%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/622.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>-</last-name></author>
            <book-title>TERRY BROOKS</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>-</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>e9883ce4-18be-4191-934c-a4ac142840db</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>-</publisher>
            <year>2007</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p>TERRY BROOKS</p>

<p>ČERNÝ JEDNOROŽEC</p>

<p>  Černý jednorožec vystoupil z ranní mlhy, jako</p>

<p>  se z ní právě zrodil, a díval se upřeně směrem k L</p>

<p>  doverskému království.</p>

<p>  Nad východním obzorem se vznášel rozbřesk, ,</p>

<p>  třelec, kteiý vyhlédl ze svého úkrytu, aby letmo :</p>

<p>  hlédl rychlý ústup izoci. V jednorožcově přítomnc</p>

<p>  se ticho ještě prohloubilo - jako by tuto nenápadn</p>

<p>  událost v zapadlém koutě vycítilo celé údolí. Spár</p>

<p>  se změnil v probouzení, sny přecházely ve skuti</p>

<p>  nost a čas se v této chvíli proměny téměř zastavil.</p>

<p>  Jednorožec stál blízko vrcholu severního okr;</p>

<p>  údolí, vysoko v horách Melchoru, téměř na hran</p>

<p>světa víl. Landover se prostíral před ním. Zalesně</p>

<p>stráně a skalnaté převisy spadaly do podhůří, k</p>

<p>přecházely v pastviny, řeky, jezera, lesy a křovisl</p>

<p>Sluneční paprsky místy prozařovaly mlhu a ranní</p>

<p>sa pod jejich doteky jiskřila barvami. Hrady, mě5</p>

<p>  a vesnice byly jen mlhavými, nepravidelnými silu</p>

<p>  tami v této harmonii, bytostmi, které se schouli</p>

<p>  v krajině k odpočinku a vydechovaly dým z uha</p>

<p>  najících ohnišť.</p>

<p>  Jak přehlížel údolí zjednoho konce na druh</p>

<p>v očích planoucích zeleným ohněm nově nalezené</p>

<p>života se objevily slzy. Trvalo to tak dlouho.</p>

<p>  Stružka potoka stékala dolů do skalnaté t</p>

<p>vzdálené jen několik desítek kroků od místa, k</p>

<p>jednorožec stál. Na jejím okraji se krčil malý hlo</p>

<p>ček lesních zvířat - králík, jezevec, několik ve</p>

<p>rek a hrabošů, vačice a mladá, osamělá ropucha, k</p>

<p>ří s bázní sledovaly zázrak, který se před ni</p>

<p>zhmotnil. Jeskynní vamp se ponořil do stínu, bahe</p>

<p>ní vicht sé schoulil ve své díře, ptáci seděli nehyb</p>

<p>ve větvích stromů. Všechno ztichlo. Jediným z</p>

<p>kem bylo šumění potoka přeskakujícího kameny.</p>

<p>  Čern; jednorožec sklonil hlavu v odpověď na j</p>

<p>mu vzdávanou poctu. Ebenové tělo zářilo, hříva</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 11</p>

<p>cla na slunci jako hedvábí unášené větrem. Kam-</p>

<p>í nohy přešlapovaly a lví ocas švihal vzduchem</p>

<p>jediné pohyby ná scéně ztichlého světa. Vroub-</p>

<p>raný roh zářící slabě magii prořízl tmu. Na světě</p>

<p>iyla a nikdy nebude bytost krásnější a půvabněší,</p>

<p>: jednorožec.</p>

<p>Tsvit rázně vkročil do údolí Landoveru a začal</p>

<p>ý den. Jednorožec ucítil teplé slunce na své tváři,</p>

<p>kývl hlavou na uvítanou. Neviditelné řetězy, které</p>

<p>stále poutaly, však rychle zaplašily chvilkový po-</p>

<p>tepla. .</p>

<p>:achvěl se. Byl nesmrtelný a pomíjivé věci je ne-</p>

<p>rhly zabít. Přesto mu jeho život mohli ukrást. Čas</p>

<p>I spojenec nepřítele, který jej uvěznil. A čas se prá-</p>

<p>teď naplnil.</p>

<p>emý jednorožec se prosmekl jako rtuť mezi svět-</p>

<p>n a stíny a vydal se hledat svou svobodu.</p>

<p>. TERRY BROOKS</p>

<p>"Dnes v noci jsem měl sen," oznámil Ben Holi</p>

<p>svým přátelům u snídaně.</p>

<p>  Stejně tak dobře mohl mluvit o počasí. JalÍ</p>

<p>zdálo, čaroděj Questor Thews jej neslyšel, jeho</p>

<p>bená soví tvář byla zakaboněná přemýšlením,</p>

<p>hled upíral asi dvacet stop nad stůl na nevidit</p>

<p>bod v prostoru. Koboldi Mozol a Pastiňák sI</p>

<p>zvedli hlavy od jídla. Písař Abernathy mu sice v</p>

<p>val pohled plný zdvořilého zájmu, ale protože zá</p>

<p>řilý zájem byl normální výraz jeho chlupaté tv</p>

<p>nemohlo to pro něj být příliš těžké.</p>

<p>  Pouze sylfa Vrba, která právě vešla do hodovrú</p>

<p>ně hradu a posadila se vedle něj, projevila skute</p>

<p>zájem - v náhlé .změně jejího výrazu bylo něco</p>

<p>divně zneklidňujícího.</p>

<p>  Zdálo se mi o domově," řekl, rozhodnut pokra</p>

<p>vat v tématu. "Zdálo se mi o mém starém světě."</p>

<p>  Promiňte?" Questor se zjevně vrátil z jiné pl</p>

<p>ty, kde se ještě před chvílí toulal, ať už byl kdeko</p>

<p>teď se díval na něj. "Promiň, Výsosti, skutečně j5</p>

<p>slyšel, že jsi říkal něco o. . . ?"</p>

<p>  Co přesně se ti zdálo, Výsosti?" přerušil je Aí</p>

<p>nathy netrpělivě, jeho zdvořilý zájem vystřídal lel</p>

<p>nesouhlas. Významně se na Bena zadíval skrz</p>

<p>roučky svých brýlí. Díval se takhle pokaždé, kdyj</p>

<p>Ben zmínil o starém světě.</p>

<p>  Zdálo se mi o Milesi Bennettovi" pokračo</p>

<p>Ben. ,;Pamatujete si, jakjsem vám vyprávěl o Mil</p>

<p>Bennettovi, mém právnickém partnerovi? Zdálo</p>

<p>mi o něm. V tom snu měl velké potíže. Sen ale ne</p>

<p>úplný, neměl začátek ani konec. Bylo to, jako b</p>

<p>vstoupil dopřostřed děje. Miles seděl v kance:</p>

<p>apracoval, třídil nějaké papíry. Zvonily telefo</p>

<p>  cházeli lidé s různými zprávami, ale byli ve stí</p>

<p>   al jsem je rozeznat. Viděl jsem však,</p>

<p>  je téměř zoufalý. Vypadal hrozně. Neustále</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 1 S</p>

<p>ně ptal a divil se, proč tam nejsem. Zavolal</p>

<p>ua něj, ale neslyšel mě. Potom se všechno po-</p>

<p>o, zhroutilo a ztemnělo. Miles se po mně pořád</p>

<p>ale něco vstoupilo mezi nás a pak jsem s pro-</p>

<p>;etmo pohlédl na tváře kolem sebe. Všichni mu</p>

<p>ibuchali. "To ještě není všechno," dodal rychle.</p>

<p> všemi těmi obrazy číhal pocit... nějakého blíží-</p>

<p> se nebezpečí, tak silný, až to děsilo. Bylo to tak</p>

<p>pravdové."</p>

<p>Některé sny jsou takové, Výsosti," pokrčil rame-</p>

<p>Abernathy, posunul si brýle na nose a upjatě</p>

<p>ížil přední packy na hrudi. Byl to nesmírně škro-</p>

<p>ý pes. "Jak jsem četl, sny jsou často zhmotněním</p>

<p>iich podvědomých strachů."</p>

<p>Ale ne tento sen," trval na svém Ben. "Byl něco</p>

<p>, než ty tvé průměrné, vyumělkované sny. Byl ja-</p>

<p>- předtucha."</p>

<p>bernathy zafuněl. "Aha, a příští věc, kterou mi</p>

<p> řekneš bude, že na základě tohoto emocionálně</p>

<p>é znepokojivého, ale rozumově nijak nepodlože-</p>

<p>io snu se toužíš vrátit do starého světa." Písař se</p>

<p> už nijak nesnažil zakrýt své rozrušení. Jeho nej-</p>

<p>.ší představy se začaly uskutečňovat.</p>

<p>en zaváhal. Byl to už více než rok, co hluboko</p>

<p>orách Blue Ridge Mountains, asi 20 mil jihozá-</p>

<p>ině od Waynesboro ve Virginii, prošel mlhami</p>

<p>íta víl a stal se králem Landoveru. Toto výsadní</p>

<p>tavení získal za milion dolarů díky katalogu ob-</p>

<p>dního domu, kde nalezl inzerát, na který odpo-</p>

<p>iěl spíše ze zoufalství než z rozumu. Přišel do</p>

<p>ndoveru jako král, ale vydobýt si respekt jeho</p>

<p>yvatel nebylo lehké. Útoky proti jeho nároku na</p>

<p>n přicházely ze všech stran. Bytosti, vjejichž</p>

<p>istenci by dříve nevěřil, jej málem zničily. Aby</p>

<p>;žil, musel se naučit používat magii, nebezpečnou</p><empty-line /><p>16 TERRY BROOKS</p>

<p>zbraň ale i životní sílu tohoto podmanivého sv</p>

<p>Od té chvíle, co se rozhodl vstoupit do mlh, se j</p>

<p>svět změnil. Dřívější život právníka v Ilinois v (</p>

<p>cagu byl tomu současnému neskutečně vzdálE</p>

<p>Přesto na něj nikdy zcela nezapomněl a tu a</p>

<p>pomýšlel na návrat.</p>

<p>  Jeho oči se setkaly s písařovými. Nevěděl, ja</p>

<p>odpověd mu dát. "Přiznávám, že mám o Milese</p>

<p>rost," řekl nakonec.</p>

<p>  V jídelně bylo ticho. Koboldi přestali jíst, opičí</p>

<p>ře jim stmuly v obvyklý škleb, který odhalc</p>

<p>všechny jejich úctyhodné zuby. Abemathy seděl</p>

<p>nule. Vrba zbledla a zdálo se, že se chystá promlu</p>

<p>  Byl to však Questor Thews, kdo promluvil j</p>

<p>první. "Okamžik, Výsosti," řekl zamyšleně s kosl</p>

<p>tým prstem položeným na rtech.</p>

<p>  Zvedl se od stolu, poslal pryč dva obsluhu</p>

<p>chlapce, kteří kradmo postávali v koutě, a zavřel</p>

<p>nimi dveře. Šest přátel v rozlehlé hodovní síni c</p>

<p>mělo, s tím se však Questor nespokojil. Na vzd</p>

<p>ném konci místnosti byl vysoký klenutý vchod ús</p>

<p>do předpokoje jiné části hradu: Questor došel p</p>

<p>chu až k němu a rozhlédl se.</p>

<p>  Ben jej zvědavě pozoroval a přemýšlel, co</p>

<p>přimělo Questora k takové opatrnosti. Teď už</p>

<p>ovšem nebylo jako dřív, kdy na Ryzím Stříbře</p>

<p>bydlel nikdo, kromě nich šesti. Bylo zde služebr</p>

<p>tvo všeho věku a hodností: vojáci, biřici, posl</p>

<p>a velvyslanci, poslíčkové a všichni ostatní, kteří</p>

<p>leželi kjeho dvoru. Překáželi si, klopýtali je</p>

<p>o druhého a vpadali mu do soukromí v nejméně v</p>

<p>daých chvílích. Přesto - téma jeho návratu b</p>

<p>ámětem všeobecných diskusí už dřív a kde kdo</p>

<p>  "rěděl to, že není rodilý Landoveřan.</p>

<p>  se smutně usmál. Na druhou stranu - n</p>

<p>  byt trochu opatrný.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 17</p>

<p>hl se, aby uvolnil své po noci stále ještě</p>

<p>svaly. Jeho zevnějšek byl n.enápadný. Prů-</p>

<p>vzrůst a střední tělesná konstituce, pravidelná</p>

<p>r, rychlé a přesné pohyby - v mládí býval bo-</p>

<p>a velkou část svých dovedností si dokázal za-</p>

<p>  Jeho tvář byla opálená od slunce a ošlehaná</p>

<p>. Měl vysedlé lícní kosti, vysoké čelo, orlí nos</p>

<p>u řídnoucí vlasy. Kolem očí se mu už začaly</p>

<p>vat vrásky, ale oči samotné byly zářivě, ledo-</p>

<p>1 modré.</p>

<p>Vzhlédl ke stropu. Paprsky ranního slunce prou-</p>

<p>ily skrz vysoké prosklené okno dolů, kde tančily na</p>

<p>yleštěném dřevě a kameni. Cítil, jak hrad vyzařuje</p>

<p>lo a ucítil také j eho neklidné zavrtěrll. Ryzí Stříb-</p>

<p>i vždycky naslouchalo. Ben věděl, že jej hrad sly-</p>

<p>1 hovořit o snu a odpovídá na to určitou nespoko-</p>

<p>;ností. Byl jako matka, která má starost o své</p>

<p>třeštěné, neopatrné děti, ajako matka se je snažil</p>

<p>hránit tak, že se je snažil mít nablízku. Řeči o od-</p>

<p>hodu se mu nelíbily.</p>

<p>Přelétl očima své přátele: Questora Thewse, čaro-</p>

<p>ěje, jehož kouzla tak často selhávala, vytáhlého stra-</p>

<p>ka s rozmáchlými gesty, oděného v sešívaném pest-</p>

<p>ém hábitu. Abemathyho, dvomího písare, irského te-</p>

<p>iéra s hedvábnou srstí navlečeného do šatů, kterého</p>

<p>uestor omylem proměnil a nedokázal kouzlo vrátit.</p>

<p>rbu, krásnou sylfiz, napůl ženu a napůl strom, ma-</p>

<p>ckou bytost ze světa víl, a Mozola s Pastiňákem,</p>

<p>  koboldy, kteří vypadali jako ušaté opice navleče-</p>

<p>é do kalhot. Zastávali funkci poslíčka a kuchaře.</p>

<p>točátku se mu zdáli tak podivní. O rok později shle-</p>

<p>val jejich přítomnost příjémnou a uklidňující. Cítil</p>

<p>  vjejich společnosti bezpečně.</p>

<p>  Potřás) hlavou. Žil ve světě draků a čaro c</p>

<p>  ů, trollů ajiných podivných bytostí</p>

<p>  ~</p>

<p>  .., ,</p>

<p>  ů a vílí magie. Zil ve snovém království; .</p><empty-line /><p>18 TERRY BROOKS</p>

<p>byl pánem. Stal se tím, o čem vždycky jen snil, j</p>

<p>starý svět byl daleko, minulý život zmizel. Zvláš</p>

<p>že na něj myslel tak často. Na Milese Benn</p>

<p>a Chicago, na svou právnickou praxi, odpovědn</p>

<p>a povinnosti, které za sebou zanechal. Hrozivé oá</p>

<p>  zy z minulé noci se mu vynořovaly z paměti a n</p>

<p>navně na něj dotíraly. Nebylo lehké zapomenout</p>

<p>to, co vyplňovalo tolik letjeho života.</p>

<p>  Gestor Thews si odkašlal.</p>

<p>  "Taky se mi minulou noc zdál sen, Výsosti," p</p>

<p>hlásil čaroděj, když se vrátil ze své obhlídky. Ben</p>

<p>něj upřel pohled. Čarodějova vysoká postava v 1</p>

<p>bitu se shrbila nad jeho židlí s vysokým opěradlf</p>

<p>Kostnatými prsty se poškrábal ve vousech na br;</p>

<p>a spiklenecky zašeptal. "Zdálo se mi o ztracenj</p>

<p>kouzelných knihách!"</p>

<p>  Ben teď porozuměl jeho opatrnosti. Jen několik</p>

<p>dí v Landoveru vědělo o kouzelných knihách. Kni</p>

<p>patřily Questorovu nevlastnímu bratru, který 1</p>

<p>dříve dvorním čarodějem Landoveru. Ben ho znal</p>

<p>starého světa pod jménem Meeks. S jeho pom</p>

<p>prodal nespokojený dědic trůnu Benovi své násti</p>

<p>nictví za milion dolarů. Byl si přitom jist, že L</p>

<p>padne do některé z nesčetných léček, které na</p>

<p>číhaly, nebo království opustí a on jej pak bude m</p>

<p>prodat znova. Meeks se snažil udělat z Quest</p>

<p>svého spojence a příslib odhalení vědomostí z uk;</p>

<p>tých knih používal jako návnadu. Questor se v?</p>

<p>spojil s Benem, pomohl mu vyhnout se všem N</p>

<p>eksovým nástrahám a navždy zničil jediné čarodě_</p>

<p>vo spojení s Landoverem.</p>

<p>  Ben se podíval Questorovi do očí. Ano, Meeks 1</p>

<p>  ale kouzelné knihy ležely stále skryty něk</p>

<p>i:: : ií.:.</p>

<p>l jsi, co jsem řekl, ýsosti" Questorovy</p>

<p>vzrušením. "Ztracené kouzelné knihy, m;</p>

<p>ČrroRožEc 19</p>

<p>  "ďovaná čaroději Landoveru od úsvitu jeho</p>

<p>  ! Myslím, že vím, kde jsou! Poznal jsem</p>

<p>  , ze svého snu!" Jeho oči zamrkaly, hlas se ztišil</p>

<p>  do šepotu. "Jsou ukryty v katakombách zboře-</p>

<p>  osti Mirwouk, vysoko v Melchoru! Ve svém</p>

<p>  _em šel za pochodní, kterou nenesla žádná ruka.</p>

<p>  oval jsem ji skrz temnotu, tunely a schodišti,</p>

<p>   m došel ke dveřím označeným svitkem a ru-</p>

<p>  . Dveře se otevřely. Podlaha byla z kamenných</p>

<p>  " a na jednom z nich byl zvláštní znak. Dotkl</p>

<p>n se ho a knihy tam byly! Pamatuju si to, jako...</p>

<p>  to skutečně stalo!"</p>

<p>  byla řada na Benovi, aby se zatvářil nedůvě-</p>

<p> Hledal nějakou odpověď ale nepřišel na nic.</p>

<p>til, jak se vedle něj Vrba neklidně zavrtěla.</p>

<p>lbych byl upřímný, nevím, jestli jsem vám o tom</p>

<p>t vůbec měl říkat, "vyhrkl čaroděj. "Nejdřív jsem</p>

<p>tlel, že než vám cokoliv řeknu, zjistím, zda je prav-</p>

<p>ý nebo falešný. Pak jsi ale začal mluvit o svém snu</p>

<p>já.." na chvíli zaváhal. "Můj sen se podobal tvému</p>

<p>ýsosti. Nebyl to ani tak sen, jako předtucha. Byl vel-</p>

<p>i živý, silný apřesvědčivý, jen ne tak děsivý. Nao-</p>

<p>k, dokázal nadchnout."</p>

<p>Na Abernathyho to neudělalo ani nejmenší dojem.</p>

<p>fo všechno může být následek něčeho, co jsi snědl,</p>

<p>uoději," namítl poněkud nevlídně.</p>

<p>Questor ho podle všeho neslyšel. "Dovedeš si</p>

<p>edstavit co by to znamenalo, kdybych měl kouzel-</p>

<p>; knihy ve svém vlastnictví?" zeptal se dychtivě a</p>

<p>soví tváři se mu zračilo vzrušení. "Dokážeš si pře-</p>

<p>tavit, jakými kouzly bych mohl vládnout?"</p>

<p>Řekl bych, že jich ovládáš, až to hezké není!" vy-</p>

<p>ěkl Abernathy. "Rád bych ti připomenul, že to bylo</p>

<p>é umění, nebo spíš nešikovnost, co mě proměnilo</p>

<p>to, cojsem teď. Nechci ani pom5slet, kjakým ško-</p>

<p>m by došlo, kdyby tvé možnosti byly větší."</p><empty-line /><p>2o TERRY BROOKS</p>

<p>  "Škody? a co dobro, které bych mohl uskutečz</p>

<p>Questor se obrátil k ostatním a naklonil se blíž.</p>

<p>co kdybych našel způsob, jak tě proměnit zpátky.</p>

<p>  Abernathy ztichl. V téhle záležitosti byl skepti</p>

<p>a pošetilý zároveň. Vic na světě si nepřál víc, ne,</p>

<p>opět proměnit v lidskou bytost.</p>

<p>  "Jsi si tímjistý, Questore?" zeptal se Ben nakop</p>

<p>  "Právě tak, jaka ty, Výsosti." Odpověděl čarc</p>

<p>a na chvíli zaváhal. "Je dost podivné, že během j</p>

<p>né noci jsme měli dva sny...</p>

<p>  GG</p>

<p>  GG</p>

<p>  "Tři, řekla nečekaně Vrba.</p>

<p>  Zírali na ni - Questor nedokončil větu. Ben zů</p>

<p>zpola zabraný do přemýšlení nad významem Q1</p>

<p>torova objevu, Abernathy a oba koboldové ml2</p>

<p>Skutečně řekla, že. . . ?</p>

<p>  . G y</p>

<p>  "Tři, opakovala. "Já jsem také měla sen. B 1</p>

<p>divný, znepokojující a možná živější, než ty vaše.</p>

<p>  Ben si všiml, jak úzkostný má výraz. Teď však</p>

<p>mnohem zřetelnější. Všiml si ho už dřív, ale ne</p>

<p>noval tomu bližší pozornost. Vrba nepřeháněla.</p>

<p>co jí viditelně otřáslo. V jejích očích viděl ob</p>

<p>které hraničily s panikou.</p>

<p>  lGG</p>

<p>  "Co se ti zdálo zeptal se.</p>

<p>  Neodpověděla okamžitě. Zdálo se, že se rozpo</p>

<p>ná. "Cestovala jsem zemí, která byla zároveň dů</p>

<p>ně známá i cizí. Jako by to bylo v Landoveru a</p>

<p>roveň někde jinde. Něco jsem hledala. Byl tam :</p>

<p>lid, mlhavé stíny, které mi něco naléhavě šept</p>

<p>Musela jsem si pospíšit, ale nerozuměla jsem dc</p>

<p>proč. Jednoduše jsem pokračovala v hledání."</p>

<p>  Na chvíli se odmlčela. "Pak denní světlo poh</p>

<p>tma a zář měsíce zalila les, který vyrostl kolem</p>

<p>jako zeď. Zůstala jsem sama. Byla jsem tak vys</p>

<p>šená, že jsem ani nemohla volat o pomoc, i k</p>

<p>jsem chěla. Mlha se převalovala a stíny se shli</p>

<p>tak blízko, až mi hrozily zadušením." Její ruk</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 21</p>

<p>  a kolem Benovy a pevně ji stiskla. "Potřebo-</p>

<p>  jsem tě, Bene. Tak moc jsem tě potřebovala.</p>

<p>  1 jsi tam a to pomyšlení bylo nesnesitelné. Hla-</p>

<p>  taly, že pokud brzy nedokončím svou cestu,</p>

<p>ím tě. Navždy."</p>

<p>ičco ve způsobu, jakým Vrba pronesla poslední</p>

<p>j, zamrazilo Bena do morku kostí.</p>

<p>;V tom se přede mnou objevila nějaká bytost, jako</p>

<p>tak zrozený z mlžné noci těsně před úsvitem."</p>

<p>tny zelené oči se zatřpytily. "Byl to jednorožec,</p>

<p>, tak černý, až se zdálo, že pohlcuje měsíční</p>

<p>ló, jako houba nasává vodu. Nebyl to obyčejný</p>

<p>dnorožec. Nebyl bílý jako jednorožci ze starých</p>

<p>b, ale inkoustově černý. Zastoupil mi cestu, sklo-</p>

<p>1 svůj roh a kopyty zahrabal v zemi. Jeho štíhlé</p>

<p>lo ze začalo kroutit, měnit tvar ajá jsem si uvědo-</p>

<p>ila, že je to spíše démon, než jednorožec, stvoření</p>

<p>emnot, ne kouzelná bytost. Byl zuřivý j ako velký</p>

<p>ihenní buvol. Rozběhl se na mě ajá jsem utíkala.</p>

<p>ějak - nevím jak, jsem věděla, že pokud mu do-</p>

<p>lím, aby se mě dotkl, budu ztracená. Pohybovala</p>

<p>em se rychle, ale černý jednorožec byl stále za</p>

<p>nou. Chtěl mě. Umínil si, že mě dostane.</p>

<p>  C .</p>

<p>Sylfa rychle oddechovala, její štíhlé tělo bylo na-</p>

<p>até přívalem emocí. V místnosti bylo hrobové ti-</p>

<p>io. "A pak jsem si všimla, že držím v ruce uzdu</p>

<p>:kanou z ryzího zlata - skutečných zlatých vláken,</p>

<p>:eré utkala magie dávných dob. Neměla jsem tuše-</p>

<p>; jak jsem k té uzdě přišla, jen jsem věděla, že ji</p>

<p>:smím ztratit. Jak jsem v tu chvíli věděla, byla to</p>

<p>diná věc na světě, která mohla černého jednorožce</p>

<p>ioutat."</p>

<p>Stiskla Benovu ruku ještě pevněji. "Běžela jsem</p>

<p>  ledala jsem Bena. Musela jsem mu donést tu uz-</p>

<p>co nejrychleji. Cítila jser:i, že pokud ho brzy ne-</p>

<p>jdu, černý jednorožec mě dostihne ajá..."</p><empty-line /><p>z2 TERRY BROOKS</p>

<p>  Odmlčela se a očima visela na Benovi. Na c</p>

<p>zapomněl na všechno, co mu právě řekla a cíti</p>

<p>ztracený v těch očích, v doteku její dlaně. Na c</p>

<p>ji znova viděl jako před rokem, neskutečně kr</p>

<p>ženu, která se přišla koupat nahá do vod jezer</p>

<p>rylyn, dítě víly a vodního ducha. Ten obraz jej ci</p>

<p>neopustil a obživl pokaždé, když se na ni podíval</p>

<p>  Nastala chvíle trapného ticha. Abernathy si</p>

<p>kašlal. "Zdá se, že jsme měli noc úrodnou na s</p>

<p>poznamenal lstivě. "Každému se něco zdálo.</p>

<p>zole, a co ty? Neměl jsi sen o přátelích v nouzi,</p>

<p>zelných knihách nebo černých jednorožcích? P</p>

<p>ňáku?"</p>

<p>  Kpboldi tiše zasyčeli ajako jeden muž po</p>

<p>hlavou. V jejich pichlavých očích však byl rozp</p>

<p>výraz, který napovídal, že neberou záležitost se a</p>

<p>zdaleka na tak lehkou váhu jako Abernathy.</p>

<p>  "Ještě jedna věc," řekla Vrba a stále se dívala;</p>

<p>na Bena. "Probudila jsem se ve chvíli, kdy jsem</p>

<p>pokoušela utéct té bytosti - j ednorožci či démonc</p>

<p>Ale když jsem procitla, uvědomila jsem si, že</p>

<p>nebyl úplný, jako by stále ještě mělo něco přijít."</p>

<p>  Ben se probral ze snění a pomalu přikývl. "Něl</p>

<p>se nám zdá tentýž sen více než jen jednou."</p>

<p>  "Ne; Bene," zašeptala naléhavým tónem a pus</p>

<p>jeho ruku. "Tenhle sen byl přesně jako tvůj - sl</p>

<p>jako předtucha nebo věštba. Bylo to varování,</p>

<p>pane. Bytosti ze světa víl jsou pravdě o snech b</p>

<p>než obyčejní lidé. Spatřila jsem něco, co jsem n</p>

<p>vidět, ale nebylo mi dosud ukázáno všechno."</p>

<p>., "V historii Landoveru se objevují pověsti o t</p>

<p>zivém černém jednorožci," ozval se po chvíli nf</p>

<p>itě Qnestor Thews. "Jak si poměrně dobře vz</p>

<p>  , jednou nebo dvakrát jsem o tom četl. S</p>

<p>  už hodně dávno a svědectví o události byla</p>

<p>  anezaručená. Říká se, že černý jednorože</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC</p>

<p>l světa démonů, bytost skrznaskrz zlá. Už jen</p>

<p>pohled na něj stačí a člověk je ztracen. . . "</p>

<p>to zapomněli na snídani, která pomalu stydla</p>

<p>le před nimi. Jídelna byla tichá a prázdná, ale</p>

<p>esto všude cítil ostražité oči a uši. Byl to vel-</p>

<p>příjemný pocit. Podíval se ještě jednou na</p>

<p>ra, který měl ve tváři temný výraz, pak znova</p>

<p>u. Kdyby si vyslechl jen její vyprávění o snu,</p>

<p>ná ještě i Questorovo k tomu, nebyl by se tím</p>

<p>-zabýval. Nepřikládal snům velkou důležitost.</p>

<p>vé vlastní zkušenosti se však na věc díval ji-</p>

<p>ko mrak nad ním visela vzpomínka na Milese</p>

<p>ta v ztemnělé kanceláři, téměř zoufalého,</p>

<p> Bena potřeboval a on tam nebyl. Podobalo</p>

<p>doopravdy prožité skutečnosti. Ve vyprávění</p>

<p>přátel přitom viděl obsaženu stejnou naléha-</p>

<p>ta mu říkala, že sen tak zřetelný a přesvědčivý</p>

<p>e být vysvětlen jednoduše jako vedlejší pro-</p>

<p>ninulé večeře, či jako sbírka splašených obrazů</p>

<p>!ťoč se nám zdály ty sny?" podivil se nahlas.</p>

<p>hle země j e postavena na snech, Výsosti," od-</p>

<p>ěděl Questor Thews. "Tady se dotýkají sny víiího</p>

<p>t a světa smrtelníků a zde jsou vzájemně propo-</p>

<p>: Realita jednoho světa je jen fantazii v druhém-</p>

<p>mkou Landoveru, kde se prolínají."</p>

<p>al a ve svých záplatovaných hábitech vypadal</p>

<p>éř strašidelně. "Podobné sny se objevovaly už dří-</p>

<p>álové, kouzelníci a mocní mužové tohoto krá-</p>

<p>í mívali v historii Landoveru podobné sny."</p>

<p>ny, které jsou předpověďmi - nebo dokonce va-</p>

<p>áním?"</p>

<p>ny, podle kterých je radno jednat, Výsosti."</p>

<p> mu visel na rtech. "Máš v úmyslu jednat podle</p>

<p>ho snu, Questore? Chceš se .ydat na cestu a hledat</p>

<p>eňé kouzelné knihy, jak ti napovídá sen?"</p><empty-line /><p>24 TERRY BROOKS</p>

<p>  Questor zaváhal, na čele se mu objevily pře</p>

<p>vé vrásky.</p>

<p>  "A měla by snad Vrba jít hledat uzdu utkan</p>

<p>zlata kterou viděla ve snu? Mám se já vrátit do</p>

<p>  ,</p>

<p>caga a zjistit, co se děje s Milesem Bennettem</p>

<p>  "Výsosti, prosím, počkej chvíli!" Abernath</p>

<p>vztyčil a upřel na něj rozhodný pohled. "Prom</p>

<p>me celou záležitost pečlivěji. Bylo by opravd</p>

<p>važnou chybou, kdyby se většina z nás roz</p>

<p>pryč za něčím, co.. . se může ukázat jen sbírkou</p>

<p>mů způsobenou špatným trávením!"</p>

<p>  Podíval se Benovi přímo do tváře. "Výsosti, n</p>

<p>pomeň, čaroděj Meeks je stále tvým zapřís</p>

<p>nepřítelem. Do Landoveru jeho moc nedosahuje</p>

<p>jsem přesvědčen, že žije pro den, kdy budeš d</p>

<p>tečně pošetilý, aby jsi se vrátil zpět do skuteč</p>

<p>světa, ve kterém jsi ho uvěznil! Co když odhalí</p>

<p>návrat? Co když nebezpečí hrozící tvému příteli</p>

<p>nikdo jiný, než Meeks?"</p>

<p>  "Ta možnost tady je," souhlasil Ben.</p>

<p>  "Ano, docela jistě!" Abemathy jej konečně d</p>

<p>tam, kde jej chtěl mít. Popostrčil si brýle na nose:</p>

<p>  Zadíval se na Questora. "A ty bys mohl mít do</p>

<p>zumu, abys pochopil, jaké nebezpečí se s</p>

<p>v pokusu o ovládnutí moci ztracených kouze</p>

<p>knih - moci, která byla nástrojem takového čaro</p>

<p>  o kouzeln ch knihác</p>

<p>akým byl Meeks. Zkazky y</p>

<p>povídaly ještě dříve, než sme my dva přišli na tl</p>

<p>  svět. Prý jsou zakovány do železných pout dém</p>

<p>  a patří mocnostem zla. Jak můžeš vědět, že tě tak</p>

<p>  moc nespálí jak plamen ohně kus suchého perga</p>

<p>  nu? Taková magie je nebezpečná, Questore Thew:</p>

<p>  "Co se týká tebe - " obrátil se k Vrbě a utnul</p>

<p>  rázně Questorův pokus o protest. "Tvůj sen mě</p>

<p>  ze všech nejvíc. Legenda o černém jednorožci jf</p>

<p>  gendou o zlu. Dokonce i ten sen to říká. Při</p>

<p>CERNZJENOROŽEC</p>

<p>ce o historii Landoveru nám Questor zapo-</p>

<p>yóvědět, že všechny, kteří údajně spatřili čer-</p>

<p>ednorožce, potkala nějaká náhlá a nepříjemná</p>

<p>. Pokud opravdu eistuje černý jednorožec,</p>

<p>to nejspíše démon zatoulaný z Abbadonu a co</p>

<p>onechaný bez dozoru!"</p>

<p>nčil svou řeč hlasitým klapnutím čelistí, které</p>

<p>čhem jeho přesvědčivé řeči začaly tuhnout.</p>

<p>ú přátelé na něj zírali. "Jsou to jen domněn-</p>

<p>ekl Ben ve snaze uklidnit podrážděného písaře.</p>

<p>ujemejednotlivé moLnosti..."</p>

<p>l, jak jej Vrba opět uchopila za ruku. "Ne,</p>

<p>Abernathvrnu napovídají jeho instinkty správ-</p>

<p>aše možnosti jsme už zvážili." .</p>

<p>  zmlkl. Věděl dobře, že má pravdu. Nikdo z</p>

<p>o nevyslovil nahlas, ale všichni se rozhodli stej-</p>

<p>aždý z nich se ydá na samostatnou cestu, aby</p>

<p>ioval svúj vlastní cíl. Byli odhodláni ověřit si</p>

<p>iivost svých snii." "</p>

<p>espoň eden z vás dokáže být upřímný! štěkl</p>

<p>nathy. ,Aspoň jeden z vás si přizná, že jste se</p>

<p>idli pro cestii, na níž číhají nebezpečí."</p>

<p>:bezpečí tu jsou vžd_.cky..." začal Questor.</p>

<p>zo, ano, čaroději!" odsekl Abernathy a obrátil</p>

<p>pozornost k Benovi." Zapomnél jsi, Výsosti, na</p>

<p>r, které máme rra starosti?" zeptal se. "Co bude</p>

<p>cemi, které pro dokončení ,%yžadují tvoji pří-</p>

<p>ost? Soudní rada se schází příští týden, aby</p>

<p>ila tvůj návrh na novou procesní úpravu řešení</p>

<p>ostí. Brzy měly být zahájeny práce na zavlažo-</p>

<p>;h projektech a stavbě silnice k východní hranici</p>

<p>ného Trávníku. Odvod daní bude vyžadovat</p>

<p>ržité zaúčtování. A panstvo ze Zeleného trávní-</p>

<p>iá přijet na oficiální návštěu už za tři dny! Ne-</p>

<p>eš jen tak odejít!"</p>

<p>n se díval stranou a nepřítomně přikývl. V tuto</p><empty-line /><p>z6 TERRY BROo</p>

<p>chvíli myslel na něco úplně jiného. Kdy se vl</p>

<p>rozhodl, že odjede? Nemohl si vzpomenout, kd</p>

<p>vlastně rozhodl. Vypadalo to, jako by někdo ro</p>

<p>za něj. Potřásl hlavou, to rozhodně nebylo možn</p>

<p>  Podíval se zpět na Abernathyho. "Neměj star</p>

<p>slíbil. "Nebudu pryč dlouho." j</p>

<p>  "To nemůžeš vědět!" trval písař na svém. ;</p>

<p>  Ben na chvíli zmlkl a pak se naprosto neočeká</p>

<p>ně usmál. "Abernathy, některé věci jsou důležiy</p>

<p>než jiné. Záležitosti Landoveru těch pár dní,ne;</p>

<p>vrátím ze své cesty do starého světa počkají, V</p>

<p>a popošel blíž ke svým přátelům. "Nemůžu to</p>

<p>tak nechat být. Nemůžu předstírat, že ten sen ni</p>

<p>neexistoval ajá nemám o Milese starost. Tal</p>

<p>onak, dříve nebo později bych se musel stejně</p>

<p>tit. Už příliš dlouho tam na mě čeká spousta nE</p>

<p>řešených věcí."</p>

<p>  "Určitě by to s nimi dopadlo lépe než s Land</p>

<p>rem, pokud se ti nepodaří vrátit, Výsosti," zamu</p>

<p>písař ustaraně.</p>

<p>  Ben se zeširoka usmál. "Slibuju, že budu opa</p>

<p>Dobro Landoveru ajeho lidu mi leží na srdci p</p>

<p>tak, jáko vám."</p>

<p>  "A kromě toho, Výsosti, ve tvé nepřítomnosti</p>

<p>hu dohled nad státními záležitostmi docela d</p>

<p>převzítjá," dodal Questor.</p>

<p>  "Proč jen mě tahle vyhlídka vůbec neuklidňi</p>

<p>zasténal Abernathy.</p>

<p>  Ben důrazným gestem zarazil Questora, ktel</p>

<p>už chystal k odpovědi. "Prosím, jen žádné h</p>

<p>Potřebujeme teď vzájemnou podporu." Obrátil :</p>

<p>Vrbu: "Ty už ses také rozhodla?"</p>

<p>  Vrba odhodila dozadu své po pás dlouhé,</p>

<p>a věnovala mu zamyšlený, skoro pochmurný po</p>

<p>"Na tuto otázku už přece odpověd znáš."</p>

<p>  Pňkývl. "Myslím, že znám. Kde chceš začíť"</p>

<p>CERNÝ.TEDNOROŽEC</p>

<p>krajině. Jsou tam lidé, kteří by mi mohli</p>

<p>hla bys na mě počkat než se vrátím ze své</p>

<p>abych mohl jít s tebou?"</p>

<p>íma se na něj podívala svýma očima barvy mo-</p>

<p>, počkal bys ty, než se já vrátím ze své?"</p>

<p>to odpovědi jí jemně stiskl ruku. "Ne, myslím,</p>

<p>. Ale přesto jsi stále pod mou ochranou. Ne-</p>

<p>si, abys šla sama. Ani ty ani Questor nepůjdete</p>

<p>Na cestě budete potřebovat doprovod. Půjdou</p>

<p>ú Pastiňák a Mozol. A nehádejte se se mnou "</p>

<p>  ,</p>

<p>rychle, když viděl, že se Questor i sylfa na</p>

<p>i a chystají se nahlas protestovat. "Vaše pout</p>

<p>být nebezpečná."</p>

<p>ávě tak jako tvoje, Výsosti," podotknul Ques-</p>

<p>ei přikývl. "Ano, uvědomuju si to. Ale okolnosti</p>

<p>ich výprav jsou rozdílné. Do svého světa nemůžu</p>

<p>L nikoho z vás. Budili byste pozornost, a právě</p>

<p>he by mohlo být v mém světě nebezpečné. Na své</p>

<p>Gě budu muset být i svým vlastním ochráncem."</p>

<p>: mimo to, pomyslel si, chrání mě medailon, který</p>

<p>im. Dotkl se přitom prsty jeho obrysu rýsujícího</p>

<p>na hrudi pod tunikou. Ironii osudu mu tento me-</p>

<p>lon daroval právě Meeks, když od něj Ben králov-</p>

<p>i koupil. Byl klíčem k magii Landoveru. Jen jeho</p>

<p>itel mohl být uznán za krále, jen jeho nositel mohl</p>

<p>ít mlhami světa víl z Landoveru do světů ležících</p>

<p>no něj a zpět. A také pouze jeho nositel se mohl</p>

<p>rolávat služeb nepřemožitelného bojovníka jmé-</p>

<p>n Paladin a dávat mu rozkazy. Přejel letmo po vy-</p>

<p>aných konturách obrazu potulného rytíře vyjíždě-</p>

<p>ho z brány Ryzího Stříbra vstříc vycházejícímu</p>

<p>nci. Tajemství medailonu patřilo jen jemu, dokon-</p>

<p>ani vleeks nikdy plně nepochopil dosah jeho síly</p>

<p>povahu spojení Paladina a medailonu.</p><empty-line /><p>z8 TERRY BROOKS</p>

<p>  Ben se stmule pousmál. Meeks si myslel, bůhví</p>

<p>není chytrý. Použil medailon, aby se dostal do Be</p>

<p>va světa a pak v něm zůstal sám uvězněn. Co by</p>

<p>starý čaroděj dal za to, kdyby jej mohl získat zpět!</p>

<p>  Usměv mu zvolna mizel z tváře. K tomu ovš</p>

<p>nikdy nedojde. Jakmile byl jednou medailon zavě</p>

<p>na krku svého majitele, nikdo jiný mu jej nem</p>

<p>sejmout, a Ben sám přívěsek nikdy neodkládal.</p>

<p>eks už pro něj nepředstavoval žádnou hrozbu.</p>

<p>  Ale někde v koutku jeho mysli, téměř pohřb</p>

<p>pod konstrukcí z důvodů, kterou podepřel své</p>

<p>hodlání, stále neodbytně hlodal malý červík poch</p>

<p>nosti.</p>

<p>  "Nu, jak se zdá, nemohu už říct nic, co by změ</p>

<p>vaše rozhodnutí," prohlásil Abernathy na celý</p>

<p>a pritáhl tak na sebe Benovu pozornost. Pes se na</p>

<p>díval skrz obroučky svých brýlí. Pak si je pošo</p>

<p>výš na nos a nasadil výraz zavrženého proro</p>

<p>"Staniž se tedy! - Kdy odjíždíš, Výsosti?"</p>

<p>  Nastala chvíle trapného ticha. Ben si odkaš</p>

<p>"Čím dříve odjedu, tím dříve se vrátím."</p>

<p>  Vrba k němu přistoupila, ovinula mu ruce kol</p>

<p>pasu a přitáhla si ho. Objali se. Ben vycítil neklid</p>

<p>chvění jejího těla prozrazovalo nevyřčené obavy.</p>

<p>  "Myslím, že nejlepší bude, když každý z nás půj</p>

<p>za svou věcí," řekl Questor Thews tiše.</p>

<p>  Nikdo mu neodpověděl a to ticho bylo více z</p>

<p>výmluvné. Úsvit zvolna přecházel v dopoledne a</p>

<p>každého z nich čekal den sjeho vlastními úkoly.</p>

<p>  "Vrať se mi v pořádku zpátky, Bene Holiday</p>

<p>zašeptala Vrba s hlavou položenou najeho rameni</p>

<p>  Abernathy zaslechl její prósbu a podíval se st</p>

<p>nou. "Vrať se v pořádku nám všem," řekl.</p>

<p>Ben sůj odjezd neodkláčal.</p>

<p>Přímo z jídelny odešel do své ložnice, kde s</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 29</p>

<p>,k, který společně s několika nezbytnostmi při-</p>

<p>,e starého světa. Převlékl se do tmavě modré</p>

<p>vní bundy a běžeckých bot, které nosil dřív.</p>

<p>doveru chodil oblékaný jinak, takže mu jeho</p>

<p>šaty a obuv připadaly nezvyklé, ale byly poho-</p>

<p>důvěrně známé a uklidňovaly. Tak přece jen se</p>

<p>n, pomyslel si, když se převlékl. Konečně se</p>

<p>ídl to udělat.</p>

<p>íel z ložnice, sestoupil dolů po několika scho-</p>

<p>h, minul několik malých soukromých komnat,</p>

<p>ocitl na nevelkém nádvoří před hlavní bránou,</p>

<p>Ž jej čekali ostatní. Ranní slunce zářilo z bez-</p>

<p>ného nebe na bílé zdi zámku, stříbrné ozdoby</p>

<p>;ely jeho paprsky v oslepujících záblescích.</p>

<p> ostrova na němž stálo Ryzí Stříbro vyzařo-</p>

<p>lo a dodávalo dni línou náladu. Ben se nade-</p>

<p>ccstvého vzduchu a ucítil, jak se hrad pod jeho</p>

<p>111y zachvěl v odpověď.</p>

<p>duě si potřásl rukou s koboldy Pastiňákem</p>

<p>  lem, Abernathymu vrátil jeho prkennou po-</p>

<p>.objal Questora a políbil Vrbu s vášní obvykle</p>

<p> nou jen pro nejhlubší noc. Nic dalšího si ne-</p>

<p>  e už bylo vysloveno. Abernathyjej opět va-</p>

<p> řed Meeksem a Questor se k němu tentokrát</p>

<p> ně přidal.</p>

<p>  opatrný, Pane," řekl čaroděj s rukou polože-</p>

<p>  Benově rameni, jako by ho chtěl přitáhnout</p>

<p>  . "Můj nevlastní bratr, ačkoliv zůstal uvězněn</p>

<p>  světě, není zcela oddělen od své magie. Je to</p>

<p>  čný nepřítel. Dej si na něj pozor."</p>

<p> líbil, že určitě dá. Prošel s nimi skrz bránu mezi</p>

<p>  , držícími denni hlídku, dolů k pobřeží. Na</p>

<p>  břehu řeky už ho čekal jeho hnědák. Jmenoval</p>

<p>   Šiml. Byl to jeho soukromý vtip. Kdykoli</p>

<p>  val v sedle, ří.iil úředního šimla. Kromě něj</p>

<p>  rozuměl, o čemje vlastně řeč.</p><empty-line /><p>o TEIZRY BROOKS</p>

<p>3</p>

<p>Čekal tam na něj také jízdní oddíl vojáků. A</p>

<p>nathy trval na tom, že alespoň na území Landov</p>

<p>nebude jeho král cestovat bez patřičného doprovo</p>

<p>"Bene." Naposledy k němu přistoupila Vrba a</p>

<p>co mu vtiskla do dlaně. "Vem si to s sebou." Kr</p>

<p>mo se podíval dolů. V ruce měl hladký, mléčně b</p>

<p>kamínek popsaný složitými runami.</p>

<p>  Vrba rychle ukryla kámen vjeho dlaních. "Sc</p>

<p>vej ten kámen. Je to talisman, kterv často nosí</p>

<p>lid. Kdyby ti hrozilo nebezpečí, začne hrát, zru</p>

<p>a dá ti tak varování.</p>

<p>  "</p>

<p>  Na chvíli se odmlčela. Pak zvedla ruku a něžně</p>

<p>pohladila po tváři. "Pamatuj, že tě miluji. Vždy</p>

<p>tě budu milovat.</p>

<p>  "</p>

<p>  Povzbudivě se usmál, ale ta slova ho znepoko</p>

<p>jako vždycky. Nepřál si aby ho milovala úplně a</p>

<p>podmínek. Děsilo ho, když si uvědomil co všec</p>

<p>to znamená. Annie ho milovala právě tak - j eho</p>

<p>Annie, součást dřívějšího života, byla nyní m</p>

<p>zemřela při autonehodě. Někdy se mu zdálo, jako</p>

<p>to bylo už před tisíci lety, ale většinou měl pocit,</p>

<p>se to stalo včera. Nechtěl znova riskovat blízk</p>

<p>a ztrátu takové lásky. Nemohl. Tahle možnost hoi</p>

<p>sila.</p>

<p>  Projela jím náhlá bolest. Zvláštní, předtím t</p>

<p>potkal Vrbu nevěřil že by někdy s někým mohl s</p>

<p>let takové pocity, jako s Annie...</p>

<p>  Políbil letmo Vrbu a schoval kámen hluboko</p>

<p>kapsy, i když se od ní odvrátil, stále na tváři cítil</p>

<p>tek její ruky. Pak nastoupil na loď. Questor jel p</p>

<p>jezero s ním a počkal, než vyskočil na koně. "Dej</p>

<p>sebe pozor, Výsosti," naridil mu kóuzelník.</p>

<p>  Ben se naposledy podíval na špičky věží Ryz</p>

<p>  Stříbra, zamával všem na rozloučenou, otočil Úřec</p>

<p>  ho Šimla a pobídl ho do cvalu. eho doprovod vyr</p>

<p>  za ním.</p>

<p>CERNÝ,TEDNOROŽEC 31</p>

<p>,o se změnilo v poledne a poledne přešlo do</p>

<p>;era. Ben jel stále na západ ke kraji údolí, kde ml-</p>

<p>označovaly hranici světa víl. Barvy pozdního léta</p>

<p>ctyly krajinu, skrz kterou projížděl, pestrými vzo-</p>

<p>Louky byly hustě porostlé temně zelenou, růžo-</p>

<p>i a modrou travou, ve které svítil bílý, karmínově</p>

<p>kovaný jetel. Lesní porost se zelenal novými lis-</p>

<p>Modrásky, stromy které poskytovaly jídlo i pití</p>

<p>yly hlavním zdrojem obživy v údolí, rostly ve</p>

<p>pinách všude - sotva vzrostlé, zářivě modré se-</p>

<p>náčky ve stínu lesního porostu. Dva z osmi lan-</p>

<p>verských měsíců viditelné dokonce i ve dne, vi-</p>

<p>y nízko nad obzorem - jeden oranžový a druhý</p>

<p>;tle flalový. Na políčkách malých farem roztrou-</p>

<p>iých po krajině právě probíhala sklizeň. Jednotý-</p>

<p>ní zimní období bylo stále ještě více než měsíc</p>

<p>Ben nechal svůj zrak, čich, chuť a všechny smysly</p>

<p>úmat náladu údolí, jako by vychutnával doušek</p>

<p>cvělého vína. Pryč byly zimní mlhy a šedivá plíseň</p>

<p>;erá poznamenávala zemi když do ní prvně vstoupil</p>

<p>magie skomírala. Teď byla krajina úplná díky no-</p>

<p> nabyté kouzelné síle. Údolí a lidé žili v pokoji.</p>

<p>Zato Ben cítil neklid. Nasadil pravidelné, ale ne</p>

<p>říliš rychlé tempo jízdy. Dřívější touhu po spěchu</p>

<p>ď vystřídala úzkost z představy že skutečně odjíždí.</p>

<p>Id doby kdy přijel, byla toto jeho první cesta mimo</p>

<p>andover a ačkoliv mu představa odjezdu nikdy dřív</p>

<p>eležela v hlavě, teď si začal dělat starosti. Úzkost, že okud jednou z Landoveru odjede, už se nikdy nebu-</p>

<p>e moci vrátit zpátky, zviklávala jeho odhodlání ze</p>

<p>šech štran. Samozřejmě, byla to směšná představa</p>

<p>on se jí udatně bránil - podobnými obavami pro-</p>

<p>kází přece každý, kdo se vydává na cestu daleko od</p>

<p>bmc,va. Snažil se přesvědčit sám sebe, že v jeho pří</p>

<p>dě nejde o nic jiného, než o přehnanou reakci na</p><empty-line /><p>3,2 TERRY BROOKS</p>

<p>opakovaná varování přátel. Aby si zlepšil náladu, :</p>

<p>čal si pobrukovat kterousi písničku.</p>

<p>  Nic z toho však nepomohlo a nakonec to vzc</p>

<p>S některými věcmi je prostě třeba se smířit, když</p>

<p>se nedají porazit.</p>

<p>  Za pozdního odpoledne dojeli k nízkým svahi</p>

<p>západního okraje údolí. Přikázal vojákům založit</p>

<p>bor a čekat do jeho návratu. Jak jim řekl, může 1</p>

<p>pryč i týden, pokud se do té doby nevrátí, mají</p>

<p>vrátit zpět do Ryzího Stříbra a podat zprávu Ques</p>

<p>rovi. Kapitán oddílu se zatvářil divně, ale přijal je</p>

<p>rozkazy beze slova. Už si zvykl, že král občas vyr</p>

<p>na podivné pochůzky bez svých strážců, ačkoliv c</p>

<p>vykle si bral jako doprovod čaroděje nebo některé</p>

<p>z koboldů.</p>

<p>  Ben počkal až mu kapitán vzdá čest, pak si pi</p>

<p>rameno přehodil tlumok a začal šplhat vzhůru</p>

<p>svahu na okraji údolí.</p>

<p>  Schylovalo se už k západu slunce, když se dostal</p>

<p>na vrchol a vydal se vstříc mlžnému okraji lesa oz</p>

<p>čujícímu hranici světa víl. Denní teplo rychle vysi</p>

<p>d podvečemí chlad, jeho vlastní dlouhý stín tar</p>

<p>před ním a vytvářel groteskní siluety. Ve vzduchu</p>

<p>selo všeobjímající ticho a tajemný pocit něčeho I</p>

<p>ámého.</p>

<p>  Benova ruka zatápala po medailonu zavěšeném</p>

<p>krku ajeho prsty se kolem něj pevně sevřely. Qu</p>

<p>torjej upozornil, co má čekat. Svět víl ležící záro</p>

<p>všude a nikde, měl mnoho průchodů do všech svi</p>

<p>lžících za ním. Cesta zpátky mohla vést kterýml</p>

<p> z nich, její počátek mohl ležet na jakémko</p>

<p>   tě, které si vybral. Jediné, co musel udělat, b</p>

<p>  edit svou mysl na cíl a nechat medailon, a</p>

<p>   al správný směr.</p>

<p>  e alespoň byly torie. Questor nikdy nen</p>

<p>  ověřitje osobně.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 33</p>

<p>Mlha vířila a převalovala se mezi vysokými stro-</p>

<p>y, její útržky se plazily jako hadi. Připomínala mu</p>

<p>vou bytost. Skutečně povzbudivá myšlenka, zavr-</p>

<p>;1 sám na sebe. Zastavil se na okraji mlhy a opatmě</p>

<p>pozoroval. Pak se zhluboka nadechl, aby se uklid-</p>

<p>l a vykročil vpřed.</p>

<p>Mlha se kolem něj okamžitě sevřela a cesta zpátky</p>

<p>tu chvíli vypadala právě tak nejistě, jako cesta ku-</p>

<p>edu. Pokračoval v chůzi a za chvíli se před ním</p>

<p>;evřel tunel - stejně rozlehlý, prázdný a tmavý, ja-</p>

<p> ten, jímž před rokem přišel ze starého světa. Ten-</p>

<p>át se jako by odnikud vynořil démon zvaný Cejch,</p>

<p>;dící na zádech černé, okřídlené nestvůry. Ben</p>

<p>álem přišel. o život, než si uvědomil, že je skuteč-</p>

<p>. A pak skoro zakopl o spícího draka.. .</p>

<p>V temných zákoutích mezi stromy, sotva rozpoz-</p>

<p>atelné skrz mlhu, tančily štíhlé stíny. Iily.</p>

<p>Ben zanechal vzpomínek a přinutil se k rychlejší</p>

<p>Zůzi. Víly mu už jednou pomohly, mohl by se tedy</p>

<p>iezi nimi cítit dobře, ale nebylo tomu tak. Připadal</p>

<p>cizí a osamělý.</p>

<p>Obličeje se zhmotňovaly a opět mizely v mlze,</p>

<p>yhublé tváře s pichlavýma očima a s vlasy vypada-</p>

<p>cími jako chumáče lišejníku. Hlasy šeptaly, ale slo-</p>

<p>a byla nezřetelná. Ben se začal potit. Necítil se</p>

<p>tunelu dobře, chtěl pryč. Tma kolem ještě zhoust-</p>

<p>Jeho prsty stále zoufale svíraly medailon a on si</p>

<p>.jednou vzpomněl na Paladina.</p>

<p>Temnota před ním se projasnila do nezřetelné šedi,</p>

<p>élka tunelu se zkrátila na méně než padesát yardů.</p>

<p> pološeru se objevily nezřetelné obrysy - pokřive-</p>

<p>é podpěry pokryté pavučinami. Hlasy a pohyby na</p>

<p>:ěnách tunelu ustoupily ostrému svistu - zavytí ne-</p>

<p>aného poryvu větru.</p>

<p>SBen zíral do přítmí před sebou. Z okrajů tunelu se</p><empty-line /><p>3</p>

<p>6 TERKY PROOKS</p>

<p>Ben Holiday ztuhnul. Blesk sjel z olověného n</p>

<p>pokrytého nízko visícími mraky. déšf se hrnul</p>

<p>vpřívalech. Zahřmění rozechvělo zem pod jeho</p>

<p>hama a zaznělo ozvěnou v prostoru. Jako kúlová</p>

<p>lisáda nějaké ohromné pevnosti se všude kolem</p>

<p>čily silné duby, jejichž kmeny a bezlisté větve</p>

<p>černě leskly. Kleč a menší borovice tvořily je</p>

<p>chumáče v mezerách mezi svými vyššími sestrai</p>

<p>rozeklané kopce Blue Ridge Mountains byly j</p>

<p>temnou siluetou vztyčenou proti sotva viditelnéÍ</p>

<p>obzoru.</p>

<p>  Strašidelná Meeksova figura visela přišpendlená</p>

<p>tomto pozadí. Nehybný, vysoký, shrbený, stalý, s</p>

<p>lými prošedivělými vlasy, tvárí drsnou a ttrdou ja</p>

<p>kámen. Téměř se nepodobal člověku, kterého si E</p>

<p>pamatoval. Tamten byl lidskou bytostí, tenhle n</p>

<p>měl blíže k rozzui-enému zvířeti. Pr ě byly vlni</p>

<p>kalhoty, manšestrové sako a mokasíny, které dopli</p>

<p>valy vzhled uhlazeného i když nevrlého obchodn</p>

<p>zástapce vysoce váženého obchodního domu. Te</p>

<p>důvěmě známý obchodnický oblek byl vystřídán o</p>

<p>lově modrým hávem nadouvajícím se ve větru j</p>

<p>lodní plachta a zdánlivě pohlcoval světlo. Vysoký</p>

<p>mec rámoval děsivě bledou, porlobariou tvář zkň</p>

<p>nou vztekem, který hraničil se šílenstvím. lZísto ji</p>

<p>pravé paže stále plandal prázdný rukáv, Ievá ru</p>

<p>schovaná v čemé rukavici, se podobala spíše paň</p>

<p>Každý rys byl znnohem zřetelnější než dřív, jako ji;</p>

<p>vystavená na obdiv.</p>

<p>  Benovo hrdlo se prudce stáhlo. V postoji stari</p>

<p>muže bylo nepřehlédnutelné napětí - napětí šel</p>

<p>pňchystané ke skóku.</p>

<p>  Panebože, on tady na mě čekal, pomvslel si zdĚ</p>

<p>ně Ben. Věděl, že přicházím!</p>

<p>  Vtom se k ně:nu Meeks napřáhl. Ben ustoupil a</p>

<p>kou křečovitě sevřel medailon. Meeks už byl téi</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 37</p>

<p>ním. Vítr se otočil a bouře zazněla horami s no-</p>

<p>silou. Déšť mu chrstl proud vody přímo do tváře</p>

<p>nutil do přivřít oči.</p>

<p>dyžje znovu otevřel, byl Meeks pryč.</p>

<p>;n nevěřícně zíral. Meeks zmizel tak dokonale,</p>

<p> by byl duch. Déšť a tma halily okolní lesnatou</p>

<p>inu do vlhkého, šedivého rubáše. Po Meeksovi</p>

<p>le ani památka.</p>

<p>movi trvalo jen chvíli, než posbíral rozházené</p>

<p>ilenky. Zahlédl nezřetelný obrys pěšiny přímo</p>

<p>1 sebou a vydal se po ní. Prošel rychle mezi stro-</p>

<p>a sledoval pěšinu křivící se dolů po úbočí hory,</p>

<p>; od průchndu, který ho přivedl z Landoveru</p>

<p>tky do jeho starého. světa. Tak se tedy opravdu</p>

<p>ral zpátky, alespoň o tom nemohlo být pochyb.</p>

<p>házel se v Blue Bridge Mountines ve Virginii,</p>

<p>oko v Národním parku George Washingtona, šel</p>

<p>tejné pěšině, jaká ho při.vedla do Landoveru více</p>

<p>před rokem. Pokud po ní půjde dostatečně dlou-</p>

<p>zavede ho dolú ke Skyline Drive - příjezdové</p>

<p>;é s černým číslem 13 napsaným na zelené znač-</p>

<p>boudou proti dešti a- což bylo nejdůležitější-</p>

<p>fonním automatem.</p>

<p>ěhem chvilky byl promočený skrz naskrz, ale</p>

<p>Tačoval klidně dál, tlumo pevně sevřený v pod-</p>

<p>I. Jeho mysl horečně pracovala. To, co viděl, ne-</p>

<p>Meeks, Dokonce ani nevypadal jako ten starý</p>

<p>eks. Pro všechno na světě, vždyť byl sotva k poz-</p>

<p>1! Kromě toho, kdyby to byl opravdový Meeks,</p>

<p>sizel by přece jen tak, ne?</p>

<p>pchybnosti znu vířily v mysli. Copak si to všech-</p>

<p>  vymyslel Byl to snad nějaký přelud?</p>

<p>  žděně si vzpomněl na runový kámen, který mu</p>

<p>Vrba. Zpomali) a zalovil v kapse bundy, dokud</p>

<p>  el kámen a nevytáhl ho na větlo. Byl stále</p>

<p>  ě bílý a nevydával žádné teplo. To znamenalo,</p><empty-line /><p>3g TERRY BROOKS</p>

<p>  že mu žádná kouzla nehrozí. Čím tedy byl Meeks</p>

<p>  přelud?</p>

<p>  Pokračoval dál, klouzal po vlhké, vodou nasá</p>

<p>  zemi větve borovic jej šlehaly po rukou a do tvář</p>

<p>í Najednou si uvědomil, jak je v horách zima, chl</p>

<p>  ho začal svírat v ledovém objetí. Už zapomněl, j</p>

<p>  nepříjemný dokáže být pozdní podzim, dokonce i</p>

<p>  Virginii. V Illinois jistě mrzne a v Chicagu bude mo</p>

<p>  ná dokonce i sněžit...</p>

<p>  Měl pocit, jako by mu něco uvázlo v hrdle. Stí</p>

<p>  se vynořovaly a zase mizely v mlze a dešti. Pokaž</p>

<p>  v nich viděl Mekse, pokaždé cítil, jak se po něm č</p>

<p>  rodějova ruka v černé rukavici natahuje.</p>

<p>  Jen se nezastavuj, říkal si. Musíš se dostat k tomt:</p>

<p>  telefonu.</p>

<p>  K automatu ukrytému v přístřešku proti dešti doš</p>

<p>  asi o třicet minut později, ačkoliv jemu samotnémt</p>

<p>jj se to zdálo mnohem déle. Sešplhal ze svahu a přeš</p>

<p>  přes cestu, která vedla k přístřešku. Byl promočeny</p>

<p>  na kůži a promrzlý, ale nic z toho necítil. Veškers</p>

<p>  jeho pozornost byla soustředěna na černostříbrnou</p>

<p>  skříňku uzavřenou ve schránce z plexiskla.</p>

<p>  Prosím, ať funguje, modlil se v duchu.</p>

<p>  Fungoval.</p>

<p>  Déšť vytrvale bubnoval na střechu přístřešku, mlhá</p>

<p>  a zádumčivé příšeří se tiskly stále blíž. Měl pocit, že   slyší kroky. Prohrabal svůj tlumok a našel několik</p>

<p>  mincí a kreditní kartu, kterou stále nosil v peněžence.    Na telefonních informacích zjistil číslo ajméno ta-</p>

<p>; xislužby ve Waynesboro, zavolal tam a objednal si</p>

<p>  auto, aby ho odtamtud vyzvedlo. To všechno bylo</p>

<p>  záležitostí několika minut.</p>

<p>  Usedl na dřevěnou lavičku připevněnou ke stěně</p>

<p>  přístřešku. S překvapením zjistil, že se mu třesou ru-</p>

<p>;...,</p>

<p>  ce.</p>

<p>***</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 39</p>

<p> Než přijel taxík, měl dost času, aby se dal dohro-</p>

<p>mady a promyslel si, co se mu vlastně přihodilo.</p>

<p>  Už zavrhl možnost, že by Meeksovo zjevení vy-</p>

<p>tvořila jen jeho vlastní fantazie. To, co viděl, bylo</p>

<p>;příliš reálné. Nebyl to však Meeks sám ale jen jeho</p>

<p>;obraz. Někde v tunelu byl pravděpodobně ukryt</p>

<p>.spouštěcí mechanismus, který se uvedl do chodu,</p>

<p>když Ben prošel skrz. Fantom se vynořil na konci</p>

<p>chodby hned u j ej ího ústí, takže ho nemohl přehléd-</p>

<p>nout, bylo tedy záměrem, aby ho Ben spatřil.</p>

<p>  Otázka zněla, proč?</p>

<p>  Schoulil se na zadním sedadle taxíku, který ho</p>

<p>unášel po silnici směrem k Waynesboro a zvažoval</p>

<p>možnosti. Pravděpodobně to byla Meeksova práce-</p>

<p>jiné vysvětlení by nedávalo smysl. Čeho tím chtěl</p>

<p>Meeks dosáhnout? Chtěl zahnat Bena zpátky do tu-</p>

<p>nelu a odradit ho od vstupu do jeho starého světa?</p>

<p>To nedávalo smysl. Vlastně - z části ano. Meeks byl</p>

<p>dostatečně arogantní, aby dal Benovi najevo, že ví</p>

<p>oeho návratu. Muselo v tom však být něco víc. Ten</p>

<p>fantom musel mítještě nějaký jiný účel.</p>

<p>  Odpověď přišla téměř okaznžitě. Zjevení mělo ne-</p>

<p>jen varovat Bena před Meeksem, ale i Meekse před</p>

<p>Benem! Zařízení upozornilo čaroděje, že se Ben</p>

<p>vrací z Landoveru!</p>

<p>  Tohle dávalo dokonalý smysl. Meeks tady pravdě-</p>

<p>podobně použil magii nebo nějaký jiný úskok, aby</p>

<p>dostal zprávu o každém zkrachovalém landoverském</p>

<p>králi vracejícím se zpátky do svého starého světa i</p>

<p>s medailonem. Jakmile o nich jednou věděl, mohl se</p>

<p>o ně postarat. . .</p>

<p>  Jako teď o mě, pomyslel si Bén.</p>

<p>  Bylo už pozdě odpoledne, když jej řidič vysadil</p>

<p>u vchodu hotelu Holiday Irm ve Waynesboro. Stále hu-</p>

<p>stě pršelo a byla už skoro tn:a. Ben řekl řidiči, že si</p>

<p>vzal dovolenou a vyrazil na tůnz sevemě od Stauntonu,</p><empty-line /><p>TERRY BKOOKS</p>

<p>  ale špatné počasí ho donutilo změnit plán a zavol</p>

<p>pomoc. Chlapík se na něj podíval jako na blázna. J</p>

<p>mu nevrle sdělil, takové počasí tu bylo už nejmén"</p>

<p>týden. Ben pokrčil rameny, zaplatil hotově a pospí-::;.</p>

<p>chal do hotelu.</p>

<p>  Když přicházel k recepci zastavil se na chvíli, aby:;; se podíval na datum na novinách, které někdo nechal;:</p>

<p>ležet na stole ve vstupní hale. Byly z pátku 9. prosin-.--ce. Uplynul právě rok a deset dní, od chvíle, kdy po-</p>

<p>prvé prošel skrz tunel z Blue Ridge Mountains ve:</p>

<p>Virginii do Landoveru. Čas tedy skutečně běžel v</p>

<p>obou světech stejně.</p>

<p>  Objednal si nocleh a poslal své šaty do hotelové</p>

<p>čistírny k vyprání a usušení. Sám si dal pro zahřátí</p>

<p>horkou sprchu a nechal si na pokoj donést večeři.</p>

<p>Zatímco čekal na večeři a na své šaty, zavolal na le-</p>

<p>tiště a informoval se o spojení do Chicaga. Nejbližší</p>

<p>let byl až zítra ráno. Bude muset do Washingtonu</p>

<p>a pak přesedne na letadlo do Chicaga. Zamluvil si</p>

<p>tedy rezervaci, požádal, aby platbu směřovali na je-</p>

<p>ho kreditní kartu a zavěsil.</p>

<p>  Pomalu jedl večeři, když si uvědomil, že použití</p>

<p>kreditní karty pro zaplacení letenky nebylo zrovna to</p>

<p>nejchytřejší, co mohl udělat. Seděl na kraji postele</p>

<p>před televizí, podnos s jídlem položený v klíně, ko-</p>

<p>lem boků omotaný hotelový ručník, regulátor teploty</p>

<p>nastavený asi na pětadvacet stupňů. Jeho šaty byly</p>

<p>ještě pořád v čistímě. Televizní zpravodajství mode-</p>

<p>rované Tomem Brokawem připomnělo Benovi, vja-</p>

<p>kém světě se opět ocitl. Pro současné komunikační</p>

<p>technologie nepředstavovalo počítačové vysledování</p>

<p>kreditní karty žádný problém. Když už si Meeks dá.l</p>

<p>tolik práce, aby nastražil do ústí tunelu zařízení podá-</p>

<p>vající zprávu o Benově příchodu, pak docela jistě</p>

<p>podnikl i další kroky. lVlohl si spočítat, že Ben bude.:-. chtít navštívit Chicago a že pravděpodobně bude:</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC q.l</p>

<p>cestovat letadlem. Sledování plateb jeho kreditní</p>

<p>karty mu pak prozradilo název letecké společnosti,</p>

<p>číslo letu, datum i cíl jeho cesty.</p>

<p>  Mohl na něj čekat přímo na letišti.</p>

<p>  Tahle myšlenka mu vzala veškerou chuť na jídlo.</p>

<p>Ben odstrčil podnos, vypnul televizi a začal daleko</p>

<p>pečlivěji plánovat další postup. Abernathy měl prav-</p>

<p>du. Celá záležitost se ukázala mnohem nebezpečněj-</p>

<p>ší, než si původně myslel. Na druhou stranu neměl</p>

<p>na výběr. Musel se vrátit do Chicaga za Milesem</p>

<p>apřesvědčit se, kolik pravdy bylo na jeho snu. Me-</p>

<p>eks na něj nejspíš čekal někde po cestě. Otázka zní,</p>

<p>jak se mu vyhnout.</p>

<p>  Dovolil si malé pousmání - to by neměl být pro-.</p>

<p>blém.</p>

<p>  V devět hodin měl zpátky své šaty a usnul kolem</p>

<p>desáté. Vzbudil se časně, snědl snídani, přehodil si</p>

<p>přes rameno tlumok a zamával na taxíka, který ho</p>

<p>odvezl na letiště. Letěl do Washingtonu na rezervaci</p>

<p>z minulé noci. Zbytek letenky zrušil, přešel k přepáž-</p>

<p>ce jiné letecké společnosti a zamluvil si iiný let do</p>

<p>Chicaga pod smyšleným jménem, zaplatil v hotovosti</p>

<p>a před polednem už seděl v letedle.</p>

<p>  Uvidíme, jestli Meeks přijde na tohle, pomyslel si.</p>

<p>  Zavřel oči, opřel se pohodlně do křesla a znova si</p>

<p>promítal tu podivnou shodu okolností, která ho do-</p>

<p>vedla z jeho domova v Chicagu do pohádkové země.</p>

<p>Vzpomínky ho donutily nevěřícně pokývat hlavou.</p>

<p>Možná nikdy doopravdy nevyrostl, tak jako Peter</p>

<p>Pan. Stal se právníkem, zatraceně dobrým právníkem,</p>

<p>jedním z těch, od kterých mocní a bohatí lidé očeká-</p>

<p>vali velké věci. Oteňel si právnickou kancelář se svým</p>

<p>přítelem a dlouholetým společníkem Milesem Ben-</p>

<p>nettem. Bylo to vyvážené partnerství, navzájem se</p>

<p>k sobě hodili, jako se staré džíny hodí k s;,šlapaným</p>

<p>botám. Ben - výřečný a odvážný bojovník soudních</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>síní Miles, konzervativní a pečlivý ve vedení kancee</p>

<p>lářské agendy. Miles často nesouhlasil s Benový</p>

<p>přístupem kjednotlivým případům, ale jak se zdálo</p>

<p>Ben se vždycky bezpečně udržel na nohou bez ohled</p>

<p>na to, do jak krkolomných věcí se pustil. Vyhrál vícé</p>

<p>soudních bitev než kterýkoliv jiný průměrný právník;</p>

<p>ač se ho jeho protivníci mnohokrát snažili pohřbít poc</p>

<p>lavinou podplacených zpráv a svědectví, právrúch</p>

<p>kliček, průtahů a neoficiálních známostí. Jeho vítěz-..</p>

<p>ství ve věci Dodge City Express překvapilo jeha</p>

<p>partnera Milese natolik, že mu od té doby začal říkat</p>

<p>Doc Holiday, pistolník soudních síní.</p>

<p>  Ben se usmál. To byly staré, dobré časy.</p>

<p>  To však skončilo, když zemřela Annie. Spokoje-.</p>

<p>nost mu unikla mezi prsty jako rtuť. Od té chvíle, co</p>

<p>jeho žena ve třetím měsíci těhotenství zemřela při</p>

<p>dopravní nehodě, jako by ztratil všechno. Stal se</p>

<p>z něj samotář, který se vyhýbal všem kromě Milese.</p>

<p>Sklony k samotářství měl však tak trochu vždycky,</p>

<p>smrt jeho ženy a dítěte nejspíš jen prohloubila jeho</p>

<p>vrozené sklony. Události všedních dní ho dostaly do</p>

<p>vleku a brzy mu všechny splynuly v nezřetelnou</p>

<p>masu. Pomalu se odcizoval sám sobě.</p>

<p>  Těžko říct, co by se s ním nakonec stalo, kdyby</p>

<p>náhodou nedostal do ruky Knihu vánočních přání</p>

<p>katalog - obchodního domu Rosens. V něm našel</p>

<p>podivnou nabídku na koupi landoverského trůnu.</p>

<p>Nejdřív se vysmál nesmyslnosti takové nabídky.</p>

<p>Kouzelné království, čarodějové a čarodějnice, draci</p>

<p>a panny, rytíři a lapkové, to všechno na prodej za</p>

<p>milion dolarů? Který blázen by tomu věřil Zoufalé</p>

<p>neuspókojení z vlastního života jej však přimělo</p>

<p>uvažovat, zda na této nesmyslné nabídce nemůže být</p>

<p>kousek pravdy. Podstoupil by jakékoliv riziko, aby;</p>

<p>se stal zase sám sebou. Potlačil tedy své pochybno</p>

<p>ti, sbalil si zavazadla, sedl do letadla a vydal se da</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 43</p>

<p>newyorské kanceláře Rosens zjistit, o co doopravdy</p>

<p>běží. .</p>

<p>  Pokud se chtěl ucházet o koupi, musel neprve</p>

<p>projít pohovorem. Otázky mu kladl Meeks.</p>

<p>  Myslí mu bleskl známý Meeksův obraz - vysoký</p>

<p>starý muž se šeptavým hlasem a mrtvýma očima,</p>

<p>veterán válek, které si Ben sotva dokázal představit.</p>

<p>Pohovor byl jedinou příležitostí kdy se setkali tváří</p>

<p>v tvář. Meeks ho tehdy shledal vhodným kandidá-</p>

<p>tem na krále Landoveru. Neočekával však od něj</p>

<p>úspěch, jak si Ben myslel, ale selhání. Meeks jej</p>

<p>fascinoval jako had fascinuje svou obet a přiměl ho</p>

<p>ke koupi.</p>

<p>  Meeks ho však zároveň také podcenil.</p>

<p>  Ben dovolil sým očím, aby se opět pomalu ote-</p>

<p>vřely a zašeptal: "Přesně tak, Bene Holidayi, podce-</p>

<p>nil tě. Teď si jen dej pozor, abys ty nepodcenil je-</p>

<p>ho."</p>

<p>  Letadlo přistálo na Chicagském letišti OHara</p>

<p>krátce po třetí a Ben si vzal taxíka do města. Řidič</p>

<p>mluvil skoro celou cestu, většinou o sportu: Cubs</p>

<p>v této sezóně prohráli, Bulls s Jordanem se chystali</p>

<p>na playoff, Blackhawks měli problémy sezraněními</p>

<p>a Bears byli překvapením sezóny. Chicago Bears?</p>

<p>Ben nesoustředěně poslouchal, někde vzadu v mysli</p>

<p>mu slabý hlásek našeptával, že na téhle konverzaci</p>

<p>není něco v pořádku. Dostali se skoro až do města,</p>

<p>než si uvědomil, co to je. Byl to jazyk. Ačkoliv jím</p>

<p>nemluvil ani ho neslyšel více než rok, rozuměl dob-</p>

<p>ře. V Landoveru mu magie umožňovala rozumět,</p>

<p>mluvit, psát a myslet landoversky. Teď byl zpátky</p>

<p>ve svém světě, ve starém dobrém Chicagu a naslou-</p>

<p>chal angličtině, nebo aspoň tomu co taxikář za ang-</p>

<p>ličtinu považoval, jako by to byla ta nejpřirozenější</p>

<p>věc na světě.</p>

<p>  Vlastně - možná že i je, pomyslel si a usmál se.</p><empty-line /><p>44 TERRY BROOKS</p>

<p>  Nechal se zavézt k hotelu u draka a tam vystoupil.</p>

<p>  Nechtěl se vrátit do svého podkrovního bytu ani pot-</p>

<p>  kat některého ze svých přátel nebo známých. Myslel</p>

<p>na Meekse, musel být opatrný. Zapsal se pod vy-</p>

<p>myšleným jménem, zaplatil hotově za jednu noc</p>

<p>a nechal hotelového poslíčka, aby ho doprovodil da</p>

<p>jeho pokoje. Cítil se stále vděčnější za předvídavost,</p>

<p>která ho před rokem, když odcházel do Landoveru,</p>

<p>přiměla vzít s sebou několik tisíc dolarů v hotovosti,</p>

<p>Byl to tehdy jen dodatečný nápad, ale ukázal se jako</p>

<p>užitečný. Hotovost mu dovolovala nepoužívat kre-</p>

<p>ditní kartu.</p>

<p>  Odešel z pokoje jen s peněženkou v kapse své</p>

<p>sportovní bundy. Sjel výtahem, vyšel z hotelu, urazil</p>

<p>pěšky vzdálenost několika bloků k Water Tower</p>

<p>Place a tam nakoupil. Pořídil si krátký plášť, volné</p>

<p>kalhoty, několik košil, kravatu, ponožky, prádlo</p>

<p>a pár mokasínů. Zaplatil hotově a vrátil se zpátky.</p>

<p>Sportovní oděv a boty byly v obchodní čtvrti Chica-</p>

<p>ga více než jen nápadné a on neměl žádný důvod na</p>

<p>sebe upozorňovat. Prostě se k němu nehodily. Tady</p>

<p>vzhled znamenal všechno, zvlášť při letmém setká.ní.</p>

<p>Věděl moc dobře, proč s sebou nevzal žádného ze</p>

<p>svých starých přátel. Mluvící pes, párek šklebících</p>

<p>se opic, dívka, co se mění ve strom a čaroděj,</p>

<p>z něhož si kouzla dělají dobrý den by na Michigan</p>

<p>Avenuejen stěží ušli pozomosti.</p>

<p>  Téměř okamžitě zalitoval tak povrchního posou-</p>

<p>zení. Byl zbytečně příkrý. Jakkoli podivní, stali se</p>

<p>pro něj skutečnými přáteli. Neopustili ho v těžkých</p>

<p>chvílích, i když jim hrozilo nebezpečí života, a to</p>

<p>bylo daleko víc, než se dá říct o většině přátel.</p>

<p>  Sklonil hlavu proti prudkému poryvu větru a za-</p>

<p>mračil se.</p>

<p>  A kromě toho, nebyl právě tak divný, jako ni?</p>

<p>  Nebyl snad Paladin?</p>

<p>CERNYTEDNOROŽEC 45</p>

<p>  Rozzlobeně zasunul tuto myšlenku do nejtemněj-</p>

<p>šího kouta své mysli a popíšil si, aby stihnul na</p>

<p>přechodu zelenou.</p>

<p>  V hotelové hale si koupil několik novin a časopisů</p>

<p>auchýlil se s nimi do svého pokoje, pak zavolal po-</p>

<p>kojovou službu. Čas čekání na večeři si krátil let-</p>

<p>rným listováním v tiskovinách, chtěl se dozvědět, co</p>

<p>se stalo ve světě za dobu jeho nepřítomnosti. Přestal</p>

<p>s tím právě včas, aby stihl místní i světové televizní</p>

<p>zpravodajství. Mezitím mu donesli večeři. Během</p>

<p>jídla pokračoval ve čtení. Skončil asi kolem sedmé</p>

<p>apak se rozhodl zavolat Edovi Samuelsonovi.</p>

<p>  Do Chicaga ho přivedly dva důvody. První z nich</p>

<p>byla touha navštívit Milese a zjistit, zda sen o jeho</p>

<p>příteli mluvil pravdu. Tím druhým byla nutnost</p>

<p>uspořádat trvale své záležitosti. Rozhodl se, že první</p>

<p>věc počká do rána, ale nebyl žádný duvod odkládat</p>

<p>  druhou, což znamenalo zavolat Edovi.</p>

<p>  Ed Samuelson byl jeho účetní, ředitel účetní firmy</p>

<p>  Haines, Samuelson &amp;Roper, Inc. Před svým odjez-</p>

<p>dem do Landoveru ho Ben pověřil správou svého</p>

<p>majetku - jmění, jehož velikost nebyla zanedbatel-</p>

<p>ná. Ed byl právě takovým člověkern, jakého byste si</p>

<p>přáli mít za účetního - diskrétní, spolehlivý a svě-</p>

<p>domitý. V minulosti považoval Benovy fmanční in-</p>

<p>vestice za šílené, ale respektoval skutečnost, že jsou</p>

<p>to jeho peníze a má právo s nimi nakládat podle li-</p>

<p>bosti. Jednou z těchto investic bylo právě Benovo</p>

<p>rozhodnutí koupit Landoverský trůn. Ed prodal cen-</p>

<p>né papíry nezbytné k získání jednoho milionu dola-</p>

<p>rů, což byla kupní cena, a přijal zplnomocnění nutná</p>

<p>k zastupování Bena ve věcech jeho majetku. Všech-</p>

<p>no udělal, aniž by měl jen mlhavé tušení, co Ben</p>

<p>  zamýšlí.</p>

<p>  Ben mu to nikáy neřekl a dokonce ani teď to ne-</p>

<p> měl v úmyslu. Jak věděl, Ed bude mít pochopení.</p><empty-line /><p>46 TERRY BROOKS</p>

<p>  Zavolat Edovi Samuelsonovi obnášelo určité rizik</p>

<p>  Meeks mohl znát Edajako Benova účetního a tím p</p>

<p>  dem předpokládat, že Ed bude jednou z osob, kter</p>

<p>  Ben kontaktuje. Pokud tuto možnost předvídal, mo</p>

<p>  mu napíchnout telefon. Snad to byla příliš paranoidt</p>

<p>  myšlenka ale Meeks nebyl člověk, se kterým byld</p>

<p>  rao si zahrávat. Ben jen doufal že pokud už Meeks</p>

<p>  odposlouchává Edovy hovory, vybral si k tomu tele-</p>

<p>  fon v kanceláři a ne doma.</p>

<p>  Zav</p>

<p>  olal tedy Edovi. Zastihl ho právě když dojída</p>

<p>  večeři. Trvalo mu nejméně deset minut, než Eda pře-</p>

<p>  svědčil o své totožnosti. Když už se mu to nakone</p>

<p>povedlo, upozomil Eda na to, že se nikdo, ale skuteč-</p>

<p>ně nikdo nesmí o tomto rozhovoru dozvědět. Ed měl</p>

<p>předstírat, jako by s ním nikdy nemluvil. Ed mu kladl</p>

<p>tytéž otázky jako pokaždé, když Ben vznesl některý</p>

<p>ze svých podivných požadavků: Má Ben nějaké pro-</p>

<p>blémy Vůbec žádné. Prostě jen není vhodné, aby</p>

<p>kdokoliv další věděl ojeho přítomnosti ve městě. Ano,</p>

<p>ma vplánu stavit se za Milesem Bennettem. Ne, nej-</p>

<p>spíš nebude mít čas zastavit se za nikýmjiným.</p>

<p>  Jak se zdálo, Ed byl spokojen. Trpělivě vyslechl,</p>

<p>co si Ben přeje zařídit. Ben mu slíbil že se staví zít-</p>

<p>ra kolem</p>

<p>zb poledne vjeho kanceláři apodepíše ne-</p>

<p>E ytné dokumenty pokud to ovšem Edovi vyhovuje.</p>

<p>  si stoick</p>

<p>  y povzdechl ale souhlasil. Ben mu popřál</p>

<p>dobrou noc a položil sluchátko.</p>

<p>  vacet minut ve sprše mu pomohlo smýt rostoucí</p>

<p>a. Vyšel z koupelny a vklouzl do postele. Vzal</p>

<p>si s sebou kupku novin a časo isů. Pokoušel se číst,</p>

<p>e myšlenky</p>

<p>  p</p>

<p>  mu utíkaly a víčka se začala zavírat.</p>

<p>  chvíli později už spal.</p>

<p>Tu noc se mu zdálo o Paladinovi.</p>

<p>ledříve byl sám. Stál na srázu pohrytém borovi-</p>

<p>  i a díval se dolů do mlhavého landoverského</p>

<p>CERNÝ.JEDNOROŽEC 47</p>

<p>údolí. Zelená se mísila s modří, jak se na obzoru do-</p>

<p>týkala země s nebem, zdálo se, že jsou na dosah, stačí</p>

<p>táhnout ruku.. Nadechl se. Vzduch byl čerstvý a</p>

<p>chladný. Čistota té chvíle ohromovala.</p>

<p>  Pak stíny zhoustly a obklopily ho jako noc. Skrz</p>

<p>větve borovic pronikaly steny a šepot. Do dlaně se</p>

<p>mu vrýval obrys medailonu, který pevně sevřel</p>

<p>v předtuše nadcházejících událostí. Budu ho potře-</p>

<p>bovat, pomyslel si s uspokojením. Bytost dosud uvě-</p>

<p>zněná uvnitř opět získá volnost!</p>

<p>  Po straně zahlédl rychlý pohyb, nestvůrný černý</p>

<p>stín se vrhnul kupředu. Byl to jednorožec, z očí</p>

<p>anozder mu šlehal oheň. Během chvíle se změnil</p>

<p>v démona a pak se proměnil ještě jednou.</p>

<p>  Stal se z něj Meeks.</p>

<p>  Čaroděj mu pokynul, vysoká, shrbená, hrozivá po-</p>

<p>stava s ještěrčí tváří pokrytou šupinami. Šel si pro</p>

<p>něj. Rostl přitom s každým krokem a měnil se v cosi</p>

<p>nerozpoznatelného. Ben ucítil ve svých nozdrách</p>

<p>pach děsu a smrti.</p>

<p>  On však byl Paladin, potulný rytíř, jehož bludná du-</p>

<p>še našla domov v Benově těle, králův ochránce, který</p>

<p>nikdy neprohrál bitvu ajemuž nic nemohlo vzdoro-</p>

<p>vat. Probudil toto své druhé já k životu a odevzdal se</p>

<p>mu s téměř děsivým výbuchem radostného vzrušení.</p>

<p>Zbroj se kolem něj sevřela, pach strachu a smrti vy-</p>

<p>střídala štiplavá vůně oceli, kůže a oleje. Už .nebyl</p>

<p>Benem Holidayem, ale bytostí zjiného světa ainého</p>

<p>času. Vzpomínal si jen na zápasy, bitvy, vítězství,</p>

<p>válčení aumírání. Války zuřily vjeho mysli, nezře-</p>

<p>telné obrazy bojujících gigantů zakovaných v oceli,</p>

<p>pohybujících se tam a zpět proti rudému oparu. Kov</p>

<p>, zvonil, hlasy vztekle mručely, potrhaná a rozlámaná</p>

<p> těla se mrtvá hroutila k zemi.</p>

<p>  Cíti: se tak rozjařený!</p>

<p>  Jako by se znova narodil!</p><empty-line /><p>48 TY BKooKs</p>

<p>  Temnota se vrhla protí němu, stíny se rozpřáhlyr</p>

<p>a sekly drápy. Rozhodně se jim vydal vstříc. Jeh::</p>

<p>bílý kůň vyrazil kupředu s razancí parního stroje</p>

<p>s přetopeným kotlem. Borovice kolem se změnil</p>

<p>v rozmazanou šmouhu, země zmizela. Z Meekse se:.</p>

<p>stal nehmotný stín, který nebylo možné zasáhnout::</p>

<p>Řítil se stále vpřed a přelétl přes okraj útesu do ni-::. coty.</p>

<p>  Radostný pocit se vytratil. Někde do noci zazněl-</p>

<p>děsivý výkřik. Jak padal, uvědomil si, že to křičí on</p>

<p>sám.</p>

<p>  Pak užjej sny neobtěžovaly, ale i tak spal po zby-</p>

<p>tek noci špatně. Vstal brzy po svítání, osprchoval se;</p>

<p>sbjednal u hotelové služby snídani a snědl ji. Pak se</p>

<p>oblékl do šatů, které koupil včera a krátce po deváté</p>

<p>zasedl do jednoho z taxíků stojících před hotelem.</p>

<p>Iehodlal se už vracet zpátky, tlumok si tedy vzal</p>

<p>s sebou.</p>

<p>  Taxík ho dovezl na Michigan Avenue. Byla sobo-</p>

<p>:a, ale ulice se už pomalu plnily koupěchtivými lid-</p>

<p>mi, kteří se chtěli vyhnout předvánočnímu víkendo-</p>

<p>vému shonu. Ben, přece jen poněkud izolovaný za</p>

<p>zavřenými dveřmi taxíku, se snažil venkovní ruch</p>

<p>gnorovat. Nic ho nezajímalo méně, n.ež radosti nad-</p>

<p>:házejících svátkú.</p>

<p>  Stíny včerejší noci mu stále temně šeptaly v mysli:</p>

<p>en a pravdy v něm obsažené ho opravdu zle vydě~</p>

<p>ýily.</p>

<p>  S existencí Paladina se nikdy nedokázal úplně vy-</p>

<p>-ovnat. V ozbrojeného hrdinu se proměnil jen jed-</p>

<p>zou, a to spíše díky náhodě než úmyslně. Bylo tehdy</p>

<p>iezbytné stát se Paladinem, aby přežil a udělal to</p>

<p>r nutnosti. Proměna sama však pro něj znamenalt</p>

<p>Jěsivou zkušerost. Bylo to jako svlékání vlastní kůžei</p>

<p>i vklouznutí do někoho - nebo něčeho -jiného. Ter</p>

<p>ČEr JNoRožEc q.g</p>

<p>někdo měl myšlenky válečníka a gladiátora, kruté</p>

<p>anelítostné, jeho život vyprávěl příběh o krvi, smrti</p>

<p>atouze přežít. Tomu Ben jen stěží dokázal porozu-</p>

<p>mět. Ve skutečnosti ho děsil. Nedokázal tu druhou</p>

<p>věc kontrolovat, ne beze zbytku. Mohl se jí jen stcit</p>

<p>apřijmout, co to obnášelo.</p>

<p>Nebyl si zcela jistý, zda by to dokázal znova. Ne-</p>

<p>zkoušel to ani si to už nikdy nechtěl zkusit.</p>

<p>  A najednou něco v něm po tom prahlo, byť jenom</p>

<p>ve snu. Cosi vjeho mysli mu našeptávalo, že jedno-</p>

<p>ho dne se to nevyhnutelně stane.</p>

<p>  Nechal se taxíkem zavézt ke kanceláři Holiday&amp;Be-</p>

<p>nnett Ltd. V sobotu bylo zavřeno, ale Ben Milese znal.</p>

<p>Vždycky. trávil soboty v kanceláři, kde pracoval nej-</p>

<p>méně do dvanácti. Snažil se přečíst všechny předpisy</p>

<p>avýsledky vyšetřování, na které mu během týdne ne-</p>

<p>zbyl čas. Vyhovoval mu klid a možnost práce bez ne-</p>

<p>bezpečí nevítaného vyrušení, jemuž se v obvyklých</p>

<p>úředních hodinách nemohl vyhnout.</p>

<p>  Ben se nechal vysadit ridičem taxíku o blok dále</p>

<p>ana protější straně ulice. Pak rychle vešel do dveří</p>

<p>jiné budovy. Chodci kolem něho procházeli zcela</p>

<p>Ihostejně, zabráni do sých vlastních záležitostí, na</p>

<p>ulici bylo rušno. Nedaleko stálo několik zaparkova-</p>

<p>ných automobilů, ale jak se zdálo, nikdo uvnitř ne-</p>

<p>číhal.</p>

<p>  "Nezaškodí být opatrný," řekl si potichu.</p>

<p>  Vyšel ze dveří, počkal na zelenou a přešel na dru-</p>

<p>hou stranu ulice. Pak se vrátil o blok zpět a dveřmi</p>

<p>z kouřového skla prošel do vstupní haly budovy.</p>

<p> Všechno bylo na svém místě, nic zvláštního neviděl.</p>

<p>  Pospíšil si k výtahu, vstoupil do kábiny, stiskl tla-</p>

<p>čítko s číslem patnáct a díval se, jak se dveře zavíra-</p>

<p>,í. Výtah se rozjel vzhůru. Ještě chvíli, pomyslel si.</p>

<p>  okud by tam Miles z nějakého důvodu nebyl, zku-</p>

<p>  l by ho vystopovat doma.</p><empty-line /><p>5o TERRY BROOKS</p>

<p>  Doufal však, že nebude muset. Cítil, že by na to</p>

<p>nemusel mít dostatek času. Snad to způsobil ten s</p>

<p>snad okolnosti, za kterých se tu ocitl, měl však</p>

<p>kvělý pocit přítomnosti něčeho zlého.</p>

<p>  Výtah zpomalil a zastavil se. Dveře se otevř</p>

<p>a on vstoupil do haly za nimi.</p>

<p>  Srdce se mu zastavilo. Ještě jednou se ocitl t</p>

<p>v tvář Meeksovi.</p>

<p>  Questor Thews smetl závoj z pavučin zakrývaj:</p>

<p>úzký kamenný vchod do hradní věže a vstoupil d</p>

<p>vnitř. Prach se mu dostal do nosu a on kýchnul. P</p>

<p>znechuceně zavrčel, když zjistil, že uvnitř je vlh:</p>

<p>a tma. Mohl to předpokládat a opatřit si pochodeň.</p>

<p>  Zaprskalo několik jisker a z polena vyšlehly pl</p>

<p>meny. Mozol podal Questorovi hořící kus dřeva.</p>

<p>  "Právě jsem se chystal použít magii a vyčarovat</p>

<p>světlo sám!" odsekl čaroděj podrážděně, ale kobc</p>

<p>sejen zašklebil.</p>

<p>  Stáli uvnitř rozpadajících se zdí starobylé pevno</p>

<p>Mirwouk, kterou čaroděj viděl ve svém snu a ztrac</p>

<p>ných kouzelných knihách. Byli daleko na sever</p>

<p>Ryzího Stříbra, vysoko v Melchoru. Vítr šlehal</p>

<p>omšelých kamenů a skučel v prázdných chodbác</p>

<p>zatuchlý vzduch mrazil, jako kdyby už přicházela :</p>

<p>ma. Cesta sem jim zabrala téměř tři dny, i když čar</p>

<p>děj s koboldem cestovali velmi rychle. Hrad je při</p>

<p>tal rozšklebenými vraty a prázdnými okny, pokc</p>

<p>a sály byly opuštěné.</p>

<p>  Questor pokračoval v chůzi, hledal cokoliv, co 1</p>

<p>mu připadalo alespoň trochu povědomé. Pomalu</p>

<p>snášel večér a on neměl nejmenší chuť procházet</p>

<p>po téhle pochmurné hrobce po setmění. Jako čarod</p>

<p>dokázal vidět věci, které zůstávaly ostatním lide</p>

<p>skryté a zde jasně cítil přítomnost zla.</p>

<p>  Chvíli tápal kolem a pak se mu zdálo, že rozezn</p>

<p>CERNÝ TEDNOROŽEC 51</p>

<p>chodbu, kterou viděl ve snu. Šel tedy jejími zákrutacni</p>

<p>a ohyby, oči upřené do šera před sebou. V chůzi mu</p>

<p>překáželo množství pavučin a prachu. Viděl tam pa-</p>

<p>vouky velikosti krys a krysy velké jako psi. Hemžili</p>

<p>se a pobíhali, musel si dávat pozor při každém kroku,</p>

<p>aby na něco nešlápnul. Byla to rozhodně nepříjemná</p>

<p>procházka. Chvíli odolával pokušení použít svou ma-</p>

<p>gii, proměnit většinu z nich v chomáče prachu a ne-</p>

<p>chatje odvanout větrem.</p>

<p>  Chodba se stočila směrem dolů, tvar jejích stěn se</p>

<p>zřetelně změnil. Questor zpomalil, aby si mohl pro-</p>

<p>hlédnout opracování kamenů. Pak se náhle napřímil.</p>

<p>  Poznávám to tady!" prohlásil vzrušeným šepo-</p>

<p>tem. "To je ten průchod, který jsem viděl ve svém</p>

<p>snu!</p>

<p>  Mozol mu beze slova vzal z ruky pochodeň a vydal</p>

<p>  se dolů jako první. Questor byl příliš nadšený, než aby   se hádal a tak si pospíšil beze slova za ním. Chodba se   rozšířila a pročistila, už žádné pavučiny, krysy, bmyz</p>

<p>  a prach. I kámen vrúmal jinak než dřív. Vydával j akýsi   druh odpomé pižmové vůně. Mozol pokračoval v chů-</p>

<p> zi vpřed čilým tempem, Questor z něj občas neviděl</p>

<p> nic jiného, než záblesk pochodně.</p>

<p>  Všechno bylo právě takové jako ve snu!</p>

<p>  Tunel stále pokračoval, zakusoval se hlouběji do</p>

<p>nitra hory, vytvářel spirály opuštěných chodeb a zdo-</p>

<p>bených schodišť. Mozol byl stále napřed, očima po-</p>

<p>zorně zkoumal prostor okolo. Questor mu doslova</p>

<p>dýchal za krk. . .</p>

<p>  Pak tunel končil kamennými dveřmi označenými</p>

<p>zavěšeným svitkem a runami. Questor se třásl vzru-</p>

<p>šením. Přejel dlaněmi po značkách ajeho ruce přes-</p>

<p> ně věděly, co dělat. Něčeho se dotkl a dveře se se</p>

<p>;. slabým zaskřípěním otevřely.</p>

<p>  Místnost za nimi byla obrvská její podlahu tvo-</p>

<p> řily dohladka opracované žulové bloky. Questor teď</p><empty-line /><p>5z TERRY BROOKS</p>

<p>převzal vedení. Následoval po paměti snový obraz</p>

<p>ve své mysli. S Mozolem po boku přešel do středu</p>

<p>komnaty. Jejich kroky dutě zněly ozvěnou.</p>

<p>  Zastavili se před žulovým blokem v podlaze, do</p>

<p>něhož bylo vytesáno znamení jednorožce.</p>

<p>  Questor Thews nevěřícně zíral. Jednorožec? Zata-</p>

<p>hal se neklidně za bradu. Něco tu nebylo v pořádku.</p>

<p>Nemohl si vzpomenout, že by se ve snu vyskytoval</p>

<p>nějaký jednorožec. Ano, v kameni bylo vytesáno ně- :.</p>

<p>jaké znamení, ale jaké? Jednorožec? Tohle vypadalo 1</p>

<p>na moc velkou náhodu...</p>

<p>  Na malou chvíli zvažoval možnost otočit se, odejít.</p>

<p>  š</p>

<p>cestou, kterou přišel a na celou věc zapomenout. Bylo</p>

<p>by to rozumné, našeptával mu slabý hlásek uvnitř.</p>

<p>Skrývalo se tu nějaké nebezpečí, cítil ho, vnímal</p>

<p>všemi smyly. Děsilo ho.</p>

<p>  Touha po ztracených kouzelných knihách však bylá</p>

<p>příliš silná. Natáhl ruku, jeho prsty obkreslily kontury rohu čtyřnohého stvoření. Pohyb znova opakoval, ja-</p>

<p>ko by ho k tomu rytina přiměla. Blok kamene se za-</p>

<p>chvěl a po pečlivě vyhloubených žlábcích sjel stra-..</p>

<p>nou.</p>

<p>  Questor Thews se naklonil a nahlédl do otvoru.</p>

<p>  Tam dole něco bylo.</p>

<p>  Soumrak zavinul jezerní krajinu do stínů a ml</p>

<p>světlo barevných měsíců a stříbrných hvězd bylo</p>

<p>slabým mihotáním odrážejícím se na klidné hlad</p>

<p>jezera Irrylyn. Vrba stála osaměle na břehu m</p>

<p>zátoky vykroužené mezi cedry a topoly, voda jez</p>

<p>jí šplouchala na prsty. Byla nahá, její šaty lež</p>

<p>pečIivě složeny v trávě za ní. Slabý větřík foukal</p>

<p>její světle zelenou kůži. Pohrával si s jejími po</p>

<p>dlouhými smara5dově zelenými vlasy svázaný</p>

<p>st:zžkou, jako by je zlehka pročesával, čechral r:i</p>

<p>hřívy, které jí splývaly z předloktí a kolem kotní</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 53</p>

<p>Zachvěla se. Byla neskutečně krásná, napůl víla</p>

<p>anapůl člověk. Vypadalajako dcera sirén lákajících</p>

<p>kdysi námořníky na nebezpečná skaliska dávných</p>

<p>moří.</p>

<p>  Noční ptáci ukrytí na druhém břehu jezera ostře</p>

<p>křičeli ajejich hlasy se rozléhaly do ticha. Vrba jim</p>

<p>zapískáním odpověděla.</p>

<p>  Zvedla hlavu anasála do chřípí vzduch jako laň.</p>

<p>Pastiňák na ni trpělivě čekal v tábořišti vzdáleném</p>

<p>asi padesát yardů, světlo ohně, na kterém vařil veče-</p>

<p>ři, probleskovalo skrz stromy. Přišla k Irrylyn sama.</p>

<p>Toužila po koupeli a chvíli klidu na vzpomínky.</p>

<p>  Opatmě vstoupila do vody, byla vlažná. Jemné</p>

<p>mravenčení jí proběhlo tělem. Na tomto místě potkala</p>

<p>  ena Holidaye, právě zde se uviděli poprvé, nazí</p>

<p>apři koupeli, svlečeni ze vší honosnosti. Tady si uvě-</p>

<p>omila, že on je ten, který jí byl předurčen. Zářivě se</p>

<p>  mála při vzpomínce na kouzlo toho okamžiku.</p>

<p>  enkrát mu řekla, co se musí stát a on tomu nevěřil-</p>

<p>  pravdě řečeno, nevěřil tomu ani nyní - ale její jis-</p>

<p>  ta byla neochvějná. Sudba jejího narození, vepsaná</p>

<p>  zrušitelně po vílím způsobu do pletenců květin</p>

<p>  obících Iože, v němž byla počata, se nemohla mý-</p>

<p>Ach, jak milovala toho cizince Bena Holidaye!</p>

<p>Její dětská tvář zazářila, ale vzápětí ji pokryly</p>

<p>imury. Ben jí chyběl. Měla o něj starost. Něco ze</p>

<p>ů, které si navzájem vyprávěli, jí dělalo nevysvět-</p>

<p>telným způsobem starosti. Cítila, že vjejich pozadí</p>

<p>; skrývá nebezpečná hádanka.</p>

<p>Benovi o tom neřekla nic. Už když jim vyprávěl</p>

<p>ůj sen, velice dobře vjeho hlase rozeznála pevné</p>

<p>zhodnutí odejít. Nemělo smysl snažit se změnit je-</p>

<p>úmysl a Vrba to ani nezkoušela. Znal velmi dobře</p>

<p>žná rizika a přijal je. Naléhavost její úz:;osti bledla</p>

<p>  e sílyjeho rozhodnutí.</p><empty-line /><p>54 TERRY BROOKS</p>

<p>  Možná právě proto ve vyprávění o svém snu ně</p>

<p>vynechala. Její sen byl jiný než Questorův nebo E</p>

<p>nův. Lišil se jen nepatrně, téměř nepostřehnutev</p>

<p>nedokázala by to vysvětlit, ale přesto to mohla v</p>

<p>mat.</p>

<p>  Skrčila se na mělčině, smaragdové vlasy se jí rc</p>

<p>sypaly po ramenou jako závoj. Prsty jemně hlad</p>

<p>vlnky na hladině, vzpomínky na sen se pomalu v</p>

<p>cely. Ten nedobrý pocit je ukryt v samotné podst</p>

<p>snu, pomyslela si. Ve způsobu, jakým jí probíl</p>

<p>v mysli. Obrazy byly jasné a živé, ale obsah se zi</p>

<p>nějak nepravdivý. Jako by se to všechno mohlo oc</p>

<p>hrátjenom ve snu, ne ve skutečnosti. Podobalo se</p>

<p>masce, za kterou se skrývá obliGej.</p>

<p>  Nechala své hiy s vlnkami a postavila se. Kdo ;</p>

<p>skrývá svou tvář za tou maskou, přemýšlela.</p>

<p>  Vrásky na jejím čele se ještě prohloubily, najE</p>

<p>nou si přála, aby nepřijala Benovo rozhodnutí 1</p>

<p>snadno. Přece jen se s ním měla přít, když se rozl</p>

<p>dl k odchodu, nebo alespoň měla trvat na tom,</p>

<p>půjde s ním.</p>

<p>  "Ne, bude v pořádku," zašeptala umíněně.</p>

<p>  Zvedla zrak k nebi a nastavila tvář měsíční zá</p>

<p>Zítra půjde pro radu ke své matce, jejíž život se t</p>

<p>podobal životu vílích bytostí ukrytých v mlhách. J</p>

<p>matka bude jistě vědět o černém jednorožci a uz</p>

<p>utkané z ryzího zlata. Brzy bude zpátky u Bena.</p>

<p>  Vstoupila hlouběji do ztemnělého jezera, voda</p>

<p>kolem ní sevřela a ona sé nechala klidně unášet prc</p>

<p>dem.</p>

<p>  r</p>

<p>?</p>

<p>STÍNY. . .</p><empty-line /><p>r</p>

<p>  ?</p><empty-line /><p>56 TERRY BRooKs</p>

<p>  Druhé Meeksovo zjevení už v Benovi nevyvo</p>

<p>  takovou paniku. Nezůstal stát jako přimrazený</p>

<p>  nepocítil stejný zmatek, jako poprvé. Byl překva</p>

<p>  ný, ale ne ohromený. Koneckonců, už přece jen</p>

<p>  šil, co může čekat. Byl to jen další přízrak vyvi</p>

<p>ného čaroděje - vysoká, shrbená postava zahal</p>

<p>do pláště ocelové barvy s rozježenými bílými vl</p>

<p>tváří vrásčitou a zsinalou. Ruka v černé kožené</p>

<p>kavici se po něm vztahovala jako spár. Strašlivý,</p>

<p>neškodný přízrak.</p>

<p>  Nebo snad ne?</p>

<p>  Ve chvíli, kdy k němu Meeks vykročil, si už ne</p>

<p>  tak jistý. Bledé, modré oči žhnuly nenávistí, jeho</p>

<p>  sy se začaly měnit v cosi ne zcela lidského. Blížil</p>

<p>  neslyšně se pohyboval po prázdné, matně osvětlE</p>

<p>  chodbě a v naprostém tichu rostl do obrovské v</p>

<p>  kosti. Ben se jen stěží udržel na místě, jednou rul</p>

<p>  se snažil nahmatat přes triko uklidňující obrys n</p>

<p>  dailonu. Ale jakou ochranu mu mohl poskytnou n</p>

<p>dailon v tomto světě? Mysl mu pracovala na p</p>

<p>obrátky. Runový kámen, vzpomněl si najednou! F</p>

<p>nový kámen mu ukáže, jestli hrozí nějaké nebezpE</p>

<p>Volnou rukou zoufale prohrabával kapsy u kall</p>

<p>a snažil se nahmatat kámen, zatímco se k němu I</p>

<p>žila zahalená Meeksova postava. Navzdory své</p>

<p>rozhodnutí udělal Ben rychlý krok zpět. Nemc</p>

<p>kámen najít!</p>

<p>  Meeks byl přímo před ním, temný a hrozivý. B</p>

<p>sebou trhnul, když mu čaroděj zastínil světlo.. .</p>

<p>  Pak se podíval vzhůru a zjistil, že je sám v opuště</p>

<p>chodbě, zírá do prázdna a napjatě naslouchá tichu.</p>

<p>  Meeks zmizel - bylo to jen další nehmotné ž</p>

<p>vení.-</p>

<p> Konečně našel runový kámen uhnízděný v záhý</p>

<p>:apsy u kalhot. Vytáhnul ho na světlo. Byl k:va</p>

<p>rudý a při dotyku pálil.</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 57</p>

<p>"Zatraceně!" zabručel zlostně a napůl vystrašeně.</p>

<p>Chvíli počkal, než se mu podařilo sebrat všechny</p>

<p>nysly. Přelétl očima chodbu aby se ujistil, zda nic</p>

<p>epřehlédl. Uvědomil si, že je stále skrčený v obran-</p>

<p>m postoji, narovnal se a poodstoupil od výtaho-</p>

<p>ch dveří. Nic se nepohnulo. Jak se zdálo, skutečně</p>

<p>yl sám.</p>

<p>Jaký mělo smysl toto druhé zjevení? Bylo to další</p>

<p>rování? Varování od Meekse nebo pro Meekse?</p>

<p>0 co tady šlo?</p>

<p>Zaáhal jen na chvíli a pak zahnul prudce doleva,</p>

<p>ie byly zasklené dveře vedoucí do kanceláří Holi-</p>

<p>y&amp; Bennett Ltd. Ať už se děje cokoliv, pomyslel</p>

<p>, je rozumnější se nezastavovat. Meeks mohl vě-</p>

<p>;t, že se Ben chystá za Milesem, strašidelné zjevení</p>

<p>dy vůbec nemuselo znamenat čarodějovu přítom-</p>

<p>st v kanceláři nebo kdekoliv poblíž. Mohlo být jen</p>

<p>lším upozorněním na Benův příchod. Pokud bude</p>

<p>ist rychlý, může se dostat do kanceláře a odejít</p>

<p>yč dříve, než s tím bude moci Meeks cokoliv udě-</p>

<p>Světla ve vstupní hale vedoucí ke kancelářím byla</p>

<p>Zasnutá. Zkusil stisknout kliku vstupních dveří,</p>

<p>zjistil, žeje zamčeno. to však bylo normální, Miles</p>

<p>ikdy nerozsvěcoval v hale ani neodmykal hlavní</p>

<p>veře, když pracoval sám. Na tohle se Ben připravil.</p>

<p>ytáhl z kapsy klíč od kanceláře, zasunul ho do zá-</p>

<p>ku a hladce jím otočil. Dveře se otevřely. Ben</p>

<p>toupil dovnitř, schoval klíč do kapsy a nechal za</p>

<p>;bou dveře zaklapnout.</p>

<p>Do ticha slabě hrálo rádio písničku Willie Nelso-</p>

<p>vé - tenhle druh hudby měl Miles rád. Ben nahlé-</p>

<p>do vnitřní haly a uviděl světlo prosvítající dveřmi</p>

<p>ilesovy kanceláře. Spokojeně se zašklebil. Starý</p>

<p>ach byl doma.</p>

<p>Možná. Zalila ho nová vlna pochybností a nedůvěry</p><empty-line /><p>$ g TERRY BROORS</p>

<p>  ajeho úsměv zmizel. Dvakrát měř ajednou řež,</p>

<p>pomněl sám sobě. Staré pořekadlo mu znělo v hl</p>

<p>jako by to bylo zakletí proti zlým duchům. Po</p>

<p>hlavou. Přál si, aby existoval nějaký způsob, jal</p>

<p>o Meeksovi dozvědět něco určitého.</p>

<p>  Pokračoval ve své cestě halou až se zastavil p</p>

<p>osvětlenými dveřmi. Miles Bennett seděl sám</p>

<p>svým stolem, obklopený zákony, před sebou žl</p>

<p>  blok s načmáranými poznámkami. Přišel do pr</p>

<p>  v saku a kravatě. V tuto chvíli však už měl povoli</p>

<p>  uzel u kravaty a sako odložil, aby si mohl dopřát</p>

<p>  hodlí vyhrnutých rukávů a rozepnutého límeč</p>

<p>  Ucítil Benovu přítomnost, vzhlédl k němu a oči</p>

<p>  mu rozšířily.</p>

<p>  "Zatraceně!" Zvedl se ze židle ale vzápětí se z</p>

<p>posadil zpátky. "Doku, jsi to opravdu ty?"</p>

<p>  Ben se usmál. "Vážně jsem to já. Jak se máš, :</p>

<p>maráde?"</p>

<p>  Jak se mám? Jak já se mám?" zeptal se Miles 3</p>

<p>věřícně."K čertu, co je to za otázku? Přihrneš</p>

<p>sem ze Sangri-La nebo co já vím odkud, ztratil</p>

<p>se na více než rok, nikdo o tobě neslyšel ani slc</p>

<p>aty se ptáš; jakjá se mám? To je pěkně drzé, I</p>

<p>ku!"</p>

<p>  Ben bezmocně přikývl a marně se snažil přijít</p>

<p>to, co by měl říct. Miles ho nechal chvíli trápit,</p>

<p>se začal smát a vstal, velký, neohrabaný plyšc</p>

<p>medvěd v košili.</p>

<p>  "Tak vítej, Doku Nestůj v chodbě jako marnotr</p>

<p>ný syn - ačkoliv to právě jsi. Jen pojď dál, posaď</p>

<p>a vyprávěj mi všechnoi k čertu, nemůžu pořád u</p>

<p>rit, žejsi to opravdu ty!"</p>

<p>  Oběhl stůl s rukou napřaženou k pozdravu, ucho</p>

<p>Benovu dlaň a pořádně s ní zatřásl. "Už jsem se sl</p>

<p>ro vzdal naděje, víš to Neměl jsem k tmu dalel</p>

<p>Myslel jsem, že se ti docela určitě něco stalo kd</p>

<p>  ,</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC $g</p>

<p>tak dlouhou dobu neozval. Víš dobře, jak v těch-</p>

<p>věcech dokáže zapracovat představivost. Dokon-</p>

<p>sem chtěl zavolat policii nebo někoho, ale nedo-</p>

<p>1 jsem si představit, jak jim říkám: můj obchod-</p>

<p>artner odjel lovit pidimužíky a draky!"</p>

<p>iova se rozesmál. Smál se, až mu slzy tekly z očí</p>

<p>n se k němu přidal. "Nejspíš mají takové telefo-</p>

<p>r každou chvíli."</p>

<p>amozřejmě. To je právě to, co dělá z Chicaga</p>

<p>lé město!" Miles si utřel oči. Měl na sobě po-</p>

<p>;kanou modrou košili a oblekové kalhoty. Vypa-</p>

<p>trochu jako přerostlý Šmoula. "Víš, Doku, moc</p>

<p>tě vidím."</p>

<p>á tebe taky, Milesi." Rozhlédl se kolem. "Jak se</p>

<p>, od té doby, co jsem odešel, se nic nezměnilo."</p>

<p>Jo, udržujeme to takhle z piety na tvou památ-</p>

<p>Miles se také rozhlédl kolem a pokrčil rameny.</p>

<p>ni bychom nevěděli, kde začít. Tohle místo je</p>

<p>ionumentální ukázka užitého umění." Usmál se</p>

<p>víli čekal, jestli se Ben chystá něco říct. Když</p>

<p>Eak stále mlčel, nervózně si odkašlal. "No, tak jsi</p>

<p>dy, co? Budeš mi vyprávět, co jsi zažil v pohád-</p>

<p>ivé zemi Pokud to ovšem pro tebe není nepříjem-</p>

<p>;. Nemusíme o tom mluvit, pokud. . . "</p>

<p>"</p>

<p>Můžeme o tom mluvit."</p>

<p>"Ale ne, nemusíme. Zapomeň, že jsem se ptal. Za-</p>

<p>meň na to," naléhal Miles a vypadal zahanbeně.</p>

<p>o samým překvapením, když jsi sem vplul jen</p>

<p>k... Víš co, podívej, něco pro tebe mám! Schová-</p>

<p>il jsem to pro chvíli, kdy se zase shledáme. Mám</p>

<p>přímo támhlé, v zásuvce." Pospíšil si zpátky ko-</p>

<p>m stolu a začal horlivě psohledávat spodní šuplík.</p>

<p>ak tady to máme!"</p>

<p>Vytáhl ven zapečetěnou láhev Glenlivet a postavil</p>

<p>na stůl. Hned za ní následovaly dvě skleničky.</p><empty-line /><p>6o TERRY BROORS</p>

<p>  Ben potřásl hlavou a spokojeně se usmál. Jeho</p>

<p>  líbená skotská. "Byl jsem pryč opravdu dlouho,</p>

<p>  lesi." přiznal.</p>

<p>  Miles rozlomil pečeť, odšpuntoval láhev a do k</p>

<p>sklenice nalil na dva prsty vysoko. Jednu přistrčil</p>

<p>stůl Benovi, druhou uchopil sám a zvedl ji k příp</p>

<p>  "</p>

<p>"Nazločin ajiné kratochvíle, řekl.</p>

<p>  Ben si s ním přiťuknul. Oba se napili, dva ;</p>

<p>přátelé, kteří se sešli u jednoho stolu. Pak na:</p>

<p>chvíle ticha, do které zpívala Willie Nelsonová.</p>

<p>  ?" p</p>

<p>  "Tak řekneš mi to, nebo ne ze tal se nakc</p>

<p>Miles. Jak se zdálo, opět změnil názor.</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Já nevím."</p>

<p>  "</p>

<p>  Proč ne? Přede mnou se nemusíš stydět, to pi</p>

<p>víš. Nemusíš se cítit trapně za to, že se věci nakc</p>

<p>vyvinuly jinak, než jsi očekával."</p>

<p>  Do Benových myšlenek vtrhly vzpomínky.</p>

<p>opravdu to nebylo takové, j aké to čekal. Ale to</p>

<p>starosti nedělalo. Těžší se ukázalo rozhodování,</p>

<p>lik toho má říct Milesovi. Landover nebylo le</p>

<p>vysvětlit jen tak. Asi jako když se rodiče ptají kh</p>

<p>co dělal se Susie na divokém večírku.</p>

<p>  Byl to jako tvrdit Milesovi, že Santa Claus s</p>

<p>tečně existuje.</p>

<p>  "Našel jsem všechno, co jsem hledal. Bude ti</p>

<p>čit, když to řeknu takhle?" zeptal se Milese po ch</p>

<p>přemýšlení.</p>

<p>  Miles chvíli mlčel. "Ano, pokud je tohle to nejl</p>

<p>ší, co můžeš udělat," odpověděl nakonec. Pak</p>

<p>chvíli zaváhal. ",Ie to tak nejlepší, Doku?"</p>

<p>  Ben přikývl. "V tuto chvíli ano."</p>

<p>  "</p>

<p>  Rozumím. Co později Půjde to později? Kd</p>

<p>tohle mělo být všechno ajá se už nic dalšího ne</p>

<p>zvěděl, asi bych to nevydržel. Odešel jsi odtud</p>

<p>zármutku, vydal jsi se hledat princzny a draky. .</p>

<p>kl jsem ti tehdy, že jsi blázen, co naletěl reklamní</p>

<p>CERNÝJÉDNOROŽEC 61</p>

<p>  u s kouzelným královstvím, ve kterém žijí pohád-</p>

<p>  é bytosti. Něco takového podle mě není možné.</p>

<p>  vej, Doku, potřebuju se dozvědět, kdo z nás dvou</p>

<p>"1 pravdu. Potřebuju vědět, zda se sny jako byl ten</p>

<p>  oj ještě stále můžou vyplnit. Já to musím vědět."</p>

<p>V jeho kulaté tváři se zračilo zklamání. Benovi by-</p>

<p>starého přítele líto. Miles byl do celé věci zaple-</p>

<p>  od samého počátku. Byl jediný, kdo věděl, za co</p>

<p>ratil milion dolarů. Tu cenu ho stálo kouzelné krá-</p>

<p>bvství, v j ehož existenci by žádný soudný člověk</p>

<p>jevěřil. Byl také jediný, kdo věděl, že se Ben vydal</p>

<p>ledat toto království. Znal začátek celého příběhu,</p>

<p>de stále mu byl skryt jeho konec, a to ho užíralo.</p>

<p>B.en však měl vtuto chvíli na starosti něco důleži-</p>

<p>ějšího, než zvědavost, která trápila Milese. Jeho</p>

<p>ezpečnost. Některé vědomosti mohly být nebez-</p>

<p>ečné a Ben stále nevěděl, jak velkou hrozbu pro</p>

<p>ěj, či pro ně oba, představuje Meeks. Ještě stále ne-</p>

<p>ěděl, kolik pravdy bylo na jeho snu. Miles sice vy-</p>

<p>adal v pořádku, ale...</p>

<p>"Milesi, slibuji, jednoho dne ti řeknu všechno "</p>

<p>ipověděl a sna.žil se tvářit co nejdůvěryhodněji.</p>

<p>Teď ti nemůžu říct, kdy to přesně bude, ale jednou</p>

<p>e to dozvíš, slibuju. Je to věc, o které se mi těžko</p>

<p>nluví. Asi tak jako o Annie. Nikdy jsem o ní nedo-</p>

<p>ázal mluvit, aniž bych... se trápil tím, co js;,m řekl.</p>

<p>zpomínáš?"</p>

<p>Miles přikývnul. "Vzpomínám, Doku." Usmál se.</p>

<p>Uzavřel jsi konečně s jejím duchem mír?"</p>

<p>"Ano. Konečně. Ale nějakou dobu to trvalo</p>

<p>musel jsem se hodně změnit." Odmlčel se, neboť</p>

<p>i vzpomněl na chvíli, kdy stál sám v mlhách vílího</p>

<p>věta a ocitl se tváří v tvář svému nejhlouběji ukry-</p>

<p>mu strachu, totiž pocitu, že nějakým způsobem</p>

<p>;klan&gt;al svoji mrtvou ženu. ,.Vyprúvění o tom, kde</p>

<p>em byl a co jsem tam zažil, by zabralo trochu více</p><empty-line /><p>6z TERRY BROOKS</p>

<p>času a neobešlo by se bez určitého vysvětlování, .</p>

<p>tady musímještě zařídit několik věcí..."</p>

<p>  Odmlčel se, přitom držel v prstech skleni</p>

<p>a kroužil s ní po desce stolu.</p>

<p>  "V pořádku, Doku," řekl Miles rychle a pokrčil</p>

<p>meny. "Mám tě tu ve zdraví zpátky. To ostatní pňj</p>

<p>vím to.</p>

<p>  Ben chvíli zíral na skleničku se skotskou. Pak</p>

<p>zvedl oči a podíval se na Milese. "Jsem tu jen</p>

<p>chvíli, brácho. Nemůžu zůstat."</p>

<p>  Miles znejistěl, pak se mu podařilo vyloudit úsm</p>

<p>"No tak, co mi to říkáš? Kvůli něčemu jsi přece</p>

<p>šel, ne Tak co to je? Bulls šli tuhle zimu nahc</p>

<p>Cubs se zhoršili, byl maratón,. volby, všechny ty</p>

<p>hůdky, které patří k životu v Chicagu. Chceš se z;</p>

<p>podívat, jak hrajou Bears? Víš, letos se jim fakt d</p>

<p>U stánků s jídlem pořád prodávají Budweiser a 1</p>

<p>kuřičné placky. Co ty na to?"</p>

<p>  Ben se zasmál, uvnitř však cítil vztek sám na sel</p>

<p>"Zní to výborně, ale kvůli tomu jsem nepřišel. Jsi</p>

<p>tady, protožejsem měl o tebe starost."</p>

<p>  Miles na něj zíral. "Co?"</p>

<p>  "Měl jsem o tebe starost. Nevím, proč se tváříš 1</p>

<p>šokovaně. Chtěl jsem se jen ujistit, jestli jsi v ř</p>

<p>řádku, kruci."</p>

<p>  Miles si pořádně loknul skotské a pak se pohodl</p>

<p>usadil v čalouněném křesle. "Proč bych neměl ř</p>

<p>v pořádku?"</p>

<p>  Ben pokrčil rameny. "Já nevím." Chystal se polv</p>

<p>čovat, pak se ale zarazil. "K čertu s tím, stejně si</p>

<p>nyslíš, že jsem blázen. Pár dalších polínek v ohni</p>

<p>cž nemůže změnit. Měl jsem sen. Byl jsi v nesňází</p>

<p>a potřeboval jsi mě. Nevím co to bylo za potíže. J</p>

<p>vím, že ses do nich dostal kvůli mně. Tak jsem při</p>

<p>zpátky, abych zjistil, co je na tom pravdy."</p>

<p>  Miles ho chvíli pozoroval, asi jako když psychi</p>

<p>ČERrrrroRožEc 63</p>

<p>duje pacienta s vzácnou duševní poruchou. Pak</p>

<p>sebe hodil zbytek whisky a zase se svalil zpátky</p>

<p>  lCC</p>

<p>křesla. "Jsi cvok, Doku, víš to</p>

<p>Já vím."</p>

<p>Musí tě asi pořádně hryzat svědomí."</p>

<p>Myslíš?"</p>

<p>Ano, myslím. Vykroutil ses z toho právě upro-</p>

<p>;d předvánočního blázince a nechal jsi mě tady se</p>

<p>mi těmi nedořešenými případy na krku. Tak abys</p>

<p>lěl, mám pro tebe novinu. Postaral jsem se o vše-</p>

<p>y ty zatracené případy, běh kanceláře neztratil</p>

<p>ipo ani v nejmenším." Odmlčel se a zaš-klebil.</p>

<p>zhodně ne víc než o polovinu. Jsi na mě pyšný,</p>

<p>ku?"</p>

<p>é, Milesi." Zamračil se Ben. "Tak tedy nebyly</p>

<p>potíže s kanceláří, nic co by vyžadovalo moji</p>

<p>  . ncc</p>

<p>Miles vstal, uchopil láhev Glenlivet a znova nalil.</p>

<p>iroce se usmál. "Doku, je mi to moc líto, ale musím</p>

<p>to říct, nemohlo se mi dařit lépe."</p>

<p>Právě v tu chvíli začal Ben cítit podraz.</p>

<p>0 patnáct minut později už byl  zpátky na ulici.</p>

<p>držel se na návštěvě u Milese právě tak dlouho,</p>

<p>y v něm nevzbudil pocit, že je něco skutečně v ne-</p>

<p>řádku. Zůstal, ačkoliv všechno v něm křičelo tou-</p>

<p>u utíkatjako o život.</p>

<p>V sobotu ráno byly taxíky za příplatek, chytil tedy</p>

<p>ztobus a vydal se na svou polední schůzku do kan-</p>

<p>láře Eda Samuelsona. Seděl sám na sedadle v dru-</p>

<p> řadě odzadu. Tiskl k sobě tlumok jako by to byla</p>

<p>chranná vesta a siažil se ze sebe setřást pocit, že</p>

<p>ude jsou oči, které ho pozorují. Schoulil se do</p>

<p>rého obleku, zabalil do pláště a čekal, až ho opustí</p>

<p>cit chladu.</p>

<p>Mysli jako právník, napomenul se! Najdi souvislosti!</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  Jeho sen lhal. Miles Bennett neměl potíže ani ne-</p>

<p>potřeboval jeho pomoc. Možná to opravdu byl výplod</p>

<p>jeho pocitu viny. Nechal přece svého přítele samot-</p>

<p>ného pracovat za ně za oba. Snad jen shodou okol= i</p>

<p>ností se ve stejnou noc zdály podobné sny Vrbě:-</p>

<p>a Questorovi. To se však nezdálo pravděpodobné.</p>

<p>Něco jim muselo ty sny podstrčit. Něco nebo někdo.</p>

<p>  Meeks.</p>

<p>  Čeho tím chtěl jeho nepřítel dosáhnout?</p>

<p>  Vystoupil z autobusu na Madisonu a minul něko-</p>

<p>lik vchodů, než se dostal k domu Eda Samuelsona:</p>

<p>Oči ho stále sledovaly.</p>

<p>  Navštívil svého účetního, podepsal několik zpl-</p>

<p>nomocnění a pověření, které mu umožňovaly zastu=</p>

<p>pování ve správě Benových věcí nejméně po dobu</p>

<p>několika příštích let. Neměl v úmyslu být pryč tak</p>

<p>dlouho, ale jeden nikdy neví. Potřásl si s Edem ru-</p>

<p>kou a řekli si sbohem. Ze dveří kanceláře vyšel o půl</p>

<p>jedné odpoledne.</p>

<p>  Tentokrát počkal na taxíka. Nechal se zavézt pri:</p>

<p>mo na letiště a stihl let Delta Airli.nes do Washing--:: tonu ve 13.30. Do hlavního města dorazil v pět. =</p>

<p>O hodinu později nasedl do posledního letadla, které=:</p>

<p>ten den odlétalo do Allegheny ve Waynesboro. Ce-</p>

<p>lou cestu se rozhlížel, zda někde neuvidí Meekse</p>

<p>Muž v pruhovaném saku z něj nespustil oči po celou</p>

<p>cestu ze ChicaSa. Na hlavním terminálu Národního</p>

<p>letiště mu zastoupila cestu stará prodavačka květin á</p>

<p>v Allegheny narazil do námořníka s tlumokem n</p>

<p>zádech když se příliš prudce otočil od místenkov</p>

<p>přepážky. Ale po Meeksovi nikde ani stopa.</p>

<p>  Cestou z Washingtonu do Waynesboró se dvakr.</p>

<p>podíval na nznový kámen. Poprvé ho zkontroloval spl</p>

<p>še jen pro jistotu, po druhé už jej vytahoval z kap</p>

<p>mnohem méně ochotně. Pokaždé totiž z udě žhnul a p</p>

<p>doteku pálil.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 65</p>

<p>  Tu noc už v cestě dále nepokračoval, ačkoliv po</p>

<p>tom toužil. Potřeba spěchu byla tak silná, že ji jen</p>

<p>stěží dokázal kontrolovat. S pomocí rozumu se ov-</p>

<p>ládl. Nebo mu k tomu pomohl strach? v každém pří-</p>

<p>padě nechtěl riskovat cestu do Blue River potmě.</p>

<p>Mohl by se snadno ztratit a přijít k úrazu. Navíc bylo</p>

<p>pravděpodobné, že u vchodu do tunelu na něj bude</p>

<p>čekat Meeks.</p>

<p>  Spal špatně, vstal za úsvitu, oblékl se do teplých</p>

<p>věcí a obul si sportovní boty. Něco málo snědl-</p>

<p>později si ani nemohl vzpomenout co to vlastně bylo,</p>

<p>a zavolal taxíka, aby ho vyzvedl. Stál ve vstupní hale,</p>

<p>tlumok v ruce a neklidně se díval skrz prosklenou</p>

<p>stěnu. Po chvíli se rozhodl vyjít ven. Den byl šedivý,</p>

<p>chladný a nepříjemný. Nepřítomnost deště byla jeho</p>

<p>jedinou kladnou stránkou. Vzduch páchl podivně</p>

<p>a chutnal ještě hůř, oči ho pálily. Několikrát zkontro-</p>

<p>loval runový kámen. Stále žhnul jasně rudě.</p>

<p>  Limuzína přijela o chvíli později. V autě mu cesta</p>

<p>ubíhala rychle. Brzy dopoledne už stoupal vzhůru po</p>

<p>ialesněných svazích Národního parku George Wa-</p>

<p>shingtona. Daleko za sebou nechal Chicago, Washin-</p>

<p>gton, Waynesboro, Milesse Bennetta a Eda Samuel-</p>

<p>sona, všechny avšechno, co patřilo kjeho starému</p>

<p>svetu, v němž si nyní připadal spíše jako uprchlík</p>

<p>a cizinec.</p>

<p>  Bez nehody našel duby obalené mlžnými chuch-</p>

<p>  alci, které označovaly průchod do Landoveru. Ni-</p>

<p>  de ani stopa po Meeksovi, ať už in persona nebo</p>

<p>  podobě zjevení. Les byl klidný a tichý, v cestě mu</p>

<p>  estálo nic.</p>

<p>  Ben Holidáy se doslova rozběhl, aby byl v tunelu</p>

<p>  nej dřív.</p>

<p>Zastavil :,e až na druhé straně.</p>

<p>Z nebe pokrytého drobnými mráčky sálalo slunce</p><empty-line /><p>66 TERRY BROOKS</p>

<p>a zahřívalo svými doteky zemi. Louky zářily jasný.</p>

<p>mi barvami, ovocné sady splývaly po svazích údol.</p>

<p>jako přikrývka sešívaná z pestrých kousků. Krajin</p>

<p>byla pokrytá květy, ptáci poletovali v drobném dešt</p>

<p>pod klenutým obloukem duhy. Vzduch voněl čisto</p>

<p>tou a svěžestí.</p>

<p>  Ben se zhluboka nadechl, aby zahnal mžitky, která</p>

<p>mu tančily před očima a čekal, až znovu nabere síly.</p>

<p>vyčerpané úprkem skrz tunel. Ano, on utíkal. PřímQ</p>

<p>letěl. Dělalo mu starosti, že tak zpanikařil. Teď dý</p>

<p>  .</p>

<p>chal zhluboka a klidně. Na temný, mlhavý les tyčíc</p>

<p>se za ním jako hradba se neodvažoval ani podíva;</p>

<p>Teď už byl v bezpečí. Byl doma.</p>

<p>  Tahle věta mu.zněla v uších jako uklidňující re:</p>

<p>frén. Znovu zvedl oči vzhůru a nechal svůj zral</p>

<p>bloudit údolím Landoveru po celé jeho šířce. Zaží</p>

<p>val přitom neočekávaný pocit důvěrné známosti</p>

<p>který ho uklidňoval. Sám nad tím užasl. Jeho návr</p>

<p>byl přechodem z pomalého zimního umírání do kra-</p>

<p>jiny kypící životem. Nikdy by si nebyl pomyslel, žlt</p>

<p>to jednou bude vnímat právě takhle. Teď to vypa</p>

<p>dalo jako ta nejsamozřejmější věc na světě.</p>

<p>  Bylo už téměř poledne. Sešel z hřebenu údolí. d</p>

<p>tábořiště, kde nechal svůj doprovod. Čekali na ně:</p>

<p>a přijali jeho příchod bez známky překvapení. Ka-::</p>

<p>pitán mu zasalutoval na pozdrav, přivedli mu Úředň</p>

<p>ního Šimla, muži se vyšvihli do sedel a vydali se nt</p>

<p>cestu. Od letadel a limuzín přímo do světa, ve kte-</p>

<p>rém byly nejčastějším dopravním prostředkett</p>

<p>vlastní nohy nebo kůň. Ben se přistihl, jak se usmív</p>

<p>nad samozřejmostí takové změny.</p>

<p>  Byl to však j en letmý úsměv. Jeho myšlenky se bt</p>

<p>zy vrátily ke snům, které si navzájem s Vrb</p>

<p>  a Questorem vyprávěli. Měl stále neodbytnější pocit</p>

<p>že se v nich skrývá něco hodn zlého. Jeho sen b</p>

<p>naprostou lží. Obelhaly sny i Vrbu a Questora? Je</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC</p>

<p>sen byl urěitým způsobem spojen s Meeksem, tím si</p>

<p>byl téměř jist. Byly takové i ostatní sny? Najednou</p>

<p>mel před sebou příliš mnoho otázek a v dohledu ani</p>

<p>jednu odpověď. Musel se co nejdříve dostat do Ry-</p>

<p>zího Stříbra a najít své přátele.</p>

<p>  K hradu dorazil ještě před soumrakem, když před-</p>

<p>tím celou cestu udržoval ostré tempo. Seskočil z ko-</p>

<p>ně, v rychlosti poděkoval svému doprovodu, zavolal</p>

<p>si člun a co nejrychleji se přepravil přes jezero k os-</p>

<p>trovu, který byl jeho domovem. Stříbmé věže a zářivě</p>

<p>bílé zdi mu svítily v ústrety, teplo mateřské země ho</p>

<p>pňvinulo do náručí. Mrazivého pocitu uvnitř se však</p>

<p>stále nemohl zbavit.</p>

<p>  Už v předsálí potkal Abemathyho. Měl na sobě jas-</p>

<p>ně rudou hedvábnou tuniku, krátké kalhoty, punčo-</p>

<p>chy, bílé naleštěné boty a rukavice. Na nose mu se-</p>

<p>děly brýle ve stříbmých obroučkách, v ruce držel</p>

<p>knihu, do které obvykle zapisovali data důležitých</p>

<p>setkání. "Moc jsi s návratem nepospíchal, Výsosti."</p>

<p>Jeho hlas zněl podrážděně. "Celý den jsem strávil ko-</p>

<p>nejšením zjitřených citů jistých členů soudní rady,</p>

<p>kteří přijeli jen pro to, aby se s tebou viděli osobně.</p>

<p>Před schůzkou naplánovanou na příští týden se obje-</p>

<p>vila spousta nových problémů. Zavlažovací systém</p>

<p>jižně od Západní Marky prosakuje. Zítra přijede pan-</p>

<p>stvo ze Zeleného trávníku a my jsme se ani nepodí-</p>

<p>vali na seznam záležitostí, které s námi chtějí projed-</p>

<p>:nat. Nejméně půl tuctu dalších vyslanců sedí..."</p>

<p>; "Taky tě rád vidím, Abernathy " skočil mu Ben do</p>

<p>řeči. , Vrátil se už Questor nebo Vrba?"</p>

<p>  "Uch... Ještě ne, Výsosti." Abernathy podle všeho</p>

<p>na chvíli ztratil nit hovoru. Kdýž kolem něj Ben pro-</p>

<p>šel a namířil si to do hodovní síně, následoval ho</p>

<p>  mlčky. "Byla tvá cesta úspěšná?" zeptal se nakonec.</p>

<p>  "lloc ne. Jsi si jistý, že s ještě nikdo z nich ne-</p>

<p>  Vró M,1i</p><empty-line /><p>68 TERRY BROOKS</p>

<p>  "Ano, Výsosti, naprosto. Přijel jsi první."</p>

<p>  "Poslal někdo z nich zprávu?"</p>

<p>  "Žádné zprávy nedošly, Výsosti." Abernathy se :...</p>

<p>k němu přitiskl blíž. "Děje se snad něco?"</p>

<p>  Ben ani nezpomalil. "Ne, všechno je v pořádku."</p>

<p>  Abernathy vypadal nejistě. "Ano, jistě, dobře že to</p>

<p>vím." Chvíli váhal, odkašlal si ale pak si dodal odva-</p>

<p>hy. "Co bude se zástupci soudní rady, Výsosti. . . ?"</p>

<p>  Ben rozhodně potřásl hlavou. "Dneska nemám čas,</p>

<p>Uvidím se s nimi zítra." Vstoupil do jídelny a nechal</p>

<p>Abernathyho stát ve dveřích. "Okamžitě, jakmile se</p>

<p>vrátí Vrba nebo Questor, dej mi vědět. Bez ohledu</p>

<p>na to, co právě dělám."</p>

<p>  Abernathy si posunul brýle vzhůru po svém dlou-</p>

<p>hém nose a zmizel v chodbě bezjediného slova.</p>

<p>  Ben rychle zhltl večeři a vyšplhal se nahoru po</p>

<p>schodech do věže ukrývající Zemězrak. Zemězrak</p>

<p>byl součástí magie Ryzího Stříbra, zařízení, které</p>

<p>mu umožňovalo přehlédnout všechno dění v Lando-</p>

<p>veru. Ten, kdo ho užíval, měl pocit, jako by létal</p>

<p>volně nad údolím zjednoho konce na druhý. Byla to</p>

<p>kulatá, zastřešená terasa s volným výhledem do</p>

<p>kraje. Stříbrné bezpečnostní zábradlí se vinulo z ve-</p>

<p>nkovní strany věže kolem dokola, k zábradlí byl při-</p>

<p>pevněn pultík se sešlou peramenovou mapou krá-</p>

<p>lovství, který byl ústředním bodem Zemězraku.</p>

<p>  Ben vstoupil na terasu, uchopil pevně zábradlí,</p>

<p>soustředil se na mapu a přál si dostat se na sever.</p>

<p>O vteřinu později zmizel hrad kolem něj a on plul</p>

<p>v prostoru. Jeho jedinou oporou se zdálo být stříbrné</p>

<p>zábradlí a pultík s mapou. Uháněl daleko na sever</p>

<p>k horám Melchoru, přehoupl se přes jéjich hřebeny</p>

<p>a zase se snesl níž. Pospíchal na jih do Jezerní země</p>

<p>a do Elderew, sídla lidu Pána Řeky. Prohledal křížem</p>

<p>krážem lesy a kopce z jednoho konce  ezemí země na</p>

<p>druhý. Vrbu ani Questora však nikde nenašel.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 69</p>

<p>Asi za hodinu to vzdal. Jeho oblečení bylo promá-</p>

<p>čené potem, v rukou svírajících zábradlí cítil křeč.</p>

<p>Qpustil Zemězrak zklamaný a zesláblý.</p>

<p>Pokusil se smýt ze sebe zklamání a slabost horkou</p>

<p>koupelí, ale podařilo se mu to jen zčásti. Představa</p>

<p>Meekse mu nedopřála klid. Čaroděj ho vylákal zpát-</p>

<p>ky pomocí snu o Milesovi, tím si byl Ben zcela jist.</p>

<p>Stejně tak nepochyboval o tom, že starý čaroděj vy-</p>

<p>myslel plán, jak se mu pomstít za své vyhnanství.</p>

<p>Nedokázal si však představit, jakou úlohu v tom hrály</p>

<p>sny j eho přátel a j akému nebezpečí tedy musí čelit.</p>

<p>Za okny byla noc, když Bena únava přiměla nechat</p>

<p>přemýšlení. Rozhodl se, zítra po ránu vyšle za svými</p>

<p>ztracenými přáteli pátrací výpravy. Všechno ostatní.</p>

<p>bude muset počkat, než se mu podaří vyřešit záhadu</p>

<p>ukrytou za sny. Stále více byl přesvědčen o přítom-</p>

<p>nosti něčeho strašlivého a cítil, jak mu čas vyměřený</p>

<p>na nápravu věcí neodvratně uniká mezi prsty.</p>

<p>  Noc pokročila. Byl zrovna ponořený do studia lis-</p>

<p>tin, které se nakupily za dobu jeho nepřítomnosti,</p>

<p>když se dveře do jeho studovny nečekaně rozlétly</p>

<p>dokořán. Náhlý poryv větru rozházel kupky doku-</p>

<p>mentů, které si předtím pečlivě rozložil na pracov-</p>

<p>ním stole před sebou. Ze stínu vystoupila vyzáblá</p>

<p>postava Questora Thewse.</p>

<p>  "Našel jsem je, Výsosti!" oznámil Questor a dop-</p>

<p>rovodil svá slova rozmáchlým gestem ruky. Druhou</p>

<p>tiskl k hrudi cosi pečlivě zabaleného. Přešel pracov-</p>

<p>nou až k Benovu stolu a s hlasitým žuchnutím na něj</p>

<p>balík upustil. "Tady!"</p>

<p>  Ben zíral. Ze dveří za Questorovými zády se vyno-</p>

<p>řil poněkud ucouraný Mozol. Saty měl potrhané</p>

<p>a zablácené. Objevil se i Abernathy, košili obleče-</p>

<p>nou naruby a noční čepičku nakřivo. Nasadil si brýle</p>

<p>a zamžou: al.</p>

<p>  "Všechno bylo přesně takové, jak ukazoval sen "</p>

<p>  ,</p><empty-line /><p>o TERRY BROOKS</p>

<p>7</p>

<p>vysvětloval překotně Questor a snažil se rozmotat do-</p>

<p>nesený balík. "Vlastně ne tak docela. Měli jsme jednu</p>

<p>nepříjemnost. Pod kamenem byl schovaný rarach, oš-</p>

<p>klivé překvapení, to vám povím. Ještě že si s ním Mo-</p>

<p>zol poradil. Chytil ho pod krkem a uškrtil ho. Všechno</p>

<p>ostatní bylo jako ve snu. Našli jsme chodbu v Mir-</p>

<p>wouk a ta nás dovedla až ke dvežím. Otevřel jsem je.</p>

<p>Za nimi byl pokoj vydlážděný opracovanými kameny.</p>

<p>Jeden z kamenů měl zvláštní znamení, otvíral se dote-</p>

<p>kem. Natáhljsem ruku, a..."</p>

<p>  "Questore, ty jsi donesl ztracené kouzelné knihy?"</p>

<p>skočil mu Ben překvapeně do řeči.</p>

<p>  Čaroděj se zarazil, podíval se na něj a pokrčil ra-</p>

<p>meny. "Samozřejmě, že jsem donesl ty knihy, Vý-</p>

<p>sosti. Co jiného ti teď povídám?" Jak se zdálo, zno-</p>

<p>va našel nit vyprávění a pokračoval. "Zrovna jsem</p>

<p>se pro ně natáhl - viděl jsem je ve stínu, když vtozn</p>

<p>mě Mozol strhl zpátky. Všiml si raráška. Začala me-</p>

<p>zi nimi strašná rvačka a... Tady nás máš!</p>

<p>  "</p>

<p>  Podařilo se mu odstranit poslední vrstvu. Dvojice</p>

<p>mohutných starých knih odpočívala uprostřed kupy</p>

<p>plátna, v němž byla původně zabalena. Každá kniha</p>

<p>měla koženou vazbu pokrytou runami a rytinami. Po</p>

<p>zlacení původně zvýrazňujícím každý symbol ted</p>

<p>zbyly pouhé šmouhy. Rohy a hřbety knih pokrývala</p>

<p>matná měď ajejich desky byly zapečetěny obrov-</p>

<p>ským zámkem.</p>

<p>  Ben se natáhl, aby se dotkl obálky horní knihy, ale</p>

<p>Questor jej rychle chytil za ruku. "Moment prosím,</p>

<p>Výsosti." Caroděj ukázal prstem na zámek. "Vidíš;</p>

<p>něco se stalo se západkou."</p>

<p>  Ben se podíval blíž. Závlačka zámku zmizela, železo</p>

<p>kolem ní bylo jako propálené ohněm. Zkontroloval</p>

<p>zámek na druhé knize - ta stále bezpečně držela na</p>

<p>svém místě. Nebylo pochyb, u prvrú knihy někdo zlo</p>

<p>mil zámek, který j i měl chránit. Podíval se na Questora</p>

<p>CERNY JEDNOROŽEC j</p><empty-line /><p>  ,</p>

<p>  ,Nemám tušení, Výsosti," odpověděl čaroděj na ne-</p>

<p>vyslovenou otázku. "Přinesl jsem knihy přesně tak, jak</p>

<p>jsem je našel. Nijak jsem s nimi nemanipuloval ani</p>

<p>jsem se je nepokoušel otevřít. Ze značek na jejich</p>

<p>obalu vím, že to jsou ztracené kouzelné knihy. Víc než</p>

<p>ty však nevím." Obřadně si odkašlal. "Pokládal jsem</p>

<p>za vhodné, abys byl přítomenjejich otevření."</p><empty-line /><p>  ,</p>

<p>  ,Pokládal jsi za vhodné, co?" zavrčel Abernathy</p>

<p>a strčil svou chlupatou tvář mezi ně. Ve svém noční</p>

<p>čepečku vypadal komicky. , Chceš tím říct, že jsi to</p>

<p>považoval za bezpečnější! Chtěl jsi mít po ruce sílu</p>

<p>medailonu, kdyby náhodou magie knih byla silnější,</p>

<p>než ty!</p>

<p>  "</p>

<p>  Questor ztuhnul. "Můžu tě ujistit, Abernathy, mám</p>

<p>dostatečné množství vlastní magie, abych...</p>

<p>  "Zapomeň na to, Questore," přerušil ho Ben.</p>

<p>"Udělal jsi správnou věc. Dokážeš otevřít ty knihy?"</p>

<p>  Tentokrát Questor ztuhnul rozhořčením. "Samo-</p>

<p>zřejmě, že je dokážu otevřít! Pohleďte!"</p>

<p>  Přistoupil blíž a natáhl ruce nad první ze starých</p>

<p>svazků. Ben ustoupil a sevřel své ruce na medailonu.</p>

<p>Nechtěl nechat cokoliv náhodě, když měli co dělat</p>

<p> s něčím takovým.</p>

<p>  Questor se dotknul spony a z kovu nečekané vyra-</p>

<p>zil zelený plamen. Všichni rychle uskočili zpátky.</p><empty-line /><p>  ,</p>

<p>  ,Jak se zdá, zase jsi jednou podcenil nebezpečnost</p>

<p>situace!" štěkl Abernathy.</p>

<p>  Questor se začervenal, na tváři se mu zračilo na-</p>

<p>pětí. Rychle zvedl ruce, objevily se jiskry a pak jeho</p>

<p>  dlaně ožily vlastní.m jasem zářivě bílého ohně. Na-</p>

<p> mířil plamen dolů směrem ke kovové sponě a vjeho</p>

<p>  září nechal zelený plamen pomalu odumírat. Pak</p>

<p>  rychle tleskl dlaněmi a oba ohně zmizely.</p>

<p>  Věnoval Abernathymu opovržlivý pohled." Tohle</p>

<p>  bylo docela bezýznamné nebezpečí, nemyslíš?"</p>

<p>  Znovu sáhnul po sponě a pomalu uvolnil kovovou</p><empty-line /><p>7</p>

<p>  TERRY BROOKS</p>

<p>přezku. Pomalu otevřel knihu na první stránce. Zíral</p>

<p>na něj starý, zažloutlý pergamen. Nebylo tam nic.</p>

<p>  Ben, Abernathy a Mozol se shlukli kolem něj, aby</p>

<p>si ve špatném světle mohli stránku lépe prohlédnout.</p>

<p>Byla skutečně prázdná. Questor obrátil list. Prázdná</p>

<p>byla druhá i třetí stránka.</p>

<p>  Také na čtvrté stránce nebylo nic, en její střed byl</p>

<p>ožehnutý, jako by se ocitla moc blízko plamene.</p>

<p>  "Mám pocit, že jsi to byl ty, čaroději, kdo použil</p>

<p>slovo bezvýznamný, že?" popichoval Abernathy.</p>

<p>  Questor neodpověděl. V tváři měl ohromený vý-</p>

<p>raz. Pomalu začal listovat knihou, otáčel jednu čis-</p>

<p>tou stránku za druhou. Zažloutlé pergamenové Iisty</p>

<p>byly prázdné, ale každý další se zdál být více ožeh-</p>

<p>nutý. Posléze začaly být stránky propálené skrz na-</p>

<p>skrz.</p>

<p>  Bez rozmyslu listoval až do samotného středu kni-</p>

<p>hy a tam se zastavil.</p>

<p>  "Výsosti," řekl tiše.</p>

<p>  Ben se podíval na trosky, které ležely na stole před</p>

<p>ním. Oheň spálil střed knihv na troud. Zdálo se, že</p>

<p>oheň vznikl uvnitř.</p>

<p>  Král a čaroděj se dívali jeden na druhého. "Pokra~ .:</p>

<p>;,uj," pobídl ho Ben.</p>

<p>  Questor rychle prolistoval zbytkem knihy, ale nt,</p>

<p>nenašel. Všechny listy pergamenu vypadaly stejně -::</p>

<p>kromě propálených nebo ožehnutých míst byly zcel</p>

<p>orázdné.</p>

<p>  "Nerozumím tomu, Výsosti." přiznal nakonec Qu</p>

<p>  stor Thews.</p>

<p>  Abernathy to nejdřív chtěl komentovat, ale pak</p>

<p>  to rozmyslel. "Možná najdeme odpověď v dř</p>

<p>  knize," navrhl unaveně.</p>

<p>  Ben kývnul na Questora aby pokračoval. Čarod</p>

<p>  Lavřel první .knihu a položil ji stranou. Obalil sré .   ce červenou září a pomalu je spustil dolů. Pom.</p>

<p>CRNÝJEvNOROŽEC 73</p>

<p>ztlumil zelený oheň, který chránil zámek. Práce mu</p>

<p>trvala déle než prve, neboť uzávěr druhé knihy byl</p>

<p>nedotčený. Pak oba ohně uhasly. Čaroděj uvolnil</p>

<p>přezku a opatrně knihu otevřel.</p>

<p>  Ukázala se jim silueta jednorožce. Byla nakreslena</p>

<p>na pergamenu, který nebyl zažloutlý ani propálený</p>

<p>a zachoval si původní bělost. Jednorožec stál klidně.</p>

<p>Jeho obrys byl j asně vykreslen černými konturami.</p>

<p>Questor otočil stránku. Tam byl druhý jednorožec,</p>

<p>tentokrát zachycený v pohybu, ale nakreslený stej-</p>

<p>ným způsobem. Třetí stránka skrývala dalšího jed-</p>

<p>norožce, čtvrtá jiného a tak dál. Všechny stránky</p>

<p>knihy vypadaly jako nové. Na každé byl jednorožec,</p>

<p>zachycený pokaždé vjiné póze.</p>

<p>  Kromě kreseb jednorožců nenašli žádné písmo ani</p>

<p>jakékoliv znaky.</p>

<p>  , Pořád tomu nerozumím." povzdechl si Questor a</p>

<p>  ,</p>

<p> vjeho hubené tváři se zračilo zklamání.</p>

<p>  "Znamená to, že tohle nejsou kouzelné knihy, jak</p>

<p>sis myslel," nadhodil neomaleně Abernathy. .</p>

<p>  Ale Questor zavrtěl hlavou. "Ne, tohle určitě sou</p>

<p>ty knihy. Říká to sen, říkají to značky na vazbě, vy-</p>

<p>padají přesně tak, jak je popisuí staré pověsti. Tohle</p>

<p>  opravdu jsou ztracené kouzelné knihy.</p>

<p>  Chvíli mlčeli. Ben se zamyšleně díval na knihy.</p>

<p>  Pak se rozhlédl kolem a jeho oči se zastavily na</p>

<p>  tmavé Mozolově postavě vykukující zpoza Questo-</p>

<p>  ra. Kobold se hrozivě šklebil.</p>

<p>  "</p>

<p>  Podíval se zpátky na knihy. , To, co tady máme,</p>

<p>  řekl nakonec, "je jedna kniha s kresbami jednorožců</p>

<p>  na každé stránce a druhá kniha, ve které sice není</p>

<p>  žádný jednorožec, ale která vypadájako by vyhořela</p>

<p>  evnitř. Pro všechno na světě, to přece musí něco</p>

<p>  amenat Questore, a co Vibin sen o černém jedno-</p>

<p>  ožci Nemiižou s tín mít tihle jednorožci něco spo-</p>

<p>  ěn Phn"</p>

<p>74 Y BROOKS</p>

<p>  Questor chvíli uvažoval. "Žádné možné spojet</p>

<p>tady nevidím, Výsosti. Černý jednorožec není niC</p>

<p>než mýtus. Tito jednorožci nejsou vybarveni černěi</p>

<p>jsou to bílí jednorožci. Vidíš jak jednotlivé obrysy</p>

<p>vykreslují tvar?" Otočil někol,ik stránek z druhé km:</p>

<p>hy aby doložil své tvrzení příklady. "Černý jednoro-</p>

<p>žec by byl vystínovaný nebo jinak označený, aby so</p>

<p>vyj ádřila j eho barva:. . "</p>

<p>  Na čele se mu objevily vrásky a na chvíli se ztratil</p>

<p>ve vlastních myšlenkách. Jeho kostnatý prst opatrn</p>

<p>ohmatával obrysy propáleného zámku první knihy.</p>

<p>"Proč je tenhle zámek zlomený, zatímco druhý zu</p>

<p>stal v pořádku" zeptal se polohlasem, aniž by oče</p>

<p>kával odpověď.</p>

<p>  "Podle Dějin králů Landoveru v údolí od doby je-</p>

<p>ho vzniku nikdy žádní jednorožci nežih. Poznamert</p>

<p>nal nečekaně Abernathy. "Přesto se tu však jednou</p>

<p>objevili - hned celé stádo. Ve skutečnosti o ton</p>

<p>existuje legenda. Nechte mě přemýšlet.... Ano, už s!</p>

<p>vzpomínám. Počkejte na mě prosím chvíli.</p>

<p>  Vyběhl z pokoje, drápy mu cvakaly o kamennw;</p>

<p>podlahu, košile za ním vlála. Vrátil se za chvíli</p>

<p>vnáručí svíral knihu dějin království Landoven</p>

<p>Byla to velmi stará kniha e í desky už byly omšelé:</p>

<p>  ,J J</p>

<p>  "</p>

<p>  "Ano, tady to máme oznámil ísař. Položil</p>

<p>vedle kouzelných knih. Začal v ní rychle listovat, p</p>

<p>se zastavil. "Je to právě tady." Nadechl se a začal čís! Stalo se to před tisíci lety - nedávno poté, co by.</p>

<p>údolí stvořeno. Víly vyslaly z mlh do našeho úd</p>

<p>velký houf jednorožců. Byli vysláni s určitým úm</p>

<p>lem. Podle všeho byly víly znepokojeny úbytke</p>

<p>víry v magii v mnoha sousedních světech - světe</p>

<p>jako je tvůj, Výsosti - " Písař mu věnoval nesouhl</p>

<p>ný pohled. " - neboť si přály dát těmto světům z</p>

<p>mení, že kouzla stále existují. Na chvíli se odrrd</p>

<p>a nahrbil se, jak mžoural do starého spisu. "Snad js</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 75</p>

<p>to přeložil dobře. Je velmi těžké to číst, jazyk je velmi   ,"</p>

<p>stary. "</p>

<p>  ,Možná jsou staré tvoje oči, poznamenal Questor</p>

<p>  ,</p>

<p>poněkud nelaskavě a sáhnul po knize.</p>

<p>  Abemathy se toho podrážděně chytil. "Moje oči</p>

<p>jsou dvakrát lepší, než tvoje!" vyštěkl. Odkašlal si</p>

<p>a pokračoval. "Vypadá to, Výsosti, že víly vyslaly</p>

<p>jelnorožce do nevěřících světů jako důkaz reálnosti</p>

<p>magie. Do každého světa měl odejítjedenjednorožec,</p>

<p>cesta vedla skrz průchody ukryté v Landoveru. Zno-</p>

<p>va se odmlčel, ještě chvíli četl a pak s klapnutím kni-</p>

<p>hu zavřel. "Samozřejmě, to se však nikdy nestalo."</p>

<p>  Ben se zamračil. "Proč ne?"</p><empty-line /><p>  "</p>

<p>  Protože všichni jednorožci zmizeli, Výsosti. Ni-</p>

<p>kdo užje víckrát nespatřil."</p><empty-line /><p>  "</p>

<p>  Zmizeli?"</p>

<p>  "Vzpomínám si na ten příběh," promluvil Questor.</p>

<p>"Upřímně řečeno, vždycky mi připadal hodně po-</p>

<p>divný.</p>

<p>  "</p>

<p>  Ben se zamračil ještě víc. "Tak víly poslaly stádo</p>

<p>bílých jednorožců do Landoveru a tady všichni zmi-</p>

<p>zeli beze stopy. Ovšem s jedinou výjimkou - černý</p>

<p>jednorožec, který možnáje a možná není opravdový,</p>

<p>se občas odněkud vynoří. A ted tady najednou má-</p>

<p>me ztracené kouzelné knihy, které neobsahují kouz-</p>

<p>la, zato kreseby jednorožců a propálené prázdné</p>

<p>stránky."</p>

<p>  Jedna má rozlomený zámek a druhá je stále zape-</p>

<p>četěná," dodal Questor.</p>

<p>  ,Ale o Meeksovi jsme se nedozvěděli nic," dumal</p>

<p> Ben.</p>

<p>  "Ani o proměňování psů zpátky na lidi," ozval se</p>

<p> mrzutě Abernathy.</p>

<p> Dívali se mlčky jeden na druhého. Na stole před</p>

<p>nirri ležely otevřené knihy - dvě kouzelné, které nc-</p>

<p>vypadaly ani trochu kouzelně ajedna historická, která</p><empty-line /><p>  TERRY BROOKS</p>

<p>7</p>

<p>Později si Ben Holiday nejednou vzpomněl, jak</p>

<p>špatnou radu dal sám sobě té noci. Přesně takhle to</p>

<p>řekl: Tohle přece počká. Zítra je taky den. Cítil ta</p>

<p>slova, jako kdyby mu ležela v žaludku. Hořce vzpo-</p>

<p>mínal na ten naivní klid, se kterým nechal své přá-</p>

<p>tele odejít.</p>

<p>  V tom ovšem spočívá krása zpětného pohledu.</p>

<p>Všechno je jasné.</p>

<p>  Potíže začaly téměř okamžitě. Odešel. ze studovny</p>

<p>přímo do své ložnice, převlékl se do noční košile</p>

<p>a vklouzl pod přikrývku. Cítil se vyčerpaný, ale spá-</p>

<p>nek nepřicházel. Byl vybuzený denními událostmi.</p>

<p>Záhada snů zůstávala vjeho mysli jako krysa zahna-</p>

<p>ná do kouta..Honil tu krysu, ale nemohl ji chytit. Byla</p>

<p>jako stín, který mu bez námahy unikal. Rozeznal ob-</p>

<p>rysy, ale nedokázal zachytit přesnější podobu.</p>

<p>  Oči jí rudě žhnuly ve tmě.</p>

<p>  Zamžikal a zvedl se na lokty. Runový kámen, kte-</p>

<p>rý mu dala Vrba, svítil jako žhavý uhlík na nočním</p>

<p>stolku, kam ho předtím položil. Zamžikal. Najednou</p>

<p>si uvědomil, že už neměl daleko k spánku, když ho</p>

<p>světlo probralo. Barva kamene ukazovala na hrozící</p>

<p>nebezpečí - muselo být blízko něj po celou cestu</p>

<p>zpátky.</p>

<p>  Ale kde se ta hrozba schovávala, k čertu?</p>

<p>  Vstal apřešel po pokoji jako dravec hledající ko-</p>

<p>ňst, ale nic nenašel. Jeho šaty stále visely přes židli,</p>

<p>kamje hodil, tlumok ležel na svém místě na podlaze</p>

<p>vedle šatny. Zastavil se na chvíli ve středu pokoje-</p>

<p>a nechal se hřát živočišným teplem hradu. Ryzí Stří-</p>

<p>bro odpovědělo hlubokou, vnitřní září, kterou ho za-</p>

<p>halilo od hlavy až k patě. Hrad byl klidný.</p>

<p>  Pokrčil rameny. Kámen se možná mýlil.</p>

<p>  V každém případě však působil rušivým dojmem:</p>

<p>Pňkryl ho tedy ručníkem a vlezl zpátky de postele.:</p>

<p>Chvíli počkal, pak zavřel oči, zase je otevřel a pak j</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 79</p>

<p>zavřel podruhé. Temnota ho obklopila a přestala ho</p>

<p>znepokojovat. Krysa zmizela. Otázky a odpovědi se</p>

<p>smíchaly dohromady a vybledly. Pomalu odplou-</p>

<p>val.</p>

<p>  Pak nejspíš na chvíli usnul. Viděl obrazy jedno-</p>

<p>rožců - někteří byli černí, jiní bílí - a štíhlé, nadča-</p>

<p>sové tváře víl. Ožily obrazy jeho přátel, dřívějších</p>

<p>i současných, i jeho sny o budoucnosti království</p>

<p>a vlastním životě. Běžely mu podvědomím a uklid-</p>

<p>ňovalyjako kolébání bezbřehého moře.</p>

<p>  Vtom vjeho mysli náhle vyšlehl plamínek úzkosti</p>

<p>a zastavil tok myšlenek. Ruce se vynořily odněkud</p>

<p>z prázdnoty a prsty sevřely řetěz, který nosil kolem</p>

<p>krku -jeho ruce, jeho prsty. Co to dělaly?.</p>

<p>  Náhle se zjevil obraz Meekse.</p>

<p>  Vysoká, kostnatá čarodějova postava zahalená do</p>

<p>ocelové šedi s tvárří drsnou a hrubou jako surové žele-</p>

<p>zo se vyloupla z černé mlhy. Tyčil se hrozivě nad</p>

<p>Benem, podobný smrtce hledající svou poslední oběť.</p>

<p>Jeden rukáv visel prázdný, v druhém vězel dráp</p>

<p>v černé rukavici, který se natahoval níž a níž. . .</p>

<p>  Ben se s trhnutím probudil, odkopnul přikrývky a</p>

<p>rukou slepě šátral ve tmě. Zamrkal a přimhouřil oči.</p>

<p>V rohu pokoje zazářila svíčka, osamělý zlatobílý</p>

<p>bod v porovnání s rudým závojem záře vydávané</p>

<p>Vrbiným kamenem na nočním stolku jako zoufalé</p>

<p>varování. Ručník, kterým ho přikryl, byl pryč. Ben</p>

<p>cítil nebezpečí oznamované kamenem. Těžce odde-</p>

<p>choval, jako by mu hrudník tiskla obří ruka. Snažil</p>

<p>se ji odstrčit, ale svaly ho neposlouchaly, tělo měl</p>

<p>přikované na místo.</p>

<p>Ve tmě se něco póhnulo - něco obrovského.</p>

<p>Ben se pokusil vykřiknout, ale nevydal ze sebe nic</p>

<p>víc, než šepot.</p>

<p>Postava se zhmotnila, šarlatová záře ji pokrývala ja-</p>

<p>ko krev. Stála tam a hlasem připomínajícím škrábání</p><empty-line /><p>8o TERRY BROOKS</p>

<p>hřebíků o tabuli zašeptala: "Tak se zase potkáváme, ,</p>

<p>pane Holidayi."</p>

<p>  Byl to Meeks.</p>

<p>  Ben nedokázal promluvit, mohl se jen dívat. Zdálo</p>

<p>  p J J p</p>

<p>se, že zjevení ronásledu ócí ho na eho cestě o sta-</p>

<p>rém světě nějak našlo zpusob, jak se za ním dostat</p>

<p>i sem. Až na to, že tohle nebylo zjevení. Nezapo-</p>

<p>chyboval ani na vteřinu. Tohle byla skutečnost!</p>

<p>  Meeks se slabě usmál. Vypadal teď docela lidsky, .</p>

<p>dravčí výraz zmizel. "Ale copak - žádná moudrá slo-</p>

<p>va na uvítanou, žádné statečné prohlášení, dokonce</p>

<p>ani hrozba? To vám není podobné, pane Holidayi.</p>

<p>Kdepak je zádrhel? Ukradla vám snad kočkajazyk?".</p>

<p>  Svaly na Benově hrdle a v obličeji se napnuly, jak</p>

<p>se snažil znovu získat vládu sám nad sebou. Byl,</p>

<p>ochrnutý. Meeksovy bledé, hrůzu nahánějící oči ho</p>

<p>svázaly pouty, která nedokázal přetrhnout.</p>

<p>  "Ano, ano, dobrá vůle by byla, že, pane Holidayi-</p>

<p>ale cesta je tak temná! Znám moc dobře ten pocit!</p>

<p>Paznatujete si na naše poslední setkání? Ano? Vy-</p>

<p>smíval jste se mi přes krystal - a ten jste pak roz-</p>

<p>dupal - zničil jste mé jediné spojení s tímto svě-</p>

<p>tem! Rozbil jste moje oči, pane Holidayi, a nechal</p>

<p>  mě oslepeného!" Jeho hlas se změnil na nenávistné</p>

<p>  syčení. "Ó ano, já moc dobře vím, jaké to je, být</p>

<p>  bezmocný a sám!</p>

<p>  Přiblížil se k Benovi o krok a zastavil se, jeho hr</p>

<p>  bený a zvrásněný obličej se naklonil v karmínové zái</p>

<p>  vydávané runovým kamenem. Byl neuvěřitelně mc</p>

<p>  , Š  y</p>

<p>  hutný. "Jsi blázen loutko králi, víš to. M slel sis;</p>

<p>  že se mnou můžeš sehrát hru a ani ses neobtěžovl</p>

<p>  uvědomit si, kdo stanovil její pravidla. Já, človíčku;   jsem pánem hry a ty nejsi nic, než zelenáč. Já jsc</p>

<p>  z tebe udělal krále této země, já jsem ti dal všec</p>

<p>  co nabízí. A ty sis to ode mě vzal, jako bys na to</p>

<p>  právo! Vzal sis to, jako kdyby ti to patřilo!</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 81</p>

<p>  Třásl se vzteky, prsty své jediné ruky schované</p>

<p>v rukavici svíral před sebou jako pařát. Ben se ještě</p>

<p>nikdy v životě necítil tak vyděšený. Toužil se schoulit</p>

<p>sám do sebe a schovat se pod přikrývku. Udělal by</p>

<p>cokoliv, - cokoliv - jen aby unikl tomu strašnému</p>

<p>starci.</p>

<p>  Vtom se Meeks napřímil, zlobu vjeho tváři neče-</p>

<p>kaně vystřídala chladná lhostejnost. Pohlédl stranou.</p>

<p>"Konečně, teď už na tom nezáleží. Hra skončila.</p>

<p>Prohrál jste, pane Holidayi."</p>

<p>  Pot stékal po Benových ztuhlých zádech. Jak se to</p>

<p>mohlo stát? Meeks byl uvězněn ve starém světě,</p>

<p>neměl žádnou možnost vstoupit do Landoveru, do-</p>

<p>kud nezískal medailon, neměl!</p>

<p>  "Přál byste si vědět, jak jsem se sem dostal, pane</p>

<p>Holidayi?" Meeks snad uměl číst myšlenky. Čaroděj</p>

<p>se k němu znova naklonil. "Bylo to snadné, opravdu.</p>

<p>Nechal jsem vás, abyste mě sem přinesl." Spatřil vý-</p>

<p>raz v Benových očích a zasmál se. "Ano, pane Holi-</p>

<p>dayi, vy sám jste zodpovědný za mou přítomnost.</p>

<p>Jak vám to zní?"</p>

<p>  Postoupil dopředu, dokud nestál těsně vedle po-</p>

<p>stele, zjizvenou tvář sklonil níž. Ben cítil jeho puch.</p>

<p>"Ty sny byly moje, pane Holidayi, poslal jsem je-</p>

<p>vám, mému nevlastnímu bratrovi a té sylfě. Já jsem</p>

<p>je poslal. Zničení krystalu mě přece jen nepřipravilo</p>

<p>o všechnu sílu. Pořád jsem na vás mohl dosáhnout,</p>

<p>pane Holidayi! Ve spánku! Dokázal jsem překlenout</p>

<p>propast mezi dvěma světy díky vašemu podvědomí.</p>

<p>Na to můj pošetilý nevlastní bratr zapomněl, když</p>

<p>vás přede mnou varoval. Sny byly jenom nástrojem,</p>

<p>který jsem póužil abych vás znova ovládl. Jak živá</p>

<p>může být představivost! Zdál se vám můj sen do-</p>

<p>statečně působivý, pane Holidayi Ale ano, docela</p>

<p>rčitě. Věc:ěl jsem, že přijdete, když budete mít oba-</p>

<p>y o vašeho přítele Milese Bennetta. Mtsel jste přijít,</p><empty-line /><p>g2 TERRY BROOKS</p>

<p>mám pravdu? Pak už to bylo snadné, pane Holidayi.</p>

<p>Obraz na druhém konci tunelu mě upozornil na váš</p>

<p>  mi sledovat vaše pohyby. Usadil se</p>

<p>příchod a dovolil</p>

<p>uvnitř vás, od té chvíle sem byl pořád s vá+mi.</p>

<p>  Bena zastudilo u srdce. Mohl předpokládat, že</p>

<p>Meeks použije nějaký druh magie, aby sledoval jeho</p>

<p>stopy. Starý čaroděj neponechával nic náhodě, měl</p>

<p>to vědět. Byl blázen.</p>

<p>  Meeks se usmíval jako bazilišek. "Druhý obraz byl</p>

<p>součástí ještě lepšího triku. Odvrátil vaši pozornost</p>

<p>od toho, čím jsem v tu chvíli ve skutečnosti byl. Ó</p>

<p>ano, pane Holidayi, byl jsem tam. Za vámi! Zatímco</p>

<p>jste se zabýval obrazem, vklouzl jsem do vašich ša-</p>

<p>tů, ne větší, než drobný hmyz. Ukryl jsem se na va-</p>

<p>šem těle a nechal vás, abyste mě donesl do Landove-</p>

<p>ru. Medailon dovoloval průchod jen vám, avšak ve</p>

<p>chvíli, kdy jsem byl vaší součastí, přenesl i mě.</p>

<p>  Schovával se v mých šatech, pomyslil si Ben zou-</p>

<p>fale. Byl se mnou celou cestu zpátky ajájsem si to-</p>

<p>ho nevšimnul. Tak proto runový kámen varovně zá-</p>

<p>řil. Hrozba byla blízko, jen jsem ji neviděl!</p>

<p>  , Ironické, že, pe Holidayi - přijít sem právě</p>

<p>tímto způsobem. Kůže na Meeksově čele alícních</p>

<p>kostech byla napjatá v širokém úsměvu, jeho tvář</p>

<p>vypadalajako lebka. "Museljsem se vrátit, víš? Mu-</p>

<p>sel jsem se vrátit co nejdřív, protože do všeho vytr-</p>

<p>vale strkáš ten svůj zvědavý nos. Máš vůbec ponětí,</p>

<p>jaké potíže jsi mi způsobil? Ne, samozřejmě že ne.</p>

<p>Nemáš ani nejmenší tušení. Dokonce ani nevíš,</p>

<p>o čem mluvím. Nerozumíš vůbec ničemu! Ve své</p>

<p>nevědomosti jsi téměř zničil to, co bylo budováno</p>

<p>po celá léta Rozvrátil jsi všechnó, ty a tvá snaha stát</p>

<p>se králem Landoveru!</p>

<p>  "</p>

<p>  Jeho vlastní řeč ho znova uvedla do varu, znova se</p>

<p>uklidnit dokázal jen s krajnírr: úsilím. I tak ze sebe</p>

<p>plival jednotlivá slova jako žluč. "Teď už na tom</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 83</p>

<p>nezáleží, pane Holidayi. Tohle vás už nemusí zají-</p>

<p>mat, dál už se nedostanete. Teď, když mám knihy,</p>

<p>mi nemůžete uškodit. Mám všechno, co jsem potře-</p>

<p>boval. Váš sen mi pomohl ovládnout vás, sen mého</p>

<p>nevlastního bratra mi vydal do rukou knihy a sen té</p>

<p>sylfy...</p>

<p>  Náhle se odmlčel, jako kdyby řekl více, než chtěl.</p>

<p>V jeho bledých, tvrdých očích se objevila nejistota</p>

<p>a znepokojení. Zamrkal a obojí zmizelo. Jednou ru-</p>

<p>kou mávl vzduchem v lhostejném gestu. "Všechno.</p>

<p>Ty sny mi dají všechno," dopověděl.</p>

<p>  Medailon, pomyslel si Ben zoufale. Kdybych jen</p>

<p>dokázal položit ruce na medailon...</p>

<p>  Meeks se ostře zasmál. "Nepochybně byste mi to-</p>

<p>ho chtěl spoustu říct, že pane Holidayi? a určitě</p>

<p>nejméně tolik byste toho chtěl udělat!" Drsná tvář se</p>

<p>opět objevila blízko jeho. Tvrdé oči ho probodávaly.</p>

<p>"Nu, budeš mít svoji šanci, loutkový králi. Dám ti</p>

<p>příležitost, kterou jsi odepřel ty mně, když jsi tak</p>

<p>rychle rozdrtil krystal a oddělil mě od domova!"</p>

<p>  Jeden z Meeksových pokřivených prstů zašermo-</p>

<p>val Benovi těsně před nehybnýma očima. "Ale nej-</p>

<p>dřív ti musim něco ukázat. Mám to přímo tady, po-</p>

<p>věšené bezpečně kolem krku." Jeho ruce sklouzly</p>

<p>dolů po šatech. "Podívejte se dobře, pane Holiday.</p>

<p>Vidíte to?"</p>

<p>  Pomalu zvedl ruce. V prstech pevně svíral řetěz.</p>

<p>Najeho konci visel Benův medailon.</p>

<p>  Meeks se triumfálně usmál, když spatřil výraz</p>

<p>hrůzy zrcadlící se v Benových očích. "Ano, pane</p>

<p>Holidayi! Ano, loutkový králi! Ano, ty nejubožejší</p>

<p>blázne! To je tvůj drahocenný medailon! Klíč</p>

<p>k Landoveru patří mně!" Pomalu ho nechal houpat</p>

<p>před Benovýma očima a otáčet tak, aby odrážel záři</p>

<p>zapálené svíčky a žhnutí runového kamne. Zornič-</p>

<p>ky se mu rozšířily. "Chceš vědět, jak se mi podařilo</p><empty-line /><p>84 TERRY IROOKS</p>

<p>oddělit tě od medailonu? Dal jste mi ho ve snu, který</p>

<p>jsem vám seslal, pane Holidayi. Sám jsi sundal me-</p>

<p>dailon z krku a podal mi ho. Dal jsi mi ho dobrovolně.</p>

<p>Nemusel jsem si ho brát násilím, ty jsi mi ho daI!"</p>

<p>  Meeks vypadal jako obr chystající se Bena rozdr-</p>

<p>tit, vysoký, temný, nejasně se rýsující stín. Syčivě se</p>

<p>nadechl. "Myslím, že vám už nemůžu říct nic; co</p>

<p>byste nevěděl, nebo snad ano, pane Holidayi?"</p>

<p>  Udělal rukou rychlé gesto a neviditelné řetězy pou-</p>

<p>tající Bena zmizely. Zase se mohl hýbat a mluvit.</p>

<p>Neudělal však ani jedno. Prostě čekal.</p>

<p>  "Sáhněte pod svou noční košili, pane Holidayi,"</p>

<p>zašeptal čaroděj.</p>

<p>  Ben to udělal. Prsty se mu sevřely na medailonu</p>

<p>upevněném na konci řetězu. Pomalu ho zvedl. Měl</p>

<p>stejný tvar a velikost jako ten, který dříve nosil-</p>

<p>a který teď měl Meeks. Na povrchu však byla jiná</p>

<p>rytina. Zmizel Paladin, zmizelo Ryzí Stříbro a vychá-</p>

<p>zející slunce, pryč byl lesk hlazeného stříbra. Tento</p>

<p>medailon byl zašlý a černý jako saze. Na líci spatřil</p>

<p>vyrytu Meeksovu figuru zahalenou do pláště..</p>

<p>  Ben se v děsu díval na medailon, nevěřícně se ho</p>

<p>dotknul a pak jej upustil z prstú, jako kdyby pálil.</p>

<p>  Meeks spokojeně přikývnul. "Jste můj, pane Holi-</p>

<p>day. Mohu si s vámi udělat, cokoli mě jen napadne.</p>

<p>Samozřejmě, mohl bych vás jednoduše zničit, ale to</p>

<p>neudělám. To by pro vás byl příliš snadný konec po</p>

<p>všech těch nesnázích, které jste mi způsobil!" Od-</p>

<p>mlčel se, pak se znova usmál - tvrdě a ironicky.</p>

<p>"Místo toho vás propustím, pane Holidayi."</p>

<p>  Ustoupil o několik kroků nazpět a čekal. Ben vá-</p>

<p>hal, pak vstal z postele. Jeho mysl horečně pracovála</p>

<p>na plné obrátky, jak se snažil najít východisko z této</p>

<p>noční můry. Na dosah nebyla žádná zbraň. Meeks</p>

<p>sál mezi ním a dveřmi.</p>

<p>  Udělal krok vpřed.</p>

<p>ČERrr,NoRožEc 85</p>

<p>  "Ach, ještě jedna věc." Meeksův hlas ho zastavil</p>

<p>tak jistě, jako kdyby narazil do kamenné stěny. Jeho</p>

<p>drsná, stará tvář byla samý hrbol a prohlubeň. "Jste</p>

<p>volný, ale musíte opustit hrad. Hned teď. Víte, pane</p>

<p>Holiday, vy už sem nepatříte. Už nejste král. Ve</p>

<p>skutečnosti to už ani nejste vy."</p>

<p>  Zvedl svou jedinou ruku. Objevil se krátký světel-</p>

<p>ný záblesk a Benova noční košile zmizela. Měl na</p>

<p>sobě šaty dělníka -- hrubé vlněné kalhoty, tuniku, vl-</p>

<p>něný plášť, na nohou boty. Věci byly špinavé a pá-</p>

<p>chly stájí.</p>

<p>  Meeks si ho nevzrušeně prohlížel "Jako jeden</p>

<p>z lidu, pane Holidayi, a právě tím ode dneška bu-</p>

<p>dete. Pracujte pilně a možná se stanete něčm víc.</p>

<p>V této zemi je příležitost dokonce i pro takové, ja-</p>

<p>ko jste vy. Samozřejmě, už se nestanete králem.</p>

<p>Ale věřím, že si múžete najít nějaké jiné zajímavé</p>

<p>povolání. Nerad bych na vás vzpomínal jako na ně-</p>

<p>koho, kdo žije v bídě. Moc by mě mrzelo, kdybyste</p>

<p>trpěl nějakým nepohodlím. Zivot je dlouhý, vždyť</p>

<p>víte."</p>

<p>  Jeho pohled se nečekaně stočil k Vrbině runovému</p>

<p>kameni. "Mimochodem, tohle už asi nebudete po-</p>

<p>třebovat, že?" Zvedl ruku, runový kámen se vznesl</p>

<p>z nočního stolku a vletěl přímo do jeho dlaně. Sevřel</p>

<p>prsty a rozdrtil kámen na prach. rudá záře okamžitě</p>

<p>pohasla.</p>

<p>  Znova se podíval na Bena, na tváři tvrdý a chladný</p>

<p>úsměv.</p>

<p>  "Kde jsme to skončili? Ach ano, probírali jsme vaši</p>

<p>budoucnost. Mohu vás ubezpečit, že ji budu sledovat</p>

<p>s nejvyšším zájrnem. Medailon, který jsem vám vě-</p>

<p>noval, mi poví všechno, co bude zapotřebí. Dejte po-</p>

<p>zor, abyste jej nikdy nesundal. Proti takové nepro-</p>

<p>zřetelnosti ho chrár:í určitá kouzla - kouzla, která by</p>

<p>zpiisobila podstatné zkrácení vašeho nedůležitého</p><empty-line /><p>86 TERRY BROOKS</p>

<p>života. A já si nepřeji, abyste zemřel, pane Holidayi,</p>

<p>ještě dlouho, dlouho ne."</p>

<p>  Ben na starce nevěřícně zíral. Co bylo tohle za</p>

<p>hru? Rychle přeměřil vzdálenost ke dveřím ložnice.</p>

<p>Mohl se znova hýbat a mluvit, pryč bylo všechno, co</p>

<p>ho ochromovalo. Musel se pokusit utéct.</p>

<p>  Vtom si všiml, že ho Meeks pozoruje, jako kočka</p>

<p>sleduje myš zahnanou do kouta. Pocit vzteku a poní-</p>

<p>žení vystřídal strach.</p>

<p>  "Tohle se ti nemůže povést, Meeksi, řekl tiše</p>

<p>a snažil se, aby to znělo ostře. "Nikdo to nepřijme."</p>

<p>  "Ne?" Meeksův úsměv zůstal klidný. "Proč si to</p>

<p>myslíte, pane Holidayi?"</p>

<p>  Ben se zhluboka nadechl a udělal navíc několik</p>

<p>kroků vpřed. "Protože ty staré věci, které jsi na mě</p>

<p>hodil, nemůžou nikoho oklamat. S medailonem nebo</p>

<p>bez, já jsem pořád já a ty jsi ty!"</p>

<p>  Meeks tázavě zvednul obočí. "Jste si tím jist, pane</p>

<p>Holidayi? Opravdujist?"</p>

<p>  V koutku Benovy mysli se ozvaly pochybnosti, ale</p>

<p>nedal je na sobě znát. Podíval se stranou, kde stálo</p>

<p>velké zrcadlo. Letmý pohled do něj mu poskytl úle-</p>

<p>vu, že přinejmenším fyzicky je to stále on sám, stej-</p>

<p>ný jako vždycky.</p>

<p>  Ale Meeks vypadal tak sebejistě. Proměnil ho snad</p>

<p>čaroděj nějakým způsobem, který zrcadlo nemohlo</p>

<p>ukázat?</p>

<p>  "Tohle se ti nemůže povést," opakoval a blížil</p>

<p>se přitom ke dveřím. Snažil se přijít na to, co na roz-</p>

<p>díl od něj Meeks ví - docela určitě tady něco být</p>

<p>muselo...</p>

<p>  Meeks se ostře ajízlivě zasmál. "Proč se nepře-</p>

<p>svědčit, zda se mi to povede nebo ne, pane Holi-</p>

<p>dayi "</p>

<p>  Ruka v rukavici ylétla vzhůru, p:sty se roztáhly a</p>

<p>zjejich konečků vytryskl zelený oheň. Ben udělal</p>

<p>CRRNÝlEDNOROŽC 87</p>

<p>obrovský skok vpřed, dopadl za temnou čarodějovu</p>

<p>postavu, prudce se překulil, aby se vyhnul zelenému</p>

<p>ohni a vyskočil zpátky na nohy. Podařilo se mu do-</p>

<p>běhnout k zavřeným dveřím a uchopit je za kliku,</p>

<p>když ho kouzlo dostihlo. Snažil se křičet, ale nemo-</p>

<p>hl. Obklopilo ho dusivé šero. Spánek, který dřív tak</p>

<p>dlouho nepřicházel, ho nyní přemohl.</p>

<p>  Ben Holiday se bezmocně zachvěl a pomalu se</p>

<p>propadl do temnoty.</p><empty-line /><p>go TERRY BROOKS</p>

<p>  Ben se znova probudil v šeru a polostínu, mhouřil</p>

<p>  oči proti víru obrazů, pohupujících se jako trosky</p>

<p>  korábu a vyplavený náklad na vlnách oceánu, který</p>

<p>  je vrhá proti pobřežním skalám. Ležel na nějakém</p>

<p>  tvrdém lůžku, kožený potah ho příjemně chladil na</p>

<p>  tváři. Jeho první myšlenka byla, že je stále naživu.</p>

<p>  Tou druhou byl údiv, proč.</p>

<p>  Zamrkal a počkal, až se obrazy přestanou pohybo-</p>

<p>  vat a vezmou na sebe určitý tvar. Vzpomínky na to,</p>

<p>  co se stalo, se mu vybavily s palčivou intenzitou.</p>

<p>  Znova si vybavil pocit hněvu, marnosti a beznaděje.</p>

<p>  Meeks se vrátil do Landoveru. Meeks ho zastihl ne-</p>

<p>  připraveného, rozdrtil runový kámen, co mu dala</p>

<p>  Vrba, svlékl ho ze šatů, použil proti němu kouzlo,</p>

<p>  aby ho zbail vědomí a...</p>

<p> Můj bože!</p>

<p>  Jeho prsty zatápaly po tunice, sáhly pod ni a vytáh-</p>

<p>  ly medailon, ktezý mu visel na řetězu kolem krku.</p>

<p>  Horečně ho natočil ke světlu, zatímco vjeho mysli</p>

<p>  naléhavě šeptaly varovné hlasy. Pomalu se mu v mys-</p>

<p>1. li formoval obraz toho, co na medailonu docela jistě   najde. Tepaná strana medailonu se zatřpytila. Na</p>

<p>  chvíli měl pocit, že rozeznal známou postavu Paladi-</p>

<p>  na vyjíždějícího z Ryzího Stříbra vstříc vycházející-</p>

<p>  mu slunci. Pak Paladin, hrad i slunce zmizeli a zůs-</p>

<p>  tala zahalená Meeksova postava na zašlém povrchu,</p>

<p>  kterého se už dlouho nikdo nedotýkal.</p>

<p>  Ben polkl, neboť mu vyschlo v krku. Jeho nejhorší</p>

<p>  představy se naplnily. Meeks ukradl medailon krále</p>

<p>  Landoveru.</p>

<p>  Projel jím pocit zoufalství a pokusil se postavit na</p>

<p>  vlastní nohy. Brzy se mu to podařilo. Malá dávka</p>

<p>  adrenalinu mu pomohla poněkud obnovit síly. Stál</p>

<p>  a čekal, až se vír představ uklidní natolik, aby mohl ;.:   rozeznat své okolí. Byl stále uvnitř Ryzího Stříbra. .;.   Místnost poznal, byl to jeden z předpokojů ve vstupni:</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC g1</p>

<p>části sídla určený pro čekající hosty. Známá byla</p>

<p>i lavice, na které ležel, její rezavý potah a dřevěné,</p>

<p>vyřezávané nohy. Věděl přesně, kde byl, jen netušil</p>

<p>proč. Právějako netušil, jakje možné, žeještě žije...</p>

<p>  Pak ho síly znovu opustily. Podlomila se mu kole-</p>

<p>  na a on se zhroutil zpátky na lavici. Dřevo zaskří-</p>

<p>palo a kůže vrzla. Zvuky přivolaly někoho, kdo če-</p>

<p>  kal vně místnosti. Dveře se otevřely. Z opičí tváře</p>

<p>  ozdobené ohromnýma ušima zasvítily pichlavé oči.</p>

<p>  Byl to Mozol!</p>

<p>  Mozol vstoupil do místnosti a upřeně se na něj dí-</p>

<p>val.</p>

<p>  Ještě nikdy ve svém životě neviděl Ben nikoho tak</p>

<p>rád. Kdyby měl dost síly, docela jistě by milého ko-</p>

<p>bolda objal. Místo toho prostě jen ležel, hloupě se</p>

<p>usmíval a snažil se přimět své hlasivky, aby promlu-</p>

<p>vily. Mozol mu pomohl zpátky na lavici a počkal,</p>

<p>než se mu podaří promluvit.</p>

<p>  "Najdi Questora," dostal ze sebe konečně. Znovu</p>

<p>polkl, aby zahnal sucho v ústech, připadal si, jako by</p>

<p>spolkl křídu. "Přiveď ho. Nikomu neříkej, co máš</p>

<p>udělat. A buď opatrný. Na hradě je Meeks!"</p>

<p>  Mozol se na něj pořád díval a vjeho pokroucené</p>

<p>tváři se mu objevil téměř zmatený výraz. Pak se ob-</p>

<p>rátil a beze slova vyklouzl z pokoje. Ben se vyčerpa-</p>

<p>ně svalil zpátky. Starv dobrý Mozol. Ben netušil, kde</p>

<p>se hi kobold vzal, když se to tak vezme, nevěděl ani</p>

<p>co tu dělal on sám. Pro tuto chvíli to však byl právě</p>

<p>ten kousíček štěstí, který potřeboval. Pokud dokáže</p>

<p>najít Questora dostatečně rychle, bude moci svolat</p>

<p>stráže a udělat tak konec jakékoliv hrozbě, kterou by</p>

<p>Meeks mohl představovat. Meeks byl mocný čaroděj,</p>

<p>ale ne dost, aby ovládl tolik lidí najednou. Ben získá</p>

<p>zpatky ukradený medailon a Meeks bude litovat dne,</p>

<p>lCdy ,en pomyslel na to; aby se proplížil zpátky do</p><empty-line /><p>  IERRY BROOKS</p>

<p>9</p>

<p>  Na moment zavřel oči a snažil se zmobilizovat</p>

<p>všechny vnitmí síly. Pak se ještě jednou přinutil vstát</p>

<p>Očima přejel po pokoji. Byl prázdný. Svíce upevněná</p>

<p>v držáku a druliá svíce na stole rozptylovaly stíny.</p>

<p>Štěrbinou ve dveřích prosakovalo světlo z vedlejšího</p>

<p>pokoje. Stál a opíral se přitom zezadu nohama o la-</p>

<p>vici. Stále ještě měl na sobě sedlácké šaty, do kterých</p>

<p>ho oblékl Meeks. Dlaně se černaly špínou. Zábavný</p>

<p>trik, pomyslel si Ben. Ale nemůže fungovat. Já jsem</p>

<p>stále j á.</p>

<p>  Několikrát se zhluboka nadechl, ustálilo se mu vi-</p>

<p>dění, síly se znova vracely. Skrz rozbité boty cítil, jak k němu z podlahy vzlíná teplo hradu. Cítil, jak se</p>

<p>v něm chvěje život. V jeho. doteku byla rozrušující</p>

<p>naléhavost, jako by hrad cítil nebezpečí ukryté uvnitř.</p>

<p>  Neboj se, bude to dobré, ujistil ho Ben tiše.</p>

<p>  Přiblížily se kroky a dveře se otevřely. Stál v nich</p>

<p>Questor Thews s Mozolem. Zaváhal a pak beze slo-</p>

<p>va vešel do pokoje. Kobold ho následoval a zavřel</p>

<p>za ním dveře.</p>

<p>  ,Questore, díky bohu, že jsi tady!" vyhrknul Ben.</p>

<p>Vyšel mu vstříc a napřáhl ruku k pozdravu: "Musíme</p>

<p>jednat rychle. Meeks je zpátky, ted jeněkde uvnitř</p>

<p>hradu. Nevím, jak to dokázal, ale ukradl mi medailon.</p>

<p>Musíme zburcovat stráže a najít ho, než...</p>

<p>  "</p>

<p>  Zastavil se náhle asi šest stop od svého přítele, slo-</p>

<p>va se vytratila do ticha. Čaroděj měl ruce stále podél</p>

<p>těla, nenapřáhl se, aby uchopil Benovu pravicl. Jeho</p>

<p>  soví tvář byla tvrdá, krčil své štětinaté obočí.</p>

<p>  Questor Thews se díval na svého krále, jako by ho</p>

<p>  v životě neviděl.</p>

<p>  "Questore, co se děje?"</p>

<p>  Ben strnul. "</p>

<p>  Čaroděj ho stále pozoroval. , Kdo jsi?</p>

<p>  "Kdo jsem? Co tím myslíš, kdo jsem? To Jsem já,</p>

<p>  Benl"</p>

<p>  "Ben? Říkáš si Ben?"</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 93</p>

<p>  "Samozřejmě, že si říkám Ben! Jak jinak bych si</p>

<p>měl říkat! Je to přece mé jméno, ne?"</p>

<p>  "Ty tomu zjevně věříš."</p>

<p>  "Questore, o čem to mluvíš? Věřím tomu, protože</p>

<p>to takje!"</p>

<p>  Questor Thews pokrčil rameny. Vrásky kolem</p>

<p>obočí se mu ještě víc nakrabatily. "Ty jsi Ben Holi-</p>

<p>day? Tyjsi nejvyšší pán Landoveru?"</p>

<p>  Ben na něj beze slova zíral. Nedůvěra v Ques-</p>

<p>torově hlase byla zřejmá. "Ty mě nepoznáváš, že?"</p>

<p>odvážil se říct.</p>

<p>  Caroděj potřásl hlavou. "Ne."</p>

<p>  Ben ucítil, jak se mu žaludek prudce zhoupl. "Podí-</p>

<p>vej se, to jsou přece jen šaty a špína. Pro všechno na</p>

<p>světě, podívej se na mě! To udělal Meeks - vyměnil</p>

<p>mi šaty a trochu mě umazal. Ale pořád jsem to já!"</p>

<p>  "A ty jsi Ben Holiday?"</p>

<p>  "Ano, k čertu</p>

<p>  Questor ho chvíli studoval a pak se zhluboka na-</p>

<p>dechl. "Možná věříš, že jsi Ben Holiday. Můžeš taky</p>

<p>věřit, že jsi králem Landoveru. Ale nejsi. Vím to,</p>

<p>neboť právě přicházím od krále - a on není ty! Jsi</p>

<p>vetřelec. Jsi špeh a možná ještě něco horšího.</p>

<p>Vstoupil jsi do hradu nepozván, naslouchal jsi dů-</p>

<p>věrným rozhovorům a nakonec jsi napadl krále</p>

<p>vjeho ložnici. Teď tvrdíš, že jsi někým, kým napro-</p>

<p>sto jasně nejsi. Kdybych o tom rozhodoval já, byl</p>

<p>bys okamžitě uvězněn! Jsi volný jen proto, že Jeho</p>

<p>Výsost se rozhodla tě propustit. Doporučuji ti, abys</p>

<p>odešel rychle. Běž hledat lék na svou nemoc, ať už</p>

<p>je to cokoliv a drž se hodně daleko od tohoto místa!"</p>

<p>  Ben byl velice ohromen. Nedokázal ani přemýšlet.</p>

<p>Slyšel sám sebe, jak říká Meeksovi: "S medailonem</p>

<p>nebo bez á sem ořád á a t si !" S1 šel Me-</p>

<p>  ,J J p J yJ ty y</p>

<p>ekse odpovídat: "Jste si tímjist, pane Hlidayi?"</p>

<p>  Co s ním udělal?</p><empty-line /><p>94 TEY BRO</p>

<p>  Otočil se rychle k Mozolovi a hledal v koboldových</p>

<p>pichlavých očích alespoň záblesk poznání. Nenašel</p>

<p>žádný. Prodral se mezi nimi k Zrcadlu na stěně vedle</p>

<p>dveří. Snažil se proniknout očitlia skrz šero, aby roze-</p>

<p>znal, čí tvář se ve skle odráží. Bsla to jeho vlastní</p>

<p>tvář, úplně stejná, jako vždycky! Proč to Questor am</p>

<p>Mozol neviděli?</p>

<p>  "Poslouchejte mě!" Otočil se k nim zuřivě. "Meeks</p>

<p>se vrátil ze starého světa, ukradl medailon a nějak za-</p>

<p>  ého, kdo sem! Sám</p>

<p>kryl před všemi kromě mě s</p>

<p>sobě sejevím stejně, alejinakou "Vypadáš jinak pro</p>

<p>  Questor zkřížil ruce na prs</p>

<p>každého, kromě sebe?"</p>

<p>  Znělo to tak absurdně, že na ne) Ben zůstal chvíli</p>

<p>zírat. "Ano " odpověděl nakonec. "A sám sebe pro-</p>

<p>  , i Néjak ukradl moji podo-</p>

<p>měnil tak, aby byl jako já.</p>

<p>bu. Nepřepadljsem ho vjeho ložnici! To on zaútočil</p>

<p>na mě!" Udělal krok kupředu a Přeskakoval očima</p>

<p>z jedné tváře na druhou. "On seslal sny, copak nevi-</p>

<p>  p y Tlevím proč, ale ádělal</p>

<p>díte On všechno řich stal. co jsme mu uděl</p>

<p>to! Je to součást pomsty za toáčilo podráždění, v Mo-</p>

<p>  V Questorových očích se zr</p>

<p>zolových lhostejnost. Ben cítil, j ztrácí kontrolu</p>

<p>nad situací. , Nemůžete mu dovolit, aby to udělal,</p>

<p>  ít!" Myšlenky mu uhá-</p>

<p>k čertu! Tohle mu nesmí proj .</p>

<p>něly šílenou rychlostí. "Podívemóhl vědět?Jam hm,</p>

<p>čím jsem, jak bych to všechno . k bych</p>

<p>věděl o snech - o Milesu Berettovi, ztracených kni-</p>

<p>  ě snu o černé eorožci? Proboha,</p>

<p>hách a o Vrbin vovat! Poslouchejte, za-</p>

<p>a co Vrba Někdo ji musí</p>

<p>traceně! Jak bych mohl vědět o ihách které jsi do-</p>

<p>nesl minulóu noc - o té s ednorožci Vím o ní. Vím</p>

<p>o medailonu, o. . . No tak,</p>

<p>  zeptete se mě na něco!</p>

<p>Vyzkoušejte mě</p>

<p>  "</p>

<p>  QuestoI vážně pokýval hlaou "Nemám čas na tuhle</p>

<p>hru. Víš co víš, protože jsi Yzvědač a dozvěděl ses</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 95</p>

<p>  všechno špehováním. Naslouchal jsi našim rozhovo-</p>

<p>  rům a přizpůsobil jsi je svým záměrům. Už ses přiznal</p>

<p>Jeho Výsosti, když tě přistihl, jak se plížíš do jeho</p>

<p>komnaty, vzpomínáš? Když jsme tě zmáčkli, pověděl</p>

<p>jsi nám všechno. Měl jsi štěstí. Kdyby tě stráže chytly</p>

<p>na útěku, okamžitě by tě popravily. Měl jsi štěstí, že. . .   "Nepokoušel jsem se utéct!" zakřičel Ben vztekle.</p>

<p>Chňapnul po Questorovi, ale Mozol zasáhl a zadržel</p>

<p>ho. "Poslouchejte mě! Jájsem Ben Holiday! Jájsem</p>

<p>král Landoveru! Já. . . "</p>

<p>  Dveře se otevřely. Stáli v nich strážní přivolaní zu-</p>

<p>řivým tónem hlasu. Na Questorův pokyn uchopili</p>

<p>Bena za ruce.</p>

<p>  "Nedělejte to!" ječel. ."Dejte mi příležitost..."</p>

<p>  "Příležitost jsi už dostal!" přerušil ho chladně</p>

<p>Questor. "Využij jí a odejdi!"</p>

<p>  Bránícího se Bena vyvlekli z pokoje. Nepřestával</p>

<p>přitom vykřikovat svoje jméno a bourit se proti tako-</p>

<p>vému zacházení, rozum zastřený přívalem bezmoci</p>

<p>a hněvu. V dálce zahlédl vysokou postavu zahalenou</p>

<p>v plášti, pozorovala ho. Meeks! Ben zaječel hlasitěji</p>

<p>a pokusil se biřicům vytrhnout. Jeden z nich ho uho-</p>

<p>dil, až uvidél před očima tančit hvězdičky. Zmlkl</p>

<p>a hlava mu poklesla. Musel něco udělat? Ale co? Co?</p>

<p>  Zakuklená postava zmizela, Questor s Mozolem zů-</p>

<p>stali vzadu. Ben byl vlečen skrz bránu za hradby,</p>

<p>a pak přes most, který dal zbudovat hned poté, co vy-</p>

<p>lepšil osvětlení trůnního sálu. Na druhé straně mostu</p>

<p>ho pohodili na zem.</p>

<p>  "Dobrou noc, Výsosti," posmíval se mu jeden ze</p>

<p>strážných,</p>

<p>  "Přijďte nás zase navštívit," řekl druhý.</p>

<p>  Se smíchem odešli. "Příště mu uřízneme uši," řekl</p>

<p>jeden z nich.</p>

<p>  Ben chvíli ležel na zemi, měl závrať. Pomalu se</p>

<p>zvedl a ohlédl se zpátky přes most na zářící hrad.</p><empty-line /><p>  TERRY BROOKS</p>

<p>9</p>

<p>Věže a cimbuří stříbrně jiskřily v záři osmi landover-</p>

<p>ských měsíců. Slyšel vzdalující se hlasy a těžký úder</p>

<p>zavíraných vrat.</p>

<p>  Pak všechno ztichlo.</p>

<p>  Stále nemohl uvěřit tomu, co se stalo.</p>

<p>  ,Matko!" zašeptala Vrba, vjejím hlase zaznělo</p>

<p>vzrušení a touha.</p>

<p>  Měsíční světlo halilo hluboký hvozd jezerní kraji-</p>

<p>ny do závoje duhových barev, ledové a zářivé v po-</p>

<p>rovnání s hloubkou stínú. Právě těch stínů, ve kte-</p>

<p>rých se utábořil Pastiňák trpělivě čekající na sylfm</p>

<p>návrat. V dálce ležel dřívější Vrbin domov, Elderew,</p>

<p>město. Pána Řek, jejího otce. Bylo zahalené do ticha,.</p>

<p>jeho obyvatelé spali. Tuto noc však nepřišla navští-</p>

<p>vit domov, ani otce.</p>

<p>  HIedala lesní nymfu tančící teď před ní jako zje-</p>

<p>vení ze světa víl.</p>

<p>  Vrba poklekla na okraj mýtiny mezi starými boro-</p>

<p>vicemi a sledovala ten kouzelný wjev. Její matka</p>

<p>kroužila a vznášela se v poklidu noci, zářivá a neu-</p>

<p>chopitelná, zrozená ze vzduchu, nesená větrem. Byla</p>

<p>to křehká bytost, sotva víc, než jen jiskřička života.</p>

<p>Halil ji bílý závoj, lehký, průsvitný, skrz který pro-</p>

<p>svítala světle zelená pokožka dětského těla. Po pás</p>

<p>dlouhé stříbrné vlasy se vlnily a leskly při každém</p>

<p>pohybu, vodopád střibrného ohně v temnotě noci.</p>

<p>Tóny hudby unášející ji sem a tam slyšela snad jen</p>

<p>ona sama.</p>

<p>  Vrbaji ve vytržení pozorovala. Její matkabyla ne-</p>

<p>spoutaná bytost, tak plachá, že nemohla žít mezi</p>

<p>lidmi, dokonce ani mezi obyvateli jezerní země, kte-</p>

<p>ří kdysi patřili do světa víl. Mezi ní a Vrbiným ot-</p>

<p>cem vzniklo před mnoha lety na krátký čas pouto.</p>

<p>pojili se jen jednou, její otec téměř šílel touhu po</p>

<p>nepolapitelné lesní nymfě, ta brzy poté uprchla zpět</p>

<p>ČERrr,NoRožEc g7</p>

<p>do lesů a už se nikdy nevrátila zpět. Z tohoto krátké-</p>

<p>ho svazku se narodila Vrba. Pro svého otce se stala</p>

<p>neustálou připomínkou věčné, nenaplněné touhy po</p>

<p>éterické bytosti. Neukojená vášeň v něm probouzela</p>

<p>jak lásku, tak i nenávist ajeho city k Vrbě byly vždy</p>

<p>velmi nestálé a rozporuplné.</p>

<p>  Vrba však rozuměla. Byla sylfou, elementem, dítě-</p>

<p>tem obou svých rodičů, stálého strážce vod a těkavé</p>

<p>lesní nymfy. Otec jí svým usedlým životem dával</p>

<p>klid, který prodchnula matčina divokost. Spojovala</p>

<p>v sobě protiklady, byla proměnlivou bytostí. Většinou</p>

<p>měla podobu dívky, ale v době vyvrcholení měsíční-</p>

<p>ho cyklu se jednou za dvacet dní proměnila na celou</p>

<p>noc ve strom. Bena vyděsilo, když poprvé spatril její</p>

<p>proměnu. Stala se stromem živícím se energii země,</p>

<p>po které tančila její matka právě na této mýtině. Ben</p>

<p>byl šokován, ale musel ji prijmout takovou jaká byla.</p>

<p>Vrba věřila, že jednoho dne si ji proto dokonce za-</p>

<p>miluje. Ne tak její otec. Jeho láska byla podmíněná,</p>

<p>byl stále zajatcem neukojitelné touhy po její matce</p>

<p>ajak se zdálo, díky Vrbě byla tato vášeňještě silnější.</p>

<p>  Proto ve svém pátrání po významu snu o čemém</p>

<p>jednorožci nepřišla za otcem. Místo toho hledala</p>

<p>pomoc své matky.</p>

<p>  Její matka přitančila blíž, vířila a otáčela se s neu-</p>

<p>věřitelným půvabem. Ačkoliv byla divokou bytostí</p>

<p>zmítanou city a emocemi, jimž sama nedokázala</p>

<p>vzdorovat, přesto svou dceru milovala nesmímě a bez</p>

<p>podmínek. Přišla, když ji Vrba potřebovala. Spojení</p>

<p>mezi nimi bylo tak silné, že vzájemně dokázaly číst</p>

<p>své myšlenky. Hovořily teď v tichu svých myslí, pře-</p>

<p>dávaly si obrazy svých lásek a tužeb. Síla pouta pře-</p>

<p>rostla ve slova. ..</p>

<p>  "Matko," zašeptala podruhé Vrba.</p>

<p>  V yvolala znovu v mysli svúj sen. Její matka tan-</p>

<p>čila. Ve vášnivých baletních fi5urách spatřila Vrba</p><empty-line /><p>9</p>

<p>g TERRY BROOKS</p>

<p>představy, které jí předala. Opět se objevil černý</p>

<p>jednorožec, bytost dokonale a strašlivě krásná. Stál</p>

<p>proti ní v temném lese přesně tak, jak ho viděla ve</p>

<p>snu poprvé - štíhlá postava chvějící se v měsíčním</p>

<p>světle jako duch. Vrba souhlasně potřásla hlavou.</p>

<p>Jednu chvíli byl bytostí ze světa víl, v příštím oka-</p>

<p>mžiku se proměnil v démona z Abaddonu. Jeho roh</p>

<p>točený do spirály zářil, kopyta tepala lesní půdu.</p>

<p>Sklonil hlavu, předstíral rychlý výpad ale vzápětí</p>

<p>opatrně uskočil. Zdálo se, že jím zmítá nerozhod-</p>

<p>nost.</p>

<p>  Čeho se tak bojí, divila se Vrba.</p>

<p>  Pohled jí náhle sklouzl dolů a odpověď našla ve</p>

<p>svém náručí. Opět měla uzdu utkanou z ryzího zlata. ,</p>

<p>Instinktivně vytušila, že právě uzda drží jednorožce</p>

<p>v šachu. Pohladila ji a vnímala, jak její prsty klou-</p>

<p>žou po osnově a drobných uzlících niti. Vrbu zapla-</p>

<p>vil nevysvětlitelný příval emocí. Jakou sílu skrývala</p>

<p>tato uzda! Díky ní by mohl být jednorožec její, cítila</p>

<p>to. Na světě, s výjimkou světa víl, kam se nemohla</p>

<p>vrátit, nezůstali už žádní jednorožci, kromě jediné-</p>

<p>ho. Stačilo natáhnout ruce a byl její...</p>

<p>  Né, vzpamatovala se najednou. Pokud se dotke</p>

<p>této bytosti jen na kratičký okamžik, ztratí sama se-</p>

<p>be. Byla si tím tak jistá, jako kdyby to věděla odjak-</p>

<p>živa. Musí donést uzdu Benovi, protože mu patří...</p>

<p>  Pak jednorožec úžasně krásným a ladným pohybem</p>

<p>pozvedl hlavu. Černá, dokonale symetrická hlava</p>

<p>přecházela v šíji, ze které splývala dlouhá hříva</p>

<p>a povívala v šepotu vánku jako hedvábí. V očích se</p>

<p>mu leskl strach. Ne z Vrby, nebo ze zlaté uzdy, ale</p>

<p>z něčeho co Vrba nedokázala pochópit. Byla omráče-</p>

<p>ná jeho intenzitou. Jednorožcovy oči ji pohlcovaly.</p>

<p>Rychle zamrkala, aby přetrhla kouzlo a alespoň na</p>

<p>chvíli unikla strachu zračícímu sa v očích té bytosti.</p>

<p>Nemohla se mýlit - zvíře prosilo o pomoc.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 99</p>

<p>  Její ruce se téměř samy zvedly, uzdu držela před</p>

<p>seboujako talisman.</p>

<p>  Černý jednorožec zafrkal, byl to hrubý, strašidelný</p>

<p>zvuk, stíny okolního lesa se zachvěly v odpověď. Na-</p>

<p>jednou se sen nečekaně změnil v mlhu ajedno-rožec</p>

<p>zmizel. Na mýtině mezi borovicemi tančila Vrbina</p>

<p>matka opět sama. Lesní nymfa zazářila v pos-lední</p>

<p>piruetě jako útržek měsíční záře, zpomalila své pohy-</p>

<p>by a bezhlesně se snesla vedle své klečící dcery.</p>

<p>  Vrba klesla vyčerpáním, sen odčerpal zjejího těla</p>

<p>všechnu sílu. "Ach matko," zašeptala a sepjala štíh-</p>

<p>lé, světle zelené ruce. "Co to znamená?" Pak se něž-</p>

<p>ně usmála, v očích se jí zatřpytily slzy a stékaly po</p>

<p>tvářích. "Ptám se tě zbytečně, .viď? Nevíš víc, než já.</p>

<p>Tančíš jen podle citu, ne podle rozumu."</p>

<p>  Jemné rysy matčiny tváře se sotva znatelně změ-</p>

<p>nily - sklopila oči a pohnula rly. Rozuměla své dce-</p>

<p>ři, ale nemohla pomoci. Tancem získávala vědění</p>

<p>o událostech, ale ne ojejich příčinách. Taková byla</p>

<p>magie elementů.</p>

<p>  "Matko." Vrba uchopila její ruce do svých, vzá-</p>

<p>jemný dotek jí dával sílu. "Musím znát příčinu těch</p>

<p>snů ojednorožci aizzdě ze zlata. Proč mě zároveň</p>

<p>děsí i přitahují? Kterému z těch pocitů mám věřit?"</p>

<p>  Malá ruka jí oplatila stisk. Pak nymfa vydala krát-</p>

<p>ký zvuk podobný zacvrlikání ptáka, který se rozlehl</p>

<p>ozvěnou v nočním tichu.</p>

<p>  Vrbino štíhlé tělo se k ní sklonilo. Zachvěla se</p>

<p>přitom, jako by jí proběhl mráz. "V jezerní krajině</p>

<p>žije někdo, kdo by mi mohl pomoci?" zeptala se tiše.</p>

<p>,Někdo, kdo možná ví víc?" Tvář jí ožila vzruše-</p>

<p>ním. "Matko, musím k němu jít Ještě dnes v noci</p>

<p>  Místo odpovědi její matka vstala a rychle zavířila</p>

<p>mýtinou tam a zase nazpět, nepolapitelná záhadná.</p>

<p>Zi:ra, říkala sými gesty. Tato noc patř.i tohě. .Ie ,:viij</p>

<p>ČaJ.</p><empty-line /><p>loo TERRY BROOKS</p>

<p>  Vrba pozvedla hlavu. "Ano, Matko," zašeptala po-</p>

<p>slušně.</p>

<p>  Chápala to. Ať už v tu chvíli chtěla cokoliv, její</p>

<p>dvacetidenní cyklus byl u konce a blížila se chvíle</p>

<p>proměny. Jako i teď, mnohokrát v minulosti toužila,</p>

<p>aby to bylo jiné, ale nemohla se vzepřít své podstatě.</p>

<p>Potřeba byla již tak silná, že se sotva dokázala ovlá-</p>

<p>dat. Znovu se zachvěla - musí si pospíšit.</p>

<p>  Najednou si vzpomněla na Bena a zatoužila, aby</p>

<p>byl s ní.</p>

<p>  Vstala a pomalu šla do středu mýtiny. Její paže se</p>

<p>zvedly k nebi, jako by je přitahovalo barevné světlo</p>

<p>měsíců. Obklopila ji záře a ona v tu chvíli ucítila</p>

<p>energii sv matky linoucí se ze země, po které před</p>

<p>chvílí tančila. Hladově ji přijímala.</p>

<p>  "Zůstaň u mne, matko," zaprosila a opět se otřásla.</p>

<p>Její nohy se vyklenuly a rozštěpily, staly se z nich</p>

<p>kořeny, které vklouzly do černé půdy, paže se pro-</p>

<p>táhly do větví, její proměna začala.</p>

<p>  O chvíli později už byla dovršena. Vrba zmizela,</p>

<p>místo ní stál na mýtině strom, jehož jméno nosila a</p>

<p>v této podobě měla zůstat až do svítání.</p>

<p>  Její matka klesla vedle ní, podobná duchu dítěte</p>

<p>skrytému ve stínu. Seděla chvíli bez hnutí. Pak její</p>

<p>bledé, štíhlé paže objaly zvrásněný kmen svírající</p>

<p>životjejí dcery a pevně ho stiskly.</p>

<p>  Přicházel úsvit. Landoverské měsíce bledly jeden</p>

<p>za druhým, stíny noci ustupovaly před zlatavou září</p>

<p>rozlévající se od východního horizontu.</p>

<p>  Chodbami Ryzího Stříbra se plížila kostnatá, nefo-</p>

<p>remná postava v šedém hávu přepásaném pestroba-</p>

<p>revnou šerpou. Byl to Questor Thews, který se v tu</p>

<p>chvíli díval na celý svět, jako by právě ztratil nejlep-</p>

<p>šího přítele. Došel k zákrutu blízko hlavní brány a za</p>

<p>rohem téměř zakopl o Abernathyho.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 101</p>

<p>  "Vyrazil sis na zdravotní procházku?" otázal se ho</p>

<p>písař pichlavě.</p>

<p>  Questor zabručel a vrásky na čele se mu ještě pro-</p>

<p>hloubily. "Nemohl jsem usnout, ale i kdybys mě za-</p>

<p>bil, neřeknu ti proč. Bůh ví, že unavený bych měl</p>

<p>být víc než dost."</p>

<p>  Abernathyho chlupatá tvář neprozrazovala nic</p>

<p>z toho, co si písař myslel. Pokrčil rameny, změnil</p>

<p>směr chůze a přidal se k čaroději. "Jak jsem se do-</p>

<p>slechl, tuto noc byl přistižen nějaký člověk, který se</p>

<p>pokoušel vloupat do ložnice Jeho Výsosti - muž,</p>

<p>který o sobě tvrdil, že je král."</p>

<p>  Questor zabručel podruhé. "Šílenec. Měl štěstí, že</p>

<p>ho propustili. Ale Jeho Výsost to nařídila: "Vysaďte</p>

<p>ho na pevnině!" poručil. Mohu tě ujistit, kdyby to</p>

<p>rozhodnutí mělo být mé, nebyl bych tak velkorysý."</p>

<p>  Chvíli kráčeli vedle sebe. "Král ho jen tak propus-</p>

<p>til? To je velmi zvláštní," poznamenal nakonec</p>

<p>Abernathy a zavětřil. "Obvykle bývá ohledně svých</p>

<p>nepřátel nápaditější."</p>

<p>  "Hmmmmm," Questor ho nejspíš vůbec neslyšel.</p>

<p>V zamyšlení nad něčím potřásal hlavou. "Znepoko-</p>

<p>juje mě, že toho tenčlověk tolik věděl o snech. Vě-</p>

<p>děl o kouzelných knihách, ojednorožci, o cestě Jeho</p>

<p>Výsosti do starého světa. . . " Na chvíli se odmlčel.</p>

<p>"Vypadalo to, jako by věděl všechno. Byl si napro-</p>

<p>sto jist sám sebou."</p>

<p>  Ani jeden z nich už nepromluvil. Questor je vedl</p>

<p>vzhůru po schodišti k ochozu, z něhož bylo možné</p>

<p>obhlédnout vnější obranné valy u čelní strany hradu.</p>

<p>Pod nimi se táhl most spojující pevninu s ostrovem,</p>

<p>v tutó chvíli mlhavý a opuštěný. Quéstor se snažil</p>

<p>zrakem proniknout šero a očima pozorně prohledá-</p>

<p>val vzdálený břeh, soví tvář napjatou jako utažená</p>

<p>srryčka.</p>

<p>  "Jak se zdá, cizinec zmizel," řekl nakonec.</p><empty-line /><p>loj. TERRY BROOKS</p>

<p>Nový den nezastihl Bena Holidaye otálejícího</p>

<p>u brány Ryzího Stříbra s nosem přitisknutým k mří-</p>

<p>žím, jak by se dalo čekat. V tu dobu už kráčel na jih</p>

<p>směrem k j ezerní krajině. Pohyboval se rychle a roz-</p>

<p>hodně. Ve chvíli, kdy se slunce přehouplo přes vý-</p>

<p>chodní okraj údolí a vystoupilo nad mlhu a koruny</p>

<p>stromů, urazil už šest mil ze své cesty a byl odhod-</p>

<p>lán ujít do západu slunce nejméně tucetkrát tolik.</p>

<p>  Rozhodnutí k odchodu nepřišlo snadno, trvalo mu</p>

<p>dlouho, než se k němu dopracoval. Seděl na zemi ve</p>

<p>tmě a chladu, díval se zpátky na zářící světla Ryzího</p>

<p>Stříbra a uvažoval, co se mu vlastně přihodilo. Byl tak</p>

<p>otřesený, že se prvrú půlhodinu nemohl ani,pohnout.</p>

<p>  Jeho emoce si hrály na honěnou. Sok střídal</p>

<p>strach, pak vztek a pak znova dokola. Připadal si ja-</p>

<p>ko ve špatném snu, kdy stále ještě věříte, že se vám</p>

<p>podaří utéct, i když je na útěk už pozdě. Snažil se</p>

<p>znova a znova uspořádat ve své mysli události této</p>

<p>noci, vjejich pořadí hledal nějaký smysl. Zbytečně.</p>

<p>Vždycky se vrátil do stejného bodu - Meeks je tam</p>

<p>a on tady.</p>

<p>  S pocitem zoufalství si nakonec uvědomil, že to, co</p>

<p>e mu přihodilo, je opravdu skutečné. Vzdal sé zná-</p>

<p>mého a bezpečného života ve svém světě a přišel do</p>

<p>Landoveru. Riskoval všechno pro malou šanci, že</p>

<p>získá něco lepšího. Na každém kroku musel čelit pře-</p>

<p>kážkám, ale dokázal je překonat. Nalezl skutečnost,</p>

<p>o které většina lidí jenom snila. A teď, když se mu</p>

<p>konečně začalo dařit, když se zdálo, že nejhorší už je</p>

<p>za ním, by mu všechno, co tak těžce vybojoval, mělo</p>

<p>být uloupeno? Právě teď měl skončit s prázdnýma ru-</p>

<p>kama?</p>

<p>  Ne, to nebylo možné. Nebylo by to fér.</p>

<p>  Ben by se však ve svém starém světě nikdy nestal</p>

<p>ěšným právníkem, kdyby ;o všechna ta léta pře-</p>

<p>  1 fakta. Potlačil v sobě zoufalou beznaděj, přenesl</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 105</p>

<p>se přes ochromenou strnulost, smetl stranou strach</p>

<p>a vztek a donutil se řešit svou situaci. Ještě jednou si</p>

<p>v mysli přehrál události minulé noci, ale žádné po-</p>

<p>třebné informace mu to nepřineslo. Meeks ho Istí</p>

<p>přiměl k návratu do starého světa a pak se nechal Be-</p>

<p>nem přenést zpátky do Landoveru. Meeks mu seslal</p>

<p>lživý sen o Milesovi. Meeks také seslal sny o černém</p>

<p>jednorožci a kouzelných knihách Vrbě a Questorovi.</p>

<p>Proč to udělal? Musel mít nějaký důvod. Všechny sny</p>

<p>byly nějakým způsobem spojeny, tím si byl Ben jist.</p>

<p>Právě tak si byl jist, že něco donutilo Meekse vrátit se</p>

<p>do Landoveru právě v tuto dobu. Slova, která ve</p>

<p>vzteku vyslovil v ložnici by tomu nasvědčovala. Ben</p>

<p>nějak zkřížil jeho plány. Meeks nemohl prodávat</p>

<p>Landover dalším kupcům, a sám navíc zůstal vyhnán</p>

<p>ze svého domova. Tohle byl dostatečný důvod, Ben</p>

<p>však cítilže se za tím skrývá něco mnohem význam-</p>

<p>nějšího. Carodějův hněv pramenil z událostí a okol-</p>

<p>ností pro Bena zatím neznámých. Ty přinutily Me-</p>

<p>ekse k překotnému návratu.</p>

<p>  Ben však netušil proč.</p>

<p>  Věděl jen, že ho Meeks nezabil, i když k tomu měl</p>

<p>příležitost a zcela jistě i chuť. To Bena mátlo. Zjev-</p>

<p>ně ho Meeks nenáviděl tak, že mu přál velké utrpení.</p>

<p>Nebylo však poněkud riskantní nechat ho na svobo-</p>

<p>dě? Dříve nebo později mohl někdo prohlédnout ča-</p>

<p>rodějův trik a pravda by pak vyšla najevo. Záměna</p>

<p>jejich totožností nemohla zůstat skryta navěky. Jistě</p>

<p>byl nějaký způsob jak zlomit moc toho hnusného</p>

<p>amuletu a Meeks musel počítat s tím, že o to Ben</p>

<p>bude usilovat a možná i uspěje. Na druhou stranu</p>

<p>tato úvaha měla smysl jen tehdy, pokud měl dostaték</p>

<p>času. Kolik času však doopravdy má, to nevěděl.</p>

<p>Hra pro něj možná skončí dřív, než stačí porozumět</p>

<p>vemjejím pravidlúm.</p>

<p>  Tahle možnost ho děsila. Znamenalo to, že musí</p><empty-line /><p>lo 6 TERRY BROOKS</p>

<p>jednat rychle, pokud nechce čekat, až bude pozdě na</p>

<p>cokoliv. Ale s čím měl začít? Díval se zpátky přes</p>

<p>jezero na temnou siluetu hradu a uvažoval. Tady byl</p>

<p>pro všechny cizincem, dokonce i pro nejbližší přá-</p>

<p>tele. Zůstávat zde znamenalo ztrácet drahocenný</p>

<p>čas. Pokud se na něj Questor s Mozolem dívali jako</p>

<p>na blázna, pak bylajen malá šance na to, že by jej na</p>

<p>Ryzím Stříbře poznal někdo jiný. Teď Landoveru</p>

<p>kraloval Meeks, tuhle skutečnost musel přijmout,</p>

<p>ačkoliv při tom cítil bolest, jako by mu do čerstvé</p>

<p>rány sypali sůl. Meeks se stal Benem a Ben sám se</p>

<p>proměnil v neznámého chlapíka, který vklouzl do</p>

<p>hradu a chtěl dělat nepříjemnosti. Pokud by se poku-</p>

<p>sil dostat se dovnitř ještě jednou, nejspíš by dopadl</p>

<p>mnohem hůř než teď.</p>

<p>  Možná právě v to Meeks doufal. Možná to očeká-</p>

<p>val. Ben se však rozhodl nepokoušet štěstí.</p>

<p>  Kromě toho, byla tady spousta lepších alternativ.</p>

<p>Netušil sice, co Meeks zamýšlí, ale věděl právě dost,</p>

<p>aby dokázal čaroději způsobit problémy, pokud se</p>

<p>mu podaří jednat rychle. Meeks seslal tři sny, dva</p>

<p>z nich už posloužily svému účelu. Díky Benovi zís-</p>

<p>kal znovu vstup do Landoveru a Quetora poslal pro</p>

<p>ztracené kouzelné knihy. Teď měl Meeks knihy</p>

<p>v rukou právě tak jistě, jako že zítra vyjde slunce.</p>

<p>Zůstal jenom jeden sen - sen Vrby o černém jedno-</p>

<p>rožci. I od něj Meeks něco očekával, podřekl se</p>

<p>v návalu vzteku. Toužil po uzdě utkané ze zlata, kte-</p>

<p>rá jediná mohla spoutat černého jednorožce a na-</p>

<p>prosto nepochyboval, že mu ji Vrba přinese. A ne-</p>

<p>měla by snad? Ve snu pro ni jednorožec představo-</p>

<p>val hrozbu. Pouze zlatá uzdaji mohla ochránit, proto</p>

<p>ji musela přinést Benovi. Jakmile získá zlatou uzdu,</p>

<p>vrátí se zpátky na Ryzí Stříbro. Tam ovšem bude</p>

<p>čekat s otevřenou n;.cučí Meeks přestrojený za Bena.</p>

<p>Pokud však Ben dostihne sylfu jako první, mohl by</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 107</p>

<p>  tomu zabránit. Možná pak společně zjistí, proč je</p>

<p>  uzda pro starého čaroděje tak důležitá a po-daří se</p>

<p>  jim překazit jeho plány.</p>

<p>  Po těžkém rozhodování tedy Ben odešel směrem na</p>

<p>  jih. Vzdal se odpovědnosti krále Landoveru a pře-</p>

<p>  nechal ji Meeksovi, opustil starosti se soudní radou,</p>

<p>  zavlažováním polí Západní Marky, věčně netrpěli-</p>

<p>  vými pány ze Zeleného Trávníku, daněmi, a všemi</p>

<p>  ostatními záležitostmi, které čekaly na audienci a roz-</p>

<p>  hodnutí nejvyššího pána Landoveru. V příštích dnech</p>

<p>  si tedy mohl Meeks dovolit bez skrupulí začít podni-</p>

<p>  kat cokoli, nebo nedělat nic. Zvolit odchod však zna-</p>

<p>  menalo také opustit Ryzí Stříbro a své přátele, Ques-</p>

<p>  tora, Abemathyho a oba koboldy. Cítil se jako zrádce</p>

<p>  a zbabělec, že je takhle opouští. Část jeho já křičela,   aby zůstal a bojoval. Vrba však byla přednější. Musí</p>

<p> ji najít a varovat. Až pak se může vrátit, odhalit Me-</p>

<p>  ekse a dát věci zase do pořádku.</p>

<p>  Bohužel, najít Vrbu nebylo vůbec snadné. Vydal</p>

<p>  se do jezerní krajiny, protože právě tam chtěla Vrba</p>

<p> začít své pátrání po jednorožci a zlaté uzdě. Odešla</p>

<p>  však už před více než týdnem a za tu dobu ji mohla</p>

<p>  její cest přivést kamkoliv. On sám byl pro každého</p>

<p>  cizinec a nemohl užívat svých práv krále Landoveru,</p>

<p>  ani vyžadovat pomoc. Každý ho mohl přehlížet</p>

<p>  a dokonce mu mohli i odepřít vstup do jezemí kraji-</p>

<p>, ny. Pokud se stane tohle, nastanou mu skutečné po-</p>

<p>; tíže.</p>

<p>  Na druhou stranu, jen těžko si dokázal představit</p>

<p>  větší potíže než ty, ve kterých už byl.</p>

<p>  Šel vytrvale celý den. To, že se při tom cítil lépe,</p>

<p>  mělo prostý důvod - konečně něco dělal a neseděl</p>

<p>  s rukama v klíně. Razil si cestu na jih, pryč od řídce</p>

<p>  zalesněných kopců kolem jeho domovského ostrova</p>

<p>  směrem k hustým lesúm, které oznaovaly začátek</p>

<p>  panství Pána Rek. Pahorky přešly v lučiny a ty brzy</p><empty-line /><p>lo8 TERRY BROORS</p>

<p>zhoustly do vlhkých, stinných luhů. V krajině se za-</p>

<p>čaly objevovat jezera, některá ne větší než bažinaté</p>

<p>tůně, jiná tak rozlehlá, že se jejich druhý břeh ztrácel</p>

<p>v mlze. Stromy jakoby se přikrčily a větve propletly.</p>

<p>V šeru visela vlhká vůně. S blížícím se soumrakem</p>

<p>naplňovalo krajinu ticho, v němž se pozvolna začaly</p>

<p>ozývat zvuky noci.</p>

<p>  Ben našel mýtinu blízko potoka vyvěrajícího ze</p>

<p>vzdálených hor a rozbil tam svůj tábor. Nebyla to</p>

<p>dlouhá práce. Neměl žádné přikrývky ani jídlo, mu-</p>

<p>sel se tedy spokojit s listy Modrásků a zapít je pra-</p>

<p>menitou vodou. Taková strava ho mohla nasytit, ale</p>

<p>jen stěží uspokojit. Neustále měl pocit, že se něco</p>

<p>pohybuje ve stínech kolem apozoruje ho. Objevili</p>

<p>ho snad lidé z jezerní krajiny? Nikdo se však neuká-</p>

<p>zal, byl dočista sám.</p>

<p>  Tak absolutní samota začala nahlodávat jeho sebe-</p>

<p>důvěru. Když se to tak vzalo, byl naprosto bezmoc-</p>

<p>ný. Ztratil svůj zámek, své strážce, totožnost, auto-</p>

<p>ritu, titul, i přátele. Co však bylo mnohem horší,</p>

<p>ztratil i medailon. Bez něj nemohl přivolat na svou</p>

<p>ochranu Paladina. Musel spoléhat sám na sebe, na</p>

<p>vlastní síly, zoufale nepatrné v porovnání s ne-</p>

<p>bezpečím, které představovali mnozí obyvatelé Lan-</p>

<p>doveru ajejich živelná magie. Jen díky ochraně me-</p>

<p>dailonu šťastně přežil příchod do Landoveru. Co si</p>

<p>však počne teď?</p>

<p>  Upřeně se díval do temnoty - odpovědi na jeho</p>

<p>otázky byly prchavě jako noční stíny. Nejvíce ze</p>

<p>všeho ho trápilo, že medailon má teď Meeks. Za nic</p>

<p>na světě si nedokázal představit, jak se to mohlo stát.</p>

<p>Medailon mu nikdo nemohl vzít. Pak ho ovšem mu-</p>

<p>sel sejmout z krku dobrovolně. Jak ho však Meeks</p>

<p>dokázal přesvědčil, aby udělal takovou hloupost?</p>

<p>  Dokončil svou hubenou večeři a stále přitom pře-</p>

<p>mýšlel nad nečekaným zvratem událostí, které vedly</p>

<p>Č,NoRožEc 109</p>

<p>k tak neslavně politováníhodným koncům, když vtom</p>

<p>uviděl kocoura.</p>

<p>  Seděl na kraji mýtiny, asi tucet stop od něj a po-</p>

<p>zoroval ho. Ben neměl tušení, kde se tam vzal. Uvi-</p>

<p>děl ho až teď, ale seděl naprosto tiše, takže mohl být</p>

<p>na tomtéž místě už pěknou chvíli. Oči se mu zeleně</p>

<p>leskly v měsíčním světle. Byl stříbrošedý, jen packy,</p>

<p>nos a konec ocasu měl černé. Štíhlý, křehký a zhýč-</p>

<p>kaný, zjevně nepatřil do lesní divočiny. Vypadal ja-</p>

<p>ko ztracený domácí mazlíček.</p>

<p>  "Ahoj kočko," zkusil to Ben s hořkým úsměvem.</p>

<p>  "Ahoj ty tam," odpověděl kocour.</p>

<p>  Ben strnul. Musel se přeslechnout. Copak ten ko-</p>

<p>cour opravdu mluvil? Pomalu se narovnal. "Říkal jsi</p>

<p>něco?" zeptal se opatrně.</p>

<p>  Zářivé kocouří oči zamrkaly, upřely se na něj, ale ne-</p>

<p>řekl nic. Ben chvíli čekal a pak se zase natáhl a po-</p>

<p>depřel se lokty. Nebylo by zase tak překvapivé, kdyby</p>

<p>ten kocour opravdu mluvil, rekl si. Drak Strabo přece</p>

<p>tak mluvil, tak proč by nemohl mluvit kocour?</p>

<p>  "Skoda, že neumíš mluvit," zamumlal a pomyslel</p>

<p>si, jak milé by bylo moci se s někým podělit o své</p>

<p>nešťěstí.</p>

<p>  S nocí se snášel i chlad. Ben se ve svých hrubých</p>

<p>pracovních šatech otřásl. Přál si mít deku a oheň,</p>

<p>aby mohl zahnat vlhko, nebo ještě líp, být zpátky ve</p>

<p>své vlastní posteli na Ryzím Stříbře.</p>

<p>  Znova na kocoura pohlédl. Ten se ani nepohnul.</p>

<p>Prostě tam jen tak seděl a upřeně na něj zíral. Ben se</p>

<p>zamračil, kocourův upřený pohled ho začínal trochu</p>

<p>znervózňovat. Co vlastně dělal takhle sám v lese?</p>

<p>Neměl snad domov? Smaragdové oči jasně zářily.</p>

<p>Byly bystré a neodbytné. Ben se rozhlédl po setmě-</p>

<p>lém lese a znova se zamyslil nad tím, jak se mupo-</p>

<p>daří nalézt Vrbu. Bude potřebovut pomoc Pána Rek,</p>

<p>ale neměl ani nejmenší tušení, jak se mu ho podaří</p><empty-line /><p>11o TERRY BROOKS</p>

<p>přesvědčit o své skutečné totožnosti. Nehtem zaškrá-</p>

<p>bal po líci zašlého medailonu na svém krku a na-</p>

<p>hmatal obrys Meeksovy postavy. Tahle věc mu do-</p>

<p>cela určitě nepomůže.</p>

<p>  ,Možná mě Pán řek pozná díky své magii," po-</p>

<p>myslil si nahlas.</p>

<p>  "Být na tvém místě, nepočítal bych s tím," odpo-</p>

<p>věděl někdo.</p>

<p>  Rychle se podíval směrem, odkud přicházel hlas,</p>

<p>ale neviděl nikoho jiného, než kočku.</p>

<p>  Benovy oči se rozšířily. "Tentokrát jsem tě sly-</p>

<p>šel!" vyštěkl podrážděně bez ohledu na to, jak bláz-</p>

<p>nivě to znělo. "Ty umíš mluvit, že?"</p>

<p>  Kocour zamrkal a odpověděl. "Umím, když se mi</p>

<p>chce."</p>

<p>  Ben se musel chvíli ovládat. "Rozumím. Mohl</p>

<p>áys však mít aspoň tolik zdvořilosti, abys to řekl</p>

<p>rovnou a nehrál jsi si se mnou."</p>

<p>  "Zdvořilost s tím nemá naprosto co dělat, vzneše-</p>

<p>ný pane Bene Holidayi. Hra je pro kočky způsob ži-</p>

<p>vota. Škádlíme, posmíváme se a děláme si, co se</p>

<p>nám zlíbí, naprosto ne, co po nás chtějí druzí. Hra je</p>

<p>nedílnou součástí naší osobnosti. Kdo se rozhodne</p>

<p>přijmout naši společnost, musí s tím počítat. Musí</p>

<p>uochopit, že účast na našich hrách je nezbytná, po-</p>

<p>kud se s námi opravdu chce dorozumět."</p>

<p>  Ben na něj vytřeštil oči. "Jak víš, kdo jsem?" ze-</p>

<p>otal se nakonec.</p>

<p>  "A kým jiným bys měl být, než tím, kým jsi?"</p>

<p>odpověděl kocour.</p>

<p>  Ben se zarazil a chvíli přemýšlel.</p>

<p>  "Máš pravdu," řekl nakonec. "Ale j ak j e možné,</p>

<p>&gt;e t% mě rozeznáš a nikdo jiný ne? Pro tebe nevypa-</p>

<p>jám jako někdo jiný?"</p>

<p>  Kocour zvedljednu ze svých elegantních pack</p>

<p>; začal ji něžně umývat jazykem.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 111</p>

<p>  "Tvůj zevnějšek pro mě znamenájen málo," řekla</p>

<p>kočka. "Vzhled klame. To jak vypadáš ještě neříká</p>

<p>nic o tom, kdo doopravdy jsi. Nikdy se nespoléhám</p>

<p>na.vnější vzhled. Kočky jsou takové, jaké zrovna</p>

<p>chtějí být. Jsme mistry klamu a také mistry v tom,</p>

<p>jak se nenechat oklamat. Vidím, kým opravdu jsi, ne</p>

<p>čí tvář nosíš. Nemám ani tušení, zda je teď tvůj</p>

<p>vzhled stejný, jako ve skutečnosti."</p>

<p>  "Popravdě, není."</p>

<p>  "Věřím ti, ale také vím, že ať vypadáš jakkoliv,</p>

<p>nejsi nikdo jiný, než Ben Holiday, král Landoveru."</p>

<p>  Ben chvíli stál mlčky. Usilovně přemýšlel, s kým</p>

<p>má vlastně tu čest a z kterého koutu země tato bytost</p>

<p>asi přišla.</p>

<p>  "Tak tedy víš kdo jsem navzdory magii, která mě</p>

<p>proměnila?" řekl nakonec. "Kouzlo tě neobelstilo?"</p>

<p>  Kocour ho chvíli studoval a pak přemýšlivě na-</p>

<p>chýlil hlavu. "Kouzlo by nedokázalo obelstít ani te-</p>

<p>be, kdybys to nedovolil."</p>

<p>  Ben se zamračil. "Co tím myslíš?"</p>

<p>  "Všechno a nic. Klam je většinou hra, kterou</p>

<p>hrajeme sami se sebou."</p>

<p>  Rozhovor se stal poněkud zmatenýzi. Ben klesl</p>

<p>unaveně zpátky. "Kdo jsi, pane Kocoure?" zeptal se.</p>

<p>  Kocour popošel několik kroků vpřed a znova se</p>

<p>usadil, vznešený a upjatý. "Mohu být mnoha věcmi,</p>

<p>můj milý drahocenný pane. Mohu být tím, co vidíš,</p>

<p>i tím, co nevidíš. Jsem skutečnost i představa. Potkal</p>

<p>jsi mě ve svém dosavadním životě a zároveň jsem</p>

<p>součástí života, o kterém zatím jenom sníš. Jsem</p>

<p>opravdu velmi výjimečný."</p>

<p>  "Díky za vysvětlení," zabručel Ben. "Možná bys</p>

<p>mi mohl prozradit něco konkrétnějšího?"</p>

<p>  Kocour zamrkal. "Jistě, dívej se."</p>

<p>  Kolem něj se objevilo třpytivé mihotání a začal</p>

<p>zářit, jako by byl radioaktivní. Jeho štíhlé tělo se</p><empty-line /><p>112 TERRY BROOKS</p>

<p>začalo přeměňovat. Ben přimhouřil před tím jasem</p>

<p>oči, téměř je zavřel. Když se znovu podíval, zjistil,</p>

<p>že kocour mezitím vyrostl. Byl teď nejméně čtyři-</p>

<p>krát tak velký a už se ani tak docela nepodobal koč-</p>

<p>ce. Pod chlupatým kožíškem, vousky a ušima se</p>

<p>zformovaly téměř lidské rysy, z pacek vyrostly prs-</p>

<p>ty. Švihl ocasem a s očekáváním se na něj díval.</p>

<p>  Bena napadlo nejméně tucet otázek najednou, ale</p>

<p>pak si to rozmyslel. "Musíš být magická bytost," ře-</p>

<p>kl nakonec.</p>

<p>  Kocour se zašklebil - téměř se to podobalo lid-</p>

<p>skému úsměvu. "Přesně tak. Skvělá úvaha, Milosti!"</p>

<p>  "Díky. Vadilo by ti příliš, kdybys mi prozradila,</p>

<p>ke kterému druhu kouzelných bytostí patříš?"</p>

<p>  p</p>

<p>  "Ke kterému druhu No, hmm... Jsem s ektrální</p>

<p>kočka."</p>

<p>  "A to je co?"</p>

<p>  Ušklebek zmizel. "Ach, nemyslím si, že bych to</p>

<p>dokázal vysvětlit, dokonce ani kdybych chtěl a to já</p>

<p>opravdu nechci. Stejně by ti to k ničemu nebylo,</p>

<p>Milosti. Jsi lidská bytost, nikdy bys tomu neporo-</p>

<p>zuměl. Mohu ti říct toto: pocházím z velmi starého</p>

<p>a velmi vzácného druhu koček. Zůstalo nás už j en</p>

<p>pár. Byli jsme vždycky velmi vybraná rasa, neroz-</p>

<p>množujeme se totiž jako jiné druhy zvířat. Ale tak to</p>

<p>s nadpřirozenými bytostmi chodí, to přece víš? Ne-</p>

<p>víš? v každém případě, tak to je. Spektrální kočky</p>

<p>jsou vzácné. Musely jsme se rozptýlit po světě, aby-</p>

<p>chom splnily svůj úkol.</p>

<p>  "A jaký úkol to plníš právě tady?" zeptal se Ben</p>

<p>doufající najít v té záplavě slov nějaký smysl.</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Kocourův ocas švihl vzduchem. "To záleží."</p>

<p>  "Záleží na čem?"</p>

<p>  "Na tobě. Na tvé vnitřní... sebedůvěře.</p>

<p>  Ben nebyl schopen slova, jen se mlčky na kocou-</p>

<p>ra díval. Celý rozhovor pro něj začínal být příliš</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 113</p>

<p>zmatený, než aby v něm toužil pokračovat. Byl pře-</p>

<p>paden ve vlastním domě a vyhnán jako cizinec.</p>

<p>Ztratil svou totožnost i přátele. V břiše mu kručelo</p>

<p>a třásl se zimou. Měl takový pocit, že jeho sebedů-</p>

<p>věra musí být v tu chvíli někde hodně blízko nule.</p>

<p>  Kocour se malounko zavrtěl. "Přemýšlím, zda tě</p>

<p>mám nějakou chvíli doprovázet," oznámil.</p>

<p>  Ben se slabě usmál. "Doprovázet mě?"</p>

<p>  "Jistě. Jak se zdá, potřebuješ společnost. Nevidíš</p>

<p>sám sebe, jaký doopravdy jsi. Zřejmě tě nepoznává</p>

<p>ani nikdo jiný, kromě mě. Fascinující. Nejspíš se</p>

<p>rozhodnu zůstat s tebou dostatečně dlouho, abych</p>

<p>viděl, jak se pro tebe věci vyvinou."</p>

<p>  Ben se zatvářil nerozhodně.."Dobře. Já ti teda ně-</p>

<p>  ,</p>

<p>co řeknu. Jsi zjiného druhu, at už kočka, člověk,</p>

<p>magická bytost nebo cokoliv jiného. Ale možná i tak</p>

<p>pro tebe bude lepší dobře si rozmyslet, než se se</p>

<p>mnou dáš dohromady. Mohl by ses dostat do větších</p>

<p>potíží, než bys dokázal zvládnout."</p>

<p>  "Ach, tomu nevěřím," odpověděl kocour. "V po-</p>

<p>slední době se setkávám s takovými obtížemi jenom</p>

<p>zřídka."</p>

<p>  "Opravdu?" Benova trpělivost začínala dostávat</p>

<p>povážlivé trhliny. Tahle kočka byla nesnesitelná!</p>

<p>Naklonil se k té upjaté bytosti blíž. "Dobře, tak se</p>

<p>podívejte na tohle, pane Kocoure. Co když vám řek-</p>

<p>nu, že čaroděj jménem Meeks ukradl mou totožnost,</p>

<p>trůn i můj život a udělal ze mě psance ve vlastní ze-</p>

<p>mi? Co když vám taky řeknu, že jsem rozhodnut do-</p>

<p>stat to od něj zpátky a proto musím najít sylfu, která</p>

<p>se vydala hledat černého jednorožce? a co když vám</p>

<p>taky povím, že já a se mnou nejspíš každý, kdo bude</p>

<p>natolik všetečný, aby do věci strkal nos, bude mít</p>

<p>velké nepříjemnosti, pokud budeme odhaleni?"</p>

<p>  Kocour :nlčel. Seděl tam, jako by to zvažoval.</p>

<p>Ben se posadil zpátky, spokojený i znechucený sám</p><empty-line /><p>114 TERRY BROOKS</p>

<p>sebou zároveň. Jistě, mohl si blahopřát ke své upří-</p>

<p>mnosti, se kterou vyložil karty na stůl, aby uvedl ko-</p>

<p>coura na pravou míru. Na druhou stranu zahodil</p>

<p>šanci na získání spojence a pomocníka. Utěšoval se</p>

<p>přitom, že to nešlo jinak.</p>

<p>  Jak se však zdálo, kocoura to ani v nejmenším</p>

<p>nevyvedlo z klidu. "Když se kočka pro něco rozhod-</p>

<p>ne, nenechá se tak snadno odradit, víš? Jsme velmi</p>

<p>nezávislé. Není snadné nás zviklat lichotkami, ani</p>

<p>hrozbou. Nerozumím tedy, proč to na mě zkoušíš</p>

<p>právě tímto způsobem, Výsosti."</p>

<p>  Ben si povzdechl. "Omlouvám se. Jen jsem chtěl,</p>

<p>abys znal skutečný stav věcí."</p>

<p>  Kocour vstal a vyhrbil záda do oblouku. "Vím</p>

<p>přesně, jak se věci mají. Jsi ten, který byl oklamán.</p>

<p>Aby ses klamu zbavil, musíš ho jen rozpoznat. Dal</p>

<p>sis to už dohromady s černým jednorožcem, dou-</p>

<p>fám. "</p>

<p>  Ben zamžikal překvapením. "Ty víš o černém</p>

<p>jednorožci? Taková bytost skutečně existuje?"</p>

<p>  Kocour se zatvářil znechuceně. "Přece ho hledáš,</p>

<p>ne?"</p>

<p>  "Hledám spíše sylfu než jednorožce," odpověděl</p>

<p>rychle Ben. "To ona měla sen o černém jednorožci</p>

<p>a uzdě utkané ze zlata, která ho mohla spoutat. Vy-</p>

<p>dala se obojí hledat." Zaváhal, ale pak pokračoval.</p>

<p>"Sen ojednorožci seslal ten čaroděj. Seslal také sny</p>

<p>mně a čaroději Questoru Thewsovi, nevlastnímu</p>

<p>bratrovi. Myslím si, že všechny sny musí být něja-</p>

<p>kým způsobem spojeny. Mám strach o sylfu, Vrbu,</p>

<p>může být v nebezpečí. Pokud ji dostihnu dřív, než</p>

<p>čařoděj Meeks..."</p>

<p>  "Jistě, jistě," přerušil ho poněkud neomaleně ko-</p>

<p>cour. Na tváři se mu objevil znuděný výraz. "Raději</p>

<p>pújdu s tebou. Čarodějové a černí jednorožci n jsou</p>

<p>nic, s čím by sis mohl zahrávat."</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 115</p>

<p>  "Souhlasím," odpověděl Ben. "Jak se mi ale zdá,</p>

<p>pro dobrodružné výpravy nejsi vybaven o nic lépe,</p>

<p>než já. A vůbec, tohle je můj problém. Nemohu</p>

<p>kvůli němu lehkovážně riskovat život někoho jiné-</p>

<p>ho."</p>

<p>  Kocour kýchnul. "Jak ušlechtilý projev zájmu!"</p>

<p>  Ben by přísahal, že uslyšel nádech sarkasmu, ale</p>

<p>kocourův výraz neprozrazoval nic. Jen se rychle</p>

<p>otočil dokola a zase se posadil. "Copak není každá</p>

<p>kočka vybavena lépe, než kterýkoliv člověk, ať už je</p>

<p>zapotřebí udělat cokoliv? a kromě toho, proč o mě</p>

<p>neustále uvažuješ jako o obyčejné kočce?"</p>

<p>  Ben pokrčil rameny. "Jsi snad něco víc?"</p>

<p>  Kocour se na něj dlouze zadíval a pak se začal</p>

<p>umývat jazykem. Olizoval a pečoval o svůj kožich</p>

<p>tak dlouho, dokud se neupravil ke své spokojenosti.</p>

<p>Ben jej celou tu dobu pozoroval. Když už byl ko-</p>

<p>cour konečně spokojený, opět se na něj podíval.</p>

<p>,Neposlouchal jsi mě, můj milý vznešený pane.</p>

<p>Zádný div, že jsi ztratil sám sebe a stal ses někým</p>

<p>jiným, než sis vůbec kdy přál být. Žádný div, že tě</p>

<p>nepoznává nikdo kromě mně. Začínám si klást otáz-</p>

<p>ku, zda vůbec stojíš za můj čas."</p>

<p>  Bena ta výtka pálila, ale neřekl nic. Kocour zamr-</p>

<p>kal. "Je tady vlhko, ve vzduchu visí chlad. Dal bych</p>

<p>přednost pohodlí u hořícího krbu. Co bys říkal ohni,</p>

<p>Milosti?"</p>

<p>  Ben přikývl. "Rád bych, ale nemám k tomu po-</p>

<p>třebné věci."</p>

<p>  Kocour vstal a protáhl se. Rozumím. Já to udělám,</p>

<p>dívej se."</p>

<p>  Kocoúr opět začal zářit právě tak jako předtím, ob-</p>

<p>rysy jeho těla zmizely v záplavě světla. Pak se obje-</p>

<p>vilo jasné zablesknutí, bytost z masa a kostí zmizela</p>

<p>a na jc:jírn místě se objevilo cosi, co připomínalo ob-</p>

<p>rovskou skleněnou fgurínu. Vzhled kočky s lidskými</p><empty-line /><p>116 TERRY BROOKS</p>

<p>rysy jí zůstal, ale přelévala se, jako by byla z ka-</p>

<p>paliny. Smaragdové oči žhnuly z průsvitného těla, od</p>

<p>jehož povrchu tvořeného tenkými tabulkami skla se</p>

<p>měsíční záře odrážela a lámala. Pak se světlo soustře-</p>

<p>dilo ve smaragdových očích a vyšlehlo z nich jako la-</p>

<p>ser směrem k hromadě suchého dřeva asi tucet stop</p>

<p>vzdálené, která okamžitě vzplála.</p>

<p>  Ben si zastínil oči a chvíli čekal, než plameny po-</p>

<p>hasly do bezpečné velikosti táborového ohně. Sma-</p>

<p>ragdové oči pohasly. Kocour opět zazářil a změnil se</p>

<p>zpátky do své normální podoby. Posadil se a vážně</p>

<p>si Bena prohlížel. "Teď už si doufám vzpomínáš,</p>

<p>kdojsem ti řekl, žejsem."</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Spektrální kočka," připomněl si najednou Ben.</p>

<p>  "Přesně tak. Dokážu zachytit světlo z každého</p>

<p>zdroje, dokonce i z tak vzdáleného, jako jsou lando-</p>

<p>verské měsíce. A toto světlo na základě jednoduché-</p>

<p>ho fyzikálního principu přeměním v energii. V kaž-</p>

<p>dém pripadě mám mnohem rozvinutější schopnosti,</p>

<p>než ty. Malou ukázkujsi viděl."</p>

<p>  Ben pomalu přikývnul, cítil se v této chvíli poně-</p>

<p>kud nejistě. "Beru tě za slovo.</p>

<p>  "</p>

<p>  Kocour se přesunul trochu blíž k ohni a opět se po-</p>

<p>sadil. Zvuky noci najednou odumřely. Ve vzduchu</p>

<p>bylo cítit napětí. "Navštívil jsem místa, o kterých jiní</p>

<p>jenom sní a viděl jsem, jaké věci jsou tam skryté.</p>

<p>Znám mnoho tajemství." Kocourův hlas přešel do še-</p>

<p>potu. "Přisuň se blíž k ohni, vznešený pane Bene</p>

<p>Holidayi, zahřej se." Ben to udělal, zatímco ho ko-</p>

<p>cour pozoroval. Smaragdové oči znova zaplály.</p>

<p>"Vím o čarodějích a ztracených kouzelných kni-</p>

<p>hách, vím ojednorožcích, černých i bílých, ztrace-</p>

<p>ých i nalezených. Dokonce vím něco i o triku, kte-</p>

<p>  mění vzhled jistých bytostí tak, že vypadají jako</p>

<p>  do jiný." Ben se ho chystal přerusit, ale kočka</p>

<p>  e zasyčela. "Ne, Milosti - jen poslouchej!</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 117</p>

<p>Nejsem většinou ochotný hovořit tak otevřeně a proto</p>

<p>by se slušelo nechat mě domluvit. Kočky jen málo-</p>

<p>kdy mají chuť něco říct, i když toho vždy vědí tak</p>

<p>mnoho! Tak je tomu i teď. Vím o spoustě věcí, které</p>

<p>před tebou zůstaly skryty. Některé mohou být užiteč-</p>

<p>né, jiné ne. Je třeba mezi nimi rozlišovat. Rozlišování</p>

<p>však vyžaduje čas a čas vyžaduje plné odevzdání. Jen</p>

<p>málokdy jsem ochoten se něčemu bezvýhradně věno-</p>

<p>vat, ale ty, jak už jsem řekl, mě zajímáš. Zvažuju, zda</p>

<p>bych mohl udělat výjimku, co ty na to?"</p>

<p>  Ben si nebyl jistý, co si vlastně myslí. Jak mohl</p>

<p>kocour něco vědět o černých a bílých jednorožcích?</p>

<p>Co by mohl vědět o ztracených kouzelných knihách?</p>

<p>Co z jeho slov bylo míněno všeobecně a co konkrét-</p>

<p>ně pro něj? Chtěl se zeptat, ale věděl právě tak jistě,</p>

<p>jako že je v noci tma, že by mu kocour neodpověděl.</p>

<p>Cítil, jak se mu všechny otázky hromadí v krku.</p>

<p>  "Půjdeš tedy se mnou?" otázal se nakonec.</p>

<p>  Kocour zamhouřil oči. "Přemýšlím o tom.</p>

<p>  "</p>

<p>  Ben pomalu přikývnul. "Máš jméno?"</p>

<p>  Kocour zamžoural ještě jednou. "Mám mnoho</p>

<p>jmen právě tak, jako mám mnoho podob. Jméno,</p>

<p>které se mi teď nejvíc líbí je Dirk ze Zápraží. Můžeš</p>

<p>mi říkat Dirk."</p>

<p>  "Rád jsem tě poznal, Dirku," řekl Ben.</p>

<p>  "Uvidíme," odpověděl Dirk neurčitě. Obrátil se</p>

<p>a popošel o krok nebo dva blíž k ohni. "Noc mě osla-</p>

<p>buje, mám raději den. Nejspíš půjdu spát." Několikrát</p>

<p>se otočil na kousku travnaté země, pak se usadil</p>

<p>a stulil do chlupatého klubka. Na chvíli ho obklopila</p>

<p>zář a on se opět stal na pohled obyčejnou kočkou.</p>

<p>"Dobrou noc, vznešený pane."</p>

<p>  ,;Dobrou noc," odpověděl Ben automaticky, neboť</p>

<p>Dirk v něm vzbudil emoce, které mu nedaly spát. Zno-</p>

<p>va a znova promýšlel všechno, co mu kccour řekl</p>

<p>a snažil se přijít na to, jak mnoho kocour doopravdy ví</p><empty-line /><p>DUCH LÉČITEL</p><empty-line /><p>12o IRRRY BROOKS</p>

<p>  Ben Holiday se probudil za úsvitu a nevěděl, kde</p>

<p>vlastně je. Jeho dezorientace byla natolik silná, že si</p>

<p>několik okamžiků nevzpomínal dokonce ani na</p>

<p>události posledních šestatřiceti hodin. Ležel na trávě</p>

<p>  zvlhlé ranní rosou a divil se, proč není ve své posteli   na Ryzím Stříbře. Podíval se na sebe a netušil, proč</p>

<p>  má na sobě tyhle rozedrané šaty. Rozhlédl se kolem</p>

<p>  po kmenech stromů zahalených do mlhy a nedokázal</p>

<p>  pochopit, co se vlastně stalo.</p>

<p>  Pak koutkem oka zahlédl Dirka ze Zápraží usaze-</p>

<p>  ného na povaleném kmeni. Uhlazený, elegantní,</p>

<p>  pečlivě načechraný po dlouhém ranním mytí okázale</p>

<p>  Bena přehlížel. To mu připomnělo události minu-</p>

<p>lých dnů. Do mysli mu vtrhl příval nepříjemných</p>

<p>vzpomínek a on si v tu chvíli poněkud žalostně uvě-</p>

<p>domil, jak rád by ještě chvíli zůstal nevědomý.</p>

<p>  Vstal, setřásl ze sebe listí a trávu, napil se prame-</p>

<p>nité vody a pojedl několik výhonků z Modrásků.</p>

<p>Měly sladkou a ovocnou chuť, ale jen v něm po-</p>

<p>vzbudily touhu po nějaké vydatnější stravě. Ještě</p>

<p>jednou nebo dvakrát se ohlédl po Dirkovi; ale ten si</p>

<p>ho ani nevšiml a zase se začal zaujatě umývat jazy-</p>

<p>kem. Jak se zdálo, určité věci měly přednost před ji-</p>

<p>nými.</p>

<p>  Když byl Dirk konečně hotov, zvedl se a protáhl.</p>

<p>"Rozhodl jsem se jít s tebou," oznámil.</p>

<p>  Ben byl v pokušení něco říct, ale spolkl to ajen</p>

<p>přikývnul.</p>

<p>  "Alespoň prozatím," dodal Dirk jízlivě.</p>

<p>  Ben přikývnul podruhé. "Víš, kam chci jít?" zeptal</p>

<p>se.</p>

<p>  Dirk mu věnoval jeden ze svých nenapodobitel-</p>

<p>ných pohledů říkajících "proč jen musíš být takový</p>

<p>idiot?" a odpověděl. "Proč Ty to snad nevíš?"</p>

<p>  Opastili tábořiště a mlčky kráčeli ranním lesem. Ne-</p>

<p>be bylo šedé a skličující. Slunce se jen líně zvedalo</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 1z1</p>

<p>z mraků nad korunami stromů, rozptýlené světlo vr-</p>

<p>halo skrz listí malé, matně stříbrné skvrny škádlící</p>

<p>lesní stíny. Stezka jimi byla poseta, vypadaly jako</p>

<p>kameny položené v potoce. Ben šel vpředu, Dirk byl</p>

<p>yard nebo dva za ním a pečlivě si vybíral cestu. Ne-</p>

<p>doprovázely je žádné lesní zvuky, les vypadal jako</p>

<p>po vymření.</p>

<p>  K Irrylyn došli časně dopoledne a vydali se po je-</p>

<p>ho pobřeží na jih, vedla je úzká stezka klikatící se</p>

<p>mezi stromy a padlými kmeny. Jezero vypadalo prá-</p>

<p>vě tak mrtvé, jako okolní les, hladinu, nad kterou vi-</p>

<p>sely těžké mraky, nečeřil ani nejmenší vánek. Po-</p>

<p>hled na jezero oživil v Benovi vzpomínky. Pristihl</p>

<p>se, že myslí na Vrbu, na první setkání s ní. Přišel</p>

<p>tenkrát do jezerní krajiny prosit Pána Řek o podporu</p>

<p>pro landoverský trůn. Narazili na sebe, když se oba</p>

<p>koupali nazí v teplých, vřídlem napájených vodách</p>

<p>jezera. Ben ještě nikdy neviděl bytost tak krásnou,</p>

<p>jako byla sylfa. Oživila v něm city, které měl za</p>

<p>dávno zapomenuté a mrtvé.</p>

<p>  Potřásl hlavou. Vzpomínky ho rozesmutnily, jako</p>

<p>kdyby byly nepříjemnou připomínkou něčeho na-</p>

<p>vždy ztraceného. Díval se na šedivé, neliybné jezero</p>

<p>Irrylyn a snažil se znova přivolat kouzlo té chvíle.</p>

<p>Spatřil vša.k pouze stíny prohánějící se v mlze nad</p>

<p>hladinou.</p>

<p>  Na jižním konci jezera se odchýlili od břehu</p>

<p>a ponořili se zpátky do lesa. Začalo drobně pršet.</p>

<p>Nlalé skvrnky bledého slunečního světla zmizely,</p>

<p>zůstalo jen tíživé šero. Ráz lesa se nečekaně změnil.</p>

<p>Stromy začaly být pokroucené a neduživé, vypadaly</p>

<p>jako hroziví strá.žci neškutečného světa přízraků</p>

<p>skrytého v mlze, která pokrývala všechno jako ru-</p>

<p>báš. Zvuky se vrátily, ale byly spíše strašidelné, než</p>

<p>uklidňující. Utržky prjevů života ozývající se tu</p>

<p>a tam z mlhy dávaly jen nejasně tušit, jaké bytosti se</p><empty-line /><p>TEizRY BRooxs</p>

<p>v ní skrývají. Ben zpomalil, promnul si oči a setřel</p>

<p>vodu z tváře. Od té doby, co se poprvé setkal s Vr-</p>

<p>bou navštívil jezerní krajinu při různých příležitos-</p>

<p>tech už několikrát, ale vždycky za doprovodu sylfy</p>

<p>nebo Questora Thewse navíc na ně vždycky čekal</p>

<p>někdo z j</p>

<p>  ,</p>

<p>  ezemího lidu. Dokázal sám naít cestu</p>

<p>k Irrylyn, ale jen stěží se mohl dostat dál. Pokud</p>

<p>chtěl najít Pána Řek ajeho lid, nutně potřeboval po-</p>

<p>moc, které se mu však nemuselo dostat. Lid jezerní</p>

<p>země žil v Elderew, svém domovském městě, ukry-</p>

<p>tém hluboko v lesích. Nikdo se tam nemohl dostat</p>

<p>bez pomoci. Pán řek mohl příchozího přijmout, nebo</p>

<p>ho nechatjeho osudu - to záleželo na něm.</p>

<p>  Pokračoval po stezce, dokud se před ním úplně</p>

<p>nevytratila. Pak se zastavil. Nikde ani náznak j ak</p>

<p>a kudy pokračovat dál nikde ani stopa po průvodci.</p>

<p>  ,</p>

<p>Les se kolem sevřel ako vlhká, temná, zasmušilá</p>

<p>kobka.</p>

<p>  "Nějaký problém?"</p>

<p>  Dirk ze Zápraží se objevil vedle něj a opatrně se</p>

<p>posadil. Trhnu) sebou, když mu do kožichu dopadlo</p>

<p>několik těžkých kapek. Ben na kocoura úplně zapo-</p>

<p>mněl. Nevífn kudy dál." přiznal váhavě.</p>

<p>  "Och?" Dirk se na něj podíval a Ben by přísahal,</p>

<p>že pokrčil rameny. "Dobrá, navrhuji spoléhat na na-</p>

<p>še instinkty,"</p>

<p>  Kocour vstal, namířil si to mírně doleva a potichu</p>

<p>odtapkal do mlhy. Ben stvoření chvíli pozoroval, ale</p>

<p>pak se vydal za ním. Kdo ví? Možná se na kocouro-</p>

<p>vy instinkty dalo spolehnout, pomyslel si. Rozhodně</p>

<p>nebudou o nic horší, než jeho vlastní.</p>

<p>  Pomalu se prodíralivpřed. Vyhýbali se obrovským</p>

<p>kmenům stromů, podlézali nízko visící větve po-</p>

<p>kryté mechem, překračovali hnijící kusy dřeva</p>

<p>a obcházeli černé, močálovité túně. Déšť Lesílil. Ben</p>

<p>cítil, jak jsou jeho šaty mokré a těžké. Mlha v lese</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC</p>

<p>zhoustla a ovinula se kolem něj jako plášť. Neviděl</p>

<p>dál, než na deset stop, okolní svět zmizel. Ben cítil</p>

<p>přítomnost jiných bytostí všude kolem, ale neviděl</p>

<p>nic. Dirk klidně ťapal stále kupředu a tvářil se ne-</p>

<p>všímavě.</p>

<p>  Vtom se nečekaně z šera oddělil nějaký stín a do-</p>

<p>nutil je zastavit se. Byl to lesní duch, štíhlý a šlacho-</p>

<p>vitý, drobný jako dítě, se zmitou a snědou kůží. Tma-</p>

<p>vé, husté vlasy mu splývaly po krku a ramenech jako</p>

<p>hříva, oblečen byl v těžko popsatelných šatech zemité</p>

<p>barvy. Vypadal jako součást lesa a nepochybně by</p>

<p>dokázal zmizet právě tak rychle, jako se objevil. Mlč-</p>

<p>ky se díval na Bena s Dirkem. Zaváhal, když spatřil</p>

<p>kočku, jako kdyby si něco rozmýšl.el, pak jim ale po-</p>

<p>kynul, aby šli dál.</p>

<p>  Ben vydechl úlevou. Tak to jsme skoro doma, po-</p>

<p>mslel si.</p>

<p>  Sli tiše, sledovali úzkou pěšinu, která se klikatila</p>

<p>jako had mezi rozsáhlými, pustými plochami močá-</p>

<p>lů. Mlha se převalovala nad klidnou vodní hladinou</p>

<p>a vytvářela šedivé, neproniknutelné chomáče. Neu-</p>

<p>stále padal drobný déšť. V mlze sejako duchové po-</p>

<p>hybovaly nezřetelné obrysy, občas se vynořily tváře</p>

<p>téměř lidské, jiné měly podobu lesních zvířat. Oči</p>

<p>ho pozorně sledovaly a zase mizely - duchové, nym-</p>

<p>fy, kelpie, najády, pixie, elementové všech druhů.</p>

<p>Před jeho očima ožil svět z dětských pohádek - neu-</p>

<p>věřitelná směsice pravdy a fantasie. Jako vždy napl-</p>

<p>ňoval Bena úžasem a trochu i strachem.</p>

<p>  Stezka, po které kráčel, mu byla neznámá. Při jeho</p>

<p>minulých cestách do Elderew ho musel Pán řek vést</p>

<p>jinou cestou. Óbčas se brodil vodou sahající až</p>

<p>k pasu, několikrát šel močálem, který se snažil hla-</p>

<p>dově vcucnout jeho boty. Bažina byla neustále blíz-</p>

<p>ko a Ben věčěl, že jediný krok ze stezky múže zna-</p>

<p>menat jeho rychlý konec. Kdykoliv se vypravil do</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  jezerní krajiny, nedělal si Ben největší starosti</p>

<p>  s cestou tam, ale nazpátek. Obtížné nebylo najít ces-</p>

<p>  tu dovnitř, ale i ven. Prakticky to znamenalo, že ná-</p>

<p>  vštěvník byl v moci Pána Řek tak dlouho, dokud jej</p>

<p>  on sám nepropustil. Dokud byl Ben králem Lando-</p>

<p>  veru, nemusel si dělat starosti. Koneckonců, chránila</p>

<p>  ho kouzelná moc medailonu. Nyní však bylo všech-</p>

<p>  no jinak. Ztratil svou totožnost i medailon a stal se</p>

<p>  pouhým cizincem.</p>

<p>  Stále ponořen do svého přemítání vešel do hustého</p>

<p>porostu tisů. Protáhl se vlhkým závěsem z visutého</p>

<p>mechu, propletl se mezi sukovitými kořeny a ko-</p>

<p>nečně opustil bažiny. Benovy boty nalezly pevnější</p>

<p>půdu a on začal pomalu .stoupat do mírného svahu.</p>

<p>Mlha a šero zprůsvitněly, tisy ustoupily dubům</p>

<p>ajilmům. Zápach se rozptýlil a ranní vzduch nyní</p>

<p>naplňovala čerstvá vůně zalesněné krajiny. Znovu se</p>

<p>objevily barvy, z větví, křoví a vyviklaných kůlů</p>

<p>lemujících cestu visely girlandy deštěm zmáčených</p>

<p>květu. Ben pocítil dotek úlevy - opět se dostal na</p>

<p>známou cestu. Dychtivý dorazit co nejdříve do cíle</p>

<p>své cesty zrychlil tempo chůze.</p>

<p>  Došel na vrchol svahu. Stromy serozestoupily po</p>

<p>stranách cesty a před ním leželo město Elderew-</p>

<p>domov bytostí zjezerní krajiny. V popředí spatřil</p>

<p>amřiteátr, kde probíhaly nejrůznější slavnosti, nyní</p>

<p>opuštěný a šedivý pod závojem deště. Obklopovaly</p>

<p>jej mohutné stromy, jejichž spodní větve byly spoje-</p>

<p>ny prkny a tvořily tak řady sedadel. Uprostřed se</p>

<p>zelenal trávník posetý divokými květy. Horní větve,</p>

<p>husté a listnaté, tvořily střechu, skrz niž nyní</p>

<p>v mnoha pramíncích protékala voda. Za amfiteátrem</p>

<p>se proti zamračenému nebi tyčily mohutné stromy</p>

<p>svou velikostí nejméně dvakrát převyšující ohromné</p>

<p>kalifornské sekvoj:. V jejich větvích se pohupovalo</p>

<p>samotné město - shluk domků a obchodů spojených</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 125</p>

<p>navzájem důmyslnou sítí z lan a schodišti vedoucími</p>

<p>od země až do samotných vrcholků korun.</p>

<p>  Ben se zastavil a díval se, kapky deště mu stékaly</p>

<p>z čela do očí a on zamrkal, aby se jich zbavil. Uvě-</p>

<p>domil si najednou, že zírá na Elderew jako venko-</p>

<p>van, který se dostal poprvé do města. Připomnělo</p>

<p>mu to, jak cizí je ve skutečnosti on sám v této zemi,</p>

<p>ačkoliv v ní žil už více než rok jako její král. Bezna-</p>

<p>dějnost j eho situace před ním vystoupila o to zřetel-</p>

<p>něji. Ztratil dokonce i tu trochu jistoty, kterou získal. Byl vyvrhelem bez přátel a majetku, téměř naprosto</p>

<p>odkázaný na milosrdenství druhých.</p>

<p>  Vysoký a štíhlý Pán řek vyšel z hloučku stromů po</p>

<p>straně, obklopen svými strážemi. Jeho podivná šupi-</p>

<p>natá kůže stříbrně probleskovala v místech, kde ji</p>

<p>nezakiývala temně zelená říza. Odhodlaně zamířil</p>

<p>k Benovi. Ostře řezaná tvář nevyzařovala sebemenší</p>

<p>náznak laskavosti. Obvyklý klid a neuspěchanost</p>

<p>zmizely, místo toho čišela zjeho pohybů strohost.</p>

<p>Jednomu ze svých průvodců řekl cosi v dialektu,</p>

<p>kterému Ben nerozuměl, v tónu se však mýlit nemo-</p>

<p>hl. Mužík rychle ustoupil zpět a zůstal strnule stát</p>

<p>s pohledem upřeným stranou.</p>

<p>  Konečně se Ben ocitl tváří v tvář Pánu Řek. Jak</p>

<p>pokynul hlavou, dešťové kapky se na jeho diadému</p>

<p>matně zaleskly. Hrubé, černé vlasy mu jako hříva</p>

<p>splývaly po šíji a předloktích. Nezdržoval se žád-</p>

<p>nými okolky. "Kdo jsi?" zeptal se. "Co tady chceš?"</p>

<p>  Ben čekal určitý odstup, ale tohle bylo příliš. Ne-</p>

<p>předpokládal, že by ho Pán řek poznal ajak se zdá-</p>

<p>lo, měl pravdu. Nedokázal si však vysvětlit, proč je</p>

<p>tvář vladaře jezerních bytóstí tak otevřeně nepřátel-</p>

<p>ská. Pán řek byl obklopen ozbrojenými strážnými.</p>

<p>Členy své rodiny, vjejichž kruhu obvykle vítal ná-</p>

<p>vštěvníky, nechal v úkIytu. Nečekal ani, až Ben dojde</p>

<p>do amfiteátru, obvyklého místa, kde byly přijímány</p><empty-line /><p>126 TERRY BROOKS</p>

<p>návštěvy. Jeho hlas prozrazoval hněv a podezří-</p>

<p>vavost. Něco nebylo v pořádku.</p>

<p>  Ben se zhluboka nadechl. "Pane Řek, to jsem já,</p>

<p>Ben Holiday," prohlásil a čekal. V očích bytosti</p>

<p>stojící před ním nespatřil ani záblesk poznání. Ne-</p>

<p>dal se odradit a pokračoval: "Vím, že nevypadám</p>

<p>jako já, ale to je způsobeno kouzlem. Můj zevněj-</p>

<p>šek změnila magie. Čaroděj, který dřív sloužil synu</p>

<p>starého krále apozději opustil Landover. Ten, který</p>

<p>si říká Meeks, se vrátil a ukradl mi tvář i trůn. Je to</p>

<p>dlouhá historie. Teď však potřebuji tvou pomoc.</p>

<p>Musím najít Vrbu."</p>

<p>  Pán řek na něj zíral v očividném úžasu. "Ty jsi</p>

<p>Ben Holiday?"</p>

<p>  Ben rychle přikývnul. "Jsem, ačkoliv tak nevypa-</p>

<p>dám. Pokusím se ti to vysvětlit. Odcestoval jsem</p>

<p>zpátky do. . . "</p>

<p>  "Ne!" zarazil ho Pán řek podrážděným pohybem</p>

<p>ruky. "Chci od tebe jen jedno vysvětlení - ať už jsi</p>

<p>kdokoliv. Proč jsi sem přivedl tu kočku?"</p>

<p>  Teď byla řada na Benovi, aby se zatvářil udiveně.</p>

<p>Dešťová voda mu stékala po obličeji, zamrkal, aby ji</p>

<p>dostal z očí. "Kočku?"</p>

<p>  "Ano, kočku! Spektrální kočku, magickou bytost,</p>

<p>která sedí hned támhle za tebou. Proč jsi ji sem při-</p>

<p>vedl?" Pán řek byl vodní bytostí, na krku hned pod</p>

<p>bradou se mu z obou stran táhly žábry, které se teď</p>

<p>třepotaly rozčilením.</p>

<p>  Ben se překvapeně podíval na Dirka, který seděl</p>

<p>asi tucet kroků za ním a s okázalým nezájmem</p>

<p>o právě probíhající konverzaci si olizoval packu.</p>

<p>"Nerozumím," odpověděl nakonec a podíval se při-</p>

<p>tom na Pána Řek. "Proč vidíš takový problém. . . ?"</p>

<p>  "Neřekl jsem ti to snad jasně?" přerušil ho opět</p>

<p>Pán rek, tentokrát mnohem zlostněji.</p>

<p>  "Abych řekl pravdu, ne tak docela. . . "</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 127</p>

<p>  "Ta kočka - ptám se tě, co tu dělá?"</p>

<p>  Ben se vzdal pokusů o diplomacii. "Podívej, ne-</p>

<p>přivedl jsem tu kočku. Rozhodla se přijít sama.</p>

<p>Máme mezi sebou takovou zvláštní dohodu - já se</p>

<p>nestarám, kam jde a ona se nestará, kam jdu já. Tak</p>

<p>proč děláš potíže a neřekneš mi rovnou, o co běží.</p>

<p>Spektrální kočky dokáží měnit tvar a zapalovat tábo-</p>

<p>ráky. Nic víc o nich nevím. Jak se však zdá, ty máš</p>

<p>mnohem lepší znalosti."</p>

<p>  Tvář Pána Řek ztuhla. "Mám. A také si myslím, že</p>

<p>král Landoveru by se postaral, aby věděl to, co já!"</p>

<p>Udělal krok k Benovi. "A ty přece tvrdíš, že jsi krá-</p>

<p>lem Landoveru, nebo snad ne?"</p>

<p>  "Jájsem králem Landoveru."</p>

<p>  "Dokonce i když nevypadáš jako Ben Holiday?</p>

<p>i když sem přicházíš v šatech dělníka, bez doprovo-</p>

<p>du a bez královské zástavy?"</p>

<p>  "To všechno můžu vysvětlit. . . "</p>

<p>  "Ano, ano, ano!" Pán řek potřásl hlavou. "Když</p>

<p>nic jiného, máš přinejmenším stejnou pleš, jako Ben</p>

<p>Holiday." Strážní a zdrženlivě se tvářící rádci stáli</p>

<p>nehybně jako sochy. Ben netrpělivě čekal. Zpoza</p>

<p>kmenů a listoví se začaly vyrlořovat tváře, jako by se</p>

<p>zhmotňovaly z šera. Lidé Pána Řek byli stále zvěda-</p>

<p>vější.</p>

<p>  Pán řek si nakonec odkašlal a prohlásil. "Nevěřím,</p>

<p>že jsi král Landoveru Ben Holiday, ale ať už jsi kdo-</p>

<p>koliv, dovol mi říct ti pár slov o bytosti, vjejímž do-</p>

<p>provodu cestuješ. Zaprvé, spektrální kočky jsou by-</p>

<p>tosti ze světa víl. Skutečné bytosti ze světa víl, ne vy-</p>

<p>hnanci nebo exulanti, jako lidé zjezerní krajiny. Té-</p>

<p>měř nikdy nébývají spatřeny mimo oblast mlh. Za</p>

<p>druhé, obvykle se nepřátelí s lidmi. Za třetí, jsou stále nevypočitatelné. Nikdo si netroufá říct, kým nebo čím</p>

<p>vlastně doopravdy jsou. A za čtvrté, nosí smůlu všu-</p>

<p>de, kam přijdou. Měl jsi štěstí, že jsem tě pustil do</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  Elderew s takovým doprovodem. Kdybych to věděl</p>

<p>  dřív, nechal bych tě venku."</p>

<p>  Ben si slabě povzdechl a přikývnul. Pověry a před-</p>

<p>  sudky vůči kočkám zjevně nebyly výsadou jen jeho</p>

<p>  světa. "V pořádku, slibuji, že to příště vezmu na vě-</p>

<p>  domí," odpověděl a sn2žil se přitom, aby jeho hlas</p>

<p>  nezněl podrážděně. "Zůstávají však fakta. Vpustil jsi</p>

<p>  mě i kočku do Elderew. Jsme tady. Zda věříš, že jsem</p>

<p>  král Landoveru nebo ne, teď není důležité. Pořád po-</p>

<p>  třebuji tvou pomoc a pokud. . . "</p>

<p>  Do tváře mu nečekaně chrstl déšť. Ben se zakoktal</p>

<p>  a zapomněl, co vlastně chtěl říct. Odmlčel se a roz-</p>

<p>  třásl neboť jeho vlhké šaty studily. "Nemyslíš, že</p>

<p>  bychom si mohli promluvit na sušším místě?" na-</p>

<p>  vrhnul tiše.</p>

<p>  Jeho protějšek ho stále pozorně sledoval, v tváři se</p>

<p>  nepohnul ani sval.</p>

<p>  "Pane Řek, tvá dcera může být ve velkém nebez-</p>

<p>pečí," zašeptal Ben. "Prosím!"</p>

<p>  Pán řek si Bena ještě chvíli prohlížel a pak mu po-</p>

<p>kynul, aby ho následoval. Mávnutím druhé ruky</p>

<p>propustil své rádce. Téměř právě tak rychle zmizely</p>

<p>zvědavé tváře mezi okolními stromy. Kráčeli těsně</p>

<p>kolem nich směrem k přístřešku ve tvaru altánu vy-</p>

<p>řezanému ze smrkového kmenu. Uvnitř stál mezi</p>

<p>dvěmi lavičkami stůl, ve vykotlaném pařezu rostly</p>

<p>květiny. Pán řek usedl na jednu z laviček a Ben se</p>

<p>složil na druhou. Vytrvale pršelo. Kapky dopadaly</p>

<p>všude kolem a bubnovaly do listů a lesní půdy,</p>

<p>uvnitř altánu však bylo sucho.</p>

<p>  Objevil se Dirk. Vyskočil vedle Bena, usadil se,</p>

<p>natáhl packy a ospale zamžoúral očima.</p>

<p>  Pán řek se na něj opět podrážděně podíval, ale pak</p>

<p>se opět obrátil k Benovi. "Pověz tedy, co máš na</p>

<p>srdci," vyzval ho.</p>

<p>  Ben mu vyprávěl celý příběh. Cítil, že tím nemůže</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC</p>

<p>nic ztratit. Pověděl mu o snech, o cestách, které pod-</p>

<p>stoupili on, Questor a Vrba, o nalezení ztracených kou-</p>

<p>zelných knih, nečekaném objevení Meekse, i o tom,</p>

<p>jak ztratil medailon i vlastní tvář a nakonec se stal vy-</p>

<p>hnaneem z Rvzího Stříbra. Pán řek mu naslouchal bez</p>

<p>jediného siova. Seděl nepohnutě, jako by byl vytesán</p>

<p>z kamene, oči upřené na Bena. Ben už svou řeč dávno</p>

<p>skončil, pán Jezerní krajiny však stále seděl jako so-</p>

<p>cha.</p>

<p>  "Nevím, co ještě bych ti mohl říct," ozval se Ben</p>

<p>nakonec.</p>

<p>  Pán řek odpověděl sotva znatelným pokývnutím</p>

<p>hlaw, ale stále neříkal nic.</p>

<p>  "Poslouchej mé," prosil Ben. "Musím najít Vrbu</p>

<p>avarovat ji, e sen o čexném jednorožci jí ooslal</p>

<p>Meeks. Bez tvé pomoci to nedokážu." Odmlčel se</p>

<p>neóo; si náll, uvědomil skutečnost, které se až. do</p>

<p>této chvíle whýbal. "Vrba pro mě hodně znamená.</p>

<p>Mám ji rád, jistě to víš. reď mi prosím řekni - byla</p>

<p>tady&gt;"</p>

<p>  Iáz řek se těsněji zahalil do svého pláště bar.y</p>

<p>lesní zeleně, v očích měl stále nepřítomný vra.ť..</p>

<p>"Vložná jsi opravdú tím, za koho se vydáváš," řekl</p>

<p>tiše. "Snad opravdu jsi král Landoveru. Snad."</p>

<p>  Vstal, vyhlédl z přístřešku a až na jednoho pro-</p>

<p>pustil všechny strážné shromážděné kolem. Vrátil se</p>

<p>zpět k Benovi a sklonil se k němu, jeho podivná tzář</p>

<p>jaicoby vyřezaná ze dřva se ocitla právě naproti Be-</p>

<p>nově. "Ať jsi král nebo podvodník, teď mi řekni</p>

<p>pravdu - j ak to, že cestuješ s touto kočkou?"</p>

<p>  Ben se přinutil zůstat klidný. "Byla to náhoda. Po-</p>

<p>tkal jsem tohohle kocoura minulou noc na okraji je-</p>

<p>zerní země. Tvrdil, že pro mě bude jeho společnost</p>

<p>užitečná. Ještě stále nevím. zdaje to pravda nebo ne."</p>

<p>  Irátce se zahleděl na Dirka, neboť tak trochu če-</p>

<p>kal, že potvrdí jeho slova. Ten však měl oči zavřené</p><empty-line /><p>i3o TERRY BROOKS</p>

<p>a neříkal nic. Jak si Ben najednou uvědomil, Dirk</p>

<p>neřekl jediné slovo od té chvíle, co vešli do Elderew.</p>

<p>Proč asi, zapřemýšlel.</p>

<p>  "Podej mi ruku," řekl nečekaně Pán řek. Natáhl se</p>

<p>k Benovi a pevně sevřel jeho dlaň ve svých. "Je způ-</p>

<p>sob, jak zjistit, zda mluvíš pravdu. Vzpomínáš, když</p>

<p>jsi poprvé přišel do Elderew, mluvili jsme spolu</p>

<p>o kouzelné moci jezerních lidí." Ben přikývnul. "Ja-</p>

<p>ké kouzlo jsem ti ukázal?"</p>

<p>  Jeho stisk byl jako ze železa. Ben zasténal, ale ne-</p>

<p>pokusil se uvolnit. "Dotkl jsi se nemocného keře a uz-</p>

<p>dravil ho," odpověděl s očima upřenýma do očí muže</p>

<p>naproti sobě. "Chtěl jsi mi ukázat, že si lidé zjezemí</p>

<p>krajiny dokáží poradit sami. Později jsi odmítl přísa-</p>

<p>hat věmost trůnu." Na chvíli se úmyslně odmlčel.</p>

<p>"Nakonec jsi však přísahal, Pane Řek, a přísahal jsi</p>

<p>  ""</p>

<p>mne.</p>

<p>  Vládce jezerní krajiny ho ještě chvíli bedlivě pozo-</p>

<p>roval apak jej bez námahy pózvedl. "Řekl bych, že</p>

<p>bys mohl být Ben Holiday," zašeptal s obličejem sklo-</p>

<p>něným blízko k Benově tváři. "Ano, je to možné."</p>

<p>Opět uchopil obě Benovy ruce do svých. "Nevím, jak</p>

<p>byl tvůj vzhled změněn, ale pokud k tomu byla použita</p>

<p>magie, pak ti také magie může vrátit tvou podobu zpět.</p>

<p>Mám moc vyléčit to, co je nemocné a slabé. Použiji</p>

<p>tuto moc, abych ti pomohl, pokud to bude možné."</p>

<p>Rukama pokrytýma šupinatou kůží pevně stiskl Beno-</p>

<p>vy dlaně. "Zůstaň stát a nehýbej se."</p>

<p>  Ben zalapal po dechu. Stisk Pána Řek hřál, ostře</p>

<p>řezané rysy jeho tváře jako by ve stínu změkly. Ben</p>

<p>čekal. Dech muže stojícího proti němu se zpomalil,</p>

<p>pak ucítil, ják z něj proudí nějaká síla, která mu</p>

<p>projela tělem. Zachvěl se, ale zůstal stát.</p>

<p>  Konečně Pán řek ustoupil o krok zpět. V jeho</p>

<p>temných ečích byl zmatek. "Je cni líto, ale nemohu ti</p>

<p>pomoci," řekl nakonec. "Ke změně tvého vzhledu</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 131</p>

<p>bylo užito magie. Nezpůsobil to však nikdo jiný, ale</p>

<p>ty sám. Je to tvá vlasmí síla."</p>

<p>  Ben na něj nechápavě hleděl. "Co?"</p>

<p>  "Sám jsi ze sebe udělal to, čím jsi," zněla odpo-</p>

<p>věď. ,A jen ty sám se zase můžeš změnit zpátky."</p>

<p>  , Ale to nedává smysl!" vybuchl Ben. "Neudělal</p>

<p>jsem nic, abych vypadal tak, jak vypadám. Udělal to</p>

<p>Meeks! Viděl jsem to! Ukradl mi medailon krále</p>

<p>Landoveru a místo něj mi dal... tohle!"</p>

<p>  Vztekle vyškubl přívěsek s vytepaným Meekso-</p>

<p>vým obrazem ze záňadří, divže ho neutrhl z ře-</p>

<p>tízku, na němž byl připoután. Pán řek jej chvíli po-</p>

<p>zorně studoval, zkusmo se jej dotkl a potřásl hla-</p>

<p>vou. "Obraz vyrytý na medailonu je zamlžený stej-</p>

<p>ně, jako tvůj vzhled. I toto kouzlo pochází od tebe."</p>

<p>  Benovi ztuhly čelisti a schoval přívěsek zpátky.</p>

<p>Pán řek mluvil v hádankách. Ať zde působila jaká-</p>

<p>koliv magie, docela jistě nemohla být jeho vlastní.</p>

<p>Pán řek se musel splést nebo ho něco muselo zmýlit</p>

<p>- a nebo se ho snažil schválně zmást, neboť mu stále</p>

<p>nedůvěřoval.</p>

<p>  Jak se zdálo, Pán řek mu přímo četl myšlenky. Po-</p>

<p>krčil rameny. "Můžeš mi věřit nebo ne. Říkám jen</p>

<p>to, co vidím." Odmlčel se. "Pokud ti medailon dal</p>

<p>tůj nepřítel, pak by ses ho nejspíš měl zbavit. Je</p>

<p>nějaký důvod, proč ho stále nosíš?"</p>

<p>  "Meeks mi řekl, že díky němu bude vědět, kde</p>

<p>jsem a co právě dělám. Varoval mě před jeho se-</p>

<p>jmutím - chrání jej kouzlo, které by mě mohlo za-</p>

<p>bít," povzdechl si.</p>

<p>  "A e to pravda?" zeptal se Pán řek. "Možná ti ča-</p>

<p>roděj lhal."</p>

<p>  Ben zaváhal, než odpověděl. Tuto možnost zvažoval</p>

<p>  už driv. Ostamě, proč by měl Meeksovi v čemkoliv vě-</p>

<p>  řit? Problém byl v tom, že se to dalo zjistit jediným</p>

<p>  způsobem - dát v sázku svůj život.</p><empty-line /><p>132 TERRY BROOKS</p>

<p>  Zkusmo zčernalým přívěskem zakýval. "Už jsem</p>

<p>o tom uvažoval. . . " začal.</p>

<p>  Vtom uviděl koutkem oka, jai se Dirk ze Zápraží</p>

<p>zavrtěl. Kocour zvedl hlavu a otevřel své zelené oči.</p>

<p>Vypadalo to, jako by se probral z kómatu jen proto,</p>

<p>aby viděl, có Ben udělá. Jeho upřený pohled ho zner-</p>

<p>vózňoval. Ben zaváhal a pak pomalu zasunul medai-</p>

<p>lon zpátky do záňadří pod tuniku. "Nejspíš o tom</p>

<p>ještě musím trochu popřemýšlet," řekl nakonec.</p>

<p>  Dirkovy oči se zase pomalu zavřely, pohodlně si</p>

<p>opřel svou černou hlavu.</p>

<p>  Chvíli ticha rušilo jen vytrvalé bubnování deště</p>

<p>a táhlý zvuk hromu, který se valil jezerní krajinou</p>

<p>od východu. Ben pocítil zvláštní směsici frustrace</p>

<p>a vzteku. Jakou hru s ním kočka zase hraje?</p>

<p>  Pán řek se vrátil k protější lavičce, ale zůstal stát.</p>

<p>"Zdá se, že ti přece jen nemohu pomoci," řekl.</p>

<p>.,Možná bude lepší, když půjdete - ty i ta kočka."</p>

<p>  Ben viděl, jak mu naděje na pomoc utíká pod ru-</p>

<p>kama. Rychle se zvedl. .,Alespoň mi řekni, kde je</p>

<p>Vrba," prosil. "Odešla do jezemí krajiny, tady chtěla</p>

<p>zjistit význam svého snu. Určitě vyhledala tvou ra-</p>

<p>du."</p>

<p>  Pán řek si jej chvíli mlčky prohlížel, jako by zva-</p>

<p>žoval skutečnosti známé jen jemu samotnému. Pak</p>

<p>pomalu pokýval hlavou. "Ne, Výsosti, nebo alespoň</p>

<p>ty, jenž se za krále vydáváš, ať už jsi kdokoliv. Ne-</p>

<p>byla tady."</p>

<p>  Udělal opět několik kroků kolem pařezu směrem</p>

<p>k Benovi. Pak se zastavil. Vítr mu škubal pláštěm,</p>

<p>přitáhl si ho těsněji k tělu, aby se chránil před ledo-</p>

<p>vým deštěm. "Jsem její otec, ale nejsem ten, jehož</p>

<p>pomoc by v nouzi hledala. Mám mnoho dětí</p>

<p> mnoha ženami, některé z nich jsou mi milejší než</p>

<p>ir:é. S Vrbou jsme si nikdy nebyli blízcí. Nevy:ile-</p>

<p>bávala mou společnost, ani teď, ani nikdy předtím.</p>

<p>CERNÝ]FDNOROŽEC 133</p>

<p>Příliš se podobá své matce - divoké bytosti, která se</p>

<p>snaží pouta zpřetrhat, ne posílit. Její matka ke mně při-</p>

<p>šlajenjednou apak zase zmizela zpátky do lesa..."</p>

<p>  Větu nedokončil, jako by náhle nevěděl, jak. "Ne-</p>

<p>znal jsem ani její jméno," dodal po chvíli. "Lesní</p>

<p>nymfa, . křehký kousek prozářeného hedvábí. Oslnila</p>

<p>mě tak, že jména nebyla té noci důležitá. Ztratil jsem</p>

<p>ji, aniž jsem ji kdy měl. Ztratil jsem kvůli tomu</p>

<p>i Vrbu. Nepřál jsem volnost její matce a Vrba pak</p>

<p>musela snášet mou zlobu a zášť. Tak se ode mě po-</p>

<p>stupně vzdalovala a nic tomu nemohlo zabránit. To-</p>

<p>lik jsem její matku miloval. Nemohl jsem na ni za-</p>

<p>pomenout, ani jí odpustit, co mi udělala. Když jsem</p>

<p>Vrbě dovolil odejít na Ryzí Stříbro, zpřetrhal jsem</p>

<p>i to posledrú pouto, které nás spojovalo. Od té chvíle</p>

<p>patří sama sobě a není více mou dcerou. Vidí mě ja-</p>

<p>ko muže, který má více dětí, než kolika může být ot-</p>

<p>cem. A ona se rozhodla nebýtjedním z nich."</p>

<p>  Odvrátil se, ztracen ve vlastních vzpomínkách.</p>

<p>Podivné vyznání, pomyslel si Ben. Prosté a přímé,</p>

<p>ale bez sebemenší stopy citu. Jeho hlas se jedinkrát</p>

<p>nezachvěl, tvář zůstávala zcela bez výrazu. Vrba pro</p>

<p>něj musela znamenat hodně, ale nedával to na sobě</p>

<p>v nejmenším znát - dokázal jen slovy konstatovat</p>

<p>existenci svých citů. To přimělo Bena uvažovat nad</p>

<p>vlastním vztahem k sylfě a ptát se sebe sama, jaký</p>

<p>vlastně je.</p>

<p>  Pán řek se díval do deště, nehybný, mlčící. Pak</p>

<p>pokrčil rameny. "Dokážu vyléčit mnohé, ale tohle</p>

<p>ne," řekl tiše. "Nevím jak." Náhle se otočil k Benovi</p>

<p>a podíval se na něj, jako by ho viděl poprvé v životě.</p>

<p>"Ale proč jen to všechno říkám tobě?" zašeptal pře-</p>

<p>kvapeně.</p>

<p>  Ben nevěděl. Mlčky čekal, zatímco se na něj Pán</p>

<p>řek díval, jako kdyb; jeho pouhá přítomnost byla ja-</p>

<p>kýmsi nesrozumitelným tajemstvím. Pak se vladař</p><empty-line /><p>ŤERRY BRooxs</p>

<p>lidu jezerní krajiny rozhodl na celou věc zapome-</p>

<p>nout. Jeho hlas zněl bezvýrazně a chladně. "Ztrácíš</p>

<p>se mnou čas. Vrba šla za svou matkou. Ke starým</p>

<p>borovicím, kde obvykle tančí."</p>

<p>  "Pak ji budu hledat tam," odpověděl Ben a zvedl</p>

<p>se. Pán řek ho mlčky pozoroval. "Nemusíš mi dávat</p>

<p>doprovod, cestu znám," dodal poněkud váhavě.</p>

<p>  Pán řek mlčky přikývnul. Ben se vydal do deště.</p>

<p>Urazil několik desítek kroků, když se zastavil a oh-</p>

<p>lédl se zpátky. Poslední strážný zmizel mezi stromy.</p>

<p>Dva muži osaměli. "Chceš jít se mnou?" zeptal se</p>

<p>Ben bez rozmýšlení.</p>

<p>  Ale Pán řek byl opět zahleděný do padajících kapek</p>

<p>deště, ztracen vjejich matném třpytu avytrvalém bub-</p>

<p>nování. Žábry na krku se pohybovaly téměř neznatel-</p>

<p>ně. Tvrdá, ostře řezaná tvář bylajako bez života.</p>

<p>  "Neslyší tě," ozval se nečekaně Dirk ze Zápraží.</p>

<p>Ben se překvapeně podíval dolů a u svých nohou</p>

<p>uviděl kocoura. "Hledá sám v sobě, aby zjistil, co se</p>

<p>s ním vlastně stalo. Tak to bývá, když se na povrch</p>

<p>dostanou věci dlouho a pečlivě střežené.".</p>

<p>  Ben se zamračil. "Pečlivě střežené? Myslíš tím to,</p>

<p>co mi řekl o Vrbě ajejí matce?" Poklekl ke kočce</p>

<p>a vráska na čele se mu ještě prohloubila. "Dirku,</p>

<p>proč mi to všechno řekl. Vždyť ani nevěděl, kdo</p>

<p>jsem."</p>

<p>  Dirk k němu vzhlédl. ,,Na světě existují různé dru-</p>

<p>hy magie, Milosti. Některé působí velké změny, jiné</p>

<p>jen malé. Některé užívají oheň, sílu těla a srdce...</p>

<p>ajiné pracují skrytě."</p>

<p>  "Ano, ale proč.. . ?"</p>

<p>  "Poslouchej mě, vznešený pane! Poslouchej!" Dir-</p>

<p>kův hlas se změnil v pouhý sykot. "Tak málo lidí na-</p>

<p>slouchá tomu, co kočky říkají. Většinou k nám jen</p>

<p>mluví. Hovoří k nám, protože jsme tak dobrými po-</p>

<p>sluchači, víš. Cítí se v naší společnosti dobře. Neptáme</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 135</p>

<p>se ani nesoudíme. Jen nasloucháme. Oni mluví a my</p>

<p>nasloucháme. Poví nám všechno! Prozradí nám nej-</p>

<p>skrytější myšlenky a sny, věci, které by neřekli niko-</p>

<p>mu jinému. Občas to dělají, aniž by sami věděli,</p>

<p>proč!</p>

<p>  Žmlkl a Ben si najednou uvědomil, že Dirk ne-</p>

<p>mluví v obecných termínech, ale hovoří o něčem</p>

<p>konkrétním. Neměl na mysli jen tak někoho, ale ko-</p>

<p>hosi určitého. Zvedl oči a vyhledal osamělou posta-</p>

<p>vu Pána Řek. ,</p>

<p>  A najedou se zamyslel sám nad sebou.</p>

<p>  Dirku, co.. . ?"</p>

<p>  "Šššššššššš!" zasyčel na něj kocour. "Nech být ti-</p>

<p>cho tichem, vznešený pane. Neruš ho. Pokud to</p>

<p>umíš, naslouchej mu, ale nech ho být."</p>

<p>  Kocour se pomalu vydal směrem ke stromům,</p>

<p>přitom si opatrně vybíral cestu po vlhké, vodou pro-</p>

<p>sáklé lesní půdě. Déšť padal ze zamračeného nebe</p>

<p>v šedých závojích, obzor byl zatažený od horizontu</p>

<p>k horizontu a oblaka tvořila nad stromy šedivý strop.</p>

<p>Mezery mezi zvuky deště byly vyplněny tichem,</p>

<p>které halilo město Elderew, jeho domy a ulice,</p>

<p>chodníky a parky, i rozlehlý, opuštěný amfteátr ty-</p>

<p>čící se za nehybnou siluetou Pána Řek. Ben naslou-</p>

<p>chal, jak mu radil Dirk. Chvílemi opravdu téměř sly</p>

<p>šel ticho promlouvat.</p>

<p>  Co mu ale říkalo? Čemu měl porozumět? Bez-</p>

<p>mocně potřásl hlavou - neměl tušení.</p>

<p>  Dirk se objevil v mlze před ním jako světle šedý</p>

<p>stín. Ben zanechal svého úsilí a bez váhání ho násle-</p>

<p>doval.</p><empty-line /><p>138 TERRY BROOKS</p>

<p>Nikdo na světě by už nedokázal vymluvit Benu</p>

<p>Holidayovi, že na tom zatraceném Dirkovi ze Zá-</p>

<p>praží je cosi velmi zvláštního. Všechny kočky jsou</p>

<p>přece zvláštní, může někdo namítnout. Není tedy</p>

<p>proč se divit, když kočka ze světa nadpřirozených</p>

<p>bytostí je ó něco zvláštnější než kterákoliv jiná prů-</p>

<p>měrná číča. Ben by však naprosto nesouhlasil. Druh</p>

<p>výjimečnosti, který představoval Dirk, byste ne-</p>

<p>mohli najít - řekněme ani v Alence v říši divů nebo</p>

<p>Dicku Whittingtonovi. Dirk jako by dával věcem</p>

<p>a událostem nový význam. Nejvíc rozčilující však</p>

<p>na tom všem bylo, že ať se Ben snažil sebevíc, ne-</p>

<p>mohl přijít na to, co se mu kocour vlastně snaží říct!</p>

<p>  Kým byla tahle bytost a proč si vybrala Benovu</p>

<p>společnost?</p>

<p>  S radostí by přivítal odpovědi na tyto otázky, ale</p>

<p>času bylo málo. Kocour se opět ujal vedení, zcela se-</p>

<p>bevědomě, jak se na kočku patří, ajemu nezbylo, než</p>

<p>si pospíšit za ním. Déšť mu stékal po tvářích v stále</p>

<p>silnějších stružkách a poryvy větru byly přímo mrazi-</p>

<p>vé. S blížícím se soumrakem se počasí zhoršovalo.</p>

<p>Ben byl promáčený, prochladlý a hladový. Navzdory</p>

<p>svému odhodlání jít dál začínal ztrácet odvahu. Brzy</p>

<p>přistihl sám sebe, jak myslí na suché oblečení</p>

<p>a teplou postel. Mělo však zůstat jen u přání. Pán řek</p>

<p>by sotva toleroval jeho další přítomnost a on musel</p>

<p>využít veškerý zbývající čas, aby našel Vrbu.</p>

<p>  S hlavou skloněnou proti větru ženoucímu kapky</p>

<p>deště prošel městem Elderew. Nebyl ničím jiným,</p>

<p>než dalším ze stínů bez tváře, který se brzy ponořil</p>

<p>do blízkého lesa. Světla chaloupek a domů mu brzy</p>

<p>zmizela z očí, tma se kolem něj sevřela jako vlhká,</p>

<p>deštěm nasáklá opona. Cáry mlh honil vítr jako oca-</p>

<p>sy dětských draků odtržené od těl. Dotýkaly se, třely</p>

<p>se o sebe a prolínaly, tvoříc tak místy neproniknu-</p>

<p>telný příkrov. Ben si toho nevšímal a prodíral se</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 139</p>

<p>vpřed. Byl u starých borovic už tolikrát, že by našel</p>

<p>cestu i poslepu.</p>

<p>  Na mýtinu dorazil o chvíli později, jen několik</p>

<p>kroků za Dirkem. V očekávání se rozhlédl kolem,</p>

<p>ale nespatřil nic. Mýtina byla prázdná. Staré borovi-</p>

<p>cé, stejně mokré a vlhké, jako všechno kolem, štály</p>

<p>v kruhu po jejím okraji jako letití lesní strážci. Pro-</p>

<p>šel mýtinou sem a tam a hledal otisky chodidel nebo</p>

<p>nějakou jinou stopu Vrbiny pritomnosti. Nenašel</p>

<p>však nic, co by naznačovalo, že tady sylfa byla.</p>

<p>  Dirk ze Zápraží prošel po trávníku jen jednou, oči-</p>

<p>chal půdu a vrátil se do svého úkrytu pod rozložitý-</p>

<p>mi větvemi borovice. Usadil se tam s elegancí sobě</p>

<p>vlastní. "Byla tady před dvěma.dny, vznešený pa-</p>

<p>ne," oznámil. "Seděla nedaleko místa, kde teď stojíš</p>

<p>a pozorovala tanec své matky. Pak prošla proměnou.</p>

<p>Odešla za úsvitu."</p>

<p>  Ben se na kocoura překvapeně podíval. "Jak to</p>

<p>všechno víš?"</p>

<p>  "Mám dobrý nos," odvětil Dirk přezíravě. "Měl</p>

<p>bys svůj čich trochu trénovat. Všimne si i toho, co</p>

<p>ostatní smysly pominou. Můj nos mi řekne věci, kte-</p>

<p>ré ti tvojé oči neprozradí."</p>

<p>  Ben k němu přišel a dřepnul si na paty. Proudů</p>

<p>vody stékající ve vytrvalých praméncích z větví bo-</p>

<p>rovice na tvář si nevšímal. "A říká ti tvu nos, kam</p>

<p>šla potom?" zeptal se tiše.</p>

<p>  "</p>

<p>  "Ne, odpověděla kočka.</p>

<p>  "Ne?"</p>

<p>  ,Nevím, proč se po mě zbytečně opakuješ," odfrkl</p>

<p>Dirk.</p>

<p>  "Pokud ti tvůj nos dokázal říct všechno ostatní,</p>

<p>proč ti nedokáže říct tohle?" naléhal Ben. "Je ten</p>

<p>tvůj nos vždycky takhle vybíravý?"</p>

<p>  "Sarkasinus ti nesluší, vznešený pan," pokáral ho</p>

<p>Dirk a maličko naklonil hlavu. "A kromě toho, takové</p><empty-line /><p>14.o TERRY BROOKS</p>

<p>jednání si nezasloužím. Koneckonců, na téhle cestě</p>

<p>jsem tvůj jediný společník a zastánce."</p>

<p>  "Při téhle příležitosti bych rád připomněl, že tato</p>

<p>skutečnost by si zasloužila alespoň malé vysvětlení,"</p>

<p>odsekl Ben. "Neustále mě popichuješ tím, co všech-</p>

<p>no víš, ale říkáš mi jen to, co se ti hodí. Je mi jasné,</p>

<p>že pro své chování máš skvělou výmluvu - jsi přece</p>

<p>kočka. Dovol mi však, abych ti konečně řekl, jak</p>

<p>moc mi to leze na nervy." Začínal se dostávat do va-</p>

<p>ru aještě zvýšil hlas. "Prostě jsem se tě jen ptal, jak</p>

<p>jsi přišel na to, že tady Vrba byla, její matka tančila</p>

<p>a ona se pak proměnila, když přitom nejsi schopen</p>

<p>říct mi, kam..."</p>

<p>  "</p>

<p>  Já nevím."</p>

<p>  ". . . mohla jít pak... Co? Ty nevíš? Nevíš co?"</p>

<p>  "</p>

<p>  Nevím proč to nevím."</p>

<p>  Ben se na něj podezrivavě podíval.</p>

<p>  "Měl bych být schopen přečíst směr, kterým ode-</p>

<p>  "</p>

<p>šla z mýtiny, ale nedokážu to, řekl Dirk tiše. "Jako</p>

<p>byjejí stopy někdo schválně ukryl."</p>

<p>  Ben chvíli přemýšlel o této nové informaci ale pak</p>

<p>potřásl hlavou. "Proč by si přála utajit směr své</p>

<p>cesty?"</p>

<p>  Dirk neodpověděl. Místo toho vydal tiché, varovné</p>

<p>zasyčení a postavil se na všechny čtyři. Ben se také</p>

<p>narovnal a otočil se. Z mlh se vynořila postava Pána</p>

<p>Řek. Dlouhými kroky zamířil napříč mýtinou k mís-</p>

<p>tu, kde čekal Ben.</p>

<p>  Tentokrát ho nedoprovázel nikdo.</p>

<p>  "Byla tady Vrba?" otázal se nečekaně.</p>

<p>  Ben zaváhal, ale pak přikývnul. "Byla a zase ode-</p>

<p>šla. Kocouř říká, že pro ni její matka tančila předmi-</p>

<p>nulou noc."</p>

<p>  V očích vodní bytosti zableskl hněv, ale rychle zase</p>

<p>pohasl. "Samozřejmě, ke své dceři přišla," zašeptal.</p>

<p>"Bylo mezi nimi takové pouto. Pro vílí bytosti je tanec</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 141</p>

<p>prostředkem, jak odhalit pravdu, spatřit hledané..."</p>

<p>Odmlčel se uprostřed věty, jako by mu myšlenky od-</p>

<p>létly někam jinam. Pak se napřímil. "Zjistil jsi, kam</p>

<p>šla, Výsosti?"</p>

<p>  Ben opět zaváhal, ale tentokrát spíše překvapením</p>

<p>než z opatrnosti. Pári řek ho oslovil "Výsosti". Roz-</p>

<p>hodl se snad uvěřit Benovu tvrzení? Cítil na sobě je-</p>

<p>ho utkvělý pohled. "Stopa byla zahlazena," odpově-</p>

<p>děl. "Kocour riká, že úmyslně.</p>

<p>  "</p>

<p>  Pán řek se letmo podíval na Dirka apak se jen</p>

<p>  "</p>

<p>zamračil. "Možná. Jeho ostře řezaná tvář se podí-</p>

<p>vala zpátky na Bena. "Na to je však má dcera málo</p>

<p>lstivá ajejí matce zase chybí prostředky. Pokud byly</p>

<p>její stopy skutečně skryty, pak to musel udělat někdo.</p>

<p>jiný. Někdo jí pomohl, ale neřekl mi to." V jeho</p>

<p>očích znova zaplál hněv, ale pak zmizel. "I tak to</p>

<p>nemá žádný význam. Mohu ji najít, buduli chtít. Ji,</p>

<p>a všechno, co si budu přát."</p>

<p>  Prudce se obrátil. "Cas utíká." šeptal. "Tma a déšť</p>

<p>mohou zmařit mé úsilí. Pokud chci něčeho dosáh-</p>

<p>nout, musím jednat rychle." V jeho hlase byla nalé-</p>

<p>havost a - odhodlanost. "Nelíbí se mi takové čachry</p>

<p>za mými zády. Dozvím se význam snu ó čemém</p>

<p>jednorožci a uzdě ze zlata, ať si to Vrba ajejí matka</p>

<p>přeje nebo ne!"</p>

<p>  Pospíchal zpátky k lesu a vzápětí v něm zmizel.</p>

<p>Ani v nejmenším se nestaral se o to, zda ho Ben ná-</p>

<p>sleduje. Nemusel si však dělat starosti. Ben mu byl</p>

<p>v patách. Dirk ze Zápraží zůstal sedět pod borovico-</p>

<p>vými větvemi a sledoval je, jak odcházejí. Pak se</p>

<p>začal pečlivě mýt.</p>

<p>  Pán řek prošel během krátké doby proměnou, které</p>

<p>mohl Ben stěží uvěřit. Nejdřív ho nezajímala ani je-</p>

<p>ho dcera ani černý jednoIožec a najednou měl tolik</p>

<p>naspěch. Kráčel lesem směrem k městu a cestou</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>k sobě svolával strážné. Sluhové se vynořovali ode-</p>

<p>všad, chvíli mu kráčeli po boku ajakmile obdrželi in-</p>

<p>strukce, odběhli zpátky do noci. Objevovali se a mi-</p>

<p>zeli jako stíny, nejrůznější duchové, kelpie, najády</p>

<p>ajiní, bezhlesně přispěchali k temné siluetě svého</p>

<p>vládce. Pán řek vydával rozkazy rychle a přésně,</p>

<p>tempo své chůze nezvolnil ani na chvíli. Prošel téměř</p>

<p>v tajnosti okrajem města Elderew a zamířil zpátky do</p>

<p>lesního porostu. Ben, na kterého se zjevně zapomně-</p>

<p>lo, ho následoval.</p>

<p>  Prodírali se hloub a hloub. Nacházeli se nyní seve-</p>

<p>rovýchodně od města. Setmělo se už natolik, že ne-</p>

<p>viděli víc než několik stop před sebe. Déšť sice tro-</p>

<p>chu zeslábl, ale stále byl vytrvalý a smáčel je oba</p>

<p>hojnými proudy. Hrom se ozýval v dlouhých za-</p>

<p>hřměních a kdesi v dálce blesk rozčísl mraky. Nej-</p>

<p>horší část bouře je stále ještě nedostihla. Byla před</p>

<p>nimi.</p>

<p>  Pán řek si toho však nevšímal, byl zcela soustře-</p>

<p>děn. Ben začal přemýšlet, co se tady vlastně děje</p>

<p>ajeho neklid rostl.</p>

<p>  Vtom vyšli z lesa na velkou mýtinu táhnoucí se</p>

<p>svahem, který dole přecházel v rozlehlé jezero napá-</p>

<p>jené na obou koncích řekami. Řeky, nyní vzedmute</p>

<p>dešťovou vodou, stékaly dolů v kaskádách, přeska-</p>

<p>kovaly skalnaté prohlubně a obrovské kameny vytr-</p>

<p>žené ze svahů spoutaných kořeny mohutných, sekvo-</p>

<p>jím podobných stromů. Dopadající voda tvořila víry.</p>

<p>Zazářil další blesk ajeho mihotavé světlo se smísilo</p>

<p>s jasem pochodní upevněných v držadlech po délce</p>

<p>i šířce jezera v širokých obloucích tak, aby osvětlo-</p>

<p>valy celý svah. Ben zpomalil a zadíval se do temnoty.</p>

<p>Jezemí lidé se zdáli být všudypřítomní - nebo jich</p>

<p>bylo jen několik v nekonečném poli rozžatých po-</p>

<p>chodní? Vítr mu hnal déšť do tváře a on nebyl scho-</p>

<p>pen odpovědět.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 1</p>

<p>  pán řek se obrátil a uviděl, že Ben je stále s ním.</p>

<p>Pokynul mu, aby přistoupil blíž na kamenitý útes,</p>

<p>který vyčníval ze svahu a umožňoval naráz přehléd-</p>

<p>nout jezero, řeky, i vlnící se řady pochodní. Bouře</p>

<p>udeřila do dvou mužů stojících na nechráněné ploši-</p>

<p>ně plnou silou. Přitiskli se k sobě, jejich slova se té-</p>

<p>měř ztrácela ve vytí větru.</p>

<p>  "Dívej se, Výsosti!" zakřičel Pán řek ajeho po-</p>

<p>divná tvář s ostrými rysy byla od Benovy vzdálena</p>

<p>jen několik palců. "Nemohu poručit Vrbině matce,</p>

<p>aby pro mě tančila tak, jako tančila pro svou dceru.</p>

<p>Mohu však rozkazovat jejím příbuzným! Uvidíme,</p>

<p>jaká tajemství přede mnou skrývají!"</p>

<p>  Ben němě, přikývl. V očích druhého muže uviděl</p>

<p>posedlost, jakou ještě nikdy dřív nespatřil - po-</p>

<p>sedlost hraničící s vášní.</p>

<p>  Pán řek dal nepatrné znamení a z noci se vynořil</p>

<p>mužíček, který vypadal jako polínko. Byl drobný</p>

<p>a křehký, oděný do hrubého vlněného šatu povláva-</p>

<p>jícího v prudkém větru. Na vrcholku hlavy, po te-</p>

<p>meni, podél páteře a po zadní straně předloktí a lý-</p>

<p>tek mu splývaly dlouhé zelené vlasy podobné osi-</p>

<p>nám nezralého obilí. Jeho tvář byla tvořena změtí</p>

<p>rysů jakoby vyřezaných do dřevité hmoty. V ruce</p>

<p>nesl cosi, co vypadalo jako Panova flétna.</p>

<p>  "Hrej!" poručil Pán řek a rukou máchl směrem ke</p>

<p>svahům údolí. "Přivolej je!"</p>

<p>  Polínkovitá bytost se shýbla k vodou nasáklé zemi,</p>

<p>pohodlně se na ní usadila s nohama zkříženýma před</p>

<p>sebou a pozvedla píšťaly k ústům. Ozvala se jemná,</p>

<p>sladká melodie, která se prodírala chvílemi ticha mezi</p>

<p>jednotlivými poryvy větru. Proplétala se a mísila se</p>

<p>zvuky bouře, jako zlatá nit protkává vzácnou výšivku.</p>

<p>Byla hedvábná, hladká, chladivá, tichá, ovíjela se</p>

<p>kolem posluchačú ja:;o měkký šál. Nesla se dále po</p>

<p>svazích do údolí. Ve vzduchu viselajakási proměna.</p><empty-line /><p>144 Y BRooKs</p>

<p>  "Poslouchej!" zašeptal Pán řek vzrušeně do Beno-</p>

<p>va ucha.</p>

<p>  Melodie se postupně začala skládat z vyšších tónů</p>

<p>a píseň se vznášela vzhůru navzdory zuřící bouři.</p>

<p>Pomalu přemáhala tmu, vlhko a chlad, celé okolí se..</p>

<p>začalo měnit. Vytí bouře sláblo, chlad ustoupil teplu :"</p>

<p>a noc se rozjasnila, jako kdyby přicházel úsvit. Ben ",</p>

<p>se cítil lehce, téměř plul na vzdušných polštářích.:,</p>

<p>Nevěricně zamžikal. Všechno kolem něj se měnilo-</p>

<p>čas, hmota i tvar. Hudba obsahovala magii mnohem ,.</p>

<p>silriější, než jakou Ben kdy potkal, tak mocnou, že--</p>

<p>dokázala ovládnout i přírodní živly.</p>

<p>  Pochodně vzplály novým životem, stráň byla plná</p>

<p>světla. Objevil se však ještě jiný jas - zář probles-</p>

<p>kující nočním vzduchem. Žhnula všude po svazích</p>

<p>údolí i dole ujezerní hladiny. Ta byla nyní klidná</p>

<p>a hladká, víření vody ustalo, jako když matčina ruka</p>

<p>uhladí rozčepýřené vlásky spícího dítěte. Po březích</p>

<p>tančily záblesky světlajako živé bytosti.</p>

<p>  "Tam, Výsosti - pohleď!" naléhal Pán řek.</p>

<p>  Ben jej poslechl. Útržky a kousky světla začaly</p>

<p>nabývat tvar. Tančily a vířily kolem pochodní a poz-</p>

<p>volna se z nich stávaly jemné, nadpozemskébytosti,.,</p>

<p>které sály sílu světla pochodní a hudby, probouzející</p>

<p>je k životu. Ben je okamžitě poznal. Byly to lesní</p>

<p>nymfy, stejného druhu jako Vrbina matka - dětsky</p>

<p>křehká stvoření ne hmotnější než kouř. Zvedaly sně-</p>

<p>dé paže a dlouhé vlasy se jim vlnily. Tančily a vířily</p>

<p>po břehu jezera hladkém jako zrcadlo, drobné tváře.</p>

<p>měly obrácené k nebi - obraz ne nepodobný oživlé-.</p>

<p>mu kaleidoskopu.</p>

<p>  Hudba zesílila. Zjasu nyrzif vyzařovalo teplo let-</p>

<p>ního dne, objevily se jasné barvy, duhové stíny se.::</p>

<p>mísily a rozpíjely podobné barvám na umělcově pa-</p>

<p>letě. Tvary a podoba věcí :;olem procházely promě-</p>

<p>nou - Ben měl pocit, jako by se přenesl do jiného</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 145</p>

<p>světa ajiného času. Cítil se znova mladý a svět kolem</p>

<p>byl jako právě stvořený. Pocit lehkosti ještě zesílil</p>

<p>a Benovi se zdálo, že pluje volně vzduchem, odpou-</p>

<p>taný od země a od tíhy gravitace. Pán řek i flétnista</p>

<p>pluli spolu s ním, ve smršti zvuků a barev se podobali</p>

<p>obrovským ptákům. Pod nimi taňčily lesní nymfy.</p>

<p>Radostně kroužily a vznášely se v prozářeném vzdu-</p>

<p>chu. Odpoutaly se od jezemího břehu a vířily i nad</p>

<p>klidnou hladinou, jejich drobná těla se sotva dotýkala</p>

<p>hladké vodní plochy. Pomalu se shromáždily upro-</p>

<p>střed jezera - vytvářely složité vzory, vírily, rozdělily se a znova spojily.</p>

<p>  Přímo nad nimi se ve vzduchu začal formovat ně-</p>

<p>jaký obraz.</p>

<p>  "Teď to přijde!" zašeptal Pán řek, ale jeho hlas se</p>

<p>zdál Benovi tak vzdálený, žejej sotva slyšel.</p>

<p>  Obraz projasněl. Byla to Vrba. Stála samotná na</p>

<p>břehu jezera - právě tohoto jezera - a v ruce držela</p>

<p>uzdu utkanou ze zlata, kterou dřív viděla ve snu. Na</p>

<p>sobě měla šaty z bílého hedvábí a zářila krásou osl-</p>

<p>nivější, než kouzlo hudby i tanec lesních nymf. Její</p>

<p>tvář ožila. Rozhlédla se po barvách kolem, zelené</p>

<p>kadeře jí povlávaly v závanech větru. Držela uzdu</p>

<p>před sebou, jako by to byl dar a čekala.</p>

<p>  Pozor! ozval se náhle varovný hlas, tak tichý, že</p>

<p>se téměř ztrácel v přívalu přicházejících obrazů.</p>

<p>  Ben na chvíli odtrhl oči od Vrby. V neskutečné</p>

<p>hloubce kdesi pod ním stál Dirk a díval se na něj.</p>

<p>  "Něco se stalo?" vypravil ze sebe s obtížemi Ben.</p>

<p>  Jeho otázka však zanikla v událostech příští chvíle.</p>

<p>Hudba dosáhla svého vrcholu, vzrušená, silná, ov-</p>

<p>ládla všechno kolem. Svět zmizel. Zůstalo jen jeze-</p>

<p>ro, kruh lesních nymf a obraz Vrby. Barvy byly tak</p>

<p>jasné, zářivé a v Benových očích se objevily slzy.</p>

<p>Ještě nikdy nebyl tak šťastný. Cítil, jak s:; něco</p>

<p>uvnitř něj láme a mění.</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  Vtom se na okraji jezera, stranou od nymf i od ob-</p>

<p>  razu Vrby, objevilo ještě něco jiného, cosi nepopsa-</p>

<p>telně krásného a zároveň strašného. Ben uslyšel tlu-</p>

<p>mený výkřik Pána Řek. Byl to výkřik uspokojení.</p>

<p>Stěna barev a zvuků se prohnula, jako když se zavlní</p>

<p>látka a skrz pestrý závoj halící jezero i nymfy opatr-</p>

<p>ně vstoupilo zjevení.</p>

<p>  Černý jednorožec.</p>

<p>  Ben cítil, jak se mu hlas zadrhl v krku. Oči ho</p>

<p>pálily a on ucítil náhlý, nečekaný příval touhy. Ješ-</p>

<p>tě nikdy neviděl nic tak krásného. Dokonce i obraz</p>

<p>Vrby stvořený lesními nymfami byl vedle této kou-</p>

<p>zelné bytosti jen vybledlým stínem. Sotva vyšel ze</p>

<p>stínu do barevného světla, jeho vznosné tělo se za-</p>

<p>čalo vlnit v rytmu hudby a dlouhý roh bíle zářil</p>

<p>  magii.</p>

<p>  Dirkovo varování se ozvalo znovu, ale tentokrát</p>

<p>nebylo hlasitější než pouhá vzpomínka. Dej pozor!</p>

<p>  "</p>

<p>  Co se děje?" zašeptal Ben.</p>

<p>  Pán řek se k němu znova otočil, hlava se mu ký-</p>

<p>vala ze strany na stranu v pomalém rytmu. Jindy</p>

<p>tvrdá tvář ožila emocemi, přímo hrálá v zářivě ba-</p>

<p>revném světle. Promluvil, ale jeho slova jako by</p>

<p>vycházela přímo zjeho mysli, ne z úst. "Musím ho</p>

<p>mít! Získám jeho kouzelnou sílu a ta se stane sou-</p>

<p>částí mé země a mého lidu. Bude mi patřit! Musí!"</p>

<p>  Náhle Ben uviděl skrz závoj příjemných pocitů, co</p>

<p>měl Pán řek v úmyslu. Nepřivolal flétnistu a lesní</p>

<p>nymfy proto, aby zjistil něco o Vrbě nebo její matce.</p>

<p>Jeho cíle byly mnohem vyšší. Použil hudebníka</p>

<p>a nymfy, aby přivábil jednorožce. Pomocí hudby</p>

<p>a tance vytvořil iluii své dcery se zlatou uzdou v ru-</p>

<p>kách aby přilákal kouzelnou bytost kjezeru, kde</p>

<p>mohla být polapena. Pán řek naprosto věřil Benově</p>

<p>příběhu, rozhodl se však, že černý jednorožec mno-</p>

<p>hem lépe poslouží jeho vlastním záměrům, než</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC</p>

<p>bezmocnému a trůnu zbavenému králi. Použil Vrbin</p>

<p>sen a stvořil ho znova. Hudec, pochodně, lesní nym-</p>

<p>fy, to všechno nebylo ničím jiným, než nástrojem</p>

<p>k vytvoření dokonalé iluze.</p>

<p>  Iluze, která splnila svůj účel. Černý jednorožec</p>

<p>opravdu přišel!</p>

<p>  Ben hleděl v úžasu na jednorožce, nebyl schopen</p>

<p>od něj odvrátit oči. Věděl, že musí jednat, aby zabrá-</p>

<p>nil tomu, co se má stát v příštích chvílích, ale krása</p>

<p>zjevení ho zasáhla a on stál jako přimražený. Na po-</p>

<p>zadí vířících barev, které ho přilákaly, zářil jednoro-</p>

<p>žec jako nedotčený střípek nejhlubší noci. Pokývnul</p>

<p>svou štíhlou hlavou do rytmu hudby a vydal zvuk,</p>

<p>kterým volal dívku se zlatou uzdou v dlaních. Podo-</p>

<p>bal se oživlému obrazu z pohádkové knihy, ta krása</p>

<p>byla uchvacující. Kamzičí nohy zatančily, šlehl lví</p>

<p>ohon, jednorožec kráčel rovnou do pasti.</p>

<p>  Musim to zastavit! křičelo cosi v Benově nitru.</p>

<p>  V tom se závoj, kterým jednorožec tak lehce prošel,</p>

<p>roztrhl uprostřed, právě nad hlavami lesních nynf, a</p>

<p>v trhlině se objevila noční můra, kterou musel zrodit</p>

<p>jiný svět. Byla to ohavná věc, bytost pokrytá šupina-</p>

<p>mi a bódci, vyzbrojená tesáky a drápy, s blanitými</p>

<p>křídly pokrytými slizem, z něhož se v teplém vzdu-</p>

<p>chu začalo kouřit. Vypadala jako kříženec mezi ha-</p>

<p>dem a vlkem. Prodrala se dovnitř z bouřlivé noci a</p>

<p>s křikem se vrhla proti jezeru.</p>

<p>  Na Bena jako by sáhla smrt. Tohle stvoření už vi-</p>

<p>děl. Byl to démon z podsvětí Abbadonu - dvojče</p>

<p>příšery, kterou si Železný Cejch kdysi osedlal do</p>

<p>souboje s Benem.</p>

<p>  Vztekle se proti nim rozehnal, kdýž však spatřil</p>

<p>jednorožce, prudce změnil směr. Jednorožec démona</p>

<p>uviděl také a vydal vysoký, poděšený zvuk. Šroubo-</p>

<p>vitý roh bíle zažhnul probuzeno: magii. Prudce</p>

<p>uskočil do strany, démon ho minul ajeho pařáty jen</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  naprázdno prohrábly vzduch. Pak jednorožec zmizel</p>

<p>  do noci právě tak náhle, jako se objevil.</p>

<p>  Pán řek vykřikl strachem a vzteky. Démon opsal</p>

<p>  kruh a vracel se. Z jeho otevřené tlamy vyšlehl oheň.</p>

<p>  Plameny pohltily flétnistu. Drobná, polínku podobná</p>

<p>  postavička se téměř okamžitě proměnila v prach.</p>

<p>  Hudba i barvy se rozpustily v mlze, vrátila se tem-</p>

<p>nota noci proudící dovnitř trhlinou nad blednoucím</p>

<p>obrazem Vrby držící zlatou uzdu. Ben opět stál na</p>

<p>skalnatém útesu vedle Pána Řek a kolem nich se</p>

<p>znova rozpoutala bouře.</p>

<p>  Lesní nymfy však vířily dále, lapené vášní svého</p>

<p>tance. Zdálo se, že se nemohou zastavit. Snášely se ve</p>

<p>spirálách všude kolem jezerních břehů, drobné jis-</p>

<p>křičky světla ve tmě a vlhku. Pochodně zaplápolaly</p>

<p>a zhasly - sfoukl je vítr a déšť. Nymfy zůstaly jedi-</p>

<p>nými světýlky zářícími do noci. Přitahovaly démona</p>

<p>tak, jako snadná kořist přitahuje dravce. Příšera za-</p>

<p>kroužila a snesla se níž, proletěla nad jezerem po celé</p>

<p>jeho délce a z chřtánu jí šlehaly plameny. Bezmocné</p>

<p>tanečnice se okamžitě měnily v popel. Křičely, ale</p>

<p>jejich křehká těla nedokázala vydat zvuk silnější, než</p>

<p>tichounké zasténání. Jedna po druhé mizely, jako</p>

<p>plameny svíce sfouknuté větrem. Pán řek zoufale za-</p>

<p>vyl, ale nedokázal je zachránit. Umíraly jedna po dru-</p>

<p>hé, jak démon létal nad jezerem sem a tam jako smr-</p>

<p>tící stín.</p>

<p>  Ben byl zoufalstvím zcela bez sebe. Nedokázal</p>

<p>snést pohled na tu naprostou zkázu, ale ani se od ní</p>

<p>  i</p>

<p>nedokázal odvrátit. Nakonec se rozhodl k činu, ne-</p>

<p>boť už nemohl dále snášet tu hrůzu. Bez přemýšlení</p>

<p>  táhl zé záňadří zčernalý medailon a držel ho před</p>

<p>sebou tak, jak to dělával kdysi. Vztekle na okřídle-</p>

<p>ného démona zaječel.</p>

<p>  Na chvíli zapomněl jaký to medailon vlastně nosí.</p>

<p>  Démon se obrátil a klouzavým letem zamířil k němu.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC</p>

<p>  Ben si najednou uvědomil přítomnost Dirka sedícího</p>

<p>nehybně ujeho nohou. Uvědomil si také, že na sebe</p>

<p>  upoutal démonovu pozomost a pravděpodobně tak</p>

<p>  sám nad sebou podepsal rozsudek smrti.</p>

<p>  Vtom odněkud přišel záblesk světla a démon spat-</p>

<p>řil jasně medailon, Bena i Dirka ze Zápraží. Bestie</p>

<p>vztekle zasyčela, jako když se z hlubin země uvolní</p>

<p>pára a obrátila se zpátky do noci. Během chvíle po</p>

<p>ní nebylo ani stopy.</p>

<p>  Ben se třásl. Neměl tušení, co se mohlo stát. Věděl</p>

<p> jen, že zjakéhosi nevysvětlitelného důvodu je stále</p>

<p>eště naživu. Dole ujezera přestaly poslední znymf</p>

<p>konečně tančit a zmizely zpátky do lesa, jejich záře</p>

<p>zmizela ajezero i okolní pahorky se opět ponořily do</p>

<p>tmy. Zůstalajen prázdnota bičovaná větrem a deštěm.</p>

<p>  Ben se pokusil zmímit chvění svých rukou a po-</p>

<p>malu zasunul medailon zpátky pod tuniku. Cítil, jak</p>

<p>ho pálí na kůži.</p>

<p>  Pán řek klesl na jedno koleno, oči upíral na Bena.</p>

<p>  Ta bytost tě poznala!" zaúpěl zuňvě.</p>

<p>  "Ne, nemohla. . . " začal Ben.</p>

<p>  Medailon!" skočil mu jeho protějšek do řeči.</p>

<p>"Poznala ten medailon! Mezi vámi jé pouto! Nesnaž</p>

<p>se to vysvětlitjinak!" Vstal ajeho hlas se změnil na</p>

<p>ostrý sykot. "Kvůli tobě jsem ztratil všechno! Kvůli</p>

<p>tobě jsem přišel o svého jednorožce! Ty jsi vinen</p>

<p>smrtí hudce a lesních nymf! Ty a ta kočka! Varoval</p>

<p>jsem tě Spektrální kočky přinášejí smůlu. Jen se</p>

<p>podívej, co jsi způsobil!"</p>

<p>  Jájsem..." pokusil se Ben o obranu.</p>

<p>  "</p>

<p>  Ale Pán řek ho nenechal domluvit. "Chci, abys</p>

<p>odešel. Nejsem si jist, kdo vlastně jsi a ani mě to ne-</p>

<p>zajímá. Okamžitě odejdi z mé země - i s kočkou!</p>

<p>Pokud tě tu ještě zítra najdu, uvězním tě uprostřed</p>

<p>bažin, na místě z nhož není úniku. A teďjdi!"</p>

<p>  Hněv vjeho hlase vylučoval jakékoliv další námitky.</p><empty-line /><p>1 z TERRY BROOKS</p>

<p>5</p>

<p>Jak se Ben prodíral v dešti skzz lesní houštiny, pry</p>

<p>od vymýcené stráně a rozzlobeného vládce jezerní z</p>

<p>mě, měnil se pomalu v promočenou a promrzlou hrou</p>

<p>du bahna. Jeho vnější vzhled věrně odrážel stav jeh</p>

<p>nitra. Zmatené emoce, které v něm vyvolala hudba, ta</p>

<p>nec lesních nymf, obraz Vrby i to, có následovalo poté</p>

<p>na něj dotíraly se zuřivostí a neodbytností hladové vlč</p>

<p>smečky. Stále ještě cítil dozvuky palčivé extáze poci</p>

<p>volnosti, vyvolané zvukem flétny a tancem nymf, pře</p>

<p>vládalo však zděšení a hrůza.</p>

<p>  V temné prázdnotě Benovy mysli se vynořoval</p>

<p>obrazy: Pán řek toužící se zmocnit jednorožce a ov</p>

<p>ládnout jeho magii, křídlatý démon a bezmocné, útl</p>

<p>nymfy na břehu jezera, měněné v popel jeho ohnivý</p>

<p>dechem. Také on sám ve chvíli, kdy instinktivn</p>

<p>uchopil zčernalý Meeksův přívěšek a pozdvihl há</p>

<p>před sebe jako ochranný talisman...</p>

<p>  Možnájím i byl...</p>

<p>  K čertu, co se stalo? Co se tam, na břehu jezera,</p>

<p>vlastně odehrálo? Okřídlená příšera se na něj vrhla;</p>

<p>aby ho zahubila, ale v příští chvíli uhnula stranou;</p>

<p>jako kdyby narazila na neviditelnou zeď. Způsobil ta</p>

<p>medailon, Ben, Dirk, nebo snad riěco úplně jiného?</p>

<p>  Pán řek nepochyboval, že na vině je medailon.</p>

<p>Podle něj byla příšera, Ben i Meeks spojeni pomocí</p>

<p>přívěsku vjakýsi hanebný svazek, který jej zároveň</p>

<p>chránil. Ben se zachvěl při pouhé myšlence na tako-</p>

<p>vou možnost. Obraz Meekse mohl být tou věcí, kte-</p>

<p>rá odvrátila démona. . .</p>

<p>  Zastavil se. To by však znamenalo, že démona</p>

<p>poslal Meeks. Ano, cožpak to nebyl Meeks, kdo po</p>

<p>sznrti starého krále pozval do Landoveru příšery</p>

<p>z podsvětí? Ben udělal několik kroků. Musel to být</p>

<p>Meeks. On nejspíš poslal démona, neboť zjistil, že</p>

<p>Pán řek má jelnorožce na dosah a touží po jeho</p>

<p>magii. Jistě, medailon, který Ben nosil na krku mohl</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 153</p>

<p>; fungovat i takovým způsobem. Meeks ho přece va-</p>

<p>zoval, že nad ním bude mít díky medailonu dohled.</p>

<p>Díky němu nejspíš věděl všechno. Pak by ovšem za</p>

<p>smrt lesních nymf byl skutečně odpovědný Ben...</p>

<p>  Kdesi v koutě mysli mu zůstávala neodbytná vzpo-</p>

<p>mínka na smrtelné výkřiky křehkých nymf. Dokud je</p>

<p>neviděl umírat, ani ho nenapadlo myslet na ně ja.ko na</p>

<p>živé bytosti - vypadaly jako záblesky světla, vrhané</p>

<p>rozžatými pochodněmi, do nichž se jakýmsi způso-</p>

<p>bem otiskla lidská tvář a tělo útlé, jemné panenky,</p>

<p>které se při neopatmém doteku mohly roztříštit jako</p>

<p>by byly ze skla. . .</p>

<p>  Všechny ty představy na něj dotíraly a týraly ho,</p>

<p>násilím se donutil odstrčit je stranou. S každou otáz-</p>

<p>kou se vynořovaly další a další, odpovědí se však</p>

<p>nedostávalo. Déšť padal, rytmicky bubnoval do blá-</p>

<p>ta, tráva se topila v loužích, po okrajích pěšiny se</p>

<p>utvořily stružky, jimiž voda stékala. Chlad a temnota</p>

<p>ho obklíčily. Zoufale toužil alespoň po chvilce tepla,</p>

<p>alespoň po jiskřičce ohně. Šel dál, už si ani nevšímal</p>

<p>kam. Jen pryč, rozhodl se. Dál od Pána Řek, od Je-</p>

<p>zemí krajiny, pryč od své jediné naděje na nalezení</p>

<p>Vrbý dřív, než se k ní dostane Meeks.</p>

<p>  Boty čvachtaly v blátivých loužích. Kam mohl jít?</p>

<p>  Najednou si vzpomněl na Dirka ze Zápraží. Kde</p>

<p>jen byl ten proklatý kocour? Vždycky ho bylo kolem</p>

<p>plno, když ho Ben nepotřeboval, tak kde je teď? Jak</p>

<p>se zdálo, věděl vždycky dobře, kterou cestou se dát.</p>

<p>Dirk totiž věděl snad úplně všechno.</p>

<p>  I to, čeho chce prostřednictvím hudce a nymf do-</p>

<p>sáhnout Pán řek, pomyslel si Ben, když si v mysli</p>

<p>řadil události, jak následovaly po sobě.</p>

<p>  Dej pozor, varoval ho kocour.</p>

<p>  Opravdu výstižné.</p>

<p>  Cítil zmatek. Přistihl sám sebe, jak znovu přemýšlí</p>

<p>o medailonu. Opravdu mohl přívěsek přivolat démona</p><empty-line /><p>54</p>

<p>  TERRY BROOKS</p>

<p>a způsobit tak smrt hudce a lesních nymf&gt; Nedokázal</p>

<p>tu myšlenku snést. Možná by se měl zbavit toho pro-</p>

<p>kletého kousku kovu. Co když tím, že ho nosí na krku,</p>

<p>skutečně čaroději pomáhá? Meeksovo varování proti</p>

<p>sejmutí medailonu mohl býtjen trik. Co kdyžje právě</p>

<p>tohle způsob, jak se jeho vlivu zbavit?</p>

<p>  Opět se zastavil a sáhl pod halenu. Uchopil řetěz,</p>

<p>na jehož konci se kýval medailon, a vytáhl ho ven.</p>

<p>Jak si v prchavé záři blesků protínajících oblohu</p>

<p>prohlížel jeho matný, zčernalý povrch, a v něm vy-</p>

<p>rytý obraz, pocítil náhle neodolatelnou touhu odho-</p>

<p>dit ten odpomý kus kovu co nejdál. Snad by se tím</p>

<p>osvobodil a alespoň z části zahladil pocit viny za</p>

<p>smrt lesních nymf. Možná by mohl začít znova. . .</p>

<p>  "Ach můj milý, drahý, vznešený pane, tady jsi. =:</p>

<p>Touláš se nocí slepý jako krtek. Už jsem si myslel,</p>

<p>žejsem tě ztratil."</p>

<p>  Dirk ze Zápraží se objevil mezi kmeny, jeho čistý</p>

<p>kožíšek se leskl dešťovou vodou a na vousech se mu -</p>

<p>srá.žely kapky vlhkosti. Vyskočil na padlý kmen :=</p>

<p>a opatrně se na něm usadil.</p>

<p>  "Kde jsi byl?" vyštěkl Ben podrážděně. Zaváhal</p>

<p>a zastrčil medailon zpátky do záňadří.</p>

<p>  "Hledám tě, jak jinak," odpověděl klidně Dirk. ":</p>

<p>"Zdá se, že opravdu potřebuješ někoho, kdo by se :.</p>

<p>o tebe staral."</p>

<p>  "Opravdu?" vybuchl Ben. Cítil únavu, strach, .</p>

<p>zklamání aještě nejmíň tucet dalších nepříjemných</p>

<p>věcí, ale ze všeho nejvíc mu lezla na nervy tahle za-</p>

<p>tracená kočka, která s ním zacházela jako se ztrace-</p>

<p>ným štěnětem. "No a kdo jiný, než ty, by se měl</p>

<p>ujmout toho bohulibého úkolu pečovat o lidi Dirk</p>

<p>ze Zápraží, spasitel ztracených duší. Kdo jiný má tak</p>

<p>dokonalou znalost lidského charakteru? Kdo jiný do-</p>

<p>káže tak neomylně rozpoznat podstatu věci Rekni :=.</p>

<p>mi, Dirku, jak to, že toho tolik víš No tak, pochlub</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 155</p>

<p>se! Jak jsi mohl vědět, co zamýšlí Pán řek o tolik</p>

<p>dřív, než já? Jak jsi věděl, že se chystá polapit jed-</p>

<p>norožce? Proč jsi mě tam nechal jen tak nečinně</p>

<p>stát? Ty ubohé lesní nymfy nejspíš zemřely kvůli</p>

<p>mně! Proč jsi to dopustil?"</p>

<p>  Kocour se na něj chvíli jízlivě díval a pak se začal</p>

<p>umývat. Ben čekal. Dirk se tím nedal nijak znepo-</p>

<p>kojit, tvářil se netečně.</p>

<p>  No tak?" řekl Ben nakonec.</p>

<p>  Kocour k němu vzhlédl. "Nasbíral jsi hodně otá-</p>

<p>zek, že, vznešený pane?" Růžovým jazykem si olízl</p>

<p>nos. "Nerozumímjen, proč se přitom díváš na mě."</p>

<p>  ,</p>

<p>  "Protože se mi zdá, že na ně máš odpověd, zatrace-</p>

<p>ně!"</p>

<p>  "Co se zdá, a co doopravdy je, jsou dvě rozdílné</p>

<p>věci, Milosti. Právě ty bys to měl vědět nejlépe.</p>

<p>Mám instinkt a mám zdravý rozum. Občas něco po-</p>

<p>střehnu snadněji než lidé. V žádném případě však</p>

<p>nejsem nevyčerpatelná zásobárna odpovědí," kých-</p>

<p>nul. "Mimochodem, pořádjsi, jak se zdá, nepochopil</p>

<p>podstatu našeho vztahu. Jsem kočka, nemusím ti nic</p>

<p>rict. Na této cestě tě doprovázím, ale není mou po-</p>

<p>vinností udílet ti rady. Přidal jsem se k tobě z vlasmí</p>

<p>vůle a mohu kdykoliv odejít. Nezodpovídám se ni-</p>

<p>komu, a už vůbec ne tobě. Pokud toužíš po odpově-</p>

<p>dích na své otázky, bude nejlépe, když si je najdeš</p>

<p>sám. Jsou nadosah jen se musíš trochu namáhat."</p>

<p>  Mohl jsi mě varovat!"</p>

<p>  "Měl sis dát pozor sám. Ale ty ses rozhodl pro</p>

<p>bezstarostnost. Buď rád, že jsem nakonec přece jen</p>

<p>zasáhl,"</p><empty-line /><p>,</p>

<p>  ,Ale lesní nymfy. . .</p>

<p>  "</p>

<p>"Proč se jenom, skočil mu kocour do řeči, "neu-</p>

<p>stále zajímáš o věci, které ti nepřísluší? Já nejsem</p>

<p>žádný deis ex nicchina!"</p>

<p>Ben se překvapením rozkašlal. Spolkl, co měl zrovna</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  na jazyku a vytřeštil na Dirka oči. Deus ex macl</p>

<p>  "Ty umíš latinsky?" zeptal se nevěřícně.</p>

<p>  "Dokonce i řecky," odpověděl kocour.</p>

<p>  Ben jenom přikývnul a v duchu si přál, aby se</p>

<p>  alespoň zčásti podařilo rozluštil hádanku, ktf</p>

<p>  Dirk byl. ; Věděl jsi dopředu, že lesním riymfn h</p>

<p>  nebezpečí." zeptal se nakonec.</p>

<p>  Kocour chvíli mlčel</p>

<p>  " . "Věděl jsem, že démon n</p>

<p>  blíží tobě, řekl nakonec."</p>

<p>  "</p>

<p>  Proč?"</p>

<p>  "Protožejsi král Landoveru."</p>

<p>  "Král, kterého nikdo nepoznává."</p>

<p>  "Král, který nepoznává sám sebe."</p>

<p>  Ben zaváhal. Chtělo se mu říct: "Sám sebe pozl</p>

<p>vám, ale pro druhé vypadn jako někdo jiný, p ;</p>

<p>  svůj m ři</p>

<p>jsem o edailon a tak dále." Nakonec však n</p>

<p>čel, protože se mu nechtělo dále rozebírat tohle</p>

<p>ma. Místo toho se zeptal: "Pokud mě démon nep</p>

<p>znal, jak jsi mohl vědět, že mi neublíží?"</p>

<p>  Vypadalo to skoro, jako by kocour pokrčil ram</p>

<p>ny. "Medailon,  řekl.</p>

<p>  Ben souhlasně kývnul hlavou. "Měl bych se ho a</p>

<p>zbavit. Myslfm, že medailon může za všechno, co</p>

<p>  :</p>

<p>stalo - příchod démona, smrt nymf. Nejspíš byc</p>

<p>měl ten přívěsek zahodit co nejdál, Dirku."</p>

<p>  Dirk vstal a protáhl se. "Možná bys měl nejdri</p>

<p>zjistit, co chce to blat átko," řekl.</p>

<p>  Ukázal očima stranou a Ben jeho pohled sledoval</p>

<p>Na spadaném borovicovém jehličí, sotva tucet sto]</p>

<p>od nich, se krčila malá silueta, téměř skrytá v šerr</p>

<p>a pod závojem deště. Bylo to podivné stvoření. V</p>

<p>dáleně připomínalo bobra s dlouhýma uširria. Žlu</p>

<p>oči mu ve tmě zářily.</p>

<p>  "Co je to?" zeptal se Dirka.</p>

<p>  "Vicht. Živí se zdechlinami. Odklízí tak zbytky</p>

<p>ostatních zvířatech. Je to taková čtyřnohá uklízečka.</p>

<p>CERNÝjFNOROŽEC 157</p>

<p>: "A co chce?"</p>

<p>Dirk nasadil výraz bytosti pronásledované osu-</p>

<p>iem.""Proč se ptáš mě. Zeptej se toho blátivého ště-</p>

<p>  Ben si povzdechl. Nakonec, proč ne. "Můžu pro</p>

<p>  be něco udělat? oťázal se nehybně sedícího stínu.</p>

<p>  Blaťátko se spustilo na všechny čtyři a kousek po-</p>

<p>odběhlo, pak se obrátilo k nim a zase poodběhlo.</p>

<p>  J,"</p>

<p>  Nic mi neříke zavrčel Ben na Dírka. "Chce,</p>

<p>  abychom šli za ním."</p>

<p>  Dobře. Budu mlčetjako hrob," slíbil mu Dirk.</p>

<p> Sledovali blaťátko lesem, stále více se přitom od-</p>

<p>chylovali na sever, pryč od Elderew a lidu jezerní</p>

<p> kramy. Déšť vystřídalo drobné mrholení, mraky se</p>

<p>: tihaly a do lesního šera začalo pronikat více světla.</p>

<p>: Vzduch byl stále mrazivější, ale Ben byl už tak pro-</p>

<p> Icřehlý, že chlad ani nevnímal. Mlčky se vlekl za</p>

<p>blaťátkem ajen se v duchu divil, jak dostala tahle</p>

<p>bytost své jméno, kam je to vede a proč. Myslel na</p>

<p>medailon a ze všeho nejvíc přemýšlel nad tím, co si</p>

<p>počít s kocourem. Dirk mu kráčel hned za patami.</p>

<p>Opatrně si vybíral cestu, louže bláta přeskakoval</p>

<p>elegantními oblouky a velice se sna.žil, aby se neza-</p>

<p>nazal.</p>

<p>  Typická kočka, blesklo Benovi hlavou.</p>

<p>  na to, že Dirk byl všechno jen ne typická koč-</p>

<p>  ačkoliv tomu jeho chování po většinu času nena-</p>

<p>svědčovalo. Otázka, co s ním, začala stále více na-</p>

<p>bývat na významu. Cestovat s Dirkem bylo jako být</p>

<p>ve společnosti dědečka, vedle kterého si připadáte</p>

<p>alco dítě a neustále musíte poslouchat poznámky, že</p>

<p>iyste už konečně mohli vyrůst. Dirk k tomu měl</p>

<p>istě nějaký důvod. Ben však začínal přemýšlet, zda</p>

<p>e z kocoura vůbec může vyklubat něco užitečného.</p>

<p>Vzrostlé lismáče pomalu mizel, míto nich se ob-</p>

<p>:vily  y</p>

<p>  blny, blížili se k severnímu okraji Elderew.</p><empty-line /><p>1$8 TERRY BROOKS</p>

<p>Rozprostřela se před nimi krajina, po níž vítr honil</p>

<p>velké chomáče mlhy. Šero zhoustlo, vlhko a chlad</p>

<p>byly vystridány těžkým teplem. Ben se tu necítil pří-</p>

<p>liš dobře.</p>

<p>  Blaťátko ani nezpomalilo a pokračovalo dál.</p>

<p>  "Dělají to tyhle bytosti často?" otázal se nakonéc</p>

<p>Ben šeptem Dirka. "Myslím, jestli často takhle vodí</p>

<p>lidi."</p>

<p>  "Nikdy," odpověděl Dirk a kýchnul.</p>

<p>  á</p>

<p>  Ben se zamračil. Doufám, že ses pořádně nachla-</p>

<p>dil, pomyslel si temně.</p>

<p>  Vešli do temného remízku tvořeného cypřiši, vr-</p>

<p>bami a nepopsatelnou spletí bahenních rostlin. Boty ;</p>

<p>mu vázly v blátě, každá stopa se okamžitě zalila vo-</p>

<p>dou. Déšť už zcela ustal a kolem nich se rozprostřelo :.. zádumčivé ticho. Ben přemýšlel, jaký je to asi pocit</p>

<p>mít nohy v suchu. Šaty měl nasáklé vodou a těžké</p>

<p>jako olovo. Mlha kolem zhoustla a on viděl sotva na :</p>

<p>pár stop před sebe. Možná nás sem přivedl, aby-</p>

<p>chom tu zemřeli, řekl si. To bude ono.</p>

<p>  Nebylo to "ono" a ani nic jiného, co by nějak ne-</p>

<p>čekaně měnilo situaci. Cesta bažinou prostě jen kon-</p>

<p>čila u velké járriy plné bahna. Blaťátko přivedlo Be-</p>

<p>na s Dirkem až kjejímu okraji a pak zmizelo ve tmě. .</p>

<p>Prohlubeň měřila nejméně padesát stop ajejí protější</p>

<p>okraj se ztrácel v mlze a šeru. Na tichou, rozlehlou</p>

<p>hladinu se občas prodraly bubliny plynu uvolňované.</p>

<p>ze dna, jinak na ní nebylo nic pozoruhodného. Ben</p>

<p>se chvíli díval, pak se obrátil na Dirka apřemýšlel,.</p>

<p>co asi bude následovat.</p>

<p>  Nemusel čekat dlouho. Hladina se uprostřed vze-</p>

<p>dmula a z hlubin se vynořila ženská postava.</p>

<p>  ,Dobrý den, Vaše Výsosti," promluvila.</p>

<p>  Jak se zdálo, byla nahá, ačkoliv se to dalo těžko</p>

<p>s určitostí říct, neboť byla od hlavy až k patě po-</p>

<p>krytá bahnem, které k jejímu tělu lnulo jako trikot.</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 159</p>

<p>Prohlížela si Bena a oči jí jiskřily. Oči byly také to</p>

<p>jediné, co z ní mohl Ben vidět. Vznášela se na po-</p>

<p>vrchu temné hladiny jako kdyby nic nevážila,</p>

<p>klidná a uvolněná.</p>

<p>  "Dobré ráno," odpověděl nejistě.</p>

<p>  "Jak vidím, doprovází tě spéktrální kočka," řekla.</p>

<p>Její hlas byl zvučný, ale zněl podivně monotónně.</p>

<p>"Máš velké štěstí. Spektrální kočka může být velmi</p>

<p>užitečným pomocníkem."</p>

<p>  Ben sice s takovým prohlášením nesouhlasil, ale</p>

<p>rozhodl se držet j azyk za zuby. Dirk mlčel.</p>

<p>  "Říkají mi Matka země, Výsosti," pokračovala žena.</p>

<p>"Jméno mi dali lidé jezerní země před mnoha staletími.</p>

<p>Stejně jako oni,. ijá jsem kouzelnou bytostí, jejíž život je natrvalo spojen s touto zemí. Na rozdíl od nich jsem</p>

<p>se však takto rozhodla sama v dobách, kdy se země</p>

<p>rodila a potřebovala mou pomoc. Vdechla jsem jí duši</p>

<p>i život. Jsem zahradnicí Landoveru, dalo by se rict.</p>

<p>Starám se o půdu a o všechno, co na rú roste. Nejsem</p>

<p>za ochranu země odpovědná sama. Každý, kdo na ní</p>

<p>žije, nese svůj díl odpovědnosti. Jsem však nedílnou</p>

<p>součástí tohoto procesu. Oživuji zemi zespodu a dá-</p>

<p>vám tak každému šanci, aby pracoval pro svůj užitek."</p>

<p>Na chvíli se odmlčela. "Rozumíš, Výsosti Ben při-</p>

<p>kývnul. "Myslím, že ano."</p>

<p>  "Výborně. Chci, abys mi rozuměl. Já a země jsme</p>

<p>nerozdílné. Je mou součástí ajá zase její. Protože</p>

<p>jsme spojeny, většina událostí v Landoveru mi nezů-</p>

<p>stane skryta. Vím velmi dobře, co se přihodilo tobě,</p>

<p>neboť tvá magie je mou součástí. Mezi Landoverem</p>

<p>ajeho králem je silné, nezrušitelné pouto. Tomu jsi</p>

<p>už ale porozuměl, že?"</p>

<p>  Ben přikývnul. "Už jsem se mnohé naučil. Díky</p>

<p>tomu mě poznáváš i přes můj změněný zevnějšek?"</p>

<p>  , Poznala jsem tě právě tak, jako tě poznala spekt-</p>

<p>rální kočka Výsosti. Vzhled pro mě není důležitý."</p>

<p>  ,</p><empty-line /><p>16o IRRY BROOKS</p>

<p>V jejím hlase se objevil náznak smíchu, kteiý však</p>

<p>nezněl nelaskavě. "Sledovala jsem tě od tvého příjez-</p>

<p>du do Landoveru. Máš odvahu a odhodlanost, chybí ti</p>

<p>jen dostatek znalostí, ale ty přijdou s časem. Porozu-</p>

<p>mět této zemi není snadné."</p>

<p>  Právě teď v tom mám trochu zmatek," souhlasil</p>

<p>Ben. Najednou mu byla Matka země mnohem sym-</p>

<p>patičtější, než Dirk ze Zápřaží.</p>

<p>  "Ach ano, zmatek. Skutečnost je však mnohem</p>

<p>jednodušší, než si myslíš." Zlehka se pohnula a mlha</p>

<p>pritom zavířila kolem jejího matně se lesknoucího</p>

<p>těla. Oči jí stále zárily. "Poslala jsem pro tebe bla-</p>

<p>ťátko, protože ti chci něco povědět o Vrbě."</p>

<p>  Vidělajsi ji?" zeptal se Ben dychtivě. .</p>

<p>  "Ano. Přivedlaji ke mnějejí matka. Ona ajájsme</p>

<p>si velmi blízké, obě sdílíme nejstarší. magii, magii</p>

<p>země. Pán řek se k ní choval zle - toužil ji mít, ale</p>

<p>nedokázal ji přijmout takovou, jaká je. On touží po</p>

<p>moci, po nadvládě, stejně jako lidé. Doufám jen, že</p>

<p>jednou svou chybu pozná. Zemi ajejí dary není</p>

<p>možné vlastnit. Patří všem smrtelným tvorům, nesmí</p>

<p>se stát soukromým majetkem jedné bytosti. Bohužel,</p>

<p>tak tomu dosud nikdy nebylo. Ani v Landoveru, aai</p>

<p>vjiných světech ležících za ním. Vyšší druhy se</p>

<p>snaží ovládnout ty nižší, všichni společně pak touží</p>

<p>po vládě nad zemí. Srdce Matky země často krvácí."</p>

<p>  Odmlčela se. "I Pán řek se o to pokouší a on je</p>

<p>přitom jeden z lepších. Také on touží opanovat dru-</p>

<p>hé i když k tomu používá jiné, méně nápadné způ-</p>

<p>soby. Užívá svou magii, aby očistil zemi a nepře-</p>

<p>mýšlí přitom, zda je j eho představa správná. Léčitele</p>

<p>je zapotřebí, ale ne každá nemoc má být léčena. Ně-</p>

<p>kdy je proces umírání nezbytný pro další vývoj. Ko-</p>

<p>loběh života je součást bytí. Nikdo nedokáže před=</p>

<p>vídat další vývoj. Pozdržení něktré fáze může způ-</p>

<p>sobit více škody než užitku. Pán řek to nechce vidět,</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 161</p>

<p>právě tak, jako odmítal skutečnost, že mu Vrbina</p>

<p>matka nemůže patřit. Často se nechává přemoci oka-</p>

<p>mžitou touhou."</p>

<p>  "Třeba touhou po čemém jednorožci?" vyhrkl Ben</p>

<p>bez rozmýšlení.</p>

<p>  Matka země se na něj pozomě podívala. "Ano, Vý-</p>

<p>sosti. Kouzlu čeméhojednorožce však málokdo odolá</p>

<p>  h " y</p>

<p>-možná ani ne. Chvíli b lo ticho. "Odbočili jsme</p>

<p>od tématu. Nechala jsem tě sem přivést, abych ti po-</p>

<p>věděla o Vrbě. Vnímala jsem, když jsi byl s ní, byl to</p>

<p>dobrý pocit. Mezi vámi je zvlá.štní pouto. Dlouho</p>

<p>jsem na něco podobného čekala a nyní udělám co bu-</p>

<p>du moci, abych váš vztah ochránila."</p>

<p>  Pozvedla svou snědou paži. "Slyš, Výsosti. Vrba zde</p>

<p>byla před dvěma dny se svou matkou. Nechtěla jít za</p>

<p>svým otcem a matka jí nedokázala poradit, proto ji</p>

<p>řivedla sem. Vrbě se zdály dva sny o čemém jedno-</p>

<p>ozci. Jeden ještě v době, kdy byla s tebou, druhý poz-</p>

<p>  ji. Oba sny byly směsicí pravdy a lži a ona nedoká-</p>

<p>  a oddělit jedno od druhého. Nemohla jsem jí pomo-</p>

<p>  - sny nepatří do sféry země. Žijí ve vzduchu a lid-</p>

<p>  _ch myslích. Zeptala se mě tedy, zda je jednorožec</p>

<p>  st dobrá nebo zlá. Oiipověděla jsem, že dokud pl-</p>

<p>_ nepozná pravdu o něm, může být obojím. Chtěla</p>

<p>  ět, zda jí pomohu té pravdě porozumět. Tohle ta-</p>

<p>  tví mi však nenáleží. Nemohu je prozradit. Pak se</p>

<p>   také ptala na uzdu utkanou ze zlata. Řekla jsem jí,</p>

<p> vím a ona se vydala uzdu hledat."</p>

<p>am?" zeptal se Ben nedočkavě.</p>

<p>  Matka země chvíli mlčela, j ako kdyby v duchu</p>

<p>  něčím řemítala V sosti rosím odpusť," řek-</p>

<p>  p ., ý ,p</p>

<p>  nakonéc. "Máš potíže, já vím. Určitě máš i strach.</p>

<p>  chvílemi propadáš zoufalství, vždyť cesta, po</p>

<p>  éjsi se vydal je obtížná. Prosím, slib mi však, že</p>

<p>  se t: přihodí cokoliv, ať tebou budou emoce sebe-</p>

<p>  zmítat, tvá první myšlenka bude vždy na Vrbu.</p><empty-line /><p>162 TERRY BROOKS</p>

<p>  Slib mi, že uděláš všechno co bude v tvých silách,</p>

<p>  abys ji ochránil."</p>

<p>  Ben chvíli zaváhal, než odpověděl. Cítil zmatek.</p>

<p>  ,Nerozumím ti, proč mě o to žádáš?"</p>

<p>  Matka země se objala vlastními pažemi. "Musím,</p>

<p>Výsosti. Jsem taková. Tahle odpověď ti musí stačit." =</p>

<p>  Ben se zamračil. "A co když svůj slib nedodržím.</p>

<p>  Co když se rozhodnu ho nedodržet?"</p>

<p>  "Jakmile jednou slíbíš, musíš svůj slib dodržet.</p>

<p>  Nemáš jinou volbu." Matka země přivřela víčka. "":</p>

<p>  , Slibuješ Matce zemi, nezapomeň. Sliby mi jednou</p>

<p>  dané nelze zrušit ani nesplnit. Taková je magie, kte-.</p>

<p>  rá nás dva poutá."</p>

<p>  Ben váhal. Po několik dlouhých okamžiků zvažo-</p>

<p>  val, co mu právě bylo řečeno. Neděsila ho myšlenka</p>

<p>obětování se pro Vrbu, ale vzdání se možnosti jaké-</p>

<p>koliv další volby, aniž by věděl, j aké okolnosti mo-</p>

<p>hou nastat. Nechtěl slibovat naslepo, bez znalosti</p>

<p>budoucích věcí.</p>

<p>  Na druhou stranu, přesně tak se už musel rozho-</p>

<p>dovat několikrát v životě. Ne vždycky měl možnost</p>

<p>zevrubně zvážit všechny možnosti. "Slibuji," vyhrkl,</p>

<p>ačkoliv právník v něm zaskřípal zuby.</p>

<p>  "Vrba šla na sever," řekla Matka země. "Nejspíš</p>

<p>do Temného polomu."</p>

<p>  Benovi se zastavilo srdce. "Do Temného polomu?"</p>

<p>  "</p>

<p>  Uzda je kouzelná. Utkali ji čarodějové před mno-</p>

<p>ha, mnoha lety. Prošla mnoha rukama a téměř upadla</p>

<p>v zapomenutí. Ještě nedávno ji měla Noční Stín. Ča-</p>

<p>rodějnice uzdu ukradla a ukryla ji společně s ostat-</p>

<p>ními svými poklady. Ráda shromažďovala krásné</p>

<p>věci, aby se jimi mohla ťěšit, kdykoliv se jí zlíbilo.</p>

<p>Nočnímu Stínu ji pak několikrát ukradl drak Strabo,</p>

<p>který také nesmímě touží po drahocennostech. Uzdu</p>

<p>si kradli navzájem, posupně se z toho stalo něco ja-</p>

<p>ko hra. Pokud vím, naposledy ji měla čarodějnice."</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 163</p>

<p>  Při zmínce o Nočním Stínu ajejím sídlu se Benovi</p>

<p>vybavila spousta nepříjemných vzpomínek. Na se-</p>

<p>znamu míst, které se Ben v nejbližší době rozhodně</p>

<p>nechystal navštívit, bylo hodně položek, ale Temný</p>

<p>polom měl mezi nimi výsadní postavení.</p>

<p>  lGC</p>

<p>  "Noční Stín ale zmizéla ve světě víl, nebo snad ne</p>

<p>  "Vrba odešla ihned, jakmile se dozvěděla, kde uz-</p>

<p>du hledat, Výsosti," přetrhla Matka země tok jeho</p>

<p>myšlenek. "To bylo před dvěma dny. Musíš si po-</p>

<p>spíšit, jestli ji chceš dostihnout."</p>

<p>  Ben nepřítomně přikývnul anajednou si uvědomil,</p>

<p>že nad ponurou bažinou nebe bledne. Úsvit byl ne-</p>

<p>daleko.</p>

<p>  "Přeji ti hodně štěstí, Výsosti," zvolala Matka ze-</p>

<p>mě a pomalu se začala nořit do bažiny. S každou</p>

<p>další vteřinou ztrácelo její tělo tvar. "Najdi Vrbu</p>

<p>a zachraň ji. Pamatuj na svůj slib."</p>

<p>  Ben se chystal zavolat zpátky, na rtech tucty nezod-</p>

<p>povězených otázek. V tu chvíli však již Matka země</p>

<p>zmizela nadobro. Potopila se do bahna a nezůstala po</p>

<p>ní ani stopa. Před Benem se rozprostírala prázdná,</p>

<p>klidná hladina.</p>

<p>  p ,</p>

<p>  "As oň vím, kam Vrba šla," řekl si. "Ted se hlav-</p>

<p>ně musím dostat ven z téhle bažiny." Naprosto ne-</p>

<p>čekaně se z vějířů kapradí vynořilo blaťátko. Chvíli</p>

<p>Bena důležitě pozorovalo, pak se otočilo a udělalo</p>

<p>několik kroků. Ohlédlo se a čekalo.</p>

<p>  Ben si povzdechl. Jaká škoda, že se všechna jeho</p>

<p>přání neplnila tak rychle. Podíval se dolů na Dirka</p>

<p>a kocour jeho pohled opětoval.</p>

<p>  "Co bys řekl malé procházce na sever?" zeptal se</p>

<p>kocoura.</p>

<p>Jak se dalo čekat, kocour neodpověděl.</p><empty-line /><p>166 TERRY BROOKS</p>

<p>Od jejich pobytu v Elderew uběhly už tři dny. Na-</p>

<p>cházeli se jihovýchodně od Rhyndweiru v samém</p>

<p>srdci Zeleného trávníku, když narazili na lovce.</p>

<p>"Byl čemý, jako uhlí ze sevemích dolů, jako stín,</p>

<p>kterého se nikdy nedotkl sluneční paprsek. Matičko!</p>

<p>Proběhl těsně kolem mně, stačilo jen natáhnout ruku</p>

<p>a dotknout se ho. Samá krása a vznešenost, skákal tak</p>

<p>lehce, jako by se ani nedotýkal země. Proklouzl mezi</p>

<p>námi jako závan větru, který můžeš cítit, zřídkakdy</p>

<p>vidět, ale který nikdy nemůžeš polapit. Ne, ne. Ne-</p>

<p>dotknul jsem se ho. Neodvážil bych se dotknout ně-</p>

<p>čeho tak. . . čistého. Jako bych viděl požár - úchvatný,</p>

<p>ale nebezpečný. Nechtěl jsem se spálit."</p>

<p>  Muž mluvil rychle, jeho hlas byl chraplavý, jak se</p>

<p>v něm odrážely těžce skrývané emoce. Pomalu se</p>

<p>snášel večer. Ben, Dirk a lovec seděli kolem malého</p>

<p>ohně na závětrné straně kopce porostlého hustým</p>

<p>dubovým remízkem. Západní horizont zrudl září za-</p>

<p>padajícího slunce, nad východem začala houstnout</p>

<p>tma. Konec dne byl teplý a poklidný, předcházeící</p>

<p>deštivé dny byly už jen nepříjemnou vzpomínkou.</p>

<p>V korunách stromů zpívaly ptáci a vzduch byl napl-</p>

<p>něn vůní květin.</p>

<p>  Ben si lovce pozomě prohlížel. Byl to velký, pevně</p>

<p>stavěný muž s tváří opálenou sluncem a mozolnatými</p>

<p>dlaněmi. Měl zálesácký oděv a na nohou vysoké ko-</p>

<p>žené boty z měkké kůže, díky nimž dokázal kráčet</p>

<p>pohodlně a tiše. Nesl kuši, střely, velký luk, šípy a la-</p>

<p>so. Za pasem mu čouhal nůž na stahování zvěře. Jeho</p>

<p>tvář, vyzáblá, protáhlá, s vystouplými lícními kostmi,</p>

<p>byla napjatá vzrušením. Vypadal nebezpečně, což</p>

<p>jindy nejspíš ťaké byl.</p>

<p>  Ne však této noci.</p>

<p>  "To ale předbíhám," zamumlal nečekaně. Znělo to</p>

<p>zároveň jako výtka i konstatování. Obrovskou tlapou</p>

<p>si utřel čelo a přikrčil se blíž k ohni, jako by se chtěl</p>

<p>GRrrÝvNoRožEc 67</p>

<p>ohřát v teple plamenů. "Víte, málem jsem tam am</p>

<p>nebyl. Chystal jsem se do Melchoru na velkorožce.</p>

<p>Už jsem měl sbalený nádobíčko, když v tom se ob-</p>

<p>jevil Dain. Chytil mě přímo na rozcestí. Pádil, jako</p>

<p>by se jeho stará domákla - no víte čeho, aječel jako</p>

<p>bláien. Zpomalil jsem a čekal, k mý vlastní škodě.</p>

<p>"Chystá se lov," vypadlo z něj. "Pořádá ho sám král.</p>

<p>Jeho lidi jsou všude a najímaj ty nejlepší a nej-</p>

<p>rychlejší. Chtějí si políčit na - nebudeš tomu věřit-</p>

<p>  ý 7  , p</p>

<p>čem ho ednorožce. Je to tak ovídá on. "Černý</p>

<p>jednorožec - právě toho chtějí ulovit, kdyby to mělo</p>

<p>trvat nevímjak dlouho. Shánějí stopaře, kteří za tím</p>

<p>zvířetem půjdou zjednoho konce údolí na druhý.</p>

<p>Měl bys jít taky," povídá. "Dávají každýmu chlapovi</p>

<p>dvacet babek za den, jídlo zadarmo a tomu, kdo ho</p>

<p>lapne dalších pět tisíc navrch!"</p>

<p>  Lovec se zasmál, ale znělo to spíš rozmrzele. "Pět</p>

<p>tisíc babek. Vypadalo to jako největší šance mýho</p>

<p>života. Tolik peněz bych jinak nevydělal ani za deset</p>

<p>let práce. Koukal jsem na Daina a říkal si, že fakt asi</p>

<p>ztratil rozum, ale pak jsem si všiml takovejch ma-</p>

<p>lejch jiskřiček co měl v očích a došlo mi, že je to</p>

<p>pravda. Nějaký blázen, král nebo kdosi, si myslí, žé</p>

<p>v lesích pobíhá čemý jednorožec, rozhodl se jej</p>

<p>chytit a vypsal na to odměnu pět tisíc.</p>

<p>  Ben se kradmo podíval na Dirka. Kocour seděl</p>

<p>několik stop od nich, packy pečlivě složené pod se-</p>

<p>bou, a upřeně pozoroval lovce. Od té chvíle, co muž</p>

<p>prišel kjejich malému ohni apožádal je, zda by</p>

<p>s nimi nemohl pojíst, se Dirk ani nepohnul, ani ne-</p>

<p>promluvil. V této chvíli vypadal jako naprosto oby-</p>

<p>čejná kočka. Ben si nemohl pomoci, ale strašně ho</p>

<p>zajímalo, na co asi kocour myslí.</p>

<p>  "A tak jsme šli, já a Dain, a tak ještě asi dva tisí-</p>

<p>ce lidí, kteří měli stejnej nápad. Sli jsme do Rhyn-</p>

<p>weiru, kde měl lov začít. Louka na ostrohu těsně</p><empty-line /><p>TERRy BROOKS</p>

<p>  vedle soutoku řek byla plná jinejch lovců. Seděli</p>

<p>  kolem ohňů a čekali. Byli tam náhončí byl tam lord</p>

<p>  Kallendbor a všichni ti ostamí vznešení a mocní pá-</p>

<p>  nové obklopení svými rytíři v plné zbroji a strážemi. ,   Byli tam koně a muly, vozy vrchovatě na]ožené pro-</p>

<p>  viantem, nosiči a sloužící, zkrátka, vařilo se to tarn    jako v kotli a kravál tam byl takovej, že určitě vy-</p>

<p>  plašil každou kořist do vzdálenosti deSeti mil. Ma-</p>

<p>, tičko, takovej binec! Nakonec jsem zůstal, pořád</p>

<p>  j y</p>

<p>  sem m slel na ty peníze, ale myslel jSem taky i na</p>

<p>  něco jinýho - na černýho jednorožce. Takový zvíře .</p>

<p>I; :... neexistuje, to jsem věděl moc dobře. Ale co když jo?   Co když tam někde běhá? Třeba ho riechytím, ale</p>

<p>  božínku, stačilo by mi ho jen uvidět!"</p>

<p>  "Ještě to odpoledne nás všechny zavolali před</p>

<p>  hradní bránu. Král tam nebyl, ale viděl jsem čaro-</p>

<p>  děje - toho co mu říkají Questor Thevs. To byl ale</p>

<p>  zjev! v hadrech sešívaných z kousk o</p>

<p>  a přepásaný</p>

<p>  ruznobarevnejma šerpama vypadal j ako strašák!</p>

<p>  apak ještě ten pes, co byl s ním, oblečený do šatů</p>

<p>; jako vy nebo já, a chodil po zadních. 1]ěkteří říkali,   že umí mluvit, ale já nic neslyšel. Stáli tam vedle</p>

<p>  lorda Kallendborna a šeptali si s ním tak, aby to ni-</p>

<p>  kdo jinej neslyšel. Čaroděj byl bílej jako zeď - vy-</p>

<p>  padal, jako když spatříš smrt. Ale Ka]lendbor, ten</p>

<p>  ani nehnul brvou, ten ne. Ten se nikdy nebojí Svo-</p>

<p>  lal nás tím s,ým hromovým hlasem, co byl slyšet po</p>

<p>  celý pláni a určitě ještě pěknej kus dál. Svolal nás</p>

<p>  teda a řekl, že černej jednorožec je zvíře jako každý</p>

<p>  jiný a dá se teda vystopovat a chytit jako jiný zvířa-</p>

<p>  ta. Bylo n tam dost, takže jsme měli jistý že ho</p>

<p>  chytímé, pokud je to tak, jak Kallendbor říkal. Pak</p>

<p>  nárn ještě řekli, kde kdo bude stát a kterým směrem</p>

<p>  pujde a poslali na kutě. Hon měl začít za svítání."</p>

<p>  Lovec se na chvíli odmlčel, a snažil se rozpomenut</p>

<p>  si na sled událostí. Díval se Benovi přes rameno, do</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 169</p>

<p>rostoucí temnoty, jako by tam viděl cosi zjiného</p>

<p>světa ajiného času. "Bylo to ohromný, víte. Všichni</p>

<p>ti chlapi pohromadě - největší hon, jakej jsem kdy</p>

<p>viděl. Na západě jsou Trolové, na jihu zas žijou růz-</p>

<p>ný čarodějný bytosti. Proč si nemysleli, že jednoro-</p>

<p>žec je někde na jihu, to teda nevím. Mělo se začít na</p>

<p>východní hranici apostupovat na západ, jižní a se-</p>

<p>verní konec se pak sevřel jako obrovská sít. Náhon-</p>

<p>čí ajezdci stáli na východě, lovci a stopaři se měli</p>

<p>přesunout na západ a postupovat v malých skupin-</p>

<p>kách. Byl to dobrej plán."</p>

<p>  Slabě se usmál. "Začali jsme přesně podle rozvrhu.</p>

<p>Východní řada se začala pohybovat na západ a pro-</p>

<p>česávala krajinu. Lovci, jako já, se usadili. na vršcích</p>

<p>kopců, aby měli rozhled na všechno, co se hýbalo na</p>

<p>pastvinách pod nimi. Pár nadháněčů projíždělo na</p>

<p>koních kolem konců linie a vyháněli zvířata ukrytá</p>

<p>v houštinách. To bylo něco, všichni ti chlapi, ty vozy,</p>

<p>to nádobíčko. Jako by si celý údolí dalo sraz na tom-</p>

<p>hle velkým honu. Jako by se sem sešel celej svět. Řa-</p>

<p>da postupovala na západ celej den, kolem Rhyndwei-</p>

<p>ru, pustinami a dál. Nadháněči, lovci, jezdci na ko-</p>

<p>nich, pěšáci, vozy s proviantem, které se sjížděly od</p>

<p>všech měst a hradů. Nechápu, jak to všechno dali do-</p>

<p>hromady ajak to, že se jim to během pár chvilek ne-</p>

<p>rozsypalo, ale povedlo se jim to. Nikdy jsme cůc po-</p>

<p>dobnýho neviděl. Čára táborových ohňů se tu noc</p>

<p>táhla od Melchoru až k Ryzímu Stříbru. Od severu na</p>

<p>jih vypadaly jako obrovský, ohnivý had. Z vršku, kde</p>

<p>jsem byl já a Dain, jsme to mohli dobře vidět. Nešli</p>

<p>jsme spát do tábora s ostatními. Venku nám bylo lip.</p>

<p>Oba vidíme v noci stejně dobře jako ve dne a tak ko-</p>

<p>lem nás nic nemohlo proklouznout."</p>

<p>  "Druhý den pokračoval úplně stejně. Došli jsme až</p>

<p>k pahorkatině na samý okraj stepi ale neviděli jsme</p>

<p>nic. Zase se utábořili a čekali, zase,hlídali celou noc."</p><empty-line /><p>1 o TERRY BROOKS</p>

<p>7</p>

<p>  Ben přemýšlel, kolik času ztratil od odchodu z E</p>

<p>derew, aby se dostal jenom sem. Celé čtyři dn</p>

<p>V jezerní krajině mu nepřálo počasí a později se m</p>

<p>sel vyhnout Ryzímu Stříbru, aby náhodou nepotk</p>

<p>stráže - své stráže - které by v něm mohli poznat cí :</p>

<p>zince, kterého král vypověděl ze země. Celou ces</p>

<p>musel jít pěšky, neboť neměl peníze na koně a k</p>

<p>krádeži by se nesnížil. Hon zmeškal o čtyřiadvacé</p>

<p>hodin. Začal přemýšlet, co ho to asi bude stát.</p>

<p>  Lovec si odkašlal a pokračoval. "Chlapi začali být</p>

<p>nespokojení," řekl vážně. "Někteří měli pocit, že ja</p>

<p>to jen ztráta času. Dvacet babek nebo ne, nikdo ze</p>

<p>sebe nechtěl dělat blázna. Pánové si taky řekli svoje</p>

<p>- prý neděláme svou. práci pořádně a něco nám ur.</p>

<p>čitě proklouzlo. Jak jsme moc dobře všichni věděli</p>

<p>v tom to nebylo, ale tohle oni slyšet nechtěli. Tak</p>

<p>jsme jim slíbili, že se budeme víc snažit. Mezi sebou</p>

<p>jsme si ale šeptali, jestli vůbec je něco, kvůli čemu</p>

<p>bychom se snažit měli."</p>

<p>  "Třetí den se západní linie přiblížila k horám, a právě tam jsme ho našli." Lovcovy oči najednou ožily a</p>

<p>v záři ohně mu viditelně zaplanuly vzrušením. "Bylo</p>

<p>pozdě odpoledne. Slunce se schovalo za kopce do</p>

<p>mlhy a lesní stezky byly plné stínů. Byla to ta chvíle</p>

<p>kdy všechno vypadá trochu divně kdy vidíte pohyb</p>

<p>i tam, kde není. Pročesávali jsme borovicový remízek</p>

<p>uprostřed listnatého lesa, hustě zarostlý křovím a mlá-.</p>

<p>zím. Bylo nás tam asi šest, pokud si dobře vzpo-</p>

<p>mínám, a nejméně tucet dalších jsem měl kolem.</p>

<p>Nadháněče jsem slyšel, jak křičí od východu a po-</p>

<p>malu jdou ke mně. Bylo strašný horko, nezvyklý pro</p>

<p>tuhle denní dobu. My byli odření až na kost a ztaha</p>

<p>z toho nesmyslnýho honění duchů. Vypadalo to, že</p>

<p>celý hon skončí ostudou. Pot a mouchy nám dávaly</p>

<p>zabrat, šli jsme pomalu, bolelo nás celý tě:o. Nechal</p>

<p>jsme jednorožce jednorožcem a každej z nás už myslel</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 171</p>

<p>jen na to, jak se dostat domů. Celá věc vypadala jako</p>

<p>pitomej vtip."</p>

<p>  Na chvíli se odmlčel. "Pak jsem najednou zahlíd</p>

<p>mezi borovicemi nějakej pohyb - jenom stín, nic</p>

<p>víc. Řek jsem si, že mě šálí zrak, jako už ostatně ko-</p>

<p>likrát. Chystal jšem se říct něco Dainovi - byl ne-</p>

<p>daleko ode mě po levý straně. Nakonec jsem si to</p>

<p>rozmyslel. Byl jsem moc unavenej na to, aby se mi</p>

<p>chtělo mluvit. Prostě jsem se na chvíli zastavil, ne-</p>

<p>chal jsem křoví křovím a díval se na to místo, jestli</p>

<p>se bude něco dít dál."</p>

<p>  Zhluboka se nadechnul a čelisti mu ztuhly. "Denní</p>

<p>světlo ještě více zesláblo - jako by slunce na chvíli</p>

<p>zastínil rrak. Dobře si pamatuju na ten pocit. Vzduch</p>

<p>byl horký a nehybný, vítr úplně utichnul. Díval jsem</p>

<p>se, když v tom se mlází rozestoupilo a tam stál - jed-</p>

<p>norožec, celý černý, plavné pohyby. Vypadal tak</p>

<p>křehce. Stál tam a díval se na mě - ani nevím jak</p>

<p>dlouho. Prohlížel jsem si jeho kamzičí nohy, lví ocas,</p>

<p>hřívu splývající po krku na záda, drobné hřívy na</p>

<p>nártech a šroubovitý roh. Vypadal přesně tak, jak ho</p>

<p>popisují starý pověsti - ale mnohem krásnější, než by</p>

<p>si kdo dokázal představit. Matičko, byl úžasný!</p>

<p>Ostatní ho viděli taky, aspoň někteří. Dain ho zahlédl,</p>

<p>další dva tvrdili, že ho viděli docela zblízka. Ale ne</p>

<p>tak zblízka, jako já, božíčku! To ne, já jsem byl hned</p>

<p>u něj. Byl přímo vedle mě!"</p>

<p>  "Pak vyrazil. Ale ne, neodhopsal pryč jen tak. Od-</p>

<p>razil se a přímo kolem mě proletěl. Měl tak ladné</p>

<p>pohyby. Byl jako stín letícího ptáka vržený na zemi</p>

<p>ve chvíli, kdy přeletí přes slunce. Mihnul se kolem</p>

<p>mě v j ediném mžikriutí oka - svist - a byl pryč! Stál</p>

<p>jsem tam a díval se za ním a divil se, jestli jsem ho</p>

<p>vážně viděl, i když jsem věděl, že jo. Tak úžasný je</p>

<p>pohled na opravdcvýho jednorožce..."</p>

<p>  Mluvil přerývaně a chvílemi se ztrácel ve vlastních</p><empty-line /><p>172 TERRY BROOKS</p>

<p>slovech pronášených chraplavým hlasem, který pro-</p>

<p>zrazoval příval citů. Ruce se mu živě pohybovaly</p>

<p>v rozmáchlých gestech, jak jimi zdůrazňoval napjaté :</p>

<p>okamžiky příběhu. Ben na chvíli téměř přestal dý-</p>

<p>chat, aby neporušil kouzlo okamžiku, ohromen tou</p>

<p>podívanou.</p>

<p>  Lovec sklopil zrak a ruce bezděčně následovaly. ..</p>

<p>Později povídali, že vběhl přímo doprostřed leče</p>

<p>  . *:</p>

<p>Proletěl tím zmatkem jako když vítr pročesává les.</p>

<p>Tucty lidí ho viděly. Možná tu byla šance ho lap-</p>

<p>nout, ale to by musel bejt, abych tak řek, zázrak.</p>

<p>Proběhl rovnou mezi náhončími. Snažili se ho chy-</p>

<p>tit, ale... víte co se stalo?" Pohlédl znova na Bena.</p>

<p>"Jednorožec běžel přímo proti Pánům ze Zeleného</p>

<p>trávníku a královejm lidem, přímo proti nim; matič-.</p>

<p>ko! a kouzelník, ten samej, co to všechno svolal, ;</p>

<p>zamával rukama a všude kolem začali pršet motýli</p>

<p>akytky. Mezi honci nastala mela ajednorožec jim</p>

<p>proklouz a zmizel, než bys řek švec!" Zeširoka se</p>

<p>usmál. "Motýli a kytky, dovedete si to představit?"</p>

<p>  Ben mu úsměv oplatil. Chápal to zcela přesně.</p>

<p>  Lovec přistrčil kolena k bradě a objal je rukama.</p>

<p>Úsměv zjeho tváře zmizel. "Jak povídám. I.ov skon-</p>

<p>čil a kdo měl trochu rozumu, snažil se vytratit. Obje-</p>

<p>vily se nějaký řeči o tom, že by se mělo pokračovat.</p>

<p>Chtěli začít novou leč na východě, ale nic z toho ne-</p>

<p>bylo. Nikdo si už nechtěl pálit prsty, nadšení bylo to</p>

<p>tam. Jako by byl každej rád, že je jednorožec pryč.</p>

<p>Stejně prej nejde chytit, aspoň si to většina z nás</p>

<p>myslela."</p>

<p>  Oči mu zpřísněly. "Žijeme v divný době. Jak jsem</p>

<p>slyšel, král vyhodil toho psá i čaroděje. Vyrazil je na</p>

<p>minutu, jakmile se dozvěděl, co se stalo. Propustil</p>

<p>je, když mu řekli, co čaroděj udělal - nebo co si</p>

<p>myslel, že udělal. Jak to vidím já, čaroděj tam nebyl</p>

<p>moc platný. Ne při lovu na zvíře, jako bylo tohle.</p>

<p>  d</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 173</p>

<p>Vypadal spíš jako duch než jako něco smrtelnýho,</p>

<p>jako sen..."</p>

<p>  V lovcových očích se nečekaně zaleskly slzy. "Ví-</p>

<p>te, mám pocit, jako bych se ho dotknul, víte prá-vě</p>

<p>v tý chvíli, kdy se mih kolem mě, jsem se ho dotknul.</p>

<p>Matičko, pořád cítím tú hedvábnou srst, jako oheň,</p>

<p>jako... jako dotek ženy. Kdysi dávno se mě takhle</p>

<p>jedna žena dotkla. Bylo to právě takový. A teď toho</p>

<p>mám plnou hlavu. Snažím se myslet na jiný věci</p>

<p>snažím se bejt rozumnej, ale ten pocit tu je pořád."</p>

<p>Rysy tváře mu opět ztuhly, jak se snažil vzdorovat</p>

<p>svým emocím. "Sel jsem ho hledat sám. Říkal jsem</p>

<p>si, že jeden možná bude mít víc štěstí, než celá armá-</p>

<p>da. Vlastně jsem ho ani nechtěl chytnout - nejspíš to</p>

<p>ani nejde. Chtěl jsem ho jen zase vidět. Dotknout se</p>

<p>ho - j eště j ednou, j en na vteřinu. . . "</p>

<p>  Hlas mu selhal. Oheň nečekaně zapraskal a vyplivl</p>

<p>chomáč jisker. Nikdo se ani nepohnul. Do údolí se</p>

<p>snášela noc, poslední záblesky denního světla mi-</p>

<p>zely z dohledu, na nebi se objevily měsíce a hvězdy.</p>

<p>Jejich zář však byla matná a nezřetelná, barvy vy-</p>

<p>bledlé. Ben se podíval dolů na Dirka ze Zápraží.</p>

<p>Kocour měl žavřená víčka.</p>

<p>  "Jen jsem se ho chtěl dotknout ještě jednou," řekl</p>

<p>lovec tiše. "Jen na chvíli."</p>

<p>  Díval se na Bena prázdným pohledem. Nastalo ti-</p>

<p>cho, které zastřelo všechno, co bylo řečeno.</p>

<p>  Tu samou noc se Vrbě zase zdálo o černém jedno-</p>

<p>rožci. Spala přitulená k věrnému Pastiňákovi pod</p>

<p>korunami skupinky borovic na samém kraji Temné-</p>

<p>ho polomu, skrytá ve stínu větví. Na cestě směrem</p>

<p>k severu byla již pět dní. Její náskok před Benem už</p>

<p>nepředstavoval víc, než pár hodin. Hon na černého</p>

<p>jednorožce ji zdržel téměř jeden celý dan - lovci</p>

<p>pročesávali krajinu západně od Zeleného Trávníku</p><empty-line /><p>174 TERRY BROOKS</p>

<p>a donutili ji obrátit se na východ. Neměla nejmenší:,</p>

<p>tušení, o co vlastně jde, stejně jako netušila, že ji Ben hledá.</p>

<p>  Sen se přikradl kolem půlnoci, neslyšně, jako když</p>

<p>matka nahlíží do pokoje svého spícího dítěte - jeho</p>

<p>přítómnost hřála a uklidňovala. Tentokrát necítilá</p>

<p>žádný strach, jen smutek. V tom snu se prodírala le-</p>

<p>sem, procházela pastvinami a černý jednorožec ji</p>

<p>sledoval. Byl jako přízrak z podsvětí vábený k živé</p>

<p>bytosti. Objevoval se a zase mizel, podobný sluneční</p>

<p>záři za oblačného dne - tu ve stínu ohromného javo-</p>

<p>ru, tu na malé mýtině obklopené jehličnatým houš-</p>

<p>tím. Nikdy se neukázal celý, byl jako černý, beztva-</p>

<p>rý stín. Jen jeho oči zářily. Zrcadlil se v nich vše-</p>

<p>chen smutek světa, ten který byl, i který bude.</p>

<p>  Ty oči Vrbu rozplakaly, i když stále spala, slzy jí</p>

<p>stékaly po tvářích. Byly ustaran.é, vyděšené až do</p>

<p>krajnosti plné bolesti, jak si jen dovedla představit.</p>

<p>Černý jednorožec z tohoto snu nevypadal jako ďá-</p>

<p>bel, bylo to jemné, obdivuhodné stvoření, které ně-</p>

<p>kdo strašlivým způsobem zneužil...</p>

<p>  S trhnutím se probudila, obraz jednorožce však zů-</p>

<p>stával pevně vtisknut v mysli. Pastiňák spal pokojně</p>

<p>vedle ní. Úsvit byl ještě daleko a Vrba se zachvěla</p>

<p>nočním chladem. Její útlé tělo se roztřáslo, neboť</p>

<p>stále slyšela šepot snu a vílí část její bytosti z něj cí-tila magii.</p>

<p>  Tento sen je opravdový, uvědomila si nečekaně.</p>

<p>Tohle je pravda.</p>

<p>  Opřela se o zvrásněný kmen borovice, polkla, aby</p>

<p>zahnala sucho v krku a přinutila se uvažovat, co ten</p>

<p>sen znamenal. IIemohla si pomoci - cosi ji k tomu</p>

<p>nutilo - snad jednorožcovy oči, které jako by o něco</p>

<p>prosily. Teď už nepřemýslela, jak získat zlatou uzdu</p>

<p>a donést ji cc; nejrychleji Bénovi. To ji přikazoval</p>

<p>první sen, kvůli kterému se vydala na svou cestu</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 175</p>

<p>a který byl nyní zpochybněn. Jednorožec z prvního</p>

<p>snu byl zcela odlišný od tohoto jednorožce. První</p>

<p>byl démon, druhý oběť. První ji pronásledoval, dru-</p>

<p>hý byl sám jako... štvaná zvěř? Možná, pomyslela</p>

<p>si. Jeho oči prosily Vrbu o pomoc.</p>

<p>  A ona věděla, že mu ji musí póskytnout.</p>

<p>  Zachvěla se hrůzou. Na co to jen myslí? Pokud se</p>

<p>kjednorožci jen přiblíží, bude ztracena. Měla by za-</p>

<p>pomenout na to bláznovství, měla by se vrátit k Be-</p>

<p>novi. . .</p>

<p>  Myšlenku nedokončila, schoulila se do ticha noci</p>

<p>abojovala se svou vlastní nerozhodností. Toužila po</p>

<p>konejšivé matčině přítomnosti, anebo po moudré ra-</p>

<p>dě Matky země.</p>

<p>  Ze všeho nejvíc však toužila po Benovi.</p>

<p>  Nikdo z nich však nebyl nablízku. Pokud nepočítá</p>

<p>Pastiňáka, zbyla sama.</p>

<p>  Vteřiny utíkaly. Znenadání vstala, tiše jako stín</p>

<p>opustila spícího kobolda a vydala se sama do Tem-</p>

<p>ného polomu. Neměla k tomu žádný důvod, poslou-</p>

<p>chala jen svůj instinkt a oddala se mu bez pochyb-</p>

<p>ností a strachu, s jistotou, že je v bezpečí a všechno</p>

<p>bade v pořádku.</p>

<p>  Vrátila ze za úsvitu. Zlatou uzdu stále ještě nemě-</p>

<p>la, ale už věděla, kde ji hledat. Její vílí smysly jí</p>

<p>prozradily i tajemství, která neznala ani Matka ze-</p>

<p>mě. Uzda. byla opět ukradena.</p>

<p>  Vzbudila Pastiňáka, sesbírala několik věcí, krátce</p>

<p>pohlédla do tmavé kotliny a vydala se na východ.</p><empty-line /><p>1j8 TERRy BROOKS</p>

<p>  Když se Ben a Dirk ze Zápraží druhý den probu-</p>

<p>  dili, lovec byl pryč. Ani jeden z nich ho neslyšel od-</p>

<p>  cházet. Odešel beze slova zmizel tak dokonale, jako</p>

<p>  ,</p>

<p>  by tam ani nikdy nebyl. Dokonce ijeho obličej byl</p>

<p>  nyní pro Bena jen matnou vzpomínkou. Zůstalo po</p>

<p>  něj jen vyprávění o honu na černéhó jednorožce,</p>

<p>  barvité a strašidelné.</p>

<p>  Snídaně se odehrávala v slavnostní náladě. "Dou-</p>

<p>  fám, že najde to, co hledá," zamumlal Ben.</p>

<p>  "Nenajde," odpověděl tiše Dirk. "Nic takového ne-</p>

<p>  existuje."</p>

<p>  Bena to udivovalo čím dál tím víc. Jednorožec byl</p>

<p>  prchavý jako dým a stejně tak hmotný. Mnozí ho vi-</p>

<p>  děli, ale ne na dobu delší, než několik vteřin a nikdy</p>

<p>  ne jinak, než jen jako letící stín. Byl legendou, která   se nepochybně opírala o skutečnost, po zvážení</p>

<p>1</p>

<p>  všech skutečností</p>

<p>  jej však sotva bylo možné pova-</p>

<p>  žovat za něco víc, než jen přízrak. A tím možná čer-</p>

<p>  ný jednorožec byl - útržek maie, který měl podobu,</p>

<p>  ale ne skutečně hmotné tělo. V Landoveru bylo</p>

<p>  možné všechno.</p>

<p>  Téměř se na to chtěl zeptat Dirka, ale včas se zara-</p>

<p>  p y y</p><empty-line /><p>  I :</p>

<p>   zil. Kocour by</p>

<p>  mu neod ověděl přímo, i kd b od- ..</p>

<p>  pověd znal a on už měl slovních hříček dost.</p>

<p>  Rozhodl se změnit téma.</p>

<p>  ,Dirku, trochu jsem přemýšlel o tom, co nám</p>

<p>9I</p>

<p>  Matka země prozradila o zlaté uzdě," začal, když ;</p>

<p>  dojedli snídani. "Vrbě řekla, že ji naposledy měla</p>

<p>  Noční stín, ale stále nevím, co se s čarodějnicí stalo,    když jsem ji odeslal do mlžného světa víl." Ben se</p>

<p>ly I na chvíli odmlčel. "Věděl jsi, že jsem to udělal, :</p>

<p>  "":i viď?:</p>

<p>  Dirk, usazený na dlouhém polenu, zkusmo zvedl ;</p>

<p>  přední packu. "Věděl." .</p>

<p>  "Ona poslala mé přátele úo Abbadonu, tak jsem se</p>

<p>  rozhodl jí potrestat stejně," pokračoval, jako by se</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 1T9</p>

<p>  ažil vysvětlit své jednání. "Víly mi daly Prach Io.</p>

<p>  ášek, který po vdechnutí donutil každého plnit</p>

<p>  příkazy toho, kdo ho použil. Později jsem ho zkusil</p>

<p>;:::jna draka Straba. Nejdřív jsem ho však potřeboval</p>

<p>: pa Noční Stín. Donutil jsem ji proměnit se ve vránu</p>

<p>  a odletět do mlh." Znova se ódmlčel. "Ale nikdy</p>

<p> jsem se nedozvěděl, co se stalo potom."</p>

<p>  "Pevně doufám, že tato poněkud nudná rekapitula-</p>

<p>  ce má nějaký smysl," nakrčil nos Dirk.</p>

<p>  "Jen jsem přemýšlel, zda se Nočnímu Stínu poda-</p>

<p>ňlo najít cestu z mlh zpátky do Temného polomu</p>

<p>nebo ne. Mohlo by být užitečné vědět to dřív, než jí</p>

<p>slepě vpochodujeme přímo do náruče," vybuchl</p>

<p>Ben.</p>

<p>  Dirk si dával s odpovědí načas, pečlivě si myl nos,</p>

<p>zatímco Benova zlost narůstala. Nakonec se na něj</p>

<p>kocour přece jen podíval. "Já sám jsem v Temném</p>

<p>polomujistý čas nebyl, ale pokud vím, může být ča-</p>

<p>rodějnice zpátky."</p>

<p>  Benovi chvíli trvalo, než strávil novou informaci.</p>

<p>Setkání s Nočním Stínem bylo to poslední, co by</p>

<p>teď mohl potřebovat. Neměl medailon, který by ho</p>

<p>chránil, jestli ho ovšem kdy mohl ochránit před by-</p>

<p>tostí tak ďábelskou, jako čarodějnice. Pokud by ho</p>

<p>poznala, čekala by Bena jistá smrt, a i kdyby ne-</p>

<p>)en těžko mohl doufat ve vřelé přivítání. Stejně tak</p>

<p>Vrba, zvlášť pokud by Noční stín zjistila, co sylfa</p>

<p>chce. Rozhodně by nebyla ochotna dát zlatou uzdu</p>

<p>zruky, ať už by argumenty byly sebepřesvědčivějsí.</p>

<p>Nejspíš by Vrbu proměnila v žábu a stejně tak</p>

<p>ijeho. Toužebně pomyslel na Prach Io a v duchu si</p>

<p>přál mít alespoň jednu hrst. To by podstatně zlepšilo</p>

<p>jeho vyhlídky.</p>

<p>  Pátravě se zadíval na Dirka. "Co bys řekl na krát-</p>

<p> výlet do vílích mlh?" zeptal se náhle. "Jednoa se</p>

<p>mi to povedlo, povede se to i podruhé. Možná mě</p><empty-line /><p>18o TERRY BROOKS</p>

<p>  víly i přes kouzlo poznají. Možná mi pomohou</p>

<p>  kat starou podobu. Nebo mi alespoň dají další 1</p>

<p>  Prachu Io, abych ho mohl použít na čarodějnici.</p>

<p>  konec, slíbil jsem přece Matce zemi, že uděl</p>

<p>  všechno, abych ochránil Vrbu. Nemůžu ji chr</p>

<p>  pokud se nedokážu póstarat ani sám o sebe."</p>

<p>  Dirk ho chvíli upřeně pozoroval, zamrkal a zívn</p>

<p>  "S tvým problémem ti nemůže pomoci nikdo - d</p>

<p>  konce ani víly ne."</p>

<p>  "</p>

<p>  Proč ne?" vyštěkl na něj Ben, podrážděný koco</p>

<p>  rovou nesnesitelnou samolibostí.</p>

<p>  "Tak za prvé, magie, která tě změnila, je tvá vl</p>

<p>  ní, to jsi slyšel už nejméně půltucetkrát. A za druh</p>

<p>  víly ti nemusí pomoci jen proto, že je požádáš. Z</p>

<p>  sahujído života lidí tehdy a v těch záležitostech, kte  , samy uznají za vhodné, nikdy ne naopak." Znech</p>

<p>  ceně nakrčil umytý čenich. "Věděl jsi to dříve, n</p>

<p>  ses zeptal, vznešený pane."</p>

<p>  Ben tiše soptil. Samozřejmě, kocour měl pravdu</p>

<p>  věděl to. Víly nezasáhly do záležitostí Landove</p>

<p>  když poprvé přišel do nemocného údolí, ani kdy</p>

<p>  mu vyhrožoval Železný Cejch. Bylo tedy velmi ne</p>

<p>  pravděpodobné, že teď by postupovaly jinak. On by</p>

<p>  král a nesnáze, kterým musel čelit náležely jen jemu:</p>

<p>  Jak j e j en řešit?</p>

<p>  "Poďme," přikázal najednou a vyskočil. "Mám</p>

<p>  plán, který by se mohl podařit." Natáhl si boty, up</p>

<p>  ravil oděv a čekal, až se ho Dirk zeptá, jaký to j</p>

<p>  plán. Kocour však mlčel. Nakonec to Ben nevydržel.</p>

<p>  "Nezajímají tě podrobnosti?"</p>

<p>  Kocour se protáhl, seskočil ze svého bidýlka a pos-</p>

<p>  tavil se vedle něj. "Ne."</p>

<p>  Ben zaťal zuby a tiše zaklel. Dobrá, ať se propad-</p>

<p>  ne do horoucího pekla, jestli mu řekne jediné slovo.</p>

<p>  Vyiali se časným ránem směrem na sever, hranič-</p>

<p>  ními pastvinami Zeleného Trávníku. Pak se zlehka</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 181</p>

<p>   točili na východ k pahorkatině ležící dole pod Mel-</p>

<p>  " horem. Ben šel vpředu, ale zdálo se, jako vždycky,</p>

<p>  že kocour ví, kam má namířeno. Často si vybral pě-</p>

<p>šinu vedoucí vysokou travou souběžně s Benem a</p>

<p>o cíl jejich cesty projevoval okázalý nezájem. Dirk</p>

<p>  byl stále hlavolam bez klíče. Ben se raději soustředil</p>

<p>  na úkol, který měl před sebou, než aby se dále zao-</p>

<p>:bíral Dirkem a dělal ze sebe hlupáka. Bylo jedno-</p>

<p>  dušší zvyknout si na kočku asi tak, jako si musíte</p>

<p>  zvyknout na rozmarv počasí.</p>

<p>  Pastviny stále nesly stopy po nedávném honu. Vel-</p>

<p>  ké plochy trávy a nižší porost byly pošlapané oko-</p>

<p>  vanýma botama. Pláň byla poseta odpadky z provi-</p>

<p>.antních vozů, popel z táborových ohňů hyzdil pest-</p>

<p>  robarevné louky. Celý Zelený Trávník vypadal jako</p>

<p>  pláň, na které nocovali fanoušci před fotbalovým</p>

<p>  zápasem. Ben znechuceně nakrčil nos. Meeks zase</p>

<p>  zneužíval zemi tak j ako drív.</p>

<p>  Objevily se i jiné známky toho, že krajina trpí.</p>

<p>  Uvadání, tak všudypřítomné v Landoveru v dřívěj-</p>

<p>  ších dobách, se opět začalo projevovat na stromech</p>

<p>  a rostlinách - důkaz slábnutí kouzelné moci lando-</p>

<p>  verského krále. Země ztrácela svou sílu. Meeks, bez</p>

<p>  ohledu na svůj vnéjší zjev, nebyl skutečným králem</p>

<p>  a Landover to poznal. Příznaky byly zatím nepatrné,</p>

<p>  ale jistě se brzy zhorsí. Bylo možné, že skvrna opět</p>

<p>  zasáhne i Ryzí Stříbro a celé údolí onemocní. Ben</p>

<p>  zrychlil tempo své chůze, jako by tady rychlost mo-</p>

<p>  hla nějak pomoci. .</p>

<p>  Kolem poledne potkali karavanu kupců cestujících</p>

<p>  do Melchoru, aby získali od Trollů železné nářadí</p>

<p>  azbraně. Pojedli společný oběd. Řeč se stále točila</p>

<p>  jen kolem honu na jednorožce a podivných událostí</p>

<p>  posledních několika dnů. Král se stáhl do ústraní</p>

<p>. ,a odmítá kohokoliv přijímat, dokonce i Pány ze Ze-</p>

<p> leného Trávníku. Zastavily se projekty veřejných</p><empty-line /><p>182 TERRy gROOKS</p>

<p>  prací, soudní a smírčí rada byly rozpuštěny, vyslan</p>

<p>  odešli z Ryzího Stříbra s prázdnou, zkrátka všec</p>

<p>  se zastavilo na mrtvém bodě. Nikdo netušil, co</p>

<p>  děje. Objevily se zvěsti o démonech létajících p</p>

<p>  nočním nebi a obrovských příšerách kradoucích d</p>

<p>  bytek a unášejících děti, jako to dříve dělali drac</p>

<p>  Někteří říkali, že je za to odpovědný sám král. P</p>

<p>  nabídl démonům volný vstup do Landoveru vým</p>

<p>  nou zajednorožce.</p>

<p>  Všechno se točilo jen kolem jednorožce. Král d</p>

<p>  jednoznačně na srozuměnou že ho musí mít a kd</p>

<p>  ,</p>

<p>  mu ho přivede, toho bohatě odmění.</p>

<p>  "Pokud dokážeš chytit dým, budeš boháč," zažer</p>

<p>  toval jeden z obchodníků a ostatní se smáli.</p>

<p>  Ben se však nesmál. Rozloučil se, jak to jen šl</p>

<p>  a pokračoval co nejrychleji na sever. Věci se začal</p>

<p>  vymykat z rukou a on sám na tom měl velký podíl.</p>

<p>  Odpoledne už byl v zemi Domů skřítků.</p>

<p>  Domů skřítci žili pod zemí. Ben je potkal během</p>

<p>  prvních dnů svého kralování. Byla to malá, chlupatá,</p>

<p>  ušmudlaná stvoření. Vypadali jako přerostlí krtci,</p>

<p>živili se mršinami a kradli. Dalo se jim věřit asi jaka</p>

<p>psovi, kterého nechátesamotného u roštu s pečeným</p>

<p>masem. Přesněji řečeno, jim se nedalo věřit, pokud</p>

<p>jste je nechali o samotě s tím psem. Psy, kočky,</p>

<p>ajiná ochočená zvířata totiž považovali za pochout-:</p>

<p>ku. Abernathy tvrdil, že jsou kanibalové. Questor</p>

<p>Thews je měl za chodící problém. Pro každého to</p>

<p>byli jen otrapové. "Domů skřítci" získali své jméno</p>

<p>podle nejběžnějšího přání každého kdo měl tu</p>

<p>  ,</p>

<p>smůlu se s nimi setkat:, Jděte domů, skřítci" Dva</p>

<p>z nich, Nicka a Pijavka se vydali do Ryzího Stříbra,</p>

<p>vyprosit si Benovu pomoc při osvobození několika</p>

<p>svýcb příbuzných, které zaali a odvedli trolové, ne-.</p>

<p>boť jim Domů skřítci ukradli a snědli několik ócho-.</p>

<p>  J</p>

<p>čených lenochodů, domácích mazlíčků. Při tomto</p>

<p>  ;</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 183</p>

<p>dobrodružství přišel Ben málem o život, ale poznal</p>

<p> Domů skřítky jako jedny z nejvěrnějších poddaných</p>

<p>ůnu, když už ne jedny z nejukázněnějších.</p>

<p> Nicka a Pijavka kdysi tvrdili Benovi, že znají</p>

<p>Temný polom stejně dobře, jako svou dlaň.</p>

<p>  "Přesně tuhle pomóc potřebujeme," řekl Ben Dir-</p>

<p>kovi navzdory původnímu rozhodnutí držet jazyk za</p>

<p>~zuby. "Nikdy nepřinutíme Noční Stín, aby nám vy-</p>

<p>dala zlatou uzdu dobrovolně. Vrba to ví jistě taky,</p>

<p>ale přesto půjde. Bude nejspíš jednat přímo, ne opa-</p>

<p>tmě. Je na to příliš čestná. Tak či onak, pokud šla do</p>

<p>Temného polomu, má v této chvíli zcela jistě pro-</p>

<p>blémy. Potřebuje pomoc. Nicka a Pijavka nám mo-</p>

<p>hou posloužit jako zvědové. Umí proklouznout ko-.</p>

<p>lem, aniž by je kdokoliv spatřil. Pokud je tam Vrba</p>

<p>nebo Noční Stín, dozvíme se to. Pokud tam je uzda,</p>

<p>mohou se pokusit ji pro nás ukrást. Je ti to jasné?</p>

<p>Oni mohou jít tam, kam my nemůžeme."</p>

<p>  "Povídej to sám sobě," odpověděl Dirk.</p>

<p>  "Máš snad lepší plán?" zavrčel na něj Ben oka-</p>

<p>mžitě.</p>

<p>  S Dirkem však jeho hněv nepohnul ani v nejmen-</p>

<p>ším. "Já némám žádný plán," řekl. "Tohle je tvůj pro-</p>

<p>blém, ne můj."</p>

<p>  "Mockrát děkuju. Jestli ti dobře rozumím, tak ses</p>

<p>rozhodl neobtěžovat se s nějakým průzkumem a půj-</p>

<p>deš se tam podívat sám?"</p>

<p>  "Těžko. Jsem tvůj společník, ne lokaj."</p>

<p>  Jsi otravný, Dirku."</p>

<p>  "Jsem kočka, Veličenstvo."</p>

<p>  Ben se zamračil a odkráčel směrem k sídlu pod-</p>

<p>zemních lidiček. Domů skřítci převzali ivyky step-</p>

<p>ních psů. Předsunuté hlídky zpravili obyvatele sídla</p>

<p>ojejich příchodu dřív, než Ben kohokoliv záhlédl.</p>

<p>Když tedy vstoupil do sídla Domů skříků, uviděl už</p>

<p>jen prázdné díry. Ben došel až do středu, posadil se</p><empty-line /><p>184 TERRY BROOKS</p>

<p>tam na pařez a čekal. Od té doby, co se stal krále</p>

<p>tady byl mnohokrát a znal pravidla hry.</p>

<p>  O několik minut později k němu přišel Dirk. Ko</p>

<p>cour se mu beze slova stulil u nohou a přimhouřil</p>

<p>oči, do kterých mu svítilo nízké odpolední slunce.</p>

<p>  Krátce poté zjedné z děr vykoukla chlupatá tvá-</p>

<p>rička. Bytost zamžourala oslněnýma očima, a chvíli</p>

<p>nakrčeným nosíkem větřila.</p>

<p>  "</p>

<p>  Dobrý den, pane," pozdravil skřítek Bena a ned-</p>

<p>bale se přitom dotkl potrhaného klobouku s dlou-.:</p>

<p>hým, červeným pérem.</p>

<p>  "</p>

<p>  Dobrý den," odpověděl Ben.</p>

<p>  "Vyrazil jste si na procházku, co, pane?"</p>

<p>  "Za trochou čerstvého vzduchu a sluníčka. To vy-</p>

<p>léčí všechny nemoci."</p>

<p>  "Ano, přesně tak, všechny nemoci. Musíte si ale</p>

<p>dát pozor na nachlazení. Blíží se podzim."</p>

<p>  "</p>

<p>  Přesně tak. Nachlazení může být zrádné." Byl to :</p>

<p>tanec mezi vejci a Ben se rozhodl nechat věcem vol-</p>

<p>ný průběh. Domů skřítci byli při setkání s cizincem</p>

<p>vždycky takoví - vyděšení k smrti. Jeden z nich se</p>

<p>vydal na průzkum a pokud se ukázalo, že návštěvník</p>

<p>nepředstavuje žádnou hrozbu, vylezli i ostatní. Po-</p>

<p>kud se jim však něco nezdálo, viděli jste jen jediné-</p>

<p>ho. , Doufám, že se tvé rodině daří dobře?" pokračo-</p>

<p>val Ben a snažil se, aby to znělo upřímně. "I tvému</p>

<p>společenství?"</p>

<p>  , Ale ano, docela dobře, pane, všichni se mají do-</p>

<p>cela dobře."</p>

<p>  "Je milé to slyšet."</p>

<p>  " p</p>

<p>  "Ano, milé. Skřítek se nená adně rozhlížel ko-</p>

<p>lem, aby zjistil, zdaje Ben sám ajestli něco neskrý-</p>

<p>vá. "Musel jste urazit pořádný kus cesty ze Zeleného</p>

<p>Trávníku, pane. Jsi řemeslník?"</p>

<p>  "Ne tak docela."</p>

<p>  "Tedy kupec?"</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 185</p>

<p> Ben zaváhal a pak přikývnul. "Příležitostně."</p>

<p>;</p>

<p>  Ano?" skřítek zamžoural ještě usilovněji. "Nezdá</p>

<p>Se ale, že bys měl s sebou nějaké zboží, pane.</p>

<p>  "</p><empty-line /><p>  "</p>

<p>  Ach! Zdání klame. Některé zboží může být do-</p>

<p>cela malé, víš." Poklepal na svou tuniku. "Akorát do</p>

<p>kapsy."</p>

<p>  Přední skřítkovy zuby nervózně zablýskly v zach-</p>

<p>muřené tvářičce. "Ano, samozřejmě, přesně tak.</p>

<p>Vypadá to tedy, že se zajímáte o obchod, pane?"</p>

<p>  "Vypadá to tak." Ben nadhodil udičku a čekal.</p>

<p>  Skřítek ho nezklamal. "S někým konkrétním, pa-</p>

<p>ne?"</p>

<p>  Ben přikývnul. "Dříve jsem dělal obchody s dvěma</p>

<p>členy vaší obce - Nickou a Pijavkou. Znáš je?"</p>

<p>  Bytůstka zamžikala. "Ano, Nicka a Pijavka tady</p>

<p>žii.</p>

<p>  "</p>

<p>  Ben vykouzlil odzbrojující úsměv. "A jsou snad</p>

<p>někde poblíž?"</p>

<p>  Skřítek mu úsměv vrátil. "Možná. Ano, možná. Po-</p>

<p>čkal byste chvíli, prosím? Jen okamžik?"</p>

<p>  Ponořil se do své díry a zmizel. Minuty ubíhaly,</p>

<p>ale nikdo další se neobjevil. Ben stále seděl na svém</p>

<p>pařezu a snažil se tvářit, jako že se dobře baví. Ze</p>

<p>všech stran cítil pohldy. Do myšlenek se mu začaly</p>

<p>vkrádat pochybnosti. Co když se na něj Nicka s Pi-</p>

<p>javkou podívají a shodnou se, že nikoho takového</p>

<p>v životě neviděli. Nakonec, on nebyl tím Benem Ho-</p>

<p>lidayem, kterého znali. Byl cizinec, a k tomu ještě</p>

<p>nijak zvlášť dobře oblečený cizinec. Podíval se na</p>

<p>své šaty, které mu neustále připomínaly jeho zubo-</p>

<p>žený stav. Vypadám jako poněkud otrhaný kupec,</p>

<p>pomyslel si žalosťně. Nicka a Pijavka si klidně mohli</p>

<p>říct, že jim nestojím za námahu. Pokud se náhodou</p>

<p>rozhodnou zůstat v podzemí, nemám šanci se k nim</p>

<p>přiblížit apřesědčitje, aby,mi pomohli.</p>

<p>  Odpolední stíny se prodlužovaly. Benova trpělivost</p><empty-line /><p>" y4</p>

<p>186 TERRY BROOKS</p>

<p>mizela jako pára nad hrncem. Podrážděně se podív</p>

<p>na Dirka. Ne, tady rozhodně žádnou podporu ček</p>

<p>nemohl. Dirk měl zavřené oči, packy složené po</p>

<p>sebou, dýchal téměř neznatelně. Kocour mohl práv</p>

<p>tak dobře spát, jako být vycpaný.</p>

<p>  Ústí děr se na něj stále šklebily v okázalém nezá</p>

<p>jmu, slunce se pomalu přesouvalo k západu. Stále s</p>

<p>nikdo neobjevil.</p>

<p>  Ben se téměř rozhodl vzdát, když se v díře ani ne</p>

<p>tucet yardů od něj objevila chlupatá, umazaná tvá-</p>

<p>řička a za ní vzápětí další. Dva nosíky opatmě zače-.</p>

<p>nichaly, dva páry zvědavých oček se rozhlížely ko-</p>

<p>lem.</p>

<p>  Ben si s úlevou vydechl. Byli to Nicka a Pijavka.</p>

<p>  Upřeně na něj zamžourali.</p>

<p>  "Dobrý den, pane," řekl Nicka.</p>

<p>  "Dobrý den, pane," řekl Pijavka.</p>

<p>  "Dobrý den vespolek." Ben přímo zazářil a znova</p>

<p>se posadil vzpřímeně.</p>

<p>  "Rád byste udělal obchod, pane?" ptal se Nicka.</p>

<p>  "Rád byste udělal obchod s námi., pane?" pokračo-</p>

<p>val Pij avka.</p>

<p>  "</p>

<p>  "Anó, ano, docela určitě. Ben se na chvíli odml-;</p>

<p>čel. "Pánové, byli byste tak laskavi a obtěžovali se</p>

<p>sem ke mně? Rád bych si byl jist, že všichni víme,</p>

<p>co bude předmětem obchodu."</p>

<p>  Domů skřítci se na sebe podívali a pak se vyškrá-</p>

<p>bali z díry na sluneční světlo. Jejich chlupatá tělíčka</p>

<p>byla zahalená do čehosi, co připomínalo oděvy vy-</p>

<p>hozené Armádou Spásy. Měli malé, chlupaté, fretčí</p>

<p>obličejíky s mžouravýma očima a nakrčenými čeni-</p>

<p>chy, které se neustále točily po větrú jako korouh-</p>

<p>vičky. Blátem a špínou byli pokryti od hlavy až</p>

<p>k patě.</p>

<p>  Ale byli to nepochybně Nicka s P:javkou.</p>

<p>  Ben čekal, dokud se nezastavili jen několik stop á</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 18j</p>

<p>od něho. Pokynul jim, aby přistoupili ještě blíž a pak</p>

<p>řekl: "Chci, abyste mě teď velmi pozorně poslou-</p>

<p>chali. Jsem Ben Holiday. Já jsem nejvyšší pán Lan-</p>

<p>doveru. Mou vnější podobu změnilo kouzlo, ale jen</p>

<p>přechodně. Dříve nebo později se zase proměním</p>

<p>nazpět. Až se tak stane, budu si dobře pamatovat,</p>

<p>kdo mi pomohl a kdo ne. Vaši pomoc potřebuji prá-</p>

<p>vě teď."</p>

<p>  Podíval se pritom na chlupaté tvářičky před sebou.</p>

<p>Skřítkové na něj beze slova zírali, mžourali očima</p>

<p>a větřili. Za chvíli se podívali jeden na druhého a pak</p>

<p>zase na Bena.</p>

<p>  "Ty nejsi Jeho Výsost," řekl Nicka.</p>

<p>  "Ne, nejsi," přizvukoval Pijavka. .</p>

<p>  "</p>

<p>  "Ano, jsem, trval na svém Ben.</p>

<p>  "Jeho Výsost by sem nepřišla sama," naznítl Nicka.</p>

<p>  "Jeho Výsost by přišla se svými přáteli, s čaro-</p>

<p>dějem, mluvícím psem, koboldy a s tou dívkou Vr-</p>

<p>bou - krásnou sylfou," dodal Pijavka.</p>

<p>  "Jeho Výsost by přišla se svými strážnými a služe-</p>

<p>bnictvem " pokračoval Nicka.</p>

<p>  "Jeho Výsost by přišla tak, jak přísluší jeho stavu "</p>

<p>  ,</p>

<p>souhlasil Pijavka.</p>

<p>  "Ty nejsi Jeho Výsost," trval stále na svém Nicka.</p>

<p>  "Ne, nejsi," opakoval Pijavkajako ozvěna.</p>

<p>  Ben se zhluboka nadechl. "Všechno jsem ztratil</p>

<p>z vúle zlého čaroděje. Toho, který mě poprvé přive-</p>

<p>dl do Landoveru, viděli jste ho tenkrát v krystalu,</p>

<p>když jsme utíkali od trolů - pamatujete? Přišli jste</p>

<p>do Ryzího Stříbra a žádali mě o pomoc. Šel jsem</p>

<p>tenkrát s vámi, abych pomohl vašim lidem ze zajetí</p>

<p>- skřítkům, které zajali trolové za to, že snědli jejich</p>

<p>ochočené lenochody. Jak bych to mohl všechno vě-</p>

<p>dět kdybych nebyl král?"</p>

<p>  Nicka s Pijavkou se na sebe znova podívali. Ten-</p>

<p>tokrát vypadali poněkud nejistě.</p><empty-line /><p>i88 TERRY BROOKS</p>

<p>  , Nevíme," přiznal Nicka.</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Nemáme ani tušení," souhlasil Pijavka.</p>

<p>  Ale ty nejsi Jeho Výsost," trval na svém Nicka.</p>

<p>  "Ne, to nejsi," přidal se k němu Pijavka.</p>

<p>  , V žádném případě nejsi Jeho Výsost," ozval s</p>

<p>ještějednou Nicka.</p>

<p>  " p</p>

<p>  "Ne, rozhodně ne, nezůstal ozadu Piavka.</p>

<p>  Navzdory svému odhodlání Ben cítil, jak m</p>

<p>rychle ubývá trpělivosti. "A jak víte, že já nejse</p>

<p>Jeho Výsost?" otázal se upjatě.</p>

<p>  Nicka s Pijavkou se nepokojně ošili. Začali si n .</p>

<p>klidně mnout tlapky a oči jim bloudily sem a tam.</p>

<p>  , Nejsi cítitjako on," řekl nakonec Nicka.</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,</p>

<p>  Ne. Jsi cítit j ako my," dodal Pij avka.</p>

<p>  Ben strnul, začervenal se a pak ztratil veškerou se-</p>

<p>  bekontrolu, na kterou se až do této chvíle zmohl.</p>

<p>"Tak a teď mě poslouchejte! Já jsem Ben Holiday!.:</p>

<p>Jájsem král Landoveru! Jsem přesně ten, za koho se</p>

<p>vydávám a radím vám, abyste to vzali na vědoznf.</p>

<p>hned teď, jinak budete mít po zbytek svého života:</p>

<p>dost velké problémy. Mnohem větší, než vám hro_</p>

<p>zily, když jste tenkrát na slavnostním banketu na po-.</p>

<p>čet mého vítězství nad Cejchem ukradli a snědli psí-;</p>

<p>ho mazlíčka jednoho z mých hostů. Pověsím vás za</p>

<p>uši do průvanu, zatraceně. Podívejte se na mě!" Ze :.</p>

<p>záňadří tuniky vytrhl medailon, jeho líc s Meek- :</p>

<p>sovým obrazem přikryl prstem a napřáhl ho před se-.</p>

<p>be jako zbraň. "Nebo snad chcete vidět, co vám</p>

<p>udělám, když použiju tohle?"</p>

<p>  Nicka a Pijavka se zhroutili k zemi a třásli se od</p>

<p>hlavy až k patě. Padli k zemi tak rychle, že to vypa-</p>

<p>dalo jako by jim někdo zemi podtrhl pod nohama.</p>

<p>  "</p>

<p>  Vznešený pane!" kvílel Nicka.</p>

<p>  "Mocný pane!" kňučel Pijavka.</p>

<p>"Naše životy ti patří!" vlykal Nicka.</p>

<p>"Patří ti!" fňukal Pijavka.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 18g</p>

<p>  "Odpusť nám, Výsosti!" žebral Nicka.</p>

<p>  "Odpusť nám!" opakoval po něm Pijavka.</p>

<p>  Tohle je mnohem lepší, pomyslel si Ben, poněkud</p>

<p>překvapen tak rychlým obratem. Jak se zdálo, na</p>

<p> Domů skřítky platilo daleko více zastrašování, než</p>

<p> gumenty. Sáin se cítil poněkud zahanbeně, že se</p>

<p>  uchýlil k takové taktice, ale byl v té chvíli v zou-</p>

<p>  falejší situaci, než kdy předtím.</p>

<p>  "Vstaňte," přikázal jim. Pomalu se zvedli na nohy</p>

<p>  a ustrašeně se na něj dívali. "V pořádku," ujistil je</p>

<p>jemně. "Vím proč jste byli tak zmateni, takže to celé</p>

<p>smeťme ze stolu, ano?" oba fretčí obličejíky přikývly.</p>

<p>"</p>

<p>  Dobře, a teď se můžeme pustit do problému. Vrba-</p>

<p>krásná sylfa, může být ve velkém nebezpečí a my jí</p>

<p>musíme pomoci tak, jako ona pomohla nám, když</p>

<p>jsme byli zamčeni v trollích klecích. Pamatujete?"</p>

<p>Používal slovo "pamatujete" poměrně často, ale jed-</p>

<p>nat se skřítky bylo jako domlouvat se s malými dět-</p>

<p>mi. "Odešla něco hledat do Temného polomu a my ji</p>

<p>musíme najít, abychom se ujistili, zdaje v pořádku."</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Temný polom se mi nelíbí," stěžoval si Nicka</p>

<p>váhavě.</p>

<p>  "Ani mně ne," přidal se Pijavka.</p>

<p>  "Já to vím," ujistil je Ben. "Taky znám příjemnější</p>

<p>místa. Ale vy dva jste kdysi řekli, že se dokážete</p>

<p>leckams dostat, aniž by vás kdokoliv viděl. To já</p>

<p>neumím. Všechno, co po vás chci je jít tam, chvíli</p>

<p>pobýt, porozhlédnout se a zjistit, jestli tam není Vr-</p>

<p>ba - a taky se podívat po něčem, co tam má být</p>

<p>schováno. Je to jasné Jen se rozhlédnout. Nikdo</p>

<p>o vás nemusí vědět."</p>

<p>  "Noční stín se vrátila do Temného polomu, Vaše</p>

<p>Výsosti," oznámil tiše Nicka a Benovi přeběhl mráz</p>

<p>po zádech -jeho nejhorší obavy se naplnily.</p>

<p>  ,Vidli jsmeji, Vaše Výsosti," souhlasil Pijavka.</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Nenávidí teď všechny," řekl Nicka.</p><empty-line /><p>TEy BROOKS</p>

<p>  Ale nejvíc tebe," dodal Pijavka.</p>

<p>  Nastala chvíle ticha. Ben se chvíli pokoušel,</p>

<p>  hadnout, kam až může sahat čarodějčina nenáv</p>

<p>  ale po chvíli toho nechal. Nemělo to smysl.</p>

<p>  Naklonil se ke skřítkům. "To znamená, že už j</p>

<p>  byli v Temném polomu?" Nicka s Pijavkou nešťast</p>

<p>  přikývli. "A nikdo vás neviděl, je to tak" QdpovÉ</p>

<p>  mu opět bylo dvojí přikývnuh, "Můžete tedy proká;</p>

<p>  tu laskavost i mně, ano? Uděláte to pro mě a pro</p>

<p>  bu. Slibuji vám, že na to v budoucnu nezapomenu."</p>

<p>  Nastala další dlouhá chvíle ticha. Nicka s Pijavkc</p>

<p>  se nejdřív dívali na něj a pak jeden na druhého. D</p>

<p>  hlavy dohromady a špitali si. Jejich nervozita</p>

<p>  p ;</p>

<p>  omalu měnila v rozčilení.</p>

<p>  Nakonec se opět podívali na Bena aoči jim zářily</p>

<p>  ,Pokud to uděláme Vaše Výsosti, bude ta kočk</p>

<p>  naše? zeptal se Nicka.</p>

<p>  "Ano, bude ta kočka naše?" o j</p>

<p>   r==lljc. roalva</p>

<p>  ky k Atv óhám na kocoura"a pak zpátky na skřít</p>

<p>  ani nenapadne, řekl. "Ta kočka nen;</p>

<p>  tím, čím se zdá být.</p>

<p>  Nicka s Pijavkou váhavě přikývli,. ale oči od Dirk</p>

<p>  neodtrhli ani na okamžik.</p>

<p>  ,</p>

<p>  Držte se od něj dál," řekl Ben rovnou.</p>

<p>  Skřítci znova přikývli, ale Ben se nemohl zba</p>

<p>  pocltu, že jeho varování nepadlo na právě úrodno</p>

<p>  půdu.</p>

<p>  Bezradně potřásl hlavou. "Dobře. Dneska přespí</p>

<p>  me tady a vyrazíme zítra za denního světla." N</p>

<p>  chvíli se odmlčel aby upoutal jejich pozornost B</p>

<p>i ,</p>

<p>  váma, tak si dobře zapamatuju, co jsem vám prá</p>

<p>  řekl o té kočce."</p>

<p>  Skřítci přikývli potřetí, ale ani na okamžik ne</p>

<p>  spustili z Dirka oči.</p>

<p>CERNÝDNOROŽEC</p>

<p>  91</p>

<p>  Ben spořádal skromné jídlo, které mu</p>

<p>   ky, zapil je prament a  poskytly Mod-</p>

<p>  slunce zapadá za obou vodou p en pozoroval,</p>

<p>  zor a nad údolím se rozprostírá</p>

<p>  c. Přemýšlel o starém světě, o svém dřívějším životě</p>

<p>  poprvé za celou tu dobu si říkal, zda by neudělal lé-</p>

<p>  , kdyby tam byl býval zůstal. Brzy 1</p>

<p>  však zap ašil</p>

<p>  urné myšlenky, zabalil se do svého cestovního p-</p>

<p>  lá</p>

<p>  " a schoulil se u pařezu v poněkud nepohodlné polo-</p>

<p>e a chystal se ke spánku.</p>

<p> Dirk pořád seděl nahoře a vypadal jako mr,ý.</p>

<p>  Uprostřed noci se ozval výkřik, tak</p>

<p>táhlý, že Ben vy vyděšený</p>

<p>  skočil ze země přímo na nohy. Za-</p>

<p>měl kousek nad .ním. Když se Ben konečně trochu</p>

<p>vzpamatoval a rozhlédl se zakaleným zrakem kolem</p>

<p>;enýea z žaDdrmu sou 1 lo co pezu. Límec měl zje</p>

<p>  p sijakopára.</p>

<p>V dálce kdosi - nebo cosi - žalostně kňoural.</p>

<p>  " ""vuvyTnl, á to hraničí</p>

<p>blbostí," poznamenal kocour tiše, pomalu se uložil</p>

<p>oči mu přltom zářily jako smaragdový oheň.</p>

<p>Fňukání ustalo a Ben následoval Dirkova příkladu.</p>

<p>klítci si dobře míněnou radu zjevně nevzali k srdci</p>

<p>spálili si prsty.</p>

<p>  s děl, pod ša  m m místě, pár mil od Rliy-</p>

<p>  , rý nebem ještě někdo jiný.</p>

<p>ohrazené chatrči, která dřív patňla k chatmému hra-</p>

<p>1 mu opevněrú, s výhledem na východr s.</p>

<p>  p anu</p>

<p>. eného trávníku od zprohýbanou střechou</p>

<p>ými okny a plot kt , za roz-</p>

<p>  em erému chyběl nejeden kůl, by-</p>

<p>m našli paňácu sdlouhým, bílým vouse</p>

<p>  psa. K</p>

<p>ého olem nich tančily stíny. Oba ,,pchlu-</p>

<p>  adali</p>

<p>Zěkud zanedbaně. Přikládali do ohně hořícího něko-</p>

<p>yardú od ohrady a přitom jedn na druhého házeli</p>

<p>nnění s vášnivostí, která se zdála neuvěřitelná,</p><empty-line /><p>igz ŤERRY BROOKS</p>

<p>vezmeme-li v úvahu, že dřív byli dobrvmi přáteli. Šl</p>

<p>  chovité stvoření s tváří jako opice, obrovskýma ušim</p>

<p>a pořádnými zuby jejich hádku zmateně poslouchalo.</p>

<p>  "Neopovažuj se mě žádat, abych měl porozumě :</p>

<p>pro to, co jsi udělal!" říkal zrovna chlupatý pe..</p>

<p>strašákovi. ;,Činím tě přímo odpovědným za naši;</p>

<p>svízelnou situaci a nemám nejmenší chuť ti odpus.=</p>

<p>tit!"</p>

<p>  "Tvůj nedostatek soucitu se dá srovnat jen s tvým</p>

<p>nedostatkem charakteru!" odpověděl hastroš. "Jiný</p>

<p>muž - nebo pes, by měl docela jistě více pochopení,</p>

<p>tím jsem si jist!"</p>

<p>  "Cha! Jiný muž - nebo pes - by ti dal sbohem už</p>

<p>dávno. Jiný muž - nebo pes - by si našel příjemnější</p>

<p>společnost, ve které by trávil čas svého vyhnanství!", .</p>

<p>  Ach tak! Ještě pořád není pozdě. Jestli chceš</p>

<p>  ,</p>

<p>můžeš si najít jiného společníka, více nebo méně</p>

<p>příjemného než já, když už po tom tak toužís!"</p>

<p>  "Buď si jist, že o tom právě přemýšlím!"</p>

<p>  Ti dva se na sebe mračili přes rudé plameny</p>

<p>ajejich myšlenky byly právě tak černé"jako dřevo</p>

<p>měnící se v plamenech na uhel. Jejich mlčenlivý po-</p>

<p>sluchač s opičí tváří seděl stále nehnutě. Noc kolem:</p>

<p>nich visela jako pohřební rubáš, na hranici tmy</p>

<p>a světla táborového ohně jako by tančili duchov.</p>

<p>  Abernathy si pošoupl brýle na nose a pokračoval</p>

<p>v hádce tónem jen o málo mírnějším. "Nedokážu</p>

<p>pochopit, čaroději, proč jsi nechal toho jednorožce</p>

<p>uprchnout. Měl jsi tu bytost přímo před sebou. Znal</p>

<p>,jsi slovo, které by ho spoutalo, a co jsi udělal místo</p>

<p>toho? Vyvolal jsi chumelenici květin a motýlů. Co</p>

<p>to byló za pošetilost?"</p>

<p>  Questor Thews vzdorovitě ohrnul ret. "Pošetilost,</p>

<p>které bys právě ty měl rozumět nejlépe."</p>

<p>  "Přikláním se k názoru, že jsi zpanikařil. Jsem pie-</p>

<p>svědčený, že se ti nepodařilo ovládnout magii a selhal</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 1g3</p>

<p> jsi. A co myslíš tou pošetilostí, které bych právě já</p>

<p>měl rozumět?"</p>

<p>  "Mvslel jsem tím právě ten druh bláznovství, který</p>

<p>dává všem bytostem šanci být tím, čím jsou, i když</p>

<p>si druzí myslí, že by pro ně bylo lepší něco jiného!C</p>

<p>  Písař se zamračil. "Tak moment. Chceš mi snad</p>

<p>rict, že jsi nechal jednorožce uniknout schválně? Ty</p>

<p>květiny a motýli - to jsi udělal íunyslně?"</p>

<p>  Čaroděj se podrážděně zatahal za bradku. "Blaho-</p>

<p>přeji ti ke tvému ostrovtipnému, byť poněkud opož-</p>

<p>děnému závěru, a co jiného jsem ti říkal?"</p>

<p>  Nastalo mezi nimi dlouhé ticho, jak jeden pozorně</p>

<p>studoval tvář druhého. Cestovali společně už od</p>

<p>svítání. Užírali se vztekem na běh událostí, který je</p>

<p>dovedl k takovému konci, navenek naštváni jeden na</p>

<p>druhého. Tohle bylo poprvé, co spolu ojednorožci</p>

<p>mluvili otevřeně.</p>

<p>  Chvíli vzájemného zkoumání přerušil čaroděj-</p>

<p>podíval se stranou, povzdechl si azahalil se těsněji</p>

<p>do své sešívané róby, aby se chránil před nočním</p>

<p>chladem. Tvář měl ztrhanou a plnou ustaraných vrá-</p>

<p>sek. Oblečení měl zaprášené a potrhané. Abernathy</p>

<p>na tom nebyl lépe. Přišli o všechno. Byli propuštěni</p>

<p>krátee poté, co se Jeho Veličenstvo dozvědělo oje-</p>

<p>jich selhání při honu na jednorožce. Jeho Výsost jim</p>

<p>nedal příležitost, aby se obhájili a sám se taky nijak</p>

<p>neobtěžoval vysvětlit své chování. Pri návratu do</p>

<p>Rvziho Stříbra,potkali posla, který jim doručil krát-</p>

<p>ký; rukou psaný příkaz. Byli propuštěni. Do bu-</p>

<p>douena se mohli pohybovat, kdekoliv se jim za-</p>

<p>chtělo, ale nikdy se už nesměli vrátit ke dvoru.</p>

<p>  l,Tozol, kteiý měl podle všeho na vybranou, se</p>

<p>rozhodl jít s nimi. Své rozhodnutí se nenamáhal ni-</p>

<p>jak ysvětlit.</p>

<p>  "Když hon začal, neměl jsem v úmyslu nechat jed-</p>

<p>norežee uprchnout," pokračoval Questor tiše. "Chtěl</p><empty-line /><p>lg4 TERRY BRooxs</p>

<p>  jsem ho polapit a přivést Jeho Veličenstvu přesně tak,:   jak nám přikázal. Považoval jsem to za nebezpečný;,;</p>

<p>  podnik, černý jednorožec je ve všech bájích považo-.</p>

<p>; ván za předzvěst neštěstí. Na druhou stranu, Jeho Vý-    sost až doposud prokázala neobyčejnou schopnost-</p>

<p>  měnit smůlu ve svůj prospěch." Odmlčel se. "Dělalo</p>

<p>  mi starosti, jak neústupně trval na tom, že jednorožec,   musí být co nejdříve polapen a přitom nám odmítal</p>

<p>  podat vysvětlení. Přesto jsem souhlasil." Zhluboka se</p>

<p>  nadechnul. "Ale když jsem to stvoření uviděl před,</p>

<p>  sebou v lese stát, když jsem poznal, jaký je. .. nemohl   jsem připustit, aby upadl do zajetí. Nevím proč, ale</p>

<p>  nemohl jsem. Vlastně ne, věděl jsem to. Nebylo by to</p>

<p>  správné. Neměl jsi taky ten pocit, Abernathy? Jedro-</p>

<p>  rožec nenáleží Jeho Výsosti. Nenáleží nikomu." Ne-</p>

<p>  jistě vzhlédl. "A tak jsem použil magii, abych mu</p>

<p>  pomohl. Nechal jsem ho utéct."</p>

<p>  Abernathy chňapl po něčem, co mu přeletělo ko-</p>

<p>  lem nosu, pak si znova posunul na nose své zapráše-</p>

<p>  né biýle a kýchnul. "Tak to jsi měl říct dřív, čarodě-.   ji, a ne mě nechat v domnění, že tě tvá magie zase</p>

<p>  jednou nechala na holičkách. Tomuhle přinejmen-</p>

<p>  ším rozumím."</p>

<p>  "Opravdu" potřásl Questor pochybovačně hla-</p>

<p>  vou. "Já sám bych tomu rád rozuměl. Jednal jsem</p>

<p>  proti přání Jeho Výsosti, ačkoliv jsem mu přísahal</p>

<p>  věrnost a j ediný důvod, který pro to mám j e ten, že</p>

<p>  se mi to v tu chvíli nezdálo správné. Právem mě</p>

<p>  propustil od dvora."</p>

<p>  "A mě taky, co?"</p>

<p>  "Ne, tebe neměl proč propustit. Neměl jsi nejmen-</p>

<p>  ší podíl na tom, co jsem udělal."</p>

<p>  ,Fakt je, že nebylo správné propustit ani jednoho</p>

<p>  z násl"</p>

<p>  Questor pokrčil bezmocné rameny. "O:i je král.</p>

<p>  Kdojsme my, abychom soudili jeho rozhodnutí?"</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 19s</p>

<p>  "Bah!" Zavrčel opovržlivě Abemathy. "Hon sám</p>

<p>byl ukázkou neuváženého rozhodnutí. Znal pověst</p>

<p>o cerném jednorožci. Varovali jsme ho, že jej není</p>

<p>možné chytit do léčky, ale přehlížel nás. Tohle nikdy</p>

<p>předtím neudělal, čaroději. Ríkám ti, je tím zvířetem</p>

<p>posedlý. Na nic jiného ziemyslí. Na Vrbu si vzpome-</p>

<p>nul jen jednou, a to ještě proto, aby udělal přednášku</p>

<p>o tom, jak ho zklamala, když mu nedonesla zlatou</p>

<p>uzdu. Zapomíná na své povinnosti, zavírá se do po-</p>

<p>koje, nikomu nevěří. O kouzelných knihách, co jsi</p>

<p>mu donesl, se ani nezmínil. Předpokládal bych, že se</p>

<p>Jeho Veličenstvo alespoň krátce bude zajímat o to,</p>

<p>zda bych díky nim mohl získat svou dřívější podobu.</p>

<p>Kdysi by to Jeho Výsost udělala bez přemýšlení..."</p>

<p>  Písař se dostal do rozpaků a ani nedokončil větu.</p>

<p>Místo toho pozoroval zářivé plameny malého ohně.</p>

<p>"Na tom nezáleží. Chci jen říct, že se Jeho Výsost</p>

<p>chová podivně. LIž to není on, Questore."</p>

<p>  Čaroděj zamyšleně zavrtěl hlavou. "Nerú." Letmo se</p>

<p>podíval na Mozola a byl překvapen když uviděl, jak</p>

<p>kobold souhlasně pňkyvuje. "Není, to opravdu není."</p>

<p>  "Od té doby, co. . . "</p>

<p>  "Od té doby, co jsme vjeho komnatě chytili toho</p>

<p>podvodníka?"</p>

<p>  ,Ano, od té noci."</p>

<p>  Mezi nimi se rozhostilo ticho. Jejich pohledy se</p>

<p>potkaly a aba byli prekvapeni tím, co se v nich zrca-</p>

<p>dlilo. "Je možné, aby... " řekl Abernathy nejistě.</p>

<p>  ,</p>

<p>  Ten podvodník byl skutečný král?" dokončil</p>

<p>Questor. Na čele mu naběhly hluboké vrásky. "Nikdy</p>

<p>předtím jsem o tom takhle neuvažoval, ale teď. . . "</p>

<p>  "Způsob, jak se přesvědčit ovšem neexistuje,"</p>

<p>skočil mu Abernathy do řeči.</p>

<p>  "Přesně tak," souhlasil Questor.</p>

<p>  Oheň praskal, vítr kolem nich rozháněl kouř a z po-</p>

<p>pela vyletovaly jiskry. Odněkud z dálky se ozval noční</p><empty-line /><p>igó ŤERRY BRooKs</p>

<p>pták. Při jeho táhlém, smutném volání přeběhl Questo,</p>

<p>rovi po zádech mráz. S Abernathym a Mozolem si vy.</p>

<p>měnili několik rychlých pohledů.</p>

<p>  Nenávidím nocleh pod širákem," zamručel Aber:</p>

<p>nathy. "Nemám rád blechy, klíšťata a všechny ty le</p>

<p>zoucí potvory, čo se mi snaží nastěhovat do kožichu."</p>

<p>  "</p>

<p>  Mám plán," řekl nečekaně Questor.</p>

<p>  Abernathy mu věnoval jeden ze svých dlouhých,</p>

<p>nepříjemných pohledů, kterým častoval čaroděje,</p>

<p>kdykoliv od něj slyšel podobné prohlášení. "Bojím</p>

<p>  "</p>

<p>se, co to zas bude, čaroději, řekl nakonec.</p>

<p>  "Půjdeme za drakem. Půjdeme najít Straba."</p>

<p>  Mozolovy přední tesáky zasvítily v polekaném úš-</p>

<p>. klebku. "To j e ten plán?" zeptal se Abernathy zděšeně.   Questor se k němu netrpělivě naklonil. "Jít za</p>

<p>Strabem, to dává smysl. Kdo ví ojednorožcích víc,</p>

<p>než draci? Kdysi byli nepřátelé - staří protivníci</p>

<p>z říše kouzel. Teď je černý jednorožec poslední své-</p>

<p>ho druhu, stejnějako Strabo. Tohle mezi nimi mohlo</p>

<p>utvořit přirozené spojenectví. Taky se od draka mů-</p>

<p>žeme ojednorožci hodně dozvědět - a rozluštit tak</p>

<p>tajemství jeho příchodu do Landoveru!"</p>

<p>  Abernathy na čaroděje nevěřícně zíral. "Drak nás</p>

<p>nemá moc, rád, zapomněl jsi? Upeče si nás k odpo-</p>

<p>lední svačince! a kromě toho," dodal po chvilce, ,ja-</p>

<p>ký smysl má pro nás dozvědět se víc o jednorožci?</p>

<p>Už tak nám nadělal dost problémů."</p>

<p>  "Když zjistíme, proč je tady, možná přijdeme i na</p>

<p>to, proč je jím král tak posedlý," odpověděl rychle</p>

<p>Questor.</p>

<p>  "Možná tak najdeme i způsob, jak se dostat zpátky</p>

<p>ke dvoru. Není to nemožné. Drak nám neublíží. Bu-</p>

<p>de rád, když se dozví, proč jsme přišli. Nezapomeň,</p>

<p>Abernathy, draci a čarodějové měli v minulosti také</p>

<p>mnoho společného. Naše vztahy se vždy vyznačo-</p>

<p>valy jistým stupněm vzájemného respektu."</p>

<p>CERNYJEDNOROŽEC lg7</p>

<p> Abernathy ohrnul pysk. "Snůška nesmyslů!"</p>

<p>  Questor ho však příliš nevnímal, v očích se mu</p>

<p>  ačil nepřítomný výraz. "Kdysi, v dávných dobách,</p>

<p>  olu čarodějové a draci soutěžili. Jak říkám, bylo to</p>

<p>-ěření magických sil a dovedností, kde nebylo</p>

<p>  sto pro bázlivé." Zlehka sklonil hlavu. "Jedno ne-</p>

<p>o dvě kola budou možná zapotřebí, Strabo je tvr-</p>

<p>ohlavý. Kradení vědomostí jsem už zvládl mistrně,</p>

<p>ude to legrace, zkusit si to teď v praxi..."</p>

<p>  !" Y y</p>

<p>  "Ty ses zbláznil dechl zděšeně Abernath.</p>

<p>  Ale Questorovo nadšení nebylo možné jen tak udu-</p>

<p>isit. Vstal a obešel ohniště, oči planoucí vzrušením. "To 3jejedno. Ať se stane, co se má stát. Jájsem se už roz-</p>

<p>hodl. Půjdu za drakem." Obrátil se na kobolda. "A ty</p>

<p>půjdeš se mnou, viď, Mozole?" Kobold pňkývnul a zu-</p>

<p>bil se od ucha k uchu. Čarodějovy roce zašermovaly</p>

<p>vzduchem. "Tedy dohodnuto. Já jdu, Mozol jde se</p>

<p>mnou. Musíš jít s námi, Abemathy." Zastavil se a ruce</p>

<p>mu klesly, jeho vysoká postava se malinko nachýlila,</p>

<p>jakoby pod tíhou nečekaného rozhodnutí. "Musíme jít,</p>

<p>a ty to víš. Koneckonců, co j iného můžeme dělat?"</p>

<p>  Tázavě se zadíval na písaře. Abernathy jeho po-</p>

<p>hled vydržel. Nastala álouhá chvíle, během níž</p>

<p>Abernathyho pochybnosti sváděly boj s hrdostí zra-</p>

<p>čící se v Questorových očích. Stíny z minulosti, kte-</p>

<p>rou již považovali za dávno překonanou, se vrátily,</p>

<p>y je mohly děsit. Cítili, jak se kolem nich neú-</p>

<p>prosně svírají. Ne, to nemohli připustit. Cokoliv by-</p>

<p>lo lepší, než čekání na tu dusivou temnotu.</p>

<p>  Obrys hor vypadal nedotknutelně - tmavý hřeben</p>

<p>proti nebi pokrytému chladnými a vzdálenými hvěz-</p>

<p>dami a měsíci. Rada chatrčí a ohrada trčely ze země</p>

<p>jako kosti stárnoucí země.</p>

<p>  "Dobrá tedy," souhlasil Abernathy a vydal ze sebe</p>

<p>žalostný vzdech. "Uděláme ze sebe blázny."</p>

<p>  Nikdo proti tomu nic nenamítl.</p><empty-line /><p>2oo TERRY BROOKS</p>

<p>  Východ slunce zastihl Nicku a Pijavku připrav</p>

<p>  na cestu právě tak, jak slíbili. Když se Ben probu</p>

<p>  stáli dobrých dvacet yardů od něj, dvojice nehybnýc</p>

<p>  přikrčených stínů v bledém světle rozbřesku. Na</p>

<p>  dech měli řemenem připevněny cestovní tlumo</p>

<p>  a na hlavě klobouky s červenými péry. Na první p</p>

<p>  hled vypadali jako křoví, ale když Ben vstal, aby</p>

<p>protáhl svaly ztuhlé po noclehu na chladné, tvrdé z</p>

<p>mi, udělali k němu několik váhavých kroků a bázli</p>

<p>pozdravili. Byli nervóznější než kdy jindy a neustál</p>

<p>pokukovali někam za Benova záda, jako by každo</p>

<p>chvíli čekali útok trolů.</p>

<p>  Benovi chvíli trvalo, než mu došlo, že příčinou j</p>

<p>  jich ostražitosti nejsou trolové, ale Dirk ze Zápraží.</p>

<p>  Dirk je naprosto ignoroval. Seděl na pařezu a umý :</p>

<p>  val se, jeho hedvábný kožíšek byl hladký a leskl se, ja-..   ko zmáčený ranní rosou. Nenamáhal se na Bena po-.</p>

<p>  dívat, ani odpovědět na jeho přání dobrého jitra. Po-</p>

<p>  kračoval ve své toaletě, dokud sám nebyl přesvědčen,</p>

<p>  žeje provedena opravdu důkladně. Pak seskočil k mis-:</p>

<p>  ce s vodou, kterou mu Ben přichystal. Nikdy dřív to</p>

<p>Bena nenapadlo, ale jak se zdálo, kocour nepotřeboval</p>

<p>mnoho. Z čeho byl živ, to byla záhada. Ben se však</p>

<p>rozhodl nechat ji raději nevyřešenou. Měl už dost há-</p>

<p>danek a netoužil přidávat další.</p>

<p>  Přípravy k odchodu jim netrvaly dlouho. Ben</p>

<p>a Dirk skupinku vedli - záleží ovšem, co si předsta-</p>

<p>víte pod pojmem "vést", neboť Dirk, jak se zdálo,</p>

<p>zase věděl, kam má Ben namířeno ještě dříve, než</p>

<p>on sám. Skřítci se vlekli za nimi. Nicka a Pijavka po</p>

<p>Dirkovi už jednoznačně netoužili. Zůstávali daleko</p>

<p>za ním a dívali se na něho, jako by to byl had. Nicka</p>

<p>viditelně kulhal a Pijavka měl popálenou značnou</p>

<p>část chlupů na předloktích. Ani jeden z nich si na</p>

<p>svá zranění nestěžoval a Ben se rohodl nechat to</p>

<p>být.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 2o1</p>

<p>. Šli kupředu vytrvalým tempem, slunce svítilo</p>

<p>z čistého nebe, ve vzduchu se vznášela vůně divo-</p>

<p>I:]tých květin a ovoce. Příznaky uvadání pokročily.</p>

<p>Zatím byly malé, ale už rozpoznatelné. Benovi se</p>

<p>vynořila představa Meekse vjeho novém převleku.</p>

<p>Poriyslel na démony přicházející na čarodějův pří-</p>

<p>kaz z Abbadonu, na slábnutí a chřadnutí země. Od-</p>

<p>hodlaně zrychlil tempo, cítil, že čas ubíhá rychle.</p>

<p>Nebyl ani o krok blíž poznání, co se s ním stalo. Ne-</p>

<p>měl ani tušení, proč černý jednorožec přišel do Lan-</p>

<p>doveru ajaký to má význam pro Meekse. Věděl jen,</p>

<p>že všechny tyto události jsou nějak spojeny a že po-</p>

<p>kud chce dát věci zase do pořádku, musí ten uzel</p>

<p>rozplést.</p>

<p>  Tyto úvahy ho pomalu dovedly až k Dirkovi ze Zá-</p>

<p>praží. Vrtalo mu hlavou, proč ze sebe pořád dělá ta-</p>

<p>kovou hádanku. Byl čím dál tím víc přesvědčen, že</p>

<p>o něj Dirk v Jezerní krajině nezakopl jen tak náhodou,</p>

<p>naopak, úmyslně ho vyhledal. Nepochybně s ním ne-</p>

<p>zůstával z pouhé zvědavosti, ale měl k tomu svůj dů-</p>

<p>vod. Ben věděl, že kocour mu neprozradí nic, pokud</p>

<p>nebude sám chtít, což při kocourově výstřední povaze</p>

<p>nemuselo být nikdy. Ben stále nedokázal akceptovat</p>

<p>kocourovu přítomnost, aniž by nepřemýšlel přede-</p>

<p>vším o tom, co k němu kocoura asi přivedlo.</p>

<p>  Ráno se něnilo v poledne a stíny se v Temném</p>

<p>polomu rýsovaly stále zřetelněji. Ben se rozhodl ko-</p>

<p>coura znova vyzkoušet. Celou cestu v hlavě přemílal</p>

<p>nejrůznější možná spojení mezi jednorožci, o kte-</p>

<p>iých slyšel od té doby, kdy se mu poprvé zdál sen,</p>

<p>a nebylo jich zrovna málo. Černý jednorožec, pak</p>

<p>jednorožci namalovarii na stránkách ztracených kou-</p>

<p>zelných knih - tedy jedné z nich, ta druhá byla</p>

<p>uvnitř výhořelá. Byli tady kouzelní jednorožci, kteří</p>

<p>zmizeli před staletí:ni na své cestě do světú ležících</p>

<p>za Landoverem. Legenda o kouzelných jednorožcích</p><empty-line /><p>zoz TERRY BROOKS</p>

<p>  ho zaujala až nyní. Věřil, že musí existovat spoje</p>

<p>  mezi černýmjednorožcem ajednorožci na stránká</p>

<p>  magické knihy. Proč by jinak sny seslané Meekse</p>

<p>  obsahovaly obojí? Proč jen po nich tak toužil? Sk ;</p>

<p>  tečnou záhadou však bylo, zda měli nějakou sou:r</p>

<p>  vislost se ztracenými kouzelnými jednorožci. Byl</p>

<p>  by to náhoda, kdyby mezi nimi spojení existovalo;</p>

<p>  uvědomil si. Ale ještě větší náhoda by byla, kdyby</p>

<p>  ne. Všechny tři spojovala magie a Ben by vsadil ži:</p>

<p>  vot na to, že Meeksovi běží právě o kontrolu nad</p>

<p>  magickými silami.</p>

<p>  Tak. Konec debat. Možná vyřešení malé hádanky</p>

<p>  otevře dveře k rozlousknutí hádanky velké, a možná</p>

<p>- opravdu jen možná - bude Dirk tentokrát méně</p>

<p>zdrženlivý...</p>

<p>  "Dirku, byl jsi na mnoha místech a viděl jsi</p>

<p>spoustu věcí." Zahájil konverzaci tak nevinně, jak to</p>

<p>jen uměl a zahnal tak dorážející myšlenky. "Co si</p>

<p>myslíš o legendě o ztracených kouzelných jednorož-</p>

<p>cích?</p>

<p>  Kocour ani nepodíval. "Nemyslím na ni vůbec."</p>

<p>  "Ne? a kdybys o ní přemýšlel? Když jsme se po-</p>

<p>  tkali, řékl jsi, že o ztracených jednorožcích něco víš."   "To jsem řekl."</p>

<p>  "O jednorožcích, které víly poslaly do jiných svě-</p>

<p>tů? o těch, co zmizeli?"</p>

<p>  ,Přesně o těch." Dirk vypadal znuděně.</p>

<p>  "Tak co si myslíš, že se s nimi stalo? Jak zmizeli?"</p>

<p>  ,Jak?" zafuněl kocour. "Byli ukradeni, samozřej-</p>

<p>mě."</p>

<p>  Ben byl tou nečekaně přímou odpovědí tak ohro-</p>

<p>men, že na chvíli ztratil nit Ukraderii... kým?" vy-</p>

<p>koktal konečně, když se vzpamatoval.</p>

<p>  "Tím, kdo je chtěl mít, Milosti, jak jinak Ten ně-</p>

<p>kdo přitom musel mít schopnosti a prostředky, aby</p>

<p>je nejen chytil, ale i dokázal uvěznit."</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 2o3</p>

<p> "Kdo to byl?"</p>

<p>!:. Dirk zněl podrážděně. "A kdo si myslíš, že by to</p>

<p>jnohl být?"</p>

<p>  Ben zaváhal a přemýšlel. "Nějaký čaroděj?"</p>

<p>  "Ne nějaký čaroděj - čarodějové! Tenkrát jich</p>

<p>bylo spousta, ne jen jeden nebo dva jako teď. Měli</p>

<p>ůj vlastní cech, svůj vlastní spolek, velmi volný,</p>

<p>ale když na to přišlo, i velmi vlivný. Magie Lando-</p>

<p>veru byla mnohem silnější. Čarodějové byli najímá-</p>

<p>ni každým, kdo potřeboval jejich schopnosti, a kdo</p>

<p>si to samozřejmě mohl dovolit. Byli tenkrát velmi</p>

<p>mocní - dokud se nerozhodli vyzvat samotného</p>

<p>krále."</p>

<p>  "</p>

<p>  Co se stalo?" .</p>

<p>  "Král přivolal Paladina a ten je zničil. Pak už mohl</p>

<p>být v zemi vždy jen jeden kouzelník - a ten sloužil</p>

<p>králi."</p>

<p>  Ben se zamračil. "Pokud ale jednorožce ukradli</p>

<p>čarodějové, co se s nimi stalo, když byli čarodějové</p>

<p>... pryč. Proč je nikdo neosvobodil?"</p>

<p>  Nikdo nevěděl, kde jsou."</p>

<p>  , "</p>

<p>  "Nikdo je nešel hledat? Nemohl je někdo najít</p>

<p>  Ano a ano."</p>

<p>  "Tak pročje nikdo nenašel</p>

<p>  Dirk zpomalil, zastavil a ospale zamžoural. "Je ta-</p>

<p>dy otázka, na kterou se nikdo nikdy nezeptal a kte-</p>

<p>rou jsi nepoložil ani tv, Milosti. Proč vůbec byli jed-</p>

<p>norožci ukradeni?"</p>

<p>  Ben se také zastavil, na chvíli se zamyslel, ale pak</p>

<p>pokrčil rameny.</p>

<p>  "Byly to krásné bytosti. Předpokládám, že e čaro-</p>

<p>dějové chtěli mít pro sebe."</p>

<p>  "Ano, ano, ano! To je to nejlepší, co si dokážeš</p>

<p>vymyslet?"</p>

<p>  "No, hm..." znovu se odmlčel a cítil se přitom ja-</p>

<p>ko hlupák.</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  ,Proč mi to nechceš vysvětlit, zatraceně?" vybuc</p>

<p>  hněvivě.</p>

<p>  Dirk se na něj klidně podíval. "Protože nechci,,</p>

<p>  řekl tiše. "Protože se musíš znova naučit vidět vě</p>

<p>  j asně. "</p>

<p>  Ben ho chvíli pozoroval, pak se ohlédl zpátky</p>

<p>  Domů skřítky, kteří je sledovali z bezpečné vzdále</p>

<p>  nosti a pak unaveně založil ruce na prsou. Neměl tu</p>

<p>  šení, o čem kocour mluví, ale nemělo smysl se s ní</p>

<p>  hádat.</p>

<p>  "Dobře," řekl nakonec. "Zkusím to ještě jednou.=</p>

<p>  Čarodějové zjistili, že se víly chystají poslat jedno-</p>

<p>  rožce do smrtelných světů. Místo toho ukradli jed-</p>

<p>  norožce pro sebe. Ukxadli je, protože..." Zarazil se:</p>

<p>  a najednou se mu vybavily stránky ze ztracených</p>

<p>a</p>

<p>  kouzelných knih pokryté kresbami. "Ukradli jedno- :</p>

<p>  rožce, protože toužili získat jejich magii! Právě to .:;   znamenaly ty kresby! Jsou nějak spojeny se ztrace- ;</p>

<p>  nými jednorožci!"</p>

<p>  Dirk ze Zápraží naklonil hlavu. "Myslíš, Výsosti?"</p>

<p>i:</p>

<p>  V hlase mu zněla tak opravdová zvědavost, že si</p>

<p>  Ben náhle nebyl jist, co si o tom má myslet. Čekal,</p>

<p> že s ním bude kocour souhlasit, ale ten vypadal prá-</p>

<p>  vě tak překvapeně, jako on sám!</p>

<p>ýl. , Ano, to si myslím," prohlásil pevně, i když si ne-</p>

<p>  byl jist. "Myslím si, že ztracení jednorožci ajed-</p>

<p>  norožci z kouzelné knihy jsou nějak spojeni a černý</p>

<p>  jednorožec má něco společného s oběma."</p>

<p>  "</p>

<p>  To zní logicky," souhlasil Dirk.</p>

<p>  , Jak ale byli jednorožci ukradeni? ajak mohli ča-</p>

<p>  rodějové ukrást jejich magickou sílu? Copak nebyli</p>

<p>  jednorožci právě tak mocní, jako čarodějové?"</p>

<p>  p</p>

<p>  "Pokud vím, tak ano," souhlasil o ět Dirk.</p>

<p>  "Tak co se s nimi stalo? Kde jsou ukryti?"</p>

<p>  "Možná nosí masku."</p>

<p>  "Masku?" zeptal se zmateně Ben.</p>

<p>CEKNÝJEDNOROŽEC 2o5</p>

<p>  Takovou, jakou nosíš ty. Možná nosí masku a my</p>

<p>  "</p>

<p>je nevidím.e.</p>

<p>  "Takovou masku, jako nosím á</p>

<p>  "Přestal bys po mně laskavě opakovat každé slovo?"</p>

<p>  ,</p>

<p>  O čem to u všech všudy mluvíš?"</p>

<p>  Dirk mu věnoval pohled, který říkal "Proč se na to</p>

<p>ptáš mě?" a nosem natáhl odpolední vzduch, jako by</p>

<p>hledané odpovědi byly k nalezení právě tam. Pak</p>

<p>šlehnul černým ocasem. "Mám docela žízeň, Vý-</p>

<p>sosti. Byl bys tak laskav a doprovodil mě?"</p>

<p>  Aniž čekal na odpověď, vstal a odklusal mezi stro-</p>

<p>my. Ben se za ním chvíli díval a pak ho následoval.</p>

<p>Brzy narazili na peřeje s hlubokou tůňkou. Sklonili</p>

<p>se k vodě. Ben pi1 rychle, byl žíznivější, než si zxiys-</p>

<p>lel. Dirk si dával na čas. Byl až nepříjemně vybíra-</p>

<p>vý. Pil malými doušky a dělal často přestávky, jen</p>

<p>aby si nenamočil packy. Nicka s Pijavkou čekali</p>

<p>vpovzdálí, ale Ben jim nevěnoval žádnou pozor-</p>

<p>nost. Byl zcela soustředěn na Dirka a na to, co mu</p>

<p>kocour řekne - byl si jist, že něco přijde, tak jist, ja-</p>

<p>  v životě!</p>

<p>ko j eště nikdy</p>

<p>  Nemýlil se. O chvíli později se Dirk posadil a upřel</p>

<p>na něj pohled., Podívej se na svůj odraz ve vodě, Vý-</p>

<p>sosti," přikázal mu. Ben. poslechl. Uviděl poněkud</p>

<p>zchátralou tvář, která však nepochybně byla jeho</p>

<p>vlastní. "A teď si prohlédni sám sebe," pokračoval</p>

<p>Dirk. Ben to udělal. Potrhané šaty, rozbité boty, bláto,</p>

<p>špína, neholené, neudržované, nemyté tělo. Ze své</p>

<p>tváře samozřejmě nemohl vidět nic. "A teď se opět</p>

<p>podívej do vody - dívej se dobře."</p>

<p>  Ben se podíval na hladinu. Tentokrát se obraz za-</p>

<p>chvěl a místo jeho tváře se objevil někdo, kóho ne-</p>

<p>znal - cizinec oblečený do jeho vlastních šatů.</p>

<p>  Poděšeně vzhlédl. "Už nepoznávám ani sám se-</p>

<p>be!" v hlase mu zazněl strach, který nedok;ízal skrýt;</p>

<p>ačkoliv se o to snažil.</p><empty-line /><p>zoó TERRY BROOKS</p>

<p>  "To proto, můj milý vznešený pane, že se začín</p>

<p>ztrácet sám sobě," řekl tiše Dirk. "Maska, kterou n</p>

<p>síš s tebou srůstá stále víc!" Přišel k němu ještě blí</p>

<p>,Najdi sám sebe, Bene Holidayi, než se to dooprav</p>

<p>dy stane. Sejmi svou masku a možná se ti pak podař</p>

<p>odhalit ijednorožce."</p>

<p>  Ben rychle pohlédl k tůni a ke své úlevě opět uvi</p>

<p>děl na hladině odraz své staré tváře. Rysy však byl</p>

<p>nejasné. Vypadalo to, jako by se pomalu rozpouště-</p>

<p>ly.</p>

<p>  Podíval se zase na Dirka, ale ten už klusal pryč</p>

<p>a hnal před sebou vyděšené skřítky. "Raději si po-</p>

<p>spěš, Výsosti," zavolal na něj. Temný polom není</p>

<p>místo, kde je radno bloudit p.o setmění.</p>

<p>  Ben pomalu vstal, nejen mnohem zmatenější, než</p>

<p>dřív, ale navíc ještě vyděšený. "Proč jsem se té za-</p>

<p>tracené kočky vůbec na něco ptal?" mumlal zdrceně.</p>

<p>  Odpověď na tuto otázku však znal dřív, než ji vy-</p>

<p>slovil. Potřásl hlavou a spěchal za Dirkem.</p>

<p>  Odpoledne dorazili k Temnému polomu.</p>

<p>  Nic se tu nezměnilo. Bylo to temné, neproniknu-</p>

<p>telné, špinavé místo vjinak sluncem zalité, kypící,</p>

<p>lesnaté krajině. Krčilo se k zemi jako vyděšené zví-</p>

<p>ře, připravené kdykoli utéct nebo zaútočit. Mlha si</p>

<p>hrála na schovávanou se stíny a v pomalých, nepra-</p>

<p>videlných pohybech se ovíjela kolem stromů, přes</p>

<p>bažiny a temné tůně. Nic jiného nebylo v dohledu.</p>

<p>Všechny živé bytosti tady byly jen pěšáky v kruté</p>

<p>hře o přežití, kde vyhrává ten silnější a rychlejší.</p>

<p>Zvuky zněly tlumeně, barvy se proměnily v odstíny</p>

<p>šedi. V Temném polomu byla domajen smrt, kromě</p>

<p>ní tu jiná jistota nebyla. Ben ajeho doprovod to</p>

<p>zřetelně cítili. Stáli na okraji rokliny a dívali se dolů do tumnoty, utopeni ve vlastních myšlenkách.</p>

<p>  "Mohli bychom vyrazit," zamumlal konečně Ben.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 2o7</p>

<p>  Vzpomněl si, jaké to bylo naposledy, když přišel</p>

<p>do Temného polomu. Noční Stín na něj tehdy seslala</p>

<p>strašidelné iluze, aby ho odradila od další cesty-</p>

<p>nekonečné bažiny aještěrky byly mezi nimi ty nej-</p>

<p>příjemnější. Setkání s čarodějnicí ho tehdy málem</p>

<p>stáló život. Neměl nejmenší chuť tuhle zkušenóst</p>

<p>opakovat.</p>

<p>  "Tak tedy," zašeptal, ale jeho hlas se vytratil do</p>

<p>ticha.</p>

<p>  Nikdo mu nevěnoval pozornost. Dirk seděl opodál</p>

<p>na malém ostrůvku slunečního světla, oči měl při-</p>

<p>vřené a nepřítomně pozoroval mlhu převalující se na</p>

<p>dně Temného polomu. Nicka s Pijavkou udržovali</p>

<p>od kocoura i okraje strže uctivou vzdálenost. Něco si</p>

<p>mezi sebou šeptali ajejich hlásky zněly slabě a vy-</p>

<p>děšeně.</p>

<p>  Ben potřásl hlavou. "Nicko. Pijavko."</p>

<p>  Domů skřítei se přikrčili a tvářili se, že nic nesly-</p>

<p>šeli.</p>

<p>  !" p , p</p>

<p>  "Pojďte sem zavrčel na ně odrážděně omalu</p>

<p>mu docházela trpělivost.</p>

<p>  Skřítci še schlíple přivlekli, opatrně se blížili</p>

<p>k Dirkovi a neklidně ho přitom pozorovali. Kocour</p>

<p>jim nevěnoval nejmenší pozornost. Pak se zastavili</p>

<p>v určité vzdálenosti a Ben pochopil, že pokud by je</p>

<p>chtěl dostat ještě blíž, musel by je přivléci násilím.</p>

<p>Poklekl před ně tak, aby měl oči ve stejné úrovni se</p>

<p>skřítky.</p>

<p>  "Jste si jisti, že tam Noční Stínje?" zeptal se tiše.</p>

<p>  "Ano, Výsosti."</p>

<p>  ,Je tam, Výsosti.</p>

<p>  "</p>

<p>  Ben přikývnul. "Chci, abýste byli opatrní," zašep-</p>

<p>tal a snažil se nedat na sobě znát netrpělivost ani</p>

<p>zlost. "Budete opatrní, ano? Nechci, abyste se do-</p>

<p>stali do skutečného nebepečí. Jen sejdete dolů a tro-</p>

<p>chu se tam porozhlídnete. Potřebuji vědět, jestli tam</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  je, anebo byla, Vrba. To je nejdůležitější. Snažte se</p>

<p>  to zjistit, jakjen budete moci.</p>

<p>  Odmlčel se, dva páry skřítčích očí se na něj neklid-</p>

<p>  ně dívaly. Chvíli počkal, a pak pokračoval. "Je tam</p>

<p>  taky uzda z ryzího zlata. Noční Stín ji někam scho-</p>

<p>  vala. Potřebuji tu uzdu. Byl bych rád, kdybyste ji do-</p>

<p>  kázali najít a přinést mi ji."</p>

<p>  Hnědá očka skřítků byla najednou velká jako talíř-</p>

<p>  ky.</p>

<p>  Ale no tak, nebojte se," snažil se je Ben rychle</p>

<p>  uklidnit. ,Nemusíte ji brát, kdyby byla čarodějnice</p>

<p>někde poblíž - vezměte ji, jen když to nebude ne-</p>

<p>bezpečné. Udělejte, co budete moci. Já vás ochrá-</p>

<p>ním."</p>

<p>  Tohle byla pravděpodobně největší lež Benova ži-</p>

<p>vota. Ve skutečnosti neměl nejmenší možnost po-</p>

<p>skytnout jim jakoukoliv ochranu. Musel je však ně-</p>

<p>jak uklidnit, jinak by při první příležitosti pláchli.</p>

<p>Možná to přesto udělají, ale doufal, že respekt k j eho</p>

<p>úřadu je zadrží alespoň na tak dlouho, než udělají,</p>

<p>co je potřeba.</p>

<p>  "Výsosti, čarodějnice nám ublíží!" prohlásil Nic-</p>

<p>ka.</p>

<p>  "Moc nám ublíží!" souhlasil Pijavka.</p>

<p>  "</p>

<p>  "Ale ne, neublíží, trval na svém Ben. "Pokud bu-</p>

<p>dete opatrní, nemusí ani vědět, že tady jste. Vždyť to</p>

<p>tam znáte, ne?" Skřítkové přikývli. "A čarodějnice</p>

<p>vás neviděla, je to tak?" opět přikývnutí. "Není tedy</p>

<p>žádný důvod domnívat se, že by vás mohla spatřit.</p>

<p>Řiďte se tím, co jsem vám řekl a buďte opatrní."</p>

<p>  Nicka a Pijavka se na sebe dlouho, zkoumavě dí-</p>

<p>vali. V jejich očích bylo moře pochybností. Nakonec</p>

<p>se obrátili na Bena.</p>

<p>  "Prostě tam půjdemeještějednou," řekl Nicka.</p>

<p>  ,Jen jednou," doplnil ho Pijavka</p>

<p>  ,</p>

<p>  "Přesně tak, jen jednou," souhlasil Ben a starostlivě</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 2o9</p>

<p>_ podíval na slunce sklánějící se k obzoru. "Ale po-</p>

<p>  ěšte si, ano?"</p>

<p>: Skřítkové váhavě zmizeli v příšeří strže. Ben se za</p>

<p>;imi díval, dokud je neztratil z očí, pak se posadil</p>

<p>a čekal.</p>

<p>  Přistihl se, jak přerizýšlí nad opakovanými Dirko-</p>

<p>vými narážkami ohledně masek. Prý nosí masku.</p>

<p>Ztracení jednorožci nosí masku. Právě tak to kocour</p>

<p>řekl, ale co tím myslel? Opřel se o kmen stromu ně-</p>

<p>kolik yardů od místa, kde se na sluníčku vyhříval</p>

<p>Dirk a usilovně nad tím přemýšlel. Koneckonců, byl</p>

<p>nejvyšší čas začít nad něčim přemýšlet. Byl přece</p>

<p>právník a nacházení souvislostí mezi věcmi byla</p>

<p>podstata jeho profese. Král nekrál, byl ještě pořád.</p>

<p>právník, měl své zvyky a právnický způsob uvažo-</p>

<p>vání. Tak uvažuj, napomenul sám sebe! Mysli!</p>

<p>  Snažil se, ale nic ho nenapadalo. Masky nosí herci</p>

<p>a lupiči. Masku si bereme, když se toužíme skrýt.</p>

<p>Nasadíme si ji a když jí není zapotřebí, zase ji</p>

<p>sejmeme. Ale co s tím měl společného on sám? Jak</p>

<p>s tím souviseli jednorožci?</p>

<p>  Čarodějové, kteří jednorožce zajali, napadlo ho.</p>

<p>  Odpověď přišla zcela nečekaně. Přestal se opírat</p>

<p>o kmen a napřimil se. Čarodějové ukradli jednorož-</p>

<p>ce a pak je ukryli tak, že je přestrojili za něco jiného. Pomalu přikývnul Ano, to dávalo smysl. Jak je pře-</p>

<p>strojili? Dali jim masky? Jak? Proměnili je snad ve</p>

<p>vrány nebo ve stromy? Ne. Povzdechl si. Začněme</p>

<p>od začátku. Čarodějové zajali jednorožce - nějak to</p>

<p>dokázali - aby si přivlastnili jejich magii. Toužili</p>

<p>mít jejich kouzelnou sílu pro sebe. Ale co s ní pak</p>

<p>udělali? Jak ji použili? a kde byla ted".</p>

<p>  Vtom se mu rozšířily panenky. Kromě Meekse tu</p>

<p>přece už dávno nebyl žádný jiný čaroděj. Jeho zdroj</p>

<p>síly byl ve ztracenj ch, ale nyní nalezených kouzelných</p>

<p>knihách, o kterých se rikalo, že obsahují magickou sílu</p><empty-line /><p>zzo TERRY BROOKS</p>

<p>  nabytou čaroději v minulosti, knihách jejichž str</p>

<p>  jsou pokryty kresbami jednorožců! Kresby v knihá</p>

<p>  lépe řečeno v knize, byly nepochybně zobrazerúm</p>

<p>  cenýchjednorožců!</p>

<p>  Ale proč kresby?</p>

<p>  Nebo to byli snad samotní jednorožci?</p>

<p>  ,Ano!" zašeptal vzrušeně.</p>

<p>  Zdálo se to tak neuvěřitelné, že driv této možno</p>

<p>  nevěnoval pozornost. Neuvěřitelné to však bylo po</p>

<p>  ze vjeho starém světě, ne vLandoveru, kde byl</p>

<p>  kouzla běžnou věcí! Ztracení jednorožci, bytos</p>

<p>  které nikdo po celá staletí neviděl, byli uzavřeni i s</p>

<p>svou magickou silou do čarodějnických knih! Knih</p>

<p>obsahovala jen ajen kresby jdnorožců a pro t</p>

<p>mohlo být jediné vysvětlení - kouzelná moc knih .</p>

<p>pocházela od nich, byla to magie, kterou čarodějové</p>

<p>ukradli !</p>

<p>  Abyji použili pro splnění svých vlastních cílů?</p>

<p>  To Ben nevěděl. Zrovna se chystal něco říct Dir--</p>

<p>kovi, ale pak se zarazil. Nebylo rozumné se kocoura</p>

<p>ptát, zda uvažuje správně. Docela urěitě by si nasel.</p>

<p>způsob, jak ho zase ú,plně zmást. Musíš na to přijít</p>

<p>sám, napomenul se. Carodějové kouzlem přeměnili</p>

<p>jednorožce na obrázky v knize - tak by se vysvětlilo</p>

<p>jejich zmizení na celá ta dlouhá léta. Meeks by pak</p>

<p>měl dobrý důvod, proč se tolik zajímat o kouzelné. :::</p>

<p>knihy a snažit se je získat prostřednictvím snu sesla-</p>

<p>ného Questorovi. Pak by do toho zapadaly i Dirkovy</p>

<p>narážky o maskách.</p>

<p>  Skutečnost nebo dohady?</p>

<p>  Na chvíli zastavil tok svých myšlenek. Uvědomil</p>

<p>si, že stále ještě zbývá riěkolik nevysvětlených zá-.</p>

<p>ležitostí. Co černý jednorožec? Je bílým jednorož-</p>

<p>cem uprchlým z první knihy - té s ohořelými strán-</p>

<p>kami? Pokud byl bílý proč je teď černý? Popelem :</p>

<p>nebo sazemi? Nesmysl! ajak to, že se během staletí</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC</p>

<p>  u</p>

<p>bjevoval a zase mizel? Nezavřeli ho snad čarodě-</p>

<p>  vé do kouzelné knihy? Proč se ho</p>

<p>ostat právě teď? snažil Meeks</p>

<p>  Nervózně si zamnul ruce. Pokud se dokázal osvo-</p>

<p>odit jeden zjednorožců, proč se to nepovedlo os-</p>

<p>atním?</p>

<p> Cítil se stále zmatenější. Meeks naznačil, že Ben</p>

<p>ějak zmařil jeho plány, neprozradil však nic bližší-</p>

<p> o. Pokud Ben uvažoval správně, měly čarodějovy</p>

<p>tmysly něco společného s jednorožci. Problém b 1</p>

<p>e Ben naprosto netušil, co by to mohlo být.</p>

<p>3. Odpoledne pomalu přecházelo, slunce se přibli-</p>

<p>žovalo k západu, zatímco se Ben stále pokoušel najít</p>

<p>řešení hádanky. Stíny se prodlužovaly. Pomalu a ne-</p>

<p>pozorovaně se mlha a šero vyplížily z Temného p-</p>

<p>lomu, kam je zahnalo denní světlo a natáhly se vstří</p>

<p>  o</p>

<p>lesním stínům, aby se mohly těsněji sevřít kolerri Be-</p>

<p>na s Dirkem. Teplo dne vystřídal podvečerní chlad.</p>

<p>  Ben zanechal přemítání a soustředil svou pozornost</p>

<p>na Temný polom. Kde jen jsou Nicka s Pijavkou?</p>

<p>Meli už být řece zpátky. Vstal a přiblížil se k sru.</p>

<p>Nikoho však nespatril. Prošel se po jeho okraji něko-</p>

<p>lik set yardů tam a zase zpátky, skrz zakrslé křóví</p>

<p>a vysokou trávu, v temnotě pod sebou však nezahlédl</p>

<p>vubec nic. Jeho neklid rostl. Ve skutečnosti nevěřil,</p>

<p>že by trpaslíkům dole hrozilo nějaké skutečné nebez-</p>

<p>pečí, jinak by je tam nebyl býval poslal samotné.</p>

<p>Mohl se však mýlit. Možná celou věc viděl tak, jak ji</p>

<p>vidět chtěl a ne, jaká doopravdy byla.</p>

<p>  Odklopýtal zpátky na své původní místo, zastavil</p>

<p>se a bezmocně se díval do temnoty po]omu. Skřítci</p>

<p>se přece nikdy dřív rokliny nebáli. Změnilo se snad</p>

<p>něco? k čertu, měl raději jít s nimi.</p>

<p>  Ohlédl se a podíval na Dirka. Kocour nejspíš spa]</p>

<p>  Ben se rozhodl ještě chvíli počkat v tuto chvíli</p>

<p>stejně nemohl udělat nic jiného. Minuty se nekonečně</p><empty-line /><p>DRAK,</p>

<p>CAROD</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  Ben se mlčky díval do chladných očí čarodějnice</p>

<p>  Kdyby mohl utíkat, už by byl dávno pryč. Pře</p>

<p>  Nočním Stínem se však neutíkalo tak snadno. Držel</p>

<p>  ho na místě pouhou silou své přítomnosti. Byl</p>

<p>  hradbou, kterou nelze překonat ani obejít. Byla jeho-</p>

<p>  vězením.</p>

<p>  "</p>

<p>  Nikdy bych nevěřila, že budeš tak pošetilý, aby</p>

<p>  jsi se sem vrátil, zašeptala.</p>

<p>  Pošetilý, přesně tak, souhlasil v duchu. Silou vůle</p>

<p>  sáhl pro vyděšené skřítky a přitáhl je k sobě co nej-</p>

<p>  dál od čarodějnice. Padli jako hadrové loutky, třásli :   se úlevou a schovávali své chlupaté obličejíky do;</p>

<p>  Benovy tuniky.</p>

<p>  "Prosím, pomoz nám, Výsosti!" vypravil ze sebe =</p>

<p>Nicka šeptem.</p>

<p>  "Prosím, prosím!" přidal se Pijavka.</p>

<p>  p ,"</p>

<p>  "Užje to v ořádku zalhal Ben.</p>

<p>  Noční Stín se tiše zasmála. Byla přesně taková, ja-</p>

<p>kou si ji pamatoval - vysoká, s ostře řezanými rysy, ::;: s pletí bledou a hladkou jako koule ze slonoviny, ;</p>

<p>  vlasy jako uhel sjediným bílým pramenem upro-</p>

<p>  střed. Nosila černý hábit halící její vyzáblou, kost-  natou postavu. Svýtn způsobem byla krásnou ženou, .;:</p>

<p>čas a smrt jako by se jí netýkaly. Postrádala jen jed-</p>

<p>no - city. Její tvář nevyjadřovala nic, oči, nekoneč-</p>

<p>ně hluboké a prázdné, se ho chystaly pohltit.</p>

<p>  Říkal jsem si o to, pomyslel si.</p>

<p>  Čarodějčin smích utichl, v očích se jí nečekaně</p>

<p>objevila nejistota. Udělala krok směrem k němu</p>

<p>a nespouštěla z něj přitom oči. "Co je to?" zeptala se :</p>

<p>tiše. , Ty nejsi ten..." zmateně zmlkla. "Musíš byt</p>

<p>Skřitkové ti přece říkali Výsosti... Sem, podívám se ..:: na tvou tvář ve světle."</p>

<p>  Natáhla se k němu. Ben nedokázal vzdorovat. ;</p>

<p>P:sty studené jako rampouchy ho uchopily za b:ádu:</p>

<p>a obrátily jeho obličej k měsíčnímu světlu. Chvíli ho</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC</p>

<p>  tak držela a mumlala si sama pro sebe. "Jsi jiný</p>

<p>  a zároveň to jsi ty. Co se s tebou stalo, králíčku, ty</p>

<p>  outkový králi? Nebo je to snad nějaká nová hra? Ty</p>

<p>"nejsi Holiday?" Ben cítil, jak se Nicka s Pijavkou</p>

<p>  třesou přitisknuti kjeho tělu aprsty mu zarývají do</p>

<p>  kůže. "Ach, to je jen kouzlo," zavrčela čarodějnice</p>

<p>  apustilajeho hlavu. "Číje, pověz rychle!"</p>

<p>  Ben v sobě potlačil touhu začít ječet a přinutil svůj</p>

<p>  hlas, aby zněl klidně. "Meeks. Vrátil se zpátky. Pro-</p>

<p>hlásil se za krále a ze mě udělal... tohle."</p>

<p>  ý</p>

<p>  "Meeks Je í zelené oči se rozšířily. "Ten uboh</p>

<p>šarlatán? Kde by vzal dostatek magie, aby se mu</p>

<p>povedlo něco takového?" Ústa se jí zkřivila do po-</p>

<p>hrdavého úšklebku. "Nedokázal by si ani zavázat</p>

<p>tkaničky u bot! Jak by mohl udělat něco takového</p>

<p>tobě?"</p>

<p>  Ben mlčel. Nevěděl, co by jí měl říct. Nastala</p>

<p> dlouhá chvíle ticha, během níž si ho čarodějnice po-</p>

<p>; zomě prohlížela. Nakonec řekla: "Kde je medailon?</p>

<p>  Chci ho vidět!"</p>

<p>  Když ae Ben k ničemu neměl, udělala rychlý po-</p>

<p>hyb prsty. Navzdory své vůli sáhl Ben do zá.ňadri</p>

<p>a vytáhl zašlý medailon. Chvíli se na něj dívala, pak</p>

<p>se mu znova zahleděla do tváře a usmála se jako</p>

<p>dravec, který spatřil svou kořist.</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Ach tak," zašeptala.</p>

<p>  Nic víc už neřekla. Nebylo to ani zapotřebí. Ben si</p>

<p>uvědomil, že ona ví, co se s ním stalo, že pochopila</p>

<p>podstatu kouzla. Tohle vědomí ho přivádělo</p>

<p>k šílenství. Ten pocit byl ještě horší, než bezmoc ze</p>

<p>zajetí. Chtělo se mu křičet. Muse1 vědět na co přišla,</p>

<p>pntom neexistoval způšob jak ji přimět, aby mu to</p>

<p>prozradila.</p>

<p>  "Jsi velmi dojemný, králíčku " pokračovala tichým</p>

<p>hlasem, do kterého se však vloudil významný tón.</p>

<p>"Vždycky jsi měl víc štěstí než rozumu. Ale teď ti</p><empty-line /><p>216 TERRY BROOKS</p>

<p>štěstí došlo. Jsem skoro v pokušení nechat tě takl</p>

<p>odejít. Skoro. Ale nemůžu ti prominout, co jsi</p>

<p>udělal. Chci, abys za to pykal! Divíš se, že jsi se</p>

<p>mnou zase shledal? Nejspíš ano. Měla jsem zmi</p>

<p>navždy. Přál sis, abych našla smrt ve světě kou</p>

<p>To od tebe nebylo hezké."</p>

<p>  Poklekla vedle něj a dívala se mu přímo do c</p>

<p>V jejím pohledu byla taková nenávist, že Ben tén</p>

<p>ucukl. "Odletěla jsem do mlh, loutkový králi. Po</p>

<p>čil jsi, ajá jsem musela poslechnout. Prach Io :</p>

<p>přinutil splnit tvůj příkaz, nemohla jsem odmítno</p>

<p>Jak jsem tě jen nenáviděla! Co mi však zbýva</p>

<p>Odletěla jsem do mlh - letěla jsem však poma</p>

<p>králíčku, pomalu! ajak jsem letěla. snažila jsem</p>

<p>zlomit kouzlo prachu Io, bojovala jsem ze všE</p>

<p>svých sil!"</p>

<p>  Na tvář se jí znovu vrátil úsměv, opatrný a tvt</p>

<p>zároveň. "Nakonec se mi to povedlo. Zpřetrh</p>

<p>jsem pouta zakletí a obrátila se zpět. Ale pozdě,</p>

<p>liš pozdě, králíčku. Bvla jsem už za hranicí mlžné</p>

<p>světa víl a utrpěla jsem. Byla jsem zraněna jako</p>

<p>kdy předtím, ta bolest mě téměř rozcupovala</p>

<p>kousky. Zachránila jsem jen o špetku víc, než hi</p>

<p>život. Trvalo mi měsíce, než jsem získala zpět I</p>

<p>jen malou část svých dřívějších magických</p>

<p>Ukrývala jsem se v močálech jako zvíře, bezmc</p>

<p>nější než ta nejmenší ještěrka. Byla jsem na dI</p>

<p>Nepoddala jsem se však své bolesti a strachu, m</p>

<p>lela jsem jen na tebe. Představovala jsem si,</p>

<p>s tebou udělám, až mi zase padneš do rukou. Věd</p>

<p>jsem, že jednou najdu způsob, jak tě přilákat sem</p>

<p>mně. . .</p>

<p>  Odmlčela se. "Nikdy jsem však nesnila o tom,</p>

<p>bys mi mé přání vyplnil tak brzy, můj pošetilý kr</p>

<p>Jaká šťastná náhoda Přišel jsi sem ke mn; kvůli s</p>

<p>změněné tváři, nemám pravdu? Tvá proměna s t</p>

<p>CERNÝJLDNOROŽEC 217</p>

<p>á něco společného - ale co? Pověz mi to, králíčku,</p>

<p>inak tě k tomu budu muset přinutit."</p>

<p>. Tohle Ben moc dobře věděl. Nemělo smysl před ča-</p>

<p>rodějnicí cokoliv skrývat. V jejích chladných, zele-</p>

<p>ných očích četl velmi dobře, co pro něj chystá. Dokud</p>

<p>bude mluvit, zůstáne naživu a dokud bude naživu, má</p>

<p>pořád šanci. A tu Ben nehodlal promarnit.</p>

<p>  "Přišel jsem, protože hledám Vrbu," odpověděl</p>

<p>a schoval přitom skřítky za svá záda. Nechtěl, aby by-</p>

<p>ji na ráně - pro všechny případy. Potřeboval se plně</p>

<p>soustředit, aby nepropásl svou příležitost. Skřítci se</p>

<p>však na něj lepili ako rozehřátý asfalt.</p>

<p>  "Dceru Pána Rek? Sylfu?" v očích čarodějnice</p>

<p>byla otázka. "Proč by měla jít právě sem?" .</p>

<p>  "Ty jsi ji neviděla?" zeptal se Ben překvapeně.</p>

<p>  Noční Stín se nepříjemně usmála. "Ne, králíčku.</p>

<p>Neviděla jsem nikoho, kromě tebe - a tyhle legrační</p>

<p>chlupatý lidičky. Co by ode mě mohla sylfa chtít?"</p>

<p>  Ben zaváhal a pak se zhluboka nadechnul. "Zlatou</p>

<p>uzdu."</p>

<p>  Tak, a bylo to venku. Raději to čarodějnici řekl</p>

<p>přímo, než by si s ní hrál na schovávanou. Noční Stín</p>

<p>byla příliš nebezpečný protivník a takhle se mohl</p>

<p>možná i něco dozvědět.</p>

<p>  Noční stín vypadala skutečně překvapeně. "Uzdu?</p>

<p>Ale proč?"</p>

<p>  "Meeks ji chce mít. Seslal Vrbě sen o uzdě a čer-</p>

<p>némjednorožci." V rychlosti vyprávěl čarodějnici ce-</p>

<p>lý příběh o snu a sylfmě rozhodnutí dozvědět se o uz-</p>

<p>dě co nejvíc. "Řekli jí, že uzda byla tady, v Temném</p>

<p>polomu."</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Měla sem dorazit ještě přede mnóu," dodal po</p>

<p>chvíli.</p>

<p>  "Nedorazila. Jaká škoda!" Odpověděla velice zkla-</p>

<p>maně čarodějnice. "Toužila jsem pc ní jen o trochu</p>

<p>méně, než po tobě. Zničila tych ji s nemenší chutí."</p><empty-line /><p>TERRY BIZOOKS</p>

<p>Na chvíli se zamyslela. "Tak čeiný jednorožec, říká</p>

<p>Zase se vrátil? Zajímavé. Sny říkají, že uzda by ]</p>

<p>mohla spoutat? Ano, to je možné. Koneckonců, v</p>

<p>ořili ji čarodějové. Jednomu čaroději jsem ji tal</p>

<p>před mnoha lety ukradla. ..</p>

<p>  Noční Stín se zasmála. Zkoumala Bena póhledei</p>

<p>v očích prohnaný výraz. "Tyhle dojemné chlupa</p>

<p>bytůstky, co k tobě patří - ty jsi poslal, aby zni</p>

<p>vzali?"</p>

<p>  Nicka s Pijavkou se snažili zavrtat se Benovi pc</p>

<p>kůži, ale ten si jich sotva všímal. V tu chvíli mys</p>

<p>na něco jiného. Pokud měl Meeks kdysi uzdu,</p>

<p>pravděpodobné, že ji také použil. Možná právě k t</p>

<p>mu, aby uvěznil černého jednorožce. Podařilo</p>

<p>snad jednorožci nějak uprchnout Měl Meeksův si</p>

<p>pro Vrbu jediný účel - získat uzdu a ovládnout je</p>

<p>norožce? a pokud ano, co měli j ednorožci v ko</p>

<p>zelné knize společného s...</p>

<p>  "Nenamáhej se s odpovědí, králíčku " ozvala</p>

<p>čar J  p</p>

<p>  odě mee a řetrhla nit eho myšlenek: "Vidím</p>

<p>v tvých očích. Tyhle směšné krysy přišly do polon</p>

<p>právě proto, nemám pravdu? Chtěli se vkrást do m</p>

<p>ho domu jakó zloději. Vplížit se na svých kočičíi</p>

<p>tlapkách."</p>

<p>  Zmínka o kočičích tlapkách Benovi připomně</p>

<p>Dirka. Kam se jen spektrální kocour ztratil? Ani pi</p>

<p>liš nepřemýšlel a rozhlédl se kolem, ale Dirk neb</p>

<p>k nalezení.</p>

<p>  "Hledáš někoho?" vyzvídala ěarodějnice okamž</p>

<p>tě. Jako dýky probodávaly její oči šeřící se les s</p>

<p>Benovými zády. "Nikoho nevidím," zamručela</p>

<p>chvíli. "Ať hledáš kohokoliv, ten někdo tě opustil."</p>

<p>  Přesto se ještě ch,íli věnovala tomu, aby se přesvě</p>

<p>čila o pravdivosti sch slov. Pak se obrátila zp</p>

<p>"Tvoji zlodějíčci jsou stejné ubozí, jako ty, králíčku</p>

<p>pokračovala. "Myslí si o sobě, že jsou neviditelní, a</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 219</p>

<p>to je pravda jen tehdy, pokud si já sama nepřeju je vi-</p>

<p>dět! Byli tak nápadní, prostě jsem je nemohla přehléd-</p>

<p>nout. Ve chvíli, kdy jsem po nich chňapla, začali volat</p>

<p>tebe. "Mocný pane, vznešený pane!" Jak zábavné!</p>

<p>Prozradili tě, ani jsem se jich nemusela ptát!"</p>

<p>  Nička s Pijavkou se třásli tak silně, až Benovi hró-</p>

<p>zilo, že ho převrátí. Položil každému z nich ruku na</p>

<p>:hlavu a snažil se je uklidnit. Bylo mu těch malých</p>

<p>stvořeniček skutečně líto. Koneckonců, byli teď</p>

<p>v nebezpečí j en kvůli němu.</p>

<p>  y  yj</p>

<p>  "Kd ž ted máš mě, což takhle nechat skřítk ít</p>

<p>zeptal se čarodějnice nečekaně. "Jak sama říkáš,</p>

<p>jsou to hloupá stvoření. Podvedl jsem je, abych je</p>

<p>donutil ke spolupráci. Ve skutečnosti neměli jinou</p>

<p>možnost. Dokonce ani nevěděli, proč jsou tady."</p>

<p>  "Tím hůř pro ně," odsekla čarodějnice. "Nebudu</p>

<p>mít slitování s nikým, kdo stojí při tobě, králíčku."</p>

<p>Zvedla hlavu a odhrnula si přitom černé vlasy z ob-</p>

<p>ličeje. Její oči znova zapátraly v temnotě. "Přestává</p>

<p>se mi tu líbt. Pojď."</p>

<p>  Vztyčila se ja.ko černý stín. Když rozpřáhla ruce</p>

<p>zdála se obrovská. Černý háv se jí nadmul jako pla-</p>

<p>chta. Přišel nečekaný poryv větrú, ostrý a studený.</p>

<p>Pročesal stromy a zvedl mlhu z Temného polomu,</p>

<p>která se kolem nich vinula. V nastálé tmě zmizely</p>

<p>hvězdy i měsíce a Ben ucítil, jak se zvedá a někam</p>

<p>odplouvá. Domů skřítci se drželi Bena ještě těsněji,</p>

<p>než dřív a on sám se jich držel, protože široko dale-</p>

<p>ico nebylo nic lepšího, čeho by se mohl chytit. Ozval</p>

<p>se syčivý zvuk a nastalo ticho.</p>

<p>  Ben přimhouřil oči před mlhou a chladem, světlo</p>

<p>se pomalu vracelo. Noční Stín stála přímo před ním</p>

<p>a chladně se usmívala. Ve vzduchu visel těžký pach</p>

<p>bažiny. Záře pochodní osvětlovala řadu sloupů</p>

<p>a zbytky stolú G křesel roztroušených po prázdném</p><empty-line /><p>220 TERRY BROOK.S</p>

<p>  Nacházeli se někde uvnitř Temného polomu, pří-</p>

<p>mo v čarodějčině domě.</p>

<p>  "Víš, co přijde teď, králíčku?" zeptala se tiše.</p>

<p>  Ben věděl. Jeho představivost pracovala na plné.</p>

<p>obrátky, ačkoliv se ze všech sil snažil ji zastavit. :</p>

<p>Veškeré jeho naděje byly pryč. Letmo se mu mihla x:.</p>

<p>myšlenka na Vrbu. Jak jen bylo možné, že se do</p>

<p>polomu nedostala před ním? Copak ji Matka země .</p>

<p>neposlala právě sem? Pokud nebyla tady, kam šla?</p>

<p>  Chvíli přemýšlel, kam se asi poděl Dirk ze Zápra-</p>

<p>ží.</p>

<p>  Z myšlenek ho vytrhlo čarodějčino ostré zasyčení.</p>

<p>"Mám tě pověsit, abys vyschnul jako kus starého</p>

<p>masa? Nebo si s tebou mám chvíli pohrát? Musíme</p>

<p>si přece dát záležet, že?"</p>

<p>  Chtěla ještě něco dodat, ale zarazila se, jako by ji</p>

<p>napadla nová myšlenka. "Ne - mám lepší nápad!</p>

<p>Přišlajsem na velkolepější a příhodnější způsob!"</p>

<p>  Naklonila se k němu. "Víš, že zlatou uzdu už dáv-</p>

<p>no nemám, králíčku? Asi ne. Byla mi ukradena</p>

<p>Vzali mi ji, když jsem byla ještě příliš slabá, abych</p>

<p>se mohla bránit. Uzdravovala jsem se ze zranění,</p>

<p>které jsi mi n způsobil. Víš, kdo má uzdu teď? Stra-</p>

<p>bo, králíčku. Drak má teď kouzelnou uzdu, která pl-</p>

<p>ným právem náleží mně. Jaká ironie! Přišel jsi do</p>

<p>Temného polomu hledat něco, co tu už není! Od-</p>

<p>soudil ses k záhubě zbytečně!"</p>

<p>  Její tvář byla jen několik palců od Benovy - kosti</p>

<p>obtažené kůží, pruh v černých vlasech se živě vlnil</p>

<p>jako stříbrný had. "Poskytl jsi mi příležitost usku-</p>

<p>tečnit to, co by se mi jinak těžko povedlo. Strabo</p>

<p>slepě miluje věci ze zlata, ačkoliv pro něj nejsoú víc,</p>

<p>než blýskavé cetky. Nedokáže v nejmenším ocenit</p>

<p>jejich hodnotu - zvlášť ne u uzdy, která je navíc kou-</p>

<p>zelná. Nikdy by mi ji nevrátil dobrovolně a dokud ji</p>

<p>ukrývá v Ohnivých pramenech, nemám možnost se -</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC z21</p>

<p>k ní dostat. Ale možná by ji prodal. Docela jistě mi</p>

<p>ji dá výměnou za něco, čeho si cení víc.</p>

<p>  Její úsměv připomínal dravou šelmu. "A co by pro</p>

<p>něj na světě mohlo mít větší cenu, než příležitost se</p>

<p>ti pomstít?"</p>

<p>  Ben nevěděl. Prach Io použil i na Straba. Drak pří-</p>

<p>sahal, že mu to jednoho dne vrátí. Ben cítil, jak mu</p>

<p>srdce buší až v krku. Bylo to jako spadnout z roz-</p>

<p>žhavené pánvičky přímo do ohně. Snažil se před ča-</p>

<p>rodějnicí skrýt své pocity, ale nepodařilo se.</p>

<p>  Noční Stín se široce usmívala a v hlase jí znělo</p>

<p>uspokojení. "Ano, loutkový králi - účelu poslouží</p>

<p>nejlépe když přenechám tvé zničení drakovi!"</p>

<p>  V prudkém gestu zvedla ruce vzhůru. Mlha se</p>

<p>zvédla jako na rozkaz, stejně jako divoký, mrazivý</p>

<p>vítr.</p>

<p>  "Uvidíme, jak si s tebou Strabo pohraje!" vykřikla</p>

<p>ajejí hlas zmizel v sykotu.</p>

<p>  Domů skřítci zakňučeli a znova se pevně chytili</p>

<p>jeho nohavic. Ben ucítil, že se vznáší a o moment</p>

<p>později roklina zmizela.</p>

<p>  V slábnoucízáři odpoledního slunce výpadaly vý-</p>

<p>chodní pustiny ještě neutěšeněji, než kdy jindy.</p>

<p>Questor Thews, Abernathy a Mozol však posupovali</p>

<p>vytrvale vpřed skrz propletené křoviny a roští, přes</p>

<p>nedlouhé úseky vyschlé země, kolem bažin a mo-</p>

<p>čálú. Byli na cestě už celý den. Jejich odhodlání do-</p>

<p>jít k drakově doupěti před západem slunce nezvikl-</p>

<p>ala ani únava, ani nejistota.</p>

<p>  Neměli to už daleko.</p>

<p>  V Landoverských pustiriách nežilo nic - jen drak.</p>

<p>Když byl před mnoha staletími vyhnán z mlžného</p>

<p>světa kouzel, usídlil se právě zde. Pustina se drakovi</p>

<p>líbila. lvlěl to tady rád. Jeho vkusu plně vyhovovala</p>

<p>;země zpustošená rozmarem přírody, zabral tedy celou</p><empty-line /><p>zzz TERRY BROOKS</p>

<p>  ohromnou plochu pro sebe. Žil životem samotáře, n</p>

<p>  boť ostatní obyvatelé údolí se mu vyhýbali. Byl je</p>

<p>  nou bytostí v údolí, s výjimkou Bena Holidaye, kte</p>

<p>  dokázala překročit hranici mezi Landoverem a szry</p>

<p>  telnými světy. Mohl si dokonce dovolit krátký výk</p>

<p>  do vílích mlh. Byl jedinečný, poslední svéhó drulZ</p>

<p>  ajako takový byl sám na sebe patřičně pyšný.</p>

<p>  Společnost zrovna nemiloval. Této skutečnosti</p>

<p>  byli Questor, Abernathy a Mozol pospíchající kjeh</p>

<p>  doupěti ve snaze dostat se tam před západem slun</p>

<p>  dobře vědomi.</p>

<p>  K cíli své cesty dorazili přesto až za šera. Šplha)</p>

<p>k vrcholu nevysokého hřebenu, který zářil proti tma</p>

<p>vému nebi, jak se od něj odrážel neklidný, mihotavj</p>

<p>jas plamenů. Když se vyškrábali nahoru, zjistili, ž</p>

<p>světlo pochází z Ohnivých pramenů. Drak žil přírrza</p>

<p>tam. Vyvěraly v hluboké, rozervané rokli. Skupizr</p>

<p>kráterů mezi rozervanou změtí kamenů a spálené ze</p>

<p>mě neustále žhnula modrým a žlutým plamenem ži</p>

<p>veným lávou ukrytou v hlubinách. Vzduch byl napl</p>

<p>něn těžkým kouřem, popelem a dusivým zápacherz</p>

<p>Strž a okolní pahorky byly neustále zahaleny v oparu,</p>

<p>gejzíry s dunivým rachotem chrlily proti čemé oblo-</p>

<p>ze.</p>

<p>  Drak tam byl. Ležel v samém středu strže, hlavii</p>

<p>opřenou o okraj kráteru, dlouhým jazykem pokojné</p>

<p>olizoval tančící plameny.</p>

<p>  Strabo se nehýbal. Rozvaloval se na hliněném</p>

<p>náspu, jeho ohromné tělo pokryté šupinami, bodci</p>

<p>a pancíři vypadalo téměř jako součást krajiny. Jak</p>

<p>dýchal, z nozder mu unikaly dva malé gejzíry páry.</p>

<p>Ocasem objímal skupinku kamenů za seboiz křídla</p>

<p>  ,</p>

<p>měl složená na zádech. Jeho drápy a zuby byly zčer</p>

<p>nalé a zkroucené. Popel ho přikrýval jako deka.</p>

<p>  Jedno červené oko se pohnulo. "Co cl^:cete?" ze</p>

<p>ptal se drak podrážděně.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC zz3</p>

<p>  Bena vždycky udivovalo, že drak umí mluvit, ale</p>

<p>  en byl cizinec a těmhle věcem nemohl rozumět. Que-</p>

<p>  r a Mozol to považovali za naprosto normální a tím</p>

<p>  __c Abemathy, chlupatý irský teriér, který sám mluvil.   "Rádi bychom si s tebou promluvili," oznámil</p>

<p>  uestor. Abernathy se zrizohl na souhlasné přikýv-</p>

<p>  utí, ale v duchu se přitom divil, jak se někdo s tak</p>

<p>zdraým rozumem jako on mohl nechat přesvědčit,</p>

<p>aby mluvil se Strabem.</p>

<p>  "Nezajímá mě, co byste rádi," řekl drak a z nozder</p>

<p>vyfoukl oblak páry. "Zajímám se jen o to, o co se</p>

<p>zajímat chci. Jděte pryč."</p>

<p>  "Bude to jen chvilka," trval na svém Questor.</p>

<p>  "Nemám chvilku. Jděte pryč, než vás sežeru."</p>

<p>  Questor zlostí zrudnul. "Rád bych ti připomenul,</p>

<p>; s kým mluvíš! Mé postavení by mi mělo zaručovat</p>

<p>alespoň základní slušnost! Chovej se prosím civili-</p>

<p> zovaně!"</p>

<p>  Udělal přitom významný krok kupředu, jako by</p>

<p>chtěl dodat svým slovům na vážnosti. Jeho postava</p>

<p>se ostře rýsovala proti světlu. Vypadal jako strašák</p>

<p>do zelí, jako hromada klacků nedbale svázaných do-</p>

<p>hromady, oděná v potihaných cárech. Mozol vycenil</p>

<p>zuby v poděšeném šklebu. Abernathy si popostrčil</p>

<p>brýle na nose a v duchu uvažoval, jak rychle se bude</p>

<p>schopen dostat k vyschlému křoví na temném okraji</p>

<p>strže, které by mu poskytlo jakés takés bezpečí.</p>

<p>  Strabo zamrkal a zvedl hlavu z hořícího kráteru.</p>

<p>  "Questore Thewsi, to jsi ty?"</p>

<p>  Questor se nafoukl. "Nade vší pochybnost."</p>

<p>  Strabo si povzdechl: "Jak nudné. Kdybys byl ně-</p>

<p>kdo důležitý, mohl bys mi poskytnout alespoň něja-</p>

<p>ké povyražení. Ale ty mi nestojíš za to, abych vstal</p>

<p>a sežral tě. Jdi pryč."</p>

<p>  Qr:estor ztuhnul. I5noroval Abernathyho, který mu</p>

<p>položil packu na rameno a udělal další krok kupředu.</p><empty-line /><p>zzq. T</p>

<p>  LRRy jRooFcs</p>

<p>  c óm s tebou m sem podnikli dlouhou cestu, at</p>

<p>  ohli mluvit - a taky budeme! Pok</p>

<p>  ses rozhdějia d ákat louhé a ctihodné spojenec</p>

<p>  mezi čar</p>

<p>  oběm</p>

<p>  a špatnou službui"oe škoda! Prokázal jsi n</p>

<p>  "Jak se zdá, jsi v poně</p>

<p>  pověděl drak. ll kud špatném rozmaru," o</p>

<p>  as změnil v ostrý sykot, jeho ha</p>

<p>  tělo se líně pohnulo směre</p>

<p>  m ke skále a kráterů</p>

<p>  a ocasem rozstříkl tekutý oheň. "Rád bych pouká2</p>

<p>na skutečnost, že čarodě ,</p>

<p>  nic neudělali. N oé pro drakv celá stali</p>

<p>  evidím tedy nejmenší dúvod, pr</p>

<p>  kový ne pmý 1 e  ví které snad kdysi existovalo. T</p>

<p>  co já jsem zcela taky si Zapomněl na jedno: zatír</p>

<p>  dějem bych si neb epochybně drak, tebou jako čar</p>

<p>  yl takjis,."</p>

<p>  estó epo ěkudse zatáhnout do hádky!" odsekl Qi</p>

<p>  nevyslechneš!" podrážděrě, "Neodejdu, dokud n</p>

<p>  Strabo zafuněl</p>

<p>natého vzduchu o az z  ho nozder vytryskly do si</p>

<p>še sežrat, QuestorT e pa ,Měl bych tě jednodi</p>

<p>   j S1 Tebe, psa i tu další b</p>

<p>tost, at e to cokoliv. Kobold, ne? Měl bych na v</p>

<p>plivnou trochu ohně, troši</p>

<p>Dneska však mám sho ku vás připéct a sníst vá</p>

<p>  jsi se bezlvavou náladu. Jdi pryč aj</p>

<p>ti prominu, že</p>

<p>mu." poZván.í vetřel do mého dc</p>

<p>  "Možná bychom měli zvážit...  začal Abernathj</p>

<p>ale Questor ho mlčel.</p>

<p>  "Ríkal ten pes něco?" zo</p>

<p>  ,Ne. nikdo z ptal se drak tiše.</p>

<p>  , nás neod.</p>

<p>a zeširoka se rozkročil.</p>

<p>  eJde!" prohlásil Questa</p>

<p>  Strabo zamrkal. "Ne"</p>

<p>  Zvedl svou opancéřovan</p>

<p>pohyb a z tlam p ou hlavu, udělal prudk</p>

<p>vybuchl přímo pd Quom Wšlehly plameny. Ohe1</p>

<p>štil ho do vzduc</p>

<p>  hu. Abetorovma nohama a ymt</p>

<p>  Iathy s ?Vlozolem uskoči</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC zz</p>

<p>  5</p>

<p>stranou, a drápali se ze všech sil z dosahu létajících</p>

<p>kamenů země a zášlehů ohně. Questor přistál na</p>

<p>zemi jako pomuchlaná hromada hadrů, jeho kosti při</p>

<p>dopadu zachřestily.</p>

<p>  Strabo se zahihňal a rozeklaný jazyk mu přitom</p>

<p>kmital vzduchem. "Velmi veselé, čaroději. Velmi,</p>

<p>velmi zábavné."</p>

<p>  Questor se postavil, setřásl ze sebe prach, vypliv-</p>

<p>iul hlínu a postavil se zase k drakovi čelem. "Tohle</p>

<p>ylo skutečně nemístné!" řekl a snažil se získat zpět</p>

<p>tracenou důstojnost. "Ale já tuhle hru umím hrát</p>

<p>  S tlesknutím spráskl ruce, spojil je nad hlavou</p>

<p>i pak zeširoka rozhodil pa.žemi. Pokusil se taky udě-</p>

<p>at něco nohama, ale jak stál ná uvolněném kameni</p>

<p>:tratil rovnováhu a přistál na zemi. Nad kráterem</p>

<p>ybuchlo světlo a kolem Straba zakroužila sprška</p>

<p>uchého listí, které v žáru okamžitě vzplanulo.</p>

<p>Drak se rozesmál na celé kolo. "Chceš mě snad</p>

<p>;asyp</p>

<p>  at listím zařval a otřásal se smíchy. "Prosím,</p>

<p>nilost, čaroději!"</p>

<p>Questor strnul ajeho soví tvář zrudla zlostí.</p>

<p>  IVIožná bude lepší přijít jindy," bručel Abernatlty</p>

<p>"</p>

<p>lubokých hlasem ze svého bezpečného stanoviště</p>

<p>a hliněným náspem.</p>

<p>Ale Questoř Thews nic takového neměl v úmyslu.</p>

<p>lpět ze postavil na nohy a oprášil se. "Směješ se mi,</p>

<p>raku " zavrčel. "Směješ se mistru ma ie Dobře</p>

<p>iůžeš se smát třeba tomuhle</p>

<p>  !"</p>

<p>Zvedl obě ruce a zamával jimi vzduchem. Strabo</p>

<p> právě chystal vyplivnout další dávku ohně, když</p>

<p>tom se nad ním nečekaně strhla průtrž mračen</p>

<p>proudy vody mu stékaly po kůži. "Nech toho</p>

<p>ned!"</p>

<p>  zavyl, ale během vteřiny byl promáčený od</p>

<p>.máku až po ocas. Plameny v t:amě se mu měnily</p>

<p>páru a drak rychle strčil hlavu do tekutého ohně</p><empty-line /><p>zzó TERRY BKOOKS</p>

<p>v kráteru, jak se snažil uniknout přívalu vody. Kd</p>

<p>se po chvilce vynořil, aby se nadechnul, Ques</p>

<p>znova udělal rukama gesto a déšť ustal.</p>

<p>  "Viděl jsi to?" řekl čaroděj Abernathymu a se ;</p>

<p>dostiučiněním pokývnul hlavou. "Příště bude věd</p>

<p>že kdo se siněje naposled, ten se směje nejlíp." C</p>

<p>rátil se zpátky k drakovi. "Vypadáš dost legračni</p>

<p>zavolal na něj.</p>

<p>  Strabo zaplácal kožnatými křídly, otřásl se a up:</p>

<p>na čaroděje svůj pohled. "Zdá se, Questore Thew</p>

<p>že jsi se rozhodl obtěžovat tak dlouho, dok</p>

<p>s tebou neudělám konec, nebo dokud tě nevyslec</p>

<p>nu. Jak jsem řekl, jsem dneska v milostivé nálac</p>

<p>Tak honem, co chceš, ať tě mám z krku."</p>

<p>  "Tisíceré díky!" odpověděl Questor. "Můžeme</p>

<p>dolů?"</p>

<p>  Drak si znova opřel hlavu o okraj kráteru a nat</p>

<p>se. "Jakje vám libo."</p>

<p>  Questor pokynul svým přátelům. Pomalu se vyd</p>

<p>po svahu rokle bludištěm kráterů a skalisek, dokud</p>

<p>nedostali na místo vzdálené asi dvacet yardů od c</p>

<p>počívajícího draka. Strabo si jich nevšímal, oči n</p>

<p>zavřené a vdechoval výpáry a oheli kráteru, o který</p>

<p>opíral hlavu.</p>

<p>  "</p>

<p>  Víš jak nenávidím vodu, Questore Thewsi," z</p>

<p>mručel.</p>

<p>  Questor jeho poznámku přešel. "Přišli jsme, ab</p>

<p>chom se dozvěděli něco o j ednorožcích," řekl.</p>

<p>  Strabo říhnul. "Přečti si knihu."</p>

<p>  "To jsem také udělal. Několikrát. Nikde jsem vš</p>

<p>nenašel takové vědomosti ojednorožcích, jaké m</p>

<p>ty. Všiclini vědí, že draci ajednorožci jsou nejsta</p>

<p>magické bytosti a také odvěcí nepřátelé. Každý</p>

<p>otom druhém víc, než kdokoliv jiný, nadpřiroze</p>

<p>ost nebo člověk. To, co potřebuju vědět, mi m</p>

<p>  íctjen ty."</p>

<p>ČEvr,lEvNoKožEc zz7</p><empty-line /><p>  ,,</p>

<p>p proč.  drakúv hlas zněl znova znuděně. "Proč</p>

<p>  ch vám měl pomáhat? Sloužíte tomu odpornému</p>

<p>ověku, který mě obelstil, nechal mě vdechnout</p>

<p>ach lo a pak mě donutil přísahat, že nebudu lovit</p>

<p>údolí ani zvířata ani lidi tak dlouho, dokud on bu-</p>

<p>  králem! Panuje ještě pořád, co? Jistě že ano, jinak</p>

<p>ch o tom slyšel. Ben Holiday, Nejvyšší pán Lan-</p>

<p>veru! Udělal bych si z něj svačinku, kdyby se jen</p>

<p>ovážil přiblížit k pramenům!"</p>

<p> ,Abych tak řekl, to je velmi nepravděpodobné.</p>

<p>omě toho, jsme tady kvůli jednorožcům, ne kvůli</p>

<p>ho Výsosti." Questor považoval za moudré nedis-</p>

<p>tovat dále na téma Ben Holiday. Strabo se kdysi</p>

<p>vil pleněním úrody a stád v údolí, dokud ho Ben</p>

<p>ezastavil. Tohle potěšení by si drak s chutí dopřál</p>

<p>s, ajak se dalo usuzovat podle nového králova</p>

<p>hování, ta doba nemusela být zase tak daleko.</p>

<p> tuto chvíli však nebyl důvod povzbuzovat drako-</p>

<p>y chutě.</p>

<p>Důležitě si odkašlal. "Předpokládám, že jsi již sly-</p>

<p>el o černém jednorožci?"</p>

<p>Drakovi se rozšířily oči. Zvedl hlavu. "Černý jed-</p>

<p>orožec Samozřejmě. Vrátil se, čaroději?"</p>

<p>Questor důstojně přikývnul. "Je tady už nějaký</p>

<p>as. Divím se že jsi o tom ještě neslyšel. Bylo vy-</p>

<p>akládáno velCé úsilí, aby byl polapen."</p>

<p>"Chvtiť Jednorožce?" Strabo se rozchechtal</p>

<p>znělo to jako směsice sykotu a suchého kašle. Jeho</p>

<p>brovské tělo se otřásalo smíchem. "Lidé však chtějí</p>

<p>lytit jednorožce? Jak ubohé! Nikdo nedokáže chy-</p>

<p>tjednorožce, čaroději, dokonce i ty to musíš vědět!</p>

<p>dnorožci jsou nedotknutelní!"</p>

<p>"Někteří si to nemyslí."</p>

<p>Drak ohrnul pysky. "Blázni."</p>

<p>"Znamená to tedy, že jednorožec je v bezpečí? Ni-</p>

<p>io ho nedokáže vyslídit, nic ho nedokáže zadržeť"</p><empty-line /><p>z3o TERRY BRooKS</p>

<p>Nastala dlouhá chvíte ticha, kdy se každý díval</p>

<p>každého. Těžko říct, kdo byl víc překvapený. 0</p>

<p>jim těkaly sem a tam, jak si jeden druhého měři</p>

<p>Vítr jim nadouval jejich široké hábity. Drakův zlo</p>

<p>ný sykot splynul se zasyčením čarodějnice. Abe ::</p>

<p>nathy vztekle vrčel sám pro sebe. Noc nad ni</p>

<p>roztáhla svůj temný plášť, jako by je všechny chtěl</p>

<p>pohltit. Do ticha znělo jen praskání plamenů tančÍá</p>

<p>  cích na kráterech naplněných hořící lávou.</p>

<p>  "</p>

<p>  "Nevidím tě tu rád, Noční Stíne, zašeptal nako::</p>

<p>nec Strabo, jeho hlas skřípal, jako pilník na rezivénx</p>

<p>železe. Zvedl se od okraje kráteru, kde předtím ležel</p>

<p>a zaťal drápy do kamene, až se rozletěl na kousky.</p>

<p>  , Tebe nikdy nevidím rád."</p>

<p>  .</p>

<p>  Carodějnice se zasmála, ale neznělo to zrovna ve-</p>

<p>sele, po její bledé tváři přelétl stín. "Tentokrát ti</p>

<p>možná padnu do noty, draku," odpověděla. "Něco</p>

<p>jsem ti přinesla."</p>

<p>  Questor Thews si najednou uvědomil, že Domů</p>

<p>skřítci stojící vedle cizince, který o sobě tvrdil, že je Ben Holiday, nejsou nikdo jiný než Nicka</p>

<p>s Pijavkou. "Abernathy... !" zasykl, ale odpověď do-</p>

<p>stal dřív, než stačil pokračovat. "Já vűn, čaroději. Co</p>

<p>tady dělají?"</p>

<p>  To Questor nevěděl. Neměl nejmenší tušení, co se</p>

<p>tady vlastně děje.</p>

<p>  Strabo zvedl svou obrovskou hlavu, z tlamy mu</p>

<p>vyšlehl dlouhý jazyk. "Proč bys mi zrovna ty měla</p>

<p>něco nosit, čarodějnice?"</p>

<p>  Noční Stín se elegantně napřímila a udělala ladné</p>

<p>gesto. "Zeptej se nejdřív, co to je," zašeptala.</p>

<p>  "Nemáš nic, co bych si přál mít, tak proč bych se</p>

<p>ptal?"</p>

<p>  "I když pro tebe mám to, po čem toužíš nejvíc na</p>

<p>světě? i když ti nabízím něco tak vzácného?"</p>

<p>  Ben Holiday horečně přemýšlel, jak se dostat;</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 231</p>

<p>z téhle šlamastiky. Mezi přítomnými neměl přátele.</p>

<p>Questor, Abernathy a Mozol ho měli za podvodníka</p>

<p>a blázna. Nicka s Pijavkou se v tuto chvíli starali jen</p>

<p>o to, jak se dostat pryč se zdravou kůži, nehrálo roli,</p>

<p>zda mu věřili nebo ne. Noční Stín ho nechala tak</p>

<p>dlouho naživu jen z jediného důvodu - aby ho</p>

<p>mohla prodat Strabovi. Ten ho docela jistě s potě-</p>

<p>šením sprovodí ze světa. Zoufale se rozhlídnul sem</p>

<p>atam ve snaze najít řešení, které zjevně neexistova-</p>

<p>lo.</p>

<p>  Drakův ocas udeřil do jezírka lávy a k nebi vylétla</p>

<p>sprška tekutého ohně. Ben ucuknul. "Dneska už</p>

<p>mám hádanek plné zuby," zavrčel. "K věci!"</p>

<p>  Čarodějčiny oči rudě zažhnuly. "Co kdybych ti</p>

<p>nabídla Nejvyššího pána Landoveru, toho, který si</p>

<p>říká Ben Holiday? Co kdybych ti nabídla právě to-</p>

<p>hle, draku?"</p>

<p>  Strabo ohrnul pysky, svaly se mu napjaly. "Tako-</p>

<p>vý dar by byl vřele vítán!" zasyčel.</p>

<p>  Ben udělal zkusmo krok zpět, ale zjistil, že to ne-</p>

<p>jde. Domů skřítci mu stále viseli na nohách jako že-</p>

<p>lezné koule. Třásli se, něco nesmyslného mumlali</p>

<p>atéměř dokonale mu tak bránili vjakémkoliv rych-</p>

<p>lejším pohybu. Když se je pokusil nepozorovaně od-</p>

<p>strčit, přimkli se ještě těsněji.</p>

<p>  "Jeho Výsost je na Ryzím Stříbru!" prohlásil neče-</p>

<p>kaně rozezleným hlasem Questor. "Tam nad ním</p>

<p>nemáš žádnou moc, čarodějnice! a kromě toho, po-</p>

<p>kud se v údolí jen ukážeš, vyžene tě navždy!C</p>

<p>  "Opravdu?" Zeptala se úlisně a škádlivě Noční</p>

<p>Stín. Pak udělala krok vpřed a ukázala na Questora</p>

<p>svým dlouhým prstem. "Až skončím tuhlé záležitost</p>

<p>a tvůj skvělý Ben Holiday už nebude mezi námi, po-</p>

<p>starám se o tebe!"</p>

<p>  Ben se prosebně zadíval na své přátele. Pryč od-</p>

<p>stidl snažil se jim říct.</p><empty-line /><p>z3z TERRY BROOKS</p>

<p>  Noční Stín se opět obrátila ke Strabovi, zaťala sv</p>

<p>  drápy do Benova ramene a vlekla ho kupředu. "Tad "</p>

<p>  máš člověka, o kterém si ten hloupý čaroděj myslí</p>

<p>že je přede mnou v bezpečí tady je Ben Holidayý:</p>

<p>král Landoveru! Podívej se blíž! Byla použita ma:</p>

<p>gie! Nedej na první dojem a zavnějšek, podívej se</p>

<p>  pod něj!"</p>

<p>  Strabo posměšně zafuněl, říhl, přičemž mu z tlamy</p>

<p>  vyšlehl plamen a zasmál se. "Tenhle? To že je Ben</p>

<p>  Holiday? Stíne, ty ses zbláznila!" Naklonil se blíž a</p>

<p>  z nosu mu přitom kapalo. "Tenhle ani vzdáleně ne-</p>

<p>  připomíná... Ne, počkej, máš pravdu, pracuje tady</p>

<p>  p</p>

<p>  nějaké kouzlo. Jak jen..." Zvedl hlavu, pak ji zase</p>

<p>, sklonil a zamžikal. "Že by snad přece?"</p>

<p>  "Podívej se lépe!" řekla čarodějnice ještě jednou^</p>

<p>  a postrčila Bena kupředu tak prudce, až se mu za-</p>

<p>  kymácela hlava.</p>

<p>  Všichni se teď dívali jen na něj, ale jediný Strabo</p>

<p>doopravdy viděl. "Ano!" zasyčel aještě jednou spo-</p>

<p>kojeně udeřil ocasem. "Ano, je to Holiday!" Roze-</p>

<p>vřel čelisti a zacvakal zčernalými zuby. ,,Ale jak to:</p>

<p>žejen ty ajá...?"</p>

<p>  ,Protože jsme starší, než je kouzlo, které to způso--   ,.</p>

<p>bilo!" uhádla čarodějnice drakovu otázku a od-</p>

<p>pověděla na ni dřív, nežji Strabo stačil vyslovit. "Už</p>

<p>víš, jak funguje?"</p>

<p>  Ben, který se toho času ostatně docela právem cítil</p>

<p>jako vzácný exponát, si nepřál nic víc, než slyšet</p>

<p>odpověď. Už se smířil se skutečností, že pravděpo-.</p>

<p>dobně neodejde z tohoto světa v celku, ale nechtěl</p>

<p>umřít dřív, než se dozví, eo ho vlastně potkalo.</p>

<p>  :</p>

<p>  "Ale... tohle přece není Jeho Výsost" ozval se</p>

<p>nazlobeně Questor Thews ale znělo to, jako by se</p>

<p>  ,</p>

<p>snažil přesvědčit především sám sebe. "Tohle nemii-</p>

<p>že být Jeho Jýsost! Pokud tohle je... je... pak na</p>

<p>Ryzím Stříbře. . . "</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC z33</p>

<p>Větu nedokončil. Po tváři mu přeběhl podivný vý-</p>

<p>az porozumění vzápětí vystřídaný nedůvěrou a dě-</p>

<p>em. Ten výraz beze slov křičel jediné jméno - Me-</p>

<p>ks! Mozol zasyčel a zatahal ho za ruku a Abernathy</p>

<p>i překotně mumlal něco o tom, jak tohle vysvětluje</p>

<p>odivné chování jisté osoby.</p>

<p>Drak a čarodějnice je jízlivě ignorovali.</p>

<p> "Proč bys mi ho měla dávat?"zkoumal náhle os-</p>

<p>ražitě Strabo.</p>

<p>"Nic o dávání jsem neřekla," odpověděla čaroděj-</p>

<p>pice líbezně. "Chtěla bych ho vyměnit."</p>

<p> "Vyměnit? Nenávidíš ho víc než já, čarodějnice.</p>

<p>oslal tě do mlžného světa kouzel a málem tě zničil.</p>

<p>Přemohl tě, Noční Stíne! Proč by jsi si ho přála vy-</p>

<p>měnit? Co toužíš mít víc, než Bena Holidaye?"</p>

<p>  Vědma se chladně usmála. "Ó ano, nenávidím ho.</p>

<p>řeji si jeho smrt. Ale to potěšení budeš mít ty, Stra-</p>

<p>bo. Dáš mi za to j en j edinou věc. Vrať mi uzdu ut-</p>

<p>kanou z ryzího zlata."</p>

<p>"Uzdu?" zasyčel nevěřícně drak a rozkašlal se.</p>

<p>Jakou uzdu?"</p>

<p>"Uzdu!" Vyštěkla čarodějnice. "Tu uzdu, kterou</p>

<p>jsi mi ukradl, když jsem byla slabá a nemohla se</p>

<p>bránit. Uzdaje právem moje!"</p>

<p>"Tsss Nic z toho, co máš ti nepatří právem - a ze</p>

<p>všeho nejmíň uzda. Ty sama jsi ji ukradla starému</p>

<p>čaroději!"</p>

<p>"At e to ak chce, chci tu uzdu</p>

<p>"Ach ano, samozřejmě, pokud netoužíš po ničem</p>

<p>jiném..." odpověděl vyhýbavě drak. "Mezi mými</p>

<p>poklady by se však docela určitě našly věci užiteč-</p>

<p>nější, než taková obyčejná hračka! Vyber si něco ji-</p>

<p>ného, něco cennějšího!"</p>

<p>Čarodějnici se rozšířily oči. "Kdo z nás dvou tady</p>

<p>hraje hru? Rozhodla jsem a nic než uz;lu nechci!"</p>

<p>Na Bena v tu chvíli úplně zapomněli. Noční Stín</p><empty-line /><p>z34 TERRY BRooKs</p>

<p>  uvolnila svůj stisk ajemu se povedlo zase prokl</p>

<p>  znout zajejí záda i se skřítky stále se pevně držíc</p>

<p>  nohavic. Zatímco probíhalo smlouvání, Ben zach</p>

<p>  Questorův pohled. Díval se na něj s novým zájme</p>

<p>  Abernathy ho pozoroval přes mágovo ram</p>

<p>  skrz zakouřená skla brýlí a Mozol vykukoval zp</p>

<p>záhybu čarodějovy róby. Všichni tři se zjevně s</p>

<p>žili pochopit, jak může být někým jiným, než k</p>

<p>se zdá být. Ben zaskřípal zuby a rychlým pohy</p>

<p>hlavy jim zuřivě naznačoval, aby se okamžitě ztr</p>

<p>li, jinakje drak usmaží všechny.</p>

<p>  "Prostě nechápu, proč tě ta uzda tak zajímá," ň</p>

<p>  zrovna Strabo a krk prohnul dozadu tak, že se sl</p>

<p>  něl přímo nad čarodějnicí.</p>

<p>  "A já zase nechápu, v čem je rozdíl!" odsekla</p>

<p>  rodějnice a narovnala se, aby byla co největší.</p>

<p>  slonovinové tváři ji tančila záře plamenů. "A hla</p>

<p>nechápu, proč děláš takové ciráty s vracením ně</p>

<p>ho, coje moje!"</p>

<p>  "Nemusím ti nic vysvětlovat!" odfrkl drak.</p>

<p>  "To opravdu nemusíš. Jen mi dej uzdu!"</p>

<p>  "Myslím, že raději ne. Nějak moc ji chceš."</p>

<p>  "Zřejmě víc než ty Bena Holiďaye!"</p>

<p>  , Ale ano, chci, chci ho! Nevyměníš ho třeba</p>

<p>truhlu plnou zlata nebo žezlo, které mění měsí</p>

<p>paprsky na stříbrné mince? a co takhle drahok</p>

<p>popsaný runami trolů v dobách, kdy i oni ovlác</p>

<p>magii - drahokam, který svému držiteli vždy p</p>

<p>zradí pravdu?"</p>

<p>  "Nechci znát pravdu! Nechci ani zlato ani že</p>

<p>i nic jiného, ty tlustá ještěrko" Noční Stín 1</p>

<p>byla doopravdy vzteklá, téměř křičela. "Chci uz</p>

<p>Dej mi ji, jinak nikdy Holidaye nedostaneš!"</p>

<p>  Výhružně vykročila a Bena s Domů skřítky</p>

<p>chala asi šest kroků za sebou.</p>

<p>  Blíž svobodě Ben nebyl od doby, co v Temn</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 235</p>

<p>olomu potkal čarodějnici. Jak se postupně rozhovor</p>

<p>  ezi drakem a Stínem přiostřoval, začínal si myslet,</p>

<p>z"e možná, ale opravdu jen možná, existuje z téhle</p>

<p>epříemné situace ýchodisko.</p>

<p>á Násilím odtrhnul Nicku od své pravé nohy, pověsil</p>

<p>i ho přes ruku a stejným způsoberri se začal zbavo-</p>

<p>vat Pij avky.</p>

<p>  "Tak naposledy, draku," řekla čarodějnice. "Vy-</p>

<p>měníš se mnou Holidaye za uzdu nebo ne?"</p>

<p> Strabo si zklamaně povzdechl. "Bojím se, má milá</p>

<p>čarodějnice, že nemůžu.</p>

<p>  "</p>

<p>  Vědma se na něj chvíli mlčky dívala, pak ohrnula</p>

<p>pysky a zavrčela. "Ty už tu uzdu nemáš, co? Proto ji</p>

<p>emůžeš vyměnit! Ty ji nemáš!"</p>

<p>  Strabo pokrčil čenich. "Bohužel, přesně tak.</p>

<p>  "</p>

<p> "Ty vypasený, šupinatý žoku!"Čarodějnice se</p>

<p>třásla vzteky. "Co jsi s ní udělal?"</p>

<p>"Co je moje věc!" odsekl drak, ale vypadal přitom</p>

<p>víc než zklamaně. Znova si povzdechl. "Pokud to</p>

<p>musíš vědět, někomujsemji dal."</p>

<p>"Ty jsi ji někomu dal?" Noční Stín vypadala zdě-</p>

<p>Drak vydechl dlouhý a úzký plamen následovaný</p>

<p>rným dýmem. Zavřel oči, zamrkal a na chvíli vy-</p>

<p>dal nepřítomně. "Dal jsem jí jedné kouzelné dív-</p>

<p>  p</p>

<p>, která mi z ívala o světle, kráse a věcech, o kte-</p>

<p>ch draci rádi slyší. Už celá staletí mi žádná panna</p>

<p>zpívala. Dal bych víc než jen tu uzdu, abych se</p>

<p>ohl zase ponořit do tak líbezné hudby."</p>

<p>,</p>

<p>,Ty jsi daroval tu uzdu za písničku?" řekla Noční</p>

<p>tín pomalu, jako by se sna.žila sama sebe přesvěd-</p>

<p>t, že je to pravda.</p>

<p>"Vzpomínky jsou někdy víc, než hmotné statky,"</p>

<p>dychnul zase drak. "My, draci, jsme vždycky měli</p>

<p>abost pro krásné žen5, nedotčené panny, krásné</p>

<p>vky se sladkým úsměvem. Váže nás k nim siiné</p><empty-line /><p>TERRy BRooKs</p>

<p>  pouto. Mohu říct, že mnohem silnější, než k čar</p>

<p>1""= dějům," neodpustil si poznámku směrem ke Quest</p>

<p>  rovi.</p>

<p>  "Zpívala pro mě, ta dívka, a pak mě poprosila, aby</p>

<p>  jí vrátil uzdu utkanou ze zlata. Udělal jsem to pro</p>

<p>,</p>

<p>  rád. Skoro se usrilíval. "Byla opravdu krásná ta sy</p>

<p>  fa." ,</p>

<p>  Ben vytřeštil oči. Sylfa? Irba!</p>

<p>  Drak obřadně pokynul hlavou směrem k Benovi;</p>

<p>  "Kdysi jsem jí zachránil život," prohlásil slavnostně,</p>

<p>  "Pamatuješ? Na tvůj příkaz, Holidayi. Letěl jse</p>

<p>  z Abaddonu do jejího domova, do jezerní krajiny, kde</p>

<p>  se mohla uzdravit. Tenkrát se mi moc nechtělo - z</p>

<p>  chránit jí život, myslím. Nenáviděl jsem tě, protože j   mě donutil poslouchat. Jsem ale rád, že jsem to udělaL</p>

<p> Pňpomnělo mi to staré dobré časy, kdy zachraňovní</p>

<p>  panen bylo běžnou součástí dračího života."</p>

<p>  Odmlčel se. "Nebo to snad bylo požírání? Nikdy</p>

<p>  jsem si to nebyl schopen zapamatovat."</p>

<p>  "Ty hlupáku!" vyprskla čarodějnice.</p>

<p>, Strabo naklonil hlavu, jako by o tom přemýšleL</p>

<p>;</p>

<p>  Pak otevřel zeširoka tlamu a odhalil své úctyhodné</p>

<p>  zuby. "Myslíš? Hlupák? Já? Větší hlupák než ty, ča-</p>

<p>  rodějnice? Tak velký hlupák, abych vstoupil bez</p>

<p>  ochrany na území svého největšího nepřítele?"</p>

<p>  Ticho by se dalo krájet. Noční Stín vypadala jaka</p>

<p>  socha. "Nikdy nejsem bezbranná, draku. Dej si pozor."</p>

<p>  "</p>

<p>  Pozor? Jsi legrační." Strabo se nečekaně zavlnil</p>

<p>  jako pružina. "Trpělivě jsem snesl jedovatý útok na</p>

<p>  svou osobu. Dovolil jsem ti říct, co si přeješ. Teď je   řada na mě. Jsi ubohá, kostnatá parodie čarodějnice</p>

<p>  která si o sobě myslí, že je mocnější než doopravdy:</p>

<p>  je. Přijdeš si do mého domu jako by ti to tady patřilox   y</p>

<p>  rozkazuješ mi, nadáváš mi, děláš si nárok na něco,</p>

<p>  co ti nepatří a chceš se odsud dostat jen tak Tak t</p>

<p>  ses spletla, Stíne. Kdybych uzdu ze zlata měl, možn</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 23j</p>

<p>bych ji s tebou za Holidaye vyměnil. Možná. Neli-</p>

<p>tuji však ničeho, co jsem udělal. Uzda je pryč ajá ji</p>

<p>zpátky nechci."</p>

<p>  Pomalu se naklonil kupředu. Jeho skřípavý hlas</p>

<p>přešel do sykotu. , Ale podívej, Holiday je pořád ta-</p>

<p>.dy, čarodějnice. Když už jsi mi ho sem tak laskavě</p>

<p>přivedla, měl bych si ho nechat, nemyslíš?"</p>

<p>  Čarodějnice zaťala prsty jako drápy a zvedla ruce</p>

<p>"před sebe. "Nenechám si nic vzít Ani ted, ani nikdy</p>

<p>  dy."</p>

<p>  "Ach, lžeš sama sobě. Možnost zničit Holidaye je</p>

<p>pro mě příliš lákavá. Navnadila jsi mě, čarodějnice!</p>

<p>Je můj ! Já ho zahubím a nepotřebuju ani uzdu. Udě-</p>

<p>láš nejlíp, když mi ho dáš - hned teďC</p>

<p>  Z drakovy tlamy vyšlehly plameny a pohltily Noč-</p>

<p>ní Stín.</p>

<p>  V tu samou chvíli se konečně podařilo Benovi</p>

<p>odtrhnout Pijavku od své levé nohy. Vrhnul se stra-</p>

<p>nou, aby uniknul zášlehu ohně a žáru.</p>

<p>  Také Questor Thews se dal do pohybu. Klátivě se</p>

<p>rozběhl k Benovi, za ním se vydal Mozol, až se mu</p>

<p>uši připlácly k hlavě.</p>

<p>  Abernathy se spustil na všechnyčtyři a pelášil do</p>

<p>bezpečného úkrytu v křoví.</p>

<p>  Ben se postavil na nohy, v každé ruce jednoho</p>

<p>kňučícího skřítka. Strabův oheň vybuchl proti čer-</p>

<p>nému nebi. Během chvíle byl vzduch plný jisker,</p>

<p>popela a létajících kamenů.</p>

<p>  Uprostřed stála Noční Stín, nezraněná, šat kolem ní</p>

<p>vlál jako když se do cíchy na šňůře opře vítr. Zvedla</p>

<p>svou bledou tvář a udělala pohyb pažemi. Z jejích</p>

<p>prstů vyšlehl oheň a udeřil překvapeného Straba. Drak</p>

<p>odletěl dozadu, zakopl přitom o okraj kráteru a spadl</p>

<p>dovnitř.</p>

<p>,zVýsosti!" zakř:čel varovně Questor Thevs.</p>

<p>  Carodějnice se otočila právě včas, aby dostala plný</p><empty-line /><p>z3g TERRY BROOKS</p>

<p>  zásah čarodějovým kouzlem. Zapotácela se v oslep</p>

<p>  jícím poryvu sněhových vloček. Zuřivě se ohná</p>

<p>  vykřikla a šlehla po Questorovi ohněm.</p>

<p>  Plameny proletěly nad Benem, který se znova vr</p>

<p>  nul i se skřítky k zemi a zapálily Abernathyho kožic</p>

<p>  Ten zavyl, rozběhl se vzhůru po svahu a zmizél z d</p>

<p>  hledu.</p>

<p>  Vtom se z kráteru vynořil vztekle řvoucí Strab</p>

<p>  Udělal výpad vpřed a zaplavil celou roklinu plam</p>

<p>ny. Čarodějnice se k němu opět otočila, zaječela pr</p>

<p>vě tak vztekle a vrhla na draka svůj vlastní oheň.</p>

<p>  To už ale byl Ben na nohách a běžel jako o živ</p>

<p>Plameny se převalily přes něj jako žhavá, rudá stěn</p>

<p>V tu chvíli však už u něj byl .Questor. Horečně z</p>

<p>  šermoval rukama a ve vzduchu se zhmotnil štít zj</p>

<p>  kési průsvitné látky, který oheň zaclonil.</p>

<p>  Ben stále pevně držel kopající a kňourající Don</p>

<p>  skřítky a dělal co mohl, aby se dostal z dosahu pl</p>

<p>menů. Mozol ho pevnými pažemi uchopil za p</p>

<p>a táhl všechny tři vzhůru k okraji kráterovitého údo</p>

<p>Questor se wdal za nimi a křikem je povzbuzoval.</p>

<p>  O chvíli později překonali převis, odpotáceli se i</p>

<p>okraje údolí, pry od horka a popele a padli do chl</p>

<p>divého mlází. S kašláním se zničeně zhroutili do s</p>

<p>ché trávy a těžce oddychovali. Odněkud ze tmy pi</p>

<p>běhl Abernathy.</p>

<p>  Za nimi pokračovali čarodějnice s drakem dál ner</p>

<p>šeně ve své soukromé potyčce, jejich výkřiky ajek</p>

<p>se rozléhaly do noci. Ještě nezjistili, že předmětjejii</p>

<p>sporu utekl.</p>

<p>  Ben se rychle podíval na své společníky. Zamrk</p>

<p>na něj zpátky. Není čas odpočívat, říkal ten pohle</p>

<p>Nebude dlouho trvat, a ti dva si všimnou co se stal</p>

<p>  ,</p>

<p>  Vyškrábali se znova na nohy a rychle zmizeli c</p>

<p>tmi.</p>

<p>?</p>

<p>HLEDÁNÍ</p><empty-line /><p>?</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>Bylo už něco po půlnoci, když se Ben ajeho s</p>

<p>leěníci konečně zastavili. Nebe zčernalo bouřko</p>

<p>mi mraky, které se valily z pastvin směrem na</p>

<p>chod. Měsíce a hvězdy zmizely, jako by je z nf</p>

<p>sfoukl nečekaný poryv větru, hrom se ozýval táhl,</p>

<p>zaduněním a blesky křižovaly nebe. Vzápětí při</p>

<p>prudký a ledový liják, ktezý zametal poušť ja</p>

<p>ohromné koště. Jen tak tak méli čas najít si úk</p>

<p>v hustém jehličnatém mlází. Brzy bylo celé ok</p>

<p>zahaleno clonou z deště.</p>

<p>  Přátelé se usadili u paty obrovského kmene boi</p>

<p>vali přálí přibližně uprostřed a přes jehličí pozoi</p>

<p>  vody. Vítr narážel v prudkých poryve</p>

<p>do mlází a stromů. Vytrvalý zvuk dopadajících I</p>

<p>pek přehlušil všechno ostatní a ze skupinky stron</p>

<p>se stal ostrov obklíčený mořem beznaděje.</p>

<p>  Ben se opřel o kmen borovice a podíval se</p>

<p>ostatní, oči mu těkaly zjedné tváře na druhou</p>

<p>  ."</p>

<p>  B en y, ," . " p .</p>

<p>  Holida víte řekl nakonec O ravdu.</p>

<p>  ázavě se podívali jeden na druhého a pak zpátl</p>

<p>na ně.</p>

<p>  "Zachraři nás, mocný pane," zakňučel po chvi</p>

<p>Nick.</p>

<p>  "Ano, zachraň nás," žebral Pijavka.</p>

<p>  Vypadali jako vymáchané krysy, kožíšky špina</p>

<p>a zplihlé deštěm, šaty potrhané. Natáhli se a zno</p>

<p>se pokusili chytitjeho nohavic.</p>

<p>  "Nechte  p</p>

<p>není před ěíoho, na omenul e unaveně. "Už v</p>

<p>  m zachraňovat. Všechno je v pořádku."</p>

<p>  "Ten drak..</p>

<p>  " začal Nicka.</p>

<p>  "A čarodějnice..." přidal se Pijavka.</p>

<p>  "Jsou daleko a v takovém počasí se za námi</p>

<p>pustí. Než přestanou jeden na druhého chrlit o</p>

<p>  ópýtl ře jsme pryč, déšť po nás smyje všec</p>

<p>  , ekl a snažil se, aby to nělo řesvědči</p>

<p>"Nebojte se. Všechno bude v pořádku.  p</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 241</p>

<p>rlozol vycenil všechny zuby a zasyčel. Díval se na</p>

<p>na, jako by byl bahenní vamp. Abernathy se na</p>

<p>na raději nedíval vůbec.</p>

<p>Zuestor Thews si odkašlal. Ben se na něj s očeká-</p>

<p>ím podíval ale čaroděj se v tu chvíli zatvářil ne-</p>

<p>&lt;ě. "Je to poněkud složité," řekl nakonéc. Podíva(</p>

<p>na Bena úkosem. "Tak ty tvrdíš, že jsi Jeho Vý-</p>

<p>t. Drak a čarodějnice tě za něj pokládali, správ-</p>

<p>Ben pomalu přikývnul.</p>

<p>"A ta historka, co jsi nám vyprávěl na Ryzím Stří-</p>

<p>fe, ta byla pravdivá? Byl jsi proměněn kouzlem?</p>

<p>tratil jsi ochranu medailonu?"</p>

<p>Ben přikývnul podruhé.</p>

<p>"Meeks se opravdu vrátil a zaujal tvé místo-</p>

<p>ukradl tvou tvář?"</p>

<p>Ben přikývnul potřetí.</p>

<p>Questorova vyzáblá tvář se zamračila tailc, až se</p>

<p>iálo, že mu to zůstane napořád. "Ale jak?" zeptal</p>

<p>; nakonec. "Jak se to stalo?"</p>

<p>Ben si povzdechl. "Kdo tohle zodpoví, vyhrává</p>

<p>Podrobně jim vyprávěl o svém setkání s Meeksem</p>

<p>ložnici a o své přeměně v cizince, kterým se nyní</p>

<p>ál být. Chvíli mu trvalo, než se dostal k svému</p>

<p>izhodnutí vydat se na jih a hledat Vrbu. "A od té</p>

<p>aby seji snažím dostihnout," dodal.</p>

<p>Vidíš -já ti to říkal" zavrčel Abernathy.</p>

<p>;Q</p>

<p>  uestor se nasupil apřes svůj dlouhý nos se podí-</p>

<p>l na písaře. "Říkal jsi co" naléhal ajeho soví tvář</p>

<p>uhlaještě víc.</p>

<p>"Že se Jeho Výsost nechová jako Jeho Výsost!"</p>

<p>ěkl Abernathy. "Že něco rozhodně není v pořádku.</p>

<p> nic není tak; jak by mělo být! Ve skutečnosti, ča-</p>

<p>ději, jsem ti toho řekl mnohem víc. Kdyby ses jen</p>

<p>skavě ráčil rozpomenout" Rozčileně si pošoupl po</p><empty-line /><p>24z TERRY BROOKS</p>

<p>  nose deštěm zacákáné brýle. "Říkal jsem ti, že</p>

<p>  sny nám nepřinesou nic než problémy. Říkal jsE</p>

<p>  abyste je nechali být!" Zprudka se obrátil k Ben</p>

<p>jako prorok, jehož slova se naplnila. "Tebe jsem,</p>

<p>  roval taky, nebo ne? Říkal jsem, abys zůstal v L;</p>

<p>doveru, kam patříš. Říkal jsem že Meeks jepř</p>

<p>nebezpečný. Ale ty jsi neposlouchal, co? Zád</p>

<p>z vás mě neposlouchal! a takhle jsme dopadli!"</p>

<p>  S kýchnutím se mohutně otřásl a poprskal všech</p>

<p>kolem. "Omlouvám se," zahuhlal ale moc přesvÉ</p>

<p>čivě to neznělo.</p>

<p>  Doufám, že je ti teď líp," neodpustil si Questor.</p>

<p>  Ben se rozhodl předejít hrozící hádce. "Abernat</p>

<p>má praydu. Měli jsme ho poslechnout. Neposlec</p>

<p>jsme a ted už se nedá nic dělat. Co se stalo, stalo</p>

<p>Měli bychom to hodit za hlavu. Alespoň jsme z</p>

<p>všichni pohromadě."</p>

<p>  "Příliš mnoho radosti najednou!" Odfrkl naštva</p>

<p>Abernathy.</p>

<p>  "K něčemu to přece jen může být dobré." Ben</p>

<p>snažil, aby zněl co nejpozitivněji. "Nás šest dohI</p>

<p>mady zvládne víc, než jsem dokázal sám."</p>

<p>  "Nás šest." Abernathv se opovržlivě pódíval</p>

<p>Domů skřítky. "Napočítal jsi o dva víc než já, V</p>

<p>sosti. Koneckonců, ještě pořád nejsem přesvědče</p>

<p>že opravdu jsi Jeho Výsost. Questor The.vs se mo</p>

<p>ná unáhlil. Byli jsme podvedeni už jednou, možná</p>

<p>teď o to někdo pokouší zas. Co když je tohle da;</p>

<p>podvod. další Meeksův trik?"</p>

<p>  Ben chvíli přemýšlel. "Možnáje. Mátejen mé sl</p>

<p>vo. Budete mi muset věřit - mně, a sým instin</p>

<p>tům." Povzdechl si. .,Meeks by přece neoklam</p>

<p>draka a čarodějnici tak snadno. A taky - proč byi</p>

<p>při tom všem o sobě porád tvrdil, že jsem král, p</p>

<p>hle bych jím nebyl? Copaic bych pak pořád nosil t</p>

<p>  .  dodal.</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC z43</p>

<p>  Sáhl pod tuniku a vytáhl zčernalý medailon. Me-</p>

<p>eksův obraz se zaleskl, jak se na povrchu přívěsku</p>

<p>odrazila vzdálená záře blesku.</p>

<p>  "A proč to pořád nosíš?" zeptal se tiše Questor.</p>

<p>  Ben potřásl hlavou. "Bojím se ho zbavit. Pokud</p>

<p>Meeks mluvil pravdua chvíle, kdy odhodím přívě-</p>

<p>sek bude mou poslední, kdo by se postaral o Vrbu?</p>

<p>Neví o ničem, co se přihodilo. Neví, že sny seslal</p>

<p>Meeks, netuší, vjakém je nebezpečí. Příliš mi na ní</p>

<p>záleží, Questore, nemohu ji opustit. Nedovolím, aby</p>

<p>spadla do stejné pasti jako já a kolem sebe neměla</p>

<p>nikoho, kdo by jí pomohl."</p>

<p>  Nastala chvíle ticha, během které ho všichni pozo-</p>

<p>rovali.</p>

<p>  "Máš pravdu, Výsosti. To nejde," souhlasil nako-</p>

<p>nec Questor a podíval se na Abernathyho. "Skutečný</p>

<p>Ben Holiday by na něco takového ani nepomyslel,</p>

<p>  ?" p</p>

<p>že ze tal se znamně. "Ne skutečný Ben Holi-</p>

<p>day."</p>

<p>  Abernathy chvíli mlčky uvažoval a pak si povzde-</p>

<p>chl. "Ne, myslím, že ne." Podíval se na Mozola, kte-</p>

<p>rý souhlasně kýval svou opičí hlavou. "Dobře.</p>

<p>Ostatní tě uznali jako krále, takže já nezůstanu po-</p>

<p>zadu."</p>

<p>  "Velmi to oceňuji," ujistil Ben písaře.</p>

<p>  "Přesto si stále myslím, že s námi třemi. .. " podí-</p>

<p>val se ještě jednou na Domů skřítky, "...pěti, ať už</p>

<p>to počítáš jak chceš, na tom nejsi o moc líp, než jsi</p>

<p>byl sám Co z toho, na co jsi nestačil sám, bychom</p>

<p>mohli zvládnout v šesti?"</p>

<p>  Ostatní se na něj s očekáváním podívali. Zahleděl</p>

<p>še přes jejich hlavy do deště a tmy, přitáhnul ši ko-</p>

<p>lena k bradě aby zahnal lezavý chlad a snažil se ně-</p>

<p>co vymyslit. "Najít Vrbu " řekl nakonec. "Ochránit</p>

<p>ji."</p>

<p>  Hleděli na něj mlčky.</p><empty-line /><p>244 TERRY BRooKs</p>

<p>  "Podívejte. Třetí sen je klíčem ke všemu, co s</p>

<p>  stalo a uzdaje klíčem ke snu. Jak víme, uzdu má te _</p>

<p>  Vrba, dostala ji od Straba. Má ji teď u sebe, ale c</p>

<p>  s ní udělá?"</p>

<p>  "Co, mocný pane?" zeptal se dychtivě Nicka.</p>

<p>  ? J J</p>

<p>  ,;Ano, co ozval se Piavka ako ozvěna.</p>

<p>  "Donese ji tobě, Výsosti " odpověděl Questor rych-</p>

<p>le. "Nebo aspoň tomu, koho za tebe pokládá."</p>

<p>  "Máš pravdu, Questore," zašeptal Ben. "Sen jí B-i</p>

<p>kal, že to musí udělat. Bude jednat podle něj. Přine-:=.</p>

<p>se uzdu mně. Jenže to nebudu já. Na mém místě je</p>

<p>Meeks. Neboli poběží k němu. Co se s ní pak sta-</p>

<p>ne?"</p>

<p>  "Nejdříve ji musíme najít," trval Questor tiše na</p>

<p>svém.</p>

<p>  Hned jak přestane pršet," dodal Abernathy.</p>

<p>  Ben přikývnul. "Nás šest bude mít větší šanci než</p>

<p>jeden."</p>

<p>  "Desetkrát větší šanci než nás šest bude mít Mozol</p>

<p>sám," řekl Abernathy a znova kýchnul."Asi jsem</p>

<p>chytil rýmu," zahuhlal.</p>

<p>  "Tentokrát má Abernathy pravdu" souhlasiI :</p>

<p>Questor a přehlédl písařův káravý pohled. "Kobold</p>

<p>dokáže stopovat mnohem rychleji a déle než který-</p>

<p>koliv člověk. Pokud po sobě ta dívka zanechala se-:..:;:</p>

<p>bemenší otisk, kobold ji vyslídí." Podíval se na ko- :</p>

<p>bolda, který se na něj široce zubil. "No jistě, Mozol</p>

<p>nám ji najde - na to se můžeme spolehnout. Hned,</p>

<p>jak přestane pršet."</p>

<p>  Ben zavrtěl hlavou. "Tak dlouho nemůžeme čekat. :</p>

<p>Nemáme. . . "</p>

<p>  "Musíme," přerušil ho jemně čaroděj.</p>

<p>  "Nemůžeme přece. . . "</p>

<p>  Nic se nedá dělat." Questor ho uchopil za paži.</p>

<p>"V takové bouři ;ení možné nikoho sledovat, Vý-.</p>

<p>sosti. Dést smyl všechny stopy." Jeho soví tvář se=</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC z45</p>

<p>přiblížila k Benově, v očích nečekaně vřelý výraz.</p>

<p>"Výsosti, z Ryzího Stříbra jsi urazil dlouhou cestu.</p>

<p>Příliš jsi trpěl. Tvůj vzhled, ať už jakkoliv pokřive-</p>

<p>ný, nelže. Podívej se na sebe. Jsi vyhublý až na kost.</p>

<p>Jsi vyčerpaný. Už jsem viděl žebráky, co vypadali</p>

<p>zdravěji než ty. Abernathy?"</p>

<p>  "Vypadáš jako troska," přitakal pes.</p>

<p>  "V každém případě ne moc dobře," pokusil se</p>

<p>Questor úsměvem zmírnit hodnocení svého společ-</p>

<p>níka. "Potřebuješ si odpočinout. Teď spi. Na pátrání</p>

<p>budeještě dost času."</p>

<p>  Ben energicky zavrtěl hlavou. "Questore, nejsem</p>

<p>unavený. Nemůžu...</p>

<p>  "</p>

<p>  "Řekl bych, že musíš," řekl jemně čaroděj. Rychle</p>

<p>mu zamával kostnatou rukou před tváří a Ben ucítil,</p>

<p>jak mu náhle ztěžkla víčka. Stěží je udržel otevřená.</p>

<p>Cítil, jak celým jeho tělem prostupuje únava a tíže.</p>

<p>"Odpočívej, Výsosti," zašeptal Questor.</p>

<p>  Ben se pokusil příkazu vzepřít a postavit se na no-</p>

<p>hy, ale brzy zjistil, že na to nemá dost sil. Tentokrát</p>

<p>mágovo kouzlo fungovalo bezchybně hned na první</p>

<p>pokus. Ben se pomalu sesunul po borovicovém kme-</p>

<p>ni na  lůžko z j ehličí. Jeho společníci se nad ním</p>

<p>sklonili. Abernathyho chlupatá, obrýlená hlava se na</p>

<p>něj dívala skrz houstnoucí stíny, Mozolovy špičáky</p>

<p>svítily jako dýky. Nicka s Pijavkou byly jen nezře-</p>

<p>telné, mihotavé obrysy, jejich hlasy se změnily ve</p>

<p>vzdalující se sum. Cítil se vjejich blízkosti pohodl-</p>

<p>ně, bezpečně a klidně - všichni jeho přátelé byli</p>

<p>s ním. Kromě Pastiňáka a Vrby!</p>

<p>  "Vrbo!" zašeptal.</p>

<p>  Vyslovil její jméno ještě jednou a ušnul.</p>

<p>  Zdálo se mu o ní. Poselství snu ho šokovalo do-</p>

<p>konce i ve spánku. Hledal sylfu v lesích, kopcích</p>

<p>a planinách Landoveru. Na jeho osamělém putování</p>

<p>ho něco vedlo, táhlo, jako magnet přitahuje železo.</p><empty-line /><p>246 TERRY BROOKS</p>

<p>  Krajina, kterou procházel vypadala zároveň znám=</p>

<p>  i cizí, změt světla a stínů, která se nejistě chvěla, ja..   ko se obraz chvěje na vodní hladině. Všude kolem</p>

<p>  3</p>

<p>se pohybovaly nějaké bytosti, ale neměly tvář arů</p>

<p>tělo. Byl sám. Jeho zdánlivě nekonečná pouť ho</p>

<p>vedla zjednoho konce údolí na druhý a zpět, rychle</p>

<p>  ,</p>

<p>neúnavně, ale naprosto bezvýsledně.</p>

<p>  Překvapivě silný pocit naléhavosti ho poháněl ku- ..</p>

<p>předu. Cítil touhu najít Vrbu, tak silnou, až se to</p>

<p>vymykalo jakémukoliv vysvětlení. Bál se o ni aniž</p>

<p>  ,</p>

<p>znal důvod svého strachu. Zoufale toužil být s ní, ale</p>

<p>k zoufalství neměl příčinu. Zdálo se, jako by byl ot-</p>

<p>rokem svých citů které určovaly jeho směr tam, kde :</p>

<p>nestačil rozum. Jak hledal, cítil Vrbinu. přítomnost,</p>

<p>její škádlivou blízkost. Jako by na něj čekala za kaž-</p>

<p>dým stromem, za každým kopcem, jen malý kousek</p>

<p>před ním. Únava ho nedokázala zastavit - kupředu</p>

<p>ho poháněla vidina cíle.</p>

<p>  Po nějaké chvíli uslyšel hlasy. Šeptaly ze všech</p>

<p>stran, některé varovné, jiné káravé. Slyšel Pána Řek</p>

<p>  ,</p>

<p>nejistého si, kým vlastně Ben je, jak si dělá starosti.</p>

<p>o svou dcerú, kterou nikdy příliš nemiloval a která :.</p>

<p>nikdy doopravdy nemilovala jeho. Slyšel Matku ze-</p>

<p>mi jak ho prosí aby znova zopakoval přísahu, že</p>

<p>  naj,de a ochrání Vrbu. Slyšel osamělého, zlomeného</p>

<p>  lovce znova vyprávět skleslým hlasem o černém</p>

<p>jednorožci jehož dotek mu ukradl duši. Slyšel Me-</p>

<p>ekse, jeho hlas zněl jako pomstychtivý sykot hrozící ;</p>

<p>zkázou, pokud mu dívka a zlatá uzda uniknou.</p>

<p>  Pokračoval stále dál.</p>

<p>  A pak uslyšel Dirka ze Zápraží.</p>

<p>  Právě hlas spektrální kočky ho donutil zpomalit</p>

<p>a uvědomit si jak horečným se stalo jeho hledání.</p>

<p>Zastavil se. V uších mu šuměla krev, srčce v hrudi</p>

<p>bušilo. Stál na lesní mýtině, svěží a osamělé, plné</p>

<p>CERNÝ,jEDNOROŽEC z47</p>

<p>  světla. Větve se spojovaly nad jeho hlavou a pod no-</p>

<p>  hama cítil tlustý koberec z mechu. Dirk seděl na ma-</p>

<p>  lém pahorku uprostřed mýtiny, čistý, ulízaný a záhad-</p>

<p>  ný.</p>

<p>  "Proč tak utíkáš, vznešený pane Bene Holidayi?"</p>

<p>  zeptal se Dirk tiše.</p>

<p>  Musím najít Vrbu," odpověděl.</p>

<p>  Proč ji musíš najít?" pokračoval Dirk.</p>

<p>  Protože jí hrozí nebezpečí," řekl.</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,A toje všechno?"</p>

<p>  "</p>

<p>  Protože mě potřebuje," vypravil ze sebe Ben po</p>

<p> chvíli mlčení.</p>

<p>  A toje všechno?"</p>

<p>  "</p>

<p>  Protože tu nikdo jiný není."</p>

<p>  A toje všechno?"</p>

<p>  "Protože. . . "</p>

<p>  Nemohl najít slova. Unikala mu stejně, jako sylfa</p>

<p>: sama. Jak však cítil, měla být vyřčena. Jaká to byla</p>

<p> slova?</p>

<p>  "Tolik se snažíš mít kontrolu nad během svéhó ži-</p>

<p>vota " řekl Dirk skoro smutně. "Tolik se snažíš, abys</p>

<p>dal každý dílek na své místo, jako by žít nezname-</p>

<p>  nalo nic jiného než poskládat ohromné puzzle. Netu-</p>

<p>  šíš však, co tě k tomu vede. Život, to není jen hmota,</p>

<p>vznešený pane, to jsou také city."</p>

<p>  Vnímám přece," odpověděl.</p>

<p>  "Ty především vládneš," opravil ho Dirk. "Vlád-</p>

<p>neš svému království, lidem okolo, své práci</p>

<p>a svému životu. Organizuješ tady, organizuješ tam.</p>

<p>Pnkazuješ. Jako král přikazuješ stejně, jako jsi při-</p>

<p>kazoval když jsi byl právníkem. Soudní síň nebo</p>

<p>kralovský dvůr - nejsi jiný, než jsi byl dřív. Jednáš</p>

<p>a reaguješ rychle a zkušeně. Ale nic neprožíváš"</p>

<p>  "Zkouším to."</p>

<p>  "Duše mag:e je v pocitech, Výsosti. Život se rodí</p>

<p>z citů a maUie se rodí ze života. Jak můžeš rozumět</p>

<p>  5</p><empty-line /><p>248 TERRY BKOOKS</p>

<p>magii nebo životu, když nevnímáš své city? Hledáš</p>

<p>Vrbu, ale jak ji poznáš, když nerozumíš její podsta-</p>

<p>tě, nevíš, kým doopravdy je? Hledáš zrakem to, co</p>

<p>nejde vidět. Tvé smysly a tvé tělo pátrají po něčem,</p>

<p>co nemohou najít. Musíš ji začít hledat srdcem. Zkus</p>

<p>to. Zkus to teď a řekni, co vidíš."</p>

<p>  Ben poslechl, ale kolem byla jen temnota, skrz</p>

<p>kterou jeho zrak neproniknul. Ponořil se sám do se-</p>

<p>be a našel stezky, po kterých ještě nešel. Do cesty se</p>

<p>mu stavěly překážky, beztvaré, nedefnovatelné by-</p>

<p>tosti. Zuřivě se snažil skrz ně prodrat, natahoval</p>

<p>přitom ruce a tápal.. .</p>

<p>  Pak stála. Vrba před ním, jako nečekaně oživená</p>

<p>vzpomínka. Prošla kolem, pružná, rtuťovitá, tvář zá-</p>

<p>řící krásou, tělo lákající rozkošemi. Zelené kadeře</p>

<p>spadaly po útlých ramenou až po pás, bílé hedvábí ji</p>

<p>těsně obepínalo jako druhá kůže. Jejich oči se pc-</p>

<p>tkaly a on ucítil, jak mu dochází dech. Hřejivě</p>

<p>a něžně se usmála a cosi téměř neslyšně zašeptala.</p>

<p>Nebyla v nebezpečí, nikde ani náznak naléhavosti.</p>

<p>Byla v míru sama se sebou."</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Proč tak utíkáš, vznešený pane Bene Holidayi?"</p>

<p>opakoval Dirk někde ze stínů.</p>

<p>  "Musím najít Vrbu," odpověděl znova.</p>

<p>  "Proč ji musíš najíť"</p>

<p>  "Protože. . . "</p>

<p>  Znova nemohl najít slova. Stíny kolem nich se se-</p>

<p>vřely a Vrba v nich začala mizet.</p>

<p>  "Protože. . .</p>

<p>  Zprůsvitněla ještě víc jako ztrácející se myšlenka.</p>

<p>Zoufale se snažil najít slova, která musí vyslovit. ale</p>

<p>stále mu unikala. Rychle a tvrdě do něj opět udeřil</p>

<p>pocit naléhavosti. Nebezpečí hrozící sylfě se znova</p>

<p>zdálo skutečné, jakoby vzkříšené jeho nerozhodnos-</p>

<p>tí. Pokusil se k ní natáhnout, úle byla příliš daleko</p>

<p>a on měl nohy z olova.</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 24.9</p>

<p>  "Protože. . . "</p>

<p>  Stíny už byly všude, zahalily Bena do své temno-</p>

<p>ty, zalehly ho svou černí. Cítil, jak ho vysávají. Dirk</p>

<p>zmizel. Vrba nebyla už ničím víc, než skvrnkou</p>

<p>světla a barvy, která slábla a slábla...</p>

<p>  , Protože..."</p>

<p>  Vrbo!</p>

<p>  Probudil se leknutím. Trhl sebou a posadil se.</p>

<p>Podpaží a záda měl mokrá potem. Noc se tiše vzná-</p>

<p>šela nad východními pustinami. Nebe bylo stále plné</p>

<p>mraků, ačkoliv už přestalo pršet. Benovi společníci</p>

<p>nerušeně spali. Všichni kromě Mozola. Ten zmizel,</p>

<p>vydal se hledat Vrbu.</p>

<p>  Ben se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Ještě</p>

<p>stále měl sen v živé paměti, Vydechl.</p>

<p>  "Protože... ji miluju," řekl konečně.</p>

<p>  Tohle byla slova, která hledal a s úděsnou jistotou</p>

<p>věděl, že jsou pravdivá.</p>

<p>  Pak byl ještě nějakou dobu vzhůru, sám se svými</p>

<p>myšlenkami uprostřed tiché noci. Po chvíli se přece</p>

<p>jen unavil a upadl zase do spánku. Když se znova</p>

<p>probudil, už téměř svitalo, na nebi nad východním</p>

<p>okrajem údolí se objevily jemné, šedé a zlaté obláč-</p>

<p>ky. Mozol byl stále pryč, ostatní ještě spali.</p>

<p>  Obrátil se na záda a přejel zrakem po jejich místě</p>

<p>odpočinku, po bource notně promáčeném. Vtom pře-</p>

<p>kvapeně zamžikal. Na tlusté borovicové větvi přímo</p>

<p>nad jeho hlavou spokojeně odpočíval Dirk ze Zápra-</p>

<p>ží. Packy měl složené pod sebou a přivíral víčka.</p>

<p>  Když ucítil Benův pohled, otevřel oči. "Dobré rá-</p>

<p>no, Milosti," řekl.</p>

<p>  Ben se zvedl na loktech. "Dobré ráno, šmejde.</p>

<p>Kde jsi byl?"</p>

<p>  "Ta i tam."</p>

<p>  "Více tam než tady, jak se zdá!" štěkl po něm Ben.</p><empty-line /><p>RRY BROOKS</p>

<p>  Cítil přitom, v něm roste dosud potlačovaný vztek</p>

<p>  ,Jestli ti to nevadí, tak jsem v Temném polomu po,</p>

<p>  ňeboval pomoc, ale ty jsi se nenápadně ztratil. M</p>

<p>Jsem štěstí, že to se mnou čarodějnice nevyřídila</p>

<p>  hned na místě. Místo toho mě přivlekla před Straba</p>

<p>  a nabídla mě místo svačiny! Ale to všechrio přeca</p>

<p>  Pro tebe nic neznamená, že? Moc ti děkuju!"</p>

<p>  "Nemáš skoro za co," odpověděl klidně Dirk</p>

<p>b . "Rád</p>

<p>kych ti znova připomněl, že jsem se k tobě přidal ja</p>

<p>  o tvůj společník, ne ochránce. Kromě toho, zdá se</p>

<p>že během mé nepřítomnosti jsi neutrpěl žádnou új-</p>

<p>  "Ale kolik chybělo, zatraceně!" Ben si nemohl</p>

<p>pomoci. Měl už plné zuby kocoura, který se obje-</p>

<p>je a mizí jako duch. "Podle tebe bych se moh</p>

<p>v tuhle chvíli klidně sma,žit v oleji!"</p>

<p>v "Mohl bych, měl bych, směl bych, musel bych-</p>

<p>  šechna ta bych nejsou nic než řeči." Dirk zeširoka</p>

<p>zívnul</p>

<p>  Udělal bys líp, kdybys přestal práskat da.</p>

<p>c cíplých koní a místo toho se oohlédl po nějakýct;</p>

<p>ži " p</p>

<p>  ých.</p>

<p>  A význam?</p>

<p>  Ben zíral "</p>

<p>  ."</p>

<p>  "Význam to má ten, že teď máš před sebou něcá</p>

<p>  J vy y</p>

<p>dyohem důležitě šího, než čítat mi sm šlené křiv,</p>

<p>  Ben se odmlčel neboť si náhle vybavil svůj sen,</p>

<p>ces</p>

<p>  hz, kterou doposud urazil, zlatou uzdu černého jed-</p>

<p>nor</p>

<p>  ,</p>

<p>stále e Meekse, a všechno to záhadné kolem, čemul</p>

<p>  edokázal porozumět, a hlavně - co Vrba! Po~</p>

<p>myšlení na sylfu zatlačilo do pozadí všechno ostatn.</p>

<p>Miluju ji, řekl si v duchu a zkoumal řitom ta slov</p>

<p>  yl</p>

<p>B a nečekaně příjemná. p</p>

<p>  , Existují teorie které říkají, že sny jsou prostě je.</p>

<p>otněním našich podvědomých m šlenek a tužeb ;.</p>

<p>zloubal se Dirk jako by se chy tal k přednáš .</p>

<p>"Sny obvykle neukazují přesně události za kterých ,</p>

<p>  ,</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC z5i</p>

<p>to myšlenky a přání zformovaly, ale mohou nám vel-</p>

<p>ů živě demonstrovat jejich emocionální obsah. Oci-</p>

<p>íme se v bizardních situacích, v sledu událostí, které</p>

<p>iezi sebou navzájem nesouvisí a často pak sny šma-</p>

<p>em odmítáme, což není způsobeno ničím jiným, než</p>

<p>ašimi vlasmími rozpaky. Pod balastem našeho pod-</p>

<p>ědomí je však pravdivé jádro, svědectví o nás sa-</p>

<p>iých, které se hlásí o slovo - pravda, kterou v bdě-</p>

<p>;m stavu možná odmítáme ale která se domáhá po-</p>

<p>mosti ve chvílích spánku."</p>

<p>Udělal dramatickou pauzu. "Láska je jednou z těch-</p>

<p>i pravd."</p>

<p>Ben se zvedl do sedu, zahleděl se na kocoura flo-</p>

<p>fa a pak potřásl hlavou. "Máš tím na mysli Vrbu?"</p>

<p>ptal se.</p>

<p>Dirk zamžikal. "Samozřejmě, sny také občas lžou</p>

<p>pravdu můžeme najít jen v bdění."</p>

<p>"</p>

<p>Jako můj sen o Milesovi?" Ben si uvědomil, že</p>

<p>zhovor s kocourem zase začíná být zbytečně za-</p>

<p>nodrchaný. "Proč konečně jednou neřekneš, co si</p>

<p>iyslíš?"</p>

<p>Dirk zamrkal znova. "Protože jsem kočka.</p>

<p>Ach ano, samozřejmě." Stejná odpověď jako vž-</p>

<p>"Protože některé věci si prostě musíš uvědomit</p>

<p>"Dobře."</p>

<p>"Bohužel, občas se nerozhodneš nejlíp."</p>

<p>"To určitě ne."</p>

<p>"Navzdory mému neúnavnému úsilí."</p>

<p>"Hmmm." Ben pocítil téměř neovladatelnou chuť</p>

<p>ríře uškrtit. Aby se trochu rozptýlil, rozhlédl se ra-</p>

<p>ji kolem po svých spících přátelích. "Proč se kro-</p>

<p>iě měještě nikdo nevzbudil?" otázal se.</p>

<p>Dirk se rozhlédl také. "Nložnájsou prostě jen hod-</p>

<p> unavení," navrhl mírným tónem.</p><empty-line /><p>  z5z</p>

<p>  TERlZY BRnU</p>

<p>  užil s</p>

<p>  oo 7 p</p>

<p>  lsi Š a ně řísně podíval. "Co jsi udělal-</p>

<p>  mě. pl Aotku magie? Kouzlo? Tak jako Questor q</p>

<p>  "TaV,o</p>

<p>  j se - ano nebo ne.</p>

<p>  Ale Iochu. C</p>

<p>  Dirkpoč? Myslím tím, proč ses namáhal?"</p>

<p>na, př[stal, protáhnul se a seskočil dolů vedle B</p>

<p>a p k o ho okázale ignoroval. Začal se umýv</p>

<p>  or</p>

<p>ne d;c al</p>

<p>  J ř o dokud se důkladně neočistil. Kožich</p>

<p>  p ,</p>

<p>řily  so echral a zase pečlivě uhladil.</p>

<p>  š aodíval na Bena a smaragdové oči mu z</p>

<p>posloVoy ran h tání. "Tvůj problém je, že n</p>

<p>  ní o sví</p>

<p>  J kchýš no, co pot</p>

<p>  . Řekl jsem ti všech řebuješ, a</p>

<p>čerpáoZdá jsi nic z toho neslyše</p>

<p>  l. Je to velmi v</p>

<p>necSAocí," povzdechl si zhluboka. "Nechal jse</p>

<p>lek  č y p , y J</p>

<p>událo  s  lh. V elkáabas htvéhol chá aní nedlavný</p>

<p>  c p</p>

<p>a e io Zále m poro</p>

<p>  ží na tvé zumění podstaty s:</p>

<p>se tvl afVngování. Teď pozoruj, co se stane, jakm</p>

<p>z B lóatelé probudí a prosím, dávej tentokrát p</p>

<p>  en  Pomalu mi dochází trpělivost."</p>

<p>  p le So</p>

<p>S o  zašklebil. Dirk ze Zápraží se zase usac</p>

<p>Thev,S e čekali, co se stane. Po chvíli se Ques</p>

<p>den po Zaěl ak Abernathy a nakonec skřítci. .</p>

<p>  pak r , p</p>

<p>  p hém ospale zamžikali a posadili se.</p>

<p>  "Ao děli Bena a hlavně Dirka.</p>

<p>  b</p>

<p>ozd a dobr , Výso</p>

<p>  é ráno sti. Dobré ráno, Dirk</p>

<p>spali  i[ rozjařeně Questor. "Doufám, že jste c</p>

<p>  Abe óře"</p>

<p>přece pVthy zamumlal něco o kočkách, které j:</p>

<p>,ká i lo</p>

<p>st t</p>

<p>   Spními zvířaty a v noci steJně nespí, což</p>

<p>  0, ktrálních koček a Jak je tedy zbytečné d</p>

<p>  Nicé Starosti.</p>

<p>ženou</p>

<p>  s Pijavkou se na Dirka dívali jako na vyt</p>

<p>strach, [Vhůdku a nedávali ani v nejmenším naJ</p>

<p>  Ben</p>

<p>Vúžasem pozoroval pokračující k</p>

<p>r NoRožEc 253</p>

<p>kolem. Zdálo se, že všichni považují kocourovu pří-</p>

<p>tomnost za naprosto normální. Nikdo nevypadal pře-</p>

<p>kvapeně. Questor a Abernathy se chovali, jako kdy-</p>

<p>by jeho přítomnost očekávali, skřítci vypadali jako</p>

<p>tenkrát, když se s Dirkem setkali poprvé, žádný</p>

<p>z nich si zjevně nepamatoval, co je stál jejich úmysl</p>

<p>udělat si ze spektrální kočky večeři.</p>

<p>  Ben jim chvíli naslouchal a pak se zmateně podí-</p>

<p>val na kocoura. "Co. .. ?"</p>

<p>  "Jejich sny, Výsosti," přerušil ho Dirk šeptem.</p>

<p>Potkali mě ve svých snech. Tam jsem pro ně byl</p>

<p>"</p>

<p>skutečný aproto jsem pro ně skutečný i tady. Ro-</p>

<p>zumíš? Pravda je občas prostě jen to, co za ni pova-</p>

<p>. žujeme - ať už v bdění nebo ve spánku."</p>

<p>  Ben nerozuměl. Pečlivě dával pozor, naslouchal,</p>

<p> jak mu bylo řečeno, ale stále nerozuměl. Jaký to</p>

<p>všechno mělo smysl a co s tím měl společného</p>

<p>on?</p>

<p>  Na další uvažování však už nebyl čas. Abernathyho</p>

<p>výkřik, nebo spíše zaštěkárú upoutalo pozornost</p>

<p>všech. Větve borovicového lesíka se rozhmuly a ob-</p>

<p>jevil se Pastiňák s Mozolem v patách. Oba byli pro-</p>

<p>máčení deštěm, ale oba se usmivali od ucha k uchu</p>

<p>svým strašlivým, zubatým úsměvem. Bena zamrazilo.</p>

<p>Pastiňák měl přece doprovázet Vrbu! Setřásl ze sebe</p>

<p>úlek a rozběhl se společně s Questorem a Aberna-</p>

<p>thym vstříc těm malým, šlachovitým bytostem. Brzy</p>

<p>  ho však zarazil přísný, podezřívavý Pastiňákův po-</p>

<p>  hled, který koneckonců neměl nejmenší tušení, kým</p>

<p>  Ben skutečně je. .Na Questoruv pokyn Ben raději</p>

<p>  udělal krok dozadu. Questor a Mozol mezi sebou</p>

<p>  iychle hovořili v drsném, hrdelním jazyce koboldů</p>

<p>  flřerušováni občas Pastiňákem. Pak se Questor ryele:</p>

<p>rátil k Benovi.</p>

<p>"Jak jsi přikázal, Pastiňák hlídal Vrbu od té doby,</p>

<p> opustila Ryzí Stříbro, až do včerejška. Propustila</p><empty-line /><p>25q. TERRY BRooxs</p>

<p>  ho bez vysvětlení. Když se od ní nechtěl hnout, p</p>

<p>  užila kouzlo a zmizela mu. Dokonce ani kobo</p>

<p>  nedokáže stopovat sylfu, když si to nepřeje.</p>

<p>  Měla zlatou uzdu a. .. a vydala se hledat černél</p>

<p>  jednorožce." Questor spatřil Benův výraz, potř</p>

<p>  přitom hlavou a ustaraně se zatahal za vousy. "</p>

<p>  vím. Taky tomu nerozumím, Výsosti. Nerozumí t</p>

<p>  mu ani Pastiňák. Zjevně se rozhodla nedonést uzi</p>

<p>  tobě, jak jí přikazoval sen!"</p>

<p>  Ben ucítil, jak se mu zhoupl žaludek. Co jen</p>

<p>  může znamenat, pomyslel si. "Kde je teď?" zeptal</p>

<p>  místo toho.</p>

<p>  Questor se zachmuřil. "Její stopy vedou na sev</p>

<p>do Melchoru." Zaváhal. "Podle Mozola to vypau</p>

<p>jakoby směřovala k Mirwouk."</p>

<p>  Mirwouk? Tam, kde byly ukryty ztracené kouzi</p>

<p>né knihy? Proč by tam šla? Ben se cítil čím dál tí</p>

<p>zmatenější.</p>

<p>  "</p>

<p>  To není všechno, Výsosti," dodal Abernathy vá</p>

<p>ně a nedbal přitom varovného Questorova zatahá</p>

<p>za rukáv. Strabo a Noční stín se vydali na lov. Nt</p>

<p>spíš jim jde o tebe, Vrbu a zlatou uzdu, a taky d</p>

<p>mon = obrovská, létající bytost, která jak se zdá t</p>

<p>komu nepodléhá, plení podle zpráv údolí. Mozol 1</p>

<p>v noci viděl."</p>

<p>  Meeksův mazlíček," zašeptal Ben, neboť si náb</p>

<p>vzpomněl na bestii chrlící oheň na tančící lesní nyi</p>

<p>fy Pána Řek. Rysy tváře mu ztvrdly. Dirk ze Zápra</p>

<p>1 sny byly zapomenuty. Myslel teď jen na Vrb</p>

<p>,Musíme ji najít dříve než oni," prohlásil. Jel</p>

<p>vlasmí hlas mu přitom zněl dutě, byl v něm zr</p>

<p>strach. , Musíme. Nemá nikoho než riás."</p>

<p>  Všichni se naráz zvedli. Abernathy ostře zaštěli</p>

<p>na Domů skřítky a pohledem pobídl oba kobold</p>

<p>Questor objal Bena kolem ramen ,Najdeme ji V</p>

<p>  .,</p>

<p>sti, na to se spolehni."</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC z55</p>

<p>Vydali se na cestu co nejrychleji, král - cizinec,</p>

<p>roděj, písař, koboldi a skřítci.</p>

<p>Na mýtině tiše seděl Dirk ze Zápraiží a díval se za</p><empty-line /><p>25g TERRY BROOKS</p>

<p>Mezerami mezi stromy zářilo a hřálo odpolední</p>

<p>slunce. Vrba ucítila jeho paprsky na své tváři</p>

<p>a dostala žízeň. Opatrně obešla skalku vyčnívající</p>

<p>z příkrého svahu a vyšplhala k plošině porostlé vy-</p>

<p>sokou travou a křovím, které postupně přecházelo</p>

<p>v stinný borovicový hájék. Zastavila se a ohlédla se</p>

<p>zpátky. Pod ní se rozprostíral Landover jako nepra-</p>

<p>videlná šachovnice polí a lesů, pahorků a plání, řek</p>

<p>ajezer, modrých azelených ploch,protkaných pas-</p>

<p>telovými barvami jako gobelín. Udolí bylo zalitó</p>

<p>sluneční září nad ním se klenulo bezmračné nebe. _</p>

<p>B</p>

<p>  vy byly takjasné, až oslepovaly.</p>

<p>  Vrba si povzdechla. Zdálo se neuvěřitelné, že v tak</p>

<p>krásný den by mohlo být něco v nepořádku.</p>

<p>  Byla nyní hluboko v Melchoru. Minula už pásmo</p>

<p>listnáčů, prošla náhorní plošinou porostlou vysoký-</p>

<p>mi borovicemi a vystoupila vysoko po svahu směřu-</p>

<p>jícím k hlavnímu vrcholu. Sluneční paprsky pálily</p>

<p>a bodaly do očí. Koruny stromů j e nedokázaly odstí-</p>

<p>nit, cesta vzhůru byla vyčerpávající. Vrba si s sebou</p>

<p>nevzala žádnou vodu, spoléhala na své instinkty,</p>

<p>které jí vždy pomohly najít to, co potřebovala. Od</p>

<p>doby, kdy minula úpatí hory však už uplynulo něko-</p>

<p>lik hodin a voda stále nikde. Teď ji však cítila blíz-</p>

<p>ko.</p>

<p>  Přesto zůstala chvíli stát a rozhlédla se po údolí</p>

<p>v tichém zadumání. Daleko, daleko na jihu tušila ml-</p>

<p>havý ostrov na kterém stálo Ryzí Stříbro a vzpo-</p>

<p>mněla si přitom na Bena. Přála si, aby tady byl s ní,</p>

<p>nebo aby pochopila, proč ona není tam. Rozhlédla se</p>

<p>ještě jednou po údolí a cítila se, jako ta nejosamělejší  bSošt na světě.</p>

<p>  Co tady vlastně dělá?</p>

<p>  Vlněný ranec, který měla volně přehozený přes</p>

<p>pravé rameno, ji tížil. Vzala ho do ruky. Vyšlchla</p>

<p>z něj sluneční ze, to jak jeho obsah vykoukl mezi;</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC</p>

<p>přeloženými cípy. Uzda utkaná ze zlata jeznně zacin-</p>

<p>kala. Pečlivě ji zabalila a přehodila si uzlík na druhé</p>

<p>rameno. Uzda byla těžká, tkaná vlákna a spony vážily</p>

<p>víc, než by se zdálo. Pečlivě své břemeno vyvážila</p>

<p>a upevnila. Měla štěstí, že ji od draka dostala. Všech-,</p>

<p>ny ty vílí písně, hudba, slzy a smích byly ve skuteč-</p>

<p>nosti silnou magii. Strabo byl okouzlen. Její lest se</p>

<p>podařila, ačkoliv tomu stále nemohla uvěřit. Svým</p>

<p>způsobem si byla jista už předem, ale proč ajak, to</p>

<p>pro ni bylo stále tajemstvím. V posledních několika</p>

<p>dnech se nechala unášet sny, představami a tušeními,</p>

<p>jako list hnaný větrem.</p>

<p>  Minulou noc se jí zdál další sen. Při té vzpomínce</p>

<p>se zachmuřila ajejí jemná, něžná tvář dostala usta-</p>

<p>raný výraz. Minulou noc se jí zdálo o Benovi.</p>

<p>  Závan větru jí odvál z tváře dlouhé vlasy a zchla-</p>

<p>dil kůži. Uvědomila si znova svou žízeň, ale zůstala</p>

<p>ještě chvíli stát a vzpomínala na krále Landoveru.</p>

<p>Sen minulé noci byl opět podivný, směs skutečnosti</p>

<p>a fantazie, obav a naděje. Opět se ocitla před černým</p>

<p>jednorožcem. Zvíře bylo ukryto ve stínu mezi stro-</p>

<p>my, tentokrát už ne démon, ale vyděšená, osamělá</p>

<p>a uštvaná bytost. Bála se ho, ale zároveň jí vytryskly</p>

<p>slzy lítosti. Netušila, proč je tak vystrašený, ale jeho</p>

<p>pohled hovořil jasně. Pojď ke mně, šeptal. Zapomeň</p>

<p>na svůj úmysl donést uzdu utkanou ze zlata svému</p>

<p>králi na Ryzí Stříbro. Přestaň prchat před démonem,</p>

<p>kterého ve mně vidíš. Místo toho hledej pravdu.</p>

<p>Pravdu o tom, kým opravdu jsem. Vrbo, pojď ke</p>

<p>" mně.</p>

<p> Tohle všechno říkal jeho pohled tak zřetelně, tak</p>

<p>jistý, snový a skutečný zároveň. A ona přišla, uvěřila</p>

<p>svým vílím instinktům, jako jim důvěřovala vždycky,</p>

<p>neboť věděla, že ty jediné nelze oklamat. Nevyslyšela</p>

<p>poselství svého prvr:ího snu, podle kterého měla do-</p>

<p>nést uzdu Benovi a místo toho odešla hledat. . .</p><empty-line /><p>2Ď0 TERRy gROOKS</p>

<p>  Co vlastně? Pravdu?</p>

<p>  "Proč jen jsou ty sny tak různé?" zeptala se tiše.</p>

<p>"Proč mě tak matou?"</p>

<p>  Kdesi v dálce se slunce odráželo na vodní hladině,,</p>

<p>listy se zatřepotaly ve větru, ale žádná odpověď ne-</p>

<p>přišla. Zhluboka se nadechla a obrátila se. Lesní stín</p>

<p>ji přitahoval a ona se jím nechala pohltit. S přek-</p>

<p>vapením si uvědomila, že Mirwouk není daleko-</p>

<p>sotva pár mil, hned za vrcholkem ke kterému mířila</p>

<p>Vzápětí to však pustila z hlavy. Siroký pás odpoled-</p>

<p>ního slunce stíny brzy rozbily na úzké proužky. Na</p>

<p>rozpálené kůži ucítila chlad. Pokračovala hloub do</p>

<p>lesa, mezi obromné borovice ajedle. Hledala vodu</p>

<p>J</p>

<p>  ejíž přítomnost tušila. Našlaji rychle. Malý potůček</p>

<p>ústil do hluboké tůně, odkud se klikatil dál mělči-</p>

<p>nami a peřejemi. Opatrně položila uzdu na zem</p>

<p>vedle sebe a sklonila se aby se napila. Voda byla</p>

<p>sladká a příjemně laskalajejí vyprahlé hrdlo. Zůstala</p>

<p>pak dlouhou chvíli klečet v tichosti.</p>

<p>  Vteřiny se pomalu měnily v minuty. Když znova</p>

<p>zvedla hlavu, černý jednorožec stál před ní.</p>

<p>  Dech se jí v tu chvíli zastavil. Jednorožec od ní</p>

<p>nebyl dál než několik kroků od ní napůl ve stínu,</p>

<p>n</p>

<p>  apůl v bledé sluneční záři. Byl krása a půvab sám.</p>

<p>Jeho štíhlé tělo se zdálo prchavé a pomíjivé, jako</p>

<p>vzpomínka na dávnou lásku eho přítomnost ohro-</p>

<p>movala jako pohled na klenoucí se oblouk duhy.</p>

<p>Nehýbal se, jen se na ni pozorně díval. Ebenové tě-</p>

<p>lo, kamzičí nohy, lví ocas oči planoucí zelen m oh-</p>

<p>něm věčného života  y</p>

<p>  - všechny písně všech pěvcu</p>

<p>celého světa pronesené během věků zdaleka ne-</p>

<p>mohly popsatjeho skutečnou podobu.</p>

<p>  Vrba cítila j j p j</p>

<p>hává slu k  ak  za lavu e vlna emocí, která str-</p>

<p>  p u zjeji duše. Srdce se jí rozbušilo vzruše-</p>

<p>  m. Nikdy předtím ednorožce ne,iděla a nikdy by</p>

<p>si ho nebyla představovala rávě takhle. Do očí se jí</p>

<p>  p</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC zói</p>

<p>vedraly slzy a násilím polkla, aby získala kontrolu</p>

<p>sama nad sebou.</p>

<p>  , Jak jsi krásný," zašeptala.</p>

<p>  Vyslovila ta slova hlasem tak tichým, že ho mohla</p>

<p>slyšet jen ona sama. Jednorožec však kývnul</p>

<p>v odpověď a šroubovitý roh jasně zazářil. magii. Jé-</p>

<p>ho zelené oči se na ni upřely o to mtenzlvněji a za-</p>

<p>plály ohněm vyvěrajícím odněkud z hlubin bytí. Vr-</p>

<p>ba cítila, jak se jejího nitra cosi zmocnilo. Slepě za-</p>

<p>tápala rukama po zemi kolem sebe, až konečně use-</p>

<p>dla vedle uzdy.</p>

<p>  Ach, musím tě mít, pomyslela si. Budeš můj!</p>

<p>  Jeho oči ji však držely, nedokázala se pohnout</p>

<p>ajednat, jak jí přikazovala touha. Držely i na místě</p>

<p>a šeptaly to, co už slyšela ve snu.</p>

<p>  Pojď ke mně, říkaly. Hledej mě.</p>

<p>  Začervenala se, ale vzápětí pocítila chlad. Oživlá</p>

<p>vzpomínka na sen se jí odrážela v očích, v mysli,</p>

<p>v srdci. Podívala se na malý potůček zurčící v 1es-</p>

<p>ním tichu a přeskakující přes kameny. Proměnil se</p>

<p>pro ni v řeku, kterou nedokázala překlenout. Na-</p>

<p>slouchala ptákům ve větvích, směsici melodii, ra-</p>

<p>dostných a jásavých, která se změnila v hlas odhalu-</p>

<p>jící před ní všechna její tajemství.</p>

<p>  Magie jí pronikala v nekončených vlnách. Nikdy</p>

<p>by nevěřila, že může existovat tak silné kouzlo. Už</p>

<p>nepatřila sama sobě teď náleželajednorožci. Pro něj</p>

<p>by udělala cokoliv. Cokoliv.</p>

<p>  Pak, v příštím okamžiku, zmizel. Rychle, nečeka-</p>

<p>ně, úplně, jako by tam ani nikdy nebyl. Abyl tady</p>

<p>vůbec - zapochybovala. Vrba zírala na místo, kde</p>

<p>  před chvílí stál jednorožec. Viděla jen prázdný pro-</p>

<p>  stor vyplněný světlem a stíny a pocítila ostrou bo-</p>

<p>  lest. prav I ? O</p>

<p>  Vidéla jednorožce? du ho vidě a tázky í</p>

<p>  mátly čím dál tím víc. Nemohla se ani pohnout. Pak</p><empty-line /><p>z6z TERRY BROOKS</p>

<p>se pomalu a cílevědomě vztyčila, přes rameno sí</p>

<p>přehodila uzlík s uzdou a s tichým odhodláním se</p>

<p>vydala hledat odpovědi.</p>

<p>  Hledala celý den. Slovo "následování" by však její</p>

<p>pouť vystihovalo lépe. Měla zřetelný pocit, jáko by</p>

<p>ji něco vedlo. Šplhala skrz změť kamenů, stromů</p>

<p>a kleče, které pokrývala drsné výšiny Melchoru</p>

<p>v touze najít cosi, co možná ani neexistovalo. Něko-</p>

<p>likrát jako by se černý jednorožec mihl kolem. Za-</p>

<p>hlédla ebenový bok, smaragdové oko, zářící roh.</p>

<p>Nepřipustila si však, že by její hledání mohlo mí</p>

<p>špatný směr. Hledala horečnatě a bez odpočinku. Jak</p>

<p>věděla, jednorožec nebyl daleko, měla ho téměř na-</p>

<p>dosah. Cítila, jak na ni čeká, jak se dívá. Netušila</p>

<p>proč, ale byla si jistá že ji potřebuje.</p>

<p>  Soumrak ji zastihl méně než míli od Mirwouk, vy-</p>

<p>čerpanou, s prázdnýma rukama. Stoupala zalesně-</p>

<p>ným svahem ke staré, rozpadající se pevnosti. Ně-</p>

<p>kolikrát překročila vlastní stopy. Stále nebyla čer-</p>

<p>nému jednorožci blíž než ve chvíli, kdy si ho všimla</p>

<p>poprvé. Její odhodlání však bylo pevné. Jistě ho do-</p>

<p>stihne. Za úsvitu to zkusí znova.</p>

<p>  Našla si úkryt v břízách, kde se uložila ke spánku.</p>

<p>Objala zlatou uzdu zavinutou do vlněného šátku</p>

<p>přitiskla ji k hrudi a čekala, až se nad ní rozprostře</p>

<p>chladná noc. Žár lne pomalu mizel a s ním ji</p>

<p>opouštěl i pocit vyčerpání. Spala nerušeně a znow</p>

<p>sejí zdál sen.</p>

<p>  Tentokrát viděla tucty bílých jednorožců spouta-</p>

<p>ných v okovech a prosících o vysvobození. Byl to</p>

<p>nekonečný, horečnatý sen.</p>

<p>  Ve stínu, na dosah ruky, držely stráž dvě zářící,</p>

<p>zelené oči.</p>

<p>Také Ben ajeho přátelé strávili noc v Melchoru,</p>

<p>CNÝ JEDNOROŽEC</p>

<p>ačkoliv je od MirWouk a Vrby stále ještě dělila ur-</p>

<p>čitá vzdálenost. Utábořili se hned u úpatí hory, šťast-</p>

<p>ni, že se jim podařilo dostat se tak daleko. Větší část</p>

<p>dne strávili pochodem přes pustiny, odpoledne a</p>

<p>v podvečer pak šli dál ve snaze dosáhnout podhůří.</p>

<p>Ben na tom trval. při západu slunce narazili kobol-</p>

<p>dové na Vrbinu stopu. Ben doufal, že by ji mohli</p>

<p>dostihnout ještě ten den. Jen naprostá tma pomohla</p>

<p>Questorovi ho přesvědčit, aby byl rozumný a dočas-</p>

<p>ě hledání zanechal.</p>

<p>  Pokračovali za úsvitu. Brzy dopoledne se malá</p>

<p>společnost ocitla méně než míli od Mirwouk. Pak se</p>

<p>veci začaly zamotávat čím dál tím víc.</p>

<p>  Nejasnosti se hromadily. Za prvé, Vrbina stopa</p>

<p>vedla k Mirwouk. Zjevně se rozhodla nedonést zla-</p>

<p>tou uzdu Benovi  či Meeksovi proměněnému na</p>

<p>Bena, ale pak nikomu nebylo jasné, co s ní chce tedy</p>

<p>udělat. Možná hledala černého jednorožce, ačkoliv</p>

<p>to by také nedávalo smysl neboť ve snu pro ni byl</p>

<p>1 ,</p>

<p>ednorožec hrozivou a démonickou bytostí a ona</p>

<p>stále nemohla vědět, že tento sen pocházel od Me-</p>

<p>ekse. At už však měla v úmyslu cokoliv, rozhodně</p>

<p>směřovala k Mirvouk. Přitom právě do Mirwouk</p>

<p>přivedl sen Questora při jeho hledání ztracených</p>

<p>kouzelných knih a zde také byly skutečně nalezeny.</p>

<p>  Za druhé, jak koboldové zjistili, Vrbina stopa se už</p>

<p>dvakrát zkřížila. Sylfy byly, jak známo, magické</p>

<p>bytosti, nestávalo se jim, aby se ztratily. Vrba tedy</p>

<p>musela něco hledat nebo být někým vedena. Nenašli</p>

<p>však nejmenší známku, která by tomu nasvědčovala.</p>

<p>  Za třetí, stále postrádali Dirka ze Zápraží. Nikdo</p>

<p>kocoura neviděl od té chvíle, co před dvěma dny</p>

<p>opustili svůj úkryt a následovali Mozola s Pastiňá-</p>

<p>kem ve snaze najít Vrbu. Až do této chvíle nevěno-</p>

<p>val Ben kocourově nepřítomnosti větší pozornost,</p>

<p>byl plně zaujat hledáním sylfy. Když se však ocitl</p><empty-line /><p>zóq. TERRy BROOKS</p>

<p>  tváří v tvář všem těm hádankám, téměř bezmyš</p>

<p>  kovitě se rozhlédl po Dirkovi, snad v marné n</p>

<p>  že od kocoura tentokrát obdrží přímou odpov</p>

<p>  Dirk však nebyl nikde k nalezení.</p>

<p>  S tím si však Ben nelámal hlavu. Nikdo n</p>

<p>  schopen ty záhady objasnit a tak prostě přikázal</p>

<p>  kračovat dál.</p>

<p>  Potřetí překročili Vrbinu stopu už za předsun</p>

<p>  baštou Mirwouk, tentokrát však koboldové zaváh</p>

<p>  Nová stopa byla zřetelně čerstvější než stará. Mají</p>

<p>  sledovat?</p>

<p>  Ben přikývnul a vydali se vpřed.</p>

<p>  Kolem poledne Mirwouk téroěř úplně ob</p>

<p>a narazili na zkřížení stop počtvrté. Teď šla směr</p>

<p>pryč od staré pevnosti. Mozol studoval otisky něk</p>

<p>lik minut, nos téměř vražený do hlíny, jak se sn</p>

<p>zachytit i nejmenší detaily. Poté prohlásil, že n</p>

<p>schopen určit, která stopa je novější. Všechny vyp ;;</p>

<p>daly docela čerstvé.</p>

<p>  Přátelé se na sebe chvíli nerozhodně dívali. Qu</p>

<p>  torovi a Benovi stékal pot po tvářích v tenkých pra</p>

<p>mínkách, Domů skřítci fňukali žízní. Abernathy s</p>

<p>pěl. Prach kolem nich vířil jako mlha. Mžoura</p>

<p>očima proti ostrému slunečnímu světlu, tváře zniče</p>

<p>né a pokřivené zklamáním. Všichni už byli zeslábl</p>

<p>a naštví z toho běhání v kruhu.</p>

<p>  Ben, ačkoliv byl dychtivý pokračovat, přece jen vá-</p>

<p>havě souhlasil s krátkou přestávkou na jídlo a odpo:</p>

<p>činek. Vtom se ozval třaskavý zvuk, jako když praskají</p>

<p>keny a valí se dolů. Přicházel od pevnosti Mirwouk.</p>

<p>  Ben se tázavě podíval na ostatní, ale nikdo se ne-</p>

<p>odvážil hádat, co by to mohlo být.</p>

<p>  "Nezaškodí, když se tam podíváme," prohlásil</p>

<p>Iě razil na průzkum. Ostatní ho násle-</p>

<p>  í, přičemž u nich bylo mcžné pozorovat velmi</p>

<p>   ou míru nadšení.</p>

<p>CERNÝJÉINOROŽEC</p>

<p>azili si cestu vzhůru skrz změť křoví a stromů</p>

<p>;i větvemi přitom probleskovaly rozpadající se</p>

<p>a věže pevnosti tyčící se přímo nad nimi. Omšelé</p>

<p>zbité valy se zvedaly proti nebi, vytlučená okna</p>

<p>la prázdnotou. V stinných trhlinách se hemžili</p>

<p>pýři a ostře pískali. Třaskavé zvuky neirstávaly.</p>

<p>;Io to skoro, jako by se něco lapeného do pasti</p>

<p>oušelo osvobodit. Minuty ubíhaly. Malá skupin-</p>

<p>dorazila k vylomeným vratům pevnosti, kde se</p>

<p>;hni zastavili a naslouchali.</p>

<p>wky ustaly.</p>

<p>VIě se to nelíbí ani trochu," zahučel temně Aber-</p>

<p>,Výsosti, možná bychom měli..." začal Questor</p>

<p>ews ale zmlkl, když uviděl na Benově tváři výraz</p>

<p>bychom se měli podívat," dokončil za něj</p>

<p>Jak řekl, tak i udělali. Ben sel vpředu, krok za ním</p>

<p>pboldi a ostatní se trousili za nimi. Prošli skrz brá-</p>

<p>a, minuli široké první nádvoří a vklouzli do chod-</p>

<p>y, která vedla od druhé obranné zdi na druhé ná-</p>

<p>voří k hlavní budově. Chodba byla dlouhá, tmavá</p>

<p>páchla plísní. Ben znechuceně pokrčil nos a pos-</p>

<p>íchal vpřed. Stále bylo ticho.</p>

<p>Dosáhl konce tunelu jako první, předstihl ;statní</p>

<p>notný kus a pomyslel si přitom, že mohl být</p>

<p>hytřejší a poslat napi-ed Mozola, aby obhlédl si-</p>

<p>iaci, když v tom zahlédl kamenného obra. Byla</p>

<p> obrovská, ošklivá, beztvará, hrubě otesaná ne-</p>

<p>vůra, která vypadala jako první pokus sochaře-</p>

<p>ačátečníka o zpodobnění Herkula. Stál uprostřed</p>

<p>nitřního nádvoří mezi hromadami kamenné drti</p>

<p>na první pohled by si ho jeden snadno spletl</p>

<p>bizarním uměleckým dílem. Pak se ale socha po-</p>

<p>nula. Obr se těžkopádně otočil, znělo to, jako</p><empty-line /><p>z66 TERRY BROOKS</p>

<p>  když kámen drtí kámen a v tu chvíli bylo jas</p>

<p>  tahle věc je živá až moc.</p>

<p>  Ben zůstal ohromeně stát, nebyl si jistý, co</p>

<p>  Z tunelu za ním se ozval rachot. Z chodby dog</p>

<p>  vypadli ostatní a převálcovali ho, jak byli rozbě</p>

<p>  ve své snaze dostat se z ttinelu c  nejdřív ven. I</p>

<p>  skřítci už nefňukali, ale skučeli ako zraněné</p>

<p>  Abernathy a Questor jednohlasně ječeli, koboldi</p>

<p>  čeli a cenili všechny zuby vjasně nepřátelském</p>

<p>  tu. Benovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že j</p>

<p>  stav není reakcí na to, co by mohli vidět před s</p>

<p>  ale na něco za nimi.</p>

<p>  Natáhl krk a rychle se podíval za záda vydě</p>

<p>skupinky. , V choábě byl druhý kamenný obr a</p>

<p>chotil si to směrem k nim.</p>

<p>  Questor mu sevřel paži, jako by měl v úmyslu</p>

<p>škrtit Benovi žíly. "Výsosti, to je Flynt! Pokud</p>

<p>k nám dostane blíž, rozdrtí nás na prach... ! i</p>

<p>hhhh!" "Teprve teď totiž uviděl druhého obra,1</p>

<p>rý se valil vpřed. "Hned dva! Utíkej, Výsosti-</p>

<p>  Koboldi se už dali do běhu. Vedli jejich ma</p>

<p>skupinku přes nádvoří ke vchodu do nitra pevna</p>

<p>První Flynt s přidal k druhému a začali je proná</p>

<p>dovat společně, neohrabaní giganti pohybující se</p>

<p>ko dva buldozery.</p>

<p>  Skupinka prolétla dveřmi a rozběhla se vzhůru</p>

<p>schodišti.</p>

<p>  "Co je to zač, ti Flyntové" zeptal se Ben Quest</p>

<p>v běhu. "Nevzpomínám si, že bys mi kdy co ří</p>

<p>o Flyntech!"</p>

<p>  "Pravděpodobně jsem ti neřekl nic, Výsosti," 1</p>

<p>znal Questor a těžce oddechoval. Jeho říza mu pl</p>

<p>dala kolem kotníků, až málem u adl ,K čertu!" l</p>

<p>  p ,</p>

<p>šel rovnováhu a rýc:ile pokračoval vpřed. "Flyntc</p>

<p>jsou hybridi. Bytosti stvořené starou magii, kame</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 26%</p>

<p>  oři, kterým byl vdechnut život. Velmi nebezpeční!</p>

<p>dysi byli strážci této pevnosti, ale myslel jsem, že</p>

<p>ichni byli zničeni již před staletími. Stvořili je ča-</p>

<p>J</p>

<p>  dějové. Nemyslí, nejí, nespí, mají velmi špatný zrak</p>

<p>čich, ale slyší všechno. Původně bylo jejich úkolem</p>

<p>ahnat všechny možné vetřelce, to však býlo velmi</p>

<p>á no. Kdo ví, jaký úkol mají teď? Zdá se, že je ne-</p>

<p>ajímá nic jiného, než všechno kolem rozmačkat.</p>

<p>Uch!" Na chvíli zpomalil a nějak se mu podařilo vy-</p>

<p>Couzlit přemýšlivý výraz. "Zvláštní, že jsem na ně</p>

<p>enarazil, když jsem tu byl posledně."</p>

<p>  Ben obrátil oči v sloup a postrčil čaroděje kupředu.</p>

<p>  Dostali se na konec schodiště a vyšli na střešní te-</p>

<p>rasu velkou asi j ako tenisový kurt. Hrací plocha byla</p>

<p>poseta kameny, v dohledu žádný rozhodčí ajen jed-</p>

<p>na cesta ven - další schodiště na protější straně</p>

<p>hřiště. Všichni se k němu rozběhli jako jeden muž.</p>

<p>  Když se k němu dostali, zjistili, že je zatarasen ta-</p>

<p>kovou spoustou kamení a trámů, že by se z nich</p>

<p>klidně dala postavit tribuna pro diváky.</p>

<p>  Skvěle!" zasténal Ben.</p>

<p>  "Říkal jsem přece, že se mi to vůbec nelíbí!" pro-</p>

<p>hlásil Aberriathy se zaštěkáním.</p>

<p>  U schodiště se objevili Flyntové, pomalu se roz-</p>

<p>hlédli kolem a kolébavým krokem se vydali k nim.</p>

<p>Mozol s Pastiňákem se postavili před ostatní, jako</p>

<p>byje chtěli chránit.</p>

<p>  Teď byla řada na Benovi, aby stiskl Questora. "Ko-</p>

<p>boldi tyhle věci nezastaí, zatraceně. Vydoluj nějaké</p>

<p>kouzlo!"</p>

<p>  Questor si pospíšil kupředu. Říza za ním vlála aje-</p>

<p>ho dlouhá postava se klátila, jako by se měl každou</p>

<p>chvíli převážit. Zamumlal cosi nesrozumitelného, po-</p>

<p>zvedl ruce k nebi a se širokým máchnutím je spustil</p>

<p>dolů. Odkudsi vyskočil větmý vír, nasál do sebe ka-</p>

<p>meny a vrhl je proti přibližujícím se obrům. Naneštěstí</p><empty-line /><p>TERRY I3ROOKS</p>

<p>  několik kamenů také odlétlo zpět a zasáhlo Ques</p>

<p>  Po Flyntech se sut svezla, aniž by jim jakkoliv u</p>

<p>  žila. Caroděj dopadl mnohem hůř. Klesl v bezvědo</p>

<p>  k zemi a krvácel.</p>

<p>  Ben a koboldové si pospíšili, aby ho stáhli zpá</p>

<p>  a uchránili tak před dalším zraněním. Flyntové .</p>

<p>  stále přibližovali, kusy kamene a drť jim pod ohrot</p>

<p>  nými chodidly praskalyjako suché klacíky.</p>

<p>  Ben ke Questorovi v úzkosti poklekl. "Questo</p>

<p>  vstávej! Potřebujeme tě!" Zoufale plácal čaroděje i</p>

<p>  tvářích, třel mu zápěstí, třásl s ním. Questor se a</p>

<p>  nepohnul. Jeho soví tvář byla pod krvavými skv</p>

<p>  nami úplně bledá.</p>

<p>  Ben vyskočil na nohy. Možná, že každý zvlášť bd</p>

<p>  de dostatečně rychlý a pohyblivý, aby unikl kamen</p>

<p>  ným nestvůrám. Možná. To ovšem platilo předtít</p>

<p>  než byl čaroděj zraněn. S čarodějem v náručí nemui</p>

<p>  hl proklouznout nikdo a opustit ho v žádném případ</p>

<p>  nechtěli. Ben horečnatě nahmatal medailon, ale stejl</p>

<p>  ně rychle ho zase nechal klesnout. Byl bezcenný. O</p>

<p>  sám byl ted Meeksovým otrokem a místo medailon</p>

<p>nosil neužitečnou imitaci. Nemohl použít magii</p>

<p>nemohl přivolat Paladina.</p>

<p>  Ale něco přece jen mohl udělat!</p>

<p>  Ab ernathy ! " i</p>

<p>  Studený psí nos se dotkl jeho ucha až sebou Ben</p>

<p>trhnul. "Výsosti</p>

<p>  ,</p>

<p>  "Tyhle bytosti nemají zrak chuť ani čich, ale dob-</p>

<p>ře slyší, je to tak Slyší všechno i to co se k Mir-</p>

<p>woukjenpřiblíží "</p>

<p>  "Pokud vím, Flyntové slyší spadnou špendlík na</p>

<p>padesát kroků, ačkoliv často. . . "</p>

<p>  "Nech té přednášky!" Ben obrátil psa tak aby mu</p>

<p>viděl do tváře. Stáli těsně u sebe v písařových brýlích</p>

<p> dráželo slunce. "Dokázal bys vytáhnout ysoké</p>

<p>CEIZNÝJEDNOROŽEC zóg</p>

<p>  bernathy zamrkal. "Výsosti?"</p>

<p>  ,Vysoké C, zatraceně! Dokážeš zavýt tak hlasitě,</p>

<p>  ys vytáhl vysoké C?" Flyntové už od nich nebyli</p>

<p>  než tucet kroků. "Tak co, půjde to?"</p>

<p> Nerozumím. . . "</p>

<p>  " i"</p>

<p>  "Ano nebo ne</p>

<p>  Ben písařem zatřásl, až písař ucukl a štěkl mu pří-</p>

<p>  o do tváře. "Ano!"</p>

<p>  "Tak dělej!" zaječel Ben.</p>

<p>Zdálo se, že se otřásá celá střecha. Domů skřítci se</p>

<p>  e chytili Benových kalhot a začali jednohlasně na-</p>

<p>  at: "Mocný pane, vznešený pane!" Znělo to, jako</p>

<p>  lení ztracené duše. Koboldi se přikrčili pripraveni</p>

<p>  skoku. Flyntové byli jako dva tanky. Mířili na ně.</p>

<p>  A vtom začal Abernathy výt.</p>

<p>  Trefil vysoké C hned na první pokus. Bylo to stra-</p>

<p>  vé skučení, které přehlušilo i Domů skřítky a do-</p>

<p>u</p>

<p>  o grimasám na tvářích koboldů nový rozměr.</p>

<p>  ytí se rozléhalo široko, daleko, ajak získalo brá-</p>

<p>ční rezonanci, pronikalo nemilosrdně vším. Flyn-</p>

<p>  vé se zastavili a se zapraštěním zvedli své ohrom-</p>

<p>é ruce k hlavě v marné snaze uniknout zvuku. Ten</p>

<p>ak neustával - Ben by nikdy nevěřil, že Aberna-</p>

<p>hy je schopen takového výkonu - a Flyntové si</p>

<p>šzoufale bušili rukama do hlav.</p>

<p>,</p>

<p>  Nakonec to jejich těla nevydržela. Obři popraskali,</p>

<p>klesli k zemi a rozpadli se na kusy. Hlavy, paže, tru-</p>

<p>py a nohy se sesypaly na hromadu jako hluché ka-</p>

<p>mení. Zvedl se oblak prachu, který se brzy zase usa-</p>

<p>dil. Pak už se nic nepohnulo.</p>

<p>  Abernathy přestal výt a nastala chvíle napjatého ti-</p>

<p>cha. Písař se napřímil a podíval se na Bena s nes-</p>

<p>kiývaným vztekem. "Ještě nikdy jsem se necítil tak</p>

<p>ponížený, Výsosti!" zavrčel. "Výt jako pes! Co jsem</p>

<p>to udělal! Snížil jsem sám seóe způsobem, který bych</p>

<p>ttikdy nepovažoval za možný!"</p><empty-line /><p>27o TERRY BROOKS</p>

<p>  Ben si odkašlal. "Zachránil jsi nám život," p</p>

<p>  o</p>

<p>  prostě. "To je to, co jsi udělal."</p>

<p>  Abernathy se chystal něco dodat, ale zarazil sE</p>

<p>  neřekl ani slovo. Nakonec nabral zhluboka vz</p>

<p>  do plic, vydechl napřímil se ještě víc, znechuce</p>

<p>  odfrkl a řekl: Až se nám zase dostanou do :</p>

<p>  ztracené kouzelné knihy, prí věc, kterou uděl</p>

<p>  bude ta, že mě proměníte zpátky na lidskou byto:</p>

<p>  Ben rychle potlačil úsměv, který by ho v</p>

<p>  chvíli mohl přijít draho. "Domluveno. Budeš prv</p>

<p>  Zvedli Questora a nesli ho zpátky dolů po sc</p>

<p>  dišti ven z Mirwouk. Žádné další Flynty už ne</p>

<p>  tkali. Ti dva, kterým jsme před chvílí unikli,</p>

<p>  nejspíš poslední, pomyslel si Ben, když pospíc:</p>

<p>  zpátky mezi stromy.</p>

<p>  "Steně je podivné, že je Questor neviděl, když</p>

<p>  dy byl poprvé," připomněl si Ben nahlas čarodě</p>

<p>  postřeh.</p>

<p>  "Divné? Není to tak divné, pokud vezmeme v ú</p>

<p>  hu možnost, že Meeks je sem poslal poté, co zís</p>

<p>  knihy, aby zabránil komukoliv vrátit se zpátky</p>

<p>pevnosti!" vrčel Abernathy. Na Bena se ani nepo</p>

<p>val. "Vskutku, Výsosti, řekl bych, že na něco 1</p>

<p>prostého přijdeš sám!"</p>

<p>  Ben snesl výtku trpělivě. Mohl na to přijít sám,</p>

<p>nepřišel. Co jiného se dalo říct? Opravdovou zál</p>

<p>dou však bylo, proč se Meeks vúbec nayrrcíhczT umí</p>

<p>tit do pevnosti strážce. Kouzelné knihy už pře</p>

<p>měl!</p>

<p>  Ben odložil tuto otázku do pomyslného koše, k</p>

<p>už ležely ostatní nevyřešené záhady a pomohl osta</p>

<p>ním uložit Questora na stinný travnatý plácek. Past</p>

<p>ňák k němu poklekl a otřel mu z tváře prach a kre</p>

<p>Čaroděj se za malou chvíli probral. Pastiňák m</p>

<p>ovázal rány a malá skupinka byla ase brzy na nc</p>

<p>hou.</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC</p>

<p>Tentokrát půjdeme po Vrbiných stopách, bez</p>

<p>edu na to, kolik jich bude, dokud ji nenajdeme!"</p>

<p>ihlásil Ben rozhodně.</p>

<p>Pokudji najdeme," zamumlal Abernathy.</p>

<p>fikdo ho však neslyšel. Přátelé se vydali na další</p><empty-line /><p>z7q. TEY IRoox.s</p>

<p>   NoRožEc 275</p>

<p>Horké odpolední slunce rozprostřelo nad</p>

<p>Melchoru dusivou přikrývku a proměnilo jeho c#</p>

<p>divý stín v teplou nepříjemnou vlhkost. Ranní j</p>

<p>nek utichl, vzduch byl těžký a nehybný. Hmy</p>

<p>broukal nekonečnou písničku, listy visely zvaj</p>

<p>z větví a všichni savci si našli úkryt, kde kli</p>

<p>a trpělivě odpočívali. Běh času se zpomalii.</p>

<p>  Vrba se zastavila u kmenu obrovského bílého</p>

<p>bu a opřela se o něj. Váha zlaté uzdy ji tížila a</p>

<p>trvale táhla k zemi. Její světle zelenou kůži poktý</p>

<p>lesklý pot, ústa měla pootevřená a těžce oddycl</p>

<p>vala. Byla na nohách už od svítání. Pronásledov</p>

<p>černého jednorožce, který se jí objevoval a zase r</p>

<p>zel v stínech a šepotu snů. Následovala.ho, jako</p>

<p>byla obláčkem prachu zvířeným jeho kopyty. Pro</p>

<p>už celé .okolí Mirwouk, čas od času překročila s</p>

<p>vlastní stopy. Nesmyslná, vrtošivá cesta, na kterÉ</p>

<p>držela naděje. Nyní byla na západ od Mirwouk,</p>

<p>ne míli od staré pevnosti. Nemělo to pro ni</p>

<p>žádný význam. Dávno se přestala zajímat o všech</p>

<p>mimo cíl svého hledání, všechno ostatní bylo nec</p>

<p>ležité.</p>

<p>  Musela najítjednorožce. Musela poznat pravdu.</p>

<p>  Při vzpomínce na poslední sen jí slabě zazář</p>

<p>oči. Přemýšlela, co asi mohl znamenat.</p>

<p>  Zvedla se a pokračovala v cestě, drobná a křel</p>

<p>v porovnání s obrovskými stromy horského le</p>

<p>Vypadala jako ztracené dítě. Pomalu se prodr</p>

<p>skrz remízek jedlí a borovic tak hustý, že se jeji</p>

<p>větve propletly. Letmo se podívala na skupinu Mc</p>

<p>rásků, co rostly za nimi a pokračovala vzhůru</p>

<p>mírném svahu, který přecházel v louku. Opatřně i</p>

<p>šlapovala a unaveně si uvědomila, že tudy už šla</p>

<p>jednou, dvakrát Nevěděla, ale ani to nebylo dů</p>

<p>žité. Naslouchala tlukotu svého srdce, builo jí</p>

<p>spáncích, v hrdle, v hrudi. Zvuk se zdál tak hlasi</p>

<p>jako by to byl jediný zvuk v lese. Stal se chro-</p>

<p>,etrem odměřujícímjejí kroky.</p>

<p> daleko ještě? Pomyslela si unaveně. Horko na</p>

<p>pléhalo. Kdy se jen zastavím?</p>

<p>brazila na kraj louky a zastavila se ve stínu javo-</p>

<p> dlouhými větvémi a červenými listy. Zavřela</p>

<p>aby unikla pochybám. Když je znovu otevřela,</p>

<p>ednorožec před ní.</p>

<p>ch!" vydechla tiše.</p>

<p>dnorožec stál ve středu louky v záplavě sluneční-</p>

<p>Ňětla netlumeného stínem mraků. Byl inkoustově</p>

<p>,</p>

<p>  tak čemý, že by mohl být stvořen z půlnočních</p>

<p>t. Stál jí tváří v tvář. Pozvedl hlavu, hříva a ocas</p>

<p>. yisely v nehybném vzduchu, socha vyřezaná</p>

<p>čného ebenu. Zelené oči si ji prohlížely a zjejich</p>

<p>bky se ozvalo volání. Nadechla se neprijemně</p>

<p>Cého vzduchu a uvědomila si, jak je slunce žhavé.</p>

<p>louchala. Jednorožcovy oči mluvily beze slov, vi-</p>

<p> v nich obrazy zachycené ze snů, zapomenuté ob-</p>

<p>. Naslouchala a porozuměla.</p>

<p>onásledování skončilo. Černý jednorožec už</p>

<p>d ní nebude utíkat. Vedl ji právě sem, chtěl ji mít</p>

<p>iEto hodině na tomto místě. . Zbývalo jen zjistit</p>

<p>cusmo udělala krok vpřed, stále ještě napůl oče-</p>

<p>ala, že jednorožec zmizí, že uskočí a vyrazí pryč.</p>

<p>dělal to. Prostě tam jen stál - nehybný, podob-</p>

<p>snu. Pomalu sundala uzdu z ramene a držela ji</p>

<p>aě před sebou tak, aby ji jednorožec dobře viděl.</p>

<p>neční záře zatančila na postraňcích a sponkách,</p>

<p>iý záblesk, který zaplašil lesní stíny. Jednorožec</p>

<p>al. Vrba vyšlá ze stínu javoru do plného světla.</p>

<p>rko do ní okamžitě udeřilo. Zamrkala svýma</p>

<p>ma barvy moře aby se zbavila jemného fllmu pod</p>

<p>ky a setřásla dozadu dlouhé vlasy. Jednorožec se</p>

<p>nepohnul.</p><empty-line /><p>z76 TERRY BROOKS</p>

<p>  Byla už jen tucet stop od zvířete, když naje</p>

<p>  zpomalila a zastavila se. Nemohla dál. Doráže</p>

<p>  ni vlny strachu, podezření, pochybností, směsic</p>

<p>  potů které varovně vzlykaly. Co to dělá? Na c</p>

<p>  myslí? Černý jednorožec byl stvořením temnot:-</p>

<p>  kdo, kdo se k němu dostal blíž, už nikdy nes</p>

<p>  světlo světa! Tohle byl démon z jejího snu! T</p>

<p>  byla noční můra, která ji pronásledovala a štvala</p>

<p>ko sama smrt!</p>

<p>  Jednorožec na ní visel pohledem. Měla pocit, j</p>

<p>by stála blízko morové nákazy. Toužila se od</p>

<p>odtrhnout a utíkat pryč, ale nešlo to. Zoufale bc</p>

<p>vala proti emocím, které ji hrozily pohltit a zahi</p>

<p>je. Pak se zhluboka a pomalu nadechla nepříje</p>

<p>ho poledního vzduchu a přinutila se podívat do j</p>

<p>norožcových smaragdových očí. Setrvala na n</p>

<p>pohledem. Nenašla však ani náznak smrti, ani stc</p>

<p>zla. Byly něžné hřejivé a - prosily o pomoc.</p>

<p>  Udělala několik kroků vpřed.</p>

<p>  Pak ji opět něco zastavilo. Nějaký nový pocit.</p>

<p>myslí prolétl záblesk intuice, rychlý a neomyl</p>

<p>Ben není daleko. Hledá... co hledá?</p>

<p>  "Bene?" zašeptala a čekala.</p>

<p>  Ale nikdo neodpověděl. Byla s jednorožcem sa</p>

<p>Nespustila ze zvířete oči, ale přesto cítila, žeje san</p>

<p>Navlhčila si vyprahlé rty a opět udělala krok vpřed.</p>

<p>  A zrisva se zastavila. Na prsou jako by jí ležel 1</p>

<p>men. "Nemohu se tě dotknout " zamumlala k do</p>

<p>nalé, neskutečně krásné bytosti. "Nemohu. Pokud</p>

<p>udělám, bude to můj konec."</p>

<p>  Byla to pravda. Poznala to svým neomylným i</p>

<p>sbnktem. Nikdo se nesměl dotknoút jednorožce,</p>

<p>kdo neměl právo. Byl stvořením z říše krásy, ke ktf</p>

<p>se žádná smrtelná bytost nemohla ani přiblížit. 2</p>

<p>bloudil do Landoveru, kousek cdlomený z oblou</p>

<p>áuhy opírajícího se o černé bouřkové mraky. Ru</p>

<p>CERNl,JI:INORoŽEC 77</p>

<p>Kosti, jako bv_ la ona, ho lzemohly uchopit. Útržky</p>

<p>gend a písní jí v paměti šeptaly svá varování. Po</p>

<p>áňjí stékaly slzy, dech vázl v hrdle.</p>

<p>Ky-á5.né .stvoř-eni..j rrejrtohu... :,</p>

<p>P</p>

<p>řesto to však udělala. Dřív, než si všimla, co se</p>

<p>tně děje, překonala zbylou vzdálenost několika</p>

<p>chlými, letmými krokv. Pohybovala se bez roz-</p>

<p>yslu. Vztáhla své ruce k jednorožci temnému jako</p>

<p>ilnoc a opatrně, mu přetáhla zlatou uzdu přes hla-</p>

<p>z. Přitom se dotkla prsty jeho hedvábné srsti. Ten</p>

<p>tek ji elektrizoval. Vnímala, jak jí pod rukama</p>

<p>;lestí jeho hříva - zázračný pocit. Do mysli se</p>

<p>loudily noé, nezvané myšlenky, zatím ještě zma</p>

<p>mé a nesrozumitelné, ale přesto znepokojující. Ted</p>

<p>; ho dotvkala bez zábran a oddávala se pocitům,</p>

<p>ieré to v ní vyvolávalo. Nemohla si pomoci. Nedo-</p>

<p>ázala přestat. Znova se rozplakala, její emoce byly</p>

<p>dhalen, stoupaly blíž k povrchu duše. Nekontro-</p>

<p>ivaně vzlykala a po tvářích jí stékaly slzy.</p>

<p>Miluji tě," zašeptala horečně a konečně spustila</p>

<p>ice, neboť uzda už držela pevně. ."Miluji tě, tolik tě</p>

<p>iiluji! Jsi tak krásný, tak úžasný!"</p>

<p>Černý jednorožec sejí díval do očí. Jeho roh bíle</p>

<p>azářil magii a v očích se mu také objevily slzy. Na</p>

<p>rátkou chvíli byli pojeni.</p>

<p>Pak ten ol;amžik pominul a okolní svět vtriil mezi</p>

<p>ě. Nad hlavami jim přeletěl velký, temný stín</p>

<p>snesl se na vzdálený okraj mýtiny. V tu samou</p>

<p>hvíli z opačného konce louky několik známých hla-</p>

<p>ů zoufale zakřičelo její jméno. Její sen ožil, dřívější</p>

<p>ředstaw ji náhle nečekaně děsivě obklíčily. Va-</p>

<p>ovný šepot, kterv k ní dolehl před chvílí se vjejí</p>

<p>nysli změnil v hIúzný křik.</p>

<p>Ucítila, jak se jednorožec vedle ní chvěje, spatřila</p>

<p>ílou záři jeho kouzelného rohu. Přesto neuprchl do</p>

<p>esů. Ať se stane ckoliv už nebude utíkat.</p><empty-line /><p>z8 TEKRY BROOKS</p>

<p>  Dobrá tedy. Zůstane i ona.</p>

<p>  Toporně se otočila, aby mohla čelit spo</p>

<p>osudu.</p>

<p>  Ben Holiday proběhl skrz stromy na louku a</p>

<p>stavil se tak prudce, že ostatní do něj vrazili a</p>

<p>strčili ho několik kroků kupředu. Všichni kři</p>

<p>Volali varovně na Vrbu stojící uprostřed louky s</p>

<p>ným jednorožcem po boku. Stín okřídleného dém</p>

<p>nad nimi přeletěl o vteřinu později jako obludný m</p>

<p>zastiňující slunce. Jen nejhorší smúla mohla způso</p>

<p>že se všichni ocitli ve stejnou dobu na stejném mí</p>

<p>ale jak se zdálo, nic než smůlu Ben čekat nemi</p>

<p>Poté, co unikl Flyntům sledoval Vrbu až na tuto I</p>

<p>ku. Jak věřil, nejhorší už bylo za ním. A teďje dén</p>

<p>našel. V mysli se mu znova vynořil obraz umírajíc</p>

<p>nymf, které démon sežehl na popel a vzpomněl</p>

<p>svou přísahu Matce zemi. Šlíbil ochránit Vrbu. I</p>

<p>však byl bezmocný. Jak mohl Vrbu ochránit bez r</p>

<p>dailonu?</p>

<p>  Démon nad nimi přeletěl podruhé, ale kupodivu</p>

<p>zaútočil ani na sylfu s jednorožcem. ani na Benc</p>

<p>malou skupinku. Místo toho přistál na východn</p>

<p>okraji mýtiny, složil svá blanitá křídla a z nozder ;</p>

<p>čivě vydechoval páru. Ben zamžourál proti slur</p>

<p>Démon měl na zádech jezdce. Bvl to Meeks.</p>

<p>  Samozřejmě, Meeks v Benově podobě.</p>

<p>  Z hloučku za sebou uslyšel překvapené a zmate</p>

<p>šeptání. Ben viděl sám sebe, jak pomalu sestupi</p>

<p>z démona. Musel uznat, že Meeks vypadá přesně</p>

<p>ko on. Jeho společníci přestali ječet. Náhle je pi</p>

<p>padla nerozhodnost. Ben cítil, jak mu provrtáv</p>

<p>záda očima. Kolem něj se začala stahovat mrač</p>

<p>nerozhodnosti. Řekl jim, kvm je a oni mu více mé</p>

<p>věřili až do této chvíle. I clět Bena Holidaye stát</p>

<p>mýtině naproti nim, to bylo něco úplnějiného...</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC z7g</p>

<p>V tom černý jednorožec zatroubil. Vydal vysoký,</p>

<p>ěsivý zvuk, po němž se všichni ohlédli. Kouzelné</p>

<p>víře dupalo, nozdry se mu vzdouvaly, zlatá uzda</p>

<p>každým potřesením jeho vznešené hlavy zazářila</p>

<p> slunci. Sroubovitý roh zaplál magii. Jednorožec</p>

<p>yl neskutečně krásnou bytostí. Přitahoval k sobě</p>

<p>hledy všech přítomných, jako světlo přitahuje mů-</p>

<p>. Zachvěl se, ale vydržel jejich pohledy. Zdálo se,</p>

<p>: cosi hledá.</p>

<p>Také Vrba se pomalu odvrátila od jednorožce ajak</p>

<p>; zdálo, i ona něco hledala. Pohled měla podivně</p>

<p>. Ben netušil, co se stalo, ale téměř okamžitě se roz-</p>

<p>odl nad tím nepřemýšlet. "Vrbo!" zavolal na sylfu.</p>

<p>:Její pohleď na něm utkvěl. "Vrbo, to jsem já, Ben!"</p>

<p>Udělal několik kroků vpřed. V očích však neměla</p>

<p>ani záblesk poznání, proto se raději zastavil. "Po-</p>

<p>;slouchej. Poslouchej dobře. Vím, že nevypadám ja-</p>

<p>kojá, ale jsem to já. Za všechno, co se stalo, může</p>

<p>Meeks. Vrátil se do Landoveru a ukradl múj trůn.</p>

<p>Proměnil mě v tohle a co hůř, sám přijal moji podo-</p>

<p>bu. Ta osoba nejsem já, je to Meeks!"</p>

<p>  Obrátila se, aby se podívala ňa Meekse. Uviděla</p>

<p>Benovu tvář a tělo a zalapala po dechu. Viděla však</p>

<p>také okřídleného démona. Udělala krok vpřed, za-</p>

<p>stavila se a pomalu couvala zpátky.</p>

<p>  ,.Vrbo, neboj se," zvolal Meeks Benowm hlasem.</p>

<p>Přiveď mi jednorožce. Podej mi otěže.</p>

<p>  "Ne!" zakřičel zoufale Ben. "Ne, Vrbo!" Udělal</p>

<p>několik kroků, ale rychle se zastavil, když viděl, že</p>

<p>Vrba couvla. "Vrbo, nedělej to. Sny seslal Meeks-</p>

<p>všechnv. Má medailon. Má ztracené kouzelné knihy.</p>

<p>Teď chce mít ijednorožce! Nevím proč, ale nesmíš</p>

<p>mu ho dát! Prosím!"</p>

<p>  "Vrbo, buď cpatrná," ozval se Meeks tichým, uklid-</p>

<p>ňujícím hlasem. "Ten cizinec je nebezpečný, ovládá</p><empty-line /><p>28o TERRY BROOKS</p>

<p>CERNY TEvNOROŽEC z8i</p>

<p>magii, která umí mást. Pojď, schovej se ke mně, ětle přikovaný na místo neviditelnými pouty. Ben se k tobě dostane." !</p>

<p>  1 zoufalý. Musel něco udělat</p>

<p>  Ben byl nepříčetný. "Proboha podívej se, kd Ukaž mi runový kámen" zvolala Vrba a podívala se rnnou. Questor, Abernath, Mozol Pastiňák " řitom z Bena na Meekse a zase zpátky. "Chci   y , p</p>

<p>ka a Pijavka" Otočil se a kývnul na ně, ale n  dět kámen, který jsem ti dala nevystoupil. Jak se zdálo, nikdo z nich si nebyl  Bena polil chlad. Runový kámen mléčně zábarve-že by měl. Obrátil se znova k Vrbě a sám přitom  talisman, který měl varovat před hrozícím nebez-til, jak se mu do hlasu vkrádá zoufalství ,Proč čím. ,Nemám ho" zavolal bezmocně. "Ztratil byli se mnou. kdybych nebyl tím, kým tvrdím, emho,když..." jsem? Oni znají pravdu" Znova se otočil a v hl "Mám ho tady!" skočil mu triumfálně do řeči Me-mu zazněl vztek. "Zatraceně, Questore, řekni jí s. Čaroděj sáhl do záhybů svého šatu a vytáhl ru-  ! o k poň co jak</p>

<p>co " ámen - nebo něco o runový</p>

<p>  Čaroděj zaváhal, jako by zvažoval, zda je vho en vypadalo, a zvedl ho nad hlavu. Zářil jasnou   ..</p>

<p>udělat, oč ho Ben žádá, ale pak se napřímil. " rvení. .</p>

<p>   7 )</p>

<p>mluví pravdu, Vrbo. On je skutečným pánem L " "Bene. řekla  rba emně a do tváře se í vrátila doveru," řekl nakonec. děje. "Jsi to ty?" Bena bodlo u srdce neboť viděl,   ,</p>

<p>  Z hloučku se ozvalo souhlasné mručení a syče se mu dívka vzdaluje. doprovázené několika pisklavými "Zachraň Moment" zvolal nečekaně Questor Thews a vši-mocný pane, vznešený pane" - Domů skřítci ,ni se na něj podívali Musel ti adnout, Vý-schovávali za Questorovými zády. osti " řekl úslužně. Udělal krok či d á kupředu, při-  Ben se obrátil. "Rychle pojď sem, Vrbo. Prosí mž se snažil setřást ze sebe Domů skřítky. Držel nezůstávej tam!" ruce kámen, který Benovi dala Vrba - nebo který   To už ale Meeks popošel kupředu a nasadil Ben __ alespoň díky magii vypadal - a všem ho ukázal. nejlaskavější úsměv. "Miluji tě, Vrbo," řekl í ámen rudě žhnul.   J. "</p>

<p>luji tě a chci tě chránit. Pojď sem ke mně. To všec Ještě nikdv_ v životě nebyl Ben čaroději tak vděč-jsou jen cizincovy kouzla. Nemá žádnou podporu ý.</p>

<p>šich přátel. Jsou to jen iluze. Pokud se pořádně po Díky Questore," zašeptal tiše. váš, uvidíš pravdu. Vidíš mě? Jsem snad jiný, n Vrba se opět zastavila. Pomalu couvala, opět plná jserri býval Co slyšíš jsou lži Pamatuj na sen M nerozhodnosti. Teď se jí na tváři odrážel i strach. vzít otěže a dovést jednorožce ke mně. Jen tak .se Nevím, kte z vás je Ben " řekla tiše. "Možná že chr</p>

<p>  áníš před nebezpečím Tyhle iluze, co vypadají j žádný:" ko í přátelé jsou přávě tím nebezpečím, před kt Slova zůstala viset v nenadálém tichu. Nad slun-rim tě varoval sen Pojď ke mně, zachraň se" cem zalitou loukou se rozhostilo strašidelné napětí.   Vrba se nejdřív podívala na jednu, pak na druh Lidé znehybněli a vypadali jako figurky na šachov-stra.nu, na tváři zřetelný zmatek. Zajejími zády zad  nici - každý byl připraven pohnout se jiným smě-P ajemně zaržál jednorožec, útržek tmy v denní rem a zaútočit. Vrba se přitiskla zády k jednorožci,</p><empty-line /><p>z82 TERRY BROOKS</p>

<p>  oči jí těkaly zjedné skupiny postav na druhou.</p>

<p>  norožec za ní stál tiše. _</p>

<p>  Musím něco udělat, řekl. si znova Ben a horeč</p>

<p>  přemýšlel, co by to mělo být.</p>

<p>  Vtom z lesa vypochodoval Dirk ze Zápraží. Ko</p>

<p>  mohl docela dobře být na odpolední vycházce. L</p>

<p>  tejně se vyhnul stromúm, pečlivě si wbíral cestu</p>

<p>  zi stébly trávy a k větinami. Hlavu a ocas nesl vyso</p>

<p>  nedíval se ani napravo ani nalevo. Vypadalo to, j</p>

<p>  by se tam objevil náhodou. Kráčel přímo dopros</p>

<p>  mýtiny, tam se zastavil rozhlédl se lhostejně po</p>

<p>  dech shromážděných kolem a posadil se.</p>

<p>  .,Dobrý den," pozdravil.</p>

<p>  Meeks vydal skřek při kterém se všem zježily c</p>

<p>py a šlehl pláštěm. Podoba Bena Holidaye, za kt</p>

<p>se doposud. skiýval, se zachvěla, jako se zavlní obr</p>

<p>na hladině ezera, hodíme-li do něj kámen a začala</p>

<p>rozplývat. Vrba křičela. Čarodějova drápovitá ruka</p>

<p>zvedla. Máchl jí a vrhl na Dirka hrozivý zelený ohe</p>

<p>To už se ale kocour začal proměňovat. Jeho mal</p>

<p>chlupaté tělíčko rostlo, třpytilo se a uhlazovalo, až</p>

<p>změnilo v diamantový krystal. Čarodějův oheň do n</p>

<p>udeřil rožbil se a rozprskl do sluncem prohřátél</p>

<p>vzduchu, zasypal stromy, trávu a sežehl zemi.</p>

<p>  To už Ben běžel k Vrbě jako o život aječel jak</p>

<p>šílenec. Sylfa však bvla už mimo jeho dosah. Př</p>

<p>tiskla se zády k černému jednorožci, oči rozšířend</p>

<p>hrůzou a pevně uchopila uzdu. Jednorožec dupa</p>

<p>a ržál, naříkal svým vysokým, děsivvm hlaser</p>

<p>a škubal sebou sem a tam. Vrba se přitulila ke zvířet</p>

<p>jako vystrašené dítě ke své matce. Pověsila se na ně</p>

<p>a nechala se jím vléct - pryč od Bena.</p>

<p>  Vrbo!" zavyl.</p>

<p>  ,</p>

<p>  Meeks se ještě stále zabýval Dirkem. Jiskry z ča-</p>

<p>rodějova prvního útoku se ještě neroptýlily, když</p>

<p>čaroděj udeřil znova. Vjeho dlaních se rozhořel oheň;</p>

<p>CERNÝ JEPNOROŽEC z83</p>

<p>  rý Meeks vzápětí vrhl proti kocourovi. Obrovská</p>

<p>ule se valila vzduchem přímo na kocoura. Dirk vy-</p>

<p>_il hřbet, otřásl se apohltil plamennou kouli do své-</p>

<p>  krystalického těla. Pak oheň opět vyšlehl ven</p>

<p>snesl se na čaroděje jako déšť plamenných šípů. Me-</p>

<p>  nad sebou rozprostřel plášť a plameny po něm</p>

<p>ouzly. Některé dopadly na démona krčícího se</p>

<p>iedle Meekse a popálily mu kůži. Ten zařval a vyrazil</p>

<p>chůru se vzteklým zaskřehotáním.</p>

<p>Všude bylo plno plamenů a kouře, Ben slepě klo-</p>

<p>ýtal vpřed. Někde za ním křičeli jeho společníci.</p>

<p>dad hlavou mu přelétl démon, jeho stín zaclonil slun-</p>

<p>e tak, že louka vypadala jako při zatmění. Černý</p>

<p>dnorožec s nářkem vyrazil kupředu a Vrba se mu</p>

<p>yšvihla na hřbet. Udělala to spíše instinktivně než</p>

<p>rozvahou, ale výsledek byl stejný - byla unášena</p>

<p>ryč. Jednorožec se mihl kolem Bena tak rychle, že</p>

<p>;j sotva zahlédl. Chňapl po něm, mamě. Letmo spat-</p>

<p>l Vrbino pružné tělo přitisknuté kjednorožci a pak</p>

<p>ba zmizeli mezi stromy.</p>

<p>Okřídlený démon zaútočil. Padal na louku jako ká-</p>

<p>ien z čistého nebe, z tlamy mu šlehal oheň. Ben se</p>

<p>rhl k zemi a chránil si hlavu. Koutkem oka zahlédl,</p>

<p>k se Dirk otřásl, vyhrbil proti plamenům, pohltil je</p>

<p>vrhl je zpět. Plameny udeřily do nestvůry a od-</p>

<p>irštilyji zpátkv. Vzduch zhoustl sazemi a dýmem.</p>

<p>Meeks znova udeřil, Dirk útok odvrátil. Vrhl se na</p>

<p>ěj démon, ale Dirk opět odrazil oheň zpět. Ben</p>

<p>tal, upadl, opět vstal a slepě vrávoral bojištěm.</p>

<p>.olem něj se ozývalo volání a výkřiky, před jeho sl-</p>

<p>címa očima se z kouře vynořovaly nezřetelné ob-</p>

<p>. Zatápal řukama ve naze najít něco, cokoliv.</p>

<p>akonec uchopil medailon.</p>

<p>Propaloval mu dlaň. Na chvíli myslel, že zahlédl</p>

<p>aladinův ohraz, jako slabý odlesk z veliké dálky,</p>

<p>říbrná, obrněná postava na mohutném bílém oři.</p><empty-line /><p>z86 TERRY BROOKS</p>

<p>  Ben Holiday se probudil na stinné lesní mýt</p>

<p>  která voněla mechem a divokými květy. Na s</p>

<p>  mech zpívali ptáci, jejich písně zněly jasně a</p>

<p>  dostně. Přes mýtinu se vinul malý potůček, k</p>

<p>  zřejmě pramenil v lese a mezi stromy zase mizel.</p>

<p>  vzduchu byl klid, který šeptal o míru a samotě.</p>

<p>  Ben ležel na trávníku a díval se skrz spleť vf</p>

<p>  nad svou hlavou do nebe, na němž nebyl jed</p>

<p>  mráček. Mezi listím prosvítalo slunce. Opatrně</p>

<p>  zvedl. Všiml si, že má popálené šaty ajeho n</p>

<p>  a paže pokrývají saze. Chvíli se prohlížel a prohn</p>

<p>  tával, zda nemá nějaké vážnější zranění. Nena</p>

<p>  žádné jen boule a odřeniny, zato vypadal, jako by</p>

<p>  protáhl půltuctem komínů.</p>

<p>  ,Je ti lépe, Výsosti?"</p><empty-line /><p>  .</p>

<p>  Obrátil se po zvuku známého hlasu a uviděl Dir</p>

<p>  ze Zápraží sedícího pohodlně na velkém, meche</p>

<p>porostlém kameni, packy pečlivě složené stranc</p>

<p>Kocour ospale zamžoural a zívnul.</p>

<p>  ,</p>

<p>  ,Co se se mnou stalo?" zeptal se Ben, neboť si uv</p>

<p>domil, že není na stejném místě, tohle nebyla mýtin</p>

<p>  kde ztratil vědomí. "Jak jsme se sem dostali?"</p>

<p>  Dirk vstal, protáhnul se a znova se posadil. "Přin</p>

<p>  sl jsem tě sem. Abych řekl pravdu, byl to docela n;</p>

<p>ročný kousek. Naštěstí umím docela dobře použ</p>

<p>energii k přepravě nehybných předmětů. Nezdálo :</p>

<p>mi vhodné nechat tě ležet na spálené louce."</p>

<p>  "A co ostatní? Co Vrba a... "</p>

<p>  "Myslím, že sylfa je s černým jednorožcem al</p>

<p>nevím kde. Tvé společníky to rozhodilo do všec</p>

<p>snan. Poslední výbuch je všechny poslal do vzdu</p>

<p>chu. Některá kouzla by se neměla používat. Me</p>

<p>eksova škoda, že to neví."</p>

<p>  Ben zamžikal, aby zahnal poslední nával závrat</p>

<p>apozomě se zadíval na kočku. "On věděl, kdojsi, že?</p>

<p>  "Poznal čim jsem."</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEČ 28T</p>

<p>.e j ak j e to možné, Dirku?"</p>

<p>our chvíli zvažoval otázku. "Cesty spektrál-</p>

<p>koček a čarodějů se v minulosti už několikrát</p>

<p>ily, Milosti."</p>

<p>že to nebyla příliš přátelská se-</p>

<p>  Nijak zvlášť."</p>

<p>  ;Zdálo se, že se tě bojí."</p>

<p>  ,On se bojí mnoha věcí."</p>

<p>  ,V tomto směru není sám. Co se s ním stalo?"</p>

<p>  ,Ztratil chuť dále bojovat a odletěl na svém</p>

<p>  dleném mazlíčkovi. Pokud můžu hádat, šel pro</p>

<p>uzelné knihy. Věří, že ovládá jejich sílu. Pak se</p>

<p>tí zpátky a tentokrát tě bude pronásledovat až do</p>

<p>  ce. Být tebou, připravil bych se na to."</p>

<p>  a Bena jako by sáhla ledová ruka. Pomalu se na-</p>

<p>  vnal a přitom cítil, že ho nohy sotva nesou. "Mu-</p>

<p>  najít ostatní," začal, jak se snažil dostat se přes</p>

<p>   strachu a beznaděje, která ho obklopila. "K</p>

<p>  , ale jak to mám udělat?" Vykročil vpřed, ale</p>

<p>  iu</p>

<p>  amžitě zpomalil a klesl na kolena, neboť mu tě-</p>

<p>  opět projela závrať. "Jak jim mohu pomoci?</p>

<p>ve nebo pozdějiprohraju. Všechno se mi vymklo</p>

<p>uky. Nejsem na tom líp než toho dne, kdy mě</p>

<p>eeks vyhodil ze zámku. Pořád nevím, jak to, že</p>

<p>ě nikdo nepoznává. Pořád nevím, jak se Meeksovi</p>

<p>idařilo dostat se k medailonu. Pořád nevím, co</p>

<p>nýšlí s černým jednorožcem. Nevím vůbec nic</p>

<p>tom co se kolem mě děje!"</p>

<p>Dirk znova zívnul. ,Nevíš?"</p>

<p>Ben ho neslyšel. "Reknu ti jen jedno. Nezvládnu</p>

<p> šám. Nikdy jsem na to neměl. Je zbytečné še</p>

<p>elhávat. Potřebuji pomoc. Udělám to, co jsem měl</p>

<p>iělat hned ze začátku. Půjdu do mlh, medailon ne-</p>

<p>edailon, a najdu víly. Udělám to tak, jako přečtím.</p>

<p>ajdu je a poprosím o kouzlo, díky němuž budu</p><empty-line /><p>2óó TERRY BRooKS</p>

<p>  moci čelit Meelcsovi. Pomohli mi s Nočním S</p>

<p>  pomohou mi i s Meeksem. vlusí."</p>

<p>  "Ach to přece není pravda, že?" zeptal se</p>

<p>  Dirk. "Víly pomáhají jen tehdy, když samy cht</p>

<p>  sám to dobře víš, můj milý vznešený pane. V2</p>

<p>  jsi to věděl. Nemúžeš vyža.dovat jejich pomo</p>

<p>  v ni můžeš doufat. Volbaje vždycky na nich."</p>

<p>  , Tojejedno " potřásl Ben. paličatě hlavou J</p>

<p>  mlh. Ažje najdu, tak...</p>

<p>  "ktidje najdeš," přerušil ho Dirk.</p>

<p>  Ben se odmlčel a pak vybuehl. "Bylo by oo</p>

<p>  milé, kdybys mě aspoň jednou pro změnu povzl</p>

<p>  Proč si myslíš, že bych je ieměl najít?"</p>

<p>  Dirk se na něj chvíli díval a pak zavětřil.</p>

<p>  j p</p>

<p>  kolem lhoste ně z í ali. "Protože nečhtějí, ab</p>

<p>  našel, vznešený pane, řekl kocour nakonec.</p>

<p>  vzdechl si. , Víš, oj: už našIy tehe."</p>

<p>  Nastala dlouhá chvíle ticha. Ben a kocour s</p>

<p>  sebe upřeně dívali. Ben se zakuckal.</p>

<p>  , Co?"</p>

<p>  ,</p>

<p>  Kocour napůl přivřel víčka. "Milosti, a kdo si i</p>

<p>líš, že mě poslal?"</p>

<p>  Ben se pomalu posadil zkřížil nohy p"red st</p>

<p>a ruce složil v klíně. "Tebe poslaly víly&gt;" Ka</p>

<p>  neřekl ani slovo. "Ale proč? llyslím tím, proč t</p>

<p>  Dirku?"</p>

<p>  "Myslíš tím, proč zrovna kočku? Proč ne b</p>

<p>psa? Nebo lva nebo tygra? Nebo snad dalšího P</p>

<p>dina například? Tohle jsi chtěl ríct" Dirkovi se ;</p>

<p>žily chlupy od zát5lku až do púlkyzad. "Nu, nic</p>

<p>než kočku nepotřebuješ ani si nezasloužíš, můj</p>

<p>vznešený pane! Nebo spíš potřebuješ mnohém</p>

<p>Byl jsem poslán, abych probudil tvé vědomí, ab</p>

<p>tě donutil přemýšlet Neměl jsem tě spasit Po)</p>

<p>iš po záchraně, hledej ji sám u sebe!  Tak</p>

<p>vždycky bylo a tak to vždycky budei"</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽE%</p>

<p>stal, seskočil z kamene a rozvážně kráčel k ohro-</p>

<p>nému Benovi. "Už mě znudilo pořád se ti motat</p>

<p>em noh jako nějaká číča. Řekl jsem ti všechno,</p>

<p>otřebuješ vědět, abys odvrátil kouzlo, které proti</p>

<p>ě bylo použito. Udělal jsem všechno, s výjimkou</p>

<p>; abych ti pravdu přistrčil až pod nos, což arii</p>

<p>lat nemůžu! To je zakázáno Nadpřirozené by-</p>

<p>i nikdy nezjevují pravdu smrtelníkům. Dával</p>

<p>n na tebe pozor na tvé cestě, když jsi to potřebo-</p>

<p>  aěkoliv to nebylo nutné ani zdaleka tak často,</p>

<p>sis myslel. Sledoval jsem tě, a kde to jen šlo, tak</p>

<p>n tě vedl. A co bvlo ze všeho nejdůležitější, nutil</p>

<p>n tě přemýšlet, což tě taky drželo při životě!" Na</p>

<p>íli zmlknul. "V každém případě je tomu teď ko-</p>

<p>Tvůj čas na přemýšlení vypršel!"</p>

<p>n rychle zavrtěl hlavou Dirku, já přece nemů-</p>

<p>  ."</p><empty-line /><p>  j i" y</p>

<p>  ,Neskáke mi do řeči zas čel kocour. "Kdy už se</p>

<p>nečně lidé naučí naslouchat kočkám?" Panenky</p>

<p>ych ti pomohlvzneš ňýlpane.Bylo mě poslaly,</p>

<p>  však na mě,</p>

<p>tké prostředky zvolím. Neradily mi, co mám udělat</p>

<p>bo ríct: Neřekly mi ani, proč se domnívají, že</p>

<p>ych ti mohl pomoci právě já. Víly to tak nedělají-</p>

<p>nedělají to ani kočky Jednáme, jak se rozhodneme</p>

<p>žijeme své životy tak, jak je nutno. Hraje!ne hry,</p>

<p>rotože jsme tím, čím jsme. Kočičí hry, vílí hry,</p>

<p>echny jsou stejné. Náš svět, vznešený pane, je</p>

<p>;ela odlišný od tvého!"</p>

<p>Kocour zvedl packu a řekl: "Poslouchej mě tedy.</p>

<p>ikdo nemá nárok na to, aby jiní za něj řešili problé-</p>

<p>y, ve ktecých se ocitl. Nikomu nepřinesou život na</p>

<p>tibrné míse, ani kočce, ani králi  Pokud si přeješ po-</p>

<p>iat pravdu, musíš si ji najít sám. Pokud toužíš rozluš-</p>

<p>hádanky, které tě matou, použij vlastn rozum. Vidíš</p>

<p>m sebejako osobu utopenou v neřešitelném rozporu.</p><empty-line /><p>zgo</p>

<p>  TERRY BROOKS</p>

<p>Věříš, že sám nejsi schopen se osvobodit. Ukr</p>

<p>n,- ukradlí ti království. Pronásledují tě nepřá</p>

<p>  enci jsou pryč. Je to j en řetěz nesnází, j ehož čl</p>

<p>  spoj</p>

<p>jsou vzájemně propojeny, Bene Holidayi. Rozetni</p>

<p>jeden z nich a rozpadne se celý řetěz! Jen ty sám</p>

<p>v rukou kleště, ne já, ne nikdo jiný. Tohle se ti sn</p>

<p>říct od pího dne. Rozumíš?"</p>

<p>  Ben rychle přikývnul. "Rozumím."</p>

<p>  packa opět dopadla na zem. "To doufám. Teď ti</p>

<p>ještě jednou zopakuju. Magie, proti které bojuješ,</p>

<p>ma íe klamu - křivé zrcadlo, které mění pravdu</p>

<p>  g ravdu a lež. Pokud se osvobodíš, můžeš po</p>

<p>polop "</p>

<p>ci i sm přátelům. Ale raději si pospěš!</p>

<p>  Protáhl se, obrátil se k němu zády a udělal nekol::</p>

<p>kroků. Pak se zastavil a znova s obrátil k Benov. š</p>

<p>Lesní mýtina byla nyní tichá, dokonce i ptáci ve- ;</p>

<p>větvích zmlkli. Slunce stále svítilo skrz korurty</p>

<p>strorriů a vrhalo strakaté stíny listů a větví na tráw</p>

<p>pod jejich nohama. Ben i Dirk byli pokryti malými</p>

<p>skvrrik a proužky světla.</p>

<p>  čemokněžník se tě bojí, Bene Holidayi," oznámi</p>

<p>mu tíše Dirk. "Ví, že odpovědi máš už téměř na do~:</p>

<p>sah a brzy se asvobodíš. Pokusí se tě zničit dřív, ne:</p>

<p>se tak stane. Dal jsem ti prostředky, abys našel ods</p>

<p>povědi, které ti pomohou ho porazit. Použij je. Jsi</p>

<p>intelígentní člověk. Byl jsi mužem, který řídil životy</p>

<p>jiných lidí. Muž práva, muž moci. Chop se ted</p>

<p>vlastního života!</p>

<p>  Tiše se vydal k okraji mýtiny a už se ani neohlédL</p>

<p>  Líbílo se mi s tebou, Výsosti," zavolal. "Líbilo se</p>

<p> naše cestování. Ted, už je to pryč. Přede mnou</p>

<p>jsou jiná setkání ajiná místa. Budu na tebe myslet.</p>

<p>jnoho dne, možná, na shledanou!"</p>

<p>  počkej, Dirku!" vykřikl Ben a vyskočil navzdory</p>

<p>;  závrati.</p>

<p>nečekám, Milosti!" odpověděl kocour</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC zgl</p>

<p>téměř ztracený ve stínu. "A kromě toho, už pro tebe</p>

<p>nemohu nic udělat. Udělal jsem všechno, co jsem</p>

<p>mohl. Přeju ti hodně štěstí."</p>

<p>  Dirku!"</p>

<p>  sem ti řekl. A občas naslouchej koč-</p>

<p>  "Pamatu, co</p>

<p>kám, ano"</p>

<p>  "Dirku, zatraceně</p>

<p>  !"</p>

<p>  bohem!"</p>

<p>"S</p>

<p>  S posledními slovy zmizel Dirk ze Zápraží v lese</p>

<p>a byl pryč.</p>

<p>  Ben Holiday se za kocourem dlouho díval, jako by</p>

<p>očekával, že se ještě vrátí. Nevrátil se, jak jinak.</p>

<p>Svým způsobem Ben někde uvnitř věděl, že to tak</p>

<p>bude. Když tu skutečnost konečně přijal, přestal ko-</p>

<p>coura vyhlížet a propadl panice. Poprvé od chvíle,</p>

<p>co byl vypuzen z Ryzího Stříbra, byl sám. Sám</p>

<p>v nejhorší šlamastice svého života. Neměl svou tvář,</p>

<p>neměl medailon, neměl tušení jak získat zpátky jed-</p>

<p>no nebo druhé. Dirk ze Zápraží, jeho ochránce, ho</p>

<p>opustil. Vrba zmizela na zádech černého jednorožce,</p>

<p>neboť ho pokládala za cizince, kterým se zdál být.</p>

<p>Jeho přátelé byli rozprášeni bůhvíkde. Meeks odešel</p>

<p>pro kouzelné knihy a brzy se vrátí, aby s ním udělal</p>

<p>krátký proces.</p>

<p>  A tak tam seděl a čekal.</p>

<p>  Byl ochromený. Nedokázal myslet jasně. Pokoušel</p>

<p>se přijít na to, co by měl podniknout, ale marně.</p>

<p>Zmatené myšlenky se v jeho mysli přetahovaly o po-</p>

<p>zornost. Vstal, jeho pohyby byly mechanické, oči</p>

<p>prázdné. Pomalu došel ke břehu malého potůčku.</p>

<p>Podíval se ještě jednou směrem, kam zmizel Dirk,</p>

<p>ale neviděl nic jiného, než stromy. Obrátil se zpátky</p>

<p>a cítil, jak mu v duši houstne skličující odevzdanost.</p>

<p>Poklekl nad vodou a omyl si popelem zčernalo:</p>

<p>tvář. Protřel si oči. Byla jako led. Nabral plné dlaně</p><empty-line /><p>zgz TERRY BROOKS</p>

<p>  a polil si hlavu i ramena. Chlad ho probral a po</p>

<p>  mu se vzpamatovat.</p>

<p>  Posadil se, z tváře mu kapala voda a očima sl</p>

<p>  val proud.</p>

<p>  Přemýšlej, pobídl sám sebe. Znáš všechny o</p>

<p>  vědi. Dirk říkal, že je znáš, tak kde k čertu jsou?</p>

<p>  Odolával téměř zdrcujícímu nutkání vysk</p>

<p>  a prchat mezi stromy. Přinutil se zůstat na místě.</p>

<p>  kákoli činnost by byla v téhle chvíli rozhodně le _</p>

<p>  než tady jen tak sedět. Slepý úprk však nebyl pr</p>

<p>to, co situace vyžadovala, zato přemýšlení ano. M</p>

<p>sel se dozvědět jednou a provždy, co se stalo. _</p>

<p>  Články řetězu, říkal Dirk. Všechny problémy b</p>

<p>jako články řetězu, spojené dohromady. Přetni jed</p>

<p>a řetěz se rozpadne. Fajn. Udělá to. Rozetne řet</p>

<p>Ale který článek si vybrat?</p>

<p>  Podíval se znova do proudu a pozoroval na hlaď</p>

<p>svůj zčeřený obraz. Koukala na něj pokřivená pod</p>

<p>ba tváře Bena Holidáye. Viděl však sám sebe, ne</p>

<p>zince, kterého viděli všichni ostatní. Jak to, že p</p>

<p>ostatní vypadal jinak? Maska, řekl Dirk. A on se v</p>

<p>ztrácí. Díval se na sebe dlouhou chvíli, pak vzhlé</p>

<p>vzhůru a zadíval se na skupinu planých květů</p>

<p>několik yardů vzdálenou. Díval se na ně, ale nevn</p>

<p>mal.</p>

<p>  Magie klamu, řekl Dirk.</p>

<p>  Čí magie? Čí klam?</p>

<p>  Jeho vlastní, řekl Pán řek. Pán řek mu nabídl po</p>

<p>moc a dokonce to i zkoušel, ale pomoci mu nemohl</p>

<p>Magie, která způsobila změnu, byla jeho vlastní ma%</p>

<p>gie ajen on sám mohl kletbu zlomit.</p>

<p>  Jaké kouzlo však použil?</p>

<p>  Snažil se na to přijít, ale bezúspěšně. Nic ho nena-</p>

<p>padalo. Zhoupl se na podpatcích k potoku a zpátky.</p>

<p>Schoulil se ve stínu horské mýtiny a dovolil svým</p>

<p>myšlenkám chvíli se volně toulat. Vracely se k noci;</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC zg3</p>

<p>  Ryzím Stříbře, k j eho ložnici, kde se znenadání</p>

<p>  ikud vynořil Meeks. Tehdy se všechno obrátilo</p>

<p>  oršímu, tehdy ztratil medailon. V té vzpomínce</p>

<p>  i skřípalo, snažil se to polapit, ale jeho úsilí vy-</p>

<p> elo naprázdno. Ztratil medailon, ztratil svou</p>

<p>ožnóst, ztratil svou magii, ztratil své království.</p>

<p>ánky řetězu, který musí přetnout, pomyslel si.</p>

<p>r</p>

<p>  omněl si na úlek, když zjistil, že je medailon</p>

<p>  č. Připomněl si svůj strach.</p>

<p>Vtom ho napadla nečekaná myšlenka a vzpomínky</p>

<p>  smísily. Kdysi dávno mu víly něco o strachu ří-</p>

<p>ly. Vlastně k němu promluvily jen jedinkrát, když</p>

<p> vydal do mlh, aby získa) Prach Io. Přišel tehdy do</p>

<p>jandoveru a musel bojovat o své právo na trůn-</p>

<p>távě takjako teď. Co mu to tehdy řekly? Strach má</p>

<p>lnoho tváři. Mrrsiš se naučit je rozeznat, až k tobě</p>

<p>hjdotr přiště.</p>

<p>Zamračil se. Tváře? Masky? Mezi tím není takový</p>

<p>zdíl, uvažoval. Tenkrát přemýšlel, co ta slova mo-</p>

<p>Du znamenat. Teď si s tím nelámal hlavu. Tenkrát</p>

<p>É myslel, že se vztahují kjeho nadcházejícímu</p>

<p>etu s Železným Cejchem. Ale co když tím chtěly</p>

<p>ct něco jiněho? Co když myslely jiný strach,</p>

<p>ach, který zažíval nyní - strach z toho, co se sta-</p>

<p>, když ztratí medailon?</p>

<p>Mohly vílv vidět tak daleko do budoucnosti? Nebo</p>

<p>lojejich varování všeobecné?</p>

<p>Co když se týkalo magie této země?</p>

<p>Rozpačitě sáhl pod tuniku a vytáhl medailon, který</p>

<p>ď nosil, medailon od Meekse s krutou čarodějovou</p>

<p>áří vyrytou na líci přívěsku. Všechno začalo právě</p>

<p>dy - otázky, záhady, změť událostí, díký nimž</p>

<p>ratil zdravý rozum a upadl do bažin strachu</p>

<p>pochybností. Jak se to jen mohlo stát, pomyslel si</p>

<p>: snad posté. Jak jsem mohl ztratit meda:lon, aniž</p>

<p>rch o tom věděl Jak Meeks přišel k medailonu,</p><empty-line /><p>TERRy BRooKs</p>

<p>  když jsem ho mohl sundat jen já sám? To net</p>

<p>  smysl! Dokonce i kdyhych ho sám sundal, proč s</p>

<p>  to nemúžu vzpomenout?</p>

<p>  Pokudjsem ho ovšem sundal.</p>

<p>  Žaludek se mu sevřel. Panebože!</p>

<p>  Pokud ho ovšem pořád nenosím na krku!</p>

<p>  Cosi popostrčilo jeho myšlenky o kousek dál.</p>

<p>  mo před sebou viděl pomyslné kleště, jak zpracQ</p>

<p>  vají řetěz. Sebeklam, řekl Dirk. Jeho vlastní ma;</p>

<p>  řekl Pán řek. Zatraceně! Cítil, jak se mu krátí d</p>

<p>  a mění se v těžké, vzrušené oddychování, slyšel</p>

<p>srdce bušit v hrudi. To dávalo smysl. Byla to jed</p>

<p>možnost, která dávala smysl. Meeks mu nemohl</p>

<p>medailon, pokud ho nesundal sám. Nemohl si v</p>

<p>vzpomenout, že by ho sundával. Jediný důvod m</p>

<p>být, že ho nikdy nesundal!</p>

<p>  Meeks nějak zaonačil, aby si to myslel.</p>

<p>  Ale j ak?</p>

<p>  Rozebíral jednotlivé detaily. Ruce se mu třá</p>

<p>vzrušením, medailon se otáčel, jak ho držel na ře1</p>

<p>ku mezi prsty. Je možné, aby stále nevědomky nc</p>

<p>medailon Nejvyššího pána Landoveru? Myšlenky</p>

<p>rozběhly tryskem. Zkoumal možosti šeptající k t</p>

<p>mu naléhavými hlasy. Stále nosil medailon! MeE</p>

<p>ho prostě jen nějak proměnil aby si Ben myslel,</p>

<p>to není skutečný medailon, ale náhražka. Tím by</p>

<p>vysvětlovalo proč se ho Meeks prostě nezbavil</p>

<p>vložnici. Bál se, že by se mohl obevit Paladin z</p>

<p>boť iluze byla stále ještě příliš če štvá, příliš slal</p>

<p>Proto mu čaroděj dal to podivné varování ohled</p>

<p>přívěsku a pak ho nechal odejít. Čekal, že dřív nel</p>

<p>později bude Beri o jeho příkazu pochybovat a p</p>

<p>možná medailon sám strhne a zahodí, aby se osv</p>

<p>bodil. Tak by se mohl medailon snadno dostat i</p>

<p>Meeksových rukou!</p>

<p>  Myšlenky vířily. Jazyk, uvědomil si najednou J</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 295</p>

<p>  ch mohl stále hovořit jazykem Landoveru, pokud</p>

<p>  ch neměl medailon? Questor mu kdysi řekl, že dí-</p>

<p>  přívěsku rozumí jazyku země a umí používat je-</p>

<p>  písmo! Proč na to jen nepomyslel dřív? Questor</p>

<p>  Questor se přece divil, jak se Meeksovi daří</p>

<p>"dycky dostat medailon zpátky od kandidátů, kteří</p>

<p>Ihali a odmítali jej vrátit dobrovolně. Musel jim</p>

<p>ovést něco podobného! Musel je obelstít, takže ho</p>

<p>  i sundali v domnění, že užjej dávno ztratili.</p>

<p>Můj bože! Je to možné?</p>

<p>Zhluboka se nadechnul, aby se uklidnil. Mohlo to</p>

<p>nad být jinak? Zápornou odpověď okamžitě zamítl.</p>

<p>edině tohle řešení dávalo smysl. Okřídlený démon</p>

<p>Iepřestal v útoku na lesní nymfy v Elderew kvůli</p>

<p>7irkovi. Odletěl, neboť poznal medailon v Beno-</p>

<p>iých dlaních a zalekl se jeho moci. Démon rozeznal</p>

<p>iravdu, kterou Ben neviděl, neboť byla zahalena kou-</p>

<p>lem. Kouzlem, které použíl Meeks té noci v ložnici.</p>

<p>elmi starým kouzlem, připomněl si Ben. Právě to-</p>

<p>le řekla Noční Stín Strabovi. Proto ho mohli poznat</p>

<p>sn čarodějnice a drak. Byli starší, než kouzlo samo!</p>

<p>Jak ale působí? Co je zapotřebí, aby zlomil zakle-</p>

<p>? Je to stejné kouzlo, jako to, které změnilo jeho</p>

<p>zhled?</p>

<p>Otázky si žádaly odpovědi a vršily se jedna na</p>

<p>ruhou. Klam - tak znělo klíčové slovo, slovo, kte-</p>

<p> Dirk používal opakovaně. Meeks musel Bena</p>

<p>klamat kouzlem, aby uvěřil, že nosí jiný medailon.</p>

<p>en přijal klam za pravdu a tak dovolil, aby ho</p>

<p>uzlo ovládlo. Zatraceně! vybudoval si vlastní vě-</p>

<p>ní! Meeks mu vnutil představu, že o medailon při-</p>

<p>l a on sám sebe přesvědčil o pravdivosti čarodějo-</p>

<p> tvrzení !</p>

<p>V tom případě by měl být schopen prostě jen...</p>

<p>Nedokázal tu myšlenku dokončit. iTěl strach ji do-</p>

<p>nčit. Co když se mýlí? Znova se zhluboka nadechl.</p><empty-line /><p>zgó TERRY BROOKS</p>

<p>  Nezáleželo na tom, zda ji dokončí. Důležité byl,</p>

<p>  vyzkoušet. Bude ji inuset vyzkoušet, pokud si c</p>

<p>  být jist.</p>

<p>  Díval se do proudu a pozoroval svou tvář, ja</p>

<p>  chvěje a mění s ka.ždým pohybem vody. Maska</p>

<p>  pomyslel si. Ne pro něj, ale pro ostatni. Utišil</p>

<p>  pak uchopil medailon za řetěz a zvedl ho před se</p>

<p>  Meeksův obraz se pomalu houpal a otáčel, odrá</p>

<p>  sluneční světlo v matných stříbrných záblescí</p>

<p>  Vědomě zpomalil dech, tlukot srdce i sám čas. Si</p>

<p>  středil pohled na zčernalou rytinu, pozoroval, jak</p>

<p>  otáčivý pohyb zpomaluje, až přívěsek visel zc</p>

<p>nehybně. Vymazal obraz, který měl před sebou,</p>

<p>své mysli a nahradil ho vzpomínkou na Palad</p>

<p>vyjíždějícího z bran Ryzího Stříbra vstříc vycházf</p>

<p>címu slunci. Zahleděl se na zašlý a ošoupaný povi</p>

<p>a vybavil si vyleštěné stříbro. Plně se té předsta</p>

<p>odevzdal.</p>

<p>  Pamatuj, co vidíš je jen lež, říkal si. Nic než lež.</p>

<p>  Nestalo se však nic. Na medailonu byl stále M</p>

<p>eksův obraz. Potlačil nový nával paniky a přinutil</p>

<p>zůstat v klidu. Bylo zapotřebí něčeho víc: Ceho?</p>

<p>  Jeho mysl pátrala, zvažovala a odmítala jednotli</p>

<p>možnosti. Stále se upřeně díval na medailon. Kole</p>

<p>se nic ani nepohnulo. Nebýt občasného zapípá</p>

<p>ptáka a šumění listů, bylo by ticho dokonalé. M</p>

<p>pravdu, tím si byl jist. Zlom první článek a ostat</p>

<p>budou následovat. Řetěz se rozpadne. Opět bui</p>

<p>sám sebou, získá zpět Paladinovu síl.u, jeho mag</p>

<p>bude volná. Musí j en najít klíč.. .</p>

<p>  Zjistil, že se v myšlenkách začíná ztrácet. Poma</p>

<p>přejel prstý po celé délce řetězu, až k samotnérr</p>

<p>medailonu. Zlehka polaskal jeho povrch a sevřel 1</p>

<p>do dlaní. Na dotek mu bvl odporný - ale tak to mo:</p>

<p>ná Meeks chtěl. Pevně ho stiskl. Cítil jeho povrcl</p>

<p>kony rytiny, ale představil si přitom ne Meeks</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 2g7</p>

<p>Le Paladina vyjíždějícího v sluneční záři z brány</p>

<p>yzího Stříbrajemu v ústrety...</p>

<p>Něco se dělo. Medailon začal hřát ajeho dotek byl</p>

<p>ochu jiný. Stiskl ho ještě pevněji. Obraz, který byl</p>

<p>medailonu ukrytý, pevně ukotvil ve své mysli. Za-</p>

<p>el oči. Představa zářila jako bílý paprsek, jediné</p>

<p>ětlo v temnotě. Medailon pálil, ale Ben ho stále</p>

<p>kl. Cítil, jak se povrch přívěsku mění, něco odpa-</p>

<p>ivalo jako stará kůže. Anol Medailon stále žhnul</p>

<p>C náhle prudce vzplál. Žár pronikl celým Beno-</p>

<p>m tělem, kouzlo z něj spadlo a rozptýlilo se ve</p>

<p>Znova ucítil chlad. Pomalu otevřel oči, pak rozevřel</p>

<p>(aně. Podíval se na medailon. Byl třpytivý a nedot-</p>

<p>ený. Najeho povrchu se viděl jako v zrcadle. Vstříc</p>

<p>iu zazářil obraz Paladina.</p>

<p>Usmál se širokým, téměř slabomyslným úsměvem.</p>

<p>ak přece jen měl nakonec pravdu. Celou dobu měl</p>

<p>edailon u sebe.</p>

<p>Řetěz, který ho doposud spoutával, byl zlomen!</p><empty-line /><p>TErrRY IRoorrs</p>

<p>  Vrba se zavrtěla. Jak se pomalu a líně prc</p>

<p>  z dřímoty, navracelo se jí vědomí. Slunce hř;</p>

<p>  kůži, dlouhá stébla trávy šimrala. Otevřela o</p>

<p>  mrkala, nebot, ji světlo oslnilo a znovu oči za</p>

<p>  Měla sen - nebo snad ne? Letěla na oblakl</p>

<p>  chala se unášet vzdušnými proudý, které ji po</p>

<p>  něly, postrkovaly a nesly kolem celého světa,</p>

<p>  by byla pták a měla křídla. Znova zamrkala. L</p>

<p>  na zádech a cítila pod sebou zemi. Připadala ;</p>

<p>  volná!</p>

<p>  Pak pocit vznášení se zmizel. Nemilosrdně</p>

<p>  udeřily vzpomínky. Probrala se úplně a posadil</p>

<p>  To nebyl sen. Byla to skutečnost - zoufalý let,</p>

<p>  před Meeksem, oki.ídleným démonem a ostatnín</p>

<p>  Otřásla se. Přinutila se znova otevřít oči, zam</p>

<p>  rala proti slunci. Byla na široké mýtině uprostře</p>

<p>  sa listnáčů a borovic, téměř ve stínu pevnosti</p>

<p>  wouk. Staré hradby se nad ní skláněly, zubaté</p>

<p>  soké proti odpolednímu nebi. Stráň před ní byla</p>

<p>  kryta květinami, jejich vůně naplňovala nehy</p>

<p>  vlhkostí nasycený vzduch. Celé pohoří Melcho</p>

<p>zdálo být neobvykle tiché. Podívala se vzhůru.</p>

<p>ne tucet stop od ní stál černý jednorožeca sledi</p>

<p>  ji. Uzdu utkanou ze zlata měl stále pevně obepnl</p>

<p>  kolem štíhlé hlay.</p>

<p>  Jelajsem na tobě," zašeptala téměř neslyšně.</p>

<p>  Vzpomínka byla směsicí obrazú a pocitú. Převa</p>

<p>se přes n.i jako ledová voda s ohromující intenzil</p>

<p>Stěží věděla, co dělá, když se yšvihla na jednor</p>

<p>cův hřbet. Byla vyděšená tím, co se dělo kolem, t</p>

<p>žila utéct před tou hrúzou. Nic nebylo takové, jak</p>

<p>zdálo - ani Ben, ani cizinec, co o sobě tvrdil, žf</p>

<p>Ben, ani kočka, nic. Pak se kolem rozpoutaly p</p>

<p>meny, ničení a nenávist. Myslela jen na to, ;</p>

<p>uprchnout. Jednorožec s;;bou škubal sem a tam. Je</p>

<p>dotek elektrizoval. V ruce držela zlatou uzdu, pt^</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 3o1</p>

<p>  chytila hřívy, přimkla se k hladkému tělu, štíh-</p>

<p>  krku, svou vlastní tvář přitiskla... Představy</p>

<p>ily a zmizely. City byly silnější, než obrazy,</p>

<p>  y o potřebě a touze.</p>

<p>  ěžce lapala po dechu. Vyskočila na jednorožce</p>

<p>  rozmýšlení. Jéjí let, jinak se to nedalo nazvat,</p>

<p>magický. Nevnímala čas ani prostor, jen inten-</p>

<p>  í pocit bytí. Jednorožec ji neodnášel jen pryč</p>

<p>  uky. Odnášel ji pryč od ní samé, do jejího nitra,</p>

<p>  mohla spatřit, čím je a čím vším by mohla být.</p>

<p>  tato myšlenka ji naplnila úžasem a zároveň</p>

<p>tkem. Jednorožec jí ukázal podstatu a význam</p>

<p>Ita. Nikdy by nevěřila, že je to možné. Stačil je-</p>

<p>pouhý dotek, nic víc nebylo zapotřebí. Vzpo-</p>

<p>ěla si, jak jí přitom bylo a do očí jí vhrkly slzy.</p>

<p>razy byly náhle podivně zamlžené, ale emoce zů-</p>

<p>lyjasné a ostré. Bylo to tak úžasné!</p>

<p>etřela slzy a hledala očima jednorožcův pohled.</p>

<p>le na ni čekal. Neutekl, ačkoliv mohl, a možná</p>

<p>ěl. Prostě čekal.</p>

<p>,le na co? Co od ní chtěl?</p>

<p>ocítila zmatek. Nevěděla. Podívala se do smarag-</p>

<p>ých očí zvířete a přála si, aby jí to mohl říct. Mu-</p>

<p> se dozvědět pravdu. Před ní stálo magické stvo-</p>

<p>í, snad poslední svého druhu a téměř rezignovaně</p>

<p>alo zatímco Vrba přemýšlela. Jednorožec na ni</p>

<p>lédl - ale ona neměla nejmenší tušení,. co by</p>

<p>a udělat. Pripadala si jako hlupák.</p>

<p>ěděla však, že na takové pocity není čas, nedo-</p>

<p>a jim proto ve své mysli místa. Už teď je jim</p>

<p>píš Meeks na stopě. Kočka, ať už byla čímkoliv,</p>

<p>rží čaroděje dlouho. Meeks chtěl černéhó jedno-</p>

<p>e - cizinec mluvil pravdu. Což znamenalo, že</p>

<p>ec pravděpodobně mluvil pravdu i ohledně snů.</p>

<p>k by ale ten neznámý muž opravdu mohl být</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  Jako núž jí projela zoufalá touha, rychle však na</p>

<p>  zapomněla. Nebyl čas. Černý jednorožec</p>

<p>  v nebezpečí, musela udělat něco, aby ho zachr</p>

<p>  Čekal na ni, spoléhal na ni, něco od ní očeká</p>

<p>  Musí zjistit co.</p>

<p>  Její instinkt jí napověděl. Musí se jednorožce</p>

<p>  tknout, vystavit se jeho magické síle. Musí se ote</p>

<p>  a přijmout obrazy skryté vjeho mysli.</p>

<p>  Zhluboka a pomalu se nadechla ve snaze se ukli</p>

<p>nit. Nečekaně ji přepadl takový strach, až se i u</p>

<p>lalo slabo. Vždyť to, co chtěla provést bylo sileri</p>

<p>Nikdo z těch, co se kdy dotkli jednorožce, nebyl tt</p>

<p>sám sebou. Nikdo.</p>

<p>  Ale ano. Vždyť ona sama už se magické bytostl ~</p>

<p>dotýkala. Pohladila ho, když mu přes hlavu přetaho ;=</p>

<p>vala zlatou uzdu, držela se jeho hřívy během šílené=.</p>

<p>ho úprku z mýtiny. Pokaždé si však téměř neuvědo-</p>

<p>movala, co dělá. Ve vzpomínkách jí zůstal jen mat= :</p>

<p>ný obraz, jako nikdy neuskutečněný sen. Teď sť</p>

<p>chystala udělat něco zcela jiného. Chtěla se jedno</p>

<p>rožce dotknout dobrovolně a vědomě. a dát tak</p>

<p>v sázku všechno, čím byla. Všechny legendy říkaly</p>

<p>totéž. Jednorožci nepatří nikomú, jen sami sob</p>

<p>Dotkni sejednoho z nich a budeš ztracen.</p>

<p>  Rozhodla se. Černý jednorožec byl víc než jen le</p>

<p>gendou, vyprávěním tisíc let starým. Byl víc, nežjett</p>

<p>snem, ktezý ji přiměl vydat se na cestu. Dokonce byI</p>

<p>i víc, nežjen bytostí z masa a krve. Byl neutišitelnou</p>

<p>touhou, nedílnou a nepostradatelnou součástí jí sa-</p>

<p>motné, tajemství, čekající na odhalení. V smaragš</p>

<p>dových očích kouzelné bytosti se odrážely její nej</p>

<p>tajnější přání. Nic ňezůstalo skryto. Zradilo jí vlastrď</p>

<p>těio. Touha po jednorožci v ní zesílila tak, že jí ner</p>

<p>dokázala vzdorovat. Ještě nikdy nezakusila tak sil</p>

<p>óu vášeň. Kaž;lé nebezpečí, ať už skutečné nebo:</p>

<p>  yšlené, ztrácelo ve srovnání s tak silným cite</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 3 o3</p>

<p>význam. Musela se dozvědět pravdu, ať to stojí co to</p>

<p>stoj í.</p>

<p>  Střídavě ji polévalo horko a chlad. Zvedla se a šla,</p>

<p>lehká jako pírko. Chvěla se. Hrůza se v ní mísila</p>

<p>s dychtivým očekáváním. Vír emocí smetl jakouko-</p>

<p>liv myšlenku - zůstalajeri touha.</p>

<p>  Ach Bene, pomyslela si zoufale! Proč jen tady nejsi?</p>

<p>  Čemý jednorožec trpělivě čekal, ebenová socha</p>

<p>pokrytá skvrnkami světla prosvítajícího skrz listy,</p>

<p>oči upřené na Vrbu. Měla podivný pocit, jako by se</p>

<p>všechny její tajné myšlenky promítly přímo do mysli</p>

<p>bytosti, jako by jednorožec sám byl jejím nejtajněj-</p>

<p>ším přáním, jež se nečekaně zhmotnilo.</p>

<p>  "Musím to vědět," zašeptala k bytosti stojící přímo</p>

<p>před ní.</p>

<p>  Pomalu zvedla ruku.</p>

<p>  Louka, kdysi travnatá a plná divokých květů, se</p>

<p>změnila ve spáleniště, zuhelnatělý, dýmající pás</p>

<p>holé země ukryté pod korunami stromů. Questor</p>

<p>Thews stál na jejím okraji a marně se snažil pronik-</p>

<p>nout očima skrz závoj kouře. Sám byl pokryt vrst-</p>

<p>vou prachu a popela, jeho vyčouhlá, nahrbená po-</p>

<p>stavavypadala ještě oškubaněji, než kdykoliv před-</p>

<p>tím. Sedý háv a barevné šerpy byly ožehlé a potr-</p>

<p>hané, neskutečně umazané šaškovské boty měl sa-</p>

<p>mou díru. Poslední magický úder vedený společně</p>

<p>čarodějem a démonem proti Dirkovi ho vymrštil do</p>

<p>vzduchu. Pak ucítil, že si vyrazil dech. Přistál ve</p>

<p>větvích mohutného červeného javoru k velkému</p>

<p>potěšení veverek a ptáků, kteří tam hnízdili. Aber-</p>

<p>nathy, koboldi ani skřítci nebyli v dohIedu. Ben, Vr-</p>

<p>ba ajednorožec zmizeli. Questor opatrně sešplhal</p>

<p>dolů a vydal se je hledat. Nenašel nikoho.</p>

<p>  Kroky ho dovedly na místo, kde jr. viděl naposle-</p>

<p>dy, ale jak se zdálo, nikdo z nich tu nebyl.</p>

<p>  TERRY IROOKS</p>

<p>3</p>

<p>  Zhluboka si povzdechl a na soví tváři se mu o</p>

<p>vil ustaraný výraz. Rád by se dozvěděl, co se vl</p>

<p>stalo. Teď už zcela přijal skutečnost, že cizinec,</p>

<p>rý se prohlašoval ze Bena Holidaye jím opravdu</p>

<p>zatímco muž, který vypadal jako Ben, byl ve s</p>

<p>tečnosti Meeks. Sen jeho, Vrby i Benův nako</p>

<p>opravdu seslal jeho nevlastní bratr. Zřejmě b</p>

<p>součástí plánu na ovládnutí Landoverského král</p>

<p>ství a veškeré magie. Samotným přijetím této s</p>

<p>tečnosti však na tom nebyl o nic lépe než předtí</p>

<p>Stále netušil, jak do toho zapadá černý jednorož</p>

<p>ani co měl jeho nevlastní bratr za lubem. Ze vše</p>

<p>nzjhorší však bylo, že neměl ponětí, jak by se</p>

<p>mohl dozvědět.</p>

<p>  Zatahal se za vousatou bradu a znova si povzd</p>

<p>chl. Musí přece existovat nějaký způsob. Jen na n</p>

<p>přijít.</p>

<p>  "Hmm," mručel zamyšleně, ale jeho úsilí nepřin</p>

<p>šelo ovoce. Zamračil se. Postáváním na místě ro</p>

<p>hodně nic nevyřeší.</p>

<p>  Pomalu se otočil a ocitl se tváří v tvář Meekso</p>

<p>Jeho nevlasmí bratr vypadal jako dřív - hranatá p</p>

<p>stava, rozježenébílé vlasy a chladný pohled mrtvýc</p>

<p>očí. Temně modrý plášť zahaloval tělo jako rubáš:</p>

<p>Stál ani ne tucet yardů od okraj e mýtiny mezi stro</p>

<p>my. Svou zdravou rukou, na níž měl jako obvykle</p>

<p>navlečenou černou rukavici, tiskl k hrudi ztracené</p>

<p>kouzelné knihy.</p>

<p>  Questorovi ze udělalo mdlo.</p>

<p>  "Na tuto chvíli jsem čekal dlouho," zašeptal Me-</p>

<p>eks. "Naštěstí umím být velmi trpělivý."</p>

<p>  Questorovi proběhly hlavou různé myšlenký, na-</p>

<p>konec zbylajenjedna. "Nebojím se tě," řekl tiše.</p>

<p>  Jeho nevlastní bratr nasadil neproniknutelný výraz:</p>

<p>"Ale měl bys, Questore. lVlyslíš si teď o sobě, že jsi</p>

<p>čaroděj, ale ve skutečnosti jsi pořád jen učedník.</p>

<p>CERNYTEDNOROŽEC 3o5</p>

<p>dy nebudeš ničím víc. Já mám v rukou p ostřed-</p>

<p>o kterých se ti ani nesnilo! Jsem všemocný."</p>

<p>(alc se zdá, na černého jednorožce to nestačilo "</p>

<p>iověděl Questor statečně.</p>

<p> hloubce Meeksových očí zaplál vztek. ,Ničemu</p>

<p>ozumíš - anl , ani Holiday, ani nikdo jiný.</p>

<p>;tili jste se do hry, kterou nemůžete vyhrát a ke</p>

<p>;mu ji hrajete špatně. Pro mějste en malou ne-</p>

<p>  Jeho bledá, vrás-</p>

<p>jemností. Snadno vás zničí  á maska. Musel</p>

<p>á tvář vypadala jako posm n</p>

<p>;m snášet vyhnanství, které téměř zmařilo mé plá-</p>

<p>,</p>

<p>kvůli tobě a té ubohé loutce, co si hraje na krále.</p>

<p>ii jeden z vás netuší, co jste způsobili. Jste ubozí</p>

<p>V místech, kde místo pravé ruky visel jen prázdný</p>

<p>káv zacukalo. "Čas vyměřený k pobytu na tomto</p>

<p>ětě ti pomalu vypršel, můj bratře. Zůstal jsi sám.</p>

<p>ektrální kočka už pro mě nepředstavuje žádné ne-</p>

<p>;ipečí. Holiday je naprosto bezmocný a sám. Sylfa</p>

<p>ednorožcem nemají přede mnou kam utéct, a tvé</p>

<p>tatní přátele jsem už dostal. Všechny kromě toho</p>

<p>a, ale ten není důležitý."</p>

<p>;uestorovi se zastavilo srdce. Meeks dostal všech-</p>

<p>  kromě Abernathyho?</p>

<p>Čaroděj se znova chladně usmál. , Ty jsi pro mě</p>

<p>edstavoval poslední nebezpečí. Teďjsi můj."</p>

<p>žQuestor se napřímil, vztek v něm přemohl strach.</p>

<p>eště mě nemáš! A nikdy mít nebudeš.</p>

<p>Jeho bratr se suše zasmál. "Ne"</p>

<p>Zlehka pokývnul hlavou a zpoza stromů za jeho</p>

<p>  wklouzly tucty stínů. Když vstoupily do slu-</p>

<p>  ního světla, ukázalo se, že to jsou malá, pokřive-</p>

<p>  stvořéní se špičatýma ušima, scvrklými tvářemi</p>

<p>  ělem pokrytým šupinami. Zavětřili prasečími ry-</p>

<p>  , mezi řadou zubů jim sem tam kmital rozekla-</p>

<p>  hadí j azyk.</p>

<p>  ášci!" vyhrkl tiše Questor.</p><empty-line /><p>3 o 6 TERRY BRooKs</p>

<p> "Je jich na tebe víc než vůbec dokážeš zvládn</p>

<p>  nemyslíš?" zasyčel jeho nevlastní bratr a v hlase</p>

<p>  zaznělo neskrývané potěšení. "Nechci s tebou</p>

<p>  cet čas, Questore. Raději tě přenechámjim."</p>

<p>  Rarášci Questora obstoupili, oči jim dychtivě z</p>

<p>  hadími jazyky si olizóvali rypáky. Meeks měl prav</p>

<p>  Bylo jich na něj moc. Zůstal stát na místě, ne</p>

<p>  smysl utíkat. Měl jedinou šanci - překvapit je. ..</p>

<p>  Sevřeli se kolem něj v těsném kruhu, jejich oškl</p>

<p>  tvářičky a ostré zuby byly ani ne půl tuctu yardů</p>

<p>  něj. Vtom se Questor rychle otočil, zamával ruk</p>

<p>  jako větrný mlýn a odhodil je pryč jediným výb</p>

<p>  chem kouzla. Pak se tryskem rozběhl do stínu m "</p>

<p>  stromy a přeskakoval přitom kroutící se, oslep</p>

<p>  rarášky, jako by to byly blátivé louže. Za jeho z</p>

<p>  se ozvalo vzteklé ječení. Rarášci už byli na noh</p>

<p>  a pustili se do pronásledování. Otočil se proti ni</p>

<p>  Opět mezi ně vmetl kouzlo a opět je odrazil.</p>

<p>  bylo jich tolik! Hrnuli se k němu ze všech stran, š</p>

<p>  betali a kňučeli, tahali ho za lem šatů. Pokusil s</p>

<p>  o obranu, ale bylo příliš pozdě. Byli všude kole</p>

<p>  mačkali se na něj, ruce mu přitiskli k tělu. Pod jejic   váhou se zakymácel a upadl.</p>

<p>  Pařáty se zaťaly nejdříve do jeho šatů, pak do hr</p>

<p>  dla. Začal se dusit a nemohl popadnout dech. BoJoz</p>

<p>  val statečně, ale byly jich tucty. Před očima se m</p>

<p>  roztančily jiskry.</p>

<p>  Skrz chumel raráškii ještě zahlédl Meekse, jak</p>

<p>  stojí opodál a usmívá se. Pak ztratil vědomí.</p>

<p>  Vrbiny dlaně byly jen několik palců od jednorož-</p>

<p>cova křehkého ebenového těla, když uslyšela slabé</p>

<p>zašustění. Někdo se k ní blížil. Vylekala se. Rychle</p>

<p>odtáhla ruku od jednorožce a napjatě čekala.</p>

<p>  O chvíli později z listí vykoukl chlupatý čenich, na</p>

<p>, gěmž visely nakřivo brýle.</p>

<p>CERNY JEDNOROŽEC</p>

<p>1 Byl to Abernathy, který se právě prodral hustým</p>

<p>orovicovým lesíkem. Opatrně se rozhlédl.</p>

<p> "To jsi ty, Vrbo?" zeptal se užasle.</p>

<p>ť Protlačil se skrz poslední větve a ocitl se na mýti-</p>

<p>1ě. Z jeho oblečení zůstaly jen cáry. Větší část ko-</p>

<p>;ile byla pryč, boty neměl vůbec. Kožich měl připá-</p>

<p>ený a vypadal, jako by ho někdo vyválel v popelu.</p>

<p>těžka oddechoval, jazyk mu visel z tlamy.</p>

<p> "Víš, řeknu ti, už jsem zažil lepší časy," prohlásil.</p>

<p>Možná to už někdy bylo horší, ale nevzpomínám si,</p>

<p>kdy. Nejdřív procestuju zbůhdarma půl světa, abych</p>

<p>našel tebe a tohle... tohle zvíře. Pak vás najdu, ale</p>

<p>nejen vás dva, hned vedle se objeví Meeks a démon.</p>

<p>bdněkud se přihrne kočka, strhne se magická pře-</p>

<p>třelka, která vypálí půl lesa a nakonec nás to rozho-</p>

<p>dí na všechny světové strany, takže nikdo nemůže</p>

<p>nikoho naj ít! "</p>

<p>Zhluboka se nadechl, vydal dlouhé, táhlé zasténání</p>

<p>apak se rozhlédl kolem. "Viděla jsi někoho z os-</p>

<p>tatních?"</p>

<p>Vrba nepřítomně potřásla hlavou. , Ne, nikoho."</p>

<p>Myslela jen na jednorožce, na vášeň, která ji spalo-</p>

<p>valá. Toužila vztáhnout ruku a dotknout se...</p>

<p>   p 7 y</p>

<p>  "Co tady děláš. ze tal se na ednou Abernath tó-</p>

<p>nem, který ji ylekal. Její zděšení písaři neušlo.</p>

<p>"Děje se něco, Vrbo? Co tady děláš s tím jednorož-</p>

<p>cem? Dobře víš, jak je ta bytost nebezpečná. Běž od</p>

<p>něj, hned. Pojď ke mně, ať si tě prohlédnu. Jeho Vý-</p>

<p>sost by si nepřála.. .</p>

<p>  "</p>

<p>  "Viděl jsi ho?" otá.zala se rychle. Zmínka o Benovi</p>

<p>byla jako záchranné lano, neváhala a rychle se ho</p>

<p>chopila. "Je tady?"</p>

<p>  Abernathy si posunul brýle na nose. "Ne, Vrbo,</p>

<p>neviděl jsem ho. Ztratil se, jako všichni ostatní.</p>

<p>  Chvíli se na ni díval. "Jsi v poÍádku?"</p>

<p>  Záchranné lano zmizelo. Němě přikývla. Cítila žár</p><empty-line /><p>3og TERRY BRooxs</p>

<p>  odpoledního slunce, dusný, těžký vzduch. Připa.</p>

<p>  si jako ve vězení, jehož stěny se mají každou ch</p>

<p>  zhroutit. Zpěv ptáků zmlkl, ztichlo bzučení hmy</p>

<p>  Abernathyho přítomnost ztratila smysl. Touha</p>

<p>  jednorožci ji pohltila. Obrátila se k písaři z;</p>

<p>  a zvedla ruku, rozhodnutá se tentokrát zvířete</p>

<p>  tknout.</p>

<p>  "</p>

<p>  Počkej!" zakřičel Abernathy. "Co to děláš, d;</p>

<p>  če? Nedotýkej se toho stvoření! Copak nevíš, co</p>

<p>  s tebou stane?"</p>

<p>  "</p>

<p>  Nepřibližuj se, Abernathy," odpověděla tiše, ;</p>

<p>  přesto zaváhala.</p>

<p>  , Copak ses zbláznilajako všichni ostatní?" zavri</p>

<p>  ,</p>

<p>  pes vztekle. "Copak nikdo nechápe, co se tu de</p>

<p>  Sny Ihaly,  Vrbo! To Meeks nás přivedl na to</p>

<p>  místo. Obelhal nás, protože chtěl, abychom slouž</p>

<p>jeho zájmům. Udělal si z nás blázny! Jednoro</p>

<p>  nejspíš patří jemu! Nemůžeš vědět, co s ním Me</p>

<p>  zamýšlí! Nedotýkej se ho!" .</p>

<p>  Letmo na něj pohlédla. "Musím. Nemohu jinak.";</p>

<p>  Abernathy vyrazil vpřed, ale v zelených sylfnýi</p>

<p>očích zablesklo jasné varování. Rychle. zabrz</p>

<p>"Vrbo, nedělej to! Znáš přece všečhny ty prib</p>

<p>a legendy!" Téměř šeptal. "Pokud to uděláš bu</p>

<p>ztracená!"</p>

<p>  Zadívala se na něj a pak se usmála. "Po ničem</p>

<p>ném netoužím. Já už ztracenájsem, Abernathy."</p>

<p>  Rychle pozvedla paže a objala jednorožce kol</p>

<p>krku. Tělem jí projel oheň. Stmula a silně se r</p>

<p>třásla. Zvrátila hlavu a těžce lapala po dechu. 5</p>

<p>šela, jak Abernathy někde blízko zoufale křičí</p>

<p>  ,</p>

<p>se však brzy vytratil. Stále byl tam, ale Vrba ho</p>

<p>vnímala. Viděla jen jednorožcovy oči, obrys je,</p>

<p>hlavy na rozmazaném pozadí. Oheň ji pohltil, sm</p>

<p>se s její touhou a vytryskl v podobě nespoutané v"</p>

<p>ně. Ztratila kontrolu sama nad sebou, jako by ji n</p>

<p>CERNÝ,TEDNOROŽEC 3og</p>

<p>rvalo na kusy. Ještě chvíli, a navždy přestane být</p>

<p>sama sebou.</p>

<p>  Pokusila se odtrhnout dlaně od jednorožcovy srsti,</p>

<p>ale nešlo to. Byla s ním spojena, stali se jedinou by-</p>

<p>:tostí.</p>

<p>  Šroubovitý roh zazářil bílým, magickým světlem,</p>

<p>do mysli jí vtrhly přívaly obrazů. Prázdné, chladné</p>

<p>místo. Řetězy, oheň. Bílé gobelíny, na kterých se</p>

<p>vzpínali jednorožci, čarodějové v temných pláštích</p>

<p>pronášející nekonečné zaklínadlo. Byl tam Meeks,</p>

<p>Ben i Paladin.</p>

<p>  Ozval se ýkřik tak hrůzný a osamělý, že se obra-</p>

<p>É zy roztří šti ly, j ako by byly ze skl a.</p>

<p> Osvohoďmě!</p>

<p>  Zazněla v něm taková bolest, že už to Vrba nedo-</p>

<p>kázala déle snášet. Vykřikla, škubla sebou a konečně</p>

<p>se od jednorožce odtrhla. Zapotácela se a téměř</p>

<p>upadla. Abernathyho paže ji však zachytily včas.</p>

<p>Podepřel ji.</p>

<p>  "Vidělajsem!" vyhrkla a víc už nebyla schopna slo-</p>

<p>va.</p>

<p>  Ozvěnajejího výkřiku se stále rozléhala mezi stro-</p>

<p>my.</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  Ben uslyšel výkřik ve chvíli, kdy klečel na bř</p>

<p>  lesního potůčku. Opět hyl sám sebou. V dlaních p</p>

<p>  še svíral stříbrný, zářivý klenot, medailon Pána L</p>

<p>  doveru. Výkřik se nesl nad korunami stromů, S;</p>

<p>  boučký nářek plný úzkosti a strachu. Mezi stěna</p>

<p>  kaňonu se rozléhal jako kvílení větru.</p>

<p>  Ben sebou trhl a zvedl hlavu. Nebylo pochyb. By</p>

<p>  to Vrbin hlas.</p>

<p>  Vyskočil, dlaně majetnicky sevřené kolem me</p>

<p>  dailonu, očima zapátral v lesním šeru, jako by</p>

<p>  odtamtud měla sylfa každou chvíli vynořit. Ovládla</p>

<p>ho hrůza. Co se mohlo Vrbě stát? Rozběhl se, zabrz-</p>

<p>  dil, zoufale se otočil kolem dokola, neboť si uvědo-</p>

<p>mil, že nedokáže určit směr, ze kterého křik zazněl</p>

<p>Ozýval se ze všech stran. Zatraceně! Nebylo po-</p>

<p>chyb, že Vrbin hlas uslyší i Meeks ajeho okřídletý</p>

<p>démon. Možná už dokonce...</p>

<p>  Stiskl medailon tak pevciě, až se mu zaryl do dla-</p>

<p>ně. lrbo! V mysli se mu vynořil její obraz - křeh-</p>

<p>ká, krásná bytost, za jejíž život nesl odpovědnost</p>

<p>Vzpomněl si na slova Matky země. Prosila ho, aby</p>

<p>dohlédl na její bezpečnost a on jí to slíbil. Jehó</p>

<p>vlastní city ho hrozily rozsápat na kusy. Pravdy, kte-</p>

<p>rým dosud nevěnoval pozomost, probodávaly jeho</p>

<p>duši.</p>

<p>  Rychle se z nich stala pravdajediná.</p>

<p>  Miloval Vrbu.</p>

<p>  Pocítil teplý příval úlevy a překvapení. Celou tu</p>

<p>dobu popíral své city, neboť se s nimi nedokázal vy-</p>

<p>rovnat. Nechtěl mít nikoho nablízku. Ne potom, co</p>

<p>ztatil Annie, svou ženu. Láska znamenala odpověd-</p>

<p>nost, nebezpečí ztráty a zranění. Nechtěl ťo zažít zno-</p>

<p>va. City však zůstaly, jak to obvykle dělávají. Neměl</p>

<p>právoje odmítat. Jejich síla ho přemohla v temné no-</p>

<p>ci na útěku před Strabem a čarodějnicí, uprostřed vý-</p>

<p>ních pustin - prornítly se do snového dialogu</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 313</p>

<p>  Dirkem, který se ho ptal, co ho nutí Vrbu tak zou-</p>

<p>  e hledat.</p>

<p>  Proč tak utíkáš? Proč musíš tak pospíchat? Proč</p>

<p>  "</p>

<p>  ceš Vrbu najít?" ptal se ho Dirk.</p>

<p>  "Protožeji miluji," odpověděl.</p>

<p>  A byla to pravda. Jen si ji do té chvíle odmítal při-</p>

<p>ustil, odmítal se jí zaobíral, odmítal přijmout zá-</p>

<p>azky, které z toho plynuly.</p>

<p>  Teď mu stačilo jen několik vteřin. Trvalo mu</p>

<p>  ouho, než nalezl řešení. Nyní se celé to nekonečné</p>

<p>ledání zhustilo do jediného okamžiku.</p>

<p>  Tenjediný okamžik však stačil.</p>

<p>  Ben jednal. Kdysi by snad váhal, ale ty časy se</p>

<p>dály nahony vzdálené. Rozevřel dlaň a nechal stří-</p>

<p>mý medailon s vytepaňým obrazem spadnout na</p>

<p>fsvou hruď. Sluneční paprsky se od něj odrážely</p>

<p>a vysílaly mezi stromy záblesky světla.</p>

<p>  Přivolal k sobě Paladina.</p>

<p>  Na okraji malé mýtiny vzplálo jasné světlo a zah-</p>

<p>nalo stíny a temnotu. Ben v očekávání pozvedl hla-</p>

<p>vu, v očích mu kmitlo nadšení. Nikdý nevěřil, že to</p>

<p>ude á znova. V e skutečnosti se modlil ab k tomu</p>

<p>nikdy nedošlo. Teď si nepřál nic jiného ást jeho</p>

<p>bytosti se od něj začala odpoutávat.</p>

<p>  Ve světle se objevil Paladin. Jeho bílý oř zadupal</p>

<p>kopyty a zaržál, stříbrně brnění zářilo, postroje vr-</p>

<p>zaly. Pozvedl svou zbraň. Duch zrozený vjiném ča-</p>

<p>se ajiném světě se  rátil.</p>

<p>  Ben cítil, jak ho medailon pálí na hrudi, nejdriv</p>

<p>byl jako led, pak jako oheň, pak se změnil ještě na</p>

<p>cosi jiného. Cítil, jak se odděluje sám od sebe, jak je</p>

<p>ta,žen pryč ze svého těla.</p>

<p>  "Vrbo!" slyšel sám sebe, jak volá sylřmo jméno do</p>

<p>ticha své mysli.</p>

<p>  To byla jeho poslédní myšlenka. Z medailonu vy-</p>

<p>šlehlo stříbrné světlo. Proměnilo se v paprsek mířící</p><empty-line /><p>3 TERRY BROOKS</p>

<p>na kraj mýtiny, kde čekal Paladin. Ben cítil, jak je</p>

<p>nesen, aby se spojil s tělem králova bludného ry</p>

<p>Zbroj ňře.</p>

<p>  se kolem něj sevřela, zámky zapadly, řemínky</p>

<p>se pevně utáhly. Jakmile byl uvězněn v kovové sko-</p>

<p>řepině, zmizely jeho vlastní vzpomínky a místo nich</p>

<p>ožily obrazy z paladinovy mysli. Tisíce míst, tisíce</p>

<p>různých životů, jediný cíl - zvítězit, nebýt poražen.</p>

<p>  Ben Holiday zmizel. Zůstal Paladin.</p>

<p>  Uvědomil si přítomnost špinavého zarostlého,</p>

<p>otrhaného člověka, stojícího jako socha na břehu</p>

<p>malé říčky. Tělo muže nebylo ničím víc, než obno-</p>

<p>šenou, potlučenou skořápkou. Paladin věděl, že je to</p>

<p>král Landoveru a dále sejím nezabýval.</p>

<p>  Pobídl svého koně, prorazil hradbu křoví a zmizel</p>

<p>mezi stromy:</p>

<p>  Vrbin výkřik přilákal téměř okamžitě Meekse. Vy-</p>

<p>nořil se ze stínu rozpadajících se zdí pevnosti Mir-</p>

<p>wouk. Letěl na svém okřídleném démonu, temný plášť</p>

<p>vlál proti jasnému nebi. Démon se se zasyčením spustil</p>

<p>podél svahu a těžce dosedl uprostřed skupiny borovic.</p>

<p>Složil svá kožnatá křídla těsně k vlkohadímu tělu,</p>

<p>z nozder mu šlehaly plamínky, ze zad sé zvedala pára.</p>

<p>  Meeks hladce sklouzl po šupinatém krku, nespustil</p>

<p>přitom oči zjednorožce, který poplašeně frkal</p>

<p>a tančil ani ne padesát stop od něj. V podpaží své</p>

<p>zdravé ruky nesl ztracené kouzelné knihy.</p>

<p>  Abemathy uchopil ještě stále ctřesenou Vrbu, stá-</p>

<p>hl ji dozadu a postavil se ochranitelsky před ni.</p>

<p>"Nepřibližuj se, čaroději!" křikl statečně.</p>

<p>  Meeks ho ignoroval. Oči měl stále upřeny jen na</p>

<p>jednorožce. Udělal několik kroků vpřed, podíval se</p>

<p>letmo na Abernathyho a Vrbu, pak opět na jedno-</p>

<p>rožce azastavil se. Zdálo se, že na něco čeká. Jedno-</p>

<p>rožc sebou škubal a chvěl se</p>

<p>  ni se j ako kdyby už byl</p>

<p>  nepokusil uprchnout.</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 315</p>

<p>  "Vrbo, co se to děje?" zavrčel naléhavě Aberna-</p>

<p>thy.</p>

<p>  Sylfa se sotva držela na nohách. Omámeně po-</p>

<p>třásla hlavou a nesrozumitelně šeptala. "Viděla</p>

<p>jsem," opakovala. "Obrazy, celý... Ale bylo... tolik,</p>

<p>nemohla. . . "</p>

<p>  Nedávalo to žádný smysl, zjevně byla ještě v šoku.</p>

<p>Abernathy ji jemně posadil do trávy. Pak se obrátil</p>

<p>k Meeksovi.</p>

<p>  "Ona ti neublíží, čaroději!" zvolal. Meeks na něj</p>

<p>okamžitě upřel nelítostný pohled. "Nech ji odejít.</p>

<p>Máš jednorožce, jak sis přál, ačkoliv si nedokážu</p>

<p>představit, k čemu ti bude. Nebesa vědí, že každého,</p>

<p>kdo se s ním setká, čeká zlý osud!"</p>

<p>  Meeks se na něj stále díval a mlčel.</p>

<p>  "Ostatní tady budou každou chvíli!" oznámil Aber-</p>

<p>nathy. "Měl bys raději rychle zmizet, čaroději!"</p>

<p>  Meeks se chladně usmál. "Pojď ke mně, písaři,"</p>

<p>řekl tiše. "Promluvíme si o tom."</p>

<p>  Abernathy zaváhal, krátce pohlédl na Vrbu, zhlu-</p>

<p>boka se nadechl a vydal se naprič mýtinou. Byl tak</p>

<p>vyděšený, že se jen s obtížemi přinutil k pohybu.</p>

<p>Kráčet vstříc Meeksovi ajeho démonickému maz-</p>

<p>líčkovi byla ta poslední věc, kterou si přál, a přesto</p>

<p>to udělal. Statečně se napřímil, rozhodnut čelit situa-</p>

<p>ci. Ve skutečnosti neměl jinou volbu. Musel udělat</p>

<p>něco, aby pomohl dívce. Tohle se zdálo jako jediná</p>

<p>možnost.</p>

<p>  Den byl teplý a klidný. Byl nádherný den na co-</p>

<p>koliv, jen ne na smrt. Abernathy šel vpřed tak po-</p>

<p>malu, jak to šlo a v duchu se modlil, aby ostatní při-</p>

<p>šli dřív, než z něj Meekš udělá pochodeň.</p>

<p>  Zastavil se asi tucet kroků od Meekse. Čarodějova</p>

<p>drsná tvář se šklebila ve falešném přátelském úsmě-</p>

<p>vu. "Blíž, prosím," zeptal Meeks.</p>

<p>  V tu chvíli Abernathy věděl, že je ztracen. Už pro</p><empty-line /><p>316 TERRY BROOKS</p>

<p>  něj nebylo úniku. Mohl získat minutu či dvě</p>

<p>  , ..</p>

<p>  nic víc. Několik vteřin navíc však mohlo pom</p>

<p>  Vrbě.</p>

<p>  Udělal dalších šest kroků a zase se zastavil</p>

<p>  čem by sis rád promluvil?" otázal se. Ledový úsm</p>

<p>  byl pryč. "A což takhle o tvých přátelích, kteří se t    dy každou chvíli objeví a pomůžou ti?"</p>

<p>  Rukou, ve které držel knihy, pokynul směret</p>

<p>  k němu. Z lesa kolem mýtiny se vynořil houf m</p>

<p>  lý ch, p</p>

<p>  okroucených postav. Byli všude, obklíčili h</p>

<p>  Měli ošklivé prasečí tváře s ostrými zuby a hadí</p>

<p>  Jazyky. Dychtivě nasávali vzduch a skučeli. Aber.r:.</p>

<p>  nathy cítil, jak se mu ježí srst na hřbetě. Asi tucet Jlt   ných příšer přivlekl Questora, Mozola, Pastiňakg</p>

<p>  a Domů skřítky. Všichni měli roubík a byli pečlivč</p>

<p>  spoutaní řetězem.</p>

<p>  Meeks se otočil, na tváři opět úsměv. "Jak se zdá;</p>

<p>tvoji přátelé ti asi moc nepomůžou. Přesto bylo od</p>

<p>tebe moc milé, žejsi na ně počkal."</p>

<p>  Poslední Abernathyho naděje na záchranu zmizela.</p>

<p>  "Vrbo, utíkej!" zakřičel.</p>

<p>  Pak se s divokým zavrčením vrhl na Meekse. Dou-</p>

<p>fal, že se mu podaří zastihnoizt čaroděje nepřiprave-</p>

<p>ného a vyrazí mu z ruky jeho milované kouzelné</p>

<p>knihy. Málem se mu to podařilo.</p>

<p>  Meeks byl plně zaměstnán příchodem své malé</p>

<p>armády patolízalú, nikdy by ho nenapadlo, že se pes</p>

<p>pokusí o útok. Abernaty už byl téměř u něj když si</p>

<p>čaroděj , .</p>

<p>  uvédomil, co se děje. Meeksova magie však</p>

<p>byla rychlá jako myšlenka. Dokázal ji přivolat vje-</p>

<p>diném okamžiku.</p>

<p>  Z kouzelných knih vytryskl zelený oheň a stěna</p>

<p>lmenů udeřila do Abernathyho. Hebký teriér se</p>

<p>  tácel, upadl dozadu převa(il se a zůstal ležet.</p>

<p>  v popúleného kožichu stoupal dým. Ochranný</p>

<p>  opující Meekse a knihy zamihotal a zmizel. i</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 317</p>

<p>Meeks se vydal napříč mýtinou k místu, kde ležela</p>

<p>lroucená Vrba a čekal jednorožec.</p>

<p>"Konečně," zašeptal a znělo to j ako zasyčení.</p>

<p>Krátce pokynul rarachům a ti se pohnuli kupředu.</p>

<p>;iich kruh se uzavřel.</p>

<p>  Nad malou mýtinou se rozhostilo ticho, jako by si</p>

<p>sama příroda přiložila prst na ústa a na celý svět</p>

<p>udělala "psssst". Všechno se v tu chvíli zpomalilo.</p>

<p>Meeks netrpělivě čekal, až se rarachové dostanou</p>

<p>blíž. Jeho okřídlený démon zafrkal a z nozder mu</p>

<p>5</p>

<p>vycházela pára. Vrba seděla se skloněnou hlavou,</p>

<p>stále ochromená. Dlouhé vlasy kolem ní splývaly</p>

<p>jako závoj. Černý jednorožec se pohyboval pomalu,</p>

<p>krok sem, krok tam, temný stín žalostně ztracený</p>

<p>v záplavě slunečního světla. Sklonil hlavu a lehce se</p>

<p>nosem otíral o sylřmu ruku. Bílá záře jeho rohu po-</p>

<p>hasla.</p>

<p>  Vtom přišel od hor poryv větru a zahvízdal ve vět-</p>

<p>vích stromů. Jednorožec zvedl hlavu, nastražil uši</p>

<p>ajeho roh zaplál jasněji než slunce. Uslyšel zvuk,</p>

<p>,který nikdo jiný slyšet nemohl. Zvuk, na který čekal</p>

<p>stáletí.</p>

<p>  Na ýchodním okraji mýtiny vyrazil ze stěny</p>

<p>stromů obrovský chumel větví, keřů a tráy, jako</p>

<p>kdyby ho yškubla nějaké obrovská ruka. Ve zniklé</p>

<p>mezeře se zatočil vítr a vzplála jasná, oslepující zá-</p>

<p>ře. Meeks a okřídlený démon se instinktivně přikr-</p>

<p>čili, rarachové se s kňučením vrhli k zemi.</p>

<p>  Hřmění hromu se změnilo ve zvuk kopyt bušících</p>

<p>do země. Paladin se probudil a vyjel do bitvy.</p>

<p>  Meeks vztekle zaječel. Nemohl uvěřit vlastním</p>

<p>očím. Rarachové se v děsu rozprchli do všech stran,</p>

<p>jako by nebyli než suché listy hnané podzimním vět-</p>

<p>rem. Rozhodně netoužili vidět Paladina zblízka. lIe-</p>

<p>eks se obrátil. Rukou v kožené rukavici tiskl kouzelné</p><empty-line /><p>318 TERRY BROOKS</p>

<p>knihy pevně k hrudi. Křikl cosi nesrozumitelného</p>

<p>příšeru za sebou a bytost se se zasyčením vrhla vpž</p>

<p>Paladin se zlehka naklonil, jeho bílý hřebec nezavá</p>

<p>a vyrazil démonovi vstříc.</p>

<p>  Z netvorovy tlamy vyšlehl plamen a pohltil k</p>

<p>  ijezdce. Paladin však prorazil plamennou sti</p>

<p>  a pokračoval vpřed. Sklonil kopí. Příšera znova</p>

<p>plivla oheň, ale ten opět sklouzl po rytířově brn</p>

<p>Vrba zvedla hlavu a uviděla, jak stříbrný rytíř i 1</p>

<p>mizí v plamenech. Pokud je tady Paladin, musí</p>

<p>být i Ben! blesklo jí hlavou.</p>

<p>  Tráva vzplála vysokým plamenem, oheň za ch</p>

<p>přeskočil i na okolní stromy, žár okamžitě všecl!</p>

<p>spaloval. Paladin však zůstal opět nezraněn, je</p>

<p>kůň a zbroj pokryl popel a saze. Už byl téměř u i</p>

<p>mona, kopí připravené k úderu. Zvíře si příliš po2</p>

<p>uvědomilo hrozící nebezpečí. Démon ještě sta</p>

<p>roztáhnout křídla ve snaze uniknout vzhůru, ale</p>

<p>už Paladinovo kopí proniklo skrz šupiny a vnořilo</p>

<p>do mohutné hrudi. Zaječel, stáhl se zpět a zaloi</p>

<p>přitom kopí v ráně. Pokoušel se zvednout, ale nen</p>

<p>už sílu. Pak se mu zastavilo srdce a on padl k zei</p>

<p>Klesl na sežehnutou trávu, zachvěl se a zůstál leže</p>

<p>  Když se zvíře začalo zmítat ve smrtelných křečíi</p>

<p>Paladin se zastavil mimo jeho dosah a čekal. Pak c</p>

<p>rátil koně, vytáhl obrovský meč a pobídl svého bí</p>

<p>ho hřebce vstříc Meeksovi.</p>

<p>  Tentokrát byl však čaroděj připraven.</p>

<p>  Tvrdá, ostře řezaná tvář se napjala soustředění</p>

<p>námahou vycenil zuby. Svolával teď veškerou n</p>

<p>gii, kterou vládl.</p>

<p>  Na půli cesty mezi čarodějem a přibližujícím</p>

<p>rytířem vzplál strašlivý zelený plamen. Meeks</p>

<p>křikl, znehybněl a pak prudce trhl hlavou. Zele</p>

<p>oheň se rozprskl na všechny strany.</p>

<p>  Z jisker se vynořila řada kostlivců v brnění. Jeli</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 319</p>

<p>yzáblých zvířatech, která vypadala napůl jako ko-</p>

<p>el, napůl jako had. Vrba je začala počítat. Tři, čtyři,</p>

<p>ět - bylo jich dohromady šest. V kostnatých ru-</p>

<p>ách drželi meče a bijáky, na tvářích se jim objevila</p>

<p>mrzlá grimasa, která měla připomínat úsměv. Jezd-</p>

<p>i ijejich oři byli temní jako sama noc.</p>

<p>Obrátili se ajako jeden muž se vrhli se na Paladi-</p>

<p>a. Tenjim vyjel vstříc.</p>

<p>Vrba sledovala zápas s černým jednorožcem po</p>

<p>ku. Smysly se jí vrátily, už dokázala myslet jasně.</p>

<p>iděla Paladina a černé rytíře, jak se s třesknutím</p>

<p>azili, viděla prach zvířený nárazem apak spatřila</p>

<p>;dnoho z černých rytířů hroutícího se k zemi jako</p>

<p>romádka polámaných kostí. Útočníci couvli, otočili</p>

<p>; a udeřili znova. Nastala strašlivá vřava. Vrba od</p>

<p>ich odtrhla oči, myšlenky měla v tu chvíli jen pro</p>

<p>ena. Kde je? Proč tady není? Proč není Landover-</p>

<p>cý král blízko svého ochránce?</p>

<p>Další černý jezdec klesl, jeho kosti přestaly držet</p>

<p>hromadě, rozpadly se a zapraskaly pod kopyty</p>

<p>aladinova hřebce. Stříbrný rytíř se odpoutal od</p>

<p>točníků, obrátil koně ajediným mávnutím širokého</p>

<p>ieče srazil k zemi třetího kostlivce. Ostatní se na</p>

<p>j vrhli, doráželi tak, že ho přiměli k ústupu.</p>

<p>Vrba se zvedla na kolena, Paladinovi hrozilo ne-</p>

<p>ezpečí, že ho srazí k zemi.</p>

<p>Nad hromádkou kostí tří padlých černých jezdců</p>

<p>plápolala zelená záře a z ní se vynořilo nových</p>

<p>st kostlivců, kteří se připojili ke svým druhům.</p>

<p>rbu bodlo u srdce. Zdvojnásobili své síly. Teď jich</p>

<p>ylo na Paladina příliš mnoho.</p>

<p>Namáhavě se zvedla. Odhodlání jí dodalo sílu.</p>

<p>kzestor, koboldové a skřítci byli stále pevně spou-</p>

<p>uií. Abernathy ležel v bezvědomí. Paladirovi moh-</p>

<p>pomoci jen ona.</p><empty-line /><p>3zo TERRY BROOKS</p>

<p>  Nikdo jiný než ona Benovi nezbyl.</p>

<p>  Věděla, co musí udělat. Černý jednorožec stál t</p>

<p>  vedle ní a upřeně ji pozoroval smaragdovýma o</p>

<p>  ma. Byla v nich inteligence. V těch očích četla,</p>

<p>  musí udělat. Zdálo se, že v nich vidí vnitřní obr</p>

<p>  svého srdce.</p>

<p>  Nadechla se, vztáhla ruce aještě jednou jednorc</p>

<p>  ce objala.</p>

<p>  Okamžitě jí projel příval magie, rychlý a nedc</p>

<p>kavý. Jednorožcovo tělo se zachvělo úlevou, vyn</p>

<p>řily se představy. Vlily se do sylfiny mysli a smís:</p>

<p>se s jejími vlastními myšlenkami. Byly tak silné,</p>

<p>sebou Vrba trhla. Ze všech sil potlačila výkřik. J</p>

<p>touha nebyla tentokrát tak silná, vášeň se dala o</p>

<p>ládnout. Obrazy zpomalily, uspořádaly se a pak</p>

<p>rozběhly nanovo. Směsice strachu a úzkosti, která</p>

<p>doprovázela dřív, nyní zeslábla, jejich zář poha:</p>

<p>a stala se snesitelnou.</p>

<p>  Začala rozeznávat detaily. Prsty polaskala hedvá</p>

<p>ný jednorožcův krk, jejich magie se spojila.</p>

<p>  Ozvalo se volání.</p>

<p>  Sylfo! Osvoboď mě!</p>

<p>  Hlas patřil jednorožci a zároveň nepatřil nikom</p>

<p>Tak skutečný a zároveň neskutečný. Ve Vrbině my</p>

<p>se vynořily obrazy, nechala je běžet. Černý jednor</p>

<p>žec toužil po svobodě. Vydal se ji hledat. Věřil, že</p>

<p>může najít skrz. . . pro?. . skrz Bena! Pán Landovel</p>

<p>ho mohl osvobodit, nebot, ovládal Paladina ajen F</p>

<p>ladin byl natolik silný, aby mohl čelit magii, ktel</p>

<p>jednorožce spoutala, magii, kterou nyní ovládal Nf</p>

<p>eks. Pak ale landoverský král nebyl k nalezení. Jednc</p>

<p>rožec zůstal sám, toulal se krajinou a pokoušel 5</p>

<p>krále najít. Místo toho narazil na Vrbu, která ta</p>

<p>hledala. Na rameni nesla zlatou uzdu, kterou vytvoři</p>

<p>čarodějové před mnoha staletími, aby polapili jednG</p>

<p>rožce při jeho prvním útěku. Jednorožec se bál uz</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 321</p>

<p>ř i Vrby. Neznal její úmysly a prchal před ní, dokud</p>

<p>j nezjistil, že je dobrá a mohla by mu pomoci. Mohla</p>

<p>i by ho zavést ke králi a osvobodit ho. Vrba by doká-</p>

<p>zala poznat skutečného krále Landoveru i vjeho pře-</p>

<p>; strojení...</p>

<p>  Obrazy letěly stále rychleji. Vrba se je snažila zpo-</p>

<p>malit, aby jí neunikl jejich smysl. Zrychleně dýcha-</p>

<p>la, jako by právě uběhla dlouhou vzdálenost, tvář se</p>

<p>jí leskla potem.</p>

<p>  V její mysli opět zanaříkal hlas.</p>

<p>  Král Landovert ztratil svou moc, je tedy ztracena</p>

<p>i pro mě! Nemohu se osvohodit!</p>

<p>  Hlas zněl zoufale. Představy naléhavě šeptaly.</p>

<p>Sny, které přiměly Vrbu k hledání byly smsí prav-</p>

<p>dy a lží, seslané čarodějem a vílami... l,ily! Jeji sny</p>

<p>pocházely od vil? Všichni se museli sejít na jednom</p>

<p>místě, aby mohla být odhalena pravda, která zbur-</p>

<p>cuje Paladinovu sílu. Pak se mohli čaroděj a králův</p>

<p>ochránce utkat v zápase, ve kterém zvítězí silnější.</p>

<p>Jak jednorožec vědět, dobro bylo silnější. Pak snad</p>

<p>konečně budou kouzelné knihy j ednou provždy. . . "</p>

<p>  Pňcházely další myšlenky, představy, přání uvěz-</p>

<p>něná v těle černého jednorožce po celá staletí. Vrba</p>

<p>znehybněla, pažemi objímala jeho štíhlý krk. Opět</p>

<p>uslyšela, jak v ní roste výkřik, tentokrát nekontrolo-</p>

<p>vatelný, šílený. V obrazech se objevil nový prvek.</p>

<p>Černý jednorožec nebyl jediný, byl zároveň mnoha</p>

<p>bytostmi! "Ach Bene!" zasténala tiše. Viděla živé</p>

<p>bytosti, uvězněné, bezmocné, toužící po něčem, co</p>

<p>se nedalo slovy vyjádřit. Síla emocí ji roztřásla.</p>

<p>Uvězněné duše, spoutaná těla, vyrvaná magie zneu-</p>

<p>itá ke zlu - "Bene!"</p>

<p>Pak uvidéla ztracené kouzelné knihy zavřené na</p>

<p>ném, skrytém místě, cítila přítomnost zla. Spat-</p>

<p>oheň propalující se skrz stránky, dral se ven se</p>

<p>z nově zrozeného života. Z ohně vyskočil černý</p><empty-line /><p>3zz TERRY BROoKS</p>

<p>  jednorožec, opět svobodný, prchal z tmy do s</p>

<p>  a hledal...</p>

<p>  Hlas zanaříkal naposledy.</p>

<p>  Znič ty knihy!</p>

<p>  Bylo to zasténání, naplněné čirým zoufalsl</p>

<p>  Zahnalo představy, jeho naléhavost přehlušila</p>

<p>  chno. Vyvolávalo nesnesitelnou bolest.</p>

<p>  Vrba konečně vykřikla. Hlas se jí vydral z I</p>

<p>  a smísil se se zvuky boje. Sylfa se odtrhla od je</p>

<p>  rožce a upadla, zážitek spojení s kouzelnou by</p>

<p>  byl tak silný, že ji málem připravil o vědomí.</p>

<p>  klekla a sklonila hlavu, aby zmímila závrať. P</p>

<p>  pocit, že každou chvíli zemře, ale věděla, že to</p>

<p>  pravda. Cítila, jak se jednorožcovo tělo po jejím</p>

<p>  ku nekontrolovaně chvěje.</p>

<p>  Zašeptala právě zaslechnutá slova.</p>

<p>  Znič ty khihy!</p>

<p>  Napůl přikrčená vstala a ze všech sil je zakři</p>

<p>přes bojiště.</p>

<p>  Její slova byla jako útržky hedvábného papíru</p>

<p>sené vichřicí. Paladin je neslyšel, kolem něj běs:</p>

<p>bitva. Neslyšel je ani Meeks, který se plně soustře</p>

<p>aby zvládl přivolané magičké síly. Questor The</p>

<p>  Mozol, Pastiňák a Nicka s Pijavkou leželi bezmo</p>

<p>na kraji mýtiny, spoutaní, s roubíky v ústech.</p>

<p>  Jediný, kdo je zaslechl, byl Abernathy.</p>

<p>  Pes nebyl zcela při vědomí. Hlasy k němu dc</p>

<p>haly skrz tmu vjeho mysli. Zamrkal, slova</p>

<p>zněla v hlavě ozvěnou. Pak si uvědomil strašl:</p>

<p>zvuky bitvy zuřící kolem něj a násilím otevřel v</p>

<p>ka.</p>

<p>  Uprostřed mýtiny doráželi černí jezdci na Pala</p>

<p>na, nepřehledná směsice pohybů a zvuků. VI</p>

<p>s černým jednorožcem se krčili na vzdáleném koi</p>

<p>mýúny, nialí a bezmocní. Nezahlédl nikoho ze svý</p>

<p>přátel.</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 323</p>

<p>Zahekal, olízl si čenich a ucítil, jak mu pohmoždě-</p>

<p>ým tělem prostupuje tupá bolest. Uvědomil si, kde</p>

<p>e a co se mu stalo.</p>

<p>Pomalu se otočil. Meeks stál téměř vedle něj. Byl</p>

<p>ela zaujat bitvou mezi Paladinem a černými jezd-</p>

<p>i. Od psa ho dělilo necelých šest kroků.</p>

<p>V písařově mysli znovu zazněla slova.</p>

<p>Znič ty knihy!</p>

<p>Pes se pokusil vstát, ale nohy ho neposlouchaly.</p>

<p>;lesl zpátky. Přikradly se další myšlenky. Zničit kni-</p>

<p>y? Zničit jedinou naději, že zase někdy bude člově-</p>

<p>em? Jak ho tojen mohlo napadnout?</p>

<p>Další černý jezdec padl, zapraskaly kosti. Paladin</p>

<p>yl obklíčen ze všech stran, zbroj pokrytou popelem,</p>

<p>prohýbanou údery mečů a seker. Prohrával.</p>

<p>Abernathy si uvědomil, co by to pro ně všechny</p>

<p>namenalo a hodil tyhle myšlenky za hlavu. Znova</p>

<p>: pokusil vstát a tentokrát se mu to podařilo, ale po</p>

<p>ěkolika krocích upadl. Zoufale se zašklebil.</p>

<p>Najednou Meeks zvedl nohu, udělal úkrok ajeho</p>

<p>tko se nečekaně ocitlo jen několik palců od Aber-</p>

<p>athyho hlavy. Čaroděj měl boty z tenké kůže, noha</p>

<p>yla nechráněná. Abernathyho úšklebek přešel</p>

<p>zavrčení. Tohle byla poslední šance.</p>

<p>Vrhl se k Meeksovi s otevřenou tlamou, zakousl se</p>

<p>u do kotníku a stiskl ze všech sil. Meeks zakřičel</p>

<p>lestí a překvapením, zamával svou zdravou rukou</p>

<p>kouzelné knihy mu vypadly.</p>

<p>Pak se všechno odehrálo strašně rychle. Přes mýti-</p>

<p>i se mihnul černý blesk, prolétl kolem Paladina,</p>

<p>stlivců, skrz oblaka kouře a zelených plamenů.</p>

<p>feeks zuřivě škubal nohou, jak se snažil uvolnit z</p>

<p>bernathyho stisku a zároveň se snažil zachytit pa-</p>

<p>tjící knihy. Abernathy mu to však nedovolil. Vrba</p>

<p>křikla a Abernathy se zakousl ještě hlouběji. To</p>

<p>: byl černý jednorožec u nich. Odrazil se, jeho</p><empty-line /><p>TERRY BROOKS</p>

<p>  šroubovitý roh zazářil ma5ii. Nabodl na něj kou</p>

<p>  né knihy. Jejich vazba v tu chvíli praskla, jako k</p>

<p>  by byla ze skla, stránky se rozletěly do všech stra</p>

<p>  Stránky s obrazy jednorožců i ty, jejichž střed</p>

<p>  sežehnut vnitřním ohněm se na zemi smísily. Me</p>

<p>  zaječel a konečně se mu podařilo zbavit se Abei</p>

<p>  thyho. Zvedl ruku a z prstů mu vytryskl zelený ol</p>

<p>  ktezý udeřil do tančícího jednorožce a srazil ho</p>

<p>bok. Jednorožec se ve vzduchu otočil, ze šroubc</p>

<p>  tého rohu vytrysklo směrem k čaroději bílé svě</p>

<p>  Meeks se zapotácel. Vrhl na jednorožce zelený ol&gt;</p>

<p>  bílá zářjej mrštila zpátky. Mezi jednorožcem a ča</p>

<p>  dějem se rozpoutala bitva, a s každou další vteřii</p>

<p>  nabírala na síle.</p>

<p>  Uproštřed mýtiny Paladin zprudka zamával r</p>

<p>  čem ajediným úderem poslal černé jezdce k ze:</p>

<p>  Nebyla to těžká práce, kostlivci se začali rozpac</p>

<p>  Magie, která dřív oživovala jejich prázdná těla zi</p>

<p>zela. Během okamžiku se rozdrobili na kousky.</p>

<p>  Pak se Paladin rozjel přes mýtinu směrem kj</p>

<p>norožci a čaroději. Nebylo to však zapotřebí. O1</p>

<p>Meekse obklopil, kouzlo bylo příliš silné i na r</p>

<p>Naposledy vykřikl a změnil se v oblak dýmú. Ve s1</p>

<p>ný okamžik byl plameny pohlcen i jednorožec. P</p>

<p>hnul se vyskočil do vzduchu a byl p,č. Paladin v</p>

<p>do stříbrného záblesku, který z něj během okamži</p>

<p>smyl prach a špínu. Pomačkaná zboj se na. něm z</p>

<p>rovnala a zářilajako nová. Během krátkého okamži</p>

<p>rytíř-ochránce zmizel a zář pomalu zhasla.</p>

<p>  Abernathy a Vrba se mlčky rozhlíželi po pus</p>

<p>vypálené lesní mýtině.</p>

<p>  Pak se to stalo.</p>

<p>  Viděli to všichni. Vrba s Abernathym, kteří se krčil</p>

<p>na spáleném svahu, otřeseni hrozivostí boje, jež si</p>

<p>ehrál před jejich očima, Questor, koboldi i skřítci</p>

<p>CERNÝ JEDNOROŽEC 3z5</p>

<p>tále spoutaní a s roubíky v ústech, kutálející se sem</p>

<p>  tam ve snaze se posadit. Dokonce i Ben Holiday,</p>

<p>erý se udýchaně vypotácel z lesa, jak běžel z místa</p>

<p>vé proměny až sem, aniž by věděl, co ho přitahuje.</p>

<p>Viděli to a vzdechli úžasem.</p>

<p> Nad zemí, po které byly rozházeny listy ž kou-</p>

<p>zelné knihy, zavál větřík. Nejdřív nenápadně, pouhý</p>

<p>šepotavý vánek čeřící klidný horský vzduch, pak</p>

<p>vichřice bouřící hlasem oceánu. Popel a saze zaví-</p>

<p>ňly vzduchem a rozmetaly poslední zelené plamín-</p>

<p>ky, které ještě dohasínaly mezi stébly trávy. Větrný</p>

<p>vír se protáhl jako tornádo a nasál do sebe bílé</p>

<p>stránky. Na chvíli to Wpadalo jako sněhová bouře.</p>

<p>$pálené listy se zacelily, roztřepené okraje uhladil</p>

<p>  y,</p>

<p>zažloutlý nádech ustoupil nedotčené bělosti. Vířily</p>

<p>a spojovaly se s listy pokrytými kresbami jednorož-</p>

<p>ců, až žádný nezůstal osamoceně. Bílý sloup se zve-</p>

<p>dl vzhůru, listy praskaly a šustěly, jak jimi vítr divo-</p>

<p>ce zmítal.</p>

<p>  A pak se stránky začaly měnit. Kresby se zachvě-</p>

<p>ly, prohnuly a najednou tady byli živí jednorožci. Už</p>

<p>nestáli v nucené strnulosti, rozběhli se ve směru vě-</p>

<p>tmého víru. Bylý jich stovky, bílé, hbité skvrny roz-</p>

<p>mazané rychlým pohybem. Stránky a vazby knih</p>

<p>zmizely, zbyli jen jednorožci. Letěli větrem a do</p>

<p>šumění větru zněl jejich nadšený křik.</p>

<p>  Volní! říkal tón jejich hlasu. Volní!</p>

<p>  Vír se rozpadl ajednorožci se rozběhli do všech</p>

<p>stran. Zaplavili nebe nad lesní mýtinou, příval nád-</p>

<p>herných, vznešených těl. Byli jako tryskající, bílý</p>

<p>ohňostroj. Roztáhli se po celém nebi nadnášeni silou</p>

<p>švé proměny. Pak zmizeli v dálce. Jejich volání se</p>

<p>vytratilo a o chvíli později utichlo.</p>

<p>  Nad hřebeny hor se opět rozhostil klid.</p><empty-line /><p>3zg TERRY BROOKS</p>

<p>  "Žádný černý jednorožec nikdy neexistova[</p>

<p>  řekla Vrba.</p>

<p>  ,Existoval, ale byl tojen klam," odpověděl Ben.-</p>

<p>  Q y</p>

<p>  uestor Thews, Abernath, Mozol s Pastiňáke "</p>

<p>  a Nicka s Pijavkou se na sebe zmateně podívali.</p>

<p>  ý edý i vMe stínu obrovského, starého dúbu na kr ň</p>

<p>  m tm. mulé události už připomínal jen dote y</p>

<p>  pach spáleniny. Poslední jiskry zeleného ohně uhasly, , .   ale v prozářeném odpoledním vzduchu se stále př_:_::   valovaly chuchvalce prachu a zvířeného popela. ::</p>

<p>  Abernathy se už oprášil ostatní byli zbaveni pout</p>

<p>  a všech šest se shromáždilo kolem Bena a Vrby, kten ....:.   se jim pokoušeli vysvětlit, co se přihodilo. Nebylo to</p>

<p>  snadné, protože každý z nich znal jen část pravdy</p>

<p>  a tak slepovali příběh dohromady v průběhu vyprávě- --</p>

<p>  ní.</p>

<p>  "Možná bude jednodušší, když začneme od začat-</p>

<p>  ku," navrhl Ben.</p>

<p>  Naklonil se dopředu a zkřížil nohy. Byl otrhany,</p>

<p>  špinavý, ale ted ho alespoň poznávali. Když přestal ,.    klamat sám sebe ohledně toho kým a čím je, pro</p>

<p>  hlédli i ostatní.</p>

<p>  "Před dávnými dobami poslaly víly bílé jednorož-</p>

<p>  ce do Landoveru, aby skrz něj prošli do smrtelných</p>

<p>světů. Historické prameny mluví jasně. Jednorožci</p>

<p>byli nejzřetelnějším znakem magie, kterou víly n</p>

<p>vládly. Proto je poslaly do světů, kde víra v kouzla . .; m e nezb padala. Víra v zázraky, ať už jakkoliv</p>

<p>  ytná pro život každého světa.</p>

<p>  "Ale jednorožci zmizeli. Čarodějové Landoveru si</p>

<p>na ně počíhali a uvěznili je. Chtěli mít magii jedno</p>

<p> ožců sami pro sebé. Vzpomínáš si, Questore? Kdysi</p>

<p>si mi řekl, že čarodějové tvořili mocný cech, jehož</p>

<p> á1 poslal Pvali najímat. To bylo ještě předtím, .</p>

<p>  aladina, aby je porazil. Vsadím se,</p>

<p>  ěná část jejich kouzelné síly pocházela právě</p>

<p>CERNÝJEDNOROŽEC 3zg</p>

<p>od uvězněných jednorožců - čarodějové vysáli je-</p>

<p>.jich sílu. Netuším, jaké kouzlo použili poprvé, aby</p>

<p> ednorožce polapili, ale hádám, že nějaký druh kla-</p>

<p> mu. Podle všeho je to jejich oblíbený trik. Ať tak či</p>

<p>onak, chytili je, proměnili je v kresby a uvěznili do</p>

<p>knih."</p>

<p>  "</p>

<p>  "Ale ne úplně, řekla Vrba.</p>

<p>  "Ne úplně," souhlasil Ben. "To je právě zajímavé.</p>

<p>Během proměny oddělili čarodějové tělo každého</p>

<p>jednorožce od j eho ducha. Tělo uvěznili v j edné kni-</p>

<p>ze a ducha v druhé! Tak jednorožce oslabili a bylo</p>

<p>snazší je uhlídat. Tělo je bez ducha slabé. Magie ča-</p>

<p>rodějů byla dostatečně silná, aby odloučila jejich</p>

<p>ducha od těla a uzavřela je zvlášť. Pak už jen museli</p>

<p>dát pozór, aby se opět nespojili."</p>

<p>  "Což bylo nebezpečí, kterému musel Meeks čelit,</p>

<p>kdyžjednorožec utekl," dodala Vrba.</p>

<p>  "Přesně tak. Černý jednorožec byl společným du-</p>

<p>chem uvězněných bílých jednorožců!" řekl Ben</p>

<p>a nakrčil obočí. "Jak jste už asi vyrozuměli, dokud</p>

<p>čarodějové ovládali magii, která spoutávala knihy,</p>

<p>jednorožci se nemohli osvobodit a čarodějové mohli</p>

<p>zneužívat jejich kouzelnou sílu k vlastnímu prospě-</p>

<p>chu. Knihy přetrvaly i úpadek čarodějnického cechu</p>

<p>poté, co jej Paladin na králův rozkaz rozprášil. Prav-</p>

<p>děpodobně byly po nějaký čas skryty. Dokonce ani</p>

<p>v pozdějších létech žádný čaroděj, tentokrát už ve</p>

<p>službách krále, neprozradil nikomu zdroj své moci.</p>

<p>Knihy přecházely od jednoho čaroděje k druhému,</p>

<p>až se dostaly do Meeksových rukou.</p>

<p>  Dotkl se ukazováčkem rtu. "Mezitím však nastal</p>

<p>problém. Jednorožcům se občas dařilo utéci. Stačilo,</p>

<p>aby čarodějové na chvíli polevili v ostražitosti a byli</p>

<p>pryč. Samozřejmě, ne přáliš často, čarodějové hlídali</p>

<p>knihy velmi pečlivě. A le přesto se co jednorožcům</p>

<p>několikrát podařilo. Přitom to byl pokaždé duch,</p><empty-line /><p>33o TERRY BROOKS</p>

<p>kterému se podařilo zlomit kouzelná pouta. Mal</p>

<p>duchaje totiž silnější než magie těla. Propálil se sl</p>

<p>stránky kouzelné knihy a uprchl. Chyběla mu vš</p>

<p>hmotná podoba. Byl jen stínem tvořeným touh</p>

<p>a vůlí, obrys, který na chvíli získal podobu a živ</p>

<p>  nic víc." Podíval se na Vrbu. Když souhlasně p</p>

<p>  kývla, pokračoval. "Byl jen stínem, proto měl či</p>

<p>  nou barvu. Díky tomu ho však už předem všicl</p>

<p>  pokládali spíše za cosi špatného než dobrého. K</p>

<p>  neckonců - kdo kdy slyšel o černém jednoroži</p>

<p>  Sami čarodějové pak, tím jsem si jist, rozšířili</p>

<p>  věst, že černý j ednorožec j e nestvůra, nebezpeč</p>

<p>  bytost, možná dokonce démon. lIožná také obrat</p>

<p>  zajistili několik důkazů aby posílili své tvrzení. T</p>

<p>  udrželi všechny v uctivé vzdálenosťi, dokud se j</p>

<p>ho nepodařilo znava polapit."</p>

<p>  "Používali pro to uzdu utkanou z ryzího zlát</p>

<p>dodala Vrba a převzala vyprávění příběhu. "Ča</p>

<p>dějové použili svou magii a vytvořili uzdu potě, .</p>

<p>jednorožec utekl poprvé. Měla moc přivábit a</p>

<p>držet jednorožce dostatečně dlouhn, aby bo stil</p>

<p>znova uvěznit. Vždycky ho chytili rychle, nebyl</p>

<p>svobodě dlouho. Uzavřeli ho do kouzelné knil</p>

<p>propálené stránky se zacelily a všechno bylo ja</p>

<p>dřív. Čarodějové mu nedali šanci. Knihy byly jeji</p>

<p>největším zdrojem kouzelné moci. Nemohli risko</p>

<p>jejich zničení nebo ztrátu."</p>

<p>  Obrátila se k Benovi. "Proto byl černý jednorož</p>

<p>tak vyděšený, když mě viděl poprvé. Zoufale poti</p>

<p>boval pomoc, ale pohled na uzdu ho naplňoval hr</p>

<p>zou. Cítila jsem to pokaždé, když jsem se přiblíž</p>

<p>i později, když jsem se ho dotkla. Věřil, žé mě p</p>

<p>slali čarodějové, abych ho uvěznila. Nemohl zr</p>

<p>pravdu. Teprve až.ke konci nejspíš pochopil, že n</p>

<p>jsem Meeksův sluha."</p>

<p>  "Tak jsme se dostali až do přítomnosti," řekl B</p>

<p>črNoRožEc 331</p>

<p>postavil se. "Meeks získal knihy a užíval je, stejně</p>

<p>ako řada čarodějů před ním. Pak ale starý král ze-</p>

<p>zďel a všechno se začalo rozpadat. Černý jednoro-</p>

<p>ec neutekl dlouho - možná celá staletí. Proto se</p>

<p>po zlaté uzdě léta nikdo nesháněl. Dokonce si mys-</p>

<p>[ím, že se o ni Meeks nijak ivlášť nezajímal. Noční</p>

<p>5tínji nejspíš čarodějům ukradla dávno předtím, než</p>

<p>se mu knihy dostaly do rukou. Poté ji ukradl Strabo</p>

<p>pak si ji nějaký čas kradli navzájem. Předpoklá-</p>

<p>dám, že Meeks věděl, kde je. Kouzelné knihy však</p>

<p>měl bezpečně pod kontrolou a čarodějnice ani drak</p>

<p>stejně netušili, k čemu uzda slouží. Potíže nastaly,</p>

<p>když Meeks přišel do mého světa, aby našel nového</p>

<p>krále Landoveru a po dobu své nepřítomnosti knihy</p>

<p>ukryl. Nejspíš nepředpokládal, že bude pryč tak</p>

<p>dlouho, aby se s knihami mohlo něco stát. Věci se</p>

<p>ale vyvinuly jinak. Když jsem se nepřiplazil s me-</p>

<p>dailonem zpátky a když se ani Železnému Cejchovi</p>

<p>iepovedlo mě vyridit, zůstal Meeks uvězněný</p>

<p>v mém světě, zatímco knihy byly tady. Během jeho</p>

<p>epřítomnosti kouzlo věznící jednorožce v deskách</p>

<p>lmih opět zesláblo. Jejich duch se propálil skrz strán-</p>

<p>Cy a v podobě černého jednorožce uprchl. "</p>

<p>  j ty y! zvo-</p>

<p> "Tak proto mů nevlastní bratr seslal sn</p>

<p>al Questor a na jeho vyzáblé tváři zasvitlo porozu-</p>

<p>nění. "Musel se dostat zpátky do Landoveru, získat</p>

<p>Cnihy a co nejrychleji najít uzdu! Pokud by se mu to</p>

<p>  odařilo, černý jednorožec by mohl přijít na zpu-</p>

<p>  b, jak osvobodit bílé jednorožce - svá fyzická</p>

<p>  la- a všechna magie by byla ztracena!"</p>

<p> "Přesně o to se okusil," přitakala Vrba. "Nejen</p>

<p>  p</p>

<p>  ď. Pokaždé když se mu povedlo se osvobodit.</p>

<p>  ,</p>

<p>  ažil se najít někoho, jehož magie byla silnější než</p>

<p>  ie čarodějů - Paladina. Pokaždé však byl chy-</p>

<p>  příliš brzy. Neměl šanci. Věděl, že Paladin je</p>

<p>  v ochránce, ke králi se však nikdy nedostal.</p><empty-line /><p>33z TEKRY BROOKS</p>

<p>  Tentokrát by se mu to určitě podařilo, jenže nemol</p>

<p>  krále najít. Jakmile Meeks zjistil, že jednorožec ut</p>

<p>kl, jednal velmi rychle. Sen odlákal Bena z La</p>

<p>doveru dřív, než k němu mohl jednorožec dorazi;</p>

<p>Pak se společně s Benem vrátil do Landoveru a zml</p>

<p>nil Benův vzhled tak, že l:o nikdo, dokonce ani če</p>

<p>ný jednorožec, nemohl poznat."</p>

<p>  "Kdyby nebyl ve vězení tak dlouho, nejspíš by m</p>

<p>poznal," dodal Ben. "Staré kouzelné bytosti jako tře</p>

<p>ba Noční Stín nebo Strabo mě poznaly. Během svéh</p>

<p>věznění však jednorožec zřejmě ztratil část své kou</p>

<p>zelné síly."</p>

<p>  , Mohli ho taky docela dobře oslabit čarodějové;</p>

<p>pňdala se Vrba.</p>

<p>  "Tu noc, kdy mě Meeks v mé ložnici proměnil,</p>

<p>řekl cosi o tom, že jsem mu zkřížil jeho plány," vrá</p>

<p>til se en k tématu které před chvílí opustili. "Sa</p>

<p>mozřejmě, neměl jsem nejmenší tušení, co jse</p>

<p>udělal. Nevěděl jsezn, o čem mluví. Jak bych moh</p>

<p>vědět, že vztracených kouzelných knihách je uza</p>

<p>mčena ukradená magická síla, kterou by Meeks mo</p>

<p>hl ztratit, pokud zůstane dlouho mimo Landove</p>

<p>Snažil jsem se hlavně zůstat naživu." ,</p>

<p>  "Moment, Výsosti," potřásl Abernathy zmateni</p>

<p>hlavou. "Meeks poslal tři sny - tobě, abys mu uma</p>

<p>žnil dostat se zpátky do Landoveru, svému nevlas</p>

<p>nímu bratrovi, který měl přinést ztracené kouzeln!</p>

<p>knihy a Vrbě - aby pro něj znovu získala zlato</p>

<p>uzdu. Všechny sny fungovaly tak, jak měly. Až n</p>

<p>Vrbu. Našla uzdu, ale nevrátila se s ní zpátky, jak ji</p>

<p>pňkazoval sen. Proč?"</p>

<p>  "</p>

<p>  Víly," řekla Vrba. ,</p>

<p>  Víly " opakoval po ní Ben.</p>

<p>  ,;Tenkrát to ráno jsem říkala, že se mi můj sen zd</p>

<p>núplný. Jako by ještě něco mělo následovat," v</p>

<p>shvlila.:Vrba. "Potom jsem měla ještě další sn</p>

<p>CERNÝTEDNOROŽEC 333</p>

<p>V každém dalším byl jednorožec méně démonický</p>

<p>a stále více vypadal jako něčí oběť. Tyto sny mi se-</p>

<p>slaly víly, aby mě vedly a zmírnily můj strach z jed-</p>

<p>norožce. Postupně jsem si uvědomila, že první sen</p>

<p>byl lživý. Černý jednorožec nebyl nepňtel, potřeboval</p>

<p>pomoc ajá jsem mu ji musela poskytnout. Poté, co</p>

<p>mi drak dal uzdu, mě sny a obrazy stále pronásledo-</p>

<p>valy. Musela jsem jednorožce najít, abych odhalila</p>

<p>pravdu."</p>

<p>  "Za mnou poslaly víly Dirka ze Zápraží," povzde-</p>

<p>chl si Ben. "Nezasáhly, aby mi pomohly přímo, sa-</p>

<p>mozřejmě, nikdy to nedělají. Řešení svých problémů</p>

<p>musí najít každý sám. Dirk však byl prostředníkem.</p>

<p>Pomohl mi odkrýt pravdu o medailonu. Meeks mě</p>

<p>pňměl uvěřit klamu - myslel jsem, že jsem me-</p>

<p>dailon ztratil. Díky Dirkovi jsem si uvědomil, že já</p>

<p>sám v sobě živím tuto lež. Až poznám pravdu, uvidí</p>

<p>ji i ostatní - což se také stalo."</p>

<p>  A Paladin se k nám dostal včas," dodal Questor.</p>

<p>  "Kouzelné knihy byly nakonec zničeny a j edno-</p>

<p>rožci získali svobodu," řekla Vrba.</p>

<p>  "A Meeks byl poražen," dokončil Abernathy.</p><empty-line /><p>  "</p>

<p>  Přesně tak," souhlasil Ben.</p>

<p>  "Vznešený pane!" zvolal Nicka zaníceně.</p>

<p>  "Mocný pane!" opakoval Pijavkajako ozvěna.</p>

<p>  Ben zasténal. "Prosím, už dost!</p>

<p>  CC</p>

<p>  Podíval se úpěnlivě na ostatní, ale ti se jen usmí-</p>

<p>vali.</p>

<p>  Byl čas k odjezdu. Nikdo neměl chuť strávit další</p>

<p>noc v Melchoru. Všichni se shodli, že bude lepší,</p>

<p>když si udělají tábor v podhůří.</p>

<p>  A tak se unaveně vlekli dolů. Světlo sláblo, slu-</p>

<p>neční kotouč zapadal do šedých a růžových mraků</p>

<p>nad západním okrajem údolí. Jak tak šli, Vrba po-</p>

<p>:dala Benovi ruku a něžně se do něj zavěsila.</p><empty-line /><p>334 TERRY BROOKS</p><empty-line /><p>  j " p</p>

<p>  "Co myslíš, že se stane s ednorožci ze tala se-</p>

<p>po chvíli.</p>

<p>  Ben pokrčil rameny. "Pravděpodobně se vrátili c-</p>

<p>mlh a nikdoje už nikdy neuvidí."</p>

<p>  "Ty si tedy nemyslíš, že odešli do světů, do kte</p>

<p>rých byli posláni?"</p>

<p>  ,Za Landover?" Ben potřásl hlavou. "Ne po tom,</p>

<p>čím vším si tady museli projít. Ne teď. Vrátili seř</p>

<p>domů, kde jsou v bezpečí."</p>

<p>  "Ve tvém světě není bezpečno, že?"</p>

<p>  Těžko."</p>

<p>  "Bezpečno není ani tady v Landoveru."</p>

<p>  Ne."</p>

<p>  "Myslíš si, že v mlhách je bezpečněji?"</p>

<p>  Ben o tom chvíli uvažoval. "Nevím. Možná ne."</p>

<p>  Vrba pňkývla. ,Tvůj svět potřebuje jednorožce, je é</p>

<p>to tak? Zapomněl, na magii?"</p>

<p>  "</p>

<p>  To ano."</p>

<p>  "Pak tedy možná není důležité, zda tam je neb</p>

<p>není bezpečno. Možná, že nutnost zvítězí nad n</p>

<p>bezpečím. Třeba se alespoň jeden jednorožec roz</p>

<p>hodne odejít."</p>

<p>  "Možná, alé pochybuju."</p>

<p>  Vrba zlehka pozvedla hlavu. "To jen tak říkáš</p>

<p>myslíš si něco jiného."</p>

<p>  Usmál se a neodpověděl.</p>

<p>  Došli k úpatí hory, přešli přes širokou louku po-</p>

<p>setou červeně tečkovanými květy ke skupince jedlí=</p>

<p>Koboldi se vydali na průzkum hledat vhodné míst</p>

<p>k táboření. Vzduch byl studený. Blížící se soumr</p>

<p>propůjčoval krajině slabý, stříbřitý svit. Cvrč</p>

<p>spustili svou melodii, nad vzdáleným jezeřem př</p>

<p>letěly husy. Ben myslel na domov, na Ryzí Stříbro;</p>

<p>najeho vnitřní živé teplo, které tam na něj čekalo.</p>

<p>  "Miluji tě," řekla V rba nečekaně. Ani se k něm</p>

<p>neotočila, dívala se před sebe.</p>

<p>CERNÝ,JEDNOROŽEC 335</p>

<p>  Ben přikývl. Nastala chvíle ticha. "Chtěl jsem ti</p>

<p>něco říct. Celou dobu mi říkáš, že mě miluješ, ale</p>

<p>nikdy jsi to neslyšela ode mě. Později jsem přemýš-</p>

<p>lel, proč je tomu tak. Myslím, že jsem se bál. Jako</p>

<p>bych tím přijímal věc, o kterou mohu snadno přijít.</p>

<p>Lepší by bylo ji nikdy nemít."</p>

<p>  Odmlčel se. "Změnil jsem se. Teď už to cítím ji-</p>

<p>nak. Když jsi mi řekla, že mě máš ráda, zatoužil</p>

<p>jsem ti říct totéž. A asi to udělám. Miluji tě, Vrbo.</p>

<p>Navždycky."</p>

<p>  Kráčeli dál beze slova. Dobře si však všiml pev-</p>

<p>ného stisku její ruky. Den byl klidný, mírný, celý</p>

<p>svět odpočíval.</p>

<p>  "Matka země mě donutila pňsahat, že se o tebe</p>

<p>budu starat," řekl nakonec Ben. "Právě tehdý jsem</p>

<p>o nás dvou začal přemýšlet. Teď tě musím chránit.</p>

<p>Slíbil jsem to Matce zemi. Nedala se odbýt."</p>

<p>  Vrbin úsměv spíše vytušil než uviděl. "Matka ze-</p>

<p>mě ví," řekla.</p>

<p>  Čekal ještě chvíli, zda řekne něco víc, pak sklopil</p>

<p>zrak. "Ví co?"</p>

<p>  "Žejednoho dne budu nosit tvé dítě, Výsosti."</p>

<p>  Ben se zhluboka nadechl.</p>

<p>  "</p>

<p>  Ach."</p><empty-line /><p>33g TERRY BROOKS</p>

<p>Stalo se to dva dny před Vánocemi.</p>

<p>  Jižní čtvrť Chicaga byla promrzlá a bezútěšná,</p>

<p>sníh z předešlé noci se na chodnících a v ulicích</p>

<p>proměnil v šedivou, kašovitou hmotu. Hranaté mra-</p>

<p>kodrapy a činžáky vypadaly v mlze jako stíny. Z</p>

<p>mříží kanálů se kouřilo, padal drobný, zmrzlý dést.</p>

<p>Kdo nemusel, ten nevystrčil nos. Auta byla na sebe</p>

<p>namačkána jako prehistoričtí brouci, jejich reflekto-</p>

<p>ry zářily jako obrovské žluté oči. Chodci skláněli</p>

<p>hlavu proti větru a bořili nosy do šálů a zdvižených</p>

<p>límců, ruce schovávali do kapes. Proměnu pozdního</p>

<p>odpoledne v časný večer provázelo pochmurné ti-</p>

<p>cho.</p>

<p>  Roh Divizní a Jilmové byl téměř opuštěný. Dva</p>

<p>chlapci v kožených bundách, podomní obchodník</p>

<p>a pečlivě oblečená žena se vraceli z nákupů. Vy-</p>

<p>stoupili z autobusu a každý se vydal jiným směrem.</p>

<p>Majitel obchodu s instalatérským zbožím kontrolo-</p>

<p>val zámky na hlavních dveřích, chystal se zavrit.;</p>

<p>Tovární dělník, který utekl z Barneyho hospody po</p>

<p>dvou pivech a hodině klábosení se nyní plahočii=</p>

<p>domů ke své nemocné matce. Starý muž s krabicí"</p>

<p>plnou potravin se šoural po chodníku. Zůstávaly za"</p>

<p>ním zmrzlé stopy. Malé dítě navlečené do oteplova-</p>

<p>ček si hrálo se sáňkami na schodech před svým do-</p>

<p>movem.</p>

<p>  Jeden druhého zcela ignorovali s nedbalou lhostej-</p>

<p>ností, ztraceni ve svých vlastních světech.</p>

<p>  Bílý jednorožec prolétl kolem nich jako zábles</p>

<p>světla. Utíkal tryskem, jako by jeho jediným cíle</p>

<p>bylo oběhnout celý svět za jediný den. Téměř se n</p>

<p>dotýkal země. Jeho vznešené, křehké tělo se plavn</p>

<p>pohybovalo. V tom pohybu byla zakleta všec</p>

<p>krása světa - minulá i budoucí. Mihl se a zas zmi</p>

<p>  ll</p>

<p>zel. Ti, co ho viděli se jen zajíkli, zamžikali aje :</p>

<p>norožec byl pryč.</p>

<p>i</p>

<p>!    CERNÝ,JEDNOROŽEC 339</p>

<p>;</p>

<p>     Následovala chvíle nejistoty. Starý muž zůstal stát</p>

<p>;   s otevřenou pusou. Dítě položilo sáňky a zíralo. Dva      chlapci v kožených bundách si něco šeptali s hlava-</p>

<p>     mi u sebe.0bchodník se podíval na prodavače a ten</p>

<p>;   mu pohled opětoval. Dobře oblečená dáma si vzpo-</p>

<p>     mněla na všechny ty pohádky o vílách, které dosud</p>

<p>     tak ráda četla. Tovární dělník najednou pomyslel na</p>

<p>     blížící se vánoce, jako by sám byl dítě.</p>

<p>     Pak kouzlo vyprchalo. Všichni se pohnuli. Někteří</p>

<p>     šli rychleji, jiní pomaleji.0čima prohledávali mlha-</p>

<p>     vou, prázdnou ulici. Co to viděli? Byl to opravdu</p>

<p>     jednorožec? Hloupost. Jednorožci přece neexistují.</p>

<p>     A pokud ano, tak jistě nejsou ve městech. Jednorož-</p>

<p>     ci žijí v lesích. Něco však přece viděli. Nebo snad</p>

<p>     ne? Pokračovali v chůzi. Duši každého z nich však</p>

<p>     hrála vzpomínka na to, co právě zažili. Měli pocit,</p>

<p>     ako by se stali součástí něčeho magického.</p>

<p>     Svůj pocit si přinesli domů. Některým vydržel jen</p>

<p>     chvíli. Jiní ho předali dál.</p>
</section>

</body>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0