížet následkům králova neuváženého, ukvapeného chování.</p>
<p>„Rychleji, kapitáne,“ řekl, svíraje Markenstallovu chlupatou paži. „Musíme se pokusit pomoci.“</p>
<p>Měli však jen chatrnou naději. Za určité, velmi příhodné situace sice mohla malá vzdušná loď pomoci jiné, ale určitě ne za těchto okolností. Jeho loď byla pravděpodobně nejslabší lodí ve vzduchu. Ale musel se dostat blíž. Musel vědět, čemu elfové a jejich spojenci čelí. Kdyby se králi nepodařilo bezpečně uniknout, kdyby se nikdo z nich nedokázal vrátit…</p>
<p>Zahnal tu myšlenku, zlobě se sám na sebe, že jí vůbec dovolil vzklíčit. Ale vyšlehl další blesk, a další vzdušná loď vzplanula. Plameny proměnily stěžně a lanoví v pochodně osvětlující celou noční oblohu. Poškozená loď přerušila útok, pokoušejíc se udržet ve vzduchu a ukrýt se. Ale když hoříte, neexistuje pro vás na noční obloze žádný úkryt. Druhý útok ji změnil v mohutnou ohnivou kouli. Chvíli hořela nesnesitelně jasnou září, pak se rozpadla a zmizela v temnotě.</p>
<p>„Zatraceně!“ zašeptal znovu Markenstall v šokované nevíře.</p>
<p>Už byli dost blízko, aby Pied rozeznal neurčité obrysy elfských vzdušných lodí, snažících se vyhnout veliké federační vzdušné lodi, která je pronásledovala. Její jméno, ozdobně vyvedené na přídi, bylo Dechtera. Ta strašná zbraň byla upevněna na její palubě. Právě když si jí Pied všiml, vytryskl z ní znovu blesk, sršící energií a silou, jako kopí zapalující všechno na své cestě. Tentokrát zasáhl dvě lodě, prořezávaje trup jedné a trhaje plachty druhé. Obě lodě ihned vzplanuly.</p>
<p>Protože se měsíc skryl za mraky, měly nyní elfské vzdušné lodě možná šanci uprchnout, kdyby se otočily a spěchaly do bezpečí vlastních linií.</p>
<p>Bylo to neuvěřitelné, ale neudělaly to, a místo toho zaútočily. Byla to jistá sebevražda, ale zároveň typický postoj krále Kellena Elessedila, odmítajícího vzdát bitvu, připraveného raději zamřít. Tady se mu jeho přání splní, pomyslel si Pied s hrůzou. Zbraň Federace pálila na elfské vzdušné lodě, kdykoli se přiblížily na dohled, a ony vybuchovaly jedna za druhou. Král se pokoušel vzdušnou loď Federace taranovat*, aby ji poškodil do té míry, že bude nucena přistát, nebo dokonce havaruje.</p>
<p>Chtěl zachránit aspoň něco z této pohromy, ale zdálo se, že nechápe, že je na to už příliš pozdě.</p>
<p>„Co to ve jménu všeho rozumného dělá?“ zašeptal nevěřícně Markenstall, uvědomuje si jasně pošetilost tohoto úsilí.</p>
<p>Páchá sebevraždu, pomyslel si Pied. Pokouší se taranovat větší loď v mylné víře, že když to udělá, podaří se mu možná ještě zachránit svou flotilu. Jenže se nikdy nedostane dost blízko. Už teď Dechtera vypálila sérii krátkých ostrých zášlehů, které elfskou vlajkovou loď na několika místech zapálily a srazily jí přední stěžeň. Přesto Kellen pokračoval dál, a jeho falkonety zasypávaly palbou nepřátelské paluby. Ale ta zbraň ničící jeho flotilu byla chráněna těžkými kovovými štíty, které falkonety dokázaly sotva poškrábat. Další záblesk zapálil hlavní plachtu Ellenroh, a nyní se vzdušná loď těžce kymácela. Její plachty byly pryč, a jedna nebo více energetických trubic poškozené nebo vyřazené.</p>
<p>„Ne, Kellene,“ zašeptal Pied. „Přistaň s ní. Přistaň dřív, než -“</p>
<p>Nový zášleh z federační zbraně přejel elfskou vlajkovou loď od přídě k zádi a zasáhl ji takovou silou, že ji postrčil vzad. Ellenroh se otřásla, a pak vybuchla v oslepující kouli ohně, který pohltil všechno a všechny na palubě.</p>
<p>Během několika sekund loď zmizela.</p>
<p>Pied na to omráčeně zíral, neschopen přijmout to, čeho byl právě svědkem. Král mrtev. Kiris a Wencling mrtvi. Největší válečná loď elfské flotily s posádkou nejlepších mužů a žen zničena.</p>
<p>„Kapitáne Sanderlingu,“ zasyčel mu do ucha Markenstall, a Pied sebou vylekaně trhl. „Co budeme dělat?“</p>
<p>*<emphasis>Taranovat - pojem z námořního boje. Znamená to úmyslně narazit přídí, zpravidla pro ten účel vyztuženou, do nepřátelského plavidla, a tak je potopit nebo těžce poškodit. (Pozn. Překl.)</emphasis></p>
<p>Dechtera obrátila pozornost k tomu, co zbylo z elfské flotily - už jen k hrstce vzdušných lodí, z nichž tri další už klesaly k zemi. Pláně se hemžily federačními vojáky, přesunujícími se proti elfským liniím jako temná skvrna inkoustu rozlévající se po starém pergamenu. Jsou jich tisíce, odhadoval Pied. Pozoroval poškozené vzdušné lodě, které dopadly do masy útočících vojáků. Viděl, jak se ti muži rojí kolem jejich trupů a šplhají po lanoví. Pak se dívat přestal.</p>
<p>Vrátil se pohledem k flotile, na kterou znovu zaútočil federační stroj na zabíjení. Dechtera je sestřelovala jako lučištník střílející do hejna hus lapených v pasti. Správně by to dokázat neměla, vzhledem k tomu, že byla tak veliká a těžkopádná. Musela být napájena abnormálně velkým počtem krystalů. Kapacita její uskladněné energie musela být aspoň dvojnásobná než u kterékoli jiné lodi. Teď se některé elfské lodě konečně snášely k zemi ve snaze využít jako kryt nepřátelské vojáky, aby nemohly být ostřelovány shora. Tato taktika však nefungovala. Zbraň na palubě velké lodi byla příliš přesná, než aby její obsluhu odstrašila možnost, že by mohla minout. Likvidace všech elfských vzdušných lodí byla jen otázkou času.</p>
<p>Pied pohlédl na Markenstalla. „Musíme něco udělat, kapitáne.“</p>
<p>Starší muž přikývl, ale zůstal zticha.</p>
<p>„Dokážete se dostat za tu federační loď? Dokážete se k ní přiblížit zdola?“</p>
<p>Veterán na něho pozorně pohlédl. „Co zamýšlíte?“</p>
<p>„Vyřadit její řízení. Použít falkonety, abychom poškodili její kormidla a trysky zdola, kde proti tomu nemohou zasáhnout, aniž by přerušili svůj útok a přistáli.“ Na okamžik se odmlčel. „Jsme dost malí, takže si nás možná nevšimnou.“</p>
<p>Markenstall chvíli přemýšlel. „Možná. Ale jestli nás uvidí, nebudeme mít žádnou šanci. Falkonety jsou dobré jen na krátkou vzdálenost. Dál než na padesát yardů z nás bude leda dobrý cvičný terč.“</p>
<p>Pied rychle zkontroloval linii obzoru. Měsíc zůstával ukrytý za hustými mračny. Dechtera po jeho levici stále lovila elfskou kořist.</p>
<p>„Nemůžeme tady sedět na zadku a dovolit, aby ten masakr pokračoval,“ řekl Pied tiše.</p>
<p>Markenstall beze slova přestavil řízení a zamířil s Asahielem k nepřátelskému táboru, téměř se dotýkaje hlav postupujících vojáků Federace, kteří na ně stříleli z luků a praků. Proklouzli však nepoškozeni, a brzy se ocitli za svým cílem, stále se držíce nízko nad zemí, aby neodhalili svou siluetu proti obloze.</p>
<p>Náhle však začaly z federačního letiště stoupat další vzdušné lodě, čerstvé posily vyslané na podporu pozemního útoku na tábor Svobodných, a blížily se jako draví ptáci k falkonetovému člunu, který byl přímo v jejich dráze letu.</p>
<p>„Kapitáne!“ vykřikl Pied přiškrceným hlasem.</p>
<p>Markenstall přikývl. „Vidím je. Upozorněte muže u falkonetů.“</p>
<p>Pied vyběhl z pilotní kabiny a rozběhl se přes palubu k Ponovi a Creskovi, vleka za sebou své bezpečnostní popruhy. Upozornil oba muže na nové nebezpečí, přistihuje se, že si přeje, aby měli kromě falkonetů i nějakou jinou zbraň.</p>
<p>Za okamžik byl zpět vedle Markenstalla. Noc znovu potemněla, jak měsíc opět zmizel za mraky, a vzduch byl ostrý a chladný. Pied se proti své vůli roztřásl, proklínaje se za to, že ho nenapadlo vzít si teplejší oblečení.</p>
<p>Pohlédl na hejno stoupajících federačních vzdušných lodí. Nejméně půl tuctu jich postupovalo jejich směrem.</p>
<p>„Dohánějí nás,“ oznámil Markenstall. „Nemyslím, že o nás už vědí, ale dost brzy nás objeví. Nemůžeme čekat, kapitáne Sanderlingu. Musíme riskovat.“</p>
<p>„Co tím myslíte?“</p>
<p>„Musíme nabrat rychlost i výšku, dostat se nad ten těžší vzduch, do větru a blíž k té lodi.“ Markenstall se na okamžik odmlčel. „Musíme je nechat, aby nás uviděli. I když to neuděláme, stejně nás objeví. Nemáme čas na triky a chytračení.“</p>
<p>Pied váhal. Věděl, že má Markenstall pravdu, ale příčila se mu myšlenka se odhalit, když měli tak málo zbraní. Jakmile budou zpozorováni, půjdou po nich ty druhé lodě jako kočky po myši. Budou mít tedy možnost pouze jediného útoku na svůj cíl.</p>
<p>„Tak dobře,“ řekl posléze. „Dělejte, co umíte. Ale snažte se dostat blízko k té velké lodi.“</p>
<p>„Rozumím,“ řekl Markenstall, a posunul ovládací páky trysek až dopředu.</p>
<p>Asahiel sebou trhl a vyrazil vpřed; myš byla na útěku. Stoupali rychle vzhůru, opouštějíce relativní bezpečí temnoty. Současně se zpoza mraků znovu vynořil měsíc a zalil Prekkendorran bílým světlem, v němž bylo jasně vidět hordy útočníků, valící se k elfským obranným liniím. Už proudili do soutěsky mezi dvěma útesy, proráželi elfská opevnění a šplhali k letišti, odkud v horečném chvatu vzlétaly poslední elfské vzdušné lodě. Po celém bojišti hořely trosky zničených vzdušných lodí jako signální ohně pro postupující armádu, dodávajíce odvahu jejím vojákům. Pied uviděl trup Ellenroh, ohořelý, dýmající vrak uprostřed bitevního pole.</p>
<p>Měl jsi mě poslechnout, Kellene, pomyslel si Pied hořce. Zavřel oči. Měl jsem najít způsob, jak tě přimět mě poslouchat.</p>
<p>Už se blížili ke svému cíli. Dechtera byla přímo před nimi, její trup zakrýval velký kus oblohy. Byla to obrovská létající plošina, nadnášená čtyřmi sadami plováků, a se třemi stěžni. Diapsonové krystaly v energetických trubicích dodávaly lodi energii. Kovové štíty se otvíraly a zavíraly v náhlých zášlezích konvertované energie, jak loď manévrovala. Smrtící zbraň byla namontovaná na přední palubě. Zdálo se, že nikdo na palubě si blížícího se Asahielu ještě nevšiml. Oči všech byly upřené dopředu, na jinou elfskou loď, na niž právě zaútočili. Proud ohně jí pronikl skrz naskrz, a exploze byla tak silná, že malý falkonetový člun rozhoupala. Přes zábradlí zasažené vzdušné lodě se vrhala hořící těla a tříštila se o zem jako přízračné svatojánské mušky.</p>
<p>Pied se rychle rozhlédl. To, co spatřil, bylo děsivé a skličující. Ve vzduchu zbývaly jen tři elfské vzdušné lodě. Flotila byla zdecimována.</p>
<p>„Rychle, kapitáne!“ zasyčel na Markenstalla. „Než ztratíme další!“</p>
<p>Asahiel byl nyní přímo pod Dechterou, a Markenstall manévroval k jejímu levému boku, pryč od přibližujících se plavidel, která je teď už určitě zpozorovala, dávaje tak své posádce příležitost, aby zamířila falkonety tam, kde mohly způsobit největší škodu. I on věděl, že budou moci provést jen jediný útok. Velká loď plula ustáleným kursem pomalu vpřed. Už měla v dohledu nový cíl, a o nich ještě stále nevěděla. Budou mít dobrý výstřel na její spodní část Muži u falkonetů otočili zbraně a trpělivě čekali, pozorně hledíce přes dlouhé hlavně.</p>
<p>Pied se ohlédl přes rameno. Jejich pronásledovatelé se blížili, a on už rozeznával horečné úsilí některých členů jejich posádek varovat muže na Dechteře.</p>
<p>„Palte!“ vykřikl Markenstall.</p>
<p>Oba falkonety vypálily současně, posílajíce krupobití kovových střepin do spodní části federační lodě. Pied měl jen tolik času, aby zaregistroval, že se dvě z energetických trubic zcela rozpadly a hlavní kormidlo se zhroutilo, a pak Markenstall prudce strhl jejich člun stranou, pryč zpod poškozeného nepřítele - malý komár na útěku před obrovským ptákem. Vynořili se ze stínu válečné lodě na oblohu zalitou měsíčním světlem, a okamžitě byli zpozorováni. Falkonety na palubě nepřátelské lodě se ihned natočily jejich směrem, ale Markenstall klesl s člunem pod jejich palebný úhel, kopíruje znovu v malé výšce terén, i když tím riskoval, že bude zasažen střelami vystřelenými pěšáky.</p>
<p>Ale ještě nebylo po všem. Kolem hlavního stěžně zasyčela čára bílého ohně, zasáhla jednu z energetických trubic a odhodila Asahiel stranou.</p>
<p>„Připoutejte se!“ vykřikl Markenstall automaticky, chytaje se zábradlí, aby se udržel na nohou. Posunul ovládací páky trysek na doraz a uvedl člun do střemhlavého letu, při kterém se zvedal žaludek.</p>
<p>„Měli jsme také vystřelit na tu zbraň!“ obořil se Pied na veterána.</p>
<p>Kapitán ustálil jejich zraněné plavidlo ve výšce necelých padesáti stop a prchal pryč od smrtící zbraně Federace. Pied se ohlédl přes rameno. Dechtera se rýsovala proti měsícem ozářené obloze. Stále se pohybovala kupředu, ale viděl, že její kurs se nezměnil. Přinejmenším jeden, a možná oba výstřely z falkonetů splnily svůj úkol. Řízení bylo poškozené, a plavidlo se nedokázalo otočit.</p>
<p>Rychle vydechl. Velká loď zpomalovala. Ostatní federační lodě se k ní blížily, připravené nabídnout jí pomoc. Napadlo ho, že teď by byla pravá chvíle pro útok, který chtěl Kellen Elessedil zahájit, dokonalá příležitost zničit tu loď i zbraň, kterou nesla. Ale jádro elfské flotily bylo v plamenech, a lodě z Truborohu byly ještě na zemi někde na východ odtud.</p>
<p>Shlédl dolů na rovinu, hemžící se federačními vojáky, a pak na elfské obranné linie. Vzpomněl si na tváře mužů a žen, které před nedávnem viděl, unavené a bez zájmu. Vzpomněl si na všeobecný nedostatek disciplíny. Nepovzbudilo ho to. Elfské letiště bylo dobyto, zbytek flotily uprchl na sever. Jestli jejich pozemní obrana vydrží přes noc, bude to zázrak. Nemožný zázrak, opravil se, bez pomoci Svobodných spojenců. A nakonec na tom stejně nezáleželo. Koncem týdne bude Dechtera opět ve vzduchu a poletí podporovat federační útok, se svou strašnou zbraní v pohotovosti. To, co způsobila elfským vzdušným lodím, nebylo ničím ve srovnání s tím, co by udělala elfské armádě.</p>
<p>Neunikly mu logické důsledky jeho úvah. Ve válce v Prekkendorranu dojde ke katastrofálnímu obratu, a on si nebyl jist, jestli se to dá nějak změnit.</p>
<p>Teď letěli nad obsazeným elfským letištěm a mířili na západ k obléhaným elfským liniím. „Kapitáne,“ zavolal na Markenstalla. Náhlý poryv větru však jeho slova odnesl. Veterán se otočil. „Mohl byste s ní letět k -“</p>
<p>Nedokončil. Středem vzdušné lodě pronikl bílý oheň a odhodil ji stranou takovou silou, že byl Pied vymrštěn z pilotní kabiny a katapultován přes zábradlí. Koutkem oka zahlédl stěžeň planoucí jako pochodeň. Oba falkonety i s obsluhou zmizely v explozi syčícího světla. Člun se divoce naklonil a začal padat.</p>
<p>„Markenstalle!“ zavolal slabě.</p>
<p>Neozvala se žádná odpověď. Jeho bezpečnostní lano bylo stále připojené ke kruhu v pilotní kabině, ale byl tak důkladně zapleten do lanoví, že se nemohl pohnout. Pokusil se vytáhnout, aby viděl, co se děje v pilotní kabině, ale neuspěl. Po tváři mu stékala krev, teplá a hustá. Myslel si, že se jim té federační válečné lodi a její strašné zbrani podařilo bezpečně uniknout. Mýlil se. Musela mít obrovský dostřel. Dokázala je zasáhnout i ze vzdálenosti jedné míle. Ani teď, když se to stalo, si to Pied nedokázal představit.</p>
<p>Cítil, jak se člun řítí děsivou rychlostí k zemi. Zavřel oči a čekal na náraz.</p>
<p><strong>Kapitola 21.</strong></p>
<p>Penderrinu Ohmsfordovi a jeho druhům trvalo skoro týden, než se propletli bludištěm průsmyků a soutěsek pohoří Klu, třebaže už ani jednou nenarazili na podobnou mlhu jako při počátečním útěku z Taupo Rough. S Kermadecem ve vedení se ale už nemuseli dál spoléhat na schopnosti Pena nebo Cinnaminson.</p>
<p>Nespatřili ani žádného ze svých druidských pronásledovatelů, ačkoli, jak Tagwen rychle poukázal, když na to téma přišla řeč, to ještě neznamenalo, že ztratili jejich stopu. Už dřív se také domnívali, že jsou v bezpečí, a krutě se mýlili. Jestli druidové jednali na rozkaz Shadey a'Ru, bylo nepravděpodobné, že se tak snadno vzdají, trval na svém trpaslík. Ale bylo to použití elfeínů, co přivedlo ve Struskách na jejich stopu Galaphila a Tereka Molta, pomyslel si Pen. Pokud se budou moci vyhnout použití elfeínů, neměl by je tady Traunt Rowan najít. Koneckonců, argumentoval, kdyby ten druid a jeho kohorta mohli použít nějaké kouzlo, které by jim umožňovalo je najít, jistě by to už byli udělali. To, že se tu ještě neobjevili, naznačovalo, že je pronásledují naslepo.</p>
<p>Nicméně když se malá skupina prodírala horami, přistihl se Pen, že se často dívá na oblohu, aby se ujistil, že se nemýlil.</p>
<p>Bylo už pozdní odpoledne, a slunce klesalo ke štítům na západě, když se dostali na okraj skaliska tyčícího se nad nejširším a nejtemnějším údolím, jaké Pen kdy viděl. Bylo těžké přesně odhadnout, jak velké bylo; z této výšky neviděli žádný vztažný bod, podle něhož by mohli jeho velikost poměřit. Možná stovky čtverečních mil? Nebo ještě víc? Údolí se rozkládalo všemi směry, a vybíhaly z něho jako prsty obrovské ruky četné kaňony a průsmyky. Na východním konci, nejvzdálenějším od místa, kde stáli, prostě mizelo v mlze a soumraku. Hustý porost stromů a keřů budil dojem tmavého jezera.</p>
<p>Na místě jako toto by mohlo žít cokoli, pomyslel si Pen a proti své vůli se zachvěl.</p>
<p>„Inkrim,“ oznámil Kermadec klidným a nevzrušeným hlasem, dokonale v souladu s jeho netečnou trollskou tváří. „Někteří říkají, že je tak starý jako rasy, a že bytostí, které zde žijí, jsou ještě starší. Někteří říkají, že tady dole žijí tvorové, kteří jsou tak staří jako Bájní.“</p>
<p>„Stromy a bláto,“ zamumlal za Penem Atalan. „Nic, s čím jsme se nesetkali už předtím.“ „A křemylové.“</p>
<p>Atalan pohrdavě odfrkl. „Divoši.“</p>
<p>Penovi to připadalo jako zvláštní poznámka od někoho, kdo sám vypadal jako pochodující kmen stromu.</p>
<p>Kermadec si musel myslet totéž. Starostlivě na Atalana pohlédl. „Divoši pro nás, ale kdo jsme my, abychom soudili? Já bych je rozhodně tak rychle nezavrhoval. Křemylové žili v tomto údolí od zničení Starého světa. Je to domov jejich předků, a oni ho považují za posvátný. Zvlášť Stridegate. Budou bojovat, aby ho uchránil i před cizinci. Jako pavoučí Gnomové v Tofferu, i oni uctívají stvoření, která s nimi sdílejí jejich bydliště. Symbiotický vztah, jakkoli jednostranný, ovlivňuje jejich postoj k vetřelcům, jako jsme my.“ Zavrtěl hlavou. „Tam dole je jich spousta, bratře.“</p>
<p>„Ne dost, aby nás zastavili, bratře,“ odvětil Atalan, vkládaje do posledního slova ostří, které nenechávalo nikoho na pochybách, co si o jejich příbuzenském vztahu myslí. „Jsme silnější, bez ohledu na to, jak málo nás je.“</p>
<p>V Kermadecových očích se objevil zákmit vzteku, a mezi ostatním skalními trolly to tiše zašumělo. „Tys tady dole nikdy nebyl,“ řekl Maturen mírně. „Já ano. Nejsou to jen stromy a bláto. Ani to nejsou jen křemylové. Je to temnota odlišného druhu. Příliš mnoho takových jako ty v té temnotě zmizelo. Když budeme neopatrní, mohli bychom skončit stejně.“</p>
<p>„Tak nebudeme neopatrní, ne?“ prohlásil Atalan. Přeskočil pohledem z bratra na Pena a Cinnaminson. „Ještě štěstí, že máme tyhle malé lidičky, aby nám pomohli. Slepou dívku, která vidí, a chlapce, který mluví s lišejníkem. Čeho bychom se měli bát?“</p>
<p>Protlačil se dopředu a vydal se dolů, nenamáhaje se ohlédnout, kdo ho následuje. Kermadec ho chvíli sledoval, pak pohlédl na zbytek skupiny a pokynul jim, aby také vyrazili.</p>
<p>Sestup do Inkrimu proběhl bez jakéhokoli incidentu. Cesta dolů nebyla příkrá, spíše úzká a klikatá, a občas se i Pen, který patřil k těm nejmenším, musel přitisknout ke skalní stěně, aby prošel. Stále více se šeřilo, a když sklesli až dolů, nastala už skoro tma. Les ožil bzukotem hmyzu, a začali se ozývat noční ptáci. Pen uslyšel i zvuky dalších zvířat. Některá z nich poznával, jiná ne.</p>
<p>Na konci stezky rozložili v malém borovém lesíku tábor. Přestože dosáhli dna údolí, byli stále několik tisíc stop nad mořem, v objetí štítů pohoří Klu. Vzduch byl čistý a studený, a nebe zářilo hvězdami a měsíčním světlem. Tak jako za minulých nocí, Kermadec nedovolil rozdělat oheň. „Zítra,“ slíbil. To už budou tak hluboko na území křemylů, že oheň nepřitáhne pozornost druidů, nebo - pokud ano - nebude jim připadat neobvyklý. Samozřejmě, budou tím riskovat, že je objeví křemylové, ale toto riziko podstupovali už tím, že tady byli.</p>
<p>„Zříceniny Stridegate leží mnohem hlouběji v tomto údolí, Pene,“ řekl Kermadec chlapci po večeři, když spolu seděli sami na okraji tábořiště. Jeho rysy byly nevyzpytatelné, ale v jeho očích byl zájem. „Znamená to další dva dny pochodu, přinejmenším, a to za předpokladu, že budeme udržovat ostré tempo. Byl jsem tam při své předchozí návštěvě tohoto údolí. Pamatuji si, jak vypadají. Není to pohled, na který bys zapomněl.“</p>
<p>„A ten ostrov?“ zeptal se Pen dychtivě. „Ten, na kterém je Tanequil?“</p>
<p>Khyber, Cinnaminson a Tagwen zaslechli jejich rozhovor, a připojili se k nim. Posadili se v těsném kroužku, tiší a pozorní. Za nimi, mimo dohled ve ztemnělém lese, zaujali své postavení dva muži na hlídce. Zbytek skalních trollů se připravoval na noc; tmavé postavy přecházející sem a tam, slyšitelné chřestění zbraní. Atalan seděl nedaleko sám, shrbený a nehybný, zády ke svému bratrovi, a díval se do tmy lesa.</p>
<p>„Není to ostrov toho druhu, jaký si možná představujete. Není obklopený vodou, ale hlubokou roklí, zarostlou divokým vínem a stromy. Vede přes ni jeden most, pradávný kamenný oblouk, tisíce let starý. Je to jediná cesta na druhou stranu. Ale nikdo, koho znám, přes něj nikdy nepřešel.“</p>
<p>„Proč ne?“ zeptala se Khyber okamžitě.</p>
<p>Kermadec zavrtěl hlavou. „Nejsem pověrčivý jako křemylové, ale znám povahu věcí, které žijí v Inkrimu a respektuji moc, jíž vládnou. Výstražný kámen, umístěný na bližší straně mostu, zakazuje jeho přechod. Když můžu, snažím se takovým věcem věnovat pozornost.“</p>
<p>Potřásl hlavou. „Slyšel jsem; že jiní to neudělali. Někteří se pokusili přejít. Existovaly pověsti o velikém pokladu. Několik jich ten kamenný oblouk použilo. Několik jich sestoupilo do rokle s úmyslem vyšplhat na druhé straně nahoru. Nikoho z nich už nikdo znovu neviděl.“</p>
<p>„Tak jak máme přejít?“ Khyber se ani nenamáhala skrýt podezření ve svém hlasu. „Čím se lišíme od těch, kteří to nedokázali?“</p>
<p>Kermadec pokrčil rameny. „Nevím, jestli se lišíme. Vím jen, že to musíme zjistit.“ Kývl směrem k Penovi. „Je to nutné, jestli máme zachránit Ard Rhys.“</p>
<p>Vstal a zamířil zpátky ke spícím trollům. Když míjel Atalana, sklonil se a dotkl se jeho ramene. Jeho bratr vzhlédl a něco řekl. Kermadec šel dál. Po chvíli Atalan vstal a následoval ho.</p>
<p>Khyber pohlédla se zdviženým obočím na Pena a Tagwena „Nepamatuji se, že by nám elfeíny ukázaly nějaký most. Nevzpomínám si na žádné varování o tom, že ho nedokážeme přejít.“</p>
<p>„Neukazují ti vždycky všechno, že ne?“ zeptal se Pen.</p>
<p>„Jen mi připadá divné, že o tom teď slyšíme poprvé.“ Vypadala rozzlobeně. „Řekl ti o tom snad něco Král Stříbrné řeky?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Nic.“ Z toho mostu a varování nebyl o nic šťastnější než ona. „Řekl mi, abych našel Tanequil a požádal ho o větev, ze které bych vyrobil kouzelnou hůlku, pak vzal tu hůlku zpátky do Paranoru a použil ji k tomu, abych se dostal do Zapovězeného.“ Sevřel rty. „Nic o mostu, který nemá nikdo přejít“</p>
<p>„Co to ti trollové dělají?“ zeptala se náhle Cinnaminson, slepé oči upřené na ležení.</p>
<p>Zbývající tři se otočili, aby se podívali. Trollové byli shromážděni v kruhu, všichni, včetně Kermadeca a Atalana. Klečeli na jednom koleně, robustní hlavy schýlené, dlaně položené na zemi, a mumlali cosi, co znělo jako zaklínadlo. Tu a tam některý z nich zvedl na okamžik ruku, aby se dotkl špičkami prstů čela nebo rtů.</p>
<p>„Mluví k údolí,“ řekl Tagwen, potahuje se nepřítomně za plnovous. „Žádají je, aby je chránilo před temnými duchy, kteří v něm žijí. To je mezi trolly starý zvyk, hledat ochranu země, kterou procházejí, a v níž možná budou muset bojovat.“</p>
<p>Pak se trollové, počínaje Kermadecem, jeden po druhém zvedli a obešli kruh. Každý troll se dotkl hlav všech ostatních, než se vrátil na své místo a znovu si klekl, aby se ho na oplátku dotkli ostatní.</p>
<p>„Teď zasvěcují své životy vzájemné podpoře a slibují si, že budou stát společně jako bratři, aby je duchové požehnali svou ochranou.“ Odkašlal si. „Já sám tomu nesmyslu nevěřím, ale zdá se, že jim pomáhá, aby se cítili lépe.“</p>
<p>Rituál pokračoval ještě několik minut. Pak se trollové zvedli a rozešli, hlídky na svá místa, a ostatní se uložili ke spánku. Jen Kermadec a Atalan zůstali, tam kde byli, a tiše spolu hovořili.</p>
<p>„Počítám, že spolu uzavřeli mír.“ Tagwen se protáhl a zívl. „Půjdu spát. Dobrou noc vám všem.“</p>
<p>Odešel, a za okamžik odešla i Khyber. Pen a Cinnaminson zůstali ve tmě sedět sami, dotýkajíce se rameny, a poslouchali zvuky lesa.</p>
<p>„Tohle údolí je plné duchů,“ řekla dívka náhle. „Cítím je všude kolem. Pozorují nás.“ Chvilku mlčela, a pak pokračovala: „Myslím, že na nás možná čekali. Nevím, proč by to dělali, ale počínají si velmi cílevědomě a uváženě.“</p>
<p>„Možná jsou tady proto, že je trollové právě volali.“ Pen na ni pohlédl. „Možná je jejich příchod odpovědí na to volání.“</p>
<p>Dívka přikývla „Možná jsou tady, aby nabídli ochranu. Necítím nepřátelství.“ Dotkla se jeho ruky. „Mám nápad, Pene. Využij své magie, aby ses jich zeptal. Dokážeš komunikovat s živými věcmi všech druhů. Duchové jsou živí. Zkus, jestli s tebou budou mluvit.“</p>
<p>Pohlédl do sametové tmy, do temného lesa Inkrimu, a uvažoval, jak to udělat. Většinou to začínalo tak, že objekt, s nímž se pokoušel komunikovat, vydal nějaký zvuk nebo udělal pohyb, který Pen dokázal interpretovat. Jestřáb mohl svým křikem odhalit svůj hlad nebo touhu po páření. Způsob letu malého ptáka mohl odhalit jeho snahu dostat se ke svému mláděti. Dotek větví stromu nebo vysoké trávy na tváři mu dokázal říct, jestli potřebují vodu. Pohyb větru mu prozradil bouři. Kdysi byl varován před vlkem, když viděl, jak se malá pozemní veverka vrhla mezi suché listí.</p>
<p>Tentokrát však nebylo nic vidět ani slyšet. Duchové neměli pokaždé hlas. Nenabývali vždycky tvar. Bude se muset pokusit o něco jiného.</p>
<p>Naklonil se dopředu a položil ruce na zem, pokoušeje se něco vyčíst z pocitu půdy. Ale po několika minutách trpělivého soustředění stále nedostal žádnou odpověď.</p>
<p>„Ne, Pene,“ zašeptala náhle Cinnaminson. Vzala ho za ruce a zvedla mu je. „Tohle jsou duchové vzduchu. Vztáhni k nim ruce.“</p>
<p>Učinil, jak řekla, zvedaje ruce s roztaženými prsty, jako by chtěl zachytit pocit větru. Chvíli je držel nehybně, pak jimi začal pomalu pohybovat, hledaje kontakt.</p>
<p>O chvíli později ho měl. Něco se dotklo jeho prstů, jen lehoučce a na okamžik, než to zmizelo. Pak mu něco jiného zavadilo o paži. Vyčetl v těch dotecích účel; objevil život. Byli stejně lehoučcí jako pavučina a pomíjiví jako ptačí píseň, ale byli staří, a proto i silní. Žili dlouhý život a mnoho viděli. Poznal to všechno z těch prostých dotyků, a šokovalo ho to.</p>
<p>Ale zmizeli stejně rychle, jako přišli, a nevrátili se. Když popsal Cinnaminson, co cítil, pokusil se po nich ještě několikrát sáhnout, ale už je nedokázal najít.</p>
<p>„Nejsou připraveni na to, abychom je poznali,“ řekla dívka. „Musíme být trpěliví. Odhalí se sami, až budou připraveni.“</p>
<p>Později, zabalený do své přikrývky, Pen dlouho přemýšlel o tom, jakou formu by to odhalení mohlo mít.</p>
<p>Vyrazili za úsvitu, když na zemi dosud ležely stíny a sluneční světlo na východě jen matně zářilo přes baldachýn stromů. Vzduch byl chladný a voněl bohatou a úrodnou půdou. Noční zvuky se vytratily, vystřídány ranními písněmi ptáků a tichým šuměním větru v listoví. Lesy zůstávaly tmavé a hluboké, stejně neproniknutelné pohledem jako půlnoční rybník, a vypadaly kterýmkoli směrem úplně stejně, jako hradba stromů a křovin proti vnějšímu světu.</p>
<p>Cestovali v zástupu, s Kermadecem v čele a Atalanem jako zadním zajištěním, a Pen a jeho druhové měli své místo uprostřed řady. Chlapec šel s Cinnaminson. Pozorně očima prozkoumával les, a smysly měl v pohotovosti. Pátral po životě ve stínech i na vrcholcích stromů, a dost často ho nacházel. Inkrim bzučel aktivitou, a jeho životní formy překvapovaly na každém kroku. Ptáci byli často zvláštní, s nezvykle zbarveným peřím. Žila zde malá pozemní zvířata, která mu připomínala veverky, ale byla něčím jiným. Toto údolí a tvorové, kteří v něm žili, byli staří, říkal Kermadec, což naznačovalo, že pocházeli možná ještě ze světa, který existoval před Velkými válkami. Zdálo se, že tu nežije nic ze světa, který Pen znal.</p>
<p>Slunce stoupalo po obloze, ale na lesní půdu pronikalo jen málo jeho paprsků. Noční stíny přetrvávaly, a vzduch zůstával chladný a ostrý. Absence skutečného denního světla a letního tepla působila dojmem soumraku. Lesy si vytvořily vlastní klima, příznačně se hodící k tomuto údolí.</p>
<p>Tu a tam překřížili nějakou stezku. Úzké a špatně vyznačené pěšiny se divoce kroutily a náhle končily, a sotva něco naznačovalo, že by mohly odkudkoli kamkoli vést. Kermadec se jich držel, pokud mu to vyhovovalo, ale častěji volil cestu lesními průseky, které nabízely snadnější pochod a lepší výhled do okolí. Nezdálo se, že má zvláštní zájem o to, co by se před nimi mohlo skrývat, a netrávil ani mnoho času zkoumáním hlubokých stínů. Možná ho jeho výcvik a zkušenosti ujišťovaly o tom, že by jakékoli hrozící nebezpečí včas vycítil. Možná prostě přijal skutečnost, že na místě, jako je toto, prastarém a tajemném, můžete pro svou ochranu udělat sotva něco víc.</p>
<p>Ačkoli se Pen po celou dobu obezřetně rozhlížel, neviděl toho dne nic, co by se zdálo hrozivé. I když se les občas jevil temný a výhružný, nic nebezpečného se nezhmotnilo.</p>
<p>Druhého dne se to změnilo.</p>
<p>Předchozího večera si poprvé po týdnu dopřáli oheň a teplé jídlo. Napili se silně aromatického piva z kožených měchů, které trollové nesli, a celou noc nerušeně spali. Odpočatí a občerstvení vyrazili opět za svítání. Den se velice podobal tomu prvnímu. Nebe bylo sice zamračenější a světlo bledší, ale lesy Inkrimu se zdály stejné. Pen nicméně vycítil určitý rozdíl téměř okamžitě, jemný rozdíl, který nejdříve postrádal svůj původ. Až po chvíli pochodu si uvědomil, že zvuky lesa jsou tišší, vítr mírnější a vzduch teplejší. Ale ani to se mu nezdálo být původcem problému, a trápila ho mučivá jistota, že mu něco důležitého uniká.</p>
<p>„Tobě se zdá všechno v pořádku?“ zeptal se konečně Cinnaminson.</p>
<p>„Taky je cítíš, že?“ odvětila okamžitě.</p>
<p>Podíval se na ni, a pak se rychle rozhlédl kolem, zkoumaje lesní stíny a zeleň stromů a trávy. „Je tam někdo?“</p>
<p>„V lese. Skrývají se. Pozorují. Víc než jeden.“</p>
<p>Pomalu vydechl. „Cítil jsem to, ale nevěděl jsem, o co jde. Jak dlouho tam jsou?“</p>
<p>„Od té doby, co jsme vyrazili. Museli nás objevit někdy během noci.“ Pročísla si prsty medově zbarvené vlasy. „Nejdřív jsem myslela, že jsou to ti duchové vzduchu, ti z minulé noci. Ale toto jsou stvoření z masa a krve. Sledují nás.“</p>
<p>Pen ji vzal za ruku a stiskl ji. Pak očima znovu prozkoumal stromy. „Počkej tady. Řeknu to Kermadecovi.“</p>
<p>Ale Kermadec to už věděl. „Křemylové,“ řekl tiše, nakláněje se k Penovi. „Není jich moc, ale dost na to, aby nás udrželi pod dohledem, aniž by se ukázali. Střídají se, po malých skupinách.“</p>
<p>Pen ucítil, jak se mu rozbušilo srdce. „Co chtějí?“</p>
<p>Maturen se rozhlédl kolem. „Chtějí vědět, co tady děláme. Zůstanou s námi, dokud se neujistí.“</p>
<p>Pen se vrátil a srovnal krok s Cinnaminson. „Říká, že o nich ví. Říká, že nás jen pozorují.“</p>
<p>Dívka se usmála. „Někdo pozoruje i je. Duchové vzduchu neodešli. Jsou stále tady.“</p>
<p>Blížilo se poledne, a mraky nad hlavou se nakupily a ztemněly. Brzy poté se rozpoutala vichřice a přinesla těžký déšť. Kermadec začal hledat úkryt, ale zde nebyly žádné jeskyně ani skalní převisy. Nakonec se uchýlili pod ochranu větví obrovské borovice, kde počkali, dokud liják nezeslábl v pouhé mrholení, a pak, promočení a zmrzlí, vyrazili na další pochod.</p>
<p>Toho večera se utábořili na závětrné straně jiné obrovské borovice, která se kdysi tyčila stovky stop vysoko, ale nyní, rozštípnutá bleskem, byla mrtvá jako loňské strniště. Její jehličí zmizelo, a zčernalé a holé větve připomínaly ohořelé kosti kostlivce. I okolní půda byla spálená a obnažená. Kermadec zdvojnásobil stráže, ale i tak Pen sotva spal. Po nebi se hnaly mraky, a netopýři létali noci jako duchové.</p>
<p>Svítání třetího dne bylo vlhké a šedivé, ale déšť se nevrátil. Skupina vyrazila opět za úsvitu, zatímco je odněkud z lesa sledovali křemylové. Penovi se ještě stále nepodařilo je zahlédnout, i když to Kermadec dokázal. Pen byl unavený a popudlivý po špatně prospané noci, a byl nervózní z neustálé a neviditelné přítomnosti křemylů. Nálada se mu zvedla jen nepatrně, když ho Kermadec ujistil, že se blíží k cíli.</p>
<p>V průběhu dopoledne se vzhled Inkrimu výrazně změnil. Stromy začaly být masivní a pokroucené - les pravěkých obrů, kteří vytlačili všechno menší. Šedé světlo, filtrované mraky, se ještě víc rozptylovalo v baldachýnu větví a listí. Les byl stinný a šedý, a vzduch zřídl. Ptačí zpěv a bzučení hmyzu se vytratily, a pozemní zvířata zmizela. Pen pocítil ospalost. Slyšel jen zvuk vlastního dechu, a bušení svého srdce.</p>
<p>„Už se mi tu přestává líbit,“ zašeptala mu Cinnaminson, a vzala ho za ruku.</p>
<p>Někdy kolem poledne Pen poprvé uviděl křemyly. Objevili se najednou, vystupujíce ze stínů, vyklouzávajíce zpoza stromů, zhmotňujíce se doslova odnikud. I když je nikdy předtím neviděl, okamžitě je poznal. Měli primitivní, nebezpečný vzhled. Fyzicky připomínali křížence mezi trolly a Gnómy. Těla měli drobná a šlachovitá jako Gnomové, ale kůži stejně silnou a podobnou kůře, a tváře stejně ploché a bezvýrazné jako trollové. Krátké svalnaté nohy a dlouhé paže jim dovolovaly se pohybovat bokem jako krabi, což jim usnadňovalo sledování jejich skupiny.</p>
<p>„Zůstaňte pohromadě,“ zavolal Kermadec přes rameno. „Neprovokujte je. Jenom nás pozorují.“</p>
<p>Z mlžného oparu se jich však vynořovalo stále víc, a postupně začali skupinu obkličovat. Pen si poprvé všiml povahy jejich zbraní, jednak krátkých oštěpů, a také podivně tvarovaných plochých předmětů hákovitého tvaru, na obou koncích zaostřených, které zřejmě sloužily k vrhání.</p>
<p>„Jak daleko ještě musíme jít?“ zavolal ze svého místa vzadu Atalan.</p>
<p>Kermadec se rychle ohlédl a zavrtěl hlavou. „Nejsem si jist. Možná ještě několik mil. Ten les se táhne až ke zříceninám města. Nezastavujte se.“</p>
<p>O chvíli později se přímo před nimi objevili další křemylové. Pen si uvědomil, že se k nim začali stahovat a přibližovat.</p>
<p>Rychle je letmo spočítal; cesta jim blokovalo víc než sto křemylů. Ploché, tmavé tváře měli bezvýrazné, ale to, jak drželi zbraně, a jejich dobře promyšlené postavení naznačovalo skutečnou povahu jejich úmyslů.</p>
<p>„Khyber Elessedilová!“ zavolal Kermadec. Pohybem ruky jí naznačil, aby vyšla dopředu. Zbytek jejich skupiny se za nimi těsně sevřel, protože vycítil, že se mění situace. „Dokážeš využít trochy druidské magie, abys je zatlačila zpátky?“ zeptal se Maturen.</p>
<p>Zamračila se. „Dokážu. Ale když to udělám -“ „Ano, mohlo by nás to prozradit druidům,“ přerušil ji. „Ale když to neuděláš, křemylové se nás pokusí zajmout. Dospěli k názoru, že máme v úmyslu vtrhnout do zřícenin, a to nechtějí dovolit. Je jich příliš mnoho na to, abychom s nimi mohli bojovat. Magie nám nabízí šanci k útěku, i když ji použiješ jen v omezené míře. Bojí se všeho, co nechápou.“</p>
<p>Vrhla na Pena pohled naznačující, že tohle všechno je jeho chyba. „Tak dobře,“ souhlasila. „Mohu je postrašit. A co se stane pak?“</p>
<p>Kermadec pokrčil rameny. „Pak poběžíme. Když se dokážeme dostat do těch zřícenin, nebudou nás do nich následovat. Jsou pro ně posvátné a zapovězené. Ponechají nás duchům.“</p>
<p>O kterých už víme, že existují, pomyslel si Pen. Ale chápal, že nic lepšího na výběr nemají.</p>
<p>„Připravte se,“ řekla Khyber, a rukama už začala kroužit v malých kruzích.</p>
<p>Za okamžik se vzduch naplnil vyjícími plamínky, které se rozlétaly všemi směry, bouří zvuků a světla, která přinutila křemyly v hrůze uprchnout.</p>
<p>„Utíkejte!“ zařval Kermadec.</p>
<p>Trollové se rozběhli kupředu mezi stromy a stíny. Kermadec je vedl. Navzdory své velikosti se pohyboval hbitě jako jelen. Cinnaminson běžela s Penem. Svírala mu ruku a nechala se jím vést. Les byl dost řídký, takže to šlo, a on s ní srovnal krok, ale rychle zjistil, že je skoro tak rychlá jako on.</p>
<p>Za nimi s mohutným funěním těžce dusal Tagwen.</p>
<p>Ohnivý vír přetrvával ještě několik minut, než zeslábl a zůstal po něm jen kouř, který zvolna stoupal k nebi. Křemylům trvalo taky jen několik málo minut, než se znovu shromáždili a začali je pronásledovat. Rozběhli se mezi stromy s ječením, které bylo cítit až v kostech. O chvíli později začaly vzduchem svištět jejich podivné vrhací zbraně, srážejíce malé větve a zasekávajíce se do kmenů. Kdyby se Pen a jeho přátelé zastavili na otevřeném místě, byli by rychle rozsekáni. Zasáhnout je mezi stromy nebylo tak snadné. Přesto se Pen přistihl, že běží rychleji.</p>
<p>Závod trval už míli, pak dvě. Trollové byli neúnavní, a Pena a jeho přátele poháněl strach, takže si před křemyly dokázali udržovat náskok. Když Tagwen klopýtl, jeden z trollů ho zvedl, strčil si ho pod paži a běžel dál. I tak se ale vzdálenost mezi lovci a kořistí rychle zkracovala. Když se Pen konečně odvážil rychle ohlédnout, zjistil, že jsou křemylové už těsně za Atalanem a dalšími dvěma trolly tvořícími zadní stráž. Vrhací zbraně křemylů se od trollů většinou odrážely, ale Pen přesto zahlédl krev, stékající jim po kožených vestách.</p>
<p>Pak jednoho z trollů, běžících s Atalanem, zasáhli do šíje, kde ho nechránila kazajka, a on upadl. Kermadecův bratr se okamžitě otočil, zavolal o pomoc, a vrhl se zpátky proti útočícím křemylům s takovou zuřivostí a divokostí, že zaváhali a rozprchli se. Khyber se také otočila a znovu použila své magie. Na křemyly dopadla nová sprška ohnivých šípů. Ustoupili a stáhli se mezi stromy.</p>
<p>Atalan se rychle sklonil nad padlým trollem. Po chvíli však opět vstal.</p>
<p>„Mrtvý,“ zavrčel. Pak, když uviděl Pena a Cinnaminson ztuhlé na místě a zírající na něho, zařval: „Utíkejte, vy blázni!“</p>
<p>Všichni se otočili a znovu se rozběhli. Byli už ale vyčerpaní a unavení. A také po nich šli další křemylové, kteří ignorovali i ohnivé šípy. Jejich divoký jekot jim trhal uši.</p>
<p>Pak jedna z vrhacích zbraní zasáhla Pena a srazila ho krvácejícího k zemi.</p>
<p>Stalo se to tak rychle, že si to ani nestačil uvědomit. Zachoval si aspoň tolik duchapřítomnosti, že v pádu pustil Cinnaminson, aby ji nestrhl s sebou. Jenže když se pokusil zvednout, zjistil, že ho nohy neposlouchají. Ležel bezmocně na zemi, a byl by zemřel, kdyby nebylo Atalana. Mohutný troll ho zvedl a přehodil si ho přes rameno.</p>
<p>„Nemůžeme tě teď ztratit, mužíčku,“ zasyčel na Pena, uháněje za ostatními, zatímco okolo nich svištěly střely. „Ne po všech těch potížích, které jsi nám způsobil.“</p>
<p>Nějak se mu podařilo prokličkovat mezi křemylskými projektily a dostihnout zbytek skupiny. Pen si i navzdory otřesu uvědomoval, kolik síly ho muselo stát, aby ho donesl až sem. Ale nezdálo se, že by byl skalní troll vyčerpaný. Byl jen rozzlobený.</p>
<p>Předními se objevili další křemylové. Kermadec zavolal na své trolly, a pět z nich se k němu připojilo v těsné formaci obrněných těl a těžkých kyjů a seker. Zbytek skupiny, včetně Atalana, zaujal postavení za nimi. Nebyl čas přemýšlet o tom, co dělají. Dřív než si Pen uvědomil, co mají v úmyslu, pronikli Trollové řadami křemylů, jako by byli z papíru.</p>
<p>Znovu za nimi vyletěly jejich vrhací zbraně, ale tentokrát nezpůsobily žádnou škodu. Snaha zabránit vetřelcům ve vstupu do zřícenin na celé čáře neuspěla. Vzhledem k tomu, že jim jejich víra zabránila v dalším pronásledování, shromáždili se křemylové na okraji lesa a začali vztekle ječet. Ale v okamžiku, kdy Kermadec a jeho trollové pronikli do zřícenin, jejich ječení utichlo.</p>
<p>V tichu, které následovalo, slyšel Pen Ohmsford jen bušení vlastního srdce.</p>
<p><strong>Kapitola 22.</strong></p>
<p>Pen ležel vedle oddechujícího Atalana, ale i tak dokázal zvednout hlavu natolik, aby se podíval po pronásledovatelích. Sledovalo je doslova moře očí. Křemylové lemovali v hloučcích celý okraj lesa. To náhlé ticho bylo znervózňující. Vypadalo to, jako by čekali, že se něco stane, něco, o čem oni věděli, ale Pen a jeho přátelé nikoli. Pen se přes rameno podíval do zřícenin, ale neuviděl nic kromě trosek a plevelu. „Divoši,“ zamumlal Atalan.</p>
<p>Pen pustil z hlavy křemyly a podíval se dolů na nohy. Z ran způsobených křemylskou zbraní mu stále prýštila krev. Cinnaminson se posadila vedle něho a jemnými dotyky mu začala vyšetřovat lýtka. Znovu obdivoval, jak jasně dokáže vidět, co dělá, i když nemohla použít zraku. Slepě k němu vzhlédla, jako kdyby poznala, na co myslí, a povzbudivě se na něj usmála.</p>
<p>„Nezdá se, že bys měl potrhané šlachy nebo zlomené kosti,“ řekla.</p>
<p>Za zdmi jejich úkrytu začali křemylové něco monotónně prozpěvovat. Slova byla nerozlišitelná, ale jejich účel jasný.</p>
<p>„Podívejte se na ně,“ zavrčel Atalan. „Bojí se cokoli udělat, takže tam budou jen stát jako zaražené kůly a doufat, že když přivolají své strážné duchy, stane se nám něco zlého. Pitomci.“</p>
<p>„Dělají to jediné, co umějí,“ řekla Cinnaminson tiše.</p>
<p>Skalní troll na ni vrhl nepřátelský pohled. „Neomlouvej je, slepá dívko. Nezaslouží si to. Byli by tě zabili.“</p>
<p>„Ta slepá dívka něco ví o nutnosti omlouvat,“ odvětila, obracejíc k němu prázdný pohled. „Myslím, že slepá dívka vnímá divošství jinak než ty.“</p>
<p>Objevil se Kermadec a klekl si vedle nich. Beze slova vytáhl svůj lovecký nůž, rozřízl Penovi nohavice a útržky látky použil k očištění ran. „Vypereš si to později, až budeme hlouběji ve zříceninách a bezpečně mimo dosah křemylů.“</p>
<p>Pen přikývl. „Budu v pořádku.“</p>
<p>Kermadec odešel, a Pen pohlédl na Atalana. „Vděčím ti za svůj život,“ řekl.</p>
<p>Statný troll na něho překvapeně pohlédl. „Nedlužíš mi nic, mužíčku,“ odsekl.</p>
<p>Se zabručení vstal a odešel.</p>
<p>Pen se za ním užasle díval. „Co je mu? Proč je tak nepřátelský?“</p>
<p>„Není si jist tím, co právě udělal,“ odpověděla Cinnaminson. „Neví, proč to udělal.“ Dotkla se jeho ramene. „Nemá to nic společného s tebou, Pene, ale s jeho bratrem a s ním. Myslím, že s tím souvisí skoro všechno.“</p>
<p>Pen o tom chvíli přemýšlel, sedě opřený zády o zeď a naslouchaje prozpěvování křemylů, a dospěl k závěru, že má nejspíš pravdu. Atalanovy vztahy s bratrem byly složité a znepokojující, a nemyslel si, že má smysl se je pokoušet pochopit, aniž by o tom věděl mnohem víc, než už věděl. Pohlédl na Khyber Elessedilovou, která seděla sama, hledíc do zřícenin, a pak na Tagwena sedícího s hlavou svěšenou mezi koleny, jako by mu bylo špatně od žaludku. Penovi se nelíbilo, že se čtyři cizinci stali tak závislými na trollech. Nevěděl přesně, proč ho to tak trápí, ale domníval se, že to hodně souvisí s jeho nejistotou ohledně Kermadeca a Atalana. Skalní trollové byli i bez toho sami o sobě dost zvláštní. Jakýkoli konflikt mezi nimi jen zvyšoval jeho znepokojení, že jejich bezpečí může do značné míry záviset na tom, jak dobře spolu ti dva bratři dokážou vyjít. Věděl, jak moc si Tagwen váží Kermadeca, ale to byl jen jeden muž z několika dalších. Záviseli i na ostatních trollech, tedy i na Atalanovi.</p>
<p>Jak moc Atalanovi záleželo na tom, co se s nimi stane?</p>
<p>Byla to samozřejmě nefér otázka. Atalan mu právě zachránil život. Neměl žádný důvod, aby ho podezíral.</p>
<p>Nicméně ho podezíral.</p>
<p>Kermadec jim povolil krátký odpočinek, a pak k nim znovu promluvil. Klečeli za zdí na okraji zřícenin a naslouchali monotónnímu prozpěvování křemylů.</p>
<p>„Půjdeme,“ řekl, ignoruje vytí a kvílení. „Chci, abychom do soumraku došli k tomu mostu. Utáboříme se tam, a ráno, až bude světlo, ho přejdeme. Nemyslím, že půjdou křemylové za námi. Bojí se duchů, a nebudou riskovat, že je rozhněvají, bez ohledu na to, jak strašně rádi by nás dostali. Budou spoléhat na to, že nás duchové potrestají za ně.“</p>
<p>Odmlčel se. „Nechci nicméně považovat cokoli za dané. Proto se odtud vytratíme tiše a tajně, jen po dvou nebo po třech.“</p>
<p>Při zmínce o duchách Pen pohlédl na Cinnaminson, ale dívka se dívala přímo před sebe.</p>
<p>„Mladý Penderrine,“ řekl Kermadec, a Pen vyskočil. „Ty a tvá dívka půjdete první. Jakmile vejdeme dovnitř, chci, aby ses dobře díval po čemkoli, co se pohybuje. Byl jsem tady jen jednou, před léty, a sotva jsem se dostal za tyto zdi. To, co vím, znám jen z doslechu. Vím o tom mostu a ostrově. Vím o věcech, které spí v té rokli. Ale mohou tam být i jiná nebezpečí, a já spoléhám na tebe s tvým zvláštním talentem, že nás před nimi varuješ.“</p>
<p>Pen přikývl. Zdálo se mu, že se Khyber ulevilo. Nejspíš se bála, že bude muset znovu riskovat použití druidské magie. Když Kermadec instruoval Pena a Cinnaminson a obrátil pozornost ke svým trollům, Pen k elfské dívce přistoupil. „Dobrá práce, Khyber,“ řekl jí. „Provedla jsi to chytře. Zachránila jsi nás.“</p>
<p>Přikývla. „Za cenu, o které nechci uvažovat.“ „Myslíš, žes nás prozradila? Myslíš, že jsme byli objeveni?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Nevím. Nepoužila jsem mnoho magie, a nebyla tak odlišná od toho, co už v tomto údolí existuje. Elementární magie, ve své nejčistší formě. Inkrim je druidům znám jako místo takové magie. Ahren mi o tom vyprávěl.“ Zaváhala. „Možná jsem nepřitáhla vůbec žádnou pozornost. Ale nemohu si být jista. Vlastně si nemohu být jista ničím.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Ahren by to věděl, kdyby tady byl.“</p>
<p>Pen se k ní naklonil. „Nemluv tak. Já vím, že ti chybí. Mně taky. Vím, že by to bylo snazší, kdyby byl ještě naživu.“ Sklopil oči, když se k němu s očima planoucíma hněvem otočila, ale mluvil dál. „Svěřil ti odpovědnost za to, co se nám všem stane. Věděl, co dělá. Už jsi nás zachránila dvakrát, Khyber. Vím, že jsme se vydali do rukou těchto trollů, ale nejvíc závisíme na tobě. To ty nás ve skutečnosti ochraňuješ.“</p>
<p>Znovu k ní vzhlédl. Stále se na něho dívala, ale její hněv vyprchal. „Někdy mám pocit, že jsi starší, než vypadáš, Penderrine,“ řekla.</p>
<p>Kermadec jim pohybem ruky naznačil, že je čas jít. Pen se natáhl a stiskl Khyber ruku. „Všechno bude v pořádku.“</p>
<p>Maturen je odvedl od zbytku skupiny, a vedl je do zřícenin, opatrně se plíže přes otevřená místa a vyhledávaje kryt pobořených zdí a podrostu. Terén byl nerovný a nepřehledný, a trvalo nějaký čas si proklestit cestu plevelem a troskami. Pen bedlivě zkoumal okolí, pátraje po známkách nebezpečí, ale viděl jen hmyz, ptáky a malá zvířata. Místy vyrůstaly ze zřícenin řídké skupiny stromů, vrhající stíny na otevřená prostranství a vyznačující postup slunce k západu. Nezbývalo už víc než pár hodin denního světla, a chlapec již pochopil, že Stridegate je mnohem větší, než předpokládal. Přistihl se, že přemýšlí o tom, jak staré to město je, a kdo v něm bydlel. Kdysi muselo být ohromné.</p>
<p>Nechal si své otázky pro sebe. Bude na ně vhodnější doba. Pohlédl na Cinnaminson a všiml si soustředění vepsaného v její tváři. Podíval se dozadu. Nespatřil nikoho z ostatních, a tak se opět soustředil na to, co leželo před nimi.</p>
<p>Šli dlouho, podle jeho odhadu víc než hodinu, a vzhled Stridegate se vůbec nezměnil. Občas měl dojem, že zahlédl nějaký pohyb, ale nikdy se mu nepodařilo odhalit jeho původce. Chtěl se na to zeptat Cinnaminson, ale pak dospěl k názoru, že kdyby si něčeho důležitého všimla, ozvala by se sama. Denní světlo začalo slábnout rychleji, stíny se prodlužovat a obloha temnět. Pen pocítil hlad, a uvažoval, jestli jim bude povoleno rozdělat oheň.</p>
<p>Ostatní je dohnali krátce poté, objevujíce se v malých skupinkách, dokud se celá jejich skupina znovu neshromáždila. Atalan, tvořící zadní voj, ohlásil, že nebyly zpozorovány žádné známky pronásledování ze strany křemylů. Zdálo se, že se spokojili s tím, že zůstanou vně zřícenin. Chystal se ještě něco říct, ale pak vrhl rychlý pohled na Cinnaminson a odvrátil se.</p>
<p>Pokračovali dál houstnoucím soumrakem a sledovali prodlužující se stíny. Vzduch se ochladil. Inkrim je v sobě uzavřel, a přece ještě mohli v dálce zahlédnout rozeklané štíty pohoří Klu, zahalené v plášti oparu a mraků. Pen cítil obrovitost těchto štítů, jejich neměnnost, jejich váhu a stáří, a připadal si před nimi malý a zranitelný.</p>
<p>Pak se pojednou vzhled zřícenin náhle dramaticky změnil, a celá skupina se otřeseně zastavila. Došli ke vchodu ve zdi, která - ačkoli prastará a omšelá - se zachovala téměř celá. Ale za tou zdí zmizely veškeré známky plynoucích věků. Před nimi se rozprostíraly zahrady tak neuvěřitelné krásy, že se zdálo, že patří někam úplně jinam. Z kamenných stěn rašily záplavy květin. Horské fialky, vlčí boby, boží květy a krtičníky se před nimi rozprostíraly v omamné směsi barev. Dvacet stop vysoké rododendrony se tulily ke zdem spolu s kapradím a malými žlutými květy, které Pen nikdy neviděl. Všude rostly chomáče narůžovělého vřesu.</p>
<p>Byly tam i fontány, rybníky a potoky, jejichž voda se stříbřitě třpytila ve slábnoucím světle dne, cestičky vysypané štěrkem, lemované lavičkami z leštěného kamene, svatyně pokryté podivnými malbami a vyložené vzácnými kovy, mramorové a žulové sloupy. Kam až oko dohlédlo, vypadala tato část Stridegate jako nedotčená časem.</p>
<p>„Jak je to možné?“ zašeptal vedle Pena Tagwen. „Kdo to mohl vytvořit?“</p>
<p>„No, křemylové určitě ne,“ zašeptala Khyber.</p>
<p>Pen je nevnímal. Naslouchal něčemu jinému, něčemu, co ostatní nemohli slyšet. Byl to hlas, hluboký a zvučný. Nedokázal určit jeho zdroj, ale slyšel ho jasně. Mluvil k němu. Volal jeho jméno.</p>
<p>Kermadec a jeho trollové pročesávali zahrady, pátrajíce po skrytých nebezpečích, podezíraví vůči všemu, co viděli. Oprávněně, pomyslel si Pen, stále naslouchaje tomu hlasu.</p>
<p>„Něco tu žije,“ zašeptala Cinnaminson, zvedajíc hladkou tvář ke světlu. „Něco čeká.“</p>
<p>Pen pomalu zavrtěl hlavou. Hlas, který ho volal, utichl. Pak si začal uvědomovat něco jiného, možná totéž, co vzbudilo pozornost Cinnaminson. Bylo to blízko, ale měl dojem, že je to hluboko pod zemí. Cítil to prostřednictvím své magie. Četl to z květin, které rostly v zahradách, z jejich šumění a drobných pohybů. Šeptaly o tom. Odpovídaly tomu. I hmyz, ptáci a ostatní zvířata, ti všichni v sobě nesli vědomí o tom. Nedokázali to pojmenovat nebo popsat, jen vnímali jeho přítomnost.</p>
<p>Pen se zhluboka nadechl. „Já to také cítím,“ zašeptal.</p>
<p>Cinnaminson se už vydala do zahrad, a slepýma očima klouzala po všem, jako by viděla něco, co ostatní vidět nemohli. Pohybovala se rychle a cílevědomě. Minula Kermadeca, který se při jejím příchodu otočil, ale zastavit se ji nepokusil. Místo toho se k ní připojil, a pohybem ruky vybídl ostatní, aby je následovali.</p>
<p>Khyber si pospíšila za nimi. Pen však stál na místě a váhal.</p>
<p>„Něco tady není v pořádku,“ řekl vedle něho znepokojeně Tagwen. „Ty zahrady jsou krásné, ale něco s nimi není v pořádku.“</p>
<p>Pen to také cítil, ačkoli by to nedokázal vysvětlit. „Měli bychom raději jít.“</p>
<p>Vydali se za ostatními. Pen vrhal ostražité pohledy napravo i nalevo, stále pátraje po tom hlasu, té přítomnosti, čemkoli, co by vysvětlilo jeho pocit. Ale nic se neobjevilo, a zahrady se rozkládaly kolem nich v hýřivém nadbytku zářivých barev a sladkých vůní. I v houstnoucím soumraku se chvějivě třpytily a zdály se tak cizí všemu, co se dosud událo, že to poutníkům připadalo, jako by vstoupili do snového světa.</p>
<p>Pen se v úžasu rozhlížel. Jak bylo tohle možné?</p>
<p>Dohnali zbytek skupiny, která ještě stále následovala Cinnaminson. Dívka kráčela kupředu, jako kdyby přesně věděla, kam jde. Pen měl dojem, že něčemu naslouchá. Náhle ho napadlo, jestli se nevrátili duchové vzduchu; jestli neodpovídá jejich hlasům.</p>
<p>Bylo to totéž, co cítil i on?</p>
<p>Skupina dorazila k širokým kamenným schodům, které vedly vzhůru a ztrácely se v mlžném oparu soumraku. Jakmile se Cinnaminson dostala ke schodům, začala po nich stoupat, a ostatním nezbylo než ji následovat, pokud chtěli vidět, kam jde. Pen začínal znovu něco cítit, nějaký pohyb nebo šepot. I když to dokázal snadno vycítit, nedokázal to identifikovat. Bylo v tom něco matoucího. Skoro se zdálo, že mu chybí potřebná schopnost, jejíž pomocí by tomu dokázal porozumět.</p>
<p>Na vrcholu schodů se jejich malá skupina zastavila, a Cinnaminson ukázala před sebe, těžce oddechujíc. Kermadec se na ni snažil promluvit, ale nereagovala. Když Pen viděl, co se děje, opustil Tagwena a rozběhl se dopředu.</p>
<p>„Cinnaminson,“ řekl, když ji chytil za rameno a obrátil ji tváří k sobě.</p>
<p>Byla zrudlá vzrušením. „Musíme jít tam. Musíme je následovat,“ řekla.</p>
<p>Podíval se směrem, kterým ukazovala. Prastarý kamenný oblouk, omšelý časem a počasím, přemosťoval hustě zarostlou rokli, obepínající zalesněný ostrov. Stromy na něm byly vysoké, rovné a nepokroucené, a tyčily se stovky stop vysoko. Na jejich kmenech rostl místy mech a jejich větve tvořily baldachýn, který zakrýval oblohu, ale lesní půda pod nimi byla čistá a holá, bez jakéhokoli podrostu.</p>
<p>Cinnaminson si opřela hlavu o Penovo rameno, jako by ji opustila všechna síla. „Tys je slyšel taky, Pene? Slyšel jsi jejich hlasy?“</p>
<p>Objal ji a začal ji hladit po vlasech. „Duchy vzduchu?“ zeptal se. „Ty co předtím?“</p>
<p>Přikývla. „Z okraje zahrad. Slyšel jsi je?“</p>
<p>„Cítil jsem je, ale mluvili jen s tebou.“ Ke mně mluvilo něco jiného.</p>
<p>„Ne. Nemluvili. Nepoužili slov. Ale poznala jsem, co chtějí. Chtějí, abychom je následovali. Abychom přešli na ostrov.“</p>
<p>Pen znovu pohlédl na úzký kamenný oblouk a zalesněný břeh za ním. Nitro lesa bylo temné a stinné. Bylo těžké říct, jak daleko se táhne.</p>
<p>„Je tam Tanequil?“ zeptal se tiše. „Jsme tu správně?“</p>
<p>Zaváhala, a pak zvedla hlavu, aby na něj slepě pohlédla. „Něco tam je. Něco čeká.“</p>
<p>Kermadec se dotkl Penova ramene, a když se Pen otočil, upozornil ho troll na plochý kámen, do něhož byly vytesané nějaké symboly, tak omšelé, že byly skoro nečitelné.</p>
<p>„Tohle je to varování, o kterém jsem mluvil,“ řekl Maturen. „Napsané v jazyce Gnómů. Velice staré. Říká cizincům, že to místo je zapovězené. Varuje, že přechod mostu znamená smrt.“ Podíval se na chlapce. „Nemůžeme riskovat, že půjdeš, dokud se o tom nepřesvědčíme. Jeden z nás bude muset jít první.“</p>
<p>„Ne!“ řekla Cinnaminson ostře a s široce rozšířenýma očima. „Nikdo nesmí přejít, s výjimkou mě a Pena. Vstup je povolen jen nám samotným. Duchové vzduchu na tom trvají!“</p>
<p>Atalan si slyšitelně odfrkl a zadíval se na les. Tagwen si začal hladit plnovous, jako vždycky, když byl znepokojený.</p>
<p>„To ti řekli?“ vyptával se Kermadec. „Ti duchové? Nemýlíš se?“</p>
<p>„Na tom nezáleží,“ přerušila ho Khyber. „Já s nimi půjdu také, ať si ti duchové říkají, co chtějí. Ahren na mě vložil odpovědnost za vykonání této cesty. Dal mi jedinou skutečnou zbraň, kterou máme. Elfeíny nás ochrání. A já ovládám druidskou magii. Ať nám tam hrozí cokoli, dokážu to udržet v šachu.“</p>
<p>„Ne,“ řekla znovu Cinnaminson. Přistoupila ke Khyber a objala ji. „Prosím, ne, Khyber. Nemůžeš jít s námi. Přála bych si, abys mohla. Ale ať je na druhé straně cokoli, je to jen pro samotného Pena.“</p>
<p>„A pro tebe, zdá se,“ řekla Khyber tiše.</p>
<p>„A pro mě.“ Cinnaminson uvolnila své objetí a odstoupila. V očích měla slzy. „Je mi to líto. Nechápu, proč si ti duchové vybrali mě. Ale jejich přání je jasné. Má tam jít Pen, a já s ním. Ty jít nemůžeš. Nesmíš.“</p>
<p>„To by mohla být nějaká past,“ poukázal Atalan podezřívavě. „Ty těm neviditelným hlasům přehnaně důvěřuješ, děvče. Jestli mají špatné úmysly, zemřete dřív, než se o nich dovíte.“</p>
<p>„Má pravdu,“ přisvědčila Khyber. „Jsi příliš důvěřivá.“</p>
<p>Cinnaminson zavrtěla hlavou. „Nejsou pro nás nebezpeční. Nechtějí nám uškodit. Cítila jsem, že nás vedou, už od chvíle, kdy jsme vstoupili do Stridegate. Je zde přítomno něco, co nás chce chránit, ne nám škodit.“</p>
<p>Obrátila se ke Kermadecovi. „Prosím. Čekali na nás. Něco od nás chtějí, ale neřeknou nám to, dokud nepřekročíme ten most.“ Zaváhala. „Co jiného můžeme dělat než to, co od nás očekávají? Pen sem přišel hledat Tanequil, a elfeíny ukázaly, že by měl být na tomto ostrově. Nemá tedy přejít ten most a zjistit, jestli tam opravdu je?“</p>
<p>Následovalo dlouhé ticho. Ostatní členové skupiny se neklidně dívali jeden na druhého. Zdálo se, že i skalní trollové, kteří jejím jazykem příliš nemluvili, vycítili, co se děje. Už od svého střetnutí s křemyly chovali vůči všemu na tomto podivném místě podezření. Stridegate patřilo minulosti, do doby mrtvé a ztracené. Oni do té minulosti vnikli, a báli se udělat to, proč tu jsou, a zase odejít. Většina z nich se zadívala na Kermadeca, čekajíc na jeho rozhodnutí.</p>
<p>Cinnaminson se obrátila k Penovi. Slepé oči měla prázdné, ale tvář jí zářila očekáváním. „Ty rozumíš, že, Pene? Ty víš, co musíme udělat. Půjdeš se mnou?“</p>
<p>Hoch přikývl. „Půjdu.“ Podíval se na Kermadeca. „Tím, že pošleme někoho napřed, nic nezískáme. Byla by to zbytečná oběť. Musíme jít jen já a Cinnaminson.“</p>
<p>Bylo vidět, že je velký troll z té myšlenky nešťastný. Pohlédl na Tagwena, a pak na Khyber, potřásaje velkou hlavou. „Vůbec se mi to nelíbí, ale na druhou stranu mají pravdu. Nic se nedovíme, když je nenecháme, aby se o to pokusili. Pak bychom celou tu dlouhou cestu podnikli zbytečně.“</p>
<p>Atalan přistoupil k okraji rokle a podíval se dolů. „Je tak hluboká, že nevidím na dno. Možná tam žádné není.“ Pohlédl na ně. „Jestli z toho mostu spadneš, chlapče, stejně jsme tu cestu podnikli zbytečně.“</p>
<p>„Uvažte mu kolem pasu nějaké lano,“ navrhla náhle Khyber. „Uvažte ho oběma. To nemůže uškodit.“</p>
<p>Udělali to, a trollové zaujali postavení po obou stranách mostu, připraveni je vytáhnout, kdyby bylo zapotřebí. Pen se cítil trochu hloupě. Považoval celé to úsilí za zbytečné. Jestli si ti duchové vzduchu, nebo co na tom místě žilo, přáli jejich smrt, stejně je nedokážou zachránit.</p>
<p>Pohlédl na Cinnaminson, a přál si, aby se na tomhle nepodílela. Stačilo, že musel riskovat svůj život. Nechtěl riskovat i její. Neměla přece s touto záležitostí nic společného. Byla tady kvůli němu, a to bylo neodpustitelné.</p>
<p>„Pene,“ přistoupila k němu Khyber. „Až přejdete, budu stát na okraji té rokle. Jestli vám bude něco hrozit - cokoli - použiji druidskou magii a elfeíny, abych vám pomohla.“ Sevřela rty. „Neztratím vás.“</p>
<p>Přikývl a usmál se. „Ještě jsi nás neztratila, Khyber.“</p>
<p>Cinnaminson ho vzala za ruku. Pen se rozhlédl po všech svých společnících. Trollové jeho pohled opětovali, ale jejich tváře zůstávaly neproniknutelné. Tagwen se potahoval za vousy, ale zmohl se na povzbuzující kývnutí. Khyber už stála na okraji rokle, svírajíc v ruce elfeíny, a tvářila se pozorně a ostražitě.</p>
<p>Pen se zhluboka nadechl a zvolna vydechl. Pak, ruku v ruce s Cinnaminson, vykročil k mostu.</p>
<p><strong>Kapitola 23.</strong></p>
<p>Jak se přibližovali k mostu, získával o něm Pen lepší představu, a to, co viděl, ho přimělo se na okamžik zastavit. Most byl úzký, méně než osm stop široký, a neměl žádné zábradlí chránící před pádem. Nemusíš přece jít blízko okraje, přesvědčoval sám sebe. Nemusíš se dívat dolů.</p>
<p>Ale nejvíc ho zneklidňovala samotná povaha mostní konstrukce. Most byl vybudován z masivních kamenných bloků, sestavených dohromady tak přesně, že spáry mezi nimi byly sotva viditelné. Bloky byly klínovitě tvarované, přičemž jejich úzká část směřovala dolů, a byly sestavené tak, že se váha každého z nich opírala o ostatní. Celek pak tvořil oblouk, klenoucí se přes rokli. Neměl žádné podpěry. Kamenné patky na obou koncích sloužily jako opory, udržující ostatní kameny přitisknuté k sobě na svém místě.</p>
<p>Ale každý z těch masivních bloků musel vážit tisíce liber. Jak byly vytvarovány, přepraveny a umístěny přes rokli bez jakýchkoli podpěr? Nemohly přece jen tak viset ve vzduchu, zatímco se připravovaly další. Pen si to nedokázal představit. Dokonce s použitím kladkostrojů a rumpálů by bylo nemožné udržet ty první kameny ve vzduchu, zatímco čekaly na osazení dalších. Byly příliš velké, příliš těžké, a příliš neskladné.</p>
<p>Všiml si i něčeho jiného, co stálo za uváženou. Kameny mostu nebyly tak staré jako ty v samotných zříceninách. Byly hladké a dosud nepoznamenané časem a počasím jako zdi, za nimiž se Pen a jeho druhové předtím skrývali. Stridegate bylo tisíce let staré. Most byl mnohem novější, postaven dlouho poté, co bylo město zničeno a jeho obyvatelé zemřeli.</p>
<p>V důsledku těchto úvah se zachvěl a měl chuť se otočit a jít zpět.</p>
<p>Postavit takový most by vyžadovalo přinejmenším jednoho obra. Vyžadovalo by to technologii, která už v jeho světě neexistovala.</p>
<p>Nebo nějakou velmi mocnou magii.</p>
<p>Žádná z těchto možností se mu nelíbila, protože dalece přesahovaly všechno, s čím se jejich skupina doposud setkala. Ve srovnání s tím se měnili v trpaslíky a z jejich chabé možnosti obrany se stávala pouhá hrstka oblázků. Ani Khyber s pomocí elfeínů by se nedokázala postavit něčemu, co vybudovalo to, co viděl před sebou.</p>
<p>Zastavil se necelých pět stop od mostu, a upřeně na něj hleděl. Cinnaminson, která vycítila jeho neklid a stísněnost, zašeptala: „Pene? Něco není v pořádku?“</p>
<p>Nevěděl, co odpovědět, jak jí to vysvětlit. Nebyl si jist, zda by se o to měl pokusit. Nemohl se obrátit, nemohl se vzdát. Musel jít dál, pokud měla mít Ard Rhys vůbec nějakou šanci na útěk ze Zapovězeného. Ti, kteří sem přišli s ním, potřebovali, aby překročil most, aby jejich úsilí ho sem dopravit mělo nějaký smysl. Všechny ostatní úvahy, jakkoli děsivé, musely jít stranou.</p>
<p>Byl jen chlapec, ale instinktivně věděl, co je třeba. „Nic,“ řekl, a chlácholivě jí stiskl ruku. „Neměj obavy.“</p>
<p>Znovu vykročil, veda ji na most, a všechny smysly měl v pohotovosti. Používal svůj zvláštní dar, aby objevil cokoli nečekaného. Odpovídal mu šepot, jakýsi tichý šelest a slabý sykot. Přicházel z neidentifikovatelných zdrojů, z neproniknutelné tmy, z prázdnoty. Slyšel ty zvuky, ale nedokázal v nich najít smysl. Nic.</p>
<p>Vrhl rychlý pohled přes okraj mostu do rokle. Zúžil oči. Pohybovalo se tam dole něco? Zpomalil a znovu zostražitěl.</p>
<p>- Přejdi -</p>
<p>Mluvil k němu celý chór hlasů, a všechny zněly stejně, všechny šeptaly v dokonalém souzvuku totéž. Zněly mu ozvěnou v mysli, jasné jako zvonění zvonu. Polekaně sebou trhl, - a pak rychle pohlédl na Cinnaminson.</p>
<p>„Duchové vzduchu,“ řekla tiše. „Taky je slyšíš?“</p>
<p>Přikývl, překvapen tím, že je může slyšet, a také že hovoří k němu.</p>
<p>- Přejdi -</p>
<p>Čarovné hlasy, měkké a ženské, přemlouvající ho, aby pokračoval, aby udělal to, proč sem přišel. „Kdo jste?“ zašeptal.</p>
<p>- Aeriadové. Duchové vzduchu -</p>
<p>„Co se děje?“ zavolala náhle Khyber, netělesný hlas odněkud zezadu. „Jste v pořádku?“</p>
<p>Zamával jí rukou, aniž by se podíval.</p>
<p>- Přejdi-</p>
<p>Šepot ho bez ustání pobízel, a tak poslechl, i když nevěděl přesně proč. Nechápal svou připravenost a ochotu dělat, co mu přikazovali. Věděl jen, že by to udělat měl. Pohyboval se opatrnými krůčky, stoupaje k vrcholu oblouku a dívaje se, jak se ostrov stále přibližuje.</p>
<p>„Odkud pocházíte?“ zašeptal. Ve skutečnosti odpověď neočekával, ale přesto byl zvědavý.</p>
<p>- Z našeho otce a matky. Ze sazenic rozesetých široko daleko. Z větru, deště a času -</p>
<p>Pen se nad těmito slovy překvapeně zamyslel. Neměl tušení, co znamenají, ale slovo sazenice vzbudilo jeho pozornost. „Jste děti Tanequilu? Je ten strom váš otec?“</p>
<p>- Náš otec a naše matka. Jeden žije ve světle, jeden sídlí ve tmě. Jeden má větve, jeden má kořeny. Čekají na vás -</p>
<p>Uprostřed mostu, na vrcholu oblouku, si náhle uvědomil, že dole v hlubinách rokle, kam nemohl dohlédnout, se něco hýbe. Jeho smysly ho varovaly, ale nedokázal tu výstrahu konkretizovat. Jen to věděl. Ztuhl, a ucítil, že Cinnaminson udělala totéž. Také si toho byla vědoma. Nebyl to šum trávy nebo šepot listí. Bylo to něco mnohem většího - jako hluk mohutného zvířete, prodírajícího se křovím, s tím rozdílem, že zazníval odevšud z rokle.</p>
<p>Zrcadlící se v ostré záři zapadajícího slunce, bleskla mu před očima vidina. Obrysy monstrózního zjevení, nejasné a neurčité - nějaká věc s tykadly, drtivou silou a brutálními způsoby. Viděl v jejím sevření těla lidí i zvířat. Viděl je rozdrcené a krvácející. Sledoval jejich zápas a slyšel jejich výkřiky. Rychle se od této vidiny odvrátil, zavíraje oči, aby se jí zbavil.</p>
<p>- Přejdi -</p>
<p>Lana, která měli uvázaná okolo pasu, náhle spadla, jako kdyby je někdo odřízl nožem. Zezadu se ozvaly výkřiky jejich společníků, ale rychle zeslábly.</p>
<p>- Přejdi-</p>
<p>Hlasy aeriadů ho znovu volaly, pevné a naléhavé. Sevřel pevně ruku Cinnaminson, a rychle vyrazil kupředu. Do rokle se už ani nepodíval. Stíny houstly, a zdálo se, jako by se - houževnaté a lačné - snažily vystoupit z rokle, z temnoty do světla. Pen šel stále rychleji, pokoušeje se ignorovat jejich přítomnost i tu věc dole, ignorovat možnost, že se ho to pokouší najít.</p>
<p>A pak stanul na druhé straně, bezpečně pryč z mostu. Stál na pevné skále ostrova, mezi stromy a keři. Tu věc v rokli už necítil. Už neměl pocit, že si pro něho jde. Pomalu a zhluboka dýchal a uklidňoval se. Byl v pořádku. Byl v bezpečí.</p>
<p>Podíval se na Cinnaminson, jejíž bledá a ztrhaná tvář nesla neklamné známky strachu. Stiskl jí ruku. „Jsme na druhé straně.“</p>
<p>Přikývla, že rozumí, ale zůstala napjatá. - Pojď -</p>
<p>Zdálo se, že aeriadové neměli čas nebo zájem o jejich strach. Pen a Cinnaminson se znovu vydali na cestu, míříce do lesa Padla noc. Objevily se hvězdy a měsíc. Pomalu se jim podařilo se jejich světlu přizpůsobit. Stromy je mezi sebou uzavřely, obrovité kmeny omšelé vlivem počasí. Pen skoro cítil, že je pozorují, že čekají, co on a Cinnaminson udělají. Les byl hluboký a tichý, a byl živý. Pen šel lehce a opatrně. Půda byla měkká, pokrytá kobercem jehličí, a byla cítit humusem a tlením. Neslyšel zvuky nočních ptáků ani malých zvířat. Neviděl nic, co by se pohybovalo.</p>
<p>- Pojď -</p>
<p>Aeriadové je šeptavě povzbuzovali v chůzi přes les, mezi mohutnými starými stromy, přes rokliny a hřebeny, a kolem příkrých srázů. Stezka byla křivolaká a tak těžko rozeznatelná, že ten, kdo tudy necestoval mnohokrát předtím, nemohl doufat, že ji najde. Pen by to nedokázal vysvětlit, ale měl zvláštní pocit, že možná ani nebylo možné cestovat po téže stezce dvakrát, že je možná pokaždé jiná. I navzdory skalám, půdě, potokům a stromům - samým pevným a hmatatelným věcem - působilo toto místo dojmem pomíjivosti a jakési vrtkavé proměnlivosti, která je přetvářela z pevného v tekuté, z fyzického terénu ve snovou krajinu v mysli. Pen měl pocit, že to není místo, kam byste mohli jít bez pozvání jeho tvůrce.</p>
<p>Bylo to místo, pomyslel si náhle, kde by se cítil jako doma Král Stříbrné řeky.</p>
<p>Pak zaslechl jakési bzučení. Nejdříve si myslel, že je to vítr vanoucí větvemi stromů a rozechvívající listí, ale nezdálo se, že by nějaký foukal. Pak se bzučení změnilo ve zpěv. Povaha slov byla nerozlišitelná, ale zvuk byl jasný a zvoucí.</p>
<p>„Cinnaminson,“ zašeptal.</p>
<p>Usmívala se. „Aeriadové zpívají, Pene.“</p>
<p>Poslouchal je, ty zvláštní hlasy znějící ozvěnou. Zdálo se, že přicházejí zevnitř i zvenku jeho hlavy, stoupají a klesají v pravidelné kadenci, a stále znovu a znovu se opakují.</p>
<p>„Rozumíš jim?“ zeptal se tiše, nakláněje se k ní v obavě, že by jeho hlas mohl tuto píseň nějak zarazit a přerušit kouzlo.</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Není to krásné? Mám chuť zpívat s nimi.“</p>
<p>Pokračovali dál mezi stromy, stále hlouběji do lesa, daleko od rokle a tvorů, kteří ji obývali. Mezerami v baldachýnu korun stromů byla vidět hvězdná obloha. Nevěděl, jakou vzdálenost ušli, ale připadalo mu, že už mnohem větší, než by mělo být možné. Ten ostrov, i když velký, musel mít určitý průměr, určitě ne větší než čtvrt míle. I se všemi obchůzkami skalnatého terénu by nemohli cestovat tak daleko, aniž by se dostali na protější stranu.</p>
<p>Nicméně šli stále dál, a čas ubíhal. Noc byla tichá a teplá, a světlo měsíce a hvězd stále jasnější. Po nějaké době pustil Pen Cinnaminson ruku, protože se už o ni ani o sebe nebál, ochoten uvěřit, že nalezli bezpečný přístav před nebezpečími, která je tolik dní pronásledovala. Byl to závěr založený na pocitu, ne na racionálních důvodech. Ale cítil to stejně reálně jako půdu, po které šel, a stromy, jež míjel, a to stačilo.</p>
<p>Konečně, dlouho poté, co měsíc vystoupil na vrchol své noční pouti, a oni ušli mnohem větší vzdálenost, než mohl činit průměr ostrova, aeriadové, kteří po celou tu dobu zpívali, náhle ztichli.</p>
<p>- Počkejte -</p>
<p>Pen a Cinnaminson uposlechli. Vzali se znovu za ruce, nedívajíce se jeden na druhého, uklidňující gesto, které se pro ně stalo tak důvěrně známé a přirozené jako objetí v dětství. Pradávný les všude okolo nich ztichl. Ticho bylo hluboké a pronikavé - jakási přítomnost stejně reálná jako nebe a země.</p>
<p>Vtom mezi stromy před nimi zazářil náhlý, neočekávaný jas, jako by měsíc pronikl hustým baldachýnem lesa, aby osvítil místo předtím skryté pohledu.</p>
<p>- Pojďte -</p>
<p>Znovu se vydali kupředu, přitahováni neviditelnou přítomností aeriadů, důvěřujíce osudu a svým neviditelným průvodcům. Pen cítil zvláštní pocit klidu, takový mír v duši, jaký nepoznal od odletu z Patch Run. Věděl, že bude všechno v pořádku. Ať tam čekalo cokoli, všechno bude v pořádku.</p>
<p>Pak vyšli z lesa na světlinu, zalitou měsíčním světlem. Baldachýn stromů zůstal vzadu, otvíraje se nebesům, jakoby v úctě k pravěkému stromu, který stál uprostřed. Podle všech měřítek byl mohutný, jeho kmen byl silný a drsný, jeho větve pokroucené a do široka se rozpínající, a dodávající mu vzhled jako z jiného světa. Ve světle měsíce byl jasně vidět, zvlášť podivné barvy jeho kůry a listí - černé a hnědé, překryté nejsytější zelení, ohraničené zářivě oranžovou. Pen ty barvy viděl jasně, dokonce i ve tmě. Viděl, jak se spolu mísily, vytvářejíce zvláštní vzor, který se třpytil na černém pozadí hvězdné oblohy.</p>
<p>Nalezl Tanequil.</p>
<p>Viděl ho jen jednou, v záblesku vize, kterou jim před týdny zjevily elfeíny, když jejich kouzlo použil v elfském městě Emberenu Ahren Elessedil, aby se ujistil, že nalezení stromu je dosažitelný cíl. Žádná vize však nedokázala adekvátně zachytit to, co viděl před sebou, a majestátnost tohoto obra. Žádná vize mu nemohla zjevit, jaký to bude pocit stát před ním a připadat si jako trpaslík před jeho velikostí a věkem.</p>
<p>Trpaslík, pomyslel si náhle, i ve srovnání s jeho inteligencí.</p>
<p>Překvapeně zamrkal. Cítil, že ho Tanequil pozoruje. Cítil, že o něm uvažuje a rozhoduje se, co s ním udělá teď, když je tady. Byl to divoký, iracionální závěr, založený na pouhém pocitu. Nicméně byl o něm přesvědčen. Tanequil ho pozoroval.</p>
<p>„Pene, já teď musím jít,“ řekla náhle Cinnaminson, uvolňujíc svou ruku. „Aeriadové říkají, že musím jít.“</p>
<p>„Jít kam?“ Náhle dostal strach. Nebyl si jist, jestli o ni nebo o sebe, věděl jen, že od ní nechce být oddělen. „Proč musíš jít?“</p>
<p>„Abys mohl být sám. Abys mohl udělat to, proč jsi sem přišel.“ Rychle se na něj usmála. „Aeriadové mi ukážou, jak žijí. Přivedli mě sem, abych je mohla vidět. Nebude to trvat dlouho.“</p>
<p>Bezmocně na ni pohlédl. „Nechci, abys odešla.“</p>
<p>Její oči teď působily dojmem, jako by zkoumala prostor mezi nimi, jako by hledala cestu, jak se k němu dostat. „Tys přišel najít Tanequil, Pene. Musíš to udělat. Učinit něco dobrého. Najít, co potřebuješ, abys pomohl své tetě.“</p>
<p>Ještě chvíli váhala, a pak se obrátila. „Jdu,“ řekla do vzduchu - něčemu, co mohla slyšet jen ona. „Mnoho štěstí, Pene.“</p>
<p>Díval se za ní, jak mizí mezi stromy, malý stín, který se rychle rozplynul v proměnlivé směsi světla a tmy.</p>
<p>„Mnoho štěstí,“ opakoval ozvěnou, a osaměl.</p>
<p>Dlouho stál před Tanequilem nehybně, absolutně nejistý tím, jak by měl začít, co by měl udělat. Strom by mu dal jednu ze svých větví, kdyby nalezl způsob, jak ho o tom přesvědčit. Kouzelná hůlka by mu poskytla přístup do Zapovězeného, a umožnila by mu najít a zachránit svou uvězněnou tetu, a přivést ji zpátky domů, pokud se dokáže dostat do Paranoru a projít vchodem tvořeným tekutou nocí.</p>
<p>Kdyby. Pokud. Ta slova byla všude. Tyčila se všude nad ním jako neproniknutelný val.</p>
<p>Co by měl udělat?</p>
<p>Ještě chvíli čekal, napůl doufaje, že se s ním ten strom pokusí komunikovat sám, že převezme iniciativu a ukáže mu způsob, jak s ním hovořit. Ale když tam stál už dost dlouho, vzdal se naděje. Snaha o komunikaci bude muset vyjít od něho. On byl prosebník, on musel najít způsob, jak prolomit bariéru mezi nimi.</p>
<p>S aeriady komunikoval jen tím, že s nimi mluvil nahlas. Bude to fungovat i s Tanequilem?</p>
<p>„Jmenuji se Penderrin Ohmsford,“ řekl. „Rozumíš tomu, co říkám?“</p>
<p>Připadal si hloupě, když takhle mluvil, a jakmile svá slova vyslovil, už věděl, že odpověď nedostane. Tanequil byl jiný než aeriadové. Bude muset vymyslet něco jiného.</p>
<p>Přistoupil ke stromu a položil ruce na jeho kůru, zvolna jimi pohybuje po tvrdém, drsném povrchu. Byl překvapen teplem, které cítil, pulzujícím teplem, jež vyzařovalo ven a šířilo se i jeho tělem. Podržel ruce na místě a nechal do sebe to teplo vstupovat, a napadlo ho, že by to mohl být začátek spojení.</p>
<p>Ale nic víc se nestalo.</p>
<p>Oddálil ruce, dívaje se vzhůru do husté koruny větví. Oranžově žíhané listí se třpytilo ve světle měsíce, a jeho vlnění mu připomnělo záři zapadajícího slunce na hladině Duhového jezera. Pohyb byl doprovázen šelestivým zvukem, tichým a jemným, a on na něj zaměřil své smysly, vtahoval je do sebe a snažil se je přeměnit ve slova.</p>
<p>Ale nic nepocítil.</p>
<p>Trochu se od stromu vzdálil, protože doufal, že tak získá určitý odstup. Ale když Tanequil pomalu obcházel, začal o tom pochybovat. Strom se zdál ze všech stran stejný - starý a mohutný, spletitá záhada, o které nějaký chlapec nemohl doufat, že ji rozluští. Byl to strom, a jako takovému mu do jisté míry rozuměl. Ale byl to strom tak nezměrný a obrovský - co do velikosti, tvaru, věku a neměnnosti, přirozené inteligence a porozumění - že mu vzdoroval. Uvědomoval si jeho moc a sílu, ale nedokázal se s ní dohodnout. Čím déle se o to snažil, tím jasnější mu bylo, že to nejde. Tanequil byl příliš vzdálený, příliš cizí, a příliš neproniknutelný pro kohokoli, kdo neovládal magii jako druid.</p>
<p>Pomyslel si, že na toto by se lépe hodila Khyber. Teď si přál, aby jí byl dovolil s nimi jít.</p>
<p>Ale to bylo směšné. Khyber sem Král Stříbrné řeky neposlal. To on sám mohl najít způsob, jak s tím stromem komunikovat.</p>
<p>Sedl si, zkřížil nohy, opřel si bradu o ruce a díval se zadumaně na kmen stromu. Musely přece existovat prostředky, jak to udělat. Možná ještě nevěděl jaké, ale měl by je dokázat odhalit, pokud o tom bude přemýšlet dost dlouho. Ke komunikaci s živými tvory docházelo všemi možnými neočekávanými způsoby. Za ta léta to zjistil, a věděl, že je to pravda. Takže existoval i způsob, jak komunikovat s Tanequilem. Existoval způsob, jak mu porozumět, a jak to zařídit, aby strom porozuměl jemu.</p>
<p>Jak stromy komunikují?</p>
<p>Neměl tušení. Nikdy neslyšel o nikom, kdo by to věděl. S výjimkou legendárního Ellcryse, když hovořil s takzvanými Vyvolenými z elfského národa. Ale Ellcrys byl vytvořen z člověka, ženy, která dobrovolně souhlasila s tím, že bude proměněna ve strom. Takže někde hluboko v Ellcrysově nitru byla pohřbená lidská přirozenost. Nebyl si jist, zda by se totéž dalo říct o Tanequilu. Neznal jeho historii, nic o tom, jak vznikl. Nemohl předpokládat, že v něm je cokoli lidského.</p>
<p>Musel tedy najít jiný způsob. Byl to strom, a tedy rostlina. Co věděl o rostlinách a jejich vztazích se světem? Žily a braly si svou obživu z půdy. Některé, jako Tanequil, byly velice staré, a protože se nemohly pohybovat, musely být velice trpělivé. Měly nekonečný čas k přemýšlení, a tak mohly uvažovat způsoby, které byly zcela neznámé lidem, kteří nikdy nezůstali na jednom místě dost dlouho, aby se dobrali podobného uvažování jako stromy.</p>
<p>Vzdychl, vzhlížeje do větví. Přikládal tomu stromu lidské charakteristiky. Měl by to vůbec dělat? Přemýšlel ten strom? Uvažoval? Dokázal pochopit takové pojmy a představy jako trpělivost? Dokázal něco víc než zakořenit a čerpat z půdy živiny po tisíce let, zatímco se svět kolem něho měnil?</p>
<p>Chvíli přemýšlel o způsobech, jak se dorozumíval s jinými živočichy a rostlinami. Ptákům a pozemním zvířatům rozuměl podle zvuků, které vydávali, podle způsobu, jakým se pohybovali nebo nepohybovali. Hmyz komunikoval dost podobným způsobem, ale nedokázal vyjadřovat myšlenky. Tráva a květiny měly omezené schopnosti komunikace, výhradně ve formě instinktivních reakcí na teplo a chlad, na vlhko a sucho. V pohoří Klu dokázal pouhým dotykem vyčíst reakci lišejníku na pohyb slunce.</p>
<p>Zarazil se. Fungoval by tady dotyk? Už se o to jednou pokusil, ale ta kůra byla jako brnění. Ten strom nezískával živiny kůrou. Ani jejím prostřednictvím neodpovídal. Dělal to všechno prostřednictvím svých kořenů. Zadíval se znovu na strom. Byl tohle ten způsob, jak s ním komunikovat - prostřednictvím jeho kořenů? Jak by to proboha dokázal, když ty kořeny byly pohřbené desítky - možná stovky - stop pod zemí? Vyhlídka na prokopávání se k nim se mu zdála směšná. Byl to určitě nesmysl.</p>
<p>Kdyby tady byla Cinnaminson, možná by mu nabídla jiný pohled. I ve své slepotě dokázala vše posuzovat jasněji než on. Stále ještě nevěděl, proč jí bylo nařízeno, aby ho nechala samotného, dokonce když aeriadové tak trvali na tom, aby sem přišla s ním. Když o tom přemýšlel, pociťoval frustraci a rozčilení.</p>
<p>Náhle si uvědomil, že je unavený. Už nechtěl přemýšlet. Už nechtěl dělat nic, jen si odpočinout. Už si ani nedokázal vzpomenout, jak dlouho to bylo od doby, kdy naposled spal.</p>
<p>Natáhl se na zemi pod prastarým stromem a zavřel oči. Potřeboval jen pár minut, jen tak dlouho, než se mu pročistí myšlenky, a pak se znovu pustí do práce.</p>
<p>Nad hlavou mu větve Tanequilu utvořily v měsíčním světle stříbřitě zelená nebesa. Měl zcela zřetelný dojem, že se čas zpomalil, že se jeho mírou stalo jeho dýchání. Napětí a frustrace ho opouštěly, až z nich nezbylo nic, jen těžká únava.</p>
<p>Zavřel oči a usnul.</p>
<p>Ve spánku měl sny. Zdálo se mu o domově a jeho rodičích. Byl zpátky v Patch Run, a jeho matka mu říkala, že magie není důležitá, že je to v jistých směrech břemeno. Jeho otec stál nedaleko, a používal Píseň přání, aby přiměl poupata květin rozkvést. Nebe všude kolem nich bylo zelené a vlhké, a vzduch voněl deštěm nasáklou půdou a listím. Někde v dálce se na obloze rýsovala silueta vzdušné lodě, a on si přál, aby byl na její palubě, bezpečně pryč.</p>
<p>Scéna se změnila, a on se skrýval v nějaké pevnosti, hluboko v jejích zdech, někde dole, kde světlo pochodní sotva dokázalo proniknout stíny a tmou. Krčil se za nějakou zdí a naslouchal zvukům znějícím z druhé strany. Věděl, co se za tou hradbou děje, ale nedokázal se přinutit, aby se podíval. Jeho teta, Ard Rhys, byla vězněm stvoření tak strašných, že i pohled na ně byl smrtící. Dělali jí věci, které bylo lepší si nepředstavovat, a jež ji měly změnit, měly transformovat její mysl a udělat z ní něco, čím nechtěla být. Volala zoufale jeho jméno, prosila ho o pomoc. Byla na tom temném místě úplně sama, a on byl jediný, kdo ji mohl přivést zpátky do světla.</p>
<p>Jenže se nemohl pohnout.</p>
<p>Mohl tu jen sedět a naslouchat…</p>
<p>Opět se probudil. Otevřel oči a uviděl přes hustou korunu Tanequilu růžovou záři vycházejícího slunce. Zadíval se na oblohu, na větve a na to světlo, bojuje se slzami a s pocitem zoufalství. Nehybně ležel, čekaje, až tyto podivné pocity pominou, čekaje, až nad sebou znovu získá kontrolu.</p>
<p>Něco se dotklo jeho kůže na rukou, jemně jako peříčko, jakési malé prstíky, ruce víly nebo nožičky hmyzu. Pohybovaly se mu po hřbetech rukou a po zápěstích, krouživě, jako by ho chtěly uklidnit. To se jim podařilo. Slzy mu uschly, a bušení jeho srdce se utišilo. Začal zhluboka dýchat.</p>
<p>Aniž by pohnul rukama nebo zápěstím, zvedl se opatrně na loktech.</p>
<p>Všude kolem něho pučely ze země drobné kořínky, některé z nich tak tenké, že si nezadaly s chlupy na jeho ruce. Vyrážejíce z půdy, vytvořily postupně jakési lůžko. Byly všude, ačkoli je cítil pouze tam, kde měl obnaženou kůži. Větve Tanequilu před ním se mírně kývaly, a jejich listí se chvělo, zatímco ho lůžko vytvořené kořeny přijímalo do svého náručí. Fascinovaně sledoval vlnění listí a kývání stromu, jako by jím byl hypnotizován.</p>
<p>Znovu si lehl na záda a zavřel oči. Ty dotyky trvaly, a on podlehl jejich hypnotickému opakování. Pokusil se je nějak uchopit svými smysly, obejmout je a učinit je součástí sebe samotného.</p>
<p>Pak, hluboko uvnitř svého vědomí, tam, kde bušilo jeho srdce a pulzoval jeho život, uslyšel hluboký, tichý šepot. - Penderrine -</p>
<p><strong>Kapitola 24.</strong></p>
<p>Jediné vyslovené slovo. Jeho jméno. - Penderrine - Jen nebylo vysloveno tak, jak mluví lidé. Vyšlo z dotyků kořenů toho stromu na jeho kůži.</p>
<p>- Penderrine -</p>
<p>Tanequil s ním mluvil. Mýlil se v tom, jak si představoval komunikaci se stromem. Bylo to jinak. Tanequil nebyl ochoten zahájit s ním kontakt, pouze mu k sobě otevřel cestu. Bude s ním mluvit, pokud se tak rozhodne. Své podmínky mu Pen vnucovat nemohl.</p>
<p>Pen ležel na zemi a čekal, co se bude dít dál. Ale už se neozval žádný další šepot, a uvědomil si, že ustal i jemný dotek kořenů. Posadil se a pohlédl na zem. Byly pryč, všechny. Okolo něho byla jen řídká tráva a holá zem, jíž nepronikaly na povrch žádné kořeny.</p>
<p>Chvíli mu trvalo, než akceptoval fakt, že se tato situace nezmění. Vstal a zadíval se na strom, pokoušeje se rozhodnout, co má dělat dál. Proč s ním ten strom přerušil kontakt? Nenapadalo ho žádné vysvětlení. Aby umožnil komunikaci, otevřel se tomu stromu, dotkl se ho svými smysly, použil kouzlo, které dostal do vínku už při narození. Co víc ještě mohl udělat?</p>
<p>Obešel strom, přivíraje oči v záři vycházejícího slunce. Les byl tichý a klidný, jako rozlehlý sál, v němž by byl slyšet i sebeslabší zvuk. Bylo to posvátné místo, a on byl prosebník, který sem přišel hledat uzdravení a životní směr. Uklidnil se a otevřel mysl vnějšímu světu ve snaze dosáhnout nového spojení.</p>
<p>Nic se nestalo.</p>
<p>Po chvíli se znovu posadil, zaujímaje novou pozici na opačné straně stromu, zády ke slunci. Pozoroval, jak si jeho světlo hraje ve větvích a listí, a osvětluje stále nové části stromu, jak slunce stoupá na oblohu nad horami. Pokoušel se se stromem mluvit, pokoušel se ho dotknout svým kouzlem, svými myšlenkami, dokonce i dotýkáním se země v naději, že by mohl znovu přitáhnout výhonky kořenů. Dělal všechno myslitelné, co by mohlo vědomí toho stromu stimulovat.</p>
<p>Nic neúčinkovalo.</p>
<p>Zmocnil se ho pocit frustrace. Co dělal předtím, a nedělal teď? Proč ten strom nepokračoval v jejich rozhovoru? Napadlo ho, že je to možná jen otázka trpělivosti. Stromy jí měly nekonečnou zásobu, a rozhovory s nimi možná vyžadují mnohem víc času.</p>
<p>Tento závěr se mu nelíbil. Pomyslel si, že musí existovat nějaký lepší, rozumnější způsob. Vrátil se k tomu, jak to všechno začalo, jak spal, a zdálo se mu o domově, o Ard Rhys…</p>
<p>Zarazil se. O Ard Rhys v nebezpečí, ohroženou, protože jí nedokázal pomoci, protože nedokázal jednat. A pak se probudil, zpocený strachem, s kořeny Tanequilu natahujícími se k němu. Možná reagovaly na ten strach, na jeho potřebu něco udělat, aby své tetě pomohl.</p>
<p>Znovu si lehl na zem, zavřel oči a snažil se v duchu vyvolat obrazy své tety v nebezpečí, i když to pro něj bylo bolestné, protože to vyvolávalo nové představy, nový strach…</p>
<p>Téměř okamžitě ucítil znovu ty lehoučké, uklidňující dotyky. Zůstal v klidu, otevíraje se tomuto pocitu, ale současně udržoval v popředí svých myšlenek své obavy o tetu, tu jiskru, o níž doufal, že ze stromu vykřeše něco dalšího.</p>
<p>Ty dotyky ho zcela pohltily. Ukolébaný a uklidněný zariskoval, a vyslovil v mysli jediné slovo.</p>
<p>- Tanequile -</p>
<p>- Penderrine. Co ode mě žádáš? -</p>
<p>Ta odpověď chlapce tak překvapila, že mu chvíli trvalo, než byl ze sebe schopen vypravit:</p>
<p>- Kouzelnou hůlku, abych se dostal ke své tetě, abych ji mohl zachránit ze Zapovězeného -</p>
<p>- Kouzelnou hůlku, vytvořenou z mého těla, z mých údů. Co mi dáš výměnou? -</p>
<p>Pen zaváhal, překvapen touto otázkou. Nepomyslel na to, že by měl Tanequilu něco dávat. Král Stříbrné řeky se o ničem takovém nezmiňoval. Možná nešlo o nějaký dar, ale o zcela jiný druh výměny.</p>
<p>- Co žádáš? -</p>
<p>- To, co ty žádáš ode mě. Část tebe samotného -</p>
<p>Pen se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, snaže se zůstat soustředěný na svou tetu, na Zapovězený, na cestu, kterou musel vykonat.</p>
<p>- Kterou část mě samotného? -</p>
<p>Jakmile to zformuloval, dotyky ustaly, výhonky kořenů se stáhly, a spojení mezi nimi bylo znovu přerušeno. Pen chvíli ležel, soustřeďuje své myšlenky na tetu a očekávaje další slova, ale žádná nepřišla. Zůstal sám, a v jeho mysli zněla ozvěnou slova, která strom řekl, a ticho, které je vystřídalo.</p>
<p>Soustředěný na samotný přechod mostu a na to, co ho na druhé straně očekává, vůbec nepomyslel na to, aby si s sebou vzal něco k jídlu, proto teď vstal a začal něco hledat. Prohledal okolní les, nevzdaluje se příliš od Tanequilu, ale ačkoli hledal všude, nenašel nic kromě malého pramínku vody, který vyvěral ze skály. Napil se z něho. Voda chutnala kovem a zemí.</p>
<p>Právě se chystal vrátit k Tanequilu, aby se znovu pokusil o komunikaci s ním, když se z lesa neočekávaně vynořila Cinnaminson, zrudlá vzrušením.</p>
<p>„Penderrine,“ vydechla, „to bylo neuvěřitelné!“</p>
<p>„Kdes byla?“ zeptal se, bera ji za ramena. „Měl jsem o tebe strach.“</p>
<p>Objala ho, jako by byla pryč celé týdny a ne jen pár hodin. Když se zasmála, cítil na uchu její teplý dech. „Chyběla jsem ti?“</p>
<p>Přikývl, poněkud zmatený jejím zvláštním vzrušením. „Jsi v pořádku?“</p>
<p>Odstoupila od něho, aby mu mohla slepýma očima pohlédnout do tváře. Když natáhla ruku, aby se dotkla jeho líce, v jejím úsměvu se zračil dětský úžas. „Pene, všechno jsem viděla. Aeriadové mi to ukázali. Nevím, jak to dokázali, ale nechali mě, abych to všechno viděla. Nabyli tvaru a poletovali všude kolem mě, jako malí duhoví motýli, třpytící se tak jasně, že vypadali jako střípky slunce. Bylo to tak úžasné! Pak se změnili, aby vypadali jako já - jako dívky, ne starší, než jsem já! Tančili jsme a hráli si! Smáli jsme se tak, že jsem se sotva udržela na nohou! Víš, jak je to dlouho, kdy jsem se naposled smála?“</p>
<p>Díval se na ni, otřesený tou proměnou. Vždycky byla otevřená a upřímná, ale teď se chovala způsobem, jaký u ní nikdy nepozoroval. Jako by se podruhé narodila, znovuzrozená svým setkáním s aeriady. Překvapilo ho, když se přistihl, že jakýmsi neurčitým způsobem žárlí.</p>
<p>„Zjistila jsi, co ve skutečnosti jsou? Odkud pocházejí?“</p>
<p>Přikývla. „Řekli mi to. Nazývají sami sebe duchy vzduchu - aeriady - ale jsou mnohem víc. Říkají si také sazenice. Považují se za stvoření z Tanequilu, za jeho děti.“ Zarazila se. „Za jejich děti,“ opravila se. „Téhle části nerozumím, ale oni považují Tanequil za matku i otce. Ten strom je pro ně žena i muž současně, schopen být podle potřeby jedním či druhým, nebo obojím.“ Zavrtěla hlavou. „Pořád se učím.“</p>
<p>Pen uvažoval o hlasu Tanequilu, který slyšel ve své mysli. Ten hlas byl mužský, ne ženský. Kde tedy sídlila mateřská část toho stromu?</p>
<p>„Máš hlad?“ zeptala se pojednou.</p>
<p>Přikývl. „Strašný. Hledal jsem něco k jídlu.“</p>
<p>Vzala ho za ruku. „Pojď se mnou.“</p>
<p>Vedla ho mezi stromy, jako by se jí zázrakem vrátil zrak. Zdálo se, že vidí ještě lépe než předtím, jako by se její zvláštní dar ještě prohloubil, snad díky kouzlu tohoto místa a jeho stvořením.</p>
<p>Dovedla ho k houštině bobulemi obsypaných keřů nedaleko malého jezírka, napájeného čistým potůčkem. Bobule byly velké a sladké, a on se do nich hladově pustil. Pak se napil studené, čisté vody z jezírka, nemající tu kovovou příchuť jako voda, již pil předtím.</p>
<p>Když dojedli a posadili se, zlenivělí jídlem, pitím a teplem slunce pronikajícího mezi větvemi, Pen se zeptal: „Jak jsi tohle místo našla? Ukázali ti ho aeriadové?“</p>
<p>Přikývla. „Zdá se, že vědí, co potřebujeme, Pene. Věděli, že hledáš Tanequil, a dovedli tě k němu. Věděli, že se musím znovu začít smát, a přiměli mě k tomu. A věděli, že jim potřebuji porozumět - a umožnili mi to. Aspoň částečně.“ Na okamžik se odmlčela, dívajíc se do prázdna. „Jsou tak úžasní. Přála bych si, abych ti to dokázala vysvětlit lépe. Jsou svobodní takovým způsobem, jakým jsem já nikdy nebyla. Mohou létat, kam se jim zamane, mohou být, čímkoli chtějí, mohou dělat, co se jim zachce. Jsou jako sestry, ačkoli si nemyslím, že jimi ve skutečnosti jsou. Zdá se, že pocházejí z různých míst, z různých dob.“</p>
<p>„Ale jejich hlasy znějí stejně,“ poukázal.</p>
<p>„Stali se jedním, stali se částí celku. Jsou odlišní, každý z nich, ale zároveň stejní.“</p>
<p>Chvíli nad tím žasl, uvažuje o tom, jak taková rodina může fungovat, jak může být soudržnější než třeba stádo dobytka. Nakonec se dobral k představě hejna ryb, plovoucího pohromadě a současně měnícího směr.</p>
<p>„Co od tebe chtějí?“ zeptal se konečně.</p>
<p>„Nemyslím, že něco chtějí, Pene.“</p>
<p>„Tak proč o tebe mají takový zájem? Proč tě sem přivedli? Proč s tebou tak moc chtějí hovořit o sobě?“</p>
<p>Zasmála se, jako by odpověď měla být každému zřejmá. „Myslím, že jen potřebují někoho, s kým by mohli mluvit. Myslím, že věděli, že je budu poslouchat, protože mě zajímají.“</p>
<p>Natáhla se k němu a stiskla mu ruku. „Pověz mi o Tanequilu. Co jsi zjistil?“</p>
<p>Když se k němu naklonila, spadly jí přes tvář uvolněné prameny vlasů. Zvedla ruku a odhrnula si je stranou.</p>
<p>„Chyběla jsi mi, Cinnaminson,“ řekl. „Nemám rád, když jsi pryč.“</p>
<p>Usmála se. „Tys mi taky chyběl.“ Tvář se jí rozjasnila. „A teď mi řekni o Tanequilu. Mluvil jsi s ním?“</p>
<p>„Jo, mluvil jsem s ním,“ řekl. „Chvíli mi to sice trvalo, ale nakonec jsem k němu cestu našel.“</p>
<p>Popsal jí podrobně všechno, co se přihodilo: jak se celou noc pokoušel o další kontakt, jak se strom stáhl, dokud nevycítil jeho touhu pomoci své tetě. Nedokázal to vysvětlit, protože to sám vůbec nechápal. Ale bylo jasné, že strom věděl, proč a pro co přišel.</p>
<p>„Ale největší starosti mi dělá to poslední, co řekl,“ skončil. „Řekl mi, že jestli chci část z něho - nějakou větev, ze které bych zhotovil kouzelnou hůlku - musím mu dát na oplátku část sebe. Když jsem se ho zeptal, kterou část chce, přestal se mnou mluvit.“</p>
<p>Cinnaminson se nad tím na chvíli zamyslela. „Možná tě jen zkoušel,“ řekla posléze. „Nebo možná mluvil o něčem jiném. Možná chce takovou část z tebe, která je spíš emocionální nebo duchovní. Nemůže přece mluvit o noze nebo paži.“</p>
<p>Pen si tím nebyl tak jist. Celá tato záležitost byla tak podivná, že nemohl vyloučit vůbec nic.</p>
<p>Podíval se na ten strom. „Měl bych se k němu vrátit a pokusit se na to přijít. Už to trvá déle, než jsem si představoval.“</p>
<p>„Trvá to tak dlouho, jak to musí trvat,“ opravila ho mírně. „Nebuď netrpělivý. Nenechej se frustrovat.“</p>
<p>Přikývl, a pozorně na ni pohlédl. „Co budeš dělat ty? Vrátíš se zpátky k aeriadům?“</p>
<p>„Jenom na chvíli. Já už vím, že nemohu být s tebou. Když chceš mluvit s Tanequilem, musíš být sám. Večer tě vyhledám.“</p>
<p>Naklonila se k němu a políbila ho na tvář a pak na ústa.</p>
<p>Vrátil se k Tanequilu. Mezitím nastalo poledne. Nebe bylo neskutečně modré. Stromy se chvěly v mírném vánku, a vzduch byl provoněn sladkou vůní listí a trávy vrcholícího léta. Byl to den, kdy jste měli pocit, že je možné cokoli. Sedl si na místo, kde seděl předešlé noci, když s ním strom poprvé mluvil. Chvíli strom pozoroval, pak si lehl na záda a zavřel oči. Dopřál si chvíli oddechu, a pak obrátil myšlenky ke své tetě, k Ard Rhys a jejímu uvěznění v Zapovězeném, i se strachem, který takové myšlenky bezděčně vyvolávaly. A čekal.</p>
<p>- Penderrine -</p>
<p>- Tanequile -</p>
<p>- Musíš mít to, pro co jsi přišel. Musíš si vzít, co potřebuješ-</p>
<p>- A dát ti část sebe? Kterou část? -</p>
<p>- Musíš to udělat -</p>
<p>Nemohl si pomoci: - Budu zmrzačený? -</p>
<p>- Budeš zlepšen -</p>
<p>- Bude mi chybět část sebe? -</p>
<p>- Část tebe bude nalezena -</p>
<p>Nedokázal v tom, co mu strom říkal, najít žádný smysl. Nedokázal se rozhodnout. Nedokázal jasně odhadnout následky.</p>
<p>- Bojíš se? -</p>
<p>- Ano-</p>
<p>- Strach o sebe sama nemá ve tvém konání místo. Jestli chceš zachránit svou tetu, musíš se bát o ni. Kouzelná hůlka se rodí ze strachu o bezpečí někoho jiného. Kouzelná hůlka reaguje na nezištnou potřebu. Přeješ si zachránit svou tetu? -</p>
<p>Těžce polkl. - Ano -</p>
<p>- Pak není žádná oběť příliš velká, i kdyby to byl tvůj vlastní život -</p>
<p>- Je toto požadováno? -</p>
<p>- Na tom, co je požadováno, by nemělo záležet. Chceš pokračovat? -</p>
<p>Zhluboka se nadechl. Chtěl? Jak velké riziko podstupoval? Situace se nevyvíjela tak, jak očekával. Král Stříbrné řeky mu řekl, že musí Tanequil přesvědčit o své věci. Ale zdálo se, že Tanequil nemá zájem být přesvědčován o čemkoli. Zdálo se, že své rozhodnutí už učinil, a záleželo jen na tom, jak daleko je Pen ochoten zajít, aby bylo toto rozhodnutí vykonáno.</p>
<p>Bylo to jako být chycen v pasti v nějaké jeskyni, a muset najít svou cestu temnotou, v níž se mohlo skrývat cokoliv.</p>
<p>- Přeješ si, abych ti dal to, pro co jsi přišel, Penderrine? -Zavřel oči. - Ano -</p>
<p>- Pak vstaň a pojď ke mně. Přistup ke mně a polož ruce na mé tělo -</p>
<p>Otevřel oči a uviděl, že se ty malé kořeny opět stáhly. Vstal a přistoupil ke stromu, a opatrně přitiskl dlaně k jeho masivní, drsné kůře.</p>
<p>- Vyšplhej na mě -</p>
<p>Našel v kůře záchytné body a začal šplhat. Bylo to snazší, než očekával. Kůra byla silná a nelámala se. Vyžadovalo to trochu úsilí, ale pak se dostal ke spodním větvím, a odtud už mohl pokračovat jako po žebříku. Nebyl si jist, jak vysoko má vylézt, a tak stále hledal nějaké znamení, kde se má zastavit. Ale dostal se až vysoko do koruny, než k němu strom opět promluvil.</p>
<p>-Stůj-</p>
<p>Přestal šplhat a rozhlédl se. Stál v rozsoše větví, kde byly v kmeni hluboké trhliny, vytvářející štěrbiny, v nichž by mohli hnízdit ptáci nebo žít malá zvířata. Trhliny byly staré a rány zacelené a pokryté novou kůrou.</p>
<p>- Podívej se nahoru -Vzhlédl do koruny.</p>
<p>- Natáhni se -</p>
<p>Zvedl ruku a dotkl se větve, která vyrůstala z kmene v délce nějakých šesti stop. Oproti jiným se zdála příliš malá a rovná, a chyběly jí ratolesti i listí. Vyzařovalo z ní teplo, náhlé a neočekávané, a Pen překvapeně ucukl.</p>
<p>- Drž ji -</p>
<p>Pen větev opatrně sevřel, a ucítil, jak mu teplo proudí do prstů a paže. Ta větev vibrovala a bzučela jakýmsi zvláštním, truchlivým zvukem.</p>
<p>Pak se celý strom otřásl a větev se hned u kmene ulomila. Na všechny strany se rozlétly třísky a úlomky kůry. Pen se přikrčil a zavřel oči, stále svíraje větev. Ozvalo se hluboké, protestující zasténání, a větev zůstala Penovi v rukou. Chlapec užasle pozoroval, jak z místa, kde se větev odlomila, prýští čerstvá míza. Byla červená a lepkavá, a vypadala jako krev. Stékala po kůře v hustých stružkách. Kapala mu z větve na paži.</p>
<p>Prohlížel si ji, levou rukou objímaje strom. Prsty nalezl jednu ze starých trhlin, když vtom strom znovu zasténal, hluboce a výhružně, a trhlina se kolem prstů uzavřela. Pen vykřikl a ucukl, cítě přitom, jak se mu odtrhávají svaly a kosti. Zareagoval okamžitě, ale i tak byl příliš pomalý. Když se podíval na svou ruku, uviděl, že dva prostřední prsty byly za prvním článkem odděleny. Po ruce mu stékala krev. Obnažené kosti se bíle leskly.</p>
<p>Stále svíraje oddělenou větev Tanequilu, zřítil se Pen do vidlice větví. Zraněnou ruku si tiskl k hrudi, a krev mu barvila šaty. Ztuhlý bolestí a šokem se okamžik nedokázal pohnout. Když si pak uvědomil nebezpečí vykrvácení, utrhl rukáv své tuniky a pahýly prstů si jím ovázal.</p>
<p>- Část z tebe za část ze mě -</p>
<p>Pen zničeně přikývl. Nepotřeboval to připomínat. K tomu stačila ta bolest.</p>
<p>- Vezmi mou větev do ruky -</p>
<p>Tiskna ovázané prsty k hrudníku, vzal pravou rukou větev Tanequilu z klína, kam před okamžikem spadla. K jeho překvapení byla stále teplá a pulzující, jako by si dosud udržela život, i když byla oddělena od kmene.</p>
<p>- Dřevo této větve pochází z hloubky mého nitra, kde se vytváří můj život. Větev musí proniknout na povrch a být silou oddělena. Taková oběť je nezbytná, jestli ti má kouzelná hůlka přinést užitek, který požaduješ. Ale oplátkou musíš něco dát, má-li mít tato oběť cenu. Kus svého těla. Kus svého srdce. Pamatuj na to -</p>
<p>Pen zavřel oči a zvolna vydechl. Ztráta prstů výměnou za větev Tanequilu. Bylo naprosto nepravděpodobné, že na to zapomene.</p>
<p>- Slez ze mě. Mou větev si vezmi s sebou -</p>
<p>Pen slezl opatrně ze stromu, chráně si přitom zraněnou ruku, jak to nejlépe šlo. Byl to dlouhý, obtížný sestup, a z výšky deseti stop sklouzl a spadl. Nová bolest ho přinutila vykřiknout. Prsty ho bolely, byl slabý a chtělo se mu zvracet.</p>
<p>- Odstup ode mě a sedni si -</p>
<p>Ustoupil od stromu a sedl si na místo, kde seděl předtím. Těžce dosedl a sklonil hlavu k zemi, cítě, jak se s ním všechno točí. Pohlédl na drobné kořínky Tanequilu, které se opět vynořily a začaly se dotýkat jeho šatů a bot. Vyhrnul si kalhoty, aby mu mohly ke kůži, aby s ním strom mohl navázat kontakt. Natáhl ruku, aby se jich dotkl.</p>
<p>- Rozvaž si prsty. Vezmi mízu z konce mé větve a přilož si ji na své rány -</p>
<p>Pen chvíli váhal, pak si sundal zakrvácený obvaz. Pahýly prstů byly rudé a zanícené, a stále z nich tekla krev. Zdravou rukou opatrně přiložil na rány mízu. Začaly se uzavírat téměř okamžitě, krvácení ustalo a svaly se zahojily. Bolest zeslábla. Nevěřícně zíral na své prsty.</p>
<p>- Vezmi si z opasku nůž -</p>
<p>Poslechl, opět vyděšený, co od něho bude požadováno nyní.</p>
<p>- Zavři oči -Udělal to.</p>
<p>- Musíš teď vyrobit kouzelnou hůlku, dokud je život dřeva ještě silný -</p>
<p>Čekal. Nemohl začít vyřezávat, dokud nebude vidět jak to udělat. Strom mu musí povolit otevřít oči. Ale žádný takový příkaz nepřišel. Místo toho se změnila povaha dotyků kořínků, a komunikace, dosud v podobě slov, přicházela nyní v podobě obrazů. Viděl v duchu jasně, co má udělat.</p>
<p>Pak se stalo něco podivného. Ucítil na své ruce další ruku, která ji vedla, a jeho ruka se také začala pohybovat. Měl by být vyděšen, že udělá chybu, ale ty obrazy byly tak jasné a jeho cit pro to tak silný, že ani jednou nezaváhal. Na čase nezáleželo. Zdálo se, jako by se zastavil.</p>
<p>Pracoval po celý zbytek dne a dlouho do noci. Nejedl ani nepil. Nehnul se z místa, kde seděl. Byl naprosto soustředěn, reaguje na klidné příkazy stromu. Nic ho nerozptylovalo, ani dotyk křídel hmyzu, ani tichý šepot vánku. Připadal si jako v jiném světě, jiném čase, jiném životě.</p>
<p>Když skončil, byla noc. Na nebi zářily hvězdy a měsíc. Obrazy zmizely, kořeny se stáhly, a on seděl v tichu sám. Otevřel oči a podíval se do klína.</p>
<p>V jeho rukou ležela kouzelná hůlka, šest stop dlouhá, šedočerná stejně jako kmen Tanequilu, lesknoucí se a hladká, jak by to bylo sotva možné u čerstvé opracovaného dřeva. Její povrch nesl složitý vzorec run, podivných značek, které Pen nepoznával a nedokázal je interpretovat. Když byly otočené ke světlu měsíce, zářily jako osvětlené vnitřním ohněm. Pen stále cítil neklamné teplo, vyzařující ze dřeva, pevnou životní sílu Tanequilu.</p>
<p>Chlapec přesunul brnící nohy. V ústech měl tak sucho, že je stěží dokázal otevřít. Několik minut shromažďoval síly, pak vstal a začal se belhat k jezírku, které mu předtím ukázala Cinnaminson. Kouzelnou hůlku nesl s sebou; věděl, že ji od nynějška bude nosit všude. Do nohou se mu pomalu vrátil cit a křeče zmizely. Cestou naslouchal, zda nezaslechne nějaké známky života, ale nic neslyšel. Byl stále sám.</p>
<p>Uvažoval, co se stalo Cinnaminson. Řekla mu, že se k němu večer vrátí. Slíbila to.</p>
<p>Našel jezírko a klekl si, aby se napil. Voda byla chladná a sladká, a jemu se vrátilo něco z jeho sil. Když utišil žízeň, vstal a znovu se rozhlédl kolem.</p>
<p>Kde byla Cinnaminson?</p>
<p>Znepokojeně vydechl. Nelíbilo se mu, že byla ještě pryč. Nikdy se mu nelíbilo, když byla pryč. Ztratit ji bylo horší než ztratit své prsty…</p>
<p>Zastavil se, vzpomínaje si náhle na pocit té druhé ruky, vedoucí ho při vyřezávání kouzelné hůlky, dovolující mu, aby pracoval naslepo, spoléhaje jen na ten dotyk.</p>
<p>Kus tvého těla. Kus tvého srdce.</p>
<p>Náhle ho zaplavila strašlivá jistota, tak nesnesitelná a traumatizující, že pro ni nedokázal najít hlas, ale jen šepot v tichu svého nitra. Myslel si, že pochopil. Ale nepochopil. Předpokládal, že ztráta prstů bude dostatečnou kompenzací. Nebyla.</p>
<p>Bylo od něj vyžadováno něco víc.</p>
<p>Cinnaminson.</p>
<p><strong>Kapitola 25.</strong></p>
<p>Shadea a'Ru stála u okna své ložnice a hleděla z věží Paranoru na zalesněnou krajinu dole. Slunce stoupalo, měkká zlatá záře na východě, v níž se rýsovaly rozeklané zuby Dračích štítů, a která slibovala teplý, ospalý letní den.</p>
<p>Sevřela rty do úzké, hněvivé linky. Pro ni to tak dobrý den nebude. A pro některé jiné ještě méně.</p>
<p>Pohlédla na zprávu, kterou držela v ruce. Idioti! Nepřítomně si uhladila vlasy a napřímila ramena. Chybělo jí každodenní cvičení z doby, kdy byla vojákem v armádě Federace. Chyběla jí ta disciplína a rutina. Nikdy by nevěřila, že si to bude myslet, ale po týdnech zápasu jako Ard Rhys Třetí rady druidů byla připravena to všechno opustit kvůli šanci vrátit se zpátky do doby, kdy bylo vše mnohem méně komplikované.</p>
<p>Opět sklouzla pohledem na zprávu. Přišla v noci, když spala, a nalezla ji, když vstávala. Vyňala ji z pouzdra na ptačí noze, a tvář jí okamžitě potemněla vztekem.</p>
<p>CHLAPEC A JEHO SPOLEČNÍCI UPRCHLI Z TAUPO ROUGH. SLEDOVALI JSME JE DO KLU.</p>
<p>A tam ztratili, samozřejmě, ačkoli si dal pisatel pozor na to, aby to neřekl.</p>
<p>Podívala se znovu na zprávu, stále rozzuřená jejím obsahem a jeho neschopným odesílatelem. Od Traunta Rowana čekala víc. Čekala víc i od Pysona Wence.</p>
<p>Zaskřípala zuby. Proč bylo pro každého tak těžké najít a zadržet toho chlapce? Tereka Molta stálo to úsilí život. Aphasia Wye stálo její úctu, o níž si myslela, že ji nemůže nic oslabit. Co ji to bude stát tentokrát? Životy dalších dvou z jejích spojenců, mužů, jejichž podporu si sotva mohla dovolit ztratit, i když se ukazovali méně schopnými, než považovala za možné? Její úcta k nim ale zmizela už dávno, a tak nehrozilo, že ji ztratí teď.</p>
<p>Zmačkala zprávu do malé kuličky, kouzlem ji zapálila a rozprášila popel z okna. Dívala se, jak popel odnáší vítr, a přála si, aby její hněv a zklamání mohly odplynout stejně snadno.</p>
<p>Co bude muset udělat, aby tuto záležitost ukončila?</p>
<p>Na chvíli, jen na okamžik, uvažovala o myšlence přerušit celý hon úplně. Vyžadoval mnohem víc času a úsilí, než jí bylo milé, a nevedl k žádným výsledkům. Chlapcovy rodiče měla bezpečně zavřené ve svých žalářích. Nemohla by na něho prostě počkat, až si pro ně přijde? Určitě to udělá, jakmile zjistí, kde jsou, a to bude dosti snadné mu sdělit.</p>
<p>Její frustrace vyústila v bolest hlavy. Začala si masírovat spánky. Ve skutečnosti chlapce ignorovat nemohla, protože věděla skoro jistě, co má v úmyslu. Snaží se najít cestu ke své tetě. Nevěděla, jak to plánuje udělat, a byla přesvědčena, že je to nad jeho síly, i nad síly kohokoli jiného, ale nemohla riskovat, že se mýlí. Kdyby našel cestu do Zapovězeného, kdyby objevil nějakou uličku, o níž nevěděla, pak mu musela zabránit ji použít. Protože kdyby dokázal nemožné a skutečně se dostal ke Grianne Ohmsfordové, mohl by najít i způsob, jak ji přivést zpátky.</p>
<p>Kdyby se to stalo, Shadea věděla, že by to byl její konec. Skončili by všichni, všichni ti, kdo se na jejím spiknutí podíleli.</p>
<p>Pravděpodobnost, že k tomu dojde, byla velmi malá, ale zároveň neměla v úmyslu Ohmsfordovy jakkoli podceňovat. Historie jejich rodu hovořila sama za sebe. Přežili nemožné situace už předtím, několik jejich generací. Byli obdařeni magií i štěstím, a tato kombinace je už nesčíslněkrát zachránila.</p>
<p>Nemohla si dovolit připustit, aby se to stalo znovu.</p>
<p>Takže nechá vše při starém. Nechá Traunta Rowana a Pysona Wence, aby chlapce dál pronásledovali. Možná ho ještě stále stopoval i Aphasius Wye, i když o něm už dlouho neslyšela. U něho člověk nikdy nevěděl. Byl nevypočitatelný.</p>
<p>Popel spálené zprávy odletěl. Vdechovala ranní vzduch, uklidňovala se a ujišťovala, že bude všechno v pořádku. Za pár dní odjede do Arishaigu, aby se setkala se Senem Dunsidanem. Premiér potřeboval její podporu svého útoku na Svobodné, o níž se již předtím tiše dohodli. Federace potřebovala podporu druidů, pokud měla uspět ve svých plánech na prolomení patové situace v Prekkendorranu a postup do Truborohu. Premiér potřeboval vědět, že se ho Shadea jako hlava druidského řádu nepokusí zastavit. Ona se naopak potřebovala ujistit, že ji bude nadále podporovat jako Ard Rhys.</p>
<p>Měla ale o jeho podporu menší zájem než na začátku. Jakmile dostala do postele Geranda Ceru a učinila z něho svého manžela, začala usilovat i o podporu jeho stoupenců. Pomocí slibů a hrozeb je získávala jednoho po druhém. I když se Cera stále považoval za vůdce své vlastní frakce, ona ho v té pozici už dávno nahradila.</p>
<p>Podívala se na zválenou postel, a zamračila se. Už tu hru hrála dost dlouho a dovolila mu víc než dost. Bylo na čase to ukončit. Byl čas ho vyhodit ze své postele i ze svého života.</p>
<p>Svlékla noční košili a převlékla se do druidského oděvu.</p>
<p>Ještě dnes se situace vyhrotí, a ona musela vědět, kdo bude pak stát při ní. Raději takové věci neponechávala na náhodě.</p>
<p>V černém oděvu, s řetězem svého úřadu kolem krku, zamířila ke dveřím ložnice, když se náhle rozletěly a dovnitř vtrhl Gerand Cera s tváří potemnělou hněvem.</p>
<p>„Byli jsme zrazeni, Shadeo,“ oznámil bez úvodu a vrhl se do jednoho z polstrovaných křesel. „Spojencem, o kterém jsi byla tak přesvědčena, že by se toho neodvážil.“</p>
<p>Pohlédla na něho. „Senem Dunsidanem?“</p>
<p>Po hubené tváři mu přelétl posměšný úšklebek. „Senem Dunsidanem. Minulou noc provedli elfové útok vzdušnými loděmi proti jeho armádě. Ten útok neuspěl, protože o něm síly Federace předem věděly a čekaly na něj. Federálové vynalezli nějakou zbraň, která vytváří světelný paprsek takové síly, že dokáže spálit vzdušnou loď rovnou ve vzduchu. Zničili celou elfskou flotilu ještě předtím, než byla loď, která tu zbraň nesla, poškozena a musela přistát.“</p>
<p>Naklonil se kupředu. „Ale to byl jen začátek. Během bitvy vzdušných lodí armáda Federace zaútočila na elfské obranné linie a prolomila je. Elfové byli z Prekkendorranu vyhnáni. Možná ještě stále utíkají. Jejich spojenci se pokoušejí udržet, ale jsou obklíčeni. Nedávám jim velkou naději.“</p>
<p>Znechuceně zavrtěl hlavou. „Tak mi řekni, Shadeo. Co si myslíš o svém vzácném premiérovi teď?“ Upřel na ni ostrý pohled. „Nevěděla jsi o tom útoku předem, že ne? Nelíbilo by se mi, kdybys mi takové věci tajila.“</p>
<p>Ovšemže o tom nevěděla vůbec nic. Ta zpráva ji překvapila stejně jako jeho. Ale nebyl důvod, aby mu to říkala. Lépe když si bude myslet, že je o krok před ním.</p>
<p>„Jednou jsme se o tom bavili. Nemyslela jsem si, že má v úmyslu jednat tak rychle.“</p>
<p>„Bylo by od tebe bývalo hezké, kdybys mi to řekla.“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Oba si některé věci necháváme pro sebe, Gerande. Nepředstírej, že tomu tak není. Jak jsem řekla, nemyslela jsem, že to udělá tak brzy. Očividně se mu naskytla nějaká příležitost, kterou si nemohl dovolit nechat uniknout. Těžko mu to můžeme vyčítat.“</p>
<p>Gerand Cera se zamračil. „Nelíbí se mi, že jednal bez našeho souhlasu. Každému to bude připadat, že se už nestará o to, jestli stojíme s ním nebo proti němu. Bude to vypadat, že naši podporu považuje za irelevantní.“</p>
<p>Přesně tak, pomyslela si. Sen Dunsidan bude povolán, aby složil účty, ihned, jakmile bude schopna konfrontace s ním. Možná že právě tato chvíle byla vhodná k ukončení jejich vztahu takovým způsobem, který nenechá nikoho na pochybách, kdo ve Čtyřzemí představuje skutečnou moc.</p>
<p>„Ta zbraň,“ řekla, měníc téma. „Nepřipadá mi jako něco, o čem jsem kdy slyšela. Zdá se, jako by využívala nějaké formy magie.“</p>
<p>Gerand Cera zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Premiér neovládá magii.“</p>
<p>„Možná získal pomoc někoho, kdo ji ovládá.“ Pohlédla mu upřeně do očí. „Jednoho z nás.“</p>
<p>Pohrdavě odfrkl. „Koho? Kdo by chtěl pomáhat Senu Dunsidanovi, když ví, že bys to považovala za -“ Zarazil se. „Ty myslíš Iridii?“</p>
<p>„Víme, kde je? Zjistili jsme, kam odtud odešla?“</p>
<p>Cera zvolna zavrtěl hlavou. „Ne. Ale ona by se nás zradit neodvážila. Ví, co by se stalo, kdyby to udělala.“</p>
<p>Nepatrně svraštila čelo při vyřknutí slova nás, při jeho představě, že je stále ještě součástí rozhodovacího procesu, když byl ve skutečnosti sotva víc než další překážkou. Odvrátila se, aby zakryla své znechucení, a přešla k oknu. Tam se na chvíli zastavila a přemýšlela.</p>
<p>„Co zamýšlíš dělat?“ zeptal se, přistupuje k ní, aby jí položil ruce na ramena.</p>
<p>Cítila sílu těch rukou. Když ji otočily tváří k němu, byly vlastnické a velitelské. Naznačovaly velmi jasně, kdo má hlavní slovo. Souhlasně se usmála, a on se k ní sklonil a políbil ji na ústa. Vrátila mu polibek, a odstoupila od něho.</p>
<p>„Zamýšlím vypít ranní šálek čaje, a pak si jít promluvit s těmi z řádu, kdo na vše v naší nepřítomnosti dohlédnou.“</p>
<p>Podíval se na ni. „V naší nepřítomnosti? My někam jedeme?“</p>
<p>„Promluvit si se Senem Dunsidanem, samozřejmě.“</p>
<p>Neřekla mu nic o svých plánech navštívit Arishaig. Důvod byl prostý. Neměla v úmyslu ho brát s sebou. To stále platilo, ale bylo nejlepší ho nechat, aby si myslel, že to zamýšlí.</p>
<p>„Střetnout se s ním? V jeho domově, v jeho vlastním městě, obklopeným svými vlastními lidmi?“ Gerand Cera se nad tou vyhlídkou zamyslel. „Smělý plán, Shadeo. Myslíš, že to bude bezpečné?“</p>
<p>Pokrčila rameny, nalévajíc do šálků čaj. Do jeho šálku vhodila malou pilulku, kterou si na tuto chvíli schovávala, a sledovala, jak se okamžitě rozpouští. „Jsme druidové, Gerande. Nemůžeme si dovolit se starat o své bezpečí. Nemůžeme si dovolit ukázat strach.“</p>
<p>Podala mu jeho čaj, a s uspokojením pozorovala, jak ho pije.</p>
<p>„Sedni si se mnou na postel.“ Vzala ho za ruku a dovedla ho tam. Přitáhla ho k sobě. „Možná nemusíme jít dolů hned teď. Ten čaj mě hřeje po celém těle. Potřebovala bych se ochladit.“</p>
<p>Usmála se, a znovu se napila. „Pojď, Gerande. Dopij ten čaj. Nenechávej mě čekat.“</p>
<p>Napil se a natáhl se po ní. Jeho chutě byly tak patetické, tak předvídatelné. Hravě se mu vymkla. Když droga začala působit, ještě stále se usmíval. Pak jeho ostré rysy prošly náhlou změnou. Jeho tvář byla pojednou ochablá a prázdná, a klesl na lůžko.</p>
<p>To bylo rychlé, pomyslela si. Naklonila se nad ním, dívajíc se, jak mu oči divoce přejíždějí sem a tam, jak se pokoušel pochopit, co se s ním děje. Dala mu pod hlavu polštář a zvedla mu nohy na postel.</p>
<p>„Je to pohodlné, Gerande? Je lépe při tom odpočívat.“ Sklonila se nad ním. Věděla, že už po ní nemůže sáhnout; že se už vůbec nemůže hýbat. Srdce a plíce mu stále pracovaly, ale nepříliš účinně. Měl sílu sotva jako dítě.</p>
<p>„Dala jsem ti drogu,“ vysvětlila, sedajíc si vedle něho. „Vysává sílu z tvých svalů a zanechává tě paralyzovaného. Trvá to jen chvilku, a nezachová se žádná stopa po její přítomnosti. Na rozdíl například od jedu, který jsem měla v úmyslu použít, ale pak jsem se rozhodla jinak. Koneckonců, nemohu si dovolit, aby mě považovali za vražedkyni.“</p>
<p>Naklonila se k němu blíž. „Předpokládám, že chápeš, co se stane. Tvé oči mi říkají, že to víš. Teď už mě nemiluješ. Nenávidíš mě. Láska je taková. Trvá jen tak dlouho, dokud si to obě strany přejí, a pak se stává břemenem. I proto si nepovoluji milovat kohokoli příliš mnoho. Této lekci ses měl naučit už dávno. Překvapuje mě, žes to neudělal. Teď se to musíš naučit tím tvrdým způsobem.“</p>
<p>Upřeně na ni hleděl, a ona v jeho očích četla nenávist. V kontrastu k tomu zůstávala jeho tvář prázdná, bez jakéhokoli výrazu, a zdálo se, jako by ty oči patřily někomu jinému. A přece byly ty oči ve skutečnosti vším, co z něho zbývalo. Všechno ostatní bylo paralyzováno drogou.</p>
<p>Sklonila se a lehce ho políbila na čelo. „Zkus o mně nesmýšlet příliš drsně, Gerande. Ty bys na mém místě udělal totéž.“</p>
<p>Pak mu vyndala zpod hlavy polštář, přitiskla mu ho pevně na obličej a držela ho svou nemalou silou tak dlouho, dokud nepřestal dýchat.</p>
<p>Když se zavřely dveře cely a petlice zapadly, Beka Ohmsforda pohltila temnota. Sedl si a čekal, až se jí jeho oči přizpůsobí. Pode dveřmi pronikal slabý proužek světla, poskytující mu právě tak dostatečné osvětlení, aby se mohl rozhlédnout po cele. Byla malá, a tak mu její průzkum nezabral mnoho času. Nenašel zde nic, co by mu mohlo pomoci. Stěny a podlaha byly vytesané ve skalním podloží, a jediný východ odtud byl dveřmi. Bylo zde jen lůžko pokryté slámou, a vědro. Neviděl žádné nástroje, které by mohl použít ke kopání nebo páčení, ani žádné praskliny ve zdech. Stejně tak neviděl nic, co by mu mohlo posloužit jako zbraň.</p>
<p>Sedl si na lůžko a dlouho přemýšlel o své situaci. Pro klid Shadeiny duše stál nepochybně za dveřmi strážný, aby zabránil jakémukoli pokusu o útěk. V chodbě a na schodech budou další. Slova putovala rychleji, než by to byl dokázal on, kdyby se pokusil osvobodit. Nemohl znát všechny podrobnosti, ale musel předpokládat, že strážní disponují nějakou možností komunikace.</p>
<p>Čas ubíhal. Občas se dveře otevřely, a nějaký Gnóm vsunul dovnitř podnos s jídlem. Protože už přivykl tmě, Beka Ohmsforda přitom náhlá záře pochodní vždycky oslepila. Musel to při svých plánech vzít v úvahu. Jídlo bylo docela slušné. Shadea se ho zjevně neměla v úmyslu zbavit vyhladověním, což ale vůbec neznamenalo, že se ho nezbaví jiným způsobem.</p>
<p>Čekal ještě další tři jídla, sleduje, jak dlouho trvalo Gnómovi uvolnit petlici, otevřít dveře cely, vsunout dovnitř podnos, zavřít dveře a znovu zasunout petlici. Bylo mu jasné, že jakýkoli pokus o útěk bude muset přijít v této chvíli. Nebylo by možné utéct tak, že by dveře nějak prorazil, i kdyby měl čím. Hluk, který by to způsobilo, by okamžitě upozornil Gnómy, čímž by ztratil jakoukoli naději na překvapení.</p>
<p>I tak zbývala otázka, co by našel na druhé straně. Přinejmenším jednoho Gnóma, ale kolik dalších mu bude tvořit společnost? Kdyby byl Shadeou, trval by alespoň na dvou, možná i větším množství, kteří by zde byli pokaždé, když budou dveře cely otevřené. To by ovšem vyloučilo šanci, že by přemohl jednoho strážného, aniž by vyvolal poplach ostatních. Začal se usazovat tak, aby spatřil alespoň něco z chodby venku, a po dalších dvou jídlech se pokusil do chodby nahlédnout. Ale bylo nemožné zahlédnout něco víc než nepatrný kousek. Jednou zachytil nějaký pohyb, stín vržený pochodní, který naznačoval přítomnost dalšího muže. Došlo mu, že bude muset do chodby prorazit, aniž by věděl, na kolik Gnómů tam narazí.</p>
<p>Jak by to mohl udělat a současně zajistit, aby nespustili poplach?</p>
<p>Lámal si s tím s rostoucím zoufalstvím hlavu. Potřeboval najít řešení rychle, protože čas utíkal, a s ním i jeho šance osvobodit Rue a varovat Penderrina. Navzdory tomu, co se Shadea dověděla o Taupo Rough, musel předpokládat, že je jeho syn stále na svobodě. To se ale mohlo rychle změnit.</p>
<p>Nakonec dospěl k názoru, že musí při útoku použít Píseň přání, která ochromí každého v doslechu a poskytne mu šanci vyběhnout po schodech a střetnout se s kýmkoli, koho přehlédl. Neměl k tomu moc velkou chuť. Ale sedět v cele a čekat na nevyhnutelné bylo šílenství. Nelíbila se mu představa, že vystaví Rue riziku, ale věděl, že by si to přála, pokud jim to mělo poskytnout šanci, jakkoli malou, dostat se k Penovi.</p>
<p>Rozhodl se pro ještě jeden pohled, využívaje příštího jídla jako zkoušky, aby určil, kde přesně by měl stát, aby se dostal dveřmi ke strážným. Trpělivě čekal, využívaje času k opakování a opětovnému promýšlení toho, co udělá.</p>
<p>Když se dveře otevřely, stál hned u nich, sleduje pohyby Gnóma, který si klekl, aby vsunul dovnitř podnos s jídlem.</p>
<p>Počítal sekundy, které uběhly od otevření dveří do jejich opětného zavření. Bylo to dvanáct sekund. Bude muset jednat rychle. Bude muset přivolat svou Píseň přání a držet ji v sobě, dokud se dveře neotevřou. Pak bude muset vyrazit ze dveří a co nejrychleji nasměrovat své kouzlo do chodby.</p>
<p>Seděl ve tmě a přemýšlel o tom, jak mizivá je šance, že jeho plán vyjde. Nevymyslel by lepší? Neexistovalo něco jiného, co by mohl udělat?</p>
<p>Právě dojedl, když pode dveřmi proklouzl kousek papíru. Chvíli se na něj díval, pak se natáhl, aby ho zvedl. Naklonil se ke dveřím, kde bylo právě dost světla na to, aby přečetl napsaná slova:</p>
<p>POMOC PŘICHÁZÍ.</p>
<p>Bek to písmo poznal okamžitě. Psala to stejná ruka jako zprávu, kterou Pen a Rue dostali při svém příletu do Paranoru, a jež je varovala, aby nikomu nevěřili.</p>
<p>Nikdy nezjistil identitu pisatele, a po pravdě řečeno na tu zprávu už skoro zapomněl.</p>
<p>Leže na podlaze naproti škvíře pode dveřmi, znovu si zprávu přečetl. Mohl jí věřit? Mohl věřit, že by ten pisatel byl schopen najít způsob, jak ho osvobodit? Jak dlouho si mohl dovolit čekat, aby to zjistil?</p>
<p>Hleděl slepě do tmy svého vězení, hledaje odpovědi.</p>
<p><strong>Kapitola 26.</strong></p>
<p>Nejdříve uslyšel hlasy, tiché a naléhavé, spojené v jeden, bzučící a pak zpívající, nerozlišitelná slova, ale jejich zvuk byl jasný, ostrý a nutkavý. - Penderrine - zašeptala Cinnaminson z toho souzvuku. - Vrátila jsem se -Ale nebyl to její hlas, a on věděl, že kdyby se podíval, nebyla by to ona. Nebyl by to vůbec nikdo.</p>
<p>- Řekla jsem, že se vrátím. Slíbila jsem to -Ležel tam, kde před úsvitem usnul, vyčerpaný jejím hledáním, když si uvědomil, kde může být, a co možná udělala. Naplněný obavami se prodíral dávnověkým lesem jako šílenec, volaje její jméno, dokud nebyl příliš unavený na to, aby pokračoval. Pak, s bolavým srdcem a zbavený naděje, odpadl. To nemohla být pravda, říkal si neustále. Jeho podezření bylo živeno únavou a otřesem ze ztráty prstů. Bylo v jeho mysli, zrozené ze špatného porozumění slovům Tanequilu, z obav vzniklých z temné připomínky stromu, že dar kouzelné hůlky vyžaduje stejný dar od něho.</p>
<p>Z těla. Ze srdce.</p>
<p>- Penderrine, probuď se. Otevři oči -</p>
<p>On však držel oči zavřené, zahalený v konejšivé temnotě, neschopen připustit, že se zhroutil i poslední zbytek jeho naděje. Pohnul zraněnou rukou a zjistil zdravými prsty, že se pahýly zahojily a už nebolí. Nebylo to tak zlé, pomyslel si, ztratit části dvou prstů. Ne za to, co dostal oplátkou. Ne za to, co to znamenalo pro jeho úsilí nalézt svou tetu. Ne za to, co to znamenalo pro budoucnost Čtyřzemí. To nebylo tak zlé.</p>
<p>Ale ztráta Cinnaminson byla.</p>
<p>„Proč jsi to udělala?“ zeptal se konečně, a tak tiše, že sotva slyšel vlastní slova.</p>
<p>Odpovědělo mu ticho, dlouhé a prázdné. Hlasy ztichly, a ticho vyplnily zvuky lesa.</p>
<p>„Proč, Cinnaminson?“</p>
<p>Stále žádná odpověď. Naplněn náhle strachem, že ji ztratil úplně, zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. Byl sám, natažený v trávě, kde usnul. Vedle něho ležela kouzelná hůlka, pokrytá tajemnými runami.</p>
<p>„Cinnaminson?“ zvolal.</p>
<p>- Byla to pro mě šance stát se něčím, čím bych jinak být nemohla - mluvila k němu ze vzduchu. - Osvobodila jsem se od svého těla, Pene. Od své slepoty. Jsem svobodná tak, jak bych jinak nikdy nemohla být. Mohu letět kamkoliv. Mohu vidět, co jsem nikdy předtím neviděla. Už nejsem sama. Nalezla jsem rodinu. Mám sestry. Mám matku a otce -</p>
<p>Nevěděl, co říct. Její hlas zněl tak šťastně. Nenáviděl se za to, jak reagoval, ale nedokázal to změnit.</p>
<p>„Rozhodla ses pro to ty sama?“ zeptal se, a jeho slova zněla i jemu uboze a žalostně.</p>
<p>- Samozřejmě, Penderrine. Myslel sis, že jsem se jedním z nich stala z donucení? Byla to čistě má volba ztratit tělo -</p>
<p>„Ale věděla jsi, že bych jinak nezískal větev Tanequilu, že?“</p>
<p>- Věděla jsem, že bylo správné to udělat. Stejně jako ty, když jsi souhlasil, že půjdeš najít ten strom a hledat pomoc při osvobození své tety -</p>
<p>„Ale tys to věděla,“ trval na svém v zoufalé snaze z ní vymáčknout aspoň malý ústupek. „Věděla jsi, že mi tvá proměna v aeriada pomůže. Věděla jsi, že musíš dát Tanequilu sebe samotnou, aby mi poskytl svou větev.“</p>
<p>Chviličku váhala. - Věděla jsem to -</p>
<p>Pohybovala se všude kolem něho, část éteru, netělesný hlas, podporovaný hlasy jejích sester, její nové rodiny, jejího nového života. Pokusil se ji ve zvuku jejího hlasu vidět, ale nedokázal to. Přetrvaly v něm silné vzpomínky na ni, ale jeho úsilí zformovat její obraz ze samotného hlasu bylo nedostačující. Nechtěl ji zpátky v této podobě; chtěl ji zpátky jako živou, dýchající lidskou bytost, a její obrazy, které dokázal vykouzlit, ji takhle nedokázaly zachytit.</p>
<p>Znovu si unaveně lehl. „Kdy ses rozhodla to udělat?“ Hlas se mu zlomil zoufalstvím. „Proč jsi mi to neřekla? Proč sis o tom se mnou nepromluvila?“</p>
<p>Zpěv stoupal a klesal jako mořské vlny. - Co bych ti byla řekla? Že tě tolik miluji, že si nedokážu představit život bez tebe, ale že jsem dost stará, abych chápala, že milovat někoho tak moc vždycky neznamená začít s ním žít? Že by láska neměla být nikdy sobecká? -</p>
<p>„Kdybys mě tolik milovala…“</p>
<p>- Miluji tě tolik, Penderrine. Nic se nezměnilo. Stále tě miluji. Ale ty jsi sem byl vyslán z jiného důvodu, příliš důležitého, než abys ho kvůli něčemu obětoval - i kvůli mně. To vím. Věděla jsem to od chvíle, kdy jsem k sobě poprvé uslyšela promluvit aeriady. Říkali mi, čeho je zapotřebí - ne přímo, ne tolika slovy, ale svým zpěvem, zvukem svých hlasů. Poznala jsem -</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Nemyslím, že to bez tebe zvládnu. Nedokážu ani jasně přemýšlet. Stěží se dokážu hýbat.“</p>
<p>Její hlas zazvonil v teplém vánku letního dne tichým smíchem. - Och, Pene, to přejde! Budeš zase pokračovat ve svém poslání! Najdeš svou tetu a přivedeš ji zpět domů. Já jsem už jen blednoucí vzpomínkou -</p>
<p>Díval se před sebe, do místa, odkud k němu mluvila, pokoušeje se přijmout to, co mu říkala, ale stále se mu to nedařilo.</p>
<p>Hlasy zpívaly a šuměly dál. - Nebuď smutný, Penderrine -šeptala. - Já nejsem smutná. Jsem šťastná. Slyšíš to přece z mého hlasu, ne? Rozhodla jsem se. Aeriadové mě žádali, abych se k nim připojila a pomohla tak tobě i sobě. Zatímco jsi spal, odešla jsem s nimi z povrchu země do Dolního světa, ze světa slunce a vzduchu Otce Tanequilu do temnoty a zemního světa Matky Tanequilu. Její kořeny sahají hluboko, aby krmily její děti, dávaly jim život a umožňovaly jim volnost a svobodu, kterou ona nikdy nemůže mít. Pochopila jsem pravdu, čím ona je. Čím jsou oni oba. Spojeni v jedno - Otec, údy, Matka, kořeny. Jeden žije nad zemí, ale ten druhý musí navěky žít pod ní. Je sama. Potřebuje společnost. Byla jsem darem pro ni od Otce Tanequilu. Ale ne proti své vůli. Možná to věděl, když mě k ní poslal. Možná znal nás oba lépe, než se známe my sami. Jsou to velmi staří duchové, Pene. Byli tady, když se tento svět zrodil, když byl svět ještě mladý, a právě vznikli Bájní. Jsme v jejich očích děti -</p>
<p>„My jsme lidé!“ odsekl. „A oni nemohou vědět, co je pro nás správné! Nevědí o nás nic, protože nejsou jako my! Nechápeš? Zmanipulovali nás! Podvedli!“</p>
<p>Po Penových hněvivých slovech následovalo dlouhé mlčení. - Ne, Pene. Udělali jsme, co jsme považovali za nejlepší. Oba dva. Já toho nelituji. Nebudu. Máme životy, jaké jsme si vybrali, ať už nás k té volbě dotlačil osud nebo Tanequil, nebo něco ještě většího -</p>
<p>Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Mýlila se; věděl, že se mýlí. Ale nemohl s tím nic udělat. Ta možnost už byla pryč. Bude s tím muset žít, ačkoli si to nedokázal představit.</p>
<p>„Bolelo to?“ zeptal se tiše. „Tvá přeměna? Způsobili ti bolest?“</p>
<p>- Žádnou, Pene -</p>
<p>„Ale co tvé tělo? Nebylo... ?“</p>
<p>Nedokázal tu myšlenku dokončit, neschopen unést představu, jak se mění v prach, jak se rozpadá.</p>
<p>Ozval se smích, jemný a uklidňující. - V jejích rukou jsem byla v bezpečí. Spím s Matkou Tanequilem, Pene, hluboko uvnitř země, v temnotě a tichu, kde má své kořeny. Krmí mě, takže mohu žít. Kdybych měla zemřít, přestala bych existovat, i jako aeriad-</p>
<p>Je dole v té rokli, pomyslel si náhle. Konečně začínal chápat. Tanequil byl muž i žena současně, matka a otec pro aeriady, kmen s větvemi na jednom konci a kořeny na druhém. Cinnaminson byla v držení matky, ve stinných hlubinách, které překročili po mostě.</p>
<p>Avšak byla dosud celá, říkala mu. Stále živá v lidské podobě.</p>
<p>„Cinnaminson,“řekl, a v mysli mu náhle vyklíčil nápad nabývající pevné obrysy. „Musím tě ještě před odchodem znovu vidět. Musím se s tebou rozloučit. Nestačí mi jen slyšet tvůj hlas. Nepůsobí na mě reálně. Můžeš mě vzít tam, kde spíš?“</p>
<p>Následovala dlouhá pauza. - Nemůžeš mě mít zpátky, Pene. Matka Tanequil mě jít nenechá. Ani když prosíš -</p>
<p>Až příliš dobře pochopila jeho úmysly, ale on si svůj názor už udělal. Děsilo ho, co by mohl najít, kdyby to provedl, napůl přesvědčený, že se už změnila v prach a kosti, a že to, že vnímá sebe samotnou jako celistvou lidskou bytost, je jen úskokem toho stromu. Ale nemohl odejít, aniž by poznal pravdu, bez ohledu na to jak zničující. Jestli existovala cesta, jak ji osvobodit, jak ji vzít s sebou…</p>
<p>„Neudělám nic, jen se ujistím, že jsi v bezpečí,“ lhal. „Jen tě musím naposledy vidět.“</p>
<p>- To je chyba - řekl její hlas. -Neměl bys to ode mě žádat -Zhluboka se nadechl. „Ale já o to přesto žádám.“ Chvíli čekal. „Prosím, Cinnaminson.“</p>
<p>Hlasy aeriadů chvíli bzučely a šuměly. Pen se přinutil už nic neříkat a čekat.</p>
<p>- Bojím se o tebe, Pene - řekla konečně. „Já se o sebe taky bojím,“ připustil. Následovala další pauza, a bzukot a šum ztichly.</p>
<p>- Pojď tedy se mnou, když musíš. Jestli sis zapamatoval mé varování -</p>
<p>Tiše vydechl. Nebylo pravděpodobné, že by na ně zapomněl.</p>
<p>Na opačné straně rokle u okraje kamenného mostu stála Khyber Elessedilová a naslouchala šumění větru. Stála tam už skoro hodinu, využívajíc svých nepříliš vybroušených druidských smyslů, aby pátrala v protějším lese po nějakých známkách po Penovi a Cinnaminson. Nepokoušela se o to poprvé, ale výsledek byl stále stejný. Zrovna tak dobře by mohla pátrat po námořníkovi ztraceném v moři.</p>
<p>Jednou rukou svírala elfeíny. Domnívala se, že by jí mohly do jisté míry pomoci, ale byly jí k ničemu, stejně jako její druidské schopnosti.</p>
<p>Zklamaně se odvrátila. Nenáviděla to, cítit se tak bezmocná. Už od té chvíle, kdy bezpečnostní lana, uvázaná k Penovi a Cinnaminson, odpadla jako odříznutá neviditelnou čepelí, dobře věděla, že osud svých přátel už nemá ve svých rukou. Nejednou uvažovala o tom, že se pokusí přejít na druhou stranu sama - a nebála se to zkusit, navzdory varování na kameni -ale nechtěla udělat nic, co by ohrozilo Penovo úsilí zajistit kouzelnou hůlku.</p>
<p>Ohlédla se zpátky do zahrad, svého omamně barevného vězení. Chycena do pasti vší tou krásou a neschopna ji vychutnat, protože se soustředila na Pena a ten ostrov, a na druidy, kteří ho stopovali, měla chuť začít bezmocně ječet. Neexistovalo ale nic, co by mohla dělat.</p>
<p>Nic než čekat.</p>
<p>Vrátila se k místu, kde seděl Kermadec, vyprávějící si s Tagwenem příběhy ze starých časů, kdy byla Grianne Ohmsfordová na pozici Aid Rhys nová, a oni právě nastoupili do jejích služeb.</p>
<p>„Myslíte, že by tady mohla být ještě nějaká jiná cesta na druhou stranu?“ zeptala se náhle, klekajíc si k nim. „Další most, nebo nějaká úžina, kterou bychom dokázali překlenout?“ Ostře vydechla. „Myslím, že už nedokážu ani minutu nečinně stát.“</p>
<p>Kermadec na ni nevzrušeně pohlédl. „Mohly by tady být. Jestli se chceš podívat, můžeš. Mohu s tebou poslat Atalana nebo Bareka.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „To zvládnu sama. Musím prostě něco dělat, a ne tady jen trčet.“</p>
<p>Tagwen se zamračil, ale neřekl nic.</p>
<p>„Neztratíš se, děvče, že ne?“ zeptal se Maturen. „Nechtěl bych tě pak jít hledat.“</p>
<p>„Dokážu cestu najít.“</p>
<p>„Jestli něco objevíš, vrátíš se k nám a řekneš nám to?“ zeptal se Tagwen náhle.</p>
<p>„Ano, ano!“ odsekla. „Neudělám nic ukvapeného a hloupého!“ Zhluboka se nadechla, aby potlačila své rozčilení. „Chci se jen podívat, jestli se ta rokle táhne kolem celého ostrova, nebo jestli jsou tu jiná místa, kde se dá přejít. Nepokusím se o nic na vlastní pěst.“</p>
<p>Nevěděla, jestli jí věřili nebo ne, ale pokud ano, neměli by být tak důvěřiví. Měla v úmyslu se pokusit o přechod, pokud vhodné místo najde.</p>
<p>Vstala a věnovala jim zářivý úsměv. „Neočekávám, že budu pryč dlouho. Pravděpodobně se nedostanu o moc dál, než kam můžeme odsud dohlédnout, ale budu se cítit lépe, když se o to pokusím.“</p>
<p>Upřeně se na ni dívali, ale nikdo z nich neodpověděl. Rychle vstala a vydala se k jihu, kde se zahrady otevíraly k řídnoucím lesům a řadě kopců. Mohla vidět rokli vinoucí se směrem do těch kopců; na obzoru se nakonec ztrácela. Popravdě řečeno, nedělala si velké naděje, že uspěje. V první řadě doufala, že se tímto průzkumem zabaví při čekání.</p>
<p>Byla tak zaujata snahou vzdálit se od ostatních, že si vůbec nevšimla jakéhosi tmavého stínu, vyčkávajícího přímo před ní. Úplně přehlédla, jak proklouzl kolem ní a zamířil k mostu.</p>
<p>Pen Ohmsford poslouchal hluboký, vibrující šum aeriadů, vedoucích ho lesem zpátky k rokli. Podle svého stínu určoval směr, kterým ho vedli. Snažil se v té směsi hlasů aeriadů zaslechnout Cinnaminson, ale nedokázal rozeznat žádný zřetelný rozdíl. Začala se přizpůsobovat jejich řádu, a on se nedokázal ubránit myšlence, že pokud se k ní nedostane brzy, ztratí definitivně možnost ji oddělit od ostatních, i kdyby bylo její tělo stále nedotčené.</p>
<p>Pomyšlení na její tělo, odpočívající pod zemí v kolébce kořenů Tanequilu, ho přimělo k úvaze o stavu těl ostatních aeriadů. Protože aby jejich duchové přežívali ve formě aeriadů, musela být i jejich těla udržována vcelku. Ale jak toho bylo dosaženo? Cítil se stále méně a méně jist tím, co objeví, a začínal si myslet, že jeho žádost byla chyba.</p>
<p>Přesto šel dál, přitahován tím šuměním a příslibem, oběma rukama svíraje lesklou kouzelnou hůlku, jedinou zbraň, kterou měl, s výjimkou svého dlouhého nože. Kouzelná hůlka byla magický talisman, určený k použití při proniknutí do Zapovězeného. Ale pocházela ze dřeva toho stromu. Nemohla by být použita i k proniknutí spletí kořenů Tanequilu? Dala by se využít k osvobození Cinnaminson?</p>
<p>Bylo to toužebné přání, lákavá myšlenka, která však nic neslibovala. Nic nenaznačovalo, že mu kouzelná hůlka bude v tomto případě k užitku, ale byla vším, na co mohl spoléhat, a tak i tváří v tvář zjevné nepravděpodobnosti stále doufal, že mu pomůže.</p>
<p>Čas ubíhal. Světlo pod klenbou stromů sláblo, a on ztrácel orientaci. Ale hlasy, které ho vedly, zůstávaly silné, a tak vytrvával. Jeho odhodlání nepolevilo. Znovu a znovu pomýšlel na to Cinnaminson zavolat, aby se ujistil, že tam stále je, ale nechtěl dát takto najevo svou slabost.</p>
<p>Terén začal klesat, a skrze stromy před sebou uviděl rokli. Zatímco zpěv aeriadů nabyl na intenzitě, Pen naopak cítil stále méně naděje. V těch hlasech rozeznal nezaměnitelnou radost a očekávání. Sevřel pevněji kouzelnou hůlku a následoval zpěv na úzkou stezku dolů. Stěnu zakrývaly stromy a keře, a stezka nebyla viditelná odnikud kromě místa, kde stál. Pomalu sestupoval, drže se těsně u stěny rokle, aby nesklouzl. Jediný pohled dolů mu odhalil, že kdyby k tomu došlo, padal by dlouho.</p>
<p>Jak sestupoval hlouběji, světlo čím dál více sláblo, až se vše zahalilo do šera. V padající temnotě se měkce rozzářily světélkující skvrny organismů žijících na rostlinách. Rokle působila dojmem zvířecího žaludku, a z její tmavé vlhké půdy pučely rozeklané skály připomínající zuby.</p>
<p>Byl jsem blázen, že jsem sem šel, pomyslel si.</p>
<p>Ale přece pokračoval, nechtěje si připustit, že by nebezpečí, kterému čelil, mohlo být příliš veliké, nebo následky jeho úsilí příliš strašlivé. Vedla by ho Cinnaminson do zkázy, i ve své nově přijaté podobě? Nemohl se přinutit, aby tomu uvěřil. Ne, rozhodl se, když zvážil tuto možnost. Postará se o jeho bezpečí. Vezme ho k Matce Tanequilu. Udělá, o co ji žádal, a poskytne mu šanci ji osvobodit.</p>
<p>Pak stezka skončila, a on stanul na dně rokle. Před ním se rozprostírala rozsáhlá spleť kořenů. Ty nejmenší z nich byly nejblíže, některé z nich sotva silnější než pramen lidských vlasů. Ty největší byly dále vzadu, sotva viditelné v houstnoucí temnotě. Mnohé z nich byly silnější než jeho trup. Ležely v pokroucených hromadách, napůl vyčnívající ze země.</p>
<p>Pen zůstal stát, protože si nebyl jist, co má dělat dál. Aeriadové kolem něho se také zastavili. Rozhlédl se po nějaké pomoci, ale žádnou neviděl. Musel něco udělat sám, ale neměl tušení co.</p>
<p>„Cinnaminson?“ zavolal tiše.</p>
<p>Kořeny před ním se pohnuly, a on v jejich skřípotu uslyšel zvuk své vlastní smrtí. Svíjely se a rozvíjely jako hadi v očekávání toho, jak se kolem něho ovinou a budou ho svírat, až v jeho těle nezbude žádný dech. Cítil, že se začíná třást, a ještě pevněji sevřel kouzelnou hůlku.</p>
<p>„Cinnaminson!“ zavolal znovu, tentokrát hlasitěji.</p>
<p>Jakoby v reakci na jeho výkřik se kořeny stromů rozdělily tam, kde byla jejich stěna nejhustší, a on uviděl v tenkém proužku slunečního světla a slabé fosforeskující záři těla tuctů mladých dívek. Obalovaly je tisíce tenkých kořenů, jejichž konce se dotýkaly obnažené kůže tam, kde oděv shnil a odpadl. Měly zavřené oči a ústa, a vypadaly jako v hlubokém spánku, uzavřené ve snech, které si mohl jenom představovat. Musely dýchat, ale on byl příliš daleko, aby si tím mohl být jist. Pak uviděl Cinnaminson. Ležela na okraji tohoto prostoru, kde výhonky ještě nebyly tak husté, a její tělo jimi ještě nebylo z větší části spoutané. Spala stejně jako ostatní, a s největší pravděpodobností snila i jejich sny.</p>
<p>Nepřestávaje horečně přemýšlet, co by měl udělat, k ní prostě vykročil, poháněn svým odhodláním dostat se k ní dost blízko, aby se jí mohl dotknout, probudit ji, a pak ji osvobodit. Nevěděl, jak a jestli to dokáže. Věděl jen, že se musí pokusit.</p>
<p>- Pene, ne - zvolala Cinnaminson; její hlas se náhle oddělil od hlasů ostatních aeriadů.</p>
<p>Kořeny se začaly pohybovat, a jejich praskot a skřípot byl tak hrozivý, že Pen ztuhl uprostřed kroku a zvedl kouzelnou hůlku jako štít. Před ním se znovu zformovala kořenová stěna, bráníc mu tak dostat se blíž a sdělujíc mu zcela jasně, že se dopustil přestupku. Tenké výhonky nejbližších kořenů se dotkly holé kůže na jeho rukou. V mysli uslyšel varovné zasyčení.</p>
<p>- Nechoď blíž - Znělo to jako hadí sykot. - Vrať se zpátky, odkud jsi přišel -</p>
<p>- Prosím, Pene - uslyšel šepot Cinnaminson. - Prosím, jdi pryč. Nech mě, kde jsem -</p>
<p>Chtěl to varování ignorovat, jít k ní, uchopit to, co na ní ještě zůstalo reálného a hmotného, a osvobodit ji od této noční můry. Tanequil jí poskytl svět bez hranic nespoutaného ducha, aeriada, ale také se na ní živil. To bylo zřejmé z toho, co viděl. Uvědomovala si to? Chápala, co se s ní děje?</p>
<p>Ale i když kladl tyto otázky, cítil, že na tom nezáleželo. Podstatné bylo, že se cítila spokojená. Byla zajatcem stromu, otrokyní kořenů, které tvořily jeho ženskou část, a ty ji nehodlaly z jakéhokoli důvodu propustit. Kdyby se pokusil si ji vzít, byl by zabit. Pak by nikdo nevěděl, co se jí přihodilo, a nikdo by ji nikdy nepřišel osvobodit.</p>
<p>S pocitem zmaru a bezmoci zavřel oči. Měl by něco udělat, ale nebylo co. Znovu ji ztratil.</p>
<p>- Šťastnou cestu, Penderrine - uslyšel ji říkat.</p>
<p>Její hlas se ztratil v hlasech ostatních aeriadů. Pak hlasy utichly, a ona byla pryč. Cinnaminson.</p>
<p>V náhlém tichu se díval před sebe. I kořeny utichly a znehybněly. Musel by jejich nehybnou stěnu před sebou nějak prolomit. K tomu ale neměl prostředky. Pohlédl zadumaně na kouzelnou hůlku. Ale účelem talismanu bylo pomoci mu získat přístup ke Grianne Ohmsfordové, ne k Cinnaminson. Kouzelná hůlka mohla prorazit cestu do Zapovězeného, ne stěnu z kořenů Tanequilu.</p>
<p>Sevřelo se mu hrdlo, když si uvědomil, že už opravdu neexistuje žádná jiná možnost. Bude se muset vzdát nadějí na její osvobození. Bude ji muset zanechat tam, kde je. Bude muset vzít kouzelnou hůlku a odcestovat do Paranoiu Bude se muset pokusit projít do Zapovězeného a zachránit Ard Rhys. Cinnaminson se odevzdala Tanequilu, aby to mohl dokázat. Jaký by měla její oběť smysl, kdyby nevyužil výhody, kterou mu poskytla?</p>
<p>Ale znamenalo to riskovat, že možná nebude mít nikdy šanci se pro ni vrátit.</p>
<p>Zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Sbohem,“ řekl tiše do tmy.</p>
<p>Pak se otočil, vrátil se ke stezce, po které sem přišel, a začal stoupat vzhůru.</p>
<p><strong>Kapitola 27.</strong></p>
<p>Probudilo ho jemné zatřesení ruky, a Drumundoonův známý hlas zašeptal: „Kapitáne, přicházejí.“ Armáda Federace. Připravující se zaútočit. Pied Sanderling procitl do slabé jitřní záře na východním obzoru. Přeletí pohledem kopce a rokliny, které je obklopovaly, čekaje, až mu přestane hučet v hlavě. Bolel ho každý sval a kloub, ale nemohl si dost dobře stěžovat. Měl štěstí, že byl vůbec naživu.</p>
<p>Znovu zavřel oči, a vybavoval si včerejší večer. Připomněl si výbuch, který otřásl Asahielem a smetl falkonety a posádku. Poté pád plavidla k zemi, zatímco on visel na bezpečnostním laně a marně volal na Markenstalla. Náraz vzdušné lodě, když dopadla do háje konifer se širokými korunami, lámajíc jejich větve. Na jedné z nich zůstal viset. Nějakým zázrakem byl celý. Žádné zlomené kosti nebo utržené údy, a žádné tržné rány dost hluboké, aby vykrvácel, zatímco čekal, až ho najdou.</p>
<p>A našli, skoro ihned. Elfská garda, ustupující z letiště, sledovala pád jeho lodě z oblohy. Jeho vojáci ho okamžitě poznali a odřízli, a pak ho prosili, aby neumíral a vydržel, dokud mu nebudou moci poskytnout pomoc. Byl tehdy napůl v deliriu, popálený a otřesený, bojující s démony, kteří mu v jeho horečnatých představách létali nad hlavou a pronásledovali ho jako jestřáb myš, jež hledá úkryt tam, kde žádný není.</p>
<p>Po nějaké době, někdy během dlouhého nočního ústupu ke kopcům severně od Prekkendorranu, přišel k sobě, a na první pohled si všiml zbědovaného stavu své udatné gardy. Poslušní jeho rozkazů, opuštěni pravidelnými jednotkami elfské armády, stáli sami proti hordám federačních vojáků útočících na letiště. Garda se pokusila udržet své postavení - beznadějný úkol, který se nakonec nepodařilo splnit. Během noci ho pak nějak našel Drumundoon, zůstal s ním a všechno mu vypověděl. Dověděl se od něj také, že elfský sektor Prekkendorranu byl ztracen, a že jejich spojencům, Svobodným, obklíčeným ze tří stran, teď hrozí, že budou převálcováni. Ještě stále se bojovalo, směs Hraničářů, trpaslíků a žoldnéřů pod velením charismatického trpaslíka Vadena Wicka. Ale elfové, otřesení a zlomení smrtí svého krále a rychlostí své porážky, opustili bitevní pole.</p>
<p>„Potřebujeme vás, kapitáne,“ zasyčel na něho Drum, nakláněje se k němu tak těsně, aby ho mohl slyšet jenom Pied. „Zoufale vás potřebujeme.“</p>
<p>Pied zcela nechápal, proč to jeho pobočník říká. Už nebylo nic, co by mohl udělat. Byl kapitánem gardy zbaveným velení, pokárán a ponížen svým králem způsobem, který neponechával žádné pochyby o jeho budoucnosti. Nic to nemohlo změnit, zvlášť když byl Kellen Elessedil mrtvý a elfská armáda rozprášená do všech čtyř světových stran.</p>
<p>Ale v tom to právě vězí, řekl Drum. Kellen Elessedil byl mrtvý, a stejně tak všichni svědci Piedova propuštění. K celému tomu incidentu tedy možná nikdy nedošlo, a po pravdě řečeno bude nejlepší, když si přesně to budou všichni myslet. Podívejte se, jak se věci mají. Stow Fraxon, který velel pravidelné elfské armádě, je mrtev, zabit při federačním útoku někdy během noci. Všichni velitelé vzdušných lodí jsou mrtví. Většina ostatních velitelů byla rozprášena, nebo se ztratili. Z celé elfské armády umístěné v Prekkendorranu zbyla jen garda, a velel jí stále jen Pied Sanderling.</p>
<p>„Ze všech stran k nám přicházejí elfí stopaři, kapitáne,“ šeptal Drum. „Myslí si, že jste jejich jediná naděje, jediný velitel jediné jednotky, která se ještě drží. Zamyslete se nad tím. Když se nemohou spolehnout na vás, na koho se mohou spolehnout? Stále velíte, bez ohledu na to, co Kellen Elessedil možná řekl. Kromě toho, mrtvý král nás z té kaše, do které nás dostal, nezachrání. To může udělat jen živý kapitán gardy.“</p>
<p>Pied posléze usnul, příliš unavený na diskusi o této záležitosti. Když se probudil, bylo poledne, a garda byla hluboko ve spleti kopců severně od rovin, sbírajíc cestou rozprášené a zbloudilé vojáky, kteří se odtrhli od jednotek, a spojujíc se s ostatními jednotkami, které chtěly vytrvat a znovu se pustit do boje navzdory tomu, co se stalo minulé noci. Většina z nich byla v šoku, ale rychle se rozšířila zpráva, že Pied Sanderling vedl úspěšný protiútok proti Federaci a poškodil vzdušnou loď a zbraň, která zničila jejich flotilu. Zatímco ostatní prchali, kapitán gardy vytrval. Jestli měli elfové nějakou naději, spočívala v něm.</p>
<p>Pied ty řeči zaslechl, i když se vedly jen šeptem, a pohledy, vrhané směrem k němu, byly jen kradmé. Drum nepřeháněl -všichni na něho spoléhali. O čtyřiadvacet hodin dříve byl možná propuštěným kapitánem gardy, ale teď se vrátil zpátky do sedla, ať se mu to líbilo nebo ne. Mohl to odmítnout, ale čemu by to prospělo? Elfská armáda potřebovala sebedůvěru a odhodlání, a on věděl lépe než většina ostatních, jak jí je dodat, a byl pro to v příhodné pozici. Vyhnout se této odpovědnosti by bylo horším porušením důvěry než cokoli, co si Kellen Elessedil dokázal kdy představit.</p>
<p>Takže svolal své nižší velitele a poručíky, a vymyslel plán, který by jim poskytl šanci zastavit postup Federace. V těchto kopcích tvořili elfové méně viditelný cíl než v rovinách nebo na obloze. Tady mohli být pohyblivější a úskočnější, protože terén lépe vyhovoval jejich stylu boje. Federační armáda proti nim postupovala s úmyslem rozdrtit jakýkoli poslední odpor, na který se zmohou, a pak odbočit a obklíčit jejich spojence, Svobodné. Zabránit tomuto plánu Federace by mohlo docela dobře určit výsledek celé války.</p>
<p>Když byl plán hotový a armáda přeskupená, přesvědčil Drum Pieda, aby se šel znovu vyspat. Byl ještě stále potlučený ze svého pádu z nebe, stále dost vyčerpaný, aby potřeboval dostatek odpočinku. Nic, co by mohl udělat teď, nebylo důležitější než to, co udělá, až je objeví Federace.</p>
<p>Když se Pied probudil, pohlédl na Drumundoona. „Nějaké známky po jejich vzdušných lodích?“ Zvedl se na jednom loktu a zasténal. Bolesti o sobě daly znovu vědět, stejně jako vzdálenost, kterou musel urazit, než se mu dostalo odborné pomoci. „Co ta velká loď, která nese jejich zbraň?“</p>
<p>„Vůbec žádné vzdušné lodě v dohledu,“ odpověděl pobočník, natahuje se, aby mu pomohl vstát. Pak mu podal drátěnou vestu, kterou Pied v bitvě vždycky nosil.</p>
<p>Pied na ni nevěřícně pohlédl. „Jak jsi ji pro všechno na světě našel?“</p>
<p>„Nikdy jsem se od ní neodloučil, kapitáne,“ vysvětlil mu druhý muž s kyselým úsměvem. „Věděl jsem, že ji po návratu budete potřebovat.“</p>
<p>To, že věřil, že se Pied vrátí, vypovídalo o jeho neskonalé víře ve svého velitele. Pied si natáhl vestu, připnul si kožené chrániče stehen a paží, které se Drumovi také nějak podařilo zachránit, připnul si krátký meč a dlouhý nůž, a přes záda si zavěsil luk a šípy.</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Ty mě nikdy nepřestaneš udivovat, Drume.“ Protáhl se, upravil si své brnění a zbraně, a přikývl. „V pořádku. Veď mě.“</p>
<p>Procházeli táborem, vítáni pozdravy a máváním elfích stopařů a gardy. Jejich počet se oproti včerejšku zdvojnásobil, v některých případech dokonce ztrojnásobil, rozbité a rozprášené jednotky se znovu zformovaly, a to všechno přes noc. Den byl jasný a obloha bez mraků, ale slunce se ještě skrývalo za kopci. Až se nad ně vyhoupne, oslepí ty, kteří k němu kráčejí.</p>
<p>V souladu s tím umístil Pied svou obrannou linii na nízkém návrší, takže budou elfové bojovat zády k slunci, a nepřítel bude muset postupovat po širokém, táhlém svahu, obklopeném z obou stran vysokými kopci. Svah vedl z deset kilometrů dlouhé průrvy, která se klikatila mezi dvěma plošinami Prekkendorranu - přirozený průchod, který připadal těm, jež pochodovali na sever, jako začátek otvírající se krajiny za ním. Ale ten vzhled byl klamný; když vstoupili na svah, bylo zřejmé, že aby dosáhli otevřeného terénu, musí se nejdřív proplést sérií úzkých soutěsek.</p>
<p>Pied doufal, že ten, kdo vede pronásledující síly Federace, si toho není vědom. Bylo to pravděpodobné, vzhledem k tomu, že za posledních padesát let nepronikly žádné síly Federace tak daleko na sever. Vzdušné lodě zkoumající Prekkendorran by si toho byly všimnout mohly, ale průzkum tak daleko na severu byl patrně považován za nedůležitý, nebo - pokud byl proveden - se na něj dávno zapomnělo, nebo se jeho výsledky ztratily-</p>
<p>Rozmístil své lučištníky na postranních výšinách, a svou gardu a vojáky pravidelných jednotek na svahu ve dvou řadách, rozdělených do série trojúhelníků, které mohly postupně útočit nebo ustupovat. Počítal s tím, že střídavé elfské protiúdery zpomalí očekávaný frontální útok větších sil Federace. Počítal, že se jim podaří zatlačit levé křídlo útočníků do jejich hlavních sil ve středu, a že výsledný zmatek a oslňující slunce dovolí elfům způsobit útočníkům dostatečné škody, aby je to přimělo k ústupu. Federace, jak věřil, se bude spoléhat na to, že její početní převaha a brutální síla prolomí elfskou obranu. Bude se domnívat, že jsou elfové demoralizovaní po debaklu z předešlé noci, a že bude stačit jen málo, aby se jejich poslední odpor zhroutil.</p>
<p>Po pravdě řečeno, Pied si nebyl zcela jist, jestli se přesně to nestane. Věřil, že se elfové znovu sebrali, ale také si vzpomínal na to, co viděl přede dvěma dny, kdy usoudil, že jsou špatně připravení a uboze motivovaní. Musel doufat, že se situace změnila, že jim jejich porážka v Prekkendorranu dodala novou odvahu, spíš než by je sklíčila.</p>
<p>Ale to pozná až v žáru bitvy. Pak budou kostky vrženy.</p>
<p>Sen Dunsidan si hrdě vykračoval po obvodu střežené loděnice, kde se po celé Dechteře hemžili federační dělníci ve snaze ji dostat zpátky na oblohu. Utrpěla škody na svém kormidelním mechanismu a několika energetických trubicích, a on ji nechtěl znovu posílat do vzduchu, dokud si nebude jist, že nehrozí nebezpečí, že bude nucena přistát za liniemi Svobodných, kde by se jeho nepřátelům mohla dostat do rukou jeho vzácná zbraň. Ani nechtěl riskovat možnost jejího dalšího poškození, pokud existoval způsob, jak ji před ním ochránit. Takže tu netrpělivě ztrácel svůj čas, zatímco jeho inženýři pracovali na opravách a zdokonaleních. Všichni si byli vědomi, co by se stalo, kdyby ve svém úsilí neuspěli.</p>
<p>Občas si přál, aby byl dostatečně kvalifikovaný a znalý, aby dokázal všechny své problémy vyřešit sám, protože věděl, že by tak byly vyřešeny rychle a účinně. Nenáviděl, když se musel spoléhat na jiné, nenáviděl čekání, než zjistí, jestli uspěli nebo neuspěli, a nenáviděl skutečnost, že členové Sjednocené rady, stejně jako veřejnost, přisuzovali jejich neúspěchy jemu, a jejich úspěchy zase komukoli jinému.</p>
<p>Nicméně, jaký smysl by mělo být premiérem, kdybyste nemohli delegovat úkoly a vyžadovat služby od těch, které vedete?</p>
<p>Zastavil se, a zahleděl se na sever. Koneckonců ho mohlo těšit, čeho bylo pod jeho vedením dosaženo. Past, kterou nastražil, aby chytil do léčky elfské válečné lodě, byla ještě úspěšnější, než považoval za možné. Za jedinou noc zničil převážnou část nepřátelské flotily a také zabil krále a jeho syny. To druhé bylo výsledkem neuvěřitelně šťastné náhody, protože elfové tak zůstali nejen bez flotily, ale i bez svého titulárního vůdce a jeho vybraných nástupců. Nedokázal si představit, co přimělo Kellena Elessedila provést něco tak šíleně odvážného a bláznivého, ale byl za tento neočekávaný dar vděčný. Tak jako před ním jeho otec, i Kellen Elessedil měl ve zvyku jednat zbrkle. Fakt, že k tomu došlo právě v takovou šťastnou chvíli, byl pro Sena Dunsidana známkou toho, že se jeho štěstěna chystala obrátit.</p>
<p>Ale k tomu by nedošlo, kdyby se mu to nepodařilo dokončit. Kdyby se mu nepodařilo zničit to, co zbývalo z elfské armády, aby tak mohl obklíčit a zničit jejich spojence. Kdyby se mu nepodařilo dostat Dechteru zpátky do vzduchu.</p>
<p>Zachytil pohled Etana Oreka, pobíhajícího po plošině, kde byla umístěna zbraň, kterou vynalezl, kontrolujícího její upevnění a funkčnost, aby se přesvědčil, že je všechno v pořádku. Přivezl toho malého inženýra na bojiště s sebou, když letěl s Dechterou z loděnic v Arishaigu, protože dospěl k názoru, že by měl být nablízku pro případ, že by s tou zbraní nebylo něco v pořádku, jakmile by se začala používat.</p>
<p>Byla to zbytečná obava, jak se ukázalo, ale jak to měl vědět? Prototyp fungoval přesně tak, jak se od něj očekávalo - ve skutečnosti lépe, když vzal v úvahu zkázu, kterou způsobil elfům. Naopak Dechtera nedokázala splnit do důsledku svůj cíl. Nicméně, na tom zpoždění příliš nezáleželo. Federační armáda pronikla do linií Svobodných, ovládla západní plošinu a vtrhla do kopců na severu, v nichž se ukryly zbytky elfích stopařů. Svobodní stále drželi východní plošinu, ale byli obklíčeni ze tří stran. Navíc byli zmateni a váhali s protiútokem. Když viděli zničení elfské flotily, báli se o svou vlastní. A to by taky měli, pomyslel si. Protože jakmile bude Dechtera opět schopna letu, bude jednoduché spálit plavidla spojenců na popel ještě na zemi, a zničit obranné linie Svobodných, aby jimi mohla projít armáda Federace.</p>
<p>Už se toho nemohl dočkat. Chtěl, aby to už bylo hotovo. Chtěl mít své vítězství v ruce.</p>
<p>Pozor, Sene Dunsidane, potlačil silou vlnu adrenalinu, vyvolávající toto euforické očekávání. Nepřeháněj to. Nespěchej do vlastní zkázy.</p>
<p>Byl politikem už příliš dlouho, aby se dokázal vyvarovat zbrklého a ukvapeného jednání. Takové chyby ponechával méně zkušeným mužům a ženám. Přežít znamenalo vyvarovat se předčasných oslav a neopatrného optimismu. Přežít znamenalo nepovažovat nikdy nic za dané a samozřejmé, nikdy nepřijímat nic jen podle toho, jak se to jeví na první pohled.</p>
<p>„Jste hluboce zamyšlen, premiére?“</p>
<p>Při zvuku hlasu Iridie Eleri se prudce otočil, překvapen tím, že stojí těsně za ním. Vyděsilo ho, že se dokázala dostat tak blízko, aniž by zaregistroval její příchod. Zlobilo ho, že tohle dělala opakovaně od doby, kdy přijal její nabídku, že se stane jeho soukromým poradcem - jako kdyby ji jejich dohoda k takové dotěrnosti opravňovala. A co bylo ze všeho nejhorší, připomínalo mu to způsob, který používala čarodějka Ilsa, aby se zhmotnila v jeho ložnici, kteroužto vzpomínku by nejraději zapomněl.</p>
<p>„To je moje věc, Iridie,“ odvětil. „Nejsem zamyšlen ani hluboce, ani mělce, jen ryze prakticky. Přišla jste mi navrhnout něco konkrétního, nebo jen hledáte nové způsoby, jak mi způsobit infarkt?“</p>
<p>Jestli ji jeho rozčilení urazilo, nedala to na sobě znát. „Mohu vám nabídnout způsob, jak tuto válku ukončit mnohem rychleji, než by jinak skončila.“</p>
<p>Zadíval se na ni, ohromen nejen tou možností. Ve svitu měsíce byla tak bledá, že se zdála skoro průsvitná. Kůži měla bílou jako smrt, a temné oči s ní ostře kontrastovaly. Byla oblečená v černém plášti s kápí. Její tvář, hledící ze stínu kápě, působila dojmem nějakého ducha či přízraku.</p>
<p>Nebylo to poprvé, kdy měl tento pocit. V poslední době působila Iridia tak mrazivým dojmem onoho světa, že měl občas potíže věřit, že je stále ještě člověkem.</p>
<p>Zamračil se na ni. „Ukončím ji dost rychle sám, jakmile se Dechtera opět vznese. Má zbraň spálí na popel vše, co zbývá z flotily Svobodných. Už pronásleduji zbytky elfské armády, a během týdne je najdeme. Neměla byste se raději starat o Shadeu a její druidy než o válečné záležitosti? Není to úkol, který vám byl přidělen?“</p>
<p>Byla pichlavá poznámka, vyvolaná stejně tak jeho znechucením nad jejím nežádoucím vměšováním, jako jeho zděšením nad její neznalostí složitostí bojové taktiky. Ale zdálo se, že s ní jeho slova nehnula. V jejím výrazu se nezračily žádné pocity.</p>
<p>„Mým úkolem je chránit vás před sebou samotným, premiére. Svobodní ztratili své lodě v Prekkendorranu, ale mohou dostat jiné. Jejich armáda je možná rozprášená a v momentálním zmatku, ale přeskupí se. Tuhle válku nevyhrajete jedním vítězstvím, což byste měl vědět, aniž bych vám to musela říkat.“</p>
<p>Mluvila tak pohrdavě a přezíravě, že proti své vůli zrudl. Jednala s ním jako s dítětem.</p>
<p>„Tato válka trvala padesát let,“ pokračovala, zdánlivě nevnímajíc jeho reakci. „Nebude ukončena v Prekkendorranu. Nebude vyhrána na žádném jižním bojišti. Bude vyhrána v Západní zemi. Bude vyhrána, až zlomíte ducha elfů, protože elfové tvoří páteř boje Svobodných. Zlomte jejich ducha, a ti, kdo bojují po jejich boku, se rychle vzdají.“</p>
<p>Zamračil se. „Byl bych si myslel, že to dokázala už ztráta jejich flotily a smrt jejich krále. Vy zřejmě nesouhlasíte. Máte na mysli něco jiného, nějaký přesvědčivější způsob, jak je dostat na kolena?“</p>
<p>„Mnohem přesvědčivější.“</p>
<p>Cítil, že mu dochází trpělivost, jak marně čekal, až bude Iridia pokračovat. „Mám hádat, co to je, nebo mě toho problému ušetříte a prostě mi to řeknete?“</p>
<p>Odvrátila se od něho a zahleděla se na temnou a výhružnou siluety Dechtery, rýsující se v měsíčním světle, a na dělníky pokračující v jejích opravách. Dívala se tím směrem, ale on měl pocit, že se dívá na něco úplně jiného, na něco před ním skrytého. Znovu z ní měl ten zvláštní pocit, dojem, že vůbec není tím, čím se jeví.</p>
<p>„Vy nemáte odpor k zabíjení, že ne, premiére?“ zeptala se náhle.</p>
<p>Něco ve způsobu, jakým tu otázku položila, ho přimělo, aby pochopil, že má v úmyslu ho chytit do pasti jeho vlastních slov. Za svůj život si pro takovou taktiku vyvinul šestý smysl, a ten ho nejednou uchránil od katastrofy.</p>
<p>„Bojíte se mi odpovědět?“ tlačila na něho.</p>
<p>„Vy víte, že se zabíjení nebojím.“</p>
<p>„Vím, že věříte, že výsledek ospravedlňuje prostředky. Vím, že věříte, že splnění vašich cílů vás opravňuje použít jakékoli kroky, které to vyžaduje. Vím, že jste byl původcem smrti vašeho předchůdce i těch, kteří by byli nastoupili po něm. Vím, že jste se podílel na krvavých hrách všeho druhu.“</p>
<p>„Tak řekněte, co máte na srdci, a přestaňte si se mnou hrát. Začíná mi docházet trpělivost.“</p>
<p>Její bezkrevná tvář se vynořila ze stínu kápě, a její tmavé oči se zabodly do jeho. „Tak dobře poslouchejte. Zbytečným zabíjením vojáků v Prekkendorranu ztrácíte čas. Pro ty, kteří je tam poslali, to nic neznamená. Jestli chcete zlomit ducha elfů, jestli chcete ukončit jejich odpor, musíte zabít ty, které ti vojáci chrání. Musíte zabít jejich ženy a děti. Musíte zabít jejich staré a nemocné. Musíte přenést válku z bojiště do jejich domovů.“</p>
<p>Její hlas přímo syčel. „Máte zbraň, se kterou to dokážete, premiére. Leťte s Dechterou do Arborlonu a použijte ji. Spalte jejich vzácné město a jeho obyvatele na popel. Vyvolejte v nich takový strach, že budou žebronit o vaši milost.“</p>
<p>Řekla to nevzrušeně, ale její slova ho ohromila. Probíhalo jím střídavě horko a chlad. Představa takového divošství ho nejdříve vyděsila, ale pak vzrušila. Stejně ho už všichni považovali za monstrum, takže nemělo velký smysl předstírat, že jím není. Ani v nejmenším ho nezajímalo zachování životů těch, kteří stáli proti němu, a elfové mu byli trnem v patě už dvacet let. Proč neredukovat jejich počet natolik, aby ho do smrti znovu neohrožovali?</p>
<p>„Ale vy sama jste elfka,“ řekl. „Proč mi navrhujete zabíjet své vlastní lidi?“</p>
<p>Vydala zvuk, který byl možná míněn jako smích. „Já nejsem elfka, ale druidka, tak jako jste vy premiér a ne nějaký Jižan. To moc, kterou vládneme, řídí naši loajalitu, Sene Dunsidane, ne to, kde jsme se náhodou narodili.“</p>
<p>Měla samozřejmě pravdu. Jeho národnost a rasa pro něho neznamenaly nic ve srovnání s příležitostmi, které slibovaly postup.</p>
<p>„Pak jako druidka,“ řekl ostře, „musíte vědět, že tohle Shadea neschválí. Bude tady za dva dny. Už teď je vyplašená, že jsem zaútočil na Svobodné, aniž bych se s ní nejdřív poradil. Jakmile zjistí můj nový úmysl, zarazí to. Druidové se aspoň navenek musí zdát nestranní. Možná podporuje Federaci v jejích nárocích na Pohraničí, ale nikdy neschválí genocidu.“</p>
<p>„Tak jí nic neříkejte. Nechte ji reagovat, až bude po všem, až poté, co otevřeně deklaruje svou podporu Federaci. Bude ji pak někdo poslouchat, bez ohledu na to, jak hlasitě bude protestovat?“</p>
<p>„V kterémžto případě se přižene za mnou, a ne proto, aby mi pogratulovala.“</p>
<p>Iridiina bledá tvář se opět odvrátila. „Když to udělá, poradím si s ní.“</p>
<p>Pochyboval o tom, protože za dobu, co Iridii znal, si nikdy ani na okamžik nepomyslel, že by mohla být soupeřkou pro Shadeu a'Ru. Ale možná se situace změnila. Mluvila velmi sebejistě, a to ocelové odhodlání, které přinesla do jejich spojenectví, mu poskytovalo určitý důvod pro to, aby ji považoval za mocnější než dřív.</p>
<p>„Jak jste se rozhodl, premiére?“ tlačila ho dál ke zdi.</p>
<p>Byl si jist jen jednou věcí. Pokud se rozhodne pro Iridiin návrh, otázky etiky jsou bezvýznamné. Pokud by neuspěl, budou otázky etiky nejmenším z jeho problémů. A pokud uspěje, budou se takové otázky šeptat jen v soukromí, protože z něho se stane nejmocnější člověk ve Čtyřzemí. Ani druidové se neodváží protivit jeho autoritě.</p>
<p>Mělo by to být snadné rozhodnutí. Kde byly v sázce moc a vliv, nikdy se svou volbou neváhal. A přece nyní váhal. Měl pocit, že na tom něco není v pořádku, snad nějaký možný následek, který nevzal v úvahu, nebo možnost, kterou přehlédl. Ale ať to bylo cokoli, existovalo to. Cítil to někde hluboko v nitru, a takové věci nedokázal ignorovat.</p>
<p>„Premiére?“</p>
<p>Věnoval svým pochybám ještě dalších pár sekund, a pak je vyhnal z hlavy. Nikdy nic nezískáte, když neriskujete, a riziko vždycky vyvolává pochyby. Znal sám sebe dost dobře, aby akceptoval to, co je třeba. Když si nemusel dělat starosti s Grianne Ohmsfordovou, mohl si dovolit riskovat podstatně víc. Ztráta několika tisíc životů mu nedělala vrásky. Takový důvod ho nemohl odstrašit. V sázce bylo víc než jen nějaké životy.</p>
<p>„Poletíme do Arborlonu,“ řekl.</p>
<p>Když se slunce vynořilo nad okrajem kopců a začalo stoupat vzhůru, obloha se jasně rozzářila. Elfové už byli ve svých postaveních, většinou ukryti za pahorky, skalami a ve stínech soutěsek a průsmyků. Jejich řady byly zformované a zbraně měli v pohotovosti. Už mohli slyšet hluk armády Federace pochodující do útoku, dupot bot a bušení oštěpů a mečů o štíty, rytmické a znervózňující. Na obnažených čepelích se třpytily odlesky slunce.</p>
<p>Pied, stojící se svou gardou, přelétl pohledem své řady, jestli nezachytí nějaký pohyb, a žádný nespatřil. Elfové zmizeli tak, jak to dovedou jen elfové. Nikdo z federačních vojáků je nezpozoruje, dokud nebude příliš pozdě. Přál si, aby měl k dispozici jízdu, která by napadla křídla federační armády. Budou to ale muset udělat pěšáci. Přál si také, aby měl katapulty a vrhače ohně, ale budou je muset nahradit luky a praky. Nepřítel bude mít početní převahu, možná pět ku jedné. Piedovi chyběly praktické zkušenosti s velením na bojišti; koneckonců byl kapitánem Královské gardy, a ne velitelem elfské armády. Byl zde momentálně důstojníkem s nejvyšší hodností, ale nikdy se nezúčastnil bitvy takových rozměrů.</p>
<p>Všechno je někdy poprvé, říkalo staré přísloví. Jen si přál, aby nebylo v sázce tolik.</p>
<p>Znovu se rozhlédl po připravených řadách, a všiml si Drumundoona, stojícího skoro vedle něho, vysokého a šlachovitého; napadlo ho, že vypadá v bojové výstroji nepatřičně.</p>
<p>Drum neměl bojovat v první linii. Měl plnit své úkoly za ní. A přece se v jeho mladé tváři zračilo odhodlání, a když zachytil Piedův pohled, mrkl na něho.</p>
<p>Dost dobrý důvod mu věřit, pomyslel si Pied. Dost dobrý důvod věřit jim všem.</p>
<p>Sevřel pevněji svůj meč, a přikrčil se hlouběji do stínu.</p>
<p><strong>Kapitola 28.</strong></p>
<p>Grianne Ohmsfordová ležela s tváří přitisknutou ke kamenné podlaze cely. Oči měla zavřené. Pokoušela se uniknout, i když nebylo kam. Světlo pochodní z chodby se vtíralo do tmy, v níž se chtěla skrýt. Tiché hlasy a šoupání bot ji odtamtud vyhánělo. Voda kapala a země v hloubce duněla - připomínky toho, kde byla. Jako hladoví predátoři se z černých děr, kam se je pokoušela zahnat, vynořovaly vzpomínky a vyvolávaly u ní husí kůži.</p>
<p>Ale bylo to mňoukavé vytí fúrií, které spustilo směsici hrůzy a šílenství, z níž nebylo úniku, jež ji srazila na kolena a našla si ji bez ohledu na to, jak hluboko do svého nitra se stáhla. Krčila se před ní, stahovala se do klubíčka, snažila se co nejvíce zmenšit nebo úplně zmizet. Ale nic z toho nepomáhalo. Použila své magie, aby se stala jednou z nich, a už to nemohla změnit zpátky. Vyla s nimi. Syčela a prskala s nimi. Vysunula drápy a vycenila zuby. Vztyčila se, aby je pozdravila, reagujíc na jejich výzvu - reakce, která se jí hnusila, ale nemohla jí zabránit.</p>
<p>Tiskla si tak silně oči, že ji to bolelo. Byla by se rozplakala, kdyby měla nějaké slzy. Celým jejím světem se stala cela o rozměrech šestkrát deset stop, ale stejně tak dobře by to mohla být rakev.</p>
<p>Z arény ji dopravili zpátky do její cely, stejným způsobem, jak ji do arény přivezli, tedy v kleci a v řetězech, obklopenou skřety a vlčími démony, pod velením Hobstulla. Zpátky do tmy a vlhka. Čas se zastavil, a její vědomí sebe samotné a svého místa ve světě se vytratilo. Byla zajaté zvíře. Byla nadosmrti odstraněna ze své role jako Ard Rhys, a druidové a Paranor se stali jen marnou vzpomínkou. Pokoušela se znovu získat svou identitu, ale ty záblesky vzpomínek ji jen ještě více mátly. Bylo snadnější se ztratit v roli, kterou přijala, než se snažit sledovat vlákna, který by ji mohla vyvést ven. Bylo snazší přijmout podobu primitivního tvora, jímž se stala, než ji odhodit.</p>
<p>Při jejím návratu ji svlékli a vykoupali, a ona se tomu nebránila. Stála tam nahá, a bylo jí to jedno. Byla ponořena tak hluboko do svého nitra, že necítila nic z toho, co jí dělali. Z úst se jí vydraly kočičí zvuky a vytáhla drápy, ale neviděla způsob, jak své věznitele zahnat. Vlastně je vůbec neviděla. Ani nevěděla, že tam jsou.</p>
<p>Jsem ztracena, pomyslela si v jednom okamžiku. Jsem zničena, a způsobila jsem si to sama.</p>
<p>Čas ubíhal, ale zdálo se, že se nic nezměnilo. Strážní přicházeli a odcházeli, světlo temnělo a pak zase sílilo, jak pochodně dohořívaly a byly nahrazovány novými, nosili jí jídlo a netknuté ho odnášeli, a démoni, kteří ji obtěžovali a strašili, byli stále blíže. Chtěla zlomit jejich kouzlo, zbavit se jich, ale nedokázala k tomu sebrat dostatek vůle.</p>
<p>Jednou usnula. Nevěděla, jak dlouho spala, jen to, že spala, a že když sny nabyly podoby jejích vzpomínek, s křikem se probudila.</p>
<p>Temný pán se znovu neobjevil. Ani Hobstull. Nevěděla, co mají v úmyslu, ale čím déle byla sama, tím víc byla přesvědčena, že o ni ztratili veškerý zájem. K čemu jim také byl někdo jako ona, nějaká žena, která byla ochotna přijmout podobu netvora? Neexistovalo místo, ani ve světě démonů, pro něco, co postrádalo jakékoli morální těžiště nebo smysl existence. Viděla se tak, jak ji viděli oni - jako narušené a konfliktní stvoření, jako chameleóna, který nedokázal odlišit skutečnost od fantazie, schopen být tím či oním, ale neschopen rozeznat rozdíl.</p>
<p>Cítila, že ztrácí zdravý rozum. Dělo se tak postupně, jen po malých krůčcích, ale nebylo o tom pochyb. Každý den cítila, že přestává být Ard Rhys a stává se fúrií. Bylo stále snazší přijmout to druhé a odhodit to první. Bylo stále přitažlivější vidět sebe samotnou jako nečlověka. Když nebyla o nic lepší než jedna z fúrií, stal se její život méně komplikovaný. Zdálo se, že její šílenství ustupuje, a vnitřní konflikt se ztrácí. Jako fúrie si nemusela dělat starosti s tím, kde je, nebo jak se tam dostala. Nemusela se starat o stále se zvětšující rozdíly mezi různými světy a životy. Pro ni jako pro fúrii byl svět jednoduchý a uhlazený, a bylo v něm místo jen pro zabíjení a jídlo, a vábení žít se svým kočičím kmenem.</p>
<p>Začala vidět sebe samotnou jako uvězněné zvíře. Začala vydávat kočičí zvuky, začala nacházet úlevu v tichém mňoukání. Roztáhla prsty a nahrbila hřbet. Kousla se do tváře a ochutnala vlastní krev.</p>
<p>Ale nevstala, ani nejedla. Nehýbala se z místa, kde ležela. Odmítala vyjít z temného útulku svých bludů. Ve svém nitru zůstávala v bezpečí a chráněná.</p>
<p>Pak, jako z nějakého snu, uslyšela, že ji někdo volá. Nejdřív si myslela, že si to jenom představuje. Nikdo by ji nevolal, nikdo tady ani kdekoli jinde. Nikdo by nechtěl mít nic společného s někým tak strašlivým, jako byla ona.</p>
<p>Ale uslyšela ten hlas znovu, tlumený a naléhavý. Slyšela, jak vyslovuje její jméno. Překvapením se probrala ze své dobrovolné letargie, aby mu naslouchala, a uslyšela ho opět.</p>
<p>„Grianne ze stromů! Slyšíš mě? Proč vydáváš ty kočičí zvuky? Sníš? Probuď se!“</p>
<p>Mysl se jí zaostřila a schopnost soustředění se jí začala vracet, dokud nedokázala rozlišit slova a rozeznat hlas. Poznala, kdo ji volá, pamatovala si ten hlas z jiného času a místa. Cítila se přitahována tou důvěrnou známostí, jako by se vracela z dlouhé cesty k někomu, koho zanechala doma.</p>
<p>„Probuď se, strakenko! Přestaň se svíjet! Co je s tebou? Slyšíš mě?“</p>
<p>Dech se jí zrychlil, a část její netečnosti ji opustila. Znala ten hlas. Znala ho dobře. Něco v něm jí dodávalo novou energii a naději. Pokusila se promluvit, ale místo toho vydala jen nějaké nesrozumitelné zvuky.</p>
<p>„Co děláš, ty malá mréco? Ztrácel jsem zbytečně čas, když jsem sem přišel? Nedokážeš mluvit? Podívej se na mě!“</p>
<p>Udělala to. Poprvé za celé dny otevřela oči. Prolomila krustu zaschlých slz, které jí slepily víčka, a zašilhala v nezvyklém jasu. Pak se pomalu zvedla na jednom loktu a pohlédla do světla, které do její cely proudilo z chodby.</p>
<p>K mřížím se tiskl skřetí strážný a díval se na ni. Jeho stín, kolísající ve světle pochodní, ji zahaloval jako rubáš. Zmatené na něj pohlédla, a zároveň znovu ucítila letargii a beznaděj. Tohle nebyl nikdo. Byla oklamána. Znovu sklonila hlavu, a začaly se jí zavírat oči.</p>
<p>„Ne! Co děláš? Strakenko! To jsem já!“</p>
<p>Zvedla oči a uviděla, jak skřet odhazuje dozadu kápi svého pláště a odhaluje svou tvář. Pronikla pohledem mlhou vyčerpání a nejistoty, rozeznala obrysy a snažila se v tom, co viděla, najít nějaký smysl.</p>
<p>„Weka Dart,“ zašeptala.</p>
<p>Zírala na něho, neschopna zcela uvěřit tomu, že je skutečně tady. Nikdy na malého Ulk Boga nezapomněla. Jakmile ji opustil a ona padla do rukou lorda Strakena, neočekávala, že ho ještě někdy znovu uvidí. To, že teď stál tady, bylo skoro nepochopitelné.</p>
<p>„Měla jsi mě poslechnout!“ zasyčel rozzlobeně. „Neříkal jsem ti to snad? Nevaroval jsem tě dostatečně, abys nepokračovala beze mě?“</p>
<p>Ostré rysy měl tak stažené, že mu dodávaly vzhled nějakého pomateného zvířete. Když se neúspěšně pokusil o úsměv, zaleskly se jeho ostré zuby.</p>
<p>Mysl se jí trochu vyjasnila, a podařilo se jí potlačit nutkání mňoukat a prskat. „Jak jsi mě našel?“</p>
<p>Podíval se na ni jako na blázna. „Ty pořád nic nevíš, co? Jaký druh strakena jsi?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Ten nejhorší.“</p>
<p>„Určitě tak vypadáš,“ zasmál se Weka Dart. „Našel jsem tě proto, že si všímám světa kolem sebe, což jsi ty, zdá se, opomněla. Ale toto není tvůj svět, že? Ani náhodou. Takže ses možná nedopustila ničeho horšího než špatného odhadu.“</p>
<p>Říkal ještě něco, ale ona mu vůbec nerozuměla. „Zavedl tě sem tedy dobrý odhad?“</p>
<p>Ulk Bog si odplivl. „Nevím, co to bylo. Na svých cestách jsem slyšel, co se ti stalo, a připouštím, že jsem si nejdřív pomyslel, že bude nejlepší tě ponechat tvému osudu. Ale pak zasáhla šance a inspirace, a tak jsem tady.“</p>
<p>„Šance a inspirace?“</p>
<p>„Cestou do plošin Huka jsem šel přes Pashanon. Tam se ke mně donesly zprávy o tvém zajetí. Takové věci se v této zemi snadno rozkřiknou, a tak jsem měl oči a uši otevřené. Bylo poměrně snadné zjistit, co se s tebou stalo. Jediný problém byl se rozhodnout, co bych s tím měl dělat.“</p>
<p>Odfrkl si. „Připouštím, že jsem to chtěl nejdříve nechat plavat. Koneckonců, odmítlas mě. Co na tom záleželo, co se s tebou stalo? Byla jsi ke mně hrubá. Urazilas mě. Nakonec jsi ignorovala mou dobrou radu, a dostala ses do neštěstí. Nic jsem ti nedlužil. Nikdo by mě nemohl z ničeho vinit, kdybych se tě rozhodl ponechat tvému osudu.</p>
<p>Ale pak jsem to všechno znovu uvážil. Koneckonců to nebyla tvá vina, že jsi byla v této zemi cizí a chyběl ti dobrý úsudek a zdravý rozum. Litoval jsem tě. Cítil jsem vůči tobě závazek. Všechno jsem si promyslel, a rozhodl se. Půjdu tě hledat. Uvidím, jak se ti daří. Když na mě budeš hodná, rozhodnu se, jestli si zasloužíš druhou šanci.“</p>
<p>I když byla zmatená a zesláblá, rychle rozeznala, že lže. Bylo jí to zřejmé ze způsobu, jakým mluvil, viděla to v rychlých pohybech jeho očí a těla. O něco mu šlo, jako vždycky, ale neměla tušení, o co.</p>
<p>„Jak ses dostal sem dolů?“ zeptala se.</p>
<p>Nenuceně pokrčil rameny. „Mám své cesty.“</p>
<p>„Cesty, které ti dovolují projít kolem vlčích démonů a skřetů sloužících lordu Strakenovi?“</p>
<p>Jen zafuněl. „Ani mně nechybí jisté dovednosti.“</p>
<p>Posadila se, a poprvé po několika dnech si uvědomila, jak je ztuhlá. Prohlédla si své tělo, modřiny a škrábance na rukou a nohou. Byla lépe oblečená než předtím, kdy ji vzali do arény. Rozhlédla se kolem. I její cela byla čistější.</p>
<p>Odhadovala snad špatně úmysly lorda Strakena? Co to mělo všechno znamenat?</p>
<p>Pohlédla pevně na Weku Darta. „Jestli mi nepřestaneš lhát a neřekneš mi pravdu,“ řekla tiše, „mohla bych na tebe použít své strakenské kouzlo, Ulk Bogu.“</p>
<p>Ušklíbl se, odhaluje své ostré zuby. „To by mohlo být poněkud obtížné, když nosíš ovládací límec.“</p>
<p>Zdálo se, že svou chybu postřehl téměř okamžitě. Z očí se mu vytratil samolibý výraz a ústa se mu stáhla jako pokáranému dítěti. „Ovládací límce mi nejsou neznámé,“ řekl rychle. „Viděl jsem je už předtím.“</p>
<p>Po pravdě řečeno si na ten límec nevzpomněla, dokud jí ho nepřipomněl, ale on to nevěděl, a ona mu to neměla v úmyslu říct. Chovala se tiše a klidně, a neustále ho provrtávala pohledem.</p>
<p>„Nevím, co jsi nebo co chceš, Weko Darte,“ řekla konečně, „ale od chvíle, kdy jsme se setkali, jsi mi neřekl jediné pravdivé slovo. Všechno to pro tebe byla nějaká hra, hra, jejíž pravidla zřejmě znáš, zatímco já ne. Jestli víš, co je ovládací límec, pak víš příliš mnoho, než abys byl jen prostým venkovským stvořením cestujícím do nové části země. Jestli víš, jak obejít stráže lorda Strakena, máš dovednosti a znalosti, které naznačují, že jsi něco víc, než předstíráš. Už tě mám dost. Buď mi řekni pravdu, nebo mě tu nech hnít.“</p>
<p>Když začal mluvit, zvedla ukazováček. „Dej si pozor. Jestli se mi chystáš znovu lhát, dvakrát si to rozmysli. Změnila jsem se, ale pravdu od lži poznat stále dokážu. Nechceš to přece vyzkoušet.“</p>
<p>Ulk Bog se na ni zadíval, a jeho ostražité oči ji nejistě studovaly.</p>
<p>Pak zavrtěl hlavou. „Nevím, kolik bych ti toho měl říct,“ řekl konečně.</p>
<p>Vzdychla. „Proč mi neřekneš všechno? Jaký v tom může být rozdíl?“</p>
<p>„Větší, než si myslíš. Dost velký rozdíl, abych to musel uvážit. Pokud jde o mě nebo o mou historku, nemýlíš se. Ale jsi v silnější pozici, než si myslíš. Máš něco, co potřebuji. Výměnou mohu nabídnout jen pravdu - a možná cestu odtud. Ale obávám se, že mě pak odmítneš. Obávám se, že mě budeš nenávidět.“</p>
<p>Poprvé od chvíle, kdy se setkali, mluvil s takovou jistotou, že mu téměř věřila. Důležité bylo, že řekl, že by jí možná dokázal pomoci uprchnout. Pro to by udělala cokoli, uzavřela by jakoukoli dohodu, souhlasila by s jakýmikoli podmínkami. Věděla, že kdyby zůstala zde, byla by ztracena.</p>
<p>Ale to mu říct nemohla. Nemohla dovolit, aby poznal její zoufalství. Bylo by příliš nebezpečné se mu natolik otevřít. Získal by nad ní výhodu stejně rychle jako Tael Riverine.</p>
<p>Zhluboka se nadechla „Poslouchej mě. Přišel jsi sem obchodovat. Mé slovo platí, Weko Darte. Plním své sliby. Tak ti teď jeden dám. Když mi o sobě řekneš pravdu, rozhodnu se, jestli ti mohu odpustit tvé lži. Pak se ty můžeš rozhodnout, jestli má pro tebe stále cenu se snažit získat to, co požaduješ za mou svobodu.“</p>
<p>Vstala, a doklopýtala k němu. „Tak co bude, malý Ulk Bogu? Dohoda nebo rozloučení? Už je mi to jedno.“</p>
<p>Znovu se na ni zahleděl, zkoumaje její tvář. Viděla na něm zákmit strachu a pochyb, ale také naději.</p>
<p>Přikývl. „Tak dobře, Grianne mnoha slibů. Řeknu ti to, i když si myslím, že všichni strakenové lžou.“ Znovu si odplivl a zavrtěl hlavou. „Vím, kdo jsi a odkud jsi přišla. Věděl jsem to už od samého začátku. Vím to, protože jsem byl chytač Taela Riverina ještě před Hobstullem. Byl bych jím stále, kdyby byl lord Straken nedospěl k názoru, že jsem pozbyl svých dovedností. Mýlil se, ale se Strakenem se nedá přít. Takže mě vyměnil. Ale předtím mě ponížil takovým způsobem, že o tom nebudu nikdy mluvit, takže se mě na to neptej.“</p>
<p>Těžce polkl. „Přijal mě sem, když mě vyhnali od mého kmene za to, že jsem snědl své mládě. Jeho to nezajímalo. Zajímalo ho jen to, jak mu mohu prospět. Zjistil, co umím, a nabídl mi místo svého chytače v Kraal Reach. Věděl, že to přijmu. Musel jsem, protože jsem ve světě Jarka Ruus nemohl přežít sám a bez ochrany. Dal mi všechno, co jsem potřeboval, ale když mě vyhnal, vzal si zase všechno zpátky. Proto jsem přísahal, že si na oplátku vezmu všechno od něho.“</p>
<p>Do jeho hlasu se vloudil vztek. „Plány dopravit tě sem existovaly už nějakou dobu. Tael Riverine tě chtěl vyměnit za svého tvaroměniče, Morice. Dost snadné, s jeho mocí. Rozhodl jsem se jeho plány zmařit tím, že se k tobě dostanu jako první, což jsem udělal. Měl jsem v úmyslu mu tě sebrat, ukrást mu tě rovnou pod nosem. Měl jsem v úmyslu přivést do nesnází Hobstulla a ukázat lordu Strakenovi, že s ním udělal chybu! Potom bych předvedl tebe a znovu bych získal své právoplatné místo!“</p>
<p>Těžce dýchal a oči se mu stáhly do úzkých štěrbin, snaže se vyčíst její reakci. Žádnou mu však nedopřála. Poslouchala ho s nehybnou tváří. Její dvacet let zasutý a pohřbený talent čarodějky Ilsy se znovu vynořil na povrch. Je tak snadné ho znovu přivolat, pomyslela si. Bylo by tak snadné vrátit se k tomu, čím jsem byla.</p>
<p>„Když jsi se mnou odmítla jít, můj plán zkrachoval,“ pokračoval Weka Dart. „Totálně zkrachoval. Vyzkoušel jsem všechno. Ale tys chtěla jít tak tvrdohlavě svou vlastní cestou. A já jsem tě nemohl přemluvit, aniž bych se prozradil!“ Zavrtěl hlavou. „Tak jsem tě nechal jít. Říkal jsem si: jestli si přeje tohle, má to mít! Uvidíme, jak si pomůže bez tebe! Odejdi od Strakena, a nic není ztraceno! Nechtěl jsem riskovat život tím, že bych tě následoval, protože jsem věděl, co se stane. Hobstull tě hledal, a bylo jen otázkou času, kdy tě najde. Nevěděl jsem přesně, kde se objevíš, jen to, že se objevíš. Ale věděl jsem to! Věděl jsem to, protože jsem to dokázal vždycky vycítit. Vždycky jsem byl lepší chytač!“</p>
<p>„Weko Darte,“ řekla.</p>
<p>Zarazil se.</p>
<p>„Podívej se na mě.“</p>
<p>Odmítl, odvraceje se jinam.</p>
<p>„Podívej se na mě. Řekni mi, co vidíš v mých očích.“</p>
<p>Nakonec se otočil natolik, že na ni mohl vrhnout rychlý pohled přes rameno. Pak se znovu zadíval jinam.</p>
<p>„Nezlobím se na tebe,“ řekla „Udělal jsi totéž, co bych udělala já na tvém místě. Ve skutečnosti jsem kdysi, když jsem byla jinou osobou žijící jiný život, způsobila jiným lidem mnohem horší věci.“</p>
<p>Znovu se na ni ohlédl.</p>
<p>„Nechovám k tobě nenávist,“ řekla mu.</p>
<p>„Měla bys.“ Jeho zuby o sebe cvakly, jak prudce sevřel čelistí.</p>
<p>„Jiní si mou nenávist zasluhují víc.“ Naznačila mu pohybem ruky, aby se vrátil. „Řekni mi i ten zbytek.“</p>
<p>Chvíli zůstal stát na místě, pak vzdychl a vrátil se k ní. „Ty ke mně necítíš nenávist? Až budeš volná, nepokusíš se mě zabít?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Necítím k tobě nenávist. Nezabiju tě, i když k tomu budu mít příležitost. Teď mi řekni zbytek. Znáš plány lorda Strakena?“</p>
<p>Ulk Bog přikývl. „Byl jsem tady v Kraal Reach, když je vypracovával.“ Pozorně na ni pohlédl. „Ty stále nevíš, co zamýšlí? Nevidělas, jak se na tebe dívá?“</p>
<p>Zamrazilo ji až v kostech. Jeho slova v ní vyvolala představu, při níž jí tuhla krev. „Řekni mi to.“</p>
<p>„Zkoušel tě, aby zjistil, jestli jsi vhodná nádoba, která by mohla nosit jeho děti. Chce se s tebou spojit.“</p>
<p>Poprvé pocítila skutečný strach. Ten démon byl její prokletí. Nedovedla si představit horší osud než být matkou jeho dětí, matkou démonů, která zplodí zrůdy. O této možnosti nikdy neuvažovala. Nikdy si nevšimla, že by o ni měl lord Straken jakýkoli zájem, kromě toho, že ji věznil a udržoval naživu, dokud ten jeho tvor, ten Moric, neudělá to, proč byl vyslán do jejího světa.</p>
<p>„Proto mě sem dopravili?“ dokázala se zeptat, zoufale se snažíc udržet klidný a pevný hlas.</p>
<p>Weka Dart zavrtěl hlavou, a pronikavé oči se mu zatřpytily. „Ne. Muselo ho to napadnout, až když ses stala jeho vězněm. Má mnohem velkolepější plány než toto.“</p>
<p>„V jakém směru?“</p>
<p>Ulk Bog se naklonil blíž. „Už nějaký čas hledal způsob, jak dostat Morice do tvého světa. Ale aby k tomu mohlo dojít, musel najít někoho ve vašem světě, kdo mu bude ochoten pomoci. Našel takové lidi a použil je jako svůj nástroj. Ať to byl kdokoli, neměl nejmenší tušení, co lord Straken zamýšlí, jen měl zájem tě odstranit. Tvůj zrádce věděl, že tě použitím toho kouzla vyhostí do světa Jarka Ruus. To, a nic víc. Zrádci neměli tušení o výměně, ani o způsobu, jak to kouzlo ve skutečnosti funguje, ani o tom obchodě, pro který bylo nezbytné tě sem dopravit. Lord Straken si dal dobrý pozor, aby to tajemství zůstalo skryté.“</p>
<p>To jistě, pomyslela si. Ale pochybovala, že by je to bylo zastavilo, pokud byli natolik zoufalí, že ji poslali do Zapovězeného.</p>
<p>„Ale proč jsem sem byla dopravena, když ne proto, abych se stala družkou Taela Riverina?“</p>
<p>„Ty nic nechápeš, strakenko!“ utrhl se na ni Weka Dart. „Na tobě nikomu vůbec nesejde! Důležité bylo poslat Morice do tvého světa!“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Proč?“</p>
<p>„Aby mohl zničit bariéru, která nás udržuje mimo! Aby mohl osvobodit svět Jarka Ruus!“</p>
<p>Teď pochopila. Moric byl vyslán, aby dokončil úkol, který se před více než pěti sty lety nepodařilo splnit Dagdovi Morovi - prolomit stěny vězení, za nimiž byli uzavřeni temní Bájní ještě před úsvitem člověka.</p>
<p>Horečně uvažovala. Aby toho dosáhl, bude muset zničit Ellcrys, magický elfský strom, který byl stvořen, aby střežil Zapovězený. Jak by to dokázal, když byl ten strom vždycky pečlivě hlídán?</p>
<p>A co je důležitější, jak by mohla zabránit, aby k tomu došlo?</p>
<p>„Dokáže ten Moric tu bariéru nějak zničit?“ zeptala se Weky Darta.</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Měl na něco přijít, jakmile pronikne do vašeho světa. Je velmi talentovaný a chytrý. Už to jistě vyřešil.“</p>
<p>Ignorovala strach, který ji zachvátil při pomyšlení, že by Ulk Bog mohl mít pravdu. „A ty mě odtud můžeš nějak dostat?“ zeptala se rychle.</p>
<p>Vtom se na vrcholu schodiště otevřely nějaké dveře, a s bouchnutím se zavřely. Na schodech se ozvaly sestupující kroky.</p>
<p>„K zemi!“ zasyčel na ni, a střelhbitě zmizel.</p>
<p>Lehla si na podlahu, zaujímajíc stejnou polohu, v jaké ji našel. Srdce jí bušilo, svaly měla napjaté. Nehýbej se, říkala si. Nedělej nic.</p>
<p>Kroky se přiblížily k její cele, a tam se zastavily. V cele se usadilo ticho jako ranní mlha.</p>
<p>Se zavřenýma očima a uvolněným tělem čekala.</p>
<p><strong>Kapitola 29.</strong></p>
<p>Výstup z rokle se stal pro Pena Ohmsforda nekonečnou, mučivou dřinou. Sklíčen výčitkami svědomí a zoufalstvím dokázal stěží klást jednu nohu před druhou. Stále myslel na to, že by se měl vrátit, že by se měl ještě pokusit osvobodit Cinnaminson, znovu ji poprosit, najít nějaké další argumenty. Ale věděl, že je zbytečné o tom vůbec přemýšlet. Nic by se nezměnilo, dokud nebude mít k dispozici lepší prostředky. A přece na to nedokázal přestat myslet. Nemohl se zbavit pocitu, že selhal.</p>
<p>Stoupal mlhavou tmou, raze si cestu po úzké stezce, shýbaje se před šlahouny divoké révy a ostružin, a myšlenky mu těkaly sem a tam. Svíral runami pokrytou rukojeť kouzelné hůlky jako ujištění, že alespoň něco se mu ze všech těch neúspěchů podařilo. Vinil se ze ztracených životů a nadějí odvátých jako suché listí v silném větru. Měl to všechno zvládnout lépe, říkal si neustále, i když nedokázal přijít na to, co víc mohl udělat, nebo co by byl mohl změnit. Teď při zpětném pohledu, s patřičným odstupem, ho určité možnosti napadaly, ale po bitvě je generálem každý.</p>
<p>Vědět to mu nijak neulehčovalo, ale přimělo ho to hledat ještě usilovněji důvod věřit, že neuspěl.</p>
<p>Trochu útěchy čerpal ze skutečnosti, že se vůbec dostal do Stridegate, že se setkal s Tanequilem a našel způsob, jak s ním komunikovat, že získal větev, kterou potřeboval, a vyrobil z ní kouzelnou hůlku. Dostal se tedy mnohem dál, než vůbec doufal. Nikdy se o tom nezmínil, ale vždycky si někde v hloubi duše myslel, že to, čím ho Král Stříbrné řeky pověřil, je nemožné. Vždycky se domníval, že byl špatná volba, chlapec s malými zkušenostmi a znalostmi, chlapec, od něhož se žádalo, aby udělal něco, oč by se většina dospělých mužů ani nepokusila. Nevěděl, co ho přesvědčilo, aby se o to pokusil. Pravděpodobně to bylo očekávání jeho společníků, a možná také jeho vlastní potřeba si dokázat, co v něm je.</p>
<p>Tyto a další stejně trýznivé myšlenky mu vířily hlavou, pronikajíce jeho vědomím jako červi, hledajíce vysvětlení, které by je uspokojilo. Pokoušel se je zahnat, ale příliš se mu to nedařilo. Zbytek pokračoval, nacházeje čerstvou potravu v jeho pochybách, obavách a frustraci.</p>
<p>V jednom místě se zastavil, aby si odpočinul, opíraje se zády o stěnu rokle. Cítil, jak chlad a vlhkost půdy pronikají jeho oděvem a vstupují mu do těla, ale byl příliš unavený, aby se o to staral. Sklonil hlavu a nezvučně se rozplakal. Nemohl si pomoci. Nebyl žádný hrdina a dobrodruh. Byl jen chlapec, který se chtěl vrátit domů.</p>
<p>Ale věděl, že k tomu jen tak nedojde, a tak přestal plakat, vstal a vyrazil dál vzhůru po strmé stezce. Obloha začínala blednout, neklamný signál blížícího se soumraku. Potřeboval se dostat k okraji rokle a přejít most dřív, než padne tma. Nenapadlo ho, že by s tím mohl mít potíže; Tanequil ho nechá projít bez problémů. Už si od něho vzal, co chtěl.</p>
<p>Svah se rozšířil. Cesta houštím byla teď obtížnější, a světlo stále sláblo. Pokračoval dál s očima upřenýma před sebe, odolávaje nutkání se ohlédnout. Věděl, že kdyby to udělal, stejně by nic neviděl. Cinnaminson už byla od něho příliš daleko, třebaže vzpomínky na ni zůstávaly stále živé.</p>
<p>Měl žízeň a hlad. Nejedl nic už... pokusil se vzpomenout si, a nepodařilo se mu to. Víc než den, pomyslel si. Mnohem víc. V žaludku mu kručelo a z výstupu se mu točila hlava.</p>
<p>Ve skrytu hájku mladých stromů si znovu odpočinul, aby se zbavil závratí, a tehdy si uvědomil, že není sám. Všechno se to seběhlo najednou. Před nebezpečím ho varovala směsice věcí - věcí, které nepřicházely ani tak zvnějšku jako spíš z jeho nitra, z pocitu, že svět kolem něho není zcela v pořádku. Naslouchal tichu, všímal si, jak se při průchodu mraků mění světlo, vnímal vítr mezi stromy. Byl to tedy soubor těchto běžných pozorování, co ho znervóznilo. V jeho blízkosti se pohybovalo něco, co tam předtím nebylo. Něco, co znal.</p>
<p>Nebo někdo.</p>
<p>Cítil mrazení v zádech, zatímco čekal a snažil se rozhodnout, co by měl dělat. Instinkty mu sdělovaly, že je ve velkém nebezpečí, ale ještě nevěděl, v jakém. Kdyby se pohnul, mohl by se prozradit. Pokud zůstane, kde je, bude možná stejně objeven.</p>
<p>Konečně, neschopen vymyslet něco jiného, vyrazil kupředu, velice pomalu, vždy jen po pár krocích. Pak se vždycky zastavil a znovu čekal se zatajeným dechem. Jestli ho něco pronásledovalo, bylo to pravděpodobně hlouběji v lese. Nejlepší tedy bude plížit se podél okraje rokle, dokud se nedostane k mostu a nebude ho moci přejít.</p>
<p>Náhle ho napadlo, že možná cítí někoho ze své vlastní skupiny, možná Khyber, která byla jistě netrpělivá z jeho zpoždění. Ale nemyslel si, že by u něho Khyber vyvolala takovou reakci; její přítomností by nebyl tak znepokojený. Samotná reakce byla v každém případě překvapující, vzhledem k povaze jeho magie. Aby měl podobné pocity, obvykle k tomu potřeboval kontakt se zvířaty, ptáky nebo rostlinami. A přece jeho reakci nevyvolalo nic z toho, ale něco zcela jiného.</p>
<p>Pohni se, řekl si, nezvučně tvaruje slova rty. Vykročil kupředu, zahýbaje zpátky k rokli. Mezi stromy ji sotva viděl.</p>
<p>Hlouběji v lese a dál od rokle se něco pohnulo. Zahlédl to koutkem oka, a okamžitě ztuhl. Listí a tráva se chvěly, a vzduch se uklidnil. Soumrak zahaloval všechno šedým pláštěm, v němž i stíny vypadaly jako živé.</p>
<p>Náhle si uvědomil, že se jeho silueta rýsuje proti horizontu, a chtěl ihned zalehnout, ale takový pohyb by ho okamžitě prozradil. Zůstal proto stát jako socha tam, kde byl, a čekal.</p>
<p>Mezi stromy zpozoroval další pohyb. Tentokrát ho viděl jasně, nějakou skrývající se postavu v plášti. Plížila se mezi stromy jako zvíře, přikrčená a pohybující se po všech čtyřech.</p>
<p>Pavoukovitá.</p>
<p>Poznal ji. Byl to ten tvor, co ho pronásledoval, když uprchl z přístavu Anatcherae, aby překročil Lazareen. Byla to ta příšera, která zabila Gara Hatche a jeho posádku, a zajala Cinnaminson.</p>
<p>Celou cestu ho stopovala.</p>
<p>Sevřelo ho u srdce. Nyní se od něho vzdalovala, což znamenalo, že ještě přesně nevěděla, kde je. Ale brzy ho najde, a pak jí bude muset čelit. Nebude mít na vybranou. To věděl s mrazivou jistotou. Mohl by se pokusit se rozběhnout, dosáhnout mostu a přejít ho tam, kde čekali jeho druhové, ale to nikdy nedokáže. Útěk ho nezachrání. Před tímhle ne.</p>
<p>Sevřel kouzelnou hůlku, a znovu ho napadlo, zdali disponuje nějakým kouzlem, které by ho mohlo zachránit.</p>
<p>Pak ho napadlo, jestli by ho mohlo zachránit vůbec něco.</p>
<p>Khyber Elessedilová šla už skoro dvě hodiny, sledujíc skrze stromy temnou linii rokle a neúspěšně hledajíc nějakou cestu přes ni. Občas se rokle zužovala, ale nikdy ne dost, aby se dala přeskočit nebo překonat po poraženém stromu. Rokle se stále stejně klikatila a ztrácela se na horizontu. Khyber se zastavila, aby uvážila, zdali má pokračovat.</p>
<p>Pohlédla na západ, kde slunce klesalo k rozeklaným štítům pohoří Klu. Už zbývala jen hodina či dvě denního světla. Podrážděně vzdychla. Nechtěla se vzdát, ale ani nechtěla, aby ji tma zastihla samotnou tady venku. Znovu pohlédla dopředu, pak se zdráhavě otočila a vydala se na zpáteční cestu. Nedalo se nic dělat. Zítra, jestli se Pen a Cinnaminson neobjeví, se vypraví opačným směrem, na sever.</p>
<p>Nebo možná prostě přejde most a najde je, navzdory svému slibu čekat.</p>
<p>Čeho je moc, toho je příliš.</p>
<p>Prodírala se trávou mezi stromy, něco si mumlajíc a uvažujíc o tom, že možná neudělali nejlépe, když akceptovali poněkud pochybné rozhodnutí Krále Stříbrné řeky svěřit záchranu Ard Rhys Penovi. Ne že by pochybovala o Penově odvaze, ale byl to jen chlapec, dokonce mladší než ona, a naprosto postrádající potřebné dovednosti a magii. Že byl po tom všem, co se jim přihodilo, ještě vůbec naživu, byl zázrak. A přitom kolik lidí z jejich skupiny zemřelo, včetně těch nejtalentovanějších a nejzkušenějších ze všech.</p>
<p>Ale takové úvahy jí k ničemu nebyly - určitým způsobem naznačovaly, že Ahren Elessedil zemřel bezdůvodně - a tak tuto otázku raději odložila stranou. Nemohla přenášet své pochyby a obavy na bedra ostatních. Musela najít jiný způsob, jak se s nimi vypořádat.</p>
<p>Připadalo jí zvláštní, jak se její život změnil od doby, co opustila Emberen. Tam bylo její hlavní starostí, jak a kdy se přiznat Ahrenu Elessedilovi ke krádeži elfeínů, aby si je nevzal zpátky dřív, než se je ona naučí používat. Teď, když si je mohla nechat, jak dlouho chtěla, netoužila po ničem víc, než aby je mohla vrátit.</p>
<p>Vztekle nakopla nějaký drn. Bude muset zůstat do konce, přinejmenším do té doby, než se Pen vrátí do Paranoru a pronikne do Zapovězeného, aby nalezl svou tetu. A ani pak se nebude moci vrátit domů, dokud se Pen zase bezpečně neobjeví. Možná by měla jít s ním. Koneckonců to, že ona jít nemůže, tvrdil pouze Král Stříbrné řeky, a existoval pádný důvod pochybovat o všem, co jim to stvoření řeklo. Vždyť to byl Bájný.</p>
<p>Slunce sklouzlo mezi štíty, zbarvujíc obzor do odstínů rudé a přenechávajíc bezednou mísu temné oblohy přicházející noci. Naposled vrhla rychlý pohled napravo i nalevo, využívajíc svých druidských dovedností, aby se ujistila, že ji nestopuje nic nepřátelského. Křemylové se mohli rozhodnout, že obejdou hradby, aby se k nim dostali ze stran.</p>
<p>Právě díky svým zbystřeným smyslům a použití magie objevila Pena. Stalo se to neočekávaně, když už se blížila k mostu. Zachytila závan jeho přítomnosti, a okamžitě zpomalila, rozhlížejíc se všude kolem. Nebylo ho hned vidět, ale poznala, že je mezi stromy na protější straně rokle. Pohyboval se pomalu a opatrně, skoro jako by se před něčím skrýval.</p>
<p>Když se vynořil na okraji rokle, její dojem se potvrdil. Celý přikrčený postupoval řídkým lesem a často se zastavoval, pohlížeje zpátky do hlubší části lesa. Pokaždé přitom naklonil hlavu, jako by něčemu naslouchal.</p>
<p>Napadlo ji, že na něho zavolá, ale bála se, že by ho tak mohla prozradit tomu, čemu se snaží vyhnout, proto jen čekala a pozorovala ho. Všimla si tmavé hůlky, kterou nesl. To bylo něco nového. Byla to ta kouzelná hůlka? Pocítila příval očekávání. Musela to být ona. Nalezl tedy to, pro co sem přišel, a nyní mířil zpátky.</p>
<p>Náhle se podivila, kde je Cinnaminson. Pen by ji nikdy neopustil, i kdyby k tomu měl dobrý důvod. Možná se od ní pokoušel odvést svého pronásledovatele. To znělo pravděpodobně. Jak Pen postupoval po okraji rokle, Khyber šla po druhé straně souběžně s ním, kryjíc se nízkými keři a zákrsky. Uvědomovala si, že tma houstne, a vidí ho čím dál hůře. Po měsíci nebylo ani stopy, a na zatažené obloze se objevilo jen málo hvězd. Brzy ho neuvidí vůbec.</p>
<p>Pak se mezi stromy za chlapcem objevila černá silueta postavy v plášti a kápi, kterou okamžitě poznala. Byla to ta zrůda z Anatcherae. Celou cestu je stopovala, a teď byla za Penem, a on byl sám. Zježily se jí vlasy a na okamžik pocítila nával paniky. Chtěla se mu rozběhnout na pomoc.</p>
<p>Ale nemohla se k němu dostat. Nikdo nemohl.</p>
<p>Prsty divoce hledala elfeíny, ale když je sevřela, zaváhala. Neměla přece jistotu, že bude jejich kouzlo proti té bytosti účinkovat. A nebyl čas to zkoušet. Potřebovala něco jiného, něco spolehlivějšího.</p>
<p>Horečně se snažila vymyslet nějaké řešení, zatímco se ta černá věc plížila stále blíž k jejímu příteli.</p>
<p>Pen se ještě stále pokoušel rozhodnout, co dělat, stále ochromen strachem a nerozhodností, když vtom uslyšel ty hlasy. Nejdříve si myslel, že ho šálí sluch, že snad ztráta Cinnaminson nějak postihla jeho mysl. Naklonil hlavu, pokoušeje se pochopit, proč by vítr zněl tak, jak zněl, a proč by se to stalo právě teď.</p>
<p>- Následuj -</p>
<p>Chór hlasů zněl tiše ze tmy, než odtančil pryč jako slábnoucí ozvěna. Aeriadové, o tom nebylo pochyb. Ne samotná Cinnaminson, ale celý sbor, směs identických hlasů.</p>
<p>Zahleděl se do prázdného prostoru, váhající a zmatený.</p>
<p>- Následuj. Ta věc přichází -</p>
<p>Pochopil. Mluvili o té černé věci vzadu mezi stromy, o tvorovi, který ho pronásledoval. Snažili se mu pomoci, aby jí unikl.</p>
<p>Poslechl a dal se do pohybu. Napadlo ho, že k němu nějakým způsobem možná dosáhla ze svého vězení sama Cinnaminson. Tiše spěchal mezi stromy, vrhaje rychlé pohledy do míst, kde svého pronásledovatele viděl naposledy. Cítil jeho přítomnost. Cítil, že ho stopuje. Objevil jeho stopu a sledoval ho, ale ještě si neuvědomoval, jak blízko Pen je. Jakmile narazí na jeho nejnovější stopy, ty, které vedou z rokle, dostihne ho během pár sekund.</p>
<p>Náhle ho napadlo, jak daleko je od mostu.</p>
<p>Podíval se po něm ve slábnoucím světle, ale nedokázal ho najít. Když ho ty hlasy vyzvaly, aby pokračoval, byl právě na okraji rokle. Pohlédl do tmy, ale nic neviděl. Hlasy šeptaly stále naléhavěji. Nezpomaluj, říkaly. Neváhej.</p>
<p>Sevřel kouzelnou hůlku oběma rukama, a přikrčeně se rozběhl. Jestli se k mostu nedostane rychle, bude ztracen ve tmě. Jakou šanci pak bude mít proti svému pronásledovateli?</p>
<p>Pocítil náhlý nápor paniky. Po páteři mu stékal pot a prosakoval jeho tunikou.</p>
<p>- Následuj -</p>
<p>Poslechl, soustřeďuje svou pozornost na zvuk těch hlasů a následuje je směrem, který mu ukazovaly. Musel jim důvěřovat. Musel věřit, že to je Cinnaminson, kdo ho vede, ovládající hlas mezi mnohými. Stále ho střežila. Stále ho chránila.</p>
<p>Za sebou uslyšel pohyb, náhlý šelest, a otočil se, aby se podíval. Mezi stromy se pomalu pohyboval stín, po všech čtyřech, s hlavou blízko u země. Stopující zvíře. Pohybovalo se směrem, kde se krčil. Ještě ho nevidělo, ale cítilo jeho přítomnost a uvědomovalo si, že je blízko. Ztuhl, když viděl, jak se plíží trávou, mizí a zase se objevuje. Sevřelo se mu hrdlo a vyschlo mu v ústech. Ještě nikdy neměl takový strach.</p>
<p>- Následuj -</p>
<p>Mechanicky znovu vyrazil vpřed, uvažuje nad tím, co se stane, jestli ho jeho pronásledovatel dostihne. V duchu viděl před sebou Banditovo tělo bez života, natažené na travnatém prostranství v horách nedaleko Taupo Rough. Viděl před sebou vysušená těla Gara Hatche a jeho posádky, visící v lanoví Rejnočka. Cítil chvění Cinnaminson, když mu říkala, co vytrpěla v zajetí. Naskakovala mu husí kůže, když si představoval, co by se stalo jemu, kdyby byl chycen.</p>
<p>- Rychle -</p>
<p>Rozběhl se ještě rychleji. Jeho jedinou šancí bylo dostat se k mostu a ke svým druhům. Kermadec byl pro to monstrum určitě rovnocenným protivníkem. A Khyber by mohla jistě povolat kouzlo elfeínů, aby tu zrůdu zastavila.</p>
<p>Prosím, prosím, někdo musí být schopen pomoci!</p>
<p>Pak uslyšel hluk, který vydával jeho pronásledovatel, prodírající se mezi stromy. Ohlédl se, a uviděl jeho siluetu ženoucí se k němu, třpyt jeho podivné zbraně, lesknoucí se v temnotě v malých záblescích stříbrného ohně. Pen couvl k okraji rokle, zvedaje kouzelnou hůlku, aby se bránil, ubohou zbraň, použitou ve chvíli beznaděje.</p>
<p>- Stůj. Nehýbej se. Důvěřuj nám -</p>
<p>Co jiného měl na vybranou? Už neměl kam jít. Bezmocně čekal, hůlku zvednutou, tělo napjaté. Už nedokázal jasně uvažovat, jen sledoval, jak se jeho pronásledovatel blíží. Už viděl jeho plášť a kápi. Viděl, jak jsou potrhané a zčernalé od krve, výsledek nedávného střetnutí s bažinným kocourem. Vypadal rozedraně a divoce, jako cosi z onoho světa. Blížil se k němu se zuřivým ječením, zvukem tak děsivým a mrazivým, že se chlapec málem znovu rozběhl navzdory varování svých ochránců.</p>
<p>- Stůj. Buď silný -Pomozte mi, pomyslel si. Pak se na něho zrůda vrhla.</p>
<p>Na druhé straně rokle Khyber Elessedilová sledovala, jak se Pen náhle zastavil a obrátil se čelem ke svému pronásledovateli, když si uvědomil, že byl objeven. Pak se lovec v černém plášti vyřítil z krytu stromů a rozběhl se k chlapci. Šokovalo ji jeho rozedrané vzezření, jeho potrhaný plášť špinavý od bláta, který za ním vlál v dlouhých černých cárech. Bylo jasné, že zažil špatné časy, než se sem dostal, ale teď byl zde a začal jednat. I když byla Khyber daleko, rozeznala záblesk jeho nože, když zaútočil.</p>
<p>Mohla udělat jedinou věc, a měla na to jen okamžik. Zvedla ruce, a do špiček jejích prstů pronikl náhlý proud druidské magie. Umím tak málo, pomyslela si. Potřebovala víc času, potřebovala lepší přípravu, potřebovala Ahrena Elessedila, aby jednal za ni, potřebovala toho tolik, a nic z toho nedostane, dokonce ani druhou šanci, když neuspěje napoprvé.</p>
<p>Rozkročila se, aby se pevně zapřela o zemi, a napřáhla paže.</p>
<p>Pen měl pocit, jako by ho udeřila ruka obra. Síla té rány ho srazila k zemi právě v okamžiku, kdy se na něj útočník vrhl. Jeho nůž prosvištěl místem, které Pen právě uvolnil. Hřbet ruky toho obra ale zasáhl i útočníka a odmrštil ho ve slyšitelném poryvu větru, který zvedl prach a suché listí a rozvál je do všech stran. Černě oděná postava letěla k temnému chřtánu rokle, divoce mávaje rukama a nohama. Kápě jí spadla, a Pen spatřil poprvé tvář svého pronásledovatele - zjev, který byl sotva lidský a odrážel v sobě nezměrné šílenství.</p>
<p>Z pokřivených úst se vydralo zavřískání, nikoliv jako projev strachu nebo úzkosti, ale zuřivosti a slibu strašlivé odvety. Pen se vyškrábal zpátky na všechny čtyři. Abnormálně dlouhé údy útočníka se zachycovaly kořenů vyrůstajících na okraji rokle, prsty se horečně zarývaly do země. Podařilo se mu se zachytit, a teď tam visel, pokoušeje se dostat nahoru, šílené oči upřené na Pena.</p>
<p>Pak se ale z rokle vyplazil hlínou obalený kořen a ovinul se pevně kolem nohy visícího a kývajícího se tvora. Ten se zkroutil a snažil se nohu uvolnit. Následovalo však další trhnutí, a Penův pronásledovatel padal do hlubin a do temnoty. Dopadl se slyšitelným žuchnutím, a pak ožily i ostatní kořeny Matky Tanequilu. Pen uslyšel zvuky trhaného masa, praskajících kostí a krve vytékající z rozervaných údů.</p>
<p>Z hlubin rokle se ozvalo poslední zaječení.</p>
<p>A pak už bylo jen ticho.</p>
<p><strong>Kapitola 30.</strong></p>
<p>Pen seděl u okraje rokle, s tlukoucím srdcem a těžce oddechuje. Shlížel dolů do té prázdnoty, napůl očekávaje, že se tvor v kápi znovu vynoří, i když věděl, že tentokrát je skutečně mrtvý a už se nikdy nevrátí. Omráčený náhlostí jeho smrti, ne si zcela jist, že může věřit tomu, co viděl, přesto čekal.</p>
<p>Když konečně vzhlédl, uviděl Khyber. Stála na druhé straně rokle s napřaženýma rukama a napjatým tělem. Její postoj a šokovaný výraz ve tváři mu prozradily, že ona byla součástí toho, co se právě stalo. To její druidská magie ho odhodila stranou. Použila ji, stejně jako před týdny na palubě Rejnočka v Anatcherae, aby srazila jejich pronásledovatele z paluby vzdušné lodě do vod Lazareenu. V obou případech Penovi zachránila život.</p>
<p>Chvíli se na ni díval, nevěřícně a s vděčností, pak zvedl ruku a slabě jí zamával. Napřímila se a zamávala mu také. Chvíli stáli na místě, dívajíce se přes rokli jeden na druhého. Náhle pocítil, jak je mu blízká, natolik, že na ni chtěl zavolat a říct jí to. Ale šero mezi nimi tvořilo oponu, a jemu se zdálo, že by noc jeho slova odnesla a pohltila.</p>
<p>Znovu mu zamávala, pak ukázala směrem ke zříceninám a vykročila do tmy.</p>
<p>Díval se, jak jde, potom sebral své síly, vstal a vykročil k okraji propasti. Nechtěl se dívat dolů, ale stejně to udělal. Díval se do té černoty, říkaje si, že je všechno v pořádku, že se už nemusí bát, že ta věc, která ho tak dlouho pronásledovala, je skutečně mrtvá. Dlouho stál na místě, čekaje, až špatné vzpomínky a znepokojivé pocity ztratí své ostří.</p>
<p>Když se upokojil, dlouze a uvážlivě vydechl a odvrátil se. Napadlo ho, jestli i Cinnaminson je smířená s tím, co se stalo, a spí klidně v pažích Matky Tanequilu. Doufal, že ano.</p>
<p>Znovu vykročil podél okraje rokle, opatrně našlapuje v prohlubující se noci. Nad hlavou se mu hnaly potrhané cáry mraků, jimiž prosvítaly hvězdy jako stříbrný prach. Neměl tušení, kolik je hodin. Hledal měsíc v naději, že čas určí podle jeho polohy, ale nenašel ho. Nemohl si vzpomenout, jestli přibýval nebo ubýval, jestli byl úplněk nebo nov. Nemohl si ani vzpomenout, kdy ho viděl naposled. Byl unavený. Byl příliš unavený, aby přemýšlel.</p>
<p>Pak ho napadlo, jestli aeriadové věděli, že je Khyber na druhé straně rokle a je připravena jednat, aby ho zachránila. Zajímalo by ho, jestli to skutečně zařídila Cinnaminson, a pokud ano, jestli požádala i Tanequil, aby mu pomohl. Pak ho napadlo, že aby se ten tvor v černém plášti dostal na ostrov, musel ho Tanequil v první řadě nechat přejít přes most, a tím ho vlákat do vlastní zkázy.</p>
<p>Shlédl na kouzelnou hůlku. Tím, že se Tanequil vzdal svého údu výměnou za Penovy prsty a Cinnaminson, spojil se s ním ten strom způsobem, který ještě plně nechápal? Zdálo se zřejmé, že je v bezpečí, přinejmenším dokud je na této straně mostu. Nebylo náhodou, že byl této noci zachráněn. Khyber ho neobjevila jen tak. Aeriadové ho nevedli k okraji rokle, aniž by věděli, že Matka Tanequil čeká.</p>
<p>Jak daleko dosahuje ochrana toho stromu?</p>
<p>Zastavil se a pohlédl zpátky do tmy ostrovního lesa. Chtěl se dozvědět o tolik víc, než věděl. Chtěl se k tomu stromu vrátit, aby požádal o odpovědi na své otázky. Ale to nemělo smysl. Jeho cesta ležela před ním, na druhé straně rokle, ve světě druidů a Paranoru.</p>
<p>A pak v Zapovězeném.</p>
<p>Znovu vykročil. Most už nebyl daleko. V dálce viděl záři, ohně rozdělané ve zříceninách Stridegate. Kermadec a jeho trollové čekali. Khyber už bude zpátky. Náhle je hrozně chtěl všechny vidět. Už ho unavovalo být sám. Potřeboval jejich přátelství, potřeboval jistotu, kterou mu jejich početná společnost zajišťovala.</p>
<p>Prošel mladým hájkem u mostu a náhle se zastavil.</p>
<p>Nad zříceninami visely zakotvené tři ohromné vzdušné lodě. Jejich masivní černé trupy matně odrážely světlo ohňů hořících všude po celých zahradách Kermadec a jeho skalní trollové seděli beze zbraní a obklopeni Gnómy. Masivní hlavy měli schýlené, mohutné paže sevřené kolem kolen. Uprostřed nich se krčil Tagwen.</p>
<p>Přímo naproti Penovi, na druhé straně mostu, stála jediná postava v černém plášti a kápi. Když se Pen objevil, postava se k němu otočila.</p>
<p>Pen pocítil beznaděj, a jeho euforie se vytratila.</p>
<p>Druidové je znovu našli.</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAPIAoMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5nv57n7XIxkkwXJJLH1pi
TzYLec+P941JqSzLcSow2q0hbGOg9KgQgjpjFcp0FlJpyP8AXP6feNSrNMMZmcnv8x/CoE6
4xzTmX0FXcmxM01xgnznyR/eNRtLPkATt6/eP40xiSo4PrTcNg4XJzj8KkokM0oOWmfHb5j
0pvnyjAMr+/wAx/CoyCGx2Hag47GgCXzp/+ez5xz8x60n2ibn96/H+0aSOCWQDYhY98VbXS
74xiQWzkD2rNzXc6IUKstov7iqZ5sn98/H+0aaLiYjImfn/AGjVgaZedBayYHtQNNvgObZ/
bil7SHc0+p4h/Yf3EAnmyD5z49Nxp6zy7cGZ/f5jxUp06+B4tJOvpTv7OvOn2STnrxR7SPc
PqeI/kf3Ffz5+cTP7/MaPPm6+c/r941OdOvjyLVxnk/LSf2bfY5tZBz6Ue0j3D6niP5H9xC
Z5sHEr9f7xoE85H+uf/vo9an/su+wD9mf16Uo0y+/59ZOmelHtI9x/U8R/I/uK5mnx/rn/A
O+qPPm3DM74/wB41YbTL5RzbSAjjpVaSGWMlXjK9uRjFCnF6XInhqsFeUWkL58+M+c5743H
iniacnJmc/xdT0qDB3DHQnoKtR2tzIA0cUjAnGNvam5JGcKU5/ChBLNnHnPjGM7j1ppmuOv
nP0/vGriaZfnB+yyZPPSlOk34x/oznHPSl7SPc6PqWI/kf3FIzz5/1r8dDuNJ583I81sHgf
MauHSb4jH2Z/ypv9k3+T/oj/lS9pHuH1HEfyP7ip58+OZn5/2jTjPPuJ81+ufvGrf9kX5P/
Hq4/ClOkaj/AM+z0/aR7j+o4n/n2/uKguJh/wAtXzzkbjTRPNyfNfp/ePWrn9kaif8Al1bm
oZNOvoVzJbuoB3dKPaR7kvB4iOrg/uIDPLnPmyAD3NOWafP+uk446mozlSQ2QR2xTkjd8bE
YkdQO5qrpHNGDlLkitR3nzlf9a/T+8acJptozM+O/zGrUelX5B227f8C60/8AsbUDg/Zicc
cVPPHudawOJav7N/cUfPnC485/++jTfOnUf69zjk/Ma0P7G1EZ/wBHak/sXUeM2rY+op+0j
3H/AGfif+fbKJnmxnzn4GR8xpgnn4Amc8Y+9V/+w9T/AOfY4B9RSf2FqO3i2Yce1R7WHcay
7Ff8+2UvPmBz5z+2GPWjz5T/AMtn2k/3j0q+NC1LZxbkfjS/2FqWMG34xR7WHdD/ALOxW/I
/uM/zpjx5re53GgzTbOZnz/vGrUmk30YJa2fA7gVVKOp2upQ+jCrU4vS5zVMPVp/HFr1Qhn
n4/euMf7RppmmwMzvkcdTTepJzTSTV2MNehMJ58ZSZ88AZY/jT1nlyMTSEZ/vGkhtZpziCN
pMf3e1X00HUiARbNgj1FZynGO7R108FiKkeaEGyp9omKgea+D1+Y0edOcfvnJPP3jWiNA1M
rjyP1FOGgank/uwDn+8Kn21Pubf2Xi/+fT+4yzPN1Mr8c/eNMaeYHHmvxx94961v+Ee1Etk
wgr3+amjw7qJH+rXPU/N+VL29P+Yr+ysZ/wA+mZXnzHpK/HH3jSiaY9ZnznH3jWofDuonnY
vry/elHhvUs/cT/vqj29P+Yf8AZON/59syjNcbsec/XH3jSCafBbzXyefvGtc+HNSH/LNTx
2NQyaJqMec25bnsc0e2p9zOWWYuOrpszvOnGC0r+p+Y03z5gMmV/wDvo06WORHKupU5wQai
bPI7GtU1ucMouLs9yT7ROD/rn6cfMacJ5h1mcf8AAjUS49Aa0bfRr65QGOAgdQW461MpKOs
mbUcPVru1KLZUE0xP+uf0+9R9onz/AK1znrya1R4c1PH+rQcf3qk/4RrUc4wnb+Ks/b0+52
/2RjPswdjG8+fr5z4z/ePFAnmHWV/++jW4PC2oEDIjGTz81PHhS9OcyR0e3h3KWT4z+RnP+
fcDrM/r940GacD/AFsmPqa6A+Fr4ZImT9arz+G9QjQFdr8Z4NHt6fcUsnxkY83IzFM8wP8A
rX9PvGhZ5h1mf/vo0Sq8TFJQVZTjBHemAHnpz3rdWaueVKLi+VqzJfPn6rM//fR6U3z5yf8
AXPjudx/CprezubpgkELOPUVqxeF7+UZbYufxxWTqwW8juoZdisQr04NmJ9om25Mz/wDfRp
jXE3eVz/wI1uXXhm+gUldsoHpwawXR432SLhx1B7U41Iz+EnE4HEYV/vY2F86fOfOf0+8aB
NPj/XPn/eNR55x6UDO7pxWhw7kxmm6+c+M/3jTTPMRt85+f9o1HgjOe9GB2HNAyT7ROTnzX
5/2jSfaJ8ZMrnHbcajxxRjpmgCQzzjI81z/wI0n2ic8CV/8Avo0zofc80Zx26UASGefP+uc
88fMeRSiefIHnPzn+I1B9O3Ap3+1jr0oA+qfhO0jfCvRizsT++7/9NnopPhMc/CrRj/12/w
DR70VqtjF7nzBqbb9SlYksAxHOaqr61teI4kSaNo02Bl5PYmsSIjODWZoSgkNnPPXFTg7v5
1Bkk57VICQOOg6UAK2M9ff8KbxwckjvSkkH9KVj9KAGrzgliP61raJpn9p3n7xSUXjjufSs
jccDGM+mK6Xwrf8A2S+2kgOSGXPcisqzfJ7p62VQpSxUVVV1+p9I+Dv2ebjUdKhvNSu0sUk
UMsSplgPeu+h/Z28MqgEl7dO3chsA/hXY/DTxbYeJ/CVtLDIonjQJImeVIHpXdjrweK0hh6
TSdrm+NzbH06sqfNy28jxRv2evDBPFzcj/AIFSH9njwv8A8/d3/wB9CvQvHXi+LwZ4dl1R7
c3DA7VjHc14dJ+0tdxuVbRrVD/tTc1hP6rGXK1qdWFq5xiqXtacvd23SOw/4Z18LnrfXn/f
Y/wpy/s7eE88318Po6/4Vl+Dfj7/AG74httMu9LiijuXCLJFJuw3vXvituAOOorSnSw9RXi
jmxmLzTByUa02r+h4wf2dvCSn/j+1Bh/10X/4mkH7PPhPp9qvTz3kH+FezyMEiZz0AzXzt4
t/aB1LRNeu7G0023FvbuU3zMQWNRVjh6VlJFYLE5pjZNUZ7b3djpf+GffCH/Pa8P8A20H+F
KP2ffB55Ml2frJXm8X7TOrvMqCzsGJ/hDnJr3T4c+PI/HOitdi3NvNE22RDyPrTpxw9TSMT
fEyzXC0/ayqXS7NM46b9nvwo8ZWK4uoj6h815D8TPgyfC9ib2GcXdlnB3L86fjX2OT8pxiv
Bfj74rs4NITQ43DXEx3OAfuqKwxlKnRp88VqPKcyxeKxMaVR80XvddD558EfC298UakbbTI
RIFPzyy/djH9a+gNH/AGcdNigX+1dWnlf0t1CAfnmvMvg/8TLDw1q8kE532Ny+2Rx1jPr9K
+v9N1Wy1Wyju7G5juIXAIZDkVphqUJwTnqzsznFYjBVOXCLlp9GuvzPLY/2ffByKA1xen6y
D/Cn/wDDP/g49JLw/wDbUf4V66CSfT60obnGa6nhaXWKPmv7bx/WqzyMfAHwaOv2s/8AbX/
61H/CgvBOcbLk/wDbU10/j/x7aeB9JF1NE088h2xxrxk14jN+0verKypp1qmD0aXkVyTeGg
7cup6+Feb4qn7WFRpebself8KE8EdPIn/GU08fAbwMq4+zTH/ts1eXL+0zf7+bGzI/66da9
Y+HHxYtfHEslm1sba7jXdgHKsPatILDzaSWvoViI5vQpupKpdLs7lV/gN4HK4FrMvusrVg6
x+zvob2ztpWoXEMnpLh1/LAr3cEZ2mqt9cQWlrJPMwSNASxJwAK1qYeko3aseVSznH8ytUb
8tz8/vHXgK40LWZdOu0VbhOjp0cdjXYfCv4SyeKy8m/7PZxEB5QuWY9wKi+LHi2x1jxldX0
bj7PGfKRs/eI717P8As961ZSeH7jS96C4jfdjPLA968zCr2k2pO6Pt8c1h8H9ZpxXtbK/lc
2rT4B+DIolE4upHxyTLVj/hRPgcH/j3uMH/AKamvQdc1FtK0a51FYWlMCFwg/irzjwH8YB4
s8Qto93pos3YExsGznHY+9ei4YdT5LanyFLE5niKUsRTm3GO+pZX4EeBe9pMf+2rU7/hRXg
T/nwlP1mb/GvUVII5PNQ3dxHZ2sk8hwiKSTWjoUoq7icKzTHSfKqjPNT8DPAQ/wCYa5/7bv
8A40n/AAo7wGDxpr/9/n/xrzvxZ+0Vd2V/Pb6Va28VvGxQTXByXI9BXDSftK+J1YgarYgf3
RADiuP2mH+zC/yPejh8zsnUrqN+jkfQI+CXgMDA0s/9/W/xof4I+BSmF0xhnr+8NeD2X7S+
vo+JLiwnJ9VK16j4B+PFr4j1KHTdWtkt5ZjtSWNsox9PatoPDzaSjb1RFWjmsYuUKvNbXR3
NDUfgB4SuLdlspLi2kPQhsivB/iL8Hr/wspmlQXVkchLhV+ZPrX22CGXctct48sLfUfBeox
XChl8pjz2IFRiMNGMHOGjRzYHOcRKqqWJ9+Ldnc/NLULOSxumhfAx0PqKSyg+2XkcA6Mea2
/GsaRzxHHzZIrE0S6jh1aFnPBO36UoTcqFx4jCUqOY+xfwt3Pp34TfBuDxNYLqOozG3sQcI
kQ+Z/U5/+tXuMHwU8BQxqP7JMpAxueVsn9axfgP4gsr7wYNNDqtzbMVZO5HY16H4v1q78P8
AhW81W0tftE0CbhH6/Wt40qMYc7VyswxeMWLeGpScVeyWxz6/BvwAORoyfi7H+tSL8H/AQP
8AyBI/xJP9awfhj8VbrxnqM+m6nZx29wg3p5Z+Vlr1vGOQM5q4Qo1IqcUefi6+YYSo6Vao7
rzZwf8AwqTwIP8AmBwH65pw+EngPvoVt+VdTrWpQ6PpVxqNwP3cClzXy94l/aN1uG9dbP7L
YwEnaHXcx96yqzo0nyuOvodOBjmONTlCrZLq3oe8/wDCpvAQ4GhW3/fNIfhL4CPJ0C3H04r
5Xl/aN8Tl8jXcZ7LCMVdtf2lfE0bLnWrVwOz2w5rH2tJq/J+B2/VMa9sUv/Aj6Yf4ReAmAH
9hxD6EisnVPgb4KvICtrbzWb9mjcnB/GsH4a/HA+LdTh0vVYIY5ZuI5oT8rn0x2Ne4jng9a
6lRozje255lfEZjgaiU6jXzvc+JfiZ8JLvwxuklAubNztS4C4Kn3rwK+tXs7t7eTt0Nfo98
VLOC7+HmpecoOyIsM9iK/PPxeEiv4cNyRg+9cEE6WI9n0PWrVFj8ueKmvfi7eo7w1YpfagQ
6hypAUHpmvtbwP8EvDMehWt5rUJvLmVQ5Vj8q5HTFfEnhTURaantZgNxGD79q++/hh8QtI8
R+G7S1kuo4r+3QRvEzAE4711QhBzamQqlallkZYLe/vW3NlPhf4FQBf+EdtfqYxUg+GngVP
+ZesvxiFZ3xS8W6j4V8KNf6QiPM7bN/URj1r5XvfHnjDU75jc6vfMDzuEvlqPoBWFXEUKc+
RRu/QvLctzDMKftvbcsb92fXq+AvAqDA0LTx/wBs1qZPBfgw8R6HYnHpEtfLXh7QPiD4qnT
+z5dR8gn5p5JnVB+JPP4V714H+Hc3hBzrGu+Ibi6uAnIaVvLT8Cea2pTjUetOy7mWYYKWD9
2WK5pdlf8AzOwbwT4UK4/sK0wf+mQrz74l+A/BVp4Uu742cNlcIpaN0+Uk+lWPFvxp0bSmk
sdCjbVL7oPLyVU/Uda8xl8P/E74n3Qn1FHtbMnIE2VRR/u965686dSLp0o3ZrleExUJxxGL
qunBa6vf5HzxrejS3l6klqgVcfM5rpPCXwr1vX7iMWOmTXn/AE0Zdsa+5NfU/hn4GeGtGRL
rW5xqFwOSJOI1/CuwvPGngbwpaCB9Us7dYxgRQ4J47YWnCjKMUqsrJHVi8fhJ4iVTB0nOb6
taHl3hT9nS2gSKTxHe7sc/Z7cbR+Jr1rTPhx4L0uEJb6BaNgYzJGHJ/E1yMHx88Ey6glqGu
lV22+a0WF/nXq1vcR3Fuk8Th4pAGVh0INdtKFGS9xHgZhicyTX1i8U+i0R5z40+FHhnW9Hn
Npp8VldIpZHhULz+FfDXjfRjp93MJECywyGOT3xX6SahOsFhcSucKqE5r87vilqEdzqOpTq
Ria5bbjvzXBXgoV48h6eWV54jA1413dRWl+h5qZARx9aeCGWqSyZOCe9TI4BwTXouNj5bmu
7Inxjt04pdtIGLD9TT8MvuBzUFDCOw9aQ8nr1p2PU+1Jxz+VADSBjNHT8KcwHJFNHvQAmRn
0xSZOP5U48g5HXrSHOffrQB9U/CYf8AFqdG/wC23/o56KT4S5/4VTo3/bb/ANHyUVstjBnz
Zr1y88sSNwEGMe/rWRGOc1b1di17jHSqi1kak4BznPFTDBHPQVAvBWpF6HP0oAc2Bio8nJP
rxSsfmySOaRvvADkYoAdnPzYGOtCTGIh0ZgwOc5703OD9O9IcEnP1pSV1YqL5XeOh6v8ADv
4j6j4d1aO4tbkCdcCSJj8so9PrX2z4K8eaT4z0hbmznC3CjEsLHDIfpX5nKxVw6MVPUH3r0
PwN8QNR0LV4Z7a5MF1HjBz8snqCKzi5Udeh9HGpSzSHs6vu1Fs+/kfeHxD0IeIvBd9Y7Qz+
WWQ+46V+d/jiwltrvztpUqSkg6civ0A+H3j+w8d6KW2+VdRLiaInp718t/HPwn/ZvivU4I4
9sV0DOnH51z4i0KsKq2Z0ZbTn7Gtl1bRpcy9TjPg5Ju8RaXu5H2tBz9a/RKDmBCfSvzo+D+
U8Q6aTwRfID+Yr9F4P+PeP6V24e1pepw5zf6vQ5t7Bcgm0kwf4TX53/F4t/a+qgnJF2w/Wv
0Sn/wCPST/dNfnd8YR/xOtY/wCvth+tcuKf7+ncrJf93xLX8p5r4bgNzrkK8/J8xr9AvgRp
B07wEt2w+e6Yv07V8O/D/T2ur47VJZ3Ea8epr9FNJFp4V8CW6zsIYbO3G5j7DmuiDSqSn0R
dZSp5ZCkviqP8iHx34xs/B/hye/mcGYjESZ5Zq+BfiJ40vNV1O4lmmMl3ckliDwg7AV3Hxe
+JUuu6rNc+Yfs0bFLaMngj+9Xz9czPcTPNK+5mOTjvXJTi8TP2ktkaVZxynDexj/Fnu+yJ7
HU7rT5hNbucg/MD/FXt/wAL/izqmjalEbWZ9gYGa0dvkZe5Hoa8EAPc10nhFimuoR/dNdda
Ciudbo48oxdR1FhqnvQlumfqFo+qRavo9pqUH3LiNXwe2R0rRxu9q4f4USef8M9JY54jx+t
dz0FdfRHh4mmqVeUI7Js+bv2jbgi806AHgIWr4lvZHa/nbdyXJ/Wvs79o0k6zpwz/AMsX/p
Xytofhm61bUt7xMYy+FQL80hz0rxaE1CrNy3Psp4apiMvw9Gl1vcr+HPDtzqtwkjo/llgFU
dXPsK+3Pgj8OLvw5b/25qY8uaWPbFDj7i+9RfCf4PW2i2sGta7bobrAMVuRxCPf3rv/ABj8
Q/D3g2yb7RcCS6xhLaM5Zj/Su1Wh+9q6HHWq8sP7OwK5m92dVf6haabaSXV5OkMUa5ZmbAA
r5a+LPxn/ALUW403RrjyNNXh5yeZfYVwnxI+MOo6/K/2q4MVuCfLsomxn/e9a8J1XV7vVJN
08mEHROwrCTniXZaRKp0MPlC9pV96r0XRepLretS6pd7l3LCh+VfSu6+HXj6+0HVbeeGcR3
MR4yeJF9DXlxHYGhNwcFTgjniuv2EFFRjpY8yhm1eNd1qmvNuntY/THwV8QtE8caUkLyJHd
7MSwOec+3tXGeI/Al74P8YR+L/C1mLmMEtNaA/mVr488MeN7/SLuF2uJI5UPyzxnBFfWnw+
+OFlqMEFj4oI3EbUu0GUI/wBodvrWMnztKppJbM9inRcYvEYB80H8UT1Xwj490bxRGIreXy
LxBiW2l+WRD9KveN5TH4L1R0PIgYj8q5bxB4B0bxGqa74bvDYal9+K7tm+/wDXHUVxGt+MP
F3h7Q7zQfGemvPFLE0ceoQjKtx/FRWqNU3Gpo7b9Dz6GCp160Z4Z2aavF6P/gnyJ45cm7hz
jkFvzNcbk+tdt4ztLiZ4ZoYnkRQc4FcSEYOeOfQijBNOklfUvP6dVYyV100EySfc1658IrO
5udd09Yw+ZLpNvtzzXn2jaDc6pMrbNsGeX9fpX2Z8Cvhm2npF4k1K32Kq7baJlwcf3iK1k1
UqKMdbbmmWweEoyxlbazS82z6GtwRboG67QK86+LvieHQfA91GJB59wpiQepPeuq8S+KtJ8
L6RLfahdLEqrhUzyx9BXxL8VPiVca/qMt5cOdvK21vnhR6n3rHF1k/3MNW/wObKcE51Prdb
SnHX1PKfGV8LjUlgjbd5Yy31rm45CGBU8joadcSNNM8sjF2c5LVEoOeTz7V00qShT5GcGYY
t4jEusj134b/EPUPD2rQXVtN5dxHwVY/LMvoa+3PBvj7QfHekCNDGtwU2zWrnlfXHqK/NGF
iCCpOR0PTBrufDXja+0W9hnF1JDLGfknj4OfQ1i4ule2qZ61KvRzCnGliHapHaX+Z9g6t4K
1PwF4nfxZ4RtPtts2TPafxKO+0/0r0Xwp470PxRaj7NcCK8XiW3f5XQ+mK8r+Hnxzt7+CGw
8TgRs64W8QZRv970rsvEHw70rxG6694bvRp+p/fjubY4V/8Aex1pQfKnKjrHt1RWMoy5lSz
BWktprr6ml8WXaP4Z6q6EhvL6ivzv8aux1dBzgJ+dfXnjPxR4y0/wlfeGvFultLvTZFfwj5
G/3q+TvF+m3k96tzFC0kYXaSozzXJ7SLxSbO+GCrUsonCOt5X01ujjd/vgUoPPyjnFHlOpw
0ZHOORXUeHvDNxqN1G88LCEnhQPmf2Ar051VFb38j5XC4GtiavIk/x0PU/gPpl1ceK9HRFb
Jm80gD7qivvYHCgAV418Ffhy3hnTBrWpwmO/uE2xxMP9VH/jXa+NvHekeC9Hee5nD3TDEMA
PzMf6VnCSowcp6HqZl/tWIp4XDLm5Vb1fU4v47eKoNN8LHR4pAbq7OCoPKr3NfBXim+W61l
gn3YhtHvXonxJ8f3us6rcXtzMXu587VzxGvpXjrku5ZmySckmuXDxdSp7Z7dDpzGcMFhI4C
DvK95f5Escm0g9663SPFt9YhVyzY6OrFW/SuOXAPWrcWcY9K7KlNSb01PCwmMrYWXNTfqfT
XgWx8VfEW4TRo9emjs/LDyieUuFX0A9a+hfDHwX8I+H/AC5rmA6pdDkyXHIz7L0r4p8GfEW
/8LXMUtpeSWdyoCGRVyGHoRX2N8JfiofGqNpuqhI9TiXeCgwsqeoFcuGhTi+WS94+szXEYr
EYf2uDn+7SV0tPmz1iKCG3jEcESxIvRVXAFec/GW01K58ATvYyOFiYPMqHBZO/SvSsA888V
DdWsd5ZyW0yhkkBVge4rtrw54OCdj4zC13QxEaz1sz5w0Dx/wDDPwxoUDWmhyT6iqAuWjyd
3fk9OayPEP7SWoIGTTLe10+IfdZzvYfh0rjvjB4Du/DesXdnBvjtrj95bSKcYHda+bbhJ45
3iuNxkUkHca8ug6tX3XLlsfbZlPC0IxxMabqKeqbd0vI9h8RfGrWNVZjc6xd3Sk52I2xa8/
vPGupXLHylWLnIJ+Y/rXLEH/8AXQAd2D1NdywlNO8tWeBVzzEyXJTtFdlodr4X1XULzWSLi
5klXaSQelfo14AaZ/h/o5mBz9mQ5P04r8/Phb4dn1bWbWKFC0l7MsSD/ZzyfpX6OWFvBo2h
W9sWCRW0QUk9AAKKKUZSmtjpzKdT6jRp1ZXm22cP8YPFCeHvA1wqOFurseVGM8896/Pbxlq
P2jUVt1bIj+Zv96vd/jf8QRreu3Mkcu6ys8xwDPDN3NfMdxM9xO80nLudxPrXHQXt6rrPbZ
G2KX9nZfHC/bqav0GAk9Oe9WI+QMnrUthbxTSBZbS5mXv5Ndfp8fgCGGKbU9J1xVfIDRyLg
kdQMivVlbY+T8zl48Y9+tTDgAE/U16HcWnw8+wGay8OeJYwI8+bKwKqSBgk4xjNUkt/Bomi
aTw/rksXkCN1Vwp8/tjjIHtWC3NEcPnnnGPWkOQMHtzXo7xfDxUQDwR4oV5ASCbtDnHUj5e
36Vh31t4fkm8mw8P61BKF37ZZA52nocAdPekyjlDgCmEY4H0qxcxNFMY3iaJlJBV/vA+9Qc
nn8aAE9eeKaRx75pT06dP1pDyODznAoA+qvhN/ySnRv+23/o+Sij4TEf8ACqdG/wC23/o96
K2Wxzvc+YdYCC/ZkYHcckA9Kox+vv8ApWhrCj7c23p06dqoIvPJ9vwrI2JVzjmpBjAX+9x+
NNTqNw6inq2FwBk9RQK4jdOtNzgliDxyae5yfl4pCG2jdz2PuKBjc7WPekPoM/McCj13YBI
6e9Gc/j+hoAMg8Y6/0q/o1iL/AFSNGYrGPmJ/pVBTkYxxmtXQrpLbVFZztWT5c+nvWdV2i0
up6GXKDxUPabXPtf4CeCp9J0j/AISW5lIN7GBHCOir6msb9pCzh3aVeAjzG3Rkj0xmtb4Yf
Fnw1aeDLXTNXu1tJ7RNvzdHUdCK8f8AjP8AEe08Sakbi1J+w2qlYc8bz64rkxU4OlCnB3Z9
Vh6WIeaTxNZWjFPXpbocH8L1CeMLVAflGpqP/HhX6JQf6iP2FfnR8JpPM8R2DnqdQRv/AB4
V+i8H/Huh9hXbhVZO55GfSUqNCS2af5izf8ez/wC6a/PD4w8a5rB/6fW/nX6Hzf8AHu/+6a
/PL4xjGs6wAM5vG/ma58X/ABYE5Lph8T/hLfwMsYrnxToUEhBV7re2e+K+3/F/h8+JPCF3o
6zGEypgMvrX54/DXxOdE1S2mRgJ7SYSIGOAwz0r7Qt/jt4SbQvtEs8iXgTm3K5Oapyiqc4T
3OzF0q9eGHrYRX5Uvkz46+I3hyfSby7t5/8AX2EnlsexX1FeYnG489K9Y+J/ildZ1C+vWAE
l5ISEB+6PWvJsDdRgbqlbocfEXK8QrfFZX9R8e09Qa6TwsMa3GQAflNYEajjmuk8MgDWI8g
j5TW+IfuM87KV/tdP1P0M+D2f+FX6WT/cP8zXoGMjFcF8IePhhpQ/2D/M11es6lBo2j3WqX
LbY7dC5rocrRv5HPjoueLnFdWeAfH23lvfFej2tpGZZ5EZQiDJPIrd+HPwy0/wfZL4i8TeU
LkJuAkxthH+NdH4D0CfWr+Txzr6CS8uyTbxuMiGPsB/Oue8feF/H/jPxPJptuBZ6HGeHL8P
9R3rzY0nB+1Su2fUxxvPShlvOoxgvel+iMfx18cdvnaZ4TX5R8hu2/wDZR/jXzT4k1fxDqF
1LKiyzzOTumY7mavrjQvgD4etY1fWLiW+lI5wdq5/Cte9+B/gWeBo4dPaByMB1c5HvWX1ev
KXPPU6o5nlOFh7DDcyb3l1PzpuhcLM73gfzs8l+9UTycnHNfUfxW+DT+Go/PX/StMkOFmYZ
eI+57181ajp8lhfyW8i/dPy+4rsoVrvklo0fOZhl/JBYmjLng+v+ZQAyanjjzSrHz933q0k
eAOME810uVjw0NSHAz7V778C7G2v/ABVpVldRrNDIj7kYZB4rwxEHGe3P51798AVVPHGjhR
/C/wDKuSpaU4t9z6bJW4KvKLs+Vn0PN4O8R+DJm1LwXd/abQndJpk7fL77T2rW0rxl4f8AF
DnR9atBp+oY2yWV6uCf90nhq9A2jaAeeK4nx/4d0rUPDF7e3FmjXFtG0kco+V1IHBBHNbTj
7KLcdux51PFLEzUK3xN2Ulv8+5yXib4E+GdYLz6PI+mSvziMAxk/7teaXv7NWttcZjm024j
B4aQFT+WKk8E/G7VtAlj0/XS2pWOdoc8yoP6496+j/D3ijRPFGnpeaReRzowyVB+ZT6EVhT
hh8R78f8j3MVWzTLFapacejav/AMMeVeDPgPpehSR6lr06XksIysKLiJf8a1vGXxh0DwxbN
YaTtvLxBtCRY2rjsSOlesOquCjDKkYIPSvIfGnwS0rXZJLzR3Wwu2ySoHyMfp2q69OcIctF
bnn4TG0cXiVLMpO3TsfKnjv4malrt89xe3f2ifOEjB+SIfSvIru5mu53nlkLO/fPT8K9u8b
fB7WdDnka+0+SIckTwjch9zXjeraPdaZNiVcoRxIB1rDCOEZNP4vM7s6hiZwvSadLpy7WMg
hv/wBVCjnnrTgmfX34qRI+QSK9Js+PSZLGvAAH41Y8shcnJxSIox7jmpsYB44rGT0djWC1S
PpL9n/TLXUvEUVjfQJPbvZkOjDINe7SeEPEvgq6e98GXRu7DJaTTLhsgD/YPb6V4p+ziQvj
KEE8/ZTX1+RuOKyoU1KndaPU+nzrF1KNeK3i4rR7HBaV400DxOH0fWbVbO/xtks7tQM/TPB
rA8QfAvwrrLPPp8kmnSPz+7wU/I1q/FjRdOfwRf6mbZReQJujmXh1OfWvHfBPxx1PQ5otO1
9zf2gwN3/LRB/UVlUnBz9lVWvceCw2JnReKy+TjZ6xv+Rff9mq/NzldYtGAPDNbnOPzr0bw
b8HvDvgsDVNRk/tC8hG7zZh8kQ9QP6nNd3oHiTR/Eenpe6TeJcRMM4B5X6jtWtJGkyGNwCp
HIPOa6YUIR96PyPNxOb4+d6NZ272VmeIeN/jpp2mxS2HhkLdXK5BuD/q09x/e/lXyj4w8f6
hquoTXEt417dufmkY5Cewr7B8Z/BDRtbaW80aUaddvklAv7pyfUdvwr5j8c/B/U9Akb+0NP
aEDO2eHlD715s1PnviNj6TBTw0sNyZY0qttb/F8jw24leaVpZXLuxySe9VevGBzWtqukXOm
TlZxlW6P2as0Jz0yK9eEouKcdj4nE0qtKo41laQiIc5xkVbiX5RTEjx7CrEYwAcYpNmMRSC
FAUAkcHFehfDvxXfaHrNrNbTFbm0cSR843L3U1wIYcYXHfinJI8Fwk8RIZCGHPeuepFyWm5
6uXYt4ateWsXo10aP0/8ACXiay8V+G7XWLNwRIvzrnlG7iugAIxmvjf4FfEoaPrMdjdTn+z
75gkgPSKTsfpX2MkiSRrIhDKRkEdxXRSq+0hzGeaYFYWteDvCWqZxXxJ8G2/jHwrNalB9qi
BaF+4bHSvz/APHnhq5sLySZ4THNA5SZCORjvX6bFQ2cjg187/Hj4fJKh8S2MGUcbLtQOMf3
q4cTTdOoq0Pmelk2JhXg8vr7S+Fvoz4TC5q7punSahfpbxcFupPp61e1nR5tP1UwohKyHMZ
HOfavXvhF8NbrxDrUFpsIjyJLuXHCJ/dz6mt5VuZLk1bM8HlUo1pKvpCnq2+p7P8As7eAVh
j/AOEmuoNkUS+VaBh/30wrqfjh8Qk0fRT4c02bF9dDErKeY0/pmuu8U+I9H+G/glUgWNGij
8q3t16u2OBXwx488W3mo6hdz3E7SX10xaRs9Aeg/CuSvJ6Yen8z1KHJiKssyxKtTh8K722O
Q8T6r/aF8YInzBGcf73vXMtnOAee38/6Vb8macsIIXlIGDsGcU02F7j/AI85fT7pr0KMFTi
ony2OxM8VWlVn1/I9G8Evc/2JZzeH9W06y1C1kkFzDekDzQ33XGepAOMVpXWirceGLCy1K5
FuNNFxJJMwZQ7ORsC8c5Iry6KwviRi0mznKkIQRX0BqiafLpX23VNQiuYRBbFIIAzTOy4yj
joR1qpu+pyR7GHNqN0/hnW9GFwbbSvKgEMzZHnsuMgEjqRzj2FamraRp9z/AGcser3EzTyw
LbXEcTtdMRjeWAUdB0HJ4ov00zTIrq7t719TsL66hlisI4XMkIU8s+RgEDtRcJBpV5by6bq
sl0s2ox3VvGltIPsqg5ZpCR976VnFaosg8R6JG+pwWdtrTQaibp447hQ5YqV/5agIo8xu+B
nnnpT/ABD5drr95EviCLTbuUwyWt7PG3lTBVwyZx0B9uafrMGnap4gttUuHntZLa/kEr2cT
q0sRO5ZBheCCcE9cVz3j7Tbae1sl0u1mvL7c5kmt4n27M8biQAW9wKm+iZVzhvEEjza3dSS
X8d9LK29541Kqx9qyf4h6dfwrV/sHWSpxpV0OenlEVFLo+pwx+bPYTRoPvMykYFAGaQf0xT
MYOemBx9alIPrTOnX6mmB9T/CYAfCnRv+23/o+Sil+Ewx8KdG6f8ALb/0c9FarYwe58xamr
LeOckjJHNURnA4HNaerA+Znvk1njGzkcmszUnUBhk8d6aqnJbGPQU5RkemKkVVyNx4zk07E
DCq5wDketBAC/e49Ke3yg9PSomwOopFjSTuyTk96TJ5bHvSk7iPU0AHrQAD5RilG7GRn0GK
TPXPalyevt+tHoPsy/Frl/br5aTbgBhd3NZ19e3V5LvuJmbHbsKcRzgdulV5EOCMcmphTgp
cyR1VMbiJQ5JVHY9M+EZzr9gfS9Q/qK/Ri3/49Y/90V+dHwlBXXbHj/l7T+dfoxb/APHrF/
uj+VVQ3k/M9LN/91w/oLMf9Hf6Gvz0+MuRrus+n2s/zr9C5f8Aj3k/3TX57fGYf8T3WQf+f
k/zrlxStWpmuSfwcRb+U8URmjkDoxVl6EHFa0evaokQjF6xX3rI6k1IgzxXdKCl8R4FPEVq
WlOTQ6eaWaQvLIXc9zUPP3qsGMkc0zYfwqo2SsjKpJzlzSHxA7gDnjiul8MADVkBJ+7isCJ
CO1dH4bAGrID6VzV9abPUylf7ZT9T9CPhD/yTHS/93H61Y+KazN4AvBF93cm8f7O7mq/wgP
8AxbLTR/s12WqWFvqmnT2F0gaGZCjA+9bTXNT07GeIqKlj5TfSRFoXkLoFiLcjyjCu0D0xW
iCMmvH9N8Xn4fakPC/ilttkpP2S76gp2B9DXbH4g+DY7cTnXrQKRniQZ/KnGrC2rM8Rga6n
zRi5KWqa6nVZOeP1oPNeN+IPj74Z00OmmJJfSjuBhfzryvUP2ivEd3f+TYtZ22TkRj5j+NY
zxlNOx2UMgxta10o+uh9F/EKygvvAepxXCqy+UTkjoa/OrxtGqXUDqBnlenXmvqXxT8a11X
4eJpqqBqVzHi4ZRhUHevkXxNqaXuqbIWzHFwDnOa4ov2uJ5ofeexLD1MBllSlidJOWi/UzE
cdxVlGyQcY71QRiTyatxtlevsK9OSPj07l5ccfma96+AQx450f/AIH/ACrwBCCMHPpxXvvw
Ec/8Jto+eCdw/SuWfxx9T6TJ9Y1/8LPt/G4c1geM8/8ACF6oMf8ALBv5V0C/dFYPjEZ8G6n
/ANcG/lXTXv7KXofP4T/eIeq/M/OXxpdXNte20sEpjcZ5H1rc8B/E7U9D1WKe1ujaXXAP9y
Yf7QrnvHpP2uH6t/OuLVmDA8Z7H0rhwtNSoprc+tzLMamGx84N3i7XT2P00+HPxBs/G+j+Z
gRX8QAlhJ5z6j2rvK+Bfg146uNG8Q2l40uNrCGcZ++h7mvvO1uFurSG4ibckihgR3BFehSm
5Rd90eBmmEhRlGtR+Cewy8srbULaS0u4FmicYKsMivjv43fD220DVpY7dMWV3mSIdkb0r7P
9CK8U/aCsFm8LW15tBMUoBOOgrgx0PcVRbpnZkGIlHErDv4Z6NdD4AeHyppIzkFTinImTwT
zzV3X0MGt3CjgE5qjG525zyK6oPmimeXiqXsa8odmWQAcfWngHHXrUaY5/KpQNx4FKWzMoa
tH05+zeSfGEGTn/AEU19gBeOa+Pv2cCP+Ezgx0+zGvsId6rDfwz2OIP94h/hRxPxTGfhtqv
/XOvzw8W3k9nrkM9vI0bhRyD71+iHxS/5Jvqn/XOvzp8cLnVI+eNlcM0pYvXsdmCnKGUTlB
2946/wD8T9U0XVY5bW6a1uVPIz8ko9CK+5Ph547tPG2gLcxgJeRDbNFnlT/hX5gqWVgwYgj
ofSvor4G+PZtI8QWkskx8uRhDcr7HgGuv+DNLo/wACYTjmtGVOp/Firp90uh908MBVW+06z
1K1ktb22jnjkGGV1zkVPDIksSSocqwyKlPXFdcoqStI+TjKUHpo0fD3xp8BwaDrd1ZwR/6N
KDLBkfd9hXzjs2OUPVTivvH9onTQ9hp2oKvIYox9jXw1qsYg1a5Tphya8vC+7UlTPrc0f1j
A0cV9rZ/IiUE/KOamxkcVUjfGMHmrYIx8tdktz5lWF9sYyaUDnqPyowM8Uozk5Y9cVJT2sz
V0LUn0+/Te5ETkbsdj2r7q+Cfj6PxHoA0m9mBv7NQBk/fTsRXwBjK554Oa9J+GnjG70HW7e
5hmImtz0z/rE7is7unLmWx9DgZRx2HeBqP3lrF+fY/RbIK8GquoWUF/Yz2dzGskUylGUjII
NUPDmu2fiLQbXU7KQPHMgbA6g9wa2R0612SSkrdGfMSjKjUaejTPj3xR8JdRh+ISaPYWRlh
nbfDNtyI1PqfavoHRtJ0H4WeB3klZFEab5ZTw0jV3N0YLeF7uRBmJSd2OcCvjP4y/FSTW76
WLe8WnWrFY4v8Anow7mvLmo4VckFdyPsaOJxGcKNKq+WnD4n3OY+KfxIudf1ae/nk2ryttC
T9xfWvDbm4eaVpJHLOxyTnNSX+oTX91JcTH7x+UegqizZNdOGw/s1eW7PKzTMliWqNFWhHR
Iu6XqE1lfqY3ISQhHXOMitWWw1eK5kSPUYwoOQPPGf51gWqlryEDqXA5HFdNfaLbDUpBLrF
pGw5IYnNdM9NDw4jobbxAOF1PgcDFwK2YdC8ayyKsT3Bd+ABLyR1rGj0ayAA/4SCzHqfmrs
5NYtfNtZYPENrE9tAIkIVs7h1PTmsHJGyXUzD4Y+IHlltl2FBOT53THbr1qVPCXxDdVcfac
OcqPtgGfp81bltr+k26zg+JY3Es3m4KOSuVwcHFZkl9pD2FlCPFaNLbyOxdoZSDnp/D1FK7
BogbwV8Q1kaKTzkkQbip1FQQPoXqO88G+OrCHzb+YwqFDlpNRXoeh+/0rfh13wmRJJe60tz
dyRBWlNvL8xHtjbisC/u9EvdCh09/Eqs8MjOrm2cjYf4c4zgelGwlqZ39m6yMs2tQdMHN+v
8A8VRq8F3YaNZwNdCU3W5nKS7wcH1zVQ6foqrxr6tx/wA+71NrC2sOiaYlrefal+fLbSMHP
pTYHPOM8/pUWAWA/wAipHbDGozzxTEfU/wmH/FqdG/7bf8Ao96KPhP/AMkq0b/tt/6OeitV
sZvc+adSD/I7NkEms1SO46HNa2pDdEnrkmstcHk+v6VmaEinCYI6VKvTpweDSKQAoxnilOV
yB1PFaEDSQ3J6ikJJGT3HelwTgZpucgE81BYmz5SQQaAMDBIpuCvNOXj5T1pAN78DNL0YH8
aXOCTjrSZy5Hr0oGJ159KbsyTn6VIMAUoANNbhuj0b4XgJrdlg/wDL0n86/RO1/wCPOL/dH
8q/O74ZALrdl7XSfzr9ErTm0h/3R/Klhtpep7ub/wC64f0Y6X/USf7pr89/jR/yH9Z/6+D/
ADr9CZR+4f6Gvz4+NII8QazjtcGubFv99TLyT+BiP8J4lwR6U+ID1qI5BqaMNwK72fNPcsg
cUbOwHtSpzUw47c4rK5aQ1U+UEg1veHiF1ZBg7mHWsZiSeD9K2fDo/wCJvGcjgGsavwM9XK
9MXT9T9Bfg7j/hWemn/ZrvyNxOK8++DZz8MtO+h/ma9EHWuyHwxOLMl/tdRebPmn9onKanp
7cZ2Ma+SbnxfqUc8kKpHtViAcc19b/tHAi/089ijV8T33/IQn9nNePQpU6lefOj6mvja+Gy
yg6ErXuW7zXtUvBtkumC/wB1TgVX03UDYXwu8GVgMBSaqYzmhUJNep7KFuW2h8x9fxLmqjm
20a2oeItTv1aNpfLiP8CcVjYPfiphGWcjGKXyiOcVUIxgrRVjPEYmtiJc1aTbIhjsatQ9R9
KYsRPtViNcd84pSMEmTxjA69RXv3wGOfG2ik/3m6fSvBI+AMc9695+Aw2+NtF4/jIrln8cf
U+kyf4a3+Bn3Gv3aw/F/wDyJ+p/9cG/lW4PuisTxbz4S1P/AK4N/KunEfw5Hz2G/jw9V+Z+
b3j4ZuINvq1cOv3ua7jx8R9pgOcZLVw4+9WGC/gI9viH/fp+h0nhe8FprEYJwkny/jX6E/B
7X/7Z8AWiSPumtsxHJ9On6V+cNo5WaOTH3WDcV9nfs4a1m6vdNZsiaMTAH24/rWkXy1vVfk
XT/wBoyyUOsNUfS/BArz34vWP2z4d3/wAoJiXd0r0P0rD8WWovfCuoW5Gd0Lfyp4mPNSkeL
gKns8TTn2aPzM8ZRBdYEmPvrmucQnOK7bx/aGOdGYYKsyE1w6YBGDWWDfNRR6meU/Z46Vup
fhZsADFWhnOTxziqMWDz+dXYyO4yO1azPGpuzR9Nfs54XxpagDrbtX2EOpr47/Z048aWXOf
9Hb+VfYg6U8P8CPc4g/3iH+FHGfE/n4b6t/1yNfnR42B/tSI/7Ffox8Tv+Sb6v/1xNfnV43
IGpQ/7tcUv98+R0YR/8I1X/EjkcZOa6vwfeSWmrhMlRJyMevauWX7+CK1dMmaG8gkyflYd6
7K0bqx4+W1nQxMannY/Sf4Ya2uueAdPuWkDSonlv9RXbYGa8B/Z01jztO1DS2P3Csqg+45r
33OM+1aUpc8EwzagqGMnBbPX7zyz442P2r4fySgfNC4bPtX5/eLIfK16Un+MZr9KfiHYi+8
BarDt3HyGI+oFfnP45g8u9gfplSpP0rz17mK9T2KH77JpR/kl+ZyacdKsxnmqa4z1q3Gw45
r0Ja6ny8ScD5QKdtGDjrSLyPrz9KcOgPtWJqAyeM+34VLbzSWlwk8R27T+YqLGD+GKXPyg9
T6e9LlT0NKdR05qa6H1T8A/iKLK/j0m6mIsr04TP8ElfWiHKhq/Oz4VsU8QWBzkfbE/nX6I
Q/8AHvH/ALoq8PJ8rT6HsZ5FT9lies1r8iprC7tGux/0yb+Vfm98SQRI+OP37fzr9JdTGdL
uR6xn+Vfm98TF+eb/AK+WH61xYj/eaZvlGuAxK8keY8g4I4oCljxRg9akQEn6V6jelz5bcs
2Kf6dACOS4/nXVXVpYHW7m61OYxW4kC+WvLNxXPWSYu4D/ANNFGfxrW18Ea/dKeoYKM/QVh
U1VjSm+V8x6FolpoZjWSDTIpY25ywycVb1DRdBuV/e2cceQWyBtK/lXNeFb+zitPsUU5e5b
5trcBfXFdJM8AgHmSbmb+VfL1nVp1NGfqmXUsJi8JzOKT6mFd+HoINOMCTRqYzvhdwMrnsf
UVg+IrESXtq1nErtOgVvLHyNIO4966DWredNLE0jlEl54P5AVYDpF4ciRrUxyZ82OXG7nv9
K9yE2qSk2fndalGWMdKG1zk4fB2uzOgNsqhjw7SqR+OCcVel8BatGhYzW5ccY38Gur0iS5k
OxpBlOQfrWjdmQkrHLtYDB/3q8mpj6qnZJH2uG4dws6d3J3PHbuyvLOUxXMDxtnoen4GrV6
T/YWnkDOGc/hXbanAk6rp1580swYQsB91h2rjb9SmhWCkbSJJBn1Ga9ijVdSF2fHZhho4aq
6cHcxievp0pnc09hz+tNUc8n3roPMPqj4T/8AJKtG6f8ALb/0c9FL8J/+SVaN/wBtv/Rz0V
qtjN7nzVdJJJbs+MhXxx6VmAAMPT+QrcJT+zZ4WVtwfORWGrAsc/7oqC7k6kEDtx196M5PB
xxn6mmZz+I/lQCOPf5qdwsOBwDt5x0pp6jaeKUDHH93ilZflwOp4qRidV54NNzgHIpcFlA9
ev4U0Hk5+tACHqSDR936dKdwOn0pMnlewoAcBnvjNLnkhelNPUgdDjFPA/h9TTQ0ei/DLI1
yyB/5+4x+or9FLXi1ix/dH8q/Or4ac61YkD/l8j7/AO0K/Ra1/wCPWE/7IpYbaXqe7m/+64
f0Y+TmJx7Gvz5+NOP+Eg13Pa6P86/QZz+6Yn0r8+/jV/yMWvj1uj/OuTF/xafqVkabo4hf3
Tw0/fzUsRHqaj59qlQYr0mfNvctR+tTj+dQRAnOanGM5PTOfwrBmiDvgD3zW34eBGsQjIB5
FYw2g4J6npW14dH/ABOoSepyT7cVlU+Bnp5Z/vdP1P0A+DXPwv04+ob/ANCNei1518GBj4V
aWMckN/6Ea9EOe1dkdkjkzJ/7XUfmz50/aPi/eaZJ6hx+lfEN+m3U7lT/AM9CP1r9C/jr4c
utY8KRX9lEZZLNt7KoyduOa+FfEHhy8TUZ7m2iM0TsWO3qp9xXl0WqVeXN1PoJ05YrKqSoq
7i3dHLADkelWIo8/hSta3EcgVoJFPcFSKnijYDBRhx3Fei5p7M+a+r1V8UWvkM8oAE45q3a
aVPfM6W67mUbiKWOF3xiJmIHAA616F4D8M3mo6lb6dHEwmvJAq4HIHc1zVazjpDVnr5bl7x
FV+1VoLdnmstvJFKYpY9jDjmlVAoGB15r2v4jfDO98OXYt7+NSJRmCdRgN7H3rxq4ie1uGh
lUh0OMGs6Vd1LpqzQsxy36qlUpS5oPZjANp68dc17t8Bgf+E30TJ6yHFeFjlsnHPavdPgPn
/hOdCz2karn8cPU6cn+Gt/hZ9zjpWJ4q/5FLU/+vd/5VtjpWN4oH/FJ6n/17P8A+gmumv8A
w2fOYf8AjR9Ufm14+3eZbkseWauJUiu48eEGS2GO7VxC4z1rnwX8FI93iL/fpfItQsOP1r6
N+AGqtbeNtHLNhZgYm568H/61fN8GM9a9e+Et6bfX9ImLYMV7H+RYVVXScZdmaZJaXtKP80
WfoaDn8qgvEEtnNEejKRUkTB4UcfxCnMoYEH0xXVNXTR8wm4y9GfnV8WtPNtqOpw7ceTdv+
WeK8iBx0r6T+PelGDxbrkKrtDhZV9+Oa+bgBvzjNefgHaMoPdH1OfrmlSrr7UUWY2HFW4iS
3pVKMH0HpWhEu7piuua0Z89Ddep9Lfs6EnxlYZPJt2r7FJ5r46/Z2IPjOwI/59mr7Eow/wD
DR7Ofv9/Tf91HHfE//kmusH/pga/OjxwP+JpD2Gyv0Z+Joz8NdZAH/Lu1fnT46H/Ezi9Nlc
Uv98+R04TXJqy/vI5FWwwB5q7EcfU9x6VSWrkJ4PBz2zXoS2PmYO0kz6o/Z01fy/F1vEznb
c25Qj1Ir6/xn8a+Efgdfi28ZaG+75TcFT9CDX3cpyorPDO8GuzPfz5XnSq94op6rbrc6Rdw
MMh42GPwr84PiVZNbs6sMNBcMjD3zX6VyKGjZT0IxXwJ8a9M+y6/rtvjhbgyjjsTn+tceK9
2vTmbZI1PDYij5XPBxViOoP4vwqeLivRZ8ytNC2MHp3OaXg5YikTjJ/AfSpOAduAQePyrFm
qGDnrTwMH170mCR06808DjPp81IGehfDQldashjpeRn/x4V+itvzbR/wC6K/Of4dHbqtt6i
7iP/jwr9FrY5tIj/sijD/DL1Pezf/dcO/JjL4ZsJx/sH+Vfm/8AE4YkuPa6b+dfpFef8ekv
+4f5V+cfxRX99dHH/L03865MRpiKZrkuuDxS8keUc5PpU6bTg596j45xUsQJIFem9j5aL1N
KzG27hOcFZF5Pua1vEmR4kvcPuG7r71kWgP2mEnu4PP1ra8UKV8VXwwBiUt8vTmsJa2NYq+
hS0vemqQeVksGHA9DXcyEAmHh5Fyuc5x3rltBVrC4XWJgFtYMjLdXPYAVFpplvdbyJzAZGJ
baenOcVw4mgpu57+WZjLCqUFG/MzuLWWL7NK8kUU84TMazcoT7/AIVeeQXPgtvNRYZlcyIq
8DZ2/DNVILQ295PAxzvjwox1BFSt5P2D7BJMPMI2FB95V+leX7SUlydD6eWEo+1WKatp+Jn
2M+y3jIHz9SPX0pb7VltbCaZbiOS5hTzfLDAkH3qlfWGoxROtlC1z5hxE0Z5UDg7ucZrmH0
PVlO57R0L/AD5IA3D3rop0KTfNJnHjMzrRi4UYv1IjrmoM8ckkpZ45POXPJyalvnLaFYMV5
ZpAT6nNZrxtG7o+A65B+taN1/yL+n5OeZGx6HNevFJLQ+InOUpNzMliG6cDrk+1NKhjnOMn
I+lKwx+eBR04/wCA1RB9TfCfd/wqrRsqR/rv/Rz0UfCY/wDFqdG+bP8Arv8A0e9FarYze54
HBZMYr/ywZGVCrKR79a5Nl2kj8K7vRSXtdYuEb955JBH44riJgFlAJyw5NYxNHqIOnHToKc
BhTmmqSO1OHCkMOvFUAo5TFBztCg+wpuOM0gzwMe/0oAec9aQYBIA/GndeOlIcoNuevH4UA
R4zyDzSr37d8e9LnK/d69DQBnnv1oGOGAV744pyAHPOP4aYByBtI7fSup8O+FrvUruEfZ3l
d+FhUZLVE5qCud2DwVTFS5YL1Z0Xwzt5m12wURtlrqMrx1+YV+iFqMWsQ7hRXh3wm+Dq6IY
Nc16IfalAMNuPuxe/1r3VV24A6Vrh4yUW5dTpzmvSap4ek78is35g4/dsPUV8FfG7S7tPFG
uQtGwczGVRjkgmvvdhlSK80+JPwwsPGtmbi3xb6nCMJKB98f3WrDF0ZStOG6JyfF0qE5062
kZq1+x+ap+UkEcjg1Ihz065r1Tx18OL/R9SlhubNrS7jJ5/gk+leXvDNbztFKpV1PIxWlGv
GttozPMMtqYOV/ig9mupMmQfQjoKmGD09agTOQS1WE7jHQYqnpozzkneyAZY8jg8E10fhq1
nlv8AzwhKgE8D8APrS6D4auNUmjzDI5kIWONBkua+s/hh8D47RLbVvE8Crtw8VnjhT6t6mu
Zt1PcifR4LDRwMY4zFu3ZdWep/C6wm074b6TbTKUbyg2D78122OMCo40jiiWNFCqvygAYxU
owa9FKysfM4ir7atKptd3IZIEmiMcihlYYIPcV5tr/wU8Ia5M86wvZTMcloDjJ+leoYFGKi
dOE/iRph8XXwzvQm4nztd/s2RNITba5leweIE/nWY37Nupbvl1a1K/7UVfTeBRgGuf6nS6H
qrP8AHdZJ+qR84Wn7NsoP+l69GP8ArlD2/GvT/Bfws8PeDJDdWqPc3zrtNxMckfQdq9AwKD
gVpChCnqkc2IzfGYiPJUnp5aHCfE7w1Z+IPA9+ksKmaJDJG2OQR6V+fXjG2EN6lweGbKsPc
V+knii5jtvCuoTSkbRA3X6V+c/jSKS8vYLaBC0ryNgD6151ZqOKXoe5lqnXyutTavZq3qcf
EzOQoUknjgd6+ifgLp1zJ450hRGQYt0j8fdGK5X4c/CbVPEN4iWlv5rKf3tw/wByP/Gvsnw
F8OtJ8EWQEH769cfvZiOSfb2rqgnUmpLZCUaWV0JqtK9Saskul+53YHGKzdeiafw9fwqMs8
Dgfka06RlDKVIGCMEV11I88bHyMJcslLsfmd4/sp0kU+Uf3MjI3se9eeAYPIwDX358Tfgrb
6ybjWfDyIly4LS2zD5Zfp6Gvjjxd4OuNHuZmS3aF4mIlgYcqfUe1edhqjo/uaunZ9z6/MKE
Mzj9dwru0tV1RyMRyOnXivQPAM5ivlccbZkYfn/9avP4+GArs/B7sl5IvGMA10Yja5wZC+X
Frzuj9LNJk87R7SXP3o1P6VewO1YnhKXz/COmyE53QL/Ktyu1u7PBrx5asl5ny3+0VpBXxB
Dd7fkuYChPvXxpdQTWt00U0Rj2k/eGM1+pPi3wjpHi/TWsNUi3Y5RwcMp9jXyt8TvgvfaJG
9ybdb3Tzx9oQfOnpmvJSlhqjk17rPqqUqOZYanh1Llqw0V9mfMERJB7cVp2aSysEiQux6Ad
zVyXwxexastpGpeNzkSHgY969v8Ahn8G9Q8QuksUTW9oD+8u5V6+yitpV1JWp63ObD5RUpy
csX7kY7t9fQ6r9nrTLj/hLUlCEJbWx3tjjJ7V9aDvmub8JeDtH8IaUtlpsPPV5W+859TXS8
V10YOEFF7nnZri6eKr81L4UrL5HNePLSS98B6tbRAs7QNgDqeK/Ojx3Yzi6jmEbEJkNgdPa
v06kVWQowBDDBBrwL4lfBOLUvtGq+Ho0DtlpLY9G9SK4cTTnGqq0Oh6OU4mhOjPA15cvM7p
+Z8EjPHI5q3BkZPpxXT+KvCM+kXU0iwNF5bHzYWHzIf8K5mLriuqFWNVcyPMxuCq4KpyVPv
PVvhVdfZtesHBwY7xP5iv0Pt2320beoBr82/h9Ls1OL+8s6Nn8RX6N6XIZdJtZM/ejU/pU4
bTmXmenm3vYTDz8mi43SvkP9oDRHTxZdyeUdl5BkHHcDFfXZ5U1y/i3wVo3jCwFtqUP7xB8
ki8MlLFUJVY+7ujhyjGwwlfmq/DJWZ+XlxbzWs5imjaNh2I60ISvWvpr4m/Bi80GJp3iN5p
+TidB80Z7Zr521XSptKujHL8yHlW9azpYnmfJNWaOrHZZyQeKw8ueD/AgjJ4PpxUmOOvtUU
ZJ7fSplGBz161u9GeMrWuhAQWPP0p4BYgY6nt3pVQswAHsPc16F4K8CajrmpwW9tam4uZCN
qAcJ/tGsZ1eU9HBYKeKlo7Jbvoib4cabdS6xYoIX8ya5Qqo64BHNfoZaqy2cSsMEKAa85+H
fwq0rwfbR3Vyi3OpsAWkYcJ7D0r0vPWt6FOUE+bqaZvi6NZQw9DWMNL9yO5UvbuqjkqRX5+
fFTw9f8A9r6hZmF0lSdmAPG4Z6iv0HPI4rjfGfw80LxjaFL23EdyBhJ0GGBrDFUJTaqQ3Qs
ozClhnOlXXuT0bXQ/MCeGSCdopUaNwcbSKfEBu/Svfvib8JL7w9dNFfxb42J8i6ReD6A+le
FXVjNp949tP95e5HWiliPaXUlZlZhljwyVai+anLVNE9of9KgPcuD1962/FCY8S3h2kBn3f
hWFalUmjcthVYEnrxmvQfE1rDqkqLE6JMyh7djwsyHnAPqK1l8KPIjuc1a6hp76clhqUEhS
IllkiODWjp+oaHZyxrBayPJnduPX6fWucuLS4tZSlzC0Rz0dcVoaPZG5uRcPeQ20MLBnklP
QewrGUFa9zohWnC3Lueuv4R1+bw5b+L7UGC2hQmRLlMkA98Dqf0rlpdd0uZS1tEUuB8hY7Q
W9ea+l/AniTwze/DBE1iaOWLyjHIMghx9K8X1vVPhdok1zFaaJaXLly4mkXLY9MA15cuS9k
exh8VWb5pa+p59Nqoj3bPKiB6bZBn34q/p91DBo9zrNzGbjyz5UKLyGY9/pXP694ltb4iLS
dMXT0B/5ZYBbPsKwk1HUImAjvJkYgr8p/pW8MLdXY6+bVXeCIrt5JbuWWaMRPIxYqRV69Eq
+HtOEiEZLnBGCOaWDTbi4l+26pK0FvkEvJ99/ZQev1qx4kvFnjtotpVwS20/wp2FehskjwJ
e87s50sep4xSBsDnnj9aUHrmjAzz1PNUSfUvwm2/8ACqtG/wC23/o96KPhMB/wqrRv+23/A
KPeitlsZvc8N0eT7Pd39rGd/wBojZcehHNcdMNtzICCCGwa6rTlZ766liILIGIHQ/WuZuVK
3ThiCxOTzmsVuavTcjUDHTjvSgcFe/8AWnKvb86k2AZJOe/41dibkfy7QAM+9Jghg27gcmp
MHjbxjpSEc9Bj+lKwyI4B78GnEgkeo4zTiuPXmm7TwcH1NADTjOB26UhGSB/nFSbcEHHvSb
RvPtxSC5b04KdSgEgypcA+9fZ3wB0zw5/Z0uoHypdVDFdrYyg9q+KfmUqykhugrrNC8b6lo
06TRTywyJ92SJtp/wDr1i7xnz2ufQ4DEUpYWeGnPkb6/ofpapyB6VJuHXIr4VtP2hfFFrb+
WNec8dZYwT+dZeofHvxNcuWbxHf89oflFV9al/Izn/saC9514Jep9/EqR1pvQdK+AtO+P/i
W1kJHiS+B/wCm/wA4/I5rYk/aO8TyRFD4i/EW4B/lQ8U1q4MHk0X8NeD+Z9KfGC08PXXg+5
k1V4knjUmFyRu3dgK+CPF4gGpxsnDkfNXQeI/ifqOtO7z3U15LnIaZvlH0FeeXNzPeXLXE7
b2b17VjTpznV9rayOvEYihhcE8Gp87/ACHowwBVuFsSoGPGcms+M8+lWomJAyM85rtnFNNH
zkJNOL7H1N8CNS8LWevbtY8tLiRR9nlkxtB9M9jX11FJHIitGyspGQQa/LrTdbu9OfCHdHn
JU9vpXpnhz41a/oaLFZ6/PAg/5ZzDzVH0zXNCrKiuVxufUYilQzW1WNVRkla0tvkffvB7Uo
IA618Zt+0l4n8jadVsd398R81jTftG+J2Y/wDFRkeyQL/hV/W7/ZZwf2FKPxVoL5n3NuHrR
uFfBj/tD+JScnxHN+EQH9KhP7QviYn/AJGS6/BB/hT+sv8AlYf2LH/n/D7z743UAmvgyH9o
nxMjbj4iuG9mQVpx/tKeJlUbddi/4FAKX1r+4xPJf5a8H8z7hJxTJHCrk4A96+L4v2l/EW3
nWLNz7w4/pWFrv7QfiDUrd7ebxBsRhylvGFJ/HFJ4p9IO445G73qVoJep7l8bfiNZW2lSeG
tNuEeeQZnZW4jWvkvTtUtdQ8UyFmBCDah9Rnmue1zxZd6uXRC6RscsznLP9TXPwzyW8qzQs
UdehHasIYapO9SrueoszoYFQw+GXNFO8n3Z+mXwzu/DLeD7KDQpoBhB5iqRuDY5zXdAhcfM
K/MrRfiJqelFW82aOToXgcpmux/4Xj4ga18k63f4A6bufzrdVqkdHD7jhrYLCYubrQxC11s
73P0Fa5hT70qL9TSiVHUMrqR7Gvzcuvivq07bmur2Q/7U5FT6f8X9YspN8V/qEDeqTFj+tH
t6m/IY/wBl4N6LEq/oz9GSygnLj86+V/j63h9tbia0mie92kT7MdPfFeP3vxu1y5gMcmvar
KCMFC+Af1rz3WfFl9qgdIy0KSH5iWyzfjWFZTxLSirWO/BQw2WSdaVbmbVrR/UxZnT7VLsP
yljj866PwlOF1Nl3dV7+tcjn5uSavWV3La3CTxEblNdlSHucq3PEweKjRxca0lpf7j9Mvhp
qlvf/AA/0ySOdWKxBDz0IrsjPEOsij8a/OTRvifqelWbQWt9c2qMOVicgGmT/ABX1Yt81/f
t7mc1isRNJLkPUr5dhK1SVVYhJN3P0eDo5yrqfoaz9Xk09NKuF1J4Vtih3+Zjbj8a/Pex+M
etWUnmQajqEJ/vCYmmaz8X9V1eDZd317e/7M0hC1NStOS5VDcxhlmFjJTeJVvTU7fXTokXj
SdrAh9M+0ZAA+8M8gV9c+C9d8N6hoFrHolxB5aoB5aEArx0xX5p3mv6lc3i3QmMW37iocAf
410Ok/ELUtOZXJkSQdJYGKH9KzoU6mHV0r3PYzDH4LM4qjKbi47N9fU/TXzFXlnAHuagfU9
PjbD3sKn3cV+ez/GXXJI9j6tqjjHQzf/XrAufiLqErmQiRz/eeVs10e3q30geL/ZmEivexC
+SP0rjurW5wYZ45MdNrA024uIreJpJXVVUZO4gDFfnBYfFXVLRAqXF3Fz/yzmOKt3/xb1S7
h2zXt9MMYKtKcGiVara3IUsrwb9760remp6t8c7/AMO3niKWXSpI2KxETOnKk18vbgJDsbA
ySM960NV8RX2qEo7eXCf4V4z9axweRjrU4XDyhdy6k5rjqVaNOjQvJQVrvqdz4JuRFqZ3MN
2Q35Gv0W8Ialban4S066t51dDCoPPQ4r8wrC8ltLpbiE7WB7969E034m6pY2Qtre9vbZD1j
ikIX+dNuVJvlje50wlh8bhIUKlTklB9ex+iUl3axcPcxr9WFPSeKUfupUceoOa/OC4+JF+z
l3e6kPq0xz/On23xY1W1AWO7v4h1wkxxTVeo/sGDyvBJ6YlX9D9AvE97odtoVwNamhW3KEM
JCP5V+f3xHl0wzXAseIjMTCD1x/hVLVPifqWpIVlkuLk/wmeXcBXDX2oXV/cGe6kLnsB0Fc
6p1KtVTlG1jqjiMNl+GnRpT9pKX3ISN+cnHPPFWFbOO/f6iqCknucfSrKM2QB1P6Cu92tof
Lq/U1dOkjS/haYfIG5zX138DvFvhPSrd7G7ZLW+mbKzvwHHpntXx0G4GT05xitSx1m9ssLG
xkj67W7fSuaalGanA9/AYqiqMsHiLpPqj9QIrq3mhEsVwjoRkMrAiq1xrOlWv/HxfwRY/vy
AV+elp8TtUsrYQxX1/CndI5iBWRqHxCv7iYyfvJXPVpZCTTdeq3aMCf7MwK1liF6W1P0eg8
QaJcnEGrWkhPZZRV1p4VjMhmTZ3bdxX5jRePtShYMEA56q5BrSf4paq0ewvdkY/wCfhsGm6
tZbwE8vy+T93EW9Yn2F8YvHHhQ+GJ9GWeO/vZOFWMhhGfUntXw14ou4bnVyIGBCDBYd6ZqX
ivU9QRo/9SjddpyW+prBBbcSWzn0rKjQm5urU3NMXjcPSwv1LDNtN3bf6FqN16kcY9eldBp
2tCKzXT9QhN5ZA5Vc4eM+qt2rmlPIGDVmJiCOOnNdjVj5+LO7glNzF5enazb3UWMC11FcMv
0Y1HcaSdhkuvDUyrjCyWMu5Pr3Jrkh/tYwP0qeG9vLYgw3UsR6ZVyDWTNLNnRC4ie1Glwa3
d2Sc/u7iPaCfTI5/OqY8OvBmfW71NPtc5EhBkMw/wBgDr9ajh8SX6qIrsRX0P8AFHOgbI+v
Wti817RrKKGXQLeZ7tgBvuyJBaj0jH9TU8iWqQ+aT0bKUGnaTKA2n6RrWqqOpdRGh/FQcfj
VtorqwXK2WmaKMbg80gml/mefwFYl5r2tXzf6Xqty4PBAcgH8BWSTlyec9c1RL0Ny61Szhk
86OSfU7wD5Z7gYSPP91f8AGsCeWWaZ5JmLsTgt3PvS8dBTSPlH0ouBHk9vpTm5GPWjoc+3N
NOScDoOnuaoVj6m+Ex/4tTo3H/Pb/0e9FO+E5/4tVo3H/Pb/wBHPRWi2M3ueC6dBcTX1wkC
75AjAAcf/rrKk0S/kuHxbsuevavpz4afBufVWbVLotZWLjgr9+Uf0r0+L4LeCInPm2Es0in
5meQ81xR9rLVI+leHwGGfJXm2/JHwwmgajgjyx+dSp4d1D+4vX1r70h+DvgTGf7IXn1Y1bj
+D/gVR/wAgSM/UmtPZYjuhc+UrpL8D4ETw3qGVJjTAz1NIfDd/u3ARj2zX6Br8JfAo66DAf
rmpB8KvAQGD4ctW+q1LpV+6F9YyhfZl+B+e7eGdSIGBFk+9H/CMah38vGfXtX6GD4XeAc/8
ixZH/gNSD4ZeBF4HhixH/AKXsq/8yH9Zyn/n3L70fngPC+oYGTHnJ70q+GL/ADyydPXvX6I
f8K28EDgeGrMf9s6kHw78FAceHbMf9sxR7HEW3Qni8p/59S+9H51t4ZvwMgofoazbnT7y0y
J7dhxgEV+jF98LfBF6m2TQIAD3jG3FeY+MfgDbrZzXfhyY7lBb7PJyCPQelS1Xp6vVGsP7K
xUlFNwfnqj4ikGRjGe1WLTRNRvk3wWx2f3mOBXf3PhBLfXik8BjeNyr27Djd0r6j8A/A3RU
0i2v/EkbXM7oGFvnCID2IHWiFadb+GvW5pUymlgo+2xs/d6Jbs+L08F6kw5eFfbcTTv+EJ1
HH+vi/Wv0Zh+HHga3XZH4ZsVA/i8upj8PfBfU+HrP/v2K1UMR/MjkeLyla+yl95+b3/CE6g
Tnzoz+NB8E6h/z1jP41+kQ+H3g4dPD9mP+2Ypf+EA8H/8AQv2f/fsUezr/AMwvreVf8+pfe
fm8PBmoAnMkX51MvhK/TH76LHvX6OjwJ4RA40Gz/wC/Qpw8EeFM5/sKz/79Cj2WIf2l9wfW
8qX/AC6f3n5x/wDCLXfGbiEEduaD4UvZCcXUQz7Gv0fHgzwsvTQ7P/v0Kf8A8Ih4ZH/MDsv
+/S/4UlRrr7SG8ble/sH95+bJ8FXjkj7TCfzqN/BV6BkXMZP0Ir9Kj4Q8MYOdDs/+/S/4VV
l8BeEJv9Z4esz/ANsxR7KutpIr67lT+KjL7z8zrnwvrFupIgD/AO5zWLJFJG7I6EMD3r9Ht
e+CXhHVYpGs4G0+dhw0R4H4V8u/Ez4W3Xhy+NrewhlfIguVGA3196h1qlJpVo6d0bQwGCx6
f1Kdpr7LPn4g89qMH1q5PatBM8MmQ6HBFM8mu1SUtUfMypyjJxlo0VsZxml+bH3mFWREME4
9/wAKetuzkAAsT2FHNbUEnLRFQKfUmtGw0a/1H/j3gbb/AHm4Fdt4P+H99rN/BClm11cyYK
wIM49ya+sfBf7P+n2ccV14mcTSYGLWI4RPqe9c7rTqPlp/ee9DLKGGgquOly32it2fIOn+A
Lu6KBmeV242QRliDXTw/B3WHXK6Lqcg9fKNffem+GNA0iIRafpNtAo5+VB1rU2oOiqKHRnL
4pjeaYOHu0sPdebPzou/hFqluhebS9RhH+1ETXL3vgS9gZhDJuI/gkXYR+dfp+0UTrholb6
gGuZ1zwD4V8QxOt/pMDM3/LRFww/GodKvHWEylmWX1VyVsPy+aZ+YFzYXVlIY7qFkPbI61A
AwB45r7G+IXwGuLC2lvNHQ6jZLkmFh+8jHse9fMWu+GpNOdpIQzQ5wVxyhpwxLUlCpoyMTl
MJ0vrOClzR6rqjktrZNSxqQfU1O0e3gc04R8jArqbsfPqL2FQH601h2xmp1Q7fQ5xQyFh8q
5qU0acpnMrfUVJBbzzv5UETOx7KM5+tbel6HNqdx8o2RA8uecD0r6K+GnwNvdbijvJ4jpmm
nnzXXMsv0z2rN19bQ1Z7GFyxTpvEYmXJTXXq/Q8AsvBeo3IX7Q6wZ6Koya7PS/g/quobRBp
eo3LeojKg/nX3F4d+G/hHw1CgsdIheYD5p5l3u3vk11yJFEu1QsYHtip9jVesp2NXmGAoO2
Hoc1usmfBDfAfxEIWZ/Dd+AOc8E1zWp/Cy+sVLT2N7a9vniOK/R7MZPyuufY1Fc2dtcoUuL
eOVD1DKDUPDT3jN/MazihL3auGjby0Z+W994T1GzBZF85F5+XrWG8bISrDDDqD2r9HvFXwc
8L+IIHktrcafdkfK8IwM+4718sfET4UX2g3jR31rtzwlyi/K//wBep9vVo6VVdGqwOCx8W8
C+Wf8AK+voeB+WTyBTkidmAXJJ4AFaV7ps9hdeRcJtbqMdGFdh4B8NnVtShEcYknmlEUKnp
knrXTKsuVOPU8rC5dVrV3Qn7rW/kYWn+FdTu1DuBAjf3+Sa6O2+H95KoKmeTI/5ZxE19u+D
vhP4Z8O2UMt3Yx39/gGSaZc4PsOgrvotO0+FdsdnBGPRUA/pWXsqstXKx6EsXleHfJTpOdu
re/ofnS/w0vj1hu/+/JqCT4Z3Y6rcr/2yNfpD9ktR1t4wf90Un2Gzb71rEf8AgApewq9Jkv
NMC/8AmGX3n5qN8OL1RlXnx7wGqk/gS8i489Qf9tStfpo2m2DLg2cP/fArPn8M6DcA+bo1p
If9uIH+lHsa62mL6/ls9JYdq/Zn5k3HhLVLdCyxJMP9k1lCOWJykisrj5cHrmv0b8SfB/wZ
rFtK0WnLYXOCRLB8uD9O9fFnj7Q4dLur2HKyS2cpjEigfNz1rL29WnNU6ttTolgsFjcPOrg
rxcd0/wDM4W0tpLmVYol3O5xXY6b4C1G/DeVHNOw6iGMtj8qx/C6xnVGyM7I+P61+hnw703
T7PwHpRs7eKPzIFZmCjJJHc1pyzqSaT2JoxoYTCLFVYc7k7JPofEX/AAqTW5FO3S9QP/bAi
o3+DWtlc/2TqP18o1+iQUA/dH5Uwqp+Urx9Kr6vP+dnO83w7/5ho/ez82b74W6lakiSC8hP
/TSE8VyGqeHL3Sss+JIc43jsfev1D1WTSrOwluNSEEduqksZAK+LPHcmj614qv30y1CWEj4
CqOG9wK5ataph5JOV7ns5fg8NnClGnR9m11voeEWGi6jqLYtodwzgscqBW5H4Gv2wHvI0Po
ATX1/8Nfghpsmk2+r+J4i6yKHis14VV7bvU17PZeEfDGnQCG00GxiiXsIQf5112rz1vY86r
/ZWDk6bi6klu9l8j85E8BXOcG53H2Q1bj8BzjkyyEZ7RnpX6OLoujg5/su0H0hX/CpF0jSQ
eNOtv+/QqXQqv7Zksxy5arDfifnMvga4J488+v7o1OvgO7Y/6m5ODxiE1+iv9m6aOljbj/g
Ap4srBRxawj6IKX1ap/Oy/wC1MD0w34n52L8PLwnizvST6Qn/AAqZPhrqRXjTtQzjjEJ/wr
9D/s9uBxAn/fIpQkK4wqj8KPqs3p7QX9sYRbYZfefnXN8Ob+IMWstQjHqYG/wrBvPCl1B/q
XLkdVcbTX6ZtEpBBVSD2IFcf4s+HHhrxRYyR3GnxRXBBKTxKFZT+HWs5UK0FeMrlwzLLqz5
K1DlT6p7H5syRPE5R1KnOCDUQ6bs+/4V6F8RPDzaNf31pMB9os5SjMP4hng/lXnYcE8cDPF
OhV9rG5xZlglgqvLF3i1dDioGfb9c0bRjHoOvoacpGQD34+lPxjtweTXQeXtofUPwoXHws0
YH/pt/6OeipPhSrH4WaMc9fOP/AJGeitVsZPc+odIhit7P7PCnlpGAAB06U12Akc9Bk5zXP
+AfF1j4m0NJY5AbhQElj7qcfyroLhDiREGSQRmqUvcujpq0pwruFTcpWnijQptVOlw6lA14
uQYQ3Of8iugVyx4FfHF3Y6p4a+MULT71ke+V0kz99WavsK2kMkCv3YA1lh67qxemqPRzXLo
4P2coS5lJXLG7nFZOva7Y+HtJn1TUH2QQrkmtTGMkcmvHfj9cSR+CIolJAknXdg9RRiqrpU
nKO5wYDDLE4mFF7M53U/2kYIZyNN0TdH2a4mCZ/CsZ/wBpq97aTYr9bn/61fInia4kfXp0M
jFFOAM8ViEkjAOKwp060oqXMe5ia+X4arKjChe3dn3Npn7SqyuPt2jIyE4/0eUH881654P+
I/h7xnEf7OuNtyBkwSfK35V+YMVzNEwMbshHTBIr1L4a+MNQ0/WYLtbhzcWrgh88uvcH2rS
9Wk05u6FSpYHMW6UIeznbTXc/R7O4kEcUhXIKtyKpaPfpqekWt/GQVmjD8e4rQNdT1R8vKL
jJxe6Pl341aPa6J4+sNVhiVYrnDygDqVYf0r6N0W9gvdEs7yBw0ckSlSv0rwP9oyeMajpSZ
wyoxz6dKzfgx8XYNPSPw7q9wGsWbbBMx/1Zz90+1eVhqsadWcH1Z91i8FWx2VUasdZRW3Vo
+jtc1e30TRLnVrtWaK2QuyqOTjtXnvhP416L4m16PSJLKaylnOIWkIIc9hx0OK9GurWz1rT
JLaVlmtriPaQDncCK+YNe8EXfw58fWWrhJJtGjuRIJ0X/AFY9GHt6101qtWnVX8p4+UYPB4
mNSjW0qW0Pq0MeueKdnvWZo2safrWlw32nXUdxE6g7kOa0xiu26auj5ycJQk4y3Oe8V+LNP
8I6K+p6m+EBwqLyXPoK8M1P9pSaN3Wz0mCEA4Bml/pVn9o2/lSbS7IORGEaTb6mviTULmae
+meRyTuPU15inUrVpQi7JH1NGhhMHg6eJrw55T6eR9aN+05ru7AXSwPQg5/nVi0/aa1dmHm
WumzD0VytfG+SQOuaUE4wRWyoVek2ZPMsF/0DK3zPvLQf2jrG6lVNY0h4UY4Mtu4kVfr/AP
Wr3LStUtNY0yHULGZZoJlDK69DX5Z+H7m4g1q2WKRgrNgrnjFfe/7P1zcy+BJYZWJiinYR5
7CrpSmp8knfQWLw+Gr4R4vDx5GnZq57HjvXmHxs0e3v/hzeXDIPNtcSo2ORg16dzk5ryv44
a1HY+AZrMNiS8YRAZ5qMdZUZHn5QpvG01Dv/AMOfAvitFi1pnVMblDCsdHB+laPim6E+uOF
IIjATj2rHjbDAf5NPDp+zTNc3nB42o4bXL8YG0Adeg4613/gfwfe6zqtvb29v5t3cECNMcL
7n2rlPD1gb2/HB2RfN9T6V9yfBLwEuh6ENdvoR9tvANmR/q07AVm06k+Tp1PSwMIYPDvHVV
r9lPudZ4A+H+l+CdGVEjWbUJADNORyT6D2rW8U+L9H8J6S99qc4TA+RM5Zz6AVe1/WrTw/o
lzql84WKFCcep9BXwr8TviJe67q81/dT7mdisEOeI1+lOtXdO1Gluc2DwssfOWLxcvcW7/R
HpfjD9ovV5ZXTT3i0y2GQv8cjD19q8um+OfiNnZv+Eg1A89mxXjtzdTXDs8spdmJOaqZ5z3
qYYeTV6knc3nm9Ok+TC0oqPmrs+i/DX7QXiK0uo1/tqWXLcx3Y3Bvxr6h+HXxQ07xvAbZwL
XUoxl4ifvD1HqK/NUE781658KPFF7pmtWdzHMfOtJlwfVM4I/KtrSpNWehdGVDNYulOCjUs
2mvLofomVDDaQCp6g968A+MnwrhuLW48SaJbDdjN1bovDj+8BXu9lci8sYLpPuyoGA+oqSS
FZ4XhmUMjjBB7iqr0FWj5rY8TA42pgK3PHpo13Py78QaWdNvi6IRbyHIOOh9Kxw5zn0/rX0
t8bfh4mja3P5ETf2feAvDjojdxXzNMjw3DQSL8yEg5rlw1VzThPdHq5thYRaxeH+Cevo+xY
TPbr93/AOvWjp1g9/deWhwvAb0xmsuIFgoH3j29TXt/wj8ByeIdctbIp+5B825fGcL6fWta
jl8Md2RleEhVm6tX4I6v/I9K+DPwlh1JI9a1WDGmRHMMLD/XH+8fYV9PYhtLcKqrFFGuAOg
UCm2Nnb6dYQ2drEsUMShVRRgAAV4b8cviO+mW7+G9LuDHKy7rmRTgqvpmqqTjhoWS1Ypzq5
xi1COkFsuiRb8f/Hey0SSbT/DiR3VzHw9y/wDq0Pf6186eIfjn4iv55BNr91KM5C27eWo9h
tx+ua8q1/XptRuHijdltweMHl/c1zzPljg8H1rCFCpV96q36HVWx2GwH7rBwTa3k1ds9Xtf
jJrdvciRNV1KJh0YzlgPwzXs3w//AGh9QEkcOrz/ANqWeQHdhiWP3PrXx/xn1FaGlXk1hqc
NxESCD82DwR6Vs6HIuaD2Io5rHEzVHF004vqlZo/VjSdUs9Z0uDUbKVZoJ1DKy+lV9f0DTf
EWlTadqVus0UgxyOR7g14x+zr4gmutOvdGlkLxRYlhz/CD1Fe+MNwro0qwV+p5OOw8sBi3C
EttUz4U+K3w3udA1SWxlX92SZLW4x1H901lfCC7j07xZpJucILe+XeG4xmvs74h+D4PFvhW
4tWQfaowXhfHIYV8QX9rNoHiJmlTy2L+XKOm1weDXjyvh6ii9t0fc5XWhmMPb7TS5Zej6n6
HI4kVXUgowBFZfiHxFpfhnSH1PVZvKgXjIGST6AVyPwo8aQ+KvCMMMso/tCzAilXPXA61U+
NWk3GpeAXmt8sbZxIyjuK9StV5KftIanxVLAJY5YSvom7XO38O+JNJ8T6Yuo6RMZYGODkYI
PoRW5Xh37PUjHw7qKMThZ+h7cCvcN4AralJzgpdzHM8LHB4qdCDukL+NRu6IpdmCqOST0FP
zkV4N8dPH9xpFt/wj+m3BhaVC1xInDBfQVlXrKlG/UnAYKpja6ow/wCGJfil8ZLLSbWfRvD
8yy3TKVluM/JEO/PrXxb4o8Rf2ndGKJ2dAxd3J5kNU/EHiW71KeWCF2S2zggHlvrXPA4xkn
FctGhKb9rW3/I9rFY6jhaTwWC2e8urZ03hac/21GgPDIy1+iHwiuzd/C7SGbO5Iyhz3wTX5
1+E4Wm12NlyQgJJr9EPhDZy2Pwz0yOZSHdS+D7mumnb2srdiKq/4SY8+/Nod+SO5rmPGfjH
TvB2iNf3rB5DxFCD80jelbepahbaZp815dSLHHGpYsx4wK+IPi98SZtb1ae98zMCZjtYu2P
71Y4qu4Wp0/iZyZVl6xMnVraU47/5EPxJ+MOpa5dyG9uisef3dpE2FH+961k/DCWXxH4m05
bs/JNeKuwdAvpXi1xcS3Exlkcs7HJJ7mvT/hBqyadrlnKePs10jn6Vg8KqcYylrLqfSYDNZ
Vq7oUEowUXZeZ+jltEsdtHGFwqqAB6VIwGM1BaTpdWkU8bZSRAwI71YIyuO3evXd9bHwU7q
TufNHxR+NWt6TrV7p+lSrZWdo3ltKF3O5/pXj0vx88SEkDxFffgoGf0r2v4y/Cu4ubm41/S
4DcQz/NcQgZIP94V8i694Vu7GaSS3RpYc5Kkcqa8WmnKclWbXY++bjHBwq4CnGSt72l3c9F
b48eI88+INRP4imH45+IG5/t/Uz7B68UO4EhgRjik55x+Vdiw0Gr8z+88F51VV/wB3HTyPe
dN+PPiSK5Xy9fvdxOAJfnFfUnwj+IN/410+5t9UiH2q0IHmoMBwfUdjX5++F7VLjXYtwyiD
cRX6E/Bjw9DovgO2uQo8+9Hmu2OvpTpQcajSZ24mrTxGWyrVqaUm7RaVj078arXl5b2VnNc
3UgjjjUszMccCs/xB4l0rw1pMmoarcpDEg4BPLH0FfJfxV+N1xrcUlrHJ9j0voIVOJJvTPo
KK+IUfchrJnj5fllTFfvJe7TW8mef/ABf8QW2qa3qt9CRsu58Rj1A7/pXjqyfMetWNX1afV
rwzS8L/AAKOgFZ46nk+1GGoezhZ7mub4ynXqpUl7sVZPyNGOXPy+tXI/mXGep7+lZUROa0o
ThfUDitJHlRZ9V/CsSD4XaOMf89v/Rz0U34VNj4W6OPTzv8A0c9FUnoS9zg/Cfj2+8M+Ior
i0ISREVHVzhX9c+9fSXhH4raF4kk+xzzLaXufuOcBv9096+I7y2u5JiZpN0kx3DjrzVGDxB
qOkXuyYk+W3Y/MlcsVKDvHY+jji6GLjy4tWeykj9DvE/g/TfFlmhkAiu4juhuEHzIexrkoP
GPirwFMLHxdZNfacDtj1CBc8f7QryD4b/HfUbOOO1vy2o2Y4bP+sj/xr6U0XxN4b8Y6dttr
iKYOPnt5Rhh7FTWkXGd5UnZl1aNXDQUasfaUns/62NjRPEej69Yrd6ZexToRk7W5H1FeY/H
/AA3gyBuuJhWhq3wpW3uW1XwdqUmjX2d2yNj5b+xFea/Ee98bzeGxpPiXRi/lOGW+txlGA9
fQ1jjJydFpx1/AvKsNReMhVoT0T2ejPkLxH/yHrnjndWUEJxzXWeItB1F9QnvIofNic5+Xq
PwrmjFIj7XQqw6g8GuvDzjKCV1c83NMLWhiZylF2b+Q1Y8Nn0HpXT+EFddVYgdE5rEijyOT
19q7nwNpcl3qUaohLTSLGoA681niG+Ro1yOlzYyMtkrtn378ON//AArzSPMzuEC5/Kusdwi
Ek4AFZfh+x/s3w9YWQ48qFVI98Vy/xL8aW3hXwxMQ6/bJ1KRJnnJ71rWqKnBuR57pSxmMcK
S1k/1Pm74++KIr7xTemOUGOzj8pTnqe9fNul65caZdNInzRO3zoa6Dx1rcl9ePAZt7u5kkb
1Jrhxg9RXHhaPPFzn9o97NMc8NOnQw8tKenqfW/wo+Os+lRRWOpTNe6bwOTmSD/ABFfUNrf
+H/GGheZBLDf2c64ZOG/A1+WljdXFpdLLbSmNvbv9a9x+GXjbxLaXkEmi3Hl3EjhDDuJSU+
4rVt0vdnrEdOlRzX36fuVlr5P/I+idW8D+IvAl+2ueBbh5bItvmsHORj2FdZ4Q+KWka/ixv
idO1NflaCf5cn2qLwt8TLLVrgaTr8H9lasODFNwr/7pNWPFvwy0LxUn2u3H2K/HKXEBwT9a
aUk1Km7x7HPVnGbVHMY2a2kv17nlP7RZWTUdNYEY8l+a+LLoE3Upz/Ef519YfEHwZ46sIkg
1fzNTsrdSsdwo3bV96+cdT8J6jBcSSwqJlOTgcEe2K4sNUUKknLS56mPwMquAoxwz5+W+qO
YVCTwamSIseetW00y9Rwr2koJ6DbXT6P4ZuLqRfPhZVLDChcsT6Yr0p1oRV07nzWGyzE1aq
go29dhPCGhT3OoRziEs2QsaAZLE9K/QT4aeG/+EZ8E2do4xM6+ZJ/vGvMfg98JhYmDxDrlt
5bKM21uw+7/ALRr3LUtV0/R7Fru+nS3hQZLM2BUUlyp1amjZ6GY1YU6Uctwz5rPV935E9/f
22nWMl3dyCOKNdzMT2r4r+MvxI/tzVJrhZCLS3ylumfvH+9XRfFr4xHWVlsbGYwaVGTyDhp
j/hXy3rWqy6peGRyRGD8iegrik3i5+7pFfidNCnDJ6Ptqv8WWy7IzbiV5p3lc5Zzmlj+8CO
o6VGBmtPSLX7VqUMOM5YGvRk1CGnQ+bpRlXrJX1kz3L4KeDDrXiGwtpIt0QPnzEjsOQK+6r
aFbe3jgjUKiAAAV4f8As9eHVtdCudYdPmmbZGSP4RXucriOF3PAVSaikuSnzPd6nq51W5q0
cPDaCt8z51/aG8VmMQ6DBLiNAZZsH8hXxbrF+99fyTE5Gflz6V7N8ZPED6h4j1e6L5zKYl+
grwZz69a48GueUqr6nbmsvquFo4KPa79WI3PenInHrQgB6VcijGcY616bsfKESRfMOK7rwD
ayNeMVB3M6qPzrnbWxadwka7ixxxXv/wAGPAM2reIrTdATaWjiWeTsSOi1xVJc0lTj3Pp8l
oOjJ4yekYp/efXOkyRad4Us5bpxGkMCb2PbitWKRJYkljYMjcgj0rhPipqKaP8ADq7CuEaR
fLVc1N8LtdOu+AbKeR98sS+W5+nFdUaidR0+x5FXBznhnjejlYPih4ZTxL4LuoRHmeFTJGe
4Ir89/Gmmtaaj55QqGO1x3DV+n0irLE8bDIYYx7V8L/G3wsdM8Q6narGNpYzx/Q151ePsq6
qrZ6M9nKZfW8HVwb3XvI8b8N2f27U04PlodxNfe/wS8KLonhBNRmiAub3Dk45C9hXyD8J/D
8mqavZWwjy1zOEPH8INfobp9pHYaZBaRKAkSBQPwrrpLnm59tERi28Jl8KH2qmr9Cp4g1WP
RdAu9SlOFhjLD3r88viP4luNSv7qeWUtPdyFiSei56V9i/HfWTYeBxYxybZLpwnHp3r4E8T
3TXGszDOQnygVyT/e4lR6I0wn+x5XPEL4pu3yMJmPTr701evSipIxk9a9U+Vbve/UciZIwO
tWoIS88aY5YikiT5sYPpxXY+FtAnvL2KUwswziNMcuawrVFFeZ6mXYOeKrqK2/I+oP2brOR
NRv7gj5UgRDX0WupWp1NtPD/wCkKm8r7Vwvwo8IN4U8HR/al23d1+9lz1HtXE3XjNYv2go4
0lzblRbMe2azjNUlTpvqenjaP9pYyrKltBfke95BU18ofH3whHaa299BHthv1ySB0cd6+rl
OVBPORmvO/jBoA1rwBcyImZrX96h+lRjqfNT5uq1OLI8X9XxajLaWjPjz4bfELUPDPiBHjk
IuIDtkQniZB2PvX3F4d8R6L428Nrc20iTRyptlhPJU9wRX5t+KYJNO1/7XbsY2b5gw9a9C+
GfxS1Hw/qcU1rOEmBxJEThJh3/Gopzcaaqbxf4H0GNo08XVeHm+WtD4X0a7H0rqmheIPhhr
kuteGoXvdEnbfPagcp9K9K8KeNtF8WWCzWNyFmA+eFuGU+mKo+DPH2h+NdLXynVLrbiW2c8
g9+O4rH8T/C6G4vf7b8KXbaRqind+7OEf2IraKlT1p6xPHrOFeXsMwXJUWnN39f8AM9NVsL
wScV8Q/Hm/mk8V625JG07F9q+gtO+I2t+HZl0vx7pckBB2rfwqTG/19K+b/jHdQ6rrer3lk
/2iKVtyMnORXHi6inOFu56eS4Grh3Wdr+67Nao+fNpyRUkUbyOERSWJwMCnLbyvOIhE+9jw
oHNes/Dz4a6nrOrQQW9oZrxyPdYV7kmvQqVVDSOrPCwOXVMTU5pe7GOrbNv4QfDu51vWraz
8piHIkuXI+4npX3ZaW9vpmnRwIAkMCBR6AAVzHgjwXpvgfQRbQIrXJG6aY9WPf8K8x+L/AM
WY7e2m0DQrgBwMXE6n7o9AaxlUWHp+98TPQqxeZ1o4XCK1KHX82c78bPifHeCbRNOn22Nvn
zpAfvn0FfIOualLqd8ZT9wcKPatbxHrj6lcNGjMIAx6/wARrl3JDdcVGGpO7qVPiZnmeMp0
6awWF+CO77sj7jjFbnhrUP7P1ZGdsRyfK39KxQcnpU0aDOfSu+ceeLieHha7w9aNaO6P0S+
C/jy31/w3HpF3cKNQs0CgMfvr2I9a9cDArkDg1+a3gjxpe6BqFu8d0YZoSPKkJ4+h9q+2fh
78XNI8WWUVpeypZ6oAAY2OBJ7rWFKr9ie6/E9jMMFGvH65hFeL3XZnprKjAq4DA8Yry7xv8
GtE8R+Zeaaq2N+3JwPkc+4r1HcGAKng96cASACea0q0YVVaaPHwuMr4WftKUrM+AvHnwh1H
Rblxf2D2787Z4xmN/evI9R0G/wBMc+dGWjHR1GQa/U+/0yy1O0e1vrZJ4nGCrjIrw7xt8Bb
W7jluvDhVG5JtpOVP09K4uStQ+F3XY+iji8DmX+8r2dTutn6nxR4anSz1mNnbCt8ufQ19/f
BnxdY6x4LttLedVvbIeW0ZPJHYivjrxX8N73SL2SKa2ksbpefLZeG+hrJ0vxhq3hqdUufPg
mj+VJ43Ktj0460liE588N+x2vAcmF+q4l2je8ZLVH0f+0FFq516CXzd1i0X7kc7Vf396+Ot
WN4dSm+2SF5lODk5z9K9A1T4n3WosTcy3l57SzZA/CuE1nVRqlz55gWFvY81OGpTVVzcbXM
Myr4b6jDDwrXlHotjJwc9aVc8UDmnqpz7V6mx8aSw5rQiPAx1AqgnFXbc7hgfXPpWEzWCPq
z4U/8AJLNGz/02/wDRz0UvwqX/AItbo/8A22/9HPRTi9ED3PFRb27ajZiPLkgn5j3rgdbO7
V7g5/jPSvQbOXOp2KpGobG0559a891tg2r3OOB5h49OaiG5UtY3Op+HeP7TH/XZCT+Nfc15
8OdN1azt9Q0+STTNSEalbi3O0k474618M/DzH9of9tU/nX6Q6QP+JVbDt5S9PpRCCnKVz6T
EYipSwNCUH3PNYvFXi/wa/wBm8Wae+pWC8DULZMkD/aWu80rW9A8T6cJLG4ivIGHKjB2+xH
atua2gniMcsauh6hhnNeLfFHQLXwhpv/CUeGmk02/WQZMDbVcn+8OlKcpUk3LVHBQ9ljpqm
lyVHs1tf9DoPEvwa8I68zzw2psLlv8Alpb/AC5PuOhrxXxX+zxrcG6Wyjt9XiHTA2SAV2/g
74+W7tHZeLYhE5wovIR8p/3h2+te46dqmnarZpd6ddxXUDjIeNwwNZqlQrrmp6M9CpXzLLX
7PELmj56p/M/PTV/h3e6XctHcWc9i46pKhwPpXtfwG8A/bNYj1e5jP2SxOUJH33r6hvdI0v
VITFqFjFcI3BEiA0200ey0nTmstItYrNADsVBwD604YeUXeUrpdDOpnND2Uo0KXJOWja2Mv
xV4t0vwhosl7fzqpA+SPPLH0Ar4j+KHxGvNe1OW9uZMyNkQRZ4jX3r0T4taD43g1aa+12V7
m3bPkzRg+Wo7DHavmPXbO+tr5zebmLHIfsa41J4itappboejCjHLcF9YovmnLeS2Ri3EzzT
mSRiWbk1GuMH1pSpDdPrSqM9BXucqirI+KcpSlzS3JY1JOQOvQ1698JQ39v6bk5H2tP515R
bHHyHpmvWfhWSNf0wAYH2yP+Yrlrv4fU+kyJWrSf8Adf5H3J4i8EaJ4osFS9tgJwo8udOHj
PqDXELdeOfhy/l3iPr+hKcCReZYx/WvYIwRCnHbFDxo6FWUOp6gjNXOjrzR0Z5FHHSh+7qr
nh2f6djntA8V6B4rss2M6SsR88D/AHlPoQayNd+FXg7X2eS501YJm6yQHYc15V8aEXwn4h0
3VfDwOnXMmTI0B2hseo71f8CfHy2vTHp/ibYkmdn2yP7pPvXJGvSqtwmtUe7/AGZiadGONw
Enyy6X1X+Zoy/s7aAZcxapdomfu/KcfpXWeGvhV4P8Jyrd+T9puU+7Ncndt+g6Cu7s7u1v7
Vbi0nSeJhkMjZBqwByK6Y0KUfeijxq2a46cXTqzdjzrxp8VdB8JI9rDm9vtuVijGAPcmvlj
4gfFLVvEFyX1K4JTkx2sZIQfX3r7C8WeBPD/AIutjHqFqBPjCzpw6/jXzZ42+BWu2DSSW1q
NUs+dsiD5wPcV5+IjV57z1ifRZPVwKotUrKt3l+h8xavqE9/cb5nyP4RngVjt1967fXvBF9
ZyP5KtlM5ikGGFcU8TI5VwUccEHtXoUZ05x5ab+R4OZYfF06rnidb9egiqSwx1rsPBtl5uq
b/7g4+prk4FO8cZr1f4caatzq9pEUz586KfzqMS/dUe5rklHmxab+zdn3X8OtLXSPAemWm3
a3lBm+p5rW8S3P2LwzqFznG2Fjn8KvWMAtrCGFRjYgH6Vy/xKnaD4dau4OD5DfyqsT7tGVu
xw039Yxqb6y/U/P7x/eGSZSW+aWRnb868/PLV13jVi2oQg/3c1yaRF5QqjcxOMDvWGDSjRT
Z6mfSdTHShHdWViSBWJ4+tdBpekXF4wwMR92Irc8K+BL7VbyGE2zzTSkbYEXJP19K+sfh/8
B7ewjgv/EoVmUApaR/dX6+tEpyqvlgVSy+lhYe2x7t2j1Z5J8NfhBqXiC4jkSF7exGC9y69
R6KK+vPD/h7SvCeix2GnxLFDGMs56se5NXd2maHphZjFZ2sK+yqoFfOnxT+NUdzDNpegzmG
z5WS6/if/AHfapnOGGj3kzRPEZtJUqa5KUfuXr5md8bPiBa6vq/8AZdpcbrKzb53B4Z67D9
nvVvOstQ0/fkArIgPoetfG2s+IJL+6ZY2IhUngnqfWvpP9nHUM+J0iJIE1rjHqRWWFhONRT
n9o9ivWoVcDUwdD4aavfu+rPrLqM185/tEaMGmsdQ2jEqtExr6MwRj0ryr46aeLrwE1yFy1
u6t+uP61vjoN0uZdD5nIK3s8fC+z0+88g/Z/8PxnxgsmzKWcZYH3NfWnJGDXg37PVh/oeqa
htwSyxg/rXvWePStsKrUYs6eJailj5QjtGyPmv9ozUSL3T7MNkIjORXxNeymW9nlH8Tnmvr
X9oi4b/hLZU3cR2uR+tfIjkljxnmuPCLmq1JPubZm/Z5fh6S6q4xRkirttbNNIEjUsx7CrW
j6LdapMFiUrHn5nx0r6I+G3wS1LXRFOlubOx433cq/M4/2RXZUq68sNWcWCyx1IrEYiXJBd
+voeYeFfAd9ql5BAtpLcXDkbYUH86+wfhn8HrTw5HFqutJHcajgFI8fLD/8AXruvCfgbQfB
1gIdNtF8zHzzsMux+tZPjr4maJ4Os2i85bi/ZTst0OT+PpWVo0l7Ws9Tsli5V19Sy2Fk931
fr2Ra+IPjWx8IeGppXlH2uRSsEfcmvjy18QmfxX9uaffdJMJpDnoc5rL+IHxH1HXNRmubu6
866bhEU/LEDXE+Erpm1x98hbzFOSe9cMlUrS9tLZHu5bLD5dNYP4pz+J9j9NdIuVvdGs7tT
kTRK/wCYp2q2ovNJubVhkSRlSD7iue+G92b34daPKTuIgVc/SutYZVh7Yr2ZLnhr1PgaydD
ESXZ/kz83vijpf2K8uItmDbXLJ+Ga83sWK30B9HHT619B/HrTBB4p1yMLwxEo/KvnyxXN9B
/vD+dedhZfupRfS59Pmq5sTRrr7SR9ffCTwgniTTLy6tr2Wx1G1ZfIuI2wRweD616ra+ONd
8JXKab47sm8jO1NShXKN/velcx+zmo+wat7Mn8jXut3Y2t9bvbXkCTROMFXXIrop037OMqb
sZ5tjEsXKjXjzR09Vp0ZmxT6D4l07dHJb39tIPZs1wOv/A7wrqrvLYNJp0p5xGcr+RpdV+F
9zpl4+qeBtWk0q5BybdjmJz9O1UdB+Lp07W38OeOIEs76IhPtUZyhPv6VM3Sk1GqrNmGHp4
imnVy2o2lq11Xy6nGn9nHUU1ONk1Kza33fPNsw4Fe3eF/CWheC9K8iwiVNozLO2Nze5NdFb
XMN3brcW0qyxOAVZTkH3qR4VkVlkAYNwQRxW9OhGkvdOHGZti8UvZ1pWXW2n3nzx8Tfi+1w
Z9D8MykIMrLcr39QtfJfibXLue5ktyrxxg8lzy596/QzXvhp4R162dJ9Jiilx8ssChCD68V
8y/FP4N3OgK1wVa701z8s4HzRH/arzJ050qvtKvvL8j6XCYjC4rCrB4R+zn1v9r5ny9JIWP
XBqL7xrT1fSp9MvWgl+7nKN2Iqiic16sJRceaOx8bWoSoVJU5qzRFsw1WI1AIqVYdwyBmkU
YYgc079jLluPGQAc8fyrc0fxNf6VKm53kjXkEN8yfQ9qwRuIxjFI2Cc4568VE4Rn8R04bF1
cLLmgz6v+Hf7Qd3aQxWmqudRtFwNzN++jH9a+mPDvjDQ/E9il1pF/HNn7yZ+ZT6Edq/LiKW
a3mE0MjIw5yK7fwt8RdT0O9jm+0y28yHiaI4/MVkpVKW+q/E9lvBZh7s17Op36M/S/d17/S
gAHPFfPvgD4/2l/FDZ+JCh3YVbyL7pPuO1e8WV/a6jarc2c6zxOMhkOQa6oTjNXieNi8BXw
rtUWnR9DO8Q+FdE8Tae9nqtokykYVscr9DXy18Tfgjd6QktzbRfbtMPIkA+eH/GvsHjPSmS
wxTQtHNGrxsMFSMg1zVsNGb5o6S7nTgM1q4T3H70HvFn5V614eutKcyKGlticBgOfxrDIfj
JOcV93fFT4NQzw3GteHbfjBM1oo4YeoH9K+OfEvhubS5mnhQ+QT8y45jPpUUcRKMvY1X8zv
xuBo16X1zA/D1XVHKhct1qZR2oC56Cl+ldzPmd9hvOT+la1lEPLz61mRoXkA710EKeVb9Bg
cfnXJWdkdNGOup9OfC0Y+GGkAdP33/o56KX4WnHww0gY6ed/wCjnoqo/Chy+JnidnI6anp1
wwCoVyBj3NefaviTWLpsEZlJ5+tdhdMFt7AxTMSAzkenzEVxd5IxvJSTu3P1NEE7kytynW+
Ak2XrY6+Yn86/STRv+QRa/wDXJf5V+bngQk3jE9fMQfrX6RaKSdItf+uS/wAqdH45Ht47/c
KHzNEgkYzXlXx04+HU/P8AGo/WvVq8s+OS7/hxPzj51/nUYz+DI8/KdMZT9T4J1/Ub3TvEs
j2lw6EgZXPyn6iuz8DfFjVtBvke0vXs5Nw3ITmKT6iuA8W5HiCUdiq1iIMZGOP6VnSowdOL
W9j2MXmVXD4ypTlrC+z1P0Z+Hfxe0zxfGljfmOz1TH3N3yye6/4V6odpXPUV+X3hfxJc6Ve
wq9w4VWBjlB+ZD65r7r+EPxIHi3Rxpmouv9p2yjJz/rV7MPWuinOSfJU3OPGYKlWpfW8H8P
Vdj0vUdNs9VspLO+t0nhkXDK4yDXyZ8XfhD/YhlvbSIyaRKSemTAT/AEr7AB55qlqFja6pY
yWd3CssMqlWVhnIrPEUOdc0dzly7Mp4OXLLWD3R+VGs6VNpV6YXBKZ+VvUVWt4HmnSKJcs+
MZ9a+gvjB8OG0LWLmwCE28mZLWQjjHpn2rwBg9tcmJiY3Rhg5xyKWGrOceWW6OzM8DChKNW
g7wkrr/ImmsLq0u2trlCkyfNj1Feo/CrzF1vTt4wwvI8fmK8x8+a8nPnSNIccEnJr1D4YxT
Ra1p3nY3fbIz15xkVeI2jfudWR/wAeX+F/kfoen+pX6CnY9KbH/qE9wKceRXUz5R7nzj+0e
v8ApWk4/uv/ACr4zj1W803UppLeT5d7ZQ9DzX2b+0d/x9aR/utXxHef8f0/f52P614+HipV
ZxZ9hiK86OW4aVN2ep718MfjPqugXEcdvcmSBj89lIchv9w9jX2P4O8ZaT4w0gahp0+5jgS
Qtw0Teh/x71+XkBkSVXiYq4P3h2r3r4P/ABButB1u2ujK3lFhFcxk8MvTd+HWuuzoyVtvyM
ealm9NqStWXb7R94jBPahhlSMZHpVeyuYbyxhu4JBJHKgdWB6g1ZFdjPlWnF2Z554/+G2ke
KtLnkjtkg1FFJjlRcHPoa+EvHvhiXT7+YmHZcW8hSYe/rX6XkZ6mvjz4/aJHa+Mrto02reQ
eZjHfpXl4lewmqsPmfX5NXli6VTA19Va6v0aPmG2gjVl7kHPFe3/AAathd+MNEQjh7jP5An
+leFrKUYoW5X5f1r6F+AKLL410IjJ2lm5+hroqK8oeplky9m60usYs+4F4AHtXC/Fhtvw01
bP/POu653fhXE/FSAz/DbVlHJEWarF60ZHiZe7YunfuvzPzw8YqW1aNR18vH411Pw68BX2t
6tbwQW5lupzlQwyIx/eNQXuk/2h4mglZC0MSbiP7xzxX2b8G/A8fhnw2uo3cK/2heqGdiPu
J2UelcuG/eQUVstz7TH044GvVx1VXk3aK/U3vAvw80nwbpiCKJZb1xmWdhyT7egpfGnxI0H
wfbFbi4E94R8lunLGuN+LPxXTw7E+i6LIGv2U+ZJniIf418d+IfFt3qF3K/2p5JZG+ed2yx
+hqqlZyfsqC+Z49PBKpH69mMtHsur/AOAekfET4w6r4imdbu4MduMmO0iPH1PrXh+qavcah
LvlcheoUHpVKe5aV2ctuz61UZst7VdLDKPvSd2cOMzaVaHsaC5IdkOL5JycHFfTP7O87L4s
0fDcujIa+ZQpYk19Jfs8r/xWGifRzW89Jwv3N8nd6df/AAs+3Oma4n4pW/2n4c6qpGdkJf8
ALmu1PPT1rnPHMXm+A9YTqTbOP/HaeIV6MkzxsDPkxNOS7o4j4DWwh8ASTf8APa4Y/XHFet
EdK82+Ckfl/DO1GOskh/8AHq9KzkZq4RtTivJHRm0ufG1ZPuz47/aFbPjLUB3Ftx+Rr5i0b
SJdXv1hUYjHLt/Svqb9oO3J8aXWFJMlsCMfiK5T4K/Dwa5rdvaTw/6NCBNdMf4vRPxrx8PJ
3nTju2fZTwsKuHoV63wQjf8A4B6J8G/g7b3VnBrms25i09cGC2x/rv8Aab2r6PubvTtD00z
XMsVnZwJ3wqqBVTWNX0zwn4be9vGS3tbVMKo46DgCvjD4pfFvUPEF073ExS1B/cWat8oHYt
6muydX2X7umryPEUKubTdes+SjH7l6Luer/ET4+oIp7Lw1IIYACrXknBP+6K+WPEXjW91O4
laO4kkeQ5kmc5ZvcH0rnNR1a51CVnuJcjso6VluTuGCTxge1OGHc5c9bUzr5nToQ9hgI8q7
9WTNM7ElmySec1teEnA8QwAdwa55AxPJrf8ACisPENuR2zW9a0abscOVNvG02+rP0Q+DEpl
+F2nc/dLr+TV6N/WvNfgku34YWIP99z/49XpR9fSt18KObMlbF1F5s+Q/2i7TZ4uuCBxLZ7
uncZr5TtBsvogOcSAfrX2J+0dEP+EhgbHW0Yfzr4/t126hEP8ApoB+tePhtHUXqfRYtc2Hw
kz7l/Zx/wCPHWB/tp/I17/Xz/8As4/8eWrn1ZP5GvoCvUofw4+h5Oe/79P5fkMbj6V8U/Gu
8Nh46128RQxiZTgjqMDivtduma+HPj3z4r18jP8AD/IV5+OSlKEX1PS4ZqSp1K1SG6izrvg
j8XWtLm30u/uC+mXLeWN5yYJD0+gr60jdZEDqQVYZBFflb4X1STT9WWNmxDMcNz0OeD9a/Q
v4P+LT4k8FQRXEm68s/wBzJk8kDo35V2UW17jObMacMXQWOpq0r2kv1PSfwqjqenWuq6dNY
XkKywyqVYMMiroyepo5yK6ZRU04s+bhNxalHRo+Dvi74CfQtYvdKMfyDM1s/wDeX/PFeFpH
hiGGCDzX6A/Hjw2NR8LR6xHGDLYtljjqh6ivhHxFa/YdclCjCOd4/rXlYf8AdVXQex9fmLW
OwUMcl7y0kMh27Rx05FRXMG0CRB04NNglOADwD+npV0fMm0jPc/WutuzPmVZoysErx17UoX
0HtVprWQzBI13HqoAz1rp9I8F3t68fmK29x8sUYJc+1E60YfF1OzC5dXxWlNHIbMgrjrUTx
/NkDrXvmnfA3xFdRI8Xhq42Ho0xxn86NU+BniC1gaSbw5OqKOsRzWP1tL7LPT/sO/8Ay+hz
dr6nhFlqV5pU2+1lKqOqHoa9w+Gfxo1PQLlIoLg+USBJaTN8rf7p7V51rXga7spHWMOHT70
cilWHtXFyxTW1zhg0cinIzwRQnTre9TdpFp4rLX7LEw5qb77fI/T3wX480bxpponsJtlyo/
ewOcMh/wAPeuuycgdq/NfwH4/1TRNYglS7aG6jxslzw4/ut6193fDvx9Z+NtFEgIjvoQBPD
nnPqPauuFRt8stzgx2X01T+tYR3p9V1j6ncGNGUqVBBGPrXzb8bvhjDGJvEWmWuYJOLqJRw
M/xgV9KA8VT1Gxh1GwnsriMPFMhVgR1BrLE0FVjfqjky3HywdZTWsXuu6Pyw1vTJNJ1EwkE
xtko3tWYOle4/F3wVJo2r32mmLb5LGSAj+JO2K8PPGQevpUYSr7SnaW53ZzhI0Kyq0vhmro
t2SZmLcfLW037tQmMbQc/jWZpwHmLnpnLVoyHP1PP5VnV3PNoqx9NfC0/8Wv0f/tt/6Oeim
/CxSfhfo5Hfzv8A0c9FdMdkZy+JngEu4TRh+i5wPQc1xVy5+1yc/wAXWu8ng8yK2k3FPMDA
s3tXB3MJF24X1qabJlsdn4Fyb4ANn94n86/R/RDnRLM5/wCWS/yr83PAe+PURkceYv8AOv0
e8OyF9Cs2K7R5S9fpVUPike5jv+RfQ+ZtV5b8cf8AknNxz/EP516jmvMfjaA3w7uQfUVGL/
gs8/Kv99pep+fXiwA67Jz/AAiseNSTjPUgVs+Lv+Q8wX+6KxFbAzjGKvDP90i82X+2VPU04
I8jHTd8oNeq/DPxRdaFrtjfJJta2cBgON0fQivLLW4RQSTyRitjQbox62AX+V/lHNFaOiku
h05PW5MR7KXwy0Z+mun3kWo6bb3kLZSVAwPsat7RXnHwY1VtU+HdoJG3PBmInPpXpHtXQpc
yTPIxlD2FedPszzb4ueFE8R+DZ2jj3XVqDLGf5j8q/P8A8Y6aLTVBPt2rISrcdGr9Q7iJZ7
eSJl3B1IIPevgb4z+HBp2vatZpHgJIZI+OgNeXV/c11Loz6TLJfXMFUwst46o8qsmtnjXan
OMA/wBa9L+Hx3+JNPcHKm6j59cEV5DaTbCFxXq/w3kD69p5z0uk/nXXX+z6oxyHTEOPkz9D
IObWI/7INSd6jt/+POI/7A/lUldL3PmpfEz5x/aOG640w/7LV8S3oUahOPRz/Ovtr9oz/X6
YfZuK+J70D+0Z/wDfP868rC/x6h9Tjl/wl4f5kcSgtwOorpdBm+y36HkK/B9MVz8HDjit+z
XhcDkdK76seaDR4mBrSoVo1I9GfdfwM8TnWfBI02eTdcWJ2ZP93+H9K9bGD0r5C+Aevmw8Y
R2jyHy7tNhHbcOlfXinI4ooS5qaZ151QVPEucdp6/eAAr50/aK08GbTr3b94NGT7V9GGvHf
j5YC48ER3W3JglHP1rmx6/daFZDPkx0E+un3n583yCLUJ4yMFXNfRH7PjL/wl+j7f7rV4H4
lh8rX7gKMAndXt37P90E8WaLnu7JV3uoSPVwkXDEYmHkz7txxXPeNLY3XgrVYQMlrd8D3wa
6EEYqvfxC40+eFhnehGK3rQ56bR8nRnyVYy7NHxv8ADzw+uvePrGxkTMMUnmScdlPf8a+m/
H/iWDwh4Lmuo2Cy7dkS+/SvPPg5oH2Txn4imlT5raTylyOnOa5f9ofxEz6pDpiviG2iMjDt
ntXlq9HCpLeR99j5rMszhTfwQV3+Z84+NPEdzfalMJJmeaVi8r56k9q4iR88Hr2NLcXJnup
JmyTIxbNQ5J47V34ekqcUfKZnjZYmu5PZaJeQ1lyeOmcU9U3cAc5qWJNxzitOC1DDoAcV0S
PLtcpR2+T93g19Lfs9Wm7xnp+F4jgZs14BHCRIF2g9BwK+qf2ddNJ1u6uynyQQhAfc1yX5q
sV2PpMtj7LCYip5WPp/tnvWB4z/AORL1bPT7O/8q3u2a5rx3N5PgXVG9YWH6Vtif4Uj5/CX
eIgl3X5mB8G2DfDm0Hozfzr0Q9K8w+CE4m+HqAH7kzD9a9QIyetaQ+CL8kdOaK2NqerPmf8
AaAsmj8TWN5t+SSHaT6EH/wCvXffBPw6uk+CE1KVAtxesZWJHO3tVH476O17pemXSKTsnEZ
/4FxXbXVwnhr4XtMoC/ZrMADpzivNow9lOrVfQ+ir4yVXKqGFg9ZOzPnr49/EAXmqyabbzn
7DYcMoPDyV8n3t/NfXT3ExLFzu5rsfiDqst5fFXcs0rNI3PUk1wLZBz/WrwdPmXtZbs5M4q
xoqGCp/DFa+oHgcjigDjpSDk1OkZ3CvQufMII4mxXT+FISdZD44VetYyRHHuOtdb4NtWkvX
K9QQmD3rlxEvcaPdySm5YyDXQ+9fhHbGD4ZaUjcFk3H8a77txXO+DLI2Hg3TLUjBjgUY/Cu
hJxXYlZJHl46fPiakl1bPmH9o0k65be1u39a+OYmP9qRgH/lqP519e/tGzj/hIol/u2xz+t
fH0B/4mUZ9ZB/OvIw6vOofT4nTDYRH3P+ziT9h1T3Kfyr6Dr58/Zx/48NT+q/yr6DHIzXo0
P4UTys+/36fy/Ia33a+HvjyP+Kr14nvj+lfcLfdNfD/x6GfFWuehFcOO+On6nbw58Vb/AAM
+bQxVxjrnIr6q/Z18W/ZfEdrBNJ+5v08pxngMOn+fevlVQCfxr0f4batLp+qRyI5zBIsq49
jzXVWvFqouhnk0lUnPCy2mrfNH6UgZOQeDTj0xWbod6NR0GzvlbImiVvzFafauq99D5ycXC
Ti+hi+JrBdT8MahZOu4SwsuPfFfnR8QbBre5DEEPG7RNX6XSLuQqehGDXwZ8adENpr+tWwX
biQyL9DXl4r93WhUPqckftcLiMN5XR4WjHOM8Vq2xLFVUZYnt3rHRTng4rsPCOnNeagHZSw
UgJjua660uVcyPIy/DPE11S7nffD/AMCX3iDU4bG0gJuHYM8h6RKff1r7J8GfDzQPCNrH9m
tlmvSPnuZACzH29KzvhR4Mh8L+FYZZoh9uugJJWI556CvRhj0xSo0FFc0tWzuzXMW/9lw2l
OOj8wCgdqGUEHI6il70h611NHzhxHjH4daB4rspPPtVguwMpPGMEH3r4y+JPw3u9H1Ka2uo
dlwmWjlC/LKK/QT+dcT4/wDA9p4y0N7cqI7uMZhkx0NefiMPtVp6NH0WW5oo/wCy4t81N9+
h+ZUkMlvcGN1KyIccdjXuvwa8b3Wia9ZXbSFQriGdT/EhPWrvib4Xap4bkk1PWtJSMb9olL
AhvcCvObG68vxtPGgCArjaOgIrD6zzyTkrNH0uDyyOFvJVFKnU9239dj9K7aZLm1jnjYFZF
DAipDXI/DnUG1H4f6TcO25jCFJ9xXX44r107pH5/iKXsasqT6Nngf7Qnh5JdOtNcjjBZD5U
hx2PSvhrWLT7HrFxDjADkjPpX6V/FDThqPw81KIrlkTeOO45r87PGkCpqyygYDr/ACry4L2
eJce59IpPE5Qm96bt8jIsWCjP97g1qBll+6Oeo+g61h277cY6jpWzayBmzjGOOK2qx1PApy
6H1D8Lwf8AhWOkYBx++x/3+eij4X3GfhlpGOn74f8AkZ6K0j8KIk9WeC2p82ytoZHORvAA6
A5ri7xAt9L/AL3auyhjd7WzEKYkZmOP71cPqz7NVnCk8OePSimhSeiOx8GDF+nPPmKf1r9G
fDvzaBZHP/LJf5V+bngiUy34yMEOv86/SLw4MeHrI5/5Yr/Knh95nuY7/cKPzNZepFeafGt
c/Dq7I7YNemL3+teb/GdcfDa+x6D+dGL/AIUjzsr0xtP1R+e3i7jXCfVRXPrkk810fi1VbW
ffaAK54x7e+aWF/hRNs3X+2z9SeNyuK0NJmMWrQs3TdWZFGxIPT61u6TbQtfQqpMjbssfSt
KrtB3MsBF+3g13PuH9ne4L+FL2E9I5cj8a9xrw39naBk8LX8zHiSbivcR2qqXwI2zy31+pb
+tAPSvlT9onS1j8RRXIUf6TCQcd8V9VkV8+ftG26G10ycjkMV/SuPMF+6v2Z0cOzaxqh/Mm
j4Uf9xcuhXGGIr1P4WyBtZseOl0n868x1SMJq1yucAOa9F+E7E6zalucXSd/etqr5oRfode
Ux5MdOHbmP0dtv+PSH/cH8qmqG2/49IP8AcH8qm711s+Un8TPnT9o9edNPfDV8S3uP7Rnz/
fNfbv7Rw+XTP+Bfyr4f1Aj+0bnnPznpXk4b+PUPqcZ/yKqD82SwBS44PHNdFZbRGDnHrXLw
Pgiugs7j5VHQnr7V6TPm4s9F8DamNL8Q2F2jfNDOrHHpnFffdhOtzYwzryHQN+lfnBot0Rf
/ACgjeN2PpX3/APD++/tDwHpVxu3EwKCfcVhQVnKJ9Dmf77A0a/VaHVVwvxUsRe/DvUoyu4
qm8fhXdYrJ8S2gvfDd/bH+OFh+lXiY81JryPCwVT2WIhPs0fmV4zh8vVUkIxvXNd78Fr8W3
iLTJCwAiuhk+xrmPiJatFOp2/6uVk/WoPh3em21VhnBR1kH4VxUm5UIy7H2s7QzWcf51+aP
02icSRIw6EZp5GQc96yfDl6l74b0+6U5WWFWB/CtfvmvWZ8FVi4TcX0ZhaPoEWk6pqd7Fj/
TXDke9fH/AMfJ5D4u1rk8KoFfbp+70618d/tBaJJH4uvH2nZdQ71P0rycauVwa2ufUZDUdW
vU5n7zi7fI+VMkVLECWx/Oh4mWUowwVOCKtQRksBtHPSvUTT1PmppqbTLVtFkDA962reMKo
yvQBqZa2u9QQuMn8q0EtieACQTn8KhtJXZtCPNoluS2FsJ9QiIAzH8x9xX2d8C9BOm+DW1C
WPbJePuGfTtXzN4C8JXeva/babDHuaZwXPZEzyT7V9z6Vp0Ol6Ta6fbgLHAgUY9hXNh7ym5
9Oh9FmDWDwEML9qer9C/XC/Fa4+zfDnUWBwWTFdzivIvjzf8A2fwVFabtpuJQPqBSxkuWhJ
njZRS9rjqUPNFL9n69Enhq+tAeY5t2PrXtlfM/wA1MQeJL7TS4Inj3D8K+lh0rXDS5qMWzt
4joexzCols9TJ1/RINd08Wk2MB1kBI6EVyPxcLW3wtvkToECnFeiGuS+Iulvq/gPUrSIbmM
RYfUc1OJh+5ny9TzMBV5cRS5tk0fm54wLHXSCeAormyuRXZeObB4tQjuiCAw2sPQiuQAHfO
fSlhH+6ikd2eQlDGzcuuw6JD3q5Gq1DCMdDzVlQOBgdeTW7tseRFbsnQ4wTn3xXs3wi8Nya
t4k0y0CE+ZIJXOOw5ryzRdOfULxflKwg/MfXFfafwH8FtpmmP4ivYjHJOu2AMMYX1rja9pU
SW3U+qwEVgcLUxk9G1aPqe3wxpDCkSgAKAAKl600ACmuSsbMDjAzXfJ2TbPj7ty16nyB+0T
ehvFd4g/5ZQY/Gvla3JN9F2G8V7v8cdX+0+JNbnD5Bl8oe+K8JtiDdQkn+IcfjXlYPWE59z
7LNPceFovdJH3P+zh/wAeepjOfufyr6EHSvnn9m3/AI9NV5/ufyNfQ3avRofw0eXn3+/S9F
+Q1u9fEXx648U60Pavt49Pwr4i+PfHi3Wv90fyrgx/xU/U7OHPjq/4WfNYxxXQ+GJjBrERz
w/y1zoBzkcmtSwkEV1E/cMDxXbUXNTaPHwVV0cRCa6M/RT4L6v/AGp8OraF2y9qxiPNel54
r56/Zz1XfBqWms3ULKo+vWvoUDvV0pc0EzXOaKpY2aWz1+8Q9PrXyr+0Loyx+Ilulj+W7gI
/EV9VHOK8U+P2lef4ZttSVNxgl2n6HiuLHxvBS7M6+Hqyp41Qf2k1958DyQrGzgnDK2MV7t
8DvDi6r4m0q2lTchfznx6DmvF9ch+za7PFtwC4I+lfVX7OFisniB5wMeRbDH41d/aOmmejh
KbwrxM/5U0vmfU8e1UVVGAowBUh6UoA9KD39K7z4zd3Ibi5itYGmnkWONRksxwBXO2njnwt
f332KDW7V5842iQZzXnnx91y60/w7aafbyOi3bHeynHA7V8US+NNRtNZkIQGJHI2jgjHfNe
e8TOVRwpq9j6LDZZh3hY18VNxUnpp27n6gKylcqwYHoRS+54r4w+Hv7QepaXEltc3A1G2Xj
yp2xIo9jXrVz+0Vow0/wAy30qY3GPuuw2g/WtXioJX/AiWQ4nm/cWnHumv6RS/aH1iKO0sd
KDjJJlYegr450ac3XjeSSNs7mYCu2+JnxHn8Rajc3U0oe5mBVUQ5ES+lch4B06e61RplG4n
CKcdSa4acZPnm9L7H0lNKlLD4GLu4PmlY/QH4Qo4+GmllhgFSf1r0HnFc94K006R4J0uwIw
0UK7s+uM10VevFWikz4nHTVTE1Jx2bf5mN4mhE/hjUYiM5hb+Vfm94+jCXaH0dh+tfpRrmF
0K+Y/88W/lX5ufEGTNwMAcytj868uv/vUPQ93LdctxCe2hwSE7uO1bNm+IyRwcYxWGGy2OP
rWpaMSFU9uT/Su2oj5qDPrH4V+WPhdowOM4lz/3+eiofhWpPwv0cnqfOP8A5GeiiNrIb3PB
7djHaQzEHKyEru4/KuE1Nt+pTvjGXPWu1tY5f7PWaQl4XkZEHoa4q7Qi+ljcfMGOTRTHI6n
wGP8ATXY8fMtfpN4ex/wj9jj/AJ4r/Kvzb8EgpdyjHAZa/SXw6P8AiQWQ/wCmKfyp0d5/I9
3G2+oUfma/8NcB8W4DN8NtSVRnCZ/WvQMCs3W9Mj1fRrrT5R8syFD+NPEQc6bijxsDVVHEQ
qy2TR+ZPjKMpqyORtDIOlcwTz3Pua+i/G3wb8QR6i8Euj3VzDGT5M9spbK571x6fBnWGYY0
bVPp5R/wrhoV1ThyzTuj6nH5W8ZiJYijOPLLXV2PLo4ppAGQEjOOldx4Y0x1C4j3Ox7jnNd
1ovwQ8TPcIsPh+85PWcbVFe//AA8+CEei3cWreI2jmuI+Y7ZB8iH1J71o5zrPlitPMKFDD5
c/b4iabWyWtzu/hf4fPh7wDYW0qbLiRfMkyOcnmu6qJRhQAu0DtUvFeglZWPkcRWdarKrLd
sWvAv2i2H9laYvcyn+Ve+182ftIXq/bdLsgQWRHlxn8K8/Hv91Y9rh+Llj4W6Xf4HxZrH/I
Zusjjeea9A+FIxqtvx/y9R/zFefXrma6nYc7nJz+NehfC3cuqW4/6e4//QhW0l+7ivQ7ssl
zZhU+Z+jltn7FD/uD+VT1DDxaxD/YH8qmz611s+Tl8TPnn9o4fu9J92cfpXxDqMTDUbnjGH
P86+4v2jRmDR/l/jcZ/Cvj25jH26YMgOWJwRXk4d2xFQ+pxf8AyKKD82c7boWbtnpW5a2zO
vTBPHrXRaLY2c0qLPbow915zXr/AIa8D+HNRUGex2t22MV/lXZOso7nzVPVo8a02Jor5JMA
ZPA9q+3vgbefavhvBGXyYZGX6DNeH+NvAvhnwv4dbULWW4FwCEhQycc/WvUP2d7vzPDmqW3
8Mc4YfiK58PVU6r80fTOCnk8m94yX3M9xFRXKebbSIf4lIqX3pDyK9Bq6Z8onZ3Pzy+MGnm
21XWIduDBdEgexNeY+Gbn7LrsLE4DHac19DfHzSDF4y1eIJ/r4xMp9TivmZFeO5TB2sGzk9
jXlYJXpSpvdXPtczquFbD4yPVJs/R34J63/AGt8P4bd3DTWTGIjuB2r1DnOO1fJv7PHi5Lb
X102eTEOpRgLzwJF/wAa+sQe45r0aM+aCZ4edUPZYpzivdlqvmLj3rzf4q+BB4v8Ps9qB/a
Ntloif4vUV6TjPOaaUGeaKlJVI8sjzcNiamFqxq0t0fmv4n8GXltqcpWBoZ0JDwuMGucg0m
/ifElpIpX2zX6SeIfAPhnxOhGqacjSYwJV+Vh+Nef3X7PfhyWYtbaldQIf4OG/nXJGOIprl
WqPpJ4jK8Y/aVb05dbao+QbGxuR8nllccAkV13h/wAK6prepLaaZaPdTt8gCr8qj1J9K+nN
O+AfhG0kDXktze47O2B+lekaP4e0bQbdbfStPhtkH9xQDV+yq1f4jsuw1jsuwV5YaLnLpfZ
HIfDb4dWngzSvMm2y6lOB50np/sj2r0MDFAGOB0pe1diioxsuh8ziMRUxNR1aru2NY4r5k/
aH14NqVrpyvkWsZlcenpX0tcyLDbyTMcBFJNfA3xl8UHVNe1W/STPnSmOMeqDjP9a8zHPmc
aXdnv8AD8FTqVMXLaC/Et/BnxO1l4t0++aXaBOY5PdSa+8YnzErg53DOa/L3wXqLWerfZzJ
sEn3W9GHIr9E/ht4jj8TeBbC8Ljz40EUy55DLxz/ADrqoLkcqf3FZs3i8LTxm72f6HYjkcm
mSxpLE0bAEMMEHvUgAPFLtHpXS0mrM+XTas0fI3xm+FE1nd3OoW1uZtLuWLllHML+/tXzVf
8AhLVLORvJj+0R54ZOp/A1+pNxBFPC0U0QkjYYKsMg/hXnmsfBzwVq0zS/YTZSOc5gbaPy6
VwrD1Kcr0XofTwzLCYuEaeYRd1tJfqfnlDo2onj7FJkeq4rc07wleTuhuEMan+Eck19tL8A
vCQfLXN6w9N4Gf0rq9C+Gvg/QnEtppUbzL/y0m+c/rT9nXqbuw41cpo++lKbXTZHg/wt+C9
xdywajq9s1vpyMGWNxh5vw7V9TW9tDbwJBDGqRooVVHQCpFVFG1VAHoO1Orqp01TWh5OYZh
Uxs05K0VslsgxWT4iv00vw7f38jALFCzc/StevHvjx4hGmeDRpkUmJ75tu3P8ACOTWOLqcl
JsjLsO8TioUl1Z8WfEXUTdXYBbdJPI0z/iTXC2rYuos/wB8D9a1PEt2bzXZXDZRPkHpWVbK
ftMRP94fzqMNDloJHq5pXVbMW1snZfI+5/2bj+51fHTEf8jX0P2r53/Zv4i1kd8Rf1r6HHT
mtqD/AHUTHP8A/f5/L8gP3a+JPj4P+Kv1wY6KP5V9tk18V/HyE/8ACZa4HH3ogR+Qrhx796
HqdfDn8Sqv7rPmUDLALwT3q/akIQQMkc596pfxYHSrELbeAuT1r03HQ+du4z0PqH9nnU2i8
Z2UZkwtzA0Z+tfYijrXwJ8GL9rLxXos7/KsV2oJz2P/AOuvvmM5XdnOaxw3wNdme5nkVJ0a
y+1FD+1cb8S9L/tb4f6nbKm51jMij3HNdn2qvdwi4tJoGwVkQqc+4qq8OenKJ4eGqujWhVX
Rpn5keM7bytVguAvEi4PsR1/nX1B+zZKv9r3qAjJtU/HmvEfiloE1hqGpWvl4ks52K564z/
hXpH7OerLD4tsI2cbbm2MRJPVgK87Cz5uTy3P0bHUbLFcuqnFSR9hjFBxik4pTjFewfmR41
8eNAutT8L2+o2ylxZvlwoz8p618I+I9FvLHU5ZlhLW8hLKQM4z61+pc8MVxG8M0QeJxtZWG
QRXjfir4CaRqs8txotwLJpCSYXXdHn27ivNlRqUarq0+p9Pg8Zhq+FWCxb5eV3i9/vPz4VX
ByDtYdxxU/wBpu2TYbiRh0+8a+uLz9mvWhIRFFp9wP7wO2pNO/Zp1nzAJ/wCz7VfXBY1brT
l/y7NFgcPHbFpLyufKOm6BqOqTr5cLJGT80r+lfVfwN+FbXF3bard27Lpto28FhjznHT8K9
O8NfAXQNKkjn1e4bUZEwRHjbGPw7/jXrlvbQWkMcFtCsUSDCovAA+laQpzm1KrpboZ1Mdhc
FSlTwV5Tlo5Pt5E8YAjXHA9Kf2opM811HzD1Of8AGd2tl4M1W6Y4CW7n9DX5u+O5w93DHnu
z/TJr7u+OWs/2Z8PZrZHAkvHEIHcjv+lfn34pnW512THIiAQV5TftMXddD6vD/uMnnOX25W
XyMAHDdOK0bZssqgEA9fwqkqjjII5xxWnaRx+uD0rvqdz5iO59U/Cpi3wu0c88+d/6Oeip/
hdEqfDHSFU5A87B/wC2z0UorRFPc8Dh+XQEJOQJm24PQ1w5gmudSZUQvIzHIrvLGyuLvQwk
SDb5zgn0969H+Gvwhu/EFytw0X2awU/PcMPmk9lrmhUd+WCuz2cLl/tY+2rPlh3/AMjhvAn
hLVrrVI7e2haa4uHHyqMhR3JNfoPokEttpFtBN95Iwp/AVg+F/B2h+GLNIdMskjYY3SEZZj
6k11q4GPSu2lTcE+Z7meYYyFWEaFGNoxHjtSn2oHSlyK0PEGGJSOVFIIox/AKkzRikPmfca
FVRwoFPpMilyKYgpKCaaT270mIbI4VSScYr4r+O/iQah4w1OaN9yWqfZ4znv3/Wvp74keLb
fwv4UubgygXMgKQpnkt618Ka61xr+qtbFyUMhedwe55ryMXOM6sYdFqfaZBhalOnUxMVq1y
r1ZwlraXF7P5VvEZHznivffgr8P73UPE1miRsbeCYT3MuOARzgGuo+GPwOutZgh1DUIvsGm
dRkfvZ/wDAV9RaH4e0rw7p8VhpVnHbxIMfL1P1Peu2MZVZcz0iYTq4fLISjD3qzVm/5TVA+
UAdhilOQKXAHeg+1dZ8l6nkfxz8N3mteE4b2xiaaWycuyL1wR2r4s1jTJLe5eUBirNk8cg5
6V+lrxpIjJIoZWGCDXifxH+DFlqsUuqeHkEF3yzwgfJIa8urRnTqOtT18j6nAYuhXw/1DFa
a3i+z8z5P0LC3CEsQeCGxwPavbNE1my0bTGubqcRpEu8nI5NeN67aX3h+eULbGGaF/wB6jD
pj2rjNQ8SXuqti4upChP3Cx2j8quPLXjc8/F4GpgqvJLZ7M9E8f+OJPE1zAY71fsUZwkanB
3Z4JFe9fs23WW1aAn7yo+PwxXyJoegat4hv47Wwgknkc5GBnOPWvqn9nkS2XirULKY/OsCq
w9waIKEK0YLsz18MpSy6vHorH0/SHgE0Z4zQTmvQPkD53/aA8LXc89rr1tAZIdhilKrkr3B
PtXx3rmg3lnKZxHvjJPKjOPrX6iz28FzC0NxGskbDBVhkGvGfHnwS0vUYJ9Q8PILW7OWMX8
D/AIV5s6U6M3Upq99z6nC43DYvDxwmL91x0Ul+TPjjwBr9xpeqwqkhSaCQSwtnoQen41+iP
g7xFa+J/C1lqdu4JlQb17q3cGvz58TeErrQdXmnSBra6t33SRHjHvivZfgh8TU0bUEs7qUj
TrsgHcf9U/r7CnRrR5uZbS/BnpYzL51cN7GWsqesfOJ9iilqtBcRzxrLE6ujjII71PnmvSP
hLNaMdSEUZNJkUAO4pMUCk/GgQtIeKDVO+vrews5Lu5kEcUalmLelTJ2i2VGMpOyVzz74x+
LB4e8FzW8Em27vR5SYPIB6mvgHxbqJvNV8oNlIhtPue9e0fFvx3L4k125uUkP2eMmK3XPQf
3q8Ml08yOzs24nPOe9eXQXtqvtZbLY+rxtsvwMcLH45ay/yMuCWS3uEmiOGU7hX1v8As/eP
EtdWGm3UgFtqK/KSeFkFfJDxlJCGyGXtXV+EtZl0y/RRIUG4PGw42tXXVfK1UitjlyetCXN
g63wzX3NbM/T5TkAgdad3rzX4V/EC38YaFHBcSquo2yhZUJ5f/ar0cHPrXTFqSvE8XFYeeG
qulUVmhx5Wkx9KXuMZpcVRzid+lLiijFAtxKBilPSmA8c0XGNlkWKMuxCqBkk18U/HXx0ur
eILyaGQNBaAwQAHgnua9/8AjF4+h8O6BJpdnKv9oXQK8NzGvc18FeK9Y/tPUjFHJ+5iJwf7
xryKsniKyprZas+ty2msBhZ4yrpKStH9WYG53YsRncc81vaBoN1qdykxXy4FYHeR19hV7wh
4TuNavIXMLSb3AihTq5r7S+GvwWs9Ghg1TxBDHNdAAx2+MpF/ifeuqUnN8lNbGWGwtLDwWN
xz31UerLXwI8L3+jeHrnUL6FoTelfLVxhtoHFezDPfrSIqoiqihVA4AHAqQV1wjyx5Tw8bi
5YuvKvLqRnj5sV4J8bvh1daw7eIdOgNx+72XEK9WA7ivfz0qGVQ6lCu4EdKxr0FWjylYDHT
wVdVoa9Gu6Py913wtcaa7yQKzQZ6EfMnsawvIZgNqcDqSegr9AviB8HtP8QwzaloypaaltO
VA+SX2Ir4+8V+EJ9Hv545bZoLiLKyRE4H1HtXLTrSpv2Vb5Hv1sFh8bSeJwWklrKPYrfDq8
a3v9+f9XOjjnoARX6P6ZMLjS7WcHIeJW/SvzQ8KN5GrzRR4wVyRnOa/RXwJeG+8D6VPnObd
OfwrppP95JL1MMwjz5bQm902jp6RqWg10nzB4b8X/hXP4gmfXdGjElwUxPbn/loPUe9fP8A
4chn8E+IraeKKSGSyuBIY5BgrzyP51934PIrzz4g/DjTPFGlz3UNusWpxoTHInBY+h9a8mv
hXB+0pPzsfbZPnsKaWFxivFqyfVJ/odpo+ow6rpFrqEDBo50Dgj3FaBIx7V8/fCPxm+jXz+
C/EEhhZHIgaTja2eV/wr34OpHHPpXo0qiqxUkfO5pgZYLEOm9ns+jQ/b+FKBS9RS1qeWlYb
g4oAOOetOooGN2560bQKdQaAG9DTWIAJJx9aUkZNeVfFn4jW3hbRX0+xnVtTuVKqoP3B3Jr
nrVVTg5M6sHhqmKqqlT6ni37QHjeHUPEElrBKGtdNQpkHq564r5Nnnaad5HO4uSWPqa6jxd
rzalevAsrSAMWdz1du9coQpOSCCfSufBUmr1Jbs9vOMRTShgqLvGn+L6iq+GB56Vs2UyAgM
mccce9ZEcatIBuI+ta9paMeUlUH34rpla2p8+lZn1f8L2jHwx0gBeMS/8Ao56KZ8LbaZPhf
o6vjcBLnB/6bPRSWwnuea/Dx9LmS1tNQ+S3a5zcMf4RmvsrSv7Mjgjh0kxm1QAII8Yxj2r4
A028uLBVaMnDuc991dBp/wAT9a8N3pFvfXFicj5D8yH8DXPCTpSbS3Pp+ejjaMaTnyuPTof
fUTng5x7VcVlIzXx7pn7R2tRKBdGyusDryprbb9pLUzH8ljZr77ya2WKit07nK8lrPWMlb1
PqsOo4JFLuX1FfGV9+0Z4kdiI9RtoAegWPNc1efHbxRM7H/hJLteekXyioeK7RY1klv4laK
+dz7y8xP7wpQfevz9Pxv8S5yfE+qD6SYrWsv2gPFNugA8RyNj/nvFvP601iX1gweSwfw14t
n3Xx2NO4r5C039pfXlCCc2Fyo6nBVm/XFdB/w01dlcDR7bOOvn//AFqaxUL2Zm8hxP2HF+j
R9Nng8mua8T+M9F8K6dLeandKrqPljByzH0xXzNrf7Ruu3EbLbSW1gpGMp8zCvF/EfxB1HW
LiSeS7lu526yzNkD6CsZ4ipPSlH5nRSyilQfPjaiUeyd2dn8UfiVd+JNSlvJW24yILfso7G
uf+Gl9pg1y0uNaGYRcBpyRnIz1rzWa4uLhy8x3k89eRUtpe3NjKsluSGHX3ohhOSF1rJ9zp
jnsPbqKTVJaJLdefqfqPpF7pt5psEulzxSWxUbDHjGMVoZ9eK/Onw58Ttc0F1Nle3dk2eRC
xKN9RXdf8NDeMBHga/wAdObdc/wAq0+suKV46nJLKKdWTlRrxa83Zn27uX1Apvmp03Kfxr4
NvvjR4q1NWL69dlfWL5P5VnQfFXxHBOJU1vUA2eplJH5UvrMt+Rk/2RRjpLERufoNuB+lMl
ZVXLEKB1zXxJYfHrxbbAL/bTy8dJUBxVXWfjb4o1W3aGfWZVjYYKRDYGqXir6KLuCyVXu68
bep13x4l0O48Uv8A2c0byeURPs6E/wCNeCeH/Csd/fiS8naCDfnavLYp1/rFzeyHeSFY5O4
5J+pqTTr+SCRGV8EHrWeHpSim31Nc2xlKcYYag+ZQVr9z6Y8A2fh3R7Vk0y0SGSRNrSYy7n
Hr/hVT4U3MemfF+8tpmCedvUAn3zXD+Eddn81R5pyT68Cuv1bwnqeo3UXiHw/KYb5CCV+6c
jvmuad6FZVXqVk+JpyhVw1aVudWPqnr34oBH94V8n33iz4sWkfl3V/LEqDGSF5/GuKv/iZ4
0tJiZ9du93+ywrrWOUvhizN5HGHx14n3MTjoM01iFG4nA96+GLb41+L7dw39v3XHZsEVPqn
xu8VajbG3k1yVQRgiEbSfxFW8VZaQZKyWDaft429T0T4+zeHZtWtzZvFJqIBE4Qj7vvXynF
qUmj63K8f/AB7s5ymeo9q3dR165vJX+Zh5h+Zycsx96xbizhvQQ42yY+/XLRou7nNWud2Mz
OGHhTw+GlzOHX9PQ+nvhH8bYbC2i03W5zNpxAWObq0J9D7V9Nafqllqtol3YXUVxAwyCjZr
8toDqOi3XmQu4A9iVb613vhz4qarobq1pe3Fi46iNsofwrtU50vNGFSGDzL94n7Op17H6N5
+XJqKS5gjHzzxp9WAr4YuP2gvE8tuUfxHKARghYwpri9R+K+qXbszX15cd8vMf5VLxE2/dg
zD+x6NNXq4iPy1P0cjnicfJIH+hzUvvX5yaX8YtZsZFaLUr+2I/iEpIH4V1sf7QPiV7cRDx
FcknuU+Y03iJR3gxLJ6U/gxEbeZ9u6nrOm6PavdajexW8SAks7AV8v/ABY+L419ZNL0p2i0
xDhnJw0309q8f1vx/qmtMJL+7urtz93z3yPyrkbm7mvJN8smcduK5Ze0xL5X7qOql9Ryv97
zKpU6dkP1C9a9uS5+50UVXSMlgCOTQAScdfp2rSsrJpHXAPXPPeu2KUI2Wx87Xrzr1HVqO7
epz+q2UkUqzBdquMfjUVvBkAsxHPUV6Rqfhprnw88qxkvB83FcjBafuMkYK/Jj3rF1U00KC
aaktzp/B3jPUNA1O3ubS5eCaI/I/wDfHoa+xPAXxe0TxPbRWt/OtjqQHKSHCv7qe9fCckY2
E4zjj8ant9ZvNORWjJlRTgDOCo+tY05ypv3dj6JYvD42mqONVmtpLf5n6aqwKgq2QRkHNDS
Igy7qPqa/PvTvjP4h023WC317ULdE4CFt4rO1f4ya1fIVuNY1G6B/haYhf0NdDxM3tAw/se
gveliY2/rofob/AGhZeZsF1Du9N4q0siMMq4I9jX5ir8RdQEofZMAOcids11WlfG7XdPIMW
s38HGAGbeB+dUq1RbwZLyzBz0pYhfNWP0OkliRSzuoA9TXmHjv4t6J4YtZraxmW91IghUjb
Kp7k18h6v8bNd1KLy7rWb25U/wAKtsH4153qnivUdRDqjNDG3Ug5JrGdStVXJGNvM1p4LAY
V8+IqqbWyWz9WdV4+8eXmtalcyS3JnuZz88nZB6D2rzTO5iSeevFLJvYZYknvmm7fm9a6KN
BUlZHn4/MJ4yd9orRI90+C/inTdB1nTr+8RHhtyVkAGSmf4q+7NJ13Sda0+O802+huInAIK
ODj/Cvyy02e4tLgTQSFMc8V3Wi/ELVNKxJDcXNk/d7dyAfwBrLnqUny2uj1JSwuZ04KrPkn
FW12sfpNuAGSQBVaTUtPgOJryFD/ALTgV8C3nxm8RSwKkmvag64+6JCK56XxzqV6xnczyk8
ZklOaPrNVvSmYvKcJBXq4lfJXP0ZTVtMkbamoW7N6CQVYEsb8pIpHqDX5rDxpqkLh1jkXH8
SyNmta1+K/iC2x5d9fpn0mOKr21TrAj+zsFL+HiF80foTfalp+nWrXF7eRQRoMlnYAV8afG
rxbouseIbq+07aYI08sydBI3tXl+qfEbVtS3NcS3FwxOP38pI/KuE1TVLu/kzczggHhBwBW
EoVMQ05qyR14epg8rjKpTqe0k1bTZF7Q9RFvrqTtwHJH0zX3p8DfFdnf+D00eW4Rbm0O0Kx
5K9jX54pkFXJ56jmu00Txnf6SI3WSUOnAlicq1dU04T54q5hha9GvhpYXEStrdM/TSS8s4V
3S3USD1ZwKzB4t8Ntc/Z11uzMucbfNGa/PXUfiXq12gM91d3JA48+UkfhXPN431QS7/LT1x
zk/jWca1eT0gS8uwFP46/3I/T6K9s51zDdRSD/ZcGnSXEESF5JkVQMks2K/Nez+JuqWqYV7
mLPaKYiprj4qanOhR5byQHs85xTlWrLTkIWXYJ+99YVvQ+ivjVc+ETq8d9o+oK2rA/vfs5B
Ue+fWtH4dfHS3S3h0vxPLvSP5EvVOcegf/GvjbU/FWp6jG8QcQxHsnWsyx1a/0+UPbXDJ6q
fun8K56NCtCTmt30PWr5jl8qEMHNOaX2uqP1W07XtJ1W3WfTr+C5jbkGNwa0fMTqWA/GvzG
0v4k6lp7oyGWF153wSFf0roJfjRr7x7W1fVGH90zn/Gul1aq+weU8uwU9YYhJeadz9FGvrN
ThrqJT7uKctzA/KSo49QwNfmjN8UtTkfc0lzIfVpjmp4Pi1q0IAF1exr/sTkYpKvV6wD+zc
E9sSvmmfpV5i/3h+dUb/W9K02Fpb6/gt0AyTI4Ffnr/wujWBFs/tTUfp5prn9T+JeoXincJ
pm/vXEpak61Z6RgNZZgoe9UxCa8kfYfjv49aZYwTWfhgrdT4INy3EafT1r4+8ZePLrWL24Y
XbzzzE+ZOxzu9h6Vx9/ruo6m2Lq4Yp2QHArNcA+30pQw0pS9pWZVTMqGGpyo4GNk9HJ7km8
nvTgCeTUKg547Vcij5rsdlsfOu73LEECuR3ya3LW24HO3PbrVW2tlBAzg/d5rWjjCr8rg5w
B/WuWc76GsUz6X+GMYHw00nn/AJ6/+jnop3wzH/FttJweP3v/AKOeitI7Il7ngFjbTXWjW7
29u8jC4YbUXJI7VleJNC1y71l4INJuppY0UlUjLNj3x0rW0rUbiz0QmCZo5POJRl6r616h8
C7u4u/H2vPcu0rmyB3u+SeaqmtGxS0sfOsWi6uxlI02f9z/AKwBc7frV+18N+JbnTjqFppV
3PaLnMyJlR+NT+JNTvbDx5rbW13JGTdSqwVj0zjGPoa+i/hoYv8AhmXXWuDIEzLkqcnGO2a
0UU4uQnKSaSbsfMem6RrGr3bWul2Ut5cdfLiG5vyqS70LXbPUBp19pk9veMcCFxhie3Fep/
AV9FHxh09LQ3fmtG+3zNu0jFQfGUrH+0DcA95osH+70q19hJbik9zgbzwX4w0/y/t/h26th
J9zzlCbvoSapah4e1zS7OO+1DSZbe3dtqytgqT6ZBr6l+PiaJJD4LGufaI7MY8xoFUlRtGe
D1r5/vYr66bULbSWM2jW87SIo+4g5CnnjJFK769x2W5wwkU9VbOO1b2j+FfEOvQvLpGlT3q
R/fMPzFfrSxWQkIWSzySP4eNxr0XQ9fu/hxd2L6QPLntwJ7yMn/W7v4T9BmhRityoyl0PI5
oJYbp7OeJ4pkcoyPwQfQ5q3No97b3sNpNCyTzY8uMnk56cV9C/Ebwp4U8Z6Ja/FfQriG3hU
D+0bXI+8OcY9c1z/wAGvCCeOPiS3iC/gb+zdO/fsTyMr91aUFd2JlJs8r1Pwb4i0Zok1bTJ
rJphuQTDaWHtSt4Y1WxhguL20aGCfiJyy4b6HNel/FDxZ4e8XfEe4uNWtdRlt7fMFrHbkBT
jgcY5ya8xt4b6TWbXTbmCWBTOCts+cICRjjsfanC7lYJx5Vc6a58A+JtJsYb7UdHms7aUAR
SyYUOTyMc068+H3iqPRP7YbRJjp20MLk42/nmvaP2gb3SbTRvDOmXF8jyWMCs9tE3zudowC
B0H159K6HxPaJd/s6+HLKS4j09JFjnliQfNsxnAHf61Epcqk30L0bil1Pmmx8J6td6bPdWl
puhg/wBYxYAKKsaJ4G1/xDO8Oj2BvJUHKIwDD8K66yvBrIOnWsQgsYOBGOsh9T6mu++FGj6
rZfEazuLCE+XyJSOgXvk1Cd3a5LutTxCfwhrFrqw0m4t1S+ZtpiLcq3pSzeDtei1L+zBpzy
3neGIbyPrjpXt3xjn03QfiNI+m2v8Apd2VDzN0QnqR713niKzsvBvwit59CiV9R1NFEl4Bu
c5GT83ao5m43fQLa2R8uW3gPxBd3f2KC1jku/8An2WUGTPoF71B/wAI7qllqZsLyzltrlCF
ZJVKkZ9a9w+D3hr+0vGaa7dLss9PJle4kOBu7AHvXaanpaePfjVbSW9lt0+1UNNKQMOBzk1
SdmkJI808P/D3xPp/kS3mkywRSEBGkx8xPTGTXtWmaPqGl26peW8kJIA+ZQAa3J5NE8U69J
ZQXTFtNGIIVdQjsvb19q4bUvH/AImu9UGmzaasFxHP5KW6ZyecZOea4qtP2isUn1NHxH4X1
O/06W6gt98WM5BAAHrXgOueC9Xuori7hiQW8TENI7hQD6D1r7HuZbK2sLTStTOTMAkgBxye
x/GvnD4pWF/pXjhtNl40+dN9uQPl+npms4U/Z7Mvm5lqeB3GkXMV0ISqtIxwNvI/TrXRWvw
y8U3l5BZW1pA9zOm+OATrvb8O1ddZ+E7+6nWaOIqm7K47ivbfhx4QHhfS9R8Yaonm3flt5J
fkjiuyE1rcz12R8yT/AAu8VwahLp88Fsl5Em6SJpxuUDnpTtF+GXirWrGa/wBM09J7S3JEs
m8YQjrWvrt7rWo+NmkIZtRv5SoCEnAJwPpX0D4jtG8C/CGx8M2UWLm6QNdMvUk/eP8AShtc
vOxNXlyo8D8P/D6+1y6+wQW63cpBG1T1Pf8AKk8Q/A+9sZyscf2S4RcsjDOa9L8AXdzpWrW
UUVqUuLmQMWP8MQP9T/Ku7+K2sQaRrdlcFftLSoIxax8s7Z4z6CsZOVouLHCVmz5MT4J/ET
UIZbix0NpYIyczAgDj61z+m/DfxVrOtjRNNsfPved0e7ABHbPSvvDxLqL6F8Mo0mAiuLuLB
ReNmR0GPQVx3wi0kabomq+Nb22wCGS1XHJUd/xNbxrtSa7Dumtj5Su/hNr2lal/ZuryW9rd
J96JplBX8auj4c61Z6rb6VBZCe8uVDRLCRJuHuR0r1vXidT1LUHTwxNd6rdncspLMsZJ6ns
MCptA0LxV4f8AsHiuyG6RH2An5gwHb6VPtW9yWrHl9/8ADjXdL1FNNvpbC3vWAPlPcKGBPQ
H0rJ1nwtqmg6o2m6lGiXCgErG4cLnpkjivqzXvD+g/ELwxeeI7m0/sLWbJN0kr8IxxnnP0r
wgaTfajJ9ojkF5Ix2+ZkksR0JHak5626By31KXh/wCE3ifX9Kk1fTobeWxiPzyeb93HqK63
w38K9avrY3dnDFdRxn5/KcEr+Fe5/C/Rxpvwx1CKSAh5tzNGAQT8tZPwl1sXV1q+jxaU+mv
bglrwnKn0HNXKz0T6Cje12Zfh/wCH8l9aS2ZgXcVZXDHGO3NeBa34OudH8TXuiTXECTRseG
faAe36V9NeCfEN0fi1qHh97mO7hSN389eAxFeUfGbUdN0rx3rVq2gySX99DmG6UlgG47Vwu
m1aXc6YNJtM8lm8Ja3/AMJFHottbC6vJEEiLAQwYN7jioLnwnd293NpMtzaRXUbeUUeXaM+
5Ixmul8K23jHQfFmnahpkLLqRje4hgmGd6AdCD0713s/j3wH4uvItN+IHgWax1KZhG91YZB
Eh45HWuiMbeo79TwmfwVqfn38cslpafYwBKZ7hVXJ6AHvU9t8IPF2oeEpvFlr9gk0eDO+4F
yCAB7Vs/E7R9L8MeOJ9I0TV/7TtkCsGL5Kkj7re4Fe4eErdof2R9dgYYkZZWA7nntWsZNRl
LqjNpN2PlH/AIRPUHsYrqyubTUBLKIVjtpQ7lj0G2jUfCF9o2oGw1m6t7G+Rdz28r/Onpnt
TfDL6qfFNjHpUnlX/nIISeiuDxkV7ncfFHRtZvf7K+K3w3S5vFPlve2i4kOOM8da6m+zM3a
9jwyfwtf22qWmn3DwxS3ahoSH3KwPTkVu+LvhZ4l8DLaN4ja3thdjdEVbcWHviuz8e+EvC+
geN/DH/CJ6rLd2960c32WQ7nthuGFPpXr37R15Y2N54SvLnSP7Yt4Qd6IxAXgdcfyrOUmoK
XmUrXaPlO78NXNro8WqC5tZbd38r93JlkP+0tdQPg/4tHgdfGyLZnRiNyzCYA4/3e1ZF/pW
oXVvqmvx2UtnpXnblMilVO4/Koz3r6c8hx+xXHbqu6cxbtg+8Bu9KUnaDd9UEI2kkfK6WMs
NgZGXG99gyc9K7Pwd8KfEfjuyuL7QfsskVt80okmClR9DXL+HdI1vxDfmxsrWaYqC2WB2xg
dSfSvpz9mmNIdO8XxuygABFyeHwDnFZQu9XvY0k+VKx8talpUttrD6cZEeVJNjFG3A4Pau4
8N+A9Q8Satb6LpskKXcg+USHANcteDUovG915FjJM4u3wNhORvOMfnX1f8ADnwrNYeNdIvp
4vLdk81lPVMr0PvWlO6Sv1MqnXlPA/EPw21Pwx4gTRNVv7OK7YBiAWZRmtbWvgZ4t0nRP7b
WGDULTG5jaNvKg9yOtd98fYrqD4mQXNujP5qR/dXOeavW3i3xN4F1C5vspPp0hzPazfcA4z
jPTvTUlJXYpRs0j59Xwv5+nXl408Fv9lQsySA5wOv1NYXh7wF4q8ZXUw8P6bJc28OWlumPl
wxDuWY9K+hPHE3w88XeBtZ8a+FrtdP1KC2ZLrTCQNxb+LH9a6b4K6p4c8S/AW+8GWMkdtqk
aOs8bfK0xbkNnvxVRdot7lJWSR8mTeHLexu3tJtatTKjbXePLRg/7/Qir+p+Er7SdKs9Tmu
rS5gvCRG1tLvzj19K7U/DybVvF66JBBPbsHEO3YflGfvc9a6H4mfCC2+Hdhax2utT6hLdEt
5ZUBUI6n61E6iUU27M2pxU5uKPDJYflKkEd629N+H/AIn1vwpqPiXT9Nkl07TsebIB1+g74
71oaB4cuNYvHEgK2tuPNnk67EHX6k/1r1z4VfE+20Lxd/Yl7n/hGb5Psv2Ty8iHnAY+ue9d
MUnbUlxV2j5103Tm1HUbexE6wvM4RXfONx+ldp4/+Emu/DuCzl12+tC16u6FICSSPf0rufi
r8O7fwH8RrTW9LdJ/DtxcLOrRMD5B3AlePTtXb/tNRv4m8PeFda8PL/admkZEklv+82EqMb
gORWcpWgpNa3sZWjzNHzNp/h/7fpV7fjUIIRZgGSN0bcQTgdOKsDwkj3lhZDWrKS6v9vlxR
7mKbjgbiBxWjp1nc2HhTVzqMT2kl2scUEcnyvI28E8HkjAqv4StJW8a6QqKWKXcXHTHzDNa
wi+ZEP3Y3Nfxv8Idb+H1zZQeIr6yia9G6IxMXAHqfSqOgfDTVfE3jOPwppN/ZzX0sfmpJv8
A3bDGeGr3n9rYxzSeGp7Z0lVI3RirBgpx0OK85/ZumSP416bPNMqQpHIC7sAB8vqazh7z1H
OyR5v4v8G6h4J8UzeHNXnga8gALmI5UZ5610fij4O+IvCfgax8Yald2bade7TEImJYhhkV0
3x71S1X4z6s0OlWd8rmMrNkt5ny+xr1D42XUF5+zX4UjtjA00YhLwROCY/l6EdqlSfs+Z73
sOVuax876H8MfE2t+HbjxK8EenaFbj5767O1D/ujq1Zmj+FYPEGrx6RYeILJbuZtkAmR0SV
v97oPxr6Q1PxZ4f8AiD+y9D4Z0G8gtda06KLzLBmEbSFeu3+8TXzz4X8Ma7e+MNOh+xy2Qj
uUeWaceWkIByWLHA6Vqrubi9iH8F0VPEPgbxB4Q8QJo3iezfS5nPyyON6OCcZBXqK6jxt8H
NT8A6Rpuq6/rVmLfUgDAYY3cnIzyMcV6X+0f8QfDXi+/wBC8P8AhqRNTuNPf99dQjIzwNqt
+ua6/wDaA1DSI/AvgWW/09datrbaLmFJyGQbB1KnINK/uc3nb5C+0/Q8Cj+EHiSbwIfG+lT
WuqaImd8sMnzpjrlTyK5O3gAflRxya+ndcks/FHwTt4PhBr1vpukxIReaJIwWZmI+bLnkn+
dfMMIlS6aCZDGVyrKexHbNYVG1KxpHVXNWOMKvTn+tT8HqM4Ax9T1qAdjnH8ePpTslHXJOP
vnj16CuTc3R9OfDEBfhppIHQeb/AOjnopvwuRh8MdIDHnEv/o56K647Ixe586aYjSWUkYPz
LI5J9qgh8Ya/4T1OabQLz7FNOio7BAS6j1zVzTJETTJfl+bDox/GuY11TJfp5Id9+AoI5qY
Ss2mU4OWxQur+41TU5L65CtNK/mSMFxkk85rt9P8AiB4m0rw4+hWN8sFhICJIVQbTn1rntP
8AD1+6bpIwi9we9a3/AAjV2wKhkwaPrFOKs2d8Moxk0pKmzJ8P+JNZ8P6z/aOjyrZ3WSFlV
BkZ44q3rXirXNX1xNY1CdLm++X9+8Skkj149qt/8Itd7hh4+Dmpf+EYuWwfMj47YNH1ukra
7Gv9iY5v4CxqvxE8W67pyQa1qS6gsfESTwo4T6ZU1HbeLdVk0Y6dc3KC0kYF7eKFI1bHTO0
CkXwxdcBnT7vUKeKujwxb+Qw89/N4x8ny+9T9cop25tzRZFjn/wAuxbC5iivFvLeLY27zzx
nAHpmptWvlvrg3tzuZpmJZ/LxkHp0q7FY+VY/ZmXcDhcgY+XvWj9m0drKO3ezl+To27k/Wm
8VSb+I0jkeO/wCfZypS4s9CubM3sq2sw3NAGIVnHQketL4U8VeJtASaz0vVZrS1kOJEiOAe
1XtU0+e9ARGCLvDHIxXP3enz6UUffvjJPTjr61UMRCUuVM5cRlWKw8eapB2E1HxPr9vrrPZ
6jIjJhA6gZ9etZX227bVV1N55XvDJ5hlbklgetXrWwuL1maNMkD756ZrSXw5dY3CVM+hBqZ
YinB7hQyrF4iPPCGhl6je32r3T3l5cyz3U7eYZH5Y/WvevDGja9qvw7ivNUupLhjFsjVuoQ
DgD0ryux0IQXEbXTeZGvBCDBx6V7ZpnxOstL0uHT4NEm8qFQgy4PT8K5a2Lp8tkzrhw/jnq
4EHw++H10k0txeoyK3zYI6elezWFnJo0JaxcRHaGcrjLV5snxgt4wcaLKoyCcGnD4w2xA3a
PNjJOMjpXHLFJ7G6yDFr7H4o5z4qW1/rOrxxi3M0hYAyd2NdXb6Lr6fDoafbTSSKE4RznYf
aqB+KukOytLoDswOcnB5q5B8ZdOiURHRZ0TOfvDj8Kf1n3eVEvIcZzX5fxRk+C4NctPMh1p
riRFOI42J24+lWrq18a3+sk6Xd3mm2ZbD+S5XgdvpXf6F4s8O69D5tkUZlGHRuGBNaWreIt
E0TTXvL6VIIwMIByzH0xRKu78/Q8v6jUVT2Li+bseI6rF4mj8SWkWmTXcEqMSbhCQxPck1Y
vF8Y6X4ns7y4uJ7huC0hGWP41r3XxRur+/aLw54WWdj3dS7EfRelMm8dePU/eXng9CoGNzW
7rgUo4iWjsesuHsTb3mk+zaubXjfW9bfQbdLAzPdbQfMx8wP1rgdZ0zxjf6BBeahe3N7IhB
EcozXSp8Vr9UC3fhVXZfQED+VSj4xMY9snhnao/hz/9alHEW3QPh/GdEn6M634fQve6DHHe
QCKeMYy1dRr73dtocsaSNIm0gJnjivLbf4zfZxiLw4UyOxxUjfGxZE2zeH3dMY+Y/wD1qwd
RuVwjkGMj9k5jwloOraj8QDqM0cluqvuVq9H+JLao+jrb2oe5nI++TuIFZWn/ABm0COcefo
clqf7yANXfaP4w8MeI4s2l1DNJ12NgMPqDRLESdkuhxV8pxWHvOpB2PPPBGl6rZaO19qgnn
uwu2PzHJ2j2z0p/ijw9rGtaN9ttkkF5uzuySw/GvY4pLNkWOOOMAdanSO2AwsS9c4qHinzX
aPLUVG54JqWn+K4PCSw6hPc3dwBlfMJbb9M1P4EsdfsdDuJr6e5OAVWJm+UewFeleJvGnhj
QIyuoTo8wziJRuP0rzi4+MsDMRpfh5pB6Hj9BTWJlJO3U9bD5PisSk4Q08zl7O38U3/ieWS
6ubqK0cncqNgEehxXYC41OwcQWIuTHGPkQ52gVlN8WdR37h4UVfwP+FIfi5qS4z4aTpj+L/
CqddtWszqfDuLbvZfejWupb7xDpEtjq8M/lNkKvzEZ7ZFc14K8G6zaeKWdomWy64bpx7VoH
4v3wHHhiMk/WnR/GbU0+UeGgv+6T/hSVaSvo9g/1fxfl96PXLlLix0qWO3lcAJnYhI7V4JZ
2fidfGd001xdvZs3KiVgo/CujPxo1Z+G8NsfqTz+lEPxiVHzf+GTEjHLOp5+vSnTrTg7g8g
xfLayfo0c8+geJI/FQu9FSWAMRkoSNw75Ncx8WdI8QtLHqEgn2xsA0vJIH1+tfRHhzxj4f8
QQedYugkQZMb8OM+1VPiNbW+o+BL+OMJvEfb1roWIlp5Hj1MPKjUdKasz44N7qMM63bXk5u
duwylzu2joAe34U2XUdduI2/0qeKNxvcFzjjv71uPFFtk/dBiMKB6Edapzi4uWJx8hYAIOm
2uj2iSuwhRcmoxVzk7rTXS4EkMj5JDsxYkknpz3Na+p6vr0GlWqrrF4qmLYUWdwue46jH0r
oLXQLjUyltBBLPcf3YULMR9BXT/wDCo/FF9ZAt4cvDCPmAZdpz9DzQq7vdLQ9mORVkr1Jxj
6s8Kt3uoroXccjrKDxKDhg2euavrqOpvNzeXDkZAYuTj3GTXe6p8Ob/AEwEXWn3dlycebEQ
Ca5CbS7nTLnEsW5SpAYVv9ZhLTZnLiMnxNCPPbmXdO5lsLp5VuRPKbhj98sc5HfNXprvVrm
xZJr+5nViCA8hPTvzR0ijK4OP596uwkeRJjBzgD6USqPZnm+zT2M63uZjCsV2ZJI1OSpY/h
x7VfF1LNB9nivLyOMKQEDkjPatDT9Ne5DbQAPu5IzmumtvBWpuyTx6ZeMoIb5bdyDj8Kxni
Ej2cNk2IqxU46erSPO7S51WzuWAvLlQBztkKg57GtSz1XVraCaK0v7iJAmzEchA5712EngX
VHmeVtMvgXYsR9mbAz+FEfgnU44Hj/s+7w3JPkkYpfWU3ezNv9X8Sla8fvRwpHiWXF/Dc3r
Rq4UssjdR610OjfEbxhod35llqE8sZxvjkYtwOuCea9O8J6zD4T0o6fqmgPPbySFmkdcEZ4
PBHNN8SaV8PZo7e80+GRZ3G7yYTgc9jVxxsU7S6EvIcTFpKN79tjzbxN8Sta8RGOa4jCuh+
Uhj8oqpqXjLxFrFhBFcyOlooxsUZ3kdzXTt4DmubdnttEvPKZifMEZJx2HSnWXgm+jlHn6J
e3Kgg+WYnAz+VNYmmtkzZcPVm1OUo/ejlPDfgrXfGGppa6XbHYxJkmIIQD39a938D/C698P
GWynwy7SGkHBLHv1p2leJfFXh2xWG18GC3s0AH/Hu64HqTiup0n4s6Tdbk1OB9PmGCSxypx
6Y5rOWLT0tYzrZJibc1NKXo0zAsfB/iXw34le+truaW3Y7ivmHHWuP+NsmpfbLefY6NImEy
e56mvQbv4uyz3DW3h/RDeMX4aTJ3fRRzXNa1pHxE8dG3N34dlUQEsi+VsHP1rB1nOySuXRy
SrD36slH1Z4FY22sJAxaWaFHyhAYqG7kmq8weOcyI7KzfxA4PFfQM/wn+IF980uiAZ4wCor
Pb4D+MMEtoi8Z/wCWozzXcsQ9+Vkf2TTUr+3h954JqLahIFDXs88THdtkkJGKjhk1BrIQpd
zRgclVkI+le2XPwc8Uxho38N3LALtBTBArAuvhprljuL6NfwtjBPlEgflQsWkvfTNZ5G6n8
KpF+jPM7YXCx4lYuV+bLc8n61NGvkS+Y3BU8AH16flXQahol3bo24Fipy4K7W/Ks2w06XUL
holVkCn5iRz9MetbrE05R5jzJ5Ni4VFRcNX933mPqUtxJEA8jvjjJJIJ7kVTtVmgUusjo3Q
FWINer/8ACtNcvYI9uk6i0Q5TFucfyp3/AAqXXSoX+xdR/wC/BH9KweKh0T+47Hw/XS1lH7
0eQ3BuJJdzSOcdCWqR7m8eDabqVh/dLkgY6cV6u/wi1zbzoupD/tkaxNZ8AXelxlZ4Li1lx
lROu3dR9cpre+pn/q9iXdwaduz1PO7aOSJgysykjOVODn60lw90o2vcSMDnOXPT0q2ymK42
NwVOD9KhvP8AVK3XJ59q64yvqj52cOVtS3RngOx46+49sVI6yCMhpGbHTLE4ojJLZHbv61J
ngg9O9avcx63EtI3+UKzKGOPlNaFrFNHOMjOeMmoLYgNGBxzWur8j17VhNmkCwRuZWHQnOP
bvTz95eAcnn6dqbySgBwB8uaXhiPUjH5VyM6D6b+F+4/DLSCx5Il/9HPRSfDIqfhrpJHT97
/6OeiumOyMHufOmmOJYZLeQkAszAqM81f0Sy/tnxDBC6KJHkWJCexNZ2kymASyA5Xc3SrWk
6hJY62knCPuEkZB7g1lNNrXZHtZS4LELm36H2b4c+EXhHT9Og+1WK3lxtBaSbk5rrYvAHhL
H/IEteP8AYFZ/w88V2XijwzbXMUg89FCyp3VhXaTSMsDNGoO1Sa6oxpqHMkZ4rE4uNVwlNp
+pgf8ACCeEB/zBLQH3QVMngbwht/5ANm31jBr5i8ZfGHxhputXp/tVrK3ilMapGgOMHvV/4
a/GTxPrHimxhutUe8s7mXymWWMDH0rnhiKU3ZR/A9OplWPjC7q62va72PpD/hA/B+efD1jx
6wr/AIUp8EeDxwvhvT8f9cFro15UH15rzb4xeJNT8N+DRc6Rcm3uJZAm9RkgVtVcKUHNrY8
LCyxWJrRoxm7t92dSPBXhIcDw9YD/ALYL/hT18H+FxjGg2X4wivi64+Mni+3u/s7+I75nBx
kEEfyr6F+CPjnXPFEN5Z6zP9pa3AZJcYJB7GsqVWFSSXLuevi8txWHpSqe25uXezZ6JeeBv
Cl3bGKXQrXaw52xgV8qfF3wRp3h3xI9jZDFrcLvVD1T6V9mTzpb27zysFRFJYmvib4u+ME1
rxdeX8bgwxnyYc9wOtcOPSXLGnpI7eGqtWdaUq0r00tbvQ6j4J/DzT/El3Pd6mgksrPCiLs
7e9fS1v4R8M2cIji0S0RFHTyhXgv7O/iK2S8utKmcK90okj5xuPevevFq3p8Ial/Z7MLnyW
2FTznFdlNQjR52rs587qVnjlRjNxg7WtorEX9l+DWm8k2mmNJ024Qn8qs/8Il4Zfn+w7P8Y
V/wr4v0hL688WWkKSyG7kuAN2TuznnNfZep6/ZeFvDSX+rzFUijAY92OP50UK8akHOSskTm
2WYjL504Qqubl6kp8IeGi4b+xLMYGP8AUrzTx4V8Ng5/sSz/AO/Q/wAKq+FPGOkeMNMN9pM
hZFbayuMMp9xXRV2JRsmlofPVKmJpycKkmmvMx/8AhGvDv3f7GswT/wBMlqG88IeGryze3n
0a1aNxgjywK8S+K3izXtF+KNolnfzQwRBGESthX55zXv8Ap1x9r0u3uSMGSNWP4iuelOnWT
stnY9HFYbE4SjSxDqO01davQ+WfiH4Xf4deLYL/AEl2S0n+ZF9PVapeG9I1T4oeMY7a4keO
ygw0uDwq+3ua9D/aGkiNlpkQ/wBYZCce1X/2e7KFPDd/ehQZZJtpPsK8ulRjPEyp/ZWp9l9
dcMnWOmv3uyfU9T0Hw1o/hzT0s9MsYoVQYztGW9ya12jRxiSNWHuK57xj4ptfCPh+XVbmMy
7OEjBwXPpT/CHiOPxX4Zt9XjgMIl5MZOdp9K9qLhJuC6H57UhiKkHiZ3s3ubD6dp8g/eWUL
g+qCq50DRCedKtT/wBshVyWQxQO+OgOK+cNc+PXiHTNYu7RLO08qCUxgnOTg1jVqU6TSmtz
qwGExeNv7B7edj6DGgaIPu6TaD6RCl/sLRiP+QXbf9+xXzxZ/tIX24C50i3lGeSkmCPwr0/
wj8YPDPim4W0eQ2N23ASbgMfQGinWpTdludGIy3MaEXOV2l2dzoNS8BeEdUiZLzQrRy3G7Z
hh9COa8l8XfBGXTw+qeD7uRJI/mEDMcj/davoIEEAjGKUgHrTq4anUW2pz4TNsXhZXjNtdU
9UfLXhbx/qNreNo+vK4nU7RI+FI+vvXompeK1t/DF5eWzZkjjOz5s5rD+N3ghEi/wCEp02L
ZIh/f7BjP+1XmujeImuLJrK8kyJF2NuPBH+NeE6HM3S6o9/Ewo1VTzGirRb95dmdV8L/AAZ
beN7+61zX5nuVWXHlE/ePv7V9B2Xhbw/YQrFa6TbRhOB+7GcV8t+EPFl78PPEhZ0MmnTn94
oOePUe9fU/h/xDpniLSotQ025WWKQZwDyPY+9evg1S5EorVGGezxMpqtCTdPpboWjpOmd7C
D/vgUf2Xpa/8uMH/fAq2zDJ71xfxK8S3HhjwVdahZn/AEg4SMnsTXVUlCnHmkj5zDxrYirG
lCTu3bc6sabpo6WUA/4AKX7Dp68/ZIR/wAV8Nah8UfFv2plk16+ZicnbJtH4CpdN+KfjJL2
PytdvgRzh33BvqMVyRxSa5nDQ+geSvn9l9YXP21PuH7FYkDbaw/8AfAqhf+HND1KAx3ml28
ykY+aMZqh4G1q58QeD7DVLxAs0sfzYGMmtvUtQt9N0+W8uZBHHEu4knpXZNQUeZo+far0az
pJvmTtoz5R8e6RF4A+IkTaK5ihfDhAfug9vpXQSeJvt2g3sLOpd4mGPfFeZ/EbxcPEPiy61
MsRFu2Qg88CqOi6pLIuwklWBzjvXkUaXPCUntufT53NqNCnUd6iWpiRtm6mUnnB69ya9E+G
/wyvvGd2HkJt9Mg4knHBb2U1zHhjw3ceIvFcWmWwOZ5Tk4+6vevs/TNO0zwd4UWBNtvbWkW
Wb1wOTV0KanepP4V0NPa/2Zho+zX76f4INB8K+HfCunLDp9lDbhB80rAbj7kmp38T+HIpPI
l1uz8z085c18n/FL4w6jrFxNDBdva6WjFY4om2mX3Jrw+XxfdCR3W1jZB0DMScVrDFSmv3U
dEc08spQtPMK9pvpu/mfpVNa6VrNqY5Y4buCQY7MCK8A+KPwYhtrWbWfDkO6IZaW1xnA9Vr
zT4R/Fa+0rVLfdcSPp8jhJrd3JCZ7jPSvtKNob6xRxtkimTcM85BraVONeHNazMW6+UVI1K
cualL7n5H5o6vpp024DbSIw2Qff0qtDJmIgHj09c19DfG74fJpGqSXlvCRY3xJ4HCNXzZIz
2dy8EnBViDntXDRbcXCW6N8xw9NKOLofBLX0fY+h/gPomn6l4uhjvo0kWCLekbjILV9fRW1
tDGqJAigDAAUAV8BfDjxhL4f1+yv1b95C3zrn7ydxX3jour2mu6Lb6nYSrJDOoYEHpXoYZr
lceqIz5TnGliIP3GkvRmgY4+vkqfwFN+z25OTAmf90V81/FPxZ480PxtNbRatc2VoQDCsOA
GH5c13XwV8Wa94l028i1m6a6+zuNkzj5mz2NKjiYVajppao56+SYijg1jedOL7PU6D4p6dY
yeAdQklt4gUTIbaMg9q8J+Ddn4fvPGpi1pI3cpm3WTG0t9PWvT/AI8eJUsPDEejROBNdtlh
/sivlO11ySy1dZ7eQxmNwVdTjaa4HJPEuaV0j6LKmqWVOFefL7RtJn6FxW1ukYRLdFQDAUK
MU9YIN3EKflXl/wAJ/iVH4r04aZqDKupwr1/56j1r1UHPb8K9pNSjdHw2Kw9bC1XSqb/n5j
HhjZSrIpXpjFfPXxx0fwzaG1ls0it9VmcKVjAGVPcj+teqfETxrH4N8NvdBd91L8kKH19a+
NNc8U3OseIHutQuWmuJWyWJ4U+g9q8nF1IzkqUVqfUcOYWcKixlSfJDZebPsn4f+EtJ8P8A
hi0NraRmeSMNJMVBZyR3NdoSkabiVUAZPYV5l8IfGkHiTwrFYyyr9us1EbL/AHh2P0rvNds
5dQ0G9s4nMck0TKrKehxXo80Y0+eK6Hz2PhV+uSjXe738u5DN4t8OW0hjm1uzVl6r5oyKpS
ePPCIk2HxBZg/9dBXxL4jtdQ0jUrm1miLXEUhVw3Umsy1OpTFcRquTjkZrzljaklflX3n1i
4bwsZxp88m2r3S0+8+9IvGXhS4dY4tesndui+aOa2gsM0O5QkikccZBr468IfDLxR4kuYWS
ze0tQQWuZBt49hX1tYw2+haDDbXF0PKtogrSSHrgdTXbRqynByqKx4WcZZh8DONPD1eeT3X
b7jzb4veCdHu/CtzrMVrFbXtou4SRrtz9fWvk/Trm307xNHIyBiHWfYejYPSvbfi58WLfWY
ZdE0eQixVsSzdBJjsPavmy6Ml3qBuo5dpBGwDPH0rzlB1a7lS2R9NhcZPLMvisY7tvRdUj9
EPCPiHSvEnhu1vNLkRk2AMg6ofQ10YAP8Ir4f8Ahb4y1nw74mtBby/u55FjmjJ+VwT/ADr7
fibfEkn94A16tKpzp36HyOaYJYeUatN3hPVd/mMlVMbjtAHtXy/8ffFOkXt7DptsyO9nlpp
B0U+le3fFLW7rQfh9f3tk22YrsVh2zX58eNtau5757UyE7/mkYnlia8/FSdaoqET08mhHC0
ZZlUfw6JeZzl1crNqM0qjgsQPpVe6YmNT74qGPOeuKlnwYx/Ou6MeW0T5qrUdSbk+oRwlmz
uxx+dSw2pcsJXXaeTj9KZbySIeAWBGPpUqHrkYzxx3rRmfKJCu2VcdM5rUQYZePfntWXAf3
iZzya1kGWA9ev0rGpsVHclZvlXI9vxqbnKledo/M96i2jaCRznNTb9oXHQc/nXO0dCPpv4Y
AD4Z6QAOMS/8Ao56KT4YKP+FZaRx2l/8ARz0V1R2Rg9z5u09ysUiAMpdiM4461l63drvg2t
zCPvLwc1vIsaaQWSMh0lA+XnIbNcv4hwmoFVXGQB0ojHmepXM4Wa3PVPhV8R7zQNSjmRyVB
Czw54dfUV9v6Dr1j4h0GHUdPmEsUy5yOoPoa/MPTZ5ba5WaI4K88d6+ivg78S59C1OK2lcv
YXDhJIifuMf4hUxl7J+zfws+iVszoX/5ew/FB8cvDpsvE9+oj2pdr5qkdM1xfwaJ/wCEo0t
SMFbsCvoT486al7odhrkQ4Rtpb/ZPSvC/hnbfZfHNkijg3qkV59K9Ks6fmj6KhH2+HhiftK
LTPveH/Ur64rxr9oH5fBsBz/y2Feyxf6tfpXjn7QQH/CDw5/57iu3MP4Mj4/I9Mxp+p8XXN
s03iLaMgFgcA19jfs8aWtv4XvNQZcNNJtB9hXyVAgbxLJjPTIr7a8Dtb+E/g/b30/yBIDM5
9zzWdKSXvdke9mFP2eGqQhvUnYxPjZ46/sbRTollMFvLoYbB5VO9fFOt6mLy9aNZP3aHH1P
eu2+Ini+41bVrrVLlmMtyxWIZztXtXm0VzAX3OpbuR71lhourUlWl8jkzKSy/CxwFP4nrL/
I7HwZ4kuNG1G3uLa4CSwOGibP6V91eA/Gdj408OrOjKLlV2zxE8g/T0r4Ctp9NEQOwqw4B2
5613Xg3xnf+GdZS50udty/KynhZR6GtpT9jJ9mRhnDNKCw83apH4X+h9Bab4N0tfj1NJZgm
K2jNxIgHCuelYP7QHiUNe2uiRyfu4VMsgz+QrvvhT517pWpeLtQTZNqMhcZ/hUdh7V8u/Fj
Xv7T8RardtJlJJTGhz2HFclePuQowXxO7PUwcm8ZKtWd/Yx/E9V/Z811l8S3Fir/urqLcBn
0r6iLArwcV8MfA3VfsXjTR2LgI0nkt9DX1t4v8Z2vh60Ftar9r1S5+W3to+WY+v0ruoVFGl
Z7o8rPKU8TioVYLWav/AMOeZfEzw8/iH4taPZW2HLKGlwfuKDyTXucKQ6fpix5CxwIBk+gF
ch4H8Lz6ZHPr+vyedrV788rseIl/uj2rzr4v/FWK3hn8O6HcgucrPMDwvsDWKlHDQfeREo1
cxnTwdN3jTVm+nmzzb4w+M4td8VyNHKGtLQ+UuD1Pc16h+zvqSS6PqOnlvnSTzAPY18mand
veTYBJTOc/3jXpvwk8YN4Z8U2k8zssEmIp19j3/CscPCVGSqT+0e5VrUcXhp5bQ+yvd87bn
0L8dbSafwJ50SkiKRScdqv/AAV5+G1oc8bm/nXaahZ6f4k0CS0mKzWt3HjI9COtefeGJ5fh
zeL4W1pdmmTSE2V6PunJ+43oa7Y0/Z1nUezPnIYh1cueDS96Lv8AI9TuMG0l/wB018C/EAH
+3tVA4/0lv5197yyK9o7IwYFCQR34r4L8eY/4SHVgck/aH/nXPi7/AFin8zryFf7Pie6icV
b2rOcL6/nXR2MV7ZBZULEId2QcFT7UuhWSzSr8ufWvU9N8MrcWe5VBOMDIrorwjy3seNgcb
Ww1VSUv8j2D4N+OH8R6GdN1CXdfWgAyTy69jXrQ5Ga+RvANzN4U+LFvaFiscsnksD0IPSvr
hcFQfXmtcPU9pC5053hlRrqpBaTVzJ8R6bFq3h2/0+RdwkiIx74r4cu9+l6lNbngxSlCD7G
vviRcxsPUEV8L/EKAW/jLV0XAC3DGuHFLlrwkup35M/a4PE0JbWuats0WpWPkToWXH3s966
r4Patd6H8RRpAnZrW5yjIemex+tcL4YkL+WNw7de1dR4PxB8ZdPCrtzMB+lXP3cRFx6jyip
KrQr0J6x5T67A6E15B8fZtvgmKEZ+aYV7COleOftADHgu3YdftCitcd/BfyPLyS31+n6nx7
dq0mptwMnpkZxXo/w0+H934r12O1RAtshDXE237o9M1j+GPCV74j8SxafZRGSaZvvY4Ve5P
0r6/0LStA+G/hDbJLHBHCm+WZjy571hSkqsVKWkY9+p9TjV/Z1adRa1pt2XZdzorWHT/Dmh
RwBlgtLVMAscYAFfMvxc+K39tzS6TpU7JpyEh3H/LU/wCFUviZ8WbvxLcS2OnFrfS0O1VBw
0vufavE7mV7mXbgkDoBxUuTxTUYaRR59KjDK19ZxXvVX07ebGSyveXG7PGePSum02BrSzaZ
vlz90HsaqaNpElxOp2AdxxxXS6rZGA2dmq4d+SPWuiu1Tp8keuh5uXxnj8fGVTXW7PbvgD4
Y8uzuvElwu6SQ+XEWHQdyKt/HzxU1hosOg28pR7n5pSD0UV6b4I0lND8EabZBNhWEM3sTya
+T/jnrzXfjLVG35S3Hkrg/nXNi706UKUep7GDmsZmdTEz+Gndr5bHhOuagbvUXYtlV+VR2F
ZccRaNz2HUmpAqyS5Z2weeRV6K3cROFAYlTxXTFKnGyPl8TWeJrOpN3uzS8GeZHqEqqTjA4
r9FfA00k3gbSZZM7mgX+VfBXgTQby71G3tUhLS3LqiheTgmvtDxDrB8F6D4asVk2YnigcA9
sc0qVRRlKfR2R9DjKFSWBoYZ/G23byNr4i+H4vEfgm9tDHulVC8fsQK/Prxfp7Wl8JSmG3F
ZPYiv0w+W4twRgpIv5g18O/Gnw6NN8V6raBNsZbzk47GsMUvZ141F10M8ol9YwlfBS3XvI8
WtrmS3nSeNisg+Y4719E/Bz4rt4euksr6YvpszDzEJ/1JPcD0r54hiiztZc56kGtSw8y2uY
pLdyrtkEHoa0k3GXPHRmGXYqKTw1dXg+nbzR95/EjR/D3ifwK+p3EyDy08y3uE5OewH1o+G
Xh6Pwf8PlmvCqzzKbiY9AB1ryP4PW2t+KbmHSb64dtCsWE7RNzl+y59M9q9e+JFzPNYWfhL
S38q71NthZf+WcY+8aItcrrxWr2OrFUqmHayz2l4t3fkj5h+KHi6XxF4kvNQ8zMYJjhH+yO
MivOLO3eWcEZy3qK73xx4K1Lw7qT6fqELAj5opAPlkX2NY2h2hM4VuBnnI61OCsoyjLfqac
QQmnS9j/AAraNbf8Od38G2ktviPpqK5HzFD7g19lAEHqTXx/8N08v4s6dGD8ol4AHTivsHt
XVhH+7t5s4M+3oSf8qPnj9oiVhc6VHuIXaxx718sMjSXko27iT1PpX1H+0QP9O0fP9xq+br
O38y/cf7VcWHV61W5141uOU4e213+Z0/grxJqnhTW7fUbRjuiIDKDwy9xX274b1218SeHrb
V7Q/JMuSD2PcV8PNZpb3VuZVPkykFmXjgdRX2f4EtNL0/wVp8GjS77QxhwScnnrmujDN804
vZGmcqlUy6hiN5vS/l5niHx58Pw2fiGz1WFAguxskx3I716P8PPh14Ts9CsdWS0jvbqWMM0
snzAH2HSvOfj/AOIrO61az0qCUObZS8mOcZ7fWpPgD4yum1g+HJ52ktJkZ4dx+4R2rkwzh7
ed1vsepXhi6mRwcJ2cVdrq4n0kkaIgVECgcAAYArxX4/a3c2Gg2mm28rRrdOfMKnGVHavbu
1fPH7RgwdHz0Jf+VdOYP93Y+X4fhGeYQ5vP8j5a1C7lubto9xEanCjsau6ZpzzSDaGyP0qp
HEJL9ww+bd09Oa9K8N6UshVsEgeqmuqnFU6SscOZV518VNzd9TL0u1Nn4l05CMfvUYfnX3b
aHdZQn/YH8q+NtbtBZeLNIXADkqWwMZ+YV9k2gxZRD0QfyrDBy5uf1PXziNsHhl5M85+NgA
+Gd56Aj+dfnx4uA/t5hjqor9Cfjbz8Mb76r/Ovz38W8eIG/wB0Yrng/wDa5PyNaeuSP/GYk
a8g4qS5GI1GKIc7hnvzin3XCrmvQ6nyvmS24JXy1wpxzxQnDnsBxz3NFo2X+6WAHOKHjYSF
0wVHOanqWhkWGkUe9ao68d+KyY8mVDjrWqp2jg5I+UfWpnsC3LDE7AT0qThUjzznk/Sozyu
O2cfX1qTbmNeDluD7CsGao+m/hgzH4ZaRkY4l/wDRz0UnwvOfhlpB9pf/AEc9FdEdkYvc+e
NNhkuLC9uCMrAyqQox1PBNc3r0WLl5OR820AnrXR6A0hstRjDMqNyfqDwDXK65PLLfHIICj
9TV03qEytYY346DpXvPwe8JWviHxLZ2UuUjQedKR6DtXg9gB5oyMA8V7d8J/GcXhfxFa6jK
hkiQGC4A67T3rGtbnTlsfRZG7+0UPja0Pp74v21svwxuIz8qRhQufbGK+b/BSxL450loz8x
uUzXdfFn4q6b4i0pNL0lm+y/fllcbQcfwivMPhpdm68aafcAcNfIFHtmuB+/iVOO10fVZbF
4bAyo1vikm7fI++oRiJPpXj37QP/IkQcZ/0hf5GvYYeYVya8f/AGgVx4GhI5/0hf5Gu7H/A
MJnxOSO2Y079z5I05FbxHOHI4K4+mea+7RodprPw6i0iTiCe1VOP90V8BG7Nr4ilZjheFJ9
K+mPC/x3srHwdFZajayyXsEexWQcOAODmualKMKclPqfTZjSq4mMfqusoyf/AA589fEbRW0
m8vrJiGNlOQDjqM4rz+Fl2/Mq/Lz9a7nx/rj6tNdXchHm3cpZgOwznFcPaw75UUg4JxnFXg
k/Zu+3Q8biNxlilbWVlf1NiyEQZVkQKndsd+1dPoVi91qiW8KBjIyxrt9ScVk29sJIlbyzh
vm/KvXvgr4dTVvH1jlMwWgNzJx19KKvvyVPuPI4qEp4me0E38+h9F6w6eCfg60ceEe3tRGO
3zEY/ma+D/Ft01zfRW+GZ3JYgepr6/8A2gNbaDRLHRY24uH3uv8Asj/65FfPPhnwLqHirxP
ssLb7RPIRl2HywjuTXNUm3iny9ND2sDg51ctnVm7e0d2+yKfw90TWzqlpFpELy3zyCSNVH3
SO59BX2R4T8GJogbXvEdwt5rEi5eZ/uxey+lL4O8E6F8PNBaaSRDcbd093JgZPt6CsSW81T
4n372WmSPY+GYHxLdA4a6I6hPQe9d0Y+zut5PoeTicUsRBUKDtRho5Pd/12Of8AiT8R9Su9
KvLbwpG4sIPkub9emT/CvrXyprV1c3F48XmZX7xYnlifWvt7x94c0+1+Euo6Zp1okMUEOVV
V5OO59a+J9ThH25W4BI5P41yqP+1cs3c6Y14LKKjwy5bOz7sr6dp7zOoBA9c9K7O18M3Elq
Ht1y4HAPBNSeFdMScrkYJ5A/vV7ZougRfZI2KKWK53HHX06V2YlpxaZ8pha0qFVVIbozfhR
8UzpEqeGfEjkRFvLhmY/wCrP91vb3r6B1PStO8QaQ9lexLPbzLnI5+hBr5h+IXheCzsWv44
1SZGA3A4BUn6da7H4X+Mdd0bwvaXOtq93oUjmNbgAs1qQcYb/Z96ww+J526U+nU+mxmDjiq
KzHDPllfVd35HWR6pq3gCf+x9aka60OX5bW9bkxeiOf5Gvljxy6SeINVkVhta5cg+2etfdV
xb6br2kNDOsd3ZXCezAg18sfFP4T3XhyWW+sEe50mUn5urQn0PtWeKjKE4VH8KNcnxFGtGr
Ql7tSSt5N/ozz7woAZlAzjI4719C+F7dJrVcDcAvf1r598OH7JeKjEnHOR3r6G8IXSmCNS5
B4PSta01UhzQPla2Gq4er7KorM878cQDTPidps0XyljG/H+8BX1jbHdaxN6qK+Wfie3nfEb
SUUg8R59eXFfUtrxaQj/ZFRljbpu/c+iz1L6rhe9mSP8AdNfDfxSbPjjWgqjicjNfcUz7Im
J9DXwV4/uxdeJtXnzkS3Tfocf0p4zWtTSMsgVqOIk/5R3hWT514HOOv8Vdt4YwPjLpfGGM6
Aj04rh/C+03CHqTXb+GTn4yaSen79OPwq6y/fU/UWRu7r/4WfYBbCgkdq8g+Occl94f07S7
Uebe3FyojiX7zV67/dPYCvOvDtuviPx/qviW8UvFYsbSzU8hcfeYe5/pXRiIqpal3PLy2bo
VfrS+xr8+hj+H9K0H4ReDn1PWZVbUZl3ORyzHrtWvD/HHj3WPGuos87NDZoT5dqp4A9T617
z4s+F194y8aC/1TV9mjxqPKto87h68ngZrqtK+HfhDR7VYbbQ7ViOrzJ5jE+uWzXFUw9St7
q92K6H0mGzfB4WX1utepWlv2j5HwreW07uXzvHT1K1Z0vS2nmT5TknjIr7D8b/Cjw/r+jzP
YWUdnqCKTG8I2gn3Ar5Ukul8N3VwuoRlGgcqwHdgcYqqdSVGXsp7M5sXRoZlTnjMM3zLeLP
RPDXh2JI1eUBEUZYkcH8aoS29trPxd07T4CskAljT5RxjvXmup/EXWNViFnayG0tVzlUOMg
16D8C7Wa7+ImmPMfMZFeRieeccVM26laCfRkZGvYxrVXvGLPr64XydMkxx5cR/QV+e/wATr
43OoX85OfPumJH41+g2rv5eh3r5+7Cx/Svzj8eMJJF5zmdj9eTRi/exEExZOrYPEz9DkLeQ
iQAN1OOR0FdhomkPfrEWgJ81hsUA5dvYUvg/wfe6vf28SWbTXExCxwqMn6mvs34afCXT/Cs
Eep6vGlzqhXIyMpD/ALo9fetOWVaT5dF3HQw9LAU1isZq3rGPV+foZvwj+Fq+HoY/EOtwhL
51zFEf+WIPc+9cJ8Z/FkOr+L4rCyl3wacRuKn+PP8ASu5+LHxYt9HtptA0K4R71gVllB+WE
fX1r5Uj1yS98QmBZdyFSSxOSSepzXLXmnanT2ie7lVNzxCxuPdufSK8mfoB4WvBqHhPS7wN
uEturZ/Cvn/9ovSkXW7C+C8XELI5+n/669g+FVz9p+F2jMDnZFs/I1xf7Qtp5nhvTrkDmOb
GfYg11Y9Xo8/ax4GV/uM3dPo3JHwyHeGV0OV2sV6ZrqNAja8uGYjhcdfWsW+V49Yugn98nj
1r1z4P+GxrfjHS7R41KGUTS4HBVecH61EnzqMV1KwGHjDGVKk9qd2fVvwt8MR+GPAdokiBb
u5Xz5m75I6fgK8h8SfEy40v4w3GpQxLdWtp/ozRn07kHsa+gfEF6mjeFL67ztEEDFfrjivz
68ZarcCZZEkYTTSmUtnpzmlipyVSFKl01OvKFSrfWMfjNY7fefbl/p/h34q+CBJBIjtIN0c
n8UL47+n0r5f1XRr/AMKeJZNM1KEq8b8HoHH94VJ8HvihN4e1SOSV2+xyMFuoc9B/fFfQ/w
AUPCtn4z8IJrulBJbmBPOikX+NeuKVVOX7+n8S3RtQccLJYaq+ahV2fZnivw3fzfi3pzdjK
e/XivsIdK+NPhirJ8T9KyCMTMSD1zg19lKP1rpwMualzeZw8U0VQrUoRd0onzr+0UP9N0f/
AHGr5201R/aDAtsG45P0r6M/aLA+26PkHGxv51876ZldT4b+Lg/jWGE/j1CMw/5FOG+f5np
lpocOsaR9ndgshG6N85x71HBqHj3wnZy2Gm6jIlo3TDAr+GeldZ4MtmmiAKAgnn39+tdNq+
gG4gyI87xy6jgVpWoLmck7HDgs1rUKfsrKUV0Z8z67NqFzcyPcu7zSHc8rNkk13HwVZofiD
oyqSMuymtbUfBkjysViHXdiofhnatZfFrT7cjHlzN/Ks1GFOcIx7ntYDGVsY686v8j0PsZe
g+lfPX7RvXRfTL/yr6FX+lfPn7RYydG9i/8AKqzD+EvU8jhz/kYw+f5HzJYRhtQcHP3uR61
7X4LtEkMW4rk9SMcV4vp3Ootz/HyfTmvfPAcbMqlm2D0ycGux/wAJHkYp/wC0T9WY/wAQ7f
7N4z0UkEFgp/8AHhX1la/8e0f+6P5V8ufFjH/Ca6IMZwqcj/eFfUdr/wAekR9UH8q48ufuS
v3Pos6/3LC+j/M87+NvHwwvvqv86/PjxgD/AMJA3+4tfoR8bOfhjej/AGl/nX58+L8/8JAT
38taiOmMfoFJ/wDCHL/GYkQO8DPU4qa+A8tD6cVa0awN+80atiRUyvuah1NHjKxuu0jgg13
KadSx4EsNUjR9rb3X1K9sd8gVWx3JFWCm4MUY9yc8ZFQW25Zd0fBIxzVr94/yAbiRtJHTFO
WrMempXVQrRHpnnHpWoAVG/rj5qzjkSxA9jyK1ARjLfdzu/ColsKJID+7Ax0GPzqcljGO3R
F+tQrnYOehJ/wAKkJIjUZBI5zXOao+nfhgyf8Kz0gDB4l/9HPRTPheB/wAKy0jH/Tb/ANHP
RXXHZGL3PmnTLiWOS4QZ8t3JbB7g9KxdYw0jSbx88hO3uK39KiJtrubI+SQcEfWsbxHamKa
OcsNso3AAUQWoTZQs+H46+lbUDvEC0LFWGO/esPTz+9rpLdFMAY9QMmtOVS0YoTlB80XZkd
zPdXK+XJMzLjoTxXoHwpTb4o0lSMf6UpH51xgtwP4dxC4AHvXf/DtVXxfo4UYIuEFY1oqHK
orqfR5PWnVxEnVd7RZ97RYEafSvH/2gf+RHh/6+FP6GvX4R+5TPoK8k+Pw/4oaL/ruv9azx
/wDBZxZN/wAjCnfufFGogNrM+zJOB+dXrKGYoirKRkdM1SvxjXpiD15rqdBtxLLbqw52kn2
q6cY+yV0PMKs6WMqODa16GHqGkSmFZTl/mAyeabBprysoWPnO0GvS7rSUTSYzJuGMcgdz0q
mml26pjz2VwM5K/wAXpSUtNFseY+aUuaTu3uYK27Q2udqhWI28fnX0n+z1oa22hXutyJh53
Eaf7o9K+fbuD/SIraKcznOFAGME8V9m+AtGTRPA2m2IXDCEFvqetZUffqylbY+kqr6plXI9
6kvwPFfHGk6p8R/i7JpWmIRbWSiKScj5IvU5/p1r2DR9I8NfDfwsVBjt4o13SzvjdI3uf5V
c1a/8O+BdGutSnWO2ViXYgfPI1fJnxG+J+peKb5mlkaGxU/ubYHGR6n1rFtYe8YazZtSdXM
aEacnyYenv5s6D4kfFe78U3b2NnK1rpIYhUBw0x9T6CvavgbdC4+HFtGpBMDtGfzz/AFr4l
FxNdXSSyEAA9M8V9b/s7Xu7QdRsiwyku8D2IFXh4ThVvJ6yR0Y2rh8Tls44aNo02vn5nsPi
G1+2eG9QtyMiSFhg/SvgPWYTDqBVusblSPfNfoZcLvtpU/vKRXwZ49sms/FOpw/d2XLflml
iFy4mEu552TvnwOJoeSZv+DH3Ooz3BOR0HtX0P4dRXtk5AyMnIr5q8Hy7ZI8YI+nSvozwtI
HgQkpkjGeKWLvY+ahozD+LVrjwZO+0EBlyR2rb+CdrDd/C9YLmNZYZJZFZHGQRnoaqfFoD/
hArjhfvLytaPwIIPw6VR2lb+dcuXe9Wmn2PrKvu5Kmuki28N/8ADy9Mlqst34bkOWhHzNae
49V/lXbxyaZr+j/KY7m0uExg8gg1cuEje3kWRQ6lSMEZr5j0f4jXfgrx/qFjJmXR2uWVoh/
yyGeq+1elVqRpNU6mzPPwmEq5lCU6Xxw19f8AgjfiZ8LLnw1dPrehIz2DNudF6xn/AArO8H
+Jgm2ORsSDhkPQ19RWt1pviHRY7mEpc2lyn1BBr5f+KXgxvB3iZdQ08FbO5bcoHRT6Vx16b
w7Uo/Cz1MLVWaweExGlZbPv5Mh1qf8Atf4t6SqsHHmRLkfWvreMFYU9gK+NfABbV/ilpkjA
8Shvyr7MX7gGOldWASUG13OfiKMqSoUZbxiYnizUV0vwpqN6z7dkLYPvivgTXZzPebicmRy
5/E19YfHnxGun+F49Hhl2y3bfMAedtfIdy3n6kx6leAO1ZfxcUn/KKh/smUSqS3qO3yR2Xh
OIvIjFAcdv612Hh5fL+MemYx/r149OKxvB1pl0BXPQ10GlII/jPpoAxiZf5VWIlatTt3M+H
0/33+Fn1rJ/x7kA8lcCuJ+GzbdBu7UgCeG8mEg99x613GB5Qz0xXl3irUpfh54mPiOOMvpG
oMFuol6q/wDeArrquMJqb2PJwsHWUsPDd7eq6HqSnJ6jNL36dK84b4y+AUshcNqhDEZ8oId
4/CvN/FH7Qsu1oPD1mLdOcT3R+Y+4Woni6Uet35G9HJMZUlbk5V3eiPo1jkEEdRXxH8YrSK
Xx1rUEJVVaQHIHA4//AF11nhf41eIba8ubrWNTlvraWM+XGVHDe2BXk/ifXZNV1a4upW3TX
DlyM9AT0rgq1FiZxUUfSYXLqmVUq1WvJOLjZWe9zjJdOvbZPuGSJuNyCvoz9nSEt4yaTH3L
TOfxFebeH1DxEOobgnBHFeu/ABceNb7Cgfueg+tdLVq8Dzstb+pYp/3T6M18f8U3qHvA/wD
Kvz/1fSv7Q1iMuuUhkOV/vHPA/Gv0F1ePzdFvY/WJhj8K+SPAXhsa78UY7OVMw287SyDrwD
xXNi4uWJhFHocMzpRwuInW2jZ2PZ/hD4Ds/C3hxdc1KNFv503l2H+qTHQenFcV8UvjaEjud
J8O3PkwplJrsd/Za3fjf44bRtKXw3pspillTMzKcbE9OPWvinxJq7ahcMqOfKU8DPWnOUqk
/Y0vhXU504Qg8yxivKXwxHa/4nudTd40ZliZssWPzMfc03wk4GuR5f8AhOK55ASCduTXR+F
Yz/baORjC10VKUadJxiedg8ZWxeY06lV9dj7++CjF/hnZA5+UsP1qr8dYPN+H5kxzHKpq58
FVK/DOxJGMkn9aPjQob4dXRPYrRitcL8kaJ/8AC1p/OfBeqoT4hkQEAuwP419V/s46KBPf6
s6D93GsKH68mvl67iEnjFI8ZJIavt34E2C2nw8W4I+a4lZ8+vas8KuaUX2R6eP/AHFDEyX2
pWND4y332P4aXi5wZSqfrXwR4tmJ1EfNyigD2zX3B8e3K+BEUcBph/KvhHxJvfXZ0wx5AFZ
rXGSfZHLT/d5I2vtSG6TfTWt/EYwXJO0qB1r7L+A/jQXNpJ4V1J+Npa23nqvda+e/APgki6
h1G8w0pHyxgZH1rubyGfwn4psNaswUQOHGO/qK3qNUaiktnuZZVP63QngJ7vWL8z0KXwv/A
MI58ftPaJMWl3I0sfHQkHIr6LX7oNcWtja+LYdA8R2xBaFhKG77SORXaDgYrpoUlSi4rueb
mmLnieRVPiirP5Hzz+0UM3WknPRG/nXzrpAP9pks3G7v35r6M/aJH77SecfK1fOmlf8AITO
cA5/Ac1xYT+PUPUx//Iow/wA/zPobwCBIiKDx74r2SDSopoRlByBXkHw5BdowSdo5HBr3u0
/491w2eK7asbs+WjKyOXn8MW7q+Y+vQivCdFt1tP2gkgQYVbhun0r6jcDYcDAxXzNBhf2jT
tHP2g/yrzprlr015n1mQy5o4hf3GfTy/dFfPn7RPXSfYtX0Ev3RXz9+0TwulY5+9W+Yfwl6
nDw67ZjD5/kfM2ns39otjBO7t9a+gPh42Cm8nB6nivAdPwNQcY28/nXv3w/IDxgg8dQB0/S
ut39mrHk4tWxE15srfFbB8baLg5GE/wDQq+nLLmxgP/TNf5V8yfFT/kddF6n7nJ/3q+mtP5
062J/55r/KuTL/AIZep9DnP+44V+TOA+NIz8Nbz/eWvz48X4/4SA/7gr9CPjR/yTa9+or8+
fFwU66eP4BWe2MfoFH/AJEcv8QzwvJs1qJccOMV1HiHw5Je28dxGhSTGYyRgOKqeANDk1PU
Y1iXdLO4jjHoSa+45vhbo9x8OYNCngH2iCH5J8fMrYz1pVac5VHVpvY9PC18PhcvhQxkbqo
38l3PztWGW2uDDKmx0+Ug09gQGbdjA429a7fx3ov9m3cysAsttIY3I744rgxKobqcHnHcV0
UavtYKR83meB+p1nGLunt6DhnzYyeRjrWoSD8p+lZX/LSLAwMdDWgDk8g9MZrWWx5aLCcx9
ueaXJUDPGDuoUjBA554xSvymD69/Suc0R9OfC7J+GGkEntN/wCjnopvwtJPwv0fj/nt/wCj
norrjsjF7nzzogjNrfxyruBPX3rG8RgPHCC2ODgemK1tI+W01Fjg7TuC56ZrA1198iCP5lA
5NOD1FPXUzrI/vMHoOa6Wzf5MDoea5my2+d7109omRkYGeK1W5CNOBFJG4gHbzn17V3XgRQ
vi7RT/ANN0J+tcPGrDBJzlc/lXbeCB5fizRmY8tOjfrWOJ+z6n0eQ/x5r+6z7ygP7iP6CvJ
fj7/wAiIvtMtetQ/wDHvH/uivJfj3/yIgz/AM9VrDH/AMJnLk//ACMKfqfFF6rf27LnHIBx
Xb+FkP2q1AJ2tkcjtXE33/IflGMDHFdx4VZRd2qAkbsrux2rWC/dIyzT/fKnqdzqx8nQInc
s5Y5O0enSuWOpJvT98h/jKsmCPaui8UXjWvhNZlUEyMFA7AZrz9Wi85QImPmfMM+lct2kzK
nHmaidr4L0w638Q9PswA6eaHIA4AHNfY93c2+k6U88xCQwJkn0AFfNnwB0sXXiq61ErkW8e
AfQmvR/jnrsmmeBvsUTlZLxwhIPOKIz9jh3N7s+izKj9YxlHBLZJf8ABPnr4rfEa58RazLM
WdrSJytvAp4/3j615Ygnu5vNdizH/OKuX5829xzwcbu9bmgaQbmdD5YPtWmEoKMFUlq2cGd
Yy01g6LtTjpYbpmgtcZJQg4zwK9z/AGe7oweJ9QsGON0WcfSovDPhIPAHaLgjgAVV+HBbRP
jY1k3yq7On4dqU52xMfM2yqPtMHiKflf7j6oOCtfGnxq0/7J8QNRCjAkAcV9ldsd6+X/2gr
Iw+KLW72ZEsJBPuKnHKyjPsyOHXfETpP7UWjyvwlIROgDAD1z1r6R8HBpIEwccdBXzB4cm8
q9GOu7j0r6V8CT+ZFG2eOh/zmta8VKKZ87Ui41XHsXvi3EV+HlxuUcFat/Arj4er/wBdWpP
i7tb4dXOGVsY7e9HwJP8Axb4f9dmrgy9ctea8j6ubvkv/AG8enzqxR24xsNfE/iy1mu/Huo
W1uvmTPcEKo6nnpX25L/qH/wB018PeN7k2njnU51YxslwSGHUHPFVmXxU15ndwdK1StrbQ+
m/hBoet6F4LFtrA2MzlkQnO1ap/HG1gm8AvK4AeOQEHuKz/AIefFzQ77w/BZ61fJZ3kChWM
hwH9wa4j4y/EjTtchTRNIuBLbKd0so6H6VviqsFQsmc2EweLqZuqso21vfpYxvglafaviNF
KV4gjZhX1jLIsUTM5wqjJJ9K+b/2erNZdb1K+I+5GFDfWvTfi54rHh3wdNHC+Lq5HlR4689
aVGXssJzPcviGnLGZwqENdkfOPxd8VnXvF95Msn7i3zDFxwcdTXmWmwmWcHqWOTT9Vu3ubs
xh9/OWJ71u+GbBprpDs6dB6Vrg4csed9Tzc+xMHUWEpfDTVj1HwTppZY2K8rgU+OPyvjhYI
QOJV5Fdr4L0zEasQMY5JHWuUvk8v49WKHGfNSuGvO+IprzNuHv8Al9f+Vn1EufLGfSvJfj1
n/hAoz384dK9cX/Vj6V5J8eM/8IApH/PZa9DH60ZHmZK7ZhSfmfHV7eXaXsiRudg6BRUMVt
cXX8TOx9T0qaeIPqThsjJzmu28PaJ9paPjcG6Ad6dGEFTUrdDbNsbiHipxlNtJ9zmoLC9EA
iRdqjkjHJpYtEnkuAShZu/Fe76b4HEkQby+o9D+lasXgNchmjIwOBg1nz04P3UefVxdfERS
qSbSPL/D+gkJkoygqcce1dt8Cgbf4g38BPPlsP1rvbDwmsMBITaNvpXA/DDOnfGm7tHwu4u
uK5/bKeIie7lUW8FiY+R9MTp5lvKn99SK8S+FukDTfF3iu/lXDQSsoJ9Ote5EZz6Vxl1ow0
fTvEt9HgfaQ0o/75rtrRtP2nZM8jA4jlpzofz2X4nxv8XPEU2o6/qd4WJEspjXn+EGvFroM
Yx069a7jxzKXnQE/edjz9a46df9FJNceASVO/c9biGVq8aHSKSIbWEsjHNdV4ZgI1EErwq8
msGxU+QxxweT7Cu68G2D3V0qBCZJnWNR65Na4iTty9znyGlz4uLfTU+5fhTaG0+G+mIRgsm
786zvjSwX4cXWTjJArtvD9kuneHbCyVcCKFV/SvOvjxOIvAHl5x5kqitMZaNBr0M8HL22ax
musr/ifFgG/wAas2SCi195/Cu3Ft8ONLAGA0e786+C7Rg3jSYk8bSK/QH4dKB8O9Hwcg261
GDVr+h7GeP/AGVtdZs4/wCPELSeAlkHRJFJr4ivrfzfF6q4B3MDz3r9APirpp1P4dahEi7m
RN4/CvgfxFBMusWzwR5kkOAfQisfhxjXdHNS/e5JJL7Mj3LwVbqfLDDgdPXNdl4x0IXvheV
gq+ZEN6Y61xvgMuY7fziPMCgNg9K9kNrHPprxsgIK4POc1eLV1Y8PLqzpV4TT2ZV+A+utee
G59Gnk3S2b5UZ/hNey18x/CK6fR/ine6S3Cyh0x9DkV9ODmuvCz56MZM7uIKHssZKS2lZ/e
fPX7RS/vdJOezV856Xt/tLbjgv0r6N/aLOP7HPu/wDKvnPScf2scsT833u4rmwn8eodmO/5
FGHfqfRvw6KxNGQwJ9QBx7V7zaHNupPTFfL+leLofC1lDdTW8twHI2BGxn611WnfH63S4SO
90ieK2Y7d4OcVpVxFOM+Vs8vDZRisTS9rRjdHvr/cP0r5kQ4/aPX3uMfpXvVh4m0/VdNjvb
OdZIZV3Kc/pXz/AAyCT9omFx3uR/KuWq74iDPZyKlKmsQpae4z6kX7gr59/aJA8vSj7tzX0
Cv3B9K+f/2iceTpXT7zV0Zh/C+Z53D/APyMIfP8j5nsCP7UJySN1fQHw/byzGQXxx1B/wAa
8AsNrak+cY3c4717v4EBATnn19K6NqaPNxemJn6sT4qtu8ZaK2c52/zr6Y07/kE23/XNf5V
8w/E98+LNFbOeFGP+BV9O6bn+yLXP/PJf5Vy4Dafqe/nP+44X0Zwnxm/5JlfH6V+fPi//AJ
Dn/ARX6EfGRS3wy1EAZwoOBX58eMARrWfVRio/5jbeQsP/AMiWa/vHofwXuYIPEekvJghLo
Zz71993U4g02SckbVjLH8q/M/wRqT2OpogbaQQ6HPcGv0K8J6xF4u+HUNyGDNLAY3APRgMG
umD5VOJnjo+1wtCv0WjPhn4o6klzqF/OP+W9w2PzrytCokzz9K9S+JekS2d7fWzj57a4b8s
15anMjCubAWVK3U24kUliYW25VYnU4dODxWqoB5HYZ/GsxUJkjOK0xwTnp96uqWx8wiQH5T
27CnY+THvtzSJyAT2p5IC454/nWTNUfTXwuP8AxbDSP+23/o56KX4XY/4VjpHT/lt/6Oeiu
mOyMXufNemPIovUUDaR8zenPaq/ilRHcRrGAEMKnC+uKs6RPGh1KOQnEqEA+hBqv4huI2W3
AX5xAA2exoitRSehz9jxNuIrq7NCY8jGMFce9cnZgiXOeM111ipEA/2F3DHrWq3IRrwqJG+
X+5kf1rsvC0fl+LNEJ+6ZY9ufTdXJQIA0mONqj9etdzoZK+KfDy7QdrRL/wCPVz4l/D6n0u
Qfx5/4WfcUH/Hun0FeTfHzH/CBZPaVf516zB/x7x+m0V5P8fMf8ID7eav86jH/AMKRx5P/A
MjCn6nxNfSY12QgngYPFdp4ZyLu1OSOCB9a4rUMDxBIBydoNdt4XOZLdt3CfvDWlN/uV6Ge
ar/bavqdf4qSSfwkiQfN86lfrnmuFuRe2UyAfuww2Eeo7133iKNv+ET2I+GQg8dQWJrgjp9
zbiN7l3dl+XLHPNefU0TOjLKfPiYLzPqH9n7TTD4TudQYHdcS4GfQVh/tFStjSYDkqSxP5V
6T8JLEWXwz0tcbTJH5h/GuM/aB0S5u9BstUt4WkFq5Em0ZIBHWtMXFrDxt0PTwmIjLPHOT6
tHyakZlvjk98DNet+C9LRpIxsAHHcc15z/ZstswuGjkQSE7CykBvpmvVPBF2IzEGbJGM5PT
9K6qGIjUg4x6HnZxldbCydapZqTdrM980PTYxZr+54C8HjivGNdQ6J8e7OdFKrJMh+uTivc
dCvIpLeMcjK9fWvFfjIGsvHOkaoqnJA5HqrZrzq941Iyfc7OH5J1pU/5os+mY23IHHQivCv
2hrLdpOnX2PuSFWPsRXteky+fpNpNnIeJT+leffG3T/tnw6uplTc0DK/0Ga78ck6LPNyep7
HMIX72PkPSyI9UIx8obpX0J8P7n5YyzfQntXzvGdmrblHDc9ete4eArsK0QJwOgz/Xmqh71
BMwzSm6WMqR8z0P4qyiT4aXnIP3en1FSfAgf8W++k7VQ+Jkwk+Gd8cjK7eAOOoq98B2z8Os
/9N3/AJ15+D/3mfoe2/8AkSO38x6rN/qX/wB018IfEzP/AAlWtAHH+kN/Ovu+QZjYe1fCfx
LXPi7Wxj/l4b+dbYt3q00RkDap4i38pw1ncXagBJMj0PNW3ju7ggSN8meg4Bq5odiJ5gdvI
PFdbqOiLa6KbhkxkgZHetMRCnCN2jmwOOxdevCh7R2vY9w/Z4szHoGoXW3G6UID9BXB/HnX
ZLvxgbFZD5NlHnHqxr2D4IWZtvhvbzMuGuJHfPrzxXiPxn0S/g8f3jyxOYboBon28H2rnxl
1Tpq2h72BlCpm1d31SaXrseK2kbz3R3qMsc//AF69a8F6YHkRnOFB645PtWJovw58VX6Caw
0O7eNuVkkjKj866DTNS1Pwfrcdrr+mNarkAllII9x61pPFJLlSaPIq5Fiak5TUoyl2T1sfQ
nh6y8q1VsKpI4yK8l1dgv7QFiCckyx16romu2k9okkcikFQRzXk+qyLN+0HYMhBVpoun0rz
k3LFQbNshi4SrRl0iz6hH3RivKfjspb4esR0WVc16sp+QH2rififotxrvw+1G2tk3zqu9F9
cc17eMi3RlY8HK6kaWNpylornxDg/2rlsEcV694JjjMkWAOPbFeUTW0iair+W3Ug56gg9xX
qfgiUJJGPlBGOMgYrKnUi6KV9TsznC1YYucuW6bufQ2jWsBtkyvHtWT428V2vgyC1upIPtE
U0ojYD7yjHUVp6JewJZhmlwAOGPNePfGfWYNZ1vTNF06YTOp+byzn5jxjjvXiVpz5lFdWaZ
NgVicTGFVPl6ntOl61pOuaQl5psyyxSDnBzt9vrXhqyjRfj9DNkqktwoJI6huM1ky23iX4U
61bNJI7WN0obbyFb1/EVW8a6rFc+JdN12zfO5VbcO2Dmrh7lSMpdGfU4TL44erOFKXNTqJp
M+wVO4BgeCKz9Xg+16PeWw58yJl/MU3Q71NS0Gyv42ys0KuPxFaJAwc19LVhzxcT85d6VTX
dP8j84/iBpr29xMjRnNvOYyD1HOM1w9zGBaZJ4BGK+wfjL8LLuW+n8QaRafabafm4iUZMZ/
vADk180Xng+YnyUlKAHOJFIIrx6U/Yr2dTofaY7ByzXlxeFaeiuutzHstLS4s2MLnLMEIB9
a9/8Agl4OfU/FdpJLETa6eBI744LDoK4/wJ8MdX1a7S202zml3YD3EikJH/tV9k+BvB1l4O
0COwt13TN80sp6u1dNKDqTU38KMZqGUYaULp1ZaadEdUoAUDoB2rwz9oe9CaHp1kH+Z5C+P
YCvceMHFfLH7ROsh/EyWiuCLO2LHHq2f8KeYNey5e7PM4fhzY1VP5U2fOmmSB/FszDoxYV+
gfwvmE3w00cjtCB+tfnXo8uzV4Zic5bJr70+BWofbPhrFCXy9tK8bD071ph1yzcfI7MZN18
ulNfZm/xPSL62ju7GW2kG5ZEKkfWvh3xx4am0HxVd2M8e1oJS0bEdUJyDX3VkcADrXlvxX+
HR8XacNQ0xVGp26naCP9av93NRi6cm1VhujkyTGwpSlhq7tCej8n0PBvBl3tZO/PB9q920u
ZZrRQoB3jFfN8D3Wg6g0F/bSWzq2GV16Y616Rp3j/S7LTN0kxZ1X5FXqawq1oVIcz3NKmS4
ulW5aceZdGupD4eJi+P6iPgPOQfyr6lHT8K+avhHo194i+INz4snhMVpEWYEjhmPAA+gr6T
U4AHpXTgIONBcxpxJUi8RCmnrGKTPn/8AaLACaQSOrP8Ayr5v0041M8/xflX0l+0WMx6N3+
Z/5V8z2jlL6Qr94nA+tc9Cfs6tWR11aMsRleGpw35md1qOoQzaVHpSL507MvCjOPTH1r2iD
wFDB8C3XV7REv1ia4DFRuTjIBNYvwO8B22o7vFWqwiRI32WqMMgsOre9e1eObaSbwLq8MC5
c2z4A+nSk6F6U6st5LQ0r42ODlRy/Dv4ZJyfn2PmzwH4nm03T5rF5jsD5jBPT1FHhu7+2fG
6yuQThroV58t09q3Qgk/N712/wnt5dT+J+nSBSRG5lbPYDoTWdK0vZ90evVhKni8VO1ouL/
I+wlHT6V4J+0Sn+iaSx6F2/lXvfOBivMfjH4R1DxR4bgOlxCW5tJd4Tjkd+tduOi5Uvd3Pi
skrQpY+nKbsrnxzYKf7UYbWDBugr3rwKu4R7QwPHIU14rLp8mn6q6TxPHLG5EiHqDXqvhnW
bTSdPa9vJMLGu7PHz+gqo1ovD8yKzHA1YY6VO2sndfMsfEb/AEv4g6PYxjEi7AQfdhX1Fax
mOyhjPG1AP0r5o+G+kX3jj4jP4nvodtlaPvGRxuH3V/CvpvcqqckADvWeBi403KXV3O7P58
ipYS93Ba+rMvxDo1tr2h3OlXRIjuEKEjtXw38UfAsegareaXOyySQrvjl77T0FfWfjX4seH
vCyvbxTC+1AcLDEc4Pue1fHXxE8cXPiXWLu6kIlvbn5BHGMhF9K5cVKE6kVT36s78koV6WH
qPEK1KS2e7fkeW2chhuopFbDKfzr7D/Z38ZILiTw/NIBFdDzYAT0buK+WNM8KajcFWmHlDc
PlHLEfSvU/C+jeI/C11Z6za6dfCOCdXWQwnB5rf20faRcfmXgMvrSw9WhW0jJXV+/Q7D4++
Hfsni6aZI8Q30Wc46t3r5dC+VO8bJkqSuD6196fGvRm1v4c2evRRFZrbbKwI5CsOR/Kvh3x
HZtaa5I8Ywko8xWPSsaP7uvOn3OXHL6zllPEbuD5WUmIDwlF69BmtA4LMB0OBj2rKBO6D6f
qTWmCVZlGDxiu6R8ohyfMpByB3/CpP4FPJP3zUYY7Wx1OMe+OtOLAggHjd6fw1kzVH058LR
/xbDSOf8Ant/6Oeij4Wsf+FYaR/22/wDRz0V0x2Ri9z5n0OAXOstFgENu4PfvVfXwZIVkDA
NuYHA7Z4qfRpDFrJ29TvH55qLWiv2PygSCDjFVBEyMOy/1vXtzXZaeD9n3cfKvmH8e1cbZf
6zFdrpwzaD0I5+lXH4hLa5rwkIGDdI4/wAya7nSAP8AhKfDirzIPIBHvu5riYYyzkYzuAJx
+lfQHwd+G93f39v4o1iJktoeYI36uexrlqv2s1CPQ+qyqn9UpzxlbSNml53PpWH/AFCD2Fe
XfHa3kn+HkjIuRHKrN9K9TXAXA4xxWfrmj2uu6NcabeLvimQqRWuJp+1pyieBgcQsPioVpb
J3Pzf1SF1198nbvUHdj0Fdd4UyLi23noSx+mK6X4ifDq/8Lam8N1E0lsxPk3AHUeh965jQF
+z3cccjY6r+FctCreHspbo9zOcHLneLpPmhPW56Hf2Qm0KKSQ8O/wAx+jErXLazbiKO3Csc
ykswJ79BXWm4SbwxEgYgbwPwBrmtfKBbebbzuJUe1clbRNDyO31qLZ9ieDYlh8D6RGoxi1j
/APQRW3LDHOnlyxrIhHIYZFYPgm4S78EaTNGcqbdP5V0fbNe40mkfOYq6rz9WfL/7QVvHba
9pscKLHEsDYVBjHI6V5l4a1gRTqu48HjPUe9eo/tDzIfENggILiI5FeEaO5F39/PzcNXm4R
fvKh9Nmkm8sw1/M+pPCOsiSNSX5IxuDdfwrn/jYgm0zTL7GCjlSc9Mis7wjeiC186VwqIMs
WOAAOvas3xNr158QNSt/Dug2bzQo/En6ZPoKyxlpWhHV3J4fozWI9v8AZitWz6O8C3X2zwH
o9xnJe3X+VSeMtO/tXwZqtiBuaWBgPrin+E9KfQ/CmnaVIwZ7eJVJHc4rbdBIjKejDBHrXp
VIc8OV9jwKlVQxTqQ25rr7z8872JoL9VcEBWKkHtg16h4JvF8yPJGGIGQOCK0fi58NLrRdV
uNa0+Ay6bcsXcKMmJs/yriPDupx6efNll2qvOSTx+Fedh6vLD2U9Gj6PNsG8ZOOOwvvKdk/
Jns/j67Evw4vIg6ncqggdsEV0fwE/wCScnjgXEg/WvGbf/hJPiVqsejaVG0dkpy/UKoz95j
6+1fTXgvwrb+DvDMOj28hlCHcznux60sFCTqyq20Y8eo4LLVgpv32727HSOfkJHPFfCvxLQ
r4y1wBMk3L/hz1r7r25FeC/Fn4UNfzXHiTRVLzsC08GPve4961xlOXNGcehxZDXownUo1Xb
2isn5nz94UVfOjYjOcZPrXoHjJFTwja+WSN0w4/CuC0tfsOp+WwKSK2GRuMV2viaY3nhSHa
+PLkBxWOKqKpTTib4HBzwmZwp1dujPpH4XQLD8M9FQf88Aa6u4sLO7ZGubWKdkOVMiBtp9s
9K474T3yXnwz0plI/dx+W3sRXdjpXrJKyseFjnKOLqPrdkQjRPurgAYwBivPvix4Tttf8GX
NwsSi9s1MsUgHPHUV6KcetZ2tCNtEvN/3fJYc/SscTFOnL0JwVedDEQqQeqaPkXwr4nudOg
FpI4AjPyhj0HpWj4anl8Q/GnT7mMFgkqtkDgBRXDpYXV9rb2enxPLPLIURV6k5r6h+Fvw1i
8J2X9pagBJqs6/N3EY/uivIwVJ1ZRn0R+g5oqOXzq4lvWorJep6cvalZAVIIyD2pcAAUvHG
a9966M/Mtb3PMfFHwa8M+I55LuJX067kO5pIcYY+pU8Vwk37PmrQyEaZ4mRI/9tGU5/A19F
HrSYrleFpS6HsUs5xtJKKndLvr+Z88L8C/FoAVvF2FHYM+P511vg/4MaZ4e1CPVdTu21K9T
lSRhQfXHrXrdN4zmlTwtKnLmSLrZ3jasXBytfskjzn4vaHDq3w6vHZMz2gEsZx0xXyPPeO1
mlu53eWw2/Svtfx7MkPgPVnk4UQN+dfCWoykXO0cAg8etefXpxliHFdUe7lOJlTy2U5O/JJ
NfqfX3wP8QDVvAyWEkm6ewbyyuedvb9K9X4IFfG3wY8YroHiyOGaUC3usQy8/dbsa+x43SW
JJEIIYZBr1qMuaC+48XO8OqeIdan8M9UKUVhgjNZkvh7QppjLNo1nJITks0Ck/icVrDpRWj
Se6PEjOUfhdivBa29rEIreCOFB0VFAAqQjnjink0hprTYhtt3ZBcSpb20kzkBEUsT7CvgP4
t+IW1bXdTu1ky11MVT/dBwP0r65+MHihPD/gya3hlC3d6DEgB5AI5NfBPiW9+16ntU5WP37
15Fd+1rqHRH1mXR+p4CriZbz92P6mdZ5FwrKCMEAYr62/Z08RhL290SaTH2tBKik/xjg18p
WMYEo+mB9a7/wT4guNA12zv4CRJbvuUZxuA6j8q09p7OopdDLKmq9Kpg5/aV169D9B1AOew
obPGKx/DWvWniLQLbVLOUPHMgb6H0rZB3cCvUXkfN1KcqcnCa1Rz+teEPDviA/8TXTIbhsY
3lfmH41zlv8ABvwJb3CzLpTMVOQHkJH5V6IOuKMjpWPsYXvbU6YY7E048kKjS9SnY6fZ6bb
rbWVtHbwoMKqLgCrRHPXinHFIa12WhySk5Pmb1PCv2hrKWXSNMvFRjHFIQzDoMivmC3hkj1
Il1OSSynPGMV+gOsaRZa7pc2m6hAssMowQR09xXyT8QPh7e+DdYYhWlsZCfJnxnHsfevExE
JUpyl0kfoPD9ahi4U8LUdpwd15n0t8MrKOy+G+jxooGYA5wOpPJNdg8aSRmN13KwwQe9cX8
LdSiv/h1pOxwzRxBGA7EV2+eBxXsRs4rtY+Kx6nHFVObe7/M8j1r4E+GdT1CS8tbi4sRI25
o48Fc+2eldP4N+HWh+C1kksQ09zKMPPL94iu13Lu2k8+lBwetTCjTg7pGlXM8XVp+xnUbiH
YfSmHkYPQ1IPYVVvrmO0s5bmQhUjUsT6Yq5NJNs89JyaUdz4z+Kaxw/EPWTEQoE3X8BUPg7
w9qvjbWrfSIMrbod0rgcRj1P1qn4rvhrHirUL0HIlnYr33c8V9O/CjwvF4X8EpcPCDd3S+d
KwHJ7gV8/g06qa+ytT9VzRxy/DU8RLWpyqK8n3Oj0+y0LwJ4Sjt9yWlnbJ8zucFj3J9TXgH
xI+OFzepNZaJK1jp4+Uzg/PJ9PasT4k+ONV8Ta9cWcxeCxtpCkdvyM47ketctoPw517xZeh
YNOluEJHzyKVjQVc8ROu+SHw+Ry4LJoYWn9exjUqktdXovPzZxBl1nxHdlIhJBbycF8EySn
2r2v4f/AAA1G/jhvNTQ6batgncMyuPXnpXsngD4RaP4WSO+1ALfakBwWHyR+wFeoBcDC8D0
Fd1LCaXn/XqeRmGfKLcMN7z/AJn+iOP8O/Dbwr4bRDZabG8yj/XSruc/ia6z7PHgoI129Mb
RU4ByaDg9674pdEfIVq9WtLmqSbZmazpkGq6Jd6ZMgaK4iaMjHtxX56/Efw/Pplzc2ksZSa
xlKkHuvrX6NN04r5K/aF0m1g8WtOigfbIN0gHtXmY69OcaiPpcgqe1VXBz2mr/ADR8pEsHh
z6D9elagPzHuQv61lXG0TIqnO3j/CtKFiWyOpG411y1PnZR5ZNFhAAmT16g+metOwAu30Oz
60gXCencmjnac9en41iWj6c+Fzg/DHSCFx/rv/Rz0UvwtCD4YaOB6Tf+jnorpjsjF7nzFop
C69H8pbEhGPrUfiCLZLL8wyGIwDVvw8gfXXY42oGJ9qq+IEAmIQbgeQfSqixSRh2Ry/B612
2nv/owUY5G3iuJs0xKT+ddlYAiEc842j61Su7pbijo0+zPYvhD4f07xD4xij1Jg0cK+b5ZO
N5Havsm0hit4EhgVVjQfKqjgV+e+la1e6LqK3lhcPC8RGx1PPvXrtn+0B4qsrJY7iG1nIGT
JICP5VywqKgmprU+txlF5jTg6E1ZK1m7H1oOnH8qdnrxxXxpf/tIeJnnXydRtLUf3Y4d+fx
Oa1NP/aV10RKLiOwuOPvcoT+tX9bhvZ/cea8jq9Jxb7XPpjxXoena9oFzZ6lEjoyHk/w+4N
fD2rRJpmtz28cgYRSsit6gHius8UfHbxBrlpJam7is4WGGW2zuI+pryKfVZL++QqCADkZ65
9TXE1KtVUoKyPYgo5bg6lLETTctorWx6jY6k82kKgcZyMAfrS6vH9q00mMlmRvlHqK5rTJC
mnNtLAg+nUmuqsMyQeWTk4Mf51pWhuj5zAYh0akZrue6/ArxbFqHhg6HcyAXNmcKp7rXsTy
BELsQFHOa+KrYaz4X1WHWdAkcOvYc8d8iuk1345+Lr7SHsWt4bPeu1pY1O4jvjNEcYuSzWp
7uLyqONq/WMPNKL1d3qjE+NHiKHVvGt3JA2+K3XygwPU96820Nd90uAAeoNUdRvJb2c8scn
JJ6k+tbvh6ycyqdvTk+9a4Om4xlKXU8/OsVSqSjh6LvGCsdbq13PbeH4beMlFlb5ieM+1fR
3wh8M6TpPg61v7YRz3N0geSXqee1eQQeHrbV9IFvPlWX5lbjKmsyzvfHXgCRo9MvWe23fcB
3L+RrmU/Z1XKSuejhuTF4D6pTqKElq77P5n1926jFKGB6EfWvjbVvjH46lO2bUmtcdo0AzW
ZZfGjxhaXAf+3Lh8dpACK6li01flZ5/wDYfK+WVaN/U+1Ly1tr20ltruNZIXXawYZBFfG3x
F0LTtC8cz2OmTqbdjuAHIjJPIp9/wDHbxffWbW76ssaMMExxBTj615ne6/d3d203mSO7Hc7
vyWrixF8RJcsbWPeyj2eUc1SvWTT0stfmfcvw40HTNC8G2aacEbzYxI8q8lievNdqv3eORX
w34R+LHiTwyiQ2N8fI6m3nG5fwPauqv8A9oXxbcW5jjls7Zv70SEn9Sa7Fi4wXKovQ8nEZT
UxNWVaFaLi+rep9d9B3prKGUqRkH9a+Lrb46+NI5xJ/bbSBTyrxDB/Ste4/aC8WXFs0Pn2q
Ejh0TkUnjE4+9FmH9hVL3jVg/O5o/G7RNK0bxVFeacyLJcjdLEv8J9a4uz1Bb3S5bWY5G3q
eue1cbrPia/1q+kubueS5lc/NI5/QVf0FpndcnNc9Gi3GTkrJ7HdmeNhCFGjCXNOG7Pc/gb
40i065l8L6jL5SytuhLdN3cV9HKdwzu4r4sn0G4uES8siYrpeQVOMkd63bH4s/EHw5a/ZZ5
EuEQbQ1wm4r+I61rTxLpx5JK9iMThKWZtYihJRk903+J9Y3d1BaQNNcTLFGoyWY4ArgvFnj
rQpPAep32l6lDdbFMIMbZ+bpivlvxT8S/Euv5i1PUJpUP8AyyQbE/IVyUXiHUFspbLBFu7b
iinvUzq1qycYx3FQy7BYWcXiKyck76arTpc+hPgMNCk1e/mvfLGp5/dhyOh64/Gvo9Tn09q
/PHS9Y1GxvluoJHgdOVdGwVr1zQ/j74o0+1jhukgvQowDICp/PvVUKyowUKi27HRmeGhmtZ
4jCVFr0en3H1pkZ54pcj1r5Zuf2jdf2kR2VnEfXJbFZEn7QvjAtlb21j9AIAcfnWrxsOz+4
8tZBiPtTivWSPr3PHBpAT7V8hL+0H4zxzf2x9jABVuH9onxWDhhYye5Qj+RoWMh2f3A8hr9
KkH/ANvH1mx464pmSDjr718vW/7RuuJIDdWFjIPRGZT/AFqLVv2iddubdorK1trIkctnefw
oeMhbRO/oEcgxV7txt3ujvfjn4xtrDQDoFtODc3X3wD91e9fJE8onvty/Mo4rQ1zxFfaxeS
3NxO888x+aRz/KqumWZkwAv+Oawo05Sk61XR9jox+Io4bCxwOHlzdZPzMy3vn07XpAMhGx+
B9a+xfhB8T7XXNNh0LVrhVvokAikJ4lXt+NfHGsW3lazcxnqMFvpUul6tdaXKjRuw2ncCpI
ZPcGr53CXNHZmeExFHEUfquKdv5X2Z+lWeg/WgngYbFfFOmfHfxfb2sdlDrRY9EM0IYj2yR
XeeFbb4jfEO1udUj8X3FqIm24DEKT7AcCr+t3doRbLfD8owdadaKgup9N4B96ztZ1iw0XTp
r/AFC4WCGJc5Y4z9K+WpPij8QPDd/daTLrCXRt3MZaSMMeO+eK838cfEvxHqQJ1W4nuh/Cu
NsY/AVg8cp+7SWp1LhipSXtsRNez3uuqNb4ufEeXxBq810rERJlLeM9h614em6STe7EljyT
Sz3dxfzGeeQsx7Z4AqzaQBiMnrV0qfs4tyd29zy8xxqxEo0qKtCOxp2EXzrn5cD8zWvGuxW
OTujIKn3qvaQ7XjYHhvm/KrwHDN1Gd34GsKjT0OKk3TlzRdmj1b4W/FW68IX7Wd0Gm06Vh5
sI5KH+8v8AhX1jofiPR9eskvNLv4riNxnCtyp9CK/O698yK0MiOVdFzkcDPatPwd4x12C/8
qyuZbacKDvhcpu+o6GtqVWpBa6o9mo8HmFpVX7Op36P1P0WyDzRkButfHtv8ZfHdggWXUfN
2jGHiB/UVBefHHxpcL/yFvKzxiOMCtfrfaLMP7Clv7aFvU+xnljTlnVfqcUiyo4G1w2fQ18
F6j8QvEd9OXuNTvZWP/TQgfpUVl4+8RWcqyW+pXsTevnGj6xNv4GH9kYZf8xMb+mh99kDFe
ffFHU/DsHg29tdZmiLuhEceRuLdse9fLr/ABU8YupU+Ib8Dvh65TUfEOpajMZp5ZbiUn78r
FiKzq1alWPJGNrm+GwGFwtWNariE1HW0dz2j4RfEW38MahJpGquF065b5X/AOeTds+3vX0/
a3lrfWyT2k8c0bjIZWyDX5zWyXizmZCdzdSeQ3tXbaB428VeHQP7P1C4tdv8AO5P++TxVwl
UoxUZq504yOCzWrKtRlyT7PZn3YMZHAzSjFfJ1t+0F4uhjVZjaSkdS8ZBP5U+5/aI8SNH8g
s4j6hCar65Ds/uPOWQYh6qcLf4j6plmiiQvK4RR1J6CvBvi78UrQWE3h3RLkSO/wAs86nhR
3APrXjXiH4teJtcRo7vVJWib/lnD8i/pXnl3e3N4SpyEJzjrn61hUdXEPlirROujhsJlj9t
iJqc1slsaFtqmdYyDtjB+UkcMQa+1vh3460bxN4etreK5iiv4UCyW7NhgR3A9K+IbHTZp3A
CYHYYrpbKy1fT3Wa1nmR0OVZDtZfxrSNP6t/DV0XUzClmkfY4x8sk7qXT0PuCTw7oNxdNcz
6PZSzMcl3hUk/jWikVtbRhYo44UHQKAoAr48i+K/xB0qAW51eUovAaSNXP54rl9f8Ai/4nv
YmN9rN46jgpGdg/Sp+spfDT1MHlHMv3mJjy+t/wPti78T+HtPfbe6xawt6NIAadaeKfD19/
x66xay/7sor837rxxf3DbhDk54MjFjUcHjbUY2z5YJB6qStWq9fdx0IWByz4ViHfvbQ/ThJ
4ZBmKVW9wc08noc8V+c2n/FnWrGRHiv7yAj+5MSBXQP8AtAeKIrYxnxBqHze2T+dX9Zkvsm
TyijLWniI289D7d8R+KNH8M6a99qd3HCoHyqW+Zz6Ad6+Ifi58Q/8AhINYub8/IHHlwR91X
3FcJr/xO1PWJmkeaeeVuklxIWI/CuGlu7i7uWmnlaRyepNc7pVK8lKpojphXwuVwaw8ueo1
a/RDmZndCTkmte3UZGT/APqrJCjegx171tQoVk59MV1yVlZHzV225PqWgCy4HfrTtuIwTzx
uHtSovBH97gVIFAQ57nP4Vz7G0dj6U+FyMPhjpGTn/Xf+jnop/wAL1P8AwrLSOf8Ant/6Oe
iuqOyMnufM+gSCO/uGYnkNgetN8QEKBkDB+Zce9M0cv/aEsaEBpCVyeag1gFE8qTO9DtPtR
HcprS5iWw/ejk4rs9OOLdCOSvOfeuMg5lz2rtNLINshzx94/StluZ9DUCD96OqjAHsTW/qe
nkaHcOFztjC/pWOgHzA9A2T7+ld9qVqP+EMu5cjcIVz/AL2KiaSVzSldbHhEFq73IyMjnqa
0k01jDGQv3mx07VoWFr/pmNgIVfzzXRQWIa2twFHLbOnU1bdkNXvdM5lNIZpj8hyQfbGK09
P0dneAhTlvmJrrbbTEa7uESLHygA59OtbOmaZGTasq4DPtA/2azc9B8ktyhY6UYdKducDnm
tPSYmEXuoJ/HtXSS2K/2HJ1Ayy9PQ1iaYQvzZIDuWxjsK8+U+a7RvThZHTx2pe0zuGNgOMe
vWuS1jQ/NdgQMZ2hemK9F04RyWa5IAUBjkevSkl05JcFmGFHJx1NKg3bUJRbPFB4bYyb9ow
TjrnpXW6BoDoykp1/AYrtDpFv5hZQOAMA9z3rRtbERDJUDB8sY9665T0MvZFzTLQRwIgUPn
3P61T1ixM1uQVIcgk471rRLtT5SuSdn5Uso8xc7eGOePSuSUn1N+TSx4zrHhqSSVsRnJ5+l
c0/hWXcflJA46da9+l06KfGQcMec+lVRoMEh5TbnLE49K0jXaMZU2zwVvC8gDKUIPTinR+G
JAOEY47Y5Fe8P4eg2jMXC89OtR/2Bbxg9CV+XPvR9ZI9m3ueKxeFmOPlDZ4JI60SeFZBgBO
vbH3RXuSaPGAwAXpgD3pzaLEWbaQ3IXOOo71nLFW1ZXs2eC/8IqxyNhAPOeeaevhJiOIzmv
d10C3ZiDGBzgkjtVmPw5asBtUev5VDxq6kOmzwaHwhKZR+6OQcAV2OheEHSRS0WRnt3r1tP
DMQ2Osa9Mk1v6doSQqD5Q46is6mPTVkTyHH2Phhlhw0RXiuf1/wk80ZIiYDHAOa9ujso9nz
KfYZ6GobrR4ZFJVQeeM15qxbuXGNtj5Sv/BsgLFYyR6beaq2/g59w3QH3OOlfTE3hZDI24b
gxPOOlNh8NWy4URnHUkD0rtWYJIlwvueA2/gmTaP3WM+o60XHgmYx5EQOOuR/Kvo+30CMLw
gAPPIps+gQSYU9MH+Gsv7QKSaeh8qXXhGaME+URjpx/OqP/CMTgAeSDnnGO9fU03hKGUHEY
IPfHWqjeCYtpdUXj1HStlmCsS7nzKPCc5bDLj3qQ+E5gPliBx719KL4OgTGYhnpzUn/AAiF
q8Z/cc9yKf8AaERWZ8wN4UuN3+rbHrioz4VuAQQjZ9xX01N4Rtxj9wD6Z7VWPg6F+kPT6c0
LMIdB+892fOlv4WmbrERz+f0rsNB8JOxBMRGDy2OlezW/gmJXDGDIP5Cuk03wvBEowmAo6H
vSnmCashKOp8Z+MbA2nivUIRwyuqcjqMda5xoQy8A88Z78V6V8UraNPiLrSoCAhVRkY5xXA
HgtjIOAB/Wt6dTmjc6OWw3TbNXv1cr7rX3P8JdAGh/D2zVh+9uR5r/jXxZpDKmoBiFCIQfq
ARmvv7w5PBN4Z06W2wYmgUrj6V14XWUme7mH7vLKUYbSbuczqHwr8Hanqc2o3mmeZPMcsAx
AJ9a8K+MHwqsfDtt9v01GbT5TseNudhPcV9YF19ea84+M5h/4VnfeYRk42/XNTi6MI0nOCs
0c+U5liHiYUpycoPSx+fVzYfYr17Y9FOAfatG2iGzIHX5R9ak8RMo1raOoTJHoaSykAQNkf
KAfxrOMnKCb7HNmNJUcXOnHa5sRRgOrD+LGB/OplG3eF5yxH4UyJgHRFBbaNv51MFI3jPIG
wDPANcz3OVMq3oMunSZ6spb8qsfDXT/t3i6GL+FsEgii/wADTJiO6/L9O9bPwaG7x3YgDO9
lWuqlKyZjVXQ9W1TwJIWJ2DJH3sda5C48ESxykeUM+gFfV82kJInzBRkZrMPhyB1YtChPri
so4yzsyGnbRny4fBMzdIWIz6VZj8CS8kx43f7PWvpWPwraqFBhGMZJq0vhW3jcOkIIxwpFa
fXERyHzK/gSbbtS2PqRjp70weCJfMG6A4PfbX1I3hiLgiJRj9agPhmBm4iw2fl4p/XEHKz5
3s/Akgbd5JGfbitQ+BG8kMsJPGR8pr6Bt/D9sij92uW5wVHSrL6LBsHC8HA47UpYu4Rik7o
+VdS8EyIx/dEn17VzVx4PnVyfKPpjHSvrm68NW9xuGwDHIHoax5vBlu2d0YY9ScVUcTE0vL
ufKo8JTk5WN/wWtGz8HzNIAISTn0xX0YfB0KuMRrkDggVYtfCUSyAmFOBhfc03i1siHC+55
NongYkrviJzyAOtdlH4KjCGMICSM8D+denafoiQgARLkDAIrUOnx5YiPBIwDmspYhvYuMbb
nztrfggENshPHscfhXjHizw39jsbmQx4AbjIxzX21qOl28qY2Zz+mK+d/iXpSxaDqEipx9o
B/CuWpiWpJI0hDXQ+YXtmB4GeaPspDHjpxW9JAoPToSfw7VD5S5yR23fjXqKo2lcj2aT1MQ
27bkBA5qpqUATbmugdNrIOMrz+dZ+uphI1C5K/L+NXCXvWIlA5+NSWA7VatbcvMAPrTYIyz
7QMmrtkViuMn5s8YrSpJ2MrXdhTBtkiJGDnpWtGoD/N1C/rVJzuaEN1Y7R+FaYQM5Y8fLuN
c8mzWKHLlYWxyQKcATEeOnyj6HvSoAgyRwvzZ9c1LtxGOOg2/jWNzax9I/DBwPhnpAwOBKP
/ACM9FS/DJUHw00gZGcS/+jXorri9EYPc+VtJk8vW0JxgPz71Jr6pJcXLrwgPHPeq+mwS3G
rBIOJFcuoqfxHGVVjnDM3zLTW5T2OfgI83FdtpSBrKM8AM4UfSuItjibJ69q7TSWP2JFB77
B9a3juZM3EGd56hpB+lek6kf+KJunAGWCufptrzVGU+YAx3F1A/AjNek6vt/wCEKvyRkFkA
x/cwKipqa0zy/TF3aihfoI2Y/TtXTW+FsbJiOnzn61z+nLuvmJH3o2zj0HSujh+a2sGdMBn
84/QdqTWhtA27NPLv7ragzFGCee7VsaYgVbVTkBWMQOO5rGtCqalOXBwBvPvnpW5paOEteC
WALH/e5xWMtjY3L4p/wjlwVyCQyr9Q3Ncvp7Lvx0Bk2r9Mc11U/wAugXLnJIDtj0JPIrj7Q
bJlUHOHKL+Irz11HE9F0sL5CKpyZFwc9gOlXJd8UQ3kZb98R9Kp6OMIj55Mapz6r1p1zO08
zbjhC2Bj+7WuHu07jiTRDEgLFcKS5/GtKND5Sj5cqpJ9yelZEUmDjIw5weOijkVfgnLOhHJ
P7xh9OldDRZakRohuXHyqCPcnrUQaXzWVlwqnYPoe9aMc0IjRpMEKS5B96Lua1EW5wiBF2s
Seh7Vzu4imjHcAP4j5Y/CrEbK3zcgMf071zMviPTFuGS3lNw0YH3OQG71JD4l0xv3UdwCF/
d88detZypyewM6YNkhWZgpYnPt2phIOM5DY3kY/iqlb3UczYjfdn5AAc8CrySCQ7wTlzuH0
Fcc00TYUDB3jGAN4/HtTlCIeAvy5XOO5pwwSPmyvLYI6DtSrH84BKjPzMD69qxbAkAO7seN
o471ZiUAcAYJH5d6iYlCHyvyjefqeKljQZxxkDB/HmsZEs1rRlCKpClScDPpWxApMYKYx1P
4ViWMPmuo2/d+UCuhW3kWMYXaoPHPauSS6mb3AEEDAI53daeX25G0kIcVAEIO8ocE9Qe1Ny
4JB3HPUVhzCZYQ7sKN2T1yO9PTYnPGG7EUkaMRvXd/eqRYnIX5+gOOPWlzCGBzk7gF/h49K
TzVZgwxg9iPSkkWROM5wOeKh3lQMNjHPSpbbAtpJGUUjaMHPSl3JgqdoBPNU1fDZyOTjkdv
Wmb1IJBBZvaj1FYtSqkhJKoePXvUaoC7IEUADdwaj8zPzAKccniog+2UBVGMEZz2NAWJZYY
sLuTIPy59qlitYEG/bkEDvVQ5KbivzAYwD0oSY4PDYH+TT1QGrmFFGAcfSgOoXvgVmNOQQP
mJHGc9qU3n7oAZyc5qLsLao+WPipbqPH2sSKxYbll59QMYrzGVdr7s52jcR/vV6z8SE8zxX
qcrHO+RXGB0UDmvLp0DMV6hslvp2r6fCP90jZ6O5Ujk8iQPgsIxtYA9Sa9g8F/G/VvCujLp
bQQ31shxEJ5CrR+2e9eOkOEO7Gdu7HvWN4gyltHlScfN9Sa6FGSl7srHqYbMI06EsPWgpw3
SfRnv/AIg/aJ129hMdvPa6YrDkxfO34GuX1Px7ruq+GnsdW1J7u1LifdIeenT6V4CZXKEqq
gD2rqb3U2l8PQ2qE+Y8fz47DpRWw85Ozk2ezl2bYOMJt0VG2qtvcyru8a9v5bnGdzZHsBWj
p65AHIGcn6Vl2cP7kemdo+lblnB8mGBy3y/QV1T5Yx5Y9D4yrVlWqSnLds17fcGj3EjaMn6
9qsqwUOz/AHtu8+56VFFHtWPIyWO45HpUuzdKxDkLnefpXHIpCXYC6bPyDsQrz7+lbXwZKJ
47sjn+JMD3zzWLOp/s+YM2cRkkH17VrfB/I8cWrgj5SrA475rSL91k1D7qEwYAqoI4wanVV
Y9Bj0qtakC1AO0qF4PvUkMp8wHKgYx+NeG2+Zk2ZN5YOMIADyalCjYBj3qNjvwVI/Oi3BCk
FwxB61pElkuPY1EeFKqCc9amIz0z+BqMIARu9c1pZiFUbRySSOBxTiMjg9sUFgDgE5oBA7+
9VysLjNmGPzcnFN2EMCACCefpUhcZOD3xUZJyQD1yKTuhkYgGDvVeTnpTliwynYAOuelOTJ
UEkfjUm4DjihSbECoAQSvPTOaQp/vdOKeMgDP5CmOcHkc4zWyTBGdqKhYmYFgQOK+fPiahb
w1qEQJ/4+li/D1r6BvHVdx5wAR+deFfERVPhu9GCSJlXB9c1xYhWqRZ00z5luFGXGCNz7T+
FUycsT0Bw30FaV4v72faT94DPp61QCfvX9OEH09a9+L0QpFaT/WRZ45Of6Vn67kLCc4YjJ+
tasyB5I88AnA/CszXsZibGAx3fStIv3kZTMi1h8y4Usx59K0bCzVXkfymYJlcn19aq2exrh
YySuf8K2LFhEXVidu07hnjPtV1HqZxXUz3G5occZIA/Otfbm4OOjY/AVnSIBJGwB4bIrU2b
Zh2GNv51nJ6FR3HxJlCP72c59O1Tj/UEk8n5vxpioX349No/CpY1LKxPQkEfQVi9TVH0f8A
DSBT8NtJJ6kSk/8Af16Kd8NQ3/Ct9K/7a/8Ao16K64/CjB7s+V9CleDWjIh4DMSw6il1WIS
S3Dl95zvGR1qfw3F5uq3QKZOxsHqaTxNiOcGLLBFB5+laK1wb0OUiXbOc9a7TSci1hA5IP6
1xML75fxzXb6PzZwH0O7it47mRt24BZjn7soA9yeteka0wXwbdJk4LLGD+FecW2TIgB580H
p616Pr2U8HzKT/EAP8AerOrpY2gecafgTygcboyo/CuhgUNFZncCpfP0WsKxO2eVgw4jIGf
U9a6O3QmCzVQOD5Y9x60nsbQNW0VXv7jcPvA5+gHFb+mEkWrFTuLGTj27VkWsZe9uRjkgKM
dsda3NOAH2c/3n9f4e9ZS2NUa0oZNEncj5dzOc+/auNsgzTIxyChJP+9XbOvmaHcBwQCW49
u1cVZMRIp5yzlz9RXnrdjiehWr+XZO4J+WJSMep61Ak/ylVf8A6Z5PvU1q5GlF2BwI95x6m
sfzSF2knAGD/vGtsL1KibAkycZzuxHn6danS6RAWBG1z19h1rFa425KSHaAAOO/es3W9bj0
rSp7l5V+VdkY9c11Mu6E8X/EWw8PJ5JZZrluqKfujtXmNz8S9T1eb/SHYQv8zIhx9K89127
vL/VJruZjlztGfSs2CVw4AfBJzmmodWYOXM7I9l0vVbAAyKZ4AgL7Q3DMazNR1PUbecSQGQ
wj5SGHGTXKabewWzpJdPK4ByQhrrYfEcN5ElukTLEfmcSgHPpUTly7HdCm5pRN7wv49e1nE
F+zADAikU8++RXuunXdpfWwuLO8FxHhRleoz1r5quvD4vLM32nyo207nQHBDHpit7wLf6/4
c8SRaZeQTJFcsFAbO0571xylCrHzRnVoypOx9EpyAhO3cdpPsKflixIPXnP0qjFMpHyudxO
z8asRuWYjdkE8Z9O9eZI5y9FH5hAlYAE7jn0NX0S2hTG9Xx/kVmLIxYrgYJx07U4SE9cZ7/
hWLfkKxu29xBHxwpAzx61ej1a3HE75ToAK5LzDtzx6nmmlgvJ/hByM9z0rCUQ5bnXDUIpQF
RNoLbQM1YWRXAO3B65rjVnZAOPmxjr3rWs79QpVl5zjrXNKDQnE6BZcAEZXn17UgumVtp3D
HvVNHzuYZ54FQySkueT+PtWLiyeU0RekN98kdcEUpdJIwSxB9hWG91tcckD72asx3oOAWPF
TysLMnErK2N4IHy80eaoJYFcdhUZZHBBbBxn8ab5a7eJFIotYCQzgvtDqOe3pUbyhGAODnN
R7EU43LxxT3EMmfut2zmjUTVw+1AEgLwecjpTGl2jIJI9j61E8MQ5TJHXGe1LDEpOZVO0+9
N3HYQykcAnpxk96hknLAkZ6cVM8Kk7lJ9fxqtJCVbuQBniktXqO3U8H8eoTrF+QSSzhAf8A
ZxXltzyxHQH5Rx2Fer+O0Iv74BDlDsz7mvKrkEAqGJGMDA796+mwn8McikV3AlRw3zVl+IF
H9nxkjvu/CtpicNtOeMD6VleIsHTU7AnH4CuuHxIzlflOQij3QNkZB7d60NOt8xzSMScJgZ
qnAwaNxwDnNbNlGosyTzgEmu2crHLFvoTWNqDbKeOmK1IIdsZ6En5R9aLBALJMjIAzg/pVx
FGzJPKjcPrXDOVzoSSQ5CGKYPBOAc9R3qQAmR+MKTt65+WjaF2gDO3gfjUqL99SM/wD61kW
ivOhfTZsryykk56Y6Vr/AApIHi204IAcMWHpnpWbc86fPtwMqcfSrvwt8weLrQeYChYAgem
a0hsyZs+0obzEKJnBA+b+lWVlG1csD3/Gsq2RpFGGAJGT+FadvaMRuDgluQK83ks3cpaI1I
sFCBjHTipYvKhXaO5xk1BBbSQqBuU8c01oZFfdwRj171KjqS0mXCwwMHr6GkZ8Dno1V0CxA
+YQcDgZ71nSXcrynKnaTtAHtWi0FY21ZcZzyeTTTMmAcnHUis9J9w+8w3d/pUnmFiG3cZz+
FaxFylgzKmG3njg8VF5xJYbuox+NVpZMcF/Un+lVzcDPLY43VfImVymqkvOBhh0/Gp8gHop
HSsiC7VTkFSP8atLcgtgBcChQJ5S8z7V6jOM1UMgY85x1/Co3l3A/dx0/xqpNKFUbASScfh
VONhqIXR3RFTnnk/0rxvx3EDoV9uLZ84OR716tNcMM7j97jrXmnjCAzaRetk484Pj2rzcU7
SizeG9j5f1AbZp/Zsj8aysEFue238a3NXRUu7lTxiQk/wBKxsEsCw5Az+Ne3Td4pkPcgnX9
7H2xwM/rWZr3Ai9Og9xWxcZE0YbtzmsnxD9yMYHAxmt4fEZT2MyxKeYNy53A84zipYpdreW
cvyW9MVFpyyPOojYDPGKvwWSSzu7ylcnt39a1m/esRHYRSpMW7Oc5rV2nzh645+tZJQpcog
IPP6VtpnzEYjrz1rOY1uSLkIR3A/WpFYmJgOg+Wkwu0+w3HHvREoCNgH5Rj8a572NkfSHw0
df+Fb6SADwJR/5Feil+GhT/AIVvpORziXP/AH9eiuyPwowe58y+DpIY/Esu9tqbWBqv4xuF
n1B5rcDy8YGKo6Rk6wyK2NxIpmrZCuADgEqCa2ikZyZgWxxJzxXcaOF+zxcYBOT7CuItwDN
iu40cnyYlz1O38K1juSblpxLHyQDNz9O1eieIpQfBcmW5Dg/jivPLMFpoUI+9NtHvg133in
5fCD/MAXmB+gA5rOrubQOEscLPIzcgRlvzrqLVQsViDyUGAM965nT+ZH3HgoT+HauosuVsC
xAP3z+FEjWJ0Vqqi8udoA2oMe5xzWppiASwgrwDsH49az7Y7bqdsAhV3nHvWnpwKy26kcIT
knrk9Kxka9DWl+fSLmMLzuZPpiuJsly4wCQzkg+gHWuzlZfstyE6gMP+BVydmNqjjgPtX8e
teet2VA7W0cDS8HI+Qk/SsASHIfc2eWPXr2ragKtpZGSrNHtFctcX1tApkuJ1hQnOWOPlHW
t8L1HGyeo3WtZTR9Oa5kIdlGVU9ya8T1vxZe6nd/6XL+6h5VB0NavjDxUupXZjjObOEnaAO
ZPQ15pNPJK5yu0E9K71G5nVqK2hp3mpJPCNoCsazwhWPeJOR2qDK5IznHarShvKVip2LxQ9
DFSJrS5dm2sxK9zW2l+mQEyP/rVloqi3CIoye9a+l6PNqMbJaRmSYfwjkmueo1bU6qTm9Im
74d1C+/tOBIdzoXDBTyD9RX0c+o3F/Z2DahpSwyQpzN5e0k9sV8t2h1fSNUt5LZfJlEgUhs
jnPfNfSVhq+s32l20WuBBOBv8A3XQAfSuCcHJ3hsd3PaNp7nSwzlE3sW+7nGO9aEc5X7pJC
4Xp61z0F0Qd3zY/1vPoeMVehutmN7Zxkt+PSsJQOJm+k/JUv/sVIHV1Y7h/XisiO6AXAYE4
z+NTJdDLBWGcgfga55U2K5p8tgYBDcA+1JtJPIHcn8KYs2Y9o2k52A0jT7uAAA/T8KwcBjh
wquyg4+brU6NsAJwdv9aq+YCckKFJz+FCyrgAoO54P5VDQWNeO7eMYBPAx170S3ucgsc9uf
zrKMxxkLjA3nmq8kpDF8kBefzrJ00FjU+0K7YyQCduT2FILpgfv8Hjn2rJaUhSoYn+EfWkM
zEHZkjAAP8AOp9mM3I9RO0fvBnG7pVhL0bAd4bHJH8q5gzkMzlsAkY9xTortt6kvwxx+Ao9
kS1c6RrobBkgHqfao5b0bf3e3gdvWsuO73qCWUlssT9KUS7zk7T/AB0vZ2DlNBr0qACqnPy
4zQdRG4DZwflAz6VlMTuJOGI46+tRAkuSB0wB9e9TyLqFka39ouxJC8fe/CnNeS54B/8ArU
y2tXKH938uQufarUVuSGBQ7jxWTirk36Hi3jYFrm8ky2S2T9e1eWXAYSHnG1d34mvYPHsBS
W7JU5dw30AryO7wZNxzj73/AAGvfwj9wTM/G0EHsNv1zWT4nAGmRkcfw4re8siMnjO3JPv2
rH8Tg/2XCoGW69O9dcfiM3scfEuQduO2K2rWNhackjOfxrLhyUYcKV+Xn3rYtnH2YovJAK/
jXXPU5VubGnKTZR5U/Nk5+lXVULHvIH97HtVfTc/YUA7tgfTvV4KvIIOC2PwrikdEVcYm4b
BgfL1z+lSiMb2Zm525/GnbN5jAU/Mcn8KkEQ3GQgkYMhx/Ks2zSxDOCNNmKjgIQAT+dWvhh
Gw8SwuDj5gi/XNJcRoNOk+TgIxJPuOKf8N5Ix4ktxjEirkcd81tDVGc+h9dWtziNAG5PGMe
lbNneorjeQMnpjtXLW7FSCGJCgde+eta0Dsvpj7n4+tc0lqbW906ozrtyoBBrNu9TYDCqOB
uqoLuTyygIIJ2iqruXLEqOuce1ZWEoJEcWp3ABae2ZnQ87ehz061J9rckl49nGF2nvVdgN3
QZPJ59KhLBcu+Rx5mB37VSj5DsbMcvy5y3H86X7T8xG7GTtx7Vjrc7AAWbCc/XNKZSTnOOM
Z962UbCsaRnL52yZJ4x9KY8oU5LD5uc+1UBLsyUbJGAOOp704y5B+YY+4Poadh2JTcZk6gC
plvBgsCMgbvrWTJJuyuQdxxnHpTPMDHOep3/AIVSiFje+1kjd8oCj16k1C92NrKRkAbeves
lZNxAYDBJJ56elNLg4JX5gu4getJwCxLPc4JwvbAHoe9cp4gJbQr0qMgyAE+1b8jBRz1Ubj
+NYWpn/inr5MEkOFrzsarWKij5q8QwbLi5brvlIP4VzYyZCSOD82a7DxQP3kwAJPmbR9e9c
lxuIHfAB9q9Og7wRElqQT582IHkj5j9O1ZPiIfJCMckc/Wti5XMsWDySVP0FY/iLJ8hv4ic
4rqg7TMZ7FDTY2juUfblcdKuxyoJnLfKBkD8ah0+4jjnQuvIGcjoKkjljPmNuDnnk9jWk9Z
GcWRBg9wi5LEHFdB990255IP4d65q1JM6k8HI5/GusVSpAC424H0zUVNCoajolBBB/izn2F
S28f7tsDkKWP4UkMfzMndvk/KrMOBGzDIB5HuBXOzZH0H8NYh/wrjST6iU/wDkV6KPhwHPw
60sqOD5uP8Av69FdsPhRzvc+SdPGb+Q7iNm5hzzkVLfM8ujxEDd94EnuaPD6iXxDHE2AspZ
Tn0PFOuQ6WslsjAiJ2J/pXREhnNW5/fV2+i48mLuVJWuGgz9ox+dd1oZ2WsXtn860W5Jv6f
lp4So+YShVHvmu28Z5HhUDcwDXQVfpjmuH04kS2zkHiZW49ScV2njRmXwpGOcrc+WPr61FX
obUzj7EHznQZO5Coz6CunskLw6e+777A/h3rmbL/WTlWAYQ7V+veurs8mHTwHXaWCLx2NEj
WJ0Nku3VJkbow5/3e1aOml3NsXUBi5Jz7dKoWyBtTuF7Moiz6Y71fsGMhtXCYDyhh9AcGue
RfQ1XUotzIcEKWfH1FcYt7a6fatc3soiihLbmPqeldrMube7ZwAokJY+iba+b/E/iSW91Br
feRaRuflH8RXvXJSipyDm5Ud1d/F2CC3e3sNOlkATYsrcgn6V5pq3iC51R2uB50sh4AYfIg
74FUZ9RgeMuH8uIcqo+8xx+lYv2h5XBBIB4HzV6dOlGBzOoyeaS+l+Z0fb05XGKrlXBBfcM
88jrVmCE3DmGJnZvTrgjrVhLaUkW0isI5DjLKARVNoz5jNiRZWJ+6Ktx7ztgPQnnPatNfC2
qQtvjtna2dtqykYz9KabY291smQrIOoNYzaNqaUtgMJDCREBwuePWux8Gas2jait1FEGZOv
HrVLSrRbyPyioXjdn2NdK3hLVNL083FtBucqp3gZBBPFcdfVWPVo0+W0rlXxLq0Or6uzDFu
wwuSvG714r1q0nM1rC4l3/ALtEV16EY5xXK+G9Fij037ZMiXcxUO5ADbW/pXVRqsICquVj+
Vccfe/wpUoJR91hVnzyuacbsSFDMFZtv/AasRzFiqliGcknPoKzNxXKqG4HlDnv61OhLv8A
u264C59utKUVY5zWiuMnczAf8tP6Yq2k2xd+Rnkn8elZ9vCZTszkM/p/DWgbVkUFzgkkn8O
lcs0hmgkhCAHG4L196nZiByATxt/rWOsrIo3c4HmEH16Yq35ojXBGTHxnPXNcckKxcDA7lB
BAOwZ9KGZSeF+9xwfSqfmYOMgnGz6tQ04AJAHOFUe/Q1m0BeEi4DEbc/Pj2FR+Zv4bOMkt9
O1VjIgJQAhMiNcH+H1oVo24JZd2f0qHEC0HCkMQc4yf94dKjeQoWZSQFAOPc9ahMwKbix2n
5z+FQefGGBYt3Lfj0pcrAtEjJXPQbBnpzUZZfuhwCflUe461VabCY3EFRz/vdhTHn2BirEs
oDL9T1p2Y0WVuNvGRgtkfTvU6Xql/mZeuP+A1lGUY27lBUbBx1B6mo1kL/KrKCf3YJ9qrl7
gb8dysmCoXkFj+Fadmu0rI0YdR8351zFvKWbIAyWB49B1rqdHJnC5UYzkj/Z7VzVLIlm/HN
EISm3B+7z60x2QqRHw3QHPeofJJHKYzzye9NaBYg3J+X5uPU8VxSepnbU8n+IKuXu2ycF0H
6HNeRXSHzWUqRuPl8elezeOoi32mMLnBEfXqSOtePXkZyyEEMF2Z9x3r28I3yFMoshMJbaf
mG78BWN4lXGm2+Mgs2/PtXQMpEEmD6Y9Md6xvEiA6dCQwA34HH8OOK7ot8xk9jmbe1jCSNI
ATtzz69q0mhNvBGAFYBC3Hc+lV7UsInkbByN2PpV0ShokDLkAmT8COldEm7mNtC9pq7bCPc
OE4+ua0MLtZUyB/q8/1qDTl26fFlc4zn6npV1V/duDgsF6erVyy1ZrAXbuZAh5bCj8OtWFU
GVgBhS2B/u1GoVQNuTs4/E9asgEu0R+XCeUPesmaEE43aZICDhlOfbHSmfDUg+KLd3IwDvO
KmkVn065KnBaP5foAc0fDeNl8U2wONrvy3otdFN6GdRbH1TB5ayIhlVmQbnUDpkcVoqVVAO
MhfTvUMaxlo2G0NIPmJHQDpT921S7MM/6w/wCFZS1ZutiZ5VUHbt+UDHvmomkwx+UDH7sc9
c1C0m0BtynaCTx1z0qm8pERTAY4xn/apcuoWJ5ps5XGS/GQemOtU3uEZ8MrbS2QQf4ahnmC
Asq5IAA57nrVYuudiqQM+UPp61soNBY042DBS2VQkls84A6VOZuA/I43k4qjBJ5jBUDFpOB
g9lqO81GO35YttzuPP8NROcYO0iowcti/5xB3ZPy/NnHrTTKwABbJUbenc1gHxJb7wGU4Yk
nn+EdKi/4SmAKCVw2PNP8AvDoKr2sDT2Ml0OgllILbSMAAD3PeoN4V8bhgts/DrWCfElsnz
/e2Df8Ai1QP4itkjII5HyDPr1qlUiL2UjpBLuzgD5iVHPpTlnUncVwG+Y/QVycniqyAO2PO
MKvPfvTR4psCdqo3zN5Y5/h71fOheykdO0m4KXHGSzYPbtVG7APhy/ZlYMzgn69qw38V6e/
VGzIdowegFaUN2l/4UvL2IMI5JFkxn0OK8rMHdKwOLja54B4pwGmPLBZPM6dzXGrkSEAkkf
KB713PitAqy4zgzFj/ALpHFcKCysc9VUk/XtXdhn+7MZ7iXA+ZNp9v8ayPEY/1bDpnj6YrW
um2vGR2w359ay/EIX92vOFGBj3rrp6u5hLYxLSQBgFAIbIOe1WAoEe5O+cikhgjjkDNkKwI
z61HHAZHC7mwDnHtXVo9WZElocXCMR/FnFdaCdqjGSOvue1cnbIonVSSFL4/CutAzGrEEbj
u+mK56vQ0pkluWXljlgM/jVqOQKHHUD5B+PNVLcguJCMDJkP0q1EAO5yqFPxNc7Nkj6G+G8
5Hw50pdvQSj/yK9FHw1dB8ONJU9QJR/wCRXorth8KOaW7Pk3REnk1sLZ5MxZtvy54qDUxLC
X8z7zOQ46Ve8LzNB4qgKJ99zED25qbxlbeTrU+DuUk4A4xXRDYhnHQ7ftHHTNdrouDaRqRj
GW/KuHhz55PTNdtouTapnuTn6VotyTo9KwbqyGDjzgzfia7Hxox/4Ry0Rgcm4LZ/2u1cho6
hr6xX+9N+meK6/wAbv5ehWKlSC87SdemKmp0Nae5ytipjed/7kQb/AIETzXT2pCjTk4OwFF
Puehrm7bgTE8fLk/Q10lt8kmmnuqlvqe1E9zaJ0FruF/d8gnYFBHHPetPT2GyAqQQJAo+h6
1n2bYv7otj5QHz7kVctysSQJwdjYB9zyK52WiTxTfPYeDddnUqrjMQOfYCvlKecMoWRs55O
a9V+K3jcyXVx4bsseUGDTOp6tjpXjTuxOGOT1zTwtNpNs56sug6WQSNwOBSxZOQBnFRkEAc
VLB8jjecA8kiu17GBp6dK0M6CM4Yn6nP0rqpdFlmv4mgnSfnb5bggliPQVyEO1SZIpGZ1OS
PatL+37mziCwOVlx97PesXqI2bu61GyYWN9cPmIbVjduEIPpWppXhiXV4lm+1KLydtkSSsO
RXnMjzSzfaJnaWRjksTkk1sade3VncR3MEe2WIZQk9zT9kmtRq6d0dKLq88MalJYahZjzIn
2nnqvrmuz0j4pXCWEtnFBGUdThZMfLj0JrzfULrVNbtRPeneyEornq3sazoVWMfMu4/3sdP
WuScNGmehTqT7nsngzX9P0vVhPeXXk27tvlTbuR1PavX9Xh8PXSw3Wi38EjGIyvbxtlgD0b
FfNOhXItmVrV1KOdrAjcoHrg17H4bfwisFvcw30EOtI+2TBO6VW7GvHjD2dbmbPShhpShz3
NxLccYJDBQc+r1egs1Ugh+Fwo/HrWYbloZmyCCmZOvrUkV4ThZCQFz+Z6V6UndHI+zOkSWK
CNRGQSD5Q9cetRz6oJiNxyT6DpisQXW05EhDqpX6tVZ7gjdtbPYfTvXO43FdGs19vZmY/fb
cfpSpdMQNwBIzu/pWD9pG4jd8pOwfSp1u9/O9cOcn8KxlAV0bQunypJGQN5B7GpBMV+bAOz
09WrHW4DNuJXaTvwPSpkl2jJYHGWf6HpWTiFzU3sOByVHljnuaYzsQwQEZO0fh1qrHcMACV
OQuf+BU9JxycHjnr3PWs3EVy5HgnjIUnABP8Peho2f5Ru+Y4/AdKgRyflXJ/gH41oxTHAVA
SxwufpUsZRNvck73jYkjzDx3qu/nRuPMB+T5zx612MEb3EQdioDnp7VXntoWZgRyevHasVN
31GciCxIQ9UBycdSelSQhnk4OSFG3j+LvW59hjJJIGD85wPSnW8ENu3mkj+9jHQ1TmmtRDE
s2ZQI16fKMD862dPgnhYDyj3X6YpILxYdoQLleOO5Na1vq6R7i6IxYY/HvXLNktD/tAbGVH
PzYzVqQCSFWxjqfzqudVsgC4tIyx4FVTqDTEDaFU8cGuRxbYrHn3jBD5syvnI5PucHFeP3y
lW5wSvzc92r2TxavmeY/OW+f8hXkd+gWVWbJ3HzCPavXwt7Bcz3ULat/s/L+dYfiaPOmxhS
Qudn5d66Ar/o7KSy4HzZ9e1YfiQP/AGZChHT3/ir0Iv3rGbOfso2e3kOOTgfhU/2Z4Ikd2U
q+Rwe1PtIWignYFWwAB+PWlkdTEE5BOVBNdDd2ZbI19OH/ABL4icZc7uvpWgMYY45J8w/4V
S0xSbBegJIx9K0ljXLgnq3Yfw1zS0ZpF6DVwixDH+rJ59SelWFGyQ5B3Bcg56tTVQNEhI6t
n8ulSshM4xkYXzDWTZRHNxYTouMKhVce45pfAHkp4jtolf587AB3460HC2E+4fKiMcjvmov
Aat/wlUEgZgyjAA/vVvTImz6rSZWiU79xbH6UrXCnhmG0nk/7NUImHlKAxyqgD3z1pZiMMu
ev7sVShqdKWg95xkDOQck59B0rNkvN0jZPT94frUjtIz8BfmwAPpWDbTmS+vTKQf3u7b6LW
ihqUahl28twFG4/VqqtMULKCSQu0f72aa0oz82CGJLZP5VUebby6jj943zd63UQsbmlOk+p
Km45A+X2OOa5DWdSf7VLHvyA5jX/AHa3tImaLUlfBwik8HruriNZhcSX8xaTzIpDGFHQE85
rzsVRUqiudmFdilcakTlQ33zt49BWc+qvktuOCfM5/uiq6MZphHuI6IM9j3qtcptmZFbIB8
v6r3qo04p2OhtlkapIeDIcElm/pUT6tMUBz82N5JP8X/6qqTRKBuVvvjB9gKrEr5W48lm34
HYVooRIuyy+pSg5znaOnu1QteTKGVcgqvljB7nmoY0HmqJCAOWP49KRxgkBshQWJ9+1OyAl
NzKQQjtnhV57969i8Lsz/DyTAIQsAPpXjGFjUfKS2Mg57mvavDC7Phz5QB6gbs+tebj9Io5
a/Q8d8WD5JgTjfMU+gA4rgi4YkgYB+f8AKu/8YcJOBuz5mz8R3rz+QYZmHRiAB7V14T+EcU
tyK4YeZFkdPm/OszxADshA+8BWjcLmSM9s4/Cs/XeEicjORuIrtp/FYxZhRzTK208gdverN
s+Ji5JbjaAakhMLTqcA4HOaI18tziU5yeABXQzAWPBmU85LbcV1RAdAcHaSNvsO9cvECZ1P
qcjPY11W35FAPC4X86wqmtMdAoDgZ6nn6VPG5YncMcEn6jpUUSoWIz8zfJ19KsRoAzNj73P
4CsGbo+gfhrGD8ONKJ6kSk/8Af16Kf8OUP/Cu9Lx0/e/+jXorsg/dRzS3Z8t+DF83xhEHYA
KWZc8jI9qPF8zNqtwZF3Y/WoPCbRf8JWjTbgoLE7eue1M8SyyPqtwxGcHA9MV1R2MnuclGS
ZeCM13Whf8AHmDgEkFR+NcNHjzyB+ddvoRxZr22qR+JrSIjqNFGdQsh6yhfyrpvHLb9LsM/
N+/J/CuX0UMuo2fU4cfnnmuk8bIfsGngZC+aQMe9RPc1pmJaAGOdWyd2OvpXQQPuuLEHqRv
+gFc/B/qbjrkgIPwrftwGu7TaTzgD6d6TN4nSWjH7bcE4/vHHoelcp428SHR9BS0t5ALuUk
kjqtdVaEvd3GMD+H8K8W+IRki18yThisg+XPtRSSb1HLRXOJuBNc3Ek80hLOdzM3JNVn8pG
+XLN60sszOTg4FRc4rrbitjib6gG+bNTocgtjmq+RUqthsdqzZJbheEKFGUY5JNQXGBNw5f
PqKbJEQzHBGKiJ5JU9ahLUDU0yWNb1Wl+YDkKauTSiS+aWdwqtypxgCsJJAsqsW246GtoT2
F2VWSTZkY/GtEM1TqKXCyeQpCLGOfVh3qiFL/AHc7ey59as29n9kUxOwIZCyn1FQcwwrIRg
9MDv6Vy4landSt1N3QLB7q/aKBGQMNgGe/rXsfwu8Nk6kZZZCFVsSLLgiQegBrxjRL+4s5x
Ik7q6jeAB0NejeDfGkrahaxMAJUfB/2h3rwsR7TnvHY9vD1qXJys73VSsGt3cITaBIcAdAl
VEmGcN35P4dKf4llE2sPfQZMVyAAQeM96yBMWOAW3NwPw613w1ijzZ2UmaxnOFOTkfOfr6U
xpgBu38qM/nVETgqTuO1ju+i96gMx3DLcdT/SpaMmXGmwSO6jYB6mlExBwGABxj+tZ/mnjJ
yQNxPvSiUg5GCV6Z7k1LiwNmOYA8kcsFB9u9TLcZPXhjg/QdKxEmYcKOR8mfeplmY5A5LYA
+tZOK6gbi3G5Q/dvnbB9KmhuQqgnjuTnsayI3BBwcAnAB/u96uQJ5g2heCcH+lZyQGktyVI
5JYDB+var0NyUIOSCB+tZUUTMc9j85/CrtqoU5bJx8/PvWEkUjat7yZWALMQp2j8asSXbyl
iCRuOysyNzjaARgfrV22hSRG3z7cDge9YNIpF+2m8z5S2NxyOOwqzLGpQFWBwScY7VTgiPm
BRKgXOF+lakF/BbSGORQ6j5MkdqT20QMxws5lVFCqeTz3NNLzI5R1AZRke+anu9Zj+0F1iX
ax4GOmKz5NXadkZo1BU7unUVKi30CxK0sqSFOm3C4z69639Hs2vhmSURKBjk9TXJid5Lku7
KoAJPue1Oj1d7SUHzOFXOAeM1nOm7Ca0F8ZQrFJOqDK7lx9Mc15HqSozgHOc4x/s16lrt4b
yykn2nsBg+vevNdUi24bkceXwf1rpw+mjM+hlkbrd8nG7k4Hp0rC8SkDTbfn5t288etdEBm
2fYTzjaPYdayPEkfmadEx43NxkHha7Y6SJa0OYimlFu6sQRjGMdTUU8jN5XQBRj6GpI4pVh
Yllz94/QVC+fMV2QBfvYrp6mD0Om0vI05Sf4eB7561ooMiRB/1yFUtMUHT4x6Zz/Srke9cn
+IL/AOPVzT3LiTYJiAHUkDj2p7/LcZwcNzhTyBUQyiEjkKRt/HrUmGe4AA/2N3rWZdwK/wC
gzIx5ZWJI+nFL4DdP7atm3Derb+Op+tNcFrW4BLEsCox7VW8EGQ+KrQMT5TPuLHriuiluTJ
n08k0YgjOeAufxNRvcKikLyQOP941GsimFQWzu5/wqvl2bL4UkeYfpXSlqdcV7pbtpkMpd8
fu0+XPc964a+vWi152jK7JW8sj6102pSQo8McD4KJufHv2rkNYtBDbibdiRTgkdN1EH+8sa
pXRrvMxz8gyx2g/SofM3tu8vIY7jz1FJpshurDfkF0OM+/er6wdUUDGfLFdTWpMVdXGWFzY
2rC41G5+zRjk4UsT6Vz+s6v4eTzzDcmfzMyurAgZ9q3dS04XmnSRCPaznap9MV5zeWU6Tuk
kPRt3/AAEVwVYuVSx1U48i5ip/aWlW8m8NI+0bvxNVrnVtI3sQso2rtwD1JpWiztDw4JyW+
naqcsONuYQTgsc+3StFBXuDlJEcut6WylEt5S2AobcBz3qFtU0xmG6GQjOOZAOKRoAuWMQO
0bunGTVdraMMy+TyBt4HrVckSOaRK2rac/AhfBz/AMtRwB+FCanphiVfs0oyd5xMDwPwqq0
EZHEJJxtHH50wwRE8QHBbHpgU1CIlKRqLqGklkZoJSBliDIDgH8K9r8LmCX4Z7o1YAe/5V4
NDFE7FBa/fbaPoK928IjPw2J2sgzu/KvJzKKVNGVW7seS+MfkglYdQ+ce/evPWGM+wx+dei
eMUIhnZunnZ/CuCFpdGISC3laMAksFOPatcI/3SOaSbZm3WfMjA6H5fyqjrxBiUjPPT6Vev
CUnTBOQAQD1zVLXh+5jVeQowK9Cn8RlJWRhW5QyglmBq1FiSRjjBHJz3qvbRh38vq3bNOAk
QuVU8muho5rluBj9pX03Bq60LiNNw5HB5rkLQO0se7u1dgQTEuQAWOT7Yrmq9DSl1Hwj5zx
nA/WrCnO4A9OPpmoIdqsHzn+I1ZhVN0mc8L64yT0rFo3Pfvhxlfh3pYyTjzf8A0a9FO+HDK
Ph1pQJ5Alz/AN/Xorrh8KOaW7PlbwlCsviUAuFC72J+mag1eMtNJIxY5dsn6UeHrk2niSKQ
DIMhXHqDU2uNHP58sQK/OwK+nNdK2MpbnIlQLo7QcZ/Su10IAWSgjPBY/hXFggyn1rstCH/
Evwe4Jz7DrWsRnV6GR/aVi3ffvIrpvGI22unK3UM3554rmfD4VtW09cfK0mSfQdq6jxWd8W
m5XGS75+hqKm6Naexz0akW8zZ5UrwPXNdDasVubQE4KLgZHrXPRH/RZXY4BdZGA9+ldDbg/
wBoWKsOQnzHtn+GoZujoLMH7TdKWBIXYB05rjfH3hiTWtHivLFQ1xb8BB/EO9dlZFlubluM
ovmfVj1FWYwi2cY4Ko2D77qhuz5i90fKU8JglaOVCjqcFT1BqBvSuy+JFiLHxzexhQFOGAF
cbnJx0rqjLmVzz5KzEFGcYNLgA4zRt5xTJLEcwZm3gDjoKrnAPSm85z6U52BxgdaAFwu3Gf
zpQCCeN1R/hUyEKQTTA19KlaW5ijlkJAOAGPAFad5ayF3dSdgPIHRfSsCKZRgEY56+ldRo9
yst1JDuDieLad3YipqwUo6G0Z6WM6CC7uJvNyQcZGDjNdd4esrmy1K3vCpDplnDcdRV7RNL
huJ7OHy+Q/zFfSuw1C2SPV1h8oQifO18ZUFeg/EV41dvWJ00k7lzSb5NT0KXT3Y/bLUmRFK
9agMuxSyEjaByR3PWs21tJ7C4a+JbzUcOSONwPb8qvbl3l+RGCXI789Kzwsm07m09GSvJ1X
J/55gj3pu8y/xfe+Xp6VGSANrMWZAR/wAC7UF8I20kEABeO/eutK5nck3liCcAMd34CnBlA
GW6ZJ/pUeVOQrcE7AfQGosluBwGO0/RaGFy0HYIF3ZIG78alRisnLY2jP4mqiOxcNs+9+8+
gHapY9xZRt+4dxz3HasWh3NIPsG0qPl+Qc9c1agnAz1z9wYPcdTWXFDJ5YMi/dBZjnv2pGm
2E4BzGAwHqT1rNxA6ZbwOfkBAJ4+nerCXaEgO20Mf0rlRdopZRu+T5Bz1zUjXgwV5G792Oe
hHWs3TuNM6hb4hwxc5I3n2x0p/9oHcCGx/HXL/AG5ZDuUnD8/gOtKt+oIaRjsLc/7vakqSN
Ezro7xhx5mQnB+p6Vo210xUkuThdv1Ncba3u4qDIRn5m47jpWzb3LgiUnHHmn/e9KpUhm7M
plXaCCO39aoTK8T4VRgnb+Fa1i4ZNjKPl6fU1Je2SFSFIPG0AfrWMqbuNPU5szMwzt6/N+V
Z08r5G8DAJlOD2rTvrZk3FRgZAAz271z1xdAybCv3m2D/AHalUxvVG4pDeGtzDJ3cnPr0ri
dVQqIzg52bv+BV2dsGl8KGTb958/gK5XVArCJiPlP7z6Cs6ekjnMjYFhdhkFRjr61j+IkP9
lRhR/0zB9DW8gzbMTkgKWb+lZPiLKaTCcHgbjn+9XRF6kvY4tZ5XLZUcjCnHp1qUrmJQwBy
3B9qsLLE6y5TaMAfn1qNkwmxQQARGM/zrrvqc7dzf0lC2npzncSCfpVpSMknrjzD+FV9JO7
Tg6jAPC/geaulR5rAAYZv/Ha5pPU1jsRq3yAsvCnJHselSIzBwrIdwTj60BR5a5A+ZsH2A6
U/zA8scm3G4eac9scYpFCElLScKvIXjn+I9ag8IsI/FNrF/tFBj3FWQAkUoYH5FLNjvkcVU
8K5XxTaBSwZN3Xu2K2orUzmj6DSUsqqH27xsHHp1pzOWyQwJJGMj+Gs6K6ZRgj7q4GfU9a1
beGOY4MqbUPlfXNdtranpRMK6dxPIBIAS45PpWD4mvJFhgUYxITIw+nauqv4LOW4lMDghm8
r6Fetct4phFysAjwAWyDnsAM1jS96ZU3oybwtMWt5g+SUfeR67hxXTLlcAr91ecep6VxvhT
90Zg0gyzk5/wBntXUifIDY7GU++O1ejNEUtUS3LMLZ44BJ5zAIpU/dJ61wuqRzxzypIXJVh
FuPfPWuzNxJDmVTtZBvP/AugrjNYhmhncTszyBSSxOQWPSvNqRtUuzvp2cbGFLl9+CQGOzP
sOtU5W38h+GbOT6Cuot9EjlsxKZGDBQAB03HrVDV9IFu/wC6IeIARg98nrVq63I0exzrEls
Fjgknj07VWYSDaCxHBcn3HSt3TNLXUb17dpSqhfLXHoO9aOp+HPJtjLbTM4Y7mDdSo61b0V
zJ72OLZ5I2yzMCi7+p6mojHIPusTtygwepNXJY2VgCcDJZl68dq6VPCEDWMVwtwRMY/MwOh
arVnG6FKDvY5GNZgSFY5QbRz/F3r3PwiS/w6YJ/eHX06GvFDE9vMUkALRkyN9TxXtvg0xW/
w6kMwcojFmCjJArycxTnBW6swqRadjm7fSNFfWmm8TLmyWUtsY4BRRyzegrgfHXxvtb24l0
Twlo8MWlRMAhEYG4D6VW+LXiGW501lsZGSK8k8pyDg7U/h/xryzRpLyyP2y0t4mROCWGQR3
rvoU/Z00mYy0mkjYvPGI1IrBqOiQW5d8i4RSrLVLxHE0dvAsmPu5J/lWjrqalq8P2l1iSFQ
AAAAQMVBexS6p4UW4K75kTOR6LWqs9V0Kq0Gm9dzkLeZUkCpgerHvQsgEh+YjJxwaigtpJH
wq8dck9qY8TiTBXBFdFjyndbmnZHM0eGJ+bb+Ndq/wA6ja2AxAFcVp4YCM5AO7P412/CxIQ
B8pB/OuSvozamPjXM2Bwu7H4VJGhLE9M5z+HSo1yJXiHUYjB9+uakUlmIBI3EHj0HWua9zp
SPoP4cRqfh1pRYAEiUn/v69FM+HccrfD7TGX7p80j6ea9FdsPhRzS3Z8m6Lz4mtlCk5nC/r
mrmvnF7cwBdhVmDe5zVHSpDHr0DquWWYcD1zV3xCudTuZVyCXJYGuiOxnI5NVAuWGec812O
hk/2e7DBG3av0PU1xq588twea7DQyBp7E4wAV/OtVsJbHW+H0Y61YqBncfLGPQc5rpPFLh4
tPAUgMCw9lzg1zegsV1iz2feVePdq6XxOFC2IUchMD6E81nU3RtT2MGMZtZQGIVpAP+AV0V
uzPqFnkgb13HjGAvSubRWa1kUZAaQRrjsOtdHES+q22wkKyDGfQdalmyN+wcG7uXYgqHMhB
/ukVZiUmxiDEDBy31zxVOyw1zd4Iwzbf+AgU3ULmWDw3JcwKDMAZFH+70rOSuizyH4uPFJ4
wUowL+UN+Oxrzngc4zV/Vb2e/wBTubq6YtLK5Yk/yqtbWlxeziK3iaRz1AFdMI8qscVTWRA
cZ6fkKlgt7i5lCW8LzMegRc16t4T+Fn2wi51mTEIUP5anGfavUbbSNA8OQBLKyhRkG3dtBL
Zrq9mrc0iIxcmfOUfgvxXNbm4i0K6aInG7ZWJcWtxZ3DW91CYpU6ow5FfUNx4oEZ+ztkxoN
ixA43N614h8Q4WuNdOqrHsS44P1FYe0he0TWUFY4nIpw7GoyPenKeueaZgSAZzzirlm0ttN
5ytnAwKpEjBx6VIkpUYppjTO38L+KZ9J8QWtzIpltXIgkTPTJ+9X09rfh+zn8KR3lrGshk2
zRPjIAUZNfHml3lvFORdZ8vBIYDOD2r6m0vxPbXvw2s7RXJmwI4VVvvBhzmvPx8EqfMjooS
fNYztSEFxd2hlU21pdYKsoz93t+dZMkBS4MLkHcfvDnKj7ta7g3tgfD00brLFIDG4+8o/ix
Wdq1iumSrFFKzxzKCjn26j615WElaVjumrnPaxetZGzYShGllDODz0rQYlcOr52jePfdXnP
iC/kvNakcM5jVsKMdAOtdb4cvJLnTFEudyHkkdR/DXoxerFOnZGvynyk8KNmfftSmYgMF5y
AB9e9NdvkAJycbiP9qo2do1LZGUGQMdS3WnYxsT/asOQMYLbf+A0qXMjNneBvO36Ac1QLDl
cghf3X596cHC/dxk/IPw61Dihl77VKx4Zjv/esCf7vamPckEM/TJkYZ7HoKhaZGBGR8xHT0
71C4UjaWGGbB/3e1JxHoTecyKo6lQR1/iPSnfaSEOzkqAR/vd6zw3Rs4YjeT7inNIoG5e3z
49zSsLY1EmIDbCRjEa/Q9aejhjtznP7ocdhWILgxkjJyg25HqatRzM6kIxyq4Hu3eixSkdH
YSh3GTnzGBGeMBetdtp8cTgZIxu3nv8teYQXbxP8Au2PBAX6HrXS6XrZBERbCsfKP0rRWHc
7trgwLuTb0LN/Ss251+aJTyNyrv/4EeKgXUo7hMl1+c8g+i1jXzKTvIyCS5+h6VLgmadCW9
1t3iMa/w/Jn13d/wrFll37l6NjylJ9R3qncFlPJz1z9e1Q/OHznJVd3/AqhxVgud7Yvu8Jn
aCRvGOfQkGuX1ddxjUAgH5Rz/DXVaFGx8HABMkSdfrnNc7qltyqbT93yl9jXkvSozEyY/ns
pBg5cbvwXisfxH/yA4pScAnzTn06YroEicQSMuQCBjj061h+Jx/xJExwCeO/Fbw+Il7HFrv
ELE4OBnp69KXzsxorfeRcnH96o4LiPyZQMbj1LHpihZxIVOEJPznHb2ru5Xc5nudbo4xYIS
NwTjPruqwQ/mPGV+7+5z7nnNQ6QMaXFntkn+lWcHcSGyQhz/vVyT3No7EZUGIkJjdhR+HU0
9fmlTAwGbG3/AGab5cixsSeFwV+p60PkSInTH7rP9aS1GSKM28igsThsn1GOKpeHv3fjezG
CGH74/gvSrbZMU+3Kq6kcdsdaqaDmX4h2dwoKx5APHG3Fb0dyZHs0cUpK734QFyR3z0Fadr
G0DRhnJZV5z3aiPysqTz5hJJPYDpS+buBkDAdZjn2r1HD3LnqRic9PeSwm6jwG2NvBHck81
j6zI7QkDocRLjtu5Jq67NvuHK7lQeYfcmszUgV09NxyUXHXuelc9OKTQqi0sSeGQxurhCMb
lWMf8B711gKlyc8OwIHoveuP8M3IjvJQQDhMD6967BGSQlQFBGIxj3712zsZ09BrksVLHhm
JP+6OlZWtQs9pBKwO5wZX/DpW39laZSinAYbB9B3qe+sFuLG2cjG7k/QcV52Ke1jros5+xD
i0hJGAo8wj69KqahbyC2mUjBQ/+PEV2mn6MkltH2DnJz/dHSmX+kbYJWPGT5h+oFaVH7iJh
L3zzrQIjFqTYIDLHgf73euivyotZVRwoH7pSB1B60zTtOf+2C8a8KvmE47mtK909o7WQySK
AqlSD6npT3pil8Z5Vdw+ddssabt37tio+6Ae9d3bPFJawgqRnaxB42qOtcF4mmvLOwYrctF
DNmNI4hjcR1LNWH4Z1vUrTWoYRcM1vI4iKOxIwe9Omr02jKpUtURvaiFbVpnwQpmZjnj5e1
dePEU2i/C4W9vKY7y/JUkHJCjOfzzXNyWFzqWtT29qu6RyU3HoijnNeba9PrQ15bK4vy4DK
E8s/IF/pWKpc0oqQ6tRJ3RN8R2ittA8PW7OWuZ0e6lyeRubAzXnsV9NFEYY5CFIxgV0vj+8
N74gi6skEKQofYCuSAX5SvXv7V2qKa1PNqTlz3RrLq9wLCSFp2ffwPau08EhZtPht3IxMTG
V9AeprzeNWjwZAcda7fwPJ8kgVstCeB9aORWZrQqSnNKbMzXtIm0XxFcWDq2wMdjEYDJ2xW
Hu3Sc/eJzXt/xFs7XU/COnazajdewfuXCjJYAc143BGkl52bceAO1c9Ob1uZYinyzsPtG2S
odoxv3fhXZjPlx8dOW9/SuRWIC9AB48wLj2rr13FIyQfmYfgBWVZmdPsPRWV89WHJ+tORSJ
flHQ7Rn360qv+/JAPJ8wn2p8O5phkYAzn8elYI3ue+/Dpnj+HumRqDhfNA/7+vRUvw7VV+H
2mKQePN/9GvRXbD4Ucz3PkLTGX/hILYklB5/zEDvmt/xWiRyupGHZiSfWuWgz/aK47yf1rc
8Uzbr9olVljQDAPXpXRF6GUtzjVP8ApJIHHpXa6KoOlnHYbj9e1cUMieu30Mg6W2B97mtYj
Wx1Xh5WXW7Q4B2oZPxxXR+KUZGsFbOVi7dyTxWB4fAbW7cN0YEn6YroPFLH7RYgjgRZP4dK
znqzamYERK2zEZ4fIH+1XQQgLqsA3cLHtH41iQjFqNwJw/mGtqI7dVgBJG2PJ+p6UmbI2bA
4uLtVOT9z8fWrN0BLorBcAN8o/rVXTiwuLkl8lBu+pq40qQaaHk2iOLqfr1rORXQ+aptOnu
fEMlhDyfMZc+gzXqfhbw5BZRxxxxgljzIRzx1qsLPTLbUru+hUIJnJz3rYi12zs428p88DA
Hb1rT2iONr3rnUXeqW2kWnGACdx+lcfNr1zdTMyqSpzjP6Vk3+pS6venP7uEHaq57etX7SS
zWNVV8SN149KxlUlLQ0v0RJMxQLK42uRuPuas6ZoFp4ntLzT7tQSFBiYdmNWIdOtp2WWSSR
8tv29sV0OjiG2uY47eNYeSxOeT6VkoW1E4tnzpr+hXega1caZdJ88Tbc46j1rK9sV7f8AGv
RflsNeRcNMuyQj1rxI5HFd1KXNExkhoHJJpRx1o3cUHB4rUkliHmMEXJLHaa9f0OGXTFt0e
fabZAQkjfK2fbNeQ2wxcxj/AGh+PNeyRLBqtvE5jzOgHzdyB0ry8wvy2O7CRTldnX6bf295
q0Tlm+1NjyiJQwVv7uPeqPjbxA2mSS6UbXDxnfGD94E9a2vDN5aFbVPs8SXKSCRtqgEY96m
+JXhy11XRp9diXbe2uGZh0dDXz6qqnUSkelyJ3bPBpDeXM7SYB3HHHvXQaDqN1bE28q5jk+
UMO2KyIy8RwGAYDGfU1MlxIDwwAH3fr3r2ua2xnJpqx3xudyiXBAc7+R2qF5wQACOpJP8AK
qmj6ha31u1pcuEcfLG9JKwjlKHGCdp/CtlK5zSjYleRtgPGduT9adBHc3Emy2RpWUZAVc8n
rVJrrzCDj7x3nA9K2GuJ7HQybKZIEkXzXmzzn0HNZVq3s0u5rh6DrSsjTs/B/ie7lEUWmSE
42qzYUYNW9Q8A+KrGFpX04yxgBS0LB9v5VwS+MNdivIbqDUp1eIY5fjNei+Hvirq09ultq7
xo5BVb1BjLe6965JYiotbHa8GchdWt1aztFc28kLMQcOMZFVicjHTLHPsK9L8a+Xd6LHM9w
l7cxBTlcZQN39a8wchmK+vyj6CumhVdSN2rHFWpezla40cD5ic8s317VYim2AsN2R+8/PtV
Y4JPH3myPoKkBBIboCcn6VszAtLMQR82NgOPxqxDM6D7/bA/3qz0csBu75J4/KpFmZcEMeB
vxjjNKzC509res3yq4B4HT861UPnEqTkMdnXsK5CC9MZBJHyj+dbcMziINEwYKoX8a0RSZp
vp6yHJwu/n6YpE01ciU4wD5mPaoxqcTxFS4R1wOe/rSG/DHakyHcdvXtVWRfS56P4b09B4T
2sm47yeP0rndbsZIURmQjau76mu08G31p/whry4DuHP6VzfiS+a9ED4ZU5bA44rxayiqjMk
7nJPGEtpdwb5Bxj3rl/FKD+ylhKZ4MYIrrZAxt3BJ6Ek/wAq5rxIr/2XDuyfl3EH+9TjuJr
Q83i0xzDI28DjAHrjrTLS1ZbpQzDDN+lbn2dkhY7uVXK/jUawSeSzMo/uAgetd/OczjqdFp
KA6aino2T+VXQcvwvyn94fpVfTY2GmBlHoB/WrTqSWUYwTtH0rllrI2WxVZg0Z+XABJ6+vS
gYUx4Xc+zp3zShS8TKV+8ccHsOlGUyjtjn5yM46e9C3sMF4848/KmQM9yOab4bjlHieIbP3
Ybbuz3IqWERFpMMCMF8A560/w8Ixrke8sGXnI6bu1a03aRLVz1cXmVbkc/IM+1Il15j7VdQ
HbHT+HFZZuMAgH7gyv1NOgO2fAOdq7B+NenJvkPTTsigs7JMY3ZWVnOfp2qtqLmeE9Bk+Yf
woc+Y7+v3Bz6VDdHfDJgDDEY57d6SikyZO6K2kHy9Q6Z+QuceproxcvFj5CCgIPPc9K5qxB
+2p8uAxIx/sitzDPg8/N85H0rSbIjuaaak8XIGXVRt9ietal/qvk6fBtB2gbQfrXORxNlXZ
eR8x59a1NR068OmwxhCdq549T0rjxCV0dVNW1Nax1xjbLhzgnYPwqW51Q3KspyA7cfSsvT9
GvvssR2n5V9P4u9T32mT226MSgSLgAH3rWSUoWJWjuW7KQw+b5gXaVLcdcdqw9QvfOs2kD5
UqXIPqOlRQalKL820hBYjyh74rP1G6RIbtWICbgRjjA70Qj7tiOa7PMdfuhOyxrvOwmRgT8
uTVDSPJt9ThkljacRDCxxjLO3brXQS21rcFpLqVIYCxJZh1FUtLtrXUvElhY2akRq295Dxk
DmtYvli0c9XWRn+MLvWdOiV7mC7sJJ03JFjaw+pzmuSNyJ9SsT5jElU3Kx6etdb8TtXg1fx
YXt5N8cKBR3PHFcPdRfYtQRmIZpIwQO4zSgtmyHFpptl7xFp/2i9lYZ4IA+lc6tsYrlTs3I
xxiuuikN/ahicyxLsPvWfcrHA3I2Hop6jn1rXZGs6Kl7xR1CyMlvG0SBWPQDqRWz4CthDqk
/2qQR/u2YqeMkCo7W+jgu47cQxz3En7tT12+9TzCSwR7iVR9pmJEY9BQtCoUotqS3RZ8T+J
bRdPt7HT5JY7tCXLxMQBntxXIwfa0vVcAT7h8xddhyfr1rStLBFYzTYeVzuJx2rZt7BJ4jG
SAygsCfaolFJXHPDOrqzngri7+bqSBXXKpMAwCQcY/rXLH/j5XIwynP4110a4iUZzt/rXFV
OCMbNrsAT9/t7E4/CnRsPOIwTk5I+nSlRD5pCnkDaM+tSwwqHYg5JIx/WsL2NLHvXw7V3+H
2mM3U+af/Ir0U74fA/8IDpu1vl/e4/7+vRXfD4Uc0t2fHdgivq8SE8NMBn8a6bx3brFqhdV
xHtA3dicVy8TBL0MOQr5OPrWvreotqc0obKwxAbB6muhWsZSXU5EZM2SMCu00LjSnI9gP61
xmSJMk8+9dnobf8Shu+3+ZrSIkdfoGX1uEL/d21veJzuvLRdnWIAc+nWsXw6p/tyIYGVTHX
vWn4mdv7SgA6pEAPx61lLc2pbFCDDwKCTh5e/Za2Vw2sQYJwyZ/AVj24P2RsZA8wRjPr61r
H/kLRup4ZQo4/OiRujU091+03GTgklzx2qlrl95Wjw2iuC0pLNnsO1WrRwby5AYYb5AMdq4
jXdRMk8pHTJRc9gK5qkgm7IzLu53yYDfKo3YHrQ9sywKxzk84x1zWbBKrXCByMM+4/StbUN
Ti8pI4sMw+9WDT3OchxFEuCrfKMHHrV+21XS7dWZiQygBRjn3rmnkv53DpbySoDuO1Tjg1v
o+mJZv5NhmYnfI56qD6A9K0WmprCNzag8TWB4WSXDHZ93oK6XQryKbUoiXA8w8FsYwK4m88
NGHTY76Ffs0M64Uu3zSH1A9PfiuTmaW0nKWV3K6/wC7tGe9NT5nY1klFansXxbdbj4eIUKs
Fm3e4FfNjNycdK+ivBcdr4g8Maha6+3nJBbP5aOPu8ZBz9a+eJo0WZwmNoYgYrqoPXlOepC
xEThRxS5GPemnA9accYBxXSc5PbkGeMYxkgZr0TTL94LhQWwCAAa87tl3ScDO3n6V1JTUmj
j8iH5UUNuPQ5rgxSvozuw2h6hpV3Eb+Rkf7zADB7V2Hi25+y+A5IfMINyQpZj2ryjw3aeIL
y8hhjECbTs37sn8q6Lxl4e8QafYCHV7+W4Dx74gOFXHbFfL16UJVopy6nqJ+6zhYlScncdv
Jbj2oSMPkb+V+bpWcm0Nne4yccdMDrUgCdfOYBjz/u173IcXNYuAmNzsfBQbfxNazTu1qj5
ySNufU965kPAOS8h/iPvW3p2JbUpGxbad3zDpmqhFpky1RZEx+YFuM4X6VZv9Wnn0QWLsPK
jb5QMDj+tLHZOBtxwo2n6mmS2MMjiOckKcRkq3eivGMo6muFqunUujnoGMs6Rjq7gVoa9cJ
DqqW1mGNtAB36nvUl/oB0683rPuXcCu5e31FOhtEvEkUFBIXxlvSuSLjJ3PYrO6sjqfCOma
o87Xd3MWtr23eOLc2SSBwPwrJlfy3dSTmPgD3rqNHn8nUvD1hJJHsg3SSlDgAGuV1Vo49Yu
1icNGJWYEf3TXRRetlseXXjZ6ieZgk5PHAx79aXzAcjnGdlUt+BtYnKg5+p6U8OQuc9AePe
ulo42XRKDnbxuIxwO1P3rxztGc89hVDeVB2nIXGDjpmnmbBOSODs5FJCLwkG7BkBzk/wCFS
22qT2rhwcjBcisVbovcvH/wEH6VMZd2COhO704poVtTq47+1vl8uW3+ZRjcOpJqZ9FWRN0E
jIf9WOe9cjbTTQyIytknJPP5V09heatOqk42Ku8j/aq7F3PX/CGlvB8PXYSFz5pHX86zNSi
H2S2ABGcr17ZrtPA0e34fbpId58w5xzjNc9qtnNLFC6xMAFZQPQ5rwMRFqqyEcs6hoXUkgO
MflXOeJ/n0qJh/Ed/PYV2kmnymORVzwAFx+tcr4qhKaeibsgNsAx2pxepTOBheV41WRRheS
QO3araAjTxu6jLdO9ORmeEhhgv8uAOwpyEfZNoH3m3n6d66rmLNXTtyaaCMELz+dSshDYx0
Gzj3pLAf8SuMDBO4k/TtU+1+M4BK7m+o6Vlf3il8JSPlxxvsU7iAoz696838V6jNea09rbT
stvF8oVD94969LkTZbM38SfPj3NeOSiQa/dhSA4Zhn1zXVhtW7lI2/CmnarfauLbSxO92w+
4x+VgO3Nej+GZJX1cebGYZUbMqEYIK8Vyvw4jvLvU7i1h1xdNuVTdHI7beAeQSO+K9Bntvs
PxIurN5A52xShv74ZeTW9VJSNpU17PmN4zKJRmTIBLt9O1TW8nzqS4JwWP17VitK7TMmSN7
lDx2FWracs43Y+cFgPpW62NU0IGwS42lgN3/AAI9acUTYYyAFGFBPvUQkQyKxwFyXIx2NMl
kZYwOvBY/XtV9Cr6GrqEEcOqWsMW1sRhMqMZIrTttOlulkePCxqwBdjgY71mvbXM11YXAt2
IWMOx6cmus1N4o7eKKCfJjQIUQYGTWFSpJR0KppX1McWU0dwgClt74yoyCo7inazqM9sQsc
rZ6sDxwKdFeXcKMNzRxqNg3Hoe+KnGnafqSmWe8YGTpn071zzcpNOR0cyijmB401S3jEaTM
Fz5vI7VinxNqlzcv5twzyYJz7npXV6xpOiWqyIm9s8AH+7iuAublROEt4RGGOScc4WuyDjd
6HLJkV5ql9HfLMbgpIiZGP73eh7ye5TfNcM6ghDnuGqjdlpJ1dyMt+9+b0qzYRrLGtpIwRX
VsknGD2rVJ7E3MfX72S5vhbqgSCFRENvf3qxpIGneE9Y8QyMYjjyYWByWY9QKq6v5EVrDbQ
sk8mN0rJ2bPQVj+JNY8vw/ZaSMiJPn2qpG5m781LXQynq7nPxX3+kJfTR+aUOSp71avblb+
2N4zrvbkDyAAvtkVNpumx/8ACFa1qs06LKu2OGFvvn+8cVzNpJLPMsSkKrHJ5xVta2Rm53f
Kbmm3csN6khAOfmYY4NbN1Yx3NrK0hOwgnI9T0Fc+iYuyoOcfyqw2o3IMVosu1S4bnpweK1
aVj0abUYO5WsrJtH1z/TJUV4F5GfusegNX7m5F7eCQElRhVB/WlvbjSNVv5tUktbhLzbukT
cPKZhxn/wCtVeDaFjY8YGTUXuZUI8t0aVumX2BRj7g9q0Y41W4jB43cflWZC/lPnd0Bz9ab
e6rFbyxvksFAI6/jUN82h6alGC1F1OzWG/Eifcd9wx2FbURPlI2Opyfp2rmZdWivLoWyAOC
fkIPSuohOYAF6sAo/CuKqrOx4VXl5247EkeTIpI/2z9amgyk5zkleefemJjzQSCA7bj/u0+
MkTBWBwSc/TtXOw6Hvvw/+TwDpqgdPN/8ARr0UfD9X/wCEB03cOf3v/o16K7YfCjmluz40i
Cm/VTwvmZb860NYhVNRvI4ANnyms5MvelRwzPj9a0tZULqSFHzvgUuPfvXTFq5k1ocvIQJj
kd812eg5GkkH1y39K4yTAucds12ehk/2OATy75P4VtF6EI7bw0D/AG9EzEfLH5hGKueKQDq
1vnjZCpP1I4qn4Y+fxAhboRuOf7uOlWvFOW1yIN3jGfoBkVnJam1PYiteLGQHJKNn/gVas4
MeqWq44VO/cmsmxGdPDsDzIJG/wrXuRt1W08w4ATLZ9+lKRujE8SaxNpCTLbN++fEIx29a8
/utRdkYYLkngn171p/ES/zq0dtFKGCje6qeQ3vXC+a4JJdhnnGax5L6mNRm3bNJLMEJCuxw
APStaGzme5VN/wApYKeMke3/ANeuOE8g+7Iw981taZd3Mi7lZjLF8ox1ZaTjZNig03qa+oa
3MdTe3jcpaQnEUa8DA659asQa9OultBsh8t3GSqDcR9etYl2hNz5xVlOduT6U6yiM0qQk7B
v3gHowFS1eJsl72h3Gt6yLjQ23SI/lRq0P+92FYWm2l1LDHc3cMPkgb8EEHn0xzWNNam41Z
0DMsJIbGTjFdpqsc2j+G47tpB/tMD2/hrB2houp1QpKd3Ib4v8AGj6NoUPhvTIXjllgxNPI
Bu2segxXkpy3fNWb2+utUvHubiQySEcGqyOAy7vxr06MFGNjzKm9kIeSPant0/CnjyyCaan
zuw9q3dkZl7R4fNlkP9xCx+lep6PDbyabZeYM/uwzjHUdq820Ndq3Uh6bNn516JpUw/sWyQ
ZUlNpJPZTXg49np4Na6nrnw50C1uNQhuJVUIg3EEck54rZ+MvlxWWlN5Qw0mz8+K5jwFqcu
mn7ZIWb7Q48tS33QK6L4yzed4b0+67QypK30zXwjc1j43eh7UoXjdI+drrSJ0kkijBPktsx
9f8A9VV5LRhbpHtyx+QnvkV2WqwvBq0uFO1hvPvkAj+dY1zDthyBhwAR/vd6+7hO63PIlHU
y7bTvOlTauS75/wCAjrXa6No6BS+0bQfmHt2rP07ZHIGAUFfkUZ7kc12FhMn2VsIEZwUOO+
KbqNMXKZi6XcXocQCMCNS7F228joKqzaRo62sVzeeJre3diWeHy23q392syK6m1S7vLy4un
gbP7lVOAFXua53Ubz+0JwtxHsnjJ3sp/wBYo6E+9cntakp26HpQwkFDmluaNncy3F8tuszP
ByAH+bI7cdqv31haQ2V3OOZ0QKm09/Wsjw+5/tuyHU4bIPfjivSLjwfdNoI1EYlhcFmAHIa
uOpJ05ansYaNJwalv0OLi0vUpNAg1e0jllgddryJztIJBB9KzGI3c/dL7T7iu8+FutXOh+J
Lrw9cqrwSsdscgyhz1BFafxY8O6LZ65Zy6Qi2huoQJYVHyo3XK16GHxCdT2djwsXh5wk7s8
sVi20Hvkn8OlPEuAHPOP3hFWzpplb9zMAXI259uvNV7i0mgk/eKAhJ+YcjbXpPsedyMYWCj
Lfw5Y8dc9KaH2/LnJ2EHP96tmdIv+EegjCKHZixbHJA6VVttNiuLbznlYSFfNCheh9Kyc0i
/Zt2MiMMJAcrzjGP1q8OQV4wT5efapJbQwgyOuGXqCD36VEOFAyCQuAP9qrjJS1RM4uL1LN
tN5cm4IpY9AfRa6/R/Eelh1+3WRAZgxZT/AA1ydhZy3lz5UC7iAF/PrXYWHgueSTEkyxR58
vOOdtaolLQ+g/A2rabP4EeW0gJj80jB9e1VLxri8sI5pYhbRYZ27YIPSpPh/ZWmn+A5ooka
YeeeT3IxzVDVrqa7tLcsjR5YsVHTbmvAxM/3ruTHcxr66it7aWO1ydgyWYf3vSuC8UKyaSo
ckkDZ/wAC7V2kqAwuGYkNkuSPX7tcf4sJ/sWJnHzD5j9RWUHqaM4cSlYH2AEKoAz696QSq0
e3Zgbgv4d6c0EghYgjao39euaqI7yShdgHlqUJ9SeldyRzyOm07nSQuBlsp06Ad6mYA7WIy
Hwwx6DrUVmGOl7UIDYAGPXvWdq/iDStJkZLicHHCKhycd6zV3LRFxV0XH2pESxxht7Z/u9q
8g8QxNZeJ7nJxk7zj0Na+p+OriZJYrBPKVvl3NyStcdcXUtzK0ruWZjkknOa78PSkndjktD
ufAV4LbxlZyfbPs6udpYYwS3BDZHK+teiXt/DqHxvvJ9LuI7i0t7aO3lkjOYy2MfL+NfP8c
80RLRsAemR1561s6Brd9ol7HNatj5t0mejV1VKV9Sozc17NnuU0zebMiMfvbFz/e71Yt5l8
xsHC5Cg+3euS07xPYanEZXlEM/LbHHVvat+0cJMqIwbaCPqW6VOx0OHLozVUb34IAY7B/uj
pWvfWsEuiWs0UGJS+X/2gpx/SqVnbtcHjltvlj/eFd/ZaGt9o6oxCgH5T3681M58qGtdEZT
2T/ZraZ1+8gkYbj92sySOVH5DZALNyev8Nd/JpZmhSIKOP3Q/3RVRPDzO+4qcMdxHptNccJ
a6mzsrHnuotLHbrEpYsuHJJ7mt/TYzHZo8qk+Uu0n/AHq1tX0OC3hWaQZAbzCc9u1Y15qEd
tpnkx5UDLN9e1dKkmTJXIdQS3Kzs0hJVPKGeefavP8AVXgWaTyeQSqj+tXbvV5XWTEhyi78
+rViXqoqKA3zIAM+7VpFamb2KV6QZoxwQ7bfotQPJujjfaCGySPTHSluYy8cjKflRREB6sK
rM+Yh23EAD0HeulEXKVzaodQSGchUciViegU9a831C7UahK1thUViFI64B4NenaxE0iROrA
PIhXnstea3OgapBKzfY2dCTypzn3xUr4jnrX6EEV/P5LwSzOY3OTk96mi2RSwLGclGzk9wa
RdGu4ohczxFUHIDZpoTbPjnIxWpnCLTUmbSPidyDxjbTZudVt0HGQB/jUatxyeSQPxqSXI1
iA9SFFF7M9Vu6NS4to00+dl/i/UVQtPnhgyR8wOfwrdnRP7NmGRwhT8etc/Zn/RoiOhJArO
50SioyRdu3ItmYEAFN5P9K5S4uWlKjcCo5+ldLfMfsEmAOR/47XKDBfGBiiCOHFTex0eklf
sqssYU/wB4DknsK7SEbYQQSdqAj/e71x+kqVs0AHffXZW+1YlGMBfnP41w1tzhhfqWIwPO5
z8vyD6GpkCSTM2SN52j221AqEuF3YKjaT6salQf6U4XoMAD+dYG62PffALh/AemsEIB8z/0
a1FJ4CyPAmnBSSP3uP8Av69Fd0fhRzS3Z8bafj+2Idx4MuP1rW8TS2Y1ydrSMqqRhBnue9Z
emJv1uBQvIlA+vNXPEMIGuXKKcgHJPpWkY3lczb0scrLlrjjrXZ6GudHODyXAH9a41gRNz2
NdhoEqtppT/nm/866ImdtDu/DWW1psDqhQH0GKn8S4k14kDkoo+gAqHw2MapKoOCISPxp+v
7jrbMD0UDj9aUtzensJZMv2AZO1Gm5J7L61R8Q+Io/tYNlJ5j7Qu/sMVlalLcGEW6vsjHyj
B61i+UhJElwq8gc1hK7ehnOs1oitNGlzM88yK7udzFvSrFlpcErrutkZRknjt2q/Bp1pN0v
Bydo+UniryaRzutdRRXY4546U4xkjkcmNh8DWGtRGO1f7DebdyBjlXPp7VzF5pGpeGdTlsb
6MxTbeGHQg+hr0Ozk1nT5A89qLmHcGMidQtdLrOn2XjHQInEbfaYgQkmPmUdcGuqpBOKa3N
KVTWzPERNNOfNYDOPLK55J9TVy3PlqQFAOAOBkg1oyWD2DyxSRgODk+9UliCTA9uprzZPue
tCOlzf07SY7mSOVt2eEGOldP4r0+C5+G16juont2R4weDtXis3SpoLaFJZjtSNeTjPNcD4s
8Rzanq0v2Sdlt8bCBxurnpwlOppsepKpChQd92c1AMS8njGc0yaPbIDUlmu68VOzcc9hVu+
i3AlFxg44r19tj5ozcnsakh/1mc9qgOckCpIVaSRUAOTwKu9ldi30Oj0iPbpdxL2PH4122i
R+do9uWb5doQAeoPNcpb2xtdGKt94rlhW/pFyYtJhC/eXnB968TFe83Y9aguWx6Lo0/n6tB
AhxEjBUHt3rsPiVIbvwk6LypxjPoK868OuyXgK4HkjBPqxrufEpkufAt3LnDpHgcZr5DEUu
WvF+Z9BBc1NsqCwtLyLTpZlG65t0kJPsMYqPWfB0JtFntgGI/eED0Ncn4j8R6jYeF/DtxZO
il4ChLL6Gm6N8RdbuyLe8WOSHIU7ABlRX11OhKceZHhN6jrbSJYbho5VA8rIJxjk9K2rW1N
pFLLNINqrx9adc65p1+8cttCYXbLyIWzjFYGtaoyWsoU/KBv/OompR0ZSV3ocff37TXOpSQ
/Im4IoHpmsm8ctIk4JBcAZzTDKPKmYN17VE5aTT0k/u/LVRjbU7HJ2sdR4YTz/E1sq9HXPP
bFe/+D9d07yHs9QsWmOSdig9vxr5/8FvjxJYNn/loFwe4r3nwstrJfajbT4Vt5CkHBxXgZr
UdNXR6OGjGUJOSu0cd41hWz8UWniDTdOa0iglV2HrzXV/FS1Wbwvo/iGCPeXTB46ZGa0fE/
wDZs2hTW2RsdThm9qbHJb+IPgT9m3l5bVSwGcnCmsMrxPOoyluh46LlTjPlseHpKm3eFK7V
wBnr60k900VodiBo2xH83IzURhZSgw3CEnj1pfszyaZHGQWKjJBHfNfbPW7PnvUVJxN92dF
VsbVY8cdauwah5EqM0ZId9w2qMMKyPKhgkl+RF2qNoPPXrVVr2Vp0jQMUjOzCjpXLUo3LU7
HaajrVpcbd1isKNy7ED8K5OS5hadniHQ76eZLuWIhkLJ056kCmBYXfKIAc/d6ZFSqLg/dFO
pz7nR+FLw2eoLINoHfPbdXsUNvbyIHaYD5NgAPVq+cL7WbzTkEa20MTOc5PJ46U618f+JIG
DC7BC4YfLXbTulqQ7H3F4VlsrPwlIsKrIFYg455xXM6xILi3idECAkoNvpXhXhD4meIl2xz
TJLDu3NEBjzCeg4r2yKYXegW1yYTCXU/KD0b0rxMwpyjPn6GLjZmLPGWglXkFgF/KuP8AFa
iTRx2DNu5Hau5njH2eY7sEKMD371yHiuPGkLtbA3BR9DXBTlqDPOnnMdqkDJ06+47VQSRhM
WK4/i/GujuDDJCAQikjbwPSsV1XzxjozA/hXpqRg9yj4muNXsNLiurK8WGAD507kn0ryq4m
llYvKxds9Scn867Hxrq5neLTUbIjJZvQ1xaxyN0XI9a9GhGyua292w3kjjrjvT0jLHC8460
q8SBSA1b2nWCzgIMK4OAo6nNbVKiprmNcPQdWVjJ+zf7P61FNGY8EbsHpXpo8HsNHNwvzTK
cFMVx+qaeLbMYI3Z59q46OMjUdkerXy10ocxhwXDqQC5ABzgV3/hLxJdQzx2ssTzjkjHLH0
rztmKybR8vatjQNVfSNct78DzBG4Lg85XvXf0ueZTm1oz6c8N2uoX4SaG1ZQB5hL9ATXqGn
rHplksM0is6DHynOSaw/DGuadrXhy2v7GRPKlG4quBjjoayfEeoapb2hfTYoZZRliJDgV49
Wo5T5GdkaSep6Va3FmxA25GNo+vrV55bNFJ+YFsDoK+RJfin4otLpraW6EBQliq+voKsxfF
/xAhjI1KYuAQTjufwrqjQsrHNO1z6E8Rz2hhKAsQ7bTgdhzXmWqtbXZJzMu75unAx2qtp3x
DvL5BHfJFfJIoTBJ+U9znjFS3jxys8kGfLJwo9PWqdLk1NVaxgyWEZJbLYz5p9hWJPIPPKY
ORknPr2rprmXyoHIyc/J68VyU0nmylgpG98/gK2gZSQ6+t3ghUeYCWUOfrWXKNiBcDIHr61
sX0ySRRDjA+f8KyJhu2k4yMk/0raJlMlu445dOhkA/eD9wfbHOahhjVuVAJOAPoOtWYD5mm
TA4+RN/B71DankALgKMDPqapEepn6pBG+hyuwIPn4H0xXnkjAXLYBxwa9H1hPK8PXLOeQ4i
A9684mAMrnPQACkhPYvQkSXMYxwTuq9aRLJ4miEoLKo6VmWhIuV9R/KtzSx5/iVAP7mTVno
UY81kdbe6dbjTJiseD5ZJ+tcJbAC3XA+62AK9QuVDaew+7uUt+leZ2oBgcZPyymsU7tnsY+
lGEoWH364sJcDou3rXIjlgK6+9X/QJFOflQ8+9cgob7+KuJ83i/iOt09Alkg7k/pXWw5a2Q
HucH6dq5SxbNmjj0C11kQLW44PRVH1FcFXc5ollOXyQeR5n5U9VaOfcR8qnJHrmo/maXIYh
Sw49u9WIlJuSWB5Pr2FYrQ1R734A/d+AtNQr08wf+RWopfALbvAmmtu6+Z/6Maiu+L91HPL
dnyF4aC/8JNAX5AdieKtausVxfXLRj5gxJOareHHSPxJE0g+VmIqvfTFb67U8ZcgV0Qs0c8
tznZyDOSBitnRLxbe6CSHCOetYs6/vjUqZKgY6076lo9o8NDOpPISDmPcCO5o1shddcMDgD
Jx71y/gPW54nlimYMFX5d3XHpWnqeoStLI52mR/vufTsBSm9bkylZWKt3IsswV4irLz9alt
tPs2w3kg7eWJ9TVVN0kUe4MSx3c8nFTtdBUEK/InVs9/SnFrqcu50OnLaxS7YI4wiDDSMvf
2rvdITRJJktf7Kt5biUDa0gxt9TXmGk3kbXsSSMpy2/GOAfetSHVDLrzoHKbTwV7Cu6lUit
CWj6BtdG8PaRbJ9us0kVxsaTHHPtUd14Q0e/D3Phu5iimK4EYIxxXAeGfGjPK+i65IWHISR
j19K6DUdMvbILeaXJImBvVlPBr0o04TjeJLRxni3wLcSsyTwGC8zlCPuv+NeL3sc1heSWd1
GYpo2+ZWGMAV9lQwL4l8Ioty2+6jG0v3BrxDxfpek3WpS6Zq6JBqSLsiuMYDD39a8TGYVR1
R6GGxDTszzZprufRQLC7SKZ+Tv5GPSuH1LQdXtI3urmAshO4ujbgM130nh250+9VAV8stwU
OQR612FjaRmwKzBXEuVKsuRjtXkRrOi9Ue1KisTFHz9CSk6PnnNSzXExuBlsAHpiruvWn2H
XZ4goC7ywx0xWY+fN3Z6kV6kJKaUkePUjyScTeu9KsP7IF75pEjdh0qjp8DC4WQrhM4BIrT
IeXR0TbhY03dO+eKqo7gKGbGMYHvWdSTSsXFXNeeUNbv271q6Gi/wBnRyMehNZG3Nsx2jaB
j61q6KC9iFznc238K8qpsd9NXkjsdGYxoG7v85r0adI7j4eXpPLCEk+xrzzSgS4wOOPyFej
6Tayz6DcoykxzRu2PbFfL4te+peZ9DS0pNHk3imFG+HWgSM2PLLL9c1xtu4t2C20jA8AN6V
3XiiJv+FX6OTwFuJAa88sQPtsZGSByfrX2GAd6bZ4FZcsrHeNaNDBFMJFLPjLLxn1rP12dY
tLCk5aRjn6VsXheVoWwFjVQqgD1Fcf4knzIVJwEGwVjWtz2NqcXbmMfy3+xeZt+Viealt/m
0yWMjlf3lRQXDS2JtXyOciprEF7z7OONwxzSd0jaNmzR8NXP2bVLaUn/AFThq7q48QsNfke
GUxqx/hPJNebwSG0ZyVwMnqKnF8yDz3Ged1cdegqz12O3D1nSn5no3jXWY4/C6ul7IbhxtC
Hj611XwbuUvNGktJpcNJC0aoT147V89axq1xqLAuRtHQYr1TwNdNHocBtH2XcK7oyODmuOr
hPY0EktbnbTrrF15Um9LGRq1zfWesXdoT80crLyuOAarpqdy5AEiDJ3YPGK2/FVvfyeI5Lu
8haGWZVYo4xuJ6kVjTWpmCp+7BX5RjjivoqElKnFnzNWPJNxHK+6VTcSWx/iLdaas67WU4O
eQY071UawbPDIMnBGeuKkS2R/3m7AJ3DaSa1SbZg5GnHeW0MWQcnGcEdzUcEKXDyTZSONQR
vb3qiFf7WEdA0TnJ7ECtEWcMUTxrDNkgkjIIz2q4Um9RqRx+tBTNl7hXBH8J9Kpp5WFUkhG
Ocj0qTUEk+2MGTDIfmA7ZqCTMErRSKccLn60LTQ1nHqjc0mdU1SER5CbwCck5FfUfhPUjf6
AkH2YxLb9G24zXyl4fLDVIzkkbu3tX1x4OtHTwRaSy7szkv+FeZmjiqSuZvYlkR9spfkAZ4
Fcp4rjP8AYqDtjv6120qB0dASuRg1y3ipA2iqQenzfd9K+epv3kR0PO5YX+yF9gOAMEjoe9
c1q93HYWEsz4JQbV967OZgINrsMhd5A6YNeS/ECQq1sgIAGcgd69uiuaRnHXU5B913cyTzN
8zk/lSOfMUrDwo7iqxmLqI0+UZrUtBGkATAyeK9ZLlVjoguYyoSFnLE5x61r6dqDW86zL94
Hdk1nXMKRyMwPftVUOwpTh7SNh0qroTuj1b/AITWH+zTyxmPUdBn1riru+E8zFjnPP41jec
whByd1VzI2Qc5rlpYKFJ3R6OIzSdWHJIlnZTPnp6094XRPMT5lxUMMb3EoU5weScVeZJLXC
rkr3DCu6+h5cIyldnqvwT8QXUOsTaI+9rWdeOeENev+N7yC28MXUiy+UZR5asece9fMnhLx
A3h7xLDfxr8mdsik9q988S6ja6z4MnktYycRh0bOQfWuKrRvNSR10ajSszwPUDH/aDD7SZ/
m6jgU1Wi8397lRyeTVV8PdMCRzxzxk/WmtL95eRXdF3RhUWp3fg6SI6kzyK2xF8wKoLDdXq
G79wpOQQvzfU15P4LllM5iTcfNwMD0r1y01+10xVWXSUmOCPnY4GOhoqx5kXGVkZ16rPbMk
Z+cLt6d65GZGimYMOVwuPr1rrtS8Uec8c8VpBDGw3/AHec1kTanZr/AMfNik8vL7gcdamNN
rUUjCckttPIz5YHt1qvMWeT7oG4/oK1hfWDHL6S4ZV2/K38VQzXOnbyE0iQYAx8/J9atKXY
ylsU9P8As7w3Kyk7iNyBTjj3FNgwjJx1yzf0qyJbRd6xae8T/cBaTPFRKpkX7oyxwMegq7N
dDN6GR4muBHpccfOZJfMNcDKuJmP4811viqRme34IQsT+Ark5TmViDgf0qLlNXRPZDNw59s
V0Ogru8QMy9RGBXP6fkyyHsBmum8NKDrc0h4WNBn3NRKVtT1cJG8oo7yfBtSnbGwflXmdsh
E9yhH/LQ8V6ZKQsQXrtjwfqa84T93qt6med/H1rCErtnsZl9hkWo/8AHjMM/eGcCuV8iUpl
TkdfautvwfIlXtjAx6Vh2dmJE8xiwQ/L1NaRnY+Wxa941NO8xLWMMuDjkV2MTFbZeM7QD9S
a5O3x1ToGDYz2FdZEMwRgjjqfp2rkqbnJAsxrtk29wNhP1qdVdpiE4/hH4VAq5lBOQcZx79
qsAskm7BOAG/E1jI3R7z4DIPgXTsHj95/6MaijwGgXwLpyjnHmf+jGorth8KOWXxM+RfDNu
brxHCmMfvCT9Kl8SWSW2pyyIOGYg/WrPgpQfFSMcHaWAGak8XZXUnX+FiTj0rrp7MwnpY4C
YsJ2yO9PUkrmmzKBcPzwPWnJjcq9QKGF7HV+H1WztJL9/vOfLRT3HrVy4mmmkG/55JMAAHp
Va3CtFHGBhYl2ke/rT7Zt900xUsqDgVhKV2YS1ZsWUzpctGUyqIR93pWLcXLNIRnluPpWnp
xjkFyvnlHZSMYrDnKi4df4l4x61DkKxoaHcsNbibdg5NX7W5dddMhbIaU5J9O1Y2mFU1iDn
q2wD6irMrql+4H3gxA9iKcZNSQWO01+KUbLmIhS6CQMD6V3Pw6+J22KPR9fhE0Oflk7qprk
N0Wo+HlzjcOAfbvXKMjWdyJrclSGwR7Dmu+OIdKe+gnG6ufXemQfYdQ82xk8ywuhnHdT2ry
748eHmbT4ddsxzF8r8c89zVzwn4yh8QWVmbef7NqVuoYx54fbxiu91izg8Z+FbzR7seRcyI
ePXPQivTrpVqXMiacuV6nyfokl3L/os0sshX5B8/y8/jXd2NpdG3aISZBHlgqucGuYttEl0
LU5dLvN8csEhSQt1OOleixeIrSy0xLfTYlEipuLMoJ3HrXzMoXdpHs06s46xPPPFHhhZYpv
tUGTKR5cxGGX/wCtXjt3A9rePA/LRtjPrX0fezSXokWVmkCDaM+prwrxYkcWuMAgVx8rDHc
VrQbjLlJrvmXMxt5dFdPs4kfgjLAVWW4DHDL8o+b61FdMfsdtIedw+X6Ve02CCW1SZlyd2D
W1WyM4bmjBIHsQuMbQdxPc1q6A4FlJz8yngD1rLZ8QMCnUZ47Yqxo0xRpQBjbiQ/jxXl1Fd
aHoU2k0ei6btEW7HTCj3zXregIBarBksDG0Yx6YrxXTr1UuIIR95ev1NezeHJyRblmI/gx7
mvlsbFpq59Hhvfg0ux5T4rkhj+F0CSpzHqUigY7CuE0yEXkym3iRIQ2S+K9G8ZWqXfhhNJh
cb11SbLPwFX1z+NRaY/hHTbWGK8jMxUeW7xvgEdzXv4KsqdG/meX9Uq15twWhRjQeWXuHxD
bIWbd+lcRP5V3cz3d0p2KMxoP4jXT63r+jX4u4tMYC1DD5R95gvTNckbtUU3cigKH+Ve2aE
5Sk5M3lT9lHlepn3NrcI5lMQQLjjvz2qKC5NtfpNtOUOMGuwd7Y6fHLKyO+dznrmuP1No4r
srGcqefrXXFuWjOSa9mk0yze3DX032rG1XPCAYA9anji3qUAyGGBx14qjbyh7Rwcbk5WtnS
iJgMfeRgv4Gom+RGkGpS5jkpYypZecg4r0HwZfvZS2c+SyKcnHtXK+IrNrPWp4FX5C2VPqK
u6JqMdpGtvNgIzZLegp117WloTR9yq+x9Y6vD4V8Y2lkdVQ2jwRrsuY+DgjpXNa98HIk0mT
VfDerm4SOMkRyr8zEemK5vQ9XttV8OR2UVztvYCWj54ZOwrPt/if4h0a9SzgUP5OS4n4C81
42DxOIp1HB7HViMJScFOD1OWNnfDLSRPG3QK6Ec985qGCwmSRwkhXkKD7dzXea98aN6xwaj
p9rO+PnESqynPrXNSeIvCl1se3uPs8zLhogMjJ/lX1FPFqXuyR5iwc5axaM5LdnuYTcybwS
FPTgCtqVrN3Vxb53HzAM+naoYYrG5y0U4kQAKjA4ye9S3dnEbmBYuI87QD6Y5rvTVtDmmnF
2ZyOt6PFcSNc2kLJK2Syk9R2rmwr29z5c8RZxwe4z2ruXtoIRDJNGxViw2p1AFcZdXsba79
oWELGG3BT3x61zuzYJyUdT2P4cfCfU/EvkazeSRWunR87V++x9MV9BJZRadotva24KxxAou
K4v4RePtGv9HXSmtHtrlzklR8gHrk1394rfYQ2SMbs4+vFfI5nKo6vK9hJvYxHA8uT5iDjH
PrXM+KPLfRAiyjORge3esPxf8AFTQPDN0+nqWvb1VyyRnIjb3NeZ33xkjvlELWSLGo4IY55
qKGHqS96xsqEmrnT3OnTOhKlQGO0887e1eG+Mbp7nXZIymEi+XHoa9NX4naTLCVntZotyCM
MPmGR3rh/EfifSrySc2OnK5kxidxj64Fe3hoyUtUc7puO5w6jB+7kY59qd5zr8q8e5prHOe
eSajJz15r1rGSbXwluKYFWEgBPuOtW7Wwhuply21WIBwayQG6gHHWrNpPJbSiTsO3rWclpo
bwk38aO1svDeleW6S7pmY7QGOCv0xWXrXh+y090eF2SNuPmbJqNfEjpGANob1C8j8aytSv5
L1hlyfrXNFT5tT0Kjw6pq24bbeAMY33jOMg8gU6LUGK+VPiVM8HGCBWesUhHyDPbimMrKx3
HBHH4V02Rw+0mumheuVTdvjYHnIr2nwVrqHwha20cUM/lApIJG7n+leHCPcF2DePT2rpPC2
rz6OsrmISQS8spPQj2quZRWpUFKc9Dp/EfhfEsl9p0Sqpy0sJxhG9vWuWsmzL5McYZ+gyOM
+1dW/i6Ke2mlS2YzHLqrcjPTP0rndA1BbDX0vpbZJyrFjG6naSe1Eddgqc0ZWZ3Hh7SntVl
vLh90v+rVEOMGti5uUkt5TsYOQFGT6dTVu5u9FNkt3plvdQSSoDJHJGQkcmP4D3quEJ065u
UfIRQigjuetawdxSb2Ma5tbuS1tgZVTzJT2z8nvVz7JZOjWybnnXPmtnjjpip5JV8qBVO4F
zCMe5qS08uPVrmEMN8mAn4dattoL6nPRzJvQ+WQWfcQAc5HFNmuFhuHiZWymSFI5bPSug1A
W0WoRSxFVjklJ4H8NVr2K3bRpLtRi5MvysPQdKV5IdrszDF9meKS6BGF/1fcselTAoImZRg
Y+VQc4J61Vee5kjR5pWkfHmyc9/T6VICsSDdkiMZYj/AGulDuznk9TmvFQQm2Gc9VHvXJSK
hL8kEjH5V0niaT/SreHBzGmD9T0Nc5KPnfHXH6965+pqvhLGnBdsh5yea6jwtte9uDnPI/x
rmdPGIJM9eg+ldN4XjwLggcyMEz6YrKex62DXvxO3dj5EbnHILn3xXnV0Fi1+fI6nf+degT
SboI8Y+Y8ewFcLqiFddRiBiUHP0rnp7nqZjrFeQ+SATFk5wEPHr3rIWNExHGG2gdPeumsl8
2aMtj/Vlj9R0Fc4zbZ3PTYS31zWmrZ8tinsyxGixyEY4yB9a6yIA26difl/AVyTMqyBQclA
Me5NdYgxbAoMgIMfXvWdQ5YalhWUupbo3zD6CrSSgOCR33Y9AelU44/3mdxMfCr7A9amJ/0
n/eOz6AVgdCPffAOf+ED03I5/ef8Ao1qKTwEzyeBNNfHXzP8A0Y1FehD4Ucsnqz5O8GSRQ+
Lonlfao3nGOpq74rkDZkVQzZJLVieHGx4kiRgSrs2T3HBqXUZZJrq5jJJWNj+VdFJbnPUWz
ORmJ89t3Q1JbgNOoPrmi5Ba5ICnk1NaRt5wOOetTLYbi7XsdVawj+z5pXfBxnNVYpcTFkLB
QuanDhdMQOpO47iPaqsGHk2Efu2Pf2rnT1OfcvaaXmlkZnCMkZyxPU1Xu5FFyMKoKDJPqTT
LJy10xHAPzYFMuSRclT0PP4VO7EJAzR6hA4+8pA+p9as3LkX8pzypz9TVPdi6iZuOQ1T3BA
1Fyen3vzoKOkstSMOmeUDwp2CpI50kYq4BLDZ+Nc/G5WAqR/8AWNWknMRWQEnbyB703K+jF
Y2LaafS9XW6spWiZGBVlPQd6+l/BviCHxH4aWZ3X7dFwSvDEDpXzQqrPEGTBwNh9812vgjX
X0LUo5MkwyEIR/OvUwNdRl7OfUylG7udp8U9OW+0yPX4bfypoyPNdQP3mPWvMbCZmRfMYhU
bzCcflX05JZadq2jpJtSa0uFz2IweorxHxj4Jn8PSCeyz/ZkzEHsUHYVGOw7i+aJ2UpuxkW
VyC6pnIXJYn17V5j8TNNWHWI9QhU7Llfm9N3evSLBU2IcglvnJ+lUfHumR3/giW6VP3tuwk
6dAa46cluzsXvQ1PE5WJ0y3U87c456c1oaK25HiJ4zwM1lfL9lVc/dYjFXNIfbdHpnHAPrX
RWV4Mwg7SSZ0Mu37LPJ/e+6fUd6dpilG8w52uuSfaoJi2zy16KNo/Gr0TD+yYVUgMcoPwNe
Q9Ed6etzY0aQyXgdyNoyx/DpXpcnio6Rb6ekQzcNEsvA7nvXkdpex2kDO3/LU4QeoHWu+0X
TZfEEuk3TgmELmRjx8oPArx8XTWkpHrYWu43UdzmvG17dS6JIrSMjrfu7D13qDXnP2i52FP
PfaOAM16X8RV2397aRjCNOrge23H9K82kge2IfaZEbrivWwai4LQ5q1WcXa9h1pIY3C4Jz9
4j0ra1Nd0dpbRj7wyawAwEwZF+UjB5rce7iW4SeUcRoEGPWt6sdbxFTmuWzJ7+D7LY25Xdl
x8w+hrDuY3Yif7y9fpWjqOui+SO1W2CBTgNnr61JoccOoTm1klVEf5fmPSoTlGKlImolJWR
lWrrG/zZA5Fa9lM9sQ6kHK4I9+1U5bQW929uXWTaxGQc5xViJwDnYQT8xp1LTCDcGaGok3z
wSuRuVQhJ70630Ca5kVII92TtBFZzTFcdeDk5966bwzqMkN4jLlnAwB71xVpTpwbgd1H2cp
e8dHoXhHVLaeKXc0BYgdD2rQ8WeFr29hN8kZNyOf3a796j1xXVW3jmKxWKzmhjnjIVSrep6
1q3A0y9fzNJ1IWEp+Xy5DhT9DXzLxNaNTnkj2UqcqfIz5f1CxvLYj7RDIjxsdwdeazUaRyA
pAJG7g4/WvrbZpNxaT2XiIW1556mLeIxuUeoNfO/i/wjb6Lrj29jdCWzcGWGTPO0cYNfUYP
GQrJJrU+dr0nTd1sSeE72VTJbsN0cYDgdeTx1ru0kjyqvuBVSgyDnJry/R9ZTQo3l+zpcs0
g+RyRkdulb8PjRjew/bdP8uANvZ48sV969yGIW1jklC65rlvWdT+yai4ij3fuiqA8YbPNcT
cTCa7LJGMFv0Neu3PgrS9cmhuLbWPkkQMGA67qyLn4Yw2k8ivqiy7TsTHX8axlJJ3MZVE9C
j4dubqO0m8qeSIscfI2AAOlfTt7qMVn8MvtYnVZ1tN4Yvj5sdfrXydf+F9Q08SsNQDKpwNj
4J/CswT61qDLZy6lcyxjgI8pIxXnYqj9YkmbRgtJJmNdXMt1eyXMzmRpJC7HP3jnpS4gaIs
se0dDk52n06VYvtMuoJDtgLIDgEHiqWJfLIEXTr1rsirRSRsnfZhuUrgLgdKiMbvgIjHt04
q0IJIrFpXXBzlTVafUpWiEUZCADnA5NaReuhE5rl94qSrsO1yMjjg0W6h5gG+7kVEWLHpU9
sv3vbmt3scNPWehpyJEi4UDHtVEqSSdtMV26s3BqQSKzAOOM9RWSVjulKLIAhLHjpTyuFwa
RfLEzHcxANP85RjbFnvk1TuYRt1NPTbcu4OzK1Nr2mpCfOQfKcZxUen3LFCC3Ocil1Gd5Ld
lZ847VyPm5z3U6P1ZprUzLZkVWGPm+79BV1PkiPQMeh7gU3TrWCW2nluHK+WAVA7mtlIPDb
wbpJrnzOB8p4rWV2zyYzjTjqUdNtZ57uOK2VmLNhQD1B61fk0+4tbwb7Zo23fxr0x35q9ZP
4Xs5g8v2l3XIVg+AD+FbJ8ReHZ0ZZJb7Bwq5ctt9cZqFzp6GM60JssLqU8gs4fMPlqod8DA
Jxitq3DR20wDkryxHXr0rmkubC51RX0+V5IC2B5g5VfQ10cLE2rr82WJJyPTpXdSTsDtfQi
DMBbIrZZOT/vVFf3TWuqvNEASq8fU9a0rO3O1J5BgF/N/pWVqyH7exB4X5ifr0rVa6Ax2ou
0tnCVABB8oAdvepRGX0Bo1O7e4A/4D1p8tszWMA/iRc8dyelXI7cx6aVAHBGPqetNvWwupk
yRlbJSqhQ8m7OOdtVgpJXdyCTkE9h92ti6hPkBQp+95YqOK3MqZGQzkKB7DrSWidzGa1PO/
EYzqSFlwdgY/WsPCmQ7uOOfxrpPGSGPXWXkZAwCMcVzCHdM4HpXJurm6XulyyGLeT5un866
bw4SlnI4PJbj61y1oSLWT0J3V1OgnbaoGHC5Y/jWU9j1sJpJHUTN+7VB2GzPpmuP11Sbq2k
9yn5V1G7IwTyqEn69q5jXpMQx7f4SOvr3rCmtT0MbrBl3TjlUb1O489h1rnLofv3wMYYk47
DPFdJp2PsW4dM7Bg+tc9dlFupVDDJYjH0rVX5j5jE6xTIldi4ODnIbn2rtIjttlbrtAf8AE
1xUe4uvzDlgePSu1j2i1RW53cnHpWdU5KZcRdoXc3AGMH1NPfaPuMRkAYx0Peq6BnCMxxkb
j+HSrICpIrE/dG7n1NYWNz6B8BA/8IJpuzG3EmP+/jUUngGRV8B6YoHQSD/yI1Fd8fhRyS3
Z8eaFDnxHAS+3dJjpVm8s9uqXiFudxB/OpfDMSS+K7cucKjlia09WFq+s3XlnBfJB9amFS1
z31g4ON0cReRKtyQB0ot8LIMU+5R1nZWGOaYgCOT6UuZs5sRTUabN6O6WGHy3TerArz1GfS
qQFuschIfcfu4PTFNkY+TG3H3T+dVo3+R2yTj1pJanzpa09w0+QMA8fhS3n/H0/vwKg09sT
nrgDAp17J/pbEccADNO1pBYimbMowcdDU+/zLoEnrVWVh5g+mDSxuBKOuegNFirGkp3RE45
JzT1fdCCTz1PNRKw+YL34WmpyduOvFZiNXTr14HKlsj0NdPZTLNujgYFiN6qezd64aNgGy3
BzmtPTZ5YrtJI3IYNkfSnd9CXse6+Bde8SNpb6NZyqY0yfnXJSuit/Cup+LNBuH1LUZy7KV
QHhQQfSs74VvYJfS3N3Kkcrpj5jgA17NBd6Ykci2AEzRLvbYPkX8a+ipR5qXvamUZNPQ+fZ
/Bmo6LMsNwu+HhUcDqKNU0dxol5Y3Q2rPEUAPfjivWPFWoPcaaWKIApyMDoT0rhdX1S21DS
fIlQLcxrgMPWuKvg4LWLOnmloj49u4Ta3U9q55RyPyp1g2y7QjpWl4ti8nxRegDjdxWRbt+
8Qn1rLeBtH4jpyCBnOTTTMUiKEkbeR9ae5BhVsAbsH8qgl5k3kcfeP0rzJI9BbE82S8ES8l
V4/Gvoj4e2MjeB7VHT96GKYx/D1rwHS41l1IOR8g4BNfUXw4iV9F8jdggA5PYmvAzafLTsj
0MHH37niPxQQx+KrlY2yxVSPwrzqWeMoqlMsD69a9T+L1qbXx1cDYSnlg15upQMUEIOfl57
16eXyvQic2Od6jSMh0VmDpFtx1qN0nnkC5AyRW0+xl2hVUHjjtVSQYbO7gHP4V6fN1OFTcd
BltpUizFpvmKH86s6dHGuoXgdRkIdvtTJHmi8uZW3A8nHeolkHnGdG++vI9KzknJWZ3xtui
41wJF2RQqueC2OferLCGTaIx0wM+tZ4aNEAdwTjOF75q5bSbz93aoGBXNKLSNrpk5tkmA+Q
hjnP4UunXL2sxjjX587txq3E+TxxkYGKzgrec3rux+FZp30Zty21Roy3kwuYi7ksDuJzW0N
anjIIk5A6571y8gDkc85xn6U7zHIAI561hOhCW6O6FRqOp1f9vXLJ/rDkDjnvVXxBHc6j4c
F7EVPkna3HODXPmVkj45x8x/Gut8PyfadHnsZItw2kkZ656VlKKoe/E3oxjiJOm+p5VL/rE
GCDWxZ3cvnxxSDKMR2zx6VW1W0+ya1LCuNoPbt7VLEWR92PSvci+eKZ8xiU6c3B9DSbWdWt
pWgtpHWNDwEGMDtUcuq65Ly00hPUnd3qHzyX5Tlj0PepRcMseFiVdxzkVUdDjepXlutTcfO
7MOpBb1pZknigjeFtrngnPSnmVmYMQOTk/Sml3JwfrSerBSaRTkF20Z3TPxwMGiwmcRXEDM
WL425qwzFYvmDeu761ScFJkdVzt6mnLVWKpy5ZItz3bXOm/Z2AEqdPcVgMgAPrWhKCrFl6d
j6VBcIpjZu9OGh11ZJrUpN/9epbRv3h96hP3aWJtrjFbvY5oO0kTt8rlaQYyeOlKxBYNimn
5X4qToY1cMzjFOHXFNXhzinL98VRkty/ZHEmKmkIkE+ewqtacMSaljbMUzdyMVzv4j04S/d
2EjYi22qPvck0+C3YufnwtJaoJVjQeuD9KvgD7SqrwucfXFO/Y4KysjStfDwlhV5Z25XdgY
60zUPD01rZyXMTGUR4yRzjNTxXTqkZUng7uPT0q5FNLcRyQyMTGw3FMnn0rN3OeKTaF8O2H
kxRs5PmP1Fdsi/uDjjOAPw61l6PZXF1LClpA0jBMrGgyc11kfh/XVGDpdx8g5BT1rqozSWr
OxpX0IUbdBGqkAF9o+lZV3CZbh8jO44/AV00egatFAA1hMNo2gFe5pjaFqDFz9kkHAA4/Ot
PaRT3KaMtYi1rE5H+2foKnKFYE4+UEsfxraTSrvyghtXHIUcdu9OfTbsxlTbNy23p0Ape0i
CSscpqBEdtGCDkdee9Jp2qHTbpLlYw5ixgNzyas6tp+pSyqsdjKU+/whqpp+k6rDewznS5J
AmWIdDg+maidSKi7s5pp3OE8e3s+o+JHuplw7qB6AVx0fM0g9sV3Xj4zvrW+4gWCXHzIgxt
NcIn35DySormpNONzeWyLkAH2F+2Tj8K6jRsCyjBP3uv0rlbf/j0Ye+K6jTGxbAL6AD6057
Hq4b4jbWT5GJ6Y3flXNa0N1qTjp85x71v5HlO3bAH+NYeo/PbMD9PwrOm9TsxfwMtaUR/Zg
9h696zb/TFe5eTzk3dQD2q1pLn+w245Byfwqve3DLckcDgNn603dSuj57EL3ET23h64cJsu
YAB6vjrXUxW0UUPlSSQOy4Th+4rhY5ZHkVPP2Dqcg9atrJx/wAfvKjPA6mplFs4YNI7ox2b
HP2iNQSMAHtUqWtk20yXUZBY557dq41YSVDG+GRwM+9Pa1Y5C3wGflHNZchpzH1J4DEH/CC
6dsmVlxJgj/ro1FYnw3jZfh1pQ88N/rec9f3r0V2RXuo55PVnzR4dR38VwqV2EuRitfUdPE
VzdSMQHVuAK5DRJ5o/E8LxPtPnD+ddnroNvdzeZLmR3xtqOV2dj6OFSE2ji72GVJ2B5yc1T
dWVAxHGa07+bbcfcwe4rOuZVZQi+vSs6d76k4zl9k2hEk3IwJOAM4qOJgInPtnFMRjhj3NL
CCykdB1P0roPlLF2wSKJDJKSW7IODTZkMsx3Ng4zj3qKzbfdDnIzmrd2m11PfO7PtUP4hGe
wYSFWPIGD9aeqna3PKDPNSMnm3wU/KeCaLkqHMUX+rB5J70IY60ulDiN2wRwDV/Ztc/kD61
iYGQcYJ5NXLadkZd/IHJBpNdgsaBRvM+UZBOOa0tMXFwpODzj8qpAoxDR8jv8AU1oWC7Z26
Zxjj1rNKzCx3mi3UwuFkDEbju2j0Fe/6BcX1j4ZdmeOGCZdx9SMV8321zJE4eIkFMY/rXWW
mv8AiDVkXSYLhth/d8dl65r28PiLR5NxWSPTbvUbS68MyjzV3qCeua8/vvktEmchcr5h9xV
jWdRh0nT4rINlSQQD1cjqfpWDqmoC7s4nnUR/MPlB/hoq1LlLc8H8WSibxNdspyobrWNHnc
CK7H4iaIuma3FNGMQ3Sbwe1cahwB7GueLurG6+I6ZDvsUPcAAVYW0M9urnOA23iqVjIr2QU
9UOPrmt2zI/st0HP7wAV5VZuLsj0YalrR7UtMV25JI6e1fQfgiVrNoo2YgN8xGO1eIeG1V7
9w3UEBfb1r1vT7xI7hiJMAOFx/s185mDcnY9vBpW1Mf43wRw30N0rBmuIsZxyOa8SQcAHkg
Z/GvZvjBMt1b6fKDkMGx9BXi4kCtx1+9Xp5Xf2CueXj48tUawIYtgVWkB3Y2jj5TVhiB97p
1496hlOFYL6d/WvWR5jYqKZrfyP4lPHNZrSeS5y465Ix1qQTmJiydQO3ekcJI6tsGehqrWO
iM00MDRN82/YTztJrYsBnBPQDJqmzwmExrB8+cZ7Vpacn7p39xXPVfunbQg5SNIYTa3Ydve
s/lbh8jvj8a0iB5Bbtuyf6VScYudp43DJ+tcMXqehUVkPWNWzjrjA+tRuSJSuOvAqRVVdvq
f60XCbbjbnoAB+NaLcbfukL8AhvXH4Vv6DqC2t9EW+5cRHC+46ViTx/I+D2Cge9WUje30i1
1VV3okuzb7VEkpxSZNOpKk3JGBNumvZZ5eWZyzfnUqYCj2HH9KbhmkZmj2h2J+gqRY5G6Ke
fm6elekkkkkeBVm6k22KCRyOoH696dtBB25OP60LHIf4GyPm/OphbTI23Zyvv69KbZkRLEp
5J6/KRSHapyTwTx9KsvZzD7vGOv1ppsZlDYIOMD86m6HYrErjk5J5x7VVkHt9c1pLZS4Kll
GeB71DJZytzvBz09sVSkgSZkt8wKu2D1HFVTATuEjEnGR6VpSWMxz82O5OO1VzFPEChUsp6
8flVpoqMntIyWAUYyc0kY+arsto7BnCkcZ6VVjRlchlIx1ra6BLUc/bngU9hlAw6nrTQSV2
4qRMlSuOcUjYgU4Y09cbxzTAQGx74p4Izn3pshblxGKq3GMU+NsQ5x0OTVZnwMDuasqdqRg
kY71i0d8JXRdtSIoSVUE/dz71JgrJvPXj86txW0JhRvtKKdu4j3qaK3hSUF5kdU+cj1qOaK
PPqRlJixROpB2kg/KOegrStIXeN5AjnPB29gKrNcW7OBmJSBgZY9auWWuiylJLwOjgI3yn8
axcrvQEmelfCQxL41sXuGCozbsN6V9XCOzZfMCL6n6dq+PtJtfJaG8trnjIEZC4x3r27QPH
8bwR2upEozHYGA44rlnPWyOlwe52eozRO21YlGAWP1rMPlJyY1KgZP1NWFubPUR5tnOkgkb
I2nsKb9mGVUjGSSc9qy9oxrzKrCJVbMKkgYH1qNvJXdm2AOMD6961k04yAA8HG41avNJVY4
mSIncM/ia4KuLcHZlxtexxWtedJps0dgvkXA4RgOOleOXPxA8XaeWt7hFJ3GMnZwcV75c6W
4SRcNkLtHuTXg/jPSdSt724mhjcwpJt+6SD61nRxKqTcWzd0VJXRw3jyV7y5W9nUebKVZh/
wABrzmIDz5B2P8AKu+8V3ME1hdSrLhku0jVW642c1wEfNzIucgr2r6eimoHNO1kTo2IABwS
a6bT2CW6k9gGrlAQCM8DNdJbOpiQg8Z5+laSWh34aSN2PH2aQnnC4/E1iX2fLZR/d21qJIP
7Okzwxyaybpl2k55ABHvWMVqd+JkuQZpMm3R7pT97eAP61cmj06Z1+1FgxAXIbHFZNofLju
0J4OOPc10Ok2Vvq9vKhiJkQiJTnvU1pKC5meNVi5wsir9h0SaP93Oyu38Wc4xUaabpgfctz
k53ZI7VevdJWwvWs0RcjAz5jcetVRYxMVjUR7mfZku3T1rKNVNXRwujKLsx6WNkCqvOeASf
r2qyLDSssftZ4UH8e9ZzWyksp8tcn+8e1IIMthNuADJnvj0ocg9lI+m/h1bafH8PNLSGdmQ
CXB/7avRVH4ZQqvw00gE84l/9GvRXZH4Uc0k7s+Sbbzor4SqnzLJkEH3rrfEpYaklwGy0iK
xye+K5S3jmbUPK+ZGL4XOR3712fiu1DpBK5AdIlXj1rSJ6PNbY4e9mZ7tiWJOO/eq4k3ZGe
SMUXb7ro5GKjjI3E1FjOtN8vKTAk/Lnn7v1qZ8w22wHLuPyFRD5FEmOccUjsWLEnJxTPILF
gR9oXj7xrWv4z5RbA54/DtWLZnbKpxmt+7Ik05yOw2j3NRLcVtTLiIaeSZR/DULIMDPVj1q
eIAQy9jwBTWAaVU9CFpICsUYvjHJPFS7G6nIJ5/CtFLcG6d8fL0H0qOWMfaSo6H5fwo5gKi
PNHh0JAPb+VbGnanBHKslxlSBkj3pt9Ai2cWwYLentVGG3EkrIq59cc8Ut2B2UOs6eyDbcg
bBjDDGSa7vwx4r0TRdIu7m7XzJ1XbGAcb269fSvDNTtJ4LIO8RAY5zj0rGe8uHiERmfy85C
ZrqoprYdj1bXfHSXeqS6jcXETSAYjReQoPaueTxnLqOtxQyAJbEeWvseuf0rgs/lSoxWRHB
OVIIroSsVY9u8W26eJPhrDcwAPcWB39OdvQivElB7+tex+B71byGewuWxbTxmMkc8kc15fr
Gnvpes3liwx5UhUcdu1RtI13H6bJtfyyeDnJretHKxMcZwfMx79K5W2l23APY4rp7diSD2J
3H6VxYqPU66U9kdVoieRqMjDPygEH3aujstWdb+6t2fLg7B9SK57SADqiIe65I/lVGe/Nn4
lnJIBzvPua8J0/aSaPVhU9nG50fjjUzeeHrVlYExSeWB7Y5rzUKzvtDgZbbk+ldJrF4LjR5
Yg+1YmDD15rjiwzgsc7dozXfhIOFOxxYqftJXNKOFnX5ptuev0FNnhhVQxkPzANVJSNkmWY
E4wM9afHIpK7yXGfXtXYcqjcikgiA+WZTjk/NjrUBh2AhZU4OOD3p08Z80kKQDyM1GgzwV/
wBqtEyOQkjZlYDzCewwM5Nddp0QSznIXONvP1rkdoCjCH5Tmug0vU7dLaWGdtjADAPeuTEJ
uPuns5ZOMKlp9jURTJpch9X2/lVWYD7eSRw2GJ9K0bMpJodxNE24K9U79kW+UAcEKvHfivP
g9bM9fEUlyqS2InQIwII+V8n+lF38l4AR23Ee/alkIw4PQ4H5Glvju1EZ/i2k/StFuYSh7q
C4BEEjEchQ31JrQ0yeJvBupQTEEREGMH+8TVC9JW15OC78ew7VWiuPK0ie3JAaQhhz6Zos5
RVjKVoSafYhQmQhAoH8IJOOlHmF2fDKDkYXHGAOapp5hk3K5yPSnOxQkKwB+709a7Vc8NxS
1JjPcqVCGP5jjGO3arcct3v2vHGARuJA6kVlgE5j8zAAAB+lWJJckFfMAP8AKh3YJRZfa/u
kgU7Yxk7zgcgmmm+lLYLjcFPG3BJPSs0SbgAz8E859KVfnJK7eSWJzyMUuQu8Uiz5jtFI5n
xtPHrmmJK8rtidgAOOai2u4ztXP3sEjn9ajEZhyWhwBwfmDdfrQkK8QmmAiwZ3wTsJz1qsZ
N5GZXwff0okOWO5T8owOO9VyyY+909q1jEzcle5IJVLDcScn17VFLyCGHXnNRtJhjtb26Uy
SbdlfXg1sk7kc6Ihjrt96crfOD2qJmYNgDg0zeQcAGtrFKaHyKFmz0BpVHJ/WnMTKmNuSBk
Gk8woQCmPXNA00OAPmY9OKsEgBc4xnFVjKTyAOlXLaOOVfMmIJH3RUS2NOdR6mujMF2um3k
EA/wB2nO53nauMnBwfyqsZI2IUOcD5etSGSJwSW5xgc1xODBVEW2kGxJXUKQu4+5p8cgQYl
QA43Lx3NUxJEV5kAXjHGeKmiaKWRUErksSCQOuOgoUbA6iZ9A+G/Diar4Ytb3S7pHdIAjxk
4xJS3mn3elzlLldjqAq85yx6ms/4W6vJo+jPbOjlSfN+cAc13l+YNZaKSfh0G4MD0zWEFZt
m8Xfc5Ow1G9sJC1tOY9riMAHrmvRdO8ZWk0ESXcmJy3llyOOK4afRL6EqLdBMFU5IH8WeKU
6fexLmW2ZSoGAPU9amnOOt0NxR7Np2u2V3MTbzRyK/IUHkAVs3F4Xt4GEfcNivDLeC8glZo
1dWXEQIGODXW6TrGrrEtvJFLImAgJPQCvIx/LLYFDqdg80hckx4+UtXG+If3OkXeEO1FMjE
jOSa6F5rlsNgjJzj/ZrmvEL3TaTPCYywkDZ+navEhUUZp3Omm9LHxnrfmy6pqMxLkJOQMH5
eazbLIuWB5IH5nIq/r1lqljqF6Li2mhjeUt8y4B5rM09s3YbsOSfxFfodJqVNcrPIqc0Z2Y
k02JmQjhWIrRt9S2qEAGMAflWVK6tct6ZNMHC9a2tdDVVxd0dRLq6S2BhUkSMwbg9hVMXLk
4Y5Hv6ViCXGOgHTrUglYbhkntSUbG88VKaVzbjc7Xzj5kyfrXcfDC6hEeqG7UMkZRjlufSv
PIJGkG1EYlvavV/hDBbaVfXX9u6ZLMt4RsUq2AMcVw41pUmmbQm3JWRka60MmryiAbowTiQ
f7XYmsb7NcrOCDtA+XG8dfWvddS8OaLfXTvbaDEqy5Yrt9KyG8CabOf3ulIg++edv4V4NPH
wjFKSsaVIuT0PIJlRiYyw2qwwQR170isGOzcuD8mc44Fep3fwis5cfZ5zbMBgZYEc1nz/Ar
xJ5JazureXA4DcGuiGOw8vtWMGpx6Ho/wAMlI+Guk9P+Wv8X/TZ6K3vAfgbXtI8C6dp13Cg
mi8zcA+RzIzD9CKK92FSm4ppnny5uZnzPBHFcXElrKq4DH58cg1D4xj+zzw7JS6OgFTRWzt
epCG8vzZMlvTmrnj6xktZrMnDR42qT396tStKx304qUTyy+z9oJ6ZFRW4JmAAJzVu/QNctj
HHSoIFZGJBqjCvHlRZmIaTavRRVfjeAOlSgZBJ701F3OD0FNHlj4flfIrXWTdaMoGdoJ59a
zFHNWkYtG2Tx6VnIBIwfJyB06/WkUg3a46jn6mkSTEZGevNFkA90rHsaBG8seyED8D9az2U
tcYI+YcH2NapINqpPf5vyrNtD5tw7N65NZDJbxjvSPPCjj8RVzwtCsurlHGdw2iqU/MzD0B
rc8ERFtYBbjAzkitqKvOwmafinTI5vD0zxIMqcjHoOteNOOc19IXVlBNp2oWw5KAgfiK+dr
+Fre9mhYfcYiu3l5JI16FdfenfxdKYpOcdKcc460xI7Lwjqb2epQIrYUHJHrW98S7OK71C1
1awt9qzRBZMdCw7157ZT+RLbyknAfJIr2awaHXfDU1j5QeUDz42I547VFXbmRcd7HiqQzee
pWJhzjp1rrbRNybCOeEovISir/CykhhjvUlmNrE7snAP4151Sr7RHfTp8rOp0gKdXHuAPwF
cp4khM/ieba5j3sSprqtJwNSkf+4ox+PWub8TBU1uMjOdoHFcFHSqdlW3sjDWaciSKdi5xt
P4VGIxuHGWzuHP6Va1NRBckheJACKoG5xnYBXpRjpocDZcUZ4YkHGTx0zT0iAGDLGpHTA61
mm5nbjNJ5szDOTzzxxVezZPM+hcuZSu5VAbOBkGqjPMMgqCemfQVGVkJySePeneWxAJJz06
1ooJCd2GWYAs469M0wjBzv8AelaEAHrTPLbqBkelOyJfM9jf0rWY7XTHsZD95twNT3F2jmB
hIpwgHXoa5jaQRmlC553H1rmeHje56UcbNQUH0Oqub2EygKy/dHfv3p8txHLqUO5gOAK5MI
RyX5FSq77xlgcDrmoeH7Gyx7e6Or1O7hbEcMoftx2rKNwDl2BJPT2FUIiqngdu3NakVuZIx
jOMYAxThTUVZnJXryrSuis90CWABwefSoFmQ4+U8c5JqzJZ4JAXPOMmoxAuc4xmt1GNjkkp
CfaGX5lXPGcZ9ajN3cYK4BA4qYqOBnFNKcjp70aE6ldppz1RfTpTTLc8hcDPAqwQvXcM1Gd
qn2XirSQrMiMl30EgHYHimNLdseZj69qV2UEjdyBTN4GMc5qreRF2NLXDKd03fPFQMJOpla
pHfqR3qLzc9R1qkvITFETMOHPT1pohJY5J/OnCTb/AcU7LZ+UEUybEO3DYIP509FHOaQpKX
bjtT0ic4BdQQOmaLo0i2AXLEgFRn17UhGeDz71Ye3+TmT24GaZ9nQDIdmB9BU3TG7kYjVeu
TV2KNAo4x3waI4ojjIbnir0UcWzIxz6n0rOUikVSFHI647etL0OAAcdKuCNSchRycihYmAH
KgdTxWfMOxVDHIwB0xWlp8E890kMcWWYjBx+ZqONlD5yBjnnFdToLQi9jl3qQuOcdz9KyqS
srmkVdno2gWt5HZIAjHkYJXotdNaPqMbjaF2uTuDegqrp8lstuqrKCQmz5FY9fyq55sYZm4
booHQ+/U1nF6HZbS1zfsL0zKomKwszbyc9cV00GnTXCo6zxMPv8HOR2rzaS+gXOICfm24BA
4rRsfFV3Zuhgs9y524JJGBXJGSUmmS49j0mHRZgqGVVPGSfetS30qPCglsgZwF71z2geN4L
0rHdWhikfnlTgCvRbJYruBZYW2qecCvNxNJybsZOq47mSmlxxgKquR93iq95oNtcwOjxseM
cnFdK1pKo+WVuBWbe/aYImZW3ZHck/0r5fEUpQdmh06jck0zwL4k+DdMuLMxrBiZjjLMT/A
ErwG78CXdtIXs8ZJIKt6V9M+OILq4MkjXBiZRsGNx6/hXkc/h+eaQk3kpI4UeWcfrXtZbia
kIWbPqFhadeknLc8budLa3mK3NsyOfUVWNqgGCo9TXuUfhSTUY2hlR5ATtDNCo49qyNR+El
y7406G53HrnGDX0lPMYfDJniV8By6xPIBawhicgEDgetTRxR7gxALD0HWuj1XwXr2ktm6sZ
Ao/j4Ix+FZcOmOSpJB7n5ulegqkZq6dzzfZuLszW05liG5UJC/KCEr0HT/ABPZh44ZZghCi
MEoR0rg7GxkCgtswBngZ5/Kr4tAsqOJIwFG7mPPJ7VxVo87OqlNxRfvvFd7Z6/NNY3jNGW4
RnyuK6nS/iZYzoItTssSFuWB4Irgb+xXzgFmzhQMiMDk/jUAsDggFsj5R2rCeDpTjaSE5tP
mPcbPxfpmoSKI7VuedykHpW+fEuqJEosrSR1xuyxOK+drO4uNPk32s8yMCMENx713mj+NJY
41F/5kik4LGTAxXlVsscdYM1jWvufTHhq+1CXw1ZvcRASlW3c/7RorM8I+ILS+8I2F1GRtd
Wxzno5H9KK9ijRkqUU10Rw1JJzZ8hW0rG5MrHjfjAroPHqrfQ2G3AxECvzdTWFppZ712CZV
T/CuRmu78TaTnS7G4CsQ0QJO08V6tk3qN3gj591HzY52jkG11yCKZbbjHu7nj8a6nV9Ea4m
ypCOrHqPvCsi4hSK52RqcKM8Ck3oY15PlK2MIRTQMdKm2EIThumelN2lSCR2zRc4AQ5OBUx
JIOOM8VGAFY8Yx61IgwDk5wKl6gRYznHTpVi1UBsr3OKgYEcHI9vWprchBgAnaP1oewzaaT
/RcAdsCq+lgNcSKD984+gp0rbbdcHoKNDUtdvgdsD61CV0A90DTS5B56fhW74IYDWYlP3c7
jn0rJl/1s5B+7xWt4IXOtIV5+baPpXRhl+9TF0PQrVh/a97A/cEn+leA+Kbd7fxLdo4wS5N
e5JOzeKrtdy4fj0PFeafEnSZxr63sMTGO6TcMKe1ehV1ipG62aPPB1pRVoade9RaSn/gJqM
2twv3reQZ5+6axunsQS2cH2h1h3Yya9E8LXtxpeoQpFMTg7OehWvP9P3R3QJRgR2NdNaSt5
ykMd46Y9axlL3uXuaqKcbml4pgkg1uXcu2OU+YoHTFVrYcxt2I3fhW/rFpLf+GV1HIaS1wj
9zisnTM3CBRglFIGD2rzKyUHZHoUHzmlY3C217I8z7VWPcx9u1chq2oHUL4zdFUbV961ry7
hEtxC7bmdNgArBFpO3JwmeRkUUKf2wq1HZRNDUgtzpVrOMbkUA/WsXygOB0rWgWRbT7NI6s
N27gdqYLdA2CD0z0rspqyszOSvsZ6wjpjrUnlkg4A5OfwrQ8hMEpGx6dRT/I5wy7f4TxWl0
JRMzyeMnjJ9KkEDHopOeeKusYxkeZ1O3p0xUby2+4/OxHt6VLkNRRUaEgfMMY55oWHggduK
sefD0SPP19KmiEzgMsOB16daxlNo2jC5Q+xMTggnHcCnrp+OCpI9a0W89R82B3Iqk/nHhWY
gegqOds0dOKQwWaDHTPYE0nkwrySvPNKYLhjxG59CRSizm+9txz3qkzJ+SG5hXBDcdeBViO
foNzgAdqj+yqG/eShecYAzV+3tNPaMeY8jZ9O9VdE2kUGuH4GSTjv60ze3Xnjit6O0sWUGO
3k4G4lkPSmfZ1TbhVGOpAo50ZSizEMcr5IDHt0pVtJ2PAYk1t+SQu5JCRjoq55qI2km7KxT
MBgDjHXrUe0J5TM/s6U/M2B35PaozYHaWaT/AL5rd+yuiHCbQfkG5s4qCWJWHLjng7UJxim
qgcpgm3iydzseM8ClNomzhWI9a0JI4N3BmYE+mKiaEkZWA+vzsTxWincnlKTW8AG0rtwMc+
tR+VHkhce2BUzJLkFYlU/eOFqIx3R3MFkYDjIXHWtEyGiII2/C5IJx0pxjbzAS2Oe5pPsl0
Tjaygf3jTjayYyT047mm2K4hMYYBnX1yOaFmRWGGJB6/LTms9vJ8wqPRcVKlmWxi3diTgDn
mlfQpIUXACDYjZxn8ar+dhs+XuPuc1rLp85XMdkVyc4Kf40n2C7b5fLVCfQDH6VEC7GcsjY
AVAcDsDxU6NcEZ2kAdMYq2ljOY8OWzjJ2AmrUWngfLIJduMn5SM0MEU447h0JMnyg7eTSpb
NIcCYENx3OK2YLHYnlrZO20YIIJyT3rVtrAJGVitdpxjAjJ571izTluc1BaQt0Zyep+Xiuo
8MWTzXiRJDM6lst24/KrEem6ouTBaSlOBxHtOPxrtfDumsNpupJrdmOwDd6e2KxqytE1hDW
51+l6BctbxM+mYQjf5kjEA/yrcj8NTGVPIt7PaBuYlhnn05rV0qC0SCPbdq+7DFWQscDtW1
CkTTBYbCUFyWZioxiqw6Uo6mzaTOYm8OiNQv2qCEoMEhM5NSJoiPbnMrOcBQ0a7a6W782Vh
5NkORuJY46UQ2s7ruumjTYN3yDrXj1k1VY+ZHKzaZa2soif7W7HC5Poa6rw7qt9ozYhs3nt
ydpDycjFU7qwu4x8t5IQAeo7npWz4atbGO4Vr7MswH8T8Z+hrgU5+03JqqPLc9C0y8TU7CO
6WB4Q38Mg5qaeGMqd4BH0zSW88bKFRdoHapmPy8GvdlGlUparU8jVM5HVrG0kZlSOI4GTmL
nNef6jpMK3J3m5Gz5z5YwvPavTdUeVpCqOMMehWsF5pGkIDwDJ756CvF9lTij6LC1ZKBxza
dM0OyK0aUqMD5wpOfxqP8A4Ru9SIyC1cOB/wAtJCefwrrZDFLHsuUilJ5/doen1qi8kNuoe
MSoF+fhiQPwrknOEfM2cpMwx4aikJW5s1YAYI8skHNcrrfwt0HVZGa2AsZTxmOIgflXf/25
MAR5nmlOScdc9BT4tZuZYiYLdwwHTyznNZLFujrC5MoOXQ8Sn+E+s2KGW2JvYieHj+U4Hti
ufu/B+sxyqwWVPmyVlGBj619UW0+pzW4Bt2T6AZP4VUv7G4uAY7u28zPA2pnApxziqt4sxU
Fs2fJd7ol3BIpu4GUYJLKSapnT4lAk84nA34Yc5r6bvPB8c+4HAL8YMZGK5PVvh5FIzlX3Z
bgKuMCu6lmylpJA6MWeDy/ueBMowOmz1pouAsZTdHwNoyO9dvqngC6jfcqMw5POe1c5d+Fb
iCIO1vJ93f65r04Y6E1uYyotbHt/w4nDfDrSjlekvT/rq9FL8OdPlg+HmlxMrgjzeCP+mrm
ivahNOKZ5s4+8z5p8N+Mtc8N30h0u4jUSPl1ljVwefcV7bf8Axg15/C487TNInkZACWtgeK
+bJpF85hG5yW716B5yT+D0ZmYtjaMc1Mbo9arTi0klqXJPirdtL5UulaSg3Eq32UZA71kSf
E/VGncrpWk7S3H+ir92uMltrp2J8no3U8VX8iT5s+m38aSab3OTGUZKKtE7xfidqJiBOi6S
31tRzTj8S7w7d3h3RWyOc2orhlikMbfKB0Ap/wBmdnQKOp2VV0eX7Cp2O1HxNucjd4V8PMe
+bIH+tTR/E2dm58HeGsHnP9nj/GuCa2lV3yNvOMU5bZy5GF5O2lzLuWsNVfQ7o/EuQnDeD/
DucZ4sgP60qfEyMn954N0MnGTtgxxXCzwSZ4QcnH5VAqkNjGATjJ9KpO+iJqUpwWuh6g/xG
svLUN4J0cnGSNh/Cr/h7x/YzSOT4G0ZWQbyVjPNU3+FWrL4MTxVc61pEOmTBT5pmJ2n+7gD
rTV8H3vhjwtD4kN3Y6jZXcnlxpbufMb1wD1HvWipyjoZI0Lj4h2UQmZfBGh5U94TzmtzwZ4
6t7m8YDwfoduQCFaODBz+dYOqfDu8h8L23iW717SoNOvXCxt87kn+7x3GCKi03TL7wr9hvb
mCK4ttRcJaXUUoMLueArN/D+NaUItVPeHY7lfH0X/CRXMC+FtGOzo32bLH15zWnqvi2FtA+
3L4W0aYxS+WFNvkYPTHNcRc+HdU0vxi+my6jpkmqSLuFqkUzn5+nzKpGPfpWgt42mW9/wCH
72CGe5i/cKLOUTJNJ1wpwOR3z07112Uqbiir66EaePrV9oPg/RsklRiIjpSP47tBzJ4L0jb
3Pl8Y9RXO2Oj3uq6t/ZemvYtqG1nS18x90gHJ2ErtY/Q1s+FvBmv+KImOnJZQbZHtxb3c22
XK/eBXHvXmqlU2KuWU8WaDO6ef4I0jJ5Y+XwB2rUstY8NXOwQ+EtGik2ltzR5wa5SPw9fXf
iu78NW7WUdzbxNJLdGUmAKnUZ9RVfStO1C/1S6tImt08pHnE8hbZMi8fJ3NaxjJbhfzOjuf
Hdvp9xcaZP4X0RIQOSYeHz0rB074lW8ZvE/4Q/w8hjjYqy2nBP1zW1bfDvXbjSrrWINX0d2
jANxKxZpIUbGF2/w5yOcZrgfE2hN4Z1zU9NmghilWBTtgfch3DIwfWssTB6M6MPNIkHxZmM
m4+C/DGAOv2Hk8/WtBPia0mWXwb4eKkgjbaYwO/euX8FeANS8ca1LpWl3+nwXMabxHdzbWk
z/dAHNb+k/Da8uvE914esPEOlPf2St56sXEabfvZYrjj61ootRVhua5tTTi+IUkhH/FH6GA
SVGLar8XjaSUBj4R0blc8Q9BWPoWhX19a3csM2nqLW4FoxMjHexOA4wD8p9a7OL4da69raX
MF/o88N5MYIWinZgzdxkDjoahqdtEbQlT6sz4vGDbfm8KaOq7d2fJqObxou35fCOjO2N3/H
vnmtTw34P1HxH5gto9Pt2S4e1HnzFvOePlguOwAzV7T9GN1rT6Tp9/4el1BZSPK3yAsykgq
M8dq5pxrJaI3jUw/c5uLxNfzhjF4G0NxjqbPPNaCXuuOC58EeGolyAC1kDz+daLy6zF4yh8
HTWltourEl5GuzmFgfu7GGM5qp/Y2r6zBrLx+KdLVNDJN7+5mXyyM5+vQ1zKOMlpFG3PhY6
ssQarLGWN1oPhaLnbhLAdvxqje/EC0tcrF4e0Jmz/AA2ajgde9cjrGk3Fh4YsvEK+INP1K0
vp/JijiEkTZzhmIbnA7mtW1+F9zd6mmnjxDpCTuVjRpAyiZnGRtY8Nx6U44WvN3kxyxeGir
RRXufiZdux8nw1ovLd7Vc4qkPifqyhQfD2jYIJ/49Fpvi34f6r4Z0ua/l1KynSG4FnIkWd4
fGeM9ePSqOueC38O3MEHiHWbe3muY1nQKjsuwjPUDGfauqFGSuc8q1N6mgfilqg5bSdHAA3
Y+yrTR8U7zk/8I9pMh75tB1qlqfhCLSNf0vS7jVtOC38Qn+0AsVgUjI3jqCauXHgK+TRW1G
TWILWFsm38+2aIXJHZCx/U1p7N7oydaGwn/CztWLDb4Y0EDplrNetW4filqVuhd9L8NQ44A
TTkY4796wbXwFd6h4W1fXv+Eh00PpaeZPaIzM3PT5uB/OuDlTygABv+gyeavkcdGZqaeqPX
z8Z5UBjGjaLMWO3iwUDb9Kqf8LZ1ObPleGdCU5JybFRgCvMrWw1SdseTsQfJluADWsNMSNf
9Ku8DI+VOuO9YTtETdzv4vitryJuNlokSY34WxWmD4v8AiLcETT9OkAHJWyTrXK2qaZEn7q
0edy2MseNtTySXKqhS3ihjfJ+UDIxXM6juNx0Oqf4m+LJIGddIsYhjGTaoMnr6VH/wtLxLn
ayaVHgDj7IjH+VZEtldXFmjmO4nDDzcqMAfnWf/AGBeRnEzQQkAkZOWGenSiNS4rHVL8UtW
EgD2un3JzgE2CAE/lVe8+Leuhlj/ALI0ZM/Kvm2CduueKxl0yLYPtl48yoM7WbHze2Kq3n2
SHf8AZbeJBgfO45JPXqTWsZodrmoPij4jY4j0jQzuOdyacpGKX/hafiwfKdL0Rc9M2Cfyrl
pzO3yRZ5/dqcYH1qi0DsT5mdx4GD0xXXFpmbR2a/E/xCD89vowJBb5dPSpk+LOuxjC2mmMQ
Mn/AEKMdfwrgfKBLEcFjkd8CnCJjtbeNrE5yPyq7iUTvG+LPiRmwItOUqNuBZx4z+VSxfFr
xluBU6co7Ys4s5/KvP0Mx2rGiyH7/wBzuPWrMZBZTJsHVyI16Z7ZpPY3UT0c/F3xWqE79P3
A4+a0jPX8KpN8V/FEj4a00mVj8uTpyGuIaW3giykSD5TyRkkmoGMsiEqhCqBk+pNZxZTR6H
D8V/ECsT/Zmgrk/wDPigOO/AqwPi5rgcZtdJHJyosU6dq80XiTYGban7vkdat26wx7mRCDw
uSeeKq+hnY9Mtfi94gkfAs9NQYLYFonauk0j4k+JJZA5GnDaN+BbIOD+FeS2dzbtJtKgM7D
BOOB3rqtLe2/5aRoMsQRvx8o6Vz1G7G9OKe56XP488UiNf3lopVCG2W8Z5PSn2/xA8V7yHW
3cBVxttU655rhrmS3ezDLGnzDe2G6Y6VVt58NG4tyMEyEhzxnpXBKbsdcaaPozRfF+qT2YM
1tGx3BcLD61sHWtUkyEs1G47VPkg/WvPPBdvdyafGqMITtJO6Y9T0rp762u9OiR59UWMgAg
F9xz34rjjiZxIdON9jRl1PXwxMcMTKT8oa3A4796dH4g1zys/2bbsu7kmMAYFcZe61qEG8p
eAxghAxAy2fah7+6mt/9LuGjjYeWNxwSfYVxVcbKM2zRYbnWiOql8a38Cf6Tplsrctxjt04
qqPiHNgE2UaNt3Z2j/Irg9S1CJYX8sFixABY9hWagv7xd+/yopCQWPTaPauWWKqSd7nXHAp
fFE9MX4oX0E/8ApaQpEF5GOc9sGuos/Htle2nm284lYDDADkGvCjb2yFWmcyljuy2SBj2qr
NqF9YgTWMiRuuZThGAIPGKh1a01yqTFPBUuiPZ9T8Z6oWkWyt4zggAyACsqLxXqc85Y3NrC
m7ZsWDcc9+a8UHjpln2atKY5Y88K7AMx6V1mk+IblrDda+VBEF3FpX3EsfTNRKGJpq7kz0a
WGoOGyueof8JbcRIoiEE2WxkqFxjrTD4ulcqhS2jWQ8sqBuK5OyvLR5t8zi6kVQpwTjJ9sV
tPYSlnMZEcQAVQhGK5fbVI7yMJ0Kafwmg3iG4JX7OVVXJJby0UAe9Fv4j1feEadHONxMcas
MVnxHZM6JH9oLYUBzkYHWpFgkjmQ3KRQoT91f7tYfWKvRmXsqbWx2djqOoSRgyXgUgfxRqM
+nSrg1W9J+SSKTHBwprK0yGGaFTbRjnr3/nWh5TwybpWwPQAVMq9VbyPOnCnzNWHy6jeqCW
iUZxjNMe+upS0aRw56dM1KxDruiiUDGSWzmoMqCQ8gLEdAan21W9ua5MYx7GRf6ek4dZoEO
7gYArBm8KWs8bD7MoDHOSvOPrXYPDKrBl27R3xStNE0RURF2Hy4zWSnKOtzpU2loZ+geH47
PQLa3VMBQ2PxYn+tFdLYmf7BFmIKcdPxor7rDVJOjB+S/I8uo/ffqfmWjK8ruflYMeK9V0/
yNM+F0t5Mm+VySnHrXkZBE7gd2Ir1lQ2p/C6GCEbniBbHrXt1NLHtYNKanb4ktDyTUdUvJp
S4l2oT0AptvPcSo5BJqtfbkAhcYKnntinWd4IBsb7pPNauCtdHz9SvOdTlqyaNWMXPkHOd1
SBLlfKI3fL97miCdJx8kmCf6U9xOqBg2e5rG7Oj2cbcyk2vIgnS7852DMR71Ck00dwqs5/G
r0TM0m1mJ+XNZlxITdEkbT0+tOKTM6sXGmpwbLtzcTJIpU5B9atWjJcICRhgMcVC1sHjjeR
sADJ9qkhmRMJGCAOeKUVqrFwVSNNus9Oh9B+DYNF1D4DpZeJbwWOlf2i7vMwyAwPygj0J/l
WPH/ZMni4R6RrEuuWaQ7Vd4PLS3P91B0xXa+EPAL6v8BV0G/1Sz067uLj7XEXlUjGSRnnis
LWPAmu+EvDs2s3PibS1itQGWG2cE3B9Oe9d9SWp5cI3Whs6X4Rfxr8MNM0KK7+yyR3t1PHI
QOXUkBOfXNJqXgu70H4FX2ieKo4ory/1FWtrdXzsOf4ffvVO/0/U4vgpplxDdpBdW94byVI
LlRJHGxJBGD156VjPK95ZQXt/q1xePKyQ/abuQt9nRuC4HQfWhzSk13LhSm0mlc6LwCdQtf
ifFHcajLdj+zZLfa6hcImAuMDrz1rldIszcaPr1ypINpabQVGCPMlxI31K8Zr1rwh8LrLw1
4tk8Sw+KLeXQhassSNLuddwG5i5OMcZrivCV1pmh69qDXzi98LX5ksJLhV4CbjtfjqOcZ9q
uLSSTfQUacney6mhod3ceCbnzjow8RosSmxupnXzbTIxsycfL9KzfCukXf/AAsC3b7YYLjU
47i7uBE3y+ZnPH512F78Pb2405k0zxtpjaMy5jnly0scfpkHBwOhNcf8OLS2j+Kl3Fpuotc
6NpySRC7uJRgswAOCeoyDT5uaWj2LcbJ+pmWPhzTNa8GaxrXh57iK80+6YalazPkzR7sna3
ZT196bNbxanfaZZWqpEqKZ/Nzt2QqNzc9geBW74Bkt9H+Ies+GdUmhtxfWkiu5kXy3yTtIP
Toao6V4fgJ8UaNrOqwWc1vZBLW4WZWEkYJORzyCAARWTe0k+gkrrRFLwNHLPres2lvfTNd6
lBLcC4CYiZ0yQFB+9j1NYV74bu/EPhlJ1BkvXl82SWRiWc9Dkn6cV1PguUReKfDSF1EyKzT
SORGgiIwTz6+lRaglzoviS+0CGcSo7vJavE4dXjY56isqk4W5pMuMJxdranL/AA10HV9D+L
eiST2jCYNIEP8AeOw4wa6bxnB4JtbHU307xHcf2nNMZLiytLclXlzykzDk/TOK0PBbX2pfE
7S1kdRHp2ZZ3kcKqjGO/f6Vq21jo0XiTV/D+sSeTdS3LXUUkLhkkjY8HI9PSr54ummnoPll
ztNa6HExwie3ubq2Fvpiafa7Hl+6pkkAwuB1KjJx61c0OKeP4aa3a6dc3dtJpciSsJAFZ1c
gsyj+AHP1qXWdJsE+GOo3cesCLUrLVGlETYJl5wvB9ulSfDZrjXLvxFDqssNvBd6f9ndpZA
n7z+EDJ57c04u65b9C3Td3JrZmv4ehGmeL9KsNGaMW2oBmaInIR9nLqeoJ6H1rmr20/s7Uk
ew26hBLrASO8QbZIJvN3MrD8+RV/wCHyeX8RLK0u5obc6MHFxPNOu05GBtOeaxvs1tZfFiK
y1G6EVob97k3KTh4VDZ2tgHANFN+7HmM5p8z5VozW+LV2Ne+IVyLOZFjtLVLdph/z1HJwfa
qXg6Wa78LfEi5n8oS3Fgm/wAkcfdI79zjNZ3xC8M2Xhq4tF0nxfH4gkvJWaWGNlZ488hvlr
c+GWjm68FeLRLqNhZvqcHkWyXF0qszKDnIzxUwly8xpODcU0jzGO6uEtrJ5oY5EsrXyo48k
7s98HgE5wcda6LU7GDw7LoMd7eS3FxYIt19ktmyUkY7gXboijjA61iaSGh8Radb6oVFvBep
Hcur7o1VT6jjGe9bXxGhstM8e6pb6Tf/ANpW12FnZ1CkRue2RxjpTjNK1u450pbWNX4l2bx
+KEa8vZbizeyjubdX+6u77xHv7mr1tceKrHwhDL4t8Iza74OCALLOg8+3j/vIeuPrU3j7T3
uPAnhfWlurWe80yBI7yFJ1L7Mg8Y6/SvQNWsYvH+l6ff8Ah34kR6HZyWgtp7FtpXGMH5T0N
XG12r9TKV5K1jxTxZ4S03RJbPVdJne+0XXIQ9tLKSzx4HKMfYV2ng6e08e+EJPhv4iYpdqh
l0i6k5OR0X8P5Uz4k33hvStI0DwhoV+l9HoyM01wpzliMcH1zmsD4azR3/xN066a5tbOy05
mlkmuJgmcjoM9axU0qnJfQpwbgpWOXvrX+xkvPDzXUbxJMft0i5H2h142gf3R/Ouaub62ii
2WlooYnO88c11nj7TXtfHupwxXNreRXcjTxS2k6um0nPOOhri7tXt1bbDJI4I2nkfWuecuZ
2bOqFCdrxi2Fsb66+eSXbGDvYDAGa0IrW3O2O382eYfL8g3DJ6A1W0nQ9R1OUXF3uit2b0x
kV3dviztUi02BYAAd8jD5mI7iuGtVjsmdCwmIav7NmZBol7sJumSxUjZsQfMavw2el2TFoo
PNYsCHm5x68U2ZrzO5VaRiA/qc+9ZrNeC5EUrSxduB3Ncbqc3UUsNWitYs7G+uBPpMKRSqi
524PyqFri7uW6ml2JtKueWB9K2NXtlttLhEbtP8u35yc5+lc+99MIiqwKi9gP1qqMW9Uzks
+ug8JDEVaQ75C287zx+VV73O5CZBxk8DHWqb3E0rECKXJOMKR0onSaQDdZXTHpneK7Fyp6s
6aWHq1I+5Fv5EEvyIQoDEL3z9786y7gyLIfkAxjoT3rVFq24FrW4PzZILVVmtFwALSbqT6/
SuuFSCXxDeBxPWDMt5hCpLRdPlGD61ZihVovPu8oCAEjHeq720q3kG6BwucncOM1qXNncvL
CEQsuMggdCa6PaQtuTHC1m7KLv6FaSdTkgbEzwq9hVYSlnCgFdx4I44qzLpt3sYmBzjjjvU
HkyuyW5iMe7gM1ZupB6XNZYWtD4oNfIulMopk3Mn3yFHB/GofOiGAgwuScZrUTT5ooREkLO
BgbgMCo20y6bP7pck4HPasYVYa6m31DENaQZRQqwxvUcE/e61aiHPEifKM9TUy6TcludoG4
dT2q7BpMwK7nUZJzim6sO5H1DEfyP7iS1soycmeIEfKPxrp9Ls4MH/SYeQEGR6VjWdgwI3S
heMnjvXTafa26ANJeYKjdwOpNctSvHa5vDAYhauD+4lvLa0MDlZ4jlgBgdu9M0/TbKaQLLd
IoZigwB061o3VvaC2Crcltq4HHc1DbQaYpAd3PGB2571yc6ZUqVSDtKNj0rRdM0/T/D816l
+4cneqxv1x24p5lcRRzXMr3EufN3OxJAPQCrPh608PT6QYSYkY/IDvOfriq15FDa5tpZklB
+RJQeCo9fQ14NaqlJpM2jh5ylsRwRSXCBlUzXHPXuT0ArUuPCS2dpFf8AiLVBakrwg+YjNY
un6oNP1aGeU7rcybmOegFd34jsrLxfa29zpuoRfKuSjt1FebLmbcnqezaeHcIP3Yvd2ONt9
K8IzTmMalc5UbQWTjmna34UntdObULG5FzaxphRGcYHvVWbwdqUMi7by1iAbczNIK6OTX9I
0HwdJoq38V3fOpBAPGT71nKcrpo7q0pKcfYSc77ryPNoboTS5cIqhgv3+3c1Jq/2T7CRG5Y
tx1PTtUcAZZMgyx9sKoxk1bvZ2j0+RTHJIQu3JAHNd8ZWce5x4vDy9s1Baeh4rqOxrpmnPV
ic7ueKdp/iS60uddkplj3b9pY9KXXLK5kvpXghkBHQEis37HfOApt/9mvqIezlBcx53sMQ5
fu4v7j13wz4ys55E+0TFTjJUMSc9q7htcjkRBA0h2jJ3Hua+cIbHUbWQSxCRGHo3Wu10jxL
q0QSC7gTbu5kLZ4rx8Xgoy1gzT2OJfx02e56bd25zmR96rgbT3NaAkumcr5YKDC5bOa8w0r
UWupleG6jWQEswU/lXZ22pXDqn2shlUbumc14FSi4MU6U4aSVj1HRZ08kD5y3A6U65+0G6J
bdszg59Ky/D8tjHChSdPMUfdxzk1pSaqjTtHI5YDjoK5a3LKycjypQkqjsi2sgkjCxNgn1q
IgLJukZOTnjv7UsK2rJ5qTBG6fMRUbGNXZgqOCeoOaVmkmZ/asiScq0BWBRkc4zWZBNLCxS
4QZHPWpLm8VSqpCVJPWkgLTHfIkbL+uKmavqax0Wp1VlKrWURC4yKKLOJRZRbQwGKK+3wrl
7CHovyPInbmZ+XaZN2+Hx8x4/GvStOuJtP8MkxklT2FeaJzdMPV8frXqj25j8HLsOMJnJr6
VrmZ206rpWlF6nDavp1vqkpmikWKXbkgd65aWwnhJLLu7ZFXr2WYTowdh9DTYrq56MpYDrx
UxUoPV6F4j2WK15LS6vuVIZREwByGrThuJFt2JO7tz6Ux1t5+ZIipz2FSraMkbLG29SOh7V
bcZHnyw1SnrTf3EkOpxlBv8A3b4weOtTPFbzjzCN3oQawJlaJsMCDT4bqRBgN17Gl7PTQun
i5R9yrE6B5YfJEbA+nPtVaMq02EJwT+lR294twhik+VuxxUkkTRNlTlexrOziVXbqpTWsUb
qahHbeVCWkPIwPMOK9v8I+F9C1fQBfX8pG35tsjZH6189RMtw6hmIZP1r3TwtLpt94PGnS3
gtZQQRk4rGbtuaypzlJSp/D3SLGueHtFs9QhgtwTvbJ54OeleneHPAGk3WiGa61B4Ywpyrb
cHj0Iry/VftEF3aK6pOq4w8bda7TV5L7UPBVvHaWN6Nh3P8AJxjHqDWTcfZuck20XhVXliV
SjKyM3wd4I8K6z4t1CxvJk8i3chVdxtI9cetesW/w88OTRPZQ6rvRRtCKy4x9BXzBojXB1u
d0QllYknaePrXS2F5f2epST29y0bIPMDKcYPpUwxUVFc8T6OllVR83sq2voj2+T4J+FhBI0
UYZmGMlQR+Qrx/X9N0mx1ae2uLOFmhbyVYLgED+ld1bfGO+XSjZ31mXn8rb50bAZJ9jXkms
XS3EkzySEliTnPJJoqYiLqRdH5hQyyrCnVWLsr7Hb6Da+Hdfjg0xdKto5nk2l9uDj1r0Z/g
14WtEWWcDruyVGP8A9VfNNjrVxpt79otZXTZwGHrXuHhz4vLqOmppusgtkBUuFGefcUqjVp
c/XY850HOnF4Zr3d11NWfw18P7q9jsbjUhK6HCjAwPbpW9b/C3wvZyCS0lKO/8SgZP6VwVr
FpN94me+sm2xQnLg/dJ9qwfGnxBuGvxBZ30kKQnG6N8EmvHVS0eScbv5nTHCTq1FGlOztre
256TqPwu8H3F5H9sdp2XILuAcVYHwr8HaNYtfQ3BtYyMM4CjivLdC8b3d1bxyavqRSKIjOD
80g969KvNes/E3hT+y9Mle6uJxhY0GSh9SR0Fb0pOzVjzZyrwxPs5S17lux+Gng/UoxerMl
6ZF2rMVViMeh9a8P8AiR4d0vwp4nOnGRZ2lGUJXkLXuXhq40jwr4fNjqV+qzQ/Mx3cKx7V4
d8ZPFWna/qdve20SjyP3ZlPVz7V6NV01Tgo/F5Ho5fKvLEyinen3aOEku9JjJUwJnOcAf1q
A6raxI3lmPbIclNmfwrmbi9KXZKQnY/BPrUkd9YSRkBME8HiuuMIRiuW7MMROU60oJqCWxf
t7yCHUmu0iWKTbjccAGp5b+NmZ/s1vIzDBITJrCbyxIxEJkJPQ+lTxTtBbSTJD5RHIBXiqq
xjH3ktzmwTnVqOE5WSNB9Xnt4CoVIwRymzj8qqRaqoQqsaKh4IAxmsGXXrmVtsiKR7Vc0q6
tri7i3ptZWzhuhqHHkXM4mzvUnyUqt2+56Ro/h+KO0jvr2JFlm+aNcdvWruqWdva24nubeH
DnO5QO1X4NSXUzBJGBF5ahAh6A1jePRONNhZWyobaxFcTTk+aLI+s1MNJ0cRFO25yrxyyX2
G2i33Fl21qQ20V3JHDFArKvLGsS0MryZdxgcV0mgq32t4CVXf0NEZNz95npYqCo4VVsNHSX
4GNrc9tpsghsoAhI7cmtv4beFE8YeIGivHYW1uNzlSAWPtWH4i0W8trsvMjMN3D7CQR9cV6
D8DNRsdM8UyWN0yobpcISe9bx5Gnc8KpOvR5VCd0zqb7wb4ej8Qw6RFevBEiZlzKp/CtseB
/CkkRlOoO6KNqqkoJx+VcH43g+xeOby5VCUL4JI6GrOnWc6RM6cKV+Vh6mvmcRGVRNw0Pq+
eVGMXUrtNrY6mfwRo1nLC1jDcyySn70jcAGtSb4PL5q3q3Usk7/MsbKNo/Gue0LxHqOk6h5
V66z28bBfLfJOPUGva/Duprqci32mztcWr8FT/AAmvMTlFe83qcOLr4uh78Z80Twjxf4J12
zsFFzboIo/m8xefz4rzKfQbiMYluEAHop7/AIV906tBa3Ng8NwIyjrghsV8yeLrez03Urmy
FxGSHLDnkDsK9CjipUZ+yTuc9J0swg5yhace3U57wd8PrTXbmSCXV0gEKgkKpLMfxrvtS+F
XhHR9MF7qWvSpEuAxCHk+1ee6Z4mm0q9intZHSUfPuQEg+xr1dPiXo2u6F9g17SZ97LgkR/
I57YPatpyqc2p6nPWlGEsNL3eqW6OU0rwj8N9VvGtrXV7uVwM5K7Rj8qk1HwF4HtBs/tGYM
eQrPzj8q39Hs4PB/hm81eTRpopJ8tHuYHavYV4xqmsX93rT300rCRmyE3cD2relO7sdMIV8
XOXsqrUVtfqzWuvCXhe5DQx3jowJKsxPFHh7SfCtvcjSfFLSxO+RDeRt8mOxIrdjhuZNKi1
KSWCJGUAMACRVGbRLnxBcRO0jfZUOHmKbVx7V6qtH0PNw1Su6rVWbVr3Nm++G9jYQCRnkuL
RwTHewHcpHbI7VwV34bitdfgspJ4ikpBSUDIxXWT64fCSGHRdZmfJG62c+ZGwHselcBrPiA
3uryXlyiQySHOIei++Kzrckl+53PawFXExUp4qVodGz1a/+HmiW1lHJBJcNhQ0juRs/xxWb
N4a8HCxSdNR80scYt2MgU/UgVh6R44lOnCxvmTUbUjAIP7xR/WrdtpGl3k/23QryNXAy1tP
KVOfWvPwsKkZNVDCo8XBSl7S6e1v60L8PhvwwxHF44Y8HIXH50NpngSOVopZXDKcZe5ABpt
xBLFBIuoNLYSLGcEgSRyH2IHFebXIu1JMPz8nNdU1G/KVhHiasZzqydl26nrdpo/w9dR52q
QREnp5zN/IV3Xh/4feAdXXNrrCTnG4rFIf1r5ytBdZBcALnHTvXvHwZ0W5g1dtZukaG2RNq
5GN/1pKFPnSlYnFupHCuqqs4tbJ21NzxD8HdLj0+WfSNUkjlUbwj8gn614psjtJnS4mAkhY
7ue/Svo/x38TdM0WwktLEC6vZAQFUjC/U9q+co765ub153W3Jncs2+QdDzWVSCVVqi9Diwd
WvUwkp4/b7N9z1P4UadpWsXUsN9MSyDIQty2a9cuPAnhvyCJo2VFGc56V4h4Ttr6MrdQ6jZ
wfxkKwzxXqGneOUt7dbPXZBPGwIMy9h7isadTDQfJWhr3PNx3t6s/a4abS7Irv4S+H7zeVH
qI3t8gXze9areAdDt7F5I2lj2pjcH4xVWz8H6RqGrRaxAkgsYz5qlm4Y+wp/ivxJItu1vZR
OLbG0yBchvYVhiqUadN1JxXkkc3ta9WpGlTqt979Dye7i06fWDbalPJHaFzH5qHnArvbH4b
eDtRtEntpnnVgDuElclqMemyW5BYs4GMKvc1ofDq4aHxMLOOWbySNoU8jivE9nUnFKJ9Ji5
1ZUeejNxcFqjrbf4ZeH7ZjgSkZzhpCRWH4u8K+ELDTXe+vDbBeR8+459h3r1mVAqs2cEA18
z+NNRa58Q3a3EgOJCBuGduPSuanRrKpyyZ5WVV8TiqjnOq0o7nOJ4X0+e2kvYdRWSMsdin9
23XjOQay7/T7DT5jFKylsZ+UlqpW80z35T7R5CM2cscj8q6M+HIrnZcT3plYrkkLgfnXuvm
g/ebP0Hn9nyylP3WZNvHoBcCaWTdwAEQ10dt4Z0C+gEkEzxljgLKCpp1tot1pcLXdnawSGN
dxL81l3/iKC4kVb25lukxykC+Wqn0rNydR+42cc6sqrfsW7EWs2ml6WTBptzK94G2lY2zxW
v4este1No0txKCCM+a2xcf1rm/8AhKbDTjusbBYuOHlYMapTfEO+EqMmo+URxmMYqvYVZq0
Y/eTVknG02k+7PqTw14PWK2EuoTZkbkiNuPzrfn8JaQ6FknlR85Hz55rx/wCFnxTk1C6j0r
V3WbzMiKb19jXuguofLMgVduM7ga873aF41Yptn53mCxdGv70tHtbY4MytpOptaNIk4TkjF
Xvtxmb7rRADog7/AJVy93qSX3ia4eG4WDD8bwrAgVbbVXVNhu4eMtleCa54U24tnXVhy8rk
tWtToVu9hOYpZAOBuA5pTP5rYW2EeTgEmuVTVVWRd0sxKjPytnrXQWOrl4Qq2ksxA6sM81M
od2c0o21R2Nlv+wxZYdP71FR2ExbT4WMW0kdMe9FfZYWK9hD0X5HjTXvs/MWJM3TY6lzj86
9jit2uNJjtljJXyMnPOOK8bi4uTz/Gen1r6BENxF4FRrGPzLmSEYwPu8c19FOpy6HpYXDe2
9+2i3PD9TNjp9w0cg82UHgAVUj1G6lkEdtpxYduK66LR9Ktr2KW5fzbtsllk7+tWINas7W9
YCzTydwz8uM4rldVLpc9iFCb2koLtbU52O21JlZrzT0hQDJLHFWLewt7nP2e5KSg9McV2R1
LQNVL/aLNoYydxY5x9Kil8MQ3EP2jTGCRO2dvQgCuaVdnpUcKn8SUl+JyY02Gd/s97Ayt2d
RXM6zo76bPujYyRHo392vR8BXEaHeF4JPWs3VLaKfTbhTgBec06OJkqiTN8flGHrYZyitVr
c83RmU8lvw7V1WiXlpeRtZ3YIcDhvWucaDYB5ZLZFTWSyW97DL0+YfiK9aqlKNz4jL5ujWt
a6ejNC5SO1u2iVmBU5BroNAvbh5HgaZnVVyOaytch23aSFQNw7U7w4zC+bnJC81yVEpU+Zn
u4ZOhjeRLQmm8Sa3bahIVvnURt8g9K9G8I/GfxpbW76WbuGWBlOPMjya8evpB/aswcZAc9a
2fDjI+rMyrjMeKc9KV0cuHhTqY3lmrq57B4G8eXPhPxBd6neaZHqcNy2XVWwV+gPFeuWfxp
+FutXP2fXNEbTnbjM0KkZ/4DXyVdX1xbanKIbghQ3IPStaKZNTsXERC3AGM+tYxrTglzq6P
Unl+GqzlGg3GXqfVN54X+Hfie2a68La9axzfe2rKCufQgnivJfEugXWkXb292q+Yvz7kOVb
0xXilnNf21ywWcwOjclTg10lnr+qXrJFcXMtwqnGWYnH51NWMYtVaWjJwntaqeGxD5ovTX9
DTnj8qQhhwPm2/Wr+gJeJqMQswTKTtUDnOf8Kx5bsteJbuNxPJx6V6j8NrfTpZZ7mSeMXMQ
ARCeRW0pQxDUdr7nJSy6pl8qmI3UdvMyPEV1qHh9mtILkq0y/MAeCT1NcTKfOc/ekZTy1d3
8TIYRfRXklwJCTgRqegrztrwx8bgijgetedOladuxWDrS9nJqOstW3okzSt43BPnTlVbjA9
K+hvCbXuk/D4XlhZw2lvsJaaYfO/0A/rXzTYXay3SlTuKEA57819FeJNYW28F6Ro9tJkzhS
2OMj0pNKMH3POx/PBxqykpXXTY8l1O8vWv7p7iV5maQyfMcDHavOPFt68rxQysxK5YqD37V
654r0/yJIGVdonTBx7V4ZrrvNqUhYnGcL+HFa4CEZSba1Rtjq03h6c6bai107jrLUYzGIbp
WYY4NaC2Vm6mRI8g9C1c3uI4wRnmtyyYLpmZJmXGcYNepKDg7xJwlf6xCVOsk+VaPqTxiOK
b91D5p6AYx/M1NdLNPCWe1SJH6b//AK1ZL3xQB7ctgD5mPWrlndLLCHbJ2nGGJI/LNaVIpr
3jlwlSSm1T1/yMS606eMEqsbKDnKjpVaJjHIpB2lTn8a3ri7VLpleNpB0UKgAqjKsd4xYIk
TdfyqbyUbPYl0aU6nNRvFrod54a1RJdo3hJFXJBP3jXeH7HrGmyWlwRkj0+6a8FMs8FwrxM
VK87h0rqdK8Yyrsiu/lk/vjofrUewjGN0PGV3Xr2e+xcu7F9FuZ7d2DIASris7TtexMN0nk
yKflkHepdV1QXKu7yCR5R2PAFc3JbMvzQ/MoH5VyRoOcXKR7OIx31WNOhT95W17Hrdlqltr
UH2XULcyMV/wBbEoYn3+bpVGbRprG5E+m3AcKdyhHDOn1wK5e0uhb2kAlQhlGPm65rstJ8T
wqSL3fOAvlqFkEBQfUGuWSlZ2OfHOlTqxUFa6uadlq0uozlNbUyCYgtIBknHrXSWlvcadCp
jzdWJJb5TkoO1c3p+r6R9sIuEKwq22N4BuJH+3k8n6V6Zp1lDJp0dzbTIIpRldp+97EZr57
ETq0m5RR34jWnD6zC2mjRzLxR3cYeJmJUY3A8qfcV618NYZYNElw4UK+Ac9fwrzC8udIGqN
aXjnTr1G3ll6P6V7Z4FsJbHwzGWK3AlzIZEHXPeuSSeITlZqxz4um8LhGm7qTVjYvwstl5m
wSuoyQrYzXzX41ntZ/EV5l5IJS20Kx4OOvNe8eOPEdtoehSNE6pdSKVjXgHNfMmvz3l8Gaa
ZnbOc4HJPWpwdCXtU5dCMui6GHnXlonoZ8kEm/MckmHORg9q9D8A+EpNe1GOaWScWVudzsW
IBI6CvOtOWWK78sWxlBIjQ5POe+M19A6dcz6T4eh0yxntYCyfMwX5gcc5zXrYqvFPXoa0Of
CUPaR+Kf5HHfEe6a61GLRNPmuJoLcZZdxbLdhXM6X8L9c1F/td6P7Pt+pkuGBI/CukvPEWg
+H5pGs/Ovr+QktMCvJ/3j0rz3xB4y1jVGPn3NyIyT+7STGRUYVzbuke9h6tSlQjGFoLu9zq
bnRfDmmltPgv5dUeIfMnmYRT6+1ZWpx2UWmSMurskiLhIYWZgPqaxfBt9GNWUz6el55ykeV
I38XrXo07TxxlR4atY1Iyx3jBPSvehByg7nl4tvD4iL+JPW77nhOsXM0ahUd8ycZXnNY0SS
SSEmBiSduS3Wuo8RWksUtwpiEciOSF7CucRrgDdvTjoMd62w+sHZakZ17SVaLcnytF+Oylf
a6JHHk5+Rju4r0bwYtwVuERYJYiB5iTxhsj2PUV5ys8sfXyxjA6evWvSfBNncXZuI7aVEfC
jnnH0Fcs1KLVuprgm1gq1mdO0V3b2zy28cyIgLmEMJUx6fNyP1qhpl/4Q1uRE1O0itbknB3
ZQH8RXVz2WrRaNdE6iip5bcbMZGK8Fvp2hniYTbckhuOtc7i/aWauaYCUJUJ1a0muW2259N
6F8PPDTGO8gtEl4yrI+9ad4k8OeOZA8ej3qtZBSFgUbGx/WvBfCPjDUtJvYp7SeYLnLw7jh
h3I9K+sPCup6lrenW99aOxhkUMPNIbPtUyow59NzzsXUxGEccSpKpHpfWx8x61o+raZdGLU
7OaGQ8HzlyCT6HvVS1aNX2y20bc7BtYZ47819U+PvD0mseEboz2kMs8KeYnUEEehFfMEMSC
ZhsddnUEBgCaUb0J+zkdFXFLM8N9Z2cXqunqeieEr/SZ0eKJEWQ8BdnPvzXovh/wz/a9z9p
vIlW2Rs4x97HSvLdKt4EMcMZhMhwqqyFSc/pX0ZoWmppmh2tqi7dqAnB71nhaPta7qSV1E8
jFVHhMOnB+9L8jiviP4xtvDllDpFqdkkq87f4FrlfDvxNhNsljqlibqBgcnZgqKwPiYlxee
MroFmCgqifLxjGTzXM2dsREqzuhy+B1ztqHUqVaspx/4B6MaOFoYanCpG7lq31PVNe8LLq9
mNX8LTKQRvMJPP5Vh/D6GeHxxHHeXG10B3IeuawdB8S3XhvUFnibzI2bDqckFRXsGg6fpWt
6vZ+LNOiVDIp89ffH86yo0YTqRcdNTXEYiphsNKnU96Elo+voztJlhMZBIzivnDxFJp41/U
vnhUtIU6ZI75r6VkeARMWXaMY5FfNuvSWz+J9T8jY5hZuF65JqcbRSrxcZJ+h5eQtv2q12P
INeu7FbyWUSkknC7YzjjrXafDzxPZeV/Zl/btMsh3REJuI9q4vxPCRcytydhxtIx1rE0fVG
07UYlimCSRuCmD3HavYVBOFz2sBjFVbwdZ77H1LZx2V5kJolyRLnkDHFeKfELw1LpGryFIH
hguPmjHpXsHhfxPeeINIhOm2f744RiecHvVvxn4E1LWdBnlu50M6DdCo7VwujyPmhEvD4p4
TEulVlZPQ+ObhpIpmSYk7Sc5OaSINMAAhyf9njNdDq2mRw30rTRBZFJD59qpQSRtKqxlMk7
1A9K9mE4ypKR4eNwlSli/Yt3u9Dv/hdYSXHibToETuWIUdsGvc/Geqr4Y0Ce4haWOV18tFY
9Se9cP8GLe1sr67129DBYE2R4QkZPJxWF8VfG8XiTXWW2DmztMiNAMFm9a+VxeFVfEJ3PpZ
Q58VGlJXhTWr8zM07xJK0zBr5hK3AL889T611+n6nJKnJiYM3HHUd814uLiVZPMhsJNyYPz
MOp6mtzT9f1K1PlSWseFHl72PXNenPLbxSjofOYzGKrXcktD2601K6UqwtIpMnnYew6V0dl
rNyturfZyGYZKg8/SvK9LvLi/QN58UOQEXb+tbDaitsNkF8JWY9QeAvfmvKr4GpA5fbJqzP
cNJkL6RbuUlBIJwTz1NFc94Y1CebwxZyNJuJDc8/3jRX0WHoyVGCt0X5HlVJLnfqfntZqH1
NU55k59ua95s9SZPBZiRyGjhZeDyfSvFNMh/0mWZuqsTXoVnLLc2DLHIFURsfvdeK667/eJ
dD6vAx5cFPl33PNNQ1SWS9LFzuBOCetaGiXiPciGdsjqM1h39nm5GJ1D5PGaqzR3toVMqMu
ekg6V2SpxlG0TwqGPnRrKctT0Z5H3mOSDdHnIK1v6drFza2zRxojK6bcSrnFeY2Oral9nKR
zn5f73Oa0LbxBfvlZtuQewrzqmEqI+3oZ7hXZ1EdfKWYu0aKGPpwBXMa9qUFlpr2EMnmSyf
eI5x60+61gyWbIWIlxgbRXGXAkaQ70KnqWYcmrwuGtL3jhzfPIOm4YaNrkJkYH5ScY6VatL
iRZkjADbyBzz3qn0xxWvodm0119okXEcdevUSUXc+NwanUrrl6Gzr7owt1A55JNHhtlGoSc
dU4rK1C4866OwkhOBWh4fLx3MkhX5duAT61wSj+51Po6VXnx6kjH1TnVJ8Ebi5q94bmMOrH
IJLIcYqjelf7QnLHLBzyK0PDjL/apJIGENdE4/uTzaEv+FBWfUi1FiNUnJzncTVrRrx4dQT
3BFRasrm/lkZcKW64o0eNnvS4HCA5rJqLpK51Q56eM06ss6hdpHqc6qgwRzzSaTOz6pDHDK
yoOvv7VlarIz6pKVI4OK0PD8RSdrt14QYBPqaU4KNG5tRrznjuTomdvcTRWyPdOAMDg1Bpf
iS1WcpBG6XMx4ZGxgDvWHrt6X0+KEHG5uT61g2U/2O+juAuVSuKjh7xb6nu5hmcY4iNNfD1
PTbp31Dcst3mc/dL81ykolSVkmOX5J/CtTTtWh1CV/LjKlRncazJLiG5vJVzskVv4u9KhzK
VpI5M+owrUY1KEtO3cuaYxivkHbqcepr1TRrqfVLyzM0hkNuvlDPp615HbMUmD4ON2Tj07V
6V4HnBvZEK5ZhuXPrU1l79z5mCdXAyi/ss7bxnCg8JS3pcK8RCJnuT1r501iMJfOW5DYK16
38Zru+sbfSdO2PFA6Gcv2YntXkl+32y2imAO9RjFb0KXs5c33m2Hk6+AdF7rVGRLCSpwe+2
rNuQ2m7W38Z4FQDIfaAd2MAVuWcJNmqP+6J716FWS0Rz4ClJ878jES2OQzKdg+8XOOKvWkd
okW5mAIPJ3ZFSXOmsxLK/nbuMdaI7YC2kCxktjoy45q8Slyq4ZbpWfexXNvI0u+AqU6g5zg
1M0dwgBSTPHpWQ0txblkwYjnOF6Ve0+O7liaTzmAPGWNYyTaVnodNGpSdZycGpMeYL+Qn5i
0R+QkUy4shZw+ZLMWZhgAVoxottCIhP5h+9getJLMIoyUj3Op6dRzW1RT0jFaGdH2PNKVR2
ZzRa5STzF3bSc4PpVhL9kyJcjPcVqNHcXUOGjiXJxgHk1m3GmXK42IWDHsaOfTlnock8Pef
PRbkdtoV3YXKR/agk6NGQwbsa1ZPDtlMQ+nXOzofLkGeteb/Zbm2RG2smOcg1pWfiLUbb5f
NMy/wC0eT7VhKgmvdNsbXlOrFyVrI69Yms2MMpAZW2luxrtdE8cy6FYmHToQGP/AD0beB9P
SvLDry3UDs8LRyNyKSK5iZWUyHHUgNjGa8aeDlO6Z9Ticdh5UqdOpDmSXRndXuo3Wu6gZ7r
dLPI20HPSvT4NY8YeENDjvIdZh8kIAtufmx7V5X4P0ganfw2kU21xlwW74r0jU/BniO804Q
kJKsRyhjPWvFxNRUZKJWY1aNX2FOppFI5DxR8RPEGpRI+sad9oGd4KpjArmItegufKCvJbu
WPySjIOfrXWap4b1XT7eJr+OaVT8oUDpWTfWMi2olFnEqjn5sZFb0K9JJqK3IrUsJXqQjCr
ZLS3Q7fwFZStd/2i9h9vhtlwPKIOHPfFXPiT4miMNtptrbfZjty4khIfHTGTWFok+jaRoEN
wmp3cN8x3FIXAB+taGtW+peJ4Le+L200caYZndQT7EetY1OSTWhi8RTjmC9o/cjovU8pury
WfMbqpjB2DjGPoaoTDahaO5MeflC5zg1vak+lwJNHNA0bR8FomzzXPywadICbfUgNoBCyjB
ya9/CWlH3UednKnCrGUp81y9oOova6gJ87jDIGXYOcV7lp19FrUJmW7hhdsZSRwMjHSvAbO
zlt7vckqSx42lkbrXpWmaSLzR4bhIZAzAJ5iqcD8RWsW4ycY63OypepgKdR/ZdjO8bWsSap
uEiu0q/MByAR715iZxFcFPJdijbjivTtY0l4YWkjlaTacAFua881OwukvTLEm9H689KVKXJ
NqWx1YhPF4OEorWL19BUNw5X/RvunBLeteseANNu7+S5+y6ilnsAy7cE/SvJLYTz7VW2ViT
k5cjpXqXgu+trGeY3enG9UgH5SPl9sUTa50GFhJYCrzK1+56ddeHrKDSbqW51tbqZYWAAl4
Jx6V8/Xxt1fYwG5uBnnFe+HXvDb6TcoNPazlkiYYaMjt+VeD3KgzFwowpJGe9cllGtdmGAj
Kpga0VvoEF7apkx8fMNuF7DrX0j8DfEwnt7nSGaSQRt5ka7f4T2/CvnSAQQxkkfdGzp6169
8ErkWvjiJS5VXjMXP8RrrVP97Gz3OOiufBVqE1qldH0xfu8lhLELd33qVx+FfHuovdad4lu
7YWTMYp2JDNwRnivtJsAHPNfLvxVsINL8dyz5Hl3RDgD9awzGnyVIVJO/Qw4cnzurhrayWn
qit4futQfWLJf7PRNrB2O7OcmvqSLf8AZkyoztHFfJmn66PPhltLcu4YHI68V9N+GtVbWdB
t7p1aKQoNyHqDUYCVpVIPdizyjJUqbata6fkePfFzSdTsNaTWLeYR2sq7D1OG+lecw6zewK
EEqXhC+WqtGMZr6z1HRLHVrR7XUIlniYYKsP8APNebX3wggt5/P0WdEwSwSQZ5+tYTwmIpt
y5dPUrDZjhq2HjRxDtKOzPKFuri8Rlm0mL5sAEZXGOtei/CzWlj1ybTDvCzKdozlVK0xvhr
4kJVVnt0CqQDu6k9a6nwj4Hh8O3w1G9vFluAm1VH3R61z0tKqlUfKjetWwsMJOn7Tnb28ju
3VSrHk59q+X/EllAniq/dZUVhM8jclf6V9Pte2m1gZhux0FfLXjC4trbxdqYuIpMySNgBSc
rUYtUvaRlTafoYcPKTdWPdHmWt2UzzMjTmYDLNtcEe1cmbG5hk3hTvA3D5cc10+tX0c0jCK
yf5z/d7CuZkuZy25bfYud3XHFe9h1zU7I4a0Z0at3uvvPTvh74lutK1JLf7VLDDcYRgrYw5
4Br3xbbUp4VZ5RwoAMkxO78BXyHp91ewzqXAQdSc9PQ19F+DvG91feHFje4je6tRtZGTlx2
Oa83EU3Tu2z6av/tmHhiaa95b9/U4f4l+GltL438UaG2uPlk2A4Vq8+0LQZrnVkt4oB5rPt
T1UetfSF7NHr+myaZc6XHIHGSI+TmqFto+jfD3R7jUZrEGbbgSSv8AMSewrlo1JKDs9DtpY
unOEXUjeqtEVte8R2Hgz4dQeHNIULezptLkAkD+JjjPNeDy3EJkzK4B37/mzyPc1o6/rVxr
GpzXs2/zZG+UDnaPQVhvaxO5EjOSTt5GePzr0MNTbftJnnZlXjhYPD03eUneT8y9A0cgwjx
vgksQe3ah2dEzJhQF3Z9T2rOWzgZt0Unl5JHAK8CnS27SrtjuAVJz9/PAr0uY+Vv0IZddvb
XC2UroijJOepPWuo8MXkl+VjvHaOP/AFfXrXHy6f8AKCowQSxOex6VA8V8sY2zyblGQFOOa
OSM17yIcmtj7Y8K3Fp/witiIyNgVgOR2YiivM/hobo/DbSfMkcviXJJ/wCmr0V1wppRSOGU
veZ8t5+z2bOOrMasaDqEsV/Hbli8UhII+tZ9zKTDt6KCataBF52ox+axVB8xIFYcqabkfSu
tKFRcu1tjP8SaQTqc0tjjYW+6Ooq94ZvB9mudF1ey8+2mGElccxN2INMudw1WVoX+QyYxUr
anLYXj200ClRjr1xUScuXlYvYYapO8m4P8Dn7m2uNOvprQA5BxkdxU8UUsfzdiOgrpdQ1K3
gitrlYRK0y9W7VSk1+LywBaJ060QrTa2NVgsKt6v4EGlXNp9oEUxMR6luuara35dzdBLEPK
e5A61oQ63bDB+wD9Ke/iEhCsNqi/X/8AVSUqinflOj2GFdK06v3IwItGnKLLdqY4/Q9au3V
/FDbi1swQg6sO9QXt/Pcsd5wvovAqmASOOldNnPWZ5kpwoJww7369S5pVvHPdETcgc49asa
hqtxA7QW8BiVeAcVnQSyW8gkQ/MK1F1kMQbm3WQ+oqZR969tDfD1Y+x5Obllfc54l5CWblm
OTUkEk8Em+HKvit3+2LcN8tkg/KrS63bFdr2C5H0pyqyfu8uhFPA0ua6rWYywvpNSxa3VqX
I/ixV+KwGk2VxO7cHoKq/wDCQNvVLW3SIHjIqfxJNM2lwIMkuctiuL3nUtsj6Sn7FUJVE+a
UVozmrS1k1C+EaDO85J9BW3qTx2USWcH3hy1SeHXtYo5N8iJJ65qe60VLhWuLa43s3J5zWs
6i5+WWyOLDYSX1X2tK0pvz1Ib22bUtJhlgXc0Y5rCEMjNscGPHBBq3Bf3OmzbY2zg4KnpV8
a/GZAXs0J9cVac4aRWjOef1fENOpLllsyxo1nLZwS3DnarDv6VlOWFw0mchmOM9anvdZub1
DGoEcY5IFU0laTggZXu1KMJK8mVi8RScI0aesUdnpFsjQKWZQ7qBkmvRvCVtaW14tw7rgYY
semB2ryDTryeODaNvy8Vqyaq8FpI5QcccMRnNccqc+fmWpzV8RhqtNUYT5O+m59DfFiz0rx
f8MYdQsZoZLrTTuEatyVxXy9E0kYwhJHUhhXSaDrc1wktoMDzPkwTxWFfagbO9kt5IPmQ9e
xrvbnK/NE5KdPDUrSp1nf0HDYIvtAtjv+lUn1CYkq64H92k/tidpARtCjsKd/ainO+1XJ70
QjKGrid1bE4evDlp1OXvpuSwXJxlWK9quLNkcjjpkdvWsptSAztgHryaadUKAHyFz9a6nUm
1ZxPNp06NOSaq2NSaGG4hZcZX1I6Vn2GBvt2fBJwtJHe3V45hAEadytSiygY/urgrKo71yb
L3j11zVFGpS16O/UiktpI3IOeucilQ7SOGOOvy5qdTfxYUosoPfNXUVhEWkUL64rT6zKnFR
3OdZXTqSbTcV/XUlimsY7fDxl228EjvVYyxouWVgB2Vc02YILdpM5CjNZlrLdS3Qj38HkjP
QVMpusuaXQ6Y0oYGXsoyd5Gk97ayDZ9lMxxt3OMUWtpYM7ySRmI54UkMKbNGqg5nz7VVNzP
AcpAsg9TTVV20RxV8AnLmqzu/vNVHthIfNtlaMcgxJtP50XUFhcWcksK7WXoSaoLdzTQkSW
4iB44aqlzE7QMYnPHbdXNJc7XQ7KUI0KUvtq3zOr8Ja1d6a6TW8wW4i4GeetetaT8VNcgUC
eCKZB94j5a+a7W8mhlDIxUg1v23iW8A2tEJB+tcOLy9VHc56eKw+KhGnibxktmfR978Uba6
sYo7q2VQx5DKGxWJrGu+Fb/RZpQiG5A2qi/Ln3rxoa7fyxqq2qxr6tWkly0sQLQAuB1JAry
ll6pns4TAYPmU3O7XfS52WkLpt/b/AGeW+FpMOB5g4YegNX9dsrmztVZr6KeLbwqzFf0715
VdXc1g6uqvsY/dJ5BqObxA5i+RcH1c7q6Y4KcmnHY58XHA+2bqycetjT1a7a1i2xD52OcHP
SuXMglvFNywKsct7fSp5NReU+Y+G3cZqJ54HOJFX0zivZo0XCPKeHjcfDE4hTivdR0Jjsor
b/R96+mD+tdn4a17XtJ0wJY+J1hhUZMEsWQSa8wivwqBNysOwpWvJXA2OMHnFEadSDuj0a2
Ow9eKXM0l0R6s3xD1Oe6+z3mj2Gp7RtLoojJ/HNUdQ1PQblGL6Rc6ZNjgRsJEJrzIXt7G24
RxMffNLJrOpsChRQuOirmiVOclZo1wmMw+GfMqj9D1jw1p/hq8i83UdcispQ2BDKh2sPUkV
3iaPoJtzJG+lXMOcBre5C8fif61812+u3NuuJkEmD0K4xSya+0jDbCEXPQNipVF7NHRi8fQ
xSvKo0u1j6p0m98O2+6JIRz/ANNPMA/UisrxB4d8H30c15/a8VtckFsLhQfwr55h14RR/LK
6nsNwpyeJruSTyw8YDHGXOa5KuEqSd0c2Hr4OhJThWfmrHSXdsy3W+3nBKsTns2K9B+Geo3
Fn4p0+e6WNY0kyzn+HNeXwanOV8ye3hmBIOQ2DxXeeFtTsLlgG0u6XnduhOeK1dOrGMWt0S
8ww9TFTqWtGSsfYlzrmnG13DUYEyOpcVx+sQeDteVodQNteMOB+8XK/j2ryK7uNG+yfvL28
tmzuxPESK5WVbOScNba1bMMbvmYrzXnYmnXqz5pI58PhMHSleNZp+SO61e00jw7qKLoF1aS
eYdvltICU/HNaNv4u1zRJ0uI7q02MQCivkEVxuiaI010jssN3t/uyAgk+2a63UdNuxb+VHY
eUFXBKwjGfwrlp0K1J3Tdz1cRi6DjGHxrrdWuejaR8TNE1GONb2+WzmPGG+6fxrq7bV9HuE
Dx6xFIp6fvBXyhq9vd2c0jIiBshRujx9azYjfF2ZAEydvyuR+NddOck7zjf5nkVMBgamsZu
D7bo+xnvNGA3SalCB7yiqMuueFYSfN1S149ZBXyskt4x23FzIqscABs9Kjurm3VPlmd2Jzz
F2+tXOtF/DTRnHLMJ9us/uPq9PEXhLquq2IPTJkFYfiI/D3VrOQanf6fnGBIsqhgfqK+Tm1
OdJgZYsISTkH8qutd2ElvvNzKpxuIMZwDWvt248qppGtLA4SlNVIV5L5D/ABfFpNpqk8Wj3
32q0U4RyPz571wV3JDEGZ8AE7PrVjWrpUkIgm83b1OO5rk5fPklAZtz9OTxmuzCU+SO+5Gb
YyniKi5OnXq/Uvy38koaOIYU8e/Fdh4R1qW0u7eWXese4B+cblrlbCOwg+e9mUuOiCr0ur2
Ubf6OHfadqhRxita9JVIiyvG/V6jVX4WfWltqGnaTpI1WFEWFlEhkLe1eE+OvGd54lv3k+7
bxZ8uIHp7muKfxffz6ctpuujCvCxMx2iss3epTnCqsak7jnsK8yhgZKXvvQ9t4rC4OLqU5c
03t5F9WffucOxHJ9cmmmWQLtwcquOR3NU0gv5DiS4A3c7R6UosVbBlmc8Fjj2r1PZWVkfJ1
K06rdSW7LS3QjBdZUXA2++ajbU4UU5G/+HinQWdmik7S+OTuPrTmit4wAIV446d6pUzLmKk
uomVNsVucH5R7Yqm0l46llh2BjuyfStN5VAygAIFRsxLde4UAdMVrGJjI+gvhlHc/8K00ku
w3ESnr/wBNnoqx8N3P/CudK/7a/wDo16K7Fscb3Pk2cq1ueOjHOK3PB0AvL25t1+80R2Z9R
XOo6t5qdRuNdR4ZQjV7VrZduD27+tedVbUGfTUqft6kYo55rO8/tE4Ugq+TnjmrFxpd1d3A
mmnjaR+Diui1ldJutVlsrnVBpjFtxJWlRPB3hWzOoG+n1q8x+6HSMmuV1r2aWp2TjQoTdNx
cmt2c9f6XcSw20Kkfulxj3rObR7sHDbagS61HU9TacSlGmYlVBwB7VYn0/XPM/wCPojHbfX
WlOKV5JGUfYVo88Kcmgj0i+J2gpge9Pm0i+iTe0ecf3aqxxa9HJjfJg8bg3Fb1tPqMLIs94
jgdR940TnUi97nVh8PhqnuuMo+pzZgk87y1Ri3pVuLSb6XOICuema62GSzuXdgiiYd9uM1z
+oNrdq8khkYJ2KDjFZxxEpvlWhvVyujh4e2bcl5ES+H7/HIX86VPD19tO4L+dU5NWvkjGLp
icZJPatCyTXLy2Fx9tKIeRz1qpOrDWTMqMMFWly06bbE/sG4Ugtt496ibRb92+SNdo96ZeQ
61bRGd7wsB2B5qjFf6wzgpNJ83r2qoupJNpozrPC0p+zqQaLy6Veq4ZlClT0ZhWtcxtf2CW
8w8uVehBzWR5es3MqANKSehUYB/GupHhTWLKCCXUzNEZlBXDEAilUT5VKbLw1aDm8PSpvXu
cvFoV35hjSRSOpYVr6XpGoWjM8kuVYcKDXcaJpEKXMUzaPdXqpjcCx2t9SBXrNhoXhl9Flm
vNJi026IBEc75O31FR71RHVGnSwUk5wafkz5hl8PahPO8jqVBbgHvUyeE7kglpQo+lfSOq6
R8P5fD88+lPHPcJ85VZMOcdQAay9Pv7XUY1t9P8BRzHbgOMk/ielL2lSK5UyaeFwlW85Qlv
10PAx4VuSSRL8vT8KtWXhcDBu5WwP4V719BtJ4b0+2li1HQbKG7VfkhTMjE+hx3rDvPC97r
zRS6b4eGi26r8z3LbA30BNKVWrBrW46eBwVVumrxt1voeWW+i2pYLGskWOfm5zTL7Qbia38
u3mRtoO7kjmvevC3w20K8mjTUNbguJf4raJwuCO3GSa9C1Dwh4F0PTUhu9IgEbsFLnc7j8R
zWkYVqnvrQ86tRy2hLkq80n9x8ZWGh6tpt3HcOrFAOxzU+vaVJeMl3Av3hhsnoa+pvEC+DP
Dm99Ns7LVPlAFgFzICe/rWbBBFqkRH/AArRFidS+X45qnUqXUblRwODcPaqDUfN2Pkw6NdA
9V4460yXTrqJdxwwFfUOtfDbwNfqIreW7sdVKB3tbY7hFnsc9K4C8+E2pWrSuur2aoPuJcz
gOfyqnXmnuZxy/D1dYwaR45FbTOcBCAT1xU/9lznGWQfjW5faPr9rM8SWQkRSRmP5gR9RWX
Laaiu1rm0ntg3IL/KD+dbwlOorxaOSphaGGtzwk7jLW3u7e4B2blPU9qvyWMb5ePKMRnNVX
eeNFCTKO55zmmwTXczkK24g1hKnJ6ndQrYaC9hGDl+hN5V5HlQ2eMDFKsVwrEuxb2qdFucj
Lc+lRSxTRLvMxHNTH33ypnTKLprnlF29SG9eY2phjj+XOSR1rPsROtwH8vB759K0YRI02Nx
K9M1JdLhQFGC3pVRTjemjnm41UsXdpIvr5TgEgH/ZNONvB94oy8845zWVHEzkhZyKk8i6Un
ZKw/Gs2nB2cjqjUhiI80Kbv3T1LZ0xJjuMkgHpxTbjS5Fs2W1UMx65qMS3UIzI24Z61Yivn
dxgMD3rKSn8aZpCth4y9lOm0316mTDoF8fm2KnbBrY03RxbOZbhQ79sdBWtBeIrjLKMjuKv
rfBJRiONxjvXHVxFVqw6FHC0cR7OlTbfmVJreylt1zAWlHXcOKptpdqxBMe3vhW4rpvOe6Q
BNNTkYyuafa6bDJGxuyLcDtXCq7iejVlTw7cqtO8vW/4Hn2p6bfSN+6/1KjIAasWSyvEIYk
HvweRXo96trC7fZpA6D+PHFcNePL9pYrwpbI+letha8prY8DOsLShGOJV030e5Ta3usEFS5
HFNfSr6OMs0TZP41f0+6f7dEswOwnn2r0TTtR0+G3Iu7RJGzwWFaV8TOk9rnJgstp1cNKtK
+nRHjz2lyJMYKk9BinLa3YGBkHoK9dn1DQ57hopNOiRVHykLgk1HOmiiAtAkYbAx9aI41vo
cssHT51Gz1PLfs+pRoW4200Xl0jHfGGAPOBXcyL5h8ozICeiEClg0F7nJinhU9Np61p9b7o
762U+z3TscQupI7bZITn0zV2BLK4wJn8s+hFat34cWKYySynd6KOtJBpVpJGWCkso6SHBP5
VSrRls7Gcsulh0pyXMnsU10mwkwVuY8/WrCeHtwJjukPHHI5pq2EXzuMRqo+7nJNTLGsHlt
byGV2GSpHSpk52vzBSeGc+R0W36lm20O7V1BuA4zgV3Ph3Tr63lDQ7jk7PlftWRoGtT2m0S
QQOFPfk19L/CrWdN8SeZYz6NEskKBi+wYP6VwXq1Z8kT1q+Gw9Ci6/sHy+p5Zqsmp3dn5bx
b1Ixkg9q41oZIJcm1hYM2SGi7V9DfFrTtN0KxiuLCKOGeU7AgOMjvxWL4K8U+FbmzTTrzSr
db1BtLSAfP9Ca4atSpRm4SewUKOGnhvrUaTlHtfY8bS5tlZdts8Mmckw5Wuks9bkhhQSajq
URHPyOCPxzXpOpeJNF0nXYrK48BxS28rhUnRVw2foOtb3jqbwPpXhcudOtoLmeP93GqYbOP
as1VlKHOpGvNhnKFP6u/e87nh2qazqIUPBrEsxXkiZAc5qtp2u37HEsNpJgcbxjJrW8Ka74
Ysr5otZ09LhHbmU/MU/A17/onh3wff6fFfWNnbSRSrvVjGKxniqkFtuVj6eDwL5alJvzufP
15qjCDdNpEDKowDE+ME9az01OwlGwafcIcbRtOeK9s8W6h4R0e5GmyWEMshG5lVANoPer+l
aHoF5pgn0qO2kAHRAMg+hrjnjqsFpC5mp4SNNVJUmkz58aSxeQsRcRhiPvRg4xVkSae0RT7
VEA56SArxXaar4s8R6Lqsmlnw5aF922JTHvLj2p1tqHji9dXHgq0Ck4zLAVA9+TVvET5eZq
3zO6WEoKKqSppJ7e8eQavpcUi74PJJYknDVzT6FKzbmdeTnaK+k9Z1HQ9Ns4h4h0XS4pJAA
Ujg5Pr0rgvEyeF5NOa90i1Cy4yI4U7fjXZh8wlZROR4bCNKcqLt6nlg0F9mOD1JOM0i6FPG
Plmb24r1TwrNoEtgjXlndGd+TtK4Wk8R+ITpF8ItMjXytoc/aI1JH6V3xxc+eyNaeEwVaXJ
Gk7rzPJ5NN1HhTdYXHGOtRNbNboQ0kzEfLnPWu+j8Z/2pNHb6nbWCxE8yrCPlHbpVzU/CcE
lo11pup2d8ijcYVBDD6cV0/Wpw+PqZVMqws9IXjL70eXGedQfmlweOuelPW9lAIDMuT1Kjp
VzUSLA7v7ORlHZSQR9azVvIJRuGnz8fKCr5616FNqaumfJ4vDyw1X2c1qTi9kJwzqcnupHF
SebcTKCsYIPJwSOlU2urbHzRXScY5APNRnUNPLYW5kU/7S9BWqRxSkWXkaFd06bcc/eqAX8
AwuX474qNp7KXBN2OTg7lI4po8k4AuYiCCevftV6mfMfUHwznib4a6Syy7hiXn/tq9FV/hf
HF/wAKy0ja6EYl6H/ps9FbLY5nufIwdluJSvTca6vwvdC11BZ5T8iDecnv2rlSNl1Kv91jx
+NdDpWny3dpP5ZAJTIJPpXPVs4tM93DSlGakuhd1pbLXbmS5XBn+vtXO3M8llAttcW/3DlG
xwKr3rz290Ckm1uM4/KrGuGf+zLVySxJ/OsIRcWlc9SpVjiacqvLaa38yhaXBfVoplYEbun
TFbeox35lE0O8IRnIrmLa3kurlIlUxyMeCPWumgvr7Ro/K1EeZGfunrkVdda33Zll870nCp
dR7r9S/okk0gKXTqwI6N1qrqG3T7uSOMhS4yGFX7W6tb0/arSLDAc57VyOuXck+qSFyRjiu
alH2lXXQ9nH1lh8JFJ83ma+l38S6xDucyHkfWulll+0Wtwg6beNwrj/AA/ZZkN7JlYo1OGP
et+1uQ9nfFCxyTsx9KmvBc/uvY2yutVeH5anW7OXbSbyQkBQ3cDNdRFO2n2NvbFd82z7qjj
NZmh69b2l466jB5kMuF3DqgB5x7102uS6VcADS1kZCwPmAfMw9BTrVJXUZrQ8jAKcHOdLcy
odG1LU5PNumYJ12KCcVrLpdtYwFFjBJGGB5qrp0uoxzhC0zQ59cce9a32pfLd7mJERQcepr
kqVZppR28j38JRWrqU3zPqzW8I3GmabqNpcajbTPbRn7qHBzXaeMvFvh7VNMS00fThEyyb2
mk6/gTk15AuotM4+zpL5Kc4Y4JPt2xV2PUoEA+0Qq7EbUQMWJ9yelVUnPk5UzOFanOoqsqb
546X6Ht/wxvJtT/tAXsm6IBR85ARV9MetQfE63tJ0TUrScS5wjNEQAw9CK820u4nV3+y3Ed
sAvzZPytnrn/GorjXbSUPpdvLBKytnMeSP++s1M8VOVPkUdupx16MaebKXfU6bwXq+k6bqy
R6rYQTwyP8Afflo/wD61fQdja6dHbPZxIWgnwFli48vI9q+SrW+kj1BjJCrDopC/wA6+kPh
J4p/tmyfSJwDcwEFPZR0OPaurCyqSkqUtLhnUfbxeIo7p6nlHiKHVvA/iTUbO2uX/end5rg
MWU9CM1zcur6xqBb7RdzS4bBWRyB+Ar3z4peBVv7STXYWaS/hBaRTkgoO2K+fY5Cuoi0f5E
YMVfHftWcYWrOnUfp6GscdN4FVcOldaPTUltLua1uluEYxyxt8rIcHIr6x0b7PZ+DJNTni8
yWeEXEhkcnLY569BXyxp+mSajrMFmNreYQmcdGPU5Fez/ErXrXR/B1r4esBm5khWIyq2cxg
c/rWsKip0pv5IyxdKeLhQhP43u/I8su/E1+nii51+zKRyySH+HIAHb6e9fQ/gD4gad4qsEg
uUSPUI1+ePpkeq18tNDKIv3ZOH+XDdM96taVqdzoupwalp0zRSRMCuD2B5H0ow05UIr+Vl4
v6tjn9VWjirJn0L8R/AI1PTJta0USpeou91RiBMPTjqa+dZRMJGS6LrJH94PnIP419R+D/A
Ij6b4l0lJJLVhdAhZoo/wCA+uPSub8afDi18UXi614fvrfaTiXHQgE5OR3FaYjDqT9rS2MM
uzCphk8HjNOzPHvDGl6tretw2WnpxgB37IO5Jr0D4geJ9A0zRovC9rplje3MCCN5pVDlRjk
59awdR8U6f4Y0iTw/4UXbIhP2i+b7zn2rz4rNLLLNNmRjkuWP3mPf61yJu3JA9LEulpUrp8
q+GPVvuyVLbwxJKHvtFDxjCloX2HHc1uW/gPwLr640jxTLpdw3/LG+jGPpkfzrBjjkuRDaR
WjyzFduwLuLGuqtfhl4vliE8emGON1HyyNj9K1hWqQbjC8kZywmHxEFUxK9nJ7WevzRm3fw
N8eRL5ulpZapATlWglGSv41xes+CPFulll1LQr2AJk5ERZR+Ir0yG/8AHXgK7WMtdWcQIAW
Qbkb+lew+A/irZ+JZf7L1uGKC7PCDqsvrjNdFOVKpK0VaRwYnD4zDUnOnJVKfkfFkx8mJkd
3hx6rgiqUF2kpELTfOvRjX2X8S/hdYanY3GuaTYRR3AG94ggxIO/HrXzm/h3w7MEhOlulxk
g+SSDu+lZ86pT5ZrUqnTljqSlh7W6ra2hxLRzJyU3DGAwoS7KthlPXFevaZ8EvEd9bLNa28
sSuMqs8gBP4Vja/8Ldf8Pndqdl5a5wrdR+Y4zVSrO37yOhjDLkp2w9RKXa5wqXEcoK5wD0z
VyNESFsHOe9W/+EcvUYIlq7nOF285Jpk+m6ppzFbjTrmLacYeIis5QjUjzUjop4meFq8uMi
r9yrZTW80ZiMoZh3PBq+iRxfOzBQD3Nc5qduYmF1AjRZPzdsVl/ap3KB5Hdc9zWXsPaLmix
V8fTp1oqvTvJbO+jPTLWaf5hFMSoHygdDTbi4uNhRm+XOPoapWE5S0RypOE+6KWa5WRkQZ6
55rzPZ+9YeMcf7Rg4qydmYOr30sd40W47AOg71jvdRkntu+Xntir+suP7Sb5sKBg8VjupJ5
+YkZz717dCC5Tws2qyqYmak7lj7So5B5Y5+mK0LbXmhG2UCRPfqBWG6HbkDvgVA65JAPPQV
s6MZrU48PjKuGlzU3uegrJa3MQfG4EbhnrUL29u5wsjRjOfoaxLRZjaRFJMcVI0l1tYbzyR
muSNJ9z2cbif3sJRja6RZvNK84l/MO4cBgelVrZr6KZoJJDvTowPUVOLmfyypHXqTVIXnma
zEQoO1STiq5ZJM66dRzS9po27eqNN21FFBIdgPu1A+pXcU0SvGfmOM+lbEGoIEQOTjb0x3q
NpoJCoYjhhyVrmlJLWxvlycqlSipaIa07XgRp4Qxx1xjH5VrWmmWVxsVrqGFyMqrjnFamjx
6dLagSxI5J2jNM1m3tIZYmgiKqqev8q5pVm9IoWHpP666cXa3U19C8AyX8y/Z7u1jDnlhnI
Few6Jq2m/DzTZdN0+zlnvXBZ7iVdqk+3tXh3hTxS1lqELs5eDdtZT1AzzivsLw/p2lazoMM
7CK6t5kDqCoPBrOlCtKtyxdrhm+KlTSde0qbfQ+bvE+tanrV817q92HIXhR0XPQCuLZP9J2
xscp2XqWr2D4reC7fR9XjuNLi2QXILsueAR6Vyvw+8KT6n4sR5od0Vv8AvnBOQT2rCpL2XN
CprJHqYerCVOOLpu1JR28ztPD1nc+HfCy654pnNx5SboIJTkRn+Ee5rAv10vx5m4i1VoNZw
VNvN8q5/uitD4uXV5Ba2GnbGWNiWYDvjoK8iklmtykuZNyDOe4bNcGFpurBzMaLgoxxU5cs
pvTsTar4eu9H1R0vIGifpyfvD2Pevoz4cROfA2nEswBTPTFeU6N4hsvFmnpoOvpi5AxbXXc
N6GvZvCFkdN8KWdhOzCWFdp59658bVahyy3Ms6rOWHVOatK/y9TxX4qloPGU5Df8ALNe/PW
szwN48Xw1czzyRSzGQYBV/u++D1rR+LJ2+MZ25wY1ry6QLjIJGWx+Fd+EoRq0LM6a+MjSwt
OlUhzRlFHfeJPHt5rfiODUYGW2aDiLGCSfevYfC/ji+v/DFtd3dvFJIVwxxjOOK+WoCwvIy
Dkknk+1e8+C7ZpPBlo6tjaWb9a5sfh4UYJRObFSo4rBRnGFlF2RyPxV1ZrrxCJ/IC7IfurX
mGleLWju9sQaJx04yD+Fd98SEdNUYM2WMOeleNabFINTVVxnBzmvVy+jCWHuzWtiauGVCnD
4Xue/aTqel32lwz32mxlpBhprUbHX3x3rE8Q6ZpGpSNc2OrI7EbWhlUqwx61W0K+ubfS4g9
ruVFIBA9aztU1TS4dQuJZgQzoAU9DWdOj+8bRyLF1KNaSh9xxtxZQWVy0lvMBtOHiPINel/
D26tdQlNlLfrCjp5qM2MZ7jmvLtaubW7keaEeWu3aM9zV/whpl5c3tqIFOWB6HtXo1aKnSv
MqNeT5oqOrV99ju/HvhldPctHcRzw3ak5HY/hXjc9hcRSsom+71wTXsHibQr+LQ/tExcKGA
Hz5rx/UoLiHUGAds/erTLdE4pnm5vN18LCtJarQYEu4gWRgcDdgnvUUsdxu+WMAg7SahP2t
WPzse/NDS3vOZB15+te1Y+O5iVZbtVwe/y4KinPIZExNDyeemOlVxdXWc8Ej1p63c6HDxAg
cZosFz6f+FKj/hVmj4Qgfvv/AEc9FTfCq83/AAs0ZvLA4m/9HPRWyWhg7XPla8QJrF4g6iV
h+tdp4MRbiC7t5iAGUqv5VyGsgw+JdSAHK3Mg/wDHq7DwZE/lTXA4VUINclVaHu0HZ3OU1O
HbedM4OBmtHVw/9m24RRk8Dilnspr28eQMBGGPJqLW76CC2igWQNIvbtXLKV5JRPosPCNLD
zqVNEypp0Lf2jb8j5TXQappX28jEw452muSsNWihvUeQ4TPNdZNGt7CLm1uc8ZwDWWI5lO6
OzK6mHq4aUN79C/bW0NlZYCIhC8lR1qnd6Dpd+YrlZt4Iyyj1qM/aP7Bk3Eh++T0rAttbNg
5AYEHqPesqcKs72ep6WLxWGpqFOrC0Td1OzuEs1tNOiAiA+Y+oqrpUE0el3SsCp56jpWefF
k2/A2nHPStpdesn0g3ErBXcEbB1rSUa0UlJHLCvgsRVdSnOzS/A4WbCuy5OQa7K1vntvD0c
0Kh3UYwa467lt5pGkQFfar+l6zJaQ+VIN6dhXbVg5wR8zgMZDD4meujub8PiGfy/wB5ErNn
A7VZikudULea3lxgdB3rF/4SGIEn7Jn3xSyeJpnjEVvCVbGBjrXL9XnJrkie9HNaUY2q1uZ
dize3VzZy7Wi2wg4BXriqf9ozTzRCJSuGwM9q6fw14Z8Ra6kaXenSiGc4jkkXG71z6Vd1Lw
dBp120UkIWSJskRtuFEnGneM1qYxp1MT+8oT0fQpS6Pf64kVrDOzEEB1XcQCfXFeh3Pwptf
CXgqDWJLkzXUrDChsYBHpWz8LdIubnXwkMcyw7QzujDavoGHevSPjBbyQeH4wIh5IKnzPQ/
SqqJRwvNAwq839rwjJnght9yK6YVdu3afWtnw3rf/CO+I7fULcuVDAOFONy9xmsrdIcKCCR
83PeoVBLeUQu+P+7xyaVm4qcN0JVvYYydOovdlo0fXE8dl4hsNN1trj7LbFfnBYncWHHTrX
zr450aLRPFlwLW4Se3dtyMjcL6g16N8IfGCsh8L3rJ8nzQ7jnd7c16Zq/hXw7q9rLLqelwR
RxtvyAASRzmt6tKOIiqkXbzOajWeVYqVKavCXTueN/DTRU0u0uvGmsqIrWBCYs/xN681xWv
eIH8R6/c6lcFQSTs7BR2FdB8QfH0OrBPD+kWv2XTrVtu0EfMRx2rzdjA8bM7O5lIILL0x16
VxRXtJJL4V+J61fEOjTlXlpOey7IuFZJYiQFZ/vMVOAahZvIKqICWGegHeo0vYpIzDHIyAf
McDtUi3KsBuGznPrn0r0G0l5Hy9NTqztHdnQeDrq4tPF2n/Z5XhPmrHJHnhlJ5HvX1JPbxa
fYSWmnWH2a1MJaSVOFBPavl/wAF6Lq2p+JLS4srKSYRyrI7gHAA96+orme31W3ewa+ltJIl
2sM7FYntk8Gign7KSSPVzi8ZUfaPVJX/AOCfJM6xSaxcp1XzGyy9MZqoZGG4hgwc8nHp0ro
PEfh3VdG1S7NxayiLedsmMKQT7Vzck3737pPOAAOK8ynLlpuL3PZr0faYqniFrDQ+hvhT4R
0qx8Pp4gvzF9pnIkDSHbsHbFdR4o8cWHhOWB7m5MsMh3JHHHuYj/Cue+Fur6VrfgxNKnWOe
6hcK8bsAVHY1v8AizwHB4o01jfWiRzwHELwSZYr+PSvXtL2KdE+bxLg8fL643a/4GbP478F
+KrGeC+uIVhdPmjn4I+leEXEun2/jiKTw4ZBawzr5ZBJJAPOK9Pm+BcDLCU1Yq8pBEUiBiB
35BruPDHw28OeFr2OWO3a7u2H3pRnbXKsPWq1FUmkrHsUcfl+ApyWHm53Xw9DrdPvRqnh9J
kX5ZU5DDGBivNPA/gjR01jV9ZvESQrdNHFvH+rAP8AjXa+MdTstD0FrmS5FqkS8RR/xt6Vw
Pwr8Z2F1b3thqsqiZ5zIqsR84Jz3rpcqcsQos8HC08UsJUq0LpNndeItXj8M2g1K4U7mYFY
7chTIPQk9qwJPiN4L1myEeqSR2396K8i3ce3X867PXvDGl+KNMkt75pWicZGG+4fb0rymT4
G6PcMZItavFjBKgSgD8silW+sc1oq6HgP7PlB/WJOM12PLfFMmgp4nx4TkLQMwIcHhnJ4AH
tX1Bo8LzeF7H+0rdLhhAvmRyRhixx71x3h74V+HvDzf2rcpLcSwAsFnYMox3AAxXS/8Jhpc
Hh2XU7qeOSNNxVVUocDoOanD0nQjL2rtc7M1x0Mb7Ohh03y9Xuz578ZaVb6t4/u9LsdHQh3
CrEseAue5x0rkfEPw90rRNXk07VbbypuCrQtxivqvwJcaBrFu2u20Ea3l4xZ2bl19qzvGPw
m0nxRrH9pG+ktZJBhivIauWWDmoqUGdKzTDOqsPi6dlFWu1rc+fvA/wAO7XxXqU2mw6vNai
MAqSobIrofGHwWvfDGlPqK6jbXUCkZZgQfwr2bwP8AD3SvCL3M9pdSX00jbGkIxtA7Cuhut
Phv9MvbbVMTWLE4SQDA+laTwf7rX4u552IzCnLHRq0dYxsfBmr+GtSnvjLbwrIhAOFbJGPa
sabQ9RtnAuLOZT94gDOQe9er+IIbKDxJfW1iQLdZCqFDjjNZEL7bgRC5eRv4snkL6VFCTdP
U2zfDQjX9pF/Fr955nLaSRNtZWBAwQeOe1Vni64xuUdK9WuI4ZEDTL8jnj5AelaXh/wAESe
KtVS0sNOgkB5LbcBfcmtedxlyRW5x4bL5Vk5Rkklu2eeWaBLKNcAZHQ06XaVIC9PSvrvRf2
evDMOl7NUaWW6YcsjYC/SszUP2ZtKmZnstcuIP7quobFNUJrceIxmHnXi1LSP6HyJqEE0kQ
MDsTkArU2l6d5Ll5Spduo64FfRt/+zJrKEmz121k44DoQT+Nc5d/AP4gWQZktLGYesc/X8x
UOFSKszqlj8N7RVYO8uh5qlvFt4Cjjk1QliQSJ6u2K39a8I+JNEma1ubBjN/diYScfhXOvp
mty3CMNNuiI+QFjJzXIoOT5Uz0MBzUVKvVjudHp1v/AKOu12GM8Y606/ieLaryF8IRyelUL
SbWbaICa0mjHUhozxVia5nuFQtDlscgdcVzypzjLVCwten9e5r6O5zllJNb3m9ZOEbH1r7C
+Aeu3F5odxpdw2RbN8n+6a+R3sJLd/NALIT8wPWvoT4Aak8XiB7bICSxZOa6qc17SMkRXw9
T6pXoVFt7y/4B6l8ZbN5PCaXUSZkhcZ9ga8++EmqRrf6kGhIJC/xdcV7X4vs11Tw3d2SkGR
0IXPrXzJYXeo+BPEwlv7R0gb5H3KcEZ+8COK8bMOV15cu7Kyd/WMtnhL63PRvijZvq2lRah
ao5ktDuaMDJK14m+oW7qPNdQc5IK4JNe7R+ItPu7ZJraCO4jk5BDDp71zWp+GvDGrytJ/Zh
tpW/igfAP4dK8rDV5UrqSFRr0VR+qYqL02fY8pjmhjkjliKhkO/IPQ19ZeEpLbUvCtjeFfm
kjGfrivEbf4e6FFcqz/amUHO1sEH8hXp+l3i2VpFa27MkSDCqVIwK0xNaE1dK5nmlajUoxp
UW211Z5d8WLKF/GM+CRhAMVx+keBdR1uC4ktE2xQR7i0i4DewruPHfh7V9S8TxanF++t5GV
XVW5GK6qG4120sBa21vEsOzaVyPSohXdOGmh7bx8KWEpU4Wk7K9+h87vpDRXRG8ZVthGa98
8A6JfXPgu38tVfJOfm6jNcdc+B7g3DTnzNjEsVXB5Pau10nxRPoGlx6ZBpi+VCNoJByT9aW
Ir+2p2bOfMcTRnRVPDbvfsjzL4p6ddW3iAxSRbWMQIUc5rx/TbS4i1YeZEV6nkV9D+O/EGm
axpEs19oxS6jG2OUNzmvNdK0+3e4juNWSeO2JxtVOWH9K9HA1nTo8p00vZVqVKvVfK6f4nZ
+HLXf4etma3ZlYE5K9a4fxzpEQvxPG0f7wcqOSK9ftfGHhsaGNHt5J7OFRsHyjco9jXLnRP
BN3K0k2qTFyTzI/JHrWNKpOE3KxyUcTh51p1artdnz5Jo9092QxPlqc5r0Hwtp11FC0hLRg
gKgPH416xpnh7wHC6urQXLfezNJW1PaeEoLYzyRW0caAtlZen4V21cdKceVROVulCTWHbdz
yLxJA8GlgC4kYlgoBbtXkWppPPqD4Y9duc16d4w120u7t3skMdsmRGpbk+9ebSROS7hmDHr
n3r0cuhJLmaMM45aOGp0G7y3aMh7eQE/vADnHWoSZF5L+9aL2cjHcH4x39agaxm3feFe2pH
xrRXSX+8Kf53HKoeKcbK56YRvoaY1lcjonPXrVXRNmfUnwoIPwr0YhVH+u/9HPRSfCiKZfh
XowZMH993/wCmz0VotjJrU+ZvEqhPGWsp0xeSj/x412PhR0j8M3H99iQAa5XxgpHxC19MYC
6hMP8Ax81f09mh0F3RiMuAMVm0m7HqxbSRBc3aoJLGSQxNnkg1XGk2Fzh5L1cj1PWs3VQ3n
FpOrd6zlJ9TXPKjreLserDME4qFaPMkdX/YGmyfdmX8xV21sLDTCJPtJbA+7muNWaRPuufp
mrCXrH5XGaxlRnJ6yZ6NHM8PB80aaTOpi1GMzSpKmYZD0qnJ4Z066maWG72hudprDa8cNlf
u+lSpfgfeUg+1T7GUPgZpLMqFd2xEFI3YPCunbWBkMjY7GoLjwlAz4huwg9CaWw1JYY5HAO
SvFZ0lxiVpJJmZjzjOKzjGs5O8joqPLVSX7v8AE0V8Iw+Xh5gfenf8I1ZJgtOmB71TtodT1
N1jtUkAPG4niun0zwrBFIjahMzv1xngVry1nvI4freBg1y0fxKttosBi8iRI5IW9OD+ddx4
Vt/BPhhjcnw82o3g5VriXIBqtDawoPLj8vb1BA6ConhMKoAqsTk5FD9tHWMio18uqTTq0be
Z9c+FtTstX8LWV59kt1BTlI1B2+1efeN/hzZatfvqmmyvG8jBZIlUYA9RXkugeK9e8POgtb
jCLyYH5U13ifGScW5guPD8DluWMMm38aqVejUS9otUKGBxOHqutgZK3Q7zwL4Tg8I2txcrK
05lXLGUBSoHb0rW1i70jxLoM9pcRpPCpyRuxjHfNeUT/GH7VYGyl0ESR8qC8/J/SuJ1Lxnq
dxpn9lWWLPT858qHPzH3J5p1MTScOSnEyWWYupX+s4maTWt7mdqdvbHVbiCFysKSHYwP8IN
NmSQqvl43HlmPHAqnGJdh+b7xxg+lK9wXxC5PznknjGPSpoQlCCXUjM8TCvX5qeq7mhpupS
6Pq9tqNq7CSMh8npnPIr0nxd8XZtb0NNM01JLWWRQszk4J46AV5MVBUEtgZ3fhQ3zxhWbaT
nn09KiVKXwJ+6zop5jRai60LyjsRukmSSUCkYPPOaltolFuzRPnbxg9KSJJUQxyOhC/NuK9
fapY5EeF18obF5IHcmt4wUVY8vE4meIqOc3v0ImtYYyJuBIx2YHpUBRxKHwfL/ukZq8ZIQu
doO0bB65pHKsNqnHYAn86JQUlyiw+Ilh6iqQWx2+ifFXVdEsra0tbKCKOEjJUYMi+9bcnxx
v3ui82kQSRA5wfXtivKJVZWQK48sthj1JFNitEjZkWRmBJJz0rOMKkVZS0PTnjsNNuc6F5P
c9J8QfFi+1u1lij0y3jSVNrBvmNeZtLhwQp3sdowD1qUxOJNyMW2jzNp9R2psMzujiWKRZI
zk8Y61MKC5ueTuyauZxdL2NCHLFlrTL/AFHS7j7ZbNseNxh0P8x3r0nSfjR4jsZvOlhivcj
aRJlcfhXmtv5UKsiTFm28g881YVRJGMyL8gAyBjJ70eykvhlYFmKqRUcVTU7HqsXx51ouoG
k2jnkgqx4FRXnx0124cfY9PgglA+ZjlhivNDHFADnD5OwECq8qszBEcR7jjgelNxqvTnEsT
glqsOvvNfWfEOseIrnzdY1AuAC4QnC/hWYBc2kq3NpMFaPDAqeQaj3IQFkZS2c8j0qMW81w
7ui/ZpQ2S+fvL7Uo4dLVvUuWb1brlSUV0PTdL+OPibTYI7a5hhutgxlxsLfUirl18ddYlfL
aPbNH0KliQf0ryxdskZyvm4yXkHJyKk8sGNZMEqq5/GqcavSZCxWEb5pUFc9JuPjnrDWX2S
DSLOBSMAh2OPoK8/1rxJqOtXazXkwRJOFSNdq/lVSVd0O0MquowMjuage0aUASAMw+UbePx
rN0nN2qSuaQzGlR/gUlF99zY0XxPrugAizuXgic5KDkH/Cu8sPjZr9lbR295awSBeQWJy31
rzUYMilMqvQKe4HWpVs45JCWY5Y5I68dqcaUoq0ZBLMaVb/eaSk+56lL8etR8h/J0WGPPq/
euQ1j4leLNftJLc3Zt7VjgxxDbn2rmnRc+WI8DlmJXiqib1LSO/yqu8qfT2pOnOS5ZyJWLw
tPWlRSZLHBGGZzMpfOPm7E1XeGK2lMoTfv+QvHyff8Ke5BiPlR+e68OCQOtN8lrbMxn225A
AiHADfWt4RUVZHm4ivPEVHUnuxY3MxdV5jk+5nsBW3oHjHWvCk5fTHVVc/MGXIYVk7wZVJU
I5+VAB1z1pzt5cm0Lx9wE45qZQu7p2Z0YbGvDRcOXmi+jPToPjz4lEZVra2Y9SeeKF+Pnit
UV1tLSRepO015RIjvKXiICPx930pVOz5Tlkc4444pctT+dm/1nCdcPE9aPx+8SxFvMtbMlv
u8GsTU/i/4u1UNbXEggjdSGjiXaD+NcDvR4lwuSxwd3tTW3hfMjIJX5ypNKUJyVpSdivrmG
hrToRTNd542dvNkmWTjLiTOCa3fDnjTW/CyypYPFJC7Y/0iPOT7HNcXbsHh3+U+4cvjtmpV
2CIiJyoUdjnLUlQjHWLsUs1qNOFZKUX0PTb74ra5dgKdA02Udy0Qfd+lZs/j+K4twLrwdpZ
kPQiLb/KuJj8yMHZK42jqO5NTtNNH+58xs42BiO/rUzoSktZB9cwqSth1deYl5NaanqBmub
FLeN/4YxtUYrQ8Na/F4Y1iK+01TlQSQx3KF9DWa8xeQpnoAuWHUjrUS/ZppMRlVZzjj0qVh
klZM0lmzc7uK5bWseoz/GfWZ1OI7fHU/IT/AFrlde8Y3/iS3NvKkEQ6H92QT9K5uG3Xbvkc
xAk7s+g704xxSRLJv3qcvknOO3Fc7y+DnzthRzKjRV6dFJ9ySOx1ezRnstQiQDkrmpEvvGs
IJhv4GAOOGOKga3uEC7hlDyTu5wemaqmKaLHlOyFBkgHqat4GFwq5mqz5qtNN+RqJ4l+IMI
xHMjY44Gc1YHjz4l2yqDErqeQfL61mC6niO8yHKjJXvk1IL+8jj2l34G0jPQmj6hT6o5niq
L2pmo3xL8ftFtksEU46iHt61VtPiB4piLGdXcE7sSRcfhWa19eHayzudvygE06PVblnJZ2B
ztA9R3qHltJ9DanmFOnp7JNHQL8RdXVctapk89CKrS/E7VIkGFt4TnqwzzWP/aElwx+fazE
gF+mBUD+dKQ08ULKDv3AVisqpm/8AaWFWsKKuUtY8a3WpXAlvrx5WQ5AUAKp9hWpbeP5vJW
KaS2nVRt/eLg/nVd4Ld1DS2kLEnJyo+7VYaZp7OwNrBkLuIC9+1dDy+ny2RLzmUtJ0427F1
/F9pvBWytFwD/ETSHxdbFAPsdoeMdTzVKPTtPCSefZwlgNwAXb17UxdI0wI4axUhf4gT1NZ
/wBnQ6Mj+1Yf8+UJd69C4LxCKHPGFPSubvtUaUZ+0yyt2GTjFdI2gaaTuW3CrtABBP3qjPh
vSyxCByRhcBvzrpp4OMDnrZlKUf3UFFnn1ws1wwaS4PXOOlVzHdrjbIefm+9Xo0vhjT3OY/
MUElRlulQr4ZsZOd8mGPB9hXdHTRHz9WFScueTuzgR9u2/6wn+LrTTLep3DYr0A+FLAlcTS
DcfbgUz/hErQqCs785PPtV3Rj7CZwX2u66GMZHtTvtkwHMPTiu2bwnAE3C6IONx4pv/AAiU
e3/j8bgc5Hr0paB7GR7Z8K7hm+F2jkx4P77j/ts9Fbnw30WK0+HWlW5n3FBLk49ZXNFbq1j
llF3Z8x+OPD2vN8S/Ehh0W+dDqU5Vlt3II3nkHFakPhfWk0SBDpV6WPzFfs7cfpRRSt7x2c
z5TmNX8P8AiFnUjQ78jnpbP/hWUPDniHH/ACAdR/8AAV/8KKKGUmKPDfiH/oA6h/4Cv/hT/
wDhG/EPbQtQ/wDAZ/8ACiigE7h/wjniH/oBah/4DP8A4Uv/AAjniL/oA6if+3Z/8KKKCXNp
6F2Hwr4quAETRL9R7wOP6Vu2PgfUoD5l3o99Iwxx5DY/lRRUNWOhTcmrnUw6NqqQ7IdHu4s
DYNsDD+lWBpOqAEvpl42RtGYGOPXtRRUWG5WHJpGts5g/sy8WNhhXELZA/KpY9H1cP5KaXd
Oe7NC3GPwoopcqXvDc2o3HR6Lq7BnXS7vG7JBhb/Cmf2PrUr7JNKulxn5hC34dqKKmyauxw
qzT0Y2HQ9YYbV0y6JQZ5ibk/lTovD+qIXRdJuyqjP8Aqm5Y/hRRTSS2G6s5PVkdlo+tSSTw
T6TeKU+RT5Lfn0qy/h/UzAzPpl25BwhELZz37UUVcopWsKUmtUMOgaxM2U0u6VdwT/VMOPy
pz6HqyShzpt0qlunksen4UUVLIU2OOh6swLjSLpyW348pun5UNo2rRqD/AGPc7eSxETfh2o
oosNSdiH+wNaL710y627dxHkt1/KnNoGrgbjpV3jHGIm6n8KKKGgvfcI/DuvRpIjadcsv3V
Pkn/ChtI1qQMF0i7BGFB8lgOPwooosVexJ/YWrSBc6TdlSw/wCWJ6flUh0PW3fC6ddLnOds
TdO3aiilyoEwXQdXiQSHTLncfmb9w2cj8KP7I1lMouk3bBfn5iPU/hRRSsLnYHSNdiCBtPu
girtP7ljyfwpX03WS6ouj3bqVwH8luD+VFFOwOTG/2BqSSHy9JuWJwM+U3Gevap/7I1goI3
0y7AJ2A+UcgD8KKKdhKTb1If7J1vcWj0e6jRvmO2JhnHrxUqabrkQCnSbwgndjy26UUUkkP
ndyX7BqHyh9GuiRkn9y3Xt2pP7G1EFWWwvkZVzgRN1P4UUU+VGnO7WBtE1XzQqWF0CMAZhb
oevamNo/iDdiKxudv3AfKbPFFFJohTew1dO8QImJNMunc8/6lug7dKV9N1ecBZNKucM2Svk
t9306UUVVhc7Gx6RrLMqjRrtSSWJER7dB0pZdM1cxBjotzIw+fY0TY/lRRU2DnZGui6+q7m
0q78xMtyjEAnp2p8mk6xu3NpV2SE6CJiN3r0oop2Qc7HHRdYWfbFptyBHjB8pucjntVRdG1
uPcgsbl2+6MwNyPyooosLnY4aPrMsZb+yblMnABhbIx+FSpoGrzOrDSroqXHJiIAGPTFFFI
fOyUeH9ZdsjTblVdjnETDpR/YWqRgAaXdMrfvCBE3H6UUUWGpOxH/ZOtkhF0i7AU7smJu9O
/srW4XBnsLtgq5H7hj83aiiqUUPmYp0rXDM6vpFyqxgYbyidxPXtSDRNUikIh0m5IA8sEwt
3/AAoopcqFztk7aRq21lk0u6JxtAETY/lUB0fWnc7tHulUsAFSMhQKKKloFNkyaTrDKobTL
kEkjCxN0HSkfSNV2hv7Ku3cnf8A6psjFFFAObIxo+sGQSSaZdsScsPKPA7dql/sXV24bTLn
JBbPlN1oopi52QyaFrALGLTbkFF3DMR5J69qrLo2twx/PpdyxTg4hbOT+FFFAc7Fk0jWPs5
I0e63EAKPJbg9+1Nh0PxEHBksrkRSfLjyWyB+VFFFg52Wv7F1dpfLTSbsiTI3eU3QfhTTpO
qK6tJpd3853HELdu3SiiixV9BU0PWxfI50u5MLEsf3TVKuias8pxpV1wCT+7YAntRRRYfMJ
/YWtsFDaZcBQPMP7pu9Eug6rFhG026ygwdsTc56dqKKLE87GDSNXKlV0e8XCgD903XvSHRN
bRCsWmXIOdgzE3f8KKKqwczI/wCx9YmXnSb1DnyuYm7d+lL/AGPrJBI0q75OB+6bgDr2oop
WJ5mJ/YmsE7jpt2oY9BC3A/Kov7M1tm2jS7sLyxzC3bp2ooosLmZ7l4EsbxPAumie1uEkxI
SrRkEZkb2oooroS0OCT95n/9k=
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell