%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/584.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name>Harry</first-name><last-name>Harrison</last-name></author> <book-title>Ocelová krysa jde po Tobě!</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name>Harry</first-name><last-name>Harrison</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>f65c0013-66dc-4d0d-8269-cc7f77b3f942</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2003</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Obsah (kapitola – stránka)</strong></p> <p>1 5</p> <p>2 11</p> <p>3 16</p> <p>4 23</p> <p>5 29</p> <p>6 34</p> <p>7 42</p> <p>8 49</p> <p>9 57</p> <p>10 64</p> <p>11 69</p> <p>12 75</p> <p>13 82</p> <p>14 88</p> <p>15 93</p> <p>16 98</p> <p>17 104</p> <p>18 112</p> <p>19 117</p> <p>20 123</p> <p>21 130</p> <p>22 135</p><empty-line /><p>Název originálu:</p> <p>A STAINLESS STEEL RAT WANTS YOU!</p> <p>Poprvé vyšlo roku 1979 v nakladatelství Bantam Books v New Yorku</p> <p>Copyright © 1979 by Harry Harrison</p> <p>Copyright ©1997 for Czech translation by XXXX</p> <p>Copyright ©1997 for Cover Chris Foss</p> <p>Copyright © 1997 for the Czech edition by MUSTANG Ltd.</p> <p>ISBN 80-7191-175-5</p><empty-line /><p>Prohnaný Jim diGriz je již usedlejší pán. Největší jeho starostí je nyní výchova velmi podařených dvojčat, která jsou těsně za prahem dospělosti – Jamese a Bolivara. Není ale všem dnům konec, do důchodu stále daleko. Planetární Lize hrozí opět velké nebezpečí, tentokráte útočící z dosud neprobádaných končin vesmíru…</p> <p>Odvrátit planetární zkázu – na palubě hvězdného křižníku třídy Drtič – se vydává celá rodina diGrizů. Jim, jeho stále krásná a neméně inteligentní žena Angelina, a pochopitelně i nezbední synkové James a Bolivar.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p> <p>Blodgett je mírumilovná planeta. Slunce oranžově září, jemný větřík chladí čelo a ticho ruší jen vzdálený hřmot raket z kosmodromu. Je to velmi uklidňující – až příliš, pro člověka jako já, který musí zůstat ve střehu vždy a za všech okolností. A připouštím, že jsem se ve chvíli, kdy zazněl gong u hlavních dveří, ostražitě vůbec nechoval. Stříkala mi zrovna na hlavu horká voda a já byl malátný jako ospalá kočka.</p> <p>„Já to vyřídím,“ zavolala Angelina – dost hlasitě, abych ji slyšel i přes šumění vody. Zahuhlal jsem nějakou odpověď, neochotně jsem sprchu vypnul a hrabal jsem se ven.</p> <p>Sušák mě zahalil teplým vzduchem a v nose mě zašimrala rozprášená pleťová emulze. Broukal jsem si rozkoší a radostí ze života v klidu a míru, který vládl všude kolem, nahý jako v den, kdy jsem přišel na svět – samozřejmě až na pár aparátků, bez kterých neudělám ani krok. Tedy dobrovolně. Život nabízí mnohá potěšení – a jak jsem tak v zrcadle obdivoval své svalnaté tělo a ostře řezané rysy – to prošedivění na spáncích mi ale opravdu dodává na zajímavosti – nenapadalo mě nic, s čím bych si musel lámat hlavu.</p> <p>Pak mnou ale projela náhlá obava – zamrazila až do morku kostí. Bylo to snad nějaké telepatické varování? Ne, spíš vnitřní budík. Angelina je u těch dveří nějak dlouho. Něco mi tu nehraje.</p> <p>Vyřítil jsem se do chodby a rozběhl jsem se za ní ven. Dům byl prázdný. Pak už jsem byl venku ze dveří a hnal jsem se po cestičce jako růžová gazela, skákal jsem při tom zoufale po jedné noze, jak jsem nemohl vytáhnout pistoli z pouzdra na kotníku, a oči mi vylézaly z důlků při pohledu na to, jak mou Angelinu dva hřmotní chlápci strkají do černého auta. Auto se rozjelo a já zariskoval jeden výstřel do pneumatik, ale podruhé už to nešlo; provoz kolem byl hustý.</p> <p>Angelino! Skřípal jsem zuby vzteky a pálil – aspoň do vzduchu – jednu ránu za druhou, takže zvědavci obdivující mou nahotu se nyní začali vrhat do úkrytů. Podařilo se mi však přinutit mozek ke klidu aspoň natolik, aby si zapamatoval číslo auta.</p> <p>Po návratu do domu jsem krátce zvažoval, jestli mám zavolat na policii, jak by to udělal každý spořádaný občan, ale protože jsem byl jako občan velice nespořádaný, rychle jsem ten nápad zavrhl. Mocný je prohnaný Jim diGriz ve svém hněvu. Má bude pomsta. Zapnul jsem terminál, přimáčkl palec papilárními liniemi na identifikační destičku, vyťukal jsem svůj osobní kód a pak číslo toho auta – a požádal jsem o jeho identifikaci. Pro celoplanetární počítač to není příliš složitý úkol. Odpověď se objevila na obrazovce bleskurychle a já jsem hned zadal tisk.</p> <p>A vzápětí jsem ochromeně klesl do židle. Dostali ji <emphasis>oni</emphasis>.</p> <p>Je to daleko horší, než by mne kdy napadlo. Prosím vás, ne, nemyslete si, že jsem zbabělec. S veškerou skromností mohu říci, že opak je pravdou. Máte před sebou člověka, který přežil pořádný kus života jako zločinec, a další jeho část, poté, co byl přijat do Sboru, elitní galaktické organizace, která honí lumpy pomocí lumpů samotných, zase bojem proti zločinu. To, že jsem za ta léta zůstal relativně zachovalý na duchu i na těle, svědčí rozhodně o dobrých reflexech, ne-li přímo o inteligenci. Pokud ale budu chtít dostat svou drahou ženu z té ohavné situace, budou se mi všechny ty roky zkušeností zatraceně hodit. V té chvíli bylo ale na místě přemýšlet, ne jednat, a tak jsem, navzdory časné ranní době, otevřel láhev osmašedesátiprocentní Staré myslitelské a nalil jsem si velkorysou dávku, abych si trochu promazal synapse.</p> <p>S prvním douškem do mne vklouzlo i vědomí, že v tomhle už budou muset jet i chlapci. Angelina a já jsme se jako milující rodiče až dosud snažili uchránit je před krutou realitou světa, ale ten čas už skončil. K dokončení školy jim ještě pár dní chybělo, ale já jsem si byl jist, že při správném přesvědčování na správných místech se dá výuka značně urychlit. Je to opravdu divný pocit, vědět, že už jim táhne na dvacítku; jak ty roky utekly. Jejich matka – <emphasis>Angelino, můj unesený poklade!</emphasis> – je stejně krásná jako dřív. Co se týče mne, možná jsem starší, ale rozhodně jsem nezmoudřel. Šediny ve vlasech rozhodně nijak nezměnily touhu po penězích v mém srdci.</p> <p>Přes nostalgické vzdechy jsem nepromarnil ani minutu. Nacpal jsem se do šatů, vklouzl do bot, nastrkal jsem si do kapes hromadu vražedných či život usnadňujících pomůcek a vrazil jsem do garáže, ještě si dopínaje poslední zip. Můj jasně červený Firebom 8000 se rozburácel – a jakmile se rozlétly dveře, vystřelil na silnici a rozehnal šedivé a nudné občany mírumilovné planety Blodgett do všech stran. Jediným důvodem, proč jsme se usadili na tomhle bukolickém světě, byla snaha zůstat nablízku chlapcům a jejich škole. Opustil bych tohle místo s potěšením a bez jediného ohlédnutí. Nejenže bylo nudné jako všechny zemědělské světy, ale bylo zamořené byrokracií, rozlezlou všude jako chobotnice. Vzhledem k výhodné centrální poloze mezi celou řadou slunečních soustav a zdravému klimatu, kterým se tu tak vytahovali, se sem nastěhovali byrokrati a vedoucí představitelé Ligy a založili tu odbočku vládního úřadu pro řízení ekonomiky. To už mi jsou milejší farmáři.</p> <p>Farmy ustoupily stromům – a já jsem se hnal po silnici dál, do holých, skalnatých vrchů. V téhle nadmořské výšce mezi pochmurnými útesy už bylo chladno. Když jsem vykroužil poslední zatáčku, napadlo mě, jak moc se tohle vlhké a chladné ráno hodí k drsnému povrchu vysoké kamenné zdi, k níž mířím. Když se hroty posetá mříž pomalu a s rachotem zvedala, jako pokaždé jsem obdivoval písmena vysekaná do černé ocelové desky u vchodu.</p> <p>DORSKYHO INTERNÁTNÍ ŠKOLA</p> <p>A NÁPRAVNÝ ÚSTAV</p> <p>Tak tady jsou uvězněna moje drahá dvojčata! Jako otci mi jich bylo líto; jako občan jsem tomu byl rád. To, co já považoval jen za bujného a silného ducha v těle nevinných dětí, bývalo obvykle terčem kritiky okolního světa. Než se naši hoši dostali sem, vyloučili je celkem ze dvou set čtrnácti škol. Tři z nich za záhadných okolností vyhořely až do základů, další vyletěla do vzduchu. Nikdy jsem nevěřil, že by hromadná sebevražda, kterou v jiném z těch ústavů spáchali ředitel i jeho zástupci, jakkoli souvisela s našimi drobečky, zlé jazyky si však nedaly pokoj. Ale v každém případě naši hoši nalezli rovnocenného – ne-li silnějšího – soupeře ve starém plukovníku Dorském. Poté, co byl donucen odejít do výslužby z armády si otevřel tuto školu a zapojil do práce léta zkušeností, drilu a sadismu. Moji chlapci – byť nepříliš ochotně – čerpali nové vědomosti, postupovali do dalších ročníků a za pár dní je čeká absolventská ceremonie a slavnostní slib. Jenomže teď to všechno bude potřeba maličko urychlit.</p> <p>Zdráhavě jako vždy jsem odevzdal zbraně, prošel jsem rentgenem a pátracím paprskem, nechal jsem se uzavřít do několikanásobných automatických dveří a konečně jsem vstoupil do vnitřních prostor školy. Kolem mne se šouraly skleslé postavy zlomené blbovzdorným systémem zdejšího vzdělávání, z něhož nebylo úniku. Ale támhle přede mnou kráčejí přes železobetonovou trávu dva vzpřímení a svěží hoši, nedotčení zoufalstvím. Pronikavě jsem hvízdl a chlapci upustili knihy a běželi mne vřele přivítat. Když uvítání skončilo, zvedl jsem se a oklepal prach – načež jsem jim předvedl, že i starý tatík umí ještě leccos nového. Vstávali, smáli se a při tom si třeli zasažená místa. Byli o trochu menší než já – v tomhle se zvrhli po matce – ale měli slušné svaly a pohled na ně oku lahodil. Spousta otců nezletilých děvčat si teď – až dvojčata pustí ven – asi půjde koupit brokovnici.</p> <p>„Co to bylo za trik s tím loktem, tati?“ zajímal se James.</p> <p>„Vysvětlování může počkat. Přišel jsem, abych trochu urychlil ukončení vašeho studia, protože se matce stalo něco nepěkného.“</p> <p>Úsměvy v okamžiku zmizely a chlapci se napjatě naklonili ke mně, hltali každé slovo a přikyvovali.</p> <p>„Tak dobrá,“ ozval se Bolivar. „Půjdeme trochu pohnout žlučí starému Dorskymu, vypadnem odtud…“</p> <p>„…a něco s tím uděláme,“ dokončil větu James. Takhle to dělali dost často; uvažovali úplně stejně.</p> <p>Dali jsme se na pochod. Ostrým tempem – dobrých sto dvacet kroků za minutu. Prošli jsme hlavní halou a dál kolem všech těch koster v okovech, nahoru po hlavním schodišti, od bot nám stříkala voda, která tu věčně stéká ze stěn, a konečně jsme došli do ředitelovy kanceláře.</p> <p>„Tam nemůžete,“ prohlásil jeho tajemník a současně osobní strážce. Vymrštil se: dvě stě kilo dokonale vycvičeného a bojeschopného masa. Sotva jsme zpomalili, abychom překročili jeho bezvládné tělo. Dorsky se zavrčením vzhlédl, když jsme vstoupili do dveří, a zbraň držel připravenou v ruce.</p> <p>„Položte to,“ poradil jsem mu. „Máme nějaké potíže, takže jsem si přišel pro syny o pár dní dřív. Byl byste tak laskav a dal jim závěrečný diplom a také doklad o vypršení jejich závazku?“</p> <p>„Jděte k čertu. Výjimky se nepovolují. Vypadněte odtud,“ navrhl.</p> <p>Usmál jsem se na tu nehybně mířící hlaveň a usoudil jsem, že vysvětlení bude možná vhodnější než násilí.</p> <p>„Situace je opravdu naléhavá. Dnes ráno zatkli a unesli mou ženu a matku tady hochů.“</p> <p>„To se muselo stát. Vedli jste nedisciplinovaný život. A teď vypadněte.“</p> <p>„Tak poslouchejte, vy odulý a protivný vojenský dinosaure, nepřišel jsem sem poslouchat vaše rady ani urážky. Kdyby to bylo normální zatčení, pak by zatýkající leželi vzápětí po otevření dveří v bezvědomí. Žádný detektiv, polda nebo celník by nevydržel ani pět vteřin čelit hněvu mé sladké Angeliny.“</p> <p>„No a?“ opáčil. Trochu jsem ho tím proslovem vyvedl z míry, ale tu pistoli držel pořád.</p> <p>„Nechala se odvést tiše, aby mi poskytla čas. Čas, který budu potřebovat. Protože jsem si samozřejmě nechal zjistit číslo toho auta, a ti zabijáci pracují pro…“ zhluboka jsem se nadechl, „pro Mezihvězdný daňový úřad.“</p> <p>„Tak berňák,“ vydechl – a oči se mu podlily krví. Pistole zmizela. „Jamesi diGrizi, Bolivare diGrizi, předstupte. Přijměte závěrečná vysvědčení jako doklad o svém nedobrovolném absolvování všech předepsaných lekcí a služeb. Nyní jste absolventy Dorskyho vojenské internátní školy a nápravného ústavu – a já doufám, že na nás budete stejně jako všichni vaši kolegové s tichou kletbou na rtech vzpomínat každý večer, než ulehnete na lůžko. Podal bych vám ruku, ale stárnu, už mi křehnou kosti a boj muže proti muži nechávám na jiných učitelích. Běžte se svým otcem bojovat proti zlu – a přidejte i jednu ránu za mě.“</p> <p>A to bylo všechno. O minutu později jsme už byli venku na sluníčku a lezli jsme do auta. Moji hoši nechali léta dětských hloupostí za sebou a vstoupili do světa zodpovědnosti, do světa dospělých.</p> <p>„Neublíží mámě, že ne?“ ptal se James. „Jestli jo, tak se nedožijou vysokého věku,“ zavrčel Bolivar – a já zcela jasně slyšel, jak skřípe zuby.</p> <p>„Ne, ovšemže ne. Jakmile se dostaneme k záznamům, vysvobodit ji bude hračka.“</p> <p>„K jakým záznamům?“ vyzvídal Bolivar. „A proč nám šel starý Dorsky tak ochotně na ruku? To mi na něj vůbec nesedí.“</p> <p>„Sedí to na něj, protože pod tím nánosem stupidity, vzteklosti a vojenského sadismu se skrývá zhruba tentýž člověk jako jsme my ostatní. A stejně jako my ostatní považuje úředníky z berňáku za své odvěké nepřátele.“</p> <p>„Nerozumím,“ přiznal James a rychle se chytil dveří, protože jsme právě prosvištěli ostrou zatáčku asi milimetr od příkrého srázu.</p> <p>„Naneštěstí tomu brzy porozumíš,“ řekl jsem mu. „Váš život byl až dodnes uchráněn povědomí o existenci daní. V tom smyslu, že jste utráceli, ale nevydělávali. Už brzy ale začnete vydělávat jako my všichni, a s prvním výdělkem, který si v potu tváře vydřete, přijde i daňový úředník. Bude kolem vás kroužit v čím dál menších kruzích a vydávat pronikavé skřeky, až se vám usadí na rameni a svým zakřiveným žlutým zobákem vám vyrve většinu peněz z těch, co budete držet v hrsti.“</p> <p>„To si určitě vymýšlíš, tati.“</p> <p>„Je to pravda, vážně,“ zabručel jsem, najel jsem na dálnici a vřítil jsem se do nejrychlejšího pruhu. „Veliká vláda znamená velikou byrokracií a ta zase veliké daně; z toho není úniku. Jakmile se jednou do tohohle soukolí dostaneš, jsi v pasti – skončíš tím, že budeš platit na daních čím dál víc. Vaše matka a já jsme si tak trochu ukládali stranou, abychom mohli investovat do vaší budoucnosti. Ty peníze jsme vydělali dřív, než jste se vůbec narodili.“</p> <p>„Ty peníze jste nakradli dřív, než jsme se vůbec narodili,“ prohlásil Bolivar. „Jsou to zisky z protizákonných operací na tuctu nejrůznějších světů.“</p> <p>„Nic takového jsme nedělali!“</p> <p>„Ale dělali, tati,“ pokýval hlavou James. „Vloupali jsme se do archivu, abychom zjistili, odkud se ty peníze vzaly.“</p> <p>„To už je dávno za námi!“</p> <p>„Doufáme, že ne!“ zahlaholili jednohlasně. „Jaká by byla galaxie, kdyby se pár ocelových krys nestaralo o trochu vzruchu. Slyšeli jsme tvé noční přednášky o tom, jak vylupování bank pomáhá ekonomice. Díky němu má nudící se policie co dělat, noviny o čem psát, populace o čem číst, pojišťovny co vyplácet. Je to katalyzátor ekonomiky a udržuje peníze v oběhu. Je to vlastně práce pro filantropa.“</p> <p>„Ne! Nevychoval jsem své děti, aby z nich byli zločinci.“</p> <p>„Ne?“</p> <p>„No, možná by z nich mohli být <emphasis>dobří</emphasis> zločinci. Kteří by brali jenom těm, co si to mohou dovolit. Kteří by nikomu neubližovali, byli by laskaví, velkorysí, přátelští a čestní. Kteří by páchali nepravosti jen tak dlouho, aby si jich všimli ve Sboru, a kteří by pak v něm mohli sloužit lidstvu tím, že budou honit opravdové grázly.“</p> <p>„A teď budeme pronásledovat ty opravdové grázly?“</p> <p>„Budeme pronásledovat lidi z berňáku! Dokud jsme s vaší matkou kradli a nakradené peníze utráceli, všechno bylo v pořádku. Jenže jakmile jsme začali pobírat ve Sboru tvrdě zasloužené platy a investovat, bylo zle, už se kolem nás seběhla smečka daňových úředníků. Udělali jsme pár drobných účetních chyb…“</p> <p>„Jako třeba zamlčení některých příjmů?“ nadhodil James nevinně.</p> <p>„Ano, něco takového. Po pravdě řečeno, bylo to pošetilé. Měli jsme se vrátit k vylupování bank. Neudělali jsme to, a teď jsme uvízli v jejich sítích, musíme hrát jejich hru, zamotáváme se čím dál hlouběji do soudních přelíčení, auditů, právníků, pokut, vězení, exekucí – prostě do celého toho kolotoče. Existuje jen jedna odpověď, jedno konečné řešení. Proto také vaše matka tak klidně odešla s těmi finančními upíry. Odešla, abych já měl klid a volné ruce k přeseknutí toho gordického uzlu, k tomu, abych nás z téhle polízanice vytáhl.“</p> <p>„Co máme dělat?“ zeptali se dychtivě a unisono.</p> <p>„Zničit všechny záznamy o našich daních, nic víc. A pak se třeba nechat zavřít – ale to už budeme šťastní a svobodní.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>2</strong></p> <p>Seděli jsme potmě v autě a já jsem si nervózně hryzl nehty „To nejde,“ řekl jsem nakonec. „Mám výčitky svědomí. Nemůžu přece vehnat dva nevinné mladé lidi na šikmou plochu.“</p> <p>Ze zadního sedadla se ozvalo dvojité odfrknutí naznačující sílu jistých emocí. Dveře se prudce otevřely a hned zase zabouchly a já jsem jen užasle přihlížel, jak chlapci vztekle rázují do nočních ulic. Vyhnal jsem je snad já? Pokusí se o ten úkol na svou pěst? Co když při tom selžou? Jaké tragédie nás čekají? Zápolil jsem s klikou dveří a pokoušel jsem se rozhodnout, co mám dělat, když kroky opět zesílily. Vracejí se! Vystoupil jsem a vykročil jsem jim vstříc, ale jejich tváře byly zachmuřené a bez jediné stopy veselí.</p> <p>„Jmenuju se James,“ začal James, „a tohle je můj bratr Bolivar. Jsme podle zákona dospělí, protože už nám bylo osmnáct. Můžeme zcela legálně pít, kouřit, mluvit sprostě a běhat za ženskýma. Můžeme také, pokud se k tomu rozhodneme, porušit jakýkoli zákon nebo zákony na kterékoli z planet, a to s plným vědomím, že pokud nás chytí, budeme za to muset zaplatit. Slyšeli jsme také nějaké klepy v tom smyslu, že ty, zločinec známý jako Prohnaný Jim, se chystáš porušit zákon, a že k tomu máš prokazatelně dobrý důvod. Chceme se na tu práci nechat najmout. Co ty na to, tati?“</p> <p>Co jsem na to mohl říci? Dělal se snad v tu chvíli staré ocelové kryse v krku knedlík, koulela se jí z oka slza? Doufám, že ne; city a zločin se nemají míchat dohromady.</p> <p>„Dobře,“ houkl jsem se snahou co nejvěrněji napodobit seržanta u odvodu. „Jste přijati. Plňte pokyny, ptejte se pouze v případě, že jsou instrukce nejasné, jinak dělejte, co vám říkám. Jasné?“</p> <p>„Jasné,“ zahučeli sborem.</p> <p>„Takže si nastrkejte do kapes tyhle věci. Je to vybavení, které se vám bude nepochybně hodit. Máte na prstech povlaky proti otiskům?“</p> <p>Oba zvedli dlaně, které se ve světle lamp slabě zaleskly.</p> <p>„To je dobře. Jistě vás potěší informace, že po sobě zanecháte otisky starosty města a policejního náčelníka. To by mohlo na tu jinak dost nepřehlednou záležitost trochu veřejnost upozornit. Tak. Víte vůbec, kam teď jdeme? Pochopitelně nevíte. Do té velké budovy za rohem, tu odsud nevidíte. Je to oblastní sídlo MDÚ, Mezihvězdného daňového úřadu. A právě tam jsou záznamy o veškerém zlodějském úsilí daňových čmuchalů…“</p> <p>„Myslíš tím <emphasis>svoje</emphasis> úsilí, že ano, tati?“</p> <p>„Záleží na výkladu, synové moji. Oni získali mlhavou představu o mých aktivitách, já na oplátku s nechutí hledím na jejich počínání. Dnes večer srovnáme skóre. Nepůjdeme tam přímo; dům je dobře chráněn, protože jeho majitelé vědí, že nejsou v oblibě. Místo toho vstoupíme do té budovy za rohem, kterou jsem nevybral náhodou. Má totiž zadní trakt, který přiléhá k našemu cíli.“</p> <p>Při řeči jsme stále pokračovali v cestě. Chlapci byli při pohledu na ostrá světla a davy kolem drobet zaražení. Sirény kvílely, černá auta úředníků se shlukovala, televizní kamery vířily a světlomety pročesávaly oblohu. Usmál jsem se jejich zaváhání a poplácal jsem je po zádech.</p> <p>„Není to nádherné odvedení pozornosti? Vždyť koho by napadlo, že se v takové vřavě bude chtít někdo někam vloupat? Dneska je premiérové představení opery: dávají operní zpracování <emphasis>Ptáka ohniváka</emphasis>.“</p> <p>„Ale vždyť nemáme lístky…“</p> <p>„Koupil jsem je dnes odpoledne – od překupníka a za nehoráznou cenu. Jdeme.“</p> <p>Prodrali jsme se davem, odevzdali jsme lístky a pak jsme se od vchodu honem vzdálili; i kdybychom neměli dost jiné práce, stejně bych neměl náladu poslouchat to bukolické bučení a pištění. Horní část budovy nabízela jiné zajímavosti. Zašli jsme nejprve do baru, kde jsem se občerstvil pivem a byl jsem potěšen zjištěním, že si hoši dali jenom limonádu. Jejich další aktivity ve mně však vzbuzovaly podstatně menší nadšení. Naklonil jsem se k Bolivarovi a lehce jsem ho vzal za paži – abych mu vzápětí přitiskl ukazováček na nerv a paralyzoval mu tak celou dlaň.</p> <p>„To je ale ošklivé,“ poznamenal jsem, když mu z ochromených prstů vypadl diamantový náramek. Poklepal jsem po rameni jedné zvláště vepřové dámě, a když se otočila, ukázal jsem jí šperk. „Promiňte prosím, madam, ale nesklouzl vám ze zápěstí tenhle náramek? Sklouzl? Dovolte, navléknu vám jej. Tak. Ne, děkuji, bylo mi opravdu potěšením, a ať se vám vždycky jen daří.“ Pak jsem se obrátil a zabodl jsem Jamesovi do žeber ocelový pohled. Zvedl dlaně, jako by se vzdával.</p> <p>„Pochopil jsem, tati. Promiň. Jen se udržuju v kondici. A abych se pocvičil ještě víc, už jsem vrátil tu peněženku tomu pánovi do kapsy – hned jak jsem zahlédl Bolivara, jak si fouká na ruku.“</p> <p>„Tak je to správné. Ale stačí. Máme dnes vážný a zodpovědný úkol. Nechci, abyste jeho zdar ohrožovali takovými hloupostmi. Tak, poslední zvonění. Dopít a jde se.“</p> <p>„Sednout si do sálu na představení?“</p> <p>„To v žádném případě. Na záchod.“</p> <p>Každý jsme obsadili jednu kóji, stoupli jsme si na prkýnka, aby si nás nikdo zvenčí nevšiml podle nohou, a čekali jsme, až se vytratí poslední kroky. Čekali jsme ještě déle – než nám do uší zabušily první tóny opery. Zvuk splachovače mi připadal mnohem harmoničtější.</p> <p>„Jdeme,“ zavelel jsem. A šli jsme.</p> <p><emphasis>Jejich odchod sledovalo slizké oko na konci vlhkého úponku. Ten úponek se vysunul z koše na odpadky. Ten úponek byl součástí těla, které se do toho koše hodilo – nebo do prostředí ještě odpornějšího. Bylo hrbolaté a křivé, ošklivé a samý spár. Nic příjemného.</emphasis></p> <p>„Vypadá to, že se tu docela dobře vyznáš,“ všiml si Bolivar, když jsme prošli zamčenými dveřmi s nápisem „Vstup zakázán“ a pokračovali dál do zatuchlé chodbičky.</p> <p>„Když jsem dneska kupoval ty lístky, proklouzl jsem dovnitř a provedl jsem rychlou obhlídku. Už jsme tady.“</p> <p>Nechal jsem hochy, ať poplašný systém odpojí sami – aspoň získají trochu cviku –, a překvapeně jsem zjistil, že to zvládnou bez jediné instrukce. Dokonce nakápli i trochu oleje do pantů, než otevřeli okno. Ale to už jsme se dívali ven do tmy na temné obrysy budovy vzdálené dobrých pět metrů.</p> <p>„Je to ono?“ ujistil se Bolivar.</p> <p>„A pokud ano – jak se tam dostaneme?“ vyzvídal James.</p> <p>„Je to ono – a dostaneme se tam takhle.“ Vytáhl jsem z jedné z kapes předmět připomínající pistoli a zvedl jsem jej za zaoblenou, těžkou rukojeť. „Tahle věcička nemá jméno, protože jsem ji vymyslel a vyrobil já sám. Jakmile stisknete spoušť, vymrští to vysokou rychlostí tenhle – poněkud zvláštně tvarovaný – projektil. Ten za sebou táhne tenké a téměř nepřetrhnutelné monomolekulární vlákno. Možná se zeptáte, co se stane pak, a já vám to rád řeknu. Náraz při výstřelu spustí vysokonapěťovou baterii ukrytou v projektilu, a ta se během patnácti sekund vybije. Za tu dobu se ovšem na hrotu projektilu vytvoří magnetické pole tak silné, že unese na vlákně zátěž dobrých tisíc kilogramů. Prosté, že?“</p> <p>„Nejsi náhodou trošku prostý <emphasis>ty</emphasis>, tati?“ zeptal se znepokojeně Bolivar. „Kde bereš jistotu, že se tímhle potmě trefíš zrovna do nějaké oceli?“</p> <p>„Čerpám ji na základě dvou důvodů, můj pochybovačný synu. Už dopoledne jsem zjistil, že římsa oken je pevná a z dobré oceli. Za druhé, s takto silným magnetickým polem by bylo opravdu těžké jakýkoli kus oceli nebo železa minout. Projektil se za letu otáčí a sám si hledá místo, kde by se uchytil. Jamesi, ty máš lano? Prima.</p> <p>Připevni jeden konec na tuhle bytelně vypadající trubku – pořádně, vzpomeň si na tu hloubku. Tak, druhý konec mi podej. Máte oba rukavice s pancéřovanou dlaní? Skvělé. Až budete sjíždět po laně přes propast, určitě vám přijdou vhod. Já přivážu lano na druhé straně a až budete moci za mnou, třikrát za ně škubnu. Jdeme.“Pozvedl jsem v této chvíli nejdůležitější součást naší výzbroje.</p> <p>„Zlom vaz,“ prohlásili jako jeden muž.</p> <p>„Díky. Vaše účast mne těší, nikoli však konkrétní obsah vašeho přání. Ještě že každá ocelová krysa má zatraceně pevný vaz.“</p> <p>S dušičkou zahřátou svou vlastní filozofií jsem zmáčkl spoušť. Projektil zasvištěl vzduchem a s jasným břinknutím nalezl své místo na protější straně. Stiskl jsem knoflík, který zafixoval vlákno – a pak jsem se po hlavě vrhl z otevřeného okna. Patnáct sekund není dlouhá doba. Stočil jsem se do klubíčka, roztáhl nohy, začal jsem se točit kolem své osy a klít a narazil jsem do zdi – to vše v jediném okamžiku. Celý náraz absorbovala jedna noha – a pokud nebyla zlomená, rozhodně se necítila nejlíp. Trénoval jsem tenhle manévr doma mnohokrát, ale něco takového se mi nestalo ani jednou. Sekundy rychle ubíhaly a já jen visel ochromen po nárazu a kýval jsem se sem a tam.</p> <p>Zraněnou nohu musím ignorovat, ať si bolí jak chce. Zašmátral jsem tou zdravou a kousek nalevo jsem nalezl vrchní okraj okenního rámu. Kopl jsem do vzduchu, a tak jsem se zhoupl žádaným směrem, přičemž jsem popustil kus lana. Tím jsem se dostal na úroveň okna – a vrazil jsem do něj zdravou nohou a plnou vahou celého těla.</p> <p>Samozřejmě se nic nestalo; okenní tabulky jsou dneska zatraceně odolné. Noha však nalezla parapet a s námahou se na něm uchytila, zatímco prsty tápaly po rámu.</p> <p>Přesně v tentýž okamžik vyprchalo magnetické pole a já byl odkázán sám na sebe.</p> <p>Byla to pěkně ožehavá situace. Držel jsem se jen za tři konečky prstů a jednou nepříliš jistě zapřenou nohu – nebo spíš za její palec. Ta druhá se klinkala jako šiška salámu. Dole pode mnou zela černá díra – a v ní jistá smrt.</p> <p>„Jde to dobře, tati?“ zašeptal kdesi za mnou jeden z mých hochů.</p> <p>Dalo mi to trochu práce, než jsem potlačil vzteklou odpověď deroucí se mi ze rtů; takové věci by děti od otce slýchat neměly. S námahou jsem spolkl nevybíravá slova, místo toho jsem vydal jakýsi chrčivý zvuk a zaměstnával jsem při tom ruce a nohu bojem o rovnováhu a tím i o život. Připnul jsem přístrojek – nyní už nepotřebný – zase k pasu a vecpal prsty do kapsy v níž se skrývala řezačka na sklo.</p> <p>Nebyl čas na jemnost a techniku. Jindy bych použil odsávací hubici, oddělil bych malou plošku skla, protáhl otvorem ruku a otevřel kličku. Ale ne dnes. Jediný rychlý švih paže načrtl nepravidelný kruh – a týmž pohybem narazila dlaň, mezitím zformovaná v pevnou pěst, do jeho středu. Sklo vypadlo do místnosti a já hodil řezačku za ním – a sáhl jsem dovnitř a chytil jsem se tam rámu.</p> <p>Sklo narazilo s hlasitým zařinčením na podlahu a ve stejném okamžiku mi sjela z parapetu noha. Visel jsem na jedné ruce a snažil jsem se nevnímat ostrou bolest v paži, do níž se zakusoval vyříznutý okraj skleněné tabulky. Pomalu, pomaloučku jsem paži pokrčil a vytáhl jsem se na ní vzhůru – ještě že se udržuji v kondici pravidelným cvičením –, až jsem konečně dosáhl opory i druhou rukou. Pak už to byla dětská hračka, i přes krev, valící se z pořezané paže, která mi přece jen trochu překážela. Stačilo stoupnout si nohou zpět na římsu, otevřít okno – poté, co jsem odpojil poplašné zařízení –, proklouznout dovnitř a seskočit, vzhledem k poraněné noze trochu neohrabaně, na podlahu.</p> <p>„Mám dojem, že už začínám být na takové kousky trochu starý,“ zabručel jsem si pochmurně, jakmile jsem trochu popadl dech. Všude vládlo ticho. Třesk vyříznutého skla o podlahu, přestože se mi zdál hrozně hlasitý, zůstal zřejmě v prázdné budově nezaslechnut. Ale do práce. U chlapců bylo ticho – tak to má u profesionálů být; věděl jsem ale, že budou zneklidněni. Ve vlasově tenkém paprsku světla své zlodějské baterky jsem nalezl bezpečný úchyt pro lano, přivázal jsem je, dobře jsem je utáhl a vzápětí jsem za ně třikrát škubl.</p> <p>Byli tu za pár vteřin.</p> <p>„Tys nám ale nahnal,“ konstatoval jeden z nich.</p> <p>„Hlavně jsem nahnal sobě! Vemte si některý tohle světlo, vytáhněte lékárničku a zkuste mi něco provést s tímhle šrámem na paži. Víte přece, že krev je důkazní materiál.“</p> <p>Utržené šrámy byly jen povrchní a brzy se jim dostalo náležitého obvázání; noha bolela jako čert, ale už začínala přicházet k životu. Chvilku jsem chodil dokolečka a táhl jsem ji za sebou, než byla alespoň částečně k použití.</p> <p>„A je to,“ oznámil jsem konečně. „Teď přijde ta zábavnější část.“</p> <p>Vedl jsem je z místnosti ven, do temné chodby, šel jsem rychlými kroky, aby se mi v bolavé noze rozproudila krev. Chlapci trochu zaostali a když jsem zahýbal za ten roh, měl jsem náskok dobré tři metry. Byli tedy ještě stále schovaní ve tmě, když zaduněl hlas z reproduktoru.<emphasis>„Zůstaňte, kde jste, diGrizi. Jste zatčen!“</emphasis></p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>3</strong></p> <p>Život je plný takovýchto okamžiků – tedy alespoň ten můj. Těžko mohu hovořit za jiné. Mohou to být okamžiky zneklidňující, nepříjemné, dokonce i smrtelně nebezpečné, pokud na ně člověk není připraven. Já byl v tu chvíli připraven, díky jisté dávce předvídavosti a nezanedbatelným zkušenostem, a přijal jsem tu výzvu klidně, dokonce dychtivě. Než hlas dohulákal, granát s ochromujícím plynem, který jsem držel v ruce, už letěl vzduchem. Vybuchl s dutým třesknutím, vyvalil se z něj černý kouř a spousta hlasů to dost rozzlobeně komentovala. Aby si měli pořádně na co stěžovat, přihodil jsem do toho dýmu ještě simulátor palby. Tahle šikovná věcička bouchá a práská jako několik gangů střílejících po sobě a při tom rozhazuje na všechny strany tablety s koncentrovaným rajským plynem. I to nadělá nějaký ten zmatek. Tiše jsem se otočil k chlapcům, kteří stáli ztuhlí uprostřed kroku a oči měli vypoulené jako husí vejce. Přiložil jsem prst na ústa a mávnutím jsem je odeslal zpět do chodby, z doslechu od místa, kde zuřila simulovaná bitva.</p> <p>„Tady se rozdělíme,“ oznámil jsem. „Nate, tohle jsou kódy pro přeprogramování počítače.“</p> <p>Bolivar si je mechanicky vzal, ale pak potřásl hlavou, jako by si potřeboval vyčistit mozek od zmatku, jenž v něm vládl. „Tati, mohl bys nám říct…“</p> <p>„Ovšem. Když jsem byl donucen vyrazit to okno, věděl jsem, že ten zvuk, třeba sebeslabší, bude zachycen bezpečnostním zařízením. Přešel jsem tedy na plán B, aniž jsem vám o tom řekl – pro případ, že byste třeba chtěli protestovat. Plán B znamená, že já zaměstnám ochranku, zatímco vy proniknete k počítači a dokončíte vlastní úkol. S pomocí práva na utajené informace, které mi jako příslušníku Sboru náleží, se mi podařilo zjistit veškeré podrobnosti potřebné k tomu, abyste pronikli k archivním souborům MDÚ a smazali je. Jediná a jednoduchá instrukce tomu bezduchému počítači stačí, aby zničil záznamy o všech jedincích žijících v okruhu několika světelných let, kteří mají to štěstí vlastnit příjmení začínající na D. Občas se považuji za člověka nezištně jednajícího v zájmu…“</p> <p>„Tati!“</p> <p>„Já vím, promiňte. Občas se moc rozpovídám. Až to ale uděláte, byl bych rád, kdybyste také smazali soubory E, B, I a L – to pro případ, že by jim došla souvislost mezi mým vloupáním a zničenými záznamy. Výběr těch písmen není náhodný…“</p> <p>„Protože slovo debil je největší urážkou na Blodgettu a neznamená jen totéž, co jinde, ale i hlupáka, který sedl druhému na lep.“</p> <p>„Přesně tak, Jamesi; tvé mozkové buňky dneska jedou naplno. Jakmile dokončíte úkol, nebude pro vás jistě problém opustit budovu jedním z oken v přízemí a smísit se s davem venku, aniž by si toho někdo všiml. Není to krásně jednoduchý plán?“</p> <p>„To ano, a nebýt toho, že tě při tom zavřou, tak i docela geniální, tati,“ odtušil Bolivar. „To nemůžeme připustit.“</p> <p>„Zastavit mne nedokážete – ale vaše účast mne těší. Buďte rozumní, chlapci. Krev se dneska dá identifikovat daleko snáz než otisky prstů – a v té místnosti, kudy jsme sem vlezli, jí po mně zbyla spousta. Takže pokud uteču teď, bude ze mne psanec na útěku – už za pár hodin, jakmile analyzují tu krev. Ostatně už mne viděli. Vaše matka je tak jako tak ve vězení a já se jen těším, až se k ní budu moci připojit, protože mi na svobodě chybí. Jakmile zmizejí daňové záznamy, nemůžou mi hodit na krk víc než neoprávněné vniknutí do budovy – a až složím kauci, budeme moci z téhle planety zmizet navždy.“</p> <p>„Možná ti propuštění na kauci nedovolí,“ tvářil se ustaraně James.</p> <p>„V tom případě se tvoji rodiče z toho zdejšího lochu snadno dostanou sami. Neboj se. Postarej se o svůj úkol, já splním ten svůj. Potom se vrať domů a trochu se prospi – já se ozvu. A teď už zmizte.“</p> <p>A oni, chlapci moji rozumní, opravdu šli. Vrátil jsem se k zuřící bitvě, ale ještě předtím jsem si nasadil ochranné brýle a přidal ucpávky do nosu. Granátů jsem měl spoustu, kouřových, paralytických, slzných či vyvolávajících zvracení – z MDÚ už mi bylo párkrát na zvracení a chtěl jsem jim tu laskavost oplatit –, a vrhal jsem je, jak mi zrovna který přišel pod ruku. Někdo z nich začal střílet; byl to dost hloupý nápad, když vezmeme v úvahu, že v tom kouři měl daleko větší šanci zasáhnout někoho ze svých než mě. Vydal jsem se do toho kouře, našel jsem původce palby, odeslal jsem ho do bezvědomí jedním ostrým úderem, který se mu po probuzení postará o slušné bolení hlavy, a pak jsem mu zbraň sebral. Měla ještě plný zásobník, který jsem vyprázdnil do stropu.</p> <p>„Prohnaného Jima nikdy nedostanete!“ zahulákal jsem do hluku a temnoty a vedl jsem tu smečku finančních lapků na veselou okružní cestu po budově. Odhadl jsem čas, který budou hoši potřebovat, přidal jsem pro jistotu patnáct minut – a pak jsem se pěkně uvelebil na pohovce v ředitelské kanceláři, zapálil jsem si jeden z doutníků ležící v krabici na psacím stole a uvolnil jsem se.</p> <p>„Vzdávám se, vzdávám se,“ křikl jsem ještě na své potácející se, plačící a zvracející pronásledovatele. „Jste chytřejší než já. Jen mi slibte, že mě nebudete mučit.“</p> <p>Vplížili se obezřetně do kanceláře, posíleni místní policií, jež se přišla podívat, co je to tu za randál, a také zvláštní zásahovou jednotkou v plné zbroji. „To všechno pro jednoho bezvýznamného smrtelníka,“ podivil jsem se a vyfoukl jsem na ně kroužek doutníkového dýmu. „To mi opravdu lichotí. Rád bych ale učinil prohlášení pro tisk – o tom, jak jsem byl přepaden, v bezvědomí dopraven sem a pak zastrašován a pronásledován. Chci advokáta.“</p> <p>Skutečně neměli ani špetku smyslu pro humor, a když mne odváděli, byl jsem jediný, kdo se smál. Asi to dost dobře nešlo, smát se, když je kolem tolik nadřízených, a navíc to asi opravdu odporovalo blodgettské mentalitě. Nejlepší žvýkačka, která se tu prodávala, se jmenovala Žvýkačka – že by nedostatek nápaditosti? – a tu taky všichni žvýkali. Za jekotu sirén a skřípění brzd aut jsem byl v železech vyveden ven.</p> <p>Ne ale do vězení, to na tom bylo nejlepší. Dorazili jsme jen k jeho bráně, tam jsme zastavili – v hulákajícím davu, který hrozil pěstmi. Tak zase zpátky do auta a zase zpět k radnici, kde, k mému překvapení, mi sundali pouta a odvedli mne do budovy. Když mě strkali do dveří, na kterých chyběla cedulka, už jsem tušil něco divného – a tím spíš, že mi ve vstupu pomáhala přinejmenším jedna špička boty. Dveře se zavřely, já si oklepal uválené šaty, pak jsem se otočil a pozvedl obočí při pohledu na známou postavu sedící za psacím stolem.</p> <p>„To je ale příjemné překvapení,“ prohodil jsem. „Jak se daří, dobře, dobře?“</p> <p>„Měl jsem vás dát zastřelit, diGrizi,“ zaprskal.</p> <p>Byl to Inskipp, můj nadřízený, šéf Speciálního sboru a pravděpodobně člověk s největší koncentrací osobní moci v galaxii. Speciální sbor byl zmocněn Ligou k tomu, aby udržoval mezihvězdný mír, což také s příkladnou pečlivostí činil. Pravda, ne vždy tím nejčistším způsobem. Říká se, že jen zloděj dokáže chytat zloděje – a Sbor to pořekadlo uvedl do praxe. Ještě než se dal Inskipp ke Speciálnímu sboru, byl tím největším darebákem v téhle galaxii; stal se inspirací pro nás pro všechny. I já jsem nucen přiznat, že než mě přiměli postavit se na stranu dobra, nevedl jsem právě život, který by patřil do čítanek. Ta změna však není absolutní, jak jste si možná všimli – ovšem pravda, mé srdce, bez ohledu na mé činy, bije na správném místě. Vytáhl jsem pistoli nabitou slepými, kterou s sebou nosívám pro podobné případy, a přitiskl jsem si hlaveň ke spánku.</p> <p>„Jestli máš dojem, že bych měl být zastřelen, velký Inskippe, pak nemohu než vyplnit tvé přání. Sbohem, krutý světe…“ Zmáčkl jsem spoušť a docela pěkně to bouchlo.</p> <p>„Nech těch pitomostí, diGrizi. Tohle je vážná věc.“</p> <p>„Věci, kterými se zabýváš ty jsou vážné vždycky; já se ovšem domnívám, že trocha humoru podporuje zažívání. S dovolením, máš na klopě nit.“</p> <p>Sebral jsem ji – a s ní i doutník, který měl v kapse. Byl mým chováním tak vyveden z míry, že si toho doutníku nevšiml až do chvíle, kdy jsem si ho zapálil a nabídl mu druhý. Rozzlobeně stáhl pouzdro s doutníky z mého dosahu.</p> <p>„Potřebuju tvoje schopnosti,“ ucedil.</p> <p>„Samozřejmě. Proč bys tu jinak vymýšlel, z čeho mě obvinit. Kde je má milovaná Angelina?“</p> <p>„Už ji pustili; právě míří domů, postarat se o ty vaše vykutálené potomky. Zabedněnci, kteří řídí tuhle planetu, možná nevědí, co se stalo s daňovými záznamy ale <emphasis>já </emphasis>ano. Prozatím však na to zapomeneme, protože loď na kosmodromu už čeká. Poletíš na Kalakak dvě.“</p> <p>„Nudná planeta, obíhající kolem skoro vyhaslé hvězdy. Co mám očekávat od tak neatraktivního místa?“</p> <p>„To uvidíš tam. Základna na tamním satelitu byla dějištěm schůzky planetárních náčelníků štábů flotily Ligy. Scházeli se takhle každé dva roky.“</p> <p>„Na ten minulý čas kladeš neobvyklý důraz. Mám tomu rozumět tak, že…?“</p> <p>„Máš. Náčelníci zmizeli beze stopy – a satelit s nimi. Nemáme ani nejmenší tušení, co se s nimi mohlo stát.“</p> <p>„A bude je vůbec někdo postrádat? Člověk by řekl, že taková vlna povyšování se u mužstva jistě setká s kladnou odezvou…“</p> <p>„Nech si ty vtipy diGrizi. Pokud se k té informaci dostane tisk, ani nechci domyslet politické následky. Nemluvě o chaosu, jaký by mohl zachvátit ozbrojené síly.“</p> <p>„To by tě tak trápit nemělo. Nemám dojem, že by se někde na obzoru rýsovala nová válka. Ale k věci – teď jenom zavolám domů, rodině vylíčím mírně cenzurovanou verzi posledních událostí – a můžeme vyrazit.“</p> <p><emphasis>Bytost visela ve větráku jen kousek od nich, přilepená přísavkami chapadel. Mžourala ve tmě velkýma zelenýma očima a ostré rudé zuby se třely o kostěné patro, čímž tvor vydával tlumené skřípavé zvuky. Taky pěkně páchl.</emphasis></p> <p>„Na tom něco smrdí, Jime, a mně se to nelíbí,“ reagovala Angelina – a z očí na obrazovce planul oheň. Jak já ten oheň miluju.</p> <p>„Nic takového, má drahá,“ lhal jsem. „Je to jen nějaký běžný a trochu spěšný úkol, nic víc. Jen na pár dní. Vrátím se hned, jak ho splním. Když teď chlapci ukončili školu, budete muset prostudovat turistické průvodce a najít nějaké pěkné místo, kam by se dalo vyrazit na dovolenou.“</p> <p>„Jsem ráda, že ses o chlapcích zmínil. Dorazili před pár minutami, otrhaní a špinaví – ale nechtějí mi říct ani slovo o tom, co se stalo.“</p> <p>„Řeknou ti to. Vyřiď jim, že operace proběhla podle plánu, a oni ti vyklopí celou historii toho nočního dobrodružství. Na brzkou shledanou, má milá!“ Poslal jsem jí polibek a ukončil spojení, než mohla něco namítnout. Než se dozví o tom blázinci, který tu v noci byl, budu už mimo planetu – a možná už budu podávat zprávu o vyřešení tohohle složitého případu. Ne že by mi tak ležel na srdci osud pár set admirálů, ale technika toho zmizení mohla být zajímavá.</p> <p>A také byla. Jakmile jsme byli na cestě na Kalakak dvě, otevřel jsem složku, nalil jsem si velkou sklenku syrského Panteřího potu a pohodlně jsem se k tomu čtení usadil. Poprvé jsem četl pomalu, podruhé rychleji – a pak ještě potřetí, abych si ujasnil důležitá místa. Když jsem odložil složku, zjistil jsem, že proti mně sedí Inskipp, mračí se na mě, hryže si ret, bubnuje prsty na desku stolu a kroutí palcem na noze.</p> <p>„Jsi nervózní?“ podivil jsem se. „Nechceš si dát skleničku?“</p> <p>„Drž zobák! Chci od tebe vědět jen to, co jsi z toho vyčetl a co si o tom myslíš.“</p> <p>„Vyčetl jsem – pro začátek – že jedeme špatným směrem. Změňte kurz na Ústřední základnu Speciálního sboru; rád bych si popovídal s jedním starým přítelem – profesorem Coypuem.“</p> <p>„Ale vyšetřování–“</p> <p>„Na místě nedosáhneme ničeho.“ Poklepal jsem na složku. „Všechno udělali za nás. Všichni ti papaláši se tam shromáždili, vládl obvyklý rádiový ruch – a pak najednou poplašné výkřiky, to záhadné zvolání ‚Zuby!‘ – a pak už nic. Místo už prozkoumal váš vysoce specializovaný vyšetřovatelský tým a nalezl jen prázdný kosmický prostor – ani stopu po satelitu či po tom, co se odehrálo. Kdybych jel tam, najdu totéž. Takže: odvezeš mě k tomu Coypuovi nebo ne?“</p> <p>„A proč?“</p> <p>„Protože je odborník na časové spirály. Pokud chci zjistit, co se tam stalo, musím se v čase sklouznout zpět – až do toho osudného dne.“</p> <p>„To mě nikdy nenapadlo,“ zabrumlal Inskipp.</p> <p>„Ovšemže ne. Protože věčně sedíš za psacím stolem, zatímco já jsem ten nejlepší agent celého Speciálního sboru. Teď si jako ocenění svých mimořádných – a tak často prokazovaných – kvalit od tebe vezmu jeden doutník.“</p> <p>Na profesora Coypua to moc velký dojem neudělalo. Kousal se do dolního rtu mohutnými žlutými řezáky, vrtěl hlavou tak zuřivě, až mu do očí padalo posledních pár pramenů šedivých vlasů, a mával odmítavě rukama jako větrný mlýn.</p> <p>„Chcete nám naznačit, že se vám ten nápad nelíbí?“ zkoumal jsem terén.</p> <p>„Propána, vždyť je to šílenství. Když jsme chronohelix použili naposledy, nebylo tam nic než dočasná zpětná vazba podél statických synergických křivek a–“</p> <p>„Profesore, prosím vás,“ žadonil jsem. „Trochu jednodušeji, jestli to jde. Zacházejte se mnou i s vaším milovaným nadřízeným, tady panem Inskippem, jako bychom byli na poli vědy totální ignoranti.“</p> <p>„Což taky jste. Byl jsem jednou donucen použít časovou spirálu, abych nás všechny zachránil před rozpuštěním, a pak zase, abych vás vysvobodil z minulosti. Ale znovu to už neudělám. Máte na to mé slovo!“</p> <p>Inskipp dokázal, že je z tužšího těsta než vzpurný fyzik. Udělal několik rázných kroků vpřed, až se octl před Coypuem tak blízko, že se jejich čela téměř dotýkala – nebo spíš nosy, protože je oba měli pořádně vyvinuté. Jakmile se tam dostal, vypálil salvu drsných nadávek běžných spíše u seržanta v přijímači, a za ní sérii velice realistických výhrůžek.</p> <p>„Když vám jako váš zaměstnavatel říkám, že to uděláte, tak to <emphasis>uděláte</emphasis>. Bez řečí. A pokud ne… zabíjet vás nebudeme, tak krutí zase nejsme, ale vrátíte se zpět k tupým žákům prvního ročníku, které jste učil fyziku – zpět na tu vodní planetu, odkud jste přišel a která je tak daleko od civilizace, že když se tam zmíníte stroji času, lidi si myslí, že je řeč o hodinkách. Tak budete spolupracovat nebo ne?“</p> <p>„Mě nezastrašíte,“ vztekal se Coypu.</p> <p>„Už jsem vás zastrašil. Máte minutu na rozmyšlenou. Stráže!“</p> <p>Po obou bocích profesora se zničehonic objevili dva primitivní antropoidi v poněkud těsných uniformách, popadli jej za paže a zvedli jej tak, že se mu špičky palců komíhaly kousek nad podlahou. „Třicet vteřin,“ odpočítával Inskipp s hřejivou přátelskostí útočící kobry.</p> <p>„Stejně jsem vždycky chtěl udělat pár kalibračních testů,“ couvl profesor spěšně.</p> <p>„Výborně,“ uvolnil se Inskipp. „Vždycky stát nohama na zemi, to je podstatné. Bude to ale jednoduchý úkol. Pošlete tady našeho přítele o jeden týden zpátky se všemi prostředky nutnými k návratu – samozřejmě se vrátí, jen až splní úkol. Víc vědět nepotřebujete. Jste připraven, diGrizi?“</p> <p>„Jako vždycky.“ Přejel jsem očima skafandr a hromadu věcí, kterou jsem si nachystal. „Natáhnu si skafandr a můžu vyrazit. Hořím nedočkavostí zjistil, co se stalo, stejně jako vy – a ještě víc hořím nedočkavostí se vrátit, protože jsem si tenhle výlet už jednou prožil a pobyt tam mi nedělá dobře na žaludek.“</p> <p>Zakroucený konec časové spirály se zeleně rozzářil a přitahoval můj pohled asi jako hadí oči. Povzdechl jsem si a připravil jsem se na dalekou cestu. Skoro bych dal přednost neúprosnému, mrtvolně studenému objetí úředníka z berňáku.</p> <p>Skoro.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>4</strong></p> <p>Pouhý fakt, že to nebyl můj první výlet v čase, nic nezměnil na nepříjemných pocitech, které mou pouť doprovázely. Opět jsem pocítil tu sílu, která mne tlačí novým a nepopsatelným směrem, opět jsem spatřil hvězdy svištící kolem jako nejrychlejší rakety. Bylo to velice nepohodlné a trvalo to velice dlouho. Nato všechny ty vjemy ustaly stejně rychle, jako začaly, šeď časoprostoru zmizela a nahradila ji zdravá čerň vesmíru kropenatá hvězdami. Vznášel jsem se ve stavu beztíže, pomalu jsem rotoval a obdivoval velkolepý pohled na satelit, který mi právě připlouval do zorného pole. Vyslal jsem jeden rychlý radarový signál z vysílačky připevněné na prsou a zjistil jsem, že jsem asi deset kilometrů od něj, přesně tam, kde jsem měl být. Satelit byl pořádně veliký, ježil se na všech stranách anténami a blikajícími vysílači, stovky jeho oken zářily do okolí. Za nimi byla, o tom jsem nepochyboval, spousta admirálů, kteří se cpou a chlastají a tu a tam i trochu pracují. Čekalo je ovšem velké překvapení – a já se na to už těšil. Vyladil jsem si rádio na jejich frekvenci, počkal jsem si na časový signál a shledal jsem, že jsem se octl v čase o hodinu pozdějším, než jaký byl plánován. Coypua bude tenhle údaj určitě zajímat. Přesto však přede mnou leželo pět hodin, které jsem musel nějak zabít – abych si mohl vychutnat ten okamžik pravdy. Že jsem ve skafandru nemohl kouřit doutník, to je asi zřejmé – ale pít jsem mohl. Však jsem se také včas postaral, abych nemusel pít vodu – a nahradil jsem ji v zásobní nádržce její směsí s bourbonem. Návyk na tuhle směsku jsem si vypěstoval na planetě jménem Země před nějakými dvaatřiceti tisíci lety. A přestože planeta už dávno neexistuje, ten recept jsem si přinesl s sebou a po několika dost vražedných experimentech jsem dokázal vyprodukovat ucházející napodobeninu. Stočil jsem rty kolem sací trubičky a začal sát. Opravdu dobré pití. Obdivoval jsem zářící hvězdy, nedaleký satelit, recitoval jsem si pro sebe básně – a hodiny ubíhaly.</p> <p>Pouhých pět minut předtím, než se měl stát onen veledůležitý úkaz, jsem zachytil koutkem oka jakýsi pohyb. Otočil jsem se a spatřil jsem další postavu ve skafandru, jak pluje kolem. Seděla na nějakém předmětu ve tvaru rakety asi tak dva metry dlouhém. Vytrhl jsem pistoli – trval jsem na tom, že si ji vezmu s sebou, protože jsem neměl tušení, čemu budu nucen čelit – a namířil jsem ji na nově příchozího.</p> <p>„Drž ruce od těla a otoč se, ať si tě můžu prohlédnout. Tahle zbraň je nabitá výbušnými střelami.“</p> <p>„Dej to pryč, pitomče,“ prohlásil můj protějšek – stále byl obrácený zády a kutil cosi s kontrolním panelem na své raketě. „Jestli ani ty nevíš, kdo jsem, pak už nikdo jiný v tomhle vesmíru.“</p> <p>„To jsem já!“ vyjekl jsem a snažil jsem se nemít ústa příliš dokořán.</p> <p>„Ne, já. Já jsem ty, nebo tak nějak. Gramatika těmhle věcem ještě nedorostla. Tu pistoli, moulo!“</p> <p>S klapnutím jsem vrátil pokleslou dolní čelist zase na místo a zastrčil jsem pistoli zpět do pouzdra. „Mohl bys mi vysvětlit…“</p> <p>„Asi budu muset, protože já – tedy vlastně ty – jsem neměl dost filipa a informací, abych to zvládnul napoprvé, takže jsem sem musel letět znova. Abych s sebou přivezl tuhle pijavku.“ Podíval se na hodinky, nebo já jsem se podíval na hodinky, nebo něco mezi, a pak ukázal (nebo já ukázal?) před sebe. „Dívej se pořádně – bude to opravdu něco.“</p> <p>A bylo. Vesmír za satelitem byl docela prázdný – a pak najednou, o zlomek vteřiny později, nebyl. Objevilo se cosi velkého, <emphasis>hodně</emphasis> velkého, a vrhlo se to k satelitu. Matně jsem rozeznal tmavý, uzlovitý, protáhlý obrys, který se najednou vepředu rozdělil. Z toho otvoru vyzařovalo jakési pekelné světlo. Byl skutečně obrovitý; zel jako tlama schopná pozřít celou planetu a lemovaná zuby o velikosti kontinentů.</p> <p><emphasis>„Zuby!“</emphasis> zapraskalo hlasitě mé rádio, tu jedinou zprávu, kterou zmizelý – nebo právě mizející – satelit vyslal, a pak se obří tlama s chrupnutím zavřela a stanice v okamžiku zmizela z dohledu. Zorné pole mi rozjasnil pruh plamene a bílý doutník křivoprostorové pijavky se vrhl po útočníkovi. Právě včas, protože mnou vzápětí proběhlo zašimrání křivoprostorového pole obepínajícího ten gigantický obrys – a vzápětí byl netvor pryč.</p> <p>„Co to bylo?“ zalapal jsem po dechu.</p> <p>„Jak to mám vědět?“ opáčil jsem. „A kdybych to věděl, stejně bych ti to neřekl. A teď se koukej vrátit, abych sem mohl přijet podruhé, nebo vlastně ty – do háje s tím paradoxem. Prostě sebou pohni.“</p> <p>„Nedělej na mě ramena,“ zabručel jsem. „Já bych se k sobě rozhodně takhle sprostě nechoval.“ Stiskl jsem přepínač na krabici s návratovou časoprostorovou spirálou. A dost nepohodlně jsem se vrátil zpět.</p> <p>„Tak co jsi zjistil?“ vyptával se Inskipp, jakmile jsem odklopil přílbu.</p> <p>„Především to, že tam budu muset znovu. Objednej křivoprostorovou pijavku a já ti to milerád vysvětlím.“ Usoudil jsem, že si ušetřím tu námahu se svlékáním skafandru, když si ho zas budu muset navlékat. Tak jsem se jen opřel o zeď a dal jsem si pořádný doušek bourbonu – na uklidnění. Inskipp se hlasitě nadechl.</p> <p>„Ty chlastáš při práci?“</p> <p>„Ovšem. Je to jedna z mála věcí, která činí práci snesitelnou. A teď laskavě zavři zobák a poslouchej. Z křivoprostoru se vynořilo něco pořádně velikého, jen pár sekund od satelitu. Je to poměrně slušný navigační výkon; nevěřil bych, že je něco takového možné, ale jak je vidět, je. Ať už to bylo cokoli, otevřelo to svítící tlamu lemovanou zuby kolem dokola a spolklo všechny admirály, kosmickou stanici a všechno, co k ní náleží…“</p> <p>„To je tím chlastem, já to věděl!“</p> <p>„Ne, to není, a já to můžu dokázat, protože kamera byla po celou dobu zapnutá. No, a jakmile se ta potvora naobědvala, zalezla zpátky do křivostroje a byla pryč.“</p> <p>„Musíme sehnat křivoprostorovou pijavku.“</p> <p>„Přesně to jsem řekl sám sobě – tomu, který se dostavil se zmíněným objektem a odpálil ho tím správným směrem.“</p> <p>Vzápětí tu pijavka byla. „Výborně. Jdeme na to. Coypu, vraťte mne i s pijavkou do času Č minus pět minut, já to zařídím. Mimochodem, minule jste mě tam poslal dobře o hodinu dřív, takže tentokrát předpokládám lepší načasování.“</p> <p>Coypu si cosi mumlal nad ovládáním přístroje, než nastavil vše ke své spokojenosti. Sevřel jsem dlouhý bílý doutník pijavky a byl jsem zase pryč. Scénář byl stejný jako poprvé, jen z trochu jiného úhlu pohledu. Když jsem se vracel, měl jsem cestování časem plné zuby a netoužil jsem po ničem jiném než po opulentní večeři s malou lahvinkou vína – a po čekající měkké posteli. Dostalo se mi všeho zmíněného a navíc ještě spousty času, abych si to vychutnal, protože uběhl skoro týden, než dorazila zpráva o osudu pijavky. Když přišla, seděl jsem zrovna u Inskippa. Četl ji, koulel na ni očima a šilhal, jako by jeho divadlo mohlo na obsahu cokoli změnit.</p> <p>„To je nemožné!“ prohlásil konečně.</p> <p>„Přesně tohle mám na tobě rád, Inskippe – optimista za každé situace.“</p> <p>Vyškubl jsem mu zprávu ze zpocených prstů, přečetl jsem si ji a pak jsem porovnal udávané koordináty s mapou za šéfovým psacím stolem. Měl pravdu. Skoro.</p> <p>Pijavka se svého úkolu zhostila dobře. Odpálil jsem ji včas; přistála na tom žroutovi a přichytila se mu na kůži, ať už měl kůži jakoukoli. Zmizeli spolu do křivoprostoru a pijavka se žrouta držela, dokud se zas nevynořili v prostoru normálním. Dokonce i kdyby absolvovali skoků celou sérii, velel pijavce její program držet se jako klíště, dokud nezaznamená atmosféru, hmotu nějaké planety nebo kosmickou stanici. V ten okamžik se měla odlepit a odplout z dosahu; neměla na sobě ani kousek kovu a byla prakticky nezjistitelná. Jakmile se odlepila, odmanévrovala pomocí chemických raket opodál a začala pátrat po nejbližším radiomajáku Ligy. Když jej našla, odkřivoprostorovala se tam a ohlásila se. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že předtím nafotografovala ze všech úhlů a stran místo, kde se z křivoprostoru vynořila. Potom se počítače chvíli zalykaly konstelacemi hvězd a určily místo, odkud fotografie pocházejí. Učinily tak i tentokrát. Jenže tentokrát byla jejich odpověď vyloženě nemožná.</p> <p>„Nebo vysoce nepravděpodobná,“ upřesnil jsem a poklepal jsem prsty na mapu. „Pokud je ovšem lokalizace v pořádku, pak mám ošklivé tušení, že jsme v průšvihu.“</p> <p>„Nemyslíš si, že to byla pouhá souhra náhod, že spolkla i ty admirály?“</p> <p>„Chacha.“</p> <p>„Ano, tuhle odpověď jsem čekal.“</p> <p>Abyste pochopili náš problém, musíte chvilku uvažovat nad fyzickým rozměrem naší galaxie. Ano, já vím, je to zatraceně nudné téma a líbí se tak leda astrofyzikům a té ostatní divné čeládce, která je má v popisu práce. Jenže v tuto chvíli je krátká lekce z tohoto oboru nezbytná. Pokud vám to pomůže, představte si, že má naše galaxie tvar jako pěticípá hvězdice. Ona ho nemá, ale pro zjednodušení tahle představa úplně stačí. Střed a ramena hvězdice jsou tvořeny shluky hvězd, pár dalších, řídce rozesetých hvězd je mezi rameny, a s nimi kosmický plyn a trocha molekul. Doufám, že to pochopíte, protože mně samotnému se to plete. Takže: všechny hvězdy Ligy jsou soustředěny v jednom rameni, tom, které směřuje kolmo vzhůru. Pár dalších právě zkoumaných hvězd se nachází ve středu a ještě trocha jich je roztroušena vlevo i vpravo kolem ramene. Zatím se držíte? Fajn. Vypadalo to, že náš zubatý satelitožrout přišel z dolní levé nohy.</p> <p>A proč vlastně ne, namítnete mi možná, vždyť je to součást téže galaxie. No, to je sice pravda, souhlasím já. Jenže je to část galaxie, kde jsme nikdy nebyli, kterou jsme nikdy nekontaktovali ani nezkoumali. Tam dole nejsou vůbec žádné obydlené planety.</p> <p>Tedy obydlené lidskými bytostmi. Za celé ty tisíce let, co se lidstvo potlouká po galaxii, jsme nikdy nenašli jinou inteligentní formu života. Našli jsme stopy po dávno zaniklých civilizacích, od těch nás však dělily miliony let. V dobách koloniální expanze, v dobách Hvězdného impéria, Feudálního období a podobných hloupostí létaly lodi všemi směry. Pak přišel Přelom a všechno to šlo na pár tisíc let k ledu. Dneska jsme z toho už ale skoro venku. Kontaktujeme planety na všech stupních civilizace – nebo i bez ní. Neexpandujeme však. Možná zase budeme, někdy v budoucnu, ale zatím má Liga dost práce, aby dala dohromady trosky a pozůstatky po té první expanzi.</p> <p>Jenže teď nám do toho někdo vstoupil.</p> <p>„Co budeš dělat?“ zeptal se Inskipp.</p> <p>„<emphasis>Já?</emphasis> Já nebudu dělat nic – jen se dívat, jak vydáváš příkazy. Zajímá mě, jak si s touhle situací poradíte. Je potřeba tomu přijít na kloub.“</p> <p>„Výborně. Takže můj příkaz číslo jedna. DiGrizi, dojeď tam a přijď tomu na kloub.“</p> <p>„Jsem přepracovaný. Můžeš přece povolat lidi z celé tisícovky planet – celé kosmické námořnictvo – pravda, bez obvykle velících admirálů. Ale jistě mají pár schopných zástupců.“</p> <p>„Ne. Mám nepříjemné tušení, že poslat do něčeho takového běžnou hlídkovou loď by pro její posádku znamenalo totéž co se projít atomovým reaktorem.“</p> <p>„Je to trochu zmatené přirovnání – ale smysl jsem pochopil.“</p> <p>„To doufám. Jsi ten největší grázl, jakého mezi svými agenty mám. Máš takový pud sebezáchovy, že tě snad ani nejde zabít. Sázím na něj – a taky na ty odporně křivolaké záhyby tvé deformované mysli. Takže se tam podívej, zjisti, co se tam ksakru děje, a pak se tady hlaš se zprávou.“</p> <p>„Musím zachraňovat ty admirály?“</p> <p>„Jen pokud budeš sám chtít. Máme jich ještě dost a dost.“</p> <p>„Jsi krutý ničema bez kouska citu, Inskippe, a stejný grázl jako já.“</p> <p>„Samozřejmě. Jak myslíš, že bych se jinak do téhle funkce dostal? Kdy vyrazíš a co potřebuješ na cestu?“</p> <p>O tom jsem musel chvilku přemýšlet. Nemůžu odjet, aniž bych o tom řekl Angelině, a jakmile má žena zjistí, co tenhle podnik obnáší, bude chtít jet se mnou. Skvělé. Jsem sice v jádru hnusný mužský šovinista, ale ryzí talent poznám a radši bych měl po boku ji než celý zbytek Speciálního sboru. Jenže co s chlapci? Odpověď byla rovněž jasná. Se svou vrozenou deformací charakteru se hodí pouze pro život zločinců nebo pro kariéru ve Speciálním sboru. Stejně musejí někdy absolvovat křest ohněm – a tohle je vhodná příležitost. Tím se tedy vše vyřešilo. Změnil jsem pohled ze skelného na normální a uvědomil jsem si, že si pár minut cosi mumlám pro sebe a že se na mě Inskipp velice podezřívavě dívá a pomalu sahá po poplašném tlačítku na stole. Zatápal jsem v paměti po otázce, kterou mi položil naposled.</p> <p>„Aha, hmm, no ovšem. Vyrazím co nejdřív. Mám svou vlastní posádku, ale chci samozřejmě plně automatický křižník třídy Drtič s plnou vyzbrojí a tak dále.“</p> <p>„Máš ho mít. Do dvaceti hodin bude čekat. Do té doby máš čas si zabalit a sepsat novou závěť.“</p> <p>„To je od tebe opravdu milé. Budu ale potřebovat jeden telepatický hovor.“</p> <p>Zašel jsem do komunikačního střediska a tam mě přes operátora na Blodgettu bleskově spojili s Angelinou.</p> <p>„Nazdárek, má milá,“ pozdravil jsem. „Tipni si, kam jedeme letos na dovolenou.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>5</strong></p> <p>„Je to pěkná loď, tati,“ pochválil Bolivar, přejížděje uznale očima po dlouhých řadách ovládacího pultu. Křižník <emphasis>Skřípal</emphasis> jich měl dost a dost.</p> <p>„To doufám. Lodě třídy Drtič jsou považovány za nejlepší křižníky ve vesmíru.“</p> <p>„Centrální ovládání všech zbraní a raket. Jupíí!“ zajásal James a stiskl jakési tlačítko dřív, než jsem mu v tom stačil zabránit.</p> <p>„Nemusel jsi zrovna zničit ten asteroid naproti; nic ti neudělal,“ vyčetl jsem mu a přepnul jsem ovládání palby na svou desku dřív, než synek stačí napáchat další škody.</p> <p>„Chlapci už jsou takoví,“ chlácholila mne Angelina s pohledem plným mateřské pýchy.</p> <p>„To ať si klidně jsou, ale škody ať platí ze svého. Víš, kolik tisíc kreditů stojí každá salva z energetických děl?“</p> <p>„Ne, a ani mě to nezajímá.“ Povytáhla jedno ze svých jemně klenutých obočí. „A odkdy to zajímá Prohnaného Jima, který vždycky vykrádal erární kapsy?“</p> <p>Něco jsem zabručel a obrátil jsem se zpět k palubní desce. Opravdu mě to zajímá? Nebo to jsou jen otcovské reflexy? Ne – jde mi o autoritu! „Jsem kapitánem téhle lodi a posádka bude poslouchat.“</p> <p>„Máme jít drhnout palubu, můj milý?“ zeptal se nevinně Angelina.</p> <p>Změnil jsem raději téma. „Víte co? Když chvilku klidně a tiše počkáte, objednám láhev šampaňského a čokoládový dort. Než se dáme do práce a já začnu práskat bičem, povím vám, o co půjde – a pro začátek si dopřejeme trochu oddechu.“</p> <p>„Už jsi nám o té akci řekl úplně všechno, tati,“ pokrčil rameny James. „A nemohl bys místo čokoládového dortu objednat jahodový?“</p> <p>„Nepochybuju, že všichni víte, co se stalo a kam jedeme, ale musíme se ještě dohodnout, co podnikneme, až dorazíme na místo.“</p> <p>„Jistě nám to v pravý čas povíš, drahý. Ostatně, není na šampaňské trochu brzo? Je teprve dopoledne.“</p> <p>Pilně jsem vyťukal objednávku do kontrolního panelu stravovacího automatu a pokusil jsem se trochu si uspořádat myšlenky. V téhle rodině by chtěl být každý generálem a nikdo vojákem. Musím být pevný a přísný.</p> <p>„Tak poslouchejte. Rozkaz pro dnešek. Odstartujeme přesně za patnáct minut. Se vší opatrností zamíříme na místo identifikované pijavkou. Z křivoprostoru se na cílovém místě vynoříme na přesně jednu celou, pět sekundy, což bude úplně stačit k automatickému proměření prostoru v okolí. Pak se samočinně vrátíme do předchozí polohy a provedeme analýzu naměřených údajů. Podle toho, co se při ní zjistí, budeme jednat dál. Je to jasné?“</p> <p>„Ty jsi tak rázný,“ zamumlala Angelina a usrkla šampaňského. Z tónu hlasu nebylo jisté, co tou poznámkou vlastně myslela. Raději jsem ji tedy přešel.</p> <p>„Tak tedy kupředu. Bolivare, z tvého vysvědčení jsem zjistil, že jsi měl dobré známky z navigace…“</p> <p>„Nic jiného mi nezbývalo. Přikovali nás řetězy k lavici a museli jsme tam zůstat, dokud jsme ten test nenapsali na dostatečný počet bodů.“</p> <p>„To jsou nepodstatné detaily – máš to za sebou. Teď nastav kurz na cíl a já ho pak zkontroluju. Jamesi, ty naprogramuješ počítač, aby si nastavil koordináty na tohle místo a vrátil nás do něj přesně jednu a půl sekundy poté, co se ocitneme u cíle.“</p> <p>„A co mám dělat já, lásko má?“</p> <p>„Ty otevři další láhev, má drahá; budeme se hrdě dívat, jak naši potomci pracují.“</p> <p>A také pracovali, bez odmluv, a zvládli to oba skvěle. Už to nebyla hra. Tentokrát to byla skutečnost a boj o přežití – do nějž se chlapci vrhli s opravdovým nadšením. Kontroloval jsem jejich práci znovu a znovu, ale žádné nedostatky jsem nenašel.</p> <p>„Dostanete jedničku s hvězdičkou, a oba. Můžete si vzít dvojitou porci dortu.“</p> <p>„Po dortech se kazí zuby, tati. My bychom si místo toho dali trochu šampusu.“</p> <p>„Ale ovšem. Je čas na přípitek. Tak, na náš úspěch.“</p> <p>Přiťukli jsme si skleničkami, usrkli jsme si – a já jsem se natáhl k řízení a zmáčkl zážehový knoflík. Byli jsme na cestě. Jako na všech podobných cestách, ani tady nebylo poté, co byl počítač naprogramován, absolutně do čeho píchnout. Dvojčata prolézala loď s manuály v ruce, až ji znala do posledního šroubku. Angelina a já jsme si našli daleko zajímavější zábavu a dny polehoučku ubíhaly. Až do chvíle, kdy cinkl zvonek a nás čekal poslední skok křivoprostorem. Ještě jednou jsme se shromáždili v pilotní kabině.</p> <p>„Tati, víš o tom, že máme na palubě dva hlídkové čluny?“ zeptal se Bolivar.</p> <p>„Vím, a jsou to šikovné stroje. Připravte se na rychlý výpad do cílové oblasti, přesně podle plánu. Vyrazíme hned, jak se navlečeme do brnění.“</p> <p>„Proč?“ podivil se James.</p> <p>„Protože je to rozkaz,“ opáčila Angelina a v hlase jí zazněl pevný tón. „A kromě toho, kdybys o tom jen chvilku přemýšlel, přišel bys na to i bez ptaní.“</p> <p>Když byla má autorita takto posílena, nepotřeboval jsem nic dodat – až do chvíle, kdy jsme se všichni oblékli. Brnění, speciálně zesílené a pancéřované skafandry, nám zachrání život v případě, že nás v cíli čeká nějaké ošklivé překvapení.</p> <p>Ale nečekalo. Dorazili jsme, všechny palubní přístroje se rozbzučely a rozcvakaly – a byli jsme zase zpátky tam, odkud jsme přišli, na sto světelných let daleko. Přiměl jsem ostatní, aby zůstali v brnění, pro případ, že by nás někdo pronásledoval, ale nic takového se nestalo. Asi po půl hodině jsme se vysoukali ze skafandrů a prošli jsme si výsledky naší cesty.</p> <p>„V nejbližším okolí není vůbec nic,“ oznámila Angelina, když přejela očima vytištěné údaje. „Ale asi dva světelné roky odtud je nějaká sluneční soustava.“</p> <p>„Pak je tedy naším příštím cílem ona,“ pokývl jsem. „A takhle zní plán: My zůstaneme tady, hezky daleko od těch podezřelých končin. Vyšleme tam ale špionážní družici, ať soustavu zmapuje, porozhlédne se po obydlených planetách, prozkoumá je, a veškeré výsledky ať nepřetržitě vysílá na satelitní přijímač, který bude čekat na blízké oběžné dráze. Satelit dostane instrukci vrátit se sem v okamžiku, kdy se něco stane s družicí. Co vy na to?“</p> <p>„Můžu naprogramovat tu družici?“ vyhrkl Bolivar, o zlomek vteřiny před svým bratrem. Přihlásili se dobrovolně! Mé srdce zjihlo, a tak jsem jim přidělil úkoly oběma. Během několika minut byly oba přístroje odeslány a my jsme se šli navečeřet. Právě jsme dojedli, když se ohlásil navrátivší se satelit.</p> <p>„To bylo rychlé,“ poznamenala Angelina.</p> <p>„Až moc. Pokud tu družici dostala ta potvora, co unesla admirály, má zřejmě proklatě dobré detekční zařízení. Podívejme se tedy, co družice stačila zjistit.“</p> <p>Urychlil jsem přetáčení záznamu, až jsme se dostali k zajímavým pasážím. Hvězda uprostřed obrazovky nám pádila vstříc a v okamžiku se změnila v žhnoucí slunce. Čísla na druhé obrazovce prozrazovala, že soustava má čtyři planety a že ze všech přichází radiace naznačující vyspělé komunikační techniky a průmyslovou aktivitu. Špionážní družice se zaměřila na nejbližší z nich a zvolila nízký přelet nad povrchem.</p> <p>„Panebože,“ zašeptala Angelina – a já mohl jen přikývnout.</p> <p>Celá planeta byla jednou velikou pevností. Z tlustostěnných opevnění se ježila ústí mohutných děl; kosmické lodi stály jedna vedle druhé v řadách snad bez konce. A všechna ta válečná mašinérie, kterou oko družice zachytilo, se táhla až někam na obzor. Nezahlédli jsme ani kousek volného přírodního povrchu – jen další a další válečné mechanismy.</p> <p>„Podívejte se támhle,“ upozornil jsem. „To vypadá zrovna jako ta kosmická velryba, co spolkla naše admirály a jejich satelit. A ještě jedna – a další.“</p> <p>„Ráda bych věděla, jestli jsou nám přátelsky nakloněni?“ řekla Angelina, ale sotva se dokázala usmát vlastnímu vtipu. Chlapci měli vykulené oči a mlčeli.</p> <p>Konec přišel rychle. Na radaru se zničehonic vynořily čtyři pípající tečky bleskově se přiblížily – a obrazovka zmatněla.</p> <p>„Moc přátelsky nám nakloněni nejsou,“ usoudil jsem a nalil jsem si drink rukou, která neměla daleko k nervóznímu třasu. „Udělejte pořádný záznam z toho, co víme, a odešlete ho do centrály. Pošlete to přes nejbližší základnu, kde mají telepata, aby to šlo co nejrychleji. Potom bych rád slyšel nějaký návrh, co podnikneme dál. Jakmile odešleme zprávu, jsme odkázáni zase sami na sebe.“</p> <p>„A můžeme zase riskovat krk?“ otázal se Bolivar.</p> <p>„Chápeš to správně, synu.“</p> <p>„To je skvělé,“ pochválil si to James. „Jsme odkázáni sami na sebe – nikdo nám nevelí.“</p> <p>Nevím, co tím zcela přesně myslel, ale v tu chvíli jsem byl na své syny hrdý. „Nějaké nápady?“ zeptal jsem se. „Pokud ne, možná mě něco napadá.“</p> <p>„Ty jsi kapitán, drahý,“ prohlásila Angelina – a já <emphasis>myslím</emphasis>, že to myslela vážně.</p> <p>„Správně. Nevím, zda jste si toho v té zprávě všimli, ale ta soustava je plná kosmického smetí. Navrhuji, abychom si našli kus skály vhodných rozměrů, vyhloubili si v něm nějaký prostor a strčili dovnitř jeden z hlídkových člunů.</p> <p>Pokud ho náležitě odstíníme, nebude se nijak lišit od ostatních balvanů, které po té soustavě poletují. Pak ho posuneme na nějakou šikovnou oběžnou dráhu, zkontrolujeme zbylé planety a zjistíme, zda nejsou v okolí nějaké satelity, z nichž by se daly ukrást informace. Prostě se budeme snažit nasbírat co nejvíc údajů, na nichž by se dal postavit plán k útoku. Musí tam přece být nějaké místo, k němuž se dá přiblížit a které není ozbrojené po zuby jako ta první planeta. Souhlasíte?“</p> <p>Po krátké diskuzi – a protože se nikdo nevytasil s lepším návrhem – souhlasili. Vyrazili jsme do vesmíru, se zapnutým radarem, a během hodiny jsme objevili mračno skal a kamenů, meteorického železa a čertvíčeho ještě, které zjevně létalo po eliptické oběžné dráze kolem nejbližší hvězdy. Pomalu jsem kličkoval tím hejnem, brzdil a přidával plyn a hledal vhodnou skálu.</p> <p>„Támhle je,“ oznámil jsem. „Má správný tvar a velikost, je to skoro čisté železo, takže odstíní schovaný člun. Bolivare, my dva se převlékneme a zaletíme k ní hlídkovým člunem. Pak jeho děly vyvrtáme potřebnou díru; James s námi bude z lodě udržovat spojení. Drž se pořád na příjmu a pokud budeme potřebovat nějaké speciální nářadí, prostě nám ho pošleš. Bude to hračka.“</p> <p>A také byla. Slabý výboj z kanónů v nose člunu se hladce zakusoval do železa a rozstřikoval do okolí oblaka zplyněných molekul. Když se nám díra zdála dost hluboká, zapnul jsem skafandr a vydal jsem se ji prozkoumat. Prolezl jsem ji až na samý konec.</p> <p>„Vypadá to slušně,“ hlásil jsem po návratu. „Bolivare, dokázal bys vmanévrovat člunem dovnitř, aniž bys ho roztřískal na kusy?“</p> <p>„To je hračka, tati!“</p> <p>Dostál svým slovům a já jen poletoval venku a přihlížel, jak člun tiše vklouzl dovnitř a zmizel z dohledu. Teď musíme vnitřek osadit vybavením, vyříznout z jiné skály špunt, kterým otvor zamaskujeme, a zajistit dok, do něhož by člun uvnitř mohl dosednout.</p> <p>Poletoval jsem tam a díval jsem se přes rameno na <emphasis>Skřípala</emphasis>; byl jasně vidět, na okraji asteroidového pásu, ani ne dva kilometry daleko. Okénka vesele svítila do kosmické temnoty a já už se těšil, až se tam zase vrátím a pěkně si po celodenní namáhavé práci orazím.</p> <p>Pak se objevil černý obrys, který zastínil světlo hvězd. Byl veliký a rychlý, vpředu se rozevřel zářící otvor podobný ústům – rozevíral se přímo za pohybu. Otvor se otevřel, pohltil <emphasis>Skřípala</emphasis> a zase se zavřel – načež obrys zmizel. Vše se odehrálo v jediném okamžiku – a já jen visel na místě a strnule jsem přihlížel.</p> <p>Vzápětí bylo všechno pryč. Loď, Angelina i James.</p> <p>Dokonale pryč.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>6</strong></p> <p>Už jsem v životě zažil pár ošklivých chvil, ale tohle byla jedna z nejhorších. Zůstal jsem tam jako přimrazen, pěsti jsem měl zaťaté a v hrůze jsem civěl na místo, kde loď ještě před okamžikem byla. Až dosud šlo v mých životních krizích – ve valné většině – jen o mne a o nikoho jiného. Nebezpečí, které vám v takové chvíli hrozí, nádherně pročistí mozek, vyvolá vlnu adrenalinu a povzbudí celé tělo k maximálnímu výkonu. Jenže tentokrát nešlo o mne – ale o Angelinu a o Jamese. A já nemohl dělat vůbec nic.</p> <p>Musel jsem při těch úvahách vydávat nějaké zvuky, nepochybně sprosté zvuky, protože mi vzápětí v uších zazvonil Bolivarův hlas.</p> <p>„Tati? Co se děje? Stalo se něco?“</p> <p>Napětí povolilo, já vystartoval ke člunu a cestou jsem synovi vysvětloval události posledních okamžiků. Když jsem se dostal do pilotní kabiny, měl Bolivar obličej jako křída, ale ovládal se dokonale.</p> <p>„Co budeme dělat?“ ptal se zaraženě.</p> <p>„Ještě nevím. Samozřejmě půjdeme po nich – ale kam? Potřebujeme nějaký plán…“</p> <p>Z komunikátoru se ozvalo vysoké, pronikavé zapištění – a já jsem vytřeštil oči.</p> <p>„Co je to?“ optal se Bolivar.</p> <p>„Všeobecný telepaticky vyhlašovaný poplach. Četl jsem o něm, ale nikdy jsem neviděl, že by ho vyhlásili.“ Vyťukal jsem letový kurz. „Jak víš, rádiové vlny se šíří rychlostí světla, takže by k nám zpráva předávaná jejich pomocí ze stanice vzdálené sto světelných let od nás putovala sto let. Není to právě nejrychlejší forma komunikace. Většinu zpráv tedy přenášejí – od jedné stanice ke druhé – lodi.</p> <p>Existuje jen jedna forma přímé komunikace, která se vymyká Einsteinovým zákonům. Mimosmyslová, telepatická, psionická komunikace – její pomocí se zpráva dostane k příjemci okamžitě. Média tedy spolu hovoří – nebo spíš jejich mozky – bez časového zpoždění. Ti dobří pracují všichni pro Ligu, a ti nejlepší z dobrých pro Speciální sbor. Existují elektronická zařízení schopná odhalit telepatickou komunikaci, ale jen když je kontakt intenzivní – a neřeknou ti víc, než zda nějaký kontakt je či není. Každá loď Ligy je vybavena stejným detektorem, jaký máme my – ani jeden však dosud nebyl použit. Aby fungovaly, musí <emphasis>každé</emphasis> médium, které je k dispozici, vysílat ve stejný okamžik jedinou myšlenku. Nebo spíš jediné slovo – <emphasis>průšvih</emphasis>. Jakmile je vyhlášen telepatický poplach, každá loď se vrátí křivoprostorem na nejbližší retranslační stanici pro instrukce. I my jsme už na cestě.“</p> <p>„A máma s Jamesem…“</p> <p>„Abychom je našli, potřebujeme si situaci v klidu promyslet – a sehnat nějakou pomoc. A říkej si co chceš, ale mám nějakou ošklivou předtuchu, že ten poplach souvisí s naší současnou lapálií.“</p> <p>Bohužel jsem se nemýlil. Vynořili jsme se poblíž nejbližší retranslačky a z našeho rádia se ihned vyřinula telepatická zpráva, již stanice zaznamenala na pásek a vysílala pořád dokola.</p> <p><emphasis>„…vraťte se na základnu. Všechny lodi se budou hlásit na základně o další instrukce. Sedmnáct planet Ligy bylo během poslední hodiny napadeno neznámými útočníky. Na celé řadě front vypukla kosmická válka. Hlaste se na základně. Všechny lodi, vraťte se na základnu…“</emphasis></p> <p>Kurz jsem měl nastavený dřív, než se pásek stačil zopakovat. Kurz na ústřední základnu Speciálního sboru. Nebylo kam jít jinam. Odpor proti útočníkům bude nepochybně organizovat Inskipp a u něj budou k mání veškeré dostupné informace. Nebudu vám dlouze vyprávět, jak plynuly dlouhé dny cesty v nekonečné debatě; Bolivar a já jsme je trávili vzájemným ujišťováním, že pokud by naši nepřátelé plánovali totální zničení satelitu i naší lodi, měli na to – podle toho, co zjistila naše špionážní družice – víc než dostatečnou palebnou sílu. Očividně chtěli dostat naše lidi živé. Jiné vysvětlení nebylo. Neodvažovali jsme se přemýšlet, k <emphasis>čemu</emphasis> je chtěli. Spokojili jsme se se závěrem, že jsou někde uvězněni a že je bude možné osvobodit.</p> <p>Vynořili jsme se z křivoprostoru kousek od hlavní základny a já jsem reflexivně řídil loď směrem k ní. Stačilo spustit maximální tah, v posledním okamžiku dát zpětný chod, vypnout řízení ve chvíli, kdy nás uchopilo magnetické pole, a vydat se k hlavním dveřím lodi. Bolivar se mi celou cestu držel po boku. Prošli jsme spolu všemi těmi chodbami a vstoupili jsme do Inskippovy kanceláře. Můj šéf měl hlavu na psacím stole a slabě chrápal.</p> <p>„Mluv,“ zavelel jsem, a on otevřel ty nejzarudlejší oči, jaké jsem kdy viděl. Zasténal.</p> <p>„Mohlo mě to napadnout. Když se poprvé za poslední čtyři dny zkusím trochu vyspat, přiženeš se ty. Víš ty vůbec, co…“</p> <p>„Vím jen tolik, že jedna z těch kosmických velryb spolkla můj křižník i s Angelinou a Jamesem a že jsme se sem museli dost dlouho protloukat hlídkovým člunem.“</p> <p>Nejistě se vztyčil. „To mě mrzí; nevěděl jsem to; měli jsme spoustu práce.“ Dopotácel se ke skříni a nalil z křišťálové láhve do sklenice trochu tmavé tekutiny, kterou vzápětí jedním douškem vypil. Přičichl jsem k láhvi a nalil jsem si také.</p> <p>„Vysvětluj,“ zavelel jsem znovu. „Co se děje?“</p> <p>„Invaze cizí civilizace – a něco ti povím: jsou zatraceně dobří. Ty velryby jsou těžce opancéřované bitevní lodě; ještě se nám nepodařilo dostat se na kobylku ani jedné z nich. Nemáme žádný prostředek, který by jim v kosmu dokázal nějak ublížit. Nezbývá nám tedy nic jiného než ustupovat. Pokud víme, nepokusili se až dosud na žádné planetě přistát – jen je bombardují z kosmu. Vědí proč; na zemi máme dost silné jednotky, aby dokázaly odolat. Jak dlouho budeme odolávat, to ale nevíme.“</p> <p>„A až nebudeme, prohrajeme válku?“</p> <p>„Stoprocentně.“</p> <p>„Optimistický odhad. Mohl bys mi prozradit, proti komu vlastně bojujeme?“</p> <p>„Jistě. Přece proti <emphasis>těmhle</emphasis>!“</p> <p>Zapnul obrazovku, zmáčkl dva tři knoflíky a před námi se vynořila obludná postava, v nádherných barvách a třírozměrné kvalitě. Samé chapadlo, slizká zelená kůže, samé klepeto, až příliš očí, z nichž každé koukalo jiným směrem, a spousta jiných přívěsků, které je lepší ani nepopisovat.</p> <p>„Uff,“ utrousil Bolivar. Mluvil za nás za všechny.</p> <p>„Mno, když se vám tohle nelíbí,“ zavrčel Inskipp, „jak by se vám líbilo tohle – nebo tohle?“ S cvakáním promítačky následovala jedna příšera po druhé, jedna ohavnější – je-li to vůbec možné – než druhá. Nesympatická, hnusná stvoření, jež měla společnou jen svou odpudivost.</p> <p>„Tak dost,“ houkl jsem konečně. „Je mi z toho na zvracení. Nejmíň týden nepozřu ani sousto. Která z nich je nepřítel?“</p> <p>„Všechny. Profesor Coypu vám to vysvětlí.“</p> <p>Na obrazovce se rozsvítil profesorův obraz – a byla to i přes profesorovy zkažené zuby a mentorský tón výkladu po všech těch potvorách rozhodně příjemná změna.</p> <p>„Prozkoumali jsme zajaté jedince, provedli pitvu mrtvých a vytáhli informace z mozků živých. To, co jsme zjistili, je poněkud zneklidňující. Do války proti nám je zapojena řada různých forem života obývajících různé solární systémy. Soudě podle toho, co říkají – a já jim nemám důvod nevěřit – se vypravili do svaté války na křižácké tažení. Jejich jediným cílem je zničit lidstvo, vyhladit je do posledního člena a smazat po něm veškeré stopy po galaxii.“</p> <p>„Proč?“ hekl jsem nahlas.</p> <p>„Jistě se zeptáte, proč,“ pokračoval profesor ze záznamu. „Přirozená otázka. Odpověď je prostá: nedokážou se na nás dívat. Připadáme jim tak odpudiví, že nemáme právo žít. Neustále hovoří o tom, že máme málo končetin, že jsme moc suší, naše oči nerostou na stoncích, nevylučujeme žádný pořádný sliz a chybějí nám přívěsné orgány. Podle nich jsme prostě tak nechutní, že nemůžeme žít po jejich boku.“</p> <p>„Ti tak mají co říkat!“ ulevil si Bolivar.</p> <p>„Každý soudí podle svých měřítek,“ utěšil jsem jej. „Ale podle těch mých máš pravdu. Teď ovšem zavři zobák a poslouchej profesora.“</p> <p>„Invaze, jíž jsme svědky, byla pečlivě naplánována,“ vyprávěl profesor, hrabal se ve svých poznámkách a bubnoval prsty o svůj předkus. „Od chvíle, kdy započala, jsme nalezli mnoho cizích forem života číhajících v popelnicích, průduších ventilace, splachovacích nádržích, prostě všude. Očividně nás už dlouho sledovali a o svých zjištěních pilně podávali zprávy. Únos admirálů byl úvodním úderem invaze, pokusem zanést chaos do našich ozbrojených sil tím, že nás připraví o jejich velení. Tím vznikl v loďstvu nedostatek admirálů, ale na jejich místa byli postaveni nižší důstojníci a výkonnost jednotek se tím výrazně zvýšila. Bohužel nám chybí informace strategického charakteru o záměrech protivníka; dosud jsme zajali jen menší čluny řízené nižšími důstojníky, kteří k takovým informacím nemají přístup. Objevil se však návrh, že by takové informace bylo možno získat od…“</p> <p>„No dobře, díky,“ zavrčel Inskipp a utnul Coypua v půli. „To by mne samotného nikdy nenapadlo.“</p> <p>„Já se o to postarám,“ nabídl jsem se – a pokochal jsem se pohledem na Inskippova bělma – nebo spíš rudma – která se v tu chvíli stočila ke mně.</p> <p>„Ty? Ty bys chtěl uspět tam, kde všichni ostatní selhali?“</p> <p>„Ovšem. Zanechme vší skromnosti: jsem tajná zbraň, která nám vyhraje tuhle válku.“</p> <p>„Jak?“</p> <p>„Nejdřív si musím trochu popovídat s Coypuem. Stačí mi pár slov – a pak ti všechno povím.“</p> <p>„Pojedeme pro mámu a pro Jamese?“ zajímal se můj syn.</p> <p>„To si piš, hochu. To je úkol číslo jedna – splníme ho a zároveň zachráníme civilizovaný vesmír před zkázou.“</p> <p>„Proč mě otravujete? Mám práci,“ zakrákal Coypu – tentokrát živý a bez záznamu – z obrazovky. Prskal kolem sebe sliny a měl oči stejně červené jako Inskipp.</p> <p>„Uklidněte se,“ poradil jsem mu. „Vyřeším vaše problémy za vás, tak jako dosud vždycky, ale potřebuju k tomu i vaši pomoc. Kolik druhů těch bytostí jste dosud objevili?“</p> <p>„Tři sta dvanáct. Ale proč…“</p> <p>„Hned vám to povím. Tři sta dvanáct druhů, lišících se barvami, tvarem a velikostí? Tomu nevěřím!“</p> <p>„Tak tomu věřte! Už se mi o nich i zdá – a ty sny bych vám přál vidět!“</p> <p>„Pěkně děkuju. Zjistil jste už, jakým jazykem se domlouvají?“</p> <p>„Jo, zrovna jím mluvíte. Esperantem.“</p> <p>„Nedělejte si ze mě legraci!“</p> <p>„Neřvěte na mě,“ zapištěl hystericky, vzal si nějakou pilulku a otřásl se. „Proč by nemohli mluvit esperantem? Pozorovali nás dost dlouho – a než na nás zaútočili, naučili se všemu, čemu mohli. Určitě slyšeli spousty našich jazyků a esperanto si vybrali ze stejných důvodů jako my. Je nejjednodušší, nejsnazší a nejefektivnější.“</p> <p>„Dobrá, přesvědčil jste mě. Díky, profesore. Teď si trochu odpočiňte, protože vás budu brzy potřebovat. Pomůžete mi proniknout do vrchního velitelství těch ničemů, odhalit jejich tajemství a zachránit mou rodinu a možná i admirály… a další se ještě uvidí.“</p> <p>„O čem to, ksakru, mluvíš?!“ vyjel Inskipp. Profesor Coypu pronesl totéž, i když podstatně tišeji.</p> <p>„Je to jednoduché… aspoň podle mě. Profesor mi připraví kombinézu vybavenou vyvíječem slizu a těmi ostatními nesmysly, které na sobě mají ty bytosti. V ní mě přivítají jako vlastního. Budu se vydávat za představitele nové rasy která se teprve nedávno dozvěděla o svaté válce a hodlá se k ní připojit. Budu se jim líbit… za to vám ručím.“</p> <p>Technici odvedli rychlou a přesnou práci. Nacpali vývojový počítač vším, co věděli o vzhledu bytostí, a naprogramovali ho tak, aby vytvářel variace, které se mezi útočníky neobjevily.</p> <p>Nažhavili jsme fantazii a vybrali to nejlepší.</p> <p>Udělalo to dojem i na Bolivara.</p> <p>„Tak tohle je můj otec!“ konstatoval, když obcházel kolem dokola a obdivoval můj vzhled ze všech stran.</p> <p>A bylo co obdivovat… Vypadal jsem jako miniaturní uhrovitý tyranosaurus křížený s mravencem. Z pochopitelných důvodů jsem měl dvě nohy. Mohutný ocas se na konci ježil chapadly s přísavkami. Uvnitř ocasu bylo dost místa na vysílačku, minireaktor a pár zásobníků s výbavou. Přerostlá tlama se hemžila žlutozelenými výhonky jež věnčily předek bohatýrských pysků, s jakými se člověk může setkat jen ve snu, a to ještě hodně tíživém. Netopýří uši, krysí vousy a oči kočičího mutanta… dohromady to vypadalo příšerně. Vepředu byl průlez, kterým jsem se, a to co nejopatrněji, vsoukal dovnitř.</p> <p>„Ruce mají jen lehký posilovač a sedí přímo na vašich,“ informoval mě Coypu, „nohy jsou ale poháněny servomechanismy které řídí přímo pohyb vašich nohou. Choďte opatrně – ty drápy dokážou prorazit i ocelový plát.“</p> <p>„Budu se snažit. Co s ocasem?“</p> <p>„Je vybaven automatickým vyvažováním a při chůzi se kývá – tady máte kontrolku. Při stání či sezení ho lze položit a když zapnete tohle, čas od času se sám pohne, aby to vypadalo realisticky. Dávejte pozor na támhleto; to je pojistka automatické bezzákluzové pětasedmdesátky zamontované mezi očima; zaměřovač je v čumáku.“</p> <p>Nádherná věcička. Ještě tak vědět, kde je spoušť. „Prima. Co s granáty?“</p> <p>„Granátomet je pod ocasem. Samotné granáty jsou maskované jako… no vždyť víte co.“</p> <p>„Fujtajbl. Máte pěkně úchylnou, představivost. Teď mi dejte chvíli klidu, než se do toho pozapínám. Radši jděte trochu stranou. Chci to všechno vyzkoušet.“</p> <p>Chvíli mi trvalo, než jsem se naučil přirozeně se pohybovat, ale nakonec mi to docela šlo. Obešel jsem místnost, což znamenalo, že jsem pařáty podrápanou podlahu pokryl vrstvou slizu a mávajícím ocasem způsobil značné škody na veškerém volně položeném majetku. Ve stěnách zelo navíc několik děr po kanónu. Nato jsem byl nucen spolknout pár tablet proti bolení hlavy, což mě vedlo k rozhodnutí, že tuhle výzbroj budu používat pouze v krajní nouzi. Když jsem se vrátil do laboratoře, vynořilo se ze sousední místnosti něco jako malý robot a přejelo mi to přes ocas.</p> <p>„Zastavte někdo toho blba!“ zařval jsem. Před nosem se mi rozsvítil nápis BOLÍ OCAS.</p> <p>To něco se lehce vyhnulo mému kopanci a přesunulo se přede mne. Horní věž s optickými čočkami se odklopila a já zjistil, že zírám přímo do Bolivarovy rozesmáté tváře.</p> <p>„Můžu se s dovolením zeptat, co k čertu v tomhle postroji děláš?“ zeptal jsem se dopáleně.</p> <p>„Jasně, tati. Jedu s tebou. Pomocný robot, který ti ponese nářadí. Není to snad jasné na první pohled?“</p> <p>„Ne, to není.“ Začal jsem sbírat argumenty, proč by neměl jít se mnou, ale současně jsem věděl, že tuhle hádku prohraju. A také jsem ji prohrál – soukromě řečeno, rád. Přestože jsem měl samozřejmě obavy o Bolivarovu bezpečnost, byl jsem rád, že mi někdo bude krýt záda. „Půjdeme oba.“</p> <p>„Kam?“ zeptal se Inskipp, jakmile jsem vylezl ven a s nechutí si prohlížel můj cizokrajný skafandr.</p> <p>„Na tu po zuby ozbrojenou planetu, kam odvezli admirály. A patrně také Angelinu a Jamese. Jestli to není jejich základna, hlavní stan nebo něco takového, pak se to velitelstvím stane, až tam uděláme rozruch.“</p> <p>„Asi byste mi nechtěl říct, jak se tam hodláte dostat, že ne?“</p> <p>„Ale milerád. V tomtéž hlídkovém člunu, ve kterém jsme přiletěli. Ale ještě než vyrazíme, chci, aby v dílnách roztrhli trup vejpůl a pak ho zase nahrubo zflikovali dohromady. Ať trochu otlučou vnitřní vybavení a zničí něco z toho, co není nezbytně nutné. Pak sežeňte z jatek trochu krve a postříkejte s ní celý interiér. A ještě něco – nerad to dělám, ale jde o věrohodnost – nemáte pár nadbytečných lidských mrtvol?“</p> <p>„Až příliš mnoho,“ opáčil pochmurně. „Chcete mít tak jednu dvě na palubě, oblečené v uniformách?“</p> <p>„Přesně – mohou nám zachránit život. Mám v úmyslu se tam přihasit s rozsvícenými světly, hulákajícím rádiem a nabídnout dobrovolně svou maličkost i celou svou planetu plnou cvoků pro vznešený cíl – likvidaci lidského rodu.“</p> <p>„O kterémžto jste se čirou náhodou dozvěděl, když vaši lidé – coby piráti – zajali tuhle loď a vyhubili její posádku?“</p> <p>„Na člověka vašeho věku chápete rychle. Ale ať je to hotové hned, Inskippe. Chci vyrazit co nejdřív. Včera bylo pozdě.“</p> <p>Vzhledem k tomu, že se naše výprava všem jevila jako jediný paprsek v temně chmurné perspektivě války, již jsme prohrávali, se každý snažil ze všech sil, aby nám pomohl. Otlučený hlídkový člun byl naložen na palubu bitevního křižníku a ten odstartoval ve chvíli, kdy jsme do něj vstoupili. Odvezli nás k našemu cíli, nejbližšímu bezpečnému prostoru, jaký se dal nalézt v okolí nepřátelských hvězd, a tam nás vysypali. Já pak provedl člun kolem mohutného oblaku prachu, objel jsem jednu dvě černé díry abych zmátl stopu, a nato jsem zamířil do toho galaktického ramene, v němž se skrývali naši nepřátelé.</p> <p>„Jsi připravený, hochu?“ zeptal jsem se a prostrčil jsem hlavu štěrbinou v krku umělého příslušníka cizí rasy.</p> <p>„Když je připraven i sám Prohnaný Jim, tak já taky,“ opáčil robot. Hlavová věžička zaklapla na své místo.</p> <p>Uzavřel jsem svůj převlek a natáhl pařát, abych potřásl robotovi chapadlem. A šlo se na to. Na lodním trupu – opatřeném ohavnými, nelidskými nástavbami – visela spousta dodatečně nainstalovaných světel, a já je všechny zapnul, takže jsme vypadali jako vánoční stromeček pochodující vesmírem. Nato jsem pustil z pásku čerstvě složenou hymnu naší fiktivní planety a začal jsem ji vysílat na plné pecky na sto třiceti sedmi vlnových délkách. Takto připraveni jsme se líně blížili k oné po zuby ozbrojené planetě a tonuli jsme v hudebním skřípění, jistě lahodícím nelidskému sluchu.</p> <p><emphasis>Slintáme, prskáme, </emphasis></p> <p><emphasis>skřípe to v nás. </emphasis></p> <p><emphasis>My jsme ta nejhorší </emphasis></p> <p><emphasis>z vesmírných ras.</emphasis></p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>7</strong></p> <p><emphasis>„Kiu vi estas?“</emphasis> prohlásil hlas znějící jako když se sype štěrk, obrazovka se v témže okamžiku rozsvítila a zaplnil ji nelida zvláště odpudivého vzezření.</p> <p><emphasis>„Kiu mi estas? Ciuj knas min, se mi ne konas vin, belulo…“</emphasis></p> <p>Rozhodl jsem se, že budu arogantní, ale současně přátelský – a že mu budu lichotit – ačkoli mi dalo hodně práce, než jsem tu obludu dokázal ujistit o její kráse. Ale lichocení zřejmě zabralo; tvor vystrčil vlhké chapadlo s hrstí úponků a pokračoval daleko přátelštěji.</p> <p>„No tak, kámo. Doma tě možná znají – ale tady jsi od domova dost daleko. A u nás se válčí, takže musíme dodržovat předpisy.“</p> <p>„No ovšem, jak by ne. Jen jsem prostě neudržel na uzdě nadšení. Vy tedy <emphasis>opravdu</emphasis> vedete vyhlazovací válku proti těm suchým… růžovým… tuhým cizákům?“</p> <p>„Děláme, co můžeme, krasavče.“</p> <p>„Tak to tedy počítejte s námi! Tuhle loď jsme chytili, když se pokoušela proklouznout k naší planetě. Nemáme kosmolety, ale poslali jsme na ni jednu šerednou bojovou raketu a sundali jsme ji. Vycucli jsme mozky těch, co to přežili, naučili jsme se jejich jazyk a zjistili jsme, že se proti nim spojily všechny oku lahodící rasy v galaxii. Chceme se zapojit do vašeho šiku – mluvím jako vyslanec našeho světa. Takže velte, protože my patříme k vám!“</p> <p>„Máte skvělé názory,“ zaslintal tvor. „Pošleme pro vás loď, ta vás odnaviguje k nám, a pošleme vám vstříc uvítací výbor. Ale ještě jednu otázku, cukrouši.“</p> <p>„Ptej se na cokoli, krasavče.“</p> <p>„Když máš takovéhle oči – to jsi samice, že?“</p> <p>„Příští rok touhle dobou jí budu. V tuhle chvíli jsem v neutrálním stavu – právě uprostřed přeměny ze samce.“</p> <p>„Takže je rande domluveno. Uvidíme se za rok.“</p> <p>„Hned si to napíšu do diáře,“ zavrkal jsem, zavěsil jsem a sáhl pro nedaleko čekající láhev. Ale robot Bolivar byl rychlejší; nalil mi pořádnou sklenici a já ji brčkem vysál.</p> <p>„Zdálo se mi to, tati, nebo ne,“ zajímal se syn, „že po tobě ten oživlý kus kanálu jede?“</p> <p>„Naneštěstí máš pravdu, hochu. Ve své nevědomosti jsem si jako převlek vybral tu nejšerednější samici ze všech zdejších ras. Musím si ho změnit, abych byl trochu šerednější.“</p> <p>„Obávám se, že pak budeš ještě víc sexy.“</p> <p>„Máš bohužel pravdu.“ Procítěně jsem potáhl brčkem. „Budu se asi s tou láskyplnou pozorností muset nějak smířit. A pokusit se ji využít ku prospěchu věci.“</p> <p>Loď, která nás měla vést, se objevila o okamžik později – a já na její ocas zaměřil automatického pilota. Pluli jsme dolů, přes neviditelná minová pole a energetické zábrany, a přistáli jsme na kovové plošině uprostřed jedné z pevností. Doufal jsem jen, že to je přistávací plocha pro potentáty a ne vstupní brána zdejšího kriminálu.</p> <p>„Asi budeš chtít zase přílbu, co, tati,“ připomněl Bolivar robotím hlasem. Tím mě vytáhl ze samého dna moře trudnomyslnosti, jež se mi v hlavě rozlévalo.</p> <p>„Pravdu díš, ó dobrý a vznešený robote.“ Nasadil jsem si pozlacenou ocelovou přílbu zdobenou na čele diamantovou mlhovinou a zkoumavě jsem se obhlédl v zrcadle. Božsky ohavné. „A bude nejlíp, když mi přestaneš říkat tati. Vzbuzuje to spoustu zapeklitě těžkých biologických otázek.“</p> <p>Vynořili jsme se z průlezu a robot Bolivar nesl pečlivě sestrojené nelidské zavazadlo. Před námi se vynořil vyrovnaný šik plazících se, poskakujících a koulejících se postav. Jedna z nich, se slizkým zlatým prýmkem na tom, co mohlo být čelem, pokročila před onen houf a zamávala na mě asi tuctem pařátů.</p> <p>„Vítej, cizohvězdný vyslanče,“ zapištěla. „Jsem Gar-Baj, První funkcionář Válečné rady.“</p> <p>„Je mi ctí. Já jsem Prohnilý Džem z Člobrdova.“</p> <p>„Prohnilý je tvé křestní jméno nebo titul?“</p> <p>„V jazyce mé rasy to znamená Ten, který kráčí po hřbetech nevolníků ostrými pařáty a značí to mou příslušnost k nejvyšší šlechtě.“</p> <p>„Velmi stručný a výstižný jazyk, Prohnilý, musíš mi o něm někdy vyprávět – až budeme spolu o samotě.“ Šest z tvorových osmnácti očí se významně přimhouřilo a já věděl, že můj starý dobrý sexappeal zase zapracoval.</p> <p>„Zastavím se u tebe, až budu mít příští plodné období, Gare. Ale pro tuto chvíli – vždyť je válka! Pověz mi, jak se věci mají a jak můžeme my z Člobrdova přispět ke zdaru naší svaté věci.“</p> <p>„Stane se. Pokud dovolíš, doprovodím tě do tvého nového příbytku a cestou ti vše vysvětlím.“</p> <p>Mávnutím jednoho chapadla odeslal pryč zvědavce a druhým mi pokynul, abych ho následoval. Učinil jsem tak, doprovázen svým věrným robotem.</p> <p>„Válka probíhá podle plánu,“ prohlásil Gar. „Ty to dozajista nevíš, ale mnoho let jsme tuto akci připravovali. Naši zvědové pronikli do všech lidských světů, takže teď jejich sílu známe až do posledního výboje paprskometu. Nemohou nás zastavit. Ovládli jsme již zcela kosmos a chystáme se ke druhé fázi plánu.“</p> <p>„Což je…“</p> <p>„Invaze na planety. Jakmile smeteme jejich flotily, rozlouskneme lidské planety, jednu po druhé, jako zralý <emphasis>cerizoj</emphasis>.“</p> <p>„To je ono!“ zaburácel jsem a vyryl drápy hluboké rýhy do kovové podlahy „My Člobrdové jsme v boji hluší a slepí; vrhneme se na ně v čele vašich vojsk a rádi za naši věc i zemřeme, pokud to bude zapotřebí.“</p> <p>„Přesně to jsem od tebe očekával – vzhledem k tak dokonalé stavbě těla. Opravdu máš zuby i drápy na pravém místě. Tudy prosím. Máme spoustu transportních lodí, ale zkušení vojáci se hodí vždycky–“</p> <p>„Jsme bojovníci, kteří se nezaleknou ani smrti!“</p> <p>„Tím líp. Půjdeš se mnou na nejbližší zasedání Válečné rady a tam vypracujeme plán, jak byste s námi mohli spolupracovat. Ale teď jsi jistě unaven a chceš si odpočinout.“</p> <p>„To nikdy!“ Zaklapal jsem kusadly a uhryzl kus čalounění z nedaleké pohovky. „Nedopřeji si pokoje, dokud nebude zničen poslední z těch suchých nepřátel.“</p> <p>„Je to ušlechtilá myšlenka, ale i my si občas musíme odpočinout.“</p> <p>„Ne my Člobrdové. Nemáš tu jednoho či dva zajatce, které bych mohl vykuchat a natočit to jako propagační film?“</p> <p>„Máme tu celý náklad admirálů, ale ty potřebujeme. Obsah jejich mozků nám po vycucnutí poslouží při chystané invazi.“</p> <p>„To je zlé. Rád bych otrhával z admirálů ruce a nohy jako okvětní plátky květin. Ale nemáte nějaké samičí zajatce – nebo třeba mladé? Ti při mučení tak nádherně ječí.“</p> <p>Tohle byla klíčová otázka, umně ukrytá mezi tím vším blábolením, a já čekal netrpělivě na odpověď, kmitaje nervózně ocasem. I robot přestal bzučet.</p> <p>„Je zvláštní, že se na to ptáš. Zajali jsme loď s nepřátelskými zvědy. Řídila ji samice a mladý samec.“</p> <p>„To je ono!“ zaječel jsem, a tentokrát jsem při tom nic nepředstíral. „Ty je přece nutno mučit, drtit, vyslýchat. To je úkol pro mě. Doveď mě k nim!“</p> <p>„Jindy bych to udělal velice rád. Teď je to však nemožné.“</p> <p>„Jsou mrtví…“ hlesl jsem, pokoušeje se změnit zoufalství v hlase v obyčejné zklamání.</p> <p>„Ne. Kéž by byli. Ale pořád jsme ještě nezjistili, co se vlastně stalo. Pět našich nejlepších bojových tvorů bylo v místnosti o samotě s těmi dvěma bledými a podměrečnými bytostmi. Všech pět bylo zničeno, a my stále nevíme jak. Nepřítel unikl.“</p> <p>„To je zlé,“ pokýval jsem hlavou. Naznačil jsem znuděnost, ohnul jsem ocas a poškrábal jsem drápem jeho slizem obalenou špičku. „Ale jistě jste je zase chytili?“</p> <p>„Ne. A to je na tom to nejdivnější. Už je to pár dní. Ale ty jistě nechceš poslouchat o malicherných problémech, jimiž se tu zabýváme. Běž se občerstvit; až bude svoláno zasedání, pošlu pro tebe posla. Smrt chrupavcům!“</p> <p>„I tobě přeji smrt chrupavcům. Sejdeme se na zasedání.“</p> <p>Když se za ním zavřely dveře, ozval se robot-Bolivar.</p> <p>„Kde máš zavazadla, mocný Prohnilý?“</p> <p>„To je jedno, ty plechový hlupáku.“ Šlehl jsem chapadlem a robot jentaktak uhnul. „Neotravuj mne s takovými hloupostmi.“</p> <p>Chodil jsem po pokoji, zpíval jsem z plna hrdla člobrdovskou hymnu a snažil jsem se při tom pročesat celou místnost. Nakonec jsem sebou pleskl na postel a rozepnul jsem si zip na krku.</p> <p>„Jestli chceš, můžeš vylézt a protáhnout se,“ vybídl jsem Bolivara. „Ti slizouni nám zřejmě věří; nenašel jsem ani jednu štěnici, kameru nebo jinou dotěrnost.“</p> <p>Bolivar rychle vylezl z robota a udělal pár rychlých dřepů doprovázených hlasitým praskáním kloubů. „Člověku v tom docela zdřevění nohy. Co dál? Jak najdeme mámu a Jamese?“</p> <p>„Dobrá otázka, ale bohužel mne nenapadá žádná odpověď. Přinejmenším však víme, že jsou živí a zdraví a působí nepříteli potíže.“</p> <p>„Možná nám zanechali nějakou zprávu – nebo stopu, po níž bychom se mohli dát.“</p> <p>„Podíváme se, ale moc tomu nevěřím. Každou stopu, kterou najdeme my, by objevili i ti ohavové. Vytáhni z výbavy láhev Staré myslitelské a podívej se, jestli v téhle díře mají i nějaké sklenice. Já zatím budu přemýšlet.“</p> <p>Přemýšlel jsem, až se mi z hlavy kouřilo, ale výsledky byly mizivé. Možná mě rozptylovalo to prostředí. Závěsy tu měly plesnivě zelenou barvu a zakrývaly flekatě červenou zeď. Půlku místnosti vyplňovalo kaliště o rozměrech menšího plaveckého bazénu, naplněné po okraj kouřící šedou břečkou, která po celou dobu kypěla, bublala a příšerně páchla. Bolivar vyrazil na průzkum, ale když ho málem vcuclo sanitární zařízení a když letmo nahlédl do spižírny – v mžiku byl zelený jako kůže mého převleku –, ještě rád si sedl na zadek a přepínal v televizi jeden program za druhým. Většina z nich nám byla nepochopitelná, třebaže zhusta odpudivá, a pokud byl náhodou některý z nich srozumitelný, pak byl zase dost deprimující – aktuální zprávy z bojiště ani jiné být nemohly.</p> <p>Ani jeden z nás si neuvědomil, že zde televize slouží i ke komunikaci, až cinknul zvonek a záběr bezmocné planety bombardované údernou flotilou byl vystřídán odpudivými rysy Gar-Baje. Naštěstí naše diGrizovské reflexy stále ještě fungovaly. Bolivar se vrhl stranou, aby zmizel ze záběru, zatímco já zůstal otočen zády k obrazovce a jen jsem si zapnul zip.</p> <p>„Nechci tě rušit, Prohnilý, ale Válečná rada se právě schází a touží po tvé přítomnosti. Posel ti ukáže cestu. Smrt chrupavcům.“</p> <p>„Jo, jo,“ mumlal jsem směrem k jeho mizející podobizně a snažil jsem se při tom dostat hlavu do správné polohy mezi plastikové vycpávky. Z hlásiče na dveřích se ozvalo zaskřípění.</p> <p>„Dojdi tam, robote,“ nařídil jsem. „Řekni poslovi, že budu připraven za okamžik. Pak mi vybal vlečku.“</p> <p>Kdy jsme vykráčeli z pokoje, vyvalila obluda, kterou pro nás poslali, na tu podívanou veškeré oči. Bylo to dost působivé, protože jich měla na tucet a všechny na stoncích vystřelily o dobrý metr vpřed.</p> <p>„Veď nás, medúzo,“ poručil jsem mu.</p> <p>Obluda šla a já ji následoval – následován na oplátku robotem, který držel konec vlečky připnuté knoflíky k mým ramenům. Tento – jistě atraktivní – kus oděvu měřil na délku přes tři metry a skládal se z zářivě purpurové látky zdobené zlatými a stříbrnými hvězdami a zakončené příšerně růžovou krajkou. Páni! Zaplaťpámbu jsem se na tu hrůzu nemusel dívat, zato chudák Bolivar ano. Byl jsem si však jist, že se domorodci do ní zblázní. Ne že bych vlečku potřeboval, ale připadala mi jako nejjednodušší záminka, jak se nevzdálit od Bolivara.</p> <p>Rada z nás byla uchvácená, tedy pokud to bublání, chrochtání a čvachtání měl být výraz obdivu, a já musel dvakrát obejít sál, než jsem si mohl sednout na vyhrazené místo.</p> <p>„Vítej, krasavče Prohnilý Džeme, vítej na Válečné radě,“ zaslintal Gar-Baj. „Jen zřídkakdy byla tato místnost poctěna tak oslnivou osobností. Jestli jsou všichni Člobrdové jako ty – a že jsou dobří válečníci, tím jsem si jist už nyní –, pak tuto válku vyhrajeme i bez boje.“</p> <p>„Natočme o něm propagandistický film,“ zabublalo z druhé strany místnosti cosi černého, vlhkého a odpudivého. „Podělme se o rozkoš z tohoto pohledu s našimi vojáky v poli. A také se musíme zmínit o dalších posilách, jež záhy dorazí.“</p> <p>„Skvělý nápad! Výborně!“</p> <p>Ze všech stran se ozývaly souhlasné a nadšené výkřiky doprovázené zuřivým máváním chapadel, sosáků, očních stonků, antén, klepet a dalších výrůstků, příliš odpudivých, než abych se o nich zmiňoval. Málem jsem vyklopil oběd, ale nakonec se mi podařilo usmát se a zacvakat zuby na znamení, jak moc jsem potěšen. Nevím, jak dlouho by to třeštění ještě trvalo, kdyby tvor, který tu dělal tajemníka, nezabušil hlasitě kovovým kladívkem do velkého zvonu.</p> <p>„Máme důležité jednání, tvorové a tvoryně. Můžeme se do něj pustit?“</p> <p>Ozvalo se pár rozzlobených výkřiků jako „Kazisvěte“ a ještě horších, a tajemník se scvrkl strachy. Byla to opravdu ohavná bytost: vypadal jako rozpláclá žába s chlupatým ocasem a místo hlavy měl přísavku, jakou u nás mívají pijavice. Omluvně zaplácal horními končetinami, ale když výkřiky utichly, zahájil zasedání.</p> <p>„Čtyřtisící třinácté zasedání Válečné rady je zahájeno. Zpráva z minulého zasedání je k dispozici, pokud o ni někdo z vás stojí. Novými body jednání jsou: bitevní řád, logistika invazního plánu, řízení bombardovacích záloh a zásoby univerzálních potravin poživatelných všemi živočišnými druhy.“ Tajemník vyčkal, až utichne sténání, teprve pak pokračoval. „Než však začneme, rádi bychom našeho nového člena požádali o krátký projev pro večerní zprávy. Nahráváme, Prohnilý Džeme. Byl bys tak laskav a řekl pár slov?“</p> <p>Ozvala se spousta pleskavých zvuků mnoha chapadel najednou, což, jak jsem pochopil, byl potlesk. Uklonil jsem se oku kamery a trochu jsem si upravil vlečku.</p> <p>„Drazí vlhcí, slizcí a rosolovití přátelé z galaktických dálek,“ začal jsem a se skromně sklopenýma očima jsem počkal, až utichne potlesk. „Ani nedokážu vypovědět, jakým potěšením se má čtyři srdce rozbušila, že se tu dnes mohu rozlévat s vámi. Od okamžiku, kdy jsme u nás v Člobrdově zjistili, že jsou tu i jiní tvorové jako my, hoříme nedočkavostí, abychom se k vám mohli připojit. Náhoda mi umožnila být dnes zde – a říkám vám, že jdeme s vámi, jdeme ve vašich řadách do svaté války, abych smetli bledé chrupavce z tváře galaxie. My Člobrdové jsme známi jako skvělí bojovníci…“ Při těch slovech jsem prokopl pulpit a v sále propuklo nadšení, „…a tak doufám, že již záhy zapojíme své síly do boje za svatou věc. Jak řekla naše královna, Její Výsost Engela Rdenrundtová, nemůžete v tom Člobrdům bránit – a jistě ani nechcete!“</p> <p>Za všeobecného vzrušení jsem se posadil a hodil jsem si pařát přes pařát, doufaje, že si mé drobné lsti nikdo nevšiml. Zdálo se, že ne. Byl to jen pokus, ale mohlo to vyjít. Ať je Angelina kdekoli, dost možná, že se dostane do blízkosti nějakého komunikátoru. Pokud uvidí tyhle zprávy, jistě pozná jméno, které užívala, když jsme se poprvé před lety setkali. Byl to dost zoufalý pokus, ale lepší než nic.</p> <p>Mým spolupříšerám se do práce moc nechtělo, ale ten otravný tajemník je do ní stejně nakonec nahnal. Vtiskl jsem si do paměti podstatné prvky všech možných válečných plánů a jako správný nováček jsem mlčel. Když se mne dotázali, kolik bojových jednotek může Člobrdov postavit, poskytl jsem jim patřičně nafouklá čísla a oni byli zase spokojení. Zasedání ve stejném duchu pokračovalo dál – až příliš dlouho, a tak jsem nebyl jediný, kdo se radoval, když je tajemník ukončil. Gar-Baj se připlazil ke mně a položil mi přátelsky na ocas chapadlo, což jsem nemohl považovat za nic jiného než za ekvivalent ruky položené kolem ramen.</p> <p>„Co kdybychom si nejdřív zašli ke mně, čiperko? Mohli bychom si cucnout pár kapek křenové šťávy – mám dobře uleželou, už nejmíň čtrnáct dní se rozkládá. A taky jednu dvě bobulky pyekku. Co ty na to?“</p> <p>„Báječné, Gare, jenže Prohnilému se chce strašně spát a musí dát trochu odpočinout své kráse. Ale potom se opravdu <emphasis>musíme</emphasis> sejít. Nevolej mi – já ti zavolám.“</p> <p>Odspěchal jsem, než se zmohl na odpověď, a robot se hnal za mnou, aby neupustil vlečku. Pádili jsme zrezavělými chodbami k mému apartmá a podařilo se nám šťastně uniknout vášnivému objetí toho slizkého Romea.</p> <p>Jenže dveře od mého pokoje se zabouchly dřív, než jsem se jich stačil dotknout, a podlahu kousek ode mne sežehl výboj. Ztuhl jsem a do ucha mi kdosi zaskřípěl několik slov.</p> <p>„Jestli se hneš, další ti proletí tou tvou hnusnou hlavou.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>8</strong></p> <p>„Nejsem ozbrojen,“ zachraptěl jsem stejně vyprahlým hlasem jako můj neznámý nepřítel. „Už dávám ruce nad hlavu – nestřílej!“ Není ten hlas nějaký povědomý? Mohu si dovolit podívat se, kdo to je? Ještě jsem přemýšlel, když to Bolivar udělal za mne. Otevřel robota a vystrčil hlavu ven.</p> <p>„Ahoj, Jamesi,“ zvolal vesele. „Co to máš s hlasivkami? A nestřílej na toho ohavného tvora – vevnitř je tvůj vlastní táta.“</p> <p>Teď už jsem se odvážil podívat. James číhal za nějakým nedefinovatelným kusem nábytku a brada i zářič od toho překvapení poklesly. Angelina, ladně oděná do chlupatých bikin, vykročila z druhé místnosti a zastrkovala do pouzdra zbraň.</p> <p>„Hned z té potvory vylez,“ nařídila, a já spěšně opustil plastikovou náruč, abych ji zaměnil za lidskou – a nesrovnatelně příjemnější. „Jůůů,“ vydechla poté, co pouhý nedostatek kyslíku ukončil náš dlouhý a vášnivý polibek. „Už jsem tě hezkých pár světelných let neviděla.“</p> <p>„Nápodobně. Vidím, žes dostala můj vzkaz.“</p> <p>„Když ta potvora na obrazovce použila tohle jméno, věděla jsem, že v tom máš prsty. Ale netušila jsem, že jsi přímo v ní – proto jsme přišli se zbraněmi.“</p> <p>„No, podstatné je, že jsi tady a kromě toho máte moc krásné šaty,“ ukázal jsem na Jamesovy kožešinové šortky. „Koukám, že šijete u stejného krejčího.“</p> <p>„Všechny šaty nám vzali,“ bránil se James, týmž chraplavým hlasem. Pečlivě jsem si ho prohlédl.</p> <p>„Má ta jizva, co máš na krku, něco společného s tvým novým hlasem?“ zeptal jsem se.</p> <p>„To si piš. Přišel jsem k ní, když jsme utíkali. Ale ten prevít, co mi ji udělal – už víš, z čí kůže mám ty šortky?“</p> <p>„Tomu říkám šikulka. Bolivare, otevři láhev šampaňského z naší krabice poslední záchrany. Než nám tvá matka vypoví, co se tu s nimi dělo, tak tohle setkání pořádně oslavíme.“</p> <p>„Bylo to docela jednoduché,“ odtušila Angelina a rozkošně nakrčila nosík nad praskajícími bublinkami. „Pohltila nás jedna z jejich bitevních lodí – to jsi jistě viděl.“</p> <p>„Byl to jeden z nejhorších okamžiků mého života,“ zasténal jsem.</p> <p>„Chudáčku malý. Jistě si dovedeš představit, že ani nám nebylo nejlíp. Stříleli jsme ze všeho, co jsme měli k dispozici, ale ta lapací komora jejich lodi je vyvložkovaná křivoprostorem, takže nám to nebylo nic platné. Pak jsme přestali střílet, že si na ně počíháme, až vlezou dovnitř, ale ani to k ničemu nebylo. Strop komory sjel dolů a rozdrtil loď; museli jsme vylézt ven. Tam nás odzbrojili. Tedy aspoň si to mysleli. Vzpomněla jsem si na ten žertík, který jsi provedl na Buradě s otrávenými nehty, a tak jsme to provedli taky tak. Otrávili jsme si nehty na nohou, takže když nám vzali boty, jenom nám usnadnili práci. Tak jsme bojovali, dokud nám zbývalo nějaké střelivo, a pak nás chňapli, strčili do vězení nebo do mučírny – nezůstali jsme tam dostatečně dlouho, abychom to stihli zjistit – načež jsme se vypořádali s našimi vězniteli a šli jsme pryč.“</p> <p>„Báječné! Ale to už je dávno. Jak jste se protloukali od té doby?“</p> <p>„Docela dobře, díky za optání – tady Cill Airne nám pomohli.“</p> <p>Mávla při těch slovech rukou a z druhého pokoje vyběhlo pět mužů a napřáhlo proti mně zbraně. Nebylo to právě příjemné, ale ovládl jsem kolena, když jsem viděl, že se Angelina usmívá. Pětice měla bledou pleť a dlouhé černé vlasy. Jejich oděv, pokud se to tak dá nazvat, se skládal z kousků kůží našich nepřátel, pospojovaných dohromady drátem. Jejich sekery a meče vyhlížely dost primitivně – byly však akceschopné a ostré.</p> <p><emphasis>„Estas granda plezuro renkonti vin,“</emphasis> prohodil jsem k nim, ale oni nic. „Pokud nemluví esperantem, jak tedy mluví?“ zeptal jsem se Angeliny.</p> <p>„Svým vlastním jazykem, z něhož jsem se pár slov naučila. <emphasis>Do gheobhadair gan dearmad taisce gach seod,“</emphasis> dodala na jejich adresu. Souhlasně kývli, zamávali zbraněmi a vyrazili pronikavý válečný pokřik.</p> <p>„Docela jsi je rozpumpovala,“ podotkl jsem.</p> <p>„Řekla jsem jim, že jsi můj manžel, vůdce našeho kmene, a že jsi sem přišel dovést je k vítězství a zničit nepřítele.“</p> <p>„Pravda, pravda,“ přitakal jsem, zamával jsem spojenýma rukama nad hlavou a přihlížel, jak se radují. „Bolivare, vytáhni jednu láhev laciné kořalky pro naše nové spojence – a maminka by mi zatím mohla říct, co se to k čertu děje.“</p> <p>Angelina usrkla ze svého šampaňského a lehce se zamračila. „Detaily si docela jistá nejsem,“ připustila. „To víš, ta jazyková bariéra a kulturní rozdíly. Ale Cill Airne jsou se vší pravděpodobností původními obyvateli téhle planety, nebo spíše osadníky. Jsou to lidé se vším všudy; nepochybně zde byla kolonie, která zůstala po Přelomu bez kontaktu s naší civilizací. Kdy nebo jak zabloudili tak daleko od všech ostatních lidských světů, to se už asi nedozvíme. Každopádně se tu měli docela slušně, než sem dorazili naši nepřátelé. Byla z toho nenávist na první pohled. Nelidi se tu vylodili a oni se začali bránit – a očividně tak činí dodnes. Nelidi dělali všechno, co bylo v jejich silách, aby je vyhladili – zničili přirozený povrch téhle planety a kousek po kousku jej nahradili kovem. Jenže ani to nepomohlo. Lidé se prokopali jejich budovami a od té doby žijí skrytě v jejich zdech a základech.“</p> <p>„Ocelové krysy!“ vyjekl jsem. „Mají mé plné sympatie.“</p> <p>„Myslela jsem si to. Takže, vzápětí poté, co jsme se s Jamesem dali na útěk a hnali jsme se někam, aniž jsme věděli kam, otevřela se v podlaze támhleta malá dvířka a oni vykoukli ven a zamávali na nás, ať jdeme za nimi. To bylo v té chvíli, kdy na nás skočil náš poslední strážce a James z něj udělal dva malé. Cill Airne to ocenili a stáhli ty dva malé z kůže – hodila se nám, jak vidíš. Pravda, neuměli jsme mluvit jejich jazykem, ale společná nenávist je silnější než slova. A to je tak asi všechno, co se udalo. Od té doby číháme ve větracích šachtách a spřádáme plány, jak zajmout některého z jejich pohlavárů. A jak osvobodit admirály.“</p> <p>„Víte, kde jsou?“</p> <p>„Ovšem. Nepříliš daleko odsud.“</p> <p>„Pak potřebujeme pořádný plán. A já se potřebuju pořádně vyspat. Co kdybychom se na to vyspali a šli bojovat až ráno?“</p> <p>„Kdepak. Není čas – a navíc stejně vím, co bys ráno navrhl. Jde se na to. Do boje!“</p> <p>Povzdechl jsem si. „No dobrá. Tak čím začneme?“</p> <p>Už jsme se dohodli, když tu se rozlétly dveře a v nich stál můj rádobymilenec Gar-Baj. Určitě sem přišel ukojit své touhy jak o tom svědčila jeho růžová obdoba noční košile – a tak byl trochu vyveden z míry.</p> <p>„Džeme, můj milý – proč tu tak nehybně stojíš s otevřeným krkem? Aúúúú!“</p> <p>To poslední slovo přidal, když ho první z mečů zasáhl do půlek. Vypukla krátká bitva, kterou rychle prohrál – ačkoli ne tak rychle, jak by se nám líbilo. Když to vypuklo, stál ještě ve dveřích, a jak mu usekli ocas, jeho špička, nepochybně vybavená nějakým rudimentárním mozkem, se spěšně vyplazila na chodbu a než bylo po všem, zmizela už z dohledu.</p> <p>„Měli bychom asi zmizet,“ usoudil jsem.</p> <p>„Únikovým tunelem,“ vyjekla Angelina.</p> <p>„Je dost široký, abych se tam vešel i s převlekem?“ optal jsem se.</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Pak na chvilku zaraž, než si to promyslím,“ požádal jsem ji a začal jsem přemýšlet. Rychle přemýšlet. „Už to mám. Angelino – vyznáš se v tomhle obludném labyrintu?“</p> <p>„To tedy vyznám.“</p> <p>„Skvělé. Bolivare, budeš mít příležitost se protáhnout. Vylez z toho robota a půjč ho mámě. Nauč ji s tím zacházet a pak se ztrať s domorodci. Sejdeme se tam, kde bydlíte.“</p> <p>„Jak milé,“ zazářila Angelina. „Už mě začínaly bolet nohy – takhle se můžu chvíli vozit. Jamesi, ukaž bratrovi cestu – a my za vámi časem dorazíme. A vemte s sebou kus té potvory, co jsi právě rozčtvrtil – u večeře bude pár hladových krků navíc.“</p> <p>„A kdo to?“ nechápal James.</p> <p>„Admirálové. S tím arzenálem, který jste přivezli, je osvobodíme docela snadno, a já je potom podzemím dovedu do bezpečí.“</p> <p>S tímhle plánem všichni okamžitě souhlasili. V naší rodině jsme si zvykli rozhodovat se rychle – a Cill Airne se to naučili dlouholetým stykem s nepřítelem. Vzali jsme s Angelinou pár plesnivějících koberců; až naši přátelé prolezou dvířky, naházíme je na vchod a tím jej zamaskujeme. Začínal jsem nabývat dojmu, že nelidé asi nebudou příliš bystří, když si nechají takovéhle věci provozovat přímo pod nosem – nebo pod čichovými chapadly. Bolivar a James seskočili do otvoru a naši spojenci je za pokřiku <emphasis>Scadan</emphasis>, <emphasis>Scadan</emphasis>! následovali.</p> <p>„Je to tu vážně docela útulné,“ prohlásila Angelina, když vklouzla do robota. „Je tu nějaká vysílačka s uzavřeným okruhem, abychom mohli komunikovat?“</p> <p>„Je. Tady, okruh třináct; vypínač máš hned vedle pravé ruky.“</p> <p>„Už jsem ho našla,“ oznámila, a pak už mi její hlas hovořil přímo do ucha. <emphasis>„Měl bys jít radši první; já tě budu navigovat.“</emphasis></p> <p>„Stačí tvé jediné přání a už se vrhám vpřed.“</p> <p>Vydusal jsem do chodby a robot cupital za mnou. Useknutý kus ocasu zmizel. Chvilku jsem kopal a bušil do kovu dveří, až byly doslova vtlučené do rámu. Tak alespoň zkomplikují pátrání našim pronásledovatelům. Spokojen se svým dílem jsem se pustil dál kovovou chodbou.</p> <p>Byla to dlouhá a upřímně řečeno i dost nudná cesta – napříč tím kovovým městem. Nelidé zřejmě nebyli příliš dobrými architekty a jednotlivé stavby asi připojovali bez velkých ohledů na to, co už kolem stálo. Jednu chvíli jsme kráčeli zrezavělou, zanedbanou chodbou, v níž se propadal strop – a vzápětí jsme se octli na naleštěném kovovém nádvoří a pod širým nebem k tomu. Některé z chodeb byly používány i jako koryta místních toků a já v takových chvílích musel zuřivě mávat ocasem, abych se udržel na hladině. Robot byl na něco takového příliš těžký a mohl se tak nanejvýš kutálet po dně. Prošli jsme několika skladišti, továrnami – už jste někdy viděli tisícovku tvorů připomínajících nejvíc ze všeho pár dní chcíplého aligátora, jak jako jeden muž pracují u pásů? –, noclehárnami a dalšími prostorami, jež se vzpírají jakémukoli popisu. A úplně všude byli ti ohyzdové, skřípavě mne zdravili v esperantu a provázeli mne hlubokými úklonami. Opravdu nádherné. Kynul jsem jim na pozdrav a v duchu jsem si mumlal kletby.</p> <p>„Už mě to začíná unavovat,“ svěřil jsem se Angelině naší soukromou vysílačkou.</p> <p><emphasis>„Vydrž, můj statečný muži, už jsme skoro tam. Posledních pár kilometrů.“</emphasis></p> <p>Nakonec se před námi vyhoupla dobře uzavřená vrata hlídaná bytostmi s kopím a skřípajícími zuby. Jakmile jsem se objevil, začaly dělat hrozný povyk. Udeřily kopími do země, hulákaly a skřípěly zuby tak silně, že se jim začínaly drolit.</p> <p>„Džeme, přeslavný Džeme!“ ječely. A taky „Ať žije Člobrdov! Vítejte k nám!“ Očividně viděly večerní zprávy a můj projev se jim zalíbil – nebo snad má vlečka? Pozvedl jsem pařáty a počkal jsem, až ta vřava trochu utichne.</p> <p>„Děkuji vám, děkuji!“ zařval jsem. „Je mi velkým potěšením bojovat po boku tak ohyzdných tvorů jako jste vy, jež zplodila nějaká zvlášť hnusná planeta pod ještě hnusnější hvězdou.“ Zatetelili se rozkoší nad tou lichotkou a rozkřičeli se ještě víc. „Za tu krátkou dobu, co jsem tady, jsem viděl tvory, kteří lezou, skákají, kroutí se a plazí, ale vy jste rozhodně ti nejvlezlejší, nejzkroucenější a nejskákavější plazi, jaké jsem kdy potkal.“ Krátká pauza pro drsné výkřiky jejich zvráceného nadšení, a pak jsem šel k věci. „My u nás v Člobrdově jsme spatřili pouze jednu loď plnou bledých chrupavců, a ty jsme přirozeně roztrhali na kousky. Pochopil jsem však, že jich tu máte celý satelit. Je to pravda?“</p> <p>„Vskutku je, Džeme, zvaný Prohnilý,“ zaslintal jeden ze strážců. Teprve teď jsem si všiml, že má ke spánkům přišroubovány zlaté komety, nepochybně odznak nějaké vyšší hodnosti, a další otázky jsem tedy adresoval jemu.</p> <p>„Vskutku dobrá zpráva. Jsou zde?“</p> <p>„Vskutku jsou.“</p> <p>„Nemáš tam nějakého starého, poškozeného jedince, jehož bych mohl vykuchat, sežrat, či podobně s ním naložit?“</p> <p>„Kdybych jen trochu mohl, milerád bych ti věnoval zajatce tak čilého jako jsi ty sám, avšak běda, nejde to. Všechny je potřebujeme kvůli informacím. A kromě toho je už dlouhý pořadník dobrovolníků na kuchání. Nezbývá už ani jeden chrupavec.“</p> <p>„To je zlé. A myslíš, že bych se na ně aspoň mohl podívat? Abych poznal nepřítele a zvykl si na něj?“</p> <p>„Ale jenom odsud. Nikdo bez povolení nesmí dál. Stačí však, když prostrčíš jedno či dvě oči mříží – a snadno je uvidíš.“</p> <p>Jedno z mých falešných očí na stonku v sobě mělo zabudovanou kameru; prostrčil jsem je tedy mříží a nastavil vhodné zvětšení. No ovšem, byli tam. A dost sešlí. Šourali se kolem dokola nebo leželi na plechu, šediví a vychrtlí, z uniforem jenom cáry.</p> <p>Byli to sice admirálové, ale i tak mi jich přišlo líto. Dokonce i admirálové byli kdysi lidmi. Již brzy se však ocitnou na svobodě!</p> <p>„Veliké díky,“ řekl jsem a stáhl oko. „Jsi nanejvýš laskav a já se o tobě zmíním ve zprávě Válečné radě.“</p> <p>Na ústupu jsem jim zamával a strážci odpověděli takovou záplavou chapadel, že to vypadalo jako výbuch v továrně na konzervy z chobotnic.</p> <p>„Jsem hluboce zklamán,“ svěřil jsem se své robotí ženě, jakmile jsme zmizeli za nejbližším rohem. „Tudy se k nim nemáme šanci dostat.“</p> <p><emphasis>„Vydrž,“</emphasis> povzbuzovala mě. <emphasis>„Zkusíme další schodištní šachtu. Jestli je pod námi ještě jedno patro, můžeme se tam dostat zespodu.“</emphasis></p> <p>„Jsi prostě geniální,“ zamumlal jsem a zaškrábal jí láskyplně drápy po kovovém rameni. „Přesně tak to uděláme. Navíc mám dojem, že ta díra před námi je přesně ten průchod, který potřebujeme. Jak ale zespoda zjistíme, že jsme pod tím správným místem?“</p> <p><emphasis>„Zcela snadno, protože zatímco jsi konverzoval s těmi měkkýši, schovala jsem před bránou ultrazvukový majáček.“</emphasis></p> <p>„No ovšem! Ty jsi s tím počítala od samého začátku. Vymyslet to takhle kdokoli jiný, uschnu žárlivostí. Ale nad genialitou své ženušky se mohu jen tetelit rozkoší.“</p> <p><emphasis>„Když je to tak, snaž se aspoň při své chvále vyhnout těm typicky mužsky šovinistickým formulacím. Ženy jsou stejně dobré jako muži, obvykle i lepší.“</emphasis></p> <p>„Stydím se, ó robote můj. Veď mne a já budu následovat.“</p> <p>Sdrkotali a sřinčeli jsme po slizem pokrytém schodišti do naprosté tmy. Tohle patro se nevyužívá – tím líp. Angelina zapnula nějakou baterku a my spatřili masivní kovové dveře, jež uzavíraly úpatí schodiště.</p> <p>„Mám je spálit na škvarek?“ zeptala se a vystrčila hlavu z robota, aby se nadechla trochy čerstvého vzduchu.</p> <p>„Ne. Tohle ve mně budí podezření. Zapni detektory a podívej se, jestli nemají někde pod povrchem nějakou elektroniku.“</p> <p>„Spoustu,“ oznámila vzápětí, a pečlivě zase detektory vypnula. „Mají v nich nainstalován nejmíň tucet poplašných zařízení. Mám je zneškodnit?“</p> <p>„To nestojí za námahu. Propátrej tuhle stěnu. Pokud bude čistá, můžeme ty dveře obejít.“</p> <p>A tak jsme to také udělali. Tihle nelidi byli vážné prosťáčci. Otvor propálený ve zdi vedl do nějakého skladiště a stěna za ním od něj oddělovala místnost uzavřenou oněmi skvěle chráněnými dveřmi. Žádný problém ani pro lupiče amatéra – a mé mínění o IQ nepřítele kleslo o další kus.</p> <p>„Tak proto nechtěli, aby se sem někdo vloupal,“ konstatovala Angelina a přejížděla baterkou po prostoru kolem.</p> <p>„Městský poklad,“ zajásal jsem. „Až bude čas, musíme se sem vrátit.“</p> <p>Všemi směry se táhly hory peněz posbíraných snad na stovce různých světů. Zlaté a platinové tyče, broušené i nebroušené diamanty, mince a bankovky sta nejrůznějších druhů. Bylo tu dost peněz, aby si za ně postavili novou a daleko líp střeženou banku. Má hrabivost mne ovládla; roztrhával jsem drápy žoky zlata a válel jsem se v něm.</p> <p>„Já věděla, že ti to spraví náladu,“ poznamenala Angelina blahosklonně. „Ale neměli bychom pokračovat v záchranné operaci?“</p> <p>„No ovšem, ovšem. Veď mě. Nádherně jsem se osvěžil.“</p> <p>Pípla na svůj ultrazvukový detektor majáku a sledovala jeho ručičku. Ta nás vedla napříč zlatými a stříbrnými hromadami, a když jsme si propálili cestu ještě přes pár zdí a dveří, dorazili jsme na určené místo.</p> <p>„Jsme přímo pod majákem,“ ohlásila Angelina.</p> <p>„To je dobře.“ Obezřetně jsem se rozhlédl. „V tom případě jsou ty mříže zde a vězni někde tady.“ Odkrokoval jsem pečlivě vzdálenost. „Někde tady jsou židle a nějaké krámy, takže pokud se vynoříme zde, budeme kryti, dokud nevylezeme úplně ven. Máš připravený vrták?“</p> <p>„Už se točí.“</p> <p>„Tak začni – tady.“</p> <p>Paže s vrtákem se natáhla a zajela do zrezavělého stropu. Když se zvuk vrtačky změnil, Angelina vypnula světla a vrtala potmě, mnohem opatrněji a pomaleji. Když spustila vrták dolů tentokrát, otvorem sem dopadl paprsek světla. Tiše jsme vyčkávali – ale žádný poplach se neozval.</p> <p>„Ukaž, protáhnu dírou jedno oko,“ navrhl jsem.</p> <p>Když jsem se vypjal na špičky – prstů na nohou i ocasu –, dostal jsem se dost vysoko, abych mohl otvorem prostrčit jednu z očních stopek. Kamera objela kolem dokola a pak se i se stopkou stáhla.</p> <p>„Je to skvělé. Všude kolem harampádí, nikdo z admirálů si nás nevšiml a stráže jsou z dohledu. Podej mi molekulární kladivo.“</p> <p>Vyhrabal jsem se ze svého převleku a vylezl robotovi na ramena, odkud jsem ke stropu dosáhl zcela snadno. Molekulární kladivo je malý šikovný nástroj, který snižuje vazebnou energii molekul, takže se prostě rozpadnou na atomový prach a rozptýlí se po okolí. Přejel jsem jím po stropě v širokém kruhu a snažil jsem se zadržet kýchnutí, jak mě v nose dráždil padající prach. Když jsem okruh dokončil, zachytil jsem vyřízlý kovový disk. Podal jsem jej Angelině a opatrně jsem vystrčil hlavu, abych se mohl rozhlédnout. Kousek ode mne seděl nějaký admirál s ocelovou čelistí a skleněným okem – byl jeden jediný výraz naprostého zoufalství. Rozhodl jsem se, že mu trochu pozvednu morálku.</p> <p>„Ssss, admirále,“ sykl jsem, a on se ke mně otočil. Vidoucí oko se při pohledu na mou hlavu bez těla vytřeštilo a ocelové svaly povolily načež mu brada poklesla o dobrých deset centimetrů. „Neříkejte nic. Přišel jsem vás zachránit. Rozuměl jste? Jestli ano, jen kývněte hlavou.“</p> <p>To má člověk z toho, že důvěřuje admirálům. Nejen že nekývl, on vyskočil a rozeřval se z plných plic.</p> <p>„Stráže! Pomoc! Zachraňují nás!“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>9</strong></p> <p>Nečekám od lidí příliš mnoho vděčnosti, zvlášť ne od důstojníků, ale tohle bylo příliš. Já se sem ženu tisíce světelných let vesmírem, překonávám tolik nebezpečí, že je ani nelze vyjmenovat, trpně snáším Gar-Bajova láskyplná objetí – a to všechno jen proto, abych zachránil pár plesnivých admirálů, kteří na mě v tu ránu poštvou stráže. To mě rozzuřilo.</p> <p>Ne že bych doufal v nějaké vřelé přijetí. Pokud je člověk ošlehaná a zjizvená ocelová krysa, dost těžko může nebudit podezření. Jehlomet jsem měl dávno připravený, pro případ, že by si mě všimly stráže, ale i s odporem zajatců se počítalo. Takže jsem jen palcem přepnul na pažbě páčku z polohy „jed“ na „uspání“ – musím říct, že se mi do toho moc nechtělo – a prásknul jsem ocelovou jehlu admirálovi přímo do šíje. Krásně se svalil, s rukama nataženýma ke mně, jako by se snažil zachytit se naposledy svého zachránce.</p> <p>Vzápětí jsem ztuhl – neboť jsem zjistil, co má admirál na vychrtlých zápěstích.</p> <p>„Co se děje?“ šeptala zespoda Angelina.</p> <p>„Nic dobrého,“ sykl jsem. „A teď ani hlásku.“</p> <p>Kradmými pohyby jsem stáhl hlavu zpět, až mi nad okrajem otvoru zůstaly jen oči. Ještě že mne kryje ta hromada rozlámaných židlí, prázdných krabic od železných dávek a jiné haraburdí. Zaslechly stráže něco? Ostatní zajatci docela určitě. Dva stařičcí důstojníci sebou trhli a pohlédli kalným zrakem na bezvládné tělo svého druha.</p> <p>„Co je mu? Nějaký záchvat?“ ptal se jeden z nich. „Rozuměls mu, co to hulákal?“</p> <p>„Moc ne. Vypnul jsem naslouchadla, abych šetřil baterie. Něco jako Háže nemoc, zahrabují nás.“</p> <p>„To nedává smysl. Možná to ale něco znamená v jeho rodném jazyce?“</p> <p>„Ani nápad. Starý Schimsah je z Deliku a v deličtině to neznamená vůbec nic.“</p> <p>„Převrať ho; podíváme se, jestli dýchá.“</p> <p>Stalo se a já napjatě přihlížel, abych pak spokojeně přikývl. Jehla mu při tom převracení vypadla. Bez ní jim to bude nejmíň dvě tři hodiny trvat, než na to přijdou – a mezitím se starý Schimsah probudí. Ten čas mí zcela stačil.</p> <p>V hlavě mi už uzrával plán.</p> <p>Seskočil jsem dolů, uchopil jsem vyříznutý disk a natřel okraj lepákem – spoj lepený jím je pevnější, než kdybyste ho přivařili –, načež jsem jej nacpal zpátky na místo. Ozvalo se mlasknutí, jak se lepidlo přilnulo, a strop byl zase z jednoho kusu. Pak jsem slezl robotovi z ramen a těžce jsem si povzdechl.</p> <p>„Angelino, byla bys tak hodná, rozsvítila pár ze svých světlometů a vybalila láhev mé nejlepší whisky?“</p> <p>Zazářilo světlo, objevila se plná sklenice, Angelina trpělivě čekala, až ji odtrhnu od rtů, a teprve pak promluvila.</p> <p>„Nenastal už náhodou čas, abys své ženě prozradil, co se to tam k čertu dělo?“</p> <p>„Odpusť mi, světlo života mého. Zažil jsem si tam dost ošklivou chvilku.“ Vyprázdnil jsem sklenici a donutil jsem se k úsměvu. „Začalo to, když jsem pošeptal nebližšímu admirálovi, že jsem ho přišel zachránit. Kouknul na mě a hned zavolal stráže. Tak jsem ho střelil.“</p> <p>„O jednoho na zachraňování méně,“ opáčila se zadostiučiněním.</p> <p>„Ne tak docela. Použil jsem uspávací střelu. Nikdo jeho volání nerozuměl, tak jsem zase zalezl zpátky a ten otvor jsem neprodyšně uzavřel, ale to mě tolik netrápí.“</p> <p>„Já vím, že zas tak moc jsi nepil, ale moc rozumně bohužel nemluvíš.“</p> <p>„Promiň. Problém byl v tom admirálovi. Když se svalil, zahlédl jsem jeho zápěstí. Měl kolem dokola rudé šrámy – vypadaly jako jizvy.“</p> <p>„Vážně?“ Angelina se upřímně podivila – ale pak náhle zbledla. „Ne, to přece není možné?“</p> <p>Pomalu jsem přikývl a ani jsem se nedokázal usmát. „Šedí lidé. Jejich práci poznám vždy a všude.“</p> <p>Šedí lidé. Při pouhém pomyšlení na ně mi běhal mráz po zádech – po zádech, která, jak musím dodat, nejsou příliš na takovou činnost zvyklá. Jsem sice silný, statečný a odolný proti ranám života, ale stejně jako mí druhové ani já nedokážu vzdorovat přímému útoku na svou šedou kůru mozkovou. Jakmile se tělo vzdá, mozek se nemá čím bránit. Stačí pokusnému zvířeti zapíchnout elektrodu do centra rozkoše a ono bude držet její knoflík zapnutý tak dlouho, dokud nezemře hladem. A ještě zemře vesele a šťastně.</p> <p>Před několika lety jsem se v roli takového zvířete octl i já, když jsem urovnával nějaké drobnosti ohledně invaze na cizí planetu. Byl jsem zajat a spoután – a pak mi odřízli obě ruce, přímo v zápěstí. Ztratil jsem vědomí a když jsem jej zas nabyl, zjistil jsem, že mi zas ruce přišili zpátky. Zbyly jenom jizvy, stejné, jaké měl ten vzpurný admirál.</p> <p>Jenže ty ruce mi nikdo neuřízl. Tu vzpomínku mi někdo vtiskl přímo do mozku. Byla to hloupost, ale pro mne se to <emphasis>stalo</emphasis> – a spolu s tím se stalo i pár dalších ohavností, na něž bych nejradši zapomněl.</p> <p>„Nepochybně tu jsou šedí lidé,“ řekl jsem. „Spolupracují s nelidmi. Není divu, že jim jdou admirálové na ruku. Jsou pevně zakotveni ve světě vojenských řádů a příkazů – a tak skytají dokonalý cíl pro manipulace s mozkem.“</p> <p>„Asi máš pravdu – ale jak je to možné? Nelidi nenávidí lidstvo jako celek – a s šedivci by určitě nespolupracovali. Šedí jsou sice hnusní a zlí, ale pořád jsou to lidé.“</p> <p>V okamžiku, kdy to vypustila z úst, jsem už jasně viděl odpověď. Usmál jsem se, objal jsem ji a políbil, což jsme si oba vychutnali, načež jsem se odtáhl, protože se s Angelinou v náručí se přece jen špatně přemýšlí.</p> <p>„Tak poslouchej, lásko má. Mám dojem, že jsem našel způsob, jak se dostat z téhle polízanice. Detaily ještě nevím. Ale jasné je, co musíš udělat. Mohla by ses vrátit a přivést sem chlapce a houf Cill Airne? A pak se probourat podlahou, postřílet stráže, uspat admirály a odnést je do bezpečí?“</p> <p>„Asi to zvládnu, ale bude to trochu nebezpečné. Jak se ale dostaneme odtud?“</p> <p>„O to se postarám já. Pokud způsobím celoplanetární zmatek, nikdo nebude vědět, co se kde děje a kdo mu vlastně má právo dávat rozkazy. Nebude tvůj úkol v takovém prostředí směšně snadný?“</p> <p>„Jistě mi to ulehčí práci. Co máš za lubem?“</p> <p>„Kdybych ti to řekl, mohla bys namítnout, že je to příliš nebezpečné, a zakázat mi to. Povím ti jen, že jiné řešení není a že tuhle práci nezvládne nikdo jiný než já. Já zmizím i s tím převlekem a ty budeš mít dvě hodiny na to, abys sehnala své komando. Jakmile vypukne mela, dejte se do toho. Pak je odveď na nějaké bezpečné místo, nejlíp někam poblíž kosmodromu. Jakmile budu moct, vrátím se do svého pokoje. Pošli někoho, ať tam na mě počká a odvede mě za vámi. Ale ať nečeká déle než hodinu. To, co mám splnit, musím za hodinu zvládnout – a ještě se stihnu vrátit zpět. Neočekávám žádné problémy. Kdyby k nim ale přece jen došlo a já včas nedorazil, ať se vrátí a ohlásí ti to. Nemůžeme ohrozit celou akci jen kvůli mně. Až spojka dorazí – se mnou nebo beze mně –, odletíte. Popadni nějaký kosmolet, v tom zmatku si toho stejně nikdo nevšimne, a zmizte odtud.“</p> <p>„Doufám, že se vrátíš.“ Dala mi pusu, ale moc radostně se netvářila. „Neřekneš mi přece jen, do čeho se to hodláš pustit?“</p> <p>„Ne. Kdybych ti to řekl, poslouchal bych zároveň s tebou a pak bych se už nemusel odvážit. Ale jsou to celkem tři úkoly. Najít šedé lidi, poštvat je proti naším milým nelidem – a pak zmizet.“</p> <p>„No, ty to zvládneš. Ale nezapomeň provést všechny tři kroky – zvlášť ten poslední.“</p> <p>Vsoukali jsme se do svých – tak rozdílných – převleků a rozešli se dřív, než jsme si to stačili rozmyslet. Angelina pevným krokem odřinčela a já oddusal opačným směrem. Myslel jsem si, že znám cestu, ale asi jsem někde špatně odbočil. A jak jsem tak hledal zkratku do vyšších pater, šlápl jsem na nějaký zrezivělý plát a propadl jsem se do jakéhosi podzemního jezera nebo přehrady. Hezkou chvíli jsem se v něm zmítal a svítil jsem si jen světélkujícíma očima, až jsem se dohrabal na břeh. Únikovou cestu jsem nikde nenašel, ale v mžiku jsem si ji vyrobil. Stačilo vypustit z kloaky granát a odeslat ho švihem ocasu proti nejbližší stěně. Nádherně to prásklo a já se kouřem a dýmem proplazil zpět na světlo denní – právě včas, abych viděl, jak sem kráčí celá hlídka oblud v čele s velitelem.</p> <p>„Pomozte, pomozte, prosím,“ sténal jsem a vrávoral s drápy přitisknutými na čelo. Naštěstí se velitel také díval na zprávy.</p> <p>„Prohnilý, skvoste – co se ti stalo?“ vykřikl a předvedl mi asi tak pět tisíc zkažených zubů a dobrý metr čtvereční vlhkého purpurového chřtánu.</p> <p>„Zrada! Zrada přímo uprostřed našich řad,“ ječel jsem. „Pošli zprávu svému nadřízenému, ať okamžitě svolají Válečnou radu – a pak mě na ni odveď.“</p> <p>V mžiku rozkaz splnil – a pak mě vzal za slovo: ovinul mne tucty chapadel, přisál se tisícovkami přísavek a vedl mne na zasedání. Usnadnilo mi to cestu a ušetřilo baterie, o to nic. Aspoň jsem byl odpočatý a čerstvý, když mě konečně vyklopili na podlahu před zasedacím sálem.</p> <p>„Jste všichni báječně hnusní – a já vám to nikdy nezapomenu,“ zahulákal jsem. Ječeli radostí a pleskali přísavkami o zem. Nechal jsem je pleskat a vcválal jsem do sálu.</p> <p>„Zrada, strašná zrada!“ křičel jsem na celé kolo.</p> <p>„Posaďte se na své místo a zopakujte své prohlášení v náležité formě poté, co bude zasedání zahájeno,“ uťal mne tajemník. Avšak jiný tvor, připomínající fialovou velrybu posetou hemeroidy v pokročilém stádiu, jevil větší pochopení.</p> <p>„Laskavý Džeme, vypadáš nějak rozrušeně. Slyšeli jsme, že v tvém apartmá došlo k nějakému krveprolití, a ze vznešeného Gar-Baje jsme nalezli jen špičku ocasu, která však nebyla příliš sdílná. Můžeš nám podat vysvětlení?“</p> <p>„Můžu – a podám, pokud mi to tajemník dovolí.“</p> <p>„No tak tedy ven s tím,“ zavrčel tajemník otráveně a s každým pohybem vypadal víc a víc jako rozpláclá černá žába. „Volám toto shromáždění k pořádku; Prohnilý Džem přednese závažné obvinění.“</p> <p>„Je to asi tak,“ líčil jsem napjaté Válečné radě. „My z Člobrdova máme některé mimořádné schopnosti – myslím kromě výjimečně atraktivního vzhledu.“ Tuhle poznámku ocenili a v odpověď zaznělo mnohé pleskavé bouchání do nábytku a mnoho vlhce mlaskavých zvuků. „Děkuji, a totéž přeji i vám. Jednou z našich schopností je, že skvěle cítíme – já vím, že jsme i skvěle cítit, sedni si, hochu, taky se na tebe dostane. Jak jsem říkal, můj pronikavý čich mne vedl k přesvědčení, že na téhle planetě není všechno úplně v pořádku. Vyčmuchal jsem zde <emphasis>lidi</emphasis>!“</p> <p>Šokovanými a vyděšenými výkřiky občas proniklo volání „Cill Airne!“ – a já je vzal kývnutím na vědomí.</p> <p>„Ne, tím nemyslím Cill Airne, původní obyvatele této planety. I ty jsem v mžiku zaregistroval, ale ti jsou zanedbatelní a já jsem si jist, že se o ně vyhlazovací komando dobře postará. Ne, mám na mysli lidi zde, přímo v našem středu! Pronikli do našich řad!“ To jimi otřáslo a já je chvíli nechal pokřikovat a svíjet se; zatím jsem si brousil drápy o nejbližší stůl. Nato jsem zvedl tlapy, abych je přiměl ke klidu – a ten v mžiku zavládl. Každé oko v sále, ať již bylo velké, malé, zelené, rudé, na stopce či bez ní, suché nebo vlhké, se na mne upíralo. Pomalu jsem vykročil kupředu.</p> <p>„Ano. Jsou mezi námi. Lidé. A dělají vše, co je v jejich silách, aby nám naši nádhernou vyhlazovací válku zkazili. A já jednoho z nich odhalím – <emphasis>teď a tady!“</emphasis></p> <p>Motory mých nohou zahučely a teplota generátoru prudce stoupla, neboť jsem se mocným skokem vznesl do vzduchu. Ladným obloukem jsem plachtil vzduchem dobrých dvacet metrů. Přistál jsem s tak hrozivým křupnutím, že tlumiče jen zasténaly. Dopadl jsem přímo doprostřed tajemníkova stolu, který se báječně rozpadl. Dopadl jsem s prackami napřaženými přímo na tajemníka a mé drápy se zabořily do jeho černé kůže. Zvedl jsem ho a zamával s ním ve vzduchu. Svíjel se a ječel.</p> <p>„Ty jsi zešílel. Pusť mě! Nejsem člověk o nic víc než ty!“</p> <p>V tu chvíli mi to bylo jasné. Až dosud jsem jen jednal naslepo. Šedí lidé jsou zde, musejí být v přestrojení a jediným tvorem se čtyřmi údy – tedy kromě mé maličkosti – byl právě tajemník. Vykonával řídící funkci a byl jediným z nelidí, kdo dokázal organizovat chod války. Ale než promluvil, jednal jsem stále na základě intuice. Teď jsem si byl jist a s vítězným řevem jsem zabořil čerstvě nabroušený spár do jeho hrdla.</p> <p>Vytryskla temná tekutina a tajemník chraplavě zavřeštěl.</p> <p>Polkl jsem a téměř jsem zaváhal. Snad se mýlím? Nezamordoval jsem náhodou pravého tajemníka přímo před celou Radou? Měl jsem dojem, že to by asi moc dobře nedopadlo. Ne! Zastavil jsem se jen na zlomek sekundy – a pak jsem trhal dál. Omyl je vyloučen. Roztrhl jsem hrdlo, čistě odřízl zbytek krku – a pak hlavu oderval.</p> <p>Zavládlo zděšené ticho; všichni sledovali hlavu, jak se kutálí po podlaze. Pak všichni vydechli.</p> <p>Uvnitř té hlavy byla ještě jedna. Malá, bledá, šklebící se lidská hlava. Tajemník opravdu byl šedý muž.</p> <p>Zatímco rada nebyla šokem schopna pohybu, šedý muž ano. Vytáhl ze žáber pistoli a namířil ji na mne. Já to samozřejmě očekával, a tak jsem ji srazil. Když ale sáhl do druhé žaberní štěrbiny po mikrofonu, už jsem tak rychlý nebyl. Začal do něj cosi hulákat podivnou řečí.</p> <p>Byl jsem pomalý, protože šedý muž dělal přesně to, co jsem od něj potřeboval. Dopřál jsem mu dost času, aby mohl své varování dokončit, teprve pak jsem mu mikrofon vzal. Muž kopl nohou, zasáhl mne do žaludku a já se s heknutím složil a bez hnutí jsem přihlížel, jak bývalý tajemník mizí padacími dvířky v podlaze.</p> <p>Rychle jsem se vzpamatoval a odháněl jsem členy rady, kteří mi spěchali na pomoc.</p> <p>„Nestarejte se o mě,“ skřehotal jsem, „jeho rána byla smrtelná. Pomstěte mě! Vyhlašte poplach, pochytejte všechny černé žáby, co vypadají jako tajemník. Nenechte žádnou z nich utéct! Honem!“</p> <p>Vyrazili ven z místnosti a já se musel odkutálet stranou, aby mě nezadupali do země. Chvíli jsem se tam zmítal a hekal a přimhouřenými víčky jsem sledoval, jestli všichni odcházejí.</p> <p>Teprve ve chvíli, kdy jsem osaměl, jsem mohutnou ranou otevřel padací dveře a vydal jsem se po stopách šedého muže.</p> <p>Jak jsem mohl jít po jeho stopách, tak se asi ptáte, a já vám milerád odpovím. Během té potyčky jsem mu do té umělé kůže zapíchl maličký neutrinový generátor. Malé a mrštné neutrino dokáže projít celou planetou, aniž by se nechalo odstínit. Kov města je nezastaví ani v nejmenším. A musím snad dodávat, že v čumáku mé masky byl zabudován příslušný detektor? Nikdy nevyrážím do boje, pokud si s sebou nevezmu alespoň ty nejzákladnější pomůcky.</p> <p>Světélkující ručička ukazovala směr. Rovně a dolů. Vydal jsem se tam, dolů po schodišti, protože jsem chtěl zjistit, co tu vlastně šedí lidé dělají. Prchající tajemník mě dovede přímo k jejich pelechu.</p> <p>Jeho výkon však předčil mé očekávání. Dovedl mě přímo k jejich lodi.</p> <p>Když jsem před sebou spatřil světla, zpomalil jsem a pak jsem opatrně vykoukl ze tmy tunelu do velké prostory s klenutým stropem. V jejím středu stál tmavě šedý kosmický koráb. Ze všech stran se vynořovali šedí lidé. Někteří běželi normálně, bez převleku, jiní stále ještě hopkali a plazili se ve svých nelidských maskách. Krysy opouštějí potápějící se loď – a to všechno je moje práce. Zmatek a vřava teď dosahují vrcholu – a naši mohou zachránit admirály. Všechno běží podle plánu.</p> <p>Nenapadlo mě ovšem, že narazím na jejich loď. Podle shonu, který zde vládl, odlétali všichni, a velice spěšně – což byla příležitost, jaká se hned tak nemusí naskytnout. Jak je ale sledovat? Existují přístroje, které, pokud bych je na jejich plavidlo připevnil, by učinily sledování směšně jednoduchým, jenže já jsem bohužel žádný takový přístroj neměl. Drobné přehlédnutí. Možná i proto, že ten nejmenší z nich váží dobrých devadesát kilo. Ale co teď?</p> <p>Než jsem se rozmyslel, spadla na mne kovová síť a ze všech stran se vyhrnuli nepřátelé.</p> <p>Bránil jsem se, a zatraceně dobře, když mi někdo začal zezadu bušit kovovou tyčí do hlavy. Nemohl jsem se otočit a záhy nelidská hlava povolila.</p> <p>Ta lidská okamžik na to taky.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>10</strong></p> <p>Probudil jsem se lapaje po dechu, svázaný, s roubíkem v ústech a se zavázanýma očima. Hlava mne bolela jako ještě nikdy. Kde to jsem, co se se mnou stalo, to jsem netušil. Chvíli jsem se zmítal a kroutil, ale hlava mne rozbolela ještě víc, a tak jsem přestal.</p> <p>Pomaloučku jsem ovládl paniku a pokusil jsem se odhadnout situaci. Tak za prvé, nedusím se; ten dojem ve mně vzbuzuje měkká látka, již mám omotanou kolem hlavy. Pokud zvednu hlavu a trochu ji pootočím, mohu dýchat docela slušně.</p> <p>Takže co se tedy stalo? Mezi vlnami hlavobolu se vrátila i paměť. Šedí lidé! Chytili mě do sítě a pak mě tloukli do hlavy, až jsem se přestal bránit. Pak jsem ztratil vědomí. Ale co bylo potom? Kam mě to odnesli?</p> <p>Teprve v té chvíli jsem se prokousal do hlubin paměti tak daleko, abych si na tu otázku mohl odpovědět. Chytili mě, když jsem byl oblečený v tom nelidském mundůru. Evidentně v něm stále ještě jsem. Paže jsem měl uvězněné v těch umělých prackách, ale po chvíli opatrného vrtění – a ignorování bolesti hlavy – se mi podařilo pravou ruku osvobodit a stáhnout k tělu. Díky ní jsem pak odhrnul plastikové vrstvy tísnící mi obličej a zjistil jsem, že mi hlava sklouzla dolů, do krku převleku. Po chvíli dalšího kroucení se mi ji podařilo dostat zpět a pomocí optického zařízení si prohlédnout kovovou podlahu kolem. Velmi objevné to bylo. Pokusil jsem se pohnout i druhou paží a nohama, ale jen sebou zaškubaly, nic víc. Bylo toho na mne nějak moc, točila se mi hlava a měl jsem žízeň.</p> <p>Jakýsi záblesk předvídavosti mne svého času přiměl instalovat do převleku vedle hlavní vodní nádržky ještě jednu rezervní. Našmátral jsem její hubici, napil jsem se dosyta a pak jsem jazykem přehodil přepínač a do úst mi začala proudit životadárná čtyřiapadesátiprocentní whisky. To mě poměrně rychle probralo – a přestože mě whisky nezbavila kladiv bušících v hlavě, naladila mě aspoň tak, že jsem je lépe dokázal ignorovat. A pokud jsem se nedokázal příliš pohybovat, aspoň jsem mohl manévrovat s očním ovládáním. S mírnými obtížemi jsem nalezl jeden funkční oční stonek a otočil jsem okem kolem dokola.</p> <p>Opravdu zajímavé. Velmi rychle jsem zjistil, že věcí, která mi brání v pohybu, jsou masivní řetězy, které mne poutají k ocelové podlaze. Byly k ní přivařeny, takže skýtaly jen minimální šanci na útěk. Místnost, v níž jsem se nalézal, byla malá a bez jakýchkoli zajímavých prvků – s výjimkou vrstvy rzi a konkávního zakřivení stropu. Ten pohled mi cosi připomněl – a další doušek whisky mi ozřejmil, co.</p> <p>Kosmická loď. Nalézám se v nitru kosmické lodi. Té kosmické lodi, která stála přede mnou, když všechno kolem zhaslo. V lodi šedých lidí a nepochybně kdesi hluboko ve vesmíru. Tušil jsem, kde, ale nechtěl jsem si tak deprimující myšlenku připouštět. Existovala však jiná otázka, na niž jsem neznal odpověď. Proč mne sem přikovali i s převlekem?</p> <p>„Protože nevědí, že je to převlek, ty pitomče!“ zařval jsem. A okamžitě jsem toho zařvání litoval, neboť se od stěn odráželo jako úder bubnu.</p> <p>Ale jiná odpověď neexistovala. Převlek byl kvalitní a dokázal obstát i při velmi detailní inspekci. Šediví na mě skočili a praštili mě do hlavy. V tu chvíli nic nenaznačovalo, že bych byl někým jiným, než za koho jsem se vydával – prostě jen další šeredný nelida. A zjevně museli značně spěchat – jak prozrazovaly hrubé a nepříliš precizní sváry na řetězech. Museli opustit planetu dřív, než se na ně sesype pár milionů slizkých oblud a sežere je zaživa. Tak mě jen hodili dovnitř, přivařili na místo a odpálili neznámo kam. Postarají se o mě později.</p> <p>„Jupíí!“ zařval jsem, ovšem tím nejtišším řevem, jakého jsem byl schopen. Pak jsem se pustil do vyprošťování z převleku.</p> <p>Byla to dřina, ale já to zvládl; vyplazil jsem se z krku umělohmotné příšery jako nově zrozený motýl z kukly. Protáhl jsem se, zkusmo ohnul a narovnal klouby a cítil jsem se hned mnohem líp.</p> <p>A cítil jsem se ještě líp, když jsem z převleku vytáhl svou pistoli-jehlomet. Stanul jsem na kovové podlaze a vnímal jemné vibrace motoru. Jsme ve vesmíru a někam letíme. Teď, osvobozen ze řetězů a s poctivou zbraní v ruce jsem už dokázal onomu nepříjemnému faktu čelit. S pravděpodobností deset ku jedné míříme domů. Domů – na planetu šedých lidí.</p> <p>Nebyla to moc vábná představa, ale měl jsem poměrně slušnou šanci, že to dokážu nějak zvrátit, a to mnohem dřív, než přistaneme, a dřív, než si mého počínání někdo všimne. Budou jistě unavení, deprimovaní po tom nezdaru, dost možná si nebudou moc dávat pozor. To, co musím učinit, je třeba provést co nejrychleji. Přepnul jsem pistoli z výbušných střel na otrávené – a pak na uspávací. Přestože jsem si byl jist, že si šedí lidé nezaslouží nic než strašlivou smrt, chladnokrevně bych je hubit nedokázal. Nejsem žádný kat. Stačí, když je na pár hodin vyřadím z boje. Pokud se zmocním lodi, můžu je někam zamknout a zakovat do řetězů. A pokud prohraju, pak už mi může být jedno, kolik mých přemožitelů bude.</p> <p>„Kupředu, Prohnaný Jime diGrizi, zachránče lidstva,“ řekl jsem, abych se trochu povzbudil. Vzápětí byla ale má nálada znovu tatam, neboť jsem vzal za kliku a zjistil jsem, že je zamčeno. „Termit, samozřejmě, jak jsem na něj mohl zapomenout,“ káral jsem sám sebe a vrátil jsem se k převleku. Dávkovač stále ještě fungoval, záhy se v kloace objevil granát, který hned vypadl na podlahu. Pak už jen stačilo aktivovat pár lepkavých molekul na jeho konci, přitisknout jej k zámku dveří – a odpálit. Krásně vzplanul a naplnil místnůstku narudlou září a spoustou hustého dýmu. Byl bych se rozkašlal, kdybych se ovšem včas nechytil za ohryzek a nezmáčkl. Má dusící se, fialovějící a chroptící maličkost rozrazila botou ještě žhnoucí dveře. Vrhl jsem se jimi ven, překulil jsem se na podlahu a přes hlaveň jehlometu jsem propátral okolí. Nic. Jen prázdná, matně osvětlená chodba. Dopřál jsem si jedno zdušené zakašlání a hned jsem se cítil mnohem líp. Nato jsem pomocí hlavně jehlometu dveře zase zabouchl. Nic zvenčí neprozrazovalo, že je vevnitř něco v nepořádku – tedy až na tu ohořelou díru u zámku.</p> <p>Kudy? Na dveřích byla čísla, a pokud tu mají systém jako v normální kosmické lodi, měla by čísla klesat směrem k přídi a pilotní kabině. Vydal jsem se tím směrem, k bezpečnostní přepážce, která se otevřela, neboť jí právě prošel člověk. Šedý člověk. Podíval se na mě, vytřeštil oči, otevřel ústa a chystal se začít řvát. Má jehla jej však zasáhla přímo do krku a on se úhledně složil. Přikrčil jsem se, připraven svůj útok zopakovat, ale chodba už byla prázdná. Až dosud tedy vše v pořádku.</p> <p>Jen chvilku mi trvalo, než jsem ho odtáhl ze dveří a zavřel je za ním. Ale co s ním? Nedumal jsem nad tím obtížným úkolem dlouho, otevřel jsem tiše nejbližší dveře a nakoukl za ně. Byla to matně osvětlená ložnice. Dobrý tucet šedých lidí tu spal. Chrápali jako rota kyrysníků. Když jsem je trefil jednoho po druhém jehlou, začali chrápat ještě víc. Vtáhl jsem dovnitř toho prvního a hodil jsem ho na hromadu odložených převleků černých žab.</p> <p>„Hezky se vyspěte,“ poradil jsem jim, když jsem za sebou zavíral. „Máte za sebou dlouhý a náročný den – a bude ještě delší a náročnější, až vás postavíme před soud.“</p> <p>Nemohl jsem v bezvědomí být moc dlouho. Odhozené převleky a chrápající šedivci naznačovali, že nejsme ve vzduchu – nebo spíš ve vakuu – déle než pár hodin. Nějaká základní posádka zřejmě řídí loď a zbytek chrápe. Mám to zkusit – vypátrat je jednoho po druhém a uspat? Ne, to by bylo příliš nebezpečné; nevím, kolik jich je vzhůru. Kdykoli mě mohou překvapit a vyhlásit poplach. Bude mnohem lepší dostat se co nejdřív do řídicí kabiny. Odříznout ji od zbytku lodi, zamířit k nejbližší stanici Ligy a zavolat o pomoc. Pokud bych mohl podat zprávu, kde se nalézáme, vždycky můžu loď zastavit a potom odolávat, dokud nedorazí posily. Skvělý nápad. Do toho.</p> <p>Se zbraní v ruce jsem se plížil směrem, kde jsem tušil řídící centrum. Přede mnou se objevily dveře s nápisem „spojová kabina“ a já je otevřel, vstoupil jsem dovnitř a popřál muži u panelu dobrou noc. Svalil se a spal. Nato přede mnou stály poslední dveře. Zhluboka jsem se nadechl. Boky a záda mám krytá. Konec mé mise je na dohled. Pomalu jsem ten nabraný vzduch zase vypustil a pak jsem otevřel dveře.</p> <p>Rozhodně jsem nestál o žádnou přestřelku; byl bych docela určitě v početní nevýhodě. Vstoupil jsem a zamkl za sebou, teprve potom jsem spočítal stanoviště. Byla celkem čtyři – a všechna obsazená. Dva krky čouhaly nad přepážkami. Trefil jsem se přesně a jejich majitelé zvláčněli. Tiše jsem postupoval vpřed. Muž v křesle palubního inženýra se po mně podíval a odměnou za svou starost dostal jehlou. Zbýval jediný. Velitel. Toho jsem střelit nechtěl; potřeboval jsem nějaké informace. Zastrčil jsem jehlomet za pás, po špičkách jsem došel až k němu a sáhl jsem po jeho krku.</p> <p>V poslední chvíli se otočil – zřejmě byl něčím varován –, byl ale o zlomek vteřiny pomalejší. Sevřel jsem ho tak, jak jsem potřeboval, zaryl jsem palci pořádně hluboko. Mile vypoulil oči, chvilku sebou zmítal a kopal kolem, pak znehybněl.</p> <p>„Klaďasové vedou už šestnáct nula!“ uchechtl jsem se spokojeně a zatančil vítězný tanec. „Ale nejdřív dokonči práci, chlape, pak můžeš teprv shánět šampaňské.“</p> <p>Měl jsem pravdu; pokud radím sám sobě, obvykle radím dobře. Zásuvka ve stole palubního inženýra poskytla klubko silného drátu, jímž jsem veliteli svázal ruce a nohy. Ještě jsem ho připevnil ke stolu dost vzdálenému od jakéhokoli ovládání. Zbylou trojici jsem poskládal vedle něj do úhledné řady načež jsem se odebral k počítači – naťukat pár otázek.</p> <p>Byl to šikovný počítač a usilovně se snažil se mnou vycházet v dobrém. Nejprve mi poskytl kurz a cíl cesty, které jsem se naučil nazpaměť a ještě jsem si je napsal na ruku, pro případ, že bych je zapomněl. Speciální sbor bude celý dychtivý zjistit, kde šedivci žijí. Pokud je moje domněnka správná, tak právě tam letíme. Speciální sbor jim měl co vracet, a já mu s tím chtěl pomoci, jak se jen dá. Pak jsem se zeptal na základny Ligy, vyhledal tu nejbližší z nich, dotázal se na kurz, nastavil jsem jej a udělal jsem si pohodlí.</p> <p>„Dvě hodiny, Jime, pouhé dvě hodiny. Potom se křivoprostorové motory vypnou a my zastavíme v radiovém dosahu základny. Pak stačí jedna krátká zpráva rádiem – a je po šedivých lidech. Jupí, a třikrát hurá!“</p> <p>Zasvrbělo mě za krkem; kdosi se mi zřejmě díval do zad. Otočil jsem se a zjistil jsem, že velitel se už probral a zlobně mě pozoruje.</p> <p>„Slyšel jsi to?“ prohodil jsem. „Nebo to mám zopakovat?“</p> <p>„Slyšel,“ opáčil monotónním plochým hlasem bez jakéhokoli náznaku citu.</p> <p>„To je dobře. Jmenuju se Jim diGriz.“ Neřekl na to ani slovo. „No tak, ven s tím, jak se jmenuješ. Nebo se ti budu muset podívat do průkazky?“</p> <p>„Jsem Kome. Znám tvé jméno. Už dřív jsi nám zkřížil plány. Zabijeme tě.“</p> <p>„To rád slyším, že má pověst je ještě rychlejší než já. Ale nemyslíš, že tvá hrozba jaksi ztrácí reálný podklad?“</p> <p>„Jak jsi odhalil naši přítomnost na planetě?“ Kome ignoroval mou otázku.</p> <p>„Váš národ je opravdu hodně ničemný, ale má pramalou fantazii. Ten trik s useknutýma rukama funguje – já sám o tom vím své –, čili ho používáte pořád dokola. Viděl jsem škrábance na zápěstí jednoho z admirálů.“</p> <p>„Byl jsi tam sám?“</p> <p>Kdo tu vlastně koho vyslýchá? Ale vítězi sluší určitá velkorysost. „Pokud už to musíš vědět, tak teď jsem docela sám. Ale za pár hodin tu budete mít celou Ligu… Tam u příšerek jsme byli čtyři. Ti ostatní už ale určitě uprchlí, a to i s admirály, se kterými jste tak ošklivě zacházeli. Nepochybně o tom podají zprávu, takže vás po příjezdu čeká moc milé uvítání. Moc hezky jste se nechovali.“</p> <p>„Mluvíš pravdu?“</p> <p>To už mi došla trpělivost a zahrnul jsem ho výrazy, které ještě neslyšel. Tedy aspoň doufám.</p> <p>„Kome, příteli, už mě to přestává bavit. Nemám důvod ti lhát, protože tě mám v hrsti. A teď už zavři zobák a přestaň se mě vyptávat; já bych se taky rád na pár věcí zeptal. Budeš poslouchat?“</p> <p>„Asi ne.“</p> <p>Překvapeně jsem vzhlédl, protože velitel poprvé za celou dobu zvýšil hlas. Nekřičel, nevztekal se. Jen hlasitě promluvil, velitelským tónem.</p> <p>„Komedie skončila. Víme už, co jsme chtěli vědět. Můžete vylézt.“</p> <p>Připadalo mi to jako oživlá noční můra. Otevřely se dveře a do nich se pomalu šourali šedí lidé. Střelil jsem po nich, ale oni šli dál. Stejně tak tři důstojníci, které jsem složil předtím. Postavili se a blížili se ke mně spolu s ostatními. Došly mi náboje; hodil jsem tedy po nich jehlometem a pokusil jsem se uprchnout.</p> <p>Chytili mě.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>11</strong></p> <p>Přestože jsem odborník na boj zblízka, záludné hmaty a podrazy všeho druhu, i mé schopnosti mají svoje meze. Tou mezí zde byla očividně nevyčerpatelná zásoba nepřátel. Co bylo ještě horší, bojovali dost mizerně. Vlastně nebojovali, jen se mě chytili a drželi mě. Skopl jsem první dva, další pár srazil pěstí, třetí jsem přetrhl vejpůl – a pořád přicházeli další. Upřímně řečeno, začínalo mě to trochu unavovat. Nakonec se na mě prostě nahrnuli a stáhli mne na zem. Bylo po všem. Kolem zápěstí a kotníků se mi zacvakla pouta a já jsem se ocitl na podlaze. Zdraví odváděli raněné, důstojníci se vrátili k řízení – a jak jsem si zachmuřeně všiml, změnili můj kurz na ten původní. Když byli hotovi, Kome se ke mně otočil i s židlí.</p> <p>„Převezl jsi mě,“ řekl jsem. Nebyla to právě nejduchaplnější poznámka, ale jako začátek konverzace to ušlo.</p> <p>„Ovšem.“</p> <p>Lakonický, to byl ten správný výraz pro jejich vyjadřování. Šedí lidé nikdy neřekli slovo, které by nebylo nezbytné. Pokoušel jsem se dál, nejspíš ze zoufalství. Byl jsem v pasti, a to dokonalé.</p> <p>„A mohl bys mi aspoň říct proč? Tedy samozřejmě jestli na to máš čas.“</p> <p>„Já myslel, že ti to dojde. Mohli jsme na tebe samozřejmě použít běžné mozkové sondy a to jsme také měli původně v úmyslu. Ale pár důležitých informací jsme potřebovali hned. Pracovali jsme mezi nelidmi po celá léta a nikdy je nenapadlo nás podezírat. Museli jsme zjistit, jak jsi nás odhalil. Ovšemže vlastníme sondy schopné ovládat myšlení všech možných ras. A ve chvíli, kdy jsme vyvíjeli sondu i pro ten tvůj, jsme zjistili, kdo opravdu jsi. Kovové lebky v přírodě neexistují. Tvá maska byla odhalena – a tvůj obličej nám připomínal člověka, kterého už řadu let hledáme. V té chvíli jsem se rozhodl pro tuhle lest. Pokud bys byl mužem, jehož jsme hledali, bylo jasné, že při své domýšlivosti nám prozradíš úplně všechno.“</p> <p>„To jsou blbé kecy.“ ušklíbl jsem se. Byla to chabá odpověď, ale lepší jsem v tu chvíli neměl. Měl totiž pravdu. Nechal jsem se totálně oblafnout.</p> <p>„Bylo mi jasné, že pokud budeš mít pocit, žes vyhrál, prozradíš nám věci, které bychom z tebe jinak páčili několik dní. A my jsme ty informace potřebovali okamžitě. Tak jsme naaranžovali komedii, kterou jsi tak skvěle sehrál. Tvou zbraň jsme nabili sterilními jehlami. Všichni herci hráli dobře – a ty ze všech nejlíp.“</p> <p>„Určitě si myslíš, bůhvíjak nejsi mazaný.“ V tu chvíli jsem nedokázal přijít na nic lepšího. Byl jsem prostě na dně.</p> <p>„To taky jsem. Řídím naše operace v terénu už řadu let. Nevyšly mi jen dvakrát a v obou případech jsi za to mohl ty. Teď jsme tě chytili – a moje problémy tím skončí.“ Pokynul dvěma ze svých mužů a ti mě popadli. „Zamkněte ho někam a nechte ho tam, dokud nepřistaneme. Už s ním nechci mluvit.“</p> <p>Na dně? Až do této chvíle jsem nevěděl, jak to vypadá, být na dně. Byl jsem deprimovaný, bez morálky, poražen na duchu i na těle; kdokoli jiný by na mém místě spáchal sebevraždu. Já samozřejmě ne. Kde je život, je i naděje. Jenže tentokrát už opravdu žádná nebyla.</p> <p>Ti lidé pracovali tak efektivně. Přivázali mi pouta od zápěstí na hák umístěný vysoko na zdi a klidným, deprimujícím způsobem ze mne stáhli šaty boty a všechno ostatní. Obrali mě dočista, rychle, zručně, jako vysavač a klystýr dohromady. Všechny doplňky viditelné na první pohled, granáty šperháky pily a nože mi sebrali rovnou. Pak mne pomaloučku prošťárali fluoroskopy a detektory kovů, načež odstranili – dost bolestivě – i vybavení, které jsem ukryl poněkud lépe. Dokonce mi i zrentgenovali čelisti a sebrali mi pár falešných zubů, kterých si ještě nikdo nikdy nevšiml. Když skončili, byl jsem o pár kilo lehčí a bez výstroje stejně bezbranný jako kojenec. Velice ponižující pocit. Zvlášť když potom všechno odnesli a mě nechali ležet – nahého a vykuchaného – na studené palubě.</p> <p>Která, jak jsem časem zjistil, byla čím dál chladnější. Když se na ní začala srážet vlhkost, začal jsem modrat zimou a drkotat zuby. Za chvíli jsem ječel a zmítal jsem sebou. To mě trochu zahřálo a konečně přimělo jednoho z šedivců, aby strčil hlavu do dveří.</p> <p>„Vždyť tady zmrznu!“ zacvakal jsem na něj zuby. „Schválně mi sem pouštíte chlazený vzduch, abyste mě mučili.“</p> <p>„Ne,“ odtušil nevzrušeně. „To není žádné mučení. Pokaždé, když je loď otevřená, se vyrovná teplota s okolní atmosférou. Teď se vracíme k normální teplotě. Jsi slaboch.“</p> <p>„Vždyť tu zmrznu! Vy eskymáci zvyklí žít v lednici tuhle teplotu možná dokážete přežít – ale já ne. Tak mi dej nějaké šaty – anebo mě radši zabij rovnou.“</p> <p>Myslel jsem to z poloviny vážně. V tu chvíli jsem neviděl nic, pro co by mělo smysl žít. On chvíli uvažoval a pak odešel. Brzy se ale vrátil a se čtyřmi dalšími mi přinesl tlustou kombinézu. Stáhli mi okovy a oblékli mě. Nijak jsem neprotestoval, protože jeden z nich mi po celou dobu držel v ústech hlaveň nabité pistole. Prst na spoušti měl ohnutý a spoušť napůl zmáčknutou. Věděl jsem, že to myslí vážně. Ani jsem se nepohnul, dokud mě neoblékli a nenatáhli mi vysoké boty. Zbraň však zůstala na svém místě, než mi znovu zaklapla pouta.</p> <p>Celé dny nám trvala cesta k cíli. Mí věznitelé byli těmi nejhoršími partnery pro konverzaci v celé galaxii a odmítali odpovídat i na mé nejvtipnější a nejurážlivější poznámky. Jídlo bylo dokonale hnusné, ale patrně výživné. Jediným nápojem mi byla voda. Otlučený nočník se staral o mé sanitární potřeby – a já jsem se začínal strašlivě nudit. Mé myšlenky se toulaly kdesi daleko a plány na pomstu byly jeden příšernější než druhý. Samozřejmě že do jednoho byly k ničemu. S pouty na rukou a beze zbraně jsem neměl šanci se dostat ani z místnosti, natož ovládnout loď. Než jsme konečně přistáli, už jsem se v moři nudy skoro utopil.</p> <p>„Kde to jsme?“ zeptal jsem se stráží, které si pro mě přišly „No tak, vy hastroši, řekněte něco. To by vás zastřelili, kdybyste mi řekli aspoň jméno planety? Myslíte si snad, že ho ještě někomu někdy prozradím?“</p> <p>Chvíli o tom přemýšleli, až se jeden z nich konečně rozhodl.</p> <p>„Kekkonšík,“ odpověděl.</p> <p>„Dejžto pánbu. Jen si kýchni – hlavně si neutírej nos rukávem. Cha – chá.“ Musel jsem se zasmát sám svému vlastnímu vtipu. Nikdo jiný to za mne zřejmě neudělá.</p> <p>Byla to ironie osudu. Seděl jsem tam a znal informaci, jejíž pomocí jsme se mohli s hrozbou šedých lidí vypořádat jednou provždy. Znal jsem jméno jejich světa – a jeho polohu. Jenže jsem to nemohl předat dál. Mít tak jen špetku telepatických schopností, mohl jsem sem přivolat v minutě celou flotilu. Jenže jsem ji neměl. Telepatickými testy jsem za svou kariéru prošel už mockrát – a vždy se stejným výsledkem. Nemohl jsem dělat vůbec nic.</p> <p>Aspoň mi ale nová informace poskytla látku k přemýšlení a zahnala tak depresi posledních dní. Konečně jsem mohl zase začít přemýšlet o útěku.</p> <p>Nic jiného mi ani nezbývalo. Přistáli jsme a za chvíli opustíme loď. Odvedou mě někam, kde mě nic dobrého nečeká. Nevěděl jsem ještě, co mě tam čeká, ale v zájmu klidu své duše jsem po tom nepátral. Teď mě vyvedou z lodi a aspoň na kratičkou dobu se ocitneme někde venku. To bude ten pravý čas jednat. Onen pouhý fakt, že nemám ani nejmenší ponětí, jak to tam venku vypadá, byl zcela nepodstatný. Něco jsem musel provést.</p> <p>Moc mi to neulehčili. Snažil jsem se tvářit se lhostejně, když ze mě sejmuli řetězy a vytasili se s kovovým obojkem, který mi zacvakli kolem krku. Přesto mi v mžiku ztuhla v žilách krev. Tenhle obojek jsem už jednou na krku měl. Vedl z něho tenký kabel končící v malé krabičce v dlani jednoho z mých strážců.</p> <p>„Nemusíte mi předvádět, jak to funguje,“ ujistil jsem je tónem, který měl být lehký a konverzační, ale rozhodně nebyl. „Už jsem tuhle věc kdysi zažil a váš přítel Kraj – znáte Kraje, že ano? – mi fungování téhle mašinky předváděl docela dost dlouho.“</p> <p>„Umí to tohle,“ prohlásil můj věznitel a napřáhl prst k jednomu z mnoha tlačítek na krabičce.</p> <p>„Už to na mně zkoušeli,“ zaječel jsem a couvl. „A používali tatáž slova, já to znám, vy to vždycky děláte stejně. Zmáčknete tlačítko a…“</p> <p>Zaplavil mě oheň. Byl jsem oslepen, kůže byla v jednom plameni, planul jsem jako pochodeň. Všechny receptory bolesti do posledního jely na plný výkon, hnány neuroproudy z krabičky. Věděl jsem, že to není doopravdy ale bylo mi to houby platné. Bolest byla skutečná a trvala strašně dlouho.</p> <p>Když ustala, shledal jsem, že ležím na podlaze stočený do klubíčka, vyčerpaný a téměř bezmocný. Dva z nich mě zvedli na nohy a táhli kamsi po chodbě. Můj velitel s krabičkou šel za námi a čas od času mne zatahal za kabel, aby mi ukázal, kdo je tady pánem. Nehádal jsem se s ním. Po chvíli už jsem dokázal klopýtat sám, ale mí průvodci mě stále pevně drželi.</p> <p>To se mi líbilo – dalo mi práci se neusmát. Byli si tak jistí, že nedokážu utéct.</p> <p>„Je venku zima?“ zeptal jsem se, když jsme dorazili k přechodové komoře. Nikdo se nenamáhal s odpovědí. Všichni si však natahovali rukavice a kožešinové čepice, což také něco znamenalo. „Nebyly by nějaké rukavice i pro mě?“ Ignorovali mě dál.</p> <p>Když zámek dveří povolil, věděl jsem, proč ty přípravy. Okamžitě dovnitř vnikl sníh a vlna arktického chladu, který nejdřív mrazil a pak ochromoval. Venku rozhodně nebylo léto. Byl jsem vyvlečen ven – přímo do vánice.</p> <p>Možná to nebyla úplná vánice, ale chumelilo ostošest. Kolem nás se přehnala oslepující vlna padajících vloček a pak se trochu rozjasnilo. Neduživé slunce ozářilo oslnivě bílou krajinu. Sníh, nic než sníh na všechny strany. Počkejte, něco temného tu přece jen je – kamenná stěna nebo nějaká budova, která však vzápětí zmizela z dohledu. Prodírali jsme se vpřed a snažili jsme se nevnímat – mým strážcům to nedalo moc práce – jak mi omrzají ruce a obličej. Náš cíl byl dobrých dvě stě metrů daleko. Copak nohy a tělo, tam mi bylo dobře, ale obnažená pokožka to snášela dost těžce.</p> <p>Mohli jsme být tak v půlce cesty, když se na nás sesypala další sněhová minibouře, hrůzostrašná, ale krátká sněhová přeháňka. Těsně předtím, než k nám dorazila, jsem uklouzl na ledě, upadl jsem a strhl jednoho ze svých strážců s sebou. Nijak si nestěžoval, jenom ten sadista s krabičkou mi uštědřil jednu krátkou ránu, abych dával pozor na cestu. Vše proběhlo v tichosti. I já jsem mlčel – ale podařilo se mi stáhnout si k sobě kus kabelu a vstrčit si ho do úst. Překousl jsem ho jedna dvě.</p> <p>Nebylo to tak těžké, jak to možná vypadá, protože řezné plochy mých předních řezáků byly opatřeny ostrými uhlíkokřemičitými břity. Ty mají stejnou hustotu jako má vlastní zubovina, takže je neodhalí ani rentgen – ale v tvrdosti si nezadají s obráběcí ocelí. Z mých korunek se odštíplo hezkých pár úlomků – musel jsem žvýkat rychle; ta sněhová bouře přestane za pár sekund a pak mě všichni zase uvidí. Lidské čelisti dokážou vyvinout tlak až pětatřicet kilo a já hryzal, žvýkal a kousal, co mi čelisti stačily.</p> <p>Kabel povolil. V tu chvíli jsem se prudce otočil do strany a vrazil koleno do slabin strážce stojícího vpravo. Hekl, složil se a pustil mě. Následovalo rychlé křížné seknutí přes hrdlo druhého. Pak jsem měl volné ruce a obrátil jsem se na podpatku dozadu.</p><empty-line /><p>Muž s krabičkou ztratil drahocenný čas tím, že se spoléhal na technologii a ne na své vlastní reflexy. Po celou tu dobu, kdy jsem se zbavoval svých strážců, jsem k němu byl otočen zády. A on neudělal nic. Tedy nic kromě zuřivého mačkání knoflíků na krabičce. Pořád ještě mačkal, když ho má noha zasáhl přímo do žaludku. Skrčil jsem se pod něj, takže se mi zhroutil na rameno.</p> <p>Nezdržoval jsem se zjišťováním, kdo to v mém okolí tak strašně ječí, a klopýtat jsem s mužem a krabičkou na rameni pryč, do zasněžených a zmrzlých plání.</p> <p>Možná vám to připadá jako šílenství – ale není větší šílenství jít tiše a trpně na porážku v rukou těch ohavných bytostí? Už jsem tu jednou byl – a dodneška mám jizvy na památku. Teď jsem měl slušnou šanci, že zmrznu. Pořád to ale byla lepší perspektiva než padnout do rukou jim. A k tomu mi zbývala velmi mizivá možnost, že než zmrznu, stačím jim trochu zkomplikovat život.</p> <p>Ne že bych byl tak slabý, jak jsem se tvářil; byla to jen lest, aby mě tolik nehlídali. Ovšem teď jsem slábl – a mrzl – každým krokem. Můj bývalý věznitel vážil přinejmenším tolik co já, což mě samozřejmě zpomalovalo. Přesto jsem šel dál, co nejdál od cesty, kterou jsme se původně ubírali, až jsem zakopl a zaryl jsem se po hlavě do závěje. Tváře a ruce jsem měl už tak promrzlé, že ztratily cit.</p> <p>Všude kolem znělo volání, ale v dohledu v té chvíli nikdo nebyl, protože už zase začal padat sníh. Ruce už skoro vypovídaly poslušnost, a tak jsem honem sebral své oběti z hlavy čepici a nasadil jsem si ji. Připadalo mi skoro nemožné mu rozepnout oblek, ale nakonec se mi to podařilo. Pak jsem mu strčil dlaně do podpaží. Pálily hůř než při mučení, jak se do nich vracel život.</p> <p>Šedého muže, dosud v bezvědomí, probudil chlad. Jakmile otevřel oči, vytáhl jsem jednu ruku z tepla, sevřel jsem ji v pěst a práskl jsem jej do brady. Hned usnul ještě lépe než předtím – a já jsem se nad ním přikrčil, nechal jsem se zavát sněhem a čekal jsem, až bolest v rukou pomine. Jeden z pronásledovatelů prošel těsně kolem, ale nevšiml si nás. Necítil jsem žádné výčitky svědomí, když jsem svému zajatci stáhl rukavice a vydal jsem se – už sám – dál mezi závějemi; je ovšem pravda, že se tou zimou začal trochu vrtět.</p> <p>Pokračoval jsem v cestě. Už mi nebyla zima, ale to byla také má jediná útěcha. Když začaly ženoucí se vločky řídnout, vrhl jsem se zase do závěje a zamáčkl jsem se pod povrch. Volání se ozývalo stále, ale sláblo a po chvíli ustalo. Ležel jsem tam, dokud jsem nepřestal lapat po dechu a neucítil jsem, jak mi na tváři mrzne pot. Teprve potom jsem se opatrně obrátil a vyhrabal jsem hlavu ze sněhu.</p> <p>V dohledu nikdo nebyl. Vyčkal jsem, až zase začne sněžit, pak jsem běžel dál – hezky rychle a co nejdál od železného plotu. Na obou stranách se ztrácel v dálce a do výšky se tyčil hezký kus. Jestli tu je nějaké poplachové zařízení, už jsem je stejně spustil, takže klidně můžu jít dál. Vyšplhal jsem se asi do poloviny, ale pak jsem si to rozmyslel – a seskočil jsem zase do měkkého sněhu pod plotem. Jestli se spustilo poplachové zařízení, pak se všichni seběhnou sem. Namísto přelézání plotu jsem pospíchal podél něj – a běžel jsem tak rychle, jak jsem jen mohl, dobrých deset minut. Nikoho jsem nepotkal. Pak jsem vylezl na plot, přepadl jsem na druhou stranu a zamířil jsem do bílé pustiny. Běžel jsem dál, dokud jsem nepadl. Chvíli jsem ležel, napůl zapadlý do sněhu, až jsem zase popadl dech a teprve pak jsem se opatrně rozhlédl.</p> <p>Nikde nic. Jenom sníh. Žádné stopy či známky života. Žádné stromy, keře či skály. Sterilní bílá pustina se táhla až na obzor, který mi ohraničovaly ty kratičké poryvy vánice. Jeden z nich se právě rozplynul a já jsem rozeznal obrysy té tmavé budovy, které jsem se chtěl vyhnout.</p> <p>Otočil jsem se k ní zády a odklopýtal zase do metelice.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>12</strong></p> <p>„Jsi svobodný člověk, Jime. Svobodný. Svobodný jako pták!“</p> <p>Mluvil jsem sám k sobě, abych si dodal trochu kuráže, a částečně to pomáhalo. Jen ti ptáci tu bohužel nebyli. V té zmrzlé pustině nebylo nic – až na mou maličkost, která se ploužila co noha nohu mine. Co to o téhle planetě tenkrát tvrdil Kraj? Namáhal jsem paměť, a tak jsem alespoň na chvíli zapomněl na svou neutěšenou situaci. Absolvoval jsem spoustu výcvikových kurzů zdokonalení paměti; teď se mi něco se z toho mělo hodit. Provedl jsem přesný sled náležitých asociací – a má paměť vydala žádanou informaci. Skvělé.</p> <p>Je tu vždycky zima, to říkal. Měl pravdu; nikde žádná zeleň ani stromy. Asi tu pro zimu nic neroste. V tom případě může teď být klidně vrchol léta. Pokud ano, pak pravá zima teprve přijde. V moři jsou ryby, povídal Kraj, veškerý původní život je v moři. Na sněhu nežije nic. Tedy s výjimkou mne. A jak dlouho ještě budu žít, to záleží na tom, jak dlouho ještě budu schopen se hýbat. Šaty, které jsem měl, docela stačily – dokud je budu zahřívat pohybem. Jenže to nevydržím věčně. Pravda, po přistání jsem viděl tu budovu. Měly by tu být i další. Musí tu přeci být i něco jiného než jen sněhová pláň.</p> <p>Bylo – a já do toho málem spadl. Jak jsem položil nohu, cítil jsem, že to pod ní povoluje, ujíždí pryč. Čistě reflexivně jsem uskočil zpět a spadl do sněhu. Sněhové pole přede mnou se rozevřelo a já jsem hleděl na temnou vodní hladinu. Trhlina se šířila a já jsem zjistil, že nejsem vůbec na zemi – že kráčím po hladině zamrzlého moře.</p> <p>Pokud do něj spadnu, při téhle teplotě zmrznu na kost. Ta perspektiva se mi nelíbila ani trochu. Místo abych vstal, rozplácl jsem se na břicho a rozložil váhu, jak jsem nejlépe dokázal. Takto připraven jsem couval od okraje. Teprve notný kus od něj jsem se odvážil zvednout a spěšně jsem se vrátil, kudy jsem přišel.</p> <p>„Tak co teď, Jime? A přemýšlej rychle. Před tebou je voda, a po té se chodí zatraceně špatně.“</p> <p>Zastavil jsem se a pečlivě jsem se rozhlédl kolem dokola. Sníh přestal padat, ale vítr jej stále zvedal a honil po pláni v bílých oblacích. Tentokrát jsem však už věděl, co mám hledat, a jakmile se viditelnost trochu zlepšila, zaznamenal jsem temnou linii oceánu. Táhl se odprava doleva, kam až oko dohlédlo – a přetínal mi cestu, po níž jsem hodlal jít.</p> <p>„Tak tam tedy nepůjdeš,“ uzavřel jsem. „Podle té hezky klikaté stopy, co po tobě zbyla, slavný polární průzkumníku, jsi přišel odtamtud. Nemá smysl chodit zpátky. Uvítací výbor si na tebe jistě brousí zuby. Tak přemýšlej.“</p> <p>Přemýšlel jsem. Jestli je tahle země skutečně tak pustá, jak Kraj tvrdil, bude většina budov a jiných obydlí v dosahu oceánu. Měl bych se tedy držet břehu – ale ne zas tak blízko, abych spadl do vody. Sledovat okraj moře a jít podél něj. Doufat, že budova kosmodromu, od níž jsem utekl, není v okolí jediná. Ploužil jsem se dál a ze všech sil jsem se snažil ignorovat skutečnost, že už tak dost chabé slunce se sklání k obzoru. Až padne noc, padnu i já. Neměl jsem ponětí, jak dlouhé jsou dny a noci na Kekkonšíku – měl jsem však deprimující pocit, že až ta noc, ať už krátká nebo dlouhá, skončí, rozednění už nebude nic pro mě. Musím najít nějakou střechu nad hlavou. Jít zpátky? Ještě ne. Možná je to šílenství – ale musím dál.</p> <p>Jakmile úplně zapadne slunce, má poslední naděje zmizí. Sněhová pláň potemněla, ale byla stále plochá a prázdná. Byl jsem k smrti vyčerpán od toho, jak jsem si razil cestu sněhem. Už jen vědomí, že jakmile se zastavím, bude po mně, mne nutilo, abych ještě kladl jednu olověnou nohu před druhou. Čepici jsem si dávno narazil do čela co nejhlouběji, nos a tváře však stejně ztratily cit.</p> <p>Pak jsem zjistil, že padám, a musel jsem zastavit. Klečel jsem ve sněhu, na všech čtyřech, chraplavě jsem supěl a lapal po dechu.</p> <p>„Co kdybys zůstal tady, Jime?“ zeptal jsem se sám sebe. „Bude to snazší, než jít dál, a říká se, že zmrznout nebolí.“ Připadalo mi to jak dobrý nápad.</p> <p>„Není to dobrý nápad, ty idiote. Vstaň a běž dál.“</p> <p>Poslechl jsem, třebaže to nohy rozhodně odmítaly. Dalo to práci, a ještě větší práci dalo je přimět, aby se posunovaly jedna před druhou. Pouhá chůze vyžadovala tolik mé pozornosti, že jsem si těch tmavých skvrn na obzoru všiml až dlouho po tom, co se objevily. Zprvu jsem jen zůstal stát, zíral jsem na ně a pokoušel jsem se rozproudit chladem ochromený mozek. Skvrny se pohybovaly zvětšovaly. Jakmile jsem to zjistil, zahrabal jsem se celý do sněhu. Ležel jsem a pozorně jsem naslouchal, zatímco necelých sto metrů ode mne tiše prosvištěly tři postavy na lyžích.</p> <p>Přiměl jsem se čekat ještě hodnou chvíli poté, co zmizely z dohledu, a teprve potom jsem se opět zvedl. Tentokrát mi to ani nedalo práci. Ta poslední, malá jiskřička naděje nejenže nezhasla, ale rozhořela se v mohutný plamen. Sníh přestal padat a vítr utichl. Stopy lyží ve sněhu se rýsovaly ostře a jasně. Ti tři někam jeli – někam, kam chtějí nepochybně dorazit ještě před setměním. No, tak to já taky! Pln zčistajasna se objevivší energie jsem se otočil směrem, kterým vedly stopy, a vydal jsem se po nich.</p> <p>Přestože mi nová zásoba energie poměrně brzy došla, pokračoval jsem dál. Blížící se noc urychlovala mé kroky. Lyžaři byli rychlejší než já – ale ne zas o tolik. Budou u svého cíle ještě před setměním, a já – doufejme – taky. Klopýtat jsem dál.</p> <p>Teorie musela být správná, ale v praxi už to trochu vázlo. Slunce viselo ještě kousíček nad obzorem, ale zakrývaly je husté a hrozivě vyhlížející mraky. Stopy se mi hledaly čím dál hůř. A potřeboval jsem si odpočinout. Zastavil jsem a zvedl hlavu, abych si prohlédl neutěšené okolí. Na obzoru se táhla jakási černá skvrna. Podchlazenému mozku trvalo hezkou chvíli, než si uvědomil význam toho, co mu hlásí oči.</p> <p>„Černá je nádherná barva!“ Chraptěl jsem; skoro šeptal. „Není to bílý sníh – je to něco jiného, a ty potřebuješ cokoli kromě sněhu.“</p> <p>Mé vrávorání se změnilo v o něco rychlejší vrávorání, začal jsem si pohupovat pažemi a hrdě jsem vztyčil hlavu. Chtěl jsem si taky pohvizdovat, ale měl jsem popraskané rty a byla moc velká zima. To bylo dobře, protože vítr odumřel a všechno ztichlo. Temná skvrna se změnila v budovu – ne, ve skupinu budov. Blíž, stále blíž. Temný kámen zdiva. Malá okénka. Šikmé střechy, na kterých se nedrží sníh. Bytelné a ohavné. Ale co je to za chrupavý, stále sílící zvuk?</p> <p>Postupoval jsem tiše, protože jsem se měl stále pod nohama hluboký sníh. Něčí kroky na udupané cestě. Blíží se. Mám utíkat? Ne, schovat se. Ve chvíli, kdy jsem se vrhal do nejbližší závěje, kroky obešly roh nejbližší z budov.</p> <p>Nemohl jsem dělat nic víc než ležet bez hnutí v závěji a doufat, že si mě příchozí nevšimne. Byla jen náhoda, že si mě opravdu nevšiml. Kroky, náležející více než jednomu člověku, zněly hlasitěji a hlasitěji, prokřupaly kolem mě a záhy umlkly. Odvážil jsem se rychle vykouknout a spatřil jsem záda skupinky nevysokých postav. Bylo jich dobře dvacet. Zahnuli za další roh a zmizeli z dohledu i doslechu. Se zoufalým úsilím jsem se vyhrabal ze sněhu a rozklopýtal jsem se za nimi. K rohu jsem dorazil právě včas, abych spatřil, jak poslední z nich mizí v jedné budově. Velké a těžké dveře se za nimi hlasitě zavřely. Měl jsem volnou cestu. Už jsem spíš padal kupředu než běžel – fungoval jsem na poslední zbytky sil, na rezervy, o nichž jsem ani nevěděl. Dopadl jsem na šedé kovové dveře a vzal jsem za knoflík, který tam byl místo kliky.</p> <p>Nepohnul se.</p> <p>Život nabízí i takovéto okamžiky – chvíle, na něž člověk jen nerad vzpomíná. S odstupem let se jeví jako komické a lidé je vyprávějí pro zasmání po dobré večeři, se sklenkou v dlani a poblíž plápolajícího krbu. V té chvíli se mi ta situace nejenže nezdála komická – ale zdálo se mi, že je to můj konec.</p> <p>Knoflík se v mých prokřehlých prstech ani nepohnul a ani tahání za něj nepřineslo žádný efekt. Nakonec jsem se zhroutil vyčerpáním a opřel jsem se o dveře, abych neupadl. Opřel jsem se tak i o knoflík. Zapadl dovnitř a dveře se otevřely.</p> <p>Poprvé a naposled v životě jsem se nesnažil prozkoumat, zda někdo není za nimi. Napůl jsem vešel a napůl padl do temného nitra a nechal jsem dveře zapadnout. Obstoupilo mě nádherné, lahodné teplo – a já se jen opřel o zeď a vychutnával je. Můj pohled se sunul dál, po dlouhé a špatně osvětlené chodbě z hrubě tesaného kamene. Byl jsem sám, ale po celé délce chodby se táhly dveře a z kterýchkoli z nich mohl někdo vyjít. Nemohl jsem s tím však nic dělat. Kdyby zeď pod mými zády povolila, byl bych upadl. Tak jsem jen stál jako ledová socha, nechal jsem ze sebe okapávat tající sníh a vnímal jsem, jak mi s teplem proniká do těla i nový život.</p> <p>Nejbližší dveře – byly ode mne pouhé dva metry – se otevřely a z nich vyšel muž.</p> <p>Stačilo by mu jen maličko pootočit hlavu a musel mě zpozorovat. Viděl jsem ho zcela jasně, dokonce i v tom mizerném osvětlení: šedé šaty, dlouhé mastné vlasy – dokonce i lupy spadané na ramena. Zavřel dveře, stále otočen zády vytáhl klíč a zamkl.</p> <p>Nato odkráčel po chodbě někam pryč a záhy zmizel.</p> <p>„Už je skoro čas, abys přestal podpírat zeď a něco vymyslel, ty zrezavělá kryso z nerez oceli,“ povzbuzoval jsem se chraptivým šepotem. „Nepokoušej své štěstí. Vypadni z té chodby. Co takhle zkusit ty dveře? Když je ten chlapík zamkl, je dost pravděpodobné, že už tam nikdo není.“</p> <p>Dobrý nápad, Jime. Jenže kde vezmu paklíč? Improvizace, to je ono. Stáhl jsem si rukavice a spolu s čepicí jsem si je nacpal do kombinézy. Uvnitř budovy bylo vlhko a chladno, ale po té zimě venku jsem si tu připadal jako v sauně. I do promodralých prstů se mi začínal vracet život a s ním i mravenčení a bolest. Vzal jsem do ruky volný konec kabelu, jež mi stále visel z kovového obojku na krku. Ano, uvnitř jsou dráty. Sice tenké, ale snad to s nimi půjde. Sežvýkal jsem je do jedné špičaté masy a pak jsem konec opatrně vsunul do zámku.</p> <p>Byl to dost jednoduchý zámek a měl velikou klíčovou dírku. Jako zloděj jsem měl bohaté zkušenosti. No… tentokrát to bylo spíš štěstí. Strčil jsem tam tedy drát, kroutil jsem jím a klel a dělal všechno možné kromě kopání do dveří… až zámek klapl. Za dveřmi byla tma. Protáhl jsem se dovnitř, zavřel jsem a zamkl za sebou – a zhluboka jsem vydechl úlevou. Poprvé za celou tu dobu od útěku jsem pocítil alespoň nějakou naději. S blaženým povzdechem jsem se svalil na podlahu a usnul jsem.</p> <p>Tedy skoro. Byl jsem unavený a vyčerpaný, víčka mi padala, ale přesto jsem chápal, že usnout by teď nebylo možná nejvhodnější. Když už jsem se probil tak daleko, byla by škoda se nechat zase chytit jen kvůli chvíli spánku, který může počkat.</p> <p>„Do práce,“ řekl jsem si – a pak jsem se kousl do jazyka. To druhé pomáhalo víc. Vymrštil jsem se na nohy, klel jsem bolestí, která ještě pálila na jazyku, a hledal jsem si s nataženýma rukama cestu ve tmě. Nacházel jsem se v úzké místnosti nebo v nějaké chodbě o něco širší než moje ramena. Tím, že tam budu stát, bych ničeho nedosáhl; šoural jsem se tedy k ohybu, za nímž probleskovalo matné světlo. Ostražitě jsem vystrčil hlavu za roh – a spatřil jsem stěnu a v ní okno. Za ním stál venku nějaký chlapec a díval se tím oknem přímo na mě.</p> <p>Bylo už příliš pozdě, abych stáhl hlavu zpět. Pokusil jsem se o úsměv, pak o zamračení, ale on nereagoval. Pak si prohrábl prsty kštici a zase si ji uhladil. Kdesi v dálce zazněl zvon a chlapec se tím směrem ohlédl a vzápětí se odloudal. „No ovšem. Polarizované sklo. Z jeho strany zrcadlo, z té mé okno. To tu určitě není náhodou. Někdo chtěl sledovat, aniž byl sledován. Ale sledovat co?“ Obešel jsem roh a nalezl jsem cosi, co nemohlo být ničím jiným než školní třídou. Chlapec už se svými spolužáky seděl v lavici a pozorně poslouchal učitele. Pedagog, šedý muž s neméně šedými vlasy stál před oknem a nevzrušeně vykládal látku. Jeho tvář neměla žádný výraz. A stejně tak – jak jsem si náhle uvědomil – ani tváře naslouchajících chlapců. Nikdo se nesmál, neřehtal se, nežvýkal. Nic než stálá a bedlivá pozornost. Na školu velmi netypické, aspoň podle mých vlastních zkušeností soudě. Zarámovaný plakát za učitelovými zády hlásal velkými černými písmeny:</p> <p>NESMĚJTE SE</p> <p>A o kousek dál to napomenutí doplňoval druhý nápis:</p> <p>NEMRAČTE SE</p> <p>Oba příkazy byly zasmušile respektovány. Co je tohle za třídu? Mé oči si už zvykaly na šero; kousek od skla se na zdi nacházel přepínač a reproduktor; jejich smysl byl očividný. Přehodil jsem přepínač a prostor kolem naplnil monotónní hlas učitele.</p> <p>„…morální filozofie. Tento kurz je povinný a každý z vás ho absolvuje a bude ho navštěvovat tak dlouho, až v předmětu dosáhne dokonalosti. Kurz zvládnete všichni. Morální filozofie je to, co nás činí velikými. Morální filozofie je věc, která nám umožňuje vládnout. Probírali jste to v dějepise, znáte historii Dnů Kekkonšíku. Víte dobře, jak jsme zde zůstali opuštěni, jak jsme umírali, a jak jen Tisíc statečných zůstalo naživu. Kdo byl slabý, zemřel. Kdo dostal strach, zemřel. Kdo umožnil emocím, aby nahradily rozum, zemřel. Všichni, kdo tu nyní jste, vděčíte za to těm, kteří přežili. Morální filozofie jim umožnila přežít. A umožní žít i vám. Umožní vám žít a vyrůst a opustit tento svět a přinést náš řád slabším a změkčilejším rasám. My jsme nejlepší. Máme právo vládnout. A teď mi povězte – co se stane, budete-li slabí?“</p> <p>„Zemřeme.“</p> <p>„A když budete mít strach?“</p> <p>„Zemřeme.“</p> <p>„A když umožníte emocím…“</p> <p>Vypnul jsem zvuk s pocitem, že jsem pro tuto chvíli slyšel víc než dost. Potřeboval jsem chvilku klidu na přemýšlení. Po celá ta léta, kdy jsem bojoval se šedými lidmi a pronásledoval je, jsem se nikdy nenamáhal na chvíli se zastavit a uvažovat, <emphasis>proč</emphasis> jsou takoví, jací jsou. Bral jsem je prostě jen jako padouchy. Těch pár slov, která jsem nyní vyslechl, mě přesvědčilo, že jejich brutalita a necitelnost nejsou náhodné. Opuštěni, tak to učitel řekl. Z důvodů dávno ztracených v hlubinách času musela být na této planetě vytvořena kolonie. Snad kvůli nějakým nalezištím rud či nerostů. Planeta byla tak nehostinná a tak vzdálená od všech ostatních obydlených světů, že k tomu opravdu museli mít dobrý důvod. Lidé zde založili kolonii – a pak osadníky opustili. Buď z nějakých lokálních důvodů, nebo kvůli krizi po Přelomu. Kolonie měla být nepochybně zásobována zvenčí. Jakmile však zůstala napospas vesmíru, musela si poradit sama. Většina zahynula; hrstka přežila. Přežili. A žili – pokud se tomu tady dá vůbec říkat život – jen proto, že odvrhli veškeré lidské slabosti a city, jen proto, že své životy zasvětili boji o holou existenci. Pustili se do boje s touto nepředstavitelně krutou planetou – a zvítězili.</p> <p>Ztratili však při tom značnou část své lidskosti. Staly se z nich stroje na přežití, citově okleštěné – přímo zmrzačené. A tento handicap předávali jako svou přednost dalším generacím. Ano, morální filozofie. Ta však byla morální, jen pokud se týkalo boje za přežití na této drsné planetě. A byla nanejvýš nemorální, pokud jí využívali k ovládnutí jiných lidí. A přece byl v její logice děsivý kus pravdy – přinejmenším z jejich hlediska. Zbytek lidstva je slabý a zamořený zbytečnými city – směje se a mračí se a plýtvá energií na hlouposti. Tito lidé neměli jenom pocit, že jsou lepší – jejich výchova je přinutila tomu slepě věřit. Toto přesvědčení, a s ním nenávist předávaná po nespočet generací, nenávist vůči těm, kdo je tu kdysi ponechali napospas, to vše z nich udělalo dokonalé dobyvatele galaxie. Z jejich úhlu pohledu vzato vlastně dobývaným planetám pomáhali. Slabí zemřou; takto má být. A ti, kdo přežijí, budou dovedeni po správné cestě ke správnému a lepšímu životu.</p> <p>Vzhledem k nepočetnosti své komunity však nemohou dobývat vesmír přímo – musejí k tomu využít jiných. Vypracovali tedy a řídili invaze na planety Cliandu – invaze, jež slavily úspěch, dokud se do nich nevložil Speciální sbor. To byla akce, kterou jsem zorganizoval já. Nebylo divu, že mě chtějí dostat do těch svých studených pazourů.</p> <p>A takhle se tedy připravují. Škola se stará o to, aby se z každého kekkonšíckého dítěte stala bezduchá kopie dospělých. Žádná legrace, žádný smích. Tahle škola přežití, deformující přirozenost mládí, mne fascinovala. V tu chvíli jsem se už ohřál a cítil jsem se v bezpečí; čím více o tomto místě zjistím, tím lepší šance budu mít. Potřeboval jsem nějaký plán – ne se jen schovávat po chodbách. Pokračoval jsem k další třídě. Byla to nějaká laboratoř a probíhala v ní zřejmě technická výuka. O něco větší chlapci než předtím zde zápolili s nějakým zařízením.</p> <p>S nějakým. S <emphasis>tímhle</emphasis>! Sevřel jsem v dlani kovový obojek na krku a fascinovaně jsem přihlížel. Nebyl jsem schopen se odtrhnout – stejně jako pták, jenž za chvíli skončí v tlamě hada.</p> <p>Pracovali s těmi malými kovovými skříňkami a cosi kutili s jejich tlačítky. Ano, byly to krabičky s kabely vedoucími k mně dobře známým obojkům. Byly to vědecky vyvinuté mučící nástroje. Pomalu jsem pohnul rukou a zapnul jsem reproduktor.</p> <p>„…rozdíl je v použití, nikoli v teorii. Nyní si synaptické generátory sami sestavíte a ozkoušíte, abyste se seznámili s jejich uspořádáním. Až zvládnete neuronový sytič, pochopíte i mechanismus účinku. A teď si otočte v diagramu na stranu třicet…“</p> <p>Neuronový sytič. To je věc, o které se musím dozvědět co nejvíc. Nabyl jsem podezření – ovšem dost důvodného –, že tohle je přístrojek, který jsem sice nikdy neviděl, ale jehož účinky jsem si ozkoušel na vlastní kůži. Že je to onen ohlupovač, který má na svědomí mé nejúděsnější vzpomínky. Vzpomínky na věci, které se nikdy nestaly, které neexistují nikde jinde než v mém mozku. Byl to opravdu objev.</p> <p>A ode mne také pěkná pitomost. Stál jsem tam jako nějaký voyeur a zapomněl jsem si krýt záda. Hlas učitele monotónně drnčel a já jsem v zaujetí přeslechl blížící se kroky. Toho muže jsem si všiml až tehdy, když se vynořil zpoza rohu a málem do mě vrazil.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>13</strong></p> <p>Instinkt je rychlejší než myšlenka, alespoň v takových situacích, a já jsem se na muže vrhl a sevřel jsem mu ruce na hrdle. Nejprve umlčet, pak zbavit vědomí. Nebránil se, jen promluvil.</p> <p>„Vítej v Jurusaretské škole, Jamesi diGrizi. Doufal jsem, že sem zamíříš–“</p> <p>Slova ustala se sílícím stiskem mých prstů. Ani se nepohnul, nezměnil ani výraz. Jen mi dál klidně hleděl do očí. Kůži měl ochablou a vrásčitou a já jsem si náhle uvědomil, že je velmi, velmi starý.</p> <p>Ačkoli mě můj život a výcvik poměrně slušně naučily v sebeobraně bojovat a dokonce i zabíjet, rdousit dědečky, kteří se nebrání a jen mě tiše pozorují, to opravdu neumím. Mé prsty samy od sebe povolily. Opětoval jsem jeho pohled a zavrčel jsem tak výhružně, jak jsem jen dokázal.</p> <p>„Zavolej o pomoc a je v tu ránu po tobě.“</p> <p>„To je to poslední, co bych chtěl dělat. Jmenuji se Hanasu a těšil jsem se na tohle setkání od okamžiku, kdy jsi uprchl. Dělal jsem, co jsem mohl, abych tě sem dovedl.“</p> <p>„Vysvětlil bys mi to laskavě?“ Spustil jsem ruce, ale i nadále jsem zůstal ve střehu. Co kdyby.</p> <p>„Ovšem. Jakmile jsem zaslechl rádiem zprávu o tvém útěku, snažil jsem se vžít do tvé situace. Pokud bys šel na východ nebo na jih, skončíš ve městě mezi budovami, a tam by tě rychle chytili. Pokud by ses obrátil jinam, mohl bys vyrazit na západ, směrem k téhle škole. A pokud bys zamířil na sever, dorazil bys k moři a musel bys se tak jako tak obrátit na západ. Na základě téhle teorie jsem změnil dnešní školní rozvrh a rozhodl jsem, že se žáci potřebují trochu procvičit. Ti mě teď všichni nenávidí, protože tak zameškali několik hodin výuky a ty budou muset večer nahradit. Všichni však najezdili hezkých pár kilometrů na lyžích. Jejich cesta, nikoli náhodou, vedla nejprve na jih a potom na západ, aby se vraceli zpět obloukem po pobřeží. Smyslem toho výletu bylo, abys je někde cestou zahlédl a po jejich stopách došel sem. Stalo se to?“</p> <p>Nemělo smysl lhát. „Ano. A co chceš dělat teď?“</p> <p>„Dělat? Samozřejmě si s tebou promluvit. Neviděl tě nikdo, když jsi vcházel do budovy?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„To je ještě lepší, než jsem čekal. Byl jsem si téměř jist, že budu muset nasytit neurony několik lidí. Jsi velmi schopný, o tom jsem se už dávno mohl přesvědčit. Tahle chodba s okénky ústí do mé kanceláře. Půjdeme tam?“</p> <p>„Proč? Ty mě nevydáš hlídkám?“</p> <p>„Ne. Chci si s tebou promluvit.“</p> <p>„Nevěřím ti.“</p> <p>„Přirozeně, nemáš k tomu ani nejmenší důvod. Nemáš však příliš na vybranou. Když jsi mě nezabil okamžitě, pochybuji, že to dokážeš teď. Pojď za mnou.“</p> <p>Hanasu se otočil a kráčel pryč. Nemohl jsem dělat o mnoho víc než se rozběhnout za ním. A držet se ho hezky blízko. Možná ho vzhledem k jeho šedinám nedokážu přetrhnout vejpůl, ale docela určitě bych ho popadl a dost ošklivě s ním zamával, kdyby se pokusil spustit poplach. Chodba se kroutila sem a tam mezi dalšími a dalšími třídami a já vždy jen na okamžik zahlédl, co se v nich děje. Zastavit se však nedalo. Zdolal několik schodů vzhůru a bral za kliku, když jsem mu zadržel ruku.</p> <p>„Co je tam vevnitř?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Jak jsem říkal – moje kancelář.“</p> <p>„Je v ní někdo?“</p> <p>„To pochybuji. Všichni mají zakázáno vstoupit, když tam nejsem. Ale mohu se podívat–“</p> <p>„Asi bych se radši podíval sám.“</p> <p>Učinil jsem tak a zjistil jsem, že má pravdu. Připadal jsem si jako ještěrka, jak jsem jedním okem prozkoumával místnost a druhé jsem se snažil udržet na něm. Bylo tu úzké okno vedoucí do tmy, police s knihami, velký psací stůl, složky s dokumenty a několik židlí. Pokynul jsem mu, ať si sedne na tu nejvzdálenější od stolu – tam, kde dost dobře nemohla být žádná poplachová tlačítka. Tiše poslechl, usadil se a složil si ruce do klína. Trochu jsem se uklidnil. Na malém stolku vedle stál džbán s vodou a sklenice a já jsem si náhle uvědomil, jak strašlivou mám žízeň. Nalil jsem si a obrátil do sebe hned několik sklenic najednou. Nato jsem dopadl do židle a dal jsem si nohy na psací stůl.</p> <p>„A ty mi vážně chceš pomoct?“ zeptal jsem se tím nejskeptičtějším tónem, jakého jsem byl schopen.</p> <p>„Ano, chci.“</p> <p>„Pak mi tedy pro začátek ukaž, jak sundat z krku ten obojek.“</p> <p>„Ovšem. Klíč najdeš v pravé zásuvce stolu. Klíčová dírka je vpředu na obojku, přímo pod vývodem kabelu.“ Dalo to trochu práce, ale obojek se nakonec přece jen rozevřel a já jej odhodil do kouta. „Prima. Opravdu nádherný pocit.“ Rozhlédl jsem se kolem sebe. „Pěkná kancelář. Ty to tady řídíš?“</p> <p>„Jsem tu ředitelem, ano. Vypověděli mě sem za trest. Kdyby našli dost odvahy, zabili by mě.“</p> <p>„Nemám ani trochu ponětí, o čem to mluvíš. Mohl bys mi to vysvětlit?“</p> <p>„Ovšem. Tuhle planetu řídí Výbor deseti. Byl jsem jeho členem řadu let. Jsem výjimečně dobrý organizátor. Vymyslel jsem a naplánoval celou cliandskou operaci. Když se operace kvůli tobě nezdařila, vrátil jsem se zpět a stal jsem se Prvním z Výboru. A tehdy jsem se pokusil změnit naše programy a byl jsem za to potrestán. Od té doby jsem v téhle škole. Nemohu ji opustit, nemám právo změnit byť jediné slovo z výukového programu, který je pevně dán a je neměnný. Je to vězení, z něhož není úniku.“</p> <p>Začínalo to být docela zajímavé. „A o jaké změny ses to pokoušel?“</p> <p>„O dost radikální. Začal jsem pochybovat o všech našich cílech. Byl jsem po nějakou dobu ve styku s jinými kulturami – moji zdejší bližní tvrdili, že mě ten styk zkazil – a začal jsem pochybovat čím dál víc. Jakmile jsem se však pokusil své nové názory prosadit, byl jsem zbaven funkce a odeslán sem. Na Kekkonšíku není místo pro nové myšlenky…“</p> <p>Dveře se otevřely a dovnitř vjel vozík tlačený malým chlapcem.</p> <p>„Přivezl jsem vám večeři, řediteli,“ oznámil – a pak si všiml, že za stolem sedím já. Jeho výraz se nezměnil ani v nejmenším. „Toto je zajatec, který uprchl.“</p> <p>Únava mě zadržela v židli; měl jsem toho ten den dost a tělo i mysl byly vyčerpány. Co s tím děckem budu dělat?</p> <p>„Máš pravdu, Joru,“ souhlasil Hanasu. „Pojď dál a hlídej ho. Já zatím dojdu pro pomoc.“</p> <p>To už jsem byl na nohou, připraven srazit pár lidí k zemi. Jenže Hanasu neopustil místnost. Místo toho se přemístil za chlapce a tiše zavřel dveře. Pak vzal z police černý kovový předmět a mlčky se jím dotkl chlapcovy šíje. Hoch ztuhl a ani se nepohnul – ani oči nezavřel.</p> <p>„Žádné nebezpečí už nehrozí,“ oznámil Hanasu. „Odstraníme mu z paměti pár posledních minut a bude to vyřešeno.“</p> <p>Hrdlo se mi sevřelo a tělem mi začala stoupat vlna znechucení smíšená s nenávistí – a také strachem. „Kdyby ses nyní laskavě schoval za dveře; chlapec přijde znovu a zase odejde.“</p> <p>Měl jsem na vybranou? Nevím. Snad mi pohled na ten přístroj a s ním i únava zatemnily mozek. Nic jsem nenamítal a vyšel jsem zpět do chodby. Nechal jsem však dveře maličko pootevřené, abych viděl. Hanasu na přístroji cosi upravil a pak ho znovu přitiskl chlapci na šíji. Vypadalo to, že se nic neděje. Nato Hanasu otevřel dveře a vrátil se na své místo. O pár vteřin později se chlapec pohnul a pokračoval s vozíkem v cestě do místnosti. „Přivezl jsem vám večeři, řediteli,“ hlásil.</p> <p>„Nech ji tady a už se sem dnes nevracej. Nechci být rušen.“</p> <p>„Ano, řediteli.“ Obrátil se a odešel. Vylezl jsem z úkrytu.</p> <p>„Ten přístroj – to je tentýž, který zkoušeli na mně?“ zajímal jsem se.</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Je to ta nejhnusnější a nejničemnější věc, o jaké jsem kdy slyšel.“</p> <p>„Je to jen přístroj,“ opáčil klidně a pak věc vrátil na polici. „Já teď jíst nepotřebuji a ty máš určitě po cestě hlad. Posluž si.“</p> <p>Sled událostí byl příliš rychlý, než abych stačil přemýšlet o svém žaludku. Teď však, když se Hanasu zmínil o jídle, jsem dostal hlad, že bych snědl vola – a klidně syrového. Odklopil jsem poklop na talíři a při pohledu na jídlo se mi začaly sbíhat sliny. Byla to tatáž sušená ryba bez chuti a zápachu, kterou mi servírovali na lodi, ale v tu chvíli pro mne znamenala totéž co luxusní krmě v nejvybranějším hotelu. Zuřivě jsem žvýkal a polykal a poslouchal Hanasua.</p> <p>„Pokouším se pochopit, proč ti ten přístroj připadá hnusný. Chceš tím říct, že je hnusné jeho použití, že?“ Přikývl jsem; měl jsem ústa příliš plná, než abych mohl odpovědět. „Dovedu pochopit způsob tvého uvažování. A v tom je má potíž. Jsem vysoce inteligentní, jinak bych nemohl být první mezi svými spolužáky ve škole a pak i ve Výboru. Během těch let jsem o tom moc přemýšlel a došel k závěru, že většina lidí na téhle planetě je hloupá a bez špetky představivosti. Inteligence a představivost jsou totiž v boji o přežití – pokud se odehrává v tak drsném světě jako je ten náš – na obtíž. Plánovitým šlechtěním jsme tyhle dvě vlastnosti vymýtili. Čímž chci říci, že jsem nepodařený mutant. Tyto rozdíly, kterými se liším od naší populace, ve mně dřímaly nepovšimnuty po řadu let. Věřil jsem všemu, čemu mne učili, ve studiu jsem exceloval. Tehdy jsem o našem učení nepochyboval, protože pochybování je u nás věcí neznámou. Poslušnost se zde cení nade vše. Nyní však pochybuji. Nejsme lepší než zbytek lidské rasy – jenom jiní. Naše snaha zničit či ovládnout ostatní je špatná od samého začátku. A naše spojení s nelidmi v boji proti vlastní rase je největším zločinem vůbec.“</p> <p>„Máš pravdu,“ přitakal jsem a lítostivě jsem spolkl poslední sousto. Klidně bych si dal ještě jednou tolik. Hanasu pokračoval, jako by mne ani neslyšel.</p> <p>„Když jsem všechno tohle zjistil, snažil jsem se naše cíle změnit. Je to však nemožné. Nemohu dokonce změnit ani jedno slovo z toho, čemu naši učitelé děti učí – a to vedu školu.“</p> <p>„Já můžu změnit cokoli,“ ujistil jsem ho.</p> <p>„Ovšem,“ řekl a obrátil ke mně svou nehybnou tvář. Pak ta nehybnost povolila a koutky úst se pozvedly vzhůru. Usmál se; sice jen maličko, ale úsměv to byl. „Proč si myslíš, že jsem tě chtěl dostat sem? Ty dokážeš uskutečnit, o co se já celý život jen pokouším. Zachraň lidi na téhle studené planetě – zachraň je před nimi samými.“</p> <p>„Stačí na to jedna zpráva. Stačí odvysílat polohu téhle planety.“</p> <p>„A pak sem dorazí tvá Liga a zničí nás. Bude to tragédie, ale není zbytí.“</p> <p>„Ne. Nezkřiví vám ani vlas na hlavě.“</p> <p>„To je lež – a mně se lež nelíbí. Nevysmívej se mi!“</p> <p>„Je to pravda. Nevíš totiž, jak reaguje civilizovaná společnost. Připouštím, že by spousta lidí – ve chvíli, kdy by vešla ve známost poloha vaší planety – požadovala vaše totální zničení. Ale při troše štěstí se o tom veřejnost vůbec nedozví. Liga na vás pak bude jen dohlížet, abyste nedělali potíže. A nabídne vám obvyklou pomoc a spolupráci.“</p> <p>Zatvářil se zaraženě. „Nerozumím ti. Musejí nás přece zabít–“</p> <p>„Nech už toho zabíjení. V tomhle je vaše potíž. Žít nebo zemřít. Zabít nebo být zabit. Tenhle způsob uvažování patří do temné části lidské historie, kterou jsme, jak doufám, nechali za sebou. Možná nemáme ten nejlepší možný systém, jakým se civilizace může řídit, ale přinejmenším nám alespoň zakazuje organizované násilí. Proč si myslíš, že mají vaši nelidští spojenci takové úspěchy v boji? Lidstvo už nemá armády ani flotily, s nimiž by mohlo válčit. Už nevedeme války. Nevedli jsme – dokud nepřišli lidé jako jsou ti vaši a nevrátili kolo dějin o nějakých dvacet tisíc let zpátky. Není třeba zabíjet – a naše vlády to nemají v programu. Jednou provždy.“</p> <p>„Ale musí přece vládnout zákon. Jestliže člověk zabije, je přece na oplátku zabit sám.“</p> <p>„Nesmysl. To už mrtvému život nevrátí. A společnost, která takto zabíjí, se pak sama sníží na úroveň vraha. A už vidím, jak otvíráš ústa, abys namítl logicky následující argument. Trest smrti nikoho neodradí, to už bylo dokázáno. Násilí plodí násilí, zabíjení zase jen zabíjení.“</p> <p>Hanasu kráčel po místnosti sem a tam a pokoušel se pochopit ty nezvyklé myšlenky. Vyškrábal jsem talíř a olízl lžíci. Povzdechl si a usedl zpět do židle.</p> <p>„To, co mi tu říkáš, je mimo možnosti mého chápání. Musím si to důkladně promyslet, ale to teď není podstatné.</p> <p>Podstatné je, že jsem se rozhodl. Plány vládců Kekkonšíku je nutno překazit. Už bylo dost zabíjení. A bude jen vhodné, když ti, kteří zabíjeli, budou rovněž zabiti. Ujistil jsi mě, že se to nestane, a já bych ti rád věřil. Ale na tom teď nesejde. Musíme odeslat zprávu té tvé Lize.“</p> <p>„Jak?“</p> <p>„To mi musíš říct ty. Nemyslíš, že kdybych to věděl, už bych to dávno byl udělal sám?“</p> <p>„Ano, ovšem.“ Teď jsem měřil místnost kroky zase já. „Poštovní styk s jinými planetami tu samozřejmě nefunguje. Nejsou tu ani žádní telepati – nebo ano? Ale to je jedno. Takovou zprávu by jistě odmítli odeslat. Co rádio?“</p> <p>„Nejbližší základna Ligy je odsud čtyři sta třicet světelných let.“</p> <p>„Ano, to je pravda. Tak dlouho čekat nechceme. Musím se tedy nějak dostat na palubu některé z lodí, které odsud odlétají.“</p> <p>„Domnívám se, že je to téměř nemožné.“</p> <p>„To vím. Takže co navrhuješ? Já vím – sám jsi mi položil tutéž otázku. Ale musí přece být nějaká cesta. Možná bych se měl na to vyspat. Je tu někde nějaké bezpečné místo…“</p> <p>Přerušilo mě pronikavé zapištění. Pozvedl jsem obočí.</p> <p>„To je komunikátor. Hovor zvenku. Schovej se támhle do výklenku, abys nebyl vidět.“</p> <p>Sám se přesunul k psacímu stolu a přístroj zapnul.</p> <p>„Hanasu,“ prohlásil s kamennou tváří a klidným hlasem.</p> <p><emphasis>„Během několika minut k vám dorazí pátrací oddíl a uzavře veškeré východy z budovy. Jak bylo zjištěno, zamířil ten cizinec vaším směrem a patrně se skrývá ve škole. Už vyrazil transportér s šesti dalšími oddíly. Až dorazí, prohledají školu a cizince naleznou.“</emphasis></p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>14</strong></p> <p>„Jaký máte důkaz, že je ve škole?“ opáčil Hanasu.</p> <p><emphasis>„Stopy ve sněhu. Vedly vaším směrem. Buď je mrtev, nebo se ukrývá ve škole.“</emphasis></p> <p>„Studenti s pátráním pomohou. Znají dobře budovu.“</p> <p><emphasis>„Vydejte k tomu rozkaz.“</emphasis></p> <p>Hanasu vypnul komunikátor a upřel na mě chladný pohled. „Naše plány jsou zmařeny. Až tě chytí, použijí neuronový sytič a ty jim vyzradíš, jaký jsem na tom všem měl podíl. Přeješ si spáchat sebevraždu, abys mě zachránil?“</p> <p>To vše pronesl klidně a nevzrušeně, beze změny tónu. Přes chlad, který v místnosti vládl, jsem cítil, jak mi stéká po zádech pot.</p> <p>„Ne tak rychle! Ještě není všechno ztraceno. Sebevražda je až poslední nouzové řešení. Musí tu přece být nějaké místo, kam se dá schovat?“</p> <p>„Ne. Pátrací oddíl prohledá úplně všechno.“</p> <p>„A co tady, v tvé kanceláři? Můžeš jim říct, žes to tu už prohledal a že tu nejsem.“</p> <p>„Neznáš naše lidi. Ať řeknu já nebo kdokoli jiný cokoli, pátrání bude pokračovat podle plánu. Náš národ je velice důkladný.“</p> <p>„Ale nemá žádnou představivost. Takže je přelstíme.“</p> <p>V tu chvíli jsem ovšem necítil, že bych byl nějak obzvlášť vynalézavý. Mé myšlenkové pochody poháněl pouze adrenalin vzedmutý návrhem na sebevraždu. Zoufale jsem se rozhlédl. „Okno! Můžu jím prolézt, schovat se…“</p> <p>„Nedá se otevřít. Je napevno.“</p> <p>„Vážně? Copak ho neotvíráte ani v létě?“</p> <p>„Teď je léto.“</p> <p>„Toho jsem se obával. Ale všechno ještě není ztraceno!“</p> <p>V hlase se mi ozval náznak zoufalství; měl jsem totiž pocit, že všechno ztraceno je. „Už vím. Pokud to nejde uvnitř, schovám se venku. Musí přece existovat způsob, jak se dostat na střechu. Jak by se jinak opravovala a přibíjely se uvolněné tašky?“</p> <p>„Žádné tašky tam nejsou.“</p> <p>Odolal jsem pokušení začít si rvát vlasy „Podívej – nemyslel jsem to doslova. Ale je přece způsob, jak se dostat z budovy na její střechu?“</p> <p>„Možná.“</p> <p>Zápolil jsem s chutí popadnout ho za krk a vytřepat z něj konečně přesné a rychlé odpovědi. „Jsou tu nějaké plány budovy?“</p> <p>„Ano. V archivu.“</p> <p>„Tak je přines. Rychle, jestli můžu prosit.“ Jak to může ještě trvat dlouho, než začne pátrání? Drbal jsem se za uchem, hryzl nehet – a dychtivě jsem popadl plány hned, jakmile je přinesl. Začal jsem jimi rychle listovat a snažil jsem se při tom nevnímat povzbudivé poznámky, které Hanasu pronášel.</p> <p>„To je plýtvání časem. Odtud není úniku. Netoužím být vyslýchán za pomoci neuronového sytiče. Jestliže tedy nechceš spáchat sebevraždu, budu muset…“</p> <p>„Nech už toho sýčkování!“ zavrčel jsem. Bylo to opravdu deprimující. Můj ukazovák se zabodl do plánů. „Co je zač tahle značka?“</p> <p>Hanasu si vzal papír do natažených rukou, upravil si světlo lampy a zašilhal na plán. Můj tep se zrychlil na dvojnásobek. „Ano, už to vidím,“ pronesl konečně. „To jsou dveře.“</p> <p>Plácl jsem jej do zad. „Jsme zachráněni! Tedy pokud uděláš, co ti řeknu. Nejprve svoláš všechny, kdo jsou ve škole. Nejen studenty, ale i učitele, zahradníky, kuchaře a specialisty na mučení. Všechny do jednoho.“</p> <p>„Nemáme zahradníky.“</p> <p>„To je mi jedno!“ Hlas mi začínal přeskakovat. Musím opět získat mizející sebeovládání. „Jen je prostě svolej – <emphasis>všechny</emphasis> –, aby pomohli s pátráním. Nejprve vydej pokyn, zbytek ti potom vysvětlím.“</p> <p>Poslechl bez řečí – zlatá kekkonšícká disciplína. Než domluvil k osazenstvu školy, už jsem věděl, co dál.</p> <p>„Nemohu riskovat, že mě uvidí, takže potřebné věci z laboratoře budeš muset přinést ty. Chci pistoli na hřebíky – a ujisti se, aby měla pořádně nabitý zdroj –, pak aspoň deset dlouhých hřebíků nebo šroubů, padesát metrů lana, které unese nejmíň pět metráků, baterku a olej nebo vazelínu. Kde na tebe mám počkat, než to přineseš?“</p> <p>„Tady. Po chodbách bude spousta lidí. Než se vrátím, už budou shromážděni v aule.“</p> <p>„Taky bych to tak viděl.“</p> <p>„Nevím, co chystáš, ale pomohu ti. Až tě chytí, budu mít ještě čas spáchat sebevraždu.“</p> <p>„Správně, kamaráde. Jsem rád, že to vidíš z té lepší stránky. A teď do toho!“</p> <p>Odešel. Natáhl jsem se na koberec a zapátral jsem po nějakém ještě neožvýkaném nehtu. Na zazvonění komunikátoru jsem vyskočil, ale nevzal jsem hovor. Hanasu byl pryč pouhé čtyři minuty – ale mně to připadalo jako čtyři dny.</p> <p>„Všichni jsou shromážděni a pátrací oddíly dorazily,“ hlásil.</p> <p>„Výborně. Běž dolů a začni to organizovat. Postarej se, aby pracovali důkladně a postupovali odzdola nahoru. Potřebuju co nejvíc času, protože nemám ponětí, na co tam narazím.“</p> <p>„Půjdeš na střechu?“</p> <p>„Co nevíš, nemůžeš prozradit. Běž.“</p> <p>„Máš samozřejmě pravdu.“ Vydal se ke dveřím, a když byl už v nich, ohlédl se. „Hodně štěstí. Neříká se v podobné situaci něco takového?“</p> <p>„Říká. Díky. I tobě hodně štěstí. A budu se snažit, abychom se obešli bez sebevraždy.“</p> <p>Opustil jsem místnost vzápětí po něm, já jsem pádil po schodech nahoru, Hanasu dolů. V ruce jsem svíral plánek. Běh do schodů byl příjemný a krásně mě zahřál, ale než jsem stanul nahoře, supěl jsem a lapal po dechu. Byl to opravdu únavný den. Dlouhou chodbou až na konec, zřejmě k jakémusi skladišti. Dveře byly zamčené.</p> <p>„Jim diGriz se zámkům jenom směje,“ zachechtal jsem se a vybral velký hřebík, abych jím otevřel ještě větší zámek. Dveře se s hlasitým zaskřípěním otevřely a já je za sebou přibouchl. Nemohl jsem najít žádné osvětlení ani jeho vypínač, a byla tu zima a zatuchlo. Rozsvítil jsem baterku a rozhlédl se, opatrně se proplétaje mezi krabicemi a starými dokumenty. Dveře, jež jsem hledal, se nalézaly na opačném konci prostory, dobré čtyři metry nad zemí. Žebřík žádný.</p> <p>„Čím dál tím líp,“ uchechtl jsem se a začal hledat krabice, po nichž bych mohl vyšplhat vzhůru.</p> <p>Chvíli to trvalo – nemohl jsem je totiž táhnout po zemi, tím by v prachu vznikly viditelné stopy. Každou jsem musel přenést a postavit ji na tu předchozí, aby tak vznikla úhledná pyramida. Než jsem skončil, zima mi už rozhodně nebyla. Po pravdě řečeno jsem se dokonce zpotil – při pomyšlení na své pronásledovatele a na to, jak mohou být blízko. Zrychlil jsem tempo.</p> <p>Dveře nebyly ani tak dveřmi, jako spíš padacími dvířky – byl to metr široký průlez vedoucí na střechu těsně pod jejím hřebenem. Když jsem za ně vzal, zaskřípěly a na mě se sesypal jemný déšť kousíčků rzi. Přesně to jsem čekal. Opatrně jsem je namazal tak, aby olej nekapal dolů, a pak jsem veškerou rez otřel. Kdybych dvířka nechal v původním stavu, bylo by na nich vidět, že je někdo nedávno otevřel. Takhle to byla jen dobře udržovaná, naolejovaná dvířka – a já jen doufal, že ten, kdo je v tomto stavu měl udržovat, se při hledání nenachomýtne poblíž. Když jsem dvířka nadzvedl tentokrát, otevřela se zcela hladce a dovnitř zavanul ledový vzduch. Otevřel jsem je docela a vystrčil hlavu do mrazivé noci. Hvězdy, které se třpytily v temnotě nahoře, mi poskytly právě tolik světla, abych obhlédl střechu a zjistil, že na ní není absolutně žádná skrýš.</p> <p>„Řeš problém, až nastane, Jime,“ poradil jsem si s nepříliš přesvědčivým humorem. „Krůček po krůčku, ty hochu jeden šikovná. Až dosud jsi jim dával na frak – dáš jim i teď.“</p> <p>Zatímco jsem blekotal ta moudra, abych si posílil morálku, vrážel jsem zvenčí do krytiny zvlášť silný hřeb. Když pevně seděl na svém místě, přivázal jsem na něj konec lana. Lano, které udrží pět metráků, je i dost tlusté, aby se mi nezařezávalo do dlaně – proto jsem si je také vybral.</p> <p>Pak už jen stačilo vrátit krabice na místo a pokud možno při tom nepřemýšlet o pronásledovatelích, kteří se blíží každým okamžikem. Už jsem byl skoro tam – jen jsem si ještě nebyl jist, kde že to „tam“ vlastně bude. Momentálně jsem ale hlavně potřeboval rychle zmizet na střechu a zavřít dvířka. Ještě jsem prošel půdu, abych zkontroloval případné stopy. Našel jsem nádherně veliký otisk boty na jedné z krabic – otočil jsem ji tedy na druhou stranu. Teprve poté jsem zamířil k lanu visícímu od otvoru ve střeše. Ujistil jsem se, že hřebík i lano pevně drží, zhasnul jsem baterku, nacpal jsem ji do kapsy a uchopil konec lana.</p> <p>V temnotě za mnou zarachotil v zámku klíč.</p> <p>Nevím, zda existuje šplh po čtyřmetrovém laně jako samostatná gymnastická disciplína. Pokud ale ano, pak jsem docela jistě překonal její rekord. Aniž bych se zdržoval dýcháním, ručkoval jsem vzhůru, hnán šíleným zoufalstvím. V jednu chvíli jsem stál dole a v té následující jsem už přelézal okraj průlezu, drápal jsem se vzhůru, usazoval jsem se obkročmo na hřebeni střechy a vytahoval jsem za sebou zbytek lana. Připadalo mi nekonečné, ale konečně jsem držel jeho konec a zavíral dvířka – když se dole objevilo světlo.</p> <p>„Prohledej tuhle stranu, Bukai, já to vezmu z té druhé,“ nařídil hluboký, bezvýrazný hlas. „Podívej se i za ty krabice. Ty, do kterých se vejde člověk, otevři.“</p> <p>Třesoucími se prsty jsem doklapl dvířka a držel jsem je do posledního okamžiku, aby nebouchla. Co dál? Půjdou pátrači i sem nahoru? S otázkou přišla automatická odpověď. Ovšemže půjdou. Prohledají školu všude, kde by se člověk mohl ukrývat. Musím tedy najít místo, kde by se ukrývat nemohl. Hladký, svařovaný kov střechy ve mně velké naděje nevzbuzoval. Svažoval se po obou stranách od hřebene – a hezky strmě. Přede mnou, ani ne o pět metrů dál, se rýsoval konec střechy. Všechno hladké a holé. Tímhle směrem nic, snad tedy opačným. Se zamručením jsem přehodil nohu přes hřeben, že se podívám na druhou stranu. Teprve tehdy jsem si všiml, že kov je pokryt tenkou vrstvou ledu. Nohy mi podjely a já začal klouzat dolů.</p> <p>Dolů po tom kluzkém, zrádném povrchu; prsty marně tápaly po neexistující opoře, rychleji a rychleji k okraji střechy a k pádu na zmrzlou zem hluboko dole.</p> <p>Klouzal jsem – a pak jsem si uvědomil, že lano je stále ještě přivázané nahoře. Oběma rukama jsem se jej chytil. Proklouzlo mi v rukavicích a já sevřel ze všech sil, až se mi v dlaních zastavilo. Náraz, který musely absorbovat ramenní klouby, nebyl nic příjemného.</p> <p>Nemohl jsem dělat nic jiného než se držet a čekat, až bolest odezní. Visel jsem a vnímal, jak se mi nohy klátí nad černou hlubinou. Pak jsem se přece jen vzchopil a vytáhl se, kousek po kousku, zpět na hřeben. Tam jsem si vzpomněl na své pronásledovatele dole; dvířka se už brzy otevřou.</p> <p>Střecha byla samozřejmě holá a nehostinná i na druhé straně. Možná mě v té tmě neuvidí. Musím se dostat alespoň co nejdál od dvířek. Zkřehlými prsty jsem odvázal lano, obkročmo jsem opět usedl na hřeben a s roztaženýma rukama a nohama jsem se začal posouvat k lomenici. Sunul jsem se pomalu, protože pod sebou jsem viděl led a věděl jsem, že pokud sklouznu na jednu stranu, už mě před pádem nic nezachrání.</p> <p>Lano mi pomohlo předtím, pomůže i teď. Opatrně a pomalu, abych neztratil rovnováhu, jsem vytáhl pistoli na hřebíky, vložil jsem do jejího ústí jeden z hřebů a přiložil jsem nástroj k lomenici střechy. Musel jsem to risknout; snad ten zvuk ztlumí silná střecha. Jediný dotek spouště vehnal hřeb skrz ledovou vrstvu do hloubi střechy. Zkřehlými prsty jejichž neohrabanost ještě znásobovaly silné rukavice, jsem horečnatě udělal na konci lana uzel, ten jsem přetáhl přes hřebík a o kus dál ještě doplnil smyčkou. Zbývalo už jen do smyčky vsunout nohu a opatrně sklouznout přes okraj. Pověsit se podél štítu budovy. Ignorovat zaskřípění, jak se lano napjalo a plnou vahou zatížilo zaražený hřeb.</p> <p>Za mnou na střeše se ozvalo hlasité bouchnutí, jak se otevřela dvířka. Tiše jsem visel, naslouchal jsem a vítězně jsem se smál. Pátrači hlasitě rozmlouvali.</p> <p>„Vidíš něco, Bukai?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Je na střeše někdo?“</p> <p>„Ne. Můžu se vrátit dolů?“</p> <p>Dobře jsi to udělal, diGrizi. Už zase jsi přelstil nepřítele, ty hlavičko mazaná.</p> <p>„Ne. Přejdi celou střechu a podívej se.“</p> <p>Byly to stroje, žádní lidé. Žádný jen trochu soudný člověk by se na tu zledovatělou střechu neodvážil. Napadlo by ho, že život se dá ukončit i lepšími způsoby.</p> <p>Žádný soudný člověk by mě nenašel. Ale tihle bezduší hlupáci jen plní rozkazy tak dlouho, až je úspěšně splní.</p> <p>Škrábání a hekání sílilo a sílilo – a mé lano sebou škublo, jak za ně kdosi zatahal.</p> <p>Vzhlédl jsem přímo do bezvýrazných rysů tváře svého pronásledovatele, který se nakláněl přes okraj střechy.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>15</strong></p> <p>A bylo to tady. Mé oči už se dávno přizpůsobily temnotě, a tak jsem zřetelně viděl, jak škubl hlavou, když mě spatřil. Viděl jsem, jak se na hřebeni vzpřímil, ohlédl se a otevřel ústa k výkřiku.</p> <p>„Ahiru!!“</p> <p>Nato uklouzl. Poprvé v životě jsem v očích šedivého spatřil nějaký výraz. Hrůzu. Chňapl po hřebíku, na němž drželo mé lano – a minul. Prsty naprázdno udeřily do ledu na střeše. Pak už sjel mimo dosah. Klouzal rychleji a rychleji. Slyšel jsem, jak klouže, ale nic jiného. Muž mlčel. Pak zmizel docela a já si zacpal uši, protože jsem nechtěl slyšet, co se bude dít dole.</p> <p>Co dál? Chlad se mi zakusoval až do morku kostí a já jsem jen visel a čekal. Uvnitř budovy zazněly zdušené hlasy. Slovům jsem nerozuměl – až pak, když se k prvnímu muži pod dvířky přidal další.</p> <p>„Řekl Bukai něco?“</p> <p>„Moje jméno.“</p> <p>„Když uklouzl a padal?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„To není správné.“</p> <p>„Není. Je lepší, že je mrtvý. Člověk, který takhle dává průchod svým emocím, není hoden žít.“ Dvířka se zavřela.</p> <p>Opravdu milí lidé. Chudák Bukai. Bylo mi ho líto víc než jeho krajanům. Prý morální filozofie! Vytáhl jsem se na laně o kousek výš, než mi prsty zmrznou docela, a obezřetně jsem nakoukl přes okraj. Dvířka zavřená, na střeše nikdo. Tak zpátky na střechu a pomalu a opatrně zase k dvířkům. Nebylo by na místě uklouznout a skončit vedle lehce oželeného pana Bukaie.</p> <p>Seděl jsem tam a vyčkal ještě dlouhých a studených deset minut, odpočítával jsem sekundy, až jsem si byl jist, že je půda opět prázdná. Nebo jsem v to aspoň doufal. Než jsem si dovolil sáhnout po dvířkách, chlad zmrzlého kovu už dávno pronikl silným oděvem a já byl prokřehlý jako rampouch. Zuby mi cvakaly tak hlasitě, že je museli slyšet až dole. Na půdě byla tma; pátrači odešli.</p> <p>Člověk dokáže absorbovat jen určité množství stresu – a ani já v tomto směru nejsem výjimkou. Když jsem tedy sestoupil na podlahu podkroví, natáhl jsem se na zem a okamžitě jsem usnul. Spal jsem tvrdě a dobře, a když jsem se vzbudil, neměl jsem ani ponětí, jak dlouho tu takhle ležím. Možná minutu, možná den; těžko říct. Co když už je světlo a všichni jsou vzhůru? Pak tu budu uvězněn zas až do večera. Ale jak dlouhé tu mají dny? Proklínal jsem se, že jsem se nechal přemoci spánkem v tak nevhodnou chvíli, a zároveň jsem co nejtišeji otevíral zámek. A po něm dveře, pomalu a trpělivě. Chodba byla prázdná. A okno naproti bylo stále temné.</p> <p>„Zase jednou jsi měl kliku, diGrizi. Nebo tvůj podvědomý budík funguje líp než šedá kůra mozková. Ale teď zpátky do práce.“</p> <p>Spánek mne osvěžil. Po špičkách jsem se plížil budovou a všechny smysly jsem měl nastražené. Všechny dveře, kolem nichž jsem šel, byly zavřené, a tak jsem předpokládal, že žáci i učitelé spí po namáhavém dni. V ředitelově kanceláři se svítilo; pootevřel jsem tedy dveře a opatrně jsem nakoukl dovnitř. Hanasu seděl na židli, nespal a čekal na mě. Proklouzl jsem dovnitř a zavřel jsem za sebou.</p> <p>„Jsi to ty.“ konstatoval – a já jsem si všiml, že si u úst drží sklenici vody. Opatrně ji položil zpět na stůl.</p> <p>„Jestli je to voda, tak bych si taky dal,“ řekl jsem a sáhl jsem po ní. „Po té námaze mám docela žízeň.“</p> <p>„Je to jed,“ oznámil bezvýrazně ve chvíli, kdy jsem sklenici zvedal. Okamžitě jsem ji vrátil na místo.</p> <p>„Sebevražda?“</p> <p>„Ano. Pokud bych se k tomu musel uchýlit. Neměl jsem ponětí, kdo a proč sem míří.“</p> <p>„Už jsou tedy pryč?“</p> <p>„Ano. Nic nenašli. Jeden z nich sklouzl ze střechy a zabil se. Můžeš za to ty?“</p> <p>„Jen nepřímo. Ale viděl jsem jej padat.“</p> <p>„Pátrači usoudili, že jsi zmrzl někde v závěji. Ráno půjdou hledat tvoje tělo. Nebudou ale hledat nijak horlivě, protože jsi také klidně mohl zabloudit do oceánu.“</p> <p>„Málem se stalo. Ale když je teď po všem, mohli bychom se vrátit k původnímu tématu.“</p> <p>„K té zprávě Lize.“</p> <p>„Přesně tak. Když jsem měl v noci trochu klidu, trochu jsem o tom přemýšlel. Mám nápad, který by mohl vyjít. Jsi unavený?“</p> <p>„Nijak zvlášť.“</p> <p>„Výborně. Pak bych si rád něco ozkoušel v elektronické laboratoři. Šlo by to – tak, aby mě při tom nikdo nerušil?“</p> <p>„Dá se to zařídit. Co máš v plánu?“</p> <p>„Zavolej do knihovny a sežeň odtud diagram detektoru křivoprostorových motorů. Předpokládám, že se tady na něj najdou součástky?“</p> <p>„Máme jeden přístroj přímo v kabinetu. Je to součást osnov.“</p> <p>„Tím líp. Pojďme do laboratoře, ukážu ti, co chci podniknout.“</p> <p>Když Hanasu obstaral veškerý materiál a já zase montáž, začal můj nápad nabývat konkrétních obrysů. Po nějaké době jsem byl konečně hotov a poodstoupil jsem, abych si mohl své dílo zálibně prohlédnout. Před námi ležela asi metrová kovová trubka, na jednom konci aerodynamického tvaru, na druhém otevřená – a opatřená dvěma ploutvemi táhnoucími se po celé délce.</p> <p>„Mistrovské dílo,“ pochválil jsem se.</p> <p>„Ale k čemu je to dobré?“ ptal se Hanasu. Realista až do morku kostí.</p> <p>„Namontuje se to na nějaký kosmolet – a to bude náš další úkol. Pokud se to náležitě připevní, nikdo si přístroje ani nevšimne, protože je dokonalou kopií vystřelovače signálních světlic, jímž je vybavena každá loď. Jen s tím rozdílem, že nebude střílet světlice – ale tohle.“ Zvedl jsem pečlivě opracovaný plastikový válec. „V tom plastiku je zdroj energie a bytelná vysílačka. Vyrobil jsem jich deset, což by mělo bohatě stačit. A takhle to bude fungovat: pokaždé, když se loď vynoří do normálního prostoru, se křivoprostorové motory vypnou. Jakmile se tak stane, detektor přístroje to zjistí – a vystřelí jednu z vysílaček. Mají nastavené půlhodinové zpoždění – což by mělo vrchovatě stačit, aby kosmolet mezitím pokračoval v cestě. Nato se rádio zapne a začne vysílat silný signál na vlnové délce, kterou má Liga vyhrazenou pro tísňové volání. Ten signál obsahuje mé identifikační číslo a koordináty téhle planety. A taky volání o pomoc. Jakmile se tahle zpráva dostane na patřičná místa, můžeme tu klidně sedět a vyčkat, až kosmická jízda dorazí.“</p> <p>„Velice vynalézavé. Ale co když na tom místě, kam se loď z křivoprostoru vynoří, nebude žádný přijímač?“</p> <p>„Tuhle otázku jsem čekal. Spoléhám na zákon pravděpodobnosti. Většina pilotů se většinou orientuje podle výrazných orientačních bodů, tedy hvězd. A poblíž většiny z těchto hvězd jsou umístěny stanice Ligy. A většina cest vesmírem zahrnuje nejméně tři skoky křivoprostorem a tedy i dvě mezipřistání. Aspoň jedno vysílání musí dorazit k nějakým uším.“</p> <p>„Doufejme. Je to rozhodně lepší než nic. Stále ještě můžeme spáchat sebevraždu.“</p> <p>„To je pravda. Jsem rád, že se na to pořád díváš z té lepší stránky.“</p> <p>„Ale jak to připevníš na ten kosmolet?“</p> <p>„Atomovou svářečkou.“ Zvedl jsem ruku dřív, než stačil něco namítnout. „Já vím, dost legrace. To byl jen vtip, cha cha. Musím se nějak nepozorovaně dostat k jedné z lodí. Samotné připevnění nezabere víc než pár minut. Je kosmodrom hlídaný?“</p> <p>„Je obehnán drátěným plotem, to víš sám. A u vchodu jsou stráže. Víc si nepamatuji.“</p> <p>„Pak by to neměl být problém. Chci jen vědět, kdy odlétá nejbližší loď a která to je. A pak už mi jen stačí, abys mě nějak dopravil na kosmodrom.“</p> <p>„Tohle zjistit nebude problém. Poslední zprávy říkají, že <emphasis>Takai-Ča</emphasis> startuje dneska v nula šest čtyři pět…“</p> <p>„A kolik je teď?“</p> <p>Hanasu zamžoural dalekozrakýma očima na hodinky a po chvíli oznámil výsledek. „Nula-tři-jedna-jedna.“</p> <p>„Můžeš mi zajistit nějakou dopravu? Dostat mě tam včas?“</p> <p>Chvíli přemýšlel a pak zdráhavě kývl. „Obvykle ne. Nemám žádný důvod, abych s vozem vyjížděl ven. Dnes však mohu tvrdit, že se jedu nabídnout jako dobrovolník do pátracího oddílu. Pravděpodobně mi to povolí.“</p> <p>„Můžeme to zkusit.“</p> <p>Plán fungoval. Během deseti minut jsme už drncali po na kost umrzlém sněhu v rozhrkaném, neodpruženém vozidle s elektrickým pohonem, vrtulí vzadu a lyžemi místo kol. Žádný luxus to nebyl. Topení neexistovalo, čalounění sedadel zrovna tak. Tenhle národ to s asketismem opravdu přehání. Můj skvělý vystřelovač vysílaček byl opatřen popruhem, takže jsem si jej mohl přehodit přes rameno. Veškeré nářadí, které jsem snad mohl použít, bylo v tašce na mém klíně. Díval jsem se, jak se v kuželech světla reflektorů míhají sněhové vločky, a pokoušel jsem se naplánovat další postup.</p> <p>„Jak blízko se dokážeš dostat k tomu plotu?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Jak blízko budeš chtít. Jak vidíš, silnice ani značené stezky tu neexistují. Řidiči se u nás orientují podle radiomajáků – jedou vždy od jednoho k druhému.“</p> <p>„To je dobře. Uděláme to tedy takhle. Vysadíš mě u plotu a pojedeš dál. To místo si ale zapamatuj a vrať se na ně přesně o hodinu později. Pokud uvidíš nějaký rozruch nebo uslyšíš poplach v rádiu, drž se zpátky.“</p> <p>„Správně. Budu mít dost času vrátit se do školy a požít jed.“</p> <p>„Jasně, dej si ho místo snídaně. Ale nepodnikej nic, dokud nebudeš vědět stoprocentně, že mě dostali. Samozřejmě, mohou nastat potíže, ale dostat mě, to jim dá zabrat.“</p> <p>„Už jsi někdy stál na lyžích?“</p> <p>„Jsem přeborník v lyžování.“</p> <p>Vlastně to byla hračka. Dvakrát jsme zahlédli světla jiných aut, ale pokaždé kdesi v dálce. Tuhle noc mělo hodně lidí napilno. Potom nás obklopily temné budovy a my drkotali přes vyježděné koleje a vražedným smykem vybírali zatáčky. Hanasu byl chladnokrevný a dokonalý jezdec, který by se uplatnil na kterékoli závodní dráze. Objevil se plot a my jsme se vydali podél něj. Před námi se vyhoupla světla brány pak je zase zakryl zvířený sníh.</p> <p>„Tady vyskočím,“ překřičel jsem motor a vítr. „Podívej se na hodinky, ale jeď dál.“</p> <p>Vyhodil jsem své náčiní z vozu a skočil za ním. Auto se rozjelo ještě dřív, než jsem dopadl, a proud vzduchu od vrtule mě zasypal sněhem hůř než větrná bouře. Byla tma, zima, hnusně – zkrátka dokonalé podmínky, aby si mě nikdo nevšiml. Vytáhl jsem z brašny detektor a opatrně jsem se blížil k plotu.</p> <p>Naprosto bez problémů. Tak primitivní poplašné zařízení dokážu zneškodnit s jedním okem zavřeným, vstoje na jedné noze a ještě levou rukou. Napadlo mě, že trocha povyražení mi rozhodně přijde vhod. Zavřel jsem tedy oko, postavil jsem se na jednu nohu, pravou ruku jsem dal za záda – a levou jsem zvládl vše potřebné. Teprve ve chvíli, kdy nůžky v mé levičce vyrobily v plotu dostatečně velký otvor, jsem levou díru roztáhl a pravou jí prostrčil veškeré náčiní. Za další okamžik jsem plot zase uzavřel molekulárním svárem, nazul jsem si lyže a odklouzal do tmy. První část úkolu jsem měl za sebou.</p> <p>Najít kosmolet nebyl žádný problém. V temnotě kosmodromu zářila světla lodi víc než zbytek letiště dohromady. Plížil jsem se k ní, kryl jsem se ve stínu ztemnělých budov, až jsem se krčil za poslední z nich a vyhlížel přes otevřené prostranství ke korábu.</p><empty-line /><p>Opravdu nádherný pohled. Na řídicích věžích kolem hořela jasná světla; se sykotem se na nich odpařoval dopadající sníh. Kolem tyčící se lodi se hemžili lidé a vozidla. Příprava před cestou. A na ocasní ploutvi se jasně rýsovalo jméno <emphasis>Takai-Ča</emphasis>. Je to ona – a odletí brzy, přesně podle plánu.</p> <p>Zbýval už jediný problém: jak se dostat k ní, abych svůj přístrojek upevnil na správné místo?</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>16</strong></p> <p>To byl problém, který měl očividně jen jedno jediné řešení. Tak, jak jsem oblečen, se k lodi určitě nedostanu. Ale pokud budu vypadat jako jeden z mechaniků, mohu jít klidně až k trupu a dělat s ním, co se mi zlíbí. Takže jsem se musel zmocnit nějakého mechanika.</p> <p>Nedalo mi příliš práce nalézt temné zákoutí za popelnicemi, kam bych mohl schovat nářadí a materiál. Únos však byla větší dřina. Plížil jsem se po okraji osvětlené plochy jako vlk kolem ohně, ale výsledek žádný. Nikdo neodcházel, nikdo nepřicházel. Ti, kdo u lodi pracovali, tak činili po kekkonšícku – pomalu a pečlivě, bez jediného projevu emocí. Zato já je projevoval víc než dost. Čas, kdy se měl Hanasu vrátit, se po vteřinkách a minutách blížil – až konečně vypršel. Schůzku jsem tedy zmeškal. A co bylo horší, nesplnil jsem úkol. Kosmolet odletí ani ne za hodinu – a já stále nevím, jak se k němu dostat. Má trpělivost byla ta tam. Začínal jsem zuřit a vymýšlet jeden sebevražedný plán za druhým – vzápětí jsem všechny zase zavrhoval –, když se jeden z mechaniků konečně měl k odchodu. Sestoupil z teleskopické plošiny jeřábu a pomalu se ubíral mezi závějemi k jedné z budov. Musel jsem ho oběhnout zezadu, protáhnout pupek kolem pár osvětlených oken a běžet ozlomvaz, abych to stihl. Dorazil jsem právě včas, abych viděl, jak mizí ve dveřích s velkým nápisem „Benjo“. Vběhl jsem tam za okamžik za ním a hned jsem zjistil, co je to benjo.</p> <p>S vrozenou vychovaností jsem se ovládl a nechal jsem jej dokončit obcování s vodními božstvy splachovacího záchoda, teprve pak jsem ho sejmul. Ulehčil mi to tím, že měl plné ruce práce se zipy a knoflíky; nikdy se nedozvěděl, co ho to vlastně prásklo. Já to vím – byla to malíková hrana mé dlaně. Chvíli nato už byl venku z kombinézy, měl zápěstí a kotníky omotané drátem a putoval zpátky na záchod. Přivázal jsem ho drátem k trubce a v té kabince jsem ho zamkl. Mohl jsem ho nechat i venku ve sněhu, aby tam zmrzl, ale to by se příčilo mé vlastní morální filozofii, jak jsem ji kázal Hanasuovi. Kupodivu věřím tomu, co kážu. Všechno bude v pořádku, dokud ho nenajdou – a k tomu patrné nedojde, dokud se kosmolet neodlepí do země. Což ovšem nebude dlouho trvat.</p> <p>Jeho kombinéza mi byla trochu těsná, ale pochyboval jsem, že si toho rozdílu někdo všimne. Moje hlava zmizela pod ochrannou přilbou. Když jsem zvedl límec, nebylo ze mě vidět skoro nic. Zbýval učinit poslední krok.</p> <p>Připadal jsem si hrozně nápadný, jak jsem tak kráčel přes osvětlenou letištní plochu, pod paží držel tu rouru a brašnu s nářadím měl nedbale přehozenou přes rameno. Musel jsem jít pomalu, co noha nohu mine, přestože bych se nejraději rozběhl. Bylo to dost těžké, ale v nenápadnosti byla moje jediná záchrana. Pomalu a klidně. Nikdo ke mně nezvedl hlavu, nikdo se nezajímal o cokoli jiného vyjma své vlastní práce. Přesto jsem zhluboka vydechl, když jsem konečně dorazil k řídicí kabině jeřábu a hodil do ní své náčiní. Ovládání nebylo nic složitého. Pomalu a opatrně jsem objížděl loď a na okamžik jsem se tak dostal z dohledu ostatních mechaniků. Mohl mě ale sledovat někdo ze tmy, a tak jsem se pohyboval stejně pomalu jako šedivci. Ven z kabiny na plošinu a podél ploutve vzhůru až k vrcholu, kde bývá vystřelovač světlic standardně namontován.</p> <p>Ovšemže tu žádný nebyl. Příliš na tom však nezáleželo, protože jsem nyní zaujímal místo jednoho z mála mužů, kteří by si toho mohli všimnout. Musí to přijít semhle – a taky to tam přišlo. Molekulární svářečka si spokojeně předla a kov připevňovacích lišt se navždy spojil s kovem trupu. V hustě padajícím sněhu to ze země ani nebude vidět.</p> <p>„Jen vař, holka,“ zabručel jsem a láskyplně jsem svářečku poplácal. Hotovo. Teď dolů a rychle odsud.</p> <p>Tentokrát jsem se neodvážil jít pěšky odjel jsem raději s celým jeřábem a zaparkoval jsem jej ve stínu jedné z budov. Deset minut do odletu. K lodi přijelo auto, posádka vystoupila a rozvážně vkráčela do kosmoletu. I ostatní plošiny a jeřáby odjížděly pryč a odlet se kvapem blížil.</p> <p>„Proč stojí ten jeřáb tady?“ zeptal se hlas kdesi za mnou.</p> <p>„Huhla huhla?“ opáčil jsem, ani jsem neotočil hlavu.</p> <p>„Neslyším. Opakuj.“</p> <p>„A slyšíš tohle?“ nadhodil jsem. Jakmile se dostal dostatečně blízko, bleskově jsem se obrátil a chytil jsem ho oběma rukama za krk. Vypoulil oči a pak je zavřel, neboť jsem mu třískl hlavou o kovový rám dveří. Vzhledem k tomu, že na tom závisel osud tolika světů, jsem nebyl právě šetrný. Než jsem ho stačil svázat, kosmolet odletěl. Byl to jeden z nejkrásnějších zvuků, jaké jsem kdy slyšel.</p> <p>„Zvládls to, Jime, jako vždycky,“ poblahopřál jsem si, protože to za mě nikdo jiný neudělá. „Bezpočet dosud nezrozených generací bude tvé jméno vyslovovat s láskou. A bezpočet Kekkonšíků je bude denně proklínat, což je ještě lepší. Ale éra zla, páchaného šedými lidmi, je konečně u konce.“</p> <p>Kousek ode mne se rozevírala tmavá chodba a já do ní odtáhl svou poslední oběť; dosud nenabyla vědomí. Když jsem ho nepříliš jemně pouštěl na podlahu, všiml jsem si dveří s nezvykle velkým a složitým zámkem. Proč? Nápis nad zámkem mi důvod prozradil – a zároveň mi i nabídl další bod mého nabitého programu.</p> <p><emphasis>Zbrojnice – nepovolaným vstup zakázán.</emphasis> Vstup je zamčen a zakázán – to je pro mne dokonalá skrýš. Ale ještě si musím cosi vyřídit – jenom maličkost. Našel jsem své lyže, nazul jsem si je, přejel jsem do blízkosti osvětlené části kosmodromu a čekal, až si mě někdo všimne.</p> <p>Zdejší personál, to byli ti nejméně zvědaví a všímaví lidé, jaké jsem kdy potkal. Šoupal jsem lyžemi sem a tam dobrých pět minut, aniž mě někdo vzal na vědomí. Začínalo to být dost nudné a taky značně únavné. Nakonec jsem musel prosvištět dvěma z nich skoro před nosem a ještě najet do nějakých barelů. Když konečně zvedli hlavy, chvíli jsem se před nimi motal a pak jsem zmizel zase do tmy. Chyběla už jen šipka ukazující směr útěku. Samozřejmě nereagovali; doufal jsem, že si mě aspoň zapamatují – a se mnou i směr, kterým jsem běžel. Což bylo přímo k plotu. Tentokrát jsem v něm vyrobil díru, že by jí projel tank, a nechal jsem ji rozevřenou. Vyjel jsem ven z areálu do otevřené pláně a snažil jsem se zanechat co nejzřetelnější stopu. Současně jsem se rozhlížel, jak tu stopu zmást. Příležitost se naskytla záhy. Kolem mne provrčelo auto jedoucí téměř stejným směrem. Bylo mnohem rychlejší, a když jsem dorazil k jeho stopě, zmizelo tudíž dávno kdesi v dáli. Nejel jsem však v jeho stopě příliš daleko – jen tolik, abych svým pronásledovatelům ukázal, že v ní jedu.</p> <p>Když už jsem měl pocit, že to stačí, zapíchl jsem hůlky a předvedl přemet, které by dozajista rozjásal mé instruktory. Do výšky, o sto osmdesát stupňů a zpátky do stopy, kterou vyryla druhá lyže vozu. Přistál jsem čistě, přímo do ní, a tentokrát jsem ani nezapíchl hůlky.</p> <p>Pak už jsem jen pokračoval v cestě zpět, až stopa začala mizet v padajícím sněhu. Sníh jistě zakryje i moje stopy – a patrně i všechny ostatní. Pokud mě však budou pronásledovat a náhodou si jich všimnou, půjdou po falešné stopě. Já mířil zpět do města, do bezpečí.</p> <p>Na Kekkonšíku nejsou moc ranní ptáčata, to vám povím. Pár jich už venku bylo, zahlédl jsem několik postav na lyžích, ale nemám dojem, že by si mě všimli. Ani žádný poplach jsem nezaznamenal. Dorazil jsem k budovám na druhé straně kosmodromu a pořád se nezdálo, že by se rýsovala nějaká horečná aktivita. Co dál? Nechtěl jsem se hnát zpět na kosmodrom, dokud pronásledování neodčerpá veškeré lidi z okolí. Nic takového se však zjevně nedělo. Světlo v jednom z oken mě hřejivě lákalo k sobě a já sjel z vytyčené trasy a nakoukl dovnitř. Byla to kuchyň. Kamna vesele žhnula a kuchař chystal snídani. Bylo to příliš lákavé, než abych dokázal odolat. Pokušení ještě zesílilo, když se buclatý a trochu zženštile vyhlížející kuchař otočil k oknu a ukázalo se, že je to šedivá samička. Ještě jsem s kekkonšíckou ženou nemluvil – a tahle příležitost byla prostě příliš. Angelina mě vždycky obviňovala, že se ohlížím po jiných, tak aspoň k tomu bude mít nějaký důvod. Má návštěva v domě nepochybně zmaří celý můj manévr s matením stop a já budu muset vymyslet jiný – ale ani tak jsem si nedokázal pomoct. Tak to ale bylo u mužů odjakživa – stačí jedna žena a veškerá předsevzetí jsou ta tam. Našel jsem dveře, zul jsem si lyže, zapíchl jsem je do sněhu u dveří a vstoupil jsem dovnitř.</p> <p>„Dobré jitro,“ pozdravil jsem. „To je ale dneska zima, co?“</p> <p>Bez jediného slova se ke mně otočila. Byla mladá, měla vytřeštěné oči a svým přírodním, nezkaženým způsobem mě přitahovala.</p> <p>„Ty jsi ten, kterého hledají,“ konstatovala s jen lehkým náznakem nějakého vzrušení v hlase. „Musím jít a vyhlásit poplach.“</p> <p>„Nevyhlásíš nic.“ Předklonil jsem se, připraven ji zastavit.</p> <p>„Ano, můj vládče,“ pronesla a vrátila se ke svým hrncům a pánvím.</p> <p>Vládče! Chvíli jsem o tom dumal – a pak mi došlo, že Kekkonšíci musejí být ti nejhorší mužští šovinisté všech dob. Jeden ke druhému se chovali chladně, odměřeně, s krutostí vědomou i podvědomou. Jak se asi teprve musejí chovat k ženám! Asi nějak takhle. Jako k otrokům. Pokud si některá z nich troufla protestovat, pravděpodobně ji vyhodili z domu na mráz. Muži nepochybně nestáli o víc než o pokolení pokorných služebnic – a po několika staletích šlechtění očividně dosáhli svého ušlechtilého cíle.</p> <p>Z filozofických úvah mne na zem vrátila sytá vůně z hrnců na kamnech. Nejedl jsem už hodně dlouho a po tom výkonu jsem si konečně uvědomil, že se mi žaludek kroutí hlady. V tom shonu jsem na jídlo docela zapomněl. Můj zažívací trakt však to přehlédnutí víc než napravil a hlásil se nyní o svá práva se vším škrundáním a kručením, kterého byl schopen.</p> <p>„Copak to vaříš, má perlo Kekkonšíku?“</p> <p>Sklopila oči a ukazovala pomalu a pečlivě na jeden hrnec po druhém. „V tomto se vaří voda. V tomto je rybí vývar. V tomto rybí knedlíčky. V tomto omáčka z chaluh. V tomto…“</p> <p>„To stačí. Slyšel jsem už dost. Dám si porci od každého – tedy vyjma té vody.“</p> <p>Naložila vrchovatě pár kovových mis a já se do nich pustil křivou kostěnou lžící. Bylo to bez chuti a zápachu, ale já si nestěžoval. Podařilo se mi zkonzumovat dokonce i druhou porci, aniž bych zpomalil. Přes usilovnou prácí čelistí jsem ji nepřestával bedlivě sledovat; neučinila však žádný pokus o útěk či vyhlášení poplachu.</p> <p>„Já jsem Jim,“ prohlásil jsem vděčně. „A ty?“</p> <p>„Kaeru.“</p> <p>„Dobrá snídaně, Kaeru. Možná by chtěla maličko přikořenit, ale to není tvoje chyba, to je asi zdejší kuchařskou tradicí. Máš tuhle práci ráda?“</p> <p>„Neznám slovo ráda.“</p> <p>„To jsem si mohl myslet. Jakou tu máš pracovní dobu?“</p> <p>„Nerozumím tvým slovům. Vstanu, pracuji, jdu spát. Celý den vypadá stejně.“</p> <p>„A taky žádné víkendy ani dovolená, to je mi jasné.</p> <p>Tenhle svět potřebuje změny jako sůl – a už brzy se jich dočká.“ Kaeru se obrátila zpět ke své práci. „Tuhle kulturu nebude třeba jen trochu změnit. Ta se musí zlikvidovat. Až odejde, do vašeho života vstoupí i trocha civilizace, a na to, jak bylo na Kekkonšíku, už budou vzpomínat jenom historici. Už se těš na šťastné zítřky, Kaeru.“</p> <p>„Zítra budu pracovat stejně jako dnes.“</p> <p>„Doufám, že už ne moc dlouho.“ Nehtem jsem vyšťoural kus chaluhy, který mi uvízl mezi zuby. „V kolik hodin podáváš snídani?“</p> <p>Pohlédla na hodiny na stěně. „Pár minut na to, co zazní zvonek.“</p> <p>„A pro koho ji vaříš?“</p> <p>„Pro zdejší muže. Vojáky.“</p> <p>Byl jsem na nohou dřív, než dokončila poslední slabiku, a natahoval jsem si rukavice. „Jídlo bylo skvělé, ale obávám se, že už budu muset běžet. To víš, musím dál na jih. Čeká mě pořádný kus cesty, než zase zapadne slunce. Doufám, že ti nebude moc vadit, když tě svážu?“</p> <p>„Dělej se mou, co chceš, můj vládče.“ Sklopila při těch slovech oči. Poprvé v životě jsem se zastyděl, že jsem tak hnusný mužský šovinista. „Už brzy se to změní, Kaeru, to ti slibuju. A jestli se z tohohle někdy dostanu se zdravou kůží, pošlu ti jako poděkování malý dárek – něco šatů, rtěnku a příručku, jak se stát feministkou. Ale prozatím – je tu někde nějaké skladiště?“</p> <p>Ukázala mi je a já ji políbil na čelo. Okamžitě si začala svlékat šaty a dost se podivila, když jsem ji zarazil. Dokonale si dokážu představit, jakou romantiku asi nabízí šedý milenec! Další zločin, za který se dočkají odplaty. Kaeru nijak neprotestovala, když jsem ji do skladu odvedl a zamkl ji tam. Najdou ji brzy, hned, jakmile se vojáci nedočkají své snídaně. A mně stačí jen několikaminutový náskok.</p> <p>Když jsem opustil dům, nějakou chvíli jsem lyže nesl – až jsem se dostal na ledový úsek, kde nezanechám stopy. Teprve poté jsem si je nazul a zamířil jsem opačným směrem. Kličkoval jsem chvíli kolem jiné lyžařské stopy, na niž jsem narazil. Bylo jich tu teď mnohem víc než předtím, když jsem opouštěl kosmodrom a podruhé jsem si prostříhával cestu plotem. Slyšel jsem tlumené hlasy a křik, houkající sirény a startující motory, což zřejmě znamenalo, že si šedivci konečně mé návštěvy všimli.</p> <p>Nastal čas k odpočinku; musel jsem potlačovat zívání. A nezačíná už obloha trochu blednout? Přišel čas se stáhnout a drobet se prospat. Zavřel jsem za sebou plot a vyrazil do nitra kosmodromu.</p> <p>Poměrně snadno a nepozorován jsem dorazil ke zbrojnici. Muž, kterého jsem zanechal v chodbě, byl pryč, stejně jako všichni lidé z okolí. Zámek dlouho neodolával mé soustředěné pozornosti; protáhl jsem se dovnitř a zase jsem ho za sebou zavřel. Dobře jsi to zvládnul, Jime, ty chlapče mazaná! S nohama těžkýma jako olovo jsem ještě prošel vnitřek a nalezl zamčenou místnost s tříštivými granáty, do které snad v dohledné době nikdo nepoleze. Honem dovnitř a hezky až za ně, co nejdál od světa. Bezpečný a dokonale ukrytý jsem si konečně dovolil zavřít oči.</p> <p>Bylo to nádherné. Měl jsem dojem, že bych tak mohl spát věčně. Po nějaké době mě ale cosi vyrušilo. Vrátil jsem se zpátky k vědomí a shledal jsem, že je den bílý. To mě tedy vzbudilo?</p> <p>Ne, byl to klíč otáčející se v zámku a dveře, které se se skřípěním otvíraly.</p> <p>Mohl jsem si za to jen a jen sám. Zapomněl jsem na pečlivé pátrací oddíly v té škole. Tyhle lidi nešlo oklamat nějakou lstí. Dokud věděli, že jsem naživu, prostě prohledávali všechno – a tak dlouho, až byli odměněni úspěchem. Hra skončila.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>17</strong></p> <p>Dlouhý spánek mě posilnil, krev v žilách byla plná výživných rybích bílkovin – a hlava zase vzteku, že jsem se neschoval líp. Ale stejně jako většina lidí se radši zlobím na někoho jiného, než abych přiznal svou vlastní chybu, a tak jsem okamžitě zaměřil svůj hněv na nešťastníka, který těmi dveřmi vstoupil. Počkal jsem, až bude blíž, a skočil jsem na něj jako tygr. Nato jsem zakopl o lyže, které jsem zapomněl uklidit, a skutálel jsem se mu k nohám. Na výsledek to ale stejně moc velký vliv nemělo, protože tihle lidé prostě neuměli bojovat. Stačil jeden – pořád tentýž – chvat a jedna rána. Poté jsem si hodil lyže na ramena, překročil jsem omráčeného muže a vyplížil jsem se ze dveří. Cestou k východu jsem jich zahlédl víc; pročesávali budovu ze všech stran. Jeden z nich přece jenom vzhlédl a já stihl udělat tři dlouhé skoky, než zareagoval.</p> <p>„Tady je, pokouší se uprchnout,“ oznámil monotónním hlasem.</p> <p>„Nepokouší se, už prchá!“ houkl jsem přes rameno a proběhl dveřmi, přičemž jsem srazil muže, který do nich právě chtěl vejít. Pak už stačilo jen si nazout lyže a vypálit pryč.</p> <p>Samozřejmě to vůbec nebyla příjemná situace; získal jsem jen několik desítek vteřin. Plot byl už opravený, vchody hlídané – a mé nářadí zůstalo ve zbrojnici. Jak jsem tak pobíhal kolem dokola a přemýšlel, co dál, zaslechl jsem, jak kdesi nedaleko startuje auto. Že bych se ho zmocnil? Mohl bych prorazit bránu. Ale co potom? Jeden člověk proti celému světu, to není příliš výhodný poměr. Možná bych mohl najít nový úkryt ve městě.</p> <p>Ale proč? Těm lidem utéct nemůžu. Proč se vyhýbat nevyhnutelnému? Zastavil jsem, abych to zvážil, ale pak jsem si vzpomněl na neuronový sytič a zase jsem se dal do pohybu. Možná měl Hanasu pravdu a jediným řešením je sebevražda. Ale to jsem vzápětí odmítl; nejsem typ, který páchá sebevraždy to říkám odjakživa.</p> <p>Dělat tohle všechno najednou, to mě dost zaměstnávalo. Běhal jsem po kosmodromu se smečkou pronásledovatelů v patách, lámal jsem si hlavu se strašlivým osudem, který mne čeká, a namáhal jsem svou sklíčenou mysl přemýšlením, jak z toho ven. Měl jsem zkrátka dost zamotanou hlavu, a tak jsem si hluku raketových motorů nevšiml až do chvíle, kdy zaburácely přímo nad mou hlavou.</p> <p>Stejně jako všichni ostatní na kosmodromu jsem zastavil, zvedl hlavu a vytřeštil jsem oči.</p> <p>Z nízké vrstvy mraků se vyhoupla malá průzkumná loď. Plamen šlehal téměř až k zemi.</p> <p>Na boku se rýsovaly spojené kruhy Ligy.</p> <p>„Vyšlo to!“ zaječel jsem a vyskočil dobrý metr vysoko. Přistál jsem takřka v běhu, vyrazil jsem vítězný indiánský pokřik a sprintoval k přistávací ploše. Kosmolet ještě poskakoval na odpružených vzpěrách, když jsem dorazil k průlezu. Netřeba asi dodávat, že se ke mně nikdo nepřidal; místní obyvatelé očividně nesdíleli mé nadšení nad tou návštěvou. Když se poklop nadzvedl, stál jsem přímo pod ním.</p> <p>„Vítejte na Kekkonšíku,“ pozdravil jsem muže, který se vynořil a mžoural do záře reflektorů. „Prohlašte tuto planetu za území Ligy, ó dobyvateli.“</p> <p>„O tom já nic nevím,“ řekl. Byl to mladík, příšerně zarostlý a v značně špinavém a záplatovaném skafandru. „Dostal jsem jen pokyn vyzvednout tady člověka jménem James Bolivar diGriz.“</p> <p>„Díváte se přímo na něj.“</p> <p>„Místní obyvatelé taky. Jenže ti mají k tomu navíc zbraně. Pojďte na palubu.“</p> <p>„Až těm darebákům vysvětlím, co se právě stalo.“</p> <p>Byl jsem rád, že v čele blížícího se houfu jde známá tvář. Kome, velitel a kapitán lodi, která mě sem dopravila. „Polož tu bouchačku,“ požádal jsem ho.</p> <p>Jenže on ji naopak zvedl. „Půjdete se mnou. Oba dva.“</p> <p>Viděl jsem rudě. Tihle lidé byli tak natvrdlí, až se mi z toho dělalo špatně. To, co učinili, a bezpočet lidí, kteří padli za oběť jejich pekelným plánům, to byly věci, z nichž se mi dělalo špatně ještě víc.</p> <p>„Nestřílej, prosím!“ zaječel jsem, zvedl jsem ruce nad hlavu a vrávoral jsem k němu. Abych ho vzápětí kopl do zápěstí a zachytil pistoli, která mu vylétla z ruky. Druhou paží jsem ho chytl za ruku, pákou jsem ho srazil na kolena a praštil do zad pistolí, jak nejsilněji jsem mohl.</p> <p>„Poslouchejte, vy podchlazení idioti!“ zařval jsem. „Je po všem, dokonáno, po boji. Prohráli jste. Už nebudete trápit galaxii. Vaší jedinou zbraní bylo vaše utajení; škodili jste nám jako švábi zalezlí pod kobercem. Ale s tím je konec. Vidíte znak na té lodi? To je loď Ligy. Liga <emphasis>ví</emphasis>, že jste tady. Ví kdo jste a kde jste. V osobě tohoto báječného pilota sem dorazila spravedlnost. Pilot vám tímto tlumočí hněv Ligy a oznamuje, že právě dobyl vaši planetu.“</p> <p>„Vážně jsem ji dobyl?“ hekl pilot.</p> <p>„Drž zobák, ty trdlo, a chovej se, jak máš.“</p> <p>„Já dostal za úkol jenom přivézt vás.“</p> <p>„Právě jsi byl povýšen na velitele invazních sil. Posbírej jim zbraně.“</p> <p>V mém hlase se ozývala jistá nervozita, protože šedivci na nás začínali mířit. Znal jsem jejich povahu, a tak mi bylo jasné, že klidně vystřelí, i kdyby to mělo stát život i Koma. Zkroutil jsem mu paži ještě o jednu otáčku a zaryl jsem mu hlaveň pistole hloub do masa.</p> <p>„Tak do toho, Kome, řekni jim, ať odloží zbraně a vzdají se. Jestli padne jediný výstřel, postarám se, aby byli všichni z nich umučeni rozžhaveným pohrabáčem.“</p> <p>Kome přemýšlel – a činil tak pomalým kekkonšíckým způsobem. Konečně se rozmyslel.</p> <p>„Přítomnost té lodi může být čirá náhoda.“</p> <p>„Není to náhoda,“ oponoval pilot. „Ukážu vám zprávu, kterou jsem dostal. Přišla spolu s generálním poplachem nařizujícím všem lodím v oblasti, aby vyrazily k téhle planetě. Už vás nějakou dobu sledujeme. Dojdu pro tu zprávu.“</p> <p>„Nepotřebujeme zprávu. Zabijte je oba,“ nařídil Kome hlasitě. „Jestli lžou, je to jejich konec. A jestli nelžou, nebude v tom pro nás žádný rozdíl, protože jsme tak či onak ztraceni.“</p> <p>„Uhni stranou, Kome,“ řekl nejbližší muž a zamířil. „Nebo budu muset střelit i tebe.“</p> <p>„Střel mě!“ zazněla bezvýrazná odpověď.</p> <p>„Přestaňte s tím!“ poručil jsem a zasáhl muže do paže, takže mu zbraň vypadla z ruky. „Nemá to smysl.“</p> <p>Oni si to však nemysleli. Už už mačkali spouště, když jim pilot poskytl zprávu, kterou sliboval. Ovšem ne tu, kterou čekali oni. Tak hloupý nebyl; průzkumní piloti si to nemohou dovolit.</p> <p>Střelecká věžička v nose lodi se svižně roztočila kolem své osy a na všechny strany začaly pršet výbušné střely. Neztrácel jsem čas, praštil jsem Koma do lebky pistolí, aby se zbytečně nevzpouzel, a přidal jsem pár ran směrem k davu, aby ho přešla chuť nás pronásledovat. Potom honem do lodi a zmáčknout knoflík zavírání dveří. Kome byl ještě trochu při vědomí, ale kopanec do hlavy to napravil. Normálně tak surový nebývám, ale tentokrát jsem si to vychutnával přímo se sadistickou rozkoší.</p> <p>„Lehněte si někam na zem, startujem na plný plyn,“ poradil pilot.</p> <p>A taky že ano. Zploštil jsem se tak, že jsem nebyl k rozeznání od podlahy; i tak jsem však dostal za ucho padající navigační příručkou. Než mi tančící hvězdičky zmizely ze zorného pole, přetížení pominulo a já poletoval po kabině.</p> <p>„Díky.“ řekl jsem s veškerou upřímností, jíž jsem byl schopen.</p> <p>„Není zač. Ti dole byli dost nepříjemní hoši.“</p> <p>„Jsou to ti cvoci, co rozpoutali celou válku. Můžu se zeptat, jak válka jde?“</p> <p>„Pořád prohráváme,“ opáčil pochmurně. „A není, jak to zastavit.“</p> <p>„Tohle neříkej, to přináší smůlu! A zamiř k nejbližší stanici s telepatem; potřebuju projednat pár dost naléhavých věcí. Nevíš náhodou, jestli od nelidí neutekli nějací zajatci?“</p> <p>„Myslíte admirály? Už jsou zpátky, a je na ně dost smutný pohled. Obvykle člověka moc nevzrušuje, co se stane lampasákům, je to stejně jiný živočišný druh, ale tohle je opravdu ošklivé.“</p> <p>„Však se vyléčí. Promiň, že se tak raduju, ale ten útěk zařizovala moje žena a děti, takže to znamená, že jsou taky v bezpečí.“</p> <p>„Vy ale máte rodinu.“</p> <p>„To mi povídej!“</p> <p>„Vy ale máte rodinu.“</p> <p>„Nemusíš to brát tak doslova, i když… slyším to docela rád. A teď prosím tě na to šlápni a pospěš si k tomu telepatovi. Mám spoustu práce.“</p> <p>Než jsme se přihnali do doku na nejbližším satelitu, měl jsem už všechny zprávy napsané. Požádal jsem velitelství, aby z boje uvolnilo hodně velkou loď se spoustou děl a vojáků a poslalo ji přinést civilizaci ke břehům Kekkonšíku. Zpráva obsahovala přesné instrukce, jak nalézt Hanasua a postavit ho do čela plánovaných operací. Spravedlivost, pomsta a všechno ostatní přijdou na řadu až potom. V tuto chvíli bylo nejpodstatnější neutralizovat šedivce, abychom měli krytá záda. A pak ještě vyhrát válku. Cestou jsem přečetl zprávy o všem, co se událo, a než jsme dorazili na velitelství Speciálního sboru, vypracoval jsem už hromadu plánů. Všechny do jednoho se mi ale vypařily z hlavy v okamžiku, kdy se přede mnou zjevila štíhlá, božská postava mé milované.</p> <p>„Kyslík…“ zasípěl jsem po několika minutách vášnivého objetí. „Jsem tak rád, že jsem doma.“</p> <p>„Mám podobného zboží na skladě víc, ale předpokládám, že se chceš nejdřív postarat o tu válku.“</p> <p>„Pokud ti to nebude vadit, má milovaná. Měla jsi nějaké problémy se záchranou admirálů?“</p> <p>„Ne. Způsobil jsi opravdu báječný zmatek. Chlapci se učí rychle a jsou moc šikovní. Jsou teď u kosmického loďstva – mají naléhavé úkoly. Už jsem o tebe měla strach.“</p> <p>„Byly k tomu dost pádné důvody – ale už je po všem. Nevzala jsi čirou náhodou s sebou pár věcí na památku, když jsi u nelidí procházela pokladnicí?“</p> <p>„Nechala jsem to na dvojčatech – jsou v tomhle po tatínkovi. Nepochybně si nechali ledacos pro sebe – ale z toho, co dali k dispozici, můžeme pohodlně žít po zbytek života. Pokud nějaký zbytek bude.“</p> <p>„Ach ano, ta válka.“ Mé nadšení při té myšlence vyprchalo. „Jak to vypadá?“</p> <p>„Moc dobře ne. Jak sis jistě všiml, nelidi samotní jsou maličko neohrabaní a pomalejší. Jakmile je šedí lidé přestali řídit, jejich velení se takřka rozpadlo. Zřejmě jim však ještě zbylo pár aspoň trochu schopných generálů, protože zahájili generální útok všemi silami. Jejich základny jsou úplně prázdné. Tak jsme se dali na ústup – a pořád ještě ustupujeme. Jen občas se někdo ukáže jejich předvoji, aby si mysleli, že se postavíme na odpor. Jenže to si nemůžeme dovolit. Mají víc lidí – nebo spíš nelidí – i děl, nejmíň tisíckrát.“</p> <p>„Jak dlouho to ještě vydržíme?“</p> <p>„Obávám se, že moc dlouho ne. Už nám skoro došly obydlené planety a za chvíli nám dojde i mezihvězdný prostor. Až se to stane, už nebude kam ustupovat. A pokud budeme přesto ustupovat, ošklivci si toho všimnou – na to jsou chytří dost. Pak stačí, aby nás drželi malou jednotkou v šachu a mezitím nám vyrabovali základny.“</p> <p>„Moc povzbudivě to nelíčíš.“</p> <p>„Taky to povzbudivé není.“</p> <p>„Neboj se, má milá.“ Sevřel jsem ji a políbil. „Tvůj malý Prohnaný Jim galaxii zachrání.“</p> <p>„Jako vždycky. To je prima.“</p> <p>„Dostal jsem pokyn jet sem,“ ozval se za námi známý hlas. „Doufám, že ne jen proto, abych se tu pokochal pohledem na váš milostný románek. Copak nevíte, že je válka? Styďte se. Mám spoustu práce a nemůžu tu půl dne čekat.“</p> <p>„A budete jí mít zanedlouho ještě víc, profesore,“ ujistil jsem ho.</p> <p>„Co tím myslíte?“ zavrčel Coypu a zaklapal hněvivě předkusem.</p> <p>„Myslím tím, že nám záhy zhotovíte zbraň, která zachrání lidstvo. A vaše jméno bude zlatým písmem zaneseno do historie – Coypu, zachránce galaxie.“</p> <p>„Vy jste se zbláznil.“</p> <p>„Nejste zdaleka první, kdo mi to říká. Všem géniům se nadává do bláznů. Nebo ještě hůř. Dočetl jsem se v jedné přísně tajné zprávě, že jste začal věřit v paralelní světy…“</p> <p>„Tiše, vy hlupáku! To se neměl nikdo dovědět. Zvláště pak vy ne!“</p> <p>„Vím to opravdu jen čirou náhodou. Když jsem šel kolem jednoho trezoru, naneštěstí se zrovna otevřel a vaše zpráva z něj vypadla. Je to pravda, že v ně věříte?“</p> <p>„Je, je,“ mumlal a nešťastně si poklepával nehty na řezáky. „Našel jsem vysvětlení k vašim lapáliím s časovou spirálou – no, jak jste uvízl ve smyčce s kusem minulosti, která neexistovala.“</p> <p>„Pro mě existovala.“</p> <p>„Ovšem. Vždyť to říkám. No a pokud existuje jediná minulost odlišná od té naší, pak musí takových minulostí – a přítomností – existovat nekonečně mnoho. Je to logické.“</p> <p>„To jistě je,“ zaradoval jsem se. „Takže jste experimentoval.“</p> <p>„Ano. Získal jsem přístup do paralelních vesmírů, pozoroval je a dělal si poznámky. Ale jak bych tím mohl zachránit galaxii?“</p> <p>„Nejdřív bych se rád na něco zeptal, jestli vám to nebude vadit. Dá se do těch jiných vesmírů nějak dostat?“</p> <p>„Ovšem. Jak jinak bych mohl provádět svá pozorování? Poslal jsem tam jeden malý přístroj, aby vykonal příslušná měření a získal fotografie.“</p> <p>„Jak velký přístroj tam dokážete dostat?“</p> <p>„To záleží na síle pole.“</p> <p>„Skvělé. Máme odpověď.“</p> <p>„Možná ji máš ty, Jime,“ ozvala se trochu překvapeně Angelina, „ale pro mě to smysl nedává.“</p> <p>„Stačí jen trochu přemýšlet, lásko. Co se dá s takovým přístrojem podniknout? Připevníš ho třeba na nějakou bitevní loď s výkonným generátorem. Loď se potom připojí k naší válečné flotile a ta se utká s nepřítelem. Nepřítel začne mít navrch, flotila se dá na ústup a bitevní loď se za ní opozdí. Nepřítel se na ni vrhne, pak se zapne pole na plný výkon a–“</p> <p>„A jedna každá z těch potvor i se všemi loďmi a děly se propadne někam do jiného vesmíru a už nikdy nás neohrozí?“</p> <p>„Zhruba tak,“ připustil jsem skromně a leštil jsem si nehty o košili. „Zvládneme to, Coypu?“</p> <p>„Je to možné, to ano, ale…“</p> <p>„Tak pojďme do vaší laboratoře; podíváme se na ten váš vynález a uvidíme, zda se možné nezmění v jisté.“</p> <p>Coypuův nejnovější výtvor nijak zvláštně nevypadal. Byla to jen hromada krabic, drátů a přídavných zařízení rozlezlých po celé místnosti. Profesor však na něj byl velmi pyšný.</p> <p>„Je to ještě trochu nedodělané, jak sami vidíte,“ připustil. „To víte, součástky vyrobené na koleně. Říkám tomu paralelizátor…“</p> <p>„Nechtěl bych se opakováním tohohle slova živit.“</p> <p>„Nechte těch vtipů, diGrizi! Tenhle vynález změní osud známého vesmíru – a přinejmenším jednoho neznámého.“</p> <p>„Nebuďte tak nedůtklivý,“ chlácholil jsem ho. „Vaše genialita dojde zaslouženého ocenění, profesore. Mohl byste nám teď ale ukázat, jak váš paralelizátor funguje?“</p> <p>Coypu potáhl nosem a cosi si mumlal, při tom prováděl nějaké úpravy na stroji, přehazoval vypínače a poťukával na ciferníky. Jako obvykle. Než s tím skončil, využil jsem volného času, abych nabídl Angelině jedno rychlé objetí, a ona mi ho štědře oplatila. Profesor, zaujatý svou prací, si ani nevšiml, že jsme také zaujati. Do našeho miliskování hlasitě kázal.</p> <p>„Přesnost, ta je důležitá. Paralelní vesmíry jsou od sebe odděleny pouze výší své pravděpodobnosti, a ta je zatraceně nízká, jak jistě chápete. Nejtěžší částí operace je vybrat jednu pravděpodobnost z bezpočtu jiných. Samozřejmě, pravděpodobnosti, které se nejméně liší od našeho vesmíru, jsou ty nejbližší k naší, zatímco ty, které se diametrálně liší, jsou nejdál a k jejich dosažení je tedy zapotřebí nejvíce energie. Pro naši demonstraci tedy vyberu vesmír nám nejbližší. Dívejte se, už otvírám bránu, <emphasis>teď!</emphasis>“</p> <p>Přehodil poslední spínač a světla potemněla, jak přístroj nasál veškerou energii, která byla k dispozici. Zařízení všude kolem nás se rozhučelo a rozjiskřilo a vzduch naplnil ostrý pach ozonu. Pustil jsem Angelinu a ostražitě jsem se rozhlédl.</p> <p>„Nezlobte se, profesore,“ pronesl jsem, „ale zatím se vůbec nic neděje.“</p> <p>„Jste hlupák! Podívejte se támhle, do generátoru pole.“</p> <p>Pohlédl jsem do velkého kovového rámu, který byl omotán měděným drátem a teple žhnul. Pořád jsem ještě nic neviděl a také jsem to Coypuovi řekl. Vztekle zavřeštěl a pokusil se vyrvat si něco ze svých vlasů. Nepovedlo se mu to, protože už skoro žádné neměl.</p> <p>„Podívejte se skrz pole a uvidíte na druhé straně paralelní vesmír.“</p> <p>„Nevidím tam nic než laboratoř.“</p> <p>„Tupče. To není <emphasis>naše</emphasis> laboratoř, ale laboratoř v tom druhém světě. Mají tam nejspíš stejnou.“</p> <p>„To je báječné,“ řekl jsem s úsměvem, protože jsem se ho nechtěl dotknout. Opravdu jsem si ale myslel, že to nemá v hlavě v pořádku. „Chcete říct, že kdybych chtěl, mohl bych prostě tím rámem prolézt a octnout se v jiném světě?“</p> <p>„Možná. Ale taky byste mohl být na místě mrtvý. Až dosud jsem se nepokoušel prostrčit jím nic živého.“</p> <p>„A není už čas, abyste to zkusil?“ zeptal se Angelina a stiskla mi paži. „Jakýkoli živý tvor kromě mého manžela je vám k dispozici.“</p> <p>Mumlající Coypu opustil místnost a vrátil se s bílou myší. Přivázal ji na nějakou tyč a pomalu ji prostrčil na druhou stranu. Nedělo se vůbec nic – jen myš se za okamžik vykroutila z pout a spadla na podlahu. Rozběhla se a někam zmizela.</p> <p>„Kam se to poděla?“ zamrkal jsem.</p> <p>„Do paralelního světa, jak jsem vám říkal.“</p> <p>„Vypadala dost vyděšeně, chuděra,“ politovala ji Angelina. „Ale nezdálo se, se by jí to ublížilo.“</p> <p>„To bude nutno zjistit vědeckými testy,“ oznámil Coypu. „Budu muset použít další myši, provést mikroskopické testy tkání, spektroskopickou analýzu faktorů…“</p> <p>„Jindy ano, profesore,“ opáčil jsem. „Ale je válka a my nemáme čas. Jediný způsob, jak to celé zkrátit a dozvědět se, zda nám pole neublíží, je–“</p> <p><emphasis>„Ne!“</emphasis> vykřikla Angelina, která chápala rychleji než profesor. I ona však zareagovala pozdě.</p> <p>Protože já jsem už procházel rámem, než stačila otevřít ústa.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>18</strong></p> <p>Jediná neobvyklá věc, kterou jsem cítil, bylo jemné mravenčení, ačkoli to byl možná jen výplod mé fantazie, protože jsem něco takového očekával. Rozhlédl jsem se kolem dokola – všechno tu vyhlíželo úplně stejně jako v Coypuově laboratoři – jen s tím rozdílem, že tu nebyl paralelizátor.</p> <p>„Jime diGrizi, koukej se ihned vrátit – nebo půjdu za tebou,“ volala Angelina.</p> <p>„Za chviličku. Tohle je převratný okamžik v dějinách vědy a já bych si ho rád pořádně vychutnal.“</p> <p>Trochu mě zneklidňovalo, že pokud jsem ustoupil jen trochu stranou a nebyl přímo před rámem, celá protější laboratoř – včetně profesora a Angeliny – zmizela. Když jsem stál před rámem, pole bylo neviditelné, ze šikmějšího úhlu se ovšem jevilo jako černý povrch vznášející se v prostoru. Koutkem oka jsem zaznamenal jakýsi pohyb; byla to myš rejdící kdesi za skříní. Doufal jsem, že se jí tu líbí. Cítil jsem, že ten památný okamžik musím nějak zvěčnit, ještě než se vrátím. Vytáhl jsem tedy tužku a napsal na zeď BYL JSEM TADY. PROHNANÝ JIM. Ať si to zdejší obyvatelé přeberou, jak umějí. V tu chvíli se otevřely dveře a já okamžitě proskočil rámem zpět. Nijak jsem netoužil setkat se tím, kdo vstoupí, ať to bude kdokoli. Mohl by to být dokonce paralelní duplikát mne samého – což by bylo dvojnásob nepříjemné.</p> <p>„Velmi zajímavé,“ oznámil jsem. Angelina mne objala a Coypu vypnul přístroj. „Jak velký rám dokážete zhotovit?“ zeptal jsem se profesora.</p> <p>„Nemá žádné fyzikální ani jiné omezení, protože vlastně neexistuje. Prozatím používám k indukci pole kovové vinutí, ale teoreticky to jde i bez něj. Jakmile dokážu vyprojektovat pole bez rámu, nebude problém ho zvětšit natolik, aby jím prošla celá nepřátelská flotila.“</p> <p>„Přesně to si myslím, profesore. Takže zpátky k rýsovacímu prknu a do díla. Než to budete mít, půjdu o průběhu příprav poreferovat našim nadřízeným.“</p> <p>Nebylo snadné svolat všechny náčelníky štábů, protože měli plné ruce práce s vedením války, když už ne s jejím vyhráváním. Nakonec jsem se musel k té schůzi propracovat přes Inskippa, který k tomu využil páky Speciálního sboru. Vojenští velitelé využívali totiž naši základnu jako své obranné velitelství, a proto jim bylo trapné nevyslyšet žádost svého hostitele. Už jsem tam na ně čekal, elegantní v zbrusu nové uniformě, na hrudi jsem měl řadu pravých medailí a k nim pár falešných. S bručením si sedli, zapálili si tlusté doutníky a zamračili se na mě. Jakmile byli všichni na svých místech, zaklepal jsem kladívkem na stůl, abych si zjednal klid.</p> <p>„Pánové, právě prohráváme válku.“</p> <p>„Nepřišli jsme sem poslouchat takové řeči,“ zaprskal Inskipp. „O co jde, diGrizi?“</p> <p>„Pozval jsem vás, abych vám prozradil, že konec války je na obzoru. Zvítězíme.“</p> <p>Tohle je zaujalo, o to nic. I ta nejšedivější hlava se nyní obrátila ke mně, jedno každé oko, zažloutlé, zarudlé či slzící, se na mě upřelo.</p> <p>„Vítězství dosáhneme pomocí nového zařízení zvaného paralelizátor. S naší pomocí odletí nepřátelská flotila do paralelního vesmíru a už se nikdy neukáže.“</p> <p>„O čem to ten magor mluví?“ zahučel jeden z admirálů.</p> <p>„Mluvím o záležitosti tak nezvyklé a nové, že má brilantní mysl má co dělat, aby ji pochopila, takže nečekám, že ty vaše sklerotické to dokážou. Ale přesto se pokusím vám princip vysvětlit.“ Pokojem proběhlo výhružné vrčení, ale aspoň konečně naslouchali. „Teorie zní asi takto. Jsme schopni cestovat do minulosti, ale nedokážeme ji změnit. A protože už tím, že jsme do minulosti vstoupili, jsme nepochybně nějaké změny udělali, tyto změny už zjevně jsou součástí minulosti té přítomnosti, v níž žijeme.“ Značná část upírajících se zraků zmatněla, ale já pokračoval dál. „Pokud však dojde v minulosti k závažným změnám, octneme se v jiné přítomnosti, která má jinou minulost. V takové, kterou neznáme, neboť v ní nežijeme, která je však zcela reálná pro své obyvatele. Tyto paralelní časové posloupnosti, nebo také paralelní vesmíry, nebyly dosud dostupné – až do chvíle, kdy génius Speciálního sboru, profesor Coypu, vynalezl svůj paralelizátor. Tento přístroj nám umožní vstoupit do jiných, paralelních vesmírů, nebo tam vlétnout či dostat se tam úplně jinak. Nejzajímavějším využitím bude vytvoření vstupního pole dost velkého, aby jím celá nepřátelská flotila prošla a už se tu nikdy neukázala. Nějaké dotazy?“</p> <p>Samozřejmě že byly, a po půlhodině podrobného vysvětlování jsem nabyl dojmu, že jsem je přesvědčil – pochopili alespoň tolik, že se s nelidmi stane něco ošklivého a že bude po válce, což mi rozhodně schvalovali. Objevilo se pár pokývnutí a úsměvů, několik jedinců se dokonce nesměle radovalo. Když promluvil Inskipp, bylo jasné, že hovoří za ně za všechny.</p> <p>„Dokážeme to! Skončíme tuhle strašlivou válku! Odešleme nepřátelskou flotilu do jiného vesmíru!“</p> <p>„TO JE ZAKÁZÁNO,“ pronesl hluboký hlas, k němuž nepatřilo žádné tělo. Hovořil očividně z prázdného prostoru nad stolem.</p> <p>Bylo to velmi působivé, a nejmíň jeden důstojník se chytil za přední část uniformy – nevím, zda měl slabé srdce nebo zažívací trakt. Avšak Inskipp, sám lstivý jako málokdo jiný, se obelstít nenechal.</p> <p>„Kdo to řekl? Kdo z vás je ten vtipálek, co ovládá břichomluvectví?“</p> <p>Ozvalo se mnoho hlasů ujišťujících o své nevině, někteří přítomní začali pátrat pod nábytkem. Vše to ustalo, když hlas promluvil znovu.</p> <p><emphasis>„Je to zakázáno, protože je to nemorální. Tak to říkáme my.“</emphasis></p> <p>„Kdo my?“ houkl Inskipp.</p> <p>„My, Morální sbor.“</p> <p>Tentokrát se hlas ozval z otevřených dveří, nikoli ze vzduchu, a nám to chvíli trvalo, než jsme si té změny všimli. Jedna hlava po druhé se otáčela a jedno každé oko se záhy upíralo na muže, který vstoupil. I on byl velice působivý. Vysoký, s dlouhými bílými vousy a vlasy, v bílé říze až na zem. Ale na Inskippa bylo velice těžké zapůsobit.</p> <p>„Jste zatčen,“ zavrčel. „Zavolejte stráže, ať ho odvedou. O Morálním sboru jsem v životě neslyšel.“</p> <p>„Ovšemže ne,“ odtušil muž hlubokým hlasem. „Na to jsme příliš tajní.“</p> <p>„Vy a tajní,“ odfrkl si Inskipp. „Můj Speciální sbor je tak tajný, že ho lidi považují jen za výmysl místních klepen.“</p> <p>„Já vím. To není zas tak tajné. Můj Morální sbor je tak tajný, že o jeho existenci nekolují ani klepy.“</p> <p>Inskipp zrudl a začal se nadýmat. Rychle jsem zasáhl – dříve, než stačil explodovat. „To všechno zní velmi zajímavé, ale rádi bychom viděli nějaký důkaz, nemám pravdu?“</p> <p>„Ovšem.“ Přišpendlil mě k zemi ocelovým pohledem. „Jaký je váš nejtajnější kód?“</p> <p>„Mám vám to říct?“</p> <p>„Ovšemže ne. Já vám ho řeknu. Je to přece Hurdychova šifra, nebo ne?“</p> <p>„Možná,“ odtušil jsem vyhýbavě.</p> <p>„Je,“ odpověděl přísně. „Běž tedy k terminálu Nejtajnějšího počítače a zadej mu v tomto kódu zprávu. Ta zpráva zní: ‚Podej veškeré informace o Morálním sboru.‘ “</p> <p>„Já to zařídím,“ prohlásil Inskipp. „Agent diGriz nemá k Hurdychově kódu přístup.“ Oči všech se na něj upíraly jak šel k terminálu a okamžik cvakal klávesami. Nato vytáhl z kasy šifrovací kotouč, vsunul ho do terminálu a vyťukal zprávu. Reproduktor zapraskal a ozval se monotónní hlas počítače.<emphasis>„Kdo žádá o informace?“</emphasis></p> <p>„Já, Inskipp, velitel Speciálního sboru.“</p> <p><emphasis>„Pak tedy věz, že Morální sbor je vysoce tajným útvarem Ligy. Jeho příkazů je nutno uposlechnout. Příkazy vydává nejvyšší funkcionář Morálního sboru. V tuto chvíli je jím Kaphral Hovah.“</emphasis></p> <p>„Já jsem Kaphral Hovah,“ prohlásil nově příchozí. „Opakuji tedy: je zakázáno odesílat nepřátele do paralelního světa.“</p> <p>„Ale proč?“ zeptal jsem se. „Nevadí vám přece, když je smeteme salvou z děla, že ne?“</p> <p>Upřel na mě přísný pohled. „Bojovat v sebeobraně není nemorální. Člověk může bránit svůj domov a své bližní.“</p> <p>„Ale když vám nevadí, že je smeteme palbou z děl – proč děláte tedy tolik povyku kolem odeslání do jiného světa? Tím jim ublížíme daleko míň než děly.“</p> <p>„Neublížíte jim tím vůbec. Ale pošlete celou flotilu bojechtivých nelidí do paralelního vesmíru, kde nikdy dřív neexistovala. Na vaši hlavu padne odpovědnost za všechny mrtvé lidi, které naši nepřátelé v tom vesmíru pobijí. To je nemorální. Je nutno vymyslet způsob, jak eliminovat nepřítele, aniž by za to museli trpět jiní.“</p> <p>„Nemůžete nám v tom zabránit,“ zaječel vztekle jeden z admirálů.</p> <p>„Mohu – a také zabráním,“ opáčil Kaphral Hovah. „V Ústavě Ligy spojených planet se praví, že nebudou připuštěny žádné nemorální činy, ať už je bude páchat některá z planet nebo její ozbrojené síly. Můžete se přesvědčit, že v původní smlouvě, podepsané zástupci všech členských planet, je vsunuta klauzule o Morálním sboru, který bude založen, aby posuzoval, co je morální a co není. My jsme tou nejvyšší autoritou. A my říkáme ne. Vymyslete si jiný plán.“</p> <p>Zatímco Kaphral mluvil, můj mozek pracoval na plný výkon. Jeho kolečka se dotočila a vyplivla výsledek.</p> <p>„Přestaňte se dohadovat,“ řekl jsem, ale musel jsem to zopakovat, a patřičně hlasitě, aby mě vůbec slyšeli. „Právě jsem jiný plán vymyslel.“ To je uklidnilo a dokonce i Kaphral přestal kázat a naslouchal. „Morální sbor tvrdí, že by bylo nemorální odeslat ty hnusáky do paralelního vesmíru, kde by si mohli vylít zlost na tamních lidských bytostech. Je to váš zásadní argument, Kaphrale?“</p> <p>„Zhruba řečeno ano.“</p> <p>„Pak by vám tedy nevadilo ani v nejmenším, kdybychom nepřítele šoupli do paralelního vesmíru, kde žádní lidé nejsou?“</p> <p>Párkrát otevřel ústa a zase je zavřel, načež se soustředěně zamračil. Já jsem se naopak usmál a zapálil jsem si doutník. Mezi admirály to hučelo, ale spíš zaraženě – nebyli tak bystří, aby dokázali rychle reagovat na rychlé změny situace; kdyby byli, asi by se nedali v době míru ke kosmickému námořnictvu.</p> <p>„Rád bych se nejdřív poradil,“ prohlásil konečně Kaphral Hovah.</p> <p>„S kýmkoli chcete, ale rychle.“</p> <p>Ošklivě se na mě podíval, ale uchopil zlatý přívěsek, který mu visel na krku, a chvilku do něj šeptal. Nato naslouchal. A pak přikývl.</p> <p>„Není nemorální poslat nepřítele do paralelního vesmíru, kde žádní lidé nejsou. Domluvil jsem.“</p> <p>„Co se to děje?“ hlesl jeden užaslý admirál.</p> <p>„Je to hrozně jednoduché,“ prozradil jsem mu. „Existují miliony, miliardy, dost možná i nekonečně mnoho paralelních galaxií. Mezi nimi musí téměř jistě existovat nějaká, kde se Homo sapiens nikdy nenarodil. Možná budou dokonce existovat i galaxie obývané pouze nelidmi – kde budou naši nepřátelé vítáni.“</p> <p>„A ty ses právě nabídl, že ten správný vesmír najdeš,“ nařídil Inskipp. „Takže pohni kostrou, diGrizi, a dej se do hledání toho nejlepšího místa pro nepřátelskou flotilu.“</p> <p>„Nepůjde však sám,“ oznámil Kaphral Hovah. „Již dlouho tohoto agenta sledujeme, neboť je tím nejnemorálnějším mužem v celém Speciálním sboru.“</p> <p>„Jak lichotivé,“ utrousil jsem.</p> <p>„Nevěříme mu v ničem. Až půjde hledat vhodný paralelní vesmír, doprovodí jej jeden z našich lidí.“</p> <p>„To je v pořádku,“ odtušil jsem. „Ale nezapomínejte, prosím, že je válka, a nechci, aby mi na krku visel jeden z těch vašich líných moralistů, co jen zpívají žalmy.“ Kaphral šeptal instrukce do svého komunikátoru. „Toto je válečná operace a já se budu pohybovat velice rychle…“</p> <p>Zmlkl jsem, protože do dveří vešla <emphasis>ona</emphasis>. Měla na sobě stejný úbor jako Kaphral, ale docela jinak vyplněný. Ty nejzajímavější křivky spíš odhaloval než ukrýval. Medově plavé vlasy, růžové rty, zářivé oči. Velice atraktivní v každém směru.</p> <p>„Toto je agentka Inkuba. Doprovodí vás,“ oznámil Kaphral.</p> <p>„Dobrá, dobrá, v tom případě beru námitky zpět,“ zablekotal jsem. „Jistě je to skvělá agentka a–“</p> <p><emphasis>„Vážně?“</emphasis> ozval se odkudsi z neznáma, dnes už podruhé, lidský hlas. Tentokrát to ovšem byl ženský hlas – a já jej poznal okamžitě. <emphasis>„Jestli si myslíš, že budeš běhat po galaxiích sám, s touhle sexbombou, tak to se šeredně pleteš, Jime diGrizi. Můžeš rovnou objednat třetí lístek.“</emphasis></p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>19</strong></p> <p>„Copak tohle je nějaká tajná válečná porada?“ zavyl Inskipp. „Copak nás poslouchá celý vesmír? To byla tvoje žena, diGrizi, co nás odposlouchávala – nebo snad ne?“</p> <p>„Znělo to opravdu jako ona,“ přiznal jsem. „Asi bys měl zkontrolovat, jak pracuje zabezpečovací služba. Budeš to ale muset zvládnout sám; já teď vyrazím do okolních galaxií – a to je časově dost náročný výlet. Mou zprávu obdržíte, jak to jen bude možné, pánové.“</p> <p>Opustil jsem místnost následován Inkubou. Angelina čekala na chodbě. Oči jí svítily jako lvici bojující o mladé, nehty měla zaťaté jako drápy. Jediných spalujícím pohledem mne rozpárala od hlavy až k patě a pak svůj hněv obrátila k Inkubě.</p> <p>„Máte v úmyslu absolvovat tak náročnou cestu v tomhle županu?“ otázala se hlasem, který se teplotou blížil absolutní nule. Inkuba si Angelinu změřila odshora dolů, ale výraz při tom nezměnila ani v nejmenším. Jen trochu svraštila nos, jako by ucítila nějaký zápach.</p> <p>„Patrně nikoli. Ale ať si vezmu cokoli, bude to nepochybně mnohem praktičtější – a také mnohem atraktivnější.“</p> <p>Než se válka mohla rozhořet, rozhodl jsem se zbaběle zasáhnout a upustil jsem miniaturní dýmovnici. Bouchla a začala dýmat a je to na okamžik vyvedlo z míry. V tu chvíli jsem se rychle ujal slova.</p> <p>„Dámy vyrážíme za půl hodiny, takže se prosím nachystejte. Já teď mířím do laboratoře dojednat technické detaily s profesorem Coypuem. Sejdeme se u něj, ano?“</p> <p>Angelina šla hned se mnou; zaťala mi spáry do paže hlouběji, než by to dokázal orel skalní, a táhla mě po chodbě pryč, přičemž mi syčela do ucha varování – a aby mu dodala větší důraz, do toho ucha mě kousla.</p> <p>„Stačí jeden milostný návrh té couře, jediný pohled nebo jediný dotek, a je po tobě, ty zatracený starý mizero.“</p> <p>„Co se stalo s presumpcí neviny?“ zasténal jsem a třel jsem si bolavý ušní lalůček. „Já miluju jen tebe a nikoho jiného. Ale už bychom toho mohli nechat a věnovat se válce. Coypu na nás čeká.“</p> <p>„V úvahu připadá jediná galaxie,“ prohlásil Coypu, když jsem mu vše vysvětlil.</p> <p>„Co tím myslíte?“ Byl jsem zcela vyveden z míry. „Říkal jste přece, že jich jsou miliardy – nebo snad nekonečně mnoho.“</p> <p>„To ano. Tolik jich skutečně existuje. Ale tak velký objekt, jako je kosmická loď, dostaneme jen do šesti z nich. Pokud bychom je chtěli poslat někam dál, stačí nám naše zásoby energie tak na dvoumetrový průlez. Tak malou dírou mnoho nepřátel neprojde.“</p> <p>„No dobrá, tak aspoň šest vesmírů. Proč tedy mluvíte o jednom?“</p> <p>„Protože v těch pěti dalších tahle laboratoř existuje a já jsem v ní zahlédl buď sebe samého, nebo jiné lidi. V tom šestém – říkám mu vesmír číslo šest – není žádná laboratoř ani základna Speciálního sboru. Můj průchod se otevírá kamsi do mezihvězdného prostoru.“</p> <p>„Pak tedy musíme zkusit ten šestý,“ zazněl lahodný hlas a ve dveřích stála Inkuba. Byla báječně oblečená ve vypasovaném skafandru, elegantních vysokých botách a ve spoustě jiných zajímavých věcí, kterých jsem si ale radši nevšímal, protože přímo za ní stála Angelina. Přesměroval jsem radši pohled zpátky ke Coypuovi. Byla to sice ošklivější podívaná, ale zato bezpečnější.</p> <p>„Pak tedy musíme zkusit ten šestý,“ sdělil jsem Coypuovi.</p> <p>„Myslel jsem si to. Vytvořil jsem proto průchod mimo budovu. Má sto metrů v průměru. Mohl byste si obstarat o něco menší kosmolet – a já vám pak řeknu, co dál.“</p> <p>„Skvělý nápad. Na to bude bohatě stačit jedna z průzkumných lodí.“</p> <p>Odešel jsem, následován svou věrnou posádkou. Vybral jsem si loď a s Angelininou asistencí absolvoval předstartovní kontrolu. Inkuba zůstala venku, před pilotní kabinou, takže se mi dýchalo o něco snáz.</p> <p>„Vždycky jsem toužil poznat jiné vesmíry,“ zahlaholil jsem.</p> <p>„Zavři zobák a koukej startovat.“</p> <p>Povzdechl jsem si a navázal rádiový kontakt s Coypuem.</p> <p><emphasis>„Udržujte kurz čtyřicet šest stupňů,“</emphasis> radil. <emphasis>„Vzápětí uvidíte světla, která tvoří kruh.“</emphasis></p> <p>„Vidím.“</p> <p><emphasis>„Proleťte jím. A doporučil bych vám pečlivě změřit polohu a zanechat na místě radiomaják, a to ihned, jakmile se octnete na druhé straně.“</emphasis></p> <p>„Moc jste nám pomohl. Doufám, že se zas někdy vrátíme.“</p> <p>Kosmolet prolétl kruhem a ten nám zmizel za zády. Ve zpětných kamerách byl vidět jen černý disk zastiňující hvězdy.</p> <p>„Poloha zaznamenána, radiomaják odhozen,“ hlásila Angelina.</p> <p>„Jsi skvělá. Z nasbíraných dat vidím, že nějakých padesát světelných let od nás je docela pěkná hvězda typu G2. A rádio mi tvrdí, že před nějakými padesáti lety vysílala rádiové vlny. Nepůjdeme se tam podívat?“</p> <p>„Jistě. Ale bude to to jediné, na co se budeš dívat!“</p> <p>„Lásko moje!“ vzal jsem ji za ruku. „Mám oči jenom pro tebe.“ Pak jsem si všiml, že se usmívá. Vzápětí se už otevřeně smála a pak jsme se chvilku objímali. „To všechno jsi spískala ty, co?“ zahudroval jsem.</p> <p>„Tak trochu. Říkala jsem si, že by to mohl být docela zajímavý výlet, a tohle byla dobrá záminka. Ale každopádně tě stáhnu z kůže střepem z láhve od šampusu, jestli se k té husičce z Morálního sboru jenom přiblížíš.“</p> <p>„Žádný strach. Mám příliš mnoho práce se zachraňováním galaxie.“</p> <p>Když jsme se vynořili z křivoprostoru, přišla za námi Inkuba.</p> <p>„U toho slunce jsou dvě obydlené planety?“ ujišťovala se.</p> <p>„Naše přístroje i rádio to tvrdí. Právě se jdeme podívat na tu bližší.“</p> <p>Stačil rychlý zášleh křivopohonu a už jsme se snášeli do atmosféry. Modrá obloha, bílé mraky; opravdu příjemné místo. Rádio chrlilo jakousi pochmurnou hudbu a občas pár vět v nějakém nesrozumitelném jazyce. Nikomu z nás nebylo do řeči. Letěli jsme níž a níž, až se pod námi jasně rozevřela krajina.</p> <p>„Domy?“ hlesla Angelina dost nešťastně. „A obdělaná pole. Vypadá to tu skoro jako u nás doma…“</p> <p>„Ne, to nevypadá,“ překřičel jsem ji a přidal trochu na zvětšení.</p> <p>„Nádhera!“ vzdychla Angelina – a opravdu to byla nádhera. Přinejmenším v tu chvíli. Pluh táhlo cosi, co mělo až příliš mnoho nohou. Vedl to velmi odpudivý nelida, který si nijak nezadal s našimi nepřáteli.</p> <p>„Vesmír nelidí!“ rozesmál jsem se na celé kolo. „Sem mohou naši nepřátelé klidně jít a spokojeně žít se svými bratry. Vraťme se domů, ať můžeme oznámit tu dobrou zprávu válečnému štábu.“</p> <p>„Pojďme ještě prozkoumat tu druhou planetu,“ řekla Inkuba tiše. „A tolik dalších, kolik bude potřeba, abychom si byli jisti.“</p> <p>Angelina si ji změřila studeným pohledem a já jsem si povzdechl.</p> <p>„Jistě. Jinak to ani nejde. Musíme se rozhlídnout a přesvědčit se, že tu žijou jenom potvory. Samozřejmě to tak uděláme.“</p> <p>Zatracená práce. Proskočili jsme křivoprostorem k druhé planetě a prohlédli jsme si mlýny a doly, města a venkov. To vše obydlené těmi nejlidštějšími lidmi, jaké jsem kdy viděl.</p> <p>„Možná jsou to nelidi uvnitř, pod slupkou,“ pokusil jsem se chytit posledního stébla.</p> <p>„Možná bychom mohli jednoho rozříznout a podívat se?“ navrhla vážně Angelina.</p> <p>„Rozřezávat jiné tvory, ať už lidské nebo nelidské, je Morálním sborem zakázáno–“</p> <p>Inkubu přerušilo statické zapraskání z rádia a nějaký křik v cizím jazyce. V tu chvíli zablikal radar a já jsem se na jeho obrazovku podíval. A škubl jsem sebou.</p> <p>„Máme společnost,“ oznámil jsem. „Odletíme?“</p> <p>„Nechtěla bych nic uspěchat,“ namítla Angelina.</p> <p>Kousek od nás – a dost malý kousek – se totiž nalézala dost ošklivá černá válečná loď. Některé z trčících hlavní měly ústí dost velká, aby se do nich naše lodička vešla. A docela určitě to nebyla náhoda, že všechny mířily na nás. Sáhl jsem po ovládání motorů, abych je zapnul na plný tah, když se kolem lodi omotalo několik silných tažných paprsků. „Asi vylezu ven a trochu si s nimi popovídám,“ ohlásil jsem a sáhl po skříňce se skafandry. „Pohlídejte to tu, než se vrátím.“</p> <p>„Půjdu s tebou,“ oznámila Angelina neoblomně.</p> <p>„Tentokrát ne, má nejmilejší. To je rozkaz. Pokud se nevrátím, podejte zprávu o tom, co jsme viděli a slyšeli.“</p> <p>S těmito vznešenými slovy jsem opustil pilotní kabinu, navlékl se do skafandru a přeplul k obrněnci, kde už se velitelsky otevíral průlez. Vkráčel jsem dovnitř s hlavou vztyčenou a při pohledu na uvítací výbor jsem se zaradoval – byli to samí lidé. S ocelovými pohledy a v přiléhavých černých uniformách.</p> <p><emphasis>„Kržty pidli gumifix!“</emphasis> vyštěkl na mne ten nejometálovanější.</p> <p>„Je to určitě skvělá řeč, kterou mluvíte, ale já jí bohužel nerozumím.“</p> <p>Chvilku naslouchal – a pak vydal řízný příkaz. Jeho podřízení se rozběhli do všech stran a postupně se vraceli s nějakou kovovou krabicí, dráty, zástrčkami a jakousi ohavnou helmou. S nechutí jsem před ní couvl, ale do žeber se mi zapíchlo pár dost ošklivě vyhlížejících hlavní, a tak jsem změnil názor. Připevnili mi ji na hlavu, zakroutili několika knoflíky a nato důstojník promluvil znovu.</p> <p>„Už mi rozumíš, drzý červe, který jsi narušil naše území?“</p> <p>„Rozumím ti dokonale, ale není zapotřebí tak silných slov. Přišli jsme sem z velké dálky a tvých urážek mi není zapotřebí.“</p> <p>Vycenil zuby a já měl okamžik dojem, že mi je zaboří do hrdla. Ostatní zalapali po dechu.</p> <p>„Víš ty, kdo já jsem?“ zaburácel.</p> <p>„Nevím a ani mě to nezajímá. Protože ty nevíš, kdo jsem já. Máš tu čest nacházet se v blízkosti prvního vyslance z paralelního vesmíru. Mohl bys tedy aspoň pozdravit.“</p> <p>„Mluví pravdu,“ hlásil jeden z techniků sledující ciferníky přístrojů.</p> <p>„No, to je něco jiného,“ zamručel hodnostář a okamžitě se uklidnil. „V tom případě patrně nejsi obeznámen s našimi karanténními předpisy. Mé jméno je Kangg. Pojď se napít; pak mi povíš, co tady děláš.“</p> <p>Kořalka, kterou mi nabídli, nebyla špatná, a můj příběh hostitele uchvátil. Než jsem skončil, už poslali pro moje dámy a připíjeli jsme si na zdraví.</p> <p>„Tak hodně štěstí při hledání,“ popřál mi Kangg a pozvedl sklenku. „Nezávidím ti tvůj úkol. Jak ale vidíš, my sami jsme si problém s nelidmi už vyřešili a o jejich invazi zrovna nestojíme. Zdejší válka skončila před tisícem let a dopadlo to jen taktak. Nakonec jsme ale zlikvidovali veškeré loďstvo nepřítele a postarali jsme se, aby se příšery držely na své vlastní planetě. Samozřejmě jsou schopni nám jít kdykoli po krku znovu, nespouštíme je tedy z dohledu. Moje loď je jednou z hlídek, které se o to starají.“</p> <p>„Vrátíme se tedy domů a já podám zprávu, že by bylo nemorální poslat sem nepřátelskou flotilu,“ prohlásila Inkuba.</p> <p>„Můžeme vám půjčit pár bitevních lodí,“ nabídl Kangg. „Ale zas tak moc jich nazbyt nemáme.“</p> <p>„Díky za nabídku, budu ji tlumočit svým nadřízeným,“ pokývl jsem. „Ale obávám se, že potřebujeme poněkud radikálnější řešení. Teď se ale musíme vrátit; tlačí nás čas.“</p> <p>„Doufám, že s nimi zametete. Tihle slizouni dokážou být pěkně záludní.“</p> <p>Byla už skoro tma, když jsme se vrátili na loď a nastavili kurz na radiomaják. Ta místní kořalka – nebo to bylo zoufalství? – mi roztočila mozek na plné obrátky a já záhy dostal nanejvýš zajímavý nápad.</p> <p>„Mám to!“ zajásal jsem hlasitě. „Konečně mám řešení.“ Prosvištěli jsme průchodem a já jako šílenec dupl na brzdy přeď nejbližší přechodovou komorou. „Pojďte se mnou a uvidíte!“</p> <p>Rozběhl jsem se, s oběma dámami v patách, a vrazil jsem do zasedacího sálu, zrovna když se náčelníci štábu scházeli v odpověď na mou výzvu.</p> <p>„Tak co? Můžeme tedy odeslat nelidi pryč?“ ptal se Inskipp.</p> <p>„V žádném případě. Jsou tam lidé a mají své vlastní problémy s cizí rasou.“</p> <p>„Tak co budeme dělat?“ zasténal jeden zvlášť senilní admirál. „Máme šest paralelních vesmírů a všechny plné lidí. Kam pošleme nelidi?“</p> <p>„Do těch šesti ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Ale někam jinam ano. Konzultoval jsem svůj nápad s Coypuem; prohlásil, že je to možné – a teď se lopotí s rovnicemi.“</p> <p>„A kam tedy? Už nám to řekni!“ nařídil Inskipp.</p> <p>„Použijeme princip cestování časem – a pošleme je napříč jím.“</p> <p>„Do minulosti?“</p> <p>„Ne, to by nestačilo. Jen by se tu motali a čekali, až se lidská rasa vyvine a oni ji budou moct zardousit v samém zárodku. Minulost nám nepomůže. Pošleme je do budoucnosti.“</p> <p>„Ty ses zbláznil, diGrizi. Čeho tím dosáhneš?“</p> <p>„Přemýšlejte, pánové: pošleme je nějakých sto let do budoucnosti. A než k nám dorazí, ty nejlepší mozky v galaxii budou pracovat na způsobu, jak se jich zbavit jednou provždy. Za sto let něco vymyslíme – a než se objeví, naši potomci už na ně budou čekat a udělají s nimi krátký proces.“</p> <p>„Báječné!“ pronesla Angelina. „Můj manžel je génius. Připravte přístroj a pošlete je do budoucnosti.“</p> <p>„TO JE ZAKÁZÁNO,“ ozval se shora hluboký hlas.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>20</strong></p> <p>Otřesené ticho, které zavládlo po tom nečekaném zásahu zvenčí, okamžik trvalo, a pak je drastickým způsobem přerušil Inskipp. Vytáhl pistolí a začal střílet do stropu.</p> <p>„Tajné zasedání! Nejvyšší stupeň utajení! Proč s tím nejdeme do televize – tam budeme mít větší soukromí než tady!“</p> <p>Od úst mu létala pěna. Odstrčil několik věkem sešlých admirálů, kteří se ho pokoušeli zastavit. Přeskočil jsem stůl a odzbrojil jsem jej. Trochu jsem ho při tom musel omráčit, takže se skelným pohledem dopadl zpět do křesla a tiše chrčel.</p> <p>„Kdo to řekl?“ houkl jsem na ten hlas.</p> <p>„Já,“ řekl jakýsi muž, který se zničehonic vynořil z prázdného prostoru doprovázen ostrým prasknutím.</p> <p>Dopadl na stůl, nad nímž se objevil, a elegantně seskočil na zem.</p> <p>„Bylť jsem to já, ctní pánové, kdoť promluvil. Jsemť zván Ka Binetto.“</p> <p>Byl na něj moc zajímavý pohled: měl na sobě pytlovité hedvábné šaty, vysoké boty a klobouk s kadeřavým pérem – a bez ustání si volnou rukou nakrucoval už tak dost zakroucený knírek. Druhá ruka spočívala na jílci meče. Jelikož Inskipp stále ještě chrčel, musel jsem se slova ujmout já.</p> <p>„Divadelní kousky si nechte na jindy. Jak se jmenujete?“</p> <p>„Jmenuji? Pravda, jména mám. Jsemť zván Ka Binetto.“</p> <p>„A jaké máte právo vpadnout na naše tajné zasedání?“</p> <p>„Můj ty smutku, vždyť Žendarmerii časné pražádného taje skryto nezůstane.“</p> <p>„Myslíte Časovou policii?“ To bylo něco nového. „Přicestoval jste z minulosti?“ Už jsem tomu přestával rozumět taky.</p> <p>„I co tě nemá, nikolivěk! Jakž k názoru tomu jsi došel?“</p> <p>„Domnívalť jsem se tak, neb oděv tvůj i řeč nevyskytly se mezi námi dobře již po dvé tisíců rokův.“</p> <p>Probodl mne pohledem a rychlými hmaty cosi upravil na jilci meče.</p> <p>„Netvařte se tak chytře,“ utrhl se potom. „Jen si zkuste skákat z jednoho času do druhého a naučit se všechny ty zpropadené jazyky a dialekty. Zkuste to a uvidíte, že–“</p> <p>„Vraťme se zpátky k věci,“ uťal jsem ho. „Jste od Časové policie, ale ne z minulosti. Takže – já zkusím hádat – snad z budoucnosti? Stačí kývnout hlavou – tak je to správně. Takže tolik je jasné. A teď nám povězte, proč nemůžeme nelidi vykopnout o nějakých sto let dopředu?“</p> <p>„Protože je to zakázáno.“</p> <p>„To už jste říkal. Rád bych ale slyšel i nějaké důvody.“</p> <p>„Nejsem povinen je sdělovat.“ Chladně se pousmál. „Mohli jsme sem místo mě poslat vodíkovou pumu, takže chvilku buďte zticha a poslouchejte.“</p> <p>„Má pravdu,“ zasípal nějaký senilní admirál. „Vítejte do naší doby zázračný cestovateli časem. Sdělte nám, co máme dělat, prosím.“</p> <p>„Tak je to lepší. Dej časovému policistovi, co mu náleží – to jest patřičnou úctu. Vám však nelze říci víc, než že Časová policie hlídá cestování časem. Dohlížíme na to, aby nedošlo k žádným paradoxům, ani k zneužití cestování, jak jste to chtěli udělat vy. Kdyby se vám podařilo uskutečnit váš plán, otřáslo by to samotným tkanivem času a pravděpodobnosti. Takové věci jsou zakázány.“</p> <p>Následovalo chmurné mlčení, kterého jsem využil k zuřivému přemýšlení.</p> <p>„Povězte mi, Ka Binetto,“ ozval jsem se konečně. „Jste člověk nebo převlečený nelida?“</p> <p>„Jsem člověk jako vy,“ odsekl nakvašeně. „Možná dokonce i víc.“</p> <p>„To je dobře. Pokud jste tedy člověk a jste z budoucnosti, pak nelidi nedokázali vyhladit lidskou rasu, jak měli v úmyslu. Je to tak?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Tak jak tedy vyhrajeme válku?“</p> <p>„Válku vyhrajeme…“ Zavřel rychle ústa a zrudl. „Tato informace není dostupná starším epochám a já vám ji nemohu prozradit. Přijděte si na to sami.“</p> <p>„Nevyskakuj si na nás s těmi kecy o epochách,“ zavrčel Inskipp, který se konečně zase vzpamatoval. „Zakazuješ nám použít jediný plán, který může zachránit lidskou rasu. Samozřejmě tě rádi poslechneme – když nám poradíš, co máme dělat jiného. Pověz nám to – nebo budeme pokračoval podle původního plánu.“</p> <p>„Je zakázáno vám to říct.“</p> <p>„Nemůžete nám aspoň něco naznačit?“ zkusil jsem to.</p> <p>Okamžik o tom přemýšlel, pak se pousmál. Ten úsměv se mi ani trochu nelíbil. „Řešení je úplně jasné – pro člověka vaší inteligence, diGrizi. <emphasis>Je ukryto v mysli.</emphasis>“</p> <p>Vyskočil do vzduchu, srazil paty – a zmizel.</p> <p>„Co tím myslel?“ ptal se Inskipp a svraštil soustředěně čelo.</p> <p>Co tím myslel? Ta nápověda byla určena mně a já bych ji tedy měl umět rozluštit. První část mě měla zmást – ta o mé inteligenci. Je ukryto v mysli. V jaké mysli – v mojí? Nebo v čí? Byl to snad nějaký nápad, nad kterým nás dosud nenapadlo uvažovat? Nebo mluvil o schopnostech mysli? Kdoví.</p> <p>Inkuba se zasněně dívala do dáli, zabraná bezpochyby do hlubokomyslných úvah o morálce. Začínal jsem mít dojem, že je to pěkná husa. To však v žádném případě neplatilo o Angelině. Její krásné obočí se chmuřilo usilovným přemýšlením; měla hlavu stejně výkonnou jako tělo. Přivřela oči, jak se soustředila – a pak je náhle vytřeštila. Nato se usmála. Když zachytila můj pohled, usmála se ještě víc a mrkla na mě. Pozvedl jsem obočí s nevyřčenou otázkou – a ona neznatelně přikývla.</p> <p>Pokud jsem dobře rozuměl jejímu mimoslovnímu sdělení, zřejmě nalezla řešení. Poučen o tom, jak hnusný mužský šovinista jsem, rozhodl jsem se polepšit. Pokud Angelina nalezla řešení, pokorně a vděčně je akceptuji. Naklonil jsem se k ní.</p> <p>„Jestli to víš – řekni to,“ vybídl jsem ji. „Máš na to plné právo.“</p> <p>„Ty s přibývajícím věkem moudříš, drahý!“ Začala mluvit hlasitěji. „Pánové – odpověď je nasnadě.“</p> <p>„No, pro mě tedy ne,“ zahuhlal Inskipp.</p> <p>„Je to ukryto v mysli, to ten chlapík řekl. Což může znamenat ovládání mysli…“</p> <p>„Šedí lidé!“ vykřikl jsem. „Vymývači mozků z Kekkonšíku!“</p> <p>„Stále nechápu…“</p> <p>„Protože je ti vlastní jen tělesný boj, Inskippe, ty starý veteráne,“ utěšil jsem ho. „To, co ten časem cestující nadutec naznačoval, znamená definitivní konec války.“</p> <p>„Ale jak ho chceš dosáhnout?“</p> <p>„Přimějeme nelidi, aby změnili názor. Naučíme je milovat lidské bytosti, takže svůj válečný průmysl zaměří na vydělávání na válečné reparace a změní tento vesmír ve vzor pro ostatní. A kdo že jsou ti, kteří vládnou myslím? No přece Kekkonšíci. Tvrdili mi, že jejich metody zabírají na všechny rasy. Takže ozkoušíme, zda mluví pravdu.“</p> <p>„Ale jak to provedou?“ zeptal se nějaký admirál.</p> <p>„Detaily vyřešíme později,“ odtušil jsem. Měl jsem tím na mysli, že momentálně nemám ani ponětí. „Připravte mi bitevní křižník a postarejte se, aby na něm byla pořádně velká posádka. Za okamžik vyrážím, abych se postaral o záchranu galaxie.“</p> <p>„Nejsem si tím moc jistá,“ namítla Inkuba. „Manipulace s myslí je morálně pochybná a…“ Slova jí uvázla v hrdle a dívka se sesula na podlahu.</p> <p>„Chudinka omdlela,“ řeka Angelina. „To víte, to nervové vypětí. Odnesu ji do jejího pokoje.“</p> <p>Omdlela! Viděl jsem, co o zlomek vteřiny dřív prováděla moje žena. Když vlekla bezvědomou dívku ze sálu, využil jsem situace a ujal jsem se opět slova.</p> <p>„Co bude s tím křižníkem? Ať hned přistane u přechodové komory; hodlám se okamžitě nalodit.“</p> <p>„Už je na cestě,“ odpověděl Inskipp. I on si všiml té rány pod pás a stejně jako já dychtil celý projekt realizovat, dokud je pozorovatelka z Morálního sboru mimo hru.</p> <p>Naše cesta byla rychlá a diskrétní. Kvůli utajení jsem zařídil poruchu rádia a řekl jsem našemu telepatovi, aby neodpovídal na žádné pokusy o kontakt. Proto mě nikdo nemohl odvolat – a před námi se zanedlouho objevil věčně zmrzlý Kekkonšík. Trochu jsem si nad problémem popřemýšlel a záhy mi bylo jasné, co je potřeba učinit.</p> <p>„Opravte rádio a navažte kontakt s invazní skupinou,“ nařídil jsem.</p> <p>„Už je navázán,“ odpověděl operátor. „Ale invazní skupina dosud nepřistála. Stále krouží na oběžné dráze.“</p> <p>„Co se stalo?“</p> <p>„Mám na lince jejich velitele, pane.“</p> <p>Na obrazovce se objevil jakýsi důstojník s hlavou omotanou obvazem. Když uviděl zlatý prýmek na mém saku, zasalutoval.</p> <p>„Obyvatelé trvají na tom, se budou bojovat,“ hlásil. „Mám příkaz tuto planetu pacifikovat, nikoli ji smést z vesmírného prostoru. Když veškeré pokusy o dohodu selhaly nařídil jsem se stáhnout – poté, co jsme neutralizovali jejich kosmolety.“</p> <p>„Vědí přece, že nemohou zvítězit.“</p> <p>„Vy to víte a já taky. Ale zkuste to říct těm cvokům.“</p> <p>Dalo se to čekat. Fanatičtí Kekkonšíci by raději zemřeli, než by se vzdali. Ostatně, slovo vzdát se patrně ani neznali, neboť bylo cizí jejich morální filozofii přežití. Jenže my potřebovali jejich pomoc. A na celé planetě žije – doufejme, že žije – jen jediný člověk, který to může zařídit.</p> <p>„Zůstaňte na oběžné dráze, veliteli, a vyčkejte dalších pokynů. Jakmile vystoupím na planetu, naše loď se k vám připojí. Až bude čas přistát, ozvu se vám.“</p> <p>Během následující hodiny jsem vydal rozkazy, dal dohromady potřebné vybavení a už jsem se ve skafandru snášel k bílé planetě. Gravitační padák zpomalil pád a infrahled mi poskytl výhled i skrz padající sníh. Řídil jsem svůj let k dobře známé budově a záhy jsem dopadl – ne právě nejlehčeji – na střechu, kde už jsem jednou pobýval. Byla stejně studená a pochmurná jako zbytek tohoto světa.</p> <p>Pravda, mohl jsem místo na střeše přistát na zemi a vstoupit hlavním vchodem, a to s komandem, které by zastřelilo každého, kdo by se postavil na odpor. Jenže to jsem nechtěl. Potřeboval jsem se tiše spojit s Hanasuem, a to dřív, než si mě obyvatelé tohoto světa všimnou. Noc vládnoucí na planetě mě jen utvrdila v přesvědčení, že nejlepší vstupní branou jsou stará známá místa. Odpáčil jsem padací dvířka a po chvíli hekání a mačkání se mi podařilo procpat sebe i skafandr otvorem. První krok tedy mám za sebou. Nato jsem svlékl neohrabané odění, odemkl – snad už naposledy – dveře a tiše vyšel na chodbu.</p> <p>„Jsi nepřítel a já tě musím zabít,“ pronesl malý chlapec bezduše a vrhl se na mě. Ustoupil jsem stranou, takže kluk skočil do prázdna a upadl, čímž mi poskytl dokonalý terč. Jehla z mého jehlometu hladce pronikla sedací částí jeho kalhot a hoch si jen vzdychl a zvláčněl. Strčil jsem si ho pod paži a pokračoval v cestě tak tiše, jak jsem jen dokázal.</p> <p>Než jsem dorazil k Hanasuovým dveřím, nesl jsem takhle už čtyři a začínal jsem se pod jejich tíhou prohýbat. Hanasu vzhlédl od psacího stolu – a pokud se vůbec dokázal usmát, tentokrát k tomu měl dokonalou příležitost.</p> <p>„Vše proběhlo tak, jak jsi naplánoval,“ konstatoval. „Zpráva dorazila ke svému cíli. Uprchl jsi.“</p> <p>„Uprchl jsem a teď jsem se vrátil zpět. A se mnou pár chlapců, kteří mě zřejmě nemají rádi.“</p> <p>„Poslouchají Komeho rádiové vysílání a nevědí, čemu mají věřit. Jsou tím vyvedeni z míry.“</p> <p>„No, tihle už zlobit nebudou. Jestli dovolíš, položím je na podlahu.“</p> <p>„Použiju na ně neuronový sytič. Nebudou si pamatovat vůbec nic.“</p> <p>„Tentokrát to nebude třeba. Budou spát dost dlouho, takže nám nebudou překážet. A teď mi pověz, co se tu dělo po mém odletu.“</p> <p>„Zavládl zmatek. Nikde v morální filozofii se nic nepíše o tom, co dělat v takové situaci. Když tedy Kome vydal příkaz bojovat nebo zemřít, všichni poslechli. Tomu rozumí každý. Nebylo v mých silách zvrátit jeho příkazy, nedělal jsem tedy nic. Čekal jsem.“</p> <p>„Velmi moudré. Ale teď jsem už zde a mám pro tebe velmi důležitý úkol.“</p> <p>„Jaký?“</p> <p>„Přesvědč svoje lidi, že si musí opět nasadit masku nelidí, vrátit se a ovládnout naše nepřátele.“</p> <p>„Nerozumím. Chceš, aby znovu rozproudili válku?“</p> <p>„Ne. Právě naopak. Chci, aby ji zastavili.“</p> <p>„To mi musíš vysvětlit. Tvé instrukce jsou mimo mé chápání.“</p> <p>„Než budu něco vysvětlovat, na něco se tě zeptám. Lze na nelidi použít synaptické generátory? A lze jejich pomocí nelidi přesvědčit, že je člověk vlastně docela milé stvoření? Máme přece vlhké oči a dost se potíme. A když se to vezme kolem a kolem, tak se prsty zas tak moc neliší od chapadel. Dá se to provést?“</p> <p>„Velice snadno. Víš, nelidi pocházejí z primitivních kultur a lehce se dají ovládnout a strhnout. Když jsme je začali infiltrovat, abychom zorganizovali ten útok, setkali jsme se nejprve s totálním nezájmem. Abychom tento problém překonali, podrobili jsme jejich vůdce kúře, při níž se učili nenávidět lidské bytosti. Jejich vůdci pak pomocí propagandy přesvědčili svoje národy. Trvalo to dlouho, ale povedlo se.“</p> <p>„A lze tu indoktrinaci zvrátit?“</p> <p>„Myslím, že ano. Ale jak chceš mé lidi přesvědčit, aby to udělali?“</p> <p>„To je ten zásadní problém, ke kterému od začátku mířím.“ Vstal jsem a kráčel přes pokoj sem a tam, napíral myšlenky k jedinému cíli a při tom překračoval těla chrápajících hochů. „To, co je nutno vykonat, je nutno provést prostřednictvím morální filozofie, jak ji tu praktikujete. Mýlil jsem se ve svém hněvu, když jsem ti říkal, že je tuto kulturu třeba zničit. Není tomu tak. Vaše kultura je životně důležitá – a některé její prvky mohou být ku prospěchu celému lidstvu. Byla pouze nesprávně aplikována mimo tuto planetu. Je ostatně psáno někde v principech morální filozofie, že se musíte stát dobyvateli celé galaxie?“</p> <p>„Ne. Museli jsme se naučit nenávidět ty, kdo nás na tomto nehostinném světě opustili, abychom nevkládali falešné naděje v to, že se vrátí a zachrání nás. Museli jsme se zachránit sami. Přežití je začátkem i koncem všeho. Cokoli, co tomu odporuje, je špatné.“</p> <p>„V tom případě je špatný i Kome a ty jeho řeči o sebevraždě celé rasy!“</p> <p>Hanasu vypadal – na Kekkonšíka – dost překvapeně. „No ovšem! Jeho názory odporují zákonu. Musíme to říct všem.“</p> <p>„Taky že jim to řekneme. Ale to je jen první krok. Přemýšlej ještě trochu o zákonech morální filozofie. Přežijete. Jste nadřazeni zbytku lidstva. Nenávidíte ty, kdo vás před dávným časem opustili. Jenže lidé, kteří žijí dnes, o nějakém opuštění už ani nevědí, nejsou tedy za ně zodpovědní. Není tím pádem nutno je nenávidět. A co víc; protože jsou Kekkonšíci nadřazeni zbytku lidstva, jsou za ně morálně zodpovědní a musejí mu pomoci, je-li ohroženo. Jak tohle vyhovuje zákonům morální filozofie?“</p> <p>Hanasu třeštil oči a ani se nepohnul, jak zmateně přemítal o těchto pro něj zcela neobvyklých názorech. Konečně přikývl.</p> <p>„Je to přesně tak, jak říkáš. Je nezvyklé aplikovat morální filozofii na novou situaci. Až dosud nebyly nové situace. Teď ano. Mýlili jsme se – a já dnes chápu, jak moc jsme se mýlili. Jednoduše a prostě jsme nepřiměřeně reagovali na ostatní lidské bytosti. <emphasis>Chovali jsme se emocionálně.</emphasis> Porušili jsme základní přikázání morální filozofie. Až toto vysvětlím, každý porozumí. Zachráníme lidskou rasu.“ Otočil se ke mně a sevřel mi dlaň. „Zachránil jsi nás před námi samými, příteli. Porušili jsme svými činy naše zásady. Nyní to napravíme. Půjdu a promluvím k nim.“</p> <p>„Připravme si plán. Musíme si dát pozor na Komea; nepochybně bude nejdřív střílet a teprve potom debatovat. Pokud ho ale umlčíme, myslíš, že přesvědčíme vaše vojáky?“</p> <p>„O tom není pochyb. Nikdo se neodváží nesouhlasit s tím, co jim sdělím, neboť vysvětlím zákon tak, jak je napsán, jak jej učíme a jak jej vstřebávali všichni Kekkonšíci v dobách, kdy byli ještě malými chlapci jako tito zde.“</p> <p>Jako by to přivolal: rozlétly se dveře a dovnitř vtrhl houf malých chlapců. Bylo jich tolik, že zaplnili celý vchod, a byli po zuby ozbrojeni. V jejich čele stál jeden z učitelů; ten namířil pistoli přímo na mě.</p> <p>„Odlož zbraň,“ nařídil. „Jestli ji neodložíš, vystřelím a zabiju tě.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>21</strong></p> <p>Má pistole už samozřejmě mířila na celý houf; mám stále ještě dobré reflexy. Tasil jsem automaticky jak jen dveře zavrzaly. Teď jsem však jen pomalu vstal a spustil jsem ruku s jehlometem podél těla. Byl jsem v drtivé menšině a ti, kdo na mne mířili, byli nervózní a nezodpovědní chlapci.</p> <p>„Nestřílejte, vzdávám se!“ vyjekl jsem.</p> <p>„Co to má znamenat?“ zeptal se Hanasu, vstal a šel ke dveřím. „Schovejte ty zbraně – to je rozkaz.“</p> <p>Hoši okamžitě poslechli – věděli, že není radno si zahrávat s ředitelem. Učitel však zaváhal. „Kome říkal…“</p> <p>„Kome tu není. Kome se mýlí. Nařizuji ti naposledy, abys tu zbraň schoval.“ Učitel váhal příliš dlouho a Hanasu se obrátil ke mně. „Střel ho,“ poručil.</p> <p>Samozřejmě jsem poslechl a učitel se sesunul na podlahu. Pochopitelně jsem měl v jehle jen uspávací dávku, ale to chlapci vědět nemuseli. A navíc jsem pochyboval, že by Hanasu zaváhal, i kdybych nabil smrtící jed. „Podej mi tu zbraň,“ nařídil nejbližšímu z hochů. „A ihned svolej celou školu na shromáždění.“</p> <p>Odevzdali zbraně a okamžitě odešli. Zvedl jsem učitele za ramena a odtáhl jsem ho vedle jeho žáků. Hanasu zavřel dveře, ponořen v myšlenkách.</p> <p>„Uděláme to takto,“ prohlásil konečně. „Vysvětlím všem problém podle morální filozofie. Až dosud se trápili vnitřním konfliktem nad její aplikací; nyní se jim uleví. Jakmile lidé pochopí, potáhneme na kosmodrom. Tam sídlí Kome a jeho přívrženci. Vysvětlím to i jim a i oni se k nám připojí. Potom zavoláš svou loď a my budeme pokračovat s druhou částí našeho plánu.“</p> <p>„To zní dobře. Ale co když s tebou nebudou souhlasit?“</p> <p>„Budou muset. Protože nebudou souhlasit se mnou, ale se základním textem morální filozofie, jak stojí psán. Jakmile pochopí, už to nebude otázka souhlasu či nesouhlasu, ale pouhé poslušnosti.“</p> <p>Mluvil dost sebejistě, a tak jsem mu jen za zády držel palce a doufal, že se nemýlí.</p> <p>„Možná bych měl jít s tebou. Co kdyby došlo k nějakým potížím?“</p> <p>„Ty počkáš tady, dokud nebudeš povolán,“</p> <p>Hanasu odešel a já nemohl dělat nic jiného než ho nechat jít. Řada spících postav mě poněkud skličovala; vytáhl jsem tedy rádio a navázal kontakt s loděmi, aby naši byli v obraze. Dal jsem jim instrukce: být v pohotovosti na oběžné dráze nad kosmodromem a vyčkat dalších pokynů. Přerušil jsem spojení, protože kdosi zaklepal na dveře.</p> <p>„Pojď se mnou,“ poručil chlapec s přísným výrazem v tváři. Poslechl jsem. Hanasu čekal u otevřeného hlavního vchodu do školy a kolem něj proudili žáci i učitelé.</p> <p>„Jdeme na kosmodrom,“ oznámil. „Dorazíme tam za svítání.“</p> <p>„Šlo to hladce?“</p> <p>„Samozřejmě. Mohu konstatovat, že se jim ulevilo, když jsem je zbavil konfliktu mezi jejich chováním a morální filozofií. Moji lidé jsou silní, jejich síla však pramení z poslušnosti. Nyní jsou ještě silnější.“</p> <p>Hanasu řídil jediné auto, které jelo v tom procesí, a já byl rád, že se mohu vézt s ním. Zbytek učitelského sboru a žáci se ploužili vedle nás na lyžích. Bez reptání, a navzdory faktu, že ještě před hodinou tvrdě spali. Disciplína má opravdu mnohé výhody. Nikoli však zdejší auta. A to přes to, že jízda byla tentokrát hladší než posledně – Hanasu jel totiž pomaleji, aby nám lyžaři stačili. Rozbřesk začal právě ozařovat jednu z četných vánic, když jsme dorazili ke vchodu na kosmodrom. Z přístřešku se vynořili dva strážní a lhostejně pohlédli na vůz a houf lyžařů, jako by tu měli podobnou návštěvu denně.</p> <p>„Řekněte Komeovi, že jsem přijel za ním,“ nakázal Hanasu.</p> <p>„Nikdo nesmí dovnitř. Kome tak nařídil. Všichni nepřátelé budou zabiti. Ve tvém autě je nepřítel. Zabij ho.“</p> <p>Hanasuův hlas byl studenější než sníh, ale zvučel pevnou autoritou.</p> <p>„Čtrnácté pravidlo poslušnosti říká, že poslechneš příkazy jednoho z Deseti. Dal jsem ti příkaz. Naproti tomu neexistuje pravidlo o zabíjení nepřátel. Ustup.“</p> <p>Ve tváři strážného se mihl zmatek, ale rychle zmizel. Muž ustoupil. „Pokračuj,“ řekl. „Vyrozumíme Komeho.“</p> <p>Naše multigenerační invazní jednotka vyrazila přes kosmodrom k administrativním budovám. Minuli jsme protivzdušné baterie, ale jejich obsluha se dívala stále vzhůru a nás si nevšímala. Bylo už šedé, mrazivé ráno a kolem nás svištěla metelice. Náš vůz zastavil před vchodem do hlavní budovy a Hanasu právě vystoupil, když se otevřely dveře. Vynořil se Kome a asi tucet jeho stoupenců se zbraněmi v rukou.</p> <p>Ten chlad mi asi ochromil mozek, protože teprve v této chvíli jsem si uvědomil, že z naší skupiny jsem jediný ozbrojený já.</p> <p>„Vrať se zpět do své školy, Hanasu. Nejsi zde vítán,“ křikl Kome. Hanasu jej ignoroval a kráčel kupředu, dokud mu nestál tváří v tvář. Potom promluvil tak hlasitě, že jej slyšeli všichni.</p> <p>„Nařizuji vám, abyste odložili zbraně. To, co děláte, odporuje duchu morální filozofie. Podle jejích zákonů jsme povinováni vést slabší rasy. Podle jejích zákonů nesmíme spáchat sebevraždu bojem proti nim, když jsou v drtivé přesile. Pokud proti nim budeme bojovat tak, jak jsme to činili dosud, všichni zemřeme. Takovou hloupost nás učila Tisícovka? Musíte…“</p> <p>„A ty odsud musíš odejít,“ zvolal Kome. „To ty jsi porušil pravidla. Běž, nebo budeš zabit.“ Pozvedl zbraň a namířil ji. Vyklouzl jsem ze dveří auta.</p> <p>„Nedělal bych to, být na tvém místě,“ ozval jsem se a namířil svůj jehlomet.</p> <p>„Tys sem přivedl cizince!“ Kome hovořil hlasitě a téměř vztekle. „Bude zabit. I ty budeš zabit…“</p> <p>Jeho hlas se vytratil; Hanasu k němu přistoupil a uštědřil mu silný políček.</p> <p>„Jsi vyvržen ze společnosti,“ oznámil Hanasu – a bylo slyšet, jak přihlížející sykli. „Neuposlechl jsi. Mezi námi jsi skončil.“</p> <p>„Skončil? Já ne – to ty!“ vyštěkl Kome a rozzuřeně škubl pistolí.</p> <p>Vrhl jsem se stranou a pokoušel jsem se v téže chvíli stisknout spoušť, ale Hanasu mi stál v cestě. Ozvalo se mnohonásobné zapraskání výstřelů.</p> <p>A přece Hanasu stál tam, kde předtím. Ani se nepohnul; zato Komeho rozstřílené tělo padlo k zemi. Všichni jeho přívrženci na něj vypálili takřka současně. Zákony morální filozofie Kekkonšíku jej stály život. Hanasu, klidný a nevzrušený, se obrátil k přítomným a vysvětlil jim svůj nový výklad Zákona. Snažili se nedat to na sobě znát, ale očividně se jim ulevilo. Do jejich životů se opět navrátil pořádek a řád. Jen Komeho tělo nyní připomínalo rozkol, který v jejich duších ještě před chvílí vládl, a všichni se mu zjevně pohledem vyhýbali. Řád se navrátil. .</p> <p>„Už můžete přistát,“ řekl jsem do rádia.</p> <p><emphasis>„Zamítá se. Příkaz vyššího nadřízeného.“</emphasis></p> <p>„Zamítá se!“ zařval jsem do mikrofonu. „O čem to sakra mluvíte? Koukejte s těma pekáčema přistát, nebo si vašeho velitele upeču k obědu na rožni!“</p> <p><emphasis>„Zamítá se. Příkaz vydalo plavidlo blížící se sem, vzdálenost tři světelné minuty.“</emphasis></p> <p>Spojení se přerušilo a já jen němě zíral na svou vysílačku. Co to má znamenat? K hloučku kolem Hanasua se přidávali další a další lidé a naslouchali. Situace byla pod kontrolou, řešení leželo na dosah – a zase nový malér. Sněhovými vánicemi se dolů protáhla štíhlá průzkumná loď a já stál u průlezu, ještě než se stačil otevřít. Z očí mi šlehaly plameny a prsty se mi třásly jen pár milimetrů od pažby jehlometu. Z průlezu se vynořila známá a odporná postava.</p> <p><emphasis>„Vy!“</emphasis> zařičel jsem.</p> <p>„Ano, jsem to já. A právě včas, abych zabránil omylu ve výkonu morální spravedlnosti.“</p> <p>Byl to Kaphral Hovah, šéf Morálního sboru. A já měl víc než ošklivé tušení, proč je tady.</p> <p>„Vy jste tu zbytečný,“ pokusil jsem se ho přesvědčit. „Stejně nemáte vhodné oblečení na zdejší počasí. Zůstaňte radši v lodi.“</p> <p>„Morálka především,“ odtušil velebně, ale zachvěl se, protože o zdejším klimatu mu zřejmě nikdo neřekl a on na sobě měl jen svůj obvyklý župan.</p> <p>„Snažila jsem se ho přemluvit, ale vůbec mě neposlouchal,“ stěžoval si ještě známější hlas, a za Hovahovými zády se objevila Angelina.</p> <p>„Drahoušku!“ zvolal jsem a rychle jsme se objali. Pak nás ale opět rozdělil hlas Kaphrala Hovaha.</p> <p>„Vyrozuměl jsem, že se snažíte přesvědčit zdejší lidi, aby mentálně ovládli nelidi a my tak mohli vyhrát válku. Takové metody jsou nemorální a není možno jich použít.“</p> <p>„Kdo je ten, který přichází?“ otázal se Hanasu svým nejchladnějším hlasem.</p> <p>„Jmenuje se Kaphral,“ prozradil jsem. „Reprezentuje tu náš Morální sbor. Dbá na to, abychom nedělali věci, které odporují zase našim morálním zákonům.“</p> <p>Hanasu si jej změřil odshora až dolů jako nějaký exemplář zvlášť nechutného škůdce a pak se zase otočil ke mně. „Viděl jsem jej,“ řekl. „Už jej můžeš odsud odvést. Dej příkaz svým lodím, ať přistanou, abychom mohli zahájit operaci proti nelidem.“</p> <p>„Asi jste mě neslyšeli,“ zadrkotal zuby Kaphral Hovah. „Ta operace je zakázána. Je nemorální.“</p> <p>Hanasu se k němu pomalu otočil a probodl ho skrz naskrz pohledem tvrdším než rampouch. „Ty mi nebudeš nic říkat o morálce. Já jsem vůdce, jenž má být následován ve všem, co se týká morální filozofie, já jsem ten, který vykládá Zákon. To, že jsme přiměli nelidi zahájit tuto válku, bylo špatné. Nyní použijeme téže techniky, abychom válku zastavili.“</p> <p>„Ne! Dvě špatné věci nejsou jedna správná. To je zakázáno.“</p> <p>„Nemůžeš náš zastavit, nemáš tu žádnou pravomoc. Můžeš leda nařídit svým lidem, aby nás zabili. Pokud nebudeme zabiti, budeme činit, co je zapotřebí a co nám velí naše morálka.“</p> <p>„Budeš zastaven…“</p> <p>„Jen smrt mě může zastavit. Nařiď, aby nás zabili, nebo odejdi a přestaň nás obtěžovat.“</p> <p>Hanasu se k němu obrátil zády a šel pryč. Kaphral párkrát polknul naprázdno, ale slova mu uvázla v hrdle. Také začínal modrat. Mávnutím jsem přivolal dva školáky.</p> <p>„Chlapci, pomozte tomuhle ubohému starci zpátky do lodi, aby se mohl trochu zahřát a přemýšlet o tom prastarém filozofickém problému, co udělá neodolatelná síla, když narazí na nepohnutelný objekt.“</p> <p>Kaphral se snažil něco namítnout, ale chlapci ho pevně popadli a odvlekli jej zpátky do lodi.</p> <p>„Co se bude dít teď?“ zeptala se Angelina.</p> <p>„Kekkonšíci mají volnou ruku a mohou začít se svým úsilím o ukončení války. Morální sbor je nemůže zabít a tím je zastavit. Myslím, že to by bylo trochu silné kafe i na Kaphrala s Inkubou. Kaphral nám může patrně nařídit, abychom Kekkonšíkům nepomáhali, ale i takový příkaz bude dost těžké obhájit.“</p> <p>„Určitě máš pravdu. A co budeme dělat dál?“ „Co budeme dělat dál? No přece zachraňovat galaxii, co jiného. Už poněkolikáté.“</p> <p>„Ty můj skromný manželi,“ vydechla a zmírnila svůj štulec polibkem.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>22</strong></p> <p>„Vypadá to opravdu působivě, nemyslíš?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Mně to připadá spíš nechutné,“ nakrčila nos Angelina. „A nejen vypadá – vždyť oni páchnou.“</p> <p>„To je oproti původnímu modelu vylepšení. Vzpomeň si přece – tam, kam jdeme, je vlastně všechno špatné dobré.“</p> <p>Svým způsobem měla Angelina pravdu. Vypadalo to nechutně – což ovšem bylo dobře, moc dobře. Stáli jsme v hlavní kabině dopravního korábu, který jsme si na tuhle práci objednali. Před námi se táhly řady mohutných křesel, jedna za druhou – celkem téměř pět set míst pro cestující. A v každém křesle seděl, ležel či se rozléval jeden zvlášť odpudivý nelida. Byl jsem si jist, že jeden každý rozjasní oční koule našich nepřátel, neboť byli vystřiženi přesně podle vzoru mého původního převleku.</p> <p>Sedělo zde pět set dalších příslušníků téže rasy, Člobrdů. Nad čím by však jejich mnohočetná srdce a plazmatické pumpy určitě nezaplesaly, byli zachmuření Kekkonšíci, kteří se pod touto maskou skrývali. A navíc – do každého z ocasů, jež bez ustání plácaly o zem, byl zabudován synaptický generátor. Naše křížová výprava za mírem mohla začít.</p> <p>Ne že by její zorganizování bylo bůhvíjak jednoduché. Morální sbor byl stále rezolutně proti jakýmkoli manipulacím s mozky nepřítele. Autorita sboru se však uplatňovala přes planetární vlády a náčelníky štábů – a já protentokrát žehnal byrokratické džungli našich úřadů. Zatímco příkazy byly vydány a vydaly se na předlouhou pouť šanony a šuplíky, my ve Speciálním sboru jsme vyvinuli horečné úsilí, abychom stihli splnit úkol ještě než nám ho zakážou. Klíčoví technici najednou zmizeli ze světa a místo, kam byli odesláni, se v úředních záznamech ztratilo. Protestující profesor Coypu byl vytažen uprostřed noci z postele a než si stačil natáhnout aspoň ponožky, letěl už vesmírem. Naši agenti vybrali jednu vysoce automatizovanou výrobní planetu a dopravili na ni kekkonšícké dobrovolníky. Než továrna zhotovila převleky, tým mentálních psychotechniků pod Hanasuovým vedením usilovně pracoval. Jentaktak jsme to stihli; odstartovali jsme jen pár hodin předtím, než dorazila loď Morálního sboru s příkazem nás zastavit. Nakonec nám to ale spíš pomohlo, protože jsme ještě stihli dohonit nepřátelskou flotilu pronásledující naše šiky. Pár rozevřených chřtánů kosmických velryb nelidí přimělo loď Morálního sboru ke kvapnému ústupu.</p> <p>„Už jsme v komunikačním dosahu,“ oznámil jsem. „Jste připravení na svůj úkol, Kekkonšíci?“</p> <p>„Jsme připraveni,“ ozvala se sborová, avšak nevzrušená odpověď.</p> <p>„Tak tedy hodně štěstí. Skupino, obléknout.“</p> <p>Vtěsnal jsem se do svého nelidského úboru a Angelina si navlékla svůj. James se soukal do nového robota, Bolivar do druhého. Naposledy mi zamávali a pak zaklapli hlavy. Zapnul jsem si krk a zapojil komunikátor.</p> <p>„Můj nejdražší Prohnilý Džem se vrátil z hrobu!“ zabublal na mne odporný tvor z obrazovky a zamával spáry a chapadly.</p> <p>„Neznám vás, ohyzdný pane,“ zaskřehotal jsem. „Ale zřejmě jste se setkal s mým dvojčetem. Jsem její sestra, Prohnilá Bolivara.“ Zatáhl jsem za spoušť, která uvolnila velkou olejovitou slzu, jež stekla z mých úctyhodně dlouhých očních brv a rozplácla se na palubě. „I u nás v Člobrdově jsme slyšeli o její hrdinské smrti. Přišli jsme ji pomstít!“</p> <p>„Vítejte, vítejte nastokrát,“ bublal a kroutil se tvor. „Jsem Sess-Pula, nový velitel všech našich sil. Spojte se s naší lodí, uspořádáme nádherně smrdutou hostinu na přivítanou!“</p> <p>Poslechl jsem a přechodovým můstkem jsem se – s Angelinou po boku – valil vstříc jeho nevábnému přivítání. V poslední chvíli jsem ukročil stranou, čímž Sessova vlhká náruč minula cíl a náš hostitel se rozplácl na palubě.</p> <p>„Toto je Ann-Glín, můj náčelník štábu. A tito malí robotci přinášejí dary – jídlo a pití, které záhy zkonzumujeme.“</p> <p>Večírek se záhy rozjel na plné obrátky a z nelidské lodi se sem trousili stále další a další důstojníci, až jsem se divil, kdo že ten krám vlastně řídí. Pravděpodobně nikdo. „Jak jde válka?“ vyzvídal jsem.</p> <p>„Strašně!“ Sess zasténal a jedním douškem vyprázdnil džbán čehosi zeleného a plného bublin. „Ano, drtíme chrupavce na všech frontách, ale oni s námi nebojují – jen utíkají. Morálka klesá, protože naši vojáci už mají války dost a touží se navrátit do lepkavých náručí svým milovaných tvorů a tvoryň. Jenže válka musí běžet dál. Aspoň si to myslím.“</p> <p>„Pomoc už je na cestě,“ zvolal jsem a plácl ho do zad, načež jsem si nenápadně otřel ruku do koberce. „Má loď je plná krvežíznivých dobrovolníků, kteří prahnou po boji, vítězství a pomstě. Moji tvorové jsou nejen skvělí válečníci s výjimečně dobrým čichem, ale i vynikající navigátoři, operátoři palby, strážní a kuchaři.“</p> <p>„U Slizoboha, ti nám přijdou vhod!“ rozbublal se Sess na celé kolo. „Kolik vojáků s sebou máš?“</p> <p>„No,“ opáčil jsem vyhýbavě, „máme jich právě dost, abychom mohli uvolnit po jednom z nich na každou vaši bitevní loď, přičemž každá z bitevních lodí může vést jednu flotilu menších plavidel. Pokud budou důstojníci flotily potřebovat radu či morální povzbuzení, jsou vítáni. Moji lidé pracují dnem i nocí a jsou velice sexy.“</p> <p>„Jsme zachráněni!“ zaječel Sess.</p> <p><emphasis>Nebo ztraceni</emphasis>, pomyslel jsem si a tiše jsem se usmál nechutnému veselí, které okamžitě zavládlo. Zauvažoval jsem, jak dlouho mým nenápadným záškodníkům bude trvat, než nelidskou armádu rozloží.</p> <p>Netrvalo to dlouho, opravdu ne. Jelikož nelidi šli do války původně proti své vůli, měli jí brzy plné zuby – a ještě dřív byli plně zralí na naši diverzi. Rozklad se šířil a už za pár dní se Sess-Pula připlazil za mnou do navigační místnosti, kde jsem se patřičně rozkladnou navigací staral, abychom ani náhodou nenarazili na prchající lidskou flotilu. Sess zasmušile zíral na obrazovku tuctem očí na krví podlitých stopkách.</p> <p>„Špatně ses vyspal,“ nadhodil jsem a laškovně jsem ho šťouchl pařátem do jednoho z kruhů pod stopkami. Nešťastně stopku stáhl.</p> <p>„To jistě, smělá Bolivaro. Je to čím dál těžší. Nepřátelská flotila nám uniká a u nás doma v úlu dozrává k říji letošní úroda panen. Říkám si pořád, co tu vlastně dělám.“</p> <p>„A co tu děláš?“</p> <p>„Nevím. Mé srdce už nepatří válce.“</p> <p>„To je zvláštní. Včera v noci jsem přemýšlela o stejné věci. Všiml sis někdy že lidé vlastně nejsou tak suší a chrupaví? Mají vlhké oči a v tlamách nádherně hnusné předměty, rudé a vlhké.“</p> <p>„Máš pravdu,“ zaslintal. „To mě nikdy nenapadlo. Co ale budeme dělat?“</p> <p>„No…“ řekl jsem, ale očividně to stačilo. Deset hodin nato, po intenzivní výměně rádiových zpráv uvnitř flotily se největší bojová síla v galaxii otočila. Vracela se, stahovala, zdrhala do všech těch děr a brlohů, odkud její členové přišli.</p> <p>V bouřlivé pitce, při které se večer oslavovalo konečné vítězství – museli si svůj návrat přece nějak zdůvodnit –, jsme se já s Angelinou drželi za pařáty a rozhlíželi jsme se po nechutných výjevech kolem.</p> <p>„Jsou vlastně docela roztomilí, když si na ně zvykneš,“ řekla má žena.</p> <p>„To bych se říct neodvážil. Ale jakmile zapomenou na válku, jsou celkem neškodní.“</p> <p>„A taky bohatí,“ dodal robot James a nalil mi do sklenice cosi odpudivého.</p> <p>„Udělali jsme si takový malý průzkum,“ přidal se Bolivar, který mezitím přijel z druhé strany. „Během svých operací nelidi zajali mnoho lodí, planet i satelitů. Vyprázdnili v nich veškeré bankovní sejfy protože věděli, že my jejich obsah považujeme za cenný, i když nechápali proč. Neznají peníze tak, jak je používáme my.“</p> <p>„Já vím,“ kývl jsem. „Jejich oběživo raději nebudu popisovat ve společnosti.“</p> <p>„Přesně tak, tati,“ souhlasil James. „Takže když vydrancovali nějakou pokladnici, poslali její obsah sem na velitelskou loď v naději, že velitelé vymyslí, co s tím podniknout. Jenže velitelé poklady jenom naházeli do jedné z nákladních kójí.“</p> <p>„Tipla bych si,“ vmísila se Angelina, „že ta kóje je v tuhle chvíli prázdná.“</p> <p>„Ty uhodneš všechno, mami. A naše dopravní loď je zase o něco plnější než byla.“</p> <p>„Nakradené věci budeme muset vrátit tam, odkud je ukradli,“ prohlásil jsem a kochal jsem se pohledem na dva páry šokovaných robotích čoček a jednu nelidskou sadu zoufale svěšených očních stonků.</p> <p>„Jime…!“ zasípěla Angelina.</p> <p>„Neboj se. Nepřišel jsem o rozum. Myslel jsem tím, že budeme muset vrátit kořist, kterou najdeme…“</p> <p>„Ale že jí zas tak moc nenajdeme,“ dokončila má bystrá žena.</p> <p>Vedle mne se těžce rozpláclo cosi rozbředlého, hnědozeleného a plného spárů a chapadel.</p> <p>„Na vítězství!“ zahulákal Sess-Pula. „Musíme se napít na vítězství. Tiše, všichni tiše! Naše skvělá Bolivara pronese přípitek.“</p> <p>„Pronesu!“ zvolal jsem – a křepce jsem vyskočil. Nastalo náhle ticho a ke mně se upřely oči složené, obyčejné, na stonku i bez něj, nemluvě o šesti lidských.</p> <p>„Připíjím,“ zvolal jsem znovu a pozvedl sklenku tak bujaře, že trocha obsahu vyšplíchla a propálila díru do koberce.</p> <p>„Připíjím na všechny tvory žijící v našem vesmíru, velké i malé, rosolovité i pevné. Nechť mezi nimi ode dneška vládne láska a mír. Připíjím na život, svobodu – a na druhé pohlaví!“</p> <p>A tak jsme se hnali vesmírem vstříc daleko, daleko lepším zítřkům.</p> <p>Aspoň doufám.</p><empty-line /><p>Harry Harrison</p> <p>OCELOVÁ KRYSA JDE PO TOBĚ!</p> <p>Z anglického originálu</p> <p>A STAINLESS STEEL RAT WANTS YOU!</p> <p>vydaného nakladatelstvím Bantam Books v New Yorku v roce 1979, přeložil</p> <p>Martin Janda</p> <p>Ilustrace na obálce Chris Foss</p> <p>Grafická úprava obálky Martin Zhouf</p> <p>Odpovědný redaktor Richard Podaný</p> <p>Sazba MPN</p> <p>Vydalo nakladatelství MUSTANG s.r.o. jako svou 268. publikaci</p> <p>Plzeň 1997, vydání 1. Vytiskla tiskárna FINIDR, spol. s r. o., Český Těšín</p> <p>Prodejní cena včetně DPH 119 Kč</p> </section> </body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAOlAlQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDxguqkKzBhjg4/nUR3ElmX tkAfzoJAO0Dr1zShQxyjHd6GmgAsAqYO7r8x70gYGY7QCrDFPI2hNqbW54Peo87RgHH9abA UHAGQu4d8c0x+p3DA9hxSlwTzjPqKJVONycZHT1oAZL1XaeffmgFhgBhk9eKNpUcJj60uz5 znKgDPPegaAuuPujg56d6C4B6Abu2KlCqYpABg4BUn196gRWZ+Tx6+lFhiAZzltvP3cdKkJ AYEbGAHcUqAGfy87zjkmkMS4JC7dvXmiwCOPmJQ5Vh2HNMY5XlfmB5NLvaNFbJzyeeKdHGZ EJc5yck+1IEIDmUbevelZdqMcrk+1L5TRIXBGehpYljaMtIR14PrRYZFlymCMkegpzDBXjO eCPSpGOHwASjDgd6iUFnwTgep6CiwCum3eykcdsc19NfC5jH8JrbODiN8fKPevmdiyL2yOM 9eK+l/hkCPhHbHuYnP86+F4x/3aj/jR6uWfxJeh4TfTn7bO4IB8xuAvuahLqYwWXr6dKjup gbyccj942T+JqsZOF5BUccHvX2dBfu4+iPJnuyZG4O1MbvXtU9oIZLiOJpViV2AaRlwqepq ivykybuhzjNSBmOCwAPJ5PFb7kGjfrbQXk0FlerdW8bYWbZt8ys95cjfkDP3sDvTGwAdudx 6+hqNmDRlWYAjgD1pAkLJMxwcc8HI7e1NEjxkdBnuO9IkZOG5+nahwd2doBA9OKBiCTnDIG 3e1SJgEliu4/wkcAUqxHBGAQfQVLHEfNyp2hhg/wCe1ILksSkMAVU45wPStaFwqjcg29iR2 9Kx2lQjAwp9aUXzKpAzgdDnpSIcWzaMwhdvLIB27uMYqJdVjIXeenovesWS4eQjjJPGTVmG MzFQ6k544otoQ4JHRaT4v1fR47xNPW2Y3aGFmlhDMAfQ9qg0nQrrULe7uUaGNbRdzpIQHk9 SopLfSxwNw3/eH0rUhsyhyzbiDneD19qnmsrGFSuoLQgs7aNT+8QuT229PrWkkQjClFDP2y BgfWnABZGYEBCADsbjJprTFcosTH5vmHt6+9ZHnTqubJRKSuWUMV4I4FPDhQGdgNzA5wDkV WcZb/V/L2JNKtowjVGkJA5wo4zS2JjGzEmn27socDOGAHH+FRBMjOMEDjJqUKiAiQbk9M5y fSmnLzbyRtAxkfypIuO+hVJVA5GWJ4NQ3UhhiP3MkDDeoqd1byxIrMMHPI6ev4VRmaMBto3 H1FUjqpxuU57oct5oXHXIrOnuWV/KaMEYznaMetOuXdmVWXcQevSsmSTM2DtO2tkd8Y2FuC QxUN74CgA1UG8tkBfxFO3tu9UPvzQiZUkdvWqNhcfLyQSfanbsPgHr1OKYQ3ldto9OpqQqW GQPTP0pPYpH0D8EGH/CM34wpIueu0cjFeQeP2Z/H+s5K4E3Ax7V678ElK+GL5RwPtPPPtXj vjuTHj7Vl4KtPzjtXwOUa55i/kexib/VKZz69QrgMQc/N0qN3CnK9Qc5xmpZIg2MLvB43Co Z1xw/QD5SBX6AeS7kLOZGL8ISeuOtOMgYBWQDHH1pfLR8Ky4285pqMS2xfmz2I5oI1JGDLG eBjqKbGDHL/q1fIwSR0+lPSMqMbScdc01wykqq9f0oAYOMAZ64OR2qThT1HqMiowcg5yWAp TvYblH3Tz7UFEjHYqsV+fHBWoWdmk5RdxHYVKOI1DuDkcewqABFJZSQF/ib+VAiT5uoIz0I IppYgqAPzqQfOh8vGcZAzk0ojQlCByeeTzRYWwBlBQYHIweO9MnLSPjaOO+KWMFpTG69Duy vt6UjghRscEnrVDEUgL8oDDoQRUbsm/apG3tgUpYlU4we4FMbH3VpB0Hu/wB1VJwPammUGT ccAHqcUu3IxuxjrTPukr2J6mkxDzKuCoGT244FKWIA4G4+1MYqOCN23tSg7YWBUgZpAHmKz lyAdvX0xUpwpZiMA/dI5/OoAAw6YBoEjIFCjg5yKATJGJJG1twx1opr72I2gAYxgmiqsO7N FSXkC4GaVhtfJO1lOMU7BRN4HzYzmm5+UMSG3cg9xTM7kkpBhR2BDHOKrM4zhRnpye1P8xh EAzAhec0jFQcsuO/HegbInDq2NoHcYp/mk7S5+ZP1oJVBv3bieRRI4dc7Qr9jSENeVs5B4P XPapo8uVYnLKOh71CI2fCpjKjlu1OAyFIPXqPWmMfgq7K4IH50h4G7gHHSjzJUdhhDkYIx0 FGE27Tksex4FFxodt3ESbtrHpgUux9j7z8+cAVAhkTcdxA6jnp9KsxbHkO59o6EnnJ60DRD IVJXKBgOpPal3ZTBI3HgAU8kPKrhcYOPajAUN5oVlPRumKAHKwDAOG6ckUqbJMfu/mzjr0F NJQPt6Io6jvTYyVmZlORj9KAHeVtYktxnj1FMYsF2ADI5wejUokEm5gMsehPWk3FiMsDnpn qKTAVFJG9CBjqK+mPhzhfhFbvjb+5c4/OvmcHy2xypPXFfTHw9J/4U/blWOPIk5/OvhOMf9 2o/40erlnxy9D5su5XF5Od/Pmt/OoRIwPQYPb3rS1yfRpvs8emW00c67hdPI2Qz7jyB2FY2 QPz7V9pQ/hx9DynfmZaDA5UcOfxpQ3zbWKlgPTrW5e+Er7T/AAlY+JZpontr44SNTlh9ak0 DwhqWv6PqGo2c8KRaeheQOcMw9q5/r+GVN1edcqdvne35miozvy213MNiyp1O707VHkcMMA n8aQkYZmDHbzXQ+GPCuoeKry5h090T7NH5rseg9vxrerXhRh7SpsRCEpvlW5iIwJDJwO/+1 U8aeYQXOAOi/Sr+heH7zXfEC6JayJHcNu++cAY61Wvrc6ZqN1p8hDS28hjJHIyO49aUcRSl P2cXd2uS4NRuPhjBdTuCccZqKVtjkhssT83FLaR3F/NFDBGNxbGOmM9zWt4i8NX/AId1T+z LyWOWR4hKGj6AGiVenGoqTfvPoSoNrm6HNyO7EKg3e2OlOWNyAjL2zj1rQtrTJVC27cQM+m a6nVfBlzobWk1xLEyXEfmAr0FE69OnONNvV7BryuS2RytrYmQB3Uqp+7g9a3rezSBRsQiQD v3roW8NS2vhy21oujW8z7fLX759x7VSihB3Rxs5fqfp6VFPEU6yvB7bnDXlODtJBAyZBKbG RQc96lZgM+WBJxwzDAFb+leENV1e0a5tJrWOFW2kSnBam6l4budGkRLmSFxIpKiF85rijmG GlW9hGd5djCph6kYKrKPuvqYEYcL8rF85Ix1A9jUvDMpMm3g4I6/SrQQqHJ+UY5AHIrpLPw TqV9awX0NzCsUi5VS/IPpWuJxlHDRUq8lFPYwp0atduNON2jlUji+8OvVRngetBIUYVWyep HQmr2oWU9ncvZXUXkyxnLYPX0NUd6oMn5mxjgZzWsJxqJSi7ox9nKMuVrUYXwzDyUVVHCk9 aqOyKxkAIXGCgNdLpnhfUNWtjqCPHaWeD++mbbn2GetcldypaXBtzPu2kjI6EisqOKpVZun Tldre3Q9COEnTipzVkwZwiAhjGMYwwyOfWsi8n2oSCqtnAC9MVsaXZXWu6vFp1nKgnmBA8z 7ox61ialavbas+nMQbmOTyiQcjOcflW7r01Nwvqlf5dzrpUJW5uhjyXDs21pCzAY2k44qi6 AdTz611ereC7zSNctdN1fVLGy+1xeclxI58tR6E44NcpMiLcOm8NtYqHQ5De4rajWp1YKpT d0zqlBxdhigEMeOnA9aeDhDnPsPetjQ/C+pa/FfT2KDybKIyyu5wMDsKlj8L6m/g2TxO21L FHCAN958/0rKWMoQlySkr3t82aKnJ6paGCDliQArdc+tSAkkbifXI6UwE7s7Vp2cDKjA9MV 0vTQg+gfgjhvCl7gf8vJyfXivGPHb58cauWULic9K9o+CAH/CI3hByPtR/lXi3jgj/AIT/A FctkAznGK+Byb/keYt+h7GK/wB1powIpWTCqeD196mQHoBkHPI5NRRE/Nxj0I65qzGpWTdv IJ6KeBmv0A8haorPAUVgQVf19fWotpKeZ07Bh6VoMGctxG2O5FQEKVCGXYueg9aBWId24Ec jPpUbAbx6/WrDkqmT94dAO9REKI97YOevFADCp2hlOQaTy2bLPkHPY08SiMl1UEH5gegpxm R4yVHznqcYAoGRoQEMez73frmmhQONmUPJx2pAWZsDlqm2szbZWZR3FNCEjw0wCKB654oyi ysNuRnHPPFOHlFwMcdBioGXBOVIGc470wYu8K7HBIJ70Sklt3GPYUjJGyYQMKPLbChTweua QCKgDj5yM8fSgoRuAXIz1NSP5W4NkEjt60JuDkK445IFFgIgpcgjjtik4Lcg9cVMSSQeQCf xocZO52CgnOBQFisBuDlG5z0IpyEruH55p4hZtoVwAecEcU+EGNv4cH1NAWICC0gU4A6A0u AJDkljjBx6VIyOwJUAfP1zQh2Oz/eHsaQxUnCKFDIAOzLk0U5wrMCDtBHTbmil8g0LW52AJ GVA5zTGAVeCMk8U795wDkZ7YowCnKnOfTvVmKBtoiU4OehqFgxbA+6T1qwpAETMDjnINRt8 8jOOQOcLSKGrjgdTzkY+7TQN4O08innJO5SfoRUf3CQDzQKxKjNGpBJGR2oAdmIxnjNCKdx DKT60DcW3qoXigpEqRhiTJywXPBxzUKFGjYSsSQeMVIpeVz1yP4qmSDdJtBC8Zp2HcgKsU8 vkpnr2p8kahR93pzTXKscbm2jsvY1KGRlO3DH3osBX3FiQMhd3SnjYSGY7QMjr1pzpk9Ado y2O1QIpClgdwHrQA91Pm7A4OecCkBKAkjB5HFNJKthn+ZuRTlJOcnGO1ADUZYnG3nPXNOLj cJNuF5zimMuX6HnpRkgKueOmCOKQidCrDnGCevpX0x4BUL8IINpyPs78/nXzKAFDZOAORxX 014BGPgzbsDnNtJ/WvhOM9MPR/wAaPXy34peh8w3ZH22bGf8AWN/Oo+CmaluEJu5j28xv51 EMhTnGK+zo/wAOPoeVLdnrXiRm/wCFE+GAO7H+dWPhkceBfFoz0tzyar+JMr8B/DIKnJY8+ nNWfheyv4B8WjGMW5/GvgpP/hNnb/n5/wC3nsxv7bX+X9DyQuCDhwPw4r1v4FFV1zV9zDaI QWz0ryFlJ4U4AycV6j8JlKp4lcZX/Qxtx1zX0Gfx9pl04LS9l+KOLBNKun6/kbWnaK2jfH0 rGjC2uFeaN8fKQR0FeceJEJ8Z6qQM5uGxkYwK9x8H3l34g0fRb1fLZ7F3huSV+dsdMHsK8a 8SI3/CW6pxgNcMOK8rI6rnjHGXxRhZ/Jm2Mio0lbqzN0cP/bFn5akP5qhueozXoPxRiSXxo mGCFbWM8ngnFcbpFpK2s2ZC8GVTwPevQfH1sJPGRcjP7hFwRkdK9bEW/tKm+vKcLqJYaXqc ZDbrEQJoyQRksV5zXo/iIfbPBWhXTAkoPKLGuSjiAkRCvmHHGa7rSbVtQ8E/ZAhYw3QbDdQ M1lnMlR9liv5H+ehw4Oo6sp0e6IPEyCLQNE0sLhVh3kZxzXLLCcFcGId/U/jXU+M5PM8QIi hVEKKgzzzj0rAbcdyykKDgbEGT9c1tlEOXCLu2397PLzKvKeIaT2sjprBmX4c3mGKkSkEq3 OM1yoMhkAd+SOC3UCvRNOs9HXwV5ct2xtd26RxxtauU12HQ4TH/AGXI8uR8xLd+1eXlOKhL FVYRg7uW9tNjuzClUVGD5lZLvqYrqICVZGbcCAc5yfc11+tTyx+HtCa3kkibAfKnH4Vx7yi SHcTg9Cvr9TXo8dlYX9roVtd7gDHuRV6EjtVZ/VhSdGU43V5X+4MppuUakYuzaX5nP+PSDJ p9xwsk1vlhjk15/POqMjtgLu3HBrpvGesjVNaaOJDDHbDykDDnPevP7q4KuE8nJXPB54r08 nozhg4wn1v+OptiFCWJcofP5Ho3xEurn/hH9ENpIP7MkhGQnAL+9eYNcExlGQNzkMBXoXhq UeLPh/qfhmUj7ZYfv4D3x14/lXmUvmI5WUbGU4YdCDWeSWpKphXpKD+9PW56eMi21O90zs/ hxLu+IWnDcTkHOR7Vz/iJpf8AhPbsg/Kb3IB/3q1PhlJj4kacuQWJbGPpWL4iYr8QroBhze Y6/wC1UVNMxq3f/LtfmzWN/YxaXU6z4zfNrOkggYNkuR6V5Zweg4HpXqHxmbbrWjrnJNkOf WvK9xBBGFGOcV15H/uFP5/myMWv37Pd/hPp6/8ACu9en24a53ouf4ht6CrV7pixfAWTTiR5 8UfnFO4G6qeh3g0Hw14ItHc4vZ3aQeoYYFbN/dw3vjbxNoEWBHFphjRR69a+Cre1njpVPs8 yn9zsexFRjR5etrHzhkbdxP0qRGBH3TSyx7GKFSrKcfN69KGEi/K2Qx7npX6tGXNFSfY+da tI+h/giwPhG6GNv+kn+VeLeNoY28dap8xKmdsn0r2n4IKf+EPumA63R/HivFvF5ZvGmr4bG Lg8HvzXweS/8jrGeqPYxL/2WmYGdjqCwJz+dWFU7y0gAQHK96hMIEo3dT3HaplaQvHHIA+e mOpH9K/QWeOhWUkErxzyMVFMoCcHA6kdqmVcSkBtpBO4VWlk+UguQB1Hp6UgZA7LI6kOQV+ 7xTpApTlDn72RUYIPy4565zUsaGMAys2Bnj1oEMWPe2AvB5VT0xS8JkqM7jkj29qV45Dk7c 46DvimjmXbjHOB2xQFx4VWbeoGwdSR0qWQjghfkOQRmq22Zd5QkJ3A709GAUCReTwB7U0O4 q/LkiMFs5wfWicNvDN824jr2o+ZXKbRjNKsUj/Kpyeoz2pjBUkAIOB/dzxTCTyABgZ71LDu 2sQ2DnBGKZNEYTvZsD25qREAUYAHPY/4VJEAhAYHaD170xTliw+6eSOmKe+0IcElm4z6VQC uAoYnAVjnIqBgpyw7+val2tsyx3ADoKQocYA3HrikIf8AM0fAACik2szgHoBT03mDHRPbtT wjNypJcdAaBsjG0gpkjAzzT0xkIWwH6Y/rThGZeXIDj+EVIFXcQAAFFFgsOjniijCPAJCP4 iKKhkChvug8Z+Y4oosuw7k54dWdmHpSEjfjcWJ4IFKVVCPMJIxmlI3kFThfb1pmCEYRYjIU s2OQTSF/vK4AB5wODUshVoYzGiqw+971XcK7sTgNQWIxXyzlWU9dwOaRUzhjz70rKRC2AXB OCKTaVXYSFA796QiVMxyM4O3I6E80is+cl1x9M05MgBmOSeCSOtOVB1CAewqrjQiCRlZXfa vQA0wDyyCGAOfwqRlHlLG3Lscj/do2nBLKCPr0oGRpJIrSbV+9yQaWKTAKgZDc9OmKBxw6k A9DnOadGNruqrwe+KAHSfIN0RIc88DNVgxG3K8njd2q6qqsTAnBZsdePxqFEjJ3MpZfpQxk UkLM5DYJHII7UuAyLtYgeuO9PfI/eLnHQAd6D8mxSCVIyQTSENJcDO08cA0xmYALjketShs ny/l2E5we1NEYYkFg0nep3AODCWavpnwEV/4Uxb+n2WT+tfM6xYwGOCOtfTHgYbPg1CoOf9 Fk/rXwnGX+70V/fR6+WfFP0PmS4H+kSnP/AC0J/WmFQV+U8d/rUlxzcS8fxn+dQvkLgk+49 v8ACvtaX8Neh5Mrc2p7TDpd34x+BmmWejgXN7Yvh4VPzcHpVjw5ol/4L+FfiG412L7Hc3qF Io3PzH04rxzTNc1fR3L6XqM9mWPzLC5Ab3rTvNb1nWgh1bVbi7C8hJGyo/CvlpZNiJN0eZe ycubz3vb7z0vrVK3O/itYzYYSyh35JPP0r1D4WHEXiEqMstofl9q85QeVvXBPcVpafNfwtK LO6lgEq7WWNtu8eh9a97HYR4mg6K8vwdzgo1Ywnz+p6V8ItTa21m90iVjtuVZ0HoRnNclq1 m8/iTUH/h85iSfr1o0tb+wvIL+zDR3KA4ZTV5UaYtLKWaRjliepauHD5aqGMniV9pJM5cTj 1KjGn1RJpFlFFqtsE+ZRIp9xXW+M0H/CTux4IRDtPfArnYi8UytFuUBQwPdT9allmnu5zJc SmeQY5Y5Ix610VcLOWKjX6JWPGljbUXS6tiRptBMhQZ+Zeema7bwFNtvLu1dxIrqHBb1FcU Crh2XLSNwoA4/GrFnPJBOsttKYnjH3lOM57VGaYKONw8sP3ObA4x4fERqPoXNYl8/W7yRsM TLjj0qjgMoUHaT95h6elRyyO24sN+Ty/qaQnyosMdhb7wzgAV00Kfs6Uaa+ykjmq1HVqSm+ rO00uxubn4ezW9tC00jSkqo5LCud1LRr3SktzfAJLMpfaRwPr71Th1bU7WIR2moTRRgnhD0 qG71K8vJR9rvpJwucK7Z59K8nCYPFUMROzXJJ389j2qtelWoxi0+ZKxXcsIsEhBnqR1Ndtr F9Jp+keGbsIQYyCRnAIrz+SaXy9qFCG7Z+6e9QXOqTXVmltcXcskURwis3yj6elbY/AfW3B 9Ff8VY1wNX6vGTS3tb5M2fiDbtY64bkNiG7QSxnOAc9a82adRK5Z93uBWzrOr31+kKXd20y Qr5ac5Cj0Fc1LIoypIwDye9ehgqNSlQVOpuv6R6EuVzbhseqfDXw/q2kau3iTVIfsOmRwlj LLx5oPIA9a88126huNXvrmADbLMzKPUZ60288U63f6fDp99qk720K7UiBwpA6ZrGd8kA8g/ xVzYTB1o154mtvLSy7HbVqR5VTjsjr/h1e29j8Q9MuLqRY42fbuPYkcVt6/wDD3xLcfEaRr fSpZLSe4EonTlQpOSc15f5hViVYqRyH7g+orpIfiD4zhsls4dbnCEBV5y2OmM1z47A4h13X wzWq5Xf80aUatNU+Wp0d9DpPjNcxHxVaWEMiyPZ2qxPg5wa80hjM1zFDGMtKwQZ75NS6gNQ j1CT+1DKLtvmbzfvHPfNdb4G0DwzrNpqE+t+IP7Lu7X5rYDuQMg/nXoYPByw2GWHUr2W/qY VailUdTudR4+uDpXirwhYf6pLKCFmB/hORnNS+FdUTUfjnfzBxMt8rx5H+7XlesapqOq6m9 xqN495On7tZG7qOlJo+pXWmail7Y3DQzoDtcHketeZHJ7YV0m/es1+J0fWVz83S51x8L3t9 r93Z2UBnkW4f90Bk4yfyqpqnhm9sGcXMLxyKcFWGCte0fBbxZ4d0zUb7+2Ljy7q7UMt3OM7 j3Umo/izr2javrnnaXKjhIxG0qjAc56+9fQ0oOFNRl2Rwzl72nUT4KqV8H3SYK4uj1+leIe LVJ8a6ozH5WuG6/Wvd/hAynwtd4Cgfaj06dK8M8VEjxXqYC7AZ35PXrXwmRr/haxnqj18X/ u1MwS3lvlnBCnAPYVYkUS4kxjJycdaSIFgycHA6EYzSowT94oJAGOnIP1r788lDHWNYy6Nn IxyeazxuZjhgSDkhu/vV6RFMP3cr1wBjFVGh2qTuzx1/pQTuNiQPcAHPByOOpqZmfHlj58H INKI3CrInyjge4pWWU/MCpOOT2x/jQMVVkllKo/J4zjjFI8SFVV1OehIp0SSBs7W69Qe1I5 BcEIx30DIgxRWQEtkYA9qRdiAF8g85FSujR/KVyjclqjwGJdRwTzmmhCxtu+Qg5xj8afIv7 4ESnd0FRdiu4leoxUYlbeD8xyOO2KAJB5ofbt5JzkdM02QybWikYYHPFTxjc58wgj71LPEH b7uSR1pAQRpGFXOCCPyqPftbawBPqBUgjw4VnG0kA4NPbak5ePDAjjPNMRAFLYBO0Zye9MB zzk8cfUVOJfMUoBgkgnA70jKQdxADj+HNDHYbgJ2wCuVxSqijpIdzDpQMu+4sduOAPWpRGC 6+XIN46Z6UwuIiZZW5PUAE07yshndwGHY9SaQSSIzSFfmPBNJ5ysdsuSrHjA5BpMdxZEZ2D Zzx24opzedkeUzquOmKKYh7qzSFdwPFLs2hcZOQcgUhOZNrDHHp0qRWCqW2kenNBkJIf3ce BtB9etR3CHg9yeOelSSkGKPcclenFROGaTABA7Z9aGUMYMoyDvFIFKnBjLZHr0pGDr1A564 7VNDnAIPbsOtIkaNgPJ2gAZI5qRgGRm+Y5wFOaPLfBYKQp64pACsYwSD29TTKWxGoycM2CT jipGUY+VuB6+lLkFF+X5weRikXLysT8rDp9aOo2gUqMpIuVH60+NAhYBiRjkdMUu0xPJk54 ztpzOAm9MKenTrTEMVI1CtguDwQOppMZcuqAnsD6U0NIhyDz3wMYqSKRzlsKeenrQNE3lHy wEGV+9j0qKRFJ2kMzEfe9KRZGMmY+AD0z+lTGTBG4EOfTpQMoNGF6cntUqIFUmVSVHQqOM1 JIoeYtt2gd+xodSImJY7euAOKQkRyFHjBZiGJ6ivpfwTgfBe354FpJz+dfMoCsp+bGfTtX0 /8Oxa3Hwr0+0mnQJJC0bjeAcEnNfA8Zvlw1KXaa2PXy345LyPmCVv9IkABbLsf1qDBc9Mex r6UPwh8DFy/mysTn/l6HU05PhB4EA+QzdP+fmrjxhgYxScZ6f3SXllZ9j5wjiDAEA+2K0kh IgXYcnoc19Ar8JPBKEkSS7v+vgAVNF8LPB8bbkaQ85Obir/1ywH8svuM3ldby+88KhsiSo2 4BHU1tWWnhInwuffpzXsi/DbwovKtJ+M+cVL/AMIB4bAUbpWC9B53Sp/1xy/tL7jmqZTipK yt955VBCQQjv8AMPl4HT8auhXiUAhI2bjI7j3r0seBdAUHEsmTznzeac3gjQWGGlkI7ZlzS fF+AfSX3HnzyDGNdPvPNRlyDJuBQYBX+tOXB3MjclsHHevSh4J0Ta376Qbuv7wc03/hCNFI wJ5c4/56cUPi/Adpfcc/+rmMfb7zzdN28FFILDHHUmlQB8kH5gCSM8V6OvgfRNoVZJByOd9 DeBdGI/1smAcjL5xR/rdl/wDe+4Hw5jHul955uzKihvTAYD3qGQht6yAbQeueK9KPgLSckG 5lYnsG4psnw+0qQD/SZcDPBNNcWYB6+99xceHsTFW0t6nl5mYQFJAdrHO4j16c1WlnQRNEr jcp9cgGvUj8NdHJ5u7gqf4SeBUZ+Fuj5+W8mCk8jPWqXFeAevvfcdcckrx3seRXc8XkK6kE 5+ZcYwPb1NZU12o3DaWIGV7V7VL8JdIlIb+0JxjpgdKil+D+iyZ3X8+OhwOtUuLMveuv3HX HKa0VqtTwO5lz8yNhickZ4qiZVLFs7t3B9q99f4I6Mx+XVbhVHbbTD8DdFJydWnyfRK1/1s y617tfI6P7OrpbHgTK7ktjYRxz3FNc/usda9//AOFGaWUCnWbjA/2KjPwH0lhxrVzj/rnS/ wBbcu7v7h/2dW7Hz9uG1txzxTAWUqwJBXkEdQfWvoI/AXSi3/IbuP8Av0KY3wC0wjjXbgZ9 YhT/ANbMu7v7hPL63Y8OFvq2rpdam5nvBAAZ5nOdo6DNUCvfH0r6EX4E2iQyQp4ku0ik5dB Fw31FR/8ACg9PB/5GCfHYeSKf+tuXfzP7hLLq/Y8AOSRkcDmul8R6/pWsx2K6bocWlyW0QS Qx/wDLY46n+dest8ArFzx4hn4HTyBUb/AG0JBHiGfp/wA8BxVrizLf5n9wv7Or9jx2w1aey bcjYJGKs3ms3FyrZY5PB/8ArV6yPgDak5PiKfH/AFwFKfgFCB8viKXOP+eApf615c1bnK/s +t2Nj4Itu8E3BJ4F0cD8K8V8Vuf+Ep1QEnPnsBnp1r6T8E+ED4O0WTS0uWut8pl3lNuOOlf N3iZlXxVqPnJnNwwwfrXjcN14YjM8XXpaxdrHXjYONCnB7owo1kVvnU5H3TU5Wf7jfKGww7 4qdWWTGHxkYBHA/GkKAfPlmVTg4r9G31PFtYjilA+RSGX9V/xqu0I2lnPTt3+tTKqKSVBOe R/hQ7Akh1+bsaYiJ4YwF+cgY5GelLgybcDCr1JpXWNm2YJbHXtTgwRFQOu7qT60guh+fKHz tgHkDrmowoVHfAOOvalWaQrho1II+Uj+E00S9Q3JX72O9MBh3CMtn7x4HWoEVwzOu5SP4T2 qw5CuG253DjNTEl4hKSD2Pb8KCinJEHjB34KcYx1pREGiYrjBGCp6/hU2Fk3FCAcYKk8GhZ CMYCgA4Kg8UCbGRhkjYEAvjnvxTQN8ecH6ilMchJkcADJ280LKHXCjaBwcUWC5EVLEjG3tk D+tSCEBlQIQX6n1old9o2cL0BHaljVixPmbtvOM0gI2ieNyg6Kc5HahpMKRsHPHFTuN+3ad rEfMc9qhKBgMAqw5OTwPpT3G9CFWMaY2E4PHtTgS21kOD6AYpSMJtLlfTJpitkdM45JoIuL JI5Jxg7jzt9aUDY4LgkdivXNOjUtukVeQOhP86lkMjBtwUOQOh7UAkQGQf3vzopS8iYCgKP Q0Ux6j5CR/EMjHfrRuJVQWpu0g5HJ7E0pAYf7RFSjMkdkkjUeZyaiOdp8xiCB8uPWnzqhjX bjcB0FQZAchucimFyRSw25AyOAD0peXBIbGOuO1MZRj5H9zipAjoxBJIIHGcbqBkgaTICuS oHY0v+sUKuSRycUgVDICEwQOgOcVG5ZOhwR1wcUXGSlejDKtn5j3NMIUsxLYJ9+KRJh/E3y H16mkLRsGxHhhyue9MCw21W3Nx06HinOpZslgo+tQRuq8sud4zk9qnaN1Te+GGPm9KBlZwz ghWz/IU1SY5MLuYdxT2CIu5MJnsO9MjLJwJCe/NAE8bxEEvG289/SnKwk3+qjqDTFIcGQPw OoPegPGGG1CHGeBQIlKb1O0kkDJyKidnGQSWLds9KGJZwzty3GG4pZIyZPmB2e9IBiLFlmL FCeMEcVPBeXUWUjupVRRhQhwKiKDO5lYDOAOxqaKN5F2gKr54FS4RluNSlF6aE5ur6RF2Xk q9/vGk+3apt/4/Z17D5jzV6DSpX+dsgnjFaSaGZI8dP5CrjgOb7H4ESxUY7zOcF7qYdWOoX Cn08w81Mmo6sCP+JncKT/tmt6Xw/IE3KAwAxkVkvZPBNhhkY6+lRPAxh8cF9xdPEe0+GRYt rrV3wzalcsew8w1NLca0Bu+33SD2c8VoWMcUNo0m3c+CfrTLfVra+Y232fyyRgZ712wymg4 KUkk3tocM8xlGbjFPTco2t7q74B1S5bH+2a0PO1ho/k1K6P/AG0NT2VvF5jt8oI61iQ6zqE 2tpbwiNbcybc7eStaRyjDQS9tGzbstBSzGpJv2T2V2LdahqtuGL6peBvTzDWYNc11wQms3S p3/enNbetokh3EZrm/JBJRQSo7V5dbAUIVHBwWnkd9LETnBTT3NGHxFrkZCS6vdbTwCJTV2 LXdbyFGs3bD/roa54KqsV4O0dK0oFBCnAXisvqeHf2F9xt7afc63T9V1dYmlfVrkkeshp0f im9uXMMOsXfmYzjdWbblktJQxBG01haGzJqahsHCHmvo6eEw0KdOHs4+95HzVapUlVqVZTf u7a6Hd2+u6rDaySyapdZXnmSoLXxZd6lI9vBq96twAWyXIWqEhaTTbkDBIBPWuf8ADjGPXk C8kxnIzwaVTAYWEo0lSVn5FwxFSpGVZzd15m1c6/4iikKDWr4Z7CU0Q+IfEJK/8T29PbBkN QXwDXDHOcHGaW0jyzN5YYY/KvLp5VhpYhU/Zq3oexPGzhQ9q5dDbOu65FCskms3gz6zYzUU +u+IRH5ket3hQ8cS5rlfELmaaOEbsRr68c1Y0NZG0sxlfuHsa9StgcDUnLDqgtOtjx8PiMT GMcTUqOz6Gk3iXxKGBXX78Z7GU0+LxH4mdj/xPr8fSU1lzKf4eOc1atB8wfaT9K8WhlWFnV 5XTX3HtVsZOnSlNyehtR634mkQBddvi3/XWm/234mONmvX3T/nqea5TV727/toW8E+wAAAK cDPvTt+vwOxKuxHXIBA+lelLLcrTcHR26pHlLGY20aimrPozo5tf8Vwgu2u3wH/AF1qifFf iwT/APIfvdpHH7w1S0/VvPZoLnarHgDpzUlxbjzCFPI964K+S4JR9pSppr0O6hj67bhW0kv M0F8U+LHQbNfvM9z5lOHinxUDu/t+82/9dKjMVtY2X2iY9B07mmLqmlMgU7VH91hyK1jw9h Ulzxim+ljN5vVbfs02l1JW8XeLEcH+3bzb7vTJPGfiwcLr10Rj+/UgWxuU/dSKW7YrNvbJ4 DkKAe9clbIcPSjz+zjb0OqjmjqPlu0+xbHjbxYkRP8Ab11u7ktmuduGkvZGlnLPIx3Fz1J7 81ZMTuVUDcvtUxtiqYaMkDtUYfBU6N3SglfsbTruTUZvUoCFFjXBDuO/T9KXPlSbecdce9S SIxzvPzY49AP8KjAPlAMcv/St9tBLVXYjbVQvjcD+lU1LmTBADA9exrRAQYTHHUH0qqQdzM PmTv60CElfO1CQpBwxFVnO65AClSPvEf0qYLISVKDBOfY04QlJlcn5Dwab0EtdCOR/lCIuM nI56n1qEEI6uPvH74PepZYlSYkPksfl5qKPfHOJCct0OaTDUezwll3NlT6fw05dyurMA0Z7 9PxpNg5byyyk9qc0qBQM5EYzg0D3IV5kba4B7UrAM24jJHXFKHd5t8S7VA644oR1i3SbiW6 j0pgLsjMIILEE8A9sU9AAWUoTk1Azgylup7gdB9KmdwUXJABO0EfpQO4xokHKLgk+veq5kM UroyDaTgn1qzheVyVfPXtUeQwDPjPqe9BL1HFSBneTgjJzUxY4ByvPtVVoHbcd2zYQCPWnk lSdwG3ilYq5HOSx3BBtxyBz+NRiMsGYPhxj5R6VK6/NuAIVODg0xcR5PlnPUMT1piYiAsrr tJIHGKkwCmGOSF59valCrsM0bhBkce/pTcIW3K3TJx6mgLlKZGkfdI67sY6Zoq8LXcinz4l 45DHkUUGbbG9VG1gxxyB/DSsSyjOSV9T1FOZXC7sYU45FMYbkUHC89aQD2MexWGQAMkHmom ieM7iuQeT3+lOKjZtJ+VevvTUXe/BwSMUwGhAzHByV5K1IWXDOBv8Ab0pG27woPOOcDtTQD k4Bz6GiwEwZX2gAKfUU2VdxyNvGO2KcVHQgBiOMVJHbyPIFZs8de1FhrUrxFcndgkdATUgB JC7MYHatWDSHfazEBccH1ps+nvD8xXdWjpySu0F1sUF+Z1ITPHOaQ+ZGzMxwvbA4/KhozFI CWAI5xU0UBmYlSNx7mp6jIGbAaQAlgP1qAHd8rH9OlbaaNKSZMZ9OKo3Fo8WUYHcx6etU4N biTT2KyAErg7h04q7a23mfKqc9MiokVDImFYKBzjsa6rRraMW7SAD5QWJ7mtsPR9rLlMa9V U4czKcWiB9ryc+mavJoBlTJYYqmddMp220ABbgFuo/CoiNcucNC0oXqNvy5r0fZYVe7G8jz /bYmWs7RX4kl5pMkBBUfKPWjSrSL7SCECkfwnoafpGp3Fxdf2fqLCVXB2NtwVI7e9XIUS3v 24PJwDisnSp88Zw+Fm7q1HCVOfxFfVdVl0+5+zQ7SwHBYZrPSXxBqI3gSRpk/d+UVY8TxqZ oLjJyV2Anua0NPllfT7Z8HcV9a7nFyqzhKTSR58ZctKE4RV31MiDVNW0W//wBKd3i/jjkbO B7VvX6o2Jo8FXG4dutZHiW3825huWIO5NvtkVp2UpudGhMgzIq4J9KyjTvz0ZO9tUa+0soV kt9HYksXTZsyMjkHPT2rn9bg+zaos8DFY5W8wEfwtWj53lT8HAJqa9tRfafLCDhyNyE+vtS ov22HdP7UdULExdGuq32ZaMfb3Re0eePK/IT+NZvh9PM1Cd3UblU/Njuaz7S9kh0+7gfJDY CE8FT3rY0KPy9OmnVBmVuDnnFaxqrEVYPblWpm6bw1KcXrzNW9BuqOXDKW6CsIuc4JOFxzW nqD5ZgrfN0/GsgneoyCGz+Brw68+eo2z3aUFGCSGmTLhshmPer0G443c1UKxnGV2sOCB2q/ bADocD3rJGu+htQAfZyTn7p/lXPaIwXWFz3z96uktmxGyv3Hb6VyqTG1vhLHFudCcDOcive qTVNUZS2PnowlUlXprc7JADFMdvGwggHrxXJ6GZI9XQkbRyD9KsjWtQK4S3X5hggqeBTNIA TWIS+MEnHvWmIxNOrXp8nczoYerRw1T2rW3Q2bwBmOCTz9Kt6fE7MNg+Y8DPNVrpSZMEgc8 1egkWC0kkYlFVCTjqeKeGhfEym9lqXjZr6nGK1bsjmriJ77VrnYdyAkbc9AKl0M7LqaNG3K 6bgAOaf4fVLi7uLjGVKEfiai09l0/XIQQwDsY2b1rjheNSNW/wATZvK0qUqNvhSZduEIYkf kRVyxXDHaMNwR6VDeBllcNknp1qzZEBd5yQoJz6cVphadsV6Dxs74T1ObcfavFQBAOZcZAx 0rq4g0t2Y+g3Y4+tcrorm48TRM68CRmyWxxXaMsMEck4dFAyclhkV14Fu0pp9Xc4Mby+7Tt fRHGvGDrkoC9JsKR7Hmtqc7rn3J4rHsEE2rCd2PBZj9O1bCndMMoSc9fSuWmuaDfeR3zXLU eu0St4hnZLJI2AYse9ULHT457AzyqwLHAwe1O8SOjXcEQ/hjycnqc1o2kUiabbxgchcnIxX SqUa2LnzK6SPP5nSwsEpW5ncy73Tf7PSB4LpnDHIHp9PetaOd7zS4p5hhyO/1qn4klWIWsA fYoQsQeatW4Mei2+/J3DP/ANesOSMalSEdjeMpShSnJ+9ffqXtOgTmV1G4nA9qppqVvdXxt thIZiNynOCKuNMLfRZXBP3PvdMGsDw+u6/Z2jyYQWJHqa1a9l7OjHd7kt+1dStL7OiLtxbY nKoOe+akg0eWQcADnjNWLcCS581s5J4B9ag1fWLi3n+w27Kg6M/Vs+lczwlOKdSo9Oh2PF1 JTVOktbXfkSSaFPnaFAPXJHWqk2k3MSkmIfL6elMGoeILZFNyshT+8UzketaGn+IxJcwWtx b4Lnbuxz9TUfV8NPRNp+Y5V8TBc0rNGEyNGxVwSF6j3qtLH5sbFSVKnv2roNViWO6kRcdeP es9bZnYBRu7k15kqLjNxPShVU4KTM5IkeGN+u3+LGM06SEM3lAgjPU+tbQ0ueVCWJwRgfWq s9jNboyNH1Hfmh0ZpXaBVoSdk7mSyPtJ3KqLwQTjNVyMTFh0IyRV2ZNgKMWYjt/WqoUhmwD uXjBrC5q12HAlVAHzrjB9qYjDGwpyvBaphGsjKFz6sBSNHJEM4IB68frTsBTjKqTyoPbJ60 Rh24JwCcAEcCnrEu8qwyCflPr9aFGwscHcegHNICTbh9u/vyCOoqKTaJvLAPuD2p8p+cblK kjPuvvTdshzlwQq8kDqKYxJJW8zYq4GMg5zn3p8bCaMhgp2fgTUQUIcpgYHOaaZHkfaMKw5 INILgCEY4JweCTzmhpXXeM5HuKN0jdAFAOPm70NuV26MCe5qhCuGKhS4Jxn6VF5blWBOAvP Wp2VChcsQG6n/AAqF5WKkei4ANICaN5liUJsK47rmioRI4VcRoBj+LrRS5mL5FvYzRkBjyM 47VCfmAJB4HSrG1RjOQRzt7f8A66gYOJCRz3x61ViEIxKkB/vN2HNG1wQQ2N36VIXzgtjLD 6Ypg6hgdw6DjpQUxpb94ME5A5J6VZgtpJGBABJ6AVXxk425VTyPSt/So1cbz24rWnDnkooz m7JthHpa7MkfNnj3PpUy2QikCnGOmKnu9WjsZntVgLyKvBkOOvpU0Trc2sV3COGHIznB717 H1OjrGDvJbnmrG1HaVRWT2H319baVGiPAZnkXKjoD60Ws8Wsae0qRqkqNh09PSo9RiF5pRk A3S2/zDnqPT+tZHh68ay1Nd5BhuMqc9vetKs3GcacvhaMIczhKpC/NF6iXloElLMCV6Va0i 3WSYhhhe1aWpxBnyRweDmqum5SXA/vbRXBGly4jlnsejKrz0OeG9i9c6jZ2cnlSTbmBxtUf d9zUd3axyoHTBB5VhyfrWD4gjaPVmcA7XXcAP4j0q9oOoxup02X5R96Nj+q16VWsqlWWHqR S7HlUKUqcI4iEm77mbOnkS4z8vTjvXSaK+bfcRxnpVPULMg5wCetSaU3l/Lv4Nedh4uhiEp HpYn9/h24djGkVtP8AEGSCqJLzzng11YlKXnzfMrcgDjisDxTCYrmCYDKTLyfcVo2E6XVjb 3LMAVG05OOleph24VZ0lp1PLrcs6UKr10t8zCvkOnay0gb5YpQw57da6Sdw0qTqAN2D7Via /LbT3SlH3II8OqjkmtSPzP7NtkkBEir8wrl5UnUitlqdkJfw5Pdqw/xEiyaIkqjJjYEZ9Kg 0CUyWUkUoxtbcGyBxWk6faNImjOWypA9j2rjrS2a8u1gjbk5yWOBxWtWo4VoVEr8yOanTU6 VSk3ble5ueILiCSxjRJEdw/Kg8gVZ0VTDpBBJAkJIB/u1m3Ph947OSZLjzWjHMQ7j2pdFvn ZGsmbdhcxn0HcU4SmsU5V1ZtaCkqcsOo0JXSZLcqFk3ds1dspmYYJzjkVTuVceuKfYsd+Dj ByPevNoTdLEX7s9evBVaDXkZ+sWv2e+k2nbFOA6gDoTWzYxJBpMUcbZjx196o6+rKluQXLY Zc54FWtOPm6JBI/3gMHjPSvRhBQrVUux5LbqUqLffUyL7jJHXNUmxGNxztJx/9ert6cTMf4 fyqh5hk+QNhTxyK+enoz6JbCpHhS2/PPBq7Dng5OBx9apBhsCq2NvUkVahYtxkDI9OKSA6G 0Usp4IOM4rnrBVHiGMkY5III4rpdKyCCW5x2rndN3HxJhjgeca+g5rRo+p4FWN5V15HVwKX eTcu7IP8q5TTFKa9AhGFLnjPSuqgBaeQgtntXJ2r+V4hgZAc+cykGuzHv3qT8zz8vpqEKsV 2/Q6K5AFwOepwTim6nI8WkuEAZpMIB3qVgZLzbzu/ug9KzvEbA/ZbdWwSd555qX+7hUqLro dU0qs6NNvzH+HmtoLBt8qRu8nQnBwKyr6VE1iRY8yKkocEc45rSfQY3RZFumT5QdpXOKytR tf7KlWNn8zzlJ8zGP0rgr+2jQgpQso9Tag6EsROUZ3cunodLerubzsD5wDx70DEOmTOoHyo T+lQW8oudHtpCwYj5RtHp60ahIsOh3eWxuUAY6V3wglKdRdv0OOpO8IUn/N+pzum2Lao79U 8td2QakvtKubGNZTKWh+7kN0q74bjVbW6lGRkhevtWjraf8SNguWLkYPYVxwwtOWFdX7W50 zxdWOL5I6x2KmixwvZtPuLzKdrZ7CtC1QSXSqOR2GayfDyMmnXTZ5Z8Z9eK29NGJmlAwE5r Sj7ypr5lVXy+1e72OW110l1ycZYBAF+pq5B4kgjKJcWLKFXbu3Zzx6Vmwh73xSrKCwaYuce grptQsbS7sbgfZ41cAtvUc5+tRh/bfvKtKXUjEOjenRqxvovlc5q+uZte1YOsWFkKoFX+BR 6109wqDyoI+NgCnn0rC8LyzQ6sYI1Xy5YznI5GK3IlEt4ADyDg0Ubyp8z+KbNZO1V2VlBaD fEL/ZtBSJeBK4BP0qlocYj0qe5DFS77M+oqPxZc7rq3tUYDy0y3POa0ooxb6FbQqGww3Nnv XRKX+0yl0irGFOLeGhFbydyzb4itZLhhkKuQT2rm7Vft2rpvPOS5yewrbvpHXw7dyLl2UAA Dtn1rI8P3NtHdObp0RmQBXPQeuKzxElKrSp9Nx0IuFOtUSu27HRf2gUkO7BXt7VM8+nMhnW 2jaUEEMV5BqKaziniMsDgnH8JzmsaRXRtjZA9PWoxOIq0na110OjDUaFVaaPqieVmvLngDP 8AOr6rb2EDTTYVF6H+99Kj023JQsw3A/d9axdbma7vvsduzYibYAOmTRSSo0/rE1dy2IrSd er9Xi7JbmoPFenxkIsTlscNitGG90zUgoQjcRnDHBAqjHpOj2MEdtdQCaUr88jf0rA1exTS r2J7WVgp+ZFY8g+ntXROrWpw5q0U1+RzRo0ZS5KN4y6M1dX03yDujUhGHynuawIow9zg9c8 cda68Xf8AaGhRTNncy847HvisnT4FlvQvllivevIxGHtVUIbM9nCV3OnzVN1oy9ZaXCtu80 iqu0ZJ9qsSWNte28jwESqBxt6iq3iW7+w2CWKHEk/J56L71ieG3uDrwRZ3jjdSzc/e/wATX fL2FOSw7jdvr5nEpVZxddSsl0K81u9tM247lGcim+VicFBnj5mx09BXXW9jHLdPLKhIU4XI 4NW47HS7vdDEULIMEIec/SuFYCpLVbHasbBS5Wef/MVbPY53entTIvm3qOSeqk8D6Vr6nbf ZbmSMcrz+FY6yorMQhABxn3rzWnHRnbGSkroVYHZjkqvHIoVBvUrhuoI60KhkJPOWHJ96aS ygBAU2H5sd6koa4aNnYkFugJ54qPbmM+WcAduv4/WnSSM0m0qRngccU+MYyqlQMdfeqAjXI RQO5zz1qNwT8zkBTwKmZRH5kZBD4+8ec1BD5hZ923d0O/0pMViR43cgxt8uBiihpUiwgmCg DoyZoqSi1JkoMMB7GoxsxgEBs/pTg67yCRjsTTF5IAHOcmqRCFkHy8rk4FM6ALnd3A96lmA UqE5HfioSgYbs55zkdqbAl2/M4bv2Wt3TCqqAM4A6VhDIUBDyR1Na1i5Uqp3E9N1a0pcslI iUeaLRf1+0SW1hv1H7xP3b56D0zVXQbkfvbZsjd90e/oK2gI7qxntJclZV2ge/Y1x8Zltbw MxIMTfMPTB5Ne5Vl7LERrx2lueFGn7ShKhL4o7HZW+xJWWReG459K5TUrc2V48CfLhtyH68 iushBmZJhwj8qfWsfxJJZzNbmGYSTRkqwUZ4963x1Jexcm1pqjPBYhTrJRvqtfkaVrML/SY 5WwZF+V/rVWJfJu8A4XtVLw9eeXetasCFnHfsw/8ArVqToyThjwfSuOT9pGFbqtGd9P3HOi 9uhS8TRboLadV2kAoBnqfesW5sjBb2t/bORHIOSedjDtXSaypn0R9mcREPx09Kh0aKO/0Oa xdsAnGT0U9Qa1rUPaV3bdpNHJhq/s6Cb6SafoWdPuV1Ox+fBnQYYA1WRDDcDaAMHJ9KxLdr jRtW2kfMpKuo/jHrXUzxpJbxzxHKSDOcVzzftYqbXvR3O6n+7lyL4ZbEGtW4udDMpBBhYOO +c8VzVpZS30jRwyBY4/mIY+tdjCRNbywvwkiFR9cVyWmyPBq6RvwpYxtnv6VvVjGdWFSWzV mcsJSpwqU46Naot3eiS21ibqK4MhjxuDcEemK0dDujqEEtrcOWmiGdx6kfWtBF+0QS2so3A qV5rmtJkFlrUMYBIOUY/wAqqcIUKq9n8MtGRDmrQam/fjqn5HV2hwzRN0HGa5PDWOuGLPCS 54HY9a6cDy7sBsgE9a5/xNG8OsCWNv8AXqGDDj60665aMZLeDCDTxEov7aOlg5uWiYj5h37 iuVt1msde2PHjZIU/A100EontrO8HXaM5HWsTXbe6bWWnto3cSAOMD+KtcWpTUake6/Eywn JDmg+qt80aV7GUByOTVGDAnGM9a1nZpbKJ5YmRiuMN2NY8ZEd0GHJHBrysXFQrXR62Dm50L E/iBWOlRuqqdr5GR607w85fSnBXADkHNaU9vDfWXkPLtU4OBUFtaQadBIkTtICckscnNez7 O8/bRejWp4anLk9hZ8yl+pj3oHmEYDZ5PtWUxc7WwMc8+lXdSc+fwcZNZckrZMZYjac49a+ VqfEz6uGiFbAAVGzjliO5q1bMGRF3cZz71QjJQZf5SR+YqeBmBVhz9KlDOw0xlKfMxweazY NMvoNZF2AqRecWDdSRSWVzsUZOAeOa2DdEoCSOnavew1WjOmo1N46nj4vD1udypfaVmKkub hmbcOegrJh0q9OtfaleIQpLv4PzYq1HOivgHr61ZF0FUqRweciuyWJoV0nPdbHD9Tr0p2pP SSsyaJv9NJHGehrF1i2urnWY/LicwAqN5HFWxNl85IBPWrAuT5eDg5qI1qdWm1N21ubVMLV hJOGulh0sn71U8wbfYVR8SWrzWFvNBEzuj7Txng0skwL/ADHjPStSK6iMYI4aksRDEXpSdk xVMLOhy1qUbtbmLo4lOlGGWNlZH4DDH60musy6D5eRl5Pu4yOK2bm4DwiMA47+lQhlMZjb5 0P8DdK6k6fsnQUtbbnnyp11NV+XrexmeH9q6JJgjLyZINSeIZPL0mIf3n7fSrJ8pUCRKsaD kKBjmiWG2vbdYbzcQp3AK2MGsU4ypPD02r2sdM6dSM1iHF73ZR0Rf+JEZM5DSEgd610k+z6 fcS5GPLIwR0OKqRRRWNkLaA7kzkeoqZ4jeaVPZRsqPMMBsZxSpxStTv7yQ58zhz2sm7nO+G Ylk1J5/MbMSE/ie1b848vRryVcLhT196radpDaPbzGSZXeQfLt9Klv1eXw5OkAaWZsAKB71 NGMqdBxlvZjqNVantE9LpfcZXhMK13cysG2og4/z2rpdOi8y7Z1UEE8CsTw1bz2un3gliZJ d235upXHSt/T2Fvay3G7CqpbPYYFVhYPkh5XZOJmr1Gt9EchrLLe+JZVDfP5gjA9q6O9O0L Gq8RqBXK6IoutfVnLE7nkLdvUV0rxtcTtsBriipSpTmlrJnbGUY1Y029IoS3nWPcrD5W+8G GQ1VpNBsr7mCVrUk8KoyKl+wyofnBRj90Y5q3ZRyrMW3AMPWrw0JVGqVaN/MMXOEISq05an KyPc6BqzQLMQ6jOVPDfUV0kxW68q4jiIaRQ/PAz7Vy2rTtqPiOYpjlxGCa7AITIi7AdihSf Slh6Tqc8Ps30Mq1d0nCcviadyV51sbR5iQoiXP41zWhIbzVpL2QcRAswz1Y9Kt+JZxFZw2i PzK2WYelLokQttCeXjzJmyD6rXRiGpVo0ltBGOCT9i6z+Ko/wLm5rm9A2kgnk1j+Kbpf7Qg gwWaJcEgZ5NdDpkaoJrt8AIC3PTiuTs9+r+JQ5JKs5dvoO1cs5SnSUes3+R2yUY1XJbQR0h hNno1tD3K5Pbmp9HhHMz/Io6sOwpNSmM88aY3KOKratd/YNBZY3CyXJ2KPQdzXTKMFUdTpF GMOdUVTXxSZzGtak1/q81wQDEpwg9VFafhdW/tiac7AEhPfPJrGt7MT6bcXeSvlyKi+jMeo rf8J23+lXjHA2hcsPQ15uFUquKU5dTqxTjTwrjHZHQ3t0lhpclxICTg7QvrXJ+H4pr3xFGS zKPvuyttPuKt+Lr1d8dhG2UjG9tvb2q1oNqdP0T7VIP3t0SVY9l9Pxr0K0lVxKpx+GJxUU6 OG5n8UyDxHNGt3IwbJzzxXNKWkVpAm9F5POMVpamzSyHA4J9ayHAeM7AVUnoB1NeBWlzzbR 79OHJFRLCzA7cMVBz17Uws6n52PynjFRoQNwYbh0we1PyVBkJ3d9tZGl7iO7MoRnxjoetKm AERVBXu3vUbsSoddoJY5oVWYhkJ2j17mmJEjcK2SW53Z61EJEdjlOR0yf5087jLwwXJy3bF QkBJmO/KjoTUtgTAxYGbdG92bmikaLBGVQ8dc0UadxXJioGSynIA6dBQo2BiznkZXA4pS+1 Cm75XIJAo3hm2HhR0K00STOyyhFC7HAzx3quQAhznLHHsaerHep37cDr7U0jcpb7uD69Peg Yi5Y4P3QOGNXoLhlOGOfaqiSblwPy9anUFFQ9Q3eqQbHRWsxOHyMjsKzdftli1BLqIER3Iw fqO1S2Mx3lMcVoXkBvtLmjBBeP50H+0P/AK1e7RX1jCyp9VseLin9XxEK3R6MwIzd3EJsom JRR9xTz+NaunaCAAtzMq5GAqjPPrmsjTZ2tNQR3B2ucMO//wBaupOUkViePUdq0wNGlVp89 XVrQyxdStCooULRTVzk7kS2t00ZYrLE/XvweMfWusLLc2kdzG24MOf6isnxDZ4Ed8p3E/I5 9D2P5U/w9MDDNYuR8h3qPUVlCHJVnh+j2NHP2lOGI6rc1Hi8zS54h1MZPB7Cua0vVhp8Mq+ V5hkIIBGMGuptiDKUB+8NvPvXNWQjj1gRSosgEjKwI49q6MRzKVOadnsZUFG9WMldPUhuDq Gq3H282rFUHLqMDAq7oF+PPbT5mGyQ5jYnIH+zXQQ3LRTAD7uMYPTH0rndc0prK9iktI2aK VtyFOof0rCpSdCSnCV31N4VvaLknHlXQ3408m5ZScjPy/WuW16D7FrLzR8gkSL710okmfT4 HuYTHcgfMG659aiubW31GWB7oECIbVA4JroqUlVp+zi9d1cyVR05KvutmS275aO4zuWRQSR 2rI1GwuE1KR7SBpASHVl6D61pl47aJLePKxpxg0175FUbnA9MVnWqUv4c+hvTo1JJTh1Viz KcLDK3L7Rn60XVpZaiYpbgMTGMDBxWTcXucYYhR1PrSC9dFUA5rn+vxUmmrpmssA5RWtmjV meGK3SGFGSOPhRntTIrvKkFsY9etZUl7kgP0+tVGvADnJB+tYTx9RzvHRGtPA04U+V6m3cX KgHBBOPyrIebMrYwMDNVpbrdkKcioJJ1b5hwOlcNWtKo7yOyFOMI8sTahvV2hSTx6U+W+wh UHmufSRw5bdkAUvnnJ3HJPIpqtLl5bhyRvckuZdzMxJJxVDqpLdepz3qVm3Hbn5utQcs+5R nsawb1uWKSWQtgbOn0qSNtigg7TjIPpUKNgeWWwM8+1SKzbl3cgAYxxQBoW8n7tecknrV4z kHCtkdCRWQpZWOG59DViOVN2GAVj0x3ou0Gj3L3nkPkN0705rmQEgnPFZ7lWbO45HalhfzJ UhUlt7ALgc5NVzaWBl6O4YEDP4GpDcsFwOOe9U7mOS1u3tp+HjYq3+NVzIoUcnr3p3YaF83 DEkKc+oqxFdbMjtisjzVAVkzycEUrXA2ZzjnAoTa1DpY1zdHJ68e9MF11XJLD1rM847MHls 9qHuOASTwOeaanJbMXKjRa5O7A+nNSLclcDcM+vesZJeQW+6OoBzUguB1Axz3o52tQaRqG5 L87vy70+G7KE5YgE9qyRMwPAA/pTzIE+bOcjNONWUXzJ6i5U1ZmvJeGQcnp0qa3uipUqdvT 86wlmBbBHXmnrcIrjsAe9bQxU4y5r6mc6MJR5baHQXF20iCMsBzz71YgaGazktZydkg2kKc cVzhnGfmYkZ71Ml7twRnNdtPMHzXqK5yzwUXHlhoXbXSLTSpJZLednDrtCMOlaMeBaSyoC8 m04Ve57CsZ7xmYnHNTwXuOBlc9Sa66ePpKSglZHBVyyc4PW8jL/t3XbRgt9a7wf4WXBI+tW f8AhKLaSF827LOBgBen4mtUXaTAhj5idMYqNtO0q5bdJbKuRyY+K1jKrZ+yqJ+pnKjHepT2 7HMeH7Z59YMjLuSIlmbqM12KHzFdgcKTk4NV1+x2cHlWsSw/7S8FvrUlo6lt7AMRzg8Vrg5 QpSjRvd7nPj6NSdOdd+SS8jlNam+0a3JEGB2gRIvauhMZht4rZUyiKAMfrXO3yHTfEpuZoy YxKJQOpce1dnbz6Zep9riukKZySTt2+1c+EjGq6im7Ns1rVJUY0pU1eKXTuUNYvFs/Djwrx JPhOnbuaz/CsJit7i/fBP3AcdqqeI7177VoYLJg0cXyqy929a3YY/smlQ2wX5+rf7Rop8rr OpH4YKy9Rz5vZxpS0lN3foSWqPNMTtBI6CuZ8Q3YvtRMcOHWHCKAO9dLdzLpOhy3hYrMQVV T/Ex6EVzXh21N1qcdxIAY4Pnf/aJ6CoxOqjQjvJ3ZtBqLnXltHRGnrEC6d4YsbHbtaSUOze 9XPCpW30K+vZmwqklmxycdBVTxbKZlsoAMKoZj61QlultvCttYrIVeeRnlJ7qOn51nOUaGI k19lWCMJYnDRT6u79CtYwNrevKJPlaeTc+em2us1a5RF8iJcQxDao9MVQ8N26xW0uqTR7Cy +VD9PWq15cEu2Tk5+761ztulRu95HXBKpX02iZt0XYl9vzdR7Vm7XV+WJY+lTSSOZHbdwf0 qBWaR2A5HYr2ryT1LDWUYypIkBzgc8U+Fl2fMrFk681C5KsP73GGXv7012dSxZhvPcfxUgJ 3AVht+YEcZPFEPG4sQB6d6hbfsDF/l77aYozyW+8OBTJJWx5jFfujtnOakQFAd4VjjJBqBi NqRbuD2b0p3msQEwCSfqKRSEfBIxPt46GipmikkIZ4FY4xktt/Sip0FoSEKFAYFWyDUgHIO 5QCaaXAOCOcfd9aQECQFV+U+h6GrJHyo6gHnb6mmynbEEUDJ6kUSBvMAJ35Gc/0ocqmCq89 waYyGJQGbcdq9h1q/G7CIbRkg9c1SQbpcKOT6DiplJUESgKw+97U0BoQzg3AO7FdBAcbGBw D+tcojqHHPI7V0FtNviTHOPevRwFb2VRHLi6PtqTj1MjV7Q2mpMPM/dyfMp9j1FbunyLd6W hLZki+Vuevp+lQ6xbpe6KJQD51q27gdV9Kz/D92YNTMEhzHOOB6HtXoez9hiXFbTPKhU9rh lN/FDc6b7Ml/p9xZuMtIvyE9Nw6H+lcXazyadqKO4O+M4kzx7GuwDm2vAycY6elKLLT57qS 9mtxJM5Gdxyv5VpUo+2a5XZxCU/ZJyUbxl0BSonSQdGG4H1FZVxpd6fEb3NtDm2LK288AjH OK0bt1R/kG1V9OKZ9uURhSwOKurVoy92b2dyKOHrqKqQ6q2o3UJvLbeAAO2Kdb6odg2kD61 k31wHQ8gc8VnCchiMk4547V48sXJVZTh1PZhQi6ahPWxv3V4ZCdpOR6VUGpkDDdcVjtPIrf e+bsuetRGR2ckpjPvXNOvOUua5tGnGKskas9+0gBz8xFVvtGFwTuB5461Qd5DltwVgemKZ5 pVOnzHvWDk27s0TsWnm3gMrkKDj3p/n7S0abm4zu96pI2cEdccit3SNON3IuAcZ5HrRFNuy Jb7lKGCa5nhhDZeRgqkjuar39vd2N7LZXKFJIWwc9zXu3w78DRXfiy1utQt1a3gjaTaRwWx 8tcl488OfbY7jU7WPdd2cjJLGByyZ6+5FOUWtGSpp6nmG9dihiQRz+FBZMtuBPoaik3Bzgb R0OKjJcsGzyOOe9TYskR8DBJLZyealik+RxgBTzzVZ1VRzkN3FO3HcvzZzxgDHFILjyQXPl 9Mc7qYBtxtB9eTURYhuDzSZ59SPWkBIChbc3P6YqXeRhQcgjI571X8w8DjA6ZpQ4b5SAaYy dMbhyQyjv0qQyKzKpYkjqe1VicE4bGeoFWrVGnlWMDv6UW6BcljgeVsKCVHp/DXq3wj8EPq Wo32vX8Ba0so28kMvDyYPPvUPhTwfLqTxQIgzPhcEf57V9KJpdh4f8ACzWEMax28FuVz03H FacmtjGVTZHyb430ubyYNZWIKv8AqJWXsR0P5Vwrs2VQEknrX0VZaJBrekXuiz5VLlCoz/C 3b9cV886jZXel6ncafdqY7m3kMMgPYg4rK9zVO2jI/NVHXBz2OaVn/dgD8KgOYjzzikZ8oA GPHWmO5LHMCwGSKkLgBgCSe1UywwOx9KQyFcchh9aAuWPMdVJ4z3xUiSMy5znI6GqobOSGC 7uvNOjZsbTlqAuWVbADqGLHsTSBz1JGcdKhlcMq7cgjqM0wSDbxwfc0guWQ5WUjPHapPOGD k5I6+9UQWKg96sJulO1F6d/WkO9id5TvyDgDk8VJI8gVCwwrYYHGOK6HwP4PvPF/iSLT9rR WUR33Ev8AdUdRn1NaXxH0mC2Sw1HTkWO1DPa7Rx93ufciq1STFdXOPWdkXJOQemRUvnuSCB kmsgMHP3iFHYU8THYzZai7S0HfW5tLcbQQ2AfQcVIl82chs8dKxPtDu4dpCT6k09JCZDjIb rk9KvmfcWi6GuLp5B83BFXrK5UuoJI7fWudEhJ+Q4Xv7VatpyuRzjt71pSrSpz5kTOEZRcX szsJYLK/g8maISBRyRww+h7Vz914Ugf5re7aMZ4VlzT49QZAFY8YyMVYF8ApO/kDIr2Xi6F bWrHU8ZZfUpv91Oy7BZaLaafieWTz5VHHGMVegR7q62nGARWW9+OVH8XX3rS0iby51kJUEH qe3vV0cRCpJUYKy3CeGdKLqyd5MxvGV95uow6XDJ+4s1+YnoWNaOiWj2umRFwFmmO849O1Z dx4Wum1YXEtytzbySb3fow9iK6e0Imv1AHyx4ANaYWMvbupNW6IwrtSoKlTd0tWc34rfbrE EDHYoiHvnNYggmdorZSZt7bQvXArX8TMW8WXAQoVjjCsW6fhUvhK1E99NqTj91Dwo/2jXlV Iuvi32ud9J+wwsX1sbl4iWFhHZx8rEoXnrj1rlrptzAg4wM5zWtq92ZJnLMTzXOzbwocEMp PTuKyxlTnqcq2R1YSm6cNd3qMAUmRTlN3c85NRBWt5CGbOD1HShiRIB/CeRj1qO4cElOT3O TzXBe51AVKszB8kcio5NyDnDk9vSmtlmXYCO/XtSSSkfOEy3v3poTAl87sHjr7VKojddx6D jB7VXLZT5VI7kZ705Sd+0DOSDzTAk3hWwwDHvjjim5ZTww24zx1zTZ8iQMRz6UMsaqCM5J6 0ASi4IAwiketFQlVbBDBeOmKKRSLrcu3bjihCd4xlfbNJg4BblcfMfShVIBcZx2zQZXJpvl aPLcFAcCmuwxlCDxytLIu4o3QletRuAr4YjBx0/rVDDJ5AO3gH0pX5JaRshu3rUZIaYsT7U 5hgkgZz0xSYEwUbASwANatjP5aryDzisgKZHUH73TGasb5FyoHP1q1J30GtTqoZF8t+QysM FfXNOghtLYb4oVU9M4ycVhw3mzAMgGB0qc3zMoUd+9e1DMbRXNG7WzPLqZfCU3NaX3Ld7dB XBUgHqar/ANo7Y254rOuJmcnKrx3NVZJh8oDAKOuK8uVabk5X3PSjBKKikaM2ob1OX4/nVF rplYD171XMgYYc5C+gqBpNy8g+xrFu+7Ksi8ZiysuRk/jVbfiPIkHX05qMsoKjo2MZPaojh gAcH3FS32AlLrtLDO7PBNIZHVyccn+L0ppc5CkZPYUOduQWyRSuFxd5O4FupppUGQggnA6i mbSWx3NPDsFwF5bjNIRIvyMCCCM/nXoPhDy0midiMdfm7156rKWVUGcdPrW9pWqtbkIOOcA 471tTnyyuxOPNoj6/8G2qnS3vljAEh2KR3ArgNbsZLXxpekJuguG3JkcEHqK9Z0a1j0P4f2 Sl+YrUOWx1JGf61w7SJcS7mUsA2cHqM+lXzqV2YOLTPnL4heEW8N6uJoAX069O+Jh/yzJ6r XFAZ+XaMjnOa+q/Gek2Wr+HpdKugCswzE5H3G7MK+XtQsJtMv57K4UrLGSufX3rKotboum2 lZlHdnLEn35oyQD83P1oKncNwz24pjLz9OvFQajf4scfWlJyBgngc0rBAQARn609YnkbdHG 59gpOaVwGIwJAA49aAwDYAGDViPT9SlYCGwuXz/dhY/0q/D4Y8QXGPJ0a8YtwMxEUuYZmA4 TdurT0VgNRjDfdLdc9asR+C/FcihU0G7POMbcVsad8PvGQu7ffos0CvIAZJMbV55zzTjNLV Ba59O/CrQ1bTxrTpmNhshHqe5qP4k+Ihb3K6JaSZcDfMM8+y1289xZeCfh6krqiJZWwUKv8 T47V8yXWq3Wr63LeTSEmZyzMeppuo37w4U9dT0Twe4a8kSRy7feVsdD6V5/8dPDMUF/D4ns 0wk+IblV/hbs1d14eBg8uUjpzuHrS+Ofs+p6JPZTjfFcoQPY9j+dOnrG5FT4j5Vc5YAZx79 6Tcc9AOK3bjwf4nhuWh/sa4dl5DgZDD1qB/DHiAAs+jXIX/rkTU3KvoY+CAMjknrS/LnceC PSrcmlamg/eabdKF/6YN/hV2w8NatqI3Q2E23++YyAP0oWuwrpGKzZODz+FJu4yM89MV2L+ ANcSHz3j4A9MVy9xZyW0pikIVgabi1uCkmyLftAwNueuaUnLgYGPemsp2bQM896ACTtJI+t IdySKJmkCKevGa9i8G/DifV7WMg/NLwvHT1JryayXbcp0ZtwAA7mvt74aeGW0fwdb3l6R9q njD4P/ACzX0q4OC0ZMm7XM608M6T4L8HahBpkJjf7OzSSnlpG2+vpmvKfEWgtq/wAJLydUL T2xW6UAckfxGvb7+dNQu2hB3W5yCB0PvWda6Ii6BeadIVCTK8X/AAFuMVNSVrIilFrmv1Pi EygHMe3nmlMv7sgn61NrFk+m61eae8Wx7eZkx7A8fpVI7s5HA70jdEy8glQSPepVK4B3YK9 BmoF5GAg3epNLuwx2lj/KmhMtZCsCcHPIHrU6zGNzIQNoGMelZuCGzu5x2qTdt+YtuJ6gdD THcvi6xghu3Hv9Kc1yxHIIyKosy7iF6Yz/APqpRK4wuMAdfalcVy4J2JzuAOOh61o2l55YA c9e1YIIKZDYJ6E96smQIo2H5gATk1pCbi7p6kySe507ajklWkbIB75qxpl2olV2JOTyfWuP +0M2G3ZI5Y1etLzygWJJ55B7V108XP2kZ1HsZ+whyuC0NvXPD0t7dS3dncBnl+ZkbjHsDVi GIaXosdsWUTbcyAH+I1Uj1T91nd8g7A9KpXt9uiVdxH8zXTUr0Yc0qa1Zxwws3yqb0RUvZs ykiXjHQ1QYhMbk3KTx7Ut1Luyrbcg9V61GxidcDAwM4PevHbbbuend3uhisoc852+nf606R AGBYhwed3p7U2MmJQpVWyMkDrTAwJRu2STzxUgNYfNu27dvQ54IqBjlzuAX3HarE5Eh4+UH HFVzlVb+RpoTFyApLknPpzmnxsCRjk/ypgTaoY8HvikXaQyqGIPUdhTAe+9XO4Z5xnvSMpC kLkqec5pq4YcE5HTNSINyhSykjjIoEIUuJAGhC7CO7UVJ58UQ8t1ViO+2ipGSM2G4GVOMUo ZjIFYkj0FAKgZA+br9KXY3DoRz2zQQh0xYSAEcbRSMjbRnlSfvZ6VI6nADKDkc5NQFy6jAH FNDGBsMCOpPepWAXIbqcHjvTCqiQA/Mo6n1pBIGflfp6CgCQPkltvJPANSiXYD8gDZ69qhB 3NjsD1qUmNMjr79qaGrkpkZ1xt69CKuadbS3OpWVp82Jp0Q492AOKq2ds1xMiRnAPYV694B 8Keb4q0mWWISKsm85HTAyK0UW0S5JFHxf8NZ11O9i0hR9qs8F4Dx5q4zlffHavKGikWR12s rZIKkY2mvrzxzBJZ6xaa0gO1x5crL69Qa818b+A18QWb+I/D0KjUVGbi3XjzgB94e9Wqbei Mfa21PCNxCtt7evWoyf3ZIzhv19qluNyyFWjKsCVIIwQfpUSs3lFC3XtWB0MQEYGVOAOvrR kKOOhpu45AIpxXjLH8qAuIxBKgAf1oB2kb1YA96cqAyYUg4HenbWb5S2Co6GjUTI2J4wcr2 p2XKgcDAzWrpvhzW9VxHp+k3Nwx4AWMgfma7HTvg94nuW333k2CAdJGy30xVKEmQ5pbs85Q 7cNxkda674d6IfEXxG0fS1UmNpxLIoGflXk59q9DsfgnYR7X1DUZrliclI1CjH1r0Pwbo+h +CdaivdN0YrLjy3kc7nCnqQamSkt0VGSlsz0Tx3eJYaNb6fFtUysFVM9l6V57bAyNyTkHPI 71qeONRGp67stwDFAgCt6+pqjYjCjPcVcNRT03H6rbSXWlSKpyQM4ryW88HP4x1MpHJ9nlt lJEu3O4ehr26JC6AIMHoc9xS6ZY2+mT3MkcAcznJY/wAA9BWsqLkvdOeNZR3PH9P+B+mSFR c6tcSs33gsYXHtXV2fwc8F2DiWXTLm6KjktOefwr0VbnawaOJFJ6nbUrT3EiHdIBn0GKpYW VtSHiomJo3gr4cWiIT4ZtZDj/lsm8iu2sdA8GIo+z6FpsI/2YQM1zoQqSCoJq9bxNtAOcel J4buNYhdEdalvpVrHthhtolAwAqCkYaaU2lkPfO0ViR24Bzg81ZSIDknpUOhFFKs30IL/Tt Lm3NuXJrg/Emn6db2h26gYHHIBOQfeux1S7S2tnZiAqjqa8J8aeI5Ly5kgtySANvWsZKK2O qkpPVljxp44uNd0rTNEjmd47T/AF8g/wCWpHQ1zWmWrNMJG3MnXp0qvo+mSajd28G3Du/6d 69C1+50rwzBHp1rZLLdNHlmY4C/jV0qDrM1lNrYl01t0IZG2oODkVJPbLd39u08mLaP52PT 6CuT8O+JReak9qRt4zjORmuwClhkkEHk8ZANUrQfKc06blqTSwW8uxhfiN9341sWV5NE4U3 8ZUfwgc1kC2JXlQUAyGpo3JICcYxnI6k1TkiIwaO4h1HKeXP5Mnr8oINbFu+nyDyTbwjnoF GK81hkY5BPBPANX45SSvldB1YccVldXKdNHoz6LplwuJNPtpVP+wDmuT134VeDtacvd6HFG 3cwfuz+lU47i/LbY7uVQTnKnH0rUs59UU/NeTPn+8c1WktCZRtsefah8BPBcyEWkN5bPn7w mLY/OuY1L4A6ZCB9n8Q3EWehaEEH2zXur390r5eVCM/d25yKq3Go7l2TRI+OemBROk7XiOF SztI8l+H/AMCI4fF0V9rGpRXdnZkSrABhnbtn2r3HxJqiwoumWxKsfv7eij0rm9Ovriw1Fr m1AZJAQwznHpTP3sszXMzZLtz9faueCd9Tply7ovWoRcfusAdwehp2ozJDYSlSOOT70oJjX aDnByfeua8U3bLpUkkZwQe1b8umpzp6nzf8VrOOLxxJfQrhLxBKW/2uhFcIqhnWMZBboPWv pG7+HEWv6HFNrM0kV3Id6bOsY+nfNcTd/BrWY5s6TqFpdqDkLP8AI34Vm046mkZxd1c8ldG 3lfu85Ix0qMsMgLuINdrq/gDxhpJP2/QZ4k6iVRuDD2xXJTQSwS7JVMZ9GUqfyNF0UrdyAh gqkg81Im0Kc5z1xQeGP3mxyBTDk/NkE+3anuFhwb94CAQGHFKHcOSMlieQP8KjLsSAeDTTw 33skZOaBkoJUfIT7j0p28thuQO9RLkgY655+lXbKyub6YRQISTnihIRCCuzkbv7pFdH4T8K 6n4mu5ktV8u0gTfcTN91QO2a7Hwd8Gda8TSJPIv2PTlYCWZuCfZR3r1zxlZaV4K8D2vhvQ4 Bbi8cK5I+eRR1JPc1STZnKetkfNOpRraarc20f3EfC89qpNMH3J5igkZAPHPpWp4tthY+Kb lNw3EBh75rCkkDBVCY9cmpdzbpYRmUZ3jv1HeohIrFUAxkcnFEkgAAVs4POO1R9RnPB5FAm SFhnkbiOlR4OGLAYzjJqQSJ5WGGZFIP1FMdg7GQEbGPT0qQGDB6kADuTSbdhGXyM/exRtCo dzblz0zSFgJR8wK+lNASbAxPzfKafHCQMqcDGKYJY2B4IPbFK0zYxjoKYDW2lCEHOOtEarF kKc8ckjnNNTJXK8n1pxw5yzH6UmO5DLy+eOR3FFLJuLfLnHuaKYfIur975ieB09aFPzjYMY 6ZpzYVOmD60wHdzjFQZkkhbfhcA4yc0wAhAOPfFEvDqSeig0zOw9ASeaYC528DPHIpWyyIA Bz1FMyGTB4wOtKrMV9McUDH8qAADgnpT9ylxjoB0zVfcQ5G4nPFS9cYXAHWqBI6HwyF/tGM sCQTX1D4Nt4Ge0eHZuC7j69K+TdOm+zSJKGJG7GBX0p8C9RbV9ZvYnPywWwwrdjmuqFRRgy JQuzuvGuyLSoYZhkOxLKR1GO1clo0oJ/0d2GOinrXT/EqcW8tjABncpPP1xXGaadjGRWEbj 5cD+dawkpJWOOcWjz74keErPUL6TVdMi8i+YbpIgMCUjv7GvG5YXSRt8ZRl6g+tfTniWy+0 QtPbK4l6lsdP/11zOgeBdD1wz6lq9s8jxS7FRW2K/HU4rnxC5Zao2oax3PC4raWdvLiheZz xhFLc/hXY6F8LfG2thHttHkt7duk1x8q/wCNfQum6fpmiusel6La2zKOJFjG4+5NdCuoyyF fPY4xzjisY83Y6JWXU8p0L9nq3dxLr+ujcvLQ2q5B/E16nofwq8A6LFuttFjuXx/rLs+Zz7 Z6Vat73n5EHOec5q4tzMxClvl7Y4xXXChKWuxwVK8Y6blqS2tIIxDAkcMK9EQYWsq4to5P9 WhPp2BrRTc5y2CKJFynysfpjpXbG1PQ5JXqHM3bXEEJ8tQhx9a567vLt3KNNz1+X1rpdUmC w4znqD2rkpF3uzAlf4R75rlxFVPRHZQouOrYW6bpM4JZiCcnPNb9pFtxhTt6cdqp2dudxI6 jrWrBshH3iWPOKxhG5rUl0LauI4gM/lTjIPL65x61WUs4O5cZHPNWI4iwBbnPNdsFocUmWI hnB61YPJwRwabFHgDB6dqsKhJ5HXpTlJIUIXBIdw961rWDGDjiqcERIBPrWtboF5rjlM64w Vh3l4HTmql5cpbwsTxj1q7LIqIzMMeleZeOfFEVrA9tG4Lvx16VzTmzppUrnO+N/FMs7vZW zHHQntXm0NlcTu0kqlSTxzya1IxLcTCbGWzyM5rYhs8oGPVeQSOtYJOTOuTUImz4O01Y7v7 VINyRjOT2x1rhPEmsNq/iO8vAvyl9iYPG0dOK9Hvpxofge6nTCTSr5aD1Y148UIAO0/h6+l fSYGlywbMaHvNyIvD5Nv4vROQzt2969vji2Ro2fcg15B4et1n8bq+DmNV+b1OK9qRSUAGAc A814tVL2kkVO5EuWAAOd3qOlSR2e/buB2nqfSp4rc+Yuc4zk4q6hVAcYAPHNZpGbehSW3jD bv4P4R9KvwWjy4BBdcfw8VPa2jSEFwCgPpW/b2yRoFAxito02znnVsrFK1sQiAOCParRjSM EHHsc1cKqoJC8npVORjt7c1vypI5lNt6lC5O1QwTfx1FU5QWTJDECrkxQnaCcd8fWo5Fw2D wlczep1xWhnRfvGIEZXnGDxmtCKLaOBkeh6g1IkWF3MuB0B9qkl/dpwOauC6kzfREU8ixxE bst1rkdUufMd1YjkggkdSOlaeq3wjQgSDcB6VxN5fB3Hzkjdk5rCpJ82hvShdG+mtXUm0Nt mBGDkYJ/GryziSMEJtPXI9a56zLTbeML1z3rrNPst6ZI57e9OEnPRilCNPU1dM1OWOIb04H 94VNfeGPB3ij5dV0W1nkYYMoQK4+hoitzHHtYAjrUkcYL5GAR68V2fV+ZbHA8RFM4jVv2bf Bt7ufSr+80x2Ock+cPyNea+IP2bfFlj5kukX9rqMSchGO2Rvw6V9N2l7NEAM5FXxqMTD96u K5ZUJJ6M6I1k0fAet+DPE/h2QR6xot1bHqDs3A/lWE8BR2BXbjqD1FfoXfQ2GpRbGaN27hs V5jr/wAM/DGohxe6NEj84lt/kJ/EVk1KOrOmEuY+QtpH7xVwMcmvf/gh8Op9eU65doU06Js biOZD6D296saJ8E9Cv/GdvYz6hcLanLyW5XhlHbdX0Rd3Wi+DPD0NrZWyQRRLsht4hjOPWp jO+qNJQGXs9no2niJY1jiQYWNRjNeL+MEm1nxNZTXDHYqkqvXAHYVvz6pfazqrXNyfvHhey D+6KTVbPZf6e+0lwG/WuneOhz2UXdnzr8VLX7J49ZGfGbaNuB7Vw2SOSmV7816f8aIgvje1 nMeDNaqvTjivLywdgGU5J7cVi/dNYvm1E34+XnB6e1GQBjrgfhUhtZ2VsJkConjfZ0wKQ7j fkUg9CeDQpXDAdO1Mb5SARu9qHO0ZAxn+GkMAU245PfmlLIxwVAxzUHzA5FSou5GYrt2jlv WmFxxwDuB5HagsdpY9x0qLcOQVA4pSGZUwQB60wJFbYNuMKaRGHJXOPU004LcdvwpVXdgCl cCQ5ODt3cdd2KKa8uDjap46miqsIuvhs+/TNNTJGGOMdqVuNxPHTpzg1718M/Cnw/8AF/hY XN7psg1O1Pl3KrOcE9mx70Qg5OyMpT5VdngcqZIYHkKOtICCxz8ua+r5fhT8Pw/OkTEgd5z +VVpvhd8PkDAaRKG6kGYnAro+qzOdYqL2PlfGFPrR0HBwor6I1Pwb4KsEAj0Yncccyk4FY0 Hhfwq4kd9KyqnHDnI/Csp0ZRdmbRqcyujxDOQD8v1qVXOQqDju2c19B6T4D8KX9yqJpWAPv ZPWq3xR+GOl6X4Wh1vRbT7MIZAtwq8/IR9786lQZfNa1zwxBztTgqN2M9T7etfSf7NVhPHP rGp3aNG0irFGHOCw65ArL+EXgrRtQ8KPq93pcc12ZCqSy/NhQeoHaurvksdCvluEv2imQ/K sLfMPak4yaLUop2ZofFO7VvE9pCX2COHBGeDk5rntNz5gGMZ7A5J/GsvXdauNf1b7Xcvukw EyFxgCtjT0Cxqy8joD2zXVRj7yOWu1ytGuQvl5CbywxtPINSWqxWFv9nhRQuSc47mmxkYyc g57VHNJhsE4wc/WvanGLXvI8OEpJ+6ySW6kkOR17+9EcvmMBzz3qm8h3ZycdfpViA5ZWGQR 0X1rn5U3ZHVdpe8bVsWXB28VoowzxxWRbsQnWtKF/lAY4I6e9bONkc3NzO5oxuuzAPIomn2 pgHacVCjgAk8cdKzry5AbO7AxzzXLPbQ7KWr1MXU53aRwxBTGPlqhDA7Pxh16g56VNOyvKW XGGznmpYBsRFVBivMa5pHqXUUWrYqrAc7+pNWMNkkDHrnmoY1zKDgjjk1ehiLDj5STgr6iu qC0OSctR8UWcd81ejh2hQAMCnRQbVGBmpiAoHSt76HNZtgrDbg4GBUiPuYBTtOO9U3kVHK+ 3U1PbuJSvPI7muaozrpo1LOPIIB5zmtIYC88VTt2AXcB+PtRc3PkwuSe2fpXK3pc6ErsxPF OuQ6XYys77SRhcHqa8Avbi41bVZJ2+cZyATxXSeO9Ve/u3iDsyIfXAzXPWCbI8DK7jnJHSu eTudq91GjZW4CgRr06k8Z9veugsY2luIoVXhj09BWbAgEaRjoTyT/Suo8OQgaipbnIwCa7K VNJnBUqOT8jlPiNdlLu00eNspbJ5smD3PSuDhRpZlB+RR87M3Zff0rofFUNyfGN+J/nkM20 fTtWLDA2qX7aFakeXuzczDneR/Dn0r2p1Y0KJ6EEoQRt+B7N5b651NW3Qs5VGK4LV6hZxgs rk8dKwtH0+Kyt4oIs7VUKRnvXV2yKsXzJjvXiJObcu5xVKmtiUBYk6/QVPZWvmuDICQc9ea jRTLOEC/J61v2kAjjAAxWkYXOepOyJIbcRAADH0qz29B3pu5QCCTULyBQVJya6UraI5W+5J Iwx7VSkkx904I7GlEm7AyQc1DJtwxzz70paIuGrI32EDcoX0wetEcKlQByM9zUayfvCSN1W FbfGW3c1xqN2dm0bisQuVIyOvtWfqFwiITk4/nU8mVbduJGOhNYGs3CrA2GJ78dRXRNKMbn PG85HM67qDBnG75v7vrWHYo91IFUZJ6iobuWS7vCrMSe3Fdl4a0ofu2dWORzkV5UtZHrJqE TW0XR2WJGK5rrrezSJANo6d6LG3EcWMAYq6GCr09q9GjT5dzyqs3JuxWdFGMc89BSLEOy8V LtBOakRSCCeldnMzjtrsCccdDTZ8qpGeT6VJyT2FVbuQhS/Hy+tYyfVmsI6mHfSASHaefWs 06nerlPPJ7fPyAPapbydV37vmXn5vSshpV8xWQgbuOK4pzWx6NOFtS9bam2n6zDqhi3BMq2 DjcT/ACqrfXt3rF+9xcTOzOeAO3tVeQGTesoByc8d629MsxsztyT1z3rmiruyOpu0bsXTbB Ui3kbs+nFP1SNEVJSclFJDN/D7VrbEiiIGQT71g69aXF/p4toZPL3uC8ncL3r1YUuSm2jyH W5qiu9DwT4vBr7ULC9RS0UashdQcfn2rh9F0j7fdBEQvu5XPWvru20/Rp/D40yexgntlxuS Ubi3ufeuDfwLo1rrw/stDaTyv8gBypPpjsK51TnpOS0OlVoKTgjnLP4cebpqy45cfd255rj PEHgm7spGBtZdvXIQt+VfYej6NFpumRwFVZwMuW6Bu9Whc6VjDT2Yx0y6/j3pzldWii1e9z 89LqymtZJInt5A3bKEH8KpGOcsf3T++5TX6BajaeEZnMt1a6TPIed7FCf515f4p1Xw7aXBh stL0whjkbFXJNc3K7XZopNux8lGGYHiKTHoENL5Fw2T9mnI9Ahr6Vt5YLuYCC1s/NZsiNAp 3V1ul6NaxyrI9rCr4zIdowvqa3pUHN2Mq2I9nZHxtPDMg3GGRM8ZZCP50qg7cDBUDqO9d78 V/FMfiHxfLbWIRLDTz5UeBgOR1PvXnobOMcEds1hNJOyN4O6uybgYIxj3pVC4LEEt7UwDcc HA+tOcbDt6D2NSUOZxxuTJx60U7cFAAVSMdSOaKYi6x+9n8CK634d+K5PCvi6C7aQfZJMR3 Ceqnvj1rkOSxx07U0LkEk8Dj3zTjLlakZNcycT7UluBMqtDMpWVMxyDkcjg/SvCNX8f+ONJ 1W70u6ntzLBIQWMAyw7H6Vv/AAm8Vvqemf8ACP3j5ubNAYSx5eP0/Cl+LWgCa2g8R26fvLf 91cADnb2c/wAq9ibc6fNFnlUrUqrjI4K48feJ7ti0stuWC7QPJHINNTxb4mRsxCA44OIRWH a7i/mqoJXsa6KyiSWJZlA5ry25PdntRSSsaOkfEbxfpl/Cri3ZSV3AwD7mfmwe3FfUhttP8 TeFmiZBLY6jbj8mHHPtXy7DACuAoJ7hhzXt/wAJNeiudFn0N5d0lmxaIHunf9aalZ2JqU24 8y6Hm1tea14Xa48Hi5NqLGZkEa/KXUnKtnvkVu22jy3lmLi4dUB5JY+tdR8TfC0dxc2nim1 XEkGIbrb/ABxnofwNeb+K9Rle+hsbeRkht49pC9GJ713Yak5ysYcvtGkdEuj28KbnmiIHT5 hzUdtqFtHdmJZEwegB6e1edyyzmMh5GzjGQ3Ss6e8uLO9tp4mKknb16kf/AFq66tF0YuZc8 MnE90STMYypUY4OajPmXFykUY3P0rG0u9kn02JiAzuPXpW3p8q2dneanKRiJCwPuPSkqrmk eSqNpWZOdPljPLLkHkFhRNI1ioZ2Qg99w4rx+XVdQnmlmN3MDKxfBbGMmoDd3kq7RPI+OmT nmuhUHFcx6P1JWvc9vtLtbiIPGVP41tQBmXcMY+vWvIfAmtSTXclrPuZ0ODzXaeN7iW38EN NbytC4kT5kOD1rKnUc9Dz5YW1Xl7nVtPtVlBxjINYd9cP5WflJzXjLavqxBX+0bjP+/ULal qDcNfTH/gZrSWFcj0YYTlPUobxXu1tXKpL1reFtIoRtwcH8K8d0W6uZdfsN8xJZ9p3HjFX/ ABPqGoW3iu/tob6ZYllwqpIcKMDpXNDC+/ylzptux6gNRtYrpY3kAfONua37MpIocNkHvXz fcandxRtcLdzb0IOSc5r2PwHqkmpaSkkmW4HX1rGrF0anL3JqULQ5juCw28HHNRSyBj8inc PSmyPhBjvXC/EnXJ9M0qysbOd4Lm4fzHZDghR05962hDmdjhhHnlZHXXUksaknOPUiq1prE DXYhEi7gTnnpXhja/rT/K+q3bZ9ZTg+1VDrl9p17FdrcswLgSFjnmoxOEcY8x6lOhY+qIro +SpRsg1geKNUmhsJSiHfjjHeq3hnVxqWnxzbiA8RI59jyK8NvNd1iWaVZdVu3w7ABnyOtc1 DDfWNUEIPmLclwt1qTNM+3n519TW9Z2lxNGfJjLY7qMivOLudxe2jeawdyQfU16Lr93Ppvg /SZLO5kt5JWIYxHaT9fWpjhGq3Ia1LvRFuJltGRbiMqwOeScV1ujShpY5osHd29a8Vm1C+u spcXk02AR8713HhK8ln8KXcheQGOJimGwRiumdCVKS8zndLlQvjXTL261S4ns/lmuECHjlM dx71j6NYweFrANcKS55ZiOaxzq+py7mfUJ2Of4nqOS7ubpts9zLMvTa7ZBrergpTVmzoUZd T1Lw/q1lqOBE6MVOeDXTlzu8pfz7V4n4Lm+yeKZbePAjbgD2r3LT4TJtLEnHNcELp8j6HFW hyu5oWFoEO85JPXPatYZGD1I9e1RxqV7Yp0jgKfWt0rHDKdxks4JwgBduMCqE8lwu5th49q g1GdksLySN2Vkhcrg4KkA14EPFniBVx/a91juC+c10wouS0OjD0fbHu0WqoZvKkYI56A96u uzSKSmSCOoFfO8XiLUkvrWSS6mlZ5Ah8xuCPb3r0fxrrt9YeGdMbTrl7eWWX5irYLLt71zy pydTkZ1fVuVpXOvuZp4I2dhjjOcU3T9W+3RgRDJHHHWvDG8S65IjK2p3LBzggyE1paPqd5H 4e1a6gvJIpYwAHVzuU5qp4dwkl3NZ4e2jZ7ZN9oUHbG2COuK4jxFJMqsqq27HTBrzRvFXiI giTWrzHtIagl1vVblD5+oXLD0eQ81pPBznoVDCKOtzqNJurKXVRbM+18gbSc17FpkKRQqqq eOnvXzFczTwXMOoQkrLE4ZsHGVr6X8N3g1Hw9BOj8yRcFeSpxXl/V3SqcsgrxaijfVmwS0b ce1QPfRxzeXJJtOPut1NfO954o8RW93cINcvG2Ssu3zCBwTVP/hJdUE63k2o3DyRkHLOWr0 p0JQhz9jJYK+tz6dVixAHzD2p4YhN7K3HtXmeteIrl/hSdXtLh7adnjUSIcEZPPNeXt4q8R Mu1tbvQP7plPP40qVKVaPMjKjg+bW59JQapbTzGKORS68Ed6q6izszCMFj3ArxzwPc6o+tr L9rkkjK5bfzg1t/E7xBeWctjpen3kttNt86Zon2kg9BWEISqTdPsaPD8srJnRX6XYV5BFId v8AHFc1Y65bXF61sG2ODgqRxXnEviHX+QdbvcEf8APY1Rt9TlstSt79pzv3YJc5JPrSxOCl TjzHZGm0e4wRh5dqsGBPXNdTZoyRBY0PTFcT4eumvjFNGgKsvTHem/Em/vrDw/YGwvJbR2l IZoX2s1c2Dp+0kc1dczUEd9KkmOY2OPasXVLh7O2eWSMqgHJPavDV8Q+IAfm1y+/CU1N/a2 q3KtHcardTIeCsspK/lXuOi4q5zvL+56auoG4j+0WsoU9tprrPB2my6hcjVtQVWWH5Yh0yf WvJvBNyNQmFjGS8rtge9fQ9pDDpumR24IRI15P8zXn1a/PDlRzxw3s6t2cn8VPGKeFfCEix zBL2+/cQfj1I+lfLFzfGZEcytuPGdxroPit4vHi/4gyLbS7tN07MMQH3S38TfjXKxxzSyMs iL5CR5VyMAGvP8AacuiPUpx6lOa2lYfvXeEEnhmOCPWozpV29xsjWRlGNzZ61YLzCKOGfLH O4jP5V3Xh3TZNZMFlDuS4kKhnxgEd8fhSTcnYqcuVcx0Xw78Gx2CHXJ13TSfLED2Hcitb4o eKl8K+C5o4G2318DFF2KjoWruorWC0s1iXKW9vGMnptAHJ+tfJ3xK8UN4q8aXN1DKzWkH7m 3XttHf8a9KpJUaKj1PEoxlXrOb2RxsyqkcbGRZGkySAckfWq4IZRtOacRk5xwOMd6UZByAB jgCvJ30Z7PmOXhD3+tKMZO4Fj2pgLeWSDznigOy8N827vmkCHszA4AC+xop+5ABkZ47mimF j6El/Z8CEh/ErdAeIh6Vn3HwQhtkZx4hkfA7wivZtF1+28S+GrPWbJgVmQBlHVGA+Zaq6nI NrJv+Y8gDsa9ulhKc0mj52riqkG4s8PtfCNz4U8Q22p22rnNuRuJThh3U17BqLw6lojgqJY LqPHJzuBHeuS1hfMkwwyV6jsafoN6y202lSdiWj55IrSEVRnydGVOXtqan1R5DeWUujanNb HLBGIBP8SnvSwyzwTAwT5jY/wAR6V1XiixN3C9yF/f2pyV7le/1xXGRtGWUSsoG4EFepryq 0OWVkexRnzI7mzkLWsTBlMhXJ+tbPh/VpdC1631SJv8AVsA6jo471wo1Sa3/AHqsm30I6j/ Gtmzvob3ah+Rj2PH5VzNHcmfVV3cWN74flu2KtZzQGT5u67en1r5luIQ88jxkiMtlATk47Z ruofEFzafD+Tw+QcycISeUTqTXGSRsAMLx1B9a97AwaXMzGlBRbt1MySJ2UkHnqaoX1qJrK dUGXQb0B7Edf0rcKAEnqO4qIxAk8DHr7V6MlzRaZq+xqeFL9bnS4xgBgNh9faui8WStp/he 2sVc7ro/vCOuB3/OuN8GwvF4kk09jkF9y/Q1u+M71b/XRFGf3FovkoR39f1rycLD33Hscap 3nqcn5YUBSSeKeqsB8ox6cdakUHLcDJpRvOAWAFezc699B3hub7B4wjY8JMM/L0r0/wAbfv fAjggf6xD+teX7fJu7ecNtaJweOpBr0TxFcJc+AlwcYdP515FvZ4ho56kLzTPL2iwR29B61 EyMGxj8KvmE8kkfhzURhAc5z7V7B031H6ViPXbAx5DGTnuKv+Kvm8Yag2QTvH48CmaVBnWb EIcfOSfU1Z8SQ58UX/u44xjsK5YP9/L0MV8Zzt0mbSRdoxxXsXw8gMWhR7O4yc15Hcq4sZG AGAR1r2fwUjL4fhLryVHQ152M1rR9Ca7tTZ1WzzJ1UD5t3+TXiPjvUV1XxddyIS0NviCLJ6 gV7Dql6dL8PX+oE/NFGQmf7x6CvA5Ekkbe/JY7mJrsw61uc+Dh9plNQQfmOB6jmory1+0Wk kagLuGQeuSKviPyxwvB6Z4zSmNwq4zt9BXZNcyaPROw+HesOumxWofayEqB6cGuKvIwt5Og z8shBGO+a0PCv+geJ/s7uRG7hlLHHBp9/A7atdsMk+Y2R2rzsEuSUodjOO7MGeAG4s2K5Pm /nXd+LUz4d0WPBGA5CHtyK5G9jdJbApGS3m447V3PieLzNF0VWbgK5LH8Ka/3kmT99HBmAD OR2PT6V1XhjMfgm8ZQQDEenpmsb7MDFKW7A4568V0Xh7H/AAr24I5Jh7fWqxMrzggnucktu c7uMHoR2qQQqTuQj2q6sQb5AcqOv1p/lr5YBQD0r0EHPbQreGwx8fCFUbhVOe+e9fRVjEI4 BnrXgPhwbfiLgZULGp3EdTX0BbPmIHpxXgcv72Rw4mXuotlgoFVZ5QCR2NOd8nk1UlIfI3E +1dEYnmORRvmA029JPJhcj8jXztsUqWC5x0I4zX0Ld8aZe8dIn6/Q14LscKrbAWHABFd1E9 PL37rKkcIlvbHeCQJgwAHQ4rtvHUu6LSrdEwBCWye1czaqI7+x3PtPm8g9+K3PFcvn6pApb iOEDntnmuaOuKuelP4kcqibH3hdzL6Vo+H1aXwhq8uN2WH/AKFVaZTHb3EueFjPb2rZ8PWR t/h5cMx5lAP61WIlerFCnI5ZoQo56E8jOaUphQCCRnj1q8YTnKp8w6jFOSLAIAzz0I6V6Fz o5tSh5BlRoyuCwIBJr134R6rG+krYSNmaByuSe1eYNB8nAyM9fStrwJc/2T47ji3/ALq6Xc o7A15WNp3aqdjKquZWMzxBbeT4j1GFz8yTt7dTmsO6TbbZOdnmKDj613Hjq2I8d6mwOAzqR 2B4FchfQx/YXYox2OrlR65rpqPmw79CoNOJ6V4laBfhLYQRN8kky7R64rzcRFnKn6AnoK7j W5fO8B6LEgwDIxwe3y1yCR4Lck7v/HajCLlpIVKyT9T0T4cwYknkDY8s4Oe/FcP4nv21XxN e3in5C+1AT0UcYrq9CvRpXgbUb9S3mz5jTPBBPGRXENCzjdgZY/nU4SFnKXcyg7zcmUliBB Y8D2qC7h821c4wV+YEVpmNhyIyAvUetKIMgAYww5XsK7aseaLR0OVz0P4YXQu9KIkcCSM7Q B6VP8VGL6ZpkQI++5yB6VyHgG8Ol+IGtSSscnQ9jXVfEeUTwabGFyAXck14uCjyTcTinG9Z M81hTKkIv51o2VupnAYYUZ6/SmwRDG7bkZ6GtWytUEu5FG45yuemRXs1NmdykjofgrpKC5v dfuivlwsYoB23dz+FdP8AFnxmvh/wZP8AZpiLy9/cQY689W/Cub+HcrrYT2sUg8uOVy4J4F eU/ELxA/irxtIlvJmysP3MBB4bH3m/GvmL2ucM480zndOtdswLuGZup7Z9DXWQ2C3MCxP8s bDoD9/3ArFt7JXtZEZvLDjBcVatIrnfGIJZGFuVAHcL65rF6nQrJGnPpse/YQpTGC2OcV6h 8NtFlht7jU5gPJP7m3XbjA7muU0vR5dd1SG0tskOR5h/ur3Ne129tZ6XpPlIPKtbeP5sHsB zXXh46876Hm4uq1H2cepxPxJv5LfwtLpNldC3u75CpYclY884968P0f4UyaqQ39riJSeyc1 2ur39x4j8SXN5yLdyBHx91B04ruPDemrHGmNy46N61bi61S72M7xw9NRW5xNl+zlYypHJL4 pnweWUW61xvxQ+G/h/4e2FmLfWJr++vGLCFlC7UHVvzr6otZI7eBpJm2pGpZyTjAHJr40+J fixvGHju/wBSDE2sbeTbg9Aq8ZH1rKtCMNEa0HOa5mcZ8oTqQ2ehpYoxuHzFt3b0o7AqBn3 pR6cr7iuQ7EEkYjfaSh+tFIUkbBBBHuKKko9s+D3iY2Wqz+HJnb7PejdCf7rgdPxr1fVHPz D7uRgDua+WrSe4tLqG7hdklicOjA42kV6pJ4z8c3ltHcHwwWiKja47j1r3MFio001LoeFjM HKq+aLtc6W6y7tkFgD0PpVO5TyGF3DnfGN2emPWubl1vxoH+TwyzZxzu9ajuNa8dzJiTw2U XB4wDW1evCpG6Tuc9DDzpy1at6nRXxjJinjTcJVLc84B615vqdl9h1R4gMxN8yEdge34V1m g3+q3C3Gm6rprQEqXhc8YPdf60zXNL+1aYTEuZ4F3qB/EveuSrapBSR3Uf3U3FmFYQJNujl wVb7qNzWrZQRSanEjHam/hR/jXP2NyoZQz84wvsK6TS0/0y3VnLxKwJwOa4EtT118NzuZ4H jJZ90m4hQfUYqo9sGBAU/jWretKsMUQYKHfCsewxmn/AGNYbe1cuJXnUs+e2Dx+le9Smoxs yabtFGBLZPFGCwXJ7bhxVWW2KocDAPOa2NB0eD+xdRv5IjNMsrLHJ7FqDb4DIUAJHU/4VdC v7RNmjdjL8NNj4mxw7R8ypketTana7NVu/m6TOAD9TU+hwMvxREioPkWMEflWlqNqP7Uugy 4zM5A645rKg7VJGK+K5zqWpc/KFPbJ4pZbOSFtssWwgd+9M8QwMbGz4wRcY4rq9Yg3TxFFC gwrjHTpW6rXqOmU5HHXUQjsJnYHdt3AYrqi7XXw/Viwc5Tr2rN1W226LescNtiP8q0NEjeX wDiUfMNm0elc1V/v4smUjnvssYByOfT0ojsJDysJbIPvWyYQoxtH0Jqvpsjp4ouLdH/dEA7 CenFb18Q6MOa1xppvcZo1o663ab4sbWJ5FSeIrZv+ElviVGS/9BXdado0Md7HcjJGOmelc/ r0O7xHeqxJJcYP4VlQqOdRzatcwU1z6M4u9gRdNmfbxuXPHvXrvhwpHocOMfcGBXmetW23w /cthgcqM/jXoPhltmgW27khByayxCvXj6EV5fu3cm8chpPByojna9wpI9a8x+zFXKDgkV6r 4oT7R4XiA6CUCuFaAIyjaG579a7KMkk7jw8vcMs6bKsXnNE23H3ilRrafJzyT14qaOTUZfF epxS3s5gWUBIS+VAwOgrWNsWk7n0p06vOtTdzOYRRH4x00hPmZcNnnIrX1GzJ1a7VVHyyGq V7HIPHGmkZA8voK6PUbZ/7RuC3zNv78Vz0XarJi5jkNVRoPsROVYzheB0Ndtr8e+w0ok9Im 69K5jxBGxhsMg5W5XjFdhq4MtjpoAPyxHjFQn+/uKUtTj7yIx2F4QeBGTkDtWr4fj8v4cuC hAZQAPWqusxlND1CUDjyTwK09AVl8AxIcjdtAA6fjTrP97EJMxEiIXBXJPJNNZTt2kZPTHe tR0EUEjyDKoCxAHpVKMi4gjuIlO2UbkVhzg+tehzq9jJ33KukM8Xj+3jU7meEFj3r3OCQCE DJBxXiFsFtvHFgpjAMsR78jBr16KUrGMnJI4rzIxvVmcWMlaMTSMhKkA5x3qMyEA4P1qr52 FO44IqrLdDaSMkV1KB5nOTXcn/EvuxuBzG2cfQ14wYeiFRnGc4r1lpCbKcD5gUOfyrzs2pK btu1fStYLlZ62Bn7rZiyRvHd6eyqCxn5yccYrW1RBcas7YBYAAk9+OlQanAYrnSQrbg1x07 9K1poDJI7MvzEkcdq54fxpM9By6nI64rwaHcPt27mVBz1OeldhawqngXyl/ur+Fc34rQRaf p1vsO6e6wSR2Azmu0WL/invK6qQM4rKfvV79iJzvY4+O1C7+SS3NIbN8cI64POBkGt8Wicf LiMdBjrUNtbSyeIBCJ5FiS2LlA2Axz1Ndk6qivM29qY/wBnwpY8DPSiBvsmv6PPswZZyo7d q3TZlZQ5QE4zhen41maghi1vw+FXJe5Yc9OlY4l/uxudzd8dWsh8SJcYz50AbAHeuNvrZ/7 PutpwwTORzmvT/FkJmNlKTnEe0iuXntFNpMGAwEPPSne9FryM6U7xGakhl8NaMpyoEYf36Y zWMLUJG7tH9wE9evvXRRJJLa26thvLQIozxj/Gq9/AtrpN1I/GUIAz60qb5aRdOVkPltS3g XT9zf8ALQkAjrmsJbV9nl8+xI6V2cMQl8HaeqjC+h69KpJZ7H3ffTHJ9KdCVqZMZ6HPmxlw nynHrjr7UgsCFJC8qfm96taNHcTeItYWS7d7dGISIt8q8dRW21vnqADgdaqnX9oropyszmb C28vxXbso2r5YPJ4NdZ4mR7h7NSudin5T71gNA6eP7Xbwq26/eHFdpqtuGktzxkp61w0H+/ k+hE5+8jilssqFAGTwGq7b2bAqeQc9SOta0dueQEL7n2nAzj/aq1Fahm2k9Gx9a73O6YlM8 wu9ebwxoeuC0m2XV1M8ESnqAerD6Vw2lxPIpBjJcnJbH61Z8cFx491G0VsxwTHCnse9aOmw GO2UsmC33s183N6nRDUfHZIbcxyOZBngA9K1LWzXTmkaOQuWG7GPugVVLRQOA5EXPyj1rov DuinxBrltpsbFo5TukcH7ijqaiKuzSbUVc9O+GultHoj6xMoEt5xH6qg7fjTfiZrP2PS4dE tSRNc4MoTqsfp+NdvO0GjaG8w+SGzhygPHAHA/Gvk3xA/jvxL4hutUgjucXD5VFbHljsK7J PliorqeRTSqTdWR6Toenb5OQVI6g969BsI0h2LwM9PbFfOMPhb4pPIWgjvzzjiX/wCvWhD4 G+MU43CHUhgd5sYH51tCsqcOWxMqEKk+ZyPS/jV4t/sDweNJtJwuo6r8pCnlIR1P518sNtz 8pOBxXU+NNF8TaFqqWniySc3bRZj8595A+vpXLfw7BgE150587ud0IqKsgZTg5xim/MMjnH b3qwI1x1wfQ96iO8y5ZeQcBag0EdyrAeYBx6UVKmwrkpk0UWC5q4CDaeQ2MYr6YskL+GNJj I+QWsfA69K+ZOSVGQBkfhX1RosMlx4e0nABUWkZ54J4r0cHJKR5uLjzRvcie0wnCYJGOOtR NAfLLOeowc1syQENgr90dM9DWddYityX+Zm7mvolNctmfMuDdS6ZwOv74L1LiBgNp3fT2qd ZY5Wt7mIfu5MFsdh3WoNWYz3DID71RsJGtZHsN33/AJo8nofSvCm7Sa6H0UI3iu5zPirR30 DxE6RR/wCjXY86A/wjPUA+1WNEu2M8IY5k3V6Xr3h3/hKfh2UtwGv7JTPCe7ADla8e0O7db uMFRuVvmU8HNck4uLR30al7xZ7HqW+XTbXZJEnz4UuPlBI5ya1bZN2m2ZO0jaVyvK5B7e1Z 6yA6TbXTxxSJ5wDJIMr93muhtIYHs7VrcRvDyFEf3evQV209y1NqKKehRRv4Ov5InZ1ecqG x0O7kVWaAZ8tvmA53YrA+HurbZvE/h+di3+kvPEQeB82CMV2YgJ+Q9O9XhWlF+oSnrdnPaS kcXxFkjOPMJj5PpxWjfRH+0rnt+9bJHQ81gvK1v8YPKJ6rHx+Vdbcwb72Un++T+Oauk7Sky b2ZyGvRMIrEFNzG57deldHqMGJ40VSMIMD3rP8AEMQQae+fna47fSuiuomcR+pQfj+NVH+K 5EuWtjk9Yt/+Kfvix2nyyKuaCol8FbNwY4Qjjpip9dhMXhvUG27sRE+uKg8IN9p8MPFH18t D6Y5qKj/exYnK6G+TmQl/u46YrLtUSLxrc7VweB09q637IfLwFx29a5S5CweP7pCx529+nA qsT7yUROdoux6RazgSoAQpxjGa53WIQdauCBwW/pVuzmJuEy4LY71Pe227UJTjAJ5/KupwU LWPNwlXmk2zjPE0SReF7yR8hAV/nW/4buvN0K3yeiDFUfGNr/xRWobs7QU5/GoPDE5XR4Vx yBz+VcvxYhehvipWpHb6od/hwfLxvU5rmPspc528GuskjE/h1cjowzz2rMNqTwqkdK6L7od CVqaPPrImbx1qlvgApPj68V1UloFfLKfT5TXL6Wufipq0QBwbg9s84Fegm1PQpkH2rmoy0Z 1N6nC6hGqePNMTPz+UDgda63UrYNqE7HILHPPWuc1qNE+IumZUKfIBANd5f24e8LqBgqMEV NOX7xjucB4kiCWNrMOq3KAZ610tzAXtbNgp/wBX0PeszxnGLbQ7ebbkreR8fnXRRRmfTLOU 9NgPFNSXtbhfU4/xFb+X4V1N8BcwkL7cirmgxMPBkK4OPl6/Sl8bwmLwLqmFO7aOfxFX/DU TSeD7dCCeVOfwpSd6qJlLQydQgZNIvJDziI8VHZ2jf2VZLsVSsIyR0rc1q2B8Pai5Q5ER6f WiytAdIsgoJ/dLxXQpfvH6CctDi76GSDxzo0396JgQenWvU4GJRRgEHnrXnPin/QvEug3LL lDvUnPvXaxXiCMZJ2+oFRSf72RwY34Yl2WTJOOueaz5pWyV3kcVFJeBtzoCpz0PeqUtyh3M DjHU56CvQWh417mpaSO9vJ2O0jnvWI1qxyoXkc+nNX9LnWRSMkof4vSrJtsv7+/NYOXvHt4 VctM47WodtxpLY+bz8fpW20GJMk4H97HBqHXLWSXV9BgztD3JOcdcLmt57YBmOzj0z0rng/ fkztlLRHnXi2Ez+IdHsiSFRDMcnvniuxiib7DEi5CkZNcZ4ilEnxR8lsFbWBVwR0zzXoVqm 60gyCQc4/KuWEr1HIJdCkLcnhRjHAHtVSCJU8Tlc5ZrXj25rfW1JYkk5NY8kQHje3GPvW3T HvXVVlog6MeLc9QCB055rB15UXVvDu5iB9qfBx3213X2MMDtHy5zg964n4gYsbrw1MVJAun GR/u+lZ15e6WndHa6kqz2VuMBtpP48VjXFpugnGC25DlR2robZftemozAbiARQLIhsdyOfe tLpRsY0X7jOW0eBW0uNydwJPXvWd41Bt/CkpB2s8qKGz2zXX6PaAaPbgLgfNnjtuNcr8UAl toumwkAedOcjvgDNYVJ2pnStWkja05Vbw7bwtjKqDnv071IlrwAUBOfunqaZ4Zi86wIJDAI mPWugWzbO7bk9M+lXCVooy2Vjz/w7FEPEmvRgEv9oI5H3RgV1MdooOcM4HTiuX8MyQR/ELX oHkVE81x8xwCcD1ruhJZK3F1AB2HmDmscLNRTZrK90edasfK+JdlCGyWtVPPSu/ubfeYuud gz3rgPELW7/Fq0MEqSqtmu4IcjP4V6hawiS3hPXIByTz7U6T1bRhU3RlQwLHOqjOHOenerM dn8wBXBzxVi7tnF5YbMF/NwTWstod4AIzu5xzz3qufV2HdWR8p+O7QQ/FvVEcYLSB8+hNaF tGUiAHJAwu7o1TfEu08r4w6gOWDqj4Poe1RySJbWTTSndgYUe/YV471Z303pcp6jEl7NBCI /MYAq6qfXtmvevhT4Nbw5ob39xIXuL9QQuM7EHQD615T8O9Dk8R+IoEZWMed0x7KoPb619J anqFpoOgz30hEVvax5CjjtwBWlJX1ObFSekI9Tz34oa+d8Hhu0YbmxJcENyo7L+Nc3o1nul BwMtwoP86w7Vpda1ufVbh2ae4YuVz8oH+e1d7oVqVKkqN2cHjmuyglKXMzgxD5EoROh0awA ZXwcDjA6ZrrLdVWMAjjOKzrWMJHwCufardzciG24I3EdKus1Z2RFJXaVj5f/AGjnRviLa7e StqM14vgbQDwByK9a+Pr7/iHbyMc7rUE+leS4+Q8jB6CvJ6nrRVhflADEYpCnzYBJJ6Uq5I BxkA0oOGbKtigsjYODgY/EUVJIq7uRnj1oo0JsaYyuQuRtxg9a9o0r4x2OnaTY2cugSO8EK xs+T8xHevIY4XnlAhXJyB9TX2PoHhnw/wD8IlpRuNCspJjbIXaSEEliOa3p3XwmFRpLVXPH ZvjTppfDaDPg8/Kf0rJ1D4uWdyvlxaTMoHH1r3DVtD8PxwsV0OwVugxCBXlOoWmmG6l8vT7 RVRv4Ih+NdbqVfhuc0FDWTijgT48R3Z/7PY84zmqd74uFzIrpZNGUwVPoRXffYrAnK2FseO B5fWmyaRZyQlmsoE7ghPatpUKns+Zs5Y4qn7SyVjvvhrq8WsaLFewnKD5XVuoPfI9K80+Iv hEeHPiHBe2yldP1JvNjYDhWz8wrpfAN7DomuixkAjgu+N3TYw6V6p4s8NQ+KfCc2nMmLiP9 /bv3WQDjH16Vm7VIK+5s706ia2Z59YyRx6JbStGTGLkDaozu+Xiux0+OOWzhaNQiA9AMYPp XFaP59x4X8j7NIbqO68sxo21i4Q8ZPTmvRfD0IOjwgoQVGWXO7a3cZ780o1PfaO5/w0eK/D mKST4h6+AgKhpNx9P3levtbEMU2ZB6H1ry34YrLJ8TtdhRAVJlLZ7fvD0r24wFk4HOOM1WH lozKpK1jxnXLeaH4xW84HyuIx+RHFeky2wNy52H7xPNclrti938TZLeKRVkjeGRf0z+dekv aP5j/LyScj0qoStJik9Lnn3i2ARWmmSEcG7I4/3a6KG2aa3hJGQEBwKwPiqTp/hrS5g23F5 /7LXA6nfaxfwQvaavc2o2/wDLGQrTda0mC1Vz0zxNavF4R1R/LKDyTzisH4cxyy6VKpUbTE nP415yR4huz5F1r17PbsQJFeUkMO3FeufDi0CNcwqqqBCp5+tSpOfv9iZNRfKjofsh2ggcd M4rzfW7K5PxLvpIBmFAMknHOBXtQtGBA6+lV5NFsHd3lsoZHf7zlcs/1rScm7Myb0aZ5tb3 XlXqLJIrHGBzXby2oeXzME7gDkfSvLfGezTPij9ktlWCIQBvLUcL717XaW26ygkzuDRqcke 1aPEcyMoUVTd0cD4/g8r4damy8MGjwfxrhdAu5BpcRU54Fen/ABOgEXwx1ORQB80f868W0m 7WKxhXBwQOhrKFXlq3ZpWpurS07nuujbrnQSM5IweO1WxZBivydxVXwLtudJkzydox6iusj s2zk4OKcq2o4R5I8p4PpEAX406vGucfaW4/AV6t9iLtjYfwrznQYM/HbV2XnN02fbgV7WbP J3Fcn2rCE7Jm8uh4p4zgMPxJ0mPGClspz3Neki2LwQyBcFolOa4T4hqIviZYKSwYWikeleq aTH5+i2cjjLNGBUxnZtjex558QrQxeDTLgZW6jwDW3o0DSeHrIlcbowelJ8U4PK8AsFTIN1 H/AFrb8NW4bwlp0pGN0Q4NNTXNcn7NzgviVAYfAVyGB/ezIhx6Ve8I25bwtHFjKrj60vxg2 2/gWKLacy3kaZ9K1Ph/biTwyMfMdwHNVz+85Ev4UZviyBbbwXq03O4QcY+oqxo9ukuiWBXH mCBCcD2q74/gWP4eazI44EfP5irnhi13eFtLkZQGMC9+vFU6tpoS+C55d8Urd4JNCmhB2rI 2TjjOelTW97mxjDP7irfxqR4dJ0Z0BA+1gAj6VzFrfqsMYZgGxnbiro1UqjbMMRTdSmjaNy zAgkIo549KqXN5+6B4wcc1ny3xPy5wx5I9RWe0ryHaPlQHPNdlXFp6I4KeEad2dn4fl851A OPnxgd67JrVVIwOPp0riPCa5u4VY878V6k1q2WXjmsHO2p6VJWVjkdQsVk8QaCZMnZI7AAd 9prYjtyxjDDaXbGatXOmySatZXAXKwKc/WrnlCCKWcAkRRtIfwGTWKnZtm+9j5+uZ0u/H2s XWVOJtg9tvGK9L0A/aBCh3MACfpxXkeil7m+vrs8+dcO4z3BYnNe0eD4GYwhvvelYUZbsqe 6NVbQYPHHUe9czeQ7PiJZxkEkwDoeOtejG2IOVGR6VzmoeGNQn8ZW2r2zxC0iQIw3Hcec9K 2lU2JfYu/ZgJOFOenHOa80+LieU/hl920C6bOen3a9o+yJuIAPqcDFeMfGy5t31vw5o6OTc RsbiRfRTwKirUuVE7HQZBNa2yk7s9fy4roltckHHWuO8MShUtkALESKAfrXpf2XJbapBHT6 VvUnY5qd7MwYLKOCCOBOAoIHHTnNeTfGGXGs+H9P3ZKq0wU+/Fe8fZRnBzXz38WJEufi7ZW AfctraoCF/hOea5K0/dsddPWR3fgSJntZw4wyxpnP1rsBaEFcngnnmsbwFADHdR91jQk+vN dsLXay5Xg96vnsrGct2fOV3pK6n4v8AEsTN5ey6IDfgKhPge3L7m1BjwA3Ne33HgLTZJ7qe CSWCa6Ys8gO7mvIPFVrf+CvGUGnz3bXVndKJI7hhtOe61zQskrj5pN6MZpHhu20jUGnSQys chO+Pxr2bSbRjo1q7cEpxnrXn2jwLeXsKqhMeMnjjFexwW6fZYdgAXYABj9a7HaC0OZScpa nAeN786SdHWJis1xcBBg9s812qW+DuxjgV5/8AFZFjv/CuRw10TkfUV6l5OdvoVB/SudT1Z 0yj7kWfJXxltbuL4yyiE4823ifNc9PY3upX8VngrGnzvk9a7f43wyw/GC3nIIV7SMKR3xmr nw90B/EPiaKB4j9nQiWdv9kdq4n1O6m+WFz1L4ZeFk0Dw2ty8W24vcMPUJ2HtXm3xl+IW3W U8MWEXnxW3zzkN95/7p+le5+K9Wt/DPhi41Fh/qU2wovG9ugAr5w0WyGp6jcajfW8c008hk kbbk5PrXQrpWRyx0bnI5az8f3NopaPRQV64DMM/pW7bfGvUbIKqeF4mC8Z8xgcdu1eoaTo2 lqCJbC3cjvsGa6a30bRH/5hFmSPWIV1qnVjHQ45YmEnqjx+L9oHVIlx/wAIpGe5zI3+FQ3X x91S5idW8Moij+7I2foOK9rudL0GO0y2kWYyOf3QrmYdN0lpHkTTbUc8ZjA4rCXPex0wqQ5 eZKx81+O/FsvjHW4dSm08WbxQiPy9xOcd+a5EKQd2Bt65/pXpfxjgs4PHix2tukMJt1IRBg A4rzY8rjBO0fhXI1Zu51RldXEAZfu42kc0zL5zg/LxUuGwVxwwpilkdVZeO/FSWDKz4IjDc dc0U1lBPU/niikB6/8AD/QotQuC8oGFwfrivqWzJTS7UKPlWEcmvkjwlrsmmzR7CFOcBfXN fU8s7weE7SbYSzWyk8eoruulFPsc0oSZy3irWgC1vHy2cEg9K89kjkVjvZvY+prbmjklvZL qYbsHIABqoltJczHBYjp0+7UUnzSuxVo8seUigtzKpyRyMYHWtAW0YTY5IA4BPrV61014kD LGxIAzuHWnvC6AZjZlJ+6B0r6Smk4as+YqXjPRHFaqotp0kiQI29TnHTntX0LpTbtPtnD7j 5atv/DrXh/iGB/3b8sS4x8vPXpXuukRbdKtMLj90ucduK8JWjUke9O8qcTjPGGlx6RD/amn xrvvbvzGjcHYG2EE4H51ueElM3hxW3A7V5YJtBOOeKd45knh06wEJcM0hUGHlgSMce9XPCt vPb+GZ45w/mxowO/qeOp965XK1RnZFN0keIfCGNn+KniDByMSdP8ArpX0AbUkYxmvA/gaWk +KWvKehSTGf+ulfSq2469T6EVcJ2TRjUg3Y8XuYrhvjdeoilYh5Q6Z2nA716o1vukcleOa8 T8Ta5d6T+0Zc2luivFceSCCfunjmvoBI8kHHXrTU7O45wujyT4vaZHeeH9Itmzhr3kDqRtr PtfA2km0jz5wO3KgtyK2fjfqp0Dwxpd/FAsri7IAPrtryS3+MuuLDtGkWzY45Yg1pTnFu8j OpSnUhy03Y9CbwVpIX92Zgw5yTxXW+DtJhs57nYxc7Aoz9a8RX4w64XIfSbfGOzmvWfhP4m vfEdxdPdW8cIEYbavrmumVWn7NqJxxwtZTTlK56L9nU5yOaX7MpXjg1peV8vQHPehYsY4Ga 4va6nZyHz14wsLW8+N0lrdAgC3RgQcZ5r2+2tEjtYY1BChABk57V4L8R9ZbR/jbNKlssz/Z lPzHGBX0Lprm60q0uWUKZIlbA7cUnPqXKm2tDi/iVZJcfDy7t5QSkk0Y4OD1rznS/h5pBtY 5C82SARl816X8Wrg6f8Mr27WMSGOWM7Scd68IsPjBqEEMMCaDb7cfe81s1VKcXK8iZ0pyjy 05WPoXwfpUNjpsiRBmzgEk103khWBHBPbrmuQ+HOtXGuaZLPLbpCCAQAc4ru9gyB0btilWn 79kEKbUUp7njHhmwsZPixrNypYTrdOCD9BXrhj5Cnn3rwrwtrM6fHzWNLW3Bja7fLk8jgV7 /wCWC2QTj1rNyszZw1TPFvHFhaXfxWtVuN+9bRAMHHFeoaLbpDotpCgO1UxzXiXxd1ifRvi 9p8kSCQvaIDmvYvBOotq3ha2u5ECnJQqPWnfQXLoih8QbGG68GywTLlDMp4rU0OySDw7YW8 YIVIlwCazPibc/YPAN3eKnmGNlbaTgfnW14dnN94V0u8ZApmt1bAOalSG43RxXxSsLa/0jS rC5fast6pwODxXQeFtIh03QljtiSrOT83NcX8cr3+zbDQLlE3lLvIGcZNdr4E1J9Y8HW15J AsTFmUKDnpVqXushx0sZ/wARFhj8C3guD+6kKofzFamg28a+HbBISCgiGCa5/wCM0n2P4Wa hcKpYxup2+vNa/wAPb1tU+Hul3bxiJmTleuMVHPqNQvE8/wDjoETwbpryAjF4MEDkHBrzvw ppba7HGwEvHBfPp6V6n8f/AN18NY5yuSl2pH5V4d4b+J954e0xLK30O3uChJMjyFTzRzJy3 LinytI9ZtPANoBunlkwferB8D6NGpbdJkc9a87f446xvK/2BagZ/wCerVFL8ZtVuoyo0CDP Q4lNdvPSit9ThlQqyfken6JpunW2v2sVsSzFujHIr002xLD5eK8H8AeJbnV/EdnK9msZMgX G44Wvo8xA8Y/KoqVNUbwp8qsZRtmDcDrWV4kT7L4U1WZUyVtnHXHUEV1ghyMkdOKzPENgbr wtqlsFBL20m0e+04rB1LrUtLW7R4x4a8GaPFotrcYk3vGHJZuORXf+GtLhhuFMb/KgOK8D0 v4sy2VjHpMmmGR4P3ZfeRyOK9s+HfiQ65PExs1gR1PIYntW8JR5NCZ0Zc3NfQ70Wxz93IHN PW37kYz1rQ8sg4HT1o8sc5rm9oU4mdIkUEUk8h2xIpd2PYAck14DY6RB428WX/ivUUdkllK 24zgRopwCPrjNeqfF2+v9K+F2qXWnxGSQ7Ucr1CE/N+lfO+ifGSXSrJLRPD9vJGihQDMQT7 1UJxcveKdNyhZHuOm6LBZ3ERUuCrhq9HSHA7kYB5r580P4v3er3AUaHBCFGR+9Jr6G024+3 6VbXYTaJYw2PwroxFRNJo5qNGcb3GCHJrwi/wBAsfEXxf1q+utzLayiFSpxyAODX0GFxnA7 Zr5Fl+LsmgeLdaEWhxXvmXTlpWkKliDjtXJGSlJJnUoOzS3Po3wvptpYvMkRYs6hSW9BXTe UDnI9q8K8GfFmfVz9qm0yG1RGAZFkLHb3Ne+xss0KSxnKSKGBHuK1rPlehEKcvtlcQgjb0A ryr45+G11DwXDrEaF5dMlDNt6iM/er2ERAACquq6bDqmkXem3Kh4rmJo2HrkVzSneyLUDx3 wXb2v8AYNvcW6sVkRWG45NeuQQ7baLI/gFfNPh7xXrPhnU73wxNp0bnT5mhLyMRkZ4wPoa+ nLEtNp9tMQF3xhmGeQcV11Kt6cWYqi+aTPHvjHOItZ8LW4BDF3k49iK9ejT9zGT3Rf5V438 bR/xVfhQqdvEh/UV7Xa4ksrduzRrj8q520o3OlxbR8vfH6Fl+JmlyHCo9sFB9T6V7F8L/AA 3/AGL4Tiu7hDHdXoDkH+Fewrkfih4bk8QfGfwrbsq/Zo4mllLdGVSMj+Vezw48pQoAAGOOl ZJXdypNqNjyH44NOumaXGrllMxLKBxntXB+HIyPu/K/BYr3H0r0f40KraTpYPH73Gc9K8/0 ZcRKFB4PXua7cNHmmtDkryao6Ha2LhUDEjGOo6itOK62qf7p71jW7MFJVCOOeM1XubpoIyo DF/THevcq2jHU8OlGc5bF7VNSaUpACRng45w3pVaHe+2INk9+OtULSGWUiWQSFi2cDjbXTa Vp8jnc6MDnjArgp03dyaPQqS2gkfPXxviEPjy2DgDNquK8udllLDBzgcdq9h/aHgMXxB09N uD9kGd1eNncrspPTrj0rx5u8pep61PSCQhyMIpwuaaxbO7HToakQDneM98HrTJFXYCpJqDU N+QPpRSljgYMeMdxRVCuzbjleN92/AA4JPp/KvR7K0+JV/odtqNtq9zNpsg2IwuMhcdsV5t tzgBQN3VRXceAPE8um3x0O5lxp12wI3HiN/X296etiU7Iuy6R8SGd9lzM0a45L5pyeFvibL iSK8dc9kkxk162lqXCtlguc47N6VuW0ASI5/iGRjtXbQo8+7OTEYiUFoeGDwx8WBnffXZPY LNUb+HPisp2m4u8Akgib+de87CGAXPJ5qvOc9Dz/Ou90LLRnmLFTbs0j5+utG8fQNC17c3R BYHDS5719eaBHKmhaesw/eiBAx9TjmvEPEJVp0UOxxIvbtmvfdKjA0636H5Fx+VeXflk0eo /eimVte0BtesbSCKcwCKbe7rw2MdqnsdJfSPD9zbvP5zCORt59CDgVuQhgmRg8+lRX2Dpd2 QP+WLg/ka538VzdXUbHzH8BpFb4raynfypM/8AfyvpxkO3CEr7+tfMPwIgkg+MespICCYHY Z9PMr6lwccihvUb2PmDxs8a/tLFHXO5oRnHTpX0yg/djHIx1r5h8cgP+00wJ+68PH5V9Qou IxgYGKJPRXC2h4x+0PB5/g/R4Qcb7wgn/gNeGt4Q1yKNLi20m5uLZxxIikg17z8fl/4prRM /8/p/9Brufh8274f6Uy8rsOAfrVtrkFaS2Pj6+0nV7KCS5n0m6jiX7zvGcAV7n8BZBNHclU AIhH4816J8UufhXroIHMOOnSvNP2e0dVuGDggW6g/nRG9mNNtnvwUYx6VE81ujssk8SFeoZ wDU2MgAHmvj74p6neJ8XNdt4ruZUDgKqyEAcDpWS3uOMV1NX4qsbr44v5DLKGgX7pBGM19O aQhXQrFSMEQqD+VfF/hqyuW18XNxJJI+OrtlvbmvtLR1ddEsw5yREuT+FaSegNdEcN8alB+ E2oKM8yx/zr5Vs7YSEAEoVA2kivqz40tt+FF+T2lj/nXzJp6qwjwM45NTT1dmOKPpL4RBV0 OSMZY+WuSfWvThgnjnHUV5v8KV26LLgEZUV6QD3BwMVVR2lsR0PmnwspP7S2quAc/apM5Ps K+lm4PHT0r5s8Jhv+Gk9XbBx9qk/kK+kyctxxUN9S7e6j5i+OZX/hbWnDGf9FQ17P8ADE7v BaHgYmbArxT47sF+LGnE8J9lTmvY/hUyv4RYAkgSnFat+5oTHsWvihGknwy1dXUECPPJ75r V8HjHgnR1ByRaoB9MVnfE07fhtq528bB/MVs+G1RPC2lKCMC2Tp9KwfSw1seQftBMzHwzbD lDI8hHuDXo/wAOLZYfANiAoCvl8D1NeYfHu5J8SeG7UJlUSRz+des+A49ngTTSCSHjD49K1 b9wiK1OQ+PMhi+FVwucedOqZz1q78HDI3wusBJyVdwDnqM1nfH+N5fhrEiKTm8ToM44rY+E MDQfDSyhJzsd/wCdZNo0jtYx/j1Gj/CK9dk3FJFK+xzXyRaliwOwHB6kV9i/HCBJfg9rBbI 8sK36ivkDT2CDDYIbkDPNUmmwgh8hZJ13EEjk8VoRwKWDbMbucVMixzxuzrsUHA96ihiulu VUgrGp7+lVbU1PTPham/xJaso+QSj2FfU20E4r5m+GJ3a3aKEwyvkBvSvpwYDYA4q6rtYw7 iBOw5NI0IlieMD76lT+NVftp/ttdP2qB5Jm3Hr1xV4EBgegPPHeua/Ypo+CdSsUsvGmrWTq R5V3Jz/wI19F/CMR/aIVQjAj+7nofWvGviZZjT/jNrMAAQSSLIB9RXsvwiKm6Q7fm2966qb 9xia2PaioHUcetAHAIP5072GAOtcLrPxN0jRPiBZ+DJrG7lvbrbiRACgBOOa5VIpI6zU9Nt 9V0m70+7UGG6iaFlPTBGM18C65o03hjxde6NdRYe1nKAdMrn5f0xX6ElcEg8n1xXyx+0pol rZeKNK1yFFEt8hikA/iZec0RdmK1mcR4R8hNYEm4KCMsMcA+lfXng2RJPB9gUztCEZJz3r4 78JPI9xGrwDBODJ7V9cfDwk+DIOuAx2/Suqp/Dv2B7nQ6jOlnpN5cuSBDA7nHsK/Pj5r/Wb qZm+aWd2ye4LHrX374ocjwdrO3HFpJ/KvgbT40NwSM5V2P15rli76FR3sdz4Xzp9/EE5ST5 WXPBBr6x8EX4v/AAvAhbfLa/uX+or5Fs7xFu44Ah3Mm5SP4K7Ox+K2teE1drCCK63geZG3R gO/1rpb542Hyan1djOTntQR3H0xXkXw5+Mj+N9dTRrrQ/sNw0bSB4n3Iceua9cz/OuZ6bhK Nj5w+JenW1l8X5JLZdj3tvG8g/2s8mvoiwj8rTrWM87Y1H6V8+fFku/xksLdeDJbRgfnX0P ApS3hUjJ8tc/lWkv4aSIS3PDPjZIH8aeGLcEb1Vzt9iRzXt2njGmWwznEa4/KvF/irpkl58 RtLukRyLe36BSeD717JpZzpFoeg8peD9KUl7qHHW55v8SZ5Lbxt4bdD8rLIpwPp3rvNOlEt qnzdutee/FucW+seGZcgYd8+p5FdloUrPZxkjgjitacfdbMakndI8u/aHTUn8PaSumiYMLj JKd6+dAvjhV/0cXy8/wHmvqj40MV0LTCjFT9oxXnFhIzRjaAoIxzW1Cm6j0lYxrVVSgeSGT 4iRbE83VFkkwV+YnPtQ978Q1Y+ZJqAweNx5WveIy4XIcbs5zjoP6VGwe4uVYBMZxyOT/9au 54eptzs444xPXlPD4r74lFwIJdROT94A81fh1L4uRLthk1YAcnANfSei2RKhmjVT1xjrXQ3 uoW2g6Jd6xesq29pEZG3dsDgfjWFWnOC0kdFLEOctUfDfia/wDEmoajHJ4na4kukXapuBhs VgMcHLE57mt3xb4lvPFvim91y9kJa4kygxjYg+6PyrCbBjyT82evrXnPTc9JXF3bvmIyf7w qPdiMAvjNSgnZ1APpUQYbNjLkk9aQCmJmwQpPHXNFSqYwoBXcfXNFPQLs1TId5faF9hRvB+ YDaTznPOaSUKzFQCGPT61H8rYB5OcHFPYyPpT4c+IofEPh9IJWB1KxAilXruXs/wDjXoIhJ QFQMA5HHWvknwp4km8L+KrbVIC3lghZowf9ZGTyP619Z2viDQ7m0S4j1S18iZQ0ZMq5Axzk Z4r0KFVJHDXpSlqkRzKEDEn8hWVdSpChkfBHfNXr3WdIVDnVbTOeAJV/xridU16yuJfKW6t yCcEiQda6p1konLDDPmu0UdVc3FwsmM7pVOAO2RX0PprKljbhRjEY4HOOK+eb26sMQLHewM 7SrhQ4OTkV7vHqFtY6dG93KkfyDIZsEcV5Nm5XPUatFIdq3jjw/oGrw6XrF79llmiMqu33C AcYrD1D4q+E/sF5FHcSTt5bKuwcMSMflXjXxc1Fda13TbyAfIIXRT7ButeaFrnzNqu2CQM0 /ZpbmiknY+gvCM+g+G4LDxlqBkjkukazBVR82Tuya9Bi+Jfg2SHzW1iND3Rs5rx3x3C9n8G 9AXGT9pBJ6Z+SvIHurheufm6YHSppqLjdlysnY7rX9bstb/aDOrWLM1nvjbzGHYYyTX1G+v 6NFYi8k1K3Fvtzv3j+VfFPhiVn8XsJnB3R/dPY+tOl1K8SeWMzMyK7Y596vki7Ceh7R8ZPF mha/pmj2GlXi3MkVyZGZegGK9K+HWoWf/CAaej3cKtEpEgZwCnPQ5r5DiuJpr+DzmzluCe1 bes317Z6m9tFMywFVJAPDcU3GIr6XPpP4qa5o6/DLWITqUBkniwiq4Yt9MV5t8Fda03QrN7 nU7kQRzxCNGcdxXi93PO8EgJOCnOea3I55T8PbExNytyRkfSnGK2JvZXPr0+KvDyW4uJNXt xEBndur44+JOowap8VNW1GwlBt5pMpJ2PAquNQvnj2+a3y+9c/dtI+ulnKknBqJQithxep6 D4a3vLzhiF5xX0Ta/EvwrbadBCbtmliRUeMDkECvnDwyfM1KKNckMQdw4ORWVrRuRr9+oYg eYeKtWaSYN2lqe4/FP4g+Hda8CT6RYTNPPNIjYA+6Ae9eI2koGyKMAvwBjv71lSI/lF5CW+ prR0hhLKjFeF4Geo+lZpJT0NE1y3R7d4e8a2/grSLZ7+F5Ybs7HZTkx49BW/cfG/w9DbSOl rPK4GEQgDcfQ+leU+M40l8H6SytyJW4HbgV520T525JzW04pvYwU0tGeheDvFNunxO1TxVd RssRZ7l4k5Kjjj616he/HLRYv3lpYSTR9WLtgn6YrwHw5bFv7bUEgrav/Ss2O3clcHK46Cs 1FW2LlJI2/G/jGfxl4yh1O4gSEIoSONfTtk17j8PfGGh6B4fSy1a6W0acl0ZunvXzJdoIdS gDoM8fXFdzr6+b4c0a4jO2QFwQD24qlFO9yXKzTR6z8Q/iv4fvPD17oGnxPePdpsWQfcznr msPT/ju1jpUWmvo8ay2yCMOXJ4HfFeLCN96yOWOCOfxp15aFr6c7sZkOAaXLaWxSqKx13ij xvdePPFemvcQLEIQUUpweT3r6B8DeNNCnsF0GS5S3vdP/dPHIcBwO4r5a0SAp4gtgc8kEH8 av60Zo/E9/cQOV/ekZU4zVcl1dic0mfXuoar4ekjEWpXFrLETnbLhlNZj+MPBmjRrCNUsrR DyEi+7j1wK+Tp9Z1aePymnfaBjGTis1lvXBDsSCfXmolRgtSY1F3PdPi98TPDureB77w/pE 4vJbtQPNXhFANfOujjdIfQd2HWtCWxlNtK5HRSeaqaWWCBlUSt/dqJJJ2NoNPY3p4X+yN5K KzgZCY4qjbXc3mPb3CCORVyGb09K0459mm+ZNEYnz90/lURQSxkyRKWBIwf4aHuaeZ3/wAO b8WmoRXM/wC7toTvdiMkCvb5Pij4IiAY67CfXg8V4j4QijFpMSuQEx715hqMUy6hdhSwHnN kfjW00na5hfV3PpaH4oeGbz4ix3EV6Y7CKyMcszjgnfkYrppfir4HidlbWomwM5UHj0FfIu jpcfbzBHGHeSNsA9+Kpbbnb5bMxYDBNYqMb2NW09DsPit4k0fxH8Sk1fRS3kPEEd2GN7A16 T8Ldes9GhF9qL+XAFOTjO2vnye3cGM4KndjNeoaW0o8HXMCnLmJjlv92rp21Rm9dT3dvi94 SS58rzJgmMiUgFTXieu+MdN1v492HiC0jk+x26gEEYdsHPFeZAXG1VZzv2gZqxpKyQeJ7WT HmSGJm55rOShpYpNXPsFfid4LkgWZ9bii3HJRs7lPvXz78e/GOjeLNR0e30aZp47JmaSYDC kkYG31rz0tdl5dzYLOxIHQc1kavujEJ3csx/lTko2ugvqdT4ZkBmjBbaNwAPrX0Z4S8f8Ah vQdKj0jWLw2cynd5kg+Q184eGfOZ7YROqkt/Fxmt3x0oM9kFXa6qd+e59a0VnB3HLRnt/jz 4s+GoPCF7b6LdLqNzdwtEgj6KD1Jr5P0jzJJNxwcufqKvtG7JnJz3b2qtosMhvSiYI3Zb86 ycUnoNPdo7uDwreTxQ3ilvlXHy1O/hvzbQBgWYE4OP0zW1rUl/ZeDra+sJDGsRCScZDZ9q4 59e1sps+17R6KuM10KnDY53Ud9Trfhrf2vhbxhJrF5EzWlvCySeUBuXPU17ZcfGPwTAEK3k k+8ZHlr0+vvXzpoETz6Rr8sz7pGtpARjrwOa5iO2bYo3sw296jkjY05z0jxF4xi8Y/FSDV9 It2hjhjWOIS9WI7n0r1Pw/8AG/w9dxfZ9dRrC6iOxm6oxHHWvn7wrFInimER4LEAjJ9jWVN Az3Msm5vmdjj8aHCLVrFKot31PqrUvi74FtkEqTnUX6DyUzj86wb34/eHYbc/YtLupJAOFc BRn0JFfOXktjy9xUA54FKLJzKpYkgjB9KSpRS2M/axudXe+N7/AMYeOoL6/f7rfJEPuxjsB X0p4Yb/AIlsPz7uOpr5V0rTZItXtWjAHzD9a+pPDzNHp8J4ACjg96vaD03M6jUrNHMfGdd2 gacQSCJxhhXnmlofs4G3oeD6V6D8XpN/hrTn3KircgEt0rhNGkg8pVa4hTIyCZBWmCfvaGG Ki3CyRpRwFcs7EA9VHpV7ToPOmVFAAzkD2qJ57TcB9utyx4H71cA+nWtvSFsdwZry22nnPn Lyfzr2XJWuePyTWljq7CABEADAgV4X+0J44jDQ+CbG5OMCW8Kdz/Cpr2HxH4o0rwr4Pvtcn uIXNvGfLSNwxd+wwD618Q6pf3esarc6peSF7i7kMrkn7vtXh4id2e3haVldlElsFsjOeRTQ gcMVPzA8D1pSjvuKAkYyxIxijBByjfQmuM7fUYVKZOc8/lSqX52gCl5xtJx6n1NOZQIw55B OOKQxcROAX3bsdjRUyIwQbApGO9FK4y+zl3PQE+nY+1M2kbl28DnPemglJSQQT2pcuSWBOD xmrMRjtsYbSM+uM13Hw48I+HvGmr3Ol6pqk9lfBN8AjUFZl7j61xEwwwOeoHNP0/UbvSNVt 9TsJTHcW0gkRh29vxp6IT1Pb734JaFasI4dUuXIHXbWenwd0k587UpxgcHbXqXh/WoPFWgW +tQgbJlxKufuSdxUt2qAleg7g+telQoKauzzq9aUNEeOyfDfR9O1Cznhv7lis6EgrjowpfF niXVb7xvPYSXcjxJKFVd2QF7Cuu1o/vYQxP8ArBwPrXEanYk+OnuAAFMo6jjrXNytTsjuU1 yJyOi8UWhxpny/egYkntzXNG2BkU9xg89K9B1y0F1BYuoztjIHGe9YY0xsgFVAzjJ5r3fqq lS5nufOSxs4V+Xodb43lW9+E2ibsDZc/h9yvKPsClVJz8xyBXrWtTWU3gW00uOZZZ4pg5RR yBiuPOnMwbC9OmR0rjw2DvD3jrxOOtUahschocWfiO8Yj3bYxnnGBirU9mv2ibB+YyN1HbN WdPtZI/irKm3dlFGAMY4roZ9LIuZCU6OflI96mjh1LmXY1xOJlCEJd0cRPaGGW3OcbpMDj2 ra1i0D6mSRhdi9R7VPrei6hJFZtYWrTPHNuYL2GOtdDe6a91OJWjwxRdynscYprDL2jiS8X L2KfmcBqFoI9IupOhRDyBgVf0FPP+H9ruIwLgkjv0ra1/SzF4a1Jyp+SPrTvCNl5/geL5Dw 3OPTFTKjy1VEqnXcqE5djnTZsu7oeeAK5DVUx4klUEYVgMdO1e0JofmY3qQO2B1rjb3wVdX Him/vZLZxCXHl4/5acdajEUbR0Hha/NP39rFfwjemLxBbW+RJg546irur2rSa/eyLkbpOhq EaZHo3iGyleGW2ErbQJFxn6V2t3pDveSTbcqxBzjrxRhaSejLxlZxScDz3UbdodNdsYIZad pqoFWRhnB4966nX9Aun0SUWsRmkLLhAOozXNrpOtW8K+Tp0pYD7uOlZYiPJPRGuDrJ03znX 6tGk/hTTzGMt5zgj8BXLtZsuWdCoHY10+hiXU/CaRyIyvDcMGB7GpG0pwwAjLAdzXpUKUal PmPKxledOu4x2OY8OxFr7W4gvH2aQcD6U1bMg/NwQMHvXQ+HdDmtbzVJ5UKiaKQKD71Z/sh wVKJjaOvpUYagpXb7lYvENcvL2PNdcj26tag4DFF/Ku3uLUT+GLLbjETnkHk5rmfGlsLfxJ YxNkZgVsfWuy0q3e60to0ztTYfu1z04J4hxex2zm3hFLqc62nF1KAe9ST2gaZ5AAQT1xXU/ 2QwbO0kGnnSGY7lXPY1631emmeAsRWceVHH6dBJH4sgj24G1SAfSrup2gbVrs46yk4qzFB5 Hj77Pk8RIcn1NdBdaM73czqhAZySD1Nc1CnCU5I78VOoqMbbnFC0KoW2jk96mFr8oJXFdFN pUNu6rcSRxljlFkYAmrEGjGVcxqJVJ5weM11OnSaOGM6617nLTWQbTLhjHgiJsE/SuF0S7j 3qpBztweOle4HRwLK7Yoflgc4Pf5Tx9K8V0QxjbnGa8XGpRmkj6DLHJxakWr+0v55DcQybs YIBPQj2rQslc2IeRd8xOWA71bMkaJ+8H0zxTUWNbfNuBk9jXnPc9o7XwrMJLCfKFGx+Vcle 2BN5cliSDI3867TwdEZNOZ8Av6HpVW40p2ndjxuJPHvXrUqakk2eHiq0oS0OOsbcQeILEDO HGGbtzxRPpyreToPuiQ7QPTNbN9afZPEGlKByUJK/jWvd6UzXjsVYAndgdOaUaEXNiq15ql CSPOdatCmltMSR5Tg5Hua67QpZD4ZbYvmFo2DK3XkYqTWtGY+H7/wCQOdm8e2Oaj8FxyXGk qgZt3lk5A9RWMqKjPlXY1pVnKi2+hhLYnChht2jGKfaQeV4vsQve0fhhXZf2Q2B8vIHPHXi sOeB7f4m6fAsfym0KsDzyaitR5eUWHrOcmZZsl3SZU8txiuf8V2fkR2bldpeQge/Ferf2MS 5KqQc46VxHxJs/sVnpm9c+Y7Aj8K0q0VGFyaFeUqqiVfClsJJ7Z5Rko2QPSuw8U2RmuI8AE bckH+GuR8Ilnnt2D4CHjPWvUr7TzciGXyxhxgD+9WVKCktTqxdSUY6HnJ00Lazkj7qt1+lc v4cRxcmV8BWJHB969fvNJI067IUfLC2ePbrXjWhO6zhy2UVjxj360q8FGSsLBzlJO57Nqtu s3gqGJdxYurFCeDXKDT2zu2cHrkd67WwtJbjR4o2ckIAVbPXNPGkjdzuAPAOMV3Qpwauefi Kk1OyOK8PRE3evQYIRY3Dc4xwKrNpoKqyodvA611eg6NPBrWtyvHtjuWcRnHbAq6uhnA3L2 9M1NKmmtQr1JytynHaVaCPxNAY22CJASQOe+aq/2e+5iCcZJz68119vZC18WeWULBrXPI6V YGjbpSwUg7uMdKqnTjd3JrSnyR5dzjYrIgkqpLeuatR2gJG8Diuja2sbaY2s11Ckw48skZF Xl0jzAkkW1kPzc9K6FCmnc5ZKrbU5O8jfT9Oa8U4MZHIrf0n4p3MFnGrMDsGAR3p3ijTVi8 J3bFcjg14vGZAxAYque3avNxE1GbSWh7WCi3T949n8f+KF8ffDtrS3K29zbXsTFieoINea2 nwy1TUMMNWjTI+7uOB9auaWzxeGrpXU5a6TDeuAe9eh+FiZEVFPOMZPauaEYyl2OupJxj7p xEfwV119p/tq3BUfKMn5j71oQfAbxNO4ZNcs0HXmRsD3r2i3TBjCjp3NYnxJ8Xjwb4DnniY Jf3gMFso6jPBb6CuupRjThe7POo4irOpyo+WvEtrLouu3mkHVDfGzfYzRuSjHvWI53Z+bGR nHvSSmSV3Z2ZmJ3lj1J96ciYwTwCO9eY3fqexrs2MbJTlzuIxjtTSqbRgZPXJNPRNyls/d6 0RKHk2kZBBOPSkSIYyVxwc0nIVTtCqpOB609dq4znDCkYEMqhBxlgDTK6ClyQMPjjtRUgfC qGWNTjoRmilYVi+UQx/MuGB6io93ZTzkE+lL5pKbPofrTCvzBVyfSgyJLlgzKQnYCqz8gjp iprghHXDZIXke9QyleSeM849Kbdyj0f4R+MP7C17+x7yXbYagwGWP+rk7fnXvF6OW3ZBFfH gcxyK8fytkEEdiK7Rfih40ECRDUosKoUEwgnA9TXfh8SqcbSODEYf2j5keua6AWjMf95ev1 rndXCjXVcgh9wPPrXAL428SXtzbJcXkTgzIMCMDPzCvQtcXddmUZDZ5Ddq7cFCNVto4sfN0 FGx6jp+npe6RBI3JQEE+mak/4R4E8qT68dKX4c3sd7ALJnyWTcPqK9D/ALPQqV24zXRUrSp S5GYU6MK650ec/wDCPqV+5kn1HWnroitKFMeS3G3Fd+bAAE7cEdMVl+IZo9A8N6hq0hAFtE WQn+8Rhf1rGWNdjWOEVzw2xhhm+L2oeWQ8SyIu8d8DBH4V6S+hq0rnb1YmvI/Cj3EOof2pM R51w5dh7k5r6L0aOLUdKgu1H3hg+xHFZQlKnHnfU2qxhUah2ORXQguBtII6Zp/9gpkALyTy e1d82nr1xntTfsCd14qvrV9UQsKtmeQ/ECyhsvh3rFw7LHwiqx/i+bGKzPhjbG80R4gSCsa sB75qH4+6yon0rwnbEDP+kzgduwB/nXQfB21At7uE/MywJ07fNXHKtepzdjujQUaTXc6RNG YBQFCnqRjrUh0ZV2qykkn73XHtXY/YlJJAwaQWYBwBiuj6wzk9ieC/Fi2a0uPDGAObpx+gr 0v+ylYRybBlo1/kK4z42Wyi/wDCa5xm6Yn8hXr0FiptoCOgjXH5CsYVWptm86SdNI5QaMuC fLGaVdFHmLhQDmuy+xqRyBn6UotIxIDgcegrV4jQ5/YI8g8H6fHPZ60hwWW9fIAro/7EjHJ j6DrXNfDu/wBvjLXrVyAj3TqR754xXrbWgxtxRSxHLH1NcRQUpX9DhhoyHHBGaf8A2MjMx2 cYrtDZD04xgUyS2iiiaaTCpGCzH2ArX60cyw6ufMXxXjitvHtnB8rFLSPcB2613PgEJdafN FtBkKofwFeN6/q7a/491HWHO6KWc7F9EBwBXufwntluJJ5iu0mIYFcNKp77kem6aVLkOjGj KuDjn09aUaMDs+ULk/Wu0+wgADbSrYgMoKDGeld31rQ8xYZHgk8ULfF+4j2ECPy0we5Ar0+ bS1ZmYrk+npXn2Fk+Nt/5ZDBbhUIx6V7ebIE5wPeueFbl9466tK8Uj5l+L1uIfHOkxHoLfI 9ua9H8EWCS+HVYAH5s5rhPjVs/4Whp9qBzDbJu/GvWvhvbpJ4ceMAZR+ffNRCq7uRpKlemk WpNPX7HdKV+XyJP/QTXyPp7SxamfIiDIrkMvrzX3HJYqbWZdmcxv09Npr4Xk3R+Ir23iyFW 4dR6jmsK9Tnlc2w0OQ6gPuf9+ANx43DIB7YpY3Kkkg5HUUsUTfZ1G4sQP4qYFkRwGOSOhrG 53np3gWLfCp67zyK7ufRELf6sYzgVxfwvUzXMQYfx17Y9ipbp0r0VUcEjya1Lnlc+f/iDD/ ZnifQAq8GJif8Avqu7tNOW+sre7CABkH41yvxsiEPivw+gOB9nbp/vV6N4FjW98IWbMMmMF T/Sop1nrIJ0L00jEv8AQYpNHvo/LHzW8gH/AHya82+F8BuJfsJ4AQgjvxxX0WNMRvl2/eGD n3rxP4b2gh+J1/p7RbSjyjGO244qXWvNNl0aVotHax6GioWC53dR1NeaazCI/j7YwIhH7oK QK+hf7PUAjkH2rw3X4kH7TVovYKo4+grKrVu4ioUuVnoLaQqsy7c4J47V438c7RbWPQcALu d+g9q+mTYIGYY614B+0Zb7D4fTcFJL9fpTqVbxsFOjaaZ514MXY8avk85BxX0Dpdh9q0i3l 2bweOleBeDFDXUUancQ3UnrX1F4Pt0l8MW8qjG4n8KdOTjC5vWipHOatpZXQtSYrtxbSHn6 V8t6GR9peOTAJckfTNfafiKzUeE9Yc8kWkn8q+JdOU/acFtjAk8jOeaxnNuV2VQgon034Ut IrrTSEUvtRQB3rov7Ijzkp06VxXwx1Vttq7uCsh8hl9c9DXtJsUydvzDPX1rrlV5bHLOjd3 OMOkZVjjGfam/2Mm0sB25967b7IvAC002scaGRwAsYLHPtWfttbE+yPJbuxCfEa0hThjbfM o9Peulj0YBwAmFLZ9xXP+ELj+3fiDPqbg4kMvlA9lHAFerCyQMPlJJNXKo46MPZqVrdD5V1 i1jPxc1F5lDCO42gDjOBXt2laQjaTaSRpgFBivIdbVW+MesoASftRAHpxX0F4WtxL4XtGYZ wMUQly0+cmaTkonD+O9OEXgLVpgi5jh3L9Qa+d/s4yGA4xk19Z+PrFJPh7rm5SoW2J/UV8t rFi3jbGe31p0IOvWaRNassNRcmXLd/+JDIiYC+crf/AF67/wAHLIYomIyT0WvPb2f+zvDkt 6UDCKVdy4xn2puk/GKHSowo0HzyBjJkIqqtP2VXlloaYeo8RSc4n0haqOGkIVFXLMewHJJr 5S+KXi9vFvjWd4ZCbCyzDbqOmB1P411WufHW51Xw1e6TZaMLCW5Ty/tCSFigPWvGScOeche DmsMTWUtEb4ah7O7Y5SB2zn1qRuRsjJHGelMDLguuCR2NM+biQZLA8gDiuE7GSRqXJCKemT 70YZXLtx7/ANKRXaMlhj5uuB0o2hXUD5h0NMBQSqHaRnqPSm4LDc7fKO/pSHCyDCbQCRg85 p5jaRGb7oHOKAI2VON7HOPSinOwBAETdPrRT5g0Ly5c5JIBwM+lJvHmHaCT35609mYZBYLk dajzsC7scn86RAs+3PHzEAVDnzGOVIY84qSZS0vC4zgVFsCswJIOc5oFewwgZwPxpc/iO+K TIB657UgyBjof50ITLlmy/b7VV6mZADjP8Qr3rVbFhN8pLsy5x0ya8L04qmrWGFGTPHlc4z 8wr6k1GzSXe23APXHP5V7mVTSbueHm9NySsZXgW5OnanGS2NjAgD9a+g4wkqJJH8yuAwPtX z1Z25tr0zAbVPH4V6DD8TdK0PSobfVLS7klQYLQqCMdq3zWnzWnAxyiT5XSnueitCOSPpXj 3xu1Uiy07wzCw3XbedMM9UHAH51oN8fPB4k2Gw1Ru2REK8w1TVn8Z+PrrXDDLFbHbHBHIPm RAK8WkpVJqFj3K1qVNy7FZLfyUiVF27cY9q9l+Huo+YZdOkcHeokX6jgivLZY1IVQC6g8ev ua2/D2otpN7HcLu2wPu+q9/wBK+wxGGTw1luj4fCYySxbctpHvhjXAI/GopTFbQSTznbFGp dyewHWvPrz43eCbKZo5zcg+ioDXHePvjh4d1DwPqOm+HZZ21G7TyxuXGFP3v0r4r3ouzPve S6ueJ+KNYm8WfETUtcaQGIzER7um0cD+VfQnwdtDHNey5yHtkwe2c1826PBsgEucDHU9BXu /gTx74c8LQSyaxdiOKSJVDAZ+bPNUti7XVke8CBT0HWlMQ56V50nxx+HTj5dYPP8AsGph8a Ph5uAOs4J6fIeajmZPsupyfxvT/ibeFlx0nb8eBXstqg+xQcY/dr/IV8+/ELx54X8W+KfDy aRefaUtWZpSRjbXpT/GLwBYpHb3OsqrooU8HggUle1yvZtqx3/lDjjNAi64GCAefwrz0fHH 4agkHxAhI/2T/hQfjj8NCD/xP0Awf4D6fSld2F7Fninhi+kt/iZrkccmGF0zIc8ZBr6hsnF 3ZQXQIIlQHPvXxloetRHx7fX8Lhop7hmVh0Kk9a+jtF+JHhjRdJEGr36wKrfJxnArbVwTQu W56P5W4YxlhzivPPi/ro8OfDW+aJ9tze/6NF6/N1qz/wALo+G27nxJEB3ypx/KvCvjd4+0r xhrOnWPh++F3p1qm8uuQrOe34VHMwVLqee6RAplR5BnPT3r6Y+FKx7tqDYfKI+tfPGnL5Vv HFJGx3Hkp/BXuvw21vStMVbm+ufIjjRkYt09q0prR2Kmj23yu+M560vkAsMjNcU3xe+HMTm OTxRbhx94bW4P5U0/GP4aAZ/4Sq2z/ut/hWPM0gVF7nnGl2vm/GS9dQTnUWDY9K9/8gMeBx Xz14E1rSrnxfqmqSXaG1a/eZJR3XtXqs3xb+HVs/l3Pie3jcHoQ3H6VtUvp2JVO+54P8Zvl +NikKSBbxZ49q9o+F0bf2JchlBXcuPfivnz4leKtM174rT6vpF4t5ZbI0SVeA2Ote2+CfGH h7R9Ekn1XUYrJJQpG7J5A5ojdwYONtD1N4d0DoDt3Iy/pXwbqMC2/jHU4M5ZLyQcfWvsA/F 74bhWU+K7XOMAFT/hXxzqc0d3421W7s5PNhmu3dHX+JSeDWGu7LULM6BZ9tzFBtxuHGe9X5 ow21hwT0zTIySkTeVudRwzDpTNRV5owYA3HBwOQKu5s9j1H4Xh11G3j5BMmMV9BeUCSDXzF 8OtZi02+snv5hDaxNmV3/hGOpr2p/i78OI2w3iu0Qg9MN/hV1W9LGKpts8p/aBbyfF/h8g4 /cN/6FXf/B+dp/Dd1FIwPlyAqB6Yrx/44eL/AA74l8UaLceH9Tjv1hhZXaLPysW6HNdv8Kv Fmh6HZXA1a+jtI3UEO+SC3oMVENYNBySWh7qsYDZI5zwa8V8O24tP2idXtemVLj8Rmu5b4t /DlW2t4qtQR2+b/CvM28eeDYfj6mvQ63byaZcWpWS6AO3d0ANZXaKVKSex795QIxtBOO4r5 z8RBV/aptVz2Q4xx2r1Y/GH4acY8W2hI/3v8K8VvPEugaz+0YNesNTim02IK/nc7SAOfejV jVOUXsfULKu5sY6/lXzf+0xxdeHwcYIf8OK9bl+Lfw2jndJfFlorA8gg/wCFeC/H7xj4a8U 3eif8I/qsOoCDcJfKz8vFDvcTptO5x/guVRqkEAzuHQjvX1x4FQf8InDyPvHj0r5B8GRG1v o7t34kYANjg19L+H/iL4K8P6FFaavrcNpMpJKtk/0rod3TJcWztfFEYHgzWm6f6JL/ACr4R spZDMVEgGSR07Zr658RfFn4eXvhXU7Wz8UWsk01tIiqARvYjjtXx/ZqzXzSKxbJOAOlYa9S oxsz1TwVezW0xs0kClyGU5xg+tfVWi3keqaHZ3yAfvYxkj1HBr4s026a2vYJmDcEDjrX0V4 N+ImgaNpEsGvX8djFuDQs4PIPauifvxRLjrY9a2AHpXFfFDWl0HwDdNEcXN6Raxc85buPpU DfGb4bLkHxNB/3y3+FedeOfF2l+ONfsn0K8S70vTYt5dQQGlbtz6UUKcqtRQRzYmaoUXUl0 Op+G2nGDVLIBfuWzbie5xXrTJ8xzngZzXlHhjxDo+hWsWoaveLbW6xld7c5rdPxk+Hagn/h IIiMcYU/4V0Y6LhV5THBfvaXOnueFSRmb4s63cDLsLxsc19H+EsP4atsAAKSOK+btCuYtT+ IeralAC9rcXjSxMB98dq94s/Gnhnwvo6Ra1qSWjly2GUng/SnKLWFSFHXENeRq+NbcTeANb jLEE2zHNfJFsGexR2JJ559K+iPEvxc+H994X1SytPEMMtxLAyxIFb5m/KvCfDNlPdaWGkh2 q5OPzrpyh8uIvI4s8g/qritzP8AEcbJ8PLsEM4Eq/N715GeG5J5GTive/HVobb4YXjFNpMy ivB2UMVCrzj1rPNmnim0VksJRwiUtxEPUqoGOtNCkuuCCPfrT1jYhwvXvQOCD0ya8ix7opB YqBxnjAFPddrMgYj5c4pZMMyZGEPp0pskLOgIcHnHvTAYhZkKlwMdB60rN90ZAJ649abkID uwe2R2oYDIbIBx0PemIeQSqliGPQfWnyRuUGSOBztNRKrlA6sv3vuU7cEPDBs1IxuQwBZmU 46UU/ySwB2AZop3QrmlIsYUld2DwSR3qoRuJGc44yKsleCAPlA5qLPIUDHpQRcjIYttBJ46 96QhsDcpOPenyyHzR8o4AziomLE8txnOPagBvJ4zjAzSAg7iTzSsWKEEcjnNGRtJ4yeaBNa F3SUEuuWCPwpuI/8A0IV9ZXu6JthICrwp718naQxGu6e3H/HxH1/3hX1Xq8M8LySqPvnIJ5 Artw0+Rs5q8OexW+R/3TYGDn0pWtbe5X95GHU/Lyc8Vh/bnE5OQF5HPUVoQ32yMOCNxAG0+ nc16kcUprlkeXLCOEuaDHr4Y09iXMCk9M4xin/2VFAP3UPXPSrttfJcMwjffn1xVxXUjb0b 9DXTS9knzR3OStCq04yehzklriQZPbk46U9Lcuu7G0sO/QiuiNoshz0xTjZoWCleleg8QnG x46wkou5xV94OsdVt5o2RY5JUIjYdVbt+teJT2M9vfy2F5HsnhcoVPByP6V9UJZhTjYD6mv Kfi54bNpeweKraH91P+7uCP4WHQ/0rwsdSjZSgfQ5bXnF+zm7nG2dpGLby3HG3BQHj8Kpar axQ2aJl9vTOc4qeyvAYvvHnAA6Y96szHL8rvV+MEZFeP6H0voYFjarK0iqhDAZPoK000xWA hOdzDIPYe2aURSW148NvGoiIywbo3tmoknu/tCx3jNDEpLEY446YNQkF+4kek3EE4YRuoUZ 3joabe6aTtlmDys5wVXuK6Izxi1aUEMu3cB1yKoHVEwNsZySNu4cU9kFupz1zouxVmigkWM nLZ7U0aeZh5ccTPLjODxkV2Fo2oXVuZk0uaWInaDEu4U240+6MYDWE6v8AwsIyCv1pWuS5J bmdpmkraIspUqxGT6g03UnmdfJclh29hWtbWms+QwNrI8iHAJjIqomja9JcmZtNnctwVKnm qTa0QvaQ7mAdKZ8Bl2D09at22jRiYll49ugre/sPWJk50+aPHBOOlK2na3Anlf2bLJj+ILj NCixOpBvczfshDARTfJ37Vdaa4gt/LgD7AecNyKfFpuoM+WtZsk85HCj0IqaezvDCyGCRcj giqV0HNB+ZyM1i88u9H3SN1HrVSbSrqCUb09weufauoWwureQOtsTGeoxyDTpILuR9xgcce nWotdj5ovcq6Lcz2SMVbYXGQPSs7UbOe7naVj6mtwWNy2CLZ0288jrT5LS7bDNbOpbqAtaO 7Vhc0V1OdTTEtzC7xsw710ck001qtoXxERhMdqdJYXky4+yzDC4XA71Fa6brACK1hM0gb+7 xQk07Cc4dzFuNFVstyc9T6VJpWmRRXG7lvUiumk0y/dghsZST6DnNNttJ1GMOosZsMemw5F Qou2pSqx7lbaw+dZCo5xuFZMlzfjCzuBIp6r0at+bTdbNwkcem3HklTvPl9+1Q33h/WDArD TrgspzwnWk4sFWhe1yvbagssEkcZO4D5ielc5eaWtzMXR8AnIHvXQWGh6qA2/TrlFyckpjN Srpd9FG26ykDA9CPypu7tcaqU76M5u00ZY5QzgO3fHrW+omjhCqxKYxtqqRfQGUGzZCvzBe +aLdrtFxJBISfm+70pp2H7r1Ma90xxO7MxAbn1pbHSiFMpbCt0zW25u/4bdyMY+ZeRVRku2 QIttMy5zkL0FZepbaMuTS5AxkXAjzxuPepLPT5I7lZ1kMLgYGD1rZliuJbdUFtJlOcbDTEt 7szb0tpQqjIyh60akuUXuzIvtFuZZ2lG0s3BGak0/QTI22ZdoHp1rXhS8luQXt5xnjHlsCP 0p91cz2mE8mWNs43Mh7+9Go+ZbFdTejbb2lsyjOI8cYx1NLq9ldXNqkryZkHBB/zzWzBOsi HbIN7cAkdDiqkp84fZZplNxFy+3ofanzO1iuVHKR6JMybpDmH27VdsbFbRf3gAIIOR3re+R bPZ1ZjjPbFV5bdoo15JQ9x2NTdtjSsWrWZC4EZVpNp2jHSq8k91qFtKkpDYJXB7UwQo+opG hYMwx1xj15q9CbS0DlAxUkB+K0i2iZNLU52Kz3zeWInd8hQqjn/AOvXsml6BDo+j29imZGb 52PcsaqeBdEiur2TUj80FscLn++f8K7xrMSA/KQCePY17uW01D95Lc+VzirKqlSjscvc6cb 22eynUugPT3rOi8GabFIJ1hEucjaRkH2rvksl4X06+5qx9hUgZQNXfWjSqPmaPLw7rUo8sW cvYaNDZJ/osQU9sj9Ktano0WsQJFfoCAetdB9nRcHkkdhVa5u4bdQ0km0dcE81lP2XJy20O qlGtzc19TkYvh3o9u6yrB847E5H41u2+iQQBY40CrjacUp160KlYpVZh1yePoapHVrqaXNt EW3HGR2rjjVo0PgWp6Dw1WtpUZkfFi2WH4U3RUj/AF6A/hXzGx54Y4I7V9BfEWXV7v4eaiL hSLZZFbOOpr55PDYyc9q8fEVfazcj2cPRVGCiiYMq4IJx71D3DJnB65pGYjbxkd/WlZg7bP u4+7msbnQP80MMt0HHH+FOBywAzkdOarop3A4J9xVhzt2u23DdcUAPQkgKiqx6kmjZvfoqs emaaHUFniXb2NLgAYPUcA+tMQSDy0+90PbqaYASo8sDIHftSltwAz93pUm3KthhzigZGxkX C7w2B1zRUoR1GDCD70UCLg3FsBuO+e9NGQSNuSe9KFOSe3B4oYICQTz60jMbKCWVioAC8+p qFUJAdhyKtP8AKVyoYFaqlfvZyMdqBoQbmViF/OkAB4PA6CnFiFxjikyrN8o4oBh8ycp8pU gq3pX1l8Ndbh8beAYxckG/sQLeeP8AvYHyt+Ir5OySMH/9VehfCTxcfCXjq1M8uNPviILgE 8c9D+eK0g7MiceZaHuWr+FNsqyRZTByw9TiuI1fT9SEN1b28zRSQoMbPvM/UKT2BFfQs9sk y/dDxkZDDpzXDaxplpZa48l0gW3vApSUj5UlAxtJ+nNddk9jjUpLc8pmuoriCxvrZ3toZY8 Bomw0cq8MD68+tbmja5cNE0F24MsZ+Vl58wEfe/8ArVV8Q6RbaTrjoZ0TT9RUsroQywTqM8 49R+tYFlNJbwmeVWSeQgRg8ER5647HNSm4Pc1SU1qj1i01AMQrdwCfSt2ArOFwuMDrXnum3 gCqWcMuMnFdrpdxkgBjjArrp4jSxzVMMjWMIK/d46k1DqWiW+taHdaTdqHS6jKAkcKex/A1 pRMjkrg/Q1cSIkfeAFXKpdWZyxpcruj4vvrG58P61caNqAYTW0hQkjtng1pJdbrI+X8z+le s/HHwa1xaQ+LrCE+bEBHebR95ezGvDLMOJRIm7aTwBnAryZKzPboz5lqXxeXc04QSKnGFBG cmn/bL14zAw8zA5Vh0q1ZW53FjbAY5DBTU5gcTPKYzljk8UjW5ixzXZZorgMEVcFRxT03sP LRMkZwMcGtWe2jcsWLo7jh9vNVJxcRCMR4BxgkDFCi7i5ux674N1R9P8GWCsQJXBYqFANXp dd3O2+ZcN90u4ArirC5x4a0+J3YFoQxI4zya5fxvIWuLJW6bDkLxmu6MlCNzz5R558p7Ha6 xEIv3t7AzHj/WCrMmvwDC/bId5OB86181IgK4Lcemam8tMZG4Y4yT0rR426tYlYFXvKR78f EKZcefGVU8ncvP4Vm3HigSAFJl3f3S46V43/Z5dBhiM9881s6X4L1bVJALW2k8vr5j/KorH 2s5aJG7pUqa3Oum1u6mxtdFDcg7hVSaLUrhl2zqihsljIOaRfhhrC8te2qYAOd5of4aaoAS 9/blT33GhU6r1aZl7fDrRSNS10uRiGN3Gc9cuv8AjWgNOxkyXUDMOBiQVycvgS6tlVpL2Dn uHNVE8L3ckjLHcwkj3NXFxj8USWlPWMzv002A7911EcYx+8HH61p2un2ilXa6hLdMGRcfzr y1fCWoMTmeJc9fmNOfwpcbNv26FdoyRuNdSlppA45RpJ2dU9iFrp4jB+1wjByQJVz/ADq/E mn7Bi8t9vX/AFq8frXidr4D1fUSUsZFnJHVSePxrvdD+ENjAsU2vXst04ILQxNtT6E9aj27 25TT2NJq6mztkWw3jN3a7+oBkXj9asLHb5DteQZHIAlXn9a838SfCjSryRp/D15Jp1wTgQS uWQ8c89q8w1Dwn4v0GRft1tOIScLKjFlb39vxrF4rl0aN44WnL7bPqRZLYIS1zCp7DzF/xr N1HW9Ps0xJdw8/eAkGa+d4fDmtXC5aRjuHUT7vzxSL8PvEtySwZnPbbJUvEt7GkcLSg9ZHp msePrWNGSFldjkgnByK8/uPEOqalPkZIJ+U561F/wAKu8WFAUgkY/73WrMfwt8ZYXZbSE99 r4xXNOdRu7Z0RdBaJhBp2o3pys3flt2DXQW/g67cJm7ZkJDE+YKwT8MfHiox+zTovoZBj+d U7jwT48tFGTcKAOAJhgfrSVSK+K4OPN8Mj0O18HhFy95uHP3pBWpZ+GbeFcfaV2/3g4rxC4 0PxpbQNJN9rEYzn95nP4Cs+GXWmi8tdUuFYfwliMVoq1LsR7CT+2fT8GiWwQHzkf6sOK0k0 i1R8q6du45r5NuLvXLUrE+rXBdhnIkPFWbG81+aASjWrtQpwSZjij2sOkR/Vb7zZ9bxaZbA 4Cxtg5KjBJrkfi5YQW3wr1GeO3RZFePawGGHNct8F7i8l8Rakl/qUt3stlIV2ztO6u0+L88 LfCjVkEgdiUI/76qZtNXRn7Nwl3PnLQLp57dVkXOOhY5/GtlwUnj2wRuWzvcnBA9vWuY0KZ IbVWkYbQeRmtZ9Q3ho04HVea5j009C5qPlW0KGNghz8o9arm8iltEEkwVsZYdjUKRPcQGVj vCZYZ9aIbQTQrIyncOgPanZC5i9b7bi6WWIjCj9PX61rQWgu7uONELSOQo2jrnpxWILGa1H nxy4bPzADg16P8LdHfVNROtTHNtbZAXH8f8A9atIx5nYxq1FGLZ3ugaEmiaFb6erCRlG532 9WPrWulquMlRg+9aawjqFxnqTR5axrwOp+6a9lVOWCij5t0+ebbM8wooyVwOmT396oX97bW UQlnYKuOhNWtQv4rSJ5HbaAD3ryrxBqs+rXbQwkYU/w9Men1rmq4rlPQoYO7uzS1XxtDbi4 uFDbIxt+Uck9h+NYEcniHVJPtTxxxh1ysLMSRn+8e1Q3ulXtvZ29xDALp/NULCz4GexJ9BW 3beEtWvY0Gva59jQ/N9j08dvQt1ri9pOqehywp7EuhW1leanNpwaMXsXMqIQwZfUHvXoOna LCkbI6kBunPKiues9C0vSb3SbDQrFLSWSQyTEnc5jHXcevNdfq2rWPhzw/eazfOY4bSMn5u rN2/E1cIpJ8yOeo3JrlZ4p8fvEdrZWdr4NsCRMxE9xg8bey/Wvngk4yPvdhWtr2t3PiLxFe 6zfOTJdyFyOu0dhWWy5B7Ed65XqztimlZjFIKkN19acvBLBs9gMZ4qInDD5d2e9WIgACd+0 +mKkoYoKtwCF9qeyNwFGCeSc0PtyNhOf4qfuxGNuNw9fSgCMkBTxyRilJ3FY2bG0dc9alYh iqlP4c5HekYJj5FwDzk0wIykYX5HwPQ1IIW2jkAL3NQs6EBccdal3KsShSxPXa3SkC3JTNI 4BRflxjrRUXUA7lHsTRRYZfYFfmUkdBkUvyBSH+oIpxChMBznjI9qj5OSowAOhoMrCShgVJ IPvUUmF27Odw5JqaRgrq23PHIqGTcrc85/SgYxVLhuDxzk0pVVRXU/rQGYRkJyTwR7UzI3F WXpQA4EqdwIPtingsDlcKT2Hao+CByetPVgGy2SR0oGfYPwX8bL4p8FLp91JnUtLAhkGeZE /hb8q9CureOeNoZYlkRuCjDIb618LeHfFWteFdVOo6Hci1uWTYx27gV9CK9H0D4o+NvENxc WF5rQVRFv3xQBSDn1raM0tzGVLm2dj3668Pae0jY0qAqOQfL4BrjNa8HrdAvBHiVjgEjk4r zv/AISDxXI8hk1+7xGpfAPGAO9UND174k+I4bg6fqo2RPsJbgrketb+2g42MvYuDvzHYx6Z d6WxieNxhupX5a3NO1V43XcuAODXkPia/wDGfh+a2stU1WRpJkMv3yQRmsJPFuvhsLeYbrk rmuV+R2RUbas+sLG6E0O4ufmxgEcgV0FqzAbcFh05618gWvxE8YwxFF1IIRwMxira/FXx5H ESmr89MmIVpGo0Zyowep9gSWqXVo8M0CyxOvzxuNyke4rOHhzQwiqmhWKgDHEAAr5PT4t+P iuW1k8ntGK2fDPj7x/rmtrpcXiHyZHVmSSRAQMc8im5xe5l7CPRs+mX0fSkXaNLswQO8Qql NpmkKTu0q0H0iFeRXer/ABVtyFXxRZSHrl7Yc10WknxNe+H7a81XxH/pMv3xBCMDntWtJwm 7KJzVqbpq9zoNRh0q3jdxpdpnt+5FeeardjzWCWNmg9oAcf41taimoBZIm1ly2eMxAFhXIX GnX9z+7/tCQ4PaMZFbVnBLREUE07szLp7i4nL7V7BI41woH07Vyfi2O4W+tFuAeYdwB6/Wv TtJ8HzTS+Y884c9Ruxn3rbuvhho2oSpPfy3E8qjAJkIwvYVyxhKS0OmVenBngtuIS4ZkLED pjrV+OGJwhwRDJ97jO38K9tPwr8JgkraXOCOT55GPem/8K28KQ4BS5UdADMeK2WGqGf12n2 Zwuiax4D0QIJ4Ly8uAOXnjG0emBXVx/EzwsrAbLqMdBlBgfSif4feFoHLgyheuDITVGXwl4 bGUxIO/LfrW0PaU9LIxqSoVdWmTyfE3w4pK+XdZxwdg5rKu/iXpMgZYorkEAg/KKp3fhfS1 nVYFckjAXORV+0+HemygPMsgDnGQ3Stfb13okZeywsejMCfxbYzOqlrh4vcda0tP8V+HreP aHuWZ+u5K6O3+HOhngb1wOcnGfpW5pPgvwzo7ed9nW4m/hMvIH4VjFVFK7NZToyjypM5axj 1HxCwGnWcyxE/62Vdq112neCLWIiTU5/tc/XYjbUH+Na1xqMUMY2DKjgKB0rPfVZXU+WpK9 +1ehKtJqzZ5scNFS5krHQiW1s4fJt444kxn5BjBqhcar8nDZ3cZFYgN1cEKvCH0PNaFrpbZ UtlsdR2rK3NsbL93uXrRnlkLO5YHsRW5EImhMMiq6HhkYZDD0NUrewOCCtbVrYlR049KiUI Ja7j9pUk9NjjtW+GuiajuuNIkfRbs8gwcxn6p0rjb3S/FvhE+dqtib/T14+1WILbR6sK90j t9oAxwKuKqhQGHB9s158vcd4M7Ytte8eE6b8SPCSbfP1qOLauCsm7cv1GOta4+LHgS2+Ua3 E7AZ+6cD9K6PxT8IfCHilmnlsxp93nPnWo27vqOhrjn/Z08PrnGtXRB6gxjmk8RUas0dEaV Fa2MfVvixoF4kkcOtxqg5zg9fasVvHfh2VMTa3EQ3JwDXVt+z34fRjv1m56cARjis+9+Bvh a2j51y69eIhxXM+eWrOiNSC0iY1r4s8IpMrPr0Od3U7sAflRqWufCu/QI2oKsvJ+0QqRj68 c02T4QaUZhFZajO6nuYxxV6L4F6W6FpdWuIz02iMc1F7aWLbT1PN9VfQ0uALDV7fU4WyVKq VZR75FUrJ0CMA+4E56cD6V6unwJ08DH9s3JGcjMYNPn+GOk2Kbv7YlxjH+rAFO8uwlUV7HM +CNWXSNVv7yPKySwAZ7ZB71P4g8VXeuRfZpkM0MmN0fRTg0raClhI0WnXAlkcc+aNo4+lJB pWsqzFbax34yGaRhn9Kr3paF80VqMsdNafZF/ZNnFARnmMD9a6zTtI0lUKz6RAxHBJWqVva eIysamCwUAYJEjfh2rVt7LxH54RRZksduNxBB9PeumlQ6tHDWxC2VjatND0R9i/2HGVxztb kVrweEfC0hUvoyg+0hFczqF74q0LRrrVGtNNMNqm5wsrAkenTrXJ2PxZ8W3du0lh4eglRGA JDEke1dFSOHj7rVjlpxrVPejJHrn/CD+EzjOlsuR1MpOK2dM0XTdGshZ6ZB9ntyxfbnJyfW vDNQ+NHinSZVivNAtreaRdyo8h4HY1TP7QXiBDg6PaYx97eeayUqUdjf6vUluz6NYoiklul YWq6slujKOp4DehrwGf496/K5UadbDd6E8VnXHxc1S6T97ZRsyk/xkVFSrde6dFLCqOrsd/ q+r3N9cvHhxGOWIOCvtinxWpUIqEDeMsMcr75715enxPuUkkaPR4SWHdyTWtZ/Fa8kuVDaB BIx5VN5GTXIouTvJnW9rI9ZttOe5tfKuIj5LKQUx1/GtC10TUoh5UOqukSrlA0Kuy/ieTXm cfxk1iCRUPhSMOCFA3tgk/hXoY1X4iLCjjwnYP5gBBW5YEZ7fWu6kqd7nBU54vSx1ek6NFa bpS7T3cv37h/vP6D2HtXh3x+8YC4uoPB1jc5htwJbvb/E/ZT9K2fE/wAZde8Iao+k3/h61j ujEHbbMT5ZIr551O/n1O/u9QunMk08hdmJ6k1FWpFxtEqjSa95maWOS2OTycdqkGdoYNj2q MDgkg8elTmMCIsoI6cGuQ6hnzbeg4oUOTu2/KevNJ8/ygnI9KdgIMk5J7CmMTgOxUnb3OaX adoDA8/dIPWgLufCrxUiACcFjkHIxjpSQCMXHygH5TjJqMv83znKnoPSp5HPl7CuF3Zz61C 21nOB8ppgMK5fgcDketAfcoVhjHOe9L5jOMbMMOM0hI3c5HOT70gHsoBGXBOOxopD5WAWTn HpRQK5qvJj5TjcSOtNCsVyoPSnMsZIGCAemakHOR5mTxQSQMCkgBPUVA24Scde/vVm4O5ss ueBgioOdyleAaAI8sARnGR1FJ8mfmJyBUjx9h9DTGCHocHGaTAYTySMjtinBjjmiRgWAHXG DSNtCgd6Qw+dRkDmuw+H0gTWrtnVji1xgd8tXHdO5Oa7j4ZWwuPElxE4Jxb7vrzVpAvM9e0 jSon0q8vZ4xt+zvj0+6etc/8ACCJzYazEQxHnKSAOnFd5bp5fhTUCQQv2aQbT9DXJ/BBFms 9aDEndKnPr8tbwp3aRzzqbs534xwOniXQwcAG1I+8Tgbu9clZwWpkZ5IxnGGx+leq/G7SHb TdK1mMB1tnMDsB0B55ryWzV3kRjJtiHbFRNcrsbUZKauaVto8Jd5poSjn1OQRVx9Ft5Bkxk qRxjvUYkvLWBvIcPCT8oIyT606O9vZIGmnlaKEYyUjA56Vlc6bIhs9EicpJJGYypOVIrpvA ugw2njy3uBlgVkXB9CvrUsUcaxKclgQMn0yOprZ8D2j3Hi6O6kKrHaROXVGyrZ4GfehPWxM 4pI6nWYFCYUsv0/r7U/SriOHw9AemCQR171Lq8oJJGAAD+VYJu1g0WCNhl2BYEdua6qcuRN o4Jr2lkd/pNhpl5YrLeQLcM3O5WIIFXE0bw9G2BpzcHJPmnn2NZnht/+JHASxG4Z571rNIw Y5AA7V4lXET53qetToQUbWLMVtpEYxDY+V7BzxUi/ZN7brQBQOCHJNUQ5J60oY5ODxTWNqp aMn6rSbu0TzRwE5WBSP8Aac1E9jp8g5Zx+uKTkjk8U3dheOlbQxtVrciWFpL7Jm3XhfTLyX Mt1OBnPAqBvC2hQgq7zOCO9be7J64pzKpPIBqZYmrvcFQp7WOen0bw1p0JuLy6aGEHbvccD NX00jTWRRFcSbGwQVAPHtVi7sbG8tHtr23E8MnVH6H6U+3toLa3jggUpHGNqjPQU/rta3xD +q0b35Sr/Ymno3F7c8nP3RS/2PYAFBczfiM1cdBsJBJNR5OfvCs3ja3Vmyw1J9CsdA0t5A/ 2mbp0CipU0PSUHyvKT3JApxY7SAQPehXKKBuz61P12supX1Sk1ZomTTdNiYOu/I77RzVyNb BOWL49MVnmYjntQZugYZzTePrvqL6jQ/lNxZLILlVYntRFrFqsrLNC8Sr1bFZMb4PynOf0q Xekg2SDKkYyetZPG1urKWEpLaJ08M9lMgliYtGRkMO9SrJaEj5mHpxXJ2xe3kDxMNueV9RW ysmDkLljz+FOOKqPqZyw0I9DVU2hIyXbHrTiLE9d/wCdZPmHPXFBlPAB70/rFRdTP2NPsUf Eup2WmWcZSN5DIxBG7nFcRNq2nXg2tbzux5AB5GK0PHU2HtogCflzgfWuQtLqW0ulu4m+eI 7gSP8AP0rzK2YVlU5ebQ+kweW0JUOdx1O68JpouqXc6LBLE0a5G411sunaSkLutvJO0Z5Xd jNcD4NuZrzxJdXihIEdd0kecj6V6PvAXcGwOpNddHFVHG9zy8bhKdOpypFS3ttIvrZl+zS2 7A4wGNZ134J0S9JSaSYR9gG61tJg5mDA56YFA3BySc57VcsRN9TjVGK1Ocj+HXhiPBbzmA6 84JPrUFp4U8PM8yyWs0UcT4Us2d59hXUyzCNSOrHtWe83JkdsYGTntUrEVI632H7CEtGipH 4f8NQzhZUmHGVbdUWo+FoYdlxpsgaEAu7O3zLjpis251CW9u/Lhd4YwchupOOpNb9jes2lz Qu2fLHp29TTwudzlV9kn1Ma+VU1Dn5eh5341hH/AAgWsyP5mRATkc815d8M4GfRLu5jDhxL jHY8D9a9O8b6h9o8FavDGcAQNv5xXG/BDZd+H9Ut3iG2OUNu9SRX0tZ+0qXueTh4eyptHFf GSPy/F+mhgMNZITnucmuWtNP823VnQFuxAr0X47WUsOuaHeLAPIeAxA49K5C0Mf2NTJIowO gNctnzWO2m7q5Ri0K3nckqD6kVQu9CmF4UjiZkYfLXWQ4EgeJt0DjB21YaGN2XLYCcgZ55o NlE42LRFR0eUEHaSwArpvAugh/FESzrvXyyygjlfc1cWJUGwxjGT9K6LwVHnxEZ+AscLEk9 AewoiruzJmrK5s6ppsYjhVYty71+YDkc17BAMxxgjPyrn8q811FjNAojTlnDEH0z2r062Td Ehzj5R/Ku2jGMVI8rFa8p8ufHkJF8TJAE+Z7WIk9exryN25x1x0r174+YX4nMhyQbSLr24N eQuowRn8uleed9P4EN8xxkLx604yDaS3OR0zTcbecZwKcg+XP86ZrYblSwHK89qeeGUjp6n vRG+7gnaD1OKd8jOgYEhehoAUMyrwe9TDYEzIeWPQdRUXCZBBI3ZpGJByvegLjpeGzk4qHD Eg4Iz37VNgkMNuR3qMv+7XPBAxQwGKCpAJzz0p5O5dzcEHj6UBmAUOMHsc0rZI+bnPoKADy 5HAICjjvRSOjZHzOOOxopakmkCEkLSDcB2zTYy+NyH8MUN3GFK4zSeawZcDhfTvTQiW4O2U IMYGDj3qJnVkyI8MD2PFSTEOQ3Qnt14quMKxCqSvrQwGZ4OSQT2Pemg5JBb8hSuCGPJNPYf JlRjikBER70EEr0zS5XoxPtQCASSMnPWgBCpwDXofwmwniu7LEZ+y9SenPWvPzjdnpxmvQP hIB/wll1vXeDa+n+1WsNZJEydlc9zYunhjVDGvItpCAfcGuK+Bs0iy6pEf8AVsquR23dP5V 38qrD4d1Dfkr9lkOT/umvNvglcqmq6lDksZIVOSMADNdzXLOJ56fNCR7hq+h2niTQrrRbwZ guF+93UjofwNfMfiLw5q/gzWHsNWjIQHMU2MLMvYg19T2s5AHIG0807XNL0XxFpLWGuW0dz Aw4B4ZD6qe1ZYhJu6NcO5R0PkuPUQxEpRVKDb610CXMc1qIpdrZHzYFdVrHwj0mK6P9ja5N Gg5EUiAqnpz1NX9K+GKfI11qUh24OFUAN+Nee5LY9VS01OQ0zT9Qu9RS0sD5pfB2HsPU+le q6VpdroGkf2fabZJpG8yabHLseo+laVjodjo8BgsoAinrKeWI9M1MsSl/mwBjj8a0pRfU5q tS+xkXdsJRtbAbHU9vp7VxmtrHFb28K7gozyOp5r0DVTHBanBUBQcNXFPjULi2ij2njr+NX Un0QUoW1Z3fh2VRpkduysWVQxYjgj2rW3hy2DnacEelUYhPZaWgjTzQpVSq8cetWBMQThOP 514FWXvtHsU4txTJeAcg89jntSk9CBx3qq7bmLYAz6Uy4laaAxMdvGA6dRWLmb+zL24/xDr +dCoqqRj86wbEanaiSG61H7cQcxuYwpx6YHWprzUdThiU2UEFwwPzLKxXI9sVakosmVJtG2 uTyRg04DJxWHZa7dT3DQ3mkS2oAyJNwKmpF8Q6edT/ALOkWeGU/dZ0+VvxFa8yZzulJdC0b h4p/KlIO88Z9PUVaO5sKOKdsgcxzFUfHRsdKkBXI2kf4Ukwd+w3p1PAqtIqg5GatumYzgZP aoGU85HPoK15VJaHOpuMrsg6ckEU1Su409wcYySaayH6VzNM9CLVrlXUPt5spf7NZFuwMx+ Z90n0NM06a/l06N9UtkguskOiNlc+oqyU4+8QaUKSMdx3o0KJonIPX8qlDYY1WCnqvGKmU7 hnvWbsMdzn19quW915AAcsQffpVIKOxprMij53A92OP1qU7EyXNub3m7lBVgVJ6joaeeTnN YltOIj8rqy9cA5H4VoT3iQWJuuqdMY5z2rXmvE55U2mjjfEtw9zrkgI3LGu0c/nXNyRuEYJ kj37VrXRaeV3f7zsTzxg1SEMi5AYHPcd68yrBOV2fU4Wp7OmkjovAUAa/uZJeqIMce9ehmJ mLneCpGMHkCuU8G2vkWs11Lw0rALjpxXVEAHCOY2J7ciuik1GNjxMdL2lZyRIBtCpnOBjcO lRSylPlT7x6mnspeJhnkjbkVj2l2/mta3OBIjYUnvW0dWcdtLF1gxPPOa5vX2uZruPTLU7m ZPMdAcHPpXWxx/Lv6+vtXA+KXMfieKaJws8SbkPeuXEytG3c68HT552KkU5VwVyWU7SpHet nTbpzPNCWA8+Mow9D2rmrefDO0pwT8x54+tan2jiLaqjb/GDy2a8bCrkrxku56WKhenK/Yo +MNMhj8Aa2UIDG3Lb+nIrjvgEDJourIT0lXtXafEEMPhzqhBPzRgVxfwAfZY6zCSM7lc+31 r9ScbVFbsfn0G3Bo7n4leDz4u8GS2VqQb+1Pn25PTI6r+NfLdtHJFeGK5QwXEZKNGwwwPTm vtZpSM4AOOxPNeeeNfhxpHimU6nak2OrHrPHjY5/wBsevvWFaLjK6N6DaWp8/Q31xZBtiBi 5wdw7Vs2c0EiKFj+bHzDr+tXNS+HnjDTbhkOni+iX/lrA2R+tQab4T8UicM+mS28bct5pAX FZqSZ2c8ULNMGhVQxPOAMcn0x613Wj2B0nSESVAl7dEO/fav8K/X1qjaaVY6EPOlCXd4v3C x+SL1IHc1qWqtI5mdyRJ82G7VrFa3MKk7othiAhYMSGGR6c165brtjU4wdo/lXkN5cLHbxC LI3SLubuOea9hgBCorNk7R256V0QbszirrSJ8pfHsqPipNk/wDLrF/WvJHXAII4BzXrfx/E Y+KkvB5tYv5GvJCQ+cnmuCOx3Q+BCKRt3Fdw9KCNq789aaEfp19MU8buAOT6VRYRjBACk56 1IIyRuUlSeDkcimRnBLcEZ9OlSI5DHA3I3BJoAQ5LMAdw7t/jTZQ0ahSm3d0ap/LXaQoIJ5 60SR/uxuJfI+WgZFuYJsONvc96C26DCopHTmk24HzA5PUelIFLqAOg6UCuxhI39ucCpCMNh WyBzweKUlQRGyAY6ml2sGAKkKTjg54pXGC7WUE2xb33YoqX7Mz/ADJOgXtk4NFIVidTtJwM j3HemIWZ8H7vQAVK20SsqMSCfvMKdjcvyoFC8cdzTRBC/Azjp61E3LB1U4HXB4qxNxlHUH0 PpUHJY4wMd/WmCGgsSSeg6+1Jn7uW4Jp4wTsXAz6d6JQuQFPHTkY5oAjYDbzkYNHb1BOaUj nDcnpQAQDxzQAoOAcrye1eifCJS/i+4VBz9l+bH+9XnSkgAn7x6Zr0/wCCYZ/G90oxt+yc/ wDfVb0FeojGu7Uz3W+jZPC2oYUf8e0ny5/2TXmPgPw94i0SRtTit7e4iuoFGzzCCo6ivUNZ J/4RzVFGV/0aTn/gJrE8Juw0fTlYlmeFM9OmOK9CvFe0SPNw024SZ0OnyeJZFMraRHk9FST OasTJ4smTEegSEDuXFdDpO1lycg+vpXRw5UAgAnpXFVgd1KtNbHjuqNrOhWsup67pIsrSIZ M0kgCn2HfNc2vxg0FUyARnoBkmrX7S80xtNCtfMYQM7OVzwxxXz7p0Iefccrjn2ri5Umd6r NrU98X4raTPGoWOTcwyRsY4P4Crdn4+iupkhhtxuY/xI4H06V5hokssKSGA7GJHzE16X4eu 53CZmZiTg+ldtKhOetzkrYiMNEi34ludfXRpcafbRxFciTzTgD1rM8Gxi9t7OeX7/Tjkda2 PF0xh8OSHAyRwp7/hWf8ADuFxpVpMeA4Jx6c9KxnC0uU0hU5ocx6WRiRkI6YzVZxtYjkjtV t+bhwAT0qvPZz3PlPBI8ZhfOAMhh3Br57EL940e5h3+7TKznarEL82M4Heq1tJcSQZmRVmH DKp4H+RV1kKsRtAI6gjFMZoYv8AXSRxZODuYLk/jWCdjqWo1FIbBwGB4x2prIo3IScN3FSg dyOcYp+1T/DSerLWhQKquSqZI/lVN9RtIr6OzmuVjnkJ8pX6t9K1miG05wPWsfU9EsdRkje 7iPnRjEcinawB7ZFNJdSlLSxorJjbFISRVgMwGPu/Q1TQKgEfYYGSecf1p6OVYq8mVIwF24 /HNJ+Qmr9DQhuZIztc8frVSebX01qMQQ2tzpL43MWIliPfA7il4OOcn+/Vq3nwfLbPpmlzN GcqaZaKr3XGRVe5lgtLOS6nfZDENztjOB61YPoePemuEMeDhlcFSD0INZuWquzO3SxhweI/ D96D9l1m1lxz9/GPzrQDRkZHIIyGByCPWvEfGvgOXw/f32raVFJJZ3A+SNY/MUA9Qe49q6n 4R6xqOo6VLo+pQT+XZ/6q5dCOP7vPWuzktHmTIjJN2PSflKnb1piESFhG4Yjg4qUxRIxUT4 bPJfjinRwoCfLaNi3OV71kpaFuKREVcHHINRzwxXNs9vPHvRxgg1bYOmARtPvzSHHTcDnrm lzIPQ8x1rSNU0WbzoLqZrNzlWjY/KfQ1nwa/rMEodb6WQjko7ZFeuOkctu8UkKvG427W71x l78P5XuWk06VGibkRvwV9qHynZTqxatUFtdSttagEqFYroD54x0NOEbkqoOc+nU1kN4Z1/T rlZ4bKQlepUjDe1dp4e0641Hybqa3aKRG+ZWHXHenyJxuKdVU9Y6o62whms9JtrcKykAZKq D1rTBIHHX1pIhtkYnPzfkKeT24rB6o856u4c46cVy2qo0eqMV/iwVPpXTYIBJbgVzGuK0Wp W7mQsu3G33zWtEDpbYOlrGrtlgvJ9TXlHiu7N74huWAIWEhAe9eqQTBsLzuCAnP0rxbWL2C bxLqcUJZxBNt39A3c1yYhN2PTyxfvBxuN0KRq5jkBB3gZOa1LSSZbqOM42Mwye5P9K55JBu GMZJxz3robUF51CMqvHj5ScE/SuahC1WKPSxiXs5Fz4gn/i32qIO6DArzb4UDV/Ds2qXk2h ahcQXkabGhUHpyetdp8SL3/ijb+JW3Fo8keldL4OujJ4e08A/J5KDpgDgV+iWc5bn5mvcjd op/8JhamXbLpOpW+eDvgzg/hWZL4+USFLTwrrVxGpwZFgwH/A16tbybx1+b6VaEjgAjB92q HTaerNI1420ieJ3fjuS1tlu7/wAMataWo48yRAMfrXMX3xG026Z44ba6DZwhbaOfwNek/Gl 3/wCFb3KIyqGmTKnvz2r5QCRqwRUZMnsOBWWzOqElOOqPSRrEssokuLd1DerLx79a0rXxNp 4YxyP5ZztPOc/QVyujywpCsElnA+0YBZMkmutsjp4mWRdPtlbpkRjivSoYR1otqR5mJxVOj K00yK81kXMkJtTKyK6oTt4HNfQcE6vbxMxP3AOvPSvn7Xrv7MsJg2xlnU4Xp17j+te3LM8e mRtuAZYwS34VjGHI5RbN6k1UjBrY+bPj4TJ8T2KAN/okXP4GvJwQSS3GOMV6Z8Z7mST4hFs gM1pFz+deaMCwJP3uma85bHXHZIaQwU7DkZ49qdnYR8wJ9RUixO28Kv3Ad3PWo9rbdpH41R Y12OCcbTntUg2uqqSV75FN2MOSQf8AaNS5CIFZRx/EKNwJdpjwNwkOKjYovTlifu4pAzbhn jZ+tOc/xBc5PegZEysrcnAbmkbf5isTsBHFK3EYCk4yePShiSpBJbaM59qBEZk3gh8ZqRCF 24JDEenWoWRnUMvR+R6cU7JwAeR6+lK4EnlqQCzHPsaKaVXj5gOO9FHyC6L7yklfQgA460R v+8wucBuKjJOcBgMgAHFOiBEmCeM9aEQTXWxZSpPGMDNVMfJwCT7GpbjDS9cgUi7YuCBkmm A0FTGdwwQcDNIpBba3POR60rDDBnwcnGKlAUYlChcdj1xSsBDtLFs45596jY7RtwcfrU2Gy xTH40jAHBYY7GiwEeRw2C2Olen/AATdR43vGCE/6Ifw+avMSjdiCBXpnwWBXxneEdfsh/8A Qq6cN/ERzYnSkz27xAxfwtqpUM3+jPnB6fKaxPCRzolg4UIWgjCA9+BmtLxBcOnhrVUiYCQ 2z4JHtyKwPBF/BqPh2zktZf8AUoqFCPmUgV34qSjUR5+Ci3TZ7FpSuIwWPAHQV0luDgZU49 K84tJNR2GOG7IJGd2OgrQhudeQBRdk+ny151SqmelTos4r9pKKb/hC9Jljtw6LdnfNtzs+X jntXzTYlS5ZucDse9fV3j3UNWs/AepXV7aDU7dVVTatHkPk9fwr5jn8R6U0qm38Ow2xU9BM SBWHNc6FCx02jSxy7QkbJtwDx1Nem+Hotj+ZIhAz07V5bpHiYyyJCtn5RzxsTOK9e8OxXVw isxbaeDlBx9a9XDYmMY8rPLxWHc5cyJfGEe/QZBxkjjjpV3wFZbPDWnMwAIUnn61U8dzwaV 4WnutQkCIeIxnmQ+gre8HhX8HaVMMDdCCB+NY6Sq6G7bhSscz4z1U2niC6hilnSUquySNyA D34rDg8ZeIbb5ob1Xxx8y5NWvHwb/hMJGDHGwdBXJqpVumQeuOor5bEJe2kfc4KK+rx5tdD s1+I19lDc2MUzY5O4gk1o65qFnqWhY1jS5DaPg+ZDICYmPTHOQa87kSIlWIbk4x61DIm35I mKBuuO/1rLlRtKlG56doviPw5Y6bFY3GpzO0I2JLPy2PRq6K21XSLzAttUgkBGRhsfzrw8h QPmf5SO3c+9MV48jooPZemahwYvYRex7u00BmEImVmPICnIb8qY65YkgquOvvXiaT3UQ2w3 ksJPH7t8EGrem63qUN7svdXvFt9p+Zfn57Eg0kiXh+XY9UWdZhut5FlGcHDZ2kfTv7VKWB5 4zjn0FeU6Z4v1TSZ5pLMQPvYuxMQG4+v1rTf4pvBdI+paUh8wjLRHI/KnYz5JHokcnlyANh gxx14q8xhwDFGysOuTXnjeO9DvHXeJ7QhgwJUFfpW7Y+K9BuvlTUoww42ucGlKLJcGdhbyh 12ucMKnIDLwMjvkVzyajbSRsbO6gnmUEopkA3n3rH0j4hi71ldF1bRLrTLlm2q+0tGT6ZrN xZhKLR2rIQu3G1T+v8A9aogix4CLs74QYFSytMVyoDsOzccUjHkHoaizEvQd5HngHzI9w9T ziqjBkJVSM9KnZ0BU45X170OBcYeIcfxDpVxb6j1HIUkg2u4DKeKiJZmxsPHQ9jTdrxvt4B PPXtUgZSWIOMdqvdiaJY3Jjcsm9lH3V6k+1UtK1my1pJ/sZmV4H2SRyoVYH+tWVbB3YwO+K tBU4lXBLcZxzSaIELFRjdu96lt7p4X9U9qY9uUPmbwxHvUZTMZB3L6EVK0E9ToI5VlUHnj0 6VI2Cuc7ST1rn7W5e3Ox5S6k8HGMCt2OVJFyCMGpaIasSFTtbdg+nvWZqenpfRAElZoxkFf 0rTChTgEn601id4UDj1pKTiJIy7u7ex0OW5lXa0Ufc9TXisks0sskkq43sTx1Oefzr1Lx7d CHw79n3YeeQY/DmvKnl+QgEbs59v/ANdc025SPoctp8tJz7kVhP8AbtUlto1Ia3fDEjjp1F a3lM/iGxkyWitySGz0JHSs/SriNpJbqSMxsTtO0ff9/pVi1NxLfyM+zYr74wvXA9aukv3iK xKbpyb7EHjm6F5aapCD8qW5PX0rrPBM7f8ACNabySDCvHrx1rzXUzNe22sTEEA279uorqPB mtG48MWRsRv8tFjdD1Rh2NfoGFtf3j80xSlJWiex2cwZBjn39a1Y3yo/KvNo9c1qDcUt4iu f4uKuW/iDxBwxgTaT2HQetFWcSKVKXVmf8aoFn8EdSHilBwD1B618sjzPN2tyAcV9X+Io5t a0eSHVbYSRCMuQnByK+Xm1nQYL6ZY9IcfvCo3yknrXC5K56NODSNrRkM4AUgD9a7nS7Fzy3 PPOeg/+tXJaNr1kswih09Ez02816HYG6nhDRIo55+X9K9XCVlCLPKxtB1ZI5vxpbrBZwvES W81c+/Ir07X9Qki0KGGJxvkRRkHGeB0ryzx7dT28Ns92UCvIojReCxz0+ldQ/wDal3qEUQi Mj/KAeycVwVKrcpeZ6NOkowjd7Hk3xaVz4zh3cFbKLJ98GvPgvAcNnPavSfjHBJH4/ETsC4 s4skfQ15w8WGBQ8Y/OuWHwo2v2AK/+6fSnYVSuyQksKYGKYkLZFOLkHCKRu9eKsYroyBQCe exp5ByFYdfamscopLfMfSkyVj+8cngH2oAcuQ3IyGH4VFkDLZIPtSFiCFAwR1PXNN+XGAW9 6ABHO/kg8U5Tty7Zx3701UOegI+lCjJPUewpgMc5fITAJ4x0pyhvvEYx1yeKGAUcr3HQ0F1 70gHNJjH7otx1zRTXUZHyO/HUUUc3kF/Ivuf7y4xjGDRESHO4HB6im5KglVyfQ9qeOMHO53 /SkjO4so8xlXAX3qAjZJgEk55z2qWX5H+bnA6U35TEznJZuKBiA785Xp3FSsFbGZDn0xTUJ 8pjuw3060iqA4dmHHVTQmAqvGhOVyc0ybIJHNTNsVs7QD1BqFgTmTflgeR3p3AjABXPIYHJ 9K9L+C/zeMr9ec/Y8/T5q80f/WdMDFel/BY/8Vjf8Fs2eAP+BV0Yb+LE58T/AApHq3imVho F8oKq3lMORndxXhWga/rWkSM+jymOSVQrqV3A/h617H4pnZbC8jDDd5LAg9uOteS+FtRsdK uLia9t2mDQhE2D5t2a2xUnKbM8HDlhqd/puv8AxBunUi9EfHJMSYx+ea6vTpviLdxgweKbV AOQptgTXM+G7qXUNV2adpNlHMw3b7iRhgfhXq1ro3icabJO2vW1gqqSIre2WTdjtk8157jL c9HnSOevL3xxpuiT3t9rry7VIKPYpsI9K8Bm1yS+v3JsbRCXyP8ARFQE12sr/FLxNfXMF19 q+zI5RSfkVlB9PpWdFoum6VL/AMTPWbGKUHLRMfMB56cd6lK25V01oSafeapbSIUuLKIEZy tqrY+mK6JfF+taZYGa81147cHO+OwAP05q5oL6K0iz2txAcncDDGBxXXaraaXrunC01G1lu LQuDgtsOexyO1Xa2pHM7WseA+KvFWp+KdTEl9eS3FvGcQboxHgeu0cZr6T8KybfBekgHb+4 UYr5f1u3trDXLu0s12wxSEL82SOfWvo7wzKR4W0wM2B5I5FdeHdpNnJidYpGtqPhbS9ZvGn uGkWbGCytWVL8OrIKfs184kOTl1HFdZBAske8yc9sd/wqUwPu4kZSB3FfN1/4srdz6PDznG nGz6HnMnw61KMh7e5t5XHOScGqB8I6nDcFtRs5Gg7tbgFvyr1YJOODsaje6jLxYHtUam/1m p1PB9Q0G5juZlhtbnyRyvmR/MPwFZb2ktuzF1aMqMgMpB/WvoC4bckixsy7hwemPfNc9p+i 3tvdSDUr2HV7Nh8omiAkQ/XuKLm8MS9jyGBTI5kldS5PPHf2pJYw3TJ/HHNexXmg6RLBKU0 uISbTtCnaC3visy28H6ffWsU0yyWExGTEQG2H0z3rJ73OhYiLWp5SysFGHyO20dPamSqroF UqQP4SK9fvPBVnOkgitLfzHXCuJChU+uBXJ3fgDWoZFe2iSbtwf8aalcI1otas4IoBGem09 6i8hd5fbgkYJ3dR711d34Q1+AsH0uXYO4UYP5VmDw/eeaLe4QwBuQ0ikVsmHuvqYrK+8SQz tbup+WRK6HT9c1e2sjA19NNk8MW5T0xWULc+c0UkoDov3ScEinxq4HmKTkDoTSaTKios6qD xr4ntlXytQE3s6An86v2fxL1ABGvdNQyoCNrMV/HjrXGIA7BhncpztJ4b2qV4bZo5POZxuH 7vbjhvesuRbFOEbHpCfE3S1TF5p91E+3c23kYq/YeP/C19/qtQEbY4WTr9DivHXMzPtd97A YG49RUNusUcm4W0cLdDhcc+1P2Uehi6UT3+w1uyvY8vNBGwPADYBHqM1ba/s4MzvcpsPBdf mz+VeFN9pu1RZSZCgxlVzge+KozT6xbsPsGqzWuOcIamMNRToJrRn0gmDhgSVcZXIxkVLHK IzgtgH1rwCz8ZeJraJUXU2ZwOWk+fH0roIfHGtDTPPuL2zncOB9mePDuPUdqUodjB4dvZnt AccAEfQ96XKsCQVI6fKc8+leQwfFHUl+V9Lhlz3LEEfStuw+ItkseW0p4FY/MIj37n3rKUZ LYTw0z0KSFHg3jg9KbaXf2R/Kk/1fv2rkIPib4dmlMRM8bHsyjmtGXxLoMix+ZfiIuMqJFI 3Cou+pHsp9Ud3HKjopVsg9DT84znmuQ0nxDppl8sahGyHpubGPzrYvdesrexlkjnSeZVJWO Mgkmpl5GbpTUtjz34i6p52t29oM+XCuCf9quKWR/tcluYmRwOd3Qg+9Xby/8AtuqtcTkpKT vZj6+ntTpJMIHJBz0A6GsrW3PpqPuU4wj0IBJ5CkIuAOCB/Ouh8MWxu7i5dsFIrdyfbIrl0 8x5lUe5Ymu58ESWi2uqxO4W4kiIVW4BHt/hXVh4r2kfU4cbJqhOxyl1b7dD1IoMGO1kzkdi K8y8JazqekXs40yZlMsYDgJvyR0ODXsGqxqnh7VmAwotJOfXivBNOXUZrpYdMEgndcAI2Gx 3r7avH2drH51hZKfNc9b/ALZ8XS2o8zXraJiuSJIUH070W/izXrZtt94zhRyPuxWIkH14zV 3wt4Vg+w2p1i1iuJgvzCcbjn1Ner6NpOn2aF4LCCBQu3dHGADWPspOPNc6fbQUrJHieqfFC 8055refxHd3LAYZBYRgA/ia8ya4i1rUTLbpAkkjlsvCFB9OBXvviX4Y+Dr7WJtZ1bUoY5JD lx9oAOPXGeteF6zctpniK90/RhB/Z8Mh8qQIGJX13Vyx1aVjqUrrax22j6Jf26K1rc20EmQ Qfs4b+ddNdR+NLLSpLnT76HULtmULbR26jIPfNed+H7/WjLlJby5B4wq53fnXeyeIdV0DQ5 NXn8PTiGIjJuH2k59MV0x5bO7sc1T4rI8m8UajrmoeJ4o9eGy8idEMYGBHz6etfVWlaXbW6 LKyqZNqkkjvgV8n6tqz+IvF39rG3S3a7uVYRKcgcjvX2QAqwx/IOFUfXgUqcLt3M68uVJHy z8dFJ+KMpBAxaxYAPXg15WxaNyQCR05r1D45lB8UZyVAAtYh8vQcGvMS0ZBJzkjFYJWRtD4 URBiAQSMHpUu0Mud4YjsKiC5TpwtTbQsS7SNxPNM0GKGAZlGMcUuNx6kjHfpSrtVCcn3A70 pJHzFCMdBjtSAjYMAD5nI/lTc8jIJzTiCoGDnjJ4p6geWe+eOfSgGNUqGIY4C9hSqQhOCGB pm0Ahge3alwMEc4PT60xaiuELLnC59qay7jgEAdcmn8nkgfjzzTGTY7AgAkcMKQxhwcZZhx RSuLbI81XdsdR0ooGaAXBJduo5oUKG4bIPFBQl8DOD1zQoZ5QoHI4FBkOnKK4CHO3o1IufK wFz3pZAUmxtAApM5woBJ6jFA0hArOfRvc8Zp8UcZRnJ6ccmotxSTLLuA7UgBMmAnBOSPSmk BMy70ZsAAAAVAZGJBBAPQ8c1KFYTYX8cVG2xWIBI5/GgCNj+8ySMivSfg6dninUnVQD9j5O enzV5tg7ypFd98KnMWuamwI3G0wAe/zVrRkoyTMqqvBrudx4iuDIl7hxsWIg55NcL4K03Tt T1aWLUoi8MMO8IJNu4565rsbm2e503VLlgAVibBHrXnGgabqWq3T22mlydmXIbHHvTcuaTY 4xUY2PftAn0GycbHtrcKAMCQEiu2Tx94PtIjA19JPIo5SK3c/rjFec+CvB1pZ3Mc15b29zO VA+Zcha9sisVm0qS1aFIYJEMZZRjr/ACrSUWo3IjKN+54z4o+N2iz6fdadpOi3O+QGIyzEI APXjmvHtJ8PSXjm7WWDLksYyTkZPrXud38J/AehC71OS5S4mRWkEUlwPmbGcDmvFD4x1xJn is4baytVYhUEIfjPrXJc64q60R2+k+Gr23QJ/a/kKepitg3B7Zqx4p8Nao3hpBo19f3N+XA ws2wFe/y9K5HT9d8RXDM4uJ3XgqYlA/Culvtc13RvDsmp3FojRxsoKzSEO2T0rVyXKZcrvu eSaha3VnqE9vfo32mM4cE5IPvX0Nosjf8ACN6XGxICwjLd+a+fdSvpNR1W4v5EEckp3bVOQ BXuOnX3/Es02MrgeUowvPaqpSsZ1FdHoEkMsOn299HKwEnynBxgioRe3ag7ZixxkBjk11Gn Wa6h4Q8rHJGV9QwrkBE6XLvLhn+6F28r+PevGnFe0dz3cNK9NI1odRuRFnKyKCM5GDTzrMa DEsXJP8Jyazpo5YSFb5Sw3DPWqssW6JieW7Gh00apJs2W1XTX+VyUz/eFR74C2UlDg1z8yS LEWQKZdvBbpn3p6bfLXzeOPmIrnlTRuoWNosSOlISxIGPxrLSVlcgE4H61Z8+YjbEyeYegf gZqXB9BNpGtCEkXaAVI7g1MYcqNrH8TWNBdSqxMqoHBxhTwatPrUcKLJcxBEPAK5JNZOk0Z tJ6ov+U+/Akx+HFR3EHmRkSJHN6hxmnpeQvGGBODzzxUqzwkZV1ye1RZoSZjTaVpNwCbjSr Vn9RGB+tZb+DvC9yGY2LxH/Zc10knzNlRke3NJt57Y9MU3Jo2jJ9DjJvBek6Y6Xtjcurhsb ZIhIuPcGotY8EXWsQL9lmskIwwYJsJHoQK6vU9Tg0m0+1XVnNcRA4YQruKj1x6U9Ht9V0tL i0lkgSYBlZRtZfqDQpNahzSPKrj4eeIYFYrFFOg5zGeaybnwt4hgYGbSrhF253bQc+/Fe8N LGm0NKqseFLEDdTVnnhUvuBfd8p9q1VRdSvb1FsfPZl1PSreSS3jlSYja6kMNw9OlV0kElv u8llJGWBPI9q+iZZxeHddWkMuOB8grKu9F0C8zJcaVGzDtENpojUpvZmnt5L4keEySM0Uah EUICBtXn8aEJ2EhHYfxADOK9kfwT4ZuQHWOS2cjpvJx9arx+Abe0ec2GqOqzpsYSICCP8AP etUk9h/WordWPJsuFGFz/hU0O5JFzzG3UE9K76b4c6kYcQXUBx7nJrIuPBev25BNi8yJ12Y INS09rHRDEU5K6kZTWTwPE89uUSQbo5CuM/Sm3txPMsS3N04WIbYw54UegrfvrK6/wCEahj uprwX1vJtS0eMlSp9GrGnsppbfybq1fjkNg8GsWrPVGkZ863KzmUxg/fUjhutVk1S80/UEu IpHIUjchPX0plrNLazm0kXzEJ4B7fSrsem/wBp3iwW4zO2QEYgZqrRvZo0ldxN64dNXh/tC 1KtIQDKg43e/wBaqwXCx4hdc+47etY9lLcaHfZO4x7ijrnIHrxW7qUSNFFqVgMwP98DnB9c VjKPR7GsZW1RJ5kflfIDuPRhxj0rZ8P2z3dyqpuTy1Llvp/OuXg3s27b8r9B1xXpfg3TWk0 zUNSwY41j8tGPc9z+VKhFKrE5sXNQoT80ZutRkeFNYcx4/wBEk49OK+fdC1caTeLfJAs8iR kBWOMZHWvobxGyReEtUAJbNrIP0rwLwZZaZf64kOqKDCI2fBbGCBxX3GK+ONux+bZenyyb7 novhrWPEuuuDDqCWMD8DZEJMe3NenWPg0XMfmaxr2p3zKPuRymBfpheDXK6NrfhXTIY7eK7 hDIMbIoixA+oFdxY+KpprbGleGdU1BccMqKqn65IqJtQj78jdczn7qseF+L/AAF4p1LxRd/ Y7Ex2SybYfMJY7fc965KTT9N8P6k9nqupPNc252zR2abtjenNeveNPjXe6NqM2lRaBbJdR/ K++Qlo29CK8c81vEmuSX88fkTXMm9tnIyfWuBpu13oegr211O58PeLbBLlLbTdNuJkxgtNw 2fXA6V6Oh0/VbBrHU4IEtJcBlkmwT789K4Pw54NsEBknurpGIBPlnZn8RW54k8DW0/g+aDQ rSe81J2XaZZi7Y78muqHMqb6o5azi5K55b4jt9PtPH88GnCJbOO8UQqpyoUEenWvrcsFijX PzbF5/AV8U/2fd6R4rXT9Tt/LnhnRJYweVOR0r7OkkBjRMY+VcfTAp4a1m0ZYj7Nj5c+OAD fFCcjlfssWR6nBrzAq5c8AAd/WvSPjVMF+KNz8oP8AosQ4Psa84DrtBPGa5U9Dpp/CiPJyQ w4z1FAAAHNPChgF3hcnOfamkIi5+b1xQaEwjVSHABJ6e1G/fyxKsDyKbG2XDE/K3ApHGxsO MsakYoB3HDbVPXI60D0BA56Ec/jQrBgdxIA4NBUCXIfPGQKoGRnLNtx36U+MZ5JGc5wKcmQ wY4BPr2phXL/KuMDk560ADOTwRgntTyMoCSd47+1KwUk7sLxwaeB9wq/PTmkNFZ4XyNgBXH GWxRVp7ZnbcIlbPcNRSHdDyQMjJwefpTlceZlBkgdvSmFc7vTHNPtlO/Kg9MU0YodJ80pZu D6HvUbMWcMvy7e1WpwijlcMD941AUwOed3emMj3s5JcDLUoVtxUNtI5z7Um6QNyBjtSZOME 846+tJgOZgG4Xkds0jZdhtQAYyRSbW+6FPt60qDY+Sp3nkUDsNKtk4zkdc123w2O3Wr9iCB 9m5YdvmriyTghmBPqK734ZRGbVdUi3bT9kyOM/wAVVF2ZDV9D1N7GMeBNXuFCgtbsc14p4W 8QHw7cXF19lFxI8QiVWbao9yRX0FLabPhjq6KMD7Mw614Z4Fj0cy3txrDxGKGAMBJ65x+P0 pp21Qbtqx694UbXdcjjuodaTToXA+WOASH8Ca9HTwrbJayXlzqWpX9wEO1PtLRxsfdRxXnn hvxNaFo7fR9HudQIHym3QKg+ucV6KNU8bm2d4NB061hSMuWup2BAHPQVrUknHV6mUU1LTQ+ fdR+G3jbV9Zub/UIBbwB2YF2OFTOc/gKw1l8M6apt2nmvpFbaxgXp9M12Gu/GjxPqbz2Nl5 cSqTE/lQ7wexAPXmuTsNFvLyfzLjT5l81i2Qu0CuWyOzpqzstCubAqqrbrDFjIMmFJFb+s6 n4fGkiPUJYHt1YMUf51z2zisjTvCaTSbmj81VUAiSTcK0fEHhK1uvD39nW7w2quysxhX5iA ckVu01E5U05HiWrTQTardywKEiL/ACbBgAfSvYtEH7ixIA3eUo9M8V43q1itlqdxbRSNIsb FQXGCwr2fw7E0sWng/d8pefwop6sudrHu/h1JE0FVi+/wFLdvWud1vT2tdVdeiSjep9P/AK 9dRoBH9mIMcCm+ILSOexE5xui7j0rzakP3j9Tsw8+WJxLDKF2bnuX/AK1WZgRgSISf9oEVg eI9Umfdb2nJ6ZYkD9Ov0rgr1Net18yOYxsp428D6itvYNo9KE0z1KWKYybsjaD8y+voaAmT 8pGO+RiuR8J+Ib+eZtF1cmS5YF4JGBUMP7uf612qRgvljgg8iueVJpmnPZDPmVVG0L2/H2p si73RmZgV5HNTMUwSe3f0pHUBVYFSD2qWnsRzXIwTnao4Bz1qzC2+TDuGIH5VW2hUIzhutQ kXH2iMpKBEQd6kdT2NK3cL30NfcoB3ZZge9NkjidhI3VeQ+dtZ094LW3lmkl2og+8RmvF/E vxM1C8uns7Rvs9oj4Z05JHqB3oVOUtiNtz3jzojIWjuU3KOVVx/k0w3E7Pu3nrwO1fM+p3N /pl5Fc6fq7zw3KCSNywDD1DDsRXqHgbxlqOs2y2FzAs1/Ew3O+V3Rd3+oolRdtS4Tg/hZ6U t3qCTsDAGjTB3jGMGpkvgW2mIHnHvVEEAbgFwOcnmhRv2kjGR0zWDpxehV2i9qFjpupwra3 8Zby/mUg7Sp9cirNpDbwWsdvE5kjjUICzbjgep71TjcBSnX1KjFTL5aIqqUVecBewpSoKxD qMnkhWEIySK+45wP4frTGSWYNMqDavXHb3pu5gRnJ+lJFJMUYyYjySMDuO1YfVvMpVivE7t czQm3b5MbZD0k9/wqzukEcgiYb8fLu6A+9OSRo5FdBscHgnkCq090BcnzIpQpPLhfk6ZpRp Ti7xKc4TVmaUe4woZGXfj5ivTPfFMWZlk65x3PrVFJUZAylih5BqUMMc8+3WnOdQmFOCNiO YSQgkgqByD0zWde3lhDeW1pcWHmLc8LLsDKD6HvVSG8ngv0T7MzwMMmQY2r9fer9/ZWNykN xdllFu3mRurlSPy7VcJXVmYTjyO6Rn32heHZ/lu9MCnOA0XykfQisSTwJokuZIJprbd0I+Y iuxRINSRXjlG1uVdOh9qpOJ7eaRNpAQ4OOfxrN1GnaWxvGcmvdk7nDXHgFDI4h1VWZTgiRN ufyqGx8M65ps20LFcW7DBVDnj8a7ku0mQyYO7Ib1pkh2/MQeTxtHT3rOdT+XY64VKlveZjW /g6e5uY5raHyUfAkU/wDvivR0s7ex8PvaQKBEkRGPWsDTbtrWUBz8ldFI6vYO6cqy/lVYaV qibOXGTnODi9jznxLbMPBurMV4W0c5/CvmHS7G71O5S2s7ZppnXIC9TX1h4rVYfAmusW5+x yD9K+ZPB+uQ+H9YN9NA06+UV2L7jivsMRLmmvQ+UwStBpdz2j4deFr3R7dGuyqykYaPrtr2 axVmQKvAxxjrXjHhjxTrmswxnTbC0hjI+9NIcj8BXollpPiW9gzf+JhagjmO1gBGP94805O MYWjdolxbqe8ytrnwp8Jatqc2q6jp7NcTHLuGwCfevmrWta1nSPEmo6Xo9jbWNvBMUQeSCQ P8AeNbnirW/Hl34mu7HTX1f7PFIY02s3z47ntUOl+Hda+0RXOv+TEoO51upFLMPXBOc1xPk b03O+CSWjKGk3uu3N4kt5qU0SsOVUMcj0wBivTV8ZwaBowu7rS9QuEjwDPtAUnsOeal07xH 4asFWC3urfcnB29c1parptp430NdMkvZIIjMsm+NQxYjtXVGMnFyMKknzWktDwPVtVi8Q+O Z9ZhhMAubtZFjbkgZHFfXEpCojDOAi/wAhXyRf6ZHpfjptKtt0iW94Ixv4JwRivrC9z5EQY E4K8DjnAp0NnpoZ1/s22Plj4v7JfidenIGIUArgCmTgv0Fd58Vst8TL9kA27ECr6Vw/3mbf gYrk6HTBe6hAMA8Y464qP72AxyTTxlQQWYZ5OO5oAJKnAw3p0plj40KuA2CuDn2oLhmiRhl h3pdwzjaSPu5PpTAsgZiRxntQGg4qN7FueefXNNcPy6DdgYOO1Sk7IicE7x970pindEOTkH GfWgbt0HEKYwgXc7DJ9cUGGRFLDnPA5pURxIrqwJIIyDQw+QkHPTPYg0ARFmGGYZBHcU9QC m5VwfrTiRljJhscAHv9aSEt8wwAoPapGhHfBAYHIHPOKKc5UNhcY/2lBNFMROAeC5GCOMdq VNojLBiDnH1oZicqUGeMe1CkKACuQTg47UGYHDkc5yeh/nQqFpDz8q9cd6llj2En23Y9RUC OgQspJJ7elMAMnzBh8p9O1MQjrnaetJu3PhuPbHSlBYSkFcnt70gH792SZCNvQqO9BDN0Pz L2Pb3FNDMOhIB4P1pjAB8lvxpDFwwO3AJ9AOtek/CPA13VW3Eg2X4/e6CvOQw5dslRxxxXo 3wjVm8R37LjJtcYPf5qpD6HuN7byJ8LtYGwKxtyTjpXzf4Z8LXviO7nt7O4ggECCR2m6Yz7 V9S6/Alt8K9VDZUGAc/U18v+H/E9x4bfUVtoY3e5Aiy38HOcj1qnYzjq9D3zwRoIsGQfapJ nwASPu4A7V61i3Sy8u9mjSNhg+YwXI9Oa8D8EweItfOdQ1e4tYTz+5jCZ+h7V6v8A8IPo0l hID9svbh0ODcztIucdcGqb0E0r6mH4jk8A+G9NvLiy/sxNQZGMSqA26THGcV872svizV7h5 7m+u2JfIhibaMfTpiuzHwL8TQ39xqGoanb29ohaQsGJKrn0+lZtn4h8HaRIYLRb7UbmMlfN Cjax+npWaWuqsaJq3uHQ6DaalAU8vTmSTHLXT7VP5Ve8Yan4j0jwzLfxLaRvG4UJCDJkHjv UOjeIry+ckaN5EeMq0jlQTn3rV1rV7a3hVr+8tI4V+9khgD6EiuyfLye7qcsFN1NT5+uLu5 urua5vWP2iQ7mBXb+Q7V7noDGI2O5SG8tflPuK8X1m5t7vxFeXNswkgZ9yuBwRXs+is4axd hw8an5vpXPS0epvV2se7aIQNPHoaj1yZhaeUjYVvvAVJoiq+lKe5qp4gZYQpJK5A+bNc7s6 j9TamnyKxy5023kzH5SYUlgSO5rK1Pw8J4CCy7QvHHRa6aPD4cnnr9adKxaEIyZye1dT0BT kmeWLpNymuWUiSPI0LqAxHISu9njMbN0x2qq1sWv4zHGcbwTjjApvizUDYaHc3MUm2QDarf 3c9656yO2NSU5JEUs0Im8gzxiQ/wAG8A4+lO5b5gfu8bTXzPqV7ctq7XYuJWnVt4uS5yw9R jpX0Ho9xcXOh6fczgBpbdXcngk1zyirXN72ehqZDYIwSfXuKRYwRk8Z7VXu7eW7054UuWtz L/FH1x3x6VZij2KFV2baoGW5PFZ9CuV7o4f4lXk1p4dMVtOIjncWzg57AV4sIJdRktbK209 YrgAl5A+fM+vYV6z8WbUtpC3QUkBhXkVszWIh+0o8QlIcAEjcvY1vCKUboyl7247TI9PTVB DrUMgtmJR9gw8Z/vc9cV2Hw+L2/wARoLSK++2oMxrKCdrR+2a5J7a91i4uLtS8zgbip+8R7 epr0z4S2NzJbT3FxBGbWB/3DlcOH7jPp6iiq7x1M4K0j1dXZ32BQByCcdMetW1eL7K0e35y 3XHQe1Mt12R7w2d3OcUrY4J4/rXGo3aZ0Sl0K1tcSPNNA9pLD5JADvjbKD3GKnbaBgAZ78U IgkcLjqeO1Nl2xsYw/GfrW/Ux3HMZ5FUQXDQHd12hsj05q2XGTkgA9cevrVRMpjeAuD1zUm ULAbueoHtWU0aRH7wMBck0hm4IAIaow5Ys7AoqjLHtihJElgE0ZLo3R16GufmNlFbkxWI2z M7ZlJ4AOOKrSxhlIJZR1+U4P51IByR0pGKKu4njrz0pWuxp9BjNIR5YYo5HDBenvVuKaZLf a0gkUDDMVyPyrxvxx4/ubO5NnpzsgB2+aM4X6muQ0z4ja5pl+skkzXODllZzhh9Ohq5YeTj dD5o/DI+m47ry4lVY0QD+FRgfhWXqEcN5qFvMt1PbTRsCFRjtYehHeotG1O31nRLTVIB+6u E3BfQ9/wBavFyB3+lc0IOWkzNvkfujpGVi4DbScgex/wAKgtpL1onW7WJWVvl8s5BHr/8AW qckg56/yprPHxlAjA9T/FU+xVzRVmPALZX7vGARWrYX0gsjb3JBfHb+L6Vi7/mOVIx39KWe cRWks+SNi7hjqKcKFmmu5FSopxcWY3j/AFBv+EQ1O1Q8tbsGz6Y6V86+GNEPiDWFskm8geX lnxkgAdhXceIPFEmoJqdqJSEMTDn+Vee6Vqd1o8/2mykEUxXaTjOAa+llLmnd9jwoQUVZH0 t4S0Kx0PTreGKXcFXG+T5Sa7yDVtGtoQZtRtlwPmUShsfhXiXgXTbjVrdbvVXvJvMw20ykJ +Ve0aV4a8Pwqrro1qXA4cxgn866pSfJ7hxJRU/edzO1H4heCNPkMcmqRGTBOzyyCT7cV8ve J4Dr3i6/1CznadJ5SymQ84PSvYPFPwX17XvEV3qL6zbxW8rlkQZBRfYV5dO3h/w3qb20L3G rT2zFS+AsbH8OcV56k5NWVj0IKNvdRa0LwFqUs0M7JAIwuWMjlcH6Cuv12PxL4e8KXGoQa7 FGISqxxQwA5z79a5vTPHepXM8UR02KBAcDEhAUe+a7qPxboUFnu1u9tvJJBdPK8wZ+vTNdN NLkajLUxqKakeF2U81/4ptbu5l3TSXKvJI+R8xPevrfUJAoXOCdoPP0FfLWoXdlffEV77TW QQTXoaIKONuRzivpvWCRDGFJOVHX6CqofCzOvuj5c+KDH/hZF+4lBJVelceNoTLDG7gnPIr qviaR/wAJ/eqflYIoDVyTDKjOM1yvY6o/ChuHDYPKjp71J5eGQNkk85HYUICvzHnHaljJJP Py4zj1pFIHQKAON3ODTcPtQHtwSKexyTj5QT0NMDDawVSCO+etMGDq+4KuPm9aVVCKNzBcN yMdaQMyEMy9Pu8U+Nt+48Ag5NIdhZWJ6R7M85B6ioiQwBOck4UDtUhZWhO/B5zj0pgYRtlF HJwD6UCuO8lAm5mO6kYgjrl2HBApVEjnft+U+nOab5hLny85A9KB3Iy6HG9VZgMZNFNZZGO 5YwQfWinoLU0W3FNrcY4yKRQQCAuSaVmAH393ShMOSxYp3BoMkSPuePax4xye4qsAFbnk4y B61ZkYg7iPvLxjuKgJjBIB68E+lDGMOFDE4y3tSKNxyrYNIwJdgc4FSKiOQWYqCOKLhYXaz MYzj/E0wZHyKA3r7U5lU85OBnn+VNUk7QR/9ekADccBhkA5r0j4N7pvGs8e7Obb7o6H5q85 GQMht1erfAmITfEWSIL8wtSR+dVHVg9j6D8ZJt+GGsErkCDPPtXzl8MbbSru61K41aK3cpH vRpwCFOfevpX4gfuvhhrQBIHkV8i+G/Dupa/LLBZyIiIAZXkOBj8K0lo7JGUdVqfRWgeJ9D W7W3tt11MPuw28Z/8A1V36a5q7WskkPhq6iCDcXuWAUDH+yc1594A8Lf2Usf8ApTStgEsTw K9e/dxWxFxPHEjjDbiFBH40SUrAnFPRHz5qvxwutSnutMtdIj2gtC7xkvnsRg1ymmaOkTMZ dInWNju3ugjJzz17V7tqsXw98O2NxPAdLtbohmV9oYmQ9Dx15r5iubrX9Yv7ie+1mWZGkI2 o+FYZ/hHQCs031OjVrWNj0ew0xGmUupdegElxvAFWfFvhqLWdAi0+0FpaHzAXcJgsP61y3h +0uLJ42trNnLfxXL4XP0Fbnim/8S2Ph0XMEkSTs4SOG2iMvP1PNdU9YXOKKSqW3PHbyyXS7 q5skmLtGSgbHWvo6TTzHZaTcMuWW3T7o/2R0r5svZLtpZZLkt5zH5wwwc/TtX13bRfaPCti z4Y/Zoz6fwisaa5rm1V8p1Hhe7jntXtc4eMBsDqRUviLT5bzTswYLp2ritF1FNO8U25DhYZ 4xEST37V6czZ+7gHP4V4kcQnOXkz2quHdGMH0auecWt8Fi8o/MV457EVYa9wgd8IMZBNdDq Hhexv5DLC7WkpOSyDIP4Vz8+iQabeGN5JJ2XBV5Dx7cdK9KniYTXmccqet0VrUNue6lUru4 UHvWXrFva6rZXGnXPEc6FSB1X3Fa1xNkcPg9s1kyohuVuCv73BU46YrOrVvsdFKlbVnlOn/ AAokt9YEuoalG9kjZRI+WkHo3pXp6pFCgSHO0YG0chfpUhDbuowO5pSqqoAI55yOOa55SbO iMUthA20fLzjoBUinegbpioC4UgHhj6d6tIMpgkA1nOpyo0sZ2sWEWraNcaXPDGwnQgO4+6 fUehrxTXvBeuaFLsSwk1KF0CxTg5Ef4DvXvk20IAeT2ye9JbbmlBUkAcnHWrp1XYmcX0PFv DPw78Q6i1v9qV9LsIwd8rnDknrtr2HTtGi0mzj06ziVLePhQPTuT7mtUyg8kYbvTt4KeZ2P vROo5mKXKRuqC1aQybGDAKi9xVeKYTRtIgLIDjHqaSRg/wAvAyeMjOamjRI4hGgVcHkU/hK spCbSRkKMHjkcmsbXNf07RLYS3dwCw/hQjI+tYvjbxiuiWMkEBeG4YHDYBbPQAfWvn7VNR1 C9uXN7PIxJz5ZOfz960pxcmKSUVc9pu/izpdvcrFEkdzwNxBPH0rpfD/jvw34lnW1srny7g /djm4LfSvnCxs0uL2O1vL2OwhblribOI+OM45qtK5t71hDckSRSZSWPjdjoy/zq50b6EKsl 0Psfy1A2FdwPDA9/qKdsVIwAoVBwFXgCuE+HXiW58S+GBJdTebe2zeVMR1f0Y/hXaozMQzS YPYkcH2rzJ0JRZupqWpZe2kS3WV1BRzwQRmsPxDO1j4cv7mMEtHHwBWjHMpdlPVfl4GcfSo tUto9S0m5sC4HnIVGfX3qYqUZK6K6nzI0t3q9tLYIXVXl8xVAzukPAyfpWPPZR2twsN7MVI JSURjLxkexrodSa68MXNxY3ETx3KPlWYbcsDwwPpU+m+H9Z8d+IVuBbMoO03FyV2pgdePWv XcuWPkc8ldnr3wvt54fh7aeYCEkdmjJ6sucZx2rsy38Cn8TXLeINfsvBHh61K24kAxDFEOM gDk49KyLP4teHZUzcWV5C4wCSoKj8etec25O6Wht7N2PQXIAC5696YELtu6due9c9a+OvCN /hI9ahDn/lm+Rj8a27e/sblA1teQOv+zICfrVJdbCaaLSgBcLllWluoFGkXszoWAiYqoPXi pIo2kkHy7V6k+o96s6kjf2HeqwUJ5TbcHkjHf3rJz1sibWTbPmyWEeTqMyoCzI3A5xWZ4TT TI/EEUureX9jWJmJfkFsccV015bPDoOosqlcqSCOpHvXFaPpNxrOoJp9sY1dxklv4QBXur3 WjyLp37H0Fo/jDRjHFFpqSXbKoAS3jwPoO1dvY6z4kugosvDTW4/v30m0Y9flzXGeBvDaaJ p0UZuWmcLhmxlQa9Ot7yxtowZ76CMY4DSAH8q7anNyXbscEeTn9xXPDPGPxj8T2OsS6RYtB FNE5RzDH5in6Z5rj9HsV1O5km1nS5EMrmR3x5YOe9e56/4n+Fuk3Uk96dPa+OSzeTlyfriv nvU11zxF4iuruzup59PklzEqPtUKemBXnu7tzHpRvbax6NbaX4at4Fkexh2Dn95IJP0qzqm hWPiTQX0XS2trNZJUkZoUxjFclpHhHVLUIxitVDDGZ5CCufYcVs6xZ+K9M0KS70vUlafzVR ILa2DHB/iyeRXXBXpP3dDkm48+kjyT7ANM8ff2Ukpc216IfMK4JwRz7V9Ta02IeRk7QOvbA r5Xt1uj4zjbUHIvnu18wt94vnnNfT2uXKxJgkHKhRntwKKNlGVia+sonzF8ROPHt78u47Vr lGC4IOQ1dX4+YDxteYII2qcj1rl92STtBxXKzsjtYZGzKyru3L3PpTjJGQDgtnOT0Ip+3LK GI2tjOKmMDD7vz47DmkOzKmCRwcoO1SLDJKQFHy9lqTABLqmPY0rpiRGPLEDpTACViISXd5 i+3FRgICSWIYnnjqKkIIibOSvuaZGGdyGIXjApDI2UKhI53DFNU4cgcgD6c1LLGUQouD6+1 Rgoz52nI/hPQ+9MQ+ORoU3AsGxjHYU2PcYXKnafp1qSIEDAVec4J70rsfLIDqAOqr3oGVwy BQHVnOOooqRrdJcOJ/LyPuntRS5haFhSJJASvGOR6UrHGShBA/nSkbpN6kLng/WpD93YNvH J9zTMiKRsnIbDbeh71B82Rxg9wRU7kMgxnC98U1QpBUyEA8gGgoYhwmPl57GnLIodt6nJFR gKfmUYOeKlRFdthdU7b26CgQ1VOSSPlo5bkADB70pwp4ywHcdD9KTcJOCeAaYx24A5HpnI5 xXrv7Pi+Z8SZz3Fp/7NXkCZAYoAoHT3r2T9nbDfEm7G7/lzzz/vU1uJ7H0D8TAV+GGutnny P618leE/E0nhyK5WK3W5e5AXBOMV9a/FDj4X66o5/cf1r5h+G9lp8ou7q9ihkC4UNLjap69 6t7mcNNdz1rwHN4j16JmvLt7C36iOOIfMv+91r1GDwjozRO0n2q8kZSB9pnaRQf8AdNcd4e 8RaDaQoonV3BwFiQsSfbHFdn/wkGptatNaaBOkSKWM1yQqYHfjmiaVtWOPO3orHid18B9UW 8vdU1vxFFFp8ZecpBk7UHOMH2rh11vwraziy0DRLi/KsR5lyxAPv8teh6h8afEGsX1xpOl6 KBF80ZliQyB+3esq28JXQT7RPp0dg0mT9/yWJPXOK509dDZLuy3o0+IITOlvZgfNsYjj6d6 2NT8T6Bpdss09+IsZAZUOMkdM461Q07QLOSRDM1s7A7SWw5P41o+J/DFnrmhwaZPftBbRye ZmBMnjtg16Db9nY4kkqh886pdi71a7u7Zy8UshK57819f2ce7w7YRn5f8AR4//AEEV8gahb rY6nNBDuaOOQoC3XHvX2LYg/wBiacuMg20ef++RWOHe9jTEbJnD60ph1crjDKAcenvXpnhL V21bRkM/yzwnYx7NjvXmHiVxD4plh7FRWpoGpXOmAzQEPGx+dGNfBVsR9Xxk09mz9Jng1ic uptbpI9aBBbA4759KwfE1s5tUuox/qzhj656VsWV1HeWaToMFhyuelOvIkns5oZCArKQSen 1r2INXUovQ+P1g7PoeV37XbQMLExiYkf6z7oHfNCKxTLnJI5I6U2Kdpri6jMDxLbymMSEgr KB3UjqK4/XfHLaVrslhbQxzwQqPMDkjLd8EV0uV9jsjFvY63ABwRjvk1H5aI4lIIYjZ1rlI /iNpMsiGXT7i3DdRGdwX8TWxa+J9Cv22QanEWP8ACeCPrmi5bg0aAmUXSLLEy5bYpxnJ7fh VtvYnH8qjg2MP3UiyH+LawYj8qlIIygBB9CMVhOV2NICpIA7Hg06DbFkNkMT2qIHamQGJ9P SlycdMK38QOeamM3FA4KRbLAKeOfUf1owSpXdgegFVWS4O1oSqvu5DdCvcVZU53Dqcdugrp jJtanNJcuxTitWFwfMnMik7gMY2mrNzcrDZzTswARCWJ4we1KxGQR93POf61geMxJH4amlj bZJKfKDMTjH0rS12riR4pe+KGg8VTXQtY5Z3yiC6HmIA3VsHoT19q5LU4vJvHTzPPmY5aUd 89h61fgtmvbu8nlbc1uhBbOdxHvTLSSKLThKXMt8SVgL4IQe49fSu9RUXoRNNmeyN5ZllnB nVgvlyE7yuP6VX/wBfPsjR3c9AgJJ/AU6RJBIHnbdI/JZjz70QXEtndC6tpWhkjYMrocEEG rt1OZtpHq/wVuWi1fU7ItjdFvKdwc9/evZ0nYRZumjTBO3DcEe+e9eWfDC5Or6hq3iS7t4r ZhGsD+Wm1T33cdSfWsn4heKNYvpLm306NorG0wJJCw5J6H1rimnOVjphbluz2NNW0xpBGt9 F5g/hzzn61Z3qcjGQe5r5Is76QXgN/e3vkjPEb5O7HB/OvZPhb4tudTWXQtQfzJoE8yGXP3 hnkGonRa1uXGcJbHpN5YafeFWu7GC4IxgzRB6kMsFlZSmONIYYl3lYl2jA9BT87XGS2MVDq NqL/TpbMOU3jBfsB6VzuTas2aRSueYeK7C/8WakmopqEEVsF2wQS53fQ44z71yF94I8TWWZ J9MlMJGd6AMD9MV6+2gX0NxEUhg+ygjdFC5BIxjOP1rrYEXyyGLxkABFUZ6etaxqcqsh1Go 6o+VJbW4iJSa2ljI4+eMj+daOj6dMwjvBK1vArYXaxVpT3xX049jFeFWuraGYL0aVA3Fea+ OPDn9l3gvrSACzuW5VRxE3p7Ck6yloVRfNLU6LwF4kNyp0a+fdP96JmOTj0z3rtdSZX0a5j 5BCHnPIrwK2kltJ0uYZDG64YMPavadN1KHXfDL3AcLIYyso9GxXHKFqiZtiqaSbR5tqdp/x R2qS+YCPJIBYZ/8A1V5Pp2o3emTmfT2Mc+3aZFXcRx2Fe161bbPBuqxKBgRMw9OK8o8L32n 6drf27UCFiWL5R3BxX1FSPLNW7HyGHnzKT8z1TwLp2p6vaxXmr3N5tkGQschj/MV7HpfhzQ o1DvpkUzqOHmG8j8TXlvhrxXLqcaf2XpcsuejykKre/HNekWzeKp7YMJLGyCjOEJcj860qc nL7zuSnJy10PNdV+A51HxDe6zqXiCZ1mkaRIYoxhB2FeUya9Jo15caRY6L5RgcrvmdhICD1 I6Vva78RfiPqOr3NhEbzy45igdIDGcA47DFO0zztPkmu/Ektq8khDM85V3B98c1wxsmuVnf Fe7vcbouv65LIJNTu0htD0xHuJ/KuwbxpY6BYDUZYr67iQiNmjXC5PQHNR6bqvh+W6X7NdW jZyMQphvrW/dabpHiDTPsOqea1rvErGQ+WDt6c16CUvZ817nBUk3NJxPAbSWPW/iXBdHdCL u/Em09QDXu/iidTcrAN2XIXIPpXh8AtLD4i2v2ZR5cF98hJyNv1717Bqay3OvRSBdwBUBc+ tc9N+60aVVqjw3x6CfGt5GSqDYoz61ykiueuMD9a7P4mwlPiPqUW1fkK8enFcYyjJcEEdQP SuY6o6olRwzqwGQOnPSrAdg6bG2jpVaKNWGAck8cDj86mz5a7lbG3HynmmVcUwM+FBxz1x1 qPayFVTkjgsOtOSbkygEBRyCc5NIxBweVH1pjHo4xjHAOenamAqEKqe+4e1PdkQf7XfBzxV b7rb1PDdqQXHqVw4c7j355qMKCC65bb61NGTuwEXYeOvIpmBvbG9gB19KQh/wB5Aq5APJ9R SKg81guNoHOfWo4ZVRHRm6jjuRQcKwKNnPc0DQ4QTlQVhUg/7eKKdu3gM65OPYUUC0LYVHL F8IQMgf3j7VGoYMzYC47+tPdgV+dskHI9qaGJI3DK9aoyGy9cnqRnNNCiVBhxvA6CpJACw4 IyAPwpjKu3AY+5HHHagaI1UE7cgFefapATwFbAIyajU4BGcljgH0pylRznIFIGPG5gyY6c5 qAZZS2cAd/erAO9/lGFIxn0qMJt4AyM9adwFjYFstglRXsv7OYVviVetjB+xZ/8erx5Yy4O 75QTgYr2X9nHI+It+gK4Wx4/76prcHse7fFH/kl2un/piP518keHNEvNYjmit7yO3hjwz+a SFP4DrX1p8UpMfDTXE+UkwD6da+TPD+vy6FaTQxWySm4x87sRj6VcrXMqd+h774A0BtOhU2 1z5jgDCDhTXsMc9n5JiubyAMFw6tIo/A814d4KXV9ahje4v57eE4JWOILx/vda9NtvA2gQ2 lzKltJcXcyEeZcSF+SODg1c9tCouLfvyDVNY8FeHLKfy7vT7ObY3lsig4bt096+aZoby9v5 rzWtdvL4ySNsWB8qMnjhuldufgZrP2i41PxB4gWC1QtI0dvkhUHNckmv+D7XUDZ6DpVxqkq ny/Nu2IVsdSMdK5le+xrGS6HR6Y17ZokemafbjAB865kJYe+BxTvGN34qsvDUd3Dq7SzySb RDBbDA9wRzWhp2r28cI3RwW+OdjY49gTyadq3jHR7OBGlvNkinP7tDjPp0wa9J037LmOBTf tLWPA55bh7s/ambzS+XLDkn3r7TsWH9jWWVz/o8YB/4CK+L9RnW51W4uUH7uWYuPxPWvs3T 2B0WzyOPs8fQ/wCyK58Pq2bV9Iq55/4vjP8Awkrsf7oNO0i5w6q/3SMGrHihVOvSnGflFY0 LrFIM8qDnFfmOZe9Xn6n7Hl8VPAU15HotjeTaVIbi3XfG4G6MnjHtXTXFydX0GX+y5EEkq7 cNzsz14rirK9huLTaHUYXoetQQX8ulXxltJCgbkjs3tiqyzGNfuKnyPmMdgXO8orVFbxZpm n+CtMknsPMRrpcRxl8gSkc7R2FfPc0srSuZmZpNxJOe5r2j4ha4dasQlwjW0sJBgQ8q/rg+ teUSwrIWjaP3yeMV9bSkcdGk1CzMzexwjMMk9SKRy/3SqFD1z1qzJalvljkAX39KhltblTk qreu2tlIpwZPZ399ZfNa3c1uuP+Wb43D3rbtPG+v2bLvvRJGf4ZEDZ/GuYWGbH7yAnkDg9P amnrsYb8H9KjlT3Hsem2HxFXYGvtOAH96B8k/UGtyz8ceHrlFP2g2jE42yrjP5V4ywjzg5B 7U5D8oYHaB2HepdJC5Yvc+hba9iuYztuLdwSQgik3Er6n3puo376bbi5e0lnjz8yxDJrwCC cwAmCR4pBzuibawrZsfGHiTTiBDqbyjsJfnBPvmrs7HNOguh7Zb3KXVrHcRIy7+iuMMvsay tb0e3vNEvo90xaQGTLSEhWA4wOw9q4i0+J98rIt3psDgcMyOQWP0rorX4heH7lCl2s9s3fz FBX9OtWpcurMvZSWp4BdG5ge5topV3qD5oXpKCe30qbxLps+m3VlFPDDCr26SxmJ92cjqcd 67rxt4Q+1Wkuv8Ahd1vrR33yfZ0+ZfoPSvNL2NradFclpAgLA8EZ7fhXZGSlaRyTbW5a0jU rWxvB/aNqtzbSDZKrKC231U9jVZ7T7TqG3TLOZreabZbqyk5yflGfWpNO0nUdWultrGymuZ WOAFXOfxr3nwN4FufD1isurz+ddM/mRwdUgbGP++qKk1F3MV7wabpMvhDwBNY+U5nWLzJps Da7nnb68dK8NmvYbm9kk1EzeS8m+fyz8zL2UfSvqXUdLbUtLuLJ5NvmrgbTzkc1806noott XvLPUEktTHIzSDafm/u4PbtUU5KR0bRsjE1S1t7G/A0+/W8gYb4yvVAegb0Priu++EMCS+K WuUaRpokJlUqNgU8ZB9c1xmjW2mSXE9rqUF68jpi3jtFDHf2yPSvffh74Obw3ovmXiquoXY DS46oOy1NWSUbGVO6lqdZhRyGyfQjmrMaOQeFUDBx604Ki/Kqgt603fiQKMOe5XpXntpK7Z 13voiZYkDgsCzY9elTxwMRvf5e596IdgiMxdWOceX3p/mSMccewx0rJ1OwOL6llcADbgen0 rG8Sz6RDoFz/bUyw2jqQT3J7Y96p+IvGGm+HbYiaQT3TD93CvUn39BXieveItR8Q3/2vUpA yIfkhHAjHt60U4OT5jeFOzuK0gclY2LQ9UzwSO1dB4U16XTbpoHVmt7gbGX37GuStJohIEY 5DdOeldDYWxN7AADzIucda7opcyudVX3qb9Dt/E+IfAurFcEGE9fQ14ZoGjtreqxWLyNGhX LMBkqMenevobxRat/wr3WEVQNtsT0wOBXzfYSX6P8A8S9pBIVx+6zuIxXu4qzqr0R8Ng17s vU+i/C2m6PoltHEHijVP+WjyhST6+1dp/wl3huwiC3GpxMcceWpk/8AQc15N4L8IvJBBNra tcuwDFJTuH4ivZNK0bTbW08uy0y1tCwOXiQKfrVybUPdiTemp73OE8R/GDwhbJLaW0dxPIc ruijAwcdwa+eHtIb7VZLi3k2s8hbdPxwT7V75qnwP0WS4nvp9QuJWdzISfU84zXjN7qn9na jcWemadHZxwuVVZ08xmA/3q853b1Vj0YctvdN7QdDvk+aG9FsWwd0ce/I/Gt7xD4U1W50An Tbu/vb5nVQhk2rt/iO3pWd4e1p/OWa+vgmFH7uKIjP4AYrqr/x7DpNh9tfQ76SPIVZnwFJP T3rvpxj7Nq9jkq86qLlPFLG3+zeJrOGdijx3ADY/hI617zosL3OrNMWDBSB8w6j0rwmC6W9 8ZQXjKsKy3XmKpOduT0r6M8PwMJWZ1Lbm6n/Cs8OrysPEPlin1Pnv4ohk+JmqhQFHArii+z KoM7u+K7T4p5HxN1Yq2QWHFcTGHaTCckjBHtXJ5nTDoPt5NvDDKnp2qzGjrCsxVZB2NVgMo 2UOcYGKVndXCE5UDGDzRuWMzmTaVI5zgjGaV5GYYHAx0A60FhwVcll6sealBAi3NHjn8qBk Kx5j3mQKwGDmo8MWGeVHSpy53Y2jGMHIz+tNMGMOVwHOQtADQSF2k7cHOKax2jKksx756VI 6vnJXBHeo/kZiqnk9T6UAKyl2woAx0x2p8UuIXjIUN2Y/WhV2/KAO3J/lUpGRwoYDPPShjR XkAL5EKvx1LUVJ5e9VZXCAj7p7UUrozbJ2AcDDAmlRtkynHscU1wFGFOQcfhQrZYOM8dqaJ HTkifHJxyPamqpwynBH1qZzukZ3HJxUca7dwB6nIB7UDIcBZOejDHPNSdieMbcdKGQ7yC33 eee9OfBGRncBxQDIwy7cbsDqcU4t8g2sM9jTYkLAnbwxAqXCI7BSGAHfpTYDZMM6oCW9Ce3 rXtH7O6BPiLehScfYe/8AvV4tgD5SSCe4PC17N+zwyj4g3wyTiw5/77pxWon8J7d8UHJ+Hm uDZk+UOn1r50+Htpp05u57+KF1QhQ0wGB3717/APFCZW8A61GXPMQ4H1r5a0TQ9T1iFvsuE gDDdvPy5+laT+JGNPZn0po/inwtpkccUupRBx8ojhQyf+gg4rqh4w1G4Urovha+uY1HN1Ni OED37/pXLfDvw7BpNjC0ccHnEDLonWvUpGhWBhdzxohHzGRguR+NaVOa2woWTuj5w8RfHfW 7+e80mysbeJRuhaW3BlBHQjBrhdK0u8ZvO+wzR+ad5Ygw4/EV9AavL8LPDEc90tzpttdSKx R1Tflz0JxnvXzheXWs317NJLq090kjkqsDnZjPoelcvXU62+6sd5aaTCoBuoIZB6ySCQiru ueHU1vR7e0gvEhiEu7CDPGMcCuY0TSNQSTfBHbwBsHzZnLH8qt+LJtesNJtxHqc08zybQsE IXaPqvNd3P8Auzg5F7S6dzzjUrWKxubm1Ul9j7dzdeDX2DpbKPD9hgj/AI9488f7Ir40cSM 5Eu5pWf5t3XOa+xIZUtvD1mZDtxbx9O3yissO1ds1xCukjn9etp7nV5JIsEcD3NYLwTxyYl jxk9COlbC6i51OSRUyhPy9wfetVbmymTdNHg+uMivyrMZuOJmvM/WMBiJ0sNTVrqyOb83yk +Q7DjrVSS/mVlJfI9T2ra1G0t5DmHaf90/0rAmtZkOVTeB2NclNq9z2aLpzjeRpCW11K3e1 uYA4YfOrng+49K848SaXeaJePcxxtcaXI3QHLRexNd5Ywq7l5YydnIGanzHdb450V1PBVxw R6V9TgMfGb9nUZ85mGAcJOpQ27Hk9u1vdIWtZVkYjHlnhlpvmsjYABar/AIr8HTaXK+qaWr CEncUUfPEPUeorm4NYmC7LyGOeMH72NrD8e/4173J2PEjVW0jWdiCMDJPUjtVWaFfmdGKle c9ant7myuvljnETdRHNwx/HpTdRjnRI4wvzEbsx85HpkVK0ZrpYymkLHcrEgn8qcXcOcnqO PakAYZVUHHUH1pd3yjdg9q1OfW+grybsDALnqMU1mZVwuAemcZp28buuOlNM21C5B9AKQX0 ETc0gZjx/KrY8xpUiVC7udqheScnrWYJxuG0AHuDXd/DzRxqniNbmVSbezHmNz/F2FEtNSH OyPXfDGjLoHh+0shIjTMu+XZ/ePUH6VPPomhTSF5tGsJHPLO0IJY0XGq2lpeQW9yzxvdE7D sJBI7ZHSrbsSCAuSORntXLzO+h58op6sit7e2s1b7HZwW2eoijC1NkgcEHPt/KnNdN9lSIo pCZ+fu2ag8xRz2PTPalrfUXL2HgAZNZOraBo+toY9TtPNHco20t9cdcVfa4UZUfMfQVWjvY 513W7o6qSpZT39DS9py7Fxpt7lHSPCXhvQ5zNp2lpFKR/rZG3t9QT0ra4bLgF2Bx8vH51Qk Y5PJP1PegOwQx7iFYcgGolWbNVQsXruGeCIGYouePLVufrVVJFOIxUZIOW3E4GMnqaCQo3l lRVGdxOB+NQ5cxuoWLscnlK7yEKkYLFmPAA6/lXnHiT4lNL5lnoGUj6G67sf9mrXi/xhpcO mtp9rMLm6lIDqh+UL3BPv0ryvUr1bq7ae2sUto24ECElV47ZrajTvuHLbU19a0u908Wl3fX cV2L2PzFkSTcT/ve9YyDeAD8zHrj+lOt7K81WSK2to5bhjgBE5xz+gr1zwv8ADm209o7vWG W4nTDLCPuIff1NdXNGmtxudtjG8HeALjUJodU1aMw2aYZFYYMv/wBauo8QaL/ZutWuq6fGF t5pAjoFyIz0ziu8BjwoU5Ue2MfSmyhTbncodWPAPY1z06zlURzTqSV/QyPFQVfh7rW4ncLN 8kj2r5u8MavBo9+9zMjNmMKAv0r6T8aFv+FfazscAm1YEn6V82eHtFi1q/MU0rRxBA2VGT0 r6Kq37VW7I+Yw6ioSv3PYPDXirUdUii/s/TUJbnzJ2Krj8K9Ht7XxfcQMz6va6cMZC28Ylx /31XCeGYtG0Ozhi+0RqIxj5nBZvwrvrTxXpH+rto7i9kA+7HCwz+JGK6K9+S83Yzp/H7kTw /WJPidrmpz2IXUDGsmxZF/dDGepArFl07TdKusa9rsE96PvRnLsD7mvXPEHxo0GyeaxgsJG uVyrLKQOemMjvXz/AB21tcXbyiQsryFwpyxXJz+NebrfV3PSXNb3keteFpdKvB5dkz7cnlF 4NdRqmiaFq1tDbayF8iNvMw0gjOR/OvP9I0xliiVLi4SJsYCjyiT9RVnxN4NvdS0S3ttJSa a4eYF2nmLkIPc9q9KEo+ztynm1Iv2i1sebtBbjx40NsgEK322PBBAHavpPR7UxQoJW3PgHN fNei2jW3j610yVVM0d4I3544r6etwyxDOMZABPepwq3Y8W9Ej5h+Ke8/EzWMFQS/auHJYcr kYGDjpXc/FA7viJqxIx+9+Yg9a4kKHjLcALxwOTXmw1R3Q+FD1MkoVYE+bbyc0FSwAA+Zeo NSQx7ImbHBHQHmhVYknkKTjNVY0I8MRlADgdfU+lPIlMO2Q7RjIxQmwMNhJDZHoRUsn3Vxk EdzSBIqiJnyS3QcD+9UrTCUIGyAg6HqPpSl1O7cTjGAV7+1MJ2squAT2b/ABoG9BGXDE+YW 54zUZTaWRUwV6tVmRQxVhhZM4wehzTWSZUBK7iMqcdDTsIrA7OXJDfdA9alVXLYVs4XP09a XCeXtx8x7nsfSklH7pTtKtkZA6/jQAvmRRqF+zCXA+8WxRTlVQo3plu+2inqOw8lVypI5Ao TALY4HTrSYOQGAI45pzRHGCevNSjCwFl3YYljnH4UrYC7S27BPPpSSIglBB9qUDCkjr15qi kRko3QsQOBikU7GXDbQeCTzStyflG0n9aaI8of4frUsGPdssdnIzxzinxttGNw3PxjGajCq SVY/NjinFjGoLcAnGBTGOZQcZyu7qMccV7H+zyuPHuobflP2DP/AI9XjokZzlhwAMHPQe1e yfs8kjx1qbEHAsMA+vz1cfiQpfCz0/4ozIfBWrqPv+UM9u9fPPhzxL/YumvbW9os0ssgf52 wAMY61738T7hW8I63vxxGuCTjvXi/gDw9pOpW9xdajG8zQyhUCnGOParm+aRlBcquen+HJ/ FOuiOKLW/7Pt2UErbwgn/vo16Jb/DzSHtJpL2+v9VumQlDdTsUDY4+XpjNM0B9MsLOMSSw2 6gDHmMFOPoa3F8XaPvMFi017MvAjhiIH1yRiicbK7YoycvhVj53l+DHjG7vp7nUJbWwtlZn wCdoXPYfSue+3eFdHke1tTcanPbkjzn4jZulet+K/jho6td6PaaZK05RopBMwC+hwRXkFhp um358yyV4ctnaF3qCfc1itzo5ZpXZ1Wi6x9oijlj05bfPBJY7f1rZn1rTreSIz3kMZ3clCD j8RWLaaJbbfLn8+X0y5C/l0puv+F01CzsrLTY7S0HmkuzDAxj2969CcWqd2efCadS1rHmWp SwXGrzTwSg77gnA6detfRviDWFh02yskJyYI+nUfKK+d4LfT7HWnTVlkmSCTaoh4DEH+Vep T3T3+uKsY/doqgE84G0YFcEZtNxSPRnSTipX+RsQTvBMsQbBAyeeta8d8z/KyYJ6sv8AhVS 30me7Qz8b1+U/Wr8el3EKbnTIHU+lfmuY8rxEu9z9WwM6bwlO71siCZC8heNiB6dDToDJke Yvmr79atmMFAikGneURHnHTg15lzs51axPbR2s6svlbDVC504+WwC8c4FXNOB89QnAB571f 1GAhmCjORkVCk4STRyOo4VOW+hxUutXESLY32JII/lDFfmUenuK4nxF4NzE2saEontzl3iX qnuP8K6zWrd45tx5JPQis3Tbq6t7o/Z5GBJwVPIP4V9jgsc1D3tUYY3K4VlzUtGzy5VBQhk zg42+hpwmubbH2W4eMDng8H2Ir0LxP4LupUk1nSrUkFd80SdvUivOJY2jcowKhDyO+a9uji KVZXg7nzFWjUpPlki1/akzHbPBHL3JHyfypI9RsC+ZI5kXP3YwDj86pkAhh+R61UlXaeAMG ujlj1OV1JR2NlrywdN3mOrdV3jGR+FC/Z7oASalaxH+ENnNc+FZnOMgd/8AZqUXsv2Z7MLH 5cjBiWUF8j37Cq9m1sZ+2b3N1NL3KJGvrXAIOQc7q9u8DWdppHhmMblee5bzHdOQfQZ9q+b 9pyAB0/In1xXS+HPF174dmaDzHm0+T5XhB+7nup7VFSnJq4udS0Z9LC8yTsDHPDYH+eaRrj 5S2zBHoa53RNYtdQ0iCfT7gywKABlssD/te9afnMVORjPX0xXnttOxoqasXZJWHyh1cY/h7 VBER8yyKz+h9KhjfdwEzWZr2uSaJZpMNPuLwSNszFyF+tT8Q7cpqTSRW0D3EjFUQbiV54rg 7n4j+G9Ljni0uxlmldyzEDam7375raOv6rp/lXmsWVpDayEII4JN00ef4ivpWN408BRanb/ 2rosKpdFd7RAYWUdcj3qoRSfLIpvqino/xNN3rSW2rWcVtazYVGRidre5Nd9datpdjbiS51 GCNTzkMDkevFfNgEkEkltcQlWHB3ghhipYo7y8IWCCWUjgBASRXTPDRdrOwRqX3PXdU+Jem wq0emQfapB/FJwhrhdX8Va3rExW7u3SHr5MY2qo98dfxrpfAXhTytSbUfEOi+dbBfkSQ4G7 6d/xr0PVdC0HV5oZ59JhtxCMBLc7VP8AvetZe5Tdkricm3Y8Fs7W5upVisrZ5pW4BQZxmu3 0f4ZXly8cus3JtIf+eSHMmPSvSrfT7SyTbZW8VuuPm8tQNwqZJNrhS2T6elOddvSKLcbofp Wj6Zo9qIdNtFhwoUyfxMPc1qJkABSMDmqNre2091NaxTpJc2+PMjHVc9zU01zHbxs8jrgDP 0FYb7mTjbYf/aOzWFsGtJQDF5n2jA8v6Z9aLvU0SILEdxJG49hWNPqTXkCeXIVikOAAO3r9 KW6Bh06fYSXVM9fvVrTirpkThdO5y3jrxfFNoupaPbsCPKw+K8asZL0BUsZJBI4A/dna2K7 HUocabqU06tvcYDf3fUGuY0e9t9PmklmjaQ7QqADoa97m5ndnhpcqaiel+BdMn3Qz3lvHJN /ekAZh+NfQOlrJ9lWNeV27TjivAPCOq6jqZjW18m1UHhwuT+Rr2TT9EmuLRn1HWbm8Ow4EX 7nnt92umrZQ0TZ5yvz+87HL3Hwd8C2Rmu7lmaYuZmaWfbzycYNfP15qOpG+nSxsxbW4cqEi TJ2g8HdXdat4Q+J+u3biewmhtXlOBNLuwM8c5z0rnIb3S/DBexu9Qa/ug20paDKoR2yeorz 1y/ZPRitNHcteGU14O8rx3M6EjALcfr0rsta8SeIPDfh5dVWztAPMWIK7neCe+OlcjbeMN0 oWDT/kkYfNI+1l/pXoI1/w4ljBP4jntfJj+YLKvmKGxxj3rup3cWos56ifOtLni3h++mu/i JYXRRDLPeh3zzjNfUEETIigcAnJzzivmXR7i2uPivZXNrj7PLqW9MDAK9sCvqcgKF4wverw 8rRZz4mOqufK3j63F18VNThJJEk5Bx3wK4NyhwkYIYE5PrXo3itlPxkvyOv2hgOx6V57LC8 Ex3H59xyO/WvMpP3Uzui9EhqqoAPOcDODUnmkKBEdpHOexqPcVTcqtgnkU6FFZ95bABz05+ mK1NBwLK28EENwCehpwbzAyOdidyo5zTpBkkh13E5x/dqL5o1+ZgS3IIpWGiTcg2xBSdw2j tTZUnt2AliICjjBprHLbyBjOBmnmV5iu98gDJ96NguRwyA5yThvUn5fwqUupUKCDnAIP86Y FVm81Tk7unpQ8nT5NueuaBDCu0AIvyk4PPU1I3zMJMlivb09qaWY7XUdRgccCgrhTuYru6c UASAKBloASefv4opNuFUeah4/iGTRUCFCEA7nwOOKFJYHBx9aTIbpnPHWnI2QVA6c1aIEmV jJjGPcU5VcwgKD16t1p04LXIXIGADTUO0M7noce9MBv3JF4Jwe4pJixIbkHPAxTvLbp5jZz TWbOYjlsHpnrSARQSGB7+9JnL4znHO2nlULBVB39M9hSEBQAxHPHFAxN2/5mbkHhR2r2L9n 1seMtWbJyLDuf9uvHdsOT85DLXsPwEUDxLrUhYfLYjP/AH3Vw3Id7M6z4mSmfwrrayA7kVC CBx96vFNJ1LVbWJ7PTpZAkzguIV5z9e1eyeOJvO8K6/IzZYBQMdvmrk/AN9o+maReXGpTww sZwFYjJ+7Ra8hrRHpPgLSPtEccmpaeblsA/wClHzDn2z0r2aOANp0lnFGIY3QodvGARXmek eLrYIsek6Veak5x81uoUZ/HHFdJNd+NpbGa7itLDTLaGMys0rFpQAMkBehOK0nypaamS5pO 8tDkbj4K+FNPjutVa1luzErz7Cxw5HOPxrw+48Q+JLm4eGztIdOsgx2wogBA9OeTWvrXxS8 T63qBs7aW9uk3EfJ+6OPonFWdPjuyDNrFpb2/GQ9yQZR7881zp3Z0qKitHqUNHa+knDXmoT znPMKKc/T0rU1vxFPotnBN/Y0kSu5RBMepHJORV6LV7BnEcV/EAR0HepdQ07SNeit4bv7TI IW3BVOA+a75K1PRnnpz9p7yseOS3DXmo/aGjA3sSQDwMmvVtALzKHZS2cD04FeXzwwxa5cQ RLhEkKqCckDPrXtWhWcgtogcA7R/KuajG8tDrrTUabaNqedoJZFjYqMD7v0rT0rU2uv9FkY ZYce9Y+qv5cxiVcY546niqGmXLQXyyA4wcn6V+aZjTX1mb8z9YwGHU8BTb3sjpZ99rcN5i4 7CnQXCSB0bgMOM1Bqd4Lx1kXoAKpi4EZUrjIPevJcVudUKUpQvJamxpqMsrcgZNacpDOrE/ dO08VVsQskYnUcnrVzciyHc33uMVg7nnVm3O5z3iCzja3dsAkDIrg4z5VyMcHPavRdY3TW/ HAU7Sa4y4tRHOwx1HX3r0MNVaXKz28F71PXc63RLmNrVo3JJx3rznxFoVnNfSl4/KYk7WUY /P1rrdCkJmUOe2DUXiSzDS+YFxxkkVWHqujWbizJ4em6rhNXueSXmgXVurPEomHqvUVgXNu yjY4KN6EYr1QLiRWUHjpjvV06fY6jastxao7AcnABH419LDNZU37yujz8VkUZR5qTseJFGQ 88cdu9OKR4zt+buMV3+qeCUkIks7gRe0nSuduvDGr2gJEXnA8h4uRXuYfFQrR5os+TxWBqY Z2mjnxJ5T7lIwRjJHFRFmEnK59+1Wri2mhfZPGygHnIwCaqlW8wkjJHJ54Fdisee42ehs6F 4jv8AQdQS6tJGKk5kiz8rj6ete86Frtj4hsFvLGZdv8afxRn0Ir5yVfmyoyT0xWlpWqX2iX 6XWnzGKToRnh/YisKlNPY2jJrc+kFkKtgZ9qsq+6MgBeeoIzXIeGPFtj4jt9q/uL5R+8hY8 n3X1Fb9zNeQ2jvY26XE4BKxucbvavOcbM2lqjN1TRJdV1BZZNNs5Ejx5U5laOQfXHarOi6Z q2lzXH2u7823fBjh3mTy/ox5rDuPFutw6RLfNaWCGM7ZYxKfMhOejA9vpVNfEN7qNxHOdQd PtA2xQKMANjlCfQ9jVNN7EXSOrv8Aw3o+o6gt7fWKPcjjf0BHuO9X7extLT/j0tIbfHdEAN Ynh/U7pp5NOnjmlVBuEsikGP1Rux+oromkCg84Hr2/Ws7S2bK06C4y3A3A9AKAVDg9h0yOC feuf1qRZ2iEWvmwRARKsa7iw7YrOttWsdMWT7K1zdSsAWmnf5Wx6DtVeykylqdm7KfmCD5u QOtNhs7u5P7uFmJONxGABWR4c8Vwm9MOqhFWQ/JKF+4ewNehPKvmRRR8qRnI5BocXDcxqzl HQwptC+ywtdxRxi5I/esi/OwHv3rAlmLxu5gd26GM9SPUivQjPbLK0LSorIuSrHke+K5zWN HYK1zZj5Sdzgdh604O4qdTuYcRLgNsGPTHIFRajcR22j3Esr+Wm0qhI6k9KsFdu3aQGFQ3y CSxljkjEmUPUdPf61tDc1qfC7HlV2zjw7qHmN8pHU9SfSud8PW1ldXxF/g20ahmBfbk+xrt datAnhfUJeQdo25PWuC0vTJtUuRBbuikqMmThR+Veza1j5pPmTPYvDmpaNYCOGJgzLyqRoT n8a9V07VdQdAtpoNzwuRJKQEP5c15Z4M0UadsQ3byt1byxkL9M9q9jtLqytYB517Cgx/HIA fyrtqOTp6OxwRSU9Fc8M8V/G7V/wC0p9N0ewt1ZGKNIpLEkcHANefWuh6rqt99qm09oUlYy MZPkGe+M9q+gtZ1n4Z6PNJJOmmpdZJLLCC2T3FfPmpQahrmsXAg1iS6tmcmNnkJBH07CvOb f2melC9vhsd3o2i6HaXIju/srbyMBpA2T9BXT694LtvEeiRadYzQ2mJBIXhj+8B61wXh7wL LBNBObqJZPvbkHIP0NdH45i8UadoVqdK1e7up5pNjJBCEIH/Aa2hKLg01oY1EnJa2POPClk tt8XNLsyd629/tDYwTj2r6euGPmf7IPT8a+X/ASzr8VdKN1ua4W7AYyHLA9819QXbqGJA4J x/vVrRlaLZlXV2j5e8YXUNt8X9QuJuYVuDuI69K5LUdRjvSwisorVM5LKxYt+db3jgBviDq rbwp+1Elj2rI1hLRL8/ZZElXyVZ3i+7v74HpXDTuoJM60ZS52ZU9uO9THOwt5YOOSBTbY4w FAB6Zx96p3DqyCQgk8Yzge1WXcjwzsqLtyec+lQFuokHrjFSmJdqqc7mPUH7vtUSpIs5Qjk dc88UXAe+11AL/ACgZUUIEEZQruc8c9KdJEAo+YBjz9RTWcDagPGOeKLgLIqqvCjaD1PWmq o3ZmUDuMelPDb1EaHJPfFRSby20PzjgHrikMk3p5WIzk4xwOaSJcrlgXA7UyMBR94AnnHep l2CIjJLYyBmgQ1lXjzCQ2Om2ihptpCuoYjvRUjshc5Awc5pq5zgAjNKPk49QKkG3OdxBHFX cwGuzl/u7iMUz75UZ2k8806V2SQkBumfmpiKjAsG+bAODTAnDLs+Y5GMe9RIU+ZXTczDCn0 pCOSCVHNIFAcoH2gcg0higNHkEFcetLgKmVcdOd1NXDsyHJLHjnpQi7mYN1xjNA0JyVIxnt Xs/wEjzqmuMoG4WY3ZP+1XjskaqccYYd+lew/Adimoa6wHH2QA5/wB6qjuKWzN3x5ti8I60 AvLhT/49XlWj6DqushzY22Yo2AeTOApr1bx/buPBV/cMdxeQKAD71594Y8T2ujWM9vLE80r yqysvTGMc1UFeeuxLfu6bnuXgbRLrTIo2nvBKQAO5r1WGNWtz5pzGwKsD0xXhXh/xDrWqOF sp4LROAJYxvOPo3Feif8Iu99psj3esXt1dbGMQEhiUtjjIXtmumoope5sckJNv96TarD4M8 PWF1JCNNsLho2CMirlXI4JxzXypcaZfaprD3FzftqBMh/eqSWIz2zXaSfB7x9qOoST6lPHb KCSZZZDyvqMdhWOL7wj4auWgS5utau4yULqdsSkdRXDrc9CPLbQuaRoVxaRhkgiV+zTMc/l 0o8Spq1lpcD2l7NJJLIY/Lhi4UYzwRzS2ni69vJMWujiBQc5GXBH41uNrYg8qa6vYbdSwDF CAF/Ad67LxUPd3OPllz6nj8ayC7Yybt4YZ3dc57+9fR+j2hWG3PGdik4+lfPVzLHNrc8kb+ Ysk5O7sea+nNOt1a1gAIGYkGc+wowsd2GKeiRga6rJqckrcDpgemKwZGZCrx4ANdnrNrG2o 3KSEblIK85yMVx13E0JZSMqTX5pi5c2JmvM/bMlmnhKa8kWLe8aRfLY4qQu6tsI75Ge9YaN tlDtxg1ttOskSsSuQK4qtKx68o2d0dTo1zutzADzjOKtyFlycfMPSuTsL8290rE/JnpXS/a EcfLk7zxXnVKbT2PDxFBwqc3RiSNv3KxHzjgHuawb6JgQ5Xp1q7dzGNxzhl6mmzTxPbtuGS RnNEE0zainTszHtJDFcqAcc8V0mpae91p4mXG7b271yJl/0oMBgA13ei6hbz2hhldQVFa1I vSSNca5U+WrA82uozFIVxtIPPtViwYbwuTirniDymvpGTJGayYZNkgIGK7k/aQPVpv2lO7N e5iQ2/asYg5wrHcDxjrWm0paLOODWW4/0hUyRuYDPpz1rTCznTl7rMJ0YVKbVVXG3dmyv5d 5Zrv25xKm7IrEuPDmk3RGYPKY9wf6V7D420E2+jaZqcDFwsSxSt68cE152QWb51B5x0r7Sn UbSZ+cWpybt3ORk8H2hz5N3IrDou0cVny+Db1n3Q3sOR/eyK7xljVM7SMnr3qOSONQAHzn+ 9WymzJ0YtHER+HdbtZ1ubWaNZozlHRiDmu80HxnrMCfZ/ElgZABn7TEBk+xFQvGNpwR04x2 qPYdxJ+bjgU5KMiFS5Tau/E3hqeYXE+itNIeCzxj5vTPrWJe/EzRbCZU/4ReSGWPhA8aqB9 KQqpUeZGpwehGcGqd1bWt7uN1brP2+YdB9aSpR+0RKLXwDh8Xr+9vI7S20qKMP/GXJK/hTL vxFqt4zvJcMWbqRwv0xVSHStLtHZ4LZRk8NnJFE1oDIfKXjqATgmq9jBbIdPmXxFiEGZd/2 1j34OMGtCAIGXz2ZY24LpyRWMltGSGCs2RhkbrV2KUxx7TkqPQc4rXlG73ujQRyJjyNnQEH O4V2PhrxY1sE07VPngJxHJnlPQfSuE82VkAtEjyTk7+wqeKVcYcE/UdfoamVNS6kS97Rnuh t7e5lN20atL5ewSd3U+9GnGa3ikhmk3qmfLzzx6H1rz3wr4ua0lGn6i++1YgJIesf/ANavQ dm6U4fckg3Ky8gj1rglDlepxzi4vQytR0wxxfbLdB5Z5ZB/D7/Sufu7gKhgBJZkLEjtXoCr m0WMYLLwQec+3vXMeINI+zQSzxHbG/JOM7T6VVLWVmUqlo6nmniNMeDb5iGbGABnpzXmuk6 hc6cXe1A3uu3JGSPpXqHighPBl+u0Dbt56d6888PXNnbTvLesoUKNpNe5KPvKx4FN6Nrueh +D7bUNQZX1GS4CMOqOY817Tpfh/SDakHT0lm24Ek43lTj3ryXwzrq3BSOytpblhwH425/nX rNg3iSS03f6DaKBn92xdvyPFdNZQVPe5ywc3N62PGbr4C6vLqFxcX+vK8JZnzGNzYPIHPSv O01u38PyyWljoqGWJyvnXDHfkHHToK7PXvHXxG1bUp7Swt7yOBHKqxgMZbBx9K56yR7a6ef xDdWkDyHL/afnfd9BmvPTS+E9KKdnrc0tH8S+ILm4jmuSFjY8lYjx9MV6Hd+Prfw5pkd9da feyo/7vzFUbWOPfmsfSPEugQSQW8MskpJ4aGIbT+fNdZqumeHPEVjBb64yfZo2MqhrjyznF dC5uVsxqP3kpo8Q8I3ZvPixp98kaokt95nze+a+lbzDyrwev8PGK+ZPBzwj4r6ZHbgeSl/t UZz8ozjmvpq44l3eWSCRyTUwdqbsTNJtWPk3xrsHxC1hZBnddHJ9Pes/WbGPSdTWCOT5GRZ CvBKg9jitXxnm5+IOtQxqpLXRUGucv7R7S4kinkVnRtpXOTn3rnpawOhqzIogqyYU554x0x T2lDFFiG8jPBpkZIQrjJYZwO1OC+W8eHAzjn1NUMcPMMqZJ3KD90YxTotqsVlbLDg+9Oilk UF2AI6e9SAKoJLBs9QRzSGKShVSXVcZHI6Y7VnsMliGHAq3Ll7cZVQM5UA9B71WdkC8YPag GEZZTjoH9KkmTLKnCYOA3rUSYSQBnAGc1YBM4xlncnOcdqYEbxYbaQAy988Zp0RHnnKbhjv SMGaUYwPVj3HrUgjXz2d3blcHHoaQIha5gtz5TRhiO9FR3Agabo4wAODRSsirlsxgrwCD/e piq25SPu+op7SFsOxPHVQKjDbsKBwOQRVHOF0GWU4OflHWm43xgAYxS3IX7Uuem0ZpgxuA3 cdM0DF2jccgZ7D1HrTI4iG3AAj605mYou7nnvS7GTad3XnGO3pQwIyxGTgAHjpUsDDzg3XH UVEVLDeCRnt6U5QANznkcDFAE0mHYN8xA5KmvWvgzMY7vWiHxugVQB3y1eQBtxwSSxr2P4E WX27U9UicDKxK3HXrVJBc7j4j2H2b4VXMhUqTICfzryfwb4ds9XilubppCIZQqoi8N35Ne5 /Ga2K/Cm5WGMuBIisB7kCvBNIsfFtsUtLKC5ghaVSxVcc9M8VcdKjuYtpxetj3LRLbS9LjG 0RWg/6aOBn866yPxhoFjGwS6M7IpYiFGbGOvOMV55o3h6SNh/aVm17KTwZiX/LPSu0MMi2M 9nHZmOOaMxlUXHBGD0rtq1PdSjGxy0YJP3nc43xJ8c9KktZ9P02ylkaeNomaU4xkY4xXBeG vDun6kyzx2zQgH5vk8zP513L/AA98P6NbXN3aeHpbyeGMyIrliJHxxxXm9/qPj+8X51Om2v GY4I9m38uTXmO7ep6sbW2PQ4PCumB28vzXYDJzIUA/AcVh+JvCceo2dtbae9pZ7ZS0hI5PH Yis3R7bxHEoLre3UbADf/Dj+dX9Zn8SWFnFPa2CB2fYFRWZlA7kYrTmvGyRg4xUrnlccQt9 R8lyXEUu3j2NfWunQJ9it2KdY04/AV8spomtzagtxJptyBJLkkxkZyetfWthBi3tl6ERIOf 90V1YZ2TOfEa2Zx3iISRatO5TaCwAx9K5m8mNwCgT5vWu08TRRpJOVbcTJk85xx0riPLAkO 7jJ71+X4rXET9T9pyVp4SD8jLlRlOQKWG4KPsc8HirV3GByp49qzmyenNVD31ZnvXsXvNCO GBJGa67Q2S5gJJIYDoa4yFA4GeMV0+kZiYNuODzXHXjpY5MX70LIt6lbusqleSevpWbMHT5 SQxX0rfuS8iZlXavUYNYl0MnC5B6E+tckGcuHndJMyGDrLuxgH2p9tdmKQEknDdqsuF8rHU r1qjIuxs9Ca6VaSsz01aUbFrUlDxGQHk81iB9rYA49a1z+8g2k54rIZChOOQDWtJdDWkuVW LaOChG7kVBNztIPI560sJ5ZsHpTWyRkgEdcVrGPvFtaM+gdMtItU8DWtpcrlZrYKc9zjivD dX0240zUp7GVSXibA9/evevC+D4W01sYHkrxXHfEvw/I0aa3akDGEmHoOxr6mi7JH5Dz8uI lF7XZ5G+RJtwQTTiq+WWAyccj0x3qRg6MpkxuJxio5NwRsYYnjDV23Oz1Ce4S4dHgt44VCg ELzk+tRRq4BwMknB7ZFMG4q3KjHGVp8A+dQAWHXrmqTIexbgRiJFniUKG+U45qKWG0BcBzl PvAdcmpZAWZT0A5wD1NMaLzEwTsPUgD+daLQ5W3cpGwQkbZxsHZhjJ9KjNnMM4G/PHHb6Vf W3BaBmkLrEd23HGakG1T8j5G6k5a2NFqjHe1dCSFII/Gq7KAQdmDjkZ61vCRWchW+XOGbsP aq88kbYMsXlgtgFh1P4U1MLGfFHI8bvDtwoy4JwR/jRHcBQN4+Q8A+9TyW0EaCSRtq5/CmL DHI+6OQMCOnYVSkDiStMrLjoP4fU/Wui0fxZqGlCCB2E9qr/MhOSM9gfSuZ8p1IQbWzngUc o6AQbW24Zs5/GlJRkhcl9D3mG/jkgSaBcxSgOp9vSpNTZH0q54BV4jyecGvLfDfiZ7KSOxv nLW2QFYnmP/AOtXo88sbaNOEYMmwkFecjHauLl5ZKx51WDjc8m8UJv8E6hI3JOwEHr1rzXw 5pEOq3zwy3DxJGgJdFBJ9q9R8WxH/hXt2yo2fMQk4BOM9K8i0u31Ge5eLTVkaRhyI2wcV7d Rtz+R4dBrlfqe6eGbDRtJjQxpHGT/AByS/M34V6NZ+JNJhj8qN3uJcZCxxtj8yMV5H4J8NX EE8MuphJJQM4k+bbXtllJbx2H2XAMTKV2r1IPatZ1PctFGfJad3qeT+KfjrpNvJJZWGnyyu uUJcgAHpkYrxO1httZ1CWdI5t0j5Oxd3JPevoeb4WfDixjuLxtPLMA0gWW443dcAHrzXgk9 zr0l/Mun2b2FuJDtS3jI4B4yR1rj576M7o2t2PRPDvhGxaGJ5fOeQf3m2c/hWh4z8DXGraX ZRaLAjyIzNM0rnOPWuS0E6+soLLdT8gkAjP45rpte8c+IPDVjbSvoyKJyyDzZMv06kDjFa3 go2MmnfRnmPgy2e0+Juk282wtFeqhKDjjPSvqC6bgbyF+btXzB4Imef4maTPMoHm3obZ6Hm vprUHUNsKYbPfoKy5rQ3Go3kj5P8WyyJ471qdD0vXI29ePSsm71G8kUm5EW9+ctGNx/Gtrx DcJF8QNVmJxsvmLkDtxVLxP9mbVRcwSCSO4iV12EEKMdD71nBuyLbdzIichUc5Bxtz2pWUm 4wjAqOVPpUaFdgCA/LzUwaBSjfMgXsBya1GiSBW+/JxtbGc9adKweVQCSoPIxSJsCFmUjPI IOfzpFZlcY4ZsZJ6fhSGxWCCAh2G48DaP50G3IVcAbm6AimSSBZiijaGzkkVYjKsDmRlCZP PQ+1AMaY1a2VzCBnIyD3qIEYXZuXI21K5AgIIypHI7imxNFuXeTheAoHH1oENClMhhtIONp PJqHII8zJyW4BPSrTIG3OvzP1we1QPsKFVXkHhiepoAoXOwzkl3yeeBRVlraWQ72IBPbIoo 0C7JzuVPvH3GaAMYHSlbaRk9gKROTjtnrTRkLcL+8AbIJUVFGzBNnGBySamuZXllOcAk8ew qAxkoVJxj9aGNCs6ZJVj1FLvD5Ib5RTeCp3dugpz5IC8Ae3pSAaep5++OR6U3y24wDx0zR8 3OBnNSIQF3ElAOMetNMGiPacll5x3Ne9fs5IH1vWCBj9wOnXrXhWWMflEAgnPPWveP2ckKa zrTFjg245P1rSG5MvhPSvjCFX4Z3hBwRLEf/AB8VheDJpJwVlypA6djWx8XHX/hXd2jPndN FgZxn5xWX4SXy7UFSxz2PUVtCN67OfmtSdzv7a34JwD3z6Vqwfu1yAM/Xmsq1lBwB1IFaYw VCk49celd1S73OGl5Hi3x28S69pDaVp2l3ctna3CGR5I2wztn7ufSvCYNR1iacytql0zBt3 MhOTXq37QcsjeJNGgbiNbUsFPru615NZFSoQ4FeS3ds9im2loep+DtSvU2yzyySf3dznj1O K9Ttr9pYlJY5ABz61414fvo0dULqQRgV6fpBLhcHOeDxXrYSEeW7PJxs5c1jU1C7lEWYyST 0yeBXV2xAjh7HYOfU4ri9aLraEKowxrsrIhoIN2B8i/yqJW5pWKjfkRzut2qm4uCDu3Sbz+ VcfewFSS2FB6cV3tz5cuo3SsMkPjNc7qFnJ5rAgMmePavx/FSccTO/c/Ysmr8tCEfI5RkLw leprJkjKk/NyDXQz25RyUGPrVC6iHl71+hq6VTsfWRkmilBw6gEZPNdLZqVZHU7vauU3FX9 TWxa3vyqB/DxRXi2roiquZWR2rLFJBsXqBWHdDYu04QHtT4dS8yAxZ/xrMvZyVypzjrk159 ODvY8+hRlGWoxDEGZZCSD6VDKibWIYHHQGqEl0x5HGKie7cksPSu1UZN3PTjZMvROT8pwCa r3ERjdiRlfaokuSZA/RhV26ZJrbzFO5h1xV8rjI25rPQoqMEE9/epJACOmOKgyCucn3qT78 LEN0rotrcd9z6I8K7h4V03cBnyV6Vo6hZJf6bPZuAVlQr/hWb4YO3wtpoP/ADxWtrcuOa96 DsfjOJ/jS9WfNWs2lxp1/LbyptdHK9ODWW8JJ3MQnGPlPevVPibpXlypqsKnDDa+PXsa8vK tsLE4IGcY6V3wldHoUp88Vcj8n5TGHII6HrToo1RxluO+BjNRR2skE/mKX3N8wDnPWpY96A lm+92xjArRJ3LkSM424QdfXtTlIAHzDp19qiDnA6e+ad97gsMewqmzOyJAy7eO3U+tNkz/A AnjpkD9aaiZHHzKOh9KRgAduc444FF7DHI6JlVGVHRajBSJSsYIOSeeadFC8kojgBklbgBe KZKHVimMMDhs+o60bkoinVJ1UyPtkA4wMj8qiXEZ3ooUgYJAwDU42qw7gjn2qCZgTtAqkUN +0xmUws2HxnBBqOWaQOCG/dgYOBzT3kdQMlgBx2+b3qv1IBcEnpt7mnYNNyeIXl5dxQRxRy bztX5fm/8A1V65p9tJpWgixldpQU2sM8qfaub8HaKlhCdSuhmaUfKrHPlj1rppbneUjXkkj JNRZSmkefiKt4tGD4ygWD4e3hjRVG+Ncn3PNP8ACel2KRLIbS3VmRf3ixj5hj+dP+KDCD4a X+RlWeJMDsxNJ4TnI023UP8AMEUkenAr3owUqtmfIqT9m2u56HY2lorbvs0YH0rdght8f6h cHnOOc1g2D78ZIwPzrdjdSuMnpWlanG9kjGjN9WeafGbxC3hvw9aDTbW3F5dMyi4liDiMDr gHua+ebTxV4gub1ZP7RZBuyViQKGPfIHFew/tF3CnSdCty37wyO2PbFeEaOCZsrwwIbn/PN eTtJnt05S5Ee5eGdQkvI4zfRIzkfe24/Cuvnt9NuVjSezhl2/d3oG2+9cP4fWQwxMCGBP3a 7SPAt+F4Awa9SVODpXPKc5KrZ7FO303R08UWE0enQR3CSA5WMDb71s63OqMSwA55z0rBg83 /AISSxQOwUyj738XtU/iSeNS3zndn7oPFeLPRHswR8y+KXU+M9ZHQ/anyc/rWVLbyQwwtLF s3glCP4x7Vq64BdeN9QgVCzS3bAlRknp09aj1qwgsb2Szgv5rnyG2kuBxnuMdK0hflRDfvG bF8sqsBgEdD2+tTIW28KGbnAI6D6VHGqbgr+YVJzu9abIZVf5NyFhhiOtWMtRKFTeoU56qT 0NRSlgF2f3s0gUODuLbupHQY9aF5OFVi2fu9RQBEynBJG1G689amWTMJTO7+Ha1EkZkIyhX I6Y4pIwxjUsA2G60AIoMiMpyQvQen1pq75FIBBXqSOMCnAyQszbVB649aEG6N5g2Hz0Xj8K AFV9pHlYfHfPWopJY2O4rjnHA4+lSwvj7wUgn5QVpdzsjkqOeAPT2xSBEUybnDANgqMYxRT JY5PM53nj+EAiip1KuWwNoG8bTx704qvmh1YHBzgcUgw+5tw4pVASXOS2ev0qkYIhmbdOx4 G4/jTBzjdngYOKkuFAcjGWbmo/mwAp5NNjGNgAncSD0yO1SOy+WGB3EUjMCuMfMBnHpSA9Q cEmkJjQxySR8oORUhVdvzBtzdMVHg+Zsc8jkelP35ZcE8U0AqDDYcnB4Ge1e9/s5/8hjXj1 XyAOfrXhDDdnBJJ+bJFe8fs5kC91w5y5jXJ/GtKfxWJn8LO0+MxJ8DxnI2m7UkH2rjdK+IG gWePMuSAhC8L14rrfjU4bwIo9Lkfyr56gjQttKbUxW7m4VLoxpwjOFmfQFv8VfCSoCb1wR/ sVfX4veDFQk30mW7hDXga2sARMqCzfdxmlhsN8TblyM8EdqbxEmXHDwWyOr+I+p+GvGd9De ReIEhe3i2KHRuec46VxVnpOkxODJ4itlBH91j/Sp/7MGW3KFPrmmf2ciy7GIHHbvXG0m2zZ RS2R1GmJ4Us/LJ8RRHA5JU13Wm+MPBVjCFOvRsR6q3+FeRrpUQBBjDfXtTDpqDaEUnnFdFO s6ekTKdGM9ZHtGoeMfB+o25ih1uIsxGAFbP4cV6baIot4SMMrIrcjrwOa+TrbTPKu0LKSAw Kn05r6sguB9ktgM4ESfyFa05Oak2Y11GEUcVqepSWfi2+gLZV33AfhWhCBfQl2wG+tcj4vY r4wu2jDcEYx3PpWn4f1JX+R2HmD8jX5hmdF+2lJH6xg6K+pQnHexZ1W1RICygdO9ck7DcyM cCu71axkuLQXEGWHf0rirm1ZWJxz3rgorue5gKilDVmNMNrGmxTqhAbOBVqdN3JwCPWs8qp Y16lO0lZnoVHy6mxHc9Np61JIrSITnOaqWsO6MnrgdK6PTtON1CwUcgZ5rjqWg7mM6sYK7O VeEglMEmoCu04YYPpXS3mmywkuSBt4JFYV3ARLuQ5zXRRq8ysQpqWqZB2OMVJGz4xnIIqMq zYOAB0xVq2hLqSeCPStp8ttTWMmmViQr4yeantlUylT91hioriMxOCe/enRNh0cHCg4J71V k1dEqo7tM+ivDuB4Y09dvSEVqZrP0Pa3h+xaP7vlDvWgQRzjg+tevTs0fkeJf72XqzN1/S4 9X0O4s3Gd6kqfRh3r51uoJLeaSOTClG2Edwa+nSDtweleHeNPD9xpeszTuAbe5YujDqK66T tubYWdtGceoYYw24ehPShwoJLkkdjnrT1UkH5ck80rrGy4YcKOnYV03PRZDyyg4zigbtuR9 7uvrUi5Iblc9AaaoYMdyD8O9BI1442dJPnyhyoDEA+xHcU92B6ZFKpXOFHzn1/pTWdivHXu KYCIWV9yvtdeVYHFV5ZJHlJI53cn1PvU7KDgchP5mogjj7x6nqOlNCI9jqMHg9OKZtK4DIS Dz16D0qcgj5gBK/oKY4cneR9P8ACndi3ZBLHCYN0bnef4cdPpW54d0YTTC6uE/dR42Z/iNV NOsZtQvFjRAq9ZGHOB9a7mGFILdIYFAVfl46/wD66WpjVmoqxajO3cAMIe47e1Q+YzX6Dd+ 7VgMdya5rWPFNtp05iFyjlARLuOFT0yev4CqGjeNLS61K1sS9tIGkG3yWYnr33VdNLnR50v gk2dj8TVjk8AXELqCHnhXOeh3dTVTw6qQWkW+RQABkk89OtO+KTM3w+ugCFAliOffNeHWk+ oCMub+ddozxIce1ew6ns6rbPnaNP2tJ69T6qsZgcEHOec571srMQozkgV8iw32ruA8Wr3nH QCUjFRjVtdSTa2v6gGLbcNKcfhVyxUZMI4O32j2T466NPqejaVf2lvJO8EjK5jBbaD04HNe L6R4b1q4lZE024Qp/E0ZGanXUPETu6pr996n9+RinrLrx2h9dviV/6btXnyV22md9OKjFK5 6p4W0jVbZNs1u0ajBHHWvQ47DFvgocfTmvmpZ/EAYbdcvQB/03bNNnuPE6qAviK/PqPOPSt vapQ5WQ6KcuY9xnzFr1s7ZGxicYwAK5Pxdq3lXGNodmOOPTNcH4X1DVv+Eu043+qXEkYm5S Ri+4Y6H2rXvgb7WMn50aTgDtzXnzXY7YWPObu8ew8bT6jHj91eFtpHTt/WqeqxtZaxdRAkI zEjceSp5Bp/iOB4/EuqCPn/SGBHpVe+v1vY7RpOLiJPJY/wB5R901cfhic7+IIZAVAXkYzz 60iuXJduNoOKq5YnjoKXLK5LqW45rSw7llCGbCnbuHJJ4xShixBdtuPkGOv1NRIwlU71AOM elWofLwElXeh7jqKBrUTDZXzXO0cDB4NKAoOFGIx1PQmh41VsbwwXkA8cU7y43AAzxyR+vN IYTCM4RlOT0YnkVA68LGinPGSO9SLI0mML29BwKblwNhTbnjk9TTC4rFUkHGAOQT/niq5DS S7lO0gdTUrIhaP5gFI+Y1DLCYpnRWLBeQfWgkkWGUrlA7j1oqLfcqABJIox0UjFFKzHfyLB UKQ344zzQC2ctk9s4pXO35hg+uKjUsMbnY55poyHzNukRWzgDJx3qN2TBCqdmcAA9KJGLSK SSAABzTVwP3Y+Yk4FADNvPJwMY3GkII6/d7GntGyExynBPVaD0Hy7cetAxq7Aw3ZYZzThnL MoyD+dGASDnn2FSLHvIOMDHamhDhuKtvJAHcdvrXu37PJAvtcKkYMSjPpzXhWcozkEbeuBk mvpT4I+ENR0DRLnW9TQxHUlHlQH72z1NbUl7xnVlaLNL4ysreCFXA/wCPkfyrwu0gWRVY9D 2r2r4yOf8AhDrYEcNdYA7njvXjlngR7gOaqp8ZFB+4aMUOfkKldp/KpCrJLsVM9wPUU63uk VGMnLDA4HrV6WIYWZHGAPmA71PLoaqVmUjGFjPmLnufpUBiSQb1ACnlcd6nZ5BMwdQD1Ug8 496b5ik/LwTnHpU8ppchjUqrLu3tnlfQ05ZMvsYYcDNOSTJII4YcYpJY8s7ldoGACKLBzD0 Ybwu4H5u56V7oNREdpEoOBHGoJz14FfP0uFZJM4I5IXqa6Z/iHZvhTZXW1VCk4GSQMV14eU I35zjxMJVEuXodRq+nS6nqN1fLqB3sMiIjAz2561jxWev2kqsFsgc9nasqX4gWG0BbS4AHU kDNUpfHdq0eBb3RGeDgVw18DgqrbaPWwmbZhh4KmpaeZ6X/AMJBqsNn9me0tWG3nbIcVy91 qV1IzMsMTLnGATxXJDxrak7ZILsrzkYGWq6njjw+iBX02+bB6/LXmvJ8He6X4nbRzzG0byi 1r5GiJNRnG6OzBHsaeuna1NKNlmhyM53UyL4neHLaPbHot62Tk5C1cg+L/hmJPm0O+GTjhV NbQyrCrW5vLiXMZK2n3Fyy0fX4pAfsKNjk/NxXU2B1y2Q/8SmPa/X5ulZVh8WNDuoGkh0LU GiUhXKqpK56cVrp8TdAdNjaZqX08oUp5PgZu7Zy1M+zGorNJ/Ihn0/W72RgtlBGh67nNUJP C+uSIcwWoPUEMcVqj4m+HY4znS9RGD/zyzQPiv4aJA/s3UVX1MNEMnwMNhRz3M4q0dPkYH/ CE+I2G5BZhSf77VatvCfiGEkMLIj13NW0vxW8M54tb0MozjyTzQ/xR8OMMva3ir1BaPGK2e VYNl/6wZp/SMa78G6/ccE2Q/4E1Uv+EK8QxvgvZhCOu5jXQyfFLQsZgt7lvpGaybz4jWEiM IY7jJ5+ZDxVLLMHFEPP8zunf8CSBPHujiOPTNctIRHwY3y6n8+ldDb+OfFtsnl6hbaTcSKO XV2Ga8yuvGYmZm8ydFPPKGsibV/PG0XF1jOCPLPNX9Ww0VaKPPqYrEVJOU3q/I9eb4q38Y5 0+zb1w7Vha/48vfEem/YBpFurBtyyBySK8/tr7SouJY7xgMcCM8nv2rQXXtFgP7i1vlAHUQ mqjhqRl7eon7u5MtpqjHKeSpPOGPFPTSNbkyD9k68kMTSW3i/Qo33y2OpE9x5PFakfjrw4i 5XTNSwO/k10xw9Cw5YzGN7FBdD10gHFrtzwSTzThoXiL5gI7QKe5ds1rQ/EPwvty9pfqB3M XX8KmX4jeEvlwt1knvGeKpYbDvqZ/XMb2MA+GfEjoDusxtPZmqSLwp4pZWObEYHTe3Nb5+I /hQsyhrluM4ERpY/iR4T+8zzoDxgwn/CrWEw/ciWMx3Ywz4R8TtsCz2R9dxPH0pT4M8XKwz Lp7AjIIZq2j8SvCKgBbuTOcD92elEvxT8IWwU/bJGJ/hCUfVMN3EsbjuxjDwT4r2bzc2GT2 BPIqpL4Y8VQ8tJY9O7Nk/hWxN8W/CyL926k9NoHFY958T9Bmc+XDdjHB3AVlUw1JL3WbU8V jZPUWyHiXTSYoUsHyfmOSDWr9k8aXkLFDYRBxgPubK+9c/aePNDScySxXJY8ngVtx/FLwxB GuYLwfgMVnTw1OXxMqrWxPTUwNT+G3inUhJ519pyqABH8pyg7n3J9as+FfhZeaRr0Wo61JB fQwfNH5RIKv2JrdPxV8Nu24Q3Q9CQMU7/haHh3ZlXnHfBUfrXdTw1GGvMebUrYyUWnEd8T5 WfwLOo4BmjI7kc968d0/JTawBGMV3HjLxppWteG5rKzdzO0iPgjHANcXabvLyB1rGuouo7O 5rhYzhTtNWLQVIDkbVjOMDPOaWSzScs2d0mMoT/DQYIpwpfOUOQKuKjOuxDtb2rBxVjrTKy 2Y8xCBhl6+9W2hG4syYzxgdqVZQsjs6h1HGffvVV7q9fUPJhA8sHkBckjuc1FrDWpdS2Ajb PfjcBTLiIKxjXh2XhzVkPJujkUbkA2n3FRanMsYU4Hy85HrWctTVFHTp2HiTTlT5XSUA+vQ 10+kwxyXJl2b2DknP16VxOnu0/iG2OQpaTlvTHWvUvDOnDzYxsJIyQD/OsJI3UjwfxJlfFm rg9RdMwIPWsFyfMwQvJ7dq6XxlZ3Nl4z1aO6hMUj3DPtIxwelc8y7cgoufUGqpawRhLcaoK g7MkHqKlZm2gqCxIANMQExYBwO5pqMUTAGcnj61qSTythiVDKOMk9qtwbgNrgncMA9xVSNR OApZi2ckDoDUuZixkiZt3QlulIaZPLGWYksSoA/H3qKS48vcQxV8ckHtSLLLvJC4XaM596a YhHKz7gRt3MWHB+lAxsZZFV1IwT0z19adOWWYSHK9wR0I9qERGO5n2IeuR+lSMEMMbCMHnn JPFJgROSc/MShXIGeRT5F/eAcsQoPTjFOkjxIvAHBPQdaWMjheQcY5HSi4akDS7DtaPeR3F FTERLgSRHd3waKfMg+Y58bumA35CoFXll56c08yLtbqc9vSnK3+r4z6D1oMUNcnKB8AgAA+ 1R4y+A/PqBxU1zH8wKnPAJHpVYhh8w6ZoGSAEEb3BYdKDjbnk54HenRqZJMBOB3pfnC7QmM nIPpQBLa28ly+xBz6101t4dPlDK9RyareHolEyiQZ969v8ADXhZNTRDJxAMFyPT0rto0VNX ZjUqOJz/AMNPhjDqeqDXdXjK6dbkGKJhjz3Hr/sivoBnAQIgChRgKOg+lQ28MNtbLbwoIo4 1AVR0AqOaUJHwwxXXClGKPOqVHJnmHxmkJ8JWAbJzeHkf7teQ2kYEKAt2616r8YW3eFrBs5 H2zpnr8teW2o/cb8ZHQCuKqv3jO/D/AMM0Ishg4A8s8DHUVNcXbFPJt4tzA/e7Gq0cuFCsM jqBUkJDyYcFW6DFZI6LEP2iWVFWTYJW42nIxTpYXjVAceZ/sniprlGjSTcuQvcdagTe1uAT nPRj1pk30HNE6KHjJbZ296gF0VjAkBJz1qeF3WVizbUbgD0NMuQPNOwYUd6YkNdVkPykgEd 6qyRoVKbAc96mSUBWO8FV6k1HvjYja2WPrSuh6kElnCAOMDufWnLawbF+Uc9vSraKsieW3U 9KYsTwSmQYZCNuD2ppIV2QGyRieBzyOO1RtpsJXOOQK1Y/mXjgnio5EAPQcHr6VDiXEyJNJ AJYDOR0pF0gMAWyqZ5HfNdGwY6cJI1UynGM1aghDMu4ZfqcfrWbNLI6r4XeHIbnS9S3L/Ep BPJr0MeHYkiGxMsRgnpWP8MoxFZahgkKWWu8kmVehC+9dtKiqkU2efWrOE2jl38PJsCoeOp 9qil0KASZd/uj0zxW5c3cYQ5UZHb1rita8QuJjaw7lLcAr/I10PDQjuc0cTOWiI9RSytRvE g54yf1rG/d3TkxkbPfkmq7W2oXEhaSNnI67c8+9W4bC6jePy43bjj2NKNCEt9CpYipHpcu2 +nxkIwXDL0A4z7VYfSrYgb/AJvYCpLSzvDgeUyseuTzWlDpN4w+eVR2wBk10xpUPU5Z1aze pnR6PYup3wrzyOetWF0m0DFsDcOxrXi0OUEeZMwwegq4NHgcF2c7vWpnCmvhQ4VJ31ZzZtr ZOYoncj2yAaG066mPESxr3Y8cYrozp15HnybsBTz/AKsVQv8ARdYvYikepqnGMlMcVxzg30 OuFSN9zjdS1HRNDjK+YJ5/7mckVxN54u1O9lMNnB5Meew5rtJvhnqD3DS/aLKZ253SO1LH4 TmsIij6S80meXgIP5ZrjlCd/hsdqr04rc84hsNcuZTOHZWzgjP611ljoM5tkWQlpGOa6eGX SbGNReRy2rLwS0LMf0FbVnd6PNGDb3kBzwFZgrfgDzW1LDKe7MquKlbRHP2/hiMRhtu3jJI 61I3hkFPlzjJH4128du5iX5QRjgmk8nBwEwCOorqeEppbnHGvUkzzK/8AD8FpA0zWwJUYJK 55rxzX/l1ZlYqMdq+l9ZgX7BJtYBecsfpXzT4rUf8ACTyllVVHOexrzZx5ZWR6dOXMrj7ex WSNTgtgZFSrpatuZiefbpVqwy9urAgAjjFaSr0G0dPWhGtjJOnFUDAYYcYqOTTJJJgzEAEf d7+9bxRfvde+PSm3MIeFgMAryCDzVNCMxbCMABAcY6UwWezOU2qPzqzcFmijKkj5cNjqTTr eJmiBaTdgcg9aEJopm1UnIGFqxEdmUIPUe1WfLUuG5wOooEeSWfnPT2rWxncW1kDqSqt3HI 5q35EiyFonIDfeXPX6Go4iqkhcg4xQ0s63USR4WL+LI6ikxpEjNDZ2yqFbDN06k+9UYpbht Qkk2FYwMAduO9WFvYZ3lbOQAVxSWSxytGYzIPLJYqT1rKTNYovqyyKkinkqQVHABrE1G7Yz BW5ZcjFX7iSe3XZEqFWHOT0rDuf3s+92IYc4FZs1RpeFlE/iCNCNxIPJ/hr3fw5YBEjdsg/ xZHJz2rx3wLZibxZbM+Adp5719FaZaiNf3gyR0zVxp8zMak1E4P4t/DoeJvD51rTUxq1imS oHM8Y7fUV8qTR7ZJA67WHG0DGCK+/jMka5OCoB/H2NfMPxm8DLpOqyeJNLhxp12379FH+pk P8AIGs50nRlp8LMYVObc8cGSmCuDjrS7nRiyLjIximrkHaxxxwacMK2+Q57getUzcdGzc7R tHU4/pVyPaYzvDZA+6O9UkYgF8gg9fYVPESFLbiAemTSbGTzH5UKkJu7Y6fWoyJJA5RS7Dj 2FOSQhSDh93bFI7knIUgE8gdKRT2E+WNd247vp+lPgKYJY4b1z1psbAu7t69+lOREa5J8va nXk/eoDsMljfcMNvyM5HQU2WZsL87c499tSzFFypBQHjjtVV4nEhwMBv7poBsWR43fMgbdj seKKbn1TcR3ophYsnaFJ6HFSRK8u2NMDJ6+lJswAdvB6GnRFEOxhuIpmI6cCNxGQQwAz71A SucYOMY61M2zfjBBAxkVXk2l+PXPNACxrhCQ5DdCPahWfb83IzQFBXvx1GKaWAO3OfSmJmv pN6bWQb8Fc4JHavqn4azpc+ArWdBku7gkex618hxtjleBnketfVHwcfd8KbA8/wCtlyc/7V duHbvymGI+C56A755A9qz7qdPLKEjgZb1qeV9qso9M1h3pAJLYG4YBavVhG+h4cpWZwfxWk aTwvYZClVu+P++K8ssWn8xRwI/WvS/igjnwpZMx3GO65Pr8vFea2RKxKzdD0FeTiNKrPawj vTNABywJqYD94rFiCOhHb61Cz4jDk47VOCVibADZ6e9YWOpvQneRmgYgjPU+9UTNt2ys4EZ wc9qkaN5Ld48HYw5I7VSVfLZYlPC55PNS7grFzcrzZbuM49qozzM926ZAQHnI6VIrJASxO4 Yw2TxTJyr3G+MhxIQV468U1cTK5UH5FUBAe3U1ctFhMp8wZc8D0AqaPT4yEJfLAEEevvTmQ ROrKBweKEnuxOS2Q2RWil4HQ8Va2xzKrclc5wPWopN8+HLAMBmlt1cZJ/1Z6VqkZsSRjGzK vHcCoiTuxwwPf0q3IgysjdqZIqKw24GeRxUTTRUJBDMrD7GGKyuco2OAK1o2CLszl16nvVC 2t0lnW4RDvHAAGc112heDdS1OTzLpDZw54Y8s49hSjFyWiuVOpGHxM6n4fu0WlXr5wGkC8G uokkubiQRwxMSOpxjFM0TQ7HRLT7PAhcMdzFzyx+lTax4h0/TLSR7m6jhKAHDEA4+lenTkq MVc8upCWIndbFdtJn2k3M4jQ9dvJrn7240PSVcwWyzXB6s5zzXCeIPizBLLLFZTPNFnG5OP 59q4O7+IerSEJaQRQk9ZGG8/ka5K2K5zuo4KNPVnsUF3fameB9nhRvvfdGPrWw2q+GdMg/0 /WbWIr6SBsflXzFe+JdbvWZbnVrjJP3Fban5Cs3gZkKg4Oc9MmudVrHS6UWfTt18VPA9iPM S9e7PUeSp/rWTN8c/D0UbG30e/ZVPU7RmvnrzlMGxi33sZpIzmcIGwo5war6zLoR7Cmtj3i X4922f3GhSc85kfrVb/AIX3MVynh2MjqQ0pFeJFYiCS3IP3aUspjCuMnngf1NL6zUZXsYfy o9wi+PKNgyaACfRJOlX4/jrpI4uNHu1PcxkEV87KMAknAHpT5JegOST0xT+szRDow7H0tB8 afB85Hmrd2o7tIoIH5VsWHxA8E6iSLbxBAHP8Lgg/rXylIzGLDEoB0IHWkjmIXawX6+taxx kkZSwdFn2naXWn3kYNlqNvcb+oSVST+GaLnwzo12Ga60m3Zifvqm1vzr4wgvbmymzaXMtu3 rGdp/MV1OjfErxnpEwWz1iWRF6x3B8wfmabxMJ/GifqiXwSsfS//CHtandomt3unnPAlbzx 9Pm6CoZT4usIt9xptvrEI4/0Risp9yDxXmuj/H6VdsXiDRhIqjJltm5Pvg8V6doXxI8IeId qWerRxTEA+TOdhHsSeKa5ZL3ZWE6daHmYN/4n0e4je0nMtjdYOYLlCuD6FuleA+LEH/CVsV IZDg5U5H4V9eX9lY6pZiO9tYryBhgFlDKB7GvMfFHwb0bUka40O4bTbpekbEtG39R+Fc1Sl U3auXCvFe61Y8hszhFQAYAqzDKkshkCsrIMYPek1bw54k8LuI9S09vKzhbhAWQ/l2+tVbW7 EvmMcMhGQV6Z9BWUZJnXGSezNpfnGNuN3X2qKeMxJ0yCeoqpFeyK+64wUx0HatFiJlyGzkf KKtdwZVJVLc7VDP29qy1MgkDZPmhsNz/OtEqYXKgks3B9BVS8gIcyoAVPX3pX6i3NOFA1uZ FIO4YNV5YirgA7QfeqtrOIPmJZVPBx/F9KmkvoJ3JUbcdN9W5KxFtSYLJ2OR39aa28lWYfK eAQalae3gSHzJNjSAgZHU1GxVY2Hy7c8CobuWkVDAYWIiXJJ6+tXbZ2QAjAcHJGMVSkm2Fm AG2PimfbQ2JQCSDjj/PNQy0RNHcS6ky7yUJOcntT2UKWKnK4wCODketOYQtK0+CrgY68H3q OeQeSwOGmxhQKl7Frc7H4X+ZL4+hRo9yC3Yls9D2r6HDxxr8xAbGcV8+fCl93jJJSB5i20h OOnGK9c1DVT5jRqcORmu6jaMeZnn103KyNK91IKNqttyM4NYN3BBrEEtneR+bb3ClHRuQar RzTXEmSp5Geta1vCI9hcE7TwPWt+T2qd9jnlLk9T5E8SaXHo/iTUNOibdFbzMisevHrWU7c ICOQPzrf8ZSrL4814EsF+1v0rn4hC0wjlYiPcOTwBXlR+FHooMj+HgdwalhEgkHlKBg8bj0 pkoQ3bNECAWwCTkEU4hXZy3XGR6VRSJdrsWY85POypvu4YDK+hFRQhvL5YJHnBzyKkV1ZVj yQyjCk9DSKJiSm5lAGcfKRxUbHy1XzgPmOcg9B6UCVcvHtznk57VXZNzFWYcdG9KBsdNI0i bwoVv4lx0Hanc48vaSp7jqDUGZCp2k5xzx0pZPMCoXDc9CDQK4jRknKyAD0NFDwsxBeJicd jRT0My6MKoDMaIS0kihjtGOvc0rYZF3Mpz29KbETCCxxyeD3/CgQSHkcYfFR5GCjKMjkHNS yqWcycYXqKgYK6KAPmJoAUlyw3kk9eKCQZQCMMvFNbKEk54Hagg4I3DnmmDHk4kGcY9q+of g9J5PwmsXeRVVZZsk9hu5r5dSMyEqHwx7npX0h8K5Q3wntbdjtDyTRn2BJBNdeFTc7I5cVJ Kndmt/wlOlazeS2k+qmzjDlI7ckxs4/vFj2PbFTywPaxefZTGWKJdzJI+8OB1IPqBWdNa6V f2I06/s4ZZYF8ra4G8qOhB+npXPXOkxaZKG0fV7uAMNnkFvNXaeDwegxXoOUowXMedGMasv dN3xDbJr2hTWS4aSeMSwk9u4/E14tbl4pGtpgY5I2KlD1HrmvXYbuSR1jjPyoBGGx2Xv+NU dQ8L2niEvdOv2W7H3Zoxw/1FefVbqS5j0KdqWj2OA8/P7orlccZqeOXaoAQnjp6Vuy+AtdW T9zJbzhRwVJz+NCeDvE5cAWYJHuKz5J9jf21J/aM2GdVtWlc4Gec1RWSN3ebKhckj3rpm8F +IpoWiFjszzksDzUA8Da/DAFNoGPRvmHHvT9lN9CHiKS+0c64jm3IvRvbGKnjWNIlROcDbm thvBviFItgscbORlxzTF8MazAF3WbDuTuFHs5rdD9vTezKSEjLDtxUm1Nh+UYbk1ebR9SQb Vs8+vzCq503Ug+z7KcgcZYU7Ec8d0yiieXIHHCnsealDZYpnjORUx0vUlILW5AB45FWLfRd UvJFENq25TtYkjihN3sgco2u2V+ChXd16EDNbekeFr/AFNFM/8Ao0WcqxGWI9hXS6J4Pjt2 Sa9AmmyMei/41vaxrmi+FrHztVuVhwflQfff0AFdsKCSvV0OKdeUvdokmh+G9O0tFNtbh5B 1ZuSff2p+u+NPDnhlP9PvkecjCwxEF2P4dPxrxTxN8VdZ1NjaaQp02y5xg/vXHqT2rzy6ml uJfMJYvnczMcs31NY1cTGK5aaOijhW/equ7PUvEPxn1a8LQaKi6fbE48xhukI+h4Fef3WpX t/I91eXLzsOcSuSefSsNifN5GQTwTVrLJGyMRvUDHvXnyqSlud8Uo6RRFJIvl7QoXPJxzxU TTFSPNfbnkED8qcC7pIygLu7D0pIsNEVPrjBGTUbFjCVPHBbGSemaFbgAOcMMAGpZWiztBB JGCcdKg2mJN2d+eM5psQ9i3loWC7R6deKVw7RgjJUcZxUOG4Rjgeo71LHHMWAUEY7ZzSshE 2VNuJAckccioSW8wqcAHuDU0Bdsqg3AnJBPWk8tmjkLoMLzgdRQURRhNxDghfXNNm2IyhUP H8RPBpuWk2rjIU80mXdiFwQvXI4FMmxK7K0e0ZCHooH3aa3kx7cNlh1PUUeVJuCIWCN3PSn mJY12PgH1/rQMhEhwcfMPXGKcABHuVsg9SO1OZMyABs45z60kYBlb5QFPG2l6ALDiRim/nH DetPk+QMXGMHFOGBsUFRgcYFVyfMXliwBycUPXcdjp9B+IXi3w7Mn9n6vLJEOsM53oR+PSv W9C+OGn3jJb+ILI6fI3WeM7kP1zzXz3j5sBWBHelZXKhmYNnqK6IV5w2ZnOEZK0j7Cj1XTt WsmktbmG9tZByFIYH6iuG13wLol8WutLkXTrhwRsA/dsfcdvwrwLTNZ1LSJ/P066ltsNnar fKT7jvXp3h/4oxXDpD4gRYXHAuYxlf8AgQ/wreVWFX4kcv1fkd4MyNU0rUtFuGh1KAxjjEq DKsPrRbz7gVRvkAyK9gjgg1KxyDHe2ko9mU5rldb+Hsqb7vQQTj5mtie3+yaw9nKOq2LVZJ 8sjiXnDKQDu45pVjZosSEkHnHrTv7PkaQiSJ45BwUIIwR2NWpF2QhRjcD0IrPc6U10M9rNA AwkwxGRnotU44JZblreRlQk5J9a0iSyE7Tg9utUUtW852Mp3HncazuNabmhK0SxABN5TGO/ 4iqMF1IysZI1ULyBnk/WnmOSO0aNZAeDyxquip99mDSAYOe9Fy00TzsHG0oNjjnHaqYuIWI i4+TpjirUikREoM7qqrZLuMyrubocc0IV0RpNLIxUj+LjipX2sysDyrflUsdldPIEjhkfB7 ITz+Haul0bwbqN1JHc6khtrPOTuGHf6CqSbZLkjoPh5bi1tL/WnQxbk+zQHH38/eI+ldALi 4vb37LZQrNNgZeQkRx+xI5zSwxRu8VtCgjhiARI16cf561pae9rpVpqc9yRG1tK9y5PG1SO D+ldEbXs9jmlN9NzOsNa1CHxHeaR/ZqXq2KLJNLCfmQt/DXW286zpFPbtvRwGUnpg+3aub8 G2+3S5NaeNvtesObuUkYCr/Cv0xW7ogkmgkfyyBJPKyY6bT0Nd1Kcoq3Ro4ayTafU+SvFh2 eM9a9Gu5M4+tYuP3fyrura8WHPi7Whs6XcmffmsUHapGB7c141N3gmetawI44yDkdB2qQsw Bf7q9BTOUwRhmNO4KkZGMdK0AlWViuAPkA7CplZCoBZiwO4nHaqqNIjFASQBzTnYnKK3Uda komVfnzztf8AM+1W54bJLaJ7e9aS4b/WQlcBPbNUYoyMYBYjoKSYu4IXcAW+lAPuIHbJyGB 6delL5jfdkzuzwQOPypoBDHeMgDr2pcFyp6cYBFDC7JHYkjdasxx1Vjiiq8s0iyYUvj/ZPF FAczNAY3beAe+aTaykrsyRzzTTlV3Nyv60+IA5lQ8DjBpmY6bdGSuFbcODn9KqsTnknJ4Aq e9Q+coKhSAKjRlMig52jqRQAqNmGRck9iO4poK7V4p7YEqtGc8Yz60gyn3ucnsOlAmIuWcq T1r6E+GNxbp8NbVHnjV1lk3KWAOM18+8M5Gw57VILi5QFUuZEVTgBWIArehV9lLmM61FVY8 rPozUbm2vwYdiOo4WVWw6juAetSW+mrLsAljCgbR8wDED1PevnH7XqEQ+W8mXaccOeKljvt RLbftlwSeRiQ1r9Yu22tyY4aKjyp2Z9N22hQCQMJsHrjcM1qrYwKVYkbc9QR+tfKg1LVt5H 9pXi+g80ihNY1gOc6xdhcdPNPArSGJhFaIiWG5/tn1iYo4yWDKMcZ4qYeX5XAAx718ljWtX KM51O6IPCgzNUjarqwRAurX3PQiZsE1t/aCXQ5/7Pv1PrBlVclCuBzVC4uI7cqW+YY7d6+Y /7V1YJkatekqegmOMUwarqTxkDVbxsnkmY5FP+0UuhP8AZifU98vNXUK6QoSwPzNWOb24lJ Yq4A6cGvHJLvUMeYdRugemfMOM01tR1Pa4GoXRA6jzDxWE8dKeptDAQh1PZmjurgAIjL9M8 1oW2hXcg8yRSQAByCDXhq61qWxlt9UuxgDJ801H/buux5P9tX7D2mbiksVHqgeEfSR9H23h bzQDIjEHnp1ratdGWzQkx7BjcXYYA9818uReJdeYpENdvlABIPntmlHiDXZI5oZ9cvpY3G0 gzsQ3sav65BbRD6k38Uj17xf8VLbT5ptL8Nhbm6QFHumGUQ+3qa8Y1G+v9WvGvb66eaXAbf IxJ/D0qm5aEggsATjAPI+tK8ZYFgMNjqTXDVrzqvU7KVGFNe4ioWaRgr9AfXrTyxVzkbtww pppVkkYFcsOhHIojdw4BwAeM+lY+hqPQZk8x4+ewHSlMrBVjXA3HhMZwfrTHYhyA2cA806N CI2Z9ygDgjvSv3BCpEQ3JHJxgCnwbIpHDY3AYB7U+NGeM7MnAyc01oGMTFjjuM0XKsRSAKp +QZPOB0pqBSSwGYwM4PQGpJN+FAJyDgjtQoES7WJAPPSmhJESKfvHp3NKhcMwUnf1AA7UIS GLHhfTHWrLNHgblaNc9KTCwDEZ83YMcAnHeo5xOQXj4BOOD2+lOm8x2yxxGOeKCZPKTDKUA 6g8ihDZT25VhvJc+lO2kKjIBk8YPFOXA+4w45zQJMIynbk87qYhXyyGIuRIpPAPaoTJ82ZQ T2FPdSzlz7crUgIkIBz8ucHFACI6quHH0NMJJbC/KSM49RUohLgs3HoSaCVSVQSMYxnHFAJ DXmAt1RTjByTjmomMbYCdhyRSS7C5YHJGOaYhdmLjaQfyoAXzCgUgliRTIyDKGJKqD3p3WU 5BPYYpEZVBBBYnjGKBCMA7naOOuexqWLDAK7Dj+H0piMsYPU56j0pHVQoK8Ke5pgdN4X8X6 x4ZumuNOmLQZ/eWz8xn6DsfcV9B+EfHOjeJ7VVhYQX2395aufmHuPUV8vwgiHd5gXd0A71P a3d1a3UM9nI0E0RyHjOCD61vTrOOnQznShP4j69lhs2ZzNaxNK3cxgk/Wom060ICJp9uGHQ mIHFfMa/ETxfHMCutvkdygNPX4leNAT/xOmJI2n5B+dX7WN9UZ/V4LRM+n4NEsACW022HqR EMY+lWF0LSQ2W0u1IPbyRXy8nxO8cIuwa6wHTmMHNL/wALU8chyG15lGcf6oVaqUexLoN/a sfU40HSckf2JaHHTMQpx0HRh8w0SyL4wP3A6V8rN8S/HDnzH1+Q/RQOKUfEvxw0aqmvyqme Pl55qnUo9iPq0v5j6ok0XSTtK6TaY7AQiqz6JpikPHpdqhX+7CBXzFH8TvHSZx4hcKvPzRg 5NO/4Wh46fJbxCTjv5IANL2tHsCw0v5j6QuPsWlx7o7WKDAONqgGuYmuJNRudykuA3O3t7G vFLj4h+LJo0Z9Z3DPRoVPNVf8AhOfE7PmPVNrDukYXNYSqRb0R0RoxitT6MsLERQ5WIlick 9xTda8LQa9ZtFO00bONpkjbGRnoR/EPrXzmfH/iuMkJrLqWGDxxTW+IPjZWBTXpCGGeFxWq qUmrSuQ6Ot72PpyPwzdzoLe61e4ms1AX7OkQiGB0GRziumtrPyljWNAqIuNoGBjFfHrfEnx wsSsviGcZOCuBSr8VPHsDHyvEEo3ZXDKDmrdeCjZbkSoczTuYnikhvGWsoByLuTv15rFwDI C33Rxip7q5kuLmW4lYtNIxd2PdjUG1jyWyOprz4xsrHY9wY7X5yAD+lAOMY9M80p3ZUMAV6 00PhSSv/wBaqJHMAVLEHceoBpYztIw2B39qN+WVsfKKe+xsN0zjIFIZZjkk4dX/ANk8cGja eHYkkfpUMSHJVmOD0xU8e5gFYBVXuDyaGOxIiQtEWkVvu5wOhqFgrnI/dqein+tWSkQifMu CvzACqMvDlQcgcjFIdtCQxoTwn5UVC0uzClckDqTRVXFZF3+HaoyMc5pImwxU4x1xTwsm4l cdOaZkl13D5uowKRmF0zLN94ZAAx7CmBhjIA5NOkQvIXx94ndUXGSARx/OhgPff5mCuDjtx SBj5uCTxyRTVJKgnJx3NSDY+Mk7hxk96QxzOShAGGwOaRMAhmO4k5IpFXczbWz6g0uBlgFx j8jQA0lgrEMOasxSqiBj8pAxkd6gMW44GBu9etShAygkY6L7Cj0K2sTtkRkhgeMgVX8t1ja Qxsqtxll4P416j8LfAkeuXT6zqybrC3fEMbDiZvf2r2C5HhGfUl8NT2lm1w0e8W/ljgf0r4 zMeKKeFxDoUoOfLvboerRy6dWPM3a58oHEaIOHA5x2H+NSB5AAx6en/wBavR/if4LsvDd1b 6hpUZSzuSVCE5ET+1ecKjF8hsE/ez1r6TA46nj8PHEU9mcFWjKlLknugGWVxnpzj1pVC9uM DqT1/CnKSk5yhXHc84pEVWZmC8Z713J9zMk3NJG2X6dAOlRgseJCcKDwv8VSEoT5Y4fHboa 6TwNpH9p+M9PtZYQYw/mNnkEDk1zYqusPRlVlslc0pwdSSiupzCwmBtjxsGPU4wcUSM+3K/ KPTua9p+M6afb2unR21jDFO7kl0UKSuOK8TnfcwYKqkdOetcmV4/6/ho4hK1+hVej7Go4di VCGO4YBx8o296jk3+UW4JbK4x0pwMhVsD5lHzZPA+lKFlcAYDd8A8V6bMBjxhWVowct6npT ZCzN87AbVxUpYABWGD97I/lVnT9J1HW7sWen2M1y7cZVePqT0rOpVhTXtJNJIcYNvltuZ2W AOQCCOcGq+7kFCM5xg9vevUbz4S6lpnha71nVb6G3lgj3i3XndjsSf6V5kYt/3uGPYdCKww mOoYuMpUXdIqpSlDdWEUozhC/ycnIGc+tWxG0cYRo3jB+7vHUevuK2/Buli/8AFmm22xWDy jcu3qtetfF+30630HToorSGK4MmIyiAEAdR9K87FZvGhjaWCUbuf4HTTwznTdXseFurrIMf QlehppDrmMncw5DelT7cMFHzse46A0wxhWAfJc8nPQV7betjmRWwPMIeTLdie9MmSYorM67 QP0p7xR+YcsfLX+91p0akxBXwd3AI7U9epOrERAzYJwF+bOOoqUsP9YzHaG+7iho2RgUy2O oHJprxmTk9SOoPSntqJCzAGD5csvbnGfwqK3VmcBSq8njmpURQQjKGcDO4dBT1XCAw4Yn35 FFx2KzpgNGwHz96jnB2qmQuPag7zPtx0+7mnMu4kyg5ZuPShbisIF8xFAwxBwe2aQcS4jON vXPavQ/hz8P7bxgt1Ne3Mtta27BB5YBLse/Ncd4i0saJ4jvNNjcyrbykKe5X1NefSzGjWxM 8NB3lHc2lRnCCnJWTKjhmjUtwF5GD/OopkycNEQzjOTxWroNiuo+ItPtVTcJ5VzjoADyDXs vxis9HsfCFnHDp8EdwZQqPGgDAAetceLzVYbF08Go3c/wNqWGdSnKp2Pn1kQEKctgc/wD16 jYEYy2D2C9Ktqisrkkj0IqCSNk+UrnPTmvduce40YDAvlfpxmnqhDnBwSeT7UixsVJVN4Hc npTlwGLsd5IxjOAKLiI87ZnG75QO/c0olcIwKjaeuOxpyKyxguVZiSABSBGcbFdRt7/0pJ9 GGnQktwPKY7huHcjpTFYsJFDHI7kdaMtzkAseCBTAeOpOTxTBDndVjTb87Hg8dKhdiHLZGe gGOlTA/M20Y29+xpwjDqcYVQMnuRRtuMjjZChClmlA59/pSyhcjBPXp0x9a6XQvAviPXdGn 1LSrEyxI2A+cE45OK5x4pI5n8zbvRirBuuR1rCliaVWUoQkm1v5FyhKKvLqIoDbec46HHAq RJBnY43ueAO2aiWb5cDopz0p6KplAi+VsjPat3LlVyFuTlX8jzHgb5BgPj5c+n1po3PjcoU yHhAc/wD6q+km0jS9F+DLC8sYXZLMu7OgJ3Hoc+tfOO3YQ6JjH3a8PKs2WY+0ajZRdr9zqx GH9hy36kUcQZ2Vl2qO2eh9fepJCVAQAIrYGcflXf8AhL4fW3inwreahZaq4voGINqVGD6c9 RSaB8Mrm/0261fxDeto+n2+RuZeWx7GtJ5zhYTlTlL3ouzEsJU000Z51JGIyGDBtpwfrUZc lWypyORzyK7n4eaNa6t8QoLJ18+zidpOR99V6Zr0j4x2Phyw8Kw+VplvBeTTARtEgUgDr06 1zYjO40sbTwXLeUvwNI4Rzoup2PnplJTDL8xHHqKYfujOCQKsMHRHY7SM/jVQZJUFc8cjNf RNdjhe+o3Cq4wMg9eaaNoGCTzT8HaQVx6U07cYP4U0ApzwOjHpQQ24gc4/WkwWHGOD1qQFe AD1/nQAxTtyRkevtVkNGqDI544qFkI+XHI4/GpT13ZUcc0ASofMYIARnglTSpAWQlSCI/So 45EWYP8AqOuacMqocOcdM0gJMAElWLbVyfrUOz5sYxu6c09I28oqJMIOSaQAMh3En3pFBJE I2CCQDA/iPNFIYVfDEHp3GaKYiz8+CQOppC5KhgDkcjmpjyw+XAAxmosYw2SQODigyGM24d MHqOaB8sZ+6CT0pZAA5O3gGmnkbBwD3oYxrZwVJ49KkGThGGDjr6U3Yv3U5PWpFLgCQt9fb 0pAwBRZd6/NtHpSMGwOffHvUmxlJywG7kkdjTXJDEOSSO/vQykMLFdu7Gcfeq7Z28l1dwWc YO+ZlTg+p61Ww52jYACMg+tdV8O7YXfxA0qGTDoJN2D3wK48ZW9jh51OyZtRhzzUe59FQJa eDfA4DYRLKDJJ6M+P6mvFPAV7eat8WbfUppC0s7u755wMHAr0H4yXzW/guK3ViPtU+11HcA Zrn/gxoxea71+SPCqPJjJ7nqT/AEr8rwCjRynEY+t8VR2Poa154iNCPQ3vjMV/4RC0XqTcH A/CvOfC3w11fxVpb6klwlpATiIyjmT3+ldv8RGPiPxxo/hKA5AO+YD+H1/Su71DVdK8I2Ol 2D7YbaR/IU/3QB1ow+Z4nLsuo4fDK9SV38hVKEK9aU57LQ+d/EXg/WvCcqx6pGrRSkiKdDk OaveD/AOpeKzNLDIttawthpGzgn0HrXW/FPWINc1XS9G0q6S6JP3l5AY8AV6fpOjTaJ4Rg0 rSwkVxHGAWfpvP3jXsYziLFUMupTnaNWf3W7nPSwNOdaSWsUeFeKfh9qnhaMXdxNFcW0h2+ amfl+tdF8HrAy+Ibm9PKW0ICH3Jwa7P4pP5Pw/MM53yu6KCO7d6p/B60Fv4Vur2VQPNmPPf aBXNWzevi8klKs1zSfLfuXDDQp4pKOy1OM+LV59s8ZC1U5FpEE49TUdn8Htb1DR4r37XBby yrvWJwc496t6FYr4s+Kd3cy5e3imMshPT5ThR+lerXmuGLxjYaBaqo3RtLNnnauOBUYnNa+ X0aWDwO8Y3lfpoEMNCtOVWrs3ofOFz4W1bTPEEeg6jF5VzOwRSeRyeGHtWx4o+H+o+GTYLJ NHcC7bYvlA5zXpHjoRP8R/DKAKZi6lh3ABrrfEGiNrHiHRZJB/o9lI8r+xx8tbVOJsRB0Jy slKLb9VsKOXwfMu1jzLxT8PdG0H4fw6n5rrqaFdzE8SFv4cVreDLPxvH4FWPSLax01iC0Uk wPmSD6dKseMNX0zU/iNpXh3ULhUsrZvNlJ5DSdlruYNSnn1+TToLFksbeMZmYYUt2Va8fF5 pi44KEay5nL3ve2S7HTRw9NzbholofN3iy/wDFi6lPZ+I7qdZUOXjL4X2wBxiuYAUBfvFic 5HYV6L8WZ0ufHkiqcmCJY2GOmO5rz4qscgUevBHGa/Tsrlz4SFTl5W10PBxN/aOLd7Ho/wg svtfjRpx0tY2Ofc9K6zx1pd54u+INlodo22CCLfPIOkeev41F8ErNRY6pqK4y7CIHHIx1rv dbv8ATPCmmX2uPCRNN2HWRuw+lfm+aZhOOcy9iuaaSUfVnuYejF4Vczst2eFeKfB6eH/FkW jafdtdvcgFIwMEE9AcVq2Xwk8UX7t9sEOn7futKclvpiovA1zceIvikl9d/v3JadmP8BHSv V/E3j7SfCt/9i1BJDM0JkjKc5PYV7OYZpmVCpTwWH96o1q7HLQw9GalUnor6Hisvw28RzLf vDbLLHZOyOyt94r1Iq/4E+HY8WabdXN9dvawRnZGUUHc3fOa9T8KXNzffD271BhuubxpZMD OTu7UqiLwN8NZHUKsyRs2D3kbtXDW4hxk4vDRa9pzJL9TWGCp3538NjxFPBOqXniqfQtLHn vbSFHlXhAPUmtvXvhZrWjaTJf+fDdBBmURZyo7nntXpfwytRH4Ll1CIiW7u5Xkcnu3YE1H4 s8VWtp4Evbe9uVTVpIjG1uAchz6Vq8/x8sasNRSai0n382L6lRVNzm9bXR4RoOgal4j1RdL 0uHdMTlnP3UX1NdP4i+G2ueGrA3UipewKvzzQ/w/Wu/+G/8AZWi+AZtRsP8ATdQmP7yONfm 3dlrpfGF5LF8M7+5vYxFPJbjcmeAx7VvieJMWswjSpRXJfl82RDA03Qcm9bXPmDaki4RShP cdqPLBQgbi4+6D0I9aSAOJi3zbhzjsasEZK4VgGOMD8q/RXK0W2eMtWeo+BNH8b6f4QudW0 LULK3t5QXMMyksdo615tcxX2qalKzn7TfXMnKr1dia+giv/AAj/AMGgoyGS1z75auM+D/h1 LnU7nXrmL5Lc7IiwH3z3r89wmbKnTxOPmlo7Ky1fY9mrh2/Z0US+CfhjrujeIdO1bUTAIF+ d0B+ZDjoaj+Nt6ZNR02yHzIiF2x2Oa9Q0fV5dY13U0iGLK0cRA92fua8m1e1Pi740fYA5aC JgGx02r1H514+Ax1evmUsZjP8Al3Hp2ex01qUYUPZ0+piaB8Jte17So9RaeCzilBMaS53MO xrlfE/hrUfDOqCx1ONRIF3LIn3XHqK+qp4L1J7GHTzHFZxnEqkc7QOAK8Y+OUsZ1vTYwoMg gJI/GvVyPiHF43HqjOzg7vTp6nPi8HTpUudaNHkPypyueeCB0rS0jSV1bXrHT1ywnlVWC+m eaoBIpU5G3ac9a9K+DtlYXPjSSWdGaWGLfAOynOCTX2maYp4bCVKy3Sdjy8LTVWoos7TxF8 GNKurOIeHGWyuE4kMzFlk/wrxXxH4T1TwnqZs9VT52G5HTlWX1FfR9/e6pcfEzTtLtbhlso IGnuVHcngZrlviRaxa9448P+HUQSSbvNlx2TPINfnuS53jaVSNPES5oOLl5r5nr4rB0pQvT WqZwXhv4U674i0VdUimgtI35iE2cyD14rmPEXhPWfCl2tvrFt5ZfOxxyr/Q19L67rS+HpNH 0bTol866lWFEHREHUj8K47437B4c09doZ/PYAEdsV25bxFja+NjCtFezne3e3czr4GlCk3F 6o+fVyV+UcZwcdKuWenXl9dLa2Vm807/wR88etRwRODuH3G6kV1HgHVrjQ/GVjc2sQneZ/I 2NwNrcZr73G1ZUaE509WloeTRjFzSkz37wxpN1onw4gsYoD9sS3Y+V0Jc9BXzY/hvW7vxdJ oj2RXUpJiGjPOzJzzj619JeOvFM3hLw2uowW8c9w8gRUckDPc8VzHwrtLjVr3VPGupIv2q8 fZGccKO5H16V+W5Rj6+Dw1fMJpWk9PU9/EUIVZQop7HCaj8FPFOnWJuLWa2v5FXc0URO78M 1xmg2D3niWy02aMCWWdUK46c819Q+HtebXrvVTEqi1tJzBGy9yOteTaBYQX3x8vWijXybeR 5AMd8dRXq4HP8XUo4iGMSvCN9DnqYKmpwdN6M9T8YaBfa94VGiafLHBvKq7yE4AWvnfxV4N 1XwperBqOxkf/VSoTtkr6WvtYaDxBY6PbqHuLgGSQ/8APNB3/GvPvizBLq+ueH9Ct8GSVzn joDXi8NZnicLWVCVuSScv+CdWOw8KkOZPVaGB8J9D8UxvLrmlPbxWUgMbRXJIWYj0x6VH8W 7/AMYh4LTWRDDp0nK/ZWOyT1znnivYRpt5pfh+z0rQTHG0OxCzjov8R+tcH8bNh8PabCeXM uRnvjrW+AzN43OI1HCLUm0tNUl1FVoeyw1r6ow/gfp6vqeo6gVw0SCMcdjWB8ZdZ/tHxqth G+YbKPZjPRj1r0j4T26ab4Aub2QBCzu5YdwB1r5+1y+Op69fag2GM8pfPpzXv5ZS+tZ3XxD 2pqyOOs/ZYWMF1M12yvllecfeqAiPggEuOtTSMNhbdwaYxQMVHQ96+/W54nTUYwKjBG7HPJ pj9sLnpTgo25YnGaViC3ypimBEQN5Oev5U5QMqQoNKfnYhjz2wKOWxtTknAoAlMm4ZKgHv9 aY2/wA0joDTwqoxXBOetEvyugVuo6YpARgEMpwCe4qcBvLUng9SpqIJhwoH4VJM3lgqW+fH TrxTGPMe6AtESufvA9DTEDryzcZwRTWkKoMkFenFCBSwY5PtSAnMyrgIu4Y6lyKKY5djmOJ QvbNFKwuVl8jcw68jnmoFjJLDp361IEBXaRg4HShoyUDRnDLwaogjly5weBn0pigk7sgYFP ct82T9w8e9RtKGwUGccEUmCHDKkMm0AjmpQSyglgoI5Pr7VAoLgliQc4246VIGVVAbJPBzj qaQxRtCKoHPvTyFMILE7z0x7VCW+fKAsfU9jT0LYy6Hav8AOmA8YXBGc44zXS+B76HSvG2m X0zjasgQ+2eK5sMrp8kikLxyORTlBgTOGweAc9PcVzYqgsRSlTezVjWE+Sakuh9L/EPwvqH irT9PttMkjXZNudmPG0jrWrCmk+BPBy7isdvapySeXf0/E14doHxQ8T6JYJZGSG9hQYQTdQ PqKyfEXjPWfFMwGo3O2OM5SBBhB/ia/NaXDOPnyYSrNexi7+bPeeOoq9SPxM7b4eX41n4qX ep3R/fSI0ibj69APoK9F1bwy/iDxhbXOqRbtLso/kjz/rnz39q+abLUbywv47yxlkhlifcr 9Me1d7ffFvxTPpv2WIRQyuNrSheT/hXoZpkGLqYpVcHJJW5f8JjhsZTjTcave5v3h0O4+OF lb2MEMUUB2yiMYRnxxj6V6N4htvE17f2lrot4tnaHJuZSoJx6D3r5eivLhb03YldZg27zVP Oe5rv1+LviaDTBZH7O82MC4K/Nj6dKjMuHsVUdKdBqXKre9r8x4fG00pc2l2bvxgurG2t9N 0+K7klvYRulHmHhcdSPXNdpoiLovwkV2HllLN5D7kjIr5vuL26vbqW8vZGuZpmJdnOTXW3P xH1y88Kr4bkSJYiojMvRmUVvicgr/VKGFpu/LK8iIYyPPKb6o7T4LvFNcavKSPPIBweuM5r 0LT9ENv4q1XX7tgGmASIn+BB3r5j0fWdQ0S/F3pl00Fwh4zna319a7LWPij4j1TRms5Hhtl ZcSPF1f29q5c14cxeIxsqlCSUZpJ+SRrh8bTjSUZLVGtd67Fr3xps7mMg28EohhP8AexXs+ ralFpWk3eozEBIFLc9z6V8o2moPY3kd9DLtmgcSRgjJBro/EHxO1nxHoi6ZdLAkW8F5EyC+ KrMuGJ4ivQVL4IKzFQx0YQm3u9jtfhlZ2viDxDq3iDU4luLlXzGG52ZPXFer2M9/J5xvrVI I1YiLDZ3KO5r5W0HxTrPhu5a+0e6EZcYdWGVZa6mD4v8Aiv7PcQ3BhuRMCocrs8nPp61z5t wzjMTiXOlZw0SV9kuxeGx9KFOz3Ob8V3raj4r1O9aXh5mwfpwKxd6qFLgFVOcDrSSSuxkkK sS7Fic96aMTBgw2bRnjvX6Lh6XsaMaa6Kx4lSXNJy6n0d8Nlh034ZpfmPAfdcMBV7xLDa+M Ph1NcWZ3hk86LnlWXtXhtr8QdftvB58OwSRi1ZDEH2/Nt9Kg0jxhr2maFNo9pfBLOQklGHz c9QDX55LhjFzxMsXzLm5rr/D/AJntfX6Xs/Z20t+J3/wWsVOqanfyLlkURqR0Geork/inqJ u/Hl6MgpABFn6elVfCvj7VPCbXkVpbxSpPyVk42+/vXPXt9LqN/c392N8k772I969/D5bWj mlXG1X7rSSOOpXjLDxpx3PpH4bOJPh9phVgdq4P1rkfi3rTXGoWPhq3dWYsHlGeMnpXQ/Di wOg+ADfXcjATBpyHP3F7YFeGa1rMms+I7zUpXI82XKn+6AeK+TyfLViM2r11tFuz83/keji q/Lh4wktz3Xwn4e8QeEWhsxIl9p1x80ijgwMe49RWJ8XrWweTSSuyK9lkCMx4JQnBJrk9O+ KviXT7FbORIb0KNqSvwy+mfWuV1XxBe6/qTXmpXDTTfwH+Ee30r0sHkeN/tB4qtJLfVdexj VxVJUVGOvqfRthpo8PaVZ2Wg6dG6nHmyscfUn1rk/jJetB4Pgs1JU3Ewz3yK86t/il4vs7O K2juY3EIABMYLEehrL8W+NNU8XfZWvoI7dYOiRNkH3rmwPDeMhmEMRXs0m3fr5F1sZTlQcY aHLxloh5Z3MD39K1dCh+169YWIUsZJVHP1zWZMQp38MMfTFdv8L9Pe98e2Mz27mGIFyxU7e PevvM0rKhhKlR72Z5FCHPUjFnpvxavV0/wLDZhiolkWP5fQCtH4e2jRfDW3SzKrNOHbzOCN x9fpXG/HC8UtplhkEgNIwHTrXA+G/HPiLwvbPaWFykkD5OyQZCE9xX5/hcor43J4ewaUm+b XrqezPExp4l82yVj6N0jTIfDfh9oN+941eaWT++3UmvNfhU8F/4x17UMhpHyQTyQCe1c/a/ FvVR4du9MvoEu55VZUuQSDg9ePauJ0fXb7w/qi6lptwYZweD2f2I9K3wXDuMWHxEartOf4k 1cbSc4OOyPo37J4vvfF8sk98tjocJHlwhQWl4557CvCPifd2Fx4/u2sZZLhEwrhmLAN3wfS tTWvi14j1PSTZqkViHBWR4CS7D2J6V59vnkyxJbcMktyfzr1cgyWthajrYhJO1kl+vmc+Nx cZx5Ia3ItqnOAenBHavavgZZFn1TU2AIAEKHv6141uj2gb+ozxX0V8KLYab8OjfyYxMXmJx zgVtxbWccA6cd5NIyy2F63M+h2N++maFHfa9c4jO3MjseWx0AryHwHqr+Ivi3Pq11IN7IzR Lnt6flXDeK/G2ueJpJIb67JtopWEUca7RjPGfWsKx1K70u+hurGdoLuMhlePr+NedlvDNWl g6kZy/eTVr9kdNbHRdWPKtEfUtxoD3vju31y4wYLSHbCM9WPWvHvi94i/tXxNHo1oweKyHz Nngv35plx8Y/EsmltZOlvFO6FTcL94/h0FeavMbid3m3EudxYn73rWmQ5BiMNXVbFtXirRJ xmLhOPs6a31Yrl0cBcovUmuw+G9kdR8f6crElEJlwB6VxZkJ4PCgYGe1a/h3xJqHhjVY9T0 8K06grhuQynqK+wzCjUrYWpSpP3mmkebQnGNROWyZ6v8btSVH0rTmP8RldR0IrsfAqk/Cu1 Wx+aWSBgoX+/wA/rXz94q8VXvi3VhqV9HHGyIESFOgH9aueFfHmv+FGZbObz7d+WtZvue2D 2r42vw9XnldPDwtzxd32Z6UMZD6xKctme9WkVv4B+H00tw4MyBpHJ/jkbtXEfBkDUNc1zWp kzMT8sh6/MeRXnnivx7rniuSH7Zst7VD8kMX3d3v61D4f8Ya94T85dKuI0jnILhkByR/Kph w9i1gasZNe2qb9rFPG03Wjp7qPovTtNu/+Ew1XXL9TGhAgt8kY2DktXCaZrNt4i+OjSh1aG 1jeKE54Yr3Fcbrnxb8UappbWSxQWCyrtd4+WYd/pXA2F5eWN6moWk7QTQEOrjPJqMBw3ifZ 1JVmlJx5VboiquOgpRUFpe7PqnV7fxbqHiW3t9OvFstGVQ88mwF3b0FeVfFxre78Wafp2m3 Es94FCSKW3KpPoOx9ao3Hxl8Uz6Y1msNvbybdrXQ5Y/Qdq8++33SXyaml4zXSv5nmNkkt6m qybIcVhantqlk4pqKXV92TisXTqR5Fsz6Ft/Cmr6F8LLvTIdZzMYjIfkAUZHKg9cV84lYQz mNsEZB44967rW/ip4k1/Q/7NeOK0iZNkrR9Zfr6VwUUjAPjGeMZFe/kWBxOGjUli2uaTvoc WNqwqcqhshhAxtBJz14qDcm7BUnqMGrLCVcF/l8wfex0qu+1WG0ZyO4r6Y88ZJyMKMH0oC4 AQDcx5oyuCMfLSq24c4yBgHpRcQzlXEm4jFSLvdeoAzkmk2eYHbb09KEAXOeAaY9RWLEbQM rn72acd5UnIJHQntSrjIycp7UhCCVQDhT+n1oBiENkOMbgN3FR5bzNw71I0pXAx6gVCFk37 R25ApAOYAYBOCKkDssS45ZeOuKCwJw/JI9OlIIyqbgQcdCaBgWV8Mw5I9M0UjNMpAXOMdhi ilYnQ1cg4HTjt1zSOdkKgnDK2Oads3OxJJQ4yT1FLKocllwCCMA/xCnYkiY7cgoBxkZqHK7 gSgXntRPgyYHAzk5/lQqE8HJzyMUMBA27cdp+opGXK8g4z+VOwWBw2E7qaVkY7hkHjjFIBs e1OX5X0B5NSBwVAwQVOQTTSrbQ+0DFOZC0m8tj270DQ/aCeXAJ52jgGpIwu0qcgEcc1G+PM WRgNucU8tGsnl4GCOPrRcpDQxRxhME9vWk5zlgCynJPcU9AWID/ACkdG6Yrq/D3gbWvFqXE 2m+TFDCQjSyngt1rnr4qlhoOpVlyruXCEqj5Yq5zAkEhyVAI7Dp9acsjbuGBzxx2roPEXgn XPCsaHU4EkjcnbOh+Un0rmxb3MbjfG8UpHCshBOemBU0cVRrQU6ck0xyjKDs0DMyqQDznPI xUYc7S2Sx9PanzrIpxOrJt4IcY/Q1q+HvDereI9RewsEWN1j8wNMCBj1FXVrU6UXKpKyEou TskZQAAOSNzYzg9RSFnC78jA+7nqKkuIPs13JbOVEkbFGYc5INIbafyleSJlSTlGIwG+h/w q1ONuZPQmzTIEn/eE4AHTk8CrEa+Ym1jtz0NTWWk3V9qVvZRQFZJ3CIJFIHPf6Ve1fR5/D+ tS6XeFftMPysU+7Waq03NU+bW1/kVyySvbQzmGEL4OBx8vJNUpIwETkAE81dLqk/lo+CDzj vWloHhy78S6g2n2TRphDKXl6KB2qp1Y0oc9R2SFGN3ypGCY8xA8kA+vFKd5I3DK/dJ9TW9q Phm+s/DMWuzvCLWSUwooJBYg4yKw4xGdobKqPvY7mpo1qVVc9N3XccoyjK0kJsk28vgcgjP So2OBui6cDPoauPHlAcj5uOKhkhZnZeEGMnca2uQCpuVQH+YjvwKcrM7BQFAQY5P60zcVQh mB2j/ADitfwzoGoeJLuay0/ZlY2d2bjAFZVKkaUXObskUk3pYzT97zYwNh4Cnkmnwkeasks Y2BwWGeTzVeZZIpjEp2NG+MHnJFTAkJ86hcHkn+dOSU4+TQ1pLU9l8WfEDRr7wFHpegTMtx KixPGRgxqOoNeOACSTaGxz07URuyMWJ+TGcHripNqOQWwgJzjNefl+W0cBF06XV3N61eVd3 kG7r+8wMYpiq4LgqG5GP8Ki3LudnPlEcDHO70qSPcWBwfpmvTepzeQ1GJlIkJAPAOOlDbJI tocbs9celSSt+/VQhOewPWr2h+HtR17U10ixjHnhS5LHGwD1rOpVhTXNJ2RajzOyMkfvoQv fJXmvePBfj/wAJab4UtrS+mFjc2ylWBQksfbHrXhk1qbe/kiuBgxOUYg9SPSmMWEnzykKOS fSvMzPLKOaUlCo9FrodOHryoT5kjpfG3iP/AISjxRJqUan7KB5cSMOcetc4JQuTjPbJHU1a sbabU7+CytFHmysEUHPJ9TW9P4L1hTqaloY/7LANwVb5c9sVtTlhsFGOHbsktDN89a9SS3O ZKAKNqAM33u1QyK8THOMHhcc1NG5FwdzZduCeuKRo3nnSKIHzZDt46GvQk0lduyRilrZIrT 5AAzt4we9NAk8rqdrDGB2FbviHwrqPhma2j1OJR9oj8xQD296zxaTR2wnEUiwtwrlTtJ9Aa zp16dWKlB3TG4Si7SKZA8tVAAboDXsFp8TdAtfhk2jRiS21EQmFYiOGJ4JBryTb8pVv4OSr Ac1BMySOipFz/d7GuPHZdRxvJ7X7LuaUa0qN+XqMZ3lBZxtbp9aFZlUfdCk4PHJ/GnuS8gd kG4fex2pq5k3BhhecjuK9JJJJIw30Fdw8vzDOOT/tCmktu2sgAHIGeg9KmgjO7OAw2/Ke9K C0sw+QZHXNDla9w1exEz+YgQRjg5+n1oyQ21wFbvt7Vv6z4a1HRbexutSjEK3ibogh5f0yK yruymtPLFxDJGHGVMqkbhWVOvTqJSi7plyg18RVjjKlWDAEfMMnvSF3eUCVQQPTvWxoPhnU /E939j0m1aUpySPur9TS694X1rwvdi31W1aMsfkcDK49jULFUfa+w5/e7ByStzPYx0Gd6l2 Azwh7U+QvIFDcDOCO4Pqac4UPkfMvoeGJNLDHPdXaQ20Dyuw/hGSfbArobja7I12ItgVdzy jJ+YCoo5GCuQThzyPWpJoCsjpKNrjhl6baRVVSMsSoBHAzVayV0wfZirzD5aMM9eR3pkauh A3fe4OOpp5KKdqcMByR6UKB5YYKQSeTRq3owYkuCxckBifu+ophZgRknkZA9akbYUCAkSdg QKj27o2ZWwF/SmBIZnMJtgBg/Mec4qs3zIoOcjp6YqaIrsYJy6nPuaryKxcgNyDyPSkIUhe 2DikChMblzn+EmlMm2MqFBb+9Q4L4AXDgZ69qAIyzKWwcA9qVWAXGcgnvUZLEZ3YB7ULjcQ VG3tn1qhEkfAdVPJ7mpCCR0B/9mNQbwrAhunYjNLIxVyyjB4/CgBxUOQXODjjNNUbn+U/MD 17Yow5OABz13dvpS4BXaH5zg8c0gH7C/wAqrlupwaRGyxVfzz1pI4nb7uVxn5vWpPm2FfLX KkDNIoR4nBG93zgdOaKRpJAcGJ29waKLjRpbixCgYP3iR6Uzzt1wn90EEbqUtzkYUEAd6aX 2yps2sT1OOlMyBgzTMQnOehppZgw+TBPOaeXxMxQnIOCaRiHXk5OKBjRIApYqT0wPWmsWJL RrhQfWkLDbgghsdaaCREx5OaQh5YmPazcE9KXexY84GAKNowpVTn3PapFSMqzEHjpQO4mN6 jIJ9yeKcuUJVlwwPJNICRgAj1OR92poyCcmMfNnHNDGgdSWO1wQw/lXsWjLPonwIuJ7Z2W8 vn/dmM85zjj8K8elRjNHCpyGwoC9RX0BrviWy8CeDtGshpqXc8kKtGko+VTjlj718fxFOc3 RoU48zctvI9TApR5pydlYyPFzzaX8FbDTdalaXUrkjbvOWHf69KybKXV7rw/FqMnhZ7rWNL t8RX0nyoI8ZBIPUgVx9zqur+M/F9i2oymZ5ZlAjHCom7oBXf8AxF8barpOp3fhqyMYtvs6w ZzynHP6cV5qwtXDOGFjFObbk9bWV9UbupConUb029Tj9Iaf+wb3xXdeHv7XmjlxJc3DYiQn odveuy8CajqerWHiDxJcQxvcJB9kt4YY9oGeRgCqGsg6H8BNPtCdsl9JlgByRnNX/D2pv4U +C8V5bqPtupSFYAOpJOM/UVljazrYeUqau3PlXov+GKox5ZpSfS55frnh/XdDuVOtWTWr3B 3qW53Z+ld54YtdXk8Eq+peFn1WysmM1lKGClfXI7rWv41s31W/8I+GZmaaZ1EszE/NyPmzX U319pWjazzrSJbWFoYUsIlLEnH3mx0q8Tms61GlSa95u+nZO2nqKlhlGcrPQ838Bz3viH4n xajfEMIVd2QLhUGOAB7Vi+MdO1xtdvNfvbCVLS5lKxyOOG5wPpXXfDBrayn8ReJph+6iQnJ +pOK0PF2uXWofB5by8kBm1GcNEp4woPA/KreNq0czSpRXLpH71fQTpRlh229dzxCRD5mGcF xySB+ldt4J1nTND0/XZLu58u8ntzFbJg5JP6CuMlaPd8wG9ehznmmJKfnwSSTwa+0xeHjia Tpzen/BPJpT9nNSTO68S6np+peF/DvhzSbsTyQZMwKkYkbtU2sfCzxDpCLdWSC/t2h8xyh5 Q4549qzfAttHd+NNLjuYxcASbtnpjvXsEF5NH4u8Sa7czuNN0+ExIGb5CccivksZiqmW1Y4 fDP3d353e34np0qcK0eepv0t6Hz5Z6be3sj29layXDjkqgyR7+1XtT8L63oslvFqlk8U1yP 3SEgl69D+HUo0/R/FHiiMhAqMU44zknFS+FNTu/G/jZNb1uOP7PpFuWwvI3fwmuurm+JjUq OMFyQtfvdr/ADMo4WHKtdX+R5zqvg/xJounx3mp6VLBbOAVfg4Pv6V2vwvt5bbw74j1aOIy StB5UaIMkse1dHcazea18MfEup6k2YLmd0tg/RQOmKg8L6kPCnwijvbaPN3qE+2EY5Yk4Bx XlYvM8RXwTpzgubmS027/AIHRTw9OFXR6WueR6vpWqaVciPUbF7WeQZxIOmfQ96vab4O8Ua mzRWmjzyN5fmhj8q4+prvvikx1DxB4c0eV91wqoXYerYNehPq1wnjK10K1nEdlp9kZp++47 eBXVUzvEQoU+SC5mnfsrf5kRwkJTld7HzYtjdLd/YWt5PtqyeWYiMnd6Y71e1rw7rehxx/2 xYSWwcblJ5Brs/CV1eXPjPVdXs9EfUL5i5gfIEcTHuxNa/xFn1G38DaRp2syB9TupS7kche eg9q7nm1ZYmnR5Vrv32v9xmsLH2cp32PNNJ8La5rDQ/2fp8krT/6t2HDY681BqGl6ho+py2 WowG3uo+sTHk/lXucd7c6NpPg/w1p6bbq82tKQOVjH3vzrlTZ2/i346zpMvmWlmfn9wlctD Pa05TnUiuSKbXd2dvxLng4pJRerKNrp174Y8Pw65D4RMkjIHa8vG3bT6hKtfDWeea+8S+Ip 0MjrCRlEAyzDoMV0/ibWbKy0fxK1xrUN09ygjgtocsIQOMHHArJ8DX6eF/hTea0YszzzbIg f4mzgfzryquMq1cFOajeUpJL00djpjSiqiinsjzXV9M1OwlZtT0+S0aYmUeaOufen23hPxJ faIdWs9Jlms04Ljv74r0f4lG81dvC2iuwa7uwHlbHuM8V1VtqE0PxAsvC9i/l2GmWe64AGA 5x3r0HnleOGpyhBc1nf0Wn4mP1SEqjTkeLeCr+x0zxlZXmszi2trZiWLKTyBwCK6G88U6Wf B2v28V+jalqN4XEe05MeeOfSuP1uRJvFOppEB5TXL7WHfmsiT5G24IUHv3r33gIYuUcRPdq Lt6anEq0qadKK7ilXlcPnaCMkjtW74Ttf7T8Wadbx/MrSqSp4PBzWNbWs93KIbbc8sh+WNR k/Su++EukXI8fySXtuYjYRl3WQEFTV5riI0sJV11sxYePNVjdEfxdvTdeOJbdXAjtY1jA65 z2/Oq+vX2s2/gfSPD9/pIsUTM8cueZM9Koamja98TbhgfM828CgewbFdV8SZzefEPStDiOF tljiAPIGSK8anJUfYUGl7sXJ/dc62udznfyONPgLxTNKqx6RJIzw/aAVP8PqD/SmR+BPE8u jyan/AGTKLePJLsdpGOuRXuc+sXR+IWm+GrJwlvZweZdNj7wA6Vk3Ov3N34S8V6y8jLC0v2 a3Q/d29CRXDTz7HSnFOKV7fi7GssHSSbueH6ZoWqazeLaaXbNdXJHyqo/marapp9/pl89pq FvJb3CnaUZcH3+or1vwJHrMfhX7NoGkvDd3Eo8/UJMBdnometc78XrlJ/GAgcs0lrbrExHd upJr28PmtSrj/q9lb8fX5nJUw0YUlO55/EMOcgrkfkexre0Dw7rOs3iPYWEs1qZVWWTHCc8 1i2FtPqWow2kZPmTusag+5xX0Fp8U2n+LNF8F6OTHaafB596ycFnx0Y/WqzjMZYam6dNJtp vXsgwuH9rL3tjiPipNJP4t03RrNfNlt4I4ggP3mrL8eX2t6vrOlaVf6ONPubWNIkiJ3F+2a 1bJT4n+PTS7Q0UU5cE9AF//AFVZWSDXf2gGy5aOOYlOf7orxaVb6vGMeXWnBy+86JR9pdp2 5nY0tcuoPht4EtdC0uSOPWdQUNNMB8yg9T/SqXxS1Ozbwf4d0yO9jvZ8b5GD7iflGc46Vd1 weE9c+KOoWvimWbzI2W3tY484Oe3HSuc+J3hzwz4aurGz0SB7e4lXMgLlgR269DXHgfZPE0 nU5vaaybto/n5G1bm9nJRty7HJ6V4X17V5VbTNLmuTIhZW2/Lj2J9K1/Aja3o3iK71Ow0P7 e1lE6yoWx5eeCTXoHiHxVfeBPDPh/SdNiR5ZLYmRH4wCOG/Csbwo5sPhR4k16TPnXzmLcD1 zXqzzGtiKDlUilCbUY+fqc8cPGNRcr1Suzz6y0PXPF2p3cukaY91MGMkwQjCZPfNP1nwd4j 8NW8Mmq2TWsMxKqSQTn04rpfhvpWr3E1xqP8AaUml6LGN11Op2+ZjnaDWlqOsy/Ef4gWGhQ lotKt33R5PLqvVj7101Mxr08Q4Qt7OC97yt0JjQhKF5fE9jhYfBPio6Kddj0qY2W0sZAei+ uOuKxQ8W1VdiSpOT0zX0drGo6dpd5qs0utxNAlkbaGxhy3l4GMnHSvm5lzIWwuHY7Vx0Get dWT5jVx6lKasuhhiaEaNkuoSZkl5AVOSCOCRS7iiNGUyD0YdDUK79mGbKqcAU9WiBALZUjP NfQnEROC4LF8EDoBioiELkjJyuDUkjAkKshZCep/lTQQNxUFWx3pgwbywuFBwOpqPgOxUtg dKlbazhiQSOgxTURSqllYrnp3P0oEhjoShYg4+tCqwjLKvTnn0p7bXA2fdHY9aZk7TtyCTy TRcBAUC5Azu7kdKUKj7VwTmkZPl4bjrilGRHuUE+nNAiYZbK+gxz3pBn7wTDnqMURMwYo6k qe+elKN6Eg7iT+tIoduLcKAAtICshBK7Yx1APNCRyBAo4IOSKeF3kxkbS3II9KBoqXG1Jto dyMetFTtBnG87Djp1op3EXWAZUySAv3vahQoIG7nHHqTShTn72egwe9NZhJIGIxjptoM7iN uMmQc44xUfzY+oPNTPs+0OEyVBIO2mKNiALzu7NQURcrF8zgluAO9CFwmANxPb0ppJCNEq8 k/lSnKJs56c460Ekg/1jpzketSK+HMR4Hp61ArsoLNxkYGKcqZCdc9SD3pFExJiVie/3s0k blX3FlIPQ0ksizR7v7vb1pighS+NwYUDZdtWtrfUIJJgXSKRZHA6kA/4V1/xC8VWXinU7M6 WjpbW0AQLL19a4La0Uvy5z0IzUpIEZVz9wc571x1MHCpWjXlvHY1VVxg4LZnQ+ENXsdN8Y2 WpaiHNvASX2jkHHaoPE2rDXvEmoamN/lzSZQkfwjgViYOAS2CR29KflmcjdwOcZ70ngoOs6 /2mrfIr2z5FHodz458W6fr+g6FpektJstIh5hYY+fGMV0tj4w8DtoOkWOow3Il0fEiRADbJ If8A69ePEPFMA/TrkU4ZY7s4YNnOeTXn1MloTpxp6pJt6Pq9zVYucZN9zuh45uZPiMniqe3 3qjkLDu+7GeMVs6v428N2trff8Ivpsg1HUs+fc3JyUU9QK8vYo3yl/mJztpVCqSrncCCc9x VTyfDSlF2fuq1r6fMf1qdmjstN8Uw2ngPUvD4t2Nzeyh/NXAG0dc1N428Sadq+j6Lpek7jb WMQ832bGDXCI7JuTbkHndnoKDMwQ4+XJ7DGa2WW0I1VWS1Tv8zL6zLl5Og9hFlQqcHjJ9KI 4owDtJz39qYhR9zzAZPA5wRTTJ5JVt2c8YJ6ivTt0MEelfCO0VvFtxqMw/cWUDO5z0z0pPH nj611bTW0fRIHtbJpC85f70rA/wAqyvCPi6y8O6LrttLE5ub+DZA69j71xZn8yTL/ACbuvf n1r5mnl3t8xniq8fhso9ttzveI5KEYQ6ndWnijT7L4U3egxFxqd1PuIA4CmjwF4os9Am1C3 1KJ/smoRCJnj6x4749K4N3DkInIHBJ45qykWUJbJCA/MDzmvQnlVGdKpTd7Td3r1MY4mSkp djufG/iywvNIs/DHhtHXS7f5mkYYMrf4Uv8Awmdhd2nhXTXt5ILbSpA1y56Nj0rgy7Rr94E Hr7e1QYJ2uxKjOPrURyfDqnGnba/XvuN4qd2+56HfeKtLv/ivB4gnV306GZQgxztHSrK/EC yg13xTe+VLI+oIY7R8f6se9eYvIVwEckZHPpQFldtxBYdc560PJ8PK11skt+zuH1qaWh6T4 V8V6Bpvha40PW4LwB5fOMtq+0vz0J/pSeOfFOj69q+ktp5kewtI1A3fe68154PmiLSNjJ4G e9KZG6qGGPl6c1H9jUFW9ur39dNVYr63Nw5Hses3XxB0QeP7bWo45pbO2tPIiC4yGIrmvCf i+30bxlqWoanA72+oq6SGI/NHu7iuKJPnBgwUDGAw4pGkKtwclujYq45NhowcEnqrb+dyXi ptpneeJfEfh0eH5PDvhC1McEzb7m6mHzufTNL/AMJfp7eFfD2gfZ5oUsrgS3EjY2tg9q89S R3KxZUtk5z3/GpWlmiURnoue1Cyiiqag76a769hvFTcro9B8R+N7a7+JFr4gsVNxYWRVVQD GcDniuh1j4ieHLex1G98PLLJrGqKFdpRgwjGMV46TmRSGwW6beal8rfKvz4ceoHFZzyPDTc N/d8/O+vzKjjKkb+ZPuZ0DyNtlXlsjrSSHzIhwBj+EjoaYsZDl95KH17VHLhVcKzEd8dSa9 u1lynG3c3PCWsQ6L4ls9Tmj/dWz7mCnJPY16hrHxB8J2UWpahoM73ep6moVyRgRDGOa8RbK 27Mh288qeP1qIvleMKehHY15GMyijiqyrzfb8O510sU6ceVHT+EdWsdN8Y2Wpaox+xxuXdw MnPqa15PFWl3nxU/t66BlsPODKQOgHTH864UuYUj3Yz344xT0jKIfLAK5ztXnj15rerl1Kr N1JdY8vyIjiJRsu2p6LH8QbS38UeI9YNtNMb+FobdlAGwdAee1ZWo+LrS4+G1j4ds1kFykp kui33Tn0/GuQlZmUknHTt90VCgyz4B/wBnH8VZLKMOpKVtrfgP6zPVHs2lePfBskGjHUGvY ZrFBGY4m2xKR/EQOteX+JtVTWvFmo6mjs8U8pIIHVegrHO4sCWCEcDjgUxSRKWUEN0b396M JlVDC1ZVYN3fd3+4KuJlUioS2Rr6LqMOk+IbPUREJPIkDbO7Aelex2PxK8Ipq2qTW0MttNd wGV55eWZ8fdAHavBZVIcEenDdM0+N2VFYgqOQvqfxoxuU0MdNTq3+8KOKnSVonoXgPX9K0L xVe6xqbOu+NzE2PvMe1c9Ya42m+MU8QAOSs5lYL/EpPT8q59WkZcGTAJwxPTP0pnm7E+c5G eABxWyy2i5znL7S5X6IPrEkku2p7RL4s+HkOuy+MYknutXlXItGHCPjr715rfa5c6/4qOta u4CPOGcLzsXP3QKwi+HJDgt/L+lEc4UqwYZLZbA+8awwuU0cOnJNttWu9dOyCeLlOyZ2vxD 8S6f4k8R28umu3kW8CwqWHHAq1qHi3Rh8J7HwzZyM140oe4XGMYP5VwDhZZBKHPlg/M+OPp ilblhtVc9x2IrX+zKPJTh0g7on6xLmlLqz16w+IXgt/B9t4d1HQ7t4YlCyrCQFcjvmuS8Oe KdL0Hx62rQ2skemHeip1eNTx+dciAQMxHHPbtUTbkKgEnbwRjr71jTyXDQjUhG9p76mksXN uLdtNj03XfFXhiw0u8sPCNo7T6of9KupzklT2FeZOyLJtwcE9+1NDMJQ+08549KmQh8B8EH Iz6124TBU8LT5IX16t3f3mNarKq7yIW3KuY1yAeOc0wMjrtBG/GBkdaPKwjsONppp25DdcD H0rvMSOVGVgD2pyqsgRfu5PfvS/KWLbS2O9OG7c3A29Pp70AO2BmBUcg8UFdqjCbkGd3rSC XzNqlSmGzn1qMsvfIHbHagQw7t42AgE9T2pzZG1emfmAx1pQSUClSMnIPrVg4Iyp9j6igdi AKSTKVIIGSD0oDGLJVOc9COKnkizlCc8cH1pjhgAWDHcvekAxP8AaOAf84qbhmAkiGSdoAN VyGEYcNhD1AFSr8oXHzZ6j1NA7km3ycJyGJPzDnAzTyS02CBt+6cjoKlffKykBcdDjqDUU6 kyLgqoHBB70rjEaWMHDSeXjgAjPFFPFp5oD7A/vRRdCLC7DMNylgAMc+1RBVG089D3oopmR CzjzjgEYJ79aBN5c7ptyAuRk9KKKaKZHHhpWyD+dPyqgfKSRk5JoooEMWTcuSvO71qb5XjB OeD60UUAhpdDjKcKemetPJUOoAIHpmiigYs5VZQQvJxj2qQIkkojYHnknNFFIa2ISifcG4A +/Tmpx5YYps+6OuaKKnoUROyth2Uk9Bz0pwYF0Vxu7DHGKKKFsN7jYNslw6spOzvnrViaYC AOqYPsaKKZLK8io8RlIO760wTnYAwLY9TRRQxoazAknHB7ZolKCNVCcA+tFFJ7oH8LJvleT oRtHY1UDjcwK5weDmiiql8LJXQuuUUxEJgkjJz60qY85xltoOMZooqeqLIkZSjjacA461Ou 143DAkDpzRRU9RMquVjCFVPPvUitsRiuR0PXpRRTYkIoXy14Pzc9aTd+82nJ3d89KKKSGPg VJZWgYHaBnrTDCiTsoJwBjrRRR1GKI1SHzVyGU+tR+aWhLnlmODRRRIhEgijERcBg3B4NOh ljEznyjuHfdRRSGtybcspAZTj2NRsUWYttJx2zRRVw3NB8kSOhHzBWbpmqk8UaM2AcgetFF NJcxLGo+5cnPA45qe3cBXbBJwe9FFOe4yxGFl2s4PPbNQiULKQqY28dfeiipXUZDJtaUlgT z60Q4Jb7wxnvRRWllYgaCrkxMuRjdnPOaczL5KMVJK8Dmiis2A12TeuExz61EhDOynOOe9F FOO4yJJAX2kcD3q3MFUAAHnFFFUkrErceHEcYjC/KTnGacpRYVYJ2PGaKKbQyNJyAUA4HvU gUF8ZPOKKKxQmRSnZIygn7vrVeWUxSbVz8oyOe9FFWgHuwGMbucZ5qORVV0Az09aKKaEyNn 8s/LnB680jt5kgJyN3XBoopj6AZtu0YJzk8mpUCquOTk+tFFISLcQQQBipZjkAk9KFVA6gg nccHJoooKGuQiM4znOOtMJj+yiUoSytx81FFIYP5ZOQhXcecNSLtFqzYOVyBzRRTQuo+ByG UgsNw5wetPuFCsdpbDHkE5ooqXuBPHLMI1EcpRQOmKKKKLCP/2Q== </binary> </FictionBook>