Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/621.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Brooks</last-name></author>
<book-title>Kouzelné království na prodej - prodáno</book-title>
<lang>en</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Brooks</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>a3baab40-bbc3-45a1-95c9-a3dd9f027ce2</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2010</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>Kouzelné království na prodej</p>
<p>Prodáno</p><empty-line /><p>Terry Brooks<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Ben</strong></p>
<p>Katalog byl od Rosen’s, Ltd. Byla to Vánoční kniha přání, kterou obchodní dům každoročně vydával. Byl adresován Annii.</p>
<p>Ben Holiday stál jako opařený před otevřenou dopisní schránkou a oči mu klouzaly od vesele vyzdobené obálky ke štítku se jménem jeho mrtvé ženy. Vstupní hala chicagského věžáku byla podivně klidná a prázdná; venku vrcholila pozdně odpolední dopravní špička a pomalu se stmívalo. V hale byl jen vrátný a Ben. Venku, za prosklenými stěnami, které tvořily vchod do budovy, vál dolů po Michigan Avenue ostrý podzimní vítr a šeptal o nadcházející zimě.</p>
<p>Přejel prstem po hladkém povrchu Knihy přání. Annie milovala nákupy, i ty podle katalogů. Rosen’s byl jeden z jejích nejoblíbenějších obchodů.</p>
<p>Najednou se mu oči zalily slzami. Ještě pořád se nepřenesl přes její smrt, i když uběhly už dva roky. Někdy si myslel, že se mu to jenom zdá – že až přijde domů, Annie na něj bude pořád čekat.</p>
<p>Zhluboka se nadechl a potlačil city, které ho ochromily, když spatřil její jméno na obálce. Bylo to hloupé, že se takhle cítil. Nic mu jí nemůže vrátit. Nic nemůže změnit to, co se stalo.</p>
<p>Zvedl oči a zadíval se do tmavého čtverce prázdné schránky. Vzpomněl si, jak se cítil, když se dozvěděl, že byla</p>
<p>zabita. Zrovna se vrátil od soudu, z předběžného líčení v případu Microlab se starým Wilsonem Frinkem a jeho syny. Ben byl ve své kanceláři a přemýšlel, jak přesvědčit svého oponenta, právníka jménem Bates, že Benův poslední návrh na urovnání bude výhodný pro všechny, když zazvonil telefon. Annie měla nehodu na Kennedyho ulici. Je v nemocnici Sv. Judy v kritickém stavu. Mohl by okamžitě přijet…?</p>
<p>Zavrtěl hlavou. Pořád slyšel doktorův hlas, který mu sděloval, co se stalo. Ten hlas byl tak klidný a vyrovnaný. Hned věděl, že Anniie umírá. Věděl to okamžitě. Když se dostal do nemocnice, byla už mrtvá. Dítě bylo také mrtvé. Annie byla teprve ve třetím měsíci.</p>
<p>„Pane Holidayi?“</p>
<p>Rychle se rozhlédl, hlas ho vylekal. Vrátný George ho pozoroval zpoza stolu.</p>
<p>„Je všechno v pořádku, pane?“</p>
<p>Přikývl a přinutil se krátce zasmát. „Ano – jen jsem si na něco vzpomněl.“</p>
<p>Zavřel schránku, všechno kromě katalogu strčil do kapsy a s Knihou přání v obou rukou se vydal směrem k výtahu. Nechtěl, aby byl přistižen takhle vyvedený z rovnováhy. Asi to bylo tím, že byl právníkem;</p>
<p>„Venku je chladno.“ prohlásil George a zahleděl se do šedivé ulice. „Asi bude tuhá zima. Říká se, že bude hodně sněhu. Jako před pár lety.“</p>
<p>„Vypadá to tak.“ Ben ho sotva slyšel, protože se zrovna znovu zadíval na katalog. Annie milovala Vánoční knihu přání. Vždycky mu předčítala inzeráty na ty nejbizarnější věci. Vymýšlela si historky o lidech, kteří by si něco takového koupili.</p>
<p>Přivolal výtah a dveře se okamžitě otevřely.</p>
<p>„Hezký večer, pane,“ zavolal za ním George.</p>
<p>Vyjel výtahem do svého ateliérového bytu, setřásl kabát a s katalogem v ruce vešel do hlavního pokoje. Stíny už zahalily nábytek a pokropily koberce a stěny, ale Ben nechal světla zhasnutá a bez pohybu zůstal stát před okny, za kterými byly vidět ostatní budovy města pod ním.</p>
<p>Trávíme tolik času o samotě, pomyslel si. Není to zvláštní?</p>
<p>Znovu se podíval na katalog. Proč to proboha poslali Annii? Proč tyhle společnosti pořád posílaly zásilky, letáky, vzorky zdarma a kdoví co ještě lidem, kteří byli už po smrti a dávno pohřbení? Byl to zásah do soukromí. Byla to urážka. Copak tyhle společnosti neupravují své seznamy? Nebo se jenom nechtějí vzdát svého zákazníka?</p>
<p>Potlačil svůj hněv a hořce a ironicky se zasmál. Možná by měl zavolat Andy Rooneymu. Ať o tom všem napíše.</p>
<p>Rozsvítil a přešel k baru, aby si udělal skotskou, Glenlivet s ledem a kapkou vody; všechno odměřil a trochu usrkl. Ani ne za dvě hodiny má být na schůzce s advokáty a Milesovi slíbil, že tentokrát přijde. Miles Bennet nebyl jenom jeho partner, ale od Anniiny smrti pravděpodobně jeho jediný opravdový přítel. Všichni ostatní nějak zmizeli, časem se ztratili. Páry se špatně míchaly se svobodnými; a většina jejich přátel byly páry. Sám nic pro oživení přátelství nedělal, většinu času trávil zabrán do své práce a do svého tichého, nerušeného smutku. Koneckonců nebyl ani moc dobrým společníkem a jedině Miles měl tu</p>
<p>trpělivost a vytrvalost, aby s ním zůstal.</p>
<p>Upil trochu whisky a odešel znovu k oknu. Světla velkoměsta na něj mrkala. Být sám není zas tak špatné, říkal si. Prostě to tak je. Zamračil se. V každém případě je to jeho způsob života. Dobrovolně si vybral, že zůstane sám. Mohl si najít spoustu nových přátel, mohl se znovu zapojit téměř do každé společnosti ve městě. Měl všechny nezbytné předpoklady. Byl pořád mladý a úspěšný, byl dokonce bohatý, pokud peníze něco znamenaly – a v tomto světě šlo o peníze vždycky. Ne, nemusel být sám.</p>
<p>Ale přesto byl, protože jeho problém spočíval v tom, že vlastně nikam nepatřil.</p>
<p>Chvíli o tom přemýšlel – nutil se na to myslet. Být sám nebyla jen jeho volba; byla to téměř podmínka jeho žití. Vždycky měl pocit, že je outsider. To. že se stal právníkem, ho naučilo se s tímto pocitem vyrovnat, dalo mu to místo v životě, dalo mu to zem, na které mohl pevně stát. Ale pocit, že nikam nepatří, pořád přetrvával, i když trochu ztratil na síle – taková otravující životní jistota. Ztráta Annie tomu jen dala nový život, zvýraznila pomíjivost všech pout, kterými byl svázán. Často přemýšlel, jestli se ostatní cítí stejně jako on. Předpokládal, že ano; říkal si, že každý musí do jisté míry cítit stejné vykořenění. Ale asi ne tak silně jako on. Nikdy ne tak silně.</p>
<p>Věděl, že Miles tomu trochu rozuměl – nebo alespoň Benovu pocitu. Miles se samozřejmě necítil stejně jako Ben. Miles byl čistě společenský tvor, vždycky v pohodě, vždycky spokojený se svým prostředím. Chtěl, aby Ben byl také takový; chtěl Bena dostat z ulity, do které se sám zavřel, zpět do života. Bral svého přítele trochu jako výzvu. Proto Miles tak tvrdohlavě trval na těch zatracených schůzkách s právníky. Proto tak pronásledoval Bena, aby zapomněl na Annii a dělal něco se svým životem.</p>
<p>Dopil skotskou a připravil si další. Poslední dobou hodně pije, uvědomil si – možná víc, než je zdrávo. Mrkl na hodinky. Uběhlo tři čtvrtě hodiny. Za dalších čtyřicet pět minut tu bude Miles, jeho doprovod na večer. Znechuceně zavrtěl hlavou. Miles některým věcem nerozumí, i když si myslí, že ano.</p>
<p>Se sklenicí v ruce přešel znovu k oknu, chvíli hleděl ven, pak zatáhl záclony a otočil se. Došel k pohovce a uvažoval, jestli si má poslechnout záznamník, když si znovu všiml katalogu. Musel ho tu položit, aniž si to uvědomil. Ležel s ostatní poštou na stolku před pohovkou a jeho lesklá obálka se odrážela ve světle lampy.</p>
<p>Rosen’s, Ltd. – Vánoční kniha přání.</p>
<p>Pomalu se posadil a vzal ji do ruky. Vánoční katalog přání a snů – už takové viděl. Každoroční nabídka obchodního domu, která má pro každého něco. Tento katalog byl jenom pro pár vybraných – těch bohatých.</p>
<p>Annii se to přesto líbilo.</p>
<p>Pomalu jím začal listovat. Nabídky na něj vyskakovaly, sbírka dárků pro těžko uspokojitelné, kolekce podivností, které byly samozřejmě jediné svého druhu a nenašli byste je nikde jinde než v Knize přání. Večeře pro dva v soukromém kalifornském domu slavné filmové hvězdy včetně dopravy. Desetidenní plavba pro šedesát lidí na jachtě s</p>
<p>plnou posádkou a jídelníčkem podle objednávky. Týden na soukromém karibském ostrůvku včetně vinného sklípku a plně vybavené spižírny. Láhev stopadesát let starého vína. Ručně foukané sklo a diamantové věcičky, navržené podle přání. Zlaté párátko. Sobolí kožíšky pro panenky. Sběratelská sada šachových figurek s podobou hvězd ze sci-fi filmů, vyřezaných z ebenového dřeva. Ručně tkaná tapiserie zobrazující podpisování Deklarace nezávislosti.</p>
<p>Seznam nabídek pokračoval, kus za kusem, každý exotičtější a zvláštnější než ten předchozí. Ben si zhluboka lokl skotské, téměř znechucen výstředností toho všeho, ale přesto fascinován. Pak přeskočil a otevřel katalog někde v půlce. Byla tam orámovaná průhledná vana se živými zlatými rybičkami. Byla tam stříbrná holicí sada s vašimi iniciálami ve zlatě. Proč by si proboha někdo…?</p>
<p>Zastavil se uprostřed myšlenky. Zadíval se na umělecké vyobrazení nabídky na stránkách, které před ním ležely otevřené.</p>
<p>Inzerát říkal:</p>
<p><emphasis>Kouzelné k</emphasis><emphasis>rálovství na prodej</emphasis></p>
<p><emphasis>LANDOVER </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> kouzelný ostrov plný dobrodružství</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zachráněný z mlh času, domov rytířů a podd</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ných, draků a panen, kouzelníků a čarodějů.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Kouzlo se mísí s železem a rytířství je životním</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>krédem pravého hrdiny. Všechny vaše představy</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>se splní v tomto království z jiného světa. Jen j</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>diná nit chybí v celé tkanině </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> vy, abyste tomu</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>všemu vládl jako král a nejvyšší pán.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Utečte do svých snů a naroďte se znovu.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Cena: $ 1 000 000.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Osobní rozhovor a informace o majetku,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>žádejte Meekse v jeho kanceláři.</emphasis></p>
<p>To bylo všechno. Umělecká kresba znázorňovala rytíře na koni, bojujícího s drakem dštícím oheň, krásnou a poněkud lehce oděnou pannu, vyděšenou bojem před zdí věže, a čaroděje v temném oblečení, který zdvihal ruce, jako by chtěl všechny zaklít nějakým hrozivým a smrtelným kouzlem. Nějaké postavičky, mohli to být elfové, gnómové nebo něco takového, pobíhaly v pozadí, a proti kopcům a mlhám se rýsovaly věže a hradby velkých hradů.</p>
<p>Vypadalo to jako něco z krále Artuše a rytířů Kulatého stolu.</p>
<p>„To je bláznivé!“ zamumlal bezmyšlenkovitě.</p>
<p>Skepticky hleděl na inzerát a byl si jist, že se musí mýlit. Pak si ho znovu přečetl. Pak ho přečetl potřetí. Pořád tam bylo napsáno totéž. Naráz dopil skotskou a rozkousal led, podrážděn absurdností nabídky. Milion dolaru za pohádkové království? To je směšné. Musí to být nějaký žert.</p>
<p>Odhodil katalog, vyskočil a šel si k baru namíchat další pití. Na chvíli se zadíval na svůj odraz v prosklené skříňce</p>
<p>– muž střední výšky, štíhlý, upravený, sportovního vzezření, s poněkud hubeným obličejem, vysoko posazenými lícními kostmi, čelem s trochu ustupujícími vlasy, orlím nosem a pronikavě modrýma očima. Bylo mu třicet devět, a už jako by mu táhlo na padesátku, jako by se střednímu věku blížil příliš mladý. Uteč do svých snů…</p>
<p>Vrátil se zpět k pohovce a znovu zvedl Knihu přání. Znovu si přečetl inzerát na Landover. Zavrtěl hlavou. Takové místo přece nemůže existovat. Ten inzerát byl návnadou, nadsázkou – tím, čemu se říká nafouklá reklama. Pravda byla zastřena frázemi. Opatrně se kousl do rtu. Jenže v tom inzerátu nebylo zas tolik planých řečí. A Rosen’s byl vysoce vážený obchodní dům; žádnému kupci by nenabízeli něco, co nemohou splnit.</p>
<p>Ušklíbl se. Co si to myslí? Jaký kupec? Kdo by při zdravém rozumu mohl uvažovat…? Ale samozřejmě, uvažoval sám o sobě. Sám o tom uvažoval. Stál tady, upíjel skotskou a přemýšlel, jak nikam nepatří; a když vzal do ruky Knihu přání, inzerát na Landover ho hned zaujal. On byl ten, kdo se cítí outsiderem ve svém vlastním světě, kdo se tak vždycky cítil, kdo vždy hledal způsob, jak uniknout tomu, čím je.</p>
<p>A teď měl šanci.</p>
<p>Široce se usmál. To je šílené! Přemýšlí o tom, že udělá něco, co by žádného příčetného člověka ani nenapadlo!</p>
<p>Whisky mu stoupala pomalu do hlavy, takže vstal, aby to rozchodil. Podíval se na hodinky, vzpomněl si na Milese a najednou se mu nechtělo jít na tu schůzku. Nechtělo se mu jít nikam.</p>
<p>Došel k telefonu a vytočil číslo svého přítele.</p>
<p>„Bennet.“ ozval se známý hlas.</p>
<p>„Milesi, rozhodl jsem se, že dneska nikam nepůjdu. Doufám, že ti to nevadí.“</p>
<p>Chvíle ticha. „To jsi ty. Doku?“</p>
<p>„Jo, to jsem já.“ Miles mu rád říkal Dok, už od těch dob, co spolu vystoupili proti Wells-Fargo ve věci prodeje rozhodujícího balíku akcií. Dok Holiday, soudní pistolník. Bena to přivádělo k šílenství. „Podívej, jdi tam beze mě.“</p>
<p>„Jdeš taky.“ Miles se nedal vyvést z míry. „Řekl jsi, že půjdeš, tak taky půjdeš. Slíbil jsi to.“</p>
<p>„Tak to beru zpět. Právníci to dělají pořád – čteš přece noviny.“</p>
<p>„Bene, musíš se dostat ven. Nemůžeš trávit všechen čas jen v kanceláři a ve svém bytě – i když obojí je útulné. Musíš dát svým kolegům vědět, že jsi ještě naživu!“</p>
<p>„Tak jim to vyřiď sám. Řekni, že přijdu příště. Řekni jim cokoliv. Ale dnes na mne zapomeň.“</p>
<p>Opět pauza, tentokrát delší. „Jsi v pořádku?“</p>
<p>„Je mi skvěle. Ale zrovna jsem uprostřed něčeho. Chci u toho zůstat.“</p>
<p>„Pracuješ moc tvrdě, Bene.“</p>
<p>„To děláme všichni, ne? Uvidíme se zítra.“</p>
<p>Zavěsil sluchátko dřív, než se Miles na něco zmohl. Zůstal stát a díval se na telefon. Alespoň nelhal. Byl uprostřed něčeho a chtěl u toho zůstat – i když to bylo šílené. Napil se skotské. Kdyby tu byla Annie, rozuměla by mu. Vždycky chápala jeho okouzlení hádankami a problémy, které ostatní raději obešli. Měla toho s ním tolik společného.</p>
<p>Zavrtěl hlavou. Samozřejmě, že kdyby tu byla Annie, nic takového by se nedělo. Nepřemýšlel by o útěku do snu, který se nemůže vyplnit.</p>
<p>Odmlčel se, protože ho zarazilo, co všechno ta myšlenka zahrnuje. Pak vyrazil se sklenkou v ruce zpět k pohovce, vzal do ruky katalog a začal znovu číst.</p>
<p>Ben dorazil do kanceláří Holiday a Bennet. Ltd. druhého dne ráno pozdě, a když se tam dostal, byla jeho nálada pod bodem mrazu. Měl na programu stání ve věci sloučení firem a šel do soudní budovy přímo z domova, jen proto, aby tam zjistil, že jeho jednání bylo nějak staženo z programu. Úředníci neměli nejmenší tušení, jak k tomu mohlo dojít, právník protistrany nebyl k nalezení a předsedající soudce mu naznačil, že odročení na jiný termín by bylo nejlepším řešením. Jelikož čas hrál v tomto případě velmi důležitou roli, požádal o co nejbližší datum – a zjistil, že nejbližší volný termín je až za měsíc. Nejvíce věcí se nahrne vždy před svátky, oznámil mu bez sympatií úředník. Nezastrašen vysvětlením, které během tohoto listopadu slyšel už aspoň dvacetkrát, požádal o předběžný příkaz – a zjistil, že soudce, který vyřizuje odklady a opravné prostředky, se rekreuje po dobu třiceti dnů v jakémsi lyžařském středisku v Coloradu a že zatím nebylo rozhodnuto, kdo převezme jeho případy po dobu jeho nepřítomnosti. Rozhodnutí padne pravděpodobně ke konci týdne, tak ať se potom znovu poptá.</p>
<p>Pohledy, které mu věnovali úředníci a soudce, naznačovaly, že tak to ve světě práva chodí, a právě on, ze všech lidí, by to už měl dávno vědět. Jednoduše by se s tím měl smířit.</p>
<p>On se s tím ale nesmířil, ani nechtěl, a byl tím vším unaven a znechucen. Jenže nebylo nic, co by proti tomu mohl udělat. Takže šel do práce frustrovaný a rozčílený, zamumlal pozdrav v recepci, vyzvedl si telefonní vzkazy a uchýlil se do ústraní své kanceláře. Ani ne po pěti minutách jeho klid skončil, když se ve dveřích objevil Miles.</p>
<p>„No, no, jsme to dneska ale takový malý sluneční paprsek, ne?“ popíchl ho vesele jeho kamarád.</p>
<p>„Jo, to teda jsem.“ souhlasil Ben a zhoupl se v křesle. „Radost světu.“</p>
<p>„Slyšení asi neproběhlo dobře, že?“</p>
<p>„Slyšení neproběhlo vůbec. Někdo to stáhl z programu. A řekli mi, že to vrátí zpátky až naprší a uschne.“ Zavrtěl hlavou. „To je život.“</p>
<p>„No tak, takový je život. Kromě toho, tak to přece chodí – pospíchej a čekej, času máme dost.“</p>
<p>„Jo, ale já už toho mám po krk!“</p>
<p>Miles popošel, aby se posadil na jedno z křesel pro klienty, které stálo před dlouhým dubovým stolem. Byl to mohutný muž, silný, i když ne velký, s hustými černými vlasy a knírkem, který dodával jeho téměř andělskému obličeji zdání dospělosti.</p>
<p>Jeho oči, jinak stále přimhouřené, pomalu zamrkaly. „Víš, co je tvůj problém. Bene?“</p>
<p>„Měl bych. Říkáš mi to dost často.“</p>
<p>„Tak proč mě neposloucháš? Přestaň trávit všechen svůj čas snahou změnit věci, které změnit nemůžeš!“</p>
<p>„Milesi…“</p>
<p>„Anniina smrt a způsob, jakým funguje právní systém</p>
<p>– tyhle věci nezměníš, Bene. Ani teď, ani nikdy jindy. Jsi jako Don Quijote bojující s větrnými mlýny! Ničíš si svůj život, chápeš to?“</p>
<p>Ben mávl rukou, aby Milese umlčel. „Tak o tom nic nevím, jestli to chceš slyšet. Kromě toho, tvoje přirovnání pokulhává. Vím, že mi Annii nic nevrátí – s tím jsem se smířil. Ale možná ještě není příliš pozdě pro právní systém</p>
<p>– pro systém spravedlnosti, který známe a který jsme chtěli podpořit svým vstupem do světa práva.“</p>
<p>„Někdy by ses měl poslouchat,“ povzdechl si Miles. „Na mém přirovnání není nic pochybeného. Moje přirovnání je tak přiléhavé, až to bolí. Nikdy ses nesmířil s Anniinou smrtí. Žiješ svůj život zavřený v zatracené ulitě, protože se nechceš smířit s tím, co se stalo –jako by takový způsob života mohl něco změnit! Jsem tvůj přítel, Bene – možná jediný, který ti zbyl. Proto s tebou mohu takhle mluvit – protože si nemůžeš dovolit mě ztratit!“</p>
<p>Velký muž se naklonil dopředu. „A ty žvásty o tom, jaká bývala právní praxe, mi připomínají mého otce, když mi vyprávěl, že musel chodit do školy pět mil sněhem. Co mám dělat – prodat auto a chodit do práce pěšky až z Barringtonu? Nemůžeš obrátit čas, i kdybys chtěl sebevíc. Musíš přijmout věci tak, jak jsou.“</p>
<p>Ben nechal Milese dokončil jeho proslov bez přerušení. Miles měl pravdu v jedné věci – jedině on si mohl dovolit s ním takhle mluvil, protože to byl jeho nejlepší přítel</p>
<p>Ale Miles odjakživa přistupoval k životu jinak než on, vždycky raději splynul s okolím, než aby ho sám tvaroval, vždycky se radši spokojil s tím, co bylo. Prostě nerozuměl tomu, že s některými věcmi v životě by se člověk prostě neměl jen tak smířit.</p>
<p>„Pro teď zapomeň na Annii.“ Ben se záměrně odmlčel a pak pokračoval. „Rád bych podotkl, že změna je život, že to je proces, který vyvolávají lidé, kteří nejsou spokojeni s tím, jak některé věci stojí, a že v základě to je dobrá věc. Rád bych také podotkl, že změna je často výsledkem toho, co jsme se naučili, nikoliv co jsme si pouze představovali. Historie je součástí změny. Proto by se to, co kdysi bylo dobré, nemělo odhazovat jen proto, že to je pouze toužebná vzpomínka.“</p>
<p>Miles zvedl jednu ruku. „Podívej se, já neříkám…“ „Můžeš tady přede mnou se vší ctí sedět, Milesi, a tvrdit mi, že jsi spokojený se směrem, kterým se právo v této zemi ubírá? Můžeš mi tvrdit, že právní systém je tak dobrý, jako před patnácti lety, když jsme do něj vstoupili? Podívej se, co se děje, proboha! Brodíme se v záplavě zákonů a nařízení, která se táhne odsud až do Cíny, a ani samotní soudci a právníci nerozumí ani polovině toho všeho. Dřív jsme si mohli říkat všeobecní právníci – teď jsme šťastní, když víme něco o jednom či o dvou směrech, protože musíme pořád získávat nové informace, abychom zůstali v obraze. Soudy jsou pomalé a přetížené. Soudci jsou příliš často průměrní právníci, kteří se dostali na své místo díky politice. Právníci, kteří vycházejí z právnických fakult, vidí svou profesi jako způsob, jak přijít k velkým prachům a dostat své jméno do novin – zapomeňme na to, že bychom měli hlavně pomáhat lidem. Tohle zaměstnání má tu nejhorší pověst na západ od nacistického Německa. Dáváme si inzeráty – inzeráty! Jako obchodník s ojetými auty nebo s nábytkem! Přiměřeně se nevzděláváme. Přiměřeně se nehlídáme. Jenom procházíme stáními a snažíme se nějak protlouct!“</p>
<p>Miles ho pozoroval, hlavu vztyčenou. „Už jsi skončil?“</p>
<p>Přikývl a trochu se začervenal. „Ano. myslím, že ano. Na něco jsem zapomněl?“</p>
<p>Miles zavrtěl hlavou. „Myslím, že jsi uhodil hřebík na hlavičku. Cítíš se líp?“</p>
<p>„O moc, děkuji.“</p>
<p>„Dobře. Jen jedna poznámka. Poslouchal jsem všechno, co jsi říkal, pečlivě jsem zaznamenal každé slovo a s většinou souhlasím. A přesto ti říkám, no a co? Odříkalo se tisíce proslovů, uspořádalo se tisíce schůzí všech výborů, napsalo se tisíce článků o konkrétních problémech, které jsi tak výmluvně popsal ve svém projevu – a kolik toho změnily?“</p>
<p>Ben povzdechl. „Mnoho ne.“</p>
<p>„Teď jsi to pochopil. A když to tak je, kolik si myslíš, že toho změníš ty?“</p>
<p>„Nevím. Ale o to tu nejde.“</p>
<p>„Ne, nemyslím, že tobě ano. Ale k čertu, o co tedy? Chceš-li vstoupit do války, jeden muž proti celému systému, abys ho změnil, skvěle. Ale neuškodilo by ti trochu umírněnosti v tvém závazku. Občas jeden den volna, protože některé méně stresující součásti života by ti mohly pomoci udržet si určitou perspektivu a zabránit tomu, aby ses úplně nevyčerpal. Dobře?“</p>
<p>Ben přikývl. „Dobře. Ano, dobře. Ale moc se mi nedaří být umírněný.“</p>
<p>Miles se zašklebil. „To mi povídej. Obraťme list. Třeba včerejší večer. Věř tomu nebo ne, několik lidí se na tebe včera na schůzce ptalo – říkali, že tě postrádají.“</p>
<p>„To musejí být celí zoufalí z nedostatku společnosti.“</p>
<p>Miles pokrčil rameny. „Možná. Co jsi měl tak důležitého, že jsi kvůli lomu nepřišel? Nový případ?“</p>
<p>Ben chvíli uvažoval, a pak zavrtěl hlavou. „Ne, nic nového. Jenom něco, v čem jsem chtěl pokračovat.“ Zaváhal. Pak najednou sáhl do kufříku a vytáhl Knihu přání.</p>
<p>„Milesi. chceš vidět něco opravdu zvláštního? Podívej se na tohle.“</p>
<p>Rozevřel katalog na stránce s inzerátem na Landover a podal mu jej. Jeho přítel se pro knihu naklonil a pak se opět opřel do křesílka.</p>
<p>„Kouzelné království na prodej… Landover – kouzelný ostrov plný dobrodružství… Hej, co to má znamenat?“ Miles zalistoval, aby se podíval na obálku.</p>
<p>„Je to vánoční katalog.“ vysvětloval Ben rychle. „Od Rosen’s, Ltd. Z New Yorku. Kniha přání. Znáš to – plná dárku, které jsou jediné svého druhu.“</p>
<p>Miles začal znovu číst a když dočetl, vzhlédl. „Jenom milion dolarů, co? Skvělá nabídka! Rychle leť do New Yorku a zamluv si to – abys všechny předehnal.“</p>
<p>„Co si o tom myslíš?“</p>
<p>Miles se na něj zadíval. „Totéž co ty, doufám. Někdo se zbláznil!“</p>
<p>Pomalu přikývl. „To jsem si taky myslel. Jenomže Rosen’s by v takovémto katalogu nenabízeli nic, co by nemohli splnit.“</p>
<p>„Pak to musí být zinscenované. Draci budou přerostlé ještěrky nebo něco takového. Kouzla budou obyčejné triky.“ Miles se smál. „Rytíři a panny z agentury Central Casting, draky s laskavým svolením zapůjčila Zoo ze San Diega! Johnny Carson bude mít celý ten zvěřinec připravený někdy‘ příští týden!“</p>
<p>Ben počkal, až se jeho přítel přestane smát. „Myslíš?“</p>
<p>„Samozřejmě, že myslím! Ty ne?“</p>
<p>Miles se zamračil a znovu si inzerát přečetl. Když skončil, podal katalog zpět přes stůl. „Tohle tě včera večer drželo doma?“</p>
<p>„Částečně ano.“</p>
<p>Bylo dlouho ticho. Miles si odkašlal. „Bene, neříkej mi, že uvažuješ o…“</p>
<p>Zazvonil telefon. Ben ho zvedl, chvíli poslouchal a podíval se přes stůl na svého přítele. „Je tu paní Langová.“</p>
<p>Miles se letmo podíval na hodinky a vstal. „Myslím, že potřebuje koncept nové závěti.“ Zaváhal, chvíli vypadal jakoby chtěl něco říci, potom vrazil ruce do kapes a otočil se ke dveřím. „Pro dnešek konec. Musím ještě něco udělat. Zavolám ti.“</p>
<p>Zamračeně opustil místnost.</p>
<p>Ben skončil práci brzy odpoledne a šel do tělocvičny, aby se odreagoval. Strávil jednu hodinu v posilovně a další u lehkého a těžkého boxovacího pytle, který do tělocvičny před několika lety obstarali na jeho naléhání. Jako mladík byl boxer – bojoval za Northside dobrých pět let. Měl stříbrnou rukavici a mohl mít i zlatou, ale jeho ostatní zájmy ho od boxu odvedly a on odešel do školy na východ. Ale pořád trénoval – občas i několik kol s někým v ringu na Northside, když měl dost času. Většinou jen trénoval, aby zůstal fit a udržel si kondici. Od Anniiny smrti se cvičení věnoval téměř s náboženským zaujetím. Pomáhalo mu to trochu uvolnit frustraci a vztek. Pomáhalo mu to zaplnit čas.</p>
<p>Je pravda, že se nedokázal smířit s její smrtí, pomyslel si, když seděl v taxíku, který se snažil prodrat dopravní zácpou od tělocvičny k jeho domu. Dokázal to přiznat sobě, když ne Milesovi. Ve skutečnosti totiž nevěděl, jak by se s tím měl smířil. Miloval ji tak silně, že to bylo až děsivé, a stejně tak i ona jeho. Nikdy o tom nemluvili, nikdy nemuseli. Ale pořád to tak cítili. Když umřela, přemýšlel o tom, že se zabije. Neudělal to jen proto, že někde uvnitř cítil, že by neměl, že by se neměl vzdát něčemu tak jednoznačně špatnému, protože Annie by si to nepřála. Tak pokračoval ve svém životě, jak nejlíp uměl, ale nikdy nepřišel na to, jak se má smířit s tím, že Annie je opravdu pryč. Možná, že na to nikdy nepřijde.</p>
<p>Upřímně řečeno, nebyl si jistý, jestli na tom vlastně záleželo.</p>
<p>Zaplatil taxikáři, vešel do haly věžáku, pozdravil George a nastoupil do výtahu.</p>
<p>Miles ho viděl jako smutkem zasaženého samotáře, který se skrývá před světem a oplakává svou mrtvou ženu. Možná, že se tak jevil i všem ostatním. Ale Anniina smrt to v něm nevytvořila, jenom to posílila. V posledních letech se víc a víc uzavíral sám do sebe, nespokojený s tím, co mu připadalo jako úpadek jeho profese, frustrovaný způsobem, jakým se propadá sama do sebe a už neslouží původním účelům, pro které byla vytvořena. Miles by se divil, že se tak cítí – Dok Holiday, obchodní právník, který porazil víc Goliášů, než kdy nějaký David snil. Čím by se měl cítit frustrován, když systém pracuje tak výhodně pro něj? Ale je jasné, že úspěch jedince často poslouží k tomu, aby ukázal nespravedlnosti páchané na ostatních. Tak tomu bylo i v jeho případě.</p>
<p>Ve svém bytě si namíchal Glenlivet s vodou a v obývacím pokoji se posadil na pohovku a zíral ven z okna na světla města. Po chvíli vytáhl Vánoční knihu přání od Rosen’s z kufříku a otevřel ji na stránce s Landoverem. Myslel na ni celý den; od té doby, kdy si inzerát poprvé včera večer přečetl, nemyslel vlastně na nic jiného.</p>
<p>Co když to je skutečné?</p>
<p>Seděl tam dlouho, se sklenicí v ruce, s otevřeným katalogem, a přemýšlel o této možnosti.</p>
<p>Cítil, že se jeho nynější život ocitl ve slepé uličce. Annie byla mrtvá. Právo – alespoň pro něj – také. Byly tu další případy, další soudní bitvy, další Goliášové. Ale chyby a nedostatky právního systému tu budou pořád. Nakonec by stále dokola procházel stejným rituálem, frustrací a zklamáním, a nic z toho by nemělo smysl. V tomhle životě ho přece musí čekat něco víc.</p>
<p>Přece musí.</p>
<p>Podíval se na barevné vyobrazení rytíře bojujícího s drakem, na pannu v hradní věži, čaroděje vyslovujícího kouzlo, přihlížející pohádkové postavičky. Landover. Sen z Knihy přání.</p>
<p>Uteč do svých snů…</p>
<p>Samozřejmě, za jeden milion dolarů. Ale on ty peníze měl. Měl dost peněz na to, aby to koupil třikrát. Oba jeho rodiče byli bohatí a on pracoval v lukrativním odvětví. Milion dolarů by tu byl – jestli jej chce utratit takhle.</p>
<p>A byl tu rozhovor s tím chlápkem Meeksem. To ho mátlo. Co bylo jeho účelem – prohlédnout si uchazeče? Předpokládali, že jich bude tolik, že budou muset vybírat? Možná, že když se jedná o krále, je nutné vybírat.</p>
<p>Zhluboka se nadechl. Jaký by byl král? Má dost na to, aby si království koupil – to budou mít i ostatní. Byl fyzicky i psychicky silný – ale to budou ostatní také. Měl zkušenosti v jednání s lidmi a s výkladem zákonů – to ostatní možná mít nebudou. Byl soucitný. Byl čestný. Byl předvídavý.</p>
<p>Byl šílený.</p>
<p>Dopil skotskou, zavřel Knihu přání a šel si do kuchyně udělat večeři. Dal si na čas, připravil si poněkud výstřední směs hovězího a zeleniny, kterou si naservíroval s vínem. Když dojedl, přesunul se znovu do obývacího pokoje a posadil se před katalog.</p>
<p>Už věděl, co udělá. Možná, že to už věděl dávno. Potřeboval něco, v co by mohl znovu věřit. Potřeboval znovu získat to kouzlo, které ho přilákalo k právu – pocit zázraku a vzrušení, který to vneslo do jeho života. Ze všeho nejvíc potřeboval výzvu – protože ta dávala životu smysl.</p>
<p>Landover by mu ji mohl nabídnout.</p>
<p>Jenže si tím samozřejmě pořád nebyl jist. Třeba je to všechno jen promyšlené představení, jak to naznačil Miles, kde draci jsou velké ještěrky a kam rytíře a čaroděje dodá Central Casting. Třeba to je jen klam, imitace toho, čím by měl výplod představivosti opravdu být. Dokonce i kdyby to byla pravda – kdyby bylo všechno tak, jak to bylo popsáno a vyobrazeno – stejně to může být méně než sen. Muže to být stejně obyčejné jako jeho nynější život.</p>
<p>Ale ta hra za to pořád stala, protože viděl parametry svého současného života a věděl, že v nich už není nic neznámého. A nějakým nevysvětlitelným způsobem věděl, že ať už se rozhodne jakkoliv, teď, když je Annie mrtvá, jediná špatná volba by byla žádná volba.</p>
<p>Přešel zpět k baru a namíchal si Irskou mlhu. Smutně připil svému obrazu v zrcadle a napil se.</p>
<p>Cítil se osvěžen.</p>
<p>Druhého dne šel Ben do své kanceláře jen proto, aby zrušil všechny své schůzky v tomto i v příštím týdnu a aby vyřídil několik drobných neodkladných věcí. Bere si krátkou dovolenou, řekl dívkám a studentu práv, který pro ně pracoval na částečný úvazek při vyhledávání informací. Všechno může počkat, až se vrátí. Miles byl u soudu v Crystal Lake, takže se ho nikdo na nic neptal. To bylo jedině dobře.</p>
<p>Zavolal na letiště 0’Hare a zamluvil si letenku.</p>
<p>V poledne už byl na cestě do New Yorku.<strong>Meeks</strong></p>
<p>New York City bylo studené, šedivé a nepříjemné, jeho zubatý okraj na obloze byl ukryt v mracích a mlze, jeho hladké plochy se třpytily v prudkém dešti. Ben sledoval, jak se zhmotňuje jakoby působením kouzla, zatímco Boeing 727 prolétl nad vodami East Riveru a zamířil k prázdné přistávací dráze. Doprava ucpala vzdálené dálnice, tepnami a žilami přestala proudit životodárná krev, a město vypadalo jako mrtvé.</p>
<p>Z letiště La Guardia do Waldorfu jel taxíkem, usadil se potichu dozadu a ignoroval řidiče pouštějícího si reggae. Ve Waldorfu si zamluvil jednolůžkový pokoj a odolal pokušení žádat apartmá. V Landoveru nebudou žádná taková moderní apartmá. Byla to možná úplná hloupost, ale někde začít musel, tak proč ne zrovna tady. Jeden krok za druhým, jak se říká.</p>
<p>Ve svém pokoji věnoval pět minut vybalování, potom si vzal manhattanský telefonní seznam a našel číslo na Rosen’s. Našel ho, tučně vytištěné, vytočil a čekal. Když se ozvala ústředna obchodního domu, požádal o Oddělení služeb zákazníkům a byl přepojen. Naznačil novému hlasu, že má zájem o položku z Vánoční knihy přání a že si potřebuje sjednat schůzku s panem Meeksem. Chvilku bylo ticho, pak byl požádán o číslo položky a znovu přepojen.</p>
<p>Tentokrát musel čekat několik minut. Poté se ozval třetí hlas, opět ženský, tentokrát měkký a trochu rozpačitý. Mohl by jí nadiktovat jméno, adresu a číslo kreditní karty? Mohl. Kdy by si přál navštívit pana Meekse? Zítra ráno, pokud to je možné. Je tu na návštěvě z Chicaga, pouze na několik dní. Vyhovovalo by mu zítra ráno v deset? Ano. Takže přesně v deset? V pořádku.</p>
<p>Telefon ohluchl. Chvilku ho upřeně pozoroval, potom zavěsil.</p>
<p>Sešel dolů do haly, koupil si Timesy, vypil několik drinků – Glenlivet s vodou a ledem, jako obvykle – a šel na večeři. Snědl večeři s novinami před sebou, prohlížeje bez zájmu titulky; jeho mysl byla někde úplně jinde. Ve svém pokoji byl zpátky v sedm. Zhlédl zvláštní vydání zpráv o situaci v El Salvadoru a přemýšlel, jak mohou lidé po tolika letech pokračovat ve vzájemném zabíjení s takovým klidem. Následovala hodinová show, ale nechal ji běžet bez jakéhokoliv zájmu, zaujat náhlou potřebou přemýšlet o tom, co právě dělal. Promýšlel si to skrz na skrz dnes již přinejmenším tucetkrát, ale byla tu stále ta otravná nejistota.</p>
<p>Věděl opravdu, co dělá? Docenil plně to, do čeho jde?</p>
<p>Odpovědi byly stejné jako pokaždé předtím. Ano, věděl, co dělá. Ano, uvážil, do čeho jde. Přinejmenším do té míry. do které mohl. Jeden krok za druhým, pamatuj. Věděl, že toho hodně opustí, jestli odejde a jestli se ukáže, že království Landover je skutečné, ale většinou se jednalo o hmotné vlastnictví nebo osobní luxus, a ani na jednom už mu nezáleželo.</p>
<p>Auta, vlaky a letadla, ledničky, sporáky a myčky, splachovací záchody a elektrické holící strojky – všechny ty moderní vymoženosti, které nechával za sebou, když jel rybařit do Kanady. S tou výjimkou, že všechny tyto věci opouštěl vždy jen na několik týdnů. Což by teď bylo něco úplně jiného. Teď by to bylo na mnohem déle než na několik týdnů a nebylo by to vůbec jako žádný výlet, o kterém kdy slyšel – přinejmenším si myslel, že ne.</p>
<p>Jaké by to bylo, napadlo ho náhle? Jaké by to bylo v tomto pohádkovém království nazývaném Landover – v tom království, které bylo neznámo proč nabízeno v katalogu obchodního domu? Bylo by to jako v zemi Oz s Munchkiny a čarodějnicemi a plecháčem, který mluvil? Bude tam cesta dlážděná zlatými cihlami, po které by mohl jít?</p>
<p>Odolal náhlému pokušení sbalit si kufry, vypadnout z New Yorku a skoncovat s touhle záležitostí. Když to rozebral do základů, nezáleželo na tom, je-li úplný blázen, ani na budoucnosti, kterou si chystal zvolit. Záleželo na tom, jestli dokáže vědomě učinit rozhodnutí, které změní jeho život, a to takové, které mu poskytne ztracený důvod k žití. Když se usadíš, jak říká staré přísloví, přestaneš se pohybovat. A když se přestaneš pohybovat, nakonec ti všechno ostatní uteče.</p>
<p>Povzdechl si. Problém byl, že tyto staré moudrosti byly příliš zjednodušené.</p>
<p>Show skončila a uvolnila místo pozdním zprávám, počasí a sportu. Ben se svlékl a oblékl si pyžamo (nosí lidé v Landoveru pyžamo?), vypnul televizi a lehl si do postele.</p>
<p>Příští den se vzbudil brzo ráno; spal špatně, jako každou první noc mimo domov. Vysprchoval se, oholil, vzal si na sebe tmavomodrý oblek, sjel výtahem do recepce, koupil si ranní Timesy a šel k Oscarovi na snídani.</p>
<p>V devět byl na cestě do Rosen’s.</p>
<p>Rozhodl se jít pěšky. Rozhodnutí bylo zvrácenou směsí tvrdohlavosti a opatrnosti. Obchod byl vzdálen pouze pár bloků na Lexingtonu a kamkoliv tak blízko by se mělo chodit pěšky Den byl šedý a mrazivý, ale déšť se přesunul na severovýchod do Nové Anglie. Cesta taxíkem by byla zbytečným vyhazováním peněz. A navíc, pěšky může dojít do obchodu svým vlastním tempem a svým stylem – tak trochu příprava na to, co se chystal udělat. Právník v něm ho vždycky nutil využít výhody naplánovat si vlastní příchod.</p>
<p>Nijak nespěchal, nechal podzimní ráno, aby ho úplně vzbudilo, ale stejně dorazil na místo už v devět čtyřicet. Rosen’s byl patnáctipatrový rohák z chrómu a skla mezi dvěma více než třicetiposchoďovými mrakodrapy, které se táhly půl bloku na Lexingtonu a dobře přes půl napříčné západní ulici. Stará budova byla očividně přestavěna poté, co byly postaveny mrakodrapy, stará kamenná fasáda ustoupila modernějšímu vzhledu. Lexington lemovaly velké výkladní plochy, přeplněné módou navlečenou na figuríny se ztuhlými úsměvy a prázdnými pohledy. Ben šel podél řady výkladů na jih až ke vchodu ve výklenku a prošel dvěma dvoukřídlými dveřmi do klimatizovaného foyeru vtěstnaného mezi nimi a obchodem uvnitř.</p>
<p>Otevřelo se před ním přízemí Rosen’s, velké, naleštěné, čisté. Řady regálů z kovu a skla naplněných šperky, kosmetikou a stříbrem vyplňovaly halu, lesklé a třpytivé pod umělým osvětlením. Několik prodavačů procházelo uličkami mezi regály, zatímco jiní dávali pozor. Nikdo se nezdál byt příliš zaujat snahou něco prodat. Vypadalo to spíš jako nějaký tajemný rituál. Rozhlédl se kolem. Napravo byl eskalátor do prvního patra. Nalevo pokrývala vzdálenou zeď řada výtahů. Přímo před ním, aby to ani ten nejzmatenější zákazník nemohl přehlédnout, stála skleněná deska s plánem podlaží a jednotlivých oddělení.</p>
<p>Zastavil se chvilku před orientační tabulí. Nikde nebyla zmínka o Meeksovi. Popravdě ani nečekal, že by byla. Oddělení byla vyjmenována podle abecedy. Pod písmenem S našel nápis Služby zákazníkům, zvláštní zakázky</p>
<p>– jedenácté patro. V pořádku, pomyslel si – zkusím to. Prokličkoval bludištěm skříní k výtahům, chytil jeden otevřený a odjel do jedenáctého patra.</p>
<p>Vystoupil z výtahu do recepce vybavené na stranách měkkými křesly a v čele širokým kruhovým stolem a psacím strojem. Za pultem seděla atraktivní žena kolem třiceti, zaujatá konverzací po telefonu. Na telefonní ústředně se postupně rozsvěcela a zase zhasínala řada světélek.</p>
<p>Skončila hovor, zavěsila a příjemně se usmála. „Dobré jitro, mohu pro vás něco udělat?“</p>
<p>Pokývl. „Jmenuji se Holiday. Mám v deset schůzku s panem Meeksem.“</p>
<p>Možná se mu to jen zdálo, ale měl pocit, že její úsměv se malinko vytratil. „Ano. pane. Pan Meeks zde není. Pan Meeks sídlí v kancelářích v podkrovním patře.“</p>
<p>„Podkrovním patře?“</p>
<p>„Ano pane.“ Ukázala na jiný výtah v přístěnku napravo od Bena. „Prostě stiskněte knoflík PP. Tak se k panu Meeksovi dostanete. Zavolám jeho sekretářce, aby věděla, že jste na cestě.“</p>
<p>„Děkuji.“ Zaváhal. „Je to ten pan Meeks, který je v čele Oddělení zvláštních přání, že ano?“</p>
<p>„Ano, pane. Pan Meeks.“</p>
<p>„Ptám se proto, že dole na tabuli je Oddělení zvláštních přání uvedeno na tomto patře.“</p>
<p>Recepční si nervózně prohrábla vlasy. „Neuvádíme žádné údaje o panu Meeksovi, pane. Dává přednost tomu, aby jeho klienti prošli nejdříve přes nás.“ Zkusila se rychle usmát. „Pan Meeks má na starosti pouze speciální přání – velmi úzký sortiment zboží.“</p>
<p>„Nabídky z Vánoční knihy přání?“</p>
<p>„Ach, ne. Většinu z toho mají na starosti řadoví zaměstnanci. Pan Meeks není ve skutečnosti zaměstnancem Rosen’s. Pan Meeks je najat jako prodejní specialista pro určité prodejní operace. Pan Meeks vyřizuje pouze ty nejexotičtější a nejneobvyklejší položky z Knihy přání, pane</p>
<p>Holidayi.“ Mírně se předklonila. „Vytvořil vlastni řady nabízených předmětů, jestli tomu dobře rozumím.“</p>
<p>Ben v reakci nadzvedl obočí. „Potom je to skutečně expert ve své práci, že ano?“</p>
<p>Náhle uhnula pohledem. „Ano, to je.“ Naklonila se k telefonu. „Zavolám nahoru, pane Holidayi.“ Ukázala na druhý výtah. „Budou vás očekávat, až tam dorazíte. Nashledanou.“</p>
<p>Odpověděl na pozdrav, odešel k určenému výtahu a stiskl PP. Dveře ho oddělily od recepční, která se za ním opatrně dívala, zatímco držela sluchátko u ucha.</p>
<p>Jel tiše výtahem a poslouchal šum mechaniky. Byla tam jenom čtyři tlačítka nadepsaná 1,2,3 a PP. Když se výtah rozjel, byla všechna černá, a teď se postupně rozsvěcela. Výtah se pro nikoho po cestě nezastavil. Ben si skoro přál, aby to udělal. Trochu mu připadalo, jako by vstoupil do Zóny soumraku.</p>
<p>Výtah se zastavil, dveře se otevřely a Ben zjistil, že je opět v recepci, skoro navlas stejné, jako byla ta předchozí. Tentokrát byla recepční starší žena, řekněme kolem padesáti, pilně zaměstnaná tříděním papíru na svém psacím stole, zatímco před ní stál, zády k výtahu, nepříjemně vypadající muž, a mluvil ostrým, rozzlobeným tónem.</p>
<p>„… nemusíme dělat všechno, co nám ten starý bastard řekne, a jednou o tom uslyší! Myslí si, že každý jenom čeká, až zapíská. Jestli se k nám nepřestane chovat jako ke sluhům, tak, k čertu, já s tím půjdu…“</p>
<p>Zarazil se v okamžiku, kdy recepční zahlédla Bena. Zaváhal, otočil se a odkráčel rychle do otevřeného výtahu. Za okamžik se dveře zavřely.</p>
<p>„Pan Holiday?“ otázala se recepční měkkým a trochu rozpačitým hlasem. Byla to žena, se kterou mluvil po telefonu den předtím.</p>
<p>„Ano.“ potvrdil. „Mám schůzku s panem Meeksem.“</p>
<p>Zvedla sluchátko a vyčkávala. „Pan Holiday. Ano. Ano, řeknu.“</p>
<p>Položila sluchátko zpět na vidlici a vzhlédla. „Bude to trvat jen několik minut pane. Kdybyste se laskavě posadil.“</p>
<p>Rozhlédl se, potom se usadil na jednom konci pohovky. Na stolku vedle něj ležely noviny a časopisy, ale nevšímal si jich. Jeho zrak se potuloval recepcí, velmi dobře osvětlenou a jasnou místností se solidními dřevěnými stoly a skříněmi a s uklidňujícími barvami na stěnách a na podlaze.</p>
<p>Uběhlo několik minut a telefon na stole opět zazvonil. Recepční ho zvedla, chvilku poslouchala a zavěsila.</p>
<p>„Pane Holidayi?“ Vstala a pokynula. „Tudy, prosím.“</p>
<p>Zavedla ho do chodby, která začínala za jejím stolem. Chodba ubíhala dozadu podél mnoha zavřených dveří a rozvětvovala se na obě strany. To bylo vše, co Ben mohl vidět.</p>
<p>„Jděte po chodbě až dozadu, pak nalevo nahoru po schodech až ke dveřím na konci. Pan Meeks vás bude očekávat.“</p>
<p>Otočila se a šla zpět ke svému stolu. Ben Holiday zůstal na moment stát tam, kde byl, a pozoroval nejdřív prázdnou chodbu, potom vzdalující se recepční a pak opět chodbu.</p>
<p>Tak na co čekáš? pokáral se.</p>
<p>Šel po chodbě až k místu, kde se rozvětvovala a uhýbala doleva. Dveře, které míjel, byly zavřené a bez jakéhokoliv označení. Slabě svítící strop se zdál bledý proti pastelové zelené a modré, kterými byly natřené stěny. Tlustý koberec pohltil všechny zvuky, které při chůzi vydával. Bylo tam velmi ticho.</p>
<p>Mručel si pod vousy melodii ze Zóny soumraku a začal stoupat po schodech před sebou. Schody končily těžkými dubovými dveřmi s přišroubovanou mosaznou tabulkou, na které bylo napsáno „Meeks“. Zastavil se před nimi, zaklepal, vzal za kliku a vstoupil.</p>
<p>Meeks stál přímo před ním.</p>
<p>Byl velmi vysoký, hodně přes metr osmdesát, starý a shrbený, s vrásčitou tváří a šedobílými vlasy. Na levé ruce měl černou koženou rukavici. Pravá ruka mu chyběla úplně, prázdný rukáv manšestrového saka měl zastrčený do kapsy u kalhot. Bledě modré oči, tvrdé a pevné, se setkaly s Benovými. Meeks vypadal, jako by byl vybojoval a přežil víc než jen několik bitev.</p>
<p>„Pan Holiday?“ zeptal se skoro šeptem. Jeho hlas zněl podobně jako hlas jeho recepční. Ben přikývl. „Já jsem Meeks.“ Malinko kývl hlavou. Nepodal mu ruku, a tak to neudělal ani Ben. „Prosím, pojďte a posaďte se.“</p>
<p>Otočil se a odšoural, hrbě se přitom, jako by mu už nohy řádně nesloužily. Ben ho mlčky následoval a přitom se rozhlížel kolem sebe. Kancelář byla elegantní, bohatě zařízená, obložená masivním starým dubovým dřevem, které ladilo s dřevěnými židlemi s kůží potaženými sedadly a opěradly. Stolky a odkládací plochy byly pokryté mapami, časopisy a něčím, co vypadalo jako kartotéky. Tři stěny byly od země ke stropu plné knih, starodávných výtisků všeho druhu. Čtvrtá stěna byla celá z oken, ale ty byly pečlivě zakryté těžkými záclonami, takže místnost osvětlovala jedině stropní světla a dávala jí tak zvláštní tlumený vzhled. Přírodně hnědý, dlouhovlasý koberec vyrážel z podlahy jako uschlá tráva. Místnost byla slabě cítit leštidlem a starou kůží.</p>
<p>„Posaďte se, pane Holidayi.“ Meeks ho usadil na židli postavenou před stolem; sám se přesunul k vypolštářovanému křeslu za stolem a opatrně usedl do opotřebované kůže. „Už, se nehýbu tak jako kdysi. Počasí mi namáhá klouby. Věk a počasí. Jak jste starý, pane Holidayi?“</p>
<p>Ben, který se zrovna usazoval, vzhlédl. Bystré, staré oči se na něho upíraly. „V lednu mi bude čtyřicet,“ odpověděl.</p>
<p>„Dobrý věk.“ Meeks se malinko usmál, ale nevesele. „Muž má ve čtyřiceti stále sílu. Ví už většinu z toho, co se kdy naučí, a má dostatek síly použít to k dobrým věcem. Je to tak i s vámi, pane Holidayi?“</p>
<p>Ben zaváhal, „Asi ano.“</p>
<p>„Vaše oči to říkají. Oči řeknou o člověku víc, než kdy může vyslovit. Oči odrážejí lidskou duši. Odrážejí lidské srdce. Někdy dokonce řeknou i pravdu, kterou chce člověk ukrýt.“ Přerušil se. „Mohu vám nabídnout něco k pití? Kávu nebo třeba koktejl?“</p>
<p>„Ne, nic, děkuji.“ Ben se nervózně zavrtěl na židli.</p>
<p>„Nevěříte, že by to bylo možné, že?“ Meeksovo obočí se zamračilo, jeho hlas byl měkký. „Nevěříte, že Landover existuje.“</p>
<p>Ben zamyšleně studoval druhého muže. „Nejsem si jistý.“</p>
<p>„Doufáte, že by to tak mohlo být, ale zároveň pochybujete. Toužíte po slibovaných dobrodružstvích, ale zároveň se bojíte, že to je jen papírová bouda. Přemýšlíte o tom – svět, jaký ještě nikdo nikdy neviděl! Ale zní to nemožně. Mohu-li použít starobylé klišé, zní to až moc dobře, aby to mohla být pravda.“</p>
<p>„To ano.“</p>
<p>„Něco jako člověk na Měsíci.“</p>
<p>Ben se na moment zamyslel. „Spíš jako úvěr bez úroku. Nebo plná důvěra a uznání mezi sousedními státy. Nebo možná ochrana spotřebitele před falešnou reklamou.“</p>
<p>Meeks na něj zíral. „Vy jste právník, pane Holidayi?“</p>
<p>„Jsem.“</p>
<p>„A věříte v náš právní systém?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Věříte, ale zároveň víte, že leckdy nefunguje, že? Chcete v něj věřit, ale příliš často vás klame“.</p>
<p>Zaváhal. „S tím, myslím, mohu souhlasit.“ přiznal Ben.</p>
<p>„A myslíte, že s Landoverem by to mohlo být právě tak.“ Meeks to řekl jako fakt, ne jako otázku. Naklonil se dopředu, jeho vrásčitá tvář byla napjatá. „Vězte tedy, že není, Landover je přesně to, co slibuje reklama. Má vše, co reklama říká, že má, a o mnoho víc – věci, které jsou jen legendou v tomto světě, věci jen těžko představitelné. Ale skutečné v Landoveru, pane Holidayi, skutečné!“</p>
<p>„Draci, pane Meeksi?“</p>
<p>„Všichni mytičtí tvorové, pane Holidayi – přesně, jak se slibuje.“</p>
<p>Ben si položil ruce před sebe. „Rád bych vám věřil, pane Meeksi. Přijel jsem do New Yorku, abych se zeptal na tuto… katalogovou položku, protože chci věřit, že existuje. Můžete mi ukázat cokoliv, co by dokázalo vaše slova?“</p>
<p>„Máte na mysli letáky, barevné brožury, fotografie té země, zprávy?“ Jeho tvář ztuhla. „Nic takového neexistuje, pane Holidayi. Tato položka je pečlivě střežený poklad. Podrobnosti o tom, jak vypadá, kde leží, co přesně nabízí – to je důvěrná informace, která může být poskytnuta pouze kupci, kterého já, jako prostředník určený prodejcem, určím s konečnou platností. Jsem si jist, že jako právník pochopíte, co pro mě znamená slovo ‚důvěrná‘, pane Holidayi.“</p>
<p>„Je jméno prodejce též důvěrné, pane Meeksi?“</p>
<p>„Ano, je.“</p>
<p>„A proč je vůbec tato položka nabízena k prodeji?“</p>
<p>„I to je důvěrné, pane Holidayi.“</p>
<p>„Proč by kdokoliv prodával něco tak úžasného, jako je toto království? Ptám se sám sebe stále dokola. Stále se ptám, jestli nějak nekupuji třeba kus Brooklynského mostu. Jak mám vědět, že prodávající má vůbec právo prodat Landover?“</p>
<p>Meeks se usmál, pokusil se vyvolat pocit jistoty. „To vše bylo pečlivě zkontrolováno před uveřejněním nabídky, já sám jsem tomu byl přítomen.“</p>
<p>Ben přikývl. „Takže to vlastně všechno stojí na vašem slově, že?“</p>
<p>Meeks se opět uvolnil. „Ne, pane Holidayi. Všechno to stojí na světové pověsti obchodního domu Rosen’s, který vždy dodá to, co ve svých katalozích a reklamách slíbí. Stojí to na podmínkách smlouvy, kterou obchod nabízí zákazníkům u zvláštních nabídek, jako je tahle – pravidlo, podle kterého bude navrácena celá částka zpět, kromě malého manipulačního poplatku, pokud zákazník shledá, že zboží nevyhovuje. Všechno to stojí na způsobu, jakým obchodujeme.“</p>
<p>„Mohu vidět kopii té smlouvy?“</p>
<p>Meeks si opřel prsty v rukavici o bradu a pohladil se po vráskách. „Pane Holidayi, rád bych věděl zdali bychom nemohli tento rozhovor nejdříve podložit informacemi, které by mi dovolily splnit mé závazky ohledně dodání této speciální nabídky. Jste tu, abyste se rozhodl, jestli koupit Landover nebo ne. Jste tu ale také proto, abych já rozhodl, jestli vám umožním stát se kupcem, či nikoliv. Nevadilo by vám několik otázek v tomto smyslu?“</p>
<p>Ben zavrtěl hlavou. „Myslím, že ne. Ale řeknu vám, kdyby ano.“</p>
<p>Meeks se zasmál na celé kolo a pokývl na souhlas.</p>
<p>Příštích zhruba třicet minut kladl své otázky. Ptal se tak, jak se ptá velice zkušený právník svědka při výslechu během předběžného líčení – taktně, stručně a cílevědomě. Meeks věděl, co hledá, a šel po tom se zručností chirurga. Ben za své praxe viděl hodně dobrých právníků, a někteří byli lepší než on, ale nikdy neviděl někoho jako je Meeks.</p>
<p>Celkem probrali velmi mnoho z jeho života. Ben graduoval před patnácti lety na Právnické fakultě Chicagské Univerzity, summa cum laude. Začal skoro ihned pracovat v jedné větší firmě, po pěti letech ji opustil a založil si vlastní firmu s Milesem, kde se specializoval na soudní spory. Vyhrál několik celostátně sledovaných obchodních procesů jako žalobce a urovnal tucty dalších. Byl považován kolegy za jednoho z nejlepších. Byl prezidentem Chicagské právní komory a předsedou několika komisí v Illinoiské právní komoře. Mluvilo se o jeho kandidatuře na prezidenta Americké asociace soudních právníků.</p>
<p>Pocházel z velmi bohaté rodiny. Jeho matka se v bohaté rodině narodila: jeho otec si bohatství vydělal. Oba byli mrtví. Neměl žádné sourozence. Po smrti Annie zůstal doslova osamocen. Měl nějaké vzdálené bratrance na západním pobřeží a strýce ve Virginii, ale již více než pět let je neviděl. Měl několik blízkých přátel – ale vlastně měl jenom Milese. Jeho kolegové ho uznávali, ale on si je držel daleko od sebe. Jeho život se několik posledních let točil skoro výhradně kolem práce.</p>
<p>„Máte nějaké administrativní zkušenosti, pane Holidayi?“ Otázal se v jednu chvíli Meeks. Rychlý pohled do jeho tvrdých, starých očí mu napověděl, že zde jde o něco víc, než o tuto otázku.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Nějaké koníčky?“</p>
<p>„Žádné,“ odpověděl, přemýšleje, že je to vlastně pravda, že on skutečně nemá žádné koníčky ani nic podobného, kromě času stráveného trénováním na Northside. Skoro odpověď doplnil, pak se však rozhodl, že na tom nezáleží.</p>
<p>Dal Meeksovi své finanční prohlášení, popisující jeho čisté jmění. Meeks je beze slova prostudoval, přikývl a položil před sebe na stůl.</p>
<p>„Jste ideální kandidát, pane Holidayi,“ řekl jemně, a jeho obvyklý šepot přešel skoro do sykotu. „Jste muž, jehož kořeny mohou být snadno zpřetrhány – muž, který se nebude muset strachovat o rodinu nebo přátele, kteří by se mohli příliš vyptávat na místo jeho pobytu. Protože, jak hned zjistíte, nebudete moci během prvního roku komunikovat s nikým zde kromě mne. To je jedna z podmínek. Jste také muž s dostatečnými předpoklady pro uskutečnění prodeje – s opravdovými předpoklady, ne papírovými. Vy rozdíl znáte. Ale možná to nejdůležitější je, že jako král Landoveru máte co nabídnout. Nemyslím, že byste o tom byl přemýšlel, ale je to něco, na čem hodně záleží těm, pro které jednáme jako agenti. Můžete nabídnout něco skutečně zvláštního.“</p>
<p>Odmlčel se. „Což je?“ zeptal se Ben.</p>
<p>„Vaše profesní zázemí, pane Holidayi. Jste právník. Přemýšlejte, co můžete udělat nejen jako ten, kdo právo jenom vykládá, ale i jako ten, kdo ho vytváří. Král potřebuje k vládnutí smysl pro právo. Vaše inteligence a vaše zkušenosti by vám měly dobře posloužit.“</p>
<p>„Máte na mysli, že je v Landoveru budu potřebovat, pane Meeksi?“</p>
<p>„Určitě.“ Jeho tvář byla bezvýrazná. „Král vždy potřebuje inteligenci a vzdělání.“</p>
<p>Ben měl na okamžik pocit, že v jeho hlase vycítil něco jako náznak, že to byl jeho soukromý vtip. „Vy máte osobní znalosti toho, co král potřebuje, pane Meeksi?“</p>
<p>Meeks se usmál, rychle a tvrdě. „Jestli máte na mysli mé osobní znalosti ohledně toho, co potřebuje král Landoveru, pak ano. U obchodu, jako je tento, vyžadujeme od klientů bližší informace, a informace, které jsem o záležitosti získal, mně dovolují říci, že vládce Landoveru bude potřebovat vlastnosti, které máte.“</p>
<p>Ben pomalu přikývl. „Znamená to tedy, že moje žádost byla přijata?“</p>
<p>Starý muž se opět zaklonil. „A co vaše otázky, pane Holidayi? Nechcete je raději nejdříve položit?“</p>
<p>Ben pokrčil rameny. „Rozhodně se někdy na něco zeptat chci. Může to být klidně teď. Začněme se smlouvou – která zaručuje chránit mne před tím, abych udělal něco, co by většina lidí považovala za bláznovství.“</p>
<p>„Vy nejste většina lidí, pane Holidayi.“ Vrásčitá tvář se trochu roztáhla, přičemž se změnilo složení čar, jako by byly na gumové masce. „Dohoda je taková: Budete mít deset dnů na to, abyste bez jakýchkoli závazků prozkoumal svou koupi. Zjistíte-li na konci této lhůty, že není vše tak, jak bylo inzerováno, nebo nebudete-li jinak spokojen, můžete se vrátit zpět a dostanete zpět celý obnos kromě pěti procent manipulačních poplatků. Rozumná částka, jak jistě uznáte.“</p>
<p>„Všechno? To je celý kontrakt?“ Ben tomu trochu nedůvěřoval. „Stačí moje slovo, abych z toho mohl vycouvat?“</p>
<p>„To je vše.“ Meeks se usmál. „Samozřejmě, rozhodnutí musí být učiněno během prvních deseti dnů, jak chápete.“</p>
<p>Ben na něj zíral. „A všechno, co bylo inzerováno v katalogu tam bude? Všechno? Draci a rytíři a čarodějnice a čarodějové a bájní tvorové?“</p>
<p>„A vy budete jejich král, pane Holidayi. Vy budete ten, jehož slov budou muset uposlechnout. Ohromná moc – ale také ohromná zodpovědnost. Myslíte, že na to máte?“</p>
<p>Místnost ztichla, Ben seděl před Meeksem a přemýšlel o cestách svého života, které ho dovedly až sem. Kromě Annie na té cestě skoro nic neztratil. Využil všech podstatných příležitostí a vytěžil z nich co nejvíce. Teď se mu nabízela příležitost větší než kterákoliv předtím a kdyby jí využil, nezanechal by za sebou nic závažného. Bez Annie ho vše důležité teprve čekalo.</p>
<p>Přesto ale váhal. „Mohu již spatřit tu smlouvu, pane Meeksi?“</p>
<p>Starý muž sáhl do prostřední zásuvky stolu a vytáhl list papíru se třemi kopiemi. Podal ho přes stůl Benovi. Ben se pro něj natáhl a pozorně si ho pročetl. Bylo to přesně tak, jak starý muž slíbil. Místo krále Landoveru mu mělo být prodáno za jeden milion dolarů. Text inzerátu byl zopakován s příslušnými zárukami. Závěrečný odstavec zaručoval navrácení plné částky minus manipulační poplatek, pokud se kupující rozhodne navrátit se během prvních deseti dnů. Klíč k návratu bude poskytnut v okamžiku koupě.</p>
<p>Ben se zarazil při čtení posledních řádek. Kupující souhlasil s propadnutím celé částky, pokud by se rozhodl odstoupit od koupě kdykoliv po prvních deseti dnech nebo pokud by se rozhodl opustit z jakéhokoliv důvodu Landover během prvního roku.</p>
<p>„Jaký je smysl této poslední části?“ zeptal se a pohlédl na Meekse „Proč se nemohu vrátit na návštěvu?“</p>
<p>Meeks se usmál – trochu uboze. „Mému klientovi záleží na tom, aby kupující plně pochopil zodpovědnost, kterou s sebou pozice krále Landoveru nese. Muž, neochotný do toho – jak se to říká? – ‚šlápnout‘ alespoň na rok není vhodným kandidátem na toto místo. Smlouva zajišťuje, že jen tak neodejdete a povinnosti krále nezanedbáte – alespoň ten jeden rok.“</p>
<p>Ben se zamračil. „Mám pocit, že rozumím obavám vašeho klienta.“ Položil smlouvu zpět na stůl, jednu ruku na ni nechal položenou. „Jsem ale trochu skeptický, co se té smlouvy týče jako celku, pane Meeksi. Myslím, že bych měl být upřímný. Zdá se to být až moc snadné. Mytické království s pohádkovými bytostmi, které nikdo nikdy neviděl, ani o něm neslyšel? Místo, kde nikdo nikdy nebyl, do kterého nikdo nevkročil? A vše, co musím udělat, je dát Rosen’s milion dolarů a je moje?“</p>
<p>Meeks neřekl nic. Jeho stará, vrásčitá tvář byla bezvýrazná.</p>
<p>„Je toto království v severní Americe?“ naléhal Ben. Meeks neřekl nic.</p>
<p>„Potřebuji pas, abych se tam dostal? Nebo očkování proti nějakým nemocem?“</p>
<p>Meeks pomalu zavrtěl hlavou. „Nepotřebujete ani pas, ani očkování, jenom odvahu, pane Holidayi.“</p>
<p>Ben trochu zrudl. „Možná i trochu selského rozumu, ne, pane Meeksi?“</p>
<p>„Obchod, jako je tenhle, vyžaduje ze všeho nejméně selský rozum. Kdyby základem prodeje byl selský rozum, tak bychom tu spolu nevedli tuto konverzaci, není-liž pravda?“ Úsměv starého muže byl studený. „Buďme upřímní, jak navrhujete. Hledáte něco, co nemůžete nalézt ve světě, který znáte. Jste unaven svým životem a tím, co na vás nachystal. Kdybyste nebyl, tak tu teď nejste. Já se specializuji v prodeji zvláštních nabídek – nabídek, které jsou bizarní, které osloví omezený okruh lidí, které jsou obtížné prodat. Nemohu si v žádném případě dovolit poškodit si pověst prodejem jakéhokoliv podvrhu. Kdybych tak učinil, dlouho bych v tomto oboru nevydržel. Nehraju s vámi žádné hry a mám pocit, že vy se mnou také ne.</p>
<p>Přesto je tu ale několik věcí, které musíme oba slepě akceptovat. Já vás musím přijmout jako potenciálního vládce Landoveru, ačkoliv znám jen málo z vašeho skutečného charakteru, jen co jsem zjistil z našeho krátkého interview. A vy zase musíte přijmout to, co jsem vám řekl o Landoveru, protože neexistuje žádný rozumný způsob, jak vám to ukázat. Musíte si to vyzkoušet, pane Holidayi. Musíte tam jít a sám to zjistit na vlastní kůži.“</p>
<p>„V deseti dnech, pane Meeksi?“</p>
<p>„Dost času, věřte mi, pane Holidayi. Zjistíte-li, že to není ono, jednoduše použijete klíč, který dostanete.“</p>
<p>Byla dlouhá chvíle ticha. „Znamená to, že jste se rozhodl mi tu koupi nabídnout?“ zeptal se Ben.</p>
<p>Meeks pokývl. „Ano, znamená. Myslím, že jste mimořádně vhodný. Jak se rozhodnete, pane Holidayi?“</p>
<p>Ben se podíval na smlouvu. „Rád bych o tom trochu přemýšlel.“</p>
<p>Meeks se uchechtl. „Právnická opatrnost – správně a dobře. Mohu vám dát dvacet čtyři hodin, než bude položka opět nabídnuta k volnému prodeji, pane Holidayi. Moje další schůzka je naplánována na jednu hodinu zítra odpoledne. Můžete přemýšlet déle, pokud chcete, ale po uplynutí jednoho dne vám nemohu nic zaručit.“</p>
<p>Ben přikývl. „Dvacet čtyři hodin by mělo stačit.“</p>
<p>Natáhl se pro smlouvu, ale Meeks ji bleskově schoval. „Moje pravidlo – a také celého podniku –je nenechávat smlouvu opustit kancelář před podpisem. Můžete ji, samozřejmě, studovat znovu zítra, před podpisem, jak je libo, rozhodnete-li se koupit.“</p>
<p>Ben vstal a Meeks se také zvedl z křesla, vysoký a nahrbený. „Měl byste to koupil, pane Holidayi,“ povzbuzoval ho jeho šeptavý hlas. „Myslím, že vy jste ten správný člověk pro tuto práci.“</p>
<p>Ben sešpulil rty. „Možná.“</p>
<p>„Rozhodnete-li se koupi uskutečnit, smlouva na vás bude čekat u sekretářky. Budete mít třicet dní na zaplacení kupní ceny. Po zaplacení plné částky zajistím, aby vám byly uvolněny informace ohledně cesty do Landoveru a převzetí trůnu.“</p>
<p>Dovedl Bena ke dveřím a otevřel je. „Prokažte si laskavost. Kupte to, pane Holidayi.“</p>
<p>Dveře se znovu zavřely a Ben zůstal sám.</p>
<p>Došel zpět do Waldorfu dopolední špičkou, pomalu se naobědval a usadil se v salonu hned vedle recepce. Se žlutým blokem a s perem v ruce si začal dělat poznámky o interview s Meeksem.</p>
<p>Plno věcí ho stále znepokojovalo. Jednou z nich byl sám Meeks. S tím starým mužem bylo něco v nepořádku – něco, co bylo za jeho drsným zjevem. Měl instinkty zkušeného právníka – tvrdé a dravé. Byl celkem příjemný, ale pod povrchem měl pět centimetrů tlustý– pancíř. Útržky rozhovoru, které Ben zaslechl v recepci, i pohled recepční mu napověděly, že s Meeksem nebylo zrovna snadné pracovat.</p>
<p>Ale bylo tam ještě něco a Ben stále nemohl říct co.</p>
<p>Pak tu ovšem byl také problém, že stále ještě nezjistil nic nového o Landoveru. Žádné obrázky, žádné letáky, žádné brožury – nic. Příliš složité na vysvětlování, bránil se Meeks. Musíte to vidět. Musíte přijmout koupi v dobré víře. Ben se zašklebil. Kdyby se role obrátily a Meeks byl kupujícím, byl si jist, že starý muž by se nespokojil s tím, co mu bylo řečeno!</p>
<p>Během interview se vlastně nedozvěděl o Landoveru nic, co by nevěděl, když tam šel. Nevěděl, kde leží, ani jak vypadá. Nevěděl nic jiného, než co bylo napsáno v katalogu.</p>
<p>Utečte do svých snů… Možná.</p>
<p>A možná utíká do svých nočních můr.</p>
<p>Vše, na co se mohl spolehnout, byla ta klauzule smlouvy, která mu umožňovala odstoupit od kontraktu během prvních deseti dnů. Což je od nich fér. Víc než, fér, popravdě. Ztratil by jenom těch padesát tisíc dolarů poplatků – velká, ale snesitelná ztráta. Může jet do toho magického království s jeho pohádkovými bytostmi, s draky, vílami a ostatním, a když zjistí, že je to nějaká zlodějna, může odcestovat zpět a žádat vrácení peněz.</p>
<p>Garantováno.</p>
<p>Škrabal chvíli poznámky do bloku, potom náhle vzhlédl</p>
<p>a zahleděl se přes prázdnou halu.</p>
<p>Pravda je taková, že na tom všem vůbec nezáleželo. Pravda byla taková, že byl rozhodnut koupit to tak, jak to je.</p>
<p>A to byl ten problém. To bylo to, co ho nejvíce trápilo. Byl rozhodnut utratit milion dolarů za sen, protože ve svém životě došel k bodu, kdy mu už nezáleželo na tom, co byl nebo co měl. Cokoliv bylo lepší než tohle – dokonce i to, co se právě chystal udělat, pohádka jako Landover s ještěrkami a holywoodskými efekty. Miles by řekl, že potřebuje pomoc, jestli vůbec jenom uvažuje o téhle bláznivé nabídce – vážnou, odbornou pomoc. A taky by měl pravdu.</p>
<p>Tak proč mu na ničem z toho nezáleželo? Proč se stejně chystal tu koupi uskutečnit?</p>
<p>Pohodlně si protáhl kosti v měkkém křesle. Protože, odpověděl si. Protože chci zkusit něco, o čem jiní jenom sní. Protože nevím, jestli to dokážu, a chci to zjistit. Protože tohle je první pořádná zkouška, která se mi nabízí po smrti Annie, a protože bez téhle zkoušky, bez něčeho, co by mě vytáhlo z téhle ponuré existence…</p>
<p>Zhluboka se nadechl a nechal tu větu ve své mysli nedokončenou. Protože život je řada šancí, pomyslel si místo toho, a čím větší šance, tím větší uspokojení z vítězství.</p>
<p>A on zvítězí. Byl si tím jistý.</p>
<p>Vytrhl poznámky z bloku a roztrhal je.</p>
<p>Vyspal se na to, jak si slíbil, ale jeho mysl se již rozhodla. V deset druhého dne byl zpět v Rosen’s, zpět v podkroví u recepční před chodbou, která vedla k Meeksově odloučené kanceláři. Recepční nevypadala vůbec překvapeně, že ho opět vidí. Podala mu smlouvu spolu se třemi kopiemi a dokument s pravidly Rosen’s ohledně placení, která poskytovala třicet dnů a určovala, že všechny zvláštní nabídky musí být placeny v hotovosti. Přečetl si smlouvu ještě jednou, zjistil, že je to ta samá, a podepsal ji. S jednou kopií v kapse obleku opustil budovu a chytil taxík na letiště.</p>
<p>V poledne byl na cestě zpět do Chicaga. Cítil se tak dobře, jako se necítil už hodně dlouho.<strong>Landover</strong></p>
<p>Dobrý pocit mu vydržel jen do příštího rána, kdy zjistil, že ostatní jeho radost z nadcházející změny v životě příliš nesdílejí. Nejdřív zavolal svému účetnímu. Znal Eda Samuelsona dobrých deset let, a přestože nebyli příliš důvěrnými přáteli, byli velice blízkými spolupracovníky a respektovali navzájem své rady. Ben dělal právníka účetní firmě Haines, Samuelson a Roper, Inc., téměř po celou tu dobu. Ed Samuelson byl jeho účetním od začátku. Ed byl asi jediný člověk na světě, který znal plný rozsah jeho majetku. Ed mu pomáhal, když zemřeli jeho rodiče. Navrhl většinu investicí, do kterých se Ben potom pustil. Znal Bena jako bystrého a chytrého obchodníka.</p>
<p>Ale když mu Ben to ráno zavolal a řekl mu – řekl, nikoliv zeptal se – aby prodal obligace a cenné papíry v hodnotě téměř jednoho milionu a udělal to do deseti dnů, bylo mu jasné, že Ben ztratil rozum. Vybuchl do telefonu. Takový prodej je přece ryzí šílenství! Obligace a depozitní certifikáty se mohly prodat jedině se ztrátou, protože poplatky za předtermínové zpeněžení byly vysoké. Akcie by se musely prodat za tržní hodnotu a v mnoha případech byly ceny na trhu zrovna nízké. V každém případě by Ben ztratil peníze. Dokonce odpisy z daní, které by plynuly z tak uspěchaného jednání, by mu ani v nejmenším nevynahradily utrpěné ztráty. Proč by to proboha měl dělat? Na co potřebuje najednou milion dolarů v hotovosti?</p>
<p>Ben mu trpělivě, i když poněkud vyhýbavě vysvětlil, že se rozhodl koupit něco, co vyžadovalo celou hotovost a žádné zdržování. Tón jeho hlasu jasně naznačil, že nehodlá prozradit, o co jde. Ed váhal. Má Ben nějaké problémy? Ben ho ujistil, že ne. Je to prostě rozhodnutí, ke kterému došel po delší úvaze, a uvítal by, kdyby mu Ed pomohl zajistit potřebný kapitál.</p>
<p>Pak už nebylo moc o čem diskutovat. Ed Samuelson zdráhavě souhlasil a slíbil, že vše zařídí. Ben zavěsil.</p>
<p>V kanceláři to bylo ještě horší. Nejdřív zavolal Milese; když se jeho přítel usadil s kávou v ruce, Ben mu sdělil, že se rozhodl odejít z firmy na dovolenou. Miles málem upustil kávu.</p>
<p>„Odejít na dovolenou? O čem to k čertu mluvíš, Doku? Tahle firma je celý tvůj život! Právo je celý tvůj život – od té doby, co Annie zemřela!“</p>
<p>„Možná, že v tom je část problému, Milesi. Možná, že potřebuji na čas ode všeho odejít – abych získal nad věcmi zdravý nadhled.“ Ben pokrčil rameny „Ty sám jsi mi přece říkal, že bych měl něco dělat, podívat se do světa mimo tuto kancelář a svůj byt.“</p>
<p>„Jo, jistě, ale nevím proč… moment, o jaké dovolené mluvíš? Jak dlouho chceš být pryč? Několik týdnů? Měsíc?“</p>
<p>„Rok.“</p>
<p>Miles na něj vytřeštil oči.</p>
<p>„Nejméně.“ dodal Ben. „Možná víc.“</p>
<p>„Rok? Celý zatracený rok? Nejméně?“ Miles byl celý rudý vzteky. „To není dovolená, Doku – to je odchod do důchodu! Co máme dělat s praxí, zatímco tu nebudeš? A co tvoji klienti? Nebudou tady sedět a čekat celý rok, až se vrátíš! Sbalí se a najdou si jinou firmu! A co naplánovaná stání u soudu? Co nevyřízené případy? Proboha, nemůžeš přece jen tak…“</p>
<p>„Uklidni se, prosím tě.“ přerušil ho rychle Ben. „Nevyskakuju z lodi a nenechávám ji potopit se. Všechno jsem si promyslel. Všechny své klienty o tom osobně zpravím. Probíhající případy budou vyřízeny nebo převedeny na někoho jiného. Nebude-li se to někomu líbit, doporučím ho jiné firmě. Myslím, že většina zůstane u tebe.“</p>
<p>Miles naklonil svou podsaditou postavu nad stůl. „Doku, buď upřímný. Možná, že to, co říkáš, je pravda – aspoň většina. Možná, že uspokojíš většinu svých klientů. Možná, že přijmou, že si bereš dovolenou. Ale na rok? Nebo déle? Odejdou, Doku. A ta soudní řízení, která již běží? Nikdo je za tebe nemůže jen tak převzít. Tyhle klienty ztratíme určitě.“</p>
<p>„Přežijeme ztrátu těch několika klientů, když se nedá nic jiného dělat.“</p>
<p>„Ale v tom to je. Nemusí to tak být“</p>
<p>„Co kdybych umřel, Milesi? Dnes večer, zničehonic. Mrtvý a pod drnem. Co bys pak dělal? Měl bys v zásadě stejné problémy Jak bys je řešil?“</p>
<p>„Není to ksakru totéž, a ty to víš! To přirovnání zapáchá!“ Miles se zvedl a opřel se rukama o stůl. „Nechápu, co to do tebe vjelo, Doku. Vůbec tomu nerozumím. Vždycky jsi byl tak zatraceně spolehlivý! V soudní síni trochu neortodoxní, ano – ale vždycky vyrovnaný, vždycky ses ovládal. A u soudu opravdu výborný právní zástupce. K čertu, kdybych měl půl tvého talentu…“</p>
<p>„Milesi, dal bys mi pokoj…?“</p>
<p>Velký muž smetl jeho poznámku zavrtěním hlavou. „Celý zatracený rok se chceš někde potloukat? Jenom tak? Nejdřív si odletíš do New Yorku, aniž bys cokoliv vysvětlil, honíš se bůhví za čím, odletíš tentýž den, co ses rozhodl,</p>
<p>ani si se mnou o tom nepromluvíš, ani slovo od té doby, co jsme tady seděli a mluvili o tom bláznivém inzerátu v katalogu, jak se to sakra jmenovalo. Ross nebo Rosenberg, a teď znovu, z ničeho…“</p>
<p>Najednou se zarazil a slova mu uvízla v hrdle. Jeho obličej ztuhl v náhlém poznání. „Proboha!“ zašeptal. Pomalu zavrtěl hlavou. „Proboha! Je to ta zatracená pohádková země z katalogu, že jo?“</p>
<p>Ben hned neodpověděl, nebyl si jistý, jestli by měl. Chtěl, aby Landover zůstal v tajnosti. Měl v úmyslu nikomu o něm nic neprozradit.</p>
<p>„Milesi, sedni si, prosím, ano?“ řekl nakonec.</p>
<p>„Sednout si? Jak proboha můžeš chtít, abych si sedl. potom co…?“</p>
<p>„Prostě si sedni, Milesi!“ přerušil Ben svého přítele.</p>
<p>Miles zmlknul, chvíli ještě stál a pak si pomalu sedl. Na jeho růžové tváři ale zůstal ohromený výraz.</p>
<p>Teď se k němu Ben naklonil. Rysy měl tvrdé. „Jsme spolu už dlouho, Milesi – jako přátelé i jako partneři. Hodně o sobě víme. Většinu jsme se naučili ze společných zkušeností. Ale nevíme o sobě všechno, protože to není možné. Žádné dvě lidské bytosti nemohou o sobě vědět všechno, ani kdyby pro to měli ty nejlepší podmínky. Proto některé věci, které děláme, zůstávají pro všechny ostatní záhadou.“</p>
<p>Naklonil hlavu. „Pamatuješ, kolikrát jsi chtěl, abych vycouval z případu, protože v něm něco nehrálo? Pamatuješ, Milesi? Nech to být, říkal jsi. Je to špatné. Prohraješ to. Nech to. Někdy jsem to udělal. Souhlasil jsem s tebou a nechal to být. Ale někdy ne. Někdy jsem ten případ vzal a řekl jsem ti, že cítím, že je v pořádku. Ty ses s mým rozhodnutím smířil – i když jsi nesouhlasil a nerozuměl tomu. Ale věřil jsi mi, když jsem to chtěl zkusit, ne?“</p>
<p>Odmlčel se. „No. a o totéž tě žádám teď. Nemůžeš tomu porozumět a nebudeš souhlasit. Tak to prostě překousni a věř mi.“</p>
<p>Miles se díval střídavě na Bena a na stůl. „Doku, ale tady mluvíš o milionu dolarů!“</p>
<p>Ben pomalu zavrtěl hlavou. „Ne. Mluvím o sebezáchraně, Milesi. Mluvím o něčem, co na sobě nemá nálepku s cenou.“</p>
<p>„Ale to je… bláznovství!“ Miles pevně stiskl hranu stolu až mu zbělely klouby. „To je nezodpovědnost! Je to úplná hloupost, ksakru!“</p>
<p>„Já to tak nevidím.“</p>
<p>„Ne? Setřást ze sebe všechnu zodpovědnost, celoživotní práci? Odejít žít do hradu a bojovat s draky –jestli tam tedy nějací opravdu jsou. jestli tě jenom někdo zrovna neobírá? Žádná televize, žádné zápasy Medvědů, žádné Wrigley Field, žádné studené pivo, žádná zatracená elektřina, ani sprchy s horkou vodou, ani splachovací záchody a cokoliv? Opustit svůj domov a své přátele a… proboha. Doku!“</p>
<p>„Ber to jako prodloužený výlet do přírody – takový, kdy se dostaneš pryč ode všeho.“</p>
<p>„Skvělé! Táboření za milion dolarů!“</p>
<p>„Už jsem se rozhodl, Milesi.“</p>
<p>„Pryč do nějaké bohem opuštěné…“</p>
<p>„Rozhodl jsem se!“</p>
<p>Ostří jeho hlasu je oba zarazilo. Dlouhou, tichou chvíli na sebe zírali a cítili, jak se mezi nimi otevírá hluboká propast. Pak Ben vstal a rychle obešel stůl. Miles také vstal. Ben mu položil ruku na rameno a stiskl je.</p>
<p>„Jestli něco neudělám, Milesi, ztratím sám sebe.“ zašeptal „Může to trvat několik měsíců nebo dokonce rok, ale nakonec se sesypu. Nemůžu dovolit, aby se to stalo.“</p>
<p>Jeho přítel se na něj mlčky podíval, povzdechl si a přikývl. „Je to tvůj život, Doku. Nemůžu ti radit, jak ho máš žít. A nikdy jsem nemohl.“ Narovnal se. „Budeš o tom alespoň ještě několik dní přemýšlet? O moc tě nežádám, ne?“</p>
<p>Ben se unaveně usmál. „Už jsem o tom přemýšlel. To stačí. S uvažováním jsem už skončil.“</p>
<p>Miles zavrtěl hlavou. „To by poznal i slepý, ne?“</p>
<p>„Teď to řeknu ostatním. Byl bych rád. kdyby sis nechal pro sebe. co víš.“</p>
<p>„Jistě. Proč ne? Proč by měli ostatní vědět, že se šéf pomátl?“ Naposled se na Bena zadíval, pokrčil rameny a otočil se ke dveřím. „Jsi blázen. Doku.“</p>
<p>Ben ho vyprovodil ven. „Ano, taky mi budeš chybět, Milesi.“</p>
<p>Potom svolal všechny zaměstnance a řekl jim, že má v plánu vzít si dovolenou. Řekl jim, že potřebuje změnit svůj život, že se potřebuje dostat pryč z města, z práce a ode všeho známého: řekl jim, že odjede během několika týdnů a že může být pryč možná i déle než rok. Všichni byli ohromeně zticha a pak ho zaplavili otázkami. Na všechny trpělivě odpověděl. Pak odešel domů.</p>
<p>Nikomu se nezmínil o Landoveru. Ani Miles ne.</p>
<p>Trvalo mu téměř tři týdny, než dal všechny záležitosti do pořádku. Většinu času strávil dáváním do kupy svých právnických závazků – schůzky s klienty, odřeknutím všech soudních líčení a přerozdělením svých případů. Převod nebyl jednoduchý. Jeho kolegové to přijali se stoickým klidem, ale v jejich pohledech a rozhovorech byla cítit nespokojenost, kterou nemohl přehlédnout. Cítili se jako by je opouštěl, jako v od nich utíkal. A Ben si tak chvílemi také připadal. Na jedné straně mu povolení pout s firmou a profesí dalo nový pocit svobody a úlevy. Cítil se, jako by utíkal z pasti – jako by začínal svůj život úplně znova a měl šanci objevit věci, které poprvé minul. Na druhé straně cílil nepopiratelné jehličky nejistoty a lítosti, protože opouštěl to, co pro sebe budoval skoro celý svůj dospělý život. Měl pocit, že opouští známé, aby se vrhl do neznámého; pocit, který provází každou cestu konanou poprvé.</p>
<p>Přece se může kdykoliv vrátit, připomínal si. Přece to nebyla žádná změna natrvalo – alespoň zatím ne.</p>
<p>Takže se dál věnoval práci a snažil se nemyslet na rozporné pocity. Jenomže čím víc se snažil na ně nemyslet, tím víc na ně myslel, takže se nakonec vzdal a smířil se s tím, protože to bylo nevyhnutelné. Nechal své pocity útočit a zuřit uvnitř, nechal pochyby a nejistoty hlodat, a zjistil, že získal jistý pocit síly, že jim dokázal čelit. Učinil rozhodnutí, a teď zjistil, že se svým rozhodnutím může žít.</p>
<p>Tři týdny uběhly a Ben dokončil převody u firmy. Zbavil se všech svých závazků a mohl si teď vybrat jakoukoliv další cestu. V jeho případě vedla cesta do bájného království zvaného Landover. Jenom Miles znal pravdu, a Miles nemluvil. Ani s ním, ani s nikým jiným. Miles se mu záměrně a tvrdošíjně vyhýbal. Miles byl přesvědčený, že je blázen.</p>
<p>„Jednou přijde čas, Doku – v nepříliš vzdálené budoucnosti, jestli se nepletu – kdy se ti v tvé praštěné hlavě</p>
<p>rozsvítí a v záblesku opožděné moudrosti ti dojde, že jsi udělal obrovskou chybu. Až se to stane, připlazíš se do práce zpátky, budeš se cítit trochu trapně, budeš o mnoho chudší, a já si neodpustím, abych ti s ohromným zadostiučiněním alespoň desetkrát neřekl ‚Já jsem ti to říkal‘. Ale s nikým jiným než se mnou a s tebou to nemá co dělat. Takže si necháme tuhle pošetilost muže středního věku pro sebe. Nemá smysl, abychom uváděli do rozpaků celou firmu.“</p>
<p>To byla poslední poznámka, kterou Miles pronesl o jeho rozhodnutí koupit Landover. Řekl mu to den poté. co Ben oznámil své rozhodnutí odejít svým partnerům a zaměstnancům. Od té doby se s Benem bavil výhradně jen o pracovních záležitostech. Za tři týdny neřekl svému příteli jediné slovo o Landoveru. Spokojil se akorát s významnými pohledy a blahosklonnými způsoby, které se podobaly snaze psychiatra nahlédnout do mysli unikátního šílence.</p>
<p>Ben se snažil jeho chování ignorovat, ale docházela mu trpělivost. Dny se pomalu vlekly a on si víc a víc přál, aby jeho čekání skončilo. Ed Samuelson mu zavolal a sdělil mu, že akcie a obligace jsou prodány a peníze může okamžitě použít k investování – jestli si byl Ben ještě pořád jistý, že to chce učinit bez další konzultace. Chce to udělat, ujistil ho Ben, jako by přeslechl skrytý návrh, a poukázal částku Rosen’s, Ltd., do New Yorku, k rukám Meekse Dohodl se se Samuelsonem, aby se staral o jeho peněžní záležitosti po dobu neurčitou, pak připravil patřičné plné moci a doplňující zmocnění. Účetní je přijal s pohledem, který byl až podezřele podobný Milesovu z poslední doby. Benova trpělivost se ještě ztenčila. Zaplatil nájemné za svůj byt v Towers na rok dopředu a dojednal si úklid a bezpečnostní kontrolu. Poprosil George, aby na všechno občas dohlédl a George mu upřímně popřál šťastnou cestu a hezký výlet, ať už jede kamkoliv. George byl pravděpodobně jediný, kdo to myslel opravdu upřímně, pomyslel si. Aktualizoval svou poslední vůli, zrušil předplatné časopisu a novin, zavolal do tělocvičny, aby jim dal vědět, že tu nějaký čas nebude, ale aby tam ponechali boxovací náčiní, na poště požádal o zadržování pošty od prvního příštího měsíce a uložil klíček od svého bankovního sejfu u Eda Samuelsona.</p>
<p>Pak si dal na nějaký čas pohov.</p>
<p>Čekání skončilo čtvrtý týden, tři dny před koncem měsíce. Sněhové vločky poletovaly vzduchem v šedivém odpoledni; byl víkend po dnu Díkůvzdání a před vánocemi, a ulice byly plné nedočkavých zákazníků, kteří chtěli oslavit Kristovo narození výměnou peněz za zboží. Nespokojenost s čekáním mu přinesla ošklivý cynismus. Díval se na šílenství na ulicích z výšky své slonovinové věže.</p>
<p>když mu zavolal George, že mu došla zvláštní zásilka z New Yorku.</p>
<p>Byla od Meekse. Byl v ní dopis, letenky, automapa státu Virginie a zvláštní stvrzenka. V dopisu stálo:</p>
<p>Milý pane Holidayi,</p>
<p>píši Vám, abych potvrdil Vaši koupi zvláštního zboží, pod jménem Landover, které bylo inzerováno v našem posledním svátečním katalogu. Obdrželi jsme Vaši platbu v plné výši a poskytujeme Vám desetidenní záruku podle naší smluvní dohody.</p>
<p>Přikládám letenky, které budete potřebovat k dopravě z Chicaga do Charlottesvillu ve Virginii. Letenky budou uznány, prokážete-li se jimi příslušným zástupcům na letišti kdykoliv během příštích sedmi dní.</p>
<p>Až dorazíte na letiště Allegheny v Charlottesville, předložte stvrzenku u informací. Na Vaše jméno je rezervován automobil, který Vám bude k dispozici po Vašem příletu. Zároveň obdržíte balíček a psané pokyny. Pozorně si přečtěte instrukce a obsah balíčku pečlivě uschovejte.</p>
<p>Podrobně označená mapa státu Virginie Vám umožní dostat se k poslednímu úseku Vaší cesty do Landoveru. Na jejím konci budete očekáván.</p>
<p>Jménem Rosen’s. Ltd., Vám přeji šťastnou cestu.</p>
<p>Meeks</p>
<p>Několikrát si dopis přečetl, prohlédl zběžně letenku a účtenku, a pak se zadíval na mapu. Červenou tužkou na ní byla zakreslena cesta po silnicích vedoucích na západ od Charlottesville až k malému „x“ uprostřed Blue Ridge Mountains trochu na jih od Waynesboro. Na okraji mapy byly napsány zběžné informace, seřazené do očíslovaných odstavců. Pročetl je, pak si znovu přečetl dopis, zabalil celý balíček a vsunul ho zpět do obálky.</p>
<p>Chvíli seděl na pohovce, zíral z okna do šedivého dne na poletující sněhové vločky a poslouchal vzdálené zvuky svátečního shonu. Pak šel do ložnice, zabalil si malý batůžek a zavolal Georgeovi, aby obstaral taxík.</p>
<p>Na letišti O’Hare byl v pět hodin.</p>
<p>Začínalo sněžit hustěji.</p>
<p>Ve Virginii nesněžilo. Bylo chladno a jasno, obloha byla plná slunečního svitu, který kontrastoval se zalesněnými horami lesknoucími se ranní rosou. Ben se zařadil se svým ocelově modrým New Yorkerem do pravého pruhu mezistátní dálnice číslo 64 vedoucí směrem na západ od Charlottesville k Waynesboro.</p>
<p>Bylo dopoledne následujícího dne. Letěl na washingtonské Národní letiště, přespal v hotelu Marriott naproti letišti a ráno chytil let v 7:00 na letiště Allegheny v Charlottesville. Když tam dorazil, předal tu zvláštní účtenku u informací a výměnou obdržel klíčky od New Yorkera a malou krabičku zabalenou v obyčejné hnědé obálce s jeho adresou. V krabičce byl krátký dopis od Meekse a medailon. V dopise stálo:</p>
<p>Medailon je Váš klíč do Landoveru a z něj. Když ho budete mít na krku, budete uznán za právoplatného dědice trůnu. Když ho sejmete, vrátíte se zpátky na místo označené na mapě jako „x“. Jedině. Vy ho můžete sejmout. Nikdo Vám ho nemůže vzít. Ztratit ho můžete na své vlastní riziko.</p>
<p>Meeks</p>
<p>Medailon byl kus starého zašlého kovu, na lícní straně byl vyrytý rytíř na koni v plné zbroji vystupující z ranního slunce, které vycházelo nad hradem uprostřed jezera.</p>
<p>Nahoře byl připevněn dvojitý řetízek. Byl to krásný kus řemeslné práce, ale velmi obnošený. Matný lesk se nedal odstranit ani třením. Zavěsil si ho na krk, vyzvedl auto rezervované na své jméno a vyjel na jih z Charlottesville k mezistátní silnici číslo 64.</p>
<p>Zatím to jde dobře, pomyslel si, když ujížděl směrem k Blue Ridge. Všechno šlo podle plánu.</p>
<p>Meeksova mapa ležela rozevřená na vedlejším sedadle. Instrukce už uměl nazpaměť. Měl jet po silnici 64 skoro až do Waynesboro a odbočit ze Skyline Drive na silnici na jih směrem do Lynchburgu. Po dvaceti mílích dojede k otočce na kraji silnice s výhledem na pás hor a údolí Národního parku George Washingtona. Bude označena zelenou tabulkou s černou třináctkou. Bude tam telefonní budka a přístřešek. Měl zajet ke kraji, zaparkovat, zamknout auto s klíčky uvnitř, přejít silnici a vydat se po stezce na druhou stranu. Měl jít po stezce do hor asi dvě míle. Na tom místě bude někým očekáván.</p>
<p>Mapa neříkala kým. Ani dopis.</p>
<p>Na mapě stálo, že později někdo přijede vyzvednout auto. Telefon může použít, aby si domluvil odvoz, kdyby se později rozhodl vrátit se. Dostal i telefonní číslo.</p>
<p>Najednou jím projel záchvěv pochybnosti. Byl daleko uprostřed ničeho a nikdo jiný než Meeks nevěděl, kde přesně je. Kdyby prostě zmizel. Meeks by byl najednou o milion bohatší – pokud by předpokládal, že tohle všechno je jen podrobně propracovaný švindl. Staly se divnější věci a pro mnohem míň peněz.</p>
<p>Chvíli o tom přemýšlel a pak zavrtěl hlavou. Nedávalo to smysl. Meeks pracoval pro Rosen’s, a člověk na jeho místě byl jistě důkladně prověřen. Kromě toho bylo příliš mnoho věcí, na kterých by Meeks mohl být nachytán. Miles věděl o tom, že Ben byl ve styku s obchodním domem, a věděl také proč. Platby, které poukázal, mohou být vystopovány. Kopie potvrzujícího dopisu od Meekse byla s jeho ostatními papíry v sejfu. A inzerát na Landover byl veřejně znám.</p>
<p>Potlačil pochyby a soustředil se na řízení. Očekávání, co ho čeká, na něj působilo už několik týdnů. Byl tak rozrušený, že se stěží ovládal. Minulou noc spal velmi špatně. Byl vzhůru ještě před východem slunce. Byl přístupný všem druhům různých nedomyšlených nápadů.</p>
<p>Asi po třiceti minutách dojel k nájezdu na Skyline Drive a vydal se po ní na jih. Dvouproudová dálnice se vinula do Blue Ridge, vlnila se mezi lesy a skálami a stoupala do pozdně listopadového slunečního svitu. Na obou stranách se otevíraly panoramatické výhledy, lesy národního parku kolem něj ubíhaly v úchvatných scenériích. Cesty byly prázdné. Potkal tři auta jedoucí v protisměru, byly to rodiny s campingovým vybavením, jedno za sebou táhlo přívěs. Nepotkal nikoho, kdo by jel na jih.</p>
<p>O dvacet minut později zahlédl odpočívadlo a zelenou tabulku s černým číslem 13. Sundal nohu z plynu, odbočil na štěrkové parkoviště a zastavil před telefonní budkou a přístřeškem. Vylezl z auta a rozhlédl se. Napravo vedla cestička k řetězu a zábradlí na vyvýšenině, ze které byly vidět míle lesů a horských hřebenů, které byly jen malou částí národního parku. Nalevo přes opuštěnou silnici se v ranním slunci zdvihalo horské úbočí, změť stromů a skal zahalených jemnými cáry mlhy. Zahleděl se směrem k vrcholku hory a pozoroval plazící se mlhy, které vypadaly jako stuhy poletující vzduchem. Byl klidný a tichý den, a dokonce nebyl slyšet ani jemný vánek.</p>
<p>Otočil se a vytáhl z auta svoje zavazadlo. Byl to vlastně jen malý batůžek s několika věcmi, které se rozhodl vzít s sebou – láhev milované Glenlivet pro zvláštní příležitosti, hygienické potřeby, papír a tužky, několik knih, několik párů boxerských rukavic, poslední čísla některých časopisu, které měl rozečtené, náplast, dezinfekci, starší teplákovou soupravu a tenisky. O oblečení se moc nestaral. Myslel si, že bude lepší nosit to, co se nosí v Landoveru.</p>
<p>Zavřel auto, klíčky nechal uvnitř a zamkl. Strčil náprsní tašku do vaku, ještě jednou se rozhlédl a přešel silnici. Na sobě měl lehký tmavomodrý sportovní oblek s červeným a bílým lemováním a tmavěmodré tenisky. Vzal si tenisky i boty na běhání, protože se nemohl rozhodnout, které z nich jsou na takovou cestu lepší, a protože pochyboval, že až se dostane tam, kam má, budou tam mít pohodlnější boty. To je zvláštní, uvědomil si, že se Meeks neobtěžoval s nějakými instrukcemi ohledně oblečení a osobních věcí.</p>
<p>Na druhé straně silnice se zastavil a prohlížel si zalesněný svah, tyčící se před ním. Dolů přes kameny skákal malý potůček a malé vodopádky se stříbrně leskly od prosvítajícího slunce. Břehy potůčku přetínala stezka a ztrácela se mezi stromy. Ben si přehodil vak přes rameno a vykročil.</p>
<p>Podél břehu nahoru se klikatila stezka, na malých mýtinách byly dřevěné lavičky, které unavenému turistovi poskytovaly oddech. Potůček bublal, narážel do břehů a padal přes kameny, jediný zvuk, který byl v pozdně listopadovém dopoledni slyšet. Jak šplhal, silnice i auto zmizelo z dohledu, a brzo nebylo vidět nic jiného, než les. Svah se zmírnil, ale les zhoustl, a bylo těžší rozeznat stezku. Nakonec potůček zmizel za vysokou skalní stěnou a stezka pokračovala dál sama.</p>
<p>Pomalu se okolo něj snášela mlha.</p>
<p>Zastavil se a znovu se rozhlédl. Nebylo nic vidět. Poslouchal. Nebylo nic slyšet. Přesto měl nepříjemný pocit, že ho někdo sleduje. Chvilkové pochybnosti hlodaly na jeho odhodlání: možná, že to všechno je jeden velký omyl. Rychle však pochybnosti odhodil a znovu se vydal po pěšině. Rozhodl se už před týdny. Byl odhodlán to prokouknout.</p>
<p>Les byl hlubší a mlha stále hustší. Stromy se nad ním tyčily do výše, temné, jakoby vojenské kostry s uschlými listy či stále zelenými větvemi, mezi šlahouny popínavých rostlin, křovím a trsy trávy. Procházel stezkou mezi borovicemi a jedlemi a mlha zahalovala slunečné ráno. Borové jehličí a opadané listí mu praskalo pod nohama; mezi porostem pobíhala drobná zvířátka.</p>
<p>Alespoň není úplně sám, pomyslel si.</p>
<p>Začínal mít velkou žízeň, ale zapomněl si vzít s sebou vodu. Mohl se vrátit k potůčku a napít se tam, ale nechtělo se mu s tím ztrácet čas. Na chvíli si vzpomněl na Milese, aby odvedl pozornost od žízně. Pokusil se představit si Milese vedle sebe, jak by se plahočil lesem a mlhou, supěl a reptal. Usmál se. Miles nenáviděl jakýkoliv sport, který nezahrnoval plechovky piva a stolní náčiní. Považoval Bena za blázna, protože pokračoval v trénincích boxu i potom, co přestal soutěžit. O atletech si myslel, že to jsou vlastně malí chlapci, kteří nestačili vyrůst.</p>
<p>Ben zavrtěl hlavou. Miles si myslel mnoho věcí, které nedávaly smysl.</p>
<p>Zpomalil, protože se stezka ztratila uprostřed vysoké trávy. Další cestu mu ukázal shluk borovic. Prodral se dopředu a zastavil se.</p>
<p>„Ach,“ zašeptal.</p>
<p>Před ním se jako stěna objevil vysoký, rozeklaný dub, zahalený ve vrstvách stínu. V prostředku kmenu byl vysekán tunel, vyhloubený jakoby obříma rukama. Byl temný a prázdný, černá díra bez konce, nora, která mizela v cárech mlhy, rozhozených neviditelnýma rukama. Z temnoty se ozývaly vzdálené a neurčité zvuky.</p>
<p>Ben stál u vstupu do tunelu a upřeně se díval do mlhy a temnoty. Tunel byl široký asi čtyřiadvacet stop a dvakrát tak vysoký. Nikdy nic takového neviděl. Hned věděl, že něco takového nevytvořilo nic z jeho světa. Také přesně věděl, kam to vede. Přesto váhal. Něco ho na tom tunelu znervózňovalo – nejen to, že byl nepřirozeným výtvorem. Pohled na tunel i pocit, který z něj měl, ho mátl.</p>
<p>Opatrně se kolem sebe rozhlédl. Neviděl nic. Možná je jedinou živoucí bytostí v celém lese – až na to, že před sebou slyšel nějaké zvuky, jakoby hlasy…</p>
<p>Najednou pocítil nutkavou touhu otočit se a vrátit se, odkud přišel. Bylo to tak silné, že dokonce o krok ustoupil, než se vzpamatoval. Zdálo se mu, že se ho sametově dotkl vzduch z tunelu a zvlhčil mu kůži. Pevně sevřel vak, narovnal se a obrnil se proti svým pocitům. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. Bude pokračovat, nebo se vrátí? Co si vybere neohrožený dobrodruh, Dok Holiday?</p>
<p>„Dobrá.“ řekl pomalu.</p>
<p>Vyrazil kupředu. Tunel se před ním otevíral a temnota ustupovala stejně rychle, jak postupoval dopředu. Mlha ho pohladila jako něžné a dychtivé ruce milenky. Kráčel pomalu, cílevědomě, střídavě se díval napravo a nalevo, ale nic neviděl. Z neviditelné dálky k němu stále doléhaly zvuky, pořád neidentifikovatelné. Lesní půda byla měkká a houbovitá a poddávala se, jak po ní kráčel. Okolo něj ležely temné kmeny a větve, stěny a strop propouštěly jen velmi mdlé světlo – byla to pavučina spletená z mokré kůry a usychajících listů.</p>
<p>Ben si dovolil rychlý pohled za sebe. Les, kterými přišel, tam už nebyl. Vstup do tunelu byl pryč. Dopředu i dozadu to bylo stejně daleko a obě cesty vypadaly stejně.</p>
<p>„Zvláštní efekty jsou docela dobré.“ Letmo se usmál, protože si vzpomněl na Milese, na to, jak je divné, že má takové pocity, a myslel na to, že se mu tenhle podnik líbí méně a méně…</p>
<p>Pak uslyšel ten výkřik.</p>
<p>Vycházel z mlhy někde v vzadu za ním. Ještě jednou se ohlédl, ale nezastavil se. Ve tmě tunelu se něco hýbalo. Zpoza stromu vyrazily postavy – na pohled lidské, ale křehké a štíhlé, jakoby éterické. Objevily se jejich obličeje, úzké a hranaté s ostrýma očima, které vykukovaly zpod porostu mechových v lasu.</p>
<p>Znovu se ozval křik. Ben zamrkal. V mlhavém oparu se objevilo nestvůrné černé zjevení, cosi pokrytého šupinami, s kožovitými křídly, drápy a ostny. Vydalo to onen výkřik.</p>
<p>Ben se úplně zastavil a vytřeštil oči. Zvláštní efekty byly čím dál tím lepší. Tohle vypadalo skoro skutečně. Upustil vak na zem, založil ruce v bok a pozoroval, jak to dostávalo trojrozměrné proporce. Bylo to ošklivé stvoření, velké jako dům a děsivé jako jeho nejhorší noční můry. Pořád ale dokázal rozeznat iluzi od reality. Meeks by se musel snažit víc. jestli chce, aby Ben…</p>
<p>Naráz však svůj myšlenkový pochod přerušil. Přízrak letěl přímo k němu – a už vůbec nevypadal jako falešný. Začínal vypadat rozhodně skutečně. Ben sebral vak a couvl.</p>
<p>Stvoření zavylo. Dokonce i zavytí znělo nyní skutečně.</p>
<p>Ben ztěžka polkl. Možná to bylo proto, že ta věc byla skutečná.</p>
<p>Přestal být racionální a začal utíkat. Přízrak se přibližoval a znovu zavyl. Teď byl blízko něj, jako noční můra, ze které se nemohl probudit. Sneslo se to na dno tunelu a rozběhlo po všech čtyřech, s křídly složenými, s kompaktním tělem, ze kterého se kouřilo, jako by je ohříval nějaký vnitřní oheň. A na jeho zádech něco sedělo – černá znetvořená postava v brnění a v rukou s drápy svírala otěže, kterými řídila zvíře.</p>
<p>Ben běžel rychleji, prudce oddechoval, spíš ze strachu. Byl v dobré kondici, ale strach rychle ubíral jeho síly, takže nemohl zvířeti, které ho pronásledovalo, uniknout. Všude okolo něj se objevovaly a zase mizely zvláštní obličeje, duchové zbloudilí z mlh, ztracení mezi stromy – diváci honičky, která se odehrávala v tunelu. Na chvíli uvažoval o tom, že by seběhl ze stezky do lesa mezi shromážděné obličeje. Možná by ho to stvoření nemohlo následovat. Bylo tak velké, že i kdyby se snažilo, stromy by přinejmenším zpomalily jeho tempo. Ale pak by se ztratil ve tmě a mlze a možná by nikdy nenašel cestu zpět. Zůstal na stezce.</p>
<p>Přízrak znovu zavyl a Ben cítil, jak se dno tunelu otřásá.</p>
<p>„K čertu s tebou. Meeksi!“ vykřikl zoufale.</p>
<p>Cítil na hrudi pod oblečením dotyk medailonu. Podvědomě ho stiskl, talisman ho měl bezpečně dovést do</p>
<p>Landoveru – a v případě potřeby – z něj vyvést. Možná že dokáže tuhle věc odehnat…</p>
<p>Pak se najednou na kraji temnoty před ním objevil jezdec, rozedraná, mlhavá postava. Byl to rytíř v otlučeném a zprohýbaném brnění se skloněným kopím, které se téměř dotýkalo země. Jak jezdec, tak kůň byli špinaví a zanedbaní, vypadali stejně nepřátelsky jako stvoření, které se hnalo k Benovi zezadu. Jak se přibližoval, jezdec zdvihl hlavu a pozvedl kopí. Za ním jakoby problesklo denní světlo.</p>
<p>Ben běžel ještě rychleji. Tunel končil. Musí se z něj dostat, musí utéct.</p>
<p>Příšera, která ho pronásledovala, zaječela, a ten zvuk odumřel do děsivého syčení. „Nepřibližuj se ke mně, zatraceně!“ vykřikl Ben zuřivě.</p>
<p>Pak se rytíř s koněm objevil přímo před ním, obrovský a podivně děsivý pod nánosem nečistoty. Z Benových rtů se vydral ohromený výkřik. Toho rytíře už viděl. Viděl jeho obličej vyrytý na medailonu, který měl okolo krku!</p>
<p>Krk mu ovanul syrový a páchnoucí dech černého stvoření. Projela jím hrůza; pak pocítil na hrudníku studený dotyk něčeho nelidského. Rytíř pobídl svého koně a vyrazil ze slunečního svitu, který označoval konec tunelu. Tváře nehmotných duchů v lese se otočily. Ben zaječel. Černé stvoření a rytíř se k němu přibližovali z obou stran a hnali se na něj, jakoby tam vůbec nebyl.</p>
<p>Rytíř k němu dojel první, proletěl okolo v plném trysku a bok zvířete ho odhodil ze stezky. Po hlavě spadl mezi stíny a zavřel oči před náhlou explozí světla.</p>
<p>Pohltila ho tma a všechno se divoce točilo. Měl vyražený dech a nemohl ho znovu popadnout. Ležel obličejem k zemi a na tváři cítil chladnou trávu a listí. S očima pevně zavřenýma čekal, až pocit točení pomine.</p>
<p>Když se tak nakonec stalo, pomalu a opatrně oči otevřel. Ležel na mýtině. Okolo něj se tyčil temný a mlhavý les, ale pořád za nim prosvítaly stopy denního světla. Začal se škrábat na nohy.</p>
<p>Pak si všiml draka.</p>
<p>Ohromen ztuhl. Drak ležel několik yardů nalevo od něj a spal stočený do klubíčka u řady tmavých stromů. Bylo to obrovské zvíře, samé šupiny, bodliny, drápy a ostny, křídla složená podél těla, tlamu ukrytou pod přední tlapou. Spokojeně chrápal a z nozder mu v nepravidelných gejzírech vycházela pára. Všude okolo ležely rozházené čerstvě ohlodané bílé kosti.</p>
<p>Ben se pomalu nadechl a na chvíli si byl jistý, že tohle je ta černá věc, která ho pronásledovala v tunelu. Ale ne, to bylo něco docela jiného…</p>
<p>Přestal si lámat hlavu s tím, co to bylo, a začal uvažovat o tom, jak se odsud dostane. Přál si vědět, jestli je něco z toho skutečné, ale neměl čas o tom přemýšlet.</p>
<p>Opatrně se začal plížit kolem draka směrem ke světlu mezi stromy. Vak měl přehozený přes rameno a pevně přitisknutý k boku. Zdálo se, že drak spí tvrdě. Bude to trvat jen pár minut, než se dostane z jeho dohledu. Ben zadržel dech a dál kladl potichu jednu nohu před druhou. Už byl skoro z dohledu zvířete, když se jedno jeho oko otevřelo.</p>
<p>Ben ztuhl podruhé. Drak ho upřeně jedním okem pozoroval. Ben zůstal ještě chvíli stát a pak začal pomalu couvat.</p>
<p>Drakova rohovinou pokrytá hlava se rychle otočila a položila se na úroveň země. Ben couval ještě rychleji, viděl, jak za ním stromy řídnou, a cítil, že světlo za ním jasní. Drak ohrnul téměř pohrdavě pysk a odhalil tak řady zčernalých zubů.</p>
<p>Pak na něj drak foukl, jako když spící člověk foukne na obtěžující mouchu. Páchnoucí dech Bena sebral a hodil jím lesní mlhou jako hadrovým panákem. Ben zavřel oči, stočil se do klubíčka a objal si kolena. Tvrdě dopadl na zem, několikrát odskočil a pak se zastavil.</p>
<p>Když znovu otevřel oči, seděl sám na louce plné jetele.<strong>Questor Thews</strong></p>
<p>Slunce probleskovalo trhlinami v zamračené obloze a omývalo louku svým teplem. Ben zamrkal a přimhouřil oči v jasném světle. Zamlžený les i temný tunel byly pryč. Stejně tak zjevení – ta černá věc, potlučený rytíř, dokonce i drak.</p>
<p>Ben se napřímil. Co se s nimi ksakru stalo? Setřel si pot z čela. Nebyla zjevení nakonec opravdu skutečná?</p>
<p>Ztěžka polkl. Ne, samozřejmě, že nebyla! Nemohla být! Byl to jenom nějaký druh optického klamu!</p>
<p>Rychle se rozhlédl. Louka, na které seděl, se před ním rozkládala v koberci zeleně, modři a růžové, ve směsici barev, jakou nikdy předtím v trávě neviděl. Jetel byl bílý, ale s červenými tečkami. Louka se svažovala dolů do táhlého údolí, které se znovu zdvihalo až míle od něj v podobě horské stěny tyčící se proti nebi. Za ním se černal prales.</p>
<p>Nade vším visel mlhavý opar.</p>
<p>Ta zjevení jsou někde mezi stromy za ním, napadlo ho náhle. Kam zmizela?</p>
<p>A kde je on?</p>
<p>Chvíli si třídil myšlenky. Pořád byl ještě otřesen těžkou zkušeností v lesním tunelu, vystrašen temnými postavami, které ho honily, a vyveden z míry, že sedí na téhle louce. Několikrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Ať už ho v lese vyděsilo cokoliv, teď je v pořádku. Je znovu zpátky v Blue Ridge. Je ve Virginii, nějakých dvacet mil od Waynesboro, několik mil od silnice, která vede Národním parkem George Washingtona.</p>
<p>Až na to, že…</p>
<p>Znovu se rozhlédl kolem sebe, tentokrát pozorněji. Něco nebylo tak docela v pořádku. Jednak tu nesedělo počasí. Na pozdní listopad ve virginských horách bylo trochu moc teplo. Ve svém oděvu se potil, a to by neměl, ani když se tak vyděsil. Než vstoupil do tunelu, byl vzduch chladnější alespoň o patnáct stupňů.</p>
<p>A jetel taky nebyl v pořádku. V listopadu přece jetel nekvete – a zvláště ne jetel, jako je tenhle, s červenými tečkami. Podíval se zpět k lesu. Jak to, že jsou na stromech listy zelené jako nové letní výhonky? Listy by měly být zbarvené podzimem. Zelené by měly být akorát borovice a smrky.</p>
<p>Rychle poklekl na jedno koleno. Projela jím směsice paniky a vzrušení. Slunce bylo přímo nad ním, přesně tam, kde mělo být. Ale na vzdálené obloze byla nízko nad obzorem vidět dvě nebeská tělesa – jedno bledě broskvové a druhé jakoby vybledle fialové. Ben vyskočil. Měsíce? Dva? Ne, to musejí být planety. Ale odkdy byly planety jeho sluneční soustavy viditelné tak dobře pouhým okem?</p>
<p>Co se tu k čertu děje?</p>
<p>Pomalu se opět posadil a nutil se ke klidu. Všechno se dá logicky vysvětlit, říkal si, a potlačoval tu směs strachu a vzrušení. Vysvětlení je jednoduché. Tohle je to, co mu bylo slíbeno. Tohle je Landover. Přehlédl louku s tečkovaným jetelem, letní stromy v lese, dvě podivná tělesa visící na obloze, a moudře kývl. Nemusí se ničeho bát. Je to jen jeden z dalších vizuálních efektů, jaké už viděl v lesním tunelu. Tohle je jenom širší projekce na malém území skrytém v Blue Ridge Mountains ve Virginii. Nebyl si jistý, jak toho bylo dosaženo – zvlášť uprostřed národního parku – ale byl si jistý, co to je. Musel uznat, že to bylo docela ohromující. Údolí s letními teplotami mohl být šťastný objev, ale vytvoření zvláštních květin, těles, co vypadají jako planety nebo měsíce, a zjevení v tunelu si už muselo vyžádat pěkné úsilí a technologii.</p>
<p>Vstal a pomalu obnovoval svou odvahu. Zkušenost z lesa jím těžce otřásla. Ta černá věc a rytíř vypadali téměř skutečně. Rytířův kůň byl taky jako živý, pocítil to zejména, když proběhl okolo něj a smetl ho ze stezky do stínů. A pořád cítil dračí dech na své tváři. Docela by uvěřil…</p>
<p>Rychle se zarazil. Když bloudil pohledem zmateně po dně údolí, něco spatřil.</p>
<p>Byl to hrad.</p>
<p>Ben vytřeštil oči. Centrální části údolí vévodila zelená šachovnice polí a luk dělená zákruty řek. Hrad stál na bližším konci této šachovnice. Zvláštní opar, který ležel nad celým údolím, mu zpočátku zahaloval výhled. Ale teď viděl jasně a začal si dávat věci dohromady.</p>
<p>Jedna z těch věcí byl hrad.</p>
<p>Hrad byl od něj vzdálen několik mil, ponořen v mlhách a stínech hlubokého lesa. Ležel na ostrůvku uprostřed jezera, okolo něj byly lesy a kopce, a všude se vznášely cáry mlhy jako mraky spadlé na zem. Byla to temná a odpuzující tvrz a mezi mlhami vypadala téměř strašidelně.</p>
<p>Zaclonil si oči proti mdlému slunečnímu světlu, aby viděl jasněji. Ale v tom okamžiku se mlha stáhla a hrad zmizel.</p>
<p>„Ksakru!“ zamumlal tiše.</p>
<p>Bylo to také zjevem – další z landoverských zvláštních efektů? Pomalu se ho začalo zmocňovat slabé podezření. Je možné, že všechny ty speciální efekty vůbec nejsou speciální efekty? Cítil, jak se znovu vrací panika a vzrušení. Co když je všechno, co vidí, skutečné?</p>
<p>Za ním se ozval hlas a Ben vyskočil.</p>
<p>„No, tak tady jsi, potuluješ se po téhle louce – vůbec ne tam, kde jsi měl být. Odbočil jsi ze stezky? Vypadáš trochu unaveně, nevadí-li ti, že to tak říkám. Jsi v pořádku?“</p>
<p>Ben se okamžitě otočil. Osoba stála asi deset stop za ním – bizarní karikatura nějakého pouťového komedianta. Byl to vysoký muž, hodně přes sto osmdesát, ale tak štíhlý, že vypadal jako tyčka. Bílá hříva vlasu se mu vlnila podél velkých uší a její chomáče se mísily s dlouhým vousem a obočím stejné barvy. Šedivé šaty zakrývaly postavu vypadající jako strašák a byly ozdobené stuhami zářivých šerp, látkových pytlíků a šperky, takže majitel vypadal trochu jako kousky duhy proti odcházející bouři. Špičky lehkých kožených bot, o několik čísel větších než nohy, byly u palců zakroucené vzhůru, a orlí nos vévodil ustaranému a jakoby sovímu obličeji. Pokročil o krok blíž, opíraje se o sukovitou hůl.</p>
<p>„Jsi Ben Holiday, že ano?“ zeptal se ten člověk s náhlým zábleskem podezření v očích. Kolem krku mu na řetízku volně visel velký krystal; poněkud rozpačitě jej ukryl v záhybech svých šatů. „Máš přece medailon?“</p>
<p>Benovi se nelíbil jeho pohled. „Kdo jsi?“ odpověděl, aby dostal muže do defenzívy.</p>
<p>„Ha, já jsem se ptal první.“ vlídně se usmál druhý muž. „Zdvořilost říká, že ty odpovídáš první.“</p>
<p>Ben strnul a v jeho hlase zazněla stopa netrpělivosti, že byl donucen hrát tuhle hru na kočku a myš. „Dobře. Jsem Ben Holiday. A kdo jsi ty?“</p>
<p>„Ano, dobrá. Budu muset vidět medailon.“ Úsměv se trochu rozšířil. „Mohl bys být koneckonců kdokoliv. Že říkáš, že jsi Ben Holiday, ještě neznamená, že jím skutečně jsi.“</p>
<p>„Ty bys také mohl být kdokoliv, ne?“ otázal se Ben na oplátku. „Kdo ti dal právo vyptávat se mě, aniž by ses předem představil?“</p>
<p>„Jsem ten, kdo byl poslán, aby se s tebou setkal – pokud jsi ovšem ten, za koho se vydáváš. Mohu vidět medailon?“</p>
<p>Ben zaváhal, pak vytáhl medailon zpod oblečení a aniž by ho sundal, nechal ho prozkoumat. Vysoký muž se naklonil, chvíli se na přívěsek díval a pak přikývl.</p>
<p>„Opravdu to jsi ty. Omlouvám se za ten výslech, ale v těchto případech opatrnosti nikdy nezbývá. A nyní se představím.“ Hluboce se uklonil. „Questor Thews, dvorní čaroděj, hlavní poradce landoverského trůnu, tvůj poslušný sluha.“</p>
<p>„Dvorní…“ Ben se rychle rozhlédl kolem sebe. „Takže tohle je Landover!“</p>
<p>„Landover, a nic jiného. Vítej, Vaše Výsosti Bene Holidayi.“</p>
<p>„Takže to je ono,“ mumlal Ben a jeho mysl začala rychle pracovat. Znovu se podíval na toho druhého. „Kde přesně jsme?“</p>
<p>Questor Thews vypadal zmateně. „V Landoveru. Výsosti.“</p>
<p>„Ano, ale kde je Landover? Myslím, kde v Blue Ridge? Musí to být poblíž Waynesboro, že ano?“</p>
<p>Čaroděj se zasmál. „Och. ano, ale ty už nejsi ve svém světě. Myslel jsem, že jsi to pochopil. Landover je spojnicí mezi mnoha světy – taková brána, dalo by se říct. Mlhy světa víl ho spojují s tvým světem a dalšími světy. Některé mosty jsou kratší, některé dokonce ani nejsou chráněny bariérou z mlh. Ale to všechno brzy zjistíš.“</p>
<p>Ben zíral. „Já nejsem ve svém světě? Tohle není Virginie?“</p>
<p>Questor Thews zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ani Spojené státy, ani Severní Amerika, ani Země? Nic z toho?“</p>
<p>„Ne, Výsosti. Myslel sis, že kouzelné království, které jsi koupil, bude v tvém světě?“</p>
<p>Ben ho neposlouchal, tvrdohlavě trval na svém. „Předpokládám, že ty planety na obloze nejsou atrapy? Předpokládám, že jsou pravé?“</p>
<p>Questor se otočil. „Jsou to měsíce, ne planety. Landover jich má osm. Jen dva jsou vidět přes den, ostatních šest lze vidět většinu roku po soumraku.“</p>
<p>Ben zíral. Pak pomalu zavrtěl hlavou. „Ničemu z toho nevěřím. Nevěřím ani slovu.“</p>
<p>Questor Thews se na něj zvědavě zadíval. „Proč nevěříš, Výsosti?“</p>
<p>„Protože takové místo jako tohle nemůže k čertu existovat!“</p>
<p>„Ale sám ses přece rozhodl, že sem přijdeš, ne? Proč bys chtěl být v Landoveru, když nevěříš, že existuje?“</p>
<p>Ben neměl ponětí. Už si nebyl ani jistý, proč sem přišel. Byl si jistý jen jednou věcí – že se nemůže donutit, aby uvěřil tomu, co říká ten muž. Jen při pomyšlení, že by Landover mohl být někde jinde než na Zemi, ho zaplavovala panika. Znamenalo to, že všechna pouta s jeho starým životem jsou opravdu zpřetrhána, že všechno, co dříve znal, je pryč. Znamenalo to, že je sám v cizím světě…</p>
<p>„Výsosti, nevadilo by ti, kdybychom pokračovali v našem rozhovoru za chůze?“ přerušil čaroděj jeho myšlenky. „Před soumrakem musíme urazit dost dlouhou cestu.“</p>
<p>„Opravdu? Kam jdeme?“</p>
<p>„Na tvůj hrad, Výsosti.“</p>
<p>„Můj hrad? Počkej chvíli – myslíš ten hrad, kterýjsem zahlédl, než jsi přišel, ten na ostrůvku uprostřed jezera?“</p>
<p>Druhý muž, přikývl. „Přesně tam, Výsosti. Můžeme vyrazit?“</p>
<p>Ben tvrdohlavě zavrtěl hlavou. „Ani omylem. Nikam nejdu, dokud přesně nezjistím, co se tady děje. Třeba to, co se mi stalo v lese! Chceš říct, že to bylo skutečné?</p>
<p>Chceš mi tvrdit, že tam mezi těmi stromy opravdu spal drak?“</p>
<p>Questor nenuceně pokrčil rameny. „To klidně mohl. V údolí žije drak – a často dřímá na okraji mlh. Mlhy byly kdysi dávno jeho domovem.“</p>
<p>Ben se zamračil. „Jeho domovem, jo? Dobře, a co ta černá věc s křídly a jezdcem?“</p>
<p>Čarodějovo huňaté obočí se mírně nadzvedlo. „Černá věc s křídly, říkáš? Věc, která vypadala možná jako noční můra?“</p>
<p>Ben pokývl znepokojeně hlavou. „Ano – tak to vypadalo.“</p>
<p>„To byl Železný Cejch“ Muž sešpulil rty. „Cejch je pán démonů. Jsem překvapen, že na tebe tam v mlhách narazil. Myslel bych…“ Umlkl, rychle se zasmál na uklidnění a pokrčil rameny. „Démoni tu a tam do Landoveru zabloudí. Narazil jsi zrovna na jednoho z nejhorších.“</p>
<p>„Narazil, má teto Agáto!“ vybuchl Ben. „Vždyť mě pronásledoval! Štval mě tím lesním tunelem a dostal by mě, nebýt toho rytíře!“</p>
<p>Tentokrát se obočí Questora Thewse zdvihlo o notný kus. „Rytíře? Jakého rytíře?“</p>
<p>„Rytíře – toho z medailonu!“</p>
<p>„Ty jsi viděl rytíře z medailonu, Bene Holidayi?“</p>
<p>Ben zaváhal, byl překvapen tím náhlým zájmem. „Spatřil jsem ho v lese, poté, co mě začala honit ta černá věc. Objevil se přede mnou a vyrazil proti tomu démonu. Byl jsem chycen mezi nimi, ale rytířův kůň mě odhodil ze stezky. Další, co si pamatuji, je, že sedím na téhle louce.“</p>
<p>Questor Thews se zamyšleně zamračil. „Ano, to by odpovídalo tomu, proč ses objevil tady a ne na místě schůzky…“ Odmlčel se, pak přistoupil blíž a zadíval se seshora Benovi do očí. „Možná, že sis rytíře jen představoval, Výsosti Možná sis jen myslel, že ho vidíš. Kdyby sis to měl zpětně vybavit, možná, že bys viděl všechno jinak.“</p>
<p>Ben zrudl. „Kdybych si to měl zpětně vybavit, viděl bych úplně totéž.“ Jeho pohled byl pevný. „Viděl bych rytíře z medailonu.“</p>
<p>Nastala dlouhá odmlka. Potom Questor Thews odstoupil a rukou si zamyšleně mnul ucho. „Ano,“ řekl. „Ano, jistě.“ Vypadal překvapeně. Víc než to, vypadal potěšeně. Znovu našpulil rty, přešlápl z jedné nohy na druhou a nahrbil ramena. „Ano,“ řekl potřetí.</p>
<p>Pak ten pohled zmizel stejně rychle, jako se objevil. „Opravdu musíme nyní vyrazit, Výsosti,“ řekl rychle. „Den postupuje, a bylo by lépe, kdybychom se vydali na cestu, abychom dorazili k hradu před setměním. Pojď, prosím. Je to dost daleko.“</p>
<p>Začal se kolébat přes louku dolů – vysoká, zanedbaná a poněkud nakloněná postava, jejíž šaty se táhly po zemi trávou. Ben ho chvíli tupě pozoroval, pak se rychle rozhlédl kolem sebe, přehodil si vak přes rameno a váhavě ho následoval.</p>
<p>Sešli z vysoko položené louky a začali sestupovat ke vzdálenému dnu údolí. Údolí se pod nimi táhlo do dálky jako pokrývka sešitá z polí, luk, lesů, jezer a řek a kousku bažin a pouští. Obklopovaly je těsně hory, zalesněné a temné, ponořené v moři hlubokých mlh, které natahovaly své cáry až do údolí a všechno zastiňovaly.</p>
<p>Mozek Bena Holidaye pracoval naplno. Snažil se zařadit všechno, co viděl, do obrazu Blue Ridge, který měl v mysli. Ale vůbec to nesedělo. Pozoroval svahy, po kterých sestupovali, viděl hájky ovocných stromů, hledal známé ovoce, nacházel jablka, třešně, broskve a švestky, ale zároveň tucty jiných, a mnoho z nich mělo barvu či velikost, kterou vůbec neznal. Tráva měla všechny odstíny zelené, ale byla také karmínová, levandulová a tyrkysová. Mezi tou sbírkou veškeré možné vegetace rostly skupinky stromů, které vzdáleně připomínaly duby, až na to, že byly celé od kmene až po listy zářivě modré.</p>
<p>Nic z toho vůbec nevypadalo jako Blue Ridge Mountains ve Virginii ani jako kterékoliv jiné hory ve Spojených státech, o kterých kdy slyšel.</p>
<p>Dokonce i den byl zvláštní. Mlha propůjčovala celému údolí zastřený vzhled, a projevovalo se to i v barevných tónech země. Všechno jako by získalo jakýsi zimní nádech – přestože vzduch byl horký jako uprostřed léta a slunce prosvítalo mezi mraky.</p>
<p>Ben opatrně prozkoumával vzhled, vůni a atmosféru země a zjistil, že by skoro věřil tomu, že Landover je přesně to, co tvrdí Questor Thews – úplně jiný svět.</p>
<p>Dumal nad tou vyhlídkou, snaže se udržet krok se svým průvodcem. Nebyl to malý ústupek, který měl udělat. Každičký– kousek logiky a zdravého rozumu, nashromážděný v právníkově mysli, dokazoval, že Landover je jenom jakýsi trik, že pohádkové světy jsou jen sny spisovatele a že se dívá na kousek staré dobré Anglie ukryté v Blue Ridge včetně hradů a rytířů ve zbroji. Logika a zdravý rozum říkaly, že existence takového světa, světa mimo, ale nějak spojeného s jeho vlastním, světa, který nikdo nikdy neviděl, byla tak přitažená za vlasy, že byla skoro nemožná; Zóna soumraku; Krajní meze. A skoro nemožná, protože lze tvrdit, že koneckonců všechno je teoreticky možné.</p>
<p>A přesto byl tady, a jak jinak by se to dalo vysvětlit, kdyby to nebylo tak, jak říkal Questor Thews? Vypadalo to, bylo to cítit a mělo to atmosféru jako skutečné. Vypadalo to skutečně – ale zároveň to vypadalo úplně cize, jako něco, co nikdy nepoznal, o čem nikdy neslyšel. Tahle země byla fantazie, směsice barev a tvarů, která ho překvapovala a okouzlovala na každém kroku – a zároveň i děsila.</p>
<p>Ale jeho počáteční pochybnosti se už začaly rozplývat. Co když je Landover opravdu jiný svět? Co když je opravdu tím, co Meeks sliboval?</p>
<p>Ta myšlenka ho rozveselila. A naplnila úžasem.</p>
<p>Pokradmu se podíval na Questora. Vysoká shrbená postava pochodovala svědomitě vedle něj a za ní se táhly cípy šedých šatů, ozdobené šerpami a stuhami a váčky z vesele barevn0ho hedvábí, soví obličej lemovaný bílými vlasy a vousy. Questor rozhodně vypadal, že se cítí jako doma.</p>
<p>Benův pohled zabloudil zpět na široké údolí a Ben vědomě otevřel několik doteď pevně uzamčených dvířek v hlubokých zákoutích své mysli. Možná, že by logiku a zdravý rozum měl na chvíli vystřídat instinkt, pomyslel si.</p>
<p>Přesto by neuškodil pár diskrétních otázek.</p>
<p>„Jak je možné, že ty i já hovoříme stejným jazykem?“ zeptal se najednou svého společníka. „Kde ses naučil mluvit anglicky?“</p>
<p>„Hmmmmm?“ Čaroděj se ohlédl, zaměstnán něčím jiným.</p>
<p>„Jestliže je Landover v jiném světě, jak to, že mluvíš tak dobře anglicky?“</p>
<p>Questor zavrtěl hlavou. „Vůbec anglicky nemluvím. Mluvím jazykem své země – alespoň tedy jazykem, kterým mluví zdejší lidé.“</p>
<p>Ben se zamračil. „Ale vždyť teď mluvíš anglicky, ksakru! Jak jinak bychom spolu mohli mluvit?“</p>
<p>„Ach, už ti rozumím,“ zasmál se Questor. „Já nemluvím tvým jazykem – ty mluvíš mým“</p>
<p>„Tvým?“</p>
<p>„Ano, kouzelné schopnosti medailonu, který ti dovolil vstoupit do Landoveru, ti také daly schopnost okamžitě komunikovat se všemi jeho obyvateli, a to jak mluveným slovem, tak i psaným.“ Zašmátral v jedné z kapes a vytáhl</p>
<p>vybledlou mapu. „Tady, přečti něco z toho.“</p>
<p>Ben vzal mapu do rukou a studoval detaily. Jména měst, řek, horských hřbetů a jezer byla všechna v angličtině.</p>
<p>„Tohle je napsané anglicky!“ trval na svém podávaje mapu zpět.</p>
<p>Questor zavrtěl hlavou. „Nikoliv, Výsosti, je to napsané landoversky – jazykem této země. Jen to vypadá, že to je anglicky – a jen tobě se to zdá. Teď s tebou mluvím také landoversky, ale připadá ti to jako tvůj jazyk. Umožňují to kouzelné vlastnosti medailonu.“</p>
<p>Ben se na chvíli zamyslel a snažil se rozhodnout, na co by se ještě mohl zeptat o jazyku a komunikaci, ale nakonec dospěl k názoru, že už vlastně není na co se ptát. Změnil téma.</p>
<p>„Nikdy jsem neviděl nic takového jako tyhle stromy,“ oznámil svému průvodci a ukázal na zvláštní modré duby. „Co to je?“</p>
<p>„To jsou modrásky.“ Questor zpomalil a zastavil se. „Rostou jen v Landoveru, pokud vím. Před tisíci lety byly vytvořeny magií víl a dány Landoveru. Zadržují mlhy a dodávají do země život“</p>
<p>Ben se v pochybnostech zamračil. „Myslel jsem, že to dělá slunce a déšť.“</p>
<p>„Slunce a déšť? Ne, slunce a déšť tomu procesu jen pomáhají, ale životním zdrojem Landoveru je magie a modrásky mají velmi silnou magii.“</p>
<p>„Magie víl, říkáš –jako magie umožňující nám komunikaci?“</p>
<p>„Táž, Výsosti. Když ji vytvořily, daly víly zemi magii. Teď žijí v mlhách okolo nás.“</p>
<p>„V mlhách?“</p>
<p>„Tamhle.“ Questor ukázal prudkým pohybem směrem k horám, které obklopovaly údolí a jejichž vrcholky a lesy byly zahalené v šedi. „Tam žijí víly.“ Pohlédl znovu na Bena. „Viděl jsi ty obličeje v mlhách, když jsi procházel tunelem z vašeho světa do našeho?“ Ben přikývl. „To byly obličeje víl. Jen stezka, po které jsi kráčel, patří k oběma světům. Proto jsem měl takové obavy, jestli jsi z ní nesešel příliš daleko.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho. „Co kdyby ano?“ zeptal se Ben nakonec.</p>
<p>Shrbený muž zatahal za šedivé šaty, aby je vysvobodil z křoví, o které se zachytily. „No, to bys mohl zabloudit příliš hluboko do světa víl a být navždy ztracen.“ Odmlčel se. „Máš hlad, Výsosti?“</p>
<p>„Cože?“ Ta otázka vyvedla Bena z míry. Pořád přemýšlel o svém setkání se světem víl a o možnosti být v něm navždy ztracen. Až doteď se mu zdál svět, do kterého přišel, docela bezpečný.</p>
<p>„Jídlo a pití – napadlo mě, že jsi možná nějakou dobu nejedl.“</p>
<p>Ben zaváhal. „Nejedl jsem od rána, když se to tak vezme.“</p>
<p>„Dobře. Pojď za mnou.“</p>
<p>Questor prošel okolo něho k malému shluku modrásků na kraji dubového lesíka. Počkal, až se k němu Ben připojí, pak zdvihl ruku a z jednoho stromu ulomil čerstvou větev. Ulomila se čistě a bez hluku. Čaroděj si klekl, uchopil konec větve jednou rukou a druhou otrhal listy, které mu spadaly do klína.</p>
<p>„Tady, ochutnej,“ nabídl mu jeden z listů. „Kousni si.“</p>
<p>Ben vzal list do ruky, prohlédl si ho, pak si opatrně kousl a žvýkal. Obličej se mu rozzářil překvapením. „Chutná to jako… jako meloun.“</p>
<p>Jeho společník přikývl a usmál se. „A teď větev. Takhle si ji podrž.“ Držel ji ulomeným koncem nahoru. „Teď saj – tady, na zlomu.“</p>
<p>Ben udělal, co mu řekl. „No, to snad není možné!“ zašeptal. „Chutná to jako mléko!“</p>
<p>„Je to základ lidského živobytí v údolí,“ vysvětloval Questor a sám žvýkal jeden list. „Můžeš žít jen o modráskách a malém množství čisté vody, když nemáš nic jiného – a jsou tady takoví. Vždycky tomu tak nebývalo, ale časy se mění.“</p>
<p>Roztržitě se odmlčel. Pak pohlédl na Bena. „Modrásky rostou divoce všude v údolí. Jejich reprodukční schopnost je ohromující – dokonce i nyní. Podívej – podívej, co se zatím stalo.“</p>
<p>Ukázal na strom, kde byla větev ulomena. Rána se už zacelovala a začínala znovu rašit.</p>
<p>„Do rána začne růst nová větev. Za týden bude všechno tak, jak jsme to našli teď – tedy, mělo by být.“</p>
<p>Ben přikývl bez poznámek. Přemýšlel o Questorových pečlivě formulovaných komentářích. „Časy se mění… Jejich reprodukční schopnost je ohromující – dokonce i nyní… Za týden bude všechno tak, jak jsme to našli teď – tedy, mělo by být.“ Pozorně se zadíval na modrásky za stromem, který si Questor vybral. Zdálo se, že nerostou tak dobře, listy trochu chřadly a větve byly poněkud skleslé. Něco je tížilo.</p>
<p>Questor přerušil jeho tok myšlenek. „No, teď když jsme ochutnali modrásky, mohlo by přijít na řadu něco výživnějšího.“ Rychle si promnul ruce. „Dal by sis šunku s vejci, čerstvý chléb a sklenici piva?“</p>
<p>Ben se otočil. „Máš v některé z těch kapes schovaný piknikový košík?“</p>
<p>„Cože? O ne, Výsosti. Prostě pro nás jídlo vykouzlím.“</p>
<p>„Vykouzlíš…?“ Ben se zamračil. „Myslíš použít magii?“</p>
<p>„Přesně tak! Koneckonců jsem čaroděj. Teď chvíli počkej.“</p>
<p>Soví obličej se svraštil, huňaté obočí se stáhlo. Ben se naklonil dopředu. Od snídaně nic nejedl, ale byl víc zvědavý než hladový. Uměl tenhle zvláštní chlapík opravdu čarovat?</p>
<p>„Trochu soustředěných myšlenek, prsty takhle natáhnout, rychlý pohyb takhle, a… ha!“</p>
<p>Objevil se záblesk světla, obláček kouře a na zemi před nimi leželo půl tuctu jen tak pohozených vyšívaných polštářů se střapci. Ben ohromeně zíral.</p>
<p>„No, ano, myslím, že budeme potřebovat něco na sezení, zatímco budeme jíst.“ Čaroděj to přešel, jako by se nic nestalo. „Musel jsem natočit prsty víc doprava… Počkal, znovu, trochu myšlenek, prsty, rychlý pohyb…“</p>
<p>Znovu zablesklo světlo, obláček dýmu a na zemi se objevil koš vajec a celé prase, vyšňořené a lesklé, s jablkem v tlamě.</p>
<p>Questor rychle pohlédl na Bena. „Magie je občas nevypočitatelná. Prostě se musím víc snažit.“ Vytáhl své tyčkovité ruce z šatů. „Tak, teď, pozorně se dívej. Soustředěné myšlenky, ohnuté prsty, rychlý pohyb, a…“</p>
<p>Světlo zablesklo jasněji, kouř vylétl výš a zničehonic se před nimi zhmotnil masivní stůl obtížený jídlem, které by stačilo pro celou armádu. Ben překvapeně odskočil. Questor Thews opravdu dokázal čarovat tak, jak tvrdil, ale jeho vláda nad kouzly byla poněkud omezená.</p>
<p>„Hrome, to není to, co jsem… věc je v tom, že…“ Questor byl úplně pobouřený. Pronikavě se díval na stůl s jídlem. „Asi jsem prostě unaven. Zkusím to ještě jednou…“</p>
<p>„Nevadí,“ přerušil ho rychle Ben. Pro jednou už viděl dost kouzlení. Čaroděj se uraženě ohlédl. „Chci říct, že vlastně ani nemám hlad. Možná, že bychom mohli pokračovat v cestě.“</p>
<p>Questor zaváhal, pak stroze přikývl. „Je-li to tvé přání, Výsosti – výborně.“ Rychle mávl rukou a polštáře, prase, koš vajec, celý stůl s jídlem zmizely ve vzduchu. „Vidíš, že mám kouzla pod kontrolou, když si to přeji.“ oznámil škrobeně.</p>
<p>„Ano, to vidím.“</p>
<p>„Musíš vědět, že magie, kterou ovládám, je velmi důležitá, Výsosti.“ Questor byl odhodlán vše jasně vysvětlit. „Budeš moji magii potřebovat, máš-li se stát králem. Za králi Landoveru vždy stáli čarodějové.“</p>
<p>„Rozumím.“</p>
<p>Questor se na něj upřeně zadíval. Oplatil mu tímtéž. Pomyslel si, že především rozumí, že až na tohohle nedopečeného čaroděje je sám v cizí zemi, o které téměř nic neví, a že nemá nejmenší touhu znepřátelit si svého jediného společníka.</p>
<p>„Dobrá, tedy.“ Questorovo zježené peří bylo najednou zase na svém místě. Vypadal skoro nesměle. „Myslím, že můžeme pokračovat směrem k hradu, Výsosti.“</p>
<p>Ben přikývl. „Myslím, že bychom měli.“</p>
<p>Beze slova se opět vydali na cestu.</p>
<p>Odpoledne se vleklo, a zdálo se, že mlhy nad zemí houstnou. Vzduch byl jakoby kalný, stíny se soustředily v temných ostrůvcích a barva polí, luk, lesů, jezer a řek okolo nich postrádala jakýkoliv náznak pohybu. Prostředí bylo pochmurné, jako by měla přijít bouře, i když se žádná neblížila. Slunce pořád svítilo a ani větříček nepohnul listy stromů. Další měsíc, který zrovna vyšel z mlh, se rýsoval na obloze.</p>
<p>Ben ještě pořád přemýšlel, do čeho se to namočil.</p>
<p>Čím dál tím víc začínalo být jasné, že Landover není žádný klam, jak to předpovídal Miles Bennet. Zvířata nebyla laskavě zapůjčena sandiegskou zoo a obyvatelé nebyli dodáni agenturou Central Casting. Kouzla, která předvedl Questor, nebyly staré varietní triky s králíkem z klobouku, byla to kouzla, která se vymýšlejí ve fantasy komiksech. Bože, jak by byl Miles ohromen, kdyby viděl ten kousek se stolem a dvaceti chody! Jak by mohl někdo tak rychle vyčarovat něco takového, kdyby opravdu nebyli v pohádkovém světě, kde je magie skutečností?</p>
<p>To byla bohužel druhá strana mince, se kterou si pohrával. Landover opravdu nebyl ve Virginii, ani ve Spojených státech, ani nikde jinde na Zemi. Landover byl úplně jiný svět, a jemu se nějak podařilo překročit časovou zónu, aby se do něj dostal.</p>
<p>K čertu, je to v zrušující a děsivé zároveň!</p>
<p>Bylo to jeho přání, samozřejmě. Uskutečnil tu koupi s tím, že jede do pohádkového světa. Že si kupuje trůn pohádkového království. Ale nikdy si nepředstavoval, že to tak opravdu bude. Nikdy ho nenapadlo, že vyjde najevo, že to bude přesně podle toho inzerátu a podle toho, co říkal Meeks.</p>
<p>Najednou si vzpomněl na Annii a přál si, aby tu byla s ním. Mohla by mu pomoci smířit se s tím, co se děje, pomyslel si. Ale Annie tu nebyla, a právě proto, že ji ztratil, dostal se na tohle místo. Landover byl způsob jeho útěku před tím, co ho stála její ztráta.</p>
<p>Nabádavě zavrtěl hlavou. Musí mít na paměti, že sem přišel, aby obnovil svůj život, nechal za sebou to staré a našel zcela jiný život, než znal. Měl v úmyslu zpřetrhat všechna pouta, chtěl začít znovu. Takže by bylo bláhové oplakávat skutečnost, že možná dostal přesně to, co chtěl.</p>
<p>Kromě toho ho předhozená výzva zaujala jako nic jiného, co kdy poznal.</p>
<p>Tiše nad tím vším dumal a nechal Questora, aby ho vedl. Čaroděj od nepodařeného oběda nic neříkal, a Ben si pomyslel, že bude lépe, když se ho zatím nebude ani sám na nic ptát. Místo toho se soustředil na okolní krajinu, nejdřív na to, co bylo vidět z prudkého svahu při jejich sestupu na větší vzdálenost, a později na to, co pak bylo vidět ze dna údolí zblízka. Pohybují se směrem na východ, dá-li se pohyb slunce po obloze brát jako přesný kompas. Údolí bylo obklopeno horami a nade vším se válela mlha. Krajina jezer a řek ležela v jižním cípu údolí, poušť a křovinatá krajina na východě, kopce na severu a husté lesy na západě. Střed údolí tvořila zelená nížina s poli a loukami. Na centrálních rovinách stály hrady, mezi mlhou zahlédl jejich věže. Na severu a na západě viděl velmi temné a nepříjemně vypadající úvozy, které jakoby přitahovaly mlhy, až se nad nimi válely jako nad horkou polévkou. To všechno pozoroval, zatímco sestupovali z louky, na které ho Questor našel, když dosáhli dna údolí, uviděl své první lidi. Nevypadali nijak zvlášť – farmáři se svými rodinami, dřevorubci a lovci, několik zbloudilých kupců se svým zbožím a jeden jezdec s nějakou standartou. Až na toho jezdce vypadali všichni poněkud sešle. Měli nuzné oblečení, jejich nářadí a povozy byly otlučené a náklad opotřebovaný. Příbytky farmářů už zažily lepší dny a postrádaly jakoukoliv údržbu. Všichni vyhlíželi unaveně.</p>
<p>Ben to všechno včetně lidí viděl jen zdálky, takže si nemohl být jistý, je-li to všechno tak opravdu. Přesto si nemyslel, že by se mýlil.</p>
<p>Questor Thews o tom neříkal nic.</p>
<p>Asi tak půl odpoledne bylo za nimi, když se najednou stočili na sever. Před nimi ležel pás zalesněných kopců, zahalený v cárech mlhy, která nad stromy visela jako kouř z továrny. Mlčky jím prošli, vybírajíce si opatrně cestu mezi větvemi a listy, které zastiňovaly stezku. Byli pěkný kus na sever od krajiny jezer a řek, které Ben viděl předtím, a přesto sem tam zahlédl mezi stromy jezírko či rybník, kousky černé vody odrážející tlumené sluneční světlo v jasných skvrnách. I nad nimi visely stopy mlhy. Ben se neklidně rozhlédl kolem. V tomto lese byly náznaky atmosféry jako ve světě víl.</p>
<p>Vyšplhali na vysoký hřbet, který se tyčil nad vrcholky stromů, a Questor naznačil, že se mají zastavit. „Podívej se tam dolů, Výsosti,“ řekl a ukázal směr.</p>
<p>Ben se podíval. Několik mil od nich mezi stromy, mlhami a stíny ležela mýtina zalitá sluneční září. Barvy zářily jasně jako duha a zdálo se, že tam vlají vlajky v lehkém vánku, který ale na tento útes nedosahoval.</p>
<p>Questor znovu ukázal dolů „To je Srdce, Výsosti. Tam budeš za několik dní, až bude rozeslána zpráva o tvém příchodu, korunován na krále Landoveru. Každý král byl korunován tam – každý král, od té doby, co Landover vznikl.“</p>
<p>Ještě chvíli stáli na útesu a dívali se dolů na jediné jasné místo uprostřed mlžného oparu a stínu. Nikdo z nich nepromluvil.</p>
<p>Pak se Questor otočil. „Pojď, Výsosti, Tvůj hrad leží přímo před námi.“</p>
<p>Ben ho poslušně následoval.<strong>Ryzí Stříbro</strong></p>
<p>Stromy se kolem nich zavřely, objevila se mlha, a Questor Thews se s Benem Holidayem ocitli opět v lese. Stíny opět pokryly cestu a barvy a atmosféra Srdce zmizely. Ben kráčel odhodlaně vpřed a držel krok s kolébající se postavou čaroděje, což nebylo vůbec snadné, neboť Questor přes svůj podivný styl vyvíjel obdivuhodné tempo. Ben si přehodil vak z jedné raky do druhé, protože už dostával křeče. Volnou rukou si promnul ramena a povytáhl rukávy. Záda jeho svetru byla úplně promočená.</p>
<p>Člověk by myslel, že by mohli dát svému novému králi k dispozici eskortu a kočár, místo aby ho nechali takhle pochodovat, bručel si pro sebe. Na druhé straně v Landoveru možná nepoužívají kočáry. Třeba létají na okřídlených koních. Questor Thews měl možná nějaké vyčarovat.</p>
<p>Raději to ale ani nevyslovil, když si vzpomněl na Questorovy pokusy o vyčarování oběda. Asi bude lépe zůstat u chůze.</p>
<p>Přišli k další řadě modrých smrků, které rostly tak hustě u sebe, že jehličí na zemi vytvářelo hustý koberec. Větve se na ně tlačily a pleskaly je do tváří, a museli sehnout hlavy, aby prošli. Potom se stromy rozestoupily, les přešel v louku a před nimi stál hrad.</p>
<p>Ben Holiday zůstal udiveně stát. Byl to tentýž hrad, který viděl už předtím – ale teď ho viděl jasně. Byl asi půl míle daleko, uprostřed jezera, na ostrově, který byl právě tak velký, aby se na něj hrad vešel. Jezero bylo kovově šedé, ostrov holý až na několik křovisek. Hrad byl spletencem kamene, dřeva a kovových věží, ochozů, chodeb a chodníků, které vyrážely do nebe jako prsty zlomené ruky. Vrstva mlhy pokrývala celý ostrov i s jezerem a převalovala se jako v tmavém kotli. Nebyla tu nikde žádná barva – žádné vlajky, zástavy, prapory, nic. Kámen a dřevo měly barvu hlíny kolem a kov vypadal, jako by barvu ztratil. Ačkoliv se zdálo, že malta a kameny stále pevně drží na svém místě, hrad vypadal jako ulita bez života.</p>
<p>Mělo to v sobě něco z Drákuly.</p>
<p>„Tohle je hrad landoverského krále?“ zeptal se Ben nedůvěřivě.</p>
<p>„Hmmmm?“‚ Questor byl opět mimo. „Ach, ano, to je on. To je Ryzí Stříbro.“</p>
<p>Ben shodil vak z ramene. „Ryzí Stříbro?“ „To je jeho jméno.“</p>
<p>„Ryzí Stříbro – jako blýskavé a naleštěné?“</p>
<p>Questor nadzdvihl obočí. „Býval takový, Výsosti.“</p>
<p>„Býval, skutečně? Kdysi, v dávných dobách, mám takový dojem.“ Pocítil silné zklamání. „Vypadá spíš jako Špinavá Díra než Ryzí Stříbro.“</p>
<p>„To je práce Skvrny.“ Čaroděj si založil ruce na prsou a pohlédl přes louku. „Byl takový před dvaceti lety.</p>
<p>Výsosti – skutečně ne tak dávno. Tohle udělala Skvrna. Hrad byl předtím zářný a naleštěný, jak říká jeho jméno. Kámen byl bílý, dřevo čisté a železo se blýskalo. Nebyla tu žádná mlha zakrývající slunce. Ostrov byl pokryt květinami všech barev a jezero bylo blankytně modré. Bylo to nejkrásnější místo v celé zemi.“</p>
<p>Ben sledoval jeho pohled na noční můru, která čekala dole. „A co se stalo, že se vše změnilo?“</p>
<p>„Skvrna. Když, před dvaceti lety zemřel poslední opravdový král Landoveru a žádný dědic nenastoupil na trůn, začalo odbarvování. Bylo to zpočátku pomalé, ale tempo vzrůstalo, jak čas ubíhal a nenastoupil žádný král. Život prchá z Ryzího Stříbra a Skvrna předznamenává jeho pád. Žádné čištění, broušení nebo leštění kamene, dřeva a kovu ho nemůže obnovit.“ Rozhlédl se. „Umírá, Výsosti. Následuje svého pána do hrobu.“</p>
<p>Ben zamrkal. „Mluvíte o něm, jako by byl živý.“ Soví tvář přitakala. „Také že je, Výsosti – tak živý, jako ty nebo já.“</p>
<p>„Ale umírá?“ „Pomalu a bolestně.“</p>
<p>„A to je místo, kde chceš, abych žil – v umírajícím hradě?“</p>
<p>Questor se usmál. „Musíš. Jsi jediný, kdo jej může vyléčit.“ Vzal Bena za paži a popotáhl vpřed. „Pojď, Výsosti. Uvidíš, že vevnitř je docela pohodlný, tam je jeho srdce stále ještě horké a jeho život silný. Ve skutečnosti to není tak hrozné, jak by se mohlo zdát. Pojď. Bude ti dobrým domovem. Pojď.“</p>
<p>Sešli přes louku dolů k místu, kde vody jezera líně omývaly trsy trávy. Rostliny rostly v hustých chomáčích kolem míst, kde voda vymlela hlínu a vytvořila kaluže plné stojaté vody. Žáby kuňkaly, hmyz bzučel a jezero mírně páchlo rybinou.</p>
<p>Vytažena na břeh tam ležela loď s rytířskou hlavou vyřezanou na přídi, s nízkými okraji a s kormidlem na zádi.</p>
<p>Questor ukázal a oba vylezli na palubu. Ben usedl na přední lavici, zatímco Questor zůstal u kormidla. Jen co se usadili, loď se začala hýbat. Odpoutala se od břehu a vklouzla tiše do vody. Ben se zvědavě rozhlédl. Nemohl najít žádný pohonný zdroj lodi.</p>
<p>„Dotek tvých rukou řídí její směr,“ řekl Questor náhle.</p>
<p>Ben zíral na své ruce, které svíraly okraje lodi. „Mých rukou?“</p>
<p>„Loď je, stejně jako hrad, živá. Říká se jí jezerní sběračka. Reaguje na dotek těch, kterým slouží. Ty jsi teď ten nejvyšší z nich. Přej si, aby tě někam dopravila, a ona to udělá.“</p>
<p>„Kam se mám chtít dopravit?“</p>
<p>Questor se lehce usmál. „K hlavní bráně, řekl bych, Výsosti.“</p>
<p>Ben sevřel okraje a tiše pronesl myšlenku. Loď se svižně rozjela přes tmavou vodu, zanechávajíc za sebou brázdu s bílými čepičkami vln.</p>
<p>„Pomalu, Výsosti, pomalu,“ varoval Questor. „Pronášíš svou myšlenku příliš zhurta.“</p>
<p>Ben uvolnil své sevření i své myšlenky a loď zpomalila. Bylo vzrušující používat i takto malou magii. Prsty pomalu pohladil hladké dřevo na okrajích lodi. Bylo teplé a vibrující. Bylo jako živé.</p>
<p>„Questore?“ Obrátil se dozadu na čaroděje. Živoucí pocit lodi ho trochu zneklidňoval, ale nechal ruce na místě. „Co jsi to předtím říkal o tom, že mám hrad vyléčit?“</p>
<p>Prsty jedné ruky se zvedly, aby poškrábaly soví tvář. „Ryzí Stříbro, stejně jako Landover, potřebuje krále. Hrad bez něj zanikne. Tvoje přítomnost uvnitř hradu obnoví jeho život. Učiníš-li jej svým domovem, jeho život se zase naplno vrátí.“</p>
<p>Ben pohlédl dopředu na strašidelné zjevení, s jeho tmavými věžemi a hradbami, s vybledlými stěnami a s prázdnýma očima. „A co když jej svým domovem neučiním?“</p>
<p>„Ó, myslím, že učiníš,“ odvětil čaroděj záhadně.</p>
<p>Mysli si co chceš, pomyslel si Ben, ale mlčel. Jeho zrak zůstal upřen na přibližující se hrad, na mlhu a stíny, které ho obklopovaly. Očekával, že se každou chvíli na věži musí objevit něco s tesáky a že spatří kolem kroužit netopýry.</p>
<p>Neviděl však nic.</p>
<p>Loď přistála jemně u břehu ostrova a Ben s Questorem vystoupili. Obrovská klenutá vstupní brána byla přímo před nimi, jako otevřená tlama připravená pozřít je vcelku. Ben si přehodil vak z jedné ruky do druhé a zaváhal. Jestli se něco změnilo, tak to bylo to, že hrad vypadal ještě hůře zblízka než z dálky.</p>
<p>„Questore, nejsem si úplně jist, že…“</p>
<p>„Pojď, Výsosti,“ přerušil ho čaroděj, opět ho uchopil za paži a opět ho postrkoval dopředu. „Tady venku nemůžeš vidět nic, co by stálo za vidění. Kromě toho, ostatní už čekají.“</p>
<p>Ben klopýtl a nervózně se zadíval nahoru na ochozy a věže, kámen byl vlhký a v rozích a prasklinách byly pavučiny. „Ostatní? Jací ostatní?“</p>
<p>„Ale přece ti, kteří slouží trůnu – tví služebníci. Výsosti. Ne všichni zanechali služby králi.“</p>
<p>„Ne všichni?“</p>
<p>Ale Questor ho buď neslyšel, nebo ho ignoroval, a pospíchal vpřed, čímž donutil Bena, aby také zrychlil. Prošli vstupní bránou, přes úzký dvůr, tak tmavý a zašlý, jako zbytek hradu, druhou bránou, menší než první, a konečně dolů krátkou chodbou do haly. Nejasné světlo pronikalo vysokými, klenutými okny a mísilo se s šerem a stíny</p>
<p>uvnitř. Ben se rozhlédl. Dřevo sloupu a podpěr bylo čisté a naleštěné, kámen vydrhnutý a stěny a podlaha byly pokryté koberci a tapisériemi, které si zachovaly trochu ze své původní barvy. Bylo tam dokonce několik kusů strohého nábytku. Nebýt šedého nádechu, který se zdál být všude, místnost by byla téměř veselá.</p>
<p>„Vidíš, tady vevnitř to je o hodně lepší,“ trval na svém Questor.</p>
<p>Ben bez nadšení přikývl. „Úžasné.“</p>
<p>Došli ke dveřím, které ústily do jeskyňovité jídelny s obrovským stolem a s šarlatově vypolštářovanými vysokými opěradly. Od stropu visely svícny ze zašlého stříbra, a ačkoliv bylo léto, v krbu na druhé straně místnosti hořel oheň. Ben následoval Questora do jídelny a zastavil se.</p>
<p>Tři postavy stály v řadě napravo od stolu. Jejich oči se setkaly.</p>
<p>„Tvůj osobní personál, Výsosti.“ oznámil Questor. Ben vytřeštil oči. Jeho personál tvořil pes a dvě opice s velkýma ušima – nebo dva tvorové opicím přinejmenším velice podobní. Pes stál zpříma na zadních nohách měl na sobě krátké kalhoty se šlemi, tuniku s heraldickými znaky, a brýle. Měl zlatou srst a malé uši, které vypadaly, jako by byly přidělány až dodatečně. Chlupy na hlavě a na čenichu mu dávaly trochu vzhled dikobraza. Tvorové vypadající jako opice měli krátké kalhoty a kožené pásky přes ramena k pasu. Jeden z nich byl větší a vyčouhlý. Druhý byl tlustší a měl na sobě kuchařskou zástěru. Oba měli uši jako slon a chápavé prsty na nohou.</p>
<p>Questor Benovi pokynul a oba předstoupili před psa. „Toto je Abernathy, dvorní písař a tvůj osobní sluha.“</p>
<p>Pes se lehce uklonil prohlédl si ho přes obroučky brýlí. „Vítej, Výsosti,“ řekl.</p>
<p>Ben překvapeně nadskočil. „Questore, on mluví!“ „Stejně jako ty, Výsosti,“ odpověděl pes trochu škrobeně.</p>
<p>„Abernathy je irský teriér – plemeno, z něhož pochází spousta prvotřídních loveckých psů,“ doplnil Questor. „Ale nebyl vždycky psem. Byl mužem, než se stal psem. Stal se psem díky dost nešťastné nehodě.“</p>
<p>„Stal jsem se psem kvůli tvé pitomosti,“ Abernathyův hlas nebyl dalek psímu vrčení. „A kvůli tvé pitomosti jsem psem zůstal.“</p>
<p>Questor pokrčil rameny. „Jistě, ano, byla to svým způsobem asi moje chyba.“ Povzdechl si a pohlédl na Bena. „Snažil jsem se ho převléci a magie z něj udělala tohle. Bohužel jsem zatím nepřišel na způsob, jak to obrátit. Ale jako psovi mu to docela jde, ne, Abernathy?“</p>
<p>„Šlo mi to lépe jako člověku.“</p>
<p>Questor se zamračil. „O tom by se dalo diskutovat.“</p>
<p>„Pořád hledáš nějaký způsob, jak se ospravedlnit, Questore Thewsi. Kdyby mi nezůstala má inteligence – která je, naštěstí, mnohem vyšší, než tvá – byl bych určitě dán do nějakého útulku a tam zapomenut!“</p>
<p>„To je ale velice nevlídné.“ Vrásky se prohloubily. „Možná by se ti víc líbilo, kdybych tě proměnil v kočku!“</p>
<p>Abernathyho odpovědí bylo štěknutí. Questor sebou škubl a zrudl. „Rozuměl jsem, Abernathy, a chci, abys věděl, že se mi to nelíbí. Pamatuj, kde jsi. Pamatuj, že stojíš před králem.“</p>
<p>Abernathyho chundelatá tvář pohlédla vážně na Bena. „Tím hůř pro něj.“</p>
<p>Questor na něj temně pohlédl a potom se obrátil ke tvorům stojícím vedle něj. „Toto jsou koboldi,“ sdělil Benovi, který se stále vzpíral myšlence, že jeho osobní sluha je mluvící pes. „Mluví svým vlastním jazykem a ten náš nepoužívají vůbec, ale rozumějí mu docela dobře. Mají jména ve svém jazyce, ale ta by pro tebe nic neznamenala. Dal jsem jim proto jména podle vlastního uvážení, a oni souhlasili. Ten vyšší je Mozol, dvorní posel. Ten tlustší je Pastinák, dvorní kuchař.“ Pokynul jim. „Pozdravte Jeho Výsost, koboldi.“</p>
<p>Koboldi se uklonili. Když se narovnali, jejich rty se rozevřely a v děsivém úsměvu odhalily řady ostrých zubu. Tiše zasyčeli.</p>
<p>„Pastinák je pravý kobold.“ řekl Questor. „Je to duch, který se rozhodl raději sloužit v lidském domě, než strašit. Jeho kmen je jeden z těch, které vyšly ze světa víl a zůstaly zde. Mozol je tvor spíše divoký než domácký.</p>
<p>Rodem je kobold, ale má vlastnosti také jiných magických bytostí. Může procházet přes mlhy jako ony, ale nemůže tam zůstat. Může prolétnout Landoverem jako víla. Je ale svázán s Ryzím Stříbrem stejným způsobem jako Pastinák a musí se vždy vrátit.“</p>
<p>„Z důvodů, které člověk a pes může jenom tušit.“ doplnil Abernathy.</p>
<p>Mozol se na něj zašklebil a zasyčel.</p>
<p>Ben odtáhl Questora na stranu. Dalo mu dost práce, aby zakryl své podráždění. „Co přesně se tady děje?“</p>
<p>„Hmmmmm?“ Questor na něj tupě zíral.</p>
<p>„Sleduj mé rty. Jestli tomu dobře rozumím, tak král Landoveru žije v žaláři a slouží mu zvěřinec. Jsou tu pro mě schována ještě nějaká další překvapení? Co mám za armádu – stádo dobytka?“</p>
<p>Čaroděj vypadal trochu rozpačitě. „No, ve skutečnosti, Výsosti, armádu nemáš vůbec žádnou.“</p>
<p>„Žádnou armádu? Proč ne?“</p>
<p>„Byla rozpuštěna, obávám se, před více než tuctem let.“</p>
<p>„Rozpuštěna? No dobře, a co poddaní – dělníci, sluhové, lidé starající se o chod věcí? Kdo to všechno dělá?“</p>
<p>„My, my čtyři.“ Questor zahrnul gestem Abernathyho a oba koboldy.</p>
<p>Ben zůstal ohromeně stát. „Není divu, že hrad umírá. Proč si proboha nevezmete nějakou pomoc?“</p>
<p>„Nemáme peníze na zaplacení.“</p>
<p>„Co tím chceš říct, že nemáte peníze? Nemáte královský poklad nebo něco takového?“</p>
<p>„Pokladnice je prázdná. Není tam jediná mince.“</p>
<p>„No a nevybírá trůn nějaké daně, aby peníze byly?“ Benův hlas zesiloval. „Jak platili králové v minulosti?“</p>
<p>„Vybírali daně.“ Questor pohlédl rozzlobeně na Abernathyho, který vrtěl pobaveně hlavou. „Bohužel, daňový systém se rozpadl před několika lety. Od té doby nebylo do pokladnice zaplaceno nic.“</p>
<p>Ben pustil vak na zem a dal si ruce v bok. „Nech mě to shrnout. Koupil jsem království, kde král nemá žádnou armádu, žádné sloužící kromě vás čtyř, a žádné peníze? A za to jsem zaplatil milion dolarů?“</p>
<p>„Chováš se nerozumně, Bene Holidayi.“</p>
<p>„To záleží na tom, v čí jsi kůži, řekl bych!“</p>
<p>„Musíš být trpělivý. Ještě jsi neviděl vše, co je k vidění, a ještě jsi nezjistil vše, co se dá o Landoveru zjistit. Problémy daní, poddaných a armády se mohou vyřešit okamžitě poté, co se bude dostatečně pozorně hledat řešení. Nesmíš zapomenout, že v Landoveru nebyl žádný král po dobu dvaceti let. Nesmíš tedy očekávat, že všechno bude tak, jak má být.“</p>
<p>Ben se nevesele zasmál. „To byl ten nejzdrženlivější výrok roku. Podívej, Questore, přestaňme kolem toho chodit jako kolem horké kaše. Co ještě musím vědět jako král Landoveru? Jaké špatné zprávy ještě schováváš?“</p>
<p>„Ach, myslím, že většinu již máš za sebou, Výsosti.“ Čaroděj se usmál odzbrojujícím úsměvem. „Budeme mít dostatek času probrat to později, ale myslím, že večeře by měla mít přednost. Byl to dlouhý den, dlouhá cesta, a vím, že jsi unavený a hladový.“</p>
<p>Ben ho zarazil. „Nejsem ani unavený, ani hladový. Chci vědět, co ještě jsi…“</p>
<p>„Všechno má svůj čas – musíš pamatovat na své zdraví, Výsosti,“ pokračoval monotónně Questor, ignoruje jeho poznámky. „Pastinák nám připraví jídlo – magie hradu stále udržuje spíž dobře zásobenou – a zatímco tak bude činit. Abernathy ti ukáže tvé pokoje, kde se můžeš umýt, převléknout a trochu si odpočinout. Abernathy, doprovoď, prosím, Jeho Výsost do jeho ložnice a dohlédni, ať má vše, co potřebuje. Přijdu za chvíli.“</p>
<p>Otočil se a odešel z místnosti dřív, než mohl Ben něco namítnout. Mozol a Pastinák také odešli. Bena nechali zírat na Abernathyho</p>
<p>„Výsosti?“ Pes pokynul k spirálovému schodišti vedoucímu nahoru do tmy hradu.</p>
<p>Ben beze slova pokývl. Očividně v tuto chvíli nezjistí nic nového.</p>
<p>„Veď mne, McDuffe,“ povzdechl si.</p>
<p>Vydali se spolu nahoru.</p>
<p>Ukázala se to být velmi zdravá cesta. Šplhali po nesčetných schodištích a prošli alespoň půltuctem šerých pokojů, než se dostali na místo. Ben strávil většinu času úvahami o tom, že je králem bez jakékoliv parády, že je pánem hradu Drákula, a to je tak vše. Měl víc dávat pozor na cestu, po které šli, káral se, když konečně dorazili na místo, když už pro nic jiného, tak aby byl schopen najít cestu zpět bez pomoci. Měl mlhavou představu o kamenných podlahách a dřevěných podpěrách stropů, o dubových dveřích a železných zámcích, o tapiseriích a erbech, o vybledlých barvách a odbarvení způsobené Skvrnou – ale o moc víc nevěděl.</p>
<p>„Tvoje koupelna, Výsosti,“ oznámil Abernathy před těžkými, dřevěnými, vyřezávanými dveřmi.</p>
<p>Ben nakoukl dovnitř. Byla tam vana s nožičkami ve tvaru tlap s drápy, se zaobleným dnem, plná kouřící vody, podnos s mýdly, hranička s plátěnými ručníky, oblek na převlečení a pár bot na stoličce.</p>
<p>Koupel přímo lákala. „Jak se ti povedlo udržet vodu po celou dobu takhle teplou?“ zeptal se, náhle zaujat stoupající párou.</p>
<p>„To hrad, Výsosti. Stále si udržuje něco ze své magie. Potraviny do spíže, teplou vodu ke koupelím – to je tak vše, na co má ještě sílu.“ Abernathy se zarazil a chystal se odejít.</p>
<p>„Počkej!“ zvolal Ben náhle. Pes se zastavil. „Já, ehm… Chtěl jsem ti jen říct, že se omlouvám, že jsem byl tak překvapen, když jsi promluvil. Nechtěl jsem se chovat hrubě.“</p>
<p>„Jsem na to docela zvyklý, Výsosti,“ odpověděl Abernathy, a Ben si nebyl jist, jestli myslel hrubost nebo překvapení. Pes na něj pohlédl přes obroučky brýlí. „V každém případě, ačkoliv jsem uznáván po celém Landoveru jako velká kuriozita, pochybuji, že budu to největší překvapení, které zažiješ.“</p>
<p>Ben se zamračil. „Čímž myslíš?“</p>
<p>„Čímž myslím, že se toho musíš hodně naučit a že lekce budou pravděpodobně dost udivující.“</p>
<p>Rychle se uklonil, vycouval ze dveří a tiše je za sebou zavřel. Benovo zamračení se prohloubilo. Poslední poznámka zněla skoro jako varování, pomyslel si. Znělo to, jako by mu Abernathy naznačoval, že to nejhorší ho teprve čeká.</p>
<p>Vyhnal tu myšlenku z hlavy, svlékl si šaty, vlezl do vany a blaženě se ponořil do vody. Zůstal ve vaně skoro hodinu, přemýšleje o tom, co všechno se přihodilo. Kupodivu, střed jeho zájmů se od jeho příchodu do Landoveru úplně posunul. Předtím se jeho pozornost soustředila na to, jestli to, co viděl a spatřil, bylo pravé nebo vytvořené mistrnými efekty a důmyslem moderní vědy. Teď se jeho pozornost soustředila na to, jestli tady má vůbec co pohledávat. To, co mu Questor dosud o království odhalil, bylo přinejmenším skličující. Zaplatil milion dolarů za trůn, který nevládl žádným poddaným, žádné armádě, bez pokladu a bez příjmů z daní. Zjistil, že se začíná více a více smiřovat s tím, že Landover je skutečně jiný svět daleko od toho jeho, svět, v němž magie skutečně působí, než aby souhlasil, že koupil trůn, který nevládne ničemu.</p>
<p>Přesto ale nebyl tak úplně spravedlivý, pokáral se. Zaplatil za trůn, ale také za zem – a země vypadala přesně tak, jak byla inzerovaná. Kromě toho musel čekat, že království bude po dvaceti letech bezvládí trochu rozházené. Nemohl očekávat, že fungující daňový systém, armáda v pohotovosti, poddaní či plná pokladnice přežijí dvacet let bez krále. Věci samozřejmě po určité době vyjedou ze zaběhnutých kolejí. Je logické, že musí trochu zapracovat, aby se vše dalo opět do pořádku.</p>
<p>Tak čeho se bojí? V porovnání s jeho počátečním očekáváním byl Landover mnohem víc, než jak mohl doufat, nebo ne?</p>
<p>Ale Abernathyho skrytá hrozba i jeho vlastní pochybnosti ho stále pronásledovaly a nemohl se jich nijak zbavit. Skončil s koupelí, vylezl z vany a osušil se. Voda ve vaně zůstala stejně horká po celou dobu, co v ní byl. Místnost byla také příjemná – dokonce i kamenná podlaha pod jeho bosýma nohama byla teplá. Měl podivný pocit vibrací ve vzduchu, jako by hrad dýchal…</p>
<p>Přerušil tok svých myšlenek, neochotný v nich pro tuto chvíli pokračovat, a začal se oblékat. Natáhl si punčochy, nějaké volné spodní prádlo, které se upevňovalo šněrováním, kalhoty v barvě lesní zelené, s tkaničkami a páskem, volnou krémovou košili se smyčkami uchycenými kovovými háčky. Provedení toho všeho se mu zdálo nezvyklé – vše bylo bez knoflíků, zipů, háčků a gum, na které byl zvyklý – ale bylo to pohodlné a cítil se v tom dobře.</p>
<p>Právě si natahoval pár měkkých kožených bot a přemýšlel, co se stalo s Abernathym, když se otevřely dveře a objevil se Questor.</p>
<p>„No, vypadáš odpočinutě a čerstvě, Výsosti.“ Čaroděj se usmál – až moc široce, pomyslel si Ben. „Byla lázeň v pořádku?“</p>
<p>„Zcela.“ Ben se také usmál. „Questore, proč neskončíme s touhle šaškárnou, a nevěnujeme…“</p>
<p>„Touhle co?“</p>
<p>„Šaškárnou.“ Ben zaváhal, pátraje v paměti po lepším výrazu „Přestaň dělat mlhu.“</p>
<p>„Mlhu?“</p>
<p>„Chválit kvalitu sociálního zařízení království, sakra! Chci vědět, do čeho jsem se to dostal!“</p>
<p>Questor pokýval zamyšleně hlavou. „Aha, rozumím. Co bys řekl, kdybych ti to předvedl?“</p>
<p>Ben rychle přitakal. „To by bylo hezké, popravdě, bylo by to úžasné.“</p>
<p>„Velmi dobře.“ Čaroděj se uklonil a vykročil z místnosti. „Pojď se mnou, prosím.“</p>
<p>Opustili koupelnu a prošli zpět na chodbu. Questor vzal Bena doprostřed hradu, kde dvoje masivní dveře otevíraly cestu do věže se schody, které se vinuly nahoru do stínu. Beze slova začali stoupat. Když došli na odpočívadlo na konci schodů, Questor požádal Bena, aby pevně přitiskl dlaň na rytinu hradu a rytíře, stejnou jako na medalionu, která byla vyryta do masivních dubových, okovaných dveří zasazených ve zdi věže. Ty se nehlučně otevřely a oni vstoupili dovnitř.</p>
<p>Ocitli se v malé, kruhové místnosti. Dolní půlka stěny se před nimi otevírala do oblaků mlhy, které proudily kolem věží hradu, tmavnoucí s přicházející nocí. Stříbrné zábradlí na sloupcích se obtáčelo ve výšce pasu kolem otevřené části. Uprostřed zábradlí byl umístěn stříbrný pultík. Ben se něj na chviličku zadíval a potom pohlédl na Questora. Místnost vypadala jako řečnická plošina, určená pro královské proslovy komukoliv, kdo by se skrýval v mracích.</p>
<p>„To je Zemězrak,“ řekl Questor. „Popojdi k zábradlí, prosím.“</p>
<p>Ben učinil, jak mu bylo nařízeno. Stříbro zábradlí i pultíku bylo potřísněno Skvrnou, ale pod nánosem Ben spatřil tisíce drobných znaků vyrytých do kovu, stvořených rukou nějakého nesmírně trpělivého řemeslníka. Questor se přehraboval ve váčcích, které měl pověšené u pasu, a pak vytáhl zašlou mapu, kterou ukázal Benovi, když mu vysvětloval, proč rozumí a umí číst landoversky. Opatrně mapu roztáhl a položil ji na pultík. „Polož ruce na zábradlí před sebou, Výsosti,“ řekl. Ben tak učinil. Questor položil ruce na zábradlí vedle něj. Chvíli tak vedle sebe stáli a upírali zrak ven do tmavnoucí mlhy. Byla skoro tma.</p>
<p>Potom zábradlím proběhlo náhlé teplo a vibrace podobné těm, které Ben ucítil v koupelně.</p>
<p>„Drž ruce pevně na zábradlí,“ nařídil náhle Questor. „Podívej se na mapu pod sebou a vyber cokoliv, co bys chtěl vidět, Zemězrak ti to ukáže.“</p>
<p>Ben na něho s nedůvěrou pohlédl a pak se zadíval na mapu před sebou. Na mapě bylo zakresleno celé údolí, v mnoha barvách, aby se odlišily lesy, řeky, jezera, hory, pláně, údolí, pouště, města, kraje a tvrze, jejichž jména byla všude pečlivě vyznačena. Barvy byly vybledlé, pergamen opotřebovaný. Ben zamrkal. Jeho oči se po chvíli zastavily na Ryzím Stříbru a potom na tmavých a ohavných roklinách, které viděl předtím s kopců. Jména roklin byla ušpiněná a nečitelná.</p>
<p>„Tam,“ naznačil, nakláněje hlavu. „Ty rokliny na sever odtud. Ukaž mi je.“</p>
<p>„Temný polom,“ řekl Questor tiše. „Dobrá, Drž se pevně zábradlí, Výsosti. Zhluboka se nadechni. Soustřeď se na mapu.“</p>
<p>Benovo sevření zesílilo. Jeho oči se soustředily na mapu a na rokliny na ní vyznačené. Mlha, která obklopovala Ryzí Stříbro, kolem něho zavířila v temných pruzích a temnota přicházející noci se rozprostřela nad krajinou. Čas se zastavil. Zvědavě pohlédl na Questora. „Soustřeď se na mapu, Výsosti.“ Pohlédl zpět na mapu a soustředil se. Potom se celý hrad pod ním propadl, kamenné stěny, věže, hradby se rozplynuly do prázdného vzduchu, zmizela mlha a kolem něj zazářila jasná, hvězdnatá noc. Letěl prostorem jen se stříbrným zábradlím s pultíkem, které se kolem něj vinuly jako opora. Jeho oči se šokem rozšířily, když pohlédl dolů. Pod ním, v prázdnotě stínu a měsíčního svitu, ubíhalo údolí.</p>
<p>„Questore!“ vykřikl vyděšeně, a jeho ruce se napjaly, aby zmírnily pád.</p>
<p>Čaroděj byl vedle něho. Ruka se natáhla a stiskla jeho.</p>
<p>„Neboj se, Výsosti,“ řekl. Jeho hlas byl klidný a konejšivý, tak normální, jako by byli stále ve věži. „To je jenom dílo magie,“ pokračoval. „Nehrozí ti vůbec žádné nebezpečí, pokud se budeš držet pevně zábradlí.“</p>
<p>Ben se držel tak pevně, až mu zbělely klouby. Zjistil, že stojí pevně. Ačkoliv měl pocit pohybu, necítil ani neslyšel uhánět vzduch kolem, a pergamen na stolku se ani nepohnul. Zadržel dech a sledoval, jak několik desítek metrů pod ním ubíhá zem, panorama tmavých lesů, vystupujících hor a třpytících se jezer. Vynořily se i všechny landoverské měsíce jako sbírka barevných koulí roztroušených po obloze – bílá, broskvová, bledě fialová, tmavě růžová, barvy mořské zeleně, berylová, tyrkysová a nefritová. Byl to ten nejpodivuhodnější pohled, jaký kdy Ben zažil, jakési zátiší Dne nezávislosti.</p>
<p>Trochu se uvolnil a začal si zvykat na to, co se s ním dělo. Jednou letěl v horkovzdušném balónu. Tenhle let měl s tamtím něco společného.</p>
<p>Obletěli hory v údolí mírným obloukem a přeletěli nad mlhami světa víl.</p>
<p>„Tam se zrodila magie Landoveru, Výsosti,“ řekl Questor náhle. „Svět víl je zdrojem jeho magie – místo bezčasového a nekonečného bytí, všude a vždy. Sousedí se všemi světy a má do nich přístup. Jdou přes něj koridory, spojující světy. Časové průchody – tak se jim říká – stezky vedoucí z jednoho světa do druhého. Šel jsi jedním z těch tunelů, když jsi procházel ze svého světa do Landoveru.“</p>
<p>„Chceš říct, že svět víl leží mezi mým světem a Landoverem?“ zeptal se Ben, a náhle si uvědomil, že křičí, aby ho Questor slyšel, a že to vůbec není třeba.</p>
<p>Questor zavrtěl hlavou. „Ne tak docela. Svět víl je prchavé místo nebytí, Výsosti. Je a zároveň není, je zároveň všude a nikde. Netvoří samostatný celek, ale není ani poslední příčinou všeho. Rozumíš?“</p>
<p>Ben se usmál. „Ani slovo.“</p>
<p>„Představ si to tedy takto. Je blíže Landoveru, než všechny ostatní světy, kterých se dotýká. Landover je něco jako jeho nevlastní dítě.“</p>
<p>Podivné přirovnání, pomyslel si Ben a pozoroval mlhu ubíhající pod ním. Sestupovali a blížili se rychle k Temnému polomu. Rokliny ležely přímo pod ním, spletité území divokého lesa, které se rozkládalo u vysokých hor tvořících severovýchodní roh okraje údolí, ponurý a odpudivý les, který vypadal, že nepropouští světlo. Stíny ležely všude, a mlha ze světa víl, která byla všude v údolí, se spustila a zahalila tento kus země jako roh přikrývky.</p>
<p>„Tam přebývá čarodějnice Noční Stín,“ promluvil opět Questor. „Říká se, že přišla ze světa víl před tak dlouhou dobou, že už je zapomenuta všemi kromě ní. Říká se, že přišla do světa smrtelných proto, aby získala milence, a tím, že tak učinila, znemožnila si návrat zpět.“</p>
<p>Ben se upřeně díval dolů do tmy. Vypadalo to jako k smrti nudná díra.</p>
<p>Opět proletěli nad zemí. Letěli od horizontu k horizontu, Benovy oči vybíraly jména napsaná na pergamenové mapě, jeden význačný bod za druhým. Našel zemi Pána řek, další bytosti ze světa víl, která na sebe vzala lidskou podobu, přijala za svůj domov jezera a řeky, které dominovaly jižní polovině údolí, a vládla vílám a nymfám, které žily v jejich vodách. Ben prozkoumal kopce a vrchy na sever od Temného polomu, kde žilo nesčetně kmenů gnómů, trolů a koboldů. Někteří byli horníky, zemědělci, lovci a obchodníky, jiní byli zloději a vrazi, někteří byli pracovití a počestní, jiní leniví a potměšilí, někteří přátelští a někteří nikoliv. Questor se rozpovídal. Páni ze Zeleného Trávníku zabrali území v celém středu údolí, obrovské lány země a množství dobytka náležely několika rodinám, jejichž rodokmeny sahaly generace zpět, byli to feudální baronové, jejichž poddaní byli nevolníci pracující na polích a starající se o zvířata svých pánů.</p>
<p>„Otroci?“ přerušil ho Ben zděšeně.</p>
<p>„Vazalové!“ zopakoval Questor, zdůrazňuje to slovo. „Jsou to muži a ženy se svobodnou vůlí, ale dostávají ze země a jejích plodů jen to, co jim přidělí baroni.“</p>
<p>Otroci, pomyslel si Ben. Ať se tomu říká jakkoliv…</p>
<p>Questorův hlas hučel dál, ale Ben neposlouchal, neboť jeho pozornost upoutalo něco nového. Nejdřív myslel, že je to jen zvláštní tmavá skvrna proti siluetě jednoho z měsíců. Potom si uvědomil, že se ta skvrna pohybuje.</p>
<p>Pohybovala se k nim.</p>
<p>Letělo to z jihu jako obrovský, okřídlený stín, který se zvětšoval proti horizontu. Z beztvaré skvrny, jakou byla, když, na ni Ben poprvé pohlédl, začaly vyvstávat určitější tvary. Kůží potažená křídla se míhala, ostnatá a obloukovitá jako kostra obrovského papírového draka napjatá k prasknutí. Sudovité tělo se v letu vlnilo jako had, kůže byla pokrytá šupinami a pláty. Obrovské tlapy s drápy byly zasunuty pod tělem, nad ním se klenul hadí krk a na jeho konci byla hlava tak odporná na pohled, že se Ben mimoděk zachvěl.</p>
<p>Byl to drak.</p>
<p>„Questore!“ zašeptal Ben chraptivě a bál se promluvit.</p>
<p>Čaroděj se otočil, jeho hlava se zvedla směrem k tvorovi. „Strabo!“ zašeptal v odpověď, a v jeho hlase bylo skoro něco jako úcta.</p>
<p>Přestali se pohybovat a ztuhli uprostřed vzduchu. Drak kolem nich proletěl tak blízko, že se zdálo, že se o ně otře. Neviděl je, protože ve skutečnosti nemohli být viděni – ale Benovi se zdálo, že jejich přítomnost vycítil. Strupovitá hlava se otočila, jeho krvavé oči se na ně upřely, jeho ozubená tlama se široce rozevřela. Ostré, děsivé zasyčení se rozlehlo tichem noci a jen pomalu utichalo.</p>
<p>Ale drak nezpomalil, ani nezměnil směr. Letěl na severovýchod, až se z něj stala zase jenom tečka. Dívali se za ním, dokud nezmizel.</p>
<p>„Proboha!“ promluvil konečně Ben, jeho hlas byl stále jen šepot. Touha po dobrodružství ho náhle opustila. Podíval se divoce dolů na prázdný prostor, který se pod ním rozléhal, prostor, ve kterém stále nehybně viseli. „Ksakru, už jsem si toho užil dost, Questore! Doprav nás, odkud jsme přišli!“</p>
<p>„Mapa, Výsosti,“ řekl klidně čaroděj. „Upři oči na mapu a najdi Ryzí Stříbro.“</p>
<p>Ben tak okamžitě učinil, skoro šílený touhou mít zase pod nohama pevný kámen. Našel název hradu a soustředil na něj své myšlenky. Skoro ihned byl zase zpět ve věži, stál před otevřenou stěnou a díval se do mlhy před sebou.</p>
<p>Pustil zábradlí, jako by ho pálilo, a ustoupil rychle zpět. „Ta bestie… to byl ten drak na kterého jsem narazil v lese!“ vyrazil ze sebe.</p>
<p>„Ano, Výsosti, byl.“ souhlasil Questor a pustil také zábradlí. Soví tvář byla zamyšlená. „Jmenuje se Strabo. Žije na východě, kde údolí tvoří poušť, mokřiny a křoví. Žije tam sám, poslední svého druhu.“</p>
<p>Ben si založil ruce na prsou, náhle mu byla zima. „Byl tak blízko, že se nás mohl dotknout.“</p>
<p>„To jen tak vypadalo“ Questorův úsměv byl pokřivený. „Magie způsobila, že to tak vypadalo. Ve skutečnosti jsme vůbec neopustili tuto místnost.“</p>
<p>„Vůbec neopustili?“</p>
<p>„Můžeš to někdy zkusit sám, Výsosti. Magie Zemězraku je ve tvé moci – a již víš, jak funguje.“ „Až moc dobře, děkuji.“</p>
<p>„Dověděl jsi se tedy o Landoveru dnes již dost? Dal by sis nyní večeři?“</p>
<p>Ben získal zpět svojí rovnováhu. „Večeře by se hodila.“ Zhluboka se nadechl. „Budou u toho nějaká zvláštní překvapení? Jestli ano, rád bych o nich věděl teď – ne až poté, co se to stane.“</p>
<p>Čaroděj vykročil zpět ke dveřím. „Ne, Výsosti. U večeře nebudou žádná překvapení. Mělo by to být docela příjemné. Pojď, prosím.“</p>
<p>Šli opět po chodbách a schodech, až došli zpět do jídelny. Ben měl stále otázky, které potřebovaly odpovědi, ale byl unavený a hladový, a otázky mohly počkat. Nechal se dovést do čela stolu a usadit. Jeho žaludek se začínal uklidňovat a mrazení opouštělo tělo. Koneckonců přežil bez viditelné úhony. Takže, jestli toto bylo to nejhorší, co měl zažít…</p>
<p>„Dal by sis trochu vína, Výsosti?“ vyrušil ho Questor z myšlenek. Den byl pryč a temnota hradu rostla. Čaroděj zvedl ruku a ukázal, a lustr ožil světlem, měkké zlaté světlo bez plamene a kouře, a bez viditelného zdroje. „Další trocha magie,“ usmál se Questor, „říkal jsi, že si přeješ víno?“</p>
<p>Ben se zabořil do židle. „Ano… a nech tady tu láhev.“</p>
<p>Questor mávl a víno se mu objevilo u lokte. Čaroděj se posadil po jeho pravé straně. Abernathy a Mozol přišli a usedli vlevo. Pastinák se jistě přidá, jakmile donese jídlo z kuchyně. Byli prostě jedna velká, šťastná rodina.</p>
<p>Ben se otočil na čaroděje. „Řeknu to ještě jednou, Questore – žádná další překvapení. Chci se dozvědět všechno. Chci se dozvědět o medailonu. Chci se dozvědět o Meeksovi. Chci vědět, kdo prodal Landover, a proč. To všechno se chci dovědět.“</p>
<p>Abernathy položil pracky na stůl a podíval se na Bena přes obroučky svých brýlí. „Radši bych nejdřív vypil to víno, Výsosti, kdybych byl tebou.“</p>
<p>Chundelatá hlava významně pohlédla na Mozola usazeného vedle něj. Kobold se usmál, zasyčel a ukázal všechny své zuby.</p>
<p>Ben se natáhl pro víno.</p>
<p>Spotřeboval slušnou část láhve, než se objevil Pastinák s večeří. Kobold přinesl dušené hovězí se zeleninou, čerstvě upečeny chléb, sýry a moučník. Ať už je v nepořádku cokoliv, nikdo alespoň netrpí hlady, pomyslel si.</p>
<p>Snědl talíř masa s kusy chleba a sýra, vypil několik sklenic vína a vzpomínal na Annie a Milese a na to, co nechal za sebou. Questor a Abernathy se hádali o všechno, počínaje otázkou vyrovnané stravy až po úlohu magie ve zdravovědě. Koboldi se šklebili a snědli všechno, na co dosáhli. Když došlo na přídavky. Questor řekl, že dušené je už moc studené a navrhl, aby se ohřálo. Pastinák zasyčel a ukázal zuby. Abernathy naznačil, že studené je možná lepší. Questor nesouhlasil. Hádka byla rozhodnuta v okamžiku, kdy se Questor rozhodl jídlo ohřát s pomocí magie rovnou v kotlíku, ten explodoval v plamenech a podpálil jak celý stůl, tak plátěné prostírání na něm. Všichni vyskočili, řvali, syčeli a štěkali najednou. Questor použil znovu magii a tentokrát patnáct minut v jídelně pršelo.</p>
<p>To bylo na Bena moc. Sklenici vína v ruce, Abernathyho před sebou, odporoučel se do královských ložnic, popálený, promočený a přiopilý. Zítra, rozhodl se, když uléhal do postele, bude snad lepší den.<strong>Korunovace</strong></p>
<p>Zítřek mohl být opravdu lepší den, ale Ben Holiday neměl možnost, aby to zjistil. Během spánku se mu zdály sny, pravdivé i pohádkové. Zdálo se mu o Annie, o tom, že byla znovu naživu, jeho radost z toho, že je s ní a miluje jí, byla najednou otupena pronikavým pocitem, že s ním nemůže zůstat a musí jí znovu ztratit. Zdálo se mu o Milesovi, který Benovi cynicky připomínal v každé zatáčce po cestě jakýmsi Chicagem, plným modrásků, že mu to říkal. Zdálo se mu o právnících a soudních síních, ve kterých koboldi syčeli z míst pro porotu a soudci vypadali jako chundelatí psi. Zdálo se mu o mrakodrapech a betonových dálnicích, a nad tím vším se vznášel drak, černý jako noc. Zdálo se mu o démonech a rytířích, o obličejích v mlze a o hradech, které zářily jako slunce.</p>
<p>Snil a nevnímal svět okolo.</p>
<p>Když se vzbudil, bylo ráno. Spal ve své komnatě, rozlehlém pokoji s tapisériemi a hedvábnými závěsy, s naleštěným dubem a s heraldickými kamennými sochami. Ležel ve své posteli, velkém sarkofágu z dubu a železa a s nebesy, která vypadala, že by mohla úspěšně sloužit zároveň jako prám. Poznal, že je ráno, podle šikmého paprsku světla, který pronikal dovnitř vysokými klenutými okny, přestože světlo zůstávalo šedivé a zastřené, jak ho mlha venku zbavovala barvy. V jeho pokoji bylo ticho stejně jako v ostatních místnostech. Hrad byl jako kamenná ulita.</p>
<p>Přesto bylo uvnitř hradu teplo. Ryzí Stříbro bylo na pohled kobka a postrádalo viditelný půvab i toho nejspartánštějšího, avantgardního chicagského mrakodrapu z chrómu a oceli, ale cítil se v něm jako doma. Hrad byl teplý na dotek, od podlah, po kterých chodil, až po stěny, o které se opíral. Teplo bylo ve vzduchu, i přes mlhu a šero, a proudilo jím jako životodárná krev. Hrad byl přesně tím, čím jej nazval Questor Thews. Byla to živá věc.</p>
<p>Cítil se dobře, když se uvnitř hradu vzbudil. Cítil se bezpečně a pohodlně, přesně tak, jak by se měl cítit člověk, když se probudí doma.</p>
<p>Protáhl se a podíval se na noční stolek, kam položil svůj vak, a zjistil, že na židli s vysokým opěradlem sedí Questor Thews a pozoruje ho.</p>
<p>„Dobré ráno. Bene Holidayi,“ pozdravil ho čaroděj.</p>
<p>„Dobré ráno.“ odpověděl. Dobrý pocit se rychle vytratil, když si vzpomněl na čarodějovo deprimující odhalení včera večer – že je králem bez poddaných, armády a státní pokladny.</p>
<p>„Spalo se ti dobře?“ otázal se Questor.</p>
<p>„Docela dobře, děkuji.“</p>
<p>„Skvělé. Máš před sebou rušný den.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Ano, Výsosti.“ Questor jen zářil. „Dnes je tvá korunovace. Dnes budeš korunován na krále Landoveru.“</p>
<p>Ben zamrkal. „Dnes?“ Znovu zamrkal. Žaludkem mu projel nepříjemný pocit. „Moment, Questore Co tím myslíš, že dnes je korunovace? Neříkal jsi ještě včera, že korunovace se bude konat nejdříve za několik dní, protože potřebuješ čas, abys informoval všechny, kterých se zpráva týká?“</p>
<p>„Nu, ehm, ano, říkal jsem to, připouštím.“ Čaroděj zkřivil svůj soví obličej jako dítě, které něco provedlo. „Problém je, že to nebylo včera, kdy jsem to říkal.“</p>
<p>„Nebylo to vče…?“</p>
<p>„Protože teď není zítra.“</p>
<p>Ben zrudl a rychle se v posteli posadil. „O čem to sakra mluvíš?“</p>
<p>Questor Thews se usmál. „Výsosti, spal jsi celý týden.“</p>
<p>Ben se na něj mlčky upřeně zahleděl. Čaroděj mu pohled oplatil. Bylo tak ticho, že Ben slyšel vlastní dech.</p>
<p>„Jak jsem mohl spát cely týden?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>Questor sepnul ruce před obličejem. „Pamatuješ si na to víno, které jsi pil – to, které jsem ti dal?“ Ben přikývl. „No, přidal jsem do něj kapku přípravku na spaní, aby sis zaručeně dobře odpočinul.“ Prudce zamával rukama. „Bylo to tím kouzlem, které jsem použil, pouhá modulace hlasu a trik.“ Předvedl to. „Problém byl v tom. že jsem to přehnal. Z kapky se stal celý náprstek. Takže jsi spal celý týden.“</p>
<p>„Jen drobná chyba v kouzlu, že ano?“ Ben byl celý rudý vzteky.</p>
<p>Questor se neklidně ošil. „Obávám se, že ano.“</p>
<p>„Tak já tedy ne! Za jakého blázna mě to máš? Udělal jsi to naschvál, co? Uspal jsi mě, abys mě tu zadržel!“ Ben se vzteky třásl. „Myslel jsi, že jsem zapomněl na tu desetidenní lhůtu na odstoupeni ve smlouvě? Měl jsem vyhrazeno deset dní na návrat do svého světa, kdybych chtěl své peníze zpět, až na malý poplatek. Neříkej, že jsi to nevěděl! A teď je osm dní z toho pryč! To všechno ti docela vyhovuje, že?“</p>
<p>„Minutku, prosím.“ Questor rozhořčeně ztuhl. „Kdyby bylo opravdu mým zájmem udržet tě v Landoveru, Výsosti, neobtěžoval bych se ti vůbec říkal o uspávacím nápoji, ani o těch ztracených dnech! Nechal bych tě prostě myslet si, že jsi v Landoveru teprve druhý den a celých deset dní by uběhlo dřív, než by sis uvědomil, že je všechno jinak!“</p>
<p>Ben se na něj chvíli tiše díval a pak se posadil zpět. „Myslím, že v tom máš pravdu.“ Skepticky zavrtěl hlavou. „Myslím, že ti dlužím omluvu, ale, upřímně, jsem příliš rozčílený, abych se omlouval. Kvůli tobě jsem ztratil celý týden! A zatímco jsem spal, začal jsi rovnou plánovat, jak mě udělat králem – rozeslal jsi pozvánky a vůbec! Ještě dobře, že jsem se probudil včas, že ano, jinak bys musel uspořádat korunovaci v posteli!“</p>
<p>„Ó, já jsem věděl, že se probudíš včas, když jsem zjistil, v čem je problém,“ pospíchal Questor, aby ho uklidnil.</p>
<p>„Chceš říct, že jsi doufal, že víš,“ vložil se Abernathy, který se objevil ve dveřích ložnice s podnosem. „Snídani, Výsosti?“</p>
<p>Přinesl podnos a položil ho na noční stolek. „Děkuji,“ zamumlal Ben s očima stále upřenýma na Questora.</p>
<p>„Věděl jsem.“ řekl čaroděj pevně.</p>
<p>„Krásný den na korunovaci,“ řekl Abernathy. Podíval se na Bena přes obroučky svých brýlí. „Mám pro tebe připravené obřadní šaty. Byly upraveny, aby ti padly přesně, jak mají.“ Odmlčel se. „Měl jsem spoustu času tě změřit, zatímco jsi spal.“</p>
<p>„To si myslím.“ Ben se zuřivě zakousl do chleba. „Jak se zdá, celý týden.“</p>
<p>Abernathy pokrčil rameny. „Ne tak docela. My ostatní jsme také pili víno, Výsosti.“</p>
<p>„Byl to skutečně jen omyl,“ trval na svém Questor a vraštil obočí.</p>
<p>„Děláš jich dost,“ zafuněl Abernathy. „Možná by tě potěšilo, kdybych se prostě úplně přestal snažit pomáhat!“</p>
<p>„Nic by mě nepotěšilo víc!“</p>
<p>Ben prosebně vztáhl ruce. „Dost! Už to stačilo!“ Podíval se z jednoho na druhého. „Nepotřebuji další hádku. Jako právník mám dost svých zápletek. Potřebuji odpovědi. Minulou noc jsem řekl, že chci znát celé pozadí prodeje tohoto království – tedy, ne minulou noc, prostě když jsme spolu mluvili naposled. Možná, že teď je na to ten vhodný čas, Questore.“</p>
<p>Čaroděj vstal, hodil po Abernathym temný pohled a podíval se znovu na Bena. „Dostaneš vysvětlení, Výsosti. Ale musíš se spokojit s tím, že ti to řeknu po cestě k Srdci. Korunovace se musí konat v poledne a musíme hned vyrazit, abychom tam byli včas.“</p>
<p>Abernathy zamířil ke dveřím. „Jsem si jist, čaroději, že se už nemůže dočkat. Výsosti, za chvíli se vrátím s tvými šaty. Zatím se pokus ještě něco sníst. Kouzelné schopnosti hradu se pořád snižují a za chvíli možná budeme muset shánět jídlo na živobytí venku.“</p>
<p>Odešel. Questor za ním vyslal pronikavý pohled, pak se rychle otočil k Benovi. „Jen dodávám, Výsosti, že vzhledem k tomu, že zbývají ještě dva dny, máš dost času na to, abys použil medailon k návratu do svého světa – bude-li to tvé přání.“</p>
<p>Zaváhal a pak následoval Abernathyho ven. Ben se za nimi díval. „Celý týden,“ zamumlal, odstrčil podnos se snídaní a vylezl z postele.</p>
<p>Vyrazili během hodiny – Ben, Questor, Abernathy a oba koboldi. Opustili Ryzí Stříbro a jeho holý ostrov na člunu, který tiše klouzal po temné hladině jezera směrem k louce. Odtamtud se vydali opět do lesa a do mlhy.</p>
<p>„Mám dojem, že nejlepší bude asi začít od začátku,“ řekl Questor Benovi, když vstoupili mezi lesní stromy. Kráčeli krok před ostatními, bok po boku, čaroděj svou zamyšlenou houpavou chůzí s rameny nahrbenými a hlavou svěšenou. „Problémy s trůnem začaly po smrti starého krále asi tak před dvaceti lety. Tenkrát to vypadalo úplně jinak. Starý král se těšil úctě všech lidí v Landoveru. Pět generací jeho rodu vládlo po sobě a všichni vládli dobře. Nikdo nezpochybňoval jeho vládu – ani Noční Stín, dokonce ani Cejch. Byla tu armáda, poddaní a zákony. Pokladnice byla plná a magie chránila trůn. Ryzí Stříbro nebylo pod Skvrnou, bylo vyleštěné a zářící, jako kdyby bylo nové, a ostrov, na kterém stojí, byl tím nejkrásnějším místem v zemi. Byly tu květiny a slunce – a žádné mlhy a mraky.“</p>
<p>Ben se rozhlédl. Na sobě měl blůzu a kalhoty s červeného hedvábí, vysoké boty až po kolena a stříbrné šněrování. Abernathy nesl jeho obřadní plášť, korunu a řetězy, které patřily k úřadu. „Questore, nerad to říkám, ale tvé vyprávění začíná znít jako velice špatná pohádka.“</p>
<p>„A bude to ještě horší, Výsosti. Starý král zemřel a zanechal po sobě jediného syna, ještě mladíka, jakožto dědice trůnu. Synovým opatrovníkem byl čaroděj velikých schopností, ale pochybných principů. Byl synovi víc otcem než starý král, protože se o chlapce staral po matčině smrti a během královy časté nepřítomnosti. Syn byl ničemný chlapec, znuděný Landoverem a nespokojený se zodpovědností, kterou vyžadovalo jeho postavení, a čaroděj tuto slabost podporoval. Snažil se totiž najít cestu, jak uniknout ze své, jak se mu zdálo, omezené existence v Landoveru, byl tehdy dvorním čarodějem – na místě, které nyní zastávám já – ale cítil se být předurčen k větším věcem. Ale dvorní čaroděj je vázán k trůnu a k zemi magickou přísahou, nemůže odejít, pokud jej trůn nepropustí. A tak využil svou značnou výřečnost a přesvědčil chlapce, že by oba měli opustil Landover.“</p>
<p>Odmlčel se a naklonil svůj soví obličej k Benovi. „Ten čaroděj je můj nevlastní bratr, Výsosti. Znáš ho pod jménem Meeks.“</p>
<p>„Ale, ale,“ Ben pomalu zavrtěl hlavou. „Začíná se mi to vyjasňovat.“</p>
<p>„Hmmmmm“</p>
<p>„Jen takové rčení. A mohl bys prosím přestat říkat hmmmmm tímhle způsobem? Moje babička to říkala ve své senilnosti pokaždé, když jsem jí něco řekl, a málem jsem se z toho zbláznil!“</p>
<p>„Promiň. Nuže, když opouštíš Landover, je tu jeden problém – nemůžeš si vzít nic s sebou. Magie to nedovolí. To ani můj nevlastní bratr, ani syn starého krále nemohli strávit! Takže vymysleli plán, že prodají trůn někomu z jiného světa. Kdyby si někdo z jiného světa Landover koupil, můj nevlastní bratr a králův syn by sebrali výtěžek v onom jiném světě a obešli by zákon tohoto světa, který jim znemožňuje vzít si ven něco s sebou. Takhle mohou pohodlně žít všude, kam chtějí jít.“</p>
<p>„Jak přišli na můj svět?“ zeptal se Ben.</p>
<p>„Pátráním.“ Questor se usmál. „Tvůj svět obývají lidé, které život zde přitahuje nejvíc. Landover je sen, o kterém snili.“</p>
<p>Ben přikývl. „Až na to, že to tak úplně není.“</p>
<p>„No, ano.“ Questor si odkašlal. „Čas ubíhal a můj nevlastní bratr kazil syna starého krále, který zatím dospěl v muže; společně pak plánovali přerušení pout se svou rodnou zemí. Syn stejně nikdy trůn moc nechtěl; rychle by ho opustil za jakýchkoliv podmínek, pokud by měl jistotu, že se o něj bude někdo dobře starat. Můj bratr měl na starosti nalézt nějaký způsob, jak to provést. To si vyžádalo jisté přemýšlení a manévrování. Zatímco se to připravovalo, království se rozpadalo. Magie závisí na síle odhodlání a toho tu bylo velice málo. Pokladna se vyprázdnila. Armáda se rozutekla. Zákony přestaly platit. Obyvatelstvo začalo ztrácet pocit jednoty a začalo vytvářet ozbrojené tábory. Obchod mezi nimi skoro zcela zanikl. Ryzí Stříbro nemělo žádného pána ani poddané, kteří by se o něj starali, a začalo podléhal Skvrně. Země byla také postižena, vadla a začala se rozkládat. Můj nevlastní bratr a králův syn byli zabráni do problému okolo prodeje, ehm… jak to říkáte ve vašem světě, Výsosti?… och, ano, zajíce v pytli … nějakému nic netušícímu zákazníkovi.“</p>
<p>Ben vzhlédl prosebně vzhůru. „Ty s těmi slovy zacházíš, Questore.“</p>
<p>„Ano, ale vidíš, Výsosti, nemusí to tak být – to je to, co se ti snažím vysvětlit. Silný a moudrý král může Landover zase uzdravit. Zákony mohou být obnoveny – zvláště někým, jako jsi ty, kdo rozumí podstatě zákonů. Pokladna se může opět naplnit, armáda opět vytvořit. Skvrna vyčistit. Proto jsem na sebe vzal funkci dvorního čaroděje, když ji můj nevlastní bratr opustil. Proto jsem souhlasil, že mu pomohu nalézt kupce. Dokonce jsem napsal text toho oznámení o prodeji.“</p>
<p>„To ty jsi sepsal tu snůšku lží do inzerátu v katalogu?“ zeptal se Ben ohromeně.</p>
<p>„Napsal jsem to, abych přilákal tu pravou osobu – někoho, kdo má představivost a odvahu!“ Rýpl Bena kostnatým prstem. „A není to snůška lží!“ Prst klesl a hubený obličej ztuhl. „Udělal jsem, co bylo nezbytné, Výsosti. Landover musí být znovu obnoven. Od doby, kdy se rozpadla vláda starého krále, mohl chřadnout, a pokles magie jej zničí úplně.“</p>
<p>„Tohle jsme už slyšeli, Questore,“ zamumlal za ním Abernathy. „Nech to laskavě být.“</p>
<p>Čaroděj po něm střelil podrážděným pohledem. „Říkám jen to, co musí být řečeno. Jestli jsi z mé řeči unavený, zacpi si uši.“</p>
<p>„Questore, nechápu, jakou roli v tom všem hraješ ty?“ Ben vrátil rozhovor zpět k tématu. „Jestliže tak silně cítíš, co je třeba pro Landover udělat, tak proč jsi jej nechal zničit svým nevlastním bratrem a královým synem? Co jsi dělal všechny ty roky po smrti starého krále? Kde jsi byl, když se landoversky trůn uprázdnil?“</p>
<p>Questor Thews zvedl úpěnlivě ruce. „Prosím, Výsosti – jen jednu otázku najednou.“ Mrzutě si promnul vousatou bradu. „Musíš chápat, že jsem tehdy nebyl dvorním čarodějem. Byl jím můj nevlastní bratr. A uznávám, i když nerad, že já nejsem takovým čarodějem jako je on. Jsem slabý náhradník, a vždycky jsem byl.“</p>
<p>„Kde je můj brk a svitek,“ vykřikl Abernathy. „Tohle musím mít písemně!“</p>
<p>„Ale zlepšuji se, teď když jsem se stal dvorním čarodějem,“ pokračoval Questor ignoruje poznámku. „V době, kdy byl ve službě můj nevlastní bratr, neměl jsem u dvora žádné postavení – byl jsem příliš starý učedník na to, abych jím zůstal, ale jinou práci jsem si v království nebyl schopen najít. Dost jsem cestoval, snažil jsem se naučit nějaká kouzla od víl a najít si nějakou práci, abych vyplnil čas. Několik let po smrti starého krále mě můj nevlastní bratr zavolal, abych mu pomohl s administrativou u dvora. Prozradil mi svůj záměr opustit království a už se nevrátit. Oznámil mi, že se králův syn rozhodl trůn prodat a jít s ním. Ustanovil mě dvorním čarodějem a poradcem nového krále.“</p>
<p>Zastavil se a otočil k Benovi. „Jak vidíš, myslel si, že mu nebudu dělat žádné problémy, protože jsem především špatný čaroděj, a tak trochu smolař. Myslel si, že budu tak šťastný, že mám postavení dvorního čaroděje, že odsouhlasím všechno, co chtěl. Nechal jsem ho, aby si to myslel, Výsosti. Předstíral jsem spolupráci, protože to byl jediný způsob, jak jsem mohl zemi pomoci. K tomu, aby se věci opět urovnaly, byl potřebný nový král. Byl jsem rozhodnut nového krále najít. Dokonce jsem svého nevlastního bratra přesvědčil, aby mě nechal napsat tu část nabídky, která měla tohoto krále do Landoveru přivést.“</p>
<p>„A tady jsem.“ dokončil Ben.</p>
<p>„Tady jsi.“ souhlasil Questor.</p>
<p>„O milion dolaru lehčí.“</p>
<p>„A o království bohatší.“</p>
<p>„Ale peníze jsou pryč, ne? Smlouva, kterou jsem podepsal, byla od začátku podvod? Meeks a syn odešli s penězi, a já tady budu trčet po zbytek svého života?“</p>
<p>Questor se na něj dlouze zadíval a pak zavrtěl hlavou. „Nikoliv, Výsosti, nebudeš tu o nic déle, než si budeš přát. Smlouva platí, odstavec o odchodu také, a peníze dostaneš zpět, pokud se vrátíš do deseti dnů.“</p>
<p>Teď pro změnu zíral Ben. „Zatraceně,“ zašeptal. Chvíli Questora mlčky pozoroval. „Víš, že tohle jsi mi říkat nemusel. Mohl jsi mě nechat si myslet, že peníze jsou pryč a já tu musím zůstat.“</p>
<p>Čaroděj vypadal smutně. „Ne, to bych nikdy nemohl udělat, Výsosti.“</p>
<p>„Ale mohl,“ prohodil Abernathy. „A taky by to udělal, kdyby si myslel, že s tím bude mít úspěch.“ Posadil se na bobek a podrbal se zadní nohou na krku. „Myslíte, že jsou tady v těch lesích klíšťata?“ zeptal se. „Nenávidím klíšťata.“</p>
<p>Mlčky pokračovali v chůzi. Ben přemýšlel o všem, co mu Questor řekl. Starý Meeks a syn mrtvého krále, kteří se spolčili, aby dosáhli rychlého zisku tím, že prodají království a usadí se s penězi v novém světě – soudil, že to dává smysl. Ale kousek této hádanky mu pořád chyběl. Problém byl v tom, že nemohl přijít na to, který kousek to je. Věděl, že to tam někde je, ale pořád na to nemohl přijít. Zapojil do řešení problému své právnické schopnosti, ale chybějící kousek mu pořád unikal.</p>
<p>Po chvíli se hledání vzdal. Dříve nebo později na něj narazí, ale teď má v každém případě důležitější věci na práci. Osm z deseti dnů vyhrazených smlouvou už uteklo. Zbyl mu přesně dnešek a zítřek, aby se rozhodl, jestli zůstane, nebo odstoupí od smlouvy a vrátí se znovu domů. Mohl to udělat. Questor ho o tom ujistil. Věřil Questorovi. Otázkou však ani tak nebylo, může-li nebo ne, jako spíš chce-li nebo ne. Nic z Landoveru nebylo takové, jak to popisoval inzerát v katalogu – leda tak v tom nejširším smyslu. Byli tu draci a panny a všechno tohle, byla tu magie a koneckonců byl králem – nebo se jím zrovna stane. Ale nebyla to taková pohádka, jakou očekával, ani přibližně.</p>
<p>Obnos, který zaplatil, se zdál být příliš vysoký za to, co dostal.</p>
<p>A přesto… žalobce ustoupil obhájci… a přesto bylo na Landoveru něco nedefinovatelného, co ho přitahovalo. Nejspíš to byla ta výzva. Velice nerad to připouštěl, ale měl-li být sám k sobě upřímný, musel to uznat tady a teď. Nerad od něčeho ustupoval. Nerad prohrával. Uznal, že udělal chybu, když se vůbec rozhodl sem přijít a zaplatit milion dolarů za pohádku, která sice opravdu pohádkou byla, i když ne takovou, jakou si představoval, a trápilo ho to. Byl advokátem se všemi právnickými instinkty a tvrdohlavostí a nerad utíkal před jakýmkoli bojem. V Landoveru ho zcela určitě čekal boj, protože svrchovanost trůnu byla v troskách, a bude to vyžadovat zatraceně mnoho úsilí, aby byla znovu obnovena. Myslí si, že by to mohl dokázat? Dokáže postavit své schopnosti proti schopnostem kteréhokoliv z poddaných, kterým má vládnout?</p>
<p>Miles by mu řekl, že to za to nestojí. Miles by se vzdal úřadu a odešel do civilizace – na stadion Soldier Field, k výtahům a taxíkům. Jeho společníci by udělali totéž.</p>
<p>Annie by to neudělala. Annie by mu řekla, aby se s tím porval, a stála by při něm. Ale Annie byla mrtvá.</p>
<p>Zamračil se a stiskl zuby. Když to tak vezme, kdyby to teď vzdal a vrátil se, byl by také mrtvý. Především proto přece podstoupil riziko a přišel sem – aby si vrátil život. Pořád si myslel, že to tady muže dokázat, pořád věřil tomu, že Landover může být jeho domovem. Kromě toho, peníze jsou jenom peníze…</p>
<p>Ale milion dolarů? Skoro slyšel Milesův skeptický výkřik. Skoro viděl, jak Miles znechuceně rozhazuje rukama.</p>
<p>Překvapeně zjistil, že se té představě směje.</p>
<p>Bylo přesně poledne, když se stromy a mlhy před nimi bez jakéhokoliv varování rozestoupily, a malá společnost vstoupila na mýtinu zalitou slunečním světlem, jejíž tráva se zeleně, zlatě a karmínově třpytila. Modrásky, rovnoměrně rozmístěné a dokonale tvarované, rostly po celém okraji mýtiny, a jedině ty, které rostly blízko lesa, nesly známky chřadnutí, které Ben pozoroval po cestě sem. Uprostřed mýtiny tvořily lesklé kmeny bílých dubů pódium a trůn. Na rozích pódia byly připevněny vyleštěné stříbrné sloupky s držáky, v nichž byly vysoké bílé svíce s novými knoty. Vlajky různých barev a s různými insigniemi vlály za pódiem a všude okolo ležely na zemi bílé sametové podložky a podušky na klečení.</p>
<p>Questor širokým gestem paže přejel sluncem osvětlenou mýtinu. „Toto je Srdce, Výsosti,“ řekl jemně. „Tady budeš korunován na krále Landoveru.“</p>
<p>Ben pozoroval zářivé dubové dřevo a stříbro, z nichž byl zhotoven trůn i pódium, vlajky a svíce, zastřižený trávník a modrásky. „Není tu vůbec vidět Skvrna, Questore. Všechno to vypadá, jako by to bylo… nové.“</p>
<p>„Skvrna ještě k Srdci nedosáhla, Výsosti. Tady je magie nejsilnější. Pojď.“</p>
<p>Mlčky přešli do středu mýtiny, kde stálo pódium s trůnem, vyhýbajíce se podložkám a polštářům. Teplý polední vzduch byl plný vůní, a barvy trávy a stromů se jakoby leskly a přirozeně míchaly. Ben vycítil klid a vážnost, připomínající posvátnost nedělního rána v kostele, kam ho brali jako chlapce. Byl překvapen, že si to ještě pamatuje.</p>
<p>Došli k pódiu a zastavili se. Ben se pomalu rozhlédl kolem. Srdce bylo skoro opuštěné. Několik ošuntělých pastevců a farmářů se svými ženami a dětmi stálo váhavě na okrajích mýtiny, šeptali si mezi sebou a nejistě pozorovali Bena. Půl tuctu lovců v lesnickém oděvu se shromáždilo ve stínu lesa, kam slunce nedosáhlo. Žebrák v roztrhaných a otřepaných kožených kalhotách a košili seděl se zkříženýma nohama u kořenů vadnoucího dubu.</p>
<p>Kromě té hrstky tu nebyl nikdo.</p>
<p>Ben se zamračil. V očích těch lidí byl uštvaný, téměř zoufalý výraz, který mu dělal starosti.</p>
<p>„Kdo to je?“ zeptal se tiše Questora.</p>
<p>Questor se podíval na otrhané shromáždění a odvrátil se. „Diváci.“</p>
<p>„Diváci?“</p>
<p>„Na korunovaci.“</p>
<p>„Dobře, kde jsou všichni ostatní?“</p>
<p>„Asi módně opoždění,“ řekl s kamennou tváří Abernathy. Koboldi za ním tiše zasyčeli a cenili zuby.</p>
<p>Ben položil ruku na Questorovo rameno a otočil ho. „Co se tu děje. Questore? Kde jsou všichni?“</p>
<p>Čaroděj si nervózně mnul bradu. „Je možné, že ti, co přijdou, se trochu zpozdili, možná je zdrželo něco nepředvídaného …“</p>
<p>„Tak moment.“ zarazil ho Ben. „Zopakuj mi to ještě jednou – ‚ti, co přijdou‘ jsi řekl? Znamená to, že někteří nemají v úmyslu přijít?“</p>
<p>„No, tedy, jen jsem použil takový slovní obrat, Výsosti. Ti, kdo mohou, určitě přijdou.“</p>
<p>Ben založil ruce na prsou a zpříma se na všechny podíval. „A já jsem Santa Klaus. Podívej, Questore, už jsem něco viděl a poznám lišku od díry v zemi. Takže, co se tady děje?“</p>
<p>Čaroděj nemotorně přešlápl. „Ach… tedy, víš, pravda je, že jich přijde jen velmi málo.“</p>
<p>„Jak málo je hodně málo?“</p>
<p>„Možná jenom pár.“</p>
<p>„On tím myslí jen nás čtyři, Výsosti.“ vmísil se Abernathy – „a ty ubožáky, co stojí tamhle ve stínu.“</p>
<p>„Jen vy čtyři?“ Ben obrátil v údivu svůj zrak na Questora. „Vy čtyři? To je vše? Korunovace prvního krále Landoveru po více než dvaceti letech a nepřijde nikdo…“</p>
<p>„Ale ty nejsi první, Výsosti.“ řekl tiše Questor.</p>
<p>„…kromě vás čtyř?“</p>
<p>„Ty nejsi první.“ opakoval čaroděj.</p>
<p>Bylo dlouho ticho. „Co jsi říkal?“ zeptal se Ben.</p>
<p>„Před tebou tu byli jiní, Výsosti –jiní králové Landoveru po smrti starého krále. Jsi prostě ten nejnovější, který nastupuje na trůn. Je mi líto, že se to dovídáš teď. Byl bych radši, kdyby ses to byl dozvěděl později, až by byla korunovace…“</p>
<p>„Kolik jiných?“ Benův obličej byl rudý vzteky.</p>
<p>„…dokončena a my jsme měli… Co jsi říkal?“</p>
<p>„Králové, ksakru! Kolik jiných králů tu bylo?“</p>
<p>Questor Thews se potil. „Myslím tak několik desítek. Upřímně řečeno, ztratil jsem přehled.“</p>
<p>Odněkud zdálky za stromy a mlhou se ozval hrom. Abernathy našpicoval uši.</p>
<p>„Několik desítek?“ Ben nic neslyšel. Spustil ruce, a svaly na krku se mu napjaly. „Docela chápu, že jsi ztratil přehled. A taky docela chápu, že se už nikdo neobtěžuje přijít!“</p>
<p>„Zpočátku samozřejmě chodili,“ pokračoval Questor, jeho hlas byl dráždivě klidný a jeho pohled pevný. „Přicházeli, protože věřili. Dokonce i když přestali věřit, nějakou dobu chodili, protože byli zvědaví. Ale nakonec už nebyli ani zvědaví. Měli jsme příliš mnoho králů, Výsosti, kteří nebyli opravdoví.“</p>
<p>Prudce ukázal směrem k té hrstce, která se shromáždila na kraji lesa. „Ti, kteří přišli dnes, přišli jen proto, že jsou zoufalí.“</p>
<p>Znovu se ozval hrom, tentokrát hlasitěji a blíž; bylo to hluboké, vytrvalé dunění, které se odráželo v lese a třáslo zemí. Koboldi zasyčeli a stáhli uši. Ben se rychle rozhlédl.</p>
<p>Abernathy zavrčel.</p>
<p>Questor sevřel Benovu ruku. „Vystup na pódium. Výsosti! Jdi, rychle!“ Ben zaváhal a zamračil se. „Jdi!“ vyštěkl čaroděj a postrčil ho. „To přicházejí démoni!“</p>
<p>To Benovi stačilo. Koboldi už běželi napřed a on vyrazil za nimi. Hřmění se odráželo všude kolem a otřásalo stromy a zemí.</p>
<p>„Zdá se že nakonec budeš mít obecenstvo, Výsosti.“</p>
<p>řekl Abernathy, když prchal směrem k trůnu po všech čtyřech a téměř ztratil obřadní roucho a řetězy jeho úřadu.</p>
<p>Ben vyběhl po schodech za ním a nervózně se ohlédl přes rameno. Srdce bylo úplně opuštěné až na jejich malou čtyřčlennou společnost. Farmáři, pastevci, jejich rodiny, lovci i žebrák se rozptýlili do úkrytu lesních stínů. Vypadalo to, jako by se mlha a stíny kolemstojících stromů tlačily na sluncem zalitou mýtinu.</p>
<p>„Pomoz Jeho Výsosti s rouchem a řetězy,“ nařídil Questor Abernathymu, když za nimi pospíchal ke stupínku. „Rychle!“</p>
<p>Abernathy se postavil na zadní nohy a začal na Benovi upravovat plášť a řetězy. „Moment, Questore.“ protestoval Ben, upíraje oči s obavami k černému tunelu naproti nim. „Nejsem si jistý, jestli to chci ještě podstoupit.“</p>
<p>„Už je pozdě, Výsosti – musíš!“ Soví obličej jeho společníka byl najednou tvrdý a odhodlaný. „Věř mi. Budeš v bezpečí.“</p>
<p>Ben si pomyslel, že má dost pádných argumentu, aby toto tvrzení zpochybnil, ale Abernathy mu už upevňoval spony a řetězy. Na psa byl písař překvapivě zručný. Ben sebou trhl, když se podíval dolů. Abernathyho tlapky měly tupé článkované prsty.</p>
<p>„Ani tuhle část nedokázal udělat pořádně.“ zamumlal písař, když viděl výraz v Benově tváři. „Doufejme, že s tebou to dopadne lépe.“</p>
<p>Stíny a mlha se na vzdáleném konci mýtiny spojovaly a míchaly jako inkoust a ticho se náhle změnilo ve vyjící vítr. Hřmění doprovázející příchod démonů vyvrcholilo mohutným zaduněním, které otřáslo zemí. Ben se otočil, vítr z něj málem serval plášť. Abernathy ustoupil a z hrdla se mu vydralo temné zavrčení, koboldi zasyčeli jako hadi a vycenili do tmy zuby.</p>
<p>Pak se ve tmě a v mlze začali objevovat démoni, ve vzduchu, ve kterém se jakoby otevřela trhlina, se zhmotňovala armáda hubených postav v brněních, temných jako noc. Zbraně a pancíře zvonily a údery paznehtů obrovských hadovitých zvířat duněly mezi skalami a zemí, odrážely se a utichaly. Armáda zpomalila a kodrcavě zastavila. Bílé zuby a rudé oči plály v mlze, drápy a ostny vyčnívaly ze stínů, jako by to všechno byla jedna hmota. Vojsko stálo před pódiem v nerovné řadě, stovky odolných vojáků, stísněných mezi lesem a podložkami na klečení, a zvuk jejich dechu vyplňoval ticho, které nastalo, když hřmot dozněl. Ještě jednou zavyl vítr a utichl.</p>
<p>Mýtinou znělo hluboké oddechování. „Questore…?“ zavolal tiše Ben, úplně přikovaný na místě.</p>
<p>„Vydrž. Výsosti,“ zašeptal tiše čaroděj.</p>
<p>Horda démonů se zavlnila, pozvedla zbraně jako jeden muž a z jejich hrdel se vydralo skučení, dovádějící k šílenství. Abernathy ustoupil dozadu a vycenil zuby. Koboldi vypadali jako pomatení, syčeli, divoce vřískali a krčili se okolo Bena.</p>
<p>„Questore…?“ pokusil se Ben znovu, tentokrát naléhavěji.</p>
<p>Pak se objevil Cejch. Démoni se najednou rozestoupili a Cejch se objevil v jejich středu. Seděl obkročmo na svém okřídleném hadovi, tvoru, který byl napůl had, napůl vlk, a jakoby cosi z té nejhorší noční můry. Byl celý v černém brnění, temném a obnošeném, posetým zbraněmi a zubatými ostny. Na ramenech mu seděla přilba s umrlčí hlavou a spuštěným hledím.</p>
<p>Ben Holiday si přál. aby byl téměř kdekoliv jinde, než tam, kde zrovna byl.</p>
<p>Questor Thews postoupil dopředu. „Poklekni, Výsosti!“ zasyčel.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Poklekni! Staneš se králem! Démoni přišli, aby tomu byli přítomni, a my je nemůžeme nechat čekat.“ Jeho obličej se stáhl naléhavostí. „Poklekni, ať můžeš přísahat!“</p>
<p>Ben poklekl s očima upřenýma na démony.</p>
<p>„Polož ruce na medailon,“ nařídil Questor. Ben ho vytáhl</p>
<p>zpod blůzy a poslechl. „Nyní opakuj tato slova: Budu jedno s touto zemí a jejími lidmi, věrný všem a nevěrný nikomu, vázán zákony trůnu a magie; budu pod přísahou světu, do kterého jsem přišel – budu králem, až do smrti.“ Řekni to.</p>
<p>Ben váhal. „Questore, nelíbí se mi…“</p>
<p>„Řekni to, Bene Holidayi, chceš-li se opravdu stát králem, jak jsi prohlásil!“</p>
<p>Pokárání bylo tak tvrdé a pevné, jako by pocházelo od někoho jiného než Questora Thewse. Ben se mu pevně podíval do očí. V řadách démonů cítil neustálý pohyb.</p>
<p>Ben zvedl medailon, aby ho všichni dobře viděli. Pořád se díval Questorovi do očí. „Budu jedno s touto zemí a jejími lidmi, věrný všem a nevěrný nikomu, vázán zákony trůnu a magie, budu pod přísahou světu, do kterého jsem přišel – budu králem, až do smrti!“</p>
<p>Vyslovil slova jasně a nebojácně. Byl mírně překvapen, že si je zapamatoval tak snadno – skoro jako by je znal už dřív. Mýtina byla tichá. Nechal medailon dopadnout na svou hruď.</p>
<p>Questor Thews přikývl a pokynul rukou těsně nad Benovou hlavou. „Povstaň, Vaše Veličenstvo,“ řekl tiše. „Bene Holidayi, králi Landoveru, Výsosti a nejvyšší pane.“</p>
<p>Ben vstal, a sluneční světlo se najednou prodralo mlhami a zalilo ho svým jasem. Ticho na mýtině se ještě prohloubilo. Questor Thews se pomalu sehnul a poklekl na jedno koleno. Abernathy ho následoval a s ním i koboldi.</p>
<p>Ale démoni zůstali na svých místech. Cejch zůstal v sedle a nikdo okolo se ani nepohnul.</p>
<p>„Ukaž jim ještě jednou medailon!“ zasyčel Questor tiše.</p>
<p>Ben se otočil a pozdvihl medailon pravou rukou, prsty cítil obrys vyrytého rytíře, jezera, hradu a vycházejícího slunce. V řadách temných postav se ozvalo několik slabých výkřiku a několik démonu kleslo. Ale Cejch rychle zdvihl ruku a naznačil všem. že mají zůstat na svých místech a neklekat si. Umrlčí hlava se vzdorovitě otočila k Benovi.</p>
<p>„Questore, nefunguje to!“ vydechl Ben koutkem úst.</p>
<p>Šiky démonů se najednou pohnuly. Cejch na svém ohromném okřídleném tvoru postupoval kupředu závojem mlh a stínů. Démoni, které vedl, postupovali s ním.</p>
<p>Ben ztuhl. „Questore!“</p>
<p>Ale pak na druhém konci Srdce vyšlehlo světlo, jako kdyby se sluneční svit odrazil od něčeho lesklého. Vylouplo se z kraje lesa mezi přibližujícími se démony a pódiem, na kterém stál Ben a jeho společníci. Démoni zpomalili a obrátili zrak tím směrem. Ben a jeho přátele se otočili.</p>
<p>Z mlh vystoupil kůň a jezdec.</p>
<p>Ben Holiday sebou trhl. Byl to ten rytíř, kterého potkal v průchodu mezi svým a tímto světem, rytíř, jehož obraz byl vyrytý na medailonu, otlučená a špinavá železná postava sedící na unaveném koni. Kopí bylo zdviženo, opřeno o třmen, obrněnec stál tiše. Mohl být klidně vytesán z kamene.</p>
<p>„Paladin!“ zašeptal ohromeně Questor. „Vrátil se zpět!“</p>
<p>Cejch se zvedl, kolik mu jen postroj dovolil, a umrlčí hlava se natočila směrem k rytíři. Démoni se stáhli zpět do mlh a stínů a ozvalo se nejisté kňučení. Rytíř se pořád nehýbal.</p>
<p>„Questore, co se to děje?“ dožadoval se Ben, ale čaroděj jen beze slov zavrtěl hlavou.</p>
<p>Démoni a rytíř stáli tváří v tvář naproti sobě ještě chvíli a dívali se na sebe přes sluncem zalité Srdce, ztuhlí jako lovená zvěř. Pak Cejch zdvihl ruku se zaťatou pěstí a umrlčí hlava se naklonila, i když, jen malinko, k Benovi. Obrátil své zvíře zpět do temnoty a odvedl svou armádu s sebou. Výkřiky a ječení prořízly ticho, vítr zavyl, kopyta a těžké boty znovu otřásly zemí. Démoni se rozptýlili do vzduchu, z něhož přišli.</p>
<p>Mlha a šero se stáhlo zpět a vrátila se sluneční záře. Ben v údivu zamrkal. Když se otočil, aby se ještě jednou podíval na rytíře a jeho válečného koně, zjistil, že také zmizeli. Mýtina byla prázdná až na těch pět, kteří stáli na pódiu.</p>
<p>Pak se ve stínech znovu něco pohnulo. Několik farmářů a pastevců s rodinami, lovci a osamělý žebrák, všichni se znovu objevili v dohledu a váhavě se shromáždili na okraji porostu. V očích se jim zračil strach a údiv. Blíž se neodvážili, ale jeden po druhém poklekli na lesní zem.</p>
<p>Benovi tlouklo srdce a by1 mokrý potem. Zhluboka se nadechl a obrátil se ke Questorovi. „Chci vědět, co se to k čertu děje, a chci to vědět hned!“</p>
<p>Questor Thews vypadal, že poprvé od té doby, co se potkali, opravdu ztratil řeč. Začal něco říkat, přestal, pak se pokusil znovu a zavrtěl hlavou. Ben se rozhlédl po ostatních. Abernathy rychle oddechoval, jako by byl běžel. Koboldi se krčili, uši stažené, oči přimhouřené.</p>
<p>Ben chytl Questora za ruku. „Odpověz mi, hrome!“</p>
<p>„Výsosti, já nevím… nedokážu vysvětlit…“ Jeho soví obličej se zkroutil, jako kdyby byl přistižen při něčem špatném. „Nikdy bych nevěřil…“</p>
<p>Ben rychle zvedl ruku, aby ho umlčel. „Proboha, Questore, vzpamatuj se, ano?“</p>
<p>Questor přikývl a narovnal se. „Ano, Výsosti.“</p>
<p>„A odpověz na mou otázku!“</p>
<p>„Výsosti, já…“ A znovu se odmlčel.</p>
<p>Abernathy naklonil chundelatou hlavu na stranu. „To by mohlo být zajímavé,“ poznamenal. Zdálo se, že se vzpamatoval rychleji než čaroděj.</p>
<p>Questor po něm střelil temným pohledem. „Měl jsem z tebe udělat kočku!“ vyštěkl.</p>
<p>„Questore!“ naléhal Ben netrpělivě.</p>
<p>Čaroděj se otočil, zhluboka se nadechl, přemýšlivě naklonil hlavu a pokrčil rameny. „Výsosti, dost dobře nevím, jak ti to mám říci.“ Slabě se usmál. „Ten rytíř, ten, co je na medailonu, ten, který se postavil Cejchovi –neexistuje.“</p>
<p>Úsměv zmizel. „Výsosti, právě jsme spatřili ducha!“<strong>Paladin</strong></p>
<p>Miles měl ve zvyku říkat, že jsou právníci a právníci, problém byl, že je přebytek těch prvních a nedostatek těch druhých. Říkával to, když byl rozzuřen nějakým neoprávněným zásahem, kterým ho poctil nějaký kolega právník.</p>
<p>Ben Holiday si opakoval toto rčení po celou cestu zpět na Ryzí Stříbro, jenom trochu upravil slova, aby to souhlasilo s okolnostmi jeho současného dilematu. Byli duchové a duchové, upravil si výrok. Jsou vymyšlení duchové a skuteční duchové, přízraky strašící v mysli a poctivá živá strašidla, na která narazíte v noci. Předpokládal, že může klidně prohlásit, že těch prvních je opravdu přebytek a těch druhých nedostatek – i když tak možná bylo všem líp.</p>
<p>Ať už to bylo jakkoliv, rytíř vyrytý na medailonu, který nosil, rytíř, který se dvakrát postavil mezi něho a Cejcha, rytíř, který se zjevil a pak zmizel jako pára nad hrncem, patřil rozhodně do té druhé skupiny a nebyl výplodem mysli chemicky ovlivněné jídlem nebo pitím v cizí zemi. Věděl to stejně jistě, jako věděl, že před ním Questor Thews pořád ještě tají některé okolnosti prodeje landoverského trůnu.</p>
<p>A hodlal dozvědět se pravdu o obou případech.</p>
<p>Ale jak se zdálo, v tomto okamžiku se toho moc nedozví. Neboť Questor poté, co prohlásil, že rytíř je duch, který už neexistuje, odmítl říct o této věci cokoliv dalšího, dokud nebudou zpátky na Ryzím Stříbře. Ben důrazně protestoval. Abernathy pronesl pod vousy něco o zbabělosti, koboldi syčeli a cenili zuby směrem ke zmizelým démonům, ale čaroděj zůstal neoblomný. Ben Holiday má právo dozvědět se celou historii spojenou se zjevením ducha –jak ho to pojmenoval, Paladin? – ale bude muset počkat, dokud nebudou opět za zdmi hradu. Soví obličej ztvrdl, shrbená postava se otočila, a Questor Thews odkráčel do lesa, aniž by se ohlédl. Protože Ben neměl nejmenší chuť zůstat sám na mýtině po tom, co se tu odehrálo, pospíchal za ním jako poslušné kachňátko za svou matkou.</p>
<p>Pěkné vystupování krále, plísnil se. Ale koho chtěl oklamat? Byl králem Landoveru asi tak jako prezidentem Spojených států. Mohl být prohlášen králem nemotorným čarodějem, proměněným psem a párem syčících opic, a mohl za toto privilegium zaplatit milion dolarů – při tom pomyšlení stiskl zuby – ale pořád byl outsiderem, který zabloudil do cizího světa a který ještě neznal jeho zvyky a stěží mluvil jeho jazykem.</p>
<p>Ale to se změní, slíbil si. O to se postará.</p>
<p>Trvalo jim skoro celé odpoledne, než se dostali zpět, a na zamlžené údolí se už snášel soumrak, když došli na dohled Ryzího Stříbra. Chmurný a bezútěšný vzhled pevnosti Bena ještě víc deprimoval, a to mohli stěží potřebovat.</p>
<p>Znovu uvažoval o desetidenní lhůtě, během níž se mohl podle smlouvy vrátit do svého světa – a poprvé mu bylo jasné, že by to od něj bylo moudré.</p>
<p>Když se ocitli v hradu. Questor odeslal Pastináka, aby přichystal večeři, a Mozola, aby připravil Benovi čistý oblek. Potom vzal Bena a Abernathyho a zavedl je hluboko do nitra hradu. Prošli mnoha chodbami a přes nespočetně sálů. Všechno bylo zatuchlé a potřísněné Skvrnou, ale osvětlené nekouřícími světly a prohřáté životem hradu. V šedi se slabě třpytily barvy a sem tam se zaleskl odraz leštěného dřeva a kamene. Skvrna způsobila, že mizelo něco velkolepého a elegantního, a to Bena trápilo. Nemělo by ho to tolik trápit, přemýšlel, když tiše následoval Questora. Mezi těmito zdmi spal jen jednou a hrad pro něj neměl žádný zvláštní význam. Ve skutečnosti, kdyby mu Questor neřekl, že to je živoucí věc…</p>
<p>Odehnal své myšlenky, když prošli masivními křídly dubových a železných dveří na malé nádvoří s kaplí uprostřed. Kaple byla zašlá a vybledlá jako zbytek Ryzího Stříbra, ale mlha zde nebyla tak hustá a stopy sluneční záře se ještě odrážely od kamenných a dřevěných stěn, od střechy a od vysokých, klenutých, skleněných oken. Přešli nádvořím ke schodům do kaple, vystoupili k dubovým dveřím, pobitým železnými hřeby, a vstoupili.</p>
<p>Ben upřel zrak do ubývajícího světla. Podlaha, strop a stěny byly ozdobeny bílou a šarlatovou, barvy ale byly zašlé a celý mdlý vnitřek kaple byl zatuchlý a šedivý. Nebyl tam ani oltář, ani lavice. Na zdech visely štíty s erby, pod nimi byly opřeny zbraně, a jediná podložka ležela na zemi pod stupínkem uprostřed kaple. Na stupínku stála osamělá postava. Byl to rytíř z medailonu.</p>
<p>Ben vytřeštil oči. Chvíli si myslel, že rytíř je živý a na stráži. Pak si uvědomil, že na stupínku stojí jen brnění jako slupka, uvnitř které není nic živého.</p>
<p>Questor vstoupil dovnitř. „Pojď, Výsosti.“</p>
<p>Ben ho následoval s očima upřenýma na postavu na podstavci. Brnění bylo otlučené a zprohýbané, jako by prošlo mnoha bitvami, lesk zmizel a kov byl téměř černý Skvrnou. Po jednom boku byl v pochvě ukryt obrovský meč, na druhém se na řemenu houpal palcát s klínovou hlavou. V jedné kovové ruce spočívalo dlouhé kopí s železnou špicí, silnějším koncem dolů. Všechny tři zbraně byly stejně postižené jako brnění a pokryté prachem a špínou. Na hrudním plátu a na štítu, který stál vedle kopí, byl erb znázorňující slunce, které vycházelo nad Ryzím Stříbrem.</p>
<p>Ben se zhluboka nadechl. Když stál před brněním, byl si jistý, že to je jenom krunýř. Ale zároveň si byl naprosto jistý, že to je totéž brnění, co měl na sobě rytíř, který už dvakrát zasáhl do jeho setkání s Cejchem.</p>
<p>„Jmenoval se Paladin.“ řekl Questor. „Byl to králův šampión.“</p>
<p>Ben se ohlédl. „Ano? Co se s ním stalo?“</p>
<p>„Zmizel po smrti starého krále a od té doby ho nikdo nespatřil.“ Jeho pronikavý pohled se setkal s Benovýma očima. „Tedy, až do teď.“</p>
<p>„Takže to vypadá, že už si nemyslíš, že jsem si to, co se stalo v časovém tunelu, jenom představoval.“</p>
<p>„Nikdy jsem si to nemyslel, Výsosti. Jen jsem se bál, že jsi byl podveden.“</p>
<p>„Podveden? Kým?“</p>
<p>Mlčky se na sebe dívali. Abernathy se podrbal za jedním uchem.</p>
<p>„Tahle významná odmlka ve vaší řeči znamená, že bude odhaleno nějaké velké a strašlivé tajemství,“ řekl nakonec Ben. „Znamená to, že se dozvím zbytek toho, co jste mi ještě neřekli.“</p>
<p>Questor Thews přikývl, „Ano.“</p>
<p>Ben založil ruce na prsou. „Výborně. Ale řekni to tentokrát všechno. Questore – ne jen jeden kousek jako předtím. Už žádná překvapení schovaná na potom, ano?“</p>
<p>Questor znovu přikývl. „Už žádná překvapení, Výsosti. Vlastně kvůli tvé nedůvěře ve mě jsem požádal Abernathyho, aby šel s námi. Abernathy je kromě dvorního písaře také dvorním dějepiscem. Rychle mě opraví, kdybych něco řekl špatně.“ Povzdechl si. „Možná budeš víc důvěřovat jeho slovům než mým.“</p>
<p>Ben čekal. Questor Thews se na chvíli zadíval na brnění a potom se pomalu rozhlédl po prázdné kapli. Zdálo se, že je ponořen sám do sebe. Ticho zhoustlo a vteřiny ubíhaly, šero rozprostíralo své stíny v pohasínajícím světle.</p>
<p>„Můžeš začít hned, jak budeš připraven,“ zamručel netrpělivě Abernathy. „Zatímco tu postáváme, stydne nám</p>
<p>večeře.“</p>
<p>„Rád bych věděl, kde začít,“ vyštěkl Questor. Znovu se otočil k Benovi. „Byla jiná doba, víš – před dvaceti lety. Panoval starý král a Paladin byl jeho šampiónem, stejně jako býval šampiónem všech landoverských králů od úsvitu věků. Byl zrozen z magie, stvořen vílami stejně, jako byl stvořen Landover, vyvolán z mlh jejich světa, aby se stal součástí našeho. Nikdo nikdy neviděl jeho obličej. Nikdo ho neviděl jinak, než takto – oděného v brnění, které vidíte před sebou, v kovu od hlavy až k patě, se spuštěným hledím. Pro všechny byl záhadou. Dokonce i můj bratr ho považoval za hádanku, která nemá řešení.“</p>
<p>Odmlčel se. „Landover je víc, než jen jeden ze světů, které hraničí se světem víl – je to brána do jejich světa. Byl pro to stvořen. Ale zatímco svět víl je bez času a všude zároveň, Landover je pevným bodem prostoru i času. Je koncovým bodem všech časových průchodu z jiných světu. Některé světy jsou blíž, než ostatní. Některé světy jsou vzdálené jen o krok do mlh, některé, jako třeba ten váš, jsou spojeny dlouhým průchodem. V bližších světech byla magie vždy skutečná a její používání je běžné. Obyvatelé jsou často potomci těch stvoření ze světa víl, která se tam přestěhovala, zatoulala nebo prostě byla vyhnána. Když se jednou ocitnou vně světa víl, nemohou se už nikdy vrátit. Jen pár je jich ve vyhnanství šťastných. Většina hledá cestu zpět. Pro všechny byl Landover vždy klíčem.“</p>
<p>„Doufám, že nás tohle všechno někam dovede,“ prohodil Ben kousavě.</p>
<p>„To záleží na tom, jak daleko chceš cestovat,“ zamručel Abernathy.</p>
<p>Questor shrbil ramena a založil ruce do svého hávu. „Paladin byl králův ochránce, který zas byl ochráncem země. Takový ochránce byl potřebný. Jak uvnitř, tak vně Landoveru byli tací, kteří by ho zneužili ke svým vlastním záměrům, kdyby král a jeho ochránce selhali. Ale magie, která zemi ochraňovala, byla nesmírná. Nikdo se nedokázal postavit Paladinovi.“</p>
<p>Ben se najednou podezřívavě zamračil. „Questore, nechceš mi snad říct, že…“</p>
<p>„Řeknu ti, Výsosti, jen to, co je,“ přerušil ho rychle Questor. „Chtěl jsi slyšet celý příběh a já ti chci vyhovět. Když starý král zemřel a jeho syn nepřevzal trůn a místo toho hledal cestu, jak Landover opustit, ti, kteří vždy číhali, začali čenichat okolo bran. Paladin byl pryč, zmizel se smrtí starého krále, a nikdo nemohl najít způsob, jak ho přivést zpět. Měsíce se měnily v roky, zatímco syn dospíval a pletichařil s mým nevlastním bratrem, a žádný král nevládl a Paladin byl pryč. Můj nevlastní bratr vynaložil veškeré své magické schopnosti, aby ztraceného rytíře nalezl, ale ani jeho značné schopnosti nestačily. Paladin byl pryč, a zdálo se nepravděpodobné, že se ještě někdy vrátí.</p>
<p>To samozřejmě povzbudilo ty, kteří číhali na landoverských hranicích. Je-li Paladin opravdu pryč, je-li magie oslabena, Landover může být jejich. Pamatuj, Výsosti – brána do světa víl je kořist, za kterou by někteří dali cokoliv. Můj nevlastní bratr si toho byl vědom a věděl, že musí jednat rychle, nebo se mu vláda nad Landoverem vymkne z rukou.“</p>
<p>Soví obličej ztvrdl. „A tak zosnoval plán. Královský trůn měl být prodán nějakému kupci z velmi vzdáleného světa, čímž by dal Landoveru krále a zbavil sebe i syna závazku, kterými byli k němu vázáni. Ale prodali by trůn jen na omezenou dobu – řekněme na šest měsíců či rok. Po uplynutí této doby by se jim trůn vrátil zpět a oni by ho mohli znovu prodat. Tím by se neustále zvyšoval jejich osobní majetek, který by synovi umožňoval žít podle jeho představ a mému nevlastnímu bratrovi zvyšoval možnosti, jak získat moc v jiných světech. Jedinou potíží bylo nalézt kupce.“</p>
<p>„Takže kontaktoval Rosen’s?“ vložil se Ben.</p>
<p>„Nejprve ne. Začal zprostředkovávat prodeje nezávisle. Jeho zákazníci byli většinou odporní byli sice bohatí, ale měli stejně pochybné zásady jako on sám. Často to byli lidé, kteří potřebovali dočasně zmizet ze svého vlastního světa. Landover byl pro ně dokonalým útočištěm, mohli si hrát na krále, žít si celkem v dostatku a v pohodlí Ryzího Stříbra, a když vypršel čas, vrátili se do svého světa.“</p>
<p>„Zločinci,“ zašeptal tiše Ben. „Posílal ti zločince.“ Skepticky potřásl hlavou a pak prudce vzhlédl. „A co ti, kteří se sem dostali a pak už nechtěli odejít? Copak se to nikdy nestalo?“</p>
<p>„Ano, čas od času se to stalo,“ potvrdil Questor. „Ale vždy jsem tu byl já, abych se ujistil, že odejdou včas – ať už chtěli nebo ne. Ovládám magii dostatečně, abych to mohl zajistit.“ Zamračil se. „Často jsem ale přemýšlel, jak můj bratr získal zpět medailon od těch, kteří dělali takovéto potíže, po jejich návratu domů. Jeho magické schopnosti mu prozradí, že se tito lidé vrátili zpět, ale jak ví, kde je nalézt, a jak získá zpět medailon…?“</p>
<p>Zamyšleně se odmlčel, pak pokrčil rameny. „To je jedno. Faktem zůstává, že po nějakou dobu království úspěšně prodával a vydělal na tom hodně peněz. Ale jeho zákazníci byli nepředvídatelná sebranka a stav Landoveru se za vlády těchto rádoby králů zhoršoval. A navíc, peníze nepřicházely dost rychle. Takže se nakonec rozhodl prodat trůn úplně – ne nezodpovědným lidem, se kterými obchodoval v minulosti, ale široké veřejnosti. Spojil se s Rosen’s, Ltd. Řekl jim, že obstarává vzácné artefakty a neobvyklé služby. Přesvědčil je o své ceně tím, že pomocí magie nalezl několik pokladů a rarit, které byly považovány za ztracené. Když byl přijat jako jejich oficiální dodavatel těchto věcí, nabídl jim prodej Landoveru. Myslím, že mu zpočátku nemohli věřit, ale nakonec je nějak přesvědčil. Poslal jednoho z nich, aby se sem podíval.“</p>
<p>Krutě se ušklíbl. Pak se mu zúžily oči. „Ale v tomto prodeji bylo něco víc, než si v Rosen’s představovali, Výsosti. Můj nevlastní bratr a syn starého krále neměli v úmyslu vzdát se navždy něčeho tak cenného, jako je landoverský trůn. Díky předběžné podmínce nabídky získali výhradní dohled nad výběrem kupujících. Mohli tak prodat trůn někomu, kdo byl příliš slabý na to, aby na něm setrval, takže se jim Landover stále vracel zpět a oni ho mohli znovu prodávat. Dokonce mohli bokem prodávat předkupní práva – a posouvat některé výhodnější klienty do čela pomyslného pořadníku. V Rosen’s na to nikdy nemohli přijít. Neměli teď potíž sehnat klienty, ale sehnat klienty, kteří měli nejen dostatečné prostředky, ale zároveň potřebný nedostatek charakterových vlastností, aby jako králové vydrželi!“</p>
<p>Ben zrudl. „Jako já, že ano?“</p>
<p>Čaroděj pokrčil rameny. „Předtím ses ptal, kolik tu bylo králů od smrti starého krále Landoveru. Bylo jich víc než třicet.“</p>
<p>„Třicet dva, abychom byli přesní,“ doplnil Abernathy. „Tenhle rok už dva. Ty jsi třetí.“</p>
<p>Ben vytřeštil oči. „Dobrý bože, tolik?“</p>
<p>Questor přikývl. „Plán mého nevlastního bratra fungoval dokonale – až doteď.“ Odmlčel se. „Věřím, že s tebou se mohl dopustit chyby.“</p>
<p>„Být tebou, Výsosti, ohledně toho bych se zdržel soudu,“</p>
<p>promluvil rychle Abernathy „Věci jsou mnohem komplikovanější, než si myslíš. Řekni mu zbytek, čaroději.“</p>
<p>Soví obličej ztvrdl. „Řeknu, když budu mít příležitost!“ Otočil se k Benovi. „Tento poslední plán byl dobrý, ale měl dva háčky. Jednak bylo mému nevlastnímu bratru jasné, že ne každému kupujícímu bude chybět charakter potřebný k překonání potíží s vládou v Landoveru. I když, s každým hovořil osobně, pořád si ještě mohl omylem vybrat někoho, kdo by necouvl před těžkými úkoly, které panování obnáší. Kdyby se tak stalo, nemohl by landoverský trůn už třeba nikdy znovu prodat. Druhý problém byl závažnější. Čím déle strádalo království bez vlády silného krále nebo pod sérií neúspěšných pokusů vládnout, tím bylo království rozvrácenější a tím těžší bylo pro nového krále uspět. A to chtěl. Ale zároveň si uvědomoval, že čím je království rozvrácenější, tím větší šanci mají na uchvácení koruny ti, kteří číhají na hranicích. A to nechtěl.“</p>
<p>Questor se odmlčel. „Tak našel pro oba problémy jediné řešení. Podnítil Cejcha, aby se ucházel o trůn.“</p>
<p>„Ach.“ Ben začínal tušit to, co mělo přijít.</p>
<p>„Cejch vládne Abaddonu, podsvětí, které leží pod Landoverem. Abaddon je svět démonů, temná jáma, ve které žijí ve vyhnanství ti nejhorší, kteří byli vyhnáni ze světa víl od počátku časů. Vyhnaní démoni by se velmi rádi dostali zpět do světa víl a jediná cesta vede přes Landover. Když tedy můj nevlastní bratr nabídl Cejchovi tuto možnost, a Cejch se přesvědčil, že Paladin už není ochráncem Landoveru, pán démonů vystoupil z Abaddonu a prohlásil se králem.“</p>
<p>Čarodějovo čelo se svraštilo nad jeho ostrýma starýma očima. „Samozřejmě, že v tom byl háček – a můj nevlastní bratr to věděl. Cejch nemůže být opravdovým králem, když podle práva vládne někdo jiný a když medailon ochraňuje svého nositele. Mohl se jen prohlásit za krále a toto právo napadnout. A tak pokaždé v půli zimy, když modrásky zbělají. Cejch přichází z Abaddonu do Landoveru a vyzývá krále. Zatím nikdo výzvu nepřijal.“</p>
<p>„To si dovedu představit,“ vydechl tiše Ben. „Jen abych si byl jistý, že to vše dobře chápu, Questore, jakou má tato výzva podobu?“</p>
<p>Questor nadzvedl obočí. „Síla zbraní, Výsosti.“</p>
<p>„Myslíš turnaj s kopími nebo něco takového?“</p>
<p>Abernathy se dotkl jeho ramene. „Má na mysli souboj na život a na smrt se zbraněmi podle vlastního výběru – boj na život a na smrt.“</p>
<p>Nekonečnou chvíli bylo ticho. Ben se zhluboka nadechl. „Takže na to se teď můžu těšit – na smrtelný souboj s démonem?“ Skepticky zavrtěl hlavou. „Není divu, že na tomto místě nikdo dlouho nevydržel. Dokonce i kdyby chtěli, i kdyby se chtěli pokusit věci urovnat, dříve či později by se museli postavit Cejchovi. Tak proč se vůbec snažit?“ Začínal se znovu rozčilovat. „Tak co ode mne očekáváš, Questore? Myslíš si, že přijmu výzvu, kterou by nikdo jiný nepřijal? To bych musel být blázen!“</p>
<p>Shrbená postava přešlápla z jedné nohy na druhou. „Možná. Ale s tebou by to mohlo být jiné. Nikomu z těch ostatních se nedostalo pomoci. A teď se, po dvaceti letech nepřítomnosti, dvakrát objevil po tvém boku Paladin.“</p>
<p>Ben se v mžiku otočil k Abernathymu. „Říká mi pravdu – Paladin předtím k nikomu jinému nepřišel?“</p>
<p>Abernathy vážně pokývl hlavou. „Nikdy. Výsosti.“ Odkašlal si. „Rmoutí mě, že to musím uznat, ale čaroděj má možná pravdu. S tebou to může být opravdu jinak.“</p>
<p>„Ale já nemám s Paladinovým zjevením nic společného,“ trval na svém Ben. „A nejsem si jistý, že přišel zrovna za mnou. Prostě tam byl. Kromě toho jsi předtím říkal, že to je duch. A i kdyby to nebyl duch, připadal mi trochu pomlácený. Vypadalo to, že Cejch byl z těch dvou silnější, a rozhodně nebyl ani trochu zastrašený tímto takzvaným šampiónem, na jehož ochranu by se měl král spolehnout. Upřímně řečeno, ničemu z toho nevěřím. A ani nevím, jestli tomu všemu už rozumím. Zastavme se na chvíli, Questore, tvůj nevlastní bratr Meeks prodal trůn někomu neschopnému, jako třeba mně, za hromadu peněz, vybral si někoho, kdo nevydrží. Dokonce i kdyby omylem vybral někoho houževnatého. Cejch je po ruce, aby zajistil, že nevydrží. Ale Cejch nemůže být králem, bude-li mít někdo jiný medailon – mám pravdu? Takže co z toho všeho má Cejch? Neposílá Meeks další a další zájemce měsíc po měsíci, rok po roce?“</p>
<p>Questor přikývl. „Ale Cejch je démon a démoni žijí dlouho, Výsosti. Čas nehraje takovou roli, když si můžeš dovolit čekat, a Cejch si může dovolit čekat velmi, velmi dlouho. Nakonec se můj nevlastní bratr a králův syn unaví hrou a nahromadí tolik bohatství a moci, že se přestanou zajímat o landoverský trůn. Až se tohle stane, přestanou si s věcí dělat starosti a ponechají Landover svému osudu.“</p>
<p>„Ach,“ Ben to teď pochopil. „A až se to stane. Cejch získá Landover kontumačně.“</p>
<p>„To je jedna možnost. Druhá možnost je, že démon najde nějaký způsob, jak ovládnout medailon. Nemůže se ho zmocnit silou, ale dříve nebo později bude jeden z králů neopatrný a ztratí ho – nebo přijme démonovu výzvu a bude…“</p>
<p>Ben rychle zvedl ruce. „Neříkej to.“ Zaváhal. „A co ti ostatní dravci – obyvatelé světů, které hraničí s Landoverem? Co dělají oni, zatímco se tady tohle děje?“</p>
<p>Čaroděj pokrčil rameny. „Nejsou zatím dost silní, aby se postavili proti Cejchovi a démonům z Abaddonu. Jednoho dne možná budou. Jediný Paladin měl takovou moc.“</p>
<p>Ben se zamračil. „Nerozumím, proč Paladin po smrti starého krále prostě zmizel. Kdyby byl opravdu ochráncem země a trůnu, proč by měl zmizet jen proto, že se měnili králové? A co se stalo s vílami? Neříkal jsi, že stvořily Landover jako bránu do svého světa? Proč ho tedy neochraňují?“</p>
<p>Questor zavrtěl hlavou a nic neříkal. Abernathy byl také zticha. Ben si je chvíli beze slova prohlížel a pak se znovu otočil k brnění na stupínku. Bylo zašlé a zrezivělé, zprohýbané a otlučené, skořápka, která nejvíce připomínala rozbitou karoserii vraku auta, odloženou do sběru. To bylo všechno, co zbylo z ochránce Landoveru – z králova ochránce. Popošel k podložce a mlčky se zadíval na kovovou schránu. Tohle viděl v mlhách v tunelu a pak v mlhách v lese okolo Srdce. Byla to snad jen součást těch mlh? Dříve si to nemyslel, ale teď si nebyl tak jistý. Tohle byla kouzelná země, ne exaktní věda. Sny a představy tady mohou vypadat mnohem reálněji.</p>
<p>„Questore, nazval jsi Paladina duchem.“ řekl nakonec, aniž se k nim otočil. „Jak by mi mohl duch pomoci?“</p>
<p>Bylo dlouho ticho. „Nebyl vždy duchem. Možná jím ani nezůstane.“</p>
<p>„Máš na mysli život po smrti?“</p>
<p>„Byl stvořen magií,“ odpověděl mu Questor tiše. „Možná, že pro něj život a smrt nic neznamená.“</p>
<p>„Máš vůbec nějakou představu, co bychom mohli udělat, abychom to zjistili?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Máš nějaký návrh, jak nalézt nějaký způsob dostat ho zpět?“ „Ne.“</p>
<p>„To jsem si myslel. Jediné, co můžeme, je doufat, že se objeví dřív, než Cejch vyhlásí svou další výzvu a změní mě v posledního z dlouhé řady králů, kteří selhali!“</p>
<p>„Máš jinou možnost. Můžeš použít medailon. Medailon tě může přenést zpět do tvého světa, kdykoli si budeš přát. Cejch tě nemůže zastavit. Stačí si to jen přát a budeš pryč.“</p>
<p>Ben se ušklíbl. Výborně. Prostě třikrát cvakni podpatky o sebe a opakuj: „Není nad domov,“ a bude zpátky v Kansasu. Prostě skvělé. Musí to samozřejmě provést během příštích čtyřiadvaceti hodin, nechce-li se vrátil o milion dolarů lehčí. A ať už to udělá během příštích čtyřiadvaceti hodin, nebo počká, až si Cejch pro něj vyjede z černé jámy, v každém případě bude utíkat a opustí Landover přesně tak, jak se popsal – poslední z dlouhé řady královských nezdarů.</p>
<p>Stiskl čelisti. Nerad prohrával. Nerad se vzdával.</p>
<p>Na druhé straně nebyl nějak zvlášť nadšený umíráním.</p>
<p>„Jak jsem se do toho proboha dostal?“ zamumlal si pro</p>
<p>sebe.</p>
<p>„Říkal jsi něco?“ zeptal se Questor.</p>
<p>Odvrátil se od stupínku a brnění a v prodlužujících se stínech soumraku se snažil rozeznat nahrbené postavy čaroděje a písaře. „Ne,“ povzdechl si. „Jen jsem si pro sebe mumlal.“</p>
<p>Přikývli a nic neříkali.</p>
<p>„Jen jsem tak uvažoval.“</p>
<p>Znovu přikývli.</p>
<p>„Jenom jsem…“</p>
<p>Bezmocně se odmlčel. Všichni tři hleděli mlčky jeden na druhého a nikdo už nic neřekl.</p>
<p>Venku byla téměř úplná tma, když opustili kapli a vydali se zpět chodbami a sály hradu. Bezkouřové lampy zaháněly stíny. Podlahy a zdi se chvěly teplem.</p>
<p>„Co z toho všeho máš?“ zeptal se v jednu chvíli Ben Questora.</p>
<p>„Hmmmmm?“ Nahrbená postava se otočila.</p>
<p>„Máš nějaký podíl na zisku z prodejů trůnu?“</p>
<p>„Výsosti!“</p>
<p>„No, říkal jsi, že jsi pomáhal napsat tu slátaninu, ne?“ Obličej toho druhého byl rozrušený a rudý. „Nedostávám žádnou část z peněz vynaložených na získání Landoveru!“ vyštěkl.</p>
<p>Ben pokrčil rameny a pohlédl zběžně na Abernathyho. Ale písař si pro jednou odpustil poznámky „Promiň.“ omluvil se Ben. „Jen jsem chtěl vědět, jak jsi do toho zapojen.“</p>
<p>Muž neřekl nic a Ben nechal předmět hovoru zapadnout. Za chůze o tom ale přemýšlel a nakonec došel k názoru, že Questor prodeji získává všechno, oč mu stále jde – postavení a titul dvorního čaroděje. Jeho nevlastní bratr měl předtím oboje, a Questor Thews byl muž bez jakéhokoli skutečného životního cíle. Nyní ten cíl našel a pravděpodobně ho to učinilo natolik šťastným, že mu to stačilo.</p>
<p>A nemělo to tak být i se mnou, napadlo ho najednou?</p>
<p>Ta myšlenka ho zarazila. Jaký byl hlavní důvod, že koupil Landover? Nekupoval ho přece proto, že to je nějaká jiná verze Slunečního města, kam by se mohl uchýlit, hrát golf a meditovat o smyslu života, že ano? Koupil si trůn, protože chtěl utéci ze světa a ze života, ve kterém už nemusel překonávat žádné překážky. Byl stejným poutníkem, jakým býval Questor Thews. Kralování v Landoveru mu ukázalo směr. Nabídlo mu výzvu, kterou hledal.</p>
<p>Tak na co si stěžuje?</p>
<p>Klid, odpověděl si. Stěžuje si, protože tenhle druh výzvy ho může zabít – doslova. Tady se nejedná o soudní síň se soudcem, porotou a zákony. Tohle je bitevní pole s brněním, zbraněmi a jediným zákonem – přežije ten nejschopnější. Je králem bez dvora, bez armády, bez peněz a bez poddaných, kteří by byli ochotni ho poslouchat. Je králem s hradem, který se pomalu měnil v prach, se čtyřmi sloužícími, kteří jakoby vypadli z pohádek bratří Grimmů, a s ochráncem, který je z devíti desetin duchem. Možná, že nehledal Sluneční město, ale byl si zatraceně jistý, že s tímhle také nepočítal!</p>
<p>Opravdu?</p>
<p>Pokračoval v debatě sám se sebou až do večeře.</p>
<p>Znovu jedl ve velkém sálu. Společnost mu dělali Questor, Abernathy i oba koboldi. Mohl jíst sám, kdyby netrval na tom, aby se k němu ostatní připojili. Byli to nyní poddaní krále Landoveru, jak zdůraznil Questor, a poddaní nejedí s Jeho Výsostí, ledaže je sám pozve. Ben oznámil, že až do odvolání platí pozvání pro všechny a pořád.</p>
<p>Večeře byla méně rušná než posledně. Svíce a hezké prostírání s porcelánovým servisem. Jídlo bylo vynikající a nikdo si nemusel stěžovat na obsluhu. Konverzace se omezila na minimum, Mozol a Pastinák jedli v tichosti a Questor si s Abernathym vyměnili jen několik jemných narážek o stolovacích zvycích lidí a psů. Ben ochutnal všechno, co leželo na stole, měl větší hlad, než měl mít, odepřel si víno a své myšlenky si ponechal pro sebe. Nikdo se nezmínil o korunovaci. Nikdo neřekl nic o Cejchovi nebo o Paladinovi.</p>
<p>Všechno bylo velice delikátní. A také nekonečné.</p>
<p>Nakonec Ben od stolu všechny odeslal a zůstal sedět sám ve světle svící. Jeho myšlenky zůstaly upřeny k Landoveru Má odejít, nebo má zůstat? Jak silná je ta zeď zdánlivě neřešitelných problémů, o kterou buší hlavou? Jaký pro něj mělo vůbec smysl snažit se?</p>
<p>Kolik velbloudů se mohlo protáhnout uchem jehly?</p>
<p>Odpovědi na tyto otázky mu úplně unikaly. Šel spát a pořád je hledal.</p>
<p>Druhého dne se probudil krátce po rozbřesku, umyl se v umyvadle stojícím vedle postele, oblékl si sportovní oblečení a tenisky, a tiše se protáhl sály Ryzího Stříbra k hlavnímu v chodu. Pohyboval se naprosto tiše, ale Abernathy měl dobré uši a čekal na něj na nádvoří.</p>
<p>„Snídani, Výsosti?“ zeptal se a brýle mu pomalu sjížděly z chlupatého nosu, jak se přes ně díval na Bena.</p>
<p>Ben zavrtěl hlavou. „Ještě ne. Chci si nejdřív zaběhat“</p>
<p>„Zaběhat?“</p>
<p>„Přesně tak – zaběhat. Dělal jsem to celou dobu předtím, než jsem přišel do Landoveru, a chybí mi to. Chybí mi cvičení v klubu na Northside. Chybí mi trénink, posilovna</p>
<p>a boxovací pytel. Říkáme tomu boxování. Myslím, že ti to nic neříká.“</p>
<p>„Je pravda, že psi neboxují,“ odpověděl Abernathy. „Ale psi běhají. Kam máš v plánu dnes ráno běžet, Výsosti?“</p>
<p>Ben váhal. „Ještě nevím. Pravděpodobně na okraj údolí, kde je trochu slunce.“</p>
<p>Abernathy přikývl. „Pošlu někoho, aby tě doprovodil.“</p>
<p>Ben zavrtěl hlavou. „Nikoho nepotřebuji, děkuji.“</p>
<p>Ten druhý se odvrátil. „Tím bych si nebyl tak jist, být tebou,“ řekl a zmizel v hale.</p>
<p>Ben se za ním chvíli díval, pak se bez čekání otočil a prošel nádvořím a bránou k člunu. Vstoupil do něj a jeho myšlenky hnaly loďku bezstarostně přes šedivou vodu. Nemusel mít někoho s sebou všude, kam šel, pomyslel si tvrdohlavě. Není žádné bezmocné dítě.</p>
<p>Přistál u druhého břehu, otočil se a odklusal do šera. Pomalu stoupal po svahu a pak vyrazil. Když dosáhl okraje, obrátil se doprava a běžel podél hranice lesa. Pod ním leželo údolí zahalené ve stínech. Nad ním zářilo bledé slunce a omývalo nový den v cárech mlhy.</p>
<p>Běžel lehce a jeho myšlenky ubíhaly s měkkými dopady jeho bot na vlhkou zem. Hlavu měl jasnou, smysly ostražité a ve svalech cítil sílu. Takhle se necítil od doby, co přišel do Landoveru, a byl to dobrý pocit. Kolem něj se rychle míhaly stromy a pod ním hladce ubíhala zem. Zhluboka dýchal a nechal své ztuhlé tělo, aby se rozhýbalo.</p>
<p>Otázky z minulé noci ho pořád zaměstnávaly a on stále hledal odpovědi. Tohle je poslední den z deseti, které měl vyhrazené k zrušení smlouvy s Meeksem. Když ji nezruší teď, ztratí milion dolarů, za které landoverský trůn koupil. Může také přijít o život – i když ho Questor Thews ujistil, že ho medailon přenese zpátky, kdykoliv na to jenom pomyslí. V každém případě jsou možnosti jasné. Mohl zůstat a pokusit se dát do pořádku hromadu problémů, kterým bude jako král Landoveru čelit, může riskovat střetnutí s Cejchem a vzdal se milionu dolarů, nebo mohl odejít, přiznat, že koupil zajíce v pytli, jak ho Miles varoval, vrátit se do svého starého života a světa a dostat zpět většinu peněz, které utratil. Ani jedna možnost ho zrovna nelákala. Ani jedna možnost nedávala mnoho naděje.</p>
<p>Teď už dýchal rychleji a začínal pociťovat námahu, která příjemně unavovala jeho svaly. Přitvrdil, trochu zvýšil tempo a překonával odpor. Koutkem oka zachytil záblesk něčeho tmavého – nějaký pohyb v lese. Rychle se rozhlédl a hledal. Nikde nic – jenom stromy. Pořád běžel. Muselo se mu něco zdát.</p>
<p>Znovu přemýšlel o Paladinovi, o bludném rytíři říše. Nějak cítil, že Paladin je klíčem ke všemu, co je v nepořádku s landoverským trůnem. Byla to příliš velká náhoda, že s královou smrtí zmizel i rytíř a že s královstvím to začalo jít z kopce. Mezi ním a zemí bylo pouto, které potřeboval pochopit. Mohlo by se mu to podařit, pomyslel si, je-li pravda to, co si myslí Questor, totiž že se Paladin zjevil už dvakrát kvůli němu. Možná by mohl přijít na způsob, jak přivést Paladina zpět potřetí – a tentokrát zjistit, je-li to opravdu jenom duch.</p>
<p>Slunce na obloze stoupalo a bylo už téměř dopoledne, když se vracel po svahu dolů do údolí k člunu. Ještě dvakrát měl pocit, že zahlédl nějaký pohyb mezi stromy, ale když se rozhlédl, nikdy nic neviděl. Vzpomněl si na Abernathyho skryté varování, ale hned ho pustil z mysli. Také se pořád říká, že v Chicagu nemáte chodit po ulicích, ale přece nemůžete žít celý život někde zavřeni.</p>
<p>Přemýšlel o tom, když plul v člunu zpět k Ryzímu Stříbru. V životě se musí vždycky čelit rizikům. Život se tak musí žít, protože kdyby tomu tak nebylo, co by potom bylo jeho smyslem? Odhadnout riziko je samozřejmě důležité, ale nezbytné je i zkoušet. To se vždycky snažil vysvětlit Milesovi. Někdy děláš věci, protože cítíš, že jsou správné. Někdy děláš věci, protože…</p>
<p>Zničehonic se mu vybavily tváře těch farmářů, pastevců a jejich rodin, lovců i toho žebráka, kteří přišli do Srdce na jeho korunovaci. V těch tvářích byla jistá zoufalá naděje</p>
<p>– jako by ti lidé chtěli věřit, že on by mohl být králem. Samozřejmě jich bylo jenom pár a stěží jim mohl být zodpovědný, přesto…</p>
<p>Zarazil se, protože člun přistál před hlavni bránou hradu. Pomalu se postavil a znovu se zamyslel. Skoro si nevšiml Abernathyho, který se objevil ve stínu na nádvoří.</p>
<p>„Snídani, Výsosti?“</p>
<p>„Cože?“ Ben téměř vyskočil. „Och, ano – to bylo dobré.“ Vylezl z loďky a rychle se vydal k hradu. „A pošli ke mně ihned Questora.“</p>
<p>„Ano, Výsosti.“ Pes ho následoval a cvakal drápy po kamenech. „Užil sis běh?“</p>
<p>„Ano, velice. Promiň, že jsem nepočkal, ale nemyslel jsem si, že bych potřeboval někoho, aby šel se mnou.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho. Ben cítil, že se na něj pes dívá a otočil se. „Myslím že bych ti měl říci, Výsosti, že tě Mozol sledoval na každém kroku. Poslal jsem ho, aby na tebe řádně dohlédl.“</p>
<p>Ben se zašklebil. „Měl jsem dojem, že jsem něco spatřil. Ale nebylo nezbytné, aby šel se mnou, že?“</p>
<p>Abernathy pokrčil rameny. „To záleží na tom, jak dobře si dokážeš sám poradit s lesním vlkem, jeskynní stvůrou a močálovým žroutem, které odpravil, když tě stopovali, aby si tě dali k snídani.“ Odbočil do vedlejší chodby. „A co se týče snídaně, čeká na tebe v jídelním sále. Pro čaroděje pošlu.“</p>
<p>Ben se za ním zaraženě díval. Močálový žrout? Jeskynní stvůra? Na čele mu vyrazily krůpěje potu. Pro Kristovy rány, vždyť nic neviděl ani neslyšel! Snažil se Abernathy být vtipný?</p>
<p>Zaváhal a pak rychle vyrazil. Nemyslel si, že by si Abernathy dělal legraci z takových věcí. Jak se zdá, venku byl v nebezpečí, a ani si toho nevšiml.</p>
<p>Posnídal sám. Pastinák mu snídani přinesl a odešel Abernathy se znovu neobjevil. Jen jednou, uprostřed jídla, zahlédl Mozola, jak stojí ve stínu stranou u vchodu.</p>
<p>Kobold se zašklebil, až odhalil všechny bílé tesáky, a zmizel. Ben mu úšklebek nevrátil.</p>
<p>Už skoro dojedl, když se konečně objevil Questor. Ben odstrčil talíř a řekl čarodějovi, aby si k němu přisedl.</p>
<p>„Questore, chci přesně vědět, jak si věci stojí teď ve srovnáni s tím, jaké to bylo za časů starého krále. Chci vědět, co fungovalo tehdy a teď už nefunguje. Chci zjistit, co se musí udělat, aby se věci uvedly to původního stavu.“</p>
<p>Questor Thews pomalu přikývl a svraštil obočí. Složil ruce na stole. „Pokusím se, Výsosti, i když na některé věci si možná teď hned nevzpomenu. Něco z toho už víš. Byla tu armáda, která královi sloužila, ta je pryč. Byl tu celý dvůr s poddanými, zbyl jenom Abernathy, Pastinák, Mozol a já. Byl tu poklad, ten je vyčerpán. Byl zaveden systém daní a ročních darů; ten se zhroutil. Existovaly programy pro veřejné práce, sociální reformy a ochrany země, už neexistují. Zákony existovaly a byly prosazovány, nyní jsou přehlíženy nebo prosazovány selektivně. Existovaly různé dohody, aliance a smlouvy o porozumění mezi obyvateli země, většina z nich propadla nebo byla otevřeně odmítnuta.“</p>
<p>„Zastav přesně tady,“ Ben si zamyšleně mnul bradu. „Kdo z králových poddaných je spojencem koho?“</p>
<p>„Nikdo není spojencem nikoho, alespoň pokud vím. Lidé, pololidé, víly – nikdo nevěří nikomu.“</p>
<p>Ben se zamračil. „A nikdo z nich královi moc nepomůže, že ano? Ne, nemusíš odpovídat. Dovedu si odpovědět sám.“ Odmlčel se. „Je někdo z nich dost silný na to, aby se postavil Cejchovi?“</p>
<p>Čaroděj zaváhal. „Možná Noční Stín. Její magie je velice silná. Ale i ona by měla co dělat, aby přežila souboj s Cejchem. Jedině Paladin měl dost síly na to, aby démona porazil.“</p>
<p>„Co kdyby se všichni spojili?“</p>
<p>Questor Thews tentokrát váhal delší dobu. „Ano. Cejch a jeho démoni by pak mohli být poraženi.“</p>
<p>„Ale někdo by je nejdřív musel spojit.“</p>
<p>„Ano, to by musel.“</p>
<p>„Král Landoveru by mohl být někým takovým.“ „Mohl.“</p>
<p>„Ale zrovna v tomto okamžiku král Landoveru nedokáže přilákat ani dav lidí na svou korunovaci, že ano?“</p>
<p>Questor nic neříkal. Ben a čaroděj se přes stůl dívali jeden na druhého.</p>
<p>„Questore, co to je močálový žrout?“ zeptal se nakonec Ben.</p>
<p>Ten druhý se zamračil. „Močálový žrout, Výsosti?“ Ben přikývl. „Močálový žrout je odrůda lesní stvůry, ostnaté, masožravé stvoření, které si vyhrabává doupě v bažinách a ochromuje své oběti jazykem.“</p>
<p>„Loví brzo ráno?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Loví to lidi?“</p>
<p>„Může. Výsosti, co…?“</p>
<p>„A Mozol – dokázal by se postavit nějaké takové potvoře?“</p>
<p>Questor zavřel ústa a nedořekl nic z toho, co chtěl říci. Svraštil obličej. „Kobold se může postavit téměř čemukoliv živému. Koboldi jsou strašní bojovníci“</p>
<p>„Proč jsou Mozol a Pastinák pořád tady na Ryzím Stříbru, když všichni ostatní odešli?“</p>
<p>Vrásky na sovím obličeji se svraštily. „Jsou tady, protože přísahali věrnost trůnu a králi. Koboldi neberou své přísahy na lehkou váhu. Když jednou přísahali, své slovo již neporuší. Dokud bude existovat landoverský král. Mozol a Pastinák zůstanou.“</p>
<p>„Je to stejné i s Abernathym?“</p>
<p>„Ano. Je to služba, kterou si zvolil.“</p>
<p>„A s tebou?“</p>
<p>Bylo dlouho ticho. „Ano. Výsosti, se mnou je to stejné.“</p>
<p>Ben se znovu posadil. Chvíli nic neříkal, oči upřené na</p>
<p>Questora, ruce volně složené na prsou. V tichu naslouchal šepotu myšlenek svého společníka a tiše spřádal pavučinu svých vlastních.</p>
<p>Pak se váhavé usmál. „Rozhodl jsem se tu zůstat jako král Landoveru.“</p>
<p>Questor Thews se usmál zpět. „Aha.“ Vypadal skutečně potěšeně. „Myslel jsem si, že bys mohl zůstat.“</p>
<p>„Vážně?“ smál se Ben. „Tak to sis byl mnohem jistější než já. Rozhodl jsem se až teď.“</p>
<p>„Mohu-li se zeptat, Bene Holidayi – co tě přimělo k rozhodnutí?“</p>
<p>Z Benovy tváře zmizel úsměv. Zaváhal a vzpomněl si na ty, kteří přišli na jeho korunovaci. Nebyli zas tak odlišní od klientů, kterým přísahal, že je bude zastupovat, a on se tolik neliší od právníka, který tuto přísahal přijal. Možná, že jim něco přece jenom dluží.</p>
<p>Nic z toho ale Questorovi neřekl. Jen pokrčil rameny. „Myslím, že jsem porovnal pro a proti. Když zůstanu, bude mě to stát milion dolarů – samozřejmě pokud najdu nějaký způsob jak přežít. Když odejdu, bude mě to stát mou sebeúctu. Rád bych si myslel, že moje sebeúcta stojí za milion dolarů.“</p>
<p>Čaroděj přikývl. „Možná, že stojí.“</p>
<p>„Kromě toho nerad odcházím uprostřed něčeho rozdělaného. Rozčiluje mě pomyšlení na to, že si mě Meeks vybral právě proto. Hrozně moc chci zklamat jeho očekávání. Tam, odkud jsem přišel, máme takové rčení. Questore: Nerozčiluj se, oplať to. Čím déle zůstanu, tím větší mám naději, že najdu nějaký způsob, jak toho dosáhnout. Stojí to i za rizika, která to s sebou nese.“</p>
<p>„Rizika jsou podstatná.“</p>
<p>„Já vím. A nepředpokládám, že by někdo jiný kromě mě vůbec uvažoval o tom, že je podstoupí.“</p>
<p>Questor se na chvíli zamyslel. „Možná, že ne. Ale nikdo jiný nestojí na tvém místě, Výsosti.“</p>
<p>Ben povzdechl. „No, v každém případě je rozhodnuto.</p>
<p>Zůstávám, a to je vše.“ Pomalu se narovnal. „Teď se musím soustředit na to, abych dokázal vyřešit problémy Landoveru dřív, než mě pohřbí.“</p>
<p>Questor přikývl.</p>
<p>„A první z těchto problémů je odmítavý postoj mých poddaných, kteří mě nechtějí uznat jako krále. Nebo sebe jako poddané. Musíme je přinutit, aby přísahali trůnu věrnost.“</p>
<p>Ten druhý ještě jednou přikývl. „Jak to chceš udělat?“</p>
<p>„Ještě nevím. Ale vím jedno. Nikdo nepřijde sem, aby přísahal. Korunovace by je byla přivedla, kdyby chtěli. Když odmítli přijít oni sem, budeme my muset jít za nimi – ať už jsou kdekoliv.“</p>
<p>Questor se zamračil. „K takovému plánu mám výhrady, Výsosti. Mohl by se ukázat jako velice nebezpečný.“</p>
<p>Ben pokrčil rameny. „Možná, ale nemyslím si, že bychom měli moc na vybranou.“ Vstal. „Máš nějaký návrh, kde bychom měli začít?“</p>
<p>Čaroděj si povzdechl a vstal zároveň s ním. „Navrhuji, Výsosti, abychom začali na začátku.“<strong>Páni ze Zeleného trávníku</strong></p>
<p>Mnoho lidí přísahalo věrnost králům Landoveru – rodiny, které po generace bojovaly v armádě Jejich Výsostí a stály po jejich boku. Mnoho lidí by mohlo s hrdostí předložit důkazy své věrné a oddané služby. Ale nikdo nesloužil tak věrně a tak dlouho jako páni ze Zeleného Trávníku, a Benu Holidayovi bylo doporučeno, aby k nim šel nejdříve.</p>
<p>„Baroni sledují své rodokmeny tisíce let do minulosti – někteří až do doby, kdy Landover vznikl,“ vysvětloval Questor Thews. „Vždy stáli po boku krále. Tvořili páteř jeho armády, byli jeho rádci a soudci. Někteří z nich byli dokonce králi Landoveru – i když žádný z nich během posledních několika staletí. Byli vždy první, kdo nabídl své služby. Když starý král zemřel, odešli jako poslední.</p>
<p>Máš-li někde nalézt podporu. Výsosti, mohlo by to být u nich.“</p>
<p>Ben tuto radu přijal – i když, to bylo spíše varování než rada, pomyslel si – a opustil Ryzí Stříbro za úsvitu druhého dne a odcestoval na državy baronů. Questor Thews, Abernathy a oba koboldi šli opět s ním. Ben, čaroděj a písař jeli na koních, protože cesta do Zeleného Trávníku byla dlouhá. Koboldi mohli jet také na koních, kdyby chtěli, ale moc by tím nezískali, neboť byli rychlejší a vytrvalejší na nohou než ten nejlepší běžec, co se kdy narodil. Z toho důvodu cestovali téměř výhradně pěšky. Kromě toho se koně často plašili, když na sobě nesli kobolda. Ben tomu dobře rozuměl. Cokoliv, co dokáže vyřídit lesního vlka, jeskynní stvůru či močálového žrouta, ho dokázalo taky docela znervóznit.</p>
<p>Byla to zvláštní skupina, co vyjela toho rána. Questor jel první, jeho vysoká, barevně oděná postava nakloněná přes starého šedáka, který vypadal, že už několik let přesluhuje. Ben ho následoval na Jazylce, ryzákovi se zvláštně tvarovanou lysinou, podle které získal své jméno. Zároveň se také dokázal zcela bezdůvodně plašit. Provedl to Benovi dvakrát, a Ben se musel držet jako klíště. Když se to stalo podruhé, Questor plácl koně přes nos a v koňské řeči mu pohrozil. Zdálo se, že to přivedlo Jazylku k rozumu. Abernathy je následoval na hnědém valachovi s bílou hlavou a nesl královskou zástavu s nyní už známou insignií Paladina vyjíždějícího z hradu za východu slunce, která byla šarlatově vyšitá na bílém podkladu. Bylo skutečně neobvyklé vidět dlouhosrstého irského teriéra v brýlích a košili, jak jede na koni a nese vlajku, ale Ben si udržel vážnou tvář, protože Abernathy na tom očividně nic směšného neviděl. Pastinák uzavíral skupinu a vedl na dlouhých provazech několik oslů naložených jídlem, šaty a věcmi na noc. Mozol šel napřed. Questor ho poslal, aby pánům oznámil, že král Landoveru si přeje setkat se s nimi.</p>
<p>„Nebudou mít na výběr, budou tě muset přijmout.“</p>
<p>prohlásil Questor. „Zdvořilost nařizuje neodmítnout pána, jehož status je rovný nebo vyšší než, jejich. Samozřejmě by tě museli přijmout, i kdybys byl pouhý pocestný, a sháněl jídlo a nocleh, ale to je pod tvou úroveň.“</p>
<p>„V tomto momentě je jen velmi málo pod mou úrovní,“ odpověděl Ben.</p>
<p>Jeli mlhou a stíny časného rána, podél jezera, dokud je neobrátilo k východu, potom zamířili k okraji údolí. Ben se několikrát ohlédl na opuštěný, bezbarvý hrad Ryzí Stříbro rýsující se proti rannímu nebi, na jeho věže, hradby a stěny zpustošené jakoby nějakou neznámou nemocí. Překvapeně zjistil, že je pro něj těžké jej opustit. Nezkušenému oku možná připadal jako Drákulův hrad a možná byl ošklivý na pohled, ale Ben ucítil jeho teplo a dotkl se života v něm. Hrad byl k němu laskavý. Přivítal ho. Ben zjišťoval, že si mu přeje pomoci.</p>
<p>Utěšil se myšlenkou, že jednou to udělá.</p>
<p>Potom hrad, mlha a údolí zmizelo, jak společnost ujížděla dál na východ, přes lesy a kopce, směrem k srdci Landoveru. Jeli vytrvale po většinu dne, s jednou zastávkou na oběd a několika kratšími na odpočinek, a k večeru byli na dohled od rozlehlých polí, pastvin a zemědělské půdy, které tvořily Zelený Trávník.</p>
<p>Té noci rozbili tábor pod jedlemi na malém vršku, ze kterého byl výhled na pastviny s pasoucími se ovcemi a kozami a na shluk chatrčí a dřevěných domů několik mil dále na východ. Ben se vděčně svezl z Jazylkových zad poté, co Questor zastavil. Už uplynulo dost doby od jeho poslední jízdy na koni. Už to bylo, popravdě řečeno, skoro dvacet let – a to bylo při jednom rande na univerzitě, na které stejně brzy zapomněl. Teď, o svět a několik roků dál, se rozpomenul na pocit, který přijde po dlouhé jízdě – tělo ztuhlé, zem se stále pohybovala, když se snažil jít, pocit koně stále mezi stehny, ačkoliv už sesedl Věděl, že zítra bude rozbolavělý od ramen dolů.</p>
<p>„Šel bys se mnou na chvíli, Výsosti?“ zeptal se Questor a pokývl. Ben měl sto chutí čaroděje uškrtit, že mohl něco takového jen navrhnout, ale přemohl své podráždění a šel.</p>
<p>Šli jenom kousek k okraji pahorku a tam stáli bok po boku a pozorovali pláně dole.</p>
<p>Questorova ruka ukázala k obzoru. „Zelený Trávník, Výsosti – majetek starých rodů, baronů Landoveru. Jejich državy zahrnují víc než polovinu Landoveru. Při posledním sčítání zbylo jen dvacet rodin a těch dvacet vládne celé té zemi, nevolníkům, jejich vesnicím, rodinám, dobytku, všichni jsou ale podřízeni králově vůli, samozřejmě.“</p>
<p>„Samozřejmě.“ Ben přehlédl údolí. „Říkáš dvacet rodů při posledním sčítání. Co myslíš tím ‚posledním sčítáním‘?“</p>
<p>Čaroděj pokrčil rameny. „Rody se spojují manželstvími. Rody přijímají ochranu od silnějších rodů. Rody vymírají – někdy s malou pomocí.“</p>
<p>Ben na něj pohlédl koutkem oka. „Kouzelné. Nevycházejí tedy spolu tak dobře, jestli tomu rozumím?“</p>
<p>„Tak nějak. Sjednoceni pod bývalým králem neměli moc příležitostí vzájemně se využívat. Rozděleni a bez vládce jsou podezřívaví a čas od času kují pikle.“</p>
<p>„Což je okolnost, kterou bych mohl využít ke svému prospěchu, co říkáš?“</p>
<p>Soví tvář na něj pohlédla. „Je zde ta možnost.“</p>
<p>Ben přitakal. „Je zde také ta možnost, že jejich podezřívavost a pikle by mohly vyústit ve snaze zbavit se mě.“</p>
<p>„Ts-ts,“ zamlaskal Questor. „Budu s tebou, Výsosti. Kromě toho je pravděpodobné, že nebudou plýtvat časem, aby se zbavili krále, kterého považují v podstatě za bezcenného. Koneckonců odmítli zúčastnit se i tvé korunovace.“</p>
<p>„Jsi studna inspirace.“ podotkl Ben suše. „Co bych si bez tebe počal?“</p>
<p>„To je jen součástí mé služby trůnu.“ Questor buď narážku vůbec nepochopil, nebo ji ignoroval.</p>
<p>„Tak mi řekni, co bych měl ještě vědět.“</p>
<p>„Jen toto.“ Questor na něj pohlédl. „V lepších časech byla tato půda úrodná, dobytek tlustší, a mnoho oddaných poddaných bylo ochotno vytvořit půl tuctu královských armád a sloužit landoverskému králi. Mnoho se změnilo k horšímu, jak uvidíš během zítřejší cesty. Ale co se změnilo, může se opět napravit – dokážeš-li získat přísahu věrnosti pánů ze Zeleného Trávníku.“</p>
<p>Ještě jednou se rozhlédl, otočil se a vykročil zpět k táboru. Ben ho sledoval a skepticky potřásl hlavou. „Budu na tom pracovat.“ zamumlal.</p>
<p>Rozbití tábora jim trvalo o hodinu déle než, by mělo. Měli postavit několik stanů a Questor se rozhodl vypomoci magií. Kouzlo nafouklo stany jako balóny a poslalo je nahoru do korun nejvyšších stromů, bylo třeba všech Pastinákových atletických schopností, aby je dostal zpět na zem. Koně se utrhli, když Abernathy spatřil zatoulanou venkovskou kočku a – k vlastnímu zahanbení – zaštěkal, trvalo další hodinu, než byli pochytáni a přivedeni zpět. Zásoby byly složeny, králova zástava vztyčena, koně nakrmeni a napojeni, ležení připraveno – vše bez nehod.</p>
<p>Večeře však byla katastrofální. K jídlu bylo dušené hovězí se zeleninou, které při vaření úžasně vonělo, ale ztratilo něco ze své chuti poté, co Questor podpořil oheň troškou zrychlovadla, které stvořilo miniaturní peklo, v němž obsah kotlíku zčernal a ztvrdl. Pokrm z modrásků byl sice dost uspokojivý, ale Ben by byl dal přednost alespoň jednomu talíři dušeného masa. Questor a Abernathy se přeli ohledně chování psů a lidí a Pastinák na ně syčel. Ben začal zvažovat, že odvolá své pozvání, aby s ním sdíleli jeho jídlo.</p>
<p>Skoro už uléhali, když dorazil Mozol a informoval je, že baroni budou nového landoverského krále očekávat a přijmou ho v Rhyndweiru. Ben netušil, co je to Rhyndweir, a nezajímalo ho to. Byl příliš unavený a naštvaný, aby se o to staral, a tak se uložil ke spánku, aniž by si dělal starosti.</p>
<p>Do Rhyndweiru dojeli po poledni druhého dne a Ben měl příležitost vidět na vlastní oči, co to je. Rhyndweir byl monstrózní, rozlehlý hrad, usazený na široké plošině na soutoku dvou řek. Věže a ochozy sahaly nad pevnostní hradby do výše třiceti metrů a zabodávaly se do mlhou zahaleného, smutného odpoledního nebe. Cestovali na východ Zeleným Trávníkem už od rána, sledujíce labyrint cest proplétajících se údolím podél polí a vesnic, podél farmářských obydlí a pasteveckých chatrčí. Jednou nebo dvakrát mohli v dálce spatřit náznak hradeb, daleko od míst, kudy jeli, a skoro jako přelud v landoverském slunci. Ale žádný z nich nebyl tak obrovský a děsivý jako Rhyndweir.</p>
<p>Ben zavrtěl hlavou. Ryzí Stříbro bylo v porovnání s tímto o tolik horší, že na to nechtěl ani pomyslet.</p>
<p>Ani obydlí a vesnice obyčejných lidí nevycházely při porovnávání dobře. Pole vypadala mizerně a obilí se zdálo trpět několika různými druhy sněti. Chalupy a chatrče farmářů a pastevců vypadaly neudržovaně, jako by na ně jejich vlastníci už nebyli hrdí. Obchody a stánky ve vesnicích vypadaly špinavě a zašle. Všechno vypadalo, že se rozpadá. Questor souhlasně přitakával Benovu pohledu. Páni ze Zeleného Trávníku trávili příliš mnoho času vzájemnými boji.</p>
<p>Ben obrátil pozornost zpět k Rhyndweiru. Tiše hrad studoval, když jejich malá společnost přijížděla z údolí po cestě, rovnoběžné s nejsevernější řekou. Kupa vesnických obchodů a chatrčí obklopovala soutok řek ve velikém stínu hradu, a tvořila tak podhradí. Nevolníci zvědavě sledovali, jak společnost přejela dřevěný most, který byl přístupovou cestou k hradu, se skloněnými pracovními nástroji a hlavami zvednutými v tichém pozorování. Mnoho z nich mělo stejně unavený, ale napjatě očekávající výraz ve tváři, jako ti, co přišli do Srdce.</p>
<p>„Po celých dvacet let neviděli cestovat landoverského krále ke hradu svých pánů, Výsosti,“ promluvil tiše Questor po jeho boku. „Jsi první.“</p>
<p>„Nikdo jiný se o to nepokusil?“ zeptal se Ben.</p>
<p>„Nikdo,“ odvětil Questor.</p>
<p>Koňská kopyta přestala zvonit na mostních trámech a tlumeně zaduněla na prašné zemi. Před nimi se zvedala cesta ke hradu a jeho otevřeným branám. Na každém lomu hradeb visely vlajky, nádherné hedvábí třepetající se ve větru. Zástavy vlály na podpěrách nad branami, a panoši vykročili, aby dali zaznít svým trubkám v pronikavých tónech, které roztrhly odpolední ticho. Řady rytířů se zformovaly v čestnou uličku po obou stranách brány, kopí se zvedla k pozdravu.</p>
<p>„Je toho trochu přehnané, když známe jejich postoj ke korunovaci, nemyslíš?“ zamumlal Ben. Měl v žaludku stejný pocit, jako před každým významným vystoupením u soudu.</p>
<p>Questorova soví tvář se stáhla do vrásek. „Ano, vypadá to trochu přehnaně.“</p>
<p>„Když se někdo v mém světě tváří takhle moc přátelsky, je nejvyšší čas začít si dávat pozor na záda.“</p>
<p>„Nejsi v žádném nebezpečí, Výsosti,“ odpověděl rychle čaroděj.</p>
<p>Ben se usmál a nic neřekl. Dorazili k branám, prošli uličkou tvořenou strážemi, zatímco troubení stále znělo údolím. Ben rychle počítal. Na stráži stálo přinejmenším sto rytířů. Brnění a zbraně se jasně třpytily. Hledí na přilbách byla vysunuta strnule vpřed. Rytíři stáli jako železné sochy na svých místech a ani se nepohnuli. Ben seděl ztuhle na koňském hřbetě. Všechny svaly ho po včerejší jízdě bolely, ale nedal na sobě bolest znát. Toto nebylo jenom slavnostní přijetí – toto byla ukázka síly. Vypadalo to, že jde o to, kdo koho dokáže ohromit. Ohlédl se na svůj vlastní doprovod, sestávající z Questora, Abernathyho a dvou koboldů, a přál si, aby měl trochu víc, s čím pracovat.</p>
<p>Mezi tyčícími se zdmi a pod velkými tkanými prapory vjeli do stínu brány. Delegace čekala na nádvoří před nimi – shromáždění pěších mužů, vystrojených a ozdobených šperky.</p>
<p>„Páni ze Zeleného Trávníku.“ pošeptal Questor tiše Benovi. „Ten vysoký, co stojí vepředu, je Kallendbor, pán Rhyndweiru. Vlastní největší majetek a je nejmocnější ze zdejších pánů. Sleduj ho, abys věděl, co bude následovat.“</p>
<p>Ben pokývl a nic neřekl. Zapomněl na bolest a jeho žaludek se usadil. Přemýšlel již, co řekne – úplně, jako by se chystal obhajovat případ u soudu. Usoudil, že to bude v jistém smyslu podobné. Bude to zajímavé.</p>
<p>Questor zastavil společnost deset yardů od shromáždění pánů a pohlédl na Bena. Oba sesedli. Pážata vykročila, aby odvedla koně. Abernathy zůstal v sedle a na žerdi splihle visela královská zástava. Pastinák a Mozol se postavili po stranách a přikrčeni vyčkávali. Nikdo nevypadal příliš spokojeně.</p>
<p>Kallendbor se oddělil od ostatních a vykročil dopředu. Bena ignoroval, obrátil se na Questora a zběžně přikývl. „Vítej, Questore Thewsi. Vidím, že jsi přivedl našeho nejnovějšího krále na návštěvu.“</p>
<p>Ben okamžitě předstoupil před čaroděje. „Bylo to mé rozhodnutí přijít sem, lorde Kallendbore. Měl jsem pocit, že bude rychlejší přijet sem, než čekat, až ty navštívíš mě.“</p>
<p>Chvilku bylo ticho, jak se na sebe navzájem upřeně dívali. Kallendborovy oči se malinko zúžily, ale jeho tvář zůstala bez výrazu. Byl o pár palců vyšší než Ben, těžší asi o deset kilo, rudovlasý a rudovousý, a velice svalnatý. Držel se vzpřímeně, aby vzbudil dojem, že se na Bena dívá svrchu.</p>
<p>„Korunovace jdou tak rychle za sebou, že je těžké je všechny navštívit.“ řekl ostře.</p>
<p>„Očekávám, že jejich počet teď půjde prudce dolů.“ odpověděl Ben. „Moje byla na nějaký čas poslední.“</p>
<p>„Poslední, myslíš?“ Sarkasticky se usmál. „To by se mohlo ukázat jako nanejvýš obtížné.“</p>
<p>„Možná. Ale chci to v každém případě dodržet. Prosím, pochop to, lorde Kallendbore. Nejsem jako ti ostatní, co sem přišli a utekli při prvním náznaku problémů. Přišel jsem, abych se stal králem a králem se také stanu.“</p>
<p>„Koupě koruny nečiní někoho nutně králem,“ zamumlal někdo z ostatních v houfu za Kallendborem.</p>
<p>„Stejně jako narození do správné rodiny nečiní někoho nutně pánem.“ střelil Ben rychle zpět. „Jako koupě majetku, přiženění se, loupež podvodem, dobytí silou nebo jakýkoli jiný z tuctu ostatních způsobů a úskoku používaných od úsvitu věků – žádný z nich neudělá z nikoho ani pána, ani krále. Pány a krále dělají zákony, má-li být v životě nějaký pořádek. Vaše zákony, páni ze Zeleného Trávníku, mě udělaly králem Landoveru.“</p>
<p>„Zákony starší než my a námi nevytvořené,“ zavrčel Kallendbor.</p>
<p>„Zákony, kterými jste ale vázáni,“ odpověděl Ben.</p>
<p>Rozlehlo se vzteklé mručení a objevily se rozzlobené pohledy. Kallendbor ho mlčky studoval. Potom se uklonil, jeho tvář stále bez výrazu. „Projevuješ iniciativu tím, že jsi přijel, aby ses s námi setkal, Výsosti. Vítej tedy. Nemusíme dále stát zde na nádvoří. Pojď dovnitř a přijmi pozvání k večeři. Předtím se můžeš vykoupat, pokud chceš. Trochu si odpočiň – vypadáš unaveně. Byly pro vás připraveny místnosti. Mluvit můžeme později.“</p>
<p>Ben přikývl v odpověď, pokynul ostatním ze své společnosti a společně následovali pány ze Zeleného Trávníku přes nádvoří do velkého sálu za ním. Světlo z vysokých klenutých oken, zasklených a zamřížovaných, osvětlovalo cestu chodbami, kterými šli, a propůjčovalo hradu světlou a vzdušnou atmosféru.</p>
<p>Ben se naklonil ke Questorovi. „Jak myslíš, že na tom zatím jsme?“</p>
<p>„Souhlasili s tím, že nás ubytují a nakrmí,“ odpověděl šeptem. „To je víc, než jsem očekával.“</p>
<p>„Cože? To není to, co jsi říkal předtím!“</p>
<p>„Já vím. Neviděl jsem žádný důvod tě znepokojovat.“ Ben se na něj chvilku upřeně díval. „Nikdy mě nepřestaneš udivovat, Questore.“</p>
<p>„Hmmmmm?“</p>
<p>„Ale nic. Jak moc můžeme těmto lidem důvěřovat?“ Čaroděj sklonil hlavu a usmíval se. „Asi jako prasečímu chrochtání. Být tebou, dával bych si při večeři velký pozor.“</p>
<p>Následoval pohodlný odpočinek a uvolnění v místnostech určených landoverskému králi a jeho doprovodu. Byly tam ložnice pro všechny, koupelna s vanou s teplou vodou a vonnými mýdly, čisté oblečení a láhve s vínem. Ben využil všeho kromě vína. Jeho zkušenosti s vínem až do této chvíle nebyly zrovna moc povzbuzující. Kromě toho Kallendborovi nedůvěřoval o nic víc než Questorovi a chtěl mít čistou hlavu, až přijde čas, aby přednesl svou obhajobu. Nechal láhve neotevřené na tácu a všiml si, že ostatní udělali totéž.</p>
<p>Pozvání na večeři přišlo se západem slunce. Večeře byla nákladná záležitost a byla podávána v hlavním hradním sále na dlouhém stole přeplněném jídlem a dalšími láhvemi vína. Ben je nechal znovu bez povšimnuti. Začal se ohledně toho cítit trochu paranoidně, ale nemohl si pomoci. Seděl uprostřed dlouhého stolu s Kallendborem po pravé ruce a lordem jménem Strehan po levé. Questora posadili na konec stolu, Abernathyho a koboldy k jinému, menšímu stolu. Ben si ihned uvědomil, že ho záměrně izolovali. Krátce pomýšlel na protest, ale pak se rozhodl, že to nechá být. Dříve nebo později by ho zkoušce podrobili, a může se s tím klidně začít hned. Bylo důležité přesvědčit pány ze Zeleného Tráv níku, že se o sebe dokáže postarat sám.</p>
<p>Rozhovor byl příjemný, ale během první části jídla minimální, a trvalo až do chvíle, kdy byl hlavní chod, pečené vepřové a mladí bažanti, skoro sněden, než byla otázka královského titulu znovu nastolena. Ben zrovna přemýšlel, jedí-li páni ze Zeleného Trávníku vždy tak dobře, nebo jestli to byl jenom pokus ho ohromit, když Kallendbor promluvil.</p>
<p>„Vypadáš jako rozhodný muž. Výsosti,“ řekl a pozdvihl sklenici k přípitku.</p>
<p>Ben přikývl, ale nechal sklenici na stole.</p>
<p>Kallendbor se napil a postavil sklenici opatrně před sebe. „Landoverského krále bychom neotrávili, kdybychom ho chtěli mrtvého, opravdu. Prostě bychom počkali na Cejcha, aby nás ho zbavil.“</p>
<p>Ben se odzbrojujícím způsobem usmál. „Chystáte to pro mě?“</p>
<p>Ošlehaná tvář se pobaveně zkrabatila a jizvy se bíle zarýsovaly proti opálení. „Nic špatného jsme proti tobě neplánovali. Vůbec nic jsme neplánovali. Jsme tu, abychom si poslechli, co jsi ty naplánoval pro nás, Výsosti.“</p>
<p>„Jsme loajální k trůnu a vždy stojíme po boku krále,“ dodal Strehan z druhé strany. „Ale poslední dobou se vyskytl problém se zjišťováním, kdo tím králem je.“</p>
<p>„Sloužili bychom věrně, kdybychom věděli, že král, který žádá naše služby, je opravdový král, a ne loutkový, jehož zájmy jsou pouze jeho vlastní a nemají nic společného s našimi.“ Kallendbor pokračoval. „Od smrti starého krále a útěku jeho syna jsme byli svědky celé řady rádoby králů, kteří vydrželi měsíce, nebo týdny, nebo dokonce dny, a zmizeli dříve, než jsme se stihli naučit jejich jména. Přísahat věrnost takovým neslouží žádnému účelu.“</p>
<p>„Přísahat věrnost takovým je zrada na těch králích, kteří věrně chránili zájmy království od počátku času,“ řekl Strehan. „Jaký účel by mělo přísahat králi, který pro nás nemůže nic udělat?“</p>
<p>Ben na něj beze slova pohlédl a pomyslel si: Teď jde do tuhého.</p>
<p>„Mohl bys být dalším z těch králů,“ řekl Strehan.</p>
<p>Ben se usmál. Strehan byl kostnatý muž s úzkým obličejem a byl dokonce vyšší než Kallendbor. „Ale nejsem,“ odpověděl Ben.</p>
<p>„Potom musíš vysvětlit, co nám nabízíš. Výsosti,“ trval na svém Kallendbor. „Musíš vysvětlit, jaké výhody pro nás máš, abychom věděli, že naše přísaha nebude beze smyslu.“</p>
<p>Oho, pomyslel si Ben. „Zdá se mi, že výhody přísahy by měly být jasné,“ odpověděl. „Král je osobnost, soustřeďující moc, která řídí celou zemi. Vydává a prosazuje zákony, které platí pro všechny stejně. Chrání proti nespravedlnosti, která by jinak hned vznikla.“</p>
<p>„Zde v Zeleném Trávníku neexistuje žádná nespravedlnost!“ vyštěkl Strehan.</p>
<p>„Vůbec žádná?“ udiveně potřásl hlavou Ben. „Pochopil jsem, že dokonce i mezi sobě rovnými jsou vždy neshody, které bez centrální autority velmi často vyústí v násilnosti.“</p>
<p>Kallendbor se zachmuřil. „Myslíš, že se mezi sebou přeme?“</p>
<p>„Myslím, že pokud by byla příležitost, byli byste v pokušení pěkně si to mezi sebou vyřídit.“ Ben schválně čekal, až se jim na tvářích objeví šok. „Přestaňme chodit kolem horké kaše, ano? V Landoveru potřebujete krále. Vždy tu byl a vždy bude. Je to forma vlády, které lidé věří a kterou zákony podporují. Necháte-li trůn dál opuštěný, nebo budete-li dál ignorovat ty, kteří na něm právoplatně sedí, riskujete všechno. Jste země rozdílných lidí a obrovských problémů. Ty problémy potřebují vyřešit a vy je nemůžete vyřešit sami. Bez starého krále spolu nevycházíte dobře a potřebujete někoho, kdo by nastoupil místo něj. Jsem ten, koho potřebujete, a řeknu vám proč.“</p>
<p>Zbytek stolu se ztišil, jak se rozhovor mezi Benem a oběma lordy rozpaloval, a nyní poslouchali všichni. Ben pomalu vstal.</p>
<p>„Jsem zde, protože páni ze Zeleného Trávníku byli vždy první, kteří přísahali věrnost trůnu. Questor mi to řekl. Řekl, že mám začít zde, mají-li se rozvázané nitě království opět svázat. A je to vaše Království. Trůn a zákony jím vydané patří vám a všem lidem z tohoto údolí. Ztratili jste oboje a potřebujete je zpět, dřív než se Landover roztříští na takové třísky, že jako dřevěná deska už nikdy nepůjde složit. Já to mohu dokázat. Mohu to dokázat, protože nepocházím z Landoveru; přišel jsem z úplně jiného světa. Nemám žádné předsudky, které by mě omezovaly, žádné zděděné závazky, které bych musel respektovat, nikoho, koho bych musel protěžovat. Mohu být čestný a spravedlivý. Vzdal jsem se všeho, co jsem měl, takže si můžete být jisti, že to myslím vážně. Mám zkušenosti se zákony své země, což mi dovolí, abych správně vykládal ty vaše.</p>
<p>Potřebujete, aby ty zákony někdo vymáhal, páni ze Zeleného Trávníku. Potřebujete je, aby stabilitu vašeho života přivodilo něco jiného než síla zbraní. Důvěra přichází se vzájemnou jistotou a věrností – ne s hrozbami. Vím, že mezi rody není vždy jen klid. Vím, že není vždy mír mezi lidmi Landoveru. Nikdy nebude, dokud se nerozhodnete znovu se postavit po boku krále. Historie a zákon to vyžadují.“</p>
<p>„Až do teď jsme si poradili docela dobře bez krále, který by nad námi vládl,“ řekl popuzeně jeden z pánů.</p>
<p>„Skutečně?“ Ben potřásl hlavou. „Já si to nemyslím. Skvrna, vysávající život z Ryzího Stříbra, pustoší i Zelený Trávník. Viděl jsem vaše pole zničená snětí a nespokojené obličeje nevolníků, kteří na nich pracují. Celé údolí se rozpadá, vy potřebujete krále! Podívejte se na sebe! Necítíte se mezi sebou pohodlně – já to cítím, a to jsem cizinec! Jste ohrožováni démony a dalšími, kteří touží po této zemi. Mám pocit, že rozděleni nedokážete udržet to, co jste udrželi tak dlouho.“</p>
<p>Jiný pán povstal. „I kdyby to tak bylo, proč bychom měli přísahat věrnost právě tobě jako nejvyššímu pánovi? Proč myslíš, že budeš jednat lépe než tví předchůdci?“</p>
<p>„Protože mohu!“ Ben se zhluboka nadechl a jeho oči nalezly Questora „Protože jsem silnější, než byli oni.“</p>
<p>„S tím nechci mít nic společného,“ zavrčel jiný z pánů přes stůl. „Přísaha tobě nás vydává do nebezpečí ze strany Cejcha a démonů, kteří mu slouží!“</p>
<p>„Už teď jste v nebezpečí,“ vzdychl Ben. „Jestliže se žádný král Cejchovi nepostaví, Cejch jednoho dne přijde do země a vezme si ji celou. Spojte se se mnou a můžeme ho zastavit.“</p>
<p>„Můžeme ho zastavit?“ Strehan byl na nohou a skláněl se nad Benem. „Jakou máme naději, Výsosti? Bojoval jsi v bitvách proti démonům jako je Cejch? Kde jsou tvé jizvy z boje?“</p>
<p>Ben zrudl. „Budeme-li postupovat společně, pak…“</p>
<p>„I když budeme postupovat společně, nebude to lepší, než když zůstaneme každý sám!“ vyštěkl Strehan. „Jaký z tebe budeme mít užitek, když nemáš zkušenosti z bitev? Žádáš, aby páni ze Zeleného Trávníku nasadili své životy za tebe!“</p>
<p>Zvedly se souhlasné hlasy. Ben cítil, že ztrácí nad situací kontrolu.</p>
<p>„Nikoho nežádám, aby riskoval za mne,“ řekl rychle. „Žádám o spojenectví s trůnem, stejné, jako jste měli se starým králem. Totéž budu žádat ode všech poddaných v Landoveru. Vás ale žádám jako první.“</p>
<p>„Odvážně řečeno, Výsosti, ale co kdybychom my požádali o spojenectví tebe?“</p>
<p>Mluvčím byl Kallendbor. Zvolna se postavil na nohy. stál vedle Bena a jeho rudovousá tvář byla tvrdá. Strehan sklouzl zpět do křesla. Ostatní páni zmlkli.</p>
<p>Ben se podíval na Questora se žádostí o pomoc, spatřil v čarodějově obličeji zmatek a odvrátil zrak. Obrátil se zpět na Kallendbora. „Jaký typ spojenectví jsi měl na mysli?“</p>
<p>„Sňatek,“ odvětil ten druhý tiše.</p>
<p>„Sňatek?“</p>
<p>„Tvůj, Výsosti – s dcerou kteréhokoliv rodu, který si vybereš. Vezmi si za ženu dceru kohokoliv znáš, ženu, která ti dá dítě, ženu, která tě s námi sváže krevními pouty.“</p>
<p>Kallendbor se mdle usmál. „Potom ti odpřísáhneme věrnost, potom tě uznáme králem Landoveru!“</p>
<p>Nastalo nekonečné ticho. Ben byl tak omráčen, že chvilku ani nechápal, co se od něho žádá. Když si uvědomil, co Kallenbor požadoval, spatřil zcela jasně i pravdu za tím ukrytou. Byl požádán, aby poskytl pánům ze Zeleného Trávníku legitimního následníka trůnu – někoho, kdo by vládl po něm. Měl pocit, že jakmile by existoval, nemusel by dlouho čekat a usedl by na trůn.</p>
<p>„To nemohu přijmout.“ řekl nakonec. Viděl ve své mysli mladou tvář Annie a vzpomínka na ni mu způsobila novou bolest. „Nemohu to přijmout, protože jsem nedávno ztratil vlastní ženu a tak brzy si nemohu vzít jinou. To nemohu.“</p>
<p>Okamžitě viděl, že nikdo nerozumí tomu, co řekl. Rozzlobené pohledy se objevily na všech tvářích. Pravděpodobně tomu bylo v landoverských krajích s manželstvími tak jako ve středověku v jeho světě – byla to otázka výhodnosti. Nevěděl to, a bylo příliš pozdě na to, aby to zjišťoval. Podle názoru pánů ze Zeleného Trávníku učinil špatné rozhodnutí.</p>
<p>„Nejsi ani celý muž!“ ušklíbl se náhle Kallendbor. Podpořily ho výkřiky ze všech stran.</p>
<p>Ben se postavil. „Jsem král podle zákona.“</p>
<p>„Jsi falešný král, jako ti ostatní! Jsi podvodník!“</p>
<p>„Má medailon, lorde Kallendbore!“ zakřičel Questor ze vzdáleného konce stolu, prodíraje se ze svého místa blíže.</p>
<p>„Možná ho má, ale je mu málo platný!“ Rudovousý lord hleděl upřeně na Bena. Výkřiky ostatních pokračovaly. Kallendbor jim nahrával zvýšeným hlasem. „Nerozkazuje Paladinovi, nebo snad ano? Nemá žádného šampióna, který by za něj bojoval proti muži nebo démonu! Nemá nikoho, jen tebe, Questore Thewsi. Radši pojď a odveď si ho!“</p>
<p>„Nepotřebuji nikoho, kdo by se mě zastával“ Ben vkročil mezi Kallendbora a přicházejícího čaroděje. „Mohu se obhájit sám proti komukoliv.“</p>
<p>V okamžiku, kdy to řekl, si přál, aby to neudělal. Místnost ztichla. Spatřil ihned úsměv na Kallendborově tvrdé tváři, lesk v jeho očích. „Zkusil bys svou sílu proti mojí, Výsosti?“ otázal se tiše.</p>
<p>Ben cítil vlhkost potu v podpaždí a na páteři. Poznal past, do které se dostal, ale neviděl žádnou cestu ven. „Zkouška síly zřídkakdy něco ukáže, lorde Kallendbore,“ odvětil a upřeně se díval na svého protivníka.</p>
<p>Kallendborův úsměv znepříjemněl. „Od muže, který se spoléhá, že ho ochrání jen zákony, bych něco takového očekával.“</p>
<p>V Benovi překypěl hněv. „Dobrá tedy. Máš nějaký návrh, jak si s tebou mám změřit síly?“</p>
<p>„Výsosti, nemůžeš dovolit…“ začal Questor, ale byl umlčen výkřiky ostatních kolem stolu.</p>
<p>Kallendbor si pomalu mnul vous a uvažoval. „No, je tu spousta možností, všechny…“</p>
<p>Byl přerušen ostrým zaštěkáním z druhého konce stolu. Byl to Abernathy, který ve snaze, aby ho bylo slyšet, sklouzl na moment do způsobu komunikace obvyklého pro jeho druh. „Odpusťte,“ řekl rychle, když se ozvalo chichotání. „Lorde Kallendbore, zdá se, že jsi zapomněl na etiketu, vyžadovanou při takovýchto příležitostech. Ty jsi vyzval na souboj. Je tedy právem tvého oponenta, aby zvolil způsob boje.“</p>
<p>Kallendbor se zamračil. „Domníval jsem se, že když je z jiného světa, nezná zvyky našeho.“</p>
<p>„Potřebuje se jen dozvěděl, v čem se liší.“ odpověděl Abernathy, dívaje se upřeně přes brýle. „Omluvte mne na moment, prosím.“</p>
<p>Odešel od stolu vzpřímeně, s hlavu vztyčenou. Když pes opustil místnost, zvedl se mezi shromážděnými lordy tlumený smích. Ben pohlédl rychle na Questora, který pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Čaroděj taky neměl nejmenší tušení, co měl písař v úmyslu.</p>
<p>Za několik momentů byl Abernathy zpět. Nesl v rukou dva páry osmiuncových boxerských rukavic – ty, které si Ben přinesl do Landoveru, aby mohl trénovat. „Bouchaná, Lorde Kallenbore,“ oznámil dlouhosrstý irský teriér.</p>
<p>Kallendbor zaklonil hlavu a začal se smát. „Bouchaná? S tímhle? Dal bych přednost holým kloubům před těmito vycpanými koženými pytlíky!“</p>
<p>Abernathy donesl rukavice k místu, kde oba oponenti stáli. „Výsosti,“ uklonil se a jeho měkké oči spočinuly na Benovi. „Možná by bylo nejlepší odpustit lordu Kallendborovi jeho uspěchanou výzvu. Nebylo by příjemné vidět ho zraněného, když nedokáže zacházet tvými zbraněmi.“</p>
<p>„Ne! Výzvu neodvolám!“ Kallendbor vytrhl Abernathymu jeden pár rukavic a začal si je natahovat. Strehan se mu chystal pomoci.</p>
<p>Abernathy podal druhý pár Benovi. „Je velmi silný. Výsosti, dávej si pozor.“.</p>
<p>„Myslel jsem, že o boxu nic nevíš,“ zašeptal Ben a natahoval si rukavici. Questor se objevil po jeho boku a pomáhal mu utáhnout tkaničky. „Jak jsi věděl, kde je najít?“</p>
<p>„Byl jsem pověřen vybalováním tvých věcí, když jsi dorazil na Ryzí Stříbro,“ odpověděl Abernathy a ukázal Benovi cosi, co by u kohokoliv jiného byl úsměv. „Tyto rukavice tam byly spolu s časopisem, který ukazoval tvou hru. Pečlivě jsem studoval obrázky a nákresy. Naše hry jsou velmi podobné. Vy jí říkáte box. My bouchaná.“</p>
<p>„Ať se propadnu!“ vydechl Ben.</p>
<p>Kallendbor měl nasazené rukavice a byl svlečen do pasu. Ben se podíval za Questora, který mu rukavice zavazoval. Kallendborova hruď a jeho ruce hrály svaly, a jizvy z bitev se táhly napříč po jeho těle. Vypadal jako gladiátor z filmu Spartakus. Sloužící a ostatní lordi udělali uprostřed sálu místo, bylo o něco větší než, dvojitý ring.</p>
<p>„Nějaká pravidla v této hře?“ otázal se Ben a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.</p>
<p>Questor přikývl. „Pouze jedno. Ten, kdo na konci hry stojí, je vítěz.“</p>
<p>Ben bouchl rukavicemi o sebe, aby zkontroloval, zda jsou tkaničky dobře uvázané, a setřásl ze zad blůzu. „To je vše? Asi bych neměl mít potíže zapamatovat si to, že?“</p>
<p>Obešel stůl a vstoupil do provizorního ringu. Kallendbor čekal. Ben se na moment zastavil na kraji davu, Questor, Abernathy a oba koboldi stáli těsně vedle něj.</p>
<p>„Tolik k právnickému přístupu k věci.“ povzdechl si.</p>
<p>„Budu na tebe dávat pozor, Výsosti.“ zašeptal Questor rychle.</p>
<p>Ben se otočil. „Žádná kouzla, Questore.“</p>
<p>„Ale, Výsosti, nemůžeš.“</p>
<p>„Žádná kouzla, konec.“</p>
<p>Čaroděj se ušklíbl a přikývl. „Medailon tě stejně bude chránit,“ zamumlal. Ale neznělo to moc jistě.</p>
<p>Ben na to přestal myslet a vstoupil do ringu. Kallendbor se na něj ihned vrhl, ruce natažené a roztažené, jakoby ho chtěl sevřít. Ben ho praštil levačkou a ustoupil na stranu. Velký muž se otočil, zachrochtal, a Ben ho udeřil znovu, jednou, dvakrát, třikrát. Údery byly tvrdé a rychlé a srážely Kallendborovi hlavu dozadu. Ben odtančil dozadu, lehce se pohyboval a cítil, jak mu v krvi stoupá adrenalin. Kallendbor zařval vzteky, vrhl se na něj a začal bušit oběma rukama. Ben to vykryl a zachytil rány rukama a rameny, potom se zavrtal do soupeřova těla několika rychlými údery, ukročil, uhodil a zasadil Kallendborovi plný pravý hák rovnou na čelist.</p>
<p>Kallendbor šel přímo k zemi, s omámeným výrazem na tváři. Ben odstoupil. Slyšel Questora povzbudivě křičet. Slyšel klení a nadávky ostatních pánů ze Zeleného Trávníku. Krev v něm pulzovala a zdálo se mu, že slyší tlukot srdce v uších.</p>
<p>Kallendbor se pomalu vyšplhal na nohy, oči mu svítily vztekem. Byl tak silný, jak Abernathy varoval. Nebylo možné se ho rychle zbavit.</p>
<p>Okamžitě vyrazil na Bena, tentokrát ale opatrně, ruce si držel pečlivě před obličejem. Soupeři se zkoušeli vyprovokovat a oťukávali se, kroužíce po ringu. Kallendborova vousatá tvář byla rudá a vzteklá. Natlačil své rukavice do Benových ve snaze najít prostor k útoku.</p>
<p>Potom náhle zaútočil. Byl rychlý a nepřipraveného Bena zaskočil. Údery na něj pršely a procházely přes krytí na jeho tvář. Ben odskočil a oplácel vlastními údery. Ale Kallendbora to nezastavilo. Bušil do Bena jako smyslů zbavený a srazil ho na zem. Ben se vyšplhal zpět na nohy, ale dostal dva údery ze strany a šel k zemi znovu.</p>
<p>Výkřiky pánů ze Zeleného Trávníku se v jeho uších změnily v řev a před očima se mu míhala barevná světla. Kallendbor stál nad ním a bušil do něj oběma rukama, pach jeho potu čpěl ve vzduchu. Ben se odroloval do strany a narazil do kruhu diváků. Jejich ruce ho poslaly zpět. Kallendborovy boty a kolena na něho vyrazily a on ucítil bolestivé údery po celém těle. Zkroutil se do klubíčka, ruce u hlavy a předloktí na prsou.</p>
<p>Cítil medailon, který měl na krku, jak se tlačí na jeho hruď.</p>
<p>Bolest se stávala nesnesitelnou. Věděl, že ztratí vědomí, jestli něco rychle neudělá. Klekl si na kolena a napřímil se. Když na něj Kallendbor opět vyrazil, zoufale ho chytil za jednu nohu, vyvedl ho z rovnováhy a povalil na zem.</p>
<p>Ben se postavil na nohy a třásl hlavou, aby z ní vyhnal závrať, rukavice před obličejem. Kallendbor byl také na nohou, jeho dech syčel mezi zuby. Za obrovským mužem a davem diváku se objevilo podivné světlo. Zdálo se, že je stále jasnější. Ben potřásl hlavou, ve snaze soustředit se na útočícího Kallendbora. Ale nyní si světla všimli i ostatní. Hlavy se začaly otáčet a dav rozestupovat, jak se k nim světlo počalo blížil. V záři stála postava, rytíř v obnošeném, otlučeném brnění, se zavřeným průzorem.</p>
<p>Bylo slyšet, jak páni i sloužící vydechli.</p>
<p>Ten rytíř byl Paladin.</p>
<p>Shromáždění třeštilo oči, mumlání prostoupilo náhlým tichem, jak se postava chvěla ve světle. Někteří padli na kolena stejně, jako to udělali démoni, když se jim Paladin zjevil v Srdci. Kallendbor stál nejistě uprostřed kruhu, s rukama spuštěnýma a očima otočenýma směrem k rytíři.</p>
<p>Paladin se ještě chvíli chvěl ve světle a potom se opět pomalu vytratil a zmizel. Světlo se ztratilo ve večerním soumraku.</p>
<p>Kallendbor se okamžitě obrátil na Bena. „Co je to za trik, falešný králi? Proč vodíš duchy do Rhyndweiru?“</p>
<p>Ben rozzlobeně zavrtěl hlavou. „Nepřivedl jsem nic, ale..“</p>
<p>Questor uťal zbytek toho, co se chystal říct. „Lorde Kallendbore, mylně si vykládáš, co se tu přihodilo. Již dvakrát se Paladin zjevil, když byla ohrožena bezpečnost Jeho Výsosti. Byli jste varováni, páni ze Zeleného Trávníku, že tento muž, Ben Holiday, je pravým králem Landoveru!“</p>
<p>„Byli jsme varováni duchem ve světle?“ Kallendbor se zasmál a vyplivl krev z rozbitých rtů. „Použil jsi svou magii, abys nás vystrašil, Questore Thewsi, ale nevyšlo to!“</p>
<p>Pohrdavě pohlédl na Bena. „Tato hra je u konce. Už nechci vidět ani tebe, ani ten tvůj potulný cirkus. Tebe za svého krále nechci!“</p>
<p>Výkřiky ostatních pánů podpořily jeho prohlášení. Ben zůstal stát tam, kde byl. „Ať chcete nebo nechcete, králem přesto jsem!“ vyštěkl. „Můžete mě přehlížet, jako každý jiný fakt, ale zůstanu realitou vašeho života! Chcete ignorovat zákony, které mě učinily králem, Kallendbore, ale nebudete tak moci činit donekonečna! Najdu způsob, abyste nemohli.“</p>
<p>„Nemusíš hledat daleko, falešný králi!“ Kallendbor byl bez sebe vztekem. Setřásl rukavice a hodil je po Benovi. „Říkáš si král Landoveru. Říkáš, že ovládáš Paladina?</p>
<p>Velmi dobře, dokaž, že jsi to, co tvrdíš, tím, že nás zbavíš jediné pohromy, které se nedovedeme zbavit sami! Zbav nás Straba! Zbav nás draka!“</p>
<p>Popošel vpřed, až byl skoro nad Benem. „Dvacet let nám drak plení naše stáda a ničí náš majetek. Honili jsme ho z jednoho konce Landoveru na druhý, ale on používá kouzla Starého světa a my ho nedokážeme zabít. Ty jsi také dědic staré magie – jsi-li tím, co tvrdíš! Zbav nás draka, falešný králi, a já se ti pak pokloním jako králi a zapřisáhnu ti svůj život!“</p>
<p>Řev souhlasu zazněl od ostatních shromážděných. „Zbav nás draka!“ křičeli jednohlasně.</p>
<p>„Do té doby tě budu ignorovat jako mravence pod svýma nohama!“ zašeptal Kallendbor do jeho tváře.</p>
<p>Otočil se a odkráčel z kruhu, ostatní páni ho následovali. Místnost se pomalu začala vyprazdňovat. Ben byl ponechán, o samotě s Questorem, Abernathym a oběma koboldy. Všichni čtyři hned přišli, aby mu pomohli sundat rukavice a očistili mu tvář a tělo od krve a potu.</p>
<p>„Co to bylo s tím drakem?“ zeptal se okamžitě Ben.</p>
<p>„Později, Výsosti,“ odpověděl Questor, zatímco mu masíroval monokl, který se už začal tvořit pod jeho okem. „Koupel a noční spánek jsou na řadě první.“</p>
<p>Ben potřásl hlavou. „Ale ne zde! Nestrávím tady už ani minutu, i kdyby to mělo znamenat pochod přes poušť! Zabal všechno. Odjíždíme hned teď. Promluvíme si o drakovi na cestě.“</p>
<p>„Ale, Výsosti,…“</p>
<p>„Teď. Questore!“</p>
<p>Nikdo se nechtěl dále přít. O hodinu později byla jejich malá společnost opět na cestě, cestovala do noci z Rhyndweiru na západ.<strong>Vrba</strong></p>
<p>Benovo rozhodnutí opustit Rhyndweir se neukázalo jako příliš šťastné. Společnost se sotva propletla předměstími s vesnickými krámky a chalupami, které lemovaly příjezdovou cestu k hradu, když začalo pršet. Nejdříve pršelo drobně, kapky dopadaly na jejich obličeje lehce a hravě. Pak se z kapek stala sprška a ze spršky se stal liják. Mraky zahalily měsíce i vzdálené hvězdy a byla tma černá jako smůla. Po rovných a pustých pastvinách Zeleného Trávníku se proháněl vítr, jehož poryvy vrážely do cestovatelů jako obří dech. Trvalo jen několik chvil, než se společnost rozhodla vyhledat okamžitý úkryt, ale to už byli všichni promočeni až na kost.</p>
<p>Noc strávili v prázdné, rozpadající se stodole, ve které byl kdysi ustájen dobytek. Déšť se lil děrami ve stěnách i ve střeše a dalo se nalézt jen velice málo suchých míst.</p>
<p>Vzduch se ochladil a mokré oblečení se zdálo být ještě studenější než dříve. Ben a jeho společníci se k sobě ve tmě schoulili ve velké stáji v jednom rohu stodoly. Bylo to nejsušší místo z celé budovy a byla tam sláma, na které se mohli uložit. Oheň nepřipadal v úvahu, a každý musel vystačit s rychlým převlečením a podělením se o přikrývky. Questor nabídl, že vyzkouší své magické schopnosti a vytvoří nějaký zahřívací prostředek bez plamenů, který se mu kdysi povedlo vyvolat, ale Ben to nedovolil. Questorova magie jevila nepříjemné sklony k selhávání a stodola byla jediné přístřeší v dohledu. Kromě toho – Ben tvrdohlavě rozvažoval – to, že musí přestát bouři v tak nuzných podmínkách, se zdálo přiměřeným trestem za to, že tak zpackal záležitosti v Rhyndweiru.</p>
<p>„Zkazil jsem to, Questore.“ řekl svému společníkovi, když se k sobě tiskli a naslouchali bubnování deště na střechu staré stodoly.</p>
<p>„Hmmmmm?“ Questorova pozornost byla soustředěna na otírání prachu a krve z četných škrábanců a odřenin, které Ben utržil v boji s Kallendborem.</p>
<p>„Zpackal jsem to. Šel jsem na to úplně špatně. Nechal jsem se Kallendborem nalákat a přijal jsem jeho hloupou výzvu. Ztratil jsem rozvahu, nechal jsem si celou tu záležitost vymknout z rukou.“ Vzdychl a znovu se opřel o stěnu stáje. „Měl jsem svou záležitost obhajovat lépe. Pěkný právník, co? Pěkný král!“</p>
<p>„Myslím, že sis s tím poradil docela dobře, Výsosti.“</p>
<p>Ben se na něj pochybovačně podíval. „Vážně?“</p>
<p>„Zřejmě jim šlo o to, aby selhal tvůj pokus získat přísahu věrnosti Lordu ze Zeleného Trávníku jinak, než, ochotou splnit jejich podmínky. Kdybys souhlasil se sňatkem s některou dcerou z jejich rodu, přísaha věrnosti by byla tvoje. Měl bys ženu a spoustu příbuzných, kteří by vyvažovali tvou vládu – vládu, která by byla podstatně kratší, než by sis přál.“ Čaroděj pokrčil rameny. „Ale ty jsi věděl, co zamýšlejí, stejně dobře jako já, že?“</p>
<p>„Věděl.“</p>
<p>„Takže jsi učinil dobře, když jsi nabídku odmítl, a myslím si, že za těchto podmínek jsi prokázal velikou rozvahu. Myslím, že kdyby byl zápas mohl pokračovat, mohl bys ho porazit.“</p>
<p>Ben se zasmál. „Tenhle hlas důvěry oceňuji. Ale všiml jsem si, že jsi neponechal nic náhodě.“</p>
<p>„Co máš na mysli?“</p>
<p>„Myslím to, že jsi ignoroval můj příkaz, abys nepoužíval magii, a vyvolal jsi obraz Paladina, když to vypadalo, že mne začnou odpočítávat!“</p>
<p>Soví obličej, jen bledý obrys ve tmě, ho pozorně studoval. Questor odložil zakrvácený hadřík stranou. „Nic takového jsem neudělal, Výsosti. To byl Paladin.“</p>
<p>Bylo dlouho ticho. „Takže se objevil už třikrát,“ zašeptal nakonec zjevně zmatený Ben. „Přišel, když jsem byl chycen v tunelu s Cejchem, přišel, když se na korunovaci objevili démoni, a teď přišel na Zelený Trávník. Ale vypadá přesně tak, jak jsi ho nazval, Questore –jako duch! Vypadá, jako by to byl pouhý obraz vytvořený světlem! Čím je ve skutečnosti?“</p>
<p>Jeho společník pokrčil rameny. „Možná tím, čím se zdá být – možná něčím víc.“</p>
<p>Ben skrčil kolena a přitiskl si je k tělu, aby zůstal trochu v teple. „Myslím, že je tam někde venku. Myslím, že se snaží vrátit se zpět.“ Podíval se na Questora, aby mu to potvrdil.</p>
<p>Questor zavrtěl hlavou. „Nevím, Výsosti. Možná, že ano.“</p>
<p>„Co ho přivádělo v minulosti? Musí tu být něco, co mi o něm můžeš říci – proč a jak se objevoval za starého krále.“</p>
<p>„Objevoval se, když, byl vyzván,“ odpověděl Questor. „Výzvy pocházely vždy od toho, kdo měl medailon. Medailon je součástí magie, Výsosti. Existuje spojení mezi králem Landoveru a Paladinem. Ale pouze landoverští králové plně pochopili, jaké je toto spojení.“</p>
<p>Ben vytáhl medailon zpoza košile a pozorné ho studoval. „Možná, kdybych ho třel, nebo k němu mluvil, nebo ho prostě chytil – možná, že to by Paladina přivolalo. Co myslíš?“</p>
<p>Questor pokrčil rameny. Ben vyzkoušel všechny tři způsoby a nic se nestalo. Zkoušel si přát, aby se Paladin zjevil, s rukama sevřenýma okolo medailonu tak těsně, že cítil otisk rytinou ozdobeného povrchu. Nic se nestalo.</p>
<p>„Asi jsem měl vědět, že to nebude tak jednoduché.“ Povzdechl si, pustil medailon zpět za blůzu a ucítil, jak medailon zatáhl za řetízek, který mu visel okolo krku. Vítr lomcoval doškami na střeše. Podíval se nahoru dírou v ní. „Pověz mi něco o draku a pánech ze Zeleného Trávníku.“</p>
<p>Čarodějova nahrbená postava se k němu ještě více naklonila. „Většinu jsi slyšel od Kallendbora. Páni ze Zeleného Trávníku se Strabem bojují. Drak je jejich prokletí. Loví u nich skoro celých dvacet let – od smrti starého krále. Pálí jejich sklizně a stavení, požírá dobytek, a příležitostně i nevolníky. Loví na jejich panstvích, a nemohou ho nijak zastavit.“</p>
<p>„Protože drak je součástí magie –je to tak?“</p>
<p>„Ano, Výsosti. Strabo je poslední svého druhu. Byl bytostí světa víl až do svého vyhoštění před tisíci let. Lidskými zbraněmi mu nelze ublížit, jen magií, z níž byl stvořen. Proto se Kallendbor cítil tak sebejistě, když tě vyzýval, abys ho draka zbavil – věří, že jsi podvodník. Pravý král Landoveru by užil magii a mohl by přivolat Paladina, který by splnil jeho příkaz.“</p>
<p>Ben přikývl. „Všechno to končí u Paladina, že ano? Řekni mi, Questore, proč ten drak pány ze Zeleného Trávníku tolik pronásleduje?“</p>
<p>Čaroděj se zasmál. „Je to drak.“</p>
<p>„Ano, to vím. Ale mám dojem, že dříve takhle nelovil, že – alespoň dokud žil starý král.“</p>
<p>„Pravda. V minulých dobách se držel ve svých teritoriích. Asi se bál starého krále. Možná, že ho tam držel Paladin, než král umřel. Můžeš jen hádat, stejně jako já –“</p>
<p>Ben popuzeně zavrčel a opřel se o zeď. Celé tělo ho bolelo. „Jak je ksakru možné, že nedokážeš jednoznačně odpovědět na žádnou z těchto otázek? Máš přece být dvorní čaroděj a můj osobní poradce, ale nezdá se, že bys toho moc věděl!“</p>
<p>Questor se podíval stranou. „Dělám, co mohu, Výsosti.“</p>
<p>Ben okamžitě zalitoval svých slov. Dotkl se jeho ramena. „Já vím. Lituji, že jsem to řekl,“</p>
<p>„Nebyl jsem u dvora, když byl starý král naživu, a s mým nevlastním bratrem jsme k sobě nikdy neměli blízko. Kdybychom měli, snad jsem se mohl dovědět odpovědi alespoň na některé tvé otázky.“</p>
<p>„Zapomeň na to, Questore. Lituji, že jsem něco říkal.“</p>
<p>„Pro mě to také není jednoduché, víš.“</p>
<p>„Já vím, já vím.“</p>
<p>„Musel jsem ovládnout magii prakticky sám. Neměl jsem žádného učitele, žádného mistra, který by mě vedl. Musel jsem chránit landoverský trůn a zároveň se starat o stádečko králů, kteří se báli svého vlastního stínu a kteří netoužili po ničem nebezpečnějším, než byly rytířské turnaje!“ Zvýšil hlas. „Obětoval jsem všechno, co jsem měl. aby monarchie přetrvala, i když jsem byl obklopen neštěstími, která by zlomila každého obyčejného…“</p>
<p>Abernathyho zavrčení ho tvrdě přerušilo. „Prosím, čaroději, už dost té samomluvy! Už jsme k smrti unaveni tím výčtem tvého utrpení a víc už nevydržíme!“</p>
<p>Questor sklapl ústa se slyšitelným cvaknutím zubů.</p>
<p>Ben se proti své vůli usmál. Celý obličej ho bolel. „Doufám, že se nepočítám mezi ty nešťastné krále, které jsi teď popsal, Questore,“ řekl.</p>
<p>Jeho společník pořád upíral zlověstný pohled na Abernathyho. „Stěží.“</p>
<p>„Dobře. Tak mi řekni ještě jedno. Můžeme se spolehnout na Kallendbora, že dostojí svým slovům?“</p>
<p>Questor se teď ohlédl. „O drakovi – ano. Vyslovil přísahu.“</p>
<p>Ben přikývl. „Pak tedy musíme najít nějaký způsob, jak se draka zbavit.“</p>
<p>Nastalo několik nekonečných okamžiků ticha. Ben úplně cítil, jak se na sebe ostatní ve tmě dívají. „Nějaké návrhy, jak to provést?“ zeptal se.</p>
<p>Questor zavrtěl hlavou. „Nikdo se o to nikdy nepokusil.“</p>
<p>„Jednou se s tím začít musí,“ odpověděl lehce Ben a snažil se zároveň přijít na to, koho tím chce přesvědčit. „Říkal jsi, že potřebujeme magii, aby se nám podařilo draka se zbavit. Kdo nám může pomoci tuto magii najít?“</p>
<p>Questor uvažoval. „Samozřejmě Noční Stín. Je nejmocnější z těch, kteří přišli ze světa víl. Ale je stejně nebezpečná jako drak. Možná, že bychom pochodili lépe u Pána řek. Ten byl alespoň v minulosti věrný králům Landoveru.“</p>
<p>„Je to magická bytost?“</p>
<p>„Byl, kdysi dávno. Odešel ze světa víl už před staletími. Ale zachoval si jisté vědomosti ze starých časů a mohl by nám pomoci. Byl bych ti navrhl, abychom šli k němu jako k dalšímu – i kdyby páni ze Zeleného Trávníku byli přísahali svou věrnost.“</p>
<p>Ben přikývl. „Takže ujednáno. Zítra se vydáme na cestu do země Pána řek.“ Natáhl se, zachumlal se do svých přikrývek, chvíli váhal a pak řekl. „Možná, že to mnoho neznamená, ale chtěl bych vám všem poděkovat za to, že při mně stojíte.“</p>
<p>Ozvalo se uznalé zamumlání a šustění, jak se všichni zavrtávali do pokrývek. Na chvíli se všechno až na padající déšť a lehký vánek utišilo.</p>
<p>Pak promluvil Abernathy. „Výsosti, bylo by to příliš, kdybych žádal, abychom ode dneška už nepřespávali ve stájích? Mám pocit, že v té slámě jsou blechy.“</p>
<p>Ben se široce usmál a pomalu usnul.</p>
<p>Rozbřesklo se a přestalo pršet. Mlžným oparem a mraky se prodraly sluneční paprsky. Malá společnost se vydala na cestu přes landoverské údolí a tentokrát se obrátila na jih do země Pána řek. Cestovali celý den. Ben, Questor a Abernathy na koních, koboldi po svých. Jako dříve šel Mozol napřed, aby oznámil jejich příchod. Během odpoledne přešli nížiny se statky pánů ze Zeleného Trávníku a nechali tak za sebou široké, otevřené pláně, louky a pastviny, a soumrak je zastihl hluboko v kopcovité krajině země Pána řek.</p>
<p>Ben si všiml, že život zde má jiné barvy. Všechno mělo jasnější a skutečnější nádech –jako by sem úpadek magie tolik nezasáhl. Byla to krajina jezer a řek, které se tiskly na dnech roklí a údolí, krajina sadů a hájků roztroušených po mírných svazích, krajina trav a kapradí, které se vlnilo ve větru jako vlny v oceánu. Mlhy byly v kopcovité krajině, uvězněné v izolovaných místech jako spoutaná oblaka, rozčeřené a hledající cesty z roklin do údolí a zpět, hustší. Ale zeleň trav a stromů a modř jezer a řek byla jasnější než na Zeleném Trávníku, a růžové, karmínové a levandulové skvrny neměly ten, jakoby zimní nádech, který byl tak patrný na pláních. Dokonce i modrásky se nezdály tak plesnivé, ačkoli tmavé skvrny stále ještě kazily jejich krásu.</p>
<p>Ben se zeptal Questora, proč tomu tak je.</p>
<p>„Pán řek a ti, kteří mu slouží, mají blíž ke starým způsobům než většina ostatních. Stále ovládají kousky a útržky magie. Všechnu magii, kterou ještě mají, používají k tomu, aby udrželi své vody a zem čistou.“ Questor se letmo rozhlédl okolo a pak pokrčil rameny. „Magie Pána řek chrání ale zemi jen částečně. I tady už jsou známky vadnutí a šednutí viditelné. Pán řek a jeho následovníci se snaží postup alespoň zadržet. Ale nakonec i zdejší kraj podlehne stejně jako všechny ostatní.“</p>
<p>„To všechno jen proto, že Landover nemá žádného krále?“ Ben pořád nedokázal pochopit vztah mezi zemí a panovníkem.</p>
<p>„Neměl žádného krále, Výsosti – žádného krále po celých dvacet let.“</p>
<p>„Těch dvaatřicet neúspěšných asi moc neznamená, že?“</p>
<p>„Proti takovému úpadku magie, který vidíš? Nic. Ty budeš první, který se bude vůbec počítat.“</p>
<p>Možná ano, možná ne, pomyslel si Ben pochmurně, protože si vzpomněl na svůj neúspěch s pány ze Zeleného Trávníku. „Já tomu vážně nerozumím – copak nikdo ten problém nechápe? Myslím to, že tady kolem umírá celá země, a to jenom proto, že se nemůžou sejít a dohodnout se na králi!“</p>
<p>„Nemyslím si, že by to brali takhle, Výsosti,“ řekl potichu Abernathy a poposedl v sedle.</p>
<p>Ben se ohlédl. „Co tím myslíš?“</p>
<p>„Myslí tím, že souvislost mezi ztrátou krále a slábnutím magie je závěr, ke kterému jsem došel jenom já,“ skočil mu do řeči Questor, jehož písař očividně popuzoval. „Myslí tím, že nikdo jiný nevidí problém v tomtéž co já.“</p>
<p>Ben se zamračil. „No, a co kdyby měli pravdu oni, a ne</p>
<p>ty?“</p>
<p>Questorův soví obličej se úplně svraštil. „Potom všechno, oč se ty a já snažíme, je kolosální plýtvání časem! Ale náhodou oni pravdu nemají a já se nemýlím!“ Questor vrhl dozadu na Abernathyho pronikavý pohled a rychle se obrátil zpět. „Měl jsem dvacet let na rozbor problému, Výsosti. Pozoroval jsem a studoval, použil jsem všechnu magii, kterou ovládám, abych svou teorii potvrdil. Takže ti celkem jistě mohu říci, že Landover musí mít znovu krále, má-li přetrvat!“</p>
<p>Byl tak neoblomný ve své obhajobě, že Ben neodpověděl. První promluvil Abernathy.</p>
<p>„Jestli jsi zrovna na chvíli přestal se svou obhajobou,</p>
<p>Questore Thewsi, možná mi dovolíš, abych jen tak mimochodem vysvětlil, co jsem ve skutečnosti myslel tím, že ostatní nechápou věci stejně jako my.“ Podíval se na Questora přes obroučky brýlí, ten v sedle ztuhl, ale neotočil se. „Já jsem tím myslel, že nedostatek shody nepanuje v tom, v čem ostatní vidí problém, ale v tom, jako ho vyřešit. Většina chápe úplně jasně, že magie začala po smrti starého krále slábnout. Ale nikdo nesouhlasí s tím, že korunovace nového krále je jediné řešení. Někteří si myslí, že řešení by mělo splňovat určité podmínky. Někteří si myslí, že by se mělo hledat jiné řešení. Někteří si myslí, že by se nemělo hledat žádné řešení.“</p>
<p>„Žádné řešení – kdo si to myslí?“ zeptal se Ben.</p>
<p>„Myslí si to Noční Stín.“ Questor zavedl svého koně zpět mezi ně a na okamžik zapomněl na vztek na Abernathyho. „Záleží jí jedině na Temném polomu, a její vlastní magie udržuje rokliny tak, jak si přeje. Zeslábne-li magie země, její magie bude nejsilnější.“</p>
<p>„Páni ze Zeleného Trávníku přijmou za krále někoho ze svého rodu, nikoho jiného,“ dodal Abernathy ke svému vysvětlení. „Souhlasí s naším řešením, ale budou si klást podmínky.“</p>
<p>„A Pán řek se snaží najít nějaké úplně jiné řešení – jeho řešení spočívá v samouzdravení,“ dokončil Questor.</p>
<p>„Tohle jsem měl předtím na mysli,“ huboval Abernathy.</p>
<p>Čaroděj pokrčil rameny. „Tak jsi to měl říct.“</p>
<p>Nad krajinou se rychle stahovaly stíny a skupina zamířila do malého topolového hájku, aby se utábořila na noc. Na obzoru na západě se tyčil zalesněný hřbet, slunce už usedlo přesně na jeho okraj a propouštělo denní světlo větvenu ve zlatavých paprscích. Směrem na jih od jejich tábořiště se rozprostíralo jezero jako široký pruh lesknoucí se šedivé vody, nad kterou se vznášela v hustých chuchvalcích mlha. Stromy zastiňovaly desítky malých zátok a zálivů. Ptáci létali v širokých, líných kruzích.</p>
<p>„Jezero se jmenuje Irrylyn,“ řekl Questor Benovi, když sesedali z koní a podávali otěže Pastinákovi. „Říká se, že za některých letních nocí se v jeho vodách koupají víly a nymfy, aby si udržely své mládí.“</p>
<p>„To by mohlo být zajímavé,“ zívl Ben a protáhl se. V tomto okamžiku si ale nepřál nic víc vzrušujícího, než dobrý celonoční spánek.</p>
<p>„Někteří věří, že tyto vody mají schopnost zachovat mládí.“ Questor byl zcela zabrán do svých úvah. „Někteří věří, že tyto vody dokáží zvrátit stárnutí a dokonce omladit.“</p>
<p>„Někteří věří čemukoliv,“ zavrčel Abernathy a otřepával ze sebe prach. „Koupal jsem se v těchto vodách více než jednou a mé úsilí mi nepřineslo nic jiného, než že jsem byl lépe cítit.“</p>
<p>„Možná bys o tom mohl zauvažovat i nyní,“ doporučil mu Questor, krče znechuceně nos.</p>
<p>Abernathy v odpověď zavrčel a zmizel ve tmě. Ben se díval, jak odbíhá a pak se obrátil ke Questorovi. „Zdá se mi to také jako docela dobrý nápad, Questore. Připadám si jako něčí rohožka. Je nějaký důvod, proč bych ze sebe nemohl smýt prach?“</p>
<p>„Vůbec žádný, Výsosti.“ Čaroděj se zrovna otáčel a hledal Pastináka. „Myslím, že bych měl raději dohlédnout na večeři.“</p>
<p>Ben vyrazil k jezeru, ale pak se zarazil. „Je tam něco nebezpečného, o čem bych měl vědět?“ zavolal zpátky, protože si najednou vzpomněl na močálového žrouta, jeskynní stvůru a kdoví co jiného, čeho si tenkrát při ranním běhu na Ryzím Stříbru ani nevšiml.</p>
<p>Ale Questor už byl z doslechu a jeho nahrbená postava se jen nejasně rýsovala v mlze. Ben zaváhal, díval se za nim, pak pokrčil rameny a znovu se vydal k jezeru. Když se ve vodách Irrylyn mohou koupat víly a nymfy, jak nebezpečné by to mohlo být? Kromě toho, Abernathy už je dole.</p>
<p>Šel mezi stíny dolů ke břehu. Jezero se před ním rozprostíralo jako stříbrná plocha, na které se odrážely cáry mlhy a barevné landoverské měsíce. Nad ním se klenuly vrby, topoly a cedry, tyčily se nad ním proti slábnoucímu světlu jako nahrbení obři. Ptáci hlasitě zpívali. Ben si svlékl šaty a boty a hledal ve tmě Abernathyho. Pes ale nebyl nikde v dohledu a nebylo ho nikde ani slyšet.</p>
<p>Nahý vstoupil do vody. V obličeji se mu zračilo leknutí. Ta voda byla teplá! Bylo to jako v lázni –jemné, příjemné teplo, které uklidňovalo a uvolňovalo svaly. Sáhl dolů a dotkl se vody prsty, protože si byl jisty, že zvláštní pocit tepla je způsoben rozdílem teploty vzduchu a vody. Ale ne, voda byla opravdu teplá –jako by to byly nějaké obrovské horké prameny.</p>
<p>Zavrtěl hlavou. Opatrně postoupil kupředu, až mu voda sahala po kolena a stín jeho těla se roztáhl po hladině. Ještě něco bylo zvláštní. Měl pocit, jakoby kráčel v písku. Znovu sáhl dolů a sebral ze dna plnou hrst. To byl písek! Opatrně ho v měsíčním světle prozkoumal, aby si byl jist. Byl ve vnitrozemí v lesním jezeře, kde by mělo být jenom bahno nebo kameny, a místo toho je tady písek!</p>
<p>Vykročil dál kupředu a uvažoval, nepůsobí-li v Irrylyn opravdu nějaké kouzlo. Ještě jednou se rozhlédl a hledal Abernathyho, ale pes nebyl nikde vidět. Pomalu se ponořil do vody až po krk, cítil, jak jím prostupuje teplo a plně se tomu pocitu poddal. Byl už teď několik desítek yardů od břehu, ale dno se snížilo na každých deseti stopách vždy jen o několik palců. Plaval do tmy, protahoval své tělo a dýchal v pravidelných intervalech. Když se vynořil, aby se nadechl, všiml si jiného zálivu, stáčejícího se směrem od něj, a vydal se k němu. Záliv byl ale úzký. stěží sto stop na šířku, a tak plaval dál k třetímu. Přešel od kraulu k prsům, s hlavou směřující k cíli. Měsíční světlo zalévalo vodní hladinu barevnou září a mlha se kradla kolem v temných odstínech šedi. Ben zavřel oči a plaval.</p>
<p>Třetí záliv byl ještě menší, sotva dvacet pět yardů široký. Břeh zakrývala sítina, nad vodou se klenuly cedry a vrby a jejich stíny se černě rýsovaly na hladině. Ben se ponořil pod hladinu a tiše plaval do zátoky k mělčině.</p>
<p>Vynořil se asi deset yardů od břehu – a přímo před ním stála žena. Nebyla od něj ani deset stop, voda jí sahala po kotníky a byla úplně nahá, stejně jako on sám. Nepokusila se otočit nebo nějak se zakrýt. Vypadala jako vystrašené zvíře, přistižené ve světle, ztuhlé na ten zlomek vteřiny váhání, než zmizí pryč.</p>
<p>Ben Holiday vytřeštil oči. Na chvíli spatřil někoho, o kom si myslel, že ho už navždy ztratil. Zamrkal, když mu do očí mu stekla voda.</p>
<p>„Annie?“ zašeptal s pochybami.</p>
<p>Pak z místa, kde stála, odpluly mlhy a stíny, a Ben viděl, že to není Annie – že to je někdo jiný.</p>
<p>A možná, že něco jiného.</p>
<p>Její kůže byla bledě zelená, jemná, dokonalá, a skoro stříbrná, jak se na ní odrážely vody jezera Irrylyn. Její vlasy byly také zelené, tmavě zelené, kadeře s vetkanými květy a stužkami jí padaly až k pasu. Ale vlasy jí rostly v úzkých svazcích i na předloktí stejně jako na lýtkách – malé hedvábné hřívy, jemně se pohybující s šepotem nočního vánku.</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptala se tiše.</p>
<p>Nedokázal se přimět k odpovědi. Viděl ji teď jasně a zdála se mu nádhernější, než si vůbec dokázal představit. Byla tím nejdokonalejším uměleckým ztvárněním královny víl, které náhle ožilo. Byla tím nejkrásnějším stvořením, jaké kdy viděl.</p>
<p>V měsíčním světle postoupila o krok blíž. Její obličej byl tak mladý, že nevypadala starší než dívka. Ale její tělo…</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptala se znovu.</p>
<p>„Ben.“ Stěží se donutil k odpovědi a ani ho nenapadlo reagovat nějak jinak.</p>
<p>„Já jsem Vrba.“ řekla mu. „Od této chvíle ti patřím.“</p>
<p>Znovu byl ohromen. Vykročila k němu s vlnícím se tělem. Teď to byl on, kdo ztuhl jako vyděšené zvíře, které se chystá uprchnout.</p>
<p>„Ben.“ Její hlas, který k němu promluvil, měl sladký, zpěvavý rytmus. „Jsem sylfa, dítě ducha, který se stal člověkem, a lesní nymfy, která zůstala divoká. Byla jsem počata v půli roku, za horka úplňku osmi měsíců, a můj osud je vetkán v popínavých rostlinách a květinách v zahradě, ve které mí rodiče spočinuli. Dvakrát do roka, jak je mým osudem určeno, jsem se měla za tmy potají přikrást k Irrylyn a vykoupat se v jejích vodách. Muži, který mě takto spatří, a nikomu jinému, budu patřit.“</p>
<p>Ben rychle zavrtěl hlavou a rychle mluvil. „Ale to je šílen… to není správné! Já tě ani neznám! Ty mě neznáš!“</p>
<p>Zpomalila a zastavila se před ním tak blízko, že stačilo vztáhnout ruku a mohla se ho dotknout. Chtěl, aby to udělala. Vzplála v něm touha po jejím doteku. Snažil se ji potlačit všemi způsoby, které dokázal sebrat, ale cítil se v zajetí emocí, které se ho zmocnily.</p>
<p>„Ben.“ Zašeptala jeho jméno a Benovi se zdálo, jako by ho její hlas úplně zahalil. „Patřím tobě. Vím, že to tak je. Cítím, že osud určil správně. Náležím ti. Jsem určena tomu, kdo mě takto spatří, jak tomu bylo se sylfami za starých časů.“ Zdvihla obličej a na jejích bezvadných rysech se odrážely duhové barvy měsíců. „Musíš si mě vzít. Bene.“</p>
<p>Nemohl od ní odtrhnout oči. „Vrbo.“ Použil její jméno a zoufale se snažil potlačit emoce, které v něm bouřily. „Nemohu si vzít… něco, co mi nepatří. Nejsem ani z tohoto světa, Vrbo. Sotva vím…“</p>
<p>„Bene,“ zašeptala naléhavě, aniž by ho nechala dopovědět, co chtěl říci. „Nezáleží na ničem jiném, než na tom. že se to stalo. Patřím tobě.“ Popošla o krok blíž. „Dotkni se mne, Bene.“</p>
<p>Zdvihl ruku. Vzpomínky na Annii mu proběhly myslí jasně jako blesk, a přesto ruku zdvihl. Teplé vody Irrylyn a vzduch kolem ní na něj tak doléhal, že se mu zdálo, že nemůže dýchat. Prsty její ruky se dotkly jeho.</p>
<p>„Odejdi se mnou, Bene.“ zašeptala.</p>
<p>Projel jím oheň, doběla rozžhavený žár, který mu spaloval rozum. Vzbuzovala v něm takovou žádost, jakou nikdy nepoznal. Nedokázal ji odmítnout. Barvy a horko ho oslepily tak, že viděl jen ji, a celý svět okolo zmizel. Jeho ruka pevně sevřela její a cítil, jak se spojily.</p>
<p>„Pojď se mnou, teď.“ Její tělo se k němu přitisklo.</p>
<p>Natáhl se k ní, jeho ruce se okolo ní pevně ovinuly, jemnost jejího těla ho ohromila.</p>
<p>„Výsosti!“</p>
<p>Všechno se rozmazalo. Ozvalo se praskání větviček a ozvěny kroků. Zavlnilo se rákosí, večerní ticho skončilo. Vrba mu vyklouzla z rukou.</p>
<p>„Výsosti!“</p>
<p>Abernathy se prodíral k břehu, vyčerpaně dýchal a brýle seděly na jeho chlupatém nose nakřivo. Ben se na něj mlčky a ohromeně podíval, pak se divoce rozhlédl kolem. Stál v úzkém zálivu sám, nahý a třesoucí se. Vrba byla pryč.</p>
<p>„Proboha, už takhle neodcházej, aniž by s tebou šel někdo z nás!“ vyštěkl Abernathy se směsicí hněvu a úlevy v hlase. „Myslel bych si, že tvoje zkušenost na Ryzím Stříbru ti bude stačit!“</p>
<p>Ben ho stěží slyšel. Rozhlížel se po vodách zálivu a po břehu a hledal Vrbu. Žádost v něm pořád hořela jako oheň a nedokázal myslet na nic jiného. Ale Vrba nikde vidět nebyla.</p>
<p>Abernathy si sedl na zadní nohy a bručel si pro sebe. „No, myslím si, že to není tvoje chyba. Je to chyba hlavně Questora Thewse. Řekl jsi mu, že se chceš vykoupat v jezeře, a on tě neměl nechat jít samotného, ale poslat s tebou Pastináka. Čaroděj, zdá se, nedokáže pochopit, že tato země pro tebe skrývá různá rizika.“ Odmlčel se. „Výsosti? Jsi v pořádku?“</p>
<p>„Ano.“ odpověděl Ben hned. Byla Vrba jen nějakou bizarní halucinací? Vypadala tak skutečně…</p>
<p>„Vypadáš poněkud rozrušeně.“ řekl Abernathy.</p>
<p>„Ne, ne, jsem v pořádku…“ odmlčel se. „Jen mě napadlo, že… jsem asi něco viděl, myslím.“</p>
<p>Otočil se a vyrazil ke břehu. Vystoupil z vod jezera</p>
<p>Irrylyn na suchou zem. Abernathy přinesl pokrývku a zabalil ho. Ben si ji přitáhl těsněji.</p>
<p>„Večeře čeká, Výsosti,“ sdělil mu pes a zblízka si ho prohlížel přes obroučky býlí. Opatrně je narovnal. „Možná, že tě zahřeje trochu polévky.“</p>
<p>Ben automaticky přikývl. „To zní dobře.“ Zaváhal. „Abernathy, víš, co to je sylfa?“</p>
<p>Pes se na něj zadíval ještě pozorněji. „Ano, Výsosti. Sylfa je druh lesní víly, ženský potomek duchů a nymf, pokud vím. Nikdy jsem žádnou neviděl, ale říká se, že jsou velice krásné.“ Našpicoval uši. „Krásné podle lidských měřítek. Psi nemusejí souhlasit.“</p>
<p>Ben se upřeně díval do tmy. „Také si to myslím.“ Zhluboka se nadechl. „Říkal jsi polévka? Snesl bych celý talíř.“</p>
<p>Abernathy se otočil a vyrazil vpřed. „Tábořiště je tímto směrem, Výsosti. Polévka by měla být docela dobrá, pokud čaroděj vydržel a nepokusil se jí vylepšit svými smutně omezenými kouzly.“</p>
<p>Ben se ještě rychle podíval na záliv. Jezerní vody nerušeně odrážely měsíční světlo. Břeh zůstal prázdný.</p>
<p>Zavrtěl hlavou a pospíchal za Abernathym.</p>
<p>Polévka byla dobrá. Rozehřívala Bena Holidaye zevnitř a zaháněla chlad, který v něm zůstal, když zjistil, že je v tom zálivu sám. Questorovi se ulevilo, že je v pořádku zpátky, a celou večeři se hádal s Abernathym o tom, kdo je zodpovědný za zmizení Jeho Výsosti. Ben neposlouchal. Nechal je, ať se přou, odpovídal, když byl tázán, a své myšlenky si nechal pro sebe. Dvě misky polévky a potom několik sklenic vína, cítil se příjemně ospalý, když se zahleděl do plamenu malého ohníčku, který rozdělal Pastinák. Ani ho nenapadlo, že by měl být s vínem opatrný.</p>
<p>Krátce poté šel spát. Zabalil se do svých pokrývek a otočil se od ohně, díval se na stříbrné vody jezera, na cáry mlhy, které se nad nimi vznášely, a na temnou noc. Zaposlouchal se do ticha, které se rychle rozprostřelo nad kopcovitou krajinou. V temnotě hledal stíny.</p>
<p>Té noci spal dobře, a jeho spánek provázely sny. Nesnil o Annii ani o Milesovi. Nezdálo se mu o životě, který opustil, když se dostal do Landoveru, nesnil ani o Landoveru, ani o nesčetných problémech, kterým čelil jako jeho král.</p>
<p>Místo toho snil o Vrbě.<strong>Pán řek</strong></p>
<p>Mozol se vrátil za úsvitu. Ráno byl o mrazivé a mokré, mlha a stíny hustě dolehly na les jako šedivá vlněná pokrývka na spící dítě. Zbytek malé společnosti zrovna snídal, když se kobold objevil mezi stromy jako přízrak, který vystoupil ze snů minulé noci. Šel přímo ke Questorovi, řekl mu něco tou nesrozumitelnou směsicí chrochtáni a sykotu, pokývl na ostatní a posadil se, aby dojedl zbytky studeného chleba, lesních bobulí a piva.</p>
<p>Questor oznámil Benovi, že Pán řek svolil přijmout je. Ben beze slova přikývl. Jeho myšlenky se potulovaly úplně jinde. Jeho mysl stále zaměstnávala vidina Vrby a viděl tak reálné obrazy, že to ani nemusely být sny. Když se probral, snažil se jich zbavit, protože cítil, že to je tak nějak zrada vůči Annii. Ale představy byly tak silné a on byl až podivně dychtivý, aby si je zapamatoval i přes pocit viny. Proč se mu zdálo o Vrbě? přemítal. Proč byly ty sny tak silné? Dojedl ponořen do svého soukromého snění a nevšiml si žádného z pohledů, které si mezi sebou vyměňovali Questor a Abernathy.</p>
<p>Když dojedli, opustili tábořiště – malé procesí stínů, které se tiše vinulo pološerem. Šli v řadě za sebou podél Irrylyn, sledovali břeh po stezce, která byla stěží dost široká pro jednoho. Byla to cesta jako přelud. Pára se jako had zvedala ze dna údolí, míchala se s teplou zemí a studeným vzduchem, aby se nakonec smísila s cáry mlhy, které se vznášely nad lesem. Stromy se rýsovaly jako černé a mokré skvrny proti šedi, směsice obrovských dubů s černou kúrou, jilmů, sukovitých ořešáků, vrb a cedrů. Zjevení a přeludy se rychle objevovaly v dohledu a v okamžiku mizely, svižná stvoření je škádlila a posmívala se jim. Ben zjistil, že je z toho všeho celý otupělý – měl pocit, že se ještě zcela neprobral ze spánku, asi jako by byl omámen drogou. Projížděl mlhou, která zahalovala mysl i zrak, a hledal záblesk něčeho, co by bylo v bludišti stínových obrazů skutečné. Ale jediné, čím si mohl být jistý, byly mokré kmeny stromů a plochý, strnulý povrch jezera.</p>
<p>Pak s celým světem zmizelo i jezero a zůstaly jen stromy. Ráno se prodlužovalo a mlha a stíny pořád zahalovaly zemi a šeptaly o skrytých tajemstvích. Zvuky jemně pronikaly hlubokým šerem a útržky jiných životů a událostí, které mohl Ben jen tušit. Neustále pátral v šeru, nezahlédne-li alespoň náznak Vrbiny přítomnosti, vnitřní hlas mu pořád našeptával, že tam někde mezi zvuky a stíny je a že je sleduje. Hledal ji, ale nenalezl.</p>
<p>Krátce poté se před nimi objevil lesní skřítek.</p>
<p>Zpomalili své koně před několika padlými stromy, Mozol šel pěšky před nimi, když skřítek vyklouzl z mlhy zpoza koboldova ramene. Měl štíhlou, houževnatou postavu, byl sotva vyšší než Mozol, kůži měl hnědou a drsnou jako kůra stromku, a husté dlouhé vlasy mu splývaly po krku a podél paží. Oblečení v barvách země viselo volně na jeho těle, rukávy a nohavice byly krátce zastřižené a byl obutý v botách, které se zavazovaly koženými řemínky kolem lýtek. Průvod se jeho objevením ani nezpomalil, skřítek se připojil k Mozolovi, pohybuje se šerem téměř jako pták, rychle a neklidně.</p>
<p>„Questore!“ Ben drsně zasyčel, hlasitěji, než zamýšlel. „Kdo to je?“</p>
<p>Čaroděj, který jel na koni těsně před ním, se naklonil v sedle zpět s prstem na rtech. „Tiše, Výsosti. Náš průvodce je lesní skřítek ve službách Pána řek. Všude okolo nás jsou další.“</p>
<p>Benův pohled se rychle stočil do mlhy. Nikoho neviděl. „Náš průvodce? Proč průvodce?“ Jeho hlas se ztišil do šepotu.</p>
<p>„Průvodce do Elderew, do domova Pána řek.“ „My potřebujeme průvodce?“</p>
<p>Questor pokrčil rameny. „Je to bezpečnější, Výsosti. Všude okolo Elderew jsou bažiny a hezkých pár lidí se v nich ztratilo. Jezerní kraj může být zrádný. Průvodce je laskavostí, kterou nám nabídl Pán řek – laskavostí, kterou nabízí každému hostu při jeho příchodu.“</p>
<p>Ben se ještě jednou podíval na neprostupnou záclonu mlhy. „Doufám, že tato laskavost je hostům poskytována i při jejich odchodu.“ zamumlal si pro sebe.</p>
<p>Pokračovali dál mezi stromy. V mlze se najednou objevily další postavy, štíhlé, houževnaté postavy podobné jejich průvodci, některé měly stejný kůrovitý zjev, některé byly jako sukovitá tyčka, některé byly rovné a hladké, s kůží jako stříbro. Tiše se vynořily po obou stranách průvodu, rukama uchopily otěže a vedly zvířata kupředu. Všude kolem stezky, po které cestovali, se objevovaly kaluže vody a ostrůvky rákosí, rozlehlá pole bažin, na kterých se nepohybovalo nic jiného než, mlha. Stezka se stále zužovala, chvílemi úplně mizela, a oni se ocitli ve vodě, která sahala jejich průvodcům až po pás a jejich koňům až ke stehnům. Ve vodě plavala různá stvoření, některá s ploutvemi, některá s plazími šupinami, některá s obličeji téměř lidskými. Bytosti vyskakovaly z mlhy a tančily na povrchu bažiny jako nic nevážící skákavý hmyz. Vynořily se daleko v mlze, a zmizely zase tak rychle, jako by se po nich zablýsklo. Ben měl pocit, že se teprve teď probudil, sny z minulé noci se konečně rozplynuly a zůstaly po nich jen blednoucí vzpomínky a nesouvislé pocity. Jeho mysl se probudila, když upíral zrak do šera a se směsici nedůvěry a pochybností pozoroval bytosti kolem sebe. Náhle ho zaplavil palčivý pocit bezmocnosti. Skřítkové, nymfy, vodní duchové, najády, šotci a elementálové – názvy se mu vybavovaly, když pozoroval všechny ty bahenní bytosti, objevující se před ním a zase mizející. Vzpomněl si na to, jak se kdysi pokoušel číst fantasy a horory – téměř zakázaný prohřešek – a znovu prožíval svůj údiv nad zvláštními stvořeními, se kterými se setkal. Věřil, že takové bytosti mohou existovat jen ve spisovatelově mysli a ožít jen jeho perem – a zároveň si přál, aby tomu mohlo být jinak. A tato stvoření tu byla, obývala svět, do kterého přišel, a věděl o nich méně než o těch, které znal z vymyšlených příběhů ze svého mládí – a oni, naopak, nevěděli nic o něm. Jak je má, proboha, přesvědčit, aby ho přijali jako svého krále? Co má říci, aby je to přesvědčilo a aby mu přísahali věrnost?</p>
<p>Beznaděj tohoto úkolu byla děsivá. Naplnilo ho to takovým strachem, že byl nerozhodností na okamžik úplně paralyzován. Štíhlé, stínové postavy lidí Pána řek se objevovaly v mlze všude okolo něj a Ben je vnímal jako cizí bytosti, pro které není ničím víc než zvláštností. S pány ze Zeleného Trávníku to bylo něco jiného. Ti alespoň stejně vypadali a byl tu jistý pocit totožnosti. Ale s lidmi Pána řek nic takového nepřipadalo v úvahu.</p>
<p>Vyhnal nerozhodnost a strach ze své mysli. Zapudil zpět bezmocnost, kterou pociťoval. Vyhnal je se vztekem, který překvapoval. Takové pocity byly prostě jen výmluvami, aby všeho zanechal, a to nikdy neudělá. Mosty lze postavit mezi bytostmi jakéhokoli druhu. Byli tu králové, kteří těmto lidem sloužili v minulosti, on jim dokáže sloužit stejně jako oni. Najde nějaký způsob, jak jim to dokáže. Udělá cokoliv, co bude potřeba, ale nikdy se nevzdá. Nikdy. „Výsosti?“</p>
<p>Po jeho boku byl Abernathy, s tázavým výrazem v jasných hnědých očích. Ben se podíval dolů. Rukama svíral hrušku svého sedla tak pevně, až mu zbělely klouby. Na zádech a v podpaží mu vyrazil pot a promočil mu blůzu. Věděl, že i v jeho obličeji se odrazila intenzita jeho pocitu.</p>
<p>Zhluboka se nadechl, uklidnil se a povolil křečovitý stisk rukou. „Byl to jenom ten chlad,“ vymlouval se, donutil se hledět jinam a pobídl Jazylku tak prudce, že se Abernathy ocitl znovu vzadu v bezpečné vzdálenosti.</p>
<p>V mlze před nimi se rýsoval velký shluk omšelých cypřišů, z jejichž větví visely cáry mechu a jejichž sukovité kořeny se zatínaly do bahnité země jako drápy. Malá společnost a její éteričtí průvodci prošla do jejich středu, zahaleného stíny a zápachem země. Cesta se vinula mezi stromy jako had a obtáčela černé kaluže vody, které odrážely světlo jako matné sklo, a kousky bažin, ze kterých se kouřilo. Cypřišový háj byl mohutný a brzy se v něm ztratili. Minuty ubíhaly a denní světlo dostávalo nádech zhasínajícího soumraku.</p>
<p>Pak stínící stromy prořídly a terén začal stoupat. Společnost se pomalu pohybovala nahoru k lesu, kde se mlhy vytrácely a den se rozjasnil sluncem. Bažiny ustoupily tvrdé zemi, cypřiše dubům a jilmům. Syrový zápach nížinné jezerní krajiny vystřídala sladší vůně borovice a cedru. Obličeje v mlhách se staly zřetelnější, když se prchavé postavy, které nyní vypadaly reálněji, řítily kolem. Z lesa před nimi se ozvaly hlasy. Ben cítil, že se blíží konec jejich cesty, a zrychlil se mu tep.</p>
<p>Mezi stromy prosvítal shluk barev, girlandy květin visely z větví a vzduch naplnil zvuk tekoucí vody. Stromy se před nimi rozestoupily, stezka se rozšířila a ve světle se objevil obrovský přírodní amfiteátr. Ben vytřeštil oči. Amfiteátr byl tvořen živými stromy, které obepínaly arénu z trav a květin ze tří stran, byly zde řady chodníčků a sedadel sestrojených z větví a ořezaných kmenů, připevněných a vytvarovaných okolo kostry amfiteátru. Větve stromů arénu zakrývaly a tvořily její přírodní střechu, stopy sluneční záře se prodíraly mlhou v místech, kde se lesní střecha tenčila, a v dlouhých duhových paprscích dopadaly dolů na trávu jako světlo v deštném pralese po konci monzunového období.</p>
<p>„Výsosti,“ zavolal tiše Abernathy. „Podívej.“</p>
<p>Ukázal – ne na amfiteátr, ale na to, co leželo za ním. Ben cítil, jak se mu zastavil dech. Díval se na něco téměř nadpřirozeného. Stromy dvakrát tak vysoké jako ty, které obepínaly amfiteátr, se zvedaly až k nebi – sloupy tak monstrózních rozměru, že daleko předčily dokonce i sekvoje, které kdysi viděl, když s Annií projížděli Kalifornií. Obrovské větve byly svázány dohromady, každý strom byl propojen s dalšími, takže vytvářely složitou a spletitou síť větví, které se navzájem spojovaly, až se staly jednolitým celkem.</p>
<p>V těchto větvích a pod nimi leželo celé město.</p>
<p>Bylo to velkolepé a rozsáhlé umělecké zpodobnění vysněné země víl. Vysoko ve větvích obřích stromů hnízdily vilky a krámky, pospojované uličkami a průchody, které postupně klesaly až k lesnímu podlaží, kde ležela největší část města nad řadou kanálů napájených řekou vinoucí se středem města. Co předtím slyšeli, bylo jemné zurčení vody v řece. Oblohu zakrývala listnatá lesní střecha, kterou se prodíralo v roztroušených ostrůvcích slunce. Barevné květiny a keře rozjasňovaly domovy a krámky, zahrady a živé ploty, vodní cesty a stromové uličky. Mlha obklopovala město jako jemný filtr, a šedivý zimní nádech, tak příznačný pro údolí, zde scházel.</p>
<p>Lidé Pána řek, potomci víl, zaplňovali uličky i vodní cesty.</p>
<p>„To je Elderew.“ oznámil Questor zbytečně, protože Ben si to už sám dal dohromady.</p>
<p>Členové malé společnosti se vydali k amfiteátru a jejich průvodci jeden po druhem mizeli, až s nimi zůstal jenom ten, který se objevil jako první. Prošli otevřenou čtvrtinou do arény – Mozol kráčel vedle průvodce jako první, za ním šel Questor s Benem, Abernathy několik kroků za nimi statečně zvedal královskou bílo-šarlatovou standartu s Paladinem v brnění, Pastinák s nákladními zvířaty uzavíral průvod. Uvítací výbor je očekával – zrovna vyšel z jednoho z tunelů, které ústily pod sedadly amfiteátru, a nyní vytvořil skupinku u vstupu do tunelu. V té skupině byli muži i ženy, a i když Ben nedokázal z takové vzdálenosti rozeznat obličeje, dokázal snadno rozlišit lesní oblečení podobné tomu, jaké měli jejich průvodci, a stejnou, jakoby dřevěnou pokožku.</p>
<p>Zastavili se uprostřed arény, sesedli z koní a šli pěšky k místu, kde čekal uvítací výbor. Teď šli koboldi s Abernathym za Benem a Questorem, a průvodce zůstal vzadu se zvířaty. Ben se rychle podíval na čaroděje.</p>
<p>„Jestli máš nějakou radu pro poslední minutu, Questore, docela bych to uvítal,“ zašeptal.</p>
<p>„Hmmmmm?“ Čarodějovy myšlenky byly zase jednou někde úplně jinde.</p>
<p>„O Pánu řek? Co je to osobu?“</p>
<p>„Co to je za bytost, chceš říct“ přerušil ho Abernathy sarkasticky.</p>
<p>„Je to duch, Výsosti.“ odpověděl Questor. „Je to potomek víl, který se stal napůl člověkem, když přešel do Landoveru a přijal toto údolí za svůj domov, lesní a vodní bytost, a… a, ehm…“ Čaroděj se zamyšleně odmlčel. „Je vážně těžké popsat ho, když na to přijde.“</p>
<p>„Nejlepší bude, když na to přijde sám,“ prohlásil Abernathy kousavě.</p>
<p>Questor se na chvíli zamyslel, pak souhlasně pokývl. „Ano, asi ano.“</p>
<p>Byli už příliš blízko shromáždění, které je očekávalo, aby o tom dále diskutovali – přestože ve světle toho, co bylo právě naznačeno, by si to vroucně přál – a tak zaměřil svou pozornost na rychlou prohlídku jejich hostitelů. Pána řek poznal okamžitě. Pán řek stál uprostřed a vepředu před ostatními, vysoká štíhlá postava, oděná v kalhotách, košili a plášti tmavě zelené barvy, s vyleštěnými botami a zkříženými řemeny, a s úzkou stříbrnou čelenkou kolem čela. Jeho kůže měla stříbrný nádech a její povrch byl stejný jako u jejich průvodce – téměř šupinatý – ale jeho vlasy byly černé a husté na zátylku i na předloktích. Jeho oči a ústa měly zvláštní, ostře řezaný vzhled, a neměl téměř žádný nos. Vypadal jako něco vytesaného ze dřeva.</p>
<p>Zbývající členové jeho skupiny stáli shromážděni okolo něj, většina z nich byla mladší, muži a ženy různých postav a velikostí, různorodých tváří, hnědých a korovitých jako tvář jejich průvodce, jedna nebo dvě tváře stříbrné jako tvář Pána řek, jedna jako větvička a téměř bez rysů, jedna pokrytá kožešinou červenohnědé barvy, jedna zbarvená a vypadající jako plaz, jedna strašidelně bledá s hlubokýma černýma očima, a jedna…</p>
<p>Ben prudce zpomalil a snažil se zakrýt náhlý otřes, který jím proběhl. Jednou ze shromážděných, byla Vrba, stála po levici Pána řek.</p>
<p>„Questore!“ zasyčel tiše. „Ta dívka nalevo – kdo to je?“</p>
<p>Questor na něj vytřeštil oči. „Kdo?“</p>
<p>„Ta dívka nalevo! Ta s tou zelenou kůží a zelenými vlasy, k čertu!“</p>
<p>„Ach, ta sylfa?“ Questor se laskavě usmál na shromáždění před nimi a k Benovi promluvil koutkem úst. „Jmenuje se Vrba. Je jedna z dětí Pána řek.“ Odmlčel se. „Jaký rozdíl…“</p>
<p>Ben ho rychle umlčel. Pokračovali v chůzi, Benova mysl horečně pracovala, jeho oči přelétaly z ostatních tváří na Vrbinu. Směle jeho pohled opětovala a její oči byly vyzývavé.</p>
<p>„Vítej, Výsosti.“ pozdravil Pán řek, když se k němu Ben a jeho společníci přiblížili. Krátce se uklonil, spíše přikývl a ostatní se uklonili s ním. „Vítej v Elderew.“</p>
<p>Ben skryl své překvapení, že spatřil Vrbu, a sebral své roztříštěné myšlenky. „Oceňuji tvé přivítání. Oceňuji rovněž, že jsi mě přijal ve svém domově i přes tak pozdní ohlášení.“</p>
<p>Pán řek se zasmál. Byl to hlasitý, srdečný smích, který zaplnil celý amfiteátr, ale drsný, vyřezaný obličej zůstal jako kámen. „Skutečnost, že jsi vůbec přijel, ti slouží velmi ke cti, Výsosti. Jsi první král, který tak učinil, od smrti starého krále. Byl bych vskutku špatný hostitel, kdybych tě odmítl přijmout po tak dlouhém čekání!“</p>
<p>Ben se zdvořile usmál, ale úsměv vystřídal úlek, když si všiml, že Pán řek má po stranách krku žábry. „Jak se zdá, bylo to dlouhé čekání pro každého,“ vzpamatoval se.</p>
<p>Pán řek pokývl. „Dost dlouhé.“ Otočil se. „Toto je moje rodina, Výsosti – mé ženy, děti a vnoučata. Mnozí z nich nikdy neviděli krále Landoveru a požádali o účast.“</p>
<p>Jednoho po druhém představil, a když mluvil, žábry na krku se mu lehce chvěly. Ben trpělivě naslouchal, každému pokývl, pokývl i Vrbě, když mu byla představena, a cítil, jak ho žár jejích očí spaluje. Když Pán řek skončil. Ben představil členy svého doprovodu.</p>
<p>„Všichni jsou vítáni.“ oznámil Pán řek v odpověď a každému podal ruku. „Dnes večer uspořádáme na tvou počest oslavu a průvod. Po dobu svého pobytu u nás považuj Elderew za svůj domov.“ Poslal Benovi něco, co mělo být úsměvem. „A nyní myslím, že bychom si, ty a já, měli promluvit o tom, co tě sem přivedlo, Výsosti. V jezerním kraji se to dělá tak, že se záležitosti vyřídí rovnou a bez oklik. Zatímco se tví společníci ubytují ve vesnici, my usedneme k poradě –jen my dva. Budeš s tím souhlasit?“</p>
<p>Ben přikývl. „Ano.“ Ani se nepodíval na Questora, aby zjistil, souhlasí-li s tím čaroděj. Questor mu v tomhle nemohl pomoci. Věděl, co musí udělat, a věděl, že to musí udělat sám. Kromě toho Pán řek nevypadal špatně, bez ohledu na Abernathyho záhadné poznámky.</p>
<p>Pán řek odeslal svou rodinu s pokynem doprovodit Questora, Abernathyho a koboldy na místo jejich ubytování. Pak se obrátil na Bena. „Přál by sis během našeho rozhovoru prohlédnout kousek vesnice?“ zeptal se.</p>
<p>Byl to spíš návrh než otázka, ale Ben s tím přesto souhlasil. Pán řek pokývl dolů do jednoho tunelu, které vedly pod amfiteátrem, a Ben ho beze slova následoval. Naposled vrhl letmý pohled na Vrbu, která se za ním upřeně dívala z mlhavé sluneční záře, a pak se za ním zavřely stíny.</p>
<p>Když vystoupili z tunelu na druhé straně, vedl ho Pán řek kolem kanálu lemovaného květinovými záhony a pečlivě zastřiženými a udržovanými živými ploty do parku, který hraničil s obvodem amfiteátru. V parku si hrály děti, malé neposedné postavičky různých tvarů a velikostí, které odrážely rozdílnost jejich rodičů, a jejich jasné a veselé hlasy zněly poklidným odpolednem. Bylo to už dlouho, kdy naposledy poslouchal halasu dětských her, kromě svého odlišného vzhledu se nijak nelišily od dětí z jeho světa.</p>
<p>Ale, samozřejmě, tohle je teď jeho svět.</p>
<p>„Vím, že jsi přišel do Elderew, abys mě požádal o přísahu věrnosti trůnu, Výsosti,“ sdělil mu najednou Pán řek a jeho obličej byl tuhou maskou bez výrazu. Vypadalo to, že se jeho tvář nikdy nemění a neodráží žádné jeho myšlenky. „Vím také, že jako první jsi šel k pánům ze Zeleného Trávníku se stejnou žádostí a že tvá žádost byla odmítnuta.“ Ben se na něj rychle podíval, ale Pán řek na jeho pohled reagoval pokrčením ramen. „Ach, nemusíš být překvapen, že o takových věcech vím, Výsosti. Jednou pocházím ze světa víl a pořád mám část magie, kterou jsem dřív vládl. Mám pozorovatele ve většině koutů údolí.“</p>
<p>Odmlčel se a na chvíli odbočil k popisu výstavby parku a systému kanálů, kterými byl Elderew protkán. Ben trpělivě naslouchal, pochopil, že Pán řek chce vést diskusi svým tempem, a spokojeně se podvolil. Z parku přešli k jilmovému hájku hraničícímu s obrovitými stromy, které byly kostrou vesnice.</p>
<p>„Respektuji iniciativu a odvahu, kterou jsi prokázal, když ses vydal na cestu za obyvateli údolí, Výsosti.“ Pán řek se vrátil zpět k podstatě Benovy návštěvy. „Věřím, že jsi silnější, než ostatní muži, kteří si činili nárok na landoverský trůn před tebou. Tvé jednání v Rhyndweiru tomu ostatně nasvědčuje. Myslím si také, že jsi upřímný a rozhodný muž, takže tě ušetřím vyhýbavých diplomatických manévrů. Zvažoval jsem tvou žádost – a vím, co znamená, jak jsem řekl – a musím ji odmítnout.“</p>
<p>Pokračovali dál v tichu. Ben byl ohromen. „Mohu se zeptat proč?“ řekl nakonec.</p>
<p>„Nevidím žádnou výhodu v tom, že tvé žádosti vyhovím.“</p>
<p>„Dovolil bych si oponovat: měl bys vidět spoustu výhod.“</p>
<p>Pán řek přikývl. „Ano, já vím. Tvrdil bys mi, že v množství je síla – že centrální vláda by prospívala všem lidem v zemi. Tvrdil bys mi, že lidé nemohou věřit jeden druhému, když tu není žádný král. Tvrdil bys, že jsme ohrožováni sousedními světy zvnějšku a Cejchem a jeho démony zevnitř. Tvrdil bys mi, že země je zasažena nákazou způsobenou upadáním magie, která ji vytvořila, a že nakonec zemře.“ Pohlédl na něj. „Vyslovil jsem správně všechny důvody, které bys vyjmenoval?“</p>
<p>Ben pomalu přikývl. „Jak bys na ně odpověděl?“</p>
<p>„Vyprávěl bych ti příběh.“ Pán řek zpomalil a dovedl Bena k lavičce vytesané do masivního kamene. Posadili se. „Lidé z jezerního kraje pocházejí ze světa víl, Výsosti – mnoho z nich přišlo v dobách, které jsou zapomenuty všemi kromě nás. Jsme potomci víl, kteří si vybrali život v lidském světě. Zvolili jsme si smrtelnost, jsme ovlivněni tokem času, ačkoli jsme byli kdysi vlastně nesmrtelní. Jsme elementálové – bytosti lesa, vody a země – skřítci, nymfy, najády, šotci a tucty dalších. Opustili jsme svět víl a prohlásili jsme jezerní kraj za svůj domov. Vytvořili jsme to, čím je – zemí krásy, milosti a zdraví. Vytvořili jsme ji takovou, protože to byl hlavní důvod, pro který jsme do Landoveru přišli. Přišli jsme dát zemi život – nejen jezernímu kraji, ale celé zemi.“</p>
<p>Odmlčel se. „Máme tu moc, Výsosti – máme moc dávat život.“ Naklonil se blíž, jako svědomitý učitel ke svému žáku. „Víš, všechnu magii jsme neztratili. Pořád máme moc uzdravovat. Můžeme vzít zem, trpící nemocí a nákazou, a celou ji znovu uzdravit. Pojď se mnou na chvíli. Podívej, co mám na mysli.“</p>
<p>Vstal a došel k nedalekému shluku křoví, který se krčil na kraji jilmového hájku. Na listech byly patrné známky chřadnutí a skvrny, podobné jako na modráskách, které Ben viděl na své cestě do Ryzího Stříbra.</p>
<p>„Vidíš tu nemoc na listech?“ otázal se Pán řek.</p>
<p>Sehnul se a položil ruce na keř, blízko místa, kde zapouštěl kořeny do země. V jeho obličeji se objevilo soustředění. Jeho dech se zpomalil a jeho hlava se sklonila, až jeho brada spočinula na hrudníku. Keř se pomalu pohnul, odpovídal na jeho dotek. Nákaza a skvrny zmizely, keři se vrátila barva a znovu se v odpoledním světle narovnal.</p>
<p>Pán řek vstal. „Máme schopnost uzdravovat,“ opakoval a v očích se mu ještě zračilo soustředění. „Použili bychom ji ve prospěch celé země, kdyby nám to bylo dovoleno. Jsou ale jsou mnozí, kteří nám nedůvěřují. A je mnoho těch, kteří o to, co děláme, nijak nestojí. Jsou raději, když jsme zavřeni v jezerním kraji, a my jsme jejich přání splnili. Jestli se rozhodli považovat nás za nebezpečné jenom proto, že jsme jiní, pak ať tomu tak je. Ale sami si nevedou dobře, Výsosti. Neustále škodí zemi tím, jak ji využívají. Svou nedbalostí a bezohledností urychlují šíření nemoci. Vnášejí nemoc nejen do svých domovů v údolí, ale i do našich – do řek a lesů, které patří nám!“</p>
<p>Ben přikývl. Možná, že mají přece jenom společné motivy. „Váš svět se opravdu neliší tolik od mého, Pane řek. V mém světě je také mnoho těch, kteří znečišťuji zemi a vody a neohlížejí se na bezpečnost a zdraví ostatních.“</p>
<p>„Potom, Výsosti, porozumíš zakončení mého příběhu.“ Pán řek se na něj zpříma podíval. „Jezerní kraj patří nám – lidem, kteří zde žijí a starají se o něj. Tohle je náš domov. Jestliže se ostatní v údolí rozhodnou zničit své domovy, nás se to netýká. Máme schopnost uzdravit své řeky a lesy a budeme tak činit, dokud to bude nezbytné. Slábnutí magie, které přišlo spolu se smrtí starého krále, pro nás neznamenalo žádný větší problém než ten, který už existoval. Páni ze Zeleného Trávníku, trolové, koboldi, gnómové a všichni ostatní rozšířili svou nemoc po Landoveru dlouho předtím. Pro nás se nic nezměnilo. Vždy jsme byli samostatný lid, a obávám se, že vždycky budeme.“</p>
<p>Pomalu zavrtěl hlavou. „Přeji ti úspěch, Výsosti, ale nebudu ti přísahat. Tvým příchodem na landoverský trůn se pro lidi z jezerního kraje nic nemění.“</p>
<p>Ben se podíval dolu na keř, který Pán řek uzdravil, a pak vážně založil ruce na prsou. „Questor Thews mi říkal, že Pán řek a jeho lidé pomáhají léčit nemoc, která se šíří po Landoveru. Ale není pravda, že vaše úsilí udržet nemoc mimo vaše území je den ze dne těžší? Slabá magie rozšiřuje nemoc příliš rychle, Pane řek. Přijde den, kdy ani vaše dovednosti nebudou stačit, den, kdy se stane nákaza tak silnou, že sama magie země odumře.“</p>
<p>Tvář Pána řek byla jako kámen. „Ostatní mohou zahynout, protože neznají umění jak přežít. To se nám nestane.“</p>
<p>Ben se zachmuřil. „Nezdá se ti, že tahle deklarace nezávislosti je příliš optimistická? Co třeba Cejch a jeho démoni? Dokážete čelil jim?“ V jeho hlasu byla stopa podráždění.</p>
<p>„Ti nás nedokáží ani spatřit, nebudeme-li si to přát. Můžeme v mžiku zmizet v mlze. Nepředstavují pro nás žádné nebezpečí.“</p>
<p>„Ne? A co když obsadí Elderew?“</p>
<p>„Pak budeme stavět znovu. Už jsme to dělali dříve. Země nabízí prostředky jak přežít, když ovládáte magii.“</p>
<p>Jeho klidná jistota rozčilovala. Byl to typický obrázek příslovečného učence, který žil ve svých knihách, a ze světa, který v nich nebyl vytištěn, neviděl nic. Zdálo se, že Abernathyho cynismus má nakonec jisté opodstatnění. Ben přemýšlel na plné obrátky, třídil argumenty a rychle je zase vyřazoval. Pán řek byl zřejmě rozhodnut, že nebude přísahat věrnost žádnému králi Landoveru, a nezdálo se, že by existovalo něco, čím by mohl změnit jeho přesvědčení. Ale Ben věděl, že musí nějaký způsob najít.</p>
<p>V hlavě se mu náhle rozsvítilo. „Jaké byly hlavní důvody, že jste přišli do Landoveru, Pane řek? Co tvá práce tady?“</p>
<p>Vytesaná tvář ho zamyšleně pozorovala. „Moje práce, Výsosti?“</p>
<p>„Tvá práce – práce, která vedla všechny tvé lidi ze světa víl do Landoveru. Co ta? Opustili jste ráj a nesmrtelný život mimo čas, abyste přešli do světa času a smrti. Přijali jste, že se stanete lidmi. Udělali jste to, protože jste chtěli Landover vyčistit, chtěli jste, aby jeho půda, stromy, hory a vody byly zdravé a bezpečné! Nevím, proč jste se tak rozhodli, ale udělali jste to. A teď mám dojem, že mi říkáš, že jste se vzdali! Nezdá se mi, že bys byl ten typ člověka. Ty chceš sedět a nechat celou zemi, aby onemocněla a odumřela jen proto, abys ukázal, že máš pravdu? Jakmile se nemoc jednou rozšíří dost daleko a hluboko, kde chcete získal dost magie, abyste ji vymýtili!“</p>
<p>Pán řek na něj beze slova upíral zrak, trochu se zamračil a v jeho očích se objevit náznak pochyb.</p>
<p>Ben rychle zaútočil. „Budeš-li mi přísahat věrnost, zastavím znečišťování vod a lesů. Zastavím šíření nemoci – nejen tady, v jezerní krajině, ale v celém údolí.“</p>
<p>„Šlechetný úmysl. Výsosti.“ Pán řek vypadal téměř smutný. „Jak to chceš udělat?“</p>
<p>„Nějaký způsob najdu“</p>
<p>„Jak? Postrádáš i ten malý kousek magie starého krále, ten, který mu umožnil ovládnout Paladina. Máš medailon – vidím ho pod tvou blůzou – ale není o moc víc než symbolem tvého úřadu, Výsosti, jsi králem jen podle jména. Jak můžeš splnit cokoliv z toho, co slibuješ?“</p>
<p>Ben se zhluboka nadechl. Ta slova se ho nepříjemně dotkla, ale byl dost opatrný, aby se hněv neodrazil v jeho hlase. „Nevím. Ale najdu nějaký způsob.“</p>
<p>Pán řek byl chvíli zticha, ztracen v myšlenkách. Pak pomalu přikývl. Jeho slova byla pomalá a pečlivě odměřená. „Velmi dobře, Výsosti. Nic neztratíme, když tě necháme pokusit se o to. Vyřkl jsi slova, za která tě vezmu. Zastav znečišťování. Zastav rozšiřování nemoci. Vymoz si slib od ostatních, kteří obývají toto údolí, že s tebou budou spolupracovat na zachování této země. Až toho docílíš, pak ti budu přísahat svou věrnost.“</p>
<p>Napřáhl ruku. „Dohodnuto, Výsosti?“</p>
<p>Ben jeho ruku pevně sevřel ve své. „Dohodnuto, Pane řek.“</p>
<p>Potřásli si rukou. Zvuk dětského smíchu jemně zvonil v dálce. Ben si v nitru povzdechl. Další podmíněná přísaha vydobyta. Je mužem, který si staví domek z karet.</p>
<p>Obdařil Pána řek svým nejlepším soudním úsměvem. „Nevěděl bys náhodou o nějakém způsobu, jak vypudit draka ze Zeleného Trávníku, že ne?“<strong>Elderew</strong></p>
<p>Pán řek nevěděl o žádném způsobu, jak vypudit draka ze Zeleného Trávníku. A pokud si pamatoval, nevěděl to nikdo. Možná Noční Stín, uvažoval, když vedl Bena zpátky jilmovým hájkem a parkem, kde si hrály děti. Čarodějnice z Temného polomu vládla magií daleko silnější než kdokoliv jiný v údolí – ačkoliv ani Noční Stín se nikdy neodvážila vyzvat Straba. V každém případě Noční Stín nebude nikdy souhlasit se spoluprací, i kdyby měla potřebné prostředky. Vždycky nenáviděla landoverské krále, protože veleli Paladinovi, a Paladin byl mocnější než ona.</p>
<p>Časy se mění, pomyslel si Ben chmurně. Pak jsou tu samozřejmě víly, přidal Pán řek, téměř jako dodatečný nápad. Víly byly vždycky schopny ovládat draky. To byl také důvod, proč draci opustili jejich svět nebo byli vyhnáni, a přišli do tohoto údolí. Ale víly Benovi také nepomohou. Víly nepomáhají nikomu, ledaže by šlo o jejich vlastní nápad. Zůstávají v mlhách, skryté ve své věčném světě bez času, a žijí své vlastní životy podle svých vlastních pravidel. Ben za nimi ani nemohl jít, aby je požádal o pomoc. Kdo vstoupil do světa víl, nevrátil se nikdy zpět.</p>
<p>Procházeli spolu Elderewem, Pán řek popisoval dějiny města a jeho lidí, Ben uvažoval, jak proboha může někdy nějak uspět jako král. Odpoledne ubíhalo, i když bylo město zázračným a vzrušujícím výtvorem, pro Bena byla výprava mrháním času. Svědomitě naslouchal, na vhodných místech komentoval, pokládal příhodné otázky a se svatou trpělivostí čekal na příležitost omluvit se.</p>
<p>Ta příležitost nikdy nepřišla. Snesl se soumrak a Pán řek ho odvedl k místu jeho ubytování na noc – přízemní chatky s několika otevřenými verandami, odloučenými zahradami a působivou skupinou modrásků. Nad tím se vinuly zářivě osvětlené stromové stezky ve zlatavých obloucích až do mlh lesní střechy. Mezi stíny byl slyšet smích a veselé škádlení. Pro některé skončila denní práce.</p>
<p>Ben vrazil do chatky, denní světlo se za ním rychle měnilo v noc a příslib Pána řek nad ním visel jako mrak. Oslavování byla poslední věc, o kterou stál.</p>
<p>Zbytek skupiny ho očekával. Letmo je pozdravil a svalil se do pohodlně vy polštářovaného proutěného houpacího křesla.</p>
<p>„Znovu jsem vyšel naprázdno,“ oznámil unaveně. Questor se posadil naproti němu. „Odmítl přísahat, Výsosti?“</p>
<p>„Víceméně. Slíbil, že bude přísahat, jedině když najdu nějaký způsob jak zabránit znečišťování údolí ostatními, kteří v něm žijí. Musím na nich vymoci slib, že budou spolupracovat s lidmi z jezerního kraje a pomáhat udržovat údolí čisté.“</p>
<p>„Varoval jsem tě, že to bude těžké, Výsosti.“ prohlásil</p>
<p>Abernathy vítězoslavně. Ben se rozhlédl. Pamatoval si písařovo varování trochu jinak, ale hádkou by nic nezískal.</p>
<p>„Myslím, že sis počínal docela dobře, Výsosti.“ pronesl Questor ignoruje Abernatyho.</p>
<p>Ben zaúpěl. „Questore, prosím…“</p>
<p>„Myslím to docela vážně, ujišťuji tě,“ dodal rychle čaroděj. „Obával jsem se, že tě odmítne naprosto. Byl loajální ke starému královi jen z úcty k monarchii, která byla u moci stovky let, a z touhy nevyvolávat problémy odmítáním poslušnosti. Ale jezerní lidé nikdy neměli opravdový smysl pro sounáležitost, nikdy nebyli přijati ostatními.“</p>
<p>„Pán řek říkal něco v podobném smyslu. Proč je to takový problém?“</p>
<p>Questor potřásl hlavou. „Hlavně je to nedostatek porozumění. Lidé z jezerního kraje jsou potomci víl a vládnou magií, kterou ostatní v údolí neovládají a ovládat nebudou. Lidé z jezerního kraje si sami vybrali vyhnanství ze země považované za dokonalou, ze světa bez času a beze změn, ze světa, kde je možné být nesmrtelný. Lidé z jezerního kraje žijí jinak než ostatní a jejich pojetí životních hodnot je odlišné. To vše plodí nedůvěru, žárlivost, závist – spoustu velice zhoubných emocí.“</p>
<p>„Je tu ještě další stránka příběhu,“ přerušil Questora zezadu Abernathy. „Lidé z jezerní oblasti měli vždy problémy jak vyjít s ostatními z Landoveru. Většinou zůstávali rezervovaní, prosazovali jen své hodnoty, s tím, že zůstanou stranou. Osočovali ostatní, že rozšiřují nemoc a nákazu špatným zacházením se zemí a vodou, a sami zůstávali skryti ve svých lesích a mlhách.“</p>
<p>Ben se zamračil. „Je to znečištění, na které si stěžují, opravdu tak zlé?“</p>
<p>Questor pokrčil rameny „Dost. Páni ze Zeleného Trávníku zabírají zem kvůli polím a dobytku, a v lesích loví potravu. Trolové dolují v severních horách železo a tavenina otravuje potůčky napájející údolí. Ostatní také přispívají svým dílem.“</p>
<p>„Je těžké uspokojit každého, Výsosti.“ dodal tiše Abernathy mrkaje zamyšleně očima pod huňatým obočím.</p>
<p>„Moudrá slova.“ Ben se přistihl, že najednou myslí na život, který za sebou zanechal v Chicagu. „Čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné,“ zamumlal.</p>
<p>Questor a Abernathy se podívali jeden na druhého. „Výsosti?“ otázal se Questor.</p>
<p>Ben vstal, protáhl se a zavrtěl hlavou. „Zapomeňte na to. Za jak dlouho začnou večerní oslavy?“</p>
<p>„Už brzy, Výsosti,“ odpověděl čaroděj.</p>
<p>„Koupel, Výsosti?“ zeptal se rychle Abernathy. „Chcete se převléct?“</p>
<p>„Oboje. A nápady, má-li někdo nějaké, jak bychom mohli dělat všem radost do té doby, než je všechny přesvědčíme, aby uznali ten zatracený trůn!“</p>
<p>Mozol a Pastinák na druhém konci místnosti zasyčeli a horlivě se zašklebili. Ben po nich vrhl temný pohled, vyrazil z pokoje a pak se zastavil. „Víte. dnešní večer by mi tolik nevadil, kdybych věděl, že mohu najít nějaký způsob, jak změnit rozhodnutí Pána řek – ale nepředpokládám, že by se to mohlo stát.“ Odmlčel se a uvažoval. „Přesto, kolik mi zbývá času?“</p>
<p>„Tyhle oslavy trvají většinou celou noc, Výsosti,“ odvětil Questor.</p>
<p>Ben unaveně vzdychl. „Příšerné,“ zamumlal a odešel z místnosti.</p>
<p>Questorova předpověď se ukázala být přesná. Oslavy začaly krátce po setmění a trvaly až do rozbřesku. Oslavy byly zdánlivě pořádány na oslavu návštěvy nejvyššího pána Landoveru, ale Ben měl jasný pocit, že lidé z jezerního kraje by byli ochotni uspořádat slavnost snad pro jakýkoli důvod. Rozhodně Ben nijak neurčoval ani jejich tempo, ani pořadí, ani hudbu, ani jejich trvání.</p>
<p>Slavnosti začaly průvodem. Ben byl usazen v amfiteátru se členy své společnosti, s Pánem řek a jeho rodinou včetně Vrby a několika stovkami dalších, když děti a mladí lidé s loučemi a barevnými vlajkami vystoupili z otevřené čtvrtiny, kroužili arénou v kaleidoskopu barev a světel a při tom zpívali písně. Vytvářeli soustředné kruhy, pomalu kroužili okolo sebe, a ze shromáždění se ozývaly pochvalné pozdravy a výkřiky. Skupina hudebníků, která se shromáždila přímo pod Benem, spustila hudbu z fléten, rohů, strunných nástrojů a dud. Byla to lehká a veselá hudba, rozhýbávala procesí, a jak minuty ubíhaly, zvyšovalo se její tempo.</p>
<p>Brzy se široké soustředné kruhy rozptýlily do menších koleček a pochodování přešlo v tanec, tanečníci v trávě se točili a kroužili, a louče a vlajky se nad nimi třepotaly, jak se hudba zrychlovala. V aréně i mezi sedadly amfiteátru kolovalo volně víno a pivo, a všichni se přidali k tleskání a zpěvu. Zvuk se odrážel mezi obrovskými stromy Elderew a zaplňoval noc, až nebylo slyšet nic jiného. Mlha se rozpustila a na obloze se objevily landoverské měsíce, jasná tělesa, která na nebi visela jako obrovské balony. Paprsky duhového světla se prodíraly stromy dolů, mísily se se září pochodní a zaháněly stíny.</p>
<p>Ben se rychle vzdal hledání vhodné příležitosti k dalšímu rozhovoru s Pánem řek o přísaze věrnosti. Nikdo se nestaral o nic jiného, než jak si užít. Zpěv a výkřiky znemožnily všechny pokusy o normální konverzaci a víno se konzumovalo rychlostí, kterou Ben pokládal za ohromující. Opatrně a ze zdvořilosti přijal sklenku a zjistil, že je docela dobré. Vypil další – protože jaký to k čertu mělo význam? – pak několik dalších, a ve chvíli byl trochu pod parou a zatraceně dobře se bavil. Questor a koboldi popíjeli s ním a vypadali stejně uvolněně jako on. Jedině Abernathy se zdržel a mumlal něco o tom, že víno nedělá zvířatům dobře. Brzy všichni zpívali a tleskali, a nezáleželo moc na tom, co zpívají a proč tleskají.</p>
<p>Pán řek vypadal potěšeně, že se Ben baví. Často se u něj zastavoval, jeho vytesaná tvář bez výrazu byla zarudlá a temné oči rozzářené, znovu vítal Bena v Elderew, přál mu všechno nejlepší a ptal se ho, nepotřebujeli něco. Ben byl v pokušení dát odpověď, která byla nasnadě, ale držel jazyk za zuby. Pán řek to samozřejmě myslel dobře, a veselí bylo nakažlivé. Takhle se nebavil už dávno předtím, než přišel do této zvláštní země.</p>
<p>Noc ubíhala, veselí se stupňovalo, lidé ze sedadel v amfiteátru začali proudit dolů do arény a mísili se s těmi, kteří tvořili průvod. Zpěv a tanec se stával stále frenetičtější a víly z jezerního kraje poletovaly mezi stíny a světlem, jako by byly pořád magickými bytostmi, kterými kdysi byly. Pán řek vzal za ruku jednu ze svých žen, útlou říční vílu, a táhl ji za sebou dolů. Zavolal na Bena a ostatní, na členy své rodiny a své lidi, aby se k němu připojili. Většina se přidala. Ben vstal, zaváhal, podíval se k místu, kde seděla Vrba, zjistil, že je pryč, a znovu se posadil. Co si myslel? Jaký měl důvod k oslavám? Účinky vína zmizely s ohromující rychlostí, když se postavil čelem k nepříjemné pravdě o svých úspěších při kralování, a ztratil chuť k oslavám.</p>
<p>Znovu vstal, pořád neklidný, chvatně se omluvil ostatním a pospíchal k nejbližšímu východu z amfiteátru. Abernathy šel za ním, ale Ben písaře odeslal, aby si šel po svém. Skřítkové, nymfy, najády a šotci kolem něj pobíhali, tančili a zpívali, uchváceni duchem oslav. Ben se jimi rychle prodral. Pro dnešní den měl lidí plné zuby a chtěl být sám.</p>
<p>Stíny v tunelu se za ním zavřely a pak byl zpátky v lese. Světlo poblikávalo ze stromových cestiček nad hlavou a hluk oslav slábl. Vyrazil do tmy netrpělivý vrátit se do své chatky a zmizet z oslav, které opustil. Z vína se mu zvedl žaludek a najednou zvracel na straně stezky. Narovnal se, počkal, až se mu hlava a žaludek uklidní, a pokračoval. Když došel k chatce, vyšel po chodníčku na otevřenou postranní terasu a zapadl do proutěného křesla s vysokými zády.</p>
<p>„Nejsi úžasný?“ blahopřál si.</p>
<p>Cítil se sklíčený a zrazený. Tolik si zpočátku věřil. Věděl, že může být králem Landoveru. Byl chytrý a měl schopnosti, byl soucitný, měl zkušenosti s prací s lidmi a rozuměl aplikaci zákonů ve společnosti. A co bylo ze všeho nejdůležitější – potřeboval takový úkol a cítil se na něj připraven. Ale zdálo se, že nic z toho nehraje ve velkém plánu žádnou roli. Jeho snaha získat jen tu nejmenší podporu, kterou král potřebuje, se nesetkal s vůbec žádným úspěchem, jen spousta podmíněných dohod. Nejbližší spojenci starého krále ho odmítli, ostatní ho ignorují. Ztratil služby králova ochránce, ze kterého se teď stalo něco velice podobného duchu strašícímu v opuštěném hradě, a Cejch a jeho démoni se k němu plíží každým dnem krůček po krůčku.</p>
<p>Protáhl se a zadíval se do noci. No a co? pomyslel si tvrdohlavě. V sázce není nic než jeho sebeúcta, ne? Stačí použít medailon a bude zpátky v Chicagu, o milion dolarů lehčí, ale v bezpečí a zdravý. Už dříve se mu některé věci nepovedly a určitě se mu ještě někdy něco nepovede. Jen si přiznat, že tohle může být jen jeden z neúspěchů.</p>
<p>Chvíli si s touto myšlenkou pohrával, pak zjistil, že myslí na tváře těch pár lidí, kteří přišli na jeho korunovaci, farmáři, jejich rodiny, lovci, ti, kteří stále hledali krále, kterému by mohli věřit. Pro ně to je samozřejmě špatné, pomyslel si, a uvažoval, jak muže být tak zatraceně bezcitný.</p>
<p>„Takže možná nakonec nejsi tak báječný,“ zamumlal si unaveně.</p>
<p>Ve stínu stromů vedle verandy se něco pohnulo a Ben sebou škubl. „Bene?“</p>
<p>Byla to Vrba. Vyklouzla zpoza stromů a šla k němu, přízračná postava v bílém hedvábí, jejíž zelené vlasy se ve světle třpytily. Byla jako mlha, ozářená měsíčním světlem, která leží nad půlnočním jezerem, prchavá, ale neskutečně krásná. Přišla k němu, hedvábí obepínalo těsně její tělo.</p>
<p>„Šla jsem za tebou, Bene,“ řekla mu tiše, ale v jejím hlase nebyl ani náznak omluvy. „Věděla jsem, že se unavíš a že budeš chtít spát. Ale ještě nechoď. Pojď nejdřív se mnou. Pojď se mnou a podívej se, jak tančí moje matka.“</p>
<p>Cítil, jak se mu stahuje hrdlo, když se Vrba přibližovala. „Tvoje matka?“</p>
<p>„Je to lesní nymfa, Bene – tak divoká, že nechce žít mezi lidmi v Elderew. Mému otci se nikdy nepodařilo přivést ji k sobě. Ale hudba ji přiláká a bude toužit po tanci. Přijde ke starým borovicím a bude mě hledat. Pojď, Bene. Chci, abys tam byl.“</p>
<p>Přišla na terasu, sáhla dolů pro jeho ruku a zarazila se. „Ach, tvůj obličej! Byl jsi zraněn!“ Skoro zapomněl na výprask, který dostal od Kallendbora. Její ruka se lehce dotkla jeho čela. „V Irrylyn jsem tvá zranění neviděla. No tak.“</p>
<p>Rychle přejela prsty přes jeho obličej a bolest byla pryč. Nedokázal skrýt ve svých očích údiv.</p>
<p>„Malá zranění se mohou vyléčit, Bene,“ zašeptala. „Ta, která jsou vidět.“</p>
<p>„Vrbo…“ začal.</p>
<p>„Nebudu tě žádat, abys se mnou odešel, aspoň dokud nebudeš připraven.“ Její prsty spočívaly na jeho tváři, teplé a jemné. „Teď vím, kdo jsi. Vím, že jsi z jiného světa a že ses ještě nesmířil s naším. Počkám.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Vrbo…“</p>
<p>„Pojď, Bene!“ Pevně sevřela jeho ruku a vytáhla ho z křesla. „Pojď, pospěš si!“ vedla ho z terasy mezi stromy. „Moje matka nebude čekat!“</p>
<p>Ben už nepomýšlel na odpor. Běželi do lesa, ona jako přízrak něčeho, o čem si myslel, že nemůže existovat, on jako stín, který táhla za sebou. Letěli lesem, ruku v ruce, a Ben byl brzy beznadějně ztracen a o nic nedbal. Žár jejího doteku ho rozpaloval a touha po ní v něm začala znovu vzrůstat.</p>
<p>Po chvíli, hluboko v mlžném a stínovém lese daleko za Elderew, zpomalili. Zvuky oslavy se ještě odrážely mezi stromy, ale byly už daleké a liché. Barevná tříšť měsíčního světla proklouzávala korunami stromu a zanechávala na zemi odrazy jako barevné skvrny. Vrba držela Bena pevně za ruku a její teplo bylo jako oheň, který ho přitahoval. Hříva na jejím předloktí se otírala o jeho zápěstí. Teď se plížila pomalu mezi stromy a keři a bezhlesně obcházela obrovské kmeny i jejich potomky, kousky roztrhané temnoty. Pak listnaté stromy vystřídaly borovice, obrovské a letité, stále zelené stromy. Vrba a Ben se prodrali mezi jejich pichlavými větvemi a před nimi se otevřela mýtina.</p>
<p>Tam, v kuželi měsíčního světla, tančila Vrbina matka.</p>
<p>Bylo to drobné stvoření, stěží větší než dítě, s jemnými a krásnými rysy. Stříbrné vlasy jí sahaly až k pasu a kůže jejího štíhlého těla byla bledě zelená, stejně jako kůže její dcery. Byla oděna v bílém tylu a vyzařoval z ní lesk, pocházející, jak se zdálo, z nějakého vnitřního zdroje. Vířila a skákala, jako byl byla poháněna nějakou posedlostí, které rozumí jen ona sama, a tančila na mýtině ozářené měsíčním světlem v rytmu vzdálené hudby.</p>
<p>„Matko!“ vydechla Vrba jemně a v jejích očích se odráželo vzrušení a štěstí.</p>
<p>Oči lesní nymfy se setkaly s jejími jen na okamžik, a svůj tanec nezpomalila. Vrba beze slova poklekla na okraji mýtiny a jemně stáhla Bena s sebou. Společně tiše seděli a pozorovali přelud, který před nimi čaroval.</p>
<p>Jak dlouho tančila a jak dlouho se na ní dívali, Ben nevěděl. Zdálo se, že se čas na této mýtině zastavil. Všechno, co ho trápilo po odchodu z amfiteátru, ztratilo význam a bylo zapomenuto. Byla tu pouze Vrba, on a tančící žena. Cítil, že se krásou a ladností toho tance stávají jedním. Cítil, že jsou svazováni poutem, kterému nerozumí, ale touží po něm. Cítil, že ke svazku došlo, a nevzpíral se.</p>
<p>Pak tanec skončil. Najednou byl klid, ticho a zdálo se, že hudba přestala hrát. Vrbina matka se na jeden prchavý okamžik na ně podívala a zmizela. Ben se užasle díval a znovu zaslechl hudbu ze slavnosti. Ale lesní nymfa zmizela, jakoby nikdy nebyla.</p>
<p>„Ach. Matko!“ zašeptala Vrba a plakala. „Je tak krásná, Bene. Není krásná?“</p>
<p>Ben přikývl a cítil, jak jej tiskne její malá ruka. „Je velice krásná, Vrbo.“</p>
<p>Sylfa vstala a vytáhla ho s sebou. „Bene,“ vyslovila jeho jméno tak tiše, že jej téměř přeslechl. „Teď ti patřím. Jeho Výsost a dcera víl, staneme se jedním. Musíš požádat mého otce, aby mi dovolil jít s tebou, až budeš odcházet. Musíš mu říci, že jsem potřebná – neboť opravdu jsem, Bene – a když mu tak řekneš, nechá mě jít.“</p>
<p>Ben rychle zavrtěl hlavou. „Vrbo, nemohu žádat…“</p>
<p>„Jsi Jeho Veličenstvo a tvá žádost nemůže být zamítnuta.“ Umlčela ho pokládajíc mu prst na jeho rty. „Jsem jen jedním z mnoha dětí svého otce, dítětem, jehož matka ani nežije s mužem, s kterým spočinula, aby mi dala život, dítětem, jehož obliba v očích otce se mění podle jeho nálad. Musíš o mě požádat, Bene.“</p>
<p>V mysli mu probleskla tvář Annie, protiváha k ohni, který tato dívka rozněcovala v jeho těle. „To nemohu udělat.“</p>
<p>„Nerozumíš kouzlu potomků víl, Bene. Vidím to v tvých očích, slyším to v tvém hlase. Ale Landover je srdcem magie a ty musíš přijmout, co to znamená.“</p>
<p>Pustila jeho ruku a tiše poodstoupila. „Teď musím jít. Musím nabrat živiny z půdy, kterou posvětila moje matka. Odejdi, Bene. Vrať se zpátky lesem, cesta se před tebou otevře.“</p>
<p>„Ne. počkej, Vrbo…“</p>
<p>„Požádej o mě, Bene. Můj otec se mě musí vzdát.“ Její jemný obličej se zvedl k barevným paprskům měsíčního světla, které zalévalo mýtinu. „Ach, Bene, je to, jako by moje matka byla pořád u mě, tiskla se ke mně, přitahovala mě. Pořád ji cítím. Její bytí ke mně proniká z půdy. Tuto noc mohu být s ní. Teď odejdi, Bene. Pospěš si.“</p>
<p>Ale Ben před ní stál jako přirostlý, tvrdohlavě odmítaje udělat, oč ho požádala. Proč trvala na tom, že mu patří? Proč nevidí, že to, co požaduje, je nemožné?</p>
<p>Vířila uprostřed mýtiny, krásná, smyslná, jemná. V tom okamžiku po ní tak zatoužil, že mu do očí vstoupily slzy.</p>
<p>„Vrbo!“ vykřikl a vyrazil k ní.</p>
<p>Zastavila se a stála čelem k němu, nohy pevně zakořeněné v půdě, ruce vztažené k nebi, obličej zvednutý. Náhle se z ní začala linout záře, stejná, jako ta, kterou vydávala její matka během tance. Vrba se zachvěla, zprůhledněla a začala mohutnět a křivit se. Ben si zaclonil oči a v úleku poklekl na jedno koleno. Vrba se před ním měnila, stávalo se z ní něco úplně jiného, ruce a nohy ztmavly a zkroutily se, svěsily se jako baldachýn, rozštěpovaly se a prodlužovaly…</p>
<p>Zamrkal a Vrba byla pryč. Na jejím místě stál strom. Byl to strom, podle kterého se jmenovala. Stala se tím stromem.</p>
<p>Ben se ohromeně díval. Cítil, jak jím projela vlna leknutí a odporu. Chtěl ji potlačit, ale nechtěla ustoupit. Vrba řekla, že bude nabírat živiny ze země. Říkala, že cítí, jak se k ní matka vztahuje. Proboha, jakým druhem bytostí byla?</p>
<p>Čekal, dostane-li odpověď, osamělá postava v lesní mlze a stínech. Čekal, ale odpověď nepřišla.</p>
<p>Byl by tam čekal celou noc, kdyby se neobjevil Mozol, nevystoupil najednou zpoza stromů, nevzal ho za paži a neodvedl ho jako neposlušné dítě. Šel s koboldem bez protestů, příliš ohromen, než aby se na něco zmohl. Bouřily v něm protichůdné emoce a ubíjely ho. Vrba byla tak krásná a jeho touha po ní byla neuvěřitelně silná. Ale zároveň ho odpuzovala, byla bytostí příliš proměnlivou, která se mohla stát stromem stejně snadno jako člověkem.</p>
<p>Když opouštěl mýtinu, neohlédl se; nedokázal to unést Příliš se styděl za své pocity. Prodíral se mezi letitými borovicemi a tiše následoval Mozola. Uvědomil si, že ho kobold musel sledovat. Questor nebo Abernathy ho museli poslat. Od té doby, co se ztratil u Irrylyn, neponechávali nic náhodě.</p>
<p>Najednou zatoužil, aby ho té noci nenašli. Přál si, aby býval zmizel. Toužil po tisíci dalších věcech, které se mohly stát a které se teď nikdy nestanou.</p>
<p>Cesta zpět byla krátká. Ostatní na něj čekali v chatě, s netrpělivými výrazy v obličejích. Usadili ho a shromáždili se okolo něj.</p>
<p>„Měl jsi nám o sylfě říci. Výsosti,“ řekl tiše Questor, když si vyměnil několik krátkých slov s Mozolem. „Mohli jsme tě upozornit na to, co můžeš čekat,“</p>
<p>„Už jednou jsem ho varoval, že lidé z jezerního kraje nejsou jako my.“ oznámil Abernathy a Ben nevěděl, má-li se smát nebo plakat. Questor písaře rychle umlčel.</p>
<p>„Musíš něco pochopit, Výsosti,“ pokračoval čaroděj obraceje se zpět k Benovi. „Vrba je dítě ducha a lesní nymfy. Její otec je jenom napůl člověk. Její matka je jím ještě méně, je spíše součástí lesa než lidí, je elementálem žijícím ze země. Něco z toho přešlo při narození na Vrbu, a ona potřebuje stejný zdroj obživy. Je proměnlivá, může žít jak jako rostlina, tak i v živočišné podobě. Pro ni je přirozené, že může přijmout podobu obou, jiná být nemůže. Ale chápu, že tobě se to musí zdál zvláštní.“</p>
<p>Ben pomalu zavrtěl hlavou a cítil, že část jeho vnitřního konfliktu mizí. „O nic zvláštnější než cokoliv z ostatního, co se stalo, myslím.“ Byl zklamán a unaven, potřeboval se vyspat.</p>
<p>Questor zaváhal. „Musí tě mít velmi ráda.“</p>
<p>Ben přikývl, vzpomínaje. „Říkala, že mi patří.“</p>
<p>Questor rychle pohlédl na Abernathyho a zpět. Koboldi ho upřeně sledovali jasnýma, tázavýma očima. Ben jim pohled oplácel.</p>
<p>„Ale nepatří,“ řekl nakonec. „Patří jezernímu kraji. Patří své rodině a svým lidem.“</p>
<p>Abernathy zamumlal něco nesrozumitelného a otočil se. Questor neřekl vůbec nic. Ben je chvíli beze slova pozoroval a pak se postavil na nohy. „Jdu do postele,“ oznámil.</p>
<p>Vyrazil z pokoje a jejich oči ho následovaly. Pak se na okamžik zastavil u dveří své ložnice. „Jedeme domů.“ řekl jim a čekal. „Zítra, s prvním zábleskem světla.“</p>
<p>Nikdo nic neřekl. Ben za sebou zavřel dveře a zůstal stát sám ve tmě.<strong>Domů skřítci</strong></p>
<p>Opustili Elderew příštího dne krátce po rozbřesku. Nad jezerním krajem visela mlha jako rubáš a ranní vzduch byl vlhký a stojatý. Byl to přesně ten druh dne, kdy ožívají duchové a skřítci. Byl tu Pán řek, aby viděl, jak odjíždějí. Questor ho požádal, aby přišel, a on se ochotně objevil. Asi vůbec nespal, protože oslavy zrovna končily, ale vypadal čerstvě a čile. Ben vyslovil své díky jménem celé společnosti za pohostinnost, které se jim dostalo, a Pán řek, s drsnou, vytesanou tváří stále bez výrazu jako kámen, se krátce uklonil. Ben se několikrát rozhlížel po Vrbě, ale nebyla nikde vidět. Znovu uvažoval o její žádosti, aby ho směla doprovodit zpět na Ryzí Stříbro. Jedna část jeho bytosti chtěla, aby byla s ním, druhá to nechtěla dovolit. Nerozhodnost ustoupila účelnosti, čas na debatu uběhl. Odjel, aniž by o tom s jejím otcem promluvil.</p>
<p>Společnost jela po celý zbytek dne na sever, zanechala za sebou jezerní kraj a jeho mlhy, projížděla šedivými, otevřenými pláněmi západního konce Zeleného Trávníku a pak zalesněnými kopci obklopujícími Ryzí Stříbro. Po celou cestu zpět sluneční svit jen stěží probleskoval zataženou oblohou a ve vzduchu byl cítit déšť. Padal už soumrak, když zase vysedali z člunu a došli těch několik posledních yardů k branám hradu. Zrovna začaly padat první drobné kapky.</p>
<p>Celou tu noc pršelo. Byl to stálý a vytrvalý déšť, který zastřel celý svět za zdmi hradu. Benovi to úplně vyhovovalo. Vylovil láhev Glenlivet, kterou si schovával pro speciální příležitost, shromáždil Questora, Abernathyho a oba koboldy u stolu v jídelním sále a začal pracovat na tom, aby se pořádně zřídil. Opil se sám. Zbylí čtyři jen upjatě usrkávali ze svých skleniček, zatímco on vypil skoro celou láhev sám. Při tom jim vyprávěl o životě ve svém světě, o Chicagu a lidech v něm, o svých přátelích a rodině, o všem možném i nemožném, kromě Landoveru. Zdvořile odpovídali, ale později si nevzpomínal, co říkali a, upřímně řečeno, bylo mu to jedno. Když skotská došla a nebylo už o čem mluvit, vstal a odklopýtal do postele.</p>
<p>Questor i Abernathy byli oba u jeho postele, když se druhého dne ráno probudil. Cítil se jako v pekle. Pořád pršelo.</p>
<p>„Dobré ráno, Výsosti,“ pozdravili ho se zasmušilými Výrazy. Vypadali jako nosiči rakve na pohřbu.</p>
<p>„Vraťte se, až budu mrtvý,“ nařídil, otočil se a znovu usnul.</p>
<p>Podruhé se vzbudil kolem poledne. Tentokrát u něj nebyl nikdo. Déšť ustal a slunce vysílalo k zemi závojem mlhy skrovné bledé paprsky. Ben se přinutil posadil se a zahleděl se do prázdna. V hlavě mu bušilo a v ústech cítil pachuť. Měl na sebe takový vztek, že se stěží udržel, aby nezačal křičet.</p>
<p>Umyl se, oblékl a vydal se po hradním schodišti dolů do velkého sálu. Dával si na čas, pozoroval kamenné zdi, zrezavělé stříbrné ozdoby, zašlé tapiserie a závěsy. Cítil, jak k němu dosahuje teplo hradu jako utišující matčin dotek. Už je to dlouho, co naposled tento dotek ucítil. Jeho ruce v odpověď pohladily kámen.</p>
<p>Questor, Abernathy a koboldi byli všichni ve velkém sále, zabráni do různých domácích prací. Všichni rychle vzhlédli, když vešel. Ben k nim přistoupil a zastavil se.</p>
<p>„Mrzí mě ta včerejší noc.“ omluvil se okamžitě. „Myslím, že to prostě bylo něco, co jsem ze sebe musel dostat. Doufám, že jste si všichni dobře odpočinuli, protože před sebou máme pořádný kus práce.“</p>
<p>Questor pohlédl letmo na ostatní a pak zpět na Bena „Kam půjdeme teď, Výsosti?“ zeptal se.</p>
<p>Ben se usmál. „Teď půjdeme do školy, Questore.“</p>
<p>Vyučování začalo téhož odpoledne. Ben byl žákem, Questor, Abernathy, Mozol a Pastinák byli jeho učiteli. Ben si všechno promyslel – hodně z toho v záchvatech různých stadií opilosti a lítosti – ale pečlivě. Většinu času od svého příchodu do Landoveru strávil bezcílným pobíháním z místa na místo. Questor by se mohl přít, že návštěvy na Zeleném trávníku a v Elderew posloužily dobrému účelu – a je možné, že skutečně ano. Ale podstatné bylo, že jenom bloudil. Byl cizincem v zemi, o které by ho nikdy nenapadlo, že by mohla existovat. Snažil se panovat krajům, které ani neviděl. Snažil se vyjednávat s vladaři a pány, o kterých nic nevěděl. Ať byl jakkoliv schopný, ať pracoval jakkoliv tvrdě a s dobrými záměry, nemohl očekávat, že se přizpůsobí tak rychle, jak se snažil. Musí se hodně naučit, a teď je na to ten správný čas.</p>
<p>Začal s Ryzím Stříbrem. Za zbytek odpoledne prošel hrad od sklepení až po věžičku, s Questorem a Abernathym po boku. Měl písaře, aby mu vyprávěl o historii hradu a jeho králů, kam až jeho zápisy a vlastní paměť sahaly. Měl čaroděje, aby zaplnil mezery. Dozvěděl se o všem, co se událo v těchto sálech a komnatách, ve věžích a na hradbách, na zemi a v jezeře. Používal své oči, nos a hmat, vstřebával život Ryzího Stříbra a přiměl se cítit se s ním sjednocen.</p>
<p>Pozdě v noci povečeřel ve velkém sále a po jídle strávil ještě další hodinu či dvě s Pastinákem, který ho učil poznávat jedlé a jedovaté rostliny rostoucí v údolí. Zůstal s nimi Questor a překládal každé Pastinákovo slovo.</p>
<p>Druhého dne použil Zemězrak. Na prvních několik pokusů s sebou vzal Questora; proletěli údolí křížem krážem z jednoho konce na druhý a Ben studoval zeměpis, provincie, města, pevnosti, hrady a lidi, kteří v nich žili. V půli odpoledne už cestoval sám, cítil se s magií pohodlněji, učil se rozvíjet ohromný rejstřík Zemězraku tak, aby vyhovoval jeho potřebám, a v mysli si přehrával kousky informací, které mu sdělil čaroděj.</p>
<p>Dalšího dne užil Zemězrak opět, a potom každý další den, a jeho pozornost se teď zaměřila na dějiny údolí a na souvislosti událostí s lidmi a místy. Questor byl znovu jeho učitelem a ukázalo se, že je nekonečně trpělivý. Pro Bena bylo velmi těžké spojit si letopočty a časy s místy a osobami, o kterých tak málo věděl. Questor musel přednášky opakovat znovu a znovu. Ale Ben měl dobrou paměť a byl odhodlán. Na konci prvního týdne měl o Landoveru ucházející použitelné znalosti.</p>
<p>Vypravoval se i do bližšího okolí Ryzího Stříbra, cestoval pak pěšky a magii Zemězraku nevyužíval. Při těchto exkurzích byl jeho průvodcem a rádcem Mozol. Bral ho z údolí do lesů a kopců okolo hradu, aby blíže poznal živé bytosti, které v tomto kraji bydlely. Vystopovali a ulovili lesního vlka, až do jejího brlohu štvali jeskynní stvůru, a odhalili párek močálových žroutů. Objevili krysy, hady a různé druhy plazů, na strom zahnali různé kočky a sledovali vzdálená, na skalách ukrytá hnízda dravých ptáku. Studovali rostlinstvo. Questor s nimi šel na první vycházku, aby tlumočil, ale potom ho nechávali doma. Ben a kobold zjistili, že se dokáží docela dobře dorozumět sami.</p>
<p>O deset dní později použil Ben Zemězrak, aby vyhledal Straba. Šel sám. Zamýšlel tento výlet jako zkoušku svého pokroku v ovládání magie. Nejprve ho napadlo vyhledat Vrbu, ale bylo by to, jako by ji špehoval, a to nechtěl. Takže se místo toho rozhodl, že najde draka. Drak ho děsil, a Ben chtěl vyzkoušet, jak se dokáže vyrovnat se svým strachem. Hledal skoro celý den, než stvůru našel, jak si pochutnává na pár kusech dobytka na severním konci Zeleného Trávníku, drtila a ohlodávala mršiny, které ležely všude okolo roztrhané až k nerozeznání. Zdálo se, že drak cítí jeho přítomnost, když se přiblížil na několik desítek yardů k hostině. Jeho tlama se zvedla a otevřela a začernalé zuby chňapaly do vzduchu. Ben se držel, dokud nenapočítal do pěti, pak se rychle stáhl, byl spokojen.</p>
<p>Chtěl vyrazit do lesů okolo Ryzího Stříbra sám, aby vyzkoušel, co se naučil od Mozola, ale Questor to zarazil. Nakonec se dohodli na denní výpravě, na které ho bude Mozol sledovat a zasáhne, jen když bude Benovi hrozit nebezpečí. Ben vyrazil za rozbřesku, vrátil se za tmy, a ani jednou Mozola nespatřil. Také vůbec neviděl ani jeskynní stvůru, ani stromovou zmiji, které kobold ulovil, když si z Bena chtěly udělat oběd. Protože je nezpozoroval, utěšoval se tím, že spatřil a vyhnul se několika močálovým žroutům, vlkům, jiným stvůrám a plazům a jedné velké kočce, které by si z něj udělaly oběd stejně rychle.</p>
<p>O dva týdny později dokázal zpaměti odříkat nedávnou historii, zeměpisné orientační body i cesty od nich a k nim, jedlé a jedovaté rostliny, stvoření obývající údolí, systém společenského uspořádání převládající u hlavních ras, a pravidla, která by obsahovala každá příručka o přežití v Landoveru. Stále pracoval na Zemězraku. Ještě si nevypěstoval takovou důvěru v jeho magii, aby podstoupil závěrečný test, který si předsevzal – vyhledat čarodějnici Noční Stín v úvozech Temného polomu. Noční Stín nikdy neopouštěla ponuré ústraní Temného polomu, a Ben si dosud nevěřil natolik, aby se k ní pokusil proniknout</p>
<p>Pořád ještě zápasil se svou nejistotou, když se před branami hradu objevil bezprostřednější problém.</p>
<p>„Máš návštěvníky, Výsosti,“ oznámil mu Abernathy.</p>
<p>Ben byl sehnut nad stolem v jednom z menších salonů a probíral se starobylou mapou údolí. Překvapeně vzhlédl a spatřil písaře a několik opatrných kroku za ním Questora.</p>
<p>„Návštěvníky?“ opakoval.</p>
<p>„Skřítky, Výsosti,“ sdělil mu Questor.</p>
<p>„Domů skřítky,“ dodal Abernathy a v jeho hlase se ozval náznak pohrdání.</p>
<p>Ben na ně zaraženě pohlédl. Odstrčil mapy. „Kdo jsou proboha Domů skřítci?“ Jeho hodiny s Questorem se tak daleko nedostaly.</p>
<p>„Poněkud nešťastný druh skřítků, obávám se,“ odpověděl Questor.</p>
<p>„Myslel jsi poněkud bezcenný druh skřítků,“ opravil ho studeně Abernathy.</p>
<p>„Tak to nemusí nezbytně být.“</p>
<p>„Je to tak určitě.“</p>
<p>„Je mi líto, že to musím říci, ale vyjadřuje to pouze tvé vlastní předsudky, Abernathy.“</p>
<p>„Odráží to dobře podložený názor, Questore Thewsi.“</p>
<p>„Co to je – Laurel a Hardy?“ zasáhl Ben. Upřeli na něj prázdný pohled. „To je jedno,“ řekl jim a netrpělivě mávl nad narážkou rukou. „Jen mi řekni, kdo jsou Domů skřítci.“</p>
<p>„Je to kmen skřítků, který žije na úpatí kopců na sever od vysokých vrcholků Melchoru,“ odvětil Questor a šlehl pohledem po Abernathym. „Jsou to bytosti žijící v norách, tunelech a brlozích, které vykopávají v zemi. Většinu času se zdržují pod zemí…“</p>
<p>„Kde by měli zůstat.“ skočil mu do řeči Abernathy.</p>
<p>„…ale tu a tam shánějí potravu v okolní krajině.“ Vrhl</p>
<p>po Abernathym zničující pohled. „Dovolíš?“ Jeho oči se opět obrátily na Bena. „Nejsou příliš oblíbeni. Mají sklon přivlastňovat si věci, které jim nepatří, a nenabízet nic výměnou. Jejich vrtání v zemi může překážet, když neoprávněně zasahuje do pastvin nebo polí. Mají silný smysl pro teritoria, a když se jednou usadí, už se neodstěhují. Nezáleží na tom, komu patří země, na které se usadili – jak tam jednou jsou, už zůstanou.“</p>
<p>„Neřekl jsi mu to nejhorší!“ trval na svém Abernathy.</p>
<p>„Proč mu to neřekneš sám,“ obořil se na něj Questor a ustoupil.</p>
<p>„Oni jedí psy. Výsosti!“ vyštěkl Abernathy, který se už nedokázal déle ovládat. Otevřel tlamu a vycenil zuby. „Jsou to kanibalové!“</p>
<p>„Bohužel, je to pravda.“ Questor se znovu protlačil dopředu a odstrčil Abernathyho ramenem. „Ale jedí také kočky, a nikdy jsem tě neslyšel stěžovat si na tohle!“</p>
<p>Ben se zašklebil. „Výborně. A co to jejich jméno?“</p>
<p>„Zkratka, Výsosti,“ řekl Questor. „Skřítkové se stali svým norováním a krádežemi tak nesnesitelní, že každý začal říkat otevřeně své přání, aby prostě ‚šli domů‘, ať už přišli odkudkoliv. Po čase se nabádání ‚jděte domů, skřítci‘ stalo jejich přezdívkou, pod kterou jsou známi – Domů skřítci.“</p>
<p>Ben nedůvěřivě zavrtěl hlavou. „Tak to je pohádka přímo od bratří Grimmů. Domů skřítci. No dobře, co k nám tyto skřítky přivádí?“</p>
<p>„O tom chtějí mluvit jen s tebou, Výsosti. Přijmeš je?“</p>
<p>Abernathy vypadal, jako by chtěl Questora kousnout, ale ovládl se, a jeho huňatá tlama ustrnula v polovičním zavrčení. Questor se zhoupl v patách a s očekáváním hleděl na Bena.</p>
<p>„Kalendář královských schůzek zrovna nepraská ve švech.“ odpověděl Ben, podíval se nejprve na Abernathyho a pak na Questora. „Nemyslím, že by schůzka s někým, kdo vážil tak dalekou cestu, mohla něčemu uškodit.“</p>
<p>„Věřím, že si později vzpomeneš, že jsi to byl ty, kdo tohle řekl, Výsosti.“ Abernathy zafuněl. „Venku čekají dva z nich. Mám je uvést?“</p>
<p>Ben musel potlačovat úsměv. „Prosím.“</p>
<p>Abernathy odešel a za několik okamžiků byl zpátky s Domů skřítky.</p>
<p>„Nicka a Pijavka, Výsosti.“ ohlásil Abernathy s vyceněnými zuby.</p>
<p>Skřítkové přistoupili a uklonili se tak hluboce, že se dotkli hlavami kamenné podlahy. Byla to ta nejubožejší stvoření, jaká kdy Ben viděl. Byli stěží metr dvacet vysocí, s houževnatými těly pokrytými chlupy, s obličeji jako fretka a zarostlí od krku až po nos. Měli oblečení, kterým by opovrhli i ti nejubožejší vandráci, a vypadalo to, že se nekoupali od svého narození. Prach pokrýval jejich těla i oblečení, špína a bláto byly nalepeny na jejich tělech a hlavně za nehty, které vypadaly nebezpečně nemocné. Malé špičaté uši vyčnívaly z obou stran čapek s rudými brky zastrčenými za okraji. Špičkami bot koukaly prsty se zkroucenými nehty. „Nejjasnější Výsosti,“ oslovil ho jeden.</p>
<p>„Nejmocnější Výsosti,“ dodal druhý.</p>
<p>Zvedli hlavy ze země a šilhavě se na něj podívali. Vypadali jako krtci, kteří vylezli z nory za zábleskem světla. „Jsem Nicka,“ řekl jeden.</p>
<p>„Jsem Pijavka,“ řekl druhý.</p>
<p>„Přišli jsme vám nabídnout svou přísahu věrnosti Vaší Výsosti a Landoveru jménem všech Domů skřítků,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Přišli jsme vám poblahopřát,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Přejeme vám dlouhý život a zdraví,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Přejeme vám mnoho dětí,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Nabízíme vám své schopnosti a zkušenosti, abyste je využil, jakkoliv budete potřebovat.“ řekl Nicka.</p>
<p>„Nabízíme vám své služby,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Ale máme teď malý problém,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Ano, máme.“ souhlasil Pijavka.</p>
<p>Odmlčeli se, jejich představení zjevně skončilo. Ben uvažoval, jestli jim prostě jenom nedošly pohonné látky. „Jaký máte problém?“ zeptal se starostlivě.</p>
<p>Podívali se na sebe. Ostré krtčí obličejíky se stáhly a objevily se malé ostré zoubky jako dýky. „Trolové,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Skalní trolové,“ řekl Pijavka.</p>
<p>Znovu čekali. Ben si odkašlal. „Co je s nimi?“ I když nevěděl nic o Domů skřítcích, věděl něco o skalních trolech. „Zajali naše lidi,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Ne všechny naše lidi, ale dost velký počet,“ opravil ho Pijavka.</p>
<p>„Nás vynechali,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Byli jsme pryč,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Přepadli naše nory a doupata a odvedli všechny lidi s sebou,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Zajali každého, koho našli,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Odvedli je do Melchoru, aby pracovali v dolech a u pecí,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Vzali je k ohňům,“ truchlil Pijavka.</p>
<p>Ben si začal dělat obrázek. Skalní trolové byli poněkud primitivní rasa žijící v horách Melchoru. Jejich hlavní činností bylo dobývání rud ze skal a jejich přeměna v pecích na zbraně a brnění, které prodávali jiným obyvatelům údolí. Skalní trolové byli samotářští a nepřátelští, ale zřídkakdy vyvolávali problémy se svými sousedy a nikdy nevyužívali otrocké práce.</p>
<p>Pohlédl ze skřítků na Questora a Abernathyho. Čaroděj pokrčil rameny a písař mu věnoval jeden ze svých patentovaných ‚Já jsem to říkal‘ pohledů.</p>
<p>„Proč zajali skalní trolové vaše lidi?“ zeptal se Ben skřítků.</p>
<p>Nicka a Pijavka se jeden na druhého zamyšleně podívali a pak zavrtěli hlavami.</p>
<p>„To my nevíme. Vaše Výsosti.“ řekl Nicka.</p>
<p>„Nevíme,“ řekl Pijavka.</p>
<p>Bezpochyby to byli ti nejhorší lháři, které Ben potkal. Přesto se rozhodl být taktní. „A proč si myslíte, že skalní trolové zajali vaše lidi?“ naléhal.</p>
<p>„To by bylo těžké říci.“ řekl Nicka.</p>
<p>„Velice těžké.“ souhlasil Pijavka.</p>
<p>„To by mohlo mít spoustu důvodů.“ řekl Nicka.</p>
<p>„Spoustu.“ papouškoval Pijavka.</p>
<p>„Předpokládám, že je možné, že jsme si při shánění potravy přivlastnili majetek, o kterém si trolové mysleli, že patří jim.“ uvažoval Nicka.</p>
<p>„Je možné, že jsme sebrali majetek, o kterém jsme si mysleli, že je opuštěný, ale který ve skutečnosti pořád patřil jim.“ dodal Pijavka.</p>
<p>„Takové chyby se někdy stávají.“ řekl Nicka.</p>
<p>„Někdy.“ řekl Pijavka.</p>
<p>Ben přikývl. Ani na okamžik neuvěřil, že by shánění potravy u skalních trolů bylo neúmyslné. Jediná chyba byla v tom, že skřítkové věřili, že jim to projde.</p>
<p>„Kdyby se taková chyba stala,“ poznamenal Ben opatrně, „nepožádali by skalní trolové jednoduše o navrácení toho chybějícího majetku?“</p>
<p>Skřítkové vypadali rozhodně znepokojeně. Ani jeden z nich nic neřekl.</p>
<p>Ben se zamračil. „Jaký druh majetku mohl být zpronevěřen, co myslíte?“ zeptal se jich.</p>
<p>Nicka se podíval dolů na špičky svých bot a prsty se mu neklidně zavrtěly. Pijavkovy fretčí rysy se svraštily a vypadaly, jakoby mohly zmizet v srsti.</p>
<p>„Trolové rádi chovají domácí zvířátka,“ řekl nakonec Nicka.</p>
<p>„Trolové mají velmi rádi domácí zvířátka,“ dodal Pijavka.</p>
<p>„Nejradši mají ty chlupaté stromové lenochody.“ řekl Nicka.</p>
<p>„Dávají je svým dětem na hraní.“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Jak může někdo rozeznat divokého stromového lenochoda od domácího stromového lenochoda?“ tázal se Nicka.</p>
<p>„Jak může někdo rozeznat, který je který?“ dotazoval se Pijavka.</p>
<p>Benovou myslí prolétlo hrozivé podezření. „Ukradené domácí zvíře můžete přece vždycky vrátit, že?“ zeptal se jich.</p>
<p>„Ne vždy.“ řekl Nicka a vypadal nějak pokorně.</p>
<p>„Ne, ne vždy,“ souhlasil Pijavka.</p>
<p>Ben zahlédl koutkem oka Abernathyho. Srst na krku mu stála jako ostny dikobraza.</p>
<p>Podíval se zpět na skřítky. „Vy jste ty stromové lenochody snědli, že ano?“ dožadoval se Ben.</p>
<p>Ani jeden z nich neřekl ani slovo. Dívali se dolů na své boty. Dívali se na okolní stěny. Dívali se na všechno kolem, jen ne na Bena. Abernathy temně a hrozivě zavrčel, ale Questor ho utišil.</p>
<p>„Počkejte venku, prosím,“ řekl Ben skřítkům.</p>
<p>Nicka a Pijavka se rychle otočili a pelášili z místnosti, jejich malá hlodavčí tělíčka se nemotorně pohybovala. Nicka se ohlédl, jakoby chtěl ještě něco říci, pak se ale rozmyslel a rychle spěchal ven. Questor je následoval ke dveřím a zavřel za nimi.</p>
<p>Ben se podíval na své pomocníky. „No, tak co myslíte?“</p>
<p>Questor pokrčil rameny. „Myslím, že je lehčí chytit a sníst ochočeného stromového lenochoda než divokého.“</p>
<p>„Myslím, že by někdo měl sníst několik skřítků, a viděli bychom, jak by se jim to líbilo!“ vyštěkl Abernathy.</p>
<p>„Zajímalo by tě takové jídlo?“ zeptal se Questor.</p>
<p>Ben netrpělivě vykročil. „Neptám se vás, co si myslíte o tom, co udělali. Ptám se vás, jak jim pomoci.“</p>
<p>Abernathy byl zděšen. Jeho uši se přitlačily na hlavu a brýle mu na nose sklouzly nakřivo. „To budu radši spát s blechami, Výsosti! To se budu radši dělit o ložnici s kočkami!“</p>
<p>„A co s tím, že skalní trolové tyto lidi násilím zotročili?“ naléhal Ben.</p>
<p>„Zdá se mi úplně zřejmé, že se tam dostali sami!“ odpověděl odměřeně jeho písař. „V každém případě máš mnohem důležitější věci na starosti než Domů skřítky!“</p>
<p>Ben se zamračil. „Opravdu?“</p>
<p>„Výsosti.“ přerušil ho Questor a přistoupil blíž. „Melchor je nebezpečný kraj a skalní trolové nikdy nebyli nejpoddanější královi poddaní. Je to kmenový národ, velmi primitivní, velmi nepřístupný k zásahům kohokoliv, kdo není z jejich vlastní země. Starý král je držel na uzdě hlavně tak, že se nevměšoval do jejich záležitostí. Když už musel, udělal to se silným vojskem za zády.“</p>
<p>„A já nemám žádné vojsko, které by za mnou stálo, že?“ dokončil Ben. „Dokonce ani nemám k dispozici Paladina.“</p>
<p>„Výsosti. Domů skřítci neznamenají nic jiného, než problémy, už déle, než si kdokoliv pamatuje!“ připojil se Abernathy ke Questorovi. „Jsou na obtíž, kamkoliv přijdou! Jsou to kanibalové a zloději! Proč bys měl jenom uvažovat o tom, jak jim v tomto sporu pomoci?“</p>
<p>Questor souhlasně přikývl. „Možná, že takovou žádost je nejlépe odmítnout, Výsosti.“</p>
<p>„Ne, Questore,“ odpověděl okamžitě Ben. „Toto je přesně ten druh žádosti, který nemohu odmítnout.“ Díval se střídavě na čaroděje a písaře a vrtěl hlavou. „Vy tomu nerozumíte, že ano? Přišel jsem do Landoveru, abych byl králem. Nemohu si vybírat, kdy jím chci být a pro koho. Jsem králem teď a vždycky a pro všechny, kteří mě potřebují. Tak to v monarchiích chodí. Tolik vím z historie svého světa. Král musí vyhlašovat a vykonávat zákony říše spravedlivě a stejně pro všechny obyvatele své říše. Nemohou tu být žádní oblíbenci, nemohou být žádné výjimky. Co bych udělal pro pány ze Zeleného Trávníku a pro duchy a nymfy z Elderew, musím udělat i pro Domů skřítky. Kdybych jednou ustoupil, ustanovil bych precedens pro příště, pro další časy, a tak dále podle toho, jak by se to hodilo.“</p>
<p>„Ale nikdo tě v tom nepodporuje, Výsosti.“ argumentoval Questor.</p>
<p>„Možná, že ne. Ale když uspěji s pomocí skřítkům, pak budu mít možná podporu pro příště. Skřítkové přísahali věrnost, což je o jednu přísahu víc, než jsem získal, dokud sem nepřišli. Něco si za to zaslouží. Možná, že se ostatní také zapřisáhnou věrností trůnu, uvidí-li, že trůn muže být v něčem užitečný i pro Domů skřítky. Možná, že si znovu rozmyslí svůj postoj.“</p>
<p>„Možná, že nad hradem budou létat krávy,“ zareptal Abernathy.</p>
<p>„Možná,“ souhlasil Ben. „Už jsem viděl divnější věci od té doby, co jsem sem přišel.“</p>
<p>Na chvíli se jeden na druhého beze slova upřeně dívali.</p>
<p>„Ten nápad se mi vůbec nelíbí,“ řekl Questor se soví tváří plnou pochyb.</p>
<p>„Ani mně,“ přidal se Abernathy.</p>
<p>„Pak jsme stejného názoru,“ uzavřel Ben. „Ani mně se to nelíbí. Ale tak jako tak půjdeme. Půjdeme, protože to musíme udělat. Škola skončila, jak se říká. Je čas postavit se znovu životu v reálném světě. Teď sem znovu přiveďte skřítky.“</p>
<p>Questor a Abernathy se souhlasně uklonili a s mumláním pro sebe opustili místnost.</p>
<p>Když se Domů skřítci vrátili, ujišťování o dobrých úmyslech z nich jen tryskalo. Oblíbeným pokrmem jejich národa byli chlupatí stromoví lenochodi, trval na svém Nicka. Ano, chlupatí stromoví lenochodi jsou velmi lahodní, souhlasil Pijavka. Ben je zarazil. Jejich žádosti bude vyhověno, řekl jim. Půjde s nimi do Melchoru, aby zjistil, co se dá dělat, aby dosáhli propuštění těch, které zajali skalní trolové. Vyrazí z Ryzího Stříbra zítra za úsvitu. Nicka a Pijavka na něj upřeli své oči, pak před ním padli na kolena a plazili se tím nejnechutnějším způsobem. Ben je dal okamžitě odvést.</p>
<p>Ten večer šel po večeři sám nahoru k Zemězraku. Skřítky v jejich pokojích zavřel Abernathy (který odmítl důvěřovat jim kdekoliv jinde v hradu) a ostatní byli zaměstnáni přípravami na cestu na sever. Ben mohl využít čas, jak chtěl. Rozhodl se, že se rychle podívá do jezerního kraje.</p>
<p>Noc byla mlhavá a temná a nijak se nelišila od jiných nocí, sedm pestře zbarvených landoverských měsíců se mdle rýsovalo nad horizontem, hvězdy se mihotaly jako pouliční lucerny v půlnoční mlze. Zemězrak ho okamžitě zanesl do jezerního kraje a Ben pomalu sestoupil do Elderew. Město bylo osvětlené loučemi na stromových cestičkách a můstcích a obyvatelé byli ještě venku. Zvuk smíchu a veselých rozhovoru způsobil, že se cítil trochu trapně – cítil se být ještě větším vetřelcem, než kterým byl. Proklouzl nad amfiteátrem, dolů nad městskými obydlími a krámky, podél chaty, ve které byl ubytován, a do hlubokých lesů. Našel staré borovice, kde tančila Vrbina matka. Byly opuštěné. Strom, do kterého se sama Vrba převtělila, byl pryč. Vrba nebyla nikde k nalezení.</p>
<p>Nějakou dobu v hlubokých lesích zůstal a myslel při tom na Annii. Nedokázal vysvětlit proč, ale potřeboval na ni myslet. Také s ní potřeboval být, ale věděl, že Annie odešla a že je nesmyslné zabývat se tím. Cítil se osamělý jako poutník, který se ocitl daleko od svých přátel a svého domova. Byl vydán napospas. Cítil, že se odřízl ode všeho a že důvody, které ho k tomu vedly, se začínají ukazovat jako chabé. Potřeboval někoho, kdo by mu řekl, že se všechno vyřeší, že dělá správnou věc, že před ním leží lepší časy.</p>
<p>Ale nebyl tu nikdo, kdo by mu to mohl říct. Byl tu jenom on sám.</p>
<p>Přešla půlnoc, než Ben znovu zaostřil na Ryzí Stříbro. Neochotně sundal ruce ze zábradlí Zemězraku a byl zase doma.<strong>Skalní trolové</strong></p>
<p>Po noci přišlo ráno, jako vždy, ale Ben se vzbudil s pochybnostmi, musí-li tomu tak vždycky být. Měl ponurou náladu a jeho nervy byly napjaté po spánku rušeném špatnými a deprimujícími sny o smrti a vlastní zbytečnosti. V jeho snech umírali lidé, všude kolem něj umírali lidé, a Ben byl bezmocný a nedokázal je zachránit. Ve skutečnosti nikoho z nich neznal, ale ve snech mu připadali úplně skuteční. Zdálo se, že to jsou jeho přátelé. Nechtěl, aby zemřeli, ale nedokázal tomu zabránil. Zoufale se snažil probudit se, aby unikl tomu, co se dělo, ale nedokázal to. Ve spánku měl ten děsivý pocit bezčasovosti, který se objevuje, když podvědomí dává na srozuměnou, že probuzení nikdy nepřijde, že sen je jedinou realitou. Když se jeho oči konečně otevřely, viděl, jak se okny jeho ložnice prodírá mlhavé a šedivé svítání. V jeho snech bylo také mlhavo a šedo – příšeří, ve kterém nevítězí ani den, ani noc.</p>
<p>Zjistil, že uvažuje o tom, existují-li nějaké světy, kde po noci nepřichází ráno – kde je buď jedno, nebo druhé, nebo stálá směsice obojího. Zjistil, že uvažuje o tom, nestane-li se z Landoveru něco podobného, až jeho magie zeslábne.</p>
<p>Byla to příliš temná představa, než aby o ní hloubal, a tak ji zapudil záchvatem aktivity. Vstal, umyl a oblékl se, dokončil přípravy na cestu na sever, pozdravil při snídani Questora, Abernathyho, Mozola, Pastináka, Nicku a Pijavku, pojedl, připevnil svá zavazadla na zvířata na druhém břehu jezera, nasedl na Jazylku a vydal povel k odjezdu. Dbal o to, aby si nedopřál čas uvažovat znovu o svém snu. Teď už na něj skoro zapomněl, byla to blednoucí vzpomínka, kterou je lépe zapomenout. Landoverský král, se členy své družiny a Domů skřítky v závěsu, vyrazil znovu na cestu.</p>
<p>Po celý den cestovali na sever kopcovitou krajinou, přešli zalesněné svahy, křovím porostlé rokliny a údolí a břehy houštím obrostlých jezer. Prošli západně od Zeleného Trávníku a východně od Temného polomu. Nad nimi svítilo slunce zahalené v mracích a mlze, rozmazaná bílá koule, která stěží rozháněla noční stíny. Krajina, kterou cestovali, měla zimní nádech a vypadala nemocně. Listy i keře byly tmavé a zchřadlé, tráva byla suchá, jakoby spálená mrazem, a stromy byly pokryty houbami vysávajícími jejich mízu. Země byla čím dál tím nemocnější, její život se ztrácel.</p>
<p>K večeru přeletěl nad jejich malou společností Strabo. Drak přilétl ze západu, ohromný okřídlený stín temnější než nebe, po kterém letěl. Domů skřítci si ho okamžitě všimli, slezli z koně, na kterém společně jeli, a zmizeli v křoví. Zbytek skupiny se tiše díval, jak prolétá k východu. Po dobré čtvrthodině od drakova zmizení se Benovi a jeho společníkům podařilo skřítky přesvědčit, aby se vyhrabali ze svého úkrytu a pokračovali v cestě.</p>
<p>Tu noc tábořili v údolíčku zastíněném jabloněmi a shluky bříz. Světlo zmizelo rychle v soumraku a večeřeli potmě. Nikdo toho neměl moc co říct. Každý se zdál být zaneprázdněn svými vlastními myšlenkami. Když dojedli, šli okamžitě spát.</p>
<p>Následující den byl velmi podobný tomu prvnímu – šedivý, mlhavý a nepřátelský. Přešli hranice Zeleného Trávníku do kopcovité krajiny, která vedla k Melchoru. Zdálo se, že se mlhy světa víl, zahalující údolí, stáhly k ramenům Melchoru, vytvářejíce šedivý plášť, který všechno zastíral. Jeli k němu a poté do něj. Bylo po poledni, když je pohltil.</p>
<p>Mozol je vedl jistě a bez kolísání, jeho zrak byl ostřejší než oči ostatních členů jejich společnosti. Šli po kamenné cestě, ze které se rychle stala pěšina a pak úzká, rozrytá stezka. Nad ní se zavíraly skály a stíny. Byli v Melchoru. Jak přicházel soumrak, začalo rychle ubývat světla. Teď museli své koně vést, protože cesta byla příliš nejistá, než aby riskovali pád. Nicka a Pijavka se drželi jeden druhého, něco si pro sebe mumlali, a bylo patrné, že se cítí být nesví. Ben se pokradmu díval mlhou a tmou a snažil se zahlédnout, co leží před nimi. Výsledek byl stejný, jako kdyby se díval malbou.</p>
<p>V Benu Holidayovi vzrůstal pocit zoufalství. Celý den se snažil potlačit jej, ale pocit pořád přetrvával a nakonec nad ním zvítězil. Tato výprava do země skalních trolů za vysvobozením zajatých Domů skřítků byla důležitější, než si byl ochoten přiznat. Docela možná to byla jeho poslední šance. Nepodařilo se mu získat přísahu věrnosti ani u jediného spojence trůnu. Jako král neučinil jediný kladný krok. Když selže i tady – s těmito všeobecně opovrhovanými a politováníhodně závislými skřítky – kam se obrátí potom? Zvěst o jeho neúspěchu se rychle roznese. Nebude pravděpodobné, že by někdo další vyhledal jeho pomoc. Stane se z něj loutkový král, jak ho označil lord Kallendbor.</p>
<p>Rozprostřela se noc. Cesta před nimi byla ještě nejistější a rychlé tempo se změnilo v chůzi. V dálce zahřmělo, hluboký rachot byl podtržen ostrým zábleskem světla. Tmou se začal rozlévat matný narudlý přísvit. Hřmění a blesky nabývaly nových odstínů, už to však nebyly zvuky přicházející bouře, ale něčeho jiného.</p>
<p>Mozol společnost zastavil. Vyměnil si několik slov s Questorem a čaroděj se otočil k Benovi. Rudá záře pocházela z ohňů v trolích pecích. Hromy a blesky byly zvuky dmychadel a kutí kovu.</p>
<p>Ben Abernathymu nařídil, aby rozvinul královskou zástavu a vztyčil ji. Malá společnost se vydala kupředu.</p>
<p>O minuty později se vyšplhali na vyvýšeninu, průsmyk se otevřel, úzká stezka se rozšířila a ocitli se před vstupem do pekla. Alespoň tak to připadalo Benovi. Peklem bylo údolí ohraničené obrovskými strmými skalami, které mizely v mlze a temnotě. Všude hořely ohně. Hořely v obrovských skalních pecích, jejichž kameny byly rozpálené, až žhnuly, v železných kotlích, ve kterých bublala a kouřila roztavená ruda, v jamách vykopaných ve skalách a v zemi, ve kterých hořelo palivo i odpadky, a na železných sloupech, které byly postaveny, aby osvětlovaly údolí a aby pomáhaly držet stráž. Plameny byly červené, takže se všechno utápělo v rudém světle. Na dně údolí se vinula uzounká říčka a její voda měla barvu krve. Na skalách a kamenech se jako spoutané bytosti motaly stíny, které proti skalám vrhaly plameny. Přikrčené domky z kamenných kvádrů a dlaždic byly roztroušeny mezi ohni a blízko nich ležely ohrady. Ohrady byly postaveny ze železných sloupků a drátů. Uvnitř byla živá stvoření – dobytek, ale také lidé. V prostřední ohradě byla skupina asi padesáti podivných skřítků, otrhaných a vyděšených bytostí, které schovávaly své fretčí obličejíky v miskách s jídlem nebo ve vědrech s vodou. Skřítci byli i mimo ohradu, kde přikládali na ohně. Byly to shrbené postavičky se skloněnými hlavami, s připálenými a začerněnými chlupatými tělíčky, které nosily palivo, přivážely nezpracovanou rudu, topily v pecích a kovaly roztavený kov. Byli to prokletí země, kterým se dostalo věčného zatracení.</p>
<p>Trolové poblíž dohlíželi na to, aby toto zatracení bylo pořádně perné. Byly jich stovky, černé, znetvořené postavy, které chodily cílevědomě od ohni k ohni, některé zabrané do přidělené práce, některé do jejího řízení. Trolové byli zasmušilé, těžkopádné bytosti s uzavřenými obličeji téměř bez rysu, jejich těla byla svalnatá a nesouměrné stavěná. Měli statné, dlouhé údy, těžší než hubené postavy. Trup byl v páteři ohnutý, ramena příliš široká na vazy a šlachy, které je držely, protáhlé hlavy zapadaly do chlupatých hrudníků. Jejich kůže měla barvu spálené topinky a měla hrubý povrch, který světlo z ohně neodrážel, ale jakoby pohlcoval. Křivé šlachovité nohy dosedaly na kameny a na zem s jistotou kopyt horských koz.</p>
<p>Ben cítil, jak mu z plic uniká vzduch, jako by ho oheň vysával. I přes dusivé horko, které ho zalévalo, mu začala být zima. Hlavy se otočily a deformovaná těla se pohnula kupředu. Malá společnost byla spatřena. Jasné, žluté oči se na ně upřely a skalní trolové se přibližovali.</p>
<p>„Sesedat,“ nařídil tiše Ben.</p>
<p>Seskočil dolů a Questor s Abernathym se postavili vedle něj. Pastinák přešel dopředu a postavil se vedle Mozola, oba koboldi na troly varovně syčeli odhalujíce přitom v narudlém světle ohňů bílé tesáky. Nicka a Pijavka se krčili za Benem a jejich malá tělíčka se pevně tiskla k jeho nohám.</p>
<p>Téměř okamžitě se před nimi objevily dva tucty trolů. Trolové se přiblížili na několik yardů od nich – shrbené postavy, které do sebe bezmyšlenkovitě narážely, s rozhodně nepřátelskýma očima. V údolí za nimi, v jedné odpadní jámě vyšlehl gejzír ohně a dunivě vybuchl. Ani jedna hlava se neotočila.</p>
<p>„Ukaž jim vlajku.“ nařídil Ben Abernathymu.</p>
<p>Písař vystrčil vlajku kupředu v takovém úhlu, že se z jejích záhybu rozbalily insignie. Trolové ji pozorovali bez zájmu. Ben chvíli čekal, rychle pohlédl na Questora a postoupil vpřed.</p>
<p>„Jsem Ben Holiday, nejvyšší pán Landoveru!“ zakřičel. Jeho hlas se odrazil od skalních stěna a odumřel. „Kdo je váš vůdce?“</p>
<p>Trolové ho pozorovali. Ani jeden se nepohnul. Měli vůdce kmene, alespoň tolik Ben věděl z Questorových lekcí. „Kdo za vás mluví?“ dožadoval se klidným a rozkazujícím hlasem.</p>
<p>Další skalní trolové se připojili k první skupině. Teď se rozestoupili a jediný trol se vykolébal dopředu, robustní, otlučená postava s řetězem ze stříbrných hřebů kolem krku. Rychle něco řekl jazykem, který Ben nepoznával.</p>
<p>„Chce vědět, co tady děláme, Výsosti,“ přeložil odpověď Questor. „Vypadá rozhněvaně.“</p>
<p>„Rozumí tomu, co říkám?“</p>
<p>„Nevím, Výsosti. Možná.“</p>
<p>„Promluv k němu jeho vlastním jazykem, Questore. Řekni mu znovu, kdo jsem. Řekni mu, že protože se nezúčastnil ohlášené korunovace, přišel jsem já za ním, aby mi složil svou přísahu věrnosti.“</p>
<p>„Výsosti, nemyslím si…“</p>
<p>Benův obličej byl tvrdý. „Řekni mu to, Questore!“</p>
<p>Questor k trolovi krátce promluvil a v řadách shromážděných za ním proběhla hlasitá vlna nespokojenosti. Trol pozdvihl ruku a hluk utichl. Ještě něco řekl Questorovi.</p>
<p>Questor se otočil k Benovi. „Říká, že o žádné korunovaci neví, že tu žádný král Landoveru není a nebyl od té doby, co umřel starý král. Říká, že nebude nikomu přísahat.“</p>
<p>„Skvělé.“ Ben upíral oči na vůdce. Pomalu vytáhl zpoza košile medailon a pozvedl ho, aby byl vidět. Ozvalo se uznalé mručení. Skalní trolové pohlédli jeden na druhého a neklidně couvli. „Řekni jim, že vládnu magií, Questore.“ nařídil Ben. „A buď připraven jim to názorně ukázat, až tě požádám.“</p>
<p>Questorův soví obličej se napjal a váhavě se na Bena díval.</p>
<p>„Udělej to, Questore.“ řekl tiše Ben.</p>
<p>Questor znovu promluvil. Trolové si pro sebe mumlali a neustále se přemisťovali. Vůdce vypadal zmateně. Ben čekal. Omývalo ho horko z ohňů, pot prosakoval oblečením. Doslova cítil obličejíky Domů skřítků, které se pevně tiskly k jeho nohám a vykukovaly mezi nimi na troly. Vteřiny ubíhaly a nic se nedělo. Věděl, že musí rychle něco udělat, nebo ztratí i tu sebemenší výhodu, kterou snad získal.</p>
<p>„Questore, řekni vůdci znovu, že musí přísahat věrnost trůnu. Řekni mu, že mi jako projev dobré vůle musí vydat Domů skřítky, které zajal, aby mi mohli sloužit. Řekni mu, že to musí udělat okamžitě, že mám málo času, abych ho s ním ztrácel, a že pokračuji dál k čarodějnici do Temného polomu. Řekni mu, aby se mi nevzpíral.“</p>
<p>„Výsosti!“ zalapal po dechu ohromený Questor.</p>
<p>„Řekni mu to!“</p>
<p>„Ale co když se vzepře a já nedokážu vyvolat kouzlo?“</p>
<p>„Pak se usmažíme v ohni spolu se skřítky, ksakru!“ Benův obličej byl zrudlý hněvem.</p>
<p>„Opatrně, Výsosti!“ varoval ho najednou Abernathy a strčil mu před oči svůj čumák.</p>
<p>„K čertu s opatrností!“ vyjel na něj Ben. „Bluf nebo ne, musíme se o něco pokusit…!“</p>
<p>Abernathy ho zarazil syčivým varováním. „Výsosti, myslím, že rozumí všemu, co jste oba říkali!“</p>
<p>Ben ztuhl. Vůdce ho pozoroval a v jeho žlutých očích se najednou zračilo poznání. Rozuměl všemu, Ben to věděl okamžitě. Trol vydal rychlý rozkaz davu stojícímu za ním a ten se začal rozestupovat okolo malé skupinky.</p>
<p>„Použij magii, Questore,“ zašeptal Ben.</p>
<p>Čarodějův obličej byl zšedivělý nejistotou. „Výsosti, já nevím, jestli mohu!“</p>
<p>„Jestli ne, tak jsme ve velkém průšvihu!“ Ben se díval upřeně na Questora. „Čaruj!“</p>
<p>Questor váhal, jeho vysoká, duhově zbarvená postava se tyčila proti ohňům a proti noci. Pak se náhle obrátil ke skalním trolům a zvedl ruce. Trolové zaječeli. Questor zamával rukama ve vzduchu, vyrazil ze sebe několik slov a vzduch vybuchl světlem. Začaly pršet květiny.</p>
<p>Padaly seshora odnikud – růže, pivoňky, fialky, lilie, sedmikrásky, chryzantémy, orchideje, narcisky a všechny možné druhy květin, co jich roste pod sluncem. Snášely se na malou společnost i na skalní troly v celých kobercích, kutálely se po nich a padaly na zem.</p>
<p>Bylo těžké určit, kdo je víc překvapen. Bylo jisté, že všichni očekávali něco jiného – včetně Questora, který se statečně snažil překonat svůj prvotní šok a zvedl ruce podruhé, aby se znovu pokusil čarovat. Byl příliš pomalý. Skalní trolové se už vzpamatovali. Zaútočili na členy jejich společnosti jako obránci při plném bleskovém útoku. Vypadali obludně. Ben varovně křikl na ostatní. Viděl, jak koboldi vyskakují, slyšel, jak syčí, slyšel, jak Abernathy sklapl čelisti, cítil, jak se ho skřítci Nicka a Pijavka pevně drží, aby je ochránil, a cítil, jak se náhle smísil pach zuhelnatělého prachu a kouře.</p>
<p>Pak mezi ně skalní trolové vrazili. Odhodili ho zpět síla jejich náporu mu podrazila nohy. Jeho hlava udeřila o tvrdou zem a vzduch před ním najednou explodoval oslepujícím světlem. Pak se všechno ponořilo do</p>
<p>tmy.</p>
<p>Probudil se jako vězeň v Dantově Pekle. Byl přivázán ke sloupu v prostřední ohradě, s těžkými pouty a zámky na zápěstích a kotnících. Seděl opřený o sloup a přes kouřovou clonu se na něj dívaly desítky tváří chlupatých skřítků. V hlavě mu bušilo a jeho tělo se koupalo v potu a špíně. Ve vzduchu byl cítil zápach z pecí a z odpadových jam a Benovi se udělalo okamžitě špatně. Všude okolo hořely ohně a rudé světlo se rozprostíralo po skalách v údolí jako plášť.</p>
<p>Ben zamrkal a pomalu otočil hlavu. Questor a Abernathy byli připoutáni k sloupům hned vedle, byli vzhůru a opatrně si něco šeptali. Koboldi měli ruce a nohy svázané řetězy a byli připoutáni k železným kruhům připevněných hřeby ke kamenné podlaze. Ani jeden se nezdál být při vědomí. Skalní trolové hlídali okolí ohrady a jejich deformovaná těla byla jako stíny tiše se pohybující nocí.</p>
<p>„Jste vzhůru, Výsosti?“</p>
<p>„Jste nezraněn, Výsosti?“</p>
<p>Nicka a Pijavka vystoupili z moře tváří, které na něj zíraly. Fretčí oči ho úzkostlivě úkosem pozorovaly. Ben si v tom okamžiku nepřál nic víc, než aby mohl dosáhnout tak daleko, aby je mohl oba zaškrtit. Cítil se jako unikátní exponát v zoologické zahradě. Cítil se jako pouťová atrakce. A nejvíc cítil, že selhal. Byla to jejich chyba, že se tak cítil. Bylo to především kvůli nim, že se ocitl na tomto místě. K čertu s tím, všechno tohle se stalo jen kvůli nim!</p>
<p>Ale nebyla to pravda a on to věděl. Byl zde, protože on sám se rozhodl sem přijít, protože on sám se sem vydal.</p>
<p>„Jste v pořádku, Výsosti?“ zeptal se Nicka.</p>
<p>„Slyšíte nás, Výsosti?“ zeptal se Pijavka.</p>
<p>Ben potlačil svůj nespravedlivý hněv. „Slyším vás. Jsem v pořádku. Jak dlouho jsem byl v bezvědomí?“ „Ne dlouho. Výsosti,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Ne víc než pár minut,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Všechny nás chytili.“ řekl Nicka.</p>
<p>„Zavřeli nás do téhle ohrady.“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Nikdo neutekl,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Nikdo.“ opakoval Pijavka.</p>
<p>Tak mi řekněte něco, co nevím, pomyslel si Ben hořce.</p>
<p>Rozhlédl se po ohradě. Byli zavřeni mezi drátěnými ploty nejméně šest stop vysokými a s ostny. Brány byly z těžkého dřeva převázaného řetězy. Pokusil se zatahat za řetězy, které byly připevněné k jeho kotníkům a zápěstím. Byly uzamčené a kroužky držely pevně. Útěk nebude jednoduchý.</p>
<p>Útěk? Neslyšně se zasmál. Na co to proboha myslí? Jak chce z tohoto místa uniknout?</p>
<p>„Výsosti!“ Otočil se za hlasem. Questor zjistil, že se už probral. „Jsi zraněn. Výsosti?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Jak je tobě a Abernathymu? A co koboldi?“</p>
<p>„Docela dobře, myslím.“ Čarodějův obličej byl černý od sazí. „Obávám se, že Mozol a Pastinák to odnesli nejhůř. Velice tvrdě za tebe bojovali. Bylo třeba nejméně tucet trolů, aby je porazili.“</p>
<p>Koboldi se v řetězech pohnuli, jako by chtěli čarodějovo prohlášení potvrdit. Ben se na ně chvíli díval a pak se otočil zpět ke Questorovi. „Co s námi udělají?“ zeptal se.</p>
<p>Questor zavrtěl hlavou. „To vážně nevím. Ale řekl bych, že nic příjemného.“</p>
<p>Ben si to dokázal představit. „Můžeš použít magie, abys nás osvobodil?“</p>
<p>Questor znovu zavrtěl hlavou. „Magie nepůsobí, když mám spoutané ruce. Je bezmocná, když jsem spoután železem.“ Chvíli zaváhal a jeho protáhlý obličej se křivil. „Výsosti, je mi líto, že jsem tě tak hrozně zklamal. Snažil sem se udělat, oč jsi mne požádal – použít magii, aby nám pomohla. Prostě nereagovala. Já… zdá se, že jí nevládnu… tak, jak bych si přál.“ Zmlkl, protože se mu zlomil hlas.</p>
<p>„Není to tvoje chyba.“ zasáhl rychle Ben. „Jsem to já, kdo nás dostal do téhle kaše – ne ty.“</p>
<p>„Ale já jsem dvorní čaroděj!“ trval na svém prudce Questor. „Měl bych mít dost magie na to, abych si poradil s hrstkou trolů!“</p>
<p>„A já bych měl mít dost rozumu pro totéž! Jak se však zdá, přišli jsme tentokrát oba zkrátka, takže na to prostě zapomeňme. Questore. Zapomeň na celou tu záležitost. Soustřeď se na to, jak nalézt z téhle dobytčí ohrady cestu ven!“</p>
<p>Questor Thews se sklesle opřel zpátky o sloup. Zdálo se, že je tím, co se stalo, zlomený, že to už není ten sebevědomý průvodce, který Benovi ukazoval zemi. Dokonce ani Abernathy nepronesl žádnou poznámku. Ben se na ně přestal dívat.</p>
<p>Nicka a Pijavka si poposedli blíž k místu, kde byl Ben přivázán.</p>
<p>„Mám žízeň,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Mám hlad.“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Za jak dlouho budeme moci z tohoto místa odejít, Výsosti?“ zeptal se Nicka.</p>
<p>„Za jak dlouho?“ zeptal se Pijavka.</p>
<p>Ben na ně s údivem upřel zrak. Co takhle za dvanáctinu věčnosti? Co třeba za příštích deset let? Myslí si snad, že odsud prostě jen tak vypochodují? Skoro se zasmál. Zjevně si to mysleli.</p>
<p>„Nechte mě o tom chvíli přemýšlet,“ navrhl a statečně se usmál.</p>
<p>Odvrátil se od nich a zadíval se ven za ohradu. Zjistil, že si přeje, aby si s sebou ze starého světa byl vzal nějakou zbraň. Možná bazuku. Snad malý tank? Vzkypěla v něm hořkost. To je ten problém s ohlížením se zpět – poskytne vám dokonalý pohled do budoucna, až když je příliš pozdě, aby k něčemu byl. Když se rozhodl odejít do Landoveru, vůbec ho nenapadlo, že by někdy mohl potřebovat nějakou zbraň. Vůbec ho nenapadlo, že by se někdy dostal do takovýchto nesnází.</p>
<p>Najednou ho napadlo, proč se vlastně neobjevil Paladin, když na ně zaútočili trolové. Ať už to byl duch nebo ne, vždycky se zjevil, když byl Ben v nebezpečí. Jeho objevení by uvítal i při této příležitosti. Chvíli o této otázce přemítal a pak došel k závěru, že jediný rozdíl mezi dneškem a ostatními událostmi byl, že tentokrát, když byl ohrožen, nepomyslel na medailon. Ale to se mu zdálo jako slabá souvislost. Koneckonců se snažil vyvolat Paladina tím, že si přál jeho přítomnost, když zkoušel síly medailonu, a vůbec nic se nestalo. Opřel se opět o sloup. Bušení v hlavě začalo trochu ustávat. Peklo nebylo tak strašné, jako před pěti minutami. Předtím bylo nesnesitelné, teď se skoro dalo vydržet. Přemýšlel o svém životě, vzpomínal na všechno špatné, co se mu stalo, a porovnával to s nynější situací. Vzpomněl si na Annii a uvažoval, co by asi – kdyby byla naživu –řekla, kdyby ho takhle viděla. Annie by si pravděpodobně s celou situací poradila mnohem lépe než on, vždy byla pružnější a houževnatější.</p>
<p>Měl v očích slzy. Měli toho tolik společného. Byla jeho jediným opravdovým přítelem. Bože, jak si přál, aby ji mohl ještě jednou spatřit! Pokradmu si otřel oči a narovnal se. Pokusil se myslet na Milese, ale jediné, co ho napadalo, bylo Milesovo ‚Já jsem ti to říkal‘ pořád dokola. Přemýšlel o svém rozhodnutí přijít do Landoveru, do pohádkového království, které nemohlo existovat. Přemýšlel o světě, který opustil, aby přišel sem, o všech těch malých příjemnostech a roztrpčeních, které už nikdy znovu nezažije. Začal si v duchu sestavovat seznam přání a snů, které se mu už nikdy nevyplní.</p>
<p>Pak si uvědomil, co dělá. Vzdává se. Odepisuje se, jako by byl mrtvý.</p>
<p>Okamžitě se zastyděl. Železné odhodlání, které ho přeneslo přes tolik potyček, se rychle vrátilo. Nepřestane se snažit, přísahal si. Tenhle boj také vyhraje.</p>
<p>Hořce se usmál. Jenom si přál, aby věděl jak.</p>
<p>Do zorného úhlu se mu opět dostaly dva fretčí obličejíky.</p>
<p>„Měl jste už dost času, abyste si to promyslel, Výsosti?“ zeptal se Nicka.</p>
<p>„Ano, rozhodl jste se, kdy odejdeme, Výsosti?“ zeptal se Pijavka.</p>
<p>Ben vzdychl. „Pracuji na tom.“ ujistil je.</p>
<p>Hodiny ubíhaly. Přešla půlnoc a skalní trolové se začali ukládat k spánku. Několik jich zůstalo ve službě, aby udržovali pece a hlídkové ohně, ale zbytek zmizel v kamenných chýších. Questor a Abernathy usnuli. Stejně tak většina Domů skřítků. Nicka a Pijavka se mu stočili u nohou. Jedině koboldi zůstali s Benem vzhůru. Leželi na bocích, protože si nemohli sednout, úzkýma očima ho pozorně sledovali a ukazovali své bílé tesáky v úsměvech dohánějících k zuřivosti. Ben se na ně jednou či dvakrát taky usmál. Byla to tvrdá stvoření. Obdivoval je a litoval, že je dostal do takových nesnází. Litoval, že je všechny dostal do těchto nesnází.</p>
<p>Bylo skoro ráno, když se jeho obličeje zlehka dotkla něčí ruka. Zrovna dřímal, a s trhnutím se probudil. Mlha a kouř visely jako plášť nade dnem údolí. V šeru se honil jeden stín vydávaný ohněm za druhým jako rudí a černí duchové. Ve vzduchu byl cítit chlad, ohně dohořívaly.</p>
<p>„Bene?“</p>
<p>Rozhlédl se a uviděl Vrbu. Krčila se přímo za ním za sloupkem. Břidlicově a hnědě zbarvené šaty zahalovaly její štíhlou postavu a kapuca zastiňovala její obličej a vlasy. Nedůvěřivě zamrkal, myslel, že je jenom součástí nějakého jeho snu.</p>
<p>„Bene?“ opakovala a zpod kápě vyhlédly její oči zelené jako moře. „Jsi v pořádku?“</p>
<p>Bezděčně přikývl. Byla skutečná. „Jak jsi mě našla?“ zašeptal.</p>
<p>„Sledovala jsem tě.“ odpověděla a přesunula se blíž. Její obličej byl jen několik centimetrů od jeho a její nádherné rysy vystoupily ze stínu. Byla tak neskutečně krásná. „Řekla jsem ti, že ti náležím, Bene. Tys mi nevěřil?“</p>
<p>„To není otázka víry, Vrbo.“ pokusil se to vysvětlit. „Nemůžeš mi patřit. Nikdo nemůže.“</p>
<p>Odhodlaně zavrtěla hlavou. „Již před dlouhou dobou bylo rozhodnuto, že ti patřím, Bene. Proč to nemůžeš pochopit?“</p>
<p>Cítil, jak ho zaplavuje vlna bezmocnosti. Vybavil si ji nahou ve vodách Irrylyn, vybavil si, jak se mezi borovicemi proměnila v sukovitý strom. Vzrušovala ho a zároveň odpuzovala, a Ben se nedokázal s touto směsicí citů vyrovnat.</p>
<p>„Proč jsi tady?“ zeptal se zoufale.</p>
<p>„Abych tě osvobodila,“ odvětila okamžitě. Vytáhla zpoza pláště kruh s železnými klíči. „Měl jsi mého otce o mne požádat, Bene. Dal by ti svoje svolení, kdybys ho byl požádal. Ale ty jsi ho nepožádal, a i když jsi to neudělal, jsem musela stejně odejít. Teď se nemohu vrátit zpět.“</p>
<p>„Co tím myslíš, že se nemůžeš vrátit zpět?“</p>
<p>Začala jeden po druhém zkoušet klíče do zámků. „Je zakázáno opouštět jezerní kraj bez svolení mého otce. Trestem je vyhnanství.“</p>
<p>„Vyhnanství? Ale vždyť jsi jeho dcera!“</p>
<p>„Už ne, Bene.“</p>
<p>„Tak jsi, K čertu, neměla odcházet! Neměla jsi ho opustit, když jsi věděla, co se stane!“</p>
<p>Její pohled byl klidný. „Neměla jsem jinou možnost.“</p>
<p>Třetí klíč se hodil a řetězy spadly. Ben se na sylfu díval nejdříve hněvivě a bezmocně, a pak zoufale. Vyklouzla od něj a přesunula se ke Questorovi, Abernathymu a koboldům. Jednoho po druhém osvobodila. Na východní obloze se nad horami začalo rozednívat. Trolové budou brzy vzhůru.</p>
<p>Vrba se vrátila zpět k Benovi. „Musíme rychle odejít, Bene.“</p>
<p>„Jak ses sem dostala, aniž by tě spatřili?“</p>
<p>„Nikdo nemůže vidět lidi z jezerního kraje, pokud si to nepřejí, Bene. Proklouzla jsem do údolí po půlnoci a ukradla jsem hlídce klíče. Vrata zůstala otevřená a řetěz byl jen provlečen jedním kroužkem. Ale musíme okamžitě odejít, podvod bude brzy odhalen.“</p>
<p>Podala mu kruh s klíči a Ben je vzal. Chvíli váhal a najednou ho napadlo, kolik toho riskovala, když se za ním vydala. Musela ho sledovat od té chvíle, co opustil jezerní kraj. Musela ho pozorovat po celou tu dobu.</p>
<p>Impulzivně k ní vztáhl ruce a pevně ji objal. „Děkuji ti, Vrbo,“ zašeptal.</p>
<p>Její paže se ovinuly okolo jeho těla a také ho stiskla. Cítil, jak do něj vchází teplo jejího těla a vítal to.</p>
<p>„Výsosti!“ tahal ho Questor naléhavě za ruku.</p>
<p>Pustil Vrbu a spěšně se rozhlédl. Domů skřítci se ve spánku vrtěli, mnuli si oči a protahovali ztuhlé údy. Někteří už byli vzhůru.</p>
<p>„Je čas odejít, Výsosti?“ zeptal se Nicka a ospale se přimotal k jeho noze.</p>
<p>„Ano, je čas, Výsosti?“ opakoval Pijavka a vstával s ním.</p>
<p>Ben se na ně upřeně zadíval a vzpomněl si, co ho sem především přivedlo. Abernathy se najednou naklonil blíž. „Výsosti, bude dost těžké nepozorovaně vyklouznout pro nás pět. Nemůžeme doufat, že s sebou navíc vezmeme celou skupinu skřítků!“</p>
<p>Ben se ještě jednou rozhlédl. Mlha a kouř se začaly rozptylovat. Obloha jasněla. V několika kamenných chatrčích se objevily známky života. Během několika minut bude celá vesnice na nohou.</p>
<p>Podíval se dolů na nedočkavé obličejíky Nicky a Pijavky. „Jdeme všichni,“ řekl tiše.</p>
<p>„Výsosti…!“ pokusil se protestovat Abernathy.</p>
<p>„Questore!“ zavolal Ben tiše, ignoruje písaře. Questor přistoupil blíž. „Potřebujeme rozptýlit jejich pozornost.“</p>
<p>Čaroděj zbledl. Vrásky na jeho sovím obličeji se svraštily. „Výsosti, už jsem tě jednou zklamal…“</p>
<p>„Tak to nedělej znovu.“ zarazil ho Ben. „Potřebuji to rozptýlení – hned, jak budeme venku ze vrat téhle ohrady. Udělej něco, co skalní troly rozptýlí. Nech vybuchnout některou jejich pec nebo na ne shoď nějakou horu. Cokoliv – ale hlavně to udělej!“</p>
<p>Vzal Vrbu za ruku a vykročil přes separaci. Mozol a Pastinák byli okamžitě před ním, čistili cestu a plížili se ubývajícím šerem. Chlupaté postavičky s fretčími obličejíky se motaly a mačkaly za Benem.</p>
<p>Zahlédl hubenou, znetvořenou postavu blížící se k vratům ohrady. „Mozole!“ upozornil ho zasyčením.</p>
<p>Kobold byl v mžiku za vraty a vytáhl řetězy z kruhů. Chytil překvapeného trola dřív, než si uvědomil, co se s ním děje, a umlčel ho. Ben a Vrba vyběhli z ohrady. Questor a Abernathy jen o krok pozadu. Domů skřítci se vyvalili za nimi. Poplašné výkřiky téměř okamžitě přerušily ranní ticho, hrdelní výkřiky burcovaly spící skalní troly. Trolové s mručením klopýtali ze svých chatrčí. Skřítci se rozprchli a jejich zavalité postavičky se pohybovaly mnohem rychleji, než by si Ben kdy myslel, že je možné. Skalní trolové byli všude.</p>
<p>„Questore!“ zaječel zuřivě.</p>
<p>Nad hlavami jim vybuchlo oslepující bílé světlo a objevil se Strabo. Drak létal nad údolím a všude plival oheň. Skalní trolové sháněli zoufale úkryt a Domů skřítci křičeli hrůzou. Ben udiveně napínal zrak. Kde se tu vzal drak? Pak zahlédl Questora s napřaženýma rukama, jimiž zuřivě mával, protože klopýtl. Současně si všiml, že Strabo má jenom jednu nohu, že křídla nejsou moc ve středu oválného těla, že na kožovitém krku jsou zvláštní chomáčky peří a že drakův oheň sice dopadal všude, ale nic nespálil. Drak byl padělek. Questor jim zajistil žádané rozptýlení.</p>
<p>Vrba si toho také všimla. Chytila Bena za ruku a společně vyrazili k průsmyku, kterým do údolí přišli předchozí večer. Ostatní je následovali a Questor skupinu uzavíral. Iluzivní drak se začínal rozpadat, a kousky jeho těla se oddělovaly, jak létal nad údolím sem a tam nad ohromenými troly. Ben a jeho společníci probíhali jejich středem. Trolové se je dvakrát snažili zachytit, ale Mozol útočníky odpravil s děsivou rychlostí. V mžiku dosáhli soutěsky, a cesta před nimi byla volná.</p>
<p>Ben se odvážil naposled se ohlédnout. Drak se úplně rozpadl a jeho kousky padaly mlhou a kouřem jako rozlámaná skládačka. Trolové zůstali ve stavu naprostého zmatku.</p>
<p>Malá společnost prchla do stínů v průsmyku, a trolové, ohně, údolí a šílenství zůstalo za nimi.<strong>Krystal</strong></p>
<p>Blížilo se poledne, když Ben a jeho společníci přestali prchat. V té době už měli Melchor bezpečně za sebou, byli hodně daleko za zastíněnými skalami a mlžnými průsmyky, byli zpátky v kopcovité krajině, ze které původně pocházeli Domů skřítci. Skřítci zmizeli už před dlouhou dobou, zdálo se, že skalní trolové ztratili zájem, takže už nebyl žádný důvod, proč dál běžet.</p>
<p>Neklam se, pomyslel si Ben, když si opatrně sedal, aby si opřel záda o dubový kmen – byli na útěku. Bylo to potupné přiznání. Bylo by mnohem uspokojivější, kdyby se jejich úprk dal vyjádřit jako únik nebo něco takového. Ale skutečnost byla taková, že utíkali o život.</p>
<p>Vrba, Questor, Abernathy a oba koboldi se shromáždili okolo něj, posadili se v kruhu na kousek narůžovělého zimního trávníku. Nad hlavami se jim valily husté šedivé mraky a ve vzduchu byl cítit déšť. Rychle pojedli svačinu sestávající z listů a stonků modrásků, které rostly poblíž, a napili se z potůčku, který tekl z hor. Nic jiného k jídlu ani k pití neměli. Všechen svůj majetek včetně koní ztratili u trolů.</p>
<p>Ben bez zájmu žvýkal a srkal šťávu a snažil se urovnat si myšlenky. Mohl sice do nekonečna hledat různé výmluvy, ale věci se landoverskému panovníkovi nedařily. Soupis výsledků jeho činnosti byl propastný. S výjimkou těch, kteří seděli okolo něj, nezískal jediného spojence. Páni ze Zeleného Trávníku, tradičně podporující trůn, ho přijali chladně, neúspěšně se ho pokusili podplatit, a pak ho prakticky vyhodili z bran Rhyndweiru. Pán řek ho sice přijal vlídněji, ale jenom proto, že ho vůbec nezajímalo, co panovník říká nebo dělá, a protože věřil, že spása pro jeho lidi leží jenom v jeho rukou. Skalní trolové ho uvěznili a bezpochyby by ho usmažili, kdyby se mu nepodařilo utéct z té dobytčí ohrady – ne díky nějaké jeho činnosti, připomněl si, ale díky Vrbině vytrvalosti a šťastné náhodě, která Questorovi konečně dovolila čarovat pro změnu víceméně správně.</p>
<p>A samozřejmě tu byli Domů skřítci. Nicka a Pijavka za ně přísahali věrnost. Ale jakou to mělo cenu? Jakou měla cenu přísaha norníků, kteří byli všemi nenáviděni, protože to byli zloději, mrchožrouti a ještě hůř?</p>
<p>„Takže co tu přesně máme?“ zeptal se nahlas a všichni překvapeně vzhlédli. „Máme toto. Páni ze Zeleného Trávníku – Kallendbor, Strehan a ostatní – budou přísahat trůnu, až je zbavím draka, což se zatím nikomu nikdy nepovedlo. Pán řek bude přísahat trůnu, když mi páni ze Zeleného Trávníku a různí jiní slíbí, že přestanou znečišťovat zem a vody a že budou společně udržovat údolí čisté. Žádná naděje. Skalní trolové budou přísahat toho dne, kdy se vrátím do Melchoru beze strachu, že se stanu hovězí pečení. Hodně štěstí i zde.“ Odmlčel se. „Řekl bych, že to tak zhruba vystihuje situaci, že?“</p>
<p>Nikdo nic neříkal. Questor a Abernathy si vyměnili nejisté pohledy. Vrba vypadala, jakoby mu nerozuměla, což – připouštěl – mohla koneckonců být pravda. Koboldi se na něj dívali svýma jasnýma vědoucíma očima a v úsměvu na něj cenili své zuby ostré jako jehly.</p>
<p>Zrudl v náhlé směsici rozpaků a hněvu. „Skutečnost je taková, že jsem nedosáhl absolutně žádného pokroku. Žádný pokrok. Nula. Nic. Nějaké výhrady?“ Doufal, že se někdo o ně pokusí.</p>
<p>Questor mu tu laskavost prokázal. „Výsosti, myslím, že jsi na sebe celkově příliš tvrdý.“</p>
<p>„Vážně? Která část z toho, co jsem říkal, není pravdivá, Questore Thewsi?“</p>
<p>„Co jsi říkal, je skutečně pravda, Výsosti. Ale ve svém hodnocení přehlížíš důležitý zřetel.“</p>
<p>„Ano? A jaký zřetel to je?“</p>
<p>Questor neustoupil. „Složitost tvého postavení. Není snadné být králem Landoveru ani za těch nejlepších podmínek.“</p>
<p>Ostatní souhlasně přikývli. „Ne,“ zavrtěl hned hlavou Ben. „To nemohu přijmout. Nemohu to svalovat na okolnosti. Okolnosti berete tak, jak jsou, a musíte se snažit vytěžit z nich maximum.“</p>
<p>„A proč si myslíš, že ty to neděláš, Bene?“ chtěla vědět Vrba.</p>
<p>Ta otázka ho zmátla. „Protože nedělám! Nedokázal jsem přesvědčit pány ze Zeleného Trávníku, ani tvého otce, ani ty zatracené troly, aby udělali, co jsem chtěl! U trolů jsem nás málem nechal zabít! Kdybys mě nesledovala a kdyby se Questorovi nepodařilo řádně čarovat, byli bychom pravděpodobně všichni mrtví!“</p>
<p>„Nepřeceňoval bych pomoc, které se ti dostalo z mého čarování.“ zamumlal tiše Questor a zatvářil se neklidně.</p>
<p>„Úspěšně jsi osvobodil skřítky, Výsosti.“ připomenul mu škrobeně Abernathy. Jeho hnědé oči zamrkaly. „Já osobně to považuji za zbytečné úsilí, ale hodnota, kterou mají jejich životy, teď připadá celá tobě. Ty jsi to byl, kdo trval na tom, abychom je vzali s sebou.“</p>
<p>Ostatní znovu přikývli. Ben se zamračeně díval z jedné tváře na druhou. „Oceňuji vaši důvěru ve mně, ale myslím, že je na špatném místě. Co kdybychom se prostě smířili s tím, co všichni víme – prostě nedělám svou práci.“</p>
<p>„Děláš svou práci, jak nejlépe umíš, Výsosti,“ odvětil hned Questor. „Nikdo nemůže žádat víc.“</p>
<p>„Ani udělat víc,“ dodal Abernathy.</p>
<p>„Ale možná, že někdo jiný by mohl dělat víc,“ prohlásil Ben kousavě. „Možná, že by to někdo jiný měl dělat.“</p>
<p>„Výsosti!“ vyskočil Abernathy. Nasadil si zpět brýle na svůj dlouhý čenich a sklopil uši dozadu. „Jsem královským písařem víc let, než tobě je. Možná, že není lehké si to představit vzhledem k mé současné podobě,“ hodil zničující pohled po Questorovi, „ale přesto tě žádám, abys přijal má slova. Viděl jsem mnoho landoverských králů přicházet a odcházet – starého krále a všechny ty, co následovali po něm. Pozoroval jsem všechny jejich pokusy vládnout. Viděl jsem, jak uplatňují svou moudrost a soucit. Někteří byli schopní, někteří ne.“ Jeho tlapka na něj dramaticky ukázala. „Ale nyní ti říkám, Výsosti, že žádný z nich – dokonce ani starý král – nevypadal slibněji než ty!“</p>
<p>Skončil a pomalu se opět posadil na zadek. Ben byl ohromen. Ani v nejdivočejších snech by ho nenapadlo, že se mu dostane takové zvučné chvály od cynického písaře.</p>
<p>Cítil, jak ho Vrba vzala za ruku. „Bene, musíš mu naslouchat. Část mého já, která je po mé matce, v tobě cítí něco velmi zvláštního. Říká mi, že jsi jiný. Myslím, že jsi předurčen k tomu, abys byl králem Landoveru. Myslím, že nikdo jiný by se o to ani neměl pokoušet.“</p>
<p>„Vrbo, nemůžeš takhle usuzovat…“ začal k ní mluvit, ale přerušilo ho najednou syčení koboldů. Chvíli spolu mluvili a pak Mozol rychle něco řekl Questorovi.</p>
<p>Čaroděj se podíval na Bena. „Koboldi souhlasí se sylfou. Cítí, že na tobě je něco odlišného. Ukázal jsi odvahu a sílu. Jsi král, kterému chtějí sloužit.“</p>
<p>Ben se ochable opřel o kmen a nesouhlasně vrtěl hlavou. „Co mám udělat, abych vám dokázal, že se ve mně mýlíte? Na mně není nic odlišného, nic zvláštního, nic, co by mě činilo lepším králem než kohokoli jiného. Copak to nevidíte? Děláte totéž, co jsem dělal já, když jsem přijal královský titul – klamete se! Tohle může být pohádkové království v teorii, ale ve skutečnosti je dost reálné – a my se musíme smířit s faktem, že žádné přání nebo předstírání jeho problémy nevyřeší!“</p>
<p>Nikdo neodpovídal. Tiše se na něj dívali. Chtěl říct ještě něco dalšího, aby je přesvědčil, ale pak si to rozmyslel. Nic dalšího už nemělo cenu říkat.</p>
<p>Nakonec Questor povstal. Zvedal se, jakoby na jeho ramenech ležela tíha celého světa. Jeho soví obličej byl tak stažený, že se zdálo, že má bolesti. Pomalu se napřímil.</p>
<p>„Výsosti, je zde něco, co bys měl vědět.“ Nervózně si odkašlal. „Kdysi jsem ti řekl, že si tě můj nevlastní bratr jako kupce landoverského trůnu vybral zcela záměrně. Řekl jsem ti, že si tě vybral, protože věřil, že jako král selžeš a trůn se mu znovu vrátí – stejně jako pokaždé, co byl od smrti starého krále prodán. Věřil, že jsi jasný případ neúspěšného člověka, Výsosti. Vlastně na to spoléhal.“</p>
<p>Ben obranně založil ruce na prsou. „Pak mám dojem, že nebude zklamán, když zjistí, jak se věci vyvíjejí, ne?“</p>
<p>Questor si znovu odkašlal a nejistě přešlápl. „Výsosti, náhodou ví přesně, jak se věci vyvíjejí, a je velice zklamán.“</p>
<p>„Víš, Questore, je mi úplně…“ Ben zmlkl. Tvrdě se na něj podíval. „Co jsi to říkal? Řekl jsi, že ví, jak se věci vyvíjejí –přesně, jak se věci vyvíjejí?“</p>
<p>Vstal a postavil se proti čaroději. „Jak je to možné, Questore? Jeho moc už přece do tohoto světa nedosahuje?</p>
<p>Řekl jsi, že si s sebou při odchodu z Landoveru nemohl vzít nic jiného kromě medailonu. Vše ostatní muselo zůstat zde. Je-li tomu tak, jak je možné, že ví, co se tu děje?“</p>
<p>Questor byl děsivě klidný a jeho obličej vypadal jako posmrtná maska. „Říkám mu, co se děje, Výsosti,“ řekl tiše.</p>
<p>Nastalo nekonečné ticho. Ben nemohl věřit svým vlastním uším. „Ty mu to říkáš?“ opakoval užasle.</p>
<p>„Musím, Výsosti.“ Questor sklopil oči. „Je to dohoda, kterou jsem s ním uzavřel, když odcházel z Landoveru s královým synem. Za jeho nepřítomnosti jsem mohl být dvorním čarodějem, ale musel jsem souhlasit, že mu budu podávat zprávy o činech rádoby králů, které sem posílá z vašeho světa. Měl jsem ho zpravovat o jejich neúspěších a případných úspěších. Chtěl tyto informace využívat při výběru dalších kandidátů pro budoucí prodeje trůnu, hledal slabosti, které tyto zprávy odhalovaly.“</p>
<p>Ostatní rovněž vyskočili. Questor si jich nevšímal. „Už nechci, aby mezi námi byla další tajemství,“ pokračoval rychle. „Bojím se, že už tu bylo příliš mnoho tajemství. Takže ti řeknu zbytek toho, co jsem ti zatajil. Jednou ses mě zeptal, kolik zde bylo králů od smrti starého panovníka. Řekl jsem ti, že víc než třicet. Ale neřekl jsem ti, že posledních osm bylo od Rosen’s, Ltd. – a to v rozpětí necelých dvou let! Pět z nich nevydrželo ani tu dohodou zaručenou desetidenní lhůtu. Chvíli uvažuj, Výsosti, co to znamená. Znamená to, že nejméně pětkrát musel obchodní dům vrátit zákazníkovi peníze – pětkrát ztratil můj nevlastní bratr svůj obchod. A pokaždé ztratil milion dolarů, Výsosti. Špatná reklama, špatné obchody. Myslím, že ani obchodní dům, ani můj bratr se s takovými ztrátami nechtěli smířit. Myslím proto, že ztráty nebyly nikdy objeveny. Myslím, že většina prodejů, ne-li všechny, byly před obchodním domem zatajeny. A myslím, že následná nespokojenost zákazníků byla vyřešena tou nejrychlejší možnou cestou.“</p>
<p>Záměrně se odmlčel. „Questore, co to říkáš?“ zašeptal Ben.</p>
<p>„Že kdybys chtěl použít medailon a vrátit se do svého světa. Výsosti, zjistil bys, že peníze jsou pryč a že délka tvého života bude podstatně zkrácena.“</p>
<p>Abernathy byl rozzuřen a cenil své početné zuby. „Věděl jsem, že ti nemám důvěřovat, Questore Thewsi!“ zlověstně vrčel.</p>
<p>Ben rychle zdvihl ruku. „Ne, počkej chvíli. Nemusel mi to říkat, rozhodl se svobodně. Proč, Questore?“</p>
<p>Čarodějův úsměv byl podivně jemný. „Abys věděl, jak moc v tebe věřím, Lorde Bene Holidayi. Ostatní ti to přesvědčivě a výmluvně dokazovali, ale ty jsi, zdá se, nechtěl poslouchat. Doufám, že toto přiznání dokáže, co se ostatním zjevně nepovedlo, a zvedne tvou sebedůvěru. Myslím, že jsi ten pravý král, na kterého Landover čekal. Myslím, že právě toho se můj nevlastní bratr bojí. Projevil nemalý zájem, když jsi se odmítl vzdát tam, kde to tolik lidí před tebou udělalo. Dělá si starosti, že se ti podaří najít způsob, jak udržet trůn. Děsíš ho, Výsosti.“</p>
<p>Vrba sevřela pevně Benovu ruku. „Poslouchej ho, Bene. Věřím mu.“</p>
<p>Questor unaveně vzdychl. „Měl jsem, jak jsem si myslel, dobrý důvod dělat, oč mě můj bratr požádal. Nezískal bych postavení dvorního čaroděje, kdybych odmítl. Věděl jsem, že bych pro záchranu země nemohl nic dělat, kdybych neměl postavení. Věřil jsem, že pomoc, kterou mohu jako dvorní čaroděj poskytnout, převáží všechny škody možná způsobené mými zprávami. A teprve nedávno jsem začal mít podezření o osudu těch, kteří si koupili království, ale nezůstali. Ale to už bylo pozdě, abych jim pomohl…“</p>
<p>Zlomil se mu hlas. „Můj nevlastní bratr se mnou uzavřel další dohodu. Výsosti – dohodu, kterou, stydím se přiznat, jsem nedokázal odmítnout. Jeho knihy o magii, o tajemstvích kouzel získávaných čaroději od úsvitu země, jsou ukryty v království. Jedině on ví, kde. Nemohl si je vzít s sebou a slíbil mi je. Pokaždé, když nový král padl, odhalil mi další kousek magie, se kterou jsem mohl pracovat. Nedělal jsem nic, co by napomáhalo jeho plánům, Výsosti – ale potřeba kouzlení je neodolatelné vábení. Při mém učení mi pomáhaly drobnosti. Vím, že mi knihy nikdy nedá, vím, že mě využívá jako svého pěšáka. Ale věřím, že dříve či později řekne o jedno slovo víc, než by měl, nebo prozradí o jedno tajemství více, a já budu moci nalézt knihy i bez něj a použít je, abych s ním skoncoval!“</p>
<p>Soví obličej se stáhl a vrásky se zaryly hluboko do kostí. „Nechal jsem se zneužít, Výsosti, protože jsem neviděl jinou cestu. Moje záměry byly vždy dobré. Chci tuto zemi vrátit do stavu, v jakém byla. Udělal bych cokoliv, abych toho dosáhl. Miluji tuto zemi víc než svůj vlastní život!“</p>
<p>Ben ho tiše pozoroval a probíhaly v něm protichůdné pocity. Vrba ho stále držela pevně za ruku, její prsty ji naléhavě svíraly, a to mu říkalo, že si myslí, že Questor mluví pravdu. Abernathy pořád vypadal bojovně. Koboldi stáli vedle něj mlčky a z jejich temných obličejů nedokázal nic vyčíst.</p>
<p>Podíval se zpět na čaroděje. Jeho vlastní hlas byl drsný. „Questore, navrhl jsi mi víc než jednou, že mohu použít medailon k tomu, abych se bezpečně vrátil do svého světa.“</p>
<p>„To bylo nezbytné, abych vyzkoušel hloubku tvého přesvědčení, Výsosti!“ zašeptal ostře. „Bylo nezbytné, abys dostal příležitost!“</p>
<p>„A kdybych se rozhodl použit medailon?“</p>
<p>Ticho bylo nekonečné. „Rád bych věřil. Výsosti… že bych tě byl zaslavil.“</p>
<p>V jeho očích byly najednou slzy. Ben v nich četl směsici hanby s bolestí, která se v nich zrcadlila. „Také bych tomu rád věřil, Questore.“ řekl tiše.</p>
<p>Na chvíli se zamyslel a pak položil čarodějovi ruku na rameno. „Jak se s Meeksem dorozumíváš? Jak s ním mlu –</p>
<p>víš?“</p>
<p>Questor se chvíli uklidňoval a pak ponořil ruku mezi záhyby svého roucha a něco vytáhl ven. Ben otevřel oči. Byl to krystal, který měl Questor na krku, když ho vedl poprvé do Landoveru. Úplně na něj zapomněl. Viděl krystal několikrát, ale nikdy o něm nepřemýšlel.</p>
<p>„Ten krystal je jeho, Výsosti,“ vysvětloval Questor. „Dal mi ho, když odcházel z Landoveru. Zahřeji ho v dlaních a uvnitř se objeví jeho obličej. Pak s ním mohu mluvit.“</p>
<p>Ben si krystal beze slova prohlížel, díval se do plošek a do duhových barev, které se tetelily uvnitř. Krystal visel na stříbrném řetízku na kroužku provléknutém jeho hrotem. Podíval se na Questora. „Má Meeks nějaké jiné spojení s Landoverem?“</p>
<p>Čaroděj zavrtěl hlavou. „Myslím, že ne.“</p>
<p>Ben krystal pokusně potěžkal. „Věříš mi dodatečně, aby ses toho krystalu vzdal, Questore?“ zeptal se téměř šeptem.</p>
<p>„Krystal je tvůj, Výsosti,“ odvětil okamžitě čaroděj.</p>
<p>Ben přikývl a letmo se usmál. Podal ho zpět Questorovi. „Mohl bys pro mě vyvolat pana Meekse, prosím?“</p>
<p>Questor chvíli váhal, pak vložil krystal mezi dlaně a sevřel je. Vrba, Abernathy a koboldi se přistoupili blíž. Ben cítil, jak mu buší srdce. Nečekal, že se s Meeksem znovu tak brzy setká, a teď, když k tomu mělo dojít, netrpělivě se na to těšil.</p>
<p>Questor opatrně rozevřel dlaně a uchopil krystal za řetízek. Z jeho středu se díval Meeks a v jeho očích se zračilo překvapení.</p>
<p>Ben se sehnul, aby měl oči ve stejné úrovni jako Meeks. „Dobrý den, pane Meeksi,“ pozdravil ho. „Jak je v New Yorku?“</p>
<p>Starý vrásčitý obličej ztmavl hněvem a v očích se objevil zlověstný výraz. Ben nikdy neviděl takovou nenávist.</p>
<p>„Nechcete si popovídat?“ obdařil ho Ben svým nejlepším soudním úsměvem. „Nemohu říct, že vás nechápu. Záležitosti se pro vás nevyvíjejí zrovna dobře, že ano?“</p>
<p>Ruka v černé rukavici se zvedla, jak se Meeks snažil něco říci.</p>
<p>„Neobtěžujte se s odpovědí,“ zarazil ho Ben. „Nic, co byste chtěl říci, mě nezajímá. Chci jen, abyste věděl jedno.“ Vzal krystal z Questorovy ruky. Úsměv zmizel. „Chci jen, abyste věděl, že vám zrovna odpadají kola vozu!“‚</p>
<p>Pak přenesl krystal ke skaliskům, které vyčnívaly ze země poblíž kopce, a dupal po něm tak dlouho, až byl napadrť. Úlomky zašlapal do země.</p>
<p>„Sbohem, pane Meeksi,“ řekl tiše.</p>
<p>Otočil se. Jeho společníci utvořili skupinku a pozorovali ho. Pomalu došel k místu, kde čekali. Jejich oči se na něj upíraly.</p>
<p>„Myslím, že to je konec pana Meekse,“ pronesl. „Zdá se, že jsme si kvit.“</p>
<p>„Výsosti, dovol mi, prosím, něco říct,“ požádal ho Questor. Byl rozrušen, ale uklidnil se. „Výsosti, nemůžeš se vzdát.“ Nemotorně se podíval na ostatní. „Možná, že jsem ztratil všechnu důvěru kvůli tomu, co jsem udělal. Možná, že by bylo nejlepší, kdybych s vámi už nepokračoval. Přijímám to. Ale alespoň ty musíš pokračovat. Abernathy, Pastinák, Mozol a také Vrba s tebou zůstanou. Věří ti a dělají správně. Jsi moudrý, soucitný, silný a máš odvahu, o které mluvili. Ale máš ještě něco jiného, Výsosti Bene Holidayi. Máš něco, co neprojevil žádný landoverský král po mnoho let – něco, co král musí mít. Máš odhodlání. Nevzdáváš se, když by se ostatní vzdali. Král potřebuje tuto vlastnost nejvíce ze všech.“</p>
<p>Odmlčel se a jeho shrbená postava se narovnala. „Nelhal jsem, když jsem říkal, že můj nevlastní bratr vidí tvé odhodlání a že ho to děsí.“ Nabádavě zavrtěl hlavou. „Nevzdávej se teď, Výsosti. Buď králem, kterým sis přál být!“</p>
<p>Skončil a čekal na Benovu odpověď. Ben pohlédl na ostatní – na Vrbu, na oheň v jejích očích, který odrážel víc než důvěru, na Abernathyho, sarkastického a ostražitého, na</p>
<p>Pastináka a Mozola, na jejich opičí obličeje, které odrážely jejich vnitřní přesvědčení. Každá tvář byla jako hercova maska z nějaké bizarní divadelní hry, a ta ještě nebyla u konce. Kdo jsou doopravdy, uvažoval – a kdo je on?</p>
<p>Najednou je na celý život úplně mimo vše, co prožil, než přišel do tohoto zvláštního světa. Pryč jsou věžáky různých korporací, právníci, právní systém Spojených států amerických, města, vlády, kodexy a zákony. Všechno, co kdy bylo, zmizelo. Je tu pouze to, co nikdy nebylo – draci, čarodějnice, pohádková stvoření všech možných druhů, hrady a rytíři, panny a čarodějové, magie a kouzla. Začínal nový život a všechna pravidla byla rovněž nová. Skočil do propasti a pořád ještě padá.</p>
<p>Dost neočekávaně se začal usmívat. „Questore, nemám nejmenší zájem tě propustit.“ Úsměv se rozšiřoval. „Jak bych tě asi mohl propustit tváří v tvář takovému výmluvnému svědectví věrnosti? Jak bych se asi mohl rozejít s takovými přáteli, jací mi stojí po boku?“ Pomalu zavrtěl hlavou nad bláznovstvím svým i ostatních. „Ne, život jde dál a my s ním.“</p>
<p>Vrba se usmívala. Koboldi souhlasně syčeli. Questorovi se ulevilo. Dokonce i Abernathy pokyvoval hlavou.</p>
<p>„Ale mám jednu podmínku,“ zmizel mu úsměv z tváře, postoupil vpřed a položil zlehka ruku na Questorovo rameno. „Začali jsme společně a společně dojdeme do konce. Co je pryč, je pryč, Questore. Potřebujeme, abys zůstal s námi.“</p>
<p>Čaroděj na něj ohromeně upíral zrak. „Výsosti, udělal bych cokoliv, o co bys mě požádal, ale… nemohu…“ Rozpačitě se podíval po ostatních.</p>
<p>„Hlasujeme,“ zavolal najednou Ben. „Jde Questor s námi? Mozole? Pastináku?“ Koboldi přikývli. „Vrbo?“ Sylfa rovněž přikývla.</p>
<p>Odmlčel se a podíval se na Abernathyho. „Abernathy?“</p>
<p>Abernathy se na něj mlčky a bez hnulí díval. Ben čekal.</p>
<p>Písař mohl být klidně vytesán z kamene. „Abernathy?“ opakoval tiše.</p>
<p>Pes pokrčil rameny. „Myslím, že ví o charakteru míň, než o magii, ale také si myslím, že pro nás neznamená žádné skutečné nebezpečí. Ať jde s námi.“</p>
<p>Ben se usmál. „Výborně, Abernathy,“ pochválil ho. „Znovu jsme spolu.“ Podíval se na Questora. „Půjdeš s námi?“</p>
<p>Čaroděj se začervenal, koutky úst mu cukaly v úsměvu a dychtivě přikývl. „Ano, Výsosti, půjdu.“</p>
<p>Ben je všechny přejel očima, na chvíli si pomyslel, že jsou všichni blázni, a pak se podíval na oblohu. Slunce stálo přesně nad jejich hlavami a mraky a mlhou prosvítalo jako bílá, rozmazaná koule. Blížilo se poledne.</p>
<p>„Myslím, že bychom tedy měli raději vyrazit.“ řekl.</p>
<p>Abernathy ostře cvakl zuby. „Hmm… vyrazit kam, Výsosti?“ otázal se váhavě.</p>
<p>Ben k němu přistoupil a položil ruce na psova chundelatá ramena. Spiklenecky se podíval na ostatní. „Kam jsem řekl skalním trolům, že půjdeme, Abernathy, kam jsme měli jít po celou tu dobu.“</p>
<p>Písař na něj zíral. „A to je kam, Výsosti?“</p>
<p>Ben se vážně usmál. „Do Temného polomu, Abernathy. Za Nočním Stínem.“<strong>Temný polom</strong></p>
<p>Mysleli si, že se Ben Holiday zbláznil. Možná, že každý uvažoval o jiném stupni šílenství, ale shodli se jednoznačně. Koboldi to vyjádřili rychlým syčením a děsivými škleby. Vrbiny zelené oči to také odrážely, nesouhlasně zatřásla svými po pas dlouhými vlasy. Questor a Abernathy byli zděšeni a oba začali mluvit najednou.</p>
<p>„Tebe úplně opustily smysly, Výsosti!“ vybuchl písař.</p>
<p>„Nemůžeš riskovat svůj život tím, že se vydáš do rukou té čarodějnice!“ napomenul ho Questor.</p>
<p>Ben je chvíli nechal mluvit, pak je všechny nechal posadit a trpělivě jim všechno vysvětlil. Nepomátl se na rozumu, ujistil je. Naopak, věděl přesně, co chce udělat. Možná, že podstoupí určité riziko, když sestoupí do Temného polomu a postaví se tváří v tvář Nočnímu Stínu, ale téměř s každou možností, která mu zbývala, bylo spojeno riziko, a žádná jiná neměla takový smysl, ani nenabízela tolik příležitostí.</p>
<p>Přemýšlejte o tom, naléhal. Klíč ke všem zavřeným dveřím spočíval v získání magie. Byla to magie, která dala život zemi a těm, kteří v ní žili na počátku, byla to magie, jejíž zeslabování nyní život ohrožovalo. Medailon byl magický předmět, který mu umožnil projít z jeho světa do tohoto a – kdyby bylo třeba – zase zpět. Paladin byl magickou bytostí a bylo třeba magie, aby ho k nim přivedla. Hrad Ryzí Stříbro byl magický a bylo třeba magie, aby ho zachránila. Většina bytostí byla magická a magii rozuměli, respektovali ji a měli z ní strach. Páni ze Zeleného Trávníku chtěli, aby je zbavil draka, a bylo by třeba magie, aby to mohl udělat. Pán řek chtěl, aby s ním obyvatelé země spolupracovali na vyléčení země, a to bude pravděpodobně vyžadovat také nějakou magii. Cejch a jeho démoni jsou temnou magií, která jim všem hrozí zničením, a bude zřejmě potřeba velmi silné formy bílé magie, aby se to nestalo.</p>
<p>Odmlčel se. Kdo měl tedy nejspíše přístup k magii, kterou potřeboval, aby začal dávat věci do pořádku? Kdo ovládá magii, kterou ostatní nemají?</p>
<p>Jistě, je tu riziko. Vždycky tu je riziko. Ale nikdo se k Nočnímu Stínu už dlouho nevypravil, nikdo na to ani nepomyslel. Žádný landoverský král od smrti starého krále ji nepožádal o loajalitu. Protože, zasáhl rozhodně Abernathy – s ní ani starý král nechtěl mít nic společného. Tím víc důvodů navštívit ji nyní, trval na svém Ben. Třeba se s ní dá mluvit. Snad se dá přesvědčit. Možná, že když všechno ostatní selhalo, půjde ji obelstít.</p>
<p>Jeho společníci na něj zděšeně upírali zrak.</p>
<p>Pokrčil rameny. Dobře, zapomeňte na lsti. Noční Stín je pořád jejich nejlepší sázkou. Ovládá nejsilnější magii v celé zemi – Questor mu to řekl při svých přednáškách. Ostatní upřeli na čaroděje vyčítavé pohledy. Trocha magie by pro něj mohla věci zcela změnit. Nepotřeboval by příliš, stačilo by tolik, aby se vyřešil jeden jediný problém z těch, kterým čelil. I kdyby odmítla pomoci svou vlastní magií, mohla by mu možná pomoci sejít se s vílami, možná by mohl získat jejich pomoc.</p>
<p>Vrba se při zmínce o vílách trochu nakrčila a na okamžik si už sebou nebyl tak jistý. Setřásl ale ten pocit a pokračoval ve svém vysvětlování. Všechno si promyslel a řešení jeho problému bylo zřejmé. Potřebuje spojence, který by dokázal ostatní přimět k přijetí podmínek. Mocnějšího spojence, než je Noční Stín, nenajde.</p>
<p>Ani nebezpečnějšího, zdůraznil Questor bez obalu.</p>
<p>Ale Ben se nedal odradit. Záležitost byla rozhodnuta a cesta mohla začít. Vyrazí k Temnému polomu. Kdo s ním nechce jít, může zůstat tady – Ben to pochopí.</p>
<p>Nikdo neodstoupil. Ale viděl mnoho neklidných pohledů.</p>
<p>Bylo už poledne, cestovali na jih kopcovitou krajinou až do soumraku. Počasí bylo stále ošklivé, mraky se kupily a déšť se blížil. Mlha zhoustla, jak se blížila noc, a začalo mrholit. Společnost se utábořila pod skalním převisem zakrytým větrem ošlehaným jasanem. Vlhko a tma se kolem nich rychle stahovaly a šest cestovatelů se skrčilo do úkrytu, pojedli skrovnou večeři sestávající z pramenité vody, modrásků a nějakých podivných kořínků, které nasbíral vynalézavý Pastinák. Ochladilo se a Ben zjistil, že by si s chutí lokl své už vypité Glenlivet.</p>
<p>Večeře byla dojedena dost rychle a skupina začala přemýšlet, jak se uloží. Neměli žádné lůžkoviny, všechno ztratili při útěku od trolů. Questor se nabídl, že použije nějaké kouzlo, a tentokrát Ben souhlasil. Koboldi byli sice dost odolní, ale ostatní by do rána mohli snadno dostat zápal plic, kdyby se neměli čím chránit před chladem. Kromě toho Questor ukázal, že už ovládá magii trochu lépe.</p>
<p>Tuto noc to tak ale nebylo. Trochu to zajiskřilo a zaprskalo a před nimi se zhmotnilo několik tuctů květovaných utěrek. Questor zabručel něco o počasí a pokusil se znovu. Tentokrát vykouzlil jutové pytle. Teď už bručel i Abernathy, a nálady se rozehřívaly rychleji než těla. Na třetí pokus čaroděj vykouzlil velký, barevně pruhovaný stan i s polštáři a toaletními stolky, a Ben se rozhodl, že u toho zůstanou.</p>
<p>Usadili se uvnitř a jeden po druhém pomalu usnuli. Abernathy ve spánku hlídal, vystrčil ze stanu čumák, protože si nebyl úplně jistý, že se trolové vzdali pronásledování.</p>
<p>Jedině Ben zůstal vzhůru. Ležel ve tmě a naslouchal bubnování deště na stanové plátno. Trápily ho nejistoty, které až doteď úspěšně ignoroval. Cítil, jak mu neúprosně utíká čas. Věděl, že dříve, než si přál, vyprší úplně. Pak ho dostane Cejch nebo nějaké jiné zlo, proti kterému není ničím chráněn. Pak bude nucen použít medailon, aby se zachránil, i když si přísahal, že to neudělá. Jakou by měl jinou možnost? Co by udělal, kdyby jeho život byl skutečně ohrožen – ne pány, kteří mu chtěli napohlavkovat, nebo troly, kteří ho chtěli zavřít do ohrady, ale nějakým netvorem, který by z něj dokázal vysát život třeba jen myšlenkou? Věděl, že takoví netvoři zde byli. Byla tu i čarodějnice Noční Stín.</p>
<p>Přinutil se chvíli přemýšlet o čarodějnici z Temného polomu. Předtím to neudělal, bylo to jednodušší. Věděl, že k ní musí. A myslet na to, jak nebezpečné by to mohlo být, nijak nepomáhalo. Noční Stín, jako jediná bytost kromě Cejcha, ostatní velmi děsila. Možná, že si ukusuje větší sousto, než může spolknout, možná, že je všechny žene do větších nesnází, než zažili v táboře skalních trolů. Zamyšleně se kousal do dolního rtu. To si nemohl dovolit. Možná, že tu není nikdo, kdo by je tentokrát zachránil. Bude muset být opatrnější, bude muset podniknout nějaké kroky na jejich ochranu.</p>
<p>Hlavně na ochranu Vrby, pomyslel si. Pohlédl k místu, kde ve tmě ležela, a snažil se rozeznat tvar jejího těla. Tuto noc se nepřeměnila a nezakořenila jako strom. Zřejmě to dělala jen občas. Uvědomil si, že ho ta představa odpuzuje méně než předtím. Možná, že to byla jen ta zvláštní přeměna, která ho děsila, a teď si na tu představu zvykl.</p>
<p>Srdečné přátelství rodí souhlas, nikoli opovržení.</p>
<p>Káravě zavrtěl hlavou. Skutečnost je taková, Holidayi, že ti zachránila kůži, takže ji teď dokážeš přijmout. Bravo.</p>
<p>Začal pravidelně oddechovat a zavřel oči. Přál si, aby se pro něj tolik neobětovala. Přál si, aby byla trochu méně impulsivní. Cítil se tak za ní zodpovědný, a to nechtěl. Ona to samozřejmě chtěla. Viděla věci podobně jako malé dítě –jejich osud byl předurčen na svatebním lůžku z popínavých rostlin, jejich životy byly spojeny náhodným setkáním během půlnočního koupání. Očekávala od něj věci, které nebyl připraven dát komukoli.</p>
<p>Bloudil myšlenkami a jeho neústupnost se pomalu rozptylovala. Možná, že problém nebyl v ní, možná, že to bylo v něm. Možná to bylo tím, že jí prostě nemohl nabídnout věci, které žádala, protože je neměl. Možná, že všechno dobré ztratil při Anniině smrti. Nechtěl si to myslet, ale třeba to tak bylo.</p>
<p>Překvapeně si uvědomil, že má v očích slzy. Tiše je setřel a byl vděčný, že to nikdo neviděl.</p>
<p>Nechal myšlenky volně klouzat a ponořil se do sebe. Přemohly ho sny a za chvíli spal.</p>
<p>Probudil se časně, úsvit bledě růžověl nad východním obzorem, kde se nad kopci válela mlha. Ostatní byli rovněž vzhůru, protahovali si svaly ztuhlé spánkem ve vlhku a chladu, a zívali, protože noc uběhla příliš rychle. Déšť ustal, jen kapky ještě padaly z listí stromu. Ben vylezl ze stanu do šera a šel k místu, kde tenký pramínek vody vytékal z malé skalky mezi hustými keři. Nakláněl se dolů, aby zachytil vodu do nastavených dlani, když se z keře najednou vynořil párek fretčích obličejíků.</p>
<p>Uskočil dozadu, voda mu stříkla do obličeje a ze rtů se mu vydralo překvapené zaklení.</p>
<p>„Nejjasnější Výsosti,“ pozdravil ho rychle jeden hlásek.</p>
<p>„Nejmocnější Výsosti.“ opakoval druhý hlásek.</p>
<p>Nicka a Pijavka. Ben se uklidnil, se značným úsilím přemohl náhlý popud oba je zaškrtit a trpělivě počkal, až se vyhrabali ze svého úkrytu. Domů skřítci byli ucouraní, jejich obleky potrhané, jejich srst matná deštěm. Vypadali ještě špinavěji než obvykle, pokud to vůbec bylo možné.</p>
<p>Přikolébali se blíž a mžourali na něj.</p>
<p>„Měli jsme jisté těžkosti, když jsme uhýbali skalním trolům. Výsosti.“ vysvětloval Nicka.</p>
<p>„Pronásledovali nás až do tmy a nemohli jsme zjistit, kterým směrem jste se vydal,“ dodal Pijavka.</p>
<p>„Báli jsme se, že jste byl znovu zajat,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Báli jsme se, že jste neunikl,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Ale našli jsme vaši stopu a následovali jsme vás,“ pokračoval Nicka.</p>
<p>„Vidíme špatně, ale máme výborný čich,“ dodal Pijavka.</p>
<p>Ben bezmocně zavrtěl hlavou. „Proč jste se vůbec obtěžovali přijít?“ zeptal se a poklekl, aby jim viděl pořádně do očí. „Proč jste prostě nešli domů se zbytkem svých lidí?“</p>
<p>„O, né, Výsosti!“ vykřikl Nicka.</p>
<p>„Nikdy, Výsosti!“ zvolal Pijavka.</p>
<p>„Slíbili jsme, že vám budeme sloužit, když nám pomůžete osvobodit naše lidi,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Dali jsme slovo,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Dodržel jste svou část smlouvy, Výsosti,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Teď chceme dodržet my tu svou,“ dokončil Pijavka.</p>
<p>Ben nevěřil vlastnímu zraku. Loajalita byla to poslední, co by kdy od těchto dvou očekával. Byla také tím posledním, co potřeboval. Nicka a Pijavka by se spíš ukázali jako zdroj problémů než studnice úlevy.</p>
<p>Skoro jim to řekl, ale pak zahlédl odhodlaný výraz v jejich tvářích a poloslepých očkách. Připomněl si, že Domů skřítci vystoupili jako první se svou přísahou věrnosti landoverskému trůnu – první, když nikdo jiný nechtěl. Zdálo se mu špatné jen tak zamítnout jejich nabídku, když byli tak ochotní sloužit.</p>
<p>Pomalu se narovnal a díval se, jak se za ním zvedají i jejich oči. „Jdeme do Temného polomu,“ sdělil jim. „Mám v plánu setkat se s Nočním Stínem.“</p>
<p>Nicka a Pijavka se jeden na druhého bezvýrazně podívali a pak přikývli.</p>
<p>„Pak vám můžeme posloužit, Výsosti,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Vskutku můžeme,“ souhlasil Pijavka.</p>
<p>„Byli jsme v Temném polomu při mnoha příležitosech,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Známe dobře ty rokliny,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Vážně?“ Ben se ani nesnažil skrýt své překvapení.</p>
<p>„Ano, Výsosti,“ řekli Nicka a Pijavka společně.</p>
<p>„Čarodějnice si moc nevšímá takových bytostí jako jsme my,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Čarodějnice nás ani nevidí,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Dovedeme vás bezpečně dovnitř, Výsosti,“ nabídl se Nicka.</p>
<p>„A pak vás zase bezpečně vyvedeme ven,“ dodal Pijavka.</p>
<p>Ben natáhl ruku a srdečně potřásl oběma umouněnými tlapkami. „Dohodnuto.“ Zasmál se. Skřítkové zářili. Naklonil se zpět. „Jednu otázku. Proč jste čekali až do teď, než jste se ukázali? Jak dlouho jste se krčili tam v tom keři?“ „Celou noc, Výsosti,“ přiznal Nicka. „Báli jsme se toho psa.“ zašeptal Pijavka. Ben je vzal do tábořiště a oznámil ostatním, že je skřítkové budou doprovázet do Temného polomu. Abernathy byl úplně zděšen a vyjádřil to v dosti jednoznačných výrazech. Jedna věc byla souhlasit se znovupřijetím čaroděje, protože by mohl být případně prospěšný – přestože je otázka, nakolik – ale skřítkové jsou jednoznačně neužiteční. Zavrčel a skřítkové neklidně ustoupili. Koboldi na ně syčeli a dokonce i Vrba se tvářila pochybovačně. Ale Ben byl pevně rozhodnut. Domů skřítci půjdou s nimi.</p>
<p>Krátce po rozbřesku se vydali na cestu. Rychle posnídali stonky a listy modrásků, Questor nechal velký stan zmizet v záblesku světla a oblaku dýmu, čímž skřítky vyděsil k smrti, a pak vyrazili. Cestovali střídavě na jih a na západ, což je vyvedlo z kopcovité krajiny zpátky do lesů a jezer, hraničících se Zeleným Trávníkem. Mozol je vedl a ostatní ho následovali. Časem pršelo a často mžilo – vypadalo to jako závoj studené páry. Údolí bylo nasáklé mraky a mlhou, vytvořil se zvláštní namodralý opar, který se vinul a mísil s korunami stromů a vzdálenými temnými hřebeny hor. V dešti kvetly květiny, což Benovi připadalo podivné. Květy měly pastelové barvy, rozkvétaly jen na několik minut a pak vadly. Questor jim říkal dešťové květiny – čímž dokazoval politováníhodný nedostatek originality. Objevovaly se s deštěm a pak mizely. Kdysi, v lepších časech, kvetly několik hodin i víc. Ale teď jsou stejně jako všechno ostatní v údolí zasaženy nemocí. Magie jim už dávala jen krátký život.</p>
<p>Dopoledne si malá společnost dopřála krátký odpočinek, posadili se vedle studánky zarostlé rákosím a liliemi a cypřišem. Voda měla zelenohnědý nádech a všechno okolo vypadalo nemocně. Mozol vyrazil hledat pitnou vodu. Začalo znovu pršet a všichni se shlukli po dvou či třech pod větvemi stromu. Ben počkal, zachytil Vrbin pohled a odvedl ji stranou, kde mohli být sami.</p>
<p>„Vrbo,“ řekl jemně. Věděl, že to bude těžké. „Přemýšlel jsem o tom, že s námi půjdeš do Temného polomu – a kamkoliv dál se dostaneme. Nemyslím si, že bys měla s námi pokračovat. Myslím, že by ses měla vrátit domů do Elderew.“</p>
<p>Pevně se na něj podívala. „Nechci se vrátit domů, Bene. Chci zůstat s tebou.“</p>
<p>„Já vím. Ale myslím si, že je to pro tebe příliš nebezpečné.“</p>
<p>„Není to pro mě o nic nebezpečnější než pro tebe. Muže se stát, že budeš znovu potřebovat mou pomoc. Zůstanu s tebou.“</p>
<p>„Napíšu dopis tvému otci, ve kterém mu vysvětlím, že jsem si přál, abys se mnou doteď byla, takže s ním nebudeš mít potíže,“ pokračoval. „Později se vrátím a vysvětlím mu to osobně.“</p>
<p>„Nechci jít, Bene,“ řekla znovu.</p>
<p>Zelený nádech její tváře byl ztemnělý stínem cypřiše a Benovi se zdálo, že Vrba je skoro součástí stromu. „Oceňuji tvou ochotu nést stejná rizika jako já,“ řekl, „ale není žádný důvod, proč bys měla jít. Nemohu to dovolit, Vrbo.“</p>
<p>Trochu zaklonila obličej a v jejích zelených očích byl najednou oheň. „Do toho nemáš co mluvit, Bene. To je moje rozhodnutí.“ Odmlčela se a zdálo se, že se dívá skrz něj. „Proč mi neřekneš rovnou, co si myslíš, nejvyšší pane Landoveru.“</p>
<p>Překvapeně její pohled opětoval a pak pomalu pokývl hlavou. „Dobře. Nejsem si jistý, jak to mám říci. Kdybych tě mohl nechat po svém boku a být při tom poctivý k sobě, myslím, že bych to udělal. Ale já nemohu. Nemiluji tě, Vrbo. Možná, že víly se zamilují na první pohled, ale se mnou to tak není. Nevěřím tomu, co ti řekly popínavé rostliny, a znamení, jak se to stane. Nevěřím tomu, že ty a já máme být milenci. Myslím, že ty a já máme být přáteli, a kvůli tomu tě nemohu nechat riskovat život!“</p>
<p>Odmlčel se a cítil, jak ho chytla za ruce a jemně je držela.</p>
<p>„Pořád tomu nerozumíš, že, Bene?“ zašeptala. „Patřím ti, protože se tak má stát. Je to pravda vetkaná do přediva magie země, a přestože to možná nevidíš, stane se to. Cítím k tobě lásku, protože miluji po způsobu víl – na první pohled a příslibem. Nečekám to od tebe. Ale ty mě jednou budeš milovat, Bene. Stane se to.“</p>
<p>„Možná, že ano,“ uznal, svíraje ji pevně za ruce proti své vůli, připadala mu tak žádoucí, že skoro připustil, že muže mít pravdu. „Ale teď tě nemiluji. Jsi to nejkrásnější stvoření, které jsem kdy viděl. Chci tě tak hrozně moc, že proti té žádosti musím tvrdě bojovat.“ Zavrtěl hlavou. „Ale, Vrbo, nevěřím v budoucnost, kterou se zdáš vidět tak jasně. Nepatříš mi! Patříš sama sobě!“</p>
<p>„Nepatřím nikam, nepatřím-li tobě!“ trvala divoce na svém. Její obličej se naklonil blíž. „Máš ze mě strach. Bene? Vidím v tvých očích strach a nerozumím tomu.“</p>
<p>Zhluboka se nadechl. „Byl tu někdo jiný, Vrbo – někdo, kdo mi opravdu náležel a komu jsem náležel já. Jmenovala se Annie. Byla to má žena a já jsem ji velmi miloval. Nebyla na pohled tak krásná jako ty, ale byla hezká a byla… neobyčejná. Zemřela před dvěma lety při nehodě a já… nedokázal jsem na ni zapomenout, ani ji přestat milovat, ani se zamilovat do někoho jiného.“</p>
<p>Zlomil se mu hlas. Nepředstavoval si, že bude tak těžké mluvit o Annii po tak dlouhé době.</p>
<p>„Neřekl jsi mi, čeho se bojíš, Bene,“ naléhala Vrba jemným, ale rozhodným hlasem.</p>
<p>„Nevím, čeho se bojím!“ zavrtěl zmateně hlavou. „Nevím. Myslím, že to je proto, že když Annie zemřela, ztratil jsem i kus sebe sama – něco velmi drahého, a nejsem si jist, jestli to ještě někdy znovu najdu. Někdy si myslím, že už žádné city nemám. Připadá mi, že předstírám…“</p>
<p>Najednou byly v jejích očích slzy, což ho vyděsilo. „Prosím, neplač,“ žádal ji.</p>
<p>Vrba se hořce usmála. „Myslím, že se bojíš nechat se milovat ode mne, protože se od ní tak liším,“ řekla tiše sylfa. „Myslím, že se bojíš, že když, mě budeš milovat, nějakým způsobem ztratíš ji. To bych nechtěla. Chci tebe, jaký jsi byl, jsi a budeš – to všechno jsi ty. Ale nemůžu to mít, protože se mě bojíš.“</p>
<p>Chtěl to popřít, ale pak se zarazil. Měla pravdu, když říkala, že se jí bojí. V duchu viděl, jak tančila o půlnoci na mýtině mezi letitými borovicemi a změnila se ze sylfy na vrbu, zakořenila v zemi, po které tančila její matka. Ta přeměna ho pořád odpuzovala. Nebyla člověk, byla něco víc a něco jiného. Jak by mohl někdy milovat bytost tak odlišnou od Annie…?</p>
<p>Její prsty setřely slzy, které teď stékaly i z jeho očí. „Jsem živa magií a podřízena její moci, Bene. Takový musíš být i ty, a také budeš. Matka země a otec nebe stvořili nás oba a tato země nás spojuje.“ Naklonila se k němu políbila ho na tvář. „Přestaneš se mě bát a jednoho dne mě budeš milovat. Věřím tomu.“ Na své tváři cítil její lehký dech. „Budu čekat, ať to trvá, jak dlouho chce, Bene, neopustím tě – ani kdybys mě prosil, ani kdybys mi to nařídil. Zůstanu s tebou, i kdyby byla rizika desetkrát větší, než jsou nyní, zůstanu, i kdybych pro tebe měla obětovat svůj život!“</p>
<p>Vstala a šelest jejích dlouhých vlasů a roucha porušil dopolední ticho. „Už mě nikdy nežádej, abych tě opustila,“ řekla mu.</p>
<p>Pak rychle odešla. Beze slova za ní hleděl a věděl, že to neudělá.</p>
<p>Malá společnost dorazila k Temnému polomu krátce po poledni. Déšť ustal a den se rozjasnil, přestože mraky zastíraly stále celé nebe. Ve vzduchu byla pořád cítit vlhkost a chlad se přiostřil.</p>
<p>Ben stál se svými společníky na kraji Temného polomu a díval se dolů. Vše kromě okraje údolí bylo zahaleno pokrývkou mlhy. Mlha ležela všude, líně se válela mezi špičkami stromů a skal, které vyčnívaly jako rozeklané kosti z polámané mrtvoly. Na okraji strže a na jejích horních svazích rostly keře, ostružiní a křoví, které mělo zimní nádech a bylo zakrslé. Dole se nic nehýbalo. Nevycházel odtamtud žádný zvuk. Byl to otevřený hrob, který čekal na svého obyvatele.</p>
<p>Ben se neklidné rozhlížel. Byl to děsivý pohled – a ještě děsivější z okraje polomu než ze Zemězraku. Polom byl nestvůrný – rozlezlá, beztvará rokle vyrytá v zemi a ponechaná rozkladu. Pohlédl na trs modrásků, který rostl blízko kraje. Byly začernalé a zvadlé.</p>
<p>„Výsosti, ještě není pozdě znovu zvážit tvé rozhodnutí,“ radil mu tiše Questor, stojící po jeho boku.</p>
<p>Beze slova zavrtěl hlavou. Rozhodnutí už padlo.</p>
<p>„Možná bychom mohli počkat do rána.“ zamumlal Abernathy, dívaje se neklidně na zamračenou oblohu.</p>
<p>Ben podruhé zavrtěl hlavou. „Ne. Už žádné odklady. Jdu teď.“ Otočil se a díval se postupně každému do tváře, když k nim mluvil. „Chci, abyste mě pozorně poslouchali a nechci žádné dohadování. Nicka a Pijavka jdou se mnou jako průvodci. Říkají, že Temný polom znají. Vezmu ještě jednoho z vás. Ostatní počkají tady.“</p>
<p>„Výsosti, ne!“ vykřikl udiveně Questor.</p>
<p>„Ty se chceš svěřit těm… těm kanibalům!“ zuřil Abernathy.</p>
<p>„Třeba budeš potřebovat ochranu!“ pokračoval Questor.</p>
<p>„Je to šílenství jít sám!“ dokončil Abernathy.</p>
<p>Koboldi syčeli a odhalovali zuby v jednoznačném nesouhlasu. Domů skřítci se třásli a ustupovali hádce, čaroděj a písař se s ním přeli, oba najednou. Jedině Vrba nic neříkala a dívala se na něj tak tvrdě, že to cítil.</p>
<p>Zdvihl ruce, aby je uklidnil. „Dost už! Řekl jsem, že nechci žádné dohadování, a myslím to vážně! Vím, co dělám. Pečlivě jsem to promyslel. Nebudeme opakovat, co se stalo v Melchoru. Kdybych se nevrátil zpět včas, chci, aby mě měl kdo osvobodit.“</p>
<p>„Tou dobou už může být příliš pozdě, Výsosti,“ stroze zdůraznil Abernathy.</p>
<p>„Řekl jsi, že s sebou vezmeš ještě někoho, Výsosti,“ rychle ho přerušil Questor. „Předpokládám, že máš na mysli mě. Mohl bys potřebovat mou magii.“</p>
<p>„To bych skutečně mohl, Questore,“ souhlasil, „ale nebudu, pokud nepřijdu u Nočního Stínu do nesnází a nebudu potřebovat vytáhnout kaštany z ohně. Zůstaneš tady s Abernathym a s koboldy. Beru s sebou Vrbu.“ Sylfin tvrdý pohled se změnil v překvapený. „Vezmeš s sebou tu dívku?“ vykřikl Questor. „Ale jakou ti může nabídnout ochranu?“</p>
<p>„Žádnou.“ Ben zkoumavě sledoval její oči. „Nehledám ochranu. Hledám společné zázemí. Nechci, aby si čarodějnice myslela, že landoverský král potřebuje ochranu, a to by si asi pomyslela, kdybych k ní sestoupil s tebou. Vrba takovou hrozbu neznamená. Vrba je víla stejně jako jí bývala čarodějnice. Mají společný původ, a já a Vrba bychom společně možná mohli najít nějaký způsob, jak si zajistit její podporu.“</p>
<p>„Ty čarodějnici neznáš, Výsosti!“ trval na svém úporně Questor.</p>
<p>„To tedy rozhodně ne!“ souhlasil Abernathy. Vrba k němu přistoupila a vzala ho jemně za paži. „Mohou mít pravdu, Bene. Noční Stín ti nenabídne jen tak pomoc jenom kvůli mně. Nestará se o lidi z jezerního kraje stejně jako o lidi z Ryzího Stříbra. Nestará se o nikoho. To je velice nebezpečné.“</p>
<p>Všiml si, že nenabídla, že zůstane tady. Už si sundala boty a plášť a postavila se vedle něj, bosá, v krátkých kalhotách a košili bez rukávu. „Vím,“ odpověděl jí. „Proto tu Questor, Abernathy a koboldi zůstanou – aby nás mohli zachránit, kdybychom se nevrátili. Když půjdeme všichni, riskujeme, že padneme do jedné pasti. Ale když ti silnější zůstanou vzadu, šance na záchranu se zvětší.“ Pohlédl na ostatní. „Rozumíte tomu?“</p>
<p>Ozvalo se všeobecné souhlasné mručení. „Při vší úctě namítám, že celý tento nápad je nebezpečný a nerozumný, Výsosti,“ prohlásil Abernathy.</p>
<p>„Raději bych byl s tebou, abych ti mohl poradit,“ přemlouval ho Questor.</p>
<p>Ben trpělivě přikývl. „Respektuji tvé pocity, ale už jsem se rozhodl. Ať už tam dole čekají jakákoliv rizika, nechci, aby je se mnou sdílel někdo, kdo nemusí. Kdybych to mohl provést sám, aniž bych někoho ohrozil, udělal bych to. Bohužel to nejde.“</p>
<p>„To po tobě nikdo nikdy nežádal, Výsosti,“ odvětil tiše Questor.</p>
<p>Ben se mu podíval do očí. „Vím. Nemohl bych najít lepší přátele, než jste vy.“ Odmlčel se. „Ale tady to vše končí, Questore. Udělal jsi pro mě vše, co jsi mohl. Čas a možnosti ubíhají. Musím něco udělat, chci-li zůstat landoverským králem. Mám zodpovědnost – k vám, k zemi a k sobě.“</p>
<p>Questor neříkal nic. Ben pohlédl krátce na ostatní. Nikdo nepromluvil. Potlačil chlad, který jím najednou projel.</p>
<p>„Jdeme,“ nařídil Nickovi a Pijavkovi.</p>
<p>Společně vyrazili dolů do strže.<strong>Noční stín</strong></p>
<p>Bylo to jako vstoupit do bazénu plného černé, zkažené vody. Jako na přivítanou se zvedla mlha a vinula se nedočkavě kolem jejich bot. Vyšplhala po jejich stehnech k pasu a obtočila se kolem. Dosáhla až k ramenům a pokryla i krk. Za chvíli v ní byli ponořeni celí. Ben musel potlačit náhlou touhu zadržet dech ve snaze vyhnout se zadušení.</p>
<p>Uchopil pevně Vrbu za ruku.</p>
<p>Mlha byla neprůhlednou stěnou, uzavírající se kolem nich jako přikrývka, která je měla zadusit. Lepila se jim na kůži s vlhkou neodbytností, její dotyk byl jako svrbění, kterému škrábání nepomáhalo. Pach rozkládajícího se dřeva a země plnil vzduch, prostupoval mlhu a dával jí zdání jedovaté kapaliny rozlité po kůži. Vycházelo z ní nepříjemné horko, jako by bylo uprostřed šera uvězněno něco obrovského a potilo se hrůzou, že jeho životodárnou krev něco postupně vysává.</p>
<p>Ben zjistil, že ta hrůza je jeho vlastní, a rozhodl se s ní bojovat. Podpaždí a záda jeho tuniky byla mokrá a jeho dech přerývaný. Ještě nikdy se tak nebál. Bylo to horší, než když si pro něj v časovém průchodu přišel Cejch. Horší než setkání s drakem. Byl to strach z něčeho, co cítil, ale neviděl. Jeho nohy si automaticky hledaly cestu po zarostlém svahu, stěží si uvědomoval jejich pohyb. Viděl zavalité postavy gnómů několik metrů před sebou, jak zarputile postupovali dopředu. Viděl Vrbu vedle sebe, její postava se zelenou kůží působila dojmem ducha, a hřívy na její hlavě, na lýtkách a na předloktí za ní vlály, jako by s nimi pohybovala mlha. Viděl křoví a kamení kolem sebe a stromy a hory někde daleko před sebou. Viděl to, ale byl k tomu slepý. Jeho pozornost přitahovalo to, co neviděl, jen cítil. Zdálo se, jako by náhle ze všeho nejlépe viděl to, co bylo skryto.</p>
<p>Jeho volná ruka našla medailon pod tunikou a přes látku ho pevně stiskla.</p>
<p>Minuty se vlekly, jak jejich čtyřčlenná skupina tápala vpřed oparem, s očima bezvýsledně pátrajícíma. Potom svah přešel v rovinu, mlha zřídla a křoviska vystřídal les s podrostem. Dostali se na plošinu několik metrů nad úrovní dna rokliny. Ben zamrkal. Náhle opět viděl. Stromy se před ním rozprostíraly jako změť kmenů, větví a divokého vína, a z jejich středu stoupaly k nebi hřebeny, po nichž vířila mlha. Okraj rokliny zmizel. Všechno za ním bylo pryč.</p>
<p>Ben se protlačil kolem gnómů k malému výběžku svahu a zadíval se do divočiny. Dech mu zadrhával v hrdle.</p>
<p>„Ó bože!“ zašeptal.</p>
<p>Roklina se rozkládala tak daleko, jak mohl vidět – dále, než bylo myslitelné. Temný polom se rozrostl v něco tak rozsáhlého, že už se to nemohlo mezi okraje vejít. Temný polom se rozrostl do velikosti Landoveru!</p>
<p>„Vrbo!“ zašeptal naléhavě.</p>
<p>V okamžiku stála vedle něj. Ukázal do dálky na les, na rozsáhlý, nekonečný lán lesa, a v očích měl děs, jak se snažil porozumět tomu, co viděl. Porozuměla ihned. Její ruka uchopila jeho a stiskla ji. „To je jenom iluze, Bene.“ Řekla rychle. „To co vidíš, tam ve skutečnosti není. To jen pracuje magie Nočního Stínu. Odrazila tisíckrát obraz rokliny, aby nás zastrašila.“</p>
<p>Ben se znovu podíval. Neviděl žádný rozdíl, ale přikývl,</p>
<p>jako kdyby viděl. „Jasně – jen kouzelný trik, jak nás odstrašit.“ Zhluboka se nadechl. Zase se uklidnil. „Chceš něco vědět, Vrbo? Docela pěkně to funguje.“ Rychle se na ní usmál. „Jak to, že tě to neoklamalo?“ Zasmála se šibalsky. „Víla ve mně takové podvůdky vycítí.“</p>
<p>Pokračovali ve svém sestupu ke dnu rokliny. Nicka a Pijavka se iluzí nezdáli být znepokojeni. Bylo to pravděpodobně proto, že jejich zrak byl tak ubohý, že si nebyli iluze vůbec vědomi, rozhodl Ben. Někdy je nevědomost štěstím.</p>
<p>Dosáhli dna kotliny a zastavili se. Změť divočiny vypala, jako by šla do nekonečna. Sukovité kmeny a větve se kroutily jako pavučiny proti stropu z mlhy, popínavé rostliny se plazily jako hadi a křoví dusilo samo sebe v divokých propletencích. Zem byla mokrá a poddajná. Nicka a Pijavka čichali chvíli vzduch a potom vyrazili vpřed. Ben a Vrba je následovali. Prodírali se divočinou, nalézajíce stezky tam, kde to vypadalo, že žádné být nemohou. Stěna rokliny zmizela a džungle se kolem nich uzavřela. Byl tu tajuplný klid. Neviděli ani neslyšeli jedinou živou bytost. Neozývala se žádná zvěř, neletěl žádný pták, nebzučel žádný hmyz. Světlo bylo mdlé a sluneční svit ztlumený oblaky mlhy do šedivého závoje. Stíny ležely na všem. Vy – volávalo to dojem, že byli polknuti vcelku zaživa. Zdálo se, že se ocitli v pasti.</p>
<p>Nedošli daleko, když narazili na ještěry.</p>
<p>Byli na břehu hluboké strže a chystali se dolů, když</p>
<p>Ben spatřil pohyb na dně. Rychle ostatní zastavil a opatrně pohlížel do stínů. Na dně strže po sobě lezly tucty ještěrů, šupinaté, nazelenalé tělo klouzalo jedno přes druhé, jejich ohavné jazyky šlehaly v zamlženém vzduchu. Byli všech velikostí, někteří velcí jako aligátoři, jiní malí jako žáby. Blokovali jakoukoli cestu vpřed.</p>
<p>Vrba uchopila Bena za ruku a usmála se. „Další iluze, Bene,“ ujistila ho.</p>
<p>„Tudy, Výsosti,“ poradil Nicka.</p>
<p>„Pojďte, Výsosti,“ pobídl Pijavka.</p>
<p>Slezli do díry a ještěři zmizeli. Ben se zase potil a přál si, aby se necítil tak pošetile.</p>
<p>Čekali je další iluze a Bena pokaždé ošálily. Viděl obrovský spálený strom, na kterém viseli obří netopýři. Byl tam potok plný ryb podobných piraňám. A nejhorší ze všeho, mýtina, na které ne zcela lidské končetiny vyčuhovaly z rozpukané země a prsty s drápy chňapaly po všem, co chtělo jít kolem nich. Pokaždé ho Vrba a skřítci vedli odhodlaně vpřed a nebezpečí zmizelo.</p>
<p>Uplynula víc než hodina, když došli k bažině. Bylo po poledni. Rozlehlá mokřina s rákosím a tekoucím pískem sahala, kam až dohlédli. Z bažiny se zdvihala pára a písek bublal, jako by byl napájen plyny z hloubi země.</p>
<p>Ben pohlédl na Vrbu. „Iluze?“ zeptal se, už připraven na odpověď, kterou obdrží.</p>
<p>Ale tentokrát zavrtěla hlavou. „Ne, ta bažina je skutečná.“</p>
<p>Skřítci opět čichali vzduch. Ben pohlédl přes bažinu. Na větvi mrtvého stromu uprostřed bažiny seděla vrána, velký, ošklivý pták s bílým proužkem jako hřebínkem na hlavě. Upřeně je pozoroval svýma drobnýma, tmavýma očkama, a hlavu měl přemýšlivě vztyčenou.</p>
<p>Ben se ohlédl. „Co teď?“ zeptal se ostatních.</p>
<p>„Dál je stezka, Výsosti,“ odpověděl Nicka.</p>
<p>„Stezka přes mokřiny,“ souhlasil Pijavka.</p>
<p>Odkolébali se kousek dál podél okraje bažiny a čenichali ve vzduchu s fretčími tvářemi obrácenými vzhůru. Ben a Vrba je pomalu sledovali. O třicet metrů dál skřítkové zahnuli do bažin a začali přecházet. Bažina vypadala úplně stejně jako všude jinde, ale zem byla dostatečně pevná, aby je udržela, takže za pár minut byli bezpečně na druhé straně bažiny. Ben se ohlédl na vránu. Stále ho pozorovala.</p>
<p>„Hlavně nepanikařit,“ zamumlal si pro sebe.</p>
<p>Pokračovali džunglí. Ušli jenom kousek, když Nicka a Pijavka začali jevit známky rozrušení. Ben se rychle protlačil dopředu a zjistil, že skřítci objevili hnízdo lesních myší a vyhnali je ven. Nicka vklouzl po břiše do křoví, tiše se jím proplazil a vynořil se s jednou z těch nešťastnic pevně v ruce. Odkousl jí hlavu a zbytek podal Pijavkovi. Ben se ušklíbl, kopl Pijavku do zadku a rozzlobeně jim oběma rozkázal pokračovat. Ale vzpomínka na bezhlavou myš mu zůstala v hlavě.</p>
<p>Na myš zapomněl, když se vynořili proti stěně z ostružiní. Ostružiny se zvedaly dobré čtyři metry do vzduchu, proplétaly se stromy a lesními popínavými rostlinami a roztahovaly se do dálky. Opět Ben pohlédl na Vrbu.</p>
<p>„Ostružiny jsou taky pravé.“ oznámila.</p>
<p>Nicka a Pijavka zkontrolovali vzduch, prošli se sem a tam podél stěny a zatočili doprava. Ušli asi padesát metrů, když Ben spatřil vránu. Seděla na větvi rovnou nad místem, kde stáli, a upřeně je pozorovala. Ostré oči byly zaměřeny rovnou na Bena. Na okamžik na ni pohlédl a byl ochoten přísahat, že mrkla.</p>
<p>„Tudy, Výsosti,“ zavolal Nicka.</p>
<p>„Průchod, Výsosti,“ oznámil Pijavka.</p>
<p>Skřítkové se protlačili ostružinami, jako kdyby neexistovaly, a Ben s Vrbou šli za nimi. Ostružiny se snadno rozhrnovaly. Ben se na druhé straně narovnal a vzhlédl. Vrána zmizela.</p>
<p>Viděl vránu ještě několikrát, seděla na větvích nebo na kládách a nehnutě je pozorovala stejným tajnůstkářským zrakem. Nikdy ji neviděl letět ani krákat. Jednou se zeptal Vrby, vidí-li ji také – nebyl si jist, není-li to opět jen iluze. Řekla, že ji také vidí, ale že nemá tušení, co tam dělá.</p>
<p>„Zdá se to být jediný pták tady.“ podotkl Ben pochybovačně.</p>
<p>Přikývla. „Možná patří Nočnímu Stínu.“</p>
<p>Nebyla to uklidňující myšlenka, ale Ben s tím nemohl nic dělat a tak celou věc vyhnal z hlavy. Džungle začala ustupovat, stromy a plazivé rostliny uvolňovaly místo mýtinám, na kterých se držely jako přivázané obláčky mlhy. Před nimi se rozjasňovalo, náznak toho, že tam džungle končí. Ale nebyla tam žádná stěna rokliny, ačkoliv by měla být, a Temný polom pokračoval stále dál do nekonečna, jako se jim to zdálo již předtím.</p>
<p>„Dokážete říct, kde jsme, nebo jak daleko jsme už došli?“ zeptal se ostatních, ale ti beze slov potřásli hlavou.</p>
<p>Potom náhle džungle skončila a čtyři společníci se ocitli před pevností, proti které bylo vše, co Ben doposud spatřil nebo co si dovedl představit, jako pro trpaslíky. Hrad se před nimi tyčil jako hora, jeho věže stoupaly do mraku a mlhy, takže přestávaly být vidět, jeho hradby se táhly na míle do dálky ke vzdálenému obzoru. Vížky, opevnění, ochozy a náspy byly sestaveny do oslňujících geometrických figur, a vše bylo tak obrovské, že by mohlo uvnitř své kamenné skořápky uzavřít celé město. Hrad stál na rozlehlé plošině a džungle sahala až těsně k hradbám. Kameny vysypaná cesta vedla od místa, na němž stáli, k otevřeným branám hradu.</p>
<p>Ben se na hrad díval nevěřícíma očima. Nic nemůže být tak velké, napovídaly mu jeho instinkty. Nic nemůže mít tak obrovské rozměry. Musí to být iluze – magický trik, jako když viděl roklinu a věci, které potkali…</p>
<p>„Co je to za místo, Vrbo?“ vyhrkl, přerušuje své uvahy, v jeho hlase byla patrná nedůvěra a strach, který cítil.</p>
<p>„Nevím, Bene.“ Stála vedle něj, se zrakem také upřeným na tu obludnost. Pomalu potřásla hlavou. „Nerozumím tomu. Není to iluze, Bene – a přesto je. Působí tu magie, ale magie je příčinou jenom části toho, co vidíme.“</p>
<p>Domů skřítci byli také zmateni. Šourali se nervózně kolem, jejich fretčí tváře se poohlížely kolem, aby zachytili pach, na který by se mohli spolehnout. Nepodařilo se jim to a začali tiše něco mumlat.</p>
<p>Ben odvrátil zrak od hradu a rozhlédl se pečlivě kolem ve snaze najít něco, co by ho přivedlo k jeho původu a účelu. Nejdřív neviděl nic, kromě džungle a mlhy.</p>
<p>Potom spatřil vránu.</p>
<p>Byla usazena na větvi stromu několik desítek metrů od nich, křídla pečlivě složená, oči upřené na něj. Byla to stejná vrána – lesklá černá brka s bílým hřebínkem. Ben z ní nemohl spustit oči. Nevěděl proč, ale byl si jistý, že ta vrána věděla vše o tom, co se tu dělo. Naštvalo ho, že tam ten pták tak klidně sedí, jako by čekal, co udělají dál.</p>
<p>„Pojďte,“ řekl ostatním a vykročil po cestě.</p>
<p>Šli opatrně vpřed a hrad se rýsoval ostřeji. Nezachvěl se, ani nezmizel, jak Ben očekával, že by mohl. Místo toho začal vypadat zlověstně a ponuře, jak větrem oprýskané kameny získávaly na detailu a zvuk větní hvízdajícího mezi věžemi a valy získával na hlasitosti. Ben šel teď první, Vrba o krok za ním. Skřítci ustoupili dozadu a přidržovali se Benových kalhot, jejich bojácné tváře vykukovaly zpoza jeho nohavic. Na cestě šustilo listí a větvičky, teplo džungle se změnilo v chlad.</p>
<p>Vchod do hradu byl před nimi rozevřen dokořán jako černá díra s ocelovými zuby. Stíny pokrývaly všechno za ní jako neproniknutelný rubáš. Ben u brány zpomalil a nahlédl opatrně dovnitř. Rozpoznal jenom cosi, o čem soudil, že je to nádvoří s několika rozházenými lavicemi a stoly, několika načerněnými sloupy a s větrem ošlehaným trůnem pokrytým prachem a pavučinami. Nic víc neviděl.</p>
<p>Znovu postoupil vpřed a ostatní ho následovali. Prošli pod stínem padací mříže a vešli na nádvoří. Bylo velké, neudržované a prázdné. Jejich kroky se dutě rozléhaly tichem.</p>
<p>Ben přešel jeho polovinu, když spatřil vránu. Nějak se tam dostala před nimi. Seděla na trůně, oči upřené přímo na něj. Zpomalil a zastavil se.</p>
<p>Vraní oči zamrkaly a náhle se změnily v krvavě červené.</p>
<p>„Noční Stín!“ varovně zašeptala Vrba.</p>
<p>Vrána se začala měnit. Vypadala, že v šeru roste a třpytí se karmínovým světlem, její stín na trůnu rostl jako strašidlo puštěné na svobodu. Načerněné sloupky začaly hořet a světlo vytrysklo do temnoty. Domů skřítci zalapali v úleku po dechu, vyrazili z brány ven a zmizeli. Vrba stála vedle Bena a držela ho za ruku tak silně, jako by to byla záchranná šňůra chránící ji před utopením. Ben sledoval, jak se vrána proměňuje v něco ještě tmavšího, a najednou se začal bát, že udělal obrovskou chybu.</p>
<p>Potom karmínová aura odumřela a zůstalo jen světlo ohňů hořících na kovových podpěrách. Vrána zmizela. Na polorozpadlém trůně seděla čarodějnice Noční Stín.</p>
<p>„Vítej v Temném polomu, velký a mocný pane,“ přivítala ho, její hlas stěží víc než sykot.</p>
<p>Nebyla taková, jakou Ben očekával. Nevypadala vůbec jako čarodějnice – i když ho ani na okamžik nenapadlo, že by jí nebyla. Byla vysoká a měla ostře řezané rysy, její kůže byla bílá a hladká, její vlasy měly havraní barvu kromě jednoho bílého pramene uprostřed. Nebyla ani stará ani mladá, ale někde mezi tím. Její rysy měly nestárnoucí vzhled, podobně jako mramorová socha připomínající umělcův výtvor, který má přežít celé lidstvo. Ben nevěděl, který umělec čarodějnici stvořil, jestli bůh nebo ďábel, ale do díla byla vložena určitá myšlenka. Noční Stín byla ohromující žena.</p>
<p>Postavila se a černá róba splývala kolem celé její vysoké postavy. Sestoupila s trůnu a zastavila se čtyři metry před Benem a Vrbou. „Prokazuješ víc odhodlání, než bych očekávala od uchazeče o trůn. Magie tě neleká tak, jak by měla. Je to proto, že jsi tak hloupý nebo jenom bezstarostný?“</p>
<p>Benova mysl uháněla jako o závod. „Je to proto, že jsem rozhodnutý,“ odpověděl. „Nepřišel jsem do Temného polomu proto, abych se nechal zastrašit.“</p>
<p>„Možná tvoje škoda,“ zašeptala, a vypadalo to, že se barva jejích očí změnila z karmínové na zelenou. „Nikdy jsem neměla ráda krále Landoveru, a tebe nemám ráda o nic víc. Nic pro mne neznamená, že jsi z jiného světa, a nezajímá mě, proč jsi sem přišel. Jestli po mě něco chceš, jsi blázen. Nemám nic, co bych chtěla dát.“</p>
<p>Benovi se potily ruce. Tohle nezačínalo vůbec dobře. „A co když mám něco, co bych já chtěl dát tobě?“</p>
<p>Noční Stín se zasmála, její vlasy se třpytily, jak se její tělo roztřáslo. „Ty bys dal něco mě? Landoverská Výsost by dala něco čarodějce z Temného polomu?“ Smích ustal. „Jsi přece jen hlupák. Nemáš nic, co bych chtěla.“</p>
<p>„Možná se mýlíš. Možná mám.“</p>
<p>Čekal a neřekl nic víc. Noční Stín přistoupila blíže, její strašidelná tvář se sklonila k Benovi, její ostré rysy byly napnuté na lícních kostech. „Znám tě, falešný králi,“ řekla. „Sledovala jsem tvou cestu ze Zeleného Trávníku do jezerního kraje, do Melchoru a nakonec sem. Vím, že ti jde o přísahu věrnosti lidí z údolí, a neřídíš víc než popletenou věrnost této dívky, toho šarlatána Questora Thewse, jednoho psa, dva koboldy a ty žalostné skřítky. Vlastníš medailon, ale neovládáš magii. Paladin tě neposlouchá. Cejch tě pronásleduje. Jsi krok od toho stát se včerejší vzpomínkou!“</p>
<p>Vypínala se nad ním, byla o hlavu vyšší, její tmavá postava se nad ním tyčila jako přízrak smrti. „Co mi můžeš nabídnout, falešný králi?“</p>
<p>Ben postoupil o krok před Vrbu. „Ochranu.“</p>
<p>Čarodějka na něj beze slova upírala zrak. Ben se jí upřeně díval do očí a snažil se jí donutit poodstoupit prostou silou vůle, protože ho blízkost jejího těla dusila. Ale Noční Stín se ani nepohnula.</p>
<p>„Jsem král Landoveru, Noční Stíne, a mám v úmyslu jím zůstat,“ řekl najednou. „Nejsem falešný král, jak si o mně myslíš, a nejsem hlupák. Možná nejsem z tohoto světa a možná o něm ještě nevím vše, co bych měl. Ale vím dost, abych rozpoznal jeho problémy. Landover mě potřebuje. Ty mě potřebuješ. Ztratíš-li mě, riskuješ, že ztratíš sama sebe.“</p>
<p>Noční stín na něj upřeně dívala, jako kdyby se zbláznil, potom se podívala na Vrbu, jako by se chtěla přesvědčit, myslí-li si sylfa totéž nebo ne. Její oči se zatřpytily, když ho znovu vyhledaly. „Jaké na mě číhá nebezpečí?“</p>
<p>Ben teď získal její pozornost. Zhluboka se nadechl. „Magie uniká ze země, Noční Stíne. Magie upadá. Upadá, protože zde není král, a král by tu měl být. Všechno se rozpadá a jed se zažírá hlouběji. Vidím, že se to děje, a znám důvod. Potřebuješ mě. Cejch si činí nárok na tuto zemi a dříve nebo později ji získá. Démon tě nebude tolerovat. Vyžene tě. Nebude trpět sílu větší než má sám.“</p>
<p>„Cejch se mnou nebude soupeřit!“ ušklíbla se a v jejích očích byl vztek.</p>
<p>„Teď ještě ne,“ pokračoval Ben rychle. „Ne v Temném polomu. Ale co se stane, když, se ze zbytku země stane prázdná skořápka a zbude jenom Temný polom? Budeš úplně sama. Cejch bude mít všechno. Potom bude mít dostatek síly tě vyzvat!“</p>
<p>Jenom hádal, ale něco v očích čarodějky mu řeklo, že hádal správně. Noční Stín se narovnala, její černá postava se zvedla proti šeru. „A ty věříš, že mě můžeš ochránit?“</p>
<p>„Věřím. Pokud mi lidé z údolí složí přísahu věrnosti. Cejch nebude tolik pospíchat s výzvou. Nemůže se postavit nám všem. Nemyslím ani, že se o to pokusí. A pokud složíš přísahu první, ostatní budou muset následovat. Jsi ta nejmocnější, Noční Stíne, tvá magie je nejsilnější. Poskytneš-li mi své spojenectví, ostatní budou následovat. Nic víc od tebe nežádám. Na oplátku slibuji, že rokliny budou patřit jen tobě – navždy. Nikdo tě tu nebude obtěžovat. Nikdy.“</p>
<p>Skoro se usmála. „Nenabízíš nic, co bych už neměla. Nepotřebuji, aby ses postavil Cejchovi. Mohu to učinit, kdykoliv se rozhodnu. Mohu k sobě zavolat ostatní, a oni přijdou, protože se bojí!“</p>
<p>Ach jo, pomyslel si Ben. „Nepřijdou, Noční Stíne. Schovají se, utečou, nebo s tebou budou bojovat. Nedovolí ti, abys je vedla tak, jak bych je mohl vést já.“</p>
<p>„Jezerní kraj tě nikdy nepřijme, Noční Stíne,“ zašeptala Vrba souhlasně.</p>
<p>Čarodějnice svraštila čelo. „To jsou slova dcery Pána řek,“ ušklíbla se. „Ale zapomínáš, s kým máš co do činění, sylfo. Moje magie by způsobila desetkrát tolik onemocnění, než by stihl tvůj otec vyléčit – a rychleji než tohle!“</p>
<p>Její ruka vystřelila, uchopila Vrbu za zápěstí, a Vrbina ruka zčernala a ochabla. Vrba vykřikla a Ben jí ruku trhnutím osvobodil. Ruka se okamžitě vrátila do původního stavu, nemoc zmizela. Vrba zrudla a zlost jí vehnala slzy do očí. Ben se otočil na čarodějnici.</p>
<p>„Uchop mne, jak jsi uchopila ji!“ vyzval ji a jeho ruka se sevřela kolem medailonu.</p>
<p>Noční Stín ten pohyb spatřila a poodstoupila. Její oči se zastřely. „Nevyhrožuj mi, loutkový králi!“ varovala ho temně.</p>
<p>Ben zůstal nepohnut. Byl nyní rozzloben stejně jako ona. „Ani ty mně, nebo těm, kdo jsou mými přáteli, čarodějnice,“ odvětil. Noční stín vypadala, jako by se stáhla do svých rób. Její ostrá tvář se sklonila do černých vlasů, jedna její ruka se zvedla a ukázala na Bena. „Uznávám tvoje odhodlání, falešný králi. Uznávám tvou dávku odvahy. Ale svou přísahu ti nezaručuji. Chceš-li ji získat, musíš nejdříve dokázat, že si zasloužíš. Jsi-li slabší než Cejch, spojila bych se s tebou ke své vlastní škodě. Mohla bych se stejně dobře spolčit s démonem a spoutat ho kouzly, která by nemohl zlámat. Ne, nebudu s tebou riskovat, dokud nezjistím, jakými silami vládneš.“</p>
<p>Ben poznal, že má problém. Noční Stín o něm rozhodla, a své rozhodnutí asi nebude chtít změnit. Jeho mysl horečně pracovala. Temnota hradu a prázdnota místností se na něj zdála těžce doléhat. Noční Stín byla jeho poslední šancí, nemohl si dovolit ji ztratit. Cítil, jak ho naděje opouští, a bojoval, aby si ji udržel.</p>
<p>„Potřebujeme jeden druhého, Noční Stíne,“ namítal, hledaje cestu ven. „Jak tě mohu přesvědčit, že mám dostatečnou sílu, abych byl králem?“</p>
<p>Vypadalo to, že se nad tím čarodějka na okamžik zamyslela, její tvář se opět ztratila ve vlasech. Potom pomalu vzhlédla. Na jejích rtech byl nepříjemný úsměv. „Možná potřebujeme jeden druhého – možná je něco, co by nám oběma pomohlo. Co kdybych ti řekla, že existuje kouzlo, které by mohlo Zelený Trávník zbavit draka?“</p>
<p>Ben se zamračil. „Straba?“</p>
<p>„Straba.“ Úsměv na jejích rtech ustrnul. „Existuje takové kouzlo – kouzlo, které tě učiní pánem draka, kouzlo, které ti dovolí rozhodovat o všem, co udělá. Použiješ ho a udělá vše, co řekneš. Můžeš ho poslat pryč ze Zeleného Trávníku a pánové pak budou muset složit přísahu.“</p>
<p>„Takže o tom také víš,“ uvažoval Ben snaže se získat čas. Pozorně studoval bledou tvář. „Proč bys souhlasila s tím, že mi to kouzlo dáš, Noční Stíne? Už jsi ukázala, co si o mně myslíš.“</p>
<p>Čarodějnice se usmála jako vlk, který si prohlíží oběd. „Neřekla jsem nic o tom, že bych ti to kouzlo dala, falešný Králi. Řekla jsem, že bych ti o něm pověděla. Já ho nevlastním. Musíš ho získat z místa, kde je ukryto, a přinést mi ho. Potom se o něj rozdělíme, ty a já. Přines ho a já uvěřím tvé síle a uznám tě za krále. Přines ho a budeš mít naději do budoucnosti.“</p>
<p>„Bene…“ začala Vrba, náznak výstrahy v jejím hlase.</p>
<p>Ben jí umlčel zavrtěním hlavou. Už se rozhodl. „Kde se dá to kouzlo najít?“ zeptal se Nočního Stínu.</p>
<p>„Dá se najít v mlhách.“ odpověděla jemně. „Je k nalezení ve světě víl.“</p>
<p>Vrba chytila Bena za ruku. „Ne, Bene!“ vykřikla.</p>
<p>„Kouzlo se jmenuje prach Io,“ pokračovala Noční Stín, ignorujíc dívku. „Roste na keři barvy půlnoční modré se stříbrnými listy. Roste v luscích o velikosti mé pěsti.“ Zaťala ruku před Benovým obličejem. „Přines dvě tobolky – jednu pro mě, jednu pro sebe. Prach z jediného lusku ti dá dost síly, abys ovládl draka!“</p>
<p>„Bene, do světa víl nemůžeš jít!“ Vrba byla zoufalá. Obrátila se na čarodějku. „Proč si tam nedojdeš sama, Noční Stíne? Proč posíláš Bena Holidaye a nejdeš sama?“</p>
<p>Noční Stín na ni pohlédla s opovržením. „Napomíná mě jedna z těch, jejichž lid opustil kvůli tomuto údolí svět víl, i když měli na výběr, zdali zůstanou? Moc rychle zapomínáš, sylfo. Nemohu se vrátit do světa víl. Byla jsem z něj vyloučena a mám návrat zapovězen. Půjdu-li tam, je to pro mě jistá smrt.“ Chladně se usmála na Bena. „Ale možná, že tenhle bude mít větší štěstí než já. On aspoň nemá zapovězený vstup.“</p>
<p>Vrba otočila Bena tak, že se díval na ní. „Nemůžeš jít, Bene. Byla by to tvoje smrt. Nikdo nemůže vstoupit do světa víl, kdo tam není narozen a kdo jím není živen. Poslouchej mne! Moji lidé ten svět opustili, protože je takový, jaký je – je to svět, ve kterém je realitou projekce emocí a myšlenek, abstrakcí a představ. Nebyla tam žádná realita kromě nás samotných a žádná pevná pravda kromě nás samotných! Bene, nemůžeš přežít v takovém prostředí. Vyžaduje to schopnosti a zkušenosti, které nemáš. Zničí tě to!“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Možná, že ne. Možná jsem schopnější, než, myslíš.“</p>
<p>Zaleskly se jí slzy v očích. „Ne, Bene, zničí tě to,“ opakovala monotónně.</p>
<p>Divokost jejího hlasu i tváře děsila. Ben se jí díval upřeně do očí a zatvrdil se proti prosbě, která se v nich odrážela. Zvolna ji přitáhl k sobě. „Musím jít, Vrbo,“ zašeptal tak, aby ho slyšela jen ona. „Nemám na výběr!“</p>
<p>„Ona tě podvádí, Bene!“ zašeptala Vrba, s tváří přitisknutou k jeho tváři. „Teď už vím, čím je ten hrad tady! Je to magická projekce proti stěně mlh! Projdi jím dostatečně daleko a ocitneš se ve světě víl. Bene, ona si tenhle úskok předem připravila! Věděla, že k ní jdeš, a věděla proč! Věděla to celou dobu!“</p>
<p>Ben přitakal a jemně ji odstrčil. „To na tom ale nic nemění, Vrbo. Stejně musím jít. Ale budu si dávat pozor, slibuji.“ Beze slova potřásla hlavou a slzy jí tekly po tváři. Zaváhal, ale pak se sklonil a políbil ji jemně na ústa. „Já se vrátím.“</p>
<p>Vypadalo to, že se opět vzpamatovala. „Půjdeš-li, půjdu také.“</p>
<p>„Půjde sám,“ přerušila je chladně Noční Stín s nehybnou tváří. „Nechci, aby mu pomáhal jakýkoliv tvor zrozený v světě víl. Nechci, aby mu někdo překážel. Chci zjistit, zda má falešný král skutečně sílu, o které tvrdí, že ji má. Přinese-li mi lusky prachu Io, budu mít důkaz.“</p>
<p>„Musím jít,“ trvala na svém Vrba, vrtíc pomalu hlavou. „Patřím mu.“</p>
<p>„Ne,“ řekl jemně Ben. Snažil se najít ta pravá slova. „Patříš Landoveru. Vrbo – a já ještě ne. Možná nikdy nebudu. Musím nejdříve patřit zemi, než budu moci vůbec pomyslet na to, abych patřil jejímu lidu. Ještě jsem si to právo nezasloužil, Vrbo – a to musím.“ Jeho úsměv byl upjatý. „Počkej na mě tady. Vrátím se pro tebe.“</p>
<p>„Bene…“</p>
<p>„Vrátím se,“ trval na svém.</p>
<p>Odstoupil a otočil se zpět k Nočnímu Stínu. Cítil se prázdný a bezradný, jako malý kousek života vypuštěný do moře trosek a vanoucích větrů. Poprvé od svého příchodu do Landoveru měl jít někam sám a byl skoro nerozumně vystrašen.</p>
<p>„Kam mám jít?“ zeptal se Nočního Stínu a snažil se, aby jeho hlas zněl klidně.</p>
<p>„Jdi tou chodbou – tam.“ Ukázala za sebe a v potemnělé chodbě, ve které se převalovala mlha, jako by byla živá, vzplály pochodně. „Na konci najdeš dveře. Svět víl je za nimi.“</p>
<p>Ben přikývl a prošel beze slova kolem ní. Jeho mysl se zachvívala šeptanými výstrahami, které musel ignorovat. Zpomalil u začátku chodby a ohlédl se. Vrba stála tam, kde jí zanechal, její štíhlá postava byla jako světle zelený stín, po její podivné, krásné tváři proudily slzy. Náhle ho naplnil údiv. Jak se o něj mohla tahle dívka tolik bát? Byl pro ní jen cizinec. Byl jen někdo, komu přeběhla přes cestu. Pravdu jí zastínily pohádky a sny. Představovala si lásku tam, kde žádná nebyla. Nerozuměl tomu.</p>
<p>Noční Stín ho upřeně sledovala zrakem a její studená tvář byla bez výrazu.</p>
<p>Pomalu se otočil a vešel do mlhy.<strong>Víly</strong></p>
<p>Všechno v mžiku zmizelo. Mlhy ho zahalily jako rubáš a Ben Holiday byl sám. Chodba se vinula kupředu, jako had se točila mezi páry loučí, které vydávaly matnou zář v oparu stínů a šera. Ben ji slepě sledoval. Stěží viděl stěny průchodu, na kterých se odrážela slabá záře světla, kamenné zdi byly očazené ohněm a pára na nich zanechala vlhké skvrny. Jen slabě slyšel ozvěnu svých kroků tlumeně dunících na podlaze. Nic jiného neviděl ani neslyšel.</p>
<p>Šel dlouho, a strach, který už v něm vzklíčil, ho začal zachvacovat jako rakovina. Začal myslet na smrt.</p>
<p>Ale chodba nakonec končila u železem okovaných dřevěných dveří s velkou zahnutou klikou. Ben neváhal. Vzal za kliku a stiskl ji. Dveře se lehce otevřely a Ben jimi rychle prošel.</p>
<p>Stál ve výtahu čelem k přední straně. Panel se svítícími tlačítky napravo od dveří mu napověděl, že jede nahoru.</p>
<p>Byl lak ohromen, že chvíli mohl jen pozorovat dveře a tlačítka. Pak se otočil a hledal dveře, kterými přišel. Byly pryč. Byla tam jen zadní stěna výtahu, napodobenina dubu s tmavým umělohmotným lemováním. Ohmatával okraje prsty, nenajde-li nějakou skrytou západku. Žádná tam nebyla.</p>
<p>Výtah zastavil v pátém patře a nastoupil uklízeč. „Brý ráno,“ pozdravil ho mile a zmáčkl tlačítko s číslem osm.</p>
<p>Ben mlčky přikývl. Co se tu ksakru děje? Upíral oči na kontrolní panel, který‘ mu připadal podivně povědomý. Rychle se rozhlédl po vnitřku výtahu a uvědomil si, že to je výtah v budově s jeho právnickými kancelářemi.</p>
<p>Je zpátky v Chicagu!</p>
<p>Jeho mozek horečně uvažoval. Něco se pokazilo. Něco se muselo pokazit. Protože co by tady jinak dělal? Opřel se o stěnu. Existuje jediné vysvětlení. Prošel mlhami úplně zpátky prošel světem víl přímo do svého vlastního světa.</p>
<p>Výtah se zastavil na osmičce a uklízeč vystoupil. Ben za ním tupě hleděl, dokud se dveře nezavřely. Tohoto muže nikdy dřív nespatřil, a to si myslel, že zná celý personál pracující v budově – alespoň od vidění, když ne jménem. Uklízeli budovu o nedělích, to byl jediný den, kdy mohli jezdit výtahem. Ben tam byl vždycky také a doháněl papírování. Ale tohoto muže neznal. Jak to, že ne?</p>
<p>Zavrtěl hlavou. Možná to je někdo nový, usoudil – někdo, koho hlavni správce zrovna najal. Ale nová síla by nepracovala o nedělích sama, když má přistup k… Zarazil se. Pak se s úlevou usmál. Neděle! Musí být neděle, když údržbáři jezdí výtahem! Skoro se začal smát nahlas. Od okamžiku, kdy přešel do Landoveru, nemyslel na dny v týdnu.</p>
<p>Výtah začal stoupat. Viděl, jak světélka na kontrolním panelu zablikala, a všiml si, že jede do patnáctého patra</p>
<p>Výtah ho vezl do jeho kanceláře. Ale on ten knoflík nezmáčkl, že? Zmateně pohlédl dolů a nadskočil. Už na sobě neměl ty kalhoty, které měl, když ho Noční Stín poslala do mlh. Měl na sobě sportovní oblek a tenisky, které měl na sobě, když jel do Blue Ridge. Co se děje?</p>
<p>Výtah zastavil v patnáctém patře, dveře se otevřely, a Ben vstoupil do haly. Pár kroků doleva a byl před skleněnými dveřmi, které vedly do recepce společnosti Holiday a Bennet, Ltd. Dveře byly otevřené. Strčil do nich a vstoupil dovnitř.</p>
<p>Miles Bennet se otočil od recepčního stolu se svazkem papírů v ruce. Uviděl Bena a papíry mu vypadly z ruky a snesly se k podlaze. „Doku!“ zašeptal.</p>
<p>Ben vytřeštil oči. Před ním stál Miles, ale ne ten, kterého tu zanechal. Tento Miles byl troskou tamtoho muže. Už nebyl jen silný, byl nafouklý. Jeho obličej vypadal jako obličej člověka, který příliš pije. Jeho tmavé vlasy prořídly a zešedivěly. Na obličeji měl vyrytu spoustu vrásek.</p>
<p>Úlek v očích jeho partnera vystřídala neskrývaná zášť. „No, no – Dok Holiday.“ Miles vyslovil jeho jméno znechuceně. „Ať se propadnu, jestli to není starý Dok.“</p>
<p>„Ahoj, Milesi,“ pozdravil ho a natáhl ruku.</p>
<p>Miles ji ignoroval. „Nemůžu tomu uvěřit. Nemůžu uvěřit, že to jsi opravdu ty. Myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím – že tě už nikdo neuvidí. Zatraceně. Myslel jsem, že jsi už dlouho v pekle a přehazuješ síru, Doku.“</p>
<p>Ben se zmateně usmál. „Hele, Milesi, přece to nebylo tak dlouho“</p>
<p>„Ne? Ty si myslíš, že deset let není dlouho? Deset zatracených let?“ Miles se zasmál, když uviděl užaslý výraz na Benově tváři. „Jo, je to tak, Doku – deset let. Ani živá duše o tobě celých deset let neslyšela. Nikdo – dokonce ani já, tvůj zatracený partner, kdybys náhodou zapomněl!“ Zadrhl se a polkl. „Ty ubožáku, ty tupče! Ty ani nevíš, co se ti stalo, zatímco jsi byl pryč ve svém pohádkovém světě, co? Tak tě uvedu do obrazu, Doku. Jsi na mizině! Ztratil jsi všechno!“</p>
<p>Ben cítil, jak ho prostupuje chlad. „Cože?“</p>
<p>„Jo, všechno, Doku.“ Miles se zaklonil a opřel se o stůl. „To se stává, když jsi soudně prohlášen za mrtvého – všechno ti vezmou a dají to tvým zákonným dědicům, nebo to propadne státu! Pamatuješ si zákony, Doku? Pamatuješ si, jak to chodí? Pamatuješ si, k čertu, vůbec něco?“</p>
<p>Ben skepticky zavrtěl hlavou. „Byl jsem pryč deset let?“</p>
<p>„Vždycky jsi byl bystrý, Doku.“ Miles se mu teď otevřeně posmíval „Velký Ben Holiday, legenda soudních síní. Kolik jsi to vlastně vyhrál případů, Doku? Kolik přestřelek jsi přežil? Teď už to nehraje roli, co? Všechno, pro co jsi pracoval, je pryč. Všechno je pryč.“ Žíly na jeho tvářích byly rudé a naběhlé. „Dokonce už ani nemáš místo u této firmy. Jsi jen sbírka historek, kterou o tobě vyprávím mladým!“</p>
<p>Ben se otočil a podíval se na nápis na skleněných vstupních dveřích. Bylo na nich napsáno Bennet a společníci, Ltd. „Milesi, vypadalo to jako pár týdnů…“ koktal bezmocně Ben.</p>
<p>„Týdny? Ach, jdi k čertu, Doku!“ ječel Miles. „Všichni ti draci zákona, které jsi myslel, že přemůžeš, všichni ti čarodějové a bojovníci bezpráví, kterých ses ujal a napravil je – proč jsi ksakru nezůstal tady a nedělal to dál? Proč jsi odsud odešel do té prokleté pohádkové země? Předtím ses nevzdával, Doku. Býval jsi příliš tvrdohlavý na to, aby ses vzdal. Možná proto jsi byl tak dobrým právníkem. Tos teda byl, víš. Byl jsi nejlepší ze všech. Mohls dokázat všechno. Obětoval bych svou pravou ruku, jenom abych ti pomohl. Tolik jsem tě obdivoval. Ale ne, ty jsi nemohl vydržet žít s námi ostatními v jednom světě. Musel jsi mít svůj vlastní zatracený svět! Musel jsi vyskočil z lodi a mě nechat s krysami! To se totiž stalo, víš. Krysy vylezly z děr a převzaly vedení – krysy, očmuchávající starý sýr. Nemohl jsem to sám zvládnout! Snažil jsem se, ale klienti chtěli tebe, firma bez tebe nemohla fungovat a celý ten proklatý zmatek šel do háje!“</p>
<p>Začal vzlykat. „Podívej se na sebe, hrome! Vypadáš, že jsi nezestárl ani o den! A podívej na mě – vychlastaná, vyhaslá troska…“ Naklonil se dopředu a svaly na krku se mu zařízly do límečku od košile. „Víš, co jsem, Doku? Jsem přítěž, víš, to jsem. Jsem něco, co zabírá místo – něco, co se ti mladší snaží nějak vyhodit tiše ze dveří!“ Znovu vzlykl. „A jednoho dne se jim to povede, Doku! Vyrazí mě přímo z mé vlastní zatracené kanceláře…“</p>
<p>Úplně se složil. Benovi se dělalo špatně, když viděl, jak se vyrovnanost jeho starého přítele docela rozložila. Chtěl vykročit a popojít k němu, ale nemohl se hýbat. „Milesi…“ pokusil se.</p>
<p>„Vypadni, Doku,“ zarazil ho ten druhý a hlas mu přeskakoval. Prudce pohnul paží. „Nepatříš sem. Sebrali všechno, co ti kdysi patřilo. Jsi mrtvý muž, Doku. Vypadni odsud, ksakru!“</p>
<p>Miles ve spěchu opustil recepci a doklopýtal halou do své kanceláře. Ben chvíli stál na místě jako přikován a pak ho následoval. Když došel k Milesově kanceláři, dveře byly zavřené. Vzal za kliku a vešel dovnitř.</p>
<p>Okolo obličeje mu zavířila mlha…</p>
<p>Mlha zmizela. Stál v jabloňovém sadu plném zralého ovoce. Zelená tráva se jemně vlnila v letním vánku a ve vzduchu byl cítit zimolez. V dálce byla vidět pastvina ohrazená bíle natřenou ohradou, v níž se pásli koně. Poblíž stály stáje a to vše střežil domek z cihel a z mořené jedle na stromy zastíněném pahorku.</p>
<p>Polekaně se rozhlédl a už mu bylo jasné, že Miles, kanceláře a výtah budou pryč. Byly. Nebylo po nich ani památky. Copak si je jen představoval? Copak si všechno jen představoval? To hrozné setkaní s Milesem se mu v duchu stále odporně přehrávalo a vyvolávalo v něm pocity, které se jako žiletky zařezávaly do jeho paměti. Copak si tu celou věc jen představoval7</p>
<p>Rychle pohlédl dolů na svoje oblečení. Sportovní oblek a tenisky vystřídala košile s krátkými rukávy a sandály.</p>
<p>Co se to ksakru děje?</p>
<p>Snažil se potlačit strach, který ho přemáhal, a nastolit zbytek zdravého rozumu. Proskočil časem, uvažoval? Nemyslel si to. Ale možná si představoval, že ano. Všechno to mohla být jen iluze. Nevypadalo to jako iluze, ale mohlo to tak být. Mlhy ho mohly oslepit. Průchod do světa víl ho mohl nějak oklamat. Ani nemusel někam dojít. Ale jestli nikam nedošel a jestli bylo všechno jenom představou, tak kde je tedy teď…?</p>
<p>„Bene?“</p>
<p>Otočil se, a tam stála Annie. Vypadala přesně tak, jak si ji pamatoval, drobná, půvabná dívka s velkýma hnědýma očima, nosem jako knoflík a po ramena dlouhými světle kaštanovými vlasy. Měla na sobě bílé letní šaty se stužkami v pase a na ramenou. Měla pihovatou a bledou tvář a vzduch okolo ní se chvěl v záři poledního slunce.</p>
<p>„Annie?“ zašeptal ohromeně. „Proboha, Annie, jsi to opravdu ty?“</p>
<p>Usmála se tím svým přirozeným úsměvem malého děvčátka, kterým ho obdařila vždycky, když ji něčím pobavil, a Ben věděl, že to je opravdu ona.</p>
<p>„Annie,“ opakoval a měl slzy v očích.</p>
<p>Vyrazil k ní a slzy ho téměř oslepovaly, ale ona rychle varovně vztáhla ruce. „Ne, Bene. Nedotýkej se mě. Nesmíš se pokusit dotknout se mě.“ Ustoupila o krok zpět a on se zmateně zastavil. „Bene, já už nejsem živá,“ zašeptala a i v jejích očích teď byly slzy. Snažila se přes ně usmívat. „Jsem jen přízrak, Bene. Jsem jen obraz toho, co si pamatuješ. Když se mě pokusíš uchopit, zmizím.“</p>
<p>Stál před ní ještě zmateněji. „Co… co tady děláš, když jsi duch?“</p>
<p>Vesele se zasmála a Ben měl pocit, jako by ji nikdy neztratil. „Bene Holidayi! Máš vybíravou paměť jako vždycky. Copak si tohle místo nepamatuješ? Podívej se kolem sebe. Copak nevíš, kde jsme?“</p>
<p>Rozhlédl se kolem dokola, zadíval se na pastviny, stáje, koně, domek na pahorku – a najednou si vzpomněl. „Domov tvých rodičů!“ vykřikl. „To je přece venkovský domek tvých rodičů! Úplně jsem na něj zapomněl! Nebyl jsem tu…ach, ani si nepamatuji, jak dlouho!“</p>
<p>V koutcích očí ji cukal smích. „Býval to tvůj úkryt, když jsi měl dost městského ruchu. Pamatuješ? Moji rodiče si tě dobírali, že jsi městské dítě, které nerozezná předek koně od zadku. Ty jsi vždycky říkal, že v tom takový rozdíl není. Ale miloval jsi to tady, Bene, miloval jsi svobodu, kterou ti to tady dávalo.“ Zamyšleně se kolem rozhlédla. „Proto sem pořád chodím, víš. Připomíná mi to tebe. Není to zvláštní? Strávili jsme tu tak málo času, ale přesto je to místo, které mi tě připomíná nejvíc. Myslím, že to byl ten pocit svobody, který ti to tu dávalo, díky kterému jsem se tady cítila dobře – víc pro ten pocit, než pro mou vlastní lásku k této krajině.“</p>
<p>Otočila se a ukázala k ranči. „Pamatuješ si ty průchody, které spojovaly ložnice skříněmi? Tolik jsme se jim nasmáli, Bene. Říkávali jsme, že tam bydlí šotci –jako ve filmech. Strašili jsme se, že jim to zabedníme prkny, jestli se něco stane, když tam budeme. Říkal jsi, že po smrti mých rodičů bude ten dům patřit nám a že je pak vypudíme navždy!“</p>
<p>Ben přikývl a usmál se. „Annie, vždycky jsem to tady miloval – vždycky.“</p>
<p>Založila ruce na prsou a úsměv pomalu vyprchal. „Ale ty sis ten dům nenechal, Bene. Ani ses sem nepřijel podívat.“</p>
<p>Ucukl před bolestí v jejích očích. „Tví rodiče umřeli, Annie. Bylo… bylo to hrozné vracet se sem zpátky, poté, co jsem tě ztratil.“</p>
<p>„Měl sis ten dům nechat, Bene. Byl bys tady šťastný. Mohli jsme tu být pořád spolu.“ Pomalu zavrtěla hlavou. „Alespoň ses měl přijet podívat. Ale ty jsi nepřijel ani jednou. Pořád nepřicházíš. Čekám na tebe, ale ty tu nikdy nejsi. Tolik mi chybíš, Bene. Potřebuji tě mít vedle sebe… i když se tě nemohu dotknout, ani se tě držet jako kdysi. I tvoje blízkost mi už pomáhá…“ Její hlas se vytratil. „Ve městě mě vidět nemůžeš, Bene. Tam nevidíš nic. Nemám ráda město. Když už musím být duch, mnohem raději bych strašila na venkově, kde je všechno čerstvé a zelené. Ale není to hezký život, když sem nikdy nepřijdeš.“</p>
<p>„Promiň, Annie.“ omlouval se rychle. „Nikdy mi ani nenapadlo, že by bylo vůbec možné tě znovu spatřit. Přišel bych, kdybych věděl, že tu jsi.“</p>
<p>Usmála se. „Nemyslím si to, Bene. Myslím, že už pro tebe nic neznamenám. I to, že jsi teď tady, je náhoda. Vím, oč teď v životě usiluješ. Duchové vidí lépe než žijící. Vím, že ses rozhodl mě opustit a odejít do jiného světa – do světa, kde ze mě zbude jen vzpomínka. Vím o dívce, kterou jsi potkal. Je velmi hezká – a miluje tě.“</p>
<p>„Annie!“ Téměř se jí dotkl i přes varování. Musel se donutit, aby nezvedl ruce. „Annie, já tu dívku nemiluji. Miluji tebe. Vždycky jsem tě miloval. Odešel jsem, protože jsem nemohl vydržet, co se se mnou dělo poté, co jsi zemřela! Myslel jsem, že se musím o něco pokusit, jinak bych ztratil všechno, co ze mě zbývalo!“</p>
<p>„Ale nikdy jsi mě nepřišel hledat, Bene,“ trvala na svém a její hlas byl tichý a plný bolesti. „Opustil jsi mě. Teď jsem tě ztratila navždy. Odešel jsi do toho jiného světa a už tě nikdy nebudu mít zpátky. Nemohu tam přijít za tebou. Nemohu tě mít blízko sebe jako teď, a já to potřebuji, Bene. Dokonce i duch potřebuje blízkost toho, koho miluje.“</p>
<p>Ben cítil, jak se jeho pocity začínají vymaňovat ze sevření. „Pořád se ještě mohu vrátit, Annie. Mám na to prostředky. V Landoveru zůstat nemusím.“</p>
<p>„Bene,“ zašeptala a její hnědé oči byly smutné a prázdné. „Už nepatříš do tohoto světa. Rozhodl ses ho opustit. Nemůžeš se vrátit. Vím, žes mluvil s Milesem Bennetem. Co ti řekl, je pravda. Uběhlo deset let, Bene. Nemáš se k čemu vrátit. Všechno, co jsi kdysi měl, je pryč – tvůj majetek, tvé postavení u firmy, tvá pověst u soudu, všechno. Rozhodl ses před deseti lety a musíš se smířit s tím, že teď už je příliš pozdě, abys něco měnil. Nikdy se nemůžeš vrátit.“</p>
<p>Ben marně přemýšlel, co odpovědět. To je šílenství! Jak se to může dít? Pak se zarazil. Možná, že se to vůbec neděje. Možná, že to je všechno součástí té iluze, jak si myslel dřív, nějakého klamu mlh a světa víl, který není vůbec skutečný. Obludnost této možnosti ho ohromila. K čertu. Annie vypadala tak skutečně! Jak by bylo možné, že neexistuje?</p>
<p>„Tati?“</p>
<p>Otočil se. Pár metrů od něj ve stínu velké jabloně stála malá holčička, asi dvouletá, a její obličej byl obrazem Annie. „To je tvoje dcera. Bene,“ slyšel, jak Annie šeptá. „Jmenuje se Beth.“</p>
<p>„Tati?“ zavolala na něj malá holčička a vztáhla k němu své malé ručky.</p>
<p>Ale Annie ji zadržela, stáhla zpět a přitiskla k sobě. Ben pomalu poklekl na jedno koleno, naklonil se s rukama založenýma na prsou, aby se neroztřásl. „Beth?“ opakoval tupě.</p>
<p>„Žije se mnou, Bene,“ řekla mu Annie dusíc svou bolest. „Navštěvujeme venkov a snažím se ji naučit, jaký by byl život, kdyby…“</p>
<p>Nedokázala větu dokončit. Sklonila hlavu na Bethino rameno a skryla obličej. „Neplač, mami,“ řeklo děvčátko tiše. „Všechno je v pořádku.“</p>
<p>Ale nebylo to v pořádku. Nic nebylo v pořádku, a Ben věděl, že nikdy už nebude. Cítil, jak se uvnitř láme, jak s nimi chce být, jak je chce obě obejmout, ale nemůže dělat nic jiného, než tu bezmocně stát.</p>
<p>„Proč jsi nás opustil, Bene?“ zeptala se znovu Annie a dívala se mu do očí. „Proč jsi odešel do toho druhého světa, když jsme tě tak moc potřebovaly tady? Nikdy ses nás neměl vzdát Bene. Teď jsme tě ztratily – a ty jsi ztratil nás. Ztratili jsme se navzájem navždy!“</p>
<p>To už byl na nohou, výkřik se mu dral z hrdla a s napřaženýma rukama slepě klopýtal k místu, kde klečely. Viděl, jak se k němu natahuje Bethina malá ručka.</p>
<p>Okolo obličeje mu zavířila mlha…</p>
<p>Zakopl, zakymácel se a upadl na zem. Chvíli se mu točila hlava a snažil se nabrat dech vyražený z jeho těla. Převalil se přes něj nával studeného vzduchu a slunce zmizelo. Mžoural do soumraku, který ho obklopoval, a rukama se dotýkal nyní ztvrdlé, neúrodné země.</p>
<p>Annie a Beth – kde je jeho žena a dítě?</p>
<p>Pomalu se postavil znovu na nohy. Stál na okraji údolí, které bylo zahaleno v mlze a šeru. Údolí vypadalo jako umírající stvoření, jehož smrt byla dlouhým a bolestivým utrpením. Lesy byly zbaveny listí a úponků, kmeny a větve byly sukovité a zahnívající. Pláně nabyly zimního nádechu, tráva byla zakrnělá, květiny ztratily barvu. Proti zamlžené obloze se tyčily hory, ale jejich svahy byly pusté a holé. Roztroušené příbytky a hrady se krčily k zemi, která byla špatně obhospodařovaná a vyčerpaná. Nad jezery se válela pára, řeky zahnívaly a voda se líně táhla pod nánosem špíny.</p>
<p>Ben hrůzou zadržel dech. Poznal to údolí. Byl to Landover. Podíval se dolů na své oblečení. Byly to šaty, které měl na sobě. když vyrazil dolů do Temného polomu.</p>
<p>„Ne!“ zašeptal.</p>
<p>Annie a Beth byly zapomenuty. Horečně pátral po nějakém náznaku života na zpustošené zemi. Hledal nějaký pohyb u příbytků a hradů, ale nic neviděl. Hledal Ryzí Stříbro, ale našel jen prázdný ostrůvek na černém jezeře. Hledal Temný polom, Rhyndweir, jezerní kraj, Melchor a ostatní místa, která znal. Pokaždé nenašel nic jiného, než zpustošenou zem. Všechno zmizelo.</p>
<p>„Proboha!“ vydechl.</p>
<p>Klopýtal kupředu, rychle se rozeběhl se svahu dolů a pořád hledal něco z toho, co za sebou zanechal, když se vydal do světa víl. Tráva suše a ztuhle šustila a křehké větvičky umírajících keřů mu praskaly pod nohama. Minul shluk zčernalých modrásků s uschlými a zkroucenými listy. Podíval se na větve nejbližších ovocných stromů a zjistil, že jsou holé. Nikde neviděl žádné ptáky. Neutíkala před ním žádná malá zvířátka. Nebzučel tu žádný hmyz.</p>
<p>Rychle se zadýchal a postupně se vrávoravě zastavil. Před ním leželo zčernalé a prázdné údolí. Z Landoveru byl hřbitov.</p>
<p>„To nemůže být…“ začal tiše protestovat.</p>
<p>Pak se z mlhy před ním vynořil stín. „Takže král Landoveru konečně našel cestu zpět k nám.“ uvítal ho sžíravý hlas.</p>
<p>Řečník přišel na dohled. Byl to Questor Thews, jeho šedé roucho a vesele barevné hedvábné šerpy byly pomuchlané a umazané, bílé vlasy a vousy pocuchané a zanedbané. Jednu nohu měl pryč a belhal se k němu o berlích. Na obličeji a na rukou měl šrámy a jizvy. Jeho prsty byly zčernalé nemocí a oči lesklé horečkou.</p>
<p>„Questore!“ zašeptal zděšeně Ben.</p>
<p>„Ano, Výsosti, Questor Thews, kdysi dvorní čaroděj a rádce Landoverských králů, nyní žebrák bez domova potulující se po zemi, kde žijí jen zapomenutí. Jsi potěšen, že mě tak vidíš?“</p>
<p>Jeho hlas byl tak trpký, že před ním Ben ustoupil. „Potěšen? Proč bych měl být potěšen?“ zmohl se nakonec na odpověď. „Co se stalo, Questore?“</p>
<p>„Co se stalo, Výsosti? Ty to opravdu nevíš? Tak se okolo sebe rozhlédni. To, co vidíš, se stalo! Země zemřela na nedostatek magie, kterou jí mohl král poskytnout! Země zemřela. Když umřela země, pomřeli i její lidé. Nic nezbylo, Výsosti – všechno je pryč!“</p>
<p>Ben zmateně zavrtěl hlavou. „Ale jak se to mohlo stát…?“</p>
<p>„Mohlo se to stát, protože ji její král opustil!“ skočil mu do řeči ten druhý a v jeho hlase byl slyšet vztek a bolest. „Mohlo se to stát, protože jsi tu nebyl, abys tomu zabránil! Byl jsi pryč ve světě víl a sledoval jsi své vlastní cíle, a my jsme tu zůstali sami, abychom dělali, co jsme mohli! Ach, snažili jsme se tě najít a přivést zpět, ale jak ses jednou ocitl ve světě víl, byl jsi pro nás ztracen. Varoval jsem tě, Výsosti. Říkal jsem ti, že nikdo nemůže bezpečně vstoupit do světa víl. Ale ty jsi mě neposlouchal. Ne, ty jsi poslouchal jen své vlastní bláhové důvody, vešel jsi do světa mlhy a snů a byl jsi pro nás ztracen. Byl jsi pryč celý rok. Výsosti. Celý rok! Nikdo tě nedokázal nalézt. Medailon byl ztracen. Všechna naděje na nalezení krále byla ztracena. To byl náš konec!“</p>
<p>Klopýtl blíž a zlomeně se opíral o berli. „Magie rychle mizela, Výsosti, a jed se rozprostíral. Landoverské bytosti, lidé i ostatní, brzy onemocněly a umíraly. Bylo to tak rychlé, že se tomu nikdo nemohl ubránit – ani Pán řek se všemi svými léčitelskými schopnostmi, ani Noční Stín se vší svou mocí. Teď jsou všichni mrtví nebo rozptýlení. Jedině pár jich zbylo – pár jako já! Žijeme jenom proto, že nedokážeme umřít!“ Jeho hlas se třásl. „Myslel jsem, že se k nám vrátíš včas, Výsosti. Pořád jsem doufal, že se vrátíš. Byl jsem blázen. Věřil jsem v tebe, ale měl jsem vědět, že za to nestojíš!“</p>
<p>Ben prudce zavrtěl hlavou. „Questore, ne…“</p>
<p>Skvrnitá ruka ho přerušila. „Teď už zbývá, jen aby přišel Cejch a jeho démoni, Výsosti. Nezbývá už nikdo, kdo by se jim postavil, vidíš – nikdo. Všichni jsou mrtví. Všichni jsou zničení. Dokonce ani ti nejsilnější nedokázali přežít ztrátu magie.“ Ztrápeně zavrtěl hlavou. „Proč jsi se k nám nevrátil dříve, Výsosti? Proč jsi byl pryč tak dlouho, když jsi věděl, že tě potřebujeme. Miloval jsem tuto zemi i její obyvatele! Myslel jsem, že ty také. Ach, kdyby mi zbylo dost síly, vzal bych tuhle berli a…“</p>
<p>Jeho tělo se zachvělo a pozvedl výhružně berli. Ben zděšeně ustoupil, ale Questor dokázal berli zvednout jen o pár centimetrů a pak upadl na zem jako hadrová panenka. Po jeho poničeném obličeji stékaly slzy.</p>
<p>„Tolik tě nenávidím za to, co jsi provedl!“ křičel. Pomalu zvedl obličej. „Víš, jak moc tě nenávidím? Máš vůbec představu? Já ti to ukážu!“ V jeho očích se zračilo šílenství. „Víš, co se stalo s tvou milovanou sylfou, když jsi ji opustil? Víš, co se stalo s Vrbou?“ Jeho obličej byl jako maska hněvu. „Pamatuješ si, že potřebovala získávat živiny z kdysi úrodné země? Podívej se dolů do údolí, blízko k tamtomu jezeru! Podívej se tam, kde jsou nejhustší stíny! Vidíš ten zkroucený, zčernalý pařez, jehož kořeny ční…?“</p>
<p>Ben ho už nemohl poslouchat. Otočil se a utíkal. Běžel bezmyšlenkovitě, stravován hněvem a zděšením, které nedokázal ovládnout, zoufale se snažil utéci slovům toho nenávistného starce, který ho vinil ze všeho, co se stalo. Běžel a nedbaje směru se prodíral stíny a mlhou. Doléhaly za ním výkřiky, ale nedokázal říci, pocházejí-li z jeho mysli či zvenčí. Jeho svět se kolem něj hroutil jako domeček z karet. Ztratil všechno – svůj starý i nový svět, své staré i nové přátele, svou minulost i budoucnost. Okolo něj se mačkaly známé tváře – Miles, Annie, Questor – jejich vyčítavé hlasy šeptaly o jeho prohrách a v jejich očích se odrážel hněv a bolest. Slova ho zraňovala a zákeřně mu vyprávěla o škodách, které způsobil.</p>
<p>Běžel rychleji a jeho vlastní výkřiky pronikaly i bušením jeho srdce.</p>
<p>Pak se najednou přestal úplně hýbat. Pořád běžel, ale země mu pod nohama zmizela a on visel ve vzduchu. Pocítil náhlou bolest. Mohutně se ohnal a hledal příčinu..</p>
<p>Za ramena ho pevně držely nohy s drápy, které se mu zatínaly hluboko do masa. Nad ním se vznášelo obrovské zkroucené tělo, pokryté šupinami, žlukle a zahnile páchnoucí, hluboce zasažené nemocí celé země. Ben se podíval divoce nahoru a Strabova tlama se otevřela, jak ji po něm drak vztahoval.</p>
<p>Zaječel.</p>
<p>Okolo obličeje mu zavířila mlha…</p>
<p>Znovu se to stalo. Čas a místo se měnily. Okamžitě zavřel oči a neotvíral je. Změna nastala skoro dřív, než tak stačil učinit. Něco bylo hrozně špatně. Říkaly mu to jeho instinkty. Jeho instinkty mu říkaly, že rychlé změny času a místa, které zažíval, nebyly možné. Zdálo se, že se odehrávají, ale nebyly skutečné. Byly to představy nebo sny nebo něco velmi podobného. Ať už to bylo cokoliv, usilovaly o jeho život a rvaly ho na kousky. Musí je zastavit hned teď, dříve než ho zničí.</p>
<p>Tiše se ukryl v temnotě své mysli, oči pevně zavřené, mlčel. Donutil se soustředit na bušení svého srdce uvnitř těla, na to, jak mu krev obíhá v žilách, na ticho, které ho obklopovalo. Buď v klidu, šeptal. Buď v míru. Nedávej průchod tomu, co se zdá odehrávat.</p>
<p>Pomalu nad sebou znovu získal kontrolu. Ale pořád měl zavřené oči. Bál se, že kdyby je otevřel, spatřil by nějakou novou hrůzu, která na něj čeká. Nejdříve musí pochopit, co se s ním děje.</p>
<p>Puntičkářsky to promýšlel. Nikam neodešel, rozhodl se. Pořád je ve světě víl, pořád je v mlhách. Neuběhlo ani deset let, ani jeden rok. Nemohly uběhnout. Pohyby v čase a v prostoru byly iluzemi vyvolanými světem víl nebo jeho obyvateli, nebo jeho reakcemi na jednoho z toho nebo na oboje. Teď potřeboval zjistit, co to způsobuje. Potřeboval prostě pochopit, proč se to děje.</p>
<p>Základy svého pochopení stavěl kus po kuse. Nic z toho, co viděl, nebylo skutečné – to byl jeho počáteční předpoklad. Jestliže nic z toho nebylo skutečné, pak to musí být klam, a jestliže to je klam, pak zde musí být nějaký důvod, proč má zrovna takovouto podobu. Proč viděl zrovna tyto přeludy? Zanořil se hluboko do své mysli, dolů do nejtmavších, nejtišších oblastí, kde nebylo nic jiného než zvuk jeho myšlení. Questor, Miles a Annie – proč je viděl zobrazené zrovna takto? V inkoustové tmě se úplně uvolnil. Vrba ho varovala před nástrahami světa víl. Co mu to sylfa říkala? Říkala, že realitou světa víl je promítání emocí a myšlenek. Říkala, že tam vlastně není žádná realita, žádná hmotná skutečnost kromě toho, čím jste vy. Jestli to tak bylo, pak viděl to, co se promítalo z jeho vlastního nitra. To, co viděl, byl projev jeho vlastních emocí…</p>
<p>Pomalu a dlouze nabíral do plic vzduch a vydechoval. Jeho pochopení začalo dostávat tvar. To, co viděl, byly výtvory jeho emocí – ale kterých emocí? Přehrál si v duchu, co se stalo s Milesem, Annií a Beth a Questorem Thewsem. Všichni byli rozhněváni nebo zklamáni tím, že způsobil jejich utrpení. Všichni ho vinili za své neštěstí. Byly to sice iluze, ale takhle je všechny viděl. Viděl je jako oběti svého špatného úsudku a nečinnosti. Proč je tak viděl? V duchu probíral možnosti a najednou znal odpověď. Bál se, že to, co si představoval, by se mohlo opravdu stát! Bál se, že to všechno mohla být pravda! Strach! Strach byl tou emocí, která utvářela jeho myšlení!</p>
<p>Dávalo to dokonalý smysl. Strach byl tou nejsilnější emocí ze všech. Strach byl tou nejméně ovladatelnou emocí. Proto, když skočil časem a prostorem, byl svědkem hrůz, které dopadaly na jeho přátele a milované – strach vdechl život jeho nejhorším představám. Bál se, že selže v tom, co si předsevzal od té chvíle, kdy se rozhodl vstoupit do Landoveru. Přirozeným důsledkem takového selhání by byly ty scénáře, které zrovna viděl. Byl by úplně odříznut od svého dřívějšího života, bez šance na návrat, byl by obrán o vše, o čem věřil, že toho ve svém novém životě dosáhne, a zklamal by své přátele a rodinu. Stal by se z něj člověk, který přišel o vše.</p>
<p>Proběhl jím pocit úlevy. Teď to chápe. Teď věděl, co má dělat. Když dokáže ovládal své pocity, předejde nočním můrám. Když dokáže zarazit strach, vědomý i podvědomý, vrátí se zpět do přítomnosti. Byl to obtížný úkol, ale jediná jeho šance.</p>
<p>Několik dlouhých chvil sbíral své myšlenky a soustředil je na tento úkol. Řekl si, že si vzpomene, jakým byl právníkem, že si vzpomene na své schopnosti, které ho tím právníkem udělaly. Řekl si, že si bude pamatovat, že všechno předtím byla lež, představy, které si sám vytvořil. Místo toho si představil svět, který viděl při průchodu tunelem, který ho přivedl do Landoveru – les s cáry mlhy.</p>
<p>Pak pomalu otevřel oči. Les byl zpátky, hluboký, opuštěný, pravěký. Mlha se válela mezi stromy. Mdlé přízraky tančily v mlze, ale neobtěžovaly ho. Noční můry byly pryč, lži zapuzeny. Jeho dedukce ho nezklamaly. Hluboce dýchal a nechal se unášet studenou, pokojnou temnotou, sem a tam bezhmotnými vidinami. Opatrně začal pátrat po kouzlu, které zde chtěl najít, po prachu Io. Zdálo se mu, že spatřil záblesky stříbra a půlnoční modři, ale nic celistvého. Vznášel se dál a najednou se začal tříštit jako led o kámen. Rozpadal se, dělil se na kousky, které se už nespojí. Zuřivě ten pocit uvnitř sebe potlačil a pocítil pod sebou pevnou zem.</p>
<p>Pocit rozpadávání zmizel. Mlha se okolo něj zavřela. Už nebyl sám. Slyšel šeptat hlasy.</p>
<p>– Vítáme tě, Nejvyšší pane Landoveru –</p>
<p>– Našel jsi sám sebe, a tím jsi našel nás –</p>
<p>Chtěl promluvit, ale zjistil, že to nejde. Obličeje se nad ním naklonily, štíhlé a špičaté, jejich rysy poněkud nejasné v šeru. Byly to obličeje, které viděl, když procházel časovým tunelem do Landoveru. Byly to obličeje víl.</p>
<p>– Nic není ztracené, co nám nejdříve jako ztracené nepřipadá, Výsosti. Věř, že to bude zachráněno, a bude. Představy zrozené ze strachu jsou příčinou našeho selhání. Představy zrozené z naděje dávají život našim úspěchům –</p>
<p>– Co je možné, žije uvnitř nás samých, a je jen na nás, abychom to objevili. Můžeš dát život snům, které žijí uvnitř tebe, Výsosti? Podívej se do mlhy a uvidíš –</p>
<p>Ben se zadíval hluboko do mlh, pak uviděl, jak víří a rozestupují se před ním. Objevila se neskutečně krásná krajina, kterou sluneční svit zaléval zlatým světlem. Kvetl v ní život a byla plná nespoutané energie. Byla naplněna takovým vzrušením a nadějí, o jakých by Ben ani nevěřil, že jsou možné. Při pohledu na ni cítil, že se mu chce křičet.</p>
<p>Pak představa začala mizet, až se úplně ztratila. Hlasy šeptaly.</p>
<p>– Na takové vize je jiný čas, Výsosti. Jiný život. Spojení jako je toto musí čekat na své zrození –</p>
<p>– Jsi dítětem mezi dospělými, Výsosti, ale jsi slibné dítě. Viděl jsi pravdu mezi lžemi, které tě klamaly, a věděl jsi, že pocházejí z tebe. Získal jsi právo objevit víc –</p>
<p>Tak mi to ukažte, chtělo se mu křičet! Ale nemohl a hlasy šeptaly dál.</p>
<p>– Odhalil jsi strach, který by tě zničil, Výsosti. Ukázal jsi velkou duchapřítomnost. Ale strach má mnoho převleků a přijímá mnoho podob. Musíš se je naučit rozeznávat. Musíš pamatovat, čím opravdu jsou, až se příště objeví –</p>
<p>Ben hýbal beze slov ústy. Nerozuměl tomu. Co mají víly na mysli?</p>
<p>– Teď se musíš vrátit, Výsosti. Landover potřebuje tvou pomoc. Jeho král musí být tam, aby mu sloužil –</p>
<p>– Ale můžeš si s sebou vzít, pro co jsi přišel –</p>
<p>Ben viděl, jak se před ním zhmotnil keř – půlnočně modrý keř se stříbrnými listy. Cítil, jak se mu do každé dlaně něco tiskne. Podíval se dolů a zjistil, že drží dvě podlouhlé tobolky.</p>
<p>Hlasy šeptaly.</p>
<p>– Prach Io, Výsosti. Vdechni jej a budeš patřit tomu, kdo ti jej nabídl, dokud tě nepropustí. Stačí jediný nádech. Ale pozor. Čarodějnice Noční Stín hledá prach pouze pro své cíle a nemá v úmyslu se s tebou dělit. Jak jí ho jednou obstaráš, nebudeš mít pro ni již žádnou cenu –</p>
<p>– Buď rychlejší než ona, Výsosti. Buď pohotový – Ben němě přikývl a do rysů jeho obličeje se mu vrylo</p>
<p>odhodlání.</p>
<p>– Teď jdi. Ztratil jsi jen jeden den – ale ten den musí zůstat ztracený. Kdyby ses vrátil do svého světa rychleji, způsobilo by ti to nenapravitelné škody. Musíš proto pochopit, že věci musí být nezbytně tak, jak jsou –</p>
<p>– Vrať se zpátky, Výsosti, až znovu nalezneš magii –</p>
<p>– Vrať se zpátky, až nastane potřeba –</p>
<p>– Vrať se… –</p>
<p>– … zpátky –</p>
<p>Hlasy, obličeje a štíhlá těla se rozplynuly v mlze a byly pryč. Mlha se stáhla a zmizela.</p>
<p>Ben Holiday ohromeně zamrkal. Stál znovu v příšeří Temného polomu a v každé dlani pevně svíral jeden plod prachu Io. Opatrně se rozhlédl a zjistil, že je sám. V mysli mu probleskovaly útržky imaginárních setkání s Milesem, Annií a Questorem Thewsem a zabodávaly se jako malé jehličky. Ucukl před bolestí, kterou způsobovaly, a rychle je zahnal. Nikdy nebyly skutečné. Byly to lži. Jedinou pravdou bylo jeho setkání s vílami.</p>
<p>Zdvihl plody prachu Io a zamyšleně se na ně zadíval. Nemohl si pomoci. Začal se široce usmívat. Dokázal nemožné. Vstoupil do světa víl a přese všechno se vrátil zpátky.</p>
<p>Cítil se jako znovuzrozený.<strong>Prach Io</strong></p>
<p>Široký úsměv a dobré pocity s ním spojené trvaly asi třicet vteřin – tak dlouho trvalo Benu Holidayovi, než si vzpomněl, jak ho víly varovaly před Nočním Stínem.</p>
<p>Spěšně se rozhlédl a očima prohledával zamlžené šero Temného polomu. Po čarodějnici nebyla ani stopa, ale někde tady byla, čekala na něj a plánovala, jak se ho zbaví, až dostane do rukou prach Io. Musel to být její záměr od samého začátku – poslat ho do světa víl, aby udělal to, co sama provést nemůže, a pak se ho po návratu zbavit. Zamračil se. Věděla, že se opravdu vrátí? Asi ne. Nezáleželo jí na tom, zda se vrátí. Jeho pokus ji nic nestál. Ale víly mluvily, jako by očekávala, že se vrátí. To ho znepokojovalo. Jak si mohla být čarodějnice jistá, že uspěje v něčem, co se nikomu jinému nepovedlo?</p>
<p>S důvěrou stiskl v dlaních tobolky a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Nebylo dost času na to, aby se staral o to, co čarodějnice věděla a co ne. Musí najít Vrbu a co nejrychleji utéci z Temného polomu. Obával se o sylfu, nebylo pravděpodobné, že by s ní Noční Stín zacházela lépe než s ním. Za jeho nepřítomnosti se dívce mohlo stát cokoliv, a všechno by to byla jeho chyba. Víly říkaly, že ztratil celý den. To bylo příliš mnoho času, aby dívka mohla zůstat sama. Vrba nebyla pro Noční Stín žádným protivníkem. A ještě horší bylo, že ostatní členové společnosti mohli rovněž sejít do Temného polomu, aby hledali svého krále, a padnout čarodějnici do léčky.</p>
<p>Vztekle skřípal zuby, když uvažoval o nepříjemných možnostech a rozhlížel se podruhé ve snaze zorientovat se. Les a mlha se okolo něj zdvihaly jako stěny a na Všechny strany to vypadalo stejně. Nad lesní střechou visely nízko mraky a zahalovaly nebe i slunce. Nic nenaznačovalo, kde je, nebo kam má jít.</p>
<p>„K čertu!“ zašeptal tiše.</p>
<p>Ben Holiday pomalu vykročil, dávaje pozor na vítr. Od té doby, co přišel ze svého světa do Landoveru, se mu toho hodně přihodilo, a většinou to nebyly dobré zkušenosti. Vždycky, když chtěl pokročit o krok dopředu, byl donucen o dva ustoupit. Vypadalo to, jako by nic nemohlo probíhat správně. Ale to se změní. Zrovna teď pro jednou uspěje. Odešel do světa víl a vrátil se zpět s prachem Io, i když tomu odporoval každý kousek logiky. Má prostředek, který zbaví pány ze Zeleného Trávníku draka Straba, a získá tak přísahu věrnosti svého nejdůležitějšího spojence. Bude to velký skok kupředu k dosažení všeho, co si předsevzal – bez ohledu na jednotlivé krůčky, které udělal doteď. Bylo mu jedno, zdali v mlhách číhá třeba tucet Nočních Stínů, příležitost si nenechá utéct mezi prsty.</p>
<p>Mezi keři přímo před ním se objevily dva chlupaté obličejíky a on s poděšeným výkřikem uskočil.</p>
<p>„Nejjasnější Výsosti!“</p>
<p>„Nejmocnější Výsosti!“</p>
<p>Byl to Nicka s Pijavkou. Ben prudce vydechl a čekal, až se mu uklidní srdce. Tak dopadlo jeho statečné odhodlání!</p>
<p>Domů skřítci se opatrně vyhrabali z keřů a fretčí obličeje nasávaly lesní vůně s nosíky nakrčenými v očekávání.</p>
<p>„Výsosti, jste to skutečně vy? My jsme si mysleli, že vás už nikdy neuvidíme!“ řekl Nicka.</p>
<p>„Nikdy! Mysleli jsme, že jste se ztratil v mlze!“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Kde jste byli, vy dva?“ zeptal se Ben a připomněl si, jak utekli z hradu, když se vrána přeměnila v čarodějnici. „Schováni!“ zašeptal Nicka.</p>
<p>„Na stráži!“ zašeptal Pijavka.</p>
<p>„Čarodějnice nás hledala dlouho a důkladně,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Ale nemohla nás najít,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Ne, když jsme pod zemí,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Ne v našich norách,“ řekl Pijavka.</p>
<p>Ben si vzdychl. „Bod pro vás.“ Rozhlédl se. „Kde je teď?“</p>
<p>„Zpátky na té mýtině, Výsosti,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Pořád čeká na váš návrat.“ řekl Pijavka.</p>
<p>Ben přikývl. „A Vrba?“</p>
<p>Nicka rychle hodil pohledem na Pijavku. Pijavka se díval do země.</p>
<p>Ben k nim poklekl a v žaludku mu začal klíčit nepříjemný pocit. „Co se stalo Vrbě?“</p>
<p>Chlupaté tvářičky se neklidně stáhly a umouněné packy se zkroutily.</p>
<p>„Výsosti, my nevíme.“ řekl nakonec Nicka.</p>
<p>„Nevíme.“ souhlasil Pijavka.</p>
<p>„Když jste se nevracel, ostatní vás přišli hledat,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Sešli dolu z okraje údolí,“ řekl Pijavka. „Ani jsme nevěděli, že jsou v údolí,“ řekl Nicka „Kdybychom to věděli, varovali bychom je,“ řekl Pijavka.</p>
<p>„Ale my jsme se schovávali,“ řekl Nicka.</p>
<p>„My jsme se báli,“ řekl Pijavka.</p>
<p>Ben nad vysvětlením netrpělivě mávl rukou. „Řeknete mi prostě, co se stalo!“</p>
<p>„Všechny je uvěznila, Výsosti,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Všechny,“ opakoval Pijavka.</p>
<p>„Teď zmizeli,“ dokončil Nicka.</p>
<p>„Není po nich ani stopa,“ souhlasil Pijavka.</p>
<p>Ben se pomalu posadil na paty a z obličeje mu vyprchala všechna barva. „Ach, bože!“ řekl tiše. Vyplnily se jeho nejhorší představy. Vrba, Questor, Abernathy a koboldi – Noční Stín je měla všechny. A byla to jeho chyba. Dlouho v rozpacích rozvažoval a pak se postavil. Teď nemůže být na útěk ani pomyšlení – bez jeho přátel ne. Prach Io nebo ne, nehodlá je zde nechat.</p>
<p>„Můžete mě zavést k Nočnímu stínu?“ zeptal se skřítků.</p>
<p>Nicka a Pijavka na něj hleděli s neskrývanou hrůzou.</p>
<p>„Ne, Výsosti!“ zašeptal Nicka.</p>
<p>„Opravdu ne!“ souhlasil Pijavka.</p>
<p>„Také vás zajme!“ řekl Nicka.</p>
<p>„Nechá vás zmizet s ostatními!“ řekl Pijavka.</p>
<p>Docela možné, pomyslel si Ben. Pak skřítkům věnoval povzbuzující úsměv. „Možná, že ne,“ řekl jim. Vytáhl zpod košile jeden plod prachu Io a zamyšleně ho pozvedl. „Možná, že ne.“</p>
<p>Potřeboval pět minut na to, aby se připravil na setkání s Nočním Stínem. Pak plán, který vymyslel, vysvětlil skřítkům, kteří mu se zmateným výrazem poslušně naslouchali. Zdálo se, že si nejsou jisti, o čem mluví, ale nemělo žádný smysl pokoušel se jim to vysvětlovat dál.</p>
<p>„Jen si snažte zapamatovat, co máte udělat a kdy to máte udělat,“ napomenul je nakonec a vzdal to.</p>
<p>Vyrazili z lesa, skřítci napřed a Ben za nimi. Odpolední světlo bledlo a pomalu se blížil soumrak. Ben se nervózně rozhlížel a krátce se zastavil, když za sebou v mlze zpozoroval kmitající se stíny. Tam někde byl svět víl a s ním i přízraky jeho představivosti. Pořád na sobě cítil jejich oči, živé a mrtvé, minulé a přítomné, starý svět a nový. Všechno, co viděl, byly lži, jeho vlastní oživlé obavy. Ale lži přetrvávaly jako náznaky možných budoucích pravd. Nikomu neukřivdil způsobem, který mu ukázaly mlhy ve světě víl. Ale mohl by, nebude-li tak rychlý, jak mu víly radily. Mohl by je všechny nechat na holičkách.</p>
<p>Minuty ubíhaly. Ben cítil, jak plynou zoufalou rychlostí. Chtěl popohnat skřítky, aby šli rychleji, aby urychlil jejich cílevědomý pochod lesním bludištěm. Ale udržel se, Nicka a Pijavka s Nočním Stínem neriskovali a to by neměl ani on.</p>
<p>Pak se před nimi mezi porostem borovic a křoví otevřela mýtina, stěží viditelná v šeru. Nicka a Pijavka se skrčili a spěšně pohlédli na Bena. Skrčil se s nimi, pak se opatrně posunul asi o metr a zastavil se.</p>
<p>Noční Stín seděla jako socha na prachem a pavučinami pokrytém trůnu, kde se mu poprvé zjevila, s očima upřenýma na zem před sebou. Okolo ní byly roztroušeny větrem ošlehané stoly a lavičky, lemované řadou zčernalých sloupů, na nichž tenké plamínky ohně olizovaly stíny. Nádvoří, padací mříž a celý zámek zmizely. Byl tu jenom les a těch několik kusů nábytku, které čarodějnici poskytovaly přístřeší.</p>
<p>Krvavě rudé oči zamrkaly, ale nepohnuly se.</p>
<p>Ben se pomalu odplížil zpátky a vzal Domů skřítky s sebou. Když byli bezpečně z doslechu, odeslal je, aby provedli svůj úkol. Bezhlučně zmizeli mezi stromy. Ben se díval, jak odcházejí, a s očima zvednutýma k nebi v tiché modlitbě se znovu usadil a čekal.</p>
<p>Nechal uběhnout patnáct minut, snaže se odhadnout čas, jak nejlépe mohl, pak vstal a neohroženě vykročil.</p>
<p>Prošel porostem borovic a mezi keři a vstoupil na mýtinu, kde Noční Stín čekala.</p>
<p>Čarodějnice pomalu vzhlédla, její hlava i oči se zvedly a sledovaly jeho příchod. V jejím ostře řezaném obličeji se zračila směs potěšení a překvapení – a něčeho jiného. Vzrušení. Ben se k ní blížil opatrně, věděl, že musí dát pozor. Byl od ní ještě několik kroků, když vstala a naznačila, že se má zastavit.</p>
<p>„Máš to?“ zeptala se tiše.</p>
<p>Přikývl a nic neřekl.</p>
<p>Její hubená ruka projela havraními vlasy uhlazujíc bílý pramen, který vypadal jako stopa pěny na tmavé vodě. „Věděla jsem, že jsi lepší, než loutkový král, kterým jsem tě nazvala,“ zašeptala a její obličej najednou zářil. Byla vysoká a majestátní, jak před ním stála s rouchem rozprostřeným proti lesu, s mramorovou kůží bez poskvrny. „Věděla jsem, že jsi… jedinečný. Vždycky jsem to věděla.“ Odmlčela se. „Prach Io – ukaž mi ho.“</p>
<p>Rozhlédl se, jakoby někoho hledal. „Kde je Vrba?“</p>
<p>Rudé oči se téměř neskutečně zúžily. „Čeká v bezpečí. Teď ukaž!“</p>
<p>Vyrazil kupředu, ale její ruka se zdvihla jako štít a hlas zasyčel. „Odtamtud!“</p>
<p>Obě ruce měl v kapse. Pomalu vytáhl levou ruku s oválnou tobolkou, aby si ji mohla prohlédnout.</p>
<p>Její obličej oživilo vzrušení. „Prach Io!“ třásla se, když mu pokynula, aby se přiblížil. „Přines mi ho. Opatrně!“</p>
<p>Udělal, co mu řekla, ale zastavil se přesně mimo její dosah a znovu se rozhlédl. „Myslím, že bys mi nejdřív měla říci, kde je Vrba,“ nenechal se odbýt.</p>
<p>„Nejdřív prach,“ trvala na svém a napřahovala ruku.</p>
<p>Nechal ji sebrat plod a řekl: „Ach, to je v pořádku, už ji vidím, támhle mezi stromy.“ Díval se dychtivě za její záda. „Vrbo! Tady!“</p>
<p>Jeho volání a vroucí modlitby, které je provázely, byly vyslyšeny. V keřích zaharašilo a letmý pohled naznačil, že někdo přichází. Noční Stín se překvapeně otočila a její rudé oči se zúžily, jak sledovala Benův pohled. Její rty už začaly tvořit odmítavá slova.</p>
<p>Ben vytáhl z kapsy druhou ruku a hodil celou hrst ukrytého prachu Io do obličeje Nočního Stínu. Čarodějnice se překvapeně nadechla – a při tom vdechla prach. V jejích vyzáblých rysech se objevilo překvapení a vztek, který vystřídala náhlá hrůza. Ben hodil druhou plnou dlaň do jejího obličeje – a čarodějnice to znovu vdechla klopýtajíc přes své šaty, jak ji Ben tvrdě odstrčil. Plod vylétl z její ruky a čarodějnice se ve změti šatů skácela na zem.</p>
<p>Ben na ni skočil jako kočka. „Nedotýkej se mě!“ varovně vykřikl. „Ani nemysli, jak bys mi ublížila! Patříš mi, uděláš cokoliv a všechno, co ti řeknu, a nic jiného!“ Viděl, jak se její rty stáhly v hněvivém zavrčení, a cítil, jak mu na zádech a v podpaží košile prosakuje pot. „Řekni mi, že rozumíš,“ zašeptal rychle.</p>
<p>„Rozumím,“ opakovala a v očích jí hořela nenávist.</p>
<p>„Dobře.“ Zhluboka se nadechl a postavil se zpět na nohy. „Vstaň,“ nařídil jí.</p>
<p>Noční Stín vstala, pomalu se napřímila, s tělem ztuhlým a neohebným, jakoby zevnitř svázaným nějakou železnou vidí, proti které bojovala, ale nemohla se vzepřít. „Za tohle tě zničím!“ vyštěkla na něj. „Budeš trpět tak, že si to ani nedovedeš představit!“</p>
<p>„Dnes ne,“ zamumlal spíš pro sebe než k ní. Rychle se rozhlédl. „Nicko! Pijavko!“</p>
<p>Domů skřítci opatrně vylezli z keřů, v nichž se schovávali a čekali na Benův signál, aby předstírali, že jsou Vrbou odpovídající na jeho zavolání. V chlupatých obličejících se jim zračily obavy a téměř slepýma očkama pokukovali po čarodějnici.</p>
<p>„Nejjasnější Výsosti,“ zašeptal Nicka.</p>
<p>„Nejmocnější Výsosti,“ zašeptal Pijavka.</p>
<p>Žádný z nich si nebyl moc jistý a přibližovali se jako krysy, připraveni zmizet při sebemenším pohybu. Noční</p>
<p>Stín po nich vrhla tvrdý pohled a oni se skrčili před jeho úderem.</p>
<p>„Nemůže vám ublížit,“ ujišťoval je Ben – a zároveň se snažil ujistit i sebe samého. Přešel na druhou stranu, sebral odhozený plod a vrátil se zpátky. Podržel ho, aby si ho mohla Noční Stín prohlédnout. „Prázdný,“ řekl a ukázal na malou dírku, kterou vyvrtal ve dně. „Vyprázdnil jsem všechen prach a dal si ho do kapsy, abych ho proti tobě použil. Něco takového jsi zamýšlela udělat mně, ne? Odpověz.“</p>
<p>Přikývla. „Ano.“ Slova byla napuštěna jedem.</p>
<p>„Chci, abys tady zůstala stát a dělala jenom to, co ti řeknu. Začněme několika otázkami. Zeptám se tě a ty mi odpovíš. Ale řekni mi pravdu, Noční Stíne – žádné lži. Rozumíš?“ Beze slova přikývla. Ben sáhl za košili a vytáhl druhou tobolku prachu Io. Ukázal jí ho. „Bude prach z této tobolky stačit na ovládnutí draka?“</p>
<p>Usmála se. „Nevím.“</p>
<p>Tohle nečekal. Myslí mu prolétly pochyby. „Dal jsem ti dost prachu, abys mě musela poslouchat?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jak dlouho?“</p>
<p>Znovu se usmála. „Nevím.“</p>
<p>Zachoval si neutrální výraz. Zdálo se, že tu bude nutné počítat s možností omylu. „Až budeš cítit, že nutnost mě poslouchat slábne, musíš mi to říci. Souhlasíš?“</p>
<p>Nenávist v jejích očích se rozhořela ještě hlouběji. „Souhlasím.“</p>
<p>Nevěřil jí, ani s prachem Io. Chtěl to mít rychle za sebou a dostat se pryč z Temného polomu. Nicka a Pijavka vypadali, že jsou již alespoň tucet kroku před ním. Krčili se ve stínu jednoho ze zničených stolů, s čenichy zabořenými do hrudi jako zmatení pštrosi.</p>
<p>Benovy oči se vrátily k Nočnímu Stínu. „Co jsi udělala s Vrbou a ostatními, kteří se mnou přišli?“</p>
<p>„Zajala jsem je,“ řekla.</p>
<p>„Questora Thewse, písaře Abernathyho a dva koboldy? Všechny?“</p>
<p>„Ano. Přišli tě hledat a já jsem je zajala.“</p>
<p>„Co jsi s nimi udělala?“</p>
<p>„Chvíli jsem si je tu nechala a pak jsem je poslala pryč.“</p>
<p>Vypadala skoro potěšené, jak všechno probíhá, a Ben proti své vůli váhal. „Co tím myslíš, že jsi je poslala pryč?“ naléhal.</p>
<p>„Nebyli mi k ničemu, tak jsem je poslala pryč.“</p>
<p>Něco bylo špatně. Noční Stín ho nechtěla propustit. Nikdy by nepropustila jeho přátele. Upřeně se na ní díval a viděl, jak se její oči mění z karmínové do zelené. „Kam jsi je poslala?“ zeptal se rychle.</p>
<p>Její oči se zaleskly. „Do Abaddonu. K Cejchovi.“</p>
<p>Projel jím mráz. Lži, které si představoval, se staly skutečností. Nakonec své přátele přece zklamal. „Vrať je zpátky!“ nařídil ostře. „Vrať je ihned zpátky!“</p>
<p>„Nemohu.“ Otevřeně se mu posmívala. „Jsou mimo můj dosah!“‚</p>
<p>Hněvivě ji chytil za černé roucho. „Poslala jsi je tam – můžeš je přivést zpátky!“</p>
<p>Potěšeně se usmívala. „Nemohu, loutkový králi! Když jsou jednou v Abaddonu, jsou mimo mou moc! Jsou v pasti!“</p>
<p>Pustil ji, ustoupil a snažil se znovu ovládnout. Měl to předpokládat! Měl něco udělat, aby tomu zabránil! Mamě se rozhlížel po mýtině plné stínů a lomcoval jím vztek a znechucení, když rychle promýšlel a zavrhoval různé možnosti.</p>
<p>Otočil se zpět k ní. „Půjdeš do Abaddonu a přivedeš je zpět!“ nařídil vítězoslavně.</p>
<p>Její úsměv měl velmi blízko k extázi. „To také nemohu udělat, loutkový králi! V Abaddonu nemám žádnou moc! Byla bych stejně bezmocná jako oni!“</p>
<p>„Pak půjdu sám!“ řekl „Kde je vchod, čarodějnice!“</p>
<p>Smála se a její obličej byl napjatý. „Není tam žádný vchod, blázne! Abaddon je zapovězený! Jen pár…!“</p>
<p>Její triumf byl tak dokonalý, že se zapomněla včas zarazit. Sklapla ústa, ale bylo už pozdě. Ben ji chytil za šaty.</p>
<p>„Pár? Jakých pár? Kdo tam kromě démonů může vstoupit? Ty?“ beze slova otočila hlavou na stranu a zpět. „Tak kdo, k čertu? Řekni mi to!“</p>
<p>Třásla se a ztuhla, jako by s ní trhl nějaký hák umístěný uvnitř. Její odpověď byla skoro výkřikem. „Strabo!“</p>
<p>„Drak!“ vydechl, nyní tedy věděl. Pustil ji a poodešel stranou. „Drak!“ otočil se a vrátil se zpět. „Proč tam může drak vstoupit a ty ne?“</p>
<p>Noční Stín byla vzteky úplně bez sebe. „Jeho magie, má větší rozsah než moje, dosahuje dál…!“</p>
<p>A je silnější, dokončil Ben, co se nemohla přinutit říct. Cítil, jak slábne, jak ho zaplavuje pot a jak únava vysává jeho síly. Dávalo to smysl. Poprvé se setkal se Strabem na okraji mlhy, ještě pořád uvnitř světa víl. Když drak dokázal projít do světa víl, bylo docela logické, že může projít do Abaddonu.</p>
<p>A může vzít Bena s sebou.</p>
<p>Skoro se usmál. Náhlé spojení náhody a potřeby bylo děsivé. Myslel si, že použije prach Io pouze na to, aby draka odeslal pryč z Landoveru. To by samo o sobě bylo dost složité a nebezpečné. Teď musí Straba pomocí prachu donutit, aby ho donesl do Abaddonu, kde jsou chyceni jeho přátelé, a pak je všechny vyvést ven. Velikost tohoto úkolu mu podlamovala kolena. Musí to udělat bez návodu a vedení. Musí to udělat sám. Ale ani ho nenapadlo, že by to neudělal. Vrba, Questor, Abernathy, Mozol a Pastinák pro něj riskovali pořád. Byla to povinnost, kterou mu ukládalo nejen jeho postavení krále, musel jim všechno oplatit.</p>
<p>Podíval se čarodějnici do očí. Cítil v nich neskrývané uspokojení. „Přísahala jsi, že mě zničíš, Noční Stíne, ale budu to já, kdo zničí tebe,“ zašeptal v návalu vzteku.</p>
<p>Nicka a Pijavka vyklouzli zpod stolu a přitiskli se k jeho nohám.</p>
<p>„Můžeme nyní odejít, Výsosti?“ zeptal se Nicka.</p>
<p>„Můžeme odsud odejít, Výsosti?“ ozýval se Pijavka.</p>
<p>„Ona mě děsí,“ řekl Nicka.</p>
<p>„Chce nám ublížit,“ řekl Pijavka.</p>
<p>Ben na ně pohlédl dolů, viděl strach v jejich očích a viděl, jak se jim v očekávání krčily nosíky. Vypadali jako špinavé děti, které mají být potrestány, a bylo mu jich líto. Hodně toho měli za sebou.</p>
<p>„Ještě chvíli,“ slíbil. Podíval se zpět na Noční Stín. „Jak dlouho to je, co jsi poslala mé přátele do Abaddonu?“</p>
<p>Čarodějnici se zúžily její zelené oči. „Odeslala jsem je dnes ráno – hodně časně.“</p>
<p>„Ublížila jsi jim nějak?“</p>
<p>Její obličej se prudce stáhl. „Ne.“</p>
<p>„Jsou tedy v pořádku?“</p>
<p>Zasmála se. „Možná – jestli se jich démoni už nenabažili.“</p>
<p>Měl sto chutí ji uškrtit, ale podařilo se mu ovládnout. „Až se dostanu do Abaddonu, jak je najdu?“</p>
<p>Tělo Nočního Stínu se jakoby hlouběji schoulilo do svých šatů. „Drak je může najít – pokud tě bude ještě poslouchat!“</p>
<p>Ben beze slova přikývl. To byl ten hlavní problém. Jak dlouho udrží prach draka bezmocného? Jak dlouho bude trvat, než kouzlo vyprchá? Samozřejmě tu byl jen jediný způsob, jak to vyzkoušet.</p>
<p>Odehnal tu myšlenku. „Kde najdu draka?“ zeptal se čarodějnice.</p>
<p>Noční Stín se temně usmála. „Všude, loutkový králi.“</p>
<p>„Tím jsem si jistý“ Znovu promyslel otázku. „Kam určitě přijde, abych na něj mohl počkat?“</p>
<p>„Ohnivé prameny!“ Její hlas bylo syčení „Přebývá většinou v planoucích vodách!“</p>
<p>Ben si vzpomněl na prameny ze svých studií v Ryzím</p>
<p>Stříbře. Kaluže lávy nebo olejové jámy nebo něco takového leželo na východě za Zeleným Trávníkem, hluboko v pustině.</p>
<p>„Výsosti!“ přerušil jeho myšlenky Nicka.</p>
<p>„Výsosti!“ zatahal mu za nohu Pijavka.</p>
<p>Ben znovu pokývl v odpověď. Den končil, slunce ustupovalo temnotě a stíny mezi stromy se prodlužovaly. Nechtěl zůstat v Temném polomu po setmění.</p>
<p>Postoupil dopředu a postavil se přímo před Noční Stín. „Jsem králem Landoveru, Noční Stíne. Nemusíš si to myslet, ani ostatní nemusí, ale dokud se nerozhodnu jinak, je to tak. Král má určité povinnosti. Jednou z nich je povinnost chránit své poddané. Sama ses rozhodla zasáhnout do této mé povinnosti a uvrhla jsi nejen mé poddané, ale navíc mé přátele do velkého nebezpečí – tak velkého, že je možná už nikdy neuvidím!“</p>
<p>Odmlčel se a pozoroval nenávist, která se leskla v jejích očích, nyní se opět měnících v rudé. „Vyřkla sis nad sebou rozsudek, Noční Stíne. Udělám ti totéž, co jsi provedla mým přátelům. Přikazuji ti, aby ses proměnila ve vránu a letěla zpět do mlh světa víl. Neodchyluj se od své dráhy. Leť, dokud nebudeš opět ve svém starém světě, a pokračuj dál až – až se stane cokoliv, co se má stát.“</p>
<p>Čarodějnice se otřásala hněvem a bezmocností a do očí se jí najednou vkradl strach. „Kouzlo víl mě stráví!“ zašeptala.</p>
<p>Bena to nedojalo. „Udělej, co ti říkám, Noční Stíne. Udělej to okamžitě!“</p>
<p>Noční stín ztuhla, pak se zachvěla narudlým světlem. Z železných sloupu vybuchly k nebi plameny. Čarodějnice i světlo zmizely a místo nich tu byla vrána. S krákáním roztáhla v šeru křídla a odlétla do lesa.</p>
<p>Ben se za ní díval, napůl očekával, že se vrátí. Nevrátila se. Noční Stín byla pryč. Poletí, jak jí přikázal, dokud nevstoupí do mlh a do světa víl, který jí byl zakázán. Nevěděl, co sejí stane, až tam doletí, ale pochyboval, že to bude příjemné. Smůla. Dal jí alespoň tolik šancí na přežití, kolik dala ona jeho přátelům. Spravedlnost je spravedlnost.</p>
<p>Potřásl hlavou. Stejně z toho měl špatný pocit. „Pojďte odsud najít cestu,“ zamumlal k Nickovi a Pijavkovi, a všichni tři spěchali pryč z mýtiny.<strong>Strabo</strong></p>
<p>Ben přespal tu noc v topolovém hájku několik mil na jih od Temného polomu. Vzbudil se za úsvitu a vyrazil na východ k Ohnivým pramenům. Vzal s sebou Nicku a Pijavku i přes jejich zjevnou neochotu. Neměl na výběr. Bál se, že bez nich by se mohl ztratit nebo odbočit z cesty. Znal zemi docela dobře ze svých studií, ale pořád tu byla možnost, že narazí na něco, co vynechal nebo čeho si nevšiml, a to nemohl riskovat. Nemohl plýtvat časem a Domů skřítci s ním tedy budou muset ještě chvíli vydržet.</p>
<p>Cesta zabrala skoro celé tři dny. Trvala by ještě déle, kdyby si Nicka a Pijavka nepřivlastnili dva tažné koně, jejichž slavné dny už byly dávno pryč. Měli tak prohnuté hřbety a našlapovali tak těžkopádně, že se mu otřásaly kosti, jenom když je viděl motat se kolem tábořiště. Jízda na nich byla ještě horší, ale rychlost cesty se zvýšila a dostali se mnohem dál, takže zachoval klid. Ani se skřítků nezeptal, kde ty koně vzali. Morální principy v tomto případě musely ustoupit účelu.</p>
<p>Sjeli dolů z lesnaté a kopcovité krajiny pod Temným polomem, přejeli po okraji plání Zeleného Trávníku a prošli na východ do pustiny, která se táhla až k nejvzdálenějšímu okraji údolí. Jejich cesta se zdála být nekonečná. Táhla se, jako by měli na krku přivázaný mlýnský kámen. Bena stravoval strach o zmizelé přátele, příliš mnoho se mohlo stát, a jedině něco zlého, než se k nim bude moci dostat. Nicku a Pijavku stravoval strach o vlastní kůže, věřili, že jsou obětními beránky vedenými na drakův stůl. Všichni tři spolu mluvili co nejméně, nespokojeni s cestou, jejím účelem a sebou navzájem.</p>
<p>Ben během cesty často myslel na Noční Stín, a nebyly to příjemné myšlenky. Bylo dost špatné, že nechal Vrbu o samotě a bez ochrany, když odešel do mlh, dost špatné, že Questor a ostatní sešli dolů do jámy, když se nevrátil první den, a horší než špatné bylo, že byli uvrženi do Abaddonu na hraní démonům, zatímco Noční Stín čekala, až se Ben vrátí. Bylo ale neodpustitelné, že čarodějnici víc nevyužil, když byla pod vlivem prachu Io. Bylo toho tolik, co mohl udělat a neudělal. Mohl použít její moci přivést draka k sobě – přilákat ho tam, když nic jiného. Kdyby to nedokázala, mohl použít její moci, aby poslala jeho za drakem. Ušetřilo by to tři dny courání se přes celé údolí na tažném koni! Měl ji přinutit, aby mu odevzdala část své magie. Trocha ochrany navíc by neuškodila. A nikdy ji neměl nechat odejít tak snadno – ne po tom, co provedla. Měl se ujistit, že mu nezpůsobí další problémy. Nebo mu alespoň měla přísahat věrnost, kdyby se jí podařilo uniknout.</p>
<p>Ale jak pokračoval v cestě, tyto myšlenky se tříštily, slábly a odumíraly. Měl, mohl – jaký rozdíl v tom, k čertu. byl nyní? Udělal to nejlepší, co mohl, jenom si prostě nevzpomněl na všechno. Přísaha vynucená pod nátlakem byla pravděpodobně bezcenná. Neznámá magie byla pravděpodobně nebezpečnější než žádná magie. Lépe bylo nechat věci tak, jak jsou, najde nějaký způsob, jak vyjít s tím, co má.</p>
<p>K Ohnivým pramenům dorazili pozdě odpoledne třetího dne. Skřítkové ho zavedli hluboko do pustiny východně od Zeleného Trávníku, do země nižných hrůz – pustých plání pouštního písku a prachu, kopců s ostřicí, křovím a malými sukovitými stromky, které sály vláhu prosakující červeným blátem a tekoucím pískem, a zkamenělých lesů, kde stromy byly jako propletené a polámané kosti vyčuhující ze země. Tento kraj měl zimní nádech, jaký Ben v jiných částech údolí nespatřil, byla to vybledlá bezbarvá směs umírající vegetace a rozbité země. Dokonce ani modrásky tady nerostly. Ti tři se prodrali mezi kopci a hřebeny hustým porostem šípků a propletených keřů do lesů mrtvého dřeva ohraničujících hlubokou strž. Své koně vedli, protože na nich hustým porostem nemohli jet. Nade vším se vznášela v hustých oblacích mlha jako přikrývka zavánějící smrtí země.</p>
<p>„Tamhle, Výsosti!“ vykřikl najednou Nicka a zastavil Bena zataháním za rukáv.</p>
<p>„Ohnivé prameny, Výsosti!“ oznámil Pijavka ukazuje do dálky.</p>
<p>Ben se snažil proniknout zrakem mlhou a stromy. Nic neviděl. Zadíval se ještě pozorněji. Teď v šeru zachytil záblesk něčeho – bylo to jako světlo odrážející se na mlze.</p>
<p>„Pojďme kousek blíž,“ naléhal. „Odsud nic nevidím.“</p>
<p>Vyrazil kupředu a pak se zastavil. Nicka a Pijavka se nehýbali. Pokukovali jeden po druhém, potom po něm a pak zase jeden na druhého. Jejich chlupaté tváře se sklopily a nosíky nakrčily.</p>
<p>„Tohle je dost blízko, Výsosti,“ radil Nicka.</p>
<p>„Stačí jít takhle blízko, Výsosti,“ souhlasil Pijavka.</p>
<p>„Nemáme proti drakovi žádnou ochranu.“</p>
<p>„Vůbec žádnou ochranu.“</p>
<p>„Sežere nás, aniž by o tom dvakrát uvažoval.“</p>
<p>„Spálí nás na kost!“</p>
<p>Nicka váhal. „Drak je příliš nebezpečný, Výsosti. Nechte ho být a pojďte pryč.“</p>
<p>Pijavka vážně přikývl. „Nechte draka být, Výsosti. Nechte ho být.“</p>
<p>Ben je chvíli pozoroval a pak zavrtěl hlavou. „Nemohu ho nechat být, kamarádi. Potřebuji ho.“ Žalostně se usmál a vrátil se. Položil každému z nich ruku na rameno. „Počkáte tady na mě? Dokud se nevrátím?“</p>
<p>Nicka k němu vzhlédl a zašilhal na něj. „Počkáme tady na vás, Výsosti. Dokud se nevrátíte.“</p>
<p>Pijavka si nepřítomně promnul tlapky. „Jestli se vrátíte,“ zamumlal.</p>
<p>Ben je tam nechal stát s tažnými koni a prodíral se kupředu spleteným porostem. Opatrně si vybíral cestu a snažil se být co nejtišší. Viděl, jak za hřebenem stoupají gejzíry páry a mísí se s mlhou. Mihotavé světlo bylo stále silnější a tancovalo na obloze. Něco také mohl cítit – něco nepříjemně připomínající zkažené maso.</p>
<p>Pot a špína pokrývaly jeho obličej i paže, ale uvnitř mu byla zima. Až doteď si s tím nedělal starosti.</p>
<p>Jedna ruka se vkradla do kapsy. Zbytek prachu Io z prázdné tobolky byl v pravé kapse. Celý plod byl v levé. Ještě vlastně nevymyslel žádný plán, jak prach použije. Neměl vůbec žádnou představu, jaký plán by zabral. Jeho hlavním cílem bylo dostat se k drakovi co nejblíž a doufat, že se naskytne vhodná příležitost.</p>
<p>Král Landoveru by měl mít lepší plán, pomyslel si chmurně, ale nic ho nenapadalo.</p>
<p>Vyšplhal na hřeben a nakoukl přes něj. Před ním se rozevírala široká strž posetá krátery všech tvarů a velikostí plných neidentifikovatelné namodralé tekutiny, na které tančily a hořely žluté plameny a vrhaly mihotavé světlo na chomáče mlhy. Dno mezi krátery bylo pokryto spleteným křovím a hromadami hlíny a kamenů, odstrašujícím seskupením překážek pro každého, kdo by chtěl vstoupit.</p>
<p>Ben se po strži opatrně rozhlédl. Drak nebyl nikde vidět.</p>
<p>„To se dalo očekávat,“ zamumlal.</p>
<p>Chvíli rozvažoval, co má dělat dál. Mohl buď čekat tady, dokud se Strabo nevrátí, nebo sejít dolů do strže a čekat tam. Vybral si druhou možnost. Chtěl být co nejblíž, až se bude muset drakovi postavit.</p>
<p>Sklouzl přes okraj hřebenu a sestupoval dolů. Hlas někde uvnitř mu pořád našeptával, že je šílený. Úplně souhlasil. Nemohl uvěřit, že tohle dělá. Drak ho děsil, nejraději by udělal čelem vzad a utíkal pryč tak rychle, jak by mu to třesoucí nohy dovolily. Nebyl nijak zvlášť statečný, byl jen zoufalý. Až do tohoto okamžiku si neuvědomil, jak zoufalý opravdu byl.</p>
<p>Ale nenechám je na holičkách, slíbil si vzpomínaje na Vrbu a na ostatní. Ať se stane cokoliv, nezklamu je.</p>
<p>Dostal se na dno strže a rozhlédl se. Z kráteru poblíž začala prudce unikat pára se syčivým zvukem, který ho polekal. Spolu s výbuchem se zvedly plameny a hladově olízly mlhu. Tak blízko pramenů stěží viděl, kam jde, ale odhodlaně postupoval dopředu. Předpokládal, že nejlepší místo na čekání může být někde uprostřed Ohnivých pramenů – ale ne příliš daleko uprostřed. Dýchal rychle a přerývaně. Přál si, aby dokázal ovládat Paladina. Přál si, aby s ním byl Questor a koboldi. Přál si, aby s ním byl kdokoliv. Přál si být někde jinde.</p>
<p>Pára a horko spalovalo jeho nos a ústa a Ben znechuceně zkřivil obličej. Zápach byl hrozný. Na dně strže ležely kosti, a některé z nich byly docela nové. Donutil se ignorovat je. V cestě mu leželo křoví a mlází, ale Ben se vytrvale prodíral kupředu. Obešel hromadu kamení, kupu balvanů a kostru dost velkého zvířete. Pomyslel si, že už došel dost daleko. Přímo před ním ležel obrovský val hlíny s proužkem kamenů na jednom konci. Vypadalo to jako dobré místo pro úkryt. Tam počká, dokud se drak nevrátí.</p>
<p>Najednou ho napadlo, jak dlouho to asi bude trvat. Ohnivé prameny mohou být drakovým domovem, ale to neznamenalo, že sem přilétá často. Možná, že sem zalétá jen jednou do roka, hrome! Vzplál netrpělivostí sám k sobě. Měl se zeptat čarodějnice, ksakru! Měl se…</p>
<p>Polekaně se zarazil. Byl méně než tucet stop od svého úkrytu, proužku kamenů za obrovským valem – a val se zrovna pohnul.</p>
<p>Vytřeštil oči. Ne, to se mu muselo zdát.</p>
<p>Val se pohnul znovu.</p>
<p>„Ach, bože,“ zašeptal.</p>
<p>Ze špičky toho, o čem si myslel, že to je konec pruhu kamenů, se zvedl malý obláček prachu a otevřelo se obrovské oční víčko.</p>
<p>Ben Holiday, mimořádně schopný právník, neohrožený dobrodruh a rádoby král Landoveru právě udělal velkou chybu.</p>
<p>Drak se líně pohnul, setřásl ze sebe vrstvu prachu a hlíny, která ho pokrývala, a probral se ze spánku. Díval se na Bena tak, jak svou kořist zahnanou do kouta pozorují hadi. Ben stál přimrznul na svém místě. Měl použít prach Io. Měl se otočit a utíkat. Měl něco udělat – cokoliv! – ale nemohl se ani pohnout. Bylo po všem, už mohl jen křičet. Uvědomil si, že v nějakém záchvatu černého humoru uvažuje o tom, bude-li usmažen nebo upečen.</p>
<p>Strabo zamrkal. Hlava s krunýřem se pomalu zahoupala a doširoka se otevřela velká tlama. Vykoukly z ní začernalé zuby a dlouhý rozeklaný jazyk projel mlhavým</p>
<p>vzduchem.</p>
<p>„Já tě odněkud znám, ne?“ zeptal se drak.</p>
<p>Ben byl ohromen. Očekával od draka spoustu věcí, ale mluvení nebyla jednou z nich. Skutečnost, že drak mluví, všechno mění. Otupovalo to strach, který ze zvířete cítil. V jednom okamžiku to úplně změnilo jeho pohled na to.</p>
<p>co se s ním děje. Když se s drakem dá mluvit, možná, že by se dal přesvědčit! Zapomněl na smažení i pečení. Zapomněl na obranu. Místo toho hledal odpověď.</p>
<p>Strabova hlava se prudce zvedla. „Mlhy na kraji světa víl – tam jsem tě viděl. Před několika týdny, je to tak? Spal jsem a ty jsi šel okolo mě. Upíral jsi svůj zrak na mě tak silně, že jsem se probudil. Dodal bych, že to bylo poněkud nezdvořilé.“ Odmlčel se. „Byl jsi to ty, že ano?“</p>
<p>Ben mechanicky přikývl a v duchu mu probleskl obraz, jak ho drak odfoukl jako pírko. Rychle ten obraz zapudil. Pořád nemohl uvěřit, že opravdu slyší to zvíře mluvit. Drak měl zvláštní hlas, trochu jako mechanický sykot, který zněl ozvěnou, jako by vycházel z dozvukové komory.</p>
<p>„Kdo jsi?“ Zeptal se drak a znovu položil hlavu. „Co jsi dělal v mlhách?“ Odhalil své zuby, jak se jeho rty přehnuly přes dásně. „Jsi někdo z víl?“</p>
<p>Ben zavrtěl hlavou. „Ne, nejsem.“ Rychle sebral všechen svůj důvtip. „Jsem Ben Holiday z Chicaga. Vlastně z jiného světa. Jsem nový landoverský král.“</p>
<p>„Vážně?“ Na draka to zřejmě neudělalo žádný dojem.</p>
<p>„Ano.“ Ben zaváhal a pomalu se mu vracela odvaha. „Víš, nevěděl jsem, že draci mluví.“</p>
<p>Strabo se trochu pohnul, zavlnil svým dlouhým hadím tělem, jeho zadní část se položila na řadu menších kaluží a plameny olizovaly jeho šupinatou kůži. „Ach, jeden z těch,“ zafuněl.</p>
<p>Ben se zamračil. „Jeden z koho?“</p>
<p>„Jeden z těch lidí, kteří si myslí, že draci jsou nevzdělané tupé ponory, trávící svůj čas tím, že působí pohromy chudým, těžce pracujícím prostým lidem tak dlouho, dokud se neobjeví nějaký rytíř, aby je zabil. Jsi jedním z těch, ne?“</p>
<p>„Předpokládám, že ano.“</p>
<p>„Čteš příliš mnoho pohádek, Holidayi. Kdo si myslíš, že tyhle historky o dracích rozšiřuje? Draci ne, to si buď jistý. Ne, tyhle historky rozšiřují lidé, a ti přece o sobě nebudou rozhlašovat, že oni jsou ti špatní a že s draky se špatně zachází, ne? Musíš vzít v úvahu prameny, jak se říká. Je mnohem jednodušší přidělit drakovi úlohu násilníka – pálícího pole, hltajícího dobytek a rolníky, zmocňujícího se krásných princezen a vyzývajícího rytíře ve zbroji. Je to hezké čtení, i když to není pravda.“ Ben nevěřil. Co to je za draka?</p>
<p>„Víš, draci tu byli před lidmi. Draci tu byli dříve, než se zrodila většina pohádkových bytostí.“ Strabo se naklonil. Jeho dech byl hrozný. „Problémy nezačaly s draky, problémy začaly s ostatními. Nikdo nechtěl mít draky v blízkosti. Draci zabírali příliš mnoho místa. Každý se bál draků a toho, co mohou dělat – a nezáleží na tom, že to bylo jen pár špatných draků, kteří dali ostatním špatnou pověst! A naše magie byla o tolik silnější než jejich, že nás nemohli ovládnout tak, jak by chtěli.“</p>
<p>Krunýřovitá hlava se pomalu zatřásla. „Ale vždycky existuje způsob, jak se zbavit něčeho, co nechceš, když na tom opravdu pracuješ, a oni pracovali opravdu tvrdě, aby se nás zbavili. Byli jsme vyháněni, loveni a ničeni, jeden po druhém, až jsem zbyl jenom já. A zničili by mě také, kdyby mohli.“</p>
<p>Neupřesnil, kdo to jsou ‚oni‘, ale Ben tušil, že tím míní obecně všechny. „Tvrdíš, že nejsi zodpovědný za nic, z čeho jsi obviňován?“ zeptal se trochu pochybovačně.</p>
<p>„Ach, nebuď hloupý, Holidayi – samozřejmě, že jsem odpovědný! Jsem odpovědný prakticky za všechno!“ Tiše syčel. „Zabíjím lidi a jejich krotká zvířata, kdykoliv si přeji. Pálím jejich úrodu a domovy, kdy chci. Kradu jejich druhy, protože mě to těší. Nenávidím je.“</p>
<p>Jazyk zakmital. „Ale vždycky to tak nebylo, víš. Nebylo to tak, dokud pro mne nezačalo být jednodušší chovat se podle jejich představ, než se snažit přežít jako stvoření, kterým jsem kdysi byl…“ Ztichl, jakoby vzpomínal. „Jsem naživu už skoro tisíc let, víš, a posledních dvěstě let jsem úplně sám. Už nejsou žádní draci. Jsou to už jen legendy. Jsem všechno, co zbylo – jako Paladin. Víš o něm, Holidayi? Oba jsme poslední svého druhu.“</p>
<p>Ben se díval, jak drak noří čenich do ohnivého pramenu, pije hořící vodu a pomalu vdechuje plameny. „Proč mi to říkáš?“ zeptal se úplně zmatený Ben.</p>
<p>Drak vzhlédl. „Protože jsi tady.“ Namočil čenich. „Mimochodem, proč jsi vlastně tady?“</p>
<p>Ben zaváhal, a pak si připomenul, proč tady je. „No…“</p>
<p>„Ach, ano.“ Drak mu skočil do řeči. „Jsi nejnovější král Landoveru. Gratuluju.“</p>
<p>„Díky. Nejsem jím moc dlouho.“</p>
<p>„Ne, předpokládám, že ne – jinak bys tu nebyl.“</p>
<p>„Nebyl?“</p>
<p>„Stěží.“ Drak se naklonil blíž. „Když žil starý král, držel mě v této pustině. Nesměl jsem do zbytku údolí. Paladin mě tu držel, protože Paladin byl stejně silný jako já. Někdy v noci jsem létal po obloze, ale nesměl jsem se nechat spatřit lidmi ani zasahovat do jejich životů…“ Drakův hlas ztvrdl. „Slíbil jsem si, že jednoho dne budu zase volný. Tohle údolí patří mně stejně jako komukoliv jinému. A když starý král zemřel a Paladin zmizel, byl jsem volný, Holidayi – a žádný landoverský král mě znovu neuvězní.“</p>
<p>Ben si byl vědom ne zrovna jemné změny atmosféry mezi nimi, ale předstíral, že si ničeho nevšiml. „Proto tady nejsem,“ řekl.</p>
<p>„Ale jsi tady, abys mne požádal o přísahu věrnosti trůnu, ne?“</p>
<p>„Uvažoval jsem o tom,“ připustil Ben.</p>
<p>Strabův čenich se otevřel s hlubokým syčivým smíchem. „Taková odvaha, Holidayi! Ale nanic. Nikdy jsem nepřísahal landoverským králům – nikdy za celých tisíc let. Proč bych měl? Nejsem jako ti ostatní, kteří tu žijí! Nejsem připoután k Landoveru jako oni! Můžu létat kamkoliv chci!“</p>
<p>Ben polkl. „Můžeš?“</p>
<p>Drak se pohnul a ocas se mu svinul za Benem. „No… ne kamkoliv, myslím. Ale skoro kamkoliv. Nemohu zaletět příliš hluboko do světa víl nebo do světů, kde na draky nevěří. Věří na draky ve tvém světě?“</p>
<p>Ben zavrtěl hlavou. „Nemyslím.“</p>
<p>„To vysvětluje, proč jsem tam nikdy nebyl. Létám jen do světů, kde jsou draci reální – nebo alespoň kde kdysi byli. Často létám do šesti nejbližších světů. Většinou tam lovím. Musel jsem tam lovit, když mi starý král zapověděl údolí.“ Oči dostaly lstivý nádech. „Ale lovení za hranicemi údolí je mnohem namáhavější, než se mi líbí. Je snadnější lovit tady. Je to uspokojivější“</p>
<p>Atmosféra byla nyní rozhodně mrazivá. S drakem se dalo mluvit, ale nevypadalo to, že by se dal přesvědčit. Ben cítil, jak se všude okolo něj zavírají dveře. „No, nepředpokládám, že by mělo moc smyslu navrhovat ti, abys dělal něco jiného, že?“</p>
<p>Strabo lehce nadzdvihl zadní nohy a z jeho těla se sesypal prach. „Líbil se mi náš rozhovor, Holidayi, ale zdá se, že je u konce. Bohužel to znamená i tvůj konec.“</p>
<p>„Ach, počkej chvilku, nepospíchej tolik.“ Ben ze sebe nedokázal vypravit slova dost rychle. Jeho mysl běžela na plné obrátky. „Náš rozhovor nemusí končit, ne? Myslím, že bychom si měli ještě trochu promluvit!“</p>
<p>„Chápu, proč se ti nechce skončit.“ zasyčel drak tiše. „Ale začalo mě to nudit.“</p>
<p>„Nudit! Dobře, změňme předmět hovoru!“</p>
<p>„To by nepomohlo.“</p>
<p>„Ne? Dobře, co kdybych tedy prostě odešel – odešel, řekl nashledanou a sbohem?“ Teď už byl Ben zoufalý.</p>
<p>Drak se před ním vztyčil jako obrovský šupinatý stín. „To jen odkládá nevyhnutelné. Jednou by ses vrátil. Musel bys, protože jsi landoverským králem. Přiznej si to. Holidayi-já jsem tvůj nepřítel. Buď zničíš ty mne nebo já tebe. Dávám přednost té druhé možnosti.“</p>
<p>Ben se divoce rozhlédl. „Proboha, proč bychom se měli ničit?“</p>
<p>„Proč? Protože tak to mezi draky a králi chodí. Tak to vždycky bylo.“</p>
<p>Benovo zoufalství dosáhlo zlomového bodu. „Dobře, když to tak tedy vždycky bylo, proč potom ta dlouhá rozprava o špatné službě prokázané drakům lidmi vyprávějícími pohádky? Proč jsi ztrácel čas a vykládal mi to všechno, když jsi mě chtěl stejně hned potom usmažit?“</p>
<p>Drak se zasmál. „Jak kuriózní způsob podání!“ odmlčel se. „Ano, proč se za takových podmínek obtěžovat s výklady? Dobrý postřeh.“ Chvíli o tom přemýšlel a pak pokrčil rameny. „Asi proto, abych měl co dělat. Tady se toho moc dělat nedá, víš?“</p>
<p>Ben cítil, jak mu uniká poslední naděje. To je konec. Vyhnul se jedné stříbrné kulce v mlhách světa víl a druhé při setkání s Nočním Stínem. Ale třetí ho dostane. Díval se, jak se drak nad ním zvedá a pomalu se nadechuje. Jeden plamen ohně a bude po všem. Jeho mysl běžela jako splašená. Musí něco udělat! K čertu, přece tu nebude jen tak stát a nenechá se zpopelnit!</p>
<p>„Moment!“ zakřičel ostře. „Nedělej to!“ Sáhl rukou za košili a vytrhl ven medailon. „Ještě mám tohle! Použiju magii, když budu muset.“</p>
<p>Strabo pomalu vydechl a pára, kouř a plamen olízly mlžný vzduch. Upřeně se díval na medailon a kmital jazykem. „Neovládáš magii, Holidayi.“</p>
<p>Ben se zhluboka nadechl. „Mýlíš se. Ovládám. Přivolám Paladina, když mě nenecháš odejít.“</p>
<p>Dlouho bylo ticho. Drak ho zamyšleně pozoroval a nic neříkal. Ben vyslal tichou modlitbu. Tohle je jeho poslední naděje. Paladin předtím přišel, když byl v nesnázích. Možná…</p>
<p>Sevřel rukou medailon, cítil, jak se rytina zarývá do jeho dlaně. Najednou ho nečekaně napadlo řešení. Co si myslel? Muže utéci i nyní, když bude chtít! Úplně zapomněl, že mu to medailon umožňuje! Medailon by ho v mžiku vrátil zpět do starého světa – jediné, co stačí udělat, je sundat si ho.</p>
<p>Ale to by znamenalo, že musí nechat své přátele v pasti v Abaddonu. To by znamenalo, že opouští Landover navždy. To by znamenalo, že se vzdává.</p>
<p>Také by to ovšem znamenalo zůstat naživu. Nerozhodnut zvažoval tuto vyhlídku. „Myslím, že lžeš, Holidayi,“ řekl najednou drak a začal se znovu nadechovat.</p>
<p>Sbohem světe, pomyslel si Ben a chystal se k marnému útěku.</p>
<p>Ale najednou mlhou a párou nad plameny projel jasný záblesk světla a Paladin se objevil! Ben tomu nemohl uvěřit. Rytíř se zhmotnil zničehonic, osamělý, otlučený, sedící na svém letitém zvířeti, napřažené kopí opřené o skrčenou paži. Strabo se okamžitě otočil, zřejmě překvapen. Za ohlušujícího řevu mu z tlamy vyšlehl plamen, zahalil rytíře i koně a odumřel v kouři. Ben ustoupil a ucítil náraz obrovského žáru. Otočil se, zakryl si oči a pak se rychle ohlédl.</p>
<p>Paladin byl nezraněn.</p>
<p>Strabo se postavil na zadní nohy, roztáhl křídla jako štít a očima hledal Bena. „Dvacet let – bylo to dvacet let!“ zašeptal syčivě. „Myslel jsem, že zmizel navždy! Jak jsi ho dostal zpátky, Holidayi? Jak?“</p>
<p>Ben začal koktat něco v odpověď. Paladinovým zjevením stejně překvapený jako Strabo, pak se rychle vzpamatoval. Tohle je příležitost, na kterou čekal.</p>
<p>„Medailon!“ vykřikl najednou. „Medailon ho přivedl! Jsou na něm napsána kouzelná slova – na jeho rubu! Podívej se sám!“</p>
<p>Ochotně zvedl kolečko houpající se na stříbrném řetízku tak, aby se matné světlo od jeho povrchu odráželo. Strabo se naklonil, hadí krk se klikatil z jeho mohutného těla a krunýřovitá hlava se přiblížila. Obrovská tlama se rozevřela a jazyk se olízl. Ben zadržel dech. Drakův stín se nad ním sklonil a zastínil světlo.</p>
<p>„Podívej – vidíš to písmo!“ naléhal Ben a pomyslel si, ještě kousek blíž…</p>
<p>Jedna přední tlapa s drápy se natáhla po medailonu.</p>
<p>Ben rychle strčil volnou ruku do kapsy a hodil celou dlaň prachu Io Strabovi přímo do nozder. Drak se překvapeně nadechl a pak kýchl. Kýchnutí Bena málem odfouklo, ale naštěstí se udržel na nohou. Ukryl rychle medailon, sáhl do druhé kapsy a vylovil tobolku. Strahova hlava ho už hledala a čelisti se otevíraly. Ben hodil plod do otevřené tlamy. Drak byl rychlý, zachytil tobolku v půlce letu, vztekle ji rozkousl a rozdrtil.</p>
<p>Strabo si svou chybu uvědomil příliš pozdě. Prach Io létal všude, vylétal z drakovy tlamy v bílých obláčcích. Strabo hrozně zařval a vyšlehly plameny. Ben sebou mrštil na stranu, odkutálel se, vyškrábal se zase na nohy a prchal k balvanům, kterých si všiml, když přicházel. Dorazil k nim pár metrů před ohněm a rychle se za nimi schoval. Strabo úplně zešílel. V záchvatu zuřivosti běhal po dně Ohnivých pramenů a jeho ohromné tělo drtilo hlínu i kamení. K obloze vybuchovaly gejzíry ohně s ohlušujícím praskotem. Drak řval a všude plival oheň. Plameny a kouř naplnily odpolední vzduch a všechno zatemnily. Paladin zmizel. Prameny zmizely. Ben se krčil ve své skrýši a modlil se, aby byl dostatečně rychlý a drak si ho nevšiml.</p>
<p>Po chvíli se hluk a plameny zmírnily a nastalo znovu ticho. Ben trpělivě čekal ve svém úkrytu a naslouchal tlumeným zvukům, které drak vydával chodě pomalu sem a tam. Ohlušující exploze Ohnivých pramenů vystřídalo opět jemné syčení.</p>
<p>„Holidayi?“</p>
<p>Drakův hlas byl zastřený vztekem. Ben zůstal na svém místě.</p>
<p>„Holidayi? To byl prach Io, Holidayi! To byla celá tobolka prachu Io! Kdes to vzal? Říkal jsi, že nejsi ze světa víl! Tys lhal!“</p>
<p>Ben čekal. Nic takového ještě neslyšel. Naslouchal, jak se Strabo pohyboval někde nalevo od něj – slyšel těžký zvuk jeho táhnoucího se těla.</p>
<p>„Víš, jak je takové kouzlo nebezpečné, Holidayi? Víš, jak mi mohlo ublížit? Proč jsi mě tak oklamal?“</p>
<p>Pohyb ustal. Ben slyšel, jak se drak pohnul, a potom zaslechl, jak pije. Možná, že udělal chybu, pomyslel si najednou. Možná, že celá tobolka prachu byla příliš pro kohokoliv. Možná, že je drak zraněn.</p>
<p>Ozval se dlouhý povzdech. „Holidayi, proč jsi mi to udělal? Co ode mne chceš? Řekni mi to a skoncujeme to!“</p>
<p>Drak vydával spíš ukřivděné, než vzteklé zvuky. Ben se to rozhodl riskovat. „Chci tvoje slovo, že mi neublížíš!“ zvolal.</p>
<p>Drak odpověděl tichým syčením. „Máš ho mít.“</p>
<p>„Chci, abys mi slíbil, že uděláš všechno, co ti řeknu, a nic jiného. Stejně to musíš udělat, jak víš.“</p>
<p>„Vím, Holidayi! Souhlasím! Řekni mi, co chceš!“</p>
<p>Ben opatrně vyklouzl z úkrytu za balvany. Nad Ohnivými prameny visely cáry mlhy a kouře á vrhaly všechno do tajuplného polosvětla. Strabo se krčil několik desítek metrů daleko mezi řadou hořících kráterů a vypadal jako vzteklé, lapené zvíře, jeho ošklivá, krunýřovitá hlava se pomalu zakývala, když zahlédl Bena. Ben strnul, připraven kdykoliv skočit zpět za kameny. Ale drak se na něj jen díval a čekal.</p>
<p>„Pojď sem,“ nařídil Ben.</p>
<p>Drak pokorně šel. V jeho očích se zračila neskrývaná nenávist. Ben se díval, jak se netvor přibližuje. Sudovité tělo se tyčilo na tlustých nohách. Křídla v pohybu mávala a dlouhý ocas se neklidně plazil. Ben se cítil jako Fay Wray s King Kongem.</p>
<p>„Propusť mě!“ vyžadoval Strabo. „Propusť mě a nechám tě žít!“</p>
<p>Ben zavrtěl hlavou. „To nemohu udělat.“</p>
<p>„Chceš říct, že nechceš!“ zašeptal drak a jeho hlas zněl jako skelný papír třený o břidlici. „Ale nemůžeš mě takhle držet věčně, a až se od tebe osvobodím…“ „Přeskočme vyhrůžky‘, ano?“</p>
<p>„… nezbude po tobě ani co by naplnilo pohárek skřítka, ani co by nakrmilo i tu nejmenší jeskynní stvůru – a způsobím ti takovou bolest, že nebudeš věřit…“</p>
<p>„Budeš mě už poslouchat?“</p>
<p>Dračí hlava se pohrdavě zvedla. „Nebudu ti přísahat, Holidayi! Takto vyslovená přísaha by neznamenala nic!“</p>
<p>Ben pokývl. „To chápu. Nechci tvou přísahu.“</p>
<p>Bylo dlouho ticho a drak si ho prohlížel. Nenávist v jeho očích vystřídala zvědavost. Zdálo se, že to nejhorší je pryč. Drak byl jeho – alespoň pro teď. Ben přivítal, že napětí v něm povolilo a strach a předtuchy se rozplynuly. Uhnul třetí stříbrné kulce. Pořád držel pevně medailon v jedné ruce, teď ho skryl zpět za košili. Chvíli se ohlížel po Paladinovi, ale rytíř zase zmizel.</p>
<p>„Jako duch…“ zamumlal.</p>
<p>Otočil se zpět k drakovi. Strabo ho pořád pozoroval. Jazyk nervózně kmital ve vzduchu. „Dobře, Holidayi. Vzdávám se. Co ode mne chceš?“</p>
<p>Ben se usmál. „Udělej si pohodlí a já ti to řeknu.“<strong>Abaddon</strong></p>
<p>Blížil se soumrak, když Ben připevnil poslední z provázků provizorního koženého jezdeckého postroje, který vyrobil, nařídil Strabovi, aby poklekl a vyšplhal se mu na záda. Opatrně se usadil v sedle, které sedělo na spoji mezi několika shluky kostěných hrotů zdobících drakovu páteř, vyzkoušel zajišťovací popruhy proti sklouznutí a zaklesl boty do železných třmenů.</p>
<p>Alespoň měl jezdecký postroj. Mohl být rád, že měl aspoň to. Bylo to nemotorné zařízení, sestrojené z postraňků, řemenů, přezek a kroužků náležících různému tažnému dobytku, který padl drakovi za oběť a byl jím přenesen k Ohnivým pramenům k pohodlnému spotřebování. Většinou to vyhrabal mezi kostmi a všechno to svázal dohromady. Bylo to přivázané přímo okolo dračího krku a za předníma nohama, sedlo, na němž seděl, bylo připevněné před kyčlemi. Otěže vedly od tlamy za krunýřovitou hlavu. Ben si ani na okamžik nemyslel, že by draka řídil jako koně, otěže byly jen dalším opatřením, aby nespadl.</p>
<p>„Jestli spadneš, bude to tvůj problém, Holidayi,“ upozornil ho už předtím drak.</p>
<p>„Pak by ses měl raději ujistit, že nespadnu.“ odvětil Ben. „Máš nařízeno postarat se o to, abych nespadl.“</p>
<p>Přesto si nebyl zcela jist, může-li to Strabo splnit, prach Io, neprach Io. Sestoupí do podsvětí, do Abaddonu, a životy obou budou v nebezpečí. Strabo bude mít dost práce udržet je v bezpečí i za nejlepších podmínek – a navrhovaná záchrana ztracených přátel z říše démonů takové podmínky neslibovala.</p>
<p>Když se na drakovi usadil, na chvíli se zastavil a rozhlédl se po pustině. Přesunuli se na kraj Ohnivých pramenů, kde nebyly hořící krátery a hustý podrost. Den odumíral do večera, a jak se slunce skrývalo za vzdálené hory, údolí se zahalovalo do mlhy a šera. Z Landoveru se stalo temné uskupení stínů a nejasných tvarů. Ben mohl skoro sledovat, jak světlo okamžik od okamžiku slábne. Jako kdyby se údolí ztrácelo před jeho očima. Měl nepříjemné tušení, že se opravdu ztrácí, nepříjemný pocit, že už ho nikdy neuvidí.</p>
<p>Napřímil se v třmenech a utvrdil své předsevzetí nezabývat se takovými myšlenkami. Přiměl se k pochmurnému úsměvu. Ben Holiday, rytíř v sedle, hodlal vyrazit na záchrannou výpravu. Skoro se smál nahlas. Don Quijote jede bojovat proti větrným mlýnům –jaký by mohl poslat domu krásný obrázek, kdyby měl svůj fotoaparát! Hrome, ale nikdy by ani nepomyslel – nikdy by neuvěřil – že bude něco takového v životě dělat! Všechna ta léta, která strávil mezi betonem a ocelovými stěnami, všechny ty zatuchlé soudní síně a plesnivé právnické knihovny, všechny ty sterilní spory a případy, všechny ty právnické knihy a normy a zákoníky –jak byl od toho všeho nyní daleko!</p>
<p>A s jistotou, která ho překvapila, věděl, že se k ničemu takovému už nevrátí.</p>
<p>„Co to tam děláš, Holidayi – obdivuješ výhled?“ přerušilo jeho myšlenky Strabovo nespokojené zasyčení. „Vyražme na cestu!“</p>
<p>„Dobře.“ souhlasil tiše Ben. „Vzhůru.“</p>
<p>Drak roztáhl doširoka křídla a se zakymácením se vznesl. Ben se pevně držel otěží a postrojů a díval se, jak se pod ním rychle ztrácí zem. Na okamžik zahlédl záblesk ostružiní, houští a mrtvého lesa, jak se ztrácejí v cárech mlhy a v prodlužujících se stínech, a pak už viděl jen šero. Nicka a Pijavka byli někde tam dole, ale nebyli vidět. Dlouho před odletem za nimi zašel, aby jim sdělil, že poletí na Strabovi do Abaddonu zachránit ostatní. Odeslal je zpět do Ryzího Stříbra, aby tam čekali na jeho návrat. Rychle odešli a v jejich hrůzou stažených obličejích se jasně odráželo přesvědčení, že ho vidí naposledy.</p>
<p>Možná, že ano, přemítal. Možná jim měl říci, aby šli domů a zapomněli na něj. Asi by to stejně neudělali. Pořád brali svou přísahu úplně vážně.</p>
<p>Chvíli uvažoval o pomoci, kterou mu ten párek zlodějských a špinavých kanibalů poskytl. Kdo by si to pomyslel? Tiše jim poděkoval.</p>
<p>Strabo letěl do noci přicházející z východních pustin přes okraj Zeleného trávníku na západ. Denní světlo už úplně zmizelo, sestoupila temnota a na obloze začaly svítit landoverské měsíce. Tuto noc byly viditelné všechny – bílý, broskvový, bledě fialový, tmavě růžový, zelený jako moře, berylový, tyrkysový a nefritový – jejich barvy nebyly mlhami údolí tlumeny. Vypadají jako obrovské balony, pomyslel si Ben, a zajímalo ho, kde se asi koná večírek.</p>
<p>Minuty rychle ubíhaly. Strabovo mohutné tělo se pod Benem rytmicky vlnilo a jeho kožovitá křídla je unášela směrem na západ. Ben pevně svíral uzdu a otěže, jako by mu šlo o život. Narážel do něho proud vzduchu a byla mu zima. Landover vypadal jako obrovská miska kouřící polévky, nad kterou byl zavěšen. Cítil se rozjařený z pocitu, že takto letí, ale zároveň ho to děsilo. Jízdu na koni neměl rád, a jízda na drakovi nebyla o nic lepší. Drak udržoval vyrovnané tempo, což hodně pomáhalo, ale Ben situaci pořád nedůvěřoval. Věděl, že prach Io může kdykoliv ztratit svou sílu, a to by byl jeho konec.</p>
<p>„Tohleto je šíleny podnik!“ zavolal na něj Strabo, jako by mu četl myšlenky. Krunýřovitá hlava se otočila a oči se mu zaleskly. „A to všechno pro hrstku lidí!“</p>
<p>„Mých přátel!“ zakřičel Ben v odpověď a vítr mu vmetl slova zpět do tváře.</p>
<p>„Tví přátele pro mě neznamenají nic!“</p>
<p>„Docela spravedlivé – ty neznamenáš nic pro ně! Kromě Questora Thewse, mám dojem – ten si myslí, že jsi neobyčejný!“</p>
<p>„Čaroděj? Pche!“</p>
<p>„Prostě dělej, co jsem ti řekl!“ nařídil Ben. „Nenávidím tě, Holidayi!“ „Promiň, ale je mi to jedno!“</p>
<p>„Ale nebude! Dříve nebo později se od tebe osvobodím a až se tak stane, budeš litovat, že ses vůbec někdy rozhodl takhle mě zneužít!“</p>
<p>Hlava se otočila zpět a studený mechanický hlas odumřel v závanu větru. Ben na to nic neřekl. Sevřel pevněji otěže a popruhy.</p>
<p>Zaletěli hluboko do Zeleného Trávníku uprostřed údolí. Ben nevěděl, kam přesně míří. Věděl, že drak letí do Abaddonu, ale neměl vůbec ponětí, kde to je. Abaddon byl landoverským podsvětím, ale vstup do něj vedl podobným časovým průchodem, který vedl z jeho starého světa. Ale nebyly to stejné průchody. Nedaly se najít v mlhách obklopujících údolí. Byly ukryté někde uvnitř údolí, řekl mu Strabo – někde, kam mohou dolétnout jedině démoni a drak…</p>
<p>Strabo náhle zpomalil a začal se vracet rozšiřujícím se kruhem. Ben se podíval dolů. Údolí bylo zahaleno v mlze a temnotě. Strabo roztáhl křídla a ostře se nakláněl proti nočním větrům.</p>
<p>„Drž se mě pevně, Holidayi!“ zařval na něj drak.</p>
<p>Strabo se najednou předklonil a zamířil dolů. Stáhl křídla a natáhl krk. Jak se drakův střemhlavý let stával příkřejší, nabírali rychlost. Benovi hvízdal vítr okolo uší tak hlasitě, že přehlušoval všechno ostatní. V dohledu se objevila zem jako beztvará skvrna, která byla s každou vteřinu jejich pádu určitější. Ben byl úplně zmrzlý. Padají příliš rychle! Zaboří se přímo doprostřed Zeleného Trávníku!</p>
<p>Pak ze Strahovy tlamy prudce vyšlehl dračí oheň, mohutný, zářivý oblouk karmínového plamene. Zdálo se, že se vzduch před ním rozpouští jako celofán, který se vraštil a roztahoval na krajích, a před ním se objevila rozšklebená díra. Ben se podíval úkosem proti větru a uviděl její čerň otevřenou do noci. Dračí oheň odumřel, ale díra zůstala. Proletěli jí a ponořili se do prázdné temnoty. Landover zmizel, zamlžený Zelený Trávník byl pryč. Ozval se zvuk sání, jak se za nimi díra zavírala, a potom náhlé ticho.</p>
<p>Strabo se v temnotě vyrovnal. Ben se trochu zvedl z místa na drakově páteři, kde se krčil, a rozhlédl se kolem jatý hrůzou. Svět se úplně proměnil. Měsíce a hvězdy byly pryč. Obloha zde byla inkoustově černá, obklopená rozptýlenými skalnatými vrcholy hor a hlubokými roklinami. Výboje blesků tančily na rozhraní nebe a země a zaplňovaly okraj horizontu bizarními světelnými efekty. V dálce hřměly sopky a jejich narudlé ohně se třpytily v kuželech hor, proudy lávy se valily v dlouhých rudých stopách jako krev. Země se otřásala a hřměla erupcemi a proti černé obloze vybuchovaly gejzíry plamenů a roztavených hornin.</p>
<p>„Abaddon!“ sdělil mu Strabo hlubokým zasyčením.</p>
<p>Klesal k zemi závratnou rychlostí a Ben cítil, jak se mu zvedá žaludek. Kolem ubíhaly vrcholky hor a všude okolo nich vybuchoval sopečný oheň. Ben byl vyděšený. Abaddon byl zhmotněním jeho nejhorších nočních můr.</p>
<p>Nikdy neviděl něco tak nehostinného. V takovém světě nemohlo nic přežít.</p>
<p>Kolem nich prudce proletěl okřídlený prchavý stín. Strabo varovně zasyčel. Okolo proletěl druhý stín a pak další. Ozvalo se ostré zasyčení a zableskly se zuby. Ze Strabovy tlamy najednou vyšlehl oheň a jeden ze stínů vykřikl a začal padat k zemi. Ben se přitiskl k hrotům, které chránily drakovu páteř. Znovu a znovu šlehal oheň. Další ze stínů vybuchl, proměnil se v prach a spadl. Strabo se vyhýbal a kličkoval, když se objevovalo stále více stínů. Protáhl své mohutné tělo a zrychlil. Černé tvary zůstaly vzadu a úplně zmizely.</p>
<p>Prosvištěli kolem několika rozeklaných vrcholů a potom drak zase zpomalil. „Komáři!“ zabručel pohrdavě. „Na mě jsou krátcí!“</p>
<p>Ben byl promočený potem a stěží popadal dech. „Jak daleko ještě?“</p>
<p>Drakův smích byl drsný. „Kousek, Holidayi. Co se děje? Je to víc, než s čím jsi počítal?“</p>
<p>„Budu v pořádku. Dělej, co jsem ti řekl, a najdi mé přátele!“</p>
<p>„Jenom klid, Holidayi.“</p>
<p>Drak letěl dál černí protkanou ohněm. ‚Komáři‘ po nich šli ještě dvakrát a pokaždé jich Strabo hrstku spálil, než jim uletěli. Pod nimi se prostírala říše Abaddonu, stále stejná na pohled, kamenná a ohnivá. Na obzoru tančilo bílé světlo a láva žhnula v kráterech horských vrcholů, ale údolí a strže byly neproniknutelně černé. Jestli tam dole něco žilo, nebylo to ze vzduchu vidět.</p>
<p>Ben začal pociťovat vzrůstající pocit bezmocnosti. Jeho přátele byli zajati v tomto světě téměř pět dní!</p>
<p>Strabo zatočil doleva mezi dva mohutné vulkanické vrcholy a začal klesat. Kolem nich svištěl vítr, po obou stranách stékaly s hor prameny ohně. Ben se díval dolu do lávy. V ohni plavaly nějaké předměty! Nějaké věci si tam hrály!</p>
<p>Ze stínu na jednom vrcholu se vznesl obrovský černý stín s nataženými tykadlovitými končetinami. Strabo zasyčel a dračí oheň zaplál na končetinách, které se zachvěly a stáhly. Stín zmizel.</p>
<p>Prolétali mezi horami, údolím ohraničeným rozeklanými vrcholy. Strabo letěl střemhlav dolů a vyrovnal na úrovni asi padesáti stop nad povrchem. Po okrajích údolí bublaly kaluže žhnoucí lávy a vrhaly k obloze kamení a plameny. Pukliny a trhliny rozštěpovaly pustou zem a vytrácely se do temnoty. Všude se v narudlém přísvitu plazila různá stvoření, malá a znetvořená, nepodobná lidem. Když zahlédla draka, vykřikovala, ale výkřiky zanikaly okamžitě ve vzdáleném hřmění sopek. Ben slyšel, jak drak skučí v odpověď.</p>
<p>‚Komáři‘ se objevili znovu, tentokrát ve větším počtu. Na dohled se objevily další křídlaté věci, větší a nahánějící strach. Strabo vyrovnal a letěl rychleji. Ben se tiskl tak pevně k drakově páteři, že cítil pulzování jeho kůže. Řemínky a postroje se napínaly, jak se drak namáhal. Ben cítil, že postroje začínají povolovat.</p>
<p>Pak se před nimi objevila obrovská ohnivá jáma, jejíž jícen byl tisíce stop hluboký. Nad jícnem visela zavěšená na řetězech kamenná deska – kamenný kruh ani ne dvanáct stop v průměru. Kus kamene vratce tančil na železných závěsech a zespodu ho hladově olizoval oheň.</p>
<p>Ben náhle zadržel dech. Na té kamenné desce se krčila hrstka postaviček, které se snažily udržet rovnováhu.</p>
<p>Jeho přátelé!</p>
<p>Strabo pro ně letěl dolů s komáry a dalšími létajícími démony v závěsu. Další stovky démonů byly shromážděny okolo ohně, házeli kameny na postavy na kamenné desce a třásli řetězy, které ji držely. Všichni radostně vřískali. Hráli si, uvědomil si zděšeně Ben. Démoni uvěznili jeho přátele na té desce a teď čekali, až spadnou do ohně!</p>
<p>Ohnivá jáma se přiblížila. Démoni se otočili, spatřili draka a vykřikli. Ruce se vztáhly po hřebících, které připevňovaly řetězy ke stěnám jámy. Démoni se snažili shodit desku i s jeho přáteli do ohně dřív, než se k nim dostane!</p>
<p>Ben byl zoufalý. Řetězy se jeden po druhém rychle uvolňovaly a kamenná deska se kroutila a třásla. Strabo vydechl na démony oheň a tucty jich spálil na popel, ale ostatní nepřestávali pracovat na řetězech. Ben vztekem zaječel, protože teď jasně rozeznával obličeje Questora Thewse, Abernathyho, koboldů – a Vrbin! Strabo se řítil dál od okraje jámy, kolem démonů, kteří se snažili odpoutat řetězy od stěn. Příliš pozdě, pomyslel si Ben. Dorazí příliš pozdě!</p>
<p>V tom okamžiku se zastavil čas. Nebyl žádný čas a zároveň byl všechen čas světa. Benovi se zdálo, že pozoruje vše, co se děje, s děsivou netečností, která zastavuje čas v okamžiku, kdy se to děje. Řetězy na jedné straně desky úplně povolily a kamenná deska se zatřásla a naklonila. Jeho přátelé klesli na ruce a kolena a začali klouzat směrem k jámě.</p>
<p>Strabo s Benem se prudkým střemhlavým letem blížil k ohni. Dosáhl kamenné desky v okamžiku, kdy z ní lidé sklouzávali. Pařáty zachytil dva přímo ve vzduchu. Rychlým cvaknutím čelistí chytil dalšího a jeho velká hlava se otočila a předala Benovi kobolda. Druhý kobold spadl do postroje sám a chytil se za řemínky.</p>
<p>Poslední postava padala do jámy. Byl to Questor Thews.</p>
<p>Ben viděl, jak padá, v hrůze pozoroval, jak šedivé roucho s barevnými šerpami vlálo a vzdouvalo se jako neroztažený padák. Strabo opsal oblouk dolů a pak se opět rychle zdvihl k noční obloze. Byl příliš daleko, aby na čaroděje dosáhl. Nemohl ho zachránit.</p>
<p>„Questore!“ zaječel Ben.</p>
<p>Pak se stalo něco opravdu magického, něco tak podivného, že i když se to odehrálo v několika okamžicích, Bena to ohromilo. Questorův pád do ohně se zpomalil a nakonec docela zastavil. Čarodějovy ruce se doširoka roztáhly proti rudému světlu plamenů a tyčkovitá postava se začala pomalu zvedat z jámy.</p>
<p>Ben zadržel dech a horečně přemýšlel. Existovalo jedno jediné možné vysvětlení. Questor Thews konečně vyslovil správné zaklínadlo! Přiměl magii k činnosti!</p>
<p>Strabo rychle opsal oblouk dolů, několika plameny sežehl ‚komáry‘ a další létající démony, kteří se chystali zakročit. Dolétl ke Questoru Thewsovi právě v tom okamžiku, kdy se vznesl nad okraj jámy, podletěl ho a zachytil ho na zádech tak, že se usadil přímo za Benem.</p>
<p>Ben se spěšně otočil a nevěřil svým očím. Questor tam seděl jako socha, s popelavým obličejem a očima rozzářenýma údivem. „Bylo… bylo to všechno ve správném zkroucení prstů, Výsosti,“ zmohl se čaroděj říct, než omdlel.</p>
<p>Ben se natáhl dozadu a chytil ho jednou rukou za šedivé šaty, když Strabo začal stoupat. Démoni začali vřískat, ale kakofonie jejich nadávek rychle slábla, jak se drak vzdaloval. Země pod nimi zmizela a změnila se v pocuchanou temnotu se zubatými trhlinami a záblesky ohně. Blesky divoce křižovaly oblohu na okrajích světa a celý Abaddon se jakoby třásl a duněl.</p>
<p>Pak Strabo vydechl oheň do vzduchu před nimi a nebe se znovu roztavilo a ustoupilo. Ostří se vlnila a třepila kolem zubatého okraje otvoru, když jí drak a jeho pasažéři proletěli.</p>
<p>Ben si musel zastínit oči při náhlé změně světla. Když je znovu doširoka otevřel, zářily na zamlžené noční obloze hvězdy a barevné měsíce.</p>
<p>Byli zase zpátky v Landoveru.</p>
<p>Benovi trvalo několik okamžiků, než se vzpamatoval. Byli v Landoveru, ale ne v Zeleném Trávníku. Byli na severu, téměř na okraji údolí. Strabo chvíli kroužil nad hustým lesem a pustým hřebenem a pak hladce přistál na opuštěné louce.</p>
<p>Ben slezl z jeho zad. Mozol a Pastinák ho syčivě zdravili, cenili zuby a byli tak vzrušeni, že se stěží ovládali Abernathy ztěžka dopadl na zem, sebral se, otřepal a proklel ten den, kdy se nechal svést k tomu, aby se s kýmkoliv z nich zapletl. Questor, který opět nabyl vědomí, rychle slezl po otěžích dolů a doklopýtal k Benovi, sotva si uvědomoval, co dělá, protože měl oči upřené na draka.</p>
<p>„Nikdy bych nevěřil, že se dočkám dne, kdy někdo ovládne toto… toto úžasné stvoření!“ zašeptal ohromeně. „Strabo – poslední ze starých draků, největší z magických stvoření, donucen sloužit landoverskému králi! Je to díky prachu Io, ale stejně…“</p>
<p>Zakopl o Bena a najednou se vzpamatoval. „Výsosti, jsi v bezpečí! Mysleli jsme si najisto, že jsi navždy ztracen! Jak jsi nalezl cestu ven ze světa víl, to nikdy nepochopím! Jak jsi to dokázal…“ Jeho nadšení ho na chvíli zbavilo slov, natáhl se pro Benovu ruku a rázně jí potřásl. Ben se proti své vůli zasmál. „Vydali jsme se tě hledat, když ses ten první den nevrátil, a čarodějnice nás zajala,“ pokračoval spěšně čaroděj. „Poslala nás do Abaddonu a zavěsila nás na kamenné desce, aby si s námi démoni hráli. Téměř pět dní. Výsosti! Tak dlouho jsme tam byli uvězněni! Dny trápení a výsměchu od těch odporných, hnusných…“</p>
<p>Koboldi zasyčeli a divoce něco ukazovali.</p>
<p>Questor ihned přikývl a jeho nadšení opadlo. „Ano, máte pravdu – opravdu jsem zapomněl.“ Vzal Bena za paži. „Tlachám tady, zatímco zde jsou mnohem naléhavější záležitosti. Sylfa je velice nemocná.“ Zaváhal a pak táhl Bena za sebou. „Je mi to líto, Výsostí, ale možná, že umírá.“</p>
<p>Benův úsměv se okamžitě vytratil. Rychle pospíchali k místu, kde se krčil Strabo, který je pozoroval zpoza přimhouřených víček. Abernathy už klečel v trávě vedle Vrbina nehybného těla. Ben poklekl vedle něj a Questor s koboldy přistoupil blíž.</p>
<p>„Přišel její čas na spojení se zemí, když jsme byli zajati v Abaddonu.“ zašeptal Questor. „Nedokázala se této naléhavé potřebě vzepřít, ale kámen ji nepřijal.“</p>
<p>Ben se otřásl. Vrba se pokusila proměnit, protože nemohla odolat nutnosti, a pokus byl jen částečně úspěšný.</p>
<p>Její kůže byla vrásčitá jako kůra, její prsty na rukou i nohou se změnily v zkroucené kořeny, její vlasy se proměnily v štíhlé větve a její tělo se zkroutilo a rozdělilo. Byla tak odporná na pohled, že se na ní Ben stěží vydržel dívat.</p>
<p>„Ještě dýchá, Výsosti,“ řekl tiše Abernathy.</p>
<p>Ben potlačil náhlý odpor. „Musíme ji zachránit,“ odpověděl a zoufale se snažil vymyslet, jak. V hrůze se díval, jak se Vrbino tělo v křeči stáhlo a z kůže na jejím zápěstí vyrašily další oddělené kořeny. Sylfiny oči se slepě otevřely a zase zavřely. Byla v agónii. Benem projel hněv jako oheň. „Questore, použij svou magii!“</p>
<p>„Ne, Výsosti.“ Questor pomalu zavrtěl hlavou. „Žádná kouzla, která ovládám, jí nedokážou pomoci. Jediná věc ji může zachránit. Musí dokončit proměnu.“</p>
<p>Ben se otočil k čaroději. „Ksakru, jak to má udělat? Je sotva naživu!“</p>
<p>Nikdo nic neříkal. Otočil se zpět k dívce. Nikdy ji neměl nechat samotnou s Nočním Stínem. V první řadě jí neměl nikdy dovolit, aby s ním šla. Byla to jeho chyba, že se tohle stalo. Bude to jeho chyba, jestli zemře…</p>
<p>Tiše zaklel a odehnal tu myšlenku. Horečně uvažoval.</p>
<p>Pak si najednou vzpomněl. „Staré borovice!“ vykřikl. „Ten hájek v Elderew, kde tančila její matka a kde se tu poslední noc proměnila! To místo jí bylo drahé! Možná, že by se mohla proměnit tam!“ To už byl na nohou a dával ostatním příkazy. „Tady, pomozte mi ji nést! Strabo – sehni se!“</p>
<p>Odnesli sylfu k drakovi a připevnili ji k jeho hřbetu. Pak vyšplhali vedle ní a přivázali se, kde mohli, k neumělému postroji. Ben si sedl před bezvědomou dívku. Questor s Abernathym za ni, koboldi jeli po obou stranách ve třmenech.</p>
<p>Strabo v odpověď na Benův příkaz popudlivě zachrčel a pak se vznesl k noční obloze. Letěli na jih, drak vyrovnal a snažil se co nejvíce zrychlit. Vítr hrozil zpřetrháním všech uvolněných postrojů. Minuty ubíhaly a kopcovitá severní krajina ustoupila pláním Zeleného Trávníku. Ben sáhl dozadu, dotkl se sylfina těla a zjistil, že její korovitá kůže je studená a tvrdá. Ztráceli ji. Neměli dost času. Zelený Trávník zmizel a objevily se lesy a řeky jezerního kraje, nejasná barevná místa zahalená v oparu. Drak sletěl níž a dotýkal se korun stromů a hřebenů. Ben se třásl netrpělivostí a pocitem marnosti. Rukou pořád svíral Vrbinu paži a zdálo se mu, že skutečně cítí, jak jí život uniká z těla.</p>
<p>Pak Strabo prudce zatočil doleva a zamířil dolů do lesa. Stromy se k němu rychle přiblížily a před nimi se mezi větvemi objevila malá mýtina, jak nejrychleji mohli, přistáli opět na zemi. Ben se rychle sešplhal dolů, ostatní za ním a všichni horečně odvazovali Vrbu. Les se nad nimi tyčil jako hradba a cáry mlhy se válely mezi řadami temných kmenů. Mozol na ně zasyčel a vedl je po cestě, spolehlivě veden svými instinkty. Pohybovali se mezi stromy, klouzali a tápali v temnotě, jak nesli strnulé dívčino tělo.</p>
<p>Zakrátko dorazili k borovicovému hájku. Borovice stály v mlze osaměle a tiše, jako stráže proti temnotě. Ben dovedl zástup doprostřed, k místu, kde Vrbina matka tančila tu noc, než opustili Elderew.</p>
<p>Jemně položili Vrbu na zem. Ben cítil dívčino zápěstí nad masou kořenů a úponků, které prorážely kůží. Zápěstí bylo studené a bezvládné.</p>
<p>„Nedýchá, Výsosti!“ zašeptal tiše Questor.</p>
<p>Ben byl zoufalý. Zdvihl nemocnou sylfu a přitiskl ji pevně k sobě. Plakal. „Ksakru, nemůžeš umřít. Vrbo, to mi nemůžeš udělat!“ kolébal jí a cítil, jak ho její tvrdá kůže dře na tváři. „Vrbo, odpověz!“</p>
<p>A najednou držel Annii, její tělo poraněné a zakrvácené při nehodě, která jí vzala život, další kus trosek, které se mají odklidit. Ten pocit byl tak skutečný, že zalapal po dechu. Mohl cítit kosti, krev a rozervané maso, mohl cítit malý, křehký život jejich nenarozeného dítěte. „Ach, bože, ne!“ prosil tiše.</p>
<p>Trhl hlavou a obraz zmizel. Znovu držel Vrbu. Naklonil se blíž, políbil sylfinu tvář a ústa a po tvářích mu stékaly slzy. Ztratil Annii a dítě, které čekala. Nemohl by snést, kdyby ztratil i Vrbu. „Neumírej,“ prosil. „Nechci, abys umřela. Vrbo, prosím!“</p>
<p>Její křehké tělo se pohnulo, téměř zázračně zareagovalo a Vrba otevřela oči. Díval se do jejích očí, na její obličej a tělo, zpustošené napůl proběhlou přeměnou. Hledal záblesk života, který pořád plál uvnitř jejího těla.</p>
<p>„Vrať se zpátky ke mně, Vrbo!“ prosil ji. „Musíš žít!“</p>
<p>Oči se znovu zavřely, ale sylfino tělo se nyní pohnulo silněji a křeče se změnily v pokusy nabýt znovu vládu nad svaly. Vrba polkla. „Bene. Pomoz mi vstát. Podrž mě.“</p>
<p>Rychle ji postavil na nohy a ostatní od nich ustoupili. Držel ji a cítil, jak jejím tělem proniká životní síla, jak znovu začíná proměna. Její kořeny vklouzly hluboko do lesní půdy, její větve se prodloužily a rozdělily, a její kmen se natáhl a zpevnil.</p>
<p>Pak všechno ztichlo. Ben vzhlédl. Proměna byla dokončena. Vrba se změnila ve strom, podle kterého se jmenovala. Všechno bude v pořádku.</p>
<p>Pevně zavřel oči. „Děkuji ti,“ zašeptal.</p>
<p>Sklonil hlavu, objal rukama štíhlý kmen a plakal.</p>
<p>Za úsvitu se objevil démon, z temnoty se zhmotnila černá, znetvořená věc zahalená v brnění. Stalo se to velmi rychle. Vítr zašeptal, mlha se zatočila a démon byl tu.</p>
<p>Ben se probudil téměř okamžitě. Podřimoval, ale stále v pohotovosti, ztuhlý, jak se opíral o Vrbu, jak se jí držel. Strabo byl pravděpodobně na mýtině, kde ho Ben zanechal.</p>
<p>Démon se přiblížil a Ben vstal. Koboldi se mu ihned postavili do cesty, aby démona odřízli. Abernathy rychle vyskočil a hrubě kopl do Questora. Čaroděj byl také vzhůru a škrábal se na nohy. Démonova hlava v přilbě se pomalu otočila a rudé oči si prohlížely společnost a borový hájek se strojenou opatrností.</p>
<p>Pak promluvil. Ben nerozuměl ani slovo z toho, co říkal, a řeč byla u konce téměř dřív, než začala. Questor zaváhal a pak se na něj podíval. „Cejch tě vyzývá na souboj, Výsosti. Chce, abyste se utkali ode dneška za tři dny za úsvitu v Srdci.“</p>
<p>Ben beze slova přikývl. Konečně tu bylo to, co mu bylo od začátku slibováno. Čas vypršel. Byl jen napůl vzhůru, pořád blízký– vyčerpání utrpením posledních několika dnů, ale význam výzvy ihned pochopil.</p>
<p>Cejch už ho má dost. Démon se rozhněval.</p>
<p>Ale možná – jenom možná – se démon také strachoval. Questor mu kdysi řekl, že démon krále vyzývá vždy v půlce zimy – a teď rozhodně blízko půlky zimy nebyli. Démon se snaží věci uspíšit.</p>
<p>Chvíli o tom přemýšlel, snažil se to logicky zdůvodnit a pak otupěle zavrtěl hlavou. Nezáleželo na tom. Rozhodl se, že zde zůstane, už dávno před tím, a to rozhodnutí nedokáže nic změnit. Překvapilo ho, že jeho odhodlání je tak pevné. Měl z toho dobrý pocit.</p>
<p>Pokývl na posla. „Budu tam.“</p>
<p>Démon zmizel v závanu mlhy. Ben za ním chvíli hleděl a pak se zadíval mezi stromy, kde první světlo úsvitu bylo pořád jen stříbrným nádechem proti vzdáleným horizontům. „Jděte zase spát,“ řekl ostatním jemně.</p>
<p>Znovu se posadil vedle Vrby, opřel si tvář o její hrubý kmen a zavřel oči.</p>
<p>Podruhé se probudil za rozbřesku. Ležel natažený na zemi ve stínu starých borovic. Hlava mu spočívala ve Vrbině klíně a její ruce ho objímaly. Znovu se proměnila.</p>
<p>„Bene,“ pozdravila ho tiše.</p>
<p>Podíval se na její štíhlé paže, na její tělo a tvář. Vypadala přesně tak, jako když ji poprvé spatřil ve vodách Irrylyn. Barva, krása a život se jí vrátily. Byla tou vidinou, kterou chtěl, ale bál se hledat. Ale už to nebyla vidina, na které mu záleželo, byl to život v ní. Odpor, strach a pocit cizosti, které kdysi cítil, byly pryč. Vystřídala je naděje.</p>
<p>Usmál se. „Potřebuji tě.“ zašeptal a myslel to vážně. „Já vím, Bene,“ odpověděla mu. „Vždycky jsem to věděla.“</p>
<p>Naklonila svou tvář k jeho, políbila ho, a on si ji přitáhl blíž.<strong>Železný cejch</strong></p>
<p>První, co Ben to ráno udělal, bylo osvobození Straba od kouzla prachu Io, kterým byl s drakem svázán. Dal drakovi svobodu pod podmínkou, že nebude lovit v Zeleném Trávníku, ani v jiné části údolí, ani žádné obyvatele, dokud bude Ben králem.</p>
<p>„Trvání tvé vlády nad Landoverem je jako jedno cáknutí vody v oceánu mého života, Holidayi,“ odvětil mu drak studeně se zavřenýma očima. Stáli spolu na mýtině, kde Strabo čekal minulou noc.</p>
<p>Ben pokrčil rameny. „Pak by ta podmínka měla být pro tebe snadno přijatelná.“</p>
<p>„Podmínky se od lidí nepřijímají nikdy snadno – zvláště když jsou ti lidé tak zákeřní jako ty.“</p>
<p>„Pochlebování ti nezajistí víc, než jsem ti nabídl. Souhlasíš nebo ne?“</p>
<p>Krunýřovitá tlama se rozevřela a tesáky – se zaleskly. „Riskuješ, že mé slovo neznamená nic – že vynucení slibu za působení kouzla je bezcenné!“</p>
<p>Ben vzdychl. „Ano či ne?“</p>
<p>Strabo zasyčel, a ten zvuk vycházel zhluboka zevnitř. „Ano!“ roztáhl kožovitá křídla a natáhl svůj dlouhý krk k nebi. „Cokoliv, abych se tě zbavil!“ pak zaváhal a sklonil se dolů. „Abys tomu rozuměl – mezi námi dvěma to ještě nekončí, Holidayi. Jednoho dne se zase potkáme a urovná se dluh, který vůči mně máš!“</p>
<p>Zvedl se s tlukotem křídel nad koruny stromů, obrátil se na východ a zmizel ve vycházejícím slunci. Ben se díval, jak odlétá a pak se odvrátil.</p>
<p>Questor Thews to nemohl pochopit. Nejdřív byl ohromen, pak rozčílen a nakonec zmaten. Na co to proboha Jeho Výsost myslí? Proč Straba takhle propustil? Drak byl mocný spojenec, zbraň, proti které by se nikdo neodvážil postavit, páka, která mohla být použita k vynucení přísah královskému trůnu, které Jeho Výsost tak zoufale potřebuje!</p>
<p>„Ale přesně to je důvod neponechat si ho,“ pokoušel se Ben čaroději vysvětlit. „Skončil bych tak, že bych ho používal jako hůl, získal bych přísahy ne proto, že si lidé Landoveru myslí, že by mi měli přísahat, ale proto, že by se báli draka. To není dobré – já od nich nechci věrnost ze strachu! Chci oddanost z úcty! Kromě toho, Strabo je dvousečná zbraň. Dřív nebo později se účinek prachu Io tak jako tak oslabí a zmizí, a co potom? V mžiku by se obrátil proti mě. Ne, Questore – je lépe nechat ho jít a zkusit štěstí sám.“</p>
<p>„Příhodně řečeno, Výsosti,“ vyštěkl čaroděj. „Opravdu zkusíš své štěstí. Co se s tebou stane, až se postavíš Cejchovi? Strabo tě mohl ochránit! Měl jsi ho zdržet alespoň do té doby!“</p>
<p>Ale Ben zavrtěl hlavou. „Ne, Questore,“ odvětil Ben tiše. „To není drakův boj, to je můj boj. Myslím, že vždycky byl.“</p>
<p>Tím záležitost ukončil a odmítl o ní dál diskutovat s kýmkoli z nich. Promyslel to velmi pečlivě. Smířil se s tím. Dověděl se pár věcí, které dřív nevěděl, a pár věcí si domyslel. Věděl přesně, jaký musí být král Landoveru, pokud má mít alespoň nějakou cenu. Od té doby, co prvně vstoupil do údolí, opsalo jeho myšlení v mnohých ohledech plný kruh. Chtěl, aby to jeho přátelé pochopili, ale nemyslel si, že by jim to dokázal vysvětlit. Pochopení bude muset přijít nějakou jinou cestou.</p>
<p>Naštěstí se nenašla další příležitost zabývat se tímto tématem. Objevil se Pán řek, upozorněn svými lidmi, že se ve starém borovém hájku děje něco zvláštního. Asi o půlnoci sem přiletěl Strabo a ráno zase odletěl. Přivezl s sebou hrstku lidí, včetně toho muže jménem Holiday, který si dělá nárok na landoverský trůn, čaroděje Questora Thewse a pohřešovanou dceru Pána řek. Ben pozdravil Pána řek, omluvil se za to, že obtěžuje, a krátce vysvětlil, co se jim stalo během posledních několika týdnů. Řekl Pánu řek, že ho Vrba následovala na jeho pozvání, že to bylo jeho nedopatření, že mu to nesdělil dříve, a že si přál se sylfou být ještě o pár dnů déle. Požádal ho, jestli by se nemohli setkat za tři dny při úsvitu v Srdci.</p>
<p>Neřekl nic o výzvě pocházející od Cejcha.</p>
<p>„Jakému účelu to poslouží, Výsosti, když se s tebou setkám v Srdci?“ zeptal se ostře Pán řek. Jeho lidé byli shromážděni všude okolo něj, nejasné postavy v mlze časného úsvitu, a jejich oči se leskly ve stínu stromů.</p>
<p>„Znovu tě požádám o přísahu věrnosti landoverskému trůnu,“ odpověděl Ben. „Myslím, že tentokrát ji budeš chtít složit“</p>
<p>V duchových ostře řezaných rysech se objevily pochyby a náznak znepokojení, žábry na jeho krku se přestaly hýbat. „Řekl jsem ti své podmínky,“ řekl tiše Pán řek. V jeho hlase bylo cítit výstrahu.</p>
<p>Ben se na něj nepřestal upřeně dívat. „Já vím.“</p>
<p>Pán řek přikývl. „Velmi dobře. Budu tam.“</p>
<p>Krátce objal Vrbu, svolil k tomu, aby s Benem zůstala, a byl pryč. Jeho lidé zmizeli v lesním šeru s ním. Ben a členové jeho společnosti osaměli.</p>
<p>Vrba se k němu přitiskla a vzala ho za ruku. „Nemá v úmyslu přísahat ti věrnost, Bene,“ zašeptala tak, aby ji ostatní neslyšeli.</p>
<p>Ben se žalostně usmál. „Já vím. Ale doufám, že nebude mít na výběr.“</p>
<p>Byl čas jít. Odeslal Mozola do hradu Rhyndweir se zprávou pro Kallendbora a ostatní pány ze Zeleného Trávníku. Udělal, co žádali – zbavil je Straba. Teď byli na řadě oni. Mají se s ním setkat ode dneška za tři dny za úsvitu v Srdci, aby mu přísahali věrnost.</p>
<p>Mozol zmizel beze slova v lese a Ben se zbývajícími členy společnosti vyrazili domu do Ryzího Stříbra.</p>
<p>Tentokrát jim trvalo déle, než se z Elderew a jezerního kraje vrátili, protože šli pěšky. Benovi to nevadilo. Měl čas na přemýšlení, a teď měl k přemýšlení spoustu věcí. Vrba šla stále vedle něj, zůstávala mu nablízku a moc toho neříkala. Questor a Abernathy se ho pořád vyptávali na jeho plány ohledně střetnutí s Cejchem, ale on je odbýval. Ve skutečnosti totiž neměl žádný plán, ale nechtěl, aby to věděli. Bylo lépe, když si budou myslet, že o tom nechce mluvit.</p>
<p>Mnoho času věnoval rozhlížení se po krajině, kterou cestovali, a představám, jak vypadala před oslabením magie. Často se mu vybavila vzpomínka na vizi, kterou mu ukázaly víly, zářící, nádhernou malbu, kde nebyly žádné mlhy, šero a chřadnutí života. Jak je to dlouho, co tak údolí vypadalo, přemýšlel? Jak dlouho to bude trvat, než tak zase bude vypadat? Vize, kterou mu ukázaly víly, byla víc než jen vzpomínkou, byl to příslib. Přemítal o netečném příkrovu hlubokých mlh. které zastiňovaly sluneční svit a zahalovaly hory, o tenčících se hájcích modrásků poskvrněných plísněmi a chřadnutím, o zšedlých a zamračených řekách i jezerech, a o loukách a hubených, chladných pastvinách.</p>
<p>Přemítal o obyvatelích údolí a o jejich životě ve světě, který se stal najednou drsný a neúrodný. Znovu si vybavil tváře té hrstky lidí, kteří přišli na jeho korunovaci – a na tváře té spousty lidí, které potkal na cestě do Rhyndweiru. Všechno by se mohlo změnit, kdyby dokázal zastavit slábnutí magie.</p>
<p>Král, který bude sloužit zemi a povede lidi, by to mohl dokázat, věřil Questor Thews. Problémy v první řadě způsobilo dvacet let bez krále.</p>
<p>Ale ta představa nešla Benovi na rozum. Jak by mohla mít prostá ztráta krále tak velký vliv na život údolí? Král je jenom člověk. Král je jenom figurka. Jak by mohl jeden člověk způsobit takový rozdíl?</p>
<p>Mohl, došel nakonec k závěru, čerpá-li země svůj život z magie, která ji stvořila, a je-li ta magie udržována vládou krále. Nebylo by to možné ve světě ovládaném pouze přírodními zákony, ale zde by to tak být mohlo. Země čerpala svůj život z magie. Questor mu to řekl. Možná, že země čerpá život i ze svého krále.</p>
<p>Hlubší důsledky této možnosti byly závratné a Ben nebyl ani na začátku porozumění všem souvislostem v nich naznačených. Místo toho snížil jejich počet na ty, které se nejúžeji vztahovaly k jeho současnému problému – zůstat naživu. Magie bez něj selže, země bez magie zemře. Mezi těmito třemi bylo pouto. Instinktivně to věděl. Víly nevybudovaly Landover proto, aby ho jednoho dne viděly padnout jenom kvůli tomu, že nemá krále. Musely předvídat a zajistit nějakou cestu k znovunastolení krále – nového krále, jiného krále, ale krále, který vládne a udržuje magii při síle.</p>
<p>Ale jak to víly zajistily?</p>
<p>První den jejich cesty se zdál nekonečný. Když konečně nastala noc a všichni usnuli. Ben zůstal vzhůru a pořád přemýšlel. Byl vzhůru dlouho do noci.</p>
<p>Druhý den uběhl rychleji a v poledne znovu dorazili k ostrovnímu hradu. Mozol je očekával u brány, už se vrátil z cesty na Zelený Trávník. Rychle mluvil a doprovázel slova prudkými gesty. Ben ho nestačil sledovat.</p>
<p>Questor se vmísil do řeči. „Tvá zpráva byla doručena, Výsosti.“ Jeho hlas byl hořký. „Páni ze Zeleného Trávníku odpovídají, že přijdou na Srdce, jak jsi poručil – ale do té doby odloží rozhodnutí ohledné přísahy.“</p>
<p>Ben zamručel. „Stěží překvapující.“ Ignoroval pohled, který si čaroděj vyměnil s Abernathym, a šel ke vstupní bráně. „Díky za úsilí, Mozole.“</p>
<p>Rychle prošel spojovací chodbou na nádvoří, které přešel, ostatní šli za ním. Zrovna vstupoval do hlavní haly, když ze stínu pod besídkou vyrazil párek urousaných zjevení a vrhl se k jeho nohám.</p>
<p>„Nejjasnější Výsosti!“</p>
<p>„Nejmocnější Výsosti!“</p>
<p>Ben překvapeně vydechl. Domů skřítci Nicka a Pijavka před ním padli na kolena a lísali se a kňourali, až to bylo trapné. Jejich srst byla matná a spečená, jejich pracky slepené blátem, a vypadali, jako kdyby je někdo vylovil ze stoky.</p>
<p>„Ach, Výsosti, mysleli jsme, že vás sežral drak!“ bědoval Nicka.</p>
<p>„Mysleli jsme, že jste ztracen v hlubinách podsvětí!“ naříkal Pijavka.</p>
<p>„Ó, vládnete velkou magií, Výsosti!“ velebil ho Nicka.</p>
<p>„Ano, navrátil jste se ze smrti!“ uznal Pijavka.</p>
<p>Ben je chtěl odkopnout přinejmenším do příštího týdne. „Nechte mne laskavě!“ nařídil. Byli jak přišití na jeho kalhotách a líbali mu nohy. Snažil se je setřást, ale skřítci se drželi jako klíšťata. „Jděte už!“ vyštěkl.</p>
<p>Spadli dolů, tiskli se k podlaze a s očekáváním na něj upírali svá poloslepá očka.</p>
<p>„Nejjasnější Výsosti,“ zašeptal Nicka.</p>
<p>„Nejmocnější…“ začal Pijavka.</p>
<p>Ben je přerušil. „Pastináku, Mozole – vezměte tyhle bahnité koule do koupelny a nepouštějte je ven, dokud nepůjde poznat, co jsou zač.“ Koboldi popadli pořád se plazící Domů skřítky a odtáhli je z haly. Ben vzdychl a najednou se cítil unaveně. „Questore, chci, abys s Abernathym ještě jednou prohlédl hradní archivy. Podívejte se, jestli tam je něco – úplně cokoliv – co by se vztahovalo ke způsobu, jakým je svázán Landover, jeho králové a jeho magie.“ Smutně potřásl hlavou. „Já vím, že jsme to už dělali, vím, že jsme nic nenašli, ale… no, možná, že jsme něco vynechali…“ Zmlkl.</p>
<p>Questor statečně přikývl. „Ano, Výsosti, je možné, že jsme něco přehlédli. Neuškodí, když se podíváme ještě jednou.“</p>
<p>Zmizel v chodbě s Abernathym v závěsu. Abernathy se tvářil skepticky.</p>
<p>Potom, co ostatní odešli, zůstal Ben chvíli stát v předsálí sám s Vrbou, vzal ji něžně za ruku a vyšplhal se s ní po schodech k Zemězraku. Cítil potřebu prozkoumat ještě naposled údolí – při tom pomyšlení se kousl do špičky jazyka – a chtěl, aby tam dívka šla s ním. Od té doby, co se vzpamatovala z přeměny, spolu moc nemluvili, ale byli stále blízko sebe. Pomáhalo mu, když ji měl u sebe. Dávalo mu to jistotu, které úplně nerozuměl. Dávalo mu to sílu.</p>
<p>Snažil se jí to říci. „Chci, abys něco věděla, Vrbo,“ řekl, když spolu stáli na plošině Zemězraku. „Nevím, jak tohle všechno skončí, ale ať už to dopadne jakkoliv, vím, že jsem to určitě já, kdo vydělal na tom, že jsi mou přítelkyní.“</p>
<p>Neodpověděla. Pevně mu stiskla ruku, spolu pak uchopili zábradlí, a hradní zdi zmizely v šedivé obloze. Byli pryč celé odpoledne.</p>
<p>Tu noc spal Ben tvrdě a probudil se až v poledne. Questor ho potkal na cestě po schodech dolů. Čaroděj vypadal vyčerpaně.</p>
<p>„Nic neříkej.“ Ben se soucitně usmál. „Nech mě hádat.“</p>
<p>„Nemusíš hádat. Výsosti,“ odvětil Questor. „Pracovali jsme celou noc, Abernathy a já, a nic jsme nenašli. Je mi líto.“</p>
<p>Ben obtočil paži kolem jeho tyčkovité postavy. „Ne musíš se omlouvat – snažili jste se. Jděte se trochu vyspat. Uvidíme se při večeři.“</p>
<p>V kuchyni pojedl ovoce a sýr a vypil sklenici vína, zatímco ho Pastinák tiše pozoroval. Pak šel sám do Paladinovy kaple. Zůstal tam nějakou dobu, kleče ve stínech, přemýšlel, co se s rytířem stalo, a proč se nevrátil, a snažil se získat aspoň náznak pochopení a síly z obrněné skořápky, která před ním spočívala na podstavci. Sny a přání promenovaly před jeho očima jako nejasné obrazy v zatuchlém vzduchu, nechal se prostoupit radostí ze života, kterou kdy zažil. Zážitky ze starého i nového světa se mu samy vybavovaly a uklidňovaly ho.</p>
<p>Pozdě odpoledne prošel Ryzím Stříbrem. Dával si na čas, tiše se toulal sály a chodbami, dotýkal se rukama kamene a cítil teplo hradního těla. Magie, která dávala hradu život, stále někde uvnitř plála, ale slábla. Skvrna se rozšířila, bezbarvost pronikala hlouběji za hradních zdí. Hrad rychle upadal. Vzpomněl si na slib, který si dal – že jednoho dne najde způsob, jak mu pomoci. Teď přemýšlel, najde-li ho někdy.</p>
<p>Toho večera shromáždil své přátele k večeři v jídelně – Vrbu, Questora, Abernathyho, Mozola, Pastináka, Nicku a Pijavku. K jídlu toho bylo málo. Hradní spíž byla téměř prázdná a magie již nedokázala vyrábět potřebnou potravu. Všichni předstírali, že jídlo je v pořádku. Konverzace byla tlumená. Nikdo si nestěžoval, nikdo se nehádal. Všichni se velice snažili, aby se vyvarovali jakékoliv zmínky o tom, co bylo před nimi.</p>
<p>Když byla večeře téměř u konce. Ben vstal. S řečí měl potíže. „Doufám, že mě omluvíte, ale musím se pokusit alespoň trochu se prospat, než, ehm…“ Přestal. „Myslím, že odcestuji okolo půlnoci. Nečekám, že se mnou někdo z vás půjde. Skutečně by bylo lepší, kdybyste nešli. Oceňuji, jak jste při mě stáli až doteď. Nemohl jsem si přát lepší přátele. Přál bych si, abych mohl něco…“ „Výsosti,“ přerušil ho jemně Questor. Vstal a založil ruce do šedivých šatů. „Prosím, neříkej už nic. Všichni jsme se již dříve dohodli, že s tebou zítra půjdeme. Dobří přátelé to musí udělat. Tak co kdyby ses šel nyní vyspat?“</p>
<p>Tiše na něj upírali zrak – čaroděj, písař, sylfa, kobola skřítci. Pomalu přikývl a usmál se. „Děkuji. Znovu vám všem děkuji.“</p>
<p>Vyšel z pokoje a chvíli zůstal stát sám v hale. Pak vyšel po schodech do své ložnice.</p>
<p>O půlnoci ho Vrba přišla vzbudit.</p>
<p>Když Ben vstal, stáli spolu v temnotě jeho ložnice a objímali se. Ben zavřel unaveně oči a nechal do sebe pronikat její teplo.</p>
<p>„Bojím se toho, co se stane, Vrbo,“ zašeptal jí. „Ne toho, co se stane mně…“ Zarazil se. „Ne, to je lež – jsem k smrti vyděšen tím, co se mi může stát. Ale ještě víc se bojím toho, co by se mohlo stát Landoveru, když mě Cejch zabije. Když toto střetnutí nepřežiji, Landover může být ztracen. A já se bojím, že nepřežiji, protože pořád nevím,</p>
<p>jak mu zabránit ve vítězství!“</p>
<p>Pevně ho objala a prudce namítla: „Bene! Musíš si věřit! Dokázal jsi toho o tolik víc, než si ostatní vůbec doká –</p>
<p>zali představit. Odpovědi, které potřebuješ, jsou zde. Našel jsi je vždy, když jsi je potřeboval. myslím, že to dokáš znovu.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Nemám dost času na to, abych je našel, Vrbo. Cejch mi nedal dost času.“ „Najdeš odpovědi na otázky i v čase, který máš.“ „Vrbo, poslouchej mě.“ Ben odtáhl svůj obličej od jejího. „Jen jedna věc může Cejchovi zabránit mě zabít –jen jedna. Paladin. Zjeví-li se Paladin, aby mě bránil, mám naději. Je možné, že se zjeví. Už teď mě zachránil několikrát od té doby, co jsem přišel do údolí.“</p>
<p>Znovu se k ní naklonil. „Ale, Vrbo, je to duch! Nemá hmotnou podstatu ani sílu! Je to stín, a stín nedokáže děsit kohokoliv příliš dlouho! Nepotřebuji ducha – potřebuji živou věc! A, K čertu, já ani nevím, jestli ta reálná věc ještě existuje!“</p>
<p>Na rozdíl od jeho vzteku byly její zelené oči klidné. „Když k tobě přišel dříve, Bene, udělá to zase.“ Odmlčela se. „Pamatuješ si, když jsem ti říkala, že jsi ten, kterého mi osud přislíbil ve svatebním loži mých rodičů? Nevěřil jsi mi, ale od té doby ses přesvědčil, že to tak je. Řekla jsem ti ještě něco víc, Bene. Řekla jsem ti, že cítím, že jsi jiný, řekla jsem ti, že jsi stvořen být landoverským krá– lem. Pořád tomu věřím. A věřím tomu, že k tobě Paladin znovu přijde. Věřím, že tě bude chránit.“</p>
<p>Velice dlouhou dobu se na ni beze slov díval. Pak ji letmo políbil na rty. „Myslím, že je jen jediný způsob, jak to zjistit.“</p>
<p>Statečně se na ni usmál a vzal ji za ruku. Společně vykročili ke dveřím.</p>
<p>Úsvit se plížil do Srdce jako na kočičích tlapkách, na východní straně se nad korunami stromů začínal objevovat první bledý nádech stříbra. Ben a členové jeho malé společnosti dorazili na místo před několika hodinami a nyní byli shromážděni na pódiu. Po celou noc přicházeli další. Byl tu Pán řek, stál blízko kraje lesa. obklopen tucty svých lidí, všichni jako stíny v mlze a noci. Páni ze Zeleného Trávníku tu byli také, oděni v bojových zbrojích ježících se zbraněmi. Váleční koně podupávali a rytíři stáli blízko nich jako železné sochy. Víly a lidé stáli naproti sobě, mezi nimi byly bílé sametové podložky a podušky, ostražitě se v pološeru pozorovali.</p>
<p>Ben seděl tiše na trůnu uprostřed pódia. Vrbu po jedné ruce, Questora a Abernathyho po druhé. Koboldi se krčili přímo před ním. Nicka a Pijavka nebyli nikde vidět. Domů skřítci zase jednou zmizeli.</p>
<p>Zahrabáni asi tak dvacet stop pod zemí, dohadoval se Ben, lehce pobaven.</p>
<p>„Abernathy.“ Ben se náhle otočil, aby nalezl svého písaře.</p>
<p>Pes při zvuku svého jména vyskočil, pak se vzpamatoval a prkenně se uklonil. „Ano, Výsosti?“</p>
<p>„Jdi za Kallendborem a pány ze Zeleného Trávníku, potom k Pánu řek. Požádej je, aby se ke mně před pódiem připojili.“</p>
<p>„Ano, Výsosti.“</p>
<p>Přišli okamžitě. Abernathy se ani jednou od té doby, co opustili hrad, nepohádal s Questorem. Oba se chovali vzorně – oba kráčeli jako po tenkém ledě. Ben byl z toho mnohem nervóznější, než by byl, kdyby se chovali normálně.</p>
<p>„Výsosti.“ Questor se naklonil blíž a šeptal. „Blíží se úsvit. Nemáš žádné brnění a žádné zbraně. Navrhuji, abys mi nyní dovolil nějaké ti opatřit.“</p>
<p>Ben se podíval na jeho nahrbenou postavu s šedivým rouchem a barevnými šerpami, na jeho řídké vlasy a vousy a jeho vrásčitý, neklidný obličej a jemně se usmál. „Ne, Questore. Žádné zbraně a žádné brnění. Proti bytosti, jako je Cejch, by mi nepomohly. Takhle ho nepřemůžu. Musím na to jít jinak.“</p>
<p>Questor Thews si odkašlal. „Máš nějaký takový způsob na mysli, Výsosti?“</p>
<p>Ben cítil chlad, který se v něm usadil. „Možná.“ zalhal.</p>
<p>Questor ustoupil zpět. Stíny, které zakrývaly mýtinu, se začaly rozestupovat s přicházejícím denním světlem. Z šera vystoupily po obou stranách postavy – páni ze Zeleného Trávníku a Pán řek se členy své rodiny. Ben vstal a šel ke kraji pódia, obcházeje ostražité koboldy. Železné postavy lordů a štíhlé postavy víl se shromáždily před ním.</p>
<p>Zhluboka se nadechl. Nemělo smysl vybírat afektovaná slova. „Cejch se se mnou střetne za úsvitu,“ řekl jim tiše. „Postavíte se se mnou proti němu?“</p>
<p>Bylo naprosté ticho. Ben se díval z jednoho obličeje na druhý a pak přikývl. „Dobře. Řekněme to jinak. Kallendbor a páni ze Zeleného Trávníku mi slíbili, že budou přísahat věrnost trůnu, když je zbavím draka Straba. Udělal jsem to. Je vyhnán ze Zeleného Trávníku a ze všech obydlených částí údolí. Nyní tě žádám o přísahu. Pokud tvá slova něco znamenají, budeš mi přísahat.“</p>
<p>Čekal. Kallendbor vypadal nejistě. „Jakou máme záruku, že to je tak, jak říkáš – že drak odešel nadobro?“ dožadoval se Strehan drsně.</p>
<p>Neodešel nadobro, měl Ben tisíc chutí říci. Bude pryč tak dlouho, jak dlouho budu králem, a ani o chvíli déle, takže byste se měli vážně snažit pomoci mi přežít!</p>
<p>Ale neřekl to. Místo toho Strehana ignoroval a upřeně se díval Kallendborovi do očí. „Jakmile mi odpřísáhneš věrnost, budu od lidí ze Zeleného Trávníku vyžadovat, aby přestali znečišťovat vody, které napájí jezerní kraj. Tví lidé budou spolupracovat s Pánem řek při čištění těchto vod a v péči o ně.“</p>
<p>Otočil se. „Ty, Pane řek, pak splníš svůj slib a budeš mi také přísahat. A začneš znovu učit lidi ze Zeleného Trávníku tajemstvím své léčitelské magie. Pomůžeš jim porozumět.“</p>
<p>Znovu se odmlčel, teď se upřeně zadíval do kamenné tváře Pána řek. I v té tváři byla nejistota. Nikdo nic neříkal.</p>
<p>Najednou se mu opřel do tváře náhlý závan větru. Odněkud zdálky se ozvalo vzdálené hřmění. Ben se přinutil zůstat navenek klidný. Rozbřesk se přibližoval.</p>
<p>„Nikdo,“ řekl tiše, „nebude nucen postavit se se mnou proti Cejchovi.“</p>
<p>Cítil, jak mu na rameno prudce dopadla Questorova ruka, ale nevšímal si toho. Mýtina úplně ztichla až na zrychlující se vítr a vzrůstající hřmění. Stíny ustupovaly proužkům stříbrné a růžové. Lidé z jezerního kraje se ponořili hlouběji do lesního šera, rytíři a jejich váleční oři začali být neklidní.</p>
<p>„Výsosti.“ Kallendbor vystoupil o krok dopředu. Jeho tmavé oči byly plné vzrušení. „Nezáleží na tom, jaké jsme si dali navzájem sliby. Jestliže tě Cejch vyzval, jsi mrtvý muž. Bylo by tomu tak i kdybychom se rozhodli účastnil se boje. Nikdo z nás – páni ani víly – se nemůže postavit Cejchovi. Má sílu, kterou dokáže překonat jen nejsilnější magie. My tuto magii nemáme, nikdo z nás. Lidé ji nikdy neovládali a lid jezerního kraje jí dávno ztratil. Jedině Paladin takovou magií vládl – a Paladin je pryč.“</p>
<p>Pán řek také postoupil dopředu. Ti, co byli s ním, ho s obavami pozorovali. Vítr začal tiše hvízdat a hřmění začalo otřásat lesní půdou. Mýtina za nimi byla najednou prázdná a jedině řady podložek a polštářů zůstaly na zemi jako pěkně poskládané náhrobní kameny.</p>
<p>„Démony zahnala magie víl před staletími, Výsosti. Magie víl je udržovala mimo tuto zem. Talismanem této magie víl byl Paladin, a nikdo se nemůže postavit Železnému Cejchu bez jeho pomoci. Je mi líto, Výsosti, ale tahle bitva musí být tvá.“</p>
<p>Otočil se a odešel od pódia, jeho rodina ho chvatně následovala.</p>
<p>„Sílu, loutkový králi,“ zamumlal Kallendbor a pak se také odvrátil. Ostatní páni ho s řinčící zbrojí beze slova následovali.</p>
<p>Ben zůstal na pódiu sám a chvíli se za nimi díval. Pak bez naděje zavrtěl hlavou. Pomyslel si, že stejně jejich pomoc ve skutečnosti neočekával.</p>
<p>Hrom otřásl pódiem v základech a přehnal se nad zemí v dlouhém neslábnoucím rachotu. Bledě stříbrný úsvit zmizel v náhlém návalu stínu.</p>
<p>„Výsosti – zpátky!“ Questor byl po jeho boku a jeho šedivé šaty vlály divoce ve větru. Vrba se také objevila a s ní i Abernathy a koboldi. Ve snaze jej ochránit ho obklopili a pevně se chytli za ruce. Mozol a Pastinák zlověstně syčeli.</p>
<p>Temnota zhoustla. „Odstupte – všichni!“ zakřičel Ben. „Sestupte s pódia! Ihned!“</p>
<p>„Ne, Výsosti!“ zvolal v odpověď Questor a rázně vrtěl hlavou.</p>
<p>Všichni mu odporovali, ale Ben je ze sebe setřásl. Vítr začal vztekle výt. „Říkám odstupte, K čertu! Okamžitě ode mne odejděte a udělejte to hned!“</p>
<p>Abernathy odešel. Koboldi vycenili své dlouhé zuby na temnotu a vítr a pořád váhali. Ben chytil Vrbu a odhodil ji do jejich rukou, a tím všechny tři odstrčil. Odešli, ale zdrcená Vrba se stále divoce ohlížela.</p>
<p>Questor Thews stál na svém. „Mohu ti pomoci, Výsosti! Nyní ovládám magii a…!“</p>
<p>Ben ho chytil za ramena a zatřásl jím. Bojoval proti nárazům větru, který vyrazil z podsvětí a udeřil plnou silou. „Ne, Questore! Teď se mnou nestojí nikdo! Okamžitě sestup s pódia!“</p>
<p>Odstrčil čaroděje jediným mávnutím dobrých tucet stop od sebe a ukázal mu, aby pokračoval dál. Questor se krátce ohlédl, a když v Benových očích viděl odhodlání, pokračoval dál.</p>
<p>Ben zůstal sám. Páni ze Zeleného Trávníku se svými rytíři a Pán řek se svými vílami se krčili ve stínu lesa a chránili si obličeje před temnotou a větrem. Questor a ostatní se choulili u okraje pódia. Vlajky praskaly a vlály, jak je vítr trhal. Hrom burácel v jediném, souvislém a děsivém chvělí.</p>
<p>Ben se třásl. Slušné speciální efekty, pomyslel si absurdně.</p>
<p>Stíny a mlha se převalily a spojily na vzdáleném konci mýtiny, oddělily lidi a víly krčící se mezi stromy. Ostře zaduněl hrom, jako by něco vybuchlo.</p>
<p>Pak se objevili démoni, horda temných znetvořených postav, které přecházely z neviditelna do jsoucna a valily se z černě. Hadovitá zvířata vrčela a drásala zem, zbroj a brnění řinčelo a chrastilo jako kosti. Dav démonů se roztahoval a rozšiřoval jako skvrna v křehkém ranním světle, posouval se k pódiu a dupal přes podložky a polštáře.</p>
<p>Hřmění a vítr odumřelo a náhlé ticho zaplnilo oddechování a vrčení. Démoni zabrali téměř celé Srdce. Ben Holiday a jeho malá hrstka přátel byli ostrůvkem v moři černých těl.</p>
<p>Uprostřed armády se rozestoupila ulička a mohutné černé okřídlené stvoření se vlnilo mezerou, napůl had, napůl vlk, a neslo na zádech noční můru v brnění. Ben se zhluboka nadechl a odhodlaně se napřímil. Přišel si pro něj Železný Cejch.<strong>Medailon</strong></p>
<p>Byl to ten nejstrašnější okamžik v životě Bena Holidaye. Železný Cejch popohnal hadího vlka mezi řadami démonů a pomalu zmenšoval vzdálenost, která je dělila. Černé brnění bylo zjizvené a otlučené, ale v šeru se zlověstně lesklo. Zbraně vyčnívaly ze svých pouzder a úvazů – meče, válečné sekery, dýky a pul tuctu dalších. Cejchovy údy a záda lemovaly zoubkované trny ježící se jako ostny dikobraza. Přilba s umrlčí hlavou měla spuštěné hledí, ale mezi železnými štěrbinami se rudě leskly oči.</p>
<p>Ben si toho nikdy předtím nevšiml. Cejch byl nejméně osm stop vysoký. Cejch byl obrovský.</p>
<p>Hadí vlk zdvihl krunýřovitou hlavu, rozevřel čelisti a odhalil zuby. Zasyčel, a znělo to jako když pod obrovským tlakem uniká pára, hadí jazyk lízal ranní vzduch.</p>
<p>Všude okolo mu odpovědělo drsné a netrpělivé supění démonů.</p>
<p>Ben byl najednou úplně paralyzován. Býval již vyděšen věcmi, které potkal, a nebezpečími, které zažil za svůj krátký pobyt v Landoveru – ale nikdy ne takhle. Myslel si, že si bude umět s tímto setkáním poradit, ale nebylo tomu tak. Cejch se ho chystá zabít, a Ben neví, jak tomu zabránit. Byl obětí svého strachu, ztuhlý jako zvíře zahnané konečně do slepé uličky svým nejvytrvalejším nepřítelem. Okamžitě by prchnul, kdyby se k tomu dokázal přimět, ale nezvládal to. Mohl tam jenom stát, dívat se, jak démon přichází, a čekat na svou nevyhnutelnou smrt.</p>
<p>Jen s největším úsilím dokázal sáhnout si za košili a pevně stisknout medailon.</p>
<p>Rytina na něm, obrys ostrovního hradu, vycházejícího slunce a rytíře na koni, se vrývala do dlaně jeho ruky. Medailon byl jedinou jeho nadějí, přimknul se k němu se zoufalostí, s jakou se tonoucí chytá záchranného lana.</p>
<p>Pomoz mi, modlil se!</p>
<p>Démoni v očekávání ostře zasyčeli. Cejch zpomalil svého hadího vlka a přilba s umrlčí hlavou se ostražitě zvedla.</p>
<p>Ještě není úplně pozdě – pořád mohu utéci, zakřičel Ben do ticha své mysli! Pořád mohu použít medailon, abych se zachránil!</p>
<p>Něco ho v paměti zatahalo – něco nedefinovatelného. Strach má mnoho převleků, varovaly ho víly. Musíš se je naučit rozeznávat. Slova byla jen pokynem, ale stačila k tomu, aby železné sevření jeho strachu polevilo a aby dokázal znovu uvažovat. Stavidla se otevřela. V horečném chvatu vyvstaly útržky rozhovoru a událostí okolo medailonu. Kroužily a vířily jako úlomky ve zpětném proudu a on po nich zoufale sahal.</p>
<p>Vrbin klidný hlas mu uprostřed zmatku šeptal: Odpovědi, které potřebuješ, jsou tu.</p>
<p>Ale, ksakru, on je nemůže najít!</p>
<p>Náhle se jeho paměť ustálila na malém upozornění, na které ve zmatku nyní minulých dní a týdnu téměř zapomněl. Ben je popadl a očistil od ostatních. Pocházelo ze všech lidí právě od Meekse. Bylo napsáno v dopise, který dostal spolu s medailonem.</p>
<p>Nikdo vám medailon nemůže vzít, říkal dopis.</p>
<p>Opakoval ta slova a cítil, že je za nimi skryto něco důležitého, i když ještě nerozuměl co. Medailon je klíč. To vždycky</p>
<p>věděl. Byl to symbol jeho vlády. Všude byl uznáván jako odznak jeho královské moci. Byl to klíč k cestě do Landoveru a zpět. Byl to spoj mezi landoverskými králi a Paladinem.</p>
<p>Cejch prudce zabodl železné ostruhy do šupinatého těla hadího vlka a zvíře znovu vyrazilo kupředu se vzteklým syčením. Armáda démonů postupovala s ním.</p>
<p>Nemůže mi medailon vzít, došel najednou k závěru Ben. Cejch musí mít medailon, ale nemůže mi ho vzít. Nějak vím, že to tak je. Čeká, až ho použiji tak, že zmizím z Landoveru navždy. Čeká, že to udělám. To je to, co ve skutečnosti chce.</p>
<p>Meeks to chtěl také. Zdálo se, že to chtějí všichni jeho nepřátelé.</p>
<p>A to byl dostatečný důvod proč to nedělat.</p>
<p>Vytáhl medailon zpod košile a nechal ho lehce dopadnout na hruď tak, aby ho všichni mohli vidět. Nesundá ho. Nepoužije ho k útěku. Neopustí Landover, když tak tvrdě usiloval zůstat. Patřil sem, živý nebo mrtvý. Tohle je jeho domov.</p>
<p>Tohle je jeho závazek.</p>
<p>Najednou si znovu vzpomněl na Paladina.</p>
<p>Železný Cejch se k němu přiblížil a zubaté kopí se snížilo proti jeho hrudi. Ben čekal. Už se nebál. Už necítil nic jiného než obnovenou tvrdohlavost a odhodlání.</p>
<p>Stačilo to.</p>
<p>Na vzdáleném konci paseky zablesklo jasné bílé světlo proti stínům a šeru. Cejch se otočil a řady démonu hluboce zasyčely v poznání.</p>
<p>Ve světle se objevil Paladin.</p>
<p>Ben se zachvěl. Něco hluboko v jeho nitru ho téměř fyzicky táhlo ke zjeveni – táhlo ho to jako neviditelný magnet. Jako kdyby se po něm duch natahoval.</p>
<p>Paladin dojel na kraj lesa a zastavil se. Světlo za ním odumřelo. Ale Paladin se světlem nezmizel, jako vždycky předtím. Tentokrát zůstal.</p>
<p>Ben se uvnitř kroutil a odděloval od svého bytí způsobem, o kterém si nemyslel, že by byl možný. Chtělo se mu křičet. Co se to děje? Horečně uvažoval. Zdálo se, že démoni zešíleli, vykřikovali a vřískali a motali se dokola, jako by ztratili směr. Cejch se hnal vpřed mezi nimi a jeho zvíře je pod sebou drtilo jako stébla trávy. Ben slyšel, jak na něj Questor křičí, slyšel, že Vrba také vykřikla – a slyšel zvuk svého vlastního hlasu, který jim odpovídal.</p>
<p>Pak přes opar zmatku a tělesného vyčerpání pocítil něco velkolepého a hrozného. Paladin už nebyl duch. Byl skutečný!</p>
<p>Cítil, jak mu medailon na hrudi žhne a plane stříbrným světlem. Cítil střídavě, že je jako kus ledu, pak jako oheň, a pak jako něco, co nebylo ničím z toho. Pak pozoroval, jak světlo bleskově přelétlo Srdce k místu, kde čekal Paladin.</p>
<p>Pozoroval, jak je tím světlem unášen.</p>
<p>Měl jen tak tak dost času na jediné, ohromující odhalení. Jednu otázku nikdy nepoložil – nikdo ji nepoložil. Kdo byl Paladin? Teď to věděl.</p>
<p>Byl to on.</p>
<p>Aby to objevil, stačilo prostě oddat se této zemi magie v okamžiku, kdy to opravdu něco znamenalo. Jediné, co stačilo udělat, aby přivedl Paladina zpět, bylo zříci se možnosti útěku a konečně a neodvolatelně přijmout rozhodnutí zůstat zde.</p>
<p>Seděl obkročmo na Paladinově koni. Obklopilo ho stříbrné brnění a zavřelo ho do kovové schránky. Spony a přezky zaklaply, svorky a šrouby se přitáhly a ze světa zbyl jen vír vzpomínek. Byl v nich ponořen jako plavec, který se snaží dostat na vzduch. Ztratil se v jejich proudu. Změnil se a znovuzrodil. Byl z tisíce jiných časů a míst a prožil tisíce jiných životů. Ty vzpomínky byly najednou jeho vlastní. Byl válečníkem, který neměl v bojovém a válečném umění sobě rovného. Byl šampiónem, který nikdy neprohrál.</p>
<p>Ben Holiday přestal existovat. Ben Holiday se stal Paladinem.</p>
<p>Na okamžik si uvědomil, že současný landoverský král stojí jako socha na pódiu uprostřed Srdce. Čas a pohyb se jakoby zpomalil až zastavil. Pak pobídl svého koně kupředu a zapomněl na všechno kromě obrovského černého protivníka, který povstal, aby se s ním střetl.</p>
<p>Střetli se s děsivým třeskotem brnění a zbraní. Ozubené Cejchovo kopí a jeho vlastní bílé dubové kopí se rozštíply a rozlomily. Jejich zvířata zaržála a otřásla se silou úderu, pak proběhla kolem sebe a nedbajíce na nic obrátila se zpět. Kovové prsty hmátly po topůrkách válečných seker a zahnutá ostří se zvedla v ranním vzduchu.</p>
<p>Střetli se podruhé. Cejch byl černá nestvůra, která daleko převyšovala omšelou a otlučenou postavu stříbrného rytíře. Bylo to jednoznačně nerovné. Buráceli k sobě a srazili se s pronikavým třeskem. Ostří se zakousla hluboko do kovových kloubů a prořízla brnění. Oba jezdci ztratili rovnováhu a zakymáceli se v sedlech. Otočili se a odtrhli se od sebe, bušíce do sebe sekyrami. Paladin byl prudce hozen dozadu a sjel z koně. Spadl, ale zachytil se postroje hadího vlka.</p>
<p>Vypadalo to, že je to jeho konec. Hadí vlk se zuřivě otočil, aby ho dorazil svými čelistmi. Ale Ben byl kousek mimo jeho dosah. Železný Cejch uchopil válečnou sekeru oběma rukama. Sekera dopadala dolů, úder za úderem, jak se Cejch snažil rozdrtit nepřítelovu přilbu.</p>
<p>Paladin volně visel na postroji a točil se, aby uhnul hrozným úderům. Nemohl se pustit. Kdyby spadl na záda, těžké brnění by mu nedovolilo znovu vstát, a byl by udupán k smrti. Slepě tápal po svém útočníkovi a konečně našel popruhy se zbraněmi, které měl démon okolo pasu.</p>
<p>Pevně sevřel prsty okolo rukojeti čtyřhranné dýky.</p>
<p>Vytrhl zbraň a zanořil ji do Cejchova kolena, kde spoje mezi kovovými pláty brnění nedoléhaly. Cejch se otřásl</p>
<p>a válečná sekera mu vypadla z ochablých prstů. Paladin s démonem zápasil, snažil se ho vyvést z rovnováhy a dostat ho ze sedla. Hadí vlk se divoce točil a vztekle syčel, protože cítil, že z něj jeho jezdec klouže dolů. Cejch se zoufale držel otěží a řemenů a kopal po Paladinovi. Podušky a opěradla praskaly jako třísky, jak se bojovníci kymáceli uprostřed Srdce, a démoni, kteří se dostali mezi ně, skučeli.</p>
<p>Pak Paladin prudce vytrhl čtyřhrannou dýku z Cejchova kolena a zabodl ji do těla hadího vlka v místě, kde se jeho rameno spojovalo s hrudí. Obluda se splašila a vzepjala a odhodila tak oba, rytíře i démona, za třeskotu brnění na zem.</p>
<p>Paladin přistál na rukou a kolenou a snažil se udržet rovnováhu. Projela jím závrať. Cejch se svalil pár metrů od něj, ale snažil se potácivě postavit na nohy i přes velkou tíhu brnění. Oběma rukama sáhl k obřímu širokému meči u pasu.</p>
<p>Paladin se vzpřímil a vytasil svůj široký meč, právě když se k němu Cejch přiblížil. Ostří meče o sebe udeřila s ohlušujícím třeskotem, který prorazil náhlé ticho. Paladin byl těžším Cejchem odhozen, ale pořád stál na nohou. Znovu učinili výpad a znovu o sebe třeskly meče. Bojovníci se potáceli sem a tam Srdcem podle toho, jak se jejich meče v pološera zvedaly a klesaly.</p>
<p>Paladin náhle zakusil neznámý pocit. Prohrává svůj boj.</p>
<p>Pak Cejch uskočil a rozmáchl se mečem obráceně, sekl dolů plynulým pohybem směrem k Paladinovým nohám. Byl to rychlý úder, který sice odrazilo zašlé brnění, ale rytíře to překvapilo a uder ho odmrštil stranou. Těžce klesl a zbraň mu vypadla z rukou. Cejch byl okamžitě nad ním. Démonův obrovský meč sjel dolu a čepel se zachytila mezi pláty na Paladinově rameni a zaklínila se ve spoji. Kdyby se Cejchovi podařilo meč uvolnit, byl by to Paladinův konec. Démon však marně tahal za zbraň snaže se ji osvobodit. Paladinovi se tak naskytla poslední šance. Zoufale tápal po démonově obrněném těle a znovu sevřel popruhy se zbraněmi.</p>
<p>Prsty našly rukojeť palcátu se železnou hlavou.</p>
<p>Paladin se prudce vztyčil, jednou rukou se držel Cejchova brnění a druhou vytáhl palcát. Hlava zbraně narazila do umrlčí hlavy v přilbě a Cejch se otřásl. Paladin pozdvihl palcát podruhé a udeřil plnou silou. Kovové hledí se široce rozšklebilo a obličej uvnitř byl děsivým přízrakem krve a pokřivených rysů. Z Paladinova těla vytrysklo stříbrné světlo. Ještě jednou se palcát zdvihl a dopadl a umrlčí hlava se rozpadla.</p>
<p>Železný Cejch, beztvará masa černého kovu, se svalil k zemi. Paladin pomalu vstal a odstoupil.</p>
<p>Srdce zahalilo ticho, plášť napjatého mlčení, které bylo zároveň hrůzostrašným zvukem. Pak se se zavytím zvedl vítr, hrom otřásl lesní půdou, vzduch se zavlnil stíny a šerem, a pod démony se najednou otevřela brána Abaddonu. S vytím a ječením zmizeli zpět v podsvětí.</p>
<p>Mýtina byla opět prázdná. Stíny a šero se rozptýlily. Světlo nového úsvitu padlo na Paladina, když vyšplhal zpět do sedla svého koně. Světlo se zalesklo na brnění, které už nebylo zašlé ani odřené, ale jako nové. Na okamžik probleskl paprsek světla od rytíře k medailonu, který měl na krku landoverský král, stojící osaměle na pódiu.</p>
<p>Pak světlo zhaslo a Paladin byl pryč.</p>
<p>Ben Holiday se nadechl ranního vzduchu a pocítil teplo sluneční záře na svém těle. Uvědomil si lehkost svého královského roucha, když ho už nesvíralo Paladinovo brnění. Čas a pohyb roztál a rozeběhl se, až všechno bylo takové jako dříve.</p>
<p>Byl znovu sám sebou. Sen či noční můra, ať již to bylo cokoliv, co prožil, byly pryč.</p>
<p>Stínové postavy se zavlnily mezi lesními stromy a vynořovaly se v Srdci, lidé a víly, lordi a rytíři ze Zeleného Trávníku, Pán řek s obyvateli jezerního kraje, všichni opatrně kráčeli mezi troskami. Benovi přátelé vstali ze svého úkrytu u základů pódia s ohromenými výrazy v tvářích. Vrba se usmívala.</p>
<p>„Výsosti…“ začal Questor bezmocně a ztichl. Pak pomalu poklekl před stupínkem. „Výsosti,“ zašeptal.</p>
<p>Vrba, Abernathy a koboldi poklekli s ním. Jakoby mávnutím proutku se objevili Nicka a Pijavka a také poklekli. Všichni na mýtině, muži ze Zeleného Trávníku i bytosti pocházející z víl, klesli na jedno koleno – Pán řek, Kallendbor, Strehan, lordi ze Zeleného Trávníku, všichni, kdo přišli.</p>
<p>„Výsosti,“ potvrdili.</p>
<p>„Výsost,“ zašeptal v odpověď.<strong>Král</strong></p>
<p>Potom už bylo všechno docela jednoduché. Dokonce i takový král-začátečník jako Ben rychle pochopil, co má dělat se všemi těmi ohromenými poddanými. Nechal je znovu vstát a odpochodovat přímo do Ryzího Stříbra na oslavu vítězství. Do dnešního rána mohlo být všechno zapeklité a zítra to muže být zas, ale aspoň po zbytek dnešního dne to vypadalo jako hladká plavba.</p>
<p>Odeslal své přátele. Pána řek s jeho nejbližší rodinou i pány ze Zeleného Trávníku s jejich poddanými přes vodu na člunu a nechal vojáky a smíšený doprovod rozbít tábor na březích jezera. Bylo nutné jet několikrát, než byli všichni pozvaní převezeni přes jezero a Ben si v duchu udělal poznámku, že před příštím shromážděním postaví most.</p>
<p>„Tady za starých časů býval most, Výsosti,“ zašeptal pokradmu Questor, jako by četl jeho myšlenky, „ale když starý král zemřel, lidé přestali do hradu chodit, armáda se rozpadla a provoz úplně ustal. Most se téměř rozpadl, protože se o něj nikdo nestaral, trámy popraskaly a zahnily, spoje se roztřepily, hřebíky zrezly – stal se prostě překážkou v jezeře, která odpovídala politováníhodnému stavu celého království. Pokoušel jsem se ho zachránit pomocí magie, ale všechno se to nepovedlo úplně tak, jak jsem chtěl…“ Přestal překotně mluvit a odmlčel se. Ben zvedl obočí. „Všechno?“</p>
<p>Questor se naklonil blíž. Byli uprostřed jezera na poslední cestě. „Obávám se, že jsem most potopil, Výsosti.“</p>
<p>Zahleděl se zdráhavě přes okraj loďky. Ben se podíval s ním. Bylo těžké udržet se a nezačít se smát, ale vydržel to.</p>
<p>Shromáždil své hosty ve velkém sále a posadil je ke stolům sraženým k sobě. Opožděně ho znepokojilo, že Ryzí Stříbro možná nebude mít dost síly na to, aby je všechny nakrmilo, ale jeho strach byl bezdůvodný. Hrad obnovil zásoby ve svých spížích s novou silou a rozhodností –jako kdyby vycítil vítězství, které Ben vybojoval – a bylo dost jídla a pití pro všechny uvnitř i venku.</p>
<p>Byla to nádherná slavnost – oslava, na které se podíleli všichni. S chutí jedli a pili, sklenice se zvedaly k přípitkům a znovu se probírala dobrodružství. Byla cítit družnost, která přesáhla jinak vleklou skepsi, rozšířil se zvláštní pocit obnovy. Shromáždění na Questorovu žádost vstávali jeden po druhém ze svých míst a znovu přísahali svou věrnost a bezpodmínečnou podpora novému landoverskému králi.</p>
<p>„Dlouhý život, Výsosti Bene Holidayi,“ popřál Pán řek. „Ať se všechny tvé budoucí úspěchy rovnají tomu dnešnímu.“</p>
<p>„Ať si udržíš svou magii a užíváš ji dobře,“ radil Kallendbor s nepochybnou výstrahou v hlase.</p>
<p>„Sílu a úsudek, Výsosti,“ popřál Strehan s čelem zachmuřeným stálou směsicí údivu a pochyb.</p>
<p>„Nejjasnější Výsosti!“ křičel Nicka.</p>
<p>„Nejmocnější Výsosti!“ ozýval se Pijavka.</p>
<p>Ach, ano – byla to všehochuť, ale byla vítaná. Jeden po druhém mu přísahali a přáli a Ben každému zdvořile odpověděl. Měl důvod k optimismu, nezáleželo na tom, jak těžký muže být zítřek. Paladin se vrátil – zpět z místa, kde by nikoho ani nenapadlo hledat, osvobozen z vězení Benova vlastního srdce. Do údolí se vrátila magie, Landover se začne měnit v idylickou zemi, kterou kdysi byl. Změny budou pomalé, ale přijdou. Mlha a šero se vyjasní a znovu plně zazáří slunce. Skvrna zeslábne, Ryzí Stříbro už nebude jako hrad hraběte Drákuly. Sněť, která postihla modrásky, zeslábne a odumře. Lesy, pláně a kopce se uzdraví. Jezera a řeky se vyčistí. Zvěř znovu ožije. Všechno se znovuzrodí.</p>
<p>A jednoho dne, daleko v budoucnosti, možná až v době, kdy nebude naživu, se splní zlatá vize života v údolí, kterou mu ukázaly víly.</p>
<p>Stane se to, řekl si pevně. Stačí, když tomu budu věřit. Jen musím zůstat věrný. Jen musím pokračovat v práci.</p>
<p>Když skončili, povstal. „Jsem váš služebník, bez výhrady a navždy – váš a naší země,“ řekl jim tichým hlasem. Hluk utichl a všichni se otočili, aby mu naslouchali. „Jsem jím pro vás a žádám vás, abyste takoví byli sami mezi sebou. Musíme toho společně mnoho dokázat. Musíme to začít dělat okamžitě. Zastavíme znečišťování vod a plenění lesů svých sousedů. Budeme společně pracovat jeden s druhým a učit se navzájem co nejvíce, abychom chránili a obnovili zemi. Ustavíme obchodní dohody, které usnadní volný obchod mezi všemi obyvateli. Založíme program veřejných prací na obnovu silnic a řek. Zrevidujeme zákony a ustavíme soudy, které je budou prosazovat. Vyměníme si velvyslance – mezi dvorem a všemi rasami v údolí – a budeme se pravidelně scházet v Ry – zím Stříbru, abychom přednesli své stížnosti mírumilovnou a tvůrčí cestou.“</p>
<p>Odmlčel se. „Najdeme cestu, jak se stát přáteli.“</p>
<p>Připili mu, ale věděl, že spíš kvůli myšlence než pro proveditelnost toho, co navrhoval – ale byl to začátek. Musely se zavést i další věci, fungující daňový systém, jednotná měna, sčítání lidu a různé rekultivační projekty. Měl nápady, které si ještě nepromýšlel tak důkladně, aby je mohl navrhnout. Ale ten čas přijde. Najde nějaký způsob, jak je všechny zapojit do práce.</p>
<p>Prošel okolo stolu a zastavil se u Kallendbora a Pána řek. Naklonil se k nim. „Nejvíc spoléhám na vás, že dodržíte své sliby. Musíte si pomáhat navzájem, jak jste slíbili. Teď jsme všichni spojenci.“</p>
<p>Vážně pokývli a zamumlali ujištění. Ale v jejich očích zůstal náznak pochybností. Ani jeden z nich si nebyl jist, že Ben Holiday je ten pravý člověk, který dokáže udržet jejich nepřátele na uzdě. Ani jeden nebyl přesvědčen, že je ten pravý král, kterého potřebovali. Jeho vítězství nad Cejchem bylo působivé, ale bylo to jen jediné vítězství. Počkají a uvidí.</p>
<p>Ben to přijal. Má alespoň jejich přísahy. Najde nějaký způsob, jak získat jejich důvěru.</p>
<p>Na okamžik si vzpomněl na bitvu mezi Paladinem a Cejchem. Nikomu neřekl, co zjistil o poutu mezi rytířem a sebou samým. Nebyl si ještě jistý, že to někdy někomu řekne. Rád by věděl, dokáže-li Paladina přivolat, až bude zase potřeba. Myslel si, že ano. Ale mrazilo ho při pomyšlení na proměnu, kterou prošel v tom železném oděvu – na pocity a emoce, které sdílel s rytířem, na vzpomínky bitev a smrti během tolika let. Zavrtěl hlavou. Bude muset nastat velice naléhavý důvod, aby přivolal Paladina znovu zpět…</p>
<p>Jeden z lordů pronesl další přípitek – na jeho dobré zdraví. Pokynul a napil se. S tím počítejte, slíbil mlčky.</p>
<p>Změnil téma. Bude muset okamžitě začít pracovat na obnově Srdce. Tolik toho bylo poškozeno během boje s Cejchem, země rozdupána, bílé sametové podložky a podušky zničeny a vlajky a sloupy rozbity. Srdce se musí dát znovu do pořádku. Bylo to pro ně pro všechny zvláštní místo, ale pro nikoho více než pro něj.</p>
<p>„Bene.“ Vrba vstala ze svého místa a přesunula se k němu. Pozvedla číši s vínem. „Štěstí, Výsosti,“ popřála mu jemným hlasem na pozadí toho všeho hluku.</p>
<p>Usmál se. „Myslím, že jsme to štěstí našli, Vrbo. Ty a ostatní jste mi pomohli ho najít.“</p>
<p>„Je to pravda?“ pozorně se na něj zadívala. „A znamená to tedy, že bolest ze ztráty v tvém starém světě tě už netrápí?“</p>
<p>Mluvila o Annie. Chvilkový obraz jeho mrtvé ženy přelétl jeho myslí a zmizel. Jeho starý život byl pryč, už se k němu nebude vracet. Cítil, že teď to už dokáže přijmout.</p>
<p>Nikdy na Annii nezapomene, ale může ji nechat jít.</p>
<p>„Už mě nepronásleduje,“ odpověděl.</p>
<p>Její zelené oči se zadívaly do jeho. „Možná, že mi dovolíš, abych s tebou zůstala dost dlouho na to, abych se o tom ujistila, Bene Holidayi?“</p>
<p>Pomalu přikývl. „Nechtěl bych to jinak.“</p>
<p>Naklonila se k němu a políbila ho na čelo, na tvář a na ústa. Slavnost pokračovala, aniž by si toho kdo všiml.</p>
<p>Bylo už po půlnoci, když oslavy skončily a hosté začali odcházet do pokojů, které pro ně byly připraveny. Ben skončil s přáním dobré noci všem, kteří zůstali, a začal přemýšlet o pohodlí své postele, když se přiblížil trochu rozpačitý Questor.</p>
<p>„Výsosti,“ začal a zarazil se. „Výsosti, lituji, že tě obtěžuji s takovou maličkostí v tuto hodinu, ale vyžaduje to tvou asistenci, a věřím, že jsi ta nejlepší osoba, která si s tím poradí.“ Odkašlal si. „Zdá se, že jeden z pánů si sebou na Ryzí Stříbro přivedl psího společníka – hodně blízkého přítele rodiny, jak jsem pochopil – a ten nyní zmizel.“</p>
<p>Ben zdvihl obočí. „Pes?“</p>
<p>Questor přikývl. „Nic jsem Abernathymu neřekl…“ „Aha.“ Ben se rozhlédl. Nicka a Pijavka nebyli nikde k vidění. „A ty si myslíš…?“</p>
<p>„Jenom možnost, Výsosti.“</p>
<p>Ben si povzdechl. Zítřejší problémy jsou mu už v patách. Stejně jako zítřejší den. Chtě nechtě se usmál. „Co říkáš, Questore – pojďme zjistit, nemají-li skřítkové v plánu půlnoční svačinku.“</p>
<p>Jeho Výsost Ben Holiday, král Landoveru, začal nový den poněkud dřív, než očekával.</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAQnAnYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5DAJGBS7G6Bc1curO4sLp
7W6hMM0ZwyH+H2qGqJIRE/QAfmKUwuuAcfmKl5/CjjtQBEsRZsEgfWpBCvIZuR3UZpaX+Kg
BPJTPVvyxUqW0T8AnPoTxQv3hVkEbDzzQgIpbK2Q4+1F3/wBlOBTBa22PmmfP/XPP9aUk+m
KPxpsCU2en4GLyctjp5Q/xqE2sGf8AXP8A9+x/jSjPY5pcA0gGfZYM/wCvcf8AbMf40jWsG
f8Aj4f/AL9//XqQjFJQBH9liP8Ay2f/AL5/+vSi0h/57N+K/wD16fnFALZoAb9lh7TH/vn/
AOvR9ki/57H/AL5/+vUgB70uM0DIvssX/PU/98//AF6b9mTPDnP+7/8AXqfbTSvNAyD7N83
DinJZ5zmZQal2k0dKAIRbZbG9frTvsf8A01WpiMtxQDg470AQfZD/AM9Fo+ycH96n61ZyF5
NGSev4UAVfsjf89o/1/wAKX7Gw/wCWsf6/4VZ4/i/GkA5Pp2oAh+xfKD58X6/4U77Dk5+0Q
9Pf/CpOcc9KX+7jpmgCIaeSM/aYR+f+FJ/Z56faYf1/wqcdqdtYjIoCxX+wY4NzD+v+FJ/Z
5/5+Yf1/wqfnvRzQBA2nH/n5h/X/AApPsDf8/EX6/wCFT4GfmWj+L5aAIPsHrPD+v+FD6fj
pPGfz/wAKsbfXkUN9/wC7QBU+wv8A34/1o+wyHo69Kt9vu45oYEcKKAKX2OT+8tH2Nx/EtX
QvAz1o+b+7QBSFlL6r/wB9Uv2N/VauiJzyCKXa9AWKDWcoI+ZelJ9kfP8ADV4gnouT60oVh
xj8aAsUPskvov8A31S/Yp/Rf++hVwxtvNCLzzUhYp/Y5vRf++qPsU45IXH+9WhtJBxTQDgG
gLFEWUxPyhf++hQbC4HJA/76FaARieOtLtccntQFjO+w3Dfwj/voUh0+4z91P++x/jWgQQc
UwjnmgLFL7Bcf3E/76H+NIbC4z9xfwYf41e2kLkUEetFyrFD7FOOCg/76FKLGcjIRP++hV0
8MR3zTtvP86AsUDYXIGRGn/fY/xpf7OuiMiNOf+mg/xrRZRs5XPNNULnpg0BYzvsFyOGRc/
wC8DR9huT0Uf99CtAhc89c0p4JC0BYzfsNznBUf99ChrG4X+D8mFaPIH1pQpORjNFwsZX2a
f+5+opPs039wn6VqBWKlcYpwRgvtRcLGT9ml7xtSG3kHSNq1SCvIPFByQSWouFjJ8iX/AJ5
tR5Ev/PNvyrVbaT6tQoI5zxRcLGV5E3/PMn/gNHky/wDPJh/wGtfJPTHNKWkPykDFFwsY/k
zf882/KlEE39w/981rbweBSgN3GaAsZBhlxyjf980nkyHpG1beOOSfpRgHrii4WMTyn/55t
R5bAfdYVsgoV4GaViuRxii4WMgwzTcCLIUfwLRW7DIyBsfLmii4WOy+M9pFF8WtYSDAUeXw
PXYK87xkEYzivSPjSW/4XFrw9HQfkgrzgnBpQ+FEvdjfwxilPWkyO9DEZwBmrJD8M0v4YpA
pPQU8I3agaHxDLjFSFiRt9KbHG4ORUgjkIzQMiPXBpwxinmNgTkZpNpH8FAmM+XNLgGn4O3
7uKFTK9KAGbaQ8jNO4ViMdeKTaeQetAxvA6jNKGHYU4pwMCm7Cf4aACjK0ojbOCppQmG68U
ALu9MZpTkAkqMe1NC5FBXjFADdy7umKc209KbtwAQtLyf4M0AIzd/WjOR0pdrE9c+1PweAe
KAGDkfdpMfL1xUrJkD5qRgAME4PagBgwTy3FKFGOW4FGR0AyTTlypORnjpSAR1UL8tLztHF
LjJyBjjpSgPjBWkA3Gf4aXOMrTh0xRwP4eaYDMEEcUdf4eaX5Tt3cU4dsdKRQ3jH+1Scf3a
XaeDupwXpwD9aAGf8AABTlwaNoDZ3AcdqTaf71AAP0pc/7LH60h3GgZGflNAC4XoOcc0v3i
SFpq8D3pcj8e9ACsG4pQGB+ZuMUg9d3tTivy+tADNufvde1Kdw4RuKThRkg+lJnHRqAFXOG
pfXPpTQ2CMigMeGA4zQAuDzQ5IGBkU4v8o+tNJYqvNAAWZgCGoOQMkk/WhRnANIflOPSgBC
2QQelHORg8U7nHApOeNoGaBIQlwPUUhJz79qUrzzwO1KOOvegYzJJI/OnbjjIGe2KUgYyKA
ehA5qQEGCeDn+hoOd3BxTvnAxtxilVC3PvigY3n60hzkU4rgkYzzQxwcZIoAaT14/GgMdoA
OSacWxyAM5/OgcgHoc0AMIPfqaTAA+U07Bzx1oCPjO4E0AIvT7u2mgA1Iw4+Y/Sj5cmgCIA
inYc9KeSucetLgADFUAxYz3pwXnFPIyxx60uMZyKAI9oAIK5o2KDk5GafyTgrgU0oc0AAXO
fSl2Dg8UbG3cDPFSx28sjZWMtx0FA0rkaiNmOOtO8sEsACSKv22lyOu4hB8vQmtSHTnhMbE
hdy8kDNUlc0VNs58RMEBKNzRXUw2MjxE+YqnPUr1oq+U19gyz8ZpBJ8XfEH/XZcf8AfIrzz
yxzz3ru/i8Cvxd8QA9px/IVwYlIbgZFY0/hRxPf5i+WBzjNLt9sU3zXORjFKsrAYxVoTY8D
BPpXqvwS8KaZ4p8bSQatYx3lnDAZGSQEjOQB0ryhZSQMjrxX0j+zNa+X/bmryKBGirGG9uS
f5VlUvokaQtuyp+0H8PtJ8J/2HqOg6allaXCNDIsQ43jkf1rn/gD4Z0/xV8WLPT9WsEvLJY
ZJZo5QSrcYH6kV7v8AGf7N47/Z0PiLSzvFnMLhQvJ+VirfpmuH/ZG05pPFmualjctvbrGGP
+0f/rCtKy9yLXoRTerZwH7Qel6Fo/xcutJ0HT4NPtbaFB5VuuBuIyf515Pu3A45r0T4hxah
4z+OmtW2mQme6ur5reFF5JI4/LivoXwr+yZ4cTRo38W6td3F/IASlrIIkj/2Rxz9aqq1Gpy
RJp3cOeR8ZF8k/LSsPlzsr2r43fA8/DGa11TSbya90S8kMYaUDfbv12n1HvWhbfAjTLj4C/
8ACyTr1z9pWzNx9m8pdpIOOualrVLuUnpc8Dy27O0YxQSfSvU/g38JD8U9a1C0m1CTTrazi
DtLCoYlicAYNYXj3wIfCvxOuPBthdyX5jlSNHZNrMzew460rpq4bOxxIODSEqG4J/P+dexf
Ff4N6d8NPDOmX7eIJ72/vyALZ41UKNuSQR6HivGgCeuCAeKpXtcL62Pdf2c/DnhDxf4r1DR
vE+mQXzGAS26uSChHDDj61k/HvwXpPgz4mmw0W0Fpp89usscY6ehxWX8Dte/sD4waFd7tsc
s32d/o/H88V7p+1V4XutX13whcadEz3F5I1khUZ5PI/rWdNJOSfYuo21Fo4v8AZ6+E2k+Mo
dR1/wAU2Pn6Zb/u4lbhZH/iP4CvL/ie/hZfHl/a+D7GO10m0YwIYx99h1bn8q+nfiNqlt8G
fgDY+FtHlWLVb2PyAAeQWHzyfnXzh8NfhL4j+J+pSCxYWmnwn9/eyrkA9wvqTRGSjD2k95C
fvz5Vseck8jFR5Abkk19fX37IOnrpbGw8WXBvwvHnRjY598dBXy14k8N6l4X8SXehavCYru
1l8uQY+96MPYitFdrmaJdr2Rk7sAlV5pyMSQDgZ9q9tv8A9n3WLXwbo+uWt+lze6rJEkNkI
yCC4yefYc1T+IHwfX4fXfhiwfUzfanqsgWWMIFVMlQAD361kp80W49jRLlaTOu8YfCvwl4b
/Z5tPFbWT/27NFF+8Mx27n/2e/FfN5JGcIK+v/2nbo6d8LvDWgRjaJZF3duEQf415P4Q+Ae
seJPBLeK9S1WDQ7LBdPtCNlkHO4+me1VGyhBdXchXlJt9DxUcAFuK2fC2lDWvFml6UxLpd3
SxEKcHBPrWdqEEFvqNxBbXP2uFJCqzYwHA6GmWs89rcJPayPDPGch1O1gfUHtTnF25QhKzu
fdUH7MfwvlRW8i+LAf8/Tc/5NSv+y/8MQBmHUB/29NXzv8ABHWvFOtfFzRrO41+/lt1ZpJI
2uGZSFGcEZrvv2nvGutaT410rTND1m608x2xd/IlIBLE9fyqaceduPZFTk42fcyfjJ8H/B3
gv/hH4NAjuRc6lerb5ml3goeO9Znx5+HPg3wD4a0STQbaRL68chy8hYFQBk7frXnPh8eKvi
H4v0vQ5NbupLmSTEE08rN5RxnP6Vf+KvhPxH4R8SWujeI9fOszGLzozuc7AT0+aqunJyXQT
jKyV92eakk4IJ/KjLdK9m1P9nzxbY6FpWpW1zDeyao6JFbwqVePcMgknjjvXSav+yv4h07w
lNq0OtwXF5FEZZLRUIBwOQp9ahS2S6j5O/Q+deB15NBHfnFe5+AP2c/EnjHRf7XvbpdGt5Q
fIV13SPjvjsK868eeAdY+H3id9D1cI77fMimj4SZezYPSri+a9uhLVtzk1Gc8H2pGVjnHrX
onw7+Evif4jXDvpMa29jFw93cAhFP4dfwrvfFX7MHivQNAm1Sw1O21VoEMjwIjByo6kZ7+1
KMuZ2iU42V2fP8AsPqc0bn/AIiR9KsR20s1ysEcRaV22BADuJP8Ne9+Gf2XfF2taTFqGpan
baSZlDJDMpZ/bOOlEpJO3UFG6ufPnA56/WlChjhq9E+JPwk8SfDa7iOrGK7sbgkR3VuCFPs
wPQ156CD1GRVNW1ZPU96+CPwX0H4k6BqF7q95cwSW0wjQQHjGK9Z/4ZM8FL/zGdQJHuKo/s
qsV8Aa8wYgrMSOPukLxXhGs/Fr4kRa/qEUHjDUUiiuJAiq4GAGOB0rKnHmTk+5pOTTsj0b4
lfsynw54duNc8L6rNei1UyS206jIX1Uivmo47frX3R8CPF+t+Nvhlqg8TXDXr2ztD5zjl1K
5I96+LdQsvO8R3VrZQtOGuGSNU+8/wAxAUCtUouHN52Is+doyAOBilwB3yK980P9mDxvquk
R395fWOmPMu5YJdxYdxnHSvMfG3w/8Q+ANY/s3XrVEL8xTx8xyD+8p/pUxfOroTXLocio5z
2oYcnFdn4F+HXiTx9qb2WiQhkjOZZpGwkWe59T7V6bq37LXjazsXubLUbC/nRdwhjDBj9Ce
KXNzaFNW3PAlUnaFwTnkntXba/8KvF3hrwrD4o1a1gj0+42FGSUMTu6ZH0qj4b8Ea/4g8ar
4Ys7ZYtTVyrxXHy7dvWvsz4o/D7XfEvwWsfDOlLC9/biEyCRwqnavPP4UR1nyv5jekLnwQQ
VIXoBxSuOTtI610WmeENd1vxafDWmW32jUVkaMojdwcE56AfWvXJv2V/HY043K3unSXIXPk
K5BPrz0zQ3Z8qEo6XZ8/hX53HjNKVHzYOa1db0LVPDmsz6RrNo9tdwHa0cvJPuD6V1ngH4S
+L/AIhFpNGtEitE+Vrm4O1T67fWibUXqNXkjz4dBmut+HfhSHxr44sPDU13JaJdk/vkUEjA
J711HjX4E+OfBOlvql1BDqNig+eW2JLJ+FL8AIyPjZogfA5c+nOw1FZtQbQ4ayZR+KXw7tf
h740t9Bgv5b4SwpK0kqBcZJHQV0vxC+Ctn4K+HWn+KodYnupbsxgwGIBV3DPUVqftNkH4yW
2VyVtIsH/gRr0b4/ZX9nzw/wBMl4Aeef8AV1uoXqqHkQn+7PjwqMgbsHrj60joc8jPfium8
JeC/EPjfVDp3h/T2upsfMxGEjHqT2r0PXv2cviHo2itqX2e2vRCm6WO1lJdQP8A0KsubmlZ
F20uzxXGfm29KcVw/KkcVdt7K4uNQSxhjb7TO4hRPu5bOMc9K7DU/hJ480rW9M0e60Ypd6m
StuquHDAepHQU27PlZPocIIgpYFT0pojAzgV0XjDwprPgnxAdG1uOJLwRLKUik3gA9KwFkO
DleKtqwDSoyOO1IEzwAOe5p+8soIXOOlIWU9V5pAHlIw6jI70giHADetKrKrKuCCR0xTgUB
A2sPfFFgGqPfrUqQO4BBOMelPjKBlCg4B5yKtxFJJCrq6xKfmZRyBQo3KSKIhchRGpO71qx
9lKlN0e7jkCtsW+lsM2ryvHkDdM23Brat7fR4lKyTWzMGUAhyTjvWyps1UI9zizCxACwvkj
sKmW2vAxVIZA5HHHWvQJ7jTlkdIjHxIv3VpZJYDIylireYCCV6VqqKerZqoI4WGDU42VTEz
KD0A5zVtW1IuSlpIdr8q3rXYlYmEvAAaQPuA6U8yRhpFjYbciTcR1q4013L5Ujm4JJjZv9v
jkjcS4CqvTiiumA3h2kw5kIcYHTrRWns13HdHGfFolviz4gJbcftHX8BXBHr6V3fxVOfiv4
hOMf6TgfkK4UjnpXmx+FHmPcb3oBNLyOcUc9+9USx684B6d6+o/hCP7E+Auua1t2syzSDPs
uBXy4hwwPYc19SXrDw9+yksQyr3VusY9y7VKV6kUX9hnS/s/XK+Lfgj4l8HXJDvEJVX/ddS
R+oNaf7NGmvoHw38V6xcL5UiXEiEsOnlpz+ua8v/ZV1/8As/4nXOjyMPJ1G3I256svP+NfS
vjLTrH4ffBLxa1m3yzrPOT0w0pPH60oe+1Dswm+VOS7WPFv2YvDketeOfEHja+Xznt5GSJi
P43JJI98Y/OsL4nQ/G3xF8Sr7VNP0TxFDY20xWzigDqiop4PBAOcd69L/ZwnbSfgPrGr20K
yXMcs0wjz990XgHv2FeeJ+1l48e58iLQNPlfcVVVRsse1FO7U592LrGK6WPUPjf8Abb39l6
K412B49SEdu8qyrhkk7596oeHJFl/YguwW4j0+VfyavFfib8bPG/jXwn/wjviDQotNtppFl
LIjxlwp6Hd717J8OLOfXP2Or7S7RC8siSwoF68sKHaLpu/cOV2lcr/AN4fAnwz0i/uYQbvx
TqawxA8Ep/e/LNYVx4cPiT9tW7SWNnt7B1upO4+VBgfnj86s+J7qPTfjX8MPAVs4EOiRxF1
B/jYfNn34P516HFbJ4Q8UfEr4j3yhcBUgdhjO1AePqcUlHR011/Vjcteft+h85/tL+Kx4g+
KkmnW0oktNHjFsu08Fzy388fhXhvatDVtQm1XV7rUbnJlu5Wmb6sc/4VQ5X0NdMrXsumxml
pYu6ZdSafqlrexFg9vKsqkHkEEHP6V+mdomheJPDOheJdQjhmFrCt5BLIeIzs5avzCjGXUD
lieK+5vEd3deD/2PYYlmaO6OnRwK2TnLY/pmuVLmqRiatuNO66Hzd8XvGc/xI+KjvayPLYR
yC0sY+2M4J/E819GeLdYT4FfATTbHRFhj1a5URRu4H+sIy8mO5Havk74aWq3nxT8OW7hdkl
7GGJPvnNe+fteyzLd+F4NjCAJI2QON/HH5VqrTr36LYl3hSSXVmB8Dfi141vfipY6RreuXG
qWOpFlljnIO1sEgrjpzUn7S+kQy/GvRVij/AHt5BEjgfxfORXNfs1+HrjV/i/aX6Rn7Ppsb
yyPjgEghR9ea7f4g3cfiz9rjRtKhIkisZYo2xz907zWaleNTt+pXL70D2T4pePrP4WfDrTp
4rGG71A7YbSOTorBcFvwGa+YdF8aeIviv8afCf/CRGBjb3CbEt02qFB3EfpXWfta6sZvF+h
6Mj/LbWxlYA9Nx4/SuV/Zl0tbz4xwXLJuW0gkmz6Hp/I06y9lRUVu0hU/en72yufS3xB+G1
z8Qfib4eGoLjw/pcBmuAekkhbhB+AGa8P8A2iPigtxdH4d+GZHtdN0/93e+X8odh0j/AN0V
9Qn4j6JJ8UU8ARsZL4W7TPICNq4/hPvzXxp+0n4eOifGC8uEXbDqSLcqccE9D+tbU47y6pE
yleyZ4qcMSMUAknkUvQDHrSAPx06VAz6C/ZX01rn4mXN+AfKtLQnPuxFc7+0Rqf8AaPxq1V
fM8xLZEt1wfQZIr1X9kzTzDpniHWGXC7liUn2Gf6V86fEDUv7V+Iuu35+YPeyYx7Eiow+05
d2OqvejHtqekfsy6YL34tx3JHyWlu8n0J4FT/GmQ+IP2kBpsUnmKssFqoAztPG79Sa6z9k7
TQL/AMQ6wy52RpEh/MmuN8Pl/Fn7Vn2gDj+1JJcjpsUms4u1OpLvoayV5wXY93+OfxAvfh1
4J0iy0MRR6rc4jjlZdxgRVALAHua0vgX471nxV8ML3VfFMvny2jupnZQN8ajJ/GvFv2r9UM
/jnR9MB+W2tSzAdizdK7nwGx8Mfsi6jqJGx57eaYZ/2jgVty8sqcEZL4Zs5vwZ8c/Fuv8Ax
vstKDRQ6Hd3LQJaJEPljJwGz696X9py0/tr4keF9Gs4y95NHsyBxhmA+vFedfs76W2ofGfT
pFG5LRHmP5cfrXq3iaePX/2yNHtBMGjsERSpHQqCxpOetRx6Byr3LnTePvEE3wS+E+jaF4X
t1/tKUCNJvLLBCB8zn3NHwA+JniTxxHq2j+KWN1PbIHjmZNpKtnIrZ+J3xm8I+CfEUWg634
em1OZYlmDrHG6gEkYG49a423/ad8B6bvax8I3kDPgFoo4lz+R5os0oqOg7p3b1OL+H3g/T9
Q/ao1a1e3X7FptxNOiPjHBwowPQ1v8Axu8b/Fjwz8QG/sQXmn6FEqGGS2h3xzHHO44PFeSe
Gvijd+HPjBf+OrKwaW1vJ5Glt+h8tjnHXqK+vvC3xl+HXjlIbJNSiiu7gAfZbxdm4n+Ebvv
fhQ5L2kn3BL3YrsfPnxW+M3hvx18I7bRIzO2uh4nm3RFVDDhiDXzkp3PtBA7Emvo79p34fa
D4bu9N8RaFarZm/dlngQARkgfeAHT6Cvm/d0JUEe1XJWiiY6ts+zP2TU83wRrSyEFHusED0
24ruLn4BfCm5vZrq403Msrl5D9oPUnOa4P9lh9nw515uARcMQQOny18w614l17+3r8jW7/a
bh+lw/TcfesaUU4Nvuazk7pLsfdnifQT4H+D+p2Pw70iNJUgZljRsEgjl8nqQOfevlz9nXw
vHr/xXF9qEXmLp6NOd3Pzk4Gf1/KvXP2YfEmua54c1rTNXu5762tnUxSSkufmByMn0wPzrO
+A9tZ6f8b/AB7YwJ8kUjBAOPl3tnFJyTpWjsmTrGd32KnxY+Pnijw38R7jQfDIt4rWwYJN5
sW8ysOoBzwAK6T4pNafEf8AZug8XCELcwRLdrgdD/EPp7Uvi34xfCrSPFupaXrHg03N9aym
Oab7JE28jjOTyfxrm/F37QXw/wBV+Hep+GdI0e6sxc27RRoIFRF/BTXSk4zM9OX1Ol+A1pc
6b+z/AHmpaFbJNq0xlkTjJZwOAa8/8HfHfxnofjN7b4jNMmmuWEqNbFDCw6bR1NZHwR+Ntv
4DtZdA1+CSXSZH3pLGMtbk9cr1OfbNfS9trXwx+J9m1nHNpmrsy5MUqgyoP/QgfpzXNH3Y8
vmby35j5M8Y/EWwi+NP/Ca+A5fLMqKGM0BHzkbSdp9hX0d8VvHuv+G/g1p3iHSpo1vrjyhI
XTIO5eetfMfxi8AQeAfiMLCwZv7Ouwk8W88xqW5X3/wNe2/HSVv+GetFR8ht0GOwPyf4V0a
qvfyMtPZr1Mn9l+1TVNS8TeIbhUe/YgDHOCSSQPQZrN1D44fEnwz8UGtvE0It9Jiudj27W5
A8rPDA/SvOvg18UG+GvieWa4ga5027AWdAfmX/AGlr6/0jxv8ADD4jxJZx3NhfSy5/0W6Rf
N+m1v5iuem7J3NWtUfLvxw8UeEfiJ4r0e88LTSzXTgW1wTCU4J45PXrXu/i/wAUQfBL4M6R
aaNawyX0oWKBHHyltuWc+9eTfFj4XaV4F+JPhvVtFjMel6jfR5gJyInDA8e3tX0F8TPFPw/
8NaTpZ8cael7DOStsr23n4bGfQkcVry3qq/YzTSp/M4z4M/Fa5+Klnq2geJ7OFrqKLJaJdq
SxngjH1xXjXw30FfDX7VA0MOqra3UyICP4dpK4/AivWdM+OHwR0G5kn0rTTp8pUo8sNiUO3
04Arzvwdr+l+Kv2t113RmY2VyzPGzqQT+7xnB6dKib/AHbUi4r94rGZ+0xsf40W6g8i1i/9
CNemftC7U+AugZCgedCCOuRsNeZftLkP8a4Mf8+sX/oRr0/9oVgPgX4eXBwZoen+4c1stK6
fkZQ/gq/c0PhZHp3ww/Z2l8X3lsjXU0RupT3cnhF9ccis74SftB6t4w8cjw74ktYIUuy32Z
oFxsPZDnuRXf6frPhbSP2fdIvvFNuLjRlsoBIhi8wHIHVe/NcPpvxY/Z+0vUY77TtMjtbiE
7knj08hlPqOOKwgn7K0e5q7czueW/FXwnb+GP2kLBrNBFb6jdQXQjUcby2Gx+NfT/xA8S+F
PAenWnjPXoGlu7VDBbKnLOzdh7183fEvx14a8f8Axk8I6h4aujIkDxxyNJEyHPmAjg11H7W
s7DT/AAzCJCEDO+1fXHWtlFTrW8iG/wB2vU8J+LHjm1+IPjuXxDZWUtlC8KRiOYqWGPpxXB
8BflpxI3BWHPfFKMfMu3gd6TlzO4JWQwFs8U4k7ju6jvSkkHgADNGSQeAc1IxmSDxnOetLu
lwQXPB7Cly4fGAM1KrSl/3QBLcYxQkx2vsRFXb7objnilUzrkI8gB64zzXSWfhvWLlo9xSE
yDcp9RXQ23hfesXny4yrZKr3FdEaUpGigzztUmLMFaQHrgigi5LbUEgPXIWvS08M2I+zM00
mJUbJ96T+x7eNolVmGYzu+YZNX7Ga0LVJNHnSPqQbKvJk9607EeJZ5h9lvGyAT8+D/Ou3Gi
6dFBHJKHYuhAIPQ+9FvplrHKgRTgKQSO9CpSW5apJFHTl1XYxvZY3keIsB0FakUytEmDG7N
CQQMfLT3toTAglDIqny9oakgtoISdkQBDbDjpXXGKWxra2g8AKsZDdYxwBRTGx5LYyMPtFF
a8oHGfFOQSfFbxER0+1sK4c8Gu0+J+P+FqeIgvQXbVxh614kfhR5Q3r1pcCggZoAGaoZLbR
iW6ihH/LRwn5n0r6R+NF/b2Pwl0HQLeWNiXjVlRskKqZB6+tfNi5DAqcHsateVeXJyRM5Ay
MqTURtGXMU02rWOp+G2vnwz8R9D1rzAiRXKBySACpwDn8Ca+u/2ifHOgXfwaubHS9Ytbua7
mjQpFMpIXOSTj6V8Sw6VqchzFZTkkdozVttD1vodPuSMZx5Tf4UQcYz5hyjKSskfSn7LfxE
0TS7C/8ABeuXsNqbmTzrZpmAV8jDLz0P+NetXHw5+DXgjW5fHV2lrZvExlUSzgxox5yi+vo
OlfCB0bV0IY2NwrE7smJv8KSW21dx5c8d06DlQwYgfSkuXrsNxktkdz8Z/iUvxH8b/bba3M
WlWYMVrGxwSB1Yj3r6T/Zp8R6Pp/wYaLUdSt4PIuZW2SyKpx16GvittMu1zts5SuOfkNL9l
vFXasM6qOcBGpySk01shcskmu565ovioeJv2prTxFPMFil1TKFmGBGDgde2BmvaP2o/HNpB
4AtfDem3aSS6nLmURyA4jXrnHrxXxwLa8UvtilHr8hFJJBdSKN6zNgY5BOBVqSU+dEODcOQ
rdevvTFO4jcMVN9lnIyIpOvpSmCQNzG/HtSur3ZST2LWk2yXmuWVozD97OkefTJAr67/aW1
e2sfg1pOh2lzE5lmjVljYEbUWvjoRzRkMqODnPSnyC4dApEhQHIDEnFTFpT50OSbhyFzw/q
z6H4l07V4fv2Vwkq/gefrX39qWieBvjl4D06e8mE8OBLHJBMBJC2PmUnt7givzy8pumxjn2
rU07WvEGkBxpep3tir/eFvK6bvrg0tFK9ytbWSPtXULv4dfs9+BruDSHVtSuB+7QyCSeZ8c
Z9hXg/wAA55Nf+PMviDVJ1aUJLdO8jcbicDk+mcV4td3N/f3LXN5PPcTv96SUlmP4mooXu7
d2e3eSMnglSQTRJR5ORMlc3Nzs9Y/aN1aPU/jRqHl7GW1ijhUqwwflz1zzXd/sm2sMWt69q
s+1fLhWNSxxnPJxzXzTKs0jtJLvdzzubkn8altru9tUP2a5ngDfeEblcn14qqkozsEYySeh
67p3jAW37UjeIhOPKk1Qwu5OPkJ24+lepftZaZbXvh/QvEVv5bywSGCR1YHCMMge/NfJW6Q
yB97F85yQSc1bn1LVbqF4Z766mh4OySRip/A1SmlUcvIThJpK2xn9zx07UoHOdwA96eVI/h
IBpPLyd2CPelzIpRa6H2f8CjFoP7O+oarKVjaQTzg+oC45/Kvja7mkubuadhlncsWHuc5/W
r0Ou65b2AsIdVvY7TBXyVnYJg9Rjpistd74UL96lC0KfJ53G4vm5j7A/Z6SLQfghr2tyOIm
laWUEkZO1SOPxBrzv9m22+3/ABiutUly6wwyylnOMszcV4xb+INes9MNlBqt7DZuCDBHM4Q
g9flzjmodN1fVdKd5dM1G6sHcYZoJGjLD0OOtZ2SpcnmCvzcx6P8AtA6oNX+NWsNG7OLfZA
AP4SBjj8a9v+Jksfh/9lHTdKOUe4hgiwp6Z5PFfIlzeXl5fNe3dxNcXDnc0sjFmJ9STVy/8
Q+INTtEtNR1m9u7ZeVhmlZ1GOnBNbOS9qp9jPlfK4nvX7KenBvF2saq42rDbhAxI6k5/pXO
x+Mrey/aom8QXUwFoNRaF29F+4TXkul69rejJImkard2CyYLi3laPd9cHmqEsstxPJcXDtJ
JISzseSxPUk1EUuWdupbTbT7H3b8UPgxpPxTvbLXrTWDY3YiCl1QSrKnbAzXBfEHQ/h18JP
hcdFFnZanr9wjJBLPCryFz1c9cAdq8C0j4rePdC0kaZpnie7gtRwqMQwUegJHFctqeqanrd
617quoT310w5kmYscDtk1SS+KWtgbey2Pqr9nG38N+I/h9qGh6ja20uoJK+4yRLvCt/Euec
UaN+y9LpfjeDVbnxHFLpVvOJ1RFKucHKgHoPfmvljR9Z1XQdRW/0a+ltbpAMSQuVIHofUe1
dhqXxh+JGrWTWd54rufII2/utqbh6ZUZqVFbMd2tUd9+0740s9e8V2Ph/TLlZ7bSkYyujZA
kPH4mvn8Y75H0p775ZGkcFmPJYnJP40DP93NaTaexEYtas+yv2UgJfh1q8bOQJLoq3Hbbit
K8/ZZ8DXN7LcyalqStI5kIWVcAk56ba+QtF8Y+J/D1s1romuXlhC77mS3mKgn1x61q/8LQ+
IW3A8X6oc8c3B/xrKEbJpmjbvdH2tHpngz4H/Dq+e0kWCJVLkyNmSd8YA/lXy18GvH8ej/G
xtW1WYxw6w7xzOeApZiRn6E15lq3iTxBrxUazrN3qAXkCeVnA/M1jjcpBBI5qpRj7PkRCu5
Ns+1fiP+zxa+O/Fh8TaPra6absA3KbBIrY/jBzXIfGjwt8PPh98MrfRbLTrV/EE6rFFOx/e
YH3pDj9K8a0b4w/EjQNPj0+w8TXKQL/AKsTKsuB6ZYEgelclrOuax4g1SXU9av5b27l5aWR
ixP0z0HsKrRvnkDvZLofV3wq0Lwb8Rvgk2if2fZRarDCbaWdYV81GH3XJxnn1qH4c/s+a94
O+IFrr2oa5AbOyctH5BO+T2bI4/DNfL2geJdd8NXy32iancWMx+UtE2AwHZvUV2t/8dPiZq
dg1jP4jlWJlIZoY1Vj+IGazUE48rLu03Y6T9o7xHY638Uba2tJlmj09FieRTkK5OTXv3jDw
UfiT8E9K0+x1CO3cQxTpKfmDbU6V8KyyyTTmSR2dySzFuSSfUmuy0f4q+PvD2jjStJ8QzxW
IG1YnCsF9gWBwPpWnN+8UyOX3OXqe0/s+6R4S1a217wjr+nWN3f207bXmjVnZcY+XIzweak
tf2X/ABDY+OI722121TSorkTBwHEoUHOP6da+brHW9W03W11uyvZbW+Ehfz4m2kE9ea9G/w
CGgvigbP7GdeH3SoYQJux9f61HKrOBbk9JI9S/ae8TWkV14d0O1mEt7ZyfanG8HaBgLn3OM
16Drnh7Tfjv8G9Lksr9ILxY1kimI3iKQDDI35V8P6jqV/qt/LfahdzXN1M295ZWyzH610Ph
L4g+LPBMrt4f1WS2WUgvC2Cjn1weM+9aSa5k12sRa0eVn0n4Q/Z48O+EtFv9U+IdxbamqIS
PLZ1jhQDJIPBJryz4Ny6Zc/tHRTaRbrb2Bkm8iPcTtQKQOtch4v8Ai5458Z2i2GtarmyJw0
MQCK3+9jk/yrldD13VfDWrw6rol01rfRZCyBQ3HTuDWc4rlshqTcuY9g/aSZT8bI9ozi1i7
+5r079oh1HwN8PgqpPmxYBPfYa+Vtf8T634n1hNW1vUDd3q4j85lUcA5A4HvWpr3xB8YeKd
Ft9I1zWTeWMDAxQlEXbgYHI5rRNe05vImz5eVH1R8LJdJ+KX7Pc3gq5ulSeGL7LKq43Jg5R
ua57wb+y8LDxHLdeMr+1v9LiU+XFEzL5h7Fjxj86+a/C/i3XvB2pjUdB1CSyn6NtPDD0IOc
iu51v9oD4j67pL6dNqkVtDMux3giCM4+vb8MVlFXjyPYqWuqLXiW28KWP7QNjp3hC2jtdNt
LyGI7XLh33DJyfyr0n9rVsQ+GV3n/lrwB7V8wWV/c2Gow6hbylLiGTzEbIJDZzk8VueK/iB
4o8afZR4n1T+0PshPlYQDGe3AH61rFr2ja7C3STOY/dg5KMuR3qQLG209FPGTUQIDAE49Bj
pRnK84YZ6YqUWSAREgdTz24oUQkgeXnNOjt7l13KnC1Imn3TkoVKlR2pqLY+VkcQthJGJBx
3BbGR9a9I8J+G5rq2XVH8FzzaSnzPczTNGhXPZgOK4620Jzhiw4IyD3r6osdH1LVdIjtNI8
WWaaZd20AfS2AZ0dQPlVeoBPJquSV9UbQjbVmJaSeG7K8tdIufh4zXBA2K107PhhkdhkVry
WWkRGwSf4aX9sVmwEV3IdMHNdFq/hC307xvb6xfTrHcGSEW0cb4LBUwePrVsSahq+p6G2s3
7adMs0m21gJViCcozA8hT0Oa707WsXzXOKW10Ri9knw7v53hcyNulYERMeCNvQfX86iNpo5
ac2/w2vZngk8t9szARk88nsAOc16NFpcF54svPsFwI7iC0UzxIR5Lc52nIIx1qvp+gTjWNf
udO1XNpLG2+03nKSFBzz1HpjFT7RdgvY8gvbWzOlzX1v4VvFtYpSPOaYsn1+70rkShZ3kUh
QsuAuR09OK9c8SX01zo1zDZeJ4YdLeBA9hJgSxMnBQL1wTzmvJCWZ5C2F3AygZzkj0rpjJN
alR1K8yMkbiRMjz84Hp70bfkfgovn78+1WCFlyG3ZePeee9KIk2lSCQYN/WmrFFExfI3yMx
L560Vei8stkqSpRe/1oqtCtTzb4mbx8UvEIx/y9seRXJpF5r4ZgvFdV8Sy5+KHiEvnJu379
a41mPqa8JbI8mNupdazaPaxZXBqER/KQFA560sN7PCVCN+DLmrUd/FKm24iVix5YcEfhSuz
RWb0H6Q8dnrFrdyxCdIJA7ITjcB2r3+w/aB02zXFt4FiwMKN0qjI+m2vA0k0hSpaWUH0211
PgvQLTxTrZtbe5miEUfmOzKCMZxjmonOMFzSN6dJ1JKEXqe1R/tOmEjy/BNpjp80q/wDxNX
E/aqdBh/BNoxx2lH+FYifCPSniPmXMq7HCuVRRnNRv8GtIzITfXAAcL91cAetcP9oUb7Hrr
J8Q0mjfX9qzIIHga2J/66gf+y05v2qImjU/8IFbFs4I80f/ABNcq3wQ00SOy6vMNr4PyL0p
G+Clmm4/2zKu1sfcHT1qv7QoieT4rsdQ37VECZ3/AA/thx/z1H/xNIP2q9N+QN4Cgyf+my/
/ABNclL8ErQBs65KSjAH5ByDUJ+BlmGkB12UhGA+4OhqljqJDyfF9EjsH/al09Tx8PLdkJP
Pnrn/0GmH9qbSduG+HMGP+uy//ABNce3wMgiL415zsYAZj7HvTZvgXHukI1/8A1eOTFnP61
SxlJmcsnxS6HZp+1HofQ/DqEDHQTL/8TSj9qDw9nD/DaI57+Yn/AMTXi3jXwPpPg5RC+um5
vXx5cMcf8J6k810WlfBqXU9Hg1Aa0E3xLLtMPYj61tOtCKvI54YCtUqOMeh6Sf2m/C7DDfD
eL/v4h/8AZaUftM+E3Ul/hzGP+BJ/8TXCP8CZ08wDXkOzBB8g55/Go3+Bk6iQjXkOzDY8k8
j86z+s0kbrK8V2O9/4aV8Hkf8AJOIunqn/AMTSj9o/wUUG/wCHUefQFOv5VwL/AANukLhdd
jKIA3MJzz+NMl+B14pl26/CGXDZ8k/40fWqQ/7LxXY78/tGeBQcSfDqPB7gR9f++aa/7RXw
9PEvw5QjthYzj/x2vP2+B16odf7fhO3Df6luc/jQ/wADb4eZjXYflAb/AFLdPzqfrdLqH9l
Yvsz0H/hoL4Z7f+Sbox9PLj/woHx9+FZxu+HCAgZH7qP/AArztvgdqClx/bkOEAb/AFR5z+
NNk+Cd5Cju+uQ7I13n92R/WqWKot2IlluKjrJOx6OPj18KN+4fDZM/9cI6Rfjv8IWJWT4bx
46/8e8fNfNmt2lpp2sS2NrqK6gsX3po02qT6CoLKA3V9BaKwQSuEyR0ycV0uUVHmseclLm5
FufTf/C7fgu+N/w2G3/r1iNB+MvwQIx/wrfIPb7FH/jXm7/BTU/nxrNudqhgBGen50h+Cmq
KXA1iD5VD/cPI/OuT67Q7no/2Zimr8rPSv+Fx/Azbg/DfH/blH/jSr8X/AIE8f8W6xj/pyj
/xrzNvgrq6u3/E3tiQN6/IeR+dJJ8F9ZG4Jq9sRt3g7D/jR9boPqV/ZeL/AJWem/8AC3PgG
3yn4dgD/rxj4/Wkb4p/s/suW+HnQ97CL/4qvMf+FLa0QwTU7Vvl3DIPIoPwY18dNRtT8u9R
g8iq+tUO5P8AZmL/AJWenD4o/s+g8fD8D/txj/8Aiqa3xO/Z6OWPgEgj0sE/+Kry8fBjXyM
m+tDld68nkelRv8G/ECgGO7tTld4JY8+3Sj6zR7h/ZuLX2WeqP8S/2eNm9vAT89hYpn/0Km
f8LJ/Z0B48CkY/6cU/+KrxG++HnifTwZDAk4xuHlPnPt0rlp4Li0l8u6ieF8nKuOtawq0pa
JnLVw9ekrzi7H00PiL+zm75/wCEIIz/ANOS/wCNO/4WD+zjgE+DG4O0Ysh/jXy4WIY10nhf
wfqfi1p4tN8pWgUMxkbbnP4VU3CCuzKlGdR8sFqe/f8ACc/s3MAT4RZdx6fZAMfrT28b/s1
oOfCpLE4wbX9eteR/8Kf8UFUO+yJcEj94eCO3SlHwg8UuFPmWeWU4/een4Vz/AFij3O3+z8
X/ACnrI8afs1Hr4XYZ6j7L0/WkHjL9mndj/hGGJJ/59v8A69eS/wDCofFWF+e0bcM58zr+l
MX4R+KjtfdaZYEj97/9aj6xQ7lf2fi/5WewHxf+zUeG8NHr/wA+x4/WkPin9mYDI8Otk8H/
AEduP1ryIfCTxUcY+yYdcj96f8KRfhJ4rKg4tBuXOfNPb8Kf1mh3J/s/F/yM9gPif9mZyu/
w/syOcQMMfrTR4g/ZmJJGjMB6GB/8a8i/4VJ4rIBJs8uuf9b6fhVeb4Y+KYYkcR28hcE4WX
PT8KPrOH7h9Rxn8jPZv7f/AGYmJP8AZD5PrC9KdW/ZiI/5BpyTnJjk4r501DQNb01A17YSq
pBwx6D8qyizBBh8j1FbxlTmrxZyVIVKek9PkfUX9qfsvBdv2DrzkpJxSG//AGXmyPs34lZs
ivANE8I674itDPpcUTrGSp3OASa1l+Gfi0upFpEQwz/rRyR26VlKvRi7N6m9PCYqa5oxPaV
u/wBl88eVj8JuKPtP7LrKS0ZPt+/rxVfhl4uJX/Q48NkjEg6+lNHwx8XMVxZJhs/8tByfSl
9YofzGv1HF9YM9tVv2XJXJxtOPWcUjD9ltkwGIB+YEmf8AKvEf+Fa+LiRjT1LMCF/eDrSj4
ceMCi7tOyDnGHHX0p/WKO/MT9SxX8p7b5f7LZ48zHfrPx7UGH9lwknzCR1zvn4rxAfDrxdh
CdNAaToC45NUbbwdr9/ezWdlbC4ngwJVVx8pqlVotXuZywtdSs46nvvkfstldvnMc85DT00
237LRGPPf1B3z14gPhx4wYr5emnoerCkHw68XkAf2UwyMZDDr+dT7el/MV9SxH8h7h9l/Zb
yo+0sMd989Siy/ZbwCLzGefvz14Z/wrfxaxUf2YxDL/eA5/Okl8A+JrezeebTdiqpOWkUDA
696pVaTdrkSwuIiruNj3T7B+y4wJW9PHo89L/Zf7LqxljdsoPfzJs4r5jTyixAkLLj7wAwa
DLzggDAwOOtdFonNdn06NG/ZbYNjUjkDODLMK5/xvpHwGg8GX03hG8EmtIq+QhllO459G4r
wy2+13k4S3s0YkbQ2MV12m+EnKpJqUgkMnG0HO3FaQppvRFKLerOV+wLhgEYAY5xznvV2DS
YWEh8l2GAR8veu3g0e1CgJxuOwe5FTpbRoYVYt+8LKQo4GK6VhnuzZRguhzsOhXPzmNDtO0
9Ovt7Vspodt+9bLuzY5Hr6ZFWSkSC2YZjDkjceAT2/lXc+CtbvVsZdFtnI+0QySw+XyyyqC
cA9wRW0aKjsaOVtkcYtkYTcLDahN+3BwTtx+Fdj8PWuU+IGmyrM0fmSAswfZkDr1p1vc+Pt
0BZdR5DbsxHj07elTW9z4/V7YLHqCsAwJ8knJ7E8datt21E3c9gubrTV1OzGqanbRzzLcRx
pA4ZF7hy38JrF8+A6raaXeXVlcX0mmygPHLui4YFV8we3U157Hc/EJhE08Wpbgp3DyDknsT
x1pzX3xBXy82t7Iyjbk2vJ9xx1FQoJ63M02eoafrK2+pXazz2t0YdNVZ0icGOR93RR3wpxn
v3qHSbKCy1zVJf7bSS3umV0t5Jky8f8AeLZ429OK81a88dkoqxXq7TtO6zYcf3unWkfVfHB
LKlvc4BABNkTkevSmoK+jDVnO6/BaHxVeR6fK01sxfypGJ5yfXv8AWsf7O6FWWHdiMxkA9D
XYyar4zRgG0+43eZs/49O397px9avaTdeKrrVore8tZI4pLgKWNmAoTrkEjknpmtrJmi0PO
+BCrHIYJ5bEnp6YFNTBQMp4ZfK5re8R6jDqurXTCGOCGKfZEqrgbR6++ayFXHDbdqzblwaV
i0yormFTJngER9PSirMwVbZxJFnMu7j6GiixXtDyz4hkt8R/EDEcm8fn8a5PA64zXYfEjYf
id4i2Hcv21/581yOOTg4rxY7I8hbDTn1/CgdKXAHU0uB2pjW4L1Fe2/AixJuNUvdnVBFu/H
P9K8SUEk19J/BaxWy8FG9k4NxMzZ/2QP8A9dcOMS5FE9TLYP23OuhleO/irq+heMLrS9Lgg
khiRAxcclsZNc3/AMLq8UsHzBbAMORt6muF8VXrah4w1S9JDBp2Kn1AOP6VUt7S8uoybe3L
qcKGIwMnpyenSp+rUktUek8bXcmovQ9G/wCF3eJCH3WlsQ3Xjrig/HDxAxObK3ORg/L1rzK
80y/tI3mlt2EQfy94IIDdxkelQWpV3O/rS+qUn0IWYYnm5ec9Vb43a+Sd1nbHcoU5Bpf+F2
6+7Mf7PtiHAHftXmjxwhTWgmh3p8PHWRtS2V9qhush6kCpeHop2OpYjFSUnGV7HoQ+N+ts7
7tKt8EBepFPT4y67cI0MWm2sckibN2Seex6146ZME85Hf1q3aTiO5jlzypzVfVqa1SMFjq0
vdkxdRvb/UNZmutSuXuLp3+d3P6Yr6t0nUE034fWd9I6qq6cCMnAJVcj9cV8o6uwOru6gBX
w2fSu+1HxRdeKbPSfCdlIsNjBGque8r46fQUsZS5mm9kZ5XX9lKSWspbGw3xz1guw/sm1OV
2ZDNz70q/HHViQTo9qRs2H5m5rnPHPhYaNollfLGUcP5b8YyccV5+sjbtvOPSlTpUqseZI6
8Ti8Vhans6jPaG+N+pEYOk2xymwnc1NPxv1Qk50e25XYfmavI1RihycD3q/pGjahrd8LSwh
MshGSRwqjuTT9hSW6HTxuIm+SLPTG+OOosc/2PBkrsPzn86P+F53uSX0eEgrsIDn868r1fS
ptJumgunTzB/dOc1mEHsatYSna9jllmteLaue1N8br4KGOkQMGXbtEhJrH8RfFDWfEOiT2V
pAtiHGJWiYneo7A9q8vjkaMg1taM8Uk8iupZnTAxSWHpwkmkKeNrVqcouRhwt8/I6jGPStz
QFD+I9PUr1nTr9axGTyptpBGCRz9a2dDkjtdesLqV9scUyuxPYA812VVeDieHRfLVi5dz6m
8U62vhzws+reWshSIqI2bG8jtXlp+OTYQf2GFKptYeZ2rL1fW774ieJFs7cldGtpD5cYPLc
/fP17Vyvj3w8mgaxCiRlUmjyPqK8anh6PN7Oa1Psa2KxDovEUvhWh3q/HEKYwdFJAUqT5lK
nxuX5CdIbCqUI39q8WjXcSM8GpyiqeecDpXU8FRRwxzTFPVHscfxujQxH+xX+QFT8/anL8b
4VEedGkGzIP7wdDXlVjouoagrvBD8i8NIThayrmJ7ecwSn5xkHHOaawVJ7FVMxxNK3N1PbV
+N9oqxr/AGNKQuQf3g6Gkj+Nenlo9+kTgLkcSDgV4bvIBB6+hFTwLv44FJ4KkZwzbEpnukP
j7R9WaCONzFKCQFY9j2riPF17aXWYCnzp0cj7tcTtkicOrY75FdVe2zat4KfVA268sCElIH
34yOCfx4rOGGjTqJpnp1cwqYnCzjKOq/I4/wC6/LA89QK9o+BpCXOpSH5guxTj0Oa8TgmLP
gtgV6T4B8UWfhfQ9Zu7glrh/LEEPeRucV1YtOVPlR8zl9SNOvzy2PWPGPj618G3dnbTWEly
ZWZ8xuBsHvkd65RfjfpS+X/xKbj5ST94cA9q5iz0XUvGFzda3rkhlkmG5VzwgPQD6V5lqNs
9hqdxZNnMTlPyNcdGlSm3Dqj6PF4zE0oKulZS2R7uvxq0bbGDptwPLyfvDvSL8atHVY86dO
QpPAYdDXg8ILuVqURvJJ5YGTnGMZJrZ4WktzmjmeJnZR3Z7pH8atHBiU6XcYUn+IdD2pR8a
dGVkH9mTlEJJO4dPSvG7rQtVtdNXUJbORLVjsE204z6VisXyV28DrimsJTauKeaYmnLlla6
PoCP4zaGPLLWFyojJ6Y5Bp8fxY8NziOORZ4SrHBKZ4NfPgkz25qzHErRbj1pPBUh084r7nt
954h03UdPea1nWZATuU9cfSvJNVNu98ZIFRV54UYBqPTJntblZOBnqp6EdKl8U6e+laomxw
0NwgmjI6EEZxVYeiqc2kx5niniaEZNaLc9q+DMYHhud2XIW75+hFbHivx/pvhDU4NOubaWW
TmQFCMAHsa8x8G+PYPDXgu7t4IjPqNzKDDGBnYR/E3tWX/Z2peKrm4v9VuTLdS5xKRhV9gO
1ck8NBTc6mxvhMTUnSVOgryR6Kvxk8NAJmC4BRy2NmcZpf8AhcHhooMJc/K+4fJXgd/a3Gn
30lpcoVkQ7Tn07Gq6MWOM4xxWqwFFq6OSWa4iEuWS1R9Dr8W/DOOPtA2ybh+7pP8AhbvhtT
xHcf6zcD5favn9VODxWxomkT6zqCWkIBYgtx14HT+VS8DRjudVPMcRVajFHo/ir4twTaQ1t
oEUsdxI5PnyLgRr3/GrHwPd5G1a6kcyOZULO3Uk9c14zqeEv5YFVgISYyG9R1r0n4WeIbTQ
tK1TzE867upI47aEHDSP2FbVsPGNLkpnlUcbOpi/aVOnQ9Y8VeNtK8I3Fvb33ms8js6iNc4
XvXOL8YvC+RhLrh8jKdBVfV/hl4t11r/X/Fs8EZWBnjhiOVRcV4HuCytlu+OPyrnpYOlJe9
uetiMxr0ndbM+hf+Fv+GRtzHc5Vidvl9jXnfj/AOI0/iEf2Xppe305TluzP9fauKHlpCZpP
4eg9az5GZ5CeoPTjmu2jhacHdHi4zMa1aPs2zo7DTopraJ5LlERyO3QVpxaZZkLtDSfMV3A
dBXSeHbG3OhRSfZA00cIkJb+IelbUexLeQxQojAeZjHUGvXhQclc44wjuYGnaMgt4St2VG4
7wwwAO3NbllayxJCWvyyI5AGMj86syfLDMSFwEVuO9I+z9+WIfbGrjacDNdUY8hTiSRPDEE
GzcEclm3etIjrFsfbuETEkg8jNJK2FnMcYyY1xz0NSSbWW4XAVpFUgmtVNsVrEMaJHllODG
2MHHeuh8MxXFzrPkW2XmCyBNpCtkoe9c5Mzxy3JBUghW6eldP4TkT/hI/NVSrSwSOj+mI25
p89kHKWo/D3i1VZWaVJA4Vl+1LjJ6/xVveHdE8VJ4ptJpbprZYLlMvJcKV2j1+bqa5BbEiJ
7y/a4MU2HXyuScHqc9BV23uNKlR1CFzIPMUvOQSR344rzsTmFChpNnfh8txFeLlSS0PbE1v
xDHPrYWVI3up2SAiZSIVA4IyepNSaxfa6lhaTWd0ZNVieAY85WQ44kI9PfNeDQpHJfpK9yY
FfLGKSQ7W9t/rWyLO3/ALSk8y6nW2mt3ZA0mPKk7DPeqpV6FazgzkxWFqYZ8tXRs9nj1jxL
/bmow3U0L2ssnlQSLIu2KMKeQO5JOOaZqeo6zZafpKWOoG7k80JcElQpjxznHQjOfWvnVrm
eKYJvkP7s5PmE4bJp0cupPCrw+ewMRYkFgAfXPSuqUYx15lYwjTlLZHd+K7fxffeIpXtXuh
aRv+4aOQYZR3z/AI1W0Cz8Ww6xAbv7UsXmGU7pMjoc8ZrjJLu+txG8zzpvh2qSxxn1960vC
styvivTZ5bp2XYVHzErnHcVSateLuWoSWkjEnUG/vHO0ltzq2cFufSqzFUaRfk+WLeMetWr
kot5JJgAybk4HXntUClXdFWSMEgx8DnNaK9tR7bCwIkkpV2YoUVh9eaKhkZ4YvNjdjk7CQf
TNFOwrHl3xBfzPiP4gfYVJvZOPTmuXKHqVNdL48bd8R/EOSeb2T+dc8VGBiQ49K8PseYtiI
qvQ5zQVx0p5AGcAUHJPpTKGIp3euK+pNCjOhfCMMpw0NkZWzxgkHn9a+adMtTeana24PMky
r78mvor4hXJ0r4XTW6MVMsa2w9+eR+VcGIbc4pHsZeuWEpM+d7VYGuHur5j5QyzAdWPoPxz
WpbS3nizXLTS4fLs4JWEaxxcJt9SPWucuJGL+UB8q/zrr/hqm7x7pq4BJYj9K3re5TcutjG
hUc68YdLnYfFHQrTw34K0rSbKPbGs24tjBdioyTXklqAGB717n8dBnRNIYjq5/kK8Ntgd4b
0rmwrcqKbPSzCCjiuWOyLZUyTKpOFzkivU/EEMNv8ABaxYhkZpH2kdztrzK1HmXqZPGa9Y8
ZgH4J6akfHl3BJ/74qZLmrxR6VKNsvr1PQ8QtlV5FXHBNXrqwnsTHIwPlueGxxVSzk8u4Rj
wARXrcmjw6r4Z8iJVPmR7kP90gZrbFVvZNN7M8rK8CsXCbT95HlV7JuaJsEkKMn3rd8FDzP
Felx4HM61z1yjxssci7WT5SPSuk8BbW8b6SrH/luK2qyXs3LpY83DxcMUovuevfGqFU8Go4
UfvLiNh/3yc188/wAYxxivoX41EnwPZEA4E4Un6A188jlq5cFb2KsevnD/ANpb8kaDuDGoH
p+demaaIfDfwjvtVRGW7vJ44A3TKZ+YfiK8yhG1489K9e8S6aJvgpYrEcyRyh1x0PHQ0sRK
1SJ6WAg50K01vY8WleW8uWd2LSStn5j74FdRqHw68X6NZx397pEht3jEvmRsGUIe5x0r1jw
L8L/C89vpGqX0U80sqh3R5Pl39cEYr0v4x6zpmgfDaWSJo47m6iNrBEDz0x09q1jiHVlyxP
DWXezp89XqfGkpUPtxtx39ans5Ba3iSEnaO4qpKMANjg/Lmti2sjdeHJ7qMZktZPnA/unpX
ROXKkcFGLnNxXQybhgblmGcE5q4mWjBGc1SnOZc4zVqAkqBjjvWq2OTq2z0n4RxrJ4tnRuW
FuSPwrT+OsISfRpQPvo39KofBtd/jzkjDQOoH4Vr/HYAQ6ET1AkUj8RXj8j+uXPrKMr5W15
nisOc8Gr1vAZbhFOTziqMWQwwea3tMT/TI3yDyDiu2s+WLOTLqftKqizvvFenNoHwr0e6tA
E+0O4Zxw3IH9M15Vo9hNqesQWiZZ5nAPevX/iw8q/Drw1F0ieRyAPYCuX+DWjza18TdOgij
LCMmSTjgADHNZwnJYa63LzKmlmXs38KI/G3g7+xdDs9SRdpz5bnHU1wkL7W+vWvpP4/WsWj
+DrWxYYmnufkJ9B1r5qT9aqhzOn7+5lmPsliP3S0sXi4ZRg4Ir0Lwx5I+HPihpmCoYFCgjh
m3Zx+hNecwIWZQQSc9K7fWL1NF+H6aOkqNcXb73UdiR/8SfzIp25ppLob06vssPUnPqrHnc
A/ec1eU4NVbVMtuPAq2BhwM7hntXY9T5mJ9JfDC3im8D6e+5WLq8Z475NeAeOohB491dAMA
THivfvhQ4T4fWhP8E7/AIZNeEfEQFfiLrOD/wAtzXj4RL20z7DMZN4KlcwLMr5vJIrtvhzo
/wDa3jK1haIyqDvPoVzyTXC25Oete0/BWGNdbSRztldlC/Q1tiZOMPUnJaPtaqf8upyHxN1
64udfuNLt7lksVmZhGhwAQSoyPYCqXgrwxLrkrO0ebcHacDgmqHjxfL+ImuxjgJdyKAOw3G
voH4HeGZbrwA+oSw8PdfIcdVx1/Ota7mqSjDc8/CKnUxsp1dj5z8UaO2g+ILiz24UYdR6A9
qo20wCsp4yM13nxpSGL4k3NtByYUUNjpnqa87i45xnHFa01JQSmY1rQry9nsaVkcSqcbgDn
mt/x00SWOjxniYwg7fRccVnaDbPeX8MIU4PLEfwiofF+oDUNfYLkxwKIl9gOKmnG83I6sVO
MMC4S3kzMtGZI0dSQRXp3gvVVvLf7JNjzoweT/EvY/WvO7fTrswg+WcDB5FbWlC60u/SdY2
/dsC3uD2qcVQ9rTbsY5Ti54OupPbZmx8QdJD28OrRIflPlzfTsa84BIc56jrive7q3i1PSJ
oHA2Sr37ZFeGajZy6fqM1nMpDxnjPcVzYGrePs5bo9bP8L7OqsTT2kTQNujKnknpXUeCtQ/
s3xLbXJOMMAfzBrjYZSsntnFatrMYrhZVNdVZNx0ODL6yhUjPsbnxK0FdG8YyzQL/od+BcR
MvQZ5I/OvVfgV4WsdfvbfW7iGJv7OBBXbz5nY1yusIfFnwz8yNQ19o5EijqWjPUfh1r0L9m
qUx+G9YkDDatyjDsRx1NZyqN0l9xeJwnsMc0vheqOu+N/iaLw38PZoIZP9MvwbaJc84P3m/
AV8aRLmQDsOPyr0v41+L28UePJYIJQ9lp5MEOD95s/M35/yrzXJSNipB7D610048qPPxtfm
nbsTP5l1dx28I3HO1QOua9L0Lw9ZafbrI8AlnZdpZhnDVy/g/TJDcLqjRnYsiojEdSepr0l
IzAV+bJE2SB6V3YeDbuc1OCS5uo+CcQwvDxmVfLJxyKRFVShBJSVdg9cjtSxMWMbNH9yZiW
I4I9KdFCreXIFfIlOTnoK702tjTRjGd3kxGFV5V8sKw44p0cZdIhlcsChCDjipYo41ML+Wf
lkLEtUIjCNExDIEkZiQfWi/cS7DxEHMStGSr59ulNVS7QlnyHDKeM9KUEoygFiYWPzMeuaa
s8sICxyHfG2SpHTNVzQXQdmSxRGQW43FgyN1HX61teElkGtWmJNqi2nVh7eW3NYBnnVmwG2
xnGB710PhQyJrLo52tFDLtUe8bUPlDVbkMV1qGo6vp75I2IY0RO6jsR70y8UWeqS26R7UDk
BWGCufT2rPivLi2uJpIZSjRvk464PBAqxc3bSaZPMdzNazqqu2SxVuxJ968TOMM6tLmj0Po
MlxSo1fZy+0UbySW3QzvNkICuxuRXLNqWorq1tbxTywqhz8zHAPXP4Vq3FxK1wpdRIfNBUd
v/r1Y/sC5nmbxHcTwRwiVcQg47+leHgfcTi9zDiOUqlWLivdNrU9XfTbuA20bqLj5vP+Vll
zwSM9Oc1oRapdXMahpWdUOCGwAR9BWD4puWudfjtGt1i8pV8sDGMYzmpYbtVtWtwoDqQ2ay
x1Wcn7rPbymnCFJRmtWWpdSClILiDz4mfAjJ6fQ9uM1u6JbmHxHpMyFhC1wQm4c9DlSO2Ko
aZBZXE8MmoyGJDKpiUKCSc8k57V0ekyWh1GzgW6SW5hu5GZs8EBeDXqZUsTy8z2PPzmeH5+
WktTi7pgLl0Gwst03U4wM1WLLGCQFJjnLcDnHuafdB47m6DsjE7pc/3smmTxbARIcnyhIDj
Bz9K+o5z5zk7ke37RbNHFDgCTdz75oqaIBpmAHART1+tFPmYcqPJfHLI3xC18j/n9k/8AQq
5tlBNdB4yZZfHWtyIpUNeSEA9etYJjk5zE31rxex5K2QzFLggfeFIQQSMUEHbwtA0bXheez
s/EdnfX8u22tnEr46kD0rY8b/EPUfFkpt4gINMRy0UXc/7Te9ccVbI+SnbARgx1n7NN8zNl
Wko8qKx5Y5ByfWu7+F4C/EHSuP4z/wCgmuN+zljnJH1rs/hwpXx9ppXqrk5/4CazxLfspeh
0YHXEQ9T0P46sDoWkR/xJM4/DivD7UbTzyDXtXx1J+x6coHWVz+YFeKW5IXkdhXJhW/YRPa
zBf7WzRsf+PpB/tV6x4qIf4KJgbcTgD/vmvJ7Bs3K8Zya9T8YyiP4JWgHDPc7SPQbKL2xET
04u+VV/keHxDc+DnpXrPhLWY4vCc0ly2BYk8k9RjivJ4BlsdK0UuZ0tJrOJyI5wBIPUCuvE
UI1oqL7ny+Ax0sJKUo9Stf3pvtRmuiNolcsB9TXQ/D//AJHvSiQP9eOtc4tuhbjJ9zXU+Bo
8eNtNVSM+bwT9KK0VGk4rsThpOeJjJ9WevfGpQvgkJtxtvFI/I186L94V9FfG8geD4Tx886
MMfQ185g/NxXLgoqNBM9fN/wDefuNMcIrdxXoFp42hXwhHplzC/wBptWLQEKGRsjALfSvO1
YsqqB0r0f8A4Q6xtvhq+tXry/a5D+72nCqMZ5FKtySkkzuy+VVU6kqe1tTFHxO8VwRhIL8x
bTkFEAAPt7Vz2seIdX1+7Fzqt/LdyZyC7ZA+g7VilwXO1Tmn7HVd7KcDuB0rsjTjT2Pn54q
pXdpO6LckAGkLLtYlXAz6CtXw3qlvp2k6uLhRIskIVYz3PQVmxS79KuImORgMPrmsyMFiBk
1bipxucqquhU5o9RS+8jdxgcCrNtzwO9NWIBs85qYAgkgVpscru3dnpHwdUx+PFYj7sTHNb
fx4x9r0pD/D5mB6dKxfg+GfxlN8vP2ZiOa1vjyT9u0g/wB+Nmz75FePzP62fV0v+RY/U8aT
g10egfPqEMYG4MwBHTvXNxfMa2tNuFguo3YZ2t2rsrxcouxlllRU68ZS20PU/i/Ef+EF8LQ
xqWZpJNqZ5yeMe9ejfBXwvp/w48K3njDxXcJaT3cWf3h2+VH1C8/xGvPtf8baAug6HfPax6
jc2RLRQO+ArY+8wrzHxV468QeLrgNq960kKH93brxGg+nf8axw/M4JS6HVmvsqeKnVbu5bG
z8V/iDN8QPGEt7GNmnW+Y7aL1Hqfc1wca54PzE9lo74wPSu6+HuiaZrOoyQ3zkNsPkjIAZ+
wNdVSpy2PLoUJ4mpZMxtNhi09BfXu0KF3IG/Qn/DvWHqN9JqN4ZnGFwQo9BmtTxBY3ker3N
tdAwSRSEeSeij1H+NZCQeU539cVpDl3Rw4mVR+49IroPRdqhAM9zUowegK03knJG04oVS2c
mqOJbn0b8LEY/D2MYIyzMM+zGvC/iC274gay/rMa98+FI/4oCw9GMiH35NeA+Oznx5rAI/5
btXk4WP76bPrcd/udM5+Lh8V7J8HZC/iW3UtkAqMHtg14zGfnGOprv/AIea9Ho3ia3lnm8m
FyVZz2rbFRcqd10LyKsqdfV6NNEGv6FfeJvjFq2m6ZAXe4vpCMfwLuIya+q7/wAR+H/hD8K
bTTpZ0e7ig8uGBfvSvjk/TPevn+/8cWPgjV9Qm8PQxXuq3THzb9zuVcnICj6HnPevL9Y13V
PEGovfateyXc7cbnPCj0A6AVrSu7TkjzqyjQk1H4mRaxqd3r2uXmr3j757pzI5HAyew9qht
oZJHEca7mPYdqbEpZ8A5B6k16S3hmGz+HreIdPb7RMFxIcgeV9RWk6i5rPqKhhZzhOqtVHc
5F74aNbPFC3+lSrtJHYelZWlW4vtTQTSqibtzM56mo/sk89yu6QMzHkmuysfBtrLb2w+3Ij
tneM9cenNdMI20R5VWc6rTnsjdi+zNGVF3ZNu6fNyMVO7WwjJ+2WeXHTdlj9Kxk8KaXCkZn
1KOGRg2QzAbTUEeg6JEFdtchYqDvCHJX8a7U2lZxFzy5r3O0028tp0EKXMcruv3F7YrifiJ
pB3Q6xGhKkbZPrVzTV0Sxvre5XVMbciurvrWHVdIeAlXSQEKf5GvmsWvY4hVOjPucHUjmOB
lRl8UdjwYEgjvV6ORmXAP3f1qveWsllezWsgIaNyOfam25+Yc5zXpJqUbo+PgnSnyPc9L8A
axDaaotvdkG2uUMMik8FW4rrrPV2+GngnxbYRSDz7u5EdnjqysvX8q8YEkltIGQMoHII9a0
dU16/1yzt7a9AfyF2qw+8fSuRRcZeR9BUxNOtQSf8AEhs/IwNzPJvYkk8knqaWGN7i7jt0H
3jgY7VJPH5UQyu0k9e30rpfBWmJNcvf3JARDsTd1JPevQR8vNe9qd7pFiNP05LQKAkce8A+
vrVyXO+SRDjMYbJ7GpFMRKOZoirL5Y3OBjFRfatNUMkl9b5x5bAyDtXr03GMVcfOlsWG81f
OHlgqsayZH60rCMJOwZgNisOepNU11HTcY+1q2/K4Q7uAOvFWreWO7RTGDIrDYMDnj2rRSh
3KvdXHyAg3OCwVVRhtp0iiRrlkb5FRW3fwmkWOQtCfM2K5KdORj1pULuIcEMz7l2gcHFN8r
KQk8anz3jJkJVSoHTNRzne0zBP9YFHp0606BBMYBKCkkm4Mo4Ax0p0RQyQLMTnDZyO9HKi0
2V/KZzMCmGcg9eore8LHOvyyIWINvK2D3xG1ZEId5bdy+0FGB461v+GVMupqSxUCynBGAP4
DScFuNyszmnZppnKKoLkvgjkgenvXR2Ol2Uvhe5vbiQySTL5giQ7QFX1OOGzWJbKJrm1iMq
DAKsSRxXQakZ00+30yytwLCH5WOdwdz3JFYVowkuWT0NKdWUZc0dzlrrToV07+0bMPGI03P
HId2PoeufbFVS97dQafbly1sfm246nr1xW61upNvZK7TFCYpAi/u8t0BboT71attD/sz7PF
qcuwwn5xEpbaT0BOP5Zr5LFxUKlqJ9Nh5xq0v9pfnY5nVftV5rkLpbvM62+MqMn9Kv6barF
bi8voHeeRCiRZ49yTW5rOr6PY3Fu2i2xE8Y2XG4kqw7qQRWZe+IdLvLkvLYPHLwF2zbQoHQ
AYxgCpw8KanevrYKk601egrKRaubiKeeOSCEJGLYRlVyMEelXvCu8eKrF8ElojGWx3CmqNs
0d/pCTJaC1AuNqTNJnevPbA9K0PDFs7eIbRjP5eJ3AwQcjaea+qw9WnOmnSVkfNVoyhUam9
TFnRDfExoMNujJaoIxG2HXc7P+6+bnFWJLWU5jljKEXLMdxxxmmJDLuDx4BjmJIJ6Cuzn7m
TaISkiQGVZgCW24X2zRTmt2dHDsM+Zu+Q/WijmRF0eOeLyf8AhOtb56XsoH/fVZLElsB2DY
rV8WYfxzrXlg4N5IQD/vVmSQvuPJ49K8Rnmx+FEZSfJJQ00l8EGL8amETgAFyPxpQoXP73P
tSHYrZfPJIFSA5Hc1YWF5eQvTqacbcLjKn86B2fQrKwyflZj2rtvhsN3jzT0OVJDcf8BNce
EkYhEXcSf4R0rtfhirxfETTfMVgCzfeH+yaxxDSpP0O/ARf1iDfc7H47ZNpo75yH3NXiUOQ
pxXtnx0ydP0dTwVeRcfiK8UiB6Z71z4bWhE9bMX/tcjQsMidT716j4vUP8GbQt0W5yD/wGv
MLIKbhQSeo6V6d43Qx/BbS23AA3XPv8tQ/94ielH/kV1/keLwcykYqznb/APXptojF2xGGJ
BI56VOVKHa6DJ9e1ena58SRjb/eIrqPASBvHOle8v8AQ1zhGM7VHHqea6nwA3/FeaUx2j96
B19jXPXT9nI68F/vEPU9N+NQJ8E2bH+GYKD9M188qo3de9fRPxtAHguJOy3gwfqDXzsmA/X
vXLgtKCPZzf8A3l/I07RCZ0UYwDmvbfEUiD4G21zlQyyFAMeqGvFbTmddrY5r2TxPOi/s+W
+WVy16FBx/sGpmr14HfQbjl1ax4JGm9toPvXofh/RLW/0xixEgcbSP7p9a8/tGAnDAdBmu+
8C6gF1NrFxjf8w+tb4zm5G4nkZLKlHEclXZnJ6nYSaTfXFm4wP4fcetZtupM4Azzxx3NdR4
61O3utfa3tlUrbgo8o/ibOcVf+FHhV/FnxE06wA/cRMJ5z/sKf68VdObVC8tzlxdOH1uUKW
quaHh/wCE/jTxCY3t9Le3t36TXB8sfhnr+Fd7c/Bjw34S0Jtc8b+In8lFJ8q2ULvYfwDOSa
948aeLdC+Hugx3+pbvLD+VHDGBuc46Afzr4x8e+PtV8d67JdXcjJZxsfs1qCdsa+p9TWVF1
asry0RVeFKhG27Z3fwsvbLUfiTPJYaetjZNbusURbcQPr6+tL8eCGk0I9wkin8CKy/gvmPx
duC4VYST+JrS+O+Fv9KXH3fM/IkVzc1sXY9ikv8AhLb8zxuMgNz0q5AGblTyenFUY/pW/oc
CzX8YYfLkDH4121ZcsWzhwFJ1asYLqaD+D9fn0pdQhtWaIkkZ+UkAdR6iuNfcjlXwSvBPfN
fQXi21eK48LJbttg+yuWwcBtpxj9a8g8Y6P/Zuq/aI48QXHzADse9c1Gum+V9T1M1y3kTq0
9VHRmADlRjrWrpN49peJKjbGUgg+9Y6NjGKsqcDIFdc4c2h4uFrOlNTiemeLbdfEfh6HxRa
YN7ABDeqO47P+Febh884z2wa77wDqUcepiyu/mtLqMwyoejA/wBa5HxRo8/h7xLdaZLkCNt
0bHoynkH8qzoPXl7Hdm9FOMcVDaX5lRYztycUAKDjuT0psYMseeVY8/SnBAydWzn04rsaPm
1ufR3wv+T4d2ZH8EzH6ZJrwTx7j/hYGs46faGr3v4ZKR8PYVAxlWYY5yQxrwLx24bx9rBH/
Pc15ODuqs7n1eP/ANzpHPRACRTjFatujy3UccHzSPgKMZyaylJIruvhvpZ1XxnZwhCQrhm9
gOc11VpcsG2ceXUva1o049TI8QeF9Y0eyhv721EcEzbFkDq20ns3ORXMBuvbivefEdi9/pt
3ps7AQzTSyx8ZI+bAJ/I14TdWstndy20w2yocEdqVCqpPkRpmeElRkq28ZfmTQkAhvSvR/A
niJbK4NjegS6dcr5c0b8gg98V5pbtg7SM1sWErRzK2OAeamvC6ua5ViPZTSez3NXxv4fPhv
xDJBBk2U/720k9UPSo9Gs9K1GzkFxLJHdIwIAc8iu11eM+MPhq7Iu/UNHJlXHVosfMPw6/n
XlWnzyxXKBEVmfgDNdWHq3Sl16nFmmFWGxLt8L1XoehJ4P0sLIrl2GVGd/3qhHg2zilmcW8
uEYbQT196oLL4iI2hRAGw3zZPSpje+JHt2zKr+YchVByQK9NTg9bHlWXYsy+GbJWmie3uSF
xtK4zzXR+H4Lq2017WaJ1ETDZvxnFcpFc+IZAn70qHBPQjp6nFb3hGXUrzxJYW96yyQzs25
dxz90964MdSp1absezlOJ+r4heZy/xD0jyb1dUiT5JvlfHY+tcGOOnGK+k/inp9lbfDy4aG
BBnAyeT1Ar5rAINcODbdGz6F53CMMS5Q6l6OUm2YFiSD3rVsLYODK/EY5z6GsSHIxzXSr5Q
8K3J2/vS/Bz7VtLRpGNB3pyk/sowZ2N7qOxchd20Dt9a6SKw0mONIhfyedjDKBxmud0eea2
vDNCkbuoOA/Sugl1K6mjIkjgjwP4EHP412QilueNGV9WRG2aPA/eMAxwN5p6rarGcwuHGTn
dUby+YPnGAo7HpTvLjZJCHOQvFW3fqMt2k9hCkZaObK9WV+avWmpadBcRSSfbFTJ3uG5A7Y
HrWMI2kjZY0LHAxgYqdLO7lcqLaRhgH5eoqk2hqTOpg1fw7YpHPHe3bXIYkgZIx+NSN4stF
mAgQkxksHZiOtYsejXLLIyxlduOGI/rVk6LfSlpI7ZcNjDjv+VbRcmarm6l4eIxDtV1Q7Tu
BEnIz1qRfEVq3DFxhsAhgcCoW0AyMVZWcnGdo6etTJ4WtzKdsjFX5XK85HatLVehet9Bzan
pMjGFdQYNu+VskBR3Jrf8B6fYan4vawm1yZVeCaMMmSFUofmPPbr+FYh8MQuxdJ0RX7Fa6H
whZWeheLLW9ublWtijLKVXB2MpU89utKXtA1ZyWu6Lp+i6tfacL+8ne3m2byNob35oivr2O
CSztppbmXzVKGVgcD3JGce1en694U0q7mtYtZ1ZIJ5I/9D1RBuhuYv4Q+OjAcE/nXL3/gS7
sy1wsTXlmEJFzafvY2OPVTk1EqbktSoaM2PAkepXuqLa6tcxRW5ukd4/JVg/GAMZ+UZ7gV0
vxg8M69okFjqXhq0luY7ts3U0Y8xgw+6pJ6CuT0O/8AD+mXVnBpdvcG9kQSPNIdrZU5xj0z
2616r4q+K9o2iDTTJEgeEF2dS7hv93/HFeLUvCs043Vgm5SknzHgFzpXi6RHmvtFvE8xgxZ
3WME+vaspLC7tdUI1DyoREweQGXeQM89M112p+NL+9Z1tj9+Pb5sq9foO30rkXsLu+lMm+V
ppFP3EJZufbr+FFLB815VNEdcsRPRRZ0nimKPUQ81l4ntVtI4l8m0VXBz37AUzwRoWtNrf9
oHUWCWa5Y7sgsyNjH5VHH4B1NYY7vVb5NEtnj+9dH95IPRY/vEmugiuF0PwtJcWETR6YgZb
cTgCa9uCNu7HOFUE9OK9KKUEow2OSWrbZ5vfDWzJPHJq0mPvcMe5+tD2+qSJIX1CeRdoJKy
GqAinEjExO7dCfU+1IPtUagKZV3cdelbOdzO/dGlBpd4ZXT7bIMAHOG5orN/tG+gjBF3Ic8
ffIopXQXXYx/E5I8b6ySc/6ZKf/HqzHkcuSAxJ9K09fCnxnqqqcqbxxu9fmNPNm6geQy7zz
hhXI3ZI4oxcloZoBKB2BLDjaOv5U4W0zEM0JUdieM1fFtfLIW+0JGx9FFRz2k/P+lLLgd26
GpvcvlaBbaEQBnLebk/Lu49qsRmyhXJky2MbD0BrJeKYfKxVu4weBTAGB5AGDnNHLcXPbSx
vLfQR5MaghRwRxk113w+vkn8Z2KqgG3JOeT0rzYOSAvBArt/haA3xAsxjqr5H/ATWGIgvZO
/Y78BO+Ih6nX/Hf5Y9NU93dh+OK8VgIx6c17X8ecNFopzyVbP1yK8YhUHBxWOG/gRselmGu
KbLdiR56/Ng5Feo+OQf+FL6SeuLs/8AoFeWwfLcgHoSK9R8aJ/xZPSiCzL9r5J7/J0pNfv4
nowf/CXXXoeQWMXmyspkKe+fetpdIuZYmKSKy56nBrnoRvk24OT3q2ks0aEI7pnrzXe79D4
tSS3NNNHvZSw8oMQeMHg/jW94Js7m38dad51o6bZCeRxwO1csl1doP3dy4HTg123w71K6m8
b6dbzTmVWJXD84GD0rnxHOqUjvwTg60PU7r43sD4ZtAOjzqR+RzXz6g+cV7/8AG1P+KN058
8+dj8cV4DGMyCufBO9BXPWzj/en8jTgZVmUYr1zxdGp/Z6sEDf8v6sT6/IeK8ji+WZOOter
+M3B+Aelwxg7VvlZv++CKU9K0PmdtNXy+rFHilqAZSRwMZ/StK1mltbgTxMVkQfKR2qhZrm
TBPXnitm00nUNQlSGztLieSQ4URRk5/Su+U4q6kz5CCqbxKCWZubhnLFpXOcY6kmvs34GfD
OLwd4TOs6jBt1XUFV29Y06gVyfwc+BNwl9b+JvGMYRYyGgsM5YsOhb/Cuu+O/xWtfB+hP4d
0aZW1m7jMe1OPsyHqT6HHSs7e19EehRg6b5pbngPx58cR+KvHktnZvu0/TN0UZU8O/8Tfzr
x9BvlUMe/WppdzRu7HLE8tnOTTbQAS5YZwe1b2RxYipzzPXvg4o/4Se7UKSBbZH51Z+PYK3
ujtj78bH9RVf4MSg+MZlOTm2IOPrU3x3YGXREJJZUkB/MV5Tt9cdux9NT/wCRW/U8aiPPNd
JoGwXKNv2ncCM/WubiBOcVu6P8t3HuwfmxXVXV4GOUtLERv5HpvxQ1GbTYPB06H5UjlJAHU
bsH9KqanZReIvD2Ixkyx74m9D6VU+MEwfS/Ch3EgW8hx/wKq/w8v2uNNezkk5gf5c+hrzq1
LlowrR3PoKWLVTHV8FV2lseXujxStGwwyEhge2O1TRuCcHp610fjrSDp+ufaY12w3XzfRq5
ZevHevTpT54KSPj8RSlQryovob+m3Rtp45VONhzmu4+IluNa8IaT4oiCtJF/otwR1HGVJ/X
8q83hDoN3GCOma9S8JLDrfg7WvD8z4aW3aSPjPzL8w/PpWDl7Oopnu0F9bwc6D3SuvkeV2T
vueNGAJHcZrUhKI375xjGMDr+VYERaO6APGGwf61pomGyTzuyD3xXoXsfGxvezPpb4bvFJ4
E0xolKL+8Q578mvnPxuMeO9YHpcNX0N8OOPh7ZHkbJWPPuetfPXjcg+PNbI6faWFeVhJN1Z
3Pq8x/wBzpGEnUEV6v8IJPI8WW7IOHG1ia8ohAyOeK9S+Fpb/AISu1IwV3DIrTFfwy8hj/t
HyLNtqrS+NdX0id9+y4lMXPUbzxXP+PtG3RR6vCh3BvLl2jr6GsbxDdT6X8S9VnUlZY7+Ru
PTceK9Plgi1XRHQj5Z4+hPTIrjrL6tVjUWzPSwlRZhhquHlvFux4SMhwc1pwSAqp37c8GqV
7bvY301rLnfExU/gamsmUtsOM9ea9ZtSjc+TpOVOpyyPUPAOox2WvpA7mWGb93MvYqeCPyr
hvGWjN4b8a3+nr8qRyb4SO8Z5U1Z0i5e3vlmD4O7nnGeK674r2K3mg6B4lhxkqbSZuvIGVz
+BrloPlqtdz6HMYfWcvjXjvB2+TMzTdfum063uIbTzWRChZjjcfSkm17WWEa2cCw+WhD7up
z6Vn+C7wNa3Nm+GZWV1BGeO9dk9tGTK0sanbIvOMda92nDmVkfJ79TiH1nXIiiDUrgAcfKe
PpXTeB7y8uvHGmC7y+Hb5j7qatalpMECXI2M0ZcFWRRU3hC3kTxraMYJUiPIDDkYBrnxVN+
xldnRhI/7RH1Oy+LKEfDi8xgbJQuB25r5lxya+nvi6VHgHUgM/NIjjPua+Yf615OAVqR6Wc
a116D4shq6EyKPDU2VO7fwfwrCiXjI61vSFf8AhGpAfvb859tv+NdT+NHNRX7io/IzdCthd
aiYNu4uDgA4zXTnw5euFFtbFt3yEFhwaw/Cll9t1NoxcCDYu4NXoUfhlcBU1aUFTvJQkV30
qbm2eVTjeNzATwlqQQs/lpltuGbmo18O3S8G4QsWK4B6YrqX8NgMN2pXR2nJy361Inh60ic
Brmd/LO45bt61ssOzVRV9Tjv7KuIihW4IYnkDtU66dcGWFmkc+ZkZz1AruYdNgtwW8zIiOf
uhs5q20MMUKMsKHyTnketX7CQ2kjhLbTbvfE0bYdycE5/WtXT08RJ5JguiYiWwpQdq6povL
UhYVj8ohiw96exdEfYAvlEcn3rVUmuo1Yxbe611DDmFXkbcOmKsRHVnkhjmhiVQDk55JNaT
jyvPKTYaNhhT70x1ObgKvzK64yc1qrpah1II7coITcwKDGhTaOmadBa26mINEAyKU68c1NN
vIkDKdwkXAz2olx+924JMwxngU7mlzW0jWW0ywGl3lpDfaeV8s29wC6g56rzkH6VpWT+GVc
XFjLf6FOjeUWicvGCffgiuVfcJ5A+0IZQ2F5H0zT3Mjee5lbmQPtzjIHaldMh3O3ax1C6UZ
fRPECrJtO+NVlwfXOD+RqpJ4I0nVrr7LJZzeGL8OcCckwSr3wTkjjoK5JpJSkjq7AGTzNoP
aul0TxTJYCW11O1Op6eV83yZnJ2kcgg9R9KhxV7pFc0loaNp4U0qFFOieGn1JYpNkl/qbhF
bsSoyBj86u/Z7nT7dY7vXdP0i3MuPL00KSw9PlHX8a5LXte1HXZJZLuZ4omUSRxqcCNR6AV
kLEkasiOSxj8xd5/WqVNNajSb1Nie78NW90Ht9Fm1a5+0EG51CUkD/AICD7dDWHrOozanqE
d3qFrJMI5eAT8qL2VQOlPfcfMBJBjjEpz/On5z50incvlBwM4qvZ9rDt5mE89qZgFsRGFcs
ckggVUN9bKq79NLAsWzu6CumfEks6mNf9QG+ppwiDRTnau7yVxgVE6Vx3ONZbaSNkTSPNcN
nOTwDRXfWbBZ5pFOwFUA+X2NFZezJ5WeDasPM8YX69AbtxkdvmNb93aWNrGv2a9S7uF4MZO
MHGetYeoRxDxpeRzfOv2twcdxk1uT3Hh/y5Db6O6t0EhkOTXkVNJJHLQtyalJfPaNTcRLnP
3R6VBPBZOpdrdkUkgP2qtc38owIYnRRwCR0qCK/njG12M0ec7TUpNlucb2LBg0pFYhpThc5
XgZqDzbVCCI5M44U4NSC7szGSYG3HjHWj/QHT7rA46k96tN7GTSZa0fRZtf1JbLTbV5Lggn
YWCj9a9t+GPwe8UWniW31y9s0tbe2LKymQOWyMcY+tcJ8J4IP+Exd4ZwWW3JAPrkV7lrXxi
sfh5KLa6spruS5QSxouFUjpyT7151arOc/Y20PbwuGjCisS90eU/tBn7Lqmk6axHmRq7Hjq
Ccf0rxuDhASa3/HnjS/8deLbjXr+NYS+BFCg4RB0FcwpI75rrhS9nFQRz1q/PV52XYZB9oV
8fKDivS9auJtR+CMaK25LS8y2P4RtwK8qV9pHNdf4b8UQ6bDPZalA1xpl0vlyRqeQezfhUT
i1NTR6OFrQqUZ4eUrKRzel6NqN9L/AKNbs30P9au6po+paM0a6jCIS5wqlgWI9SO1dafGmi
6Vo0n9k2hkumIWHeuAuP4j615/Nf3Grau97qdy8kznLO3OPYe1VRnWqNtqyPLxuHw9FKnSd
5dX0HIFZguQCSB1xmvZ/h18MfFkHivTdXfTkNlE29pA4OBj/wCvXkcMVkJEKXR5cfLt619d
2HiJfDGhSalMWNpBCkrhByQAB0/KubGVnBqmlub5XhlUvVb1iebfH6P7J4b061bjN23XrwP
/AK9fO0XEgJ6d69G+LvxGj+IHiSGext2t7C2TbEj/AHmPdq83UmuulT9nBJE43EOtW50aBc
BkIPHX6V7B4auNP8UfD+Xw3NcIl1G++NWx89eKKxB61PFdyQMGido2UYDKcEVlWo89n1R34
DHwoSlGavGW6Pa/B3hHTtFvT9tEfnK4/wBbgBhnrzXsumat4a0KB55bywslhfO4MoOD16V8
ZS6rfSuWe7lZvVnJxVaW5mlOZZWc+pNc0cJJy5pM2r5nR+ClTsj6m8cftHWVjp82l+DVF3c
kFftjD93Hnj5R3r5h1LUb/WNRn1LUbtru7mbMksjEsxqkWJ96mtwWkAJ4969Je6rI8OpUlU
d2R3RVQkakYAyQKvaPYXF9dQ21snmTTsFVfWs+8dZbwiIDbwtdl4HCweLtIXGWMy4P92irL
lg2jipQVWqovqz174SfD3xRpOrXmoalpUltB5YVHbGCc1yv7QA8jxDplmchkjdyM9ASK99f
xrp/hKyn1LWJ2XT2RGLKN2GPAGPevk74neMo/HPjq61qBDDabRHAvqo715+Gp+1n7c+lxcl
hcO8P0OQgwBnpWnYSbZ0Y/wB6skPVmGXBA6V2zjdWZ5mFrKnJS7HovxIdbrwP4VuVIJVXjY
+hzmud8CRX6ailzDbyPbBsTMFJAXHXP1q3YajY6voo0XVpxDHC/nRMex7ivS/B+n6V4i8La
vo2mSzWsZHlvOh2ktjPHtXDUqqnSVJrQ9qVD2uKeKhLzS8zE8c6bBq/hCe/tJFlW3AmV19O
hFeJLjNfQmr6p4c8HfC+TwtezLca79naNY4hkHJ4ZvSvnwAYyT0/WtMHBxpuL26HHm841a0
ai3t+JaRl2D5uRXYeCNX/ALM123lkcCPdtYH0NcQpAIweetW47l1bJY5repDmjYywOJ9hUU
3t1NPxbpC6T4svbWEOYWcyxMepVulXNK8P6zqkAlsNMuLkqMfu1zzWjb6hp3iEW0mqSpBe2
6iMlhjzVHrXrnwx1XT7tbuHTIyqQHyy3Zjiuatip043S23OmjllGrOU1LR7HXeEdBvdO8DW
lve2zW8xtwxSQYIOea+VPF0qy+NdXkAwGuXwPavrnxH8VNA8NeHZYNUlD6h5BENsv3pG5AH
0zXxfdzNdX01zIDumdnPtk5rTCRUr1O5nmU2qcaPYmt9jIQQM16J8MrpLfxZZhioV5ADn6i
vNIyAetbGlajJYXMd1H1iYNjueadem5waKyvExo1U5Fvx+CPiVrgbGTeO3HfJ7V6P4ZvEk0
4wXMUtuF2KhmXbv4H3fXmue1Z9B1XVm8UyXCJE6hpYcZZZAOmPf1qnpXim78R/ETR5Lvall
bzKscA+6ig9/f3rLEKNeG2xeGn/Z+J527uT28mVviZphsfEcd0IwqXUQY8d64qGTa6n869Z
+Mmt+GtUGl22gXQungDecwHA+hryNceuR610UIv2aTPPx8o/WJSj3NlJFEiuOTXo73K6/8M
9V0lVDTQRrcoPQr1x+FeUxybec5rf0bXpdKm85DuVwVZSMgg8c1nOnaSkuh6uCxcXTnRn8M
lYz/DN09rrcTbW2P8re9esvJE0UaTMF+0ZKk8biPSuJ0waFZQyarNOrRqSRH3B9KpWWt3mv
eLrNpiVhXKwwjoo9a7KGIk6lorQ8Wrh4YeknN3kz0Rbea8ZIY2kcMhZVUc8V0fg3RL6fxHa
SPaXJQxuzO6HA4pnhZSviSyUqYyqsrZ969c03XYdEtkkvplhtVYo8khwF5pY/EuMvYrqd+X
4ZTj7aL1R5d8aFa1+H7CQbTMUTkdSK+YMYPtXvXx4+IGh+JI7LRdBuFukt38yedPu57Aete
EEc5rChT9nCzOXMK3ta1ydOE9BWr97Q5QOcHn6Vih+NpPFaFpcoI3t5T+7k4J9K1a965nTn
eLiupa8JS+VqUpUFiYzgDrXo66lKIyjxzI8kQChhjdjvWDo8eheHdOfWLmaO5P3UVD8zHsv
tVTw9rl3r3jN57tgyMpVI/wCFB6D/ABrXD4mfPy20HUw8cPBQk7yep3Rm3lwY2RniCDjjNW
QAUmjc43xAcHmooxIoiYNn96UC4zwKyL7xJZ2O23iTzrrewZW4Cj617Cm0rs4pyS2N2XzXE
kUQ+V0UZA6YqyVZnuMlWVlUbsdK8/TxReSNGAg3AnO08VPD4pdWhVrduSd+H/pUrEIltWO2
kiMkswLtmRQAo9qc+WaRHx++A2/hXO2Xi7TTdQRyiVCobLOMZzWhDr2kSPbhpsMgZTntmtV
ViwTNLPmybgOZBnOO4pXZJWXdIw3KXOPamW17ZSfZlhuo3aNWyp461PGUXYSCu0Fd2MjnoK
0jKLGmxqgOqMGLboy59SBRlmbCDO+HzCPQinJmHyBwAmY+fQ05iQElGMofJJHvSsmrl36kI
DCOMsQm+EuVbse1IVZ/KldQ+6A/cOPmp7hSibo9+1vKO41GFVCrRZDLIUIHQfhRyJ7Fp31Y
0Al4w527oSuPQ0qnABI3lo9gFDM20tjhZtnvTkLMVBcoEuMEdeMVPKVe5GgYsgZWAMfl/Me
hpHDOQHIOV8oN9KneNlCtuyFuDjPPFMIUtExIUrOT+FPlK5hM7kYgFVdfJy3UgUi4YjDKQy
+VxwDinKj4jWSQkRzFvXg04/Z444wzHMcxfGPWp5WF0RgsZImWLaOYznqafD+9SH926jLIS
ODSKzK4lfOInL8+9GXjAy5yjluT2NVZoRXluHWwjfEmSxU4HpmirflxurQsPuEH880UWJuz
xSeP7R40miDbTJeEZP8AvV0l74e1G1ZRBumZ+eBx1rmzKV8ayOrY/wBNJ4/3q9ig1mfdGkn
3VDZIUenFfM4iUlJNGeFinE8rl0zWC/7yCU84CMhwTVU6ZfB3MllIhXggoeDXua6xJLFAFd
WIw43KOMVj3+j6hqU8s/8AwkX2fzZDiNgDt/IVzxxLvZo6HQTPJYtNvi4WOwLOR0IPFNGm3
oZFa12s7kYIOAa9Sh8L3sbyF9b+0Nt+UKMZNSapoOoC1/eW7MECsNo5/OuhV4FLB8yujlvA
13H4X1W61fV1iht47d1+VvmLdgK47xP4q1HxNrDX945AT5Yo8cRp2Ars5vC5kmaVoHkYHPl
MhI6cGqKeE7+Qq32AImSGUxniphKHNzXKqUqzgqcb2PPvNfnJ680ea3rmu9m8F3zyEQwB3X
grsK/zrP8A+EevbW68m60mRmAwwUHGfyrf2kO5xvCVr2szkfMYEEHFHmsc47+navQ4/DMjQ
BptPIwMbQhyDSt4caPAGnSIwHJeDj8PWn7WHcv6nW8zzp53ZArPkDoMVPZRma5EYbJxxmu+
bw/GYS4tPmHG3yTVZdJS2Jd7ZUdTjlSvWpdVdGS8FUvqmc5DbSLdR8dDyB9a9F+InxEE+nQ
+HdEnJVYFS7nXo3H3RXMyWM0hIiMQUnZuPDc9qyZdDlWQqRn5sfLyM1Mo05yTkXGVajFxh1
Oe8wnqBigSd8Cugj0CZkyIu+MqpPPpUb6LdxnD2LgZxkqa09pBaXOV0aq1szDMgPSkL+v86
2P7NcH5rVgN2D8pqaHSDMQEgy5P3W+Xj60e0h3D2VX+VmBvHbFHmgelb50Gc3AiWxk8z+4R
zQfD14h/e6ZMrA/N8h4p+0g+o/YVuzMDzvYU4TuBxj8K1n00QyFJbOTcO20037AmDm1c464
HSmpR7kunUjuZtsoe5QHPJyc12vhCVYPGOnzTSxwxpJlnc8AYPNc8sEaHDW5TH8WOKe1vC+
QS2MY+bpQ0prlTKp3pSUup1PxF+IUvia4j03TmaPTbc43f89iO9eebmHoK1TZWxJ55BprWt
thgV6cAilSpKnHlQVq1WrL2k2ZYlx1AqTz+2AK0RZ2gOBlvwpzWUCkAoOuOvarsYJyWxn/a
SOiRk/TrXrnw48TWPhnwZqOrahIDi42JEOsp2jgCvNxYWvdDknA5p506MKE+baDlVB7+v1r
KrSVRWZ14fEVaM+dbkXiPxFeeItbl1O9VQzgKqgYwg+6PyrH3/wCwK3k0QXEjrDbyyEHooy
fxxWra/D/X7oZTQb0KecspUAfU03OEFZicK9WXPZ3ON80DjYKTziP4a7mb4ca9BvMmjT4QZ
4YHIrJufC15aswn064hwM/OMcUlVpvZg8PXi9Ys59Zzj7oOOnHSvXfhb4gsfDvhfVtW1GTZ
HFOPlHVzjkAd682OmwKSNrjA9ak+wRm38lRMEzuAL8A+uKVSjCquV7Do16tCfN1JfFniq68
Ua9JqEsSwrjy4owORHnPJ9awPM/2RWsdMgywwflGTzR/ZtvsLc4HU5raNNRiorY56lSdSTl
J6mWs6qeY8/Q0n2jHRAK1m021QMMPnAI5pP7Ng2u208dOafKSpS7mYbt9rAKBkYPHUVLpuo
TabqUOoQhXliO5Sw7+/rV5tKiIJAbGeOak/sJdrN8zDGRzT9ndWRbnPdsxmlZySYwATnFJv
HdRmtdtIiXJLMOcBfWpYvD1zcvsgsrl26gKpPH5VLSjowUZyd43Zhedg8Cni6cDhBzXUL4D
11gW/sa+A6g+WelVZ/Cd9anF3YXkOeQWjOMVnzQ7mypYhK/KzAe5ZlKiMDPpU+lyyJqMbpL
5TqeGB5FWv7KiVykm9GHb1qRNOihcEMQcbuT2rRaxfKYS5r80r/M9X8C6tqMmvW6PLHNAG/
eSH7y8Z/KmfFT4h21xBeeGNLxcK75nmByFIOcD/ABrzqBp7Zt9tdSRMyEbkbGAeCKz302Lc
S4cHrndmsZUeerzyO9Y2pToexjoZRf1pd4HJBNbkOjWLbvMklXC7sgilOiWTSlIbptuzILY
HNbcttzh99+82YYkh6mIn8aeLi3Uf8e5Yf9dK249F0w24L3MolxjAwRmnromjl3BupVxHu7
dfSm+XuT7xzUk5kTC/Lk54PSup8BmOPW3kkdYljiyCenXpVUaVpJZgbiWLgbSeeafHp9naP
iG+kdmTDEDANNNRd0hpu92d1qXiu2tFaCw/fTglg+MhSa4lzJJPJPPIzOzZbI4JNNEQWNnW
QAtxsx+tSRlOQpVMjGW6VrOvzK1xvmYfukY7TjA4PpTlA+Yq3I6E+9NYRNuUSh29AOtMCkN
hej469qy54rqOzsTNFFtI3ZwR0p5RVaRsHJxzmmqvzsCFB68c5p4ZGbLZO7qBTUk9mJXJF8
6InbPtYMCMZOa2LbxHqNq5jJQxM654rKRY5doQ7VYEhuaeluS5Dx9F3D5jya3i2tUy0j0mC
9iuIpHjlB3Sq6lu478VYEvmGRVJbMwkA6AivM4724iA/fHcqYHv/wDqp41vUpI0Rp5QAuAO
ma6Y1o21K63PSnbJcj7ocOvtS+bhpUYKNrecCOtee22r6lAGVL5lDRkbQR1/GrK6zrE8ZDL
MQE2bwnOKr6xDuWlJ62O1ZnMh4XMgM+W46U/eFZiqbt8Xm5HrXEf8JFrcUqMPNUeV5QV1HI
qePxTft8gSLlPLzuAzSeIV7RZdpLdWOyf54XZc7xGHx05ps2x1cOgU+Usgz61z9t4qtzIIr
1VBKeUWQ9B61cXX7ItGVkSVG/dknrimqndjutkakoiczqr7GWFWyOhNNcpIlwVwwESndVGH
VYbh12wrsb90fnGTirCTxtJEqxbTKxTgcHHatFUT2K5ehO+PJuXQmQeUuPrUrIkkUxU53xq
QPeoomV1hYBtxcoVxinQ4Zbdwud7shGccDvVqXcWxbjlj86WWRdoYKBx6A0Vn3UpNjDh+Qx
GemetFO4WPFk2nxcRjlrs/zr04MP3meTuA4rzKDnxkwA63Rz7fNXpqBhFlSMsytXzlS7lYz
wmsCVEUy53FSIz07Gp0kYEO6sCpDHnrnioVlO5o3H32Kg+9SsWZHERwUjHJ6ZFZtJbI7kWI
WP7mNn4aUg89BXo9m6fZ41kdVBh4LdsV5xbBVkiOAxBV8+pNRfEbxJb2miHw9bEy31xwVQ/
6pfU1w4ijzyXQ9PC1YUouT37HqwubEBnNxDzGGzuHarAvtO/fIt1CNyh1+cYr42u473T51i
uN8ZIBHJGRUSXUwIKzPn/eNNYRPVMP7V5XZx1PtB9R0tTKRdQZYB/vAUSajpjGc/bLc52yD
LivjH7ROefNf/vo08XM5IPmNx79fan9S8zRZsmvhPsuS/0tjMRc22cq4y46U6S+0wtKRcwH
JV1w4/EV8Yfa5xz5z8H1pv2yfP8Ar3/76PFH1HzEs5js4H2Zc3NgftIWaHbkOCGAArB1iOx
mjuN0UUgYK/rXyoLy4H/Lw/P+0a3NK8V6tZSoGu5p4uBsZycisamCmleLOzDZtRlJRnCyZ6
N4g0uzYvJbN9mAIfao4JrjnuJUCvIJDhs/KgOfyq34o1KWXTrTVLOVpLC5Uj5usbjqje/vV
PwVd2N7ey2N+zRoyFkdRzmtqEKkabczhzKthpV/Z0lZnsfwyCXPha5d4lOZi33Bla7i4Gn5
nVjCTgONxGfyrjNN1TR/Cvgx9QuLgC2KMAwHLt2AHrXgutXGqald3/iJIZbWGeUuUDfdBPS
uJYd1JuTdj0PrEMPTUIxu+p9TvHpJ8w4tvmUH+Go3g0jdJtjtsFQw+71r4/8A7RvDz9qk/w
C+jThqd7tx9pk/76NbvL5fzHKs4pL7J9fuul/vSBbgsgbIK5yKe40+Rpv+PfDxh/4eor49G
oX2cfaZAB/tGnHUr8DK3cp/4FSWAn/MP+2Kf8h9dy2ujyNI3k2jM6BgSF7VFJaaG3mGO2tD
vjDYVE6ivkYapfKQftcvH+1SJq9/FJvS6lU+oar+o1Okhf2xSe9M+qtR0zSZYpUNhbsrRhw
PKXH8q858ReE9DuA7W0X2ORlDKUJAz9K8sg8Ua7EysNVucDoPMOMV1Fr4sudS0poJptl4v3
M/8tB6fWsnQr0paM7aOMwWJi41IpHMXtq9rfyQyFSB91h0IquqhmOWHNNmv2kucyA5zgg9q
nWOM4y4Viua9yDfKuY+DrxpupL2W1yNUCsy4O096eFB4MZxjOSacu7puLgDtWxoGgat4l1m
30vS7dri4lIUDHAH94+wq5SUVdmUU5OyK1jpt1qV7DY6daTXlxJ9yONcl/8ACvfPBn7O8ks
EOoeLZmgDLvFpGcN9GbnH0r2X4cfC3Q/h3ownlCXOqyJme7kXGPUD0Arzf4mftC6Vocsule
FUj1O/TKvcE5gjPp/tH6cVjJOau9EenQpRh70jt4/DXhnw3ZLDZWdtZp5eCzKAT+J5NctqX
jDwpFIY5ddsY5DGVZTMuQR2wa+VfEPjfxL4oumm1bVJ5hklYw5VF+i5rni27IZmPsTXJPDR
nuz0oZgqX8OJ9UzeLvDE3C61a5aPacyDGapPf6ffor29xDcBoihCMG5r5g38cEg+oq1bajd
2jq9vcOjexrllly+yz0qOeJO1SKPatW0HS75FMtuEYpjcgwciuD1Xw/fWAaW3Yz25HHqtWN
B8ckGO21dmVACFmX5sfUVuanfKLZJY/wB7BKMq68gj2/r6VlTliMPLuj0a2HwGYUXOGkjz0
zSNjcnJ+U4FIrFt3G0HsatXTIblZE4AP61CAGz6ivoKcudH57Xpeynyoj8yQyDPzAcAihXc
Y4JJ7ZqXyFBUvgDdzQLcnkpgAnocVo00rsx1voIk2Y1HTOSM12/gvwF4o8ayqml2xitP47m
UYRfoe5+ldd8IPg1c+MZ01zWS9to0LcIyf6/2+lfTOtat4V+H3hoS3D2+m2EAxHGuBnjoo7
1zTqzekTuoUbu8jzDQfgr4b0RIZtTzqd2VJYzcKD7L0roJYtK02KOOKG3tVClCBtQV4V42/
aF1rVZntvC0P9n2gY4mkUGQ+49K8b1HxBrWqTedqGpXFy+Scu5bmuKVGct2ezDE0qGyPqy8
8R6CHVJdVtVYAow81cisptR025SNoruCVSCmQwr5YNxOclpXOTnk1JFf3UWNlw64ORhjxWD
wMnsztp51CL1ifQOoaZpl7GguLaJtwZCcDPtXCaj4QhA8yxlKkkjY/PPpXOaX411KzYJKRc
R5Gd/UfSu2stdtNWhZ7ZyJVG5oXPK+/vXO44mg7rVHrw/s7MIcskkzg7i0mtphE6FT0OaYY
HQEkFsjFber3YmZt4B+brWRGzudyNkFs89BXuUKvtI3lufDY/CRw9Zxg7otaTEZ9WtIZIwy
NMiEHuCRmvoSDwh4fCQ+ZpVv1KkMn9a8C0SNjr1k7kjbcIx44xnNe++KPEVl4e0K5mublYp
SM26g5ZmxxiuHHSk6ihE9jJ1TVNyqJaDR4O8M7oWOlW33yjYHSov+EK8KERK+kW+A5jf+hr
wyT4k+NIW+fVGUM28BoxnP5VEfid4ycn/ibdW3f6tev5VisPVlqmdzx+EWkoWfoe7L4I8LY
i3aRbkK5Q9fwp0Xgbwv+7VtJgO1ypPNeEH4l+Ms5/tYn5t2DGvX8qenxM8ZHgaoTk7ifKX/
AAoeGq/zA8fhGtI/ger+JNO8F+F9EGpXml25ZXKJEM7pG7Af41m+AND0DxH4bg1O90qEyvN
ImDkbRngda8d8Q6rr2veXqOqTSXESnyw+3CK3fp07VqaR4y1vSPDltY6JdtEI2Z5FCg8+vN
azw8/Z8sZas8yGMozxDlKPupbHvcXgbwopiI0mAjLRscmmL4D8LkRB9IhG5ihwW4rw7/han
i8qF/tEHkN/ql6ilHxQ8ZEcamB827/VL1/Kub6rXX2j0fr+D/lPb08B+FNseNJiXcxQ/M3W
qmo+E/BOk2R1K806KGG3LB5CzYx6deprx0fE7xkTj+0c5bdny14P5VkeIvGWv6/Zpa6hfmW
EPuMYAUE+vFa08LV5ruRzYjHYX2bVOKuXrjXlvdSnk0uBLOzB2Rwhc8epz3q1Bqc0kqebKg
yuzmP7tYOhLG1pKzY3bx/9etuMMoZ41ABkByM5xXtwTirnzHM5u5r2ukXEmDHexTDds4XnJ
7V6j4Z+CGtakIr3WLpba0JBxtyWHoB2rqPg78KUgjj8U+JIf9IfElvbMThPR2Hc16X488f+
HvA2jm81a5VHYZigTHmSH2FZyqzn8J30qW3MjlofAHhTRoo/J0uCUo+1nlUMx+vFZ95DYWI
2RxxR+XL2QDivAPGHx18V+IbmWPTHGk2ROAkQBc+5b/CvNrnXNYvJC91qlzMx5JklZs/nXn
ToTnuz14YylR0ULn1PdJZPlmjil2S4yVByDXL6joOizMwfT4A0cvVVxgfhXz3FquoW/Md/O
h/2ZCM1rWXjHxBb5C3zzbscSHOcVzvCVoaxkd9LNsLPSpA9TuPCmiJKZ0tgdsnI3dQay7nQ
tKt5g0mnOVR8loyeB2GKyLb4iGViupWxRu/ljj60viHxvBa2arpuZJ7hAQ54C+9XRr4qElG
Sui8VTyypSdSLs/ItPZ6LaSqn2a5hkEhaMbSd2fWmJeTWcnl+UfLjYsC7EYJrm9K1C+ubF5
ZJJJZJAfnYnrWt9qvGL/M05CgYJr6OFTRNo+Q57bbHQ2uoFAizQZ8v94pD1rRSWjEoyOkqY
fY2cAmuViuLx4J3lt7fAChFdgr/AIetXh4gmYyq9vJ+8UA5XGMV1RqJ7i5rnXx2C3IkhYAr
GwI56Zorn7LxEAZZfsZUPtwUfOcZop+0RVmeS2WF8VruO7Fwc/nXqSFFVQsZwsZyT9eK8us
FVvFw29DckZPXrXqxUL5rFsAHZ9c14NVe+ZYT4CMLvKAcAsDgeuKmjUj59pKyMyLzTcII1V
myyx7hmpUCN5exTuU7x7Zqb2R3rYmjwYZQjnPlgAAfdINZ+m+EYpPEMl5cXMlzcMA5aXBwD
WhDuHlBif3jsG4HStnRSov1YctKm0HHoayqpyi3c6sKl7WJ5r8WtMisbuxCKBkMOPwrzhMc
k969g+NxVhpThcbgx/lXjyDdyD3p4b+CjnzHXFSLCAnoOo9O9dkdAsNN+H6+Ir1mkmuLj7P
bx443AZbP5iuStgplAPBHNd74kL/8KW0n5xs/tKU8nkfItU2/aRRrSppYapNrVI82eRpmJK
BP9kdquz6JfQ6SupNEwgJwSRXQfDDRv7e8dWWmi1Fx53JRuhAr3f40aDpvhj4eXcSwxx+a6
JEvfPfFFSo1NRijnwmGp1acp1JWfQ+WosCUBuRWgI48ZwcE4wPTvWYoOTzyP1q9C5OPbk1p
LYww715TqrdDL8OtWjmYN5UqOjHoCQeP5Vk+CcN4xsFcko8m3jryKuarcpp/guCwSbE15KZ
ZIx2UfdzUXw7+Xx1p8zoHWJjIQeh4qXG1F3NMXNPFRceyR6/qfg/SdYngaW+vYbeCXYkAVS
gPrir+seFbK18F30MMQKpG6j1AAJFdSdbjgBWHTLc7j5mSmce9WfEWybwvq0mwLvtmkAHuh
rxq8ZqUdT6jLmnGd10PjdSScYFWAmEDd6rZG4AcVajJfC+nvXut2Vz5KPvTZ1Pg/wAIzeKt
bForiKFFMksh6KoGSfyFc7qk+mm6aPTYZFjDkBpCOVzxnjrXsXwvjjtdN1qeeP8Adtp82Sf
XYa8OA8++Pbe/Q98mscPPmUpvZHoZpR+rqlSS1au/mXbXSby9tZbiCI7Ihlj7e1UBzgE19J
+EfB0Q8HRu0A/fwt0HevnTUo1h1S5iQABJWA/OooV3Vk00Z4zArD0adVPVjoBuUg8fSrtiu
zUIsY+Vh/Os2JmTjg1r6KjSatbnIAVw5J9BW0tDPDpOauUNYCrrE6xcfMSQO1XbSNmgW4+8
egqhrVyLrXbmaNcK7kqPQVsWUsaW0aiInjP410J6JHkz+OXqOSF5GKqPm3AY7k19kfBT4eQ
eDPDv9s6ko/tW7QOSw/1CH+EV4F8I/D8PibxrbtNaBYLH/SJGPIbHQV7l8avH7+D/AAE9vY
SeXqOoDyLcr/AP4j+ArnnUU6qiuh6eHw/LD2jPNfjz8aLrUtQufB/hi7aKxjPl3l1G2DK46
oD6CvnHlnz1Pqe9NLmSRmYEsTkknNWraAytxwM4JNXOpbUIQdWXJElsdNub+8jggQu7Zwqj
tUeoW8NjIYXm3SrwQB0rvrkJ4R8CzXclts1HUyI7Rj1jUfeP415vawfapCW3EZ5JPWppNy1
ZWYRjhn7Fb9SJI5HUlF3YqMk5Pt2rsvD+lW0t60ecd8Gqni/Qv7Nuku4VxbzenY1DrqNT2b
QQwFR4b6zH4Tno26nv610/hzXPsRksb5Wn0644mj/un+8vofeuTRsVbiPKnb0/WqqRuhYav
KnJdup0HiHTpNIvAu7fbSqJIJuzoen+H1qrazLLGRjLA85rsba3bxb8OJrCNfM1DRkNxD6m
LPzL/X8DXnumzBb9EdtqOcZNXSd43XQWYUeSr5S1RusgiZ9yk71GMetd38MfBf8Awm3jFLO
aJmsrcrNcuegQdvxrjHsriJYmWRXEhJQlh68A19cfCXw8nhjwTbNKqi+vgZZXUc8jgH2Ap4
itaKS6mOEw7lJvodl4j8TaD8OvBkl7Ptt7S0j2wwpwWbGAoHcmvhXx1491z4g+I5dS1SdhC
pPkW68JCvoB6+prqvjp4/n8WeMn0e1nLaZpjGJI88PJ3Y+uOleUwH5sgnGDRFuMLHRKSUuS
I+KJnOMcZ781tr4Yuxpp1K5xb2fQSNxu+nrW98P/AA0de123t3yELAnK8AZFQ/EvxFBqviL
+x9MG3StMzbwqvCuwOGb3ziueEnUnyrod1ahDC4ZVavxT2X6nDzeUZSkBLAdz3qGRJIiAww
TyDWtBpsfyMZsEn8PpXYT+FobvQSEAM4XKH37CrrVVSavszhwWCqYtSlHdHnUZ9RV21uZoG
EiSFWU8EHpVB0aKVkcbShKsPcVPAdzbD1PNW0mrmNKUqU7Pc6+aE6xpbalbKDcQD9/EP4x/
fFYllerb3BD8owwc1f8ADWpnTdUWbP7snDp2Kng5/CmeNNGGi69mFD9ju0E9ufVT2qKNlLl
6nbj4OVOOIj6M1bSc2d3DcxfM0YDgHncR0rZ0yC/8c+LHudZfe6xlo4hwqAdgK5HTzJc2kX
AZt2MH+VeifDBSvjAb0CBkZSCelXioKVNzW5z5bL9/CD2M/wCJ3h2Kx0KyvUiCnOwkV5Mue
lfRXxgiUeANvGUuQo+lfOeSK48E26ep35zZYnRdC8ISIw3Wt+0sYR4W1DUZMiSMqqDtzXPR
yMwCHpmu5mgC/C25mBGTcJkfhj+tdD+NImhSUqFSfZFfwTpPiTxnZXHhHQIYh5rfaJ5JjwA
MY7HFez+G/gvD4W8K3934te1+0IrM0sblkVQOMkgYPtUv7Nfg2+0ywuPFl1IottQj8qGLHz
EA8n6fzrF+PnxRS/mfwZocwMMLkXsyH5W/2PcVLh7S/Yyw37lc897Hz3fPA+pXD2ykRGRto
HYZ4p0URYFmbYo5yaZHHx5jk7fcYzThuuW8pBxwAPeuhRWiR5tSpq9Nxkkgc7YgcCpIdJvZ
wrLHtVuQWrfstMhshl0LzDgkjIrUEZH3lYKDtHbmuhQdtDlcW9yhpFi+nwt5mJNwzwK9F+H
Hh86/4zsIJkWS1hBmlUjsOmfxrjI0ORhQF3BTnnGa9t+D9lHY2N3qPHmvMIcgen/66wxU3S
otno4Gj7SoontWu+J7Dwv4Zn1O7cJBbQk7emSBwB9a+DvGnjLVPG3ia41jUpmbeSI0J4ROw
HpXt/7QPiWVPD1lokcmDcSlnz6Ke/tzXzUuGOc855rChdwuduNXs5+zRKqhiAeucV0Gk+Et
V1e3e5ggxBH9+V/lVPqap6PaLd6jBb9Q7hcfjXoPxZ1A6JFpXguwPlWkdslxcCPIMjuM8+u
KlzlKapouFClTw7r1fRep5fqEVnaSmAT+a6nBKcj8D3qqqbgCjH6HrW/b+G4byyjuFuijMu
7bt+Uf/XqP+wri1ky22ROzqa6WrR5jyUqk5qLVrmGHK5BB69KsXMok02IHqpI59M10F54dn
k083MKDzEGSPWuVkLLGyN9MelY06kKj91nTiqFXDwtJaM6jw0GewEaMRhyAB0Fa0s92gi8v
EkTHG4Vi+EnISYBdxXBHNdZGxWPbsXEXPT1r06cVKNzz4bIowGaQIGiXdk/NIM1ds5WJQTo
NpJG5etWdvyyqTtMfp70qrLBvjDbxGATuPrWypabmq0IZp4ntIkEMm9DgspAB/KitSzt7KU
Si4d8Kw27D7UU/Y+ZfOjzPTCW8WISc5nNeppISuGB2vIrHFeVaUT/wksZBz++P9a9RRWBVC
eBHurx6vxE4NXgWlId3JAX7yCpNvkmV3kxsiB/KoSuzy9pBBcFgfTFT8NDkRFt7MtZ6LVne
kTJIdyhcqFYN09a1tGyNSto2YAb3GD3rGBMombdyVXgdhWzo4kGsKCAQmDk/zrnrzfI7HVh
1+8RxnxqQtb6MwOSu8H9K8fTIXv8A5Fex/GkNGmmqGGA79/pXj6txj/PStMMv3SObH2+tSR
atAN/TP1rvdft5ZvhFpMcUTOZNRcKAMsTtAwBXAwSFTkjkc16BaeObbT/CFrbw20c+o205k
hEq5SNiMbsdyMUVL88WjuwrhPC1ISep7H8JvCWhfC/w4/jbxjcx219LFuAfloV/ugd2NeMf
Fr4mXfxF8Shog0Gk2rbbaJup/wBtveuS17xVrniS5+0axqMlyU4UFsKo9gKxd5z83Qc/Wt6
d4Rd9zyp1VpGGw+RLZY4BbNIWKDzN4+63oParMAERDy8BTnB710WlaToFxpxuL/WRHcuQqQ
qo492z2x6V0tt4C0e5hjnm1Oa4Utj5MIMe1YTxEKa987KOW4iq/wBzY8uu7qa8mLytvIAUH
2rtvhjZmTXbi7YHZHCy5IwMnFdhD4I8LW+0/Y2mIYqS7k10/hu38O6VcRwy2DC2L4byW2tn
sa5amYQl7kUdseHsTTvWqtdzS3gqCrb0MG0HoQa6DVyG8KXC84fT3H5KatRW/gV4IZEuroZ
crt681T8TbLXwffNbklIopFUkdRjvXJVqynKKszvwFlGb8mfHhTDYwetXbcfMAV61WMmTu9
6twS7SG4IzXuyXutHy9CyqaHsvh+4fUPA11p9r/o8kMEjOVGN42nrXj3h3R77XPElnpdjC0
lxPKFGB0GcEn2r2TwFLC/hPWWKebKls+EHUkjAH51reC5fCfwl0qfWfEsscviO45WzjIaSM
HoDjp2riw87QlT7s+jzun7adKb2UT1XxvLpfw3+FEZldTcwwfZ4VHWSQjBI/nXw/K7zyvLI
Dvc7ifc8123xB+IuseP8AWftuoP5VvF8tvbqTtRf8a5CCKSZ9kYz3IHeu7ljTjpufN1asq8
lB9NiNI2z3rTWYWlq8hGGYDH4VJcWFxp0Cz3UZjD/dVhyazR9o1C8jgiTc7tsWPHftRpa7Z
jOTp/u0tRLG1kvbwBiSTlmJrpBY+SQcfLtwQO1bc3gS/wBJtFWWQLc/KZCMYjz2NPTSHtzJ
FJI0km9QGXkc1Ua1N9SY4WatdHunwS0iPSvC/wDaeV33zld3cKOleLfG/wARza38QHslkJh
01BCozxuPLH619B+GYk0bwZbW4yv2dBIQfcZr4/8AEN+9/wCJtSumbd5tw7Z9cmuDD2lOU0
e1joeyoRh3KMKszfjXUeGbJrrVY4fL3BnGR+NczC5HI616b8N7fztZjduoI/nVYmdoOx15H
RU668ih8ZLho/Fdlo6EeVYWceAD0Zhls/jXKaXZStpwdQPmbJJ61pfFG4EvxT14DJEdyU59
AAKj07aNOUF8fIGH1rvor3EvI+axs3VxVSb7st6R5trqVtKvAWTDZHUV3XizRUvfC14AuZI
vnTFcJ5b72ljZiAgON/evYrKBb7w8u45MtsM98kCvMzD3KkJo+jyWp7SjUw8ux8x4Kkgg8V
bg3OpUkjim3yNb6jcW7dY5GX8jS20hMwHYjFegndI+eS5Kjiz0X4Yaj/Z/iy2WQ/upz5Mg/
wBlhg/1/OuQ8W6S/h/xtqemshUW87BR7dR+lXvD1ybfWrd17SCui+NcQHjKy1FODe2MUrE9
2xyaxoS5ako90etmEObB06y6OxZ8D6XHrniHSItqsnmK78dAOTX0n498Sr4Z+H2qX8ThZLe
Mxw4GBlhgV4J8DoBNqVxdty1vEcHPqa6P496w0Xhu005GJW6mDMPUAcfrWFSreuodisLB08
I6rPnKWWWWdpZCWkdixY9cnkn86v2cO5D8p6VnK53dia6DSw0gCDHzED9a6K0ny3OTAUva1
kj1/wAKxHw98Ntb8QbSksVoyxN33t8qn82H5V4RYobjUFzksW3EnmvoDxmw0r4FSwo2TcSx
RZ/X+YrwrQix1FiAvCnrWeBV4N9zv4jn/tMKa+yjdeKIBlKYBcHgdPeu98MZu9KZd28wsOT
1xXEBm2hd5JKngV2fgF1a+uLTfzLDuH1FbY/DqVC66HNkmI9libLZnnvj7Sv7O8USMiYjuF
8wfXvXMISGyM8d69X+LlmEtdNv1HPMZOK8l3ndjNZYeXNSRjmdP2OKlY1bd9syuBjPBr0Hx
RZ/2t8JrPU9uZtMlEe49djAgfqK85t5DhWPOK9a8PxPq3w18Q6bs3yfZWkj9Bt+b+QNTKXJ
VjLz1PUwsPb4OtDyueZ+Hrhsy25+63zDPavVPhyki+IHeRQdsRbd36ivHdGnMeqrwCGyMen
Ne1fDndJ4imX5dotiPqciurEJ+wmjxMs/3iBofGNj/wAIbMOAPtCMMfjXztg5719EfGMOng
eOTd9+RBj86+eS7Egk1w4JNUjvzjXEaliHqCc9a9X0zRZta+Fr2VspN1LexhQBnK968njcg
Z716j4Y8bw6B4LvGgulj1GFt0MZXJYkYyPpmrrXUk0bYBwdKrCTtdHonxH+JMHgTwdbeBPD
E+2/S3WKeaPpbjHIyP4jXzOJDNL5krMzMcsW5Jp11dz3ty09zKZpWbczt3PXPvSR715Arra
tHlR5MqrnPyN6605G0qC9tULQgbZTn7p7ZpukSRpL5TAIXIw2M9KueG72COc2d82bS5GyX2
H978Koa9ps+ha5NZEPhSHjbP3kPIb8RUU5a2NsVQ5YKtH4Xv5M6lo4nMpF2Ap2kLg5p4Vf3
iCUvyCMj9ay9OnivLdGErI+05wM4xWhEFMaMJDkqeT3r1Y1Lo8y3cnHlNIRl9pO7GBXtPgC
byvB7LgIxfzBjvz1rxVdkhjwWPyEELXpfgy/WPQooCW3Dcpz19RXm5pL9zdI97JYqVezOC+
OdwbnxdbJkmPyAfxNeTqPmzg16b8Wi02qWF6D8jw+X+IP/wBevMg53g5rnoTUqSsYZnGUMT
K5q6TdtZ6hFcKOY2Br2HWdJ074j2drq2nyodQiiRJ4SwDDaMZHrXiSksoZRyOtXbTV7zT5B
NbTyRSJ0ZDggVlUoy5uaL1PQwmKpwh7Gurx3PWINIt7aBbOW3ClEICuuDmmTaJBKGeJipKg
AN93I7Vyll8RdZhjEOpRJfwtyPOG1wPUMOa6DTvF+kXs8UQkNs3T9+w6nturz3HEUvheh9J
CeX4q3dGhFY7IyrKANvP1rynxfpY07WJPLA2SjeADXpus6leWun/8SqD7XdgkDyyCFz3ryD
UU1Q3Ukl9DMZGOWL1tgIz5ueR5fEOIg6apRg3bqjS8Ik/armINhmTC574xXbPsdpBjBIHTv
XCeFZCuvRqw5cEfSu9hVHEICYYlgTX0tBPW58TTT5dRPOLCUkAq2AOOeKRdsqkFN3mAAkkj
pUiMS0O5dpG7txTotyRw7uSC2QRxXSkzQkj8yEO0aAIxGPmoqvOpe1jESiRgfmUHG2itOVi
5UcHoKb/E1quQu6Yda9f+zLI7xxMJZACmE615J4Zi8/xbZR7gpeX7xPA96+lbDTLa3ALeTJ
JuB3p349a+YxmI9lKyRvgY3p3OIMLxhVaN1YRq2NlW7X7D50UZl/ebslWOMZFdvPp7XVs6K
4DBGVc+1YMlhfzRzQ/2bCrqiFZimC1cNPEKes9DvatsVbTTnKx/ZEjfezKSxHOO1b1rb6oj
mS5sAkfl5LhRxisa1sjZTIZ02lHP3Se4rX06QedawfaJzvDDbI5IorVPdfKdWFT9pG55h8b
gpk0vp8wLcfQV48nX8v5V7H8a1/daK554cV44vqf88V6OF/gq55+Y/wC9SLEWWfp2rZj0C9
bSRqUo8m0JKiUjqR2FZNoMzqK9L8ZmOP4NeHkgLKXvJlf3wq1fOvaqBpTpf7NOs+h5cVh8z
amHBOOabLBJCQ7DKk8HrXbfDLwZb+NddurG4eQJDB5o2Nt56Cuo1T4dzaUbnTLseYSpaJxg
59DWdXFU6c+TqZYLL6uLjdOx5CGUkHOT710WheJb/RpFEcgmt24aCU5U/T0Nc5NC9tcSQOM
NGxBFKmetaypxqRsxUMVVw07x3R7Sut297pLapYl/IQgSI5y0Lf7WO3oawZ/EbiTK9Qd2Dz
XO+E9bfR9UUSYa0usQ3KMMhoz3+o65qLxNYtoXiG50/cWjj+aJjzlW5FcEMEuZpH0eKzut7
KLe3U+i9IvNL1HQLW9WReYlk8tVwSQfm5rS8UbX8Gawqkspti454+7XCfBnWtRl8N3ttb3c
flW7bfKkUN1HUZFd14nlL+FtRZiMyWLjgdwK4JykqqhLoa4OoqtKbXY+OiOcdKuIn+jg8ce
tVM8/WrKE+WFzX0b1SPjqeraRvaJ4k1LQppJ7Jh+9TY6uMhh7isC+uprq8luLiTdLIxZiT1
JNd54Y8MW13omq6zeoZo7G3aURBsB8DoT2rnPEOmQLaW+r6dbNa20oAaIuW2n6ntXJTqU+f
Y9vF4TE/V4uWqtt5HPjP0+vNW7STyrhXA+Ycg1nhiMgnpVxeV3KO1dU1pc8ShUtJNbo9Wuj
B438JNcwQhdY0xclQP8AXxjqQPUVwdjeGxv47pI1yjbjkdvSr3hTWZ9I1SG6tpSjD5W3DI2
ngj8QaTxfpy2Gqrd2+DaXYMsZXoD3BrlgrXps9zGRU6ccVBddfU9k0/w7Z63pq3cd+pFygf
cSOfbn0rmtX0aw0PUWt5dcj35DhA2cnPSvMrPWb5rOKwFzIsMWSiKxHJ61chdNweQtIcjJc
579KuGFunqea8Y3JaH01d3xj8I3DKck2O8E98LXxzI5MznjO7OT3619XTzCbwYgQbg1o0fH
+5Xya4/esrDGGPHpzXJgI8vMj086ulTfcuQYJBPAFes/DEH+248EhSRz+NeTW/Q89K9Y+Gk
yi+jQfeJBx+NVjH7h6HDiTr/JnB/EYFfib4iBO7F6+SadZeSdOhxuLbQpBHFSfFGLyvijrg
OfnuC+PY1V053a1g+YYU8fSvXotWj6HxeKjavNeb/MvFGkTerBl+6O2K9s8DgTeE7AsQRse
OvE2LkgJk4bJIHFe3+AyD4LtGODtkPQe9cGZtezi/M9zJG/bSXkfO3i2EQeLtTj/uzNj8TW
RA22UMK3vHygePdVG3H741z0IO8AVtT+BHlVv47fmdLoh3anGcdWHFdZ8Y48z+Grg5DS2BB
59HIFcdoXOq24B53iu0+NL7R4Wh/jjsWJH1ckVzQ/3j5Hv4i39k6/zHRfAj5bbUG9W2H8ap
/HW6Z7nRIt3CxOSPo1J8FJjHbX/PAdSR6npWd8bSx1bThnKqrqD+Oa50/9rdwkm8rTR5TGC
Wx+tdXoIUugC5YkCuTjJDV2GgbYprcsN2WB211Yn4DDJV/tKfoeqfEtXX4K2e3O0XsZJ7/d
f/GvEdBOL992eVPFe7fENTc/BVise4QzxyHnpjj/ANm/SvBtEYfbsE9QearAP93oPiWPLj2
zqVZo1BO3g7QR1FdT4Dfy/FEKEgFlZRmuUf5mKmPKlgcniuq8D5PiqJdozhmB9uK7sUn7CR
5OBdq8DX+LNsX8ExPjmC45P1NeCjk56V9F/F1Nvga77ZmjYfnXzovUCvMwN1Ssz0c51xPyN
K0XMWTivYfhoztDqMLHajWso57/ACnivHoAFhB969Z+HW7yr+UfwWkvBPGdpqcT09T08o+C
ov7rPJLFUj8QJGWwBNjJ+te0fDZgPFDEKpBByQe2RXidp8+to55zKW/WvafhyMa9cEoBtiz
gfWu/FNqjNo+dyz/eY+pqfGVwPA0Sd0usV88gdya+hfjPx4QKA9blCOPWvnnOWriwTbpand
nC/wBoZYVchQK19N0K+1Lb9mgdgWALAZwKzbZd0ijGa9buZbnRvhPaT6ahgmuLxImmUYIUg
5qqtRpqK6m+CwkKlKVWb0ieWa5pk+ia1Ppl0P3kLYBx94etVrWVFfDjINejfEOzl1mwt9ZE
YE9vCqOyjllA6n3ryveQMitaNVVY36nFjcPLCV2um6NlcRT5Xo2CK7PVrT/hI/CEV/C2+90
1cPnq0Z7/AJ1wS3HmRBc/MOhrt/A2pLFqyW1wcwXAMUgPTa3BqG+SSn2PTwbhiITw7+0tPU
5nw/ffZtQEecLINvPTNdiqL8rKdwVtvPfNcNr1jPoXia7sXBDW8vy+65yv6V2ljcC5s1mTY
qvgkHrxXrUJps+V5XCTjLdFwxRKzFH2lWA9OtamiaiLTUHtyzZZhg9R0rNtYPPuBGzyeXK6
nIPbNewaf4A8NCJ5A007oocZbBHqcVzY+dGNP2cup7eVU6qqqtHZM8n8aWJ1PRmxjzYCWXP
evIMEMQeCOMGvcfiDpH/COzzeffxhJMNbxA5d19T7CvGbwJLKZMbSe/Y15mChKC5Xsduezo
1aynD5kEUpjPB4q2ZIpUx0Y8Eis9lK+9CuQMLXe11PBhWtoaEiSy7csXCjC5PQelReVLkgj
6jpUUdwyVfiuYpQFbg+tZt9DqhKM3dPUl0/Ub6wnR4JCD0IHQ/59a6i5uodb05p4QY72FT5
sDHIb3U965uW2AhEkROevBqG1upLe5DJkYOAB0rCUE9UepCcor2c3oyfT76G11NC6KOwOMY
NdqoD5aIk7cYx3J9K4jxNZpH9n1K2x5F0ucDs46iuj8H3rTWjPIweS2y4B74GRXp4epZHgV
YuFR030NuRTC0iEsHjIJB6g+lOZgfNJPIIIH1qpaSy6hbm6nDebclmLcYODVoncCduN4GPw
rvhJkuyHxQxO8xeF/vDocUU1pvKUvvIWQgjiitOZgefeFmK+K7NxGNol6NyO9e8w6xOCoyk
aFdxCDgV4T4QAPjDTyUQDzc/PwK98ubRpA3lx2cZKEbkfrXyuMaU/eRrgdadrg2rNHCpS5b
IlPIGcjFRp4mvbWRCsVxco5IIxwoqN7eeAAyTIowpAB3VKnmw+VIJS2HJPGQciuBUoy0Z6E
XbUvQeJY5pHupoF8oIuxZF/StaLW7S9vTEkUSSRsNuFxwa5aO5X5RM0YEikFe+RWvp8+nTT
B4LpHlZR8mzB4rOpTUVc7sPJOaR598bdqxaXH12ySH+VeMZyM/56V7D8bWPn6Uv94Fv5V48
Mba9rCu9FHk5l/vMi3anEqnnrXceK5Hf4Z6IOQhupSAT34rhrZh5qV33i6Ex/Cfw9MVOHvJ
lDeuAKrX2sWbQ/wBzqIPg7rg0HxHdXTKCJIRHz0HPFe0SajF4lmiIVBJauULL3BrwX4bWRv
tSu1VC+xFbHY819EeDPDo8i/uiFOHUnb0HsfevNx0abnJr4jsyarycsm7LU+bviPpo0zxrd
RBNgcB8fWuWhOSAR1r0L4zmM/Eq6hVsmJFVvY9f6ivP4cYBxnmvTp39kmzzMS1LEza7ltRs
mTn6iuj8aZuNJ0TUmJLyReWzH+LBrnNytOq57jmuq8ZYj8GeHoC6tIA7MB2GelVD+L8jWsr
4ObfdGl8I76WDUbiBGl+ZkLEdO9e4eJmJ8FX8jE7hFIp+hWvnf4e6jDpdxeSzMUVkULk981
9AeJJfM+H2q7Oc2ok6+ory8UkqyPWyhv6tJ+R8kfxfhV22GX5qovXp0GKu23Ei56V6z2R8/
QiuZHr/AIQIPw+8TRsBzYS/+g1h6X9m13wuIHAwEEbKOdhHT+VbnhGF7rwhrtvABn7HIW57
bTXm3g7VGsNYNrM2Ibk7ev8AFnj/AAryPZuVJyW6Z91VxMKGJpU5/DONjnr20ksL+S1mXDo
2CD6dqSGQg7e1dv8AEDRyrRarGAd2Fkx/OuBUgZINelRq+0pKR8Vj8NLB4hwNa1k2SDHrXd
LEPEPga6tdu67sv38XHp94V55DICQwNdd4WvTBqyRO5EEh2uAeoPBFTNcs1NHp4GSqQlh3t
JHJWcpivUL527sHiuqKLuZgOA44A61g+IrH+yvEV3alCoVyyD1B6V0Gl3C3FjEx5dU+bAzn
Fd9PV6dT5ppwlrumezaPdi48LQLknaoBH4Yr5p1SBrbWLqAjBjlZf1r3bwvfiTSJYTkMoBI
PavLviDpz2nimW42hYrpRIv1714tC9PESpSPr81h7bBUq8Om5zVqTnAr0LwBdm31qMMcEtt
BrzmA7WFdLoV8bW/WTdgbgeOvWt8VT5oWOfIq6p4iNzofjdaCPx+t4qbUvLSOQ/wC0duD+t
cro6iazcKcFK9Q+KWnrrvgbS/EcHzyaefs8gAyNp5Bz9ePwryXR2kW4MKnBbr711YaalTiz
yc1oOjjpx6HSCy3GRhLtQRg+xNe7+BrB4/BVujgAtHvGPrXhFvaXNzdRQBHYyMIyq85z0wK
+p9L0pNF8JWcUg2+TakOT/CQM1lmNmowR1ZQ3CUqjPjzx44fx5qzZz++NYFvlpRireu3S3u
v390DkSzuw+hNVrX5WLDnFapWikeXKXNVb8zo/C0LS67AEGfnFb/xnnWXxpbWynJtbKOJh/
dYDmofANtGdeiuZztggzLKcdh1rmPEmqSeIPFt7fZJ86YgfSsaMb1nJns5hU5MvpUesnf5H
oPwokMD3KtxvjDD3x3qb4w27T29lej7oOCfqKzfDN4the2gVGUMNhOOtdT44thqnhSZU+Z4
1Dr9R2rkxMPZYiM+56GBisRls6W7R4PH94c11OnOY3gfPAwa5UHBPtW9aP/o6GNsleDmuyu
lKOh42Wz5K2p7tqCy6r8HtYt4+WW2E2B6A5J/IGvnfTJPL1BM+9fQHw8vY77SbvSpyClxC8
BDDruUj+teCahYz6Tr11YTKFntpihHuDiufAS5bwPb4ppN1IYiOzR1CMx+RgcbSea7T4cQy
yeL4gpD4t2J9q4qCdJYEeLL7ht5Fet/B7TJLvVLq/eHakQ8lW9WPb8q9LEzaoM+ZwK/fxuh
PjM+3wKuR/rZEH5Gvm9Scg17/APH26S20nTNN3ne8jMR/sjvXgKgsR2J7VxYSLVJXO3NJqe
IujUtmHk4PJzXp3hGR7PwX4hvwpzFZkZ92+X+orzK1i2uig89TXd6tfNo/wu+xo+y41OUZX
1jHP8wPyqai55qJ34Sp7LC1ar7WOC0SFptSTapPHSvbfhtEDr9wXVg32YruryLwxH5U32ll
P90GvX/htJnXnXduZlbPPau7EtqhNnjZYv38Cb40/wDIo2zjo8q5/CvnzA3cV9A/GUqPBls
pJLC4C9K+fAQW4NcGCfNTSO3OP94foamn/wDHwozxXrXimXy/gVEytgi9iI/75NeRWZ/erg
816n4oZG+A8LMTkX0YA/4C1Nq+Igj0cPO2XVe6J9BuYda8PxGT5xJGY5F+nWvJNc02TStXn
tnHAYlPdTXa/DO5JlubR3O3IYD0J61L8StKxDbaoi8qxjdv5Vy0f3OJdN7M6Mavr2XQxEfi
iebxEZyK2dOna2uFYMV96w0+V+D7Vpo+Y1bHHSvSqQTTifN4Oo6c1Nbo7P4iWcV/o+j+Jrd
SfNX7PcN6uOh/EVl+D7tGhlgn+YxLlB9a6PRYzr/w91jQmIeaNBcW6nsycnH4V59oN29tq8
YwR5vyEHvnvWuEndWfQ2zeiqeJjVjtNXPTbOZIZ7cgneV656817TFO6RQyq5+aEg46mvDra
B3dHVOEkC4zzXtkSY0uIMT8hwR3AIrkzeGsWenkX2z5e8Y67qmteJ7m6v7p5HjYxqBxtUHA
FZ1vYT31m80DKzKQCnfFT65bga/qUKkkxTyAZ4z8x60/w9cLBqUe/Cq5wSeK6qdrJHzdeP7
6Se1zKkSa3ZkmjZMHGGFRsFJ4G2vUWs7aaJluFSceZknHUexrCvvCEEkbNayrFMMt5bHqK7
PY6XRhKNvhOI2sDuzke1AYg5B5rqNM8JancXhgaAgLyT1Bo8W+E5vD6Q3QUiKQ7GGOjV506
kIz9m9zvhg68qLrRWiMS3vJFO13+U1KwJkLbsA8VmKeRnpVtGLgMTwCKpxsyqVaUkkzoGUX
Xge8Xbve2mWRSf4QQQ39KZ4NlKQauoHJtiAW4AJIGaS2wvhjUJWc4LIhX+9kMf6VD4deKHR
9XaaN3R1ji2g4JJOeKdJtR+ZWOknVi/JHXaAyf2dAGOfLLAqRx9a0bcMPIIThQ3PTNY3h8o
dOvZBnKyKoB6itmdgWmXcQFZQuOOK9mhK8TiWr1GSNMbOKMuMqemR70VYgRN858oMAwAyT6
UV1JolnkllM8N1HKmCyHIJrpINduipZ5tuW5+Y1zVqh+0hM5xmtQRjIBJXJznGa8KUFJu6O
WlNxVkbSeI1KOk7SENxnceMVfh8T2CK5a9uYmUDDKT/jXMpGABl8gHuKckUsp/dopB6Aioe
Hi1sdcMVNaI72y8TWZHnGWKXbn95McNg+1dT4RvY73WbeKF7OQGN8mE5IryrTEQ6pElzaI2
6VFbcvHWvqTwV4f8LW5litdOgtbgsCHA5OeoHvXnYunGFo9We1gpyn+9fQ8K+NgK/2Jnrsc
fkRXkHBXg9TXr/x+mii8aWulRyBzaRktg8AscgfXFePqQFAxXbQjyU1Fnn4uoqtZyLdoMSx
l/u559cV6X47t1T4T+F4opxMoupSQnPLAH8/avMEl24PcdK73QvG+n2nhg6FrWlLeQJP9oh
cHmJyMH+VZVVKM1KPQ7sLOnOhOhUdr9TvPgn8O5L1H1TUZZrX7ShRUUYyo757V9PXw8M+Bv
AE99cyJBaQQl2eQ5aRgOPqa+TrP48TaRbJDp2iIGhUqjO+R+Q/xrhPGPxI8U+OZQNXvm+yp
ylpF8sSn129zU4enKU3OqiMTOlTioUHsYvibWpfEPie/wBYk63UzSD2Un5R+VVIMIuPWqyp
lssetSsSzAAdPeuueuh50JPmc31LNvmW5WMqCWOKv+LLrzLq2s924W6AH2NR2Ij06Jr65xk
fdU9Sap2SLq/iGBLyXYlxMqu57AnpSgkrzY69Xmj7BPc3fDF5DZ2zwywrMZyMgruPXjFfRf
iFNvgO7dh5aPp2cEYxgDFS+C/CXha2htFv9IgmCOULHnp0NavxnXTtE+F19MkoRLhPs0I9S
egH5V5Ml9Yqpx6H02Fj9UpOE+qPi7+L61fhCgAk1SAUkgDoc1cVl8vgZr1JaI+eo/E1c9k+
HQaTQfEBDZC2ExODyfkNeJ2crQarFNjJSUPg9+a9O+F2ox/2rc6PLciAX8EluHbgAspAz7V
h+HvBF3deIyl3EVhjmI2nqwz2rjpzhShNM9rHU6mLnQnS6I7h7WLxB4YCeVlZ42ABHO7tXh
s9vJBO8Mi4MZKnPtxX2BZeCoEsoYNMG0Rt8yM2WH0r5p+Iul/2P4/1OyGAVYMVHbI/nXNl7
fNKPRnTnsFKnCo37yVmc3a8kggn6CtOylNvdRtvK4YHOOlZcE0sbHEjVZWZ2kySxYjivUnH
mVjwMNWVKSmuh2PxEhW8stI1+JR/pEXlybefmXjn61zOh3EqLLGh4wQPfNdHYSDW/CVzofz
G4jbz4Fx14+YU7w94djt4DqN+3kwR8ux4wKj6zGnBN7o2xGCnXxTq09mr+Rc8OX89rqamYk
RSL5bZ6Z7Vc8c6b/aWjpcR/NNa5PHOVrnlv7bUdXlGmReTbRttRsnc/qeeK6H+1f8AQjFJj
d908dawxdKXPHEwPVyvE0nQqYKs79jylDtOfyq9bOVkEitg+tLq1ssdy00AyjsTgdqqxPtG
1q6176Pnk3RqOKZ7h4C1jT9Z0PUPDOrSr5V4jRruPCnqrfgf51wQ8IahpfieXS7uMxyQP9/
+EjsQfQ1zlley2kglikKsvII4r0Sx+IFhe20S69G32iFcRXcY3Nj0YdxXnyValFqmrn1UJ4
PMJQnXdnHfzPUPhZ8ODd6zb6nf3im3tJfMWPZy7fXNdf8AHLX7Xwr4BnhimUXt9mGFFPJB6
t9BXmOm/HHSPDdnKtjYzXc7AFQp2pn6mvHfHHjfW/HevyaprE25gNscScLGvoP610YaEprn
rbnkY6VKjKUcM7o5Fjlicdas26jOO5qJUO7BFaljAifv5eEXrmuqSb0R4tK1+ZnRi6Gg+EZ
ggIur4BRnqF/z/SuY0a0+0XvmMr+WnJbHekvrubU71drM6qAiA9P8/wD1q6vTdNks7RlVhk
gEjrmtaNH7KKxOIded+i0Q5ItqRt5kiMnI4rurG7jvNKiBcOACjg1x89qx80BMgsMD+6ava
VK1jJMr/ckYHGOlRmODdSnzR3ievkWMVCvyT2mee+ItMbTNanhCYQncn0qCymwCmeG7V2ni
yODUYspgyx9DXAKTFLyCCOK5KEnUppNaonH0o4bFPkejPSvBOuNYalFFI3VgeT0rW+KnhhL
i4j8XaeB9nuwBc7T92Xsx9jXl8N5KMFW2854616N4a+IC2Nq2mavELrT5F2sjLniuOdOVOf
tIdT6Cji6GOwqwtd2a2ZD4W8LT6pDDbB1Ri4OSelfVXhLwXYeEfCaWscwlkLefLKeMt6/gK
+eNO8X+FtHdport3iHKw7CJBz+RH41L42+Pd3q2hPofhyOW1hlTZLcP1x6DHStaFStVly1V
aJw42hh8I1Km7s4j4xeJYvEnxCu/ssnmWNn+4jK8g+pH4159ChDjJx70oBdi5znP4GrEURb
jFeg0rWR805OpPnZr6RB9suQh4UdSePxqTxRqDahqcVvG+6K1QRrjkZqFboafZbUwZnB/Cj
Q9NN3cNcS5CJ092pU6Tvc2xOIcqaw8DotJ05rOxgUqCcb3XPSvRfh5Cq63OUC5VQ2M9MmuY
0vSob3U47OWVlSRVyR157V7z4S+H+i6dLPdafdTGeSEARSHIHv0q8biKcKTpS3Zvl9GSmqq
2R5f8bfk8LxI3y/6UCPyr56UAsK+i/2hIxZ6Vpts2FeWbdjp0HX6V88QjLrkZ5rkwseWkjX
NZqeIdizbZWVe3Nel+Ipg3wNgRSGRb+PJHY7Wrzg7VnXGMV3i3A1H4RalpiKolt50uMeo6c
fnTcf3sZM6aM0sHXh1a0Mb4fzeReTOcgblB49zXpnivSzf+HNQg8vLKvmgfSuA8CaPM7TSz
MsUTc5dsYx3r3c6LJPYthDJFLBywGd3FefjZwdaMobnp5RTnHCyp1NmtD5FOVdgeoPP1rRg
Aa0POMUmsWhs9avLQ8GOVh+tNtpfLQoR1716/mfKU/3c2mdl8P8AVl0/xJa+aQEdvLbPdTw
a5fxDZHRfGN7bxhl8m4Lx/wC7nI/Sktbkw3KSKcbT19K6DxrGdXm07W7RCftUCxykDP7xeD
n8Kzpe5KV9melir4jBx5dXB/gzotPuRcWiT4bDkSZHHavabWYPpO4ZDOkcgzz6d68V8N2L2
/h921SQQRRwkqz8bR7ivYPD1xBqHhywnti7xy22FyOTjj+lcOZV41aceV6o9LJ6M6M5Krpd
HzX4sJtvHWqdObhj6Zyc0sGmuwjuo1zBJyh9D7+lS+PYfJ8dagh5yQT+IFQaB4hl0gtDPAt
5Yy8SwydD6EHsR2Ndj5vZpxR5aVP61KNXa56DptjIbBipDSNFhfl4+oq8vh7VZDJssmmBiB
BTkk0mma5oEoWez1FdpX54p/lkjPoezfUflXe6N4k0aBLbzNUgjGCDucD864o5liaPuONz6
KvlmCnFTpy/E2/h98P7oxXt9qcHkmaFUijP3jjnJriv2grK30zwtaLwJZphtx6gc12snxi8
JeHtPV5NRF1JGCBFDli30NfN/wAS/iHe/EPxDHezw/Z7W3BS3g9B6ntmuum3Wl7Wa1PExFV
Yek6MXdM4ZFy3Aq3s2KFPQ0yCJuCR9TVqKJ7q6CJgKOpNbt6nkUoWSbLVzI0WgCENgyvu2+
vp/Wtrw5awW2lWV1cFgbjUEA4yGVevH41jywvqGoxWdqu4k7VHp/kV3l9ax6dYeHLEKBJEz
Ow9ff8ASqhG+gpvnlzdivpkAu9S1Y2so8gzk4wB3zWqLWB0UyOwd1zwM1meCbeGS7v2l3YA
Jzn1NdpbRx+TEEgBWNWUnHJr1MMouBnZvUxRAkcClIJJQ+G3Zx60VvSwO9rFHHuQx8EAfXt
2ort5ULlPn+yBa6VQ+CSfmNbboEUk5fjHBxWHp2DeRjt79K3ipOcEkE4z2FeRB2bPPgtEEJ
U8HcMYPXNblhDpzmAtNJ9oycruAFYCozBihw3tTxCXlLNjcB1PXNW1zbHRCXK9Fc7KJg93Z
JKqBvMz1Bxz3xXW+OvF8vhrRN2nXn2bUbgKYmHJXHBbFeW2am01CKVW3vEc7ezY9fas7VbX
WNZ1B9Qv7kPK/QEHag7AVwVMHzzUm9j0442UaTilqzD1HULvVL+a+v7qW5uZiWeWVtzE/Wq
oI9a2B4cuGCnzo/mGc03+wJhjM6c+1dHIzyffvsZiuo/iApS4PSQA1oHQpcgecv3d3ApE0G
djjzF6ZHGaTXcq877FEBDx5yDP+e1P2qqjEyn8/wCorbtvB95dSBFmVcoXyykDFWofAd9Iu
9rlYl27svE3T1FROaW5sqVWWqRzW6IkhnI47Cnx3CR/MkLMwH8WP5V6poXwRm1xF8vxTZK5
XeY1Qk4+ua7ew/Z40uCbddasLo7Nyq/y5P4Vwzx1GDs2bxwld6taHzv5d/qLhxC8o3BFKqd
oJ7Z6VseIPB3iHwvHaTavZm2S4UPGwYHr06HrXpvxR0W38K6Zp1npWs2X2iOUebZWhGQcHl
scZFcp4v8ACev2uhWGval4gt737WgPkGb54x9Kt1uZx10Zg6aje2rR7H4O1y3X4bWuq3lyo
jtUXzJScEY4x9a8C8X+MdZ8U6nKt/qUlzaRSMYIyfkUE9QPpitfRNI8TeL/AAj/AGZpUyx6
fpx3SwjOZCTwTjrUi/B/xXJGWjjj6fLuyufzrLD06dGbberPXxGKr16cYU46I8+HOBkYqQc
DAOK76T4OeLIVDyrAoI3D5+oqo3wt8RKUBktvn6fPXepQlqeUqVZa2OTgupbeZJIXKSRncr
qcEEdDXead401LWvEWjRyyJC7XMZnMI2+cRgZb8ufesofDHxEzRqr237wHB8z0q7o3gDxLp
2s2V7FHayNE3mKGlwCV7dKxqwpzTfU78PiMTTaVtLnr/wARPGs3hTRJBpl8lrqk7IyDgsB6
18z6nf3mranPqN/O1xdTsXeVycsa7vWPBPjPXNSa+1Ge3mlmBZf3vCgdhx0rMX4Z+InWMqt
t+8BIzL6fhU4enClC1ycbXrYmfw6HHBTxgj86k5BzkfnXWr8NPEbMg2W/zqSD5np+FPX4Ye
Iyiv8A6IFYZGZuv6V0OUH1OBU6y+ycxbXc1rOk9tL5cqndkHvV7WfEmpaparazyqsRO5kjG
AT6mtV/hn4kVVbZbHP9yXP9Kov4L1eMMWe2+X7373p9eKi9OTTe5q54lQcOjI/C/MlwRubC
56dMV080cc0Uqk5+QNnoazdC0q802WYzvGElTaCrZBNdEhA2qQhV12nHUGvSo8trM5oqUPJ
nDalbzW8nzEMpG4MP5GsRsFi6HB7+lepTQwzJ5bw7h/q8HGDXNX/hu3mkLWj+RklQrDIJqJ
YdLVDk5XuckrFehpRhsk9fWrk+j6jbk7rcuucZj5FU2WZDh0KH0ZSM1hyCVRoVl3f3j7mkW
MnBA6U3dL/Dk1ZhsdQuNpjt5drdH24FLkYe0uNRYYxudgx9B1qTNxfypbwIWGcBV71s2HhW
4laN71/JjY4bB+YV02n6da2Aj8iMAjcGcdT7+1bww85dBXk9zO0fQFskWadPMkfPT+GtlIX
byiE278gHscVNCWEcYEgUxk5z70pUrsYM3y7hgHjnvXXTpOmW2nohrK+1GO0b1JxnuO9IUk
KQyHad6HNKMeWiKBlMrz71KjICiEfKuYyAO9bSg9Cdnc5zVrKURrNBlty7sDtXH3BVm+def
br+PpXqKrGhBCFgv7sA+9ZGpaDZ35YbRBKG2B4+jH3rjqYbXnibTqTkldnnwG0cYNKGI6DH
41rXnhvUrXcUTzlU7SU6/lWU8M8JPmxSJj++pFcjpPsZKq47h83Ru/uRSeWS/KnPrSLO44Q
KfTIPNOWSeRvkJOeMAVmoWZXtb7kiRDOCcfWpTNHECi/M3Y9BViz0HWL4q4t2SNm275DtFd
LpvhKGHZNct57h9pQfdFaKm30BSk9NjA0rRLrVrgM/yRk/fYYBPoK7220uOC3jSNQHI8tVH
enwoIY40CqESXIUjoKtRyAlWA6TFsqOa7qFNL4gtZF7w/bD+39P3DaWm2evQV6xqfiBvDGj
PqwIZoInAR3wGI7V5LYXqWF5BePG0qW0xlKqOT6VxfjPW/FHi7UW86znhsUcmG2zgLnucd6
87H4X21RSWyPXw2NjhqDildspeOfHGsePNXiv9SEcaQp5cMUWdqjv+Ncoqsp5FW/7F1kE/w
CiTDHU4pp0fWAGLWU2F+9kdKr2bWnQ8qdWc5c7RCuc881pafqtxpt2ssaCSMja8bchh3FVP
7G1Ybj9jlGOvFB0bVuc2U3HU46UpUuaw4YmcHojV17xFLe6fb2UEAtbZSSyqcb+uM49K7zw
/wDFTW/DPw+sUhdLyd3kiHnHJRABxj8T+VeXf2Hq5bmxmODjkdKd/YusjIFlONrYwBkjPb8
aylhoOyaNY46tGbl3K93PNeX011MMySuWYjuc1EFYnO01e/sLWlDAWE52nBGOefWn/wDCP6
8M50654OD8tbezZzKc272KHzDHBzWzpniCewje2lhW4tHbcY37N6iqbaFrQ+9YXIwcHKHim
NoetdP7PuT9ENS6SaszeniatOV4o1vFHiqfV7O20+KIW9rH8zKD99vc/wBK9J0L4haT4b+H
mkLMzXV9GpAt0PJ92PavHjomsBvn065x3zGa9I8P+D9O1DwrAuq6fsnXlpCCr47c1i8HGVo
W0Omlj8Qqkqj3Z59rusnXtZm1OWJLd5SP3adOBjisznqv0yK73V/hpdQeZJpl0LhVG7y5OG
2/XpXF32j6npjlbyzli4zu2krj1yK6XRcdDgnOo5OU92VejZGRjuDTmMmN3m8e5zUIdge2R
yB61Ks+35jGrfhis+Roft01ZjSO2eT3zSxoo5Kk49Kd9pUg/uRkc8CljnlPyRrkk9AOTRaw
KaexYSN5FLHKIBVhSEAgtxvkfjjufQVe0zwxrerMCsDxRZGGlBUfgO9ek6F4RsNKD7tl3cn
pI3Ud8CqVNy0RvGUupS8K+Fk0y3lv77IugFwMZ2A+tXvFCC18R6MltFuKqYyXwQARyf1rq2
dJI5QI1BcKSP72KyPGk1ufG2lz2tgkiG3OVeTaqvs5NdFSl7OFjZJctzlfBq41fVfLZZlBA
yOARu64rupI8ST7W2qsi4CmvNPCS3zeIf8ARpWiTDGTAyNoNeoRs00anaT56bxn2q8JH3bG
UfhLEcZMlyFbo6845PBopnmNGqyBABKoblvrRXU1K4NnzbpYH26M4966Rd52/us5bIGK53R
x/wATCJcgdgTXVMJSpzKOEyMV5bbucdBJxRAgB2EptLNg4WpC8Me8tGWL42nGMVMqASICc4
6kn1FPS2tz5RKFyu4uM1omzblSGCdRvIVMsRg0q3k25y2zdnbtx1qSGG2aOMhE8xwSfbFWE
EYBIjAdsMMj0NWoNgVhcRrPkx4G3BwOho3I6rngqMfd71oyz581fLVjI4PC9BUcmGd/MhYD
eCCo4xWkYWG+5VyB/wAswfk24xUsaxg5WMAlMD60hVldsj5PMwppqsxZypBbzNoO3gChwj1
ITdzRt5oAFWUszCPYVzjFdHZ62BarF5gBEXlDeckCuNSWRU3tFIV8zG4ISB7GpBk/fjdT5n
p2rmnQhLqdtOvKK2O4gEYVLi1ka1dsx7oDyzCrMmo+IvKYSai8YMbLHK2T0H6Vw0DTpIhVp
EQTFsngfSus07ziWWeDKM5LKz4BBHWuGpg4J3TO6FWVSLSOfsvBWoeIvDL6tKpE86s9tt+c
yuOCWb8K81vZ9ULG0vRLutjsZGUnYR2r77+G+l23g/w74V8KTJaifU4p7gxyvmVe42D0wa8
Q0UWemftM3ugeZbatbX12GLAB1VgfmXkduhqIvkpe1kr2PIqctWfKnY5n4G3eqeHrS71m2E
b2t8wtmRucMOfw616oPF2uTSW32uC2lidnUDysbceprN8yGP4yeLNHtrVBDbajDKsMUeFUH
AJAAxXrnj+J9I13Q9SsdMhdbdDujfCRknjnHWuWrQTqNy0sejRqrkhGPX9DylruW5EJNqkW
XZSqZ+7+NZyBYltQ0AYK7Dlufavoqw1NbjwPca3Jotl9rh3BIo48jg/TNcXo9mnjHx/HJqO
mwWQso9zQRAYPPBP41vTjyJOL0ZMcRe91seVRQ5eGYwkLGWXJHHNR233oh5ZJDMMAHn6V7t
b+K9Pn8cT+Gm0m1+xpIIVIiBJY9+lYmlaHb2HxkvLGJl+y5EvkFcqMrnFbyUoxvuxLEb3R5
YbS6EShLKX9yxT7jEHPapbXQ9WvUDwaZIVhOw7lKsQa9yu/FrWfjY6B/YcLW/mpGJVOD8w6
49s1x/xKvdZ0fxKU0zUHhimVX2qqjy+cGs53jFuO/YdOvzuyR5/H4Z1xFZV0q4PlSbMrnoe
/Partn4H8Q3MhH2FUWNwoeRsADvW54Nn1fUfG1ot5cXNzbyS5YE/JtweOO1d54q8cP4a1y6
sI9AS4ijVSshzhh3/Gs6c3UV7pDq1nB8tuh51beDIrPcdTkFpGJ9o2y8j3x71T1bwholwGx
JbXcQnGSflYA+vrXofw/vbTxBqesS6hp0bI4Eyqzbht9AD0rV0e70HxPqt5pJ8PpbHyvNSb
YMHsPxFZQhKTTUgliPZyaa0PmXxh4N0/SQkulvcMDNho3j+QZHY1xa2pR1VEMiiU+3Svqfw
3o2ppoPjKDWrZLqSAP9l437sA4I9DxXI/Dbwzpdp4b1rxx4p0YXEloC0MMwzjAzwPWvXw8u
RWk9TCvySbstjwbEqSL5m0IsxPyn/OaVVIIwUZVk3DPoa+iLy78JeP/hvrN1faLYaJqNkhk
tyihSwxuBH16Vj6H4Z0O7/Z31bUYdKgk1IOVSYrht28AY/Ou1ThJpJ7s47NLVHhqqqlTsBC
vyOhqfTNJk1TVIdNsrZJJpZMgk8BT3Oele5eJvD+geA/g5BbX+m28/iTU4gxMq7njPcj0wK
0dKt/CXhn4DWHi6+8NQardlVRiy7XbJ7kdhRy3Sa72J5o9TwPxD4dj8Oak+nyX9pdSwndL9
n+YJ7E1lqUSNwuB5eSD35rvfG3ibw74iskg0bwpb6LLEd7zRMCZAR0/wD11zmj21vda9ZxS
RLJDPNEpUjqMgGuhwtG5K0ZlKI9khkALAgjuc/0pxTYs7Kjqq7eR796+lPH8nw+8FaxDYzf
D+0vZZ4Fm3g7dxzjBrzDTrHR/GfxW06PSdJj02wupELWincAq/e/OnFyUee2lg5rux580To
JAVZmG3HsfenTGXdOrx4xgjivoX4seCfDMfgWfU/DWlQWs1neeTM0A5OODnNUfgl4O8O+JP
CutTa1ZQ3ThxGryDmLK9vxqXW5Um+ooy3PCCrsko8kEq4wQetOIbfMWQxsrr19O9ez/DbwL
pz/ABA8RaJ4i0yK6SwhJVJAcKwbgj8MVkeDdU8EWuqvoOt+FY9QuZ72RY7lm+4pbAXHfFaS
qWjfsCd7HmEgLPMyZx5gb13ClO1hIVATMgOemB617/8AEr/hXPgy+bRY/A8c9xcW5nSWNsB
CQcHmoPhF4J8M3/g9tb8SaTFdJc3KQWwlBOOcfzNDrWgvMpSPBWCbHYPuLOGU+o96a0cUh+
ePeC4cjaDgV3njvwuNN+K93oVjGILWVgI1UYCBvT869Y1m18A/Dy40bQrvwkl+b2FfOu2Hv
tP1PsKh1kpclh3VrnzI1jbtdMUtoXw2/JUAfSnNZwwyArboADvYIucV7J4u0Pwr4X+K2nv9
kiu9CvYlZoAcqnOOx/Gr3iz4W2yfE/StO0OzC6LrEauApJCAcv8AhijnjfltqJNM8UDLEjq
MLtHmgEdKVN6M+SCdnmDnk16H8V7Dw3pPi06J4f02O3js4Nk0gJYySEjr9K4HEW+Tfhf3eA
R/KtfdUeaSsXe6JCgdJGVwHSPeqkcn14pswKlx5qn92r4UdM+vpXtmleFvCHhT4d2fi/xXp
suqTX4VEtycKFPQemaZ8QvD3hC58B6X4q0DT10+a7ZYjbxuOnPDD2xUQlGTSE3sjxPy3Xz2
XbgRBj82T+FS+QJFnYyLgoCCcAkjrivYPFHgzQNG+Euh6k2nhdavtq7g3LAjOMflUejeCdG
HwZv/ABVqdmJtQJZLdWbABztH+fahcjSl3HzrY8ka3LLOYzhCqkc4IPWkaKBvtAd3fzFBLA
Zr1D4V+C4PEFxcajrMQfS7aJvNwxGWPAAo+KPhPRfDnijS9O0W2a1hmtTI2WyCfekopvlQc
3Q8z+wNILh0jcK4Xb+HWpDZzsrrHG2Hx949SK9ztPhdpUnwej1ye3kGsC1aYNvOPXp9KyfD
fhHQP+FS33irVo2kuVDxwurcDsMD1zSjy28yb3djyoxytK/yDa2CD9Ksx2qGUOpbdJ+849q
9p8HfDvRNa+Gx1y6im+1mF/LcuQFwP7vfpVbwX4P0O88IX+s6hC0n2WF41zxio54u1kaRcV
1PLI7aVSzALumXed3tUwt3OXl3M8ieYADxxXZ+CvDI8R+IreG4gb7DFGxkYHG1e3P0roPiF
4X0fw/aaXcaPG+y4R4yHfdkY4OfWslNydjZSitDy9F3oXKna8Jk696NkMzBUkYuttvIx0r1
zw14S8NL4E/4SHxGkqbcphGKjGcAAdzVk+CfBmueGbvWdBluYJLRSD5x6YHQ1Smr7Eymlqe
NKhZCGGM2wYnvn2p+1XDbclTbYOO5rqPCHhqTxH4hisS223iYiZscqg6jNbvxD8IaH4dstL
vNGSbZdSlGMshPA9q0jNc1rCb1sebuFLN8uN0CqDjvUEyQ3IeLy1ZZUCcjOCKmD5eA5484o
SOwp0RVvspYjaJmyR1xWl11RdzDuPDWhahIWuNKt3Z1CA7NvI69KoyeAvDUrxgaYn707QVJ
G0jrXSoWRoC7EjzmOB6U6Nlzb5P+plb6c1MoR3Fyp7o5e38EeGvNhzpschZmVTk44rRstC0
q3WD7Pp1vGXZhnYMjFa6xmGKPlQYZCwA9DTNgA3bhmJt350eyiw5UFvGf9GjGMPvGSOv+FL
bsAsOFKEbwcrzkVISqQ7WYDyT0+tMn/dx5IIeMjoexoUUhsIt8jWgYqQA2R0NYWurLdfEBL
FIdyQWUrBM5DEIetdAq7ZQNuXWVR9Mms7SJIrn43akHjPlpaXOSP4Rsrjxl1G6LaSgef+BI
nm8TbN5jAhbfz19q9QjZMQFWJ2KYyK8u8HOE8WuyKwVyyrz2zXqEsanz9rKAk645q8L1Mof
CNKB7ZFGGMXyEfnRVmGLd9qcso/egYz7Giu9JMrQ+btFAk1WJc45I5HArrWiYBlMqEkADsK
5HSAGvowzYXnJFdCLRnXAbdHu4BNeNyybOGi0opMvSReWzEOjNhRTgpXftdOPQ9aoJETwQx
3HAJPTFKsbPCSGwpYDd3rVXRd02XFQgrtIGFIJIp4cKIiz4OwjJqBbeUCRY95+YDk9anSzL
FyytwcbWxWqcnsO3YUGQpGd4IZM8GpBLNsZA2EYZHOTQlptXe2Rj5ApqZYEQBfs4DKu089T
60nzJ7GsYp6XIVL9ifu7wD3p4lm2PHs5Zd+F609kZWGwZymzA7GmPJIzNlCpEe3OOc0veve
wNJaXJ49Ru44vJin/d7dzx4B596Fu7sgZbYwG/kfyqo8sp3BmAJUKAFwSf61ItxPIzCRQHC
bBnHNHK2JSsWzLM2VLhzs3EN3Nb3hie41LxHYaXMhllnZERxyRyOPpXLrMysgyrFhsI7iur
8A67pvhjxrYa1f2k9xDbsWMcRG4t29utZ1qLnBpGlOs4O6PsTUtFtZ/F3h29NzpkcmmRlEj
mbEy7hg7fbHavEvF+mafof7Wfh2TRtNis5719900Y2ibdn5jngHr0rzzxX40k8Q/EiTxRbJ
PbgzIYojwVVcYB7dRV74p/FHTtc8VeEPGmnaddW1zpEwWfew+YAjpj8fzrOph+WMorscqu5
Jkt9r/iHSP2qPESaBqEEE08yBku13JOoxlR7+le2/FTx7pug6jaadJH9q1E2oke2AHygng5
NeSal8W/gtrfjODxdqXg3VP7ciIwUdQk7KPlJGfyrjPHXj6w+IHxPsPELRHSLSa1NtD53y8
jrubpntWDpRq8zls0KlUdPlit0fSkHjK41D4Dar4h+wvayIWVY064yBXN/BXxBPq/j3UHni
SMSW2VweTg9647R/iDoVh8GbjwbcXJe8unkxMJVMYOcgZzzXNeAvE1x4M8V2Gs/LPCN6Sop
HzKfQ1pGhH2SS6M6faNc8X1PStK1ZJfjj5MLn575kZQOCQea7ya4tB8eoLfdKlw0Ofl6MAv
euTt/HPwjtdeHjSC0vV1hg7CEIcbj19s1x2l/EZH+KcXjHWVaGM78xRfMcEYUVo6MZOTvuO
dSU3pHoe6XPifwpB8QRpMunp/ajtj7QQD82Biuf8AHS6LB4pCappsl9LLAW8w9h2FeO6t4u
tZfiwviqKOZ7RLlZMcbgOOK0/iJ8QRrXiO31PQbmZIkjEbRypgK3fH4Gs62D9opRTHRbhKL
aPVPCGr6Q2sadbWOnvarMpCDaO3XJrsNf1fT7e9e3uNKF5LsJCnHP518x+D/HN1o/iyzvNS
mLWVrLiRI0yxyD0r0vWfHfwy1nVXv7yfVo51KriPKgk9hxXDRy6VKDUXrc1qyjKqm1oeieD
5Yp555fsUNqrRcxqBkDPTiq1x4i8J+HWuDYxqlw6EBwM/hXmngv4k6JoVzrMF6twtq0hS1J
JdmB6A+lcMfFLStKqWwjT7UygytjIJrSlg6sIedyfdnUblse7+ENUuLrw9rl5JeCfy1ZlkE
e3HU4x361Lod3Fqfwu1KZmQh1dH8tQMnGMYrzvwT8QNO0nw3q9lqu6O5mlZIVRCynjimeBP
iFo+i2OoaL4hRoLO+nfDRDds3DHPcZrWnhKkYrm7sh21t3KLaNPcafJeWOnvdQxR+Vcsqgh
VHf8ASvTfhzdaK3wue6vliSwhlYvvXABVuD9c4riL7x14M8K+DL7SvCF1PqNxfSsHaUZ8sH
r17Vzuk+NdJi+Cuo+HbiVl1O4lZ0TYccuDu4rSlg5Rs2yq1R1YtJF/9oDS7iTWdL8RWkzz2
V5D5IK8qpHIA9jXTaZrWkaZ+ztpV3reljVbZmWM2znZglj1+lclaeNPD2ofCJvC3iS6kjvr
Fs2jpGWJ28pyPrg1o6V4o8AXfwntPCniLUbqPyD5jLBG3BzkfNj3r0OWWia2OVq0eWx5Z4x
1zwtrtzZN4e8PR6Mq71kVCG347msPw0ZZPFOhh9oT7WoyvH8Qrp/GWneALW2tz4Ovbq5nif
ExmGPlPpxXO6P5VlrdlczKTb2k8cjjBwBuBrWo5clkhwjF9T6M+K/iHwXpGu2EHiDwm2sXk
sAKSK23aOff2rnPg5Y6frHxE1LXtH0xtO0+ziKw27ENtZgBjP4H864/4weI9P8AFHim3vNE
d54oLVEZipGDz/jWx4G8ZaP4P+GWuWwunXWrncI0VDkErgHPsal83KoIiMbJyPSbPwvrR+G
vi+y8Q2/kyXU811EokDdec/oa5D4SlrP4ReKXhOJIGMg9QQARmsH4XfEhNG1jVIvFWpzvZT
RAB5XaQK/PGPxq54W8WeG/Dvhjxvpv28obyd/smYyS6svBqNX7r7govU9O8PJDqPim28V2r
DyNX0ba+0ceYvJ/+vXzlpCunxJsmZ0yl8UAK56uTXpHwl+Jej6F4Y1DRvENyYlilb7K2wkk
MOV9ua8qsdQjg8Zx380iwwrqQk3kHhd2c1cZPknccVaSPR/j4C3xBtVEgBazWMDHPJNejL4
Z12w+FvhfStDtnmngminlAYAgfez+teZfEjxP4e8T/ELTbu0uo5NPjaJJZ3BUrhiTwetTfF
f4lxalqVhb+EtTuktrIAF7ctGGb0OOtU05ctuiFeyNL476PdJ4w0fVrRCtxdwiEKOfnBHT3
5FbWi+K7HW9NtvB/wAUNJNrekCO2uJVIZz0Bz1Bz371geNvHuja74D8O3cN6Jtc02eKWSJg
dxIHzc/UCt3V9Q+G/wAQZNK1y88TjSrmyVfNt3A3NtO7HPofSo6JPcNLWsebfEXwPL4K1+2
s0u2ntbkEW8r/AHguenNeyeBPFQufg7Jrt9CJL/Q1kt45Mc5xhfz4ryz4t+OtI8UaxZw2Cs
9ppwxHOVxvbufpV/wr4u0Ox+C2u6Tc3yRahcl2ih7nOMGtZLnUb7kJe6eVXd9dahfvf3Upe
Wedi7EdTnmqsEEM00MSq7+ZOVKgZY59qmd1W3Izhk/etj3rV8L6pYaR4s0/Ur2PzLa3nS4b
A5xnmt6iRtDZHs/gPxjpmp6PF8PvHenFCx8i2a4jIDrztB/un0Ncj4y8CXXhTxZpOk2l3Je
WFzdBreOU7toOPl/Dp+Vd1ro+H2v+KbfxfceNEijt0jd7VSAw28gDv1rCm8ZaP4q+MFjqN9
crY6Npse6FpflDnrk/jjFcsVvYzldO52XxD1fwLp9zpGieJdPu7hraIPCLc4EfbB984rK+K
lxa6T8OdA0PR4TBDcSJKkTn5gozjPrkmuC8Z6vY+IvilcXLanGNMLxBJc/KFGCa7rW9U8L+
IfihpS3WqW39j6ZAriRmwjt1wPWqVPlaa6ISureZpReF9W8OfCrSdE0bTZ7i6vbmOe8aEco
CwLfh0rnvjNprXvj3QIAjMzxpFjPqwBrL8R/EzWbj4hyyaXrE9ro8EsUa+WQI/LyNx59a6n
xDr/hrV/i1oV4uq281hbw75Zg+VUg559DUQjKEm32DtJnbXUqR+JV8Ko37pdHYGMevQfoK4
PxlbL4f+DOiaMgMbXE43KMAk5J/nis0+NbKT46yawNRQafxbeZu+Uxhev0yas/EXxFo2v8A
jrQLG31KB9KtisssgYbM7s/yH60oxkpeg4xSd2ej6YiaRD4a0NWCI8L7l7OcZ/mTXM66r+G
fhXfROBHNeXzIBjqC+P5Cuc8W+OLKb4o6PNp96s2n2Pl/vIjlcE/N09gK3vHfiPQde1PQdH
t9Rt3snkNxcz+YNsarz+eazjFprTbUu1vQtaFpGq6B8PLy7s7N57/UZVCpGMlUPFQ/FGB4v
Dvh6J1CyBgjKe2QM1k+M/iNcW2tLpfhnVFitLaBSJIiD5nPv1FaHjXXtG1mPwvbnVrV33LN
PmQfIMDJP5GlHmT17Ds3aR0es2vh+18E6Vous6k1jHIFcFBy5HNY/jK3i8K/DyK28PnFlfT
AyzMcs2eevvXKfFDXrTUfE1vbWVys1tbWoKOnzJkn1+ldJ4qvNN1bSvDfh+PUrYQAI1wwfI
TAHWmly2T9Qs2rvZsf4N0i90HwFqOrxWclxe6g7eWqjJCnjNVfixA6eE/D5uM+bCQWzxg45
pPGnj680nU4NF8MXkcdtb2oJkTBDN6UfE/V7LU/B2mAXsM96UDOiNkZKjOcdKqDfPdiacpc
x4w7qocKoUofMx65qOQGPeT1jw+B70+UNIsmwjYYQBj1FAPmSuEIPmxBRkdSK6rpnSkyN4Z
FWcK2AgEgJPQGkuEZftaoSVCq4qYohkK4LLOm0568VHhmIGQyz/L9MU+VMNRZQSZ9oI+RCF
HSiUnfdYTKuE2nGMEUiLuMC5JEmRkn07U+Mhjau4O1gwI7cUcoX1El+cXI2qS21uPamyEM8
4ySZNrc+1JFtZoJEBAcPkkdcVJFtkNsHGQyNnb1GKTVh9Sawia81COGBwHuZUIz7Vh+HEu7
n4i+KdRQeVDHZ3SJM4wrNjGPeul8NW8c+r2RlLRQwI8kkx4EYHQk1xvj7VLK38G6Po+kaj5
qz3NxO00ZwSCenHUV5eKk3LlNGl7N3epwvhedLfxRatOWIckExjdya9ZzkOQSUdd/TnivJv
DV4NM8R2F1IheIHbtAGTnivWDGYniG0xuUZSD0Oea0w0nzSRhTleI6SVlAKE7ZAH6D3opmJ
PscZA+58h/WivQUmXyo+eNHiEt8qE8jPAGK6Y2l1CgO3g4I56Vk+E0EniC2UAEHcME+1eiz
aahdmACnywcnkE14s5uM2jPDUuemceDOAu5cbckkc02NjtiLcBs8e9dINPv0mmMVunG05HQ
59qjGiXMkjK9mgIOC4bjmmsRGL1NXhX0MVJZWwxbORnrjpU32iR0LFWUlg3NXJtMntyuI1K
Kp3Ec7aVbeZ/LyijKHt0rZYhPYh4eUdCqt4ZA2OVZhlTVuOZTkGQlvN59APSkaBcDEefkyc
jFPRYvugquV3qrcYNbRnzdTL2cluPaaFYyFg3v53DKe1PWaIkbYiimbBYnNQCBg+5X2ZTzC
AMkUki3DIxU5IXcRt61Sv3BRe9iwz27MAw3ETckDoKa1vbllY+aB5vJzjikWdoiFe1+ULuG
BwDU0jsQ2y2cFV3jPQmqTbKtbci8u3AXbJsfzf4j2qf7NAdjeci/vCS2e1V5LqzQMLhFifb
kmQgYb0p5NhcSs0U0TMsQYFGB/lUOaiUo3JEtUDK6XAYhySS2AM9KybnUbfS/EmnJqii5tI
n854eqsc8Z9aulLYeayQsFZAVHqfWszXdHgvYXkWR47iGMMC5yCMZxWc3zRa7kzjKK5kUPG
PiOHXNbup44IIFU7YltYtibfcetR6Frlsum/2Xq1qk9p5gZGdeIyff3rnJLcJAsolVmI+7j
Fd54eaE+GHiFrBKsx+dZVz07e1c9GCilE5bOcmy6dH0JF3R6YjrgHLEkYPZayry/u/DOtRw
WRlGnswJhm+ZQe4BNXInu9DW6jtYF1DTJSP3aEmWH2U+lX7e+sfEEV1bXFoxkjwzw3J5OPQ
9q7HNJWNuWUnexotcSQ+ZMo8tdyttY5yD71sQaxYhJEvbMsFlXDqcAflXEtev4ZuxH5jyaV
dcorOH8ph256D6V0aSx30RuoY4J4pRyRztIH1pWjJWZ10pSXQ6kz6HeRXKW1+sbearKjcU6
TRp5WuJHa32LKroA+c8VyTC3kSMNCFzESCBjJHao7a6eFk8ssB5ZL5ycmsfZfyyOtSbtzRO
xaxcGYeSinzVkypzSXNrch5WkiQq0olBAwMd6wItcukiQiTYXhbJK8CtWx8Towjj1O2MsYt
ypKjvWLpTjqmV7r6FqS3ikDr5TAn96D/Kqs8SR5ZlYRhRMxGS2e5q8viDQCiMsNwGMJVsAE
A/nUaa3YvNlY28toPLBc4OaIyqJlNReiIoRZTh/ImLHaJcOCCP8A69WbiwhdXQTBysYk2sC
SfxrTSzFzbi5t5baXzYNrCPG7NIN7leMP5PlEKuTkVEqs9rlqklujLm0oLZzMiEMsQcKpxk
1TXT3MsyyypGnkrjcCWB9q3Yt8g4UktH5eW4wRTZYCZFzw8i7TxWkas9NdiJUl2MCXSZllm
DwsqCIEM3IY+tSXlvZ2kN7cX9yscCwKxcngj/H2raMjlIlCHD5jznPA68V5f4wg8ReIde/s
fTtPf7HCdqN91ZWA5OTx9BTdeZfsowXM0WtK1JPEl3fw6fEYX2AqshGWUe3Y/StWZJ4nnSS
Joy6qFDkjp1qHwF4Mn0ic3urrteZTHEkLZ2kdd3pXTzXemXUsMFxDNjay78bj7U6eKlflkY
SoqSu9DnWLO7yBlAYL1GcgUkssrNIVVP3ozwORTjCvmWphb5CGHzAj6VEkUjNATknawORxX
oqspWucMqTiwZmdvnYMJlzz7fTvQEWVQ6BsygsVK5Jx/SmxSMEjLkFlDAjZ0ojkeNYWIGY1
ZeB2P41p7SN7k+zl1QwSbpVIBzIC5TGM4/Cno0kwOYBlo/MODnNCyhRG0qklEMYYZ70xJhH
GoD8JGUPHUGp501YfKkSCOQFWCD54i+evPYUjSbiGk+UtDu3AZJqNLlI1QM+MKY23HpUi3C
BU8tFCoPJG7vmq5o9xteQ9XLyhmI4hLKVGDQ4KkswUu9vnIyMURyFQgRBv+4cDPFKZW3KQo
OT5RLcYqlyvqTZt2sNZUaOQMhO6AEEEnn2FIYTvdlQITCMexpI2QMi+XGWLGPLHtQpDbJEd
cFzGQWpKKb3E4uJKVDGUYOXgAx2zRIFyWCqXeIKcVBFKzpE6qCBIYy3Y1Tvr+fTtEkvIoDK
6SFdoGcknApShyq9xxu9kGqa3aaZcxxzylppVVcYBwPQg9q1fNeQbvNXE67AMZxjtXl0Oka
zq2oLPNC4aR/mkfgAf4V6Zaw7IrSEkERyY3E8nA71y0nOUmuhpPayRb3PJIgU/fXy8Z9B60
7MsvlZLSCVSp+b06VXjQo0TPIvyyMcLzwafGsoMahsrGxyB712RnsjJwd7li3kkCxs2Ukl3
DJ5AxR5zZgUS7vMVi3XPH8v1piF4xG79ISVIHTmmrLKbryyF/cEgkDjn1oc3qrCUeg+DDLE
WVwCjc9zUkUhmWAMrOpRs5OBn6U2CaQddoETbcjtmrTwKS7Fz+7YJlRwM1alfoS1ZkUb4eN
8KB5LqdvX8aktrl1MXlxOSsJQnsal8vykmQx7SjhMn3qdZERD+8KqsoTBFNyQ7taEfmOqwS
Mxy0RjPsaekzxeWDEsv7kxnLcMTUEksZYhcuBPtyMEUhllVwYkHyTYBbp9KylJPU0i9i9BL
EfLhLDcV8okDr7dauRmRXD7fmX90Ap71gm4dcZKh0uSxA7VLHKWUIGkJE3mZB5FRyxaLcul
jeaSKXySYznPlMzDlsevNRAB/KkMq48wxkYxnFZ6XUnljIYBZTJ8xHSlF5CpEW4riTzdxHA
zUuK3uWkuhbhgdjbqGOGdkz6elQLGyvbiTLYkYE9M1JlUZnF0CsZ8zjA60SmNPN/eFhCQ+Q
fWkoC1uRQFkNrJiQqHcHI5IpYSqNCSCDG7MwI9aV2UQTiQZMW1lGT3pZApe6QKFVQhAHbNV
qgcWyONmjjhJPMUhLADPBobaqq4B/dsT97jmi4AE12ingBCORnFOuIlAuwrAq+wjHOBTuxc
thA5gVd+MRHgA/wB6hpFhB+bDRuB8vbP1pJFGLrBJyUI9eKbMVeSZ1ZjvKsQBjNJykug4xu
7GD491qW0v4/BdgjCxfbJeSjgyBgD2/hA7e1c74juvC8GhQaL4Rs5L6G0ffdapLERknoozy
Fqr8TdeivvErx2m4yiCOGdz2wOgrlNOkvI7OWCOZo4Z8GVO0gHQGvKqScp3Y6qUVZj2VyCI
pH/dsC2Oq16X4R1671TTp7W8TzHtpVCzE9RXm+4bwScDryf0+leg+BYQuhTzsgDTuXAH8IF
VSk1PTqctJM7JV8yKfjGJf6GimB2jUAch1D8fjRXqc8VodFmeFeDl3+JLRAQOSTj0xXqcSb
oVV8MCzAZFeVeDiV8SWxHBAJ5+ma9ZXAZSF3bXLce9fO17uVi8Cr07jGHEpQnBAzjjoanaM
SJJHt4BVuO9RwHJiVUPJcEGp0GNrkj5k5A9qy0S1PSj5GbqumR3mlXdlEpgZ3C+YOuT0rx6
8+22l7NazzuZInKHk9q90yoVnHBba+Ca8Z8VkHxdqRHQy5/SuijJNWOLGJxszK8+U8GZgv1
r1zwR4Vhi0qPUdQLSNeRErEeiDsfrXj64LhT1PGDX0TpQY+H9PTeVCLGv4baWIm4WSHl8Od
tyPLPHegyaTfJewSuILr+Ak/uz6CuVhW4nmEcJkkdyFVVJya634hauNQ1wafFIJIbZiAVPV
j2/Suq8AeFl0+CHWbuHddvLtVJBxGpHp6mqdVwhruJ0fa13GGiRj6L4DuFmMurXnkuy5WMA
nHsTTNfE/h2NJ3njkMi7Y4weuOufpXqjQb4Y1MYYeeUJz2NeD+LLr7Z4qu1BJigYxIM5Ax3
/ABpUK8pHTiKNOlC+7M+OPUNYuwiCS4mk4wDwBS5utNvTHLuhmToM8cfzr0HwP4eW40X+0n
bYss3l59gOaqeOfDjWmkfbVKuYJdpZR/CfX9Kp1lKVmZLCyUPaIZpU66jp0l8uwzowWaD2/
vCuM1aOS01Voop3Kvgg5OeQODVvQdT/ALP1eC4Zd0ZOyVfVc1U1dWi1ko7YKnA+natVLSzO
erKM6d1uRw291c71ijaZz8oULzn04qVbvUrK0OnvGYYZDuxnnNbvha/s9OstTnmYI7KqI5b
DDOeRXNXU6zzIquSA3UnJ61EJybtY8+qlGa5Wa/h9Lm61Bi9zLtt1LkBsEkf0rMF9qE17JJ
bSTO7sz7lPOPX6CrOi3n2K6uTtO142BI5I966XRNPWx05mZdtxLjzD32nsK1jqdmrSsctLd
6vHFE81y7pJkruIPP0qSyvtTeWK2gvJo97AEIxGMmq+rrbR6xNBZoRBE2ACc8963vCtor3M
uosQUt8KO43Hp/X8qmXuuwqd27GReahq9hfS2h1G4Zojjljk1YsW8S6nv+xT3MyqcFlcgZ9
Kr+Ivm8S3bAlgWB5GD0rtvB6OnhgSxHbL9p3ZPAOBnFVNWdkaUoynJps46W+1ywuxb31xcI
c4Ku55Het/xK2o2+m2t9byzW8KDbgHg55zn1ro9S+yeKbLVLTZCkluweF1HzKccjNU9fuIp
PhJCHDLP5kYORnpwahSaasdDp2jJt7I4a01PWLm8gtkv5w0rAYVznJNejWm61hSJ3Z5FmwS
5JPFeb+GlDeJtOVwdomXIHXrXr13pU4uDNbQjYDvw7DJPNaQnapZmVCMpR5jn/EN/qJ8Pu9
jdtay28zSZhJGQRyK4WHxN4gyNmq3YyeolNd7rdheQaHqJntmRFgLlh79PwrzPyRHp0N6hf
eZWSQAfKOOKJ2b0FVcrrU9G+HdxrGreITLeaxKILNDM0crlg5Jx0PFYXiO88Q6P4sn0uHXr
qRBJmNllIUBjkcVD4M1630vxRBcXSg2spMMwB/hPGal8XmA/EJHhX91ujYYOcg4I/TFc0ZN
NqR2TjzYdTiyhfaz4h0nU5LGTWLpjCw+9Iw6jJxzSw6n4q1KQxWt1eXMn39kbFivvxTPG5S
TxhctETtYKcEdOO9eg/DCO1tfCeqajP5mZZFj3Lztx2z2/Om5WSaOelTnOo4N7Hnz634msJ
WguL29gkH8LuwI969u8OfZ5vDVjeKxEwjUv8mck9e9c54lTQfE9zqunQqouLWBZIJyvzFu6
1oeAJd/gtredgskbmPGeQQelLmVzeEJRvfU6C/0aGZJ8OgmiICnGOtY914auoopPL2yG3df
kyRnPXBNdLJIjSzZfBkVSDj0qczyzJLvClHAbBGc4rs9pZXEo3dzwDxXJr+ia7PDNcusUjs
Y8emelYh13V2GPtkmB33HmvQ/i9Cn2XTbpcbHkkwB1Hyrn+Zry+F0SIrtz6E1lKV1dHNXg4
1eW50ejXOvajdKyXLtFGQXOcjFb/iCTUDpfm6e5R45SWGOSuKm8MWEkXhqK4jTIuSwLbeMD
pzU+rX0el6XLcSAZMXyrj+M9BW9Kzp81y5U5RfK9zzz/hItYJ+a8LdyMDk1o2Oo+JtSfFtO
5UnlsDC+9ZWjaVLql8saD5FG527AV6bbRW1nZpb28YCm33YJxk+pop0pTe5zqUr6s5fWbvX
NKtIZ4rtGTdtf5Afn655FZA8Ua7KVCzqWZgwAiXk89sV0njFseHFOApd42OPxrk/Dc1vb65
BNdNtiQMxbqc4OB7c0pwcZWTHKTUkXG8U+ILaXy7lVjOdwRolGT69K2fD/AIju7++js7oK0
hO+MqoGT3rmdb1yTXdzNbqsUPEZzlifUms+3mljJeOVkYDAI7e9Q24y0Ziq+l2ev3F9pthG
V1PVLa1IO/y85bP0ArmPEPiOGG1jPh3U1uoBIfN3RdzyOoz2rzsszyFmZmc/xHk/nWn5LyW
FjarkyXLtJtLdRnAP861q1naxOHnKU3bY2F8U645A3xRhuDtjGDj8Kku/HHiAQm2TyLbB+/
FGN3SsOGYFI0bqrAcUurwNFfrIoOJUBH8v6VnTnJXVycTKUYpo2pfF+ufZEuIrgCMkJhkBO
4AZPSrGm+I9f1bUUthPGWfG4lQoGP8A9VcyxLaOq5BxMf8A0Gm2gcbiMBl5BPbg1ClLds1n
Usk/I9pLSiO5BjBLFPxx16VNcbt8+AoEjqQqnJPsa8s0zxPfaYB5qm6gPWJ2/ke1dWfE1k2
hS6rZDy7iFdjQOfmDscA+4HrXofWIxjqTQl7aWgzxP4qj0u9nsNNCSTMQXYHIQ4/nXGN4k1
uSQytfzgM29uSFOPbpVGwgfVNYhglkGZ5PndzgZJ6mvUrzRLC502Kze3TYkJCOOPm9feuZS
lUbaZtP337uxi6D4wkvJEtdTbLscrKDjJ9K6DxJd6lBpZk0wEujiWTI3Db64ryKVJbO+kgZ
vmhfGR6ivWtB1RNT0eIyYDNCbeU9uR/gTRTm9YsuFpe71OGh8ba0kZjRovnfe2YxnPrXfeH
p9Uu9LefU3QLIvnRgIAeO9ePXMZgv5YWXAWRhgemTXr/hm6FzodkSuQYfJ56LinRu52bMle
7XVFDxjq+p6PJaz2nlmzmAOSvJcjJq/wCGb7UL7Tri+1ZfLjaItGyfKCB1NYHxAlklk0rTg
QXyxOD3ztHH0rR8SXLaf4EMEDbDsS3IHp3pzfvux18qUrPsYWs+Obs6i8ejMYoUG3e4DE+p
HtVODxn4ht8+eROrjDCRAMj8qn+Hvh+31zxEYZwWjhjMxXGcgevtXf6hpNlqtsiXMEYDyMg
MYwQB0NZUk6zaT2CUJKKltfYpeGfEkmqaNq2o3RVDFHtRUHBKgmuSPxH1v50NvbkEYOc5OD
35oS3utAtNX07B3OVWMnuDkA/rWqPDVhYeEJJpbdHvJInkd3GSO4x6VMebYqonyruZp+Jms
EPm1tzldp4PP60P8SNZmkINtbbmAU8H/GuO01ftGoQwlSyu2CvY16T4s8HWk1k2o6bD5FxC
m6WNPusAOo96IzlzNXIjCbSaRl3PxF161uGhubS28wKNw2tyMfWtHw54x13W9Whs47GDZ0k
IyML69a5HxVAF/s+8yWNzApfjocev0rb+HE/l6zKqPtaSPGfahVJXV2S4v2vKz0nULm7i03
7VYQRyzGFmRDnt68+led2nj3xJf3P2az0y2lljRhsAb05zzXot9cCy0u6nUhfsqMck+2a89
+HdqTHe6q3DlxGp+pJ/rXRUm+ZWZaht5nI6lrBudQea406GK4UlX25y31yTUsVy043mIIqj
aMd6i8RIkHi7Uo14RZ3q9Y6dfyaDLqcdqzWdtIBNN2XPSuNv3nc46l9V2JtMtornUbSG4Tz
IpHCOoPXJr19bS3s4Y7a0iCQxoYwvpXkOlPEusWTBfmSdcnPGM17LOzedKFKhhcjjPauzDc
t7sinsNQ7IEYx/dUJn86KkXd9lnSXAIuMr9MGiu1xg9Wbc54T4MDz+JLdAwyUb73AztNevS
6ZeQBpGidwqrzHyCa8n+Hiw/wDCZWIuMeX8wOR7EV9CLqFgkX7tyyEYIRuBivlMZUnCp7qK
wLSpI48jYwZlZJUbo3vUkEMYkjKk9GDA+tdNLZ2N5BcXCGaRhtYHHWsC6iYO/lq6OHGAR2r
npzUn7zPST7EEao/lbhn922fb0rxbxPg+J73HTd+te3urRElU/iKfnXh/iVSPEl8D/fr0qF
ruxx434EZMf+sHGfmHFezeINcTQPCtssbj7TPbII488odo5rxqLIlBKnZkbiOwzW34m1ZdZ
1kz27N9njjVItwxjAA6VrOPNJXOahV9lSkluTeFBZ3Him3fVGLxF92c9W7Z/GvoGMERswU7
kAkHPHTFfMcDGKYOOMN2/n+dfQXhzVhrXh+C5/5aNCIZOP416/n1rmxCs7noYCadNqW5tXR
/0eaUxtuSMzY6cgV80yyebe3EpOd7s2fqa+krqQtaTxxAMzWzLnHsa+adpW5eN+CGOR75ow
7unYrH6Qjp1Pc/AaM3gmNEYYXfIV/EVN44tY5PCmqL5JZPISXjtgiqnw+mkbwnCQ6n5nTGO
2ar+Pb6caWlrHLsEsLmYA9cDgVkpe/Y7+flopPseMwHDDIycj+dbHi1BH4gRgFZjbwsdp4y
UBrGgyVyO5/nWv4sdW1yFYxt22sIBPf92K7XfnPAioug29yWyS2/4RLUpJYg8hliRGx93qT
XPgBpgVxuJFXFupIdImhXlHdSQehODWfDkSK2e4rWCaVzzKjTmi7a3LWV6twqhzG/zKehGe
RXoF3qdvLo02rRJ5QkXzFT+63TFecbDIzADJL+uO9dZ4jhuNL8OaTpF0uy4ZDLIB/dzxTi1
HU7qSlq+iOXh3PK0jHLP3Pqa9E0ixu9N0m3tpgii4UXAPdTg4z/AJ71yXh/T/t2qwWzYVNw
LP6D1r0CeQvcA4MqqpjHrgHC0RXPK/Q2jF8q7nmmvSNLr88m7liMEVftW8SHw/5Fn5o07zW
Ix/ewM81V8RiFfEE6QEGNVXkHvtGa7Dw2QfDUMbOAnmsoXuCQOc+tJv3oijF802uhm+CZ5I
pb5Xk8tgu8hxkk1oeKWePwo0aEeW20sqnjOauLp0UVzHc2pUPJmCVPp90/Ws7xPtHhy58z5
HMiBVzyQDyfpVJcp0uLUOXujlvDJK+J7BlGSsoIA719BpcxXJd2Qj9xt5Xowr598Nr/AMVH
YgkgeYM7TXrFl58dwslrcspeZk2ycgD3HesHfnugwjtGzNvxWceD9TfapBs9u0r7da4bwbo
lvrXw41C0mXdJNIVjbGCrgDBrW8VajdW/g66iu5Iirs8SquQTwecelHwxkVfDUKtGWzdvyD
/sik5tG0oKVSz7Hj/kS215LaznZJG21sjuDXRwSSeI9a0WzEA+1QYiMgP+sAbIJ+g4/Ctf4
keH/st1HrVuuI55DHMR0Vux/pWV4AufI8d6VN8pPmDdnsMUTaa5luYULxqexezKHjIj/hL7
sDcAuFOT17VZ0XUPFEWj3Nno6zPaM+ZPLGecVD44QJ451Hac/vM8133wsZjpd1tzhJA2McH
NOTVlcUE5VpWZi/DOeT/hMZI5gRJJE3D9QRXr2m2lvbohgg8kXTO8g9XPf2rl59Caz8a2Gu
2KBgS0VwFXAXI4Ndcz4YI74aA/dHU5/wD10KMWzripQjZi28e82kpw25XBH0p0Hyi3Zzztd
Cvp6UuWihYI2PIcAAH1603YsLTkk5RhjPbNU4J6BE8x+LTZ8P6MobdieUHj/ZWvJU647V61
8XkEdpYKpzieTp0+6teSxjGD0FFuWLRy4z+OvRHvPhDCfD+xluUC2+XQv6j1rybxRrCanqo
tLdsWkB2r/tc/eNdLr2viL4V6HplheKrs7eYiHkDuDXm6Fs7l4xxzWdDm5WdWY1o+05I9lc
9g0Pw7JYaHFNbRiUTp8zJySTVyaKUMvmwNAwHlfMCPwpnw31SW70MaYFZ5YZRtAOSVNbniz
xhonhOM2d3Eb/Vll85IB91Bjguex9q6qNadrHLVhCFNTel9jzjxlLAmjfZfMH2lJFLL12rz
XIaTa/bbr7IJo42dSQ0p2rwM9afd31xqcd/f3WDLNOjEDpnniqthZG9uEg8xYlwSXc9hyf5
UTlzSujilLms/IgZSmYFOQGwT6miUNB+7PDY5zSIQsrR5+70YCrd4BcWa3SriWLCuT3qE3c
5pr93oZ6qWfagyTwPeta5kP9ooin5bdFRR0IwP8SapadGZtQhTP3W359AOamj1BFe7862WZ
LltxJ4Zec8GlPWRthlalq7XKzgw3EiqehyAf0rX1YG4sLO4RiRgqSO3p+uaz7wxT34ltHZ0
kUcN1GBV4iSTw44HyiFlPHsf8TTi7NMVWPuvqiiyldIXkf645IPsKfYpuV/nKcfM3XIqIr/
xKI+uBKRz34qS3gZ4JAJQBj+E1NwlrFehCslqjY2yMBxuJxir8ssbaDtQEM8+QT3AX/GqUa
O0ZRQCB3NT3Xy6ZZgEbS7kEVU9zDCO3NLyH6RE0tzhCucZGRzxXpfh2/8A7R0XzpWAnt2EL
J/d7ZNeZ6S8sdy0sJAcDIJ9a2tL1EaZ4hgupGJtbwjz8ggEnv8AyrSlJRdy/aNVI2KvjOEQ
+LLoKNoJB4HtXSeBZw9g8OxSY5VfBH3uaxPHyFPFJBIO+JWBByCOa1Ph+rs10I8EqhPPTtS
Ws1Y727VJJHO+Lrc2fi2+jXG0yB147Hmu38D3Afw+IgwZo7gfL3Ax1rk/GzCTWzPjOCUYj1
zkfkCKv+B7tYUvYWy2I9+B14PNDahVfYcbOq13LWoD+0vijBaqNwtpFTg5+71rW8fQu3hlm
VlIjuw5A6gHjmsPwhC1/r2o6m2WMaM4OcYJNd3fWa6hpt3ZzJ+7mtxj13etdFKPMm2VKd2z
yHQNavtD1aHUbAgSw/wsMhh0II9DXqmkeKtA1yIRyXI0a+zuEUv+pkPoGxlcn14rybVNI1D
Qb8xXMLAjG1/4WH1psM0LnDNsYe2MVxThKm7o0wuJtH2UldHtV3osQu3N9GY5o1RlLYO5N2
cg9CM96h1o7dD1CJEzGsLHPoSpqt4A1WTXtCvPDl2+6S0iM1m7DkAdY89dtWtaI/sPUirYR
oD+J2muqjV56cr7o6KsOSakneLPF9Hna31KGZeWVsgepr6Gckxz/ul27UJ3dwRyP1r520rP
9owkrn5hX0dAWm2RMM+ag/QVFBrndzlpykoXT6nnnjzQktvCn7iV5EspFxkdm/wrjfBtwsG
vQbmIUsBx6Zr13xDb/b/Dd5ahcNNCxXPqteF6RObbVbeTYW2sOPWlWjaSsNv95GT6nsfjq8
jtvCmox7dpuWSJD69z+lV/BNobfwnEp+V528zBHUA8Vg+P7z7RHpVjGCxk/esvdSQMfoa9E
0qzWHTdNhAyTAIyfQ5q4NSdzWzU1E8I8Uc+LtSBXLGd85PvWvpurXsHh+bTknKwStvK/wAO
QOpHesvxYCvjLVI8dLhhnv1qayBayxGrMFU7sLnFYO3MzzayftJksJYSJ5cwDA7w2OQa9S8
Lare6xocs9+Q08ZOTjGcV5WdikK+ANu3cO1ej+Aysuk3Ac5AYplSecitqOkjOijqGVpSqnj
KK+KKl+0MkSF1K7FEe4LnOM0V6LhY1b1Pn3w0wTWYHaTYBkk+gr0LTpAZIjFeOFLN2zuFcX
4Hs0vvE8Fs2MMpOSMgV62/gmOGBpl1BUYHjtjPoK+fr1Ixm4yHgl+7TIrTWtQhCCOZmjYHg
cdK6m212O5t/LvSu0qCMKM/nXGroFwjxxLdhsBlHzYJz7VHDpOrRrGJYnVUjbBDDnFcUsPC
pqmeknZnbSrpEIeX7YZUeRW8lhjj6188+MfKHjHVPJUpH55KjOcCvUBbXexEczSExbtoYV5
HrYddcuvMGGD5KnqPrXThqCp9bnHjbuKM5QSVwuSe3qewra1nw7eaHa2Ut06lrlN5jHWM9g
fTrWZAcXEZH97/Jr0XXNHv9T0d5ZFcuY1lyeeg611OaTSZhRpc8G0ebqdxwelem/Cy/ZtXl
0mR93nfvYwTxvGc/mP5V5epIBHfPetzQdSfSfEFlfRuwMUik7fTPP6Zqa0bxLwk+Spdn0TF
ayiKE3UZjP2gqFYEcfSvnLxHYNpninULRwB5c74Iz0JzX0VB4oWV5ILjEsG0SefKM7Qa4b4
oeDxfRnxNomy4SJf36RnPynoffHSuOjUUHyM9fGQ9pSUl0MbwV4gt9I8N3M9xbPdG2mDpAn
8eRgg+1YGq+K59bfVLi7t44Q6ny0UY2DOApNZGi6qNMuSXjMsEqmOZM8sp9PQiqVy8YLwWn
mPCW3BpAN2OwrpVNXuebUrSlFSvougy0BMyDbyGzjsPSpNVdrrUFuGzl1AXnsOB/KoCBDbO
5Yhn4wD0p+6OSxhdXHmQEqy9yvY1tZp3OFVFK6I5MjT3BBxuBz+dV4AC4Gc81q20turbbmP
zbeQYYDqPeoJUs432WZkl9Hk4P5VfPpYzqULNTuRQqzzxrGu8s4IHrzWlrepNrGvvdOcqir
EuegVRgV12jto+kfCvUtVNskusTy/Z0mf8AgJHYeuK4S3wkLs2CSeayvdanbyqH7u+53HhP
TJl0qfUwo/esIowxxnPUVpXmqSaIk7z2+2c/LGjDqcYGPp1rHPiuwsdLtLXTUkk2RhpRIOP
N9vp61k299c6/4mt5dSfcm8EjGdoHNOLkotHdzQUkkZWrL5esSx4CbAF9ew5/Hmu/8NTPF4
Vgh8tGT7SXAI54AzXB6vJHJ4hupIiHTcACOnFdJo3iHT7bw79huWlS7t33xMnPmZ6g+lHNy
tHPR+KWup2t3dRXGD9mihQSAl4xgn2P+NcFr9yl5p+qXMWWg+0LFCxA4Uf4modV8VPcwPb2
kbRb1G52Oc+uKZqCLa+D7W33gNIQ+wnkd62nK7SGprkkkUPDTY1+0brh8/SvTiwDtIkuCD5
2AeleXaPcw2WpWt3Mcxq/7wD0rptS8YQxm4j0xSwI2RtIOAvY4pU5JN3M6VowTuL4qv5r6a
SxSYypZQs7MDn5mI/piug+Hd/p8PhiWC6dozHL5gbtzgVw1iyL4c1a6nfMk2EXnliSDx7V0
ngv7M+jSJP8y78HbyQKmSi3qX7RufMj0bWbXStX0e90151mxGCjg9z0OPWvD9JiuNN8WQW0
xKSRThDgdecZr1iewRQZtMvjMJkChAgV/fNea61KiePEdcIcxA89G7/rTkoqNkW7uSk90Vv
GysnjK7SQnd8p56niu3+Gwz4e1FRciFvNUD6DrXB+KLw6n4onndyWOELfSum8HeINL0nSb2
y1B3hZnEsbIM7vVT7VhNJ2HQ5VWep6tK1/umeNgUwpTAx9TXPaZq0ev+MdWvrfd9mtY1t0w
eHbcCW/MVxet/EGa4tmt9MMsJZCjS7sbvoO1avgOWXTdLj/AHQIuS7Env6frVeyvszodaL9
1HqMsizR3AjG0ttbP0qSUBjMq9ZQDz3xWXpd/bzx24P7oujB607dgwtCSSWidCf5VLhKOxS
Z5j8XSBY6XjkNI5z/AMBFeSxsEU5XdXq3xZbGj6IuSTvkB/IV5VCcOAfXvVq6WpyYxXrpeh
qjw5qsvh+bXBbMLKH70hOBn2HestJU2AbeDXuWjwQ6x4DsdMSDdGUaI8/xHoceteIahZS6X
q1zp1wCskDlG3dfrWdGTnFMvMMOsNOKi76XudL4M1q40jUbhLadoDcRMqunVWxwf6fjXKah
LdyX00l5M89w7YeRzksc9/WpYZSrq6ZDK2al1mNhdRz4AEgz+Nb07Jnl4pynCPZEEZ/4lVx
z/wAtU/kal0xgJmzwNrZ79jVdVIsnYkBGYfieaksxtnYA9VP8jQtJE3fKlboVWPIYnOOCa0
rACaN7VjxIM8+tZ6qTDIccipbWfyp43GW2c49eeaLq5MG+XUlsiYEvZeAyRmMficH9KgMh8
lYgqnB3Va1RTDeyR+WYxI3mKP7ynpVYyx79kiMqgY4601q7mdWbUYxS2EQmCYP2PtW1psgn
hurUnh1JUe+D/XFYjhDb5ViSD/FVixm8m6idW28gH6E4qWtTanNuDjYJF8vS1Qk7vNPB+lW
NPRZLeVBlcKWz+BqLVf3ZMHORIx6dan0TyWupIprhYBLGyqzHABxxStbcLtrltqUVhYoTGz
OTwQtWdTi8uKG2jYBLcBGA5+ZuWOam8yy08mRJFmuRwnltlcjox9cVGkObTzJSWExILAcZo
buyaaVKm1LdjNN/eXWwHBZeMVLEytbvZXLhiFO3PqPeqMEr2lwkgGHRs4P8q27oae7JfRzR
mOUBmTo0bZ5GPSk9hzp86Ul0M3WJ7me7iFyxMsUKp7/55rtvAEey0upGbb5i7AfU1wVxK17
fvKSN7uMew6CvXtB0s6fpNhbKGP70FmXnJPfNbYeLlNHQmuaXmcBr8bOmoZU5gugeR2YYz+
lZ+g31vZ3UrXJby3gdPl65I4/Wt6/drnUfEMSnzhIWQEf7Pf8ASuNgwzKGwMkE+1Z1o+9JD
o1OXkmt2em+BbLyNKlkdSv2htv1xWvql+kGs6L85VGEkTKD1+tWdFiWLRdOgZicMGYDqMiu
c8fsLfT7OaLcJY7psE/njNdmsKSZ001zcyZ1lzFa6hClvdx+dEzFCzLnIHSvMvFPhSPSrRN
U06RzbMxXy2H3Tmu20HxLp13pEE9zcRwvC5aTJwFOO9c1411+zuNP/syzuFnDyby0ZyBTnV
jOGplKmt2M+F05XxxaEy7AQdxzx06V2niNx/Yd1tYY2yjjv1rh/h3BLHrJvAmEhXcwI6YOR
+uK7TXlEXhzUGcDbGhwfqP8a58PFxUn3OuNW9OEH0PH9M/4/ovTP9K+gbK4WJrIlyvBD/iK
+ftOVhdI2QQGAr3dWjAkLKdqCNgccYxV4a3M7nIn7jt3NYJHLBGh5hG9W9ea+c72J7TWrmB
QVaOVgMdsHivfbmUAzxxZSMOm05x1rx/xxZ/YfHN5tG1JCJRn3Fa4qKtdFPWCl2ZqobXxD4
z0d7Yl1EEYmDcbXGc/0r1uGIbo12YCOFUDvk8V5v8AD+zR7q6vlRSYwCv4kD+RNenvfaJpZ
a81zWFsYzODDGBudzx0Armw69xs75T5qvM+p88eKct4x1XOCRcPyByOa3dIaWHwNfSjG6ee
OMMBz0JxXO+IrlLvxbqdzES0clwzKWH3uetdXbzaT/wrOKyF4I9TF15xi2E7hj1/CsbXZ5U
/imzEdGVnVk4VsEV6D4AVm0+6ZcKEuFIHrXn7ssrMcBiTu44P/wBeuw8EavpGmx30Wq3hsp
JAHidgSvHatYpqRz05WZ6I21bOZflY/aMgY6DBoqS2ENwqywTJJFNGsoYdDnNFesrNXOi19
T568MXdzZaqlxbTFHCHBArvH13V7gyPLcNIoVSNy4FcH4WMa6xH5oygVh9K9HjjglgBQb1Z
eg46V4dWK53dE4OLcCsNVJZ5JYCzhhhoyQc1dgvvtDmKSeaJVyNzE96VRZKxjKspIU8jjP1
qeeztJFk+Vm2urYUZBrDli9Eeqk0hYxLDITHqPmKqlW3kcV5LrzM2u3ZZstvPI6V6Y9hasZ
QhYBpRkFMZry/WFEWs3SDjEhHSt6cElocWLbsrlaH/AFg9zivf7WfTms4Ua6IZrRYymM84r
5/ix5inI4Ir3OymeSztVIRhgJwBnoO9Z1o+8jbL3pLzPGtetFsNeu7ZCNofI+hqnuIcMOo6
V0/ji2K6nHdgEJICp+o/yK5jAB69OtdDXunDUjyVGj2Tw7d31xosc8ccVyj23lFHHde9Q+L
dQ1F7GPSNPtzEtxArTFFIJx/CKpfD/WbKw8N3k2pOTb2b7mQdWBHT864jxB4pv9X1SS8EzR
oCUhjU48tM8CuSFNybdjvxeIgoRjfddCpLpWrGQyf2XOM8YC8VA9hrGeNPuBj/AKZmq51TU
ugv58D1c0n9qajz/p0//fw/410JVDyXOg39olbTNVcfPYXB99hpo0zVFPFjNnuRGaauqalj
/j/nB/66tTv7W1Mf8v8AP/38NV7/AFJTw6fX8CQWOpKv/IPn/wC+DWnDpVy2j3E/2R4pkx9
5eorI/tfU/wDn/nPt5hr0j4bW+razBrD7JL1YLclMksFfHGa5sROVKPOzpw6oVG4tstfC7w
1D4ltr/SdatwIkInjE7bFLnjcPWuxf4W+HIriOIWUEmFYMUnJBIrzPSxrGj+JY7XxM8tqty
MpvbgZ6Y56V3It/s7hm/eCJwpOcK2R65rnnGtLWLR7eE+rThZ3uix/wrvwsDH5liCrRtnbI
eCKof8IBYW0om06RIzLCwKsc4NdTp0emeW73mjo8ayCPernAJq7Jpvh9k8xY5YkEwQkMSBm
uf29eGjR6Hs8H1b+48qk8B21uF82yY7hjKt1NQjwhYAHEEgPQ/Ocg16rH4etJ0Ywr5irPt4
Jww96ifQrdHKPHJ8k2CR/d9K6ljZ3ScV95zfU8J9mTPLG8JWDYzFKP4c5P51avvD9nqYtzP
FIphXysr8uQPfvXo7aPYJlXt2VlmC/f6oe1UdQ8OB0LabciKdJSCr5KsvbFbLGSb+FfeTLC
YdL4n9x58ng/Ti68TbS5Vvn6e/TpTX8I6YF6y4DlT83/ANat9YLy3m8u6zEfMJAPDFf61MQ
yHG93Ktk+4NdHPUltFfeczpYWOl39xz3/AAi9jNZQRyJMkPmscBuQD+FXdH0Sx0+6ikt/tA
LsUIJ+UfWrwLsh3ySfKcsfWpFR452jkndmRQxYEYOaP3r+yvvJUcKvtP7iSAXEZtpI2ZXR2
ByMce9c2fCmmyyC4njuGkmc7tsvfrnkVvMzwSssryFVGeOhB96l2SN54juG/dBTw3XNO1W1
uVfeaKGGkvif3HMDwhpTTRvKtyodiGZnz9O1O/4QvTvkAeZxk5BOOO1dc9hcrBNNFdMWj2/
KzjnNRTRXCNcqZZV8sLglvXrQo1X9lfeHs8LHeT+45P8A4Q6xL4AmHtXR6fbPZ21vbiORhB
ldo61YeOZROpu5AVK7ct1pBE6RTfvnB3r82eW9ea1p06vNdxOep9XS/dSbfmrGpYSlX2vEn
loSN8p9a14tQMVsySYYRShAV7A1zQkKLcKSJYmkRwufSrd5cAfaJYOPNZWCYwOKc4T7CjNH
MfFlh9n06OP5lSaX/wBBWvLkxvGeldz8QZppbSyklfLNNIQBwMYWuGTIYNjOelYNO1mTiWp
Vk12PSovFMfh/4bwJZyudQmcpE3TYO5+teZ31zLfFbu5keaZiRI7feY+prU1tJY9F0xnGA4
ZkOOD9KyYE821uV6sq71/DrU0lywSRzYyrOddxltZCRPkHDc5rQv2ebSYpgwbyztPHSsyAj
zMeprXso0ms721c4yNw+oprRmcffpuPkY7Tl41UoAo42/1oWbY+5ODUIHOM8il2j1ray3PL
9pIkEx8ox/3jkmkUqOoP1HamYx0pBuJxTshKpJdSaWZ5m3yOzlQACx5x6CmM5c7jznvSbmC
jOCKflcYGBQkJzb3H7iY1TZwKTO0kgEegpfJlQB8HaOQccGplkD4WRcD6U+VWGpy3uOQreT
KLq4ddoC7h6VZbTIQpcvIEHCt6mq5tI3G5GyOxH9fSrdvPKIfsc8hAzuyenHpWbjZB7SXxC
PpkMas/mSADAywAJqdC4ixCreWpA56flVgRgyCdkldmGRu5WrFpcRMJ/tCx28fllhu7sPSo
VmiJSbWpj3Nv5z7tjIw/iI61Te0dOd4P0FaglilLM24BxkZ4/KosWkUgEkjS7l4AB4ptW3L
VWS2GRW0IUgksGGDzzn1zXRaN44utL006dfWH22NBmKUOVdD/AFrGlsxCqbQVJTI571DKuw
YJLAge1VCTi7oFOVzU01Z7y3vFD/Z3u3LK2c7c/e/PNRaN4WfUZbvZdCMWj4YFfvCn6ZIsv
7pAy7QMMPrXR+FHI1nXLJ1+eaIbealXlPXqbUJvmUex0ljBc2WmvG9xHcGJAwcjGfSqPifS
f7d0yK3DeQYiJ5HIOMEYwPfNbCxxmPytrcxgfU0oaR28t8sso8sccDFem17vKerFu78zzK7
8AatBI/2aWG5VF354UgVFongnUdYge5Z0jt0fY7HnoecCvRNb1NLDRtzOGnuFMCBRzkd/wp
3g8vZ+FrQrlku2cMG6+5rmnCKkkc6knNRuaml+HbTStOex00LjYrMzdWPXOfT2rF8VaDqmu
TBLK9jtIWQCSB8/vD6iuwtlWURNbzKN4P6Uu0XBtRMQjyhsyAcce9dPu25TrbPHU8AahHc+
SL2HeBu24b/Cu60Wz1G0tXstQuop3dQUZc8AdjmtsQvB9neTEisrgn+IimxK3m2u4AhYmV8
DnHanCEE7oytZWGnbPh5sEuu7C9DiuC17wdquu602oNe26RyKTFuByqjsa7xHijjtChGFV0
OffoaGI8qJGwdqlM+pPetJU4y3J5rxcejOQ8LaBq2hXrK1xFNDPEXZQTzgcV0194dg8UXFt
B5oi1Bos27scRK3+0OuKngYxiLev7pFMe7FdD4Z0q6/tWz1CO3c2sLFZJHXgD61zypqEXY6
ad3JJ7Hz74g8IalouqTRXs0EhByZVyFb/dzVeCF1hCk4AHB4yfpXsnxM0/QbnVYr99eeGBF
KiFYSS7c8DP8AOvLLmyeG2ivkdGtrhysQ35fg/wAQ7V53Kzjre5JpFRWAwNw+7ghjxmup8M
eGdO8QWV1LqN00fkADyojw3sa5Qgq5JUON2Old14BvrCJ7iwu7xYZrqVVhQjG4+5rRXujCm
11O2tYorGygjt08uJI1RQpzjGfeiluYbi2t543Uo8dyU4G04we1Feh73Q7lJWPC/BsMc/iG
KKUFlIPevQo7OW0MZt13jcwKmvP/AAVka8p/iSMnNepKcMQxxtYfrXiVZy52GCV6VzNW+uW
aNWsRkIc5HBxUsTXV0MpF5Kum7mtFQIiW2bguUAB6E1Pbq2IQ+MhGTPpWDlI9KMTOTTXYKT
cBX2iTr1ryDW2367eNuDfvWGRXsOsvfW2iM+m232i6MWxcDJB7mvKW8N6/NLuOnSlmXecjG
fetqMrbnDjU5PlijJj+Vg2AcGvb9PghktYJJGZQVR1Kd+K8oHhfXsY/syY7l3dO3rXpnglt
fggex1axMcSW/wC6Yjk88UV3fVM0y6LV4yRznjvT47fS4JI3Z183q/XnmvPF+YHJr1Lx9pv
iTVtS+zWmnM1jDGrIyYyflwc/jXnt/oer6PHG2o2TwLJ9wtjmtqclazZz4xWqXtoSWszrp1
5ahvllTOPUisd3PHAweRVqK4aCZXAU7eqt0NQXJiacyQgqrHJB5wfato6Hl17StZkAIz864
z0zxSE+/FdPP4J1a28LxeIHa3eC4PyRpIGkI9wDwK51o2iLrLEwI/hIwRQqkXomczptdCPk
HHtR361JHFI4yqnZ0Ldh+NKVWNsEhyPStLk7DFRndVVdxNdJYeL9e0TTJ9JsLx7W2lBWZIs
DzPqawQyswzmNPatfw1baTd+JrCDWXMdhJKBM/JwPU1jVUXFuSujWm5OWjMuSeaeUSTTO79
FZmyQOwFe6aeNFt/DkbXPifTpMRxyuwl3OD0K7RzkV5nPoEJ+JB0WwljS3luDHbNMcIw7c+
hrr7fTfCcytoviLTf7PME+yXUbVPnjYHow5BU+orD2ydml0PSwvNSUrdzotSmXTbeWeTUmi
sX2zKVBG/PTA6moYtVuvszz25Sa3nIlUyA/MB+Faq+APCU0oW81PUtat2tyYvOnwE4/h68V
nWnh3xNoezSrG9juNEnUlFeJWkiHpuPNT9Zpte8j017W6vqiaLXL7bKI4GijOJAUzx71t2H
iSWa0LPI9w+N5+TBUevvRp2kyW0qmTU2lWWAq0LQqAD9RSvpKLOtxbRgAw7NoOPzFZe0oze
x1xg1qaU+oW0gcykqjQiUNs/wDrVOttFPHJJDdq6+UJQT0Nc1cWu8QyeWcbPLPJwPwqa0W2
lvUSD5MxGMoqkZIpuNPoVqbF9o0V0ksFzDHcKIQ6Nj5gfY4rkdQ0LUbBp3gQTW7QhgAcFR6
13Gna7BYMhvbdriHZ5GE7Gt1l0W+tEuhrkVszDytkg4aphUdN67GU4xlueJSupmnB3xGSNe
DTpNrvMEH7tkCYz1r0m60Cyv5IN8kEjMSm6HvisN/BVx5kBimXLlhntx2r0I16bWrsc8sNL
7Jy8yo3moEbc0agFT0IPSmSxxu0hhlzuC8Hg8VrN4Z1yIRv9mZ1LsvygHpVKOy1DzYYZrVo
WO4sSMZxW8XGWzOd05x6FeYSyM5WcBZMcdOnpSqzsQ0nziYYYE9h3psMNwqW8khdhvZWBT7
vp+NEKkmBWOHG4bjWnK+5LbEEgM28sCHXIJ5HFOinYsikACRST3FEcJDRMCnCsCuOKYkbIY
3BwACvI7mqTktkZtrsWo2GyJeUDxseMdqjVh+5xJk+UxIc96hdXKxh1ZBGpXI96YAqOrHAU
MI2d+gBpc8ktS476nN+PyW0bRQ7q7FpD8o5HSuIGFWP5OcVq+KNYOq6jEkcZigs08lE7nkk
n8z+lZCzSMm0qcjocVwyu9S6tWDq3XQ2vELI/hXRMSfNGHXYfr29qxNJAe9EWT++Ro/zH/1
qsvOJ9Ja0nYho2LwnH3fb8aiscW0R1RzkRSbBH3LbT+lKOkbHNUl7TEKotrFK3z5qmt7TSY
9YiRdoEmU+bvmufQyDnbyD2q4J3wr8h1+6fQ0pJvUdCcY7kGoW5ttRnhYYKsTx6Z4qvgEdK
0tUmW7ZL4ZWZhhwe7etZyFMdMV0LVaHk1FyzaGg7ee1SoYm+/kfSmyJhQyfMPam+XJnG059
KCPUkVY2O3zgh7bhVs6ZchEfZvRxkOvIqqltO+AItx6Y711unfD/AMZTacmpQaaUtX5G+UJ
u+gJBpcy2LhTlPZFLw/pmq3l6LSwhe4aXI8sLu3V6Jp/wia5topr7WoLGeQkCAoW2nueKfp
E3xA8P6bHb2HhXT4Vj585nAYn3bdmrZ1j4mE+YfDNkDEQxIkHGf+BdzWesnqelTpwirOJc0
f4Z6Hpdwv2+6GqGQOm1f3ap6H1NU9a+HGkyaYlxo7zJfRqzLHI+9GAPI5ok1n4kLFIG8M2i
shzuMo+U/wDfVR2fiT4gXmnR3Vv4atZIA4xIkoHPQjk0uVm03Bx5VE8/BkksTNbJ8zZiYHj
afpTreO3EAtJ1JlK4ACdT9TS6iniDSNQntbvRUgkunM6x78457cmsyO71Ka9Z/sKs0fO0OM
rUyg72PEd4vUuW0lrd3H2GezMYUlRzk5qOXT7hJdhg2r90MB92oxPq8dx9tGnFCjj5t2Bn0
rUnufENyJCNI2MW3kmQY/8A1VL5k0rk6bmP87kxz5BTgnNUjBcSKxicsoOMHrU8z3qs5fT1
DK2Xw2aIJrvy3jhsRvZg2S3QVrqmNM1NBYLc2yb1VnmEbFuAK6PSrdbH4qiK4mjImVgDjO7
2rjrAajPe26Qab5sqy7vL3gbmzx1r6M+IOl6V4G+GHhvVToFu/iXUrmOSQuymRBjJVW/Gs4
uXtopGsHyrnOTWORWhjwNqzMrcYOKdFF5aW4cHYbg7sNkqO1cw2u+JI2k3eF2Ur+9z5wJAP
vVyafxxbaMNZl8E3Kafjf8AadwKY65JxXt+1imkzv8Aa2VzF8UXsi6qbYcxWikR4Gfmc9TX
d2MC6do+mWgiCG0XEmQckkcn9ay/g9p+m+L/AIqWmm+KdKka2ui1xuEm0E4+UHGOPxre106
xpfxfudBk8PTfYvtscaztL/yyLDBxjkVxRmpTlPojKi7Ts+up2nhT4ZeIdasYtQjCWNvEzB
WucpvU9wMc9aq6/wCENa8Lxwrqtr/owY7J4xuQ5PqOn412v7QfirXvDOgaVo+iaTNNbXIzL
NBJtK7cYXHpTvg746k+IOkX/g/xZoj20tugMfnfN5qf7394davmtFSl1NFiG7tLQw/h94e0
fXrfVtO1FPNu4oybdweR1rz69sZLG4uUTcpt5vLKkHIFbGmeKtd8AfHCfSJvDtx9jN2LdpW
IIMLHAfp9Kd8arzWvC/jy7MHhma50/UAk8E8H3GI+9xg85qvhbTLjWTdzmJYm/eny8Ikqru
I9aY0csRuMH7s6gHHGK59vHOsP5ufCF7++w20g8Y/Cmy+MdTmBMnhDUQJMMQqnBx+FaJq1i
3JdEdNL96Yc589ejYIGPQdqxfHGreO7SH7UdXks9EuJ/JigtZNpXA6nHJrLbxXqBZnk8Mai
qsMk7T0/Krlz8UPDd3ocWj33hW9uGgy4dpACGP4Vz1pOw1KLjbmscFNc3NwM3N5NdMjZBkc
tioxjAxz824c8DNN1LVtLMyfYNKvLRCMt5r7yST24Fber6Zptl4f0i4tLgz313E09wVYFUO
eBj1xXK7o5bp9bmIxGMnIAOaclvJLMogyrnG1h19vpTHyQcgk44IpxcRTxyjc5VQdvrildo
lbns/hax1vTtHaz166SaYlZF81wxCkHHPeisHS/H73sztL4dnfy4kTMUhI4z14orrjVila5
3JaHmXg1GfWsbsZiY/yr1JiCZVYsBhcEd68w8DgN4hRc9UYV6WAzoNrcspz7gV5Fb4zTA/w
iyWMcUoUgrvUgGpCSHYHgeYBwfWokTdAVztR1D8+oqwBGVZs7gSHH+Nczuz01oLGriTAICC
TafUip0D7Eyny+YY8Ecgf1qNSR+8Ykt5gbjjj1qxl5DgHG2bdz6UrSexqvQkhLLGBhQATF0
5qeCONmj6tIDswen86ij2EcMoYXG4ADoKthooeOGaOUvux61E4s1Vkh0LM8sXXe+UIXjFeM
/EXxPJrGpppSgLaaaTGOctI3c161quqR6PoF7qrMBLb73TPcsMAfrXzVNI8kryOxZ3O5s9y
a68JSabbPCzOvtTRGTk5NA4yQaaOnNKOtena+54HoXba+vLdomhumTyTujBOcH6GtpPFBuA
E1mzivVZ8zS7QJWT+6D0Fc3xkDtQmA3zcg1m6UX5Fe0kvM6TUIvDt+Fl0m8msGbP8AotyAQ
o7AOBz+VZb6NqMcTTi2MkAGTJENyj6kdKjikit5Q0kC3ER6qTj8j2Na2n372d19o0LUHs2J
Gbad+H9RnofxFONKS+F3F7SL3Rz2c4x0I61r6TbSyzgxhd8f7z5umBznHep3MCvM+taW+ZD
uE0DBdpJ74yDXQaBb6BCPtb60ojdHSS1dCkm0rwQehrOq3BcrWpvRhGUk7lbXXA8V6bqMco
3XBjclF2Y5HI9K9b8TaI73Eetad5L3sC7ZbdlDJcxkco3ua8T1gxyabYXlvvKINgU9VA6AV
6ynjDT4NB0y4nbfKyxlUh+dyyjHzY4GfeuSzjbsenRlF80ZddSbS72DT9Mi1XT4Gm0ORirx
OSZdPPRk9SoPbtXTwnzbCDUNPuGnt2farKcqwNcRFca8+panr+gaHBY6Zcx5vLa4YOGIyTI
q9/oK0bPSU0aeLxLp+rPrEHMs1pCPLQK3JKJ0yKUuRdD0KVaotLaHUpIXVfOjKFZfLANWYW
hdYwZfnM/l5B7VHbzWGs2DanpchmtXkEytnPlnuD7560xolQXAVGZd4mPy4z71haD8juTut
CdIVQgP+8C3BQe1V1hXdG7N5bLcEEhccUPaMUf7PO8ZU+cqt1HuKQteQ/aN90sp2CTO3p71
UYeYMrJYDeX/AHjFLkl1H3c+tNFrbIUjkiHlJMTlz1zVlHvV+0sLgTjYsoDDaB/jU1zIjJc
ZgRh5aygMejd8Vbh3FYqR7YTDNDMyPFIcqH4Ge1Srq8ttshupSmx84PQZ/rTpkjMV2GIjBR
HXauTmq81mwN6HneVTGjJkAZ5o9lF6MTk46FkauYZI0Ekr7ZM/I3HNK16zMyOwJhcHLrk4N
RbEj+1okCjCqylRx/8ArqK4e3eS7kedolZVBVh1IrSNNrYltrctSppouH2WyRuhDb0GSc+o
6VWutL051uGuEEhjcDKgLjNVpbie4e5l0/btdVC54zj61Eraq0U4W3+/hgzDritF7SPUyko
9iO88NwRRXU1vdzKsMi7V25zmqL6LehZ3DbxHIoAPB5+taEZupWma5aXbKA52YxxVmK8QqZ
kduV34cgsMVvGtNGLpxZzd0jRvcxSRgf6QpClucd64bxzqqx+bpVq4YPJvfax4x0r0fxV4m
0fS9DkunRZLy4iIhQAY39CxPtXz/cTvcytNK5LscnNdUara1PGxVRQfKiuWYtnv3OaC7HnJ
H40mDkcdaG64FZnnXfcRnbONzYpASONxAzz789fyoo4oBNrqKHYDhiKUM5HDNRkDinhkHAU
jPegLsYSxwCSQKTcNx4qwbc4DxuJBjkDtUew7sbTk+1MV77kQJVwy8HORitNNVuPLP7uMsv
8AFt5/GqnkhpFQo65PfjJrq9L8Pre6DquqkCOG2iYKD/E1TfWxcIOV7Fbwxrthaa/Hc6tYL
dhiAGOAI2z96vfdW1M2Oialqilnt4YVkiVCBlRzxjpXywDxk8H27V6toviFtU+GOq6dMx+0
21s69eSo6E1Lh7x34aryxkmaWn/FKDUdR+xLpMyG9dE3GUHac/SvT55GD3O1gTKqFTjAwPW
vmPwvh/FumDbkG4U4H1r3zxLqn9l+FZrxkIYRuqnPc5ApcjlOyOvD126blI5W8+Ltil9d2/
8AZUs0e/buDgZ2kDNbPw/1NNT8NXz8pGbx5I4ixJUdcV8/ZdiWOSepNew/BvUlMV/p7MoKZ
lXjk5GKJppWRhh6rnUtI2PifaSz6dba1Aqr9kf5z32mvLtP1KGZ7oSWu0bDIzp1OK9716Ay
+FL+PCsZbGRV3rxkc/nXz9sjs9FSZdwmuLcjAIIxVSvZNnLjoKNWxPF4pgSGSPyZSrjIDYO
Me1NtPFR84/aBIYnPK54Fc3bw+dcpAr7WdguSfWtrVPDF1plkb1nEsKv5ZYDoTUvkUrPc4u
V8uxq6ja2otjqumTu8UifvFznFYCarCJC5RyMYGD0Ir174K/B/V/Hun393PdpYaC6tDJIvz
OW4JwOg/GvSJf2aPhnqry6Z4e8fGTVo0+4JopuR1ZlXkD6VMJcza7Feztoz5ps9es4tZhuf
IZYsgsf5mvp3wX4W0j46X8msal4hvHttGVILS3iGwRnbnca+fviL8K9Z+HF6LfVLiO4DttS
WNSN49Rmvev2PrhEs/FC7cyho3687QDWU42nGcfT7y6b91pnOfEqCx8BaxeWWpO6mSMJGvU
yAdx6CvXfgX4v0v4gfDfUtAu7NPJtGNsYJTkSRsODj/PNcT8ZdC0v4t/Dl/iJ4csnXV9Gle
3urf7zvGjEMCB3HX6VwP7POo3Pg7xxYX17cC30/WWFo0ZGdzE/J9Oe9dlepZJotVHNWPQvE
Xwtv/htrt1runyh9OuZFitHQkNCo+ba3oeDzV344azbaRF4b8aSW87R38KrK8QyqMAGHP5/
lXRSfEmWP4v6p8KPiIttJZXLF7C92+XgMPlU9s+9SfEz4c3R/Z41fRJLj7e+ms15ZvuO4Kp
3AH3AyK1gop8vUfteWHMjD+Lni7R9b+DHhjxqkMtxBI6oxQfcJGDu59RXmnw28fabF430u8
s7vZKWEcsEh25BOPx4rV/Z8dPHnw28UfDDWDG1q0fmWzPy0bHv7gEDp7143c/CzxvpXxCTw
t/Yl7Jdi5Ecc8ULbGGc+YGHAGPeo570rdhwm4y5ejPqb9oa7g0BtF8VOgaGcGBtq5Yt1U/S
uC8XfHXwf4j+HmipKZm1iAlZokhOEAGMntg+1dT+1MPsHwX0DTJpVe4SeJG9WwnJBr5u+F3
gLS/iBqeqabe62NLuoLYy2u4gCVx2OfSrvyqMn1J9o7tLodEnxJ8Px7Mm6bbGVJMY6noRz2
rstJ1OHUrC0v7di8LQsMOvOa8kk+GWsxyyp9stnaF/Lbbuxn1FelaBps+maBBpt4Bvt5REx
XjrVck5M76UpSWpeudSh0+w+3XpMcUMLBiqgn2xXI6v4n8E+K4bKxw8V6I/LSVYQpZz03Gt
bxlbong3WMH/VNtUZ68da8R0c41y0IJH71cY+oorq0UEqvLNRsaOs28ltthmISRHCkAADr1
9asKQRhfl429etXPFyTh4nmBw7grz1/GmWVr9rv7e1Gf30qqcn3rgUvdTMZRtUaRXBYbd3Q
nbQSQy87WBOTjpU9/B5GpXVuikeVMQAT6HFMOwjJjIbOTg9qrmF1PQvAupxjw9cQOrIwnDG
QDk8Hg0VV+H8aSWl/C4YMJFcD2weaKfMjrT0OF8DFB4ijcnA2GvTVkMZgXb8ql+nU15h4K5
1kZ7RmvT9oUvIXwVYY/GuGs7TN8F/D+ZKhJWIAKQI25PWpYJIXjQqOfJJI9xUHlFSwBLYbB
A96mgRQysMKv3Oex9K59WemtiVCkiBzkKYs1Pt2sRg8QiTI61DDzLgn5QDHirVuB+7kJ4Km
I5qXzGsSySzHKYVTCJMnqaDtMk4jG6QRBsduaQquxUaQKWTYDWH4p10+HvDr3kLRtdXKGCM
N1HqaUYym7EVaipwcpHK/FDX4naHw7ZujrEVknZTkb+w/DmvKyOT+lTSzGV3kdiWYkknqf8
AJqEnJr2oR5YqJ8fWqurUc2IaAKKKsxADB60v60nWjFAEwZnXaX/Cm5ZflyM/SmKdpzmp32
SR784Ze3rRZE+pes9UlsFC28pZW+/DKN0Z/A1pW+q6UzC5uvDMNxtPzhZyi/hjmuazu6ccU
KwUcoCCOma0VRpWElZ3R2EUWmaj4WuRHJPHPAzTR245VPq3fim+FfHWr+FS8dpHa3FtIRvi
niDD8M9Kg8OAzaZqluIfOcwEiNev1rmg2ATz14z1/wDrVwwhdyid0qjjyzWh7jbeLPDusyx
yXEUml3EqfM9s3mLu9x2q4sep+GInvdJubfU9DmG5wjqXtXP8RXrtNcB4buPA2txLZeJln0
W+ACxX9gPlb/fTufeujl+HnigWZm8Ma7Y+JbSQBTHbybJto7EHnmk6DO6OL5l7xf1H/hJdF
8WW2o+GoBby3NoGnthzFc8ZJwOuRXb+GfFem+LrOdpF+x3lvHsntHIBB/2e5HFeX6V421fw
ncQWuuaPNGLMtEkd5GwZEP8ACHrUt59D8T3Vxc2t2ujzmUS2txIMbiesbMvBHX8656tK+mx
1066WqZ6lNc6cGK71Dtb4Xk5P61GqQSkN9oiYvbiPbnvXF6aZ9V22guoYdSt5ts1qJMgr/f
U9StXbeC+trpPPie3XzigcLwRWf1a2vMehCpzq51drZwXDKpnALQ7SAO47VOYrAFGYFjInl
sdvp2rDtruS1FtLcSbkWdhuB4x704akZFhzJws7ZwegNYuhUb0ZrzXNM29nJIHfzUR12DAH
ao3ihnMKx7mjcEEsfToaw0u7thERMCI3YYbuDV62uUgitPNgIaJj+8HI59q0VOrEha6luG1
aeO3YuwEu5TjjJFQR2zym3cQD95uB3LnJHSmR3fllP3m9YXJ+6RnNTQ6hIsSKZBJFA5wqjn
mtE6kUF7lUxypNbfaI2jRgykryPypsf2iKS3ZWyjIySKV4C9q1ZLlQiO8W1IpMcHnmnPZwS
27SJdKPKfGGOM5prEO+qBxMmKYGO0VLdnCo6kqOB9aqbrd7eCS9iES+W6t8uAB65rWNhCsM
hHDJMoYo2cZrz/4mazdeH9HfRIbpBPduSUC4KRY556c12UqsajskceImqUHJnlXifVBqmrO
Yxtt4SUjBPI561hYJHPf1pzDB+Ylu5PqaXBOWHQdK6n2Pl5vnd2J9xST1Pb0qPNKT6802pJ
DFKDjtRRn2oGJ1NLR1pCDQSOQuhDIcc9a0oNSRfLFzarME5G07STVCKPzHVOmasSQ4m8lVB
K96AuXIXOq6nZ2ki7IJJQnuATXrOu2ttpHga5tbKLbbrGyB26sxHU15xHZrbDTbnIUm4Uce
ld34kB/4RrVIVkJWNFb65qo07zPRpaQZ5HYWv229itdwUyHaD74/xqS3vLzS5bhV4Z0aCRf
XPFP0Qf8AE7s+ijzAMiug8c6ILHUjfW4Jt5+H9mNUo3bOXlfs+ZMyPDDrF4s0125RLlSQO4
zXonxS1nfpNtpSbVJm3nB5C+9ea6CSNfsW64lUY9ea2PHV5BfeK5zZ7hDEAgDdjjn+tRFWb
Zqm1RsT+H9FS98I69dsm50VVQ+hHJqT4bX/APZ/jezDnbHdHyXB4HPSuchttVMRSCG88pwG
xGrANn6V9D/s9/Bzwt460ibX9XvbqO90+9AEMLbNoUZG7PvUTuohCT5lO1rHT7VRZbeYHyl
kMTgDPBr5sv4JGuxYWKq3mTPDGrDBGW2iv0Bgf4VXmp3OkWkmn3N8JPJl8r5mWQccnpmvmT
xh8NP+FV/EyDWLu4F7pUkv2m1Lj/bGUYdiM1MpNU22PE1VVaaRvyeAPhh8FPBem6v47sH8R
a7eMrxQYwFIGSAOmB6movG3w/0j4j/DJPG3wydo44yZ59IkAzkdRn+8B0HSm/tVyvc6j4Mu
Ao+ySQO4Ofl5wev0o/Z41q10PxkNHs/NfT9TT97G4yqsOAwPb+uayqOFLlnI505SbguhD+y
9qN9HJrXhi73x6bqCMItxIZZcENj8/wBK8P8AEWn6t8Ovibf2cFw9rfafdFopkJBIzlScdR
gjIPWvq/4mxw+APGqeKrCxCRQ7LgBF2py21wB9D+dcJ+0l4ZtZNb8M/EGxhU2uqKsNxg5ye
GTOPbI/CjD1OZ1KSXmh1YyioyDxdqdz8af2bovErwq+u6DLuuVjH+tAHzce4wfwNUP2Sb6O
LxrremNIW+1WYO0HCkg8/oa7H9n2SzvY/GGhRW0CWU1usj+VycspByO3SvNf2a7pdO+P09k
vEcsU8QDD0bgVXOqlJTXRiVlPl7o+jvh58Lr74feKfEc6a0LrQNUcvbWMgyVdj8zN/KvIPi
d4BbQ/jL4d/s+3kt9Gml+3Mw+6jg5ZfbHasP4+/Fjx7p3xQ1Dw7pmrT6Rp9kU8kW42PIpGQ
27qfpXdeDPi/a+O/gb4itfEc1uniTR7N/LkmcAzkL8rrnv6gVtOCclGXUUJJ2kYn7Uvh+LU
9M0P4l6NKZU2rbTvE3QdVYEdCGr0b4RfFS18RaFp/gvxNIW1WSxyskrDF0u3kH/awa+XdK+
KWual8KX+Fr2IvRdXAaG5YktEm7cRjuM9KzfiNv0zVNIaxnaJorUIrwuVYYwM8dDV8t7SW6
0KjG0X2PR7fw+PBHxK8VWGhah5EVjdRy2xj5KqckDPtnH4V2euftO6l4UnbRrrQItVvY4wV
ujJ5ecjgsOufXFfOfhXxsdAS/a6t576W6YOWMn8Q45J69ua5zWtXutd1mbUrwgSytgBf4R2
FNtO7LlJezjGO56J49+IniX4k+Hp9a1+VFWG6SOG2iGEiGOg/wATXl0M89pOJbaZoplGA6t
gj15rvdW0uXSfhbZpOhEtzMsrZHTOcCuW8M6taaPrSXt7am6iVCuwAdT0PNEr2TFOCjPluN
tta1f7VEH1K5IZ1JHmnnmvap/EtjZKI77UFheQLIFc8tjvXIH4geHJDEX0KTIjKnaqAFuzd
K5XxffrrVza6ja2MlvZiPykLj7zDqauE3E1UuRaM9H8Tavaal4O1L7JKtyroX3oeAfSvHtI
Qyaxap5hjzIvzj+HpWlZa6ln4WvNKKMWmzgAfLg96q+H7ZrjXrdQA21ixJ6YAzmorVOaOor
qdWLR03jpt81myuxARSDjhuTzSaLHJJ4gsI4AzOZAflHP1FM8WXMN3ZWUgCKAdu1OhHPNaP
g1JZ/FtktujSPGpYKq5PQ1yOSUUdTvKo2jIv0k/tW8aVyXV2OW6/e71GQu8ktjEY49anvkY
alcFyzMZGDFwRg56UwZkmiU4Jb5TjtVKzVzNq0jrvAc0cM96ZCwUogA9OtFL4Kkt45b4zY/
hUZ9s0UrnaoxscR4J51lgB83lnA7V6fnLTptG5wpOOnFeX+B1zrwUHAMbV6ZtYCMA/MyHP4
VyV9JlYL+EvUmk3/aHlEjoC6naD1qy7IocAknzQ3XpVeI+bCqlhuKFvyqRVWRGIba2wPzWL
kz0+hPllfhckT5GO1WI3JKMylSJ8tzgYqksbNubPIQOferCt5bEbSwAEhFQ3J7F3di1GYo8
3EjCOKCYuXk5AX614r408RnX9YzGB9itiUgA7jPJ/Guz+IuurZWJ0W3mbz5yJJAOijHSvI8
gcYxXfhqbSuzwMfiOaXs1sNJyfekpTSV2HkdAooooAAcUvBFGBQMCgVxDx2pyMytkY+hpD0
pKAJSAwJ6GjIGBj60ij/ax9Kd5RILBc+4oA3PC9y8OpukMzQmWNkyOp46VhzjE75Vhhucn3
q1pU/2fUYpxnCnPHelu3j/ALQZzCUBJJXPr3rGOk3bqbOXNBeRTHGCQDznBrR0/WdR0q8ju
NNvJLZ0YOCGPBqlcweQ2UffG/zKe/0NQAknjmt7mR6xZfGPxJdWwste0+01+0Vt7pdxq7Y7
gHqKgmuvhhrupSS2x1Dwgzor4jJmiD9wF9K8xVnR98ZKnHOKd57tEkTgMqndnufah2e6KUp
LZnoM5i8MaxZak2tWWv2xYESWzGOYD3zzn61q6L8S7ldTvDdXMl1ZTThoba7bhB0B3gV5Xu
hO8NHtJG5ec12vg0WEl1LoOoyRzadrC+QLpkwbWb+FgeuAetc1WnF6pHVTxFVaJnpq+KYod
UmttV0m2/s9pVEV5aSmVFduitW5e6PYu915aFHULIuxsAZ74rzuf4O+L9FnR7a6tdURHDn7
LNwsg6Eg9eK6KTUfiRbapZ22r22j3Bvx5cEQAQybf4QwPyt7GuNxkvhZ7VGvNL94jpYbf7F
FerGRK6hXBPaku5L2Q3Yhj8sBUZePzxTdP1O11YSW5R7K/jBjuLKXiSIr6+1Xw4coB/GvGO
+KzdSaZ3QkpK8TIuJbtlum+yjJVNhbjmmzXU7NOskCx8Kche9ax2yzI5XiRT19RUgKuYCzf
61CDhc9K2VfTVFtLoUbq/jVZlSaSXdsbKnNO+2Wd49yzkx+YVYAnByKV9JtJ2t2Z51aSNiS
jYzj2psNjbL9mJGCYm5lXP51aqRa1IfqRzIiB5I5TEr4lJ3ZGB3rwPxlrcuu+Jrq9MpkiDb
UB7AV6h8QL2DS/CFtEkpW4u18tTG2OM8mvDm2licnGeM9fxrspqKjdI+fzCrzyUeiG4wMdc
0h44Gae2AuQeT29KjIIGM1Z5YmD6U3B9KXn1o/GgYDjrS59qbgmloFceqkjgijYehGTTcg9
8fSnx5XDKWB+lAWLlvF5IMs/C44B61p6Bp0mqakwjxtPJL9hWK5eVlDvur3L4eeGv7P8PJq
NyA0l9uRUIHAqJ9jrwtH2krnHeJLcRXWkRRRCOLzgoYdCcCunurOO/sbm3lkLrcxhTs6jHW
pPE3hTV7y20o6LALl4ZmZreVwm08dDWWbDx4kcTnRbcbdwwZxuxW8fddzv5eVtNFCy8FabB
dw3cE0xCZZRkc4rpNR0+HXLE2MwJjmB2gkblIHWudju/F4eIDSrfem5QTN/OnC88XqYX/sm
3Pk7hxPg81abtdIUVTS5eUWx8D6dZ31tdJNcOQd6ocdVr6J8D/s/wDw3s/DreMPFbSarFeQ
rO0d5xHb9zwD83NfPUV/4sEMZOh2r7N2CLg5Oa+n/hNqmr+J/grrWgalp8cd/aRSRQoZNyu
pXK5PbmsbPRsxrOHLaCsbk3hL4e+ONMln8LTxRz28PlQrAdigAYXK+nFcV8E7CDwj491fT7
m88qXUwQ9o4wEkUnO0981h/AIeL4viVKmoeH1trJYpIpp1kJCODnHSsz4geINd0b493N3pu
j28tla3UQLCfrnG7AqrpxfkZqV3yPW50Os/DPxX4Q+LSX3gbTJ9Str0tJcLL8sMas3Vj6r2
qT9p2/mPg3Q9OaNJJ7iTazfxooXkr6816745+IV94S8LaZrOnaMmqC7mSORJLgRbFbqR6n2
rz79oDwxeeLPh/Y+M/DsJlutOUyvEG5aIj5h9Qeaxo8vtOWT3OOq5KCXRHKQaJF8Wv2ddNB
uBda34ZfOJcESbR91s9AV/UV5tp/jSx0zUbTN7JaTR7QptIl2cHoe/tR8CviLceEfFTnU9K
e70rUwLWeWJv9WexIPBHrX0fF8IPBOta5H4j0J7P+zp382SFEyCc54PbntXBiKbnTUbO6NK
MmndPc5r9olbfUfhjoOoXNzPbC5ARjGfvhlBII7jjNZfwx0uw+J/wPn8CXGoSS3WlSLJb3M
4BIwcrwOg6rWl+0Lr1wLTTPCth4Wh1nT1wzz+fs8pxwF46cda8N8NfEPxb8N52u9I8LxWwl
ba4eUuH9vpWkqqgoW3XoCjJ3k9j6X0fwfo/wAF/h3rV1e6jHJql7EwM8agM5xhVUHk4JNfK
Hw4nuvDXxV0/X7cvcSrK8kqNhd4Oc1q+KfH3jT4gW0FzeaDLOYJCVdJyQhb0GPl+tZ+hP4x
sb6O6h8Hm5ltQVdgfmwfWs61eEaLpx0bCnSl7VSex2fx/wBX0Dxm9v4hjsXtLmOLy1kfAZv
Y4ry3w/8ADrUNa8LRaot9BBHdzeUquDuOOvSofHfifU9VvI7W+0caWYScwqc5qbTvGmqaZ4
ESzTTyYI5mEd0rYCEj071vg1NwUqmrLfJzWXQ7HwP4f0rS5WubcvcXKSPC9w44467R2pniL
waviiexuZL37L5ashwuQRnisPQfEutWOg20EPhe4uFQmQzhv9YW7+2a1P8AhL9bVZG/4Q+7
AjYDr93PrXXG523hKPLYyF+E4Ko51ZsEkN8nPFbmg/DvR9LuIL68ke/dAWIkACA/h3px8Va
6BKW8FXwKsCTx8v8A+uk/4SnXFVt/g7UBiQHoMD2qrDSpxadjX8VaAviPQ7XTheLB5bbi23
PHauE/4VRP5YddWjIzsxsPXtXTP4s1oeYn/CG6gAJQ2CBlfahPFWr7ZlXwbqfMgkOAPl9qu
7tsS4027tHDa14Al0dLVTqcU9xczCFIgp+YnqfpXet4Kjk8Hw+HL8iWS1k2iVVICk9/euZv
/EU+ueLLXUYPDt68GnMHlt1Ubg3vXQz+LtSlmnb/AIRDU4/MkEqqFB2+lSpJPYypxg27o5e
L4Q69daotnbXtrIHlKCQ5AA9xXVWXgbwh4OtpZdd1aW61WFypW3wqkHtg84p5+LsGk211Hp
/he7/tYvl3uypWNvYKc5ry++1u+1HVZtSvbaWa4mcu5HAye1YzfO9DRSo0tYrU0PFl3Yyyw
x2FrFHAkoKbOTj3rr/A+o3EOla+0NpEzpCZPMPDqMdF/OvNXe4vzFaQWEu8vuwATmvWPCke
k+HvD+qL4nvktZr2MYtwMvsx6VjUkrqIU5NycpHnituto5XXzHMpZtzHPNNUkSLIMoFbtQx
tg8iwNIYBlkJ44zx+lK8BAZsHOMhh2rSyRktZM6jwzEFu71WGVwpAPXvRVXT9TniuZZQ24M
ijkY6UVNkbnO+ByB4gQjJ/dtx616hDtjdQfmYFl/OvNPAU7Q62ZEfYwjOM4xXqP9sATTJfx
wRxxuuHyMsK4sRKXtLJHRgpR9kRKcPEQi+YEZAM1JG+EQsfnEZQgd6srJol2C1tfRq/mjr2
FWFtdIiQSXF+VBl2bh7+lYc76o9JTjbcoRyB2QNnLRGNSO5qyZGt7Ga7lXiK2JOfaoQ2mxs
qpKyKk5Us69fxrkPH2rLbaJDYWl2GkuZGLhW5Ce/saunzSlsZ1qqhTcjzbVL+fUtTmu7hyz
yNnB7DsKo0rYwBngHp6U2vY2Vj5KTuwooooAKKUd6DQDEoopT0FAhKWgUoxnrTAemQ2far1
uxAyRkemM5HpVNcetX7XAQtgnae3pUy0uXBXkkemN4G0fVfAUOtWwmstXht3mJUbo7gKeAR
24rzbWGVpYNkJjJjXO7uT6V9C+GxFceCrBBvdDG0RBOCMivB9XtSulpMY2dop3gdmbBG08A
fhXFRlq7nq4ulFKPL2MOKUorRcKr9QeR+dRuhCB9hwTgHHFd3rnw41Oz8OWnibR2/tPS7iI
SOUGJbc9w49PcVwyPjbvL+Vu5WuyMlJaHlzpyg/eIeetPWNpCQqknrWgtos88Y09Xut4ORt
+YY9qomMiV0cvGV4IIwRV27EXNLTNLstRtpxJrVvZ3MSl0iuVIWQegcDAb61Ws72S2DKudu
4OSDypHTFVjEi7tsgIGMEDrUYJLcHB70kn1KUrbH0R4M8f2HiSC0tNXf7Nq0J2mQ4VJ09Se
xrb1HR9O1mCztr7e3lXDPFLHIVMZHJwR396+bNK1KXTL5LtNj7OsUgysg9D7V7r4T1zStT0
t/7Im2CIhv7PlPzwE9Sh/iX27V59aLpu6PfwmIVSPJN6lvVQmleINB1tZ2ZzKbK5kmYMXQ9
Czeo966RGEYgC7SysyHnjnoaralpsN1aXllf2iz2+5Syg4Iz6GkMKWFu62xZ4ISqjdyVXtX
O6q6no04craRcgWTyoN0hzEzAjHAzUUcZUW6MC7xMysfrSXUgIuPLyNjKwJ4zTpANl3tkAc
srDatUpxetjWw5I/s7IGUsUJUc9M00Rsk7GRQBG4XJPHPanSby90itk5R1JUfjWZrep/2do
2p32QGj2sm84BbtW8eWTSRhOXJFyZ458Tr7z/F81ouTDZL5SKDxnufzrhl5BPpVu/uZr2/m
uZmZ5JXLMT3P+FVJOAEHB716FrKyPk5ycpNvqJjPSmEH1oJOeDikIPrSMhCCOpowaU89aPx
oHcBS5HpTcGloEKOvSrdvGpjdmzxVUDkc1dyIYNgHzP60XHvobPhHSv7W8RW8LKTGGy2444
r3dvs9hDstmEb2/RG+6w9q4b4XaSfI1DVZUQgRCKMEnJPcivSZ7aynW4VkU5iUqT1BHXFYK
T572PocJT5IX7lGPUIiJEKyxeUwYMo4GauZXY0fneY0LqylvQ9qhltYmiuIbY/u5EUkHjkd
6asbuZ2LsVcB+UPGO1U5y7HdZPQbd6THm8ZFUurq27pnNULvw5PElw1suXV1Jy2MA1oXTeb
uLyrGJgG3EYGBVuMiTd5coJmTcH3cHbVe3lEXImchfWt3aXVxASwZHUq2OvA4r1T4I66mme
N57C7mKLfqETPALdv5VzMlvBdSK8iLI0ib1bPXAq9pr29rq9he+V+8XEyEDBG01cq6lFJnP
VoXi7Htfj34iWngm4k0zTtKDXsyeaXICIM/wAXua+br2d9Q1O5umJmuLi4WYn3JzXtPxisI
fEOgaNr2nzxByjo3I+YEAgfhg/nXhywajGYlETySNCzKUOVyOldUJU+Xl7nn0Ycq5mj1zU5
o/iJ+z3q1uGEV7pL9n5V4j19srUHwg8Z3Vh4Ui03UwJ7BflcOd7IhH3sdxXyfYaj4qN1q+n
aZqFzbC4Zmu4Y3IEgHUEV3/gnxDqdiFgRdimMROkgBBPbFeNmFKbgp0N4s86nVjzv2mzMTx
DcW9l4w1mPSgbPSZrtpbcKMhef0Heug0e/1KPbEfF9zbQSYlKW0jKuM855wK9G1LwdoWrWV
xf2iQ2N5LBvlTbxwOeO9eHXenX3hvUJNoFxaXaHay8qPp/hXLQx0MZenJ2ZU8PKg1NK6PYJ
7Sx1iS7RNV+0Roiubdpdu4+pPWub1m3sjG2kxSoCIxIFL7j+vNZXh2axh0u8udcRoZZtqW7
MCM/lVi58P3l3rsOoW9wqxbFDhzz07V5XsvYVmnLY9C6nTVo7i6daavoctzCZAsLQ5B7Akc
GrlvrV1pWg6lePOpnmjWPzFHJ/CtTxQI3sFVXIMiBA27liK838eao6Q2tjZkKpQI5VeTj3r
SjfFtOS6kVW6KtFnEa3ey6nrElwzFy33R71BJNLNZR2IfaIySF7Ek10VpoUNjpP9rvJ5kpT
5UKk8+/vXOSJLCqvKqb5SWYAcrX0lNqKcYnmbNNnsJuY9I8JAujbYreMhl7ntV3TmmFmpus
SXFxGshbd+NebWGs6r4hudE0K6mBsbaT5MAgkdcH16V6fAE8+BY0K8OAGGMjnB/nXZCXRHq
UJc65jSjujctIHUK8o3b15zirMZE7Mu9HEieZj1xWTbS7o7XfkAIw+Ud+aF1KDTLSLUJnEM
cUTDJPzOT0UCrfP0OlyUVzS2NctEInknbYjx+aWbhVI7n1ritc8VrdGPS/DXnyXV6uGmC8E
/wCyPT3rB1/xVJqq2sNzEzKF2x2kTHLMTwx/wrsPCXh240eIatrAWO9mj8uG2H/LBT3Puay
nWfwxOSMnWdo7Frw14eXRbEx3M/nXt1G0kjdcN6Aity+u9E8PaNBq+sXTrcSwERW8XzEnoG
Ptmud8QeOp/DL2+naNpdhLcvGQbi5JYrnrx0rz7xBr+o+IL5NT1SSLzEjWLYq7UQD0HSoVS
yOiU4QXKlqZk5mkuDdljIbjLk55yTzn9Kjij8yUpgvuXG0tiojKGcuc9cAgGpbZ1M0cY6NI
AT7d6xnLRs5IWc0dq72/gfS4WtIEuNXvrcszs2fIB9Ae9ZGleHftuj3nifU9R+xWsGVSV0M
jTyHtiofFEqS+IvLRW8uGNYxu6jA7U/U/EEF94O0zRxayxy20xadj9yQ9uKxgk9Tom1qjAL
K+N7blPRgvOKfHIQsewff+X14piHcAqsRlvUYp0RdmVF+Uo3c1tY5k+pNv8pPmQsM4BFFNu
FVmILd+gopcptczfDVu11fNGhRTs43HFds2j3rqR9rQ7iCBnIP41w/hsAX/AMyEjYckHFdT
CWKqI1nVlViBu4qZtKTNMLb2eqNWfQtRi+d7aO6UkNtR8Nig/Y52aO+t7q0aMhlDEsq/hVJ
budBlZpUby88E4zUo1K4lBD3jsfL5woJrHnu9TrsmWY7PdOkVjfq2XD4cEAD1Oa8+8TahJf
a7MWKFYsxqU6HHpXWanqwtdMuGeZmdodkeOpJ+lebknkt1PJ5zn1rqhsebjat3yIQ9aQdaX
NFaHmimkoooAKKKKBXFHWlpuaUE9cUAB7UDrSs245wBgUg60wJYxkVp2ahpYo9x+dwDtrOh
XccV1Xg/Tl1bxLa2qgnaS5wM9KxqytFs6cPHnqJeZ7tYQW9tbW0CK4EQRxnkHivHPF2n3Fo
deVdi28d/uKjvuGev417ahLm3DgKjWxGDx0rlrnw7ca3rniG205IWjn0+N5fmAVZR2yeA3A
ryYN07ykfR46mmlbdE3w61Fz8P7Jo2Aa3LRts745OQfyrhPip4Ws7LVP7b0iEQw3KeZPbqP
lib1Fa/w31zTNNsNQ8K67N9jupHLW7kbgzHjaSOld5qtus2mSRXVlDdH7PtCDGOO/SiM506
l+jI9jHE0bLdHzHbSzW9ws1vM8TjoUODitO+msp9OgnE8zamCfMDAbdv+Ndt4l+Hcf8AYUu
ueHoSTavtu7IEu0YA+WRR6c84rzYgzxrJ5W5ujP6ivZpVVJXR85iKEqUuWRryZhjjjW4hu4
ZEDgkAEHup9Kz76O2dxJbRhS4H7pW3bf8ACpZo9Kjtw1vPI1xj5kKYAqmnmM5eIqG9D3rS6
ZhqO+wXgsxetC7W5OPMH3QfTI/lXS2fhzWLuFNV8NzfbpIl3ubHKSwgf3ge351gKl3LZRW6
3H7mRyfKz0b3FR2t/qGmSSizupbRnGyQRuVyPoKiUextCcVvud1Y/ECKaeBPEVreMoKiZrS
5aPzSOMlc4yK9QbUbyHTYbzTtIv8AVbC/UNFcHaGVR2Y+1fN0R3SqDhQeNzc9+pr3PwPoer
WVra3Fr4yiv9PJ2tYwXRzEOvzKegrjq06a2R6uCrVJvVnbBJLhA7IFE8edjNyMe9IisXjdy
fLlQ/XinQyuq2qbtoj3g5OcZoRwFg+YuE3JkjpmuaHI9D322CCUiNgQVljbn6V518VNTMOm
WGnFlH2iPzn29TjgV6RA4jljQEM0ZZPpmvnnxrfTXniy93zmRIpPKTPZR2xXVRprm5ux5WY
1OWHKupzYGSXz0qNzls1JI22NcfxGoWI9a7bnzo2iiikSHWkpaKADPtTwoZcggGmUD3oAnj
hbzBuIA9TVqMma6RdvmDoPzqkiEscg8e9bnhy2+065Y26jLNKvHXjNRJ2VzSlG9RI928PaH
LZeH9LjhmgHmruYYJOSM44rWhhucWufKkLlkOT1/SrACxtHghBE+QoP3R705ZUDD5doifIB
461hGckfVRVkkZ5WbNq6BXfDAgMQB7e9PtLu5kFnHcRKvDqzLzn2PFWlA8slsBYnypHcmky
UaTaMiJx07ZrVVUXy9iKN7eQ2q3KkgRup3jp+FQwG1H2WWO4YmMMhKL6+1WpVi2ys6bhDIq
keufepLi1t3SYLCm6GRQCAB1p+1S3GiG1+zPFbKshLR7kweDz3qdIUhW3hluCrIGQAc8Gop
LS2DTDy03I65IOOD2prWUAmnaKS4AWRcICD/MUnKD6DJWt2EFtG1zOyISm12O0H1xU1pFJ9
pgaMv+7fZgEYz2qKaEMlypuJ3CzK/PHHpXN+OfEVzoGlCz02dkvL+fELMv3FA5NaQ5Xquhz
1p+zpmBplolz4p1vVZCsT/aXiKDGM5rq9I8GXerpd3dnhHtV3bAv3hVHQ9KTRdEtzeMJZ7q
4DyEjP15r0DSNQax1S5itztWRt429GXHSvey6NLERfJ1Pz/GOUZ3Zx2kak8l1EJp2DpL5OO
h2+nuKg8b2EN5ojp9nCpHNmFol6+uai8SWk9hqXn267Fafz4yBxj0rb1XVZL/TrI2gSN8B5
UYcP6mvk87yv6piFUprQ9jL8X7ai4TZzPhjTtIvtBWJUaSdbgb/MOdoqURJcam0EEzOizGN
lZTkj29qzNHmz4+VrNli27mlVTgSfXsK19W067e6uTa6iLW5nbcsQGTk9hXz1VNVW5PRnrw
lemlFC31lc6paKAFggt5CsbL/KvO5rW41nWI7SWIeRp7sZJV5LnsK9P8RXi+HNBt9MtbtHu
cAyjI3cjnmvM9BW6vLXWfsROySQGQnqfxrqwKmotvY5cVbnsjVjubcaDMq7F8mQ+a0i9j0r
znUGtIZCIz5zZO49mJ6YrZ12Se1juLR5VdWxuYcFv8aqWHhnXNZuoLWJBCJj+78w4z+FetR
SpXcnucrXPqkbPwztZrnxPO4hDQw2rvIScCL6e+a9BBkUy8ltkm1cc4B6/wA65HS7K/8ABF
xqIs5lkLxeVPHIAu/nOB/jUepeLdTljkENrb20M2N0sbFmQD0zXoUaseVs6aVaMI8p2+WgS
ZyUhgt3AaRnxgH6muC8Wa0l7O13bs0ltafLEGAALf3vcVjSahDL897dyzknePMbAOO5Her2
h6dL4m1jiLydOibzJc9Hx2FVOu5aRJnUlWkopaHZ+BtDh03QrbX7q3ju9SvJAVMnIiT0x61
1TzOHuJcneLgZwcfL75pjG18swwAxW6IGRB2xVcyK84kCnypE3mP1I961pRSWu56UYqCsiH
WtKsNUsL4NZRSXSNmKRskj8q8gkZog1rPGyTxv91lwP5V7U9woAaICJ2iMg7kY9Ki1iz067
+HerXl/bRSTrErJPs+YN9RU1VHluTKHMmzxe0jNzqMEDrgPJ8wApZo0hvJvKbCxy5XHUVu+
CbJNQ8RCaVS6WsDTkZ4yBxWBNKZLqd22ncWOBx3ridm2jkcbJS6jJ57i4lM0sryMzZLNxTg
7wqxI3AYJB7imkr904wF9aezbcsRgFAPrT5bbE6vcZgbZNigDG4ZpF2xyHcpJwCOasELIu1
DwRg+tQ4AzxuYjaM09SrDt4kBALAj2opQYQDP5YBfAIOe1FFmFyt4Oghm1UpMu4GI16Amk2
G/O102EqcH1rhPBW3+03LcBY+a9HwA0+1vlEi496460mps9LBL918yC302wikVihkBymWbv
VyC1tRtItkzgqcUgLfNgKNsw4pYyEXcSQwuCSPasFLU7nojgvH93aoLPS7eFUePLyMvX2rg
j29a1/EVy934gvbh8cyFVHoB0rIPWvXhpE+VrzcqjbCgUUVRgLSGigUAwFKaKKBCDrS0u2j
FACUo5PFJj3pQBQBbibyueua7n4YymPxpaqbgRGVWUEDJOR0rz4MOmTV3TtQn07UIL22kKS
xMGVvesqsOeDijow81CopM+oIElDDcodYZPLxnP5+1eGeMtP8VeHNUvUuxPBZXc7MsyghJD
1x+A9a660+JunajZ+XqXn6VcFxIJrYb1Y+jCtHWZINT0Gzur3Uk1DSodQilnIOSVY4OR2rz
4QnBvnV0e7XqU68VyPU8l8MaZe6z4itra0Ll94YsT0APWvpJd+6COXLeVL5bOo6jGMV5Tpk
um6L8ZJ/7OEIsrpmSJYc/KpHANenRPGySGVmXDByc+tZV6km9jfLafJSs92LZxz6fqonify
WExQSoMiSP+6ymvKfHvgi6sJJPFugWobTLiYrNCF3m3kzzlcH5TXr5KFpWWVXUKHAbvVaGH
WNL1K51LRry3t45Ix51pcpuSUHqe9TRxLps1xeHjWjbqfLzyxS/dtAHDHcVYgH8KjEaOcxv
sJ/vcfrX0FrXgHwf4rvLiQofC+rfKSVw9rKT3UDpn2ryHxF4M1XwtdXEWpwb4In8tLyM5Ri
emT2+hr1adeEz5qthKlJ+8tDDcfZdvkOsznk8dPpUYge7n2wL+8PUN3pBFM+TH85QZ3dK7L
QPBHiHxt4dvNW0e5iu7jTGAe0chZSh6bfWtuaMXqcsYub904YgqzBhhgcEHtVi1vLm1LNa3
Dws45KsRn61Nf28tveSwX9rNZ3acNFIm1gfcVQ4PXjjJpySkNOUJWe59E+E/E1lrPh+3t/O
U6lbxI0yoM8dMn3roZmb9+P3mVlTbgdQa+cvDXibVPDOom70+QKZFCSKVBEi56c19C22vaT
rEFteWFxiG/j3AOMbJAOVyOM15lSjyO6PpcJilUSi9yDW7+LT9B1fUXYqYsbOMHcRgV86XM
sk9y8sh3O7Fmb617H8VdQWHQbKzEwZ7lvMKjjaF9a8UbIVm3Hmu6hHlj6nlZhUcqluxFI25
j/dFM4z0pT0ptbWPNuGBS5HpSZFFAgoxRS7SehpAAFB70o4FAQseDQBJuMcR55auz+HNnJd
+JoyjOv2cGXdGPSuNcBVRQMeteo/CU51e5iBfY8BBKDj6Gsasko6nbg481VHrTqy/bC20ZV
SCVBJNTzLn7WCoy8aMGHqOpqvGgcJ8i/vARzz0qa3ZZDArkqZUZRxjp2rJVEfSWBo0EdwY3
3ZCFRj86kuRJI9x5aqQ4Vio9qrwmRpIgcHcrDA4xinQyb3gKk5kjbOfatFKD2CzHzRPM1zw
FEgDlR3xS8+VJsAwwDDPfFRwFn8jLja0TgrnnNFpMY5LKQkuhjdGyKG4MaJGXzWf5humUMM
e1NwzsxU/61N5OemKfbOmLbBfhH59M8UiMI/JVz91GXpTUYtBcYP3roUVV82PJJOenevK/G
upt4k8YQWelwedHpEPzucjLg5bj9K9atmEL2cmxXIyjD+97fyrwLTdTuNO+IuqpeMEe5llh
lx0XJppcsG4nk5jN2ij2CHS5NX8JR6xp7B7y2g3NBn5m9do9abaajPG8BlQJLHBuBkOGz6G
pPB3iTU7C2XS5ba12wfu1nA+dwfWtiddD8QN5T2M1pNGSjSn+I14WX5pUwVfkn8NzixeCji
KalDcx/EN4L/QnAtmM8cO4OnPNc7/AGtFJ4cjM0bGaOLCuoxg98mu40OxkhuJZIuYwrQnzB
kMK4Vmg8MajLDq+mvc6ZfMyJOH2+W3v6V9BmubU8W0oHl4bA1KKu0YWk3sQa/n8zzJZFwMd
V9cetdrpOpWcuuWMxcukqLEwcco3QH2rhdOisZNaFtKxS2kkIikU/oT3ruvDdtHaXK6ne2y
HT7dmjLSdGbtXy+OhFR21Z7OEnK+r0RB8RbPT7GG9kQ+fJKMByfukVw3htNXtvDQtLG2SMa
i/wA8rLuLD0Hp9a1b+WTxlr0OgWbutkkzNcTjpjPQVrC7tLHTPslo5tTYysh8xsFhjqBVUH
KlQVPdsmolOfOZkXhvwppxk/tu8ee72B9x5A9hiq/iPxLYrDZNosrWzwqRGTgkVydzf201w
6iOW6udzYTdhWBrY0T4bazq+yWZvKhQbgJDjCn0r18Ll86rV7s5KuKUNFojlb/Wbi7Z3uZH
llkHzuzct71d8JeGtQ8WaxHp0E7Wdm2d9yULBQBn6frXUz/D+AeItO0jd5yNKBJtHGPc16f
cfY7GL+ztIt0trO0YRjYMEn1z3r0alD2UvZtWLwtNVlzs5rS/h14I0p4zeRz6vM6MA052op
7fKK1Gshbw262MccMKwNhYwACf8atqzMWAAHlyhRnqc1K+FLKW4jlCE46CtYKEUeuqUUtEY
oWRDD8jndBjOMjNOeTDxqR+8EWw8YGa15JQpKhsAShVcDtTJSrKXMe/y7kLuI5FbJpl8ulj
FUShYR22GPP1pddMafDG8VzcIGdkby+nHrW7Bbia4a1SFHZrpdp9q6jUtD0a08O3FtLpC6i
0BN1JC74BB61yYmSWiN6dJ8jbPDvAUUSaVf6kkys80ZhjQH7vynJJzXFJE8kzfKzFWKsVXI
616pceMdNbU102LQbG0smfzHS2jwzYHT8q5TU/ElxLbywxxra2b3DP5EUYVgnYVyJO+pw1F
DlVuhyjKSQCN2Tt5PSlRiskRZAwBwRnNSyGMzNIrEoGyoJ5x70wQ7t0ozgEtVtPoce70EVc
Y8tiMyEZ7UgTEoV1w5brng1sy6ddJ4Og1F7d/Je6K7yMcY/WsZk2Bo/u55IJ5/OmrjloMcE
RhGj3YPBBoppAGVDZxjrRRdk3JPBO59UkC45iOSfavRS3UptZnGR7471514FAOrnHGYm/lX
oKL8sA3A5jbpxXLVa5/kepgP4JaYt5Zxglhv8ApVXV7kadod5eSDy3WPchJ+8TUkajCthmX
yTn2rjPHupqYLLTUlLELum9vQVNNKcrWNcTUUKd+5wMrtJIzucsxJJ9aj70pzknofSkNen5
HzDfQKWkFLQIKBRRQK4tFIOtOHSgAHWg0tFACCloo47UAA5NLkqcZ60gpM5pgWYZtmQyhlP
arqajNDazwW8zJDLgvGDw2ORxWWpp28joM57YqZJNFRk09Du9fFxp2ueH9ecsDcwI4OwRjK
8Hp1r037TBcXLedNgPCBhT3xkV4vqU8MmlaZcC6nuruMESRyD5UUHjbXoej6zZ67a2+Vxdb
1V41HLADtXJCOjue5hKyjJrudrbtDdBAJirNHs2+4rTjEFuUe61lFSaLYFbnGK4ZfJV4oo5
ZUfzSCpUjAp8TRlIFaQOUkbO89qh0oT6nq+3aWqO8mm0a9hjimv7aQNGVjx13joaxLaHSdd
0e70651ZUjvAYry3f+GRejrXPxgIsDgphZWP4GiGJW2SlNpSRi0ieh9amOGjF3UjOc3NWkj
ynX/C+oeHtWewMi3Uf3o5rY7klX1B65rqPhVqw0nXbi0nufs4uI9oRiRvbPAB9a6LUNMtdS
05LS5kNuI2JjmjOGXJ6H2rjLj4e+Jbec/YFjvPLwySRyZOPp1BrtqQjOFk9TxlSlQq86V0e
teKvDq+NtKjhuINmrBSbe8IA3kfwse/avn24s7yK9lsb4iCa2yrLJxkj0r1Gz+IXjPwxbQ6
b4l0FbuOB/kuLhWV1B7ZXqPrzXXX2g+DvidpiXJ1a2sdXAAF0hGVz2cfxAevasKbcHaRrWp
QxEeenoz53kgngCNNGw3jII5BFbOg+K9T8PrNb2xSe1mx5lvMMqT/e/wBk/Sp/FPhbV/Ceq
PZajGAyHKXELb45F7Een0rHt7C8v4pJojG5j6lpAufoO9dbSkjyY89OV9je8U+JF8UanHfq
DDGkIiSN/wCHHXH4+tcvJIH5P04qSSxuo4TI0D7c8nrmquDzTStoTKbk7sOKSiimQFFFFIA
pd2Pu0lFICQTNsCOFYD0FO88AfLGAahp6/NwaB2HJln+ZuvavZ/hRAkVrPcZ2lnCnjnB968
aVNr7W6mvafhnIn9haiiA712Mc/Wues1ZXPRwC989Ct2jiht2VWzFI2QT2PQ1JuRViO/Plu
SMnpmopj8tyqgAqqMuKJW8xb1FVC5CkH0pRcHue87sWB0i+UkkxMVz9aaf3SqM5WJ9ox15p
0rkrdKuA5KFcDqe9LO3Nz5YIfcm3HY9zVLk6DVw3KoyY8eTIBnHY0j4iZkJyIpQp+hpzAOl
4qkgtIrhT0OKJxmS4GVy5SQDscUpQi9i0PmjiUEI7ApKo2j3okDRmUkY8qUDk9jT5Nkksy7
sK+2Td9McUszNIZMKHSVQ/A54pRpO24myCVhHIwVSVSZen8NfP/wAQcW/xJ1d4IvKCzbgg/
hPBzX0IzZ3so+V1EmB1BH/1q8Q+JGmXVr4/u552/dX0SzRSdAwI6fpW8INJpnj5l8KaRs+G
9Xa6sre7m3S3EcodkU4yK9N0u+i1SJ3gja3xLvfd2H1rxjTHazv9P1S/to4oLpMRKjcnbwe
K9L07ypVvLeEyojwb1GcZzXzGY4V250Rga1vdZsSeLtGsdQ/s6J5ryd5sMEGQfxpdSv7ddM
a0mtY5lll3mOaMHaK5iSxksWluFjVAkIkZyM4H+NSadr9vqX2y8a3DMsGyJH7/AO1Xlqgrq
UL6Ha5q1pnI3mg2Meozvp1z9kkDGQwSZKNjn5fQ1ONeFh4YuYJpJDG5DRx7twD5roraO9ud
RvI4reP9xErM7ruGO9cb4zt47PxHDbWVqZklKyGGNduRjtXr0pOrJQkebVj7L3o7M3dGQ6B
4eOo3EPlTz/vTIW6g9BjtXJ65rCsZrdeWlPmllOSCabqL6pf3BuLyV4pZUEYghUsqJjp9an
0jwpBrCTB70Q3SR5RHG0OB1JNelFQgueRwe9L3UdH8P9D0bz5J9RkRdgDbpTjJPvXouteJ9
I0m0ugLhGMKhVVPf0rynWNevLTSRpq6LJHKjYa5iYFGA9q5qz1SbUvEmnR38myAzoHVznjP
evqMJmlOlRvFanmVMFOrVXM9D3i1lS20mW/CNHeXqqNzDOxPb0JqGUKz3PkoArupUE9h1q/
qTCfWW2YWLZsQL0+UcVTSNZWt8nl42JH0rjqVvavnkfXUKKpU1BCSRt5s7BvlLB8+hoKuWn
Rm+YsJR34FSiRH8tG+UNCeR6jpTbRw00XBIa3IJqVFM6Exk+GVwGwGIl6elI4mJfgFXTzfl
9qmGxigKN+8tyB9c1Cm4hF2ycQGLkY5quTzC2uhpaJCWknuIseYsXm5Y8g1ieMr2e+1GT7N
dSxw+Svm7G4IUc/ma3LSEHw7K8syWamMxNckfdIHeuF1bT9Q0vwW99CjX1tNEwaZc/KpPU+
x7V5VWL9rds7ZO1E5TQokvdR1C6uYw0SW7vgdVzwBWBqM21lQMqIFAzg5rS0+4NtoV7IkM8
ks+2IKqEcYqvYagbJ7qG7sBcLcx+VmROUI6GtYqTdzxakny2M0rhJDncdoHNOVwsMhYgDYB
zUYQSHywWyxwQepqxZXMFnd21xc6Y19AkuXgGRvx2pzvFamUdWkdXImpS+C9CtbiRkst0j+
YRwoxwDXHylJJPl5JX73Y4r0DxteXN5pmjOIDaW80TutuONg7AivPy6+XByikMeDzRFu2o6
q94gmLKAxZDmimzDfCrGJMk9jRTMCTwQ+zVWk2lsRH5R716JCwd1IK/ISpGORmvMPDEkkN7
I0TYIXk/jXfRX5CylpsP5gNctaN3dI9HBTSp8prQGIzFVBzu2Pzjjqa8c126N5rt5cZyDIV
XnOAOlelatrkFnoF46kGaQkKPXIxXkb8uSK1w8bK7RyZhUu1GLGnrRRRXWeWwooFBoFcBS0
gpeO9ACjrSmm8dqctADuopCMUZAoLcUAJRRnNFABz3pD0pwHFNII60AA60oPI/wzTR1pw+8
Mcfh+tAHSi1sX8FwzJ5gvfPZSWGF2Y6VmabqN3pt5HdWk7RywtuVgemDVjSikum30EkSuNm
9CX+42euPesYZHyk429eeCaxjHVpnQ5tWlE+jPDXi208V6WwvFjXU4cPINoBkHqvqa3pLS0
hWUNp8PyYdfk+YA+tfNOlandabfx3ds7xyoQeDwa+hdE1u38T6U99Zr+9EKxTxludy9x7Vx
VaXLqj6HB4lVY8sty9Jp2mxzTL9jDiMK+OQOagn0rTUa4U2x+Ta+1HPf1q4ZvODgjBkiAOe
2KGfc+1GzHLHtyOvFYKydrnpWja9ilPounn7UFtXYoE4DdqS48Pad5N1IjSqPkAye9aMTq7
g+XnzExgd8etOQmWWFtwUzxswVl4GKS576MTUXsihcaNaSRXNrLcT3EJ2ZRzuX8q5rU/hnp
jtJqHhW9k0/UoyrpbzNiF/Xntn3rtATMYfm2rJGxbHQ49KdnzVtfNO8NEc+2Omapyqx2ZhU
oQqKxzdtYQ3qy2WtaVcWlyQGmiJ8yB8fxBu1eMeKf7Dk8T3Y0XThbWS/KsbNkqR1P4mvWPG
3i0aFoiabaMDe3sTKQWyYlz1P1rw6V9qb926V+WNelQ5rXkeBjpQuoR6FfzGCMiyyKoP3d3
FREE5Y1K0YRA27k9aYq5roueZYZ0/Gmc1Iwx1pny0CCm06ikAUUUYoAPm7U8D5huoCH8KVc
b8HrSbtuMlyTPkL0Feo/Cy/VZ77TZpUiFzH8rH+8K8vcHiQNk9K6TwfcR23iKylkYIhYB8t
2PH86zqJSVzrwk3Cpr1Pf0VbgAwEYlTr64pYo0meEfIHljIY59KyLez1K1a3aCUOqO2BnjB
qT+0NYgEDGyVBEWBIGc5rNRhJ6H0cb7s1BGz+U8YISRScg+lJDGTJErSHMsbHG30rCj1K+i
SJnf5YtyNx03VBJqV2YYtkx8yIlTkdc+lUqXZgpO51EbNuiDDaHhYj8KLdArW8j4+eJutc7
bahcwGJ/PVmTKFHHPNaK64kSRl7YjY3lHB6ZpypPoy7mojbjBIy7i8TKCPWljdiYpFJQmFo
/wAapQanZqSIXKeVII8P7+lQy34SZ4osFkk2q7d89an2Mg5kzTiTY0AdwMwlMDua8a+Jmqn
UvGsGmzbvs+nQqieoJGT+tenT6hdRQsbZlQJKEVnG4r/wHuM1434xwnxBvJrh0nkLB5DH0P
HP0raClFNs8fMZe6i9HpL/APCLabqt1dNcXV1cGK3TcNtso716FpJu/KSOSNTsi8tcEE15x
p/2q50zT1QFYpr5miEjYGMV6h4et7ZbRhPcxiZpDnyeSK8PMqjULI5MFFtuTK/h7UNNudcu
7fUZpXhlhe3aMnOGA4rMtbD7HbSzStHNF80Kp0Ix0yai8LLFaa3qEScmO5ZlZjkE1Yt4Ve4
e0jtmu5pZ9zAtwoI5rzH7jfLsd8bN+8aEF6ujaAl3JPEr3wYshfIKjtXDR6m6XK6kyD+0bo
kIzfMIkzxj3qXX5wbt7Vowun6aMOgI5Y9vzqtpV3ZRtJqmoXCwyRsdkbAED0/Su/D0oxjz2
1Zw158zt0NCLVI7bRtl3ua7LMdzKMA+9ckNQFs/220vQ90+Q8RPyj6Vlaxq1xqFy+58xByV
wMdazFk8vcOGY+3NetDDpRuzku2/dN9tRS3EcjQCKUkl3MhYHPoK6HwB4efxL4qhu54zFpl
qfMkkdflcjotQeBvBFz4gu/t+q288ejwnM0m35n9FH+Ne2SG206zl03TbRLa0gkUoid89/e
tY22R24fCuT55DVkUzo4BULuAyPWo/lzEygtsJjJzjbmkldFafkgo6kAVPKCZbpgUZRIuAv
ArrUY2PXsMEZjjAGCUJjwTzz61XjIhK/eVt/lnJ45q/Ikm2UA7j5yvj+8PSqU5YPMPmOZhJ
06ir5Ulcnd2Q8lshiQAkoiyDk1oWul6ldHMEOUWcAySttAXv1rnPFHi698KsNM0myt5ryYe
dLJIu7y/QV51Lr3irxdepZT300+4mRVjOxEH1zwK5pTl0JdSMXZas9g1DX/B+haY2natqyX
sy3JL29u27IPY+1c1ffGZIrd7DQ9KhS1Ztv+lIGRkHQY9a4m303wVpDGTXdafV7lCSbSyU7
CfRnxUF3bJrcyyaD4YbS9PiGZGmcso56kkVyqmlK71M54mo1yoTV/G2t6tKhuLsAI2Y0jQI
oXsOKyGu5ZHZmyrFtxP1q14ltNOtNcmtdOuI57dFQLJEcoTjn9ay9hCyjeQeCMVuvdvY425
N2Z1PhvwFrniq2n1G1mhs7KCTa1zcNgA+3rV9rTw54P1OGSTUl8TahA+4RwApCrDsx71uax
rZ8LfCXRtHjcJdahEZ2ZTwuTjJ9643wXolprXjLTtKvSEgunAlYckjvj3Nc/NKzczaUVdRi
VtX1278R61PqUtvHbn7whgDbIx6elZIKyDKoFIHT1Nd14+1ezg8S6r4b8OQw2WiWmIgqRhW
kYd2PXNcMrIsMiBC+8Arnr+FbKTsrnPLchVHcFQvI60VaQIu50VijYAHp+tFVcmxmeFImnv
ZURASIycN0HNdf/Z9xJIrQkKzAkqe/wBK5rwNj+13wCcREjHrXZ6jObXSpbuLcrJA2T71hK
X7y1jrw0UqPMef+Jb0S3/2OKXdDBwT/ebvXO/hinyMzuzsxLMSST71H3NdiVkePOTlJsWik
NAoIYtAooFAhaKKUdKAEpR7U3vTh0oAPmoOcc0tIelACUUUUwDJ70ZzS/TFLu+UA449KQDa
UdemaXijtTA0tKYNM1syK4lGPcVRkUrO6sMEMRWj4fvDZ69bXCxiQqwAU+p71W1MEanPnGf
MJJDdT/k1knadjaS9y5XBJIA/nWrpeq32nzCWwvJ7WXrvibrj1rG6U9TnjFW4pqzM4ycXeO
h6bbfFnxQkMCXiWN+bf/nrD8zfUrwaF+LGuiWOQWVlIq7vl2EHnt17V5xk8OjdO1BkZm3gf
WsvYw6o6frVXuew6P8AFGymmt4dWszAI87pLbrk+1d5YX1tc2VpdWF3HNbgsNy8kZ9fQ18x
CRtnC4Ga6Xw34uv/AA/dGa3AuISQZYHOFf3+tc9TDdYno4fMZLSofQEBJWEggqmVbJ+6D3q
lJrehaXbtNqWuWsQtyyGLdukc9gMflXi/ibxrqOuzuXP2S0J3JbQtjj39ea5GSfeCWJ696K
eFtrJhVzFaqJseINTXUdaub+NSPMcld3delYYy8mCRyaV52cBW+6OlJFkHc3TtXctDxpSu7
vcfK/8ADu+7UBbmnuSXJNRUE3Hb+MGmGiigQZpuR2oo+tA7BTqbzR8xoCw6rVtb+c21UZsf
wr3pkELySrGqF3YhQF7k19afCz4Vf2L4TfUNTig/tC5QOoYfNGOvU15+Nx1PCRTnuzopUJV
PQ8U8OfC3VPEOnC9nims7VXCszAKyg98MeldTB8D9OFzOkXi+QC3AbJt+Cc9Bz1r6FnubK3
0eazu4kdgA2FI5ArN1rxboumapokcFrD5Op2/Hmd8dVHvXzU87xHM4whoexTwNKybbucNHo
Yt7A2qa5bzXluUTZP8AuWm+gPU1FeJdafNcRXNvMjoykJIpwc+4rT+I11YxpbXjaZBdaZdb
f9JRv3lrLnCsefu9q7Xwrq+heOfD0unXqmW4tnWGQEYZTjhgfSvdy2v9ejaWjKxGIWGs3qj
zK7ZlF2nB2urKvpmnTmMpcK6KNsqNgDrXR+KPDk+g3mwFZ7S6yY5epYr2rm0i/eP5nzB0LA
+uK7Z0Zwujso1YVVzR2JHVHSQiBComVtrU2a2szLcStDH/AK5CuF7Umdy4Rd3mx7xnsRUsY
LsN6qBJCXz9KjlqLc0Ip7OyaO5LQIN0yyK4OKguNMs3uJHjkeJWYSHnPHetBxGqwnK4khLA
noCKWCGG4eMZilDwEk+YBz1x1rSPOQ3Fbsy59NCyySR3COn30B4zjHvXjPje1+z+PL23+XY
4SR2DZAzjPNe6yXGi28HmXus6dbgQ4IMyls9htBNeQePf7JvdeTUdH1aC4SSGOKVEGCXHBr
dTaXvHk5g4yguV3I/s8WpayIo3H2OziWOFN3A4zx9a7XQtNWOy1FrCDzWsIhJKd2THmub0m
0tTeXLpZusEYC4HqBzn+lXvA2um0fxTcsfKS42RBH74P868PF1JT5rK5y4dRjJX6mjbW7xW
t1N5zxLs858oMnNWtNE3hvQdT8Rvbku8X7iSQZwPbNaf2VNUtirzeQ88aoAvRsHmsX4hazF
q91Z+FdEWadYYgsoUZHA5zXkQn7WfJbTqenUgqa9djm4bq0Oh3K6hE8l9qAE+due/cVzHie
J7W62tbKAUHIGOcfpWrNfpotyj3VrLv8rbGMfdx3rkdT1K51O5Msxk2N1U9T6V9Lh4deh4d
RvbqT+HfD1/4k1ldPsQBI4y7ngIPUmvfrfRfCnhnSU0lNEsLu+hRRLdOvms7H/Pas/4Y6DF
ofgz+1bqLy73UHZYi/UgDOR9K2VtYZJbdmdozKjAn+Et610R5J6t6Hr4fDqME3uRXd+8glj
iC+TsXbEo2hcelQXFz8zKttsDqHLZyWxTorMhrVY5wrFHUnHWj7C+62WSYcoy4UY5rqjCFt
DsSlayGCeVwHfbtlG7O0k8VLJLBPIhRSzPDuHBHIqG2ikge3DSMo2MvzU9ST9k3SAlkZMr2
rTkXQi7RZM5SNW8tpFMPmMff/IpIZ1MgmJPNsXIPqKgFyY1ii+YKqGMnGc5qIxQtBHGxOdp
tyygDGatQbVgtZXR5FqGpT6nqV7qExIlmDAbegxx/Strw+i6f4L1bXJCUklH2aBT79aZq3g
DVrENPpzDUYc42xg7175/Wsq91u7fw/Z+Grm0W0itpWcsEKNIx9T3riqQnF2R56um3JGS+F
GyNBgLwVH55/Gup8T65qd0mm2dxeuLeOxRXgi+VWbHcCuXUhtoyx5wVx1pSrGXLMWO7A3jJ
FKz6mCdizLexvZLaG0t1Uk5lGd7H3pIw0sqwBN0kmEVB/F6VVPyzffJYsOCMVKHeN4pUlIk
R9wwemO9DbLUtbs67x9dWk2sWemW24rY2kds+e0gGW/nUfgCO5PxD0RrNo2lWUkI3fCmuXm
lnubk3M0kkksjFmdjkufWuq+G7zSfEPShHGJGTzDjOOims5tcr5jSF3K5ja3JJceKNRmkPz
vcOHJ9M1QZdrj5d6DOD6VPqLtLrN7IP3bG4kJ5zzk0yCF5HhtROVkZ9ufXNa8ysrkWu2UjM
8UYxuAJoq5eQrbXtzZ5ZvJfaW9TiijmRndlTwR/yFX+bAMWK2/GN6LTREtIpAJJnKsO+0c1
z/g541vpC8jRZQAsvbmoPGF/He+IZfJcPBCdqsP4vc1kles2aKpy4e3c53JzyST70hpeO3S
kNdZ5glFFFIGKKXJFIKUHmgQZBop+ABzTPlzQAqjPSnEMKAP7opSPagBnPeikPWjOKYC0vz
U0UppgHPelGe1Np3brilYBeO9Bxim/8CoHWiwD4iVnQgZwc4x1rZ8SvbS6lHJax+WpiXKhe
M4GcVijr3/A4rovEc1tNZaXJb+VvEG2Ty1x37n1rGWk7m0XeFjm+aeppMZowe1amJNHwPm6
EUxwVcZ6GhccZqSUgoBt6UDI88YpwbAqOlFGoE28MuyUEd8inxmONs5L+xquev4Uo96B3HS
SbmODj2C0zeRTizYOKiy1ArikknNJmiigLDaOKdTaBBTqbinUDuHFKKTp1p4OXFGnULXPQv
hXoMWr+LbWa4jMiQyZWM9HYc/pX0J8QfEN7a+CpY9PnMEtxmMGPsBwQK8s+E0EGmad/asx2
MCyq2TwMda9N0vSW8R63pTzQj7JaymUr1UA85bNfD5jV5sUm9on0mDw6VO7H/Df4e6ibCC7
uLqTddKfMEjNuYY6c5rQ1D4ab9f0bRtVujNBH5zQS4yVzzszXq+m614NCG3tfEmnfakJXy0
uEBQ+mM1dvoLF5ILiWYZifcjDvmvLn7WznK+pvHERcuVbI+ffEXgtvDsF1piGSazuw+8O2Q
Gxwc1wXgvWNR8JeLoSjPskgZJtz4DgdD7kV9R+JLTw5Lb/AGW/13ToWRix825VWGfbIr508
W+DI9Tef+y9QtriKDfJDcWsgcY67OK9zLJV4vVbk4qdKtRdz2Ka/j8V/Dqe4baJ7QtPHnqp
HUivMYXZlt97l12MufQmtH4YeL2mhs9LnhHl3EbWdxMPlEMmPlJB9elVb6zazvry1kVJGt7
nYRtwetfX1ZupCL6nDl9oNw6ECPFC1tHvIby2jxt61LE4UxHKl0Qx4IpkjrtZYgT5VwAjMM
de1OMSt50yMqlZwDnqAfSuNOe7PY6jpIrS9tYrea23pgxuDnnP0NZC+B/BrQ7JdIlhcPt8w
TOv9TW4yYhforLMOO+Kcw8p5NhJzOrjNUpy7ESjF7owl8AeAoDF52hvPtl8s7rl/m9M81g3
eieGIviOXstBFra6XAHkgSUuJpSMg854HfpXcSs4MoBIZZxJkDOK4Px54a1+51pPEXhYyXM
rL5c8UXDDAxu2/wAQrSMrtpnm46heHuIztOnB0ddVuZTaK1zJuEfYE1n6VcLBpznyfOkfUN
7Sb+XXtxUNgdR0iAaV4hsZrWS3fzvLmTGVPoKsywNK6us++Mt5w2/Lt9vyrgqxUZWseVFtN
XOsuNXOm6PHqwjGYt0dugbHJ9q5PR9S/sef7dK0k+oXEu5gPlwD0Uf1qF7ubXpftLRlNMsA
SiA4Mh9aqP4j0eGSS6kR55kXMcTDI39jmuejhrpq25rUxN2mnqje8Y+LNHt9LgtLbSYJNXk
LNLcMPuqf4R71m/C/wE/irVW1XUpfJ0qzbMjY5lbsuK89kuTdXkk875Ltn5V/lXvXwy1Gzb
4by2No5/tC2nLSp0JUngmvQp4dU4ciZWHSqVuaZ2csxeS1QkRRwM0UcaNhVXpgD9apNiJYl
UHajlcHnBJqVsRm7yOUZGB3dc9RTLtmkS7SMMoDoygN+ddCgtj3Nio6+W6FsEQPgnpwafJu
Ctyw8uQfkakvFBlujnIZkK7j6dabOEJul3YL7XQD0FbeydtGO4Mi7ZUVf9VKq8+9Mktik1w
F3KEmUKT0qycETlQMMRIoHc0MFl8wkuVkAcgnGCKpJrS5PUotDcK8jJGJXE44BwD7VG8Eh3
b41iP2gH5Tnb7VpSptQrgFGAlzuproXikCKuDH5oPGfwp3kJmfhomlaOV1ZbnO3n9KnnENx
HNBfafb3sbybn86NWOCOcHqD9KdIW2SIYwcxebk4yT3ppVAztglfs+/6n0qm5ESipHD6j8P
rO4d7jRbw2QZi32edfkHpg1w9/pt/o9x5GoWU0AQ8SbSVf6GvbnRTJ5h3qv2bIBqR5N1u8M
8aTwSWuNsqblJ9MUrJnLOiuh4KC6E7cMn38lelNJIU5wSwyFAr1rWfhpZ6hoM2raBttLgJk
2xbMbccnnkfSvK7mwntJzBeRG3nCjg9/SuVyjeyMJUZQV2itmRYn3cAfNn+7Xsmijwh8PPh
+uv30J1PXtUiKRImf3INeNyA7WyuN6457n1rr/FGJNM0SzRmdxCGKnvkVm0nLUdJ2jJnKTN
ukmZIgm87gF7AnIq1ZJNJqtvHBC80m8EgLnj39qpyLIGKtFs4wMiuh8DXt1aeMrBIFJjmBS
bcvG3HNW+XqRFNysM/s63mvby41jVF0iV5jtj2bmI99tFN1R7fUvEeqXWY/KM2EJX5SBnpR
RoW0kzmPDDxI13LM2xY4SxPr7Vz0r+ZI7/AN45x9alSWRIGRTgN1queSefpWqjaTZ5jneKi
NPWilNJVGYUUUUAxQcdqXOe2KQUtAhQCelLg55po608UAPQcHHpTGJzzTu1G3igCPOaDS4O
eaTFMBBS0YxRTADTgMikHWloAMYoxmjiigBM449+PrW9IYZPCkWxm+0JKcjH8OP8awx1H+e
a3tMuIpPD97YTYRiyvG59e9Y1VszWnszAGeCT1p1JKpWdgxyc9RTgOK0MhB1pc4NBTjNNyO
lAAR8wNIev40pxjNHUZoGHejdSU7vRtqw9Q3U059KfScUBYb/wGj+GlpKAuNp1FNoEFFOwa
KADmnp8zAKeSelMrf8ACmktq/iG1tFBYs4OOx+tRUlyQc+xpTXNJI9m8M6VPH4Msrcx+X50
Qfa38WTzXeeIoNes/AsraDZGSGUqsu0/MUA6fSuc1vV4dIlhgRdxiiECRL6j+7XufgPVILv
w3aW1zbr++h3Mj9fpX59WlUnWU2fY35aKSR8ran4P8R6pKlxDpEVrbiNSBCmJA3pxya+jvh
r4d1LR/hO0filppLxI2aNZG5RccdeleqW1no4mS5trWMTuuFIA7dq8o8RfHDw/Y6lrOippd
xcS2paB2CcBgOeO9dzniK7UIpaHluUL6Kx83694G8W3viC8vE083LS3DEeY+cp2Oe4xXS+C
9N1/w94hkiltxFEHXzXiJMbDqTivoT4eaponibwMmoPCxEpKlHXH4e1Y/iTWNFt7iC1sLER
+apU7cZYg9q64YvENpJbaGvs6K5tDzyG0sND8Yat9mbyIbmZZ/LA+XrnPtWh4sVE1JtQhLy
22oYm80DgMK47xR4jSD4lXNk/BMQTc7Zy2zhse1dhpTyat8MbKeRg1xaFixHQqehr6K7UpQ
fY4MPKzjM58XUDNI2JCXxKePSrKNHiR03ESKJNpXp/tVDsVJImfBV7du1OtY97RHzdn+jsM
gdahVNNUe9ZMu74ix3bXLx+ZjucUNLGz7vLYmSIkZOQCKgtwD5I3bk8kqG75qeFVBiA5BjK
Gj2qQWQ5JVGY1O4vB5pCr0NLuGd8WVY24fA4NID80cSjaqqYyO5qASqpQtjDAwg1anHdE2T
dmeffEhvJ8ZaVdCSSVrmzEcu7kcHgDPeuW1zUVmT+zrFHDSKBIxGMDvivV9d8O6X4psbSDU
S1rOhMcN3D9+PHr6iucsvhJoSMr6n4jvbvzHK/6Ku3GPc1E3GTUmeHVwdRybXU8zv729kaL
S9PTeBHtCwck/Wuu0L4PX15ZRX2s6vFp0cg3+XsLyY+navQdA8M+F/DLw3ej2k9zcTM8Zlu
SCVx0OK11unn+zy3EjfMzIxOO3pjtTclLRaG9DAKKvU1MvQPDHhzwqsv9n24v7iWMfvruIM
FI7gGuZ8TwN4a8aweN9Ot8aXeYS+gjU7IyeOg6A8Gu9tFLRW6uSyFnBY9qLNYLjyLNoTcxS
+Yk0fZhVwUXojoqUIqKcdGtiFJrebFxaTLPb3MYkjaPkH/69Kpd5Mh1BmXcQ3bHp71iWun3
nhCdDaxyXXh+V2AgIJktM/3fUd624njaO0fzA0fzDIHr0p+zadkbQldajdoeSM8sGiYhj6i
kicSJAHcKXibnPf0qONMS27S8lAUPPY1IikrFGQoZCV9uar2cl1Ggi3Ytw2UYQt379qmjxM
sDgkZgZWUGo4EIMYOVeNyntSoqq5y2Gil2cj1qrSsNkkZR0hJGMQFRznmhSjeWCCcwGLkD7
1MOUChSPlm8tsDtTCZFCksjILnbye1aRlbcl7CtKfLgZQA/lGIjAyaiWSGUQkBirKYju7EU
r+WZIyiZaO5xkGmquxQGQjF1uJzWqk9yCRCytF5Ox937gknvUSIxkjLxLneYuDycelO5jkT
CEYuN547UtqS9xhNwZbjePxOKTnFJtlR1aRtataXll4CgxHInmS4mJHIjJrjPFmg6ZrX2N7
eza1n4iWRWOHx0zXquvW0174dmsQWYK6t8zYGBzXnOoQ27alJd299cRm3wDG5/d8/zrxI1Y
ttnpzpKUbSPHNY02XR5IhcHg5G1TnGDzW14xkij12whslVbdLONlIGCSR3rtNQ8NeGtP0OX
WPE8TzXV1zZIHJAGcsT6CvO/ET3t5ejU5bKSG32hYmx8qgcBfyrrhOM9TwqtJ00/Mw5nJxu
lJYZOK9p0SwsdO8DaQ1kmJrjeZ7kdW4PArxi4QLBJuYJ8vU9816v+7h8EW9sl4LaK3tlkG/
IyWGOKzrLVF4OKlznnlxbNBo6XEUysJp3IJXPHNFa3iN4LHS7DTo9i+WocsqZDEiiulJHO4
q+55SPuVHUhO6MVETyPat3uzxANJRRSAKUUlKKAuLRRRQIBTh1popwx3oAcCQ1TfKwzioRj
PWnjGetACYXNIwIHtTyzA4x1pCMDmgCI9KQ040U7gIOlLRk0UXAAMnFOA5xSqtTpGpH+0Ot
FwK7BgpzzVzTlkllaJDywwAagdQCQTVjTSwv49rbcnGal7WKiVGUq7K3JBxSZA61dvoEgk3
IWJZjnNUiRnpmmtUJqzBn4wAcUylJ54OKQsT6UCBdvNLSAcjFa2i6XJqt6IIYnmOCRHGpZm
PpUznGC5pFRg5vlRN4e8Map4lvlttNt2cHgvjgV6FF8CfEbanFZXF5bRRSoWE/VRjtt65r0
f4Y6Ff8Ah2wiFxaOl1dMB5ZTGxcd69alu7NrOByquA5j3kj73+FfD47Pa8Krp0PhPpKOWwc
E5K54Z/wo7wnb2EEV1qOoXOoTQud0CgJvHpnrXlXib4eX2g6SNXtbyO+sVcRzEIVeA+jD+t
fRni6/17T/AAhYaykbiPTb2R2hddrSxEnirOnaz4Z1XQYtRt4Nlvenyp4p48rn+6ymuvBZv
VhaVbWL7dDKvl0JK1L4j40xgfypK978Y/DPw9e6RfapoMsVtd2zFjHC2Y519h2IrwdlKSFH
6glT+FfWUqka0FUpu6Z8/KMoScZdBlFFHWrEFFFFAC8Yrufhq08HiiC5hG/ZkuAQO3vXDcZ
6V2fgZXN/I0eAEUsST7Vy4xXoyR1YZfvEdJruvyxeJbO8DLK9s28pn5evI+tfQvgXxNZ+Id
M07U7C0e1QsYyjnkHvzXgmgeFbrxp8QItLtExBw07EY2qOte46Q9p4e8TX+irFFa2FvLHHD
02k45z718ni1TtGnD4j6Sk3dtnpl/4y0Pwjb28usXqWKyEsm8b2+gA7188eML3R9e8Z3Gv6
Touvy2N580jCwKhzjGRXv+y0muzdJbw3koYCMMocIMdRnpXN654S8a3l7c3Vj8RzpsDMHSB
YxiMelGDxMaV4zdmc9SltJHIeAfGPhzRPDp8MtPfwXDz7zHfW5jPzD+E+wrN1C8WTxjZGXy
w9uzDeW7eprP8AF2neLdMt7h9a1mPWlSRVWQoA657g1wmr6h5Gm3lwJ389SFDE889Qa9CHL
OanDW7NJS9ySkY/ijVLe98cTahbXcc7tLhnAI2jpivV/hvfXEunXWgXMrFpCY0bIAXPI/Ov
nuAEptY/NuzXr3h+6hXUNOuTKyv+6Csp4OOua9arNxqRZ5sGlC/Y6EqyXXlyMxMMph6cD2p
+BGmd+HScp9FIrkNV8cjTPGWraXq1rut2uw6TKeVFdWzw3cDXFjLHdwuyy5U84966JzcXZo
9ShWjUSsyxG4xklFMVxtwe4zVny0Ys5do/9IAOOmKz1kyZQF3hm3nPG0VY8woX3DcCPMHpW
XtY9jp22LTuYpCCMBbg8jnK1H5SCMAgDNwWA+tMdixmUSLyokK09ipSQB1z5auoHar5qaVx
WEVR5EK7STHOWzn7opVi8gxsu3EcpY8+tMdZMXCF1f5Fk64pZSoadVViWiVgR0X1pOMHrcd
h5ZEiAYf6qXzDt6YNQgmM42qBE+8N6A9qnuGAjuGjOR5Stj1rWs4NNEFzqF/b/aPMRdlsr7
d5Hc+wojTT2M6lX2auyOzm0HR7Nr7xFd+V5jZtYGJG8n+lYer+PUh0a/k8LafCJLbCSSqmB
hjgkH1qDxJdWWrXzPcRfaYNqtbxxn7mOD9BXMy31to9+LARhrLUoyWYkfLjqa4quM5ZclHU
5fq/P+8qOxmWHxF8VeHJbm0treCSKVyXa9zJuz6Z6VJb/FzUXuB/benWd5EGwFjj8sJ7rjr
WZbavG+py6ddRpPDIf3bhQSpH3frnFXtd0HSNZtk1HSttqZwW8rsHHUe3NP65OLSmjKOHv7
9NnZWutWWr2k13YSsYzKo2sORntWizri5LrtXzVK47V4VZ3uo6VvKNIhJBbY3y7lPUivX9C
1ddd0tbvH+kEHz0IxuI6EV3qpJmtKrz77m42QLhVfJ85XB7GnXEitJOrq24SK+cccVVj3bg
vZ7cyBc96sRb3WNn+6bbcV9xWym0bBJJzLtLbC/mdOtEu0GRVhPJEuT2piR7o9p3Lm2Jxnv
mnkqQCrkq9rzu7Vr7Vk21uNcKqy7JSeBNjFNdQPNJRuEEvWnPtdfJVNga3xk9zSFnZ8KyiR
4dnIqlO+jE+4yTPkzbQ2/yfNPzdKuaLYTXeuxLCok2xJKdue3JrPLlptrYYPH5QI712XgpX
htrnUAVDPGYU9iKzxFSMKLRrQi5STDxbqD2ul3lttMfnKJFA5cj/CvM5p5/Oez1AG3WfZtZ
AfnJIxXpOqSQQaQLy/AknmjaKMMcHcehA9q850l7/XPGem2cccc0Nv8ANOWHoOteHDk5Ls9
So3eyNP4hxB7IaZFGBEsUSh268n5v5VwXxBtP7PttKjh817URAbixKs3TpXpWsaO3iae4m1
e8+wWQUrFKowX29ODWbfy6QsdhaTwxXlrCeTI3JYDjFbU7JaM4q9FVE7nnOjeANe1lJZ7mN
dNslx+8uD95evArsNdm05bA2QuR9nMKQogGSAo+9+dZeqeMNQW5t4rhfkkLooJ+UL2rkrvV
5LiONTCEddy7georf2bk02ziVSFGDjDcpLF/ahYT6hv8o7VZxjjsKKoMMwJt/SiujkPM511
Ryx4QfhUZqX+AZxUR61ueUJRRRSBhRSg4OcZpc5PSgQgpaSlFAAKWiigBR1qRSCcVGKcvBz
QBZSMSMChz2pDHtLBgR7mtjSEglQglEYc5IpupQLHP/qyquNyk9CK19n7vNcjm96xiMgBwp
zQoG4ZxzSuRuIJA+lJGwzkjOPWs7FoVovmIUH60nlsDir0QeThQAPpUrW0SIzN1Az1osK5Q
EbYz6UhdlzVhpgiYTBz61UkYsx6UDELEnPBpY5CkqtyMHtTO1AODSBOxe1AFWO5myxyAfSq
HvWlcyNPpsZ2AspxuPJxiqsUcZHznoOKmL0sVLcr9ulJ64qVwBwvSo6okuaZp0+qahHZwFU
ZzyzHAUetfUfw18AaNpXh77dDqsyzTNkXTRBC49s9Fr548D2tvfeLrO1uywgdwXCnG4DqK+
lL7WXijeW3Q+UkBdYguQqr0Br5XPa9RWpQ6nv5ZQUoup1O1urqS3hOnWdwsmp3Q8uEyN3I9
ewrgrHWbSWZtE8I6Fd+IdVy0dxJMSLdJg2SQewFZU3i6a7vo49BWXVtWuoDGiRLhbQtxnPc
4r2/wb4OvtI8LQacs0Oml4w0mziV5MfNuJ618/Roxor95G7Z6lWbWl7I8e8VaT8YNeGy7uE
k8mRdtrbqNvIyNxx04rH1vXr9Z7fR/EegfYtadklt5VdVhRFGDnBwWNe7TeGtatzcrPqaIk
8QG+N9oJB4HrXm3jzwrqcmmljaCW5SFnR8b2yPSvQo1qcmqc1Z9BciSTjI4+yYatZXmnQOb
SXyGnRimVLD+E4r54v0ZNQnSQfvPMYOR03d/wr0/SfEF5pWrRaoobcT5VxA743EHoR7iuL8
bLYp4y1F9LI+xyuJEC/wZGSPzr67AU1CDXXc+ax2tXmRzNGTS4pMGuw4g/GlwKAOKsWlldX
13FbWUD3E8hwqKM7qewiLgivQ/h/pV/LcyTxQ/6O6iNmkXAOeePWtDw98M1ieK41+4xIWwt
ogzk+jntXpenxrvtUARId+Ft1GAuKKlCVSDGq3JJWPYfhj4TsdNs7vU44l+1XHys2OBgYxX
FeM9DN3N4ht4i0V4iLcQyKMFGX0z1r1nwDJHc6BtQgNG5yBXOeOwuna9bXErLGkyOjbuA2R
0r83qRnDFtPe59FharfxdTwnSfinrmnxNDqKZAUfvB1yOM1uN8b4ZYTH9kMLsmGJPUjvivP
fENuIdQlMkIEZ3FWDdP5Vy+0SS7S5Y4I4HWvehhaNV88lqzrnNxVjt9X8Uaj4mmMrPtjbGB
uxnHt3rgvFsbRXtuglZleMOwB469xW3pbmSSDymyUUjB/vVzOsy/adQuCTna2wHr0ruw8eW
fL0RyYlp07rcqWavLMDyTg8Yro/7dGk28TyR4ZUwqe+c5ri1u7i0vW8pymDgc9K63W/CmpD
SbbWbeZtaEyLkW44t+OjDqf5e9ek6PM+ZnlKsowce5y2rarLqmoy38vDy9+tX9D8V6poUzG
0nby3TayEdayLjTtTtgj3WnXMKyfcLRFQ1VXDrJhwysP4SOtbtKSsznpzlSd0fRega1Z+IL
ISo3lTrbFXi68+tawRo40BZmDWxUgd6+ddE16+0TUYrqxlKsvVTyGHpXu+g63a65p1tdW5U
TbsOhHIyOfwrFpJ2aPoMNiVVVupqIMqrbipeDCnHJI7VNGVAZmxlrcIR6GoI2cCJgSxExTB
Xbj2p9urnyFZGx5zKwIpclOWh6CbWrBFhfcQMmWHZwfSnD94vy/vXaPy8dOlLCrRfZ2MZBW
VxtC8kU2KQrJASMYlbtjjtSdOIJp7DwSYosoFZvk2+uK5XxLrOtafcWUVlGot5Yyry8hlJP
r26V2FpbST3NlbLzIJW3YGdq9d1cz4u1exh1a10uON5xY5Ll0wrE9GNZt8kHJHLWak1CRyV
v4i1W51OW2kg+0faLURp5C72BHTOK7Hwl8Itf8UWOk3V5LcWsAMiuzp9wehzW74J1yx8KeC
rnxFZ6Zb6pqt3OY7aFlCooHUk44AzWz4U+Oeval4ztfDOoeHLJVuXKrJaTHIP5YrwantXFz
pqyFKbi1A5bx38J7/w62mz+G7GbVLr/Vbo0yAf7xrzDVNK8Q+HIEj1Kzu4FZmOxkKgNnJIr
6Y+JXxQ8TeCoktNI0y0ubyWTYJLjJWMfhjn6159e/EfxNrOnRHxf4X03Ukib/WW0m1os9Mj
kfrWuGdaNPnmrmbkpPl2PEbcpe20zctxuXt19a7HwN4ksrO8Gk6gqK0se2G4x91h/CfrWf4
ssrXT1fUdHieK2vnCSZP+qPXHArk7YmW9gjPLNICCo6kH68V6dGfMudGErxmke/JiM27MH3
KDESwwR3qSIrsiO/7i+Vgd81Sgme4soZJiRIGQHIwTgfWp3QIXC7hm4DbfX/61ehGomrs7+
g9MAxu4KqHMO8nOKVAFRGK+Yu8xjJpDGBuZXGwTh9jdCajdwzHayqVm8zb6CteemJEpCkwZ
Y7hNsA61A0LO0DKXDicglugFS7wAQr7XWXzNw4qaGyv7x5Ft4GIQ+ZubgVbnTirthGEpu0U
VYIFm8qKMYZbkgMa7O1W302G0tHkYGOVvMC8DJ9ao2ulWdnK6XD+fNGVmCKeF79ax/EWuQq
zWZgPmzuGGDyAe/wBMV5WInCu7LY9GlT9iveMrxVdytrUMiTzTIlw0cSD1Pt6Vuafa6V4Ot
oI/MEV/Lu+0XTDOT1wPpmuW8PTNqXja4WNwbaxBdR97OOvPvVXxjrhn+1RrKBKq70DcnntX
N7Hmlyp7BOolHnDWvGMGpSQC7vSLeFioCgZYZ7iuB1HWoDNdPaKzR7hsY9vpWPc5WeRFUJJ
gbtz8k+tQyI0Xmxl1J4baGB/Wu2FGMTwK2LnJ2RJPey3UaPNKXEZwoK8ioskYAOAOM0kxPm
N3XjjPSnQ273Qm8o5VMDngit1F9DguRsDjYUyE4znFFX4rWX5y7oz55FFacrA4gD5M0xjlc
ADOetS4/d1CO9UcDDjrQaWkNAbiCnU2lFArC0UUUAApaQUtACinAgUgwKCRQBctZmjYnjp3
rtfC8dj4vin8ManPFa3pQnTrtjgI4/5Zt6g15/uIAwTU0U7QzxyqW3IwIK9fYU29LILK9x+
pWF7pepT6fqMDW91A2yRGHQ+3qPeqq9fwr2vRrTRPizCNH1m8j0/xHFHtsdQK4EwHWOX19i
T2rzfxZ4N1nwV4ifRdaiRZlG5Wifcsi9iDSU4yfJHcpxcd+pl2rMeMnAHSlvZ2YlVXaMY44
p9pDKwUohYnirFzZfufNYnIJBBFaQTkroxckmYu8kfpSZpWGDjGKQDmpsWFFLR9MVIGmG3a
OFVVyD8xArLDHpWlY4e2niAJYjIFZ7qVYqVwRx1qIrdGku42j6UUVZBr+HJZYtetZISdytk
+v0FfS3huSxisoJPn8y5ViWkbOCRgivlywuJLW+jmjYoysCGHavQoPFV6tsbZ3kmMjgr5fU
fTFeBmmFlWkpI+iyrERpxcZH0n4Q0iGKJ7vQ7KFZ4AxLADLNjg14brl/4+17xNcQQx6hPqR
laEusjqq89AK9R+F2vTaPYJHdRTRHeCUlPzEE9TmveLfVdNul3rawod4If5SSa+aw9V4acu
bX1PQxkHNptaHlWgeHfGNh8ILm41i5uZdbiif7NFJISVyOM5r59ul+LGm6zbXF/HqkUzSBF
aWVmD9zg5xivor4k+MPHOk61NZWWlwx6dtys7knfzx0rAk8Tzf8Ix/pWyS5DBioO7Bxziu/
DyqU25cqakc0aMaiu3ax4Dqkktt46urm4hOwXKyvATgjIGRXKeLTC+uyy20csMBdiiSLygz
0+ld343eC+8ayTuywFrdZmfPGQOPxrzjW9VudYvheXTAysoGQMdOK+tw6sk/I+exDvLToZd
SpEZBgVESewzXY+AtCbxH4ptNJEbtHLIPNdUyI19zWtSoqcHN9DKEHJpI5y20+4vLmG2tUM
ssh2hVBr3Xwb4Vt/DFpA7RrLqlwx33BHEQ9B6H3r3cfCnw/o/hUR+HtNhW7hHmCZ1BkfHXB
6iuSm05raG4jaMr5KA5Y9Pwry44xVo3iXKmouzOaklitFRpUB8uRmc4znPeqVne6A08ZXUv
IaMs7LIccmuutYrR7m4tbtN8UsS5deqE9DWL4i+HVu5nlk1W0gGFKSS8Z+vvXThMzpqTo1n
ZvYithZKPPHY7/4W+IoI/EL6O12jJdQ5TByAf8a0PjRp0t74Ia+iQma2flfTHcV4DZ6f4j8
P6lNd2cbzLautx9ptmygAPP6V9M2uoWnjPwi5hmSdbuISAsMgHHIIr5rP+XDV4Voaxe56WB
ldJPc+PLrUvtbs+wFSm3DHkGsnE0VyPmGM4G0Vf8XaNf6R4v1HTbfygAxlQP8AKAv/AOusB
rvV41LLJattb5ymDg+1ezQip01OOzOyriEpWkbQ8y3jknB8sowPTAqtHYQz6ZbzyIqPc3BI
cgn5cZrPN019N5V1rPmFpFDWyJtznuCK7rXbOC0eO3gTEenWPmYHI5HepqSdOUY9wi1Ui5d
Dx+6bOoTngHecBeBiux8MXuu2lkJra6uVEreTCgJwfpXEs4eVm4OTmvVPhFNpt/r8UHiTV4
LWwsFMsKzOEyRzhc8En869OvNwpXR5dBQdT3j0jw14W8TajBbQ3l9d/bJJ1KR3GHWNO7DIO
BVnWfhn4aiun0jX7W41vVbtyYrqy4kiB/ibHBA969Ms7pdN0O98R+RJJd3y5toschBwv0zU
WoatB4H8F3Wra1JGNRuIvOdG9f7orwKeMqc68z16tOnyuyPkPxt8N/E3gO6/4mtkf7OdiIL
pGyrDtn0P9ayNC1e7068RoZnjA5yK9DvvFuq/EMatY3P2mGy+zPcLCELLuAJDfoBXkJYxyk
DjB6jPNfSpKa16HhczpyTg9zt5fiHrLMsf2uQeW+4EL39aZP8AELxFMgDanKF3E4U7Me/Ar
i5G3OWA60meeevtS9nFbFyxNST3O1g+IfiC32PBqVwXU8eaQf51u2fxS1EAx6lbperkEsoC
MPyry5G7dqkVyQEILAnpR7NDWKqLW59G6R4y06+sL+XTjuvREojhbhgSefrXlniq4ubjXr6
5MJgaVh5ik8g45H0q/wCHRovhhYLy4Mtxru3zIR0SMehFVo45PFXjDT7GWRfN1a5HmyAfcU
noB+BrCraEbM7KdR1ZKTPojRfh5Z+I/hZpekLc+TOLdXcxEAyZ684pdM8B+CvhjrGl6hqV1
5Mgc/Z98mXLkc9uR/8AXrqdDhj0WNLSC4YWcNvxIABhUHNeHePvihf+NtZh0fSLeCG3s5C8
Uk0YJAH8WcV8jShiJ1Gr+5uerN2949G8R2vhD4pXl3Y2mozNcRTA/KSp9wc8YpbX4H6Zpun
m2tbuSKBX85pDJudh/dPtXi+geOda8HeMLe/1C3srqBzmQRx7BMD33etfRWqeM7DWtBstZ0
mYLBdRsAC+fLI7Gt6tHFUqqUH7oQqxk0ranlHxK0XRtN0K5tLFspgSc9VbPevErGQ22owTE
AOsgfaRw3tXsuuRSa1p0z3bbVNu4VjySw7CvDpldG2MZFkj46YIFezhJxlHlW6ObFxcZqTP
oTzrbULG1vbVkKPAJmCcbG7g1MPNlJU9Hh3nBrjvAd/LfWciMpIWExkE11lqJXkiiWPLvH5
QXOK9GFWNrSOyK5knElmLMrfIcNCHGD+tMkCjeCAzNb8MB0NaUOnTo8YuZFh/d+XgHcSPSt
jT7XR7WOK8c+c4QxlW4UY9Qe9RLFU4aI64YWT1ZmaPoxvVae6BS2WAMWxgk1PrniGa0iks7
RAkclvkNt5AFXJ9WSf7DASltBNlJQRjA7YNYelx219fzapd3O6ytZWtkVVzvx0FcNSSqM61
7i0K1tqU1mZ7+USSQy2wX5kyGbtXM6lfXE4udV1K7tRfzReVDDbqQIkHYn1rQ1jWYmuLS3h
HkRwSspAGN/1rhru9fWr+z0mzXd505jZh15PSrp09GzlrVE9DZ8D3V5pR1PVJYj/Z8sBTcx
5Zvb1rjL/VNjXQjY7rgYZu457V6F4vubO20q20W1lSNLR2TAUdB3z+deRXc5e4bjO1vvDgE
V00qe8n1PJxVRxhyoTf56ktnB4yT1o5WMyMSN3TA60i7VSMkjqeMf8A16khLSJEocgLnoK1
1PKWuo1siNSWBZgSd3erSTpDpqeXt8yQnLDmqzyL5mCwJTg+tQnccBWIAPHbFWroB8ihUWT
zGZ35JBxRScFMZ5FFVzMDmBnYOewqI9al42jHTFRVZwMSilNJQIKUUlKKB3FoooFAhRR1oo
oAKUUlKKAFJpQcc+2KaBmlwaaA6nwvqqadPLExlWZ1/czR/eib2/WvWNJ0/S/HvhMwavbW+
nvZNl9cvbg7jn+EL3rweB2Rt2/ZgdfevRY9VV7W0t7SNSkcO64STlGfs2PXmueeHVSXNtY6
6VZxh7O2rNmXwdaaZseyne8h3ErIYsAj1z6Vg+IrBYrHa3ygHJAFezeG9di8Q6VFp+p30Uk
NtajdPHGF+zNnG1vWovGfgXTpoLj+z5Jbki2WRZFAIzX0+HVOphuT7R4uIp1KVazPludCsp
X0PFREYq7fr5d3JGxG8EjjuP8AGqscfmMF5OT+VeHNcraO9akfel61NLCEfapOB3qMD5sHN
ZgWbPzFkYqSDjjFQTq4lYuMMeoNWbSdYrhHYnjjiortt85ZiWY5OWqVuXbQrc+1FLtAo4qz
MTJ9a6/wFdxweL9NkurP7ZCJRmNjXI4Fei/B600u5+Idu2rXotIYYnk3++O3vXNidabOig+
WaZ7VpfiO21zULyeFEQMxVUTou2uwt57/AOzyJpVzDDc3EQaO4nXciY6kivIfCUOnTXnivT
NBumlS3m+0WjyfecHj09a6DSfGUllKsOsW7xuqFPkyST24xXxmIwSclyas+xpV3OC5h3i3W
9ZtZJLLXvGOsPd+XmFbCzUWrA+pPWudtJJ5IA01yHlSAyBgvP8AwIeteoH4qaVDp32OXSC0
Xl4dmhxk/U8V414s8Y6bDb3JsWMd9dJ5IhQf6tc/eJHtXfho1JWpuFrHFUlCnFu5wviuy1C
zuYb7U5kcagvnQLHJlinT6AexrkGJYlj1zXaeLL3Tb3QNA+y3rz3VvCYbiMpgR85GDXF/MV
PFfVxVoI+Wm/fYAEnAH4V9Z/A/wrdaF4La/uUFrc37LIHXG8p2UH3r5f8AD1odQ8R6fZBA3
nToMZ6jPNfXPiTSrmwsLeXTNW/0q3ZZPsrSDaqquFGOteFmtTnnHDJ7nXRvCm6nU9R0XxLA
mrzaLdhYpBzA7PkS+oz61m+M/DUt/bzarpcR+0qAs8GeGUdSPevCLjxnfW1hptzMsU8Etwz
PPn5oX7gegr2TwP49g1W3t7TUZ1a5clBtPEg9/evDxeExWWpYinrFbmlGdOumnozkNEvV+2
TyoYjKU8qNDn73p+FX57qxOjRjWrGGadpiBlurjpn2rS8cQ3XhlI77RtPtms5ZSxd1yY3Nc
DoTwRaTca9eQSajdRSuwtGb5cnvntXdl+Eeb1PrEehOIxSoQ9myxqSXmvaR59v+4VN6yW0R
2gKR1wOoqf4Q6hPo2oS6DJODBMPNtt3/ACzcdV/GptHlivbWPXdGsHi+yhku9NDbgUPUg+3
Wqep6a+mapbX2nRyGCNRPDKibgqnse1fWY/LoYjBywslZ9zzcPiOSrzX0M348+HY7ua21tI
n8o/e2jn3rxuHQNJVYpUE7hlJOZCvFfVs3k+NPBzxSFWnVSrbhyrYr5dv/ADtF1KbT50UbW
KhpWICkHpXyOTVnTUsLV3iz7KHsV78loS6Lolk+u2Fva2SqUO9mHzEKPrVnxHqBt9I1vUEl
bF0/2OHd3UYzik06+ey0rUdbATzlIghIb7pPGR61h+NbpoND0fSHKmSMNM5HUlq9SX7zEq2
xhi6kI0nyHBgDGB2713XgLRbbVZLqO9sBcxeUf3m7BQ9jiuIj2huQX6cV7b8MJbcaRKE09Y
YppRFJOrfOx9APSvWlUdO3u3PnIR5m9TX+2eObWG2htvGc4t7VQIbeRQypjoD61jeJtU8S+
LpoX8ZX6XEduMRxQDYrMO7DvXZanptvaX9hp9nfxXUt5chRHgqVHfP0FcP491JrrxE2maRE
qoky2UKpyWPQtx1r0YUMLyOva1tTB1KrkqUXe5P4O0K/vbe78RWTvbxWzeSADhZQOSG9uMV
xHxC0pH1WbxJo2lSWukXZw2wDy4phw6+wyCRmvorXdKtvBfwftbF5UTZHmRs4LuwJP8/0rx
T4d65Yxwapp2uvfT6Pqf7u7jVA0UQJ+WUk5xg96+Vy7MJYidSq/gvoetiqEYwhGO55Tuz8p
6D2xTSBnrWz4m0N/D2vXFhvM1uGL28+OJoz0Ye+CM+lY6gZ+Y9unAx9a966PLjqIK0tKha5
1S1giA8xpQSzDK7fyqz4f8K+IfFN+tn4e0qa+lJ/5ZocfiTwPxr2vQP2cvHEFmLi5v7TT72
YYWMgyNH9SOKydRJ2RooStqeWanc77+aY3S3LrmPcgwFHoK1vAjaamtXWralPcRf2fatND5
Iyd3QGk8XfD3xT8P737PrunObZm3LeRDdFJ9T2+hrnIr17aO4S0uHiM6eU4ToVzyPpXNUhK
a1OulLlirH0P8PtVv8AxD8H721s7k3Wst51uWlbGMjgk+tRSxv8K/BGnMnhy3udTn3Lc3s8
PmhHPYe1c78LkvNB8GTeIbbe6TXYiMTD5WA7/rXplx8SbSwtpLa50/zVLqQjRbwD3r5ariJ
wq+zgrpPY+hp4e9NSPNF1nUfGelXcGueFLZCq7YJ4oNnJ6YrG8HRajYx3Gi3QcW6S8qxyRX
o+s/EHT9QtbiKzsCX3L5Qjg2eX/tE1zVqn2PzC9211dSyhvlbJOfWu2eJbpe9oyqVKPPdEe
teI7Hwzc2EV1Zecjz4KZ5CnrXlHiW4jvfF2oS2wZYZ5f3aDnap6CtTx1czS+O7kySGQQuuB
kYUdcVB4cgtde8ZRLfMkSSybskcAj6V2YanGjT9otzgqzdeuodLne+BdFurK2mmKyCR5ESP
I46c5r0uFrXSolYyBp/P2sWGQM0zULvTtLjaLS4iRIqSE9unNY91Lttbq+1GWMqCHjiPc4o
lUU9j6GjRVJGubaY3kVz5/mhbjO7qFBqPVobKyspGvgLr/AEj7pcrkntx1rnG162vdLafTZ
nikiTcYs8KR6Vw11qN7q9+8t5cPbpjzCGb5c/T8KIUE3e462Itoddq/iKGzs4rSeIMiuzLt
HMfHH1xVZtduIPAFnFDBsmaZpC7NtLj14rh9UV/EeoyTRStFY28SiT+8QOv51X8Q6wksa6f
bNLa21tCEiAGWf8a6lRi3Y8ieKkr3I9Rv1Qyo9xKZmJIXOVGferHhqWEXyai0gia2B2EdC3
rn1rGWyFvJGbyZI98YZUJyT6Cr1xP9kU20YjFxKgwqjgGulwurROFVWnzMsa9foQwWTcT/A
Hu5PeuWk4BDsOMZwKt6lBcQztHey7rhVG4L0HsKomTO7BOGx1rS2xyVqjm9SUk4Y7xhO3rV
mEhBjaT3XB6VTOcEfIeQeamlI+cBtpYZwDS1M76EbO5LtuC5YZqaUsoYheARyKrgjC9FzyO
OKcXZwwyORnNVfuIlREkZ25UZHeiq7DKqxkGCKKVwOdz8oJ64FRGpeqAEdKiPWtjgYUUUUC
ClFAooAWgUUCgBaKKUCgBKUUYxS0wEHWn00ACnA0ASJu3DB5rrfDvlTaVcaeyRNN5ySq0hI
wo4bB/GuRDsOhxV20v5rO4juEVXKnBRjwynqKqLs7sWvQ9D8P8Aiu2tdTYXNvGuntMxaKA5
Jxx1Priu603XL3VNFRbLVrPT4rMNcrE2S1xFn7hI/iFeL29/pEYeSO2nFysgkiiD/IPVW9v
StDRPED6R4li1GOExwSSEtHE2QAeo5rnqTnTbnTZ30pKraE9TP8ZRr/wk9zeJGEivD5yqoO
BnqPqDWFbuEcMeR716J8Q9B1qy0fRdZv8ATXt9OujJ9nl+98rNna3vXncqMuFC9OuetVCr7
WPOck4csmh0s6lDjj0FVS7cEmhsHoOlNJz1rQgfG+11YdqsXu5nzgAAdfWqg255q5Mym1GR
84xn0qOpaehVwCKSkBPTFKaszFHSpoEkknSOLO9iAMHBqFfTn8Kv6S6pqlu5cD5wS2eRUVL
crudFFc1SKPV/B0Nh4e1FJorm9iaVfLnlSPe59tnpVfxFr+sXV15i3V35KNhS0QRh6Ensfa
u2+Gd4g8QXNyLhbtlQsECrufHpXK+IdRs9Z169vmuy0EsjeXGEw23Pp2xzXy8akvrDUltqf
czo01FQRxLXmpTHD385iLZCu5PPrSQv5EizNFFJlsDzF3ZqZ7WOW++zaYrXkn3gsRLEfUCn
6zp+q+GhaNqth9mlnTzYopGBYg+o7GvbhFyV0eBW9nSbjJ3NSbQ9D8SaNjTjb6brTTHdEqE
JMp6BR0Brzy7s7mwvprK8jMVxC210I6EfzFeh+BvDuq+MNQlOnv8AZFtRva5ZSApzwBjqfp
XpHi74KeMr7wrJqV3on2/VYV3i8sx888fYOvqPzropza0keZWhBu8Dx74Yxxv4/sZpQNlsr
3BB77QTivT9U8QXNz4zsL+5VYEYFQm7hh2z7mvO/Duka74Z1qWXVdAvbMtC0avPCyhWPHDE
Yrq/FcbLpUF8qbmtikrNjlfpUww8XiPbSV9NDhq1pJKCFmNrDr1/4e1FRHaXP76Ek9z6VT0
HV7zw3r0lpKZI5I3BQfeDKeh/HvU/jGM6n4ctdftpN9xpoU56fuyMnPrWdfxr4o0GLWdPGd
QtYxuxwZlHUV7MoRqwcGt+hzQk4SUl0Prbw5qFh408M3Gn3jB1lj2t32PjgivH7nS5/D1/4
lsncukKKqxnkMW4BxXPfCTxw9lrUVrO+yK8HlDJyY5B0B9K9V8YwKl3Bq86ALcr5Fw6/wAJ
B4NfDZbXllGavDvSnLY9jE0licP7SO55v4Zv7201a68OXKXWlXN4glEjgBJAvXHqMV2V94p
0Ofwzd2dr4hhOwKIxEuCWB5GO9cwfDmr3Wp/ZmuWgmimN5a3k74jkTHKbuwPpWfq8GgXD/Y
/Del29nfxNuubmSTbAw/i2k9efSv09VLN3R80oPQ6nwl4hTT9VuHLiSC5ddwHb3xWX8YvBi
4bXbGMvaXjDzdo+5J2aovD9jZXd2NN06CTULu4i3G5jJ8uLBxmvSdPYXWnXfg/X3juHhiCu
44yp6N9RX5jxHCnhcZHE0Hr9pI+tyys5w5KiPlaZDJeWeiwviGJw0gPfjk1z2vN/afiC4un
LfZo28pMcMQOML616V8Q/CF14Ov3urUoYpIWMEy8q656H3rxaN9ssbM7fKdwOeQfWvQwFSF
aCrQe5GNbj7ptyW/hsl1LanYSBdw89FcN7YABFe/8Agm507SfhtYw6XGYbi5YvPKR95fRS3
Q18+S3k+qypb3l2JZ2IEbSnCqo7fWvZdSu47TSNFj1vzItItrdFiis+Wkl9XPYe9fT4SMZV
LyPDqXUVqacXivSJbK81OSZmvtJV9u9dxJcYyx9RXP8Awk0RPEnxFOrXJR7LSl85tx48zt1
+tQ+M/FfhiPwzDaaLb2l7FeRkTycpOj9icda6jR1XwB8EzOIydQ1mMtlvvegH5c14vEGIcc
OsPT0c3bTsduW0eecqj2Ry3xv8bx+Ida/saylL20D7XKnhmHeuI8JXDade3f2S4n+3mIqkC
pujlXHzBh34rKsreXVNZlkbJSMnLetP0eF38VqkTurZKhkODSwmXxo4VQgaVa7dVnsOj+Hd
E8W/DL7F4imKXmlD7VayoAkghZv3kXqRnJHpmpbSx+Hmg27yw+A01ABFfdey+c2e+B0Ark/
Cnim4s/Fw0XxCvn2FwDZlz8rRq3AOe+DWnLaW+naxe6bHfTQPFJ5SxTjKMo6YPpW1OnNJ05
7o3UITalE+ofh3qfhLWNCUeF0g09gMSW0SAEeoNd8sLxqRHEGPQNu6/WvjjSNb1HS9Sju4L
fO87X+zPtyB3xX0RoHjvwbcaZai+1+SznkQhkunxyOv0+tefiqdVbFSpq90dnq9jp+qWFxp
2uwQzWM0e14pAGBB64rwjUvgb8P5YEtrO2ltlSYt9oWUs7qD93Br3PTNQ8O30KXWkB79W4E
oy3T69RXI67dR6f4oOmyzhpL6MybMACM8Z+lfN5hLEwo3pSd47nZhYwc7NHKXOg6fYeHJ9A
0i1FvaRxeZEv8AtDv9TXmV/HG+VJcsY+dvQ17FdqzeUfLGQShI7/SvLNdj/s3VRESxEgbau
O1eNgq0qrbb1PqaVow5UcVeyT7F2ySxqy7vlPBA45rT0L7MVEjMWlaIyZPtWZfNLHcAkKVQ
EeWeCQakjuWh0K4uol+5AyDnOD6V9PpKmtDzpe7KTPMdRvHv9Xu52JzJIxLH8q2PBmjza54
o0+1VvJQsQZW4DAdea5l3LQbmyW749a6Lw/rb2F5YyXF19ntoMgbe2e9e37N+z5V1PFoTgq
t59z2XVtV0TT7mSC2lmvFih2bd+fmHGPpXG6v4qadPLezhZfKxsPUehP0rnbzxVpl1dtKuo
mWZnKhiuFx7VkDU5JJw8CCTDYDVEMMj1KmPVrRZ0lzrCxaKqRRrDLPDtIz79a5w3FxcTbFz
IGXBdunFVJ7ua8K+Y6h8kKnQtVm9uXgtYbJrZYnX5i47iun2ajoebLEOb5my7HqloLFl3hW
+7gdyKybSaASPe3bEq2SsajkkVQCoFSRnG7dyKRdxAYlW+Y8GqUFuc060pvU39Pla9nk1fU
nV0gyFRh1PYVnR6jcLqP8AaBCySSEkq4yAe36VSct8qA5BPIFIWUBFGFbnI7U0miJSurInl
eS4lM1xKd0n3iBwPaoRhgoAJAzz60hXnBB3ex4NLDlXVcEKOCKZAifPImCMnrmp52bcuw87
cE+tJOII8bYmGD0PXFRuQUXAPFF2A2LawQIxXCkU9geAGPC1GGwrZU5B4NOZwrHvzRzADFf
KUYGR29KKROdx2gnNFK4zA6oCRUR61IxPljntUZroOBiUUUUCFFLTQc9qWgBaUCm0tAC4x3
pRTaUE0wHZ9eaMg9qTNANABil+lFLkUgE59acrEHrTfc0ZWmgJNyEEEAetX9O1SWwuFmCwy
bRhfMXIGe/4Vm56inKRgDFJ2YXfQ9x8I3sHjO5l8H+KPGBj0doALe4b7sUnXv09K4r4h+EX
8E+IZdJS6F/art8q7C43AjI+prnvDuqwaXeMbyxS8t5V2tG7bfxB9RXpUd9o/jjwJd6Lcx3
lx4ihG7TSEDbVXnaSOTxxWakqEbW91nT7JVdnqeMsRnIPWm16V4w+GH/CKeCNN1651XN7c4
86yeIjy8jsa82Ix2P9QaKdSNRNxexjKLi7MbjnpVxSwg2MeMcCqg4q3bh5AyINxI6VbRKKo
5NLt/yaUghyPTjFXNN0681bUbfTdOiM93csI441GSTQ2lqwSu7Gh4e8I+IvFV6bPw9pNxfy
r94RIWAH1r2bw/8ADaHRL3TfB+r6TFfeINV/fXOW4s4V5wMdSfWvpP4ZeEbTwR8PrTTFEUM
0MIkvJV+Vi5GSCa5b4YWTeKfiD4p8dvCZbcSmytC3XaOGI7Yrz605zpSkt9kddJRTfkXIfh
J4Zd4NW0S1tLC5MflMm4hSDwTx3qjcfBH4UaMpk1S4ubmcgF0NweW9gOa7248LQtqosLPVj
AoJcRoMsnsDXTad4X0uzlE5tllmDE+a4yTkda+Ro1cU5NRWuzZ6lWrFJc0m12OKbw98PPCX
w9u9Vi0SLTrZYflbbtkb0G7qSTXxg/h7xd8RfiNIkNnJPdXcnyknPlR9uewAr334+eOP7U8
RReFdOkZrSxkH2lVGQz46D1xXe/AvwFLoeiyeIdRiZL2+z5asOY07fnX08MROjRUHqzhnh9
Paydl2N34Z/Da18KaRapcwhPs8QRYjjDN3ZvXnpXpUk8UClhgN0X6+lQXchgtFGfndgoNUZ
9q6rYWiyYK5kcetc6xTtaRzSjzM8z/aBIl8AwxzSbi9yihR0z3r55u4Y9S0P+zWco9wvlhv
UD1r3v8AaEbyvAWnFo9xGoIwOfU14TYyRfZEFyAPKZjkdSpr6/CVPa4e6j8J4tWNqmjMDwN
qAZTol6F2K7QPv53L6mubsIbjw/4wn0fzD5UxY27juT939aXxEjaF4pTUYG3wTEbuMAE1va
tb/wDCReHItU0451LSz5nyjllzk109LrcvdXOYM00bxayoMTGQxXRQYMcoPDGvozwX4mg8Y
+EYIdSOZiGs7gDkrJ/C/wCNfM11OjXFxJGsi2mpRhmBOdknv71p+BvGdz4Y8Sh5JAbC62w3
A9PRvrXyufYL6zS9pFe/HY9rLavJLklsz1m9Oqw3D+E9Vt5r+a33rHEpJ8xSeDuFc3qXgu+
ttDe+1eaz0mC2ylvaiUvPIx6Lz0Netard6je6Odb8NyRHWtNjzExUEXUJ6ge9eP3vjO41s3
N1qVrZG5d1BDocxkHqOeuayy3McXjqSowsnHd9ScXhIYao3/MWNC17xVoFvb2GtxyaV4f3+
Q3koBIWxkAt71c03xVdweI4dZ80ukf7qaOTndH0x78VbvNSfx34XvNM1qaC31CwfzrPyPl+
0MByGHc4FcBZyyIZYZHGRKCV/wA9K7sHhI4idSOJjab0+RzVJum04PRH0Rfw6D4g0qDR75I
5bC+QyWMjfwSY+6a+SfGPhy48K+J7zTbmJ1VXJicjhhXrvh3WFYT+Gr2YxRvKLixnJ4ikHb
8a1PHFjD8Qfh9ealsWHXdFz9pUdSV/u+xXmvmaFOpleLdF/A39x7k1HEYf2i3Pn3Srcz6na
Qx3MDF5Adsx2qOe5r0jXb2+Nolnqa+bYtny202ZZFBXg7u/4V5hayvGySeSpEP61ee+tYJU
u9O8+0u12ttTlGYdfoK+sU5wfu7HhygnZM3vDOh22v8AjuysLWeSS0DebK0yhSijqCK6P4m
+OJL+/ex09hHZ24MCcYwBxwO2RSaHqb6R4TvvE108cmsas5SIFMYQdWGOlebapM91qLliCx
JJ9CSa8xQeJxXtJ7R2PSclRockOp1vhO1ih8L3eoyjIQkAevFVPA1s934rNyCVEe6Qt6Vs6
fG1j4Cv4QE3bN/B6Zqn4EVYrDW7oyYkSEbQO9fURjKMYRR4spbswr5ZrzU7+ZN26ORnUk9O
a9Mt7zTfFfh3SdZv7rZqNvm3uhuwXx0P5Yrh9Fg828v/ADEzlD175rOtIbm11xrRCEjmcAg
tgZ7VhUpO7qG9Co4tI9Oj0HTxPEy3d2uCcFJBwPau+8HR+DtDuBeeJbH7abcbked9+Ce5Br
yJvDurW91NDc3yxMmDthYuce1dPpfhbwlDbzX3irxFdPEFDC3EvzP7YriqXasz1oTb1seta
l8abiaY6H4H03fcMdiLbRcbD344GKwvBtjc618bHsPFlxK9zJbNHJCshIDdsEd65q38d6bZ
2F/YeC9Jj0axEY33ZXEjH+7u68+1bHwAhuLj4oy3FzPJNMtuzO7nJJY9/euScYwoybiDn71
4bnsN94c1jwvbyeav9o6PAQ0UyZM0Y9GHf615v4+077Vpov7Sfzf3gw2MNFn1FfUUkgFu5C
bizbQD3r5/+MnhnxDaXd7r3h+eJ7OdVjewZcGRx1Kn16V8vVyyl7RVaDs+x3YfMJW5ah4NL
as8dwZpFd4pVBZRzz3HtTVD2yT+ZJGVSUAxbDhl71i2/iOxS+mi161ZZy2xmDFXiIPtwfSu
phbT7rMuma+sgYbgl9EFxjtkda9BxcHaSO2M4T1TucjqnhCCfVh9iu1t7e6kCqCeIyen4Vy
XifQrzwzqk2m38gd0OPMT7jfT1r2GCxsZdQtb3XdYsYLFGBKwtuZiOeRWD4mvdO8V6zd7bZ
zaLHuRCMMAONwrtwlec6qjbQ8/GYaEYXW544eQCQPwpzSyRjasjBfQGtLV9En0t/MTdLbMN
6v1496ycAndnk9D2r12km7ng7OwuWZgxLZ9c1bhvWL+XPK5GMAsc1TZs9uKRWYHjGOOtS9i
oyaZuvJtOF5P0p0bMCzAYwO9RrOZ0VzgnGMimuT5hG5Tkd6y1Om/UnJBDFMBsZpVYgOrRqG
xxnpUJHyEL39KASDgAjd096obZKOVYn5c4yRT4VDI87MRt6Db1qpHlm2R9D97Jqy4YBAjAq
Rzg0guBd5GkZuD6EdqYy5R+DgYPPU02Kb95hsncKXczMAxznk0hEiESA4jPPbFK0e7O1cZO
78KYhKNuV2KnOTT8gqp9FxzQUNHyA5J5NFMd2ES520UCMI/6sVGeoqRj8oABHHemEDFdBwv
cbSiiigGLRSUUCsLSUd6cKAEANKBRSigANApcZpQPenYBpzSU8j3ppGBQAZNGTSUUgFFKGI
Ix2pB1paY0KrHNey/BfTZob+68WTERGwTy7QlSd8zcAD6da8aU4IOcfhmvpf4R67Fe+BRpV
pZRrdWbBEVud7n+PivOx7fs7dz0MAk6l2enWLQeJNIuvCfiq0fW7p1xK0agtHkZGD7Zr5Z+
KXw7uPh14pGnF3ks7lPNtpJRhtv91u2RX0QLiz0zUrqG6uJY44yr3EkLFXd+4Deg9q5zx94
j+GHjrwVd6HYanfjVrRjPbPMrSLvA+6WI715WWudOryx1izqx9OGk1ufLRFWrRyshwccYqA
qQPmAyDgn/PvToDiUH3r6WzPFj2FfPmtuHIPWvoL9mTwvDfeKL7xJcxFl06PbESONxrwOZC
JAR/F+tfcf7P3hI6B8MYJ7kFZ9SfzmHTjtmuLET0UV1NqfupyNj4w+Ij4d+GdxFAo+26w4t
lK9l6Eiuu+Fnh+Pw/8ADLSrJIgkksfmyZ7luc/XFeOfFi6fxH8a/D3hS3IkhtdvmIgyQScn
Ir6Xt4hDbRWg2qqR7VX0AGBXHXdmodEvxOvlVKirbyZzmj2UMOp3bTSxO4mJhKnnZ6VS+JH
i9fBXgq51OEj7ZKPKtkY/xHjOPbrXTW2nWts/nMi71UszjoK+R/i74xPi/wAayRWTyPZWX+
jwoDnzHzgkCvIwFKVGMpzRtTp/WKiSeiG/Cvwre/ED4g/bdUkMtvbSfarpipG9ychfpX2XH
AsSRpGSsaADYOmO1cD8IfB8fhHwBaxSoft90olnZuoJ6DNdzM5UhAMj1rtqV1CPPLqRiqjq
z5FsjI1S4WTXLKzY42gykA1kx3SzfER4Wk3FLf5FPbNULy9L+NIjsKkq6ofUijRJ3Ot6jq0
ix7Uj2BhzyK8qpi4+0V0ONK0bnEftDA3PgGSVWA+xXcBwG6814PbugEjMVXMakbv5V7R8ab
52+EtpHLbB5dX1FMOpAwqnIJ9MivDYo1WKPcSCzEEEda/S8jcauHT2R81jE41CfxBpw8QaX
dQLGvmhUICjnI71xHhvVrvQdWfTL5CGJAGDw3Neg6fMwa3ZpP8AWFlbb6CsnXvDtvqqwT2h
Mdyu7GPavQr0lzc0OgqbTRg+KdFECz6jpUQ/s28cOVzzFJ3x7Vwl6Q0XmhQA36Eda9S0C6+
2RLpupoSFV45FI5PvXD+KdEk0OQIJPMtLjMkD4/Q1w4ihde0jr3N6c7Pludp8MPH9xaMNCv
JyGP8Ax6yn+H2/GtP4g+F2t2fxVpFsptJ+b2ADmCT+8B/dNeGxyOjq6OyupyCpwQfavZvAv
jv7cwsNXZZJjEYfnOFnT0OeM18VicK8LW+tYfruj6OlWjiafsK2/RnIWuoSr80MmeN/XaVO
KtsY57RL1LqHL8tEG+dSO9M8deF08P3EeqaU8kml3ZPyvy0D/wBw+1cnBqHlMWbPTDe9e5h
8R7aCnF6Hj1aDpPknudNPdFo1Zbg+ZEBIjgc/Suw0zxGbPVLPWipNtfxeRdxn7pbGATXlRu
1cAbmUEY59K6rwo0eoade2DtvYRnYCe/b9a5cypxqxU300O3AzcW4HLeIrL+yfEl7ZQy7oP
MLoduPlPIrMhjWaVY8gbiAeMkVv+KxJcLZXrowLoYn3HuvFZ2mQtFulIxnjOK2py/dK5lKH
71o1tb1MNGkQlbZBEsUSkfdx1rK0S1FxcmSRgQBuOe/tVS9lM13sQ7gpwOa6DSUjt7WORiq
tuwa1w8LNGNebeiOjgYSaLqKFM7osLjvisjwpN5ekaxGMEyIBgdKltr2MyKkbbssUaMdx61
ladMYJ762CFQ5xkcbea9ydSPNG3Q4NdbnU+FbcSvJIw3BzsK9zj0q9rXgWbVYlu7ORFlPCp
nqR61yQ8SLpluttZQkyK5Jkz3x1rIk8S607KUvpIipLABu9aTrUo0+TccVPmujZstU1axuT
pV3cSxSAFQWGWb2z6VdtbCTULu3jSJ3kmJRzz+BrkZtZ1Ce4huLiYSSQnKsQMn2r0Sy1/TL
bw3Dc6dLv1WUFXBH+pJ9K8xyi5e6ehSTfxS2JtSkgij0/w/aDaYyWu3U5yR0Br0P4FXVxB8
RIZxJlLtXT6AV4/aNMjPPLKXkJK5PcmvYPhIqaX4z0aMRlpAxTaB0LVyYtR9lJM6qUnOba2
PsWKTNtCzH+Et+Ncf8AEGJZfCSlh82SxB7Z6Gt6+vjHEiIPnaQRYFR+JNOh1O3FjKN4ZCAA
enHX9K+boVY+0UulxTgfDHjPQNLs9Jh1eKC4h1W6lMSYIMQIPOV65Pr71xfiTz7PWU+1SRC
5eGOWSSB9oGRwoA6H1r3C60pbi3tLa/hMpt9SYKfbPT6VxnibwhJq/ii9jgMH+t2lAMdu/v
8ASvrK+EjK1RHLCpKKcUzgdEaPVNTWzEtywZGyJm/KuweJIrSCW1i2mAeW7nGfpWZonw81v
TvGmlRXK+TBckyLKp3YUHkfWt7UtHvtG1GWSVNsBueGb+6fUdKmjRjTb0szdTqTV27owbyS
F7WSVh5kRQ4Xov0punfDbSda0lL628QLb3Euf3TRkpGccAn3pmuIsOh3cfDFJc5X0PaqOlT
yWXhuVvtcivIeYdxAOOhrjx8asUuSRpQlCV0zjLuxmsrua1fa7RMVJU5Bx1qFNxIHlHB/Sp
ZFlllllL4IJyfWnw31xCuyJyo7ir97lS6nI7c3kWktL21hWeWAvbFv1qOOVZOVPPcGoBf3C
7lzkMcn61BHKFudzcA/eqVcvnWyNIKBjHJ6fSgOVYArkjpTAwz+7IZPekYAFsN9BQ2aXJYf
9aGz6k47CkRsMWUFQehPamhh8y4wR0FKTk4f7xIouBJ9zA3ruHoeaaGzLwdoxjk0EIrlzgE
NwcdacX5IAXHUcVJQ/IXAEhyOAB0oZdjYx83p60p5zkjqOlJ8xkI6k/xelPQY4iMkqY3JXt
jgUUrSyEFgvBPSinoBgEAoD7Coz0p5P7sY44FMrY4RKKeiNI4RF3MxwAOpNdto/gVniS81q
48iBv8Alin+sNZzqRjudFKhOq7RRw2falHPavUdR8B6Nc6fcHR/Ot7qH7nnPuEh9D6GvOLy
xu9PnaG+tXt5EOGVwePx7iphWhPYqrhalL4kVcc04rxwaQjmit7M5L3HME42FjxzmkFJSig
LC0Ae9IaB3ouAd6D0paKAG0U7FNpAHH0/rS8+tWLEf6dETAs4ByYycbh3GajmZWuJWWLylZ
jhM5289KAG8joea3fC/ifU/C2sJqOnSlT914+zj39PrWEKUHH48H3qZRUo8siotxd0fQc3j
PTPGmn2y20pgujCYp7dR86nu3vVH4W+IIfA3iaXRNX02zmstUypurxMhQMgH2/xrxaxvLmy
vobq0nMEyEbXB6V7P4j0UXum2FlLqMN3JdW63dvcINuGPUEeme1edUpqn+6i7X2PUhU+sRv
LdHDfEzwZL4R8UM9vIt3pOo5nsrpPuyoTkge4NcMv3xt7GvobwVDb+M9Af4Y+JLaBbrD/AN
n3Rm+e2mUfdIP8J614RqemXOka1daZdrie2lMcmOASDjjNdWHlNw5aj95HBVgoyujc8L6Od
d8ZaPpezctxMu4Z/hzz/Kv0Q0e1+xx2dpDFsggiChM8cdK+c/gd8J5NOisvHGs3KR3E0e61
tzxsHq3ue1fRdy7W9i1+twZ9hAO0g/UfhXl4monO/wBxs42Siup4Hpt5An7Wt2t0wRzMyru
PX5eMV9Ly6pFGhkO1Dv8ALyx618nfHK0k0Dx/oHxI0+MCMSrFckf319fqK9hOtJq1po13Zy
iaC+cSxsCcHjJz9K83HurpVoq6l+Z1UbVVapvEt/F7x5/wjngk2dhNuvNRJhWRWGUHc4rxD
4N+GpPE3juC6lG61sH82VmGQTnIH4muI+J/jJ9d8Y3jRSxiCycxQKnRsHB/WvfPgva2/hzw
NbOzkXl5L9omZh1BHArrnTnTwkebdmtCuoKUYI+hIbiFiURsBPlxVS/uYYWTe5Xdk15bL4u
ZLqcTSeWImLb1I2/jzWhrfiWKSOJUkUkW3mbieOa5Zwqyprnicvs4p3TMO+1Fv+E1tEEmB5
79T1GK2LQkaRbWCLtl1C8YHqAErzPVb2ZLlb4jDxESjJ7etep+GJhearb3Ltut7a1EoyP4m
q8ww0KXJNrSx0QleJyv7Q1la2Xw40WJAVa3vkEXTjgg9frXzomoy2GyO6gKhGzvYbgwNfSH
7SFpJf8AwoW7tlDtaXKTE+inrXzjp90x0yY3sa7EVSrMcivs+H5xlQSgfOYr425EcWttHOF
jBmKngRQn5QffpV1f7bn4SBrRIskvIBnmuf1HxvFFdSWei2InmfAVYU4/lzUsnh/4ka1aG8
1SeLRLHAbfdSiEFe2B1Ne5iK9KHu318tTmhGTV7WRc1S/0vw1HJumWW46khgWbNcvPq0HiX
w3qNpO3lTW48+3B6nB5FNk0HwbZmT+2/FVzqF4DgpYRbwPfc3WjUPDdtZaW2t+Gpp57fyyJ
YLsBZQh/iGMZH4VwqrOfuwWhooRT5upwW7POMGnRTPDIskbFHU5BHY0wk9hikya8ucVdxsd
0XazPXfDfim18Q6R/YGsmNZicBpOknHX61594i0abQtYmtZMtErYVz0YVjxSNGwZThgcg+l
ddba9DrGmnTNZKZjXEc5HzGvLjRlh6rlT+F9D0pVliIKFTdbM5NHdDyOnrW14a1JLDXrd5D
tjdwHI4x6VlXtpNZT7ZACp5Vh0IqsjkEEckHNd0lzw5ehxxbpTTO01+0M0s9iARJbTtIBkk
bD0xWTeTrbaeI1A3twuO1btveNqelwapAv8ApemoEmjIzvjHRj61z3iaHbqizx58i4iEkRx
gYPauGi3dQkdda1uddTGiYCUFh05qdrlwh+c/Sq2PQ0hzXp7bHn77lhbuUEeWzKfUHmnR3c
yGRi+S64JJqrilGBwaHJsWg5mJA3HJ+tIAznAXn3pOQM+vUeldr4T8LTajIJ7hWVCPl461p
CHtJWJcuXUzfD3hmTVXkuLl/ItLbEkr9gv+NNvLuwl8SyLpKNHY5CIe5x3/ABrtPFen6pDp
It9O06QWrqPMaPPzY46DmvMctDMrHCMp6cg/rXRXpqjGy3Ipy5pXbO+tIDPdrFG37uMh5Mj
oK9F8KayV8TyalbqQLeRfLxxu6A1wWn3aWmmPdndvukKL0OeOtdFpAS20i3ae4MTSock9cn
p0rGpSjUg1I9Cg3Fn1ZZa1LrfjzTrC3OLa2hFxNnu3auza68/WZogD+6TdkV5r8Ibf/inrj
XboFp5EEaMTyVHWu10F1u4LvUAx/etsHOcYr4bFRUNKb2Z6M0mzxPV7FrfxjJbvH8/nNOFP
TGcg1y1q+fGF5KzHLyqwUE9RXpXxASGPxglyCyk2ZBYdyOleZac8kXiK1B/eLNuLArk9PWv
0XAy9rhYyPDqe7No6OxkjXxdoAlcyI0rqScY54ArT8daAkvh2dJkVnUyKcjkMDkHj2rkUvX
GoaTII1RYLvHPJxur2nxfZJdaXqTR4CgpIMf7S15mZznRrRa2Z34SV4uLPjTxCkjWF3CsZB
iRJD1HAPNUJrjSItJkL3huZJIQVUDGG/Cu81bTWn8SyWLAD7RaSRkZ/iArxi6spdPufJmBB
HT/CqxFJ1EpXMHLkbSQ2dwo2IfvDJqoWOeBUsvCq2OcVDkgdazMbhypzmkJ3A0cnnNHJNFg
LdmS7FMcYq44AxxkkVnQzeVKD2FaIYlVb15qWaweg0HJ4wN3XNOKknbkEHmgH7uEzRtI2Zz
g56CoNUISzY3DpT1IcrhSfUUm7btGccY5FKGZGX1A7CixQo2k8kpn1FOBOMccjnFN8wt1Gc
eopVdAR82PwoAd5jcD2op9tEZt2f4eM0UDsc8cbBgY4ojjeV1RACWIA+ppcAxgnk9K3/C+l
i7vheyNiC2O48dT2qpy5Y3OelTc5pHV6D4attFiW9vCs2oAgiI9Iwehro3DM90XBkPytgCq
jylpJgAr7sdetWQ/+kHaxG9eg+leU5O9z6unSjBJIsqW82dUdnd1BBzxVi/sIda08abqEaM
LqMiKY43I4HBHt7VHbr8lqPLBLo3zds+9a8Q0xdIVnWT7VEwVQB8pBNcdSpytNG7p80WpHg
eo6dY2VlC0eoCS9EjxTWxXBjwcA/jzWV2z74rpvHNp9j8Z3iDkuVk+mQK5onJB/CvoaXwrU
+Mqx5JtMDSZxSgZoxWpmwBB6il47UYNJigkWijj1xRgeuaAAZoI4ozignPWmAgJByCQR3HW
k/X61JHFJKcRozkDJCqSQKjHI9/pQAoJzS5pAOetLSAep5GMg5r1/xQ3laf4RKmSGePThvk
j52jOQcfSvIIyTIo969e8aTSRXejTWjZSLToWwozxjmuapHnqRXqdNB2Mm4aRbmPxJZ+IIn
1SFl2LbBlmfjqfeu2Ok6X8VPDEHiy7uIrbWNJl2aupdUaaHPDAY5b1rk9DLJEl5bvHNPNEz
sq4JTBzVq/8ADF7pugp4+tNk+ltdeVe2YPCnGeQOoPeuapzWa2Z6ThHSTPsLSPPPhuyn0wW
M+mmFPI8/JBAGPvA4BqZL2F7h9N1Cx/s24mG5Sj7opB6g15J8JfHkelzW+jTWYHhzWFL2gj
fzPskvdW9FPbNela2GsZo18xBotyGRQDuNvNjt7GvHrUXJxjzaoxV46taHmvxC01tW0LU/D
12yxnY08bHGPlGQc9q8p8J/E2DSvhLd6XcTumsaYziwBzh0fgjjuK9B+KE95e+ALprCCR7+
MpbTFQSQjNgnjrxVjwD8PvD9h4DvNJ12G1kvNTgDBZQC6tjgrnkGvSxmOp4XD0lWjrcjD4W
dZycWfP3gTRJvFXje2spbiJMZlbzGCh8c4GepNfVFvexWd2sRRoxFbqdh6DHHSvnfxb8LNX
8Nm31jQJGlt3G5AjYkjIrQ8NfGa7iAsvF1t9oUR+Ut7GuJYwOPnHcCu7BYihio3TumRVpVK
Hus9Z1lJpNduY13CJ4lO0Hg5rV1a5K6m1uAAiWSR5xkZ9KxbTVLTWprK/0qdb2CXbE0kQJA
+o6g1CdSEl5JcyHMXmmM+vHY+le1KnSnFIxVybWXMtu4iyzG3EZGOARz612nw31uS50y706
Vis8UaFST95fSvPJLv9ykUrMryOzEgfd9KPA+uxaV490ewuJSIdQd4PNYflXkZzhI1cPJrd
K51YepyuzPZ/iVpv8AbHwf1rT1c7/sxkUBufl5r4m1/wATGCW2tbNA0AiHmIw4evvKy0S51
tZYJYWgsiHiYydXU8cV8H6x4asYvGOr2Go6kmnx6ddSQkOPmKgnGB9MV5vDU6sKMo21OLMI
wc00yG08eavZQ/ZvDemWWlSS4DSW0O6Q/Qnmt218Jar4jkg1Hxdrt24nyyq7FnI9OelQ6fr
fgzw0sculxte30QObiQfyFZj+MtT1O9AtomD7j85PJB9a+ujSg/eqP7jznKV7RR2SeG9E0u
2im0RLSOds7Zbk+c8fuFHAqg/gqC+xc3PiHULm8ugwZ1QBcemD29s06zuriIxvPOEMXUKBg
Z/nWsmqKZlVZzJ5fAycAA12xwiaujDmaep5Xr3gnWNFCyIn261YFllhBJAH95f4a5kgdgD6
jqa+l9OvVSVJDGrtCwUgngg9q0NZ8HfDfx3iCKyHhrU0PlrdQHKO5/vKOK8LHP6s7zVkd9J
c+x8sEYHB/GnIxznPPrXceOPhV4s8CL9p1O1E+nO+yK+i5R/r6H2rhlH93+lc8KkKi5ou5t
KLizatLiPUF+x3jhWx+7bHArMvLOWznZJeAPukfxVAcg5BIPoK6CDVIr7TE0y/gTKPlJxww
9ie9Q+aMrrY1i1UVpblPQ9Tl0zUA6tiKQeXMvUMhq3rjRyfuIpDLHCd0QPUIe1Y93avbTFM
bl/hYVOkjyW6g5J6E45qXBOXOh8zUeQoY5zwBWvpunRSxia6jZkJwApxmoLGzR72EXIPls3
IxXVLFBbkjptPynjH5V10/eldmDVjMTw5bTsHEzwhsgI3r9a52e3ltpmjlQjBwGPQ/SuwaZ
5FPzjarZB96ytYj8yzDsf9WwAz71vOEWtCTM0yBZ9QQup8tTlh6+1etvqEXhPw1Y3k8m68u
2LJD/zyQdOPevOvC0O/VYY3AKs25gxxhQMmjxJqM+ueIZBHmQltsaA/w9Bj0qqV4Q50Q1d8
psR/EfWILyOe2T5ULE7u5NTT+LfD+t20cOtaMkTrnM1uo3HPf3rS8N/Du3ED3mt5unj2nyU
OI1z/AHj/AIV111ZeFdL8/wD0LSIETaB+63sM9cZrqp+3q/Ft5mMuSJ57azW0moafpqXEMl
qmVhmxtP0I9a7eNdt7HDtWM26lRuGck1yviu+8NXNvMmmWaQzq4KPGNo47gVt+Dr4alp811
dMpmiKptJy3+9WNaCT5e514eoz3vQfGNjp3gKLTA6JeW6lSo4Jz3r0Hwduh8IaduJUyEyHn
37180ShVe4myvMikbW61794P8RWF14ba1jlCPaoFIJzx7V8ZmmXumrU+p7sJ88NtTnviG5k
sv7SLADzzADntnpXkuj6jKPGzWu6YxQIxJGNvPAr1Xx4yT+AhcKQVjvd59xXifg+60qTU9e
udbllSBtwiZSQd3UDIr6PLasqeCUWtmeRiaf701by8jjWJ5CVK3vBUcivo8Ol9o037vaJbS
GQ7jkk4r5Q1O9C+FS7o4MkvmByfmB9K+ltBug/hjTpN7kT6Ojbm6sV9vWsc9lK0OU3wKWp4
b4jhWHxhYSOWikN68fHQgivOfFenRXDqGwM3Dgsq9Oa9V8a2sja1p9xgKySiZc9Onc+tef6
3CzPeBnYgHzVHWuzC1HOgmx4iFps8w1OyexdYmbzB/exiswA45H0FdN4ntJILsCRTtaNWU1
zZ6nFZTVmcI05z6H0pc+9BNAwQKkQmMggc5rThcPCGA+6NuKzSMd6WORo2BBpFRZqZJA+bG
OlPMmVAyfl4FRwESxmTAyPQ0/AAPy8nke1Z7HSth3qSwPPemkMxLZoIBOCepzmpEKKGDnOe
lBRHkDJweTRtMg2gjk45FLltuOD3p8RDOqbfvelK1xrcto32dWj2CRs8kHFFV5liW4bJbaQ
KKfIPmMEAlFABycAYr07SrWOx0hLRRskaMPJkc7q4/wANafbXkrzXMxjW3UOABncfSu7R2a
dQxAMi455xXNiJXfKjuwFJW52WEVWkj8vkkZLEe1WIGUfZ5jyPmHSq0Tu6xNkKqFgSe9Tgt
5RVVPysDkDiuRux7aLtvJ5cYaQkqrY2g+tagA3TCNiVWQHBPymshA+24R4iDkMGrRtZYnut
rBmMiblUDriuLEQ5k5I6Inlfj1h/wm915ka8IgwGPTGetZVp4W12+0ibVbXTZZLK3Xe7gdF
9fevQ/E2hvqetR3EcsF0bqRIXj6SWwA4P0IrvJ7X7Hpi21jmELbPCAv3Qdv610/2h7OMIPd
nz0cv9pKpNvY+ZgOMA8/of8ilGe3NSSriV1JHysQceucZp6wlrQ3KSRcPs8sN82fWvdTueD
bQibBIKjA96aamjt2lSVwwHljLAnvUWCRnbxTvcGhvB7U3pTycdPypuc0EgDS/hQFqeC2ll
ct9meVIwXcIcHbQBHFIIlcrcPE5GAV4zntUWBjjgUEkscdM8e1GSetAAOtOptKDzQA+NgJF
55Br2LXZfM0HwvfRKD5un+WxHqpxivHMjdkj649K9Ts7h734Y6dG2C1ndPHux90MMj+VZ2b
qxa6GtO1rMzbK1V5/M066k02dUKyMBlSfpXpejSzaL8PY9Pm2XY1G6kR2mTIClcEgfjXm1v
C1rL55uMoHAcbj0+leoXUFmbDR431E20yW/npGi/fLHv6cCufFLkblI9WlacVFHn+mCTwZ4
zbSbjVLmHSL792Lq2GTsbuAe49K+gtJvry102fwfr+opcvKgbTLsEZuYsfKxPr615nrei2u
tafLY3YyrEPE4HzK2Ooqp4W8VSpHD4L1JJF1XT5RJp078lCOiZ/utXLFwk1VitUTKDi+RvQ
9MttQnS7gdiJXSYQyKx2hyvrXM+MvF2saX441KTy4bPDQ7Iyg3Bevyn0+ldJ4T+2a3rOqJJ
4Xa9uYm33VtM4j8hj6/XtTtc+HM2oawfEWoiHSI7aPfcRXb78qnQoemK8fNK1OeJUZq6t+J
6+AcKKtJm3d6h4ZuvstlNp97eag0C3R8iInZu/TrXlniP4YW2pxte2trOZid8kiR/LAc8Kc
dT3r1PwhoXiC/W68SPa+fa6qwW28iYApAvAODV4eE9Rklm8OWuhz6fpt+xnWf7edzEfeDDt
mvDwyqUKnNSukdU61GUXGeqPlIeHfGPhSdr/RruUQxNtEkD/fI/wBmt7TPix/qrLxHpKRGN
t73EClXZv8AaU8Gveta+HWrjws1tZeGYWfftgiS8xjB5IPqa8g1r4feKZLuSPUvCiZReF84
Zcj0bv8ASvrMDmdSd1UVjxa+Fo35qUrGxb6zoWq2k/8AZOv2so3q+Jm8t8HqoBrG8PwXni7
406Jp2k2suo6fp9ws0rxEhEx1O6uw8DfsyLroOqeLYrrR7Y4MVor7mYeue1fTHh7wtofgvR
otO8OaSkUEaBWkAG9vqe9dWKzFTh7OK3ODl5JLXYil0y6vWnuZPEsltCjAxrakfIB6+teK+
If2X4fF3jHU/E2oeMGjju5FlVY4ATjAznP0r13XG02TUI0sVKTOR5pjbAPsRW1c3Zt7FpDh
SWACg+grpy3AOEFJacx5OKxr53bofO837J3haCFhN4zvGlTHIhXiuN8Qfsx+JdIsZ77wr4g
ttZKZLW+0xysPYngmvod764upnIc7WlOMHsKpy6r5W0GYsDKQQeMe9fTQytvXm1PLeYu+qP
hy51LVtGv7jTdVs2trmF9ksUoIZCOx/wA4q3beIILjeskixhtpJHPIr2743aRZeIfDiauiR
rqlq7MsygbpI+6k9/xr5dOR0bac9PSpxCrYVpN3OyhONdNo9Pg8QW8JcCfzA7hs7ugFdN4f
8Wsl9iylX55FMm4jG0nGa8QYNEyEktuG7d2x6V02matFZaaI7RR57D5nftXJWxDr03SktGr
HTBeykpI+xdHj0O2l1CBy+qidVmuVuf3tqDj+Eev0rJj+Hnw48ZL9q1Hwva6ck7FYGtX2vI
M43bOwrzjwl4nvD8PZNL0jWraDWWkXzPNYAlehAJ9q9R8O2u7VIb9LW6kN1CNOWW3bKxAct
Jnp171+YYqM8HKUVNpLY+kgvaq7iedeIv2W5wZ5fCOsxzbX/wCPWf7yD614/wCJ/hR408J7
31XRpVjUZMqDcmM9cjvX3xPf2Hh3QjcSTPKIECGRyGdz0Az3Nclq+h+J/FenG4fxFLo32iE
hbNIlZQCP489fpVYTPKqSVR6GDwybufBLRybNj7jtwRlauvZGKNWiJKMm7kHg10HxE8GeKv
A3iM2OtxosE5LwXUa4ikX29D7Vw8sk5yZbxnCnG3PFfZwfPFTi73OJyUNCybs29wjlt7RsD
gDgVuzXi3UZlhkym3LADODXKmfG5UACsMHjrU2nXTWtx5fRH4Nd1N8q1OeTu7nQEby2dwO3
lf61PdQRy2FzC5wzRqyHHcdqkhjwyM24tIMbie1VLy9EEZ8v52PyKD3J9K6dJbkFbRN7y3j
FAHW3wp9K7jwZ4aNvDJfTjez4KpjO/wBs9q4bRo/J1f7IbgSyyjDAHhT3FdTBf66kELwssE
J3AKWxjHetqVKM48tzOUmnc6fVbHxXrM8iHU9N0a1JwsTNllA7nFYVx4AvZZHQeJYbxiuQQ
eGqrFrF1CYDdeS24MMoSxzXSaTqFpm3juLeWSQKccZQ/jXpLDRcfiOV1Hzao4XVPBmr6cqy
7TLEwOGHNJ4Td7DxGkTSmASxnPmHAavbdG8PXGspHBDfrp7+U+FZC+76V5n4h06OWdbHUrc
2FzAWSOTYVLsOhPoDXnTpUudwjL3kdcJyi07aHVKxlvIfNR49yF/l5ViK07S9u7YI8U+0vE
TgcVgeGrpr7TLSaaQmSFGgbacDPritJ2ZUtVChdoKbieeTXnyu1aSPapz91SidlqetW8/wh
uYp7pEuYlMjIOWf8PSvFdB1mKWd0jWNy9u29JflAk6Aj1rrNXdho11E2GUwvGwY8Hg/4CvD
YLmSFw8bbAOm0cfhU0YyoRaT0MMVK7T6npfiWUroOmWjbmdgAzD1Hevo7w/ff8U74fSFv+Y
O43McYIPGK+PJ/EN1eR2kU0xbyztBPoa+kNJ1EnRdHHmLMsVv5ICnG3NY5jN1nG3Q1wCSTu
L4oj+0NZK8mU8ssxI5YivP9TClA/mKyzJtDAeh6V3mrTM0FnvX5tzKSOeMV51OUaK0gQsif
aCPm4HWu/Ar91qGLdpmR4wgF5ZWpEZG1SiseM4FeZSIVYivbdchgTwhE7Rp50c5Aweua8cv
lHm5ACjnpzW+LikkzxoO8mjPYGlHtSnOeRmmnbnoR+NecajuOmDSZA7cU35s47UdQaAL+nO
vn4ZMqR0BxVr5QM7sdeM1kJIY2UjPHpWmrrKnmIgwo5qGbwlpYkG3A+lLuXIpuBhTjA7VIA
AuSAwDYNSbCLjkFevfNS2gxOhUhsfzqAuA3CkHOBV+ENEgkK/KW55oSY1uVplJdgX4B4opp
2sXYRkgseC3SinqSy74X/1l4Y02KVwFJycZ711seweWwGOdpPXmuQ8KPtmlJH3gueM9a6uI
nDHgKCc1w1fjPXwWlOxajdkjkJwQhyQff0rRwJC8THG9QcL6CqUYiGfLYnjgGr0QcvEzL8r
oeRXNKSuetEmCRvPhXZVeMng96fbSyxmEM5UAFNzcUyBP9VIyAFcptHPWrsbGFSwhRlhlUl
JKwk9DeJi2MqQ/FIXEN0qqkCrNGBkP9a9D88x2txHtR4DIM5GcjNcZFZsvinUNXkgi8uWNV
VEXgV13lsbOWdhGqYBwrc9OwrysbbnizTC0vclfzPn/AMZ6Wuj+Lr62QYiL74wo4Abniub3
YYNgZHTPWvdPH2m2UnhxtUbSRf3BtxGHB2vCM/f968QaCZYRKUzGx2q3rX1OCrqtS9D4nH0
PY1WrbhF5Rjk3sykDAAHDH3ppODhT9RnpWtocEH9p2i3UMEsVydirK3yjJxk/Srnizwvd+G
NS+y3BjdGUMkkfKsD0x610e1hGXI3qzm5G48y2OaIHWk6EU4+9NP0zW5lclA7kkAHBOKWVl
WVhDLIUIxz8px9KlgllZPsyMqhzncRVYjDkEcZ4560Ib20EyCMelIadTepoJsJT8Dg0scYd
9rOEHqabwuQeaB2FGAc+nNeh+FJvO8GarZfNuSWOb/gIBBrzsYFdt4JdWi1aHLiQ2xKAHgn
dmjms0XA0Ulw8RKljIvQDuTgV6PPOH1FIJBl1s44xu7EJk8/XNefaTaTX+u2Gnu2N8oU47C
u8geO51K5YvL5UUzqoZdvt171hmVZOnbzPUwaSbkXrYC4licKCxtm6nAFYfijw+upwQ3dvI
0Oo20AaGSM/ex2JFa9pKrRmUBhIJfs+F6YPtT7WUx6uSbP7XHHJ9nSMPs3uTwCfSvJo1I83
LbQ7KtJSjduzJ/h18TbfTLrT9TkS9uPEHy2F5ZIAy3MWeH9Sw9691+IMXhvxRpGnWd893HC
zgt9lyCUz8yP7e1ct4U0Xw5pz3d9Y6DHpurtL/ptxP/yxbvszXRi7+32DmC4EFmJSsss0fz
SY7j614GJxUHVtDRG1PCKS9472wk0OHTbK10qSL7HbQ7Io0PIUDA4qO5uIBd2N3nGxdvzf1
rymG4S1eELE/wAkzYJypVa2tH1S2uFQXEskmyVhk84FcWLlUqJum7IFgop6s6/VtXQxxraI
0rK5dfL6ZHNQaLeaLqVyl3c2cbXIOAXH+rfuMetc1eeJ9O0oPHJA5WO427i2M59K4MeN5T4
+shYwFLWd2WWMryr9mrB4fF8ntovY0+r05R5D6LutQW3VXd1IbjGOlcpL4wihkt7q3xNa3U
jQyAH/AFbD+VcdqHi2Y35SVWSPbsdPT0NU/DRuJ7yW35NtEDISez/Svssry2VaEak3q9TwM
U1RhK62Ox0K3MsouZMkyStJk9hV/VZZJ1jQLtUZbOetXdLjEFk24FtsWTgetZ2psIHd5GUB
I8AZ5zX31JJTUY9D4upJ8vM+pQggjt7JWZMNhnA75PvXmHirWGsbyMZ+UKSw967DX/EMNtZ
zKZNqIgUHPSvEdf1Y6pcShTkRkAHPOK+hw0HTjKpI4ZPnaSKutay97p4VUIPzAkmvFda0wW
8qXUZxFKSrD+4e9epXHzG4jXB5HJ7CuU1S0jmtry1DfM3zLx3+teXmN60FdHrYNqmy54U+H
tz458LSWmjS51Ozn3YZflZSO57VgXvgTxJpM+zUdNniAcqGdTtYj+6e9avgfxhqXheRI9Om
eF2k/ehD/rAO3tXu2i+O9W8c6PbCK1sXvdImZnjuvuCEj7x/2q/Oatethq7c17h9WqcKkEo
7njvg23fRtSguJ/CsOsTy3AQee5CgH0HrX1T4C0wRQXmvRyS20axm2isMbYkYHLEDvyetcL
BqN1daFba4+jQadZxSMlikQBM7sceYT+dd1eavFonhS5mNwI4tMgMrtIeGbGcH3r5fNsVCr
Uiqa1PUw9OcaerOQ8UeKxY+NtE0S5jae0t5xPczg7lMh6IQPSvZbC/j1COG58pkzleBxmvz
zk8X6tN4zm12W5kWaa585wrccnIA9hX274D8XR6vodqLj/WlA3PJPHWoxuXxw1GGl77+o6V
X26bNvxn4O0vxt4Vn8PavAJEkfMMsfLQPjhwT6V8A+OPCGoeBfGN74b1FQZbc5jfGBKnZ/w
Aa/RyZyR8vzkfMhPGDXjPxx+GJ8f6D/a+mKqa9pke4IBzcx/3fr6V25NmKg/ZVHoefiqLtz
I+JGOUApQMgYPNPnikglaKaMxSRsVZD1BHUY9ajyQw96+2i01dHmnYWNwG0uEsdzKxUn0rE
vb13JdSQkZIT/eplrcTm2NjD8zStgD0qneSASrbo2ViOPqcc1vze6IfYztFfxzFiDu3bs8m
ums4GnTz7y7aC3DHljyR7Vx8ZAkXjviuxhK3AxcKZxEq7B/Cta4d62ImtLmtaS6VbBTaRSX
DRn77DIroYdSvNhlWzW3hVgA57/hWTaQROZHaZkwVYJGuFI966vTtGOrLIwDOplGyIthjjv
j0r103BJt2OW3NKyO28E3t4161xZW9zqE8bhU5CBM+57V6D4m8B2/i+xa4MiR6ohCyqPnLH
0zjiuc8G+H7rULaa4fXBosKzriKFQW2r1JPQV61o1vqUs88FrC1paoVK3bkM1x6n8a/L86x
9enjb0Jarse/h6UXRtI+X5fDWpeDdZubW9t92nXEyokoGAr1JcW5a6kBiGBcrtwei19aa9o
VlqekT2lzLGjONySPGp2kDqM186eJvCl/4dZp5LhL+22EiZMDcR9OmK9XLs4dZ8tZaiVOSj
7uxw2ptGkOpZyiK5w3XjBrwcRvPd+VCjTO8hVFUcuSeK9t1C8jtLGa7lB2mIuoc8MSP1rxr
T1ubnVYo7LMV1NKBEwbG1ieOa+grO0DlqS5pFcQyw3QhnjaJ1fayHggg9Oa9/wBNeW10yGD
dlUVXweteGX0U9pr8kOpN/pMU2Lh2O4g55PvXuhe3lVZreQSQzWyFHToawpqMmnI2oScEzT
1i9I0+Ysg2pHvGP4Sa4y7jdJIbdN+UjEuSMjmtHVXnkma1KtukjRQM8n8KZPMk+s3WVKRJA
sYJYckV6VFRivImvOT1M/VbW9dI4t5aOIB8MOua8s1WERXsgA28nAzX0jbLp+oWjw7FMksQ
jjfGcNj+VeLeIvDssd/coV3NGcH6+oHpXZjaKlCMonkU6rU7SOFJbo2M+1NwcVbntHjc8Ag
d+lVMHHNeBY7UN5BzR0HFHQ80jYIxzQAoI21PbTGN9uflJyargqBgUoOallI2QTyW6GlJ4K
++apW829PLJ5HSrR4/LFRZo6YtNDyGIIC5x1rRl2R2Me0hxjcfXNZpOUCEkfLV+TC26bslt
mBQmXEqiNpASFOTzgUUgL4LK+CcZoqW2K1y54XyPP2kr90Zrq0jYmRY23uQDiuW8KoXS6AU
kLj+tdZArmaMIu7eABt7Vw1pJTsexg17iLKAiaIu4TIOSea0LXzUt4XWQOqsEBxx16VUj86
1iUyRBShIJK1bjklaymttw2iQENt6d81xVJLY9SBaYDzJCkIjCyj5RWkYt00mBjeN5zk4NN
t/Ot4Z5XtlkhuY+JOpBHcVCz3kcMDW0gYlMyButebKbvZM76cb7m1p9vb3Tu7KyjywrMFJV
Semf1rZSzktPJhldWgliwfL534/lUvhi71LTrOHUFs0vNPuP3cpiP8AMdqz7q/QyAIHiSK4
ISPO4rk/yrxp1J1KjidcexYeOxiW2e8lBs5A0UgUZOCPumvnvxv4Xu/DergtCY9PvSZbRt+
dy/SvoFIJLkXBa6RkjbP2Zhy7E9R9K8y+IWhXGr6pDFDeZe2gcxwOw2hAcnbmvZyis6dbkb
PFznDqpS50tUeT20qQNFMp+dXzzzjHtXp3xO8ZQ+IPCfhjTZLRk1G1g3zsYwucjAAPpXlgR
vMCpkseNoHU1tWkkVxHM2qo1/PLbmG2G/DROOjH2FfVVaMJVI1WtUfHQqNU3TXVmEclsHA/
Ggrg9Dgda354tKi8MxwJM0uqtc/NHtwETHXPfmmad4b1i/1Ca3TTppWtlWSVVGDt/pnitPb
JRbZHsveSXUwtpzxmn+SQNx//AFV0PifS7jRtaWwvYBayhFcoT93I4zR4l0rTdKjsUsNZh1
B54RLL5PIiY/wk1Sq32CdPlv5HNc5xSEEckirn9n3a2P214GWEnAdumfT3qK2ZFnDPGXUc4
Hf61bkmrohKz1Hz2MsFnDdSPGyyn5UB5H1qp3qSWR5pWkfAZjngcU0jDAHpTjtqOdtkAJJ9
BXW+BJmGuPCil2nhdcL16Z/pXLCLIaQKSi+/NbvhnWIdF8U22pKrpAh+dcZbaRg/oamW10E
N7M7/AEQi21u41ISBWtFLJGBkqxGBj8TXUabZ3cXhxpLh3mnedSHC9cnP9a56fXPC2k2Elx
Za1FefapPN8lYz5igHhTxXO6t8T/FF45WyvF0i0xtSGBRuPuT2zXn4mE8TVjZadT1qdaFGl
a+p65qdpbeHNIFzql3FaRiQTEty8h9FAPNcn4d1J/GfxPsbQJLBZxT+fFaKCSCOdzkV45Jq
FzczmaaeaeUnmWZyxJ9Rmvcv2b9IefxPqeuSJvWCLyx67jSqUoYWg5LdnK68607vZHvXiLS
p7i++2wGS6WOMT3Foo4cDv74rmbvxTo+mxtqOq6isiL+9htIm2og9H9xXpWmyIvjy8gU/cs
F/d84Bz/Wotc+EngnxjLdyavo2yd0CmWJ9nzEcHA44rwpYKlOpFvZndTx0oQ5WeFX/AMRn1
+7leCS1nCqGVLeUF/bj1rR8OXPjPX9RlsfDunNao6ZNxOCqofXkdfavIT4TtfDHxVvPCOs3
UljLbzlbbUA+0oM5SRh0IxX1T8PPFNxrlxHo+qTQf2zpTmGYwMAlyhX5JQO+R1roxeFVKn+
6RrSxkpK7OUi+Duv3jNc6v4vZ5pDtJRMgMT715Ffzap4c8aXenXdw7XNhME3Ou0sOxNfY9z
lNKjA2uwn645ADcV87/H/T7ceOI9Sto8TPCEmbONzDoTSy6M6s5Uqut0Q8TJyTElvLy40y4
vbp45pptoxH+gr2Lw7oltpGhh0hYXFxsMhJzyR715J8MbddVureEqXjLCR2cHaNvbOMV71L
G8qKYjkB+R06V9NkcZRhKMujseFntVOpyxI9V1MWVm6W7DcSqAe9ed67rVy8dyNwaQuFzno
BXQ6h5kkimQ7BvLEj2rg5cr+8Z2dZGZuRwa+/wGHgtXufD4io72PO9evtRu76aKVyY5DkA+
1ZSRyE7RxvAPHtXReI7V47m1dUHzBunG7Nc9FO1oYYmTdLhgV7iujFT5Ny6STRlS3KxTSvN
G8m8ABAPmY/Ss2SZkvDbXtobRnBZGJyGq5fT3FncwfZ7M3dzyvlbsFM9yagkuY9VWXT761e
yuoF3BCdx9mBrhVRVFe52RTjqcLr9u2l+IGaD5BIolXbxtPeu18A+J/ssF/BfyFIrxNkhVc
kkd/yrkvFQee3sridNs8I8iVj/ER0aqvhwxnU4EvmbyJGCEgZC569O9fF5zQjVUovY+py2q
4tSZ9Q6ffWWp63o2kR3C3Nrb27XuwcbAB8g/Osv41+Ihp3wzhsbdtlzrEwZ8dWUdQa5z4c3
cR1HWdXgQGJmFlAxP3VHA/OuL+NOsNeeLLXSkbKafAIyM8Bj1r8/wAPgVLMIx3UdT6bFVLY
VPv+R5zYW7TzF8/LEhcknqK9J+GnxJl0DVfs+oTSeRL8iODkxnPA+lecMptdJV9wDTtyoPO
wdapozRkFDtYcZFfZ1aEa0HCex4NGs6Uly7H6R6bqEd9oEF79pVDJbiQsx6D1pJ9X023sW1
kXYNvgK2COT6V5h8FJLnVPhBHqF/P5773hVXPG0DgVlaJbX+qfDQXzKrJJfSIY8jAAYgda+
GngqcZb2sz3Uoz+Z5/8ffBWirPN4z8OyCKViv221C9A3SUe3Y18+fx88V9W+LfCXnabr0Et
3Ml7/Zf+jrnKHufxr5RJPQjGOK+0y+opUkk9jw8XR9lPQ29GkjRbxwP9I8hhET/e7/pWDwT
u/nVq1nMFwHB6EA1HcJ5dy6Y4Bz+FenfQ4yEHDdc12uisdibwWDoABng4rieuPpXU6bcgWt
rwAUyOuKui7TJlsekeFrWTVvElrYRp/rQWVTjGQOldFarPf+KEbZcGK3yswhGfLbp26CuL8
Iq0jPeC6ktZIo2ijkHJEjfd4HNd7YaPZ+Bov7Tsr691DUblRD5EyMgkuG789QM15mOzLlqy
s76bHbSwzUEmj1DwbZW0ka6GqFra3Je+yS25ieFDentXa+JfGc2mT2nhTwlZx3mt3CcKT8l
qv95yB+ntXIWF2ngf4fSXN3JuurVDLcMMfvJm6L784Fa3hLR9V0rwq2u7Fl1XUz9rud/3kU
jIQZ6cYr89pzlWxEqvTY9twi0omzYeBTeqk/ibX7zU79kKukc5jiGeygYrK174X2NxG9noe
qTWUzxFRbSuXRz2znp9ayfDHxHTxL4ui0eOB2MDN+8ZsfMDyMV3UkszeJDO7bpI+Aqnt616
SqOjUUnHVEOm3onofEnxY03X9B1JNB1jTprdLfCicg+XMevyHoR7VxMNhe6Rdabe3kO2Cc+
bBIp3dD1GO+a+7tYa18RjVbHW7SDUdMEojNvKmducDIPUHnqK+JfGNinh3x9qWkaTdyLa2F
w4t8vuKe1fWYfG/WlbseTXoOk7vqc7etPe3NzqJVyHlJMrc/Meua7XwF4jitpRoWpSJHbys
TDMx+43p9K47T2jnmeOeNrgMS2wy7Fz6nNVGUwSFBh3VvlKNkZHcV6FOSi7HP1uz3ORo11e
GeS4W4CMd6cZA9fpWbpllCb1Lu8laYTzNsjT+EehrGg1FtW0y3tYrOWJyqma6YbWYDqBWuN
Th0q1MNrC22IhvMY8knvXqU7NFSnrY7XTZiYrfyIEgBLIxzjAFOvtLs9Zt4+Nt+xZFlQZBx
2NcTZX2p39z8jCO1i+ZmHdj/SurXURZReUkYkeDncO+a9OjVXLyyOOtQ59UeX6/wCF9SsJg
99pzRIA2JCQVbnrxXFTW+18A9efavpM20Oo6fNZX7uqYwoLfcz3rybxR4RuNEupor1d0ake
XMowrg+lcNfCqSc4ERnye7I84ZcMccgdaYQ392uhfRjulEcW0oecnr9KzrrT5rd2DIQAcCv
KcJLc6LozsYo5z2qZ4scEnNM2DsTWXUuwRsVcMBzntXTWVhJeqjQqWJIBwOlYVvAZHAOB9a
9W8IafF5LIx4LKQK2oUJVZ8qYpVVTV2jkZdFmhjkaSN9yPtxt7VPdWUgsVkaA/ewATzivZR
obSA+VbMoZ8jK8H8a5PxVpQRJEVPnDbwvQgd69CrgHTjdFUMSqjs9Dy5Yn2tt3ABsUVp3cc
lpGERPmZtxBoryOWfRHfaK0bGeFMJHcMD8xQH68murt58RQyA7XRsjHUcda5Dwrl3uFDZbA
UA/jXSQSFI1bacoclT0PtXlYmF5WPVwbtBHRwXqSGae+iW4OBy7Y/Hir8ccRvFIMccDxksQ
c7e+awPNzduREV81eFTtx6VZtLudpAAV3QofmkPX2xXj1KUuh7FKS3Z3Gm2N3b2CXi2atay
KVD78j647VknI8oAJmObHmAZIz6+1ZUd3N/Zc1ik8sdu7hWjVyAw/pV3TrSAzCNLmWFEcEm
Qkgr6H1rglSdL3ps6oS5nY2NO1OfR5bqGxnzC7bZVQjGD3waiSSBheRzRGaWbEkMgbbsPuK
s+I9Dt7eTz0uoGSaLerxNhj9R2rL08W7CJHleW52bC2OMdv61MFTmuaK1Nlo9zpNIL2+pfa
iglMaiXY3cd64f4s2c17aWlwtqkcpkLBIuuz0B9K9L0d7W5uLNriRIIjG0DSrjCNj+LNXpd
NJurWaG2TUpdPJWVcYWdMc7OxOK4aeKdHEqTWxGMhCrRcWz5Dv9NmsDDOkqvFKu5XRvuk9i
PWu1+HXhCTxTqV+sMTvHHaFo5VXgSnoCfXNaem+EtM8Ya54vTREkiht4pLi3tZFy+4HlR2z
Xqvwn06YfB6fSHlOi6hdSO1vcg7HDDpz3x6V9Rj8yVKhdOz0/E+MoYSz2uj5417Rp9C8Xza
dLabJbHBkTcGwRzzjPem/8Jz4lTUb/AFC1vzazXu0StEAp2rjaoPbpXrXiH4Ra7pnhySdry
fVde1Sfe7j+GMcszEnrXmlz4aOm3v2jTYn1K3sgJbid4zHFuzwAW9Dx9a68LjKFeCtLm0Mq
tCSlzRVrnM6lc6rf3LXuqzzzyz8mWYks/pnNb3hfwLqXiaC5uoMQ2VohklmbgKAOa6Q+EvG
HjhW8Sa+YrCyji/dzOoiBUdAFHt3qO28ceJT4bk8B+GrCMW0m6N5IIiZJR33VtPEOUeSi0u
5EKXs5Oc1fscXquszz2UOkwXdxJptuT5cbHK57kVho7q5KH5unFdzaeGddk0xrK18JXQvA5
Ely6NhBjpiubfSdQtYZZ5bEiKMlS7jAB+tddOtC3LFmU6Mr3kZS5VsfxDr3wa27yHw8nhu2
ltprqbV5HPnq0YWGNewB6k1JqmqaQdDsrDStHa1nUFri4lYEysew9qwA7BGTdhWOSD0z6+1
bq89WYS5Y6IYAP/rZp2B/9ekGM8ZOOtbHh/w/qPiTVI7DToS7ueWPRR/ePoK0lKMFeRkrvR
GUr7QQABn2o46459avavYRaVqk+ni5W5eByjSJ90kelUM0KXNHmTDROw8fNwT7V9ifs+aPD
p/w9tbsofP1S4Zzn0XivjyJGlkWNRksQBX398PtMXStB8PaYq4MFsrn2JGTXkZnUUUoy6nZ
ho3TZt6L8/xF1pvOyqQJHjb0711sFw32idUDAiRRk964jwjPDN4z8TMN29WGd3pXZs+y4uN
smCpWTaRXm4mN7WdrGkY62Z5L8WfhNB8RNSubjTpUs/EVsu6CRjtE6gfdb+leHeCJriy1+w
jhmXTPGGhzOJraYEG7jzxF6E9gfevsS8PkeMrCQH/j4j+YnuT0xXgXx88A31nrI+JvhuSRb
2waM3kfl5yBwJR+HWtcNOcoOk3cL8j5j2Pw74s03xb4Zj1Oy3RyrclLm3fBaCQdVYeleI/E
y5j1nWNTdrdiYZG8sg8jHSsTwB43Md7d+IdO06aWNtqaxNHjymU9JwvrnrUmsyNcXeq3UN1
+7C70bHLKe4FbZfSqU8U30sb1OXkud18BLJh4be+ljBM0jlWK9hXtM37ixj39dpauN+Hlgu
keBdPt+GZIAWJG3LMc8101zIZnnJYeWiBDk9DX2lKCja3U+PxdRzlJvocrq2+CAgnB8skEn
ua4XxHK9naKUwGCKOPc13F0j6jrE0flH7PEyqDnrXn3i6VG1FII13NJcpEF/GvqsNLljr0R
4M1dlDxtBHHptnIJR5kQUkgcjNeUX73l5rtxELtbCzt3AaUkB3JGeM16546uEWcQFcOGClV
GRxXj95L4cHjaLU/EpaSylmCpHztwOpNc+Oqe7E7MNFXsWvMs5JphpHmPHGQHnbkuT1NV9f
t5Fjj1iD5pLNwGXHLxnqK7rU7TTbqxaXTpYWtpGzGYBj5fTiuY+0HEloVHlPyd/T6VzYapT
qQ5GjWacZcxy/iexXVPDhvbAMckSBOu4f4iuC09mjmiMpYxbiTg45xXolybrQZJHC/aNNmy
5jUHERPUj2rhprZBc3s1svm27JvV16KCeleXm0Y9dD18vctUj0z4e3txa6R5Ww/Z1LXEh9P
TNeaa5fSa34pvL52aTz5iRkc7c11Fhctp2i3v+lFQ9vt8tf4jiuIhMcNnNM/+tlGEPPA718
dh6KVaVQ+oxdW9OEBJy11dbLeJ3IGFUL0quysrEOCpB5BGCPr6V3fgXw5eXiXerCVbS2tYt
/2k8qjdgcc81f1VRqmnyw39vDLcKu4TqoLfUEV7FFQqLlvqePU54taaHt/wH1a8i+Ct15kK
XENpdvhBIqtjGT1q/wCD760vfgnfTG4Flsu52QBsZO4nFcV8AJruLTfEvhklZ3mjFxbDdks
SMN+lQRBtJ+D+r6fewlHFxKV38ZYvivkcVhf3kl5n0GGlzR5l2PQtb1SHSYPD+rakxms57f
yJ1QhmJI4zmvkfxVDZQ+MNVj09DHai4by0P8I9K961hoxceH0LBfLhik2yjjCrzivnnW7w3
+v397sVPNndsL0xk16eV0fZrc5Me7tXKWBn0HTIqe8AeCC4ySMbD9f/ANVVeTVuHE1nPCTy
BvFe3Y8kpDHPoeK3dKkUWjKwDbW6GsEAdq0dOcK7AnGRke3aplLlTkioRvI+iPBljot54Ml
TTNy3cDrIhlwQZe2PYVteHJL/AMS+M5dYv5prq10vEFuWQASS9GYDocHvXGfa4fDWg2+naO
q3t7qESRZXnZK47fnXpIji8A/D6aSSUA2Vrknd/wAtiPXuSTX59j5T5pKO83ZH01NRS5n9l
Hn/AMePG6efaeEtMkGLdxPOwPG7ste0/Bnx6njbwDLLqci2txYqsM8nXp/Hj3r4e1HUbjUt
SuL66kMks77mZuc81s+GfF/iHw2l1b6Je+RDdLiaM4IcD/8AXX0dLLIUsNGnFardnj/WW6j
v1Ppbwn4E1Lwv+0PHrMUgvvDl6ZZIrmIhlhJ5w/Ix/wDXr3mWFX8ZxSwSiVXhJJU5GDXzd8
NvEFzc+ANQ1fVriK3+0q1tbJI5xIw6n9aqeEfEviGx0bVfEB1R3T/j3sw7N8mOuPauOvSVR
tvoejSp+7dM9+a3RbzXoo8Rk4kyRkdK+EdTtVub+7uJLky3k10+5nHysMnndmvoOz+M2s6R
aajf69Ha3sV1BtG07SWxx3r58mk065h/4/ZI3mZ5fKx8qkn1rvwdJUYtvqY4hXmrkN5pNlY
6fBI9yjzs5zDsIyPUHuKpyNEjPthRVx93uB7VZ1EBZ4oxeLcbIwFbPCewqC3invrxbe1QvN
I2MEA8ev0r0YO+7OKcXfY6S1klSxW1hcqfKBHzc1t2ek3V+7tOSu6MHBHoaIQljHapdrEwB
8tpBjqB+laVlqn2mSGC3jKs5MZbOQQK92hSUranFVbjubT2sVraz29ueJEXJUdaFhIlmuHO
xplVQP4RjvWpp1k8trBcMC0XzKw6nil8rK2z7Ou8BD+ley8HFwumcca75uVleWfbJL+8yso
XLA9cdvarmo6lYXOlNbX1gt9DIo+YktsA7YHI/CuflurdXgeaVIIhuVpG4QP2zVG302/1XU
7OxXTli1acNtuLW5DrLF3YLnGcV51Sr9XTbWh3KnGtZEFz4e0m91LztNu1sbaTA2ybmVj/A
LJxx+NN1Pw2scnlTKm6RcqwHBA7ite6lFvf2HhKwlYquTcFh8y+vPXmuvk8MaLrem2Vmk81
ndQxOqzL8xHoD7V5mDzKFWTVRaGlfLZxV6bPBdZ0aCKQNEw+Zcn5eBWVb6ehYD5fmXcCSOP
qK9stvh1pEkcK67ql9O7KwZoMIFPbrzV1/hh4BuNGMFrJqEWobTsuzKH+btkVnWq01PQKeF
rct5I8Ue1t7dFLsqllyCRivWPAzadaeGrbUpG8+7ug4BZeEC1wuteBde8MPHfeII/tei79q
3UQ3Izf3Tnlagu/EukxXaHS47qxsukli75VTjlgfesamKnTadJDp0IydqjPbX1mFdOiktZ0
VjbsxJc/KfpXJ+KNS8zVYI5Y1V0sgWK87ye9ef2+sWqTpbG4Uxzt/AckjsDU+pajcXF19pk
B3KQmfRQMAVth8bVm37TY6K1CnG3szP1m6in1BXiyqhAvI70VlTyh05+Yhjzmim8Q09EZcq
Dwy/l+c2O6nrXWqYnkeOJdmVDdc9q4/wAPuywTkKGXjPFdNbfZ5Z12XKKzLghuMYrxa6vI9
rBv92jWt2eaOExttIG3jq1Pkt5YbcL5LwlXB2yKRvye3qKzBN9mtPOaRdqOF+VsMPerN54s
RP3F3Ob2JceWA2Sv41wOE7+6j0FOMVqy/LGkwlAVg4O5WU4x+Fa7PZi4higvJVSS0LM0gx8
+Ogrm/wC2NWkjFxBo6RxOmUkkJKt+XeqVt4l1O6u4INQhgW3BCtGiAMvvWToyqX8ivrUYvl
TOztT4i1i2gijkgt7Ujylcn5nPoc1s2vw8RbeO4vtXksrjzdqmM4BNZdn4bvvEWlzLoGuQw
XUUgYQSSKg+pPauAh1vxPoPiuTTbm/SS5glw2+XfGT04PSuOFGVSMlRdmuhjVxns5qMlue1
Wmn6h4bSVb1pNR02Z9kh2htmejcf54rrvCNx/ZNw9hcTibTVbzbeQZDRk/w8/WsSz8W2aeF
pv7cR9N1O3AaSIrlH9GQjggiprXVIL77RNYD5XiEik9x6ivm68KtS6mtT1PaxnTsyD/hCrD
Q/E2p+KNCnuUvDLvWNWOCD1yPQ1ak1wXHhw3Mem2s91pc257diVK568DpVa11q3XXJ9Nu5J
hO9v5iDJw+O9czdwa5e+J9Tg0dII7i8tQ000h+9g8AKO9dFPD1KrtXd7LdnJOUaUY8i3O11
nxHrkmkxnTWt/wC0pcMAx3eWh46Ec49Koz3+oafpE1vfxWWvMFU/ZWtxGvXJGBx1rA0yfU9
P8d3FjrxgjY2aBXgHGQPu+5+lVte1fVNa1u40vw/MlnDFAPOuCm4ufQHsa6aOEaqKkl7u9z
CpVhycz3Jb+xi8ZT/2Zq0SaHZQMH+y2eA5U+p712enaf4a8K6XNYeHLAWyDBa4fmSTPq3b8
K8iGpLY3wnuZJbhpVCNJuzgjqf0rvba+tdftZLWwvEhlljC7y23p3z2rvxVGdOKUbqPYwo1
ITu56tdSzqvjPTNNmvbR9Y+yOCrcy5bn+YxXmXifX9DvkvIF1QXtvKAYnB27fcKRzWd4j0B
dY8XxeE/D89tqtyyK0t28mCjdxuPGK5rxVYaZ4XnfRLJrbULsDFzJ9827f3Vboa9bBUacEr
bs8zEVpSTd9DlL+K0R2EE8szB+CwwMVLoen2F/qsMWq340+xJ/eTld20fStrRfh54p8QRPc
WOkSpbxoXaaUbV2jvzXPXsUUEj2sTCUxna5z3/wr3Y1IT/dwlqeZyOPvTQ3UUsV1KddOlkm
tVYiN3TaXXsTWj4e8V614WlupdGuFhkuoTBIxUNlT6Z6Vhn369T7mitJU048stTJNpuS0Hv
I8khdzlmOSfU03tSDrTsZI9M1bUY7aIm+tzd8JWqXvizTLZ/9W06Fj6Lnk19faf49XTPGUq
gCSxKBEJ7YGK+ZPhTpM+peMVEUfmGGJmI7D0r6J8ZeDhpWj6drFkpZniEE+DwD1Brx8XGlV
qqFTc9OguWFztPA9yLjxx4kZGV1lt1fCmu8SSX7ddLv62yEE8mvLfhRIn9qaqG5k8gLuzyS
PSvSEvYIbxPOlSL7RAUUk9SD714uOjKnUdOPY3WrTJPEV1HFDpuqFeEIVmHUc1oa1MktldA
Rxuk0AKhlBDDvn1FZGp5vvB8iODuRsdO4rlPEPjW00zSdIQxPJeXEZTYpyFxxzXLh51Lx9n
uOcIuNmeVfEz4fp4NmTxn4cW7TwvfjbqunWbcoG6n6Hn6GuU0q4ihvU0KCUzWV8ok0u4mbm
WEn7hP94Gu/v/Fuo614dTRL3i2k3xSxoSDIh7fnzXmehpPpfiTw/wCHNWjjm0b7aLmyvXG1
oDnLLnsOK+zwzqRg5VdDz5Qknyx1PrixiMOk28I4YKq8+oAqPUbuG2tFt3uo0uJ23BHfDMB
3A9K5DxB8Q9I0TSItVtZEv4Fm8ossm1VY9MZ6++K86b4iaX4gu2t7vSJmuL2d0IhDNLAFHE
gJ+6p9K7sRm1PDxi6fvM82hlVSvKTm+U9VtXaDTGvC++SWRm9gB0rziBjq3xA06M4McLPcy
Ed9vas+Px8ItImj1J5X0+zJt4tRjX927Hs390+/SrmhTz6fouqeI7tNomTyLVuPmXHX8a+p
wOOpYmjzQest12PAxOEqYap760OY8bak82rXNxEx3E7EVufnJrhfGenva+FYbsCOVLcLbs2
M5c/McVoXcxu9Tt/NJcw77mY+mOgNbtxpjaz8JJ9PgYSzXaPeZYc7gdwA/wCA8Vz4+t7SfJ
FbI7MFTS95ni2neINV0yQS2F46oBjYeVxWv/wm80kQ+0RL5oXG8CuQhdY3McgI42/Q0s0bR
sAy8Hp6GvAjXnTejPXlQpzWiOjn8W3E6+SxZwV2BdvGKjt7aeeOUQtiMKNy9AfpWfp2nzSN
HMUKh22RlhgZrppbjT9HtI4L2dDOGIKR88fWtqV8XL97LRESXsF7iszJvXP2WSJD5W8BSD3
x3rPu9Nu57WOeHDpGMbB296s3etWUkYVbBsDIV2YVsWfl32n2kls4Eg4wOBn3p0sFS9o+SR
dXFznBcy2MPwx4ovfDGpCe3VbmBvlmtpfuTL3BHrXrdlceG/H13NfaLax210kIjGiu4iZiB
y6N0P0NeQ6vpx3NcpCElBKyoOQPcVjwzywXCywu0MqMCGUkEfSvMxeA5Z80HaXfub0sS5R5
Wd3BNrnh/UJXtorzSryDcjeVncg7gmutu9c0fWvCHh3TU1nfqE18q3cE2Vwuc72JrA0Dxvp
urWKaD4w8yJWk3LqkTfvEJ7kdG/Gud8QaHFYXkzafeJqNih3rdxcDH+0Oxri96q+WorNfid
im6b5qex6f8QPFNt4V8TvYSWkGoyGwKQPDMGWJnGA2fpXgpJP3sEnkkHrVi4SVSry7juGQS
2ev+elVyMnAHPpXZRoxpRsjlq1ZVHdiDnrVu02pcoSPlPX6Gq6r8h6k9gKsREptDgg54Fa3
M7FWVDFcSRkY2sa0NEEbaxbxTJ5qOwUp61XvgRcBjzuUE1v+D4o4bqbVZIvNW3HAxnk5x+t
TUdo2NKSvNHo/w/0oz+KZbpA5sdJPCNyPObp78VH8a/Fsk0tp4StJiLe3/fXIPV3PTJrodH
uz4X8C3N+7LvR/tErY6sRwDXz7qN/Nqep3N/cuXlncuxJr5nCUfrOLdeS0joj2MW/ZUVST1
ZWPGBnNb1v4duJPCFx4lS9tgkE6wfZy+JGz3A9KwOR3zniux8O+DrjVxYRPq9nZQX4d0kll
xs2eo984FfRVZqMbs8anFzaS3L6+K57bwvZ6BqWiSQNCcJdAsGEbHJITpnHeunk1vQorCzt
9I1rULvTo2+eARYCHHQ59axPGvhLXNAtUOq3xmniCYbzA+9CPl2+2KTRHtY/Dk76YJVi4Mh
mAPmuD1B9Oa5oQhU9D1IOpSlyyRak1m3uUXVbjT7O6SCUKtrMMFVx1IFdfb678O4/D8V5L4
KhnJlI8xWwoOMng157qEcmi3JnurXfBKm4kfd578d6oHUtE/s0wiF3laTcoeX5CB2I9a5MR
hNbXZ3068ZR961zrZ/Eulrbi4i8N6aEmlZFtfKywjI4OetJY21yJLJpraOCI52hAA/PI5rC
sruHV9cW+dEhhjVQI0XhQO1dlqU0cFujxugQOhXPvXXQwjjG5i6sZ7IqXNpFcWgWTaI5JSp
wBlW7VS0W3ewmY3KbfIcsyt2ranVjNfwLgfuVlQgdDWXq4SG9lPzMtxArDB6t3r2qbcbHBi
YRaudbpOtf2exBk2xjqG7bqsaoxjQCAgRx4ZZA2QSf/ANdcLLfuy3DNKEBVduf5V0Oj6jGG
lsdSxNYXijaxfBjP4/54r1o4qVLV7HjPDqeqKmo3cFtbXEMTwC4tBma3u4srOrdce9R6YY9
A066vhBbW8so3RxkkPGG6eWw5H0qTxJo1/YSC1ubh7+yfDw3W0duikiuev7KW6MdvGkhjI3
7WYnafY14uYOVZqnDVbnr4NxpxcpD9O1V3mu7i7kZ7id8Cf+mfWvQXvL7QfC13exsJ5UdQq
k/dBHUV49s1WzkdWVZLc87BxjHetw6pfHSkbzpBDOyxxkqWRjnoTXlzw7g7ndRxcZpxHX3i
vVrm68mC68t3fG8kkLWppHh/xbNeNcXOstZOpzBJMDsmz02rXWWWiWeh6S2naraWt3Ncx+c
LuIcRnqM+4rP17Xby7hhsb1khSJN0c0Z5A7Eelc7qzqaI6lBLWTuXtasfEet+AbjS4pxczR
yiS6wQeR3UdhXil5azov2e5i2SIduGXqAetdl/bNxoKmZb2eGSdCww3M3pmuSlvpZZXuL1y
8jjeVY8ivWoXULM8bGSi5e6jP8AJit0V1XEivkHHatX+0ReRqsZxg5c1h6lfxyHEI/hxxVS
xujDK6lDhxg8020tjkhN9TSk53DhMN370VGFaVyHUkADFFRzI6LNlvw40flzbpxASBgnp9D
WvcxoYhKCsbDJD/wuKxNFWFrOZXmWJsAqWGRUOqX0bp5MJIQfewcgn29K4pQcpnoUqypUbj
L3UJJCTnee5HQ1Vx5pDW0Zzty696q/LnODn61PbzW6B1nt2kLLhWVypX/Gurlt8J5U6spyu
2df4a+IOs+HLd7L7PDe2rDaIbgZA+lY11q73uqvewWhVmJZlXkD2FYLEONwLFs8ZFdB4cXV
LTUku7CJt6gsRt3ZHfI9K5Z0KdO84LVmsKkpNRk9Detr7S7i2eZEvoLspgGI/IT7kV1XhTT
/AALe6XtvEvYNegUt/pCkpK3Yk112ieMXGixW1z4V05AwC+Yig7j6kY4NGq6VDf8AlXWnaW
8Mzt8yWshAbHqP6V81UxLnJ0pR5fme1Ghb31qjpNTuW1Hw9ZaP9lhthIqq0tvzkgcLg9M1L
oS6feyy2NpOpnRDEpA2lHHYiuL0u38QXF6iSWUtjHHPgTtycVV8W6L4l0yR/FHh+7khlgJM
7ocFgP4ivesIYeCfsebVmsq0+Xntod5Pa+JJ9y2+iKl5Cdnm5DeaB29qNHEWu3tpfT2LaRr
tkGjdbhSqtj0I615N4W+KGtWHiKwGqasbqzmkVriZcjyyeoPQV7qLy11K8SaOZZAku+J1AO
7PT6is8ZTnhFytXT6jw0/a2s9DlPEc1rZWTapDJLeazcF4LOALkbs9sdKNC8JzaJ4RtYBGh
1/UZG87zZOEB/vHsBWx4lP9k+HnuNPvRb3dvIxMyov7sk8nB6da8L8beNNW1HVU0u31KWGC
NFiluFYqZCerH8668tX1inHokc+NaoStHqP8Vx6bo99JYS6odVvYSwZLVh5KN9azdIllv7F
beSV0EakkCQJnvjNQaZoFrJ4furiQu8puBFazH5Y5Rzk88k+9UpbFbe9kgklYKrbWKLkn3x
X1DcJwslseL78He+5o2+nXmqXVhFDqcD+e3kIiPiaME9Diq3ivwhe+GRHc7JpLZ2KrNLHgM
w6gZ5P1rX0HxVD4RvBqGleH4JLmLALXalixzwy+n0rnPF/iLxT4p1JrzXjcEZZoomQqkQP9
0dq46bre3VrKP5mj5fZ2S1/IJPHniqTQG0g+IrsWhOzyFbClfr1rlWYk5zz6+v1pXCkDZ1x
z2xVuy043lrcXAu4IVgGcSNgv/u16kIRp6pJXOSUpT+J3KR4xnvTlVmYBFznoD1NJ1AJbI+
lbXhvX28OarHqEdhbXrxg7UuF3KCe+KqbaXui0MqWFoQA4IJ9ajAB/Gr+savca1qMt9cxxJ
JIxYrEm1QfYVRAOM1MW0uaW5NtT6R/Z/wBJjt9B1HWniMks8y2qcevWvo/xHawS+ErpJYgi
xABFAzjivLfhTpiaZ4L8LWEYZJr1zdSDP616r4slNr4L1KYcs5JwOw/rXy/JKeIc2+p6cnZ
JI+f7PWLzQtWS+sXIaOf5lzgMnoa6nxh4pg16z0uXT99vcWuWlAJ+U9fyrB0bw1L4q1LUbO
wlxdpAJolbv7Va0Twnqk2vXOkatZS2xljC7weN3sa9fEyoxqqc94o2jFuOh33gXxpFq3h+b
StUlH2qMYyT973rzTxCsses3Blb5oW4JboD0qLXtE1Dwjrk0JQq8agpIP4sHuap61cSX9xN
emQFnjUMueprLBUYxqOtT2ZVR2WpXcoYXRpMtbtkbM9D6mvPU1jfqFxqN5dxiBJSiwynd5Y
9VFd8jGSW53jcskSgBT1rzNtDt7HxRdQXjrdRxsrJj/a5wa9PEyUqL6E0uaNWKR1U/iGy8T
rbeGrLzJJ5D+5YRYCS9cgd81uXWsfFODRdM8OSeGbd7idJI1umRS7r0OSOg+taXiS4tNG8I
adLpukwPdoBJJcQoBLHkYG01wcupS6VJbTLNqTX00TbY5Sw+duBjPUc18zh5U6kW+Xva/5n
rV6L5vfeprp4psfCmjt4VsUhIYg3onYTJJNjBA9MVyP/AAl1/aQJo8l/LPp0b5W2zmNOc8V
U8S+DpfDk0dvqc3mX0sQmmVW+4x5wfeuTk8yAhS4dG5UA8j617uXpUX7Wk/8AhzwsXacXTn
H5nqHhO90nVNVuLJ7l/tF64Gx+6D+EV32jY024vdPK7VgmAiXJO1T/AIV478PreWfxbHeqF
K2g8wkjla9e1OcxTwagjcXB3sQOuO1fRUq7leUtzyFh1BWR4t8RNGXR/Gd2luuLe4bzU4wB
6iudtdXurWA24WOVM5AlXdivaviTo6a34c/tC1XNwjfaEwO3evBPT6c/WuTE01dPoXTk46I
u3Wo3d5IHnuGGOAqHAUe1VxKqfcBZv7zHNQ4pckCsFaPwg7vWRIZnkPzfl2FdXoL50nOdxS
QcHtXHjPWus8Lyq1rcWwQOfvYzyfauzBv98kY4i7hsatxAsyMwjJVTndnhqwL7T0dpg0Yik
yME105hSFnkgLRu68qxyoqG4lGwGUpM7DJBXoB717eIw3N8RwU6jjscJcWs9rMYplBxyTnI
9qsWWqXljvFu4aKQYeJxuU/hXWixtZFhugqvHPnp8xzjuKxpNMsJlG6YwzO5GMcD3ryKmCk
tb3PQhiO2hnLfWzwTRzWwWR+VOeFHtTPJszbk+Zmct06AL65qzHoMk9ykFtcxs0jFFLcDin
f8I5cgBpLiGMlih554rk+rVG7WNXWj3KMy20SuCwZj0CHNQeYz4iiTLHp61qXfh29sJljnQ
InliUykjAU/1rKaRFDRwHg9W7n/AAqJU3B2YKfNsE7jeIwS20Yz6mu28OqbLQDK5dRJIp/K
ud8N+GNb8V6wml6LYtd3LckA4Cj1Jr0TWPCWv+HobGw1TTHhVQyuyHem76iueVempcs3Y7K
NOTakkZ3xC1y6OmW2moSsN0BLIo6N6V5nnnkZPtXZeJoWupLZZbhcJGANxwcdKig8O/Z4lu
J9kSFerMOvr9K56HJTjZGuIi6k+Z7HOWlhNcyYAK+nHJrpfD9rd6fr4FxbPEbVN6xzoQcH2
PY0WkjQ6jbrbyRmfKrHkgKHzwSew+tegJ4tu9d+NuiXupRW91qECrY3Nq2HgkwCPlYdc570
q07Rb6FYblp1ItIh8Yf222jR6nr6bUe3EcDNgeYnYDH41g2b+ZoNukSKizDf5SnCjHGPrxV
fx/4hn1Txpc2cGnJZ2VvNsTTYWLYIPQ/j6VtKglt7KTAi82QHy40wqH+7WmFhztLyO7F4n2
020iv4ruDF4deRFG2REGCuc+xrkjr4XTru0GhWSw3RUuuzkYHUN1FdJ40dR4XCgt/r9mMcD
8a83yxBA3E+ue1dc6asrnl1ZJT0O48KFDC4AQ+blQrHp9K6/UCZbJFe2UAMqjceOO9cn4V/
d2FmzRjY03Lbfauo1GRv7OjmxtcXHIA4IrWEZcmjLoS91lp2A1NV48uWPaHU5HFZWteXKtn
IzHarMgYHr7Vpyt5cmlHIAEzBlIxwR61na+IjpkaLFgrKSo7kmtPejI6atnTbKVnEt26M4C
qQRzyOKuTWtvNGv9oadOHCN5E0EnySEdOKoWcz29tC4tHuBGSJI0Pzc+1bWn2cZiUQs3kwt
jaxOdx6DNdl24vmPKveSSNbwz4g320GiauPOQqQYyOc46+1akeiTbrdIlAWVGCuecDt9aWH
w7pUtjc6Re2Utp4liHmW9wJPvE8gEd6ydK19/wC3mtLxZopbNPKSEybNr/xHnr614tLFvDS
c7XSO+dFV422LGq6NoHhuawuNWmN5I8RJtUX759DXA6vqF9NpM2kbvsOlG5+0QIq4MTEcKe
9b+oX+pz3Ws6ImgrdvcyqLe8fLPH3yG7Cqtz4R1W4hknuJ0k2OquN2QCBXQ8UsZK0FucToy
w0dSzD4r1a78PWNhPiGSJNrmRcEr71gXOsWqhPs6m6uBlMZJWsm6066ivJDJNI5RtgYseAK
faX1vaQldgMwbJY8Zojh1F+8jd42TikgeVLmT7RrMuGRSEQdBXN6jdxvKVhJC9PXNLqd4bi
ZxnuTkdqy25Bxz70OSj7qOXmctWOY5B7ZpCSDkZzUWTnrTxyck1g9Rp63Ouhawt9Nglmk3S
OMEelFYVpcH7N5Lt905BIzRU2Z3KsrFdJXiiGxyv0qIuGyWJJPegjMeTxUe7HArU4XJvQdu
5pckHg4xUfJNTQxl5BzRYSL2mabcXsxEY4C7mLcYFdVomnMbqOISTKG+UlSVJ9s1FpMMkNu
wkUlJF2jb1NdfocSxWcBwVcTbgWGduK8zE1nGLielhaKclJnR6Dp+rX1/bWNhG7xW0nzZKk
8Vs6ncara6jNaW1vG7Ws252SYLkEdOPxrjo7/AMvxX58LCJ4s4ZHKkflU5uYzrd+0UuHlhE
jM5zuPtXzzw851bs9qpWSp2iWtK1+9stbvIdTlCpGfMAaQvjPpXV33iuG6sLyz0mxFzciL9
5CejjjIY9uK8w1bUda003F79gsFiaMRSNLhnwe45qjba2YZT/YyxmeddskcQIDH3zXpSwab
U7HnRxErcjZ11toXw61qaWFPDOv2Woqu97NZVEG/ud3pXomjaEmk33kJGyxLbqwXdv2ewI/
nXlvhe41VdThiN2kV5O+4AMc/Q+1e06XFI3iOS91jVIN0luIzlgigj0HevNzGrJLlPQwtor
mKur6RqVxZ6lDBBAY5+WeVge3evLLgaPplleTXvhbTNUuIpgjSySlSTjggA8ive7y2twVkv
r6O3tJAWZvMBVgO/rivDr+5tD4rv4bYWV3Z3G5kELZIOO+K5ssqtXjYMXy1Nepy9xeWeu3l
z/wlepm0ntY82Nlp+1IVGOPxFchcGRJnl+2/aQw3NISNwPocVHf21q+ony5TGdxyO6mqt7c
wxWkcEJDdd3HJr7SjBW0Pmqsvesy3caxHqFmi311J9rhI8lwoCqK0ta+IXiDU/D8GhXl9FN
bQ8CZIFEhA6Dd3FcbHJFtImBZR056UybYpULKXGOuMYq/YxbuzP2k7WEfYTktk+pHNRnBGc
A59aYTz7UufaujyITHbsnpinhwB90GowKOaQMeWJrR0Wwk1TXLLT4wWa4mWMY9zzWZ/nHrX
pvwS0g6p8T7AsuYrbdM3sBXNiJclNs1ox5ppH1z4YsY7XxHHBCu7+ztPWNeOFOOaueOZh/w
gbF8rJKGX5uhpnhA77HWL8kPunZFY8ED0qj8QWMXhnT1G3ac5z618zRnNV4xaPQkk0zmvhA
wHjq4IJYGyCkqOOK9J1i4P2uwuFChvtARjjnGa8v8Ag6dnjm5/iJhPAYCvSdbWN7BX6mK53
HBGRzWuZ1YrFKMluaJe6mi3458MWOvWYaSEiZkwGz+Ir591LSbvR7iOxuFBRs7JMZBr6alJ
eDTpgh2sBkZryP4m2K20i3KxlVjbIC9SD61ngMXKnilRezNJW9mjyu0Vme0LbxvZw+PSuMV
BdeKr2YI3kpJwDwRgfrXZW28SpkOpifO32Ncrp5U6jq175O9IZ3dg3Hy9MV9BjmlS0LwavX
Un0Otik1HX/C0dhpFj5k/mqglfqTnoKwL3U9U1T4p27atbCNdEUW/lkZ5A74q5ZrreoeG2/
sK4awntple3hib+MnqTSSWV1oFjeJqd0LvxJqUnnTuPm2D0yK+WpuMObvtY9utBuSfTc5Dx
hqT6lqMtzKRJLyGYk8nsfyrkNN02PWPEdlpi7tszhGYdvU1r645WV9+9WVvmU8VV8FzRxeO
NOeWURq0v8R6V9NgqfLTSjofM46d52R63p/hiy8J6ncaXYtI8NzF/rpByx9K00i+26MbaRS
s8CMPcHtVvWoFudNludriaxuVDEH7q9/wqG3kiXUDPHlo7mUL14zX0dOlGGx5l243I9LIu7
AWc4HEDLg92NeCeL9Bk0TWnXaPKn+eMjgD1Fe26hcf2N4rkhACQzSjGTxg9ap/ELQotW0Oe
ZFj8yNyUZDjnHtWkqSlFrqjK1mfPf0ORRmnyRvG+xxtZTtYHqDUfPpXlFDhyOuK3/DTqJ7h
S33o+NvWufBxXQeGr2KxmuJF/4+GXbGG5BzQqjptSSHye192TN9UliMS25eTdkAP396tpLK
sSRvYGR+d20cfnWXNqmqqGeWONBE3Iz0zUQ13UDbGAA+WG3Aqea9aGY1Iv3onPLCQ+zI0mt
LTyYJBvjfcxO5sAexFVZBdvapIjW8kSllVlGT+NVjrJXPmo/mAhtrLkGmJqcTg+dEhQEMUQ
bcj0rV46nPdWM1hpx+FmhZwTeXCzhCuSWjxzj2NT20EZibzrfypN/wArP09hVJtV0+XzfNh
kUggxFGxt9frWhaa5pYucTuZIkdW2bCxwOuaccdQhsm2N4SrLW6Oe8RvJbtdWzuSHkQEHtx
29q5jsCOuBW54lnt7jUnkttwhldpUDdcHpWHnnpjmvIrVPaT5lsbwhyKx2PgDxJrnhzVZ30
SdIZLiIxO5GSAa7O08aeLo7vdeIms/ZyEG8hcZ9fWuD8KQjM1w4GxSBnOMV1lixaC7umdVV
5dw2r1ArhngqVZ3mj0aNedOPu6G1D4+0iS+hF58OrOeVZcSMCSCO/TvXV6R4l8AXl3JBceH
LaA28u5BdkpnPs3b2rzCwLS38sxCqmS+V45qxbt4cl1qe48UWtxewx2xkhgicqZHJ9T0rgx
WW0lB8snodtHEyv7yWp7Tq+p/DW+06SE+EtPkR2VHCgKXyeqlefwrKvPBnw20rXNO1bQEuN
Ku4Zy3lSyFo8Bc9+fp1rJtvD/wqkj0uW0vNa0nV78blgjmEyWxx94jFPn0C21EW8tv8Slu5
WZ4LcajZmNWYDBwR6etfO+znBqMKjt1vc9CLotXcdSHQPhNHqRXxZp/jf+zrmaV3JliDEAn
g4PtWh4k+GOraNHb3cOpjWljkEkgjGHOf4gKjGk+JE0pNKtfEnhiYGLyI5opiruy/1rnLnx
l4ps9dTT7ae1urpbcxJLbXOVDDgk5/lW1GeO9peMk0unkKcKFru+pyvj63uodPgglgnWPzi
zZXHXpXns0OyGNt4+fPAPIr2xvidqOhTx2niXTI79Zk3SiTZKGPqAa1tD8e/C2TW5dVu/Cl
sg8oGOKdAAW77R0r2XjcTTa9pSPOnh6VSbcJHmHhwkWUCBnUBgdoFdRqyN/ZtwHQER4baxy
f0ra8Q+N/BXiVpINL0T7BKfuFExzntiszVNzaTc/acJuiG3jnivYwFedam+eNjGVNU5KzKl
9KTpdtIkJ2QurZHGM1N4hCNp82dpYlCvzYwfas66fOhQSklkYqMjvio/F9wV8PW0jbHS4fb
lv4AB1Fdak4PUqS5omEHmmvxb2lnOmrq+E2yce5J/xrqNK1KSxstTtbG1GvTwxNLc3HPl24
HXb6kZ61yUNxGbQ29rcGxhkjzNK7fPcEdueg/Gs601MQSsFuJbZSNskMTbVkTpgc/wCc1xz
rVJPRnJypbnsdwlpN4HstZs9YF3cAh4zz5qEdUJ7+2aoa75eu6M3iS1wdQt8Jdw5y7rjkrj
vXBwapFbXxg0WzuFsZlw0Lvu3H1HpXZaPcPpk8N/Es0M8iMtzbsoCkeoFee4TTvJXR6FOrF
R03J9M8ReILq2ittA0y8kkKqhlaMBUA6HOOazr7xRq6vJpWpxtDdRzHz1HHSpYrhNL15Fgv
bmGxuFZ9iSEKc9R7U/xnpgktrHxPbBpi8QiuiT3HRv5Vvl0o0K75VZs58wUqtPmbuU7zVLQ
20wdFdi24AjHFea6jK32yQodqFiwUHpWvfyqCGOWIjGOcc1zkzs7ZY5969vFV/aJWPHp0lF
EbHeeeM8mm47CjqaTp3rzmbjSuT0oyRxil560nfk0hlm3nSLcWjD59TjFFVuPSigtMm58kH
qDUJ61OSWT61A2R1q0ZgPWtnR4UM5llUlQM5xkCslFLMBjqetdLBbOuju6nA3BTtNTJ2Lir
s2rOSXyopVQ4aUBBjr7109q0qy3UHkuXA37QPWsuO3W3jS3HzosQkUHIya0vtl0t4ssFwVM
1sEK5AGa8+3Omj0ufkasXtL8O3s2oS3FwixN5eQC4yc9Ktan4ftIpI765vVhlUCLIO7P4Cu
Pv5J0iW6S+dmVtsm1iePrVqz13S5raK3urSWXbKWLMxAYfWsJ0KkWpbi9smmtjo7ew0aS+g
uIUW8eQGFYpom8lOOWye5ptz4ONzdWt/Y6PBHKshWSK3udm9fUZrn5Ljw5a34trvSoBBIpe
KSa7kxk9yFxUTa34VjtGtk09RNGdpeJpCGHtuNXaa0j1Obn5Xc9L8PaYNDvrfVdUgitZQzR
7JSCeenzdPrUvjDwjq2r33/CSeE9fSTUhGWOmFwfOA6+WM4J9q8V07xG1teXFnCl1Nb3J2i
GR8gk9OK3X8W3PhqeSxjtI4JrYh4w33oj1yrda51gpe0c3qdrxScNCvf8AjPVNRS30i10w2
1+MQeWoJBkJxnB79q9C0fwrovgO2udU1zUZNQ1xodrwxLvWDcOd3uOntXhn9vXreIZNdeQm
6eUymXuGPce9XrzxNqd9JPI2qSK8+CwJzn3P1rqlglZRp6Lr5nOsY3uWL/T1+3TXWy4EYJI
KwswwfUnFZUmnW80RkguQCDjEhAz79ah/tK7Mx89/tAPLKXJU/WtaG+8L3MPl6lpM9nI5+W
WBt4X/AICev5iuuMHDRHK5KTuzJk0S6RMrPaSA9luFz+Waz5reeD5ZUK59uK359BtLpXl0W
9ivgo3bQ4jk+mw9/oTXPzJJG5jl3gjja4wR9a3iZS8iHHPWjFOxgZNFUSJ2xSgAUfjSfjQx
3JFHIIPNfRX7P+kpaaLrXiR1CttEMTnt3NfOiA7hX1p4Q02TQ/g3p9icRTXimZge4YjH6V5
2OnZRiup1UY6OR7D4Zglt/AkDRlMzytI2R1BNc/8AFgBNA2FlyqBgucV10MX2XSNL08gxjy
V49a4X4wkvEbbGR5ahcfhXjYepz4nVHXypIyPg+wT4jzRAnH2XIAOetena5GTpGpmMcptYD
A65ryX4WsIPiZGRJsR7fyz+FeyXwMpvrZmHKEFcenp61GcVI/WIyN6KureRo27CTwvbzuBl
Ap47VyXxEs2utKeQgOWjUKAOTW/4duftPhmWJgQegB7YNUfEZjudAtnJ6ttyDzXIpxhi4yJ
s3BnzzeWhtby7TzH3MEPt19a89aeaO91SJXMbzTtkdflz0r3fUtHW7aGSAYLg7ie+K8Eggm
l8YXMMruzLcshUdT7Yr6WvXhVpuz1R0YRONaNz0G21G18GaJJMB5t1dRhkPoSOuK53SJZ9T
j1TX9RbHlrlCxxz/WsnxBqdxrup2WmWkTiUfulTv+dW9evmsNHg0J0VSsZDgAgsfevn4Yfl
t/NJntTqqUpVOkVY4fWJ2uZGnYlmlyxJ7VkaXai+1e2svtMdn50gxNLwFPrmlvZQ5AH3V68
VrweHblPDltq8cUczXu+PZIemOhHNfV0KTSsfIYirzzuer+CNde/udQ8O6jN580CH98D8s6
L/ABVcXckdxp8xLyx5nAxjAHSvH/DuuahZ61DfiSKN7CMpsl4DL3BxXtT3UWpWul+J7CLZB
eQGGQHsfSvUpz5lY5I6aFHxKgvvD1vqCR75of3jDHb61Jot5Dqml/YnWMdJeWzmtG3iRZZd
PnIEM0LIoI7muE0m4bStUltbkiJ7fdAMj8vzrRXi1L7wt9k47x94daw1eXULdP3Dt8/GMHt
XCjpzX0trmn22s6Usnk7gYPLce9fPut6TPpGpvaSDtuQ+orLEQ5XdbEGXipbc4mRumGBqPq
OKUbgeO9ctg1O0uzKftTED94kTKXHFaCs7uwwMhVAEaDAP1qi8jSaZaylPM86EIAexU1pKZ
QI3CiNW4Kqa9eCk7NHA5WvoT+UZ1MdzsaMjIB5OaT+xopCHKxruHIAq3bRhY4GnJ3Ekcela
9pEFSJjlgpbk9hXrww9Ookpo45V5w2Zl6fodoWj2DcWBPIGMCruorY6f4evZY4kVnhYbto5
PTFaC4GABwmRkcdawvFcwj8Ow2r4LSy7evIHU10zoUqVKVkYRrTqVFqeW6ngXQQAfukCjH0
qmMZ571NcS+bdTP/eY4qEfeAA6c18VN3eh9FFaHaaDH5eiOSShkyd3at+NxbadEoIIMDZDf
xH2rC0ySIxWsVtJu875ZUbopzxj9K3rxgVMDx52nauP4a2ppNHRHYNNLW+nedkASRsCD2NJ
pdppOpaxpcGuQyS280nlNsY7h7CpLhEjsViwdocLn0q74WtFuPGGmW6kH/TFwvU7fpXPik4
0pyv0OmHxxRBrOnaDp3xGuLKztNas9OtyIpY7dw05JHb1B4rei8P6AzW8EHj7UrZoyxigvL
RiYTjPc4HFcp4pvI38Z61I0s8bi8YK5OGAB/hIrovEevWNrotpZaRBqKz3AVZn1JQ2VIyxU
9+3NfN1Kc5Rhy9T1YxSVzl5tSvhrVrptjqVlciKQtDcLEVIY+vHU1a0eyittXu7nUHSaacF
V8pcBWPU1T0kCLXTMi26uoMrLjj2AxWrY4GZPLIJuCTnIOO/XtXp4ei07JGFb3bHKeNpQbm
xhdEJSMjPXj61z07W8UFp5duQSuWZjwT61peMSG8RPHjBRRxnjnmsFjIygMSwUYVSeBXo1f
U8RuzbR6F4aYLBYgRqBKxB+Xk+/TmujulkfT2UKeC+cjt+NcxoMbfZbV23DysHIPI+ldFfh
DpN5H5rExruJOQTmuqi5Wt0OiO2rKV3IX8J2g3NjzCSdtR+Igg8DWkrRLL9nl4z7+tOEJXw
nIAGPl7WwKs6rF9o8I30PkGQhFbhuKEky+bSx5wZJ1DzN5UqMNhJwSoPp6URW5vljM5KRxr
gYUZIFLZ2m3d5h542x4zu/Kt5UtdJAnvWDXG4FbdTkfj7Vxq2xzPuy9pWj28KRalrJe3skU
iGNPlkmPar7as03lgyMoUMpydxHoM1xWo6vJPdPM7/ADt0AP3B6AVnrqEqAjex5zW8Jxjuj
Gd5bM3tVvRI8IaVi0WcYOAPSuz8I67Hq+nT6BqUylZ1MC5Hc9D+BryZriSQ/OxYk5NXbG+l
tbuK4RirRuHDL2xWFZRqSUloa05NaS1Ny+0W5hup7GX/AFtvIYiCOfY1y9zbvC5V+CD0xXt
osbfxVaDWdNmVtTOPOR24kGOfoelcL4n0kQpKzRhZQ3K+9ek6KqUvaI5nPklys4IjDfhTCc
VK6bGKkc5qMivMaNgOcUzPtUmeOlNxSATtRSg5HSigZISQgqM5IqRx8tRgEjAqloIuWEXmX
CAjPI+ldpaxpLbz2agAKpdiDiuT01PkZ+M9hn0rpbW4S3mdwWYSxAEemaxqXub0kjRN4UJ2
j/lgBnGeainmW30yK8SQtJHL0b+73qi8jT7It7KpOOKqwymNZYJZRIyHIVjx9c1MI6lzmWT
ck248oHEj52DpVQTMhe1aYqiZeNT6+lV2aNJjtbKyDPB4Bqlcf3iwyeQVbNdNraHM3qTtcL
dwurKRJGPkPce1Z0kxaXeRgnnPcGhpm8zzMbW6H3qJjk5oIbZI7luQxLdj3oJLEmRyzHuxz
UX0pQw7igdyQAYPNNkRRjv3pCxC9KZknrQFxQdvTgHrirEVxJCQyOSV6B+R9CKrUAnpQFya
WYSyGXy1jf1QbcfQUfaZcBXbzFHTd2qDBxRRYVxzFCcopX2zTaTNLmgAHWlxSDOelOAJOOR
nqaY7GnoVg2pa/Y2KqWMsyqQPTPNfZl9Eg1Xw/pEah4QyQj0IUV85/A7QIta8fpJOG8m0iL
tg9Oo5r6U8PwfbfiDAyDz4rMs4weF7ZrwsTWXt2n9lHoUY2ik+p6DqGxtcs44nIUHGD2A7V
5v8WpUXUbcZbAk2FcZ5rvZbnzvFDRgj92wwMfrXmXxSvC2rSpvUvG6v0/Dg15+WTjPEps6p
wajqZXw6kEfxG0ssTh5ZE47+5r3OaFY9ZMQVm3blAbt3zXz14TmNt4/s3fIVZQV2+59K+gd
ZdYNXhusYO4HOfXilnkY80WbYZXVhnhNMXF3aEEjc/Wq+poo0eWNlAaKQ7QPTpipNGdrfxj
eB3/duFIAOOtSXqQ7tWjAYsmCAT1964q1OLcJp9SYprmiclpdqZbOOLy/MeFzn6HmvmWO7N
tr/AIi8QhAqrNL5OezE4FfUWkywR3uox3FzHbR7R88jDAJX1NfPSeE9H0/w8NS8U39xcR31
0yWtnbYwxDdWPcYPWu+fJRqSb620Kw6k/kZfgbTJIoLvxnqw/wBEs23FifmYnsK5TX9abWN
YnnQECVyAST8o7V6frFt8PLy2uNK0xtWgtrbyUBgk3RSyPxtx6g15z4t8OXHhK6nslkW7jJ
BWVR8wGOh9xWuFnF1XOe728javN+zstkcbeKEnZVYkDjNetWtotx8FtPu1UCa2uDgMuMivN
PD+hX3iXxDBpFku+4mbnPp3NfRBtR/wi0ehhE8u3gaHherD+KvoqMv3iijwZK6bPFZ9C/tq
6Nxp8yR3UrBTCDtVz6Zr0bwRb6ingm50LV7SW0e2ut0Qk6gY7Vwtt51tdzQbSjwOXUjjB7G
vS7XUHNvZ3ssjOxTMh9B6muqm3z2ZEo2V0SBwIY7vfuaC4CEnnArlfGtgyalDrUI3LdSGNu
wyOldbdWxhvpxGCYbuAzA44z7Vk6ha/wBp+FJrFsvLBF9oVj0BFdTvJOD6gtdSfw5qIvdNi
inz88xSTHY4rjviFoBuLI3VvDukhZgjA84HaovD+pLaXglLlQ6AshB+/nrivQL9FudOEhjH
yAS7VHXPWppv2lNwluiJRsz5lPUDOPqKOcjmt7xVpP8AZmuSeXG3kzHzE3DH4Vg8de1cTTj
uRc7KzkkfRbLySo8oEMG7Zrft9wTcI0LL6npXL6RH5tgEYbgGDYz1rtbbA88C03KwBAJ6Gv
dwcrqzPLruzJoYSN2WB2kHGOma0JNyxTLt5UqRioU+0SM7Mi4YDIX0FWmaO4DBdgJwAzHpi
voKcVueXN9RkgTZO0hZfmUKQcZrj/HV3Gt0ltHKpa3iLtgfdLdK7O3tC84eaVCvUDdxwOte
Q65I5lfzn3y3EjSOw9AeB9OK4cyrOFKy6nXgoKU7mETk5oHFKeTz1owe1fH3ue8bWhPE1zs
LbJ1x5JJwN2ehrqUvZJNQeG5ikikDgsDXny+hzg9gf1rasdRVYTbagzPbt0YElkPrmrhp1N
FKx3d2JCu4DguH59BXReA0gPi0X00RaK0ge5Z0PTA4rgJJLOYxLYeJi+E4EsZUf7v1rr9Bv
bq18M6/cm0i3JbC3zI+AQR1GOv0rjzFv6u130O3Ca1bnIX8y3M1xIFJ864aUs3XBaup8eXc
l9r+l27ZijsdNiAQHI3EZJP6Vx0KqRBAAzuzoDtBI59K0Nd1IXPiS5cx72wsPPQBVAzXGqd
qkI9keppa7L+koRpt3dxnG1RkPGD37GrltkQTMPmyu4FTk4PWs+C5t7HShC8oXz0yynJPWp
rTULOSNUW5QFiECMdvevQwnNdyucWKmuZHCeJpPM8R3JG4Y2j5hycDFZJLeYBu/SrWot52q
3bjGGkPQ571VCkSKC2DkY+ta1HeVzyXuenaWVWzRQCrtEvbNa98payvxtaQSQrzjHSucsdR
slgtIXukE4+VxnpxVy81az+x+XGs0rtG2dgyMfhXdSmuWxsmiyqSTeHrgszqWRcFR6etbVk
POsjGxXdPCB0449q5Oznnn8Pm3t7C7LOj/vcHZx05rQ0ia6uLOzW41+xtoQDu3SAOuOxFaQ
lGxEpWOQuphp09zbqAZtxG88YGfSsae6be7lt0jDlmHNWdVubY3c/2eYzjzGxI3U1isxYkk
kk1wzSTZldsUsSxOc57nrRk00YxwKXNZAO3GnI5UkluO4pgPtRyM0Adl4Y8Qf2bOdzsYymC
qnFS+J/EKamzPGuwOoBA9u9cTvZRxijIJB/rWsKsoR5V1JlFSabHPyeOc+tREGnMc9Kbz61
j1KE59KOfSlx6mlwMcGmAwDAopTnHSigZI/3aagJOAKc4+UGn2+3fk9u3rTYHV6DoAvY1AO
DtZmJPQVv2nhq2lSOVNQIBO3AXJzWBJczW2jxR284VrjCkL1A710MJew8OtNAxj2EBC3UtX
n1ue94no0eR7kkfhHTAPN1LWblI9xxHCBub29q29O8BeD7qTD2eqKrJkmWUYb6YqvbRvEjf
afnmMAbk5GT3rtNHgSCwtIVOXm+8XPT8a8qvVqrrY9ajRovS1zn5fhj4EuXSGDUri0uXXaE
R9zb/AMa8o8UeGrnw3fGKSYzQ7iiylcdK9ojF+JpJppLdbaCYhl4L4zwQa4Xx2kk9s6SOGR
U8xBnJ5PWt8BXq35ajvc4sdQp8t4KzR5cSTyaM0H/JpM17x4YuaOKSjpQApbIxSUmaUEE4p
gFOAwMmt/QfB+v+IXH9n2TGE5BmfhOOvPetS9+H2o6Z5RvpkVJoy6yRAuBj1x0rPnje1y3C
SV2jjCSRTD9Ku31hPYXBhmyeMqxGN1UyCa0sQJQQR3oOQeR9aUnNIBASDTxk/wAqYBk1NCh
aQAdc8D1pNpK7KSu0j6S/Z+0v7J4R13xBLbKxkHlxseMgDmvYfh3b/aPEOq6hvbEUIHTgd6
5Dw9Yf8I38KdL0nBV54hI+P9rk5/Cu1+G23/hG57lfMVp94JX24FfKyrQ9jUryW7sevCm+e
y6HRWERm128nyPm5XA5Jryb4mNv1ycB1G8L0XIyOtereHI5ZNsiuOS+Tnk15H45lMmuWodQ
imZ0YjnOKnJ4QdZOxrX0ujltDuNvi2zkVnbfIqhj6g19HeIi0lvA2zOYwffivmS1vBb6tpx
+ZAlyckdua+ob9fP0Kxkch2MeN/XORWnEFFOKnc0wnxpGIh8nXVugWcSqCD9BWxqzr/asqb
gRPCGwKw0kRpNJm3sqqGRgRxWnfy5ksmwxGxkLAck46V4ck3QhJs2jH95I8P8Aipq8uk6TC
EgBt73zFbJxgjp/OvLbPxTZtZ6aLvw5datawBopHZiFKn+56H3r0D432vmf8I8jlxCrSs4B
GDyB0rgtIaZLuBbK6e1WJvlDDMf4ivc56cqEZvdIvD0pzbVyvqviG3uJbb7N4cl8O6RbsZY
I1BO+T+8zHqRWJqepq863RuPtbOrEpISVye+fWvV/FmsNaaDbW95H9st5QVeRUXy4yexGOK
8K1eCOK5Y2h/cf3e2K6cBNVtWrW+Zli4Sw0eVO9z0n4HHTx41vJ7y4SK7Ns32VScBnPpXqM
7raamLdjnzIjtOOrd6+ffAKO3xB0RfMCgXKnngYr6D1+M83MYO+3udoK+npVucqONTvpJHA
oKVFtHkvi+y+weKEkjyIplHPTJ71veHZUvbGSxk5kVDGoz+VW/iJYi70KLUosB4Zccdgelc
f4bvpYLiCQOMGYK2OvtX0bqKM1PucFtD0aGRrzRUMgIubbMRHXIHaooZUS6hufLcJMv2cnH
5jFQG5ey1fzYwJLWabzSnOUbv+FPmTypZY0mQpJKJ4we3rzXaqiepNrqxwup6adK8TXFs+4
pcHdEx7H0Fdjot+ZLPZOWUunkMx7Y7g1V8Q6Nd69pltNptk1zdwSkuYz0U9CTW34Q0GTQLW
K8voItS1ZiRFal96QD1cDvXlYrMaWCfNLW52UcJPEfCcd8QNEW9sHmgBchRJEevzDg/pXij
DBxggZ4r6i1fVNFlh+w+IdEntJmcsZbNgyr+deSaj4O8MtqnnWWs3JtGYswaEblFcizSjX9
+CaY55dWg7FPw9G32FCix4k4Bxlvyr0SHwzrbxW5W3WWVkyYUceZg9CV61kaV4k0TwjpMEO
kaXDe3IyVvL0ZZW9QBXJXuo313fNrL3k39oufMknRiMHt07ewrsp5tKCtCOnmcUsr5r8x6F
aQX9tOqjTrhpMsGBiY49ulVrmWE+SJbQqRuDADHNYVhr/wAR7qLyLPVNbuLYjOEjOM/XHNd
BpfhTxfd6eJY9Cv5SHwzSLgknvzXv4TOYVXabSR5GJyx0loQw7fsUmy2ETeVJhyfavHtWZn
1KQOy8BRyeOnb8a+oNF+EfiXWrC5GoSRaDGMoDOdzNkegoT9mXQbacyar4hu7pcDIgVY1J+
p5rhzTNKEuWNN3sb4LDTg256HyfsC++aNm44QFj6Cvsq3+EHwy0eGRV0ZLyWJwCLu4LHn3F
bFlpfhfRGmFj4c0qB0cKrJCHPP1ryYTlNXijttFbnxlZeHddvyBY6Lf3Ge6W7EfnjFdNZ/C
v4iXULGDwrejIzl0xxX17LrdztmitmEEQcLtijCA1Gus3ZMsb3bgiUIO3y/Wm6dZ6pIFKHV
Hy5ZfAv4mXqADw60ZJxmRwCPwPSvStK+A3imTwvHoup6/Y2CNOXmy28g9sYPUeleqTXtxNI
fMvTxMNm5yciqrtDIxea4G7zvlJHSuWrhcTVtd6I6aeIjB6Hl2pfAXxZpoju9I1bTdUEBLh
YpDGz7RxtB6mvH9Rgkt554NTsXtL5nO5ZlIZWz619ZLd28K7UupSyzZBRsHFU9VsdO8Q2yw
6zFDfqZPl85MOoHTDD+taRp1U25I2hjLOz2PlzWtcn0m+isEsbSYQQqGY/PuJ5696dDrkFw
IHltbdQDuKhOpqX4l+E9W0PW59TlkS70+7kJiuIhgADgAjtjpXCLIwyqucj0NbxjOELGMq6
nNuSudxB4V8MSyQ3V94qEf2jc8kccJLpjoMU6bw14OikKReIrq6YpvXEO3n0rh1kkV2HmMf
xpEkk3keYQRXK6M2787NVWp7ciOsuNR0jTY1W1t/tEiYOZQMGoZfGN8LHyrTT7a0cqU8yPO
QD1x71zDqfN2sTg9KsXcDxxqBxkiuqEnBWMJvnd0ib+1NUFutsb+cwjOE8whR+FVrkQIkW1
CSy5O45yaWVNsioozgZNVrhgzJz0XFXGTMZIjJ3kZ5IpDSDjJoODQ3chDgB60n4daQEZ4X8
6cXZgATwKAFHTNByOtICCOKUkmgBM0059aXNITxQOwoNGaOQM0FjigQZ9qQ8joRRk+tJuNI
B+3jvRSZYDrRQMczfIKdA5DjNSLB5kO7cQAaBaSbuHA9zRcNbms8xeyjnibEsJyFPQitBb3
7ZYyRxO2MbiuelYMBkjUx+ZET7tjNLllkd0YIeh2HINLlLjJpnUxa7NM8UCz4yAgJGcV6Y+
oxWfhaJ5zI+0cvGmeK818FeGtV1vUVubdE+zQHczE4zXtsGl2ltHcJdBy3l/w8qg+lfPZhO
KkktT3cFzcjbORFpBeaXNcWrNxGJEdsg++awtZjjVore6iZ3miA3xqSF9q9a07TNLQTSQN9
pSePbjjsOmBXE6tp4udVjh0zUIoLS8yHW442MOCAT0rDB1oe15X0LxXNKF+54TqVuLbUriA
bgqOcbvSqvQ10fi3w7qGgar5d6gZJCfLlU5Eg9c1zh+9gc19VGSlqj5yUbaCGk+tKeBnIxS
hGbGFP9KZI3r0rpfD/AIf+1vHeXreRaZ4LLy59AK52OPnJ+7nBOeK9AtdQFpCbtlF0tmEjt
1z8oZuvFY1ZSS0OiiouS5j0HT757fS4NPaQW8EAIGBgoD0wO5JrOudXsreGGOZ7lyEaOVpU
IRc9Bmug03RPM0x7mRC947IxYnpnngGqXiPRp47O5UKXXzAQGXjNeFTxEoVLs9+pS54cq0P
J/FlrcQRwymdLiwdj5Tr1T/YrmzHDHbCUTqz5x5YBzXo1v4WlvIL+8uIXjFqpm8iRuOB1Hr
nNefIlq0sk10jxE52pGO/0r2qeIVX3os8OeHdN8supRJLNjOCeuaeY2ChiOD0NbWlWGmNp9
5PqRuVkCYtxGPlLerGseRcuSD8orZT5jGUHF2IwMHmup8A6Y+r+P9HsVj8zNyrMCOMKcmuZ
WN3Bwua9q/Z80Jrvxld61MriPT4DtYYxuJxj8ia5sdVVKhKTNcPHnqWPbfG0qw+TBDME2vt
AHbtiuu8NIdP8JxIAylcjOOoNed+JrgXOuxxKMnIcL128ivU5XEWgSJtbe0aHgYA4r5TGRh
HC0qL0vdnsUI3cmTeHo44IJMx4xvYOT/KvFvG4B1yJQwTy5mbnnrXttiVTTr0bOUt1CqMnN
eH+OWL+IJCGGCg4UYOa7Mlgo1Er9DKtrr5nFTHYXWN95ikDHcK+pIpDc+DNNnyCPJQkL24r
5alT9/eK4I3qpRq+nfDbLd/Dm18p2cC3U5+naujPqTVK5rhnaSZiX0zJpj/L/wAe8y45961
9d1ew0nQVvdSu1t1OGjBIDPkcgD0rMuY4Z31C3IJVkWTGOuBnNfMfjDWrfW9WutU8S6++6N
/KtrGAH5UHQHtXhYHDvEUeVvZm9ZqnVv0Z1uvXemeI/FMmo+IvE9hYWkLeXbRRuXKJ9B3Pv
VXU73wVpMUsejeJf7QMjgK5i+Un39K86tfEXgu3Mvn+Gnv9wwDLcMDn14qCa58FXjt9je+0
d9ny7mEqlvcnnFez9RvaOtgWNcHeFkdhrXiSG+0y70q5eOGYsHj8o5SX/wCvXl074EkTZ4O
APSp5o3XBSZLmJTlWU4P5VUEF7dTZgsrmQnssTV6eHoRoKyODF4p1ldl/Qpzb6nDqAGZbdg
wA9jX05bzRanoyzIo2XCLLx/er5+0jwT4wukH2Xw1fuJfusYiox7k1774M8Ma7p2iJZ+Ip7
WzkSMlUSTeWU9CcVxZk4rlqLdBhNE4y2ZlW8Kalo+oaWyrIVZsgjocZWvG4YW0/V5raVvJV
MsMnAr6TtfBltFqb3/8AwkYEEsGx4Ej9+GBz6UwfDPwBNeG/1K2uL+coSS0p2r9AK6v7VpO
mly6o5nRtJ66Hkttefa9MeFpVE8KCXO4Yx35q9ZzXF5aSQWkDzGyQOCkZYsDXtmmaF4E0RS
dP0K0gLR53Mhf8w3ataTULW1LNYSwRMEyPJiCAD06ULOL2XIxOnFHkmj6Z4juItRtrDRLl0
urZcxSJtx+NddoPgbVdJ06VZrOOCZgGYPcDIPuep+lb1zd3s7T7tY8vdGBgtt/lVSSGFmcT
avEd6D+PJry8bSjjHzS9078PmDw65aa1OT134eajqlzKk+vafZQKQ7eVGZHx7n1pI/g94K3
rLf67d3IiQB1ChQR/9eunmGmWrOv9pNN5igFY1ySRSHUYI45WgWRwwC4Y4rWhhUo8qbt9xj
VzCrJ6szk+F/wxty0kemXFxKoBAkYkfl6VsWWg6DYwzR6b4OsRGm1S0qBgT+NVE1qRZWMZK
icAc84x2qpNrAm3FpXbzD0DY6V6EMCmtWcMsTJvc6m5fWbaCVLUW9jCAoiWGNQPfOOlULnU
tS3zKNQIKlAGzu+vFcn/AGhdGYMcyRzKxUu3TH0oivbqQROHEZdC2I14yPXNCjRi+RianJX
kdNNql5G88iXDMS46/rWdLetdeeJZJH3yKcFifoKyE1DzjD5jbtyMTn1FMXUfLuLchJGDRu
24LkZFdtOjByvFGEtdLmvLIGWRP70m4leCcUJM7k4DEE79rDnj3rAGt7mtk2uSY2Ynbjmox
q0zfZmFwUIiYdK6lCUWSo6HTfaIZI2aVxCpBkLM2ORWW+uW9wyJaB5Nql2bHH1rDMunSR+Z
e3kkwaMptboDVVdSWNESG23J5XlL2zXRedtCeU6RNUcqUFoWZovMDCmJdvcSOk3yIsPmbPU
1z8d7fTHylgWNTH5YYgmtbToxDG7zyKS+I9o61EpTii7K2ptkLBHuVcDyAwUfzqVnjhj80E
cwh8MM5PY/WsK+1BbYS+QFaWRfLGSeKyX1y9klBdCxkIQ44GR2FS5TtcXLfY1fEf2a6tprS
9jjktZIMyRlOMnv7GvmHxX4fbw14gksFk8yBh5kLY6qea+gr+6NzJh5j5kx8vaRkcVy/izw
y/iPRVijRTfxt+4kz1x/CTS5+Zaj5OXU8LjIaYsDxU1tEJp2A6DrTzbS2t3PbTReXLESrIe
MGnaeMXMjsDtA6jpXPJ2NYasayI2opGGwB0Jq1eM015BHjIHX3qC2bzNTMhUELU6gS6qWdt
ojU9Kg6Ix0diLUWhdTsBEijk1mXI2zYA6YH6Vs2No11KrmPdCrF2b6dqztXuku9VmnijEaE
gAD24qozvoZVKVtWUgQetH0oViBjAo571qcwopaQcUowTg8UhicCndRwefSjjHIp8ULzTRx
xjmQ7R70N2TKim2kuoiRPIcRqWPoBkmnrbssgW4V4Q3ALIa+nPDHh7/hF/DVhbWlxpaXbbX
mmliDuhIzjJpNd0eLX7JtO13VtOmjMhxNHCAyA9wRivN+u3lY9xZRJwupany8eDxyPrSE5r
o/GPhW58Ka89jJKs1u/wA9vMpB8xOxrnK9BS5ldHiTg4S5XuApO9A5FLTMx2ciil4xRQM2d
MSA20vmpn0OatCzjkiVref22uM1n2RdYC0YwSeo69KtJeQMnl3C4IOdy8GspJp3OiLVrEj2
EuMS2yyDGR5eDUe1YSJvI2HPKOK1be3LGGS0uhKWwBGDtYfWkuY7iNmE9uysDkqRnP41HOu
pXs29TtPCOtaf/YE+m2rpHduflAOG/CurvNbjtvNtrdGnfyvLaUMeSByK8chSwkvI5mLxFC
Crw9m+ldDGuu6mnl6TqFs0ryEbCPLduOtefPDQnU5jujXnCNj0jwPqMsPhu3nlhVFnmcIDn
p6g151481u4m1JLaGIwxwyZUkY+bP3vetPTfEmseGdCj8Pa74bkuUilaWOdZOUJ9OOlcd4u
12x1rUVuLS1mt3KASNIc8j0ow2FUazkya+IbpKK3E8TajPfwxR3cvnNEgCueCfrzXGkckg1
oPdxSK6zAyOehJ6VnjhsAcZr2klFWR5DeupoaZcQ28/763SUn7pYZ2n1rWku5mmeSKOPcTn
b5Yx+VYkcbsAypkexp6s2f3kjxt2OaLO4Go4F+Ha5WNcDoihQD9KjtrZ7e7t/IkLxmRXwTx
kHvUVrauyGQz4Tkk9c11fhHwprXizVIbDSRvXBLFgAEHqTWdVqEXKWxrRjzTS3PZTqbNZRv
sjImgV2O7BXA7Vr+EtIm1SWa6vy5sEj3gy5AP19al0nwP9khtYtTEU0XlmKVgc8jsK61bjQ
/7Eg0WKZbVXUwru6fSvzLH45tuFI+9jGPs0ktTxL4g+IdNubopotlibaYpdynHplR3Fcf4S
8Fafea1Db6xZXzRz8xzohKs3Yele53Hws8N3J+zm9uku5FIWXduEY9RXnPiHWdRs9X03RLE
alpmiac5RZlQ5uT0ZuOK9XB4yE6Xs6Gj6s8+pCCndttnE+OLMWOrNYQRq9nYnawyF3N3AIr
i5jHcylbS1WCPGSM9fxr1b4geG9PstFtNR1K8S1jKE20BBEs3fe3ua85047ox5MXmM5AAZc
ivpsuqKVJM8TGzbqaEJ0u4ggFxPHtRk3JjvX0V8FNO/s34Y39+VMbXsjMC/G5VGBivCbq11
S7kiF4HbnYiIcAGvqDSLf+wfhzo2nyRqkgjEbq3vyaxzZ3hCkn8TMMHHVz6GLZRnUPGkUbH
5QoGV68c16pqUjLDDEu87125J64rzz4eRx3XiCS7f5AkrrjruHau/1EeZqWnw7cbZmBbPav
AzmH76FNP4Uj2MHH91dmpbNI2jzIGGx12bRxzj1rwPxXKB4iQifqWXaq7mJAr6GtraS4sWV
8RKJGz7Af41yk+oaXp80aaZo9upJdnkKB5Gx/tGng6zw1RcuuhzJJw97ueG2Hh3xbqxhl0/
RbuYMGLSSR7EK/U19A+B4dR0vwda2WsiO1nSMq8Zda5J/GGs3a2YWTy4mL7wzYB9OBWMtzc
T+QJZS5XcSoJyfQ16OKdfGR5W7IzU4w1R1evGS4066j03UYoZ7q1kijk7IxHFfHHijwxqvh
jVBa6o6SGUb0mjbKv+dfTUIlRLdbmT5FDDb2yeleX/FbTN+l2V7FH/qAY37gHPWurKMK6En
B9TkxtWVWzPGRBISCORjnmnfZXyCzhVPqaaJJNwI6dOKWUFiuT17Zr3+uqOBNFmyeSwvEuk
eNnjOcSLuVq+jvAvxSOs20Fg62dlc2ycCOFVD/AKV80sJBGMkAD0qxpmpSaZqttdwsVeJs8
dxUzgmilJn2J/akkit9r1KWdjEcouQM/SmjUVWMJHbrGDFtYnhmPbkVzOj3w1rRLTVVePMj
hDsb+lXLqeSKByoD4uMfhXC6UZSvMfPK1kzcXXJEi3xRQxssflhiu85/Gsh/Eut3aZlvGiD
N5OI49oP14rMsb7z4ZI5CImW53AEdqmuURrZT9oj2/aC/A5NbQhRjL4ROUn1NSG4nuYd4uZ
Jtv7ojv+NP+1ObN2QkK8nl7XODxXISyJCd8Ms2FkMmEO0VXSK9nOTK4KyGTLNnANd8IUt7I
T5u5vLq6iZMQhmeQxn5sYxV+xngvEgCcyM7A4PTFcOQQ3l+Y0kkLeYxA45rYs3voQYrIIgj
+dmI55oqUqMloiVdHT22VSFnk/jcYHBx702N5J2tkR/MX5jkA8VVS1ljVpJZGV1AYEjHJpH
P2ETNJdCMJgjDZPNckYwTshuLeo9LWYNbyTja6MxwXxmpYILYiKXymBUNx7mq0lxp22dpdR
ZxEAdynnJ7dKy9QvooopWF8+QysFz0FbuF42QramswhiFuqDZ5W7nPTPalWUrGo80FVBXjt
muX1LUZBDcPZylgCud5ODn6Vz0+pXKzzb7p4xvVtnqK8T+zqtSpzSeh6HtYxjaJ2t9qkdqA
kSpH5Q2MxPc/zrlbnxRI0Tx20hyjbA208Vm3N4l4JBvdcSBhkZGKPkzKJSNm8MMng817NDC
Sp9TjlNNgmpasXLPKGWJwnI9a0P7TmhibexZUcKMVXEIkWfycCJ5A5YnjFWpRpkduyq4uXz
5hjjOTiuhQadxS1Q9tcmeTasKLEHVRlM4qzHeLLmYTDKXOAoGO1YV5dvJEVWB7WFvmGQCw/
Ks5tdigJRopHAG7dsI59ea255R1Ekz0uyPlRI8s+wGfcoHJxRPrNhYxm5lONkxJY+lefJ4j
iz88hjyvDHkD3qtq2r5s3TzftERAfcehFZOV3dlNHSNr8F5qwi3nmbzFJ4BBqpd3OszXa2p
CxIkpkRoxkH0NcNNqqMjmORQ8YDR46g+1XIfEF3BHLNqEzpO6Boo0/nUOaKjodrmc2ts0t4
scsEu48cmtbd9n0+2cybAZGYj+8T3rzI3txJcvPJcNllDAqcgVuTeKLTdNaAmUiNAD70KSG
7Mq/EPSrV9Fj1ppEiukfa+0AF/SvMrKRY4ZpXOT9OK6fxxqK3E0cBdiowWTPA4rmbeayijO
6IHB7dTXPVfYuinzavQXTY7qaeT7Lbyyu33QqE139h8Nr60sG1fxRfRabDKoYKHDOR6EdhW
Npfi6SxjK6di26bvN5LDuBx1+tJr/AIlTVZI4I3nnRVZWeV+uTngDjivKqOvKVo6I9KEaUd
b3ZR1nUrfbLaabGEtYjtRlGN1cpLDKGACdBmtSYFY4ox0LZb3rKllJuHYMQTXo0qahHQ8/E
1HOepFtbpjn0oBFSBhn5uSe9SGNpySkahh2WtTkIKUc8AZPWkA529TVzT9Nv9TuktbCylup
nPypEpY/pQ5KGsioxctEdv8ADLwtoGuatLeeJZ2Gm2gBeKM4aU9gKs+N/Dnhzw94906bw67
vot0ySqHYMYzuGVzXr/gX4YponhKIatEyalfKzyRuMMg7KRUPxA8CacPA8t1aaeqXFiqyRk
OMkBvmz+FeH9dcqrXQ976nFUlJLU2ryHwVc/aGK3UkbBHDLcAZyvNZNxYfD5Y2g3XXygOq/
aM1z2paFq0awy+RB5M1qsmxJR8vAx0rFFmgcfaERG8vOdxNYKnZXPoYSWh0HinQfh/qvhi9
tbFZYdSji8y1kkfd82PunjpXzkwZXKSDaw4x6mvoGNrTynVJIZN8Y2H0NeYePNA/svUYtRg
RVt71d2wH7r9xXo4Svr7OR4WaYRJe1gcYMUo5pCT90c46YozXpdWfNb6okC8UUgPFFAzRtX
KICAc55P4VYa5SQMrxB1+lV7eZ44wAobnoasrPE+Q1uqN6g0mWiOOJCcw3Zt37DPStBPEGp
w5huZROANu4jqKov5bRkSxKcdCvWqEmc7sE1HImPmaOgOs2LtGwh8l85OzpVlNQtvs/7ucp
KGyCpIJrlNzDG5R+VTxuhO0naewIpOkuhSqvqdd/bGoQmSKK8MkTKAd+CT7Zq+msWtzKiX2
nQS4GMqO2K5CHgoM8dyTVuKdY5FdWJUZ7dKzcF1NFUubdxH4euxEstjFbZzllJyayZND0p4
o2jmeNzkEDoPQ05L8RgRmJHCtnJHWg3Ks0jSxq4yANpxiqjFx2JlJdUU38O3JG60m81V/hz
g1Gun30KmSW0RgOGDN0rXe4hileWGZ12MpCluavS+IXmdlEAlZsDZtGapVZJ6E8qaOXkhuL
VomNtJbliMZGQR7V774Kt5fCvgZjMhtr+6mWUBhyyn+HI6ZryaLTPEM8oaDTXe3jkWTY7jn
ntmvUdU143qR3KWE0MyCMyRZ3DK+lc+LlUlaNtGdOGioe8z0TRNYlv7RneII0UwjKqOfcGs
LxLqslv5lqbEhBMSkuzp9DXK6L43sZFv4LiCezkkk80O6soJ9vWqF98WI7W1ubSaz88S8As
nA+mT+tfN/2XzYi9tD2vr6jTsdNpN6mrafOyz3O+G4CsfMIK+nFT6P4502x1uLQPElqITFc
b4pnGQwPHJP4V5T4S8URwa9fSTzeXFcKZNr5wrDoKTxvr2l+Ip45rWBLe4giDGSMnDkdiPW
u6eURqNweit0ON4+XJdFD4ojWYPHl3/bzSStKxe2DMCBEfukYOAMVQ06WzsYkuBGbifht27
7g+lYmrXF3dNbz3MrSAxgAsSSPbJ7VFFc7EYKdoIxz3r3MPS9nCMWttDx51eaTkzs/DEz69
4/0qxBLK92rEDoADzX0l4tmWDTfJHLQ7mBJ6DoK8M+BenteePpNSkQ+XYwNJhRwD0FeveOr
oyTyQ9CYwSuOpznrXl1Kar4+ML6RR2wfJRt3Nz4eWwg0q4nMR3MwbJ6810kxabXXUtzGQVA
7Vn+FrVItAgL7gWiDHNX7XzbnVrmRCzZgyox3FfKZjepiJVG92e7SXJT9EWvEGsSWNkLOMK
u/kEnBI715/eX8jJIkJbbEfmbHXPYVo60JJ9QuWu7rykwm0segHUCuevpoZLu7S3ZnicLsO
BnivRw2Eur3PInU6BLBOsb7QCExgA+tRu/licgkGMhc9+ageZWldUnyHAwM+lQjUbWNPNnn
Co+T+VerGjJL3TmcrF6aQgXEUbM5DLtBHT1rF8aQx3HhXVIH4aTBjz6gZNZV94nNzL/o+9Y
XBbAxlsVn3WpLdxwLcSM0bRFsHuK9TD0qkGpM5ZvnPEZlEbsMgYbsaYT8gJJNa+vWsVteHy
sCFslfz71jEjOK73uYjw4PBH60xlIYsPwpAAUyT0p7thcDnij1Get/CjxLNFI2jzndCQXQ5
GVP1r1e4gdp5Pm4MfmbQetfMHh3UJrDVopoc7s4x619NQarbTafBcyKd7xCFgvJz6VHLC47
dSrPZPbq5hRt7xeYc5ODVUQTZbc6IogDbnbGD3qW48U6VaSNBbzSeaV8sb06n05FcbeajJd
SSNIGDs2wBT2+lXGmpbicraHbJc6XZyO0y/aG8gN8p4zVu31TRHErGPyW8lQPRsmvMotQby
xGV2Dd5bNk5qWCdHMQGAXcqzYzuHatPq8WtA+Z6NeLokJnuYoFeQoCAoBzWO+r6s885stLj
EbKvVsciseGezuPs8U9x5ZVypPGOKlWfTLcQGXUYuWcsd+OO1ZPDTtuNSSNO4utUlu5vt97
BCJVULDHknIqnd6xZWwkhlEskrjsfvH8qwrzX4UktfsyxXAAbLmMn9arR30lwls6wo7jdxg
0vq1upSka0mq30sjmGNYI5du4MMsQKW6vI5Zm3sil1BOTngVkG7ea3hMqLG5DAnPSqC7I5Y
HeRBlSDlq2VK0dxXNWXUYM72yRIMkL046VRku1ncSKFjyhyX71TeQr9nkhjO0ZXkcc1RuIp
7/bE8m148rtAAzWbbWw4q+50dnbQXkUQfVVghZSzrENzDFU7g28N/Bb2m67jeJiHc4z61m2
+myWkiFR5Tn92V7+9bS2cAjC3Mygx5UDcNwqoymW4q5LbSWUEQaW9CBojiIsTz2BqE+IrOH
yVtNPMryQlSUITb+PeuX1GbQLVg9jBLdSD5XWVztBz2rLa5vdRMSzNvRG2Js+TA9OOtaKT6
kSO2ttfUyo7S+WVjK/MQQremMVU13xPDfTRPcyC8mWHy9ygKoP0rAXSwsqQzTncX2lPTjrU
39kWNupDzGZ1fAQjGfqafOV0IJNZSaULHEoXZsKqPvGopLTULllZ4zbQsAoOeKryfaxceVb
2yIpPAHb8aYbqW3AW8uHcK2din+tTzoRs21nbWJSX7WJndNpUKHP4CkdYrry99mYXIKJI5x
yP5Vz0/iCVABaQxwbTkN1Y/iayrm+urhy81zI7E55PX/ChyiHOdpcadaonn3OuW8RI5hznG
PpWaus6VAGURNJu/55jBPo2a5TfjPX1p28qm5RjPHSocl0JuXr28a8umnkbcT0z1xTYmj+T
gepNV40x1HBqeNFJ69Ogrmldm0NDVgj09bdLq5PmZLLsU4IPrUzvpDQRvbRy7vKw6ytnDeo
9qy0t8xsSpzjPHOKmkZkZcqCwQZyMcVi46nbGo7XSKc8jeaSD8sa5FZh55PWr1wSIZOnzNi
qPGeK6oqyPMm+aTYoAPPepopXjfIOO2RUFPTe3ygZFBKOs8Jad4c1HxVZWviO7lstPlbEsi
Dv2r6Y0rV/hv4baPTPCreQD8ksq2rPI31Yj+VfIULyxSKxdlZCCPY9jX0t4O8VajrHheyuh
pxndJVikeKIYyBXk46ErqUT3MucG7NHVnxRoc08Mk1xqVwQ7IT5JBPpyRWbda74Zkt2gntr
loZd0bb1Oce5xzW2JNUKKIdJLD7RuJdQNhPrVN9E1q7kJuLeNCs2drY6GvIUras9+9zHtfE
nhJVtEdt5UGHDqRx6E+lMPiDwIrQ4ghfyy0bZOM/WrbeBrp9zXEFqFSYkKCDuBrMvfBM1i/
mDQredC+5mVxkeg/nW8akHuaJuw3+2vBrPbCCwt2G4hlV81h+KoPDeveFJbVLPyrrDGCQEn
aRUsmnFPlg0m3iaKQ5DsBx2qGLQxI6yyWVvEY3JOJ+OfxrphUjH3kRVjKpBwZ89kMCQ+eDg
8dCKTINdP470BvDviy4tPkMUwEyFDkYNcxj1r24yUoqXc+GqRcJuL6C5wKKMcUVdiC3kCME
g4z2qQunDANjuaiwTEOe9PiaSPJBH485o3AliJkyQxIPT3p5idVB25HvUEkiq4kjiK5GDg8
U+KU/MT8w9M0JBca0eGLKcn0qFsk88GtEfZyy8FCR3pjrC4+RvmXgnHWhuwiik7pjDdPerk
eoSRqQcMCOmKRrIjIXDrVi101r2Qw29nM0p6GMZFK8WWk+hC9yjFnUmNj/COc1qaVpeta5v
bTtOkuEH8YGF49zV6PwfJbQW11ql/bRwzH/VKwMxA9h0rqjrcqWdnawNJDZxoVRIhjPvx3q
GnbQ0Ue5l6d4OlSaK4164EQkyUgj+ZmI9cdK66zTSLOaMwaaiymMtmReuK5ZLqWTZH9pkiI
BXk5IB9TVm31WaM28bSwMYVKYxnINSnbc0SRuf2hqbXkdxCLOeB42zFtwafb+IbUC3We2uL
cmNgcLkZrk5rpwEkSYxFCVUR9efamN4i1i2h8vyxcRrxnA3CtXKMtwu4npEGrW14kMS3SkC
E4SQABm/KqMtvHP5RvNJ03Ul8o/IYwD/AN9etcCPEJkTM/yAfKNpGferUHiFQ0eJJDsbC84
Cj3qLR5rlJ3Nibw/4NnCJJol5Yzlc5jlLHP49qzJ/AuhTKr2fiO6hcqSUnhH3vQEdq0bTUp
Lsh2mjlbzdoBOCR7VZLyW6KwdypmKlXGMD0pwUUJxVrHE3vgvWZAIrSSG8jjBO7dtPFczd2
F7YS7L2Exkd+or1ATxSS5snZWM5DRn+IVWvbiKRAs8OZFlwVZBgVrdWM/Zp6HoPwA0sW/hf
VtadSxu5FgQ9iBWhrty15rsG4ghpCmD0xmuj8KW/9i/DrTreMCJS5dkA9a5jYlx4pgVSD5U
27aT1ya+dwbcq1Wt2TPSnT1hA9X0thDoVoAYxkFCeagl1b+xfDxMZ3Xl5mNX/AOeajkkVak
Uw2HlhVzG3Qc8H/wDXXOeLAsGo2dpkZt0ycH1GRxXy9Ck62I97Zs9LET5KbscpLcSXM8Rkb
zFcn7x6YrMvLu3tba2uJQUDlgADy3apbi4Fr5aoUaZGJK7uxrE1OwjuLUteBp/I4BV9qrmv
q6FL2ep4MpXMi8a+F3bT2TO0GGACkkmswy6hK0KmJ38vKhRzgn1rW0+fTLCCS43lVtWCIpl
3E59qtrqPh6See4juki3OpYV6VOrK+qMpK2pjabo14LyK51CykghA27mPUn0FbuqQ2MtnEt
oViFupQ7uCc1h6/wCIZ2na20S+kZUcAvIMnHoPaq9rqksjMmqKbsM4yFbaRXU27XMkzlPFc
BURSrHtx+7ZhypIrkT0wOtegeK7dmtXeOMqpkyoJ6CuAEb5I7jqK1c1JJoztqIThcY4qXgR
Fcjd1/CoW46tSDHJyc9KgCa2lMVyjr2PevYF1Vl0CwSK0MbNIG8xGIz6kV41kAj1retPEN5
BBAiPjyezHINFk3qUnY9Ln1qyMKxJbyyvHPvLMpY5rOS6MkpZ2VFWQnJOGx24rjF8Wa5vb7
PfrATk5VR1qGL+1by6e4lZnkfrLJ0Jq+WC2Y+eT3O4+1NtH7klVfcST96qTaxDbkD7Tgq+d
g5rn54byMbXuEwRgDeeRTv7KGHklkSNdu4Ank1V30JsbA1mGQna6lg2cHsfao5nk8mR/Ojd
UOcMvPNYa3drbPLHDEvzAYkYZx70y+1K7lcBLlCpA4C4pXl3Hoan9oRwRYjR5Tu4GKsrrd7
EQxtwiKeEzjaK5dXuhuJmZieeDjFRz3V2ow06tnuRzS1Hc62TWb6XeD+7iJA2AA4/GrD6jZ
WkMwuZTI6sCgCggfjXBfabt875WweoHFROzu2dzZPXJpJvcOY7KTxW72fmyBt+7CRR8Lj1N
VdP8VJBFNHPpyTStKHWQnBUelczCJB91SQOaduCoZXyGz6U+dhqdTfeJBeQec6zC4VshEOE
ArFbU7m6faFYKTnapNUPtPyjgD+tD3rnasQVSBwRVc8noguagRoUV5go+bcATzUc2sTQswg
YIGOSQKyZJZ53/eMWJ7+lSppl9LysDuOuQKhztuCUm9EXjrdyyFWfdu5Y45J+tNGrEgM7uz
DoTWbPbSwMFkXafeoNwDcjOanmvsN3WjNO61ae4UDIUL02jFZ0krucsxNIWz2plBLYo5PNN
wR2pee1OAJHPFBIwfpUjZ+QDpTMEg4OcUZJwcnjtUsaLKlT1Y8VYi24wCMZzzVSOTOc4FTo
qEZzuqDeLLkdy8MjyxsRvUr7VXnumlYs5YuTgj2qwunl9Oa+FzEyxuFMRbDc9MCkBji0q8Z
lBmICqSOQM0KKbKk2kZVxKGCohyAP1quKVh830pAOcVrscotAYg5U4NIRg4oFIotRTBiQ4O
TxnNeqfC34hxeEb6bS9Vd5dFvTufaMmFh/EK8kU4P1qfzWX7oO3vWVSmqkbM2pVXTaaPtN/
F+hvbm5sTqN1A6B45YrZip/xqvL4ws5IpZE0vWGwAW3WxGPevnv4d/E/VvCl/FbzXMk+kP8
stsTkqPVfSvSr/8AaE0iK/kXTtAnvYQhUSTS7SfTIr5+pgqsZe5G/wAz6SGYUuXXc7VtYLr
M39lanArJ5gMkPpWSfFelT208e7U4wwBJ+ynj8K5vR/2gIrvUYbbW9GSxhk+Q3MTFgvuQa6
DVvjZ4C067EMMdxreU2yNAoRVHrk9ax+r4lS1h+JtHHUWMuta0GSGZBDfO0ig7jakVj6va6
N5MskMGoqwRWUyZKZ+ldNonxT8DeIr2K1huZNPmnXywt2ihRjp81dFdahpDosU97p80aqUf
Eg6jv1qJupT0lGx0U69Opsz5w+JGnR31pBrFnZXIaFQszsCBt7GvLghOMdD0NfY+q2XhLXN
Cn06S6tYDdwNCGM4ADY+Un8a+RLqwlsNYl0254lgl8psHqc4yK93B1uenZ7o+ezGivapx2Z
e0fwxrOuwvLp1sHRDgszYGaK9xsZvDWieFLLSrFHaVCHlkLAsSR3orCWLmnojsp5fFxTZ89
tkAD3pfMwMU2Q9KZk17J80SKWLfK/HTFSKrofkbtnNVsnNSpLtOepoQyyLhnVRIoOO9PVI3
B2HaTU8Oj6neadLqNpp881pDnzJkQlUx6ntVaG1vLgM1tbTTKOpjQtj8qaa6g1YkXzTNtMu
F6nFdDo2t3Fr5Yt5UjC5DYPLCuXWUjMbKTng+oqsjMrb0JHPGKUooqMrHcQ3/AJM7XJtomd
gQDL39qe+tSO5t2WOKRBgA8YHtXGG8leJoXkLKR0qMscZDMVB4ycgfQ0RHz6nQTzRLJu8y5
Vs53McqfpW/ZX+i39qLfVJzazow2XMXHHoRXCpcyjCEtt7BucU5ZG3fdBABPSlpcfPZndz6
Raqkk9rrUF7GrjBVsMR9KqTeVDMWjcrg52E531yaXA3LIco3cjjitCG5bHF2CQMjcOtTKKu
Wppli8RjKDDGFLHIRxioLe5liuRuCgg8gitkay07pFfwRvEI8Bk5P1z+FVpIdI1B3cLNaP5
fpwT61NupXWwsV7bSTDyoDHOPmbDYz9PStZdb1OCxjVEEqBy+G5YCuYk0i5TJjMVwpXOS2G
P0p0GovauVlgdMjHHO00WBSZ14ntr9XuBbvFIg3tt+X8aktN95d21hEQweRTk8nBPr3rJtf
Easrl23RyRiMl16/Sum8IS6dqvxA02K2gZkjG6Rk6ACsq2lNu5tSknNI9t1hzFp5ttu0RRK
cg4BxxXLeHLaG/wDFksmG2rEHDjkEiug8QSh42lQFUddmCeM5qLwDYnz2vNv3wY+DwT6Cvm
6VV0MuqVn1PVUfaYhRR3dzKBGyxn5tyH68jrXB+L9WiOt6tcTPgGbajAdADwB+FdrISL23Z
02bxjb6kGvnrxb4okXUdW061jaCUXThxKwJUhj0rzMsputU5ovYrGNRpxuXtS8R2UlzJJbx
SSKWUM2z0pmqeI2bT7sJBtjfbtBjA6dzXlj69dQ3YcXjlj8xAO5fyp9z4t1N1yZ1kXv8gwK
+xjRaieE5LqdHqT2d0HurXOWwXjVMdPQ1jJeae8shBkRjg7GHXFYg8Q3omWXYm3BGzoG+ta
0fj/V1t4YGs9OdIgVHmWwJI+vWuyHNFamU3DoXEuFkRvs1pPcu5ydinH51o2fiLQbKTy9Us
b+1uQvBOCoPrXKXPirVrqMR+YkUYzhYl2j9KoNfzTMDNc7n7kjP4c1ZB2eueKtK1C2eOCGe
VBGcHAA3djXnLzO0rOh2lutT3E24bUIfjBxxUAGFwO/amtrIl9xjA8A/hQDjNSZfbgLnnH0
pm0jkDmkMcPepERpGwiEk+lQjI61NG0oYbZNhPQDuPWgRZitW3YYYdugxV1ElJVdzqB0wet
Z8dxOGBLbmzwe9KJJXlIkmJYHoDTDrY0pNRSJ48wFmzhyT97/Crd+NMuvINq8qkjLhjx9Kx
Y9gIBQ8f3jUcznIVTgrTs+g9jVfUfJt/IjZVTkEqvNZIuSjswAbPSq7Zx1J5oVcnuKBXLBu
pGHI/LioCx65JPvSlQBkvj2NMwxOACc0XAlMh2hSffIpokO4Dv0qSGzuJWHloa2IfDlwTiV
8vkDaKzlVjHRm0aM5apGGHKnKuQAO3erum6Pq2szeTp1jNcE8/IpIrqLPTtF0p/P1Fk/cvj
yc5J9eK14fiDd6TC0Ph2JbCEvnKplj+PauapiKlrUkdkMLT3qMw4vhv4iZk+0wCEP3ZwAPr
6U268Hw2DrHd3sJJGP3ThsGprvxVqOozP515IQz7nBOKzJZpJynkxYXzOGJyW/CsYzrv+Iz
eMKH2Fclez0i2eMQs8jrw3PU0wXvlSkRysB25rdsPC7XkCyXMvkl5Au5+ie59qua14H0jTb
MzWvie2vrhW+aJOPy9azWIpc3I9TSVKcI81rHJXV9FcArKiu/QNjpWDPDh8qQQTW1LazW/E
hRx6qc1SeJC20gBveu+nJP4Tz6sJPVmSevSlAqWWMpKVzUffrW5xCdBxRkn/CnBST04PSgr
gE9hRbWwCZXkDjijoRilC96UgH/AOtQA0hcnjrQF24KsRS7M89s4z2FIQy8Hj2pWGrkiTlQ
UZdy5B4pz3OU2qny4wc1Blh/CcdM0FiemPSkl1Kc3sQ9D3oBwc0/BNIYyOePzpsgQnPWlGK
bSimMUY9KduI43cU0U4Uhj42ZCGU4qUsu1WUFG/i561WxgnHSpEIK4brSHcsEySoNv8PPWk
DHblgwZeAQetVsup+Xj6GlLMfmz+tFkFyfKgq6ZJHXJ6fTFd54f8XaXFbwWWvaWlzChP75V
y2PevPCGUb1bgfeqaIOPmjYkHgjPes50oT0aOmhiKlB3R68t14fNut5Y6ekkO45bqQOwxmq
9/ZeHtUmgu5reS1uoCCHgA/eDP3Tn+dea2t9JaOyQOVHXZnrXVRXr3Fv58cjHIAIx901wvD
qOsep9FQxdLELlmtUdtJe6RNJKkumRvtIwzcMRjviiuRiklG9nnLFj3FFYujFaHZ7RLoeeS
c1HnmpXqEhgele0fCi5NAYg5B5H60mDQM549aBo+kPhVpd3qvwB8U6dZQvPPcOY41XuT0FN
8Wsnwa+G9v4S0qJk8Qa1GXu7zBGF6MFPr2wKb8KvEUnhz4DeJdSs7iKO+hZniDEZBIwDj61
cluo/jR8FpjNIreKtCy+8gBpMdSPZhWdPpfuVN66eR454D8D3/j3X3060ult0jQzzXM2WCL
nk4HU11A+Emla1o+q3ngvxcusXOlKXubaW3MTYHUqe9dF+zlIi6/4jsSoF1NYMiITgsR2H+
e1a/wR0zVPD7+OrvW9PuLCGOxdXeaPZg88A96avdt9xtaHkHgX4eal48m1KDT72G2awt2uH
EwJBA6jjvxU/hP4cat4t0jXtSsLy3ij0WMyzJKDlwOoGO3HevSv2b4mvNe8W28KlpJtOcRh
OrE7uK6L4HaDrdp4N+JEE+nTwzPbyQqJYyMnDZHNJS1t5kpaa9jwTwv4Us/EUNw934r0nQv
IYD/iYuymT3GPSum8YfBvV/Bvg238Vza7pWpaZdsFgNrI2ZM9xkcirHwc+Gj+NPFUt1qUTQ
6LpH7+/dgS2F58vHcn0qv8XPG2qeMfEpaO0uLDw7Yf6Np9u6MkcaDgEjpk046ya7D+yhuh/
CXU9Q8JQ+KtX1/TPDmk3Mhigl1F2TziPQDNUfHHw01jwJHp11e3dpfWGppvtb20bMbj+Yr3
vX9a0Sw/Zb8ES6n4Si8UW27Y0bTOgt2weSU5B7V5/wDGHXde1D4a+E7C/wDBdt4a0dCZLDy
rvzWkTbjG0jIxzyadJNpN9mElrp0Zf1TRdNj/AGQdM1a3tIIdRa9KtciIeY43N8u7HSuG8N
/DLxh4r8HXninTrmyFlZyeXKLibyyuOc5PGAK9B18lf2KdAUA5bUcHt3apPA9wtt+x94xlz
tZ7nbnkgj5euKmmuaEPmEpWcpHGeJ/hb4h8LeDIPGcmp6bqmkzMFaWxlLGMn14wenak8CeA
dU8cW82qWv2eHSLFs3VzevsiwOxPX8q7u2M8/wCxHJHArTO+o4UAZP3yOlekfBfwZDH+z1q
emeNNMlktLuVriS1XIkKcEdOc+1RJxSgn1N4t80l2PJfij4L12+8PWfiC0fRZvC1iFgj/AL
FxtjPTLnALH+VYnwU04xeKb+7RN6JCUVs4AJr6TuvCPhGX4Jaj4Y0ewvtC0GZt5nMgDRNnJ
JDHp7V5V4b8LaH8P4LpLTxCdTkuSGZ1TaFUdK83G1uajaHxGtFPn97Q9f8Ah1p1hqthri6j
bRzLDnaZFB2DHUZ6VwcfhbxzfeF528H3FhZ2JkfbcXDFXTn7ynoa9G+E93p4TXmW6jaAKjP
u7Dac1s+K303U/AcF5oMif2ahyphO0Ie3T/PNcPsm8Kk1t07nVKvarJrqef8AhPwt48bQkP
iYW92bRwsV3DJuNwp46Y4Oe5rg/jF8JtW1zxbpOoeH7FV1i8HlXqIfkyq5Vz6Eg8n2r1S+8
XzL+z9qmt+HLtTNbOI94JXYQwDDn8a5LwLrviH4ka/qWkXCXukWV7p6hbzcfMBBHzBs8His
sPhXQmsRHeW6FVqurBwltHY89/4Vl4xsPBd14e0C28PXepIWlv5o5lluduOV+YfL+Fea/Cf
RLXVPi5o+marapdW7TlJoph8pHOQR619JfCePw/pPxD1nw9pOk3k0cduzTatezmSSZgcMMD
hc/nXkXwxbQU/aFgFhO7E6jLsWYY4yc4r6a/7u551rVNepy3xW8J2Nl8V9X0rR7dbaMTqkN
vEMgkjtVmL9nvx5JGgmSzguphuS0ku1WRl+hPWus8V3FhJ+1Tg3Ubyf2nEGQ57Vv+P7q4P7
X+ixTm4VEkgWPggEf/r61pL4ml0SIg04pvrc+f7bwB4nuvF7+FINPMerhzH5ErhOgz1PFQw
+BfEl140bwbBYb9bRzG0O8AZAyfm6V7H8WNbOg/tOf2xBLsa1mgeQBuegyDXsJ0HSdO+Nl/
8AEcuiWn9jLeO+PlDEcnOO4X9aUn7zigjspM+PbL4e+LNQ8W3PhWy0xptVtWKzRIQRHjqS3
QD3re1P4MeO9L0O51aWwtbq2tBun+y3CStGO5IU11HgD4g+JY/irq/ijR9An1uC6MjXtvGu
T5TN1BHpXd/8IxZav4X8Q+J/g94ju9IeRHfVNEukGDwd4JIJ9f8AGna07XBr3L2OM+B/wk0
/x1pWsalrcLNBbwkWjRzhcyAHG4fXua87t/hr4u1LXNZ0rTdOFzcaVuMypKvyqO4/vD6V7F
+zSdtj46wwwNOYnBwM4b8qwP2fdfjtPidFZ3cpWO+V7ORSc7lbO305BrFtwi5PuW480tOx5
ToHgzxH4nF82h2DXa2KeZcEMAIx75ra+Hvh67vNRvdTk8Mya9a6VGZZbZJAqA9t+eo9hXss
ltF8M/hR8R76LKXOpam+nW7YwwXn+hrK/Z2bb4Q+ITAlCdP7Drwea0abS9TLmS+48B1fUH1
PVZrsWkNmsjnEFuu1Ix6d66H4baRY678R9F0nVLb7TZXM4jkiJ6j6jFcezES4xjmvQPg8XH
xj8OK52/6Uvt2pVrxi2h0tZJs0vjhoOleE/ifd6FoNmLSxgijKrnkkjJ65rzmztLzU72Kzs
7aS4uZjtSOMbmJr1T9pFXPxz1YE7h5cWMf7lch8OdM8Qal480yDwvcC21SSTMMzAYj7k8it
asrJWFTTkzXf4K/EmO2af/hHXcqu4wpKrSj/AIADnNcdY6Lq+p6yujWVjLJqDOYxbhcNuBw
Rj1r61+GlnoWjfHqayvfEGo+IvFjxObq7+5bxNjlSv8RrzXw41tH+1rsgixGNXfG49PXHHS
sed8rfY1UE52OI074N/Ea9mniTwrdB7flxKAp6Z4z1/CsKPSNQi1RtLFgxvll8ryivzBvTF
fUUXiXV3/bDk046hcGxXKeQZDsYCPIGB71ybXds/wC2AYEHmIb8bg6gD7vPH1rKc5OMvKx0
U4xco3MnwF8IPEY8cabB4w8PSx6TdsQ5PIX5TjJHT8a5v4r6DDonxD1XSdMtTDbRTKsKox3
Hjge5zXsa+J9cl/bLXSzfzx2MZCCEudrDyupHSuB1KVtV/bEWG/dpIk1NVVZOQAo4GPT9al
07c9+ljSNbWKWxyFt8IPH01o2oJ4cnC7fNwwzKV9Qp5Nc1p+j6rq2qyaTo2mz3uoAnMCxnf
x1G2voeeTxPeftikW15Mmn2siK0QmOxU2Y4Xpiun1HTPDnhT9oJtXt4Y4b27YPL82Fw3GQp
4z71z1qsKKaWrVjWipVWna10z5l0n4X+L9U1htObR5oLuNiWjkjIYfhXpujfDO30aQ2F9Y/
bNUIBEQU7lb0Ar6RnS3074garr05jW1tdPExbpzj1rzX4S65eeJfinqOrXsGLeS1do5GOd3
zdvQAfjXBXVastXZX09Dtw9SnT5pxWyOB8SeCtesdNupbjwvc/Y1h8wlFJx7HHSvJYE1jxD
fpZaVoEF5dKpaNbWEu+B6gV9GaF458E+HvHniC7k8Z63rxuTLDLYNZvLDCdx54zwMYrgfgH
e2t58eLua0iVbbyZ/LABGVzxkdvpXXTwipRs9bHNPFuo3dHAXkLpoYn1fQmsrcN5ZnWIrmQ
cFee9Y/8AZ/h66gkFrrSxybM+VOhDE+gNdH8WvHuu+IPFmq6DqRjXTLK+k+z28UQjVMHG71
JNeYNIhbcUYqf4WbJFdksMqezMI4rnWq0JNU06SzujE6/KQGDdiKxynJAOfpXsNlpPwlvNA
txd+NdTg1IxbmgFkXRXx93NeYXVttmkTJZFY7XPVh6//Wrek7RszjqxV7o6L4XeFdP8YfEj
TfD2q+YLO7LBzE21hgZ4NegQfBiDVPjpq3hKxNxBoGlMGurmZ8lY9ucbsYFYf7P6lfjnoAz
gM749T8tfV+tT+C/EmpeNfhz4duP7P8TXtv511NESC7lQOvXgYyKavLmXpqZz0XmfFXj3Tv
Cll43uNK8EG4urCEiMTSP5jTP328dM8fhVa38AeM7m5NpD4a1F7jbv8pbds7fWo7XS73SfH
1vpOoxPHdWl8sUqHqpDjJHsev419KfFPxJrWm/HfwZpumanNa2zLbl4Yn2iTc+07vXtV1Ha
ckuhEPejFvqfK0unXdnqzWF/avbzxuElhkXDjnkY9a6TxzoujaPeWEWjaZq1iJbffKupLjc
395OAcdq7/wDaA8ofHmQIiIzLAzADGGIGSa3f2l7RZNX8I+WS7vpwHlqDz9PxpuL53HyJi/
dT8zlfGvwmtNM8B+EtU8N2l/fatrKZkhXMgztz8oA/nXleq+H9Y0O8+xaxpdxYXBG4RzxlC
R6gHrX0v8XdR1vQ/gv8Oxptxd2UjKN8kLFcYUcEjn8OlU/2iXWbw14FuZY3a4ltA7T45Pyg
kE+ueaI9F5XLtu/M+f8ATPBninWbY3OkeH7++h/vwwlh+dZWpaVqekXrWeqWM1nOvVJkKn9
a+kmsPFLeCPDt14s8W2/hTR0A+xwWIdJp+mM4PJI/nWZ+03YW8E3hS5tTJIr2ZBkkJLMMKR
n0OKVO8twqLldkfOWM9/etCLQdZnt0uINLupYZDtSRIiVY5xgH1zVRV5w30NfS1vqd5o37H
sFzp0r29w92UEqj51Bc9D2PvQ37yQJaHztqugazoUqRazpdzp8ki7kW4jKFh6jNQjTr/wCx
i8+xzfZi2wTbDtLdhn1r6G+IEtxrX7LHhbWNRP2m/iulQXDHL8kgknqe1aXhXWx4W/ZLfWY
tPtLu7iviIhcJuCtu4fHfHao1ajbqK+jv0PmlNL1KS4kt47G4aaMZeNYyWX6jtUUNheXDsl
vbyzOoJKohJGPUV7H8I/Hl3P8AHaHVdbkRm1om3uMLtUk8Lx2r0HwzpEXw/wBb+KniW4jXb
Yh4rYuOpfLAZ/Gqe7j5h0T7o+YILC7uN6wWsszJ94IhYr9cVJLomrw6euoS6XdJZseJ2iIQ
/jXvn7N91/pPjHUZgJZFsjL86A88n8a3Phl4n1rxb8LviBb+IJlvYoLV2hjZFVYsq3AAHtU
p6/OxTeh85+G9Osb/AFqKHVpbiGxzume3iaR9uecACneIZ/DQ1qSLwrDdw6ao2qbxw0je/A
GPpXr/AOzPCjeMddR0Uj+znyMcfhnpXhmpYbVLsDJxM+P++jVpe9JA5WtcY8Bj/fK3y9QSe
a09O1SSycgEFJByDyKzoHWUGKQDpxk1ChKOQykqDjFTypqxcKji7xOzbU0MKk2gfPdTRXP2
9zdxRnyYGkU+3Sis/ZHorHtKxVFlcS24mRcoDjjrVdhGvylW3DjBrUtZJUiQK2FJq49ml02
2dMlxhXXtTdRpnnqCaOa2AqWAIHoaZzj+Rq9dW08AZHQ4U43AfzqBiGiVVAPbIrVSTRly8q
GrLIEMZc7W+8ueDV2wvb+ykMlpezWxI2s8MhQkenB5qhja+3GTU8JjaQb8kDqAab2Ety8ur
X1heC50u8mtJAciWJiHP1Oa0NQ8c+L9Vsvsmo+Ir2e3PWN5ztPsfWsNHh810CkIemT0qS0W
SO+ASFHZTnEgytRe25dm9DV0vxlr+g30N7oN9/ZdxHH5Ye3ABce/r9DXV6T8WPFcMuo3V94
o1P7XdRhF8vay98kg9PoMVwd5YmG3F41zblpWJ8pSCVqgCfXHGaSipIV3Fntfg/xvqnhzSG
1jSPF4hu55/MvLB41RplHfOCM/jWL438UeMvF8morNqT3WkqwuvsxCrhc8EADsa8xR9rbvl
IxjJ5rqfDcl/eavHZac6farlTADI3GGGDmub2cqT5kzpjL2i5bF/wAKfEHx54c06TTfDurT
pZ/fa3MayovqdrAisbxP4x8R+LtSS88Q6pJezRjYm4BQg9Ao4FaqeCdasvEd1ok9vtuIhk4
fCsp6HIOOaqx+D55YZ/L1C2M0DEPACSwx7kYP51axVJR33D6nUktBE13xjq3hO18KRzXM+j
wyeZHbJECqvkknIGe9OTxR4v0Dw1d+DjeS2um3XNxaPGPmOBzkjI5969P0CEeH/Cslnp3iS
8livIchEg2m3f03c1R0m20i4ilGq6Ot/ebsm7uGdiR7157zKKk1Fe6jseWS5btl74ZeIdf0
7wXe6XqF/wCXosq5htZY1wW3Z3jjP616Bofj/wASaBJeSaTN54lhVi8uPLJ+lcbPc27wLII
okXZ5UUMacKB25rP+03N/LEkfyKQU2LwOPWp5qlRuUVZIxlShe0mem6/478W6xpjWuo3VhN
bGIObUJ8rH3rz24+0LdXCxXP2V50DDySML7YPakktvOaPzb3EhBj2xnpUafYImjzEzu+Yy7
dOKzpyqvTf5FzpU077G5pvinWPDcN/Fa+JFi+0xAMGVXLdumKz9H+LviHQtI1HQQY7uzmGA
MBSucZKgcetZEktsxSYwW29gysxPPFc9JrVtFPut4Yi7A5KphTj1HevRpKpa01Y45qC1TO/
g+KIfwlqHhS4sgun3ykSBUA5PfIxzWH4U8ReLfCkMlr4L8RiFCyugvEBYAD7oPIwa4i+1ox
xweZNHKZMkqo6H0p9vNeyrBKloyREHL9P1rqhSXUwU5Xt0NzV/jN8TtO1lppZo9KuGBSTyr
dVWQE8nOOc1wOheLdW8PeJ18RafME1FXModkDAMc5OK7Ca7gubW3stSmiu4Iw3yHHH09DXK
at4XeCNLvS2a5tmBYr1KflWtlrEhz15ipqXiTVdV8UTeJLq4LalLL5zTINuWGMECvSYP2gP
G8hglubLSby8tY9sd7NaBp1AB53V44VZWKsCGHUH+takamPw9PII1y8qoGz83/wCrFRLRrz
KitNOhJrGu6nrur3usancPc3ly3mSSscc+uK7K++MvjHUvAY8F3MsDaaIVtgwjPmbB0BOen
H61wVvBIYNx5VyVya2fDXhe41gXlxIzQxWkLSsxXjgcA1nKtGF5SNY0pSfKg8IeN9e8Ca+N
X8PTiKcjY6uu5ZF9G9a7LUPjt4xvtJv9P02w03SBqQxcy2Ft5cko75bJ61wmm6ZHOzyS7nj
jJJx0IFIohEh8r5MtlAewpe1V7mnsXb3nodP8PPGnirwNd3t5oQtWW7j8udbpC6uPfnJqhZ
3mrJ47GuQrbWd1LceaqQx7Y1brgKOgq94ctUmnjnuFElmz/ZrgKc7Nw+Vvzq/d6PC2lJdQu
6X+n3XlSrnll/hNcU8VaTgz0KeCjKPOnsUPiH8TPFHjS3TTNdtrK2jtrhpsWkRTe5GCzEn2
FZHhXx/rvg3TdUstIMYTVITFP5iEnbgjI5q9ewnUL2QlWKgkS5TOG9K6LT/hRDrWjxXWn6z
FNIyk+Vs2sD6fStJY2lTSdQ5/qNRp+z1PIfnPOc4Ga9E+HF0Y9VhurJYRrGmP9qtPMzskwO
VP07Vg2Xhm/fVLjT3h2y27lJASOo6V0OheG5tD1zTL66mMX78I8ZGMAnofwpV8RTcNGGHwt
VyV0dV4g+NmrahqzXOr+EvDN5dj5ZJ57Le5xwPmJrL0vxhqEXjjTvF+n6ba6W6OR5VnDthy
B6DnFV/H3htbPU5Z4IwYApyU/Q0vw2P2q0vrKXlbcrKpbsM4NYVMXfD+27HZTwfLX5DpYvj
1qkPjIeIbPwvpNnqUuVuLhIm3THOOTniuOt/F+p6V8TH8brFAbtbhrnyckpuP603xT4fTTv
FupafalpNrxzxf7QbsKfa+Hjq/iW+glIt4bcgyFumABnFa/W4uPP0auYRwzlPkS1uazfEzV
bP4m/8ACwnsbZtSYbzGCfLB2478/rXMXHjvV5/iOfG8Qjg1EzeeFUZUH8eaZ4igjE0s0O3y
hIFUdCQOnFZcFpI+oTu8RVIF81lHbitqVROF31Ir0eWXLH7J6jc/H3Uf+Ewt/Flr4T0u31l
F2S3RBZpRjHrxx+PvXH2/iTxB4l+Kn/CV2SrDq0lyLgBAdqt/hXHwxSXF0yRwMxLZC45610
dguu6XZG9swtnGX2CRmw5PfHtV1Kt4uKtdmNKilLneqR9B+IPjlY6PPDq7eEbOXxcF8vzhJ
7Y3Ngc/SvCfEPizWvE3iSbxDrl4/nTtki3JTYPQDPSuYn1G4F68krC5mZ/9cxzVXzp5ZQMl
ixwF65NTTpPltU36lzqLmage6+J/jvqet+AJvDsGlxWzTwR2sl4G/eOi+vucVy3w/wDG3ir
wvrMOp6bdxCKLKslwBscH7wPP61wF9ZXNkscF4pimcB8Mfug+vpULTvJZiLzWZEOQgNHLGU
EuwKXJd8ujPfIvjJo+kT6nfeGvBul2l/qbMlxdLcO5JPVgpAxXA+CPiEvgDxlL4khsvttxI
roUJ2D5upyK8+jVMBRhXJ6g9R6UwrI3ygdD064rZRTtczlNWukaWtaumteI77VWtdrXczzF
CxbaWOepqtBd2qqiz24JVskjv7Gq4hbceGHvUTwSoeQeuPWrlaWrMk5QWw66eNrkyW67RnI
xxUYllZvmkLH0NJghsNSHcBkDimkQ7s6vwH4sfwR4wsvEsdmt41puxCW2hsjvwa0L34maq3
xel+IljAtrdPOJvs+7KkbcFScDjiuHOYwFI60xvmJGKcVZOPcTd3c7fxp8Qbfxh47tvFq6D
Hp90hR5okl3LKynr0GM/wBKueL/AIq3Pir4h6T4tl0pbd9NEarb+bvEmxtw+bHy/gK84ORl
SMYpmectwPerl7zb7mS0sux2vjjx5N438eHxTNp62jlYx5KvuHy44zgfyroPHHxaufGmoaP
dPpaWR0yDyBtkzvHr0FeX7cgFeaTkE4HzemKrrzfIOtj3nxV8Q7Txr4C0PR30/ZJphX98r5
LcYx0rP+JXjGTxvpOhWAsVsjpSGJf3m4vxjPTj868isb+a0k8wDAJGU5Ga7TT7uDUbUs0ax
lpBx1NHL/ka7qy9Ttrz4tWuteE9L0fxP4IGoTaSFFtdLcMqhl4BIA9BWD8SfiZJ8QIdKim0
ddP/ALPjMZVX3A5xz046D1rl72yeHUJVnu5EsvMwidj71QmtliuCRMkzBwV2nn8anWDVuhb
V9zCmhAkBGRz0719HWmqWGm/sm2B1LTE1O0kvCssDsVO3ceQRyDXhN7PPeSrJLtLDgEIAMD
1qvPc3b2C2X2qR7VDkRF22A/TpUJq92Q4uzSO28efE2y8S+DtJ8J6Dog0rSdObeqvJ5jOcd
z9aon4jqnwZPw7GmkhrjzvtW/PGc9K4RlwSp4I74xUbJz1xTXRroZtWVn1J9OvJtO1S21CE
gSwSLIpx3BzXq3j340L4w8JTaLY6M2nTXs0c17MZd3nFBxx2FeQk9twNM+bIwKa0lzA9Uke
h/DX4ix+AYNbjk0xrz+1Lf7Pw+BHnqfepfAnxLi8G+FfEmkPpjXL61CYldXAEXDAcY9685M
hORimDJ6c5pcqSv53Hc9D+FvxEh+H2tX97c2D3q3Vu1vhG24z3NcDdTtc3txOAVEsjOAGzj
JzimxxySuEjjLHjjFdnpfhPyVa71IfNHhhGgzxVLv3Hy3Od0/R727JkSMqi43MRjFdOvha1
t4zJdzuZFIx2HNdQ1o0kc8VjbkKxUpkYxTJ9BvTLMLzUI49xU7RyRXTCknqVdIyLOGwtHnS
Ln5hxnOBRWrHpunW80oN0827B3ACiun2UR3R5rBcKlqkTBWGehqaOcCRfLlZGBxtbkUiWSy
RK8Lx3A7hTgr+dRz2dwnKwShB32H+deNKOo4t2uatvKZZSjMhbGSsn3WFR3OkWF3C7W2ba6
6jP3DVGHzxh2XKjg5HNXrabflJMFcZAzWDi4u6OiLi9GYl1ZXVlLsuIthAzkcg02OEowmYA
q465rqIrtImjDxi6Q8NGwrRtfCl1cx5juoba3EnmFHXKg9efapeJUV7xawspv3TmtOk0a2t
Jm1DR7i73LtSRX2KjdiaNIlnsr6DVoYY5JLdtwWUblI9x3xXpN34bklbbpQtGW4iJlgQfIS
B1Ge9cjptpc2FyrTWq3cKZXyimQornji4SurnX9SnFox9bH9sagNTgSFJ7g/Pb28O3b2z6c
1peH/DeqXFrPJFo9rMVcJ5l1MF5PYDPNdRp0d6ZLu70uO3t0mYQOrxDCg+melc3d6TPpOoN
b75HJlzkZwPeiOJTjyoHgnCXMQXWnJZXM8c1rbwSD5WhJyM+xqvc2umxw2lxpk8v275nmjA
wqY7A9zV2a1W7uVggCPdBucycmn3vh7X7a0a5kVI4oz82GGQD3q1NXSkynR05oo6n+2I7zS
bPxKse68gH2SYEcH+7n3rm9Q8Q3s0rWln5VqHbLkAZ3exqDRFM1ncWs80hXd5gROhI7mrem
WMR1VLq50ma8tYXzMsYOGB965VCnRk762Oy0qlNJaGuHvP7LTTrjxjD9gVwzrG2SpP4Anv0
zW1aLBY6Zbxx3YmCyk73yNw7c1CdX8IadDcX9roFs8mR/o0sm9k5HTNWo/F3hvW/Os7/AEU
aUCm+Bjwv04HeuJyk7Pl0CcVGLinqZd9JJeW8SR3sluyTscoBt5rLt5V039213K8krndKG5
H0qncw66byeFbK4MaDcCiHGOx/GqGrTXdlGbe6sZbe4YA/vFwQK96lUhJKMT56dOonzSL0y
zxSRm1v7jAkJds8nNWZtQMNtBFHKwYNlmdju/Gsi3N79nxE6gAbi0hFZ89zJMbkTyqJUAKl
RkV0xlbRIx5X1Zpy3Ks+I5vMkDHjPBpkVtPcgyiAP5fOzcBgViwylW86S4KorA/KnNXoYY7
y+8rThIZG5WWV9v505VOVXKjG+iHZVCCP3bd0K8j86fgS2zBNTdZR0gYHkd8Y4q7ptndSXN
xBqFvJK+4KJQCVB9WPpW7b/DnWZtUuRb2oUQlXjlJyDx/KvOnjIR1m7HoRwU5RVkcDINsf+
sYPnG1geKuafNqFtF9qtWdljfDKGz+letp4Iji06WPWLNGuZRumZTjC+q03w/4Eh0mfUCby
Ke0MebeI8lvc1y/2xScX3R2f2PUi12Z5lrVvbappbatbW5hmjcBwB1zT7LTXvvCjsYlLJMG
JPYf/AKq9Os/CSQaZe2mu2qSWW8SJNCcHDf4VSvfh5qNhC9p4evBcWkpWULL/AHcfrWEs0p
zvG+ptSyl0t9bnNQ6fYQaNYWxdDvcy/KOo/Guo8LRSr4e8TywWjQ6e0RjU9SzVleMtC1uO9
0u3hsh5ccADGBf4j1Nd8rGz8MWWkxReTA1tlwR8zNnkmuLFYq8E073PRw+Gc5OHLax5x4b0
WGbwrK07SQ/aLlUDquSoHWq974ItBfeRazXeJnwrsnyofc9q9UsoLPT7R7KC1DRtb5G49W9
RRHJl2hGF82LJBPBI/rXN/aNRSbWx2rK4OKUzlPC3w+1zSNUmkivbSe2UASx5GJU6g/Wum8
Q+H7LUdTvI7eSO1mkjRmZM5JHf61ejtwxMsdx5X7v+HqcVeWVVnNwQhaSLlyOTivOrYyrOf
Nc6qeCowjyIoXPhDRvsb30KNc3jxrFdfwiU9jjsfU0y10b+y4ZY7VfJ2bWUp1A71tC8WFFl
Z43V4scHnioDqAml2xoqx+Xnce/rXLKtWl8TujeFKnDRIz7rRtMvL6bVHiWO7dOWTjcf731
qvqXh621LTport3dEKEOB8w960bgfb5QLJFKeV94HnNVDb3KyKpZgzR5IDdcVUas1Z8xqqN
NxskYuoeHbbUWltTLLtEQUHd1FL4a8Hvoc80NtKssc8RyZFrqNO0+SSNLi5UpvVvlPXirkc
6sbaQAICjKVz6VcsXV5XTT0IlhqKaklqcdrPhXVr3xfbanbxRPE9tHHMWPRgOoqeXwpc+H9
PvBPdLcXepMzbkXGwAcV2KTs+nQRPOiPKrbfUAVFZhL6zENyBcuARvJ9DWax1ZKz2WhgsJT
Uro+ftV8E6yC13GpnRiG2lsmuw0rw6JPDN2s9oiXF1GPN8wfO2P7p7V6v/Z1jFcA2+nQW4k
jOGY55poS6Z4QqwPFtOVC5JYe9d884qTio7WOP6hSUm11PL9C0Sx0fw7LqL2q2lyg82Xd8z
hB2Ge5rznVtVk1y8ae43oJWIt4FGFA6Cvpu60uy1q0jXV7AMkyFZBGNucdKxpvh14Z8+0uY
bVo/3e2JQchCO5960w+b043dXc46+BcmoLRHjniDwJo/hnwpBfX2pNPqlyFKW8f8APrWZ4W
0QNqhvNQi8uGyh+0FMYJP8OK9h1f4fxai7m4uZCZF4LLnG01nar4S1C/srGEjZdH5Gli6SR
KPlzXdDNISp8spasyWV2ldGJo/ha41aa81a8A1Gzu03yOV/wBUwPC/lWB40Phy5EdpommmC
axz50wUjeOwNey6dY3GlaTaWVrAsSSQssxHDFu5zWRrfgnR9dGnWxja1bYVeaJsbvdvWuSj
mNq96j0WxvXwKdO0VqfPstg8BiL7XEqb0YDGastZrcLGsVvMJ5AEGxfvV3Vj8P8AUVtLppI
WcwTMkSy8ZTPBBrovC3hXxBcWTAQRQR/aPKVnO5oxjkj3r36uZ01Hmvc82ll8vtI8hurNLO
R7eWQmRQNy/wB0+lSWug6pqKzXSxxwxwrl3nO0evHqa9htvhgYfG7ardwLc6RCoYBmy88nQ
5/Gk8ZeGr/UvFlmL+AWuhQqJJfKwo2gdOOrdqyjmtNzUYvoRLBNRfMjxG6tre2tj5r+dMx+
TbwB/jVCSJo0Xej/AD8g4wK9Lvrh5Naj1G/8Ky2tqfktgV2oyDhevc1yWvXc02sqZ1EUMR+
SLHyoBXp0cTKeh51XDRUeZbnOldpDFWP4dKkLxswDHaD3FdLoHhTXPGF//wAS23RIzy8sjb
I4x6k16npHwz8FaA0M+t3X9sTgEvGr7Is/gMkUVsbSpaPVmccLN6njWl+G9W8QzCDRdPmvJ
O5C8CvTNM+A9xEsdx4p8QW2lwsoZo4zucfh0H412H/CXXcMCWfhDS49PtRuVpCoiTHseprn
hr8tiftGt+IYL92Rl+zwrkg+hY159TEYurrT0X4m8adKLtMfcfBHwnOsj6V4ydjt3JuiDg/
UjHFc5N8DPE7RvJZ6npd1Hjcv7zazD6EcVZm+Id/IsQ0nTLeLyo2G4MCcD9Kw7jxz4qniEM
1/diBkK7LZBjntmtKMcet5aGNT2F9EQ33wd+INlbG5bQxNGnOYJFkz9MGs99I8T2McQk0W+
hZVztNuTyPpVix13XYJkubXWLq2dRtXdLV9fiR4uiUxnxBdyFMgDzep/GvTi8RHexy+5e5l
rc3E8DQ3WxZGAJjuIipz/SpbkWV3EkdxZG1lSIbZIUwrH6966Kz+KOpTokOr6faakq/KWmg
QsffOKsvcaVr2mIbNIrGCJzvhXGTn09q3+sVF8a0KsnsefT2kpBW2uVnwBwo4/WtD+wZV2w
nJupIvM244AFdjoui6XpcR1KadZLm4k8qG0bkjP8X+FWJNBnt2fUtZuRDMshWFEPzMvuK86
vj435Yo9Cjg3PU8qmiE0rbh+9XjABwapTWssQ3DJU88iu6vvD4a5UpK/wBpuGOUA+6PU1X1
e3UqoMQt7iDh0fPI6VtDFqVrGdTBNXOFK45aIj3ApmTnHatqWJQzvEvyLyccr+FQWmnXGo3
iW1pHvklPyiu32kdzzXSlczCg27jwKv6RpE+p3qwxr8nVz7Uy8sjZXTW0p3OhIb/ZI6iu48
NQ29nYWs3zF3JZwfSqjJSBQdzSstCtrcAW9oquwwD1ziuhWGygjDSMZGmT5l9cVnadK7vGw
bZDHv5z+lM80H7O82f4gQOorpp+zTt1NXG25pS6yyqkdnAEVlJB69K56ea6muVEjFi6k7j0
NXIXRBC8QwFDKdx6VTkmldIixRGVWAx1JrojCW70MpSjsivJbTLbQlAqkjnJoqpLLcMo8pS
SvykmiupUvMxc2eaZwuQxUA4yDTxdzpwJ5MD/AGjRRXipXGTx6rfAHy7uTA7E1cTxLqSplG
iyowS0YPFFFLlQ1J3IV1+5Yr/qCT/0yxVtPEt2yMkkSup+8oYqD+VFFDpQdrov201szRsfH
N/p3+ps4gAMDLscdqYvjm7jleRLaJA/BUE0UVh9XpKb0On6zV094Y3jS4YyKtvsEh3squQG
Iqb/AITW6CNH9nOJBz+8OaKKXsaaeiJliKr6mfFr1osvmLYyGQZ+YzHINSN4ghmfzJLWWZ3
HIeY4oorSVKFk7ERr1NrliPxPYwlTDo6wyAYZlkOTW5bfE++srRoLO1a3hlQoyhwdx9TxRR
XNVownbmR0xxdaEbRkQDx1pTSI1x4WgkljXBO/G4j+I1FcePbK6uHuH0dQ20KoDfc+lFFT9
Wp7WBY2tzLU2Z/ivNc2v2W405yAoQbJdvA+lc9qfjO11llkvdPlkccBjNyBRRRSwtKMrpFV
sTUktWRx+KNLSxeEaIzqwzueXJ4rHk1S2kuXkigkQSHG3f0ooraCSbsYT1imxU1G1RPLkgl
ZS24jcOa1LLxLp+n3q3ttpHG0jZKwdT74I/H8KKKc4qSsxwm07o6I/FGR9OktpNJQ+YuDIh
CnA9hVmz+LS2MSrBp8sbEBSRJndRRXDLBUJ/FE7I42vHaRPf8AxikvokVtI2yKNpfeOc/hV
ex+KsFrOhfSXlcKYzlwM0UVP9n4bl+E0jmGI/mLtz8YI5tOeyfRpRv4JEo6D8Kht/jAtttE
enzhYk8s/vBz+lFFQsvwz+yW8wxH8xN/wuK3Xa/9ky+cq7TIZAcj8qjb4vWjhGn0mV8LtDe
YM4ooqll+HtblCGYYhO/MTf8AC47dViDaPK+1SgJkHT8qij+LWmrPHcT6JMyD5cCUdPyoop
LLcM/smrzHE/zFy2+NFgjBZ9BeSNe3mclTVaX4vWQZTHorpGpIA8wdD2ooqP7MwyfwkLMMR
/MQf8LXsWVQdNuF25PEg6flVu3+LmkQqqT6RNKsfJy4yc0UVTy3DPTlHLM8StpGinxs0iIx
iHSJowMggN1qjcfF/TJ2Drptwkgychh0ooqP7Kwt78oRzLEv7RYtvjZbRabFaT6bNIVJIbc
PuelVl+LWjIQw0u5CrnI3jvRRSWV4VfZH/aeJX2hIvizo0Dxumn3QMZIG5wwwaevxhtNqxy
WM7RKSSEYKcUUVX9mYb+Uf9qYq/wAQ9fjBpToka2l4FiycF+3pVm2+N1hbwqiaZP8Au2Izu
GSDRRSllWFf2QeZ4n+YYnx1jjGyO1nMandhsdMdKhi+NFrCySfYLn5CSP3g70UUPKcJ/INZ
lif5ixD8c7SONIm0+4kCkg7mHerCfHfTUijUaPMNhLA7h0NFFS8owj+yJZjiP5hE+OGkoyN
Lp106ISdu4dDT4Pjd4djCeRo10ZVOQXYYUegooo/sfCW+H8QeZYlP4iR/jn4emiaObR7raG
3gBhxzWePjJocRcWtndpG0nmbWI7iiiqWU4VfZ/ESzLE/zEkPxt0qKARR2lyNr78H+VKPjZ
ozf8fNpczruz5bgEe9FFCyjCX+H8RvMcRbcW4+L/gm/3DU9FublMh0R+QgHGB6VyjeLvAj3
glNnfPD5hby2A5z2+lFFdMMBRpq0b/ecv12rJ2bOgk+L3h2LTY7Kz02aCOI/JGoAUD1OOtZ
5+J2gDEpguJJedpKcUUVUMFSjrYylXn3MG78X6ffkm91C+W3yWEcQwPyqs3iDwejBoba4lw
RlpAf5CiiuuEIrY4Zzdx0virw6VzBbtCGPCrGcEe/NVE8Q6Or742mj2NuwoIC+3XmiiugyL
L+JtEdd0iOSH3binpU6eL9A3sZYEmh3A7Xt84oorVAx8njXQVlZItLskjz8oFqcj9ary+Kd
AUCa1hNvIGySqNz7Yz0oopvZgmS2Hizw2uoW19fee9xbt5gZEPJz93GeldRdePvAV9cTXVy
uozXLkMGZcAAdsZooryK2DpVHzM9KhiqkI2ixmrfEbwhc6PNZ2CXSSuQfOaEbscZGc1zEvi
bQ7hZPtTSucfJ+75A9znmiilDCU6atE3+tVJ/ExkXiHwujojrP9mOBIgj7d8c1TGtaLZeJB
e6PLOtikgdFdDuUZ5HWiit3SjaxyOb5kT69rXhPUL+6ntRNGLj5iTFyG79+lSx+KNIhsIIE
mmV0XaSI+vrRRTUEkkPm1bJ5fGuluFhheVIFOceXz/Oobvxfo2+JbKa4CjBdpI+c9+9FFaR
XK7oxlNtakEnifSZZmeW7uAC3AEZ4/Wpx4n0FN0kU0u8n5f3R49e9FFdEqkrWuZQSuWbTxJ
pDpIzPIpLA4EVFFFEak7bmjirn/9k=
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell