Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/624.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>-</last-name></author>
<book-title>TERRY BROOKS:</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>-</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>b48586c8-916b-4df8-8eda-d7ca47ab3d09</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>-</publisher>
<year>2007</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p>TERRY BROOKS:</p>
<p>ÚKLADY ČARODĚJNIC</p>
<p>MISTAYA</p><empty-line /><p> Vrána s červenýma očima se usadila na větvi</p>
<p> vysokého dubu a skryla se mezi listím. Shléd-</p>
<p> la dolů na sluncem zalitou mýtinu, kde se po-</p>
<p>malu scházeli účasmíci pilmiku. Právě takhle Ben Ho-</p>
<p>liday tuto malou oslavu nazval, piknik. Na šťavnaté</p>
<p>jarní trávě rozprostřeli barevné ubrusy a rozložili na ně jídlo prinesené v několika košících. Vrána jedním</p>
<p>okem shlédla na pripravovanou hostinu. Byly tady talí-</p>
<p>ře plné masa a sýrů, mísy salátů a ovoce, bochníky</p>
<p>chleba a láhve s pivem a chladnou pramenitou vodou.</p>
<p>Každý z hodovníků měl před sebou talíř, ubrousky,</p>
<p>pohár na nápoje a příbor. V jejich středu stála veliká</p>
<p>váza plná lučních květů.</p><empty-line /><p>12 TERRY BROOKS</p>
<p> Většinu práce zastala Vrba, křehká, drobná sylfa</p>
<p> s dlouhými, smaragdově zelenými vlasy. Byla čilá</p>
<p> smála se a živě si povídala s druhými. Pomáhal jí</p>
<p> pes a kobold - Abernathy, landoverský dvorní pí-</p>
<p> sař a Pastiňák, který měl na starosti hradní kuchyni.</p>
<p> Questor Thews, vyzáblý, bělovousý čaroděj obchá-</p>
<p> zel kolem a s úžasem pozoroval, jak se s příchodem</p>
<p> jara všechno zazelenalo a rozkvetlo. Mozol, druhý</p>
<p> kobold, jenž byl mnohem nebezpečnější a také ma-</p>
<p> zanější než jeho soukmenovec, hlídal na kraji mý-</p>
<p> tiny.</p>
<p> Král seděl sám a díval se zamyšleněrnezi stromy.</p>
<p> Ben Holiday, nejvyšší pán Landoveru. Piknik byl</p>
<p>jeho nápad, vzpomínka na svět, ze kterého pocházel.</p>
<p> Sám navrhl ostatním, zda by nechtěli něco takového</p>
<p>uspořádat. Teď se však zdálo, že se všichni baví lépe</p>
<p>než on.</p>
<p> Vrána seděla ve svém úkrytu mezi větvemi sta-</p>
<p>rého dubu zcela nehybně. Vnímala přítomnost do-</p>
<p>spělých, doopravdy ji však zajímalo jen dítě. Ostatní</p>
<p>ptáci, nápadní záňvým peří nebo krásou hlasu po-</p>
<p>letovali sem a tam, bezstarostní, volní. Mohli si to</p>
<p>dovolit. Vrána se skrývala úmyslně. Nechtěla, aby ji</p>
<p>spatřil někdo jiný než dítě, snažila se neprivábit po-</p>
<p>zornost dospělých. Seděla tady už celou hodinu</p>
<p>a čekala, až dítě uposlechne jejího nevysloveného</p>
<p>příkazu, tiché výzvy k tomu, aby pozvedlo oči</p>
<p>a zapátralo ve stínu mezi listovím. Zatím se prochá-</p>
<p>zelo po louce, hrálo si hned s tím, hned s oním</p>
<p> ,</p>
<p>zdánlivě bezcílně. Ve skuťečnosti všakjiž hledalo.</p>
<p> Trpělivost, pomyslela si vrána s rudýma očima.</p>
<p>Jen trpělivost.</p>
<p> Pak se dítě ocitlo přímo pod ní, pozvedlo svou</p>
<p>drobnou tvářičku vzhůru ajeho zářivě zelené oči za-</p>
<p>čaly pátrat až... našly. Zadívalo se vráně přímo do</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 13</p>
<p>očí, smaragdová a karmínová, člověk a pták. Pro-</p>
<p>běhla mezi nimi slova, která nemusela být vyřčena,</p>
<p>neslyšná výměna myšlenek o bytí a vlastnění, o tou-</p>
<p>ze a ztrátě, o moci vědění a neodvratné potřebě růs-</p>
<p>tu. Dítě stálo nehybně jako kámen, dívalo se vzhůru</p>
<p>a uvědomilo si, že existují úžasné, velké věci, které</p>
<p>by se mohlo naučit, jen kdyby našlo správného uči-</p>
<p>tele.</p>
<p> A právě proto tady vrána s červenýma očima če-</p>
<p>kala.</p>
<p> Ta vrána byla čarodějnice Noční Stín.</p>
<p> Ben Holiday si lehl na záda, nadzvedl se lokty</p>
<p>a nechal si dělat chutě vůněmi vanoucími od prostře-</p>
<p>ného stolu. V žaludku mu zakručelo. Snídaně byla</p>
<p>už před mnoha hodinami a on od té doby nic nejedl.</p>
<p>Díky bohu, že už nebude muset čekat příliš dlouho.</p>
<p>Vrba za vydatné pomoci Abemathyho a Pastiňáka</p>
<p>vybalovala pochoutky z košíků. Brzy už zasednou</p>
<p>k jídlu. Dnešní den byl na piknik jako stvořený. Na</p>
<p>vysokém nebi zářilo slunce a zahrivalo svými pa-</p>
<p>prsky zemi a mladou trávu, pod jeho doteky se roz-</p>
<p>plývaly poslední vzpomínky na chlad zimy. Květiny</p>
<p>byly v plném květu, stromy se opět obalily listím.</p>
<p>Dny se prodlužovaly a pestré landoverské měsíce</p>
<p>měly stále méně času na svou noční hru na honěnou,</p>
<p>léto muselo přijít každou chvíli.</p>
<p> Vrba si všimla Benova pohledu a usmála se. V tu</p>
<p>chvíli se do ní opět zamiloval, jako by to bylo po-</p>
<p>prvé. Jako by se znovu setkali ve vodách jezera Ir-</p>
<p>rylyn a ona mu prozradila, že si byli souzeni.</p>
<p> "Co kdybys nám pomohl, čaroději?" zavrčel</p>
<p>Abernathy na Questora Thewse a vyrušil tak Bena</p>
<p>zjeho myšlenek. Psa zřejmě rozzlobilo, že dvorní</p><empty-line /><p>14 TERRY BROOKS</p>
<p> čaroděj jen tak chodí kolem a nijak se nepodílí na</p>
<p> přípravě společného jídla.</p>
<p> "Hmmm?" Questor odtrhl oči od jakési podivné,</p>
<p> rudožluté květiny a roztržitě se rozhlédl. Na tom</p>
<p> však nebylo nic zvláštního, čaroděj se tvářil roztržitě pořád.</p>
<p> Pojď sem!" opakoval Abernathy ostře. "Kdo ne-</p>
<p> pracuje, ať nejí. Tak se to alespoň ňká, ne?"</p>
<p> "Dobrá, vždyť se nemusíš hned rozčilovat!"</p>
<p> Questor opustil pestiý předmět svého studia a roz-</p>
<p> hodl se věnovat mnohem naléhavější věci - vypl-</p>
<p> nění žádosti svého přítele. "No jen se podívejte,</p>
<p> vždyt takhle to nemůžete nechat! Dovolte, ukážu</p>
<p> vám, jak na to."</p>
<p> Chvíli se dohadovali, smířila je teprve až Vrbina</p>
<p> domluva. Ben jen zavrtěl hlavou. Jak dlouho už to</p>
<p>mezi nimi takhle chodí? Od té doby, co čaroděj</p>
<p>proměnil písaře v psa? Nebo snad byli takoví už</p>
<p>předtím? Ben nevěděl. Do Landoveru pňšel jako ci-</p>
<p>zinec a většina historie této země mu stále zůstávala</p>
<p>skryta. Zamyslel se, jak by asi někomu popsal místo</p>
<p>svého současného pobytu a zjistil, že to vůbec není</p>
<p>snadný úkol. Landover byl od Země zcela oddělen</p>
<p>těžko se však dalo hovořit o hranicích. Marně byste</p>
<p>hledali hraniční kameny, neexistovaly mapy, na kte-</p>
<p>rých by byly zaznačeny. Landover a Benův starý</p>
<p>svět oddělovaly magické mlhy. Kjejich překonání</p>
<p>stačil jediný krok, bez kouzelného zaklínadla či ma-</p>
<p>gického medailonu jste se však na druhou stranu ni-</p>
<p>kdy nedostali. Landover byl tady, Země tam. Vzdá-</p>
<p>lenost, kteráje dělila, se nedala popsat slovy.</p>
<p> Ben Holiday přišel do Landoveru v době, kdy se</p>
<p>jeho naděje a sny o životě zhroutily a zoufalství pře-</p>
<p>vážilo nad zdravým rozumem. Kupte si kouzelné</p>
<p>království a začněte nový život, lákal inzerát ve vá-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 15</p>
<p>nočním katalogu obchodního domu Rosens. Staňte</p>
<p>se králem v zemi, kde jsou sny realitou. Ta nabídka</p>
<p>byla neuvěřitelná a neodolatelná zároveň. Ben se</p>
<p>rozhodl riskovat, chopil se této šance jako tonoucí</p>
<p>záchranného lana. Zaplatil požadovanou částku</p>
<p>a odešel do neznáma. Dostal se do země, která podle</p>
<p>všech zákonů zdravého rozumu neměla existovat,</p>
<p>a přesto, jak se Ben na vlastní oči přesvědčil, byla</p>
<p>zcela reálná. Landover svým způsobem splňoval</p>
<p>všechno, co inzerát sliboval, na druhou stranu tady</p>
<p>nic nebylo tak, jak by být mělo. Přijmout trůn krále</p>
<p>Landoveru pro něj znamenalo největší, nejtěžší a zá-</p>
<p>roveň také nejúžasnější zkoušku v celém jeho ži-</p>
<p>votě. Našel zde ztracenou naději a začal žít znova.</p>
<p>Tato země ho okouzlila a udělala z něj jiného člo-</p>
<p>věka.</p>
<p> Landover ho nikdy nepřestal překvapovat. Stále</p>
<p>měl své záhady, kterým se Ben snažil porozumět.</p>
<p>Tak třeba plynutí času. Docela jistě bylo jiné než</p>
<p>vjeho starém světě - všiml si toho několikrát, když</p>
<p>přecházel z jednoho světa do druhého a zjistil, že</p>
<p>roční období si neodpovídají. Pozoroval to také na</p>
<p>sobě. V tomto světě nebylo stárnutí neustálým pro-</p>
<p>cesem probíhajícím den po dni, hodinu po hodině.</p>
<p>Zdálo se to k neuvěření, ale občas měl pocit, že ne-</p>
<p>stárne vůbec. Nyní se jeho tušení změnilo v napros-</p>
<p>tou jistotu. Nemohl pozorovat změny na sobě, chy-</p>
<p>běla mu potřebná objektivita a odstup.</p>
<p> Viděl to však na Mistaye.</p>
<p> Rozhlédl se a brzy ji našel. Stála pod mohutným</p>
<p>bílým dubem a upřeně se dívala vzhůru. Ben se za-</p>
<p>mračil. Pokud by měl svou dceru popsat jediným</p>
<p>slovem, pak by asi použil výraz "soustředěná". Ke</p>
<p>všemu přistupovala se zaujetím jestřába hledajícího</p>
<p>svou kořist. Nic ji nemohlo rozptýlit ani vyvést</p><empty-line /><p>16 TERRY BROOKS</p>
<p> z míry. Jestliže se na něco soustředila, věnovala to-</p>
<p> mu svou plnou pozomost. Měla úžasnou paměť,</p>
<p> když se začala něco učit, nepřestala, dokud si to zce-</p>
<p> la neosvojila. U malého dítěte to bylo dost podivné</p>
<p> chování, Mistaya však bylcz velmi zvlášmí.</p>
<p> Tak třeba otázka jejího věku. Díky své dceři si</p>
<p> Ben uvědomil, že jeho prvomí podezření ohledně</p>
<p> odlišného běhu času nebylo neopodstaměné. Měřeno</p>
<p> podle ročních období, která byla v Landoveru stejná</p>
<p> jako na Zemi, se dívenka narodila před dvěma lety.</p>
<p> Měly by jí tedy být dva roky, vypadala však na de-</p>
<p> set. Fyzického věku dvou let dosáhla, když jí byly</p>
<p> dva měsice. Její vývoj probíhal doslova po skocích</p>
<p> během jediného měsíce vyrostla jako za celý rok. Ta-</p>
<p>kové to však nebylo vždycky, měla období kdy se</p>
<p>zdálo, že neroste vůbec, a pak najednou zestárla během</p>
<p>jediné noci o celé měsíce nebo dokonce i o rok. Rostla</p>
<p>fS, psychicky, emocionálně i sociálně, zkrátka ve</p>
<p>všech měritelných aspektech. Nikdy ne však rovno-</p>
<p>měmě, jedna stránka vždy jako by zaostávala za</p>
<p>ostamími. Ze všeho nejdriv dozrála psychicky,</p>
<p>o tom byl Ben zcela přesvědčen. Koneckonců, mlu-</p>
<p>vila, když jí byly tři. Samozřejmě měsíce, ne roky.</p>
<p>Pusa jí jela, jako by jí bylo osm nebo devět. Teď, ve</p>
<p>věku dvou let (nebo deseti, záleží na tom, zda dáváte</p>
<p>přednost měření podle skutečně uplynulého času ne-</p>
<p>bo fyzického věku), byl její slovní projev na úrovni</p>
<p>asi tak pětadvaceti let.</p>
<p> Mistaya. To jméno jí dala Vrba. Benovi se líbilo</p>
<p>už od samomého počátku. Znělo sladce, probouzelo</p>
<p>v něm nostalgii a příjemné vzpomínky. Když ji po-</p>
<p>prvé uviděl, musel uznat, že se k ní to jméno hodí.</p>
<p>Bylo to krátce poté, eo Ben vyvázl s Magické skříň-</p>
<p>ky a Vrba z Temného Polomu, kde svou dceru poro-</p>
<p>dila. Sylfa z počátku nechtěla o porodu mluvit, brzy</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 1J</p>
<p>však poznali, že pokud chtějí jeden k druhému zůstat</p>
<p>upřímní, nesmí mít před sebou tajemství. On se jí</p>
<p>svěřil se svým vztahem k Dámě, kterou ve skuteč-</p>
<p>nosti byla Noční Stín proměněná Magickou skříň-</p>
<p>kou, ona jemu prozradila Mistayino tajemství. Bylo</p>
<p>to velmi těžké, ale očišťující. Ben se s pravdou vy-</p>
<p>rovnával mnohem hůř než Vrba. Vzhledem</p>
<p>k okolnostem svého zrození mohla být Mistaya čím-</p>
<p>koliv. Přišla na svět jako semeno ukryté v lusku,</p>
<p>plod stromu zakořeněného v půdě Země, Landoveru</p>
<p>a kouzelných mlh, uprostřed vlhké, mlhavé pustiny</p>
<p>Temného Polomu. Bylo to dítě, které v sobě neslo</p>
<p>dědictví tří světů, magie a rozdílné krve svých ro-</p>
<p>dičů. Když ji Ben spatřil poprvé, byla ještě nádher-</p>
<p>ným, růžolícím, plavovlasým děťátkem, holčičkou</p>
<p>s medově zlatými vlásky, smaragdovýma očima</p>
<p>a pohledem, který se vzýval do duše. V rysech její</p>
<p>háře okamžitě rozpoznal jak podobu svou, tak</p>
<p>i Vrbinu.</p>
<p> Už v té chvíli ho napadlo, že je to priliš krásné,</p>
<p>aby to mohla být pravda. A jak brzy zjistil, měl</p>
<p>pravdu.</p>
<p> Mistayino dětství trvalo jen pár měsíců. Naučila</p>
<p>se plavat ještě tvž týden, co udělala svúj první krů-</p>
<p>ček, mluvit a běhat začala současně. Čtení a základy</p>
<p>matematiky zvládla dřív, než oslavila své první na-</p>
<p>rozeniny. V té době si Ben myslel, že se stal otcem</p>
<p>úžasně nadaného dítěte, génia, jaký se ještě nenaro-</p>
<p>dil ani na jeho starém světě, ani v Landoveru. Jeho</p>
<p>očekávání se však nenaplnila. Mistaya opravdu do-</p>
<p>spívala i v ostamích směrech, ale zdaleka ne tak</p>
<p>rychle. Dosáhla určitého bodu a pak se prostě zasta-</p>
<p>vila. Tak například hladc,gpronikla do základů ma-</p>
<p>tematiky, pak však o,_ a ztratila zájem. Nau-</p>
<p>čila se číst i psát. a.k,-s,u nalosti nepoužívala.</p><empty-line /><p>18 TERRY BROOKS</p>
<p> Podle všeho ji bavilo stále zkoušet něco nového</p>
<p>i</p>
<p> ,</p>
<p> Ben však nikdy nepřišel na žádné racionální zdů-</p>
<p> vodnění toho, proč ztratila zájem právě v tom kon-</p>
<p> krétním bodě a žádném jiném.</p>
<p> Od samého počátku nejevila nejmenší zájem</p>
<p> o dětské zábavy. Hra s panenkami, házení míčem</p>
<p> nebo skákání přes švihadlo, to nebylo nic pro ni. Mi-</p>
<p> staya toužila vědět, jak věci fungují, proč se dějí</p>
<p> a co znamenají. Příroda ji přímo fascinovala. Cho-</p>
<p> dila na dlouhé procházky, mnohem delší, než by</p>
<p> Ben u dítěte jejího věku považoval za fyzicky mož-</p>
<p> né, a po celou dobu zkoumala všechno kolem, neu-</p>
<p> stále se na něco ptala a všechny nové informace si</p>
<p> pečlivě ukládala do paměti. Jednou, když jí bylo</p>
<p> teprve pár měsíců a právě se učila chodit, ji uviděl</p>
<p> 1 ,</p>
<p> ak drží malou hadrovou panenku. Na chvíli si mys-</p>
<p> lel, že si s ní hraje ale pak se na něj podívala těma</p>
<p> svýma pronikavýma očima a naprosto vážným hla-</p>
<p> sem se ho zeptala proč ten, kdo tu panenku vyrobil,</p>
<p> prišil její údy k tělíčku právě tím druhem stehu a ne</p>
<p> jiným.</p>
<p> Taková byla Mistaya. Puntičkářská a vždy ne-</p>
<p> smírně vážná, Když se na Bena obracela, oslovovala</p>
<p> ho "otče". Nikdy ne "tati" nebo "táto".</p>
<p> " "Otče",</p>
<p> "matko. Zdvořilé a formální. Otázky, které kladla,</p>
<p> mínila vždy smrtelně vážně, byly pro ni v tu chvíli</p>
<p> nejdůležitější věcí na světě a ona je nikdy nebrala na</p>
<p> lehkou váhu. Ben se to učil chápat. Jednou, když se</p>
<p> zosmál nad tím co řekla, podívala se na něj jako na</p>
<p> slabomyslného. Neznamenalo to však, že by se ne-</p>
<p> dokázala smát a radovat. Jen měla zcela jasno, které</p>
<p> věci jsou směšné a které ne. Velmi často ji rozesmál</p>
<p> třeba Abernathy. Nemilosrdně ho zlobila a tvářila se</p>
<p> pritom naprosto vážně, když však Abernathy poznal,</p>
<p> že si dělá legraci a dal jí to najevo, roztáhly se její</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 1g</p>
<p>rty do širokého, uličnického úsměvu. Písař to snášel</p>
<p>překvapivě dobře. Když byla malá, často mu jezdila</p>
<p>na zádech a tahala ho za uši. Nemyslela to zle, jen si</p>
<p>hrála. 1ohle by Abernathy nedovolil nikomu na svě-</p>
<p>tě, kromě ní. Zdálo se dokonce, že má její škádlení</p>
<p>rád.</p>
<p> Většinou však Mistaya považovala dospělé za</p>
<p>nudné tvory věčně ji omezující vjejích skvělých ná-</p>
<p>padech. Nesnášela, když se ji někdo pokoušel</p>
<p>ochraňovat nebo hlídat. Taky velice špatně snášela</p>
<p>slůvko "ne" a s ním veškerá omezení, která jí rodiče</p>
<p>ajejí opatrovníci určili. Abernathy, který byl jejím</p>
<p>učitelem, nejednou přiznal, že se jeho oblíbená žač-</p>
<p>ka během vyučování nudí ajejí Qchránce Mozol měl</p>
<p>od té doby, co začala chodit, spoustu práce donutit</p>
<p>ji, aby se držela v dohledu. Své rodiče, Bena a Vrbu,</p>
<p>Mistaya velmi milovala, svůj cit však projevovala</p>
<p>vždy velmi rezervovaně. Přes svůj kladný vztah</p>
<p>k nim je zjevně považovala za bytosti zcela utopené</p>
<p>v konvencích, které vjejím životě neměly místo.</p>
<p>Když se jí snažili leccos vysvětlit, věnovala jim po-</p>
<p>hled, v němž bylo jasně napsáno: "Vidím, že mě na-</p>
<p>prosto nechápete, jinak byste teď neztráceli čas."</p>
<p> Dospělí představovali vjejím životě nutné zlo.</p>
<p>Podle všeho věřila, že čím dříve vyroste, tím pro ni</p>
<p>lépe. Bena často napadlo, zda právě toto není pří-</p>
<p>čina, proč vypadá ve dvou letech nejmíň na deset.</p>
<p>Od chvíle, co začala mluvit, totiž mluvila jako do-</p>
<p>spělý, v úplných větách a gramaticky zcela správně.</p>
<p>Dokázala zachytit a zopakovat jednotlivé fráze po</p>
<p>jediném poslechu. Když s ní teď Ben hovoril, měl</p>
<p>často pocit, že rozmlouvá sám se sebou. Odpovídala</p>
<p>mu stejným způsobem, jakým on mluvil na ni. Ve-</p>
<p>lice brzy opustil jakékoliv pokusy komunikovat s ní</p>
<p>jako s obyčejným dítětem, nebo - nedej Bože-</p><empty-line /><p>20 TERRY BROOKS</p>
<p> zvýšit hlas, aby upoutal její pozomost. Pokud jstE</p>
<p> totiž na Mistayu křikli, zakřičela ona na vás. V pří.</p>
<p> tomnosti své dcery si často nebyl jist, kdo je tady</p>
<p> dospělý a kdo dítě.</p>
<p> Jedinou výjimkou v tom všem byl Questor</p>
<p> Thews. Pouto mezi nimi se nepodobalo žádném ze</p>
<p> vztahu, kteiý Mistaya navázala s jinými dospělými,</p>
<p> včetně svých rodičů. Jako by jí v Questorově blíz-</p>
<p> kosti ani nevadilo že je dítětem. Mluvila s ním úpl-</p>
<p> ně jiným způsobem než s Benem. Pozorně na-</p>
<p> slouchala všemu, co řekl a dávala pózor, když jí ně-</p>
<p> co ukazoval, a vůbec ve všem čaroděje uznávala.</p>
<p> Byl mezi nimi vztah, jaký někdy vzniká mezi dě-</p>
<p> dečkem a vnučkou. Ben se domníval že ji přitahuje</p>
<p> čarodějova magická síla. Zdála se být jeho kouzly</p>
<p> zcela fascinována i když jejich efekt byl jiný, než</p>
<p> čaroděj předpokládal, což se stávalo poměrně často.</p>
<p> Questor jí rád ukazoval nejrůznější kousky a pokaž-</p>
<p> dé se snažil vymyslet něco nového. Samozřejmě, že</p>
<p>jí nepředváděl žádná nebezpečná kouzla, ale i tak</p>
<p>dokázala dívenka vjeho blizkosti vydržet celé hodi-</p>
<p>ny, jen aby zahlédla alespoň náznak magické síly,</p>
<p>kterou čaroděj ovládal.</p>
<p> Zpočátku se o ni Ben bál. Mistayina fascinace</p>
<p>magii se tolik podobala dětskému okouzlení ohněm</p>
<p>a on opravdu nechtěl, aby se spálila. Nikdy však ne-</p>
<p>projevila zájem naučit se nějaké zaklínadlo nebo</p>
<p>kouzlení s runami, nikdy se nesnažila zjistit, jak kte-</p>
<p>ré kouzlo funguje, zato s úctou a bez jakýchkoliv</p>
<p>námitek naslouchala Questorovu kázání o tom, že</p>
<p>používání magie bez dostatečných znalostí je velice</p>
<p>nebezpečné. Jako by si to ani nechtěla zkusit. Ques-</p>
<p>tora zkrátka považovala za osobu nesmírně za-</p>
<p>ímavou, kterou je třeba pozorovat, ale ne napodo-</p>
<p>bovat. Jistě, bylo to zvláštní, ale Mistaya už byla ta-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 21</p>
<p>ková. Zálibu v čárech možná způsoboval její původ,</p>
<p>vžd5rť se z kouzel zrodila a magie jí kolovala v krvi,</p>
<p>kteroují předali její předkové z matčiny strany.</p>
<p> Co z toho jednou vzejde, říkal si Ben. Čas ubíhal</p>
<p>a on si stále více uvědomoval, že Mistaya není tím</p>
<p>dítětem jaké si představoval, když se poprvé dozvě-</p>
<p>děl o svém otcovství. Nepodobala se žádnému z dě-</p>
<p>tí, které kdy potkal. Byla pro něj hádankou. Ano,</p>
<p>miloval ji, zdála se mu úžasná, život bez ní už by si</p>
<p>nedokázal představit. Díky ní zcela změnil názor na</p>
<p>vztahy mezi rodičem a dítětem, její zvláštnost ho nu-</p>
<p>tila zamýšlet se nad sebou.</p>
<p> Zároveň se však také velmi bál. Neměl strach</p>
<p>z přitomnosti, ale z budoucnosti, z toho, čím by se</p>
<p>jednou mohla stát. Dívčina budoucnost byla nepo-</p>
<p>psaný list. Ben se obával, že nebude moci do její</p>
<p>cesty životem zasáhnout a zajistit tak, aby ji nepo-</p>
<p>tkalo něco zlého.</p>
<p> Vrba si s ničím podobným starosti neděla.la. K vý-</p>
<p>chově své dcery přistoupila stejně, jako ke všem</p>
<p>ostatním věcem v životě. Podle její filosofie před-</p>
<p>stavoval život řadu rozhodnutí, příležitostí, které</p>
<p>můžeme využít a překážek čekajících na to, jak se</p>
<p>s nimi popereme. To všechno k nám přichází v pra-</p>
<p>w čas, ne dřív, ne později. Podle Vrby tedy nemělo</p>
<p>smysl dělat si těžkou hlavu s něčím co stejně ne-</p>
<p>může ovlivnit. Každý den s Mistayou přijímala jako</p>
<p>výzvu a zároveň radost, kterou plnými doušky vy-</p>
<p>chutnávala. Dávala své dceři všechno, co jen mohla,</p>
<p>přijímala, co jí bylo nabízeno a byla za to vděčná.</p>
<p>Znova a znova Benovi připomínala, že Mistaya je</p>
<p>velmi zvláštní, dítě vzniklé spojením rozdílných svě-</p>
<p>tů a rozdílných ras, krve králů a nadpřirozených by-</p>
<p>tostí. Tak výjimečný původ jistě předurčil její úděl.</p>
<p>Možná jednoi.i vykoná něco úžasného. Jejich povin-</p><empty-line /><p>22 TERRY BROOKS</p>
<p> ností je nebránit své dceři v cestě za osudem</p>
<p> a dovolitjí růst tak, jak si sama zvolí.</p>
<p> To se snadno řekne, pomyslel si Ben lítostivě. Ale</p>
<p> mnohem hůř udělá.</p>
<p> Pozoroval svou dceru, která se právě zahleděla do</p>
<p> koruny vysokého dubu a v duchu se podivil, co ji asi</p>
<p> tak zaujalo. Nemohl se zbavit pocitu, že on pro ni</p>
<p>není zrovna ídeá.lním rodičem.</p>
<p> "Bene, pojď jíst," zaslechl Vrbu ajejí příjemný</p>
<p>hlas ho jemně vytrhl z hlubokého zamyšlení ,Z</p>
<p>lej taky Mistayu." . avo-</p>
<p> Zvedl se a všechny nepříjemné myšlenky odsunul</p>
<p>stranou Mis zvolal. Ani se neohlédla stále upí-</p>
<p> rala oči do koruny stromu. "Mistayo!</p>
<p> Nic. Byla nehybná, jako socha.</p>
<p> Pňstoupil k němu Questor Thews. "Už se zase</p>
<p>toulá ve svém snovém světě Výsosti." Pak</p>
<p>mrkl, dal ruce k ústům a zahlaholil Mistayonp něj</p>
<p> p</p>
<p>sem!" Hlas se mu řitom třásl, div se nezlomil. o d</p>
<p> Otočila se, na chvíli zaváhala a pak se rozběhla,</p>
<p>blonďaté kadeře jí zárily ve slunci, zelené oči měla</p>
<p>jasné a pronikavé. Když je míjela, letmo se na Ques-</p>
<p>tora usmá.la.</p>
<p> Bena si podle všeho ani nevšimla.</p>
<p> Noční Stín pozorovala, jak se dítě vzdaluje od</p>
<p>kmene stromu, aby se připojilo k ostatním. Zůstala</p>
<p>v úkrytu pro případ že by někoho napadlo podívat</p>
<p>se jejím směrem. Všichni se však věnovali jídlu</p>
<p>a pití smáli se a povídali si. Zjevně nikdo z nich</p>
<p>neměl ani potuchy, co se tu právě stalo. Od této</p>
<p>chvíle jí děvčátko patřilo, semeno bylo zaseto hlu-</p>
<p>boko do jeho duše a potřebovalo jen čas, aby vyklí-</p>
<p>čilo. Ta chvíle přijde. Už brzy.</p>
<p> Dnešního dne učinila první krok pečlivě připravo-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 23</p>
<p> vaného plánu, jehož cílem nebylo nic jiného, než</p>
<p> zničení Bena Holidaye.</p>
<p> Vrána s rudýma očima nezapomněla - její vzpo-</p>
<p> mínky byly palčivé jako oheň.</p>
<p> LTběhly už dva roky od doby, co vyvázla z Ma-</p>
<p>gické skříňky. Zahořklá a zklamaná tím, co se mezi</p>
<p>ní a Benem stalo, rozhodla se pomstít jeho ženě</p>
<p>a dceři. Čekala jen na vhodnou chvíli, aby mohla</p>
<p>udeřit. Holiday ji stáhl s sebou do nitra Magické</p>
<p>skříňky, která je uvěznila v nitru mlžného Labyrintu.</p>
<p>Ztratili identitu i paměť, Noční Stín přišla o své ma-</p>
<p>gické schopnosti a ve slabé chvíli se Benovi, promě-</p>
<p>něnému v Rytíře, odevzdala. Ani jeden z nich v tu</p>
<p>chvíli netušil, kým doopravdy je. Všechno způsobila</p>
<p>mocná magie, která nakonec vtáhla do skříňky</p>
<p>i draka Straba. V čarodějčiných očích však byl za</p>
<p>všechno zodpovědný Ben Holiday. Odhalil její sla-</p>
<p>bosti, cítila k němu to, co ještě k žádnému muži.</p>
<p>Pak, když opět získala svou podobu a paměť, si</p>
<p>uvědomila, jak moc ho nenávidí a co víc - k zášti</p>
<p>se přidal palčivý pocit ponížení. Nedokázala se smí-</p>
<p>řit s tím, co se stalo.</p>
<p> Neustále si svůj hněv připomínala, nikdy ho nene-</p>
<p>chávala vychladnout. Spaloval ji zevnitř. Bolest, kte-</p>
<p>rou způsoboval, jí byla zárukou, že se ani na oka-</p>
<p>mžik neodchýlí z cesty vedoucí k vytýčenému cíli.</p>
<p>Snad by ji uspokojilo, kdyby už tenkrát, v Temném</p>
<p>Polomu, zabila Vrbu ajejí čerstvě narozené dítě si</p>
<p>nechala jako rukojmí. Byla by tó dostatečná odplata</p>
<p>za Holidayovu zradu. Objevil se však Dirk ze Zá-</p>
<p>praží jehož poslaly bytosti z Mlh a ten Vrbu ochrá-</p>
<p>nil. Carodějnici nezbylo nic jiného, než se stáhnout</p>
<p>a žít dál se svou nenávistí v srdci.</p>
<p> Až do dnešního dne. Dítě již bylo dost staré</p>
<p>a nezávislé a plné dychtivosti odhalit pravdy, které</p><empty-line /><p>RYDALL</p>
<p>MARNHULLU</p><empty-line /><p> ylo brzy ráno, východní horizont zdobila</p>
<p> zatím jen bledá, stříbřitá záře a země se ha-</p>
<p> lila do tmy. Vrba se trhnutím probudila</p>
<p>a posadila se na posteli tak zprudka, až vytrhla ze</p>
<p>spánku i Bena. Pohlédl na ni a zjistil, že její po-</p>
<p>krývka je shrnutá stranou a ona sama se chvěje, jako</p>
<p>by stála nahá na mraze. Objal ji a pňtiskl k sobě. Po</p>
<p>chvíli se její třes zmírnil a ona mu dovolila, aby ji</p>
<p>znovu přikryl.</p>
<p> "Bylo to varování," zašeptala, když se jí vrátil hlas.</p>
<p>Ležela vedle něj, nehybná a stmulá, jako by čekala, že</p>
<p>každou chvíli pňjde nějaká osudová rána. Hlavou spo-</p>
<p>čívala na Benově hrudi, takže jí neviděl do tváře.</p><empty-line /><p>26 TERRY BROOKS</p>
<p> "Něco se ti zdálo?" zeptal se tiše a pohladil pň.</p>
<p> tom Vrbu po zádech ve snaze ji uklidnit. Příliš tc</p>
<p> však nepomohlo, stále cítil, jak je napjatá. "Copak,</p>
<p> pověz.</p>
<p> Nebyl to sen," odpověděla a on přitom na své</p>
<p> hrudi cítil její pohybující se rty, "ale předtucha.</p>
<p> Mn pocit, že se něco stane. Něco strašlivého. Cítila</p>
<p> jsem temnotu, která mě obklopila jako hluboká řeka</p>
<p> já sem se začala topit. Nemohla jsem dýchat, Be-</p>
<p> ne."</p>
<p> , j p "</p>
<p> ,Už e to v ořádku, řekl tiše: "Už ses probu-</p>
<p> dila.</p>
<p> "Ne," odpověděla bez rozmýšlení. , Není to v po-</p>
<p> řádku. To varování se týkalo nás všech - tebe, mě</p>
<p> Mistayi ,</p>
<p> . Ale především tebe, Bene. Hrozí ti velké</p>
<p> nebezpečí. Nedokážu určit, co to bude, ale cítím, že</p>
<p> to není daleko. Něco se děje a pokud nebudeme pň-</p>
<p> praverů. . .</p>
<p> Větu nedořekla, jako by se bála vlastních slov.</p>
<p> Ben si povzdechl a přivinul ji k sobě ještě těsněji.</p>
<p>Její dlouhé, zelené vlasy mu splývaly po ramenou</p>
<p>dolů na polštář. Očima zapátral v zšeřelém pokoji.</p>
<p>Dobře věděl, že když dojde na sny a předtuchy, je</p>
<p>zbytečné Vrbě cokoliv vymlouvat. Byly přirozenou</p>
<p>součástí života jejího lidu, sylfa na ně spoléhala</p>
<p>steně, jako člověk spoléhá na svůj instinkt a Ben</p>
<p>musel uznat, že většinou oprávněně. Vrbu ve snech</p>
<p>navštěvovaly nadpřirozené bytosti i mrtví, radili jí</p>
<p>a varovali před nebezpečím. Předtuchy sylfa mívala</p>
<p>jen výimečně, nebyly však proto o nic méně spo-</p>
<p>lehlivé. Pokud Vrba tvrdila, že jsou v nebezpečí, by-</p>
<p>lo b pošetilé brátjejí slova na lehkou váhu.</p>
<p> "Zádný náznak, o jaký druh nebezpečí se jedná?"</p>
<p>zeptal se po chvíli ve snaze najít nějaké rozumné</p>
<p>světlení.</p>
<p>UKI,ADY ČARODÉJNIC 27</p>
<p> Jen zavrtěla hlavou, Ben její pohyb spíš cítil, než</p>
<p>viděl. Stále měla hlavu položenou na jeho hrudi, ani</p>
<p>se na něj nepodívala. "Ale je opravdu velké. Něco</p>
<p>tak intenzivního jsem necítila od chvíle, kdy jsme se</p>
<p>setkali." Na chvíli se odmlčela. "Největší starosti mi</p>
<p>dělá, že netuším, co to vyvolalo. Předtuše obvykle</p>
<p>předchází nějaká, byť bezvýznamná, událost či</p>
<p>zpráva, náznak toho, že se má něco dít. Sny nám se-</p>
<p>sílají konkrétní bytosti, skrze ně k nám promlouvají</p>
<p>a dávají nám rady. Předtuchy však nemají žádnou</p>
<p>tvář, jsou jako duchové, kteří nám pňnášejí vý-</p>
<p>strahu, mají nás pňpravit na nejistou budoucnost.</p>
<p>Pronikají nám do mysli tenkými vlákny, jenž zbu-</p>
<p>dovala pochybnost a podezření, strá.žci chránící náš</p>
<p>život před neočekávanými událostmi. Ve spánku na-</p>
<p>še nitro otvírá brány, které za bdělého stavu nechává</p>
<p>pevně zavřené. Cítím, že cesta, kterou ke mně tato</p>
<p>předtucha přišla, musela být široká a rovná zároveň,</p>
<p>jen tak mohla mít takovou sílu."</p>
<p> Znovu se k němu pňtiskla, jako by ji mrazila</p>
<p>pouhá vzpomínka.</p>
<p> ,</p>
<p> ,Už celé měsíce nám nic nehrozí," řekl Ben tiše.</p>
<p>"V Landoveru zavládl mír. Strabo i čarodějnice se</p>
<p>starají sami o sebe, pánové ze Zeleného Trávníku se</p>
<p>přestali přít, dokonce i skalní trollové dali na chvíli</p>
<p>pokoj. Kouzelné vnější mlhy jsou klidné. Není tu</p>
<p>nic, co by nás mohlo znepokojovat."</p>
<p> Pak vedle sebe jen mlčky leželi, naslouchali zvu-</p>
<p>kům přicházejícího dne a pozorovali, jak se do kom-</p>
<p>naty vkrádají první sluneční paprsky a zahánějí noč-</p>
<p>ní stíny. Malý, zářivě červený ptáček vzlétl z hradeb,</p>
<p>mihl se kolemjejich okna a byl pryč.</p>
<p> Vrba se nadzvedla a podívala se na Bena. Její</p>
<p>krásná tvář byla bledá a strnulá. "Nevím, co mám</p>
<p>dělat," zašeptala.</p><empty-line /><p>28 TERRY BROOKS</p>
<p> Sklonil se k ní a políbil ji na špičku nosu. "Udě-</p>
<p> láme, co bude třeba."</p>
<p> Vstal z postele a zakopnul pňtom o podstavec</p>
<p> umyvadla, které stálo nedaleko východního okna.</p>
<p> Zastavil se a dlouze se zadíval na probouzející se</p>
<p> zemi. Nebe nad hlavou bylo čisté, jasné ranní slunce</p>
<p> štědře rozdávalo své paprsky, jásavě zelené tóny jara</p>
<p> ostře kontrastovaly s modří oblohy. Poklidně zvl-</p>
<p> něná krajina přikrytá lesním porostem jako huňatým</p>
<p> kožichem se táhla od Ryzího Stříbra na všechny</p>
<p> strany a louka na druhém břehu jezera obklopujícího</p>
<p> hrad zářila čerstvými květy. Na nádvoří přímo pod</p>
<p> okny právě probíhalo střídání stráží.</p>
<p> Ben ponoňl ruce do umyvadla a opláchnul si tvář.</p>
<p> Voda byla teplá, hrad ji pro něj ohřál. Ryzí Stříbro</p>
<p> bylo živoucí bytostí, magickým stvořením, jenž pe-</p>
<p> čovalo o krále ajeho dvůr tak, jako matka o své děti.</p>
<p> Když Ben poprvé přišel do Landoveru, hrad ho do-</p>
<p> slova okouzlil. Vana se napouštěla sama a voda mě-</p>
<p>la vždy správnou teplotu osvětlení hradních síní se</p>
<p>dalo ovládat pouhým slovem, za chladných nocí</p>
<p>podlaha pod chodidly hřála a spižírny se samy dopl-</p>
<p>ňovaly. Později si na všechny ty zázraky zvykl a už</p>
<p>si jich obvykle ani nevšímal.</p>
<p> Dnešní ráno však bylo výjimečné i v tomto směru.</p>
<p>Zrak mu padl na mihotající se hladinu, v níž se od-</p>
<p>rážel jeho obličej. Uviděl štíhlou, opálenou tvář</p>
<p>s ostře řezanými rysy modré, pronikavé oči, orlí nos</p>
<p>a prořídlou kštici. Pohyb hladiny na ní vykouzlil vrás-</p>
<p>ky, byla to však jen iluze. Zdálo se mu, že vypadá</p>
<p>stejně jako v době, kdy opustil svůj starý svět a přišel</p>
<p>sem. Zdání klame, říká se, v tomto případě se ale</p>
<p>mohlo přísloví mýlit. Magie tvořila samotnou podsta-</p>
<p>tu Landoveru a Ben už se naučil jedno: tam, kde pů-</p>
<p>sobí kouzla, si nemůžete býtjistí vůbec ničím.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 29</p>
<p> Tak třeba například Mistaya, vzpomněl si Ben na</p>
<p> .svou dcerku, která ho neustále nutila měnit zaběhané</p>
<p> představy a zvyky.</p>
<p> Vrba vstala a pňstoupila k němu. Neměla na sobě</p>
<p> vůbec nic, přijímala však svou nahotu tak samo-</p>
<p>zřejmě, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na svě-</p>
<p>tě. Objal ji, přivinul k sobě a opět si uvědomil, jak</p>
<p>šťastný je, že ji má ajak moc ji miluje. Byla tou</p>
<p>nejkrásnější ženou, jakou kdy viděl, neméně ho však</p>
<p>okouzlovala její vnitřní krása. Stala se jeho životní</p>
<p>láskou. Díky ní se dokázal smířit se smrtí své ženy</p>
<p>Annie, která před lety zahynula při nehodě. Jak dáv-</p>
<p>no se to nyní zdálo. Annie pro něj byla nejen man-</p>
<p>želkou, ale také přítelem. Po její smrti nedoufal, že</p>
<p>by ještě někdy potkal ženu, která by dokázala vnést</p>
<p>do jeho života radost a dodávala mu tolik síly, jako</p>
<p>Annie.</p>
<p> V tom kdosi zaklepal. "Výsosti?" ozval se Aber-</p>
<p>nathy ajeho hlas zněl naléhavě. "Jsi vzhůru?"</p>
<p> "Ano," odpověděl Ben, odtrhl oči od Vrbiny nád-</p>
<p>herné tváře a zadíval se směrem ke dveřím.</p>
<p> "Omlouvám se, ale potřebuji s tebou mluvit," pro-</p>
<p> ,"</p>
<p>hlásil dvorní písař. "Hned ted.</p>
<p> Vrba se vyprostila z Benova objetí a rychle přes</p>
<p>sebe přehodila dlouhou bílou řízu. Ben počkal, než</p>
<p>se upraví a pak šel otevřít. Za dveřmi přešlapoval</p>
<p>Abemathy a mamě se snažil skrýt svou netrpělivost</p>
<p>a zděšení. Psi vždycky vypadají tak ustaraně</p>
<p>a Abemathy, ačkoliv byl člověkem v psím těle, ne-</p>
<p>byl výjimkou. Stál vzpřímeně ajeho prsty - to po-</p>
<p>slední, co mu zbylo z lidské podoby, než byl promě-</p>
<p>něn na hladkosrstého teriéra - si nervózně pohrá-</p>
<p>valy s tepanými kovovými knoflíky na zlatožluté</p>
<p>uniformě dvorního písaře.</p>
<p> "Výsosti." Abemathy udělal krok kupředu a na-</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> klonil se, aby jeho slova náhodou nezaslechly ne-</p>
<p> povolané uši. "Omlouvám se, že tě s něčím takový</p>
<p> m</p>
<p> musím obtěžovat hned po ránu. U hradní brány stojí</p>
<p> dva jezdci a tvrdí, že by rádi přednesli nějakou vý-</p>
<p> zvu. Nechtějí mluvit s nikým jiným, než s tebou. Je-</p>
<p> den z nich si stáhnul rukavici a mrštil s ní doprostřed cesty. Teď čekají na tvou odpověď."</p>
<p> Ben odehnal všechny nesmyslné myšlenky, jenž</p>
<p> mu v tu chvíli prolétly hlavou a přikývnul. "Hned</p>
<p> jsem tam.</p>
<p> Zavřel dveře, začal se chvatně oblékat a v rych-</p>
<p> losti pňtom sdělil Vrbě, co se stalo. Odhozená ruka-</p>
<p> vice ako výzva mohla připadat člověku z dvacátého</p>
<p> století k smíchu. V Landoveru však šlo o vážnou</p>
<p> věc. Tady se dodržovaly dávné válečnické zvyky</p>
<p> ajakmile někdo odhodil rukavici, nemohlo být</p>
<p> o jeho úmyslech pochyb. Na takovou výzvu musel</p>
<p> odpovědět každý, nesměl ji ignorovat ani král. Nebo</p>
<p> právě král, pomyslel si Ben, když si obouval boty.</p>
<p> Vstal a zapnul si košili. Na chvíli uchopil do dla-</p>
<p> ně medailon, kteiý mu visel kolem krku a pevně ho</p>
<p> stiskl v dlani. Byl to jeho ochranný tisman, odznak</p>
<p>jeho úřadu. Pokud opravdu dojde k boji, bít se za něj</p>
<p>bude šampión jménem Paladin, íř, jenž ochra,ňo-</p>
<p>val všechny landoverské krále od dob, kdv byla tato</p>
<p>země stvořena. Paladina mohl král vyvolat jen za</p>
<p>pomoci medailonu, málo kdo však tušil, že lytíř je</p>
<p>ve skutečnosti královým druhým já. Byl to tedy Ben</p>
<p>sám, kdo se do rytíře vtělil ve chvíli, kdy Pa.ladin</p>
<p>vyrážel do bitvy. V takovou chvíli ztratil vědomí se-</p>
<p>be sama, do jeho mysli vtrhly vzpomínky a zkuše-</p>
<p>nosti ostňleného válečníka a zcela ji ovládly. Benovi</p>
<p>trvalo dlouho, než zjistil, kým doopravdy Paladin je.</p>
<p>Na důsledky, které to přinášelo, si však nezvyknul</p>
<p>nikdy.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 31</p>
<p> Nechal medailon vyklouznout z dlaně. Ještě bude</p>
<p>mít dost času o tom všem přemýšlet. Pokud se ho</p>
<p>skutečně někdo rozhodl vyzvat na souboj, pokud</p>
<p>bude muset přivolat Paladina, pokud jde skutečně</p>
<p>o reálné nebezpečí, pokud, pokud, pokud... .</p>
<p> Vzal Vrbu za ruku a vyšli z pokoje. Rychle prošli</p>
<p>sálem a vystoupali po schodech, jenž vedly na hrad-</p>
<p>by nad hlavní branou. Hrad Ryzí Stříbro stál na os-</p>
<p>trově uprostřed jezera, s pevninou ho spojoval most.</p>
<p>který dal Ben zbudovat, aby návštěvníci měli k sídlu</p>
<p>krále snadnější přístup. Landover žil v míru, válka</p>
<p>nevypukla od té doby, co se Ben Holiday ujal vlády</p>
<p>a tak si řekl, že není důvod izolovat se od svých</p>
<p>poddaných.</p>
<p> Ti totiž neměli ve zvyku přijíždět k bráně, odha-</p>
<p>zovat rukavice a vyzývat někoho na souboj.</p>
<p> Otevřel dveře vedoucí na hradby a vstoupil jimi.</p>
<p>Questor Thews a Abernathy tam už čekali a něco si</p>
<p>mezi sebou šeptali. Na cimbuň poskakoval Mozol,</p>
<p>rychlý a hbitý jako vždy. Ve svých koboldích prac-</p>
<p>kách měl tolik síly, že by dokázal rozdrtit kámen.</p>
<p>Kdyby chtěl, mohl by bez ja.kýchkoliv pomůcek bě-</p>
<p>hat po zdi nahoru a dolů. Jeho žluté oči se stáhly do</p>
<p>úzkých, zlověstných štěrbinek a v pitvorném šklebu,</p>
<p>který u něj nahrazoval úsměv, odhaloval všechny</p>
<p>své úctyhodné zuby.</p>
<p> Když Questor s Abernathym uviděli Bena s Vr-</p>
<p>bou přicházet, rozběhli se jim vstříc.</p>
<p> "Výsosti, věřím, že najdeš způsob, jak tuto záleži-</p>
<p>tost vyřešit," začal Questor. "Dovol mi však, abych</p>
<p>tě nabádal k nejvyšší opatrnosti. Ty dva obklopuje</p>
<p>magická aura, kterou ani já se svými schopnostmi</p>
<p>nedokáži proniknout."</p>
<p> ,</p>
<p> Tomu říkám argument!" podotknul Abernathy</p>
<p>pichlavě, nastražil své psí uši a pak se obrátil k Be-</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> novi. "Výsosti, jsou to jen drzí otrapové. Myslím, že</p>
<p> by jim nezaškodilo pár dnů strávených v hradním</p>
<p> vězení."</p>
<p> "Přeji vám dobré jitro," pozdravil je král jakoby</p>
<p> zvesela. "To se nám udělal krásný den, jako stvo-</p>
<p> řený pro házení rukavic, nemyslíte?" Pak se na ně</p>
<p> kysele usmál a vydal se směrem k okraji hradeli.</p>
<p> "Snad si nejdřív poslechneme, co nám chtějí a pak</p>
<p> se rozhodneme, jak postupovat dál."</p>
<p> Došli na předsunutou baštu a u cimbuří se zasta-</p>
<p> vili. Ben se naklonil a shlédl dolů. U brány stáli dva</p>
<p> černě odění jezdci na vraných koních. Větší z nich</p>
<p> měl na sobě zbroj a u sedla se mu houpala sekera</p>
<p> a široký meč, hledí jeho přilby bylo spuštěné. Dru-</p>
<p> hý, zahalený do pláště s kapucou, se hrbil v sedle ja-</p>
<p> ko stařena, ruce i obličej mu zakrýval plášť. Stáli</p>
<p> tam zcela nehybně a čekali. Ani jeden z nich neměl</p>
<p> na oděvu žádné insignie, nedrželi žádnou standartu</p>
<p> ,</p>
<p> která by prozrazovalajejich původ.</p>
<p> Před nimi ležela na zemi černá, žeIezná rukavice.</p>
<p> "Teď už jistě víš, co jsem chtěl říct " pošeptal mu</p>
<p> ,</p>
<p> uestor tajemně do ucha.</p>
<p> Ben nevěděl, ale na tom nezáleželo. Nechtěl zby-</p>
<p>tečně oddalovat nevyhnutelný okamžik konfrontace</p>
<p>a tak zavolal na dvojici od hradbami, "Jsem Ben</p>
<p>Holiday, král Landoveru. Ceho si žádáte?"</p>
<p> Ozbrojený jezdec mímě pozvedl hlavu. "Lorde</p>
<p>Holidayi, jsem Rydall, král Marnhullu a všech zemí</p>
<p>rozprostírajících se mezi magickými mlhami a Ne-</p>
<p>nivýlpřešel u pouští." Jeho hlas byl hluboký a du-</p>
<p> jsem, abych tě vyzval ke kapitulaci,</p>
<p>Výsosti. Přeji si, aby vše proběhlo v naprostém mí-</p>
<p>ru, budu-li však k tomu donucen, použiji násilí.</p>
<p>Odevzdej mi svoiz korunu trůn a medailon, jenž je</p>
<p>odznakem tvého úřadu. Chci se stát králem této ze-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 33</p>
<p>mě a pánem všech tvých poddaných. Doufám, že jsi</p>
<p>mi porozuměl."</p>
<p> Ben cítil, jak rudne. "Pochopil jsem jedno, Ry-</p>
<p>dalle, králi Marnhullu. Pokud si myslíš, že tvému</p>
<p>blábolení přikládám sebemenší význam, ta.k musíš</p>
<p>být blázen."</p>
<p> "Blázen jsi ty, pokud mě odmítáš brát vážně," od-</p>
<p>pověděl černý jezdec. "Radím ti dobře, vyslyš mě,</p>
<p>než řekneš něco víc. Mé království Mamhull leží za</p>
<p>magickými mlhami. Všechno, co se nachází za touto</p>
<p>hranicí, patří mně. Získal jsem to silou svých zbraní</p>
<p>už před dávnými časy. Celá léta jsem hledal průchod</p>
<p>kouzelnými mlhami, magické bytosti, které v nich</p>
<p>žijí mi v tom však bránily. Nyní již tomu tak není.</p>
<p>Prolomil jsem hradby chránící tvou zemi, lorde Ho-</p>
<p>liday, cesta dovnitř je pro mě otevřena. Máš k dispo-</p>
<p>zici jen malou armádu, kterou mí vojáci převyšují</p>
<p>počtem i zkušenostmi. Mohu tě rozdrtit během jedi-</p>
<p>ného dne. Vojsko čeká na hranicích jen na můj pří-</p>
<p>kaz. Stačí jediné slovo a vtrhnou do Landoveru jako</p>
<p>příval ničící vše, co mu stojí v cestě. Ty, Holiday,</p>
<p>nemáš k dispozici prostředky, abys je mohl zastavit</p>
<p>a upozouji tě, jakmile se jednou dá armáda do po-</p>
<p>hybu, není lehké ji opět zastavit. Říkám to dosta-</p>
<p>tečnějasně, Výsosti?"</p>
<p> Ben se rychle ohlédl na Vrbu a své dva rádce. "Už</p>
<p>jste o tomhle chlápkovi někdy slyšeli?" zeptal se ti-</p>
<p>še. Všichni třijen zavrtěli hlavou.</p>
<p> ,</p>
<p> ,Holidayi, vzdáváš se?" zvolal muž svým mohut-</p>
<p>ným hlasem.</p>
<p> Ben se k němu obrátil. "Myslím, že ne. Možná</p>
<p>někdy jindy. Králi Rydalle, snad opravdu nevěříš, že</p>
<p>tě poslechnu? Nikdo z nás o tobě nikdy neslyšel.</p>
<p>Nepředložil jsi žádné důkazy, že opravdu jsi tím, za</p>
<p>koho se wdáváš. Sedíš na koni před branou mého</p><empty-line /><p>34 TERRY BROOKS</p>
<p> hradu a vykřikuješ na nás své požadavky a hrozby,</p>
<p> ale to je všechno. Celý tvůj doprovod tvoří jediný</p>
<p> muž." y</p>
<p> Na chvíli se odmlčel a dodal, "Co kd b ch</p>
<p> vás dal zajmout a uvrhnout do hradního žaláře?"</p>
<p> Rydall se zasmál. Byl to temný, zlověstný, hlu-</p>
<p> boký zvuk. "To bych ti neradil, Výsosti. Možná to</p>
<p> není tak snadné, jak se zdá."</p>
<p> Holiday prikývnul. "Zvedni svou rukavici a běž</p>
<p> domů. Rád bych v klidu posnídal.</p>
<p> "</p>
<p> "Ne, Vaše lordstvo. Pokud se nechceš vzdát, tu</p>
<p> rukavici musíš zvednou ty." Rydall povolil uzdu</p>
<p> svému koni a ten udělal krok vpřed. "Tvá země stojí</p>
<p> mé armádě v cestě, nemohu ji obejít. Nechci. Bude</p>
<p> má tak či onak. Vina za smrt těch, kteří zemřou při</p>
<p> marném odporu, však padne na tvou hlavu. Bude to</p>
<p> následek tvé volby, Výsosti."</p>
<p> Užjsem se rozhodl," odpověděl Ben.</p>
<p> Rydall se znova zasmál. "Statečná slova. Abych</p>
<p>pravdu řekl, předpokládal jsem to. Potřebuješ důkaz</p>
<p>síly. Jen tak uvěříš, že pokud mě neposlechneš, bu-</p>
<p>deš trpět nejen ty sám, ale i ti, které miluješ."</p>
<p> Ben znova zrudnul a cítil přitom, jak v něm roste</p>
<p>vztek. "Hrozby na mě neplatí, Rydalle z Marnhullu.</p>
<p>Náš rozhovor skončil."</p>
<p> "Počkej, Výsosti!" zvolal černý jezdec. "Nebuď</p>
<p>tak ukvapený v. . . "</p>
<p> Vrať se, odkud jsi přišel!" křikl na něj Ben, obrá-</p>
<p>til se a chystal se odejít, když v tom uviděl Mistayu.</p>
<p> Stála na cimbuří několik yardů od něj a upřeně se</p>
<p>na Rydalla dívala. Ani se nepohnula, medově zlaté</p>
<p>vlasy jí splývaly na ramena, v drobné tváři měla za-</p>
<p>ujatý výraz a své smaragdově zelené oči upírala na</p>
<p>jezdce. Zdálo se, že nevnímá nic kolem, veškerá její</p>
<p>pozornost byla soustředěna k místu, kde čekal Ry-</p>
<p>dall ajeho společník.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 35</p>
<p> "Mistayo," zavolal Ben tiše. Nechtěl, aby ji Ry-</p>
<p>dall viděl nelíbilo se mu, že stojí tak blízko</p>
<p>u okraje. Ucítil, jak mu na čele vyrazil pot. Nadechl</p>
<p>se a zavolal o něco hlasitěji, "Mistayo!"</p>
<p> Neslyšela ho, nebo ho nechtěla slyšet. Ben se k ní</p>
<p>tedy vydal, beze slova ji uchopil kolem pasu a sun-</p>
<p>dal dolů. Děvčátko mu neodporovalo. Objalo ho ru-</p>
<p>kama kolem krku a bez jediného protestu se nechalo</p>
<p>postavit na zem.</p>
<p> Ben se snažil, aby na něm nebylo znát, jak moc se</p>
<p>na ni zlobí. "Vrať se dovnitř, prosím," řekl jí.</p>
<p> Zvědavě se na něj podívala, jako by jí právě dal</p>
<p>nějakou hádanku, pak se však poslušně otočila, pro-</p>
<p>šla dveřmi a zmizela z dohledu.</p>
<p> Vznešený pane Bene Holidayi!" ozval se opět</p>
<p>zespoda Rydallův hlas.</p>
<p> Zaťal zuby a zprudka se otočil. "Skončil jsem,</p>
<p>Rydalle!" zařval zuřivě.</p>
<p> "Řekni jen slovo Výsosti. Dám ho zajmout a při-</p>
<p>vedu ti ho v řetězech!" zavrčel Abernathy.</p>
<p> , Poslední slovo!" zvolal Rydall. "Jak už jsem ře-</p>
<p>kl, neočekával jsem, že by ses mi poddal, aniž bys</p>
<p>spatřil důkaz mé moci. Mám ti ho tedy předložit,</p>
<p>Výsosti? Chceš vidět, zda jsem opravdu schopen své</p>
<p>hrozby naplnit?"</p>
<p> Ben se zhluboka nadechnul. "Dělej jak chceš, Ry-</p>
<p>dalle z Marnhullu. Ale pamatuj, následky své volby</p>
<p>poneseš ty sám."</p>
<p> Nastala dlouhá chvíle ticha, během níž se muži dí-</p>
<p>vali jeden druhému do očí. Ben cítil, jak mu po zá-</p>
<p>dech přeběhl mráz. Nemohl se zbavit pocitu, že ho</p>
<p>jeho protivník odhadl mnohem lépe, než on jej, což</p>
<p>ho zneklidniloještě víc.</p>
<p> Zatím sbohem, Vznešený pane Bene Holidayi,"</p>
<p>řekl nakonec Rydall. "Vrátím se za tři dny, možná</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS UKLADY ČARODĚJNIC</p>
<p>pro mě budeš mít jinou odpověď. Nechám tu ležet</p>
<p>svou rukavici. Nemůže ji zvednou nikdo jiný než ty.</p>
<p>Dřív nebo později to stejně uděláš."</p>
<p> Otočil koně a odcválal. Druhý jezdec se dál hrbil</p>
<p>v sedle, zachumlaný do svého pláště. Celou tu dobu</p>
<p>nepromluvil jediné slovo, neudělal sebenepatmější</p>
<p>pohyb. Pak pomalu otočil svého koně a vydal se za</p>
<p>Rydallem. Společně projeli loukou, dva temné stíny</p>
<p>na pestrém koberci z trávy a květin, a zmizeli mezi</p>
<p>stromy.</p>
<p> Ben ajeho přátelé se za nimi mlčky dívali, dokud</p>
<p>se jim neztratili z očí.</p>
<p> Nálada u snídaně byla poněkud pochmumá. Ben</p>
<p> Vrba ,</p>
<p> , Questor a Abemathy se sesedli k sobě, po-</p>
<p> malu jedli a povídali si. Mistaya už posnídala, takže</p>
<p> ji poslali ven si hrát. Otce dodatečně napadlo, že by</p>
<p>neměla zůstat sama a tak za ní poslal Mozola, aby ji</p>
<p> hlídal.</p>
<p> "Čili nikdo z vás ještě o Rydallovi neslyšel?" za-</p>
<p> č znovu Ben. Opakoval tuto otázku už po několi-</p>
<p> káté. "Jste si tím naprosto jisti?"</p>
<p> "Výsosti, tento muž je v Landoveru cizincem "</p>
<p> ,</p>
<p> ujistil ho Questor Thews. "V této zemi nikdy žádný</p>
<p>Rydall ani Mull nebyl."</p>
<p> "A pokud víme, ani nikde jinde!" štěkl Abernathy</p>
<p>zlosmě. "Tvrdí, že prošel skrz kouzelné mlhy, jeho</p>
<p>slovo je však to jediné, co máme. Nikdo nemůže</p>
<p>projít mlhami Výsosti. Nadpřirozené bytosti by to</p>
<p>nedovolily. Mlhami se mohou volně pohybovat jen</p>
<p>ony a stvoření, kterým daly život. A Rydall nevy-</p>
<p>padá ani na j edno z toho. "</p>
<p> "Možná má, stejně jako já, talisman, který mu</p>
<p>průchod umožňuje," napadlo Bena.</p>
<p> Questor se naklonil blíž a čelo měl samou vrásku.</p>
<p>"A co ten jeho společník v černém plášti? Říkám</p>
<p>vám, že nich vyzařovala magie, ale rozhodně nebyla</p>
<p>Rydallova. Možná je ten druhý nadpřirozenou by-</p>
<p>tostí, takovou, jako byl Gorse. S podobným dopro-</p>
<p>vodem by nebyl problém mlhami projít."</p>
<p> Ben si na Gorseho, strašlivého tvora ovládajícího</p>
<p>temnou magii, velmi dobře vzpomínal. V Landoveru</p>
<p>se objevil právě v době, kdy se Mistaya narodila.</p>
<p>Vnější mlhy pro něj nepředstavovaly žádnou pře-</p>
<p>kážku. Mohl kráčet, kam se mu zlíbilo a běda tomu,</p>
<p>kdo by se mu opovážil postavit do cesty.</p>
<p> "Proč by však někdo ovládající takovou moc, Ry-</p>
<p>dallovi sloužil?" napadlo Bena. "Nemělo by to snad</p>
<p>být naopak?"</p>
<p> "Možná je k němu ta magická bytost nějak vá-</p>
<p>zána," řekla tiše Vrba. "A nebo je to jinak, než se</p>
<p>zdá a ve skutečnosti je to Rydall, kdo slouží."</p>
<p> "Pokud ten v čemém plášti skutečně ovládá ma-</p>
<p>gii, pak může být Rydall jeho otrokem a přesto ni-</p>
<p>kdo z nás nic nepozná," mumlal Questor. "Ach,</p>
<p>kdybych tak jen mohl proniknout tím kouzlem, co je</p>
<p>chránilo."</p>
<p> Ben se na židli zavrtěl. "Takže abychom si to shr-</p>
<p>nuli. Ti dva, Rydall ajeho společník, se vynoří jako</p>
<p>by odnikud. Tvrdí, že mají magickou moc, ale nepo-</p>
<p>dají ani nejmenší důkaz toho, co doopravdy doká-</p>
<p>žou. Chtějí, abych se vzdal landoverského trůnu</p>
<p>a zdají se být zcela přesvědčeni, že to dřív nebo poz-</p>
<p>ději stejně udělám. Proč?"</p>
<p> "Proč?" opakoval po něm Questor nechápavě.</p>
<p> "Podívejme se na to z jiné strany," pokračoval</p>
<p>Ben a odstrčil od sebe prázdný talíř. "Vznesli své</p>
<p>požadavky, ale nepřesvědčili nás, že bychom je měli</p>
<p>brát vážně. Neudělali žádné kouzlo, aby nás zastra-</p>
<p>šili, neukázali nám ani jediného vojáka z té své,</p><empty-line /><p>38 TERRY BROOKS</p>
<p> údajně ohromné armády. Prostě jen přišli, chvíli</p>
<p> vyhrožovali a pak odjeli pryč a nechali nám tři</p>
<p> lit?</p>
<p> na rozmyšlenou. Co si máme rozmys Zda spl-</p>
<p> níme jejich požadavky? y j p</p>
<p> v tom být něco jiného.</p>
<p> " T sme řece odmítli. Musí</p>
<p> "Možná chystají ukázku síly," navrhla Vrba.</p>
<p> Ben přikývnul. "přesně tak. Nedali nám tři dny</p>
<p> jen tak pro nic za nic. Rydallova poslední slova</p>
<p> jadřovala zcela zřetelnou hrobu. Zdálo se mi že</p>
<p> svůj požadavek okamžité kapitulace rezign</p>
<p> oval ně-</p>
<p> jak moc rychle. Proč mi to tedy navrhoval, když o to</p>
<p> nejspíš vůbec nestál? Mám ně</p>
<p> pocit, že jde o akou</p>
<p> hru ejíž pravidla bohužel zatím neznáme."</p>
<p> Na tato slova mohli ostatní jen pňkývnout. "Co</p>
<p> budeme dělat Výsosti, zeptal se nakonec Questor.</p>
<p> Ben jen pokrčil rameny. "To bych sám rád věděl."</p>
<p> Na chvíli se zamyslel. , Nejprve použijeme Ze-</p>
<p> mězrak a zjistíme, zda v Landoveru najdeme něja-</p>
<p> kou stopu po Rydallovi nebo jeho armádě. Musíme</p>
<p> hledat velmi pečlivě, nerad bych děsil lidi dňv</p>
<p> , než</p>
<p> si budeme zcela jisti, že hrozba je reálná. V každém</p>
<p> případě na pár dní posílíme hlídky na hranicích, to</p>
<p> nemůže uškodit.</p>
<p> "A měli bychom doplnit i posádku na hradě,"</p>
<p> za-</p>
<p>náml" Abemath. ,Koneckonců, vyhrožoval přímo</p>
<p> Ben souhlasně přikývnul. Jelikož už nikoho nic</p>
<p>nenapadalo, zvedli se od stolu a šli se zabývat zále-</p>
<p>žitostmi, které byly v plánu už celé týdriy či měsíce</p>
<p>a s Rydallem z Marnhullu neměly nic společného.</p>
<p>Ben se věnoval vladařským povinnostem stejně peč-</p>
<p>livě a nevzrušeně, jako jindy, obavy, které vyvolala</p>
<p>nezvaná návštěva, v něm však hlodaly.</p>
<p> Když měl volnou chvilku vystoupal na nejvy</p>
<p> šší</p>
<p>hradní věž, na jejímž vrcholku se nacházela okrouh-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 39</p>
<p> lá, zastřešená plošina z níž byl nádhemý výhled do</p>
<p> kraje. Po celém obvodu se ve výšce pasu táhlo zá-</p>
<p> bradlí, na němž byl upevněn malý stříbmý pultík.</p>
<p> Jeho povrch pokrývaly tisíce magických run. To byl</p>
<p> Zemězrak. Ben za sebou pečlivě zavřel dvířka, vytá-</p>
<p> hl starou, ošoupanou mapu Landoveru, rozložil ji na</p>
<p> pultík a připevnil svorkami po stranách.</p>
<p> Sám se pak postavil přímo před pultíkem, uchopil</p>
<p> zábradlí a plně se soustředil na mapu. Cítil, jak kov</p>
<p> pod jeho rukama začíná hřát a vibrovat. Teď se ještě</p>
<p> musel rozhodnout, kde se svým pátráním začne. Na-</p>
<p>šel na mapě jezerní krajinu a upřel na ni svůj zrak.</p>
<p> O vteňnu později hradní zdi zmizely a on volně</p>
<p>plul v prostoru. Byla to samozřejmě jen iluze a Ben</p>
<p>to věděl. Stále se nacházel na svém hradě, to jen je-</p>
<p>ho mysl létala volně, bez jakýchkoliv pout. Magie</p>
<p>Zemězraku byla velmi silná a dokázala vytvořit na-</p>
<p>prosto věmé zdání skutečnosti. Prolétl nad lesy, je-</p>
<p>zery, řekami, pustinami, močály i pastvinami, jeho</p>
<p>oči byly bystré jako oči orla vyhlížejícího svou ko-</p>
<p>řist. Veškeré úsilí však vyšlo na prázdno, po Rydal-</p>
<p>lovi ajeho zahaleném společníku, nenašel ani stopu,</p>
<p>o velké armádě ani nemluvě. Hranice kolem kouzel-</p>
<p>ných mlh byla zcela klidná.</p>
<p> Benovi celá záležitost stále nešla z hlavy. Kolem</p>
<p>poledne k němu přišla Vrba s přáním, zda by si ne-</p>
<p>mohli promluvit. Sli se projít do soukromé zahrady,</p>
<p>která patřila k pokojům Vrby ajejí dcery. Mistaya</p>
<p>tady teď nebyla, právě obědvala u Pastiňáka v ku-</p>
<p>chyrll.</p>
<p> Chci, aby Mistaya odjela," řekla Vrba přímo</p>
<p> ,</p>
<p>a upřela na Bena své smaragdové oči. "Nejlépe zí-</p>
<p>tra.</p>
<p> Ben se na ni chvíli beze slova díval. "Tvá předtu-</p>
<p>cha?</p><empty-line /><p>,O TRgY BROOKS</p>
<p> Přikývla. "Bylo to příliš silné, nemohu se tvářit,</p>
<p>jako by se nic nestalo. Možná to způsobil právě Ry-</p>
<p>dallův příchod. A možná ne. V každém případě se</p>
<p>budu cítit lépe, když pošlu na nějaký čas Mistayu ji-</p>
<p>nam. Možná budeme mít dost práce, abychom</p>
<p>ochránili sami sebe."</p>
<p> Pomalu kráčela po klikaté pěšince až k místu, kde</p>
<p>rozkvétaly rododendrony a tam se zastavila. Ben se</p>
<p>nadechl jejich vůně a vzpomenul si přitom na Ry-</p>
<p>dallovu výhrůžku, že by mohlo být ublíženo i těm,</p>
<p>které miluje. A Rydall přece viděl Mistayu na</p>
<p>hradbách.</p>
<p> Ben si založil ruce a zahleděl se do dálky. "Mož-</p>
<p>ná máš pravdu. Ale kam bychom ji měli poslat, aby</p>
<p>tam byla bezpečnější, než za hradbami Ryzího Stříb-</p>
<p>ra?"</p>
<p> Vrba ho uchopila za ruku. "K mému otci, Pánu</p>
<p>Řek. Vím, v minulosti s ním byly potíže, dokonce se</p>
<p>postavil proti nám. Nesnažím se ho obhajovat. Svou</p>
<p>vnučku však velmi miluje ajistě dohlédne, aby o ni</p>
<p>bylo dobře postaráno. Do jezerní krajiny lze vejít jen</p>
<p>s dovolením jejích obyvatel. Lid téhle země ovládá</p>
<p>magii, která sice po odchodu z magických mlh</p>
<p>značně zeslábla, přesto je stále ještě dost silná. Mi-</p>
<p>staya tam bude v bezpečí."</p>
<p> Ben musel uznat, že má pravdu. Pán Řek ajeho</p>
<p>poddaní vládli značnou magickou silou ajejich ze-</p>
<p>mě se příchodu nezvaných hostí nemusela obávat</p>
<p>ani v nejmenším. Najít cestu dovnitř bylo bez prů-</p>
<p>vodce téměř nemožné, dostat se ven se rovnalo zá-</p>
<p>zraku. Ben si ale uvědomoval i jiné okolnosti. Pán</p>
<p>Řek ajeho dcera si nikdy nebyli blízcí. Narození</p>
<p>Mistayi ho bezpochyb5 potěšilo, přijel ji dokonce</p>
<p>navštívit, žil však stále tímtéž samotářským a nezá-</p>
<p>vislým životem, jako dřív. Jen velmi zdráhavě ak-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 4,1</p>
<p>ceptoval Bena jako krále Landoveru a nikdy nepře-</p>
<p>stal dávat najevo, že trvání monarchie má pro život</p>
<p>jeho lidu pramalý význam. Nejednou Benovi odmítl</p>
<p>pomoc v těžkostech a nijak se netajil se svými vlast-</p>
<p>ními nároky na landoverský trůn.</p>
<p> Ben však měl o Mistayu starost právě tak, jako</p>
<p>Vrba. Možná pro ni Ryzí Stříbro skutečně není tím</p>
<p>nejbezpečnějším místem. Vlastně nad tím přemýšlel</p>
<p>už od té chvíle, co ji uviděl stát na cimbuří. Pokud</p>
<p>byla Vrbina předtucha správná - a Ben neměl žád-</p>
<p>ný důvod se domnívat, že by nebyla - pak jim</p>
<p>hrozilo skutečné nebezpečí. Poslat Mistayu někam</p>
<p>jinam se zdálo jako rozumné rozhodnutí. Jezemí</p>
<p>krajina přitom byla daleko nejbezpečnějším místem</p>
<p>v celém Landoveru.</p>
<p> "Dobře," řekl nakonec. "Půjdeš s ní?"</p>
<p> Vrba pomalu zavrtěla hlavou. "Ne, Bene. Mé mís-</p>
<p>to je po tvém boku. Zůstanu tady. Pokud to bude</p>
<p>možné, budu tě chránit. Možná mi něco napoví sny."</p>
<p> "Vrbo. . . " nadechl se.</p>
<p> "Ne. Nežádej mě o to. Několikrát jsem tě v minu-</p>
<p>losti opustila, protože jsem musela a pokaždé jsem</p>
<p>o tebe málem přišla. Tentokrát nikam nepůjdu.</p>
<p>U mého otce bude o Mistayu dobře postaráno." Vý-</p>
<p>raz vjejích očích jasně prozrazoval, že se už roz-</p>
<p>hodla. "Pošli s ní nškoho jiného. Třeba Questora ne-</p>
<p>bo Abemathyho."</p>
<p> Ben ji uchopil za ruku. "Mám lepší nápad. Pošlu je</p>
<p>oba. Questor bude držet na uzdě Mistayu a Abemathy</p>
<p>ohlídá Questora před neopatmým užívárúm magie.</p>
<p>A projistotuje doprovodí eskorta Královské gardy."</p>
<p> Vrba se k němu mlěky přitiskla a on ji k sobě při-</p>
<p>vinul. Stáli tam a chvíli se objímali. "Chtěl jsem ti</p>
<p>jen říct, jak moc mě mrzí, že ji nebudu mít na-</p>
<p>blízku," zamumlal Ben.</p><empty-line /><p>4.2 TERRy BROOKS</p>
<p> "Mě taky," zašeptala Vrba. Na své hrudi cítil tlu-</p>
<p> kot jejího srdce. "Už jsem s Mistayou mluvila. Ptala</p>
<p>jsem se jí, proč vylezla na zeď a dívala se na Ry-</p>
<p> dalla. Řekla mi, že ho zná."</p>
<p> Ben stmul. "Zná ho?"</p>
<p> "Zeptala jsem se jí odkud, ale nebyla mi schopná</p>
<p>odpovědět. Vrba jen zavrtěla hlavou. "Podle mě je</p>
<p>jen zmatená, jako my všichni."</p>
<p> Pak tarn ještě chvíli mlčky stáli, objímali se, dí-</p>
<p>vali se do zahrady, naslouchali bzučení hmyzu, zpě-</p>
<p>vu ptáku a vzdálenému šumu doléhajícímu z nitra</p>
<p>hradu. Mistaya a Rydall? gen ucítil, jak ho za-</p>
<p>mrazilo.</p>
<p> "Vydá se na cestu s prním ranním rozbřeskem "</p>
<p>zašeptal a Vrba stiskem ru odpověděla.</p>
<p> r</p>
<p>r</p>
<p>NEHVÍZDEK</p>
<p>rr</p><empty-line /><p> eště téhož odpoledne se Mistaya od svých ro-</p>
<p> dičů dozvěděla, že zítra ráno odjede k dědečkovi</p>
<p> do ezerní země. S přímostí pro ni tak typickou</p>
<p>se Bena a Vrby zeptala, zda se něco stalo. Odpově-</p>
<p>děli záporně, ale tón jejich řeči ji přesvědčil</p>
<p>o naprostém opaku.</p>
<p> Svoje rodiče však už dobře znala, takže ji ani ne-</p>
<p>napadlo dále vyzvídat. Byla přesvědčená, že je</p>
<p>v tom ten muž, který ráno stál před hradní branou.</p>
<p>Rozhodla se tedy nechat celou záležitost být a po-</p>
<p>čkat na příležitost, až si bude moci promluvit s ně-</p>
<p>kterým z rodičů o samotě. Pravděpodobně s matkou,</p>
<p>protože ta k ní byla obvykle upřímnější, než otec.</p><empty-line /><p>44 TERRY BROOKS</p>
<p> Ne, že by se ji snad snažil otec klamat. Jen v ní stále viděl bezbranné dítě a snažil se ji chránit před tím,</p>
<p> co považoval za drsnou životní realitu. Byl to dost</p>
<p> otravný zvyk, ale Mistaya se ho snažila tolerovat.</p>
<p> Její otec jí prostě nedokázal porozumět tak, jako</p>
<p> matka. Posuzoval ji podle měřítek světa, z něhož</p>
<p> původně přišel a která jí byla naprosto neznámá. Ten</p>
<p> svět se nazýval Země ajak Mistaya věděla, neexis-</p>
<p> tovala v něm žádná kouzla a nadpřirozené bytosti</p>
<p> tam byly považovány za výplod fantazie. Bezpo-</p>
<p> chyby i velmi miloval, láska a porozumění ovšem</p>
<p> nechodí vždy ruku v ruce. Mistaya byla pro svého</p>
<p> otce hádankou.</p>
<p> Ostatně stejně jako pro většinu obyvatel králov-</p>
<p> ského hradu. Od samomého počátku cítila, že ji po-</p>
<p> važují z těch či oněch příčin za divnou, ale nedělala</p>
<p> si s tím starosti. Její sebedúvěra totiž nestála na mí-</p>
<p> nění ostatních. Matka s ni byla spokojená a otec</p>
<p> ,</p>
<p> i když se ve vztahu k ní cítil někdy poněkud zma-</p>
<p> teně, se ji snažil podporovat. Abemathy jí dovolil</p>
<p> věci, za které by si jiné dítě vysloužilo přísné poká-</p>
<p> rání spojené s domácím vězením a Mozol s Pastiňá-</p>
<p>kem - s těmi už vůbec neměla problémy. Vždyť co</p>
<p> mohlo být podivnějšího než chlupatí, zubatí</p>
<p> a šlachovití pořízci brebentící svým vlastním tajem-</p>
<p> ným j azykem.</p>
<p> Nejlepší ze všech však byl Questor Thews. Mi-</p>
<p> staya ho milovala tak, jako děti milují oblíbeného</p>
<p>dědečka, tetu či strýce. Jako by je spojovalo nějaké</p>
<p>společné tajemství, které jim umožňovalo sdílet</p>
<p>stejný pohled na svět. Questor jí nikdy nepřikazoval.</p>
<p>Nikdy í nezazlíval, když kladla otázky nebo vyjád-</p>
<p>ňla vlastní názor. Naslouchal jí a odpovídal se vší</p>
<p>upřímností. Byl sice roztržitý ajeho vlastní kouzla si</p>
<p>z něj často tropila šprýrriy, dívenka ho ale milovala</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 45</p>
<p> o to víc. Cítila že ji Questor považuje za skvělou</p>
<p> osobu - osoht, ne dítě - s výjimečnými schop-</p>
<p>nostmi. Samozřejmě, tu a tam ji peskoval či opravo-</p>
<p>val dělal to však způsobem, který ji neurážel. Nao-</p>
<p>pak, cítila se polichocena jeho zájmem. Nemiloval ji</p>
<p>tak vášnivě, jako matka, chybělo mu i Benovo od-</p>
<p>hodlání a nejspíš k ní ani nebyl tak pevně vázán, ja-</p>
<p> ko rodiče. Nahrazoval to však upřímným a hlubo-</p>
<p> kým přátelstvím.</p>
<p> Mistaya byla velmi potěšena, když slyšela, že</p>
<p> právě Questor bude jejím průvodcem do jezemí ze-</p>
<p> mě. Jistěže, měla radost i z přítomnosti Aberna-</p>
<p> thyho, ale zpráva o Questorovi ji přímo nadchla.</p>
<p> Cestovat s ním - to bude něco. Pokud nepočítala</p>
<p> pikniky a wjížďky na koni, naposledy opustila hrad,</p>
<p> když byla ještě batole, a i tehdy jen na jediný den.</p>
<p> Cesta na neznámé místo slibovala dobrodružství.</p>
<p>Docela jistě učiní spoustu nových objevů, o které se</p>
<p>bude moci s Questorem podělit. Dívenka se nemohla</p>
<p>dočkat.</p>
<p> Když o tom chvíli přemýšlela, musela přiznat, že</p>
<p>velká část jejího nadšení pramení z vyhlídky na dny</p>
<p>strávené bez rodičů. Když byla s nimi, vždycky se</p>
<p>cítila víc hlídaná a přísněji omezovaná, než v pří-</p>
<p>tomnosti někoho jiného z dospělých. Nedotýkej se</p>
<p>toho. Zůstaň tady. Nemotej se kolem. Taky trvali,</p>
<p>aby se do nekonečna učila nudné a zcela neužitečné</p>
<p>věci. Teprve v Questorově přítomnosti cítila, jak se</p>
<p>její obzory rozšiřují a otvírají se před ní další a další možnosti. Nejvíce se nadchla pro čarodějova kouzla.</p>
<p>Ta byla, dle jejího mínění, úžasným ajediným po-</p>
<p>zomosti hodným uměním. Fascinovaně pozorovala,</p>
<p>co všechno Questor za použití zaříkávadel a magic-</p>
<p>kých gest dokáže. Často se zmýlil, ale to jí vůbec</p>
<p>nevadilo. Předsevzala si, že se jednoho dne naučí</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> používat magii právě tak, jako on. Ani na okamžik</p>
<p> o tom nepochybovala. Tajně si jedno či dvě zaklína-</p>
<p> dla zkusila a téměř se jí podařilo přimět magickou</p>
<p> sílu k poslušnosti.</p>
<p> Nikomu o tom samozřejmě neřekla. Všichni</p>
<p> včetně Q</p>
<p> uestora Thewse ţí neustále vštěpovali jed-</p>
<p> no: používání magie je velmi nebezpečné. Pokaždé</p>
<p> když toto napomenutí uslyšela, poslušně pňkývla,</p>
<p> ale sama pro sebe si zadní vrátka nechávala otevře-</p>
<p> na.</p>
<p> e Mistaya ve svém nitru neomylně cítila, že magie</p>
<p> j pňrozenou součástí jejího života. Od matky se br-</p>
<p> zy dozvěděla, jaké v sobě nese dědictví. Byla po-</p>
<p> ůly kma ické a h ostí, jenž kdysi .dobrovolně opus-</p>
<p> g m y, dítě stromu živeného půdou tří</p>
<p> světů. Narodila se v doupěti čarodějnice, jámě zvané</p>
<p> Temný polom. Magie jí kolovala v žilách společně</p>
<p> s krví. Právě proto vyrostla mnohem rychleji než</p>
<p> ostatní děti a ve věku dvou let dosáhla vyspělosti de-</p>
<p>síti. Právě proto se vyvíjela v naprosto nepředvída-</p>
<p>telných skocích. Způsob jejího dozrávání byl tajem-</p>
<p>stvím i pro ni, rozuměla mu však lépe, než e í ro-</p>
<p>diče. Nejdříve vyspěla</p>
<p> intelektuálně, tělo a emocio-</p>
<p>ná.lní stránka následovaly. Nedokázala rychlost své-</p>
<p>ho růstu ani předpovídat ani nijak řídit, ale byla si</p>
<p>vědoma zřetelného pokroku.</p>
<p> Věřila, že být dítětem není nijak důležité ani žá-</p>
<p>doucí. Dětství pro ni představovalo nevyhnuteln</p>
<p>předstupeň dospělosti, který musí řet ět než do- A</p>
<p>sáhne žádoucího stavu. Jak věděla,pp ó dos ělé ne-</p>
<p>jsou děti o p</p>
<p>se o ně p oho víc, než domácí zvířátka. Starají</p>
<p> , ravidelně je krmí, posílají je často hrát si</p>
<p>ven, ale kromě toho jim už nedovolí nic víc. Dospělí</p>
<p>h p la ddělat všechno, co chtějí. Mistaya brzy po-</p>
<p> yiiamiku růstu a nedočkavě se těšila, až</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC</p>
<p>překoná nezbytné přechodné stádium a bude si moci</p>
<p>něco vyzkoušet na vlastní pěst. Zlobila se a marně</p>
<p>potýkala s omezeními, která jí vnucovalo jak vlastní</p>
<p>tělo, tak rodiče, nedokázala nic změnit ani na jed-</p>
<p>nom, ani na druhém. Cesta do jezerní krajiny</p>
<p>a setkání s dědečkem bude příjemnou změnou.</p>
<p> Pozomě tedy vyslechla přání svých rodičů, v du-</p>
<p>chu se zaradovala nad tou šťastnou náhodou a začala</p>
<p>spřádat plány. Jak se zdálo, zatím nebylo stanoveno</p>
<p>žádné časové omezení její návštěvy, mohla se tedy</p>
<p>protáhnout na celé týdny. To se Mistayě jen líbilo.</p>
<p>Jaro a možná dokonce i léto strávené vjezerní zemi</p>
<p>pro ni představovalo úžasnou vyhlídku. Dědečka</p>
<p>měla ráda, ačkoliv ho potkala jen jednou. Přijel ji</p>
<p>navštívit, když byla ještě velmi malá. Pán Řek byl</p>
<p>vysoký, přísný muž s ostře řezanými rysy, vodní</p>
<p>tvor se stříbřitě lesklou kůží a hustou čemou hřívou,</p>
<p>jenž mu splývala po zátylku a předloktích. Měl úzké</p>
<p>rty a choval se velmi chladně, téměř opovržlivě, ja-</p>
<p>ko kdyby pátral, kým a čím by mohlo tohle dítě do-</p>
<p>opravdy být. Mistaya se nedala odradit, nedbala jeho</p>
<p>odtažitosti, přišla přímo k němu a řekla, "Ahoj dě-</p>
<p>dečku, moc ráda tě poznávám. Doufám, že budeme</p>
<p>kamarádi."</p>
<p> Odvaha a upřímnost na Pána Řek zapůsobily.</p>
<p>Užasl, že už tak malé dítě dokáže být cílevědomé</p>
<p>a přímočaré, nabídka přátelství mu polichotila. Mi-</p>
<p>staya se mu prostě okamžitě zalíbila. Vzal ji na pro-</p>
<p>cházku, dlouze si s ní povídal a nakonec ji pozval na</p>
<p>návštěvu k sobě. Zůstal jen jeden den, pak se vydal</p>
<p>na zpáteční cestu. Matka jí tehdy řekla, že je lesním</p>
<p>tvorem, jenž nerad spí mimo svou zemi, a hrady jsou</p>
<p>mu obzvlášť nepříjemné aje tedy velká čest, když ji</p>
<p>přišel navštívit osobně. Mistayu to potěšilo a hned se</p>
<p>ptala, kdy bude moci dědečka navštívit. Přímou od-</p><empty-line /><p>48 TERRY BROOKS</p>
<p> pověď však nedostala a celou věc</p>
<p> pak se na</p>
<p> za o</p>
<p> mnělo. Od té doby ho neviděla. Bude j p-</p>
<p> ht, jaký na ni má názor teď. za ímavé zls-</p>
<p> zbylvčas z ptat se otstu práce s a</p>
<p> ce nebo matky na muže l</p>
<p> ne</p>
<p> stáli před bránou. Spala neklidně , co</p>
<p> před rozbřeskem. Q a probudila se j</p>
<p> eště</p>
<p> dbyla si nezbytné líbání</p>
<p> p a objí-</p>
<p> mání rodičů a obklo ena eskortou opustila za úsvltu</p>
<p> hrad. Jela na svém oblaíkbenévmnl roníku Kopýtkovi a</p>
<p> s nadšením se dívala p</p>
<p> nějí stíny z palouků a kop ú " paprsky zá-</p>
<p> ných lesů. Začínal no zátky do hlubm tem-</p>
<p> gardy jelo vpředu, šest vz du Sest členů Královské</p>
<p> rého siváka jménem Sov Questor si osedlai sta-</p>
<p> nesnášel el na voze a a Abemathy, který koně</p>
<p> věci. V 1 y y nal</p>
<p> , v němž b 1</p>
<p> šic i spole vydah oženy dívčiny</p>
<p> směřu íc k čně se po travnaté stz</p>
<p> .1 í východu. ce</p>
<p> zmMéltab počkala, dokud věže Ryzího</p>
<p> y ezpečně z dohledu, pak se s Ko Stříbra ne-</p>
<p> točila ke Ques siváku a ze tal pytkem při-</p>
<p> torovu</p>
<p> ten rriuž u brány, Ques ore? Ten, ň a se, "Kdo byl</p>
<p> nes " t a kterého jserr</p>
<p> měla dívat se</p>
<p> d podrážděně zafrkal. "Otrapa jmén</p>
<p> r í, že je králem země z em IZy-</p>
<p> nik vané Mamhull, ale</p>
<p> do z nás o takovém království neslyšel. Jeho říše</p>
<p> p m, jakje n čo takov hkouzlených mlh, ale my oba</p>
<p> é o nepravděpodobné."</p>
<p> "A proto mě rodiče poslali k dědečkovi?"</p>
<p> , Ano.</p>
<p> ,zProč?"</p>
<p>bezpeč de pokrčil rameny. "Ryndall m</p>
<p> něší, než se zdá. Pokusil se vy ůže být ne-</p>
<p> "Jak?" hrožovat.</p>
<p> Questor usilovně</p>
<p>,vlastně těžko říct svraštil své rozježené obočí.</p>
<p> . Jeho hrozby byly hodně všeo-</p>
<p>UKI,ADY ČARODĚJNIC</p>
<p> becné. Rydall chtěl, aby se tvůj otec vzdal landover-</p>
<p> ského trůnu a dobrovolně mu ho podstoupil. Takový</p>
<p> nesmysl. Naznačil však, že je víc než rozumné jeho</p>
<p> přání vyhovět. Tvůj otec se snaží zjistit, zda je sku-</p>
<p> tečně nebezpečn."</p>
<p> y</p>
<p> Mistaya na chvíli zmlkla a přemýšlela. "A kdo byl</p>
<p> ten druhý, ten v černém plášti?"</p>
<p> "</p>
<p> Nevím."</p>
<p> K .</p>
<p> " ouzelmk.</p>
<p> Questor se na dívenku podíval a na jeho vyzáblé</p>
<p> tváři se zračilo překvapení "Nejspíš ano. Cítil jsem</p>
<p> přítomnost magie. Ty také?</p>
<p> Přikývla. "Mám pocit, žejednoho z nich znám."</p>
<p> "Opravdu? Jak to?", užasl.</p>
<p> Pokrčila rameny. "Nevím. Kd ž</p>
<p> y sem stála na zdi</p>
<p> a dívala se na ně dolů, měla jsem takový zvláštní</p>
<p> pocit. Nejprve jsem myslela, že je to kvůli Rydal-</p>
<p> lovi, ale ted si nejsemistá."</p>
<p> "Mohl v tom být i ten druhý muž," dodala po</p>
<p> chvíli, pokrčila rameny a rychle ztrácela o celou věc</p>
<p> zájem. "Co myslíš, Questore, uvidíme cestou nějaké</p>
<p>bahenní vampy?"</p>
<p> Jeli vytrvale celý den, jen koním dopřáli několik</p>
<p>zastávek na oddech, takže kjižnímu cípu jezera Ir-</p>
<p> rylyn dorazili ještě před západem slunce. Našli</p>
<p> vhodné místo k noclehu, pak si Mistaya zaplavala</p>
<p> v teplých vodách jezera a nakonec šli s Abernathym</p>
<p> a několika vojáky Královské gardy nachytat ryby</p>
<p>k večeři. Během malé chvíle jich měli hned několik</p>
<p>tuctů, což Mistayu přimělo ke stížnostem, že to bylo</p>
<p>až příliš snadné. Zatímco gardisté odnesli jejich úlo-</p>
<p>vek do tábora, aby ho očistili a uvařili, dívenka</p>
<p>a dvomí písař se usadili na břehu jezera a pozorovali</p>
<p>jeho stříbřitě růžovou hladinu, do které se pomalu</p>
<p>nořilo rudé slunce.</p><empty-line /><p>50 TERRY BROOKS</p>
<p> "Co myslíš, Abernathy, hrozí mámě s tátou nějaké</p>
<p>nebezpečí?" zeptala se dívenka vážným hlasem,</p>
<p>když konečně osaměli.</p>
<p> Abernathy chvíli přemýšlel, ale pak jen zavrtěl</p>
<p>svou chlupatou hlavou. "Ne, Mistayo. To si nemys-</p>
<p>lím. A i kdyby, nebylo by to poprvé. Postavení krále</p>
<p>a královny s sebou jistá nebezpečí přináší. Mít moc</p>
<p>vždy znamená přijmout určitou míru ohrožení. Tvoji</p>
<p>rodiče jsou však vynalézaví lidé a prozatím ze všech</p>
<p>nebezpečenství vyvázli bez sebemenších následků.</p>
<p>Na tvém místě bych si o ně nedělal vůbec žádné sta-</p>
<p>rosti."</p>
<p> Dívence se odpověď líbila a tak souhlasně pň-</p>
<p>kývla. "Dobře, nebudu. Zůstanete s Questorem se</p>
<p>mnou, až dorazíme do Elderew?"</p>
<p> "Jen den nebo dva. Pak musíme zpátky. Tvůj otec</p>
<p>bude možná potřebovat pomoc. Nemůžeme být pryč</p>
<p>moc dlouho."</p>
<p> " y</p>
<p> "Ne, samozřejmě, že ne, souhlasila. Pom šlení</p>
<p>na absolutní svobodu ji jen potěšilo. Její dědeček</p>
<p>uměl taky čarovat. Možná ho dokáže přesvědčit, aby</p>
<p>ji nějaká kouzla naučil. Byla zvědavá, zda jí dovolí</p>
<p>alespoň trochu s magii experimentovat.</p>
<p> Z lesa se vyplížil jakýsi stín, který vzápětí splynul</p>
<p>s křovinami lemujícími břeh jezera. Mistaya s Aber-</p>
<p>nathym seděli na vyvýšené hromadě plochých ka-</p>
<p>menů, takže viděli všechno, co se kolem nich šustlo.</p>
<p>Kradmý pohyb neušel ani jednomu z nich.</p>
<p> "Bahenní vamp" zašeptala dívenka vzrušeně.</p>
<p> Abernathy zavrtěl hlavou. "Spíš nějaký běs. Podle</p>
<p>toho, jak neopatrně se chová, bych řekl, že nebude</p>
<p>ani moc starý ani chytrý."</p>
<p> y p , ,</p>
<p> Mista a do ísaře škádlivě št ouchla. "Prosím, vid</p>
<p>že na ně zaštěkáš, Abemathy Pěkně nahlas!"</p>
<p> "</p>
<p> Ale no tak. . . "</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 51</p>
<p> "Prosím... Když to uděláš, nebudu tě celou cestu</p>
<p>tahat za uši."</p>
<p> Pes sijen povzdechl. "No toje od tebe moc milé."</p>
<p> "Uděláš to pro mě?" žadonila. "Jen jednou...</p>
<p>Chci ho vidět, jak vyskočí."</p>
<p> Abernathy ještě chvíli váhal, pak si povzdechl</p>
<p>a zaštěkal. Byl to hlasitý, ostrý zvuk, který rázně</p>
<p>prořízl ospalé podvečemí ticho. Běs vyskočil z křoví</p>
<p>a upaloval k lesu jako vystřelený z praku.</p>
<p> Mistaya jásala. "To bylo úžasné, Abernathy! Ty</p>
<p>mě vždycky umíš pobavit! Mám moc ráda, když dě-</p>
<p>láš takové věci!"</p>
<p> Pevně ho objala a zlehka zatahala za uši. "Vždyc-</p>
<p>ky mě rozesměješ, ty můj chlupáčku."</p>
<p> "</p>
<p> "Hm, zabručel Abemathy, ale uvnitř se cítil vel-</p>
<p>mi polichocen.</p>
<p> Ryby se jaksepatří uvaňly a večeře byla naprosto</p>
<p>vynikající. Všichni jedli zjednoho kotlíku abrzy</p>
<p>nezbyl ani drobeček. Tohle je mnohem lepší než</p>
<p>piknik, pomyslela si Mistaya. Navzdory Abemathy-</p>
<p>ho hartusení pak zůstala vzhůru dlouho do noci</p>
<p>a poslouchala rozličné příběhy, které si vyprávěli</p>
<p>strážní. Když se konečně odhodlala ke spánku, roz-</p>
<p>hodně odmítla slamník, který s sebou vezli jen kvůli</p>
<p>jejímu pohodlí (vždyť Královští gardisté taky nic ta-</p>
<p>kového neměli), zavinula se do přikrývek a během</p>
<p>chvíle usnula.</p>
<p> Probudila se uprostřed noci, aniž by věděla proč.</p>
<p>Všichni kolem hluboce spali, což se dalo snadno po-</p>
<p>znat i ve tmě, neboť vyluzovali nejrůznější druhy</p>
<p>chrápání. Mezi nimi vynikal Questor, který vydával</p>
<p>zvuky jako když vržou těžká dubová vrata. Mistaya</p>
<p>zamrkala a posadila se.</p>
<p> Nedaleko spatřila pár očí. Zlatě zářily, jak se</p><empty-line /><p>52 TERRY BROOKS</p>
<p>v nich odrážely doutnající uhlíky táborového ohně</p>
<p>a upíraly se přímo na ni.</p>
<p> Mistaya nebojácně zamžourala do tmy. Jiskmé</p>
<p>oči patřily blaťátku. Ještě nikdy žádné neviděla, ale</p>
<p>věděla, jak vypadají. Ne nadarmo ji Abernathy mu-</p>
<p>čil nekonečnými lekcemi místního živočichopisu.</p>
<p>Chvíli počkala, než se jí zaostří zrak. Stvoření mělo</p>
<p>podlouhlé tělo zbarvené nejrůznějšími odstíny hně-</p>
<p>di, krátké nohy opatřené plovacími blánami, hlavu,</p>
<p>která poněkud připomínající krysí, dlouhé, plandavé</p>
<p>psí uši a hladký, ještěrčí ocas. Nemohlo být pochyb.</p>
<p>Bylo to blaťátko a čekalo na ni.</p>
<p> Dívenka našpulila rty a poslala mu vzdušný poli-</p>
<p>bek. Blaťátko zamrkalo.</p>
<p> Až teď si uvědomila, že blaťátka jsou nadpřiro-</p>
<p>zené bytosti. V Landoveru bývaly viděny jen zřídka</p>
<p>a téměř nikdy za hranicemi j ezemí země.</p>
<p> Jsi moc roztomilé," zašeptala.</p>
<p> Blaťátko zavrtělo ocasem. Udělalo několik kroků,</p>
<p>pak se otočilo a čekalo. Mistaya odhmula přikrývku</p>
<p>a vstala. Blaťátko se opět rozběhlo pryč. Je jasné, co</p>
<p>chce, pomyslelo si děvčátko. Jaké štěstí! Konečně</p>
<p>nějaké dobrodružství! Obula si boty a vyplížila se</p>
<p>z tábora tím směrem, kde zmizelo to malé, podivné</p>
<p>stvoření. Čekalo na ni nedaleko. Když uvidělo, že ho</p>
<p>dívka následuje, vydalo se rozhodně vpřed.</p>
<p> Na dvojici vojáků hlídkujících celou noc kolem</p>
<p>tábora úplně zapomněla. Právě teď se octila přímo</p>
<p>před jedním z nich. Muž však jako by ji neviděl. Dál</p>
<p>lhostejně stál a díval se do tmy. Blaťátko i Mistaya</p>
<p>kolem něj prošli, aniž dal jakkoliv najevo, že o jejich</p>
<p>přítomnost ví.</p>
<p> Kouzla, pomyslelo si děvčátko a zaplavila ho no-</p>
<p>vá vlna nadšení.</p>
<p> Blaťátko ji vedlo plyč od lrrylyn stále hloub do</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 53</p>
<p>okolních lesů. Llrazili docela velký kus cesty. Museli</p>
<p>se yhýbat hustě rostlým stromům a houští, přebro-</p>
<p>dit se přes několik potoků sestoupit do strží a vy-</p>
<p>šplhat několik prudkých svahů. Noc bylá klidná a ti-</p>
<p>chá, vzduch voněl jasmínem a borovicemi. Cikády</p>
<p>cvrkaly a myši šelestily v suché trávě. Mistaya</p>
<p>všechno pozorovala, všemu pečlivě naslouchala, nic</p>
<p>jí neuniklo. Neměla nejmenší tušení, kam jdou, ale</p>
<p>starosti, s tím jak najde cestu zpátky, si nedělala.</p>
<p>Blaťátko ji nepochybně k někomu vedlo a ona jen</p>
<p>doufala, že to bude nějaká nadpřirozená bytost</p>
<p>s magickými schopnostmi.</p>
<p> Konečně dorazili na palouk, vjehož středu se stří-</p>
<p>bmě třpytila mokřina napájená uzounkou stružkou.</p>
<p>Hladina byla jako sklo, jen tu a tam z ní trčely trsy</p>
<p>trávy a rozkvetlé lilie. Blaťátko došlo k jejímu okraji</p>
<p>a tam se posadilo. Mistaya se postavila vedle něj.</p>
<p> Nemusela čekat dlouho. Téměř okamžitě se vody</p>
<p> mokřiny zčeřily a zjejích hlubin se cosi vynořilo.</p>
<p> Beztvará blátivá masa se zformovala do podoby</p>
<p> ženského těla. Mistaya ještě rllkdy neviděla nikoho</p>
<p> tak obrovského. Žena se tyčila nad ní ajejí kypré tě-</p>
<p> lo se v měsíčním svitu vlhce lesklo. Stála na vodní</p>
<p> hladině, jako kdyby to byla pevná země. Pak ote-</p>
<p>vřela oči a zadívala se na dívku před sebou.</p>
<p> "Ráda tě vidím, lIistayo," řekla tichým, plným</p>
<p>hlasem, který jako by v sobě skrýval vlhkost a žír-</p>
<p>nost země.</p>
<p> "Ahoj," odpověděla dívenka.</p>
<p> ,Jsem Matka země," pokračovala žena. "Přítel-</p>
<p> ně tvé matky. Pověděla ti o mně.</p>
<p> Mistaya přikývla. "Když byla moje matka malá,</p>
<p> byla jsi její nejlepší přítelkyní. Řekla jsi jí o mém</p>
<p> otci ještě dřív, než vůbec přišel do Landoveru. Sta-</p>
<p> ráš se o zemi a vše, co na ní žije. A umíš čarovat."</p><empty-line /><p>54 TERRY BROOKS</p>
<p> Matka země se tiše zasmála. "Tak trošičku. Vět-</p>
<p>šina toho, co dělám, je jen tvrdá práce. Máš ráda</p>
<p>kouzla?"</p>
<p> p "</p>
<p> "Ano, moc: Bohužel e nesmím oužívat.</p>
<p> "Protožejsou pro tebe moc nebezpečná."</p>
<p> "</p>
<p> Já vím."</p>
<p> "</p>
<p> Ale moc tomu nevěříš?"</p>
<p> Mistaya zaváhala. "Tak to není. Jen si myslím, že</p>
<p> se před nebezpečím magie jen těžko dokážu ochrá-</p>
<p>nit, když se nikdy nedozvím, jak ji používat správ-</p>
<p>ně."</p>
<p> Oči Matky země zazářily jako dvě tůně, ve kte-</p>
<p>zých se odráží měsíc. "Dobrá odpověď. Nevědomost</p>
<p>nechrání, ale vědění ano. Pomohla jsem tvé matce</p>
<p>pripravit se na tvé narození, víš to? Poslala jsem ji</p>
<p>nabrat půdu tří světů a z té jsi se pak zrodila. Udě-</p>
<p>lala jsem to, neboť jsem už tenkrát věděla víc, než</p>
<p>tvá matka. Cítila jsem, že magie bude k tvému ži-</p>
<p>votu neoddělitelně patřit. Kdyby se hned od počátku</p>
<p>nestala součástí tvého těla, jen těžko bys se dokázala</p>
<p>ochránit proti jejímu působení. Potřebovala jsi půdu</p>
<p>ze světa nadpřirozených bytostí stejně tak, jako látky</p>
<p>obsažené v zemi tvého otce a tvé matky."</p>
<p> "Ta,kže jsem nadpřirozená bytost?" zeptala se Mi-</p>
<p>staya rychle.</p>
<p> Matka země jen zavrtěla hlavou. "Není snadné</p>
<p>říct, kým skutečně jsi dítě," odpověděla. "Nejsi pro-</p>
<p> ,</p>
<p>stě jen tím nebo oním, ale kombinací mnoha ele-</p>
<p>mentů. Jsi naprosto výjimečná. V celém Landoveru</p>
<p>není nikdo takový jako ty. Co na to říkáš?"</p>
<p> Mistaya se zamyslela. "Nejspíš si na to budu mu-</p>
<p>set zvyknout."</p>
<p> Leží před tebou mnoho překážek," pokračovala</p>
<p> "</p>
<p>Matka země. "Nejspíš si myslíš, že dospívání je ob-</p>
<p>dé, ale věř mi, to nejobtížnější teprve přijde. Če-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 55</p>
<p>kají tě tvrdé zkoušky, jenž tě mohou zlomit, pokud</p>
<p>nebudeš dostatečně opatmá. Vlasmí zkušenost</p>
<p>s okolním světem je pro děti nepostradatelným uči-</p>
<p>telem. Všechny ty úžasné objevy, všechna ta zkla-</p>
<p>mání a vítězství, úspěchy a selhání. Je velmi těžké</p>
<p>najít rovnováhu a vytrvat, aby se získané vědomosti</p>
<p>mohly proměnit v moudrost dospělosti. Pro tebe to</p>
<p>bude zvlášť obtížné, Mistayo, neboť na tebe čekají</p>
<p>zkoušky tří světů. Musíš být ve svém rozhodování</p>
<p>velmi opatmá.</p>
<p> "</p>
<p> "Já se nebojím," odpovědělo děvčátko statečně.</p>
<p> "To si myslím.</p>
<p> "</p>
<p> Mistaya se zamyšleně zamračila. "Matko země, ty</p>
<p>víš, co mě čeká? Dokážeš vidět mou budoucnost?"</p>
<p> Matka země přivřela víčka a pak je zas pomalu</p>
<p>otevřela, jak to dělávají kočky. "Ach dítě. Moc bych</p>
<p>si to přála, ale nedokážu. Vidím jen různé možnosti.</p>
<p>Budoucnost může být buď taková nebo onaká. Ob-</p>
<p>vykle je těch variant znnoho. V životech obyvatel té-</p>
<p>to země vidím temná mračna i záňvé záblesky duhy,</p>
<p> někdy dokážu události změnit nebo jim předejít.</p>
<p>Budoucnost není nikdy předem daná, Mistayo. Pro</p>
<p>nás všechny je čistým plátnem, na nějž my sami</p>
<p>zobrazíme podobu svého života."</p>
<p> "Matka a otec si myslí, že riám hrozí nebezpečí.</p>
<p>Je to pravda?" zeptala se dívenka.</p>
<p> "</p>
<p> "Ano, zašeptala Matka země. "Jeden z těch tem-</p>
<p>ných mraků, o kterých jsem mluvila, se blíží k tobě.</p>
<p>Bude to zkouška tvé rozhodnosti a schopnosti poro-</p>
<p>zumět věcem, jenž se kolem tebe dějí. Zdá se však,</p>
<p>že je velmi temný, musíš být opatrná. Právě proto</p>
<p>jsem tě k sobě dnes v noci zavolala."</p>
<p> "Chtělajsi mě varovat?"</p>
<p> "Nejen to, Mistayo. Varování se ti již dostalo, má</p>
<p> slova by nic nezměnila." Tělo Matky země se za-</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> třpytilo, jak zvedla ruku a ukázala prstem. , Bla-</p>
<p> ťátko, které tě ke mně přivedlo, se jmenuje Nehvíz-</p>
<p> dek. Slouží mi dlouho a věmě. Tvá matka ho zná už</p>
<p> od dětství. Nehvízdek je nadpřirozená bytost. Kdysi</p>
<p> pňšel z magických mlh a přidal se ke mně. Blaťátka</p>
<p> se mohou pohybovat jak v kouzelných mlhách, tak</p>
<p> i mimo ně a slouží jen tomu, koho si vyberou. Roz-</p>
<p> hodují se zcela svobodně, ale pak jsou velmi věrná.</p>
<p> Vládnou silnou magii, díky níž dokáží uzdravovat.</p>
<p> Mohou tak rušit všechna kouzla, která byla seslána,</p>
<p> aby ničila a ubližovala. Nehvízdek vždy chrání toho,</p>
<p>komu slouží a občas i jeho přátele."</p>
<p> Mistaya se podívala na Nehvízdka, který k ní</p>
<p>vzhlížel velkýma, oduševnělýma očima. "Je rozto-</p>
<p>milý," řekla.</p>
<p> Patří teď tobě," usmála se Matka země. "Dávám</p>
<p>ti ho na dobu, než dosáhneš dospělosti. Nehvízdek</p>
<p>bude tvým společníkem a ochráncem. Ochrání tě</p>
<p>před mnoha nebezpečími, která na tebe čekají."</p>
<p> Její paže poklesla zpět a znovu se vlhce zatřpytila</p>
<p>v měsíčním světle. "Musíš ale pochopit jedno, Mi-</p>
<p>stayo. Nehvízdek tě nemůže ochránit před vším. To</p>
<p>nedokáže nikdo. Pokud někdo použije temnou ma-</p>
<p>gii, aby ti ublížil, postaví se před tebe jako štít. Proti tvé vlastní síle je však bezmocný. Je jen na tobě, co</p>
<p>se rozhodneš se svým životem udělat. Následky</p>
<p>tvých rozhodnutí a činů musíš nést ty sama. Pokud</p>
<p>uděláš chybu nebo se začneš chovat pošetile, nedo-</p>
<p>káže tě zastavit. Taková je cesta dospívání a ty jí</p>
<p>musíš projít."</p>
<p> Mistaya svraštila obočí a pevně stiskla rty. "Ne-</p>
<p>dopustím se žádných chyb ani pošetilostí," pro-</p>
<p>hlásila. "Budu se rozhodovat velmi uvážlivě."</p>
<p> Stříbrné oči Matky země dostaly najednou smutný</p>
<p>výraz. "Vím, že uděláš, co bude v tvých silách dítě."</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 5Í</p>
<p> Dívenka se zamyslela. "Mám nějakou magickou</p>
<p>sílu která mi bude pomáhat?" vyhrkla.</p>
<p> ,Ano máš. A s největší pravděpodobností ti po-</p>
<p>může. Může ti ale také ublížit. Pokud se rozhodneš ji</p>
<p>použít, podstoupíš tím jisté riziko.</p>
<p> "</p>
<p> g j y 7</p>
<p> "Vždyt ani nevím aká ma ie to e. Jak b ch i</p>
<p>mohla používat? Jak by mi mohla ublížit?</p>
<p> "V pravou chvíli se všechno dozvíš," zašeptala</p>
<p>Matka země.</p>
<p> Mistaya si netrpělivě povzdechla. "Teď mluvíš</p>
<p>jako otec. "</p>
<p> "</p>
<p> "Je nejvyšší čas, aby ses vrátila, řekla Matka</p>
<p>země a dívčinu stížnost přešla, jako by nic neslyšela.</p>
<p>"Než se vydáš na cestu, musím ti něco povědět</p>
<p>o Nehvízdkovi. Vždycky bude s tebou, i když ho</p>
<p>zrovna neuvidíš. Postará se o tebe, jak nejlépe bude</p>
<p> umět, nepropadej tedy beznaději, pokud se z času na</p>
<p> čas ztratí. Také se ho nikdy nesmíš dotknout. Bla-</p>
<p> ťátka nejsou stvořena k dotýkání. Pamatuj na to.</p>
<p> A nakonec tohle: nepotřebuje jídlo ani vodu, umí se</p>
<p> o sebe postarat sám. Alespoň jednou denně však</p>
<p> musíš vyslovit jeho jméno. Kdybys na to zapomněla,</p>
<p> ztratíš ho. Pokud bude mít pocit, že ho nepotřebuješ,</p>
<p> odejde od tebe a vrátí se ke mně. Rozuměla jsi vše-</p>
<p> mu?"</p>
<p> Mistaya rozhodně přikývla. "Ano, Matko země.</p>
<p>Dobře se o Nehvízdka postarám." Pak se zarazila.</p>
<p> "Ale já teď jedu k dědečkovi do jezerní země. Co</p>
<p> když mi nedovolí vzít si Nehvízdka s sebou? Můj</p>
<p> dědeček je hodně přísný a umí být neoblomný."</p>
<p> "Nedělej si starosti, dítě," ujistila ji Matka země.</p>
<p> ,Blaťátka jsou nadpřirozená stvoření. Mohou jít,</p>
<p> kam se jim zlíbí. Zadržet je dokáže jen velmi silná</p>
<p> magie. Nehvízdek bude s tebou, ať půjdeš kamko-</p>
<p> liv."</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> Mistaya se podívala na blaťátko stojící u jejích</p>
<p>nohou a usmála se. "Děkuji ti, Matko země. Velice</p>
<p>ti za něj děkuji. Už teď ho mám moc ráda."</p>
<p> "Sbohem, Mistayo." Matka země se začala po-</p>
<p>malu nořit pod hladinu. "Pamatuj, co jsem ti řekla."</p>
<p> "</p>
<p> "Budu, zavolalo na ni děvčátko. "Sbohem." Pak</p>
<p>se však zarazilo. "Počkej! Kdy tě znovu uvidím?"</p>
<p> Matka země, podivný elementál, však už byla</p>
<p>pryč. Jen v místě, kde před chvílí stála, se na hladině</p>
<p>mihotaly drobné vlnky. Palouk byl prázdný a tichý.</p>
<p> Mistaya najednou ucítila, jak jí těžknou víčka.</p>
<p>Bylo to úžasné dobrodružství a ona se těšila, že další</p>
<p>budou jistě brzy následovat. Zívla, protáhla se</p>
<p>a usmála se na Nehvízdka. "Jsi taky tak unavený?"</p>
<p>zeptala se tiše. Blaťátko se na ni nehnutě dívalo.</p>
<p>"Půjdeme zase spát, ano?"</p>
<p> Nehvízdek zlehka zavrtěl ocasem. Zdálo se, že</p>
<p>s ní tak úplně nesouhlasí.</p>
<p> Mistaya si to však už namířila zpátky k táboru</p>
<p>a blaťátko ji poslušně následovalo. Společně se pro-</p>
<p>dírali lesem vstříc táboru a osudu, který na ně čekal.</p>
<p> rr</p>
<p> CÁRY</p>
<p>r</p><empty-line /><p>I</p>
<p>i</p>
<p> rána s rudýma očima, jenž byla ve své lid-</p>
<p> ské podobě čarodějnicí Noční Stín, seděla</p>
<p>I v</p>
<p> soko v koruně ořešáku a bedlivě sledovala</p>
<p> Mistayin příchod. Dívka se zhmomila náhle, jako ti-</p>
<p> chý přízrak. Magie Matky země ji učinila neviditel-</p>
<p> nou, takže mohla projít přímo kolem hlídek, aniž by</p>
<p> ji kdokoliv zahlédl. Přikradla se k svým přikrývkám</p>
<p> ,</p>
<p> zabalila se do nich, zavřela oči a během několika</p>
<p> vteřin usnula.</p>
<p> Vrána vrhla obezřetný pohled ke kraji mýtiny. Po</p>
<p> blaťátku nikde ani památka. Výborně.</p>
<p> Přítomnost blaťátka zkřížila čarodějčiny plány.</p>
<p> Nepředpokládala, že se tu objeví a stále netušila,</p><empty-line /><p>FO TERRY BROOKS</p>
<p>proč sem vlastně přišlo. Věděla velmi dobře, komu</p>
<p>patri, ta skutečnost samotná však nevypovídala nic</p>
<p>o tom, co ho přivádí za děvčátkem. Příkaz Matky</p>
<p>země? Pravděpodobně. Ale proč jen si k sobě Matka</p>
<p>země Mistayu povolala? Věděla snad ojejích úmys-</p>
<p>lech? Snažila se dívku nějak varovat? Těžko. Stejně</p>
<p>tak, jako Noční Stín nedokázala proniknout magii</p>
<p>Matky země, aby zjistila, co tady chtělo to blaťátko,</p>
<p>tak ani Matka země nemohla odhalit, jaké úmysly</p>
<p>má Noční Stín s dívkou. Obě se mohly jen domnívat,</p>
<p>ale nic víc. Svým způsobem to byla patová situace.</p>
<p>Jakýkoliv pokus následovat dívku a blaťátko a zjistit</p>
<p>tak, co má Matka země v plánu, by musel nutně</p>
<p>ztroskotat. A co hůř, vyšla by tak najevo její přítom-</p>
<p>nost vjezemí krajině, což by mohlo opravdu zničit</p>
<p>všechno, co až do této chvíle tak pracně vybudovala.</p>
<p> Dívka se vrátila sama, takže ji Matka země po-</p>
<p>slala zpátky. Ten fakt samotný napovídal, že neví</p>
<p>nic o čarodějčiných plánech a nejspíš nebyl důvod si</p>
<p>dělat starosti. I tak nebyla Matka země pro čaroděj-</p>
<p>nici z Temného Polomu žádnou skutečnou překáž-</p>
<p>kou. Pokud by se ona nebo její čtyřnohý poslíček</p>
<p>pokusili zasáhnout, Noční Stín by si našla způsob,</p>
<p>jak se jim pomstít, aby toho litovali až do konce ži-</p>
<p>vota. Čarodějčina magie byla mnohem silnější.</p>
<p>Kdyby chtěla, jistě by dokázala toho podivného</p>
<p>elementála zahnat na útěk.</p>
<p> Vrána spokojeně zamžourala. Všechno je, jak má</p>
<p>být. Matka země si Mistayu nejspíš zavolala, aby</p>
<p>s ní promluvila jako dlouholetá přítelkyně a ochrán-</p>
<p>kyně její matky. Teď byla dívka tam, kde ji chtěla</p>
<p>Noční Stín mít. Zabalená do přikrývek spala mezi</p>
<p>svými neškodnými strážci a naprosto netušila, jak se</p>
<p>její život vbrzku změní.</p>
<p> Čarodějnice velmi dobře věděla, že Holiday pošle</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 61</p>
<p>svou dceru pryč, když uslyší výhrůžky vůči své ro-</p>
<p>dině. Znala ho dobře. Sylfina předtucha, kterou jí se-</p>
<p>slala sama čarodějnice, tak temná a hrozivá, jak ji</p>
<p>dokázala vytvořit jen Noční Stín, byla semínkem,</p>
<p>z nějž měl později onen nápad vzejít. Díky Rydal-</p>
<p>lovu příchodu zaseté semínko strachu vyklíčilo</p>
<p>a rozkvetlo. Ať už se má stát cokoliv, Ben ani Vrba</p>
<p>by nikdy neriskovali život své milované dcery. Noč-</p>
<p>ní Stín nevěděla, kam dívku pošlou, ačkoliv se</p>
<p>správně domnívala, že volba nakonec padne na je-</p>
<p>zemí krajinu. Ve skutečnosti na tom ovšem nezále-</p>
<p>želo. Ať už by Mistaya šla kamkoliv, čarodějnice by</p>
<p>tam na ni čekala.</p>
<p> Její čas právě nastal.</p>
<p> Vrána naposledy zapátrala svým krhavým zrakem</p>
<p>po mýtině a zabloudila i do temných míst na okra-</p>
<p>jích, kde by se mohlo něco nebo někdo skrývat. Ni-</p>
<p>kde nic. Rudé oči zazářily a po těle se jí rozlil pocit</p>
<p>uspokojení. Teď má spící muže i dívku ve své moci.</p>
<p> Rozepjala křídla, vznesla se z větve, na níž až do-</p>
<p>posud seděla, vyrazila vzhůru, zakroužila na palou-</p>
<p>kem a pomalu se snesla dolů. Z noci zbývalo už jen</p>
<p>několik málo hodin, brzy bude vystřídána dnem.</p>
<p>V této době bývá spánek nehlubší a sny nejživější.</p>
<p>Muže, dívenku i spící zvířata zahalovala temnota ja-</p>
<p>ko těžký, měkký plášť, nikdo z nich neměl o pří-</p>
<p>tomnosti vrány a i tušení. Přelétla jim nad hlavami</p>
<p>neviděna a neslyšena. Zakroužila nad mýtinou hned</p>
<p>dvakrát, ale nikdo, dokonce ani strážní, kteří teď,</p>
<p>když se Mistaya vrátila od Matky země a kouzlo</p>
<p>otupující jejich pozomost zmizelo, opět svědomitě</p>
<p>hlídali, jí nevěnovali pozomost.</p>
<p> Vrána se mihla nad Mistayou, pak se vrátila ajejí</p>
<p>stín pohladil nehybné tělo zabalené do přikrývek ja-</p><empty-line /><p>C2 TERRY BROOKS</p>
<p>ko laskavá matčina ruka. Při každém přeletu se jí</p>
<p>z křídel uvolnil zelenkavý prach, který zavířil</p>
<p>v měsíčním světle jako květinový pyl a zlehka se</p>
<p>snesl na spící dítě. Mistaya ho ve spánku vdechla,</p>
<p>usmála se a zabalila se do přikrývek ještě těsněji</p>
<p>a pohodlněji. Její spánek se pomalu prohluboval,</p>
<p>propadala se stále hloub a hloub. Přicházely k ní</p>
<p>sny, živé a pestré a ona cítila, jak je unášena do je-</p>
<p>jich světla.</p>
<p> Vrána se opět vznesla vzhůru a usadila se ve stínu</p>
<p>větví. Teď bude dívka spát tak dlouho, dokud ji ča-</p>
<p>rodějnice neprobudí. Neuvidí nic z toho, co se stane</p>
<p>v pňštích chvílích.</p>
<p> Opatrně, aby ji někdo nezahlédl, přeskakovala</p>
<p>z větve na větev, až byla jen pár stop nad zemí. Pak</p>
<p>se její čemé peří a křídla proměnily v temnou róbu</p>
<p>a čarodějnice tady opět stála ve své lidské podobě,</p>
<p>vysoká a elegantní, oslnivě krásná a pňtom chladná,</p>
<p>jako čerstvě napadlý sníh, orlí tvář lemovanou čer-</p>
<p>nou hřívou vlasů s jediným bílým pramenem spada-</p>
<p>jícím do čela. Usmála se, ale její úsměv byl tvrdý</p>
<p>jako kámen. Jemným pohybem ruky k sobě přivo-</p>
<p>lala svou magickou sílu a obklopila se jí jako štítem.</p>
<p>Pak vystoupila z lesního šera na paseku zalitou mě-</p>
<p>síčním světlem.</p>
<p> Mistaye se zdál sen. Byla v něm malým ptáčkem</p>
<p>s perim bílým jako sníh, který letěl nad krajinou pl-</p>
<p>nou jasných barev. Byly tu smaragdově zelené lesy,</p>
<p>máslově žlutá pole, zurčící prameny, lékořicové</p>
<p>a čokoládové hory, karmínové pahorky, azurová je-</p>
<p>zera a řeky, v nichž proudilo stříbro a zlato. Všechny</p>
<p>květiny byly v plném rozpuku a zdobily louky jako</p>
<p>pestiý vílí závoj.</p>
<p> Po jejím boku letěl čemý pták, který ji vedl a uka-</p>
<p>UKLADY ČARODÉJNIC 63</p>
<p>zoval jí všechny ty krásy kolem. Letěli mlčky, slova</p>
<p>neměli zapotřebí. Vír myšlenek a pocitů si s bílým</p>
<p>ptačím tělíčkem pohrával, jako vlny s listem na hla-</p>
<p>dině. Cítila se, jako by byla k létání stvořena odjak-</p>
<p>živa, plula ve vzdušných proudech, nechávala se</p>
<p>unášet krátkými závany, roztáhla křídla a plachtila.</p>
<p>Bylo to omamné, dávalo jí to úžasný pocit, že jedi-</p>
<p>ným zamáváním křídel doká.že obsáhnout celý svět.</p>
<p> Letěli stále dál a dál. Na zemi stáli lidé, dívali se</p>
<p>vzhůru a ukazovali prsty. Někteří ji volali jménem</p>
<p>a vábili ji k sobě. Mistaya je poznávala, všichni byli</p>
<p>součástí jejího dřívějšího života, když ještě měla lid-</p>
<p>ské tělo. Nechala je daleko za sebou. Snad ji kdysi</p>
<p>milovali a starali se o ni, krmili, když ještě byla ne-</p>
<p>opeřeným holátkem. Teď ji však chtěli přivábit</p>
<p>k sobě dolů, chytit a zavřít do klece. Nepřáli jí právě</p>
<p>nalezenou svobodu. Nemohli se smířit se skuteč-</p>
<p>ností, že už ji nemohou ovládat. V tónu jejich hlasu</p>
<p>slyšela závist, zlost, a zklamání a pocítila, že se</p>
<p>k nim už nikdy nechce vrátit. Letěla tedy bez ohléd-</p>
<p>nutí dál, jak nejrychleji mohla, své budoucnosti</p>
<p>vstříc.</p>
<p> Černý společník na ni pohlédl a rudé oči mu sou-</p>
<p>hlasně jiskřily.</p>
<p> Noční Stín vystoupila z úkrytu stromů a nejprve</p>
<p>svou pozornost zaměřila na dva muže hlídkující na</p>
<p>okraji malé mýtiny. Postavila se tak, aby ji mohli</p>
<p>spatřit, vysokou, zahalenou v čemém hávu, hrozi-</p>
<p>vou, jako sama smrt. Okamžitě proti ní obrátili své</p>
<p>zbraně, neboť instinktivně rozpoznali hrozící nebez-</p>
<p>pečí. Čarodějnice jen zlehka pozvedla ruce a z ko-</p>
<p>nečků prstů jí vyšlehl záblesk zeleného ohně, jenž</p>
<p>obklopil strážné dřív, než měli čas vykřiknout. Když</p>
<p>zelenkavá záře pohasla, na místě, kde stáli, ležely</p><empty-line /><p>64 TERRY BROOKS</p>
<p>jen dva malé kusy kamene, které prskaly a čoudily</p>
<p>ja o žhavé uhlíky.</p>
<p> Čarodějnice z Temného Polomu udělala dva tři</p>
<p>kroky kupředu a ukázala prstem na provaz svazující</p>
<p>k sobě koně a zvířata určená k nesení nákladu.. Ten</p>
<p>okamžitě vzplál a změnil se v popel, koně, mezi ni-</p>
<p>mi i Sova a Kopýtko, se vyděšeně rozprchly. Jako</p>
<p>by mimochodem ukázala čarodějnice směrem</p>
<p>k ohništi, kde doutnalo už jen pár oharků. Oheň</p>
<p>okamžitě zahořel, plameny šlehaly k nebi, podobny</p>
<p>strašidelnému gejzíru tryskajícímu ze samotných</p>
<p>hlubin země. O chvíli později začal hořet i kočár</p>
<p>s Mistayinými věcmi.</p>
<p> Teď už se vzbudili i ostatní gardisté, překvapeně</p>
<p>mžourali do světla, namáhavě se hrabali z pokrývek</p>
<p>a sápali se po zbraních. Byli žalostně pomalí. Noční</p>
<p>Stín pět z nich proměnila v kameny dřív, než vůbec</p>
<p>měli možnost uvědomit si, co se vlastně děje. Ně-</p>
<p>kteří přece jen stihli vyskočit a rozběhnout se k ča-</p>
<p>rodějnici. Stála tam, klidná a hrozivá jako temný an-</p>
<p>děl. Jen na ně ukázala prstem a oni v tu chvíli padli</p>
<p>k zemi jako podťatí. Během několika vteřin po nich</p>
<p>na pasece nebylo ani památky.</p>
<p> Zůstala jen čarodějnice, spící děvčátko, užaslý</p>
<p>Abernathy a zmatený Questor. Písař s čarodějem se</p>
<p>postavili před Mistayu, aby ji ochránili. Všechno se</p>
<p>stalo nesmírně rychle, čaroděj se právě snažil upříst</p>
<p>nějaké ochranné kouzlo, jeho hubené a pokroucené,</p>
<p>podobné stazým kořenům, se na pozadí šlehajících</p>
<p>plamenů pohybovaly jako dva stíny. Jediným ne-</p>
<p>dbalým gestem smetla Noční Stín kouzlo dřív, než</p>
<p>se vůbec stihlo zformovat a udělala krok dopředu,</p>
<p>čímž se ocitla v plné záři ohně. Shodila z ramen čer-</p>
<p>ný plášť, takže nyní měla obě paže volné až po ra-</p>
<p>mena.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 65</p>
<p> "Nenamáhej se, Questore Thewsi," řekla, když se</p>
<p>čaroděj pokusil o další kouzlo. "Tvé ubohé kousky</p>
<p>tě přede mnou neochrání."</p>
<p> Starý muž se na ni díval a třásl se vztekem a roz-</p>
<p>hořčením. "Co jsi to udělala, čarodějnice?" zašeptal</p>
<p>chraplavě.</p>
<p> "Udělala?" opakovala po něm Noční Stín. "Nic,</p>
<p>co bych neměla dávno v plánu. Doufám, že nyní</p>
<p>chápeš, vjak bezvýchodné situaci ses ocitl?"</p>
<p> Abernathy se snažil odplížit stranou a rozhlížel se</p>
<p>přitom po nějaké zbrani. Čarodějnice udělala ostré</p>
<p>gesto a písař ztuhl uprostřed pohybu.</p>
<p> "Raději zůstaň tam, kde jsi," usmála se a přivřela</p>
<p>oči, jak jí tělem projela slastná vlna pocitu moci.</p>
<p> Questor Thews se napřímil a snažil se vypadat co</p>
<p>nejdůstojněji. "Tentokrát jsi zašla příliš daleko "</p>
<p>prohlásil statečně. "Jeho Výsost tohle nebude tole-</p>
<p>rovat."</p>
<p> "Řekla bych, že Jeho Výsost bude mít plné ruce</p>
<p>práce, aby vůbec zůstal naživu," odpověděla</p>
<p>a usmála se ještě zářivěji. "Ano, nebude vědět, co</p>
<p>dřív. Moc velká škoda, že s ním nebudete, abyste</p>
<p>mu pomohli. Ani jeden z vás.</p>
<p> "</p>
<p> Questor Thews si v tu chvíli uvědomil, o co čaro-</p>
<p>dějnici běží. "Přišla sis pro dítě, je to tak? Chceš Mi-</p>
<p>stayu?"</p>
<p> "Patří mi," odpověděla čarodějnice. "Vždycky mi</p>
<p>patřila. Zrodila se z mé půdy, na mém panství, z mé</p>
<p>magie! Měla být má už od počátku, jenomže tenkrát</p>
<p>zasáhli nadpřirození. Ale nyní, čaroději, nyní bude</p>
<p>všechno jinak. Vezmu si ji k sobě a postarám se, aby</p>
<p>ode mě už nikdy nechtěla odejít."</p>
<p> Oheň hučel a praskal do hlubokého nočního ticha</p>
<p>jako by nadšeně souhlasil s čarodějčiným plánem.</p>
<p>Questor a Abernathy se proměnili na dvě ubohé</p><empty-line /><p>CF TERRY BROOKS</p>
<p>loutky lapené vjeho světle, neschopné sebemenšího</p>
<p>pohybu, ale stále statečně vzdorující nemilosrdnému</p>
<p>nátlaku.</p>
<p> "Holiday ji bude hledat," opakoval stařec paličatě.</p>
<p>"I když my zmizíme."</p>
<p> Noční Stín se zasmála. "Tys mě neposlouchal,</p>
<p>Questore Thewsi. Holiday se bude muset nejdřív</p>
<p>vypořádat s Rydallem. Král z Marnhullu ho zničí,</p>
<p>ostatně, vždyť jsem ho stvořila já. Holidayova smrt</p>
<p>je právě tak jistá, jako že ráno vyjde slunce. Bude se</p>
<p>snažit bojovat se svým osudem, což mi bezpochyby</p>
<p>poskytne zábavnou podívanou. Na konci ho však</p>
<p>čeká neodvratná záhuba. Zemře zapomenut a sám,</p>
<p>bez své dcery, přátel a nejspíš i bez své ženy. Jen to</p>
<p>mě dokáže uspokojit. Jen tak budu dostatečně od-</p>
<p>škodněna za příkoří, která mi způsobil."</p>
<p> "Rydall je tvoje práce?" zašeptal čaroděj ohro-</p>
<p>meně.</p>
<p> "Všechno je má práce, všechno, co se stalo a co</p>
<p>se brzy stane. Toužím zničit toho přivandrovalého</p>
<p>krále víc, než cokoliv jiného, a věř mi čaroději, po-</p>
<p>staralajsem se, aby se má touha naplnila."</p>
<p> Abernathy vykročil. "Noční Stíne, to přece nemů-</p>
<p>žeš. Nech Mistayu odejít. Vždyťjeještě dítě."</p>
<p> ,</p>
<p> ,Dítě?" Úsměv z čarodějčiny tváře zmizel. "Ne,</p>
<p>písaři, ona není dítě. V tomto jste se všichni zmýlili.</p>
<p>Já to vím. Vidím v ní sama sebe. Je tím, čím jsem</p>
<p>kdysi byla já. Cítím, kým se může stát. Dám jí vě-</p>
<p>domosti, které jste před ní ukrývali. Budu ji utvářet</p>
<p>tak, jak to její talent vyžaduje. Démoni vjejí duši</p>
<p>budou osvobozeni. Mistaya má v sobě sílu dětské</p>
<p>představivosti. Ukážu jí, jak se dá použít. Nakonec</p>
<p>se stane mým nástrojem proti Holidayovi Až ji příš-</p>
<p>tě uvidí a přivine na svá prsa jako hada, bude to jeho</p>
<p>poslední hodina!"</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 6%</p>
<p> Když čarodějnice domluvila a upřeně se na čaro-</p>
<p>děje s písařem zadívala, spatřila vjejich tvárich čiré</p>
<p>zoufalství. Questor Thews se snažil potají posbírat</p>
<p>své roztříštěné magické síly, pohyb kostnatých prstů</p>
<p>ukryl v širokých rukávech svého hábitu. Noční Stín</p>
<p>si toho všimla a usmála se nad marností jeho počí-</p>
<p>nání.</p>
<p> Nikdo z nich si nevšiml Nehvízdka, který se vy-</p>
<p>nořil mezi stromy a pomalu došel na okraj mýtiny,</p>
<p>opatrně přešlapoval ajeho velké oči dostaly ostraži-</p>
<p>tý výraz.</p>
<p> Co s námi chceš udělat?" zeptal se Abemathy</p>
<p>a kradmo se ohlédl přes rameno. Uviděl, že Mistaya</p>
<p>stále spí a podivil se, jak je možné, že se ještě ne-</p>
<p>probudila.</p>
<p> "Odpověz, Noční Stíne," naléhal Questor. Chtěl</p>
<p>získat trochu času, aby mohl dokončit své ochranné</p>
<p>kouzlo, aniž si pritom uvědomoval zbytečnost tako-</p>
<p>vého úsilí. "Proměníš nás taky v kameny?"</p>
<p> "Kdepak, Questore," ušklíbla se čarodějnice. "To</p>
<p>by pro vás bylo příliš milosrdné. Celá léta jste mě</p>
<p>otravovali, ale dnes je tomu konec. Vaše životy kon-</p>
<p>čí tady a teď. Nikdo už vás nikdy neuvidí."</p>
<p> Čas jako by zastavil. Čarodějčin hlas dozníval</p>
<p>přehlušován praskáním plamenů. Pak Questor</p>
<p>Thews pozvedl ruce a magická síla před rúm vytvo-</p>
<p>řila oblouk zářivě bílého světla. Abernathy se rychle</p>
<p>obrátil a sáhl po Mistaye ve snaze odnést ji pryč.</p>
<p>Noční Stín se hlasitě zasmála. Pozvedla paže, z ko-</p>
<p>nečků prstů jí vytryskl zelený oheň, který jediným</p>
<p> prudkým pohybem vrhla na své oběti.</p>
<p> Nehvízdek stojící v tu chvíli na opačné straně pa-</p>
<p>seky sklonil hlaw, přitiskl se k zemi, chlupy na zá-</p>
<p>tylku se mu naježily. Z pokrouceného tělíčka se</p>
<p>vznesl obláček, který připomínal trochu chladnou</p><empty-line /><p>7ó TERRY BROOKS</p>
<p>měsíční zář a trochu jinovatku, prolét) vzduchem</p>
<p>naprič pasekou a dorazil ke Questorovi s Abernathy</p>
<p>o malinkou chvíli předtím, než do nich udeřilo čaro-</p>
<p>dějčino kouzlo a rozmetalo chabou Questorovu</p>
<p>obranu na cimprcampr.</p>
<p> Pak je pohltil zelený oheň a oni během jediného</p>
<p>okamžiku zmizeli. Zůstal po nich jen dým a zápach</p>
<p>spáleniny.</p>
<p> Noční Stín se ohlédla. Co to jen bylo za podivnou</p>
<p>záň? Přelétla zrakem mýtinu a zapátrala i mezi nej-</p>
<p>bližšími stromy. Nic. Oči se jí proměnily v uzounké</p>
<p>štěrbiny. Ale něco tam přece bylo, nebo ne? Po-</p>
<p>zvedla paže a poslala mezi stromy čarodějné světlo,</p>
<p>které se proplétalo mezi kmeny a slídilo po všech</p>
<p>živých tvorech. Hmyz, několik myší a pár na zemi</p>
<p>hnízdících ptáků se dalo před jejím kouzlem na útěk.</p>
<p>Nic jiného se tu však neskrývalo.</p>
<p> Pocit neurčité nespokojenosti ji neopouštěl. Nako-</p>
<p>nec se otočila zpět. Na mýtině zbyla jen ona a dí-</p>
<p>venka. Královští gardisté skončili proměněni v ka-</p>
<p>meny, Abernathy a Questor zmizeli jednou provždy.</p>
<p>Všechno se odehrálo přesně tak, jak zamýšlela. Je-</p>
<p>jím plánům nestálo nic v cestě.</p>
<p> Přesto. . .</p>
<p> Potlačila své pochybnosti a mrzutost, došla ke</p>
<p>spící dívce a zadívala se jí do tváře. Čeká tě velká</p>
<p>proměna, maličká, pomyslela si spokojeně. Naučíš</p>
<p>se tolik věcí, odhalíš tolik tajemství, poznáš, jak se</p>
<p>dělají nejrůznější triky. Slyšíš mé myšlenky?</p>
<p> Dívenka se zavrtěla ze snu.</p>
<p> Ano, jen spi, uklidnila ji čarodějnice z Temného</p>
<p>Polomu tiše. Zítra začne tvůj nový život.</p>
<p> Sklonila se a vzala Mistayu do náručí. Byla lehká</p>
<p>jako pírko. Noční Stín se podívala na svou novou</p>
<p>dceru a usmála se.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 69</p>
<p> Pak se vzduch kolem nich proměnil v chladivou</p>
<p>mlhu. O chvíli později už byla mýtina prázdná.</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODĚJNIC 71</p><empty-line /><p>VÝZVA</p><empty-line /><p> ydall z Marnhullu se vrátil k branám Ryzího</p>
<p> Stříbra přesně za tři dny. Tentokrát na něj</p>
<p> Ben Holiday už čekal.</p>
<p> Vůbec nepochyboval, že se Rydall objeví přesně</p>
<p>tak, jak slíbil. Zůstávala nezodpovězena pouze je-</p>
<p>diná otázka: jakých prostředků chce král Marnhullu</p>
<p>použít, aby donutil Bena přistoupit na své absurdní</p>
<p>požadavky? Ben Holiday se probudil před výcho-</p>
<p>dem slunce a zvažoval, zda si nemá jít zaběhat, aby</p>
<p>si vyčistil mysl. Na pravidelné cvičení si navykl ješ-</p>
<p>tě v dobách, kdy aktivně boxoval. I tady, v Lan-</p>
<p>doveru, nezapomínal na posilování a občas dokonce</p>
<p>trénoval se členy své Královské gardy. Ti však ne-</p>
<p>měli s boxem velké zkušenosti a tak mu nemohli být</p>
<p> rovnocennými partneiy. Nebo si možná mysleli, že</p>
<p> bude rozumnější, když ho nechají vyhrávat a tak ra-</p>
<p> ději trénoval sám. Toho rána si tedy chtěl zaběhat,</p>
<p> ale pak ztratil chuť. Místo toho sespolečně s Vrbou</p>
<p> a Mozolem vyšplhal na hradby. Cekali na východ</p>
<p> slunce a vyhlíželi Rydalla.</p>
<p> Noc byla chladná. Když se obzor začal od vý-</p>
<p> chodu na západ projasňovat, spatřili, že z lesa vy-</p>
<p> stoupila nízká, hustá mlha a přelila se na louku na-</p>
<p>proti hradu. Mezi lesem a vodami jezera se nyní</p>
<p> rozkládala šedivá, líně se převalující hmota, z níž tu</p>
<p> a tam vyčuhovala zmáčená stébla trávy. Když slunce</p>
<p>konečně vyskočilo nad východní obzor, mlha po-</p>
<p>malu ustoupila a tam, kde začínal násep vedoucí</p>
<p>k bráně Ryzího Stříbra, stál Rydall. Seděl na koni</p>
<p>oděný do blýskavého brnění, zbraně na něm jen</p>
<p>chřestily. Po boku měl svého mlčenlivého společ-</p>
<p>níka zakukleného v černém plášti. Zdálo se, jako by</p>
<p>růkdy ani neodešli.</p>
<p> Ben je pozoroval z cimbuří a čekal, co udělají.</p>
<p>Rukavice, kterou Rydall před třemi dny hodil na</p>
<p>zem stále ležela uprostřed náspu před hradní branou.</p>
<p>Ben rozkázal, aby ji odstranili, nikdo však nebyl</p>
<p>schopen jeho přání vyplnit. Držela na mostě jako</p>
<p>přibitá. Nikdo ji nedokázal zvednout, ani odstrčit</p>
<p>stranou, dokonce ani Questor Thews. Chránilo ji ně-</p>
<p>jaké kouzlo. Vyhození mostu do povětří zřejmě</p>
<p>představovalo jediný způsob, jak ji odtamtud dostat.</p>
<p>Takové řešení se však Benovi zdálo přehnané a tak</p>
<p>rukavice zůstala ležet tam, kde ji Rydall nechal, jako</p>
<p>němápřipomínkajeho slibu.</p>
<p> ,Holidayi!" křikl Rydall ostře. Tentokrát žádné</p>
<p> " p p</p>
<p>"Králi či "Výsosti". Dnes už se rostě úctu ředstí-</p>
<p>rat nesnažil. "Zvážil jsi mé požadavky?"</p><empty-line /><p> TERRY BROOKS</p>
<p>7</p>
<p> "Má odpověď je stejná!" zakřičel na něj Ben. Ucí-</p>
<p>til pňtom, jak k němu Vrba doposud stojící za jeho</p>
<p>zády pňstoupila blíž. "Věděl jsi moc dobře, že svůj</p>
<p>názor nezměním!"</p>
<p> Rydallův kůň nepokojně zadupal, jak jeho pán</p>
<p>prudce mávnul rukou v přezíravém gestu. "Pak tě</p>
<p>budu muset požádat, abys ho změnil. Lépe řečeno,</p>
<p>trvám na tom. Nemáš na vybranou. Od té doby, co</p>
<p>jsme spolu mluvili naposledy, se leccos změnilo.</p>
<p>Mám tvou dceru."</p>
<p> Ben ucítil jak se mu při těch slovech stáhlo hrdlo.</p>
<p>Nastala chvíle dlouhého ticha. Ucítil, jak se Vrba za-</p>
<p>jíkla a pevně se ho chytila za ruku. Mám tvou dceru.</p>
<p>Ale Mistaya je přece v bezpečí. Odešla do jezemí</p>
<p>země už před dvěma dny. Teď už je jistě u svého</p>
<p>dědečka, daleko od Rydalla.</p>
<p> Nebo snad ne?</p>
<p> "Říkal jsem ti, že najdu způsob, jak tě přesvědčit,</p>
<p>abys mě vyslyšel," pokračoval Rydall. "Teď nemáš</p>
<p>na vybranou. Na tvé dceři ti záleží, je to tak?"</p>
<p> Ben se třásl hněvem. "Tohle je jen další z tvých</p>
<p>špinavých her, Rydalle! Mám tě už plné zuby!"</p>
<p> Odpovědí mu bylo jen další pohrdavé mávnutí ru-</p>
<p>kou. "Uvidíme. Stejně jsem nečekal, že bys mému</p>
<p>slovu uvěřil. Ty ne, Holidayi. Jsi z těch mužů, co</p>
<p>chtějí důkaz, i když mají pravdu přímo před nosem.</p>
<p>Dobrá tedy."</p>
<p> Zahvízdal a z převalující mlhy se vynořili dva ko-</p>
<p>ně. Když se přiblížili, Ben ucítil, jak se mu sevřelo</p>
<p>srdce. Jeden z nich byl Kopýtko a ten druhý Sova.</p>
<p>Proběhli kolem Rydalla a pokračovali dál přes most.</p>
<p> "Pošli někoho dolů, aby ti donesli to, co je uvá-</p>
<p>záno u poníkova sedla," zavolal Rydall.</p>
<p> Ben se podíval na Mozola. Kobold se okamžitě</p>
<p>rozběhl, za malou chvíli vypadal jen jako tmavá</p>
<p>UKLADY ČARODFsJNIC</p>
<p>skvrna na pozadí kamenné zdi. Ben nemohl vztekem</p>
<p>a strachy ani promluvit, jen k sobě mlčky přivinul</p>
<p>Vrbu. Mozol se vrátil za malý okamžik. Ben nedo-</p>
<p>kázal určit, jak se tváří, jeho podivná, seschlá tváři si zachovávala neměnný výraz. Držel náhrdelník</p>
<p>a šátek. Ben si je prohlédl a pak je chvějícíma se ru-</p>
<p>kama podal Vrba. Bezpochyby patřily Mistaye.</p>
<p>Když se vydala na cestu do jezerní země, měla je na</p>
<p>sobě.</p>
<p> GG</p>
<p> "Ach Bene, zašeptala Vrba tiše.</p>
<p> "Kde je Questor Thews a Abernathy?" zakřičel</p>
<p>Ben na Rydalla. "A kde jsou muži z eskorty?"</p>
<p> "V bezpečí," odpověděl Rydall. "Jsi tedy ochoten</p>
<p>vyslechnout mé požadavky, Nejvyšší pane Lando-</p>
<p>veru?"</p>
<p> Ben potlačil emoce, které ka.ždou chvíli hrozily</p>
<p>zahltit zdravý rozum. Jednou rukou objal Vrbu, aby</p>
<p>uklidnil jak ji, tak i sebe. Nemohl uvěňt tomu, co</p>
<p>právě slyšel. Nedokázal si představit, jak se mohl</p>
<p>Rydall dostat k Mistaye tak snadno. Ja.k to jen doká-</p>
<p>zal? Vždyť to musel přemoci její eskortu! Nemluvě</p>
<p>o Questorovi a Abernathym, ti by raději zemřeli, než</p>
<p>by mu dívku vydali.</p>
<p> "Rydalle!" zakričel a sám se až vyděsil toho, co</p>
<p>znělo vjeho hlase. "Nevzdám se landoverského trů-</p>
<p>nu. Nenechám se vydírat. Zdá se, že rád slídíš po</p>
<p>malých dětech, což ve mně vzbuzuje jisté pochyb-</p>
<p>nosti o síle a velikosti tvé armády. Podle mě jsi oby-</p>
<p>čejný zbabělec."</p>
<p> Rydall se zasmál. "Na muže v tvém postavení to</p>
<p>jsou hodně statečná slova. Ale abych pravdu řekl, ne-</p>
<p>čekal jsem nic jiného. Unesl jsem tvou dceru ne proto,</p>
<p>abych tě mohl vydírat, ale abych tě pňměl pozomě vy-</p>
<p>slechnout má slova. Dřív jsi k tomu nebyl ochoten.</p>
<p>Teď ti nic jiného nezbývá, tedy poslouchej."</p><empty-line /><p>74 TERRY BROOKS</p>
<p> Rydall ukázal na rukavici stále ležící před branou.</p>
<p>"Jak vidím, mou výzvu jsi nepřijal. Stejně by mě</p>
<p>překvapilo, kdyby ses vzdal trůnu dobrovolně. Sa-</p>
<p>mozřejmě, vznesl jsem požadavek. Jistě však po-</p>
<p>chopíš, proč jsem to udělal. Bylo nutné nejprve zvo-</p>
<p>lit tu nejšetmější cestu. Tak postupuje každý moudrý</p>
<p>dobyvatel. Někteří na nabídku přistoupí a vzdají se.</p>
<p>Nepředpokládal jsem, že by to byl tvůj případ, ale</p>
<p>nemohl jsem si být jist. Takže teď už můžeme ne-</p>
<p>chat hraní pošetilých her a hloupého vyjednávání. Je</p>
<p>čas podívat se pravdě do tváře. Já mám tvou dceru</p>
<p>a přátele. Ty máš mé království. Jeden z nás musí</p>
<p>ustoupit. Kdopak asi?"</p>
<p> Rydall pobídl koně vpřed, takže stanul uprostřed</p>
<p>náspu. "Rekl bych, že to budeš ty, králi Landoveru,</p>
<p>jsem však ochoten vyřídit naši záležitost čestnějším</p>
<p>způsobem. Má výzva platí. Pošlu proti tobě sedm</p>
<p>bojovníků. Každý z nich bude mít jinou podobu. Já</p>
<p>zvolím, kdy se objeví před branami tvého hradu.</p>
<p>Budou mít za úkol tě zabít. Pokud jim v tom doká-</p>
<p>žeš zabránit a porazit je, propustím tvou dceru</p>
<p>a přátele a vzdám se svých nároků na Landover. Po-</p>
<p>kud však jediný z nich proti tobě uspěje, tvé králov-</p>
<p>ství bude mé a ty i tvá rodina odejdete navždy do</p>
<p>vyhnanství. Souhlasíš? Pokud ano, sejdi dolů</p>
<p>a zvedni mou rukavici."</p>
<p> Ben na něj nevěřícně zíral. "Je to šílenec," zašep-</p>
<p>tal a Vrbajen mlčky přikývla.</p>
<p> Máš Paladina," Pokračoval Rydall. "Každý ví, že</p>
<p>je královým rytířem a ochráncem. Smí za tebe bojo-</p>
<p>vat proti nestvůrám, které ti pošlu." Takže nestvůry,</p>
<p>pomyslel si Ben. Žádní bojovníci. "Slyšel jsem, že</p>
<p>Paladina ještě nikdy nikdo neporazil. Máš tedy dob-</p>
<p>rou šanci na vítězství, nemám pravdu? Přijímáš?"</p>
<p> Ben neodpověděl. Jeho mysl pracovala na plné</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 75</p>
<p> obrátky, jak se snažil zvážit nabídku ze všech stran.</p>
<p> Ano, byla absurdní, nejspíš však představovala jedi-</p>
<p> nou naději. Získá tak čas, aby zjistil, kde vlastně je</p>
<p> a možná ji i zachránil. A taky Questora Abemathyho</p>
<p> a vojáky. Dohoda samotná byla šílená. Jeho život</p>
<p> proti sedmi Rydallovým zabijákům? Pokud se roz-</p>
<p> hodne výzvu přijmout, sejde dolů a zvedne rukavici,</p>
<p> bude vázán právě tak, jako kdyby vyřkl nejsvětější</p>
<p> přísahu. Podle landoverského práva nemohl král vzít</p>
<p> své slovo zpět. Navíc byla všude kolem spousta</p>
<p> svědků - dvořané, vazalové, sloužící, gardisté...</p>
<p> Svého závazku by se mohl zbavit jedině tak, že by</p>
<p> Rydalla zabil. To však byla krajní možnost.</p>
<p> "Pokud nepřijmeš," zakřičel Rydall do ticha,</p>
<p> "uvážu tvou dceru a tvé přátele na hřbety koní, které</p>
<p> má armáda požene před sebou, až vpadne do tvé</p>
<p> země. Zemřou jako první. Opravdu by mi bylo moc</p>
<p> líto kdybych musel svým mužům přikázat, aby je</p>
<p>, zabili jen kvůli tvé tvrdohlavosti. Jak jsem už řekl,</p>
<p> chci toto království získat bez zbytečného krvepro-</p>
<p> lití. Ty chceš totéž - i když z jiných důvodů. Svou</p>
<p> výzvou ti dávám příležitost. Tak přijímáš?"</p>
<p>; Ben právě přemýšlel, že když to udělá, bude se</p>
<p> muset stát Paladinem. A to ne jednou, ale hned se-</p>
<p> dmkrát. Jeho nejhorší noční můra začala nabývat</p>
<p> zřetelné obrysy. Okamžik přeměny ho děsil. Po-</p>
<p>i každé bylo stále těžší a těžší uchovat si svou vlastní</p>
<p> identitu. Když se stával Paladinem, plně splynul</p>
<p> s jinou, pro něj cizí bytostí, která ho pohlcovala. Vy-</p>
<p> manit se ze železné slupky zbroje a oddělit své</p>
<p> vzpomínky od vzpomínek rytíře-ochránce se zdálo</p>
<p>; s každou další přeměnou obtížnější. Přijetím Rydal-</p>
<p> lovy výzvy by riskoval nejen smrt v souboji, ale také</p>
<p> možnost, že zůstane bludným rytířem navždy.</p>
<p> "Výsosti, přijímáš?" ozval se znova Rydall.</p><empty-line /><p>7ď TERRY BROOKS</p><empty-line /><p> "</p>
<p> "Ne, nedělej to, ozvala se nečekaně Vrba a ucho-</p>
<p>pila ho za ruku. "Je za tím víc, než bylo řečeno. Ry-</p>
<p>dall před tebou něco skrývá! Cítím to, Bene!" Posta-</p>
<p>vila se před něj a v očích měla slzy. Její hlas byl tak</p>
<p>tichý, že ho sotva slyšel. "Nesmíš přijmout. I kdyby-</p>
<p>chom proto měli ztratit Mistayu."</p>
<p> Kolik ji jen muselo stát síly, aby ta slova vyřkla,</p>
<p>pomyslel si Ben. Svou dceru vášnivě milovala</p>
<p>a vždy se ji snažila chránit. Udělala by pro ni coko-</p>
<p>liv. Teď ho však prosila, aby se rozhodl pro vlastní</p>
<p>bezpečí. Jeho měla ráda nadevše.</p>
<p> Ovinul ji pažemi a přitiskl k sobě. "Musím se ale-</p>
<p>spoň pokusit," řekl jí tiše. "Nemohl bych žít s vě-</p>
<p>domím, že jsem neudělal všechno, co bylo v mých</p>
<p>silách."</p>
<p> Políbil ji a pak se od ní odvrátil, zakýval na Mo-</p>
<p>zola, aby šel s ním a zamířil ke dveřím, za nimiž by-</p>
<p>lo schodiště. "Počkej na mě tady," zavolal na Vrbu.</p>
<p> Sestupoval po schodech a přemýšlel, co všechno</p>
<p>bude muset udělat, až tu rukavici zvedne. Seznam</p>
<p>nebyl příliš dlouhý. Zaprvé: najít Mistayu, Questora,</p>
<p>Abernathyho, své gardisty a osvobodit je. Zadruhé:</p>
<p>přimět Rydalla, aby vzal svou výzvu zpět, nebo ho,</p>
<p>pokud k tomu nebude ochoten, zabít. Druhou alter-</p>
<p>nativu představovaly souboje se sedmi Rydallovými</p>
<p>reky. Má vůbec naději vyhrát Podle všeho si Rydall</p>
<p>nemyslel, že by se mu to mohlo podařit. Jak je na-</p>
<p>zval, když se o nich zmínil podruhé? Nestvůry?</p>
<p>A Ben ke svému vlastnímu údivu začal v duchu pře-</p>
<p>mítat, co tím asi myslel.</p>
<p> Přešel přes nádvoří k hlavní bráně. Mozol mu byl</p>
<p>v patách a strašlivě přitom cenil zuby. O jeho názoru</p>
<p>na řešení situace nemohlo být pochyb. "Nech je být,</p>
<p>Mozole," varoval ho Ben. "Nejdřív musíme osvobo-</p>
<p>dit Mistayu a ostatní."</p>
<p> UKLADY ČARODĚJNIC</p>
<p> Kobold cosi zabručel a Ben jen tiše doufal, že jde ,; 0 projev souhlasu.</p>
<p> Prošel skrz hlavní bránu a vykročil k náspu. Začí-</p>
<p>rr</p>
<p> nal krásný den, nebe bylo čisté a zářivě modré, po- slední útržky mlhy se rozplývaly v paprscích slunce. ; Rydall ajeho mlčenlivý průvodce seděli na svých</p>
<p> koních. Cekali. Ben se tedy vydal po náspu, kráčel opatrně, neboť se obával nějaké zrady. S každým</p>
<p> dalším krokem cítil, jak v něm roste vztek. Možná, že Mozolův nápad nebyl zas tak špatný. Přivolat Pa-,. ladina a zbavit se Rydalla jednou provždy by nebylo zřejmě příliš obtížné. Ale co by se pak stalo s Mi-i stayou?</p>
<p> Co když je to všechno jen obratný trik, pomyslel</p>
<p> si. Co když ti koně, šátek a náhrdelník nebyly nic než návnady, které ho měly vylákat z hradních zdí? ; Na chvíli zapochyboval, že Rydall skutečně drží Mi-.4 stayu ajejí doprovod jako rukojmí. Mohla to všech-</p>
<p> ny býtjen chytrá lež...</p>
<p>; Hluboko ve svém srdci však byl přesvědčen</p>
<p> 0 pravdivosti jeho slov.</p>
<p> Došel až na druhou stranu náspu.0ba jezdci ho</p>
<p> mlčky pozorovali. Ben se sklonil a zvednul rukavici, jenž ležela před ním. Nekladla nejmenší odpor, jako i by ji celé ty tři dny nedrželo při zemi nic jiného, než pouhá síla vůle. Ben se napřímil a podíval se přímo na Rydalla. Král z Mamhullu byl mnohem mohut-</p>
<p> nější, než si původně myslel. Nepochybně měl také</p>
<p> velkou sílu. Jeho společník v čemém plášti se nao-</p>
<p>i G pak zdál menší. Tvář jednoho zakrývala helmice se</p>
<p> spuštěným hledím, druhému stínila obličej široká</p>
<p>4</p>
<p>[ kapuce.</p>
<p> Ben mrštil rukavicí zpátky po Rydallovi. Mo-</p>
<p> hutný muž ji lehce chytil a posměšně s ní zamával</p>
<p>, na pozdrav.</p><empty-line /><p>7ó TERRY BROOKS</p>
<p> "Nevykládej si to jinak, než jak to ve skutečnosti</p>
<p>je, Rydalle," řekl Ben tiše. "A pamatuj si. Pokud se</p>
<p>něco stane Mistaye, Questoru Thewsovi, Abema-</p>
<p>thymu nebo kterémukoliv z mých gardistů, budu tě</p>
<p>pronásledovat dokud tě nedostanu, i kdybych měl</p>
<p>sestoupit až do plamenů Abaddonu!"</p>
<p> Rydall se jen zdvořile uklonil. "Neměj strach, Be-</p>
<p>ne Holidayi. Nebudeš mě muset hledat." Přitáhl</p>
<p>svému koni uzdu a zprudka ho otočil. "Máš tři dny,</p>
<p>králi Landoveru. Pak pňjde první z mých příšer. Na</p>
<p>tvém místě bych raději začal přemýšlet, jak zůstat</p>
<p>naživu."</p>
<p> Pobodl svého koně ostruhami do slabin a ten</p>
<p>zprudka vyrazil vpřed. Jeho společník v čemém</p>
<p>plášti opět ještě chvíli setrvával na místě. Ben cítil,</p>
<p>jak ho z pod té čemé kápě pozorují dvě oči. Co asi</p>
<p>hledá? Známky strachu? Ben zůstal stát a upřel na</p>
<p>zakuklence pohled. Po Benově boku se objevil Mo-</p>
<p>zol. Vycenil zuby a nenávistně zasyčel.</p>
<p> Jezdec v čemém plášti otočil svého koně a odcvá-</p>
<p>lal za Rydallem. Ben ajeho šlachovitý ochránce se</p>
<p>za nimi dívali, jak mizí mezi stromy.</p>
<p> Bezpečně ukryti v hlubokém lesním stínu, kam</p>
<p>nepronikal ani paprsek ranního světla, se oba jezdci</p>
<p>zastavili a sesedli. Noční Stín ze sebe shodila plášť,</p>
<p>do něhož byla zahalena a pomalu se narovnala. Před</p>
<p>branami Ryzího Stříbra seděla v sedle schválně</p>
<p>zkroucená a nahrbená, aby ji nikdo nepoznal. Pak</p>
<p>pozvedla ruce a vyvolala kouzlo neviditelnosti, to</p>
<p>pro případ, kdyby na ně někdo čirou náhodou natre-</p>
<p>fil. Vzápětí použila magii podruhé a proměnila je-</p>
<p>jich koně ve dvě malé, zelené, čemě proužkované</p>
<p>ještěrky, které jí rychle vyběhly po pažích vzhůru</p>
<p>a ukryly se v záhybech její róby.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 79</p>
<p> Rydall ji pozoroval přes spuštěné hledí. "Nevypa-</p>
<p>dal moc vyděšeně," nadhodil zlostně.</p>
<p> Noční Stín se zasmála. "Ne, ještě ne. Ted v něm</p>
<p>převládá hněv. A kromě toho, ještě pořád tak docela</p>
<p>nevěří, že opravdu máme jeho dceru. Musí o tom být</p>
<p>přesvědčen v hloubi duše, teprve pak se začne bát.</p>
<p>Pak na něj pošlu své nestvůry, jednu po druhé ajeho</p>
<p>strach poroste. Začne si představovat, co všechno ho</p>
<p>ještě čeká a věř mi, žádná z těch myšlenek nebude</p>
<p>příjemná. Pokusí se nás najít, ale nenalezne jedinou</p>
<p>stopu. A pak se vzdá naděje. V tu chvíli, slibuju ti,</p>
<p>ho strach zcela ovládne."</p>
<p> "Nezapomeň na tu sylfu. Podporuje ho."</p>
<p> V čarodějčiných očích se objevil hněvivý záblesk.</p>
<p>"Nevysmívej se mi, králi Rydalle, který jsi nikdy</p>
<p>nebyl ani králem, ani Rydallem. Buď rád, že mi mů-</p>
<p>žeš sloužit."</p>
<p> Muž stál nehybně před ní a mlčel. Vypadal jako ko-</p>
<p>vová socha. Noční Stín však vycítila jeho nejistotu a to</p>
<p>jí stačilo. "Ano, teď ji ještě má po svém boku," pňpus-</p>
<p>tila. "Nakonec však pňjde i o ni. Zůstane sám."</p>
<p> Rydall udělal netrpělivé gesto. "Byl bych klid-</p>
<p>nější, kdybych znal celý tvůj plán. Co když se něco</p>
<p>pokazí?"</p>
<p> Napřímila se a téměř to vypadalo, jako by mu vy-</p>
<p>rostla před očima. "Nic se nepokazí. Všechno jsem</p>
<p>pečlivě promyslela. Zatím je lepší, abych si některé</p>
<p>věci nechala pro sebe. Víš právě tolik, kolik vědět</p>
<p>potřebuješ." Pak si ho chladně přeměňla. "Teď tě</p>
<p>pošlu zpátky. Věnuj se vlastním záležitostem a če-</p>
<p>kej, dokud tě nepovolám."</p>
<p> Rydall pootočil hlavu ajeho zbroj zaskřípala.</p>
<p>"Mohl jsem ho zabít přímo na tom mostě a záležitost</p>
<p>by byla vyřízena jednou provždy. Měla jsi mi to do-</p>
<p>volit."</p><empty-line /><p>g0 TERRY BROOKS</p>
<p> "A zničit tak všechno, na čem jsem poslední dva</p>
<p>roky pracovala?" zeptala se čarodějnice. "Ne, to ne.</p>
<p>A kromě toho, nejsem přesvědčena, že jsi lepší, než</p>
<p> on."</p>
<p> Dotčeně se nadechl a z hrdla se mu vydralo zlost-</p>
<p> né zamručení, ale Noční Stín ho umlčela jediným</p>
<p> mávnutím ruky. "Ticho. Budeš dělat, co ti nařídím.</p>
<p> Holiday je můj. Tvou účast na celé věci jsme už pro-</p>
<p>jednali. Nemíním se o tom dále dohadovat. Nechceš</p>
<p> se se mnou přece hádat, nebo ano?"</p>
<p> Muž mlčel. "Ne," odpověděl nakonec.</p>
<p> "Dobře. Pokud chceš vidět Holidaye mrtvého, tak</p>
<p>to nechej na mě. A teďjdi."</p>
<p> Zamávala před sebou rukama a Rydall zmizel ve</p>
<p>vířícím sloupu mlhy. Chvíli počkala, než si byla jis-</p>
<p>ta, že opravdu bezpečně zmizel. Neměla ho ráda</p>
<p>a nevěřila mu, jako nástroj však sloužil dobře. Než</p>
<p>deňnitivně skoncuje s Benem Holidayem, ještě ho</p>
<p>bude potřebovat.</p>
<p> Představila si, jaké asi budou poslední chvíle krá-</p>
<p>le Landoveru a slastně přitom zavřela oči. Pře-</p>
<p>hrávala si ten obraz v mysli znova a znova; vylepšo-</p>
<p>vala ho a krášlila až k naprosté dokonalosti. Doká-</p>
<p>zala si tu chvíli představit do nejmenších detailů.</p>
<p>Před tím, než naposledy vydechne, se mu podívá do</p>
<p>očí a on v tu chvíli pochopí, kdo za tím vším stál.</p>
<p>Pokusí se naposledy zoufale vykřiknout. ..</p>
<p> Ach ano, ta chvíle přijde. O tom nemohlo být po-</p>
<p>chyb. Teď však tady bylo několik záležitostí, které</p>
<p>vyžadovalyjejí pozomost.</p>
<p> Naposledy zvedla ruce. Obklopil ji vír husté mlhy</p>
<p>a čarodějnice z Temného Polomu zmizela.</p>
<p> Ben Holiday si to rázoval po náspu zpátky k Ry-</p>
<p>zímu Stříbru a horečně přitom přemýšlel. Vrba se-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 81</p>
<p>stoupila z hradeb a čekala ho na nádvoří. Rozběhla</p>
<p>se mu vstríc a on ji k sobě přitiskl ve snaze zmímit</p>
<p>chvění, které roztřás(o je oba.</p>
<p> "Dostaneme ji zpátky," zašeptal a ucítil přitom,</p>
<p>jak sejejí ruce zaťaly do pěstí. "Slibuji."</p>
<p> Pak se otočil k Mozolovi, který šel za ním. "Běž</p>
<p>do jezemí krajiny. Hned teď," nařídil koboldovi.</p>
<p>"Vysvětli Pánu Řek, že jeho vnučka byla unesena</p>
<p>Rydallem z Mamhullu v době, kdy cestovala do jeho</p>
<p>země a požádej ho o pomoci při hledání. Po cestě se</p>
<p>porozhlédni po jakýchkoliv stopách. Možná se ti</p>
<p>podaří zjistit, co se stalo. A Mozole," dodal nako-</p>
<p>nec, "dej pozor na sebe. Neriskuj zbytečně. Už jsem</p>
<p>ztratil Questora a Abemathyho, nechci přijít i</p>
<p>o tebe."</p>
<p> Kobold vycenil v širokém úsměvu všechny zuby.</p>
<p>Stvoření, které hravě dokázalo přemoci jeskynního</p>
<p>běsa nebo bahenního vampa, se těžko mohlo něco</p>
<p>přihodit, Bena však yděsilo, jak snadno si Rydall</p>
<p>z Mamhullu poradil s Mistayinou gardou. Pokud to</p>
<p>ovšem bylo tak, jak tvrdil. Ještě stále si nebyl jist,</p>
<p>ale musel počítat s nejhorším. Mozolova návštěva</p>
<p>vjezemí krajině udělá ve věcijasno.</p>
<p> Kobold se otočil a zmizel tak rychle, že Ben sotva</p>
<p>stačil zamžikat. Cesta zabere Mozolovi necelý den.</p>
<p>Koboldi byli na pohled velmi podivní tvorové, po-</p>
<p>kroucení, chlupatí a šlachovití, s křivýma nohama,</p>
<p>zuby, které si co počtu a ostrosti nezadaly s chrupem</p>
<p>krokodýla, a opičí tváří. Představovali směsici těch</p>
<p>nejbizardnéjších rysů, jaké si člověk jen dokázal</p>
<p>představit, co do rychlosti se jim však nikdo a nic</p>
<p>nemohlo rovnat. Sloužili králům Landoveru už</p>
<p>mnoho let, byli věmí a houževnatí. Ben věděl, že se</p>
<p>na Mozola může spolehnout.</p>
<p> Pak se vvdal napříč prvním nádvořím, Vrba jej</p><empty-line /><p>ó2 TERRY BROOKS</p>
<p>doprovázela. "Jdu nahoru na věž, porozhlédnu se</p>
<p>Zemězrakem. Možná se mi podaří najít nějakou sto-</p>
<p>pu. Prosím, zruš všechny mé dohodnuté schůzky na</p>
<p>dnešní den. Vrátím se k tobě, jak to jen půjde."</p>
<p> Vyběhl po schodech na nejvyšší věž Ryzího Stří-</p>
<p>bra a vstoupil do Zemězraku, magického nástroje,</p>
<p>který umožňoval cestovat po celém Landoveru a ne-</p>
<p>opustit přitom hrad. Vyvolal jeho magii a cítil, jak se</p>
<p>vznáší nad svým královským sídlem, jako kdyby</p>
<p>doopravdy létal. Prohledal celou zemi, ale po Mi-</p>
<p>staye ajejím doprovodu jako by se slehla zem. Za-</p>
<p>létl taky do Elderew, domova Pána Řek, ale tady ži-</p>
<p>vot běžel v obvyklých kolejích.</p>
<p> Přesunul se tedy na východní hranici. Od místa,</p>
<p>kde začínaly první útržky magických mlh, až po</p>
<p>Ohnivé Prameny na jihu neobjevil nic, co by ho do-</p>
<p>vedlo kjeho dceri nebo k Rydallovi z Marnhullu.</p>
<p>Hledal Straba, ale drak byl také pryč. Nejspíš spal</p>
<p>v některém z ohnivých kráterů, které nazýval svým</p>
<p>domovem. Přelétnul nad Melchorem na severu a ko-</p>
<p>nečně nad Temným Polomem, jehož černou hlubinu</p>
<p>nedokázal proniknout ani Zemězrak. Bránila tomu</p>
<p>čarodějčina magie. Na chvíli se zde zdržel, neboť ho</p>
<p>napadlo, že ti, které hledá, mohou být docela dobře</p>
<p>ukryti právě tady. Pak však tuto myšlenku zavrhnul.</p>
<p>Něco takového by bylo možné jen s čarodějčiným</p>
<p>souhlasem. Noční Stín ho nenáviděla z celé duše,</p>
<p>zároveň však nesnášela cizince. Nikdy by se nespol-</p>
<p>čila s někým, kdo by měl v úmyslu napadnout Lan-</p>
<p>dover. Kromě toho, nikdo ji už celé měsíce neviděl.</p>
<p>Ben tedy pokračoval dál.</p>
<p> Strávil hledáním celé dopoledne, Mistaya ajejí</p>
<p>doprovod jako by se propadli do země. Jakmile ko-</p>
<p>nečně sestoupil z věže a vrátil se do komnaty, pocítil</p>
<p>nesmírné vyčerpání. Používání Zemězraku ho una-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 83</p>
<p>vovalo a on přitom neměl kde obnovit své síly. Cítil</p>
<p>se zahnaný do kouta a vyděšený. Odešel do své lož-</p>
<p>nice a okamžitě usnul.</p>
<p> Když se probudil, Vrba seděla vedle něj a s úz-</p>
<p>kostí se ptala, co zjistil. Nemohl jí však říct nic no-</p>
<p>vého. Zbytek dne strávili procházením naplánova-</p>
<p>ných schůzek ajednání a většinu jich zrušili. Ně-</p>
<p>které z nich museli nechat tak, jak byly. Jako král</p>
<p>Landoveru měl Ben povinnosti, kterým musel do-</p>
<p>stát. Ani jeden z nich se však nedokázal soustředit.</p>
<p>Ben nedokázal myslet na nic jiného, než na svou</p>
<p>ztracenou dceru a přátele. Nevěděl, co má dělat.</p>
<p>Podle všeho mu nezbývalo nic jiného, než čekat, až</p>
<p>přijedou soupeři, které mu Rydall vybere. Ještě tři</p>
<p>dny. Pak se objeví první. Vrbě neřekl ani slovo, ale</p>
<p>zjejích gest avýrazu očí velmi dobře poznal, že</p>
<p>myslí na totéž, co on. Čeká ho sedm šílených soubo-</p>
<p>jů na život a na smrt. Sedmkrát se bude muset pro-</p>
<p>měnit v Paladina, sedmkrát ho obklopí zbroj ajeho</p>
<p>myšlenky roztají jako sníh v sálajícím ohni zytířo-</p>
<p>vých vzpomínek na vítězné bitvy. Sedmkrát se stane</p>
<p>bytostí, jejímž jediným zájmem a životním cílem je</p>
<p>zničit všechny královy nepřátele. To byla naprosto</p>
<p>děsivá vyhlídka.</p>
<p> Tu noc spali jako na vodě. Každou chvíli se bu-</p>
<p>dili, aby se přesvědčili, zda ten druhý je stále vedle</p>
<p>nich. Leželi si v objetí a přemýšleli, co jim asi přine-</p>
<p>sou příští dny. Ben se ještě nikdy necítil tak prázdný.</p>
<p>Měl pocit, jako by Mistayu zradil, když se ji rozhodl</p>
<p>poslat pryč, místo aby si ji nechal u sebe. Takhle by</p>
<p>ji možná mohl chránit před Rydallem spolehlivěji.</p>
<p>Vrbě se s podobnými myšlenkami samozřejmě ne-</p>
<p>svěřil. Nemělo smysl zabředávat do podobných</p>
<p>úvah. To, co se stalo, se už nemohlo odestát. Přemí-</p>
<p>tání "co by kdyby" bylo jen zbytečnou ztrátou ener-</p><empty-line /><p>gie. Teď bude potřebovat všechny síly, aby dal věci</p>
<p>zase do pořádku. Alejak to má udělat?</p>
<p> Mozol se vrátil kolem poledne následujícího dne.</p>
<p>Setkal se s Pánem Řek. Mistaya ajejí doprovod do</p>
<p>Elderew vůbec nedorazili. Nikdo nevěděl, co se</p>
<p>s nimi mohlo stát. Mozol dokonce nenašel sebe-</p>
<p>menší známku toho, že se tím směrem vůbec vydali.</p>
<p> Ben a Vrba se na sebe dlouze podívali a v očích</p>
<p>měli výraz rostoucího zoufalství.</p>
<p>POKUŠENÍ</p><empty-line /><p> istaya se probudila. Kolem vládlo napro-</p>
<p>j sté ticho, světlo bylo mdlé a tlumené. Le-</p>
<p> žela na zemi, stále zabalená do svých při-</p>
<p>krývek, jakýsi šestý smysl jí však napovídal, že spa-</p>
<p>la velmi dlouho a od místa, kde usnula, ji nyní dělí</p>
<p>velká vzdálenost. Cítila se otupělá, končetiny měla</p>
<p>ztuhlé, viděla rozmazaně, celé její tělo bylo těžké</p>
<p>a nepohyblivé, jak už to po dlouhém spánku bývá.</p>
<p>Muselo se něco stát. Něco neočekávaného.</p>
<p> Posadila se a rozhlédla kolem. Byla sama. Po</p>
<p>Questorovi, Abemathym i Královských gardistech</p>
<p>jako by se slehla zem. Zapátrala mezi stromy, zda</p>
<p>neuvidí Nehvízdka. Nic. Koně byli piyč, zmizel</p><empty-line /><p>g6 TERRY BROOKS</p>
<p> i vůz s jejími věcmi. Všechno nejspíš zůstalo na tom</p>
<p> místě, kde se uložila ke spánku. Cítila, že už není ani vjezerní krajině. Všechno kolem vypadalo tak po-</p>
<p> divně a sešle. Podívala se vzhůru, ale žádné nebe</p>
<p> nenašla. Všude kolem rostly vysoké, staré stromy</p>
<p> s větvemi porostlými mechem a opředenými hustou</p>
<p> spletí psího vína. Kalné světlo se stěží prodíralo</p>
<p> všudypřítomnou mlhou. Ve vzduchu visel pach hni-</p>
<p> loby a vlhké hlíny. Zvlášmí, svým způsobem jí to</p>
<p> tady připadalo velmi známé.</p>
<p> Mistaya vstala a střepala ze sebe suché listí. Necítila žádný strach. Možná by měla, ale z nějakého důvodu</p>
<p>zůstávala klidná. Aspoň prozatím. Stalo se několik po-</p>
<p>divných věcí které si nedokázala vysvětlit, na druhé</p>
<p>straně jí však zatím také nikdo neublížil. Začala pře-</p>
<p>mýšlet, kde jsou asi její přátelé, stále však neměla po-</p>
<p>cit, že byjí hrozilo jakékoliv nebezpečí.</p>
<p> Nakonec si řekla, že se kolem trochu porozhlédne.</p>
<p>Obešla velký kruh ve snaze zjistit všechno, co se jen</p>
<p>zjistit dá. Našla však jen staré stromy obklopené ml-</p>
<p>havým tichem.</p>
<p> Když se vrátila tam, odkud vyšla, ocitla se tváří</p>
<p>v tvář vysoké, vznešené ženě.</p>
<p> "Vítám tě, Mistayo," řekla a usmála se. Její</p>
<p>úsměv nehřál o nic víc, než led.</p>
<p> ,</p>
<p> Kde to jsem?" zeptala se Mistaya a zároveň při-</p>
<p>tom přemýšlela. Já ji přece znánr. Docela určitě. AIe</p>
<p>odkud?</p>
<p> "Jsi v Temném Polomu," odpověděla žena a dál</p>
<p>nehybně stála v mlhavém polosvětle. Byla celá</p>
<p>v černém. Měla hustou, černou kštici, v níž zářil je-</p>
<p>den stňbrný pramen, alabastrovou pleť a. . . ty oči. . . " "Vzpomínáš si na mě, nemám pravdu?" zeptala se</p>
<p>žena a znělo to spíše jako konstatování, než jako</p>
<p>otázka.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 87</p>
<p> "Ano," odpověděla Mistaya a byla si v tu chvíli</p>
<p>naprosto jistá. Jen nevěděla proč. Jak řekla ta žena,</p>
<p>tohle byl Temný Polom a v Temném Polomu nežil</p>
<p>nikdo jiný, než - "Ty jsi Noční Stín."</p>
<p> "Ano," odpověděla čarodějnice potěšena. Její oči,</p>
<p>dňve stříbmé, náhle zrudly.</p>
<p> "Ty jsi ten pták, vrána," vzpomněla si dívenka ne-</p>
<p>čekaně. "Tam na pikniku. Dívala ses na mě."</p>
<p> Noční Stín se znova usmála. "Ano. A ty zas na</p>
<p>mě, že? Máš skvělou paměť."</p>
<p> Mistaya se nejistě rozhlížela. "Jak jsem se tu ocit-</p>
<p>la? To tys mě sem přinesla?"</p>
<p> Čarodějnice pňkývla. "Ano. Spala jsi, když na</p>
<p>váš tábor zaútočili Rydallovi vojáci. Vzpomínáš si</p>
<p>na Rydalla? To je ten muž, kterého jsi viděla u brány</p>
<p>vašeho hradu.CC</p>
<p> Mistaya přikývla.</p>
<p> "Útok byl veden náhle a nečekaně. Jeho cílem byl</p>
<p>tvůj únos. Kdyby tě Rydall měl ve své moci, mohl</p>
<p>by tvého otce donutit, aby splnil jeho požadavky-</p>
<p>vzdal se landoverského trůnu a odešel do vyhnan-</p>
<p>ství. Tvoji rodiče si mysleli, že u svého dědečka</p>
<p>vjezemí krajině budeš v bezpečí. Rydall je však</p>
<p>mnohem nebezpečnější, než si mysleli. Nějak se</p>
<p>musel o tvém odjezdu dozvědět. Naštěstí jsem ne-</p>
<p>byla daleko a mohla tě ochránit. Unesla jsem tě Ry-</p>
<p>dallovým mužům přímo před nosem a vzala tě sem,</p>
<p>do Temného Polomu."</p>
<p> Mistaya neřekla ani slovo, ale oči ji prozradily.</p>
<p> "Nevěříš mi?" zeptala se čarodějnice.</p>
<p> Dívenka pevně stiskla rty, takže vypadaly jako</p>
<p>tenká čárka. "Můj otec by si nepřál, abych tady by-</p>
<p>la," odpověděla tiše.</p>
<p> "Protože mi nedůvěřuje," přiznala čarodějnice</p>
<p>a pokrčila rameny. "To je pravda. Ví však, že jsi ta-</p><empty-line /><p>gg TERRY BROOKS</p>
<p> dy a může s tou informací naložit, jakkoliv se mu</p>
<p> zachce."</p>
<p> Mistaya se zamračila. "Můj otec to ví?"</p>
<p> "Samozřejmě. Poslala jsem mu zprávu, ale tajně,</p>
<p> aby se to Rydall nedozvěděl. Když útok začal, mu-</p>
<p> sela jsem jednat rychle, ani jsem nestačila promluvit</p>
<p> s tvými přáteli. Podle mě se jim nic nestalo, ale ne-</p>
<p> mohla jsem zůstat abych se přesvědčila. Questor</p>
<p> Thews se dokáže docela dobře ochránit sám a navíc</p>
<p>si myslím, že když jsi zmizela, byl útok zastaven.</p>
<p>Koneckonců, neměli důvod v něm pokračovat."</p>
<p> "Protožejájsem už v té chvíli byla s tebou."</p>
<p> "Přesně tak. To ale Rydall neví. Bude tě hledat na</p>
<p>Ryzím Stříbře nebo v Elderew. Tam už pro tebe není</p>
<p>bezpečno. Zato tady, v Temném Polomu, tě nikdy</p>
<p>hledat nebude. Bude nejlepší, abys zústala se mnou</p>
<p>do té doby, než se věci vyřeší. Věř mi, jakmile si to</p>
<p>tvůj otec promyslí, bude souhlasit."</p>
<p> Mistaya usilovně přemýšlela a šoupala přitom no-</p>
<p>hama. Nějak se jí to všechno nezdálo. "Jak toho mů-</p>
<p>žeš vědět o Rydallovi tolik? A proč jsi mě celou do-</p>
<p>bu sledovala?"</p>
<p> "Protože mám o tebe zájem, Mistayo," odvětila</p>
<p>Noční Stín. "Vím totiž o tobě věci, které nevíš ani ty</p>
<p>sama. Chtěla jsem ti všechno říct, ale nevěděla jsem</p>
<p>jak. Proto jsem se zdržovala ve tvé blízkosti a čekala</p>
<p>na příležitost. Moc dobře vím, jak o mně tvoje mat-</p>
<p>ka a otec smýšlejí. Nevycházeli jsem spolu vždycky</p>
<p>nejlíp. Občas jsme spolu dokonce bojovali. Ale jed-</p>
<p>no máme společné - zájem o tebe." Na chvilku se</p>
<p>odmlčela. "Věděla jsi, Mistayo, že jsi se narodila</p>
<p>v Temném Polomu?"</p>
<p> Mistaya se zamračila. "Opravdu?"</p>
<p> "S tím se ti matka zřejmě nesvěřila." Noční Stín</p>
<p>udělala několik kroků stranou a nepřítomně se za-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC ó9</p>
<p>hleděla mezi stromy. "Řekla ti, že v sobě máš ma-</p>
<p>gickou sílu?"</p>
<p> Mistaya otevřela ústa a vjejích smaragdově zele-</p>
<p>ných očích zaplály ohníčky zájmu. "Opravdu?</p>
<p>Umím čarovat?"</p>
<p> "Samozrejmě, každá čarodějnice umí čarovat."</p>
<p>Noční Stín opět pohlédla stranou a oči se jí rudě za-</p>
<p>třpytily. "Jsi čarodějnice, to přece víš?"</p>
<p> Dívenka se zhluboka nadechla a teprve pak se od-</p>
<p>hodlala k odpovědi. "Ne, to jsem nevěděla. Nelžeš</p>
<p>mi?"</p>
<p> Noční Stín neodpověděla. Místo toho vztáhla ru-</p>
<p>ku, udělala prsty drobné gesto a objevil se stůl a dvě</p>
<p>židle. Stůl byl pokryt červeným ubrusem a prohýbal</p>
<p>se pod tíhou ovoce, oříškú, sýrů, chleba ajablečného</p>
<p>moštu. "Posaď se," poručila dívce. "Nejdříve něco</p>
<p>pojíme a pak si můžeme promluvit.</p>
<p> Mistaya ehvíli váhala, ale pak hlad zvítězil nad</p>
<p>zdráhavostí. Posadila se na židli naproti čarodějnici</p>
<p>a opatrně ochumala několik oříšků a pár plátků sýra.</p>
<p>Obojí bylo výbomé a tak se pustila i do ostamích la-</p>
<p>hůdek a všechno zapila pohárkem jablečného moštu.</p>
<p>Noční Stín jen zamyšleně ukusovala z krajíčku chle-</p>
<p>ba.</p>
<p> "Něco ti povím, Mistayo," promluvila po chvíli.</p>
<p>"Vzala jsem tě sem, neboť jsem tě chtěla poznat</p>
<p>a náhodou se naskytla příležitost, která se nejspís</p>
<p>hned tak nebude opakovat. Kdybych čekala, až ke</p>
<p>mně přijdeš sama nebo až tě za mnou pošlou tvoji</p>
<p>rodiče - a to bych ještě musela být tak drzá, abych</p>
<p>je o to požádala, neboť sami by s takovou nabídkou</p>
<p>nikdy nepřišli - nejspíš bychom se nikdv nesetkaly.</p>
<p>Já si nestěžuju. Takhle to prostě je. V mnoha konči-</p>
<p>nách této země nemám nejlepší pověst. Docela ur-</p>
<p>čitě jsi o crmě slyšela spoustu špamého."</p><empty-line /><p>O TERRY BROOKS</p>
<p> Mistaya vzhlédla od stolu a vjejích zelených</p>
<p>očích se objevil výraz znepokojení. V čarodějčině</p>
<p>hlase ani ve výrazu jejího obličej však nebylo ani</p>
<p>památky po nějaké hrozbě.</p>
<p> "</p>
<p> "Nemusíš se mě bát, ujistila ji Noční Stín. "Vza-</p>
<p>la jsem tě sem, abys byla v bezpečí, nechci ti ublížit.</p>
<p>Můžeš odejít kdykoliv si budeš přát. Ráda bych</p>
<p>však, abys mě nejdřív vyslechla. Souhlasíš?"</p>
<p> Mistaya si strčila do pusy hrst oříškú, chvíli pře-</p>
<p>mýšlela a pak přikývla.</p>
<p> "Dobře. Jsi velmi vnímavá. Tedy poslouchej. Ry-</p>
<p>dall je cizinec, který si činí nároky na landoverský</p>
<p>trůn, dobyvatel, jenž by si tuto zemi rád podrobil.</p>
<p>Ať už byly mezi mnou a tvým otcem jakékoliv ne-</p>
<p>srovnalosti, na jednom se shodneme. Landover ne-</p>
<p>smí upadnout do Rydallových rukou. Jsem čaroděj-</p>
<p>nice, Mistayo ajako taková mám znalosti, o kterých</p>
<p>se jiným ani nesnilo. Dovím se o všem jako první</p>
<p>a dokážu pochopit podstatu věcí. Věděla jsem o Ry-</p>
<p>dallovi ihned poté, co v doprovodu svého společ-</p>
<p>níka, čaroděje, jak jsem později zjistila, prošel ma-</p>
<p>gickými mlhami. Ten čaroděj je velmi mocný, jeho</p>
<p>síla je srovnatelná s mou. Jakmile jsem se o něm do-</p>
<p>zvěděla, sledovala jsem ho až k branám vašeho hra-</p>
<p>du. Slyšela jsem jejich požadavky. Tušila jsem, co</p>
<p>udělají a tak když se tě pokusili zmocnit, byla jsem</p>
<p>připravena. "</p>
<p> Znova se zamyšleně zahleděla mezi stromy. "Mě-</p>
<p>la jsem však ještě jiný důvod, abych zasáhla. Chtěla</p>
<p>jsem tě přivést sem. Přála jsem si, abys se mnou</p>
<p>v Temném Polomu strávila nějaký čas. V okamžiku,</p>
<p>kdy začal útok jsem cítila, že taková příležitost se mi</p>
<p>už víckrát nenaskyme a tak jsem se jí chopila. Víš,</p>
<p>je velmi důležité, abys se dozvěděla pravdu o sobě.</p>
<p>Důležité nejen pro tebe, ale i pro mě."</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 91</p>
<p> ,Pro tebe?" Mistaya se zatvářila pochybovačně.</p>
<p> "Ano, Mistayo." Čarodějnice si nepřítomně hla-</p>
<p>dila hřbet své štíhlé ruky. Vypadalo to, jako když se</p>
<p>k sobě lísají dvě bílé myšky. "Jsem čarodějnice</p>
<p>z Temného Polomu, jediná čarodějnice v Landove-</p>
<p>ru. Čekala jsem velmi dlouho, než se objeví další.</p>
<p>Chci se podělit o své znalosti. Toužím si promluvit</p>
<p>s někým, kdo miluje magii stejně vášnivě, jako já.</p>
<p>A tím někýmjsi právě ty, Mistayo."</p>
<p> Dívenka přestala jíst a ohromeně se na čarodějnici</p>
<p>podívala. "Myslela jsem si, že by ve mně mohla být</p>
<p>magická síla," řekla tiše a v duchu přitom myslela</p>
<p>na slova Matky země. "Občas jako bych ji cítila</p>
<p>uvnitř, ale nebylajsem si jista."</p>
<p> "Nejsi školená vjejím používání, nedokážeš ji vy-</p>
<p>volat a kromě toho - celou dobu ti tvé schopnosti</p>
<p>tajili. Ale je v tobě, patří ti," řekla Noční Stín. "Patří ti od narození.</p>
<p> "Ale proč mi to nikdo neřekl?" Mistaya ještě stále</p>
<p>nebyla přesvědčená, v duchu však již začala zvažo-</p>
<p>vat různé možnosti. "Proč mi moji rodiče a dokonce</p>
<p>i Questor Thews neustále říkali, že magie - jaká-</p>
<p>koliv magie - je velmi nebezpečná? Copak mi</p>
<p>všichni úmyslně lhali?"</p>
<p> Noční Stín zavrtěla hlavou. "Samozřejmě že ne.</p>
<p>Něco takového by nikdy neudělali. Jen se tě snažili</p>
<p>ochránit před tím, na co jsi ještě nebyla připravená.</p>
<p>V pravý čas by ses od nich všechno dozvěděla. Pod-</p>
<p>le mě se však vjedné věci zmýlili. Tajili ti pravdu</p>
<p>příliš dlouho. Teď však existuje ještě jiný dúvod,</p>
<p>abys odhalila svůj skrytý talent. Příchod Rydalla</p>
<p>z Marnhullu a nebezpečí, které nyní hrozí tvému ot-</p>
<p>ci."</p>
<p> ,</p>
<p> ,Jaké nebezpečí?" zeptala se Mistaya. "Pověz."</p>
<p> Noční Stín však jen zakroutila hlavou a pozvedla</p><empty-line /><p>92 TERRY BROOKS</p>
<p> svou štíhlou ruku. "Trpělivost. Dovol mi. abych ti</p>
<p> všechno vypověděta popořadě. Až skončím, můžeš</p>
<p> se sama rozhodnout a vyvodit závěry."</p>
<p> Znova povstala a Mistaya se zvedla s ní. Čaroděj-</p>
<p> nice udělala nenápadný pohyb a stůl i s jídlem a pi-</p>
<p> tím zmizel. Mýtina, na které stáli, byla opět prázdná.</p>
<p> Noční Stín se usmála. Stejný chladný úsměv jako</p>
<p> předtím. Tentokrát však dívence připadal daleko při-</p>
<p> jatelnější a mnohem víc uklidňující. Uvědomila si,</p>
<p> že se usmívá také.</p>
<p> "</p>
<p> Budeme přítelkyně, ty ajá," řekla čarodějnice</p>
<p> a pozvedla levé obočí směrem k stríbrnému pramenu</p>
<p> vlasů spadajícímu jí do čela. "Budeme si navzájem</p>
<p> svěřovat svá tajemství. Pojď se mnou."</p>
<p> Vydala se přes mýtinu mezi stromy a ani se ces-</p>
<p> tou neohlédla. Mistaya ji následovala. Byla zvědavá</p>
<p> a nedočkavá, toužila se dozvědět víc. O okolnostech,</p>
<p> za nichž se do Temného Polomu, teď už nepřemí-</p>
<p> tala. Na rodiče, Abernathyho nebo Questora si ani</p>
<p>nevzpomněla. Neměla v hlavě nic, než magickou sí-</p>
<p>lu, kterou odjakživa cítila ve svém nitru a po které</p>
<p>nevýslovně prahla. Ve slovech té vysoké, ěerno-</p>
<p>vlasé, štíhlé ženy byl jasný příslib. Konečně nastal</p>
<p>čas, kdyjí budou všechna tajemství odhalena.</p>
<p> Vzdálenost, kterou urazily, nebyla dlouhá. Zasta-</p>
<p>vily se mezi stromy. Mlha tady bvla hustá a světlo</p>
<p>pronikajíc shůry mamé a kalné. Noční Stín se na dí-</p>
<p>venku zahleděla.</p>
<p> "</p>
<p> Není tak snadné tě vystrašit, viď, Mistayo?" ze-</p>
<p>ptala se. Mistaya rozhodně zavrtěla hlavou. "Já se</p>
<p>nebojím ničeho," řekla statečně a skoro to tak</p>
<p>i myslela.</p>
<p> Cardějnice přikývla. Její oči byly opět stříbřité</p>
<p>a klidné. "Přivedla jsem tě do Temného Polomu,</p>
<p>protože jsi čarodějnice," opakovala znova důrazně.</p>
<p> UKLADY ČARODĚJNIC 93</p>
<p> "Tak jako já. Narodila jsi se v Temném Polomu,</p>
<p> z půdy, která je prodchnuta mou magii. Zdědila jsi</p>
<p> krev nadpřirozených. Byla jsi přivedena do světa,</p>
<p> v němž jen silní a sebejistí jsou obdařeni mocí. To-</p>
<p> hle všechno z tebe činí rébus, který tvoji rodiče ni-</p>
<p> kdy nedokázali rozluštit.</p>
<p> Rébus. Znáš to slovo?"</p>
<p> Mistaya přikývla. "Záhada."</p>
<p> "Ano, záhada. V celém Landoveru není nikdo ta-</p>
<p> kový, jako jsi ty. Máš schopnosti, o jakých se dru-</p>
<p> hým ani nesnilo. Tvá magická síla je tak mocná, že</p>
<p> jen já jsem dokázala odhadnout její skutečný poten-</p>
<p> ciál. Mohu tě naučit, jak tuto sílu ovládat a užívat.</p>
<p> Tohle nedokáže nikdo jiný. Ani Questor Thews, ani</p>
<p> tvoji rodiče, neboť žádný z nich není tím, čím jsme</p>
<p> mv - čarodějnice a tedy nikdo z nich ti nemůže dát</p>
<p> to, co doopravdy potřebuješ. Ano, používání magie</p>
<p> je velmi nebezpečné. To není žádné tajemství. Toto</p>
<p> nebezpečí však vyplývá z neznalosti magické síly</p>
<p> a neschopnosti ji ovládat, rozumíš?"</p>
<p> Mistaya horlivě přikývla, slova čarodějnice skrý-</p>
<p> vala příslib, který ji přímo nadchnul.</p>
<p> "Dobře. Tak se podívej." Noční Stín se sklonila</p>
<p> a utrhla stvol, na němž byla nerozvitá poupata. Podr-</p>
<p> žela rostlinu před Mistayou. Pak zvedla prsty</p>
<p> ajemně polaskala špičku jednoho z poupat. Pupenec</p>
<p> se zachvěl, pukl a rozvinul se do karmínového kvě-</p>
<p> tu. "Vidíš? Magie tuhle květinu přivedla k životu.</p>
<p> A teď to zkus ty." Podala dívence snítku s ne-</p>
<p> rozvitými poupaty. Mistaya ji váhavě uchopila a dr-</p>
<p> žela před sebou tak opatrně, jako by byla ze skla.</p>
<p> "Soustřeď se na poupě," řekla čarodějnice z Tem-</p>
<p> ného Polomu. Vzpomeň si, jaké to bylo, když roz-</p>
<p> kvetlo a najdi ten pocit hluboko ve svém nitru, tam,</p>
<p>, kde se rodí naše sny a představy. Soustřeď se na</p><empty-line /><p>94 TERRY BROOKS</p>
<p> představu květu jímž se stane a pak se ho jemně do-</p>
<p> tkni.</p>
<p> Mistaya udělala, jak jí čarodějnice radila. Veške-</p>
<p> rou svou duchovní energii soustředila a obraz roz-</p>
<p> víjejícího se květu. Vztáhla prst a opatrně, váhavě</p>
<p> pohladilajednou z poupat.</p>
<p> Zachvělo se a zpola se otevřelo.</p>
<p> Velmi dobře, Mistayo " pochválila ji čaroděj-</p>
<p> nice, vzala jí stvol z ruky a odhodila ho stranou.</p>
<p> "Bylo to těžké</p>
<p> "</p>
<p> Dívenka rychle zavrtěla hlavou. V ústech měla</p>
<p> sucho a srdce jí tlouklo. Opravdu umí čarovat.</p>
<p> Vždyť cítila, jak se poupě zachvělo, když se ho do-</p>
<p> tkla. Bylo tady však něco víc. Kdesi hluboko uvnitř</p>
<p>se v ní rozvlnilo cosi hladkého a hebkého, lísalo se</p>
<p> to k ní jako kočka a probouzelo v ní touhu po dal-</p>
<p> ších kouzlech.</p>
<p> Noční Stín ji jemně pohladila po ruce. Mistaye to</p>
<p> připadlo důvěrně známé a tudíž uklidňující. "Vy-</p>
<p> zkoušej tohle," řeklají čarodějnice.</p>
<p> Shýbla se a zvedla ze země černě a oranžově</p>
<p> proužkovanou housenku. Na dlaní se jí schoulila do</p>
<p> klubíčka, o chvíli později se opět rozmotala a po-</p>
<p> koušela se dostat do bezpečí. Carodějnice se hou-</p>
<p>senky zlehka dotkla a živočich se okamžitě proměnil</p>
<p>ve zlato.</p>
<p> "Zkus ji proměnit zpátky," nařídila a držela ote-</p>
<p>vřenou dlaň s housenkou před dívčinýma očima.</p>
<p>"Soustřeď se. Vybav si ve své mysli, čeho chceš do-</p>
<p>sáhnout. Pak sáhni hluboko do svého nitra a najdi</p>
<p>tam pocit, že to, po čem toužíš, se právě uskuteč-</p>
<p>ňuje.</p>
<p> Mistaya si navlhčila rty a pak je pevně stiskla</p>
<p>k sobě. Soustředila se na housenku tak silně, jak to</p>
<p>jen bylo možné. Představovala si, jak se neživý kov</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 95</p>
<p> opět mění v organickou hmotu. Vytvořila ten obraz</p>
<p> v mysli a pak jej pocítila ve svém srdci. Natáhla ru-</p>
<p> ku a dotkla se housenky.</p>
<p> Ta nabyla svého původního oranžovočerného za-</p>
<p> barvení a začala se plazit pryč.</p>
<p> "Dokázala jsem to!" vydechla dívenka ohromeně.</p>
<p> "Viděla jsi? Dokázala jsem to! Udělala jsem kouz-</p>
<p> V tu chvíli zapomněla na všechno: rodiče, přátele,</p>
<p> pochybnosti i otázky. Noční Stín smetla housenku</p>
<p> na zem a sklonila se k dívce. Její oči byl řezavé jako</p>
<p> sklo.</p>
<p> "Teď již víš, Mistayo. Spatřilajsi pravdu. Ta malá</p>
<p> trocha magie, kterou jsme právě zkusily, však ne-</p>
<p> byla ničím víc, než pouhou hrou. Ty dokážeš mno-</p>
<p> hem víc. Musíš mě však poslouchat a pečlivě splnit</p>
<p> všechna cvičení, která ti zadám. Mají-li být tvé</p>
<p> schopnosti plně rozvinuty, bude zapotřebí velké píle.</p>
<p> Jsi k tomu ochotna?"</p>
<p> Mistaya horlivě pňkývla. Její blonďaté kadeře za-</p>
<p> zářily v lesním šeru, oči jí svítily jako kočce v temné jeskyni. "Ano, jsem. Ale..." Náhle se zarazila, ne-</p>
<p> boť si vzpomněla, za jakých okolností se v Temném</p>
<p> Polomu ocitla. "Můj otec..."</p>
<p> "Tvůj otec ví, kde jsi a kdyby měl pocit, že bys</p>
<p> tady neměla zůstávat, přišel by si pro tebe," odpově-</p>
<p> děla rychle Noční Stín. "Teď se musíš rozhodnout</p>
<p> sama za sebe, zda tady chceš zůstat. Volba je jen na</p>
<p> tobě. Než však řekneš poslední slovo, ráda bych ti</p>
<p> něco prozradila. Jak jsem už řekla, pňvedla jsem tě</p>
<p> sem nejen proto, abych ti odhalila tvé magické</p>
<p> schopnosti. Byl tady ještě jiný důvod. Vzpomínáš?"</p>
<p> Čarodějnice se odmlčela a čekala. Mistaya váhavě</p>
<p> přikývla. "Ano. Slíbila jsi, že se všechno dozvím</p>
<p>" později."</p><empty-line /><p>96 TERRY BROOKS</p>
<p> Noční Stín se usmála. "Přihořívá. Měla ses všech-</p>
<p> no dozvědět popořadě. Tak tedy poslouchej. Po</p>
<p> tvém odjezdu se Rydall z Marnhullu objevil před</p>
<p> hradbami Ryzího Stříbra znova. Vyhrožoval tvému</p>
<p> otci, že použije mocnou magii a zničí ho. Questor</p>
<p> Thews se jistě pokusí svého krále chránit, jeho</p>
<p> schopnosti ale na takový úkol nestačí. Rydallův ča-</p>
<p> roděj je mnohem mocnější."</p>
<p> Zvedla jeden ze svých štíhlých prstů a dotkla se</p>
<p> špičky dívenčina nosu. Vypadalo to jako polibek</p>
<p> hada. "Ale ty, Mistayo, máš v sobě skrytý potenciál,</p>
<p> magickou sílu dostatečně velkou, abys dokázala Ry-</p>
<p> dalla ajeho čaroděje porazit. Já tu sílu v tobě cítím</p>
<p> Mistayo a proto se mi zdálo správné, abych tě při-</p>
<p> vedla sem a připravila tě na tvůj osud. Jsi dcerou</p>
<p> krále a můžeš se stát mocnou čarodějnicí. Dědictví</p>
<p> tvé krve dá tvému životu směr."</p>
<p> Mistaya na čarodějnici zírala s otevřenými ústy.</p>
<p> "Já mohu zachrámt svého otce? Moje magie je tak</p>
<p> silná?</p>
<p> "Je tak silná, jak si jen umíš představit." Čaroděj-</p>
<p> nice se zarazila, pak se pokusila o úsměv, ale bylo</p>
<p> znát, že zneklidněla. "Matka země ti to neřekla?"</p>
<p> "Ano. . . " Mistaya zaváhala, protože si uvědomila,</p>
<p> že by osobě, kterou zná tak krátce, neměla prozra-</p>
<p>;i</p>
<p> zovat úplně všechno. Vždyť schůzka s Matkou zemí</p>
<p> měla být tajná. "Zmínila se o mém dědictví, ale pod-</p>
<p> le ní bych měla magickou sílu, která ve mně dřímá</p>
<p>i; ,</p>
<p> odhalit sama, nebo počkat na chvíli, kdy mi o ní</p>
<p> řeknou rodiče."</p>
<p> Náhle si vzpomněla na Nehvízdka. Kde jen může</p>
<p> to blaťátko být Zůstalo snad na té mýtině, kde byli</p>
<p> přepadeni, zatímco ji čarodějnice odnesla sem, do</p>
<p> Temného Polomu Už už se chtěla zeptat, ale cosi ji</p>
<p> opět přinutilo držet jazyk za zuby. Když čarodějnice</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC</p>
<p>mluvila o ostatních, o Nehvízdkovi se nezmínila.</p>
<p>Nejspíš o něm vůbec neví.</p>
<p> "Matka země je tvou přítelkyní, stejně jako byla</p>
<p>přítelkyní tvé matky," pokračovala Noční Stín.</p>
<p>"Řekla bych dokonce, že dobrou přítelkyní, je to</p>
<p>tak?" Mistaya přikývla. "Zavolala tě k sobě, než na</p>
<p>vás zaútočili, pozorovala jsem tě. Varovala tě před</p>
<p>tím útokem?"</p>
<p> "Ne," odpověděla Mistaya. Ale proč nevi i tohle,</p>
<p>podivila se.</p>
<p> "Copak ti tedy chtěla?" zeptala se čarodějnice</p>
<p>měkce. "Pověz mi to."</p>
<p> Mistaya se otřásla. Nedokázala to potlačit, byl to</p>
<p>reflex. Navenek byla klidná, uvnitř pocítila chlad.</p>
<p>Dělo se tu něco, čemu nerozuměla. Vzmohla se na</p>
<p>malý úsměv. "Řekla mi, že mě čeká nějaké nebez-</p>
<p>pečí ajá musím být hodně opatmá."</p>
<p> Čarodějnice se jí zhluboka zadívala do očí a dívce</p>
<p>zamrzl úsměv na rtech. Ona mi nevěři, napadlo ji</p>
<p>a podivila se, proč to má pro čarodějnici takový vý-</p>
<p>znam a proč vypadá tak vyděšeně.</p>
<p> Noční Stín konečně sklopila oči a vstala. Své štíh-</p>
<p>lé, bíle ruce položila na útlá dívenčina ramena.</p>
<p>"Chceš zůstat se mnou v Temném Polomu, Mi-</p>
<p>stayo? Chceš se učit čarovat?"</p>
<p> Dotek holčičku uklidnil, slova jí dodala odvahu</p>
<p>a tak na své pochybnosti rychle zapomněla. "Jak</p>
<p>dlouho tady zůstanu?" zeptala se váhavě.</p>
<p> "Jak dlouho budeš chtít. Můžeš kdykoliv odejít,</p>
<p>ale pamatuj," řekla čarodějnice a opět se k ní sklo-</p>
<p>nila. "Jakmile jednou odejdeš domů, bude to na-</p>
<p>vždy. Začneš-li se studiem, musíš ho buď dokončit,</p>
<p>nebo se cesty k vědění nadobro vzdát.CC</p>
<p> "A co když si pro mě přijde můj otec?"</p>
<p> "Pak si s ním promluvím ajistě se nějak dohod-</p><empty-line /><p>gg TERRY BROOKS</p>
<p>neme. Musíš však pochopit jedno. Magie je křehká</p>
<p>loďka. Může tě donést daleko, ale také se roztříštit</p>
<p>na prvních peřejích. Je-li jednou probuzena k životu,</p>
<p>nesmí být ponechána bez dozoru. Zadám-li ti tedy</p>
<p>nějaké cvičení musíš na něm pracovat tak dlouho,</p>
<p>dokud ho nedokončíš. Dokážeš to?"</p>
<p> Mistaya si vzpomněla na rozkvetlé poupě</p>
<p>a oživlou housenku. Vybavila si tu chvíli, kdy se</p>
<p>magická síla zachvěla někde hluboko vjejím nitru,</p>
<p>hebká a sametová. Ve srovnání s tímhle její pochyb-</p>
<p>nosti tályjako sníh na slunci.</p>
<p> p p</p>
<p> "Ano, od ověděla evně.</p>
<p> "Chceš tedy zůstat?"</p>
<p> Mistaya přikývla, rozhodně a horlivě, jak to činí-</p>
<p>vají děti. "Chci.</p>
<p> "</p>
<p> Noční Stín se na ni blahosklonně usmála. "Pak te-</p>
<p>dy můžeme začít. Pojď se mnou." Otočila se a vy-</p>
<p>dala se směrem k mýtině. "Teď si musíme dohod-</p>
<p>nout pravidla, Mistayo," řekla, když společně krá-</p>
<p>čely mlhou. "Musíš mě poslouchat a udělat všechno</p>
<p>co ti nařídím. Nikdy nesmíš čarovat, pokud nebudu</p>
<p>nablízku. Musíš používat svou magickou sílu tako-</p>
<p>vým způsobem, jakým ti řeknu, i když v tu chvíli</p>
<p>nebudeš chápat, co se tě vlastně snažím naučit. A-</p>
<p> "</p>
<p> Shlédla dolů, aby se ujistila, zda holčička dává</p>
<p>pozor. "Nikdy nesmíš sama opustit Temný Polom."</p>
<p>Odmlčela se aby dodala svým slovům váhu a pak</p>
<p>dodala. ,Rydall tě určitě bude hledat ajá bych si ni-</p>
<p>kdy neodpustila, kdybys mu padla do rukou. Dokud</p>
<p>jsi mou žákyní, jsem za tebe zodpovědná. Nikdy ne-</p>
<p>opouštěj roklinu. Rozumělajsi?"</p>
<p> Mistaya přikývla. Rozuměla.</p>
<p> Čarodějnice se odvrátila. Ve chvíli, kdy jí nebylo</p>
<p>vidět do tváře, se jí na rtech objevil spokojený</p>
<p>úsměv a oči jí vítězoslavně zazářily."</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 99</p>
<p> Celý den strávily učením. Některé lekce byly pro</p>
<p>dívenku nepochopitelné, právě tak, jak ji čarodějnice</p>
<p>varovala. Mistaya musela provádět cvičení, které</p>
<p>postrádaly jakýkoliv zřejmý účel. Občas cítila, jak</p>
<p>magická síla plyne zjejího nitra apulsuje jejím tě-</p>
<p>lem, jindy zas kouzlo vyžadovalo ztišení - kjeho</p>
<p>uskutečnění stačilo jen několik malých gest a ti-</p>
<p>chých slov.</p>
<p> Na konci dne byla Mistaya plná rozporuplných po-</p>
<p>citů. Na jednu stranu cítila jak se magická síla, jenž až doposud ležela pohrbená v hlubinách jejího nitra, pro-</p>
<p>bouzí k životu. Holčička měla pocit, jako kdyby to byl</p>
<p>jakýsi proměnlivý, podivný tvor, jehož se snaží vylákat</p>
<p>z doupěte, kde až doposud spokojeně přebýval. Na</p>
<p>druhou stranu se tato síla projevovala způsobem, který</p>
<p>dívenku mátl a znepokojoval. Noční Stín se zdála být</p>
<p>spokojená, ale Mistaya cítila zmatek.</p>
<p> Tak například: pokoušely se stvořit příšeru. Mi-</p>
<p>stayu její nová učitelka povzbuzovala, aby vymys-</p>
<p>lela něco vlastního. Holčička tedy vyčarovala tu</p>
<p>nejnezranitelnější a nejstrašnější nestvůru, jakou si</p>
<p>jen dokázala představit. Noční Stín ji pochválila-</p>
<p>podle všeho byla s výsledkem velmi spokojena. Pak</p>
<p>řekla, že zítra zkusí udělat další.</p>
<p> Příšery? Mistaya vůbec nerozuměla, k čemu tohle</p>
<p>cvičení je. Na druhou stranu - před tímhle ji přece</p>
<p>čarodějnice varovala.</p>
<p> Zabalila se tedy do přikrývek a schoulila se</p>
<p>k ohni, který jí čarodějnice dovolila zapálit - Noční</p>
<p>Stín sama zjevně nic takového nepotřebovala - oči</p>
<p>upírala do tmy a přemýšlela, zda se rozhodla správ-</p>
<p>ně. Objevovaní magické síly bylo úžasné dob-</p>
<p>rodružství. Mistaya však cítila, že dělá věci, které by</p>
<p>se jejím rodičů nejspíš nelíbily. Opravdu její otec</p><empty-line /><p>100 TERRY BROOKS</p>
<p> souhlasil, aby tady zůstala? Určitě ano, jinak by pro</p>
<p> ni prišel. Ale co když mu Noční Stín neřekla všech-</p>
<p> no? A co když se otec dozví, co tady dělají a bude</p>
<p> chtít, aby přestaly? Na tyto otázky Mistaya odpověď</p>
<p> neznala. Jedno však bylo jisté. Tady v Temném Po-</p>
<p> lomu byla před Rydallem skutečně bezpečnější, než</p>
<p> kdekoliv jinde. A kromě toho - bylo tu tolik zají-</p>
<p> mavého. Noční Stín byla úžasná a navíc ovládala ta-</p>
<p> jemná učení. Ačkoliv byla vůči Mistaye v pozici</p>
<p>; učitele, od první chvíle s ní jednala jako rovný</p>
<p> s rovným a to se holčičce moc líbilo. Takový respekt</p>
<p> doma odjakživa postrádala.</p>
<p> Nakonec se rozhodla, že ještě nějakou dobu zů-</p>
<p> stane. Přinejmenším tak dlouho, aby uviděla, co se</p>
<p> z toho všeho nakonec vyklube. Nakonec - odejít</p>
<p> přece může vždycky - Noční Stín to řekla. Pravda,</p>
<p> za svůj odchod zaplatí ztrátou možnosti pokračovat</p>
<p> dál ve studiu magie...</p>
<p> Ano, nějakou dobu tady zůstane.</p>
<p> Pak si znova vzpomněla na Nehvízdka. Matka</p>
<p> země jí slíbila, že blaťátko vždycky bude s ní. Ne-</p>
<p> potřebuje ani jídlo, ani pití, ani žádnou jinou péči.</p>
<p> Stačilo, aby Mistaya alespoň jednou denně vyslovila</p>
<p> jeho jméno. Pak bude vědět, že ho potřebuje a zů-</p>
<p> stane jí nablízku.</p>
<p> V tu chvíli se plácla dlaní přes pusu. Vždyť na to</p>
<p> zapomněla! Ještě nevyslovila jeho jméno ani jednou.</p>
<p> Události dneji úplně pohltily.</p>
<p> Nadechla se, ale pak se zarazila. Noční Stín o bla-</p>
<p> ťátku neví. Co by na to asi řekla? Poslala by</p>
<p>I... Nehvízdka pryč? A Mistayu s ním?</p>
<p> Pevně stiskla rty. Nu, ať už s ní tady blat,átko je</p>
<p> nebo ne, nemělo smysl dělat si starosti, dokud ne-</p>
<p> zjistí, jak se věci mají. Pak teprve bude přemýšlet,</p>
<p> co dál.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 101</p>
<p> ,Nehvízdku," řekla tiše, téměř neslyšně.</p>
<p> V tu chvíli se blaťátko objevilo vedle ní a dívalo</p>
<p>se na ni svýma velkýma, oduševnělýma očima. Děv-</p>
<p>čátko to tak rozradosmilo, že k němu vztáhlo ruku,</p>
<p>ale pak se zarazilo. Blaťátka se nesmíš nikdy do-</p>
<p>tknout varovalaji přece Matka země. Nikdy.</p>
<p> "Ahoj, maličký," zašeptala a usmála se na něj.</p>
<p>Nehvízdek zamával svým podivným ocasem, až při-</p>
<p>tom bouchal o zem.</p>
<p> "Říkala jsi něco, Mistayo?" ozval se z temnoty ja-</p>
<p>kýsi hlas. Mistaya sebou trhla, ale v tom se přímo</p>
<p>před ní objevila čarodějnice a sklonila se k ní. "Vo-</p>
<p>lalajsi mě?"</p>
<p> Mistaya zamrkala a podívala se na Nehvízdka.</p>
<p>Blaťátko však zmizelo kdoví kam. "Ne, ne. Musel</p>
<p>jsem mluvit ze spaní."</p>
<p> ,Tedy dobrou noc," řekla Noční Stín a opět zmi-</p>
<p>zela.</p>
<p> ,</p>
<p> ,Dobrou noc," odpověděla holčička.</p>
<p> Zhluboka a úlevně vydechla a rozhlédla se kolem.</p>
<p>Blaťátko se objevilo nedaleko, jako by se přímo</p>
<p>zhmomilo z mlhy. Chvíli se na něj dívala a usmí-</p>
<p>vala. Pak zavřela oči a usnula.</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODĚJNIC 103</p>
<p>II Pak odněkud přišel prudký závan větru a světlo</p>
<p> zmizelo. Barvy, zvuky, chutě, vůně - to všechno</p>
<p> do něj udeřilo s prekvapivou intenzitou. Jezemí kra-</p>
<p> jina zmizela a on si byl náhle jistý, že už není ani</p>
<p> v Landoveru. Seděl na trávníku nedaleko velké ka-</p>
<p> menné nádrže, zjejíhož středu tryskal do výše mo-</p>
<p> humý gejzír podobný zahnutému, roztřepenému</p>
<p> chocholu. Slunce odrážející se v kapičkách vody</p>
<p> vykouzlilo několik malých útržků duhy. Na trávníku</p>
<p> a na obrubě bazénu seděli lidé. Několik dětí se od-</p>
<p> ,</p>
<p> VANDRT ATR vážilo slézt do mělkého bazénu a dováděly ted ko- lem vodotrysku, uhýbaly před vodním proudem</p>
<p>i a vzájemně se škádlily. Byl horký, slunečný lemí</p>
<p>Í den.</p>
<p>I " Abemathy se napřímil a rozhlédl se kolem. Lidé</p>
<p> byli všude, kam jen se podíval. Vypadalo to, jako</p>
<p> kdyby se tady konala nějaká slavnost. Nedaleko, jen</p>
<p> pár kroků za pěšinou předváděla své kousky dvojice</p>
<p> mimů, kolem se procházel na chůdách klaun. O kus</p>
<p> dál si nějaký malý chlapec nechával barvami poma-</p>
<p> lovat tvář.</p>
<p> Kolem pěšin stály nekonečné řady stánků. Aber-</p>
<p> tu chvíli, kdy je pohltil čarodějčin oheň, nathy natáhl krk, aby si prohlédl pulty těch nej- Landover zmizel a čas se zastavil. Aberna- bližších. Prodávaly se tu řemeslnické výrobky thyho obklopllo mléčne světlo a ztratil Ques- a umělecke předměty ako skleněne hranoly, věci lí .</p>
<p> tora z očí. Písař plul, vznášel se v tom podivném vyřezané ze dřeva, kovové sošky a nerůznější oble- světle, které zároveň tlumilo všechny zvuky. Pomalu čení. Na protější straně pak stály vozíky a stánky se mu do duše vkr</p>
<p> adala akasi tupa prazdnota, enž s idlem a pitim. Knklava pismena na ednom z mch pohltila všechny pocity a myšlenky. Netušil, co se zvala na "gáblík" a "panáka". Abernathymu ta slova s ním děje. Předpokládal, že nejspíš umřel a tohle je nic neříkala. smrt, ale nebyl si jistý. Pokoušel se pohnout ale ne- Přesto však dokázal nápisy číst. Musí tedy být šlo to. Pokoušel se zrakem roniknout skrz,tu záři- v Landoveru, protože cizí nápisy by nepřečetl. i ...:,.. p ?</p>
<p> "</p>
<p> vou stěnu, ale mamě. Ztěží byl vůbec schopen zfor- Jeho první myšlenka byla "Kde to jsem movat</p>
<p> myšlenku. Vlasmě si ani nebyl jist, zda vůbec A druhá "Jak to, že nejsem mrtvý?" dýchá. Spatřil muže s dlouhvmi, čemými, zcuchanými</p><empty-line /><p>lo4 TERRY BROOKS</p>
<p> vlasy a plnovousem nabarveným na červeno stojí-</p>
<p> cího vedle ženy, která měla vlasy spletené do ten-</p>
<p> kých copánků zakončených malými rolničkami. Oba</p>
<p> nosili zlaté náušnice, hrubé zlaté řetěz. a na tvářích měli namalován stejný obrázek růže rámované sr-</p>
<p> díčkem. Nevěřícně na Abemathyho zírali.</p>
<p> "Hej člověče, to bylo úžasné!" prohlásil znale</p>
<p> muž. "Jak jste to udělal?"</p>
<p> Abernathy neměl tušení, o čem to mluví. Rozuměl</p>
<p> jim však a to ho mátlo trávě tak jako ty nápisy.</p>
<p> Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Ze vsech stran se</p>
<p> ozývala hudba, výkřiky a smích. Stezky vedly kolem</p>
<p> velkých kamenných budov a pavilónů plných lidí.</p>
<p> Stavby mu připadaly povědomé - a zá.roveň cizí.</p>
<p> Nedokázal ani rozeznat co je to za hudbu. Ze všech</p>
<p> stran zněly nejrůznější styly a mísily se v nelibo-</p>
<p> zvučnou kakofonii. Jedna skupina muzikantů seděla</p>
<p> na pódiu hned vedle vodní nádrže. Hráli jakousi ne-</p>
<p> vázanou melodii, tak hlasitou, až se zdálo, že se</p>
<p>chvěje okolní vzduch. Všude, kam jen Abemathy</p>
<p>dohlédl, vlály standarty, prapory a stuhy, lidé zpívali</p>
<p>a tančili. Celé okolí bylo v pohybu.</p>
<p> "Hej, ale to přece není konec představení, že ne?"</p>
<p>ozval se znova muž s rudým vousem.</p>
<p> "No tak, předveďte ještě něco!" naléhala jeho</p>
<p>společnlce.</p>
<p> Abemathy se usmál a pokrčil rameny. Nepřál si</p>
<p>nic jiného, než aby ti dva sli prýč. Ničemu nerozu-</p>
<p>měl. Podle všeho měl být mrtvý, ale nebyl. Co se</p>
<p>s ním tedy stalo? Zkusmo se prohmatal, ale žádné</p>
<p>zranění nenašel. Dvě ruce, dvě nohy, tělo, prsty na</p>
<p>rukou i na nohou. Všechno se zdálo být na svém</p>
<p>místě. Rukou si prohrábnul vlasy a shrn.ul je z čela</p>
<p>p</p>
<p>ak si prstem popošoupl brýle na nose.</p>
<p> Rozhodl se obrátit svou pozornost jiným směrem.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 105</p>
<p>Otočil se a ocitl se tváří v tvář Questoru Thewsovi.</p>
<p>Čaroděj na něj nevěřícně hleděl. Nezasvěcený by</p>
<p>dokonce mohl získat pocit, že čaroděj vidí dvorního</p>
<p>písaře poprvé v životě.</p>
<p> "Questore Thewsi, jsi v pořádku?" zeptal se Aber-</p>
<p>nathy ustaraně. "Kamjsme se to dostali?"</p>
<p> Questor otevřel ústa, ale nevydal ani hlásku.</p>
<p> Abernathyho popadla zlost. "Čaroději, co to vyvá-</p>
<p>díš? Copak tě Noční Stín zbavila řeči? A přestaň na</p>
<p>mě tak zírat!"</p>
<p> Jeho přítel však jen pozvedl svou vyzáblou paži,</p>
<p>jako kdyby chtěl zahnat ducha. "Abernathy?" za-</p>
<p>šeptal a v hlase mu zněl údiv.</p>
<p> .,Samozřejmě. Kdo jiný?" odsekl písař. Teprve</p>
<p>teď si uvědomil, že s jeho starým přítelem se děje</p>
<p>něco opravdu vážného. Měl podivný výraz v očích,</p>
<p>třásl se mu hlas a málem ho nepoznal. Nejspíš šok.</p>
<p>"Questore Thewsi, nechceš si na chvíli lehnout?"</p>
<p>otázal se jemně. "Mám ti donést sklenici vody nebo</p>
<p>piva?"</p>
<p> Čaroděj na něj ještě chvíli upřeně hleděl a pak</p>
<p>zprudka zavrtěl hlavou. "Ne, to není... já jsem... ale</p>
<p>ty..." Zmateně zmlknul. "Abernathy, co se to s te-</p>
<p>bou stalo?"</p>
<p> Ted, se pro změnu nechápavě zatvářil Abernathy.</p>
<p>Co se s ním stalo? Znovu se celý prohlédl. Tělo, ru-</p>
<p>ce, nohy, uniforma dvorního písaře, všechno jako</p>
<p>jindy. Zmateně potřásl hlavou. "O čem to mluvíš?"</p>
<p>zakřičel, protože hudba hrála čím dál tím hlasitěji.</p>
<p> Na tváři vyzáblého, bělovousého čaroděje se vy-</p>
<p>střídalo několik neuvěřitelných šklebů. " Ty... ty</p>
<p>jsi... byl proměněn zpátky!" vykoktal nakonec. "Jen</p>
<p>se na sebe podívej! Ty už nejsi pes!"</p>
<p> Nejsem pe.s.... Abernathy se začal smát, ale pak se</p>
<p>zarazil, neboť si vzpomněl. To je pravda - vždyť</p><empty-line /><p>I,,,;I;.,</p>
<p>ioó TERRY BROOKS</p>
<p> byl pes. Hladkosrstý teriér. Do téhle podoby ho</p>
<p> proměnil právě Questor Thews, když ho chtěl</p>
<p> ochránit před hněvem Michela Ard Rhi, syna staré-</p>
<p> ho Krále. Bohužel čaroději se nikdy nepodařilo vzít</p>
<p> zakletí zpět a tak dvomí písař od té doby žil v psím</p>
<p> těle.</p>
<p> Jako pes.</p>
<p> Abernathy si až teď s úžasem uvědomil, že je opět</p>
<p> člověkem.</p>
<p> Ach ne!" zašeptal téměř neslyšně. "To nemůže</p>
<p> být pravda! To přece. . . "</p>
<p> Znova sklonil hlavu a bleskově prohlédl své tělo.</p>
<p>Ano, měl ruce a nohy a na nich prsty! A měl také</p>
<p>opět své lidské tělo! Začal se divoce oplácávat, ru-</p>
<p>kou zajel pod oblečení. Žádný kožich, ale lidská ků-</p>
<p>že! Začal plakat a slzy mu stékaly po tvářích. Ho-</p>
<p>rečně začal hledat něco lesklého. Nakonec uchopil</p>
<p>jeden ze stříbmých knoflíků zdobících jeho tuniku.</p>
<p>Podíval se do něj a zatajil se mu dech.</p>
<p> Spatřil lidskou tvář, svou tvář, kterou neviděl už</p>
<p>víc než třicet let.</p>
<p> To jsem já!" zašeptal a ztěžka polknul. "Podívej,</p>
<p>Questore Thewsi, to jsem skutečně já! Po tolika le-</p>
<p>tech!"</p>
<p> Teď už plakal a smál se zároveň, vypadalo to, že</p>
<p>se ka.ždou chvíli zhroutí. Čaroděj se k němu natáh-</p>
<p>nul a položil mu ruce na ramena. "Můj starý příteli,"</p>
<p>prohlásil dojatě a i jemu v tu chvíli vstoupily slzy do</p>
<p>očí. , Jsi stejný, jako dřív!"</p>
<p> P</p>
<p> ak se v náhlém návalu radosti začali objímat</p>
<p>a poplácávat po zádech. Oba je přemohly city a oni</p>
<p>nebyli schopni slova.</p>
<p> Mezitím se kolem nich shromáždil hlouček lidí,</p>
<p>kteří je poněkud nejistě pozorovali. Skupinka diváků</p>
<p>už byla docela velká, přilákal je zájem dvojice, která</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 10j</p>
<p>si Abemathyho všimla jako první a taky poněkud</p>
<p>kňklavé písařovo a čarodějovo oblečení. Byli zřejmě</p>
<p>přesvědčeni, že se tady hraje nějaký divadelní kus.</p>
<p>Je to docela dobré, říkali si, jen se to na tuhle slav-</p>
<p>nost poněkud nehodí.</p>
<p> Ozval se zdvořilý potlesk.</p>
<p> Questor Thews dál visel na Abemathym, jako by</p>
<p>to byl jediný způsob, jak ho ochránit před opětovnou</p>
<p>proměnou v psa. Cítil teplé sluneční paprsky, cítil</p>
<p>vůni jídla, slyšel hudbu a všechno mu připadalo ne-</p>
<p>skutečně skvělé a krásné. Kdybych se znova narodil,</p>
<p>pomyslel si, nejspíš bych se cítil právě takhle!</p>
<p> Co se to s námi stalo?" vypravil ze sebe konečně</p>
<p>a pokusil se vymanit z objetí svého přítele. "Co mě</p>
<p>změnilo?"</p>
<p> Čaroděj ho neochotně pustil a pak jen zavrtěl hla-</p>
<p>vou. Vlasy mu přitom trčely na všechny strany-</p>
<p>následek nadšeného objímání a tančení. "Nemám tu-</p>
<p>šení," přiznal užasle. "Vůbec ničemu nerozumím.</p>
<p>Mysleljsem, žeje po nás!"</p>
<p> Z hloučku diváků se opět ozval potlesk. Teprve</p>
<p>teď si Abemathy uvědomil jejich přítomnost. Zvě-</p>
<p>davci je obklopili ze všech stran. Když zjistil, že</p>
<p>jsou středem pozomosti tolika lidí, vyděsil se.</p>
<p>"Questore, udělej něco," zašeptal přidušeně.</p>
<p> Čaroděj se překvapeně rozhlédl, ale nějak se mu</p>
<p>podařilo zachovat chladnou hlavu. "Zdravíčko!"</p>
<p>oslovil lidi kolem. "Může mi prosím někdo říct, kde</p>
<p>to jsme?"</p>
<p> Z davu se ozval smích.</p>
<p> Na Vandrtyjátru," odpověděl jim vysoký, hu-</p>
<p>bený chlapec.</p>
<p> "Vandrtyjátru?" opakoval Questor Thews pochy-</p>
<p>bovačně.</p>
<p> ,Jasně. Vždyť víte, pouliční festival umění," za-</p><empty-line /><p>10ó TERRY BROOKS</p>
<p> smál se kluk. Ať už tohle byla jakákoliv hra, zřejmě</p>
<p>se mu líbila.</p>
<p> "</p>
<p> "Ale ne, chce vědět, vjakém jsou městě, ozval</p>
<p>se hromotluk stojící hned vedle. Zřejmě se taky dob-</p>
<p>ře bavil. "Jste v Seattlu, ve státu Washington, kama-</p>
<p>rádi."</p>
<p> "Spojené státy americké," dodal někdo.</p>
<p> Ozvalo se ještě několik dalších názvů. Obecen-</p>
<p>stvo si zjejich otázky zřejmě vyvodilo, že jde</p>
<p>o představení s aktivní účastní publika. Všichni vy-</p>
<p> padali docela nadšeně a dav se utěšeně rozrůstal.</p>
<p> "Q " y .1</p>
<p> uestore zas čel Abernathy. "Uvědomu eš si</p>
<p> kde to jsme? Tohle je svět, z něhož pochází Jeho</p>
<p> Výsost! Něco nás přeneslo přes magické mlhy!"</p>
<p> Čaroději spadla čelist. "Ale jak by se něco tako-</p>
<p>vého mohlo stát? Vždyť nás Noční Stín chtěla zni-</p>
<p>čit! Co děláme tady?"</p>
<p> Řekněte Scottymu, ať vás stáhne paprskem zpát-</p>
<p> " zakřičel kdosi.</p>
<p> Oni jsou ze Star Treku?" zeptal se někdo s nadějí</p>
<p>v hlase.</p>
<p> Ozval se smích a další potlesk. Hudebnici na pó-</p>
<p>diu přestali na chvíli hrát a zdálo se, že pozornost</p>
<p>všech přítomných je soustředěna právě na Aberna-</p>
<p>thyho s Questorem. Teprve teď si Abernathy uvě-</p>
<p>domil skutečnou příčinu této popularity. Způsobilo</p>
<p>to jejich neočekávané objevení, které muselo vypa-</p>
<p>dat, jako by se jakýmsi kouzlem zhmotnili přímo ve</p>
<p>vzduchu. A ono to doopravdy kouzlo bylo, což sa-</p>
<p>mozřejmě nikdo z přítomných nemohl tušit. Na Ze-</p>
<p>mi, ve starém světě Bena Holidaye, se magie ne-</p>
<p>používala. Většina lidí na ni ani nevěřila. Jejich di-</p>
<p>váci je považovali za účinkující, stejně jako mimy</p>
<p>a klauna na chůdách.</p>
<p> "Musíme se z toho nějak dostat!" zašeptal Aber-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 109</p>
<p>nathy nenápadně koutkem úst. "Tihle lidé nás mají</p>
<p>za herce!"</p>
<p> Rychle se postavil na nohy a nezapomněl si při-</p>
<p>tom opět prohlédnout své lidské, jako by zázrakem</p>
<p>znovuzískané tělo. Hlas se mu zadrhl. "Musíme si</p>
<p>o tom. . . všem promluvit, Questore! Ale sami!"</p>
<p> Čaroděj souhlasně pňkývnul a začal se zvedat. Oba</p>
<p>byli oděni podle landoverské módy, na mísmí poměry</p>
<p>značně nápadně. Nebylo divu, že je lidé začali pova-</p>
<p>žovat za herce. Questor se po bleskovém zvážerll situ-</p>
<p>ace rozhodl raději pokračoval ve hře, než se snažit ně-</p>
<p>co vysvětlovat. Cítil se zmatený právě tak, jako jeho</p>
<p>pňtel a toužil po rozhovoru na klidném místě, kde by</p>
<p>si mohli všechno promyslet a ujasnit.</p>
<p> "Ehm! Dámy a pánové! Prosím, věnujte mi po-</p>
<p>zornost!" oslovil shromážděné svým nejautorita-</p>
<p>tivnějším tónem a pozvedl přitom obě paže, aby zís-</p>
<p>kal jejich plnou pozornost. Okamžitě ztichli. "Můj</p>
<p>kolega ajá nyní potřebujeme trochu času na pří-</p>
<p>pravu dalšího vystoupení. Prosím, užívejte si festi-</p>
<p>valu a bavte se dobře. Uvidíme se opět asi tak za</p>
<p>hodinu. A nebo taky vůbec," zamumlal pod nosem.</p>
<p>"Děkuji vám za vaši přízeň."</p>
<p> Spustil paže a otočil se. Dav se ani nepohnul. Ješ-</p>
<p>tě nebyli k odchodu připraveni a někteří z nich si</p>
<p>dokonce mysleli, že i toto je jen součástí výstupu</p>
<p>a tudíž by naopak měli zůstat. Dva cizinci z jiného</p>
<p>světa, kteří se záhadně zjevili uprostřed trávníku-</p>
<p>jak vzrušující! Co se asi bude dít dál? Okouzlení di-</p>
<p>váci nechtěli propást pokračování příběhu. Lidé za-</p>
<p>čali přešlapovat, ale nikdo neodcházel.</p>
<p> "Nefunguje to," zabědoval Abernathy. Byl po-</p>
<p>drážděný a zmatený - během krátké doby se stalo</p>
<p>tolik převratných věcí a on nevěděl, co si počít. "Za-</p>
<p>traceně, čaroději, dostaň nás odsud!"</p><empty-line /><p>110 TERRY BROOKS</p>
<p> Questor Thews si povzdechl. Netušil, jak by to</p>
<p> měl udělat, ale v tváři se mu objevil. odhodlaný vý-</p>
<p> raz. Chytil Abemathyho pod paží a kráčel přímo do-</p>
<p> prostřed davu. "Promiňte, děkuji, ano, jste velmi</p>
<p> laskav, děkuji, promiňte prosím." Lidé byli trochu</p>
<p> zklamaní, ale zdvořile ustupovali. Čaroděj s písařem</p>
<p> vyvázli bez větších problémů. Namířili si to přes</p>
<p>trávník směrem k shluku několika budov, před nimiž</p>
<p>stály stánky s jídlem.</p>
<p> "</p>
<p> Kam to jdeme?" zeptal se Abemathy a ani se ne-</p>
<p>odvažoval ohlédnout přes rameno, nebot měl strach,</p>
<p>že je lidé budou následovat.</p>
<p> "Rovnou za nosem," odpověděl Questor s pokrče-</p>
<p>ním ramen. "Stejně se tady nevyznáme.</p>
<p> "</p>
<p> Vybrali si jednu z pěšin, prošli kolem muže, který</p>
<p>kreslil obrázky na obličeje, žongléra, několika vo-</p>
<p>zíků s hot-dogy a zastavili se na malém, travnatém</p>
<p> plácku, jemuž vévodila ohromná skříň ze skla</p>
<p> a kovu vyluzující divoké zvuky.</p>
<p> "Co je to za kravál" zavrčel Questor a znechu-</p>
<p> ceně zatřepal hlavou.</p>
<p> "Rock and roll," odpověděl Abemathy poněkud</p>
<p>nepřítomně. "Tuhle muziku jsem slyšel, už když</p>
<p>jsem tu byl posledně." V mysli se mu začaly vyno-</p>
<p>řovat myšlenky, ale on je odstrčil stranou. Uchopil</p>
<p>Questora za rukáv a obrátil ho tak, aby viděl čaro-</p>
<p>ději do tváře." "Poslyš, co se to tu vlastně děje? Jen</p>
<p>se na mě podívej! Nevím, jestli se mám smát nebo</p>
<p>plakat Vždyť je ze mě zase člověki Jak se to mohlo</p>
<p>stát? Tohle určitě Noční Stín neměla v úmyslu!</p>
<p>Vždyť se nás okoušela zabíti Jak to, že z nás ne-</p>
<p> p</p>
<p>jsou nebožtíci Ajakjsme se ocitli tady?"</p>
<p> Questor stiskl rty až mu zbělaly a rychle zamrkal.</p>
<p>"No, buď se jí kouzlo vymklo z ruky, nebo zasáhla</p>
<p>magie někoho jiného. Já bych spíš řekl to druhé."</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 111</p>
<p>Čaroděj se třesoucí rukou dotkl Abernathyho tváře.</p>
<p>"</p>
<p> Svatá dobroto! Všiml sis, že za celá ta léta strávená</p>
<p>v psí podobě jsi ani trochu nezestámul?"</p>
<p> "To není možné!" vyhrkl nevěřícně Abemathy.</p>
<p>"Ani den? Ale ne! Vždyť jsem přece musel zestárnout!</p>
<p>Proč jsem nezestámul? V tom musí být něčí magická</p>
<p>síla, nemyslíš? Možná právě ta, která zasáhla, aby nás</p>
<p>zachránila. Nejen že jsem se proměrůl opět v člověka,</p>
<p>ale dokonce jsem zústal stejný, jaký jsem býval kdysi!</p>
<p>Proč, Questore? Proč by to někdo dělal?"</p>
<p> Chvíli se na sebe mlčky dívali a ve tvárich se jim</p>
<p>zračil zmatek, dva cizinci uprostřed světa, jemuž ani</p>
<p>jeden z nich nerozuměl. Z nedaleké budovy k nim</p>
<p>doléhala hudba, lidské hlasy a smích. Ale jsem zase</p>
<p>člověkem, pomyslel si Abemathy a v duši se mu mí-</p>
<p>sila radost s úzkostí. Ať se teď stane cokoliv, jsem</p>
<p>teď tím, kým jsem byl dřív!</p>
<p> Questor Thews zachmuřeně potřásl hlavou. "Ne-</p>
<p>zastírám, že to všechno je velmi podivné," prohlásil</p>
<p>vážně.</p>
<p> "Promiňte," ozval se dívčí hlas.</p>
<p> Oba přátelé se jako na znamení otočili a spatřili</p>
<p>drobnou, plavovlasou dívku s pihovatým nosem.</p>
<p>Abemathy odhadoval, že jí může být tak šesmáct.</p>
<p>Na sobě měla kraťasy, modré tričko s nějakým nápi-</p>
<p>sem a na nohách sandály. Vypadala poněkud rozpa-</p>
<p>čitě.</p>
<p> "Víte, stála jsem před chvílí mezi diváky," řekla</p>
<p>pomalu a pozomě si oba nedobrovolné herce prohlí-</p>
<p>žela. A pak jsem šla za vámi protože váš hlas...</p>
<p>Vím, bude to znít hloupě, ale... někoho mi moc při-</p>
<p>pomínáte."</p>
<p> Zmlkla a zamyšleně nakrčila čelo. "Na tebe si</p>
<p>vzpomínám, teď už jsem si naprosto jista. Jmenuješ</p>
<p>se Questor Thews."</p><empty-line /><p>112 TERRY BROOKS</p>
<p> Písař a čaroděj si vyměnili rychlý pohled. "Sly-</p>
<p>šela nás, jak si povídáme," zašeptal Abernathy.</p>
<p> "To není pravda," zavrtěla dívka rázně hlavou</p>
<p>a udělala krok vpřed. "Abemathy, jsi to ty? Ty už</p>
<p>nejsi pes! To mě zmátlo, ale tvůj hlas jsem poznala.</p>
<p>Je stejný jako dřív. A taky tvoje oči. Ty si na mě ne-</p>
<p>vzpomínáš? Jsem Elizabeth Marshallová." Lívka se</p>
<p>na něj povzbudivě usmála. "Jájsem Elizabeth."</p>
<p> Teď ji Abernathy poznal. Elizabeth, dvanáctiletá</p>
<p>holčička, která se ráda toulala chodbami Graum Wy-</p>
<p>the, hradu náležejícímu Michelu Ard Rhi, bývalému</p>
<p>landoverskému princi, synu starého Krále. Aberna-</p>
<p>thy se tehdy dostal na Zem následkem dalšího</p>
<p>z Questorových zpackaných kouzel. Zhmomil se</p>
<p>přímo v sídle svého nejstrašnějšího nepřítele, ve vit-</p>
<p>ríně s uměleckými předměty. Kdyby mu Elizabeth</p>
<p>nezachránila život, bylo by to s ním tenkrát špamě</p>
<p>dopadlo. Skrývala ho před Michelem jak to jen šlo</p>
<p>a pomáhala mu ze všech sil. Nezradila ho dokonce</p>
<p>ani tehdy, když jí samomé hrozilo nebezpečí.</p>
<p> "Nemyslela jsem si, že tě ještě někdy uvidím," za-</p>
<p>šeptala, jako by si stále nebyla jista, že ten mladý</p>
<p>muž je její přítel Abemathy.</p>
<p> "Ani já ne," odpověděl jí.</p>
<p> Přistoupila k němu a rychle ho objala. "Je to tak</p>
<p>zvlášmí. Pořád tomu nemůžu uvěřit."</p>
<p> Neodpověděl, jen ji k sobě přivinul.</p>
<p> Konečně se od něj odtáhla. V očích měla slzy.</p>
<p>"Jen se na mě podívejte. Brečím jako malé děcko.</p>
<p>Když jsem vás uviděla mezi těmi lidmi, řekla jsem</p>
<p>si, že není možné, abyste to byli vy. Chci říct...</p>
<p> "</p>
<p>Větu nedokončila ajen zavrtěla hlavou. "Abernathy,</p>
<p>co tady vlasmě děláš?"</p>
<p> Odpověděl ji rozpačitým pokrčením ramen.</p>
<p>"Vlasrně ani nevím. Právě jsme nad tím přemýšleli.</p>
<p>UKLAD ČARODĚJNIC 113</p>
<p>Zatím jsme ještě ani nezjistili, jak jsme se sem vů-</p>
<p>bec dostali. Je to poněkud spletitá historie." Pozorně</p>
<p>si dívku prohlédl. "Ty jsi ale yrost(a."</p>
<p> Zasmála se. "Tak trochu. rlouho jsme se nevi-</p>
<p>děli. Za pár měsícú mi bude šesmáct. Tak vás tady</p>
<p>vítám. Vítám tě, Questore Thewsi."</p>
<p> "Rád tě zas vidím," odpověděl čaroděj zdvořile.</p>
<p>Pak si rozpačitě odkašlal. "Víš, Elizabeth, jak bych</p>
<p>to tak. . . Rád bych. . . "</p>
<p> "Vy nemáte kde bydlet, že?" vyhrkla dřív, než ze</p>
<p>sebe vůbec stačil něco kloudného vypravit. "Je mi to</p>
<p>jasné. Nejste tady dlouho a potřebujete nějaké zá-</p>
<p>zemí. Jak dlouho se zdržíte?"</p>
<p> Questor si povzdechl. "Toje ve hvězdách."</p>
<p> "To je jedno, můžete bvdlet u mě. Žiju pořád ve</p>
<p>Woodinville, ale už ne na Graum Wythe. Můj otec</p>
<p>ajá jsme si koupili domek. Není daleko. Táta se po-</p>
<p>řád stará o Graum WSthe, je správcem majetku. Teď</p>
<p>je ale pryč a vrátí se až koncem týdne. Budeme mít</p>
<p>dům jenom pro sebe. Bude tam s námi jen paní Am-</p>
<p>baumová. Naše hospodyn2. A tak trochu moje opat-</p>
<p>rovnice." Pak se zachichotala. "Všechno ti povyprá-</p>
<p>vím. Abemathy, pořád tomu nemůžu uvěřit. Jen se</p>
<p>na sebe podívej!"</p>
<p> Abernathy se začervenal a vzmohl se jen na jakési</p>
<p>neurčité zamručení.</p>
<p> "Možná bychocn měli jít," navrhl Questor Thews.</p>
<p>"</p>
<p> Potřebujeme se posadit a v klidu si popovídat."</p>
<p> "Samozřejmě," odpověděla dívka zychle. "Jen</p>
<p>řeknu sým kamarádům, že jdu pryč. Budeme se</p>
<p>muset vrátit podzemkou. Doufám jen, že mám dost</p>
<p>peněz pro nás všechny. Vy dva určitě nebudete mít</p>
<p>ani čtvrťák, co? No to vám povím, není to zvlášmí,</p>
<p>tohle setkání?"</p>
<p> Questor Thews jen přikývnul a nepřítomně se roz-</p><empty-line /><p>114</p>
<p>TRRY BROOKS</p>
<p>hlédl po okolí. Otevřeným prostranstvím mezi bu-</p>
<p>dovami se linula hudba, prapory a nafukovací ba-</p>
<p>lónky se třepotaly v teplém větříku a ve vzduchu se</p>
<p>vznášela vůně jídla. Smích a hovor zněl ze všech 1</p>
<p>stran. Prostě, Vandrtyjátr, festival umění. Seattle,</p>
<p>Washington, Spojené státy. Starý svět Jeho výsosti.</p>
<p>A teď Elizabeth. Zvláštní. Buď je to naprosto neuvě- . řitelná náhoda, nebo se za tím skrývá ještě něco ji- :</p>
<p>ného. Ačkoliv nahlas neřekl ani slovo, v duchu se :</p>
<p>přiklonil k té druhé variantě.</p>
<p> Bude lepší si všechno dobře promyslet, než pod-</p>
<p>niknou něco dalšího.</p>
<p>r</p>
<p>NÁVRAT NA GRAUM</p>
<p>WYTHE</p><empty-line /><p> lizabeth se omluvila svým přátelům a pak</p>
<p> provedla Abemathyho s Questorem shromáž-</p>
<p> děnými davy kolem budovy, které se říkalo</p>
<p>Centrální hala, nejrůznějších kolotočů a atrakcí ově-</p>
<p>šených ječícími dětmi a podél řady stánků s jídlem</p>
<p>až na betonový ostrůvek, který sloužil jako zastávka</p>
<p>jednokolejky. Pro Questora, jenž nestrávil ve starém</p>
<p>světe Jeho Výsosti tolik času, jako Abemathy, to by-</p>
<p>lo něco úplně nového. Po krátkém čekání přijela</p>
<p>souprava, oni nastoupili, dveře se zavřely a vůz vy-</p>
<p>razil směrem k vysokým věžím města. Abemathy</p>
<p>cestou pozoroval svou tvář odrážející se v okenní</p>
<p>tabuli. Pořád své úžasné proměně nemohl uvěřit</p><empty-line /><p>116 TERRY BROOKS</p>
<p>a kdesi v hloubi jeho duše stále dřímal strach, že</p>
<p> se mohl znova stát psem.</p>
<p> Nic tomu však nenasvědčovalo. Byl opět člově-</p>
<p> kem, dokonce naprosto stejným člověkem, jalý</p>
<p> byl, když ho Questor Thews proměnil: středně vy-</p>
<p> soký, nenápadný muž s tmavými vlasy splývajícírrů:</p>
<p> kolem tváře, jenž nezapřela intelektuála. Měl tmavé :</p>
<p> ,..</p>
<p> široce posazené oči, na nose brýle, které i teď seděly naprosto perfektně, plné rty a pevnou bradu. Vlasmě.</p>
<p> to byla docela všední tvái-, ale Abernathy ji měl rád.</p>
<p> Když se tak na sebe díval, cítil, jako by mu</p>
<p> z ramenou spadla obrovská tíže. Při své poslední ná- I</p>
<p>vštěvě tohoto světa se musel chovat jako skutečný e</p>
<p>pes, byl to jediný způsob, jak se vyhnout mnoha ne-</p>
<p>příjemnostem. Tady se na kouzla nevěřilo a o mlu- :</p>
<p>vících psech tu nikdo nikdy neslyšel. Kdyby byl</p>
<p>Abernathy odhalen, okamžitě by se stal kuriozitou</p>
<p>a nejeden chytrák by se ho snažil zneužít. Musel se</p>
<p>tedy plížit nocí jako zloděj, hrát si na něco, čím ne-</p>
<p>byl a neustále se přitom bát odhalení. Teď se mohl</p>
<p>p</p>
<p> o tomto světě procházet zcela volně protože vypa-</p>
<p>dal jako ostamí. Dokonale sem zapadal. Nebo ales-</p>
<p> p.</p>
<p>poň mnohem lé e, než ve své psí podobě. Konec-</p>
<p>konců, tohle byl pořád cizí svět. Ale až se zase do-</p>
<p>stane zpátky do Landoveru...</p>
<p> Usmál se při pouhém pomyšlení na návrat domů.</p>
<p> Jaké to je?" ozvala se Elizabeth. Musela ho sle-</p>
<p>dovat. "Myslím, jaké to je, být znova člověkem?"</p>
<p> Abemathy se začervenal ,Prostě se na sebe ne-</p>
<p>můžu vynadívat. Omlouvám se, ale je to tak úžasné.</p>
<p>Nedokážu ani vyjádřit, jak moc. Je to už tak dávno,</p>
<p>co jsem... hlas se mu zlomil. "Cítím se neskutečně</p>
<p>šťasmý."</p>
<p> Dívka se na něj usmála. "A víš co ti řeknu Jsi</p>
<p>docela pohledný."</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 117</p>
<p> Otevřel úžasem pusu a v tu chvíli byl rudý jako</p>
<p> rak.</p>
<p> ,zVážně," trvala na svém. "Opravdujsi.</p>
<p> "</p>
<p> Cekal, že uslyší nějakou Questorovu poznámku,</p>
<p>ale čaroděj se nepřítomně díval stranou ajejich roz-</p>
<p>hovoru vůbec nevěnoval pozornost. Zřejmě nad ně-</p>
<p>čím přemýšlel. Abemathy tedy cosi nesrozumitelně</p>
<p>zabručel a v rozpacích se zahleděl z okna. Právě</p>
<p>projížděli kolem nějaké vysoké budovy. Sebeobdivu</p>
<p>už bylo dost. Je čas začít rozumně uvažovat. Měli b,y</p>
<p>přijít všem těm záhadným událostem na kloub. Cí</p>
<p>magická síla je přenesla právě na tohle místo, jeho</p>
<p>proměnila v člověka a pak jim přivedla do cesty Eli-</p>
<p>zabeth? Abemathy brzy došel ke stejnému názoru,</p>
<p>jako Questor. Tohle nemohla být náhoda. Cítil, že se</p>
<p>dal do pohybu jakýsi sled příčin, jemuž nerozuměl,</p>
<p>i když by možná měl. V tuto chvíli ho však samomý</p>
<p>fakt vlasmí proměny pohltil natolik, že nedokázal</p>
<p>myslet na nic jiného.</p>
<p> Znova se podíval na svůj obraz v okně a málem se</p>
<p>rozplakal. Vžd,yť přece měl právo si ten nádhemý</p>
<p>okamžik užít. Cekal tak dlouho!</p>
<p> Na konečné vystoupili a vydali se mezi vysoké,</p>
<p>velkolepé paláce. Mezi nimi se ukrýval vstup do</p>
<p>podzemí. Dolů vedly schody, které se skutečně po-</p>
<p>hybovaly! Abernathy brzy poznal, že je to stanice</p>
<p>metra. Sjeli dolů, nasedli do nejbližšího vozu a písař</p>
<p>začal čaroději vysvětlovat, jak tenhle dopravní pro-</p>
<p>středek funguje. Moc se netrefil, což bylo víc než</p>
<p>pochopitelné. Většinu věcí, které o tomhle světě vě-</p>
<p>děl, vyčetl z časopisů a knih. Elizabeth se smála</p>
<p>a uvedla je oba na pravou míru. Teď, když se octli</p>
<p>daleko od Vandrtyjátru, začal jejich oděv budit po-</p>
<p>zomost. Čarodějova šedá, záplatovaná říza s barev-</p>
<p>nými šerpami, ani Abernathyho rudý, stříbmě lemo-</p><empty-line /><p>11ó TERRY BROOKS</p>
<p> vaný cestovní oblek, rozhodně nepatřily mezi oble-</p>
<p> čení vhodné na vycházku do města. Naštěstí nikdo</p>
<p> z přítomných nebyl natolik hrubý, aby začal dělat</p>
<p> problémy. Urazili několik zastávek, pak trať metra</p>
<p> opustila podzemí ajim se naskytl výhled na město</p>
<p> zalité září odpoledního slunce. Cesty byly plné aut</p>
<p> která se pohybovala jen velmi pomalu ajejich ko-</p>
<p> lony se táhly celé kilometry. Mezi přáteli se rozhos-</p>
<p> tilo ticho.</p>
<p> Jak se daří Benovi a Vrbě?" zeptala se konečně</p>
<p> Elizabeth a dívala se přitom na Abemathyho.</p>
<p> A landoverský písař se dal do vypravování. Pově-</p>
<p>děl í o Mistaye a o všem, co se v poslední době udá-</p>
<p>lo. Cekal, že ho Questor napomene. Když se tak ne-</p>
<p>stalo, vyprávěl dál a dál. Nezapoměl ani na to, jak</p>
<p>byli přepadeni na cestě do jezemí země, ajak dí-</p>
<p>venka, kterou měli předat do dědečkovy péče, byla</p>
<p>s největší pravděpodobností unesena. Mluvil hodně</p>
<p>potichu, aby ho nikdo ze spolucestujících neslyšel,</p>
<p>nemusel si však dělat nejmenší starosti, hluk metra</p>
<p>jim zabezpečil dokonalé soukromí. Vylíčil Eliza-</p>
<p>beth jak na ně čarodějnice vrhla kouzlo ajak už si</p>
<p>mysleli, že je s nimi konec a pak se naprosto nevy-</p>
<p>světlitelně ocitli ve starém světě Jeho Výsosti,</p>
<p>v Seattlu na Vandrtyjátru.</p>
<p> "Je to moc podivné," řekla Elizabeth, když Aber-</p>
<p>nathy skončil. "Říkám si, proč jste skončili právě ta-</p>
<p>d</p>
<p> ,Přesně tak," zabručel Questor a dál zamyšleně</p>
<p>koukal z okna.</p>
<p> "Ve vašem světě by se mi líbilo," nadhodila dívka</p>
<p>nečekaně. , Pořád se tam něco děje."</p>
<p> Abernathy se na ni překvapeně podíval a rychle</p>
<p>uhnul pohledem.</p>
<p> Dojeli do Woodinville, vystoupíli a vydali se</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 119</p>
<p>směrem ven z města. Šli poměrně dlouho, mezi do-</p>
<p>my byl stále větší rozestupy, aut kolem nich jezdilo</p>
<p>čím dál tím míň. Vzduch se ochladil a slunce se</p>
<p>sklonilo k horám na obzoru. Jejich cesta vedla za-</p>
<p>lesněnou krajinou plnou výrazných vůní a ptačího</p>
<p>zpěvu. Silnice, po které kráčeli byla přímá a táhla se</p>
<p>do daleka. Kromě nich nebylo nikde ani živáčka.</p>
<p> "Měla bych vám říct něco víc o paní Am-</p>
<p>baumové," ozvala se po chvíli Elizabeth. Tvář měla</p>
<p>pokřivenou jako vždycky, když mluvila o něčem</p>
<p>problematickém. "Je to naše hospodyně, bydlí</p>
<p>s námi. Mívá mě na starost, když táta není doma. Je</p>
<p>opravdu moc milá, ale myslí si, že děti - což jsou</p>
<p>u ní všichni pod pětadvacet - se prostě nedokážou</p>
<p>vyhnout malérům. Většinou se mě snaží držet doma.</p>
<p>Když jsem jí řekla, že bych ráda jela metrem na</p>
<p>Vandrtyjátr, málem dostala záchvat. Naštěstí se mě</p>
<p>otec zastal a tak mi nemohla nic zakázat. V každém</p>
<p>případě bychom si měli vymyslet nějakou věrohod-</p>
<p>nou historku. Kdo jste, co tady děláte a tak. Jinak</p>
<p>budou problémy."</p>
<p> "Pravdu bychom asi říct nemohli, co?" zeptal se</p>
<p>Questor Thews.</p>
<p> Elizabeth se na něj zazubila. "Pomátla by se a ty</p>
<p>bys ji měl na svědomí."</p>
<p> Pokud bychom ti měli způsobit takové potíže,</p>
<p>bude asi lepší, když se poohlédneme po nějakém ji-</p>
<p>ném místě," navrhnul Abemathy.</p>
<p> .,Samozřejmě, můžeme přespat někde ve stodole</p>
<p>nebo ve stohu," prohlásil Questor a vrhnul na Aber-</p>
<p>nathyho káravý pohled.</p>
<p> , Ne, ne. Chci abyste bydleli se mnou," ujistila je</p>
<p>rychle Elizabeth. "Náš dům je velký, je v něm</p>
<p>spousta místa. Jen si musíme vymyslet nějakou dů-</p>
<p>véryhodnou historku pro paní Ambaumovou. Jak se</p><empty-line /><p>120 TERRY BROOKS</p>
<p> vám líbí třeba tahle: ty, Abernathy, bys mohl být</p>
<p> můj strýček, co přijel z Chicaga. Questora Thewse</p>
<p> bychom představili jako tvého přítele, profesora</p>
<p> a geologa. Zabýváte se hledáním zkamenělin. Nebo</p>
<p> ne, ještě něco lepšího, přijeli jste na univerzitu, kde se koná vědecké fórum o vyhynulých živočišných</p>
<p> druzích. Chtěli jste se zastavit za tátou, protože jste nevěděli, že právě není doma. Já jsem vás náhodou</p>
<p> potkala a pozvala k nám. Tak, tohle by nám mělo</p>
<p> projít."</p>
<p> "Spoléháme na tebe " povzdechl si Questor</p>
<p> Thew</p>
<p> s. Pak se statečně usmál. "S trochou štěstí to</p>
<p> budejen krátká návštěva."</p>
<p> , Na to bych nespoléhala " odpověděla Elizabeth.</p>
<p> Měla</p>
<p> samozřejmě pravdu, a tak se jí ani jeden</p>
<p> z dvojice přátel neodvážil odporovat."</p>
<p> Zanedlouho dorazili kjednopatrovému domku sto-</p>
<p>jícímu kousek od silnice. Budovu obklopovaly háje</p>
<p> smrků a dřínů, kolem zdí byly rozestavěny květináče,</p>
<p>podél cestiček kvetly petunie a uprostřed trávníku zá-</p>
<p>řil velltý rododendronový keř. Dům měl dřevěné stě-</p>
<p>ny natřené na bílo a lemované tmavě modrou barvou</p>
<p>z okenních</p>
<p> truhlíků spadaly kaskády popínavých</p>
<p>muškátů. V podkroví se zřejmě nacházelo několik</p>
<p>pokojíčků, mansardová okna byla však nyní zatažena</p>
<p>pestrobarevnými závěsy. Jednu ze zdí podpíral ma-</p>
<p>sivní kamenný krb. Sluneční paprsky proudily skrz</p>
<p>větve a stromů tvořily na stěnách domku a na trávní-</p>
<p>ku před ním zářivé skvrny. Odněkud se pojednou vy-</p>
<p>nořila dvojice koček. Jedna byla rezavá a druhá bílá.</p>
<p>Prohlédly si návštěvníky a rychle zase zmizely mezi</p>
<p>stromy. Elizabeth je vedla po pěšině až k domu</p>
<p>a zazvonila u dveří. Nic. Jak se zdálo, paní Am-</p>
<p>baumová nebyla doma. Dívka zalovila v kapse, vy-</p>
<p>táhla klíč, odemkla a všichni vešli dovnitř.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 121</p>
<p> "Budeme si taky muset vymyslet nějakou vý-</p>
<p>mluvu, proč nemáte s sebou žádná zavazadla," pro-</p>
<p>hlásila, jakmile se ujistila, že hospodyně skutečně</p>
<p>šla pryč. "Možná to bude těžší, než jsem si myslela."</p>
<p> Ukázala jim pokojík v poschodí, kde budou spát</p>
<p>a donesla jim nějaké otcovy šaty. Nebyly z nejmo-</p>
<p>dernějších, ale docela určitě budou vzbuzovat méně</p>
<p>pozornosti než ty, které měli na sobě. Když se</p>
<p>oblékli, dovedla je dolů, usadila u stolu a začala při-</p>
<p>pravovat sendviče. Za chvíli bylo jídlo na stole.</p>
<p>Teprve teď si Abemathy a Questor uvědomili, jak</p>
<p>velký mají hlad. Během několika minut se po jídle</p>
<p>jen zaprášilo.</p>
<p> Když dojedli, za okny se už stmívalo a oni začali</p>
<p>rozebírat události dnešního dne. Zůstali sedět kolem</p>
<p>stolu, lokty se opírali o dřevěnou desku, Abernathy</p>
<p>a Elizabeth si dokonce položili bradu do dlaní.</p>
<p> "Nu," zahájil Questor Thews debatu. "Jedno se</p>
<p>zdá být jisté. Noční Stín nás docela jistě chtěla zni-</p>
<p>čit, ne poslat na tento svět. Někdo musel zasáhnout</p>
<p>ajejí kouzlo změnit."</p>
<p> .."</p>
<p> "No dobře, čaroděi, ozval se net ělivě Abema-</p>
<p>thy. "Ale na tomhle jsme se přece shodli už dřív.</p>
<p>Pověz nám něco nového. A začni třeba u mého</p>
<p>vzhledu."</p>
<p> "Tvá proměna se musela odehrát ve stejnou dobu.</p>
<p>Byl jsi přeměněn na člověka a poslán na stejné mís-</p>
<p>to, jako já."</p>
<p> Questor se zatahal za vousy a přemýšlivě svraštil</p>
<p>obočí. "Je to všechno nějak spojené dohromady,</p>
<p>nemyslíte?"</p>
<p> Já už nevím, co si mám myslet," přiznal Abema-</p>
<p>thy "Spojené dohromady? Co tím chceš říct?"</p>
<p> Caroděj zašermoval svým vyzáblým prstem. "Jak</p>
<p>už jsem řekl, musíme předpokládat, že svou magic-</p><empty-line /><p>122 TERRY BROOKS</p>
<p>kou mocí zasáhl ještě někdo jiný a zabránil tak čaro-</p>
<p>dějnici, aby nás zničila. Kdo to mohl být? Možná</p>
<p>někdo z lidu jezerní země, snad dokonce sám Pán</p>
<p>Řek, který se pokusil ochránit svou vnučku. Mohla</p>
<p>to být i Matka země. Byly si vždycky s Vrbou velmi</p>
<p>blízké, určitě by neváhala zasáhnout ve prospěch</p>
<p>dcery své nejlepší přítelkyně."</p>
<p> Abemathy se zamračil. "Ani jedno z toho se mi</p>
<p> nezdá. Kdyby Mistayu hlídala Matka země nebo Pán</p>
<p>Řek jak by se vůbec mohla čarodějnice dostat tak</p>
<p>blízko k táboru? A kromě toho, nechápu, jak by naše</p>
<p>zmizení mohlo přispět k záchraně Mistayi."</p>
<p> "Máš pravdu, tohle nějak nesedí," přiznal Ques-</p>
<p>tor.</p>
<p> V tom se ozvala Elizabeth, která do této chvíle</p>
<p>pozorně poslouchala, ale neřekla ani slovo. "A ne-</p>
<p>mohla vás zachránit Mistaya sama? Má nějakou ma-</p>
<p>gickou sílu?"</p>
<p> Oba přátelé se na ni podívali a chvíli její návrh</p>
<p>zvažovali. "Skvělá myšlenka, Elizabeth," řekl Ques-</p>
<p>tor Thews po chvíli. "Mistaya je však v užívání ma-</p>
<p>gie neškolená. Kouzlo, které odvrátilo nebo po-</p>
<p>změnilo útok čarodějnice, bylo velmi důmyslné.</p>
<p>Musel ho provést někdo velmi zkušený."</p>
<p> ,A kromě toho, dodal Abernathy, "Mistaya v tu</p>
<p>chvíli spala, jako by kolem byla tichá, klidná noc.</p>
<p>Podíval jsem se na ni, když jsem se chtělujistit, zda</p>
<p>se jí během prvního útoku nic nestalo. Carodějnice</p>
<p>nejspíš použila uspávací kouzlo."</p>
<p> To zní velmi pravděpodobně," souhlasil Questor.</p>
<p>Opřel se dozadu a našpulil rty. "Takže si to shrňme.</p>
<p>Kdosi překazil Nočnímu stínu plány a zachránil nám</p>
<p>život. Byli jsme posláni do světa, z něhož pochází</p>
<p>Jeho Výsost a Abernathymu se přitom vrátila jeho</p>
<p>podoba. Získali jsme schopnost mluvit zdejší řečí.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 123</p>
<p>Nebyli jsme posláni jen tak někam - a to se mi zdá</p>
<p>zvlášť důležité. Vynořili jsme se na tomtéž místě,</p>
<p>kde kdysi skončil Abernathy, když jsem ho omylem</p>
<p>vyměnil za láhev s Potměpichem, nedaleko Graum</p>
<p>Wythe, bývalého sídla Michela Ard Rhi a navíc,"</p>
<p>kývl významně bradou na Elizabeth, "jen pár kroků</p>
<p>od tebe."</p>
<p> Abernathy na čaroděje vyjeveně zíral "Počkej,</p>
<p>Questore, co se mi to snažíš namluvit?"</p>
<p> "Jen opakuji to, co už všichni víme. Objevit se tak</p>
<p>blízko Graum Wythe a navíc doslova padnout Eliza-</p>
<p>beth do náruče - to je trochu moc náhod najednou.</p>
<p>Jsem velice nakloněn názoru, že všechno, co se nám</p>
<p>pňhodilo, má nějaký konkrétní důvod. Ať už náš ži-</p>
<p>vot zachránil kdokoliv, jistě nejednal bez rozmyslu.</p>
<p>Jeho počínání muselo mít nějaký cíl. Byli jsme po-</p>
<p>sláni do starého světa Jeho Výsosti s určitým zámě-</p>
<p>rem.</p>
<p> "</p>
<p> Na chvíli se odmlčela pak pokračoval. "Elizabeth,</p>
<p>kde j e Graum Wythe?"</p>
<p> "Pojďte se podívat," odpověděla a vstala od stolu.</p>
<p> Vedla je přes kuchyň a pokoj se staženými závěsy</p>
<p>na malý dvorek s pečlivě přistřiženým trávníkem,</p>
<p>který se táhl mezi stromy k okraji cesty a tou pak</p>
<p>hloub mezi stromy až na malou louku zjedné strany</p>
<p>otevřenou do krajiny. Tam se zastavila a ukázala</p>
<p>doprava. Proti rudému nebi se rýsovala silueta</p>
<p>Graum Wythe. Hrad stál osaměle na malé vyvýše-</p>
<p>nině, obklíčen vlastními zdmi a chráněn baštami</p>
<p>hleděl chmurně vstříc blížící se noci.</p>
<p> Elizabeth spustila paži ajejí kučeravé vlasy jí</p>
<p>v posledních paprscích slunce zlatě zářily. "Stojí</p>
<p>přesně na tom místě, co vždycky. Pamatuješ, Aber-</p>
<p>nathy?"</p>
<p> Písař se otřásl. "Nemusíš mi to připomínat. Je</p><empty-line /><p>124 TERRY BROOKS</p>
<p> stejně ohavný jako dřív." Náhle ho zamrazilo. "Ale</p>
<p> Michel Ard Rhi se nevrátil, že ne?"</p>
<p> , Ne, nemusíš se bát," zasmála se Elizabeth svým</p>
<p> okouzlujícím smíchem. ,Přestěhoval se do Oregonu,</p>
<p> to je několik set mil odtud. Věnoval Graum Wythe</p>
<p> státu jako muzeum. Majetek teď spravuje zvláštní</p>
<p>fond. Můj otec je předsedou jeho správní rady. Mi-</p>
<p>chel je piyč už dlouho."</p>
<p> ,Moje kouzlo funguje bezvadně," dodal Questor</p>
<p>poněkud uraženě.</p>
<p> "To doufám," zamumlal Abemathy a znova si při-</p>
<p>tom uvědomil, že na Questorova kouzla nikdy moc</p>
<p>spoleh nebyl.</p>
<p> Vrátili se zpátky do kuchyně a znova se posadili</p>
<p> kolem stolu. Soumrak se rychle změnil v noc. Eliza-</p>
<p> beth jim nalila studené mléko a na talíř nasypala su-</p>
<p> šenky. Questor se do nich pustil, ale Abemathy jako</p>
<p> by ztratil chuť.</p>
<p> "Takže nic z toho, co se stalo, není náhoda, ale</p>
<p>součást jakéhosi tajemného plánu," shrnul písař je-</p>
<p>jich dosavadní poznatky a z tónu jeho hlasu se daly</p>
<p>vyčíst zřejmé pochybnosti. "Jakého plánu?"</p>
<p> Questor se na něj podíval jako učitel na nepozor-</p>
<p>ného žáka a káravě zvedl obočí. "No to samozřejmě</p>
<p>nevím. Kdybych to věděl, nemuseli bychom tady</p>
<p>teď společně sedět a přemýšlet."</p>
<p> Abernathy si ho nevšímal. "Něčí magie nás za-</p>
<p>chránila před Nočním stínem a poslala nás do světa</p>
<p>Jeho Výsosti. Skončili jsme blízko místa, kde jsem</p>
<p>už jednou byl a okamžitě jsme narazili na Eli-</p>
<p>zabeth." Podíval se nejdřív na dívku a pak na čaro-</p>
<p>děje. "Já tomu pořád nerozumím."</p>
<p> "Nejsem si jist, jestli já ano," přiznal Questor</p>
<p>Thews. "Předpokládejme na chvíli, že ten, kdo po-</p>
<p>mohl nám, chtěl pomoci i Mistaye. Nejspíš jsme je-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 125</p>
<p> diní kdo ví, co se s ní stalo. Unesla ji čarodějnice.</p>
<p> Řekl bych, že se tak chce pomstít Benu Holidayovi.</p>
<p>Třeba je příchod Rydalla z Marnhullu součástí jejího</p>
<p>plánu. Kdybychom mohli Jeho Výsosti poslat zprá-</p>
<p>vu, docela určitě by její čachry překazil. Možná je</p>
<p>naším úkolem právě tohle. Musíme přijít na způsob,</p>
<p>jak čarodějnici zastavit. Napadá tě snad lepší vysvět-</p>
<p>lení?"</p>
<p> "Byli jsme zachráněni, abychom mohli zachránit</p>
<p>jiné?" zeptal se Abemathy a aniž si to uvědomil,</p>
<p>zcela automaticky se poškrábal na hlavě rukou, mís-</p>
<p>to zadní nohou, jak to činil celá ta léta. "A co když</p>
<p>nás ten někdo prostě jen chtěl dostat do bezpečí.</p>
<p>Třeba se náš zachránce postaral i o Mistávu."</p>
<p> Questor Thews však jen důrazně zavrtěl hlavou.</p>
<p>, Ne. Jsem si téměř jist, že se věci mají tak, jak ří-</p>
<p>kám. Tak zaprvé, pokud byl ten náš zachránce na</p>
<p>místě už delší dobu a sledoval co se děje - což je</p>
<p>vzhledem k rychlosti, s jakou dokázal na čarodějčin</p>
<p>útok odpovědět víc než pravděpodobné, proč Mi-</p>
<p>stayu nezachránil dřív? Proč čekal až do poslední</p>
<p>chvíle? A zadruhé, kdvby nás chtěl prostě jen někam</p>
<p>uklidit, tak proč by nás posílal právě sem? Proč ne</p>
<p>třeba na Ryzí Stříbro nebo kamkoliv jinam? Ne,</p>
<p>Abernathy. Poslal nás sem s určitým záměrem. Do-</p>
<p>cela určitě to má něco společného se záchranou Mi-</p>
<p>stayi."</p>
<p> "Podle tebe se odpověď skrvvá někde na Graum</p>
<p>Wythe, nemám pravdu?" zeptala se Elizabeth, které</p>
<p>to už došlo.</p>
<p> "Přesně tak," odpověděl Questor Thews. "Graum</p>
<p>Wythe má rozsáhlý depozitář nejrůznějších magic-</p>
<p>kých artefaktů. Některé z nich jsou poměrně mocné.</p>
<p>Jeden z těchto předmětů nejspíš dokáže otevřít prů-</p>
<p>chod zpátky do Landoveru nebo nám pomůže zmařit</p><empty-line /><p>12F TERRY BROOKS</p>
<p> čarodějčiny plány, Faktem je, že bez magie zůsta-</p>
<p>neme uvězněni tady. Přes kouzelné mlhy jsme ne-</p>
<p>prošli a tak nikdo ani nemůže vědět, kde doopravdy</p>
<p>jsme. Nikdo si pro nás nepřijde. Náš zachránce nej-</p>
<p>spíš chtěl, abychom si našli cestu domů sami. Vlast-</p>
<p>ně to mnsiyne udělat, pokud chceme Jeho Výsosti</p>
<p>a Mistaye pomoci."</p>
<p> Rozhostilo se ticho. Ostatní zva,žovali význam ča-</p>
<p>rodějových slov.</p>
<p> "</p>
<p> "Možná, přiznal Abemath nakonec.</p>
<p> "Tady není žádné možná. Rešení našich otázek je</p>
<p>ukryto na Graum Wythe," pokračoval Questor váž-</p>
<p>ně. "A klíčem ke Graum Wythe jsi ty, Elizabeth.</p>
<p>Byli jsme posláni k tobě, protože tvůj otec je správ-</p>
<p>cem hradu a všech cenností, jenž se v něm nachá-</p>
<p> zejí. Žila jsi tam a důvěrně znáš všechny místnosti.</p>
<p>Máš přístup do míst, kam se běžní návštěvníci nikdy</p>
<p>nedostanou. Hledaná věc se skrývá na hradě. Jsem si</p>
<p>tím zcela jist. Teď už nám zbývá jen prohledat hrad-</p>
<p>ní sbírky a zjistit, co to je."</p>
<p> "Začneme zítra ráno, hned jak se muzeum ote-</p>
<p>vře," navrhla Elizabeth. "Dostat se dovnitř je snad-</p>
<p>né. Horší je, že nevíme, co přesně hledat."</p>
<p> "Máš pravdu," přikývnul Questor Thews a lehce</p>
<p>pokrčil rameny.</p>
<p> , Ale jak to všechno souvisí s mou proměnou</p>
<p>v člověka?" zeptal se znova Abernathy.</p>
<p> Odpovědi na svou otázku se už nedočkal. Ozvalo</p>
<p>se cvaknutí zámku a v zápětí zavrzaly dveře hlav-</p>
<p>ního vchodu. Všichni tři sebou trhli.</p>
<p> "Elizabeth, jsi doma?"</p>
<p> "Ano, paní Ambaumová!" odpověděla dívka a za-</p>
<p>šklebila se.</p>
<p> Alespoň pro tuto chvíli byla Abemathyho otázka</p>
<p>zapomenuta.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 127</p>
<p> Nakonec se ukázalo, že paní Ambaumová není</p>
<p>zdaleka tak strašná. V tváři vysoké ženy se vzpříme-</p>
<p>ným držením těla se odrážela určitá strohost, ne však</p>
<p>zloba. Elizabeth jí povyprávěla připravenou historku</p>
<p>o tom, jak Abernathy s Questorem přišli navštívit</p>
<p>otce ajak jim nabídla pohostinství i když otec právě</p>
<p>není doma. Paní Ambaumová po několika zběžných</p>
<p>otázkách prohlásila, že se zříká veškeré odpověd-</p>
<p>nosti. Přítomnost nečekaných hostí však akceptovala</p>
<p>bez jakýchkoliv dalších poznámek a odešla do svého</p>
<p>pokoje vypít si v klidu šálek bylinkového čaje a dí-</p>
<p>vat se na televizi. Questorovi a Abernathymu spadl</p>
<p>kámen ze srdce a do svých postelí uléhali ten večer</p>
<p>mnohem klidnější.</p>
<p> Druhý den ráno se probudili poměrně brzy, přesto</p>
<p>paní Ambaumovou už nezastihli. Prý odjela navští-</p>
<p>vit svou sestru. V rychlosti se nasnídali a už se ne-</p>
<p>mohli dočkat, až se dostanou na Graum Wythe.</p>
<p>Umyli nádobí a pod Elizabetiným vedením vyšli ze</p>
<p>dveří.</p>
<p> Byl nádhemý, slunečný den. Na nebi ani mráček,</p>
<p>ptáci zpívali a ve vzduchu se vznášela vůně květin</p>
<p>ajehličí. To jim okamžitě zvedlo náladu. S úsmě-</p>
<p>vem na tváři došli na konec pěšiny a zabočili na ces-</p>
<p>tu vedoucí ke hradu.</p>
<p> Elizabeth se do Abernathyho zavěsila a spikle-</p>
<p>necky se na něj usmála. Písař okamžitě ztuhnul, cítil</p>
<p>se poněkud nesvůj. "V tátových šatech vypadáš moc</p>
<p>přitažlivě," pošeptala mu. "Tak elegantně. Měl by</p>
<p>ses takhle oblékat pořád."</p>
<p> "A taky by se mohl víc usmívat," dodal Questor,</p>
<p>aniž přemýšlel nad tím, co říká.</p>
<p> "Víš, Abernathy, je to neuvěřitelné, že jsi zase ta-</p>
<p>dy," pokračovala dívka a láskyplně mu sevřela paži.</p><empty-line /><p>128 TERRY BROOKS</p>
<p> "Jen se na sebe podívej! Kdo by tomu uvěřil! Není</p>
<p> to úžasné? Jsi šťastný?"</p>
<p> "Velmi." připustil Abemathy a snažil se tvářit co</p>
<p> nejpříjemněji, ale v duchu už přemýšlel, jakou asi</p>
<p> cenu bude muset za svou proměnu zaplatit. Takové</p>
<p> věci nikdy nepřicházejí jen tak. Vzpomněl si přitom</p>
<p> na krystaly vnitřního zraku, které do Landoveru při-</p>
<p> nesl Horris Kew. Nic není zadarmo.</p>
<p> Elizabeth měla na sobě světle modré tričko s něja-</p>
<p> kým nápisem, džíny a na nohou tenisky. Vlasy měla</p>
<p>ako by nedbale načechrané, ale bylo znát, že jí účes</p>
<p> dal dost práce. Oči si nalíčila stíny v barvě lila a rty tmavě fialovou rtěnkou. Vyrostla strašně rychle,</p>
<p>pomyslel si Abemathy, ale nahlas to neřekl.</p>
<p> "Máš nějakou rodinu?" zeptala se nečekaně. "Že-</p>
<p>nu a děti?"</p>
<p> Jen smumě zavrtěl hlavou.</p>
<p> Otce nebo matku?"</p>
<p> "Zemřeli před mnoha lety." Téměř si na ně už ne-</p>
<p>pamatoval.</p>
<p> "Nějaké sourozence?"</p>
<p> "Bohužel ne."</p>
<p> "Hmmm. To je opravdu smumé, nemyslíš? Mož-</p>
<p>ná bych tě měla adoptovat!" Zářivě se na něj usmá-</p>
<p>la. ,Jen tak plácám. Ale kdybys chtěl, mohl by ses</p>
<p>stát členem mé rodiny. Však víš, není moc velká.</p>
<p>Jeden nebo dva členové by se nám jen hodili. Co ty</p>
<p>na to? Neoficiální adopce, platí?"</p>
<p> "Děkuji ti Elizabeth " odpověděl. Dívčina na-</p>
<p>bídka se ho hluboce dotkla.</p>
<p> Kráčeli po cestě vstříc hradu, starv muž se sně-</p>
<p>hově bílým vousem a vlasy, zamyšleně se tvářící</p>
<p>mladík a dívka z blonďatými, kučeravými vlasy,</p>
<p>která zjevně celou výpravu vedla. Vypadali jako Do-</p>
<p>rotka ajejí společníci na cestě do Smaragdového</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 129</p>
<p>města země Oz. Samozřejmě, Graum Wythe, ačko-</p>
<p>liv působil impozantně, měl do Smaragdového měs-</p>
<p>ta daleko. Nebyl zelený a už vůbec ne zářivý. Jeho</p>
<p>šedivé kamenné zdi působily skličujícím dojmem.</p>
<p>K bráně nevedla cesta dlážděná žlutými cihlami, ale</p>
<p>černý asfaltový koberec. Kolem se nerozkládala ma-</p>
<p>ková pole, ale pečlivě obdělávané vinice. Graum</p>
<p>Wythe působil spíš dojmem pevnosti, než bohatého</p>
<p>středověkého sídla. Cimbuří nezdobily žádné pra-</p>
<p>porce, jen nad vchodem visela vlajka USA a státu</p>
<p>Washington.</p>
<p> Abernathy ani Questor samozřejmě o Smaragdo-</p>
<p>vém městě ani zemi Oz nikdy neslyšeli. Kdyby se</p>
<p>jich někdo zeptal, nejspíš by bezútěšnost Graum</p>
<p>Wythe porovnávali se zářivostí Ryzího Stříbra.</p>
<p>V tuto chvíli však oba mysleli na něco úplně jiného.</p>
<p>Abernathy dumal, jak se teď jeho život asi změní,</p>
<p>když už není člověkem v psím těle ale opravdovým</p>
<p>mužem a zkoušel si představit sám sebe v nejrůzněj-</p>
<p>ších situacích. Questor Thews si zase vybavil ne-</p>
<p>zodpovězenou Abernathyho otázku z předchozího</p>
<p>večera, totiž jak souvisí jejich příchod na Zem s jeho</p>
<p>proměnou v člověka. Jistou teorii by měl, ale tiše</p>
<p>doufal, že se jeho dosud nevyřčené podezření nevy-</p>
<p>plní.</p>
<p> Skupinka přátel prošla železnou branou v nízké</p>
<p>kamenné zídce, které se táhla kolem celého hradu.</p>
<p>O chvíli později vstoupili na padací most. Graum</p>
<p>Wythe se teď tyčil přímo nad nimi, mohutný shluk</p>
<p>kamenných věží a cimbuří. Most byl spuštěný a mříž</p>
<p>zvednutá, mohli tedy vstoupit do stinného prostoru</p>
<p>hradu. Prošli branou a minuli parkoviště na prvním</p>
<p>nádvoří. Hrad vypadal opuštěně. Na místě vyhraze-</p>
<p>ném pro vozy návštěvníků stál jediný automobil.</p>
<p>Stánek se suvenýry, zřízený z bývalé strážnice, byl</p><empty-line /><p>130 TERRY BROOKS</p>
<p> zavřený, okenice měl stažené. Graum Wythe byl</p>
<p> prázdný.</p>
<p> "To je normální," ujistila je Elizabeth. "Muzeum</p>
<p>se otvírá později, nás ale dovnitř pustí."</p>
<p> Vedla je vzhůru po schodech k železem pobitým</p>
<p>vstupním dveňm. Zabušila na ně klepadlem a chvíli</p>
<p>čekala. Za okamžik se dveře otevřely a stál v nich</p>
<p>muž, kterému Elizabeth říkala Harvey. Přátelsky se</p>
<p>na ni usmál a pustil je všechny dovnitř. Vstoupili do</p>
<p>téže haly, kterou před několika lety prošli Vrba</p>
<p>s Benem a Milesem Bennetem - Benovým obchod-</p>
<p>ním parerem a přítelem oděni do Halloweenových</p>
<p>kostýmů, když se chystali vysvobodit Abernathyho</p>
<p>z vězení, kam ho dal uvrhnout Michel Ard Rhi. Písař</p>
<p>se ve zlé předtuše rozhlédl kolem. Michel i jeho mu-</p>
<p>ži však byli dávno pryč a hala samotná vypadala</p>
<p>úplně jinak než dřív. Stěny pokrývaly světlé tapety,</p>
<p>vedle vchodu stála přepážka sloužící jako pokladna</p>
<p>- zřejmě Harveyho stanoviště - a pultík s knihou</p>
<p>návštěv. Elizabeth prohodila s mladíkem několik</p>
<p>přátelských slov aředstavila mu své společníky,</p>
<p>pňčemž použila stenou historku, jakou už vyprávěla</p>
<p>paní Ambaumové. O pár mi později už všichni</p>
<p>kráčeli pod jejím vedením hloudo nitra hradu.</p>
<p> Zbytek dne strávili hledáním. Nejprve prošli po-</p>
<p>koje a chodby přístupné veřejnosti a prohlíželi</p>
<p>předměty volně vystavené ve vitrínách. Většina ex-</p>
<p>ponátů byla přesně tím, čím se zdála být. Skrytou</p>
<p>magickou sílu mělo jen několik málo z nich, i tak se</p>
<p>však cítil čaroděj povinován upozomit na jednu či</p>
<p>dvě věci, které by neměly být vystavovány veřejně,</p>
<p>neboť hrozilo nebezpečí jejich zneužití.</p>
<p> Ono nedefinované cosi, po čem pátrali, však stále</p>
<p>nalézt nemohli.</p>
<p> Minulo poledne ajejich úsilí ještě stále nepřineslo</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 131</p>
<p>ovoce. Sešli tedy do malé kantýny situované na mís-</p>
<p>tě bývalé kuchyně a snědli několik sendvičů. Hrad</p>
<p>byl teď plný turistů, sjížděli se sem auty i autobusy</p>
<p>ze všech stran. Aby se vyhnuli davům, zamířili pod</p>
<p>Elizabetiným velením do zadních pokojů a skladišť.</p>
<p>Sem návštěvníci nesměli. Tady byly uschovány</p>
<p>předměty považované buď za příliš bezcenné nebo</p>
<p>takové, které bylo třeba před vystavením zrestauro-</p>
<p>vat nebo jinak připravit. Dřevěné bedny tu stály na-</p>
<p>skládány jedna na druhou, většinu z nich otevřeli</p>
<p>a nahlédli dovnitř. Vitríny byly plné podivných ka-</p>
<p>menů a minerálů, sošek ze dřeva i z kamene, obrazů</p>
<p>a uměleckých předmětů všeho druhu, ale žádný</p>
<p>z nich se nezdál být tím, který hledali.</p>
<p> Hodinu po zavírací době je vyhledal Harvey a po-</p>
<p>žádal je, aby přišli zítra. Vydali se tedy domů</p>
<p>s prázdnýma rukama. Nejvíce zklamaný byl Questor</p>
<p>Thews.</p>
<p> "Je to tam, vím to," bručel si pod vousy a potřásal</p>
<p>přitom hlavou. "Ne, v tomhle jsem se nemohl zmý-</p>
<p>lit. Je to tam, ale já to nedokážu najít. Budeme se</p>
<p>muset vrátit a zkusit hledat znova. Zatraceně!"</p>
<p> Abemathy a Elizabeth si vyměnili rychlý pohled.</p>
<p>Vyhlídka na další den strávený hledáním nermoutila</p>
<p>ani jednoho z nich. Kdyby Questor nebyl tak za-</p>
<p>myšlený, jistě by si všiml nejen toho, jak Elizabeth</p>
<p>uchopila Abemathyho za ruku, ale také by postřehl,</p>
<p>že to Abernathymu už ani v nejmenším nevadí.</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODFNIC 133</p><empty-line /><p>TO, CO VIDÍŠ</p>
<p>r?</p>
<p>r</p><empty-line /><p> rvní z bojovníků se objevil skutečně tři dny</p>
<p> poté co Ben Holiday zvedl rukavici, přesně</p>
<p> jak Rydall z Marnhullu slíbil.</p>
<p> Ohromný, zřejmě velmi silný muž, stál již za</p>
<p>úsvitu na okraji náspu před branou Ryzího Stříbra</p>
<p>a upřeně hleděl směrem ke hradu. V Landoveru do-</p>
<p>sahovali válečníci výšky kolem sedmi stop, tenhle</p>
<p>však měl nejmíň devět. Byl to obr s mohutnou hrudí</p>
<p> ,</p>
<p>rozloži mi rameny a třema sloupovitýma nohama.</p>
<p>Přes sebe měl přehozenu zvířecí kůži, vysoké boty</p>
<p>mu sahaly do půl stehen. Jeho zápěstí obepínaly ko-</p>
<p>vové nátepníky a na rukou měl kožené rukavice.</p>
<p>Nebylo mu vidět do tváře, neboť jeho obličej pokrý-</p>
<p>valy husté, čemé vousy a vlasy mu spadaly do čela.</p>
<p>Z té černé změti zářily pouze dvě divoce vyhlížející</p>
<p>oči.</p>
<p> Měl jen jedinou zbraň - obrovský kyj obitý želez-</p>
<p>nými hřeby.</p>
<p> Ben Holiday stál společně s Vrbou a Mozolem na</p>
<p>hradbách Ryzího Stribra a díval se na mlčenlivého</p>
<p>Rydallova bojovníka. Jeho příchod nebyl samo-</p>
<p>zřejmě žádným překvapením. Od té chvíle, co zmi-</p>
<p>zela Mistaya, Questor a Abernathy ani trochu nepo-</p>
<p>chyboval, že Rydallovy hrozby jsou myšleny vážně.</p>
<p>Skutečnost, že nikdo nikdy o žádném Rydallovi ani</p>
<p>Marnhullu neslyšel a že bylo nemožné vypátrat, od-</p>
<p>kud přichází a kam mizí, či co udělal s jeho dcerou</p>
<p>a přáteli, neměla na závažnost hrozby nejmenší vliv.</p>
<p>Ben prohledal Zemězrakem Landover zjednoho</p>
<p>konce na druhý. Strávil ve věži celé tri dny, které</p>
<p>mu zbývaly do příchodu prvního z bojovníků, nena-</p>
<p>šel však po Rydallovi ani sebenepatrnější stopu. Ja-</p>
<p>ko by se propadl do země. Mozol hledal také, ale ani</p>
<p>on neuspěl, ačkoliv se uměl pohybovat neuvěřitelně</p>
<p>rychle a byl výjimečným stopařem. Vyloučili všech-</p>
<p>ny možnosti, až jim zbyla ta poslední, nejméně</p>
<p>pravděpodobná, totiž že Rydall skutečně dokáže</p>
<p>projít magickými mlhami. Tímto způsobem nejspíš</p>
<p>také odvedl z Landoveru Mistayu ajejí doprovod</p>
<p>a sám se vrátil, aby znova přednesl svou výzvu a při-</p>
<p>nutil Bena, abyji přijal.</p>
<p> Holiday ustaraně potřásl hlavou. Dnes v noci se</p>
<p>probudil už chvíli po půlnoci, očekávaný příchod</p>
<p>prvního z vyzyvatelů mu nedal spát. Nebyl však</p>
<p>ospalý ani unavený, cítil pouze smutek. Bude muset</p>
<p>s nestvůrou bojovat a s největší pravděpodobností ji</p>
<p>i porazí. Samozřejmě, že se tak stane poté, co se</p>
<p>převtělí v Paladina, ochránce a bojovníka, jenž byl</p><empty-line /><p>TEY BROOKS</p>
<p> druh m j</p>
<p> Ben Hohd y, ká vers ch králů. Přesto to bude on,</p>
<p> měny víc, ne o se vrhne do boje. Bál se té pro-</p>
<p> kolem něj z čehokoliv jmého. Ve chvíli, kdy se</p>
<p> sevřela zbro ajeho mysl splynula s myslí</p>
<p> Paladinovou, ztrácel sám sebe. Pokaždé bylo stále</p>
<p> těžší se vrátit, oddělit svůj život od života Paladi-</p>
<p> nova, r ý p</p>
<p> bíjení. out se z temn ch vz omínek plných za-</p>
<p> Rytíř a ochránce Landoverských vládců Paladin</p>
<p> byl totiž především válečník a ničitel. Žádn soudný</p>
<p> muž by se s něčím takový y</p>
<p> m nikdy dobrovolně ne-</p>
<p> spojil. Ben to udělal. Svázal svůj život s Paladinem</p>
<p> jednou provždy.</p>
<p> Sám jsem se rozhodnul opustit svůj starý svět</p>
<p> a přijít sem, připomenul si. Byla to má vlastní volba.</p>
<p> "Co kdybychom ho prostě ignorovali?" navrhla</p>
<p> Vrba. Ben se k ní otočil, ale ona to ani nepostřehla.</p>
<p> Veškerá její pozomost byla upřena na obra. "Když</p>
<p> ho necháme trčet před branou co může udělat? Če-</p>
<p> kání ho oslabí. Čas hraje pro tebe, Bene."</p>
<p> Chvíli přemýšlet. Ano, to by šlo. Mohl by nechat</p>
<p> obra čekat a pozorovat, co se bude dít. Zavřená brá-</p>
<p>na by pro (idi, kteří by chtěli vstoupit do hradu nebo</p>
<p>vyjít ven samozřejmě představovala určitou nepří-</p>
<p> emnost ajeho pověst by takovým jednáním také</p>
<p>značně utrpěla. Král Landoveru by se vlastně stal</p>
<p>vězněm na svém vlastním hradě.</p>
<p> "Říkal něco?" p</p>
<p>přemýšlel, jaké ze tal se Ben Mozola, a přitom</p>
<p> má vlastriě za dané situace možnosti.</p>
<p>Kobold cosi tiše zašveholil. Ne, obr nepromluvil.</p>
<p> "Dobře." B stisknul rty k sobě tak silně, až mu</p>
<p> en</p>
<p>zbělaly: "Necháme ho čekat. Teď, když víme, že e</p>
<p>tady, si můžeme dopřát malou snídani. Pak se uvi-</p>
<p>dí." Když však udělal</p>
<p>ajít pryč, giban pohyb, jako by se chtěl otočit</p>
<p> t zvedl pažl a ukázal přímo na něj.</p>
<p>LTKLADY ČARODĚJNIC 135</p>
<p>Význam gesta byl zcela zřejmý: Nechoď pryč! Ne-</p>
<p>obracej se ke mně zády!</p>
<p> Ben tedy zůstal stát na kraji cimbuří. Obrova paže</p>
<p>poklesla a muž dál tiše čekal, palec jedné ruky za-</p>
<p>klesnul za opasek, druhou paži opřel o svůj ohromný</p>
<p>kyj. Oči v zarostlé tváři mu zářily. Vypadal jako vy-</p>
<p>tesaný z kamene.</p>
<p> "Tvůj nápad se mu moc nezamlouvá, Vrbo," za-</p>
<p>šeptal Ben když ucítil, jak ho uchopila za ruku.</p>
<p>Velmi dobře věděl, co si sylfa myslí. Buď opatrný.</p>
<p>Jeho výzev si nevšímej. Nedej se strhnout k potyčce</p>
<p>dřív, než budeš plně připraven. Neřekla mu "Ne-</p>
<p>choď tam." Věděla, že za dané situace není jiného</p>
<p>východiska. Pokud ještě někdy chtějí vidět Mistayu</p>
<p>živou a zdravou, bude se Ben muset obrovi postavit.</p>
<p>Tahle představa se jí nelíbila o nic víc, než jemu,</p>
<p>avšak od té chvíle, co jim Rydall oznámil, že má</p>
<p>v moci jejich dceru, věděla jedno: toto je boj na ži-</p>
<p>vot a na smrt a záleží jen na nich, zda se jim podaří</p>
<p>vyhrát.</p>
<p> "V čem jen může být jeho síla?" vyhrkla nakonec</p>
<p>a podrážděně mávla rukou směrem k obrovi. "Má</p>
<p>svaly, je urostlý, ale Paladinovi se nemůže rovnat.</p>
<p>Proč Rydall poslal právějeho?"</p>
<p> Tohle už Bena napadlo taky. Paladina chránilo</p>
<p>plátové odění od hlavy až k patě a byl také mnohem</p>
<p>lépe ozbrojen. Jak by ho mohl obr přemoci? Mozol</p>
<p>cosi zaskřehotal. Navrhl, že sejde dolů, vyzkouší ob-</p>
<p>rovu sílu a zjistí, jaké jsou jeho slabiny. Ben však</p>
<p>jen zavrtěl hlavou. Teď, když Rydall zajal Mistayu,</p>
<p>Abernathyho a Questora, už příliš možností nezbý-</p>
<p>valo. Bude se muset vyslanci krále z Marnhullu po-</p>
<p>stavit sám.</p>
<p> "</p>
<p> "Nechce, abychom odešli z hradeb, řekl Ben na-</p>
<p>konec. "Co se stane, když neposlechneme? Možná</p><empty-line /><p>136 TERRY BROOKS</p>
<p> bychom to měli zjistit. Mozole, ty zůstaň tady a hlí-</p>
<p> de.</p>
<p> Pevně uchopil Vrbu za ruku a namířil si to ke</p>
<p> schodišti, které se vinulo kolem strážní bašty až dolů</p>
<p> na vnitřní nádvoří. Sotva udělal první krok, uslyšel</p>
<p> Mozolovo varovné zasyčení.</p>
<p> Obr se náhle zachvěl vypadalo to, jako když se</p>
<p> ,</p>
<p> horký letní vzduch tetelí nad rozpálenou silnicí. Pro-</p>
<p> stor kolem něj se zatřpytil tisíci duhovými odlesky,</p>
<p> které po něm sklouzávaly jako padající podzimní lis-</p>
<p> ty po okenní tabuli.</p>
<p> Ben zaváhal a zastavil se. Mozol však vyrazil jako</p>
<p> blesk, sešplhal po zdi a prohledal místo, kde se ještě</p>
<p>před chvílí tyčila mohutná postava.</p>
<p> Obr zmizel!</p>
<p> Ben nevěřícně vytřeštil oči a popošel na samotný</p>
<p>kraj zdi, jako by se chtěl ujistit, že to, co vidí je sku- tečné. Vtom uslyšel Vrbin přidušený výkřik. Prudce</p>
<p> se otočil a podíval se tím směrem, kterým ukazova-</p>
<p> la. Vojáci a služebnictvo dole na nádvoří začalo</p>
<p> zmateně pobíhat. Přímo vjejich středu se zablesklo</p>
<p> ,</p>
<p>rozstříkla se sprška barevných světel a zjevila se ja-</p>
<p>kási duchu podobná silueta.</p>
<p> O vteřinu později se obr objevil. Zhmotnil se</p>
<p>zdánlivě přímo ze vzduchu uprostřed hradních zdí,</p>
<p>jako by se vynořil z nicoty. Obrovský kyj měl ho-</p>
<p>zený přes rameno. Ze strany se k němu pomalu blížil</p>
<p>šik vojáků kteří se rozhodli bránit svého krále.</p>
<p>Srážka se zdála být nevyhnutelná.</p>
<p> Ben v tu chvíli již věděl, že něco takového ne-</p>
<p>může připustit.</p>
<p> Zůstaňte na svých místech!" zakřičel na ně.</p>
<p> Vojáci se obrátili po zvuku jeho hlasu, také obr</p>
<p>vzhlédl.</p>
<p> Ben postřehl, že ho Vrba pustila, nedokázal se</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 137</p>
<p>však na ni podívat. Sáhl pod tuniku a vytáhl medai-</p>
<p>lon králú Landoveru, talisman, který měl ochra ovat</p>
<p>před nebezpečím. Podržel ho před sebou, až se</p>
<p>vjeho povrchu odrazilo slunce a váhavě přivolal</p>
<p>Paladina.</p>
<p> Nedaleko strážnice okamžitě vzplálo zářivě bílé</p>
<p>světlo a vjeho středu se objevil rytíř vplné zbroji.</p>
<p>Byl pěší, v ruce svíral meč a u pasu se mu pohupo-</p>
<p>val biják. Jeho stříbmé brnění zářilo jako polední</p>
<p>slunce.</p>
<p> Ben okamžitě ucítil spojení mezi nimi. Slyšel, jak</p>
<p>západky pancíře zaklaply, v mysli se mu začal for-</p>
<p>movat podivný obraz, oheň a led se mísily dohro-</p>
<p>mady a vytvářely něco zcela nového, zvláštního. ..</p>
<p>Předivo pocitů a myšlenek bylo stále pevnější. Král</p>
<p>ajeho ochránce se začínali stávat jedinou bytostí.</p>
<p>Ben se nechal na vlně světla unášet do nitra Paladi-</p>
<p>nova odění. Měl pocit, že ho uchopily desítky rukou,</p>
<p>oblékly ho, uzavřely do železa a on v tu chvíli zcela</p>
<p>splynul se svým rytířem. Zaplavily ho myšlenky na</p>
<p>bity a vítězství, která vybojoval během tisíců ži-</p>
<p>votů těch, jimž sloužil. Spojení s dávnou historii a</p>
<p>s místy, jenž už vjejích hlubinách zanikla. Zcela se</p>
<p>proměnil ve své druhé já a zuřivě se vrhnul na Ry-</p>
<p>dallova obra.</p>
<p> Srazili se s mohutným zařinčením zbraní. Meč</p>
<p>a okovaný sochor do sebe udeřily, až odletěly jiskry.</p>
<p>Oba supící sokové se na okamžik stáhli a pak se na</p>
<p>sebe znovu vrhli. Obr byl silný a odhodlaný. Vsadil</p>
<p>všechno na svou fyzickou převahu a snažil se kyjem</p>
<p>srazit svého protivníka k zemi. Paladin však byl pří-</p>
<p>liš zkušeným válečníkem, aby se dal přemoci tak</p>
<p>snadno. Odstrčil giganta stranou, vyrazil mu mlat</p>
<p>z ruky a strhl ho na zem.</p>
<p> Obr těžce dopadl, ale hned se hbitě překulil, unikl</p><empty-line /><p>138 TERRY BROOKS</p>
<p> úderu Pa.ladinova meče, popadl svůj kyj a nezraněn</p>
<p> vyskočil na nohy. Nezaváhal ani okamžik a obořil se</p>
<p> na Paladina. Rytíř jeho mohutný úder vykryl a od-</p>
<p> pověděl sekem na hlavu. Obr se zapotácel, klesl</p>
<p> a prach se zbarvil jeho krví.</p>
<p> Během další vteřiny však opět vstal, krev zaschla</p>
<p> a rána se uzavřela. V tu chvíli Paladin poprvé zavá-</p>
<p> hal. Obra sice bylo možné zranit, ale utržená rána se</p>
<p> mu okazitě zacelila. Zásah ho mohl na chvíli zpo-</p>
<p> mit e ne zastavit.</p>
<p> Titán zaútočil znova. Zdálo se jako by se mu do</p>
<p> žil vlila nová síla. Narazil do králova ochránce tako-</p>
<p> vou silou, až byl Paladin vržen zpět. Hromotluk ho</p>
<p> přimáčkl ke zdi, odzbrojil a na krk mu tlačil svůj kyj</p>
<p> ve snaze zlomit mu vaz. Temné oči mu jiskrilv. Na-</p>
<p> lehl na Paladina vší silou a ten se marně pokoušel</p>
<p> Yprostit.</p>
<p> V zoufalství se rozmáchl a oběma plátovými ru-</p>
<p> kavicemi naráz udeřil obra do žaludku. Ozvalo se</p>
<p> bolestné zasténání. Rytíř udeřil znova, tentokrát pod</p>
<p> žebra. Titán se zkroutil a kyj mu vypadl z ruky. Dal-</p>
<p>ší úder směroval Paladin mezi protivníkovy oči. Obr</p>
<p> zavrávoral a upadl.</p>
<p> P však, jako by zázrakem, znova vyskočil na</p>
<p> nohy, napřímil se, jako by ho nic nebolelo, popadl</p>
<p> svou palici a zaútočil. Paladin, jenž předtím ztratil</p>
<p> sj meč, sáhl k pasu pro biják. Byl mnohem kratší</p>
<p>než obruv kyj,</p>
<p> h ale právě tak účinný. To však v dané</p>
<p>c víli nemělo příliš velký význam. Obr dokázal ob-</p>
<p>zbraně k síly s takovou zychlostí, že snad nebylo</p>
<p> , terá by mu mohla ublížit.</p>
<p> Znova se na Paladina vrhnul a uštědřil mu sérii</p>
<p>úderů tak ý , j</p>
<p>o b to siln ch až ířův bi ák odletěl stranou,</p>
<p>oblouku byla hračka. Paladin se vyhnul smrtícímu</p>
<p> , jenž kolem jeho hlaw opsal obrův hrotitý</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 139</p>
<p> kyj a pokusil se popadnout svého nepřítele kolem</p>
<p> pasu, aby ho mohl svalit na zem. Obr zděšeně za-</p>
<p>řval. Způsob, jakým na něj Paladin zaútočil ho zjev-</p>
<p> ně vyděsil. Rytíř ve stříbrné zbroji se vrhnul vpřed</p>
<p> a pevně protivníka uchopil. Oba válečníci se chvíli</p>
<p> potáceli sem a tam, těžce a namáhavě oddechovali</p>
<p> a zuřivě mručeli. Obr se snažil vyprostit. Upustil kyj</p>
<p> a oběma rukama bušil do plátů rytířovy zbroje. Pa-</p>
<p> ladin si však v tu chvíli uvědomil něco důležitého.</p>
<p> Když svého protivníka nadzvedl, byť jen o malý</p>
<p> kousek, jeho síla viditelně ochabla. Už se zdaleka</p>
<p> nebránil tak zuřivě, jako dřív. Gigant bezmocně za-</p>
<p> vyl. Toužil mít opět pevnou půdu pod nohama, ale</p>
<p> Paladin ho svíral pevně. Nedovolil mu dotknout se</p>
<p> země, neboť pochopil, že právě tímto způsobem zís-</p>
<p>kává obr svou sílu.</p>
<p> Tak rytíř donesl obra až ke schodům vedoucím na</p>
<p>hradby a mrštil jím na kameny. Obr se bránil, kopal</p>
<p>a snažil se opět dotknout země, jenomže soupeř mu</p>
<p>to nedovolil. Netvor zařval, všechny rány, které mu</p>
<p>rytíř během boje zasadil se otevřely a začala z nich</p>
<p>prýštit krev. Paladin naposledy svého protivníka vy-</p>
<p>zdvihl a hodil ho na schody ještě o něco výš, Obr se</p>
<p>zkroutil v křečích a zalapal po dechu. Těžkooděnec</p>
<p>toho využil a nalehl na něj celou svou vahou. Ob-</p>
<p>rovy paže náhle povolily, nohy zůstaly bezvládně</p>
<p>ležet na kameni.</p>
<p> Paladin ho držel tak dlouho, dokud si nebyl jist,</p>
<p>že je mrtev. Ve chvíli, kdy z obra vyprchala poslední</p>
<p>jiskřička života, se jeho tělo proměnilo v prach.</p>
<p> Ihned poté, co se Ben opět stal sám sebou, začal</p>
<p>přemýšlet, zda bylo nutné obra zabíjet. Na tuto otáz-</p>
<p>ku neexistovala jednoduchá odpověď. Kdo ví, zda</p>
<p>by něco takového Paladin vůbec připustil. Když se</p><empty-line /><p>14.0 TERRY BROOKS</p>
<p> Ben do rytíře vtělil, stal se jeho součástí a plně pod-</p>
<p> léhal pravidlům a etickým zásadám, které Paladin</p>
<p> vyznával, ať už se od jeho vlastních lišily sebevíc.</p>
<p> Paladin neměl zájem ušetřit život svého nepřítele.</p>
<p>Jeho cílem bylo zabít své protivníky co nejrychleji.</p>
<p>Ben si nebyl jist, zda by dokázal mysl svého druhé-</p>
<p>ho já ovládnout natolik, aby ho přiměl se alespoň</p>
<p>zamyslet nad tím, že by mohl někomu darovat život.</p>
<p>Další otázkou bylo, zda by obr na něco takového</p>
<p>přistoupil, či zda by nabízenou milostí pohrdl</p>
<p>a bojoval až do samého konce stejně, jako by to nej-</p>
<p>spíš udělal Paladin. A konečně, nemohl se zbavit</p>
<p>pochybností ohledně obrova původu. Když gigant</p>
<p>zemřel, okamžitě se změnil v prach. Zřejmě tedy</p>
<p>nebyl bytostí z masa a krve. Pravděpodobně ho tedy</p>
<p>stvořila magie. Při střetu s magii silnější, než jaká ho</p>
<p>přivedla k životu se prostě rozpadl.</p>
<p> Ať už to bylo jakkoliv, Ben se proto necítil o nic</p>
<p>lépe. Musel zabíjet. Samotný fakt, že se jeho obětí</p>
<p>stala bytost, jenž nepatřila mezi smrtelníky, nemohl</p>
<p>jeho tíživý pocit nikterak zmírnit. Jeho smrt byla</p>
<p>skutečná víc než dost. Ben nemohl zapomenout na</p>
<p>chvíli, kdy obra přitiskl ke schodišti a vnímal, jak</p>
<p>protivníkovým tělem proběhly poslední předsmrtné</p>
<p>křeče. Do smrti si bude pamatovat výraz obrových</p>
<p>očí ve chvíli, kdy z nich vyprchal život.</p>
<p> V doprovodu své ženy se vrátil do své ložnice</p>
<p>a na chvíli usnul. Hledal ve spánku útočiště před do-</p>
<p>těrnými myšlenkami. Vrba zůstala s ním. Ležela</p>
<p>vedle něj a zatímco odpočíval, hladila ho svou jem-</p>
<p>nou rukou po pažích a hrudi a šeptala mu přitom co-</p>
<p>si uklidňujícího. Ben nechápal, jak dřív mohl žít bez</p>
<p>ní, tak blízká mu nyní byla. Doslova se stala součástí</p>
<p>jeho samotného. Jestliže Paladin představoval králo-</p>
<p>vu temnou stránku, pak ona jistě byla tou zářivou.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 1q,1</p>
<p>Její přítomnost mu dodávala odvahy a vnášela do</p>
<p>jeho duše klid a mír.</p>
<p> Když se probudil, bylo už poledne. Hladově zhlt-</p>
<p>nul oběd a chystal se začít vyřizovat záležitosti, kte-</p>
<p>ré vyžadovaly jeho pozornost. S Vrbou se o své sta-</p>
<p>rosti nepodělil. Paladinovo tajemství neprozradil</p>
<p>doposud nikomu, ani jí. Nikdo v celém Landoveru</p>
<p>netušil, že král a j eho ochránce jsou magii medai-</p>
<p>lonu pevně spojeni vjedinou bytost. Když se Pala-</p>
<p>din objevil, byla v zájmu obrany říše králova osob-</p>
<p>nost zcela potlačena a ovládnuta. Tajit tuto skuteč-</p>
<p>nost před vlastní ženou bylo pro Bena čím dál tím</p>
<p>těžší. Po každé proměně se cítil strašlivě vyčerpaný,</p>
<p>transformace ho duševně rozervala a on jen ztěžka</p>
<p>hledal sám sebe. Nemohl si nepovšiznnout skuteč-</p>
<p>nosti, že Paladina samotného chvíle proměny ne-</p>
<p>smímě těší a nejeví příliš rnnoho ochoty vrátit duši</p>
<p>a mysl původnímu majiteli. Ben se bál, že jednoho</p>
<p>dne tomuto vábení neodolá.</p>
<p> Mezi návštěvníky hradu byla toho dne i deputace</p>
<p>výboru pro zúrodnění krajiny, lterou si pozval, aby</p>
<p>mu předložila výsledky použití nových zeměděl-</p>
<p>ských postupů a zavlažovacích systémů v různých</p>
<p>částech království. Jednání se nad očekávání pro-</p>
<p>táhlo. Několik hodin strávili obšírnými rozpravami</p>
<p>o tom, jak přesvědčit Pány ze Zeleného Trávníku,</p>
<p>aby na tyto projekty poskytli materiál a pracovní sí-</p>
<p>lu. Výsledek debaty byl poněkud rozpačitý ajen Be-</p>
<p>na utvrdil o rozhodnutívypravit se za těmi nejtvrdo-</p>
<p>hlavějšími lordy sám. Ze jedním z nich byl Kallend-</p>
<p>bor z Rhyndweitu ho ani trochu nepřekvapilo. Kal-</p>
<p>lendbor se vždycky a zásadně stavěl proti všemu, co</p>
<p>Ben Holiday navrhnul. Před dvěma lety se dokonce</p>
<p>pokusil na Gorseho radu svého krále svrhnout a sám</p>
<p>se posadit na landoverský trůn. Grose byl temná by-</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> tost z magických mlh a nikdo soudný mu nemohl</p>
<p> věňt, Kallendbor však na jeho návrh přistoupil tak</p>
<p> ochotně, že se mu Ben po neúspěšném převratu roz-</p>
<p> hodl vyměřit přísný trest. Rozsudek zněl jeden rok</p>
<p> vyhnanství, ztráta některých titulů a části majetku.</p>
<p> Kallendbor se podrobil bez reptání. Mohl dopadnout</p>
<p> mnohem hůř a velmi dobře si tuto skutečnost uvě-</p>
<p> domoval. Svůj rok ve vyhnanství si odpykal a Ben</p>
<p> mu dokonce vrátil některé jeho pozemky i léna. Pře-</p>
<p> sto byl stále divoký a choval se vyzývavě. Někteří</p>
<p>jsou zkrátka nepoučitelní, pomyslel si Ben.</p>
<p> Z tohoto zasedání odešel Ben přímo na krátkou</p>
<p>recepci se svými soudci a znalci práva. Pak se zavřel</p>
<p>ve své pracovně, aby si prostudoval nějaké doku-</p>
<p>menty. Nejednou si během dne uvědomil, jak mu</p>
<p>chybí Abemathy ajeho organizační schopnosti, což</p>
<p> ho opět přivedlo k myšlenkám na Mistayu. Začal</p>
<p> zvažovat, zda ji opravdu hledal dost usilovně a ne-</p>
<p> mohl se přitom zbavit pocitu zoufalství a bezmoci.</p>
<p> Jeho zášť vůči Rydallovi rostla každým okamžikem.</p>
<p>Taktika, kterou zvolil, aby Bena donutil přistoupit</p>
<p>na jeho absurdní hru se sedmi bojovníky, byla zba-</p>
<p>bělá a podlá. Čím déle o tom však Ben přemýšlel,</p>
<p>tím byl zmatenější. Rydallovo jednání postrádalo</p>
<p>smysl. Skoro se zdálo jako by to byla jen jakási zá-</p>
<p>stěrka a pravý cíl se skzýval někde jinde.</p>
<p> Nejspíš by o celé záležitosti ještě chvíli přemýš-</p>
<p>lel, když v tom se objevil Mozol se zprávou, .že</p>
<p>u brány stojí další vyzyvatel.</p>
<p> Ben užasl. Druhý? Tak brzy? Vždyť se sotva vy-</p>
<p>pořádal s prvním! Jak se zdálo, chtěl Rydall z Marn-</p>
<p>hullu vyřešit celou záležitost co nejrychleji.</p>
<p> V Mozolově doprovodu zamířil na hradby. Stráž-</p>
<p>ní mu ustupovali z cesty, tu a tam utrousili po-</p>
<p>vzbudivé slovo, někteří vyjadřovali své opovržení</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 14,3</p>
<p> nad Rydallovým jednáním. Teď už si všichni uvě-</p>
<p> domovali, že nejde o žert, ale skutečně začal zápas</p>
<p> o landoverský trůn. Země, žijící už celé dva roky</p>
<p>v míru, nyní musela čelit další hrozbě. Král svým</p>
<p>poddaným cestou odpovídal přikývnutím hlavou, tu</p>
<p>a tam prohodil slovo, aby neztráceli naději. O chvíli</p>
<p>později se k němu připojila Vrba. Smaragdové vlasy</p>
<p>jí splývaly v kaskádách až po pás a v tváři měla od-</p>
<p>hodlaný výraz. Na nádvoří se už shromažďovali</p>
<p>Královští gardisté a služebnictvo sedlalo kolně.</p>
<p>Všichni se připravovali ke střetu.</p>
<p> Ben s Vrbou a Mozolem po boku vystoupil na</p>
<p>hradby. Když však pohlédl dolů, zkopměl.</p>
<p> Na konci náspu stál osamělý rytíř oděný do stří-</p>
<p>bmé zbroje. Když je spatřil, pozdvihl kopí ve váleč-</p>
<p>nickém pozdravu. O jeho totožnosti nemohlo být</p>
<p>pochyb. U paty hradeb stál Paladin.</p>
<p> Ben nemohl uvěňt vlastním očím, mlčel ajen ne-</p>
<p>věřícně zíral. Paladin? Tady? Vždyť ho nepřivolal!</p>
<p>Přišel, aby svedl bitvu se svým pánem? Přidal se na</p>
<p>Rydallovu stranu?</p>
<p> ,To není možné," zašeptal.</p>
<p> "Tohle není Paladin," odpověděla Vrba. "Nemůže</p>
<p>být. Ty jsi jediný, kdo ho může přivolat. Tenhle rytíř</p>
<p>musí být falešný. Je tojen imitace."</p>
<p> A hodně zdařilá, pomyslel si Ben temně. Nic se</p>
<p>však nedalo dělat. Pokud bude čekat, za chvíli se ry-</p>
<p>tíř ve stříbrné zbroji objeví uvnitř hradu.</p>
<p> Opřel se rukama o kamenné cimbuří a snažil se</p>
<p>odhadnout, zda má k dalšímu střetu vůbec dost sil.</p>
<p>Proměna v Paladina nebyla náročná fyzicky, ale stá-</p>
<p>le víc vyčerpávala jeho psychiku. Když souboj</p>
<p>skončil a další nepřítel ležel mrtev v prachu, jeho</p>
<p>duše byla roztříštěná na kusy. Ben zachmuřeně po-</p>
<p>zoroval Rydallova šampióna. Tenhle alespoň neměl</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> tvář, ale samotná představa souboje se sebou samot-</p>
<p> ným byla děsivá. Dokonce i tehdy, kdyby ten do-</p>
<p> tyčný nebyl ve skutečnosti tím, kým se zdál být...</p>
<p> Příliš mnoho mudrování škodí zdraví, pomyslel si</p>
<p> Ben. Stejně neměl na vybranou. Bez ohledu na to</p>
<p> ,</p>
<p> kolik válečníků dnes Rydall pošle, bude se muset</p>
<p>postavit všem.</p>
<p> " p</p>
<p> "Bene, řekla Vrba tiše a ucho ila ho za ruku.</p>
<p> Pokývnul hlavou. "Já vím, nemusíš mi nic říkat</p>
<p> ,</p>
<p>ale nemyslím si, že by ho naše nevšímavost mohla</p>
<p> přimět k odchodu."</p>
<p> "Určitě má v záloze nějaký trik. Jako ten obr," za-</p>
<p> šeptala.</p>
<p> Ben pustil její ruku, váhavě sáhnul po medailonu</p>
<p> a přivolal Paladina. Když se na kraji louky pod hra-</p>
<p> dem objevil záblesk světla a v něm známá řigura,</p>
<p> pocítil vlnu úlevy. Přinejmenším si teď mohl být</p>
<p>jist, že Rydallovi neslouží skutečný Paladin. Jeho</p>
<p>ochránce pobídl svého koně, rozjel se proti svému</p>
<p>dvojníku a výhružně sklonil kopí. Ben opět ucítil,</p>
<p>jak je unášen do cizího těla. Po zkušenosti z dneš-</p>
<p>ního rána vklouzl do zářivé zbroje hladce, jako by se</p>
<p>cosi v něm doslova těšilo, až se zase bude moci rvát.</p>
<p>Krunýř se kolem něj sevřel, přezky a řemeny se za-</p>
<p>pjaly do jeho mysli opět pronikly krvavé vzpo-</p>
<p>mínky válečníka. Vzrušení z očekávané bitvy mu</p>
<p>projelo tělem jako horká vlna, zbraň ho přímo pálila</p>
<p>v dlani.</p>
<p> Paladin kopl svého koně do slabin a vyrazil prud-</p>
<p>ce vpřed. Falešný rytíř rovněž obrátil svého oře</p>
<p>a rozjel se mu vstříc. Sklonili kopí a hnali se proti</p>
<p>sobě, dusot kopyt zněl jako hřmění. Když se střetli</p>
<p> ,</p>
<p>ozvalo se zařinčení železa a ostré zapraštění, jak se</p>
<p>dřevcejejich kopí nárazem změnily v třísky.</p>
<p> Bojovníci vytá.hli bojové sekery, otočili své koně</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 145</p>
<p>a opět se do sebe zuřivě pustili. Paladin vykryl ští-</p>
<p>tem mohutný úder, jeho protivník učinil totéž. Druhá</p>
<p>rána šla vedle a stejně tak i soupeřova. Rytíři se dál</p>
<p>zasypávali ranami, když tu obě bradatice naráz</p>
<p>praskly v topůrku a oni je museli odhodit, neboť už</p>
<p>nebyly více k potřebě.</p>
<p> Duelanti sáhli po mečích a srazili se potřetí. Jejich</p>
<p>zbraně vrhaly vjasném poledním slunci zářivé bles-</p>
<p>ky. Zaklesli se jeden do druhého ajak jejich zbroje</p>
<p>křísly o sebe, vytryskla sprška jisker. Jejich koně za-</p>
<p>čali pod tíhou svých ozbrojených jezdců slábnout,</p>
<p>frkali a unaveně ržali. Nakonec obě zvířata klesla</p>
<p>k zemi, shodila své pány a zanechala je opěšalé. Po</p>
<p>chvíli se ztěžka zvedla, odvlekla se stranou, a zůsta-</p>
<p>la stát s hlavami sklopenými a krvavou pěnou u hu-</p>
<p>by.</p>
<p> Dvojice Paladinů, s nahými meči pevně sevře-</p>
<p>nými v rukou, vstala a pokračovala v boji. Možná,</p>
<p>že už byli unaveni, ale nedávali to na sobě znát.</p>
<p>Vrhli se na sebe se zuřivým odhodláním, takže</p>
<p>všem, kdo sledovali jejich souboj bylo jasné, že ne-</p>
<p>přestanou, dokud jeden z nich nepadne mrtvý</p>
<p>k zemi.</p>
<p> Vrba sledovala jejich zápas z vrcholu hradeb a</p>
<p>v duši jí začalo klíčit podezření. Za každou ránu,</p>
<p>kterou první z nich zasadil, odpověděl ten druhý</p>
<p>protiúderem. Paladinové byli dokonalé kopie, krou-</p>
<p>žili kolem sebe, uhýbali, podnikali výpady a vykrý-</p>
<p>vali rány dokonale synchronizovanými pohyby. Br-</p>
<p>zy se stalo nemožným je od sebe odlišit. Pravý Pala-</p>
<p>din, zocelený tisícovkami soubojů, by měl nad svým</p>
<p>dvojníkem brzy získat převahu, to se však nestalo.</p>
<p>Čím déle potyčka trvala, tím více se jeden podobali</p>
<p>druhému. Utočili a bránili se naprosto stejným způ-</p>
<p>obem - úder za úder, rána za ránu - v jejich stra-</p><empty-line /><p>146 TERRY BROOKS</p>
<p> tegiich nebyl žádný rozdíl. Když se první pokusil</p>
<p> o šermířskou fintu, druhý ve stejnou chvíli udělal to-</p>
<p> též. Ve způsobu, jakým souboj pokračoval, bylo cosi</p>
<p> podezřelého a sylfa si brzy uvědomila, co to je. Pa-</p>
<p> ladin nemohl získat převahu, neboť bojoval sám se</p>
<p> sebou. Bylo to, jako když se díváte do zrcadla, které</p>
<p> okamžitě napodobí každý váš pohyb. Takový obraz</p>
<p> se nikdy neunaví nikdy není ani rychlejší, ani</p>
<p> pomalejší, než vy. Dokud stojíte před zrcadlem, není</p>
<p> úniku. . .</p>
<p> V tu chvíli se zarazila, neboť si uvědomila, že</p>
<p>právě tohle je tajemství Rydallova rytíře. Pak už ne-</p>
<p>bylo těžké uhádnout, jak je ho možné porazit.</p>
<p> "</p>
<p> Bene!" zakřičela, aby přehlušila třeskot zbraní.</p>
<p>Zatřásla s ním, ale odpovědi se nedočkala. Stál vedle</p>
<p>ní zcela nehybně, oči upíral na místo zápasu a vypa-</p>
<p>dal jako v transu. "Bene!" zvolala ještě hlasitěji</p>
<p>a zacloumala s ním ze všech sil.</p>
<p> Pomalu se k ní otočil a v očích měl nepřítomný</p>
<p> výraz.</p>
<p> "Bene, stáhni Paladina zpět! Rydallův bojovník</p>
<p>saje svou sílu z něj! Využívá ho! Poslouchej mě,</p>
<p>Bene! Jakmile pošleš Paladina pzyč, zmizí i jeho</p>
<p>soupeř!"</p>
<p> Uslyšel její slova, ale byl v tu chvíli příliš daleko,</p>
<p>aby mohl reagovat, uvězněn v Paladinově těle</p>
<p>a zcela zaujat strašlivým zápasem se svým dvojní-</p>
<p>kem, který jako by dokázal předvídat každý jeho</p>
<p>úder i pohyb, prohlédl každičkou lest.</p>
<p> Benel zaslechl zoufalé zvolání. Poslouchej ině!</p>
<p> Paladin si prosby nevšímal a znova zaútočil. Zdá-</p>
<p>lo se mu, jako by protivník slábnul. Neuvědomoval</p>
<p>si, žeje tojen odrazjeho vlastní únavy.</p>
<p> Zoufalá Vrba zanechala svých marných pokusů</p>
<p>a rozeběhla se dolů po schodech. Ben jako by vůbec</p>
<p>LTKLADY ČARODĚJNIC 147</p>
<p> nebyl schopen reagovat, dělo se s ním něco, čemu</p>
<p> nerozuměla. Jestliže nedokázal Paladina zastavit,</p>
<p> pak to bude muset udělat ona. Když dorazila na prv-</p>
<p> ní nádvoří, vytrhla jednomu gardistovi z ruky kopí,</p>
<p> vyskočila na nejbližšího koně a bez ohledu na podě-</p>
<p> šené výkřiky, které se kolem začaly ozývat, jej po-</p>
<p>bídla a procválala branou.</p>
<p> Kopyta zarachotila na padacím mostě. Sylfa si to</p>
<p>namířila přímo k oběma bojovníkům. Vojáci z hradu</p>
<p>na ni volali, snažili se ji odradit, ale marně. Věděla,</p>
<p>co musí udělat. Paladin a Rydallův rytíř byli jako</p>
<p>dvojčata. Jejich souboj nemohl skončit jinak, než</p>
<p>smrtí jich obou. Králova válečníka mohla nyní za-</p>
<p>chránit jediná věc - přerušení kouzla, které Rydal-</p>
<p>lovu ozbrojenci dodávalo sílu. Na rozdíl od obra ji</p>
<p>nezískával ze země, ale přímo z Paladina. Byl jistou</p>
<p>formou succuba. Jako obraz v zrcadle věrně napo-</p>
<p>doboval pohyby originálu a sál z něj život.</p>
<p> Pokud se však zrcadlo zastře...</p>
<p> Dorazila k zápasící dvojici, prolétla kolem nich,</p>
<p>aniž by zpomalila a hrotem kopí udeňla do jejich</p>
<p>zbrojí. Teprve pak si jí všimli. Otočili se k ní naráz</p>
<p>jako jeden muž. Obrátila svého koně, sklonila kopí</p>
<p>a pňpravila se k dalšímu útoku. Oba Paladinové byli</p>
<p>zjevně zmateni, nebyli si jisti, co její přítomnost</p>
<p>znamená. Vrba jen doufala, že tato chvíle postačí,</p>
<p>aby se vazba mezi nimi přerušila. Snad Ben ještě</p>
<p>stále dokáže s Paladinem komunikovat a najde způ-</p>
<p>sob, jak svého ochránce přinutit, aby splnil pňkaz.</p>
<p> , Zpátky!" zaječela vztekle a mrštila po nich kopí.</p>
<p> Bližší z obou rytířů ho nedbale srazil rukou, jako</p>
<p>by to byla jen moucha. Druhý, stojící několik kroků</p>
<p>od něj, pohyb bezmyšlenkovitě opakoval.</p>
<p> Tohle, pomyslela si vítězoslavně, tohle je Rydal-</p>
<p>lova nestvůra!</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> Pobídla koně a přiblížila se ke skutečnému Paladi-</p>
<p> novi na nejbližší možnou vzdálenost. Na louce se</p>
<p> rozhostilo ticho.</p>
<p> Shlížela na Paladina z výšky koňského hřbetu.</p>
<p> Zasuň meč do pochvy a vrať se zpátky," přikázala</p>
<p>mu. "Jen tak můžeš vyhrát."</p>
<p> Chvíli se nedělo nic. Pak, zcela nečekaně, Paladin</p>
<p>uposlechl. Zasunul meč do pochvy, pohybem ruky</p>
<p>k sobě přivolal svého oře, pohlédl Vrbě do očí a vy-</p>
<p>houpl se do sedla a otočil se zpět k hradu. Jeho zbroj</p>
<p>se zatřpytila ve slunečních paprscích.</p>
<p> Jeden ze stříbrných šípů tohoto jasu vystřelil smě-</p>
<p>rem k hradbám a odrazil se na medailonu, jenž měl</p>
<p>Ben zavěšen na hrudi. Přívěsek v tu chvíli zazářil,</p>
<p>jako by byl z roztaveného kovu.</p>
<p> Objevil se záblesk světla ajezdec i kůň zmizel.</p>
<p> Vrba se obrátila k druhému z rytířů a se zataje-</p>
<p>ným dechem čekala.</p>
<p> Rydallovec upíral zrak na místo, kde Paladin na-</p>
<p>posledy stál. Společně s ním totiž zmizel i smysl je-</p>
<p>ho života. Svázán příkazy magie, která ho stvořila,</p>
<p>se naposledy pokusil napodobit svůj originál. I on</p>
<p>schoval meč do pochvy a nasedl na koně. Na rozdíl</p>
<p>od Paladina však neměl kam odejít. Neexistovalo</p>
<p>žádné kouzlo, které by ho dál drželo při životě a tak</p>
<p>se rozpadl na hromádku prachu, kterou vítr rozfou-</p>
<p>kal do všech stran.</p>
<p> Vrba zůstala na louce sama. Hádala správně. Jak-</p>
<p>mile se ztratil Paladin, zmizel i Rydallův rytíř. Bez</p>
<p>svého vzoru nemohl přežít. Spokojeně se usmála,</p>
<p>pobídla svého koně a pomalým krokem zamířila</p>
<p>k hradu, kde čekal Ben.</p>
<p>ARDSHEAL</p>
<p>rr</p>
<p> r</p><empty-line /><p> ylo ještě světlo, slunce právě zapadlo za ob-</p>
<p> zor a mohutný hřeben hor vrhal do krajiny</p>
<p> dlouhé stíny, když se za dveřmi královské</p>
<p>ložnice nenadále objevil vyslanec Pána Řek. Ben</p>
<p>s Vrbou se uchýlili do svých pokojů, aby se převlék-</p>
<p>li k večeři. Události náročného dne sice vyčerpaly</p>
<p>jejich fyzické síly, vnitřně však byli tak napjatí, že</p>
<p>na odpočinek ani nepomysleli. Jak je posel našel</p>
<p>ajak se k nim vůbec mohl dostat tak blízko, aniž si</p>
<p>ho kdokoliv všimnul, to byly otázky, nad kterými</p>
<p>nemělo v danou chvíli žádný smysl uvažovat. Ben</p>
<p>dobře věděl, že bytosti pocházející původem z ma-</p>
<p>gických mlh, mezi něž patřila i Vrba, se mohou mezi</p><empty-line /><p>150 TERRY BROOKS</p>
<p> lidmi volně pohybovat, aniž by se musely obávat</p>
<p> e někdo spatří.</p>
<p> Nejdřív se ozvalo tiché zaklepání na dveře a k</p>
<p> Vrba otevřela, stál tam lesní šotek, hubený a p</p>
<p> kroucený jako paragraf. Jeho tvář byla nehyb</p>
<p> a bez výrazu, jen oči mu jasně zářily. Uctivě se Vr[</p>
<p> uklonil a čekal, až ke dveřím přijde i Ben.</p>
<p> Vaše Výsosti," začal a znova se uklonil. ,</p>
<p> " Můj</p>
<p> vládce Pán Rek prosí svou dceru, ajejího manžel</p>
<p> aby navštívili jezerní zemi, nebot by si s nimi rád</p>
<p> promluvil. Slyšel, že jeho vnučka byla unesen</p>
<p> a chtěl by rodičům nabídnout veškerou pomoc. pň.</p>
<p> jedete?"</p>
<p> Ben a Vrba si vyměnili zychlý pohled. Neměli teď</p>
<p> na cestování ani pomyšlení, ale oba si velmi dobře</p>
<p> uvědomovali, proč by bylo rozumné pozvání pň-</p>
<p>jmout. Pokud zůstanou na Ryzím Stříbře, mohou</p>
<p> v nejbližší době očekávat příchod dalšího z Rydallo-</p>
<p>vých bojovníků. Když budou někde jinde, možná se</p>
<p>im podaří útok oddálit. Pokusit se získat čas, hledat</p>
<p>Mistayu a zároveň se snažit odhalit Rydallovo ta-</p>
<p>jemství byl za dané situace docela rozumný nápad.</p>
<p>Možná jim Pán Řek, bytost ovládající mocnou ma-</p>
<p>gii, chce nabídnout nějaký ochranný talisman či</p>
<p>kouzlo. Třeba taky bude mít nějaké zprávy o Mi-</p>
<p>staye. O jejím zmizení se dozvěděl již před několika</p>
<p>dny ajistě už prohledal celou zem křížem krážem.</p>
<p> Mezi Benem a Vrbou nepadlo jediné slovo. Rozu-</p>
<p>měli si i bez nich.</p>
<p> Vyřiď Pánu Řek, že přijdeme," řekl Ben poslovi.</p>
<p> Sotek přikývnul, znova se uklonil a odkráčel. Ne-</p>
<p>došel ještě ani do poloviny chodby a rozplynul se</p>
<p>mezi odpoledními stíny.</p>
<p> Nakonec si nechali donést večeři do ložnice, ne-</p>
<p>boť toužili po soukromí. Hrad byl plný gardistů.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 151</p>
<p> dni stáli na stráži ve vnitřních chodbách, druzí se</p>
<p> řipravovali na noční hlídku v předpolí hradu. Dva</p>
<p> ky během jediného dne - to bylo neslýchané.</p>
<p> okonce i Mozol byl venku. Snažil se vystopovat,</p>
<p> ud Rydallovi válečníci přišli, ačkoli bylo víc než</p>
<p> ejmé, že nenajde vůbec nic. Schůzky na několik</p>
<p>dní dopředu byly zrušeny a celá hradní posádka mě-</p>
<p>la pohotovost. Každý, kdo chtěl do hradu nebo ven,</p>
<p>musel projít důkladnou osobní prohlídkou.</p>
<p> Tam, kde šlo o magii, však tato opatření zcela se-</p>
<p>Ihávala, což koneckonců dosvědčovalo i nečekané</p>
<p>zjevení posla Pána Řek. Ben ani na okamžik neza-</p>
<p>pochyboval, že Rydall vládne dostatečně silnou ma-</p>
<p>gii, aby umožnil svým bojovníkům dostat se do nitra</p>
<p>Ryzího Stříbra bez potíží. Možná, že čáry ve skuteč-</p>
<p>nosti ovládá jeho společník v černém plášti ajen vy-</p>
<p>konává Rydallovy příkazy. Za současné situace to</p>
<p>však na věci nic neměnilo. První dva bojovrúci ma-</p>
<p>gické schopnosti měli a totéž se dalo předpokládat i</p>
<p>u ostatních pěti.</p>
<p> Ben s Vrbou tedy při večeři znovu probrali svou</p>
<p>situaci. Bude jen rozumné, když na pár dní zmizí do</p>
<p>jezerní krajiny. Snad je tam Rydall nenajde ajejich</p>
<p>přesun mu překazí plány. Pokud by zůstali bez-</p>
<p>mocně čekat na Ryzím Stříbře, nahrávali by mu</p>
<p>přímo do karet. A kromě toho, při hledání Mistayi,</p>
<p>Abernathyho a Questora se bez pomoci neobejdou.</p>
<p>Pátrání s pomocí Zemězraku opětovně selhalo a ne-</p>
<p>uspěl ani Mozol. Pravda, vždycky existovala mož-</p>
<p>nost, že něco přehlédli. Pán Rek, bytost ovládající</p>
<p>mocnou magii, jim ale každopádně bude v této zále-</p>
<p>žitosti víc než užitečným spojencem.</p>
<p> Rozhodli se opustit hrad ještě této noci, dřív, než</p>
<p>se rozední. Doufali, že se jim podaří odejít nepozo-</p>
<p>rovaně. Neměli nejmenší chuť střetnout se s dalším</p><empty-line /><p>1S2 TERRY BROOKS</p>
<p> z Rydallových bojovníků. Zvlášť Ben se zdál být</p>
<p> událostmi dne nesmírně vyčerpaný, Vrba nechápa[a</p>
<p> proč. Ben jí odmítal prozradit, co se s ním dělo, proč</p>
<p> neodpovídal na její prosby, proč vypadal tak nepří-</p>
<p> torzě a proč byl po skončení zápasu tak vyčerpaný,</p>
<p> Poděkoval jí za pomoc, ani ji nepokáral za lehkomy-</p>
<p> slnost, se kterou se vrhla přímo doprostřed šarvátky</p>
<p> a chle celou věc zamluvil. Po chvíli se stáhl do se-</p>
<p> be a zůstal tak, dokud se neobjevil posel Pána Řek.</p>
<p> Vrba na něj nenaléhala. Věděla, že jí všechno řekne</p>
<p> až ,</p>
<p> bude připraven. Rydallovy nestvůry byly pora.že-</p>
<p> ny a to bylo důležité. Dělala si však starosti, co na</p>
<p> ně eště čeká. Benovo chování během Paladinova</p>
<p> souboje s druhým vyzyvatelem se jí zdálo víc než</p>
<p> podivné a to jí na klidu nepňdávalo.</p>
<p> Počkali až se vrátí Mozol. Bylo jen rozumné vzít</p>
<p> s sebou kobolda, který uměl být v případě nouze</p>
<p> velmi dobrým ochráncem. Několika vybraným slu-</p>
<p> žebníkům udělili pokyny, jak si počínat po dobu je-</p>
<p>jich nepřítomnosti, zrušili všechna setkání napláno-</p>
<p>vá na příští týden a ostatním oznámili, že se Král</p>
<p>rozhodl odjet na dovolenou. Pak opustili hrad vý-</p>
<p>chodní branou a přepravili se jezerním kluzákem na</p>
<p>vzdálenější břeh jezera, kde už je čekal Mozol. Za</p>
<p>uzdu držel Úředního šimla a Volavku, hnědku se</p>
<p>světlou hlavou na které ráda jezdívala Vrba. Vy-</p>
<p>houplí se do sedel, Mozol jako vždy šel pěšky, a od-</p>
<p>cválali do noci.</p>
<p> Když obloha zesvětlala svítáním, byli už daleko</p>
<p>od Ryzího Stříbra a blížili se kjezerní krajině. Ně-</p>
<p>kolik mil před jezerem Irrylyn narazili na skupinku</p>
<p>Ju a ořešáků. Zamířili k ní, sesedli, opatňli své</p>
<p>koně, zavinuli se do přikrývek a okamžitě usnuli, za-</p>
<p> ó aý Mozol držel stráž. Probudili se poz-</p>
<p> p edne. Vrba vybalila sýr, chleba a ovoce</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 153</p>
<p>usadili se na prosluněném paloučku u paty starého,</p>
<p>pokrouceného akátu a s chutí pojedli. Mozol se</p>
<p>k nim na chvíli pňtočil, urval pár soust a zase od-</p>
<p>běhl. Jakmile se jednou ocitnou vjezerní zemi, bude</p>
<p>pro Rydalla daleko těžší je dostihnout.</p>
<p> Ben s Vrbou dojedli a pokračovali v cestě na jih.</p>
<p>O Mozola si starost nedělali, jistě se k nim připojí</p>
<p>cestou. Bylo dusno a horko, paprsky slunce bušily</p>
<p>do země jako kovářská kladiva, na stromech se ne-</p>
<p>pohnul ani lísteček, rozpálená čela cestovatelů ne-</p>
<p>ochlazoval ani ten nejmenší vánek. Když tedy dora-</p>
<p>zili k Irrylyn, zavedla Vrba svou kobylku do stínu</p>
<p>zátoky, pňvázala ji ke stromu, svlékla ze sebe šaty</p>
<p>a vstoupila do vody. Ben následoval jejího příkladu.</p>
<p>Chvíli mlčky plavali vedle sebe, obrátili se na záda</p>
<p>a dívali se na.horu do korun stromů, skrze něž pro-</p>
<p>svítalo nebe. Ben si v tu chvíli pňpomněl, jak spon-</p>
<p>tánní umí sylfa být. Tady, pň západu slunce, ve vo-</p>
<p>dách jezera Irrylyn, ji potkal poprvé. Čekala tu na</p>
<p>něj. .Isi mi souzen, řekla mu tehdy. Tak to bylo před</p>
<p>povězeno ve chvili mého početi. Iěděla jsem, že při-</p>
<p>jdeš.</p>
<p> Právě teď k němu připlula, objala ho a políbila.</p>
<p>"Miluji tě," zašeptala.</p>
<p> Vystoupili na břeh osvěženi koupelí, oblékli se,</p>
<p>nasedli na koně a znova pokračovali ve své cestě. Po</p>
<p>poledni dorazili k okraji starého lesa, jenž označoval</p>
<p>hranici Elderew a světa bytostí, jenž kdysi odešly</p>
<p>z magických mlh. Mozol na ně čekal na místě, kde</p>
<p>se stezka ztrácela v lesním porostu. "Pán Řek vás</p>
<p>očekává," oznámil. O něco hlouběji v lese měli če-</p>
<p>kat služebníci, kteří je doprovodí do města.</p>
<p> Opustili tedy již beztak sotva znatelnou pěšinu</p>
<p>a vydali se mezi borovice, rudé jilmy ajasany.</p>
<p>Stromy byly mohutné a vysoké, klenuly se nad nimi</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> jo baldachýn. Chvílemi se prodírali temnými, vlh-</p>
<p> mi místy, kam slunce nejspíš nezasvítilo už celá</p>
<p> léta. V lese bylo mrtvo, nic se ani nepohnulo, přesto</p>
<p> měl Ben pocit, jako by ho sledovaly desítky očí.</p>
<p> Postupně začala být půda stále měkčí a ve vzdu-</p>
<p> chu se vznášel pach bažiny. Objevili se jejich prů-</p>
<p> vodci. Měli dlouhé zelené vlasy, jenž jim vyrážely i</p>
<p> z předloktí, a štíhlá, šlachovitá těla, takže dokonale</p>
<p> splývali s lesem a dokázali se protáhnou každou, byť</p>
<p> sebemenší skulinou. Vedli je dlouhou, klikatou tra-</p>
<p> sou, kolem vysokých stromů a zrádně vypadajících</p>
<p> míst. Vzduch zhoustl mlhou, z níž se vynořovaly</p>
<p> a vzápětí zas mizely podivné obličeje se zářícíma</p>
<p> očilna. Močál byl teď blízko, vodní bytosti opustily</p>
<p> svá útočiště v křovinách a vlhkých tůních a přišly se</p>
<p> na ně podívat.</p>
<p> Cas plynul. Město Elderew leželo hluboko v pra-</p>
<p> lese, chráněno nejen magii, ale samotnou přírodou.</p>
<p>Dovnitř se mohl dostat jen ten, kdo byl pozván. By-</p>
<p>tosti, které kdysi opustily magické mlhy a přišly žít</p>
<p>do Landoveru, byly opatiné a podezíravé. Nevěřily</p>
<p>nikornu, kdo přicházel ze světa ležícího za hrani-</p>
<p>cemi jejich panství. Ben jako král Landoveru udělal</p>
<p>mnohé, aby se jejich vztahy s lidmi zlepšily. Oby-</p>
<p>vatelé jezerní země teď cestovali po celém králov-</p>
<p>ství a stále častěji se stávalo, že přivedli někoho</p>
<p>z cizinců do Elderew s sebou. Zvyk je však železná</p>
<p>košile j j</p>
<p>bariéry Skstě eště něakou dobu otrá, než všechny</p>
<p> utečně zaniknou.</p>
<p>c šh by s pomocí Vrby nebo Mozola dokázal najít</p>
<p> do Elderew bez větších potíží, nechtěl ale rušit</p>
<p>staré y j p</p>
<p>kteří bybli vjeho p dce osílal Pán Řek jen těm,</p>
<p>ného sí vítáni a tak nezbylo nic ji-</p>
<p> než se obmit tipělivostí. Brzy zanechali ba-</p>
<p>žmy za sebou a dostali se opět na pevnou půdu.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 155</p>
<p>Stromy tady byly vyšší, mohumější a starší. Některé</p>
<p>listnáče měly nejméně dvě stě let. Vzduch byl opět</p>
<p>čerstvý, voněl sluncem a divokými květy. Potkávali</p>
<p>hloučky lidí, někteří je plaše pozdravili. Najednou se</p>
<p>objevilo také několik dětí. Drze vběhly mezi koně,</p>
<p>začaly se honit a škádlit. Pak začala být stezka opět</p>
<p>zřetelnější a tam, kde to dovoloval prostor mezi</p>
<p>stromy, i nezvykle široká. To už se před nimi vyno-</p>
<p>řilo město Elderew, mistrovská ukázka konstrukč-</p>
<p>ního umění a vynalézavosti, která nikdy nepřestala</p>
<p>Bena ohromovat.</p>
<p> Bylo vybudováno v korunách obrovitých listnáčů,</p>
<p>jenž svou velikostí předčily i kalifornské blahovič-</p>
<p>níky. Větve tvořily nadzemní ulice vinoucí se od</p>
<p>nejspodnějších pater vzhůru. Jednotlivé domy a bu-</p>
<p>dovy spočívaly v pevných rozsochách a zlehka se</p>
<p>kolébaly, jako hračky v dětském náručí, spletitou síť</p>
<p>cestiček lemovaly krámky a obchůdky. Skrz listoví</p>
<p>proudilo slunce a prozařovalo lesní příšeří. Visuté</p>
<p>uličky byly plné lidí. Zdejší řemeslníci prosluli svou</p>
<p>šikovností, velká část věcí vyrobená v Elderew</p>
<p>v sobě obsahovala špetku magie a byla oblíbeným</p>
<p>vývozním artiklem. Lidé jezerní země dokázali svou</p>
<p>přičinlivostí a pílí výrazně měnit mnohé aspekty</p>
<p>svého života. V tomto smyslu byli velkým příkla-</p>
<p>dem pro Bena Holidaye, kteiý se stále teprve učil, co</p>
<p>postavení landoverského krále obnáší.</p>
<p> Čím více se k Elderew blížili, tím více jako by se</p>
<p>před nimi otevíralo a odhalovala svou úžasnou</p>
<p>vnitiní strukturu. Vrba se na Bena povzbudivě</p>
<p>usmála, jako by ho chtěla ujistit, že je její rodné</p>
<p>město uvítá přátelsky. Už hodnou chvíli mezi nimi</p>
<p>nepadlo ani slovo. Dojeli k amfiteátru, kde se ob-</p>
<p>vykle odehrávaly bujaré slavnosti a který také slou-</p>
<p>žil jako místo pro oficiální uvítání příchozích hostí.</p><empty-line /><p>1C TERRY BROOKS</p>
<p> Stavba působila ohromujícím dojmem, stejně jako</p>
<p> město samo. Tvořilo ji několik stromů rostoucích</p>
<p> v půlkruhu, jejichž větve byly vzájemně propleteny</p>
<p> a spojeny lavicemi sloužícími jako tribuny.</p>
<p> Zde na ně čekal Pán Řek, obklopen svým služeb-</p>
<p>nictvem, oblečen do prostého, nenápadného šatu.</p>
<p>Kdybyste nevěděli, kdo to je, jen těžko byste hádali</p>
<p>podle odění. Jeho zjev však mluvil sám za sebe. Byl</p>
<p>to vysoký, štíhlý, autoritativně vyhlížející muž, vod-</p>
<p>ní tvor se stříbřitou kůží, strukturou připomínající</p>
<p>rybí šupiny, tvrdými, jakoby do kamene vytesanými</p>
<p>rysy a hustou černou kšticí, jenž mu spadala po ra-</p>
<p>menou a vyrážela i z předloktí a lýtek. Jeho tvář se</p>
<p>podobala nehybné masce, oči však byly zářivé a ži-</p>
<p>vé. Za tu dobu, co Ben Pána Řek znal, se v nich už</p>
<p>naučil číst.</p>
<p> Vládce jezemí země jim vyšel vstříc. Nejdříve za-</p>
<p>mířil k Vrbě, poněkud toporně ji objal a zašeptal, jak</p>
<p>rád ji vidí. Vrba jeho objetí opětovala, ale bylo znát,</p>
<p>že i ona je poněkud nesvá. Jejich vztah zůstával</p>
<p>chladný, a vzdálený, naplněný vzájemnou nedůvě-</p>
<p>rou. Vrbina matka byla divoká lesní nymfa. Nedo-</p>
<p>kázala by žít jinde, než uprostřed lesa. Odmítla Pána</p>
<p>Řek následovat do jeho domu, což jí nikdy neod-</p>
<p>pustil. Vrba mu pak byla neustálou připomínkou že-</p>
<p>ny, jíž kdysi miloval, ale kterou si nedokázal udržet</p>
<p>déle, než po jedinou noc. Pro to, co představovala,</p>
<p>cítil ke své dceri odpor a choval se k ní nanejvýš</p>
<p>chladně. Citově ji zavrhl už jako dítě a nechal ji vy-</p>
<p>růstat v osamění. Byla pro něj zdrojem zklamání do-</p>
<p>konce i tehdy, když dospěla, neboť se provdala za</p>
<p>člověka a cizince Bena Holidaye, nového landover-</p>
<p>ského krále. V jeho očích Vrba zradila svůj lid. Tr-</p>
<p>valo dlouho, než se dokázal s jejím rozhodnutím</p>
<p>smířit. V tuto chvíli se k ní choval mnohem vřeleji,</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 157</p>
<p>než kdykoliv předtím, v myslích jich obou však stále</p>
<p>přetrvávaly staré vzpomínky.</p>
<p> Pán Řek však měl upřímný zájem o Mistayu a tak</p>
<p>neshody mezi otcem a dcerou nakonec dokázal pře-</p>
<p>klenout vztah dědečka k vnučce. Udělal by cokoli,</p>
<p>aby holčičce pomohl, nelitoval by žádné námahy.</p>
<p>Ben s Vrbou to dobře věděli a právě tohle nakonec</p>
<p>rozhodlo, že pozvání vládce jezerní země přijali.</p>
<p> Pán Řek se odvrátil od své dcery a zdvořile se Be-</p>
<p>novi uklonil. Ten mu odpověděl stejně.</p>
<p> "Dnes večer uspořádáme večeři na vaši počest,"</p>
<p>oznámil poněkud překvapivě. "Zatímco budou pro-</p>
<p>bíhat přípravy, mohli bychom si trochu promluvit."</p>
<p> Vyvedl je ven z arény, kde už přičinlivé služeb-</p>
<p>nictvo chystalo stoly a pokrývalo je pestrými ubrusy</p>
<p>a vedl je do parku, který město Elderew obklopoval.</p>
<p>Kolem nich proběhl hlouček rozpustilých dětí. Smá-</p>
<p>ly se a ani v nejmenším si nevšímaly příkazů a na-</p>
<p>pomenutí, jenž za nimi křičeli dospělí. Benovi to</p>
<p>připomnělo staré časy: Annie, jeho ženu s níž čekal</p>
<p>dítě, chicagské parky zalité září letního slunce, sny,</p>
<p>které už dávno opustil. Vzpomínka se zatřepotala</p>
<p>jako motýl a zmizela. V posledních dnech myslel na</p>
<p>svůj starý světjen zřídka. Neměl k tomu důvod.</p>
<p> Prošli několika hřišti a pokračovali pěšinou vi-</p>
<p>noucí se kolem potoka. Klikatila se a kroutila mezi</p>
<p>střapatými jehličnany, jako by se ze všech sil sna-</p>
<p>žila, aby na ni nešlápli. Děti zůstaly daleko za nimi,</p>
<p>sem doléhal jen jejich vzdálený smích a křik. Trojice</p>
<p>teď kráčela zdánlivě opuštěným prostorem, bylo</p>
<p>však více než jisté, že někde mezi stromy se skrývá</p>
<p>osobní stráž Pána řek, tichá a nenápadná. Po chvíli</p>
<p>došli na palouk s malým jezírkem, na jehož břehu</p>
<p>plném právě rozkvetlých leknínů stály čelem k sobě</p>
<p>dvě lavičky. Vládce jezerní krajiny jim pokynul, aby</p><empty-line /><p>1S8 TERRY BROOKS</p>
<p> se posadili. Ben s Vrbou zamířili kjedné a Pán Řek</p>
<p> automaticky k druhé.</p>
<p> , Tady nebudeme rušeni," prohlásil a svýma po-</p>
<p> ,</p>
<p> divnýma očima přelétl po sluncem zalitém palouku.</p>
<p> Pak se znova podíval na svou dceru a zetě. "Měli</p>
<p> jste dát vědět že za mnou Mistayu posíláte," řekl</p>
<p> konečně a znělo to jako obvinění. "Vyslal bych jí</p>
<p> naproti eskortu která by dohlédla najejí bezpečí."</p>
<p> Nebyl čas," odpověděl Ben klidně, ačkoliv měl</p>
<p> chuť odseknout Poslal jsem s ní Questora Thewse</p>
<p> a tucet Královských gardistů, což se mi v tu chvíli</p>
<p> zdálo víc než dost. Myslel jsem, že se Rydall sou-</p>
<p> středí na mě."</p>
<p> ,</p>
<p> ,Teď ji má ve své moci a využívá ji jako nástroj</p>
<p>proti tobě," konstatoval Pán Řek hořce.</p>
<p> Zjistil jsi něco?" zeptala se Vrba ve snaze obrátit</p>
<p>rozhovorjiným směrem.</p>
<p> Pán Řek jen zavrtěl hlavou. "Nalezl jsem místo,</p>
<p>kde k přepadení došlo. Při Mistayině únosu byla po-</p>
<p>užita silná magie. Její stopy přetrvávaly po mnoho</p>
<p>dní. Neodkázal jsem však určit, z jakého pocházela</p>
<p>zdroje. Nikde ani památka po útočnících nebo</p>
<p>obráncích. Na místo zápasu vedlo několik stop, ale</p>
<p>od něj ani jediná."</p>
<p> Ben si dobře povšiml, jaká Pán Řek volil slova.</p>
<p>Místo zápasu. Silou vůle se přiměl nemyslet na nej-</p>
<p>horší. "Žádné stopy. Jakje to možné?"</p>
<p> Na ostře řezanou tvář vysokého muže dopadl stín.</p>
<p>"Buď všichni zahynuli nebo se dostali pryč jinak.</p>
<p>J už jsem řekl, při útoku bylo použito značné</p>
<p>množství magie."</p>
<p> , Dozvěděl sesještě něcojiného?"</p>
<p> Pá.n Řek opět jen potřásl hlavou. "O žádném Ry-</p>
<p>dallovi ani Marnhullu jsem nikdy neslyšel. Pokud</p>
<p>existují, tak rozhodně za hranicemi Landoveru.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 159</p>
<p>Marnhull musí ležet na druhé straně magických mlh.</p>
<p>Snažil jsem se Rydalla ajeho společníka v černém</p>
<p>plášti vypátrat. Postavil jsem hlídky, nastražil pasti,</p>
<p>ale mamě. Nezůstala po nich ani stopa."</p>
<p> "A co Mistaya ajejí doprovod?"</p>
<p> Nic."</p>
<p> Ben přikývnul. Podíval se na Vrbu a spatřil vje-</p>
<p>jích očích zklamání. Čekala, že se dozví lepší zprá-</p>
<p>vy.</p>
<p> "Takže nejsme o nic chytřejší, než dřív," pozna-</p>
<p>menal a snažil se, aby vjeho hlase nezněla hořkost.</p>
<p>"Proč jsi nás tedy povolal?"</p>
<p> Pán Řek strnule seděl na kraji své lavičky a vypa-</p>
<p>dal jako vznešenost sama. Díval se na ně, ale jeho</p>
<p>tvář byla bez výrazu, pohled měl prázdný. "Požádal</p>
<p>jsem vás, abyste přišli," opravil Bena chladným hla-</p>
<p>sem. "Rád bych vám pomohl Mistayu najít. Bohužel</p>
<p>se mi to stále nedari. Mohu vám však nabídnout ně-</p>
<p>co jiného.</p>
<p> Odmlčel se a čekal na jejich reakci. Ben sou-</p>
<p>hlasně pokývnul hlavou. "Vřele uvítáme jakoukoliv</p>
<p> "</p>
<p>pomoc.</p>
<p> Zdálo se, že tato slova dodala Pánu Řek odvahy,</p>
<p>dokonce jako by se poněkud uvolnil. ,Nikdy jsme</p>
<p>nebyli přátelé," řekl tiše. "A naše vztahy by se roz-</p>
<p>hodně nedaly označit jako vřelé," pokračoval</p>
<p>a sklouzl přitom pohledem na Vrbu. "To ovšem ne-</p>
<p>znamená, že bych vám přál něco zlého. Víte velmi</p>
<p>dobře, jak moc mám rád vaši dceru. Jí se nesmí nic</p>
<p>stát."</p>
<p> "</p>
<p> "To ne, přitakal Ben.</p>
<p> , Můžeš ji najít?" vyhrkla Vrba.</p>
<p> Pán Řek zaváhal. "Možná," řekl a věnoval své</p>
<p>dceři povzbudivý pohled. "Stejně tak dobře ji však</p>
<p>můžete nalézt vy sami. A vidím ještě další možnost</p><empty-line /><p>16o TERRY BROOKS</p>
<p> - totiž, že si najde cestu na svobodu sama. Mistaya</p>
<p> je velmi důvtipné dítě. Skrývá se v ní ohromná síla,</p>
<p> má velké magické schopnosti, věděli jste to?"</p>
<p> Ben s Vrbou se na sebe opět podívali, ale tento-</p>
<p> krát se jim v tvářích zračilo překvapení.</p>
<p> "Cítil jsem to v tu chvíli, kdy jsme se poprvé se-</p>
<p> tkali, pokračoval Pán Řek. "Její síla je zatím skrytá,</p>
<p> ale má ji v sobě. Jakmile jednou objeví svůj talent,</p>
<p>její možnosti budou neomezené."</p>
<p> Ben upíral oči do prázdna, jako by se rozhodoval</p>
<p> ,</p>
<p> zda to, co právě slyšel, je dobrá nebo špatná zpráva.</p>
<p> Nikdy ho ani nenapadlo, že by Mistaya mohla mít</p>
<p>magickou sílu. Nyní si připadal jako hlupák. Už její</p>
<p>původ napovídal, po kom ji mohla zdědit. Rostla</p>
<p>a vyvíjela se nepřirozeně rychle, vždyť jenom to sa-</p>
<p>motné ho mohlo upozornit. Mistaya však byla pře-</p>
<p>devším jeho dcera a Ben si prostě nechtěl připustit,</p>
<p>že by mohla být někým jiným, než za koho ji pova-</p>
<p>žoval.</p>
<p> "Tys jí to neřekl?" zeptala se Vrba tiše.</p>
<p> Pán Řek zavrtěl hlavou. "Neměl jsem na to právo.</p>
<p>Nebo takjsem to aspoň v tu chvíli chápal."</p>
<p> "Vycítil snad Rydall její schopnosti?" napadlo</p>
<p>Bena.</p>
<p> Vládce jezerní krajiny chvíli uvažoval. "Pokud je</p>
<p>sám bytostí ovládající magii, což jako exulant z ma-</p>
<p>gických mlh nejspíš je, pak musím přiznat, že s nej-</p>
<p>větší pravděpodobností byl schopen rozeznat její po-</p>
<p>tenciál.</p>
<p> "Ale ona o tom neví, takže ji její schopnosti nebu-</p>
<p>dou nic platné " poznamenal Ben. "Pokud jí ovšem</p>
<p>Rydall neodhalí pravdu, nebo pokud na to nějakým</p>
<p>způsobem nepřijde sama."</p>
<p> Pán Řek jen pokrčil rameny. "Není tak docela</p>
<p>bezbranná, to je vše, co jsem chtěl naznačit. V kaž-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 1C1</p>
<p>déln případě je to bystré a samostatné dítě. Třeba</p>
<p>přijde na způsob, jak se zachránit."</p>
<p> "Ale budeš ji hledat dál, viď že ano," naléhala</p>
<p>Vrba.</p>
<p> Pán Řek přikývnul. "Nepřestanu ji hledat, dokud</p>
<p>se neobjeví. Neboj se, Vrbo, nenechám nic náhodě.</p>
<p>Vždyť mě znáš." Jeho hlas zněl poněkud zkroušeně.</p>
<p>"V této chvíli pro ni nemohu nic udělat, ale chtěl</p>
<p>jsem nabídnout pomoc vám. Nebo spíš, abych byl</p>
<p>přesný," opravil se, pohlédl přitom na Bena, "tobě."</p>
<p> Malý, černě a žlutě žíhaný ptáček slétl z větve na</p>
<p>břeh rybníčku. Chvíli si přítomné vážně prohlížel</p>
<p>svýma lesklýma očkama a pak se rychle sklonil</p>
<p>a napil se. Shýbnul se takhle několikrát, potom za-</p>
<p>třepotal křídly a byl pryč. Pán Řek ho zamyšleně</p>
<p>sledoval pohledem.</p>
<p> "Bezprostřední nebezpečí hrozí nyní právě tobě,</p>
<p>Výsosti," řekl, když konečně obrátil svůj zrak k Be-</p>
<p>novi. "Ať už ten tajemný Rydall pochází odkudko-</p>
<p>liv, jedno je jisté: chce tě zničit. Proto unesl Mi-</p>
<p>stayu. A každý, kdo se sníží k tomu, aby proti svému</p>
<p>nepříteli použil jeho vlastní dítě, je dvojnásob ne-</p>
<p>bezpečný, nebot, neuznává žádné zásady. Doslechl</p>
<p>jsem se o těch včerejších útocích. Dokud nezničíš</p>
<p>Rydalla jednou provždy, budeš pořád v ohrožení.</p>
<p>Nejdřív však musíš najít svou dceru a to může chvíli</p>
<p>trvat. Je tedy třeba najít nějaký způsob, jak ochránit</p>
<p>tvůj život.</p>
<p> "</p>
<p> Ben se musel chtě nechtě usmát. "Věř mi, dělám</p>
<p>pro to všechno, co je v mých silách."</p>
<p> Pán Řek přikývnul. "Rád věřím. Problém je</p>
<p>v tom, že k tomu nemáš dostatečné prostředky. Proti</p>
<p>magii chrání jen jiná magie a ttojí jedinou záštitou</p>
<p>je Paladin. Rydall to dobře ví a nejspíš na to</p>
<p>i spoléhá. Na té jeho výzvě je něco divného. Přijde</p><empty-line /><p>1F2 TERRY BROOKS</p>
<p>sedm bojovníků a pokusí se Paladina zničit. Pokud</p>
<p>jediný z nich uspěje, musíš se vzdát trůnu. Proč? Co</p>
<p>ho vede k tomu, že hraje tuto hru? Když měl Mi-</p>
<p>stayu, proč ti rovnou pod pohrůžkou její smrti nepři-</p>
<p>kázal, abys odstoupil?"</p>
<p> "Užjsem nad tím taky přemýšlel," přiznal Ben.</p>
<p> "Podle mě je v téhle hře něco, o čem nevíme. Ry-</p>
<p>dall ti něco důležitého tají. Schovává si to jako pře-</p>
<p>kvapení." Pán Řek pohlédnul stranou. "Možná by-</p>
<p>chom mohli překvapit myjeho."</p>
<p> Pak zprudka povstal. "Mám pro vás návrh, který</p>
<p>byste mohli ocenit. Pojďte se mnou."</p>
<p> Ben a Vrba vstali také. Všichni tři opustili palouk</p>
<p>a vstoupili do lesa. Nešli daleko, kráčeli po klikaté</p>
<p>cestičce, která je dovedla do houští mladých smrků</p>
<p>a borovic. Země zde byla pokryta opadaným jehli-</p>
<p>čím a ve vzduchu visela těžká pryskyřičná vůně.</p>
<p>Vládlo zde podivné ticho, měkká lesní hrabanka</p>
<p>a hustá zelené větve tlumily každý zvuk.</p>
<p> Byl podvečer, rudé slunce se pomalu nořilo za</p>
<p>hradbu stromů. Krajinou se plížily dlouhé stíny</p>
<p>a soumrak šeptal o příchodu noci.</p>
<p> Došli na další palouk. Uprostřed stál kdosi zaha-</p>
<p>lený v čemém plášti a čekal. Nezareagoval, ani když</p>
<p>se objevili. Zůstal dokonale nehybný.</p>
<p> Když je od postavy dělilo asi šest stop, Pán Řek</p>
<p>se zastavil, zvedl ruku a pokynul. Bytost odpověděla</p>
<p>stejným gestem a stáhla si z hlavy kapuci. Byl to</p>
<p>tvor neurčitého pohlaví a původu. Jeho kůže měla</p>
<p>bau dřeva, tvář byla plochá a nevýrazná, místo očí</p>
<p>nozder a úst měl jen jakési štěrbiny. Nezdál se příliš</p>
<p>vysoký, měl ale rozložitá ramena a dobře stavěné tě-</p>
<p>lo.</p>
<p> Ben se podíval na Vrbu. V jejích očích spatřil ně-</p>
<p>co, co v nich neviděl už dlouho. Strach.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 1C3</p>
<p> "To je Ardsheal," oznámil Pán Řek Benovi. "Patří</p>
<p>mezi elementály. Nepotřebuje jíst, pít ani spát. Pře-</p>
<p>žije kdekoliv. Je ovládán magii lidu jezerní země.</p>
<p>Stvořili jsme ho za jediným účelem - aby tě chrá-</p>
<p>nil. Vrba ví. Ardsheal se dokáže postavit jakémuko-</p>
<p>liv živému tvoru. Nic není strašlivější, než on."</p>
<p> Král Landoveru jenom přikývnul, protože nevěděl</p>
<p>co říct. Takový dar rozhodně neočekával a nebyl si</p>
<p>jist, zda ho vůbec chce přijmout. Upřel na Ardsheala</p>
<p>svůj pohled, ale žádné reakce se nedočkal." "Tenhle</p>
<p>tvor mě bude chránit?" zeptal se.</p>
<p> "Dokud bude živ," přikývnul Pán Řek.</p>
<p> "Ardsheal je velmi nebezpečný, otče," namítla ti-</p>
<p>še Vrba.</p>
<p> "Jen pro nepřátele, ne pro tebe ani pro Jeho Vý-</p>
<p>sost. Bude sloužit, jak dostal nařízeno." Zvědavě se</p>
<p> 1 ?</p>
<p> "</p>
<p>podíval na Vrbu. "Ještě stále se ho bo íš "</p>
<p> Přikývla a na tváři měla podivný výraz. "Ano.</p>
<p> Ben se zrovna v tu chvíli zamyslel, takže mu to</p>
<p>uniklo. "Proč jste se rozhodli mi ho věnovat?" zeptal</p>
<p>se konečně. "Má snad být Ardsheal protikladem</p>
<p>magie někoho jiného?"</p>
<p> Dobrá otázka." Pán Řek otočil svou tvá.ř k Be-</p>
<p>novi a Ardsheal stojící za ním teď vypadal jen jako</p>
<p>jeho stín. "Rydall očekává, že tě bude ochraňovat</p>
<p>Paladin. Podle všeho je přesvědčen, že tvuj ochránce</p>
<p>v něčem selže. Možná se tak i stane. A pro tenhle</p>
<p>případ s tebou bude Ardsheal. Snažíš se bránit ne-</p>
<p>příteli, kterého neznáš ajemuž ani nerozumíš. Musíš</p>
<p>svého nepřítele překvapit, mít v záloze něco, co ne-</p>
<p>bude čekat. Ardsheal tě bude chránit. Prijmi ho. Dá</p>
<p>ti pocit jistoty. Díky němu získáš čas, abys mohl na-</p>
<p>jít svou dceru."</p>
<p> Udělal krok vpřed a přiblížil k Benovi svou po-</p>
<p> divnou, ostře řezanou tvář. "Musíš žít, Vznešený</p><empty-line /><p>164 TERRY BROOKS</p>
<p> pane Bene Holiday. Pokud zahyneš, pak tvá dcera</p>
<p> s největší pravděpodobností zemře s tebou. Rydall jí</p>
<p> drží jen zjediného důvodu, aby tě přiměl hrát hru</p>
<p> podle jeho pravidel. Proč by ji měl propustit na svo-</p>
<p> bodu, až ji už nebude potřebovat? Zkus se na chvíli</p>
<p>zamyslet nad povahou svého nepřítele."</p>
<p> Ben se díval Pánu Řek do očí a snažil se zvá,žit</p>
<p>všechny možnosti.</p>
<p> Má pravdu," řekla Vrba tiše, skoro váhavě.</p>
<p> V tu chvíli došel Ben ke stejnému názoru. Nebylo</p>
<p>těžké uvědomit si, jak užitečný v dané situaci může</p>
<p>být druhý ochránce. Možná právě on je ta zbraň, kte-</p>
<p>rou bude potřebovat při střetu s Rydallovými nestvů-</p>
<p>rami. Pokud ho byť jen jedinkrát ušetří nutnosti při-</p>
<p>volat Paladina, pak poslouží svému účelu.</p>
<p> Přijímám tvůj dar," řekl konečně. "A děkui ti za</p>
<p>něj.</p>
<p> " 7</p>
<p> Pán Řek spokojeně přikývnul. "Nebudeš litovat.</p>
<p>A teď pojďme na večeři."</p>
<p> Jak měli obyvatelé Elderew ve zvyku, večeře se</p>
<p> brzy změnila v bujnou, nevázanou oslavu. Stoly</p>
<p>ověšené girlandami květin se prohýbaly pod horami</p>
<p>jídla a džbány ledového piva. Dospělí i děti si na se-</p>
<p>be vzali veselé, pestré oblečení, všude hrála hudba,</p>
<p>lidé tančili. Pán Řek posadil Bena a Vrbu do čela</p>
<p>stolu, oficiálně je přede všemi přivítal a pak jim ve</p>
<p>jménu obyvatel jezerní krajiny připil na zdraví. Poz-</p>
<p>ději, v průběhu oslav k nim přicházeli jednotliví</p>
<p>obyvatelé Elderew osobně, aby je pozdravili, předali</p>
<p>jim malý dárek či popřáli mnoho dobrého. Ben</p>
<p>a Vrba se začali usmívat a poněkud se jim podařilo</p>
<p>odpoutat se od nesnází posledních dní. Jedli, pili</p>
<p>a smáli se společně se svými hostiteli, ukonejšeni</p>
<p>chladivým větříkem vanoucím korunami stromové-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC lf 5</p>
<p>ho města a vřelým přivítáním, jež jim připravili jeho</p>
<p>obyvatelé.</p>
<p> Kolem půlnoci se odebrali do malého domku, kte-</p>
<p>rý jim byl určen k přenocování. Padli do postele, vy-</p>
<p>čerpaní, ale s úsměvem na rtech. Objali se v naději,</p>
<p>že takto se jim podaří zabránit v návratu starostem,</p>
<p>které právě na chvíli odložili stranou. Brzy je pře-</p>
<p>mohla únava a oni usnuli.</p>
<p> Ben se po nějaké době probudil. Do svítání zbý-</p>
<p>valo ještě několik hodin. Vyprostil se z Vrbina ná-</p>
<p>ručí a přistoupil k oknu. Svět venku byl zalit září je-</p>
<p>diného měsíce a několika hvězd, jenž nakukovaly na</p>
<p>zem mezerami v husté listnaté klenbě. Upřel své oči</p>
<p>do tmy a zapátral, zda někde neuvidí stát Ardsheala.</p>
<p>Je vůbec tady, omyslel si. Neviděl ho od chvíle,</p>
<p>kdy mu ho Pán Rek ukázal. V tu chvíli mu připadal</p>
<p>velmi skutečný, nyní měl však pocit, jako by se mu</p>
<p>to všechno jenom zdálo.</p>
<p> Ardsheal je velnzi nehezpečný, otče, řekla Vrba.</p>
<p> A pak ho uviděl, stál mezi stromy a vypadal jako</p>
<p>jeden ze stínů. Nikdy by ho neměl šanci spatřit,</p>
<p> kdyby se stvoření nepohnulo právě ve chvíli, kdy se</p>
<p> podíval jeho směrem. Jako by tušil, že se na něj Ben</p>
<p> dívá a chtěl mu říct: tady jsem, stojím na stráži.</p>
<p> Proč se ho Vrba tolik bála? Byl Ardsheal dobrý</p>
<p> nebo zlý?</p>
<p> Ben nevěděl. Uzamkl obě otázky do pomyslné</p>
<p>skříňky ve své mysli, kam ukládal všechny nevyře-</p>
<p>šené záhady a vrátil se zpátky do postele. Zítra se to</p>
<p>pokusí zjistit. Přitiskl se k Vrbě, pevně ji objal</p>
<p> a dlouho tak ležel, než ho konečně přemohl spánek.</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODĚJNIC 167</p><empty-line /><p>rr</p>
<p>v</p>
<p>CARODĚJČIN PŘÍBĚH</p><empty-line /><p> ny v Temném Polomu ubíhaly Mistaye tak</p>
<p> rychle, že je téměř nestihla sledovat. Lekce</p>
<p> magie ji naprosto okouzlovaly. Byla nadšená</p>
<p>objevováním svých nových, dosud neznámých</p>
<p>schopností a také velmi zaměstnaná neustále se zvy-</p>
<p>šující náročností čarodějčiných úkolů. Od jejího pří-</p>
<p>chodu do Temného Polomu mohly uplynout týdny,</p>
<p>ale také měsíce, dívenka sama to určit nedokázala.</p>
<p>Ve skutečnosti si tím ani nelámala hlavu. Zajímala ji</p>
<p>jen její práce a pokroky, kterých doposud dosáhla.</p>
<p>Ty byly sice zjevné, ale nikoliv uspokojivé, dle</p>
<p>svých vlastních měřítek se zkrátka stále ještě nenau-</p>
<p>čila dost.</p>
<p> Na domov nebo rodiče myslela jen zřídka. V dané</p>
<p>chvíli pro ni nebyli důležití. Jakmile se ujistila, že</p>
<p>vědí, kde je a tudíž si o ni nedělají starosti, pustila</p>
<p>myšlenky na ně zcela z hlavy. Nadšení, které proží-</p>
<p>vala při svých lekcích magie a narůstající důvěra</p>
<p>mezi ní a Nočním Stínem k tomu jen přispěly. Zpo-</p>
<p>čátku si nebyla zcela jista, zda s jejím pobytem</p>
<p>v Temném Polomu rodiče skutečně souhlasili, ale</p>
<p>díky čarodějčiným opakovaným ujištěním ajejí</p>
<p>vlastní touze zůstat zde dál, brzy na veškeré obavy</p>
<p>zapomněla. A kromě toho jí přece Noční Stín slíbila,</p>
<p>že kdykoliv může odejít a přesvědčit se sama, jak se</p>
<p>věci mají. Tento poslední argument Mistayu defini-</p>
<p>tivně přesvědčil. Navíc bude moci svými magickými</p>
<p>schopnostmi pomoci otci v nadcházející bitvě s Ry-</p>
<p>dallem, což byl další důvod pro to, aby zůstala. Její</p>
<p>otec ji potřeboval a ona ho nesměla zklamat.</p>
<p> Pokrivené vnímání času bylo způsobeno také mís-</p>
<p>tem jejího pobytu. V Temném Polomu, kde den vy-</p>
<p>padal jako noc a světlo jako temnota, se každá ho-</p>
<p>dina podobala té předchozí. Pod korunami stromů</p>
<p>porostlých popínavými rostlinami, se převalovala</p>
<p>vlhká, šedivá mlha. Tak hustou spletí nedokázalo</p>
<p>proniknout ani slunce, natož měsíc a hvězdy. Ani</p>
<p>teplota se téměř neměnila, Temný Polom byl místo</p>
<p> ,</p>
<p>kde všechno vypadalo pořád stejně nudně. Jediným</p>
<p>zdrojem jasu a barev zde byla magie. Noční Stín dá-</p>
<p>vala Mistaye při každé lekci nahlédnout do hlubiny</p>
<p>tajemství tohoto úžasného, tajuplného umění a na-</p>
<p>bádala ji přitom, aby se soustředila výhradně na věc,</p>
<p>kterou tvoří a na všechno ostatní zapomněla.</p>
<p> Vědma byla výbomá učitelka. Nešetřila chválou</p>
<p>a chyby své žačky opravovala s neskutečnou trpěli-</p>
<p>vostí. Nikdy se nechovala přezíravě, nevyčítala jí</p>
<p>případná selhání a tam, kde toho bylo zapotřebí, ne-</p><empty-line /><p>i68 TERRY BROOKS</p>
<p> nápadně napověděla. Zpočátku se Mistaye zdálo, že</p>
<p> čarodějnici zajímají především výsledky. Po určitérti</p>
<p> čase se doposud dřímající dívenčiny schopnosti pro-</p>
<p> budily a bylo stále častěji zapotřebí vysvětlovat</p>
<p>vnitřní strukturu jednotlivých kouzel. Carodějnice</p>
<p>tím byla nejspíš překvapena právě tak, jako sama</p>
<p>Mistaya a vazba mezi nimi se dále prohlubovala.</p>
<p> Nyní už si byly opravdu velmi blízké, tak blízké</p>
<p> ,</p>
<p>že dívenka začala považovat Noční Stín za svou</p>
<p>druhou matku. Vůbec jí to nepřipadalo divné. Její</p>
<p>skutečnou matku samozřejmě nikdo nahradit ne-</p>
<p>mohl ale ona neviděla důvod, proč by nemohla mít</p>
<p>dvě. Noční Stín na ni působila nesmírně silným do-</p>
<p>jmem. Způsob, jakým dokázala magii ovládat</p>
<p>a ochota, s jakou se o své znalosti dělila, pro ni před-</p>
<p>stavovaly nesmímé lákadlo. Mistaya byla velmi</p>
<p>mladá a dala se snadno ovlivnit. Noční Stín ji přece</p>
<p>zachránila před Rydallem, pňvedla ji do Temného</p>
<p>Polomu a nabídla jí azyl. Učila ji používat magii,</p>
<p>aby mohla pomoci svému otci. Projevila se jako</p>
<p>dobrý přítel a moudrý rádce. Mistaya si nemohla</p>
<p>přát víc.</p>
<p> Přesto byly chvíle, kdy v ní hlodaly pochybnosti.</p>
<p>Stávalo se to většinou tehdy když k sobě v noci taj-</p>
<p>ně přivolala Nehvízdka. Ačkoliv ji myšlenky na ro-</p>
<p>diče Questora a Abemathyho už netrápily, pří-</p>
<p> ,</p>
<p>tomnost blaťátka jí neustále připomínala, že za hra-</p>
<p>nicemi Temného Polomu se nachází jiný svět, který</p>
<p>na ni stále čeká. Nehvízdek sice nikdy nic nenazna-</p>
<p>čil, ale Mistaya důvod jeho přítomnosti tušila. Je ta-</p>
<p>dy proto, aby jí nedovolil zapomenout. Svým způ-</p>
<p>sobem ji to velmi zneklidňovalo, Mistaya si však na</p>
<p>druhou stranu neustále připomínala slova Matky</p>
<p>země o hrozícím nebezpečí a o tom, že ji blaťátko</p>
<p>dokáže ochránit, pokud ho k sobě alespoň jednou</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 169</p>
<p>denně přivolá. Dívka po čase dokázala najít jakousi</p>
<p>rovnováhu. Přes den se plně ponořila do svých úkolů</p>
<p>a lekcí a večer přetrpěla vzpomínku na to, co zane-</p>
<p>chala za sebou.</p>
<p> Nehvízdek ji nikdy neopouštěl. Vlastně bylo dost</p>
<p>riskantní mít ho u sebe tajně. Noční Stín by nemu-</p>
<p>sela souhlasit, na druhou stranu, co by mohla udělat?</p>
<p>Mistaya zahlédla Nehvízdka několikrát za den.</p>
<p>Schovával se v mlze, vykukoval zpoza kmenů stro-</p>
<p>mů. Vždy z něj bylo vidět jen malý kousek: jednou</p>
<p>oči, podruhé tlapky, pak čumák nebo špičky uší.</p>
<p>V noci se objevil okamžitě, sotva šeptem vyslovila</p>
<p>jeho jméno. Seděl kousek od ní, tak, aby na něj ne-</p>
<p>dosáhla, sotva hmotnější, než mlha, z níž se vynořil.</p>
<p>Starý, dobrý Nehvízdku, říkávala mu a smála se,</p>
<p>když jí odpověděl vrtěním ocasu.</p>
<p> Pochybnosti však přicházely i jindy a neměly</p>
<p>s Nehvízdkovou přítoznností nic společného. Dí-</p>
<p>vence se příliš nezamlouval čarodějčin trvalý zájem</p>
<p>o příšery. Zpočátku to brala jako jeden z nezbytných</p>
<p> stupňů při cestě k dosažení mistrovství. Konec-</p>
<p> konců, vytváření nezvyklého bylo přece podstatou</p>
<p> magických cvičení. Pod čarodějčiným vedením</p>
<p> proměňovala kameny v tekutý kov, květiny v mo-</p>
<p> týly a zrnka prachu v duhu. Společně začarovaly</p>
<p> hmyz, aby dokázal mluvit a myším daly schopnost</p>
<p> létat. Mistaya se dokonce naučila zpívat takovým</p>
<p> způsobem, že se při každém tónu vzduch naplnil zá-</p>
<p> řivými barvami. Vytváření příšer není nic jiného,</p>
<p> řekla si a udělala, co jí bylo narizeno, aniž by pátrala po skutečném účelu. Zkus si představit věc, proti níž</p>
<p> není obrany, povzbuzovala ji čarodějnice. Mistaya</p>
<p> proto začala čerpat inspiraci z knihy, kterou si eí</p>
<p> otec přivezl ze svého starého světa a která pak dlou-</p>
<p> ho ležela zapomenuta vjeho osobní knihovně. Jme-</p><empty-line /><p>jEgKy BROOKS</p>
<p> nov]a se Mytologie nebo tak nějak. Kniha ji svého</p>
<p> cu uchvátila neJen tématem, ale také nezvyklou</p>
<p> řečí jíž byla psána. Holčička se velmi rychle naučila</p>
<p> tolik, aby si ji mohla přečíst a pak, jako obvykle,</p>
<p> ztrahla zájem. Vzpomínka na nestvy, o nichž kni-</p>
<p> ha pojeávala, však natrvalo uvízla vjejí paměti.</p>
<p> Obr, který svou sílu získával Ze země a proměnlivá</p>
<p> bost, jenž dokázala napodobit kohokoliv a cokoliv,</p>
<p> se staly předlohami pro její pivní dva výtvory.</p>
<p> ltně to ani nebyly nestvů v pravém slova</p>
<p> 5myslu, jen stvoření, která měla určité nadlidské</p>
<p> schopnosti.</p>
<p> Nakou dobu se zdálo, že je Noční Stín sjejími</p>
<p>výsledky spokojena a nebude v5žadovat další cvi-</p>
<p>čení na toto téma. Jednoho dne .1í však stroze ozná-</p>
<p>la, že si přeje, aby Mistaya stvořila třetí nestvůru,</p>
<p>mén lidskou a mnohem strašlivější, než ty dvě</p>
<p> predchozí. Poprvé od chvíle svého příchodu do</p>
<p> eého Polomu se Mistaya opovážila zeptat na</p>
<p> smysl jejího příkazu. Ještě třetí příšeru? Proč opako-</p>
<p> vat cVičení, které splnila už dvakrát? Chvíli se zdálo, že Se čarodějnice rozzuň. Oči jí potemněly a šlachy</p>
<p>na jojím štíhlém krku se napjaly. Na moment se od-</p>
<p>vrátila, aby skryla svou tvář, ale stejně tak rychle se</p>
<p>otočila zpět.</p>
<p> ,Iistayo, poslouchej mě," řekla. Byla nyní klidná</p>
<p>a iovnaná ,Chtěla jsem tě toho etřit, ale zdá se, že</p>
<p>to nebude možné. Rydall a ten jeho čaroděj na tvého</p>
<p>otce zaútočili. Poslali proti němu své vlastní stvůty</p>
<p>a J otec musel vyolat Paladina aby přežil. Až do-</p>
<p>posud se mu to daňlo. Nní však Rydallův čaroděj vy-</p>
<p>vol .)eště mocnější síly. Casem tvému otci dojdou síly</p>
<p>a uz se nebude moci bránit. Pak to bude na tobě. Nej-</p>
<p>lší zbraň proti prišeře je jiná pšera. A právě proto</p>
<p>chci, bysjeu takovou vytvoňla."</p>
<p>UKLADY ČARODÉJNIC 171</p>
<p> Čarodějčiny argumenty svou logikou opět zvítě-</p>
<p>zily nad Mistayinými pochybami. Dívenka pilně</p>
<p>pracovala celý den a když se přiblížil západ slunce,</p>
<p>byla zcela vyčerpaná. Pod vedením čarodějnice už</p>
<p>dosáhla v používání magie značné zručnosti, některá</p>
<p>kouzla ji však děsila. Pár věcí, které si představila</p>
<p>a následně pňvedla k životu bylo skutečně strašli-</p>
<p>vých. Naštěstí vedle ní stála Noční Stín, která je</p>
<p>zneškodnila a následně uzavřela do kouzelné skříň-</p>
<p>ky, kde končily všechny nepodařené pokusy. Díven-</p>
<p>ka si oddechla. Rozhodně si nepřála, aby na kterou-</p>
<p>koliv z těch hrůz musela ještě někdy v životě po-</p>
<p>hlédnout.</p>
<p> Teď seděla sama u malého ohně -jediného zdro-</p>
<p>je světla a tepla, který jí čarodějnice z Temného Po-</p>
<p>lomu dovolila - a dělala si z těsta placičky, které</p>
<p>chtěla osmažit společně s čerstvou zeleninou. Tohle</p>
<p>jídlo ji naučil dělat Pastiňák. Vařila většinou jen pro</p>
<p>sebe, protože čarodějnice, jak se alespoň zdálo, jedla</p>
<p>ještě míň, než Nehvízdek. Ve skutečnosti se u ní</p>
<p>Noční Stín zdržela jen málokdy. Jakmile vyučování</p>
<p>skončilo, obvykle velmi iychle zmizela. Občas však</p>
<p>zůstávala nedaleko. Mistaya ji neviděla, ale doká-</p>
<p>zala její pňtomnost vycítit. Společné používání ma-</p>
<p>gie je hluboce emocionálně sblížilo. Toto zvláštní</p>
<p>pouto dovolovalo dívence zjistit o čarodějnici mno-</p>
<p>hem víc, než bylo otevřeně řečeno. Neuměla sice</p>
<p>číst její myšlenky ani odhalit skryté úmysly, ale do-</p>
<p>kázala intenzivně vnímat její přítomnost a pohyby.</p>
<p>Mistaya nejednou dumala, zda čarodějnice za.žívá</p>
<p>něco podobného, ale instinktivně tušila, že ne.</p>
<p> Toho večera však čarodějnice nezmizela jako ob-</p>
<p>vykle, ale posadila se u ohně. Mlčky pozorovala, jak</p>
<p>dívka pracuje, dělá na koleně z těsta placky, čistí ze-</p>
<p>leninu a všechno to postupně vkládá do pánve</p><empty-line /><p>1%2 TERRY BROOKS</p>
<p> s vroucím olejem. Nepromluvila ani poté, co Mi-</p>
<p> staya vylovila pokrm z pánve a snědla ho. Seděla</p>
<p> nehybně jako vytesaná z kamene a oči upírala do</p>
<p> temnoty mezi stromy, jako by se tam právě odehrá-</p>
<p>valo něco nesmírně zajímavého. Mistaya ji nechala</p>
<p>být. Věděla, že Noční Stín promluví, až bude sama</p>
<p>chtít a zároveň cítila, že to už nebude dlouho trvat.</p>
<p> Umyla tedy nádobí a uklidila ho do velké, dře-</p>
<p>věné bedny, která stála uprostřed mýtiny, jako by</p>
<p>tam odjakživa patřila. Teprve pak se čarodějnice od-</p>
<p>hodlala promluvit. "Jsem s tebou velmi spokojená,</p>
<p>Mistayo. Dosáhlajsi velkého pokroku."</p>
<p> Dívka k ní vzhlédla. "Děkuju."</p>
<p> "Výsledek tvé dnešní práce je obzvlášť dobrý.</p>
<p>Stvořila jsi něco úžasného. Doufám, že tě to těší</p>
<p>právě tak jako mě."</p>
<p> "Ano," zalhala dívka.</p>
<p> Noční Stín obrátila svou bílou tvář vzhůru, jako</p>
<p>by pátrala po hvězdách a pak se opět zahleděla do</p>
<p>ohně. "Budu k tobě upřímná. Nebyla jsem si jista,</p>
<p>zda na úkoly, které jsem před tebe postavila, budeš</p>
<p>stačit. Měla jsem obavy, jestli se ti podaří magii</p>
<p>zvládnout.</p>
<p> Její pohled ulpěl na dívčině tváři. "Od počátku mi</p>
<p>bylo jasné, že máš v sobě značnou sílu. Tvé mož-</p>
<p>nosti jsou téměř neomezené. Nadání však zdaleka</p>
<p>není všechno. Jsou tady jiné, daleko méně hmata-</p>
<p>telné okolnosti které rozhodují o úspěchu. Touha.</p>
<p>Odhodlání. Schopnost soustředění. Magie je jako</p>
<p>velká kočka. Můžeš ji ovládnout, ale nikdy se k ní</p>
<p>nesmíš obrátit zády ani dovolit, aby v tvých očích</p>
<p>spatňla strach.</p>
<p> "Já se magie nebojím," prohlásila pevně Mistaya.</p>
<p> Noční Stín jí věnovala krátký, letmý úsměv.</p>
<p>"Ano, všimla jsem si. Cítíš se vjejí přítomnosti po-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 1%3</p>
<p>hodlně, ale zároveň ji bereš vážně. Máš výjimečný</p>
<p>cit pro rovnováhu." Na moment se odmlčela. "Při-</p>
<p>pomínáš mi mě samotnou, když mi bylo tolik co to-</p>
<p>bě."</p>
<p> Mistaya zamžikala. "Opravdu?"</p>
<p> Noční Stín se opět zahleděla do prázdna. "Do</p>
<p>značné míry ano. Ačkoliv se to zdá zvláštní, kdysi</p>
<p>jsem opravdu byla malá holčička. Když jsem poprvé</p>
<p>objevila své magické schopnosti, bylo mi dokonce</p>
<p>ještě míň, než tobě. Je to už moc dávno.</p>
<p> Zmlkla a dál hleděla do teznnoty. Mistaya se k ní</p>
<p>přisunula blíž. "Vyprávěj mi," žadonila.</p>
<p> Noční Stín pokrčila rameny. "Minulostje pryč."</p>
<p> "Ale já bych to ráda slyšela. Chci vědět, jak ses</p>
<p>cítila. Může mi to pomoci lépe porozumět sobě sa-</p>
<p> ."</p>
<p>mé. Prosím, vypráě.</p>
<p> Výraz rudých čarodějčiných očích se změnil, po-</p>
<p>dívala se na dívenku tak divoce, až se Mistaya vydě-</p>
<p>sila. Pak ale rudý odlesk pohasl a Noční Stín náhle</p>
<p>působila nesmírně vyčerpaným dojmem.</p>
<p> ,Narodila jsem se v kouzelných mlhách," začala</p>
<p> , y</p>
<p>ajejí štíhlé tělo bylo právě tak nehybné, ja o stín</p>
<p>v měsíčné, bezvětrné noci. Zamyšleně si pročísla své</p>
<p>havraní vlasy. "Stejně jako ty, mám v sobě dědictví</p>
<p>více světů. A stejně jako ty jsem zdědila i své na-</p>
<p> dání. Moje matka byla čarodějka. Pocházela zjed-</p>
<p> noho ze světů, jenž sousedí s Landoverem a kde e</p>
<p> magie obávaná. Byla velmi mocná, dokázala pro-</p>
<p> cházet kouzelnými mlhami a navštěvovat tak oba</p>
<p> světy. Nebyla nadpřirozenou bytostí, ale uměla se</p>
<p> mezi nimi pohybovat jako jedna z nich. Jednoho</p>
<p> dne, když přecházela mezi světy, potkala mého otce.</p>
<p> Můj otec byl měňavec, bytost, která dokáže přijmout</p>
<p> jakoukoliv podobu. Uviděl moji matku, zamiloval se</p>
<p> do ní a vzal na sebe podobu, která ji relmi přitaho-</p><empty-line /><p>174 TERRY BROOKS</p>
<p> vala - proměnil se ve velkého, čemého vlka. Na-</p>
<p> konec se muji skutečně podarilo svést."</p>
<p> Její hlas byl nevýrazný a zcela zbavený emocí,</p>
<p> byla v něm však hořkost, která Mistayině pozomosti</p>
<p> neušla.</p>
<p> "Chvíli byl s ní, ale pak ji opustil a odešel za</p>
<p> smi vlastními zájmy. Byl vrtkavý a nezodpo-</p>
<p> vědný, stejně jako všichni nadpřirození. Naprosto</p>
<p> nebyl schopen pochopit, že ze vztahu dvou bytostí</p>
<p> plývají také odpovědnosti. Takový byl svazek, ze</p>
<p> kterého jsem se zrodila. Počali mě uprostřed jamího</p>
<p>třeštění, kdy začíná nový cyklus a oslabená zima se</p>
<p>dává s posledními závějemi tajícího sněhu na</p>
<p>ústup."</p>
<p> .Tejí oči dostaly opět ten podivný výraz. Ačkoliv</p>
<p>používala poetické a nadnesené obraty, dívka jí pře-</p>
<p>sto velmi dobře rozuměla.</p>
<p> "Když mě můj otec zplodil, měl podobu vlka. Má</p>
<p>matka se s ním milovala jako se zvířetem co do</p>
<p> ,</p>
<p> vášnivosti a prudkosti se mu však nepochybně vy-</p>
<p> rovnala. Znova zamrkala, jako by se snažila zahnat</p>
<p>obraz, který se jí právě vynořil v mysli. "Mám</p>
<p>v sobě dědictví jich obou. Clověka a zvířete magii</p>
<p>obou ,</p>
<p> světů. Narodila jsem se s očima, jejichž jediný</p>
<p>pohled dokáže zmrazit všechno živé, se schopností</p>
<p>proměnit se ve zvíře a také s ohrdáním vůči životu</p>
<p>i smtti." p</p>
<p> Podívala se na Mistayu Ale byla jsem přesto dí-</p>
<p>tě. Br</p>
<p> zy jsem zůstala sama. Můj otec zmizel ještě</p>
<p>dřív, než jsem přišla na svět. Moje matka mě poro-</p>
<p>1 e pak mě musela opustit."</p>
<p> Na okamžik zmlkla, avšak ozvěna jejích slov,</p>
<p>skrz nkrz prosáklých hořkostí, se kolem nich</p>
<p>vášela dál. Mistaya čekala. Věděla že teď není</p>
<p>vho ,</p>
<p> á chvíle cokoliv říct.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC</p>
<p> "Nadpřirození ji odsoudili za její snahu stát se</p>
<p>jednou z nich. Spojila se s nadpřirozeným a dokonce</p>
<p>s ním počala dítě, což nebylo dovoleno. Vyhnali ji.</p>
<p>Musela opustit mlhy a už se nikdy nesměla vrátit.</p>
<p>Prosila nadpřirozené, aby se slitovali. Chtěla, abych</p>
<p>získala znalosti, které mi mohli poskytnout jen om.</p>
<p>Chtěla, abych směla žít ve světě mého otce stejně</p>
<p>tak, jako vjejím. To všechno chtěla jen pro mě. Ale</p>
<p>oni ji poslali pryč. Zpátky do jejího světa. Ve sku-</p>
<p>tečnosti to byl rozsudek smrti. Byla zvyklá cestovat</p>
<p>mlhami, přecházet mezi světy, být volná jako pták.</p>
<p>A oni ji uvěznili jen v jednom ze světu. Snášela to</p>
<p>tak dlouho, jak jen mohla. Pak odhodila opatmost</p>
<p> a pokusila se znova projít mlhami. Vstoupila do-</p>
<p>vnitř, ale už nikdy nevyšla ven. Zmizela jako oblá-</p>
<p>ček dýmu ve větru."</p>
<p> Čarodějnice opět pohlédla na dívku. "Chápeš už,</p>
<p>jak moc jsme si podobné? Stejně jako ty jsem ijá</p>
<p>musela objevit, kým vlasmě jsem. Také přede mnou</p>
<p>chtěli ukrýt dědictví, na něž mám právo. Dali mě na</p>
<p>vychování cizím lidem, muži a ženě, kteří mým po-</p>
<p>třebám nikdy nebyli schopni porozumět, kteri do-</p>
<p>konce ani nepoznali magickou sílu, jenž ve mně</p>
<p>rostla. Byla jsem u nich nějakou dobu a pak jsem</p>
<p> utekla. Začala jsem svou sílu cítit, ale stále sem ne-</p>
<p> tušila, jak ji používat. Byl ve mě neklid, který jsem</p>
<p> však neuměla pojmenovat. Stejně jako ty jsem vy-</p>
<p> rostla rychlostí podle běžných lidských měřítek na-</p>
<p> prosto nepochopitelnou. Mí pěstouni se mě báli.</p>
<p> Kdybych u nich zůstala, možná by mě i zabili.</p>
<p> "Tak jako tebe," řekla málem, ale pak se zarazila.</p>
<p> Mistaya však přece zaslechla šepot těchto slov ne-</p>
<p> soucí se vzduchem a byla jimi zcela ohromena.</p>
<p> Ovšemže, nebyla jako Noční Stín. Alespoň v tomto</p>
<p> směru ne. Tato skutečností jí byla zcela jasná. Noční</p><empty-line /><p>lÍ6 TERRY BROOKS</p>
<p>Stín přesto zřejmě cítila nepřekonatelnou potřebu</p>
<p>věřit, že mají společného víc, než ve skutečnosti mě-</p>
<p>ly. Dělo se něco, čemu dívka sice nerozuměla, ale co</p>
<p> ji zneklidnilo a přimělo k ostra.žitosti.</p>
<p> V očích čarodějnice planul oheň. "Utekla jsem do</p>
<p>lesa, který sousedil s kouzelnými mlhami. Tady bylo</p>
<p> útočiště těch, kteří byli součástí obou světů, ale ne-</p>
<p> patřili ani do jednoho. Našla jsem tam společnost.</p>
<p> Nebyli jsme přátelé, přesto jsme měli hodně společ-</p>
<p> ného. Vyhnanci bez důvodu, zatracení jen proto, že</p>
<p> se vůbec narodili. Předávali jsme jeden druhému</p>
<p> svoje umění a snažili se tak naučit co možná nejvíc.</p>
<p>Objevovali jsme své talenty. Odhalovali tajemství</p>
<p>ukrytá v našem nitru. Mnozí z nás zemřeli, někteří</p>
<p>zešíleli. Mě se podařilo uniknou tomu i onomu a na-</p>
<p>konec jsem dokázala sílu v sobě ovládnout. Odešla</p>
<p>jsem odtamtud jako dospělá žena a mocná čaroděj-</p>
<p>nice. Našlajsem a ovládla vědění.</p>
<p> Poleno v ohni zapraskalo a do vzduchu vylétla</p>
<p>sprška jisker. Mistaya sebou trhla, ale Noční Stín se</p>
<p>ani nepohnula. Seděla u ohně zcela soustředěná.</p>
<p> Opět pohlédla na Mistayu. "Když jsem objevila</p>
<p>svůj talent, byla jsem mladší, než ty. Zůstala jsem</p>
<p>sama. Neměla jsem nikoho, kdo bv mě vedl tak, ja-</p>
<p>ko já teď vedu tebe. Ale i tak jsme si velmi podobné.</p>
<p>Byla jsem tvrdá jako kámen, nedala jsem se ničím</p>
<p>zlomit a nenechala jsem si lhát. Nedovolila jsem,</p>
<p>aby mě podváděli. Věděla jsem, co chci a dokázala</p>
<p>jsem najít způsob, jak to získat. To všechno vidím i</p>
<p>v tobě. Stejné od]zodlání. Dokážeš se plně soustředit</p>
<p>a nenecháš se ničím rozptylovat. Vvslechneš si pro-</p>
<p>tiargumenty, ale od tvého snažení tě neodradí, ne</p>
<p>tehdy, pokud to, po čem prahneš, je pro tebe důleži-</p>
<p>té.</p>
<p> Mistaya přikývla. Ani ne tak proto, aby vyjádřila</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC lÍÍ</p>
<p>svůj souhlas, neboť si nebyla jista, zda všechna ta</p>
<p>tvrzení jsou pravdivá, spíš chtěla čarodějnici po-</p>
<p>vzbudit. Chtěla slyšet víc. Čarodějčino vyprávění ji</p>
<p>zcela okouzlilo.</p>
<p> Po nějaké době," pokračovala Noční Stín po-</p>
<p>malu, "jsem se rozhodla vstoupit do kouzelných</p>
<p>mlh. Kdysi mě z nich vyhnali, ale to bylo předtím,</p>
<p>než jsem rozvinula své schopnosti. Tentokrát, mys-</p>
<p>lela jsem si, to bude jiné. Patřila jsem mezi nadpri-</p>
<p>rozené, měla jsem právo cestovat mezi světy tak, ja-</p>
<p>ko kdysi moje matka. Přišla jsem na okraj mlh</p>
<p> a volala jsem. Křičela jsem dlouho, ale odpověď ne-</p>
<p> přišla. Nakonec jsem prostě vstoupila do mlh od-</p>
<p> hodlána setkat se s těmi, kteří mě kdysi nepřijali.</p>
<p>Okaznžitě mě obklopili. Odmítli mě vyslyšet a ihned</p>
<p>mě z mlh vypověděli. Ani moje magie mi nepo-</p>
<p>mohla." . .</p>
<p> Ostré</p>
<p> rysy kolem úst se í eště prohloubily. "Ale</p>
<p>já se nevzdala. Zkoušela jsem to znovu a znovu,</p>
<p> pevně odhodlána, že raději zemřu, než bych se pod-</p>
<p> volila jejich rozhodnutí. Roky ubíhaly. Uplynulo</p>
<p> období rovnající se několika lidským životům, ale já</p>
<p> vůbec nestárla. Čas nade mnou neměl moc. Byla</p>
<p> jsem spíš nadpřirozenou bytostí než člověkem. Pat-</p>
<p> řila jsem do mlh a přesto mi stále nebylo dovoleno</p>
<p> vstoupit."</p>
<p> 7 l , l</p>
<p> "A pak sem ob evila skulinu kterou sem se</p>
<p> mohla do mlh dostat nepozorována. Změmla jsem</p>
<p> podobu, abych skryla svou totožnost, vstoupila jsem</p>
<p> do mlh a vmísila se mezi jejich obyvatele. Nikdo mě</p>
<p> nepoznal. Občas jsem měnila podobu a dávala jsem</p>
<p> si pozor, aby mě nikdo neodhalil. Postupně mě při-</p>
<p> jali. Zjistila jsem, že se mezi nadpřirozenými mohu</p>
<p> pohybovat zcela volně. Používala jsem magii, vy-</p>
<p> mýšlela různé čarodějné kousky a zakletí, zkrátka</p><empty-line /><p>1Tg TERRY BROOKS</p>
<p> žila jsem stejně, jako oni. Lest se mi podarila. Stala</p>
<p>jsem sejednou z nich."</p>
<p> Usmála se, cynicky a hořce. "A pak, stejně jako</p>
<p> moje matka, jsem se zamilovala." Náhle vypadala</p>
<p> nesmírně zranitelně a křehce. "Potkala jsem stvoření</p>
<p>tak krásné a žádoucí, že jsem si prostě nemohla po-</p>
<p> moci. Musela jsem ho mít. Po ničem jiném jsem ne-</p>
<p>toužila. Následovala jsem ho, spřátelila se s ním</p>
<p>a nakonec se mu plně oddala. Abych toho mohla do-</p>
<p>sáhnout, musela jsem odhalit svou pravou podstatu.</p>
<p>Když jsem tak však učinila, okamžitě mě odvrhl.</p>
<p>Zradil mě. Odhalil všem, kým ve skutečnosti jsem.</p>
<p>Nadpňrození byli krutí. Bez váhání mě vypudili. Jen</p>
<p>proto, že jsem se zamilovala a špatně odhadla toho,</p>
<p>komujsem chtěla dát svou lásku."</p>
<p> Pozvedla obočí ve výrazu hořkého poznání.</p>
<p> Přesnějako moje matka."</p>
<p> Nechybělo moc a rozplakala by se. Oči měla su-</p>
<p>ché, ale Mistaya neomylně cítila její bolest, pálivou</p>
<p>a ostroujako nůž.</p>
<p> Poslali mě sem," pokračovala Noční Stín. "Do</p>
<p>Temného Polomu. Vyštvali mě z mlh, z mého do-</p>
<p>mova, sem, do Landoveru, abych tady žila. Užívala</p>
<p>jsem svou magii a zanechala vjejich světě svou sto-</p>
<p>pu, ačkoliv jsem nebyla jednou z nich. V jejích</p>
<p>očích jsem spáchala zločin a musela jsem být po-</p>
<p>trestána. Poslali mě žít na místo, které je branou do</p>
<p>všech světů, jež nikdy nebudu moci navštívit, na</p>
<p>samý kraj mlh, do nichž už nikdy nebudu moci</p>
<p>vstoupit." Její ruce se sevřely do pěstí a pomalu po-</p>
<p>kyvovala hlavou. "Nadpřirození byli velmi, velmi</p>
<p>krutí."</p>
<p> ,;Zachovali se k tobě nespravedlivě," ozvala se ne-</p>
<p>směle Mistaya.</p>
<p> Noční Stín se zasmála. "To slovo pro ně nic ne-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC lÍ9</p>
<p>znamená. Vůbec ho nechápou. Rozdělují věci na</p>
<p>dovolené a nedovolené. A mají pravdu. Když se nad ;</p>
<p>tím zamyslíš, zjistíš, že spravedlnost je pouhý vý-</p>
<p>mysl. Jen se podívej jak to chodí tady, v Landoveru.</p>
<p>Spravedlnost je v rukou těch, kteří jsou dostatečně</p>
<p>mocní, aby ji formovali podle svých zámů. Když se</p>
<p>řekne spravedlnost, nepředstavíš si mc jiného, než</p>
<p>zoufalé skuhrání žebráka. Buďte ke mně spraved-</p>
<p>liví!Jak ubohé!" odplivla si znechuceně.</p>
<p> pak, zřejmě vedena nějakým náhlým popudem, se</p>
<p> naklonila k Mistaye Z toho všeho, co se mi stalo,</p>
<p> ."</p>
<p> jsem se mnoho naučila. Nikdy se nikoho o nic ne-</p>
<p> prosit, nikdy neočekávat laskavost a nikdy nespolé-</p>
<p>hat na náhodu nebo na štěstí. Mou podporou je ma-</p>
<p>gie. Mé schopnosti mi dávají sílu. Zapamatuj si to.</p>
<p> Spoléhej se sama na sebe a budeš v bezpečí."</p>
<p> A hlavně nevěř na lásku " dodala Mistaya vážně.</p>
<p> "Ne,</p>
<p> " souhlasila čarodějnice a v tváří měla tako-</p>
<p> vou zuřivost, že se na chvíli zdálo, jako by se pro-</p>
<p> měnila vjedno ztěch zvířat, vjejichž podobě podle</p>
<p> svých vlastních slov putovala kouzelnými mlhl.</p>
<p> " ný j ako břitva a dí-</p>
<p> "Ne, opakovala. Hlas měla os</p>
<p> venka vycítila, že myslí na nějakou konkrétní osobu</p>
<p> a událost, jenž se odehrála na místě a v čase ne příliš vzdáleném od současnosti. "Ne, už nikdy víc."</p>
<p> Mistaya seděla nehybně u pohasínajícího ohně.</p>
<p> Snažila se splynout s nocí, jako by byla en jedním</p>
<p> ze stínů, nedůležitým a nenápadným. Měla strach, že</p>
<p> kdyby si dovolila něco víc, čarodějčin hněv by vy-</p>
<p> pukl naplno.</p>
<p> Noční Stín se na ni podívala, jako by jí četla myš-</p>
<p> lenky a usmála se na ni. "Jsme si podobné, řekla</p>
<p> ještě jednou, jako by o tom sama potřebovala ujistit.</p>
<p> "Ty ajá, Mistayo. Spojuje nás magie. Jsme čaroděj-</p>
<p> nice, máme v sobě moc, po které mohou ostatní jen</p><empty-line /><p>1g0 TERRY BROOKS</p>
<p>toužit, ale nikdy jí sami nedosáhnou. Je naším po-</p>
<p>žehnáním i prokletím. Je naším osudem."</p>
<p> Pozvedla ruku ajediným gestem naplnila vzduch</p>
<p>smaragdovou září která se rozlétla na všechny strany</p>
<p>a pomalu pohasínala v temnotách.</p>
<p> Mistaya se zabalila do přikrývek a pokoušela se</p>
<p>usnout, ale stále nemohla zapomenout na čaroděj-</p>
<p>čino vyprávění. Kolik osamění, hořkosti a utrpení</p>
<p>bylo vjejím životě. Kolik nenávisti. Jsme si po-</p>
<p>dobné, opakovala Noční Stín znova a znova. Ty a já.</p>
<p> Čím déle si tato slova říkala, tím větší nejistotu cí-</p>
<p>tila. Možná, že na nich bylo více pravdy, než si byla</p>
<p>sama ochotná přiznat. Jestli jsem opravdu čaroděj-</p>
<p>nice, pomyslela si, pak nejspíš opravdu patřím sem,</p>
<p>do Temného Polomu.</p>
<p> Tato možnost jí dělala takové starosti, že málem</p>
<p>zapomněla před usnutím zavolat Nehvízdka.</p>
<p>RosoT</p>
<p>r?</p><empty-line /><p> ový den s sebou přinesl změnu počasí.</p>
<p> Když Ben s Vrbou procitli, snášel se na e-</p>
<p> zerní krajinu vytrvalý déšť. Oblékli se, sněd-</p>
<p>li lehkou snídani tvořenou ovocem, chlebem, dže-</p>
<p>mem a kozím mlékem a zabaleni do svých ces-</p>
<p>tovních plášťů vyrazili za Pánem Řek. Elderew bylo</p>
<p>nyní šedivé a plné mlhy. Když stoupali po opuště-</p>
<p>ných pěšinách kjeho středu, z promáčených větví na</p>
<p>ně padaly spršky</p>
<p> vody. Nebylo nutno nijak zvlášť</p>
<p>pospíchat. Pán Rek už jistě dostal zprávu o tom, že</p>
<p>se probudili a vyjde jim vstříc, aniž by ho museli</p>
<p>sami hledat.</p>
<p> Ben se nenápadně rozhlédl, ale Ardsheala nikde</p><empty-line /><p>1ó2 TERRY BROOKS</p>
<p>nespatřil. Přesto cítil jeho přítomnost. Musel být</p>
<p>ukrytý někde v mlze a pozorovatje.</p>
<p> Pána Řek potkali nedaleko středu Elderew. Čekal</p>
<p>sám na jedné z mýtin, skrz které jejich cesta vedla</p>
<p>S Benem se pozdravil letmým přikývnutím a Vrbu</p>
<p>krátce objal. Jejich koně stáli kousek odtud. Ani se</p>
<p>svých hostů nezeptal, zda si přejí odejít. Jakmile jim</p>
<p>dal Ardsheala, automaticky předpokládal, že budou dál</p>
<p>pokračovat v pátrání po Mistaye. Na závěr je ještě po-</p>
<p>žádal, aby mu pravidelně posílali zprávy. To už se ob-</p>
<p>jevil i sukovitý Mozol. Byl shrbený, ze srsti mu odka-</p>
<p>pávala voda a místo očí měl jen úzké štěrbiny. Za uzd.u</p>
<p>vedl Šimla a Volavku. Když Ben s Vrbou nasedli, Pán</p>
<p>Řek přece j en na chvíli odložil svou rezervovanost</p>
<p>aprohlásil, že kdyby ve svém pátrání potřebavali ja-</p>
<p>koukoliv pomoc, mohou se na něj obrátit a on pňjde</p>
<p>tak rychle, jak jen to bude možné. Vzhledem kjeho</p>
<p>drivější odtažitosti to byla nečekaná změna. Bena</p>
<p>a Vrbu jeho návrh nesmírně překvapil, ale nedali to na</p>
<p>sobě znát. Poděkovali mu, otočili koně a odcvála i.</p>
<p> Tam, kde začínal hustý, starý les je očekával vod-</p>
<p>ní duch, který je měl provést pralesem a bažinami,</p>
<p>jenž Elderew obklopovaly. Stále pršelo, a půda pod</p>
<p>kopyty jejich koní se rychle měnila v kluzké bláto.</p>
<p>Průvodci je opustili v řídce zalesněné krajině za El-</p>
<p>derew. Ben s Vrbou ujeli ještě několik mil a pak se</p>
<p>rozhodli udělat malou přestávku a odpočinout si, než</p>
<p>budou pokračovat dál.</p>
<p> Viděla jsi ho dneska ráno?" zeptal se Ben Vrby,</p>
<p> "</p>
<p>když se usadili pod hustou korunou jednoho ze</p>
<p>stromů.</p>
<p> "Ne," odpověděla a podala mu čutoru, aby se na-</p>
<p>pil. "Ale Mozol ho viděl. Zatím se prý drží ve stínu</p>
<p>za námi. Podle všeho není zjeho přítomnosti nad-</p>
<p>šený o nic víc, než já."</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 1g3</p>
<p> Ben se pátravě zahleděl na kobolda. Ten se krčil</p>
<p> na opačné straně skupiny stromů a tvářil se nabru-</p>
<p> čeně. "Vypadá opravdu dost rozladěně."</p>
<p> "Považoval se za tvého ochránce. Ardshealovu</p>
<p> p vyjádření nedůvěry vůči</p>
<p> přítomnost chá e " ako</p>
<p> svým schopnostem. .</p>
<p> Ben opět pohlédl na Vrbu. "Myslíš si, že sem ten</p>
<p> dar neměl přijmout?"</p>
<p> "Nemyslím, to opravdu ne. Ardsheal tě ochrání</p>
<p> bezpochyby mnohem lépe, než kdokoliv jmý. Od-</p>
<p> mlčela se a dlouze se mu podívala do očí. "Což</p>
<p> ovšem neznamená, že by mi jeho přítomnost byla</p>
<p>Í milá."</p>
<p> Přikývnul. "Ano, to jsi říkala už včera v noci. Ale</p>
<p> proč?</p>
<p> "</p>
<p>i Sylfa zaváhala. "Řeknu ti to později. Dneska ve-</p>
<p> čer." Chvíli si mlčky prohlížela Benovu tvář. "Řekla</p>
<p> jsem Mozolovi, že Ardsheal je dar od mého otce</p>
<p> a tudíž by bylo nezdvořilé a možná i nebezpečné,</p>
<p> kdybychom ho odmítli. Podle mě to pochopil.</p>
<p> Ben se opět na koboldá podíval a zjistil, že ho ko-</p>
<p> bold pozoruje a oči mu pňtom září jako lampy.</p>
<p>i Když si Benova pohledu všiml, usmál se jako hla-</p>
<p>i dový aligátor.</p>
<p> Snad máš ," řekl roztržitě. ,Něco mě na-</p>
<p> "</p>
<p> pravdu</p>
<p> padlo. Co myslíš, neměli bychom za ít za Matkou</p>
<p> zemí? Ví přece o všem co se v Landoveru děje.</p>
<p> Možná by nám poradila, kde hledat Mistayu</p>
<p> a ostatní. A třeba by věděla i něco o Rydallovi.</p>
<p> Voda kapala Vrbě přímo na nos, stáhla si tedy ka-</p>
<p> puci hlouběji do čela. "Už jsem na to myslela. Víš,</p>
<p> kdyby nám Matka země mohla jakkoliv pomoci, už</p>
<p> by ke mně bezpochyby přišla ve snu. Mistaya e pro</p>
<p> ni velmi důležitá. Slibuje si od ní něco velmi neoby-</p>
<p> čejného. Pro její bezpečí by udělala všechno."</p><empty-line /><p>1ó4 TERRY BROOKS</p>
<p> Ben si špičkou boty pohrával s kouskem trouchni-</p>
<p>vého dřeva. "Proč je pomoc všech těchhle bytostí</p>
<p>tak mlhavá a neurčitá? Moc bych si přál, kdyby mi</p>
<p>byli schopni říct něco konkrétního."</p>
<p> Sylfa mu věnovala něžný úsměv. "Pomoc je dar,</p>
<p>který bychom neměli očekávat. Kam půjdeme teď?"</p>
<p> Otřásl se a znova se zahleděl mezi stromy. Vůbec</p>
<p>se mu nelíbilo mít v patách ochránce, kterého ani</p>
<p>nevidí. Už dost na tom, že ho pronásledují nepřátelé.</p>
<p> Povzdechl si. "Abych řekl pravdu, nevidím</p>
<p>nejmenší důvod, proč bychom se měli vracet na Ry-</p>
<p>zí Stňbro. Pokud bychom to udělali, Rydall by bez-</p>
<p>pochyby poslal další ze svých příšer. A nalezení naší</p>
<p>dcery bychom tak nebyli o nic blíž." Na moment se</p>
<p>zamračil se, jako by pochyboval o vlastních argu-</p>
<p>mentech. "Mohli bychom navštívit Kallendbora ze</p>
<p>Zeleného Trávníku. Ví o všech nepřátelích, kterým</p>
<p>kdy Landover musel čelit, proti většině z nich do-</p>
<p>konce sám bojoval. Možná bude o Rydallovi z Mar-</p>
<p>nhullu něco vědět."</p>
<p> Kallendborovi se nedá věřit," připomenula mu.</p>
<p> "</p>
<p> Pňkývnul. "To je pravda. Na druhou stranu, po</p>
<p>vpádu cizí armády rozhodně netouží. A kromě toho</p>
<p>mi leccos dluží. Za jeho spojenectví s Gorsem jsem</p>
<p>ho mohl potrestat daleko přísněji a on to dobře ví.</p>
<p>Můžeme to aspoň zkusit, za to nic nedáme."</p>
<p> ,</p>
<p> ,Možná," odpověděla Vrba, ale netvářila se příliš</p>
<p>přesvědčeně. "V každém případě buď velmi opa-</p>
<p> "</p>
<p> Budu," ujistil ji a v duchu začal přemýšlet, jak</p>
<p>moc musí být opatmý člověk, kterého chrání hned</p>
<p>tň nadpňrozené bytosti.</p>
<p> Nasedli a pokračovali v cestě. Když Mozolovi</p>
<p>oznámili nový cíl cesty, kobold se rozběhl kupředu,</p>
<p>aby mohl prozkoumat krajinu, kterou budou projíž-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 1ó5</p>
<p>dět a dočasně je tak nechal v péči jejich nového</p>
<p>ochránce. Ardsheal se stále neobjevil. Den se nepří-</p>
<p>jeIrmě vlekl, hodiny se loudaly jedna za druhou, až</p>
<p>konečně nastalo odpoledne. Stále vytrvale pršelo.</p>
<p>Jeli na severovýchod směrem k Zelenému Trávníku.</p>
<p>Les pomalu řídl, jezerní krajina zde zvolna přechá-</p>
<p>zela v pahorkatinu obklopující Ryzí Stříbro. Vy-</p>
<p>hlédli si jeden rozložitý starý cedr rostoucí u malého</p>
<p>potůčku a zastavili se na svačinu. Déšť už se prodral</p>
<p>skrz hustou korunu stromů, z promáčených větví</p>
<p>kapala chladná voda a měnila půdu pod stromem</p>
<p>v bláto. Svět kolem byl vlhký, chladný a nehybný.</p>
<p>Když dojedli, pokračovali v cestě. Po celý den neu-</p>
<p>viděli ani živou duši.</p>
<p> Soumrak je zastihl na okraji Zeleného Trávníku.</p>
<p>Tady začínala travnatá step, léno landoverských lor-</p>
<p>dů, jenž se táhla až k pohoří Melchoru. Zapadající</p>
<p>slunce vypadalo jako šedá skvrna visící nad vzdále-</p>
<p>nými vrcholky hor. Svou bledou, cínovou září jako</p>
<p>by se na poslední chvíli snažilo zadržet blížící se</p>
<p> noc. Ben a Vrba se utábořili ve skupině třešní</p>
<p> a modrásků na malém návrší, odkud byl dobrý vý-</p>
<p> hled na pláň rozprostírající se před nimi. Mozol se</p>
<p> vrátil, aby s nimi povečeřel - museli se spokojit se</p>
<p> studeným jídlem, neboť všechno dřevo bylo vlhké</p>
<p> - a hned zase odběhl. Po Ardshealovi pořád nebylo</p>
<p> ani památky.</p>
<p> Konečně se snesla noc. Déšť ustal, ale místo toho</p>
<p> se objevila vlhká mlha, jejíž cáry se honily po pla-</p>
<p> nině jako duchové. Ben natáhl paži a přivinul k sobě</p>
<p> Vrbu tak, aby se o něj opírala zády a zašeptal, "A</p>
<p>teď mi pověz o Ardhealovi."</p>
<p> Dlouho byla zticha. Spočívala vjeho náručí zcela</p>
<p>nehybně. Cítil, jak dýchá, jak se jí hruď zvedá</p>
<p> a klesá, vnímal dokonce i nejslabší šepot, jenž způ-</p><empty-line /><p>1óď TERRY BROOKS</p>
<p>soboval dech vycházejí zjejích rtů. Trpělivě čekal</p>
<p>a díval se přes hřívu jejích vlasů na houstnoucí víry</p>
<p>mlhy.</p>
<p> "Ardshealové tady byli odjakživa," řekla konečně.</p>
<p>"Byli stvořeni, aby chránili ty, kteří opustili kou-</p>
<p>zelné mlhy a odešli žít do světa lidí. Zrodila je velmi</p>
<p>stará magie, jsou to elementálové pocházející ze</p>
<p>země a tudíž mohou být vvvoláni kdekoliv. Můj lid</p>
<p>je používal velmi opatrně. Ardshealové byli povo-</p>
<p>láni teprve tehdy, když hrozilo smrtelné nebezpečí.</p>
<p>Ve dávných dobách, ještě než začal vládnou starý</p>
<p>král, a Landover byl novou, panenskou zemí, dochá-</p>
<p>zelo mezi lidmi a bytostmi pocházejícími z kouzel-</p>
<p>ných mlh k válkám. Lidé osídlili Landover první</p>
<p>a tak považovali nově příchozí za vetřelce. Došlo</p>
<p>k bitvám, kdy Ardshealové bojovali proti nestvůrám</p>
<p>stvořeným čaroději, jenž sloužili lidem."</p>
<p> Na chvíli se odmlčela, jako by si chtěl uspořádat</p>
<p>myšlenky. "To se stalo už dávno. Od té doby byli</p>
<p>Ardshealové používání jen zřídka. Naposledy docela</p>
<p>nedávno. Jeden z démonú Abbadonu změnil svou</p>
<p>podobu a v přestrojení pronikl do Elderew. Bylo to</p>
<p>zlovolné stvoření, měňavec, který chtěl otevřít svým</p>
<p>druhům průchod do samého srdce jezemí krajiny.</p>
<p>Myslel si, že se jim tak podaří získat magii, která se</p>
<p>zde skrývá. Přišel tedy nepoznán do města a pokusil</p>
<p>se zabít mého otce."</p>
<p> "</p>
<p> Protože je Pánem Řek?" zeptal se Ben tiše.</p>
<p> "Ano, právě proto. Chtěl, aby lid zůstal bez vůd-</p>
<p>ce." Vrbin hlas byl tak tichý, až se chvílemi ztrácel.</p>
<p>"Démon zaútočil, ale neuspěl. Zabil však přitom pár</p>
<p>dalších, včetně několika dětí. Podařilo se mu uprch-</p>
<p>nout. Mezi lidem jezerní země nastala panika. Můj</p>
<p>otec společně se staršími vyvolal pět Ardshealů</p>
<p>a poslal je po démonavě stopě. Ardshealové ho hle-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 18Í</p>
<p>dali dům od domu, až ho konečně polapili vjedné</p>
<p>z jeho mnoha podob a zabili ho."</p>
<p> Zhluboka se nadechla. "Našli ho zrovna v našem</p>
<p>domě. Proměnil se vjednu z mých sester. Démon</p>
<p>byl chytrý. Vrátil se zpět na místo které považoval</p>
<p>za bezpečné: do blízkosti Pána Rek. Ardshealové</p>
<p>jsou velmi houževnatí. Dokážou stopovat svou oběť</p>
<p>podle doteku, pachu, nejtiššího zvuku, dokonce</p>
<p>i podle změny teploty způsobené stínem osoby, jenž</p>
<p>předtím místem prošla. Bohužel, nejsou neomylní.</p>
<p>Alespoň toho dne nebyli. Starší je vyvolali ve spě-</p>
<p>chu a spěch často vede k nedbalosti. Démon několi-</p>
<p>krát změnil podobu, než přijal tu, ve které ho ko-</p>
<p>nečně polapili. Těsně předtím se skrýval v podobě</p>
<p>mé sestry Kaijelln. Ardshealové už byli blízko.</p>
<p>Když vtrhli do domu, mysleli si, že démon stále vy-</p>
<p>padájako Kaijelln.</p>
<p> "</p>
<p> A tak," zašeptala a hlas se jí třásl, "ji usmrtili,</p>
<p>aniž by se přesvědčili, kým doopravdy je. Jednali</p>
<p>podle svých instinktů. Zabili ji přímo před mýma</p>
<p> "</p>
<p>očBen polkl, neboť mu náhle vyschlo v krku. "Tvůj</p>
<p> otec je nemohl zastavit?"</p>
<p> Vrba jen zavrtěla hlavou. "Byli priliš rychlí. Příliš</p>
<p> silní. A kromě toho, jakmile se Ardsheal na něco</p>
<p> vrhne, není možné ho zastavit. Právě tak to bylo</p>
<p> s Kaijelln. Zemřela během jediného okamžiku."</p>
<p> Rozhostilo se mezi nimi ticho. Ben ji k sobě při-</p>
<p> tiskl a dlouhou chvíli tak leželi zcela nehybně a dí-</p>
<p> vali se do temnoty. Někde v dálce se ozval noční</p>
<p> pták ajiný mu odpověděl. Ticho rušil jen zvuk ka-</p>
<p> pek stékajících z promáčeného listoví.</p>
<p> "Měli jsme ho odmítnout, řekl Ben nakonec.</p>
<p> , Ne!" Vrbin hlas byl tentokrát silný a pevný.</p>
<p> ,</p>
<p> ,</p>
<p> ,Ardshealovi se nemůže postavit nic. Nic! Potřebu-</p><empty-line /><p>1SS TERRY BROOKS</p>
<p>jeme ho, aby tě ochránil před Rydallovými nestvů-</p>
<p>rami. Kromě toho, můj otec onu událost prožil velmi</p>
<p>bolestně. Jistě udělal všechno pro to, aby tento Ard-</p>
<p>sheal vykonal svůj úkol přesně tak, jak mu bylo ře-</p>
<p>čeno.</p>
<p> "</p>
<p> Obrátila se, aby mu viděla do tváře. "Copak to ne-</p>
<p>chápeš? Není důležité, zda se ho bojím nebo ne. To,</p>
<p>na čem opravdu záleží je, že ti může zachránit ži-</p>
<p>vot." Přitiskla se k němu, dokud její tvář nebyla jen</p>
<p>několik palců od jeho. "Tak moc tě miluji, Bene Ho-</p>
<p>lidayi."</p>
<p> Pak ho políbila a líbala ho dál, až oba zapomněli</p>
<p>na celý svět.</p>
<p> Za úsvitu opět vyrazili. Den byl šedý a mlhavý,</p>
<p>ale déšť už je nesužoval. Mozol se v noci vrátil</p>
<p>a tentokrát se zřejmě rozhodl cestovat s nimi. Když</p>
<p>vyjeli do otevřené krajiny, dychtivě se rozběhl ku-</p>
<p>předu a převzal vedení. Objevil se i Ardsheal. Vyno-</p>
<p>ril se z lesa a držel se asi dvacet yardů za nimi. Ne-</p>
<p>približoval se ani se nevzdaloval, držel se jich jako</p>
<p>stín. Chvíli ho sledovali, ohlíželi se přes rameno</p>
<p>a obdivovali jeho hladké, plynulé pohyby. Neměl na</p>
<p>sobě žádné šaty ajeho tělo tvarem připomínalo lid-</p>
<p>ské, bylo však hladké, kluzké a absolutně postrádalo</p>
<p>jakékoliv detailnější rysy. Kůže byla hladká a na-</p>
<p>pjatá, místo očí měl jen temné oční důlky. Nedal ni-</p>
<p>jak najevo, že o přítomnosti Vrby a Bena ví, nepro-</p>
<p>mluvil jediné slovo. Když se zastavili, zastavil se ta-</p>
<p>ké a trpělivě čekal, dokud v cestě nepokračovali.</p>
<p>Pakje následoval stejně vytrvale, jako dřív.</p>
<p> Nakonec se po něm přestali ohlížet a kolem po-</p>
<p>ledne už na něj téměř zapomněli.</p>
<p> Pastviny byly zahaleny do mlhy. Městečka</p>
<p>a usedlosti farmářů, a nakonec i samotná tvrz Lordů,</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 1g9</p>
<p> to vše se před nimi naprosto nečekaně vynořovalo</p>
<p> z bílé nicoty až ve chvíli, kdy téměř stáli u bran. Ni-</p>
<p> kde se nezastavili. Chtěli se dostat ke Kallendborovu</p>
<p> Rhyndweiru ještě před západem slunce. U jednoho</p>
<p> z prodejců na trhu při kraji malého městečka si kou-</p>
<p> pili horkou polévku a teď ji za jízdy pomalu usrká-</p>
<p> vali. Mozol svou porci zhltnul během okamžiku</p>
<p> a zase zmizel. Ardsheal zůstal stát opodál a o jídlo</p>
<p> absolutně neprojevoval zájem.</p>
<p> Ben a Vrba jeli mlčky bok po boku, pocit vzá-</p>
<p> jemné přítomnosti je uspokojoval, nepotřebovali</p>
<p> mluvit. Ben strávil většinu dne tím, že si v hlavě</p>
<p> přehrával historku o Kaijelln a Ardshealovi. Nevě-</p>
<p> domky začal Ardsheala srovnávat s Paladinem. Oba</p>
<p> byli dokonalí bojovníci stvoření k ničení, a.oba byli</p>
<p> vjeho službách, takže za případné škody či neštěstí</p>
<p> nesl odpovědnost on sám. Tato myšlenka ho trápila</p>
<p> stále víc. Znova začal zvažovat, co asi proměna</p>
<p> v Paladina dělá s jeho psychikou. Dosáhne někdy</p>
<p> bodu, kdy rozdíl mezi ním ajeho ochráncem pře-</p>
<p> stane existovat? Stane se z něj pak něco jako Ard-</p>
<p> sheal, chladný, nelítostný vraždící stroj plnící pri-</p>
<p> kazy svého pána? Vzpomněl si, jak se cítil tehdy,</p>
<p> když zůstal v Paladinově podobě uvězněn v Ma-</p>
<p> gické skříňce. Dokázal si vybavit jen jediné: byl krá-</p>
<p> lovým rytířem a bojovníkem. Neuměl nic, než zabí-</p>
<p> jet a ničit. Myšlenky vířily a vzájemně se proplétaly.</p><empty-line /><p>a</p>
<p> Znova vynořila zákemá otázka, zda má vůbec smysl</p>
<p> s Rydallovými nestvůrami zápasit. Myšlenky na něj</p>
<p> dotíraly, ale on si dal pozor, aby navenek nebylo nic</p>
<p> znát. .</p>
<p> Pozdě odpoledne se před nimi objevil Rhyndweir.</p>
<p> Hrad lorda Kallendbora stál na ostrohu nad souto-</p>
<p> kem řek Anhalt a Piercenal. Jeho zdi, cimbuří a věže</p>
<p> se temně tyčily nad okolní krajinou. V podhradí se</p><empty-line /><p>190 TERRY BROOKS</p>
<p>rozkládalo kypící, uspěchané město. Byl právě trh.</p>
<p>Obchodní, farmáři a řemeslníci zde nabízeli své</p>
<p>zboží, mezi krámky se proplétali kupující. Znova</p>
<p>začalo pršet, drobné mžení se mísilo s mlhou a lidé</p>
<p>i budovy se změnili v pouhé šedivé stíny.</p>
<p> Ben a Vrba, kteří přijížděli bez ohlášení nevzbu-</p>
<p>dili žádnou pozornost. Nikdo na ně nečekal, aby je</p>
<p>doprovodil do hradu. Přesně tak to Ben zamýšlel.</p>
<p>Nechtěl, aby Kallendbor měl čas se na jeho návštěvu</p>
<p>připravit. Doufal, že když lord z Rhyndweiru nebude</p>
<p>mít kdy zvážit možné zisky a ztráty, snáz získá jeho</p>
<p>souhlas ke spolupráci.</p>
<p> Když se blížili k hlavní městské bráně, Ben zpo-</p>
<p>malil. Zavolal na Mozola a pokynul také Ard-</p>
<p>shealovi, aby přistoupil blíž. Ten k jeho velikému</p>
<p>překvapení poslechl. Postavil se po Benově boku,</p>
<p>v tváři měl stále ten prázdný výraz a hlubokými oč-</p>
<p>ními důlky upřeně hleděl kupředu. Ben se významně</p>
<p>podíval na Vrbu, ak oběma nařídil, aby se drželi</p>
<p>u něj a opět pobídl Simla do kroku.</p>
<p> Přejeli přes most a vstoupili do města. Proplétali</p>
<p>se úzkými uličkami, které s příchodem deště ještě</p>
<p>více potemněly. Lidé spěchali domů, takže jen málo</p>
<p>kdo si dvou jezdců ajejich pěšího doprovodu všim-</p>
<p>nul. A ti, kteří je přece zahlédli, se rychle odvrátili</p>
<p>a uhnuli jim z cesty. Představa setkání s někým, ko-</p>
<p>ho doprovází Ardsheal a kobold, se jim příliš neza-</p>
<p>mlouvala.</p>
<p> Skupinka dorazila k hradní bráně, kde je zastavili</p>
<p>strážní. Vypadali vyděšeně, ale Ben si jejich protestů</p>
<p>nevšímal a nařídil veliteli, aby je doprovodil k pa-</p>
<p>láci. Posel se zprávou o nečekané návštěvě už kaž-</p>
<p>dopádně ke Kallendborovi vyrazil a on nechtěl če-</p>
<p>kat, až se vrátí. Jeden z velitelů, zřejmě statečnější</p>
<p>než ostatní, se odvážil vznést námitku proti Ardshe-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 191</p>
<p> alově přítomnosti, ale Benova strohá odpověď ho</p>
<p> umlčela. Ardsheal je králův osobní strážce. Kam jde</p>
<p> král - nebo jeho královna - tam půjde i on. Voják</p>
<p> ustoupil a cesta do hradu byla volná. Projeli branou,</p>
<p> dlážděným loubím, několika obrannými valy, kolem</p>
<p> setniny vojáků, jenž sloužili Kallendborovi, až ko-</p>
<p> nečně dorazili na travnatý plácek před hradním palá-</p>
<p> cem. Jejich průvodce úmyslně nasadil co nejpoma-</p>
<p> lejší tempo, aby měl jeho pán čas se na nečekanou</p>
<p> návštěvu připravit. Ben však pobídl Šimla a loudají-</p>
<p>i cího se služebníka málem přejel. To pomohlo.</p>
<p> K bráně paláce dorazili za několik málo minut.</p>
<p> Lord Kallendbor jim vyšel vstříc, aby je pozdra-</p>
<p> vil. S výjimkou nervózně přešlapujícího dveřníka</p>
<p>= byl sám. Zjevně už nestihl svolat služebnictvo</p>
<p> k okázalejšímu přivítání. Lord z Rhyndweiru byl vy-</p>
<p> soký, mohutný muž s ohnivými vlasy a právě tako-</p>
<p> vým temperamentem. Jizvy z bitev mu poznamenaly</p>
<p>i ruce a předloktí a hyzdily i jeho kdysi pěknou tvář.</p>
<p>, U pasu mu visel meč, který nosil tak přirozeně, jako</p>
<p> by to byla běžná část oděvu. Tváře mu hořely a</p>
<p> v očích měl hněv. Přesto, když k nim dorazil, vy-</p>
<p> seknul Benovi a Vrbě uctivou poklonu.</p>
<p>; "Kdybych věděl, že se mě chystáš navštívit, Vý-</p>
<p> sosti, připravil bych ti lepší uvítání," dodal stále</p>
<p> skrývaje svůj vztek. Zavadil pohledem o Mozola</p>
<p> a pak všiml Ardsheala. V tu chvíli zapomněl na veš-</p>
<p> keré sebeovládání. "A co znamená tohle. vybuchl.</p>
<p> "Proč jsi sem přivedl tohle stvoření?"</p>
<p> Ben se na Ardsheala podíval, jako by na ně zapo-</p>
<p> mněl a teprve teď si uvědomil jeho přítomnost. , Je</p>
<p>ť to dar od Pána Řek. Slouží mi jako ochránce. Ne-</p>
<p> bylo by lepší promluvit si v suchu a teple?"</p>
<p> Kallendbor zaváhal, jako by se chystal něco namí-</p>
<p>" tat, ale pak si to nejspíš rozmyslel. Vstoupili tedy do</p><empty-line /><p>lCj2 TERRY BROOKS</p>
<p>budovy a prošli dlouhou chodbou až do salonu, je-</p>
<p>muž vévodil obrovský krb. Několik hořících polen</p>
<p>dokázalo místnost vytopit a zároveň osvětlit. Když</p>
<p>vstoupili, po stěnách se roztančily jejich dlouhé stí-</p>
<p>ny. Mozol zůstal u koní, Ardsheal se zastavil u dveří</p>
<p>salonu a po chvíli se ztratil v temnotě chodby, do níž</p>
<p>záře krbu už nedosáhla.</p>
<p> Kallendbor usedl naproti svým hostům. Vztek ho</p>
<p>stále ještě nepřešel. "Ardshealové byli nepřátelé</p>
<p>obyvatel Zeleného Trávníku po celá století, Výsosti.</p>
<p>Nejsou zde vítáni. Musel jsi to vědět."</p>
<p> "Časy se mění." Ben upřel pohled na prázdné</p>
<p>sklenice stojící vedle karafy s jantarovou tekutinou.</p>
<p>Počkal, až dvě z nich Kallendbor naplní, pak si jed-</p>
<p>nu vzal a druhou podal Vrbě. Rty lorda ze Zeleného</p>
<p>Trávníku zbělaly, jak je pevně stiskl k sobě ajeho</p>
<p>mohutné ruce se sevřely v pěsti.</p>
<p> "Cítíš se pohodlně, Výsosti?" zasyčel.</p>
<p> Ben přitakal. "Ano, děkuji." Strohého tónu si ne-</p>
<p>všímal. "Za přítomnost Ardsheala se omlouvám.</p>
<p>Bohužel, okolnosti mě donutily přijmou zvláštní</p>
<p>bezpečností opatření. Předpokládám, že jsi se dosle-</p>
<p>chl o hrozbě, které v současné době musím čelit?"</p>
<p> Kallendbor pohrdavě mávnul rukou. "Rydall</p>
<p>z Marnhullu? Slyšel jsem, že vyhrožoval. Podnikl už</p>
<p>něco?</p>
<p> "Zatím dva útoky."</p>
<p> Kallendbor se na něj vážně zahleděl. "Dva. A dal-</p>
<p>ších pět má následovat. Rozumím. Ale Paladinovi se</p>
<p>přece nic nemůže postavit. A teď máš navíc ještě</p>
<p>Ardsheala. Ti dva by ti měli zajistit bezpečí."</p>
<p> Ben se k němu naklonil. "Byl bys příliš zklamaný,</p>
<p>kdyby se jim to podařilo?"</p>
<p> Lord se poprvé usmál, byl to však zatrpklý, cy-</p>
<p>nický úsměv. "My dva nejsme přátelé, Výsosti. Ne-</p>
<p> UKLADY ČARODĚJNIC 193</p>
<p> přeji ti nic dobrého a ty to dobře víš. Na druhou</p>
<p> stranu, mým přítelem není ani Rydall."</p>
<p> "Znáš ho tedy?" otázal se král.</p>
<p> "Kallendbor zavrtěl hlavou."Nic o něm nevím.</p>
<p> Musí pocházet z nějaké země ležící vně Landoveru."</p>
<p> "Pokud je tomu opravdu tak, jak dokázal přejít</p>
<p>j skrz kouzelné mlhy?"</p>
<p> "Předpokládám, že právě tak, jako ty," pokrčil</p>
<p>,. mohutný muž rameny., Použil magii."</p>
<p> Ben usrkl ze své sklenice. Ze zlatého nápoje se</p>
<p> vyklubalo sladké víno. Něco takového by na Kal-</p>
<p> lendborově stole neočekával. Vrba po jeho boku se</p>
<p> zavrtěla, byla netrpělivá, přála si, áby tento rozhovor skončil. Tady, v Kallendborově přítomnosti, na</p>
<p> Rhyndweiru, samém srdci Zeleného Trávníku se ne-</p>
<p> cítila dobře. Patřila k lidu jezemí země a ti se s lordy ze Zeleného Trávníku nikdy nijak zvlášť nepřátelili. Ben se na chvíli zahleděl do plamenů a pak se</p>
<p> opět podíval na svého nedobrovolného hostitele.</p>
<p> "Nezdržíme se dlouho. Jen jednu noc, abychom se</p>
<p>4 mohli usušit a pak budeme pokračovat v cestě. Ve-</p>
<p> čeři sníme v pokoji, nemusíš si tedy dělat starosti se sestavováním honosné tabule. Ardsheal zůstane</p>
<p> s námi, aspoň nebude nikomu na očích. A Mozol ta-</p>
<p> Kallendborovi se po těch slovech viditelně ule-</p>
<p> vilo."Jak si přeješ, Výsosti. Dám ti nanosit horkou vodu do koupele."</p>
<p> Ben přikývnul. Aještě něco." Naklonil se ku-</p>
<p> předu, tákže se díval Kallendborovi přímo do očí.</p>
<p> "Jakmile se dozvím, že jsi něco o Rydallovi věděl</p>
<p> a pokusil ses mi to zatajit, nechám tě odvést v řetě- zech."</p>
<p> Pán Rhyndweiru ztuhnul a tvář mu zrudla vzte-</p>
<p> kem."Výsosti, nemám důvod, proč-"</p><empty-line /><p>194 TERRY BROOKS</p>
<p> "Není to tak dávno co ses spojil s Gorsem," po-</p>
<p> kračoval Ben, aniž by ho nechal domluvit. "Měl</p>
<p> jsem plné právo tě vyhnat a zkonfiskovat všechny</p>
<p> tvé statky, nebo tě dokonce předat katovi. Jsi však</p>
<p> vlivný muž, jehož slovo má mezi pány ze Zeleného</p>
<p> Trávníku velkou váhu ajá oceňuji tvé služby trůnu.</p>
<p> Nechtěl jsem, aby Zelený Trávník ztratil svého pána.</p>
<p> Věřím, že jsi byl pomýlený, stejně jako my všichni."</p>
<p> Na vteřinu se odmlčel. "Ale pamatuj si, lorde Kal-</p>
<p> lendbore, kdyby se něco takového mělo opakovat</p>
<p> neváhal bych svůj názor změnit.</p>
<p> " ,</p>
<p> Kallnedbor krátce, sotva znatelně přikývnul. Jen</p>
<p> stěží dokázal promluvit. "Toje všechno, Výsosti?"</p>
<p> "Ne. Ben ho stále provrtával pohledem R</p>
<p> . " ydall</p>
<p> unesl naši dceru. Tohle ti možná tví špehové neřekli.</p>
<p> Drží ji jako rukojmí do té doby, než se Paladin po-</p>
<p> staví všem jeho příšerám a porazí je, nebo bude sám</p>
<p>poražen. Začal jsem po ní pátrat. Po Rydallovi</p>
<p>z Marnhullu však jako by se slehla zem. Nikdo</p>
<p> J</p>
<p> včetně tebe ak se zdá, o něm nic neví. Já jsem ale</p>
<p> pevně odhodlán získat svou dceru zpátky, takže po-</p>
<p> kud něco víš, raději mi to řekni.</p>
<p> Kallendbor chvíli mlčel. "Já nemám ve zvyku</p>
<p> unášet děti, když chci bojovat s nepřítelem," vyhrkl</p>
<p>nakonec.</p>
<p> Zdálo se, jako by ze sebe tato slova vypravil jen</p>
<p>s největšími obtížemi. Krále napadlo, co za tím asi</p>
<p>vězí. "Takže pokud se dozvíš cokoliv, co by mi</p>
<p>mohlo v mém pátrání pomoci, dáš mi vědět?" nalé-</p>
<p>hal.</p>
<p> Z Kallendborovy tváře se nedalo vyčíst vůbec nic,</p>
<p>a.le jeho oči byly tvrdé. "Máš mé slovo, že udělám</p>
<p>všechno, aby se tvá dcera opět vrátila domů. Víc ti</p>
<p>slíbit nemohu."</p>
<p> Ben pomalu přikývnul "geru tě za slovo."</p>
<p>UKI.ADY ČARODĚJNIC 195</p>
<p> Mezi nimi se rozhostilo dlouhé, nepříjemné ticho.</p>
<p>Pak se Kallendbor zavrtěl na své židli a řekl, "Pokud</p>
<p>jste připraveni, ukážu vám vaše pokoje."</p>
<p> Pro tuto chvíli měli jeden druhého plné zuby.</p>
<p> Minula půlnoc. Z těžkých, bouřkových mraků,</p>
<p>jimž se konečně podařilo prodrat skrz hradbu Mel-</p>
<p>choru, začal opět padat déšť. Nebe křižovaly velké</p>
<p> ,</p>
<p>oslnivé blesky doprovázené ohlušujícím rachotem</p>
<p>hromu. Řeky Anhalt a Piercenal obtékající ostroh,</p>
<p>na němž hrad stál, divoce vířily. Na jejich vzedmu-</p>
<p>tých hladinách se pohupovaly nejrůznější úlomky</p>
<p>a trosky, které voda strhla s sebou.</p>
<p> Ben Holiday neměl té noci klidný spánek. Už</p>
<p>dvakrát se probudil, poprvé ho vzbudilo podivné ti-</p>
<p>cho a podruhé běsnění bouře. Pokaždé vstal, došel</p>
<p>ke dveřím a chvíli naslouchal, pak přešel k oknu</p>
<p>ložnice a vyhlédl ven. Byli ubytováni v západní vě-</p>
<p>ži, která sloužila výhradně významným návštěvám.</p>
<p>Nacházeli se vysoko nad palácem, daleko od běžné-</p>
<p>ho služebnictva a ostatních hostí, více než sto stop</p>
<p>nad hladinou řeky Anhalt. Pokud se chtěli dostat do</p>
<p>hlavní části hradu, museli sestoupat po dlouhé řadě</p>
<p>schodů a projít skrz několik dlouhých chodeb</p>
<p>a neobývaných salónů. Takový byl zvyk. Pokoje ur-</p>
<p>čené pro krále Landoveru musely být oddělené od</p>
<p>ostatních, bezpečné a nesměla k nim vést více než</p>
<p>jedna přístupová cesta.</p>
<p> Té noci se však Ben nemohl zbavit myšlenky, že</p>
<p>jediná přístupová cesta znamená taky jedinou mož-</p>
<p>nost úniku.</p>
<p> Přitom by měli být v bezpečí. Mozol hlídal hned</p>
<p>za dveřmi a Ardsheal přecházel sem a tam po scho-</p>
<p>dišti. Venku se blýskalo, duněl hrom a vítr, jemuž</p>
<p>nad pláněmi Zeleného Trávníku nestálo nic v cestě,</p><empty-line /><p>lgó TERRY BROOKS</p>
<p> zuřivě vyl. V místnosti, kde spali Ben s Vrbou, však</p>
<p> bylo útulno a landoverského krále by tedy nemělo</p>
<p> nic rušit.</p>
<p> Přesto se mu nedařilo usnout.</p>
<p> Když se na schodech ozvala silná rána následo-</p>
<p> vaná Mozolovým varovným výkřikem, byl Ben</p>
<p> vzhůru a seděl na posteli. Vrba, doposud spící vedle</p>
<p> něj, se zprudka posadila, oči rozšířené hrůzou. Du-</p>
<p> bové, železem okované dveře se rozletěly na kusy</p>
<p> a za nimi stálo cosi ohromného a temného. Vchod</p>
<p> byl příliš úzký, ale ta bytost jediným úderem roz-</p>
<p> bourala kamennou zeď. Mozol se na příšeru vrhnul</p>
<p> zuby i drápy, jenomže ta si toho snad ani nevšimla</p>
<p> a rázně vkročila do ložnice. Malta, kamení a zbytky</p>
<p> roztříštěných dubových prken jí zapraštěly pod no-</p>
<p> hama. Zablesklo se a na malou chvíli byla celá scéna</p>
<p> zaplavena strašidelným, namodralým světlem. Ben</p>
<p> s Vrbou strnuli v úžasu.</p>
<p> Byl to obr od hlavy až k patě pokrytý kovem.</p>
<p> Můj bože, pomyslel si Ben ohromeně. Vždyť je to</p>
<p>robot.</p>
<p> Otočil se k nim. Železo zaskřípalo, zasténalo.</p>
<p>Zvedl ruce a zat al pěsti. Nemohlo být pochyb. Po-</p>
<p>stavu tvořily železné pláty pospojované nýty. Robot</p>
<p> Ale v Landoveru přece žádní roboti nebyli! Dokonce</p>
<p>tady nikdo o něčem takovém ani neslyšel!"</p>
<p> Vrba vykřikla vvskočila z postele a zoufale se</p>
<p>rozhlédla po pokoji. Ben couval, noha se mu však</p>
<p>zamotala do prostěradla a on upadl. Narazil hlavou</p>
<p>přímo do dřevěného čela postele tak prudce, až se</p>
<p>mu před očima roztančily hvězdičky a vhrkly mu do</p>
<p>nich slzy. "Bene!" vykřikla Vrba. Chtěl jí odpově-</p>
<p>dět, ale byl příliš otřesený. Věděl, že musí něco udě-</p>
<p>lat, ale nedokázal nic vymyslet.</p>
<p> Zbraň! Potřehii i zhraň!</p>
<p>UKLADY ČARODÉJNIC 19</p>
<p> Skrz závoj slz uviděl, jak robot odmrštil Mozola,</p>
<p>jako by to byla papírová hračka. Uslyšel těžké kro-</p>
<p>ky, nestvůra se blížila k posteli, uchopila její zadní</p>
<p>část a prudce trhnula. Postel se zakymácela a Benovi</p>
<p>se konečně podařilo vyprostit z prostě-radla. Mozol</p>
<p>na robota opět zaútočil, ale tentokrát byl odhozen</p>
<p>s takovou silou, že narazil na zeď, sesul se a zůstal</p>
<p>nehybně ležet.</p>
<p> "Bene, zavolej Paladina!" vykrikla Vrba, která na</p>
<p>robota házela ložní prádlo a rozbité kusy dveří</p>
<p>v zoufalé snaze ho zastavit.</p>
<p> A pak se objevil Ardsheal. Vynořil se z temného</p>
<p>obdélníku dveří a bez váhání po robotovi skočil. Ná-</p>
<p>raz byl tak silný, že se robot zapotácel. Ardsheal se</p>
<p>na obra nebojácně vrhnul a snažil se ho strhnout</p>
<p>k zemi. Opět se zablesklo a v jasné záři se zřetelně</p>
<p>rýsovaly dvě spolu zápasící siluety. Vrba se pro-</p>
<p>smekla kolem nich ve snaze dostat se k Benovi. Ten</p>
<p>už se mezitím dokázal postavit a omráčeně se opíral</p>
<p>o stěnu. Ze spánku mu kapala krev. Zašmátral po</p>
<p>medailonu, aby mohl přivolat Paladina, ale ke své</p>
<p>hrůze ho nemohl najít. Medailon i řetízek, na němž</p>
<p>byl zavěšen, zmizely!</p>
<p> Robot a Ardsheal se do sebe zaklesli v zuřivém</p>
<p>souboji na život a na smrt, potáceli se místností jako</p>
<p>dva ohromní medvědi a tu a tam se jeden druhého</p>
<p>pokoušeli přirazit ke zdi. Ardsheal uchopil robota za</p>
<p>jednu z jeho mohutných paží a neuvěritelnou silnou</p>
<p>mu ji zkroutil. Ozval se strašidelný zvuk ohýbaného</p>
<p>železa a pak úder, jak předloktí, oddělené od těla,</p>
<p>dopadlo na zem. V tu chvíli ho robot objal, svou</p>
<p>zdravou paží se chytil za zbytky té druhé a začal ho</p>
<p>drtit ve svém náručí. Ardsheal ztuhnul a zvrátil hla-</p>
<p>vu dozadu. Ozvala se série praskavých zvuků, jak se</p>
<p>uvnitř jeho těla cosi zbortilo.</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> Vrba popadla kus dubové fošny z rozbitých dveří</p>
<p> ,</p>
<p> s výkřikem se vrhla vpřed a udeřila robota pňmo do</p>
<p> tváře. Ten se po ní ani neotočil veškerá jeho pozor-</p>
<p> nost byla stále soustředěna na Ardsheala. Ben se už</p>
<p> konečně vzpamatoval hlava se mu projasnila. Chytil</p>
<p> Vrbu za ruku a odtáhl ji pryč. Pak uchopil prostěra-</p>
<p> dlo, hodil ho robotovi přes hlavu a prudce škubnul.</p>
<p> Kovový stroj však otřeseného Ardsheala nepustil.</p>
<p> V příštím okamžiku naštěstí jednou nohou při-</p>
<p> šlápl cíp látky, kterou měl přes sebe stále přehozenu</p>
<p> a zapotácel se. Aby získal rovnováhu, musel své se-</p>
<p> vření na chvíli uvolnit.</p>
<p> Ardsheal mu okamžitě vyklouznul. Z nosu a úst</p>
<p> mu vytékala nějaká tmavá tekutina a zdálo se, že má</p>
<p> vykloubené končetiny. Svá zranění však podle všeho</p>
<p> nevnímal. Znovu na robota zaútočil, udeňl do něj</p>
<p>pěstmi tak prudce, až ho odhodil směrem k oknu</p>
<p>které se během potyčky otevřelo.</p>
<p> Robot se zapotácel a narazil do kovové mříže</p>
<p>chránící okno zvenčí. Železné tyče nevydržely jeho</p>
<p>váhu a vylomily se. Společně s nimi se uvolnil také</p>
<p>okenní rám i s kusem obvodové zdi.</p>
<p> Ardsheal se na robota pověsil, vtlačil ho do vznik-</p>
<p>lého otvoru a vzápětí společně s ním zmizel v černé</p>
<p>propasti.</p>
<p> Ben a Vrba přiskočili k díře jak rychle to šlo, je-</p>
<p>jich pád však už nezahlédli. Pouze uslyšeli, jak COSI</p>
<p>ztěžka dopadlo na skaliska ostrohu a následně se</p>
<p>svalilo do řeky. Déšť hnaný větrem je šlehal do tvá-</p>
<p>ri, jak se nakláněli dolů ve snaze proniknout zrakem</p>
<p>temnotu noci. Zablesklo se. V krátkém zášlehu svět-</p>
<p>la spatňli kluzké hradní zdi mokré skalisko a čer-</p>
<p> ,</p>
<p>nou, zvířenou vodní hladinu. Skalisko bylo prázdné</p>
<p>a na hladině se převalovaly pouze velké kusy dřeva.</p>
<p>UKLADY ČARODFJNIC 199</p>
<p> Ben vtáhnul Vrbu zpátky do pokoje a pevně ji ob-</p>
<p>jal. Pňtiskla se k němu, hlavu mu zabořila do ra-</p>
<p>mene a prudce, přerývaně dýchala.</p>
<p> "Zatracený Rydall!" zašeptal jí do ucha a snažil</p>
<p>se, aby nebylo znát, že se sám chvěje.</p>
<p> Pevně ho uchopila za paži a mlčky přikývla. V je-</p>
<p>jím gestu se mísil vztek a zoufalá bezmocnost.</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODĚJNIC 201</p><empty-line /><p>DRAČÍ SMYSLY</p>
<p>r</p><empty-line /><p>(R) chvíli později Ben zjistil, že má medailon</p>
<p> stále na krku. Náhodou se podíval dolů</p>
<p> a uviděl, jak se houpe na řetízku. Nemohl</p>
<p>uvěřit vlasmím očím. Vzal ho do dlaně a překvapeně</p>
<p>si ho prohlížel. Neuviděl nic jiného, než známý ob-</p>
<p>r Paladina vyjíždějícího z bran Ryzího Stříbra vy-</p>
<p>tý do třpytivého kovu. Byl si přece naprosto jist,</p>
<p>že ho ztratil. ..</p>
<p> "Bene, co se děje" zeptala se Vrba, když uviděla,</p>
<p>ja.k se tváří.</p>
<p> Potřásl hlavou a nechal medailon opět sklouznout</p>
<p>na svou hruď. "Nic. Jájen...</p>
<p> Větu nedokončil. Cítil se nesmímě zmatený. Ta</p>
<p>rána do hlavy jím musela otřást hůř, než si myslel.</p>
<p>Vždyť si byl tak jistý! Sáhl pro medailon, ale nena-</p>
<p>šel ho!</p>
<p> Vrba se už dál neptala. Místo toho se obrátila ke</p>
<p>skříni a vytáhla z ní čisté župany. O vteňnu později</p>
<p>se ozval dusot nohou a do ložnice vpadla, poněkud</p>
<p>opožděně, s tasenými zbraněmi palácová stráž. Ben</p>
<p>a Vrba si mužů nevšímali, místo toho se skláněli nad</p>
<p>Mozolem a snažili se zjistit, co s ním je. Kobold</p>
<p>musel utrpět hodně silný úder, ale zdál se být docela</p>
<p>v pořádku. Jsou to ale houževnatí chlapíci, pomyslel</p>
<p>si Ben, když se ujistil, že jeho přítel není nijak vážně</p>
<p>zraněn. Každého jiného by taková rána nepochybně</p>
<p>zabila.</p>
<p> Vojáci nechápavě bloumali po pokoji, vyhlíželi</p>
<p>vybouranou dírou ve zdi do temné, deštivé noci</p>
<p>a tvářili se poněkud rozpačitě. Na Jeho Výsost ně-</p>
<p>kdo zaútočil, oni tomu nedokázali zabránit a teď mě-</p>
<p>li strach, jaké závěry z toho král, nebo lord Kallend-</p>
<p>bor vyvodí.</p>
<p> Co se krále týkalo, nemuseli si dělat starosti. Byl</p>
<p>v tu chvíli příliš zaměstnaný, aby někoho obviňoval.</p>
<p>Neustále si v hlavě prehrával průběh útoku a snažil</p>
<p>se vzpomenout na co největší množství detailů. Zato</p>
<p>Kallendbor, který do mísmosti vrazil s obnaženou</p>
<p>hrudí a mečem v ruce o chvíli později, byl mnohem</p>
<p>méně shovívavý. Poté, co si vyslechl Benův zkrá-</p>
<p>cený popis nedávných událostí, začal řvát na všech-</p>
<p>ny kolem. Když ulevil svému vzteku, vyslal dolů</p>
<p>k řece pátrací oddíl a ostamí vojáky nechal prohledat</p>
<p>hrad, aby se ujistil, zda nehrozí nějaké další nebez-</p>
<p>pečí. Bena, Vrbu a Mozola přestěhoval do jiné kom-</p>
<p>naty, kjejímž dveřím postavil strážné apřísně jim</p>
<p>nakázal, aby bedlivě hlídali po celý zbytek noci.</p>
<p>Pak, zjevně sám celý špamý z toho, co se stalo, jim</p><empty-line /><p>202 TERRY BItOOKS</p>
<p> poněkud stroze popřál dobrou noc a zmizel, jak nej-</p>
<p> rychleji to šlo.</p>
<p> Vrba, Ben i Mozol byli tak vyčerpaní, že jeho od-</p>
<p> chodjen uvítali.</p>
<p> Přes strašlivou únavu nemohl Ben usnout. Neu-</p>
<p> stále musel myslet na předchozí okamžiky. Dělaly</p>
<p> mu starosti hned dvě věci, ale přes usilovné pře-</p>
<p> mýšlení nebyl schopen najít odpověď ani na jednu</p>
<p> z nich.</p>
<p> Tak za prvé, jak se mohla ta příšera dostat do hra-</p>
<p> du? Jak dokázala nepozorována projít kolem Kal-</p>
<p> lendborových stráží i Ardsheala? Něco tak velkého</p>
<p> a hřmomého přece nemohlo ujít jejich pozornosti.</p>
<p> Robot by se správně neměl dostat ani přes hlavní</p>
<p> bránu. Jediným vysvětlením bylo, že ho do nitra</p>
<p> hradu přenesla nějaká magická síla. Pokud tomu tak</p>
<p> opravdu bylo, tak by stejná síla mohla mít na svě-</p>
<p> domí i dočasné zmizení medailonu během robotova</p>
<p>útoku. Proč by ho jinak nedokázal najít - byť byl</p>
<p> ochromený úderem a vypjatostí okamžiku - když</p>
<p> mu visel přímo kolem krku?</p>
<p> Dý problém byl ještě složitější a záhadnější.</p>
<p> Měl pocit, jako by toho robota už někde viděl, jen</p>
<p> netušil kde. V Landoveru to být nemohlo, tady ani</p>
<p>nevěděli, co to slovo znamená. Musel ho tedy vidět</p>
<p>ve svém starém světě, v nějakém filmu nebo co-</p>
<p>micsu. Usilovně pátral v paměti, ale na nic nepřišel.</p>
<p> Usnul až k ránu unaven mamým přemítáním.</p>
<p> Vrba ho vzbudila pozdě dopoledne. Nebe bylo</p>
<p>opět modré dešťové mraky odtáhly na východ.</p>
<p>Chvíli ležel bez hnutí a díval se na ni, jak si sedá na</p>
<p>postel a usmívá se tím zvlášmím, neopakovatelným</p>
<p>způsobem. V tu chvíli se rozhodl. Vrba byla vysta-</p>
<p>vena nebezpečí Rydallova útoku stejně, jako on</p>
<p>a Mistaya byla i její dcera. Neměl právo jí cokoliv</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 203</p>
<p> zatajovat. Řekl jí tedy všechno, dokonce i to, s čím</p>
<p> se ještě nikdy nikomu nesvěřil: prozradil jí tajemství</p>
<p> medailonu, i to, jaký je ve skutečnosti vztah mezi</p>
<p> Paladinem a landoverským králem. Byli v komnatě</p>
<p> sami. Mozol zmizel poměmě brzy ráno, potřeboval</p>
<p> vyřídit nějakou vlasmí záležitost, ojejíž povaze se</p>
<p> blíže nezmínil. Vrba Bena pozomě vyslechla, pak</p>
<p> vzalajeho ruku do svých dlaní a stisklaji.</p>
<p> "Pokud se s medailonem opravdu dělo něco po-</p>
<p> divného," řekla tiše a přisedla si k němu blíž, "pak</p>
<p> ten, kdo to udělal, musel vědět, že je to tvůj jediný</p>
<p> způsob, jak se spojit s Paladinem." Dlouze se na něj</p>
<p> zadívala. "Kdo by toještě, kromě mě, mohl vědět?"</p>
<p> Odpověď byla prostá. Nikdo. Dokonce ani Ques-</p>
<p> tor Thews, který toho hned po Benovi věděl o me-</p>
<p> dailonu nejvíc. Většina si myslela, že medailon je</p>
<p> odznakem hodnosti landoverských králů a umožňuje</p>
<p> svému majiteli procházet kouzelnými mlhami.</p>
<p> 0 tajemném spojení s Paladinem věděl jen Ben</p>
<p> a nyní i jeho žena.</p>
<p> Chvíli byl v pokušení rict jí skutečně všechno, i své</p>
<p> poslední tajemství, které si doposud nechával pro sebe. Prozradil jí, jak ho medailon spojuje s Paladinem a tak mu dovoluje králova ochránce kdykoliv pňvolat. Proč</p>
<p> jí tedy neodhalit i povahu tohoto spojení, skutečnost,</p>
<p> že Paladin je jeho druhým já, temnou stranou jeho du-</p>
<p> še, která na sebe vezme rytířovu podobu pokaždé,</p>
<p> když je třeba bojovat? Vždyť už jí to tolikrát chtěl ňct. Toto poslední tajemství, jenž před ní doposavad ukrý-</p>
<p> val, ho náhle nesmímě tížilo.</p>
<p> Přesto se nakonec rozhodnul mlčet. Nebyl ještě</p>
<p> připraven. Nebyl si jist. Takové odhalení by mohlo</p>
<p> mít vážné následky a on nechtěl zkoušet její odda-</p>
<p>" nost tím, že na ni vloží takové děsivé břemeno. Bál</p>
<p> se, aby ji neztratil.</p><empty-line /><p>zo4 TERRY BROOKS</p>
<p> , Tak co teď?" zeptala se a vytrhla ho zjeho myš-</p>
<p> lenek. "Nemáš přece v úmyslu tady zůstat, že je to</p>
<p> tak?"</p>
<p> "Ne," odpověděl s úlevou, vděčný za změnu té-</p>
<p> matu. Kallendbor nám pomoci nemůže a tak není</p>
<p> důvod otálet. Obleču se, najím a vyrazíme. Kde je</p>
<p> vlastně Mozol?</p>
<p> Kobold se v ložnici objevil hned poté, co Ben do-</p>
<p> končil svou toaletu. Obvaz, kterým mu Vrba v noci</p>
<p> ovázala jeho nejhorší zranění,velký šrám na hlavě</p>
<p> byl pryč. Mozol dokázal zachytit robotův pach</p>
<p> a sledovat jej. Pustil se tedy po schodech ve snaze</p>
<p> zpětně vystopovat jeho trasu z minulé noci. Daleko</p>
<p> však nedošel. Strážní, kteří běhali po schodech na-</p>
<p>horu a dolů sice stopu částečně zničili, přesto nebylo</p>
<p>obtížné určit, že začíná znenadání uprostřed chodby,</p>
<p>hned pod místností, kde minulou noc spali. Ben se</p>
<p>podíval na Vrbu a pak opět na Mozola. Všichni tři</p>
<p>věděli, co to znamená.</p>
<p> Mozol jim prozradil že četa, kterou Kallendbor vy-</p>
<p>slal prohledat břeh řeky, se vrátila s nepořízenou. Po</p>
<p>Ardshealovi ani útočníkovi se nenašlajediná stopa.</p>
<p> Poručili si tedy snídani a snědli ji ve svém pokoji.</p>
<p>Pak sesbírali všechna zavazadla a sešli do hlavního</p>
<p>sálu. Tam na ně čekal lord Kallendbor, kterým udá-</p>
<p>losti minulé noci viditelně otřásly. Když mu Ben</p>
<p>oznámil, že odjíždějí, vjeho očích byla znát úleva.</p>
<p>Ben ostatně nic jiného neočekával, nikdy, ani za</p>
<p>těch nejpříznivějších okolností, nebyli přátelé. Po-</p>
<p>děkoval mu za pohostinnost a znovu mu zopakoval,</p>
<p>aby mu okamžitě dal vědět, kdyby zjistil něco no-</p>
<p>vého o Mistaye nebo Rydallovi. Kallendbor je vy-</p>
<p>provodil na nádvoří, kde už čekali jejich koně. Ben</p>
<p>se. musel usmát. Dobrý hráč pokeru z Kallendbora</p>
<p>asi nikdy nebude.</p>
<p>UKLADY ČARODFJNIC 205</p>
<p> Projeli pevností i městem a překročili řeku An-</p>
<p>halt. Namířili si to na jihozápad, směrem k Ryzímu</p>
<p>Stribru. Vrba se na manžela tázavě podívala, on</p>
<p>však jen zvedl obočí a neřekl nic, dokud se neocitli</p>
<p>hluboko v travnaté planině, daleko od Rhyndweiru.</p>
<p>Pak otočil Šimla a zastavil se.</p>
<p> "Nechtěl jsem, aby Kallendbor věděl, kam máme</p>
<p>opravdu namířeno," vysvětlil jí.</p>
<p> "A kam tedy?"</p>
<p> "Na východ, do Pustiny. Žije tam tvor, který by</p>
<p>mohl o Mistaye nebo Rydallovi něco vědět."</p>
<p> "Chápu," odpověděla tiše Vrba, která nyní jela</p>
<p>o kus před ním.</p>
<p> "</p>
<p> S tebou mluvit bude. Má tě rád."</p>
<p> Přikývla. "Možná."</p>
<p> Směřovali nyní proti proudu řeky Anhalt a udržo-</p>
<p>vali tento kurz po celý zbytek dne. K okraji Pustiny</p>
<p>dorazili před západem slunce. Utábořili se ve sku-</p>
<p>pině jasanů rostoucích na malém kopečku, z něhož</p>
<p>byl dobrý rozhled na všechny strany a snědli večeři.</p>
<p>Mozol se nabídnul, že bude celou noc hlídat, ale Ben</p>
<p>nechtěl o něčem takovém ani slyšet. Kobold si po-</p>
<p>třeboval taky odpočinout, vždyť zítra může přijít</p>
<p>další útok, kterému budou muset čelit. Teď, když</p>
<p>jsou odkázáni jeden na druhého, musí svůj díl odpo-</p>
<p>vědnosti nést každý z nich, prohlásil Ben.</p>
<p> Noc proběhla klidně, Ben spal nerušeně celou noc</p>
<p>a když se ráno probudil, cítil se příjemně občerstven.</p>
<p>Také Vrba vypadala odpočatě. Všichni tři se du-</p>
<p>ševně připravovali na to, co je čeká. Dokonce i Mo-</p>
<p>zol se dovtípil a vyrazil na průzkum. Ben s Vrbou ho</p>
<p>pomalým tempem následovali. Nechali Zelený</p>
<p>Trávník za zády a vstoupili do Pustiny. Den byl opět</p>
<p>podmračený a šedivý, ale naštěstí se nezdálo, že by</p>
<p>se opět schylovalo k dešti. Přestože nesvítilo slunce,</p><empty-line /><p>2o6 TERRY BROOKS</p>
<p> vzduch byl suchý a horký, země pod kopyty jejich</p>
<p> koní praskala a okolní krajina vypadala opuštěně</p>
<p> a mrtvě.</p>
<p> Kolem poledne, když už urazili značnou část ces-</p>
<p> ty, se vrátil Mozol se zprávou, že Ohnivé Prameny</p>
<p> leží přímo před nimi a drak Straboje doma.</p>
<p> "Pokud o Rydallovi nebude vědět Strabo tak už</p>
<p> nikdo," řekl Ben Vrbě, když zamíňli k rozeklaným</p>
<p> pahorkům obklopujícím Prameny. "Strabo se může</p>
<p> volně pohybovat kouzelnými mlhami a přecházet</p>
<p> mezi světy. Možná se při svých cestách zatoulal i do</p>
<p> Mamhullu. V každém případě, stojí za to se ho ze-</p>
<p>ptat. Pokud to zkusíš ty, máme šanci že nám od-</p>
<p>poví.</p>
<p> " ,</p>
<p> Strabo se o Bena nikdy nezajímal, ačkoliv po oné</p>
<p>zkušenosti uvnitř Labyrintu v Magické skříňce si by-</p>
<p> li přece jen poněkud blíž. Zato Vrbu měl opravdu</p>
<p> rád. S oblibou tvrdil, že draci měli odjakživa pro</p>
<p> krásné panny slabost, jen si občas nebyl jist, zda jim</p>
<p> pomá.hali nebo si je dávali k obědu. Byl však příliš</p>
<p> pyšný, aby svou nejistotu přiznal a tak se ho Vrbě</p>
<p>podařilo několikrát okouzlit a získat jeho podporu.</p>
<p>Přesto představovala každá návštěva u Ohnivých</p>
<p>Pramenů jisté riziko, neboť drak Strabo byl poněkud</p>
<p>vrtošivý.</p>
<p> Sirný pach a kouř se od Pramenů šířily do značné</p>
<p>vzdálenosti. Ben a Vrba však jeli tak dlouho, dokud</p>
<p>nepocítili i horko které z nich vyzařovalo. Pak se-</p>
<p>sedli, uvázali koně a dál pokračovali pěšky. Byla to</p>
<p>těžká cesta. Museli překonat vyprahlé pahorky</p>
<p>a překročit několik starých kráterů, zavalených ka-</p>
<p>meny. y</p>
<p> , Mozol běžel vpředu, jako vžd, ale držel se</p>
<p>ted na dohled. Šli takhle několik minut, když uslyše-</p>
<p>11 uk drcených kostí. Mozol se ohlédnul přes ra-</p>
<p>meno a vycenil všechny zuby.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 20J</p>
<p> Drak zřejmě právě večeřel.</p>
<p> Pak konečně vystoupali na vrchol kopce a spatňli</p>
<p>ho.</p>
<p> Strabo ležel ovinut kolem jednoho z bublajících</p>
<p>jícnů Ohnivých Pramenů. Jeho čtyricet stop dlouhé,</p>
<p>čemé tělo pokryté výběžky a ostny dokonale splý-</p>
<p>valo s okolím. Sukovitými drápy si přidržoval cosi,</p>
<p>co vypadalo jako zbytky krávy, ačkoliv ani to ne-</p>
<p>bylo jisté, protože z oběti zbyly už jen zadní nohy</p>
<p>a kus hřbetu. Svými strašlivými, zčernalými zuby se</p>
<p>zahryzl do jedné z kostí a strhl z ní zbytky masa.</p>
<p>Zdál se být plně soustředěn na jídlo před sebou, ale</p>
<p>když se na vrcholku kopce nad Prameny objevili ne-</p>
<p>zvaní hosté, okamžitě zvedl svou mohutnou, rohatou</p>
<p>hlavu a obrátil k nim žluté oči se zarudlými víčky.</p>
<p> "Přišla mi společnost?" zasyčel ne zrovna potě-</p>
<p>šen. Pak ty své žluté oči vykulil a několikrát zamr-</p>
<p>kal. "Ach tak, to je jenom Holiday. Jak nudné. Co</p>
<p>chceš?" Měl hluboký, hrdelní hlas a když hovoňl,</p>
<p>zřetelně protahoval sykavky. "Počkej, nic mi neří-</p>
<p>kej, budu hádat. Chceš vědět, kde se tu vzala ta krá-</p>
<p>va. Vlečeš se sem celou tu dálku ze svého zářivého</p>
<p>hradu, abys mi znechutil moji večeři. Šetři dech. Ta-</p>
<p>hle kráva se sem zatoulala. Zabloudila do Pustiny</p>
<p>a tím pádem je moje. Takže žádné přednášky, pro-</p>
<p>sím."</p>
<p> Bena odjakživa překvapovalo, že drak umí mlu-</p>
<p>vit. Tato skutečnost zcela odporovala veškerým jeho</p>
<p>znalostem a zkušenostem, které si ze svého starého</p>
<p>světa přinesl. Na druhou stranu, vjeho starém světě</p>
<p>žádní draci nebyli.</p>
<p> "Krávy mě nezajímají," odpověděl. Velice dobře</p>
<p>chápal, kam drak svým proslovem míří. Krást do-</p>
<p>bytek a ničit úrodu mu totiž Ben kdysi přísně zaká-</p>
<p>zal.</p><empty-line /><p>208 TERRY BROOKS</p>
<p> Drak doširoka otevřel tlamu a rozchechtal se.</p>
<p> "Ne? V tom případě bych se možná mohl přiznat, že</p>
<p> jsem tuhle krávu ulovil přece jen někde jinde, než</p>
<p> v Pustině. No vidíš, hned se cítím lé e Pravda</p>
<p> osvobozuje." Pak se jeho oči opět zúžily do štěrbin.</p>
<p> "Ale, ale? Ty jsi s sebou přivedl i tu krásnou sylfu,</p>
<p> Holidayi?" Strabo už ze zásady odmítal Bena oslo-</p>
<p> vovat "Výsosti." "Přivedl jsi ji ke mně na návštěvu?</p>
<p> Ale ne, tak pozorný bys ty nikdy nebyl. Musíš mít</p>
<p> nějaký jiný důvod. Co je to, Holidayi?"</p>
<p> Ben si povzdechl. "Přišlijsme se tě zeptat-"</p>
<p> "Počkat. Vytrhl jsi mě od večeře." Drak si odfrkl</p>
<p> a z nozder mu vyšel dým. "Zdvořilost především.</p>
<p> Prosím posad se a počkej než dojím. Pak si po-</p>
<p>slechnu, co mi chceš říct. Pokud nebudeš příliš roz-</p>
<p>vláčný."</p>
<p> Ben se podíval na Vrbu a pak se všichni, včetně</p>
<p>Mozola, usadili na vršku pahorku a čekali, až bude</p>
<p>Strabo se svou večeří hotov. Drak nespěchal. Roz-</p>
<p>kousal ka.ždou kost a spolykal každý kousek masa,</p>
<p>dokud zjeho oběti nezbyla jen kopyta a rohy. Před-</p>
<p>váděl se, co jen mohl. Olizoval si pysky a při kaž-</p>
<p>dém soustu spokojeně mručel. Bylo to nekonečné</p>
<p>představení a nakonec mělo zamýšlený efekt. Než</p>
<p>drak dojedl, byl Ben tak netrpělivý, že se jen stěží</p>
<p>ovládal.</p>
<p> Strabo od sebe odstrčil zbytky a s očekáváním se</p>
<p>zahleděl na návštěvníky. "Nuže tedy, rád si po-</p>
<p>slechnu, co máte na srdci."</p>
<p> Ben měl co dělat, aby nezaskřípal zuby. "Rádi by-</p>
<p>chom tě požádali o pomoc v určité věci," začal, ale</p>
<p>dál se nedostal.</p>
<p> "Pomalu Holidayi " zarazil ho drak letmým máv-</p>
<p>nutím přední tlapy. "Už jsem ti pomohl tolikrát, že ti</p>
<p>to musí stačit na celý zbytek života. Abych byl</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 209</p>
<p>uprimný, namáhal jsem se kvůli tobě víc, než si vů-</p>
<p>bec zasloužíš."</p>
<p> "Alespoň mě vyslechni," naléhal Ben podrážděně.</p>
<p> "Musím?" Drak se zavrtěl, jako by se chtěl usadit</p>
<p>co nejpohodlněji. "Dobrá, kvůli této půvabné, mladé</p>
<p>dámě to udělám."</p>
<p> Ben se rozhodl jít přímo k věci. "Mistaya se ztra-</p>
<p>tila. Unesl ji Rydall z Marnhullu, který ji drží jako</p>
<p>rukojmí. Tedy, alespoň to tvrdí. Snažíme se ji získat</p>
<p>zpět."</p>
<p> Strabo na něj chvíli mlčky zíral. "Nemám tušení,</p>
<p>o kom mluvíš. Mistaya? Rydall z Mamhullu? Co</p>
<p>jsou zač?</p>
<p> "</p>
<p> "Mistaya je naše dcera," řekla Vrba rychle, neboť</p>
<p>cítila, jak moc je Ben rozčilený. "Pomohl jsi Benovi</p>
<p>nás najít, když jsem s ní byla v Temném Polomu."</p>
<p> "Ach ano, už si vzpomínám." Drak primo zazáril.</p>
<p>"To mám ale paměť, co? A říkáte jí Mistaya? Moc</p>
<p>hezké jméno. Zní v něm příslib obrazu tvé vlastní</p>
<p>krásy."</p>
<p> To mě podrž, pomyslel si Ben temně, ale raději</p>
<p>zůstal zticha.</p>
<p> "</p>
<p> "Je to krásné dítě, přitakala Vrba a snažila se,</p>
<p>aby se drakova pozornost soustředila výhradně na</p>
<p>rů. "Mám ji moc ráda ajsem odhodlána přivést ji</p>
<p>zpět domů."</p>
<p> "To naprosto chápu," souhlasil drak. "A kdo je</p>
<p>ten král Rydall, který ji unesl?"</p>
<p> "Nevíme. Doufali jsme, že bys to mohl vědět ty."</p>
<p>Vrba čekala.</p>
<p> Strabo však jen pomalu potřásl svou mohutnou</p>
<p>hlavou. "Ne. Nikdy jsem o něm neslyšel. Nejspíš</p>
<p>další z nekonečné řady bezvýznamných králů, řekl</p>
<p>bych. Jsou jich celé stovky. Všichni se jen naparují</p>
<p>a myslí si, že tím snad nékoho ohromí." Podíval se</p><empty-line /><p>210 TERRY BROOKS</p>
<p> významně na Bena. "Ať už je to kdokoliv, neznám</p>
<p> ho. Říkáš, že pochází z nějakého místa jménem</p>
<p> Marnhull? Opravdu? Marnhull? Zní to, jako když</p>
<p> jeden šlápne do shnilých meruněk."</p>
<p> Drak se hlučně rozchechtal, zalapal po dechu,</p>
<p> ztratil rovnová.hu a žuchl do jednoho z kráterů, až se</p>
<p> popel a kusy kamenů rozletěly na všechny strany.</p>
<p> S námahou se opět zvedl do vzpřímené pozice.</p>
<p> "Marnhull! To je neuvěřitelné!"</p>
<p> "Slyšel jsi tedy o něm?" naléhal Ben, který už ne-</p>
<p> vydržel zůstat potichu.</p>
<p> "</p>
<p> Nikdy." Strabo vyfouknul z nozder saze a páru.</p>
<p>"Žádný Rydall ani Marnhull není."</p>
<p> "Ani mimo Landover, za kouzelnými mlhami?"</p>
<p>zeptal se Ben nevěřícně. "Ani tam?"</p>
<p> Cerná hlava opsala obrovský oblouk. , Holiday,</p>
<p>poslouchej, co ti říkám. Byl jsem ve všech zemích</p>
<p> ,</p>
<p>které kdy byly a dokonce i v několika, které neexis-</p>
<p>tují. Navštívil jsem všechny, které sousedí s kouzel-</p>
<p>nými mlhami i ty, které leží ještě dál. Jsem na světě</p>
<p>už velmi, velmi dlouho a cestování mě vždycky ba-</p>
<p>vilo - zvlášt když jsem našel nějaký zastrčený</p>
<p>kout, kde se mě všichni báli a kde jsem v klidu mohl</p>
<p>požírat místní obyvatele."</p>
<p> Žluté oči se skryly za víčky. "Tak. Kdyby země</p>
<p>jménem Marnhull existovala, našel bych ji. A kdyby</p>
<p>někde žil nějaký král Rydall, už bych o něm slyšel.</p>
<p>Protože o nich nic nevím, neexistují."</p>
<p> V každém případě však existuje muž, který si tak</p>
<p> "</p>
<p>říká. Dvakrát prišel k branám Ryzího Stříbra a vy-</p>
<p>hrožoval mi. Tvrdil, že unese Mistayu a pošle za</p>
<p>mnou příšery, aby se mě pokusily zabít!" V tu chvíli</p>
<p>Ben ztratil trpělivost. "Mistaya zmizela a na mě už</p>
<p>byly podniknuty tři útoky. To něco znamená, ne-</p>
<p>myslíš?"</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 211</p>
<p> "Ne," odpověděl drak s okázalým nezájmem.</p>
<p>"protože vůbec nechápu, o čem vlastně mluvíš.</p>
<p>O mísmí drby se nezajímám, prostě mě nudí. Pokud</p>
<p>na tebe někdo zaútočil, je to pro mě novinka. Značně</p>
<p>nezajímavá novinka, abych tak řekl."</p>
<p> Vrba chytila Bena za paži, jemně ho stáhla zpát-</p>
<p>ky, sama udělala krok kupředu a postavila se k dra-</p>
<p>kovi čelem. "Strabo, prosím, poslouchej mě. Chápu,</p>
<p>že to, co ti tady rikáme je naše soukromá záležitost.</p>
<p>Určitě máš mnohem vyšší a důležitější zájmy. Po-</p>
<p>kud o Rydallovi z Marnhullu nic nevíš, pak je to jis-</p>
<p>tě pravda. Draci nelžou, to ví přece každý."</p>
<p> Ben sice něco takového slyšel poprvé, ale Straba</p>
<p>její slova zřejmě potěšila, neboť spokojeně přikýv-</p>
<p>nul.</p>
<p> "Nyní tě chci požádat jako svého dávného pri-</p>
<p>tele," pokračovala Vrba, "abys mi pomohl najít mou</p>
<p>dceru. Od té doby, co zmizela, jsme už prohledali</p>
<p>celý Landover, ale marně. Mluvili jsme s každým,</p>
<p>kdo by mohl vědět, kde je, jenomže nikdo nám ne-</p>
<p>dokázal pomoci. Jsi naše poslední naděje. Mysleli</p>
<p>jsme si, že pokud vůbec někdo o Rydallovi z Marn-</p>
<p>hullu slyšel, pak jsi to ty. Prosím, můžeš nám pora-</p>
<p>dit? Víš o někom, kdo my mohl být oním Rydallem,</p>
<p>který přišel k branám našeho domova? Nebo snad</p>
<p>o místě, z něhož by takový člověk pocházel?"</p>
<p> Drak dlouze mlčel. Ohnivé Prameny kolem něj</p>
<p>bublaly, prskaly a vyplivovaly popel a dým. Slunce</p>
<p>se pomalu chýlilo k západnímu obzoru a světla ubý-</p>
<p>valo. Mraky nad jejich hlavami se spojily vjedno-</p>
<p>litý, šedý příkrov. Okolní krajina, sežehnutá na uhel</p>
<p>a zahalená do výparů Pramenů vypadala zoufale</p>
<p>bezútěšně.</p>
<p> "</p>
<p> "Velmi si cením svého soukromí, řekl Strabo ko-</p>
<p>nečně. "Právě proto žiju tady, víte."</p><empty-line /><p>212 TERRY BROOKS</p><empty-line /><p> "</p>
<p> Rozumím," odpověděla Vrba.</p>
<p> Drak si povzdechl. "Tak dobře. Řekni</p>
<p> o Rydallovi víc. Všechno co víš, nebo alespoň tu-,</p>
<p> SIS.</p>
<p> I</p>
<p> Vrba ho poslechla a nevynechala nic, kromě in-</p>
<p> formace o medailonu. Když skončila, Strabo se opět</p>
<p> zamyslel.</p>
<p> y ," p</p>
<p> "Dobře, Holida i rohlásil drak. "Jak se zd</p>
<p> budu tě muset ještě jednou vytáhnout z biyndy, ač-</p>
<p> koliv je to proti mému nejhlubšímu přesvědčení. Ale</p>
<p> ak jen pro</p>
<p> patnatuj si, jestliže ti pomáhám, t svou ná</p>
<p> klonnost k této krásné syl e."</p>
<p> ;</p>
<p> Hlasitě si odkašlal. " Nikdo neprojde přes mlhy ,</p>
<p>bez mého vědomí. Tak to prostě je. Draci mají skvě- ..</p>
<p>lý zrak a sluch ajejich pozomosti nic neunikne."</p>
<p>Odmlčel se, jako by nad svými slovy přemýšlel.</p>
<p>"</p>
<p> Pokud ovšem jde o věci, které jsou jejich pozornos-</p>
<p>ti hodny," dodal. Zřejmě si vzpomněl na své před-</p>
<p>chozí tvrzení, že neví co se na Ryzím Stříbře děje.</p>
<p>"Jedno je jisté. Skrz kouzelné mlhy v poslední době</p>
<p>nikdo neprošel. Ale i kdybych se mýlil - a v mé</p>
<p>pozornosti skutečně mohl nastat jisté nepatrný vý-</p>
<p>padek zrovna ve chvíli, kdy jimi Rydall nebo kdoko-</p>
<p>liv jiný procházel - v kouzelných mlhách by muse-</p>
<p>la zůstat zřetelná stopa. Tohle, v každém případě,</p>
<p>není problém zjistit."</p>
<p> Zeširoka se usmál a pokračoval. "Pokud se to roz-</p>
<p>hodnu pro vás udělat," řekl a koketně se podíval na</p>
<p>Vrbu, "pak jistě mohu očekávat, lady, že mě oblažíte</p>
<p>některou ze svých úžasných písní. Tu a tam něžný</p>
<p>zvuk dívčího hlasu skutečně velmi postrádám."</p>
<p> Tohle byla jeho nejzamilovanější věc na světě.</p>
<p>Kdysi by se příliš styděl o něco takového požádat,</p>
<p>e jak se zdálo, nyní se už přes své rozpaky dokázal</p>
<p>přenést. Vrba to očekávala. Jestliže se jí ho už něko-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 213</p>
<p> ikrát podaňlo okouzlit, bylo to právě díky zpěvu</p>
<p> a tak mu neváhala vyhovět. Cena, kterou drak za</p>
<p> svou pomoc požadoval, byla rozhodně nepatrná. Vr-</p>
<p> ba tedy začala zpívat o rozkvetlých loukách plných</p>
<p> tančících dívek a o drakovi, který tomu všemu vlád-</p>
<p> ne. Ben si ovšem o něčem takovém myslel své</p>
<p> a píseň sama se mu zdála poněkud přeslazená, Stra-</p>
<p> bo si však opřel hlavu o okraj jednoho z bublajících</p>
<p> kráterů ajeho oči dostaly velmi zasněný výraz.</p>
<p> Když skončila, byl drak úplně naměkko, z očí mu</p>
<p> kanuly obrovské slzy.</p>
<p> "Až se ze svého pátrání vrátíš," zavolala, aby mu</p>
<p> pňpomněla jeho část dohody, "zazpívám ti za od-</p>
<p> měnu ještě jednu píseň.</p>
<p> "</p>
<p> Strabo pomalu zvedl svou hlavu a vycenil zuby</p>
<p> v dojemně marném pokusu o něžný úsměv. "Je</p>
<p> ťadore," hlesl tiše.</p>
<p> Aniž by řekl cokoliv víc, roztáhl mohutná křídla,</p>
<p> mávnul a vznesl se vzhůru. Kroužil a stoupal stále</p>
<p> výš a výš, až se jim ztratil z očí.</p>
<p> Čekali na jeho návrat po celý zbytek dne a celou</p>
<p>noc. Mozol jim donesl přikrývky. Uložili se na zá-</p>
<p>větmé straně Ohnivých Pramenů, aby nemuseli dý-</p>
<p>chat popel a výpary a střídavě drželi stráž. Plameny</p>
<p>šlehající z kráterů a gejzíry roztavené horniny, do-</p>
<p>provázené rachotivým zvukem, činily jakýkoliv po-</p>
<p>kus usnout zcela zbytečným. Horko bylo chvílemi</p>
<p>velmi intenzivní, úlevu přinášely jen občasné závany</p>
<p>větříku spěchajícího přes tuto vyprahlou pustinu do</p>
<p>příjemnějších míst. Přes všechno nepohodlí mělo to-</p>
<p>to místo jednu nezanedbatelnou výhodu. Byli zde</p>
<p>v bezpečí, neboť vstoupit na drakovo území se jen</p>
<p>tak někdo neodvážil.</p>
<p> Strabo se vrátil před svítáním. Snes1 se z nebe,</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> z nějž se pomalu začínaly ztrácet hvězdy, vyplašené</p>
<p> slabounkou září nad východním obzorem. Velký,</p>
<p> temný stín, jenž vypadal jako kus oblohy, který se</p>
<p> odštípnul a nezadržitelně padá dolů. Usedl na zem</p>
<p> lehce a ladně jako obrovitý motýl, bez jakéhokoliv</p>
<p> viditelného úsilí.</p>
<p> "Lady," pozdravil Vrbu hlubokým, chraplavým</p>
<p> hlasem. V tom jediném slově bylo slyšet únavu a zá-</p>
<p> roveň zklamání. "Oblétl jsem celou hranici. Vydal</p>
<p> jsem se od Ohnivých Pramenů k Melchoru, od Zele-</p>
<p>ného Trávníku kjezerní krajině, od jednoho okraje</p>
<p>hor hraničících s mlhami k druhému. Všude jsem</p>
<p> hledal známky přechodu z Landoveru do magických</p>
<p> mlh. Sledoval jsem každou stopu a pátral po jakéko-</p>
<p> liv, byť sebemenší známce něčí přítomnosti. Po Ry-</p>
<p> dallovi z Marnhullu a tvém dítěti však jako by se</p>
<p> slehla zem."</p>
<p> "Nenašel jsi vůbec nic?" zeptala se Vrba tiše, jako</p>
<p> by doufala, že svou odpověďještě zváží.</p>
<p> Drak sklonil svou ošklivou hlavu na stranu. "Bě-</p>
<p> hem posledních několika dní magickými mlhami ni-</p>
<p>kdo neprošel. Nikdo." Zívnul a odhalil přitom řady</p>
<p>zčemalých, pokrivených zubů. "A teď mě prosím</p>
<p>omluvte. Potřebuji spát. Je mi líto, ale víc pro vás</p>
<p>udělat nemohu. Zbavuji tě tvého slibu zazpívat mi</p>
<p>ještě jednu píseň. Bohužel jsem příliš unaven</p>
<p>abych dokázal naslouchat. Sbohem. Sbohem Holi-</p>
<p>day. Zastav se ještě někdy, ale ne moc brzy</p>
<p>hmmm?"</p>
<p> Sestoupil ze skalisek dolů, obratně se propletl</p>
<p>mezi bublajícími krátery a pak se uprostřed nich stu-</p>
<p>lil do klubka a okamžitě začal chrápat.</p>
<p> Ben a Vrba na sebe pohlédli. "Já to nechápu," řekl</p>
<p>nakonec Ben. "Jak je možné, aby nikde nebyla ani ta</p>
<p>nejmenší stopa?"</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 215</p>
<p> Sylňna tvář byla bledá a vyčerpaná. "Pokud Ry-</p>
<p>dall neprošel mlhami, tak kudy? A kde je teď? A co</p>
<p>udělal s Mistayou?"</p>
<p> Ben jen zavrtěl hlavou. "Nevím." Zvedl svou při-</p>
<p>krývku a začal ji skládat. "Ale vím jedno. Něco tady</p>
<p>nehraje ajá tomu tak či onak hodlám přijít na</p>
<p>kloub."</p>
<p> Uchopil Vrbu za ruku a odváděl ji pryč. Se sklíče-</p>
<p>ným pocitem v srdci opustili spícího draka a vydali</p>
<p>se k místu, kde zanechali svoje koně.</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODĚJNIC 217</p><empty-line /><p>ii..,</p>
<p>rr</p>
<p>HLT</p>
<p>r?</p>
<p>r</p><empty-line /><p>(R) pustili Ohnivé Prameny a vyrazili Pusti-</p>
<p> nou na západ. Slunce balancovalo nad hori-</p>
<p> zontem přímo za nimi jako mlžná, bílá kou-</p>
<p>le, zahalená do husté vrstvy a mraků. Vzduch byl</p>
<p>těžký a horký a zdálo se, že během dne se ještě otep-</p>
<p>lí. Ze západu se valily mraky, kupily se jeden na</p>
<p>druhý a slibovaly brzký déšť. Krajina před nimi se</p>
<p>táhla do nekonečna, nehostinná ajednotvárná.</p>
<p> Ben jel mlčky. Jeho duši se rozhostila bezútěšná</p>
<p>prázdnota, tolik se podobající zemi, jíž právě projíž-</p>
<p>děli. Snažil se tvářit statečně, ale dobře věděl, že vy-</p>
<p>čerpali všechny možnosti. Strabo byl jejich poslední</p>
<p>naděje. Jestliže jim ani on nedokázal říct, kde je Ry-</p>
<p>dall z Marnhullu, pak už nikdo. Bez Rydalla nenajde</p>
<p>Mistayu, ani Questora, ani Abernathyho a nezbude</p>
<p>mu, než se vrátit na Ryzí Stříbro a čekat, až se ob-</p>
<p>jeví další Rydallovy příšery. Představa dalších čtyř</p>
<p>soubojů nebyla příliš uklidňující. Dosavadní tři ví-</p>
<p>tězství byla více než těsná a on věděl, že pokud se</p>
<p>ony slíbené čtyři útoky uskuteční, jeho naděje na</p>
<p>přežití není právě velká. A i kdyby se mu to přece</p>
<p>jen podařilo, s největší pravděpodobností by stejně</p>
<p>Mistayu zpátky nezískal. Byla to strašlivá představa</p>
<p>a Ben sám sobě v duchu vynadal, že o něčem tako-</p>
<p>vém vůbec přemýšlí. Bohužel, taková byla skuteč-</p>
<p>nost. Muž, který si násilím podmaňuje svobodné</p>
<p>země, vyhrožuje jejich králům, posílá na ně monstra</p>
<p>a unáší jejich děti, aby je použil jako rukojmí, se</p>
<p>rozhodně nebude namáhat, aby své slovo dodržel.</p>
<p>Ne, Rydall si se svými oběťmi hrál jako kočka</p>
<p>s myší. Pravidla hry si upravoval, jak se mu hodilo,</p>
<p>takže nikdy nemohl prohrát. Nezáleží na tom, zda</p>
<p>Paladin jeho sedm bojovníků porazí nebo ne. Rydall</p>
<p>jim Mistayu takjako tak nevrátí.</p>
<p> Jejich jedinou nadějí zůstávalo najít ji a unést</p>
<p>zpátky domů. V dané chvíli však neměli tušení, kam</p>
<p>se obrátit a šance na úspěch byly mizivé.</p>
<p> Ben přemýšlel o tom, co jim Strabo řekl. Magic-</p>
<p>kými mlhami v poslední době nikdo neprošel. Žádná</p>
<p>stopa po Rydallovi. Žádná stopa po Mistaye. Co to</p>
<p>tedy znamená? Rydall lhal? Nebo snad Strabo něco</p>
<p>přehlédnul Rydall přece řekl jasně, že prošel skrz</p>
<p>mlhy a že ho v krátké době má stejným způsobem</p>
<p>následovat jeho armáda. Možná, napadlo Bena, je</p>
<p>zatím ten jeho společník v černém plášti. Použil</p>
<p>svou magii, aby stopy zakryl. Ale nenašel by pak</p>
<p>Strabo alespoň znamení, že tu bylo použito kouzel?</p>
<p>Drakům přece nic neujde. Dokázal snad Rydall to,</p><empty-line /><p>21ó TERRY BROOKS</p>
<p> co nikdo jiný? Podařilo se mu mohutné zvíře obe-</p>
<p> lstít?</p>
<p> A pak Benovi došlo, že existuje ještě jedna cesta</p>
<p> do Landoveru - skrz svět démonů, Abbadon. Mohl</p>
<p> Rydall projít tudy? V tom pripadě by se nějak musel</p>
<p> vyhnout démonům. Nebo se s nimi spolčit, tak, jako</p>
<p> Gorse, a za jejich spolupráci jim něco slíbit. Mohl</p>
<p> král z Mamhullu udělat něco podobného? Ne, to se</p>
<p> nezdálo pravděpodobné. Démoni lidi nenáviděli, ni-</p>
<p> kdy by se dobrovolně s člověkem nespolčili. Ano</p>
<p> spřáhli se s Gorsem, ale ten byl sám bytostí ovláda-</p>
<p>jící temnou magii. Někdo takový, jako Rydall, by je</p>
<p>nezajímal. A kromě toho, Rydall přece řekl, že prišel</p>
<p>skrz mlhy, což nebylo totéž, jako projít Abbadonem.</p>
<p> Úřední Šiml kráčel pomalu vpřed a opatmě si vy-</p>
<p>bíral cestu mezi kameny. Tímhle tempem by se da-</p>
<p>leko nedostali, ale Ben si toho nevšímal, byl zcela</p>
<p>ponořen ve svých myšlenkách. Vrba jela vedle něj,</p>
<p>pozorovala jeho tvář, avšak neodvažovala se ho vy-</p>
<p>rušit. Mozol pobíhal kolem, svýma zářivýma očima</p>
<p>těkal po okolí a chvílemi starostlivě pohlédl na své</p>
<p>velitele. Ohnivé Prameny zmizely za křivkou hori-</p>
<p>zontu, jejich polohu nyní prozrazoval jen malý oblá-</p>
<p>ček kouře na obloze.</p>
<p> Ze západu, podobna vyslanci uprchlé noci, při-</p>
<p>létla vrána s rudýma očima a nepozorovaně jim za-</p>
<p>kroužila nad hlavami.</p>
<p> Co jen jsem přehlédnul? Lámal si hlavu Ben. Do-</p>
<p>cela určitě muselo jeho pozornosti něco uniknout,</p>
<p>možná si něco špamě vyložil nebo nevěnoval pozor-</p>
<p>nost nějakému detailu, který by ho mohl k Rydallovi</p>
<p>dovést. A možná na to jde úplně špatně. Co když</p>
<p>Rydall ohledně své totožnosti a původu bohapustě</p>
<p>lhal? Vzhledem kjeho zálibě v hraní komedii, šlo</p>
<p>o docela rozumný předpoklad. Vymyslel si pravidla</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 219</p>
<p>t,iy, udělal první tah a pak čekal, co se stane. Pokud</p>
<p>mohl Ben soudit, takové jednání by Rydallově po-</p>
<p>vaze dokonale odpovídalo. Bena tahle možnost na-</p>
<p>padla už dřív. Vyplývala z ní však jedna zásadní</p>
<p>otázka, na kterou doposavad nedokázal najít odpo-</p>
<p>věď: Proč by Rydall tohle všechno dělal? Přesně</p>
<p>takhle se ptal i Pán Řek. Proč Rydall z Marrihullu</p>
<p>posílal proti Benovi své příšery, místo aby prostě</p>
<p>požadoval jeho život výměnou za život Mistayi?</p>
<p>Proč ztrácel tolik času vyzýváním Paladina na jed-</p>
<p>notlivé souboje, když mohl prostě vpochodovat do</p>
<p>Landoveru a vzít si ho silou? Aby se vyhnul krve-</p>
<p>prolití? To neznělo příliš pravděpodobně.</p>
<p> Ben začal vážně uvažovat, zda Rydallovi z Marn-</p>
<p>hullu skutečnějde o landoverský trůn.</p>
<p> Celá ta záležitost totiž postupně získala přídech</p>
<p>čehosi velmi osobního. Ben nedokázal říct proč, ale</p>
<p>zcela neomylně to cítil. Něco v podobě těch příšer,</p>
<p>v povaze jejich magie, ve způsobu, jakým útočily, se</p>
<p>mu zdálo podivně známé. Něco. Jako by ústředním</p>
<p>bodem jeho konfrontace s Rydallem nebyl Landover</p>
<p>- ten působil čím dál tím víc jako záminka - ale</p>
<p>jakási nevyřešená záležitost mezi nimi. Rydall podle</p>
<p>všeho s obsazením landoverského království nijak</p>
<p>nespěchal. Nestanovil žádnou Ihůtu, do kdy má být</p>
<p>celá věc rozhodnuta. Ani se nezmínil o předpo-</p>
<p>kládaném termínu nové korunovace. Jako by mu zá-</p>
<p>leželo jen na onom souboji.</p>
<p> Proč Rydall ztrácel čas, pokud chtěl Bena pouze</p>
<p>přimět k tomu, aby se vzdal trůnu? Vždyť by přece</p>
<p>stačilo, aby mu nabídl výměnou životjeho dcery.</p>
<p> Skutečně by to stačilo?</p>
<p> Letmo se podíval na Vrbu a duší mu projel osten</p>
<p>výčitky, neboť pocítil jisté zaváhání. Sylfa jeho po-</p>
<p>hled opětovala. V hlubinách jejích zelených očí ne-</p>
<p>220 TERRY BROOKS</p>
<p> bylo žádné odsouzení ani podezřívavost, jen účast</p>
<p> smutek a především oddaná láska. Náhle se cítil za</p>
<p> hanben. Odpověď přece dobře znal. Když tenkrát</p>
<p> vjeho starém světě, zemřela Annie ajejich nenaro.</p>
<p> zené dítě, myslel si, že se z toho nikdy nevzpama.</p>
<p>tuje. Život jim vrátit nemohl a časem se se svou ži-</p>
<p> votní tragédii smířil. Ale ztratit ještě Vrbu a Mi-</p>
<p> stayu, to by už snést nedokázal. Vzdal by se čeho-</p>
<p> koliv, jen abyje měl u sebe.</p>
<p> Nastalo poledne. Obzor Pustiny se ztrácel v bílém</p>
<p> oparu, bylo horko a dusno.</p>
<p> Ben se obrátil k Vrbě. "Ještě míli nebo dvě. Pak</p>
<p> p . j.</p>
<p>se zastavíme a od očineme si, řekl í "Musíme se</p>
<p>poradit.</p>
<p> Mlčky přikývla a dál pokračovali v pomalé jízdě</p>
<p>vpřed.</p>
<p> Vrána s červenýma očima zakroužila nad jejich</p>
<p>hlavami a vydala se zpátky tím směrem, odkud pri-</p>
<p>létla.</p>
<p> Noční Stín rychle letěla k soutěsce, kterou sku-</p>
<p> pinka cestovatelů musela projít. V zobáku pevně dr-</p>
<p> žela zmítajícího se hlta. Byla tak rozzuřená, že se</p>
<p> ovládala jen s největšími potížemi. Čekala na Holi-</p>
<p> daye celou noc. Pevně věřila, že přijde. Podle všech</p>
<p> předpokladů se mu měl Strabo vysmát a poslat ho</p>
<p>pryč. Ale drak se místo toho vydal na výzvědy. Po-</p>
<p>slechl ho jako ochočený pejsek Holiday se tedy ne-</p>
<p>vrátil ještě té noci, jak si myslela, ale utábořil se</p>
<p>u Ohnivých Pramenů na místě kam ani ona se vší</p>
<p>svou magii nedokázala proniknout. Noční Stín byla</p>
<p>přinucena čekat. Strávila celou noc v Pustině a čí-</p>
<p>hala na svou kořist.</p>
<p> Její hněv jako by se přenesl i na hlta. Omotal se jí</p>
<p>kolem zobáku a pokoušel seji kousnout.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 221</p>
<p> duchu se usmála, když uviděla jeho drobné zu-</p>
<p> Ještě před nedávnem to byl obyčejný zemní</p>
<p> , tlustý, slizký a netečný. Teď se z něj čaroděj-</p>
<p> m kouzlem stalo stvoření schopné se zhostit</p>
<p> lu, který pro něj přichystala. Bude čtvrtým Ry-</p>
<p> lovým monstrem.</p>
<p> r,ým způsobem ji děsilo, že musí sáhnout k čtvr-</p>
<p> u pokusu. Robot měl Bena spolehlivě vyřídit.</p>
<p> tak by to dokázal, kdyby nenarazil na Ardsheala.</p>
<p> Rek se rozhodl zasáhnout v Benův prospěch,</p>
<p> ž samo o sobě bylo k vzteku. Proč se najednou</p>
<p>šichni jeho nepřátelé mohli přetrhnout, aby mu</p>
<p>omohli a překazili tak její plány? Copak se už do-</p>
<p>ěsta zbláznili?</p>
<p> Na druhou stranu, pomyslela si ve snaze spatřit</p>
<p>věci v lepším světle, měla jsem přece v úmyslu ne-</p>
<p>chat Holidaye zemřít určitým velmi konkrétním</p>
<p>ůsobem. Celá hra by nebyla tak zábavná, kdyby</p>
<p>umřel ještě předtím. A kromě toho, objevení Ard-</p>
<p>sheala jí vnuklo novou inspiraci. Hra pokračuje, tak-</p>
<p>že nic není ztraceno.</p>
<p> Snesla se střemhlav k zemi a vlétla do soutěsky</p>
<p>sevřené z východní a západní strany dvěma mohut-</p>
<p>nými kopci. Holiday ajeho souputníci tudy prošli</p>
<p>při své cestě za drakem, v půdě ještě zůstaly zřetelné</p>
<p>otisky koňských kopyt. Zpátky jistě půjdou stejnou</p>
<p>cestou. Ale tentokrát na ně bude v soutěsce čekat hlt.</p>
<p>Na svých ptačích pařátkách dohopsala do stínu ska-</p>
<p>lisek k malé kaluži vody, která se ještě nestihla</p>
<p>vpoledním horku vypařit. Chtělo to jen trochu vody.</p>
<p>Víc než trocha nebude zapotřebí.</p>
<p> Podržela hlta nad hladinou a sledovala, jak se</p>
<p>rnarně snaží z jejího sevření osvobodit. Už se ne-</p>
<p>mohla dočkat, až se ho zbaví. Dost na tom, že cestu</p>
<p>do Pustiny musela od začátku absolvovat ve zvířecí</p><empty-line /><p>222 TERRY BROOKS UKLADY ČARODĚJNIC 223</p>
<p> podobě, neboť se bála, aby pňpadné použití ma</p>
<p> neodhalilo její přítomnost a nepřekazilo tak její 1</p>
<p> Ale celou dobu držet tuhle vzpouzející se žou</p>
<p> v zobáku - to už bylo příliš. Minulou noc ho</p>
<p> chvíli mohla odložit. Našla skulinu mezi kame</p>
<p>suchou a dostatečně hlubokou, aby z ní hlt nem</p>
<p>utéci. Teď ho konečně bude moci pustit nadoh</p>
<p>Pomyslela si, jak ráda by zůstala, aby uviděla, co</p>
<p>stane, ale byla z Temného Polomu pryč už rr</p>
<p>dlouho a nechtěla nechat dívenku tak dlouho sam</p>
<p>nou. Mistaya byla stále netrpělivější a začala pro</p>
<p>vovat nespokojenost s obsahem lekcí. Nedokáz;</p>
<p>už vymyslet nic nového a tak čarodějnice navrh</p>
<p>aby společně vytvoňly hlta. Ještě stále posloucha</p>
<p>ale Noční Stín podle určitých známek vytušila, že</p>
<p>brzy některé z jejích naňzení překročí. Mistaya b</p>
<p>neuvěřitelně nadaná. Měla představivost i talE</p>
<p>a pod čarodějčiným vedením se její magické scho</p>
<p>nosti zmnohonásobily. Pokud by se jednou rozhoc</p>
<p>svou učitelku vyzvat...</p>
<p> Čarodějnice se nad tou představou ušklíbla. 1V</p>
<p>stayi se nebála. Nebála se nikoho na svétě.</p>
<p> Ale trocha opatrnosti nikdy nezaškodí.</p>
<p> Už se rozhodla. Raději se vrátí do Temného P</p>
<p>lomu tak rychle, jak to jen půjde. Bude lepší nev</p>
<p>stavovat Mistayu zbytečnému pokušení.</p>
<p> Upustila hlta do kaluže vody a dívala se, jak zm</p>
<p>zel pod hladinou. Pak rychle odlétla pryč.</p>
<p> Ben Holiday se zahleděl do dálky a konečně spat-</p>
<p>řil soutěsku, jenž vedla mezi rozeklanými pahorky</p>
<p>Pustiny a ústila do roviny Iežící za nimi. Viditelnost</p>
<p>dnes byla špamá, horko a mlžný opar způsobily, že</p>
<p>všechny obrysy byly nejasné a podivně pokřivené.</p>
<p>Dokonce i horizont se chvěl, jako by měl každou</p>
<p> zmizet. Soutěska před nimi vypadala jako</p>
<p> neproniknutelných stínů.</p>
<p> měroval Šimla přímo k ní. V hlavě se mu při-</p>
<p> honily tisíce myšlenek.</p>
<p> ova přemýšlel o tom robotovi. Proč se mu zdál</p>
<p>známý? Docela jistě ho už někde viděl, ale kde?</p>
<p> a se mu málem rozskočila, jak se marně snažil</p>
<p> odpověď. Navíc v něm začal sílit pocit, že už</p>
<p> i ostatní Rydallova monstra a to dokonce po</p>
<p>n prichodu do Landoveru. Ale jak by něco tako-</p>
<p>to bylo možné? Kdyby je doopravdy spatril, tak</p>
<p>r..si to přece musel pamatovat: Snad z vyprávění</p>
<p>estora nebo Abernathyho? Nebo je snad viděl na</p>
<p>akém obrázku?</p>
<p>Na tvář mu padl stín, právě dorazili k hrdlu sou-</p>
<p>sky. Prostor sevřený z obou stran vysokými stě-</p>
<p>uni byl temný a prázdný. Ben pobídl Šimla vpřed</p>
<p>acítil, jak mu kručí v žaludku. Nejvyšší čas dát si</p>
<p> Náhle se ozvalo Mozolovo varovné zahvízdání.</p>
<p>Cobold se díval směrem, ze kterého přijeli. Ben si</p>
<p>:tínil oči dlaní apokusil se zjistit, co se děje. Nej-</p>
<p> dříve neviděl nic. Pak zahlédnul malou, černou teč-</p>
<p> ku visící nízko nad horizontem. Skvrnka se pomalu</p>
<p> zvětšovala.</p>
<p> Ben nejistě zamrkal. "Sakra, a co je-</p>
<p> Víc už říct nestihnul. Ze země před nimi vytryskl</p>
<p> gejzír hlíny a kamení a v temnotě soutěsky se vzty-</p>
<p> čilo cosi ohromného. Mozol vyrazil kupředu a strhl</p>
<p> Vrbu ze sedla jen o zlomek vteřiny dřív, než její ko-</p>
<p> bylku ta strašlivá věc naráz spolkla. Ozvalo se stra-</p>
<p> šidelný jekot umírajícího zvířete následovaný za-</p>
<p> praštěním kostí. Vzduch byl plný zvířeného prachu.</p>
<p> Vyděšený Šiml uskočil stranou, právě včas, aby se</p>
<p> vyhnul mohumé tlamě, která po něm zuřivě chňapla,</p><empty-line /><p>224 TERRY BROOKS</p>
<p> a vydal se na útěk. Ben mu visel na krku ajen ko</p>
<p> kem oka zahlédl, co to na ně vlasmě zaútočilo.</p>
<p> to nějaký obrovský had, neměl žádné oči, jen obro</p>
<p> skou zubatou tlamu a růžové, vroubkované tělo, t</p>
<p> že vypadal jako. ..</p>
<p> Velký červ, pro všechno na světě!</p>
<p> Instinktivně sáhl pro medailon, ale splašený Ši</p>
<p> právě běžel do prudkého svahu a vyhazoval přito</p>
<p> tak divoce, že Ben brzy pokusů o uchopení med</p>
<p> lonu zanechal ajen se pevně chytil sedla a otěží, a</p>
<p> ho splašený kůň neshodil. Uviděl Vrbu a Mozol</p>
<p>jak hbitě šplhají na protější svah a utíkají ke skali</p>
<p> kům. Příšera zabořila hlavu do země, zavrtěla sebo</p>
<p> ajejí ohromné tělo zmizelo pod zemí, jako když ve</p>
<p>iyba mizí pod hladinou oceánu. V místě, kde se p</p>
<p>nořila, se začala zvedat země, nestvůra si pod povr</p>
<p>chem razila tunel. Směřoval přímo k Benovi.</p>
<p> Ten zoufale kopl Šimla do slabin a snažil se ho</p>
<p> přinutit, aby se obrátil opačným směrem. Jenomže</p>
<p> zvíře bylo tak vystrašené, že absolumě nereagovalo</p>
<p> a šplhalo pořád výš. Byla to zoufalá snaha, půda pod</p>
<p> nohama mu ujížděla a přes všechnu námahu více</p>
<p>méně zůstávalo na místě. Ben Šimlovi otěžemi stočil</p>
<p>hlavu na stranu a přinutil ho pokračovat souběžně</p>
<p>s homím okrajem svahu. Ještě stále doufal, že se mu</p>
<p>podaří obrátit koně dolů. Země za nimi praskala</p>
<p>a stoupala, nestvůra se blížila ke své oběti.</p>
<p> Jezdec se v zoufalství pustil sedla a pokusil se</p>
<p>sáhnout pod tuniku pro medailon. V tu chvíli však</p>
<p>Šiml klopýmul a Ben mu přeletěl přes uši a skončil</p>
<p>v kamenné suti. Vyděšený kůň se okamžitě zvedl na</p>
<p>nohy a opět se rozběhl, tentokrát dolů ze svahu. Ben</p>
<p>tolik štěstí neměl. Potácivě vstal, omráčený a zakr-</p>
<p>vácený, a rozběhl se kupředu, aniž by měl tušení</p>
<p> ,</p>
<p>kam vlasmě běží. Věděl jen jedno - musí utíkat,</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 225</p>
<p> že ta podzemní příšera už je skoro u něj. Ka-</p>
<p> y a země praskaly, jak se nestvůra pustila za</p>
<p> u koristí. Ben konečně nahmatal medailon, ucítil</p>
<p> skrz látku své tuniky, ale vklouzl do záhybu, od-</p>
<p> d ho nemohl vytáhnout. Pot a krev mu stékaly do</p>
<p> í a oslepovaly ho. Ta zrůda se každou chvíli moh-</p>
<p> vynořit. Skrz látku cítil hladký okraj medailonu</p>
<p>ytinu na lícové straně. Ještě chvili. Jen malou</p>
<p>=hvili...</p>
<p> Pak půda pod jeho nohama vybuchla. Ben se za-</p>
<p>potácel a odletěl stranou. Přistál přímo na zádech.</p>
<p>Upustil přitom medailon a vydal hlasité heknutí, jak</p>
<p>sí vyrazil dech. Ta červu podobná věc se tyčila pří-</p>
<p>mo nad ním. Zavlnila se, otevřela tlamu a chňapla</p>
<p>po něm.</p>
<p> Ben sebou zazmítal v zoufalé snaze utéct, ale zá-</p>
<p>roveň věděl, že už je příliš pozdě. Medailon! po-</p>
<p>myslel si. Musim... !</p>
<p> Vzápětí se z nebe sneslo něco ještě většího, čer-</p>
<p>nějšího a strašlivějšího. Do těla příšery se zaťaly</p>
<p>mohutné drápy a zdvihly ji vzhůru. Stačil jediný</p>
<p>stisk mohutných čelistí a bezoká hlava byla oddě-</p>
<p>lena od těla. Vytryskl proud vazké tekutiny. Hlava,</p>
<p>s tlamou stále doširoka otevřenou, dopadla s tem-</p>
<p>ným žuchnutím na zem, ale tělo se dál zuřivě sví-</p>
<p>jelo. Čelisti však sekaly znova a znova, až nestvůra</p>
<p>konečně zcepeněla.</p>
<p> Strabo pustil bezvládné tělo ze spárů, mávnul kří-</p>
<p>dly a pomalu se snesl k zemi. Vrba a Mozol, kteří se</p>
<p>nacházeli na opačné straně vstupu do soutěsky,</p>
<p>k nim běželi, co jim síly stačily.</p>
<p> "Jsi jedna velká potíž, Holidayi," zasyčel drak.</p>
<p>Otočil svou mohumou hlavu ajeho zářivé oči utkvě-</p>
<p>ly přímo na Benovi. "Opravdu velká potíž."</p>
<p> "Já vím," ypravil ze sebe Ben, který stále lapal</p><empty-line /><p>z26</p>
<p> TERRY BROOKS</p>
<p> po dechu a pokoušel se postavit na nohy. "V každém</p>
<p>i</p>
<p> případě ti děkuji."</p>
<p> V tom k nim doběhla Vrba a vrhla se Benovi ko-</p>
<p> lem krku. "Děkuji ti, Strabo," zavolala a na moment</p>
<p> uvolnila své objetí natolik, aby se mohla k drakovi</p>
<p> otočit. "Ty víš, jak moc pro mě znamená. Děkuji ti."</p>
<p> Strabo si odfrknul. "Pokud se mi podařilo na tvé</p>
<p> tvári vykouzlil úsměv, lady, pak jsem to udělal rád "</p>
<p> prohlásil polichoceně.</p>
<p> "</p>
<p> Ale jak to, že jsi přišel?" zeptal se Ben. "Když</p>
<p> jsme odcházeli, spal jsi."</p>
<p> Drak pečlivě složil křídla k tělu a oči přikryl víč-</p>
<p> ky. "</p>
<p> Pustina je moje, Holidayi. Patří mi. Je vším, co</p>
<p> mI zbylo z kdysi nekonečného panství. A proto tady</p>
<p> platí takové zákony, jaké si stanovím. Není zde do-</p>
<p> volena žádná magie kromě mé vlastní. Pokud se ně-</p>
<p> jaká objeví, okamžitě se to dozvím. Mé smysly mě</p>
<p> upozorní, i když spím. Věděl jsem o tomhle stvoření</p>
<p> okamžitě, jakmile nabylo své podoby." Na chvíli se</p>
<p> odmlčel. "Víte, co to bylo?" zeptal se po chvilce.</p>
<p> Ben i Vrbajen zavrtěli hlavami.</p>
<p> "Hlt. H-L-T. Obyčejný červ proměněný magii</p>
<p> v dravce. Pokud se namočí, vyroste do takové veli-</p>
<p> kosti, jako jste viděli." Strabo se podíval na potrhané zbytky červova těla a znechuceně si odplivnul. "Ně-</p>
<p> co takového si prosím dovoluje rušil můj klid."</p>
<p> "Takže opět Rydall," řekl Ben tiše.</p>
<p> Strabo k němu otočil svou mohutnou hlavu. "O</p>
<p> Rydallovi nevím nic," zasyčel. "Ale zato vím něco</p>
<p> o čarodějnicích. Hlty mají ve zvláštní oblibě."</p>
<p> Ben na něj ohromeně zíral. "Noční Stín?" řekl na-</p>
<p> konec.</p>
<p> Drak pozvedl hlavu. Ta taky, mezi jinými." Zív-</p>
<p> nul a pohlédnul k východu. "Je čas jít spát. Postarej</p>
<p> se, abys zůstal na živu aspoň tak dlouho, dokud ne-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 227</p>
<p>překročíš hranice Pustiny, Holidayi. Potom se už</p>
<p>o tebe nebudu muset starat."</p>
<p> Bez dalších slov roztáhnul křídla, vznesl se a zmi-</p>
<p>zel z dohledu. Ben a Vrba se za ním dívali. Mozol</p>
<p>chvíli stál s nimi, ale pak se obrátil a vydal se hledat</p>
<p>Šimla.</p>
<p> Vrba si utrhla ze spodního lemu košile kus látky</p>
<p>a otřela s ní Benovi zakrvácenou tvář. Po chvíli se</p>
<p>zeptala: "Mohla by za tím být Noční Stín?"</p>
<p> Ben zavrtěl hlavou. "Jako Rydallův spojenec? Ale</p>
<p>proč by to dělala?"</p>
<p> Vrba se na něj hořce usmála. "Nenávidí tě. To je</p>
<p>dostatečný důvod."</p>
<p> Ben zamyšleně klouzal pohledem po vyprahlých,</p>
<p>sluncem ozářených pahorcích. Vrba zjeho tváře se-</p>
<p>třela poslední kapku krve a zlehka ho políbila. "Ne-</p>
<p>návidí nás všechny."</p>
<p> Přikývnul. Náhle ho totiž napadlo ještě něco ji-</p>
<p>ného. "Vrbo, řekl." "Já už vím, kde jsem ty Rydal-</p>
<p>lovy potvory viděl. Alespoň ty tři."</p>
<p> Vrba od něj ustoupila a vážně se na něj zadívala.</p>
<p>"</p>
<p>Kde?"</p>
<p> Podíval se na ni a v očích měl úžas. "V knize."</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODĚJNIC 229</p><empty-line /><p> r</p>
<p>rr</p>
<p>POGGWYDD</p>
<p>r</p><empty-line /><p> éhož dne ráno se Mistaya prohudila a zjis-</p>
<p> tila, že poprvé od svého příchodu do Temné-</p>
<p> ho Polomu je sama. Nejprve tomu nechtěla</p>
<p> věřit. Noční Stín ji přece nikdy neopouštěla. Pomalu</p>
<p> vstala, rozhlédla se a čekala kdy se čarodějnice ko-</p>
<p> nečně vynoří z mlžných cárů. Když se tak nestalo</p>
<p> ,</p>
<p> zavolala Mistaya její jméno. Žádná odpověď nepři-</p>
<p> šla a tak dívenka obešla mlžnou mýtinu kolem doko-</p>
<p> la a pokusila se svou učitelku najít. Po Nočním stínu</p>
<p> nebylo nikde ani stopy.</p>
<p> Zcela neočekávaně pocítila Mistaya vlnu úlevy.</p>
<p> V poslední době se hodně věcí změnilo, její vztah</p>
<p> s čarodějnicí snad nejvíc. Zpočátku byla Noční Stín</p>
<p> ělivou, nadšenou učitelkou, průvodkyní labyrin-</p>
<p> magických věd, která se s ní ochomě dělila</p>
<p> své vědění. Mistaya ji považovala za svou tajnou</p>
<p>u"ítpelkyni, která ji učila, jak tu úžasnou, tajuplnou sí- oužívat, ochránkyni, enž ji přivedla to Temného</p>
<p>polomu, aby jí odhalila pravdu o jejím dědictví. Tak</p>
<p>to přece Noční Stín říkala. Mistaya se měla učit uží-</p>
<p>vat magii, aby později pomohla svému otci porazit</p>
<p>Rydalla z Marnhullu. Její probuzené schopnosti mě-</p>
<p>ly tedy sloužit dobré věci. Bohužel, to všechno jako</p>
<p>by se postupně vytratilo. O Rydallovi ani o údělu,</p>
<p>jenž jí byl přiřčen ve chvíli zrození, se už nemluvilo.</p>
<p>Svět za hranicí Temného Polomu jako by přestal</p>
<p>existovat. Najednou záleželo jen na tom, jak rychle</p>
<p>a ochotně dokáže Mistaya splnit čarodějčiny příka-</p>
<p>zy. Trpělivost, dříve tak zřejmá, šla ná le stranou.</p>
<p>Rozmanitost a objevování nového se smrsklo na</p>
<p>úznornou, jednotvárnou dřinu. Celé dny se teď ne-</p>
<p>pokoušely vyčarovat nic jiného, než příšeiy. A když</p>
<p>zrovna odpočívaly, tak o nich alespoň mluvily. Bě-</p>
<p>hem této doby jejich vztah žáka a učitele velmi utr-</p>
<p>pěl. Místo toho, aby si byly stále blíž, cítila Mistaya,</p>
<p>že se jedna druhé vzdalují. Pochvaly a povzbuzování</p>
<p>vystřídala kritika. Noční Stín svou žačku neustále</p>
<p>obviňovala. Málo se snaží. Nesoustředí se. Nedoká-</p>
<p>že přemýšlet. Ať Mistaya udělala cokoliv, ničím se</p>
<p>jí nemohla zavděčit.</p>
<p> Tak třeba když vytvořila robota, další stvoření, je-</p>
<p>hož předobraz viděla v otcově knížce, Noční Stín</p>
<p>o něm prohlásila, že je úžasný. A pak, ani ne za dva</p>
<p>dny, ho označila za nepodařenou věc. Nebyl dost</p>
<p>dobrý, chtěla něco lepšího. Mistaya se pokoušela</p>
<p>vymyslet novou nestvůru, ale rostoucí tlak poža-</p>
<p>davků ajejí vlastní nespokojenost způsobily, že ne-</p>
<p>byla schopna na nic přijít. Popuzená čarodějnice te-</p><empty-line /><p>230 TERRY BROOKS</p>
<p> dy přišla s vlasmím návrhem. Vzaly neškodného</p>
<p> zemního červa a společnými silami ho proměnily ve</p>
<p> strašlivého dravce - hlta, jak ho nazvala Noční</p>
<p> Stín. Toho dne se Mistaya otevřeně vzepřela. Ne-</p>
<p> stvůr už měla po krk, chtěla se naučit další, nová</p>
<p> kouzla. Vědma po dívce šlehla pohledem a připo-</p>
<p> mněla jí slib, jímž se zavázala platit za vyučování</p>
<p> svou poslušností. Mistaya byla sice v pokušení od-</p>
<p> povědět jí cosi ojednostranném plnění této dohody,</p>
<p> ale nakonec drželajazyk za zuby.</p>
<p> Ve skutečnosti naprosto nechápala, co se vlastně</p>
<p> děje. Přes všechny jejich neshody stále pohlížela na</p>
<p> čarodějnici jako na svou přítelkyni. Byly si přece tak</p>
<p> blízké. Něco takového nemohla chvilková nespoko-</p>
<p> enost zničit. Mistaya si však postupně uvědomo-</p>
<p> vala, že jejich blízkost pramení ze schopnosti sdílet</p>
<p> stejný druh moci. Postupem času se jejich spolu-</p>
<p> práce víc a více podobala soupeření. Jako by obě tu-</p>
<p> šily, že je jim souzeno stát se spíš rivalkami, než pří- telkyněmi. Každý den přinášel další neshody a pro-</p>
<p>past mezi nimi se neúprosně prohlubovala. Mistaye</p>
<p>se to nelíbilo, ale nenacházela způsob, jak tomu za-</p>
<p>bránit. Noční Stín jí nenaslouchala. Neměla zájem</p>
<p>na kompromisu, nesnažila se usmířit. Chtěla jen jed-</p>
<p>no - aby Mistaya udělala, co jí bylo nařízeno, ne-</p>
<p>kladla žádné otázky a své námitky si pokud možno</p>
<p>nechala pro sebe. V dívence však pomalu rostl pocit,</p>
<p>že něčeho takového není schopna.</p>
<p> Nyní, když byla po dlouhé době konečně sama, se</p>
<p>konečně mohla svobodně nadechnout. Jelikož opatr-</p>
<p>nosti není nikdy dost pro jistotu udělala malé kouz-</p>
<p>lo, které by jí odhalilo čarodějčinu přítomnost, kdy-</p>
<p>by byla vědma na blízku. Nebylo po ní ani památky</p>
<p>a tak se odvážila zavolat Nehvízdka. Blaťátko se ob-</p>
<p>evilo okamžitě, jakmile vyslovila jeho jméno. Podí-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 231</p>
<p> se na ni svýma oduševnělýma očima, sklopilo</p>
<p> _ k hlavě a přátelsky zamávalo ocasem.</p>
<p>rt Starý, dobrý Nehvízdek," pozdravila ho s úsmě-</p>
<p> . "Přeji dobré ráno.</p>
<p> "</p>
<p> Nehvízdek se posadil a mával ocasem tak usi-</p>
<p>ě, až jím plácal o zem.</p>
<p> Tak co spolu podnikneme?" zeptala se svého</p>
<p>Lymohého přítele.</p>
<p> Rozhlédla se kolem dokola, jako by se odpověd</p>
<p>mohla skrývat někde mezi křovím na okraji mýtiny.</p>
<p>Svět byl zahalen do obvyklé mlhy, takže se dívenka</p>
<p>cítila jako uprostřed vatového zámotku. Koruny</p>
<p>stromů, nebe, nic z toho nebylo vidět. Pod mlžným</p>
<p>pkrovem vládlo šero a ticho. Už ji přestalo bavit</p>
<p>být zavřená v tak těsném prostoru. Chtěla se podívat</p>
<p>ven. Tak ráda by znovu spatrila ten svět, který před</p>
<p>několika týdny opustila. Slunce, zelenou trávu, mod-</p>
<p>ré nebe, jezera, lesy, hory a zvířata. V poslední době</p>
<p>myslívala na své rodiče. Přemýšlela, proč ji nepřišli</p>
<p>navštívit, nebo proč alespoň nenapsali. Copak je vů-</p>
<p>bec nezajímalo, jak se má? A co ostatní? Proč se jí</p>
<p>neozval třeba Questor Thews? Vždyť byli nejlepší</p>
<p>přátelé. Co se se všemi stalo?</p>
<p> Své učitelky se raději neptala. Moc dobře věděla,</p>
<p>jakou by dostala odpověď. Jsou opatmí, protože po</p>
<p>ní Rydall pátrá. Chtějí si být naprosto jisti, že bude</p>
<p>v bezpečí. Tato odpověď však dívenku neuspokojo-</p>
<p>vala, důvody se jí zdály poněkud nepřiměřené. Mu-</p>
<p>sel přece existovat nějaký způsob, jak by se s ní její</p>
<p>přátelé a rodiče mohli spojit, dokonce i tady. Mi-</p>
<p>staye se začínalo stýskat.</p>
<p> "Tak," prohlásila rozhodně. "Už tu stojíme dost</p>
<p>dlouho. Což takhle se vydat na malou procházku?"</p>
<p> Odhodlaně vyrazila kupředu a o svém rozhodnutí</p>
<p>už dále neuvažovala. Právě teď se jí naskytla obrov-</p><empty-line /><p>232 TERRY BROOKS</p>
<p> ská příležitost a ona to dobře věděla. Zoufale toužila</p>
<p> dostat se někam, kde uvidí dál než na padesát stop</p>
<p> před sebe, na místo kde září teplé slunce a kde mú</p>
<p> že potkat jiné živé bytosti. Chystala se opustit Tem-</p>
<p> ný Polom, což, jak dobře věděla, znamenalo porušit</p>
<p> čarodějčin příkaz.</p>
<p> Tato skutečnostji kupodivu vůbec netrápila.</p>
<p> Ulomila si větvičku Modrásku a s rozkoší ji žvý-</p>
<p> kala. Už se nemohla dočkat, až uvidí svět, který jí</p>
<p> tak dlouho byl odepřen. Cesta byla snadná. Kdysi by</p>
<p> se nebyla schopna z Temného Polomu dostat vlast-</p>
<p> ními silami. Teď jí stačilo jen pomyslet a během</p>
<p> okamžiku stála přímo u prudce se zvedajícího svahu</p>
<p> na samé hranici čarodějčina panství. Našla cestičku</p>
<p> vedoucí vzhůru a začala stoupat ke světlu. Nehvíz-</p>
<p> dekji věmě následoval.</p>
<p> O chvíli později se vynořila z kalného šera do dne</p>
<p> plného slunce a lemích vůní. Na tváři pocítila dotek</p>
<p> slunečních paprsků a šťasmě se usmála. Zamžikala</p>
<p> a pohlédla nejprve doleva na kopce porostlé zele-</p>
<p> nými, stinnými lesy a potom přímo přes údolí kde se</p>
<p> táhla louka posetá modrými a žlutými květy. V dálce</p>
<p> se zvedaly horské štíty zrůžovělé září ranního slun-</p>
<p> ce, tak vysoké, že jejich vrcholky dosahovaly až</p>
<p> k oblakům. V korunách stromů poletovali ptáci a</p>
<p> v dálce zahlédla vyplašeného králíka.</p>
<p> "Kam půjdeme?" zeptala se Nehvízdka a věno-</p>
<p>i</p>
<p> vala mu zářivý, odhodlaný úsměv.</p>
<p> Blaťátku to však bylo podle všeho jedno a tak Mi-</p>
<p> staya rozhodla sama. Vydala se na východ, tam, kde</p>
<p> se zvedala hradba lesa. Bezstarosmě se procházela</p>
<p> po mýtinách, přeskakovala strže, ráchala se v ma-</p>
<p> lých bystřinách a klidných rybníčcích, vdechovala</p>
<p> vůni lesních plodů a pozorovala zvířata. O to, kam</p>
<p> jde, se nestarala. Moc dobře věděla, že až se bude</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 233</p>
<p>htít vrátit, její magická síla jí pomůže najít cestu</p>
<p> zpět. Vzpozrměla si na Rydalla ale myšlenku na něj</p>
<p>brzy pustila z hlavy. Vždyť bvla obklopena ochran-</p>
<p>ným kouzlem, které by ji na přítomnost někoho ci-</p>
<p>zího včas upozornilo, nemusela se tedy bát. Proč by</p>
<p>ji měl hledat právě v téhle opuštěné končině? Mi-</p>
<p>staya byla přesvědčena že kromě ní není široko da-</p>
<p>leko živá duše.</p>
<p> Proto ji velmi překvapilo, když ucítila něčí pří-</p>
<p>tomnost. Stála zrona u malého rybníčku a házela</p>
<p>žabky. Okamžitě stmula a natáhla podezřelým smě-</p>
<p>rem jakási magická tykadla. Tenhle kousek ji nau-</p>
<p>čila Noční Stín. Byl velmi účinný. Vetřelce našla</p>
<p>téměř okamžitě. Byl sám a Mistaya z něj necítila</p>
<p>žádnou hrozbu. Chvíli přemýšlela, co dál a pak si</p>
<p>řekla, že může být docela zábavné si s někým popo-</p>
<p>vídat. Vždyť celé týdny nepromluvila s nikým ji-</p>
<p>ným, než s čarodějnicí. Podívá se na něj a pokud ne~</p>
<p>bude vypadat nebezpečně, ukáže se mu.</p>
<p> Použila kouzlo neviditelnosti a s Nehvízdkem</p>
<p>v patách se neslysně propletla mezi stromy. Cizince</p>
<p>objevila na blizkém palouku. Seděl se zkříženýma</p>
<p>nohama u malého ohníčku a žvýkal kus čerstvé pe-</p>
<p>čínky. Byl to podivný chlapík. Drobný, kulatý, celý</p>
<p>porostlý chlupy. Měl vousy, které se mu ježily na</p>
<p>všechny strany a malé, špičaté uši se štětičkami na</p>
<p>koncích. Jeho šaty vypadaly uboze. Byly obnošené</p>
<p>a celé potz-hané. V uchu měl zlatý kroužek, na němž</p>
<p>bylo zavěšeno pocuchané pírko. Navíc vypadal, jako</p>
<p>by spadl do bažiny a nedávno uschnul. Bláto a špína</p>
<p>ho pokrývaly od hlavy až k patám jeho bosých no-</p>
<p>hou.</p>
<p> Mistaya chvíli pátrala v paměti ve snaze určit, ja-</p>
<p>kého tvora to zná vlastně před sebou. Po chvíli úvah</p>
<p>si bvla iista, že ie to Domů skřítek.</p><empty-line /><p>234 TERRY BROOKS</p>
<p> Ten není nebezpečný, řekla si a statečně vstoupill</p>
<p> na palouk.</p>
<p> "</p>
<p> "Dobré ráno, pozdravila.</p>
<p> Chlapíček vyskočil tak prudce, až kost, ktero</p>
<p> právě ohryzával, upustil na zem. "Hopla jalovec, to:</p>
<p>hle nedělej!" vyhrkl zlostně. "Příště o sobě dej na,</p>
<p>před vědět, ano?" Rychle se shýbnul, zvedl kosl</p>
<p>a začal z ní prsty obírat špínu.</p>
<p> "</p>
<p> Promiň. Nechtěla jsem tě vystrašit," omlouvala</p>
<p>se.</p>
<p> "Ale ty jsi mě nevystrašila! Opravdu ne! Ani tro-</p>
<p>chu!" začal se bránit. "Překvapila, to možná. Myslel</p>
<p>jsem, že tu nikdo není. Aspoň to tak vypadalo. Do</p>
<p>těchhle lesů nikdo nechodí, víš. Řekni mi, jak se</p>
<p>vlastně jmenuješ?"</p>
<p> Zaváhala. "Misty," odpověděla nakonec. Neměla</p>
<p>tohle zkracování jmen ráda, ale opatmost nakonec</p>
<p>zvítězila nad hrdostí. "A ty?"</p>
<p> "Poggwydd. Tam to roztomilé malé stvoření za</p>
<p>tebou, to je tvůj mazlíček?" V očích měl náhle čí-</p>
<p>havý výraz. "Coje zač?"</p>
<p> Mistaya přešla přes palouk až ke skřítkovi, zasta-</p>
<p>vila se těsně u něj a zahleděla se na jeho oběd.</p>
<p>Nehvízdek se stále držel za ní. "Copak to jíš?" ze-</p>
<p>ptala se místo odpovědi.</p>
<p> "Jím? Oh, uh. Králíka, ano, králíka. Ulovil jsem</p>
<p>ho sám."</p>
<p> "Na králíka má trochu moc dlouhý ocas, nezdá se</p>
<p>ti?" ukázala na špinavou hromádku zbytků hned</p>
<p>vedle něj.</p>
<p> Poggwydd se rozmrzele zamračil. "Nó, už jsem</p>
<p>zapomněl. Možná to nebyl králík. Možná to bylo</p>
<p>něcojiného. Jaký je v tom rozdíl?"</p>
<p> "Vypadájako kočka."</p>
<p> ,</p>
<p> ,Možná. No a co?"</p>
<p>LTKLADY ČARODĚJNIC 235</p>
<p>Mistaya pokrčila rameny a sedla si přímo naproti</p>
<p>mu. "Jen bych nerada, abys začal mít nějaké</p>
<p>upé nápady ohledně Nehvízdka, to je všechno."</p>
<p>ulcázala na blaťátko, které zrovna očichávalo pů-</p>
<p>du.</p>
<p> "Ty jsi Domů skřítek, mám pravdu?"</p>
<p> "A jsem na to hrdý," prohlásil s drzostí zcela ne-</p>
<p>ypickou pro tyhle lidičky, jimiž v Landoveru každý</p>
<p>pohrdal.</p>
<p> "No, a každý ví, že Domů skřítci jedí domácí zví-</p>
<p>řata."</p>
<p> Poggwydd znechuceně odhodil ohlodanou kost.</p>
<p>"To je lež! Hnusná lež! Domů skřítci jedí divoká</p>
<p>zvířata z lesů, ne ta, která bydlí v domě a vyhřívají</p>
<p>se u krbu! Tu a tam si pochutnáme na toulavé kočce.</p>
<p>ale co je na tom zlého? Podívej, děvčátko, pokud</p>
<p>máme v tomhle rozhovoru dále pokračovat, musíme</p>
<p>si nejdříve porozumět. Nikdo mě nebude osočovat</p>
<p>ani mi nadávat. Nemám zapotřebí se hájit. Byl jsem</p>
<p>tady první, takže pokud máš v úmyslu zpochybňovat</p>
<p>bezúhonnost Domů skřítků, budeš muset odejít!"</p>
<p> Mistaya svraštila obočí. "Proč jsi tak nabručený?"</p>
<p> "Ty bys taky byla, kdybys musela celý život po-</p>
<p>slouchat nadávky. Od úsvitu věků jsou Domů skřítci</p>
<p>obviňováni ze zločinů, které nespáchali. Vysmívají</p>
<p>se nám a opovrhují námi, aniž by je vůbec napadlo,</p>
<p>jak nám ubližují. Nevinná malá holčička jako ty by</p>
<p>snad mohla mít jiný názor, než ti ignorantští, zaujatí</p>
<p>dospělí. Víš, všechno, co ti o nás napovídali, není</p>
<p>tak docela pravda."</p>
<p> "Dobře," připustila Mistaya. "Omlouvám se, že</p>
<p>jsem tě podezírala. Povídají se o vás různé věci."</p>
<p> Poggwydd znechuceně pokrčil nos. "Hm! Tak</p>
<p>ať." Znova se zadíval na Nehvízdka. "Takže co je</p>
<p>to?"</p><empty-line /><p>23ď TERRY BROOKS</p><empty-line /><p> "</p>
<p> Blaťátko."</p>
<p> "O něčem takovém jsem ještě neslvšel," F</p>
<p>gwydd natáhl svou umouněnou ručku. "Pojď s</p>
<p>Nehvízdku. Pojď sem, maličký. Nechej starého</p>
<p>ggwydda, ať si tě pohladí."</p>
<p> ,Blaťátka se hladit nesmí," prohlásila Mistaya</p>
<p>zolutně. "Nikdo se jich nesmí ani dotknout."</p>
<p> "Poggwydd se na ni podezřívavě podíval. "F</p>
<p>ne?"</p>
<p> "Proto. Je to nebezpečné."</p>
<p> "Nebezpečné?" Poggwydd si blaťátko zkoumav</p>
<p>prohlížel. "Nevypadá nebezpečně. Spíš hloupě."</p>
<p> ,</p>
<p> ,Prostě si ho pohladit nesmíš."</p>
<p> "Jak si přeješ." Domů skřítek pokrčil rameny</p>
<p>a pak se podíval na kosti ve svém klíně. "Dáš si ně-</p>
<p>co k jídlu?"</p>
<p> Mistaya zavrtěla hlavou. "Ne, děkuji. Co tady</p>
<p>vlastně děláš?"</p>
<p> Poggwydd utrhl z kosti kousek masa. Jeho zuby</p>
<p>vypadaly jako jehličky. "Cestuju," řekl a ošil se.</p>
<p>"Chci si trochu užít samoty, utekl jsem z toho hluku</p>
<p>a spěchu, co mám doma. A kromě toho, rád bych se</p>
<p>něčemu vyhnul."</p>
<p> Máš potíže?"</p>
<p> "Ne, žádné potíže nemám!" Rozmrzele se na ni</p>
<p>podíval. "Copak vypadám jako někdo, kdo má po-</p>
<p>tíže? Ano? Poslyš, a co ty? Tdalá holčička toulající</p>
<p>se uprostřed pustiny. To se mi nezdá být úplně v po-</p>
<p>řádku."</p>
<p> Mistaya se na chvíli zamyslela. Poggwydd měl</p>
<p>pravdu. Byla v tom až po uši. Rozhodně však ne-</p>
<p>měla v úmyslu se mu svěřovat. "A proč ne" odpo-</p>
<p>věděla.</p>
<p> "Proč? Copak je normální. aby se malá holka pro-</p>
<p>cházela sama po lese? Řekni, ztratila ses?"</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 237</p>
<p> Rozzlobeně stiskla rty. "Neztratila jsem se. Jsem</p>
<p>tu na návštěvě."</p>
<p> Ha!" zašklebil se Poggwydd. "A u kohopak asi?</p>
<p> "</p>
<p>Že by u čarodějnice?" Když ale uviděl,jak se zatvá-</p>
<p>rila, okamžitě couvnul. "Ale no tak, vždyť tě jen</p>
<p>zlobím. Nemusíš se bát," uklidňoval ji rychle, neboť</p>
<p>si její výraz špatně vyložil. "Bydlí tady nedaleko,</p>
<p>víš? V Temném Polomu, necelou míli odtud. Hlavně</p>
<p>si dej pozor, abys tam nezabloudila." Rozpačitě si</p>
<p>odkašlal a odhodil poslední z kostí stranou. "Takže</p>
<p>koho jsi přišla navštívit?"</p>
<p> Upejpavě se usmála. "Přece tebe."</p>
<p> "Mě? Ha,ha! To je dobré. Takže ty jsi mě přišla</p>
<p>navštívit? Smál se, až se za bricho popadal. "Zřejmě</p>
<p>nemáš moc na vybranou, co? Navštívit! A mě! To je</p>
<p>přesně to, co malé holčičky dělají každý den!"</p>
<p> "Je to tak."</p>
<p> Co?"</p>
<p> "</p>
<p> "Přišla jsem tě navštívit. Sedíme tu a povídáme si.</p>
<p>To se na návštěvách dělá, ne?"</p>
<p> Zostra se na ni podíval. "Jsi nějak moc chytrá, dě-</p>
<p>venko. Misty, že? A teď mi řekni - pokud jsme</p>
<p>opravdu přátelé - kdo opravdujsi?"</p>
<p> Snažila se zatvářit co nejzmateněji. "Už jsem ti</p>
<p>přece řekla."</p>
<p> "Ano. Jsi Misty, která se nesmírně ráda prochází</p>
<p>opuštěným lesem a navštěvuje přátele, které předtím</p>
<p>neznala." Poggwydd potřásl hlavou. "Nezlob se, ale</p>
<p>mám pocit, že být s tebou znamená mít veliké otíže</p>
<p>a tak už nemám moc chuť si s tebou povídat. Zádné</p>
<p>další trable už nechci. Domů skřítci jich mají až až.</p>
<p>Sbohem."</p>
<p> Vstal a oprášil se, až z něj kusy bláta lítaly. Nevě-</p>
<p>řícně se na něj dívala. On to opravdu myslí vážně.</p>
<p> "Nevidím, jaký je v tom rozdíl, kdo jsem a kdo</p><empty-line /><p>23g TERRY BROOKS</p>
<p>ne," prohlásila rozzlobeně a vstala. "Proč si prostě</p>
<p>nemůžeme jen povídat?"</p>
<p> Pokrčil rameny. "Protože nemám rád malé děti,</p>
<p>které si myslí, že mě můžou vodit za nos. A to je</p>
<p>přesně to, o co se snažíš, není to tak? Víš, kdo jsem,</p>
<p>ale neřekla jsi mi, kdo jsi ty. A to se mi nelíbí. Nerú</p>
<p>to fér."</p>
<p> Není to fér?" opakovalajako ozvěna.</p>
<p> Ani trochu."</p>
<p> Dívala se, jak do tlumoku sbírá své věci. "Ale já</p>
<p> přece taky ve skutečnosti nevím, kdo jsi," podotkla.</p>
<p> "Nevím o tobě nic víc, než ty víš o mně. Znám tvoje</p>
<p>jméno a ty znáš moje, takžejsme si kvit."</p>
<p> Poggwydd se zarazil a podíval se na ni. "Dobře,</p>
<p>teď vidím, že máš vlasmě pravdu. Ano, j e to tak.</p>
<p> "</p>
<p> Upustil svůj vak, až to zachřestilo a znovu se po-</p>
<p>sadil. Mistaya se usadila naproti němu.</p>
<p> Uzavřeme dohodu," řekl a vztyčil přitom špi-</p>
<p>navý prst, aby dodal svým slovům na důrazu. "Ty</p>
<p>mi povíš něco o sobě ajá pak udělám totéž. Co ty na</p>
<p>to?"</p>
<p> Natáhla svůj prst a dotkla se jeho na znamení, že</p>
<p>dohodu přijímá. "Ty začni."</p>
<p> Poggwydd se zamračil, zavrtěl a ucouvnul. "Hm."</p>
<p>Vypadal nesmímě zamyšleně. "Dobře. Řeknu ti, co</p>
<p>tady dělám. Jsem lovec pokladů a sloužím přímo</p>
<p>králi." Spiklenecky na ni zamrkal. "Mám zvláštní</p>
<p>poslání. Hledám nesmímě cennou truhlu plnou zlata,</p>
<p>kteráje ukryta někde v těchto lesích."</p>
<p> Nevěřícně zvedla obočí. "To není pravda."</p>
<p> "</p>
<p> "Je štěkl pobouřeně. "A vubec, jak to můžeš vě-</p>
<p>dět?</p>
<p> "Protože to vím." Nemohla si pomoct, koutky ja-</p>
<p>ko by se jí roztáhly do úsměvu samy do sebe. Tenhle</p>
<p>chlapík byl právě tak zábavný, jako Abemathy.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 239</p><empty-line /><p> !"</p>
<p> "Vidíš, nevíš nic Mávl pohrdavě rukou. "Hle-</p>
<p>dám pro krále poklady už celá léta! Jak říkám, bě-</p>
<p>hem svých cest jsem pro něj našel spoustu cenností!</p>
<p>Vím toho o hledání pokladů mnohem víc, než kdo-</p>
<p>koliv jiný a král mé služby velmi oceňuje. Proto mě</p>
<p>taky přijal do svých služeb."</p>
<p> "</p>
<p> "Vsadím se, že tě ani nezná, trvala dívenka na</p>
<p>svém. Tahle hra se jí líbila, tak dobře už se dlouho</p>
<p>nebavila. "Vsadím se, že tě v životě neviděl.</p>
<p> "</p>
<p> Poggwydd byl vzteky bez sebe. "Viděl! Znám ho</p>
<p>velice dobře. Dokonce ijeho rodinu. Znám taky krá-</p>
<p>lovnu! I tu malou holčičku, která se ztratila! Možná</p>
<p>se mi ji dokonce podaří najít, když budu pátrat po té</p>
<p>truhle plné zlata!"</p>
<p> Ohromeně se na něj dívala. Ztratila? Pevně stisk-</p>
<p>la rty k sobě. "Neznáš ji, celé sis to vymyslel."</p>
<p> "To není pravda! A víš co ti řeknu, když už ses</p>
<p>rozhodla být tak nevychovaná? Králova dcerka je</p>
<p>mnohem roztomilejší, než ty!"</p>
<p> Není!"</p>
<p> "Ha! Láry fáry! Jak to můžeš vědět?"</p>
<p> "Protože tojsemjá."</p>
<p> Bylo to venku dřív, než si uvědomila, co vlasmě</p>
<p>říká. Vlasmě na tom ani tak moc nezáleželo. Mi-</p>
<p>staya to brala jako hru. Stejně by mu to nakonec nej-</p>
<p>spíš řekla. Chtěla vidět, jak se bude Domů skřítek</p>
<p>ářit.</p>
<p> Ten pohled opravdu stál za to. Chvíli na ni v ne-</p>
<p>sktývaném úžasu zíral a blábolil cosi nesrozumitel-</p>
<p>ného, ale pak si hlasitě odfrknul. "Pche! Takový ne-</p>
<p>smysl! A kdo z nás dvou si teď vymýšlí, co?"</p>
<p> "Vůbec jsem se neztratila!" dodala pevně. "Jsem</p>
<p> řece přímo před tebou!"</p>
<p> Ty nejsi dcera Jeho Výsosti!" trval Poggwydd na</p>
<p>vém. "Ani nemůžeš být."</p><empty-line /><p>240 TERRY BROOKS</p>
<p> "Jak to můžeš vědět?" napodobila Mistaya je</p>
<p> tón a udělal grimasu. Pak se plácla přes pusu, j</p>
<p> by jí to náhle došlo. "Ach promiň, já zapomněl</p>
<p> Vždyť jsi králův osobní hledač pokladů a znáš cel</p>
<p> jeho rodinu!"</p>
<p> Poggwydd se zaškaredil. Naklonil se kupřed</p>
<p> ajeho kulaté tělíčko se houpalo na podsaditých nož</p>
<p> kách, jako by se mělo každou chvíli překotit.</p>
<p> Tak poslouchej!" řekl opatrně. "Dost legrac</p>
<p> ,</p>
<p> Jedna věc je hrát si na někoho, když jde o neškod</p>
<p>nou zábavu, ale dělat si legraci z cizího neštěstí, td</p>
<p>už je něco docela jiného. Vím, že jsi jen malá hol</p>
<p>čička. Ale jsi chytrá malá holčička a stará jsi dost na</p>
<p>to, abys dokázala poznat rozdíl."</p>
<p> O čem to mluvíš," obořila se na něj rozzlobeně</p>
<p> ,</p>
<p>vůbec se jí nelíbilo, když ji takhle poučoval.</p>
<p> O dceři Jeho Výsosti!" odsekl. "O té mluvím!</p>
<p>A nedělej, že mi nerozumíš!" Pak se zarazil. "No...</p>
<p>možná to doopravdy nevíš. Malé děvčátko, samo,</p>
<p>uprostřed lesů, které se dá do řeči s někým, jako</p>
<p>jsem já.... Tak vážně, kdo jsi? Ještě jsi mi to neřekla.</p>
<p>Víla, která na chvíli opustila mlhy? Nebo snad patriš</p>
<p>k těm z jezerní země? Takové se u nás často neuka-</p>
<p>zují. Myslím tím u nás, u Domů skřítků."</p>
<p> Na chvíli se odmlčel, jako by se snažil srovnat si</p>
<p>myšlenky. "Takže pokud to doopravdy nevíš, stalo</p>
<p>se tohle: dcera Jeho Výsosti se ztratila a všichni ji</p>
<p>hledají. Je pryč už celé dny, možná týdny. Oddíly</p>
<p>jezdců pročesávají Landover zjednoho konce na</p>
<p>druhý a pátrají po ní."</p>
<p> Naklonil se k ní a ztišil hlas, jak by měl strach, že</p>
<p>ho někdo může slyšet. "Říká se, že ji unesl král Ry-</p>
<p>dall, co přišel z nějaké země jménem Mamhull. Ten</p>
<p>ji má a nechce ji vrátit, dokud králův ochránce ne-</p>
<p>podstoupí bitvu se sedmi příšerami. Nevím to jistě,</p>
<p>UKLADY ČARODFsJNIC 21</p>
<p>khle jsem to slyšel. V každém případě není</p>
<p>lezení a ty by sis z toho neměla dělat legraci."</p>
<p>fistaya zůstala jako opařená. "Ale já jsem krá-</p>
<p>dcera!" trvala na svém a ruce si dala v bok.</p>
<p>ravdu!</p>
<p> "</p>
<p> pa.k koutkem oka zahlédla mezi stromy jakýsi po-</p>
<p> . Zprudka se otočila, připravena dát se na útěk.</p>
<p> ce cítila až v krku a žaludek se jí svíral. Pohyb se</p>
<p> ěnil ve vír strašlivého nazelenalého světla, které</p>
<p> _ lnilo stinný prostor mezi kmeny a pomalu získá-</p>
<p> o tvar lidského těla. Na pokraji lesa se objevila</p>
<p> soká, štíhlá osoba s černými vlasy. O její totož-</p>
<p> sti nemohlo být pochyb.</p>
<p> Noční Stín se vrátila. Čarodějnice vystoupila ze</p>
<p>tinu, tiše jako duch. Své rudé oči upřela na Mi-</p>
<p>tayu. "Měla jsi prikázáno neopouštět Temný Po-</p>
<p>om," řekla tiše.</p>
<p> Dívenka znehybněla. V hlavě měla naprostý zma-</p>
<p>tek, vůbec nebyla schopna myslet. Pak se přece jen</p>
<p>vzmohla na malé přikývnutí. "Omlouvám se," za-</p>
<p>šeptala. "Chtěla jsem znova vidět slunce."</p>
<p> "Pojď sem," nařídila jí čarodějnice. "Postav se</p>
<p>sem, vedle mě."</p>
<p> "Bylo to jen na chvíli," vysvětlovala Mistaya bo-</p>
<p>jácně, výraz její tváře ji děsil. "Byla jsem sama a tak</p>
<p>jsem si myslela-"</p>
<p> "Pojď sem, Mistayo!" štěkla Noční Stín ostře,</p>
<p>aniž ji nechala domluvit.</p>
<p> Holčička se pomalu, se sklopenou hlavou, vydala</p>
<p>napříč paloukem. Letmo se ohlédla, aby se podívala</p>
<p>na Poggwydda. Stál u ohně a s vytřeštěnýma očima</p>
<p>sledoval, co se děje. Mistaye ho bylo líto. Konec-</p>
<p>konců do téhle kaše ho dostala ona.</p>
<p> ,</p>
<p> "Čekám, Mistayo," zasyčela čarodějnice varovně.</p>
<p> Dívenka odtrhla oči od Domů skřítka a náhle si</p><empty-line /><p>24.2 TERRY BROOKS</p>
<p>uvědomila, že Nehvízdek je pryč. Když si povíd</p>
<p>s Poggwyddem, stál hned vedle ní. Kamjen zmizel?</p>
<p> Došla k čarodějnici a zastavila se. S hrůzou oče</p>
<p>kávala, co se bude dít dál. Noční Stín se usmála, al</p>
<p>její úsměv byl studený jako led. "Velmi jsi m</p>
<p>zklamala," zašeptala.</p>
<p> Mistaya přikývla. Cítila se nesmímě zahanbeněl</p>
<p>aniž by vlastně tušila proč. "Už to nikdy neudělám,"</p>
<p>slíbila. Pak si vzpomněla na Poggwydda. "On za nic</p>
<p>nemůže," řekla rychle a opět se přes rameno podí-</p>
<p>vala na nebohého Domů skřítka. "To všechno já.</p>
<p>Vždyť on se mnou dokonce nechtěl ani mluvit."</p>
<p>Chvilku váhala a pak dodala, "Neublížíš mu, viď?"</p>
<p> Noční Stín vztáhla ruce a položila je na dívenčina</p>
<p>ramena. Jemně, ale pevně ji odvedla stranou. "Ale</p>
<p>samozřejmě, že ne. Je to jen hloupý skřítek. Pošlu</p>
<p>ho někamjinam, nic víc."</p>
<p> Promiňte?" promluvil Poggwydd tenounkým</p>
<p>hláskem. "Soudím, že už mě tady potřebovat nebu-</p>
<p>dete. Já. . . posbírám si své věci a =</p>
<p> Noční stín pozvedla ruku a na konečcích prstů jí</p>
<p>zaplály malé, zelené ohníčky. Poggwydd vyděšeně</p>
<p>zaječel a přikrčil se. Čarodějnice nechala plamínky</p>
<p>rozhořet, vzala je do svých dlaní a zatímco se upřeně</p>
<p>dívala na skřítka, něžně je laskala. Mistaya se po-</p>
<p>koušela něco říct, ale nemohla ze sebe vypravit ani</p>
<p>slovo. S prosebným výrazem v očích se obrátila</p>
<p>k čarodějnici. Přes její ujištění si byla náhle jista, že skřítkovi přecejen chce ublížit.</p>
<p> A pak uviděla Nehvízdka. Krčil se na okraji pa-</p>
<p>louku, mimo čarodějčino zomé pole. Dlouhé chlupy</p>
<p>za krkem mu stály a hlavu měl skloněnou, jako by se</p>
<p>snažil soustředit. Z jeho štětin se začala zvedat ja-</p>
<p>kási měsíčně bílá záře.</p>
<p> Copak tojen dělcí?</p>
<p>LJKLADY ČARODĚJNIC 243</p>
<p> pak Noční Stín prudce mrštila po skřítkovi svým</p>
<p> leným ohněm, záře k němu však dorazila driv.</p>
<p>Iistaya zděšeně vykřikla. Zelený plamen a bílá zář</p>
<p>se srazily, ozvala se rána a Poggwydd zmizel. Zůstal</p>
<p>po něm jen jeho potrhaný tlumok a trocha kouře.</p>
<p> "Co to bylo?" zvolala Noční Stín a očima pátrala</p>
<p>po okraji palouku. Obrátila se k Mistaye. "Viděla jsi</p>
<p>to taky? Ano?"</p>
<p> Mistaya zamrkala a stěží se dokázala nadechnout.</p>
<p>Tu chladnou, měsíční záři? Samozřejmě, viděla ji,</p>
<p>ale čarodějnici by to nikdy nepřiznala. Ne potom, co</p>
<p>se stalo Poggwyddovi. Ještě že utekl aspoň Nehvíz-</p>
<p>dek. Nebylo po něm ani stopy.</p>
<p> Podívala se vědmě přímo do očí a hlas se jí třásl.</p>
<p>"Co jsi to Poggwyddovi udělala? Prosila jsem tě</p>
<p>přece, abys mu neubližovala!</p>
<p> "</p>
<p> Prudkost jejích slov čarodějnici překvapila.</p>
<p>"Uklidni se," mímila ji a zrak jí stále nejistě těkal</p>
<p>sem a tam. "Je v pořádku. Poslala jsem ho domů</p>
<p>mezi jeho lid. Tady neměl co pohledávat."</p>
<p> Mistaya však nebyla k utišení. "Nevěřím ti! Už</p>
<p>nevěřím ničemu, co říkáš! Chci jít domů, hned teď!"</p>
<p> Noční Stín se na ni chladně podívala. "Dobře, Mi-</p>
<p>stayo," odpověděla tiše. "Ale nejdřív mě vyslechni.</p>
<p>To přece pro měještě udělat můžeš, nebo ne?"</p>
<p> Mistaya pevně stiskla rty a přikývla.</p>
<p> "Tvému příteli jsem neuhližila," řekla čarodějnice</p>
<p>s důrazem. "Tady ale zůstat nemohl. Řekl ti napro-</p>
<p>stou pravdu. Všichni si myslí, že tě Rydall vězní.</p>
<p>Tvůj otec nechal tyhle zvěsti rozšířit, hned poté, co</p>
<p>se tě marnhullský král pokusil unést poprvé. Do-</p>
<p>konce tě nechal hledat, aby to vypadalo opravdově.</p>
<p>Chtěl tím Rydalla zmást. Takhle to vypadá, jako by</p>
<p>nikdo nevěděl, kde vlastnějsi."</p>
<p> Chápavě se na Mistayu usmála. "A teď se tenhle</p><empty-line /><p>244 TERRY BROOKS</p>
<p> malý skřítek dozvěděl pravdu. Co když to něko _</p>
<p> řekne? Co když prozradí, že tě viděl? A co když</p>
<p> to všechno dozví Rydallovi špehové? Riziko je příl</p>
<p> velké. Vrátila jsem ho tedy, kam patří a smaz</p>
<p> jsem vjeho mysli veškeré vzpomínky na vaše s</p>
<p> tkání. Udělalajsem to, abych ochránil a vás oba."</p>
<p> Nebude si nic pamatovat?" zeptala se Mistay</p>
<p> opatrně.</p>
<p> "Vůbec nic. Takže se vlastně nic zlého nestaloi</p>
<p>nemám pravdu?" Noční Stín se k ní naklonila. "A cá</p>
<p>se tvého odchodu domů týče, pokud si to opravdtj</p>
<p> přeješ, můžeš jít třeba hned," čarodějnice udělala</p>
<p> dramatickou pauzu, "nebo se mnou můžeš zůstat</p>
<p> ještě další tři dny a odejít pak. Pokud se rozhodneš</p>
<p> zůstat slibuji ti, že příšery necháme být. Už jsme</p>
<p> jich udělaly hodně, já vím. Prokázala jsi velkou tr-</p>
<p> pělivost ajá jsem na tebe kladla příliš velké nároky.</p>
<p> Zkusíme něco jiného. Co ty na to?"</p>
<p> Mistaya na ni překvapeně zírala, takový vývoj</p>
<p> událostí rozhodně nečekala. Oči čarodějnice opět</p>
<p> získaly stříbrnou barvu, jejich pohled byl měkký</p>
<p> a podmanivý. Mistaya si vzpomněla, jaké to mezi</p>
<p>nimi bylo na počátku, učitelka a žákyně, jedna tou-</p>
<p>žící předat své vědění, druhá dychtící po poznání.</p>
<p>Vzpomněla si na své nadšení, když poprvé použila</p>
<p>magickou sílu ajejí zlost a nedůvěra poněkud opad-</p>
<p>ly. Přála si, aby vyučování pokračovalo. Opravdu</p>
<p>chtěla zůstat. Teď, když věděla, že Poggwyddovi se</p>
<p>nic zlého nestalo a ona nebude muset dělat žádné</p>
<p>další nestvůry, domů nijak nepospíchala.</p>
<p> "Moji rodiče jsou v pořádku?" zeptala se znena-</p>
<p>dání.</p>
<p> Noční Stín se zatvářila pohoršena. "Samozřejmě.</p>
<p>Kde myslíš, že jsem dneska ráno byla? Změnila</p>
<p>jsem podobu a letěla jsem na Ryzí Stříbro, abych se</p>
<p>LTKLADY ČARODĚJNIC 245</p>
<p> m ujistila. Všechno je, jak má být. Tvému otci</p>
<p> tce se vede dobře. Questoru Thewsovi se zatím</p>
<p> chránit je před Rydallovými útoky a tak máme</p>
<p> času, abychom tvou přípravu dokončily. Budeš</p>
<p> "t dost, abys jim mohla pomoci."</p>
<p> Mistaya mlčky čarodějnici sledovala. Podle všeho</p>
<p> a pravdu. Vždyť ani Poggwydd se přece o žád-</p>
<p> nebezpečí, které by hrozilo jejím rodičům, ne-</p>
<p> "oval. Samozřejmě, skřítkovi se nedalo moc vě-</p>
<p> ale přesto.</p>
<p>; Náhle se cítila velmi zmatená. Povzdychla si a po-</p>
<p> a stranou. Kromě nich nebylo na palouku živé</p>
<p>uše. Slunce nad hlavou zářilo, jeho paprsky se pro-</p>
<p>raly skrz listí a tančily na lesních pěšinách. Domů</p>
<p>křítekjako by tu nikdy ani nebyl.</p>
<p> GG</p>
<p> "Dobře, řekla nakonec. "Zůstanu ještě další tři</p>
<p>y GG</p>
<p> "To je velmi moudré rozhodnutí," pochválila ji</p>
<p>čarodějnice. Kdyby byla Mistaya pozomější, jistě by</p>
<p>jí neušel tvrdý přídech těch slov ani fakt, že teprve</p>
<p>teď z čarodějčina postoje zmizela jistá stmulost.</p>
<p>"Ale už nesmíš znova z Temného Polomu odejít."</p>
<p> Mistaya přikývla a pak se na ni s očekáváním po-</p>
<p>dívala. "A co se budeme učit teď?"</p>
<p> Noční Stín našpulila rty. "Léčení," odpověděla.</p>
<p> Uzdravování použitím magie."</p>
<p> Objala Mistayu kolem ramen a pomalu s ní od-</p>
<p>cházela z palouku směrem ke strži, jenž byla jejím</p>
<p> LG</p>
<p>domovem. "Mistayo, řekla tiše, "chceš se naučit</p>
<p>používat svou magickou sílu tak, abys dokázala oži-</p>
<p>vit něco, co už j e mrtvé?"</p>
<p> Zeširoka se na dívenku usmála a oči jí samou spo-</p>
<p>kojeností jen hrály.</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODĚJNIC 2q,7</p><empty-line /><p> r</p>
<p>r</p>
<p>HLEDÁNÍ</p><empty-line /><p>r</p><empty-line /><p> o třech dnech bezvýsledného prohledávání</p>
<p> místností na Graum Wythe začal být Questor</p>
<p> Thews přesvědčen, že museli něco důležitého</p>
<p>přehlédnout.</p>
<p> "Jako bychom měli klapky na očích!" prohlásil</p>
<p>vyčerpaně. Seděl právě na jedné z beden ukrývají-</p>
<p>cích nevystavený inventář hradu, bradu si opřel do</p>
<p>dlaní, nespokojeně se mračil a vousy se mu přitom</p>
<p>divoce ježily na všechny strany. "Je to tady, ale ať</p>
<p>užje to cokoliv, my to prostě nevidíme!"</p>
<p> Elizabeth s Abernathym se na něj podívali, ale ne-</p>
<p>řekli nic. Všichni tři seděli vjednom z mnoha depo-</p>
<p>zitaru uměleckých předmětů na Graum Wythe, ma-</p>
<p> , zatuchlé komoře bez oken ukryté hluboko uvnitř</p>
<p> adu. Jednou už ji prohledali a teď se do toho právě</p>
<p> ystali pustit podruhé. Všechny místnosti už proš-</p>
<p>uejdili a původní nadšení, se kterým se pustili do</p>
<p>ráce, je dávno opustilo. "</p>
<p> "Nemělo by to trvat takhle dlouho, prohlásil ča-</p>
<p>Toděj rozhodně. "Pokud jsme tu věc měli najít, po-</p>
<p>kud jsme sem byli posláni s tímto záměrem, už jsme</p>
<p>na ni dávno měli narazit."</p>
<p> "Určitě by nám pomohlo, kdybychom věděli, co</p>
<p>vlastně hledáme," poznamenal Abemathy a s otrá-</p>
<p>veným povzdechem se ponořil do další bedny. Už</p>
<p>měl dost slídění po temných koutech a zaprášených</p>
<p>bednách. Toužil se dostat ven, na slunce a čerstvý</p>
<p>vzduch. Chtěl si užít toho, že opět, byť zcela neče-</p>
<p>kaně, získal svou dřívější podobu. Všechny ty roky</p>
<p>strávené v psí kůži z něj spadly, jako by se nikdy ani</p>
<p>nestaly, jako by to byl jen zlý sen, ze kterého se ko-</p>
<p>nečně probudil.</p>
<p> Elizabeth našpulila rty a na malém nosíku se jí</p>
<p>udělaly vrásky. "A nemůžeš se mýlit?" zeptala se</p>
<p>čaroděje opatrně. "Možná v tom nebyl žádný úmysl,</p>
<p>ale prostě jen náhoda." Posadila se na bednu stoící</p>
<p>vedle té, na které seděl Abernathy. "Nebo to nějaký</p>
<p>důvod má, ale jiný, než si myslíš."</p>
<p> "Je to možné," odpověděl Questor blahosklonně,</p>
<p>"ale nepravděpodobné. Následky působení magické</p>
<p>síly jsou zřídkakdy náhodné. Téměř vždy existuje</p>
<p>nějaký důvod, proč se události odehrály tak, jak se</p>
<p>odehrály. Noční Stín by se nikdy nemohla tak zmý-</p>
<p>lit, nepochybně chtěla, abychom zemřeli a my jsme</p>
<p>přesto naživu. Z toho vyplývá jednoznačný závěr.</p>
<p>Zasáhl někdo jiný a zachránil nás. Poslal nás sem</p>
<p>s nějakým záměrem ajá si nedokážu představit, že</p>
<p>by to mělo být něco jiného, než záchrana Mistayi."</p><empty-line /><p>24S TERRY BROOKS</p>
<p> "Možná ses zmýlil v místě," pokračovala Eliz</p>
<p>beth. "Mohla by se ta magická věc skrývat někd</p>
<p>jinde než na Graum Wythe?"</p>
<p> Questor Thews se zašklebil. "Ne. Musí to být ta</p>
<p>dy, nějaké kouzlo, pocházející z Landoveru. Nic ji</p>
<p>ného by nedávalo smysl!"</p>
<p> Chvíli se na sebe mlčky dívali a pak se začali roz:</p>
<p>hlížet po místnosti. "Co takhle druhý medailon? Ta</p>
<p>kový, jako má Jeho Výsost?" napadlo Abernathyho.</p>
<p> Caroděj přemýšlivě zvedl štětinaté obočí. Na tu-</p>
<p>hle možnost nepomyslel. Ale ne, pokud by Michel</p>
<p>Ard Rhi takový medailon měl, stěží by se tehdy před</p>
<p>lety, když se Abemathy stal jeho vězněm, tolik na-</p>
<p>máhal, aby od něj získal ten, který mu zapůjčil Ben</p>
<p>Holiday.</p>
<p> Potřásl hlavou. "Ne, je to něco jiného. Věc, jejíž</p>
<p>význam Michel nerozpoznal nebo kterou neuměl</p>
<p>používat." Zamyšleně se zatahal za vousy. "Musím</p>
<p>říct, že tohle hledání je neobyčejně wčerpávající."</p>
<p> "Možná bychom si mohli dát oběd," navrhla Eli-</p>
<p>zabeth a škádlivě št ouchla do Abemathyho. "Možná</p>
<p>nám to bude s plnými žaludky lépe myslet."</p>
<p> "</p>
<p> A což takhle si na chvíli zdřímnout," odpověděl</p>
<p>Abernathy a šťouchanec jí vrátil.</p>
<p> Questor Thews je zachmuřeně pozoroval. Aberna-</p>
<p>thymu se život v nové podobě líbil. Možná až moc.</p>
<p>Byl zcela spokojený a zdálo se, jako by teď, když se</p>
<p>stal člověkem, po návratu do Landoveru ani příliš ne-</p>
<p>toužil. Naprosto zapomínal na své povinnosti. Král</p>
<p>ajeho rodina na ně spoléhali a on se choval, jako by</p>
<p>mu to bylo jedno. Čaroděj věděl, že by ho neměl sou-</p>
<p>dit, ale to, co se s ním dělo, se nedalo přehlédnout.</p>
<p>Abemathy začal znovu objevovat sám sebe a měnil</p>
<p>svůj způsob života tak, aby odpovídal novým podmín-</p>
<p>kám. A to mohlo být velmi nebezpečné.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 249</p>
<p> Hlasitě zakašlal, až Elizabeth i písař nadskočili.</p>
<p>"Dřív než si dáme ten oběd, nebo se někdo z vás na-</p>
<p>táhne na kanape, bych si rád o tom všem ještě jed-</p>
<p>nou promluvil." Usmál se, jako by chtěl zmírnit</p>
<p>prikrost svých slov. "Bude to jen chvilka. Přizná-</p>
<p>ám, že začínám být poněkud zoufalý."</p>
<p> Elizabeth se na něj povzbudivě usmála. "Neboj</p>
<p>se, Questore, dřív nebo později to najdeme, ať je to</p>
<p>co je to." Prohrábla si prsty své kučeravé vlasy. "A</p>
<p>i kdyby ne, tohle není zas tak špatné místo k žití, co</p>
<p>vy na to?</p>
<p> "</p>
<p> V hlase jí zaznělo cosi jako naděje. Questor se ani</p>
<p>neopovažoval říct, co si doopravdy myslí. "Musíme</p>
<p>se vrátit do Landoveru," odpověděl tiše. "Musíme</p>
<p>najít tu věc, která nám to umožní."</p><empty-line /><p> .p "</p>
<p> Elizabeth si ovzdechla. "Já vím. V každém pří-</p>
<p>padě to neznělo příliš přesvědčeně. "Pokud tomu ro-</p>
<p>zumím, tak je to věc, kterou bys poznal, kdyby ji</p>
<p>uviděl, je to tak? Jestli tady ovšem je."</p>
<p> "Všechno jsme už nejmíň jednou prohlédli," zavr-</p>
<p>čel Abernathy a popostrčil si brýle na nose.</p>
<p> "Možná jsme se nedívali správným způsobem "</p>
<p> ,</p>
<p>zamumlal Questor Thews.</p>
<p> Elizabeth si zadumaně prohlížela tkaničky svých</p>
<p>tenisek. V místnosti se rozhostilo ticho.</p>
<p> "Počkat," ozval se nečekaně Abemathy. "Možná</p>
<p>to, co hledáme, není vůbec věc. Proto jsme zatím nic</p>
<p>nenašli. Přeneslo nás sem zaklínadlo, magie vyvo-</p>
<p>laná slovy. Proč by nás jiné zaklínadlo nemohlo do-</p>
<p>stat zpět?"</p>
<p> Questorovi se rozšířily oči a rozčileně seskočil</p>
<p>z bedny, na níž seděl. "Abernathy, ty jsi úplný gé-</p>
<p>nius! Samozřejmě, to je ono! Zaklínadlo! Žádný ta-</p>
<p>lisman! Potřebujeme najít knihu zaklínadel!"</p>
<p> Abernathy s Elizabeth se zvedli, ale vypadali</p><empty-line /><p>250 TERRY BROOKS</p>
<p>mnohem méně nadšeně. "Copak by Michel takov</p>
<p>knihu nepoznal?" zeptal se písař pochybovačn</p>
<p> Chtěl se přece vrátit do Landoveru, aby znovu zí</p>
<p>kal královský trůn. Kdyby takovou knihu měl, urči</p>
<p>by ji použil. A stejně tak tvůj bratr. Proč by tenkr</p>
<p>jinak vymýšlel tu krkolomnou šarádu se sny? ,J</p>
<p>vím, byl to můj nápad, ale čím déle o něm přemys</p>
<p>lím, tím nesmyslnější se mi zdá. Kdyby taková kni</p>
<p>ha skutečně existovala, určitě byji použili." .;</p>
<p> Třeba nemohli," namítnul čaroděj, který zača</p>
<p>rozčileně přecházet od jedné zdi ke druhé. Hlavq</p>
<p>měl skloněnou a rukama mával na všechny strany</p>
<p>"Třeba by na ně zakletí nefungovalo. Já nevím;</p>
<p>V každém případě si myslím, že tohle vůbec není</p>
<p>špatný nápad. Dostali jsem se sem pomocí zaklína-</p>
<p>dla. Zaklínadlo nám tedy může otevřít cestu zpět.</p>
<p>Pokud bych přehodil pořadí slov. . . ".</p>
<p> V mysli se mu opět vynořilo velice ošklivé pode-</p>
<p>zření. Tato myšlenka ho napadla už dříve, když se-</p>
<p>děli v Elitzabetině kuchyni a snažili se přijít na pří-</p>
<p>činu všech těch zvláštních a nečekaných událostí.</p>
<p>Tenkrát ji okamžitě zavrhl. Odmítl se jí vůbec zabý-</p>
<p>vat neboť nebyl schopen připustit, že by mohla být</p>
<p>sebeméně pravdivá. Teď tady byla opět a mnohem</p>
<p>intenzivnější.</p>
<p> Zastavil se a upřel na svého přítele vyděšený po-</p>
<p>hled. "Abernathy, je pro mě velmi těžké něco tako-</p>
<p>vého říct, ale co když. . . "</p>
<p> Svou větu nedokončil. Ve jednom tmavém koutě</p>
<p>na opačné straně místnosti vzplálo jasné světlo</p>
<p>a všichni se k němu instinktivně otočili. Světlo zazá-</p>
<p>řilo a zhaslo. Na jeho místě se na podlaze objevil po-</p>
<p>trhaný a vyděšený Domů skřítek.</p>
<p> Když si všiml jejich upřených pohledů, zalapal po</p>
<p>dechu a zvedl ruce. "Neubližujte mi!" prosil, rychle</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 251</p>
<p>ikal víčky a pokusil se stulit do klubíčka. "Já</p>
<p>domů!"</p>
<p> Questor si s Abernathym vyměnil udivený pohled.</p>
<p> _mů skřítek? Tady? Co se to děje?</p>
<p> No tak, nikdo ti neublíží," uklidňoval Questor</p>
<p> "tka. Udělal krok k němu, ale rychle se zarazil</p>
<p> ž uviděl, jak mužíček lapá po dechu. "Stalo se ti</p>
<p> co?"</p>
<p> Skřítek zavrtěl nejistě hlavou. "Kromě toho, že</p>
<p> ě čarodějnice málem upekla ve svém ohni ani ne."</p>
<p> Čarodějnice? Questor a Abemathy se na sebe po-</p>
<p>dívali podruhé. "Jak se jmenuješ?" zeptal se na-</p>
<p>lconec Questor. Malé, ušmudlané stvoření se mezi-</p>
<p>:tím na podlaze zkroutilo do neuvěřitelné polohy.</p>
<p>"Neboj se. Nechceme ti ublížit. Jsi mezi přáteli."</p>
<p> Skritek nejistě zahýbal nosíkem a nakonec vy-</p>
<p>koukl mezi prsty dlaní, jimiž si zakrýval obličej.</p>
<p>,;Domů skřítci mají sakramentsky má o přátel," po-</p>
<p>dotkl zasmušile a zvedl hlavu. Byl neuvěřitelně špi-</p>
<p>. navý, rozcuchaný a rozedrané šaty mu pokrývala</p>
<p>. vrstva popela a špíny. "Nejdřív mi řekněte, kdo jste</p>
<p> Questor si povzdechl. "Já jsem Questor Thews.</p>
<p>Tohle je Abernathy a támhle ta dívka se jmenuje</p>
<p>Elizabeth." Ukázal prstem na skřítka. "A teď ty.</p>
<p>Kdo jsi?"</p>
<p> Poggwydd," odpověděl Domů skřítek a v hlase</p>
<p>mu zaznělo cosi jako hrdost. Dal dlaně z očí a po-</p>
<p>malu zvedl hlavu. "Questor Thews, dvorní čaroděj?</p>
<p>Slyšel jsem, že tě vězní král Rydall. Tebe a toho psa,</p>
<p>říkají. Tohle místo je kobka? Carodějnice mě poslala</p>
<p>do Rydallova vězení?"</p>
<p> "Moment." Tentokrát čaroděj nezaváhal, došel ke</p>
<p>až ke skřítkovi a postavil ho na nohy. "Čarodějnice,</p>
<p>,. říkáš Myslíš tím Noční Stín?"</p><empty-line /><p>252, TERRY BROOKS</p>
<p> Poggwydd přikývnul. "Koho jiného?" V Questo-,</p>
<p>rově blízkosti poněkud zplihnul. "To ona mě sem</p>
<p>poslala. Mrštila po mně zelený oheň. Ještě jsi mi po-</p>
<p>řád neodpověděl. Kde to jsem? Je tohle Rydallovo</p>
<p>vězení?</p>
<p> "</p>
<p> Questor Thews uchopil Poggwydda za loket, do-</p>
<p>vedl ho k prázdné bedně a usadil ho na ni. Skřítek si</p>
<p>třel svůj usmrkaný nos a snažil se tvářit statečně. Vi-</p>
<p>sel na Questorovi pohledem, jako by byl jeho po-</p>
<p>slední ajedinou spásou.</p>
<p> "Poggwydde," oslovil ho čaroděj vážně. "Chci,</p>
<p>abys nám povyprávěl, co se stalo. Řekni nám všech-</p>
<p>no, na co si vzpomeneš, zvlášť pokud se to bude tý-</p>
<p>kat Nočního Stínu."</p>
<p> "To klidně můžu," prohlásil skřítek. Pak podezří-</p>
<p>vavě zamrkal. Určitě nejstejejí přátelé?</p>
<p> "Nejsme, slibuji," odpověděl Questor.</p>
<p> Poggwydd přikývnul, na chvíli se zamyslel a pak</p>
<p>si obřadně odkašlal. "Takže, myslím, že mi ta čaro-</p>
<p>dějnice chtěla ublížit. Viděl jsem jí to na očích.</p>
<p>Opravdu byla hodně rozzuřená, nejspíš kvůli té malé</p>
<p>holčičce. Načapala mě, když jsem se s ní bavil na</p>
<p>jednom palouku, asi míli od Temného Polomu. Ta-</p>
<p>kový nesmysl. Vždyť jsem ji ani neznal! Vynořila se</p>
<p>jako by odnikud, přímo uprostřed těch lesů, a chtěla</p>
<p>si povídat. A tak jsme chvíli mluvili, pak se objevila</p>
<p>čarodějnice a ta holčička ji prosila, aby mi neubližo-</p>
<p>vala, řekla že to není moje vina, ale čarodějnice jí</p>
<p>podle všeho nevěřila a tak-"</p>
<p> Dost! Stop! Přestaň!" Questor Thews se mračil</p>
<p>tak, až se mu obočí zježilo na všechny strany. "O ja-</p>
<p>ké holčičce to mluvíš? Jak vypadala? Řekla ti svoje</p>
<p>jméno?"</p>
<p> Poggwydd chvíli mlčel, výraz čarodějovy tváře ho</p>
<p>zřejmě vyděsil. Prosebně se podíval se na Aberna-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 253</p>
<p>thyho s Elizabeth, ale když u nich žádnou pomoc</p>
<p>nenašel, odvrátil se. "Já nevím, jak vypadala. Kdo si</p>
<p>to má pamatovat? Byla... malá. Mohlo jí být tak de-</p>
<p>set. Měla pihy a blonďaté vlasy." Zamyšleně nakrčil</p>
<p>čelo. "A byla moc chytrá. Když jsme se bavili, po-</p>
<p>řád se vytáčela. Předstírala, že je... Řekla, že je dce-</p>
<p>ra..." Zmlkl, jako by nevěděl, jak dál. "Jmenovala</p>
<p>se Misty."</p>
<p> "Mistaya," vydechl Questor užasle a ucouvnul.</p>
<p>"Takže ji vězní Noční Stín. Nebo přinejmenším</p>
<p>věznila. Uteklají, Poggwydde? Ano? Dokázalato?"</p>
<p> Domů skřítek se na něj nechápavě podíval. "Utek-</p>
<p>la? Já nevím. Nemám tušení, odkud přišla. Dokonce</p>
<p>ani nevím, kým doopravdy byla. Vím jen jedno-</p>
<p>když mě s ní čarodějnice našla, strašně se rozzuřila</p>
<p>a to je důvod, proč jsem skončil tady!" Špinavými</p>
<p>prstíky se nervózně poškrábal na bradě, až se z něj</p>
<p>začala špína odlupovat. "I když jak tak nad tím pře-</p>
<p>mýšlím, i tohle je nějaké divné. Víte, ta malá ji pro-</p>
<p>sila, aby mi neubližovala. Ale čarodějnice si jí vůbec</p>
<p>nevšímala. Chtěla mě usmažitjako řízek."</p>
<p> "To se jí, jak vidím, nepovedlo," přerušil ho netr-</p>
<p>pělivě Questor, který se nemohl konce vyprávění</p>
<p>dočkat.</p>
<p> Poggwydd potřásl hlavou. "Bylo tam to blaťátko</p>
<p>víte. Možná jí v tom zabránilo ono." Znova s zatvá-</p>
<p>ril nesmírně zmateně. "Je něco takového vůbec</p>
<p>možné?"</p>
<p> Nakonec z něj vytáhli všechno, ačkoliv to chvíli</p>
<p>trvalo. Dozvěděli se, jak kjeho ohýnku, který si</p>
<p>rozdělal nedaleko Temného Polomu, přišla Mistaya</p>
<p>a chtěla si s ním povídat. Uslyšeli o Nehvízdkovi</p>
<p>a nakonec jim Poggwydd povyprávěl o zjevení čaro-</p>
<p> dějnice, která byla vzteky bez sebe, že Mistaya</p>
<p>opustila Temný Polom, o tom, jak na něj zaútočila</p><empty-line /><p>254 TERRY BROOKS</p>
<p> ajak zasáhlo blaťátko, jehož přičiněním skončil</p>
<p> Graum Wythe.</p>
<p>;i "Přesně ako my,", prohlásil Abemathy, když skř</p>
<p>I. tek skončil. Stál ted Questorovi po boku a zdál s</p>
<p> být skřítkovým. vyprávěním zcela zaujat. "Questorj</p>
<p> to samé se nespíš stalo s námi! Blaťátko změnil</p>
<p> působení čarodějčina kouzla a poslalo nás sem. Je ta</p>
<p> úplně totéž!"</p>
<p> "Vskutku," zabručel čaroděj, našpulil rty a usi</p>
<p> lovně přemýšlel.</p>
<p> ,</p>
<p> ,A kde to vlastně jsme?" naléhal Poggwydd. "Ješ-</p>
<p> těste mi to pořád neřekli."</p>
<p> "</p>
<p> Chviličku," odpověděl mu Questor a zahleděl se</p>
<p> stranou. "Kdo jen mohl Mistaye to blaťátko poslat?</p>
<p> Muselo se to stát té noci, co jsme spali, předtím, než</p>
<p> se objevila čarodějnice. Byli jsme vjezemí krajině,</p>
<p> takže snad Pán Rek. Ale jediné blaťátko, o némž</p>
<p> vím, slouží Matee Zemi."</p>
<p> "</p>
<p> Jaký je v tom rozdíl?" skočil mu do řeči Abema-</p>
<p> thy. "Teď je jasné jedno. Nočrú Stín má Mistayu</p>
<p>; a zneužívá ji, aby splnila své dávné výhružky. Bla-</p>
<p>! t átko nás poslalo sem, abychom našemu králi po-</p>
<p> mohli. Teďjen musíme zjistitjak."</p>
<p> Kniha zaklínadel," zvolal Questor, který si vzpo-</p>
<p> mněl, o čem se bavili, než se objevil Poggwydd.</p>
<p> Dobrá, tedy." Otočil se, sklonil se ke skřítkovi</p>
<p> a položil mu ruce na ramena. "Není důležité, kde jsi,</p>
<p> Poggwydde. Hlavní je, že ti tu nehrozí okamžité ne-</p>
<p> bezpečí. Zato ta malá holčička, Mistaya, je na tom</p>
<p>, moc špatně. Musíme najít způsob, jak se k ní dostat.</p>
<p> V toznhle hradě je schována nějaká věc, která by</p>
<p>, nám v tom mohla pomoci - pokud ji ovšem doká-</p>
<p> žeme najít. Pustíme se do hledání okamžitě. Po tobě</p>
<p> chci, abys zůstal tady a nikam nechodil."</p>
<p> Domů skřítek se nedůvěřivě rozhlédl. "A proč ta-</p>
<p>UKI,ADY ČARODĚJNIC z55</p>
<p>_ mám zůstat? Proč nemůžu jít domů? Jakmile se</p>
<p> ud dostanu ven, cestujistě najdu."</p>
<p> Questor se na něj shovívavě usmál. "Odsud ne,</p>
<p>"ř mi." Na vteřinku se zamyslel. "Kdybys se o to</p>
<p>G</p>
<p> kusil, Poggwydde, Noční Stín by tě mohla znova</p>
<p>ňstihnout, rozumíš?"</p>
<p> Skritek horlivě přikývnul. Ano, tomuhle opravdu.</p>
<p>isozuměl. "Udělám, jak říkáte," souhlasil. "Jak dlou-</p>
<p>o tu musím čekat?</p>
<p> "</p>
<p> "Nevím. Možnájen chvíli. Musíš být trpělivý."</p>
<p> Poggwydd popotáhl nosíkem. "Není tu nic kjídlu.</p>
<p>Mám hlad."</p>
<p> Abernathy převrátil oči vzhůru. Questor skřítka</p>
<p>pevně stiskl a s vážnou tváří pravil, "Já vím. Buď</p>
<p>statečný. Pokusíme se něco k jídlu najít a donést ti</p>
<p>to. Musíš však zůstat tady, ať se děje co se děje. To</p>
<p>je velmi důležité. Za žádnou cenu nesmíš tuto míst-</p>
<p>nost opustit. Souhlasíš?"</p>
<p> Skřítek se poškrábal na nose a pokrčil rameny.</p>
<p>"Dobře. Počkám. Ale pospěšte si."</p>
<p> "Vrátíme se tak rychle, jak to jen půjde." Questor</p>
<p>se znova obrátil k Abemathymu a Elizabeth. "Bu-</p>
<p>deme muset začít bez ohledu na turisty. Nejdriv pro-</p>
<p>hlédneme salóny, pak znova depozitáře. Vsadím se</p>
<p>ale, že kniha, kterou hledáme, bude někde na očích.</p>
<p> "</p>
<p> "Víš," ozvala se Elizabeth zamyšleně, "nejspíš</p>
<p>skutečně existuje několik knih, které Michel scho-</p>
<p>vával stranou od ostatních. Byly prý psány nezná-</p>
<p>mýmjazykem. Můj otec se o nichjednou zmínil."</p>
<p> "Tomu říkám trefa!" prohlásil Questor nadšeně.</p>
<p>"Knihy, které z Landoveru kdysi odnesl Michel ne-</p>
<p>bo můj bratr! To budou ony, nemyslíte?"</p>
<p> S těmito slovy se čaroděj zvedl a zamířil ke dve-</p>
<p>řím. Než jimi prošel, ještě naposledy se ohlédl na</p>
<p>Poggwydda a zamával mu.</p><empty-line /><p>256 TERRY BROOKS</p>
<p> Hledání jim nakonec trvalo déle, než si mys:</p>
<p> Bylo už pozdě odpoledne, turisté zamířili zpět</p>
<p> svým autobusům a autům a oni stále ještě blou</p>
<p> zjedné místnosti do druhé. Než našli to, co hleč</p>
<p> prohledali ka.ždou místnost nejmíň dvakrát. Kn</p>
<p> totiž byly téměř všude, bohužel většinou ve skrin</p>
<p> opatřených zámky. Museli tedy nejdňve odlákat</p>
<p> zornost turistů a průvodců a teprve pak kniho</p>
<p> odemknout a rychle se přesvědčit, zda se v ní I</p>
<p> dané knihy neskrývají. Questor na zámky poi</p>
<p> kouzlo, což celou věc poněkud urychlilo, ale</p>
<p> motné prohlížení knih zabralo neuvěňtelné množ;</p>
<p> času. Už už se zdálo, žejejich úsilí bude opět man</p>
<p> Pak, těsně před zavírací hodinou, si Elizab</p>
<p> vzpomněla na jednu starou, prosklenou kniho</p>
<p> zastrčenou ve výklenku v homím ateliéru, která</p>
<p> byla z trasy vyhrazené turistům vidět. Tam přece :</p>
<p> jaké knihy byly, pomyslela si. Ne moc, ale pár</p>
<p> čitě. Její otec se kdysi zmínil o tom, jakou n</p>
<p>i zvláštní vazbu. Na její popud se tedy rozběhli :</p><empty-line /><p>i,.:..</p>
<p> horu do ateliéru a uslyšeli přitom, jak sé v hlavní :</p>
<p> le rozezněl zvonek vyzývající návštěvníky k opu</p>
<p> ní hradu. Zatímco Elizabeth s Abernathym hlíd</p>
<p> Questor podlezl lana označující prostory vymezf</p>
<p> k prohlídce, propletl se mezi nábytkem stojícím</p>
<p> v cestě, přistoupil ke knihovně a nahlédnul dovn</p>
<p> Ano, byly tam knihy, nejméně tucet, všechny zal</p>
<p> lené do čemé látky, která ukrývala nadpisy na jej:</p>
<p> hřbetech. Skříň byla zavřená, ale stačilo zašeptat :</p>
<p> klínadlo a mohl sáhnout dovnitř.</p>
<p> Questorovi se rozbušilo srdce vzrušením. Odsw</p>
<p> stranou sbírku fialového hutního skla, jenž stála j</p>
<p>ii. tě před knihami a vytáhl první svazek. Kjeho i</p>
<p> smímému zklamání šlo o knihu psanou anglicl</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 2SÍ</p>
<p>. neměla s Landoverem nic společného. Prohlédl</p>
<p>dvě. Nic. Další falešná stopa, pomyslel si. Pro-</p>
<p>1 knihy jednu za druhou a naděje v něm rychle</p>
<p>sínala. Zahradnictví, cestování, dějiny.</p>
<p>luestore, pospěš si!" zasyčel na něj Abernathy,</p>
<p>ť uslyšel, jak se po schodišti blíží kroky.</p>
<p>uoděj otevřel osmou knihu a překvapeně zved-</p>
<p>obočí. Byla psaná starobylým landoverským</p>
<p>em, v jazyce, který dříve používali čarodějové.</p>
<p>le jí prolistoval a slyšel přitom, jak se v před-</p>
<p>ji ozývají nějaké hlasy. Smích, někdo pozdravil</p>
<p>beth a ona odpověděla. Vtiskl se do skuliny</p>
<p> stěnu a skříň, takže ho od dveří nikdo nemohl</p>
<p>eště vás to tady nepřestalo bavit?" zeptal se ně-</p>
<p>Nemáte hlad?"</p>
<p>lž jsme skoro hotovi," odpověděla Elizabeth</p>
<p>vózně se zasmála. "Můžeme zůstat ještě chví-</p>
<p>EIodinu," prohlásil kdosi. "Pak jdeme prYč. Kdy-</p>
<p> něco potřebovali, tak zavolejte."</p>
<p>flasy se začaly vzdalovat, a.ž docela utichly.</p>
<p>uestore!" zavrčel Abemathy znova. Jeho trpěli-</p>
<p>už zřejmě byla u konce.</p>
<p>aroděj se vysoukal ze své skrýše, podíval se na</p>
<p>iu, kterou stále svíral v náručí a opatrně z ní stáhl</p>
<p>ou obálku. Uviděl koženou vazbu se složitými,</p>
<p>:acenými ornamenty. Úvod do mytologie, četl.</p>
<p>atraceně!" zamumlal, strčil knihu zpátky a vy-</p>
<p>další. Dějiny Zeleného Trávníku. Sául pro tře-</p>
<p>ie magie a, jejiho uživáni.</p>
<p> !"</p>
<p>, ano, ano zašeptal čaroděj s úlevou.</p>
<p>ji neotevřel, na to nebyl čas. Rychle prohledal</p>
<p> svazky, ale nic zajímavého už nenašel. Ne-</p><empty-line /><p>25S TERRY BROOKS</p>
<p>zbylo než doufat, že ta, kterou drží v ruce, je ta p</p>
<p>vá. Zavřel skříň a rychle se vracel ke svým přátelo</p>
<p> "</p>
<p> Mám to!" oznámil vítězoslavně, když k nim</p>
<p>razil.</p>
<p> Pak se náhle rozezněl alarm. Všichni nadskoč</p>
<p>a Elizabeth slabě vykňkla. Questor ve spěchu zas</p>
<p>čil knihu do tašky, kterou si prinesl. "Co se stalo</p>
<p>zašeptal. Vousy a vlasy mu trčely na všechny stran</p>
<p>"Cojsem udělal?"</p>
<p> "</p>
<p> Podle mě nic!" Elizabeth ho uchopila za r</p>
<p>aby ho poněkud uklidnila. Čaroděj se totiž začal di</p>
<p>voce otáčet ze strany na stranu, jako by čekal, že s</p>
<p>na něj každou chvíli někdo vrhne. "To je pož</p>
<p>alarm, ale vůbec mi není jasné, kdo ho vůbec mo</p>
<p>spustit!"</p>
<p> Questor Thews a Abernathy se na sebe podívalú</p>
<p> Poggwydd!" vyhrklijednohlasně.</p>
<p> Rozběhli se chodbou ke schodům, zakopávali pň-</p>
<p>tom o sebe a mluvili jeden přes druhého.</p>
<p> Neměli jsme ho nechávat samotného!" sténal</p>
<p>Questor a tiskl si tašku se svou drahocennou knihou</p>
<p>k prsům.</p>
<p> Měli jsme ho svázat a dát mu roubík!" zuřil</p>
<p>Abernathy. Z dolních místností s ozývaly nějaké vý-</p>
<p>křiky.</p>
<p> Možná to neudělal on!" snažila se je povzbudit</p>
<p>Elizabeth.</p>
<p> Její optimismus se samozřejmě ukázal jako neo-</p>
<p>podstatněný. Hned pod schody narazili na dva stráž-</p>
<p>né vlekoucí zoufalého Poggwydda. Otrhaný skřítek</p>
<p>kňučel a zmítal sebou, až z něj létaly kusy popela</p>
<p>a hlíny a strážní se tvářili rozpačitě, neboť neměli</p>
<p>tušení, co to vlastně ulovili.</p>
<p> Povídám, já jsem to viděl," zamumlal jeden</p>
<p>z mch.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 259</p>
<p>Buď zticha a drž ho pevně!" zavrčel na něj druhý</p>
<p> Poggwydd zahlédl Questora Thewse a chystal se</p>
<p>volat o pomoc, ale čaroděj udělal rychlý pohyb ru-</p>
<p>kou a Domů skřítek okamžitě zmlknul. Usilovně</p>
<p>otevíral pusu, ale z hrdla mu nevyšel ani hlásek.</p>
<p> Pozor, lidi," řekl jeden ze strážných, když nesli</p>
<p>kopajícího Poggwydda kolem.</p>
<p> "Copak to máte?" zeptal se Questor a tvářil se, ja-</p>
<p>ko by skutečně nic netušil.</p>
<p> "Nevím," odpověděl strážný úsečně, neboť se</p>
<p>právě snažil skřítkovi zbránit, aby ho kousnul. "Asi</p>
<p>nějaká opice. Je špinavá jako prase a dvakrát tak oš-</p>
<p>klivá. Našli jsme ji v kuchyni, pokoušela se zapá it</p>
<p>oheň. Docela jako by si chtěla ohřát jídlo, co ukradla</p>
<p>v kuchyni. Ale to je samozřejmě nesmysl. Je to pře-</p>
<p>ce opice, ne? Ještě že se spustil alarm, jinak to tu</p>
<p>mohlo celé shořet. Jen se podívejte, jak kope! Bes-</p>
<p>tie! Musela utéct ze ZOO nebo něčeho podobného.</p>
<p>Jak se dostala sem, to nikdy nepochopím."</p>
<p> "V každém případě buďte opatrní," nabádal stráž-</p>
<p>né Questor a vyhnul se Poggwyddovu zuňvému po-</p>
<p>hledu.</p>
<p> "To víte že jo, budeme opatrní, je jen to půjde,"</p>
<p>zasmál se strážný.</p>
<p> "Neboj se, maličký," zavolal čaroděj za zmítají-</p>
<p>cím se skřítkem. "Brzy si pro tebe někdo pňjde!"</p>
<p> "Co se mě týče, už včera bylo pozdě," odpověděl</p>
<p>mu jeden ze strážných těsně předtím, než vyvlekli</p>
<p>kopajícího a kroutícího se Poggwydda předním</p>
<p>vchodem a zmizeli z dohledu.</p>
<p> Questor, Abernathy a Elizabeth chvíli mlčky stáli</p>
<p>a dívali se za ním. "Je to moje vina," ozval se čaro-</p>
<p>děj. ,Úplně jsem na něj zapomněl."</p>
<p> "Rekl jsi mu, aby zůstal v depozitáři a nikam ne-</p><empty-line /><p>zóo TERRY BROOKS</p>
<p> chodil," připomněl mu Abemathy, který vůči Domů</p>
<p> skřítkům projevoval pozoruhodný nedostatek sou-</p>
<p> citu. "Měl tě poslechnout."</p>
<p> "Questore, co jsi s ním udělal, že tak najednou</p>
<p>zmlknul?" zeptala se Elizabeth.</p>
<p> Čaroděj si povzdychl. "Malé kouzlo. Nemohl</p>
<p>jsem mu dovolit, aby řekl, kdo jsme, což bylo přesně</p>
<p>to, co právě chtěl udělat. Kromě toho, kdyby začal</p>
<p>mluvit, byl by na tom mnohem hůř. Věř mi, je pro</p>
<p>něj lepší, aby ho považovali za zvíře."</p>
<p> On je zvíře," zamumlal Abernathy. "Hloupý</p>
<p>skřítek."</p>
<p> Hloupý nebo ne, musíme mu omoct " řekla Eli-</p>
<p> p</p>
<p>zabeth odhodlaně.</p>
<p> Co doopravdy musíme," prohlásil Questor rych-</p>
<p>le, ,je vrátit se domů kde si můžu pročíst tuhle kni-</p>
<p>hu a zjistit, zdaje to ta, kterou hledáme."</p>
<p> "Dobrý nápad," zavrčel Abernathy. "Graum Wy-</p>
<p>thejsem si už prohlédl víc než důkladně."</p>
<p> "Kam ho mohli odnést?" zeptala se Elizabeth</p>
<p>a tvářila se ustaraně.</p>
<p> "</p>
<p> "Tarn, odkud si rnyslí, že přišel, řekl bych, odpo-</p>
<p>věděl Questor roztržitě a nahlédl do tašky, v níž se</p>
<p>ukrývala kniha.</p>
<p> "Já prostě nechci, abychom na něj zapomněli po-</p>
<p>druhé," naléhala Elizabeth. Pomalu se vydali k vý-</p>
<p>chodu Vypadal tak bezmocně."</p>
<p> "</p>
<p> Můžeš mi věňt že to on rozhodně není " odfrkl</p>
<p> ,</p>
<p>si Abernathy. Nemohl Domů skřítkům odpustit je-</p>
<p>jich zálibu v pojidání zatoulaných domácích zvířat.</p>
<p>"Nezaslouží si sebemenší špetku soucitu. Jedním</p>
<p>slovem je to neřád."</p>
<p> Elizabeth ho uchopila za ruku a stiskla. "Nebud</p>
<p>protivný, Abemathy. Není řece jeho vina že se oci-</p>
<p>tl tady." p</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 261</p>
<p> "Ale naše taky ne. Neneseme za něj žádnou odpo-</p>
<p>vědnost."</p>
<p> "Víš, Elizabeth má pravdu," vmísil se do rozho-</p>
<p>voru Questor.</p>
<p> Písař věnoval svému příteli zničující pohled. "Já</p>
<p>vím, že má pravdu. Nemusíš mi to říkat."</p>
<p> "Jen jsem se snažil poukázat na-"</p>
<p> "Krucinál, Questore Thewsi, proč musíš pořád</p>
<p>dokola omílat-"</p>
<p> Začali se hádat, zatímco se je Elizabeth marně</p>
<p>snažila usmířit. Takto došli chodbou k hlavnímu</p>
<p>vchodu a vstoupili na zšeřelé nádvoří.</p>
<p> Právě včas, aby uviděli odjíždět auto se znakem</p>
<p>státní policie.</p>
<p> Po náratu do Elizabetina domu strávil Questor</p>
<p>Thews celou noc čterúm ukradené kriihy. Seděl shr-</p>
<p>bený v křesle v koutě ložnice, měl rozsvícenou malou</p>
<p>lampu a pilně obracel jednu stránku za druhou. Brzy</p>
<p>již nemohlo být pochyb, že tohle skutečně je ta Iiha,</p>
<p>kterou hledají. Někde mezi řádky se skrývala odpověď</p>
<p>na otázku, proč ajak se ocitli právě tady. Teorie magie</p>
<p>a jejiho tiživáni. Sem bylo vepsáno veškeré věděrú na-</p>
<p>shromážděné čaroději Landoveru od úsvitu věků. Po-</p>
<p>učky, axiomy, teorie ověřené i neověřené. Chyběly jen</p>
<p>přesné postupy a seznamy ingrediencí nezbytných</p>
<p>k provedení jednotlivých kouzel.</p>
<p> Kniha obsahovala pouze teorie, ne návody, ale</p>
<p>k tomu, aby pochopil podstatu věci, to Questorovi</p>
<p>docela stačilo. Dokonce věděl, co má hledat. Sám</p>
<p>sebe za to nenáviděl, ale fakta byla naprosto zřejmá.</p>
<p>Jakmile je jednou akceptoval, nemohl před pravdou,</p>
<p>jenž z nich vyplývala, déle zavírat oči. Čaroděj neú-</p>
<p>navně pracoval celou noc, nedbal rostoucího zděšení</p>
<p>a odhodlaně pokračoval ve čtení.</p><empty-line /><p>2ď2 TERRY BROOKS</p>
<p> Na opačné straně pokoje, s hlavou odvrácenou od</p>
<p>světla, spal Abemathy. Bylo to jen dobře. Jeho přítel</p>
<p>by v současné chvíli nenašel sílu podívat se mu do</p>
<p>očí.</p>
<p> Bylo po půlnoci, když Questor konečně našel to,</p>
<p>co hledal. I tak dál pokračoval ve čtení. Nechtěl se</p>
<p>s touto odpovědí spokojit, dokud existovala jiskra</p>
<p>naděje, že najde nějakou jinou, lepší. Ve svém nitru</p>
<p>však velmi dobře věděl, že tahle je jediná. Pročetl</p>
<p>celou knihu ještě jednou. Pečlivě studoval jednotlivé</p>
<p>pasáže a uvažoval nad jednotlivými možnostmi, až</p>
<p>ho z toho bměla hlava. Pak se vrátil ke kapitole, kte-</p>
<p>rou objevil dřív a opět ji velmi pečlivě přečetl. Ne-</p>
<p>mohlo být pochyb. Tohle byla odpověď, po níž pát-</p>
<p>ral.</p>
<p> Povzdechl si a položil knihu do klína. Znova se</p>
<p>podíval na Abemathyho a do očí mu vhrkly slzy.</p>
<p>Tvář měl samou vrásku a na prsou pocítil svíravou</p>
<p>bolest. Život je občas tak nespravedlivý. Tolik si</p>
<p>přál, aby to bylo jinak, nebo aby se to všechno stalo</p>
<p>někomu jinému. Schoulil se do křesla a na chvíli se</p>
<p>proměnil v hromádku kostí a pomačkané kůže. Cítil,</p>
<p>jak mu srdce buší v hrudi.</p>
<p> Nakonec, vyčerpán intenzitou svých citů, zhasnul</p>
<p>světlo. Celé hodiny pak seděl bez hnutí v temnotě</p>
<p>a čekal na svítání.</p>
<p>PŘÍZRAK</p><empty-line /><p>r</p><empty-line /><p> a kniha se jmenuje Člověk a mýtus," řekl</p>
<p> Ben Vrbě přímo do ucha.</p>
<p> Oba jeli na stále poněkud jankovitém</p>
<p>Šimlovi, Vrba vpředu, Ben vzadu. Mozolovi se po</p>
<p>delší námaze podařilo koně chytit a teď všichni spo-</p>
<p>lečně směřovali na západ směrem k Zelenému Tráv-</p>
<p>níku. Před nimi se zvedala čemá hradba mračen,</p>
<p>bouře už byla nedaleko. Potrhané zbytky hlta a simý</p>
<p>pach Ohnivých Pramenů nechali daleko za sebou.</p>
<p>Slunce nad hlavou stále nemilosrdně pražilo, žhavá</p>
<p>bílá koule, měnící vyprahlou prázdnotu Východní</p>
<p>Pustiny v žhnoucí peklo.</p>
<p> Déšť bude znamenat příjemnou úlevu, pomyslel si</p><empty-line /><p>26 TERRY BROOKS</p>
<p> 4</p>
<p>Ben unaveně a snažil se zapomenout na rostoucí ží-</p>
<p>zeň.</p>
<p> "A ty Rydallovy příšery se podobaly těm</p>
<p>v knížce?" zeptala se Vrba a otočila se, aby alespoň</p>
<p>letmo zahlédlajeho tvář.</p>
<p> Přikývnul s obličejem zabořeným do jejích sma-</p>
<p>ragdových vlasů. Byly cítit kouřem Ohnivých Pra-</p>
<p>menů. "Obr, který získává sílu ze země, démon, co</p>
<p>dokáže napodobit vzhled a schopnosti svého pro-</p>
<p>tivníka a umělý člověk, robot, nebezpečný a nezni-</p>
<p>čitelný." Podíval se kupředu do dálky chvějící se</p>
<p>v horku a pokusil se proti černé cloně bouře odhad-</p>
<p>nout charakter krajiny před nimi. "Na konkrétní pří-</p>
<p>běhy si už nevzpomínám, jen na ten obrázek robota.</p>
<p>Je přímo na obálce a vypadá stejně, jako ten Rydal-</p>
<p>lův. Obrázky těch ostatních jsou uvnitř. Zdá se, jako</p>
<p>by Rydall tu knihu četl!"</p>
<p> "Ale to přece není možné, nebo snad ano</p>
<p> Ben si povzdechl. "Řekl bych, že ne."</p>
<p> Vrba opět pohlédla kupředu. Krajina před nimi se</p>
<p>mihotala v horkem. Mozol byl bůhvíkde, zřejmě slí-</p>
<p>dil po dalších nebezpečích. Kdyby nějaké našel, mu-</p>
<p>sel by najít způsob, jak se mu vyhnout. Za součas-</p>
<p>ných podmínek byla další konfrontace nemyslitelná.</p>
<p> "Kdeje ta kniha?" zeptala se Vrba.</p>
<p> "V knihovně, stejně jako všechny ostatní," odpo-</p>
<p>věděl Ben. "Je to jedna z těch, které jsem si přinesl</p>
<p>ze svého starého světa. Vzal jsem si pár knih, které</p>
<p>se mi líbily. Pamatuji se dokonce, proč jsem si vzal</p>
<p>konkrétně tuhle. Měl jsem ji od dětství, byla pro mě</p>
<p>symbolem toho, co jsem chtěl najít právě tady,</p>
<p>v Landoveru. Jako bych věřil, že to, co se nemohlo</p>
<p>uskutečnit v mém starém světě bude tady možné.</p>
<p>Potřásl hlavou. "Moje přání se mi splnilo, nemys-</p>
<p>líš?"</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 265</p>
<p> Vrba chvíli neodpovídala. "Ale jak by se o ní mo-</p>
<p>hl Rydall dozvědět?"</p>
<p> Ben pokrčil rameny. "To si nedokážu představit.</p>
<p>Jak by ji našel? Copak prohledal celou moji knihov-</p>
<p>nu? Umožnilo mu snad nějaké kouzlo pročítat jednu</p>
<p>knihu po druhé, aniž by byl fyzicky přítomen?" Pol-</p>
<p>kl, aby zahnal sucho v krku a snažil se své emoce</p>
<p>ovládnout. "Chci říct jedno. Všechno to kolem se mi</p>
<p>zdá nesmírně osobní. Rydall proti mně zneužívá mé</p>
<p>vlastní věci, napadá mou rodinu a přátele, unese Mi-</p>
<p>stayu, Questora a Abernathyho, napadne tebe i mně</p>
<p>a ve snaze postavit proti Paladinovi ta svá monstra,</p>
<p>pronásleduje nás po celé zemi, útočí na mě zas</p>
<p>a znova - já to prostě nechápu. Podle toho, co říká,</p>
<p>mu jde o landoverský trůn, ale mám čím dál tím sil-</p>
<p>nější pocit, že Landover s tím nemá co dělat."</p>
<p> Vrba přikývla, aniž se na něj podívala. "Přesně</p>
<p>tak," řekla.</p>
<p> Jeli dál a dál, dokud je na okraji Zelerlého Tráv-</p>
<p>níku nezastihla bouře. Černé mraky zakryly nebe</p>
<p>i zářivé slunce, oslepující déšť je obklopil, během</p>
<p>minuty promáčel do poslední nitě smyl z jejich těl</p>
<p>prach a pot a ochladil vzduch. Siml těžce kráčel</p>
<p>vpřed, hlavu schýlenou proti poryvům větru a deště.</p>
<p>Za chvíli se objevil Mozol a zavedl ke je skupině ja-</p>
<p>vorů, které skýtaly docela dobrou ochranu proti ne-</p>
<p>přízni počasí. Sesedli, svlékli se ze šatů, vyždímali</p>
<p>je a rozvěšeli po větvích kolem ohně, který se Mo-</p>
<p>zolovi bůhvíjak podařil zapálit. Se zkříženýma no-</p>
<p>hama seděli v měkké trávě a pozorovali bouři valící</p>
<p>se kolem nich. Brzy se snesla noc a svět kolem je-</p>
<p>jich malého tábora zmizel. Opět se oblékli, nepriliš</p>
<p>nadšeně sežvýkali několik větviček Modrásků, za-</p>
<p>balili se do dek a rychle usnuli.</p>
<p> Když se probudili, stále pršelo. Z olověných mra-</p><empty-line /><p>2ď C TERRY BROOKS</p>
<p>ků se snášel hustý, jemný, vytrvalý déšť a okolní</p>
<p>krajina se ztrácela v kalné, šedé mlze matně prozá-</p>
<p>řené ranním rozbřeskem. Nasedli na Šimla a vyra-</p>
<p>zili. Mozol se rozběhl napřed, malá, pavoukovitá</p>
<p>postavička poskakovala, až se brzy ztratila v mlze.</p>
<p>Den byl teplý, naplněný vůní vlhké země. Zelený</p>
<p>Trávník před nimi se táhnul do nekonečna, krajina</p>
<p>vypadala jako šachovnice, na níž se střídají zelené</p>
<p>a hnědé plochy. Zoraná pole, travnaté pastviny,</p>
<p>vzrostlé lesy a dozrávající plodiny, to všechno pro-</p>
<p>tkané řekami a proložené rybníky ajezery, jejichž</p>
<p>hladina vypadala jako roztavený kov a zlehka se če-</p>
<p>řila pod doteky čerstvého větříku.</p>
<p> Kolem poledne se Mozol vrátil s druhým koněm.</p>
<p>Nenamáhal se vysvětlovat, kde ho vzal a Ben s Vr-</p>
<p>bou se neptali. Docela jistě to nebylo zvíře z farmy,</p>
<p>šlo o dobře vycvičeného jezdeckého koně. Vrba se</p>
<p>před tmavou hnědku postavila a ch,íli na ni po-</p>
<p>vzbudivě hovořila. Pak zlehka nasedla a obrátila ko-</p>
<p>bylku tak, aby šla vedle Benova Šimla. S úsměvem</p>
<p>se podívala na Mozola, spiklenecky na něj mrkla</p>
<p>a kobold opět zmizel.</p>
<p> Jeli dál po zbytek dne i většinu toho příštího. Ce-</p>
<p>lou tu dobu pršelo, takže byli neustále promoklí na</p>
<p>kůži. Usušili se jedině k večeru, když se utábořili</p>
<p>u ohně, který se Mozolovi vždy jako zázrakem po-</p>
<p>dařilo rozdělat. Minuli Rhyndweir i několik dalších</p>
<p>hradů náležejících lordům ze Zeleného Trávníku, ale</p>
<p>o přístřeší nepožádali. Ben neměl chuť nikoho vidět</p>
<p>a kromě toho chtěli minimalizovat riziko dalšího</p>
<p>útoku. Kupodivu žádný nepřišel. Ben si řekl, že po-</p>
<p>kud na ně byl schopen ve Východní Pustině nastražit</p>
<p>hlta, dokáže je najít všude. Vzhledem k frekvenci</p>
<p>útoků by měl každou chvíli přijít další. Na druhou</p>
<p>stranu, Rydall už ztratil čtyři ze sedmi slibovaných</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC</p>
<p>bojovníků a možná se rozhodl přehodnotit strategii.</p>
<p>Ben si s tím hlavu nelámal. Byl rád, že si může chví-</p>
<p>li oddechnout.</p>
<p> Získaný čas trávil přemýšlením. Těžký závoj deš-</p>
<p>tě tlumící všechny zvuky halil okolní krajinu do</p>
<p>vlhkého, šedivého hávu, Vrba mu jela po boku jako</p>
<p>mlčenlivý duch. Zabalil se tedy do cestovního pláš-</p>
<p>tě, zapomněl na mokro a nepohodlí a snažil se vyře-</p>
<p>šit hádanku jménem Rydall z Marnhullu. Začal zva-</p>
<p>žovat možnosti, na které dříve ani nepomyslel, při-</p>
<p>čemž některé z nich byly podníceny jeho rostoucím</p>
<p>zoufalstvím. Cítil, že čas rychle ubíhá. Dříve nebo</p>
<p>později pošle Rydall nestvůru, proti které ho neoch-</p>
<p>rání, ani Strabo, ani Paladin, nikdo. Jeho obrana se-</p>
<p>lže a boj o život bude u konce. Existoval jediný způ-</p>
<p>sob, jak tomu zabránit, odhalit Rydallovo tajemství.</p>
<p>Bohužel, po několika týdnech usilovného hledání</p>
<p>nebyl rozřešení této záhady o nic blíže, než na po-</p>
<p>čátku. Rozhodl se tedy, že přestane myslet za-</p>
<p>běhnutým způsobem a zkusí nové, mnohem odváž-</p>
<p>nější alternativy. Už se nesmí nechat Rydallem vodit</p>
<p>jako pes na provázku. Musí opustit cestu, kterou pro</p>
<p>něj Marnhullský král připravil a vydat se svou vlast-</p>
<p>ní. Kdosi kolem něj rozhodil síť a Ben cítil, jak se</p>
<p>s každým dnem stahuje. Musí najít nějaký způsob,</p>
<p>jak přetnoutjejí vlákna.</p>
<p> Jeho úvahy byly nyní více než zoufalstvím inspi-</p>
<p>rovány uvědoměním, že v Rydallově síti je několik</p>
<p>slabých míst. Za prvé, Ben získával stále větší jisto-</p>
<p>tu ohledně Rydallova motivu. Ve hře nebyl lan-</p>
<p>doverský trůn, celá ta šaráda se sedmi bojovníky</p>
<p>snažícími se porazit Paladina mířila proti němu</p>
<p>osobně. Za druhé, tři ze čtyř monster které se zatím</p>
<p>objevily, pocházely zjeho knížky Clověk a mýtus.</p>
<p>Byly sestaveny do nejmenších detailů podle auto-</p><empty-line /><p>2Fó TERRY BROOKS</p>
<p>rova popisu, jako by je Rydall okopíroval přímo;</p>
<p>z knížky. Za třetí, ta čtvrtá příšera, hlt, pocházela od-</p>
<p>jinud.</p>
<p> Oblíbený trik čarodějnic, řekljim Strabo.</p>
<p> A čarodějnice, to v Landoveru znamenalo Noční</p>
<p>Stín.</p>
<p> Předtím se myšlenkou, že by do téhle záležitosti</p>
<p>mohla být zapletena, nijak vážně nezabýval. Proč by</p>
<p>taky měl? Rydall byl cizinec a uzurpátor, vetřelec,</p>
<p>jehož cíle byly ve zřejmém rozporu s čarodějčinými</p>
<p>zájmy. Na druhou stranu, nikdo neměl Bena ajeho</p>
<p>rodinu ve větší nenávisti, než ona. Když si odmyslel</p>
<p>Rydalla, vypadalo to přesně jako její práce. Použití</p>
<p>černé magie, útok na jeho přátele a rodinu a pro-</p>
<p>myšlené, vytrvalé úklady o jeho život - to všechno</p>
<p>odpovídalo. I když o ní nebylo slyšet už dva roky,</p>
<p>na svůj slib jistě nezapomněla. Přísahala totiž, že jí</p>
<p>Ben za to, co se stalo v Magické skříňce zaplatí. Oba</p>
<p>tehdy působení mocného kouzla ztratili svou identi-</p>
<p>tu a čarodějnice se do Bena zamilovala. Když se jí</p>
<p>pak paměť vrátila, cítila se hluboce ponížená tím co</p>
<p>považovala za ztrátu své důstojnosti.</p>
<p> A co když žádný Rydall vůbec neexistuje? Samo-</p>
<p>zřejmě, k branám Ryzího Stříbra přišel živý člověk</p>
<p>navlečený do bmění, ale to mohl být kdokoliv.</p>
<p>O žádném Rydallovi ani Marnhullu přece nikdo ni-</p>
<p>kdy neslyšel. Ani Pán Řek, ani Kallendbor, dokonce</p>
<p>ani Strabo, který procestoval všechny světy. Nikde</p>
<p>nenašel ani stopu po Mistaye, Questoru nebo Aber-</p>
<p>nathym. Nikde ani náznak, že by blízko čekala ne-</p>
<p>přátelská armáda.</p>
<p> Tak, pomyslel si Ben. A co když to všechno je jen</p>
<p>pečlivě sestrojená fraška Koneckonců, které místo</p>
<p>v Landoveru od Mistayina zmizení ještě neprohle-</p>
<p>dal? Které místo opomenul, protože by bylo těžké</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 269</p>
<p>do něj proniknout a protože neměl rozumný důvod</p>
<p>tam pátrat?</p>
<p> Temný Polom, domov čarodějnice jménem Noční</p>
<p>Stín.</p>
<p> Benovo podezrení stále sílilo. To, co začalo jako</p>
<p>zamyšlení nad jednou z mnoha možností skončilo</p>
<p>jako skládanka, ve které všechny díly pečlivě za-</p>
<p>padly na své místo. Noční Stín jako Rydall, to byla</p>
<p>zatím zdaleka nejsmysluplnější myšlenka, která ho</p>
<p>napadla. Nebo spíš, Noční Stín jako Rydallův za-</p>
<p>kuklený prúvodce, opravil se Ben. Připomněl si způ-</p>
<p>sob, jakým ho zakuklenec sledoval, když sešel na</p>
<p>most, aby zvedl tu železnou rukavici. Doslova cítil,</p>
<p>jak ho provrtává pohledem. A taky si znova vybavil</p>
<p>zaujetí těch dvou, když uviděli Mistayu stojící na</p>
<p>hradbách.</p>
<p> Hruď se mu sevřela a žaludek zhoupnul.</p>
<p> Bylo pozdě odpoledne třetího dne jejich cesty,</p>
<p>když se na obzoru ukázaly věže Ryzího Stříbra.</p>
<p>Hrad se vyloupnul z mlhy jako představa z dětských</p>
<p>pohádek vtělená do kamene a malty, trámů a kovu,</p>
<p>standart a fáborů. Zářivý a skvostný i po několika-</p>
<p>denním dešti. Přejeli padací most a projeli hlavní</p>
<p>branou. Služebnictvo jim vyběhlo vstříc, ujalo se</p>
<p>koní a doprovodilo je do nitra hradu. Ben a Vrba</p>
<p>mlčky odešli do své ložnice, kde ze sebe stáhli mok-</p>
<p>ré šatstvo, ponořili se do vany plné horké vody</p>
<p>a chvíli se vyhřívali. Když bolest ve svalech a únava</p>
<p>z cesty poněkud povolily, osušili se a oblékli se do</p>
<p>čistých, suchých šatů.</p>
<p> Pak Ben zavedl Vrbu do knihovny, kde jí ukázal</p>
<p>výtisk knihy Člověk a mýtus. Nemusel ji hledat</p>
<p>dlouho. Byla přesně na tom místě, kde ji viděl napo-</p>
<p>sledy. Vytáhl ji a podíval se na obálku. Ani v tomhle</p>
<p>se nemýlil, bytost na ní zobrazená jako by z oka vy-</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p>padla Rydallovu robotu. Prolistoval stránkami a brzy</p>
<p>našel obrázek obra a o kus dál pasáž o démonovi</p>
<p>napodobujícímu svou oběť.</p>
<p> Ukázal knihu své ženě. "Vidíš? Jsou naprosto</p>
<p>stejní, jako ti Rydallovi bojovníci."</p>
<p> Přikývla. "Ale jak to dokázal? Jak se mohl dozvě-</p>
<p>dět o knize a zjistit její obsah Bene, ani jci jsem o té knize nevěděla. Neměla jsem tušení, že něco tako-</p>
<p>vého vůbec máš. Ni</p>
<p> kdy sme o ní nemluvili. Jak se</p>
<p>to mohl dozvědět Rydl"</p>
<p> Má pravdu, uvědomil si. Nikdy Vrbě knihu neu-</p>
<p>kazoval. Nikdy o ní nemluvili. Nebyl k tomu důvod.</p>
<p>Přinesl si ji ze svého světa, vybalil ji, pak ji odložil</p>
<p>do knihovny a dočista na ni zapomněl.</p>
<p> Až do této chvíle. Stál vedle Vrby a mlčky se na</p>
<p>knihu díval. Zvenku se ozýval zvuk deště, chmurné,</p>
<p>bezútěšné, monotóri pleskání kapek dopadajících</p>
<p>na kámen. Bena to podivně ukolébávalo, měl pocit,</p>
<p>že každou chvíli usne. Byl víc unavený, než si byl</p>
<p>ochoten pňznat, ale nechtěl se poddat spánku, dokud</p>
<p>neodhalí tajemství Rydallových monster. Ne dřív,</p>
<p>než pňjde na způsob</p>
<p> Mistaya. , jak získat Mistayu.</p>
<p> Překvapeně se na Vrbu podíval. "Říkala jsi, že</p>
<p>o té knize nevíš. Ale někdo o ní přece věděl. Mi-</p>
<p>staya. Nachytal jsem ji jednou, jak si v ní čte, listo-</p>
<p>vala si stránkami sem a tam. Neřekl jsem tenkrát nic,</p>
<p>nechtěl jsem ji vyruŠit. Nejspíš si mě ani nevšimla.</p>
<p>Byla tak malá, snad tomu nemohla ani rozumět. . . "</p>
<p> Větu nedokončil, jeho myšlenky pádily šílenou</p>
<p>rychlostí. "Vrbo," zašeptal. "Chci, abys mě teď po-</p>
<p>slouchala a řekla mi, co si o tom myslíš.</p>
<p> "</p>
<p> Pak se s rú podělil o své podezření, že za Rydal-</p>
<p>lem stojí čarodějnice s Temného Polomu, která má</p>
<p>na svědomí všechno, co se jim a,ž doposavad přiho-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 2"J1</p>
<p>dilo. Přeložil jí všechny důvody, všechny možnosti</p>
<p>a každý detail, který jeho domněnku potvrzoval. Vr-</p>
<p>ba ho poslouchala velmi pozorně, nepřerušovala ho</p>
<p>a trpělivě čekala, až skončí.</p>
<p> " "</p>
<p> "Chci říct, řekl nakonec ustaraným hlasem, že</p>
<p>čarodějnici mohla o knize říct Mistaya. Mohla jí ty</p>
<p>příšery popsat nebo dokonce namalovat obrázek, je</p>
<p>dost chytrá, aby si všechno zapamatovala. Pravdě-</p>
<p>podobně tomu všemu rozuměla víc, než jsem si</p>
<p>myslel."</p>
<p> "Ale proč by to dělala?" vyhrkla Vrba. "Proč by</p>
<p>čarodějnici pomáhala?"</p>
<p> Ben potřásl hlavou. "Já nevím. Jen se domýšlím.</p>
<p>Ale byla to Mistaya, kdo viděl tu knihu a pokud za</p>
<p>Rydallem stojí Noční Stín, takji unesla ona."</p>
<p> Vrba se na něj dlouze, zamyšleně zadívala.</p>
<p>"Vzpomínáš si, jak jsme mluvili o tom, kdo ví</p>
<p>o spojení mezi medailonem a Paladinem? Jen ty ajá,</p>
<p>řekl jsi mi tehdy. Ale Noční Stín o tom ví taky. Byla</p>
<p>s tebou v Magické skriňce, když jsi medailon použil.</p>
<p> Ben se zhluboka nadechl. Máš pravdu. Úplně</p>
<p>jsem na to zapomněl."</p>
<p> "Tvrdil jsi, že když na nás zaútočil ten robot ne-</p>
<p>mohl jsi najít medailon. Noční Stín ovládá magii,</p>
<p>která by jí něco podobného umožnila." Na její tváři</p>
<p>se zračilo zděšení. "Bene, musíme jít do Temného</p>
<p>Polomu."</p>
<p> Ben zastrčil knihu do police mezi ostatní. "Já vím.</p>
<p>Půjdeme hned zítra ráno. Je příliš pozdě, abychom</p>
<p> se na cestu vydali už dnes. A kromě toho, potřebu-</p>
<p>jeme se alespoň jednu noc pořádně vyspat."</p>
<p> Přistoupil k ní a uchopil ji kolem pasu. "Ale pů-</p>
<p>jdeme tam," slíbil jí. "A pokud tam Mistaya je, při-</p>
<p> vedeme ji zpátky."</p>
<p> Vrba jeho obětí opětovala a položila mu hlavu na</p><empty-line /><p>272 TERRY BROOKS</p>
<p>rameno. Chvíli tak mlčky stáli a vychutnávali si</p>
<p>bezpečí a sílu, kterou jim vzájemná blízkost dávala..</p>
<p>Pomáhalo jim to bojovat proti pochybnostem, které</p>
<p>je hrozily roztrhat na kusy.</p>
<p> Venku se stíny prodloužily a déšť ještě zesílil.</p>
<p> Povečeřeli sami v tiché, zšeřelé jídelně, dvě po-</p>
<p>stavy tisknoucí se ke svíčce, malému ostrůvku světla</p>
<p>obklopenému temnými stíny. Moc nemluvili, byli</p>
<p>příliš unavení a postupně se každý z nich propadal</p>
<p>do svých vlasmích myšlenek. Když dojedli, odebrali</p>
<p>se do ložnice, vklouzli pod přikrývku a rychle usnu-</p>
<p>li.</p>
<p> Ben se probudil kolem půlnoci. Chvíli ležel tiše</p>
<p>a snažil se zorientovat, co se vlastně děje. Na prsou,</p>
<p>v místech, kde ležel medailon, cítil slabé pálení-</p>
<p>varování, že se děje něco zlého. Pomalu se posadil</p>
<p>a napjatě poslouchal. Déšť konečně ustal, ale nebe</p>
<p>stále pokrývaly těžké mraky, které světlu měsíce</p>
<p>a hvězd nedovolovaly proniknout na zem. Slyšel, jak</p>
<p>z chrličů odkapává voda, tiché pleskání v inkoustově</p>
<p>čemé noci. Vrba spící vedle něj byla uvolněná</p>
<p>a klidná.</p>
<p> A pak se ozvalo sotva slyšitelné zaškrábání a cosi</p>
<p>škrtlo o kamennou zeď nedaleko okna do ložnice.</p>
<p>Blíží se problémy, pomyslel si Ben. Rychle a tiše</p>
<p>vyklouznul zpod přikrývky a cítil přitom, jak ho</p>
<p>medailon pálí na kůži. Zachvátila ho neovladatelná</p>
<p>panika. Věděl, co přichází, ale nebyl na to připraven.</p>
<p>Bylo to příliš brzy. Pevně věřil, že Rydall bude</p>
<p>s posláním svého pátého monstra opatmější a tak br-</p>
<p>zy nezaútočí.</p>
<p> Zoufale se rozhlédl po pokoji. Kde jen je ten Mo-</p>
<p>zol? Neviděl kobolda od jejich návratu na hrad. Byl</p>
<p>snad někde blízko Obrátil se k posteli, kde spala</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 273</p>
<p>Vrba. Musí ji odtud dostat někam do bezpečí, stra-</p>
<p>nou od toho, co se bude dít tady.</p>
<p> Uchopil ji za rameno ajemně s ní zatřásl. "Vrbo!"</p>
<p>zašeptal. "Vzbuď se."</p>
<p> Okamžitě otevřela oči, zářivě zelené, dokonce i</p>
<p>v temnotě noci. Nechápavě se na něj podívala.</p>
<p> Pak se v okně objevila temná postava a Ben se</p>
<p>k ní otočil, připraven jí čelit. Stín se vynořil</p>
<p>z temnoty a usadil se v okenním rámu, čemá silueta</p>
<p>proti světlejšímu pozadí nočního nebe, štíhlá, šla-</p>
<p>chovitá a svým zpúsobem neuvěřitelně známá. Oči</p>
<p>té bytosti neviděl, ale cítil, že se na něj upřeně dívá</p>
<p>a chystá se ke skoku.</p>
<p> Ben se ani nepohnul, kdyby to udělal, byl by mrt-</p>
<p>vý dřív, než by se mu povedlo pohyb dokončit. Ru-</p>
<p>ku svíral na medailonu, uchopil ho ještě driv, než se</p>
<p>příšera objevila, téměř instinktivně se obrátil</p>
<p>k poslední pomoci, která mu zbyla. Pevně ho svíral</p>
<p>mezi prsty a cítil rytinu na přívěsku, obraz rytíře vy-</p>
<p>jíždějícího za východu slunce z bran hradu, Paladina</p>
<p>vyrážejícího z Ryzího Stříbra, aby vybojoval pro</p>
<p>svého krále další bitvu. Svíral ten kousek kovu mezi</p>
<p>prsty a pozoroval postavu v okně. Nyní viděl, že tělo</p>
<p>útočníka není zdaleka tak hladké a houževnaté, jak</p>
<p>si zpočátku myslel. Ve skutečnosti bylo potrhané</p>
<p>a polámané, jako by se mu stalo nějaké strašlivé ne-</p>
<p>štěstí a on přitom utrpěl zranění, která se už nikdy</p>
<p>nemohla zhojit. Visely z něj cáry kůže a trčely kosti,</p>
<p>polámané a vytržené z kloubů. Stvoření nevydávalo</p>
<p>žádný zvuk ale Ben měl pocit, jako by slyšel úpění</p>
<p>vyjadřující zoufalství a nepřekonatelnou bolest.</p>
<p> Pak se stín zlehka pohnul, naklonil se na jednu</p>
<p>stranu a ve tmě stříbmě zazářily dvě oči.</p>
<p> Benovi se zastavilo srdce.</p>
<p> Byl to Ardsheal, který vstal z mrtvých.</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>
<p> Neměl nyní čas uvažovat jak je to možné, ani pře-</p>
<p>mítat, co tohle může znamenat. Jeho reakce byla</p>
<p> zcela instinktivní. Sevřel prsty na medailonu, z ně-</p>
<p> hož okamžitě vyšlehla oslnivě jasná zář. Vrba vy-</p>
<p> křikla. Ardsheal se na Bena vrhnul, jako se čemý</p>
<p> panter vrhá na svou kořist, rychlejší než myšlenka.</p>
<p> Paladin se však objevil neméně rychle, vystoupil ze</p>
<p> zářivého záblesku světla, jenž vzplanul v prostoru</p>
<p> mezi králem a útočníkem. Rytíř ve stříbmé zbroji se</p>
<p>napřímil, zastavil Ardesheala ve skoku a odhodil ho</p>
<p>stranou. Ardsheal narazil na kamennou stěnu a Pala-</p>
<p>dina síla nárazu odhodila zpátky na Bena. Plátová</p>
<p>myška, chránící Paladinův loket, udeřil Bena do hla-</p>
<p>vy a on se zhroutil na postel vedle Vrby, natolik</p>
<p>otřesen, že jen stěží dokázal v ruce udržet medailon.</p>
<p> Ardsheal se okamžitě zvedl na nohy, přes svůj zu-</p>
<p>božený stav se pohyboval zcela hladce a plavně.</p>
<p>Ben, zpola omráčený a otupělý bolestí, ho pozoro-</p>
<p>val, jak vstává. Tu bolest a závrať však nezpůsobil</p>
<p>onen úder do hlavy, přicházela od Paladina. Tady</p>
<p>bylo nyní vázáno jeho vědomí a tady taky zůstane,</p>
<p>dokud iytíř nezvítězí nebo nezemře. Uvíděl Vrbu,</p>
<p>jak objímá jeho bezduché tělo a zoufale mu cosi šep-</p>
<p>tá. Hlavou mu bleskla otázka, co mu asi říká, vzpo-</p>
<p>mněl si, že ji chtěl dostat z pokoje. Zahlédl Ardshea-</p>
<p>la krčícího se v šeru, jedno oko měl téměř pryč, od</p>
<p>čela až po bradu se mu táhla hluboká sečná rána</p>
<p>ajeho kůže byla samý šrám. Benovi se v hlavě pro-</p>
<p>mítla vteřina, kdy ho viděl naposledy - zaklesnutý</p>
<p>do robota vypadl z okna ložnice na Rhyndweiru,</p>
<p>roztříštil se o skály na ostrohu a spadl do řeky. Ben</p>
<p>naprosto nechápal, jak je možné, že přežil.</p>
<p> Pak se pohled Paladinovýma očima zavřel a zú-</p>
<p>staly jen rytířovy vzpomínky na bitvy, kterými ví-</p>
<p>tězně prošel. Ben se zcela ponořil do svého druhého</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 275</p>
<p>já, ostříleného válečníka - harcovníka, který prošel</p>
<p>tisíci bitev, z nichž vyvázl živý jen on sám. Stříbmá</p>
<p>zbroj ho zcela oddělila od jeho dřívějšího života, od-</p>
<p>trhla jej od muže a ženy na posteli za jeho zády, od</p>
<p>hradu, v němž se právě nacházel i od celého světa.</p>
<p>Jediné, co zůstalo, bylo vědomí přítomnosti nepříte-</p>
<p>le, kterého j e třeba porazit.</p>
<p> Ardsheal se naklonil vlevo a pak vpravo, zkoušel</p>
<p>jeho pozomost. Podle prázdného pohledu jeho stří-</p>
<p>brných očí bylo jasné, že je mrtvý. Hluboké rány</p>
<p>a polámané kosti nemohly nechat nikoho na pochy-</p>
<p>bách. Přesto stále žil, žil i po smrti, přinucen k tomu</p>
<p>magii, která proudila jeho tkáněmi a přikázala mu</p>
<p>splnit tento poslední úkol, než bude moci spočinout</p>
<p>v pokoji. Paladin to cítil, instinktivně vnímal tuto in-</p>
<p>formaci i ze záblesků králova vědomí. Pozoroval,</p>
<p>jak příšera před ním mění svou pozici a hledá me-</p>
<p>zeru vjeho obraně. Uvědomoval si, jak nebezpečný</p>
<p>jeho protivník je, zrůda stvořená magii, aby sloužila</p>
<p>jen jedinému účelu - štvát a zabíjet. Vnímal tu by-</p>
<p>tost tak, jako málokterou jinou ve své minulosti-</p>
<p>jako někoho, kdo se mu naprosto vyrovná.</p>
<p> Ardsheal proti němu vyrazil jako blesk. Paladin</p>
<p>po přízraku ťal sekerou ve snaze srazit ho k podlaze,</p>
<p>ale jeho sekerka neškodně zazvonila o studený ká-</p>
<p>men, jak Ardsheal hbitě uhnul a udeřil rytíře do hle-</p>
<p>dí. Paladin úder vykryl a opět se postavil ke svému</p>
<p>nepříteli čelem. Rychlost a síla, obratnost a zkuše-</p>
<p>nost, to všechno Ardsheal měl a kromě toho, necítil</p>
<p>žádnou bolest ani strach. Nevnímal nic, než magii,</p>
<p>která ho oživovala. Nikdy se nezastaví a nikdy neu-</p>
<p>couvne. Bude útočit znova a znova, dokud to bude</p>
<p>vjeho silách.</p>
<p> Ardsheal se múže postavit všemu živéniu. Nic neni</p>
<p>hroznějš i, než on. Tak to řekl Pán Řek.</p><empty-line /><p>276 TERRY BROOKS</p>
<p> Zabijákova postava se krčila v temném koutě. Pa-</p>
<p>ladin na chvíli přemýšlel, že teď je vhodná chvíle,</p>
<p>aby tasil svůj meč, ale proti takovému nepříteli by</p>
<p>byl příliš mohutný a nemotorný. Menší zbraně bu-</p>
<p>dou daleko efektivnější, dokud se nenaskytne příle-</p>
<p>žitost ke smrtícímu úderu. A ta se naskytnout musí,</p>
<p>má-li přežít.</p>
<p> Přehodil si sekeru do druhé ruky a tou uvolněnou</p>
<p>sáhnul po dlouhé dýce. V tu chvíli však na něj do-</p>
<p>padlo těžké tělo, Ardsheal trhal, drápal a snažil se</p>
<p>proniknout pod brnění. Pod tak zuřivým útokem se</p>
<p>Paladin zapotácel, uslyšel zaskřípění vytrhávaných</p>
<p>nýtů a cítil, jak se kovové pláty uvolňují. Upustil se-</p>
<p>keru a rukama v železných rukavicích udeřil ne-</p>
<p>stvůru do hrudi. Opět ji odhodil stranou, Ardsheal se</p>
<p>však na něj okamžitě vrhnul znova. Divoká, rozzu-</p>
<p>řená, pološílená bytost ovládající nesmírnou sílu ješ-</p>
<p>tě umocněnou nepřítomností jakýchkoliv pocitů. Bo-</p>
<p>joval absolutně bez zábran, rval se bez zaváhání,</p>
<p>které pňnášejí emoce, nepotřeboval žádný důvod.</p>
<p>Jeho úsilí bylo zcela soustředěné, zajímal ho jen zá-</p>
<p>pas sám, ne jeho výsledek. Ať už vyhraje nebo pro-</p>
<p>hraje, stejně bude mrtvý.</p>
<p> Paladin ho odhodil potřetí a tentokrát stihl vytáh-</p>
<p>nout svou dýku dřív, než se jeho protivník vzpama-</p>
<p>toval. Až se na něj znova vrhne, bude jej moci roz-</p>
<p>párat odshora až dolů. Dýchal těžce a přerývaně, ale</p>
<p>snažil se to přehlížet. Ačkoliv si to nechtěl připustit,</p>
<p>jeho síly ochabovaly. Snad to bylo množstvím bitev,</p>
<p>které musel vybojovat během krátkého času, snad za</p>
<p>to mohla momentální fyzická indispozice krále, je-</p>
<p>muž sloužil, v každém případě šlo o okolnost, která</p>
<p>mohla být v tomto boji o život rozhodující. Paladin</p>
<p>spoléhal sám na sebe, ale byl neodvolatelně spjat</p>
<p>s mužem, který ho probudil k životu a propůjčil mu</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 277</p>
<p>svou vůli. Pokud král přijal nesprávné rozhodnutí,</p>
<p>pak selhal i jeho rytíř. Takové myšlenky si však ne-</p>
<p>směl připouštět. Měl za úkol co nejrychleji skončit</p>
<p>tento boj, ne filosofovat.</p>
<p> Ardsheal se kradl zšeřelou komnatou k rytíři. Teď</p>
<p>už se neopovažoval zaútočit bezhlavě, zamýšlel ně-</p>
<p>co jiného. Paladin se pootočil, aby mohl sledovat je-</p>
<p>ho pohyby, ale ze svého místa, odkud mohl nejlépe</p>
<p>chránit krále a královnu, se nehnul. Některé části je-</p>
<p>ho zboje se uvolnily a bezvládně visely jen na jed-</p>
<p>nom či dvou řemíncích. Začínal vypadat právě tak</p>
<p>oškubaně, jako jeho sok. Doslova cítil, jak si ho pro-</p>
<p>tivník prohlíží a hledá nechráněná místa. Paladinovo</p>
<p>tělo zbavené zbroje bylo zranitelné a Ardsheal to</p>
<p>zcela neomylně cítil. Stačila jediná, dobře mířená</p>
<p>rána.</p>
<p> Přízrak udělal fingovaný výpad a stáhnul se. Pak</p>
<p>další. Paladin zůstával klidný, nenechal se vyvést</p>
<p>z rovnováhy. A pak mu, v náhlém záblesku poznání</p>
<p>došlo, o co se Ardsheal snaží. Chce ho odlákat od</p>
<p>krále a královny. Nejspíš poznal, že když je zabije,</p>
<p>porazí také Paladina.</p>
<p> Jako by četl jeho myšlenky, zaútočil Ardsheal</p>
<p>znovu. Udělal prudký výpad, tak iychlý, že Paladin</p>
<p>téměř nestihnul reagovat, jen zahlédl pohyb paže,</p>
<p>která se natáhla po královně. Rytíř po nepříteli</p>
<p>chňapnul a odhodil ho stranou. Tentokrát sice neče-</p>
<p>kal a skočil po něm, ale Ardsheal byl opět příliš</p>
<p> rychlý a stáhnul se do temnoty.</p>
<p> Ještě dvakrát se elementál pokoušel proklouznout</p>
<p> a pokaždé téměř uspěl. Jen Paladinova zkušenost</p>
<p> a odhodlání ho dokázaly zadržet. Slyšel královnin</p>
<p> pláč, tiché, téměř nepostřehnutelné sténání vyjadřu-</p>
<p>jící bezmezné zoufalství. Byla silná, ale její strach</p>
<p> byl tentokrát tak veliký, že jej nedokázala skrýt. Ne-</p><empty-line /><p>27ó TERRY BROOKS</p>
<p>smírně se Ardsheala bála. Král se konečně probral.</p>
<p>Postavil se před ni a držel medailon, jako ochranný</p>
<p>talisman. Jak Paladin věděl, oba byli příliš křehcí,</p>
<p>aby mohli přežít, pokud on selže.</p>
<p> Tato myšlenka bodala jako osten, rychle ji proto</p>
<p>ze své mysli vytrhl a odhodil.</p>
<p> Ardsheal zmizel v temném koutě, Paladin po něm</p>
<p>horečně pátral. Pak se pňmo před ním vynořil zuřivý</p>
<p>temný obrys, který po něm skočil a srazil ho na pod-</p>
<p>lahu. Chtěl se přes něj dostat a vrhnout se ke králi</p>
<p>a královně, ale rytíř, byť napůl oslepený, ho chytil za</p>
<p>nohu a stáhnul zpátky. Ardsheal kopal, škrábal</p>
<p>a snažil se z králova těžkooděnce servat pláty jeho</p>
<p>rozpadávající se zbroje. Paladin pocítil bolest.</p>
<p>V zoufalství se zvedl na kolena a bez ohledu na déšť</p>
<p>ran, jenž na něj dopadal, silou, vycházející spíše</p>
<p>zjeho srdce, než z ochablých paží, naposledy odho-</p>
<p>dil Ardsheala stranou.</p>
<p> Ten se opět zvedl, ale tentokrát jedna jeho paže</p>
<p>bezvládně visela. Paladin sám se změnil v hromadu</p>
<p>zprohýbané zbroje, utržených nýtů, bolavých svalů</p>
<p>a údů, z nichž se vytrácela síla. Dokázal vstát už jen</p>
<p>čistou silou vůle. Byl celý zakrvácený, pachuť krve</p>
<p>cítil i v ústech. Stále svíral svou dlouhou dýku a če-</p>
<p>kal na příležitost, kdy ji bude moci použít. Cas však</p>
<p>nyní utíkal rychle. A bylo ho stále míň.</p>
<p> Ardsheal se pohnul kupředu, neúnavný, neú-</p>
<p>prosný, nesmiřitelný.</p>
<p> Pak se rozletěly dveře a do ložnice vpadla malá,</p>
<p>štětinatá koule, která udeřila do nestvůry a odhodila</p>
<p>ji na stěnu. Mozol, samý zub a samý dráp, byl rozzu-</p>
<p>řený do nepříčetnosti. Podařilo se mu zastihnou</p>
<p>Ardsheala nepřipraveného. Elementál pod prudkostí</p>
<p>jeho útoku zavrávoral. Divoce se otočil a snažil se</p>
<p>nového útočníka odstrčit. Paladin skočil kupředu,</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 279</p>
<p>tohle byla šance, na kterou čekal. Vrazil dýku do</p>
<p>Ardshealovy hlavy až po jílec. Přízrak se prohnul</p>
<p>a stribrné oči se mu podlily krví. Odtrhl se od Mo-</p>
<p>zola a obrátil se k Paladinovi. Ten však již třímal</p>
<p>v rukou obnažený meč a vzápětí svého protivníka</p>
<p>ťal. Čepel zasáhla Ardsheala mezi krkem a ramenem</p>
<p>a vnikla se tak hluboko, že mu rozetnula srdce ved-</p>
<p>ví.</p>
<p> Elementál pod tou ranou klesl. Zhroutil se a</p>
<p>vjeho očích se objevil záblesk jakéhosi starého po-</p>
<p>znání, které nedokázala potlačit ani nejtemnější ma-</p>
<p>gie. Opět si pro něj přišla smrt.</p>
<p> Z Paladina byla nyní otrhaná, polámaná troska,</p>
<p>zcela nepodobná stříbmému rytíři, jenž se v ložnici</p>
<p>zjevil, když souboj začal. Vytáhl svůj meč a obrátil</p>
<p>se ke králi, který se choulil na posteli. Jejich zraky</p>
<p>se setkaly, chvíli se jeden druhému dívali do očí.</p>
<p>Rytíře zaplavil podivný, nepochopitelný pocit, že se</p>
<p>dívá sám na sebe. Chystal se pokleknout, když vtom</p>
<p>ho zachytila záře medailonu v králových rukou</p>
<p>a odnesla ho s sebou.</p>
<p> Nastalo ticho, v němž Ben a Vrba slyšeli pleskání</p>
<p>kapek o okenní římsu. Venku se znovu rozpršelo.</p>
<p> Byli přivoláni Královští gardisté, aby odnesli to,</p>
<p>co z Ardsheala zbylo. Hluk boje nikdo z nich nesly-</p>
<p>šel, což by nebylo možné, kdyby zde nepůsobila</p>
<p>magie. Vojáci dali ložnici jakž takž do pořádku</p>
<p>a odešli. Hned poté se Mozol postavil na stráž ke</p>
<p>dveřím. Cítil vinu za to, k čemu došlo. Šmejdil ko-</p>
<p>lem hradeb a hlídal, přesto se nepříteli nějak poda-</p>
<p>ňlo proklouznout kolem něj a dostat se do hradu.</p>
<p>Neřekl sice ani slovo, ale každé jeho gesto, každý</p>
<p>pohled očí, vyjadřoval hlubokou lítost nad tím, že</p>
<p>tomu nezabránil.</p><empty-line /><p>2ó0 TERRY BROOKS</p>
<p> Když se Ben s Vrbou opět ocitli sami, objali se</p>
<p>a přitiskli se k sobě, jako se člověk na skále, jež se</p>
<p>mu drolí pod rukama, chytá posledního pevného bo-</p>
<p>du. Nepotřebovali mluvit. Tiskli se k sobě a čerpali</p>
<p>sílu ze vzájemné blízkosti. Ač byla teplá letní noc,</p>
<p>Vrba se třásla. Ben se snažil vypadat klidně, ale</p>
<p>uvnitř se cítil rozbitý na kusy.</p>
<p> Opět vklouzli pod peřinu, ale temnota už zdaleka</p>
<p>nebyla tak konejšivá, jako dřív. Nervózně těkali</p>
<p>očima sem a tam a lekali se každého, byť sebemen-</p>
<p>šího zvuku. Nemohli spát a ani to nezkoušeli. Be-</p>
<p>novi se konečně podařilo Vrbu uklidnit a alespoň na</p>
<p>chvíli zahnat strach z té věci, která přišla, aby je za-</p>
<p>bila. Pevně ji tiskl k sobě a snažil se nalézt slova,</p>
<p>která bude muset říct, má-li ještě někdy najít klid.</p>
<p> Za oknem déšť bubnoval do kamenné římsy, ozý-</p>
<p>valo se hlasité pleskání, jak voda stékala a dopadala</p>
<p>na horní římsu okna o patro níž.</p>
<p> "Musím ti říct něco o Paladinovi, vyhrkl ko-</p>
<p>nečně. Mluvil překotně, jako by nebyl schopen svá</p>
<p>slova lépe uspořádat. "Je velmi těžké to vysvětlit,</p>
<p>ale pokusím se. On ajá jsme jednou osobou, Vrbo.</p>
<p>Právě teď cítím jeho bolest. Cítím únavu jeho údů,</p>
<p>vyprahlost duše, zranění, tak vážná, že jim může</p>
<p>podlehnout. Cítil jsem to, když bojoval a cítím je</p>
<p>i teď." Zhluboka se nadechnul. "Nemůžu dělat nic,</p>
<p>než to snášet. Mám pocit, jako by mě to mělo roztr-</p>
<p>hat na kusy, zpřelámat všechny mé kosti a srazit mě</p>
<p>k zemi. Pořád je to tady. Paladin je pryč, ale jako by</p>
<p>to nehrálo žádnou roli."</p>
<p> Cítil, jak zvedla svou hlavu zjeho ramena, aby</p>
<p>mu viděla do tváře, ucítil její prsty na své hrudi. "Je</p>
<p>mou součástí, Vrbo. To jsem ti chtěl říct. Je mou</p>
<p>součástí od té chvíle, co jsem přijal medailon králů</p>
<p>Landoveru. Medailon nás spojuje, jakmile ho povo-</p>
<p>UKLADY ČARODĚfNIC 2S1</p>
<p>lém z místa, kde odpočívá, ať už je to kdekoliv, sta-</p>
<p>ne se z nás jedna bytost."</p>
<p> Pohlédl na ni, ale hned zase rychle zrakem uhnul.</p>
<p>"Když použiji medailon, magie část mé bytosti vy-</p>
<p>rve z těla a uzavře do zbroje. Nebere si mé tělo ani</p>
<p>mou mysl, ale mé srdce a sílu vůle. Svým způsobem</p>
<p>je král ajeho rytíř jedna osoba. Takové je tajemství</p>
<p>medailonu. Tajemství, kteréjsem ti chtěl svěňt."</p>
<p> Dlouze se na něj zadívala svýma smaragdovýma</p>
<p>očima. "Proč jsi mi to ale neřekl dřív?" zeptala se</p>
<p>velice tiše.</p>
<p> "Protože jsem se bál, jak bys to pňjala." Přinutil</p>
<p>se jí podívat do očí a neuhnout. "Chtěl jsem ti to ňct.</p>
<p>Cítil jsem, že bych měl, že je špatné, když před te-</p>
<p>bou něco skrývám, ale příliš jsem se bál. Co by to</p>
<p>s tebou udělalo, kdybys věděla, že jakmile Paladina</p>
<p>vyvolám, se i já - nebo alespoň velmi podstatná</p>
<p>část mě - přímo účastní bitvy, kdybys věděla, že</p>
<p>jeho smrt by znamenala i smrt mou."</p>
<p> Potřásl hlavou a cítil se jako loď zmítaná bouň.</p>
<p>"Ale to není všechno. Pokaždé, když Paladina vy-</p>
<p>volám, cítím, jak se sám sobě víc a víc vzdaluju.</p>
<p>Vždy, když se stanu jím, je pro mě těžší vrátit se</p>
<p>zpátky. Zoufale se bojim, Vrbo. Co když se jednoho</p>
<p>dne nevrátím, protože nebudu chtít, protože zapo-</p>
<p>menu, kým jsem. Magie dokáže být tak svůdná!</p>
<p>Když jsem Paladinem, nechci být nikým jiným.</p>
<p>Kdyby mě medailon nevrátil zpět do mého těla a ne-</p>
<p>vtáhl Paladina do sebe, sám bych se vrátit nikdy ne-</p>
<p>dokázal. Byl bych ztracený navždy."</p>
<p> Ben v jejích očích uviděl hlubokou bolest a se-</p>
<p> "</p>
<p>vřelo se mu srdce. "Měl jsi mi to říct, hlesla tiše.</p>
<p>Mlčky přikývnul, neboť nebyl schopen slova.</p>
<p> "Copak to nechápeš? Když jsem tě potkala uje-</p>
<p> zera Irrylyn, odevzdala jsem se ti bezpodmínečně.</p><empty-line /><p>2ó2 TERRY BROOKS</p>
<p>Náležím ti a nic mě nedokáže přimět, abych tě opus-</p>
<p>tila. Nic!"</p>
<p> "</p>
<p> "Já vím, přitakal.</p>
<p> "Ne, nevíš. Kdybys to věděl,neváhal by ses mi</p>
<p>svěřit dřív." Její hlas byl měkký, ale přesto v něm</p>
<p>bylo cosi nesmímě tvrdého. "Není nic, co bys mi</p>
<p>nemohl říct, Bene. Vždy budeme spolu, až do konce.</p>
<p>Tak to bylo předpovězeno. Věštba hovoří jasně.</p>
<p>Neměl bys zpochybňovatjejí pravdivost."</p>
<p> "Bál jsem se-" začal, ale ona ho rychle umlčela.</p>
<p> ý</p>
<p> "Ne, ted to nech b t. Nech to b t Jemně se ho</p>
<p>dotkla. "Řekni, cítíš všechnu jeho bolest? Všechna</p>
<p>zranění, které utrpěl pri tvé obraně?"</p>
<p> Ben zavřel oči. "Mám pocit, jako bych se uvnitř</p>
<p>rozpadal na kusy. Jako bych umíral a přitom nedo-</p>
<p>kážu najít tu ránu, kterou ze mě život uniká. Jako by</p>
<p>byla všude, uvnitř i zvenku. Rozpadám se na části,</p>
<p>cítím se být rozsypaný po celém tomhle pokoji,</p>
<p>v tom dešti venku, ve vzduchu, který dýchám. Ne-</p>
<p>vím, co mám dělat. Paladin vyhrál, ale já jsem podle</p>
<p>všeho poražen. Vyvolat ho několikrát tak brzy po</p>
<p>sobě, to bylo víc, než jsem dokázal snést. Vzal si ze</p>
<p>mě priliš mnoho, Vrbo! Nemám tolik odvahy, abych</p>
<p>to dokázal snést."</p>
<p> "</p>
<p> "Šššš, už mlč, konejšila ho, přitiskla se k němu</p>
<p>a políbila ho na ústa. "Máš odvahy za nás oba, Bene</p>
<p>Holiday. Byla to vždycky tvá nejsilnější stránka.</p>
<p>Přežil jsi strašlivou bitvu. Dokázal jsi víc, než by</p>
<p>zvládl kterýkoliv jiný muž. Nemůžeš zlehčovat to,</p>
<p>co jsi udělal. Nesmíš snižovat své zásluhy. Poslou-</p>
<p>chej mě. Tajemství medailonu a Paladina je nyní nás</p>
<p>obou. Už ho nemusíš nést sám. Společně to zvlád-</p>
<p>neme snáz. Já ti pomohu. Najdu způsob, jak tě po-</p>
<p>depřít, až budeš vyčerpaný a vyprahlý tak, jako jsi</p>
<p>teď. Lllevím tvým bolestem. Pokud se budeš muset</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 2S3</p>
<p>v zájmu nás obou opět stát Paladinem, najdu způsob,</p>
<p>jak tě přivést zpátky. Vždycky. Tolik tě miluju."</p>
<p> "Nikdy jsem o tom nepochyboval," odpověděl</p>
<p>něžně. "Jinak bych padl vyčerpáním už dávno."</p>
<p> Jemně ho pohladila po čele a opět ho políbila.</p>
<p>Ben cítil, jak se uvolňuje a klíží se mu víčka. "Pojď</p>
<p>spát," zašeptala.</p>
<p> Přikývnul, jeho dech se zklidnil a prohloubil, bo-</p>
<p>lest poněkud povolila, únava pomalu opouštěla jeho</p>
<p>tělo. Paladinovy vzpomínky ztratily ostré obrysy</p>
<p>apod jemnými Vrbinými doteky zvolna odplouvaly.</p>
<p>Spánek občerství jeho síly a ráno bude opět schopen</p>
<p>pokraěovat dál. Zůstalo pouze nevyhnutelné vědomí,</p>
<p>že něčím podobným bude muset procházet po každé</p>
<p>další přeměně. Ale i to dokážu snést, pomyslel si.</p>
<p>I to.</p>
<p> Ztišil se a snažil se potlačit strach a zoufalství.</p>
<p>Najít Mistayu, to je teď důležité. Pokud ji najde ži-</p>
<p>vou a zdravou, tak tohle všechno za to stálo. Přivést</p>
<p>Questora a Abemathyho. A skoncovat s Rydallem</p>
<p>z Mamhullu.</p>
<p> V inkoustově čemé noci byla tato slova šepotem</p>
<p>naděje.</p>
<p> Najít čarodějnici z Temného Polomu a zjistit</p>
<p>pravdu.</p>
<p> Pak ho konečně přemohla dřímota a Ben usnul.</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODĚJNIC 2S5</p><empty-line /><p>r</p>
<p>PSÍ SNY</p><empty-line /><p> dyž se Abernathy příštího rána probudil,</p>
<p> cítil se příjemně odpočatě. Na to, jak rušné</p>
<p> bylo předchozí odpoledne, spal výborně.</p>
<p>Questor Thews seděl v křesle naproti němu a tváril</p>
<p>se jako Smrtka. To písaře poněkud zneklidnilo.</p>
<p>Abernathy zamžoural, sáhl po brýlích, nasadil si je</p>
<p>a dlouze se na čaroděje zadíval.</p>
<p> zDěje se něco?" zeptal se.</p>
<p> Caroděj přikývnul a vzápětí zavrtěl nesouhlasně</p>
<p>hlavou. "Musíme si vážně promluvit, starý příteli,"</p>
<p>oznámil sklesle.</p>
<p> Abernathy se málem zasmál, když uslyšel jeho</p>
<p>tón, ale pak si povšiml prázdného výrazu v přítelo-</p>
<p> ých očích a žaludek se mu sevřel. Questor Thews</p>
<p> musel být velmi znepokojen.</p>
<p> "Dobře," odpověděl a opět se uklidnil, jako by</p>
<p> tímto jediným slovem mohla být celá záležitost vy-</p>
<p> řízena.</p>
<p> Posadil se, podvědomě si přitom zálibně prohlédl</p>
<p> své hladké paže a stehna a kritickým pohledem se</p>
<p> zastavil u prstů. Prsty na rukou měl dlouhé a štíhlé,</p>
<p> ale zato ty na nohou se podobaly spíše oněm po-</p>
<p> krouceným gumovým pamlskům, které mu včera tak</p>
<p> chutnaly. Elizabeth jich do kuchyně přinesla celý</p>
<p> pytlík a on si na nich opravdu smlsnul bez ohledu na</p>
<p> to, jak vypadaly.</p>
<p> p ?</p>
<p> "</p>
<p> Roz ačitě si odkašlal. "A o čem bys rád mluvil</p>
<p>= zeptal se ajen doufal, že to bude něco jiného než</p>
<p>, Poggwydd.</p>
<p>* - Questor Thews se pomalu rozpletl ze své zkrou-</p>
<p> cené pozice, vstal z křesla a přistoupil k oknu, vy-</p>
<p> soký, shrbený, strašák, ze kterého mezi švy lezla vy-</p>
<p> cpávka. Odhrnul záclonu, vyhlédl ven a zamhouřil</p>
<p> oči proti slunci. Den byl jasný, na nebi ani mráček,</p>
<p> p p ,p</p>
<p> svět se rávě robouzel. "Podme na zahradu osa-</p>
<p> díme se pod támhlety stromy," navrhnul bodře, ale</p>
<p> vjeho hlase bylo znát, že to nejde od srdce.</p>
<p> Abernathy si povzdychl. , Pojďme."</p>
<p> Osprchoval se, oholil, oblékl, a právě když si na-</p>
<p> tahoval košili mu došlo, o čem si asi Questor Thews</p>
<p> chce promluvit. Ta kniha. Teorie magie a jejího po-</p>
<p> uživání. Abernathy na ni úplně zapomněl, ne-</p>
<p> očekávané objevení Poggwydda na Graum Wythe</p>
<p> ajeho následné polapení všechny ostatní události</p>
<p> vjeho mysli přehlušilo.</p>
<p> To ovšem znamená, uvědomil si, že v ní Questor</p>
<p> nejspíš našel něco důležitého, co se týká jejich cesty</p>
<p> zpět. Proto tedy byl čaroděj stále vzhůru: našel od-</p><empty-line /><p>286 TERRY BROOKS</p>
<p>pověď, kterou hledal a teď se mu to chystal nějak</p>
<p>opatrně říct. Určitě si všimnul, jak málo nadšení pro</p>
<p>návrat písař jeví. A má pravdu, přiznal si Abernathy.</p>
<p>Jedno je však jisté, Jeho Výsost je potřebuje, Mi-</p>
<p>staya upadla do rukou čarodějnice a pokud se nedo-</p>
<p>kážou vrátit včas, aby tomu zabránili, stane se něco</p>
<p>strašného.</p>
<p> Ale co? Co se má stát? Rád by to věděl. Trocha</p>
<p>jistoty v této věci by nezaškodila.</p>
<p> Abernathy si nazul boty, vyšel z koupelny a ocitl</p>
<p>se tváří v tvář Questorovi. Caroděj na něj pohlédl</p>
<p>a zdál se být upřímně zděšen. Rychle se odvrátil.</p>
<p> "Dobře, dobře, je mi to jasné!" zavrčel Aberna-</p>
<p>thy. "Mám kalhoty naruby? Nebo jsem si snad vy-</p>
<p>bral špatnou barvu bot?"</p>
<p> "Q p l</p>
<p> "Ne, ne. uestor si oložil ruku na čelo z evně</p>
<p>zraněn. ,Ve skutečnosti vypadáš jako figurína ve</p>
<p>výkladu." Pak zmateně zamával rukou ve vzduchu.</p>
<p>, Omlouvám se, nechtěl jsem být hrubý. Zůstal jsem</p>
<p>,</p>
<p>vzhůru celou noc a četl, ale můžu říct, že konec toho</p>
<p>příběhu bych raději neznal."</p>
<p> Abernathy přikývnul, aniž by vlastně měl tušení</p>
<p>na co. "Víš co, půjdeme ven a začneme," naléhal,</p>
<p>neboť to už chtěl mít za sebou. "Podíváme se, jestli</p>
<p>je Elizabeth vzhůru a poprosíme ji, aby se k nám</p>
<p>přidala."</p>
<p> Questor Thews rychle zavrtěl hlavou. "Ne, raději</p>
<p>bych si promluvil mezi čtyřma očima." Sklonil hla-</p>
<p>vu a kousl se do rtu. "Prosím, je to důležité.</p>
<p> "</p>
<p> Abernathy opět přikývnul. Opustili ložnici, prošli</p>
<p>krátkou chodbou a sešli po schodech. Když míjeli</p>
<p>dveře Elizabetina pokoje, uslyšeli zevnitř zpěv. Ale-</p>
<p>spoň někdo má dobrou náladu. Z obývacího pokoje</p>
<p>vstoupili do kuchyně a tam narazili na paní Am-</p>
<p>baumovou. Stála před sporákem, dělala čaj a tvářila</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 2S7</p>
<p>se nasupeně. Když se k nim obrátila, měla ve tváři</p>
<p>vítězoslavný výraz.</p>
<p> "Minulou noc jsem hovořila s Elizabetiným ot-</p>
<p>cem a ten o žádném strýčku Abernathym neví. Do-</p>
<p>konce ani nezná nikoho toho jména. Co vy na to?"</p>
<p> V jedné ruce pevně svírala sítko na čaj. Jsem oz-</p>
<p>brojená a odhodlaná k čemukoliv, tak jen si něco</p>
<p>zkuste, rikal její postoj.</p>
<p> Abernathy jí věnoval jeden ze svých odzbrojují-</p>
<p>cích úsměvů. "Neviděli jsme se celé roky. Naposled</p>
<p>kdyžjsme byli chlapci."</p>
<p> Posměšně zvedla koutek úst. "Mám vzkázat Eli-</p>
<p>zabeth, že dnes v noci přiletí. Rád by se na vás podí-</p>
<p>val,"</p>
<p> Abemathy zamrkal, neboť si představil, jak tohle</p>
<p>setkání asi bude vypadat. Paní Ambaumová naklo-</p>
<p>nila hlavu, jako by chtěla zjistit, co se v něm vlastně</p>
<p>děj e.</p>
<p> Questor Thews se bleskově ujal slova. "To je vý-</p>
<p>borné!" prohlásil, uchopil Abernathyho pod paži</p>
<p>a vlekl ho kolem vyděšené hospodně ke dveřím.</p>
<p>Nedělejte si starosti," zavolal přes rameno. "Vyře-</p>
<p>šíme to jedna dvě!"</p>
<p> Pak sešli po krytých schůdkách na dvůr. Aberna-</p>
<p>thy měl co dělat, aby se neohlédl. Rád by věděl, zda</p>
<p>se za nimi paní Ambaumová ještě dívá. "Ta mi mů-</p>
<p>že být ukradená," zamumlal.</p>
<p> Questor Thews se zašklebil. "Ty jí taky, takže jste</p>
<p>si kvit."</p>
<p> Kráčeli stále hlouběji do zahrady, co nejdál od</p>
<p>domu, kde by nějaké zvědavé uši mohly jejich roz-</p>
<p>hovor vyslechnout. Abernathy se podíval na modré</p>
<p>nebe nadechl se vůně květin a vlhké trávy a na paní</p>
<p>Amb,aumovou úplně zapomněl.</p>
<p> Došli k lavičce natřené jakýmsi lesklým lakem</p><empty-line /><p>2óó TERRY BROOKS</p>
<p>sloužícím zřejmě jako ochrana proti nepřízni počasí</p>
<p>nepřízni počasí, usedli a zahleděli se přes rozlehlá</p>
<p>pole k obzoru, kde se růžové vrcholky hor s bílými</p>
<p>čepicemi dotýkaly nekonečného nebe.</p>
<p> Po chvilce ticha se Abemathy obrátil ke Questo-</p>
<p>rovi. "Nuže?"</p>
<p> Čaroděj si povzdechl, složil ruce do klína, ne-</p>
<p>klidně sebou zavrtěl a opět si povzdechl. "Máme</p>
<p>problém," řekl.</p>
<p> Abemathy čekal, ale když po chvíli bylo jasné, že</p>
<p>Questor už nic víc neřekne, zavrčel: "Nemohl bys</p>
<p>mluvit v poněkud rozvitějších větách, čaroději?</p>
<p>Takhle ztratíme celý den."</p>
<p> "Ano, dobře." Questor byl zjevně velmi rozru-</p>
<p>šený. "Ta kniha. Teorie magie a jejiho uživáni. Četl</p>
<p>jsem ji celou noc. Dvakrát, abych by přesný. Velmi</p>
<p>pozomě jsem její obsah prozkoumal a myslím si, že</p>
<p>toje ta kniha, kteroujsme hledali."</p>
<p> Písař přikývnul. "Ty si myslíš? Víš, pro toho, kdo</p>
<p>očekává jasné ano nebo ne to není příliš povzbudivé</p>
<p>prohlášení."</p>
<p> "Nó, je o magii - ta kniha - a magie nikdy ne-</p>
<p>patřila mezi exaktní vědy, to sám moc dobře víš.</p>
<p>Našli jsme knihu o teorii, jakýsi všeobecný přehled</p>
<p>o tom, jak jednotlivá kouzla fungují a co je jejich</p>
<p>podstatou. Není v ní psáno například Vezmi oko</p>
<p>z mloka, smíchej ho s žabí nohou a otoč se trikrát</p>
<p>doleva nebo něco podobného."</p>
<p> To taky doufám."</p>
<p> "Tohle vlastně ani není opravdové kouzlo, jen</p>
<p>přiklad. Jak už jsem řekl, jde o teoretickou knihu,</p>
<p>takže si ničím, co je v ní psáno, nemůžeme být sto-</p>
<p>procentně jisti, dokud to nejprve nevyzkoušíme. Ne-</p>
<p>zbývá nám, než aplikovat teorii v praxi."</p>
<p> Abernathy se zamračil. "Proč mě tahle představa</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 2ó9</p>
<p>vůbec neuklidňuje? Že by snad ve mně vyvolávala</p>
<p>nějaké vzpomínky na minulost?"</p>
<p> Questor Thews prudce rozhodil rukama. "Zatra-</p>
<p>ceně, Abemathy! Tohle je vážné! Prostořeké po-</p>
<p>známky nám nepomůžou! Prosím, už žádné pokusy</p>
<p>o vtipy! Prostě mě jen poslouchej."</p>
<p> Abernathy se na svého přítele ohromeně podíval</p>
<p> "</p>
<p>a úsměv mu zmizel z tváře. "Omlouvám se, řekl,</p>
<p>překvapen tím, že ze sebe vůbec něco dokázal vy-</p>
<p>pravit.</p>
<p> Questor přikývnul a mávnul rukou, j ako by šlo</p>
<p>o nepodstatnou záležitost. "Tato kniha," navázal na</p>
<p>svou předchozí promluvu, "je o teorii, jak si ji pa-</p>
<p>matuji z dob, kdy jsem studoval u svého nevlasmího</p>
<p>bratra, ještě za vlády starého krále. Věci se mají asi</p>
<p>tak: když jedno kouzlo zasáhne, aby podstatně změ-</p>
<p>nilo následky druhého kouzla, pak, aby došlo ke</p>
<p>zrušení následků toho kouzla, které zasáhlo, musíš</p>
<p>použít třetí, které uvede věci přesně do téhož stavu,</p>
<p>vjakém byly. Takže: je použito kouzlo číslo jedna,</p>
<p>kouzlo číslo dvě změní jeho výsledek a třetí kouzlo</p>
<p>vrátí věci do toho stavu, vjakém byly, než zasáhlo</p>
<p>kouzlo dvě."</p>
<p> Abemathy na něj vytřeštil oči. "A co následky</p>
<p>kouzla číslo jedna? Pokud bude kouzlo číslo dvě ne-</p>
<p>gováno, tak. . . "</p>
<p> "Ne, ne, pořád to nechápeš! Síla prvního kouzlaje</p>
<p>již vyčerpána!" Questorovy rty se stáhly do úzké</p>
<p>čárky a husté obočí se naježilo. "Dokážeš mě sledo-</p>
<p>vat?"</p>
<p> "Noční Stín se nás svým kouzlem pokoušela za-</p>
<p>bít. Nepodařilo se jí to, protože zasá l svou magii</p>
<p>někdo jiný. Nejspíš to blaťátko. Teď bychom měli</p>
<p>použít třetí kouzlo, abychom věci vrátili do původ-</p>
<p>ního stavu. Nechápu. Jaké věci?"</p><empty-line /><p>20 TERRY BROOKS</p>
<p> Questor zavřel oči. "Počkej, to není všechno.</p>
<p>druhé kouzlo, aby dokázalo přemoci to první a z</p>
<p>veň umožnilo v budoucnu svou vlastní negaci m</p>
<p>použít nějaký katalyzátor. K něčemu se musí pe</p>
<p>vázat, nejlépe k nějakému vedlejšímu následku, kt</p>
<p>rý je natolik zřejmý, že nemůže být zaměn"</p>
<p>s nějakým jiným. Tento následek umožňuje d</p>
<p>hému kouzlu přemoci první. Můžeš si to předsta</p>
<p>jako určitou formu oběti. A v mnoha případech tom</p>
<p>tak skutečně je. Život jednoho člověka je obětov</p>
<p>aby byly zachráněny životy druhých, například</p>
<p>Konkrétně toto je velmi těžké zvrátit. Obvykle všal</p>
<p>jde o následek, který nemá v běhu věcí nijak pod</p>
<p>statný význam, ale zcela jasně naznačuje, co má být</p>
<p> "</p>
<p>negováno. Zhluboka se nadechnul. "Omlouvám se;</p>
<p>říkám to asi dost zmateně."</p>
<p> Abernathy pomalu pokýval hlavou a náhle smr-</p>
<p>telně zbledl. "Mluvíš o mně, nemám pravdu, Ques-</p>
<p>tore Thewsi? O mé proměně z člověka zpátky na</p>
<p>psa. Je to tak?"</p>
<p> Čaroděj si povzdechl a přikývnul. "Ano."</p>
<p> "Myslíš si, že pokud bude použito kouzlo, které</p>
<p>mě změní opět v psa, pak budou následky toho dru-</p>
<p>hého kouzla zrušeny a my se vrátíme zpátky do</p>
<p>Landoveru, že?"</p>
<p> "o."</p>
<p> "Toje absurdní."</p>
<p> Tón jeho slov však dával tušit jisté pochybnosti.</p>
<p>Jedna část jeho osobnosti, ta, která něco podobného</p>
<p>očekávala už od první chvíle, co zjistil, jaké nena-</p>
<p>dálé štěstí ho potkalo, mu našeptávala, že jeho přítel</p>
<p>má pravdu. Ne, něco takového opravdu nemohlo při-</p>
<p>jít jen tak. Osudu se nedá uniknout snadno. Ne-</p>
<p>náviděl sám sebe za to, že myslí tímto způsobem, ale</p>
<p>nemohl si pomoci. Prokletý osudem. Odsouzený</p>
<p>UKLADY ČARODÉJNIC 291</p>
<p>k očistci. Dostal jen krátkou dovolenou, pár dní, kdy</p>
<p>se mohl odpoutat od drsné reality, nic víc.</p>
<p> Můžeš se mýlit," naléhal a pokoušel se zůstat</p>
<p> "</p>
<p>k]ilný, ale přitom cítil, jak v něm vzrůstá zoufalství</p>
<p>a horko mu stoupá do tváří.</p>
<p> "Možná ano," připustil Questor Thews. "Není to</p>
<p>však pravděpodobné. Byli jsme posláni do světa Je-</p>
<p>ho Výsosti, neboť nám hrozilo bezprostřední ne-</p>
<p>bezpečí. Taky jsme byli posláni na určité konkrétní</p>
<p>místo, kde, jak jsme se přece shodli, se musí skrývat</p>
<p>klíč k naší cestě zpátky. Všechno do sebe perfektně</p>
<p>zapadalo - a.ž na tvou proměnu - pokud ovšem</p>
<p>ona sama není tím klíčem. Není žádný jiný důvod,</p>
<p>proč by se to mělo stát. Jde o příliš zásadní věc, než</p>
<p>aby ji bylo možno považovat za pouhý vedlejší úči-</p>
<p>nek kouzla. Musím v tom být něco víc a mě nena-</p>
<p>padájiná možnost.</p>
<p> "</p>
<p> Abernathy vyskočil na nohy - na své lidské no-</p>
<p>hy - a odpotácel se. Zastavil se teprve tehdy, až</p>
<p>měl pocit, že je od čaroděje dostatečně daleko, za-</p>
<p>hleděl se do prázdna a zakřičel: "K tomu nikdy ne-</p>
<p>svolím!"</p>
<p> "Ani tě o to nežádám!" odpověděl mujeho přítel.</p>
<p> Abernathy znechuceně mávnul rukou. "Nebuď</p>
<p>směšný! Samozřejmě že ano!" zvolal a prudce se</p>
<p>otočil.</p>
<p> Questor Thews vypadal najednou staře a znaveně.</p>
<p>"Ne, Abernathy. Jak bych mohl? Vždyť jsem to byl</p>
<p>já, kdo tě proměnil. Ano, neměl jsem tehdy jinou</p>
<p>možnost, ale to na skutečnosti samotné nic nemění.</p>
<p>Proměnil jsem tě v psa a pak jsem to nedokázal vrá-</p>
<p>tit zpátky. Každý den jsem žil s vědomím tohoto se-</p>
<p>lhání a vlastní neschopnosti. A teď bych tě měl pro-</p>
<p>měnit podruhé. Měl bych znova prožít nejhorší chví-</p>
<p>li svého života s vědomím, že nebudu schopen od-</p><empty-line /><p>22 TERRY BROOKS</p>
<p>štranit následky kouzla, jakmile jednou začne pů- ::</p>
<p>sobit." Starý muž si setřel slzy, které mu vhrkly do</p>
<p>očí. "Už jen samotné pomyšlení na něco takového je</p>
<p>pro mě strašlivé!"</p>
<p> Tak to jsme na tom stejně, pomyslel si Abernathy</p>
<p>pochmurně. Podíval se na sebe, na své staré tělo, ...</p>
<p>které nedávno získal a na moment si představil, jaké ."" to bude, žít zase jako pes. Znovu si vybavil sám sebe :</p>
<p>jako chlupaté, neohrabané, směšné psisko, kterým :</p>
<p>dříve byl. Připomněl si, jaké to je žít v cizím těle, .. ka.ždý den bojovat o zachování své důstojnosti ve ;;::</p>
<p>snaze přesvědčit okolí, že uvnitř skutečně je člově-</p>
<p>kem právě tak, jako oni. Jak by od něj někdo mohl</p>
<p>očekávat takovou oběť? Tohle tedy měla být cena za</p>
<p>návrat do Landoveru? Abernathy si však uvědomo-</p>
<p>val, že nejen za to. Kdyby nezasáhlo to tajemné</p>
<p>kouzlo, byli by mrtví. Noční Stín by s nimi skonco-</p>
<p>vala raz dva. A Questor Thews měl nepochybně</p>
<p>pravdu, jakkoliv bolesmé bylo přiznat si to. Jeho</p>
<p>proměna v člověka musela mít nějaký důvod, při-</p>
<p>čemž ten, který čaroděj objevil v knize byl jediný,</p>
<p>který dával smysl.</p>
<p> Mohl se tedy rozhodnout: zůstat nebo odejít.</p>
<p>Questor se ho nebude snažit nijak ovlivňovat. Starý</p>
<p>čaroděj si v téhle záležitosti už vytrpěl své. Rozhod-</p>
<p>nutí bylo zcela na něm. Jestliže odmítne podstoupit</p>
<p>proměnu, zůstane tady ve své lidské podobě. Pokud</p>
<p>ale dovolí Questorovi, aby vyvolal kouzlo, pak se</p>
<p>pravděpodobně vrátí včas, aby pomohli Jeho Vý-</p>
<p>sosti. Ale je tomu opravdu tak? Skutečně má smysl</p>
<p>obětovat se a vrátit se zpět, nebo nemá jeho rozhod-</p>
<p>nutí na běh událostí nejmenší vliv? Kdyby jen věděl.</p>
<p>Pro krále ajeho rodinu by to neváhal udělat, ale co</p>
<p>když svým návratem nikomu nepomůže?</p>
<p> Podíval se směrem k domu. Paní Ambaumová se</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 293</p>
<p>na ně dívala z okna a spokojeně usrkávala čaj. Dnes</p>
<p>v noci se uvidí, myslela si. Po Elizabeth nikde ani</p>
<p>památky. Slunce zatím viselo nízko, ajen matně</p>
<p>probleskovalo mezi větvemi stromu.</p>
<p> Otočil se, došel k čaroději, zastavil se před ním</p>
<p>apohlédl do jeho staré, unavené tváře. "Já to ne-</p>
<p>můžu udělat," řekl tiše.</p>
<p> Čaroděj přikývnul, jeho tvář vypadala jako nepře-</p>
<p>hledný chumel vrásek. "Chápu tě."</p>
<p> Abernathy zvedl ruce a podržel si je před očima.</p>
<p>Pak potřásl hlavou. "Pamatuješ si ještě vůbec, jaké</p>
<p>kouzlo jsi to tenkrát použil?"</p>
<p> Questorjen mlčky přikývnul.</p>
<p> "Po tolika letech. To je tedy něco." Abernathy se</p>
<p>na sebe opět podíval. Byl v tomto těle sotva pár dní,</p>
<p>ale neuvěřitelně si na něj zvyknul. Konečně měl po-</p>
<p> "</p>
<p>cit že e sám sebou. "Chci takhle zůstat, zašeptal.</p>
<p> Ve dveřích se objevila Elizabeth. "Snídaně!"</p>
<p> Ani jeden z nich se nepohnul. Pak na ni Questor</p>
<p>zamával. "Hned jsme tam!" zavolal. Pak se podíval</p>
<p>na Abernathyho. "Je mi to opravdu moc líto."</p>
<p> Písař se smutně usmál. "To ti věřím.</p>
<p> "</p>
<p> "Dal bych cokoliv za to, kdybych ti tohle nemusel</p>
<p>říct, cokoliv," řekl a kousnul se do rtu.</p>
<p> "To by se dalo zařídit jenom jedním způsobem "</p>
<p> ,</p>
<p>dumal Abernathy. "Že bych se nikdy neproměnil</p>
<p>v člověka a už na Vandrtyjátru pobíhal jako pes."</p>
<p> Questor Thews přikývnul a tentokrát se mu doká-</p>
<p>zal podívat do očí.</p>
<p> "Ale je to tak, jak to je. Jsi si jist. Tak jist, jak si jenjist být můžeš, nemám pravdu?"</p>
<p> Caroděj opět jen mlčky přikývnul.</p>
<p> "A já se musím rozhodnout okamžitě, je to tak?"</p>
<p>pokračoval písař už mnohem méně odhodlaným tó-</p>
<p>nem. "Jestli máme být schopni Jeho Výsosti a Mi-</p><empty-line /><p>294 TERRY BROOKS</p>
<p>staye vůbec nějak pomoci, musíme se vrátit ryc</p>
<p>Na nějaké dlouhé přemýšlení není čas."</p>
<p> "Bojím se, že opravdu ne."</p>
<p> "Tak proč se se mnou nehádáš?"</p>
<p> "A proč bych měl?"</p>
<p> "Abys mě přemlouval, snažil se mě přesvědčit</p>
<p>to nebo ono. Nebo si klidně haj obě stanoviska,1</p>
<p>jedno. Jen potřebuju nějaký problém, který t</p>
<p>mohl řešit, něco, co bych mohl rozebrat. Potřel</p>
<p>slyšet ná.zor někoho jiného!"</p>
<p> "Užjsem ti přece vysvětlil-"</p>
<p> Dost vysvětlování!" Abernathy byl až ne</p>
<p>četný. "Dost racionality! Dost pasivity! Přece ne</p>
<p>žeš jen tak stát opodál a nechat všechno rozhodo</p>
<p>na mně!"</p>
<p> "Ale je to tvá volba, Abernathy, to sám d</p>
<p>víš."</p>
<p> , O ničem takovém nevím! Nevím vůbec nic!</p>
<p>mě nebaví trpně snášet to, co se děje s mým živ</p>
<p>tem! Nechci nic jiného, než aby se věci vrátily</p>
<p>toho stavu, vjakém kdysi byly, ale není mi to d</p>
<p>voleno. Neustále musím hrát, právě tak, jako teh</p>
<p>když jsme se vynořili uprostřed toho Vandr- c</p>
<p>festivalu, jen při tom nějak chybí obecenstvo! Pr</p>
<p>bych s něčím takovým měl souhlasit? Bylo by lep</p>
<p>prostě si sednou na zem a neudělat vůbec nic!"</p>
<p> Neudělat nic je totéž, jako udělat něco" Quest</p>
<p> " .</p>
<p>Thews se podle všeho dopálil. "I tohle je určité roz z</p>
<p>hodnutí!"</p>
<p> Abernathy vztekle sevřel pěsti. "Takže vždyck</p>
<p>nakonec dojdeme ke stejnému závěru, nemám prav</p>
<p>du? I když se rozhodnu, že se nerozhodnu nijak, mo-</p>
<p>je rozhodnutí bude mít patřičné následky!"</p>
<p> , Žvaníš nesmysly!"</p>
<p> ,</p>
<p> ,</p>
<p> ,Snažím se tomu porozumět!"</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 29S</p>
<p>tor Thews si povzdychl. "Což takhle dát si</p>
<p> k možná "</p>
<p> . Pa</p>
<p> ,pch ne, na to zapomeň! Já se vracím</p>
<p> -bude všechno jasnější." Čaroděj se překvapení</p>
<p> ,uckal. "Co jsi to řekl?"</p>
<p> pbernath se snažil ze všech sil, aby se mu hlas</p>
<p> omil. "Rekl jsem, že se vracím! Chci, abys mě</p>
<p> měnil!" Zašklebil se, když uviděl výraz na tváři</p>
<p> ho přítele, ale pak náhle zvážněl. "Není to tak</p>
<p> " é rozhodnutí, Questore Thewsi. Pokud je mi</p>
<p> eno, abych dál žil jako pes, pňzpůsobím se.</p>
<p> kážu to přijmout neboť vím, že je to pro zá-</p>
<p> anu krále ajeho rodiny. Kdybych se rozhodl zů-</p>
<p> t člověkem a později zjistil, že jsem je mohl svým</p>
<p> zhodnutím zachránit... jistě si to umíš představit."</p>
<p> Obřadně si odkašlal. "A kromě toho, složil jsem</p>
<p> risahu." Dlouhou chvíli seděl bez hnutí a vypadal</p>
<p> o ten nejnešťastnější člověk pod sluncem. "Jsem</p>
<p> doverský dvorní písař a přísahal jsem králi věr-</p>
<p> .</p>
<p> st. Je mou povinností sloužit mu ze všech svých</p>
<p> . V této chvíli bych si velmi přál, aby tomu bylo</p>
<p> ak, ale na skutečnosti samotné tím nic nezmě-</p>
<p>ním.</p>
<p> Questor Thews na něj ohromeně zíral a oči mu</p>
<p>přímo zářily. "Jsi obdivuhodný," řekl čaroděj měk-</p>
<p> l.</p>
<p> CC</p>
<p> ce. "Opravdu si</p>
<p> Pak, přemožen silou citů, svého přítele objal, aniž</p>
<p>. si uvědomoval, jak jeho vousy musí na hladké lidské</p>
<p> kůži škrábat. "Hm," odpověděl Abernathy, jehož</p>
<p> Questorovo počínání hluboce dojalo. "Vždyť ty ta-</p>
<p> Vrátili se do domu a posnídali s Elizabeth. Všich-</p>
<p> ni tři seděli kolem malého kuchyňského stolu oblo-</p>
<p> ženi miskami s jídlem a sklenicemi plnými mléka.</p><empty-line /><p>29C TERRY BROOKS</p>
<p>Paní Ambaumová se ještě chvíli motala kolem, jako</p>
<p>by na ně chtěla dohlížet, ale pak toho nechala</p>
<p>a odešla do města se slibem, že se vrátí kolem po-</p>
<p>ledne.</p>
<p> Jakmile zmizela z dohledu, řekla Elizabeth: "Táta</p>
<p>se dneska večer vrací letadlem z New Yorku."</p>
<p> "Paní Ambaumová nás už informovala," odvětil</p>
<p>Questor a snažil se na svého přítele nedívat. Aber-</p>
<p>nathy byl skloněný nad jídlem, levou ruku měl na</p>
<p>čele a podpíral si hlavu.</p>
<p> "Musíme si vymyslet něco nového," pokračova a</p>
<p>Elizabeth. Před chvílí vyšla z koupelny, jindy kudr-</p>
<p>naté vlasy byly nyní mokré a splihle visely, tvář mě-</p>
<p>la svěží a růžovou. "To nebude pňliš těžké. Prostě</p>
<p>řekneme, že paní Ambaumová to pochopila špatně</p>
<p>a..."</p>
<p> Questor ji zarazil důrazným zavrtěním hlavou.</p>
<p>"Ne, Elizabeth. To nebude nutné. Abernathy ajá od-</p>
<p>cházíme."</p>
<p> zOdcházíte? Kdy?"</p>
<p> Caroděj se smutně usmál. "Co nejdřív. Hned, jak</p>
<p>dojíme."</p>
<p> Na dívčině tváři se zračilo hluboké zklamání. Na-</p>
<p>šli jste způsob, jak se vrátit do Landoveru, je to</p>
<p>tak?"</p>
<p> Questor přikývnul. "Minulou noc."</p>
<p> Kousla se do rtu a podívala se na Abernathyho.</p>
<p>"Ale vždyť jste sotva pňšli. Nemůžete zůstat ještě</p>
<p>den nebo dva? Možná bychom-"</p>
<p> Ne, Elizabeth." Abernathy se napřímil a laskavě</p>
<p>se na ni podíval. , Jeho Výsost a Mistaya nás potře-</p>
<p>bují. Jakékoliv další zdržení by mohlo být nebez-</p>
<p>pečné. Nemůžeme zůstat."</p>
<p> Ehzabeth sklonila hlavu, upřeně se zahleděla</p>
<p>své misky s kukuřičnými lupínky a několikrát v</p>
<p> .</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 297</p>
<p>zamíchala lžičkou. "To není spravedlivé. Nechci být</p>
<p>sobecká, moc dobře vím, jak je důležité, abyste se</p>
<p>vrátili. Ale jste tu tak krátce." Vzhlédla a hned hlavu</p>
<p>zase sklopila. "Čekala jsem celé čtyři roky, abych tě</p>
<p>mohla zase uvidět."</p>
<p> Abernathy nebyl schopen slova.</p>
<p> Kolem stolu se rozhostilo ticho. "A co Pog-</p>
<p>gwydd?" zeptala se nakonec dívka.</p>
<p> "Poggwydd půjde s námi," ujal se slova čaroděj.</p>
<p>"Já s Abernathym se po něm podíváme."</p>
<p> "Půjdu s vámi," nabídla se.</p>
<p> "Ne," odpověděl rychle Abernathy, pro kterého to</p>
<p>už tak bylo dost těžké.</p>
<p> "Chce rict," vysvětloval čaroděj, "že jakmile</p>
<p>osvobodíme Poggwydda, okamžitě zmizíme. Puf!"</p>
<p>Jeho pokus o žert vyšel naplano. "Pokud by se vy-</p>
<p>skytly nějaké potíže, nechceme, abys byla u toho. Je</p>
<p>to tak, Abernathy?"</p>
<p> "Ale co když budete potřebovat moji pomoc!" vy-</p>
<p>hrkla dívka, která ani nečekala, co Abernathy řekne.</p>
<p>,</p>
<p>Vždyť se v Seattlu vůbec nevyznáte! Jak chcete</p>
<p>Poggwydda najít?"</p>
<p> "No, s tímto bys nám možná mohla pomoci," na-</p>
<p>vrhl čaroděj konejšivě.</p>
<p> "Elizabeth." Abernathy položil ruce na stůl, pro-</p>
<p>pletl prsty a povzdychl si. "Zůstali bychom rádi,</p>
<p>kdyby to jen trochu šlo. Kdybychom měli víc času.</p>
<p>Vždyť jsi náš přítel, a můj zvlášť. Ale nemůžeme</p>
<p>pňpustit, abys tolik riskovala. Už tak bys měla dost</p>
<p>velké potíže vysvětlit naši pňtomnost svému otci."</p>
<p> "Ale já se ho nebojím! Ani mého otce, ani paní</p>
<p>Ambaumové, ani nikoho jiného!" Vypadala náhle</p>
<p>elmi kurážně.</p>
<p> Já vím," odpověděl měkce. "Ty se nenecháš jen</p>
<p> odradit. Kdyby tomu tak bylo, tak bych tady teď</p><empty-line /><p>298 TERRY BROOKS</p>
<p>neseděl." Smutně se usmál. "Ale máme o tebe sta-</p>
<p>rost. Bojíme se, aby se ti něco nestalo. Vzpomínáš</p>
<p>si, jak to bylo tenkrát s Michelem Ard Rhi? Nechy-</p>
<p>bělo mnoho a mohl ti ublížit! K smrti jsem se o tebe</p>
<p>bál! Nechci riskovat, aby se něco podobného stalo</p>
<p>znova. Musíme se rozloučit. Tady, ve tvém domě,</p>
<p>kde víme, že jsi v bezpečí. Prosím, pochop to, Eliza-</p>
<p>beth. "</p>
<p> Chvíli přemýšlela a pak přikývla. "Dobře, Aber-</p>
<p>nathy." Vypadala rozmrzele. "Chápu." Pak si po-</p>
<p>vzdechla. "No, hlavně že jsi zase člověk, nemám</p>
<p>pravdu? Aspoň už nejsi pes."</p>
<p> Abemathy se statečně usmál. "Ano. Aspoň už ne-</p>
<p>jsem pes."</p>
<p> Po zbytek snídaně mlčeli.</p>
<p> Ve snaze ulehčit svým hostům hledání ztraceného</p>
<p>Poggwydda zavolala Elizabeth nejprve na Státní po-</p>
<p>licii. Tam ji odkázali na Ligu pro ochranu zvířat a ta</p>
<p>zase na státní útulek v Elliotu. Protože si nikdo ne-</p>
<p>byl jist, co je Poggwydd zač, předávali si ho z ruky</p>
<p>do ruky jako falešný desetník. Jeho poslední útočiště</p>
<p>bylo, jak aspoň Elizabeth rozhovorem sjedním ze</p>
<p>zaměstnanců útulku zjistila, nejspíš také dočasné.</p>
<p>Dopoledne má přijít zoolog z Woodlandského ná-</p>
<p>rodního parku a antropolog z Washingtonské uni-</p>
<p>versity, kteří rozhodnou, kam poputuje Poggwydd</p>
<p>dál.</p>
<p> Elizabeth zavěsila, řekla, co zjistila a dodala:</p>
<p>"</p>
<p>Měli byste si pospíšit."</p>
<p> Pak zavolala taxíka, který měl Abernathyho</p>
<p>s Questorem dovézt do útulku a dala jim peníze na</p>
<p>cestu. Šla s nimi až k cestě, řekla jim ještě několik</p>
<p>povzbudivých slov a dokonce jim dala své telefonní</p>
<p>číslo pro případ, kdyby se něco nečekaně zvrtlo</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 299</p>
<p> a oni by ji nakonec přece jen potřebovali. Přitom</p>
<p> tajně doufala, že se tak skutečně stane, nebo že snad</p>
<p> nakonec najdou způsob, jak se k ní vrátit zpátky,</p>
<p> vhloubi duše však věděla, jak marná je to naděje.</p>
<p> Když taxík přijel, objala je a popřála jim šťastnou</p>
<p> cestu. Políbila Abernathyho na tvář a řekla mu, že je</p>
<p> její nejlepší přítel, i když pochází z jiného světa a že j na něj bude čekat, dokud se nevrátí. Abernathy jí</p>
<p> slíbil, že na ni nikdy nezapomene a že se o to po-</p>
<p> kusí. Pak se Elizabeth rozplakala, ačkoliv se snažila</p>
<p> být statečná a Abemathy měl co dělat, aby se neroz-</p>
<p> plakal také.</p>
<p> Oba přátelé nasedli do taxíku a nechali se unášet</p>
<p> po čtyř a pěti proudových dálnicích, kde - jak se</p>
<p> jim alespoň zdálo - těsně minuli několik ohrom-</p>
<p> ných náklaďáků a na poslední chvíli se vyhnuli pře-</p>
<p> kážkám nejrůznějšího druhu. Pak přejeli přes most,</p>
<p> dali se odbočkou doprava, pokračovali po užší,</p>
<p> dvouproudové silnici, až nakonec auto zpomalilo</p>
<p> a zahnulo na parkoviště před hnědým, cihlovým do-</p>
<p> mem, na němž byla velká cedule s nápisem "Státní</p>
<p> útulek pro zvířata".</p>
<p> Zaplatili řidiči penězi, co dostali od Elizabeth a se</p>
<p> zjevným pocitem úlevy vystoupili. Cesta vedoucí</p>
<p> k budově se dělila na dvě pěšiny směřující k dvěma</p>
<p> samostatným vchodům. Vydali se doleva, prošli</p>
<p> dveřmi a zastavili se u přepážky, kde je znuděný</p>
<p> zaměstnanec zastavil a poslal zpátky ven do těch</p>
<p> dveří napravo. Tam seděla mladá žena v uniformě,</p>
<p> která k nim s očekáváním vzhlédla.</p>
<p> Profesor Adkins? Pan Drozkin?" otázala se.</p>
<p> ,</p>
<p> Čaroděj nebyl hloupý, když dostal příležitost, do-</p>
<p> kázal jí využít. Usmál se a přikývnul.</p>
<p> Zdálo se, že jí padl kámen ze srdce. "Máte tušení,</p>
<p>Ť.; co to může být. zeptala se. "Nikdo z nás nikdy nic</p><empty-line /><p>300 TERRY BROOKS</p>
<p>podobného neviděl. Ten nám ale dává zabrat! Zkou-</p>
<p>šela jsem všechno možné, my všichni tady, ale ni-</p>
<p>kdo se k němu nedokáže přiblížit. Když ho sem po-</p>
<p>licie přivezla, tak jsem ho rozvázala a tak tak, že</p>
<p>jsem ucukla! Ají úplně všechno! Víte, co by to</p>
<p>mohlo být?"</p>
<p> "Máme určitou teorii," odpověděl Questor Thews.</p>
<p> Můžeme se na to zvíře podívat?"</p>
<p> "Samozřejmě, prosím, tudy." Byla ochota sama</p>
<p>Už se zřejmě nemohla dočkat, až se Poggwydda</p>
<p>zbaví. Abernathyji naprosto chápal.</p>
<p> Vedla je kolem přepážky k těžkým kovovým dve-</p>
<p>řlm, které odemkla a otevřela dokořán. Sestoupili do</p>
<p>velké místnosti plné klecí. V té největší, úplně vza-</p>
<p>du, seděl zhroucený Poggwydd. Oblečení měl po-</p>
<p>trhané a kožich zalepený špínou smíchanou s potem:</p>
<p>Od hlavy až k patě byl samý šrám ajazyk mu visel</p>
<p>ven. Vypadal hodně zbědovaný, dokonce i na Domů</p>
<p>skřítka.</p>
<p> Když je uviděl, vyskočil a zaútočil proti mřížím</p>
<p>s pomstychtivostí, jenž byla až zarážející. Chopil sé</p>
<p>jednoho z ocelových prutů, třásl s ním a hryzal do</p>
<p>něj v marné snaze se na ně dostat.</p>
<p> "</p>
<p> Je to s ním čím dál tím horší," povzdechla si ž</p>
<p>na. "Raději mu dám něco na uklidnění hned teď."</p>
<p> "Ne, počkejte s tím, prosím " zarazil ji Questo</p>
<p>jak nejrychleji mohl. "Rád bych ho chvíli pozorov</p>
<p>Nechci, aby byl otupělý. Mohla byste nás prosím</p>
<p>několik minut nechat, paní... Omlouvám se, nezn</p>
<p>vaše jméno."</p>
<p> "</p>
<p> Beckendalová. Lucy Beckendalová." Natáhl</p>
<p>k čaroději ruku a on se jí srdečně chopil. Své jm</p>
<p>však raději nevyslovil, zapomněl už totiž, jak</p>
<p>prvně mladá žena oslovila.</p>
<p> "Jen několik minut," připomněl jí svůj půvo</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 301</p>
<p>požadavek. "Zůstaneme stát tady a důkladně si to</p>
<p>stvoření prohlédneme."</p>
<p> Poggwydd za mrižemi skákal nahoru a dolů, cenil</p>
<p>všechny zuby, bušil do mříží pěstmi a zoufale se po-</p>
<p>koušel promluvit.</p>
<p> "Ale samozřejmě, " souhlasila. "Budu hned vedle.</p>
<p>Kdybyste něco potřebovali, tak zavolejte."</p>
<p> Questor s Abemathym počkali, dokud za ní bez-</p>
<p>pečně nezaklaply dveře a pak přistoupili ke kleci.</p>
<p> Nech toho!" zavrčel čaroděj na Domů skřítka.</p>
<p>"Přestaň vyvádět a poslouchej mě! Chceš se odsud</p>
<p>dostat nebo ne?"</p>
<p> Poggwydd, už stejně naprosto vyčerpaný, se mlč-</p>
<p>ky sesul na podlahu a vytřeštil na čaroděje oči.</p>
<p>Abernathy si představil, jaké to asi je, být celý den</p>
<p>zavřený v takové kleci, a proti své vůli pocítil vůči</p>
<p>skřltkovi cosi jako lítost.</p>
<p> "Tak, a teď poslouchej!" řekl Questor. "Nemá</p>
<p>smysl, abys takhle řádil! Přišli jsme pro tebe tak br-</p>
<p>zy, jak to jen šlo, okamžitě, ja,kmile jsme zjistili, kde</p>
<p> Poggwydd zoufale ukazoval na svá ústa. Čaroděj</p>
<p>se na něj ošklivě zamračil. "Mluv potichu, aby tě ni-</p>
<p>kdo neslyšel, jinak tě zase umlčím. Rozuměl jsi?"</p>
<p> Domů skřítek zlostně přikývnul. Questor tiše pro-</p>
<p>nesl několik slov, udělal drobné gesto a Poggwyddo-</p>
<p>vi se opět vrátil hlas.</p>
<p> Ale dali jste si na čas!" prohlásil chraplavě.</p>
<p> ohl jsem tady umřít. Tihle lidé se chovají jako</p>
<p>Questor smířlivě naklonil hlavu na stranu.</p>
<p>Imlouvám se. Ale teď jsme tady. Odvedeme tě od-</p>
<p>d a pak se všichni vrátíme zpátky do Landoveru."</p>
<p>Tvář Domů skřítka se vztekem pokřivila k nepo-</p>
<p>ání. "A co když s vámi jít nechci Co když tě</p><empty-line /><p>302 TERRY BROOKS</p>
<p> mám dost, Questore Thewsi! Tebe i tvého povede-</p>
<p> ného pritele!</p>
<p> "Nebuď směšný! Chceš tady zůstat?"</p>
<p> , Ne, nechci tady zůstat! Chci ven! Ale jakmile</p>
<p>jednou budu venku, dokážu najít cestu domů sám.</p>
<p> A mnohem rychleji než vy, to se klidně vsadím!"</p>
<p> "Ty bys se ztratil i v otevřeném poli, natož v ci-</p>
<p> zím světě!"</p>
<p> "Nech ho, Questore Thewsi!" přerušil je Abema-</p>
<p>thy. "Jen s ním ztrácíš čas!"</p>
<p> Všichni tři se pustili do hádky a byli právě</p>
<p>v nejlepším, když se otevřely kovové dveře, ve kte-</p>
<p>rých stála Lucy Backendalová. Všichni tri okamžitě</p>
<p>zmlkli. Žena se na ně ohromeně dívala. Byla si té-</p>
<p>měřjista, že slyšela to stvoření v kleci mluvit.</p>
<p> "Zřejmě došlo k nějakému nedorozumění," pro-</p>
<p>hlásila a vypadala velice znepokojeně. "V recepci</p>
<p>ted čekají dva pánové, kteří se představili jako pro-</p>
<p>fesor Adkins z Washingtonské university a pan</p>
<p>Drozkin ze safari ve Woodlandu. Prokázali se iden-</p>
<p>tifikačními kartami. Mohla bych prosím vidět vaše</p>
<p> ,Ale samozřejmě," prohlásil Abemathy rychle,</p>
<p>usmál se a přikývnul. Zatraceně!</p>
<p> Prošel kolem řady klecí, sáhl si do kapsy, chvíli</p>
<p>v ní šátrala a pokyvoval přitom hlavou. Když došel</p>
<p>k Lucy Beckendalové, položil jí ruce na ramena,</p>
<p>prostrčil ji skrz dveře a přibouchl je, jak nejrychlejí</p>
<p>to šlo. "Questore Thewsi!" zařval a opřel se do dve-</p>
<p>ří, na něž z druhé strany začaly dopadat rány, celou</p>
<p>svou vahou. "Pomoz mi!"</p>
<p> Čaroděj si vyhmul rukávy, pozvedl vyhublé ruce</p>
<p>a poslal ke dveřím zářivě modrou, sršící kouli, která</p>
<p>vletěla do zámku. Zámek i klika se okamžitě rozta-</p>
<p>vily a pevně se spojily s veřejemi.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 303</p>
<p> Tak, teď už se dovnitř nedostanou!" prohlásil ča-</p>
<p> roděj spokojeně.</p>
<p> "A my se nedostaneme odtud!" Abemathy se oto-</p>
<p> čil a svižně se vracel uličkou mezi klecemi. "Dou-</p>
<p> fám, že víš, jak z toho ven!"</p>
<p> Questor Thews se obrátil k Poggwyddovi. "Odtud</p>
<p> vede jen jedna cesta, pane Poggwydde - s námi,</p>
<p> zpátky do Landoveru. Pokud tě tu necháme, zůsta-</p>
<p> neš v kleci až do konce života. A kdo ti pomůže</p>
<p> pak? Tak, je mi moc líto, že jsi se dostal do takové</p>
<p> situace, ale není to naše vina. Teď už není čas na</p>
<p>; hádky." Bušení do dveří se změnilo v šílené rány.</p>
<p> Kdosi vzal nějaký kovový předmět a bušil jím do</p>
<p> zámku v místech, kde se roztavil. Questor pevně</p>
<p> stiskl rty a kostnatým prstem ukázal na skřítka. "Jen</p>
<p> si představ, co s tebou budou dělat! Experimenty!</p>
<p> Testy! Budou ti píchat injekce! Tak co si vybereš?</p>
<p> Landover a svobodu nebo tuhle klec až do konce ži-</p>
<p> vota?"</p>
<p> Poggwydd si olízl špinavé rty a v o čích měl</p>
<p> strach. "Dostaňte mě odsud! Půjdu s vámi! Už ne-</p>
<p> budu dělat potíže, slibuju!"</p>
<p> "</p>
<p> "Rozumné rozhodnutí, zamumlal čaroděj. "A</p>
<p> teď odstup od dveří."</p>
<p> Domů skřítek se schoulil v nejtemnějším koutku</p>
<p> klece. Questor divoce zašermoval rukama a dvířka</p>
<p> klece se s bouchnutím otevřely. "Ven!" nařídil Pog-</p>
<p> gwyddovi.</p>
<p> Skřítek se vyplazil ven a schoulil se do klubíčka</p>
<p> jako zbitý pes. "Nech toho," zavrčel na něj Questor.</p>
<p> "</p>
<p> Nic ti není! Postav se!"</p>
<p> Poggwydd se napřímil a brada se mu třásla. "Tu</p>
<p> malou holčičku už nechci nikdy vidět! Ani to bla-</p>
<p> ťátko! Nikdy!"</p>
<p> Questor si ho nevšímal, místo toho začal patou</p><empty-line /><p>304 TERRY BROOKS</p>
<p> kreslit na podlaze místnosti velký kruh. Když byl:</p>
<p>I hotov, postavil Abernathyho a Poggwydda dovnitř. :</p>
<p>Í Pak se zhluboka a rozhodně nadechl, pevně zavřel .</p>
<p>i oči a soustředil se.</p>
<p> "</p>
<p> Jen doufám, že víš, co děláš," zašeptal Aberna- ~</p>
<p> thy, který si to prostě nemohl odpustit.</p>
<p> "</p>
<p> Huš!" zasyčel na něj Questor.</p>
<p> Bušení na dveře nyní vystřídal zvuk mnoha hlasů.</p>
<p> Posily, pomyslel si písař. Pak do dveří udeřilo cosi</p>
<p> těžkého. Snaží se je vyrazit! Panty a veřeje při tom</p>
<p> nárazu povážlivě zaskřípaly a kolem se začala drolit</p>
<p> malta. Každou chvíli se dostanou dovnitř.</p>
<p> Questor začal pomalu, jasně a pečlivě vyslovovat</p>
<p> jednotlivá slova zaklínadla. Byl zcela soustředěný,</p>
<p> bušení a lomoz za dveřmi jako by ani nevnímal. Za-</p>
<p> tím to jde dobře, pomyslel si Abernathy. Jen aby ře-</p>
<p> kl to zaklínadlo správně. Co by se ze mě stalo pak?</p>
<p> Ředkvička? Podíval se na Poggwydda. Domů skří-</p>
<p> tek měl hlavu skloněnou, oči pevně zavřené a pevně</p>
<p> se objímal rukama. Samozřejmě, pomyslel si Aber-</p>
<p> nathy. My všichni se bojíme.</p>
<p> Questor drmolil dál a na čele mu vyrazil pot. Písař</p>
<p> viděl napěti vjeho tváři. Snaží se mě proměnit zpát-</p>
<p> ky a sám sebe za to nenávidí, uvědomil si. Aberna-</p>
<p> thy pocítil náhlou touhu vykřiknout, aby přestal.</p>
<p> Rychle se ale ovládl. Rozhodnutí už padlo. Podíval</p>
<p> se na sebe a snažil si vzpomenout, jak vypadal, aby</p>
<p> ho změna později tolik nepřekvapila. Vždyť nebylo</p>
<p> zase tak zlé být psem.</p>
<p> Nad hlavami jim vzplálo světlo, které vyplnilo ce-</p>
<p> lý prostor mezi podlahou a stropem a uzavřelo je tak</p>
<p> do zářícího válce. Questorův hlas zesílil, slova zněla</p>
<p> ostře jako pleskání prostěradel zavěšených ve větru.</p>
<p> Poggwydd kňoural. Abernathy myslel na Elizabeth.</p>
<p>iH Byl rád, že tady není a nemusí se na tohle dívat.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 305</p>
<p>Alespoň si ho bude pamatovat v té podobě, jaká mu</p>
<p>skutečně náleží.</p>
<p> Světlo získalo na intenzitě, nyní skoro oslepovalo.</p>
<p>Abernathy cítil, jak se rozpouští. Byl na to připra-</p>
<p>ven. Zažil to už dřív, před třiceti lety.</p>
<p> Zavřel oči a poddal se tomu.</p><empty-line /><p>UKLADY ČARODĚJNIC 307</p>
<p> Dorazili k místu, kde Anhalt opouštěla pahorka-</p>
<p> u a směřovala do planin Zeleného Trávníku. Řeku</p>
<p>prebrodili a utábořili se strmém ostrohu na druhém</p>
<p>břehu. Slunce bylo růžové, právě zapadalo. Těsně</p>
<p>nad líně plynoucí hladinou přelétali volavky ajeřábi</p>
<p>a snažili se ulovit nějakou tu rybu k večeři.</p>
<p> "</p>
<p> "Dorazíme tam zítra kolem poledne, řekl Ben po</p>
<p>dlouhé chvíli ticha. Chtěl Vrbu, která dnes byla ne-</p>
<p>obvykle mlčenlivá, nějak přimět k rozhovoru. "Pak</p>
<p>se dozvíme pravdu."</p>
<p> Sylfa si tiše, odevzdaně povzdechla. "Já už ji</p>
<p>znám. Noční Stín ji má. Cítím to. Chtěla Mistayu</p>
<p> p , J</p>
<p>získat už od samotného očátku a ted se í to ko-</p>
<p>nečně podařilo.</p>
<p> Dívala se vstříc postupující noci a svým ramenem</p>
<p>se Bena zlehka dotýkala, přesto měl pocit, jako by</p>
<p>byla neuvěřitelně daleko. Celý den se stále více uza-</p>
<p>vírala do sebe a nyní už byla tak hluboko, že se jí jen</p>
<p> sotva co z vnějšího světa mohlo dotknout, pokud si</p>
<p>to nepřála. Ben tedy trpělivě čekal, až se vypořádá</p>
<p> s tím, co jí dělá starosti ajen si tiše přál, aby příči-....</p>
<p> enovi a Vrbě trvalo téměř dva dny, než</p>
<p> k Temnému Polomu dorazili. Vyjeli za svítání</p>
<p> doprovázeni lVlozolem a členy Královské gardy</p>
<p> a vydali se na severovýchod. Opustili pahorkatinu ;</p>
<p> a téměř se dotkli hranic Zeleného Trávníku. Pak se</p>
<p> stočili přímo na západ ajeli podél zalesněných pa-</p>
<p> horků primo k doupěti čarodějnice. Nasta.ly opět horké .:::. dny, oděv se jim lepil na kůži a vzduch nad obzorem : se chvěl. Vánek přinášející úlevu zafoukal jen zřídka : a většina jejich cesty navíc vedla místy, která nenabí-</p>
<p> zela žádný stín. Postupovali pomalu, ale vytrvale. Čas-</p>
<p>Í to dopřávali odpočinek jak zvířatům, tak i sobě. Kraji- na kolem byla rozpálená a mrtvá.</p>
<p> Rozpačitě si odkašlal. "Možná považuje Mistayu</p>
<p>za své vlastnictví. Odškodné za to, co se stalo v Ma-</p>
<p>gické skříňce."</p>
<p> Vrba chvíli mlčela. "Kdyby šlo jen o tohle, tak by</p>
<p>prostě Mistayu unesla a tím by to bylo vyřešeno.</p>
<p>Pokusila by se získat výkupné nebo by ji rovnou za-</p>
<p>bila, aby tak ublížila nám. Místo toho vymyslí tenhle</p>
<p>složitý plán s Rydallem z Marnhullu ajeho příše-</p>
<p>rami. Ano, Mistaya tak posloužila k tomu, abys při-</p>
<p>stoupil na její hru. Přesto cítím, že je za tím něco</p>
<p>vic. Noční Stín s ní musí mít ještě jiný záměr."</p>
<p> Ben se na ni podíval. "Jaký?"</p>
<p> Pntřála hlavou. Já nevím. Možná to má něco</p><empty-line /><p>308 TERRY BROOKS</p>
<p> společného s Mistayinými magickými schopnosttzů,</p>
<p> Narodila se v Temném Polomu, takže možná majj:</p>
<p> něco společného. Ale možná je za tím ještě něc</p>
<p> horšího. Co když se snaží změnit Mistayino myšlen.</p>
<p> tak, aby bylajako ona."</p>
<p> "Ne, něco takového by Mistaya nikdy nedovo::</p>
<p> lila." Ben pocítil, jak mu po srdci sáhla ledová ruka</p>
<p>"</p>
<p> Je pňliš silná."</p>
<p> "Nikdo není silnější, než Noční Stín. Ji pohání</p>
<p>vpřed nenávist."</p>
<p> Ben mlčel, představa, že by se zjeho blonďaté</p>
<p>holčičky stala čarodějnice podobná Nočnímu Stínu,</p>
<p>byla děsivá. Jeho rozum takovou možnost popíral,</p>
<p>ale city říkaly něco jiného. Díval se na poklidnou</p>
<p>scenérii tiše plynoucí řeky, přes niž se kladly pro-</p>
<p>dlužující se stíny a v duši mu zuřil strašlivý boj.</p>
<p> "Mohla by to udělat, aby nám ublížila," řekl na-</p>
<p>konec. "Mohla by." Zhluboka se nadechl. "Ale jak</p>
<p>by to vysvětlovalo celou tu komedii s Rydallem?"</p>
<p> Získala tak čas, aby mohla Mistayu zpracovat.</p>
<p>Rydall nás zaměstnal, vyvedl nás z rovnováhy</p>
<p>a udržoval v bezpečné vzdálenosti. A hlavně, odvedl</p>
<p>naši pozornost nesprávným směrem. Pravdu jsme</p>
<p>měli zjistit, až bude příliš pozdě."</p>
<p> Podívala se na něj a v očích měla strašlivou</p>
<p>prázdnotu. "Tak o tomhle jsi přemýšlela celý den,</p>
<p>vid? zeptal se tiše. "Proto ses stáhla tak hluboko do</p>
<p>sebe."</p>
<p> Věnovala mu smutný úsměv. "Ne, Bene. Připra-</p>
<p>vovala jsem se na zítřek. Zítra možná ztratím Mi-</p>
<p>stayu. Nebo tebe. Nebo vás oba. Není lehké tuhle</p>
<p>možnost přijmout, ale přesto je tady."</p>
<p> Nic takového se nestane," slíbil jí, objal ji pa-</p>
<p>žemi a přitiskl k sobě. Dobře však věděl, že toto je</p>
<p>slib, jehož splnění možná nebude vjeho silách.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 309</p>
<p> Té noci spali špatně, představa toho, co je čeká zí-</p>
<p>tra, jim nedovolovala usnout. Vstali za svítání, rych-</p>
<p>le posnídali a dřív, než se slunce vyhouplo nad vý-</p>
<p>chodní obzor, vyrazili na cestu. Den byl stejně horký</p>
<p>jako ten předchozí a oni se prodírali vpřed, podobni</p>
<p>plavcům zápasícím s přílivem. Mozol pobíhal</p>
<p>vpředu a dával pozor, zda se neobjeví další z Rydal-</p>
<p>lových monster. Ještě stále zbývaly dvě a Noční Stín</p>
<p>je na ně mohla poslat kdykoliv. Tedy pokud se za</p>
<p>Rydallem skutečně skrývala čarodějnice. Vrba se</p>
<p>o tom zdála být zcela přesvědčena, ale Ben měl stále</p>
<p>pochybnosti. Nebylo se čemu divit. Pochyboval teď</p>
<p>už úplně o všem.</p>
<p> V krajině před nimi se střídaly plochy sluncem se-</p>
<p>žehnuté trávy se zelenými skupinami stromů. V let-</p>
<p>ním žáru nebyla hranice mezi pastvinami a pahorka-</p>
<p>tinou tak zřetelná jako jindy. Ben naslouchal vrzání</p>
<p>kožených postrojů koní. S každým krokem byli</p>
<p>Temnému Polomu blíž. Co by měl udělat, až tam</p>
<p>dorazí? Sestoupit dolů? Nebo tam poslat Paladina?</p>
<p>Jak se čarodějnici postavit? Ajak zjistit pravdu</p>
<p>o Mistaye?"</p>
<p> Podíval se na Vrbu, která jela mlčky vedle něj.</p>
<p>Výraz její tváře ho přesvědčil, že by měl odpovědi</p>
<p>nalézt co nejdříve.</p>
<p> Noční Stín ojejich pňchodu věděla dlouho předtím,</p>
<p>než se objevili na dohled. Odhalila je ihned poté, co</p>
<p>opustili Ryzí Stňbro a od té chvíle opatmě sledovala</p>
<p>jejich postup. Střet, který si od samého počátku vysni-</p>
<p>la, se měl stát skutečností. Holiday musel přece jen ně-</p>
<p>jak zjistit pravdu. Vědma sice neměla tušení, jak to</p>
<p>dokázal, ale o skutečnosti samotné nemohlo být po-</p>
<p>chyb. Jiný důvod, který by ho pňměl zamířit</p>
<p>k Temnému Polomu, prostě neexistoval.</p><empty-line /><p>310 TERRY BROOKS</p>
<p> Zdánlivě se ocitla v situaci, ze které neměla vý.</p>
<p> chodisko. Ardsheal ji zklamal, stejně jako ostah</p>
<p> příšery. Podle dohody měla nárok poslat na Holi-</p>
<p> daye ještě další dvě, ale čas vymezený pro tuto hru</p>
<p> rychle ubíhal ají zbývala už jen jediná možnost. Lí-</p>
<p>i. bilo se jí hrát si s Holidayem jako kočka s myší, po-</p>
<p> zorovat ho, jak trpí, jak se namáhá ve snaze porazit</p>
<p> všechny ty nestvůry a přežít dostatečně dlouho, aby</p>
<p> mohl svou milovanou dcerku zachránit. Těšilo ji,</p>
<p> když na něj mohla každou chvíli zaútočit a donutit</p>
<p> ho tak použít kouzlo, které z něj sálo tělesnou i du-</p>
<p> ševní sílu a zanechávalo ho naprosto vyčerpaného.</p>
<p> Jak by jen mohl vědět, že proti němu stojí magie je-</p>
<p> ho vlastní dcery? Jak by si mohl uvědomit, co se</p>
<p> s. ním ve skutečnosti děje? Ano, to vše bylo uspoko-</p>
<p> jivé, ale největší satisfakce měla teprve přijít.</p>
<p> Toto očekávání jí pomáhalo zvládat rostoucí</p>
<p> vztek a frustraci. Aniž si to sama přiznala, v hloubi</p>
<p> duše byla zklamaná. Ben Holiday stále žil. Jeho zni-</p>
<p> čení věnovala tolik času a úsilí, tolik magické síly.</p>
<p> Nemohla nad tím vším mávnout rukou, i když to</p>
<p> takhle vlastně měla v plánu. Noční Stín nesnášela</p>
<p> prohry. Nenáviděla pocit že jí je něco odpíráno,</p>
<p> i když pro to měla veškerá rozumná zdůvodnění.</p>
<p> Chtěla vidět Holidaye mrtvého a každý odklad, ať</p>
<p> už z jakéhokoliv důvodu, byl pro ni nesnesitelný.</p>
<p> Ještě stále však měla svůj plán. Plán, který ne-</p>
<p> mohl selhat. Měla přece Mistayu, nástroj, který vy-</p>
<p> koná svou práci a pomůže jí tak s celou věcí skon-</p>
<p> covat. Možná je lepší, že se tak stane už brzy. Mi-</p>
<p> staya začínala být ngzvládnutelná. Uložené úkoly už</p>
<p> zdaleka neplnila tak ochotně ako dřív zato proje-</p>
<p> vovala stále větší podezřívavost ohledně role, jenž jí</p>
<p> byla přisouzena. Nejenže poté, co robot selhal, od-</p>
<p> mítla vyrobit další monstrum, ale dokonce se opová-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 311</p>
<p>žila opustit Temný Polom. Noční Stín byla rozzu-</p>
<p>řená k nepříčemosti, ale dokázala se ovládnout</p>
<p>a vytrvala. Ještě jednou se jí podaňlo Mistayu obe-</p>
<p>lstít a spojit její magii se svou, aby mohla oživit</p>
<p>Ardsheala a poslat ho proti jejímu otci. Ukrýt před</p>
<p>dívenkou Ardshealův skutečný účel však vyžado-</p>
<p>valo značnou dávku lstivosti a úskočnosti. Nebude</p>
<p>snadné ji oklamat znovu.</p>
<p> Přesto se tak brzy stane, slíbila si čarodějnice. Ješ-</p>
<p>tějednou, naposled.</p>
<p> Od prvního dne, kdy se Ben Holiday vydal na</p>
<p>cestu k Temnému Polomu, nechala Mistayu dělat, co</p>
<p>si jen přála. Pomáhala jí v magických cvičeních, po-</p>
<p>vzbuzovala ji, chválila a všemožně se ji snažila příz-</p>
<p>nivě naladit. Už zbývá jen jeden den, řekla jí. Jeden</p>
<p>- a pak smí jít domů. Čarodějnice nepokojně blou-</p>
<p>dila Temným Polomem sem a tam, vědomí nadchá-</p>
<p>zejících událostí, na které se připravovala celé dva</p>
<p>roky, jí nedopřávalo klidu. Toulala se mlhami a</p>
<p>v mysli si znovu a znovu přehrávala tu vysněnou</p>
<p>chvíli. Představovala si radost, jakou pocítí v oka-</p>
<p>mžiku, kdy bude jisté, že Ben Holiday je konečně</p>
<p>mrtvý. Benova smrt se stala ústředním bodem jejího</p>
<p>života, cílem, k němuž upírala veškeré snažení aje-</p>
<p>diným smyslemjejí existence.</p>
<p> V noci se proměnila ve vránu a letěla nad krajinou</p>
<p>k místu, kde se Holiday, sylfa ajejich doprovod utá-</p>
<p>boňli. Kdyby mohla, nejraději by si mu sedla na tvář</p>
<p>a vyklovala mu oči, tak velká byla její zášť. Usku-</p>
<p>tečnění svého plánu však věnovala už tolik energie.</p>
<p>Nechtěla se ošidit o ten nádherný konec, který mu</p>
<p>s takovou pečlivostí pňpravila. Proto se pouze ujis-</p>
<p>tila, jak daleko od Temného Polomu jsou, podle to-</p>
<p>ho odhadla množství času, jenž jí zbyl na přípravu</p>
<p>a zase odletěla.</p><empty-line /><p>312 TERRY BROOKS</p>
<p> Příštího rána nejdříve počkala, až Mistaya posnídá</p>
<p>i;,: a teprve pak k ní přistoupila. Blížila se k ní s úsmě- vem na tváři, vysoká a štíhlá. Přes její přátelský vý-</p>
<p> raz z ní vyzařovala jakási neurčitá hrozba. Vztáhla</p>
<p> svou štíhlou, bílou ruku a zlehka se dotkla dívenčiny</p>
<p>I:: tváře.</p>
<p>i Dnes si pro tebe přijde tvůj otec," oznámila jí</p>
<p> svým nejpodmanivějším hlasem.</p>
<p> Mistaya k ní s očekáváním vzhlédla.</p>
<p> "Měl by dorazit kolem poledne. Těšíš se na něj?"</p>
<p> "Ano," odpověděla. Neskrývané očekávání vje-</p>
<p> jím hlase způsobilo, že čarodějnice málem zaskří-</p>
<p> pala zuby.</p>
<p> "Vezme tě zpátky domů, na Ryzí Stříbro. Nezapo-</p>
<p> meneš na mě, viď?"</p>
<p> "Ne," odpověděla tiše.</p>
<p> Tolik jsme se toho společně naučily, ty ajá." Ča-</p>
<p> rodějnice pohlédla mezi stromy. Od té příhody s Po-</p>
<p> ggwyddem se od ní dívenka odtáhla tak, jak to umí</p>
<p> jen děti. Byla netrpělivá a zjevně počítala ka.ždou</p>
<p>; hodinu. Pro čarodějnici to bylo hořké poznání. Če-</p>
<p> kala něco víc. "Ještě zbyla mnohá tajemství, která</p>
<p>;; bys mohla odhalit," nadhodila ve snaze získat ales-</p>
<p> poň zčásti zpět to, co ztratila. "Pokud si to budeš</p>
<p> přát, stačí říct. Ráda ti všechno ukážu." Podívala se</p>
<p> na Mistayu a oči se jí vlhce leskly. "Pokud si budeš</p>
<p> přát, tohle bude tvůj domov. Jednoho dne se sem</p>
<p>I možná vrátíš. Třeba se rozhodneš, že patříš právě</p>
<p> sem. Jsme si tak podobné. Jistě to víš. Jsme tolik od-</p>
<p>á:..</p>
<p> lišné od ostatních. Jsme čarodějnice a vždycky bu-</p>
<p> deme ty nejlepší přítelkyně."</p>
<p> Skoro to tak i myslela, vjejích slovech bylo ne-</p>
<p>" málo pravdy. Osud však dávno tomu určil, že se tak</p>
<p>ó</p>
<p> nikdy nestane. Její nenávist vůči Holidayovi, jíž byla</p>
<p> doslova posedlá, rozhodlajinak.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 313</p>
<p> Mistaya váhavě sklopila oči. "Přijdu tě navštívit.</p>
<p>Pokud to bude bezpečné."</p>
<p> Čarodějnice se chladně usmála. "To se muže stát</p>
<p>dřív, než si myslíš. Zařídila jsem, aby Rydall svou</p>
<p>výzvu stáhnul. Bude tady na tvého otce čekat. Jak-</p>
<p>mile mamhullský král zmizí z Landoveru, nebude</p>
<p>mezi námi žádná překážka. Tvůj otec a matka budou</p>
<p>jistě souhlasit."</p>
<p> Mistaya svraštila obočí. "Rydall se stáhne? Na-</p>
<p>dobro? Vzdá se svých požadavků?"</p>
<p> "Donutila jsem ho, aby udělal to, co je pro všech-</p>
<p>ny nejlepší." Oči čarodějnice se zúžily. "Magie do-</p>
<p>káže všechno. Právě tohle jsem se tě snažila naučit."</p>
<p> Mistaya sklonila hlavu a zamyšleně si z oděw</p>
<p>smetala pomyslná smítka. "Naučila jsem se od tebe</p>
<p>mnoho," zašeptala.</p>
<p> "Byla jsi dobrou žákyní," pochválila ji čaroděj-</p>
<p>nice. "Máš úžasný talent. Nikdy nezapomeň, že jsem</p>
<p>to byla já, kdo ti pomohl objevit sebe samu. Toto by</p>
<p>pro tebe nikdo jiný udělat nemohl. Jen já."</p>
<p> Nastala chvíle trapného ticha. Noční Stín vycítila,</p>
<p>že se váhy zhoupnuly vjejí prospéch. "Něco pro te-</p>
<p>be mám," řekla.</p>
<p> Mistaya k ní vzhlédla. Čarodějnice sáhla do zá-</p>
<p>hybů své róby a vytáhla stříbmý řetízek s přívěskem.</p>
<p>Na jeho povrchu byla vytepána růže. Každý eí</p>
<p>okvětní lístek byl pečlivě propracován, ba i stonek</p>
<p>s trny byl zachycen do všech detailů. Noční Stín pře-</p>
<p>táhla dívence řetízek přes hlavu.</p>
<p> "Tady," řekla a ustoupila. "To je můj dárek na</p>
<p> rozloučenou. Dokud ho budeš nosit, nikdy nezapo-</p>
<p> meneš na chvíle, které jsme spolu strávily."</p>
<p> Mistaya nahmatala přívěsek spočívající nyní na</p>
<p>její hrudi ajemně ho podržela mezi prsty. V zele-</p>
<p> ných očích se jí odráželo překvapení a vděčnost. Její</p><empty-line /><p>3i4</p>
<p>TERRY BROOKS</p>
<p>dětská tvářička přímo zářila. "Je nádherný, Noční</p>
<p>Stíne. Děkuji ti. Budu ho nosit neustále, slibuji."</p>
<p> Pár hodin bude víc než dost, pomyslela si čaroděj-</p>
<p>nice a stále se usmívala. Právě tak dlouho, aby ses</p>
<p>potkala se svýrri milujícím otcem a naposledy ho ob-</p>
<p>jala. Kouzlo, jenž je v přívěsku skryto, způsobí, že</p>
<p>se trny růže, zdánlivě vyryté do kovu, napřímí</p>
<p>a vstříknou pod jeho kůži smrtící jed. Pak si s mým</p>
<p>dárkem dělej, co chceš. Svému účelu poslouží.</p>
<p> Právě tak, jako ty.</p>
<p> Questor Thews se vynořil ze záře vyvolané jeho</p>
<p> kouzlem a pocítil takovou závrať, až málem upadl.</p>
<p> Zatímco světlo pomalu sláblo, on se potácel a zou-</p>
<p> fale se snažil najít ztracenou rovnováhu. Pak si uvě-</p>
<p> domil, že má pod nohama opět pevnou zem. Zastavil</p>
<p> se zamrkal, počkal, až se jeho oslněné oči přizpů-</p>
<p> sobí a rozhlédl se kolem. Bezpochyby byli opět</p>
<p> v Landoveru. Bylo kolem poledne. Na obloze mezi</p>
<p>hustým stromovím viselo několik bledých měsíců a</p>
<p>z lesní půdy vyrá.žely výhonky Modrásků. Do nosu</p>
<p>ho udeňly známé ně. Opět doma. Jedna věc však</p>
<p>přesto čaroděje zarazila. Ano, vrátili se do landover-</p>
<p>ského království, ale zjevně ne do jezerní krajiny,</p>
<p>odkud byli předtím kouzlem odneseni. Museli se na-</p>
<p>cházetněkdejinde, mnohem severněji...</p>
<p> "Hopla jalovec, tak teď toho mám vážně dost!"</p>
<p>vyštěkl zlosmě Poggwydd a pevně chytil Questora</p>
<p>za rukáv. Čaroděj sebou cuknul, něco takového ne-</p>
<p>čekal. "Nevím co jsi udělal, abys nás sem dostal, ale</p>
<p>p ,</p>
<p> ňště dám přednost chůzi po vlasmích nohou! Příš-</p>
<p>tě, řekl jsem? Že jsem si neukousnul jazyk Ať se</p>
<p>pro adnu, jestli bude nějaké příště! Ha! Nikdy!"</p>
<p> klebil se přitom jako čert. Pak Questora pustil</p>
<p>a zprudka se obrátil. "Přeju hezký den, pane Hezký</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 31$</p>
<p>den!" Pak se náhle zastavil, jako když do něj uhodí</p>
<p>hrom. "Pro všechno na světě, co se mu stalo</p>
<p> Díval se na Abernathyho. Landoverský písař seděl</p>
<p>na zemi vedle starého ořechu a prohlížel se. Byl opět</p>
<p>psem, hladkosrstým teriérem, chlupatým a rozježe-</p>
<p>ným. Chlupy se zpod jeho oblečení draly na všechny</p>
<p>strany, uši měl vztyčené a na nose mu jako nepat-</p>
<p>řičná připomínka jeho nedávné podoby seděly brýle.</p>
<p>V tmavě hnědých očích měl úžas i smutek, když si</p>
<p>prohlížel své lidské prsty, všechno, co mu zůstalo</p>
<p>z lidské podoby. Pak pokrčil rameny, podíval se na</p>
<p>skřítka a povzdychl si.</p>
<p> "Co se děje, Poggwydde? Ještě jsi neviděl mluví-</p>
<p>cího psa?"</p>
<p> Na Poggwyddově tvářičce se vystřídalo několik</p>
<p>bizardních výrazů, jak prskal a plival v mamé snaze</p>
<p>promluvit.</p>
<p> "Nó, já... samozřejmě... já, hm! Mrmly, mrmly!</p>
<p>Nó, dňvjsi určitě nebyl pes!"</p>
<p> Abemathy se pomalu zvedl a oprášil se. "Co mys-</p>
<p>líš tím dřív?"</p>
<p> "Před chviličkou! Než nás spolklo to čarodějovo</p>
<p>kouzlo! Vždyť jsi byl člověk, hergot!"</p>
<p> Abemathy se smumě usmál. "To byl jen převlek.</p>
<p>Toto je mé pravé já, víš?" Znova si povzdychl a po-</p>
<p>díval se na Questor Thewse. "Měl jsi pravdu. Gra-</p>
<p>tuluji."</p>
<p> Questor krátce přikývnul. "Zdá se že ano. Děkuji</p>
<p>ti. Opět však musím říct, jak rád bych se mýlil."</p>
<p> "To si občas přejeme všichni, ale o tom je život,</p>
<p>ne?" Abernathy se kolem sebe zmateně rozhlédl.</p>
<p>Kde to vůbecjsme?"</p>
<p> ,Právě jsem se chystal našeho přítele zeptat," od-</p>
<p> ,</p>
<p>pověděl čaroděj a obrátil se k Poggwyddovi.</p>
<p> Domů skřítka ta otázka zjevně zaskočila. Podíval</p><empty-line /><p>316 TERRY BROOKS</p>
<p> se nalevo a napravo, jako by se chtěl ujistit, že jeho</p>
<p> podezření je správné a pak si obřadně odkašlal.</p>
<p> "Vrátili jsme se přesně tam, odkud jsme zmizeli.</p>
<p> Nebo, lépe řečeno, odkud jsem zmizel já. Právě tady</p>
<p> mě našla ta malá holčička. Začala se plést do mých</p>
<p> věcí a byla tak nesnesitelně drzá..." Větu nedořekl</p>
<p> nebot si všiml temného razu vkrádajícího se do</p>
<p> Questorových očí. "Ehm! Vás asi bude víc zajímat,</p>
<p> žejsme necelou míli od Temného Polomu."</p>
<p> Nechápu," vložil se do rozhovoru Abernathy,</p>
<p> "</p>
<p> který vstal a přistoupil blíž k nim. "Co děláme tady?</p>
<p> Proč nejsme vezemí zemi"</p>
<p> Questor Thews se zamyšleně škrábal na bradě</p>
<p> a kroutil si své dlouhé vousy do podoby myších</p>
<p> ocásků, jak se snažil celé věci přijít na kloub. "Jsme</p>
<p> tady, příteli, protože je tady i Mistaya - tam dole</p>
<p>v Temném Polomu, s čarodějnicí. Právě tady ji Pog-</p>
<p>gwydd viděl naposledy. Noční Stín ji odvedla zpět</p>
<p>do rokle. Není jediný důvod domnívat se, že by to-</p>
<p>mu mělo být jinak. Kouzlo nás přeneslo sem, aby-</p>
<p>chomji mohli zachránit."</p>
<p> "</p>
<p> Ničemu nerozumím!" odsekl Domů skřítek. "Ale</p>
<p>to je dobře moc dobře, protože já ani ničemu rozu-</p>
<p>mět nechci! Hodlám si jít svou cestou. Takže sbo-</p>
<p>hem a šťasmé pořízení!"</p>
<p> Otočil se a svižně vykročil, tentokrát na východ,</p>
<p>pryč do čarodějčina doupěte.</p>
<p> "Nejsi zvědavý, co se stane s Nočním Stínem?"</p>
<p>zavolal za ním Questor.</p>
<p> "Nechci vědět vůbec nic!" Skřítek ani nezpomalil.</p>
<p>,Už teď vím víc než dost 1 íc</p>
<p> ! ohem v " Rozčileně</p>
<p>šoupal nohama po zemi, až se kolem něj vířila ob-</p>
<p>laka prachu. "Udělejte mi laskavost, prosím. Až na-</p>
<p>jdete tu malou holčičku, tak jí vyřiďte, ať už mi ni-</p>
<p>kdy nechodí na oči. Není v tom nic osobního, ale</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 31?</p>
<p>takhle to bude lepší!" Jeho hlas zněl skoro výhrůžně.</p>
<p> !</p>
<p>"Pevně doufám, že je skutečně králova dcera At se</p>
<p>z ní klidně stane královna! Pak se snad bude prochá-</p>
<p>zet v místech, kde na ni nenarazím. Sbohem!"</p>
<p> Proplétal se mezi kmeny stromů, až Questorovi</p>
<p>s Abemathym konečně zmizel z očí. Malá, otrhaná</p>
<p>ftgurka zlosmě rozhazující rukama a mumlající si</p>
<p>pod nosem cosi nesrozumitelného.</p>
<p> Questor si ho nevšímal. Obrátil se k Abemathymu</p>
<p>a pátravě se na něj zadíval. "Je ti doufám jasné, co</p>
<p>teď musíme udělat?"</p>
<p> Abemathy se na něj podíval, jako se dospělí dívají</p>
<p>na děti, když kladou pošetilé otázky. "Vím to velmi</p>
<p>dobře. Možná lépe než ty."</p>
<p> "Pak si tedy raději pospěšme. Mám takový divný</p>
<p>pocit."</p>
<p> To zvláštní chvění, nepopsatelné, ale zároveň také</p>
<p>nepřehlédnutelné, provázelo Questora po celou tu</p>
<p>dobu, co byli v Benově starém světě. Cítil, že se mu-</p>
<p>sí co nejrychleji dostat zpátky do Landoveru, aby ča-</p>
<p>rodějnici překazili její plány. Teď tento pocit pře-</p>
<p>rostl vjistotu. Nemohlo být pochyb, kolem krále</p>
<p>ajeho rodiny se svírala smyčka, z níž je mohli vy-</p>
<p>svobodit jen Questor a Abemathy. Snad bylo příliš</p>
<p>ješimé přisuzovat si takovou důležitost, ale Questor</p>
<p>Thews pevně věřil, že Abemathyho veliká oběť mě-</p>
<p>la svůj důvod. Kouzlo písaře zbavilo jeho lidské po-</p>
<p>doby, ale zároveň jim umožnilo dostat se do Lan-</p>
<p>doveru, kde podlá čarodějnice držela Mistayu</p>
<p>v zajetí. To přece muselo něco znamenat. Jak se jim</p>
<p>čarodějnice sama přiznala oné noci, kdy se jich chtě-</p>
<p>la nadobro zbavit, Rydalla stvořila ona a zároveň</p>
<p>vymyslela ďábelský plán, v němž měla Mistaya po-</p>
<p>sloužit jako nástroj k zničení Bena Holidaye. Čaro-</p>
<p>dějnice našla způsob, jak holčičku zneužít proti ně-</p><empty-line /><p>31g TERRY BROOKS</p>
<p> mu. Pokud se jim podaří najít Mistayu včas, můžou</p>
<p> ještě ledacos zachránit.</p>
<p> Nedbali úmorného horka a rozběhli se směrem</p>
<p> k Temnému Polomu. Komáři, pňlákáni pachem je-</p>
<p> jich potu, jim divoce kroužili kolem uší. Questor se</p>
<p> po nich ohnal, ale dál si jich nevšímal. Byl pňliš za-</p>
<p> městnán vlastními myšlenkami. Kůň by se jim bez-</p>
<p> pochyby hodil, ale protože Abernathy nechtěl o ko-</p>
<p> ních ani slyšet, pak byla cesta po vlastních nohou</p>
<p> tou nejlepší variantou. Přebrodili potok a prošli mý-</p>
<p> tinou plnou rudých a žlutých květů. Pěnkavy vypla-</p>
<p> šené zvukem jejich kroků se zvedly ze svých úkrytů</p>
<p>v křoví a vyrazily vzhůru k nebi. Abernathy už těžce</p>
<p>lapal po dechu, ale Questor pokračoval vytrvalým</p>
<p>tempem vpřed. Svých tělesných obtíží si nevšímal.</p>
<p>Nedbal bolesti v kloubech a přinutil své staré kosti,</p>
<p>aby se hýbaly svižněji. Podkasal si svou širokou</p>
<p>róbu a bez zaváhání slézal nejprudší svahy a prodíral</p>
<p>se vysokou travou a roštím.</p>
<p> "Questore Thewsi, zpomal trochu!" uslyšel uštva-</p>
<p>ný hlas svého pňtele, který mu sotva stačil.</p>
<p> Čaroděj si ho nevšímal.</p>
<p> Kotel Temného Polomu, v němž se ztěžka převa-</p>
<p>lovala mlha, už byl na dohled.</p>
<p>?</p>
<p>HOLIDAYOVO SRDCE</p><empty-line /><p> istaya seděla s Nočním Stínem na trav-</p>
<p> natém plácku na kraji Polomu, když vtom</p>
<p> uviděla přijíždět matku a otce. Mozol běžel</p>
<p>před nimi, vynořil se z poledního horka jako pa-</p>
<p>vouk, kterého vyhnali zjeho díry. Kličkoval zleva</p>
<p>doprava a opatrně schovával hlavu. Královští gar-</p>
<p>disté, ozbrojení kopími a meči, jeli po stranách</p>
<p>a také celý průvod uzavírali. Jejich zbroj se ve slun-</p>
<p>ce oslnivě třpytila. Když uviděli sedící dvojici, pň-</p>
<p>táhli svým koní otěže a zpomalili. Mistaya spatňla</p>
<p>na tváři svého otce napětí jeho oči poměřovaly</p>
<p>vzdálenost, která ho dělila od jeho dcery, až konečně</p>
<p>spočinuly na Rydallovi.</p><empty-line /><p>20 TERRY BROOKS</p>
<p>3</p>
<p> Marnhullský král seděl na svém černém hřeb</p>
<p>nedaleko dívky, stejně jako dřív skrytý pod dlouhý</p>
<p>pláštěm a černou plátovou zbrojí. Hledí přilby rn</p>
<p>spuštěné a nehybně čekal ve stínu rozložitého oře</p>
<p>šáku. Když Mistaya s čarodějnicí vystoupaly z Tem:</p>
<p>ného Polomu, už tam stál. Nedal sebemenším ges-</p>
<p>tem najevo, že by je viděl. Nepromluvil, anl se ne.</p>
<p>pohnul. Z klidu ho nevyrušil ani příchod Bena Holi-</p>
<p>daye. Hleděl landoverskému králi vstříc jo ka-</p>
<p>menná socha.</p>
<p> Noční Stín vstala a Mistaya následovaía jejího</p>
<p>příkladu. Oči Bena Holidaye okamžitě ulpěly na je-</p>
<p>ho dceři. Mistaya se k němu toužila rozběhnout, za-</p>
<p>volat na něj, něco říct, prostě cokoliv, ale čaroděj-</p>
<p>nice jí to zakázala. Nech mluvit mě, nabádaía ji. Iy-</p>
<p>jednáváni mezi Rydallem a tvým otcem je velmi</p>
<p>choulostivá záležitost. Nesmíme je vyrušit. Mistaya</p>
<p>to chápala. Nechtěla udělat nic, co by jejího otce</p>
<p>mohlo vystavit nebezpečí. Jen se toužila co nejdříve</p>
<p>dostat domů. Na návrat myslela od té doby, co se</p>
<p>stala ta příhoda s Poggwyddem. Byla stále nedočka-</p>
<p>vější a dychtivější, ale zároveň se setkání s rodiči po</p>
<p>tolika týdnech trochu bála. Nyní cítila, jak se v ní</p>
<p>zvedají emoce, hrdlo se jí sevřelo a do očí vhrkly sl-</p>
<p>zy. Až teď si uvědomila, jak moc jí celou tu dobu</p>
<p>chyběli.</p>
<p> "Výsosti!" zvolala čarodějnice. "Tvá dcera je tady</p>
<p>se mnou, živá a zdravá. Je připravena vrátit se do-</p>
<p>mů. Přesvědčila jsem krále Rydalla, aby to dovolil.</p>
<p>Souhlasil také, že se vzdá svých nároků na lan-</p>
<p>doverský trůn a zanechá jakýchkoliv dalších hrozeb</p>
<p>nebo útoků. Musíš slíbit jen jediné: nebudeš se mstít</p>
<p>za to, co se stalo."</p>
<p> Mistaya napjatě čekala. Nastala chvíle dlouhého</p>
<p>ticha. Otec byl podle všeho zaskočen. Zřejmě čekal</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 321</p>
<p>něco jiného. Viděla, jak se podíval na matku a ta mu</p>
<p>něco tiše řekla. Mozol mezi nimi neúnavně pobíhal</p>
<p>sem a tam, blýskal zuby a oči upíral na čarodějnici.</p>
<p> "A co Questor Thews a Abemathy?" zakřičel Ben</p>
<p>Holiday.</p>
<p> Vrátí se také," odpověděla Noční Stín.</p>
<p> Abernathy a Questor? Mistaya se na čarodějnici</p>
<p>tázavě podívala. O čem to mluví? Stalo se jim snad</p>
<p>něco? Copak nejsou v bezpečí na Ryzím Stříbře, jak</p>
<p>jí čarodějnice dříve řekla?</p>
<p> Noční Stín se na dívenku usmála, tvář měla stíně-</p>
<p>nou širokou černou kapucou. Neznepokojuj se, říkal</p>
<p>ten úsměv. Všechno je, jak má být.</p>
<p> "Pokud budou všichni v pořádku, nebudu se</p>
<p>mstít," uslyšela otcův hlas, v němž neomylně roze-</p>
<p>znala obavy. Podívala se před sebe na prostor, který</p>
<p>je odděloval. Sluncem sežehlý pás ohraničený</p>
<p>zjedné strany mlžnou kotlinou Polomu. Otec se zdál</p>
<p>být tak daleko...</p>
<p> Noční Stín jí na rameno položila svou štíhlou ru-</p>
<p>ku. "Teď musíme jít k tvému otci, Mistayo," pro-</p>
<p>hlásila. "Až ti řeknu, jdi mu vstříc. Neodchyluj se</p>
<p>ani napravo ani nalevo, jdi přímo k němu. K nikomu</p>
<p>jinému. Rozumělajsi?"</p>
<p> Mistaya si náhle uvědomila, že se děje něco, če-</p>
<p>mu nerozumí a zpozoměla. Něco skrytého a možná</p>
<p>nebezpečného. Citem, který se u ní během pobytu</p>
<p>v Polomu vyvinul, to v tónu její řeči rozpoznala. Za-</p>
<p>váhala a začala přemýšlet, co dělat, ale jak věděla,</p>
<p>neměla na vybranou. Mlčky tedy přikývla.</p>
<p> "Výsosti!" zvolala opět Noční Stín. "Tvá dcera</p>
<p>jde k tobě! Sesedni a vyjdi jí vstříc! Jen ty sám. Tak</p>
<p>zní dohoda, kteroujsem s Rydallem uzavřela."</p>
<p> Mistaya opět viděla, jak její otec zaváhal a usi-</p>
<p>lovně přemýšlí. Podle všeho si nebyl jist. Něco mu</p><empty-line /><p>322 TERRY BROOKS</p>
<p> dělalo starosti. Pomyslela si, že by mu snad měla</p>
<p> dodat jistoty, ale pak si uvědomila, jak málo sama ví</p>
<p> a v duši jí zahlodala pochybnost. Svýma zelenýma</p>
<p> očima se podívala na Rydalla. Mamhullský král se</p>
<p> ani nepohnul. Rychle pohlédla na čarodějnici. Její</p>
<p> tvář byla klidná a bez výrazu.</p>
<p> Otec pomalu sesedl a šel jí vstříc. Mozo1 se ho po-</p>
<p> kusil doprovodit, ale on ho estem ruky poslal zpět.</p>
<p> ,Teď běž!</p>
<p> , uslyšela dívenka čarodějčm tichý</p>
<p> hlas. "Běž a obejmi ho i za mě!"</p>
<p> Mistaya se tedy váhavě vydala vpřed a stále pře-</p>
<p> mítala, co je tady špatně. Malými, opatrnými krůčky</p>
<p> se brouzdala spálenou travou a pozorovala, jak se</p>
<p> k ní její otec blíží. Ohlédla se zpět, ale čarodějnice jí neodpověděla. Její vysoká, štíhlá postava zahalená</p>
<p>do temného pláště se zřetelně rýsovala proti bílé ml-</p>
<p> ze stoupající z Polomu. Mistaya si odhrnula vlasy,</p>
<p> jenž jí spadly do čela a nervózně zatěkala očima. Její</p>
<p> otec jí vytrvale kráčel vstříc. Uviděla, jak se na ni</p>
<p> ustaraně a nejistě usmívá. Pak si všimla výrazu</p>
<p> vjeho očích - zračila se v nich úleva, jako by už</p>
<p> ani nedoufal, že ji ještě někdy uvidí. Pocítila zmatek. Proč se na ni tak dívá?</p>
<p> Náhle ji přepadla neodolatelná touha udělat to</p>
<p>k čemu ji čarodějnice vybídla: rozběhnout se ke</p>
<p>svému otci, pevně ho obejmout, přitisknout se</p>
<p>k němu, ucítit, jak ji zdvihne do náručí a schoulit se</p>
<p>do bezpečí jeho paží. Chtěla mu říct, jak moc jí chy-</p>
<p>běl a toužila slyšetjeho ujištění, žeji stále má rád.</p>
<p> Vzduch byl nehybný a horký, slabý vánek, ktezý</p>
<p>ji pohladil po tváři, se zdál suchý jako muší křídlo.</p>
<p>"Otče " zašeptala a vrhla se k němu.</p>
<p> Pak se náhle tichem rozlehl zoufalý výkřik. "Vý-</p>
<p>sosti. Mistayo! Počkejte!"</p>
<p> Z houští po dívčině levé ruce vyklopýtal Questor</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 323</p>
<p>Thews a vpadl ze stínu přímo do prudkého světla.</p>
<p>Byl otrhaný a umazaný, cáry jeho hávu za ním vlály,</p>
<p>zářivé šerpy, které obvykle nosil, skončily bůhví</p>
<p>kde. Běžel k nim a rozčileně mával rukama. Vlasy</p>
<p>a vousy mu vlály a v očích měl výraz jako štvanec.</p>
<p>Mistaya i její otec se k němu překvapeně otočili</p>
<p>a pozorovali jeho neforemnou postavu, jak k nim</p>
<p>pádí ze všech sil. Mezi stromy zajeho zády, dobrých</p>
<p>třicet yardů pozadu, vykulhal Abemathy, jenž se</p>
<p>s čarodějem marně sna.žil udržet tempo.</p>
<p> Mistaya uslyšela, jak Noční Stín vztekle zalapala</p>
<p>po dechu. Čarodějnice se pňkrčila a vypadala jako</p>
<p>obrovská kočka pripravená se vrhnout na svou ko-</p>
<p>řist. Ruce vztáhla před sebe, jako by chtěla odvrátit</p>
<p>cosi strašlivého. Její krvavě rudé oči se upřely na</p>
<p>Mistayu. "Jdi ke svému otci!" zaječela vztekle.</p>
<p> Dívenka vyrazila kupředu, aniž si uvědomovala,</p>
<p>co vlasmě dělá. Ale Questor Thews se nezastavil,</p>
<p>navzdorv_ vražednému horku houževnatě běžel vpřed</p>
<p>a mával rukama jako větrný mlýn. Mistaya zůstala</p>
<p>ohromeně stát.</p>
<p> "Mistayo, ne!" vykřikl Questor Thews. "Je to</p>
<p>p</p>
<p> Náhle se k ní snažili dostat všichni: její matka na</p>
<p>koni, s Královskými gardisty a Mozolem v patách,</p>
<p>Noční Stín, pňpomínající ve vlajícím černém plášti</p>
<p>ohromného dravce, Rydall, který se marně pokoušel</p>
<p>ovládnout svého vyděšeného koně, Abernathy na-</p>
<p>máhavě klopýtající přes vyschlé dmy a samozřejmě</p>
<p>takéjejí otec.</p>
<p> Ale Questor Thews byl ze všech nejrychlejší. Ně-</p>
<p>kolika potácivými skoky překonal vzdálenost mezi</p>
<p>nimi, lehce vyzdvihl dívenku do náručí, jako by byla</p>
<p>hadrová panenka a přitiskl ji k sobě.</p>
<p> "Mistayo!" zašeptal s úlevou.</p><empty-line /><p>324 TERRY BROOKS</p>
<p> Pak mezi nimi zaplálo strašlivé zelené světlo,</p>
<p> razilo přímo z přívěsku a rozprsklo se na všech</p>
<p> strany jako ostré střepy. Questor Thews zastér</p>
<p> a zbledl. Paže, které držely Mistayu náhle ochabl</p>
<p> klesl na kolena ajen stěží ji dokázal udržet.</p>
<p> "Questore!" vykřikla poděšeně.</p>
<p> Jakmile zjistila, odkud to světlo pochází, odtáhl</p>
<p> se od něj a rychle se podívala dolů. Trny re ,</p>
<p> rostly do neuvěřitelné délky a zabodly se do stai</p>
<p> covy hrudi jako hroty kopí. Z ran začala vyté]</p>
<p> krev. Questor se třásl a ruce se mu sevřely do pěsb</p>
<p> Úpěnlivě lapal po dechu. Mistaya vytáhla tmy zjel</p>
<p>těla, strhla řetízek a i s přívěskem ho odhodila G</p>
<p>nejdál. Čarodějovy oči, stále upřené na dívenčin</p>
<p>tvář, pohasly. Zhroutil se na zem a zůstal ležet bea</p>
<p>hnutí.</p>
<p> "Questore!" zasténala Mistaya. "Prosím, vstaňl</p>
<p>Prosím!"</p>
<p> Avšak čaroděj vůbec nereagoval. Už ani nedý.</p>
<p>chal.</p>
<p> Mistaya vyskočila a po tvářích se jí kutálely slzy.</p>
<p>"Noční Stíne! vykňkla zoufale. "Udělej něco!"</p>
<p> Její otec k ní přiskočil, aby ji objal, ale ona ho od-</p>
<p>strčila. Vrhla se k místu, kde ležel přívěsek, podívala</p>
<p>se na něj a pak se pohlédla přes sežehnutou planinu</p>
<p>k místu, kde stála čarodějnice. "Noční Stíne!"</p>
<p> Čarodějnice stála bez hnutí, její hladká bledá tvář</p>
<p>byla bez výrazu, ale oči jí zuňvě planuly. Ruce jí</p>
<p>poklesly, kouzlo, které v nich shromáždila, se ne-</p>
<p>škodně vsáklo do země.</p>
<p> "Ty jsi mi dala ten přívěsek!" zaječela Mistaya</p>
<p>"To ty za všechno můžeš!"</p>
<p> Noční Stín zvedla ruce před obličej. "Ne! Je to</p>
<p>Questora vina! Neměl se do toho plést!"</p>
<p> "Věřilajsem ti!"</p>
<p>UKLADY ČARODFlJNIC 325</p>
<p> Konečně k ní dorazila ijejí matka. Seskočila</p>
<p>" koně a rozběhla se, Královští gardisté s tasenými</p>
<p> raněmi ji následovali a Mozol na čarodějnici va-</p>
<p> vně syčel. "Mistayo, podívej se na mě," naňdila</p>
<p> rba.</p>
<p> Ale holčička ji odbyla mávnutím ruky, vzala řetí-</p>
<p> k do ruky a vyčítavě ho pozvedla proti čaroděj-</p>
<p> ci. "To jsi nachystala na mého otce, že je to tak?"</p>
<p>, "Nechtělajsem-"</p>
<p> Přestaň mi lhát!"</p>
<p> "Ano!" zavřeštěla čarodějnice. "Bylo to pro něj!</p>
<p>- enjed měl zabítjeho, ne toho starého blázna!"</p>
<p> Mistaya se třásla vzteky. "Její tělíčko bylo napjaté</p>
<p>jako tětiva, jen vystřelit kupředu smrtící šíp. Ruce</p>
<p>něla zaťaté do pěstí a tvář se jí leskla slzami. "Ne-</p>
<p>pávidím tě!" vykňkla.</p>
<p> Pak pňvěsek odhodila. Pozvedla své malé ruce</p>
<p>vzhůru a z dlaní jí vyšlehl oheň, který čarodějčin dar</p>
<p>spálil na prach. Ben s Vrbou mimoděk ucukli, vydě-</p>
<p>šeni její silou.</p>
<p> Dobelhal se k nim Abemathy, jazyk mu visel</p>
<p>z tlamy. Rychle se sklonil k čaroději a přiložil své</p>
<p>psí ucho najeho hruď. "Neslyším srdce," zašeptal.</p>
<p> Mistaya odhodlaně kráčela k čarodějnici, v tváři</p>
<p>se jí zračila železná vůle. "Pomůžeš mu!" zasyčela.</p>
<p>"</p>
<p>Slyšelajsi mě, Noční Stíne?"</p>
<p> Carodějnice ustoupila o krok a napřímila se. "Ne-</p>
<p>opovažuj se mi vyhrožovat, ty jedna ubohá, hloupá</p>
<p>žábo! Já jsem, a vždycky budu mnohem lepší než</p>
<p>,!"</p>
<p> "Jsi lhářka! Kluzká, Istivá jako had!" vyštěkla</p>
<p>holčička. "Obelhala jsi mě! Využila! O čem ještě</p>
<p>nevím A co ty příšery, které jsem ti pomohla udě-</p>
<p>1at? Ten obr, co získával sílu ze země, kovový muž</p>
<p>a ostatní K čemu byli?"</p><empty-line /><p>326 TERRY BROOKS</p>
<p> Poslala je proti tvému otci, aby ho zničili," ozval</p>
<p> se náhle za jejími zády matčin hlas. "Jen jí to řekni,</p>
<p> at se to pokusí popřít."</p><empty-line /><p> J.</p>
<p> "Rydalle obrátila se čaroděnice k marnhull-</p>
<p> . , J y ! y I</p>
<p> skému králi Chtěl si Holida e Tak tad ho máš</p>
<p> Zabij ho!"</p>
<p> Čemý rytíř se stále pokoušel zvládnout svého vy-</p>
<p> děšeného koně. Když uslyšel čarodějčina slova, ob-</p>
<p>rátil se k ní čelem a vjeho gestech byla patrná jasná</p>
<p> hrozba. Malou chvíli se zdálo, že zaútočí na ni. Pak</p>
<p> ale vytáhl meč, zakřičel výzvu, pobídl svého oře</p>
<p> vpřed a vyjel proti Holidayovi. Mozol však byl rych-</p>
<p> lejší. Kobold se proti marnhullskému králi rozběhl</p>
<p> vycenil zuby a skočil jeho koni přímo na hlavu. Zví-</p>
<p> ře uskočilo, zaržalo a vyhodilo zadníma, Rydall vy-</p>
<p> letěl ze sedla, ale jeho pravá noha zůstala zachycena</p>
<p> ve třmenu. Těžká zbroj mu znemožňovala se zved-</p>
<p>nout nebo osvobodit. Dopadl přímo pod okovaná</p>
<p> kopyta svého divoce se vzpínajícího koně. Pak oř</p>
<p>vyrazil pryč a vlekl bezvládného jezdce za sebou.</p>
<p>Kusy zbroje létaly na všechny strany a na zemi zů-</p>
<p>stávala krvavá stopa. Královští gardisté pobídli ko-</p>
<p>ně, aby splašené zvíře chytili, ale než se jim to po-</p>
<p>vedlo, zůstala z marnhullského krále jen pomačkaná</p>
<p>železná slupka.</p>
<p> Mistaya se stále blížila k Nočnímu Stínu. "Ne!"</p>
<p>zaječela čarodějnice, zjevně otřesena vývojem udá-</p>
<p>lostí. "Ted jsme vyrovnány! Život za život! Rydall</p>
<p>se vrátil tam, odkud přišel a ty ajá teď uděláme to-</p>
<p>též, ano?"</p>
<p> Ale Mistaya se nezastavila. Otec a matka kráčeli</p>
<p>za ní, ve tváři odhodlaný a pochmurný výraz. Čaro-</p>
<p>dějčiným směrem se nyní obrátili i Královští gar-</p>
<p>disté a rtut ovitý Mozol. Ben vytáhl medailon</p>
<p>a zvedl ho tak, aby se na něm odrazily sluneční pa-</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 327</p>
<p>prsky. Na čarodějčině tváři se objevil strach. Přikr-</p>
<p>čila se jako šelma, aby jim mohla čelit a na koneč-</p>
<p>cích prstů jí tančily zelené ohníčky. Mistaya na ní</p>
<p>prudce ukázala prstem a vykřikla. Z její malé ručky</p>
<p>vytryskla magická síla, která vyhodila čarodějnici do</p>
<p>vzduchu a udeřila s ní o zem. Noční Stín udiveně za-</p>
<p>lapala po dechu, ale pak do ní vjel vztek. Nemotomě</p>
<p>se postavila.</p>
<p> "Ne! Ty se mě nesmíš dotknout! Nemáš na to</p>
<p>právo!" Prudce se k Mistaye otočila ajejí bledá tvář</p>
<p>byla nyní pokrivená a ošklivá. Úplně ztratila sebe-</p>
<p>kontrolu. "Já ti ukážu, co dokáže magie, ty malá ča-</p>
<p>rodějnice! Pošlu tě tam, kam patříš!"</p>
<p> Pozvedla ruce a na koncích prstů ji zaplály zlo-</p>
<p>věsmé ohníčky. Mistaya vztáhla ruce v obranném</p>
<p>gestu.</p>
<p> A pak se, zcela nečekaně, objevil Nehvízdek.</p>
<p>Zhmomil se na samém okraji Temného Polomu.</p>
<p>Z hřebenu osmů na jeho zádech se zvedla mrazivá</p>
<p>záře, která se vzápětí proměnila v cáry vodních par.</p>
<p>Čarodějnice si ho všimla příliš pozdě. Stihla se ještě</p>
<p>obrátit, ale vtom ji Nehvízdkovo kouzlo dostihlo</p>
<p>a podrazilo ji nohy. Divoce zamávala rukama a sesy-</p>
<p>pala se na hromadu. Její kouzlo vylétlo do výše</p>
<p>a padalo dolů jako déšť.</p>
<p> Noční Stín jím byla pohlcena. Zelený oheň ji ob-</p>
<p>klopil během okamžiku. Stačila ještě krátce vykřik-</p>
<p>nout a byla pryč.</p>
<p> V následující chvíli se nikdo ani nepohnul.</p>
<p>Všichni stáli jako přimražení a napůl očekávali, že</p>
<p>se čarodějnice z Temného Polomu musí každou</p>
<p>chvíli objevit. To se však nestalo. Nehvízdek při-</p>
<p>stoupil k Mistaye ohromeně hledící na dýmající kus</p>
<p>země, kde ještě před chvílí stála její učitelka, podí-</p><empty-line /><p>32ó TERRY BROOKS</p>
<p>val se na ni svýma oduševnělýma očima a zavrt</p>
<p>ocasem. Mistaya propukla v pláč.</p>
<p> Přistoupil k ní otec, pokleknul, položil jí ruce n</p>
<p>ramena povzbudivě ji stiskl a díval se jí přitom dq</p>
<p>očí. "Už je to dobré, Mistayo," řekl. Pak ji k sobě</p>
<p>pevně přivinul.</p>
<p> Vzápětí ji vzala do náruče i Vrba, zlehka ji kolé</p>
<p>bala a říkala jí, že už je to všechno za ní a že je</p>
<p>v bezpečí. Ben mezitím vstal a vydal se k místu, kde.</p>
<p>na holé zemi ležela troska, která si kdysi říkala Ry</p>
<p>dall z Marnhullu. Sklonil se k padlému králi, zdvihl</p>
<p>mu hledí a pohlédl na tvář, která se za ním skrývala:</p>
<p> Ponuře pokýval hlavou. "Kallendbor," zašeptal.</p>
<p> Lord ze Zeleného Trávníku slabě a namáhavě za-</p>
<p>kašlal. Z úst mu vytékal pramének temné krve, který</p>
<p>barvil jeho ohnivý vous. "Měl jsem... tě zabít...</p>
<p>hned ten první den... na mostě. Nikdy... jsem ji</p>
<p>neměl... poslouchat."</p>
<p> Naposledy se nadechl, zasténal a znehybněl. Jeho</p>
<p>oči prázdně hleděly k modrému letnímu nebi. Ben</p>
<p>opět přiklopil hledí jeho přilby. Jak se zdálo, Kal-</p>
<p>lendbor nedokázal přijmout svou porážkiz. Mohla ho</p>
<p>uspokojit jen Benova smrt. Musel být velmi zoufalý,</p>
<p>když se spojil s čarodějnicí. Teď už Ben věděl, jak</p>
<p>se k nim robot na Rhyndweiru dostal a proč čaroděj-</p>
<p>čino kouzlo, jež skrylo medailon, na něj působilo,</p>
<p>ačkoliv ona sama nebyla nikde v dohledu. Zařídil to</p>
<p>Kallendbor. Noční Stín ho musela o jeho příchodu</p>
<p>informovat. Nastražila na něj past a čekala, až</p>
<p>sklapne. Teď, když byl pán Rhyndweiru mrtvý, se</p>
<p>už podrobnosti nikdo nikdy nedoví.</p>
<p> Vstal a kráčel zpět ke své ženě a dceři. Mistaya,</p>
<p>obklopená ostatními, klečela u Questora Thewse a</p>
<p>vjejí malé tváři sejí zračilo napětí.</p>
<p> "Nesmí zemřít," řekla, když k ní Ben došel. "Je to</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 329</p>
<p>moje vina. Za všechno můžu já. Musím to zase na-</p>
<p>pravit. Musím."</p>
<p> Ben pohlédl na Vrbu a setkal se s jejím vyděše-</p>
<p>ným pohledem. Questor Thews nedýcha.l, jeho srdce</p>
<p>se zastavilo. Už se pro něj nedalo nic udělat.</p>
<p> "Mistayo, opustil nás z lásky k tobě," řekl Aber-</p>
<p>nathyjemně. "Udělal by to tak každý z nás."</p>
<p> Ale dívenka ho neposlouchala. Natáhla ruku</p>
<p>a uchopila Questorovu bezvládnou paži. "Od Noč-</p>
<p>ního Stínu jsem se naučila něco, co by mu mohlo</p>
<p>pomoci," zamumlala horečně. "Ukázala mi, jak po-</p>
<p>mocí magie léčit. Někdy je možné oživit i mrtvého.</p>
<p>Možná mohu Questora uzdravit. V každém pripadě</p>
<p>to musím alespoň zkusit."</p>
<p> Zvrátila hlavu a zavřela oči. Ben, Vrba a Mozol si</p>
<p>vyměnili váhavé, ostražité pohledy. Mistaya se</p>
<p>chystala vyvolat magickou sílu tak, jak ji to naučila</p>
<p>Noční Stín. Až doposud z toho nevzešlo nic dob-</p>
<p>rého. Nedělej to, chtěl říct Ben, ale nemohl. Slunce</p>
<p>do nich pražilo a vzduch byl těžký a horký. Krajina</p>
<p>kolem byla nehybná, tichá a zdánlivě zcela mrtvá.</p>
<p>Pokud se mezi stébly trávy přece jen nacházeli ně-</p>
<p>jací živočichové, pak ztichli v napjatém očekávání</p>
<p>příštích událostí. Mistaya se bouřlivě rozechvěla a</p>
<p>zjejího těla prošlo skrz paži, kterou třímala dlaň</p>
<p>Questora Thewse, jakési zářivé zatetelení. Čaroděj</p>
<p>se však ani nepohnul. Dívenčina víčka s dlouhými</p>
<p>řasami se zatřepotala jako dva vyplašení motýli, srd-</p>
<p>ce jí prudce bušilo, vlasy spadly do čela a zakryly</p>
<p>obličej. Ben se chystal opět zasáhnout, ale znova si</p>
<p>to rozmyslel. Má právo udělat, co je vjejích silách,</p>
<p>pomyslel si.</p>
<p> Náhle sebou Questor Thews trhnul. Nečekaný po-</p>
<p>hyb vyděsil dívenku tak, že upustila jeho ruku</p>
<p>a slabě vykřikla. Chvíli se nikdo ani nepohnul. Pak</p><empty-line /><p>33o TERRY BROOKS</p>
<p> se Abernathy sklonil k svému příteli, položil mu</p>
<p> ucho na hrud a pak s úžasem vzhlédl.</p>
<p> "Slyším tlukot srdce!" hlesl. "Slyším, ja.k dýchá!</p>
<p> Žije!"</p>
<p> "Mistayo!" zašeptal Ben a objal ji.</p>
<p> "Věděla jsem, že to dokážu, otče," řekla. Celá se</p>
<p>třásla a on cítil, jak její tělíčko sálá jako roztopená</p>
<p>pec. , Vědělajsem to. Mám magickou sílu."</p>
<p> Ano, to máš," přitakal Ben trochu vyděšeně</p>
<p>a okamžitě zavolal, aby donesli chladnou vodu</p>
<p>a deky.</p>
<p> Pak ji začali jeden po druhém objímat všichni</p>
<p>ostatní, až na Mozola, který jí pouze věnoval jeden</p>
<p>ze svých strašlivých úsměvů. Omotali ji mokrými</p>
<p>dekami, dali jí napít vody a teplota rychle poklesla.</p>
<p>Zotavila se rychle. Zato bitva o Questorův života</p>
<p>stále nebyla u konce. Jeho srdce tlouklo slabě, dý-</p>
<p>chal přerývaně a zůstával v bezvědomí. Jed zůstal</p>
<p>vjeho těle. Mistaye se podařilo poněkud zmímit je-</p>
<p>ho pusobení, ale ne ho zcela neutralizovat. Ben po-</p>
<p>slal několik ze svých gardistů, aby sehnali vůz</p>
<p>a ostatním nařídil aby udělali nosítka. Pevně k nim</p>
<p>Questora přivázali, pak ho i s nosítky pripevnili</p>
<p>k Šimlově sedlu a vyrazili k domovu. Mistaya trvala</p>
<p>na tom, že pojede v sedle hned vedle Questora.</p>
<p>Když pak získali vuz, vezla se vedle něj. Celou tu</p>
<p>dobu ho pevně držela za ruku a odmítala se ho pus-</p>
<p>tit.</p>
<p> r</p>
<p>??</p>
<p>VZÁCNÝ EXEMPLÁŘ</p><empty-line /><p> d jejich návratu na Ryzí Stříbro uplynulo</p>
<p>(R) už šest dní a Mistaya se stále od Questora</p>
<p> nehnula. Držela ho za ruku téměř nepřetr-</p>
<p>žitě. Opouštěla ho jen na nejnumější dobu a vracela</p>
<p>se, jak nejrychleji to šlo. Jídlo si nechávala nosit do</p>
<p>jeho ložnice a spala na slamníku vedle jeho postele.</p>
<p>Tu a tam se objevoval Nehvízdek, jako by chtěl</p>
<p>upozornit na svou přítomnost, a zase zmizel. Nejed-</p>
<p>nou vklouzl Ben kolem půlnoci do ložnice, aby svou</p>
<p>spící dceru přikryl a pohladil ji po rozcuchaných</p>
<p>vlasech. Pokaždé ho napadlo, že by ji měl přenést do</p>
<p>její postele, ale ona mu dala jasně najevo své od-</p>
<p>hodlání zůstat s Questorem až do koňce. Ať už se</p><empty-line /><p>332 TERRY BROOKS</p>
<p> čaroděj uzdraví nebo zemře, v každém případě c]</p>
<p> la být u toho.</p>
<p> Kousek po kousku se od ní Ben s Vrbou dozvi</p>
<p> pravdu, jaký byl čarodějčin plán. Vymámili z</p>
<p> staye informaci, jak se k ní dostalo blaťátko a pal si byli schopni sami odvodit, že právě díky ně</p>
<p>nakonec byli schopni najít jeden druhého a odh</p>
<p>pravdu. Abemathy doplnil tu část příběhu, kter</p>
<p>prožil s Questorem a všemožně se pritom snažil</p>
<p>mluvit svou přeměnu v člověka a pak nazpátek</p>
<p>psa, jakož i svou roli v záchraně Benova života. Bq</p>
<p>Holiday však něco takového nemohl pripustit, pr</p>
<p>tože dobře věděl, jak bolestné muselo být pro je</p>
<p>věmého písaře rozhodnutí opět se vzdát lidské pt</p>
<p>doby. Se smutkem si přitom uvědomil, že Abernatl</p>
<p>svou dřívější podobu už nejspíš nikdy nezíská. MI</p>
<p>vili i o Questorovi a ojeho odhodlání zachránit Mi;</p>
<p>stayu. Všichni si dělali starosti, jak se asi dívenkj</p>
<p>s jeho případnou smrtí smíří.</p>
<p> Vrba s ní celé hodiny otevřeně mluvila o tom, cq</p>
<p>v Temném Polomu zažila, konejšila ji a snažila s(R)</p>
<p>zmímit její pocit viny. Snažila se ji přesvědčit, ab</p>
<p>se neobviňovala z toho, že ji čarodějnice využil</p>
<p>k útokům proti otci a včas si neuvědomila, co se děr</p>
<p>je. Neměla přece v úmyslu otci jakkoliv ublížit, na</p>
<p>opak. Byla přesvědčena, že používá svou magii</p>
<p>k tomu, aby mu pomohla a zachránila mu život. Nt</p>
<p>tvém místě, ujistila dívenku matka, bych postupo~</p>
<p>vala úplně stejně. Čarodějnice je všechny oklamala;</p>
<p>ostatně ne poprvé. Noční Stín byla zvrhlá a zlá. Mi-</p>
<p>staya jí však přesto dokázala odolat a nenechala se</p>
<p>svést na scestí, což bylo známkou odvahy a pevného</p>
<p>charakteru. Právě tato slova potřebovala dívenka</p>
<p>slyšet - toužila být ujištěna, že skutečně udělala to</p>
<p>nejlepší, co mohla.</p>
<p>UKLADY ČARODFJNIC 333</p>
<p> Když s ní jednou na toto téma mluvil otec, řekl jí:</p>
<p> e$míš se obviňovat, Mistayo. Udělala jsi chybu,</p>
<p> to k růstu a dospívání patří. Dospívání je bo-</p>
<p> é pro každé dítě, ale pro tebe zvlášť. Pamatuješ</p>
<p>;jakjsi mi vyprávěla, co ti řekla Matka Země?"</p>
<p> Mistaya přikývla. Jednou rukou stále svírala</p>
<p> estorovu dlaň a prst držela na zápěstí, kde bylo</p>
<p> t slabounký puls.</p>
<p>u</p>
<p>"Dospívání pro tebe bude mnohem obtížnější, než</p>
<p>o většinu dětí. Pro to, kým jsi i pro to, odkud po-</p>
<p> íš. Pro to, jaké máš rodiče i pro magické schop-</p>
<p>Osti, které jsi zdědila. Přál bych si, aby to bylo ji-</p>
<p>Iak. Přál bych si, abych to mohl změnit, ale ne-</p>
<p>pohu. Musíme se přijmout takoví, jací jsme a snažit</p>
<p>e žít co nejlépe. Jsou věci, které změnit nemůžeme.</p>
<p>Hůžeme si však vzájemně pomáhat."</p>
<p> "</p>
<p>"Já vím, odpověděla dívenka tiše. "Ale necítím</p>
<p>e proto o nic lépe."</p>
<p> Ano, tomu rozumím." Zlehka ji k sobě přivinul.</p>
<p>,Víš, Mistayo, už o tobě nemohu dále smýšlet jako</p>
<p> dítěti. Přinejmenším ne jako o dítěti, kterému byly</p>
<p>eprve dva roky. Vyrostlajsi ajak se zdá, jájsem byl</p>
<p>diný, kdo to nechápal."</p>
<p>Potřásla hlavou a dívala se přitom do země.</p>
<p>Možná nejsem tak dospělá, jak si všichni myslí. Cí-</p>
<p>ila jsem se tak sebejistá. Přitom se to všechno ne-</p>
<p>auselo stát, kdybych jen byla opatrnější."</p>
<p>Něžně ji objal. "Pokud už víš, že dřív, než použi-</p>
<p>;š magii, se máš pořádně zamyslet, jsi podle mě do-</p>
<p>pělá."</p>
<p>Ben poslal Pánu Řek zprávu o záchraně jeho</p>
<p>nučky společně s ujištěním, že ho co nejdříve na-</p>
<p>štíví a vrátil se ke svým panovnickým povinnos-</p>
<p>:m. Částí své mysli však stále zůstával u své dcery</p>
<p>edící u lůžka Questora Thewse. Jídlu a spánku vě-</p><empty-line /><p>ŤERRY BROOKS</p>
<p> noval jen naprosto nejnutnější čas a bylo pro nj</p>
<p> tížné se soustředit. Když byli sami, mluvila s</p>
<p> Vrba o svých pochybnostech a obavách a snaži]</p>
<p> jeden druhého uklidnit, jakjen mohli.</p>
<p> Mistaya použila ještě několikrát svou magii,</p>
<p> dodala Questoru Thewsovi sil. Řekla svým rodi</p>
<p> co se chystá udělat a požádala je, aby byli na bb</p>
<p> a pomohli jí. Třpytivé jiskřičky magické síly</p>
<p> proudily její rukou do starého čarodějova těla bez</p>
<p> kéhokoliv viditelného efektu. Mistaya tvrdila, že</p>
<p> jak se její mabaie uvnitř starcova těla potýká s čaro</p>
<p> činým jedem. Questorův stav se ale nezměrúl</p>
<p> . Si</p>
<p> mu tlouklo pomalu, dýchal přerývaně a stále se ne</p>
<p> bouzel. Pokoušeli se mu podat vodu a naknriit ho</p>
<p> lévkou, bohužel pollmul jen malou část toho, co se</p>
<p>něj sna.žili vpravit. Byl teď jen kost a kůže. Vypa</p>
<p>jako vyschlá mumie zabalená do pňkrývek.</p>
<p> Mistaya ve snaze dodat mu sil použila ještě něl</p>
<p>lik různých kouzel. Šeptala mu povzbudivá sk</p>
<p>a všemožně mu prokazovala svou lásku. Nechtěla</p>
<p>vzdát. Silou vůle se ho snažila donutit, aby otev</p>
<p>oči a promluvil. Zoufale ho v duchu prosila, aby :</p>
<p>stal naživu.</p>
<p> Její rodiče a Abernathy pomalu ztráceli nadi</p>
<p>Chtěli věřit, ale zároveň si uvědomovali, že Ques</p>
<p>rovy šance na přežití nejsou pňliš velké. Stále o i</p>
<p>intenzivně pečovali, ale ve výrazu jejich očí b</p>
<p>znát rezignace. Snažili se pňpravit na to, co se j</p>
<p>zdálo nevyhnutelné. Abemathy už nebyl schopen</p>
<p>s Mistayou bavit v čarodějově přítomnosti. Všicl;</p>
<p>se stahovali do sebe, v duchu přetrhávali pou</p>
<p>a připravovali se na brzkou bolest z čarodějova o</p>
<p>chodu. Dívenka začínala být zoufalá. Začala se b</p>
<p>že stařec tak bude ležet snad navždy, polapen na p</p>
<p>cesty mezi spánkem a bděním, životem a smrtí.</p>
<p>UKLADY ČARODĚJNIC 335</p>
<p>Sedmý den seděla jako vždy u čarodějovy postele</p>
<p>iiedovala, jak vycházející slunce barví mraky do-</p>
<p>ova, když vtom náhle ucítila, jak se dlaň, kterou</p>
<p>de držela ve své ruce, pohnula.</p>
<p>;,Mistayo?" zašeptal slabě a otevřel oči.</p>
<p>Neopovažovala se ani nadechnout. "Jsem tady,"</p>
<p>pověděla a po tvářích jí začaly stékat slzy. "Ne-</p>
<p>ihlajsem tě opustit."</p>
<p>pak hlasitě zavolala na svého otce a matku. V.dla-</p>
<p> stále svírala čarodějovu ruku a netrpělivě če-</p>
<p>la, až se ostatní vhmou do ložnice, aby viděli, co</p>
<p>stalo.</p>
<p>p Vincemu, jednomu ze zaměstnanců Woodlandské</p>
<p>00 v Seattlu, právě končila směna. Zvolna míňl</p>
<p>bráně, kde stálo jeho auto, když v tom pod vlivem</p>
<p>hlého podnětu změnil směr a vydal se k voliéře,</p>
<p>by se znova podíval na tu vránu. To zvíře ho fasci-</p>
<p>pvalo. Seděla přesně tam, kde ji viděl naposledy,</p>
<p>a větvi blízko stropu klece. Ostatní ptáci se jí stra-</p>
<p>ili, jako by s ní nechtěli nic mít. Nebylo se čemu</p>
<p>ivit. Vrána vypadala zarputile. Ani Vince ji neměl</p>
<p>id, ale nemohl si pomoci. Něco ho k ní přitahovalo.</p>
<p>Vrána měla rudé oči. O něčem takovém ještě ni-</p>
<p>do nikdy neslyšel.</p>
<p>Objevila se neočekávaně. A to doslova. Právě to-</p>
<p> dne, co došlo v útulku pro zvířata k incidentu,</p>
<p>dy nějací dva chlápci, kteří se vydávali za Drozkina</p>
<p>někoho z univerzity, ukradli tu podivnou opici</p>
<p>pak se prý rozplynuli ve sloupu jakéhosi podivného světla. Tak se to alespoň povídalo. Ať už to</p>
<p>yla pravda nebo ne, jedno bylo jisté. O necelé dvě</p>
<p>diny později se objevil ten pták. Zhmotnil se přímo v té kleci, kde dřív byla zavřená ta opice. Nikdo</p>
<p>dokázal vysvětlit, jak se to mohlo stát. Vlastně to</p><empty-line /><p>336 TExy BRooxs</p>
<p>celé znělo jako nějaká ufounská historka podobná</p>
<p> těm, které v televizních pořadech vyprávějí o-</p>
<p> s vědkové, aniž by mohli předložit jediný hmatatel</p>
<p> dukaz. Vince na UFO věřil. Myslel si, že na tom</p>
<p> světě se děje spousta věcí, které se nedají rozumn</p>
<p> vysvětlit, ale které ho zároveň nečiní méně reálnýtn,</p>
<p> Ajednou z nich byl právě tenhle pták.</p>
<p> Našli tedy v kleci ležet omráčeného ptáka. Za-</p>
<p>městnanci útulku nebyli žádní pitomci. I když si ne-</p>
<p>byli jisti, co je pták zač, poznali v něm raritu. Vzác.</p>
<p> ný exemplář. A tak ho chytili a věnovali Wood.</p>
<p> landské ZOO k prozkoumání. Je to exotický pták,</p>
<p> řekli si, tak patří do ZOO. Úkolem pracovníků zoo-</p>
<p> logické zahrady bylo nyní zjistit, co je to zač. Nikdo</p>
<p> nevěděl, jak dlouho to může trvat. Vince odhadoval</p>
<p> že několik měsíců. Možná rok.</p>
<p> Naklonil se k mrižím a snažil se upoutat ptákovu</p>
<p>pozomost. Marně. Nikdy se na nikoho nedíval.</p>
<p>A přesto jste měli pocit, že vás pozoruje, nenápadně,</p>
<p>koutkem oka. Vince by se strašně rád dozvěděl jeho</p>
<p>priběh. Určitě stál za to. Vince by vsadil poslední</p>
<p>čtvrťák, že je stokrát lepší, než ty historky o UFO.</p>
<p>Tenhle pták ho upoutal už svým chováním. Byl tak</p>
<p>zvláštní. Lhostejný, přezíravý a přitom jako by plný</p>
<p>skrývané zloby. Určitě chtěl dosud pryč. Zoufale se</p>
<p>toužil vrátit tam, odkud přišel. Měl to vepsáno</p>
<p>v očích.</p>
<p> Vince se však raději vráně do očí nedíval. Byl by</p>
<p>totiž přísahal, žejsou lidské.</p>
</section>
</body>
</FictionBook>
Mini Shell