%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/582.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Harry</first-name><last-name>Harrison</last-name></author>
            <book-title>Ocelová krysa rukuje</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Harry</first-name><last-name>Harrison</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>e6515c90-e546-4ab7-9979-dcb76e64c11e</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Obsah (kapitola – stránka)</strong></p>

<p>1              5</p>

<p>2              12</p>

<p>3              19</p>

<p>4              26</p>

<p>5              34</p>

<p>6              41</p>

<p>7              48</p>

<p>8              55</p>

<p>9              62</p>

<p>10              70</p>

<p>11              77</p>

<p>12              85</p>

<p>13              92</p>

<p>14              98</p>

<p>15              104</p>

<p>16              110</p>

<p>17              117</p>

<p>18              123</p>

<p>19              129</p>

<p>20              136</p>

<p>21              141</p>

<p>22              147</p>

<p>23              154</p>

<p>24              160</p>

<p>25              165</p>

<p>26              171</p>

<p>27              176</p>

<p>28              181</p>

<p>29              188</p>

<p>30              194</p>

<p>Epilog              199</p><empty-line /><p>Název originálu:</p>

<p>A STAINLESS STEEL RAT GETS DRAFTED</p>

<p>Poprvé vyšlo roku 1987 v nakladatelství Bantam Books v New Yorku</p>

<p>Copyright © 1987 by Harry Harrison</p>

<p>Copyright © 1997 for Czech transiation by J. Bartoň</p>

<p>Copyright © 1997 for Cover by Paul Lehr</p>

<p>Copyright © 1997 for the Czech edition by MUSTANG Ltd.</p>

<p>ISBN 80-7191-174-7</p><empty-line /><p><emphasis>Tuto knihu věnuji Rogu Peytonovi a celé partě Brumů.</emphasis></p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p>Jsem příliš mladý na to, abych zemřel. Je mi teprve osmnáct – ale jsem už v podstatě mrtvý muž. Mé prsty ochabují a kloužou a šachta výtahu pode mnou je kilo­metr hluboká. Už se dlouho neudržím. Spadnu…</p>

<p>Obyčejně panice nepropadám – ale teď jsem jí pro­padl. Od hlavy až k patě jsem se třásl únavou a věděl jsem, že z téhle situace prostě nevede cesta ven.</p>

<p>Byl jsem v nebezpečí, ve smrtelném nebezpečí – a vě­děl jsem, že tentokrát si za to mohu sám. Všechny ty dobré rady, které jsem si po celá ta léta dával, a dokonce i všech­ny ty ještě lepší rady, které mi dával Střelec, byly zapome­nuty. Všechny rozmetány náhlým impulzem. Možná si tu smrt zasloužím. Možná se zrodila Ocelová krysa – ale jiná, velice zrezivělá, se právě chystá ji slupnout. Kovový rám dveří byl naolejovaný a já jsem se musel držet rozbolavělými prsty. Palce nohou jsem měl vratce zapřeny o úzkou římsu – zatímco mé paty visely nad černou hlubinou. Teď už mě od stání na palcích začaly bolet nárty – a to ještě nebylo nic proti tomu, jakou bolest mi způsobovala křeč v předloktích.</p>

<p>Předtím se zdálo, že to je takový logický, jednoduchý, dobrý a inteligentní plán.</p>

<p>Nyní jsem věděl, že byl nereálný, složitý, špatný a sla­bomyslný.</p>

<p>„Jsi pěknej idiot, Jimmy diGrizi,“ procedil jsem mezi pevně sevřenými zuby a teprve tehdy jsem si uvědomil, že pevně svíraly můj dolní ret a vymačkávaly z něj krev. Rozevřel jsem je a plivl jsem – a má pravá ruka sklouzla. Obrovská vlna strachu, která mnou projela, přemohla veškerou únavu a já jsem se opět zachytil – díky explozi nové zoufalé energie.</p>

<p>Která opadla tak rychle, jako přišla – a zanechala mě ve stejné situaci. Byl jsem jen ještě unavenější. Z toho jsem se prostě nemohl dostat. Musel jsem se držet tak dlouho, dokud nezeslábnu natolik, že už se neudržím a spadnu. Tak to se můžu pustit rovnou a skončit to hned, dokud…</p>

<p>„Ne, Jime, nevzdávej to.“</p>

<p>Zdálo se, jako by skrze bušení krve v mých uších ke mně můj vlastní hlas doléhal z větší dálky byl hlubší než můj, jako by hovořil sám Střelec.</p>

<p>Ta myšlenka byla jeho, tak proč by to nemohl být jeho hlas. Držel jsem se dál, přestože jsem netušil proč. A to vzdálené kňučení mě znervózňovalo.</p>

<p>Kňučení? Šachta výtahu byla černá jako hrob a byla také tak tichá. Copak se ten maglevvýtah opravdu znovu rozjel? Křečovitě a pomalu jsem sklonil hlavu a pohlédl jsem do šachty. Nic.</p>

<p>Něco. Slabý záblesk světla.</p>

<p>Výtah stoupal šachtou.</p>

<p>No a co? V téhle vládní budově byla dvě stě třicet tři patra. Jaká je pravděpodobnost, že se výtah zastaví o pat­ro pode mnou, abych na něj mohl tiše nastoupit? Byl jsem si jist, že astronomická – a zrovna jsem neměl náladu zabývat se výpočty. Nebo prostě pojede dál a rozmázne mě jako štěnici. Další skvělá myšlenka. Sledoval jsem, jak světlo stoupá ke mně, a mé oči se rozšiřovaly úměrně k jeho blízkosti. Stále hlasitější pištění jezdců v ložiskách, závan stlačeného vzduchu, to je konec… Konec jeho vzestupného pohybu. Kabina se zastavila přímo pode mnou, tak blízko, že jsem slyšel, jak se otvírají dveře, a pak hlasy dvou dozorčích uvnitř.</p>

<p>„Já tě budu krýt. Dávej si pozor, až budeš prohledávat sál.“</p>

<p>„Ty budeš krýt mě, no díky! Neslyšel jsem, že bych se hlásil dobrovolně.“</p>

<p>„No vždyť taky ne – já jsem rozhodl. Mé dva prýmky proti tvému jednomu znamenají, že podívat se půjdeš ty.“</p>

<p>Jeden prýmek rozmrzele mumlal a pohyboval se jak nejpomaleji to šlo.</p>

<p>Když jeho stín zakryl světlo, které vycházelo ode dveří, vstoupil jsem co nejopatrněji na střechu kabiny. Doufal jsem, že jakýkoli pohyb kabiny způsobený mou vahou bude zamaskován tím, že on právě vystupuje. Ne že by to bylo tak jednoduché. Mé ztuhlé svaly byly zachváceny křečí a já nedokázal rozevřít prsty. Třesoucí se pravou nohu jsem vystrčil dozadu, dokud nespočinula na střeše kabiny. Mé křečovitě sevřené prsty však stále ještě svíraly rám: připadal jsem si jako blázen.</p>

<p>„Sál je prázdný,“ zavolal vzdálený hlas.</p>

<p>„Projdi hlášení záznamníku pohybů.“</p>

<p>Zespoda se ozvalo mumlání, brumlání a jakési údery – a já jsem pravou ruku uškubl od mastného kovu a po­užil ji k tomu, abych urval také svou levici, stále ještě zkamenělou.</p>

<p>„Tak už to mám. Předtím byl poslední pohyb na chodbě na tisíc osm set. Lidi šli domů.“</p>

<p>„Tak to je teda záhada,“ řekly dva prýmky „Pojď zpátky. Měli jsme hlášení, že výtah vyjel do tohohle patra. Přivolali jsme ho z tohohle patra. Řekni mi, jak to, že nikdo nevyšel ven? Záhada.“</p>

<p>„To není záhada, to je závada. Počítači přeskočilo. To zařízení si dává samo rozkazy, když mu je nedává nikdo jiný.“</p>

<p>„Moc se mi to sice nelíbí, ale souhlasím. Tak jedem dolů a dohrajem ty karty.“</p>

<p>Jeden prýmek se vrátil, dveře se zavřely, já jsem se posadil tak tiše, jak to šlo, a všichni tři jsme se snášeli šachtou dolů. Strážní vystoupili ve vězeňském podlaží a já jsem jen seděl ve skřípavém tichu a třesoucími prsty jsem si masíroval zauzlované svaly. Když jsem je opět dostal jakž takž pod kontrolu, otevřel jsem poklop, na kterém jsem seděl, seskočil jsem dolů a pomalu a velice opatrně jsem vyhlédl ven. Karbaníci byli mimo dohled, u jednotky, ke které patřili. S nejistým pocitem nebezpečí jsem se vracel zpět po stopách svého nezdařeného úniku. Provi­nile jsem se plížil podél zdí – mít ocas, byl by jistě stažen mezi nohy – a šperhákem jsem spěšně otevřel dveře do chodby.</p>

<p>Když jsem konečně dorazil do své cely, odemkl ji, opět zamkl a zastrčil paklíč zpět do podrážky, dopadl jsem na lůžko a vydechl tak, že to musel slyšet celý svět. Neodvažoval jsem se promluvit nahlas do ticha spících cel, ale v duchu jsem řval jak na lesy.</p>

<p><emphasis>„Jime, ty jsi ten nejhloupější a nejomezenější idiot, co se kdy narodil. Nepokoušej se, a klidně ti to ještě zopa­kuji, nepokoušej se už nikdy o nic podobného.“</emphasis></p>

<p>Nebudu, slíbil jsem si mlčky a zamračeně. Ten vzkaz jsem si nyní zapsal až do morku kostí. Ta pravda byla neoddiskutovatelná. Ve své dychtivosti jsem při útěku z vězení udělal naprosto všechno špatně.</p>

<p>Uvidím, jestli se mi někdy podaří to napravit.</p>

<p>Příliš jsem pospíchal. A to se nemělo stát. Když mě velitel lodi hvězdné flotily Ligy, kapitán Varod, posílal do vězení, přiznal, že ví o paklíči, který mám schovaný. Že prý nemá rád věznice, tak to řekl. Pevně však věřil v právo a zákon a byl si jist, že by nebylo dobré, abych byl vězněn na své domovské planetě, Rajském koutě, kvůli všem těm potížím, které jsem tam způsobil. Měl jsem na to stejný názor.</p>

<p>Jelikož věděl, že mám paklíč, měl jsem raději vyčkávat. Vyčkávat a o útěk se pokusit až při převozu na jiné místo.</p>

<p>Při převozu. Nikdy jsem ani nechtěl dělat nic jiného než vyčkávat v této ostře střežené a elektronicky chráně­né věznici ve středu správní budovy Ligy, která je zase ve středu základny Ligy na planetě zvané Steren-Gwandra – planetě, ze které neznám nic než to jméno. Užíval jsem si odpočinku a jídla a bylo to velice příjemné, po váleč­ných útrapách na Spiovente a po té nechutné šlichtě, kterou nám předkládali jako jídlo. Měl jsem si dál užívat, sbírat síly a připravovat se na své blížící se vysvobození. Proč jsem se tedy tak bláznivě pokusil prchnout?</p>

<p>Kvůli ní, té ženě, tomu stvoření ženského pohlaví, které jsem na okamžik zahlédl – a okamžitě poznal. Jeden pohled – a veškerý rozum mě opustil, převládly emoce – a já jsem učinil ten katastrofální pokus o útěk. Moje chyba. Šklebil jsem se, když jsem vzpomínal, jak tohle idiotské dobrodružství začalo.</p>

<p>Bylo to při obvyklé odpolední vycházce, té divoce vzru­šující chvíli, kdy jsou vězni vypuštěni z cel a je jim dovo­leno obcházet kolem dokola po železobetonovém dvorku v mírné záři dvou sluncí. Korzoval jsem s ostatními a po­koušel jsem se ignorovat své společníky. Nízká čela, srostlá obočí, převislé a uslintané rty; navýsost znepokojivá sku­pinka drobných kriminálníků, s nimiž jsem nechtěl být spojován. Pak je něco rozrušilo, nějaká nezvyklá novinka, která pobídla jejich slaboduché mysli a způsobila, že po­spíchali k drátěnému plotu a vydávali sípavé výkřiky a vy­křikovali vulgární nabídky. Otupen monotónností života ve věznici jsem dokonce i já pocítil zvědavost a touhu vidět, co způsobilo tuto nevídanou citovou explozi. Mělo mi to dojít hned. Ženy. Kromě alkoholu a jeho vedlejších účinků to bylo to jediné, co kdy popohnalo slimáčí práci synapsí v jejich ubohých mozečcích.</p>

<p>Na druhé straně drátěného plotu procházely nově příchozí vězenkyně. Dvě z nich, evidentně ze stejného těsta jako mí společníci, vydávaly podobně chraplavé zvuky a předváděly za použití prstů a dlaní velice intere­santní gesta. Třetí vězenkyně kráčela tiše, možná i zarpu­tile – a ignorovala okolí. Její chůzi jsem poznal. Ale jak je to možné? O této planetě jsem v životě neslyšel a byl jsem sem zavlečen násilím. Byla to záhada a já jsem musel znát řešení. Doběhl jsem až na konec plotu a udělal jsem si místo tak, že jsem přiložil klouby prstů na jakýsi chlupatý krk takovým způsobem, že majitel krku upadl do bezvě­domí. Nastoupil jsem na jeho místo a vykoukl ven.</p>

<p>Na velice povědomou tvář, která procházela necelý metr ode mne.</p>

<p>Bezpochyby k té tváři patří jméno, které velice dobře znám.</p>

<p>Bibs, dívka z posádky křižníku kapitána Gartha.</p>

<p>Ona byla ve spojení s Garthem – a já jsem si s ní musel promluvit, abych zjistil, kde je. Tím, že nás unesl a vysadil na té strašné planetě Spiovente, byl kapitán Garth odpověd­ný za Střelcovu smrt. Což znamenalo, že za jeho smrt jsem chtěl být na oplátku odpovědný já. A tak jsem bez dalšího přemýšlení a ovlivněn pouze sebevražedným a nepraktic­kým zápalem udělal tu šílenou věc, že jsem zmizel. Jen štěstěna, která bdí nad úplnými prosťáčky, mi zachránila život a dovolila mi nepozorovaný návrat do vězeňské cely. Když mi došlo, jak stupidní byl můj plán, nemohl jsem než rdít se studem. Naprostý nedostatek logiky předvídavosti – a ten neskutečně tupý předpoklad, že v celé gigantické budově bude jen jeden bezpečnostní systém. Během naše­ho každodenního výletu a při návratu do vězeňského bloku jsem si povšiml neskutečně prostých zámků na všech dve­řích a totální nepřítomnosti poplašných zařízení. Usoudil jsem, že zbytek budovy na tom bude stejně.</p>

<p>Usoudil jsem špatně. Kabina maglevvýtahu upozorňo­vala dozorčí, když byla použita. Detektory na chodbě v nejvyšším patře jsem zahlédl okamžitě, jak se otevřely dveře výtahu. Proto jsem se pokusil uprchnout poklopem na stropě kabiny a doufal jsem, že se mechanismem na vrcholu šachty dostanu ven.</p>

<p>Až na to, že tam nebyl žádný mechanismus – jen další dveře. Otevírající se do dalšího patra, pro které uvnitř výtahu neexistovalo tlačítko. Nějaké tajné patro, o kterém věděli pouze vyvolení. Doufaje, že se mi podaří odhalit toto tajemství, jsem vyšplhal na práh dveří a hledal způ­sob, jak je otevřít. No a mezitím výtah pode mnou zmizel a nechal mě viset na vrcholu prázdné šachty. Z tohoto poněkud slabomyslného dobrodružství jsem vyvázl prav­děpodobně lépe, než jsem si zasloužil. Podruhé už takové štěstí mít nebudu. Nyní je zapotřebí dobrého plánu. Pokusil jsem se zapomenout na tu šílenou eskapádu a zuřivě jsem přemýšlel o způsobech a možnostech, jak se spojit s tou dívkou.</p>

<p>„Uděláš to otevřeně,“ těmi slovy jsem šokoval sám sebe.</p>

<p>Otevřeně? Já? Ocelová krysa, která slídí v temnotě noci, dokonale tiše, nikoho se nebojí a nikoho nepotřebuje?</p>

<p>Ano. Jakkoli bolestné bylo to zjištění, otevřenost byl ten nejlepší přístup.</p>

<p>„Sem, tupí žalářníci, ke mně!“ ječel jsem a bušil jsem do tyčí své klece. „Koukejte se probrat ze své upocené dřímoty a ze svých vulgárních erotických snů – a zaveďte mě ke kapitánu Varodovi. Co nejrychleji – nebo radši ještě o něco rychleji!“</p>

<p>Mí spoluvězni se probudili a jati spravedlivým hněvem mi hrozili všemi možnými, i když nenápaditými formami tělesného utrpení. Nadšeně jsem jim oplácel stejnou mincí, dokud se neobjevil hrozivě se šklebící noční hlí­dač.</p>

<p>„Ahoj,“ zvolal jsem radostně. „Konečně vidím přátel­skou tvář.“</p>

<p>„Tebe asi mrzí, že máš hlavu vcelku, co, chlapče?“ zeptal se. Jeho replika byla asi tak stejně ostrovtipná jako hlášky mých spoluvězňů.</p>

<p>„Ne. Ale rád bych vám ušetřil starosti, a tak mě nyní okamžitě zavedete za kapitánem Varodem, neboť mám informace tak mimořádné vojenské důležitosti, že byste byl okamžitě zastřelen, kdyby na vás padlo podezření, že jste mi déle než jednu nebo dvě sekundy bránil v tom, abych je kapitánovi sdělil.“</p>

<p>Přidal ještě dvě další hrozby, ale pak se v jeho očích objevil záblesk obav – asi zapřemýšlel o tom, co jsem mu řekl. I někomu s tak mizivou inteligencí bylo zřejmě jasné, že přenést zodpovědnost na někoho jiného je ten nejlepší způsob, jak se zbavit své vlastní. Zavrčel ještě několik dalších výhrůžek, když jsem prstem namířil na konec chodby, ale nakonec se vydal ke svému telefonu. Ani já jsem dlouho nečekal. Za pár minut se na scéně objevila dvojice přesvalených a překrmených goril. Ti dva odemkli celu, zacvakli náramky, nahnali mě do maglevvýtahu a vezli nahoru o pár set poschodí do prázd­né kanceláře. Kde náramky připevnili k těžkém křeslu a odešli. Poručík, který vstoupil za pár minut, ještě dospával – a nebyl příliš šťasten, že ho někdo vzbudil uprostřed noci.</p>

<p>„Já chci Varoda,“ řekl jsem. „Nechtěl jsem mluvit s jeho nohsledy.“</p>

<p>„Sklapni, diGrizi, ať si to ještě víc nezkomplikuješ. Kapitán je daleko ve vesmíru a nemůžeme se s ním spojit. Já jsem z jeho oddělení – a radím ti, abys rychle mluvil. Než tě odsud vyrazím.“</p>

<p>To znělo docela rozumně – a já jsem stejně neměl na vybranou.</p>

<p>„Už jste někdy slyšel o venianské vesmírné svini, která slyší na jméno kapitán Garth?“</p>

<p>„Pokračuj,“ odtušil znuděně a zívl, aby mě popohnal. „Dělal jsem na tvém případu, takže můžeš mluvit. Tak co to je, cos nám ještě zapomněl říct?“</p>

<p>„Mám informaci o našem pašerákovi zbraní. Vy ho máte ve vazbě, není-liž pravda.“</p>

<p>„DiGrizi, ty poskytuješ informace nám – tak to má být, ne naopak.“ To sice řekl, ale jeho výraz hovořil jinak. Prchavý okamžíček obav.</p>

<p>Jestli to znamenalo to, co jsem si myslel, že to zname­ná, pak se Garthovi podařilo jim uniknout.</p>

<p>„Dneska jsem viděl jednu dívku, když ji vedli do vězení. Jmenuje se Bibs.“</p>

<p>„Tos mě tahal z postele, abys mi mohl vyprávět nějaký čuňačinky?“</p>

<p>„Ne. Jen jsem si myslel, že by vás mohlo zajímat, že Bibs byla členkou posádky Garthovy lodi.“</p>

<p>To okamžitě vzbudilo jeho pozornost – a jelikož nebyl tak zkušený jako jeho velitel, nedokázal zcela skrýt znám­ky zájmu.</p>

<p>„Víš to jistě?“</p>

<p>„Prověřte si to. Informace o dnešních příchozích už by měla být k dispozici.“</p>

<p>Byla: posadil se za ocelový stůl a chvíli bušil do terminálu. Podíval se na monitor a pak se na mě zamračil.</p>

<p>„Dnes byly přijaty tři ženy. Žádná z nich se nejmenuje Bibs.“</p>

<p>„No to je ovšem záhada.“ Z mého hlasu čišelo pohrdá­ní. „Slyšel jste už někdy slovo alias?“</p>

<p>Neodpověděl a dál bušil do klávesnice. Pak zabzučel fax a vyplivl tři listy papíru. Tři barevné portréty. Dva z nich jsem hodil na zem a třetí jsem mu podal.</p>

<p>„Bibs.“</p>

<p>Udeřil do několika dalších kláves, pak se opřel, mnul si bradu a studoval obrazovku.</p>

<p>„To sedí, to sedí,“ mumlal. „Marianney Giuffridová, věk dvacet pět, jako zaměstnání se tu píše… elektrotechnik se zkušenostmi s prací v hlubokém vesmíru. Ve vazbě pro podezření z držení drog, ohlásil ji anonymní udavač, ona přísahá, že jí drogy byly podstrčeny. Žádné další podrob­nosti.“</p>

<p>„Zeptejte se jí na Gartha. Přesvědčte ji. Zařiďte to, aby promluvila.“</p>

<p>„Velice vám děkujeme za spolupráci, diGrizi. Budete to mít v záznamu.“ Vyťukal telefonní číslo. „Ale viděl jste příliš mnoho filmů. Neexistuje způsob, jak přinutit lidi, aby svědčili. Můžeme však vyslýchat, zjišťovat a vyvodit závěry. Nyní budete odveden zpět do cely.“</p>

<p>„Díky za díky. Díky za nic. Můžete mi aspoň prokázat malou laskavost a prozradit mi, jak dlouho mě tady ještě chcete držet?“</p>

<p>„To by neměl být problém.“ Několik rychlých úderů do terminálu, moudré přikývnutí – právě v okamžiku, kdy se za mnou otevřely dveře. „Opustíte nás pozítří. Bude se tady stavovat jedna loď mířící na planetu se zajímavým jménem Rajský kout, kde, jak se zdá, se budete zodpoví­dat z jakýchsi zločinů.“</p>

<p>„Jak se tak dívám, jsem už pro vás vinen, i když jsem ještě nebyl odsouzen.“ Vrčel a kňučel jsem, abych skryl tu vlnu nadšení, která mnou cloumala. Jakmile odsud jednou zmiznu, už mě nikdy nedostanou zpět. Ignoroval jsem silný stisk, mumlavě jsem si stěžoval na své dozorce, nekladl jsem žádný odpor a nechal jsem se pokorně odvést zase do cely. Chystal jsem se být hodný, velice, velice hodný. Do pozítří.</p>

<p>Potom jsem však byl ještě dlouho vzhůru, civěl jsem do temnoty a přemýšlel, jak z Bibs vypáčím tu informaci, kterou potřebuji.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>2</strong></p>

<p>„Tady nám to podepište.“</p>

<p>Podepsal jsem. Šedovousý stařík za stolem mi podal plastikový pytel obsahující všechno mé osobní vlastnictví, které ze mě bylo násilím serváno, když jsem byl uvězněn. Sáhl jsem po něm, ale tlustý strážce byl rychlejší.</p>

<p>„Ještě ne, vězni,“ řekl a vyškubl mi ho z konečků prstů. „Bude to předáno vedení věznice.“</p>

<p>„Ale vždyť to je moje!“</p>

<p>„Vyřiď si to s nimi. Připraven, Rasko?“</p>

<p>„Já se nejmenuju Rasko!“</p>

<p>„Ale já jo. Sklapni,“ řekl druhý strážce. Svalnaté a ne­příjemné individuum, jehož pravé zápěstí bylo spojeno s mým levým párem nablýskaných pout. Za tuto spojnici vzápětí zatáhl, takže jsem doklopýtal k němu. „Budeš dělat, co ti řeknu, a žádný vodmlouvání, ani jiný legrácky.“</p>

<p>„Ano, pane. Promiňte.“</p>

<p>Poníženě jsem sklopil oči, což způsobilo, že se pánovitě zašklebil. Kdyby tak věděl, že to dělám proto, abych si lépe prohlédl pouta. Značka Buldočí tlama, prodávaná po celé galaxii a zaručeně odolná proti otevření. Možná odolná tak proti hlupákům – já jsem je uměl otevřít do dvou sekund. Vypadalo to na hezký den.</p>

<p>Tlusťoch kráčel po pravé straně, dobře napojený Rasko po levé. Držel jsem s nimi krok a těšil jsem se, že pro­zkoumám svět za branou správní budovy Ligy. Dovezli mě sem v uzavřeném antonu, a tak jsem neviděl nic. Dychtivě jsem očekával své první setkání se svým novým domovem; myšlenky na mou násilnou deportaci z této planety mož­ná probíhaly hlavami mých strážců – ale byly tou poslední věcí, na kterou bych v tomhle okamžiku myslel já.</p>

<p>Opustit budovu nebylo nijak jednoduché – a já jsem si v duchu uštědřil další kopanec, že jsem kdy mohl jen pomyslet na útěk z tohohle bunkromrakodrapu. Museli jsme projít trojicí dveří umístěných těsně za sebou a uzavřených těsněji než přetlaková komora. Naše pro­pustky zhltly nějaké počítačem ovládané stroje, které bzučely a cvakaly – robotí senzory pak prověřily otisky našich prstů a vzorek sítnice, aby se ujistily, že jsme to opravdu my, komu byly ty propustky vystaveny. To se odehrálo třikrát, než se vnější brána s bzučením otevře­la a dovnitř se nahrnula vlna horkého vzduchu, zápachů a zvuků.</p>

<p>Když jsme po schodech sestupovali na ulici, civěl jsem jako tele. Tohle jsem ještě v životě neviděl. Jistě, mé zkušenosti nebyly příliš rozsáhlé, tohle byla teprve třetí planeta, kterou jsem navštívil. Můj život na dikoprasečích farmách na Rajském koutě a má služba v močálech Spiovente mě nepřipravily na pestrou směsici dojmů, kterými jsem byl nyní bombardován.</p>

<p>Převalila se přes mě vlna vedra a zaprášeného vzdu­chu, který byl plný štiplavých vůní, hlasitého křiku a ka­kofonie podivných zvuků. V témže okamžiku, kdy můj nos a uši byly takto napadeny, vyvalily se mé oči z důlků při pohledu na tu kypící masu lidí, na podivné dopravní prostředky – a na zvláštní čtyřnohá stvoření. Jedno prošlo velice blízko a na zádech neslo člověka. Tlapy té potvory zaduněly o zem a oči se po mně otočily. Otevřelo tlamu, odhalilo strašlivě žluté zuby a hlasitě zařičelo. Ucukl jsem a strážci se té dokonale pochopitelné reakci nahlas za­smáli.</p>

<p>„Neboj, my tě před <emphasis>marghama</emphasis> budeme chránit,“ řekl Tlusťoch – a oba strážci zachrochtali potěšením. Možná, že v místní řeči tomu říkali <emphasis>margh</emphasis>, ale pro mě to byl pořád kůň. Viděl jsem je ve škole na kazetách o dávné historii. Ta zvířata se používala na farmách, když byl Rajský kout poprvé osídlen, ale brzy v tom krutém prostředí podleh­la. Přežít dokázala pouze nezničitelná dikoprasata. Pro­hlédl jsem si koně a jeho zjevně býložravé zuby líp – a zjistil jsem, že pro mě nepředstavuje žádné nebezpečí. Ale je velký. Pak se přiblížila další dvě zvířata a táhla za sebou nějakou krabici na dvou kolech. Řidič seděl vysoko nad nimi a zastavil tu věc, když na něj Rasko hvízdl.</p>

<p>„Nastup si,“ poručil Tlusťoch a otevřel dveře po straně vozu. Bránil jsem se, celý přemožen znechucením.</p>

<p>„Je tam špína! Copak nemůže flotila Ligy sehnat něja­kou pořádnou dopravu…“</p>

<p>Rasko mě zezadu kopl do nohy, takže jsem vletěl do vozu. „Dovnitř – a žádný vodmlouvání!“ Pak se tam vsou­kali za mnou. „Podle zvláštního nařízení Ligy se má používat místní doprava, kdykoli je to možné, aby se pod­pořila místní ekonomika. Tak sklapni a vychutnej si to.“</p>

<p>Sklapl jsem, ale nevychutnával jsem. Nepřítomně jsem hleděl na přecpanou ulici, po které jsme kodrcali, a pře­mýšlel jsem, jak bych se nejlépe vytratil a přitom způsobil trochu bolesti svému sadistickému průvodci. Nyní byla ta nejlepší příležitost. Udeřit jako blesk, oba je zanechat v bezvědomí ve voze a sám se nenápadně vmísit do davu.</p>

<p>Naklonil jsem se a zuřivě jsem se škrábal na kotníku.</p>

<p>„Něco mě kouslo! Tady jsou štěnice!“</p>

<p>„Tak jí to voplať,“ řekl Tlusťoch a oba se rozeřvali smíchy jako puberťáci. Děsná švanda. Ani jeden z nich nezpozoroval, jak mi šperhák vyklouzl z boty do dlaně. Otočil jsem se k Raskovi a už už jsem se na něj chtěl vrhnout, ale v tom okamžiku se povoz trhavě zastavil a Tlusťoch se natáhl, aby otevřel dveře. „Ven,“ zavelel – a Rasko bolestivě škubl za pouta. Já jsem civěl na mramo­rem obloženou budovu tyčící se před námi.</p>

<p>„Tohle není kosmodrom,“ protestoval jsem.</p>

<p>„Máš dobrý voči,“ zavrčel Rasko a táhl mě za sebou. „Místní verze nádraží lineárky. Jdeme.“</p>

<p>Rozhodl jsem se jinak. Už jsem měl plné zuby jejich odpudivé společnosti. Ještě chvíli jsem však za nimi musel klopýtat a hledat nějakou možnost – a uviděl jsem ji přímo před sebou. Muži a pouze muži vstupovali do dveří, nad kterými stál hrdý nápis PYCHER PYSA GORRYTH.</p>

<p>Přestože jsem z místního jazyka neznal vůbec nic, toh­le mi došlo velice rychle. Zastavil jsem a ukázal jsem.</p>

<p>„Než půjdeme na nádraží, musím jít támhle.“</p>

<p>„Neexistuje,“ řekl Rasko. Sadista. Ale dostalo se mi nečekané pomoci od jeho parťáka.</p>

<p>„Vezmi ho tam. Bude to dlouhej výlet.“</p>

<p>Rasko znechuceně mručel. Tlusťoch byl zjevně jeho nadřízeným, protože mě strkal kupředu. Tyhle pycher pysa byly tak primitivní, jako obvykle, proděravěná trubka na zdi a před ní řada mužů. Zamířil jsem k prázdnému místu na vzdáleném konci a začal jsem šustit kalhotami. Rasko mě sledoval zjevně znechucen.</p>

<p>„Mně to nepůjde, když se budeš dívat,“ zavyl jsem.</p>

<p>Na vteřinku zvrátil oči vzhůru. Dost dlouhá doba, abych volnou rukou zasáhl jeho krk. Překvapený výraz se mu ztratil ze tváře, když jsem pořádně zatlačil palcem. Pak už stačilo jen řídit jeho bezvládný pád na kachlíčko­vou podlahu. Když s uspokojivým žuchnutím dopadl, rychle jsem cvakl náramky na svém zápěstí. Mírně za­chroptěl, když jsem ho rychle prohledával. Dostál jsem své pověsti prvotřídního zloděje a rychle jsem mu vytáhl z kapsy kalhot peněženku. Než jsem se postavil a otočil, už byla v bezpečí – v mojí kapse. Celá řada mužů stojících u stěny hleděla na mě.</p>

<p>„On omdlel,“ řekl jsem, ale oni na mě jen nechápavě civěli. „<emphasis>Li svenas</emphasis>,“ dodal jsem, ale ani to jim nepomohlo. „Jdu pro pomoc. Vy mi ho tady pohlídejte a já se hned vrátím.“</p>

<p>Nikdo z nich nebyl ve stavu mě pronásledovat, když jsem si to metl k východu. A prakticky do Tlusťochovy náruče. Něco křikl a sápal se po mně, ale to už jsem byl dávno pryč. Pryč z nádraží a daleko v davu. Chvíli se ozývaly výkřiky, ale i ty utichly, když jsem se proplížil mezi dvojicí koní, kolem dostavníku a do temné uličky na druhém konci hlavní ulice. Bylo to tak snadné.</p>

<p>Ulička ústila do další, větší ulice, která byla stejně zalidněná jako ta předchozí – a já, součást toho davu, jsem se po ní procházel. Volný jako pták. Jen jsem si pohvizdoval a procházel se, prohlížel jsem si město, ženy v závojích a světle oděné muže. To je život!</p>

<p>Nebo není? Sám na primitivní planetě, neznalý zdejší­ho jazyka, hledaný úřady – z čeho se to vlastně raduju? Náhle na mě začal padat černočerný splín – a já jsem nahlas zavrčel.</p>

<p>„Co to má být, Jime? Při prvním náznaku potíží se z tebe vyklube zbabělec? Styď se! Co by tomu řekl Stře­lec?“</p>

<p>Řekl by: přestaň žvanit na veřejnosti, pomyslel jsem si, když jsem zachytil udivené pohledy kolemjdoucích. Tak jsem si začal pohvizdovat, jako bych neměl žádné starosti, zahnul jsem za roh a uviděl stolečky a křesla, muže sedící a pijící zajímavé nápoje, a nad jejich hlavami ceduli hlá­sající SOSTEN HA GWYRAS – což mi naprosto nic neřeklo. Pod tím však stálo NI PAROLOS ESPERANTO, BONVENUU. Doufal jsem, že esperantem budou mluvit lépe, než jím píší. Našel jsem si stůl u zdi, svezl jsem se na židli a luskl prsty na věkovitého číšníka.</p>

<p>„<emphasis>Dhe‘th plegadow</emphasis>,“ řekl.</p>

<p>„<emphasis>Plegadow</emphasis> si s jinejma,“ řekl jsem já. „Já budu mluvit v esperantu. Co máš na pití, strejdo?“</p>

<p>„Pivo, víno, dowr-tom-ys.“</p>

<p>„Na dowr-tom-ys dneska nemám náladu. Dám si jedno velké pivo, prosím.“ Když se vrátil, vyhrabal jsem Raskovu peněženku. Jestli mají strážci podporovat místní eko­nomiku, měli by mít u sebe také místní měnu. Peněženka zacinkala, když jsem ji upustil na stůl. Byla ztěžklá malými kulatými plíšky. Jeden jsem vytřepal a obrátil ho v ruce. Na jedné straně byla vyražena dvojka a na druhé straně stálo <emphasis>Arghans</emphasis>.</p>

<p>„Bude to jeden arghans,“ řekl číšník a postavil přede mě korbel z pálené hlíny s čepicí pěny. Podal jsem mu minci.</p>

<p>„Vezmi si to, dobrý muži, a drobné si nech.“</p>

<p>„Vy z jiných světů jste tak štědří,“ řekl huhňavě, když kousal do mince. „A ne tak lakomí, hloupí a zákeřní, jako místní. Chceš dívku? Chlapce? Nebo zakouřit <emphasis>kewarghen</emphasis>?“</p>

<p>„Snad později. Dám ti vědět. Teď mi stačí pivo – o těch krásách zdejší přírody budu přemýšlet později.“</p>

<p>S mumláním odešel a já jsem si zhluboka zavdal piva. V tom okamžiku jsem toho začal litovat. Polkl jsem – a i toho jsem začal litovat, když ta zhoubná tekutina začala probublávat a prožírat se mým zažívacím traktem. Odstrčil jsem korbel a říhl jsem si. Dost již toho patoku. Unikl jsem, skvělé, krok první. Ale co dál? Teď zrovna mě jaksi nic nenapadalo. Usrkl jsem pivo – stále chutnalo tak nechutně –, ale dokonce ani to hrdinské vypětí mi nepři­neslo žádnou inspiraci. Byl jsem vděčný, když se číšník přitočil odzadu a sípavě zašeptal s rukou na ústech.</p>

<p>„Nová dodávka <emphasis>kewarghenu</emphasis>, čerstvá, přímo z pole. Pěk­ně se zkouříte a zabírá to několik dní. Chcete? Ne? A co dívka s bičem? Hadi? Kožené řemínky, horké bahno…“</p>

<p>Přerušil jsem ho, neboť se mi nezamlouval směr, kte­rým se ubírala naše konverzace. „Já jsem spokojený, slyšíte, spokojený. Jediný, co chci, je vědět, jak se dostanu do budovy městské správy.“</p>

<p>„Já nevím, co znamenají ta dlouhá slova.“</p>

<p>„Chci najít budovu, velkou, vysokou a v ní hodně lidí z jiných světů.“</p>

<p>„Á, vy myslíte <emphasis>lys</emphasis>. Za jeden arghans vás tam zavedu.“</p>

<p>„Za jeden arghans mi vysvětlíš cestu. Nerad bych tě zdržoval od práce.“ A zrovna tak jsem nechtěl být sveden k jedné z těch zábav, které nabízel. Nakonec jsem ho přesvědčil. Zapamatoval jsem si cestu, usrkl jsem si ještě trochu piva (a okamžitě jsem toho litoval), a když zmizel do zadní místnosti, vypařil jsem se.</p>

<p>Už za chůze se začaly objevovat první náznaky plánu. Musím najít způsob, jak se dostanu k Bibs, k té dívce z lodi. Garth, kapitán její lodi, zmizel, tím jsem si byl jist. Ale ona by o něm možná mohla něco vědět. Je mou jedinou stopou k tomu padouchovi. Ale jak bych se mohl dostat do věznice? Znal jsem jméno, pod kterým je ve vazbě, Marianney Giuffridová. Že bych se k ní dostal jako její ustaraný příbuzný, řekněme Hasenpeffer Giuffrida? Místní identifikační systém bych měl oklamat velice snad­no – existuje-li jaký. Ale co když ve mně počítač pozná bývalého vězně, jakmile opět vstoupím do budovy? Nebo jsem byl vymazán z paměti, když jsem odešel? Možná ano, ale co když tam Tlusťoch zase naládoval mé údaje, jen co ohlásil můj útěk?</p>

<p>Zatímco se mi tyhle myšlenky honily hlavou, zabočil jsem za roh a zjistil, že gigantická správní budova stojí přímo přede mnou. Tyčila se nad nízkou okolní zástavbou jako útes – a vypadala právě tak neproniknutelně. Obchá­zel jsem kolem a prohlížel jsem si schody, po kterých jsem tak nedávno kráčel. A díval jsem se, jak se dveře otevírají a vpouštějí dovnitř jakéhosi návštěvníka. Pak se opět zavřely – úplný trezor. V hlavě jsem měl stále ještě vybíle­no. Opíral jsem se o cihlovou zeď naproti budově. Což možná nebylo nejchytřejší, vzhledem k tomu, že jsem měl na sobě stále ještě vězeňský oděv. Avšak šatník míst­ních lidí byl tak pestrý, že mé uniformy si nikdo nevšímal. Opřel jsem se a čekal, až se dostaví inspirace.</p>

<p>Nedostavila se. Zato se však dostavila čirá a dokonalá náhoda, s pravděpodobností jedna ku tisíci. Dveře se opět otevřely a v nich se objevili tři lidé. Dva strážci zákona, to jsem bezpečně poznal podle čísla jejich bot, vedli jakousi elegantní dívku. Jedno tlusté zápěstí bylo připoutáno k jejímu tenoučkému.</p>

<p>Byla to Bibs.</p>

<p>Objevila se tak náhle, že jsem strnul. A dál jsem se jen opíral o zeď, když sešli na ulici, kde jeden ze strážců mávl rukou a zahvízdal. V tom okamžiku se k nim rychle vydaly dvě drožky, z nichž jedna čistě zatarasila cestu té druhé. Ozvaly se hlasité nadávky a ržání vzpínajících se koní. To se však rychle vyřešilo a smolař odklusal pryč. Vysoká korba drožky mi bránila ve výhledu, ale přesně jsem věděl, co se tam děje, jako by byla průhledná. Dveře se otevírají, vězenkyně je dopravena dovnitř, dveře se zaví­rají…</p>

<p>Pospíchal jsem přes cestu, ale kočí zapráskal bičem a ta věc se dala do pohybu. Nabral jsem rychlost, skočil jsem, nohama jsem dopadl na stupínek a trhnutím jsem otevřel dvířka.</p>

<p>„Ven,“ řekl nejbližší strážce a otočil se ke mně. „Tahle drožka je obsazená…“</p>

<p>Pohlédli jsme na sebe a okamžitě jsme se poznali – byl to ten noční strážce z věznice. Rozzuřeně vykřikl a sápal se po mně. Já jsem však byl rychlejší a skočil jsem na něj. Byl velký a silný – ale já jsem byl rychlý. Na okamžik jsem zahlédl překvapený výraz na tváři Bibs – a pak už jsem veškerou pozornost věnoval tomu, aby mě strážce nesevřel a abych mu zasadil rychlý úder malíkovou hranou.</p>

<p>Když zmalátněl, rychle jsem se otočil ke druhému strážci, abych zjistil, že ten má úplně jiné starosti. Bibs ho volnou rukou objímala kolem krku a usilovně se snažila ho uškr­tit. On mával druhou rukou, ale nemohl nic dělat, proto­že ta byla pouty spojena s jejím zápěstím.</p>

<p>„Počkej chvilku… dokud tenhle… nebude taky mrt­vej,“ sípala Bibs. Nevysvětloval jsem jí, že strážce, o kte­rého jsem se postaral já, je jen v bezvědomí, ale natáhl jsem ruku, pevně jsem stiskl její loket a ukazovák zabořil do nervu. Její paže znecitlivěla, odpadla – a její tvář zrudla hněvem. Než mohla cokoli říci, ztišil jsem po dechu lapajícího strážce a odemkl jsem pouta. Mnula si zápěstí a usmívala se.</p>

<p>„Nevím, kde ses tady vzal, kámo, ani proč to děláš, ale díky za pomoc.“ Hodila hlavou a prohlídla si mě líp. „My se známe, co? Jistě, ty jsi ten černej pasažér, Jimmy jánevímčí.“</p>

<p>„Ano, přesně tak, Bibs. Jim diGriz ke tvým službám.“</p>

<p>Zasmála se, hlasitě a šťastně, ale zároveň přemisťovala do svých kapes veškeré osobní vlastnictví obou bezvlád­ných strážců. Pak, když jsem je spoutal k sobě, se zamra­čila,</p>

<p>„Bude lepší je zabít,“ řekla.</p>

<p>„Nebude. Teď pro ně nejsme tak důležití, aby kvůli nám dělali příliš mnoho rozruchu, ale pokud zabijeme dva jejich lidi, obrati tuhle planetu naruby, aby nás našli.“</p>

<p>„Asi máš pravdu,“ souhlasila neochotně – a pak do obou těl s náhlou zuřivostí kopla.</p>

<p>„Stejně nic necítí.“</p>

<p>„Ale začnou cítit, až se proberou. Tak – a kam teď, Jime?“</p>

<p>„Odpověď na tuhle otázku čekám od tebe. Já o téhle planetě nevím ale vůbec nic.“</p>

<p>„Já toho vím dost.“</p>

<p>„Tak to mě povedeš.“</p>

<p>„Dobře.“</p>

<p>Otevřela dveře, jakmile naše vozidlo zpomalilo, oba jsme vyskočili na chodník a nechali jsme kočár odkodrcat z dohledu.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>3</strong></p>

<p>Když jsme kráčeli po rušné pěší zóně, Bibs se do mě sama zavěsila, což mě potěšilo. Kdekoli jinde by naše šedivé oděvy, vkusně doplněné o široké, krvavě rudé klíny, nepochybně způsobily rozruch – a vyvolaly soucit. Nikoli však mezi pestrými hloučky, které zdobily místní ulice. Místní byli oblečeni nejrůznějšími způsoby. Byli tu vousatí muži v jelenicových oděvech s třásněmi, ženy v šatech z různobarevného tylu, ozbrojení válečníci v kůži a oceli; pláště, taláry kroužkové košile, kyrysy, šerpy – cokoli si dokážete představit. Plus spousta dalšího odění, na které je představivost krátká. Nepřitahovali jsme naprosto žád­nou pozornost.</p>

<p>„Máš nějaké peníze?“ optala se Bibs.</p>

<p>„Jen pár arghansů, o které jsem obral strážce. Tak jako ty jsem právě uprchl.“</p>

<p>Když to uslyšela, zdvihla obočí – velice atraktivní obočí, klenoucí se nad ještě atraktivnějšíma očima, jak jsem zaznamenal.</p>

<p>„Je to důvod, proč jsi mi pomohl? Za co jsi seděl? Já vím jenom to, že tebe a toho starého chlápka kapitán dal vysadit na Spiovente. Šuškalo se, že vás Garth prodal do otroctví.“</p>

<p>„Prodal. A můj přítel jeho vinou zemřel. Mám dost důvodů se na Gartha zlobit. Střelce jsem měl rád. Pomohl mi, spoustu mě toho naučil – a naštěstí i já můžu říct, že jsem mu taky dokázal pomoct, když to potřeboval. Asi si budeš pamatovat, že z domova jsme vypadli dost narych­lo a Garthovi jsme zaplatili spoustu peněz, aby nás od­tamtud dostal. Ale jemu to zjevně nestačilo. Vydělal si ještě víc, když nás prodal do otroctví. Já žiju – ale Střelec zotročení nepřežil. Asi si dokážeš představit, že z jeho smrti nemám zvláštní radost. Na té planetě se děla spous­ta špinavostí – a to, že mě chytili lidi Ligy, bylo to nejmen­ší. Právě mě chtěli poslat k soudu na domovskou plane­tu.“</p>

<p>„A co obvinění?“ V jejím hlase byly znát dychtivost a zájem.</p>

<p>„Bankovní přepadení, únosy, útěk z vazby. A tak dál.“</p>

<p>„Úžasné,“ řekla a hlasitě a radostně se zasmála; měla krásné a bílé zuby. „Provedl jsi náramně dobrou věc, když jsi pomohl maličké Bibs. Já tuhle planetu znám dobře, vím, kde jsou prachy. Vím, kde si koupíme cestu z téhle planety, až budeme hotovi. Ty budeš krást, já to utratím – a bude po starostech.“</p>

<p>„To zní rozumně. Co kdybychom si o tom promluvili u nějakého oběda? Už je to dlouho, co jsem snídal.“</p>

<p>„Jistě – znám skvělý místo.“</p>

<p>Opravdu znala. Restaurace byla diskrétní a útulná a <emphasis>felyon ha kyk mogh</emphasis> chutnalo daleko lépe, než znělo. Spláchli jsme to velkým korbelem <emphasis>gwynu</emphasis> – který se ukázal být docela dobrým červeným vínem. Jeho jméno jsem si pro jistotu zapamatoval. Když jsme se dosyta nacpali, vzal jsem si párátko a odstraňoval kousíčky masa uvízlé mezi zuby.</p>

<p>„Vadilo by ti, kdybych se tě na něco zeptal?“ nadhodil jsem. Bibs usrkla vína a mávla rukou, že nevadilo. „Ty víš, proč mě zavřeli. Budeš považovat za nezdvořilé, když se zeptám po důvodu tvého uvěznění?“</p>

<p>Třískla hrnkem tak silně, že praskl a začal z něj vytékat maličký karmínový pramínek. Ani si toho nevšimla; za­skřípala zubama a tvář se jí zkřivila hněvem.</p>

<p>„On to udělal, musel to být on, ten <emphasis>bastardacfiulo</emphasis>!“ Což je ta nejhorší esperantská nadávka. „Kapitán Garth, ten to byl. Věděl, že Liga po nás jde kvůli dodávkám zbraní. Tady nás vyplatil – a den nato mě zatkli. Podplatil je a do batohu mi podstrčil <emphasis>kewarghen</emphasis>. S tímhle důka­zem mě šoupli do basy za držení drog, jejich distribuci mezi domorodým obyvatelstvem a tak dál. Chci ho za­bít.“</p>

<p>„Já taky – protože zavinil smrt mého přítele. Ale proč chtěl, abys šla do basy?“</p>

<p>„Pomsta. Vykopala jsem ho z postele. Chtěl po mně věci, které se mi nelíbily.“</p>

<p>Zalapal jsem po dechu, odkašlal jsem si, zhluboka jsem se napil vína a doufal jsem, že si nevšimne, jak rudnu. Nevšimla si. Její oči, stále ještě žhnoucí hněvem, hleděly někam za mě.</p>

<p>„Zabít, já bych ho tak chtěla zabít. Já vím, že to nejde, ale když on by si to tak zasloužil.“</p>

<p>„Proč to nejde?“ zeptal jsem se s jistou úlevou, že se konverzace vrátila k příjemnějším tématům, jako jsou pomsty a vraždy.</p>

<p>„Proč? Co víš o téhle planetě, Jime?“</p>

<p>„Nic. Kromě toho, že se jmenuje Steren-Gwandra.“</p>

<p>„Což v místním jazyce znamená planeta. Nejsou příliš lingvisticky vynalézaví. Alespoň ne tady v Brastyru. Tak jako mnoho jiných oslídlených planet byla i tahle odříz­nuta od zbytku galaxie za Přelomu. Brastyr – to je tenhle kontinent – má jen velice málo nerostných surovin, a za ta století se jim podařilo zapomenout všechny staré tech­nologie. Jsou tak tupí, že většina z nich zapomněla i es­peranto. Ale nikoli jejich obchodníci, ti udržovali styk s ostrovem. Když byla galaktická komunikace opět obno­vena, dospěli tihle místní k jakémusi zemědělskému polofeudalismu.“</p>

<p>„Jako na Spiovente?“</p>

<p>„Ne tak docela. Kousek od pobřeží leží ten velký ostrov, o kterém jsem mluvila. Je oddělen od pevniny úžinou. Téměř všechno nerostné bohatství, uhlí a ropa na této polokouli jsou umístěny tam. Proto byl také osídlen jako první – a proto tam byla civilizace tak pokročilá, když sem v době diaspory dorazila druhá vlna přistěhovalců. Niko­mu z nově příchozích nebylo dovoleno, aby se usídlil tam. Ne že by se o to tolik snažili, celý tenhle kontinent byl volný, má krásnou přírodu, takže ta dohoda vyhovo­vala oběma stranám. Průmysl a technologie tam, na Nevenkeble, živočišná a rostlinná výroba tady. Pochybuju, že se za ty roky rozpadu něco změnilo – možná byly posíleny vazby. Proto se ke Garthovi nedostaneme nikdy tak blízko, abychom ho zabili.“</p>

<p>„To nechápu. Jak to souvisí s ním?“</p>

<p>„On je na tom ostrově. Nedosažitelný.“ Povzdechla si a konečky prstů smáčela ve víně rozlitém po stole. Stále jsem nechápal.</p>

<p>„Ale vždyť Garth je Venian tak jako ty. Kapitán venianské lodi. Proč by ho měli chránit?“</p>

<p>„Protože on není Venian, tak je to. Armáda Nevenkebly koupila loď a on jí velel. Nám se ten plán líbil – a oni dobře platili. Veniané jsou v otázce peněz velice přizpů­sobiví. Ale on má v tamní armádě nějaké opravdu význam­né postavení. A oni tam vládnou. Všechny ty zbraně, které jsme pašovali, byly vyrobeny na tom ostrově. Byl to pěkný balík v meziplanetární měně. Ale když Liga začala čmu­chat příliš blízko, vyplatili nás a operaci zastavili. Prostě neexistuje způsob, jak ho na tom ostrově dostat.“</p>

<p>„Já něco vymyslím.“</p>

<p>„To bych byla ráda. Budu ti pomáhat ze všech sil. Ale pěkně popořadě, Jime. Budeme se muset na chvíli zdekovat, dokud nás nepřestanou hledat – a to bude stát hromadu arghansů. Kolik máš?“</p>

<p>Na stůl vysypala mince, které nakradla – a já jsem k té hromádce přidal ty své.</p>

<p>„To nestačí. Budeme potřebovat peníze na spoustu úplatků a na bezpečný úkryt. Znám jednoho překupníka, co ode mě bral zboží. Za dobrou cenu by nám mohl najít bezpečný dům.</p>

<p>„Ne. Za každou cenu se musíme vyhýbat kriminální­kům. Je to příliš drahé – a tam úřady začnou hledat nejdřív. Mají tady nějaké hotely? Drahé a luxusní hotely?“</p>

<p>„Nic takového. Ale jsou tady <emphasis>ostelyow</emphasis>, kde se ubytová­vají šlechtici, když cestují. Ale do takového <emphasis>ostelu</emphasis> cizinci nikdy nechodí.“</p>

<p>„Ještě lepší. Dokážeš se vydávat za místního?“</p>

<p>„<emphasis>Yredy</emphasis>. Ty bys to s trochou námahy dokázal taky. Je tady taková spousta různých přízvuků a nářečí, že si toho nikdo nevšimne.“</p>

<p>„Ideální. Takže teď okamžitě ukradneme spoustu pe­něz, koupíme si drahé šaty a šperky a ubytujeme se v nej­lepším <emphasis>ostelu</emphasis>. Souhlasíš?“</p>

<p>„Jasně!“ Hlasitě se zasmála a tleskla rukama. „Přísahám, Jime, že jsi jako závan čerstvého větru – na téhle zapácha­jící planetě. Líbí se mi tvůj styl. Ale nebude to snadné. Nemají tady banky. Veškerou hotovost drží lichváři zvaní <emphasis>hoghas</emphasis>. Jejich domy jsou jako malé pevnosti. Množství stráží, vždycky z rodiny lichváře, takže jsou neuplatní.“</p>

<p>„To zní dobře. Tak si nějaký prohlédneme. Pak se tam v noci vrátíme a uděláme ho.“</p>

<p>„To myslíš vážně?“</p>

<p>„Nikdy jsem nic nemyslel vážněji.“</p>

<p>„Ještě nikdy jsem nepotkala nikoho, jako jsi ty. Vypadal jsi jako chlapec – ale jak vidím, dokážeš se o sebe posta­rat.“</p>

<p>Ta poznámka o chlapci se mi příliš nelíbila, ale nechtěl jsem trucovat. Ona už zatím spřádala další plány.</p>

<p>„Vezmem něco z těchhle arghansů a půjdeme to smě­nit za nevenkeblanské peníze. Při tom nevyhnutelně do­jde ke spoustě dohadování o kurzu a ty budeš mít čas se rozhlídnout kolem. Já obstarám to mluvení. Ty jen pone­seš peníze a budeš kušovat. Koupíš si nějakou palici, jaké mají tělesní strážci, a oni si tě ani nevšimnou.“</p>

<p>„Skvělé. Jdeme najít nějaký obchod s palicemi.“</p>

<p>To nebylo tak těžké. Boční uličky byly většinou tržišti se stánky a maličkými obchůdky, kde byl zjevně nekoneč­ný výběr všech druhů šatů, ovoce, jídla zabaleného v lis­tech, nožů, sedel, stanů – a palic. Zatímco kupec vychvaloval kvalitu svého zboží (tlumeně a nesrozumitelně, díky vrstvám látky, kterou měl omotanou kolem krku a přes obličej), potěžkával jsem různé vzorky a zkoušel, jak mi vyhovují. Nakonec jsem se rozhodl pro asi metr dlouhý kus tvrdého dřeva pobitého kovovými pásky.</p>

<p>„Tahle by mohla být dobrá,“ řekl jsem Bibs. Prodavač zbraní přikývl, vzal peníze a pak ještě něco mumlal. Bibs ukázala dovnitř.</p>

<p>„Říká, že na každou palici dává roční záruční lhůtu – a trvá na tom, že si ji musíš vyzkoušet, než odejdeš.“</p>

<p>Testovacím zařízením se ukázal být vzpřímený kus kamene otesaný do tvaru lidské postavy – kdysi mohl připomínat válečníka v brnění. Avšak roky testování zane­chaly stopy. Socha byla pokrytá rýhami, drážkami, tu a tam byl vyražen celý kus kamene; chyběl jí nos, brada a z jediného ucha už zbýval jen kousíček. Potěžkal jsem svou palici, několikrát jsem jí zkusmo švihl – pak jsem se postavil zády k soše a svaly jsem připravoval pomocí dyna­mických stahů a dýchací mantry. Funěl jsem pěkně, asi jako spioventský parní vůz, držel jsem palici vzpřímeně – a čekal jsem a připravoval jsem se.</p>

<p>Časování, to je to tajemství. Ne že by to bylo tajné, chce to jen nacvičit si techniku. Pak v jediném okamžiku jediný výkřik zpevnil najednou celé mé tělo. Tehdy jsem se otočil a celou svou vahou a silou jsem se soustředil na kovový pás na konci palice. Ten prosvištěl v půlkruhu a přistál ze strany na kamenné hlavě.</p>

<p>Ozvalo se zvonivé prasknutí, když krk praskl a hlava odpadla. Palice stále ještě zvonila a kovový kruh byl tro­chu poškrábaný.</p>

<p>„Jo, tahle je dobrá,“ řekl jsem tak klidně, jak jsem dokázal.</p>

<p>Musím vám říci, že z toho byli oba na větvi. Já taky. Byl to opravdu dobrý úder, lepší, než jsem si uvědomoval.</p>

<p>„Děláš tohle často?“ zeptala se Bibs zastřeným hlasem.</p>

<p>„Jen když musím,“ řekl jsem s klidem, který jsem necítil. „Teď mě zaveď k nějakému tomu <emphasis>hoghovi</emphasis>.“</p>

<p>Jednoho jsme našli jen o pár ulic dál – to, že náleží do této branže, zvěstovala kostra v kovové kleci nade dveřmi.</p>

<p>„To je tedy znamení,“ řekl jsem. „Čekal bych, že tam budou mít namalovaný vak na peníze nebo dřevěný arghans.“</p>

<p>„Tohle je praktičtější. To je poslední zloděj, který se pokoušel jim ukrást peníze.“</p>

<p>„A tak.“</p>

<p>„To je jen tradice, tím se nenech vyvést z míry.“</p>

<p>Jí se to lehce řeklo – ona se nechystala to tu vyloupit. Vyveden z míry jsem ji následoval mezi dvěma ohavnými vzpěrači, kteří se opírali o svá kopí a zle na nás civěli.</p>

<p>„<emphasis>Hogh</emphasis>,“ řekla Bibs strážným pohrdavým odfrknutím. Zamumlali něco nepříliš pěkného, ale přesto zaklepali na dveře, které se pak se skřípěním otevřely. Uvnitř byly podobné stráže, až na to, že ty byly ozbrojeny meči. Dveře se s prásknutím zavřely a byly zamčeny, zatímco my jsme procházeli temnou chodbou na dvůr. Na venkovních zdech byly hroty – a kolem další stráže. Vlastně to nebyla zeď, ale plošina tvořená střechami budov, které obklopo­valy dvůr. <emphasis>Hogh</emphasis> sám seděl na veliké truhlici, baldachýnem chráněn před slunečními paprsky a hlídán dvěma dalšími muži, kteří byli ozbrojeni kopími. Truhlice měla ploché víko a to bylo vystláno polštáři.</p>

<p>„Předpokládám, že tam taky spí,“ pokusil jsem se o chabý žert, abych povzbudil morálku.</p>

<p>„Spí,“ řekla Bibs – a morálka se totálně zhroutila.</p>

<p>Lichvář dělal vláčná gesta a mluvil medovým hláskem. Když na něho Bibs zazvonila penězi, začal být ještě medovější. Když pak tleskl rukama, jeho pomocníci sklidili polštáře z víka truhlice a odklopili je. Já jsem se díval dovnitř a strážci se dívali na mě. Truhlice byla úhledně rozdělena přihrádkami a každá přihrádka byla naplněna koženými váčky. Lichvář dál tleskal a poroučel, až byl na víko znovu zavřené truhly postaven jeden z váčků, který v truhle ležel navrchu. Se šťastným vydechnutím se opět posadil na víko, váček si položil do klína, otevřel ho a vypustil mezi prsty pramínek lesklých mincí. Handlová­ní začalo a já jsem předstíral nudu, abych se mohl v klidu porozhlédnout po dvoře.</p>

<p>Tohle nebude vůbec jednoduché. Vstupní dveře jsou jistě zamčeny a hlídány. Kdybych se dostal na zeď, jsou tam ty hroty – a další stráže k tomu. Tak co tedy? Připlížit se do dvora, skopnout toho staříka z truhly popadnout váček. A nechat se probodat, posekat, umlátit a tak dále. Tahle vyhlídka se mi vůbec nelíbila. Budeme muset při­pravit nový plán na zvýšení rozpočtu. Nenapadal mě jediný způsob, jak se dostat do tohoto domu; v tomhle případě by byla brutální síla daleko účinnější než lest. A řekněme, že bych se dostal dovnitř, řekněme, že bych získal kořist – pak zbývá drobný problém, a to jak se s ní dostat ven. I když to by nemuselo být zas tak těžké…</p>

<p>Cítil jsem záblesky nápadu – a snažil jsem se je udržet a kultivovat.</p>

<p>Výraz jsem udržoval tak kamenný, jak jen to šlo, jen občas jsem vrčel na strážné, kteří naopak vrčeli na mě. Rozhovor vedený pomocí mnoha vrčení, kňučení a pohr­davého chrochtání, a to na obou stranách, se velice zdárně vyvíjel. Zhruba jsem si promyslel svůj plán, projel jsem si ho, dodělal jsem detaily – a pak jsem to vzal důkladně, krok za krokem, abych zjistil, bude-li to opravdu fungo­vat. Když budu mít trochu štěstí, mohlo by to vyjít. Je to jediný možný plán? V duchu jsem si povzdychl. Ano, kolem a kolem vzato to je opravdu jediný možný plán. Netrpělivě jsem máchl palicí a zavolal na Bibs.</p>

<p>„De se, pani, už sme tady dost dlouho.“ Zamračeně se otočila.</p>

<p>„Cos to říkal?“</p>

<p>„Slyšela ste dobře. Přišla ste si mě najmout a zaplatila ste za krátkej den. Ale těch peněz zas nebylo tolik a ten den už je až moc dlouhej.“</p>

<p>Kdyby <emphasis>hogh</emphasis> nerozuměl esperantu, plán by tvrdě nara­zil, ale já jsem si všiml, jak lichvář nastražil uši. Slyšel a pochopil všechno, co jsme řekli. Tak, a je to – není cesty zpět. Bibs nevěděla, co chystám, ale byla natolik chytrá, že hrála se mnou a rozčilovala se nad mými urážkami.</p>

<p>„Poslouchej, ty mamlase svalnatá – za poloviční cenu si můžu najmout daleko lepší než jsi ty. Nepotřebuju rady od <emphasis>malbonula</emphasis>, kterýmu srůstá obočí!“</p>

<p>„Tak to už je moc!“ křikl jsem. „Tohle si nemůže dovolit nikdo!“</p>

<p>Švihl jsem po ní palicí zákeřným úderem, který jí načechral vlasy. Ani jsem se jí nedotkl – a tak jsem ji druhým koncem palice lehce ťukl do čela, což ji poslalo k zemi. Když jsem teď Bibs bezpečně dostal z kola ven, uvidím, jak se mi podaří provést to, čemu se běžně říká udeř a ber.</p>

<p>Má palice proletěla vzduchem podruhé a tentokrát podrazila jednu z tyčí, které podepíraly baldachýn. Vykro­čil jsem kupředu a zahalen látkou jsem <emphasis>hogha</emphasis> pleskl ze strany do krku. A teď rychle, Jime. Máš jen pár sekund – nebo méně. Vyrval jsem mu vak s mincemi z klína a na­cpal jsem si jej za košili. Byl moc velký, a tak jsem musel trochu odsypat. Další sekundy. Pryč.</p>

<p>Nyní se ozývala spousta křiku a zvuky svědčily o tom, že strážní se perou s látkou. Vyprostil jsem se – a cestou pryč jsem křikl přes rameno.</p>

<p>„Já končím, paní. Najděte si jinýho strážce. A pro ženský pracujou stejně jen srabi.“</p>

<p>Dva kroky, tři, čtyři. Ozbrojenci se mi přestali věnovat a zvedali baldachýn. Jeden z nich se vynořil, vytahoval tělo bezvládného <emphasis>hogha</emphasis> a ječel a řval hněvem. Ani jsem nepotřeboval tlumočníka. Všichni strážci rozzuřeně za­řvali a vrhli se za mnou. Udělal jsem čelem vzad a prchal jsem opačným směrem. Pryč od jediného východu.</p>

<p>Ale zato ke dřevěnému schodišti, které vedlo na stře­chu. Jediný strážce, který tam stál, mě chtěl probodnout kopím. Odrazil jsem kopí palicí a kopl jsem ho tam, kde to obvykle zanechá nejtrvalejší dojem. Přeskočil jsem jeho tělo a bral schody po dvou, jenže pak jsem se málem napíchl na meč muže, který stál na vrcholu. Už jsem se mohl pouze vrhnout pod něj, překulit se a strhnout ho s sebou. Mince zazvonily když jsem ho praštil koncem palice do hlavy a zvedl jsem se.</p>

<p>Tři další strážní na střeše se škrábali a potáceli ke mně. Doběhl jsem na okraj, pohlédl jsem dolů a hlasitě jsem zaklel. Dlážděná ulice byla příliš hluboko. Kdybych skočil, zlomil bych si nohu. Otočil jsem se a hodil jsem palici na prvního z útočníků. Velice pěkně to dostal a ten druhý do něj narazil.</p>

<p>Víc už jsem neviděl, protože jsem přelezl střechu, držel jsem se oběma rukama za okraj a spouštěl jsem se dolů. A hleděl na třetího strážce, jehož meč se snášel na mé ruce.</p>

<p>Pustil jsem se. Padal jsem. Dopadl jsem a udělal ko­toul. Bolel mě kotník, ale o tom jsem vůbec nepřemýšlel. Klopýtal jsem pryč, kolem mě dopadaly kopí a palice, pak jsem zahnul za první roh a do uličky tržnice. Belhal jsem se stále pomaleji a pomaleji, čím slaběji jsem slyšel ryk za sebou.</p>

<p>Za dalším rohem jsem se zastavil, abych se vydýchal. Pak jsem se potácel hlouběji do města, dokud jsem si nebyl jist, že jsem se zbavil svých pronásledovatelů.</p>

<p>Dopadl jsem na židli prvního baru a velice jsem si pochutnal na korbeli toho nechutného piva.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>4</strong></p>

<p>Váček s mincemi mě nepříjemně tlačil na břiše a napí­nal látku mé vězeňské kazajky. Pohlédl jsem na šedivou látku ozdobenou velikými rudými šípy a uvědomil jsem si, že jsem pěkný hlupák. Teď už celá <emphasis>hoghova</emphasis> rodina dostala můj popis a všichni jistě pročesávají město. Ne­bude těžké mě objevit. Zabušil jsem do stolu mincí a cítil jsem, jak mi na čele vyvstává pot. Při pohledu na nevenkeblanskou minci se číšníkovi rozzářila očička, pak ji třesoucími prsty vzal a pobožně si ji odnášel pryč. Zpátky jsem dostal plnou hrst arghansů. Jistě mě ošidil, ale přesto jsem se šťastně vypařil. Vypařil jsem se do prvního obchůdku, ve kterém jsem viděl šaty. Esperanto tam moc neovládali, ale na nákup volných kalhot, pláště a proutě­ného košíku na peníze to stačilo. Konečně jsem se cítil bezpečněji a kradl jsem se hlouběji do města. Rušnými ulicemi jsem dorazil na trh, kde jsem si koupil kožený širák s pestrobarevným pérem. Kus po kuse jsem dokou­pil i ostatní části oděvu, dokud jsem nebyl kompletně převlečen. Košík s vězeňským mundůrem jsem skryl a pe­níze jsem nyní nesl v elegantním vaku na rameni. To už se ale stmívalo a já jsem dokonale zabloudil.</p>

<p>A strachoval jsem se o Bibs. Udělal jsem, co se dalo, abych je přesvědčil, že ona s mým zločinem nemá nic společného. Stačilo to? Pocítil jsem náhlé výčitky svědomí a potřebu se s ní setkat. To se snáze řeklo, než udělalo. Nejdříve musím najít budovu Ligy, můj jediný záchytný bod, a postupovat odtud.</p>

<p>V okamžiku, kdy jsem ji našel, už bylo šero – a já jsem byl velice, velice unaven. Avšak neměl jsem na vybranou, musím jít dál. Sledoval jsem cestu, po které odváželi Bibs, a našel jsem i roh, na kterém jsme vyskočili. Odsud jsem se snadno dostal do restaurace, kde jsme jedli, abych tam s úlevným výdechem dopadl na židli. Mohl jsem jen doufat, že si to místo bude pamatovat a napadne ji, aby sem přišla. Sňal jsem klobouk a horký kruh bolesti sevřel mé hrdlo.</p>

<p>„Zrádče,“ syčela Bibs a já jsem chroptěl a hmatal kolem sebe, ale nic jsem nechytil. Je to snad konec…?</p>

<p>Téměř byl. Pomalu jsem ztrácel vědomí, když tu bolest polevila a do klína mi spadl kus drátu. Mnul jsem si rozbolavělý, krvácející krk, a Bibs odsunula židli a sedla si ke stolu. Potěžkala můj batoh a pak nahlédla dovnitř. Měla opuchlá ústa a modřinu kolem jednoho oka.</p>

<p>„Málem jsem tě zabila,“ řekla. „Byla jsem tak rozzu­řená, že bych to klidně udělala, ale když jsem viděla, žes přinesl peníze, došlo mi, žes to takhle naplánoval a při­šel jsi za mnou. Ale jelikož oni mě trochu zpracovali, cítila jsem, že ti také něco dlužím. Objednám nějaké víno.“</p>

<p>„Naplánoval…“ sípal jsem a pak jsem se rozkašlal. „Sra­zil jsem tě – aby si mysleli, že s tím nemáš nic společného.“</p>

<p>„Zabralo to – jinak bych tady nebyla. Trošku mi nabili a pak utíkali za tebou. Byla jsem tak zmatená, že jsem šla za nimi. Pak jsem se potloukala po městě a moc jsem se neukazovala, dokud se nesetmělo. Nenáviděla jsem tě. Neměla jsem žádné peníze, nic. Kromě téhle modřiny. Máš štěstí, že jsem tě opravdu nezaškrtila.“</p>

<p>„Díky,“ řekl jsem – a pak jsem do sebe obrátil polovinu poháru s vínem, který přede mě číšník postavil. „Nic jiného se nedalo dělat. Prohlídl jsem si všechna ta bez­pečnostní opatření, zatímco ses hádala s tím dědou. Ne­dalo se projít. Ale když už jsme byli uvnitř, řekl jsem si, že by se dalo dobře zdrhnout. Tak jsem vzal ty peníze.“</p>

<p>„Úžasné. Ale mohls mi to říct.“</p>

<p>„A jak asi? Jedině tím, že jsem na tebe zaútočil, jsem tě dostal ze hry. Omlouvám se ti – ale zabralo to.“</p>

<p>Bibs už se ale dávno smála a přehrabovala se v min­cích. „Máš pravdu, Jime, můj chlapče. Takováhle kořist za těch pár modřin stála. A teď vyrazíme. Ty ses převlékl a já musím udělat totéž.“</p>

<p>„Pak rychle do nejlepšího <emphasis>ostelu</emphasis> ve městě.“</p>

<p>„A vanu plnou horké vody a pořádný jídlo. Jasně!“</p>

<p><emphasis>Ostel</emphasis> bylo rozlehlé, nízké stavení skryté za vysokými zdmi. Vchody do rezidencí vedly z centrálního dvora a my jsme měli zřejmě tu nejlepší, soudě podle úklon a bles­kové rychlosti obsluhy. Víno bylo vychlazené a to nejlepší, které jsem v životě ochutnal. Potuloval jsem se po tlus­tých kobercích a oždibobval lahůdky, které přinesli s ví­nem, zatímco Bibs se čvachtala v přilehlém jezírku. Pak se nakonec zjevila, zabalená v ručníku, zářící zdravím a kručící hladem. Tady nebyly žádné takové nesmysly jako jídelna nebo restaurace. Sluhové jídlo donesli na mosaz­ných podnosech a my jsme se mohli nacpat v soukromí. Když pak odnesli zbytky, zamkl jsem dveře a dolil víno v Bibsině křišťálovém poháru.</p>

<p>„To je život,“ řekla.</p>

<p>„To jo,“ roztáhl jsem se na polštářích v bezpečné vzdá­lenosti od ní.</p>

<p>„Ještě se pořádně prospat – a už bych se zase cítil jako člověk.“</p>

<p>Ona ležela na pohovce a hleděla na mě přivřenýma očima. No, vlastně jedno měla přivřené a to zmodralé, kam byla udeřena, úplně zavřené.</p>

<p>Zavrtěla hlavou a usmála se.</p>

<p>„Už zase jako bys byl někdo jiný, Jimmy. Jsi jen chlapec – a přesto jsi to dokázal. Přežil jsi na Spiovente, což není snadné. Sejmuls ty dva poldy – pak jsi převezl celou bandu <emphasis>hoghových</emphasis> hrdlořezů – a vzals roha.“</p>

<p>„Měl jsem štěstí,“ řekl jsem. Ta chvála se mi líbila, ten „chlapec“ už míň.</p>

<p>„To pochybuju. A zachránils mi krk. Dostals mě z basy a ukradls dost chechtáků na to, abych mohla vypadnout z téhle planety. Ráda bych ti za to poděkovala.“</p>

<p>„Ne, to opravdu nemusíš. Ty mi zase pomůžeš najít Gartha, takže budeme srovnáni.“ Vstal jsem a zívl. „Byl bych rád, kdybys mi o něm něco řekla – ale to do rána počká. Potřebuji se vyspat.“</p>

<p>Opět se usmála. „Ale Jime, já jsem ti řekla, že bych ti chtěla poděkovat. Svým způsobem.“</p>

<p>Byla to náhoda, že jak tak ležela, ručník trochu sjel? Ne, nebyla to náhoda. Nešťastnou náhodou nebylo ani to, že pod ním byla naprosto a zničujícím způsobem nahá. A i s tou modřinou na oku byla Bibs strašlivě, straš­livě přitažlivá.</p>

<p>Copak se dělá v takových případech?</p>

<p>To, co se v takových případech dělá, se nikomu neříká. Lituji, ale tohle byla soukromá záležitost dvou dospělých lidí. Jistě mne omluvíte, když přes zbytek toho dne zatáh­nu oponu a do textu vložím mezeru, která překlene pěkných pár hodin.</p>

<p>Slunce nikdy nesvítilo tak jasně a hřejivě. Odpolední slunce. Smál jsem se na ně zrovna tak jasně a hřejivě, bez jakéhokoli pocitu viny naplněný štěstím. Uštípl jsem kousek ovoce a usrkával jsem víno. Uvolněně jsem se odvrátil od okna, když se Bibs vrátila.</p>

<p>„Myslíš to vážně?“ zeptala se. „Neopustíš tuhle planetu se mnou? Ty opravdu nechceš?“</p>

<p>„Jistěže chci. Ale ne dřív, než najdu Gartha.“</p>

<p>„On tě najde dřív a zabije tě.“</p>

<p>„Možná to bude on, kdo zemře první.“</p>

<p>Překrásně naklonila hlavu na stranu a pak kývla. „Říct to kdokoli jiný, považovala bych to za chvástání. Ale ty to možná dokážeš.“</p>

<p>Povzdechla si. „Ale já tady nebudu a neuvidím to. Dávám přednost přežití před pomstou. Dal mě zavřít – tys mě dostal ven. Případ uzavřen. Přesto musím přiznat, že jsem strašlivě zvědavá. Dáš mi vědět, jak to dopadlo, jestli se z toho dostaneš? Když necháš vzkaz na Svazu venianských posádek, určitě se ke mně časem dostane.“ Podala mi list papíru. „Napsala jsem všechno, co si pamatuju, jak jsi to chtěl.“</p>

<p>„Generál,“ četl jsem. „Buď Zennor, nebo Zennar.“</p>

<p>„Nikdy jsem to neviděla napsané. Jenom jsem to za­slechla, když hovořil s nějakým důstojníkem a mysleli si, že je nikdo neslyší.“</p>

<p>„Co je to Mortstertoro?“</p>

<p>„Velká vojenská základna, možná ta největší. Tam jsme nakládali. Nás z lodi nepustili, ale to, co jsme viděli, bylo působivé. Velká limuzína, samé prapory a hvězdy přijížděla pro Gartha a odvážela ho pryč. Taky spousta salutování – a oni vždycky salutovali první. On je někde vysoko, nějaký velký zvíře – a ať je to, v čem jede, cokoli, určitě to souvisí s tou základnou. Promiň, já vím, že toho moc není.“</p>

<p>„Je toho spousta a zatím mi to stačí.“ Přeložil jsem papír a schoval jsem si ho. „Co dál?“</p>

<p>„Dnes v noci bychom měli dostat identifikační doku­menty. Jsou drahé, ale pravé. Vydal je jeden méně významný vévoda, který potřebuje valuty. Takže můžu odletět jakou­koli lodí. Pokud mě nepoznají agenti Ligy. Ale podařilo se mi dostat se díky úplatkům do delegace obchodníků, která si povolení vyřídila už před měsícem. Jeden z nich dostal zaplaceno za to, aby onemocněl.“</p>

<p>„Kdy odjíždíš?“</p>

<p>„O půlnoci,“ řekla velice tiše.</p>

<p>„Ne! Tak brzy…“</p>

<p>„Cítila jsem totéž – což je důvod, proč odjíždím. Nej­sem ten typ člověka, který se rád váže, Jimmy.“</p>

<p>„Nevím, co tím myslíš.“</p>

<p>„To je dobře. Pak raději odjedu dřív, než to pochopíš.“</p>

<p>Tenhle druh rozhovoru byl pro mě jak nový, tak ma­toucí. Musím se neochotně přiznat, že až do předešlé noci byl můj kontakt s opačným pohlavím… řekněme že nijak zvlášť blízký. Nyní se mi neočekávaně nedostávalo slov, byl jsem nerozhodný a více než jen málo zmatený.</p>

<p>Když jsem to vykoktal, pokývala Bibs se zjevným po­chopením. Uvědomil jsem si, že toho byla strašná spous­ta, co jsem nevěděl o ženách, hora vědomostí, které možná ani nikdy nezískám.</p>

<p>„Mé plány zase nejsou tak určité…“ začal jsem, ale ona mě ztišila – položila mi prst na rty.</p>

<p>„Ale jsou. A ty je kvůli mně nebudeš měnit. Dnes ráno se mi zdálo, že sis byl velice jistý tím, co musíš udělat.“</p>

<p>„A stále jsem,“ řekl jsem rozhodně, s větší rozhodností a jistotou, než jaké jsem v tom okamžiku cítil. „Co úpla­tek, abych se dostal na Nevenkeblu? Byl přijat?“</p>

<p>„Musela jsem ho zdvojnásobit, než se to povedlo. Jestli se tam ztratíš, nebude se starý Grbonja už nikdy moct ukázat na tamním pobřeží. Ale on už se dlouhá léta chystá jít do důchodu, takže ten úplatek je jen finančním pol­štářem, který potřebuje.“</p>

<p>„Co dělá?“</p>

<p>„Vyváží ovoce a zeleninu. Pojedeš s ním, jako jeden z jeho pracovníků. Nebude potrestán, když uprchneš – ale seberou mu pas. Jemu to už vadit nebude.“</p>

<p>„Kdy se s ním setkám?“</p>

<p>„Dnes večer, po setmění, půjdeme do jeho skladu.“</p>

<p>„A pak…“</p>

<p>„Tam tě opustím. Máš chuť?“</p>

<p>„Právě jsme jedli.“</p>

<p>„To nemyslím,“ řekla velice zastřeným hlasem.</p>

<p>Temné ulice byly osvětleny pouze tu a tam, pochodně­mi na nárožích, a vzduch byl ztěžklý napětím. Kráčeli jsme tiše; snad už jsme si všechno řekli. Koupil jsem si ostrý tesák, který nyní visel po mém boku, a další palici, se kterou jsem občas udeřil o zeď, aby o ní případní pozoro­vatelé věděli. Než nás někdo napadl, stihli jsme dorazit k cíli. Bibs zaklepala na malou branku ve vysoké zdi. Ozvalo se pár šeptaných slov a brána se se skřípěním otevřela. Když jsem procházel kolem temné ohrady k lam­pou osvětlenému rohu, kde jakýsi stařík seděl zabořený v křesle, cítil jsem sladkou vůni ovoce. Starý pán měl šedé vousy a šedé vlasy mu padaly až na obrovské panděro, které nesl na vřetenovitých nožkách. Jedno oko měl zakry­té páskou omotanou kolem hlavy, ale to druhé si mě zblízka prohlíželo.</p>

<p>„Tohle je ten, kterého vezete,“ řekla Bibs.</p>

<p>„Umí esperanto?“</p>

<p>„Jako rodilý mluvčí,“ řekl jsem.</p>

<p>„Peníze mi dejte hned teď.“ Natáhl ruku.</p>

<p>„Ne. Ty bys ho tady nechal. Ploveci ti je dá, až se přistanete.“</p>

<p>„Tak mi je aspoň ukaž.“ Obrátil ke mně své korálkovité oko a já zjistil, že asi jsem ten Ploveci. Vyňal jsem kožený váček, rozprostřel mince na dlani a pak jsem je zase vrátil zpět. Zachrochtal, jako že souhlasí. Cítil jsem chladný závan na temeni a otočil jsem se.</p>

<p>Brána se právě zavírala. Bibs byla pryč.</p>

<p>„Můžeš spát tady.“ řekl a ukázal na hromadu zmuchla­ných pytlů u zdi.</p>

<p>„Nakládáme a za úsvitu vyplouváme.“</p>

<p>Když odešel, vzal si lampu s sebou. Pohlédl jsem do temnoty, na zavřenou bránu.</p>

<p>Nemohl jsem si moc vybírat. Seděl jsem na pytlích opřen zády o zeď, palici jsem držel na klíně a přemýšlel jsem o tom, co teď zrovna dělám, co jsem udělal, co jsme dělali, co se chystám udělat – a o protikladných emocích, které se přelévají sem a tam v mém těle. To bylo zjevně moc přemýšlení najednou, protože pak už jsem najednou mžoural do paprsků slunce procházejících pootev­řenými dveřmi, tvář jsem měl zabořenou v pytlích a palice ležela vedle mě na podlaze. Vyskočil jsem, nahmatal jsem peníze – byly tam – a byl jsem připraven na to, co přinese den. Zívl jsem a začal jsem protahovat ztuhlé svaly. Pod­dávaly se jen neochotně.</p>

<p>Velké dveře se nyní rozevřely a já jsem hleděl na molo a mlhou přikrytý oceán v pozadí. Byla tam připoutána docela velká plachetnice a Grbonja právě slézal po můst­ku z paluby.</p>

<p>„Ploveci, pomůžeš jim nakládat,“ poručil a šel dál.</p>

<p>Za ním šla parta otrhaných dělníků a každý z nich popadl plný pytel z hromady nejblíže u dveří. Nerozuměl jsem ani slovu z toho, co říkali, a ani jsem neměl zájem. Práce byla namáhavá, nudná a vyčerpávající, a spočívala v nakládání pytlů na loď. V pytlích byla nějaká štiplavá zelenina, takže mi za chvilku slzely a pálily oči. Zdálo se, že jsem jediný, komu to vadí. Takové hlouposti jako přestávky se nevedly. Nosili jsme pytle, dokud loď nebyla plná, a teprve pak jsme se mohli svalit do stínu a napít se ze džberu slabého piva. Ke džberu byly přivázány odpor­ně špinavé dřevěné pohárky a já jsem po chvíli váhání jeden popadl, nabral a vyprázdnil, naplnil a opět vypráz­dnil.</p>

<p>Grbonja se objevil, jakmile byla práce hotova, a bručel něco, co byly evidentně rozkazy. Z přístavních dělníků se stali námořníci, kteří stáhli lodní můstek, odvázali lana a vykasali plachtu. Stál jsem na jednom boku a pohrával jsem si s palicí, dokud se neobjevil Grbonja, nevykázal mě do jedné z kajut a neporučil mi, abych se na palubě neobjevoval. Za okamžik tam za mnou přišel.</p>

<p>„Peníze si vezmu už teď.“</p>

<p>„Ještě ne, dědo. Dostaneš je, až budu bezpečně na pobřeží, jak jsme se dohodli.“</p>

<p>„Oni nesmí vidět, že si je beru!“</p>

<p>„Neboj se. Drž se u schůdků a já do tebe drcnu. Až budu pryč, zjistíš, že máš za pasem váček s penězi. Teď mi řekni, co najdu na pobřeží.“</p>

<p>„Potíže!“ zavyl a prsty si vjel do vousů. „Neměl jsem se do toho nikdy plést. Oni tě chytnou, zabijou – a mě taky…“</p>

<p>„Uklidni se, podívej.“ Podržel jsem váček s penězi pod paprskem světla, který dopadal shora, a nechal jsem min­ce protékat mezi prsty.</p>

<p>„Šťastný důchod, statek na venkově, denně soudek piva a talíř bůčku. Pomysli na všechny radosti, který ti to přinese.“</p>

<p>Pomyslel. Pohled na cinkající mince na něho měl velice silný, zklidňující účinek. Když se jeho prsty přestaly třást, dal jsem mu hrst peněz, které pak radostně mačkal.</p>

<p>„Tumáš. Záloha, abych ti dokázal, že jsme přátelé. A teď poslouchej – čím víc budu vědět o tom, co najdu na pobřeží, tím snadnější pro mě bude se vypařit. A tebe se to nebude týkat. A teď… mluv.“</p>

<p>„Já toho moc nevím,“ mumlal a soustředil se spíš na blyštivé peníze. „Jsou tam doky a za nimi tržnice. Všech­no je obklopeno vysokou zdí. Za tou zdí jsem nikdy nebyl.“</p>

<p>„Jsou tam brány?“</p>

<p>„Ano, velké, ale u těch stojí stráže.“</p>

<p>„Je ta tržnice velká?“</p>

<p>„Obrovská. Je to obchodní centrum celé země. Táhne se v mnoha <emphasis>myldyryow</emphasis> podél pobřeží.“</p>

<p>„Jak velký je ten <emphasis>myldyryow</emphasis>?“</p>

<p>„<emphasis>Myldyr</emphasis>, <emphasis>myldyryow</emphasis> je množné číslo. Jeden je sedm set <emphasis>lathowů</emphasis>.“</p>

<p>„Díky. Vidím, že si budu muset poradit sám.“</p>

<p>Grbonja s chrochtáním a funěním zvedl poklop a zmizel v podpalubí, nepochybně aby skryl peníze, které jsem mu dal. Pak jsem zjistil, že kajuty už mám plné zuby a tak jsem šel na palubu, na příď, kde se jim nebudu plést. Slunce rozpouštělo ranní opar a já uviděl, že proplouváme kolem ohromné věže, která se zvedala z vody. Byla zjizvená, prasta­rá, nepochybně století stará. Tehdy stavěli dobře. Mlha se zvedala a odhalovala více a více z té stavby která mizela ve výškách. Musel jsem se zaklonit, abych dohlédl na vrchol, vysoko, vysoko nahoře.</p>

<p>Z věže visely zbytky mostu. O kus dál se do vln propa­dala dávná dálnice, rozervaná a v troskách, proměněná v hromady zrezivělých a pokroucených nosníků, které byly až dva metry tlusté. Napadlo mě, jaká katastrofa ji asi musela zničit.</p>

<p>Nebo to bylo záměrně? Dala ji zničit vláda Nevenkebly aby se odřízla od kontinentu, který se pomalu vracel zpět do věku barbarství? Dost možná. A jestli tak opravdu učinili, dokazovali tak pevnost svého rozhodnutí, což mé proniknutí na ostrov ještě více znesnadňovalo.</p>

<p>Než jsem si mohl začít dělat starosti, objevila se daleko bezprostřednější hrozba. Zepředu se k nám přihnala štíh­lá šedá loď naježená kanóny. Přejela nám rovnou před nosem a pak se za námi prudce otočila; naše plachetnice poskakovala po vlnách a její plachty divoce pleskaly. Před­stíral jsem, že jsem námořník, a pokoušel jsem se igno­rovat jejich přítomnost, namířené zbraně, které nás moh­ly kdykoli smést z hladiny v pouhém okamžiku. Jedeme za legálním obchodem – nebo snad ne?</p>

<p>Velitel dělového člunu si to musel myslet taky, protože jejich loď s výsměšným zatroubením opět změnila kurz a odfrčela pryč.</p>

<p>Když se loď dostatečně vzdálila, pohrozil za ní jeden z námořníků pěstí a doprovázel to nějakými hořkými slo­vy, se kterými jsem souhlasil o to víc, o co méně jsem jim rozuměl.</p>

<p>Z mlhy před námi se vynořila Nevenkebla. Útesy a ze­lené kopce tvořily pozadí rozlehlému, mnohapatrovému městu, které se tyčilo nad okrouhlým zálivem. Továrny a těžní věže, obláčky kouře z průmyslových center, kde bylo rušno už tak brzy po ránu. A pevnosti na pobřeží, velké, lesklé kanóny. A další pevnost na druhém konci mola jsem zahlédl, když jsme vjeli do zálivu. Cítil jsem, jak nás sledují podezřívavé oči za zaměřovači kanónů – aspoň nás při průjezdu sledovaly jejich hlavně. Ti chlapíci nežertují.</p>

<p>A já sám se mám utkat s celou touto zemí?</p>

<p>„To si piš, Jime,“ řekl jsem velice chvástavě a ohnal jsem se palicí, až to zasvištělo. „Však ty jim ukážeš. V boji s Jimem diGrizem si ani neškrtnou.“</p>

<p>Což by bylo velice efektní, kdyby mi při tom nepřeska­koval hlas.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>5</strong></p>

<p>„Skasat plachty,“ zařval hlas z megafonu. „Vezměte naše lano na palubu.“ Přibublal k nám remorkér s vysoko zdvi­ženou přídí a řvoucím tlampačem. Grbonja rozkazy rych­le přeložil pro zbytek posádky. V Nevenkeble nebylo nic ponecháno náhodě: všechny úkony byly vysoce organi­zovány. Ještě než byla stažena plachta, byli jsme bezpečně připoutáni k remorkéru a taženi k vykládce na molu. Tam už své náklady vykládala pestrá směsice dalších plavidel. My jsme byli zataženi k nejbližšímu volnému kotvišti mezi ostatní.</p>

<p>„Ti přijeli zdaleka,“ funěl Grbonja, dobelhal se ke mně a ukazoval na ostatní lodi. „Z Penpiliku, Grampoundu, dokonce i z Praze-an-Beeble – ať tam všichni navěky trpí <emphasis>dysesyí</emphasis>! Z přístavu se dostaneš v noci. Peníze mi dej teď, na pobřeží je to příliš nebezpečné!“</p>

<p>„Obchod je obchod, dědo. Teď už nemůžeš couvnout.“ Potil se, mumlal a hleděl na blížící se pevninu.</p>

<p>„Nejdřív si musím jít promluvit se správcem přístavu. Teprve pak můžeme vykládat. Oni ti vezmou papíry a dají ti přístavní průkaz. Pak se spolu setkáme. Dej mi ty peníze.“</p>

<p>„Nestrachuj se. Představuj si slunnou budoucnost na luxusním vejminku.“</p>

<p>Když jsme kotvili, už nás hlídali dva ozbrojení strážní. Parní naviják nám spustil můstek a Grbonja s funěním odklopýtal na molo. Prozradit mě? Možná jsem mu měl zaplatit dopředu. Mé srdce několikrát hlasitě udeřilo a pak se přepnulo do problémového režimu.</p>

<p>Za pár minut – nebo to byla století? – se Grbonja vrátil a ječel rozkazy na posádku. Palici jsem nechal v kajutě a tesák jsem si strčil za košili, aby nebyl vidět. Zbývající peníze a paklíč jsem měl ve váčku, který byl taktéž v košili. Připravenější už jsem být nemohl.</p>

<p>Když jsem vylezl z kajuty, námořníci už začali vykládat. Vzal jsem také pytel a následoval jsem ostatní na můstek. Každý z nich držel své doklady: udělal jsem totéž. Když dorazili na molo, úředník si vzal jejich papíry a strkal je do krabice. Pak jim na šaty připínal identifikační visačku. Zdálo se, že ho ta práce nudí. Pokoušel jsem se netřást se, když jsem k němu došel.</p>

<p>Byla to jen rutina. „Další,“ zavolal, vyrval mi papíry z ruky a na hruď mi připnul visačku. Nebo ji spíše zabodl do kůže pod látkou. Nadskočil jsem, ale byl jsem zticha. Zašklebil se a já jsem v jeho tváři na okamžik spatřil sadistický škleb. Pak mě odstrčil.</p>

<p>„Hni sebou, primitive. Další.“</p>

<p>Byl jsem bezpečně na pobřeží a neodhalen. Následoval jsem muže pochodující přede mnou do temného skladu. Grbonja stál u vršící se hromady pytlů. Když mě uviděl, křikl nesrozumitelný rozkaz a ukázal na vedlejší ohradu.</p>

<p>„Tak, a teď ty peníze,“ brumlal, když jsem praštil s pyt­lem. Podal jsem mu je a on se odpotácel pryč a s úlevou si něco mumlal. Rozhlédl jsem se po solidních ocelových stěnách a cementové podlaze a šel jsem si pro další pytel.</p>

<p>Když jsem nesl třetí pytel, začínal jsem si zoufat. Ještě několik koleček – a loď bude prázdná a spadla klec. Budu mít draze zaplacenou okružní jízdu a namáhavou rozcvič­ku. Nic víc. Neviděl jsem totiž jedinou cestu z té budovy – a ani jediné místo, kde bych se skryl. V Nevenkeble si zjevně nevítané hosty příliš nehýčkají. Potřeboval jsem víc času.</p>

<p>„Řekni, že je přestávka na pivo,“ zašeptal jsem Grbonjovi, když jsem ho míjel na můstku. Ten ouřada už odešel, ale ti dva chlapíci bez smyslu pro humor tam stáli dál.</p>

<p>„Nikdy neděláme přestávky – to není zvykem.“</p>

<p>„Dneska jo. Je horko. Přece nechceš, abych jim prozra­dil, že jsi mě sem propašoval.“</p>

<p>Hlasitě zasténal a pak zavolal: „Pivo, přestávka na pivo!“</p>

<p>Posádka se nepozastavovala nad tou neobvyklou udá­lostí a námořníci se jen radostně shromáždili kolem sudu. Pořádně jsem se napil toho patoku a pak jsem se posadil vedle můstku. Hleděl jsem na boty strážců, kteří stáli nade mnou. Pohlédl jsem do vody a viděl, že mezi bokem lodi a molem je dost velká mezera.</p>

<p>Má jediná šance. Strážce nade mnou zmizel z dohledu. Grbonja byl otočen zády, zatímco námořníci se soustředili na sud s pivem. Zdálo se, že v otázce přídělů se jejich názory liší. Ozvaly se rozhořčené výkřiky a pak rychlý úder. Posádka sledovala tento vývoj s velikým zájmem. Nahoře na molu nebyl nikdo vidět.</p>

<p>Přehodil jsem kus lana přes palubu, pak jsem přehodil i své nohy a začal jsem se spouštět dolů. Nikdo mě nevi­děl. S nohama ve vodě jsem tesákem odřízl lano nad hlavou a tiše jsem vklouzl do vody. Neslyšnými tempy jsem plaval do temnoty pod molem.</p>

<p>Slizem pokryté desky byly pospojované dřevěnými pilíři. Když jsem na jeden sáhl, něco zapištělo a zmizelo v temnotě. A taky to tam pěkně páchlo.</p>

<p>Na vlnách kolem mě se houpal nepopsatelný svinčík. Začínal jsem litovat svého nerozvážného rozhodnutí za­plavat si.</p>

<p>„Hlavu vzhůru, Jime, a plav. Tohle bude první místo, které prohledají, až zjistí, že chybíš.“</p>

<p>Plaval jsem. Nedaleko od toho místa byla pevná zeď, která se táhla dál do temnoty. Držel jsem se jí, dokud jsem opět nenarazil na vnější pilíře. Mezerami mezi nimi jsem viděl trup další lodi, která tam byla pevně zakotvena. Mezi trupem lodi a pilíři nebylo žádné místo. Tak rychle v kon­cích?!</p>

<p>„Dneska máš prostě smůlu,“ zašeptal jsem si nahlas – a zvuk mého hlasu byl přehlušen pleskáním vln.</p>

<p>„Vrátit se nemůžeš, tak musíš jít dál. Tahle loď přece není nekonečná. Tak se prostě potopíš a poplaveš pod trupem, dokud někde neobjevíš mezeru mezi pilíři.“</p>

<p>Ho ho. Zní to docela jednoduše. Skopl jsem boty a zhluboka jsem dýchal. Avšak mé rozechvění se zvyšova­lo s každým nádechem. Když se mi hlava až motala od předávkování kyslíkem, naposledy jsem se nadechl a po­topil jsem se. Byla to dlouhá, temná a jakoby nekonečná cesta. Levou rukou jsem se stále dotýkal trupu lodi, abych věděl, kudy mám plavat. A taky abych si zadřel pěkných pár třísek. Dál a dál – a ani nad sebou, ani před sebou žádný záblesk světla. To musí být opravdu veliká loď. V plicích jsem měl oheň a zoufale jsem plaval, když jsem před sebou konečně uviděl světlo. Tak tiše, jak jen jsem dokázal, jsem vyplaval po boku lodi. Pokoušel jsem se nelapat po dechu, vydechl jsem a natáhl do plic čerstvý vzduch.</p>

<p>A pohlédl jsem na námořníka, který stál u brlení nade mnou a zrovna se otáčel ke mně.</p>

<p>Znovu jsem se potopil co nejhlouběji, aby mě neviděl, a plaval jsem s plícemi řvoucími po vzduchu tak dlouho, dokud jsem před sebou neviděl další temný trup lodi, a nutil jsem se plavat ještě dál, až k poslednímu záblesku světla, než jsem se zase vynořil.</p>

<p>Abych zamezil vzrůstající panice, vklínil jsem hlavu hezky mezi trup a pilíř, a než jsem se osvobodil, měl jsem nějaké třísky už i ve skalpu. Třesoucími se prsty jsem našel štěrbinu mezi trámy, zachytil jsem se tam, visel a z plných plic natahoval ten smradlavý vzduch, který mi chutnal více než ten nejčerstvější vánek, který jsem kdy vdechoval.</p>

<p>A to byl teprve začátek velice dlouhého a únavného dne. Nepočítal jsem, kolik lodí jsem takhle obeplul, ale bylo jich mnoho. Nejprve jsem prohledával doky, ale brzy jsem to vzdal, neboť byly všechny stejné – a každý pod vodou neprodyšně oddělen zdí. Některé lodi vyložily náklad a odpluly, neboť tu a tam byly v nekonečně řadě lodí mezery. Jediné, co jsem mohl v těch případech dělat, bylo z hluboka se nadechnout, hluboko se ponořit – a plavat jak šílený, abych k další lodi doplul dříve, než mi dojde dech.</p>

<p>Bylo odpoledne, než jsem doplaval k poslední lodi na konci doků. Byl odliv a lodi byly nyní hluboko pod úrovní doků, takže poskytovaly lepší úkryt. Byl jsem už velice unaven, ale zato velice zběhlý. Ještě jednou jsem se zhluboka nadechl, ponořil se pod přídí, podplaval pod trupem a vynořil se ve stínu kormidla.</p>

<p>A uviděl jsem, jak se přede mnou tyčí pevná zeď z betonu a kamene.</p>

<p>Držel jsem se kormidla, oči jsem měl těsně nad hladi­nou a prohlížel jsem si stěnu po celé délce. A zjistil jsem, že hledím na hráz, která se nepřerušena táhne až k pev­nosti tyčící se na vzdáleném konci přístavu. Skryl jsem se ve stínu kormidla a cítil jsem, že srdce mi do kalhot padá tak rychle, až mě stahuje pod vodu.</p>

<p>„Tak, a teď by to chtělo dobrej nápad, Jime,“ řekl jsem a zjistil jsem, že dopovědi se asi jen tak nedočkám.</p>

<p>„<emphasis>Mysli, nezoufej si</emphasis>, poručil jsem si. Ale stále jsem byl zoufalý. Můžu se vrátit? Ne, to je vyloučeno. Po tom, co jsem dnes prodělal, to jen tak snadno nevzdám. Skrýt se pod doky? Možná. Ale ty budou důkladně prohledány, jakmile se zjistí, že jsem zmizel. Co dál? Vyšplhat se do doků? Neexistuje. Sklady, které jsou tady, budou zcela jistě tak skrýší prosty jako ten, ve které jsem už byl. Tak co tedy?</p>

<p>„Obrať problém vzhůru nohama, to vždycky říkal Stře­lec.“</p>

<p>Co by to znamenalo v této situaci? Pokouším se skrýt před vojáky prchám před nimi, vím, že mě budou hledat. Měl bych snad jít k nim? Ale to by byla sebevražda. Ale kam bych mohl jít, aby to bylo naprosto nečekané?</p>

<p>No jasně, pevnost na konci přístavní hráze.</p>

<p>„Nepochybně ta nejšílenější myšlenka, kterou jsi kdy měl,“ zamumlal jsem znechuceně a opět jsem nakukoval přes kormidlo. Nade mnou se ozvaly nadávky nějakých námořníků a dunění bot na palubě. Měl jsem pocit, že i tahle loď brzy odpluje a vezme mi můj poslední úkryt.</p>

<p>Pevné kamenné molo se táhlo až k pevnosti. Na vlnách se pohupovaly nějaké odpadky a mořští ptáci bojovali o poživatelné zbytky. Kromě toho – nic. Naprosto žádný úkryt. Kdybych se pokoušel tam doplavat, mohl bych být spatřen kýmkoli, kdo by se tam podíval. Nade mnou zapraskala kladka kasané plachty; loď se pohnula.</p>

<p>Musím se pustit – nebo ne? Neobjevil se žádný remorkér. Je možné, že by lodi tahali pouze do přístavu? Je možné, že by jim dovolili vyplout samostatně? Je. Znovu jsem nakoukl přes kormidlo a uviděl jsem, jak dvě náklad­ní lodi vyplouvají na plachtách ze zálivu.</p>

<p>Do zvětšující se mezery začalo pronikat světlo a já jsem se ponořil hlouběji, abych nebyl spatřen.</p>

<p>Nebylo to jednoduché – ale dalo se to zvládnout. Pevně jsem se držel kormidla, které se otáčelo tak prudce, že se mi málem vyškublo z rukou. Zůstal jsem pod hladinou tak dlouho, jak jen to šlo, abych nebyl viděn ze břehu. Plachetnice se hladce rozjížděla a já jsem potřeboval veš­kerou svou sílu, abych se dokázal přesunout k zadní části kormidla. Tam už jsem se udržel snadněji. Když jsem byl nakonec donucen zvednout hlavu a nadechnout se, zjistil jsem, že jsem obklopen pěnou, něco málo jsem jí i vdechl – a pak jsem bojoval, abych se nerozkašlal. Vzdalovali jsme se od přístavu a já jsem uviděl ozbrojeného strážce. Nezúčastněně mi ukázal záda. Potom už to bylo téměř snadné. Vír za lodí mě tlačil na kormidlo.</p>

<p>Lehce jsem dýchal, hlavu jsem držel nad hladinou, neviděn z pobřeží a neviditelný pro kohokoli na palubě. Dvakrát jsme změnili kurs a já se pokaždé přesunul na druhou stranu kormidla, abych nebyl viděn z pevnosti, která byla stále větší a větší. Když jsme obraceli naposledy, uviděl jsem, že se dostaneme velice blízko k pevnosti a pak loď zamíří dál na volné moře. Sledoval jsem, jak je kamenná zeď blíž a blíž, dokud jsem za jejím ohybem nespatřil moře. Teprve pak jsem se zhluboka nadechl, pustil jsem se a hluboko jsem se ponořil.</p>

<p>Byl jsem unaven. Ale tohle měl být dnes už můj pos­lední plavecký výkon, a tak jsem si to chtěl užít. Mořskými řasami porostlá zeď pevnosti byla přímo přede mnou, její konec, setkávající se s vlnami oceánu, byl zaoblený. Silný proud, kterým jsem se musel probojovat ke zdi, byl tady nejslabší. Dál a dál, až jsem se musel buď nadechnout, nebo začít dýchat vodu. Stoupal jsem k jasné hladině, vynořil jsem se a přímo nade mnou ze zdi trčely hlavně kanónů. Držel jsem se, aby mě nestrhly vlny, a zhluboka jsem dýchal. Držel jsem se puklin v kamenech a propra­covával jsem se ke vzdálenému konci, dokud jsem neviděl pobřeží po celé délce. Moře bylo tečkované výletními plachetnicemi a motorovými čluny, ale já bych byl určitě spatřen, kdybych se pokoušel plavat k nim. Tak co teď? Nemohl jsem zůstat ve vodě, protože by mě mohli uvidět z kterékoli projíždějící lodi. Pohlédl jsem vzhůru na velké kamenné kvádry a přemýšlel jsem.</p>

<p>Proč ne? Jediné lodi, které byly na dohled, byly v dálce a vyplouvaly na moře. V nejzazším okraji pevnosti jsem nemohl být viděn z pobřeží. A mezery mezi bloky posky­tovaly dostatečnou oporu pro prsty a špičky nohou. Tak­že šplhat.</p>

<p>A tak jsem šplhal. Nebylo to snadné – ale já jsem neměl na vybranou. Vzhůru po svislé zdi, škrábat a plazit se vzhůru, mezi hlavněmi na moře mířících kanónů. Děla trčela střílnami ve zdi, blýskavá ocel, naleštěná a smrtící. Když jsem se dostal na jejich úroveň a hladina moře už byla dobrých deset metrů pode mnou, přitiskl jsem se ke zdi a odpočíval jsem. Zatím jsem neviděl žádné plavidlo – ale jak dlouho to vydrží?</p>

<p>„Zapal mi, Jime, jo?“</p>

<p>Vylekal jsem se tak strašně, že jsem se málem pustil a spadl zpět do vody.</p>

<p>Pak ke mně zalétl voňavý cigaretový kouř a já jsem si uvědomil, že vychází ze střílen. Nikdo mě neviděl, nikdo tady nezná mé jméno.</p>

<p>Musí to být jen náhoda. Jsou tam střelci, docela blízko, hledí na moře a kouří ve službě, což je jistě zakázáno. Neodvážil jsem se pohnout. Mohl jsem se jen držet a poslouchat.</p>

<p>„Ten novej kapitán, ten pude.“</p>

<p>„Ten je fakt nejhorší. Jed do kafe?“</p>

<p>„Ne. Slyšel sem, že tohle udělali na severu a pak zdecimovali celej regiment. Chápeš, každej desátej šel ke zdi.“</p>

<p>„To je kec pro sraby – a ty to víš. Vobyčejný řeči, aby se srabi polekali. Jako ty řeči vo vzpouře. Každej vo tom mluví a nikdo to neudělá…“</p>

<p>„Kapitán de!“</p>

<p>Špaček mi prolétl kolem hlavy – a pak se ozvalo rychlé klapání vzdalujících se kroků. Šplhal jsem dál a div že jsem si nevykloubil ramena. Donutil jsem se překonat posledních pár centimetrů a pak jsem se namáhavě přehoupl na plo­chou střechu pevnosti. Chladným okem na mě mrkl jakýsi mořský pták, vyjekl a frnkl. Pomalu jsem se plazil staletými, sluncem upraženými ptačími hovínky doprostřed kruhové střechy. Lehl jsem si na záda a viděl jsem jen nebe a vrcholek vzdáleného kopce, což znamenalo, že ani mě nemůže nikdo vidět jinak než ze vzduchu. Vzhledem k tomu, že jsem za celou dobu viděl jen jedno, v dálce letící letadlo, rozhodl jsem se, že to risknu.</p>

<p>Zavřel jsem oči před dotěrnými slunečními paprsky a okamžitě, aniž bych to chtěl, jsem usnul.</p>

<p>Vylekaně a s tlukoucím srdcem jsem se probudil. Slun­ce se skrylo za mrakem a já se ve vlhkých šatech zachvěl zimou. Byla to hloupost, takhle tady usnout, ale přežil jsem to. Nikdo mě neviděl. Slunce se blížilo k horizontu a jelikož jsem tady byl v bezpečí až do nynějška, určitě to přečkám i do západu slunce.</p>

<p>Měl jsem žízeň a hlad. Tělo chce svoje – a to vždycky a pořád. Tentokrát však musí zvítězit duch – a já jsem se rozhodl, že na střeše zůstanu, dokud nezapadne slunce.</p>

<p>Což se dělo velice pomalu. Olízl jsem si vyprahlé rty a ignoroval jsem zlobné kručení žaludku. Každé slunce jednou zapadne. Je to jen otázka trpělivosti.</p>

<p>Nad krajinu se konečně připlížil soumrak, stmívalo se a začínaly mrkat první hvězdy. V pevnosti pode mnou se rozsvítila světla a já slyšel sípavé vojenské rozkazy. Velice pomalu jsem se připlížil k vnitřnímu okraji a nahlédl dovnitř. Na dvůr, na kterém probíhalo jakési cvičení. Za vydatného řevu důstojníků pochodovali vojáci ve sku­pinkách sem a tam. Pak jedna skupinka vešla od míst­nosti a druhá vyšla ven a pochodovala na pevninu po široké zdi přístavní hráze. Na cestu jim svítily rovno­měrně rozmístěné lampy. Byli menší a menší, dokud nedošli až na vzdálené pobřeží a nezmizeli mi z dohledu.</p>

<p>Pak světla opět zhasla.</p>

<p>Ležel jsem, mrkal jsem do náhlé temnoty a nevěřil jsem, že bych mohl mít takové štěstí. Copak ta světla zhasla, abych se mohl bezpečně proplížit až na pevninu? To asi nebude ten důvod. Pode mnou byly kanóny – a když je chtějí používat, nebudou se přece oslepovat vlastními světly. Dobře vám to myslí, chlapci!</p>

<p>Počkal jsem, dokud mi na cestu neposvítily hvězdy, pak jsem sešplhal po vnější zdi až k zábradlí okolo dvora, opatrně jsem na něj vstoupil a pak jsem pokračoval dál na kamennou dlažbu. Jediné dveře ve zdi byly zamčeny a opuštěny.</p>

<p>Po špičkách jsem se co nejrychleji vzdaloval k pevnině. Temná stavba pevnosti za mnou se stále zmenšovala a já si vykračoval stále klidněji a odolával jsem nutkání rados­tně si pohvizdovat. Nalevo jsem viděl temné trupy spor­tovních lodí. V kajutách některých z nich se svítilo a přes vodu ke mně zalétl vzdálený smích. Uvolnil jsem se a bosýma nohama jsem pochodoval po chladném kame­ni. Měl jsem svět sám pro sebe a bezpečí leželo blízko přede mnou.</p>

<p>Pak jsem vrazil přímo do kovové ohrady, která se zvedala nad přístavní zdí, všechna světla se rozžala a zalila mě sinavou září. Světla byla vedle mne i za mnou, světla byla nade mnou a odhalovala drátěný plot, světla byla přede mnou a já jsem uviděl zamčené kovové dveře.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>6</strong></p>

<p>Odskočil jsem od plotu, divoce jsem se rozhlížel kolem sebe, přitiskl jsem se naplocho ke zdi a čekal jsem, až se začnou ozývat výkřiky.</p>

<p>Ale nic se nestalo. Světla jasně žhnula; přístavní zeď táhnoucí se ode mě až k pevnosti zela prázdnotou. Na druhé straně za branou se zeď táhla až ke skladům nad zálivem, kde další světla odhalila malou pochodující sku­pinku. A ta se blížila ke mně.</p>

<p>Viděli mě – nebo jsem ve stínech neviditelný? Nebo jsem spustil nějaké poplašné zařízení, které odhalilo mou přítomnost? Ať se stalo cokoli, nemá cenu čekat, až ke mně přijdou a najdou mě. Rychle jsem se připlazil k mís­tu, kde zeď končila v oceánu – plavání v zálivu už jsem si užil dost, díky – a přehoupl jsem se přes okraj. Bosýma nohama jsem šátral a hledal oporu na kamenech. Něco jsem našel a vnořil jsem se do temnoty. Nyní už byl zase příliv, a tak jsem měl nohy opět ponořeny v mořské vodě. Dusající nohy na zdi nade mnou byly slyšet stále více. Voda pode mnou však byla studená, temná a vůbec pra­málo přitažlivá.</p>

<p>Proč tady vlastně nepočkat, dokud ti nahoře nepřejdou?</p>

<p>Jakmile tato zbabělá myšlenka prolétla synapsemi mého mozku, došlo mi, jak je hloupá. Jediné bliknutí baterky by odhalilo mou přítomnost.</p>

<p>Neprošel jsem celým tím sledem dnešních útrap, abych byl nyní dopaden jen proto, že se nechci namočit. Nebo být sežrán neviditelnými netvory. Oceán tady musí být bezpečný, jinak by jej celý den nebrázdily sportovní lodi.</p>

<p>„Vodička, Jime, vodička,“ mumlal jsem si a vklouzl jsem do moře.</p>

<p>V době, kdy vojáci dorazili k bráně, už jsem se plácal pěkný kus od hráze a byl jsem připraven se okamžitě potopit, jakmile by nějaké světlo zalétlo ke mně. Nestalo se. Uviděl jsem, jak odemykají bránu a jak ji, jakmile všichni prošli, zase zamykají. Pak všichni pochodovali dál. Možná výměna stráží, možná přepadová kontrola, nebo nějaké nezajímavé vojenské cvičení. Znovu jsem se otočil a plaval ke břehu.</p>

<p>Co dál? Světla nábřeží se blížila a moje potíže se zvět­šovaly. Jak bych se mohl já, bosý, promočený cizinec, naprosto neznalý tohoto světa, dostat bez povšimnutí na břeh? Bylo mi jasné, že to nebude snadné. Mezi mě a světla se dostal temný stín. Nějaká loď. Bude tohle má záchrana?</p>

<p>Pomalu jsem plaval podél zakotvených sportovních lodí. V dálce jsem viděl nějaká osvětlená plavidla, ale většinou převažovala tma. Jsou na nich lidé? Vypadalo to, že ne; bylo příliš brzy, než aby jejich posádky už spaly. Což, jak jsem doufal, znamenalo, že veselí sportovci se odešli po namáhavé zábavě na vlnách bavit na souš.</p>

<p>Proti hvězdám jsem zahlédl tenký stěžeň. Plachetnice, malá. Chtěl jsem něco většího. Plaval jsem dál, dokud se přede mnou nevztyčil temnější trup. Žádné stěžně, což znamenalo, že to je nějaký motorový člun.</p>

<p>Doplaval jsem k zádi, kde jsem rozmočenými prsty našel upevněný žebřík. Příčku za příčkou jsem stoupal, okapával, vylézal na palubu. Světla na břehu a hvězdy svítily dost jasně, abych viděl polstrovaná sedadla, kor­midlo a dveře, které mohly vést do podpalubí. Došel jsem k nim, objevil jsem kliku a vzal jsem za ni. Zamčeno.</p>

<p>„Opravdu skvělé zprávy, Jime. Je-li zamčeno, znamená to, že je tam něco, co se dá ukrást. Měl by ses tam jít porozhlédnout.“</p>

<p>Šel jsem. Pro zkušeného kasaře není tma žádným problémem. Velice jemně jsem ohmatal stavítka velmi primitivního zámku špičkou paklíče. Odsunul jsem je do stran a otevřel jsem.</p>

<p>Pak už to šlo pomaleji. Snad tu jsou nějaká světla, ale já je nechci rozžínat. Kradl jsem se po hmatu. Avšak každé malé plavidlo je postaveno podle určitého nepsaného pravidla. Lůžka jsou na přídi a táhnou se podél stěn. Skříňky dole, poličky nahoře. Po hojném chřestění, tápá­ní, otloukání hlavy a klení jsem shromáždil svůj malý poklad v přikrývce a vynesl jsem ho na palubu, kde jsem ho rozložil.</p>

<p>To, co mi připadalo jako láhev se šroubovacím uzávě­rem, byla láhev se šroubovacím uzávěrem. Který jsem odšrouboval a očuchal. Pak jsem do ní strčil prst a ochutnal. Velice sladké víno. Normálně to není můj ideál, ale po těch vědrech mořské vody která jsem spolykal, chut­nalo božsky. Pak tam byla plechová krabice s tvrdým chlebem nebo nějakými suchary kterými by se dalo řezat sklo. Když jsem je polil vínem, trochu změkly a já je mohl zhltnout. Řádně jsem si říhl a cítil jsem se lépe.</p>

<p>Probíral jsem se zbytkem svého lupu. Byly tu knihy a krabičky plus nějaké neidentifikovatelné předměty. A ša­ty. Velice průhledná sukně, která nebyla tím, co jsem potřeboval. Další konfekce však už pro mě byla.</p>

<p>Vytřídil jsem všechny další kusy, které jsem předtím okamžitě neidentifikoval, jako oblečení pro slabší pohla­ví, svlékl jsem se a něco z toho ostatního jsem si zkusil. Neměl jsem nejmenší představu, jestli se to k sobě hodí, ale nic jiného jsem k dispozici stejně neměl. Kalhoty byly příliš velké, ale kus provazu místo opasku to spravil. Košile už mi padla lépe a sako mi sice sahalo až po kolena, ale asi to tak má být. Také boty byly příliš velké, ale držely na nohou, když jsem špičky vycpal zmuchlanou látkou. Dělal jsem, co jsem mohl. Pak jsem se svlékl a opět jsem si oblékl své staré šaty. Ty nové jsem nastrkal do plechovky od sucharů a tu jsem zabalil do igelitky (nepromokavé, jak jsem doufal).</p>

<p>Vzduch se začínal ochlazovat a byl nejvyšší čas po­hnout kostrou. Byl jsem unavený, zmožený útrapami celého dne – a strašlivě jsem toužil po spánku. Žádný jsem si nedopřál. Dopil jsem víno, vrátil vypitou láhev a všechny další věci zpět do kajuty a opět jsem zamkl. A dal jsem si balík nad hlavu a přehoupl jsem se přes palubu – než si to rozmyslím.</p>

<p>Břeh byl blízko a podle toho, co jsem viděl, byla pláž prázdná. Což bylo velké požehnání, protože plavat jednou rukou a balík šatů si tou druhou držet nad hlavou, to asi není příliš obvyklá rozcvička. Vynořil jsem se z vln a odplížil jsem se za nějaké balvany. Roztrhal jsem a v pís­ku pohřbil své nenáviděné staré šaty. Rychle jsem se oblékl do suchých, k pasu jsem si přivázal malý váček se svým majetkem, do boty jsem zastrčil tesák – a byl jsem připraven dobýt svět.</p>

<p>Ve skutečnosti jsem ovšem nechtěl nic než stočit se někde do klubíčka a schrupnout si – ale měl jsem i lepší nápady. Tihle lidé berou svou bezpečnost vážně – a po­břeží, soudě podle pevností, je jejich první obrannou linií. Musím se dostat do města samotného.</p>

<p>Na promenádě nade mnou svítila světla a ozývaly se hlasy, ale já se tiše pohyboval dole ve stínu. Z pláže na promenádu stoupalo schodiště. Tak jsem taky stoupal – ale ještě rychleji jsem padal dolů, když jsem poblíž zahlédl dva muže v uniformách. Číhal jsem a počítal jsem pozpátku od dvou set, než jsem se odvážil opět vykouknout. Uniformy byly pryč a já uviděl jen pár nočních chodců. Splynul jsem s nimi a zahnul jsem do první ulice, která vedla od pláže. Bylo tady pouliční osvětlení, otevřená okna a zamčené dveře. Mé šaty asi nevypadaly příliš podivně, protože mě minul jeden pár milenců, kteří se na mě ani nepodívali. Před sebou jsem zaslechl hudbu a brzy jsem došel k baru, jehož vývěsní štít hlásal TANEC A CHLAST – NA DUŠI MAST. To byla výzva, které jsem prostě nedokázal odolat.</p>

<p>Vrazil jsem do dveří a vstoupil jsem.</p>

<p>Existuje jistá síla, která dává tvar všem barům ve ves­míru. Musí to tak být, protože zařízení se přizpůsobuje účelu. Účel: dopravit nádoby s alkoholickými nápoji k li­dem. Zařízení: židle, na kterých se sedí, stolky, na kterých stojí nádoby. Vstoupil jsem, odtáhl jsem židli a sedí jsem si k volnému stolu. Ostatní návštěvníci mě ignorovali – stejně jako já jsem ignoroval je. Přišla k mně macatá číšnice v krátké sukni, která si nevšímala hvízdání skupin­ky mladíků u vedlejšího stolu a obratně se vyhýbala ples­kání jejich rukou.</p>

<p>„Co to bude?“ zeptala se – a ohrnula nos, když ti vedle pokynuli půllitry k ní a hlasitě jí připíjeli na zdraví.</p>

<p>„Pivo,“ řekl jsem – a ona odešla. Pak pivo přinesla – a ono mělo říz a bylo studené. Sama od sebe si vzala drobné z mincí, které jsem rozprostřel po stole (vypadalo to, že to je asi místní zvyk), a pak odešla za bar.</p>

<p>Pořádně jsem si přihnul a otřel si pěnu z úst, zrovna když do baru vešel další mladík a namířil si to k soused­nímu stolu.</p>

<p>„<emphasis>Porkacoj</emphasis>!“ zašeptal sípavě. Dva mladíci vyskočili a hna­li se do zadní části baru. Položil jsem pivo, shrábl jsem mince a prchal za nimi. Něco se dělo, i kdy jsem netušil co. To, co řekl, se dá přeložit „hnusný prasata“ – musel to být určitě nějaký místní slang, protože jsem nikde kolem žádné prase neviděl. Zato pro policii se toto označení používá velice často – a reakce těch dvou mužů to zdá se potvrdila. A já nemůžu nic ztratit, když budu opatrný. Prchali do předsíně a když jsem tam dorazil, dveře na jejím konci se právě zavíraly. Už jsem měl ruku na klice, když na druhé straně ozvala houkačka a škvírami ve dveřích pro­blesklo jasné světlo.</p>

<p>„Ale copak je to?“ ozval se hlasitě chraplavý hlas. „Tak vy jste se pokoušeli zmizet zadem, když vepředu byla naše patrola? Tak se podíváme na vaše papíry.“</p>

<p>„Nic jsme neudělali!“</p>

<p>„Zatím ne. Tak dělejte, občanky.“</p>

<p>Nehybně jsem stál a doufal jsem, že k tomuto hnusné­mu praseti nepřipojí jeho kolegové z baru. Chraplavý smích, který se ozval za dveřmi, byl cokoli, jen ne humor­ný.</p>

<p>„Ale, ale – obě prošlé? Ale vy se přece nechcete vyhnout odvodům, že ne, chlapci?“</p>

<p>„To bude úřední chyba,“ sténal slabý hlásek.</p>

<p>„Takovejch je spousta. Jdeme.“</p>

<p>Světlo se ztratilo a kroky také. Čekal jsem tak dlouho, jak jsem se odvážil, pak jsem otevřel dveře a vyšel z baru. Ulička byla prázdná, hnusné prase a jeho vězni byli pryč. Šel jsem tak rychle, jak jsem mohl, aniž bych utíkal. Pak jsem se zastavil. Proč utíkám? Teď, když policie odešla, to pro mě je to nejbezpečnější místo ve městě.</p>

<p>Zastavil jsem se v temných dveřích a ohlédl jsem se zpět. Nikdo tam nebyl. Napočítal jsem tři sta a pak pro jistotu ještě zpět do nuly. Dveře se stále neotevíraly. Opatrně, připraven okamžitě prchnout, jsem se vrátil do baru a nakoukl jsem do místnosti. Žádná policie – ale neustálá možnost, že se objeví.</p>

<p>Čtyři mladíci u stolu vzhlédli, když jsem se objevil, a nově příchozí seděl na jednom ze dvou čerstvě uprázdněných míst. Soustrastně jsem potřásl hlavou a svezl se na židli.</p>

<p>„<emphasis>Porkacoj</emphasis> je dostali. Oba.“</p>

<p>„Říkal jsem Bilovi, že bude potřebovat nové papíry, ale on mě neposlouchal,“ řekl ten blonďák, který je přišel varovat. Prokřupal si klouby na rukou a pak se chopil piva.</p>

<p>„Dneska jsou dobrý papíry nutnost.“</p>

<p>„Já mám taky prošlý papíry,“ řekl jsem smutně a mávl jsem na číšnici.</p>

<p>„Taks měl zůstat v Pensildelfii,“ řekl jiný, pihatý mladík v nepadnoucí zelenozlaté košili.</p>

<p>„Jaks poznal, že sem z Pensildelfie?“ protestoval jsem. Zašklebil se.</p>

<p>„Takovej buranskej přízvuk, vodkud bys byl?“</p>

<p>Taky jsem se ně něho zašklebil a uvnitř mě hřála bla­ženost. Lepší a lepší. Měl jsem před sebou skupinku simulantů, kteří se vyhýbají odvodům, jednoho z nich, který pravdě podobně spolupracuje s policií – a už mám i rodné město. Už to začíná vypadat k světu. Zabořil jsem nos do piva.</p>

<p>„Měl by sis sehnat novou občanku,“ prohlásil přátelsky ten, co ostatní tak pěkně varoval, pravděpodobně poli­cejní informátor. Odfrkl jsem. „To se lehce říká. Ale v Pen­sildelfii to nejde.“</p>

<p>„I tady je to těžký. Pokud nemáš ty správný kontakty.“</p>

<p>Postavil jsem se. „Už musím jít. Těšilo mě, že sem vás poznal.“</p>

<p>Než jsem odešel, přesvědčil jsem se, že na mě policie nečeká. Pak jsem odešel a čekal. Můj nový přítel vyšel chvíli po mně a usmál se.</p>

<p>„Chytrej. Nemusej všichni vědět, vo co de. Říkej mi Žak.“</p>

<p>„Já sem Jim.“</p>

<p>„Jo, to je jméno jako každý jiný, Jime. Tak kolik můžeš dát?“</p>

<p>„Moc ne. Měl sem blbej rok.“</p>

<p>„Seznámím tě s tím chlápkem za tři voči. Von bude chtít dvacku.“</p>

<p>„Vobčanka nestojí víc než deset. Ty dostaneš voko pade.“</p>

<p>„Á, koukám, že v těch lesích nejste takový tupouni. Vyplázni to a sme domluvený.“</p>

<p>Dal jsem mu jeho podíl – a když se otočil, položil jsem mu špičku tesáku na krk těsně pod uchem a zatlačil jsem dost silně, aby nůž probodl kůži. Stál naprosto tiše, když jsem mu ukázal kapičku čerstvé krve na špičce nože.</p>

<p>„Tohle je jen malý varování,“ řekl jsem. „Ty prasata tam čekaly, až jim někoho nadeženeš. To mě nezajímá. Ale moje kůže jo. Mám takovej pocit, že to hraješ na obě strany. Teď hraj se mnou, nebo si tě najdu a rozčtvrtím tě. Jasný?“</p>

<p>„Jasný…“ řekl chmurně a hlas se mu třásl. Schoval jsem nůž a poplácal jsem ho po rameni.</p>

<p>„Líbíš se mi, Žaku. Rychle se učíš.“</p>

<p>Šli jsme tiše a já jsem doufal, že dospěje k těm správ­ným závěrům. Já hrozby nesnáším a když někdo hrozí mně, udělám vždycky přesný opak toho, co požaduje. Avšak mé zkušenosti s drobnými zločinci mě přesvědčily že na ně hrozby platí. Alespoň chvíli.</p>

<p>Cestou jsme prošli kolem několika dalších barů a Žak každý důkladně prohlédl, než jsme pokračovali. V pátém objevil toho, koho hledal – a mávl na mě, abych šel dovnitř. Tohle místo bylo tmavé a zahalené kouřem a ze všech stran na návštěvníky útočily exploze taneční hudby. Žak mě zavedl do zadní části baru, kde byla alkovna a kde už hudba tolik neřvala, tedy neřvala alespoň tolik jako barvy pruhovaného úboru, který měl na sobě ten tlusťoch. Rozvaloval se v těžkém křesle a cucal jedovatě vypa­dající zelený drink.</p>

<p>„Čau, Kapitáne,“ řekl můj průvodce.</p>

<p>„Koukej rychle zmizet, Žaku. Nechci tady nikoho, jako seš ty.“</p>

<p>„To neříkej ani z legrace, Kapitáne. Mám pro tebe skvělej kšeft, a navíc dobrej skutek. Tomuhle zelenáči hrozej odvody. Potřebuje novou občanku.“</p>

<p>Maličká očička zalétla ke mně. „Kolik máš, řízku?“</p>

<p>„Žak říkal voko pade pro něj, deset pro tebe. Jeho díl už sem mu dal.“</p>

<p>„Žak je lhář. Platíš dvanáct a díl mu dávám já.“</p>

<p>„Beru.“</p>

<p>Byla to blesková transakce. Já jsem mu dal peníze a on mi podal umouněné plastikové pouzdro. Uvnitř byla roz­mazaná fotka mladíka, který vypadal tak jako kdokoli v mém věku, a byly tam také životně důležité údaje, třeba datum narození, které se značně lišilo od mého.</p>

<p>„Tady píšou, že mi je patnáct!“ protestoval jsem.</p>

<p>„Máš ksicht jako dítě. To bude v pohodě. Uber pár let – nebo běž do armády.“</p>

<p>„Už teď se cítím mladší.“ Zastrčil jsem občanku a vstal. „Díky za pomoc.“</p>

<p>„Kdykoli. Dokud budeš mít prachy.“</p>

<p>Vyšel jsem z baru, přešel jsem přes cestu, našel jsem si temný průjezd a tam jsem číhal. Nečekal jsem dlouho, protože Žak vyšel chvíli po mně a kráčel pryč. Šel jsem za ním trochu rychlejším krokem. Už jsem mu funěl na krk, když zaslechl mé kroky a otočil se.</p>

<p>„To sem jenom já, Žaku, neboj. Jen sem ti chtěl podě­kovat, žes mi prokázal takovou službu.“</p>

<p>„Jo, jasně, to je v pohodě.“ Očima rejdil po opuštěné ulici.</p>

<p>„Mohl bys pro mě udělat ještě jednu laskavost, Žaku. Ukaž mi ještě svou občanku. Chtěl bych ji porovnat s tou svou, abych zjistil, jestli mě Kapitán nepodrazil.“</p>

<p>„To by neudělal!“</p>

<p>„Tak se přesvědčíme.“ Ve světlech lamp se zablýskl můj tesák a on rukou zajel pod bundu a podal mi obal, který se velice podobal tomu mému. Otočil jsem ho, prohlédl jsem si ho pod světlem a pak jsem mu ho vrátil. Ale Žak byl podezřívavý typ. Podíval se na ni, než ji schoval – a pěkně mu spadla čelist.</p>

<p>„To není moje – to je tvoje!“</p>

<p>„Správně. Prohodil jsem je. Říkals mi, že ta vobčanka je v pohodě, tak ji používej ty.“</p>

<p>Křik ustal, až když jsem stoupal z pobřeží výš. Do lepších čtvrtí, těch bez kriminálních živlů. Byl jsem se sebou velice spokojen. Ta občanka mohla být v pořádku – v tom případě se Žakovi nic nestane. Jestli však je nějak ošizená, bude to jeho problém, ne můj. Velice spravedlivé řešení. A já jsem kráčel správným směrem. Čím více jsem se vzdaloval od vody tím víc se věci lepšily, budovy byly vyšší, ulice čistší, světla jasnější. A já jsem byl znavenější. Kynul mi další bar a já poslechl. Sametové závěsy tlumené osvětlení, kožené sedačky krásná barmanka. Moje šaty na ni dojem neudělaly, ale spropitné, které jsem jí nechal, když přinesla pivo, to už ano.</p>

<p>Avšak radoval jsem se jen krátce. Tohle město bylo dobře hlídané a hnusná prasata chodila po dvojicích. Jedna taková dvojka vešla do dveří a můj žaludek se přesunul blíže k podlaze. Ale čeho se bojím? Má občanka je v pořádku.</p>

<p>Obcházeli po místnosti a prohlíželi si doklady až na­konec došli i k mému stolu.</p>

<p>„Dobrý večer, páni důstojníci,“ mazal jsem jim med kolem huby.</p>

<p>„Sklapni a ukaž to.“</p>

<p>Usmál jsem se a podal jsem jim obal. Ten, který ho otevřel, roztáhl nosní dírky a zachrochtal blahem.</p>

<p>„Ale podívejme se, co to tady máme! To je Žak práskač, kterej opustil rodnou hroudu. To od tebe není hezké, Žaku.“</p>

<p>„Tohle je svobodnej svět!“</p>

<p>„Pro nás jo, ale pro tebe ne, Žaku. Všichni víme o do­hodě, co máš s přístavní policií. Zůstaň si tam, práskej si svý kámoše a seš v pohodě. Ale tys zašel za hranice svý rodný hroudy, Žaku.“</p>

<p>„Tak já se zase vrátím,“ řekl jsem s pocitem, že mi teče do bot, a vstal jsem.</p>

<p>„Už je pozdě,“ řekli dvojhlasně a zacvakli želízka.</p>

<p>„Příliš pozdě,“ řekl ten nosatec. „Máš po žížalkách, Žaku. Jdeš na vojnu.“</p>

<p>Tak tohle je ten háček. Tentokrát jsem tak trošku přechytračil sám sebe. Jak se zdá, právě začala má nová vzrušující vojenská kariéra.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>7</strong></p>

<p>Cela byla malá, postel tvrdá, díky, nemůžu si stěžovat. Po namáhavém dni, který pro mě právě skončil, byl spánek jedinou věcí, po které jsem toužil. Musel jsem chrápat už když jsem padal do plátěných pokrývek, pro­tože si vůbec nepamatuji, že by se má tvář kdy dotkla umaštěného polštáře. Spal jsem spánkem totálně vyčer­paného a probudil jsem se až když šedé světlo začalo pronikat zamřížovaným oknem. Cítil jsem se dobře a od­počatě, než jsem si uvědomil, kde jsem. Pak na mě padla temná deprese.</p>

<p>„No, mohlo to být horší,“ řekl jsem si povzbudivě.</p>

<p>„A o co?“ zavrčel jsem zoufale. Na to se nedalo lehce odpovědět. V žaludku mi hřmělo hlady a žízeň depresi jen prohloubila. „Jen si breč,“ zavrčel jsem. „Už jsi na tom býval hůř než teď. Vzali ti tesák, ale jinak nic. Máš své peníze a papíry.“ A paklíč, dodal jsem potichu. Přítom­nost toho maličkého nástroje na mě měla hřejivý účinek, neboť mi stále připomínala naději na možný únik.</p>

<p>„Mám hlad!“ křikl jakýsi mladý hlas a ozvalo se rumplování mříží.</p>

<p>Ostatní se toho chytli.</p>

<p>„Jídlo. Nejsme žádný zločinci!“</p>

<p>„Maminka mi vždycky nosila snídani do postele…“</p>

<p>Ten poslední sten na mě příliš nezapůsobil, ale jinak jsem souhlasil s obecným názorem. Přidal jsem se k řevu.</p>

<p>„Dobře, dobře, sklapněte,“ křikl starší a hrubější hlas. „Bašta je na cestě. Ne teda že byste si něco zasloužili, bando simulantů.“</p>

<p>„Moc nekecej, seržo – chtěl bych vidět tvý tlustý pan­děro ve válce.“</p>

<p>Už jsem se těšil, až se seznámím s posledním z mladí­ků; zdálo se, že je poněkud odvážnější než ostatní mámini mazlíčci. Nečekali jsme moc dlouho, ale ani za to to nestálo. Studená nudlová polévka s červenými fazolemi nesplňovala mé představy o ideálním začátku dne. Pře­mítal jsem, jak asi bude den končit.</p>

<p>Měl jsem spoustu času o tom přemýšlet, protože po krmení, jako v zoo, jsme byli ponecháni napospas na­prosté samotě. Civěl jsem na popraskaný strop a pomalu mi docházelo, že mé neštěstí není až tak strašné… když o tom tak přemýšlím. Jsem naživu a bezpečně jsem pro­nikl na Nevenkeblu. Slibnou kariéru mám před sebou. Omrknu, kdo má co na starosti, zjistím, jaká jsou pravidla zdejší společnosti, možná dokonce narazím na stopu, která mě zavede ke Garthovi – nebo ke generálu Zennorovi, jestli si Bibs to jméno zapamatovala dobře. On je v armádě a já budu brzy taky v armádě, což by mohla být výhoda. A mám paklíč. Až se naskytne ta pravá příležitost, můžu udělat malé kouzlo a zmizet. A jak zlé to může být v armádě? Byl jsem vojákem na Spiovente a ten výcvik by se mi mohl hodit…</p>

<p>Ach, jak si dokážeme lhát.</p>

<p>Někdy kolem poledne, když mí zbabělí kolegové začali škemrat o další potravu, se s prásknutím otevřely dveře cely. Kňučení se změnilo v nesouhlasný křik, když jsme byli želízky pospojováni do dlouhého řetězu. Bylo nás asi dvanáct, přibližně stejného věku a vážného vzezření. Před námi ležela temná, neznámá budoucnost. S klopýtáním a kletbami jsme se nechali vyvléct před záchytku a naložit do přistaveného vozidla, které nás mělo odvézt na místo určení. Pak se s námi potichu, s nabitými bateriemi, vůz rozjel do přelidněných ulic města. Šaty byly poněkud jiné, vozidla měla nezvyklé tvary, ale podobně vypadá každý svět s pokročilou technologií. Není se čemu divit, že se odřízli od zbytku této dekadentní planety. Sobecké – ale pocho­pitelné.</p>

<p>Pro ostřílené kriminálníky zde nebyly žádné takové změkčilosti, jako jsou třeba sedačky, takže jsme byli nu­ceni držet se mříží a v zatáčkách jsme do sebe naráželi. Jakýsi útlý, tmavovlasý mladík připjatý k mé levé ruce si třaslavě povzdechl a pak se otočil ke mně.</p>

<p>„Jak dlouho jsi utíkal?“ zeptal se.</p>

<p>„Celej život.“</p>

<p>„Hm, vtipný. Já jsem měl před šesti měsícema naroze­niny. Šest krátkých měsíců. A teď je konec.“</p>

<p>„Neumíráme – jen jdeme na vojnu.“</p>

<p>„A jaký je mezi tím rozdíl? Můj bratr byl odveden před rokem. Propašoval mi dopis. Tehdy jsem se rozhodl, že uteču. Víš, co mi psal?“</p>

<p>Jeho oči se rozšířily a on se celý třásl při té vzpomínce, ale než mi to mohl vyložit, vozidlo prudce zastavilo a my jsme byli vykázáni ven. Scéna, kterou jsem pak spatřil, by jistě uspokojila každého sadistu.</p>

<p>Na náměstí před vysokou budovou se sjížděla různá nákladní vozidla a z nich vystupovali mladí muži, stovky, možná tisíce, a tváře všech nesly uniformně zoufalý výraz. Jen naše malá skupinka byla v poutech – ostatní mačkali malé žluté lístky, které znamenaly jejich osud. Jen několik z nich mělo dost energie, aby se vysmívali našim želíz­kům, ale i ti si to brzy rozmysleli pod přívalem našich výhrůžek. Alespoň jsme se pokusili, nehledě na to, jak chabě, uniknout před vojenským nátlakem. Zdálo se, že úřadům to je jedno. Ty se nestaraly, jakým způsobem byla uchvácena těla. Jakmile jsme byli uvnitř, pouta nám sňali a nahnali nás do řady s ostatními. Měli jsme být pohlceni militaristickým molochem bez tváře.</p>

<p>Zprvu to nebylo tak špatné. Řady mladíků se ploužily ke stolům, za kterými seděly obtloustlé tety, které mohly být našimi matkami, nebo učitelkami. Všechny měly šedi­vé vlasy a brýle, přes jejichž horní okraje hleděly pokaždé, když dvěma prsty nebušily do psacích strojů. Nakonec jsem i já došel k té své a ona se na mě usmála.</p>

<p>„Vaše papíry prosím, mladíku.“</p>

<p>Podal jsem jí je a ona si opsala falešná data, jména a další informace. Viděl jsem, že z jejího stroje vede kabel do centrálního počítače, a pochopil jsem, že všech­no je nyní zpracováváno a ukládáno. Byl jsem rád, že zadává falešné údaje; až službu opustím, chci se doko­nale ztratit.</p>

<p>„Tady, prosím,“ řekla, usmála se a podala mi tlustou složku papírů.</p>

<p>„Tohle si s sebou vezměte do čtvrtého patra. A přeji mnoho štěstí ve vaší vojenské kariéře.“</p>

<p>Poděkoval jsem jí – nepoděkovat by bylo nezdvořilé – a vydal jsem se zpět k předním dveřím. Nepropustný kordon tvořený zasmušilými příslušníky vojenské policie mařil veškeré naděje na odchod.</p>

<p>„Čtvrté patro,“ řekl jsem nejbližšímu z nich, který na mě chladně pohlédl a pleskl si obuškem do dlaně. Kabiny výtahů byly obrovské, dost velké, aby se nás tam vešlo čtyřicet. A také neodjížděly dokud nebyly plné. Namač­kaní a nešťastní jsme vystoupali do čtvrtého patra, kde na nás čekal jen slabý odvar z toho, co ještě přijde. Když se dveře otevřely, začaly na nás oprýmkované a ometálované vojenské figury s brunátnými tvářemi řvát.</p>

<p>„Ven! Vypadněte! Nestůjte tam jak banda debilů! Hněte sebou! Pohni kostrou, dokud na ní máš maso. Vezmeš si bednu a průhledný sáček na polici napravo. Pak půjdeš na konec téhle místnosti a tam se SVLÉKNEŠ. To zname­ná, že ze sebe stáhneš veškerý oblečení. A TÍM MYSLÍM VEŠKERÝ OBLEČENÍ! Osobní věci dáš do sáčku, kterej si celou dobu poneseš s sebou. Všechny šaty dáš do krabice, kterou zaneseš k pultu na druhý straně, tam bude zape­četěna a poslána domů. Tam ji po válce najdete, nebo bude pohřbena s vámi, podle toho, co se stane dřív. A teď sebou HNĚTE!“</p>

<p>Hnuli jsme sebou. Neochotně a bez jakéhokoli nadše­ní – ale neměli jsme na vybranou. V téhle společnosti byla zřejmě nahota tabu, protože mladíci se rozptýlili, pokou­šeli se dostat blízko ke stěnám a odvraceli se, když se svlékali. Zjistil jsem, že jsem zůstal sám uprostřed míst­nosti, těše se pozornosti zamračeného, oprýmkovaného netvora: rychle jsem se přidal k ostatním. Projevili takovou neochotu ve věci ukazování svých pobledlých tělíček, že jakkoli nenápadný jsem chtěl být, stál jsem u pultu první. Tam znuděný voják popadl mou krabici, rychle ji zalepil, třískl s ní přede mě a ukázal na propisky visící na pružinách.</p>

<p>„Jméno – adresa – poštovní – kód – nejbližší – příbuzný.“</p>

<p>Slova pozbývající nekonečným opakováním významu se vyvalila ven a on se otočil, aby popadl další krabici. Naškrábal jsem adresu policejní stanice, kde jsme byli drženi, a když jsem pustil pero, pult se otevřel a krabice zmizela. Velice účinné. S plastikovým sáčkem v jedné ruce a s doklady v druhé jsem se připojil ke skupince bledých, třesoucích se mladíků, kteří věšeli hlavy a čekali na další rozkazy. Zdálo se, jako by s jejich oblečením zmizela i je­jich identita.</p>

<p>„Nyní pojedete do osmnáctého patra!“ zařval někdo rozkaz. Jeli jsme. Ve výtahu po čtyřiceti, dveře se zavřely, dveře se otevřely – a my spatřili jakési nemocniční peklo.</p>

<p>Bublání, ječeni, výhrůžky řvané rozkazy. Doktoři a sestry byli oblečeni v bílém, ověšeni zrcátky mnoho z nich mělo na tvářích masky, a šťouchali a dloubali do rekrutů, jako by hráli v nějaké frašce na zdravotní péči. A nám z událostí jdoucích rychle po sobě otupovaly smysly.</p>

<p>Jakýsi doktor – předpokládal jsem, že to je doktor, podle toho, že má na krku stetoskop – si vzal mou složku, hodil ji sestře a pak mi sevřel hrdlo. Než jsem ho stačil v sebeobraně popadnout tamtéž, ječel na sestru.</p>

<p>„Thyroid, normální.“ Sestra zapisovala a on už mi mač­kal břicho.</p>

<p>„Hernias negativní. Zakašlejte.“</p>

<p>Ten poslední rozkaz patřil mně, a tak jsem zakašlal a jeho gumová ruka se zabořila ještě hlouběji.</p>

<p>Bylo toho víc, ale tohle jen tak pro ilustraci.</p>

<p>V sekci analýzy moče jsme stáli v třesoucích se řadách a drželi jsme před chvílí naplněné papírové pohárky. Naše řada se pomalu sunula kupředu, po špičkách, neboť podlaha byla kluzká, k bíle oděné, bíle maskova­né sestře v gumových botách a rukavicích, která do kaž­dého pohárku ponořila připravenou pipetu a z té pak ukápla do oddílku na jakémsi tácku pro chemické roz­bory. Vyprázdnila pipetu do přetékající nádoby, pohléd­la na chemickou reakci, křikla „Negativní, další!“ a pok­račovala.</p>

<p>Nebo test na hemeroidy. Dobrému vkusu se příčí příliš se zabývat jeho popisem, ale zhruba to vypadalo tak, že řada mladíků s odhalenými zadnicemi se nakláněla do­předu a rukama se držela za kotníky, zatímco démonický doktor, taktéž nahrbený kupředu, procházel kolem nich a na ona místa si svítil baterkou.</p>

<p>Nebo injekce, ach jo, ano, injekce. Když jsem postupo­val v této frontě, všiml jsem si, že ten mladík přede mnou bude asi kulturista. Za lokty a koleny vystupovaly bron­zové bicepsy a stehenní svaly jako monument svalnatosti. Otočil se ke mně a na uzlech svalů v jeho tváři se zračily obavy.</p>

<p>„Já včeličky nerad,“ řekl.</p>

<p>„A kdo rád,“ souhlasil jsem.</p>

<p>Taková věc je vždy nepříjemná, neřkuli provádí-li se masově. Vystrašeně jsem sledoval svůj postup k místu, z něhož není návratu. Když někdo přišel na řadu, sestry na obou stranách mu vrazily injekce do obou paží. Jehly ještě nebyly takřka ani vytaženy a nešťastník už byl postr­čen do zad další uniformovanou obludou. Klopýtl o ně­kolik kroků kupředu a tam dostal další dvě injekce. S rukama zkroucenýma bolestí se pak adept vojenské slávy zhroutil na blízký pult. Kde byl vakcinován. Velice účinné.</p>

<p>Až příliš účinné – na toho vzpěrače. Když se dostal na řadu, zvrátil oči v sloup, skácel se na zem a omdlel. To ovšem vojákům vůbec nevadilo. Dvě jehly se zableskly, dvě injekce byly aplikovány. Seržant ho popadl za nohy a odtáhl dál, kde dostal zbytek injekcí. Pak byl svalnatec odvalen stranou, aby se vzpamatoval. Zatnul jsem zuby, pokoušel jsem se se stoickým klidem překonat tu boda­vou baráž, a vzdychal jsem.</p>

<p>Konečně se ta masová lékařská prohlídka blížila k zá­věru – asi tak zrovna ve chvíli, kdy byly jejím obětem rozmetány i ty poslední zbytečky důstojnosti. Stále nazí, stále svírající své plastikové sáčky v levé ruce a tloustnou­cí složky v ruce pravé jsme se šourali v poslední řadě.</p>

<p>Po celé délce místnosti se táhla řada očíslovaných stolků, jako v letištní hale. Za každým z těch stolků seděl tmavě oděný chlapík. Když došla řada na mě, ohlédl se seržant, který naše stádo pásl, přes rameno a namířil na mě svůj tlustý prst.</p>

<p>„Ty, padej ke stolu číslo třináct.“</p>

<p>Muž za stolem měl, tak jako všichni ostatní, jak jsem si stačil všimnout, tlusté brýle s širokými kostěnými obrouč­kami. Třeba nám budou prohlížet oči a takhle budeme vypadat, když neprojdeme. Ještě jednou mi vzali mou složku a vložili do ní další formulář – a já zjistil, že přes tlustá skla na mě civí maličká rudá očka.</p>

<p>„Máš rád děvčata, Žaku?“</p>

<p>Tu otázku jsem naprosto nečekal. Přesto však vyvolala sladkou představu Bibs, která přehlušila to lékařské po­nížení všude kolem. „To si pište, že mám rád děvčata,“ odpověděl jsem bez váhání. Udělali záznam.</p>

<p>„Máš rád chlapce?“</p>

<p>„Někteří z mých nejlepších přátel jsou chlapci.“ Začal jsem nejasně tušit, o co tomu primitivovi jde.</p>

<p>„Opravdu?“ Škrtnutí tužkou. A pak: „Vyprávěj mi o svém prvním homosexuálním zážitku.“</p>

<p>Čelist mi nevěřícně spadla dolů. „To se mi snad jenom zdá. Vy děláte psychologické testy jako <emphasis>dotazník</emphasis>?“</p>

<p>„Kecy si nech pro sebe, hochu,“ zavrčel. „Odpovídej na otázky.“</p>

<p>„Myslím, že by ti měli odebrat diplom za nezpůsobilost – jestlis kdy jaký měl. Ty asi vůbec nejsi psycholog, ty tady jen supluješ.“</p>

<p>„Seržante!“ křikl nakřáplým hlasem a zrudl. Za mnou se ozval dusot. „Tento odvedenec odmítá spolupracovat.“</p>

<p>Zezadu jsem na lýtkách ucítil ostrou bolest, vyjekl jsem a uskočil do strany. Seržant třímal tenkou rákosku a oli­zoval si rty.</p>

<p>„To by zatím stačilo,“ řekl zkoušející. „Budeš-li odpoví­dat správně na mé dotazy.“</p>

<p>„Ano, pane,“ řekl jsem a vypjal jsem se do pozoru. „Otázku opakovat nemusíte. První zkušenost tohoto dru­hu jsem měl jako dvanáctiletý chlapec, když jsme za použití velkých gumových pásů asi se čtrnácti dalšími chlapci…“</p>

<p>Pokračoval jsem v tom blábolu, on si radostně odškrtával, seržant cosi zamumlal a zklamaně odešel. Když jsem skončil s diktováním románů do formuláře, byl jsem propuštěn a poslán za ostatními. Byli jsme opět nahnáni do výtahů a nacpáni dovnitř jako čtyřicetičlenné skupinky nudistů. Dveře se zavřely a my jsme klesali. Dveře se otevřely.</p>

<p>V poschodí, které nepochybně nebylo tím pravým. Před našima vystrašenýma očima se zjevily řady psacích stolů a za každým z nich pracovala mladá slečna. Ozval se šelest, jak jsme si všichni formuláři zakrývali životně důležitá místa. Zrudli jsme a teplota vzduchu následkem toho prudce stoupala. Jediné, co jsme mohli dělat, bylo stát tam, karmínovět rozpaky, poslouchat nekonečné chřestě­ní psacích strojů a čekat, až se ty něžné hlavičky otočí a pohlédnou k nám. Po asi čtrnácti a půl letech se dveře opět pomalu zavřely.</p>

<p>Když se znovu otevřely, nebyly tam vůbec žádné ženy, jen důvěrně známá zvířecká postava dalšího seržanta. Nešlo mi do hlavy, jaký to musel být zdegenerovaný gen, který v této populaci způsobil tak četný výskyt tlustokrkých, pupkatých sadomasochistů s tenkým obočím.</p>

<p>„Ven,“ zařval tenhle. „Ven, ven, ve skupinách po deseti, prvních deset do těchto dveří. Další do dalších dveří. Ne jedenáct! Ty neumíš počítat, hlavo dubová!“ Další vyjek­nutí prozradilo další utužení disciplíny. Spolu s devíti dalšími nešťastníky jsme vešli do jasně osvětlené místnos­ti, kde jsme podle rozkazu utvořili řadu. Stáli jsme proti bílé zdi, na které visela odpudivě, brčálově zelená vlajka ozdobená černým kladivem. Pak se dostavil důstojník s malými zlatými proužky na ramenou a postavil se před vlajku.</p>

<p>„Toto je velice významný okamžik,“ řekl hlasem ztěžklým významností. Okamžiku. „Vy mladí muži, ti nejpovo­lanější v zemi, jste byli vybráni jako dobrovolníci místní­mi odvodovými komisemi, abyste bránili zemi, kterou milujeme, před zlými silami za hranicemi, které usilují o to, aby zničily naše svobody. Nyní nadchází ten závažný okamžik, na který jste všichni tak dlouho a netrpělivě čekali. Do této místnosti jste vstoupili jako rozverní mla­díci.</p>

<p>Odejdete jako oddaní vojáci. Nyní složíte přísahu, jako věrní příslušníci naší armády. Zvedněte pravou ruku a opa­kujte po mně…“</p>

<p>„Ale já nechci!“</p>

<p>„Ano, to je tvoje právo,“ řekl důstojník zamračeně. „Toto je svobodná země a vy všichni jste zde dobrovolně. Můžete přísahat. Rozhodnete-li se, že tak neučiníte, máte na to právo a můžete tuto místnost opustit těmito malými dveřmi za mnou, které vedou do federální věznice, kde si začnete odpykávat svůj třicetiletý trest odnětí svobody za zanedbávání demokratických povinností.“</p>

<p>„Už mám ruku nahoře,“ zasténal ten hlas.</p>

<p>„Budete všichni opakovat. Já, doplníte vlastní jméno, z vlastní, svobodné vůle…“</p>

<p>„Já, doplníte vlastní jméno, z vlastní svobodné vůle.“</p>

<p>„Řekneme to ještě jednou a tentokrát správně – a jestli se nám to ani tentokrát nepodaří, začnou vám <emphasis>starosti</emphasis>.“</p>

<p>Řekli jsme to znova a správně. Opakovali jsme, co říká, ale pokoušeli jsme se nevnímat, o čem mluví.</p>

<p>„Sloužit oddaně… být poslušen rozkazů všech starších velitelů… smrt za neuposlechnutí rozkazu… smrt za zběh­nutí… smrt za spánek ve službě…“ a tak dál až na samý konec, který zněl takto: „tak přísahám při jménu svého otce a své matky a boha dle mého vlastního výběru.“</p>

<p>„Ruce dolů, gratuluji vám, nyní jste všichni vojáci a tudíž se na vás vztahuje vojenské právo. První rozkaz: všichni se dobrovolně půjdete přihlásit k dobrovolnému dárcovství jednoho litru krve, neboť nastala náhlá potře­ba transfuzí. Odchod.“</p>

<p>Zesláblí hladem a únavou, zmámení ztrátou krve, s chladnou nudlovou polévkou stále ještě tížící naše žaludky jsme došli na konec řady.</p>

<p>Jak jsme doufali.</p>

<p>„Koukejte padat. Pohyb. Každý z vás nyní dostane uni­formu na jedno použití, kterou si nesvlékne, dokud nedostane rozkaz. Nyní si obléknete uniformy a vystou­píte po těchto schodech na střechu budovy, odkud bude­te přepraveni do tábora Slimarco, kde začne váš výcvik. Než dostanete uniformy, odevzdáte své složky. Každý z vás dostane identifikační kotouček, na kterém bude vaše jméno a služební číslo. Tyto kotoučky jsou uprostřed naseknuty a mohou být rozlomeny napůl.</p>

<p>Nerozlamujte je napůl, protože to je vojenský zločin, který se trestá.“</p>

<p>„Proč se teda můžou zlomit napůl, když nechcete, aby se lámaly?“ mumlal jsem hlasitě. Mladík vedle mě zvrátil oči v sloup a zašeptal.</p>

<p>„Protože se rozloměj napůl, až umřeš, a jedna půlka se pošle na registraci padlých a ta druhá se ti dá do pusy.“</p>

<p>Čímpak to asi bylo, že když jsem si šel pro uniformu, cítil jsem v ústech silně chuť kovu?</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>8</strong></p>

<p>Za normálních okolností bych se na vyhlídkový let tou neobvyklou vzducholodí celkem těšil. Vypadala jako velký doutník a nepochybně byla naplněna nějakým lehkým plynem. Pod vlastním trupem byla zavěšena kovová kabi­na vkusně pomalovaná směsicí kostí a lebek. Vrtule na kabině byly natočeny tak, aby ji mohly pohánět kupředu a vzhůru: z okna musel být fantastický výhled. Ale okna, která jsme viděli zvenčí, patřila všechna ke kabině pilotů, zatímco my odvedenci jsme byli namačkaní v kovovém kontejneru bez oken. Sedačky byly z jakéhosi boulovatého plastu a tudíž byly strašně nepohodlné – ale alespoň to byly sedačky. Na jednu z nich jsem se svezl a vydechl úlevou. Za celé ty hodiny na vojenské správě jsme nohám ulevili jen při pouštění žilou. Plast bych chladný a přes papírově tenkou látku purpurové uniformy studil, paluba pod kartónovými podrážkami našich bot byla tvrdá. Jedi­nou kapsou, kterou měl tento strašný oděv, byla kapsa na břiše, a tam jsme si všichni nacpali igelitové sáčky se svými majetečky, takže jsme teď vypadali jako stádečko dement­ních vačnatců. Měl jsem depresi. Ale aspoň jsem nebyl sám. Všichni jsme měli depresi.</p>

<p>„Já jsem ještě nikdy nikam necestoval,“ zakňoural rekrut po mé pravici a utřel si nos do rukávu.</p>

<p>„To já už jo,“ řekl jsem co nejsrdečněji a nejžoviálněji. Ne že bych se cítil srdečně nebo žoviálně, ale kdyby se mi podařilo ho povzbudit, mohlo by to pomoci i mně. „A je to o hodně lepší než zůstat doma.“</p>

<p>„Jídlo bude shnilý,“ kňučel sebelitovně. „Nikdo nevaří jak moje mamka. Ta dělá nejlepší <emphasis>cepkukoj</emphasis> na světě.“</p>

<p>Cibulové koláče? Jakou strašnou pochoutku si to ten smrkáč oblíbil?</p>

<p>„Na to zapomeň,“ zašvitořil jsem. „Jestli na vojně budou dělat cepkukoj, určitě budou strašný, to si piš. Ale pomysli na jiné rozkoše. Spousta cvičení, čerstvý vzduch – a můžeš nadávat, kdy si vzpomeneš, pít alkohol a mluvit sprostě o holkách!“</p>

<p>Strašlivě se začervenal a jeho odstávající uši zazářily jako poutače.</p>

<p>„Já nechci mluvit o holkách. A vím, jak se pije. Já a Jojo jsme jednou šli za stodolu a pili pivo a kleli a pak jsme se pozvraceli.“</p>

<p>„Fíha…“ vydechl jsem – a byl jsem před tím zbytečným rozhovorem zachráněn příchodem seržanta. Ten práskl dveřmi v čele kabiny a zařval rozkaz.</p>

<p>„Tak, vy kreténi – vstávat!“</p>

<p>Uposlechnutí rozkazu si pojistil tak, že udeřil do knof­líku na stěně, což sklopilo naše sedačky. Ozvaly se výkřiky a bolestné steny, začal svíjivý purpurový zmatek, jak re­kruti padali jeden přes druhého. Já jediný jsem stál – a za to jsem byl odměnou plnou palebnou silou seržantova vražedného pohledu.</p>

<p>„Co seš ty zač – ňákej chytrej chlapec, nebo co?“</p>

<p>„Ne, pane! Jen poslouchám rozkazy, pane!“ A při těch slovech jsem vyskočil do vzduchu, připlácl jsem ruce k tělu, při přistání jsem těžce dupl nohama a pak jsem to vše zakončil svižným zasalutováním – tak svižným, že jsem si málem vydloubl oko z důlku. Seržant vyvalil oči, když viděl tu ukázku, a pak se mi ztratil z očí mezi vstá­vajícími, ošívajícími se těly.</p>

<p>„Ticho! Pozor! Ruce v bok, chodidla k sobě, břicho zastrčit, vypnout hruď, bradu dozadu, oči dopředu – a nedýchat!“</p>

<p>Purpurové řady se vlnily a svíjely, aby zaujaly tento absurdní vojenský postoj, a pak ztichly. Ticho zhoustlo, když seržant dál civěl s pochmurnou podezřívavostí.</p>

<p>„Tady někdo dýchal? Nedýchat, dokud vám neřeknu. První skopová hlava, která se nadechne, ode mě dostane pěstí tam, kde to bude nejvíc bolet.“</p>

<p>Ticho se prodlužovalo. Purpurové postavy se začaly svíjet následkem pokusu o dobrovolné sebeudušení. Je­den rekrut zasténal a svezl se na zem; já jsem dýchal tiše nosními dírkami. Ozvalo se zalapání po dechu, když to jeden z hochů nevydržel. Seržant k němu přiklusal a uká­zalo se, že tím místem, kde to bude nejvíc bolet, je solar plexus. Oběť zaječela a padla na zem, zatímco ostatní popadali dech.</p>

<p>„To byla taková malá lekce!“ pištěl seržant. „Pochopili ste vo co šlo?“</p>

<p>„Ano,“ mumlal jsem si pod vousy „Jsi sadomasochista.“</p>

<p>„Lekcí bylo to, že já dávám rozkazy a vy posloucháte – nebo dostanete přes držku.“ Když se takto odpudivě vykecal, jeho tvář se zkroutila, rty se stáhly a odhalily zažloutlé zuby; chvíli to trvalo, než mi došlo, že to měl být úsměv.</p>

<p>„Posaďte se, chlapci, udělejte si pohodlí.“ Na ocelovou palubu? Sedačky byly stále sklopené. Posadili jsme se a seržant si mazlivě poplácával pneumatiky sádla, které mu visely nad pasem. „Jmenuji se Klutz, drilseržant Klutz. Velitel výcviku. Ale vy mi nebudete říkat jménem, to smějí jen vojáci stejné a vyšší hodnosti. Vy mi budete říkat buď seržante nebo pane. Budete pokorní, poslušní, uctiví a tiší. Pokud ne, budete potrestáni. Nebudu vám popiso­vat, jak vypadá takový trest, protože jsem právě jedl a nechci si zkazit zažívání.“</p>

<p>Posluchačstvem projela vlna strachu, když si všichni představili, jaký to asi musí být trest, který pohne i tak obrovským panděrem.</p>

<p>„Jeden trest většinou stačí, aby zlomil odpor i toho nejméně ochotného rekruta. Avšak občas se stane, že někdo potřebuje i druhý trest. Pakliže je odpůrce nadále vzpurný, přijde ke slovu třetí trest. Ale třetí trest vlastně neexistuje. Chcete vědět, proč není třetí trest?“</p>

<p>Rudá očka na nás civěla a my všichni jsme si přáli, abychom byli někde, kdekoli, jen ne tam, kde právě jsme.</p>

<p>„Jelikož jste tak tupí, že se nedokážete zeptat sami, řeknu vám to. Napotřetí je to napořád. Potřetí vás kopanci nacpeme ječícího a volajícího maminku do dehydratační komory kde bude odstraněno devadesát devět celých devět procent vašeho těla a k tomu bude do rytmu syčet vzduch. Víte, jak pak budete vypadat? <emphasis>Takhle!</emphasis>“</p>

<p>Sáhl do kapsy a vytáhl maličkou dehydratovanou figur­ku rekruta v maličké dehydratované uniformě. Maličké dehydratované rysy byly navždy zrůzněny strašlivou hrů­zou. Mezi vojáky se ozvaly vystrašené steny a také množ­ství žuchnuti, když ti slabší nevydrželi a padli do mdlob. Seržant Klutz se usmíval.</p>

<p>„Ano, takhle budete vypadat. Vaše maličké vysušené tělo pak bude měsíc viset pro výstrahu ostatním na ná­stěnce. Pak vaše tělo dáme do vycpané obálky a spolu s maličkou lopatičkou pro snadnější pohřbívání vás po­šleme rodičům. Tak – máte nějaké dotazy?“</p>

<p>„Tady, pane,“ ozval se roztřesený hlas. „Je dehydrata­ce procesem rychlým a bezbolestným, nebo je dlouhá a strašná?“</p>

<p>„Dobrá otázka. Pochybujete snad po prvním dni v ar­mádě o tom, co z těch dvou to bude?“</p>

<p>Následovaly další steny a žuchnuti. Seržant spokojeně pokyvoval hlavou. „Dobrá. A teď vám řeknu, co bude násle­dovat. Letíme do VOTS na MVZ. To znamená Výcvikový odvedenecký tábor Slimarco na Mortstertorské vojenské základně. Tam projdete základním výcvikem. Tento výcvik z vás, slaboučkých, ukňouraných civilistů, udělá statné, od­dané a uctivé vojáky. Někteří z vás při základním výcviku vypustí duši a budou pohřbeni s veškerými vojenskými poc­tami. To si pamatujte. Není cesty zpět. Budete buď dobří vojáci, nebo mrtvoly. Nakonec pochopíte, že vojna je tvrdá, ale spravedlivá.“</p>

<p>„Co je na ní spravedlivého?“ vydechl jeden rekrut – a seržant ho kopl do hlavy.</p>

<p>„Spravedlivé je to, že máte všichni stejné šance. Můžete všichni projít základním výcvikem, nebo zdechnout. Teď vám něco řeknu.“</p>

<p>Naklonil se kupředu a z úst mu tak strašně táhlo, že nejbližší odvedenci padli do mdlob. V jeho úsměvu nyní nebylo ani stopy po humoru.</p>

<p>„Pravda je, že já <emphasis>chci</emphasis>, aby ste zdechli. Udělám všechno pro to, abyste zdechli. Každý rekrut, který se domů vrátí na vozíku nebo v rakvi, šetří vládě peníze a zmenšuje daně. Já chci, abyste zdechli už teď a ne abyste bojovali po letech drahého výcviku. Rozumíme si?“</p>

<p>Jestliže ticho znamená souhlas, rozuměli jsme si. Ob­divoval jsem primitivní čistotu jeho praktik. Armádu jsem rád neměl, ale začínal jsem ji chápat.</p>

<p>„Nějaké dotazy?“</p>

<p>V tichu se ozývalo divoké burácení mého žaludku a z pusy mi vypadlo: „Ano, pane. Kdy budeme jíst?“</p>

<p>„Máš silný žaludek, rekrute. Většina ostatních je příliš vystrašena armádou, než aby pomyslela na jídlo.“</p>

<p>„Já právě jen myslím na svou službu armádě, pane. Musím jíst, abych byl dost silný a tak se mohl stát dobrým vojákem.“</p>

<p>Chvíli to přežvykoval v tom svém tupém mozku a jeho maličká, prasečí očka na mě civěla. Nakonec vystrčil bradu a kývl, až se mu zavlnily všechny další brady.</p>

<p>„Dobrá. Právě ses dobrovolně přihlásil k výdeji menáže. Za těmito dveřmi za přepážkou. Hni sebou.“</p>

<p>Hnul jsem sebou. A přemýšlel jsem. Špatná zpráva: jsem v armádě, která se mi vůbec nelíbí. Dobrá zpráva: letíme na Mortstertorskou základnu, kde Bibs viděla na­posledy kapitána Gartha-Zennara – Zennora, nebo jak si nechává říkat. On je první na mém seznamu pomst – ale já jsem nyní přesunul na první pozici svého seznamu přežití. Garth bude muset počkat. Otevřel jsem dveře, za kterými byla skříň a v ní jediná krabice. Na ní stálo BOJOVÉ DÁVKY JUK-E. To je asi ono. Ale když jsem tu krabici zvedl, připadala mi podezřele lehká – na to, aby se s ní dala nakrmit taková spousta nedobrovolných vojáků.</p>

<p>„Rozděl to, kreténe, a přestaň očumovat tu bednu,“ zavrčel seržant a já jsem spěšně poslechl. Všichni jsme byli z bojových dávek JUK-E jaksepatří vyjukaní. Šedé cihly zabalené v plastiku. Obešel jsem své purpurové kolegy a každý si jednu vzal a nedůvěřivě si ji prohlížel.</p>

<p>„Tahle menáž vás udrží naživu po celý den,“ informoval nás sípavý hlas. „Každá kostka obsahuje nezbytné vitami­ny, minerály, proteiny a soli, které tělo potřebuje, nebo které armáda považuje za pro vás nezbytné. Otevřete je tak, že vrazíte palec do žlábku, na kterém je napsáno palec sem. Obal odpadne neporušený – a tak taky zůstane. Jíst budete menáž. Až skončíte, odejdete ke zdi, k tomuto kohoutku, a napijete se z toho plastikového obalu. Musí­te pít rychle, protože minutu po namočení ztratí obal tuhost a scvrkne se. Pak obal srolujete a uschováte. Bude se z nich vyrábět státem rozdělovaná antikoncepce, což vy nebudete dlouho potřebovat, pokud vůbec kdy, ale stejně za materiál odpovídáte. A teď jezte!“</p>

<p>Jedl jsem. Nebo jsem se o to alespoň pokoušel. Menáž měla konzistenci vypáleného jílu, ale chuťově se mu nevyrovnala ani z poloviny. Žvýkal jsem a dávil a polykal a podařilo se mi všechno to spolykat a pak jsem upaloval ke kohoutku s pitnou vodou. Naplnil jsem plastový obal a rychle jsem pil, opět jsem ho naplnil a dopil jsem zrovna v okamžiku, kdy změkl a splaskl. S povzdechem jsem ho sroloval, strčil jsem ho do své klokaní kapsy a uvolnil místo ostatním.</p>

<p>Zatímco jsme žvýkali, sklopné sedačky se opět vrátily na místo. Usadil jsem se opatrně na té, která byla nejblíž.</p>

<p>Nepovolila. Zdálo se to neuvěřitelné, ale kombinace jídla a téměř vražedného vyčerpání zapracovala svým jemným kouzlem – a já neodolal. Mám dojem, že vlastní chrápání jsem uslyšel ještě než jsem usnul.</p>

<p>Blažený stav nevědomí skončil přesně tak, jak jsem mohl očekávat; sedačky se klopily a vysypaly nás na zem jako svíjející se, kňourající hmotu. Malátně jsme se vyškrá­bali na nohy, verbálně bičováni naším seržantem, a poku­sili jsme se zaujmout vojenský postoj, když tu paluba pod našima nohama zavibrovala a ztichla.</p>

<p>„Vítám vás do prvního dne vašeho nového života,“ chrochtal seržant a jeho slova byla doprovázena úzkost­nými steny. Vrata se otevřela, vpustila dovnitř mrazivý a prašný závan a my znaveně klopýtali ven, abychom spatřili svůj nový domov.</p>

<p>Nebyl moc působivý. Jedno z rudých a bledých sluncí právě zapadalo do mraku prachu nad horizontem. Podle řídkého a mrazivého vzduchu jsem poznal, že základna je dosti vysoko položena, asi na nějaké náhorní plošině. Což zaručovalo dobré letové podmínky a maximální mož­né nepohodlí pro jednotky. Země pod nohama se nám chvěla a v dálce startovala nějaká loď, jejíž motory zářily jasněji než zapadající slunce. Seržant nás seřval do nepra­videlné formace a my jsme se třásli v závanu vzduchu rozvířeného vrtulemi odlétající vzducholodi. Mávl na nás deskami s papíry.</p>

<p>„Nyní vás rozdělíme. Přečtu vaše vojenské jméno a vy zapomenete, že jste kdy měli nějaké jiné. Vaše vojenské jméno se bude skládat z vašeho křestního jména a prv­ních čtyř číslic vašeho sériového čísla. Až bude vaše jméno přečteno, vstoupíte do ubytovny za mnou a tam budete čekat na další instrukce. Gordo7590 – kóje jedna…“</p>

<p>Shora jsem hleděl na svou psí známku, dokud jsem nepřečetl číslo.</p>

<p>Pak jsem tupě civěl na blátivě zbarvené ubikace, dokud náš pán nezavolal Žak5138. Nohy jsem táhl za sebou a prošel jsem branou, nad níž stálo: TUDY PROCHÁZEJÍ TI NEJLEPŠÍ VOJÁCI NA SVĚTĚ. Kdo si tu, takříkajíc, dělá z koho legraci?</p>

<p>Podlaha byla kamenná a stále ještě vlhká po posled­ních rajónech. Zdi byly betonové, čisté a stále ještě vlhké. Vystrašenýma očima jsem zabloudil i na strop – ano, ten byl také vlhký a ze žárovek ještě kapala voda. Neměl jsem potuchy, jak je prováděn ten maniakální úklid – ale byl jsem si jist, že to až příliš brzy zjistím.</p>

<p>Má postel byla samozřejmě ta nejvyšší na třípatrové palandě. Jako matrace sloužila drátěnka, ale jakýsi srolo­vaný balík v hlavě prozrazoval možnost příjemnějších požitků.</p>

<p>„Vítejte v novém domově,“ zachroptěl seržant s faleš­nou srdečností a my jsme vypjali svá znavená těla do imitace pozoru. „Až budete rozbalovat balík s lůžkovinami, dávejte dobrý pozor, jak je zabalen, protože takhle a nijak jinak bude zabalen vždy, když nebudete spát – což nebude nikdy víc, než bude potřeba, aby jste zůstali naživu. Nebo i míň. Vaše skříňky jsou zapuštěny v podla­ze mezi lůžky a otevírám je já, svým univerzálním klíčem.“</p>

<p>Dotkl se knoflíku na opasku – a hned se ozval chrochtavý zvuk a v podlaze se otvíraly minihrobečky. Jeden z rekrutů, který špatně stál, se s ječením zřítil do toho svého.</p>

<p>„Za patnáct minut se zhasíná. Rozbalte lůžkoviny, ale zatím neuléhejte. Před spaním ještě shlédnete orientační film, který vás seznámí se zítřejším rozkazem dne. Budete sledovat a poslouchat s plným soustředěním a teprve pak ulehnete a budete se modlit k vybranému bohu nebo božstvům, abyste dokázali usnout a aby se vám zdálo vo mámě. Rozchod.“</p>

<p>Rozchod. Dveře se za naším tučným dohližitelem za­bouchly – a my jsme osaměli.</p>

<p>Rozchod, to bylo to pravé slovo. Rozchod s vřelostí a prosvětleností opravdového světa a nedobrovolný pří­chod do militaristického pekla. Proč jsou lidé tak nelidští k příslušníkům vlastní rasy? Kdyby někoho chytili, že tak­hle zachází s koněm, asi by šel do basy nebo by ho hned zastřelili. Ticho bylo přerušeno šustěním – všichni jsme se dali do vybalování lůžkovin. Každý z nás objevil tenouč­kou matraci a ještě tenčí přikrývku. Také nafukovací pol­štář, který, tím jsem si byl jist, bude do rána splasklý. Zatímco jsme rozbalovali a nafukovali, do uliček za námi sjely tiše obrazovky.</p>

<p>Zařvala ryčná vojenská hudba, objevil se jakýsi dů­stojník, který ihned začal štěkavě přednášet nějaký pro­slov a číst naprosto nesrozumitelné instrukce, které jsme všichni ignorovali. Obsah své klokaní kapsy jsem vysypal do podzemní skříňky a šplhal jsem a plazil jsem se, stále ještě v uniformě, na své lůžko. Oči se mi zavíraly únavou, zatímco ten hlas mlel pořád dál. Z devíti dese­tin jsem už spal, když mě vzburcoval výbuch světla a zvuku. Z obrazovky na nás civěla tmavá vojenská pos­tava v černé uniformě.</p>

<p>„Pozor,“ řekl. „Tento program byl přerušen, stejně jako všechny ostatní programy na všech stanicích na Nevenkeble, abychom vám mohli sdělit následující důležitou zprávu.“ Zamračil se na list papíru, který držel, a zlostně jím otřásl.</p>

<p>„Dnes v noci se v našem státě pohybuje nebezpečný špion. Je známo, že pronikl včera ráno přístavem Marhaveno převlečen za přístavního dělníka na jedné lodi z Brastyru. Přístav byl důkladně prohledán, ale muž nebyl nale­zen. Pátrání pokračovalo i dnes a bylo zjištěno, že špion se vloupal na sportovní jachtu a ukradl zde množství věcí.“</p>

<p>Pak ukázal balík s hadry a mně hrůzou vstaly chloupky až na krku.</p>

<p>„Toto jsme našli zahrabané v písku a bylo to identifiko­váno jako šaty toho špiona. Celá oblast byla uzavřena, bylo vyhlášeno stanné právo a každá budova je nyní pečlivě prohledávána. Žádáme veřejnost, aby se také podílela na hledání tohoto muže. Možná má na sobě stále ještě šaty, které ukradl. Pokud jste viděli někoho, kdo byl takto oblečen, jste povinni okamžitě uvědomit policii nebo bezpečnostní složky.“</p>

<p>Pak zmizel a na obrazovce se objevila pečlivě zpraco­vaná simulace šatů, které jsem si půjčil na lodi. Pomalu rotovaly v prostoru – pak se objevily na figuríně muže, kterou počítač pohyboval po obrazovce. Tvář byla prázd­ná, ale já jsem příliš dobře věděl, že i toto místo se brzy zaplní.</p>

<p>Jak dlouho jim bude trvat, než mě identifikují, vysto­pují, zjistí, že jsem v armádě, a přijdou si pro mě sem?</p>

<p>Pak se zamkly se zarachocením dveře ubikace a světla zhasla. Mráz mi běhal po zádech, srdce mi zděšeně bušilo. Nepřítomně jsem civěl do temnoty.</p>

<p>Jak dlouho?</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>9</strong></p>

<p>Byl bych rád, kdybych mohl říci, že to byly ocelové nervy a dokonalé sebeovládání, co mi umožnilo, abych usnul, ačkoli jsem právě slyšel tu zprávu, že převracejí celou zemi naruby, aby mě našli. To bych však lhal. Ne že by mi vadilo jednou či dvakrát zalhat, říci ty účelové lži, abych se v tomhle vesmíru vůbec někam dopracoval. Koneckonců – utajení je vlastně také lež, a neustálé, upřímné lhaní je vlastně měřítkem kvality utajení. Taková už je moje práce. Ale není dobré lhát sám sobě. Jakkoli je pravda znepokojivá, je nutné ji přijmout a vypořádat se s ní. Takže žádné lži; usnul jsem, protože jsem se nacházel v horizontální poloze a v temnotě, byl jsem do­cela v teple a naprosto vyčerpaný. Tentokrát v závodě o spánek doběhla únava dřív než panika. Spal jsem tvrdě a s nadšením – a probudil jsem se, až když se do ticha mého odpočinku zařízl podivný zvuk.</p>

<p>Byl to vzdálený šum, jako vlny na pláži – nebo listy ve větru. Ne, nic z toho, ale něco podobně známého. Nějaká nahrávka, pomyslel jsem si otupěle, jako prastará a ohraná deska, ze které je slyšet jen to šumící a praskající pozadí, samotná nahrávka už ne.</p>

<p>Má teorie se ukázala být správnou hned v dalším oka­mžiku, kdy ubikacemi zahřmělo rozmazané a zkreslené vřeštění polnice a rozsvítila se světla. Dveře ubikace se s prásknutím rozletěly a jakoby z temnoty pekel, přivolán pekelným zvukem té polnice, se v nich objevil seržant řvoucí z plných plic.</p>

<p>„Vstávat a dolů! Slezte z postelí a vyskočte! Srolovat lůžkoviny! A teď do skříněk! Vzít si holicí strojek! Pak se vystřídat na latrínách! Máte zpoždění, máte zpoždění! Za dvacet sekund budou ubikace dokonale vymyty! Hněte sebou – hněte sebou – hněte sebou!“</p>

<p>Hýbali jsme sebou, ale opravdu jsme neměli dost času. Právě jsem se spolu s ostatními purpurovými figurkami probojovával dveřmi na latrínu, když se skříňky s prásk­nutím zavřely a čisticí zařízení ubikací spustilo. Přesně v tomto okamžiku seržant udělal krok vzad a práskl dveř­mi. Ze všech stran se valily proudy ledové vody a nejméně polovinu rekrutů zastihly na útěku. Ti za námi dorazili na latrínu promočení a roztřesení a jejich uniformy na jedno použití se začínaly rozpadat na cáry. Bečeli a fňukali a tla­čili se kupředu jako ovce. Ovce bojující o přežití. Bylo tu jen omezené množství sociálních zařízení a všechna byly používána. Protlačil jsem se davem, v rohu pokrouceného zrcadla jsem zahlédl svou tvář a téměř jsem ji kvůli bledé pleti a černým kruhům pod očima nepoznal. Ale neměl jsem čas zamyslet se nad tím, dát se do hromady, uspořádat si myšlenky. Na nějaké nižší úrovni myšlení jsem si uvědomil, že takhle to přesně bylo naplánováno: udržovat rekruty neustále vyvedené z rovnováhy v nejis­totě, ve strachu – připravené pro vymývání mozků nebo k destrukci. To zjištění pak probublalo do vyšší hladiny vědomí a s ním vzrůstal i můj hněv.</p>

<p>Jimmyho diGrize nezničíte! Rozhodl jsem se, že je budu porážet jejich vlastní zbraní, dokud se odsud nedostanu. Vůbec nevadilo, že mě hledá celá země – dokud mě nevystopují do této vojenské žumpy musím udělat všech­no pro to, abych přežil. A já přežiju! Ultrazvuková žiletka mi pištěla v mozku a odstraňovala můj jednodenní po­rost. Pak, zatímco automatický kartáček kroužil v mých ústech, se mi podařilo strčit ruku pod tekoucí vodu, omyl jsem si tvář, ignoroval jsem vysoušeč vlasů a pádil jsem do promočené ubikace. Hodil jsem svou hygienickou soupra­vu do skříňky, jakmile se její dvířka otevřela, a pak jsem se otočil, když se seržant Klutz opět objevil ve dveřích.</p>

<p>„Koukejte vypadnout na nástup!“ řval – a já už jsem kolem něj pospíchal do tmy. Vypjal jsem se do pozoru pod jediným, bodavým světlem, a on se ke mně otočil a podezřívavě na mě civěl.</p>

<p>„Ty seš ňákej vtipálek, nebo co?“ zařval mi do tváře, až mi kapky jeho slin bubnovaly o pleť.</p>

<p>„Ne pane! Jsem připraven na nástup, pane. Můj táta byl voják a můj děda taky a ti mi řekli, že nejlepší věc je být vojákem a že nejvyšší hodnost v armádě je seržant! Proto jsem tady.“ Přestal jsem řvát, naklonil jsem se k němu a zašeptal jsem: „Neříkejte to ostatním, pane, oni by mnou pohrdali. Ale já jsem nebyl odveden – já jsem tady <emphasis>dobro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>volně</emphasis>.“</p>

<p>Ztichl – a já jsem riskoval rychlý pohled do jeho tváře. Je to možné? Opravdu tam byla, ta slaná kapička v koutku jeho oka? Opravdu se má snůška lží dotkla nějakého lidského citu přežívajícího v hlubinách toho alkoholem prolitého, veskrze odpudivého, tlustého těla? Nebyl jsem si jist. Alespoň do mě nezačal hned na místě bušit, místo toho se otočil na podpatku a hnal se zpět k ubikacím, aby z nich vykopal opozdilce.</p>

<p>Zatímco se sténající oběti belhaly na svá místa v řadě, přemýšlel jsem o své budoucnosti. Co mám dělat? Nic – přišla rychlá odpověď. Dokud tě nevystopují, Jime, zů­staň neviditelný a v řadě. A zjisti, co se dá, o téhle vojen­ské džungli. Sleduj a zjišťuj a měj oči otevřené. Čím více se dozvíš o této operaci, tím více budeš v bezpečí. Pak, až budeš utíkat, nepovede tě panika, ale plán. Dobrá rada. K jejímu následování bude sice zapotřebí silných nervů, ale i tak je to dobrá rada.</p>

<p>Po chvíli mumlání a přeřeknutí se při čtení jmen – je opravdu možné přečíst špatně i slovo Bil? – doklopýtal seržant nabručeně až na konec řady a odvedl nás do jídelny. Když jsme se k ní přiblížili a ucítili vůni opravdového jídla, zněly sliny pleskající o chodník jako déšť. Ze tmy vyklopýtaly další zástupy rekrutů a připojily se k nám. Všichni jsme mířili za teplem z toho stravovacího ráje. Stěží jsem dokázal uvěřit, že se mi to nezdá a že si opravdu nesu ke stolu vrchovatě naložený tác. Dobře, byly to jen buchtičky se šodó, ale bylo to jídlo, horké, pořádné jídlo. Nesnědl jsem je. Vsál jsem je – a šel jsem si pro další. Na jeden kratičký okamžik jsem si pomyslel, že armáda snad přece jen není tak strašná. Pak jsem tu myšlenku okamžitě zavrhl.</p>

<p>Krmí nás, protože chtějí, abychom žili. To jídlo bylo hnusné a levné – ale udrží nás při životě. Takže až zdechneme, nebude to kvůli stravě, ale kvůli naší vlastní ne­schopnosti nebo nedostatku vůle.</p>

<p>Projdeme-li základním výcvikem, každý z nás poskytne jedno teplé a relativně poslušné tělo pro vojenskou ma­šinérii. Krásný pocit. Nenáviděl jsem ty bastardy. A šel jsem si pro třetí nášup.</p>

<p>Po snídani následovala rozcvička, která měla pomoct našemu zažívání – nebo je zničit. Seržant Klutz nás nahnal na rozlehlou, větry bičovanou pláň, kde už ostatní rekruty proháněli jejich svalnatí instruktoři. Náš nový velitel už na nás čekal: ocelové oči a svalnaté tělo, ramena tak široká, že jeho hlava proti nim vypadala strašně maličká. Nebo to možná bylo tím, že ji skutečně měl dost malič­kou. Myšlenky na to téma mi zmizely z hlavy v okamžiku, kdy mi jeho řev rozechvěl zuby.</p>

<p>„Co to je? No co to je? Jdete skoro o minutu pozdě, vy kreténi!“</p>

<p>„Prasata, nic jinýho nejsou,“ ozval se náš oddaný ser­žant a z kapsy u blůzy vytahoval dlouhé černé cigáro. „Malý podsvinčata u korýtek. Nemohl jsem je odtrhnout od jejich žvance.“</p>

<p>Někteří z rekrutů při té nestydaté lži zalapali po dechu, ale ti moudřejší z nás se už poučili a zůstali zticha. Jednou z věcí, které nemůžete na vojně každopádně očekávat, je spravedlnost. Byli jsme tu pozdě, protože náš prasečí seržant prostě rychleji jít nedokázal.</p>

<p>„A tak,“ řekl instruktor a jeho korálkovité oči v dro­bounké hlavě jiskřily jako mramorové kuličky „Pak se tedy budeme muset pokusit nějakou tu kalorii z těch neduživých kreténů vyždímat. K ZEMI! Tak – a teď pade­sát kliků. Teď hned!“</p>

<p>To byl celkem dobrý nápad, protože já jsem obvykle každé ráno dělal sto kliků, abych se udržel ve formě. A ten mrazivý vítr profukoval děrami v našich uniformách na jedno použití. Pět. Doufal jsem, že brzy dostaneme něco trvanlivějšího. Patnáct.</p>

<p>Kolem dvacítky se v mém okolí začalo ozývat hojné funění a chrochtání a já jsem se začínal pěkně rozehřívat. U třicítky se zhruba polovina funících mladíků zhroutila do prachu.</p>

<p>Seržant Klutz odklepal popel na nejbližší vysílená záda. Pokračovali jsme. Když jsme došli k padesátce, zbyl jsem jen já a ten kulturista. Droboučká hlavička na nás nená­vistně hleděla.</p>

<p>„Dalších padesát,“ zavrčel.</p>

<p>Vzpěrač si odfuněl ještě další dvacítku a pak se s mru­čením zastavil.</p>

<p>Já jsem to dotáhl do konce a byl jsem odměněn dalším nenávistným pohledem a zavrčením.</p>

<p>„To je všechno, pane?“ zeptal jsem se sladce. „Nemohli bychom si dát ještě dalších padesát?“</p>

<p>„Vyztyk!“ zaječel. „Nohy od sebe, ruce roztáhnout, opa­kujte po mně. Jeden, dva, tři, čtyři. A znovu…“</p>

<p>Když byla cvičení u konce, vypotili jsme mnoho litrů a seržant dokouřil svou cigaretu – a dva z rekrutů leželi nehybně v prachu. Jeden z nich ležel vedle mě, sténal a držel se za břicho. Seržant došel k němu a strčil do něho nohou, což vyvolalo jen několik slabých stenů. Seržant Klutz znechuceně pohlédl dolů a nespokojeně zaječel.</p>

<p>„Sráči! Mrzáci! Maminčini mazánci! Však my vás rychle vytřídíme. Kliďte mi tyhle invalidy z očí. Dva muži vez­mou jednoho kripla z obou stran a odvlečou ho do ne­mocničního stanu. Pak se vrátíte. Pohyb!“</p>

<p>Sklonil jsem se, popadl jednu ruku a zvedal. Viděl jsem, že rekrut na druhé straně má potíže, a tak jsem přeručkoval blíže k tělu padlého, abych nesl většinu váhy, a zabral jsem.</p>

<p>„Dej si jeho ruku kolem ramen – já ho odnesu,“ zašeptal jsem.</p>

<p>„Díky… ti,“ řekl. „Já nejsem v tak skvělé formě.“</p>

<p>Měl pravdu. Útlá a okrouhlá ramena a černé kruhy pod očima. Starší než většina ostatních, asi tak kolem pětadva­ceti.</p>

<p>„Jmenuju se Morton,“ řekl.</p>

<p>„Žak. Vypadáš nějak staře na odvody, Morte.“</p>

<p>„To mi věř, že jsem!“ řekl vřele. „Div jsem se na univer­zitě nezabil, jak jsem se držel na špici třídy, aby mě neodvedli. A co se nestalo? Byl jsem tak přepracovaný, že jsem onemocněl, zmeškal jsem zkoušky a vylili mě – a stejně jsem nakonec tady. Co budeme dělat s tímhle chudákem?“</p>

<p>„Támhle do toho stanu, myslím, tam nosí i ty ostatní.“</p>

<p>Bezvládně tělo viselo mezi námi a špičky se vlekly v prachu za ním.</p>

<p>„Nevypadá moc dobře,“ řekl Morton, když pohlédl na bledou pleť a svěšenou hlavu.</p>

<p>„To je jeho problém. Ty si musíš dávat pozor na číslo jedna.“</p>

<p>„Začínám tomu rozumět. Drsná komunikace, ale mi­mořádně efektivní. Jsme tady.“</p>

<p>„Hoďte ho na zem,“ řekl znuděný kaprál a ani se neobtěžoval vzhlédnout od svého komiksu pro negra­motné. Když se dotkl stránky, ozvaly se tenounké hlásky a minivýkřik. Pohlédl jsme na čtyři další bezvládná těla válející se v prachu.</p>

<p>„Co takhle pokusit se ho ošetřit. Vypadá dost špatně.“</p>

<p>„Ten má tuhej kořínek.“ Otočil stránku. „Jestli se pro­bere – zpátky s ním na cvičiště. Když ne, doktor se na něj podívá, až dneska večer přijede.“</p>

<p>„Jste velice laskavý.“</p>

<p>„Takhle dopadaj zrádci. A teď vodsud vypadněte, než dám do hlášení, že ste votravovali.“</p>

<p>Vypadli jsme. „Odkud jen berou tolik sadistických typů?“ mumlal jsem.</p>

<p>„Mohl jsi to být ty – nebo já,“ řekl Morton zachmuřeně. „Nemocná společnost produkuje nemocné lidi. Lidé dě­lají, co se jim poručí. Naše společnost žije militarismem, šovinismem a nenávistí. Kde jsou taková pravidla, vždyc­ky se najde někdo, kdo udělá tu špinavou práci.“</p>

<p>Vyvalil jsem na něj oči. „Tohle tě učili ve škole?“</p>

<p>Zamračeně se usmál a zavrtěl hlavou. „Když něco, tak pravý opak. Dělal jsem historii, vojenskou, samozřejmě, takže jsem mohl provádět výzkum. Ale já rád čtu a uni­verzita je hodně stará a najdeš tam různé knihy, jen když víš, kde máš hledat a jak se dostat přes primitivní bezpeč­nostní kódy. Hledal jsem, dostával jsem se přes ně – a učil jsem se.“</p>

<p>„Doufám, že ses naučil taky držet jazyk za zuby!“</p>

<p>„Ano, ale ne vždycky.“</p>

<p>„Dělej to vždycky, nebo se dostaneš do velkejch potíží.“</p>

<p>Seržant Klutz právě odváděl naši jednotku z cvičiště a my jsme se vydali za nimi. A pochodovali do skladiště, kde jsme měli být konečně vyzbrojeni. Slyšel jsem, že oblečení je v této armádě pouze ve dvou velikostech – a byla to pravda. Tedy aspoň to mé bylo většinou příliš velké, tak jsem si vyhrnul rukávy. S uniformami jsme dostali také jídelní výbavu, maskovací sítě, žracáky, sadu jehel a nití, útočné nože, lopatku, tornu, lakmusové pa­pírky bajonety, kolíky a další věci pochybného vojenské­ho účelu.</p>

<p>Klopýtali jsme zpět do ubikací, shodili svou výbavu a prchali za dalším zaměstnáním. Které mělo název Vo­jenská orientace.</p>

<p>„Už mají naše těla, teď chtějí i naše mozky,“ špitl Morton. „Špinavý mozky ve vojenských tělech.“</p>

<p>Tenhle Morton byl určitě chytrý, ale ne natolik, aby mlčel. Sykl jsem na něj, abych ho ztišil, když se seržant Klutz zle podíval směrem k nám.</p>

<p>„Mluvení je zakázáno,“ zavrčel. „Jste tady abyste po­slouchali, a tady je kaprál Fet, kterej vám řekne, co máte vědět.“</p>

<p>Fet byl slizký chlápek s hlaďoučkou, růžovoučkou ple­tí, tenoučkým knírkem – a mírně se šklebil. „No tak, seržante,“ řekl, „tohle je teoretická průprava, nikoli roz­kazy. Vy všichni se stanete dobrými vojáky, když budete poslouchat rozkazy. Ale dobří vojáci by měli znát také podstatu těch rozkazů. Tak si udělejte pohodlí, chlapci. Samozřejmě, nejsou tady žádné židle, jsme přece na vojně. Jen se pěkně posaďte na pěknou betonovou pod­lahu a dávejte prosím pozor. Tak – dokáže mi někdo z vás říci, proč jste tady?“</p>

<p>„Byli jsme odvedeni,“ ozval se sytý hlas.</p>

<p>„Ano, ha-ha, samozřejmě, že jste byli odvedeni. Ale proč jsou odvody nezbytné? Vaši učitelé a rodiče zklamali, pokud vám toto dokonale nevysvětlili. Takže mi nyní dovolte, abych vám připomněl některá důležitější fakta. Jste zde proto, že u našich bran stojí nebezpečný nepřítel, který napadl naši skvělou zemi. Je naší povinností bránit naši nezcizitelnou svobodu.“</p>

<p>„To je největší blábol, jakej sem kdy slyšel,“ zamumlal jsem – a Morton souhlasně pokýval hlavou.</p>

<p>„Říkal jste něco, vojáku?“ řekl kaprál a civěl přímo na mě; měl dost dobré uši.</p>

<p>„Jen jsem se chtěl zeptat, pane. Jak může zkrachovalá a neindustrializovaná společnost, jako je ta za kanálem, jak může napadnout tak moderně vyzbrojenou a vybave­nou zemi, jako je ta naše.“</p>

<p>„To je <emphasis>dobrá</emphasis> otázka, vojáku, a já na ni rád odpovím. Ti barbaři tam za kanálem by pro nás neznamenali vůbec nic, kdyby je nevyzbrojovali <emphasis>cizinci z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jiných planet</emphasis>. Ha­mižní a nenasytní cizinci, kteří vidí naši bohatou zemi a chtějí ji mít pro sebe. To je důvod, proč naši chlapci musejí jít do služby vlasti.“</p>

<p>Byl jsem šokován rozsahem té lži, rozzloben. Ale upos­lechl jsem své vlastní rady a s velkou námahou jsem držel jazyk za zuby.</p>

<p>Ale Morton ne.</p>

<p>„Ale, pane, Meziplanetární Liga je mírové sdružení mírových planet. Válka byla zakázána…“</p>

<p>„Jak to víte?“ vyštěkl.</p>

<p>„To ví každej,“ skočil jsem mu do řeči a doufal jsem, že Morton nyní sklapne. „Ale vy víte, že to je pravda, nebo ne, pane?“</p>

<p>„O ničem takovém nevím – a zajímalo by mě, kdo do vás láduje takové nesmysly. Po naší orientační rozpravě bych si s vámi rád promluvil, vojáku. S vámi a s rekru­tem vedle vás. Tato svobodná země bojuje proti mezi­planetárním silám, které se snaží nás zničit. Žádná oběť není dost velká pro záchranu naší svobody, a to je dů­vod, proč vím, že tak všichni radostně učiníte. A stanete se dobrými vojáky dobré armády. Pohleďte na dobrého seržanta Klutze, jako by to byl váš otec, neboť on je zde proto, aby byl vaším učitelem a průvodcem začátky vo­jenského života. Dělejte, co vám říká, a budete stále silnější a úspěšnější a stanete se prvotřídními vojáky ve službách naší země. Já však vím, že občas vám některé věci budou připadat nepochopitelné a dokonce můžete mít i obavy, neboť tato vojenská zkušenost je pro vás pro všechny zkušeností novou. Tehdy si musíte vzpomenout na mě. Já jsem váš rádce a váš průvodce. Kdykoli budete potřebovat pomoci, můžete se s důvěrou obrátit na mě. Rád bych se stal vaším přítelem, vaším nejlepším příte­lem. Nyní vám rozdám informační letáky a vy budete mít deset minut na to, abyste si je přečetli. Pak budeme postupovat formou otázek a odpovědí, abychom si vy­jasnili podrobnosti. Zatímco tak budete činit, já si velice hezky a přátelsky pohovořím s těmi dvěma rekruty, kteří se zdají být tak strašlivě dezinformováni v otázkách po­litické reality naší země.“ Ukazovák mířil na mě a na Mortona. „Taktak, vy dva. Půjdeme ven, na sluníčko, trochu si poklábosíme.“</p>

<p>Zvedli jsme se značně neochotně – ale neměli jsme na vybranou. Všechny oči sledovaly jak vycházíme dveřmi, které nám Fet držel otevřené. Cítil jsem žár Klutzova zuřivého pohledu, když jsem ho míjel. Kaprál Fet za sebou zavřel dveře a otočil se k nám. Jeho úsměv byl stejně neupřímný jako vždy.</p>

<p>„Je docela teplo, když vyšlo to slunce.“</p>

<p>„To jo. Pohoda.“</p>

<p>„Kde jste se dozvěděli takové rozvratné pomluvy, které jste šířili tam uvnitř? Nejdřív ty.“ Ukázal na mě.</p>

<p>„No, já sem to, no, někde sem to slyšel.“</p>

<p>Šťastně se usmál a ukázal tučným prstem na Mortona.</p>

<p>„Já jsem to věděl. Vy jste oba poslouchali ilegální rádio! Je to tak? Oba. To je jediné místo, kde jste mohli slyšet tak nestoudné lži.“</p>

<p>„To ne,“ řekl Morton. „Fakta jsou fakta – a já mám náhodou pravdu.“</p>

<p>Svou hubou si kopal vlastní hrob. Přerušil jsem ho; ta klička s rádiem se zdála být jedinou cestou ven. Existují-li takové věci, můžeme se z toho snad ještě vykroutit. Sklo­pil jsem oči a špičkou boty jsem kopal do prachu.</p>

<p>„No… pane kaprále, já nevím, jak bych to řek. Já sem chtěl lhát, nebo tak – ale vy ste na mě moc chytrej. Bylo to, jo, bylo to rádio…“</p>

<p>„Já jsem to věděl! Pumpují sem ty své jedy přes satelit, vysílání má příliš frekvencí, než aby se daly rušit, a družice jsou příliš dobře chráněné, než aby se daly sestřelit. Lži!“</p>

<p>„Já sem to udělal jen jednou. Já vím, že sem neměl, ale já sem to chtěl zkusit. A vono to znělo tak pravdivě – proto jsem tam tak mluvil.“</p>

<p>„Jsem rád, žes tak učinil, rekrute. A tys asi udělal totéž, že?“ Morton mu nechtěl skočit na špek, ale kaprál bral mlčení jako souhlas. „Asi ano. Ale ten jed asi nebude zase tak účinný, když jste si o tom chtěli promluvit. Ďábel vždy zpívá ty nejsladší písně. Ale vy se musíte odvrátit od svůdných písní těch slizkých lhářů a poslouchat úřady, které o tom vědí daleko více než vy.“ Vřele se usmál a já mu to široce a neupřímně oplácel.</p>

<p>„Tak jo, pane,“ řekl jsem rychle, dříve než Morton stačil opět otevřít ústa. „Slibuju. Teď, když ste nám to řek, a ani ste nás nepotrestal, nebo něco takovýho…“</p>

<p>„To že jsem řekl?“ Z vřelého úsměvu náhle zavanul chlad. „Budete potrestáni. Kdybyste byli civilisti, zname­nalo by to pro každého z vás rok nucených prací. Ale vy jste nyní v armádě – takže trest by měl být daleko horší. Rád jsem si s vámi promluvil, rekruti. Nyní se vraťte zpět na dokončení informační schůzky. Tam budete mít spous­tu času přemítat o svých zločinech a o jejich nevyhnutel­ném potrestání. Příště, bude-li nějaké příště, nebudete odmlouvat ani mně, ani žádnému jinému důstojníkovi.“</p>

<p>Mávnul rukou ke dveřím: šli jsme jako ovce na poráž­ku. Pošeptal jsem Mortonovi: „Je to pravda, co říkal o tom rádiovém vysílání?“</p>

<p>„No jistě. Tys nikdy neposlouchal? Většinou je to do­cela nuda. Těžká propaganda a obsah mizivý. Ale to ne­vadí, že ses přiznal k poslechu. On by nás dostal i na cokoli jiného. Vojenská spravedlnost!“</p>

<p>„To tady jen tak zůstaneme a budeme čekat?!“</p>

<p>„Kam bys chtěl utéct?“ řekl s naprostou beznadějí v hla­se.</p>

<p>Ano, vlastně kam? Nebyla žádná možnost úniku.</p>

<p>Seržant Klutz nás obšťastnil svým nejkvalitnějším kukučem a my jsme sklapli. S povzdechem jsem klesl na zem. Přemýšlel jsem, jaký trest může být ještě strašnější než základní výcvik. Měl jsem nepříjemný pocit, že to brzy zjistím.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>10</strong></p>

<p>Jako tlumené říhání se ozval vzdálený bzučák, oči seržanta Klutze se opět zaostřily a tupý výraz prázdnoty na jeho tváři byl nahrazen obvyklým zlostným šklebem.</p>

<p>„Tak vstávat, vy prevíti! Hodinu ste se vykecávali a teď za to zaplatíte. Dvojnásob! Následovat bude malá instruk­táž o zbraních a krátká prohlídka zbraní. Hněte sebou!“</p>

<p>„Tihle dva tu zůstanou,“ řekl Fet a oddělil nás od ostatních. „Dám je do hlášení za šíření pomluv.“</p>

<p>Klutz radostně přikývl a vyškrtl naše jména ze svého pořadového listu. „Klidně, Fete. Můžeš si je klidně dát k snídani, hlavně když mi budou souhlasit seznamy.“</p>

<p>Dveře se zavřely a já jsem hleděl Fetovi přímo do očí. Morton se stáhl stranou a dal přednost apatii. Začínal jsem být rozzlobený. Kaprál Fet vytáhl blok, tužku a uká­zal na mě.</p>

<p>„Jak se jmenuješ, vojáku?“</p>

<p>„ScrooU2.“</p>

<p>„To je tvé vojenské jméno, Scroo, a ani ne celé. Já chci tvé celé jméno.“</p>

<p>„Já jsem z Pensildelfie, kaprále, a tam nás učili, že nikdy nemáme své jméno říkat cizím lidem.“</p>

<p>Oči se mu nenávistně zúžily „Ty si ze mě chceš dělat legraci, vojáku?“</p>

<p>„To by bylo dost dobře nemožné, pane. Vy sám jste jeden veliký chodící vtip. Prodáváte bláboly sedlákům. Víte tak dobře, jako já, že jedinou hrozbou pro tuto zemi je armáda, která ji ovládá. Toto je militaristický stát, který je udržován v permanentní mobilizaci, protože armáda z toho tyje.“</p>

<p>Morton zalapal po dechu a pokoušel se umlčet mě. Ale já už jsem byl příliš rozzuřený. Tenhle užvaněný kaprál mě dohřál. Chladně se usmál a natáhl se po telefonu.</p>

<p>„Když mi neřeknete jméno, vojenská policie to velice rychle zjistí. A v tom, že pouze armáda má prospěch z tohoto zřízení, se mýlíte. Zapomínáte na průmyslové podniky které profitují z armádních dodávek. Jedni ne­můžou existovat bez druhých. Jsou na sobě vzájemně závislé.“</p>

<p>Řekl to tiše, s úsměvem, a mě to šokovalo tak, že jsem zmlkl. „Ale…“ zamumlal jsem nakonec, když vytáčel číslo. „Když to víte – tak proč tady těm vojákům vykládáte takové bláboly?“</p>

<p>„Z jednoho prostého důvodu – jsem potomkem jedné bohaté průmyslnické rodiny a jsem velice spokojen se současnou situací. Já své vojenské povinnosti plním tak, že tu budu chvíli vykládat ty bláboly jak jste to roztodivně nazval, a pak, za pár měsíců, se opět vrátím do blahobytu, který mám tak rád. Číslo je obsazené. I mně se náš rozhovor velice líbil. Odměnou za novinky, které jsem se dozvěděl z této konverzace, bych vám dal rád malý dá­rek.“</p>

<p>Položil sluchátko, otočil se a otevřel šuplík za sebou – a já jsem byl tak tupý, že jsem mu v tom nezabránil. Když mi nakonec došlo, která bije, bylo již příliš pozdě. Když jsem skočil kupředu, otočil se ke mně, v ruce držel veli­kou pistoli a tou na mě mířil.</p>

<p>„Být vámi, zůstal bych stát. Víte, rád chodím na lov a jsem prvotřídní střelec. A také by mi nečinilo nejmen­ších potíží vás oddělat. Klidně i zezadu, bude-li to zapo­třebí,“ dodal, když jsem se otočil. Otočil jsem se zpět – a on se usmál.</p>

<p>„Výborně, kaprále. Rozvědku zajímala kvalita vašich ideologických přednášek – a já jsem byl vyslán, abych se pokusil vás, no, vyprovokovat. A slibuji, že nebudu opa­kovat vaše poznámky o propojení armády a průmyslu. Pocházím z chudé rodiny, takže já z těch výhod tolik netěžím.“</p>

<p>„Je to pravda?“ zalapal Morton po dechu.</p>

<p>„Ano, je – a vy jste zatčen. To bychom měli, jeden zrádce chycen, Fete, takže naše konverzace měla přece jen nějaký výsledek.“</p>

<p>Jeho oči se zúžily, ale pistolí ani nehnul. „Vy si myslíte, že vám to budu věřit?“</p>

<p>„Ne. Ale mohu vám ukázat identifikaci.“ Usmál jsem se a sáhl jsem do prázdné zadní kapsy kalhot svého nového stejnokroje.</p>

<p>Možná byl dobrý střelec, když šlo o to strefovat se do bezbranných zvířátek nebo papírových terčů, ale postrá­dal jakékoli bojové zkušenosti. Jeho oči na kratičký okamžik pohlédly na mou pohybující se ruku. To bylo všech­no, co jsem potřeboval. Má druhá ruka už zasahovala vnitřní stranu jeho zápěstí a odrážela zbraň stranou. Ta jednou zasyčela a do zdi za mými zády něco prásklo. Morton vyděšeně vřískl a uskočil. Než mohl Fet vystřelit podruhé, skončilo mé koleno v jeho žaludku.</p>

<p>Pistole dopadla na zem a on dopadl vedle ní. Zhluboka a roztřeseně jsem natáhl vzduch a pak jsem zase vydechl.</p>

<p>„Skvělá práce, Jime,“ řekl jsem, dal jsem si ruku za záda a poplácal jsem se po rameni. „Všechny reflexy pracují tak, jak mají.“</p>

<p>Morton na mě vyvalil zrak a pak hleděl na nehybné tělo kaprála. „Co se děje…?“ zmateně huhlal.</p>

<p>„To, co vidíš. Musel jsem kaprála uspat dříve, než nám mohl ublížit na těle. A ty nejsi zatčen, to byla jen lest. Tak, a teď rychle, než někdo přijde. Přisuň tenhle stůl ke dveřím, vidíš přece, že na nich není žádný zámek.“</p>

<p>Sklonil jsem se a zvedl jsem zbraň – pro případ, že by se milionářský synek probral dříve, než jsem plánoval. A co s tím chudákem udělám? Pohlédl jsem na jeho zkrou­cené tělo a dostal jsem nápad.</p>

<p>„Ty jsi geniální,“ chvástal jsem se nahlas. „Zasloužíš si další poplácání, ale to dostaneš až později, protože rych­lost je teď důležitější.“ Sehnul jsem se a začal jsem mu rozepínat uniformu.</p>

<p>„Uniforma, to je ten klíč, uniforma. Oni budou hledat otrhaného rekruta ve vytahaných hadrech. Ne nafintěné­ho kaprála v mistrovské ukázce krejčovské dovednosti. To povýšení sis zasloužil, Jime. Jen se pěkně tlač nahoru.“</p>

<p>Strhl jsem mu boty a stáhl kalhoty – a hvízdl jsem. Trenky měl vyzdobeny zlatou nití. Inu, prachy hovoří – i na spodním prádle. Byla to náhoda, čirá náhoda, že měl díky svému blahobytnému životnímu stylu mírnou nad­váhu. Mé svaly zaujaly místo jeho špeků a uniforma mi padla jako ulitá. Až na ty boty; měl velice malé nohy. Budou muset stačit mé kanady. Vyprázdnil jsem mu kapsy a kromě značného množství peněz a ohavně vypadajících černých cigaret jsem našel také kapesní nožík. Ten obdi­vuhodně hladce rozřezal mou starou uniformu na pruhy, kterými jsem pak kaprála bezpečně svázal. Část látky jsem nechal na roubík. Mohl velice snadno dýchat nosem, takže musela vyjít najevo má snaha neudusit ho.</p>

<p>„Ty ho chceš zabít?“ zeptal se Morton.</p>

<p>„Ne, ale byl bych rád, kdyby byl zticha, dokud nerozjedu další část operace.“ Byl jsem velice rád, že se Morton nezeptal, o jakou operaci jde, protože jsem to sám nevě­děl. V místnosti nebyly žádné skříně, takže jsem kaprála nemohl uklidit. Stůl – to je ono!</p>

<p>„Mortone,“ poručil jsem. „Postav se zády ke dveřím a představuj si, že jsi zámek. Jestli se někdo pokusí otev­řít, pořádně se o ně opři.“</p>

<p>Zatímco on se opíral o dveře a pokoušel se vžít se do nové role, odtáhl jsem stůl zpět na původní místo a kap­rála nacpal pod něj. Reflexivně jsem prohlédl šuplíky ve stole, ale byly všechny prázdné — až na ten horní, ve kterém byla složka jakýchsi papírů. Ty jsem si vrazil pod­paží. Pak jsem poodstoupil a prohlédl si své dílo. Obdi­vuhodné. Kaprál byl pěkně schovaný. Kdokoli nahlédne do místnosti, bude si myslet, že je prázdná.</p>

<p>„Tak – a co dál?“ zeptal jsem se radostně. Pak jsem ucítil, jak úsměv z mých rtů pomalu mizí.</p>

<p>„Jo!“ souhlasil Mortnon dychtivě. „Co dál?“</p>

<p>Otřásl jsem se, sebral jsem všechny síly a pokoušel jsem se myslet pozitivně. „Za prvé – není již cesty zpět.</p>

<p>Takže musíme hledat cestu kupředu. Až najdou kaprála, rychle zjistí i naše jména. A v té době už musíme mít jména nová. Což znamená, že se nyní odebereme na osobní oddělení a provedeme několik změn.“</p>

<p>Morton velice rychle zamrkal. „Žaku, kámo, cítíš se dobře? Já nerozumím ani slovu z toho, co říkáš.“</p>

<p>„To nevadí – stačí, že rozumím já.“ Vybil jsem zbraň, zdroj jsem si vložil do kapsy a prázdnou zbraň jsem vrátil do šuplíku. „Budeš pochodovat přede mnou a plnit roz­kazy, které ti dám. Jdi! Hned, jakmile se škvírou ve dveřích podíváš, jestli je vzduch čistý.“</p>

<p>Byl. Vypochodovali jsme ven, dupali a rázovali velice vojenským způsobem, já jsem v podpaží držel složku s papíry a Morton se pokoušel udržet si poslední zbytky zdravého rozumu. Raz, dva, raz, dva. Za roh a téměř do rukou vojenského policisty s rudou čepicí.</p>

<p>„Zastavit stát! Pohov!“ zaječel jsem. Morton váhavě zastavil, třásl se a ukazoval bělma očí, kterýma šilhal po policistovi. „Kupředu hleď!“ vřískal jsem. „Nedal jsem ti žádný rozkazy, abys hejbal vočima.“</p>

<p>Vojenský policista, moudrý asi tak jako všichni vojenští policisté, nám nevěnoval pražádnou pozornost, dokud jsem na něho nezavolal. „Zastavte, vy tam, svobodníku.“</p>

<p>„Já, kaprále?“ zeptal se, zastavil a otočil se.</p>

<p>„Vy jste jediná pohybující se věc, kterou vidím. Máte rozepnutou kapsu. Ale já mám dnes dobrou náladu. Ukaž­te nám cestu k budově Osobního oddělení a můžete jít.“</p>

<p>„Rovně, dál kolem ubytoven posádek k tribuně, u mučírny doleva a jste tam.“</p>

<p>Rychle pelášil pryč a plácal se přes kapsy, aby objevil tu rozepnutou. Morton se třásl a potil a já jsem ho poplá­cal po zádech.</p>

<p>„Uklidni se, kámo. Jakmile máš hodnost, můžeš si v armádě dělat, co tě napadne. Jdeme?“ Kývl a klopýtal kupředu. Já jsem pochodoval za ním, na rozích jsem vyřvával rozkazy, hlídal jsem čas, byl jsem hlučný, odporný a hrubý, aby si mě nikdo nevšímal. Opravdu smutná ilustrace reality vojenského života.</p>

<p>Budova Osobního oddělení byla veliká a rozlehlá a mě­la spoustu vchodů a východů. Když jsme k ní vyrazili, Morton se zastavil a začal se kymácet. „C-co chceš dělat?“ zeptal se zastřeně – a já jsem si všiml, že se třese strachy.</p>

<p>„Uklidni se, brácho, všechno je pod kontrolou,“ řekl jsem – a probíral jsem se hrstí papírů, abych zamaskoval tu nevojenskou prodlevu. „Jen pojď pěkně se mnou, dělej, co ti říkám, a za pár minut se po nás slehne zem.“</p>

<p>„Jo, to se po nás opravdu slehne, jestli tam vlezeme! Chytí nás, budou nás mučit a zabijí nás…“</p>

<p>„Ticho,“ zařval jsem mu do ucha – a on vyskočil, jako by to byl výstřel. „Nebudeš mluvit. Nebudeš myslet! Bu­deš jen poslouchat, nebo se postarám o to, abys byl tak hluboko v močce, abys už nikdy nespatřil denní světlo!“</p>

<p>Kolemjdoucí seržant se na mě usmál a uznale pokýval hlavou, a já jsem věděl, že jsem na správné stopě. Bylo mi líto Mortona, ale byl to jediný způsob. „Vlevo v bok – pochodem v chod!“</p>

<p>Jeho pleť zbledla, oči se zvrátily v sloup a jeho mozek opustily poslední vědomé myšlenky. Mohl jen poslou­chat. Vyšli jsme nahoru po schodišti, prošli dveřmi a na­mířili jsme si to k ozbrojené stráži.</p>

<p>„Zastavit, stát!“ zařval jsem a stále řvoucí se otočil k dozorčímu. „Ty – kde je tady Transportní oddělení?“</p>

<p>„Druhé patro, místnost dva – nula – devět. Mohl bych vidět vaše doklady pane kaprále?“</p>

<p>Zmrazil jsem ho pohledem, začal jsem se prohrabovat papíry, které jsem nesl s sebou, a očima jsem ho pomalu sjel od hlavy k patě a zpět. Stál v pozoru, trochu se třásl, a já jsem pochopil, že je tady nový.</p>

<p>„Ještě jsem neviděl špinavější boty,“ sykl jsem. Když sjel pohledem dolů, podržel jsem před ním obrácené papíry. „Tady jsou doklady.“ Když opět vzhlédl, sklapl jsem mu je před nosem.</p>

<p>Chtěl něco říci, ale já jsem zesílil vražednost pohledu a on zmlkl. „Děkuji, pane kaprále. Druhé patro.“</p>

<p>Chytře jsem se otočil na podpatku, luskl prsty na Mortona a dupal si to ke schodišti. A pokoušel jsem se nevšímat si toho, že pot se ze mě přímo lije. Tohle byla velice namáhavá práce – a ještě to nebylo všechno. Viděl jsem, že Morton se nyní viditelně třese, a přemýšlel jsem, kolik toho ještě snese. Ale už jsme se nemohli vrátit zpět. Vrazil jsem do dveří 209 a navelel ho dovnitř. Podél zdi se táhla lavice a na tu jsem mu ukázal.</p>

<p>„Seď tady a čekej, dokud tě nezavolám,“ řekl jsem a otočil jsem se k úředníkovi. Ten telefonoval a nejasně na mě mávl. Za ním se táhly dlouhé stoly obsazené pracující­mi vojáky. Všichni mě samozřejmě totálně ignorovali.</p>

<p>„Ano, pane, hned se na to podívám, pane,“ podlézavě říkal úředník. „Chyba v počítači, to je možné, pane kapi­táne. Hned se na to přijdeme podívat. Je mi to velice líto.“</p>

<p>Slyšel jsem, jak na druhé straně někdo třískl sluchát­kem. „Ty sráči!“ zavrčel úředník, hodil telefonem do vid­lice a pohlédl na mě. „Copak je, kaprále?“</p>

<p>„Jsem tady kaprále, a jsem tu proto, abych se setkal se seržantem z transportního.“</p>

<p>„Ten je z rodinných důvodů mimo posádku. Zemřel mu kanárek.“</p>

<p>„Nemám chuť poslouchat nechutné podrobnosti jeho osobního života. Kdo ho zastupuje?“</p>

<p>„Kaprál Gamin.“</p>

<p>„Řekněte kaprálovi, že jdu k němu.“</p>

<p>„Dobře, dobře.“ Zvedl telefon. Produsal jsem kolem něho ke dveřím s cedulkou TRANSPORTNÍ SEKCE – NE­VSTUPOVAT a rozvalil jsem je dokořán. Maličký, tmavý muž u počítače vzhlédl a zamračil se.</p>

<p>„Vy jste kaprál Gamin?“ řekl jsem, zavřel jsem dveře a opět jsem se začal probírat svými starými dobrými pa­píry. „Jestli ano, pak mám pro vás dobré zprávy.“</p>

<p>„Jsem Gamin. Co je?“</p>

<p>„Pondělí. Účetní říká, že našli kumulativní chybu v po­čítači a že vám dluží asi dvě stě deset vočí. Chtějí, abyste si to přišel vyřídit.“</p>

<p>„Já to věděl! Sráželi mi dvakrát za pojištění a za prád­lo.“</p>

<p>„Je to banda parchantů.“ Můj předpoklad byl správný; neexistuje živá bytost, tím méně v armádě, která by si nebyla jista, že na její výplatní pásce jsou chyby. „Radil bych ti, abys zved šunky a šel si ty prachy vyzvednout, než si to rozmyslej. Můžu si zavolat?“</p>

<p>„Ven se volá přes devítku.“ Utáhl si vázanku, vzal si sako – a pak se zastavil a vytáhl klíč z terminálu; obrazovka zhasla. „Vsadím se, že mi dlužej víc než jenom tohle. Chci vidět záznamy.“</p>

<p>Za stolem byly druhé dveře – a on je k mému uspoko­jení použil. V okamžiku, kdy je zavřel, jsem já otevřel ty první dveře a vykoukl jsem ven. Když úředník za stolem zvedl hlavu, otočil jsem se přes rameno a zavolal.</p>

<p>„Mám ho přivést k vám, kaprále?“ kývl jsem hlavou a otočil se jsem zpět. „Hej, rekrute, pojď sem!“</p>

<p>Morton vyskočil při zvuku mého hlasu a plížil se ke mně. Zavřel jsem za ním a zamkl.</p>

<p>„Udělej si pohodlí,“ řekl jsem, stáhl jsem si boty a šmát­ral uvnitř po paklíči. „Žádné otázky. Musím pracovat rychle.“</p>

<p>Zhroutil se do křesla a s vyvalenýma očima sledoval, jak jemně šátrám v zámku, dokud terminál neožil.</p>

<p>„Menu, menu,“ mumlal jsem si a bušil do klávesnice.</p>

<p>Šlo to hladčeji, než jsem doufal. Ten, kdo psal tenhle software, si musel myslet, že jej budou používat naprostí tupci. Možná měl pravdu. V každém případě jsem se pomocí menu krásně dostal až k současným naloďovacím rozkazům.</p>

<p>„Tak, a je to, odlétáme dnes v poledne, což je za pár minut. Cíl – přistávací plocha v pevnosti Abomeno. Tvé celé jméno a sériové číslo, Mortone, dělej.“</p>

<p>Pak jsem tam opsal informaci ze svých psích známek. Ozvalo se pípnutí a z tiskárny vyjel list papíru.</p>

<p>„Úžasné!“ řekl jsem, usmál jsem se a poněkud jsem se uvolnil. A podal jsem mu papír. „Teď budeme chvíli v bez­pečí, neboť jsme právě odletěli do pevnosti Abomeno.“</p>

<p>„Ale… my jsme ještě tady.“</p>

<p>„Jenom naše těla, chlapče. Podle záznamu – a záznamy jsou to jediné, co v armádě platí – jsme právě odletěli. Nyní zařídíme, aby naše těla byla nedotknutelná.“ Pročetl jsem si rozkazy k odletu, překontroloval jsem obě jména, pak jsem se otočil k terminálu a ve spěchu jsem zadal údaje. Než se vrátí kaprál, musíme být daleko odsud. Tiskárna tiše předla, vyplivla jeden list papíru, pak druhý. Popadl jsem je, zamkl terminál a mávl na Mortona, aby vstal.</p>

<p>„Tak, a jde se. Zadními dveřmi. Až budeme venku z budovy, tak ti vysvětlím, o co jde.“</p>

<p>Někdo stoupal po schodech, asi kaprál, a mé srdce začalo tancovat odzemek, než se ukázalo, že to není ten kaprál, kterého jsme nechtěli potkat. Pak jsme šli přes halu k předním dveřím – a ano, tam šel kaprál Gamin po schodech a vypadal velice rozladěně.</p>

<p>„Ostře do prava, rekrute!“ poručil jsem a oba jsme s vojenskou rázností zašli do prvních dveří. Tam si před zrcadlem jakýsi poručík česal vlasy. Poručice, jak jsem zjistil, když se otočila a zle si mě přeměřila.</p>

<p>„Vy jste snad úplně mimo mísu, kaprále! To nedokážete poznat ani znamení na dveřích, které jasně říká, že sem mohou vstoupit jen ženy?“</p>

<p>„Omlovám se, pane, paní, v hale je šero. A já mám potíže s očima. Ty, rekrute, pročs mi neřekl, co tam je za znamení? Koukej vodsud vypadnout a marš přímo k VP.“</p>

<p>Vystrčil jsem Mortona před sebou a zavřel dveře. Hala byla prázdná.</p>

<p>„Jdeme! Tak rychle, jak to jde, aniž bychom upoutali pozornost.“</p>

<p>Ven ze dveří a dolů po schodech a za roh a za další roh – a pak už jsme nemohli. Opřel jsem se o zeď a cítil jsem, že mi pot stéká po tváři a kape z nosu. Otřel jsem ho složkou papírů, které jsem stále ještě nesl – pak jsem zvedl dva listy a usmál jsem se; Morton zalapal po dechu.</p>

<p>„Svoboda a přežití,“ chrčel jsem. „Naloďovací rozkazy, nebo spíš zrušení naloďovacích rozkazů. Konečně jsme v bezpečí.“</p>

<p>„Já ani v nejmenším netuším, o čem mluvíš.“</p>

<p>„Promiň. Dovol, vysvětlím ti to. Podle armádních zázna­mů už nejsme na této základně, ale byli jsme přepraveni do pevnosti Abomeno. Tam nás budou hledat, ale asi nás nenajdou. Aby to sedělo do počtu, dva vojáci, kteří jsou fyzicky přítomni v tom transportu, byli odveleni. Zde jsou jejich rozkazy, pane kaprále… říkal jsem, že trochu vyšší hodnost nemůže nikdy škodit. Já jsem teď seržant, jak vidíš. Budeme bydlet v jejich bytech, jíst jejich jídlo, pobírat jejich žold. Bude to trvat celé týdny možná měsí­ce, než tu chybu objeví. Ale to už budeme dávno pryč. Tak – půjdeme si pro důstojnické výložky?“</p>

<p>„Chrrpph,“ řekl tiše, zavřel oči a jistě by se složil na zem, kdybych ho neopřel o zeď. Souhlasně jsem pokýval hlavou.</p>

<p>„Mám velmi podobný pocit. Dneska to bylo opravdu náročné.“</p><empty-line /><p><strong>11</strong></p>

<p>Únava nebyla příliš důležitá, ani žízeň – přestože se hlásily a obě posílaly naléhové vzkazy. Které byly ignoro­vány. Každá hodnost má své výhody a my jsme si nemohli užívat těch svých, dokud jsme nebyli řádně označeni. Třásl jsem Mortonem tak dlouho, dokud neotevřel oči a tupě na mě nezamrkal.</p>

<p>„Ještě poslední věc, Morte. Půjdeme do AS, o jehož neskonalých výhodách jsme již slyšeli, a tam utratíme nějaké peníze. Až to bude hotovo, budeme opravdu svobodni a půjdeme se najíst a napít a odpočinout si. Jsi připraven?“</p>

<p>„Ne. Jsem utahanej, zničenej, mrtvej. Nemůžu se po­hnout. Běž sám. Já už to nedokážu.</p>

<p>„Pak tě budu muset oznámit seržantu Klutzovi, který právě dorazil a stojí přímo za tebou.“</p>

<p>S výkřikem zděšení vyskočil a nohama zabíral, jako by běžel, ještě než dopadl na zem. Zastavil jsem ho.</p>

<p>„Omlouvám se. Žádnej Klutz. Musel jsem ti jen roz­proudit adrenalin. Jdeme.“</p>

<p>Šli jsme. Co nejrychleji, dokud tenhle příval energie neopadne. Dokázal dojít jen k armádnímu skladu, kde jsem ho opřel o zeď u nejbližší výdejny a podal mu papíry.</p>

<p>„Stůj tady, rekrute, a nehýbej se a nepouštěj ty papíry, nebo tě stáhnu zaživa, nebo ještě něco horšího.“</p>

<p>Práskl jsem papíry do jeho dlaně a zašeptal: „Jakou velikost saka potřebuješ?“ On chvíli mrkal, já jsem mu to chvíli opakoval a nakonec jsem z něj potřebnou informa­ci dostal.</p>

<p>Vše jsem pak nakoupil u znuděného úředníka, přidal jsem nějaké ty prýmky a tubu superlepidla, za všechno zaplatil Fetovými penězi, díky, kaprále, a zavedl jsem Mortona hlouběji do AS. Na latríny, které byly v tuto hodinu prázdné.</p>

<p>„Půjdeme každý do jiné kabinky,“ řekl jsem. „Nechce­me, aby si to někdo špatně vysvětlil. Svlékni si ty hadry a obleč si tuhle uniformu. Pohni.“</p>

<p>Zatímco se převlékal, přelepil jsem si kaprálské výložky na rukávě seržantskými. Když Morton spláchl a vynořil se, upravil jsem mu kravatu a lepidlem jsem ho povýšil. Únavu ze sebe spláchl – a s ní spláchl i hrst papírů. Vydali jsme se do důstojnického baru.</p>

<p>„Pivo – nebo něco silnějšího?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Já nepiju.“</p>

<p>„Odteďka piješ. A mluvíš sprostě. Jsi v armádě. Seď tady, mrač se jako kaprál a já budu hned zpátky.“</p>

<p>Objednal jsem dvě režné, dvě piva, kořalky jsem nalil do piva, usrkl jsem, abych se ujistil, že nevyprchaly a pak jsem se vrátil ke stolu. Morton se napil, jak jsem mu poručil, vyvalil oči, zalapal po dechu a hned se napil znovu. Barva se mu vrátila do tváří, já jsem vypil polovičku svého piva a šťastně jsem vydechl.</p>

<p>„Nevím, jak bych ti poděkoval, co bych řekl.</p>

<p>„Tak neříkej nic. Pij. Udělal jsem to proto, abych si zachránil vlastní kůži, ty ses se mnou jen svezl.“</p>

<p>„Kdo jsi, Žaku? Jak víš, jak dělat ty věci, které jsi dělal?“</p>

<p>„Věřil bys mi, kdybych ti řekl, že jsem špion, který tu má vyzvědět vojenská tajemství?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„No tak to zrovna nejsem. Jsem odvedenec jako ty. Ale musím přiznat, že pocházím z vetší dálky než je Pensildelfie. Tak to je, dopij to, docela rychle se učíš. Já skočím ještě pro pár drinků a nějaký jídlo. Viděl jsem, že tam mají bifteky. Dáš si taky, ne?“</p>

<p>Jídlo a pití nám pomohlo – a prýmky na našich ramenou taky. Morton se na jídlo přímo vrhl. Já jsem jedl pomaleji a uvědomil jsem si, že už přemýšlím o dalším kroku. Pak následovaly cigarety – Fetova peněženka byla bezedná – a další nápoje.</p>

<p>„To je vážně skvělý, Žaku, vážně skvělý. Ty seš vážně skvělej, vážně skvělej.“</p>

<p>„Spi,“ řekl jsem, když se mu oči rozostřily a hlava těžce dopadla na stůl. „Probudíš se jako nový muž.“</p>

<p>Pomalu jsem upíjel svůj drink, protože jsem potřebo­val pouze povzbudit, ne se zpít do němoty. Klub byl téměř prázdný, jen u vedlejšího stolu spal důstojník tak jako Morton. A byl zřejmě také tak opilý. Prostá potěšení vo­jenského života.</p>

<p>Srkal jsem a přemýšlel jsem o své předchozí vojenské dráze na Spiovente a vzpomínal na Střelce, který byl teď mrtvý, a myslel jsem na muže, který nesl odpovědnost za jeho smrt.</p>

<p>„Nezapoměl jsem, kapitáne Garthe, vůbec ne,“ řekl jsem si tiše. Barman leštil sklenice a zíval. Byl jistě zvyklý na zákazníky, kteří trpí samomluvou a upíjejí se k smrti. „Těch posledních pár dní jsem musel nějak přežít. Ale teď půjdu po tvé stopě. Jsme ve stejné armádě, na stejné základně.“</p>

<p>Náhle se mi zamotala hlava. Postavil jsem sklenici. Byl jsem unaven stejně jako Morton. Z rádia se kouzelně linuly hornické písničky a country hudba: všude kolem byl mír. Jen na okamžik. Uvědomil jsem si, že slyším lehké škrábání, a pohlédl jsem dolů na krabice opřené o stěnu. V temnotě za nimi se něco pohnulo. Tiše jsem sledoval, jak se vynořuje čmuchající nos a vousky. Pak hlava, a už se světla baru odrážela v krysích očkách. Měl jsem dojem, že zvířátko se dívá přímo na mě.</p>

<p>„Zmiz,“ řekl jsem, „než pudeš do guláše.“ Zahihňal jsem se vlastnímu vtipu.</p>

<p>„Jime diGrizi, musím s tebou mluvit,“ řekla krysa hlu­bokým hlasem.</p>

<p>Ano, dnešek byl opravdu náročný. Příliš náročný. Ani jsem si to neuvědomil, ale byl jsem tak přetažený, že jsem začínal šílet.</p>

<p>„Vypadni,“ sykl jsem. „Jsi jen výplod mé chorobné fantazie, ne skutečná krysa.“ Jediným hltem jsem vypráz­dnil sklenici. Krysa vyšplhala na krabici a dívala se na mě.</p>

<p>„Jistěže nejsem skutečná krysa. Jsem kapitán Varod z flotily Ligy.“</p>

<p>Opatrně, abych Mortona nevzbudil – tohle byla má halucinace a já jsem si to chtěl vyřešit sám –, jsem mu vypáčil jeho drink z ruky a dopil jsem i ten.</p>

<p>„Trošičku jste se od té doby, co jsem s vámi mluvil naposledy zmenšil, kapitáne,“ ušklíbl jsem se.</p>

<p>„Nedělej ze sebe idiota, diGrizi, a poslouchej mě. Tahle umělá krysa je ovládána z naší základny. Byl jsi poznán a identifikován.“</p>

<p>„Kým? Krysou?“</p>

<p>„Sklapni. Nemůžeme si moc dlouho povídat, protože je možné, že jejich detektory zachytí signál, který vysílá naše umělá krysa. Potřebujeme tvou pomoc. Pronikl jsi na jejich vojenskou základnu, jsi první agent, kterému se to podařilo…“</p>

<p>„Agent? Myslel jsem si, že jsem zločinec, kterého jste chtěli poslat domů, aby byl souzen a potrestán.“</p>

<p>„Řekl jsem, že potřebujeme tvou pomoc. Je to životně důležité. V sázce jsou lidské životy. Generálové chystají invazi. To jsme zjistili odposloucháváním jejich vysílaček. Ale nevíme, kde chtějí přistát. Brastyr je veliký kontinent a oni mohou zaútočit kdekoli. Mohlo by to stát spoustu životů. Musíme zjistit, kde chtějí…“</p>

<p>Dveře se rozlétly a do baru vletěl pistolí mávající důstoj­ník následovaný technikem obtěžkaným složitým elektro­nickým vybavením.</p>

<p>„Signál přichází támhle odtud, pane,“ křikl ten muž a ukázal přímo na mě.</p>

<p>„Co dělá támhleten sráč v poddůstojnickým baru?“ zařval jsem, vyskočil jsem a převrhl bednu. Krysa spadla na zem a já na ni dupl. Pořádně.</p>

<p>„Moc se tady nerozkřikujte, seržante,“ řekl důstojník. „Tohle je důležité vyšetřování.</p>

<p>„Signál ustal, pane,“ řekl technik a pohrával si s knoflíky.</p>

<p>„Zatraceně!“ řekl důstojník a nacpal si pistoli zpět do pouzdra. „Tihle alkoholici nebudou mít vysílačku.“</p>

<p>„Mohlo to být na ulici, na druhé straně zdi. Třeba nějaké jedoucí vozidlo.“</p>

<p>„Jdeme!“</p>

<p>Dveře se za nimi zabouchly. Barman dál čistil sklenice. „To se tady děje často?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jód. Tady je to dost napjatý.“</p>

<p>Morton hlasitě chrápal a já jsem si špičkou boty pohrá­val s rozdrcenými zbytky ocelové krysy. Je to snad zname­ní? Kolečko motorku se vykutálelo ven a chřestilo na podlaze.</p>

<p>„Ještě jednou,“ zavolal jsem. „A dej si taky jednu na mě, protože tihle ostatní jsou stejně v limbu.“</p>

<p>„Ste moc hodnej, seržo. Teď ste přilít?“</p>

<p>„Dneska.“</p>

<p>„No, jak řikám, je to tady napjatý –“</p>

<p>Jeho hlas zanikl v hlasitém hvizdu televize, která se samočinně zapjala. Z obrazovky na nás opět zaútočil černě oděný vojenský hlasatel.</p>

<p>„Špion, který přistál v Marhavenu, byl identifikován. Pokusil se vydávat se za neškodného brance a byl povolán do zbraně. Policii se však díky usilovnému pátrání poda­řilo identifikovat ho podle jeho šatů.“</p>

<p>Usilovné pátrání. Jenom si prohlédli poštu. Začínal jsem si myslet, že poslat šaty na stanici, kde jsem byl zadržen, nebylo až tak vtipné, jak mi zpočátku připadalo. Ozvalo se zapraskání statické elektřiny a důstojník na obrazovce byl nahrazen jiným.</p>

<p>„A teď poslouchejte,“ křikl. „Od tohoto okamžiku je celá základna Mortstertoro uzavřena, brány zapečetěny odlety zrušeny. Špion, který přistál v Marhavenu, byl identifikován jako rekrut, který byl přepraven na tuto základ­nu. Zde je jeho fotografie.“</p>

<p>Mé srdce se na jeden či dva údery odmlčelo a pak se zase rozběhlo, Protože na obrazovce se objevila rozmaza­ná fotografie Žaka z mých ukradených dokladů. Jsem stále o krok před nimi. Brzy zjistí, že Žak5138 už není na této základně, a budou hledat jinde. Vzal jsem si koktejl, vrátil jsem se ke stolu – a narazil jsem na pohled rozšíře­ných a vystrašených Mortonových očí.</p>

<p>„Chceš drink?“ zeptal jsem se ho, než stačil promluvit. Chroptěl a ukazoval na obrazovku.</p>

<p>„Slyšels to?“ zeptal jsem se ho a pod stolem jsem ho kopl. „To teda nebude žádnej kanón, když se nechá vodvýst. Pche, špion! Vsadím se s tebou vo pět babek, že ho chytěj a voddělaj, než bude tma.“ Když se poněkud uklidnil, pokračoval jsem sípavě šeptem. „To jim zabere spoustu času, než prohledají tuhle základnu…“</p>

<p>„Ne, nezabere – protože oni vědí, kde mají hledat. Oni vědí, kdo jsi, Žaku. Půjdou za seržantem Klutzem a ten je pošle za Fetem. Najdou Feta a…“</p>

<p>„A tam stopa chladne. Bude jim trvat celé dny, než prohledají takhle velký tábor. A když nenajdou špiona napoprvé, celé to zopakují. Nejsou tak chytří, aby práci s hledáním špiona zadali počítači.“</p>

<p>„Pozor!“ zavolal hlasatel z obrazovky a mával listem papíru. „Právě jsem dostal tuto novou informaci. Špion a jeho komplic ilegálně opustili tuto základnu za použití centrálního počítače. Všichni členové obsluhy počítačů jsou nyní ve vazbě a budou pravděpodobně zastřeleni.“</p>

<p>Otočil jsem se a nebyl jsem schopen pohlédnout Mortonovi do očí.</p>

<p>„A když nyní vědí, kde mají hledat,“ zeptal se Morton sklesle, „jak dlouho jim bude trvat, než zjistí, že jsme v té vzducholodi nebyli? A než pak zjistí, že seržant a kaprál, kteří na té vzducholodi údajně byli, na té vzducholodi vlastně nebyli a jsou pořád ještě na této základně?“</p>

<p>„Jak dlouho?“ smál jsem se, ale byl to velice prázdný smích. „To může trvat dny týdny, kdo ví.“</p>

<p>„Jak dlouho?“</p>

<p>Hluboce jsem vzdychl. „Asi mají nějaké specializované programy. Dobré zabezpečení. Řekl bych, že máme asi tak třicet minut, než nás tady začnou hledat.“</p>

<p>Otřásl se, jako by byl zasažen tisíci voltů, a pak chtěl vyskočit. Natáhl jsem ruku, posadil jsem ho zpět a podíval jsem se na barmana. Ten sledoval televizi.</p>

<p>„Máš pravdu,“ řekl jsem. „Vypadneme odsud, ale po­malu. Krokem. Pojď za mnou.“</p>

<p>Když jsme vycházeli ze dveří, pohlédl barman k nám.</p>

<p>„Kde jsou nouzové ubytovny?“ řekl jsem.</p>

<p>„Jděte zadníma dveřma a pak doprava. Nashle.“</p>

<p>„Jo. Nashle.“</p>

<p>Vyšli jsme zadními dveřmi a zahnuli doleva. Stmívalo se, což nám možná mohlo pomoci.</p>

<p>„Máš nějaký plán?“ řekl Morton dychtivě. „Určitě znáš způsob, jak nás z toho dostat.“</p>

<p>„Jistě,“ řekl jsem a poplácal jsem ho po zádech. „Každý krok mám přesně naplánovaný. Půjdeme tudy.“</p>

<p>Mluvil jsem s hodně hranou žoviálností. Doufal jsem, že to nepozná. Ať si myslí, že vím, co dělám, nebo se zblázní. Byla to milosrdná lež v zájmu povzbuzení jeho morálky.</p>

<p>Ale co má morálka? V tomto okamžiku se mi dařilo držet vše pod kontrolou, ale cítil jsem, že temná panika klepe na dveře a je připravena vstoupit. Násilím jsem jí v tom bránil. Šli jsme dál po hlavní posádkové ulici, světla se rozsvěcela a my byli ztraceni ve víru vojenského života.</p>

<p>Jak dlouho to bude trvat? Přímo se nabízela odpověď: moc dlouho ne. Panika zaútočila silněji.</p>

<p>Slyšel jsem někde, že když člověk ví, že bude oběšen, dokáže se dokonale soustředit. Já jsem neměl být oběšen, alespoň ne zatím, ale páchnoucí dech vojenských slídí­cích psů na mém krku napomáhal mé koncentraci také velice dobře. Tak dobře, že když kolem prošel jakýsi důstojník, otočil jsem se a hleděl jsem na něho. Otočil jsem se a zastavil, dokud nezmizel v davu. Morton mě slabě tahal za rukáv.</p>

<p>„Na co koukáš? Co se děje?“</p>

<p>„Nic se neděje. Všechno je v pořádku. Teď už vím přesně, co musíme udělat.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Jen pojď pěkně se mnou. Už vím, že je to kousek za námi na téhle ulici, všiml jsem si toho, když jsme šli kolem.“</p>

<p>„Co, co?“</p>

<p>„USD.“ Než stačil říct další Co? Co? Co?, vysvětlil jsem to. „Ubytovny Svobodných Důstojníků. Tam žijí důstojní­ci, když se zrovna neopíjejí v baru nebo nedělají brancům ze života peklo. Tam máme namířeno. Támhle.“</p>

<p>Ukázal jsem na jasně osvětlenou budovu, u jejíhož vchodu stáli strážní a z níž vycházeli důstojníci ve vší vojenské parádě.</p>

<p>„To je sebevražda!“ řekl Morton. V jeho hlase už opět byl ten přídech hysterie.</p>

<p>„To bude hračka,“ obelhával jsem ho. „Do budovy ne­budeme vstupovat tímhle vchodem. To by byla, jak ty říkáš, sebevražda. Ale co má předek, má jistě také zadek. A podle toho, kolik se jich z té důstojnické jámy lvové hrne, sou­dím, že dnes v noci mají všichni službu. Tedy všichni</p>

<p>kromě nás,“ zavrčel jsem – a on na mě pohlédl úkosem, jako bych byl šílenec. Možná jsem. To brzy zjistím.</p>

<p>Za USD byla zeď a my jsme se vydali podél ní. Byla tam jakási špatně osvětlená ulička, no prostě přesně to, co jsem potřeboval. V jednom místě byly ve zdi dveře a nad nimi světlo. Když jsme procházeli kolem, přečetl jsem POUZE DŮSTOJNÍCI a sehnul jsem se, jako že si zavazuju botu: potřeboval jsem pouhý jediný pohled, abych po­znal typ zámku. Pak jsem se postavil a šel jsem dál. Ve stínech mezi dvěmi lampami jsem opět zastavil a opět se sklonil k botě. Až teď jsem vyňal paklíč.</p>

<p>„Dobrá, jde se na to. Ten zámek je primitivní, otevřu ho levou zadní. Teď půjdeme zpět a jestli nikdo nepůjde, vejdeme. Je ti to jasné?“</p>

<p>Drkotání zubů bylo jeho jedinou odpovědí. Popadl jsem ho za chvějící se paži a stiskl ji. „To bude v pohodě, Mortone. Uvidíš. Dělej, co ti říkám, a za chvíli budeme v bezpečí. Rychle a tiše – jdeme.“</p>

<p>Snažil jsem se nenechat se ovlivnit Mortonovým stra­chem, ale byl velice nakažlivý. Zastavili jsme pod světly a já strčil šperhák do klíčové dírky. Ohmatal jsem vnitřek a otočil. Neotevřel se.</p>

<p>„Někdo jde,“ sténal Morton.</p>

<p>„Je to sranda,“ utrousil jsem a po tváři mi stékaly potoky potu. „To otevřu i poslepu.“</p>

<p>„Blíží se!“</p>

<p>„Poslepu!“</p>

<p>Neotevřel se. Zavřel jsem oči, vypnul jsem všechny smysly a ohmatával jsem stavítka. Cvak – a bylo otevřeno.</p>

<p>„Dovnitř!“ řekl jsem, vtáhl jsem ho za sebou a zabouchl za námi dveře. Stáli jsme v temnotě zády k nim a třásli jsme se. Kroky se blížily, dospěly až ke dveřím…</p>

<p>Prošly kolem a pokračovaly dál.</p>

<p>„No vidíš, nebyla to hračka?“ řekl jsem, ale skřípání a pištění v mém hlase pokazilo všechen efekt. Ne že by si toho Morton všiml; třásl se tak silně, že jsem slyšel klapání jeho zubů. „Podívej, pěkná zahrada. Cestičky k procház­kám, lavičky pro milence, všechno tak pěkné, aby byli páni důstojníci spokojeni. A do zahrady shlížejí temná okna pokojů, temná, protože jejich obyvatelé jsou pryč. Tak, a teď už stačí jen najít okno, otevřít.</p>

<p>„Žaku – co tady děláme?“</p>

<p>„Já myslel, že to chápeš. Vojenská policie teď hledá jednoho rekruta. Až počítač vyplivne další informace, budou už hledat jednoho seržanta a jednoho kaprála.“ Pokoušel jsem se ignorovat jeho sténání. „Takže my půj­deme do této budovy a staneme se důstojníky. Je to přece tak prosté.“</p>

<p>Zachytil jsem ho v pádu a uložil jsem ho měkce do trávy „To je ono. Jen si pěkně odpočiň. Já budu hned zpátky.“</p>

<p>Třetí okno, které jsem zkusil, bylo nezajištěné. Otevřel jsem ho a nahlédl dovnitř. Rozházená postel, otevřená skříň, prázdná místnost. Perfektní. Našel jsem cestu zpět k Mortonovi, který se právě probíral. Lekl se, když jsem se objevil ve tmě, má ruka rychle dopadla na jeho ústa a utlumila výkřik.</p>

<p>„Všechno je v pořádku. Téměř hotovo.“</p>

<p>Protlačil jsem ho oknem a nechal ho padnout na po­stel, pak jsem zavřel a zajistil okno. Ve dveřích byl klíč, který vše ještě více usnadnil.</p>

<p>„Podívej,“ řekl jsem, „lež tady a relaxuj. Já tě zamknu. Budova je dnes podle všeho naprosto prázdná, takže to, co potřebuju udělat, mi nezabere moc času. Pěkně se tady natáhni a já se vrátím, jak nejrychleji to půjde.“</p>

<p>Šel jsem opatrně, ale budova byla prázdná a všude ticho jako v hrobě. Veškeré osazenstvo bylo pryč a – jak jsem doufal – tvrdě pracovalo. Měl jsem čas brát si a vy­bírat, v klidu se rozhodnout a zvolit správné velikosti. Když jsem se vrátil do místnosti, zaslechl jsem tlumené zavytí, na které jsem odpověděl tak bezstarostně, jak jsem dokázal.</p>

<p>„Nová uniforma – nová osobnost!“ podal jsem ty věci Mortonovi. „Oblékni se a dej mi naše staré šaty. Zvenčí sem jde dost světla, takže to půjde snadno. Pojď sem, já ti uvážu tu kravatu, jsi dneska nějak levej.“</p>

<p>Když jsme byli oblečeni a připraveni, čepice měli na hlavách, a když naše staré šaty ležely pohřbeny v koši na prádlo, vyplížili jsme se na chodbu. Morton na mě po­hlédl, zalapal po dechu a padal do vývrtky.</p>

<p>„Neplaš se – ty vypadáš stejně. Kromě toho, že ty jsi podporučík a já jsem kapitán. Tohle je mladá armáda.“</p>

<p>„A-ale,“ koktal. „Ty jsi… vojenský policista!“</p>

<p>„Vždyť ty taky. Poldy se nikdo nikdy na nic neptá.“</p>

<p>Ještě jsem nedořekl, a už jsme zatočili za roh a blížili se k hlavnímu východu. Tam stál major s deskami a za­mračeně na nás pohlédl.</p>

<p>„Tak, a mám vás,“ řekl.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>12</strong></p>

<p>Postavil jsem se do pozoru, to bylo jediné, co mě napadlo, a doufal jsem, že Morton nebude natolik para­lyzován, aby neudělal totéž. Byli tam jen dva, ten major a strážný u dveří. Když skolím toho majora, stihnu doběh­nout ke stráži dřív, než stačí tasit zbraň? Zajímavý pro­blém. Major pohlédl do svých desek. Teď – na něj!</p>

<p>Pohlédl na mě a vyrazil kupředu. Díval se na mě i stráž­ný. Couvl jsem.</p>

<p>„Na letišti jsem vás nezastihl,“ řekl major. „Museli jste přiletět nějakou dřívější linkou. Ale v letových rozkazech mám napsáno dva kapitáni. Kdo je tenhle poručík?“</p>

<p>Letové rozkazy? Dva kapitáni? Přestal jsem kroutit oči­ma a konečně jsem zapnul mozek.</p>

<p>„To mohla být chyba, pane. Dnes je tady hodně zmatků. Můžu se podívat na ty rozkazy?“</p>

<p>Něco nejasného zabručel a podal mi je. Prstem jsem přejel po řadě zaškrtnutých jmen a sjel ke dvěma zbýva­jícím dole. Pak jsem mu papíry vrátil.</p>

<p>„Chyba, jak jsem říkal, pane. Já jsem kapitán Drem. Tohle je poručík Hesk – a ne kapitán, jak to mají tady.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl a opravil si seznam. „Půjdeme.“</p>

<p>Šli jsme. Venku přede dveřmi stál nákladní automobil přecpaný vojenskými policisty. Velice nechutný pohled. Major si vylezl do kabiny – hodnost má své výhody – a já jsem Mortona vedl dozadu. Pohyboval jsem se rychle, protože jsem viděl něco, co major neviděl. Kráčeli k nám dva důstojníci od vojenské policie, oba kapitáni. Zamračili se, prošli a vraceli se k USD. Mračil jsem se taky a pak jsem ještě přidal, když jsem pohlédl na korbu náklaďáku a uvi­děl, že tam mezi rudými barety nejsou žádní důstojníci.</p>

<p>„Co je tohle – co se tady tak roztahujete,“ zavrčel jsem. „Zalezte dozadu, udělejte nám místo, sklapněte, pomozte nám nahoru.“</p>

<p>Všechno bylo vzápětí hbitě vykonáno. Morton a já jsme se usadili na čerstvě uvolněnou lavici a vozidlo se rozjelo. Pomalu jsem vydechl – zuby jsem ovšem cenit nepřestal. Poskakovali jsme a kymáceli se tmou a já jsem cítil, že začínám být velice, velice unavený. Dnešní den byl namá­havý.</p>

<p>„Nevíte, kam jedeme, kapitáne?“ zeptal se statný ser­žant.</p>

<p>„Sklapni!“</p>

<p>„Děkuji, pane.“</p>

<p>Po této duchaplné rozmluvě se rozhostilo ticho. Chlad­né ticho, které trvalo, dokud jsme nezastavili, a opět se neobjevil major. „Vylezte ven,“ poručil. „Kapitáne, pojďte se mnou.“</p>

<p>„Vezměte si na starost ty muže, poručíku,“ řekl jsem Mortonovi. Ten za mnou klopýtal a jeho tvář byla ve světle pouličních lamp smrtelně bledá.</p>

<p>„Jak, co, glg,“ šeptal.</p>

<p>„Jenom řekni seržantovi, ať maká,“ zašeptal jsem. „Tak­hle to chodí v armádě, zákon padajícího hovna.“</p>

<p>Klopýtal jsem za majorem, který došel ke vchodu velké budovy, zastavil se přede dveřmi a začal se probírat znač­ně rozsáhlým svazkem klíčů. Dal jsem si pohov a prohlížel jsem si velké plakáty vedle dveří. Když jsem se podíval lépe, zjistil jsem, že jsou prostorové, v živých barvách, a je na nich spousta nahých žen. Když jsem pohnul hlavou, pohnuly se také a trochu se vlnily.</p>

<p>„Nechte toho, kapitáne,“ poručil major, já jsem se vypjal do pozoru a oči mi tudíž padly na štít, na kterém stálo POSÁDKOVÝ ŠANTÁN – POUZE PRO DŮSTOJNÍKY Major našel klíč, který hledal, a otočil jím v zámku. „Dnes nebude žádné představení,“ řekl. „Tohle místo jsme vybrali pro pohotovostní poradu. Přísně tajnou. Jakmile sem dorazí technické jednotky, řeknete jim, že chci, aby celé tohle místo bylo vyčištěné. A tím myslím opravdu čisté. Chci, aby s kaž­dým technikem chodil jeden člen VP a aby se všichni zase vrátili. A vy mi za to ručíte hlavou. Rozumíte mi?“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>„Teď půjdu a sám osobně prohlédnu všechny ostatní dveře, abych se ujistil, že jsou zamčeny. Vy sebou hoďte, máte na to jen hodinu.“</p>

<p>Zasalutoval jsem, on se vydal na obhlídku budovy a já jsem usilovně přemýšlel, do čeho jsem se to zase dostal. Pak jsem byl z rozjímání vytržen burácením motorů. Na plošinu před vchodem vjel první náklaďák. Z jeho kapoty seskočil jakýsi seržant a hned se mi hlásil.</p>

<p>„Tak kdopak nám to přijel?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Detekční četa, pane. Dostali jsme rozkaz…“</p>

<p>„A teď ho vykonáte. Ať slezou a pak je nažeňte do­vnitř.“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>Dupal jsem si to zpátky k VP, kteří stáli pěkně v pozoru, a prstem jsem ukázal na Mortona. „Vy, poručíku Hesku, přesuňte se před vchod. Dovnitř nebo ven nepůjde nikdo bez mého svolení.“</p>

<p>Srdce mi začalo padat do kalhot, když se Morton ohlédl přes rameno. Pak se zřejmě vzpomínka na nové jméno probojovala do jeho vědomí, protože se vzpamatoval a vyrazil. Obrátil jsem se k VP a zamračil jsem se na ně, přičemž jsem mimořádnou pozornost věnoval seržanto­vi, který stál o krok vepředu. Šedovlasý, s kůží podobající se podrážce hodně starého bagančete, s rukávy plnými stužek a prýmků.</p>

<p>„Vy jste starší poddůstojník?“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>„Dobrá. Zde jsou rozkazy. Technické jednotky budou prohledávat divadlo. Chci, aby s každým technikem šel jeden VP. Chci, aby byli spočítáni všichni muži, kteří vejdou do budovy nebo vyjdou ven, a to bezchybně. Chci, aby prohlídka byla naprostá a dokonalá a tato budova čistá. Nějaké dotazy?“</p>

<p>„Ne, kapitáne. Tihle by pro mě skočili do ohně.“</p>

<p>„Myslel jsem si to. Dejte se do toho.“</p>

<p>Otočil se na podpatku, nadechl se – a vypustil smršť rozkazů, který div nesmetl čepici nejbližšího VP. Pohnuli se. Ustoupil jsem vzad a souhlasně jsem pokyvoval. Pak jsem přepochodoval na druhou stranu a postavil jsem se vedle Mortona.</p>

<p>„Chystá se něco velkého,“ řekl jsem tiše. „Za hodinu tady bude tajné setkání a my mátne na starosti jeho bezpečnost.“ Ignoroval jsem jeho úzkostné steny. „Jen tady postávej, snaž se vypadat jako voják a vyhýbej se tomu majorovi, až se vrátí. Nevím jak ty, ale mě tohle začíná velice zajímat.“ Opět zasténal – a já jsem odkráčel k východu, abych se podíval, jak jsou plněny mé rozkazy.</p>

<p>Technici si naložili na záda přístroje a hráli si s knoflíky na panelech, které jim visely na hrudi. Jeden z nich namířil anténu detektoru na náklaďák a já jsem uviděl, jak ručičky poskočily; ze sluchátek, která mu visela kolem krku, se ozvalo zapištění.</p>

<p>„Kapitáne. Něco se děje.“ Otočil jsem se.</p>

<p>„Copak je, seržante?“</p>

<p>„Tahle hlava skopová říká, že má poruchu.“ Držel smr­telně bledého technika za ruku a třásl s ním jako pes s kostí.</p>

<p>„Baterie, pane,“ vyl ten muž. „Prověřeny… je to poru­cha… pojistka!“</p>

<p>„Zavřete ho, seržante. Za sabotáž. A za úsvitu ho po­pravte.“ Seržant se usmál, technik zasténal a já jsem svou tvář přiblížil k jeho. „Nebo se ti snad podaří objevit a opravit tu poruchu během šedesáti sekund?“</p>

<p>„Jako by se stalo, pane! Já vím, jak to opravím! Půjčím si pojistku!“</p>

<p>Odpotácel se pryč se seržantem v patách. Dostával jsem se do role a začínalo se mi to líbit. Přestože jsem si byl jist, že ráno se za to budu nenávidět.</p>

<p>Dorazili další VP; major vyšel ven a rozestavěl je kolem divadla a před vchodem. Všiml jsem si, že Morton se z toho všeho začíná třást, a tak jsem si pospíšil ho trochu zabavit.</p>

<p>„Teď můžete otevřít ty dveře, poručíku. Dovnitř půjde jen jednotka techniků. Budete počítat muže vcházející a vycházející.“</p>

<p>Trochu jsem ještě cvičně seřval seržanta a prohlídka byla ukončena včas.</p>

<p>Když technici nastupovali zpět na korbu, objevila se auta prvních důstojníků.</p>

<p>„Jak to šlo, seržante?“ optal jsem se.</p>

<p>„Spousta plechovek od piva a podobnýho svinstva. Je to čistý, kapitáne.“</p>

<p>„Dobře. Stáhněte se, ale zdržujte se poblíž – pro pří­pad, že bychom vaše lidi opět potřebovali.“</p>

<p>Mávl jsem na Mortona, aby mě následoval, vzdálil jsem se za nejbližší náklaďák, stál jsem v jeho stínu a sledoval, co se děje.</p>

<p>„Co se děje,“ zeptal se Morton.</p>

<p>„Dobrá otázka. Velké, tajné a velice mimořádné setká­ní. Vidíš támhleto auto? Všichni důstojníci jenom od majora nahoru.“</p>

<p>„Musíme se odsud dostat pryč!“</p>

<p>„Proč? Napadá tě snad nějaké bezpečnější místo? Jsme součástí bezpečnostního útvaru – takže žádné otázky. Jedině že bych se ptal já. Podívej na támhletoho, jak vystupuje z té limuzíny! Ten má na rameni snad devět hvězdiček. Dneska večer jsou tady velký ryby. A ten důstojník za ním. Takovou uniformu jsem ještě neviděl. To je něco zvláštní.</p>

<p>Důstojník se otočil a já jsem ztuhl. Na rameni šedoze­leného kabátu měl jen jednu jedinou stříbrnou lebku. Další na čepici.</p>

<p>A pod tou čepicí známá tvář.</p>

<p>Kapitán Garth. Bývalý kapitán venianské lodi. Muž, který zavinil smrt mého přítele Střelce.</p>

<p>„Zůstaň tady,“ poručil jsem Mortonovi, a v okamžiku, kdy se Garth odvrátil, jsem vykročil ze stínu. Dorazil jsem k němu, když procházel bezpečnostní kontrolou u vcho­du. Když došel k jistému majorovi, který velice horlivě salutoval, prošel jsem za ním. Když jsem ho míjel a pok­račoval dál, uslyšel jsem jasně majorův hlas.</p>

<p>„Už jsou skoro všichni uvnitř, generále Zennore.“</p>

<p>„Podejte mi hlášení, až budeme kompletní, a pak bez­pečně uzavřete tyto dveře.“</p>

<p>Pochodoval jsem dál, prověřil jsem stráže a vrátil jsem se k Mortonovi.</p>

<p>„Co to má všechno znamenat?“ ptal se.</p>

<p>„Na to zapomeň. Tebe se to netýká.“</p>

<p>Takže už žádný kapitán lodi. Generál. Možná byl vždyc­ky generál. Zennor. Copak tady dělá? O copak jde celé armádě, které, jak se zdá, velí? A jak bych to mohl zjistit?</p>

<p>Když mě zavolal major, ani jsem ho neslyšel. Teprve když mě Morton kopl do kotníku, uvědomil jsem si, že ten kapitán Drem, ke kterému hovoří, jsem já.</p>

<p>„Ano, pane. Chtěl jste se mnou hovořit, pane?“</p>

<p>„Doufám, že neusínáte, Dreme!“</p>

<p>„Ne, majore, jen jsem si v hlavě procházel bezpečnost­ní opatření.“</p>

<p>„Tak teď si je můžete prověřit osobně – to jistě bude mnohem užitečnější. Ke každému vchodu do divadla jsem postavil muže. Zkontrolujte je.“</p>

<p>Když se odvrátil, nadšeně jsem zasalutoval jeho zá­dům. To by mohla být možnost, na kterou čekám.</p>

<p>„Poručíku,“ zvolal jsem. „Inspekční obchůzka. Jdeme.“</p>

<p>Vyrazili jsme kolem kabaretu a já jsem si radostně mnul ruce. „Mortone, tady se děje něco důležitého – a já mám v úmyslu zjistit, co to je.“</p>

<p>„Radši se do toho nepleť!“</p>

<p>„To bývá obvykle docela dobrá rada, ale já tentokrát musím zjistit, co se tady děje, co má ten chlap za lubem. Viděls ty uniformy? Všichni vysocí důstojníci. A já jsem se před pár hodinami dozvěděl, že se chystá invaze. Nemu­sím být geniální, aby mi došlo, že tohle setkání nějak souvisí s tou invazí. Ale jak se dostanu dovnitř?“</p>

<p>Blížili jsme se k bočnímu vchodu do divadla a hlíd­kující VP se vypjal do pozoru, jakmile nás spatřil. Já jsem zalomcoval zamčenými dveřmi a zamračil jsem se na něj.</p>

<p>„Tyhle dveře byly zavřené, když jsi sem přišel?“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>„Pokoušel se někdo dostat dovnitř?“</p>

<p>„Ne, pane!“</p>

<p>„Jaké máš rozkazy?“</p>

<p>„Mám zabít každého, kdo se přiblíží ke dveřím.“ Ruku měl na pouzdře s pistolí.</p>

<p>„Včetně tvých velících důstojníků?“ zařval jsem mu do ucha. Zapotácel se a ruka mu klesla k pasu.</p>

<p>„Ne, kapitáne.“</p>

<p>„Pak děláš chybu a <emphasis>sám</emphasis> bys měl být zastřelen za ne­uposlechnutí rozkazů. Důstojník na inspekci může pou­ze zkusit, jsou-li dveře zamčené. Pokud se důstojník na inspekci pokusí projít těmito dveřmi, musí být neprodle­ně zastřelen. Je to jasné?“</p>

<p>„Naprosto jasné, pane.“</p>

<p>„Tak se přestaň usmívat. Zdá se mi, že se ti ta představa nějak náramně líbí.“</p>

<p>„Ano, pane. Vlastně ne, pane!“</p>

<p>Ještě jsem něco zavrčel a pokračoval jsem v inspekci. Obešli jsme téměř celou budovu, až jsme došli k zadním dveřím. Stráž tam stála v pozoru. Zalomcoval jsem zamče­nými dveřmi a pohlédl na kovové schodiště vedle nich.</p>

<p>„Kam vede tohle?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nouzový východ.“</p>

<p>„Hlídá tam někdo?“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>Morton stoupal za mnou po dunících schodech. V půli cesty jsem se zastavil a sehnul jsem se, abych mohl vytáh­nout paklíč z boty. Morton otevřel ústa, ale hned je zase zavřel, když jsem si přiložil prst na rty. Musel jsem zjistit, co se děje uvnitř.</p>

<p>Dupali jsme vzhůru a když jsme došli na balustrádu, stála tam stráž se zbraní napůl vytaženou z pouzdra.</p>

<p>„Chcete snad tou zbraní mířit na mě?“ zeptal jsem se chladně.</p>

<p>„Ne, pane, promiňte.“ Zastrčil ji a vypjal se do pozoru. Přiblížil jsem se k němu.</p>

<p>„Víte, že za to můžete dostat polní soud, když namíříte zbraň na důstojníka?“</p>

<p>„Já jsem nemířil, pane! Jsem tady sám a nevěděl jsem, kdo to jde…“</p>

<p>„Nevěřím vám, vojáku. Něco tady není v pořádku. Postavte se tady k poručíkovi.“</p>

<p>Když se otočil, byl už paklíč v dírce a já jím opatrně otáčel a cvakal. Pak jsem udělal krok vzad a on se zastavil a obrátil tváří k mě.</p>

<p>„Jsou ty dveře zamčené?“</p>

<p>„Ano, pane. Jistěže, musí být. Já tu hlídám, takže dveře…“</p>

<p>Jeho hlas se vytratil, když jsem natáhl ruku a dveře otevřel. Pak jsem je zavřel a řítil jsem se k němu.</p>

<p>„Jste zatčen, vojíne. Poručíku – odveďte toho muže k majorovi. Řekněte mu, co se stalo. Pak se s majorem okamžitě vraťte. Hněte sebou!“</p>

<p>Když oddusali pryč, strčil jsem paklíč opět do zámku a zatlačil jsem ještě silněji. V zámku něco prasklo. Teprve pak jsem schoval paklíč, otevřel jsem dveře a vklouzl dovnitř. Tiše jsem za sebou zavřel.</p>

<p>Maličký východ byl skryt zaprášenými závěsy. Mezi nimi prosvítalo světlo; naklonil jsem se kupředu a maličko je rozhrnul.</p>

<p>„…důležité, aby se vše utajilo až do zahájení. Obálky s rozkazy otevřete až v hodinu H. Seřadiště jsou označe­na…“</p>

<p>Dobře jsem znal ten hlas. Kdysi Garth, nyní Zennor. Pro jistotu jsem závěsy rozhrnul ještě o něco víc. Stál tam, téměř pode mnou, a ukazoval na velikou mapu. Pohlédl jsem na mapu, pak jsem zatáhl závěsy a udělal krok zpět.</p>

<p>Právě jsem zavíral dveře, když se na schodech ozvaly spěšné kroky. Objevil se major, vystrašený a rudý v obli­čeji.</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>„Nejsem si jist, pane. Voják, který zde hlídal, tasil zbraň a vůbec se choval podezřele. Zkusil jsem dveře. Byly odemčené. Tak jsem poslal pro vás, pane.“</p>

<p>„Není možná. Sám jsem je zamykal.“</p>

<p>Otevřely se při prvním doteku – a jeho tvář zbělela šokem. Zatáhl a rychle je zavřel. „Nebyl jste, doufám, uvnitř!“</p>

<p>„Jistěže ne, majore. Mám své rozkazy. Možná je vadný zámek.“</p>

<p>„Ano, snad!“ Vyhrabal svůj svazek s klíči, našel ten pravý a otočil jím v zámku. Kov zachrastil.</p>

<p>„Nedá se zamknout!“</p>

<p>„Mohu to zkusit, pane?“</p>

<p>Vzal jsem klíče z jeho ochablých prstů a přirozeně jsem ani já neuspěl. Když jsem mu podával klíč, tiše jsem promluvil.</p>

<p>„Bude vyšetřování, pane, potíže. To by pro vás nebylo dobré. Postarám se o to, aby o tom strážný nikomu nic neříkal. Pak seženu svářeče a zapečetíme ty dveře. To by bylo nejlepší, nemyslíte, majore?“</p>

<p>Chtěl něco říci, ale pak zavřel ústa a místo toho pře­mýšlel. Hleděl střídavě na mě a na dveře. Pak si uvědomil, že v ruce má stále klíče. Strčil je do kapsy a narovnal se.</p>

<p>„Jak říkáte, kapitáne, nic se nestalo. Nemá smysl začí­nat nějaké vyšetřování a tak dál. Zůstanu tu. Hned mi pošlete svářeče.“</p>

<p>„Správně, pane. Já to zařídím.“</p>

<p>Morton čekal u paty schodů a vedle něj stál vystrašený VP. Došel jsem k muži a důkladně jsem se na něj zamračil.</p>

<p>„Budu k vám laskavý, vojíne, přestože je mi to proti srsti. Myslím si, že by bylo nejmoudřejší, kdybychom na tuhle záležitost všichni zapomněli. Jak se jmenujete?“</p>

<p>„Pip7812, pane.“</p>

<p>„Dobře, Pipe, můžete se vrátit k jednotce. Ale – jestli uslyším nějaké zvěsti o zámcích, nebo něco podobného, do čtyřiadvaceti hodin budete mrtvý muž. Rozumíte?“</p>

<p>„Zámky, kapitáne? Obávám se, že vám nerozumím.“</p>

<p>„Velmi dobře, Pipe. Hlaste se u seržanta. Řekněte mu, že tu okamžitě potřebujeme svářeče. Pohyb.“</p>

<p>Pohnul se. „Co to mělo znamenat?“ zeptal se Morton.</p>

<p>„Chystá se válka, příteli. Teď už vím, o co jim jde. Vím všechno o jejich invazních plánech.“</p>

<p>Kromě toho, že nevím, co bych tak proti nim měl podniknout.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>13</strong></p>

<p>Když setkání skončilo, postaral jsem se o to, abych byl neodkladně zaměstnán kdekoli jinde než před hlavním východem z divadla. Nebylo příliš pravděpodobné, že by si mě mohl Zennor pamatovat ještě z dob, kdy byl kapi­tánem Garthem, ale i malá pravděpodobnost je pravdě­podobnost, a tak jsem se raději klidil z dohledu. Jednotky se seřadily a pochodovaly pryč: byl stav pohotovosti, a tak nebyly rozmazlovány něčím takovým jako je doprava. Major měl k dispozici auto, ale já jsem jeho nabídku odmítl.</p>

<p>„Mohli jsme se svézt,“ kňoural Morton, když automobil odjel.</p>

<p>„Kam? Do basy? Čím dál jsme od nadřízených, tím větší bychom měli mít radost.“</p>

<p>„Jsem unavený.“</p>

<p>„A kdo není? A to ani nemluvím o hladu. Najdeme si místo, kde bychom mohli utratit nějaké Fetovy peníze…“<emphasis>„Jime… Jime diGrizi…“</emphasis></p>

<p>Zvuk byl vysoký a téměř neslyšitelný. Slyšel jsem vůbec něco? Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale Morton byl jedi­nou osobou poblíž.</p>

<p>„Neslyšels něco?“</p>

<p>„Ne. Měl bych?“</p>

<p>„Nevím. Najednou mi zvonilo v uších. Ale přísahám, že jsem něco slyšel.“</p>

<p>„Možná si s tebou povídá ta můra, která ti sedí na rameni. Ha ha ha.“</p>

<p>„Nech si ty fóry. Jaká můra?“</p>

<p>„Podívej, tady. Sedí na kapitánských výložkách. Mám ji shodit?“</p>

<p>„Ne. Nech ji tam.“</p>

<p>Otočil jsem hlavu, zamrkal jsem – a tak tak jsem tu můru zahlédl. Zatřepotala křídly a vzlétla – a přistála mi na uchu.<emphasis>„Běž… lepštiťl… teď.“</emphasis></p>

<p>„Nerozumím ti.“</p>

<p>„To je proto, že nemluvím.“</p>

<p>„Sklapni, Mortone. Mluvím s můrou a ne s tebou.“</p>

<p>Poklesla mu dolní čelist a on rychle poodešel stranou. „Opakuj zprávu,“ řekl jsem a chvíli jsem si ho nevšímal.<emphasis>„Letiště… běž na letiště.“</emphasis></p>

<p>„Dobře, na letiště. Chápu. Jasně.“</p>

<p>Můra odtřepotala a já jsem poplácal Mortona po rame­ni; po rameni, které se třáslo. „No tak, vzchop se. A pře­staň se na mě dívat, jako bych byl šílený. Ta můra je jen komunikační prostředek, nic víc.“</p>

<p>„A s kým komunikuje?“</p>

<p>„Čím míň toho budeš vědět, tím menší budeš mít problémy.“</p>

<p>„Ty jsi opravdový špion, že je to tak?“</p>

<p>„Ano i ne. Já jsem tady kvůli svým záležitostem, ale jisté síly se snaží, abych pracoval i pro ně. Chápeš?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Výborně. Teď najdeme letiště. Odhadoval bych, že by to mohlo být támhle, co jsou ta světla, u kterých přistávají ta letadla. Jdeš se mnou?“</p>

<p>„Copak mám na vybranou? Můžu se snad vrátit? Začít zase od začátku? Chci říct, že se asi nemůžeme jen tak vrátit na ubikaci a tvářit se jako by nic, nebo ano?“</p>

<p>„To víš, že ne.“</p>

<p>Povzdechl si a pokýval hlavou. „Já vím. Ale já prostě nejsem stavěný na věci, které tady děláme. A jak to všech­no skončí?“</p>

<p>Dobrá otázka. A docela mizivá naděje, že bude nyní zodpovězena.</p>

<p>„Po pravdě řečeno – nevím. Ale máš mé slovo, Mortone, protože jsem tě do toho dostal. Mým nejdůležitějším úkolem, víc než cokoli jiného, je dostat tě do bezpečí. Neptej se mě jak – protože ani to ještě nevím.“</p>

<p>„Ty za to nemůžeš. To já jsem si otevřel hubu na toho užvaněnýho kaprála. Tak to všechno začalo.“</p>

<p>Za družného hovoru jsme se blížili stále víc a víc k le­tišti. Cesta, po které jsme šli, vedla kolem kraje dráhy a byla od ní oddělena vysokou drátěnou ohradou, dobře osvětlenou reflektory.</p>

<p>Za ohradou byla tráva a letištní značení. Právě přistával těžký nákladní letoun. Prohučel nad námi a my jsme sledovali, jak dosedá. Když zmizel, přihnalo se hejno černých ptáků, kteří začali klovat do trávy. Jeden z nich roztáhl křídla, letěl k ohradě a přistál na druhé straně. Kývl na mě hlavou a promluvil.</p>

<p>„Nejsi sám.“</p>

<p>„Jak vidíš. On je v pohodě. Jsi to ty, Varode?“</p>

<p>„Ne. Kapitán Varod nemá službu.“</p>

<p>„Sežeňte ho. Nebudu mluvit s kdejakou starou vrá­nou.“</p>

<p>„Budeš kontaktován.“</p>

<p>Pták se otočil, rozevřel zobák a roztáhl křídla. Vznesl se bez plácání křídly a ozval se syčivý zvuk.</p>

<p>„Tryskový pohon,“ řekl jsem. „Vzduch nasává zobákem. Tryska je přesně tam, kde si představuješ, že by měla být. Jdeme.“</p>

<p>Ozvalo se vytí blížící se sirény a po cestě se k nám řítil detekční vůz. Zpomalil, když kolem nás projížděl, a na­mířil na nás svou parabolu. Pak pokračoval dál.</p>

<p>„V kontrole rádiového vysílání jsou tedy nepřekonatel­ní,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ten pták byl rádio?“</p>

<p>„Mimo jiné. Je dálkově ovládán a má zřejmě i nějaké logické obvody díky kterým umí poskakovat a držet se v blízkosti dalších ptáků. Může být zachycen pouze když vysílá na základnu.“</p>

<p>„Kde je základna?“</p>

<p>„To nechtěj vědět. Ani to, kdo ho řídí. Ale mohu tě ujistit, že jim rozhodně nejde o to uškodit nějak této zemi.“</p>

<p>„Proč ne?“ Hovořil nyní s velkým zaujetím. „Řekni jim, ať se dají do práce a skoncují s místními militaristy a jejich posluhovači a ať uspořádají nové volby. Víš, jak dlouho tu už trvá mobilizace? Tak já ti to řeknu, zjistil jsem si to. Ta takzvaná dočasná pohotovost trvá už přes dvě stě let.</p>

<p>Tomu už říkám pohotovost! Řekni svým ptačím přátelům, že pokud jde o mě, můžou škodit, jak se jim zamane.“</p>

<p>„Všechno jsem slyšel,“ řekl pták hlubokým hlasem, vyřítil se z temnoty a přistál mi na rameni. „My nechceme působit obtíže. My pracujeme pouze pro to, aby…“</p>

<p>„Sklapni, Varode,“ řekl jsem. „Máme jen omezený čas na komunikaci, než nás detektory zas objeví, tak neplýt­vejte časem na zbytečné plácání. Objevil jsem přípravy na invazi.“</p>

<p>Pták na mě mrkl okem a pak pokýval hlavou. „Výborně,“ řekl. „Detaily nejdříve, nahrávám. Kam bude invaze zaměřena?“</p>

<p>„Ne na tuto planetu. Chystají hvězdnou flotilu pro útok na jinou planetu.“</p>

<p>„Víš to jistě?“</p>

<p>„Špehoval jsem je. Je to jisté.“</p>

<p>„Jak se jmenuje ta planeta?“</p>

<p>„Nemám představu.“</p>

<p>„Ještě se vrátím. Musím odlákat detekční vůz.“</p>

<p>Pták odsvištěl do oblak a zanechal za sebou zápach spálených plynů. Udělal úhledný výkrut a přistál na střeše projíždějícího náklaďáku. Myslím, že za nepřetržitého vysílání, protože za okamžik v jeho stopách uháněl de­tekční vůz. Šli jsme dál.</p>

<p>„Co to je, jaká invaze? Co jsi to zjistil?“</p>

<p>„Jenom tohle. Velitelem je generál Zennor. Podle toho, jak mluvil, to vypukne asi docela brzy…“</p>

<p>Ozval se svist a výbuch horkého vzduchu: ostré pařátky přistávajícího ptáka mi probodly čepici a zaryly se mi do hlavy.</p>

<p>„Musíš zjistit, na jakou planetu chtějí útočit,“ řekl.</p>

<p>„Zjistěte si to sami. Sledujte je, až odstartují.“</p>

<p>„Nemožné. Nejbližší křižník s detekčním vybavením je čtyři dny cesty odsud. Mohl by přiletět pozdě.“</p>

<p>„Ajajaj.“</p>

<p>Škrábal jsem se na hlavě v místě, kde mi pták při odletu vyrval chumáč vlasů, pak jsem se sehnul a zvedl jsem čepici. Zahnuli jsme za roh právě v okamžiku, kdy se za námi prořítil další detekční vůz.</p>

<p>„Vmísíme se do davu,“ řekl jsem Mortonovi. „Lidi vtom detekčním voze začnou něco čuchat, když nás najdou poblíž každého zdroje vysílání.“</p>

<p>„Nemohli bychom se vmísit do takového davu, který jí a pije?“</p>

<p>„Dobrý nápad. A já vím přesně, kam půjdeme.“</p>

<p>Když jsem pronášel ta slova, sestoupil jsem z chodníku se zvednutou rukou – přímo před náklaďák. Řidič dupl na brzdy a s pištěním zastavil přímo přede mnou.</p>

<p>„Jezdíme nějak rychle, že?“ zavrčel jsem na řidiče.</p>

<p>„Neviděl jsem vás, kapitáne…“</p>

<p>„A já vím, proč jste mě neviděl. Protože vám nesvítí jedno světlo, proto. Ale já mám dneska chuť být velkorysý. Kdybyste mě a mého společníka zavezl do důstojnického klubu, mohl bych zapomenout, že jsem vás kdy viděl.“</p>

<p>Ne že by řidič měl na vybranou. Vysadil nás před klubem a s řevem uháněl pryč. Vstoupili jsme, abychom si užili nebeských radovánek, které byly z velké části shodné s těmi v poddůstojnickém klubu – až na to, že tady byly servírky. Asi čtvrtina stolů byla obsazena: os­tatní musí být ještě ve službě. Naše stejky a piva se objevily s příkladnou rychlostí a my jsme se do nich zahryzli s hladovým mručením. Byli jsme téměř u kon­ce, když se ve dveřích objevil jakýsi důstojník a zahvízdal na píšťalku.</p>

<p>„Tak, odchod – a hybaj do práce. Všichni. Pohotovostní režim. Venku čeká transport. Pro vás to platí taky,“ řekl a prstem nelítostně ukazoval na nás.</p>

<p>„Právě jsme přišli ze služby, plukovníku,“ řekl jsem.</p>

<p>„No a právě teď se tam zase vrátíte. A jak vidím, tak jste se už stihli najíst, zatímco já ne, tak mě moc nedrážděte, chlapče.“</p>

<p>„Už jdeme, pane!“</p>

<p>Přidali jsme se s Mortonem k houfu, vyšli jsme ze dveří a nastoupili do čekajícího autobusu. Plukovník dorazil jako poslední a řidič vyrazil kupředu.</p>

<p>„Nyní vám řeknu všechno, co mohu,“ řekl plukovník snažící se přeřvat hluk motoru. „Z důvodů, po kterých vám nic není, jsme byli nuceni urychlit naše plány. Půjdete do akce, a to teď hned.“ Ozvaly se otázky a výkřiky nesou­hlasu, které rychle přeřval.</p>

<p>„Ticho! Já vím, že jste všichni kancelářské krysy zhýč­kané životem na základně – ale jste taky vojáci. Kvůli posunu v plánech nestihnou dorazit někteří frontoví dů­stojníci. Vy jste se právě dobrovolně přihlásili na jejich místo. Dostanete polní výbavu, odeberete se k jednotkám a okamžitě se s nimi nalodíte. O půlnoci se odlétá.“</p>

<p>Plukovník ignoroval všechny stížnosti a protesty a na­konec ztratil trpělivost. Z pouzdra vytáhl nebezpečně vypadající pistoli a prostřelil střechu autobusu. Pak namí­řil na nás. V autobuse se rozhostilo naprosté ticho – a na jeho rtech se objevil nechutný úsměv; měl špičaté zuby.</p>

<p>„To už je lepší,“ řekl a mířil na nás dál. „Jste všichni úředníci, což znamená, že jste se jen ulejvali a dělali jste jen lehoučkou práci, která vám vůbec neprospěla. Jste v armádě a v armádě se poslouchají rozkazy.“ Autobus zastavil a on vystřelil další ránu do stropu. „Nyní chci dobrovolníky pro bojové velení. Všichni dobrovolníci udělají krok vpřed.“</p>

<p>Všichni jsme spěšně vykročili kupředu. Světla v záso­bovacím skladu zářila jasně do noci, úředníci čekali u pře­cpaných polic a nějaký důstojník stál ve dveřích.</p>

<p>„Uhněte,“ řekl plukovník a ostřížím zrakem sledoval, jak vystupujeme z autobusu.</p>

<p>„Nemohu, pane,“ řekl zásobovací důstojník. „Nemohu vám nic vydat, dokud nedostanu rozkazy z velení. Ještě sem nedorazily…“</p>

<p>Plukovník sestřelil světlo nad dveřmi skladu, pak strčil horkou hlaveň pistole k důstojníkově hlavě.</p>

<p>„Co jste to říkal?“ zavrčel plukovník.</p>

<p>„Rozkazy právě dorazily, pane! Vy tam, otevřete a rych­le jim všechno dejte. Honem!“</p>

<p>A bylo to opravdu svižné. Nejvyšší rychlostí jsme se prořítili skladem a v běhu jsme popadali šaty boty ruksa­ky, pásy. Ulice za skladištěm byla pekelným obrazem důstojníků strhávajících ze sebe uniformy a rozhazujících je po zemi kolem sebe. Pak na sebe všichni natahovali zelené polní hadry na hlavy si naráželi přílby a všechno ostatní cpali do ruksaků. Klopýtali dál, do další budovy kde se vydávaly zbraně. Ale žádná munice, jak jsem si všiml; plukovník nebyl blázen. Klopýtaje pod vahou těch věcí jsem se vypotácel na ulici a uvařen ve vlastní šťávě jsem se těžce opřel o zeď. Morton dopadl vedle mě.</p>

<p>„Netušíš náhodou, co tohle všechno znamená?“ lapal po dechu.</p>

<p>„Tušit je slabý slovo. Agresoři si myslí, že je někdo sleduje. A mají pro to dobrý důvod, protože se tak oprav­du děje. Takže se rozhodli, že invazi uskuteční dříve, než bude její plán vyzrazen.“</p>

<p>„Co se stane s námi?“</p>

<p>„My budeme okupovat. Půjdeme tam aspoň jako dů­stojníci. Což znamená, že pokud bude nepřítel klást nějaký odpor, můžeme zůstat vzadu a poručit jednotkám, aby útočily…“</p>

<p><emphasis>„Otevři ruksak,“</emphasis> řekla mi můra do ucha.</p>

<p>„Co říkáš?“</p>

<p>Pocítil jsem silné pálení na boltci, když můra do mé kůže vybila své baterie.</p>

<p><emphasis>„Otevři… ruksak!“</emphasis> zasípala a odpadla. Zemřela vyčer­páním.</p>

<p>Sklonil jsem se, otevřel jsem batoh a přemýšlel jsem, co tam najdu. Ozvalo se zasvištění, já ucítil závan spále­ného kerosenu a do batohu kolem mne vletěl pták.</p>

<p>„Já nehodlám pašovat tohohle prokletýho ptáka a ne­chat se chytit a zastřelit!“ křikl jsem.</p>

<p>„Musíš to udělat kvůli budoucnosti celého lidstva,“ řekl pták a oči mu divoce svítily „Reaktivuj mě dvojitým zmáčknutím zobáku. Končím.“</p>

<p>Záře potemněla a pták ochabl. Rychle jsem zavřel ruk­sak, neboť jsem zaslechl blížící se kroky.</p>

<p>„Do transportu!“ poručil plukovník. „Odjíždíme!“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>14</strong></p>

<p>Chvilka oddechu nebyla příliš dlouhá. Tak rychle, jak se důstojníci potáceli ze skladu pod vahou plné polní, se objevovaly náklaďáky a odvážely je do tmy. Kňourajíce a reptajíce s ostatními kňouraly a reptaly jsme s Mortonem přehodili ruksaky přes postranici vozu a vyšplhali nahoru. Když jsme dosáhli a mírně překročili jeho nosnost, odkodrcali jsme pryč.</p>

<p>„To je jako bych žnovu nalukoval. Doblovolně,“ prone­sl jakýsi důstojník a těžce se do mě zapřel. Z dnem vzhůru obrácené lahve se ozval bublavý zvuk.</p>

<p>„Poděl se s námi o to bohatství, poděl,“ mumlal jsem a páčil jsem láhev z jeho roztřeseného sevření. Bylo to docela nechutné, ale bylo v tom značné množství alkoho­lu.</p>

<p>„Pořád ještě nepiješ?“ zasípal jsem na Mortona a zamá­val rychle se vyprazdňující láhví.</p>

<p>„Rychle se učím.“ Polkl, zakašlal, znovu polkl a teprve pak vrátil flašku původnímu majiteli.</p>

<p>Ozvalo se hluboké hřmění a my jsme museli zavřít oči před září startující vesmírné lodi. Invaze začala. Narazili jsme jeden do druhého, když vůz s pištěním zastavil a nám již známý hlas nařídil vystoupit. Náš bič boží, pan plukovník, už na nás čekal. Doprovázeli ho radista a skupinka poddůs­tojníků. Za ním ve vzorném pořádku pochodovaly setniny a prapory do čekajících lodí.</p>

<p>„A teď poslouchejte,“ zařval plukovník. „Před sebou vidíte dobré vojáky kteří potřebují dobré důstojníky. Naneštěstí to jediné, co pro ně mám, jste vy, vyžraní papíráci, splašky z celé základny. Takže vás teď rozdělím jednoho na každou setninu, v naději, že se snad něco naučíte, než vás zabijou.“</p>

<p>To nebylo příliš dobré. Slíbil jsem Mortonovi, že se o něj postarám. Což nebudu moci splnit, pokud budeme v rozdílných setninách. Povzdechl jsem si. Budu muset porušit první sebezáchovné vojenské pravidlo. Přestože to odporovalo primárnímu axiomu života v armádě – drž hubu a krok a nikam se nehlas dobrovolně – přihlásil jsem se. Svižně jsem vystoupil kupředu, srazil jsem paty a vypjal jsem se do pozoru.</p>

<p>„Pane! Mám malej zadek a malý břicho. Mám zkuše­nosti s bojem. Umím střílet a jsem specialista na boj zblízka.“</p>

<p>„A já vám nevěřím!“ zařval mi do tváře.</p>

<p>Hodil jsem ho na zem, položil jsem mu nohu na záda, vzal jsem si jeho zbraň, sestřelil jsem jeden reflektor, pomohl jsem mu na nohy a podal jsem mu pistoli. Jeho krutý pohled roztál téměř v úsměv, když si oprašoval uniformu.</p>

<p>„Potřeboval bych víc takových jako jste vy. Dostanete bojovou jednotku. Jméno?“</p>

<p>„Drem. Poslušně žádám, aby mi byl přidělen tady poručík Hesk jako výkonný pobočník. Je mladý a hloupý, ale já už jsem ho cvičil.“</p>

<p>„Máte ho mít. Jděte. Další dobrovolníci?“</p>

<p>Popadl jsem zavazadla a společně s Mortonem jsme prchali k transportu – než si to rozmyslí.</p>

<p>„Myslel jsem, že to je náš konec, když jsi s ním praštil o zem,“ sípal. „Tos hodně riskoval.“</p>

<p>„Už jen to, že žiješ v moderním světě, je sám o sobě risk,“ prohlásil jsem. „Podívej se na všechny ty karcinogeny a dopravní nehody. A teď si myslím, že bychom se mohli zastavit a hodit bágly na zem. Pomoc je tady.“</p>

<p>V ústrety nám vyšel dychtivě vyhlížející seržant se dvěma vojíny a já jsem opětoval jeho pozdrav.</p>

<p>„Jsem zastupující vrchní seržant Blogh. Jestli jste kapi­tán Drem, pak jste náš nový VD,“ řekl seržant.</p>

<p>„Obojí správně, seržante. Předejte těmto mužům naše zavazadla a můžeme vyrazit.“</p>

<p>„Právě se naloďuje poslední část setniny. Za deset minut startujeme.“</p>

<p>„To zvládneme. Jdeme.“</p>

<p>Naloďovací rampa za námi zmizela a vnější vrata se s bzučením začala zavírat. Cestou ke schodům jsme museli přelézt barikádu beden. Po dvou schodech jsme vystoupali na palubu, kde se ode zdi ke zdi roztahovala celá setnina na G-matracích. Vrhli jsme se na své a jak­mile jsme ulehli, začala blikat červená světla a motory ožily.</p>

<p>Byl to start jako každý jiný. Géček bylo daleko více, než bylo nutné, ale takhle to prostě v armádě chodí. Když akcelerace opadla na jedno G, vstal jsem a zamával na seržanta.</p>

<p>„Provianťák je plný?“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>„Dejte jim napít, ale zatím žádné jídlo…“</p>

<p>Z amplionů se ozvalo zařvání a pak na nás promluvil až příliš zesílený hlas. „Všichni velící důstojníci na palubu dvě, teď. Všichni VD, okamžitě.“</p>

<p>„Poručíku,“ zavolal jsem na strachy zeleného Mortona. „Převezmete velení, dokud se nevrátím. Všechnu práci nechte poddůstojníkům.“ Sklonil jsem se a šeptem do­dal: „Ruksak s tím ptákem nespouštěj z očí. Jestli ho někdo otevře, tak tady končíme.“</p>

<p>Slabě zasténal – a já jsem rychle prchal pryč, než se začne příliš litovat. Po žebříku stoupali i další důstojníci a všichni byli zvědaví a napjatí.</p>

<p>„Možná teď zjistíme, co to všechno znamená.“</p>

<p>„Něco nám říct musej – celej rok posloucháme jen fámy.“</p>

<p>Jídelna nebyla tak velká, takže sednout si mohli jen ti, kteří přišli nejdříve. My ostatní jsme se tísnili mezi stoly a opírali se o zdi. Prastarý seržant si nás odškrtával na sezna­mu, jak jsme přicházeli. Když byl spokojen, podal hlášení dvouhvězdičkovému generálovi sedícímu za stolem. Pak požádal o pozornost a šum pomalu utichl.</p>

<p>„Pro ty z vás, kteří byli k této divizi převeleni později: toto je váš velící důstojník, generál Lowender. Má pro vás velice důležité sdělení.“</p>

<p>Bylo naprosté ticho, když se k nám generál otočil, mudrcovsky pokýval hlavou a promluvil.</p>

<p>„Je to tady, pánové. Hodina H, den D, okamžik, na který jste všichni čekali, ne, kterého jste se už nemohli dočkat. Kapitán této lodi mi právě podal hlášení, že jsme nabrali kurz a už se nemůžeme vrátit zpět. Takže můžou být otevřeny tajné rozkazy.“</p>

<p>Vzal velkou obálku ztěžklou rudými pečetěmi a trhnu­tím ji otevřel. Zvuk trhaného papíru se rozlehl ztichlou jídelnou. Pak zvedl rudě vázanou brožurku, která byla uvnitř.</p>

<p>„Tady to je. Možná jste slýchali řeči, že plánujeme preventivní obranný úder proti Zemliji. To není pravda. Naše bezpečnostní jednotky rozšířily takové zvěsti, aby zmátly naše četné meziplanetární nepřátele a jejich všu­dypřítomné špicly. To vysvětluje náš velký důraz na utaje­ní. To je však minulostí. Jak jste asi zaznamenali, nachá­zíme se ve vesmíru a letíme k novému světu. Bohatému světu. K světu, který ztratil spojení se zbytkem galaxie před tisíci lety. A co je ještě důležitější, je to svět, o jehož existenci víme jenom <emphasis>my</emphasis>. Je obydlený, ale jeho bídní obyvatelé si nezaslouží, aby jeho bohatství sloužilo jejich zpátečnickým cílům. Je přístroj připraven? Dobře. Gene­rál Zennor, objevitel této bohaté planety, vám vše vysvětlí vlastními slovy.“</p>

<p>Srdce se mi rozbušilo a já jsem se začal krčit, než jsem si uvědomil, že to je pouze záznam a že se nemusím obávat prozrazení. Světla byla mírně ztlumena, generál vzal digitální nahrávku z obálky a zasunul ji do projekto­ru. Pak už se před námi vznášel odpudivý hologram odpudivého Zennora.</p>

<p>„Vojáci Nevenkebly, zdravím vás. Právě jste vyrazili na největší dobrodružství, do kterého se naše země kdy pustila. Vaše vítězství na tomto bojišti zajistí naší otčině takovou moc a takové bohatství, že už se nikdo nikdy neodváží byť jen pomyslet na útok na ni. Bohatství nové­ho světa budou naše. Bohatství tohoto světa – Chojecki!“</p>

<p>Ozvala se slaboučká hudba, Zennor zmizel a nahradila jej modrá koule vznášející se v prostoru. Jestliže jsme však byli ušetřeni jeho obrazu, jeho mečivý hlas dále bubnoval do našich uší.</p>

<p>„Chojecki. Bohatá, teplá, úrodná planeta. Byla to ná­hoda, jedna ku milionu, že jsme ji objevili. Loď, které jsem velel, byla pronásledována zabijáky Ligy, a my jsme použili náhodný, nesledovatelný skok, abychom je setřás­li. Našli jsme tuto skvělou planetu. Možná nás nějaká vyšší síla vedla k našemu osudu, možná prosby naší vznešené země byly vyslyšeny nám neznámým božstvem.“</p>

<p>„Možná pindáš jak starej idiot,“ zašeptal kdosi a v tem­notě se ozvalo souhlasné mumlání. Tohle byli frontoví důstojníci, kteří dávali přednost pravdě před propagan­dou. Ale Zennor se nedal zastavit.</p>

<p>„Přistáli jsme a udělali průzkum. Je to bohatá planeta s nezměrnými zásobami kovů, rozlehlými lesy čistými řekami pro pohon hydroelektráren. Je-li na Chojecki něco v nepořádku, jsou to její obyvatelé.“</p>

<p>Nyní jsme naslouchali se zájmem, protože v Zennorově hlase se objevil zlostný tón, který generál nedokázal potlačit.</p>

<p>„Jsou to nechutní lidé se záludnými postoji a zvráce­nými choutkami. Přišli jsme za nimi otevřeně a rozevřeli náruč přátelství. Nabídli jsme jim pomoc, spolupráci, obchod, spojení s rozvinutější civilizací. A víte, jak na to reagovali? Víte, co udělali?“</p>

<p>Hněv v jeho hlase byl nyní zřetelný a obecenstvo dych­tilo po dalších slovech.</p>

<p>„Já vám řeknu, co udělali. Oni neudělali nic! Oni nás naprosto ignorovali, odvrátili se od nás – odmítli veškerý kontakt s civilizací.“</p>

<p>„Asi věděli, co dělaj,“ řekl někdo – a generál zařval, aby ho umlčel. Planeta blikla a zmizela a objevil se opět Zennor. Ovládal se, ale v očích mu zlověstně blýskalo.</p>

<p>„Takže vy, důstojníci, určitě pochopíte, že to, co udělá­me, bude v jejich vlastním zájmu. Naše kultura je prastará a velice moudrá. Podali jsme jim ruku ku přátelství a po­moci – a oni ji odmítli. Byl to políček, urážka… od těch sedláků. A proto jim musíme ukázat, pro jejich vlastní dobro, že to není jen tak, urazit Nevenkeblu. Sami si o to řekli – a dostanou co jim patří. Přicházíme v míru, aby­chom jim pomohli. Jestliže naši pomoc odmítnou, mo­hou si za to sami.</p>

<p>Ať žije Nevenkebla!</p>

<p>Ať žije pozitivní mír!“</p>

<p>Světla se rozsvítila a my všichni jsme hned byli na nohou a ječeli jako blázni. Ječel jsem tak hlasitě jako ostatní. Zavřeštěly trubky a pak spustil jakýsi strašný hu­dební záznam. Všichni se vypjali do pozoru a zpívali slova své přiblblé hymny.</p>

<p><emphasis>Ať žije Nevenkebla,</emphasis></p>

<p><emphasis>Naše míru zem,</emphasis></p>

<p><emphasis>Země dobroty, země světla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ať žijí naši vůdci,</emphasis></p>

<p><emphasis>Muži milostiví a mírní.</emphasis></p>

<p><emphasis>Navždy budem bránit</emphasis></p>

<p><emphasis>Svobodu našich práv.</emphasis></p>

<p><emphasis>Avšak pokus se nás napadnout –</emphasis></p>

<p><emphasis>A neodejdeš zdráv!</emphasis></p>

<p>V tomto duchu to ještě chvíli pokračovalo, já jsem broukal s nimi a má radost neznala mezí, když přišel konec. Ve vzduchu před nám nyní visela mapa a generál Lowender do ní píchal prstem.</p>

<p>„Všichni dostanete mapy a detailní rozkazy. Setkáme se zítra, až si je prostudujete. Pak si spolu projdeme podrob­ný plán útoku. Ale teď vám zhruba vysvětlím, o co půjde.</p>

<p>Tato divize, osmdesátá osmá, známá jako Divocí zelení ďábli, má tu čest osvobodit tuto průmyslovou část jejich největšího města nazvaného barbarským jménem Bellegarrique. Zde a zde jsou doly, skladiště, kolejová doprava – a tady, deset kilometrů za městem, jezero a přehradní elektrárna, která město zásobuje elektřinou. Pro dobro těch sobeckých lidí obsadíme všechny tyto cíle. Osvobo­díme je od jejich zhoubného odmítnutí našich rozum­ných požadavků.“</p>

<p>„Otázka, generále,“ zavolal jakýsi poručík. Generál při­kývl. „Jakou obranu máme očekávat? Jak velká je jejich armáda? Jak moderní?“</p>

<p>„To je dobrá otázka, poručíku, a také životně důležitá. Musíme být připraveni na cokoli, na jakýkoli druh útoku, jakékoli překvapení. Neboť tito lidé jsou velice vrtkaví, záludní a zrádní. Vypadá to, tedy… všechny kontakty, které provedl generál Zennor, všechny průzkumy prove­dené zkušenými agenty potvrzují, že se zde děje něco velice podezřelého. Na první pohled se zdá, že tito zrádní lidé nemají žádnou armádu, žádnou obranu – oni nemají dokonce ani policejní složky!“</p>

<p>Počkal, až utichne hukot vzrušených hlasů, pak zvedl ruku a zjednal si ticho.</p>

<p>„My všichni, jak tu jsme, víme, že něco takového je nemožné. Každá země potřebuje obranu proti útoku a každá země tedy potřebuje armádu. A kriminální živly by ničily a kradly, kdyby je policie nedržela v rozumných mezích. My všichni víme, že taková je realita. My <emphasis>víme</emphasis>, že ti zákeřní lidé před námi skrývají své zbabělé vojsko. A proto musíme přijít vyzbrojeni a velice opatrně a být připraveni na jakýkoli záludný útok. Musíme je osvobodit od nich samotných. To jsme jim dlužni.“</p>

<p>V životě jsem neslyšel vetší snůšku nesmyslů – ale na mé vojenské kolegy to zapůsobilo a oni divoce ječeli a už si představovali to báječné drancování a ničení.</p>

<p>Zatímco já jsem uvažoval, jaká strašná budoucnost čeká ty prosté lidi, kteří mají být zachráněni před svými vlastními hloupými, mírovými zvyky.</p>

<p>Osvobození destrukcí je na cestě!</p>

<p>Osvobodíme je, i kdybychom je kvůli tomu měli pobít do posledního!</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>15</strong></p>

<p>Vrátil jsem se ke své setnině, svíral jsem zapečetěný balíček s rozkazy a nedokázal jsem se zbavit pocitu, že tohle je ta nejšílenější výprava, o které jsem kdy slyšel. Vstoupil jsem do kabiny a Morton vzhlédl.</p>

<p>„Vypadáš velice ustaraně,“ řekl. „Něco osobního – nebo bychom měli být ustaraní všichni?“</p>

<p>„Mohu pro vás něco udělat, kapitáne?“ ptal se seržant Blogh, který se objevil ve dveřích za mnou. Všichni chtěli slyšet, co se dělo na té schůzce. Hodil jsem balíček na postel.</p>

<p>„Seržante, naše současné postavení při transportu bojo­vých jednotek vyžaduje, abychom to něčím spláchli.“</p>

<p>„To je přísně zakázáno, pane, a může to skončit polním soudem. Ale jedna z nepoužívaných nádrží ve velitelském traktu je naplněna devětadevadesátkou.“</p>

<p>„Devětadevadesátkou čeho?“</p>

<p>„Devětadevadesátiprocentním, čistým alkoholem. Dá se napůl zředit vodou a smíchat s dehydrovaným pome­rančovým džusem.“</p>

<p>„Jelikož jedeme do boje, vydávám polní rozkaz. Zastu­pující první seržante Bloghu, nyní jste první seržant Blogh.“</p>

<p>Ozvalo se zachřestění a Morton do stolu udeřil třemi hrnečky z jídelny. A pak žuchnuti, když následoval pytlík oranžových krystalků. Zaznamenal jsem, že v jistých smě­rech se začíná podobat opravdovému vojákovi.</p>

<p>Seržant se vrátil s dvacetilitrovým plastovým kanys­trem, jehož obsah smíšený s vodou dá vzniknout čtyřiceti litrům mimořádně kvalitního nápoje, který učiní naši cestu snesitelnější.</p>

<p>Ťukli jsme si a zhluboka jsme se napili.</p>

<p>„Je to pěkně odporný,“ řekl Morton a natáhl ruku pro další příděl. „Můžeš nám teď říct, co jsi zjistil?“</p>

<p>„Mám pár dobrých zpráv a pak taky několik dobrých zpráv. První z těch dobrých zpráv je to, že se chystáme napadnout a okupovat neuvěřitelně bohatou a dosud neznámou planetu jménem Chojecki. Za druhé – vypa­dá to, že nemají žádnou obranu. Žádná armáda, policie, nic.“</p>

<p>„Nemožné,“ řekl seržant.</p>

<p>„Možné je cokoli – vzhledem k nekonečnosti času a rozloze galaxie. Doufejme, že zprávy jsou pravdivé, neboť to by nám značně usnadnilo invazi.“</p>

<p>„Já si myslím, že to je past.“ Ani seržant tomu nevěřil. Pokýval jsem hlavou.</p>

<p>„Zdá se, že generál si myslí totéž. Je si jist, že tam je tajná armáda, která se ukrývá.“</p>

<p>„To tak nemusí být,“ řekl Morton. „Já jsem studoval historii, než jsem vstoupil do armády. Takže vám to můžu říct. Cesty lidstva jsou rozličné. Jak jste tak pravdivě řekl, kapitáne, v nekonečné rozloze času a prostoru existovaly mnohé druhy společností, formy vlády…“</p>

<p>„Jsou vlády a jsou armády. Tak to musí být.“</p>

<p>Alkohol činil seržanta bojovným a Mortona sentimen­tálním. Bylo na čase zavřít bar.</p>

<p>„Dobrá,“ postavil jsem se na nohy a odkopl jsem ka­nystr s alkoholem pod stůl, mimo dohled. „Seržante, shromážděte poddůstojníky. Řekněte jim o invazi to, co jsem řekl já vám, a nařiďte, aby to vyložili i jednotkám. To bude zatím všechno.“</p>

<p>Dveře za seržantem se zavřely a Morton složil hlavu na stůl a začal chrápat. Moc toho nevydržel. Dopil jsem odpudivou a zcela jistě smrtonosnou směs pomerančů a alkoholu a uslyšel jsem, jak můj žaludek nesouhlasně burácí. Nebo to byl hlad? Od toho nedojedeného stejku v důstojnickém klubu mě dělilo mnoho hodin a mnoho mil. Zahrabal jsem ve svém ruksaku a našel proviant, který jsme nafasovali. Na červené tubě stálo HOTŠTENĚCÍ MASO. Menší písmena pak oznamovala, že je to porce pro dva a že se otevírá propíchnutím bílého kruhu na jednom konci. Vytáhl jsem z boty svůj bojový nůž a nad­šeně jsem do té věci bodl. Ta se v okamžiku rozžhavila a popálila mi prsty. Upustil jsem ji na stůl, ona pukala, syčela a začala se zvětšovat. Nůž jsem měl připravený pro případ, že by na mě zaútočila. Pak se ozval zvuk trhaného materiálu, tuba se rozevřela a z ní vyskočila jako paže dlouhá klobása. Vypadala odpudivě, ale voněla zatraceně dobře. Usekl jsem jí konec, nabodl ho na nůž a snědl. Už mi chybělo jen pivo.</p>

<p>Život pokračoval ve stejném stylu. Den šel za dnem a velká rudá klobása za velkou rudou klobásou. Jestliže první sousto teplého hotštěněcího masa bylo vynikající, později jsem ty nebohé náhražky klobás začal nenávi­dět. A nebyl jsem sám, neboť nějakým nedopatřením při chvatném nakládání a ještě chvatnějším odletu byly klo­básy jediným jídlem, které se nacházelo na palubě. Dokonce i generál byl nucen jíst ty odporné předměty – a nebyl tím nikterak nadšen.</p>

<p>Měli jsme setkání a brífinky a já jsem informace z nich bezduše předával svým jednotkám. Čistili a přečišťovali jsme zbraně, brousili nože, chodili na prohlíd­ky, aby lékaři nevyšli ze cviku, a probojovávali jsme se na dno kanystru s alkoholem, a pak uplynulo patnáct dní a důstojníci byli svoláni na poslední brífink.</p>

<p>Tenhle byl jiný. Hrozen polních důstojníků kolem generála Lowendra jen hučel. Sešli jsme se nad mapami. Jakmile jsme byli všichni, generál se postavil – a udeřil pěstí do stolu.</p>

<p>„Invaze začala!“</p>

<p>Počkal, až skončí bouře radostných výkřiků, pak pok­račoval. „První průzkumníci už sestoupili dolů a hlásí, že se nesetkali s žádným odporem. Zatím. My však musíme být opatrní, neboť to všechno může být nějaká past. Všichni máte své rozkazy, všichni víte, co máte dělat – takže už vám nemám co říct. Za dvě hodiny přistáváme. Nařiďte si hodinky. To je všechno. Až na tohle: chlapci – udělejte jim tam peklo!“</p>

<p>Ozvaly se další vlny divokého pokřiku a pak jsme všich­ni pospíchali, abychom svým jednotkám vyložili, co je čeká.</p>

<p>„Už je na čase,“ poznamenal seržant Blogh. „Vojáci by zlenošili a otupěli neustálým povalováním na matračkách. Už je na čase.“</p>

<p>„Sežeňte mi poddůstojníky, ještě jednou a pořádně si spolu projdeme plán útoku,“ řekl jsem a roztáhl jsem nyní už důvěrně známou mapu. Přistání se blížilo, takže všichni dávali napjatě pozor.</p>

<p>„Tady je to místo, kde bychom měli přistát,“ řekl jsem a poťukal jsem na mapu. „Teď mi řekněte, kolik z vás si myslí, že ten vojenský pilot, který řídí tuhle věc, přistane na správném místě?“</p>

<p>Ticho bylo naprosté.</p>

<p>„Dobře. Mám stejný názor. Máme přistát za úsvitu, což znamená, že bude pravděpodobně tma – nebo déšť, nebo obojí. Ven půjdeme jako první, protože to máme k cíli nejdál. Já pojedu vepředu ve velitelském voze, který, pokud bude tma a pokud na nás nebudou střílet, bude mít rozsvícená světla, takže ho uvidíte.“</p>

<p>Seržant Blogh se zamračil a dotkl se složky plné papí­rů. „Máme zvláštní rozkaz generality, který zakazuje po­užití jakýchkoli světel.“</p>

<p>„Správně. Ale generál bude loď opouštět jako poslední a my půjdeme první a musíme se bleskově uklidit, proto­že hned za námi pojedou tanky.“</p>

<p>„Světla budou rozsvícena!“ řekl seržant pevně.</p>

<p>„Já postoupím k nejbližšímu kopci, nebo kótě, prohléd­nu si mapu a zjistím, jestli jsme přistáli tak, jak bylo pláno­váno. Zjistím-li, že nikoli, pokusím se určit, kde jsme a kam vyrazíme. Zde poručík si vezme na starost jednotky a půjde hned za mnou. Jakmile budu vědět, kam jdeme, hned se tam vydáme. Sem. K přehradě. K elektrárně, která zásobuje to nevyslovitelné město Bellegarrique. Naším úkolem je obsadit a zajistit ji. Nějaké otázky? Ano, kaprále?“</p>

<p>„Nemůžeme tu nechat hotštěněcí a ukořistit si nějaké jídlo na venkově?“</p>

<p>„Ano a ne. Hotštěněcí si vezmeme s sebou – pro pří­pad, že bychom narazili na zásobovacího důstojníka, abychom mu je mohli nacpat do chřtánu. Ale co nejdřív se pokusíme získat nějaké domácí jídlo. Než ho požijete, přinesete mi ho k prověření. Ještě něco?“</p>

<p>„Munice. Kdy dostaneme munici?“</p>

<p>„Ta se nachází na vyloďovací palubě. Dostanete ji, až půjdeme tam dolů. Každý muž dostane vše, co bude potřebovat. Zatím žádná zbraň není nabitá. Nechceme, aby se uvnitř lodi střílelo.“</p>

<p>„To budeme nabíjet až po přistání?“ zeptal se první seržant.</p>

<p>„Nabíjet budete, až vám řeknu. Neočekává se žádný odpor. Není-li žádný odpor, není nutno střílet po míst­ních obyvatelích.</p>

<p>Nebudeme-li muset střílet po obyvatelích, bude invaze stoprocentně a okamžitě úspěšná. Nebudou-li zbraně na­bité, nebude možné z nich vystřelit. Zbraně nebudou nabité.“</p>

<p>Nato se ozvalo nespokojené mručení a kaprál Aspya, muž se srostlým obočím, vyjádřil obavy všech. „To nejde, útočit s nenabitýma zbraněma.“</p>

<p>„Ale jde,“ řekl jsem, jak nejchladněji jsem dokázal. „Budete dělat to, co vám poručím. Jedna zbraň bude nabitá. <emphasis>Má </emphasis>zbraň bude nabitá. A já s ní zastřelím každého vojáka – nebo důstojníka –, který neuposlechne mých rozkazů. Další otázky? Ne. Rozchod. Za třicet minut bu­deme na přistávací trase.“</p>

<p>„Ta věc s tou municí se jim nelíbí,“ řekl Morton, když ostatní odešli.</p>

<p>„Blbost. To mně se celá tahle invaze vůbec nelíbí. Žádné střelivo, žádné střílení. Tak se zabrání nehodám.“</p>

<p>Upravoval si popruhy na ruksaku a stále se strachoval. „Měli by mít možnost se bránit…“</p>

<p>„Mortone!“ poručil jsem mu. „Podívej se do zrcadla. Co tam vidíš? Civí tam na tebe poručík Hesk. Náramně se mu začínáš podobat. Pamatuj si, Mortone – vyhýbal ses odvodům, jsi pacifista, nedobrovolný rekrut. Copak jsi zapomněl? Už jsi někdy viděl, jak někoho zabíjejí?“</p>

<p>„No, vlastně ne. Zemřela mi tetička a já jsem ji viděl v rakvi.“</p>

<p>„Pán je protřelý světem… já viděl zabíjení. Není to příjemný pohled. A když jsi mrtvý, jsi mrtvý navždy, Mor­tone. To si pamatuj, až budeš příště poslouchat ty násilní­ky, válečné štváče, obchodníky s nenávistí. Chceš zemřít?“</p>

<p>Při řeči jsem mu položil špičku nože na hrdlo. Obočí mu vylétla vzhůru, on zasípal <emphasis>Ne!</emphasis> a můj nůž zmizel tak rychle, jak se objevil. Přikývl jsem.</p>

<p>„Něco ti řeknu – já taky ne. A nechce to ani nikdo na té planetě, kde budeme za chvíli přistávat spolu s tisícov­kami vojenských skopových hlav – a já se jen divím, jak jsem se do toho všeho namočil!“</p>

<p>Morton si povzdechl. „Tak jako já. Odvedli tě.“</p>

<p>„A jak to dopadlo! Jako vždycky, staříci posílají mladíky do boje. Měli by nejnižší věk pro odvod přesunout na pětapadesát. To by byl rychle všem válkám konec, to ti řeknu!“</p>

<p>Pak se ozval alarm a všechna světla se rozblikala. Po­hlédl jsem na hodinky.</p>

<p>„A je to. Jdeme.“</p>

<p>Vyloďovací paluba, to bylo jedno žhnoucí rudé peklo: muži, stroje, výstroj. Potácel jsem se tím vším ke svému velitelskému vozu, který byl vystrčen na okraji rampy. Odkopl jsem poutací řetězy.</p>

<p>„Odjišťují se pyrotechnicky,“ řekl seržant Blogh. „Od­střelí se, jakmile se rampa spustí.“</p>

<p>„Technice důvěřuju, ale radši ji prověřuju. Bylo by dost těžké se odsud dostat, kdyby to selhalo. Naložili jste tam všechno, jak jsem chtěl?</p>

<p>„Jak jste si přál, pane. Střelivo jsme uložili zvlášť pod zadním sedadlem.“</p>

<p>Pohlédl jsem dovnitř a souhlasně pokýval hlavou. Na­plnil jsem naším stoprocentním pomerančovým džusem značné množství kanystrů a ty jsem dal do bedny od střeliva. V bedně byl také pod falešným dnem nacpán výzvědný pták, kterého mi vnutili. Nemohl jsem ho tady nechat jen tak povalovat, aby ho někdo našel.</p>

<p>Podlaha se tlačila vzhůru a já jsem pokrčil nohy. V pos­lední části přistání jsme procházeli pomalou 2G fází, neboť jsme těsně před útokem nemohli ležet na G-matracích. Kromě nejvyšších důstojníků, samozřejmě. Vzep­řel jsem se, doplížil jsem se k velitelskému vozu a těžce jsem dosedl vedle řidiče.</p>

<p>„Zapněte zapalování,“ poručil jsem. „Ale na startér nesahejte, dokud rampa nedosedne.“</p>

<p>Sedačka vozu vylétla vzhůru a praštila do mne – v témže okamžiku, kdy ustal řev motorů. Zhoupli jsme se na tlumičích a ze všech stran se ozvaly exploze. Doufal jsem, že to byly uvolňující se poutací řetězy. Rampa se s hlasi­tým praskáním uvolnila – a klesla dolů.</p>

<p>„Nastartujte to!“ křikl jsem, když dovnitř zalétl déšť z temnoty vládnoucí venku. „A rozsviť světla, ať vidíme, kam jedeme!“</p>

<p>Velitelský vůz se rozeřval, vyrazil dolů po rampě a s velkým prásknutím a cáknutím narazil do země. A už jsme se plavili kaluží. Před sebou jsme viděli pouze čáry deště, kterými si probíjely cestu kužely z našich světel. Odchrčeli jsme do temnoty. Když jsem se ohlédl za sebe, viděl jsem úhledné řady vojáků postupujících za námi.</p>

<p>„Před námi je strašná spousta vody, pane,“ řekl řidič a dupl na brzdy.</p>

<p>„Tak zatočte, vy idiote, nebo nás chcete utopit? Zatočte doprava a ukliďte se transportu z cesty.“</p>

<p>Nebe proťal blesk a pak se ozvalo dramatické burácení hromu. Zabušil jsem řidiči do ramene a ukázal.</p>

<p>„Támhle je nějaký kopec nebo pahorek, támhle za těmi stromy. Jeďte tam.“</p>

<p>„Tam je nějaká ohrada, kapitáne!“</p>

<p>Povzdechl jsem si. „Tak jí projedeme, řidiči. Tohle je obrněné bitevní vozidlo, ne trojkolka, co jste ji nechal doma u maminky. Jedem!“</p>

<p>Když jsme zastavili na vrcholku nízkého kopce, stále ještě vydatně pršelo, ale nebe se začínalo vyjasňovat prvními ranními paprsky. Pohyboval jsem svítící mapou a pokoušel jsem se zjistit, kde se nacházíme. Už jsem alespoň věděl, kde je západ. Protože slunce na této planetě samozřejmě vycházelo na západě.</p>

<p>V tom okamžiku dorazil na vrcholek i zbytek setniny a tak jsem mohl vypnout světla. Už jsem viděl lépe, ale jedinou věcí, kterou jsem dokázal rozeznat, byla tyčící se transportní loď za námi. Z ní se do deště stále ještě trousily zástupy mužů a strojů. Když světlo zesílilo, zazna­menal jsem horské hřebeny na horizontu a pokoušel jsem se najít je na mapě. Než jsem definitivně určil naši polohu, bylo už úplně jasno.</p>

<p>„Tak fajn!“ řekl jsem, slezl z vozu a usmíval se na své</p>

<p>promočené jednotky „Určitě vám všem udělá radost, když vám řeknu, že pilot naší lodi udělal chybu v náš prospěch. Jsme na půli cesty k cíli.“</p>

<p>Ozval se nejistý jásot a já jsem zvedl mapu.</p>

<p>„Bližší prohlídka této mapy mi také prozradila, že zbytek jednotek, které mají okupovat hlavní město Bellegarrique, má před sebou velice dlouhou cestu. Kterou jim prodloužila jistá chyba v navigaci. Když pohlédnete na mizející zadní voj, uvidíte, že kráčí opačným směrem, než kterým by měl jít.“</p>

<p>V jejich jásotu se nyní ozvalo nadšení. Nic neupevní morálku lépe než vědomí, že někdo jiný je v bryndě. A zdálo se, že déšť přestává a mění se v jakousi polévkovitou mlhu. Vycházející slunce ji obarvilo na červeno a odhalilo vzdálený bílý objekt tyčící se nad stromy. Vyšpl­hal jsem na vůz, abych si byl jist. Bylo to ono.</p>

<p>„Dobrá, chlapci. Půjdeme. Když pohlédnete tímto smě­rem, uvidíte přehradu, která je naším cílem. Velitelský vůz pojede za námi. Já vás povedu pěšky, jako správný velitel.</p>

<p>Pochodem v chod!“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>16</strong></p>

<p>Jakmile vyšlo slunce, byla přehozena jakási nebeská výhybka a déšť ustal. Mírný větřík odvál mraky a my po­chodovali krajinou mezi obláčky páry. Šli jsme napříč lukami, ale nyní jsme došli k silnici s chodníkem, která, jak se zdálo, vedla k nepříliš vzdálené přehradě. Nejprve jsem dopředu vyslal průzkumníky kteří hlásili, že se nesetkali s žádnými manévry nepřítele – a vlastně ani s žádným nepřítelem. Šli jsme tedy dál po silnici vinoucí se dolů po mírném svahu. Po obou stranách byly vysázeny stromy.</p>

<p>„Hlášení od jednoho průzkumníka,“ zavolal seržant. „Nachází se v jednom ze sadů a říká, že stromy jsou obsypány zralými <emphasis>aval-gwlanek</emphasis>.“</p>

<p>„To zní odpudivě. Co to je?“</p>

<p>„Druh ovoce pěstovaného na Zemliji. Vynikající.“</p>

<p>„Řekněte mu, aby přinesl vzorek k analýze a vyhodno­cení.“</p>

<p>Průzkumník se rychle objevil s přílbou plnou zralých broskví, tak jsme tomu alespoň říkali na Rajském koutě.</p>

<p>„Nuže, vojíne, vidím, že už jste se do analýzy a vyhod­nocování pustil na vlastní pěst. Jaké jsou?“</p>

<p>„Mňam, ňam, kapitáne!“</p>

<p>Kousl jsem do jedné a souhlasně jsem pokýval. Sla­ďoučká štáva mi dala zapomenout na chuť hotštěněcího. „Rozpusťte jednotky, seržante, zamaskujte se v sadu, desetiminutová přestávka.“</p>

<p>Když jsme opět vyrazili, přidalo se k dusání kanad i hřmění padajících vodních mas. Přehrada se blížila – a s ní také elektrárna a budovy pro obsluhu. Z velkých trubek stříkala voda a sloupy a dráty odváděly elektřinu ke vzdálenému městu. Přehrada vypadala výkonně a mí­rumilovně a nikde ani živáčka. Poručil jsem zastavit a po­slal jsem pro poddůstojníky.</p>

<p>„Nyní vám vyložím svůj plán útoku, ale než tak učiním, budeme mít prohlídku zbraní. Začneme u vás, vrchní seržante.“</p>

<p>Jeho tvář postrádala jakýkoli výraz, když mi podával zbraň. Uvolnil jsem zásobník, ujistil jsem se, že je prázdný, nahlédl jsem do rovněž prázdné komory a zbraň jsem mu vrátil. Takto jsem obešel i ostatní a byl jsem docela spoko­jen, dokud jsem nepředstoupil před obrovité tělo kaprála Aspyi. Ten si zbraň tiskl k hrudi aby nepodával mi ji.</p>

<p>„Ušetřím vám práci, kapitáne. Je nabitá.“</p>

<p>„To jste ovšem porušil můj výslovný zákaz, bývalý kap­rále. Vojíne, odevzdejte svou zbraň.“</p>

<p>„Voják není voják, když nemá zbraň, pane,“ řekl zatvr­zele a nehýbal se.</p>

<p>„To je pravda,“ řekl jsem a přesunul jsem se k dalšímu poddůstojníkovi. Koutkem oka jsem zahlédl, jak se rozhlíží kolem sebe, jako by hledal pomoc. Jakmile ze mě spustil zrak, vystřelila má ruka kupředu a její malíková hrana zasáh­la jeho krk. Byl to krutý úder: měl nabitou zbraň. Upadl do bezvědomí a na zem a já mu z bezvládných prstů vytáhl pušku a náboje jsem jeden po druhém vyházel do bláta.</p>

<p>„Seržante Bloghu. Tento muž bude ve velitelském voze, hlídán a posléze zavřen.“</p>

<p>„Má být stráž ozbrojena, pane?“</p>

<p>„Stráž bude ozbrojena, a s nabitou zbraní. Tohoto úko­lu se zhostí poručík Hesk. A teď k plánu útoku.“</p>

<p>Poslouchali mlčky, ohromeni mým rychlým výpadem. Styděl jsem se za ten zbabělý úder – ale nedával jsem to na sobě znát. Lepší jeden bolavý krk než střílející pušky a zabití lidé. Mohl jsem se spolehnout, že Morton nikdy žádný kohoutek nezmáčkne – a byl jsem velice rád, že nemusí s námi. Každé četě jsem vytyčil její cíl, ale hlavní budovu jsem si nechal pro sebe.</p>

<p>„Takže to je všechno. Rozestavte své muže na pozice a pak mi podejte hlášení. Jakmile bude všechno obsaze­no, vstoupím do kontrolního sálu a zajmu jeho obsluhu. Nyní – kupředu.“</p>

<p>Má statečná malá armáda se rozptýlila a zaútočila jako podle učebnice. Vždy několik jich běželo kupředu a kryli se navzájem. Za pár minut mi poddůstojníci začali rádiem předávat zprávy. Cíle obsazeny, žádný odpor, nikdo v do­hledu. Nyní to bylo na mně. Následován vrchním seržan­tem a jeho četou jsem odhodlaně vystoupal po schodech až ke dveřím generátorové stanice a prudce jsem otevřel dveře. Vedly přímo do turbínového střediska. Turbíny se otáčely generátory předly nikde nikdo.</p>

<p>„Plně automatizované,“ řekl seržant.</p>

<p>„Vypadá to tak. Musíme najít kontrolní sál.“</p>

<p>Plížili jsme se po chodbě a napětí vzrůstalo. Byl jsem velice rád, že jedinou nabitou zbraň mám já. V ruce jsem držel pistoli – ale nikomu nehrozilo žádné nebezpečí, protože jsem neměl v úmyslu mačkat spoušť: chtěl jsem pouze dodat odvahu svým mužům.</p>

<p>„Někdo tam je, kapitáne. Podívejte!“</p>

<p>Voják ukazoval na mléčné sklo. Přešla tam silueta muže – a pak zmizela.</p>

<p>„Dobrá, takže tady to je, tak jdeme na to, za mnou!“</p>

<p>Zhluboka jsem se nadechl – a pak jsem rychle otevřel dveře. Skočil jsem dovnitř a slyšel, jak za mnou jde má četa. Před kontrolním panelem stál šedovlasý muž a ťukal do klávesnice.</p>

<p><emphasis>„Ne faru nenion!“</emphasis> zaječel jsem. <emphasis>„Vi estas kapitto. Manoj en la aeron!“</emphasis></p>

<p>„Jak velice zajímavé,“ řekl obraceje se k nám s úsmě­vem. „Cizinci hovořící podivným jazykem. Vítejte, cizinci, vítejte v Bellegarriqueské hydroelektrárně číslo jedna.“</p>

<p>„Já vám rozumím!“ řekl jsem. „Vy hovoříte nářečím Dolního Inglissu, kterým mluvíme na Rajském koutě.“</p>

<p>„Nemohu říci, že bych o takovém místě někdy slyšel. Váš přízvuk je zvláštní, ale je to jistě tentýž jazyk.“</p>

<p>„Co říká?“ zeptal se seržant. „Vy hovoříte jeho jazykem?“</p>

<p>„Jistě. Učil jsem se ho ve škole.“ Což byla naprostá pravda. „Vítá nás tady.“</p>

<p>„Je tady ještě někdo jiný?“</p>

<p>„Dobrá otázka. Přeložím mu to.“</p>

<p>„Jistěže je tady ještě další personál, ale ti spí. Pracuje­me na směny. Musíte mi vyprávět o sobě a o vašich přáte­lích. Jmenuji se Stirner. Smím znát vaše jméno?“</p>

<p>Chtěl jsem odpovědět, ale pak jsem se vypjal. Takhle se přece neveda válka. „Mé jméno není důležité. Jsem zde, abych vám sdělil, že tato planeta je od této chvíle pod kontrolou ozbrojených sil Nevenkebly. Budete-li spolu­pracovat, nezkřivíme vám ani vlásek.“</p>

<p>Tato slova jsem pak přeložil do esperanta, aby mí vojáci věděli, o čem je řeč. A řekl jsem seržantovi, aby jim vy­světlil, že se zde pracuje na směny. Stirner zdvořile počkal, až domluvím, a pak pokračoval.</p>

<p>„To je velice vzrušující, pane! Říkáte ozbrojené síly? To znamená zbraně. To, co máte s sebou, jsou zbraně?“</p>

<p>„Ano. A dávejte si pozor – budeme se bránit, budeme-li napadeni.“</p>

<p>„Nic takového by mě v životě nenapadlo. Jako zapří­sáhlý vyznavač individuální vzájemnosti bych nikomu nikdy neublížil.“</p>

<p>„Ale vaše armáda – nebo vaše policie ano!“ řekl jsem lstivě.</p>

<p>„Jistěže ta slova znám, ale nemusíte se obávat. Zde není žádná armáda a nemáme ani policii. Mohu vám nabídnout nějaké občerstvení? Omlouvám se, že jsem tak špatný hostitel.“</p>

<p>„To se mi snad jenom zdá,“ mumlal jsem. „Seržante, spojte mě se štábem generála Lowendra. Řekněte mu, že jsme navázali kontakt s nepřítelem. Žádné známky odpo­ru. Zajatec říká, že nemají ani armádu, ani policii.“</p>

<p>Důkladně střežen mými na zbraních lpějícími vojáky došel Stirner ke skříni a vyňal vysokou a zajímavě vyhlí­žející láhev Položil ji na stůl a s ní podnos plný číší.</p>

<p>„Víno,“ řekl. „Velice dobré, pro zvláštní hosty. Doufám, že bude vám a vašim společníkům chutnat.“ A podal mi číši.</p>

<p>„Ochutnejte ho první,“ řekl jsem po vojensku, to jest podezřívavě.</p>

<p>„Vaše zdvořilost, pane beze jména, mě zahanbuje.“ Usrkl a pak mi podal skleničku. Bylo velice dobré.</p>

<p>„Generál osobně,“ zavolal seržant naléhavě a běžel ke mně s rádiem.</p>

<p>„Zde kapitán Drem.“<emphasis>„Dreme – co má to hlášení znamenat? Našel jste nepřítele?“</emphasis></p>

<p>„Obsadil jsem elektrárnu, pane. Žádné ztráty. Nenara­zili jsme na žádný odpor.“<emphasis>„Jste první, komu se podařilo navázat kontakt. Jak vypadá jejich obrana?“</emphasis></p>

<p>„Neexistuje, generále. Nekladou žádný odpor. Můj vězeň tvrdí, že nemají ani armádu, ani policii.“</p>

<p>Generál vydával nevěřícné zvuky. <emphasis>„Posílám vrtulník pro vás a vašeho zajatce. Chci si s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ním promluvit osob</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně. Přepínám.“</emphasis></p>

<p>Skvělé. Posledním místem, kde bych toužil být, je generální štáb. Je až příliš pravděpodobné, že se tam objeví generál Zennor, pozná mě a vzpomene si na ty staré nedobré časy, kdy si ještě říkal Garth. Pud sebezá­chovy mi říkal jasně ne, ale proti mým osobním potřebám stála šance zachránit lidské životy. Kdybych ty militaristické tupouny přesvědčil, že opravdu nenarazí na žádný odpor. Kdybych to neudělal, nějakému zabedněnci, kte­rého svrbí prst na spoušti, by určitě povolily nervy a on by kolem sebe začal střílet. Pak by se přidali všichni jeho vypráskaní vojáci a… To byl velice realistický scénář. Musel jsem udělat něco pro to, abych tomu zabránil.</p>

<p>„Rozkaz od generála,“ řekl jsem svým nedočkavým jednotkám. „Já mu přivedu tohoto zajatce. Transportér už je na cestě. Předávám vám velení, seržante Bloghu, dokud sem nedorazí poručík Hesk a nevystřídá vás. Ob­sadit vše. A dávejte pozor na to víno.“</p>

<p>Salutoval – a vojáci se sápali po láhvi, sotva jsem se otočil. Kéž by i mě uspokojovaly takové prosté vojenské požitky.</p>

<p>„Půjdete se mnou,“ řekl jsem Stirnerovi a ukázal jsem na dveře.</p>

<p>„Ne, mé místo je zde. Obávám se, že vám nebudu moci vyhovět.“</p>

<p>„Nevyhovíte mně, ale svému lidu. Tam venku čeká obrovská armáda. Všichni mají zbraně jako jsou tyto. Právě v těchto okamžicích zabírají vaši zemi a chystají se ji okupovat. Mohlo by dojít i k zabíjení. Vy však můžete zachránit lidské životy, když se mnou půjdete k velícímu důstojníkovi a vysvětlíte mu, že nikdo nebude klást od­por. Rozumíte mi?“</p>

<p>Zatímco jsem mluvil, na jeho tváři se objevoval výraz hrůzy „To myslíte vážně?“ sípal. „Je tomu vskutku tak?“ Ponuře jsem přikývl. „Jistě, pak ano. Je to nepochopitel­né, ale musím jít s vámi. Nemohu tomu uvěřit.“</p>

<p>„Mám podobný názor.“ Odvedl jsem ho ke dveřím. „Dokážu pochopit, že nemáte armádu, všechny civilizo­vané světy se zbavily militaristů. Ale policie, to je, řekl bych, nutné zlo.“</p>

<p>„Nikoli pro vyznavače individuální vzájemnosti.“ Roz­zářil se, když viděl, že se mu naskytla příležitost k malé přednášce.</p>

<p>„O tom jsem v životě neslyšel.“</p>

<p>„Jak smutné! Pokusím se vám to vysvětlit, i když se obávám, že to bude zjednodušené…“</p>

<p>„Kapitáne Dreme, musím s vámi hovořit!“ řekl degradovaný kaprál a drápal se z vozu i přes Mortonovu cha­bou snahu ho zadržet. Zastavil se přede mnou, vypjal se do pozoru a salutoval.</p>

<p>„Nyní vidím, že jsem udělal chybu, pane. Myslel jsem si, že protože vypadáte mladý a slabý, chápu to lépe než vy, tak jsem neuposlechl vašeho rozkazu a nabil jsem svou zbraň. Nyní vidím, že jsem se mýlil a že vy jste měl pravdu, a proto poníženě žádám o novou šanci, jelikož je mi třicet let a válka je mým posláním.“</p>

<p>„A jak víte, že jsem měl pravdu, vojíne Aspyo?“</p>

<p>Pohlédl na mě žhnoucíma očima. „Protože jste mě udeřil, pane! Srazil mě k zemi, čestně a jistě. Muž musí udělat to, co musí udělat – a vy jste to udělal!“</p>

<p>Co je to za debilní bláboly? Neuposlechl rozumný rozkaz, který byl zaměřen na vyhnutí se násilnostem. Teprve až když jsem ho praštil, uvědomil si, že mám pravdu. Nad takovou perverzní a zvrácenou logikou zů­stával rozum stát – a já jsem opravdu neměl čas o tom přemýšlet. Mohl jsem jen hrát dál tu hru a zapomenout na to.</p>

<p>„Víte, bývalý kaprále, myslím si, že vám věřím. Připustit, že jsem jednal špatně, na to už je zapotřebí skutečného muže. Takže i přestože jste jen ubohý vojín a já kapitán, potřesu vám rukou a pošlu vás zpět do služby!“</p>

<p>„Jste opravdový muž, kapitáne. Nikdy toho nebudete litovat!“ Zapumpoval mi rukou a pak se odpotácel – zamáčknout si slzu. Z nebe se ozvalo sílící hučení, nad nás se přesunul stín a já vzhlédl vzhůru a uviděl jsem klesající vrtulník.</p>

<p>„Mortone – budeš tady velet, dokud se nevrátím. Běž za seržantem Bloghem, převezmi velení, nech ho o všem rozhodnout a pak s tím souhlas.“</p>

<p>On mohl jen přikývnout a já jsem Stirnera odvedl do vrtulníku a nastoupil za ním.</p>

<p>„Vezměte nás ke generálovi,“ poručil jsem pilotovi. Pak jsem si těžce povzdechl. Měl jsem pocit, že strkám hlavu do oprátky a pěkně si ji upravuji kolem krku.</p>

<p>Ale opravdu jsem neměl na vybranou.</p>

<p>„O takových strojích jsem četl v historických knihách,“ řekl Striner a obdivně hleděl z okna, když jsme se vznesli k nebi. „Toto je pro mě velice významný okamžik, pane bezejmenný.“</p>

<p>„Kapitán, můžete mi říkat kapitáne.“</p>

<p>„Těší mě, že vás poznávám, kapitáne. A děkuji za možnost vysvětlit vašim vůdcům, že mohou přijít v mí­ru. Nesmí se ničeho bát. My bychom jim nikdy neublí­žili.“</p>

<p>„Obával jsem se, že by to mohlo být spíš naopak.“</p>

<p>Na další řeči už jsme neměli čas, protože vrtulník dosedl vedle řady tanků. Pod stanem na nedalekém poli byly přistaveny stoly křesla a polní bar a my jsme přistávali těsně vedle shromážděných důstojníků. Seskočil jsem dolů, vypjal jsem se do pozoru, briskně jsem zasalutoval a uklidnil jsem se. Zennor nikde. Otočil jsem se, pomohl jsem Stirnerovi vystoupit a postrčil jsem ho ke generálu Lowendrovi.</p>

<p>„Toto je můj zajatec, pane. Hovoří primitivním místním jazykem, který jsem se náhodou naučil ve škole, takže mohu tlumočit.“</p>

<p>„Nesmysl,“ řekl ponuře. „Vy jste důstojník pěchoty a nikoli tlumočník. Major Kewsel je štábní tlumočník. Majore, tlumočte!“</p>

<p>Tmavovlasý major mě odstrčil a postavil se před zajat­ce.</p>

<p><emphasis>„Kion vi komprenas?“</emphasis> zaječel. <emphasis>„Sprechten zee Poopish? Ancay ooyay eekspay Igpay Atinlay? Ook kook Volupook?“</emphasis></p>

<p>„Je mi to velice líto, pane, ale já nerozumím ani slovu z toho, co říkáte.“</p>

<p>„Mám ho!“ oznámil major radostně. „Málo známé ná­řečí, kterým se mluví na nehostinných planetkách těsně obíhajících kolem temných hvězd. Naučil jsem se té nud­né kakofonii, když jsem se tam před lety věnoval obchodu s masem. Dováželi jsme odtamtud dikoprasečí kotlety…“</p>

<p>„Přestaňte žvanit, majore, a tlumočte. Zeptejte se ho, kde je armáda a kolik policejních stanic je v tomto městě.“</p>

<p>Poslouchal jsem s jistým zájmem, jak major i přes svůj vrozený sklon víc mluvit než naslouchat nakonec získal stejné informace jako já. Generál si nešťastně povzdechl.</p>

<p>„Jestli je to pravda – pak je nemůžeme jen tak chlad­nokrevně postřílet.“ Otočil se k mně. „A jste si jist, že nekladl žádný odpor?“</p>

<p>„Žádný, pane. Patrně to odporuje jejich nejniternější­mu přesvědčení. Mohu vám gratulovat, generále, k první sametové invazi ve vesmíru! Za chvíli vám bude celá tato planeta ležet u nohou k větší slávě Nevenkebly – aniž byste ztratil jediného vojáka.“</p>

<p>„Ještě se neradujte, kapitáne. Medaile nedostávají ge­nerálové, kteří přivedou zpět nedotčené jednotky. Bitva! Tam se získává sláva! Oni budou bojovat, to si pište. To je lidská přirozenost. Na této planetě přece nemůžou být jen zbabělci.“</p>

<p>„Lowendere – co se děje?“ ozval se známý hlas – a teplota mé krve poklesla o deset stupňů. Ani jsem se nehnul a stál jsem strnule zády k hovořícímu. Generál ukázal na Stirnera.</p>

<p>„Máme tady prvního zajatce, generále Zennore. Právě jsem ho vyslýchal. Říká samé nesmysly. Prý žádná armáda, žádná policie.“</p>

<p>„A vy mu věříte? Kde byl zajat?“</p>

<p>„V hydroelektrárně, tady kapitánem Dremem.“</p>

<p>Zennor pohlédl na mě a pak pryč. Stál jsem vzpřímeně a bez výrazu v tváři, když se ke mně opět prudce otočil.</p>

<p>„Odkud vás znám, kapitáne?“</p>

<p>„Výcvik, pane. Manévry,“ řekl jsem nejhlubším hlasem, jaký jsem dokázal vyloudit. Přistoupil blíže a pohlédl mi zblízka do tváře.</p>

<p>„To není pravda. Viděl jsem vás někde jinde. A byl jste s někým jiným…“</p>

<p>Pak si vzpomněl, oči se mu rozzářily a on do mě šťouchl prstem. „Střelec! Tys byl se Střelcem–“</p>

<p>„A tys ho zabil!“ zařval jsem, vrhl jsem se na něho a nasadil jsem mu třísekundový škrtící chvat na krk.</p>

<p>Jedna sekunda… bezvědomí.</p>

<p>Druhá sekunda… tělo je bez vlády.</p>

<p>Třetí…</p>

<p>Všechna světla zhasla. Ucítil jsem silnou bolest v zadní části hlavy – a pak už nic. Má poslední myšlenka byla – držel jsem ho dost pevně i třetí sekundu?</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>17</strong></p>

<p>Neměl jsem představu, kolik času uplynulo, ale zcela jistě jsem věděl, že bolest v zadní části hlavy se rozšířila do celého těla. Pohnul jsem se, abych jí utekl, ale ona šla se mnou. Byla tma – nebo mám zavřené oči? Neměl jsem nejmenší chuť poznat skutečnost. Všechno mě tak bolelo. Zasténal jsem – a znělo to tak báječně, že jsem to zkusil ještě jednou. Mlhavě a za častého sténání jsem si uvědo­mil, že mi někdo zvedl ramena a na rty přiložil něco vlhkého. Bublalo to a šplouchalo. Voda. Chutnala skvěle. Něco jsem jí vypil a cítil jsem se o něco lépe. Bolest trvala, ale nebyla už tak strašná, abych nemohl riskovat otevření jednoho oka. Zkusil jsem to. Nade mnou se vznášela jakási rozmazaná tvář, která se po několikerém mrknutí zaostřila.</p>

<p>„Morton…?“ mumlal jsem.</p>

<p>„Kdo jiný.“ S výrazem naprostého zoufalství. Zvedal mě, dokud jsem se neopřel o zeď – a má hlava se rozlétla na tisíc kousků. Jeho hlas ke mně doléhal z dálky.</p>

<p>„Tohle si dej do pusy. A zapij to vodou. Doktor říkal, že to máš polknout, až přijdeš k sobě. Je to na hlavu.“</p>

<p>Jed? Takové štěstí nemám. Lék. Bolest zesílila, zeslábla a nakonec se proměnila v tupý tlak v hlavě. Otevřel jsem i druhé oko a uviděl smutně vyhlížejícího a opuchlého Mortona opřeného o mříže.</p>

<p>„Je mrtvý?“ zakrákoral jsem.</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Generál Zennor.“</p>

<p>„Vypadal docela živě, když tady byl, je to asi tak půl hodiny.“</p>

<p>Zdrceně jsem vydechl – se smíšenými pocity. Chtěl jsem sice odplatu, chtěl jsem, aby generál Zennor draze zaplatil za Střelcovu smrt. Myslel jsem si, že také chci, aby zemřel. Ale když jsem se pokusil o vraždu a tento­krát jsem to myslel opravdu vážně, byl jsem rád, že mi v tom zabránili. Teď, když jsem se poprvé pokusil za­vraždit člověka, jsem si uvědomil, že zabíjení se mi vůbec nezamlouvá. Byl jsem zkrachovalý vrah. A tím krachem jsem se dostal do pěkné bryndy. A zatáhl jsem do ní i Mortona.</p>

<p>„Za všechno se ti omlouvám,“ řekl jsem. „Nechal jsem se unést a nepomyslel jsem na to, že bys i ty mohl nést následky.“</p>

<p>„Seržant Blogh mě udal, když VP přišla vyšetřovat. On věděl, že nejsem důstojník. Řekl jsem jim všechno. Ještě než mě zmlátili.“</p>

<p>„To já můžu za to, co ti udělali.“</p>

<p>„Ne, takhle nemysli. To není tvoje vina. Dřív nebo později by mě stejně dostali. Armáda a já, to prostě nešlo dohromady. Udělal jsi, co jsi mohl, Žaku.“</p>

<p>„Jime. Jmenuji se Jim diGriz. Jsem ze vzdálené planety.“</p>

<p>„Těší mě, Jime. Ty jsi špion?“</p>

<p>„Ne. Jsem tady proto, abych pomstil křivdu. Tvůj ge­nerál Zennor má na svědomí smrt mého nejlepšího pří­tele. Přišel jsem sem, abych se po něm poohlédl.“</p>

<p>„A co ten mluvící pták a všechny ty další věci?“</p>

<p>Položil jsem prsty na rty a pohlédl na dveře. Morton nechápavě zavrtěl hlavou. Mluvil jsem dál, než mohl něco dodat.</p>

<p>„Ty myslíš ten vtip o tom mluvícím ptákovi, který jsem ti chtěl říct, o tom klukovi ve škole, kterej měl mluvícího ptáka, kterej se proměnil v alkoholika a stal se misioná­řem? Jo, ten vtip si pamatuju – ale zapomněl jsem pointu.“</p>

<p>Morton na mě teď civěl, jako bych se pomátl. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil jsem, že ležím na tenké matraci položené na značně zaprášené podlaze. Prstem jsem do prachu napsal: TICHO – CO KDYŽ POSLOUCHA­JÍ! Hleděl jsem na jeho tvář, dokud nepochopil, pak jsem zprávu smazal. „A vůbec, Mortone, teď nemám náladu na vtipy. Kde to jsme?“</p>

<p>„V nějaké velké budově ve městě. Vypadá to, že to tu armáda obsadila. Asi to používají jako velitelství nebo tak. Vím jenom, že mě sem rychle přivezli, zpracovali a pak mě šoupli sem k tobě. Budova je plná vojáků.“</p>

<p>„A civilisti?“</p>

<p>„Žádného jsem neviděl…“</p>

<p>Oba jsme vzhlédli, když zachrastil zámek a někdo otev­řel dveře. Dovnitř se nahrnula spousta VP, kteří na nás namířili zbraně. Teprve pak vstoupil generál Zennor. Na krku měl obvaz a v očích touhu zabíjet.</p>

<p>„Doufám, že si nemyslíš, že takhle budeš v bezpečí, Zennore,“ řekl jsem tak sladce, jak jen jsem dokázal. Přišel ke mně a kopl mě do boku.</p>

<p>„Jak odvážné–“ sípal jsem mezi záchvaty bolesti. „Ko­pat do ležícího raněného.“</p>

<p>Stáhl nohu zpět, přemýšlel o tom a pak vytáhl pistoli a namířil mi ji mezi oči.</p>

<p>„Odveďte toho druhého vězně. Nechte nás o samotě. Přineste mi židli.“</p>

<p>Něco vám o vojácích řeknu: libují si ve vykonávání rozkazů. Se spoustou řevu a dusotu bot byl Morton od­vlečen pryč, VP zmizeli a objevila se dřevěná židle, která byla opatrně zasunuta pod generálův zadek. Vojevůdce se pomalu posadil a neustále mi ústím hlavně mířil na hlavu. Nepromluvil, dokud se dveře s cvaknutím nezavřely.</p>

<p>„Chci vědět, jak ses sem dostal a jak jsi mě sledoval. Všechno.“</p>

<p>Proč ne, pomyslel jsem si a hladil jsem si bolavý bok. Byl jsem příliš zmlácený, než abych si vymýšlel nějaké složité lži – a ani to nebylo potřeba. Pravda je jednodušší. S několika úpravami, samozřejmě.</p>

<p>„Všechno, Zennore? Proč ne. Naposledy jsem tě viděl, když jsi nás prodal na Spiovente. Je to drsné místo a není vhodné pro staré muže jako byl Střelec. Zemřel tam – a za to můžeš ty.“</p>

<p>Ohmatal si obvazy na krku a zavrčel: „Pokračuj.“</p>

<p>„Moc toho nezbývá. Několik válek, vražda, mučení, obvyklé věci. Přežil jsem a zachránili mě lidi z Ligy – a ti mě taky zavřeli a přivezli sem. Utekl jsem jim a našel jsem tě, protože jsi udělal jednu velikou chybu.“</p>

<p>„Co to meleš za nesmysly?“</p>

<p>„Žádné nesmysly. Pravdu, kapitáne Garthe. Copak jsi nedal zavřít tu dívku, Bibs, za prodej trávy?“</p>

<p>„To není důležité.“</p>

<p>„Pro Bibs ano! Asi tě nepotěší, když ti řeknu, že je teď na svobodě a než odešla, řekla mi, jak tě najdu. Konec příběhu.“</p>

<p>Zamyšleně si pohrával s pistolí a prstem hladil spoušť. Pokoušel jsem se nevěnovat tomu pozornost.</p>

<p>„To ještě není konec. Ty jsi ten špion, který přistál v Marhavenu?“</p>

<p>„Ano. Pronikl jsem do tvé neschopné a nekompetent­ní armády. Pak jsem stoupal stále výš, dokud jsem tě nepopadl za krk a nedopřál ti pořádné zakuckání. Až se v noci probudíš v kalužích studeného potu, pamatuj si – mohl jsem tě tady zastřelit. Teď mi řekni, zastřelíš mě, nebo si jen tak hraješ s pistolí?“</p>

<p>„Nedráždi mě, chlapečku. Ale to by byla škoda. Já tvou smrt využiju lépe. Ty a tvůj společník budete obžalováni z mnoha zločinů. Útok na vyšší šarži, urážka důstojníka, ohrožování vojenské bezpečnosti. Pak budete zastřeleni. Na veřejnosti.“</p>

<p>„A co tím získáš?“</p>

<p>„Tím ukážeme těm paličatým lidem na této planetě, že co řekneme, to taky uděláme. Je to banda bez kapky temperamentu a svědomí. Prostě nám dovolili přijít a vzít si jejich planetu. Teď skuhrají, že ji chtějí zpátky. Odmítají dělat jakoukoli práci, dokud neodejdeme. Všichni opus­tili svá pracoviště. Město bude brzy paralyzováno. Tvá smrt to změní.“</p>

<p>„Nechápu jak.“</p>

<p>„Ale já ano. Pak pochopí, že udělám, co řeknu. Vezmeme rukojmí a ty zastřelíme, pokud nezačnou spolupracovat.“</p>

<p>Vyskočil jsem a hněv mnou lomcoval. „Jsi hnusný a podlý bastard, Zennore. Měl jsem tě hned zabít, do­kud to šlo.“</p>

<p>„Ale nezabils,“ řekl. Pak jsem po něm skočil a on vystřelil.</p>

<p>Kulka mě musela minout, ale exploze mě ohlušila. Upadl jsem a on do mě znovu kopl. Pak byla cela plná VP a všichni naráz se snažili na mě dupnout.</p>

<p>„Stačí!“ křikl Zennor a boty zmizely. Lezl jsem po čty­řech a hleděl na něho přes krvavý závoj. „Umyjte ho, dejte mu novou uniformu – a stejnou i tomu druhému. Soud bude za dvě hodiny.“</p>

<p>Byl jsem asi z těch kopanců omámený, protože jsem jen velice matně vnímal, jak mě umývají, jak se opět objevuje Morton a vůbec jak plyne čas. Pak jsem téměř přišel k sobě, když mi začal stahovat košili.</p>

<p>„Pusť. Já sám.“ Mrkal jsem na novou uniformu na židli, na Mortona v čisté uniformě – už zase jen v mundúru pro vojína. Také já jsem měl svou staronovou hodnost. Zkr­vavenou košilí jsem hodil na zem a začal jsem si stahovat boty, abych si mohl svléknout kalhoty.</p>

<p>Boty. Boty? Boty!</p>

<p>Pokoušel jsem se nedat na sobě nic znát – pro případ, že by tu byly štěnice.</p>

<p>„Už víš o tom soudu?“ kýval Morton smutně. „Kolik času nám zbývá?“</p>

<p>„Asi hodina.“</p>

<p>Při řeči jsem prsty vklouzl do pravé bory a otevřel jsem maličkou skrýš vydlabanou v podrážce. Hodina. To už bu­deme dávno pryč! Snažil jsem se nedat najevo znovunabyté veselí. Vytáhnout šperháček, otevřít vrátka, vyklouznout na chodbičku a vytratit se do vojenské anonymity. Až na to, že paklíč tam nebyl…</p>

<p>„Zennor mi pro tebe dal podivný vzkaz,“ řekl Morton. „Řekl mi, že mám počkat, až si sundáš boty, a pak abych ti řekl, že takhle se ven nedostaneš. Já nevím, co tím myslel – ale on říkal, že ty už budeš vědět.“</p>

<p>„No já vím, já vím,“ řekl jsem znaveně a dokončil jsem převlékání. Darebáka chytí jen darebák – a ten darebák Zennor ví o paklíčích asi úplně všechno.</p>

<p>Za hodinu pro nás přišli. Udělali z toho velkou vojen­skou parádu, s třískáním nablýskanými pažbami o dláž­dění, řvaním rozkazů, dusáním těžkých bot. Ani já, ani Morton jsme nechtěli hrát tu maškarádu s nimi, ale ne­měli jsme na vybranou, jelikož jsme byli vláčeni v řetě­zech. Po chodbě, po schodech a na ulici. S dalším třesko­tem a řvaním jsme byli dovlečeni na připravenou plošinu, která měla být dějištěm zinscenovaného soudu. S nezbyt­nými strážemi, soudci, celou, trubači – a velkým davem přihlížejících civilistů pod námi. Ti sem byli evidentně nahnáni násilím, neboť byli obklíčeni kordonem ozbro­jených vojáků. Půl tuctu jich sedělo i na plošině. Mnozí byli šedovlasí nebo plešatí – a já mezi nimi poznal Stirnera z hydroelektrárny. Když viděl, že mě zamykají do klece, vstal a přišel ke mně.</p>

<p>„Co to s vámi dělají, kapitáne? My ničemu z toho ne­rozumíme…“</p>

<p>„Vy mluvíte esperantem?“ zalapal jsem po dechu.</p>

<p>„Ano. Jeden z našich předních lingvistů našel tento jazyk ve své knihovně. Několik z nás se ho včera večer naučilo, protože jsme se nedokázali domluvit s–“</p>

<p>„Okamžitě usaďte toho muže!“ poručil Zennor ze své­ho místa na lavici – byl, jak jinak, nejvyšším soudcem. Vojenská spravedlnost.</p>

<p>„Nevěřím, že se něco takového může stát!“ řekl Stirner, když byl hnán zpět na své místo.</p>

<p>Přestože se on a jeho druh pokoušeli protestovat, byli přehlušeni vřeštěním trubek, které zahájily tu frašku, a strašlivým výčtem zločinů, kterých jsme se dopustili. Pokusil jsem se předstírat, že spím, ale kopanci jsem byl udržován v bdělém stavu.</p>

<p>Morton nepřítomně zíral před sebe. Při procesu jsem opravdu několikrát usnul, necítil jsem se dobře a pozor jsem začal dávat teprve, když nás oba zvedli na nohy. Mluvil Zennor.</p>

<p>„…důkazy, které proti vám máme. A proto tento soud rozhodl, že budete odvedeni do vazby, kde budete zadr­ženi do osmi nula nula zítřejšího rána, kdy budete odve­deni na popraviště. Tam na vás bude vykonán trest smrti zastřelením. Odveďte je.“</p>

<p>„To je mi pěkná spravedlnost!“ zaječel jsem. „Během celé té parodie na soud mi nebylo dovoleno říci ani jediné slovo. Rád bych učinil prohlášení.“</p>

<p>„Umlčte vězně.“ Na ústech mi přistála chlupatá ruka, která byla posléze nahrazena hadrovým roubíkem. Mor­ton dopadl stejně, ale on to takřka nevnímal. Zennor mávl na tlumočníka mikrofonem.</p>

<p>„Řekněte jim, aby si poslechli velice zajímavé hlášení,“ řekl. Zesílený tlumočníkův hlas se rozeřval do tiše naslou­chajícího davu.</p>

<p>„Nechal jsem vás sem přivést, protože mnozí z vás jsou zlovolní a neposlušní. To se změní. Právě jste viděli, jak vypadá nevenkeblanská spravedlnost. Tito dva vězni byli shledáni vinnými z mnoha zločinů. Trestem za spáchání těchto zločinů je smrt. Zemřou zítra ráno v osm hodin. Chápete to?“</p>

<p>V naslouchajícím davu to zahučelo a Stirner povstal. Stráže šly po něm, ale Zennor je zadržel.</p>

<p>„Jsem si jist, že mluvím za nás za všechny,“ řekl Stirner, „když žádám, abyste nám podali nějaké vysvětlení. Je to pro nás nepochopitelné. A ze všeho nejméně chápeme, jak tito muži vědí, že zítra zemřou? Nezdá se, že by byli nemocní. Stejně tak nechápeme, jak můžete přesně určit hodinu jejich smrti.“</p>

<p>Zennor na něho nevěřícně pohlédl – a pak ztratil trpělivost.</p>

<p>„Copak jsou všichni vaši lidé tak tupí? Copak tuhle planetu osídlili lidé s geneticky zakódovanou slabomyslností? Tito dva muži zítra zemřou, protože my je zastřelí­me pistolemi. Toto je pistole!“ zaječel, tasil pistoli a vyprázdnil její zásobník do dřevěného podstavce před sebou. „Vystřeluje kulky a ty dělají díry do lidí a zítra tyto zbraně zabijí ty dva lotry! Vždyť vy nejste vegetariáni. Zabíjíte zvířata, na maso. Zítra budou tito dva zabiti stejným způsobem. Už to konečně chápete?“</p>

<p>Stirner, bledý jako stěna, klesl na židli. Zennor popadl mikrofon a jeho amplifikovaný hlas všechno převálcoval.</p>

<p>„Zemřou – a vy se budete dívat, jak umírají! Pak pocho­píte a začnete dělat to, co vám poroučíme, a to, co vám říkáme. Když neuposlechnete, budete stejně vinni jako tito dva muži a budete zastřeleni jako tito dva muži. Budeme vás střílet a zabíjet a budeme pokračovat ve stří­lení a zabíjení, dokud ti z vás, kteří přežijí, nepochopí a nezačnou nás poslouchat a dělat to, co chceme…“</p>

<p>Jeho slova zeslábla a vytratila se, jak se vytrácelo jeho obecenstvo. Muži na plošině povstali, otočili se k němu zády a odcházeli. A stejně tak i všichni ostatní na ulici. Nestrkali se a nepoužívali žádné násilí. Když je vojáci chytili, prostě se vykroutili, aniž by je udeřili. Mezitím se ostatní, kteří nebyli drženi, protlačili ven a odcházeli. Scéna na ulici připomínala nahánění na jatkách. Zennor si to musel uvědomit, musel vidět, že tady by pomohlo jen násilí. Byl zákeřný a smrtonosný – ale nikoli hloupý.</p>

<p>„Teď můžete všichni odejít,“ oznámil. „Pusťte je. Ode­jdete a budete si pamatovat, co jsem vám řekl. A zítra se vrátíte, abyste viděli smrt těchto vězňů. Pak dostanete nové rozkazy. A ty pak vykonáte.“</p>

<p>Dal pokyn strážím a já a Morton jsme byli zvednuti na nohy. Jelikož v souvislosti s námi žádné další rozkazy vydány nebyly byli jsme v poutech a s roubíky hozeni do cely.</p>

<p>Klíč v zámku zarachotil a my jsme na sebe mlčky po­hlédli.</p>

<p>Pokud jsem vypadal stejně jako Morton, byl jsem veli­ce, velice vystrašený.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>18</strong></p>

<p>Tak jsme leželi mnoho nepříjemných hodin. Dokud se neotevřely dveře a dovnitř nevstoupil statný VP s podnosy na kterých byly naše večeře. Pohlédl na nás a svraštil obočí. Dokázal jsem si představit tenoučký pramínek myšlenek tekoucí slimáčím tempem jeho synapsemi. Mám jídlo. Nakrmit vězně. Vězni mají roubíky. Nemůžou jíst… V oka­mžiku, kdy jeho myšlení dospělo do této fáze, se otočil a zavolal přes rameno.</p>

<p>„Seržante. Mám tady nějaký potíže.“</p>

<p>„Potíže vám začnou, jestli mě otravujete kvůli nějaké prkotině,“ řekl seržant, ale vdupal dovnitř.</p>

<p>„Podívejte, seržo. Mám tady jídlo a mám nakrmit věz­ně. Ale oni mají roubíky a nemůžou jíst…“</p>

<p>„Stačí, stačí, to mi už došlo.“</p>

<p>Vyhrabal klíče, odemkl mi pouta a otočil se k Mortonovi. Tlumeně jsem zasténal skrz roubík, protáhl jsem si bolavé prsty a pokoušel jsem se posadit. Seržant mi uštěd­řil kopanec a já zasténal silněji. Pak s úsměvem odešel. Stáhl jsem si roubík a hodil jsem ho na zavírající se dveře. Potom jsem si přitáhl talíř, protože i v takovéto situaci jsem měl hlad. Jenže jak jsem se na něj podíval, odstrčil jsem ho.</p>

<p>„Hotštěněcí,“ řekl Morton a plival kousky látky „Cítil jsem to, už když přinesli ty podnosy.“</p>

<p>Upíjel vodu ze svého pohárku a já jsem se přidal. „Přípitek,“ řekl jsem a ťukl jsem svým pohárkem o jeho. „Na vojenskou spravedlnost.“</p>

<p>„Kéž bych byl tak statečný jako ty Jime.“</p>

<p>„Já nejsem statečný. To je jen černý humor. Protože prostě nevidím jediný způsob, jak se z toho dostat. Kdy­bych měl pořád ještě svůj paklíč, měli bychom snad ještě nějakou šanci.“</p>

<p>„To byl ten vzkaz, který mi poslal generál?“</p>

<p>„Ano, to bylo ono. Teď můžeme leda tak sedět a čekat na úsvit.“</p>

<p>Neříkal jsem to, abych ještě zvětšil Mortonovy deprese, což bylo tak jako tak zhola nemožné, ale pro uši štěnic. Mohly zde být také optické štěnice, a tak jsem obešel celou celu a důkladně ji prohlédl, ale nic jsem nenašel. Musel jsem to risknout. Snědl jsem kousek hotštěněcího, spláchl jsem tu odpornou chuť několika hlty vody – a při tom jsem si odhozené řetězy tak tiše, jak jen to šlo, omotával kolem pěsti. Ten tupý VP se vrátí pro talíře – a třeba si nebude dávat dost pozor.</p>

<p>Když klíč v zámku zarachotil podruhé, byl jsem přitisk­nut ke zdi a opancéřovanou pěst jsem měl připravenou. Dveře se otevřely na dva prsty a seržant zavolal.</p>

<p>„Ty za těma dveřma. Zahoď ty řetězy, nebo se nedožiješ ani vlastní popravy.“</p>

<p>Tlumeně jsem zaklel, zahodil jsem řetězy do protější­ho rohu místnosti a posadil jsem se ke zdi. Takže někde tu přece jen je dobře ukrytá optická štěnice.</p>

<p>„Kolik je hodin, seržante?“ zeptal se Morton.</p>

<p>„Šestnáct nula nula.“ Pistoli měl připravenu, zatímco jiný VP odnášel podnosy a řetězy.</p>

<p>„Potřebuju na záchod.“</p>

<p>„Nejdřív ve dvacet nula nula. Generálovy rozkazy.“</p>

<p>„Řekněte generálovi, že už umím i do kbelíku,“ zaječel jsem na zavírající se dveře. Když si představím, že už jsem jeho krk držel v ruce. Kdyby mě nepraštili – držel bych ho celé tři sekundy a zabil bych ho? Neměl jsem tušení. Avšak jestliže jsem nebyl připraven tenkrát – cítil jsem, že teď bych to určitě dokázal.</p>

<p>Později nás jednoho po druhém, s po zuby ozbroje­ným doprovodem, vzali na toaletu a pak nás zamkli na noc. Světla nezhasla. Nevím, jestli Morton spal, ale já jsem se po generálově nakládačce cítil dobře i na teninké matraci. Svalil jsem se na ni a neotevřel jsem oči, dokud mě neprobudilo známé chrastění v zámku.</p>

<p>„Šest nula nula – a tohle je vaše poslední jídlo,“ řekl seržant s velkým požitkem.</p>

<p>„Znovu hotštěněcí?“</p>

<p>„Jak jste to uhádli!?“</p>

<p>„Odneste je. Budu vás proklínat, až budu umírat. Vaše jméno bude posledním slovem na mých rtech.“</p>

<p>Zapůsobila-li na něj má hrozba, nedal to najevo. Pod­nosy hodil na zem a dupal pryč.</p>

<p>„Už jen dvě hodiny,“ řekl Morton a v očích se mu zaleskly slzy „Má rodina ani neví, kde jsem. Nikdy se nedozví, co se se mnou stalo. Byl jsem na útěku, když mě vojáci dostali.“</p>

<p>Co jsem měl říci? Co jsem měl dělat? Poprvé ve svém krátkém a docela šťastném životě jsem měl pocit napros­tého zoufalství. Už jen dvě hodiny. A žádná cesta ven.</p>

<p>Co to je za smrad? Začenichal jsem a rozkašlal jsem se. Bylo to velice štiplavé – a dost silné, aby mě to vytrhlo z mých morbidních myšlenek. Znovu jsem zakašlal a uvi­děl, jak z podlahy v rohu cely stoupá proužek dýmu. Morton k němu seděl zády a zdálo se, že si ho ještě nevšiml. Užasle jsem pozoroval, jak se kouřová čára na podlaze protahuje a zatáčí. Pak jsem sledoval, jak se ze země zvedá nepravidelný kruh temného kouře. Morton zakašlal a ohlédl se.</p>

<p>„Co…?“ řekl, právě když kolo dřevěné podlahy zmize­lo. Z temnoty pod námi se vynořila šedovlasá hlava muže.</p>

<p>„Nedotýkejte se okrajů otvoru,“ řekl Stirner. „Je to velice silná kyselina.“</p>

<p>Na chodbě se ozvaly výkřiky a zvuky úprku. Zvedl jsem Mortona a postrčil jsem ho.</p>

<p>„Sledují nás – a slyší všechno, co říkáme!“ zaječel jsem. „Rychle!“</p>

<p>Stirner zmizel a já jsem prostrčil Mortona za ním. Pak jsem sám skočil do otvoru – právě v okamžiku, kdy v zámku rachotil klíč.</p>

<p>Narazil jsem, dopadl jsem na bok a zaklel jsem, proto­že jsem málem rozdrtil Mortona. Byl stále ještě omámený a nic nechápal. Stirner ho tahal za ruku a pokoušel se ho odvést k dalšímu otvoru v podlaze. Zvedl jsem Mortona, odnesl jsem ho k díře a hodil jsem ho dolů. Ozvalo se zaječení a pak žuchnuti. Stirner ho následoval, ale on moudře použil žebříku.</p>

<p>V místnosti nad námi se ozvaly těžké kroky. Skočil jsem, zachytil jsem se okraje otvoru, chvíli jsem visel a pak jsem skočil. Do matně osvětleného sklepení.</p>

<p>„Tudy,“ křikla jakási dívka držící u protější zdi otevřené dveře.</p>

<p>Stirner zápasil s Mortonem a pokoušel se ho nadzved­nout. Odstrčil jsem ho, popadl jsem Mortona v pase, hodil jsem si ho na ramena a utíkal. Dívka za námi zavřela, dveře zamkla a pak následovala Stirnera. Potácel jsem se za nimi tak rychle, jak jsem dokázal. Dalšími dveřmi, které byly za námi opět zamčeny, chodbou a ještě několika dveřmi.</p>

<p>„Prozatím jsme v bezpečí,“ řekl Stirner, když za sebou zamkl poslední dveře. „Sklepy jsou dost rozlehlé a všech­ny dveře byly zamčeny. Není váš přítel zraněn?“</p>

<p>„Glk…“ řekl Morton, když jsem ho postavil na nohy.</p>

<p>„Myslím, že jen zpitomělý. Chtěl bych vám poděko­vat…“</p>

<p>„Diskuzi si necháme na později, prosím. Musíme vás odsud co nejrychleji dostat. Za těmito dveřmi se s vámi budu muset rozloučit a vy půjdete tady se Sharlou. Venku na ulici stojí davy lidí, kteří se podle rozkazu shromáždili, aby viděli slavnost zabíjení. Všichni o vás vědí a všichni v tak neobvyklém případě, jako je tento, rádi pomůžou.“</p>

<p>„Buďte opatrný. V cele, kde nás drželi, bylo optické zařízení na sledování. Viděli vás a budou vás hledat.“</p>

<p>„Mě neuvidí. Sbohem.“</p>

<p>Otevřel dveře a byl pryč, zmizel v davu na ulici. Naše průvodkyně nás postrčila kupředu a otevřela nám dveře. Vzal jsem Mortona za ruku – byl stále ještě mimo – a následoval jsem ji.</p>

<p>Bylo to zvláštní a naprosto nepochopitelné. Na ulici se tísnily tisíce lidí: muži, ženy, děti. A nikdo z nich nehleděl naším směrem ani si nás jinak nevšímal. Přesto se však, když jsme se k nim přiblížili, tiskli jeden na druhého, aby nám udělali místo, a jakmile jsme prošli, vraceli se zpět. To vše se dělo v naprostém tichu. Procházeli jsme neustá­le se otevírajícím prostorem, právě tak velkým, abychom se do něj vešli.</p>

<p>V dálce jsem zaslechl výkřiky – a výstřely! Nato se dav zavlnil a zahučel. Pak vše opět ztichlo. Šli jsme dál. Dav byl nyní v pohybu, mísil se a přesunoval. Uvědomil jsem si, že se tak děje záměrně, tak, aby nikdo, kdo se dívá z okna, neviděl, že prcháme.</p>

<p>Když jsme přešli na druhou stranu, otevřely se před námi dveře. Mateřsky vypadající šedovlasá žena je za námi zase zavřela.</p>

<p>„To je knihovnice Grene,“ řekla naše průvodkyně, Sharla. „To ona zorganizovala váš útěk.“</p>

<p>„Děkuji vám, že jste nám zachránila život,“ řekl jsem tak vroucně, jak si dokážete představit.</p>

<p>„Ještě nejste v bezpečí,“ řekla. „Prohledala jsem kni­hovnu a prošla jsem všechny knihy o vězních a útěcích. Pak jsem s pomocí našich inženýrů vybrala plán, který jsme právě uskutečnili. Ale nevím, co dál. Plán, který jsem našla v jedné z knih, v tomto místě končí, je mi líto.“</p>

<p>„To nevadí – bylo to skvělé!“ řekl Morton. „Vy a vaši lidé jste si vedli neuvěřitelně dobře. A můj přítel Jim je čirou náhodou galaktickým specialistou na útěky. Jsem si jist, že on už bude vědět, co dál.“</p>

<p>„Opravdu?“ zeptala se knihovnice.</p>

<p>„Ale jistě!“ řekl jsem se znovunalezeným nadšením. „Máme před nepřítelem dost velký náskok, jsme v úkrytu – takže teď už nás nechytí. Jak velké je tohle město?“ Grene našpulila rty a přemýšlela.</p>

<p>„Zajímavá otázka. Řekla bych, že celková délka severo­jižní osy je…“</p>

<p>„Ne, počkejte! Nemyslím jeho rozlohu – myslím kolik má obyvatel?“</p>

<p>„Při posledním sčítání lidu sídlilo v celé Bellegarriqueské oblasti šest set osmdesát tři tisíce lidí.“</p>

<p>„Pak jsme tedy v tomto okamžiku více než v bezpečí. Já znám tyhle militaristy a vím přesně, co udělají. Nejdřív budou zmateně pobíhat a střílet na všechny strany. Pak jeden z těch chytřejších, pravděpodobně náš starý přítel Zennor, převezme velení. Nechá zablokovat přístupové komunikace a uzavřít veškeré cesty z města. Pak začne pročesávat dům po domu – a začne právě tady, protože je to nejblíž.“</p>

<p>„Musíte uprchnout!“ řekla Sharla a překrásně se o nás bála. Využil jsem této příležitosti a pohladil jsem jí ruku, a to tak uklidňujícím způsobem, jak jsem jen dokázal. Měla dokonale hladkou pleť, jak jsem si stačil povšim­nout. Přinutil jsem se myslet opět na útěk.</p>

<p>„Uprchneme, ale organizovaně, ne chaoticky. Jakmile to někoho z nich napadne, pošlou hlídky také do přilehlých oblastí.</p>

<p>Takže plán je následující. Zbavit se těchto uniforem, vmísit se do davu, opustit co nejdříve bezprostřední okolí této budovy, najít bezpečný úkryt mimo prohledávanou zónu a po setmění opustit město.“</p>

<p>„Jak skvělé!“ řekla Sharla – a oči jí nádherně zářily. Tahle planeta se mi začínala líbit. „Já vám teď seženu šaty.“ Utekla z místnosti dřív, než jsem se jí stačil zeptat, jak to chce udělat.</p>

<p>Její řešení bylo prosté – na místní poměry. Rychle se vrátila se dvěma muži.</p>

<p>„Tihle mi připadali stejně velcí jako vy. Požádala jsem je, aby vám dali své šaty.“</p>

<p>„Je nám ctí to pro vás udělat,“ řekl ten menší a jeho kolega souhlasně pokyvoval. „Dáme se do toho?“</p>

<p>„Nesmíme ty šaty prohodit,“ řekl jsem. „My si vezmeme vaše šaty, děkujeme vám, ale uniformy ukryjeme, nebo zničíme. Kdyby vás v nich našli, zastřelili by vás.“</p>

<p>Tato novinka je ohromila. „To nemůže být pravda!“ lapala knihovnice po dechu.</p>

<p>„Je to až příliš pravděpodobné. Říkal jsem vám, že velice dobře znám militaristické mozky…“</p>

<p>Ozvalo se rychlé klepání na dveře a Sharla je otevřela dříve, než jsem ji mohl zastavil, ale byl to jen sípající a očima koulející Stirner.</p>

<p>„Jste v pořádku?“ zeptal jsem se ho, a on přikývl.</p>

<p>„Neviděli mě, přišel jsem jinou cestou. Ale ti cizinci mlátili lidi, bezdůvodně k nim byli hrubí. Stříleli ze zbra­ní. Už je pár raněných, ale zatím jsem neviděl žádnou smrt.“</p>

<p>„Musíme je zastavit,“ řekl jsem. „A já vím, jak to udě­láme. Musíme se vrátit zpět na přehradu, do elektrárny. Seržant Blogh a jeho setnina tam ještě budou. Musíme se tam dostat, než odejdou. Dnes v noci, protože ve dne by to bylo příliš nebezpečné. A teď – pohyb. Najdeme bez­pečnější místo, kde přečkáme do soumraku.“</p>

<p>„Já to nechápu,“ řekl Stirner.</p>

<p>„Já ano,“ řekl Morton, kterému se společně se svobo­dou navrátila také inteligence. „Ten mluvící pták, ne? Ukryli jsme ho pod bednou s municí–“</p>

<p>„Pod kanystry s chlastem. Takže si musíme pospíšit, aby to mezitím nevypili a neobjevili falešné dno. Přece jsi slyšel, jak se mnou ten pták mluví. Byl to hlas mého drahého přítele kapitána Varoda z Galaktické Ligy. Síly dobra v této zlé galaxii. Je placen za to, aby udržel mír. Zatím ale neví, kde jsme. Ale věděl, že opustíme planetu. Takže ten pták musí mít v sobě nějaké signalizační zaříze­ní, jinak by nám ho tolik nenutil.“</p>

<p>„Ten pták je naše spása!“ zaječel Morton.</p>

<p>„Pták, pták!“ ječeli jsme spolu šťastně, zatímco ostatní na nás hleděli jako na blázny.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>19</strong></p>

<p>Bellegarique bylo velké a rozlehlé město, ale mělo jen málo velkých budov a ulic – aspoň jakmile jste opustili centrum. Zpráva o nás se rozšířila a ulice byly plné chod­ců a uhánějících cyklistů. Vykračovali jsme si po městě a nikdo si nás zdánlivě nevšímal. Přesto se však zdálo, že o nás všichni velice dobře vědí, neboť každou chvíli se nějaký cyklista zastavil na kus řeči a podal nám čerstvé zprávy o pohybu nepřítele. Díky tomu se nám velice snadno dařilo vyhýbat se kontrolním stanovištím a bari­kádám, a tak jsme měli příležitost porozhlédnout se po městě. Bylo úhledné, velice čisté a rozdělené na dvě poloviny širokou řekou. Rychle jsme přešli po jednom z mostů – nebylo by příjemné nechat se chytit zrovna tady – a namířili si to do jedné okrajové čtvrti. Domky zde byly menší, zahrady větší a nedlouho po poledni jsme byli už bezpečně daleko na předměstí.</p>

<p>„To už bude stačit,“ řekl jsem. Byl jsem unaven a doko­paná žebra mě bolela. „Najdete nám tady nějaký úkryt, kde bychom mohli přečkat do soumraku?“</p>

<p>„Vyberte si,“ řekl Stirner a ukázal na okolní domy. „Jste vítáni, ať přijdete kamkoli.“</p>

<p>Otevřel jsem ústa – a pak jsem je zase zavřel. Později bude spousta času na otázky po podstatě filozofie indivi­duální vzájemnosti, kterou mi, jak jsem věděl, touží ob­jasnit. Ukázal jsem na nejbližší dům, členitou dřevěnou stavbu s bílými okenními rámy a obklopenou květinami. Když jsme se přiblížili ke dveřím, otevřel mladý pár a kynul nám, ať jdeme dovnitř.</p>

<p>„Pojďte, pojďte!“ volala dívka. „Jídlo bude za chvíli na stole.“</p>

<p>A také bylo. Vynikající hostina – po těch smečkách hotštěněcích klobás, které jsme spořádali cestou sem. Naši hostitelé s radostí sledovali, jak se já a Morton na­cpáváme k prasknutí. Na zapití náš hostitel přinesl koňak, který se nádherně převaloval po jazyku.</p>

<p>„Děkujeme,“ funěl jsem, sytý, ba přecpaný. „Za to, že jste nám zachránili život, nakrmili nás – a za ten skvělý koňak. Moc vám všem děkuji a zejména pak filozofii indi­viduální vzájemnosti, kterou všichni vyznáváte, jak jsem pochopil.“ Všichni přikyvovali. „A o které jsem, jak musím s politováním přiznat, neslyšel předtím, než jsem se dostal na tuto krásnou planetu. Rád bych o ní slyšel něco víc.“</p>

<p>Všichni pohlédli na knihovnici Grene, ta se posadila vzpřímeně a promluvila.</p>

<p>„Individuální vzájemnost je více než jen pouhá filozo­fie, politický systém nebo způsob života. Nyní cituji samotného zakladatele Marka Kvatrera, jehož knihy najdete támhle na stole.“ Ukázala na v kůži vázaný svazek a všich­ni tam pohlédli a souhlasně pokyvovali. „A najdete je na stole v každé domácnosti na Chojecki. Nad nimi také vždy uvidíte portrét Marka Kvatrera, zakladatele, kterému bu­deme navždy vděčni.“</p>

<p>Pohlédl jsem na obraz a vyvalil oči. Morton zalapal po dechu i za mě.</p>

<p>„Jestli tohle je Mark Kvatrer,“ řekl, „pak je Mark Kvatrer robot.“</p>

<p>„Nikoli, ne robot,“ opravila ho Grene. „Je to inteligent­ní stroj. Jeden z prvních strojů vybavených umělou inte­ligencí na světě. Mark Uner se potýkal s problémy v sekci komunikace, které Mark Duer vyřešil jen částečně.</p>

<p>„Mark čtvrtý,“ řekl jsem. „Čtvrtý vyrobený stroj.“</p>

<p>„Správně. První naprosto úspěšný exemplář umělé in­teligence. Jak skvělým dnem pro celé lidstvo byl ten den, kdy byl Mark Kvatrer poprvé spuštěn. Jedním ze svědků této dramatické události byl i mladý vědec Tod E‘Bouy. Později o tom napsal knihu, kterou nazval ‚Historické pojednání o pozorováních v oblasti konstrukce umělé in­teligence, s podtitulem Galvanizované vědomí‘.“</p>

<p>Stirner vstal, došel k poličce, vyňal tenkou knihu, otev­řel ji a četl.</p>

<p>„Celoživotní výzkum, práce celých generací právě do­spěla k dramatickému vyvrcholení. Poslední panel byl zasazen do slotu a já jsem zapnul vypínač. Jak prozaický­mi slovy zde popisuji to, co bylo možná nejdůležitějším okamžikem v celé historii lidstva. Zapnul jsem vypínač, kontrolní diody se rozsvítily. Už nejsme sami. Nyní je ve vesmíru i další inteligence, která by měla stát po boku té naší.</p>

<p>Počkali jsme, až operační systém provede kontrolu. Pak se obrazovka rozsvítila a my jsme četli tato historická slova: JSEM, TUDÍŽ MYSLÍM.“</p>

<p>V posvátném tichu zavřel knihu. Jako v kostele. Tedy proč ne. V historii lidstva už byla zbožňována celá řada pochybných věcí. Tak proč ne zrovna stroj? Pocucával jsem svůj drink – a protože nikdo nemluvil, rozhodl jsem se položit další otázku.</p>

<p>„Vy nemáte žádnou armádu – a žádnou policii. To mi přijde jako docela dobrý nápad, protože s oběma jsem si užil už dost starostí, ale co děláte s těmi, kteří poruší zákon?“</p>

<p>„Nemáme žádné zákony, tudíž není ani co porušit,“ řekl Stirner – a všichni horlivě pokyvovali. „Jistě vás učili, že zákony jsou ovocem moudrosti vašich předků. My si myslí­me, že je to jinak. Zákony nejsou ovocem jejich moudrosti, ale ovocem jejich vášní, jejich bázně, jejich žárlivosti a jejich touhy. Je to vše zapsáno v tomto svazku, který si určitě musíte přečíst. Historie celé této ideje.“</p>

<p>Ukázal na jinou knihu, náš hostitel ji okamžitě vytáhl z poličky a položil ji před nás.</p>

<p>„Vezměte si můj výtisk, prosím, uděláte mi tím velikou radost.“</p>

<p>„Děkuji vám, děkuji,“ řekl jsem – s doufejme dost úspěšně hranou upřímností – a potěžkal jsem ji. Nahlédl jsem do ní a pokoušel jsem se usmívat se. Písmenka byla, jak jsem se obával, velice malá.</p>

<p>„Tohle si můžete přečíst později,“ řekl Stirner, „ale naše historie se dá shrnout daleko jednodušeji. Položili jsme Marku Kvatrerovi mnoho otázek a jeho nekonečná inteli­gence byla využita ve vědě i obchodě. O jeho radách nikdo nepochyboval – až do doby, kdy jsme se ho zeptali na politické systémy. Než se k nim mohl vyjádřit, musel ab­sorbovat všechny politické a historické spisy, které byly do té doby napsány a komentáře k tomuto materiálu. To trvalo celé měsíce, někdo říká, že roky. Potom Mark Kvatrer ještě o těch materiálech delší dobu uvažoval a přemýšlel. Během té doby sestavil knihu, kterou vidíte před sebou, a uložil ji na RAM. To už Mark Kvatrer věděl spoustu věcí o lidské rase z politického hlediska, a proto jednal velice opatrně. Vstoupil do všech databank a tuto knihu uložil také do nich a také do každého serveru elektronické pošty. Mark Kvatrer se později omluvil všem příjemců tohoto dosti tlustého svazku a navrhoval, že zaplatí výlohy na tištění.</p>

<p>Ale ve svých obavách se nezmýlil. V žádné zemi, na žádné planetě se nenašel jediný politik, který by souhlasil s jeho teoriemi. Ve skutečnosti zde byla i snaha osočovat teorii individuální vzájemnosti a všechny, kdo v ni věřili – a těch bylo mnoho. Neboť Mark Kvatrer ve své moudro­sti věděl, že vlády a politikové jeho filozofii zavrhnou, zatímco inteligentní jedinci si ji přečtou, pochopí a uvěří. Jak moudrý byl ten stroj! Ti, kteří byli natolik inteligentní, že dokázali pochopit jeho filozofii, byli také natolik inte­ligentní, aby viděli její nezvratnou pravdu. Pochopili také, že budou muset najít svůj vlastní svět, kde budou moci uskutečnit to, v co uvěřili. Mark Kvatrer napsal, že moudří se nesmějí vzdávat své svobody ve prospěch státu. Obrá­ceně to platí také; ani stát dobrovolně nepřestane poutat své obyvatele.</p>

<p>Následovaly roky bojů a útěků, pronásledování a zrad. Většina svazků byla zničena těmi, kteří se báli vydat nám naši svobodu. Ti, kteří věřili, se nakonec uchýlili sem, mimo dosah ostatních světů, a vybudovali společnost, kde individuální vzájemnost, IV, je normou, kde mír a štěstí trvají věčně.“</p>

<p>„Alespoň dokud jste nebyli okupování Nevenkeblany,“ posmutněl jsem. Stirner se mému výrazu zasmál.</p>

<p>„Nezoufejte, příteli, ani my nezoufáme. První šok z je­jich příchodu nás zastihl nepřipravené, což se muselo stát… po těch staletích míru. My však svou odvahu čer­páme z naší víry a víme, že ona a IV tuto zkoušku přežijí. Pakliže se tak opravdu stane, bude ospravedlněna naše víra v Marka Kvatrera a, což je důležitější, budeme snad moci dokázat svůj vděk tím, že naši víru přeneseme i na další, méně šťastné planety.“</p>

<p>„S tím bych chvíli počkal, být vámi! Venku se potuluje spousta těžkých případů, kteří by vaše lidi nejraději sež­rali zaživa. Myslím, že pro začátek by mohlo stačit, když se zbavíte těch militaristických blbů. Opravdu velice ne­rad vás znovu obtěžuji, ale byl jsem zkopán, a to dost profesionálně, a tak jsem se chtěl zeptat, jestli nemáte nějaké tišící prostředky.“</p>

<p>Zavřel jsem oči, abych je na chvíli nechal odpočinout – a zabralo to, protože když jsem je opět otevřel, cítil jsem se skvěle. Venku byla tma a nade mnou se skláněl jakýsi cizinec, který mi právě dal injekci.</p>

<p>„Omdlel jsi,“ řekl Morton. „Nahnals všem strach, a tak poslali pro doktora Luma, který je prý velice dobrý.“</p>

<p>„Mírný otřes mozku,“ řekl doktor. „Dvě zlomená žebra, která jsem znehybnil. Dal jsem vám tišící prostředky. A teď také stimulans, protože mi bylo řečeno, že dnes v noci chcete cestovat. Mohu ho neutralizovat, pokud budete chtít.“</p>

<p>Vyskočil jsem na nohy a protáhl jsem si svaly. Cítil jsem se dobře. „Ne, ne, ne, doktore. Ošetřil jste mě přesně tak, jak bych to chtěl, kdybych byl při vědomí. Jak dlouho bude trvat, než odezní účinek léků?“</p>

<p>„S tím si nedělejte starosti. Zůstanu s vámi, dokud nebudete v pořádku.“</p>

<p>„Ale vy mi nerozumíte. Já musím jít velice rychle, skrývat se, dělat věci, které můžou trvat dost dlouho.“</p>

<p>Lum se usmál. „Obávám se, že to vy jste nepochopil mě. Budu po vašem boku tak dlouho, dokud mě budete potře­bovat. Každý z nás, všichni, kdo žijí na této planetě, vám poskytnou jakoukoli pomoc, kterou budete potřebovat.“</p>

<p>„Tohle tedy znamená IV?“</p>

<p>„Přesně tak. Co nyní podnikneme?“</p>

<p>„Půjdeme. Žádná doprava. Vojáci mají prostředky pro detekci pohybujících se strojů.“</p>

<p>„A co detekce lidí?“ zeptal se Stirner. „Jejich technika si přece jistě poradí i s takovým problémem.“</p>

<p>„To jistě. Ale lidské tělo je zdrojem jen tepelného záření a je tedy těžké rozlišit je od jiných zvířat.“</p>

<p>„Tak jako se nedá rozeznat jeden jedinec od druhého,“ řekl doktor s lékařskou intuicí. „Pokud chceme jít jedním směrem, nebylo by moudré, aby další lidé chodili i všemi možnými dalšími směry?“</p>

<p>„To by jistě bylo,“ řekl jsem – a teprve teď jsem si začínal uvědomovat, jak tito lidé spolupracují. „Jak jim dáte vědět?“</p>

<p>„Velice jednoduše. Prostě vyjdu na ulici a řeknu to prvnímu člověku, kterého potkám. Jakmile to udělám, můžeme vyrazit.“</p>

<p>„Dostaneme se k přehradě před úsvitem?“ zeptal jsem se Stirnera.</p>

<p>„Snadno. Samozřejmě, záleží pouze na vás, jestli nás seznámíte se svými plány nebo ne, ale kdybyste nám dal nějaké informace o tom, co se chystáte podniknout na přehradě, mohli bychom vám mnoho věcí značně usnad­nit.“</p>

<p>Únava a násilí mi musely zatemnit mozek. Přijal jsem jejich pomoc a ani jsem si neuvědomil, že jsem jim neřekl, co chci podniknout!</p>

<p>„Omlouvám se!“ napravil jsem to. „Začínám vaši pohostinnost brát jako samozřejmost. Což není fér. Od té doby co vaši předkové prchli před pronásledováním, se inteligence lidské rasy poněkud zlepšila. Lidé trochu vyspěli. Nebo se civilizovali. Jsou sice i výjimky – jako ti militarističtí halamové, kteří napadli vaši mírumilovnou planetu – ale většina planet nyní žije v míru. Liga si vydržuje flotilu, která sleduje problematická místa, kon­taktuje znovuobjevené planety a tak dále. Teď to bude trochu složitější, tak dávejte pozor. Přestože nejsem za­městnancem flotily Ligy, dostal jsem jejich signalizační zařízení, s jehož pomocí se s nimi spojím. Toto zařízení, z důvodů příliš složitých, abych je nyní popisoval, má podobu ptáka. Nyní ho potřebuji dostat z úkrytu a akti­vovat ho, aby Liga věděla, kde jsem.“</p>

<p>Stirner se zamyšleně zamračil a teprve po chvíli pro­mluvil. „Jestli má ta Liga má v úmyslu použít násilí, nemůžeme vám pomoci přivolat je.“</p>

<p>„Nebojte se. Liga je proti násilí.“</p>

<p>„Pak nevidím problém. Co pro vás můžeme udělat?“</p>

<p>„Doveďte mě k přehradě, to je všechno. Zbytek už udělám sám. Budeme tři. Vy, já a ten dobrý doktor Lum. Budeme potřebovat jídlo a vodu.“</p>

<p>„Zapoměls na mě,“ ozval se Morton.</p>

<p>„Ne, na tebe jsem také pamatoval. Ty jsi mimo hru – zůstaň tady. Buď ptáka dostanu potají, nebo ho nedostanu vůbec. Přestože mám výcvik, nemám chuť pustit se do bitky s bandou cvičených hrdlořezů, kteří prahnou po tom střelit si do živého. Zůstaň tady, promluv si se Sharlou. To by nemělo být příliš namáhavé. Shromažďuj in­formace. Zjisti co se dá o tom, co dělá armáda. Zítra v noci se vrátím.“</p>

<p>„Bude mi potěšením promluvit si s vámi o individu­ální vzájemnosti,“ řekla Sharla medovým hlasem. Morton v okamžiku roztál a ani si nevšiml, že jsme odešli.</p>

<p>Šedovlasý Stirner musel být maratónským chodcem. Doktor se mu vyrovnal a já jsem byl tak sjetý stimulanty, že jsem měl pocit, že kdybych jen trochu rychleji mával rukama, mohl bych k přehradě doletět. Vykračovali jsme si po polních cestách, pak podél nějakých kolejí, tunelem, lukami, kde se jakási zvířata klidila z cesty, když jsme procházeli kolem. Po několika hodinách rychlé chůze pod bezměsíčným nebem plným hvězd byla světla města dale­ko za námi a před námi se zvedaly temné hřebeny hor. Stirner zastavil a my jsme se usadili do trávy pod stromem.</p>

<p>„Nyní je vhodná doba pro to, abychom se najedli a napili, protože zavazadla necháme tady.“</p>

<p>„Už jsme blízko?“</p>

<p>„Velmi. K přehradě se přiblížíme přepadovým tunelem, který je touto dobou prázdný. Ústí na břehu řeky poblíž generátoru.“</p>

<p>„Vy jste génius. Takhle se vyhneme strážím, dostaneme se do objektu a možná také blízko velitelského vozu. Kolik času zbývá do úsvitu?“</p>

<p>„Ještě nejméně čtyři hodiny.“</p>

<p>„Skvělé. Chvíli si odpočineme. Doktor mi dá ještě včeličku, protože se cítím trochu zesláblý, a pak tu zále­žitost uzavřeme.“</p>

<p>Lum vypadal ustaraně. „Pokud dostanete ještě další stimulanty, může vám být velice nevolno, až účinek drog odezní.“</p>

<p>„A bez laskavé pomoci vašich spoluobčanů bych nyní byl jistě mrtev. Takže si raději vezmeme toho ptáka, abych mohl zavolat Ligu. Než se stane něco opravdu drastického a začnou umírat lidi.“</p>

<p>Najedli jsme se, napili, doktor mi dal další injekci, ukryl naše zavazadla v dutině stromu a pokračovali jsme. Byl jsem tak nadopovaný, že jsem musel zápasit sám se sebou, abych si nepohvizdoval a nehopsal daleko před svými průvodci. Odolal jsem. Stirner našel rokli, kterou jsme hledali, a vedl nás až k temnému otvoru na jejím konci. Podezřívavě jsem na něj pohlédl.</p>

<p>„Co když tam budou nějaká nebezpečná zvířata?“</p>

<p>„Pochybuji,“ řekl Stirner. „Období dešťů skončilo tepr­ve nedávno. Do té doby byl tunel plný vody.“</p>

<p>„Kromě toho,“ dodal Lum, „na tomto kontinentě žád­ná nebezpečná zvířata nejsou.“</p>

<p>„Až na ta, se kterými jsem přiletěl. Jdeme!“</p>

<p>Vklopýtali jsme do tmy, čvachtali neviditelnými kaluže­mi a prsty ohmatávali hrubé stěny tunelu, abychom si o ně neotloukali hlavy. Když jsme dorazili na druhý konec tunelu, byly naše oči natolik přivyklé na tmu, že kolečko hvězdného nebe nám připadalo šedé.</p>

<p>„Teď ticho,“ zašeptal Stirner. „Můžou být velice blízko.“</p>

<p>„Takže vy dva tady teď počkejte,“ zašeptal jsem v odpo­věď. „Pokusím se zvládnout to co nejrychleji.“</p>

<p>Když jsem opatrně vystrčil hlavu, uviděl jsem, že tunel ústí na břehu řeky. Perfektní. Můžu se po něm plížit až ke generátorům. Což jsem také udělal. Řev vody opouštějící elektrárnu byl stále silnější. Šel jsem tak daleko, jak jsem mohl, dokud na mě nezačala padat sprška vody, pak se jsem vyšplhal na břeh, rozhrnul trávu a opatrně se roz­hlédl.</p>

<p><emphasis>„Gratuluji ti,“</emphasis> pomyslel jsem si. <emphasis>„Jsi geniální, noční šelmo, Jimmy.“</emphasis></p>

<p>Asi dvacet metrů ode mě, kousek od elektrárny, stál zaparkovaný velitelský vůz. A nikde ani noha. Tiše jako duch jsem se proplížil kolem zdi budovy, kolem zavře­ných dveří – a vklouzl jsem do auta. Bedna byla tam, kde jsem ji nechal. Výborně! Otevřel jsem ji a nahlédl dovnitř.</p>

<p>Prázdná!</p>

<p>V témže okamžiku jsem si uvědomil, že dveře za mnou se otevřely a já jsem byl zalit světlem.</p>

<p>Ve dveřích stál seržant Blogh a držel ptáka.</p>

<p>„Nehledáte náhodou tohle, kapitáne?“ řekl.</p>

<p>Pohlédl jsem na ptáka, na pistoli, kterou držel v druhé ruce, a nenapadla mě žádná rozumná odpověď.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>20</strong></p>

<p>„Vy jste uprchlý zločinec, kapitáne.“ Usmíval se velmi zlověstně a měl ze sebe radost. Stále jsem ještě nenachá­zel slova. „Hlásili to. Poslali sem vrtulník pro všechny vaše věci. Teprve když VP odjeli, vzpomněl jsem si, že jste měl pořád strach o ty kanystry. Vždycky jsem si myslel, že to je jen chlast, ale když jsem se dozvěděl, že jste cizí špion, začal jsem uvažovat jinak. Tak jsem se podíval a našel jsem tohohle ptáka. Než jsem jim ho mohl dát, dozvěděl jsem se, že jste uprchl. Tak jsem si říkal, že bych ho měl hlídat, kdybyste se pro něj chtěl vrátit. Zdá se, že jsem uvažoval správně. A teď – vylezte z toho vozu a ukažte mi ruce.“</p>

<p>Neměl jsem na vybranou. Ale alespoň se můj mozek konečně po tom nepříjemném překvapení rozběhl.</p>

<p>„Chtěl bych toho ptáka zpět, seržante.“</p>

<p>„O tom nepochybuji. Ale proč bych vám ho měl dávat?“</p>

<p>„Abyste zachránil životy. S jeho pomocí mohu kontak­tovat flotilu Ligy a ta ukončí tuto invazi dříve, než dojde ke ztrátám na životech.“</p>

<p>„Mně ztráty nevadí.“ Úsměv byl ten tam a v jeho hlase jsem slyšel dříve nepoznanou brutalitu. „Jsem voják – a vy jste špion. Předám vás i vašeho užvaněného ptáka. To výrazně pomůže mému služebnímu postupu.“</p>

<p>„A vy dáváte přednost své ubohé vojenské kariéře před životy nevinných civilistů?“</p>

<p>„Vsaďte svý pěkný botky, že jo.“</p>

<p>Chtěl jsem mu říct, co si o něm myslím, ale neudělal jsem to. Musí existovat způsob, jak ho dostat.</p>

<p>„Berete úplatky, seržante?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Nemám na mysli malé úplatky. Mluvím o deseti tisí­cích kreditů v měně Ligy, které dostanete, jakmile tato invaze skončí. Máte mé slovo.“</p>

<p>„Slovo špiona? Deset tisíc nebo deset milionů – odpo­věď zůstává stejná. Půjdeš na špalek, diverzante.“</p>

<p>Ve dveřích za ním jsem zahlédl rychlý pohyb, zaslechl jsem tupý dunivý úder – a seržant se skácel na zem. Skočil jsem po jeho zbrani.</p>

<p>„Stůj,“ řekl hlas. „Ruce pryč od té pistole.“</p>

<p>Pohlédl jsem na vojína, dříve kaprála Aspyu mířícího na mě pistolí, kterou před chvílí omráčil seržanta.</p>

<p>„Divil jsem se, proč se tady seržant celou noc schová­val. Teď už to vím.“ Jeho úsměv plný křivolakých zubu se šklebivě roztáhl. Pistole zase zmizela v pouzdře.</p>

<p>„Já úplatky beru,“ řekl. „Ale musí to být dvacet tisíc.“</p>

<p>Ukázal jsem na ptáka. „Dejte mi ho, a jakmile skončí invaze, dostanete třicet tisíc poctivých titanových kreditů Ligy. V budově Ligy na Brastyru. Máte mé slovo.“</p>

<p>„Moje sériové číslo je 32959727. V armádě je spousta Aspyů.“</p>

<p>Pak odešel. A já také – než se tu ukáže ještě někdo další. Popadl jsem ptáka, vzal nohy na ramena a co nejrychleji prchal k řece.</p>

<p>„Rychle do tunelu!“ zavolal jsem, když jsem se dopotácel ke svým čekajícím společníkům. Účinek injekcí opět odezníval a já klopýtal. „Možná brzy bude poplach. Jde­me.“</p>

<p>Šli jsme. Zpátky tunelem a do polí. Tam někde jsem musel upadnout, protože když jsem se probudil, ležel jsem na zemi v nějakém lese. Nebe nad stromy bylo jasné a mé srdce začalo divoce bušit.</p>

<p>„Pták!“</p>

<p>„Tady,“ řekl Stirner a ukázal mi ho. „Upadl jste, tak jsme vás střídavě nesli. Doktor říkal, že bude moudré nechat vás odpočinout, protože další stimulanty by vám mohly ublížit. Nyní jsme v bezpečí.“</p>

<p>Vzal jsem si robotího ptáka a nevěřícně kroutil hlavou. „Vy jste opravdu neuvěřitelní — ale máte mé díky. Co hlídky?“</p>

<p>„Nic jsme neslyšeli. Ale byl jste tak ustaraný, že jsme šli, dokud byla tma. Tady bychom měli být v bezpečí. Budou-li prohledávat lesy, znám poblíž jeden úkryt.“</p>

<p>„To doufám, protože oni se budou asi dost zlobit. Měl jsem nějaké problémy – a teď už bude určitě poplach. Takže se dáme do toho, kvůli čemu jsme přišli.“</p>

<p>Zasténal jsem, posadil jsem se, a v doktorově ruce se objevila připravená jehla. „Je to jen tišící prostředek,“ řekl. „Proti účinkům předávkování stimulanty.“</p>

<p>„Vy jste geniální, doktore.“</p>

<p>Kos, stále ještě páchnoucí spalinami, těžce spočíval v mých rukou. Tiše a klidně. Nejvyšší čas to změnit. Dva­krát jsem zmáčkl jeho zobák a oči se otevřely.</p>

<p>„Toto je záznam zprávy od kapitána Varoda,“ řekl – a pak se převrátil na záda. „Na hrudi ptáka najdete panel. Otevřete ho.“</p>

<p>„Na světelný hony daleko – a pořád poroučí a porou­čí,“ mumlal jsem a hrabal jsem se v peří. Stirner s dokto­rem mě sledovali s očima rozšířenýma zájmem. Našel jsem knoflík, zatlačil jsem a peřím zamaskovaná dvířka se otevřela. Uvnitř byl zářící kontrolní panel. Otevření dví­řek ptáka zjevně reaktivovalo, neboť začal krákat další rozkazy.</p>

<p>„Zadejte polohu slunce v tomto systému a pak koordi­náty planety za použití mezigalaktického kódu.“</p>

<p>Zaskřípal jsem zuby. „Jak bych mohl já nebo kdokoli na této planetě vědět něco takového?“</p>

<p>„Jestliže tuto informaci nemáte, nastavte maximální odběr a stiskněte aktivační tlačítko. Prosím.“</p>

<p>Udělal jsem to – a taky krok zpět. Pták zavibroval, otevřel zobák a zapištěl. Z otevřeného zobáku se vysunu­la žlutá anténa, která se začala pomalu natáčet vzhůru. Když dosáhla plné délky, byly jí dva metry. Oči se rozsvítily. Anténa krátce zabzučela a oči zhasly. Tak pomalu, jak se vynořila, se anténa opět zasunula, a pták ztichl.</p>

<p>„Velice zajímavé,“ řekl doktor Lum. „Můžete nám to vysvětlit?“</p>

<p>„Já ne, ale doufám, že ten hloupý pták ano.“</p>

<p>„Dovolte, abych vám to vysvětlil,“ zakrákal pták. „Jeli­kož jste nezadali galaktické koordináty této planety, ne­mohl jsem vyslat RNS zprávu. V RNS komunikaci je důle­žitá přesnost. Proto jsem vyslal předvolenou rádiovou zprávu. Všechny základny a lodi Ligy byly upozorněny.</p>

<p>Jakmile je zpráva přijata, dá se určit místo, odkud přišla, a tento výzvědný pták bude informován.“</p>

<p>„Jestli budeš ještě fungovat!“ zařval jsem a zvedl nohu, že ho rozdupu, ale doktor mě zadržel. Pták mluvil dál.</p>

<p>„Nyní se vypínám, abych šetřil baterie. Zdržujte se v blízkosti tohoto komunikátoru, který bude aktivován, jakmile budeme v signalizačním dosahu.“</p>

<p>„Buďte v dosahu!“ zaječel jsem. „Tak to ho se mnou asi budete muset pohřbít.“ Viděl jsem, jak na mě ti dva hledí, a tak jsem skryl svůj hněv. „Omlouvám se. Nechal jsem se unést. Ale mám pro to dobré důvody.“</p>

<p>„Souvisí to se vzdáleností, ne?“ odhadl Stirner.</p>

<p>„Zásah.“ Zapomněl jsem, že je inženýr. „RNS znamená rychlejší než světlo, a RNS vysílání je okamžitě zachytitel­né dokonce i na mezihvězdné vzdálenosti. Ale rádiové vlny se pohybují rychlostí světla – a jak daleko je odsud nejbližší hvězda?“</p>

<p>„Tři celé dva světelné roky.“</p>

<p>„Úžasné. Takže i při pravděpodobnosti jedna ku mi­lionu, že Liga má základnu právě poblíž této hvězdy, by to trvalo přes tři roky, než sem dorazí lodi Ligy. Nebo to může být deset, dvacet – nebo pět set let. A tou dobou budete vy, já i tahle invaze historií.“</p>

<p>„Udělal jste, co bylo ve vašich silách,“ řekl doktor. „Nemůžete si nic vyčítat.“</p>

<p>„Ale můžu, doktore. Dostal bych první cenu v závo­dech v sebeobviňování, a to vždycky když prohraju. Pro­tože prohrávám velice nerad.“</p>

<p>„Závidím vám vaše odhodlání.“</p>

<p>„Nezáviďte, to je jen póza. Vzali jste cestou zpět láhev s vodou?“</p>

<p>„Jistě. Hned vám ji dám.“</p>

<p>Opřel jsem se o strom, pocucával vodu, oťukával jsem ztichlého ptáka špičkou boty. A usilovně jsem přemýšlel. Pak jsem si povzdechl.</p>

<p>„Jedno řešení by tu ještě bylo. Ale nebude to snadné. Musím se dostat do jednoho z jejich křižníků. A pak do komunikační kabiny – a poslat zprávu odtamtud.“</p>

<p>„To zní nebezpečně,“ řekl Stirner. Prázdně jsem se zasmál.</p>

<p>„Ne nebezpečně – sebevražedně…“ Ztichl jsem, když jsem zaslechl vzdálený výkřik.</p>

<p>„Hledají vás,“ řekl Stirner a pomohl mi na nohy „Mu­síme rychle vyrazit.“</p>

<p>Doktor mě podepíral – což byl dobrý nápad, protože jsem se na svých vlastních nohou cítil poněkud nejistě. Povzbuzující byla také skutečnost, že musíme dojít pouze na okraj lesa, a ten je poblíž. Když jsme vyhlédli z pod­rostu, viděli jsme jen obyčejnou krajinu. Tou se táhla řada sloupů elektrického vedení: těžké dráty na keramických paticích. Zde řada sloupů končila.</p>

<p>Kabely se nořily do jakéhosi betonového bunkru. Stir­ner na něj ukázal.</p>

<p>„Nadzemní kabely tu končí a odsud jde vedení pod zemí.“</p>

<p>„A my skončíme pod zemí taky,“ řekl jsem a ukázal na vzdálenou, ale blížící se rojnici vojáků, „jestli něco rychle neuděláme.“</p>

<p>„Buďte klidný,“ poradil mi rozvážně. „Za touhle trans­formační stanicí nás neuvidí. Kupředu.“</p>

<p>Měl pravdu. Vyplížili jsme se z úkrytu a přitiskli jsme se na betonovou zeď. Kousek od červených, kovových dveří, které byly pomalovány bílými lebkami a zkříženými hnáty a vyhrožovaly okamžitou smrtí. Nic z toho však neodradilo Stirnera, který odklopil panel a odhalil klávesnici. Rychle vyťukal nějaký kód a otevřel dveře. Rychle jsme vklouzli dovnitř a on za námi těžké dveře opět zablokoval.</p>

<p>„Co když budou chtít jít za námi?“ zeptal jsem se a rozhlédl se po jasně osvětlené místnosti. Neviděl jsem nic než tlustý kabel, který se vynořoval ze stropu a vstu­poval do země.</p>

<p>„Nemožné. Nebudou znát kód. Jestliže zadají špatné číslo, dveře se zablokují a v centrále spustí poplašné za­řízení.“</p>

<p>„Co když to zkusí násilím?“</p>

<p>„To nepůjde jen tak snadno. Tlustá ocel a beton. Exis­tuje snad nějaký důvod, proč by se o to měli snažit?“</p>

<p>Žádný mě nenapadal – a po procházce mi bylo nevolno. Posadil jsem se, položil jsem se, na chviličku jsem zavřel oči.</p>

<p>A když jsem se probudil, měl jsem v ústech jako v polepšovně.</p>

<p>„Ugh…“ zapolykal jsem.</p>

<p>„Jsem velice rád, že jste se prospal,“ řekl doktor, vzal mě za ruku a přiložil na ni jakýsi přístroj. „Odpočinek je nejlepší lék. Tato injekce odstraní zbytkovou únavu a ja­koukoli bolest.“</p>

<p>„Jak dlouho jsem spal?“</p>

<p>„Celý den,“ řekl Stirner. „Už je tma. Byl jsem venku a vojáci jsou pryč. Brzy bychom vás museli probudit. Voda?“</p>

<p>Vysušil jsem téměř celou láhev a povzdechl jsem si. Cítil jsem se o moc lépe. Dokonce jsem se ani nekymácel, když jsem se postavil. „Půjdeme?“</p>

<p>Doktor se zamračil. „Bylo by lépe počkat, dokud injek­ce nezebere.“</p>

<p>„To rozchodím, děkuji. Mám takový pocit, že už jsme příliš dlouho pryč.“</p>

<p>Má roztřesenost opadla, jakmile jsme vyrazili. Lesy byly tiché, pátrací skupina pryč – a my jsme měli celý svět sami pro sebe. Stirner šel první svým obvyklým šíleným tem­pem. Doktor na mě dával pozor a brzy nás zarazil, aby mi mohl nasadit svůj přístroj na analýzu. S výsledkem byl spokojen, a tak závod pokračoval. Dával jsem nohu před nohu a to mou mysl plně zaměstnávalo tak dlouho, do­kud jsme znovu nedorazili na okraj města. S jediným pohledem na domy se má předtucha vrátila.</p>

<p>A nakonec jsem měl pravdu. Stále ještě za tmy jsme došli k prvním domkům a chatám utopeným v předměst­ské zeleni a vyhýbali jsme se střeženým hlavním ulicím. Zadní dveře našeho úkrytu byly odemčeny: vklouzli jsme dovnitř a zamkli za sebou.</p>

<p>„Ty máš ptáka!“ zaječel Morton jásavě, když jsme vstou­pili. Kývl jsem, hodil jsem ho na gauč a dopadl jsem vedle něj. Nikdo další tam nebyl.</p>

<p>„To je ta dobrá zpráva,“ řekl jsem. „Spatná je ta, že to může nějakou dobu trvat, než dorazí pomoc. Volání o po­moc jsme vyslali rádiem – a to bude trvat strašně dlouho.“</p>

<p>„To je velice špatné,“ řekl Morton a na jeho tvář se okamžitě objevil výraz zoufalství. „Začali brát rukojmí, zatímco jste byli pryč. Zennor se dostal do televize a řekl, že je bude střílet jednoho po druhém, dokud se všichni nevrátí do práce. Říkal, že zítra na úsvitě popraví prvního člověka – a pak každých deset minut dalšího, dokud nezačneme spolupracovat.“</p>

<p>Složil hlavu do dlaní a tlumeně, roztřeseně pokračo­val. „Vojáci přišli i sem a chtěli prohledávat dům. Tak všichni, i Sharla, vyšli ven k nim. Vzdali se, aby mě nenašli. Nyní jsou zajatí, rukojmí – a budou zastřeleni!“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>21</strong></p>

<p>„To nemůže být pravda,“ řekl doktor, zmatený, ale klidný. „Lidská bytost přece nemůže dělat takové věci.“</p>

<p>„Ale může,“ křikl jsem, vyskočil jsem a začal rázovat po místnosti. „Vlastně lidi možná ne, ale zvířata jako je Zennor ano. Ale to bych urážel zvířata. To přece nebude trvat dlouho, nebo ano, Stirnere? Vaši lidé budou muset jít zpět do práce, ne?“</p>

<p>„Ne, nepůjdou. Kdybyste pochopil individuální vzá­jemnost, chápal byste proč. Každý jedinec je oddělená a samostatná bytost odpovědná za svou vlastní existenci. To, co Zennor udělá s jednou bytostí, se naprosto netýká druhé bytosti.“</p>

<p>„Zennor si myslí, že ano.“</p>

<p>„Pak se Zennor mýlí.“</p>

<p>Odolával jsem pokušeni vyrvat si chomáč vlasů. Vůbec nic jsem nechápal. „Podíváme se na to jinak. Jestli neudě­láte nic pro to, abyste zastavili Zennora, pak jste odpo­vědni za smrt rukojmích.“</p>

<p>„Ne. Jestliže jakkoli vyhovím Zennorovi pod hrozbou násilí, přiznávám, že má vládu nad mými činy, přestože si takovou kontrolu nepřeji. To by bylo znovuzrození státu. IV by zahynula. Proto jsme zvolili pasivní odpor. Nikdo nám nebude hrozit ani poroučet.</p>

<p>„Ale může vás zabít.“</p>

<p>„Ano.“ Temně přikývl. „Někteří opravdu zemřou, jestli­že to takhle půjde dál. Ale vražda je porážkou sebe sama. Jak můžete někoho přinutit pracovat, když ho zabijete?“</p>

<p>„Chápu vás — ale nerozumím tomu.“ Byl jsem příliš rozrušený, než abych dokázal sedět, vstal jsem, přecházel jsem po místnosti. „Musí existovat způsob, jak zabránit vraždění. Co Zennor požaduje?“</p>

<p>„Byl velice rozzlobený,“ řekl Morton. „A velice kon­krétní. Ze všeho nejdříve chce, aby byla zapnuta elektřina v budově, kterou obsadila armáda. Pak chce pravidelný přísun potravy pro jeho jednotky. Jestliže uděláte tyto dvě věci, propustí zajatce a nikoho nezastřelí. Zatím.“</p>

<p>„Nemožné,“ řekl doktor Lum. „Nedali nám nic za elektřinu, kterou spotřebovali, tak jsme je odpojili. Totéž platí o jídle. Obchody jsou zavřeny protože zemědělci přestali vozit jídlo do města.“</p>

<p>„Ale,“ prskal jsem. „Když jsou zavřené obchody jak jedí všichni ostatní ve městě?“</p>

<p>„Jezdí na venkov nebo opustili město úplně. Třetina populace už je pryč.“</p>

<p>„Kam půjdou?“</p>

<p>„Kam chtějí.“ Usmál se výrazu v mé tváři. Pochopil, že slyším slova, ale nerozumím jejich smyslu. „Myslím, že bych se měl vrátit k základům a vysvětlit vám blíže pod­statu IV, abych vám umožnil pochopit to. Vezměme si jednoduchý příklad. Sedlák. Vypěstuje si veškeré jídlo, které potřebuje, a tak od nikoho nic nechce.“</p>

<p>„Nic?“ bránil jsem se. „Co když bude potřebovat nové boty?“</p>

<p>„Půjde za mužem, který vyrábí boty, a dá mu za ně jídlo.“</p>

<p>„Výměnný obchod!“ řekl Morton. „Nejprimitivnější eko­nomický systém. Ale ten v se v moderní a technicky vyspě­lé civilizaci nemůže uplatnit…“ Jeho hlas se vytratil a on zase zvedl hlavu. Stirner se opět usmíval.</p>

<p>„Jistěže, nemůže. Ale IV je více než jen výměnný ob­chod. Jedinec se <emphasis>dobrovolně</emphasis> přidá k dalším jedincům v nějaké větší organizaci, která vyrábí nějaké zboží, nebo, řekněme, staví domy. Za každou odpracovanou hodinu dostává jeden pho.“</p>

<p>„Jeden co?“</p>

<p>„Pracovní hodina. Pho pak vymění s jinými za zboží nebo za jiné služby.“</p>

<p>„Pho je jen jiný název pro peníze,“ řekl Morton. „A pe­níze znamenají kapitalismus — takže tady máte kapitalis­tickou společnost.“</p>

<p>„Obávám se, že nikoli. Individuální vzájemnost není ani kapitalismus, ani komunismus, socialismus, vegetarianismus, nebo dokonce ten strašný monetarismus, který zničil tolik vyspělých společností. Všechny tyto výrazy znám z prací Marka Kvatrera. Pho však nemá žádnou formu fyzické existence, jako například vzácný kov nebo mušle. Nemůže být ani investován, ani uložen s úroky. To je základní rozdíl mezi pho a měnou. Banky neexistují, protože nemohou existovat ani úroky, vklady a půjčky.“</p>

<p>Místo aby se vše vyjasnilo, měl jsem z těch jejich pho v hlavě galimatyáš. „Počkejte, prosím, vysvětlete mi to. Viděl jsem lidi jezdit automobily. Jak mohou našetřit tolik peněz, aby si je mohli koupit? Kdo jim půjčí peníze bez úroku?“</p>

<p>„Žádné peníze,“ řekl pevně. „Chcete-li mít auto, jdete do autopůjčovny a jedním prostě odjedete. Budete platit, dokud ho používáte, a přestanete platit, až ho vrátíte. Základní tezí IV je, že každý uspokojuje své vlastní potře­by na základě bohatství celé společnosti.“</p>

<p>„A nechtěl byste mi to ještě objasnit?“ nalil jsem si skleničku vína a doufal jsem, že alkohol mi pročistí synapse.</p>

<p>„Ale jistě. Četl jsem, otřásaje se hnusem, o filozofii pracovní etiky. Tam stálo, že každý jedinec musí tvrdě pracovat, aby získal základní životní potřeby. Když pak technický pokrok nahradil dělníky stroji, praví pracovní etika, že nepotřebnými dělníky je zapotřebí pohrdat a po­hlížet na ně jako na vyvrhele a nechat je hladovět. A celé pokrytectví systému pracovní etiky spočívá v tom, že ti, kteří mají kapitál, nemusejí pracovat – ale přesto se jejich kapitál zvětšuje, aniž by hnuli prstem, protože jim nabí­hají úroky — a pohrdají těmi, kteří byli nahrazeni stroji! Tragédie. Ale nikoli tady. Když více vyprodukujeme, je celá naše společnost bohatší. Když se tak stane, může být větší i hodnota jednoho pho.“</p>

<p>Pomalu jsem začínal chápat – ale potřeboval jsem si to ujasnit.</p>

<p>„Další otázka. Když má pho větší hodnotu – znamená to snad, že pak může člověk pracovat kratší dobu a má stejný zisk?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Ale pak tady není ani žádný čtyřicetihodinový týden, nebo něco takového. Kolik hodin tady musí každý praco­vat, aby se uživil?“</p>

<p>„Na nájem, jídlo, oblečení – řekl bych tak dvě hodiny práce týdně.“</p>

<p>„Já se sem chci přestěhovat,“ řekl Morton rozhodně, já jsem souhlasně pokyvoval, ale pak jsem se v půlce kývnutí zarazil. Na hranici vědomí se zajiskřila jakási myšlenka. Mumlal jsem si a opracovával jsem ji – a ona se rozrůstala, dokud jsem ji neviděl přímo před očima: velikou a jasnou a pravděpodobně proveditelnou. V krátké době. Ale nej­dříve se musí udělat něco s těmi rukojmími. Vrátil jsem se do reality a požádal o pozornost.</p>

<p>„Čas utíká a ráno se blíží. Rád jsem se dozvěděl něco o IV, děkuji. Stačí mi to alespoň k tomu, abych vám mohl položit jednu otázku. Co děláte, když je stav ohrožení? Například záplava, když je havárie elektrárny nebo něco takového. Katastrofa, která ohrožuje celou skupinu a ni­koli jen jednotlivce.“</p>

<p>Doktor udělal krok vpřed se vztyčeným ukazovákem a v očích mu zablýsklo nadšením. „Dobrá otázka, skvělá otázka!“ Přehrabal police a vytáhl tlustou knihu. „Tady to je, všechno. Mark Kvatrer počítal i s takovou možností a ví, jak ji řešit. Přečtu vám, co napsal… za každých okolností bude pasivní odpor vaší jedinou zbraní, nikdy násilí. Dokud však nedosáhnete dokonalého stavu bezstátí, budou existovat i násilníci, kteří vám násilí budou nutit. Individuální vzájemnosti však nemůže být dosaže­no za cenu lidských obětí. Dokud nepřijde den napros­tého osvobození, budete muset koexistovat s ostatními. Můžete se vyhýbat jejich přítomnosti a oni vás mohou pronásledovat a nutit vám svou vůli. V takovém případě musíte na tyto jedince hledět tak, jako oni hledí na přírodní katastrofy jako je sopka či hurikán. Inteligentní člověk se žhavou lávou nediskutuje o etice, ale raději prchne mimo její dosah, nekáže mravy větru, ale vyhledá úkryt.“</p>

<p>Doktor Lum zavřel knihu a triumfálně zdvihl ukazo­vák. „Takže jsme zachráněni, zachráněni! Mark Kvatrer předvídal takové možnosti a dal nám radu, kterou potře­bujeme.“</p>

<p>„Skutečně!“ souhlasil Stirner nadšeně. „Hned teď půj­du a řeknu to ostatním.“ Pospíchal ke dveřím a ven z do­mu. Zíral jsem na něho. Morton mi četl myšlenky.</p>

<p>„Slyšel jsem, co jste říkal – ale nemám nejmenší tušení, co tím chtěl váš Mark Kvatrer říci.“</p>

<p>„Čistota!“ řekl doktor. „Čistota a moudrost. Budeme-li setrvávat v odporu, zabíjíme tím sami sebe. Tak budeme spolupracovat a odejdeme.“</p>

<p>„Stále ještě netuším, o čem hovoříte,“ řekl jsem.</p>

<p>„Zapneme jim elektřinu, obchody budou otevřeny. Okupanti dostanou jídlo a někteří farmáři budou praco­vat více, pokud budou chtít odvrátit přírodní katastrofu. Někteří chtít nebudou a přestanou nosit jídlo do města. Jakmile se dodávky zmenší, lidé opustí město a celý pro­ces se urychlí. S menšími nároky na elektřinu budou zavřeny elektrárny dělníci odejdou. Za chvíli budou mít vojáci celé město sami pro sebe, protože všichni ode­jdou.“</p>

<p>„Mohou vás zotročit — přinutit vás zbraněmi.“</p>

<p>„To ano, ale pouze v poměru jedna ku jedné. Jeden ozbrojený muž může nutit jednoho člověka, aby praco­val, záleží však na jedinci. Ale muž se zbraní tu práci vlastně vykonává sám, protože tam musí být v každém okamžiku, jinak by práce stála. Nevím, jak se to bude líbit vašemu generálu Zennorovi.“</p>

<p>„To mi povídejte!“</p>

<p>„Říkal jsem, že nevím, jak se to bude líbit generálu…“</p>

<p>„Ne, nepovídejte mi to znovu, to byl jen způsob, jak vyjádřit souhlas. Jste na mě trochu moc doslovní, trochu moc IV, abych tak řekl. Ještě jedna otázka, hypotetická.“</p>

<p>„Ty jsou nejlepší!“</p>

<p>„Ano, opravdu. Kdybych odešel do vzdáleného města a hledal tam práci – přijali by mě?“</p>

<p>„Samozřejmě. To je základní teze IV.“</p>

<p>„Co když nebude žádná práce?“</p>

<p>„Vždycky je nějaká – pamatujte na stoupající hodnotu pho. Teoreticky se její hodnota bude zvyšovat a zvyšovat a nám bude stačit čím dál méně práce, až bude nezbytně nutné pracovat jen pouhých pár vteřin.</p>

<p>„Dobře, skvěle, děkuji – budeme se ještě chvíli bavit o teorii. Když jeden z okupačních vojáků opustí armá­du…“</p>

<p>„Na což má plné právo!“</p>

<p>„No, armáda si to nemyslí. Když odejde do jiného města, potká tam dívku a pak, jako to tak chodí… je to možné?“</p>

<p>„Nikoli jen možné, ale nevyhnutelné, přijímání mezi sebe je IV vlastní.“</p>

<p>„Máš na mysli to, co já?!“ zaječel Morton a radostně vyskočil z křesla.</p>

<p>„Vsaď boty, že jo! Když vynecháme důstojníky a kariéristické poddůstojníky je tato armáda tvořena většinou jen nedobrovolnými odvedenci, z nich mnozí se snažili branné povinnosti vyhnout. Když jim řekneme, že můžou klidně odejít a usadit se tady bude mít Zennor po válce.“</p>

<p>Přední dveře se otevřely a já s Mortonem jsme se vrhli do úkrytu. Ale byl to Stirner vedoucí triumfálně skupinku propuštěných zajatců. Morton utíkal k Sharle, vzal ji za ruku a podíval se, neutrpěla-li ve vazbě nějaké zranění.</p>

<p>„To bylo rychlé,“ řekl jsem.</p>

<p>„Použil jsem videofon naproti přes ulici,“ řekl Stirner. „Zaplatil jsem si celonárodní hovor a vysvětlil jsem všem, na co jsme přišli. Elektřina byla okamžitě zapnuta a byla naložena první zásilka jídla. Vězni byli propuštěni.“</p>

<p>„Zennor si teď musí myslet, že má válku vyhranou. Teď bych vám rád vysvětlil, na co jsme právě přišli. Máme způsob, jak zajistit, že tu válku prohraje – i kdyby se sem Liga nikdy nedostala.“</p>

<p>„Líbí se mi vaše nadšení, ale smysl mi uniká.“</p>

<p>„Vysvětlím vám to — ale nejprve slavnostní přípitek.“</p>

<p>To všem přišlo jako docela dobrý nápad. Rozlili jsme víno a pak jsme já a Morton s jistým zájmem naslouchali, jak ostatní zpívají píseň o tom, že individuální vzájemnost osvobodila lidi od jha utlačování a tak dále. Teorie to byla dobrá, ale text byl strašný, ostatně jako text každé hymny kterou jsem doposud slyšel, a to i přesto, že beru v úvahu, jaká otřesná dřina musela být vymyslet rým na individuální vzájemnost. Zbývající čas jsem využil k tomu, abych si všechno srovnal v hlavě, takže když skončili a vínem zavla­žovali vyprahlá hrdla, vzal jsem si slovo.</p>

<p>„Nejdřív vám, moji milí, musím říci pár slov o těch uniformovaných lumpech, kteří obsadili vaši planetu. Tak velká skupina jako tato se nazývá armáda. Armáda je přežitkem dní minulých, kdy fyzická obrana byla podmín­kou přežití. Bojovný gen byl zároveň i genem úspěšným. Primitiv, který dokázal ubránit svou rodinu, mohl předat svůj gen další generaci. Od té doby tento gen působil celá staletí mnoho starostí. A jak nyní vidíte, stále ještě působí. Když byla zabita všechna nebezpečná zvířata, způsobil tento gen, že lidé své zbraně obrátili proti sobě. Nikoli bez studu musím připustit, že jsme jedinou formou živo­ta, která organizovaně zabíjí příslušníky vlastního rodu. Armáda je posledním útočištěm bojovného genu. Vlád­nou jí staří muži, kteří si říkají důstojníci. Nedělají nic jiného než že vydávají rozkazy. Nejníž jsou vojáci, kteří tyto rozkazy musejí poslouchat. Mezi nimi jsou poddůs­tojníci, kteří dohlížejí na to, aby rozkazy byly opravdu vykonány. Pro nás je zajímavá ta skutečnost, že všichni vojáci jsou odvedenci a mnozí z nich se odvodu vyhýba­li.“</p>

<p>Nějakou dobu mi trvalo, než se mi podařilo vysvětlit jim, co to znamená, a když konečně pochopili, na jejich tvářích se objevily zděšené výrazy. Počkal jsem, až utich­nou nevěřícné výkřiky, pak jsem gestem požádal o ticho.</p>

<p>„Vaše reakce mi udělala radost. Myslíte, že by vaši lidé mohli dobrovolně a bez nároku na plat v phoech osvobo­dit tyto mladé muže z jejich pout?“</p>

<p>„Je to naše povinnost,“ řekl doktor – a hlavy na všech stranách horlivě přikyvovaly. „Bude to jako zachránit to­noucího, služba veřejnosti, nikdo nečeká žádnou odmě­nu.“</p>

<p>„Skvělé! Pak vás tedy naučím ještě další slovo…“</p>

<p>„Můžu hádat?“ zaječel Morton. Přikývl jsem.</p>

<p>„Dezerce!“</p>

<p>Opět jsem pokýval hlavou. Bitva konečně začala!</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>22</strong></p>

<p>Nadšení brzy opadlo, zůstala jen únava, a tak jsme se rozhodli, že v poradě budeme pokračovat až poté, co si dopřejeme trochu spánku. Byl jsem odtažen do malého pokojíku s měkkou postelí a portrétem Marka Kvatrera, který na mě blikal elektronkami. Naposledy jsem usrkl vína a zhroutil jsem se na lůžko.</p>

<p>Příští odpoledne jsem dal dohromady základy plánu a sestavil jsem tým svých spolupracovníků.</p>

<p>„Musíme to vyzkoušet, vybrousit. Pak, když to bude fungovat, předáme to i ostatním. Budeme pracovat jako starověká mafie, což je slovo, na které jsem narazil při studiu dějin kriminality.“ Nedodal jsem už, že k tomu studiu mě vedla touha zdokonalit své zločinecké schop­nosti. To už by na tyto prosté IV lidičky bylo příliš. „Takhle to provedeme. Dnes večer vstoupím do jednoho z vašich jídelních a restauračních zařízení, které jste mi popsali. Postavím se vedle nějakého vojáka a zapředu s ním rozho­vor. Vy, Stirnere, si sednete k neobsazenému stolu vedle. Já přijdu s vojákem a posadím se natolik blízko, abyste mohli slyšet naši konverzaci. Sharla bude s vámi, je to vaše dcera.“</p>

<p>„To se mýlíte, ona není má dcera.“</p>

<p>„Jen dnes v noci bude vaše dcera, jako ve hře. Máte tady divadla?“</p>

<p>„Jistě. Já sám jsem byl vlastně hercem, než mě zaujaly proudy volných elektronů. Jednou jsem dokonce dostal hlavní roli v nějakém klasikovi, jak to jen bylo… byl, či nebyl, to je to, oč…“</p>

<p>„Skvělé, výborně, jsem rád, že mám na palubě starého komedianta. Takže dnes večer budete hrát Sharlina otce. Dělejte, co jsem vám řekl, a mělo by to vyjít. Pro začátek si vyberu snadný cíl, jablko zralé k utržení. Takže by neměly být žádné problémy.“</p>

<p>„Co budu dělat já?“ zeptal se Morton. „Říkal jsi, že jsem taky členem týmu.“</p>

<p>„Správně. Ty máš důležitý úkol: všechno to nahrát. Takže když to zabere, budeme moci cvičební kopii rozdat také ostatním. Přístroj dobře ukryješ a mikrofon budeš držet pořádně blízko. Připraven?“</p>

<p>„Připraven!“</p>

<p>Počkali jsme do soumraku a pak jsme vyrazili. Dobro­volníci, sebraní na ulici, jak jinak, pracovali před námi a včas nás varovali před hlídkami VP. Hlásili nám všechny překážky, a tak jsme měli příjemnou, přestože spletitou, procházku do čtvrti Vaillant, která byla, jak jsem byl ujištěn, tím nejlepším místem pro návštěvu divadla, ope­ry restaurace, skupiny pro podporu IV a dalších lákadel této civilizované planety. Vypadalo to na zajímavý večer.</p>

<p>Přestože dnes večer nebyl nikde zrovna nával, více než čtvrtina zařízení byla otevřena. Stirner nás zavedl k Tlus­tému sedlákovi, kde, jak říkal, mají lepší jídla a nápoje než kde jinde ve městě. Seděli tam nějací místní obyvatelé okoušející jeho lákadel – ale žádní okupující vojáci.</p>

<p>„Říkal jste mi, že vojáci dostali propustky, že by se v této oblasti měli vyskytovat. Kde jsou?“</p>

<p>„Tady samozřejmě ne,“ řekl Stirner.</p>

<p>„Co tím myslíte – tím samozřejmě?“</p>

<p>„Nemohou platit, a tak nemohou být ani obslouženi.“</p>

<p>„To zní rozumně. Ale vždyť jsou to vojáci, co jim brání v tom, aby si prostě vzali, co chtějí, a nalévali si sami?“</p>

<p>„V tom jim nikdo nebrání. Ale v tom případě všichni odejdou a podnik se zavírá.“</p>

<p>„Logické. Dobře tedy. Zaujměte všichni svá místa – já se mrknu, jestli se mi podaří někoho zpracovat.“</p>

<p>Pod lampou a s cigárem mezi zuby jsem si připadal jako pasák. V místní garderóbě jsem naprosto splýval s okolím a nikdo si mě nevšímal. Já jsem je zato pozoroval velice zevrubně – hlídal jsem, jestli neuvidím příslušníky. VP nebo jiné složky armády, které jsem vidět nechtěl, což zahrnuje všechny prýmky výložky a jinou maškarádu. Nic takového se neobjevilo, ale na dohled se připloužily dvě naprosto nevojenské postavy. Ruce v kapsách – hanba! – čepice šoupnuté do čela. Zastavili se u Tlustého sedláka a toužebně nahlíželi do jeho oken. Postavil jsem se za ně a zvedl cigaretu.</p>

<p>„Nemáte náhodou oheň, chlapci?“</p>

<p>Vyskočili, jako bych je postrašil, a odtáhli se ode mne.</p>

<p>„Vy jste na nás promluvil!“ řekl hrdina číslo jedna.</p>

<p>„To jo. Jsem hrdý na své jazykové schopnosti. A pokud si vzpomínáte, ptal jsem se, jestli nemáte oheň.“</p>

<p>„Já nekouřím.“</p>

<p>„Dobře děláte. Cigarety zabíjejí. Ale nemáte s sebou náhodou zapalovač – pro ty, kteří kouří?“ Smutně zakrou­tili hlavami. Pak jsem v návalu inspirace zvedl prst. „Já vím, co uděláme – půjdeme do tohoto podniku a tam mi cigaretu připálí. Snad se i vy, mladí džentlmeni z daleké planety, přidáte ke mně, dáte si nějaký drink – a já se pocvičím v konvezraci.“</p>

<p>„To nepůjde. Zkoušeli jsme to – a oni to tam zavřeli a šli domů.“</p>

<p>„To je proto, že jste neměli žádné pho, místní měnu, naše peníze, kterými byste zaplatili. Já mám phoů dost, a mohu vás pozvat…“</p>

<p>Sotva jsem jim stačil, jak vletěli dovnitř. Našel jsem je už opřené o bar v dychtivém očekávání. Stirner mi dal svůj phodisk a poučil mě, jak s ním zacházet.</p>

<p>„Tři piva,“ poručil jsem, „velká,“ a vsunul jsem plasti­kovou kartu s čipem do slotu na baru. Zatímco robotí barman, samý chrom a mosaz a s víčky od lahví místo očí, točil tři piva, ze Stirnerovy karty byla odečtena příslušná částka. Popadl jsem vysunutý phodisk.</p>

<p>„Tak na armádu, chlapci,“ řekl jsem a pozvedl vysoko své pivo. „Doufám, že se vám v povolání, které jste si vybrali, daří dobře.“</p>

<p>Nadšeně vyprázdnili sklenice, pak začali nostalgicky skuhrat a kňučet, až mi připomněli mé vlastní začátky v armádě.</p>

<p>„Vybrat si službu v armádě! Blbost! Odvedli nás. Honili, pronásledovali, chytili.“</p>

<p>„Pak hned základní výcvik. Dnem i nocí nás ti pupkatí parchanti jen honili. Copak by si někdo dobrovolně zvolil takové povolání?“</p>

<p>„To jistě ne! Ale alespoň se dobře najíte.</p>

<p>Vychutnal jsem si srdceryvné výkřiky a nenávistný po­pis hotštěněcích klobás a objednal jsem další rundu. Když se jejich tváře opět zabořily do pěny, udělal jsem jim návrh.</p>

<p>„Já vím, že už jste večeřeli, ale támhle u stolu vidím tři volná místa, vedle toho staršího pána a té rozkošné ko­čičky. Necháte se zlákat na maličké občerstvení – řekněme stejk s hranolky?“</p>

<p>Už podruhé byla jedinou odpovědí bouře kroků. Dal jsem si stejk s nimi a nelitoval jsem. Rychle jsme je zhltli, dali jsme si několik dalších piv – a pokoušeli se neříhat, neboť u stolu byla dáma. Najedení a opilí vojáčci měli náladu na poslední část prastaré vojenské svaté trojice a jejich oči se přesunuly k Sharle. Čas na druhou část plánu.</p>

<p>„No dobrá,“ řekl jsem, „když i jídlo v armádě je tak špatné, můžete alespoň být vděčni za moudrost a kama­rádství seržantů.“</p>

<p>Na půl ucha jsem poslouchal, co říkají, přikyvoval jsem a přidával jsem se k jejich nespokojenosti a pak jsem z nich dostal i podobné stížnosti na důstojníky, latríny kuchyňskou službu – a další křivárny mně tak dobře známé. Když se dost vyzpovídali, dal jsem Stirnerovi znamení a pustil jsem ho na věc.</p>

<p>„Mladí odvedenci z daleké planety promiňte mi pro­sím mou drzost, že vás, cizince, oslovuji, ale já a má sličná dcera Sharla jsme nemohli odolat, když jsme slyšeli váš rozhovor. Je to opravdu tak, že jste byli přinuceni sloužit v armádě naprosto proti své vůli?“</p>

<p>„Tomu věřte, strejdo. Čau, Sharlo, chodíš někam taky s někým jiným než s taťuldou?“</p>

<p>„Velice často. Prostě zbožňuji společnost pohledných mladých mužů. Jako jste vy.“</p>

<p>Všichni tři jsme se ponořili do mihotavých jezírek jejích očí, chvíli jsme se tam čachtali a pak jsme se vynořili udýchaní a zamilovaní. Stirner hovořil a oni nevnímali. Nakonec jsem objednal velká piva a postavil je před jejich vyvalené zraky, abych je odtrhl od přenádherné Sharly. To nakonec zabralo. Zatímco hltali, Stirner mluvil.</p>

<p>„Je mi velice líto, že musíte takto trpět, mladí pánové. Na této planetě je taková věc vyloučena. Je to proti našemu jedinému zákonu – a ten praví, že nemáme žádné zákony. Proč dovolíte, aby s vámi bylo zacházeno tak sprostě?“</p>

<p>„Nemáme na vybranou, strejdo. Všude kolem sou ost­natý dráty, hlídky dnem i nocí, zastřelili by nás na útěku. a kdybysme to zkusili podruhy, zastřelili by nás znova. Nemáme kam jít, kde se schovat, když jsme v uniformě, je každej proti nám.“</p>

<p>Popotáhl nosem v náhlém přívalu sebelítosti; po tváři jeho společníka skanula slza.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl Stirner, ponořil háček co nejhlouběji a prudce zasekl, aby dobře držel. „Tady nic takového neplatí. Žádné ostnaté dráty, žádné hlídky, žádné střílení. Tohle je veliká země s horami a řekami. Země, kde budete vítáni, kde najdete útulek a pohostinství. Země, kde vás vaše armáda nikdy nenajde.“</p>

<p>Nato se vzpřímili a pokoušeli se pochopit jeho slova i navzdory alkoholickému oparu. „Blbost…“ zamumlal ten opilejší z nich. Sharla se andělsky usmála.</p>

<p>„Tomu slovu nerozumím, mladý příteli, ale cítím, že vyjadřuje nedůvěru. Věřte tedy mně. Každé slovo, které řekl můj otec, je čirou pravdou. Například my žijeme na venkově, vzdáleni celý jeden den cesty od města, v idylic­ké vesničce. Pojedeme tam rychlodráhou – a tady jsou naše lístky, abyste mi věřili. No ne, podívejte se, automat se zmýlil a vydal mi čtyři lístky místo dvou. Musím je vrátit – jedině že byste je chtěli jako suvenýry.“</p>

<p>Zmizely nadsvětelnou rychlostí.</p>

<p>„Na nádraží vede boční vchod, který není hlídaný,“ řekla mazaně.</p>

<p>„Ale vlak brzy odjíždí,“ řekl Stirner, vstal a ze země zvedl jakýsi balík. „Než půjdeme, musím si ještě odskočit na <emphasis>necesejo</emphasis>, jak říkáme u nás na statku, a tenhle balík si vezmu s sebou. Jsou v něm šaty pro mé dva syny, kteří jsou stejně velcí jako vy dva. Jak zvláštní.“ Vykročil, pak se obrátil. „Můžete si ty šaty půjčit, chcete-li.“</p>

<p>Bleskově zmizeli ve dveřích toalety. Sharla za nimi vrhala blažené úsměvy.</p>

<p>„Znáte tu vesnici dobře?“ zeptal jsem se. „Tak, abyste tam chlapcům našla nějaké přátele?“</p>

<p>„Nikdy jsem tam nebyla – jméno jsem našla na mapě. Ale zapomínáte na sílu IV. My bychom je přivítali zde a pomohli jim, takže budou vítáni i tam. Nebojte se. Do­vedu je tam a za dva dny budu zpět. Už jdou. No nesluší jim to takhle, bez těch strašných uniforem, mnohem líp?“</p>

<p>Vypadají hnusně, pomyslel jsem si, trýzněn démonem žárlivosti. Téměř jsem toužil jet s nimi. Ale ne, čeká mě spousta práce. Otočil jsem se k nejbližšímu stolu, kde seděl Morton, zamilovaně hledící za vzdalující se Sharlou. Musel jsem ho dvakrát kopnout, než mi věnoval pozornost.</p>

<p>„Ona se vrátí, neboj. Máš to všechno na pásku?“</p>

<p>„Každé slovo. Můžu dostat ještě pivo? Měl jsem jen to, které mi koupila Sharla, než jste přišli. A vy jste měli stejk…“</p>

<p>„Žádné pití ve službě, vojáku.“</p>

<p>Stirner přišel za námi a ukázal na košík, který nesl. „Uniformy mám tady, jak jste chtěli.“</p>

<p>„Výborně. Budeme to potřebovat pro video. Tak – a vzhůru do nahrávacího studia.“</p>

<p>Vedl nás zadní ulicí k zadní části budovy a k zadním dveřím, které se otevřely, jakmile jsme se přiblížili. Netr­pělivě na nás čekali na jasně osvětlené rampě bez oken a tedy zvenčí neviděné. Dobrovolníci, všichni nadšení vyznavači IV, umírali touhou vyvolat rozkol v armádě. Zvedl jsem audiokazetu.</p>

<p>„Budeme potřebovat několik stovek kopií.“</p>

<p>„Za hodinku!“ vytrhli mi ji z ruky a nesli ke zpracování. Otočil jsem se ke skupince produkčních, kteří se třásli nedočkavostí. „Režisér?“ zeptal jsem se. Kupředu postou­pil hezký zrzek.</p>

<p>„K vašim službám. Světla, zvuk, kamery připraveny.“</p>

<p>„Skvělé. Jakmile si já a Morton oblékneme tyto unifor­my můžete nahrávat. Ukažte nám šatnu.“</p>

<p>Když jsem ze sebe strhával šaty vzal Morton jednu z uniforem mezi palec a ukazováček jako chcíplou krysu.</p>

<p>„Mám depresi, jen se na ni podívám,“ řekl. Depresivně. „Cítit, jak se dotýká mého těla, to strašné sevření…“</p>

<p>„Mortone,“ řekl jsem jemně, „drž hubu.“ Vytrhl jsem mu ji z ruky a prohlédl jsem si ji. Správná velikost. Oblékl jsem si ji. „Teď jsi herec, Mortone, budeš stát před kame­rou. Budeš hrát svou roli – a pak tu uniformu svlékneš navždy. Můžeš ji spálit, když budeš chtít. Tisíce budou tleskat tvému výkonu. Tak se oblékni. Jako já.“</p>

<p>Posadil jsem se, strčil jsem nohy do nohavic – a něco vypadlo z kapsy a zacinkalo na podlaze. Sehnul jsem se a zvedl to. Identifikační štítek. Vojín Pyek0765 se toužil zbavit veškerých vzpomínek na armádu, aby se mohl stát novým člověkem, šťastným civilistou. Znovu a znovu jsem ho obracel v prstech a v mozku mi začala syčet a bublat nová myšlenka. Ze zamyšlení mě vytrhl Mortonův zoufalý výkřik.</p>

<p>„No jasně! Už to chápu! Ten zastřený pohled tvých očí. Takhle se koukáš vždycky, když máš nějaký sebevražedný nápad. Ne, už ne! Já končím!“</p>

<p>Radostně jsem ho poplácal po rameni a pak jsem převázal jeho vázanku tak, aby vzdáleně připomínala předpisový uzel. „Uklidni se. Dostal jsem skvělý nápad, to ano. Ale tebe se to netýká, to ne. Teď natočíme to video a pak ti vysvětlím, o co jde.“</p>

<p>Mortona jsem opřel zády ke zdi; nebyl to příliš dobrý nápad, protože vypadal, jako by čekal, až bude zastřelen. Žádné změny, čas utíká.</p>

<p>„Prosím vás. Celkový záběr na tohoto muže. Mikrofon prosím. Můžeme začít.“</p>

<p>Morton sebou trochu škubl, když ho reflektory přibily ke kulisám. K mé hlavě přilétl mikrofon a nad studiem se rozlétl čistý alt.</p>

<p>„Ticho. Připravit se k natáčení. Zvuk. Kamera. Jedeme.“</p>

<p>„Dámy a pánové z Chojecki, všechny vás srdečně zdra­vím. Právě hledíte na typického nedobrovolného člena Nevenkeblanské invazní armády. S touto videokazetou dostanete také zvukovou nahrávku autentického rozho­voru s těmito vojáky. Poslechnete si jejich stížnosti, bu­dete šokováni hrůznými podmínkami jejich nedobro­volné služby, budete plakat radostí, až uslyšíte, s jakým nadšením setřásli svá otrocká pouta a vydali se vstříc venkovu, aby se hřáli v paprscích slunce individuální vzájemnosti.“</p>

<p>Můj komerční úvod zněl tak upřímně, že Stirner neod­olal pokušení tleskat a posléze se k němu přidal celý štáb. Morton tleskal s rukama nad hlavou – každý v sobě máme kousek sobce – a ukláněl se.</p>

<p>„Ticho,“ poručil jsem – a všechno v okamžení ztichlo. Vstoupil jsem před kamery a ukázal na skleslého Mortona. „Toto je typ vojáka, s jakými budete navazovat kontakt a které budete zachraňovat. Povšimněte si prosím absen­ce jakýchkoli odznaků na rukávech.“ Morton natáhl ruku a já jsem označil přesné místo. „Žádné prýmky proužky, šipky nebo jiné barevné kousky látky. Tohle musíte hledat. Pakliže uvidíte jeden proužek, dva nebo více, nebo, což je to nejhroznější, tři nahoru, tři dolů a uprostřed pětiú­helník, pak ustupte! Nemluvte s nikým, kdo je takto oblečen, protože pak byste oslovovali jednoho z těch mizerů, co vás chtějí zotročit!</p>

<p>Buďte také ve střehu, pokud uvidíte na rameni nebo jinde lesklé kousky kovu. Ti, kteří je nosí, se nazývají důstojníci a jsou příliš hloupí, než aby byli nebezpeční. Přesto se jim raději vyhýbejte.“</p>

<p>„Další skupina, velice nebezpečná, může být rozpoz­nána podle čepic a označení. Pokud na rukávu uvidíte písmena VP, ztraťte se. Poznáte je také tak, že na brutální hlavě bude naplocho sedět rudá loďka.</p>

<p>Nyní, když víte, komu se máte vyhýbat, víte také, koho oslovit. Prostého, uniformovaného otroka. Přibližte se, usmějte se, ujistěte se, že nikde poblíž není žádný prýmek nebo kov, a zašeptejte mu do ucha… Máte rád čerstvý vzduch? Jestliže se usměje a řekne, že ano, je váš. Ať Mark Kvatrer vede vaše kroky!“</p>

<p>„Střih, konec, děkuji vám, pánové.“</p>

<p>Morton mžoural, když bodovky zhasly a začal ze sebe strhávat uniformu. „Co, pokud se mohu ptát, měly zna­menat ty kecy o čerstvém vzduchu?“</p>

<p>„Žádné kecy, příteli,“ řekl jsem a ukázal jsem mu pro­pustku, kterou jsem našel v kapse odložené uniformy. „Mám v úmyslu navštívit vojáky přímo u jejich jednotek, tak, aby je ani nenapadlo vracet se, až zítra večer opustí brány.“</p>

<p>„Já jsem věděl, žes dostal další šílený nápad!“ pištěl a klopýtal vzad s rozšířenýma očima a bledý jako stěna. „Jediný způsob, jak navštívit vojáky, je vrátit se na základ­nu.“</p>

<p>Slavnostně jsem pokýval hlavou.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>23</strong></p>

<p>„To je sebevražda,“ třásl se Morton.</p>

<p>„Ale vůbec ne. Dává to smysl. Jestli mě ta svině Zennor ještě hledá, v životě ho nenapadne hledat mě přímo uprostřed vlastního tábora. Ta propustka má dnešní da­tum. Nyní se hodlám urychleně vrátit na základnu, pro­tože v centru stejně není kam jít. Půjdu na latrínu, do kantýny a na další úžasně zajímavá místa, kde se jednotky shromažďují, a s chlapci si promluvím. A pokusím se ješ­tě o další zajímavé věci, o kterých ti raději nebudu ani říkat. Neměj o mě strach.“</p>

<p>Stačí, když budu mít strach já sám, pomyslel jsem si pochmurně. Jakmile budu zpátky v armádě, budu se muset vypořádat s řadou potíží. A všechny jsou dost ne­bezpečné povahy.</p>

<p>„Ale jak se zase dostaneš ven?“ Jako bych jeho hlas slyšel z velké dálky jak se probojovával temnou clonou mých ponurých myšlenek. „To už bude to nejmenší,“ zasmál jsem se prázdně. A byla to jistě pravda. Otočil jsem se k všudybylovi Stirnerovi, který nás trpělivě poslouchal. „Víte, co máte dělat s kazetami?“</p>

<p>„To, co jste plánoval. Dobrovolníci jsou už teď připra­veni předat je dalším dobrovolníkům, kteří je budou pilně šířit dál, stejně jako my všichni. Bylo to inspirují­cí!“</p>

<p>„To ano. Ale musíte to vydržet do zítřejšího večera. Musíte to rozšířit, aby bylo dost dobrovolníků schopných provést masový úder. Protože jakmile na to důstojníci přijdou, bude všechno složitější. Železnice bude pod dohledem, nebo úplně zablokována. Pakliže se tak stane, musíte najít jiný způsob dopravy. Ať všechno pokračuje, dokud se nevrátím. Vy jste tu teď největší odborník přes dezerci.“</p>

<p>„Jak dlouho budete pryč?“</p>

<p>„Nevím. Ale mohu vám slíbit, že to bude ta nejkratší možná doba.“</p>

<p>Zbývalo už jen pár slov a žádná práce. Narazil jsem si čepici a otočil jsem se ke dveřím.</p>

<p>„Mnoho štěstí,“ řekl Morton.</p>

<p>„Díky.“ Budu ho potřebovat.</p>

<p>Kráčel jsem do městské části Vaillant a pokoušel jsem se bojovat s depresí, která přišla ruku v ruce s oblečením uniformy. Svůj žal jsem nemohl ani zapít, protože phodisk jsem vrátil Stirnerovi. Brzy jsem kráčel mezi nepřístupný­mi, jasně osvětlenými místy radovánek a tiskl nos na sklo stejně jako další uniformované postavy, které se bezcílně potulovaly po ulicích. Tomu říkám opušťák! Přestože bylo teprve krátce po setmění, mnozí z nich se už trousili zpět k táboru. Přidal jsem se k tomuto smutečnímu průvodu plnému zoufalství.</p>

<p>Jasná světla žhnula na ostnatý drát, který ohrazoval trav­natou louku, na kterou dříve obyvatelé města chodili odpo­čívat. Dávno již nebyla zelená, byla zdupaná do prachu a plná šedých armádních stanů. Žádný změkčilý komfort pro invazní vojáky; ještě by se mohli zkazit. Důstojníci samozřejmě bydleli v montovaných domcích.</p>

<p>Sebral jsem veškerou sílu vůle, která mi ještě zbyla, a vmísil jsem se do proudu zkormoucených postav vlekoucích se k VP u brány. Zatímco má inteligence mi říkala, že nikdo nebude předpokládat, že by nějaký voják chtěl ilegál­ně vstoupit do tábora, můj zvířecí pud ve mně řval úzkostí.</p>

<p>Samozřejmě se nic neočekávaného nestalo. Zpod hus­tého obočí na mě civěla dvě malá tupá očka, prohlédla známou propustku a já byl odmávnut zpět do otroctví. Pot na mém obočí ochladl a já zacinkal několika mincemi, které jejich svobodou opojený majitel s radostí nechal v kapse. Stačilo to na koupi jednoho zředěného piva v kantýně. Ale lepší něco než nic.</p>

<p>Ten depresivní podnik jsem našel docela snadno. Šel jsem prostě za zvukem rockové a country hudby. Bar byl pod prověšeným stanem, osvětlený žárovkami zřejmě speciálně konstruovanými pro přitahování hmyzu. Zde, za hrubě přitesanými, alkoholem prosáklými stoly, seděli na třískami se jen hemžícími lavicemi vojáci a vychutná­vali si rozkoše, které člověku může dát teplé a nedobré pivo. Koupil jsem si láhev a přidal jsem se k nim.</p>

<p>„Najde se tady ještě jedno místo?“</p>

<p>„Vodprejskni.“</p>

<p>„Díky. Co to má znamenat? To má bejt heslo týdne: naser svýho kámoše?“</p>

<p>„To platí pořád.“</p>

<p>„Kecáš jak ty civilisti ve městě.“</p>

<p>To vzbudilo jejich zájem. Prostořeký řečník na mě obrátil alkoholem zamlžená očka a já zjistil, že všichni ostatní u stolu také poslouchají.</p>

<p>„Tys měl dneska propustku? My máme zejtra. Jaký to tam je?“</p>

<p>„Pěkně na prd. Neobslouží vás. Když chcete drancovat, zavřou bar a jdou domů.“</p>

<p>„To sme slyšeli. Tak proč bysme tam měli chodit? To nemá smysl.“</p>

<p>„Ale má. Můžete se dostat z armády, odjet daleko odsud, dobře se najíst, napít. A pomuchlat se s holkama.“</p>

<p>Panečku, jak teď dávali pozor. Kdyby oči byly hlavněmi pistolí, zmizel bych v tom okamžiku beze stopy. U stolu bylo mrtvé ticho, zato se všechny hlavy otočily ke mně.</p>

<p>„Cos to říkal?“ zeptal se zastřený hlas.</p>

<p>„Slyšels dobře. Půjdete tam, kde jsou restaurace, a bu­dete se pomalu procházet. Když se vás někdo zeptá, jestli máte rádi čerstvý vzduch, řeknete, že jo, že máte. Pak s nima půjdete. Seženou vám civil, lístek na vlak – a po­šlou vás na venkov, kde vás VP nikdy nenajde.“</p>

<p>„Ty kecáš!“</p>

<p>„Ani náhodou. Co se může stát, když to zkusíte? Ať se stane cokoli, nikdy to nebude horší než armáda.“</p>

<p>Na to nikdo nic nenamítal. Jen svalnatý mládenec, od přírody podezřívavý, si myslel, že našel místo, kde nechal tesař díru.</p>

<p>„Tak když to je pravda a nekecáš – co tady děláš?“</p>

<p>„Velice dobrá otázka,“ postavil jsem se a ukázal jsem jim svou propustku. „Přišel jsem si pro balík dopisů od maminky. Tahle propustka platí až do půlnoci. Na shleda­nou v ráji – jestli chcete přijít.“</p>

<p>Opustil jsem je a přešel k další skupině, která v rohu latrín hrála kostky. Chviličku jsem švindloval, nahrabal spoustu drobných, což upoutalo jejich pozornost, dal jsem jim školení a šel jsem dál.</p>

<p>Tak jsem pracoval až do doby krátce před půlnocí, kdy měla vypršet má propustka a kdy by se má výmluva na dopisy od maminky mohla zdát podivná. Semínka jsem však zasadil do úrodné půdy. Latrínové tamtamy každý drb velice rychle rozšíří. A pokud znám dobře své nedo­brovolné brance, nikdo z nich se zítra z vycházky nevrátí. To bude mít generál Zennor radost!</p>

<p>Teď ještě zbývá provést plán číslo dvě.</p>

<p>Na to jsem potřeboval vyšší hodnost. Teď už se však nebudu zdržovat poddůstojnickými uniformami. Kdo ochutnal sladký život důstojníka, je navždy ztracen. Zamířil jsem tedy k hnízdu těch jasně opeřených dravečků: k důstojnickému klubu. Ten jsem našel podle opilců. Čím vyšší šarže, tím hůř si dává do čutory; tak to v armádě chodí. Prošel jsem kolem potácející se dvojice majorů zapřených jeden o druhého, protáhl jsem se kolem plukovníka, který čural do živého plotu, prohlédl jsem si kapitána ležícího v příkopě v bezvědomí – a pak jsem na obzoru uviděl svůj zářící cíl. Odplížil jsem se tam a ukryl jsem se v keřích tak, abych dobře viděl na vchod.</p>

<p>Byla to přísně pánská jízda, o to to bylo horší. Obscén­ní písně byly zpívány nahlas a falešně. V kterémkoli oka­mžiku probíhaly na trávníku venku nejméně dvě rvačky. Objevili se i příchozí, střízliví důstojníci právě jdoucí ze služby ale více bylo těch, kteří, zpiti téměř do bezvědomí, odcházeli. Vše jsem ze svého úkrytu sledoval tak dlouho, dokud potácivě nevyšla má kořist – a nevydala se směrem ke mně, broukaje si jakousi odrhovačku.</p>

<p>Dopotácel se pod jedinou lampu. Kapitán zhruba mých rozměrů, spousta falešných metálů a odznaků, přesně to, co jsem potřeboval. Prostý chvat odzadu, správně přitlačit, chabý odpor, bezvědomí – a do křoví s ním. Prostě pohoda.</p>

<p>S mumláním mě minul. Tiše jako stín jsem se plížil za ním, skočil, sevřel ho, stiskl…</p>

<p>A už jsem letěl vzduchem do křoví.</p>

<p>„Takže vzpoura,“ zavrčel, relativně střízlivý a okamžitě ve střehu, a přikrčeně se ke mně blížil. Rychle jsem se zvedl, naznačil jsem útok levou rukou a sekl pravou. On můj úder blokoval a kdybych neuskočil, kopl by mě do žaludku.</p>

<p>„Chceš zabít důstojníka? To chápu, taky jsem chtěl vždycky zabít vojína. Tak do toho.“</p>

<p>Postupoval a já ustupoval. Ty metály nebyly falešné. S velikým úsilím se mi podařilo najít pravděpodobně jediného důstojníka s bojovým výcvikem v této armádě a zaútočit na něj. Nádhera!</p>

<p>„Smrt všem důstojníkům!“ křikl jsem, udělal jsem otoč­ku a mířil na jeho slabiny.</p>

<p>Byl natolik chytrý, že počítal s opilostí a prostě jen uskočil. Já jsem se točil dál a zastavil jsem se otočen tváří na druhou stranu.</p>

<p>A začal jsem prchat. V udatenství hraje velikou roli také diskrétnost. Ten, kdo bojuje a umí včas ustoupit, může bojovat i v další bitvě. Já jsem nechtěl být hrdinou. Já chtěl jen přežít!</p>

<p>Skočil jsem a po hlavě přelétl keře. S řevem se jimi dral hned za mnou. Přede mnou stany, za mnou dusot těžkých bot. Přeskočit poutací lano, proběhnout pod druhým. Za mnou výkřik a žuchnuti. Dobře – klopýtl přes jedno z lan. Pár kroků náskok. Utíkej, tak rychle, jak dokážeš. Mezi další řadou stanů a zpět na ulici. Přímo přede mnou budova, hlasitá hudba, zevnitř vychází zvuk rozbíjeného skla. Zadní část důstojnického klubu.</p>

<p>Je na čase se ztratit. Brankou na zahradu, branka se zavírá, žádné známky pronásledování.</p>

<p>„Už ste se dost flákali, přestaňte žvanit a začněte nosit ty sudy.“</p>

<p>Pod světlem nad zadními dveřmi do kuchyně stál tlustý kuchař a mžoural do temné zahrady. Co nejpomaleji se postavy otroků, na které padla KS, pohnuly k paletám se soudky piva. Kabáty si svlékli a v parném dusnu kuchyně nosili jen košile. Svlékl jsem svůj kabát, zmuchlal jsem ho, strčil za palety, popadl sud s pivem a šel za ostatními.</p>

<p>Kuchyňská služba. Nejvíce ponižující služba v armádě – organizaci, která se pyšní svou schopností ponižovat. Kuchyňská služba je tak ponižující, že bylo vojenskými zákony zakázáno trestat vojáka mimořádnou KS. Jelikož služba samotná je brána jako trest. Vstávat před úsvitem, pracovat dlouho do noci. Umývat hrnce, čistit nechutné zachycovače tuků v kanalizaci, dělat ty nejotročtější prá­ce, které mohly generace dementních mozků vymyslet. Bylo naprosto a totálně nemožné, aby se do této služby někdo hlásil dobrovolně. Tady mě nikdo hledat nebude!</p>

<p>Nesl jsem svůj sud kolem kuchaře, který byl velitelem KS. Na hlavě měl zamaštěnou kuchařskou čepici, na masitých předloktích vytetovány seržantské šipky a jako zbraň držel dlouhou naběračku. Když jsem procházel, zamračil se a namířil sběračku na mě.</p>

<p>„Ty. Vodkuds přišel?“</p>

<p>„Stala se chyba,“ kňučel jsem. „Já bych tady neměl bejt. Já sem neudělal nic z toho, co vrchní seržant říkal, že sem udělal. Pusťte mě zpátky…“</p>

<p>„Jestli bude po mým, tak se už nevrátíš nikdy,“ zaječel. „Umřeš v týhle kuchyni a pohřběj tě pod její podlahou. Jdi umejvat hrnce a pánve! Švihej!“</p>

<p>Vyrazil jsem, popoháněn údery naběračkou. Ke gigan­tickému kovovému dřezu, ve kterém trůnil zanesený kovový hrnec. Umývat hrnec, jak jednoduché. Možná o něco těžší, když je ten hrnec stejně velký jako vy. A další a další – a další. Pára, horká voda, saponáty, nekonečná práce.</p>

<p>Pracoval jsem a potil jsem se, dokud jsem neměl do­jem, že jakýkoli poplach nebo rozruch už musel skončit. Narovnal jsem se a v zádech mi hlasitě zapraskalo. Rozmočeným předloktím jsem si otřel zpocené čelo. Ruce jsem měl vybělené, prsty bledé a vrásčité jako dlouho naložené slimáky. Pohlédl jsem na ně a cítil, jak můj hněv roste – tohle není práce pro ocelovou krysu! Brzy bych zrezivěl…</p>

<p>Naběračka dopadla na mé rameno a cholerický dohlížitel ječel ty své nespisovné povely.</p>

<p>„Koukej makat, nebo budeš v loji!“</p>

<p>Něco cvaklo a mně se zatmělo před očima. To se může stát i těm nejlepším z nás. Civilizační nános se ztenčí a zvíře v nás je připraveno vyskočit na povrch.</p>

<p>Mé zvíře muselo vyskočit mimořádně uspokojivě, díky za optání, protože jsem začal vnímat, teprve když mě jakési ruce tahaly za ramena. Překvapeně jsem pohlédl na velké a vláčné tělo vedle sebe, na vysoko zdviženou, majestátní zadnici. Ruce jsem měl zaťaty kolem otrapova krku a jeho hlava se ztrácela v mydlinkové vodě, ve které se evidentně topil. Šokován jsem ho vytáhl ven a nechal sklouznout na podlahu. Z nosu a úst se mu vyvalily proudy vody a on jen bublavě chrčel.</p>

<p>„Bude žít,“ řekl jsem kroužku vytřeštěných směnařů. „Viděl některý z dalších kuchařů, co se tady děje?“</p>

<p>„Ne – všichni jsou opilí ve vedlejší místnosti.“</p>

<p>„Výborně.“ Strhl jsem rozpis kuchyňských služeb a roz­trhal jsem ho. „Jste volní. Vraťte se do svých stanů a ni­komu ani muk. Ten buzerant bude naneštěstí žít. Jděte.“</p>

<p>Velice ochotně se rozešli. Šel jsem také, ke kolíkům, kde kuchaři rozházeli části svých uniforem, když se vydali pracovat do kuchyňského vedra. Ležel tam i kdysi bílý kabát se seržantskými proužky. Přesně to, co jsem potře­boval. Navlékl jsem si jej, vkráčel jsem do kuchyně, do svého živlu, jen žádný spěch, a pak pomalu do jídelny a do baru.</p>

<p>Bylo to skvělé. Hudba hrála, důstojníci řvali, láhve se tříštily písně se zpívaly. Uniformované postavy se válely buď po stolech nebo po zemi. Přeživší budou jistě brzy následovat jejich příkladu. Protlačil jsem se tím alkoho­lickým peklem a velice obdivoval pijany v bezvědomí. Kapitánova divoká obrana se neobešla bez bolestivých následků. Bylo mi dáno znovuobjevit pravdu starou jako zločin sám. Okrádání opilců je jednodušší než přepadání.</p>

<p>Do oka mi padl jeden major od křižníků, který se rozvaloval na zemi a chrápal. Poklekl jsem k němu a po­rovnal délku rukávů. Stejná; jeho uniforma by mi měla padnout.</p>

<p>„Sotómábejt?“ zamumlal hlas nade mnou a já zjistil, že má ukázka krejčovského měření nezůstala nepovšimnuta.</p>

<p>„Major má nastoupit službu. Poslali mě pro něj. Pojďte majore, ťapy, ťap.“</p>

<p>S námahou jsem zvedl jeho bezvládné tělo a jeho přátelé mi pomohli. Nakonec jsem ho popadl za rameno a vyvlekl z baru. Jeho odchodu si nikdo nevšímal. Ven ze dveří, po chodbě a do skladiště přeplněného láhvemi silného piva. Tady se bude cítit jako doma. Zajistil jsem dveře a v klidu jsem si oblékl jeho uniformu. Padla mi dokonce i jeho čepice. Byl jsem nový muž, či spíš nový důstojník.</p>

<p>Jeho jsem nechal klimbat za hradbou krabic. Narovnal jsem si vázanku. A vyrazil jsem spasit svět. Nebylo to poprvé – a měl jsem nepříjemný pocit, že ani naposledy.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>24</strong></p>

<p>Rozhlédl jsem se po láhvích kolem sebe, natáhl se pro jednu – a pak jsem se plácl přes ruku.</p>

<p>„Ne, Jimmy, to není nic pro tebe. Dneska už jsi měl dost piv. A to, co musíš udělat, udělej raději střízlivý.“</p>

<p>A co že jsem to musel udělat? Jenom se dostat do jednoho z křižníků, najít tam komunikační kabinu a zjis­tit souřadnice této planety. Zní to jednoduše: jen se to trošku hůře dělá.</p>

<p>Alespoň první část byla celkem jednoduchá: najít křižníky. Už dříve jsem si všiml jejich osvětlených trupů tyčících se vysoko nad stany. Večírek stále ještě pokračo­val, a tak byl nejlepší čas na pohyb po táboře. Kolem se potácely skupinky opilců. Oprášil jsem se, narovnal jsem metály na hrudi. Pěkná sbírka. Obrátil jsem ten nejhonos­nější a naklonil jsem se, abych viděl, za co jsem jej dostal.</p>

<p>VZORNÁ JEDNOTKA – za 6 týdnů bez jediného případu venerické choroby. Úžasné. Usoudil jsem, že ostatní se rozdávaly za podobná udatenství vojenského rázu. Bylo na čase vyrazit.</p>

<p>Zdálo se, že ruch v alkoholickém doupěti se pro tento večer chýlí ke konci. Gril za barem se zamykal. Pucflekové odtahovali bezvládná těla svých velitelů na nosítka, zatím­co pohybuschopní ranění klopýtali sami k východu. Dvo­jice šedovlasých plukovníků zapřených do sebe zvedala nohy a přesto stála na místě. Udělal jsem z dvojice trojici a dovolil jsem jim, aby se o mě opřeli.</p>

<p>„Jdu stejným směrem, pánové. Rád vám budu dělat společnost.“</p>

<p>„To seš teda správněj kámoš… kámoš,“ vydechl jeden. Obsah alkoholu v mé krvi okamžitě stoupl, až jsem začal škytat.</p>

<p>Vyrazili jsme, propotáceli jsme se mezi sanitkami, do kterých byli nakládáni důstojníci-notorici, a vyklopýtali jsme do noci. Směrem ke křižníkům. Neměl jsem nejmenší tušení, kde jsou důstojnické ubytovny – ale vůbec mi to nevadilo. Nevadilo to ani mým alkoholem nasáklým společníkům. Veškerou schopnost soustředění, která jim ještě zbyla, pohl­tila nutnost klást nohu před nohu.</p>

<p>Zpoza rohu před námi vypochodovala skupinka VP, která, když uviděla záblesky světla vrhané stříbrnými hvěz­dičkami na ramenou mých společníků, udělala nejrychlej­ší čelem vzad, jaké jsem kdy viděl.</p>

<p>Klopýtali jsme stany lemovanou uličkou k jasně osvět­lené budově a mí opilci byli těžší a těžší a šli stále poma­leji a pomaleji. Budova byla velká a postavená z cihel, takže zřejmě patřila k vybavení parku, které bylo zabaveno domorodcům. Dokonce i v této noční hodině, vlastně ranní, stáli u jejích dveří dva strážní. Všechny kameny lemující cestičku ke dveřím byly nabarveny na bílo a pře­hnaně zdobný nápis hlásal: ŠTÁB ZÁKLADNY – VELITEL GEN. ZENNOR.</p>

<p>Tohle rozhodně nebylo místo pro mě. Své kolegy jsem nasměroval na trávník hned vedle nápisu KDO VSTOUPÍ BEZ POVOLENÍ, BUDE ZASTŘELEN a opustil jsem je. Okamžitě upadli a začali chrápat.</p>

<p>„Hej, stráž,“ zavolal jsem. „Jeden z vás mi zavolá do­zorčího posádky. Tihle plukovníci jsou nemocní. Otrava jídlem, řekl bych.“</p>

<p>Zamračil jsem se, jak nejlépe jsem dokázal, a v jejich tvářích se nepohnul ani sval.</p>

<p>„Ano, pane!“ zařval seržant. „VD nástup, poklusem!“</p>

<p>Otočil se a prchal pryč – a já taktéž. K zuhelnatělým zbytkům hřiště, kde odpočívaly tři křižníky. Byly naježené zbraněmi, které sem byly přineseny, aby zastrašovaly míst­ní. Nebo aby odrazily útok, který se nikdy neuskuteční. Jak deprimovaní museli být všichni ti zelení mužíci, že nemo­hou mačkat své nablýskané kohoutky a postřílet celý svět. Vyhlásili válku – a nikdo nepřišel. Příšerně frustrující.</p>

<p>Cestou jsem se snažil potácet se, abych byl považován za důstojníka. Ke skládacím schodům, které se zvedaly ze země až na palubu jednoho ze tří křižníků. Jsem důstoj­ník vesmírné flotily a vracím se na svůj křižník. Nebo jsem si alespoň myslel, že jsem, dokud jsem na nejnižším schodu nepotkal strážného.</p>

<p>„Stůjte a identifikujte se.“</p>

<p>„…žhubu…“ zamumlal jsem a odstrčil jsem ho. Jen vojín, nejnižší z nejnižších.</p>

<p>„Prosím, pane majore… pane… Nemůžete jít dovnitř, pokud neuvidím vaši propustku.“</p>

<p>„…žhubu, řikám!“ Něco chytrého. „Nepotřebuju pro­pustku na svou vlastní loď.“</p>

<p>Kolem něho a vzhůru po schodech. Mozek musí vždy zvítězit nad řezankou. Krok za krokem k otevřenému vchodu. A k mrzoutskému majorovi, který tam stál, mra­čil se a sebejistě blokoval vchod.</p>

<p>„Tohle není vaše loď, majore. Já znám celou posádku. Vy jste na jiné lodi.“</p>

<p>Otevřel jsem ústa, hádal jsem se, rozkazoval, ječel. Pak jsem uviděl jeho temně modrou bradu, rudé, svítící oči, vlasy, které splývaly s obočím. Dokonce i chloupky, které mu vylézaly z nosu, vypadaly jako ocelové špony.</p>

<p>„To není moje loď?“</p>

<p>„Není.“</p>

<p>„Sakra, ta vona to nejni moje loď…“ skuhral jsem, otočil jsem se a klopýtal jsem zpátky do noci. Přes tohohle majora se nedostanu. Takže zpět k budově štábu a k řadě stanů, a honem přijít s novým nápadem.</p>

<p>Ukryl jsem se ve stínu jednoho z velkých stromů, seděl jsem, civěl jsem na lodi a nedokázal přijít na jediný ro­zumný způsob, jak se dostat na palubu jedné z nich. Už bylo pozdě, opilci se rozptýlili a na tábor se sneslo ticho. Až na hlídkující skupinky VP. Cokoli udělám, bude muset počkat až na ráno. Za denního světla to bude nebezpeč­nější, ale já to budu muset risknout. Kdyby hodně lidí chodilo dovnitř a ven, mohl bych se mezi nimi ztratit. Teď bych měl pomýšlet spíše na vlastní bezpečí. A na spánek, zívl jsem. Dokopaná žebra se opět ozývala. Trošku jsem si pofňukal a politoval jsem se.</p>

<p>V nočním tichu jsem dobře slyšel řvaní rozkazů a dupání bot, které přicházelo od štábu. Zbraně třeskly jak se stráž stavěla do pozoru, a po pěšince se řítila skupinka důstojníků. Dokonce i na takovou vzdálenost jsem doká­zal poznat odpudivou postavu jejich vůdce Zennora. Jeho patolízalové mu pospíchali v patách. Stáhl jsem se hlou­běji do stínů: tohle místo není pro mě.</p>

<p>Nebo ano? Přestože jsem toužil po přežití a tedy po rychlém odchodu, stál jsem tam a přemýšlel. A nenávi­děl myšlenku, která se ve mně začala rodit. Důstojníci dupali po sežehnutém hřišti a prošli kolem křižníku, do kterého jsem se pokoušel dostat. V tom okamžiku ta myšlenka dozrála a já ji začal nenávidět ještě více, pro­tože by to mohlo i zabrat. S velikou námahou jsem umlčel instinkty, které hrozily zvítězit, uvedl jsem kole­na do pohybu a plížil jsem se kupředu. Následoval jsem důstojníky na hřiště.</p>

<p>Kdyby se kterýkoli z nich ohlédl, skončil bych. Ale to bylo téměř nemožné. Jejich životním posláním bylo civět přímo před sebe a převálcovat kohokoli a cokoli, co se jim dostalo do cesty. Dupali kupředu a já pospíchal za nimi a zmenšoval jejich náskok. Náhodný pozorovatel by viděl skupinku důstojníků a jednoho jejich kolegu, který se je snaží dohnat.</p>

<p>Když dorazili ke schůdkům křižníku a začali důstojně stoupat, byl jsem už dost blízko. Přestože jsem stále pospíchal, už jsem to tolik nepřeháněl. Přesně načasova­ným tempem jsem ke stráži u paty schodů dorazil v oka­mžiku, kdy mizeli ve dveřích nad námi.</p>

<p>„Generále,“ křikl jsem. „Přišla zpráva. Je to velice nalé­havé!“</p>

<p>Zamával jsem a ještě jednou křikl a prořítil se kolem stráže, která udělala jedinou věc, která se od ní očekávala. Salutovala. Vzhůru po schodech, nyní už o poznání po­maleji, táhl jsem jednu nohu za sebou, staré válečné zranění, to víte. Byli však beznadějně z dohledu, když jsem bez dechu dorazil k otevřenému vchodu.</p>

<p>„Generál! Kde je?“</p>

<p>„V kapitánově kabině, pane,“ řekla stráž.</p>

<p>„To je na tomhle typu lodi poblíž komunikační kabiny?“</p>

<p>„Ano, majore, na stejné palubě, číslo devět.“</p>

<p>Pospíchal jsem k nejbližšímu schodišti a pak vzhůru. Pomaleji a pomaleji. Loď byla ztichlá a prázdná, ale já jsem nad sebou slyšel ozvěny hlasů. Když jsem dorazil na další palubu, obešel jsem schodiště, zastavil jsem se v je­ho zákrytu a pomalu počítal do dvou set.</p>

<p>„Jsi statečný chlapík, ale až moc potrhlý, Jime,“ mumlal jsem si a naprosto jsem se sebou souhlasil. Jdeme.</p>

<p>Velká devítka na panelu nade mnou zpomalila mou chůzi v plížení. Opatrně jsem vystrčil hlavu na palubu a rozhlédl jsem se. Nikde nikdo, ale z chodby se ozývaly hlasy. Vedle dveří visely cedulky s čísly. Na jedněch dveřích byl nápis KOMUNIKAČNÍ KABINA.</p>

<p>Teď a nebo nikdy, Jime. Opatrně se kolem sebe roz­hlédni. Nikdo na dohled? Zhluboka se nadechni. Co znamená to hlasité bubnování? Jen tvé srdce panicky buší, jako pokaždé v takové situaci. Ignoruj je. Krok vzhůru, krok kupředu, ke dveřím, popadnout kliku.</p>

<p>Ale klika byla uřezaná. Dveře byly zabarikádovány oce­lovými pásy, které byly přivařeny k rámu. Komunikační kabina byla zamčena, zapečetěná, nepřístupná, nedosaži­telná.</p>

<p>Zatímco jsem registroval tato fakta a pokoušel se po­chopit jejich význam, ozval se za mnou jakýsi hlas.</p>

<p>„Hej, co to tam děláte?“</p>

<p>Jestliže si mé srdce předtím myslelo, že si dost vesele pobouchává, pak se nyní utrhlo ode všech tepen a žil a vystoupilo mi vzhůru do krku. Otočil jsem se, polkl ho a pokoušel se neříct jen nějaké to „Mhmm!“ Zašklebil jsem se a civěl na uniformovanou postavu před sebou, na její ramena. A zamračil jsem se.</p>

<p>„To bych se mohl zeptat i já vás, poručíku. Co tady děláte?“</p>

<p>„To je má loď, majore.“</p>

<p>„A to vás snad opravňuje k tomu, abyste se svým nad­řízeným mluvil takovým způsobem?“</p>

<p>„Promiňte pane, neviděl jsem výložky pane. Ale viděl jsem, že stojíte u komcentra, a my jsme dostali rozkazy…“</p>

<p>„Máte naprostou pravdu. Zapečetit a nikoho nevpouštět dovnitř, je to tak?“</p>

<p>„Přesně.“</p>

<p>Naklonil jsem se k němu, zamračil jsem se a s uspoko­jením jsem sledoval, jak jeho tvář bledne. Není snadné mračit se a zároveň vrčet, ale mně se to podařilo.</p>

<p>„Pak vám mohu s potěšením oznámit, že mým rozka­zem je dohlédnout na to, jestli vy do písmene konáte své rozkazy. A teď mi řekněte, kde je generál Zennor?“</p>

<p>„Támhle, majore.“</p>

<p>Otočil jsem se na podpatku a vyrazil směrem, který se mi líbil ze všech nejméně. Bude mě sledovat, tím jsem si byl jist. Ale neměl jsem na vybranou. Kdybych se teď pokusil opustit loď, mohl by začít o všem přemýšlet, pojal by podezření, spustil by alarm. Když půjdu ke generálovi, bude po všech pochybnostech.</p>

<p>A po mně možná taky. Přesto jsem si svižně vykračoval k otevřeným dveřím a k mumlání za nimi a bez váhání jsem vstoupil.</p>

<p>Důstojníci v místnosti se radili nad jakousi mapou. Zennor stál zády ke mně.</p>

<p>Zatočil jsem prudce doprava a uviděl polici s knihami. Bez váhání jsem k ní došel a prstem přejížděl svazky. Jejich názvy jsem neviděl, protože do očí mi kapal pot. Náhodně jsem jeden popadl. Otočil jsem se a vyrazil jsem zpět ke dveřím. Očima jsem přelétl skupinku důstojníků.</p>

<p>Ti mě naprosto ignorovali. Šel jsem pomaleji a napínal uši, ale neslyšel jsem nic víc než dva tři vulgarismy jaké jsou běžnou, ba přímo žádanou součástí konverzace v každé armádě.</p>

<p>Když jsem vstoupil na chodbu, poručík se právě klidil z dohledu. Šel jsem, ani rychle, ani pomalu, ke schodišti, a sestupoval jsem, palubu za palubou. Čekal jsem, že se spustí poplašné zařízení. I když já bych ho pravděpodob­ně kvůli vší té krvi bušící v mých uších stejně neslyšel. Na poslední palubu a ke dveřím, které se otevíraly do přívě­tivé temnoty.</p>

<p>Strážný vyskočil – a mé srdce jej napodobilo.</p>

<p>Přistál v pozoru, se vztyčenou zbraní. Odměnil jsem ho svižným pozdravem a hopsal jsem po schodech na zem. Další pozdrav, a už jsem jen čekal, až budu střelen do zad.</p>

<p>Nebyl jsem. Došel jsem ke stínům na okraji hřiště, vklouzl jsem do nich a opřel jsem se o kmen stromu. A vydechl jsem si tak, jak jsem si ještě nikdy předtím nevydechl. Když jsem zvedl ruku, abych si otřel pot z čela, zjistil jsem, že stále ještě držím tu knihu.</p>

<p>Knihu? Jakou knihu? A, tu knihu, kterou jsem tak asi před čtyřmi sty dvanácti lety vzal v jedné kabině. Zvedl jsem ji, přimhouřil jsem oči a ve světle vzdálených lamp se mi podařilo přečíst název.</p>

<p><emphasis>Veterinární praxe u jednotek robotizované jízdy.</emphasis></p>

<p>Upustil jsem ji z bezvládných prstů a má záda klouzala po kmeni tak dlouho, dokud jsem neseděl na zemi.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>25</strong></p>

<p>Tam jsem odpočíval, čekal, až se pot vypaří (a pokoušel jsem se nepřemýšlet o tom, co provádějí veterináři s koňoroboty) – a zvažoval jsem, co pro mě znamená fakt, že dveře komunikační kabiny jsou zapečetěné.</p>

<p>Za prvé, nejsou zavařeny kvůli mně. Podle toho, jak jsem hodnotil svou vlastní důležitost, jsem došel k zá­věru, že ostatní, zejména Zennor, se mě vůbec nijak zvlášť nebojí. Například ten bojovný kapitán dnes v no­ci. Ne, Zennora k zapečetění dveří vedly jiné důvody. Jaké? Budu muset postupovat pozpátku, od známých věcí.</p>

<p>Dveře na té lodi byly zapečetěny, takže jsou zapečetěné pravděpodobně i dveře všech komunikačních kabin na ostatních lodích. Nemělo by žádný smysl zapečetit jen jedny. Proč? Zjevně proto, aby byla znemožněna komunikace. Mezi kým, s kým? Proč? Nemohli přece zastavit komunikaci v planetárním měřítku. Tu stále ještě potře­bují – vzhledem k nepříliš velké úspěšnosti invaze. Na to by ale stačila i normální radiostanice. Zapečetěné komu­nikační místnosti znamenají, že ustane komunikace mezi jednotlivými křižníky. Ta není zapotřebí, protože celá flotila už dávno přistála.</p>

<p>Takže zbývá jen mezihvězdná komunikace. Jistě! Aby se urychlil odlet, utajilo místo přistání. Zennor věděl, že flotila Ligy jde po něm a že ho můžou zastavit pouze pokud budou vědět, kam letí. Nebo kde je tato planeta. Takže invaze byla pouze jednorázovou akcí. Riskem v meziplanetárním měřítku. I když proti neozbrojenému ne­příteli to tak veliký risk nebyl. Zennor věděl, že Liga má své špiony, všechny ty radiovozy toho byly důkazem. Byl přesvědčen, že já pracuji pro ně, a myslel si, že by v jeho armádě mohli být ještě další agenti Ligy. Tak zamezil komunikaci, dokud invaze úspěšně neskončí. Pak už bude Liga bezmocná.</p>

<p>To byla dobrá zpráva pro invazi – ale velice špatná pro mě. Já jsem sice vyslal záchrannou zprávu, ale ta se ještě touto dobou belhá mezihvězdným prostorem mizernou rychlostí světla. Měl bych na to raději zapomenout. A zatím zapomenout také na vyslání RNS zprávy. Nyní musím začít myslet jako místní. Možná strávím zbytek života na téhle planetě. Jestli to bude nutné, nechci, aby mi Zennor, nebo někdo z jeho potrhlé party, do smrti dýchal na krk. Dezerce, tak se jmenuje má hra. Musím mu odlákat armádu. Až budou všichni jeho nedobrovolní rekruti rozptýleni po celé zemi, začnu přemýšlet o dalším kroku. Nedokázal jsem odolat. Možná si otevřu palírnu a budu zadarmo napájet jeho oficíry a poddůstojníky. Podle toho, co jsem viděl, a s trochou podpory by všichni do jednoho do roka pokapali na cirhózu jater.</p>

<p>Zívl jsem a uvědomil jsem si, že mám zavřené oči a napůl spím.</p>

<p>„Nikdy!“ zavrčel jsem a škrábal jsem se na nohy „Usnout tady Jimmy chlapče můj, to by ses taky mohl probudit jako mrtvola. Do práce! Dalším krokem je dostat šunky pryč z téhle zatracené základny, protože tady teď nemáš co na práci. Zpět do tepla, k přívětivým lidem a do spo­lečnosti žen, pryč od osamělých mužů, nadávajících, opí­jejících se, hrajících hazard. Prostě pryč od všech vojen­ských radostí. Pryč!“</p>

<p>Ale vždyť já jsem unaven. Neměl bych nic proti poho­dlné dopravě. Někde poblíž štábu musejí být vozidla, protože důstojníci toho moc nenachodí. Nemusel jsem dlouho hledat. Hned za štábem byl vozový park, který byl zjevně nehlídaný. A tam, za temnými siluetami vozidel štábu, obrys velitelského vozu. Ten už jsem znal. Přesunul jsem se k němu a nasedl jsem. Vozový park ani nepotře­boval stráže, protože všechny klíčky od zapalování byly pryč. Usmál jsem se do temnoty. Tenhle krám nahodím i pomocí drátků dřív, než bych strčil klíček do dírky. Sklonil jsem se, zatáhl a škubl. Pár jiskřiček – a pohonná jednotka se probudila k životu. Statečně zapnout světla, zařadit a tradá.</p>

<p>Pryč? Kam? Určitě ne k branám. Za bílého dne by se snad dalo vyjet za konvojem. Ale teď jsou brány určitě zavřeny a já bych musel ukazovat propustku nebo sdělit nějaký vážný důvod pro ty své noční manévry. Nic rozum­ného mě nenapadalo. Pomalu jsem projel kolem jedné z bran a dál po okružní stezce, která vedla kolem celého tábora, neustále střežena ohradou s ostnatým drátem.</p>

<p>Nepochybně pro hlídky. Jel jsem tak dlouho, až se mezi mě a táborová světla dostala skupinka stromů. Otočil jsem světla k ohradě, zařadil neutrál, zatáhl ruční brzdu a slezl dolů, abych si prohlédl překážku.</p>

<p>Byl to obyčejný plot z deseti pruhů ostnatého drátu. Všude byla určitě čidla, která hlásí poškození, ale nikde jsem neviděl žádná napjatá lanka, ani kablíky vedoucí k minám. Možná by to stálo za to, prostě tím projet. To nevadí, že spustím alarm. Než sem dorazí jejich slimáčí jednotky, budu dávno pryč. Protočil jsem motor, zařadil nejnižší rychlost, sešlápl plyn až na podlahu a hrabal se kupředu.</p>

<p>Drátěná ohrada skřípala a trhala se. Uviděl jsem nád­herný ohňostroj jiskřiček – to jsem si mohl myslet, že bude pod proudem, ale bojové vozidlo bylo dobře uzemněno – a pak povolila a já byl venku. Házel jsem tam rychlosti a uháněl prázdnými ulicemi. Strhl jsem volant, smykem vjel na náměstí s velkou sochou Marka Kvatrera, nehnutě civící z piedestalu, a vydal jsem se po široké třídě na jeho protějším konci. Tu ulici jsem poznal, šli jsme tudy když se nám podařilo poprvé uprchnout. Řeka a mosty byly přede mnou. A na druhém břehu předměst­ské vilky.</p>

<p>Už jsem se se svým bitevním vozidlem kodrcal po mostě a stále ještě žádné známky pronásledování. Výbor­ně. Už je na čase přesednout. Vyjel jsem podél řeky, nasměroval vozidlo ke břehu, zařadil nejnižší rychlost a vyskočil. Vůz se vytrvale sunul dál, zdemoloval lavičku – to je mi líto – a majestátně se nachýlil přes okraj. Pak spousta šplouchání a bublání – a pak nic. Řeka je tady hluboká. Za sebou jsem zaslechl vzdálené ječeni sirén. Rychle jsem prošel parkem a zamířil k první ulici. Přestože jsem byl unaven, musel jsem se co nejvíce vzdálit od řeky – pro případ, že bych zanechal stopy, které by mohli ve dne najít.</p>

<p>„Stačí, stačí, Jime!“ řekl jsem, opřel jsem se o zeď a uvědomil jsem si, že umdlévám únavou. Náhodně jsem si vybíral směr, naprosto jsem se ztratil a řeka byla dost daleko za mnou. Ve zdi byla brána a do jejího dřeva bylo vyřezáno <emphasis>Dun Roamin</emphasis>. Pochopil jsem. Bez váhání jsem otevřel vrata, vystoupal po schodech a zaklepal na vcho­dové dveře. Musel jsem to udělat dvakrát, než se zevnitř ozval šramot a rozsvítila se světla. Přestože už jsem byl na Chojecki tak dlouho, nedokázal jsem uvěřit, že to je ten správný způsob, jak se seznamovat s cizinci.</p>

<p>„Kdo je to?“ ozval se mužský hlas, když se dveře oteví­raly.</p>

<p>„Jim diGriz, cizinec, unavený.“</p>

<p>Světlo se rozsvítilo a za tlustými skly na mě civěl pra­starý obyvatel města se šedivými, trčícími fousky.</p>

<p>„To se mi snad jenom zdá! Ne, je to pravda! Ó, jaké štěstí potkalo starého Czolgoscze!! Vstupte, statečný ci­zince, a staňte se mým hostem. Co pro vás mohu udělat?“</p>

<p>„Děkuji vám, děkuji vám. Pro začátek by stačilo, kdy­byste zhasl světla, pro případ, že by kolem jela patrola. A pak prosím postel na tuto noc…“</p>

<p>„Potěšení na mé straně! Světla zhasnout, pojďte za mnou, tudy pokoj mé dcery nyní je vdaná a žije na statku, čtyřicet hus a sedmnáct krav, víme? Stáhneme záclony okamžik, pak světla!“</p>

<p>Starý Czolgoscz byl sice poněkud upovídaný, ale byl vynikajícím hostitelem. Pokoj byl růžový, s provázkovými záclonami, a na posteli leželo nejmíň dvacet pane­nek.</p>

<p>„Teď se umyjte, tady je to, a já vám přinesu něco báječně teplého k napití, příteli Jime.“</p>

<p>„Já bych dal přednost něčemu krásně chladivému k na­pití, a něčemu bohatému na alkohol, příteli Czolgosczi.“</p>

<p>„Mám něco přesně pro vás!“</p>

<p>V okamžiku, kdy jsem ze sebe smyl poslední zbytky armádního marastu, už byl zpátky s vysokou purpurovou láhví, dvěma sklenicemi – nebyl ještě tak starý – a s pyža­mem, které bylo poseto rudými blesky. Doufal jsem, že nebudou ve tmě svítit.</p>

<p>„Domácí rybízové víno.“ Naplnil dvě veliké sklenice. Pozvedli jsme je, přiťukli si, napili se a zamlaskali. Zavzdy­chal jsem štěstím a trochou nostalgie.</p>

<p>„Tohle jsem nepil, co jsem nebyl na statku. Míval jsem vždycky jednu lahvinku schovanou v dikoprasečím chlívku. Když jsem míval špatný den, zmrskal jsem se a zpíval jsem sviním.“</p>

<p>„Jak okouzlující! Nyní vás už nebudu obtěžovat.“</p>

<p>Můj dokonalý hostitel zmizel dříve, než jsem mu stačil poděkovat. Zvedl jsem pohár na počest portrétu Marka Kvatrera shlížejícího s elektronickou blahosklonností ze stěny. Vyprázdnil jsem sklenici. A šel jsem do hajan.</p>

<p>Když se mi neochotně navrátilo vědomí, dokázal jsem jen ležet a mžourat na sluníčko svítící venku za závěsem. S notným zíváním jsem se zvedl, rozhrnul látku a sledoval květinami přeplněnou zahradu. Starý Czolgoscz vzhlédl od práce a zamával mi motyčkou. Pak pospíchal domů. V neuvěřitelně krátké době zaklepal na dveře, otevřel je a vešel s prohnutým podnosem, na kterém spočívala sní­daně. Nemívám často litr džusu, velkou porci sušenek se sirupem a tři vejce. Toho dne jsem měl přesně to.</p>

<p>„Jak jste to uhádl?“ nenasytně jsem zamlaskal.</p>

<p>„Tipnul jsem si. Mladík vašeho věku, těžce jste praco­val, tak mi to přišlo normální. Hovořil jsem s několika lidmi a říkal jsem si, že by vám mohlo udělat radost, že po celém městě se naše týmy připravují na den D.“</p>

<p>„Den D?“</p>

<p>„Den Dezerce. Dnes večer. Byly připraveny speciální vlaky a lidé všude na venkově se už těší, až přivítají nové obyvatele.“</p>

<p>„Fantastické. Doufám, že mě také přivítáte. Zřejmě na Chojecki zůstanu déle, než jsem původně zamýšlel.“</p>

<p>„Jste více než vítán, a taktéž vaše znalosti. Jak by se vám líbilo učit na univerzitě?“</p>

<p>Té myšlence jsem se musel usmát. „Nezlobte se, ze školy jsem zdrhl, nikdy jsem nedodělal ani maturitu.“</p>

<p>„Omlouvám se za svou provinciální nevědomost, ale lituji, neznám ani význam slova zdrhnout a ani nevím, co je ta maturita. Zde studenti chodí do školy kdy chtějí, studují co chtějí a odcházejí kdy chtějí. Jediným požadav­kem vzdělávání je zvládnutí individuální vzájemnosti, aby dotyčný mohl vést plný a šťastný život.“</p>

<p>„Předpokládám, že rodiče platí školné.“</p>

<p>Czolgoscz se vystrašeně zapýřil. „Jistěže ne! Dítě od svých rodičů dostane lásku a ostatní city, ale rodiče by svého potomka nikdy neponížili porušením základních tezí IV. Phoúčet dítěte, otevřený při jeho narození, bude nulový, dokud si sám nebo sama nezačne vydělávat. Což bývá ve velmi nízkém věku, protože dítě se nestane svobodným občanem, dokud nemá na svém phoúčtu alespoň nějakou částku.“</p>

<p>Teď jsem byl šokován. „Dětská práce! Práce ve dne v noci za suchou kůrku!“</p>

<p>„Příteli Jime – vy máte tak nádherně bujnou fantazii! Ale tak to není. Většina z těch prací je vykonána v okolí domu, jde o práce, které by jinak musela dělat například matka, a dostávají tak pho, které by jim jinak dal otec…“</p>

<p>„Stačí, prosím. Mám nízkou hladinu cukru v krvi, jsem otupělý a detaily filozofie IV jsou pro mě tak převratné, že jsem schopen je absorbovat jen po malých částech.“</p>

<p>Souhlasně pokýval. „To je pochopitelné. Tak jako vy nám budete vyprávět novinky o civilizacích tam daleko mezi hvězdami, od nichž jsme byli celá staletí odříznuti, budeme vám my odhalovat ovoce geniality Marka Kvatrera – kéž by elektrony navždy proudily v jeho obvo­dech!“</p>

<p>Vcelku příjemná modlitba za ten dávno zmizelý stroj. Stále jsem ještě nedokázal pochopit, jak někdo může cítit takovou náklonnost k spletenci drátů, jakkoli složitému. Nevadí, už je na čase vrátit se zpět k práci.</p>

<p>„Mohl byste mi prosím zjistit, kdy je nyní můj přítel Morton?“</p>

<p>„Chcete za ním jít? Bude mi ctí vás doprovodit.“</p>

<p>„Vy víte…“ lapal jsem po dechu – a pak jsem si odpo­věděl na vlastní otázku. „Ale jistě, každý ve městě ví, kde bydlíme.“</p>

<p>„Správně. Jezdíte rád na kole?“</p>

<p>„Už jsem dlouho nejel – ale co se v mládí naučíš…“ Kolo je velice ekologický dopravní prostředek. Ulice to­hohle města byly kol plné. Sroloval jsem uniformu, vzal jsem si ji s sebou pro případ, že bych ji ještě potřeboval, a natáhl jsem si volné kalhoty které mi půjčil starý Czolgoscz. Spolu s košilí tvořily velice nenápadný cyklistický oděv Takto oděn jsem se odebral do zahrady a procvičil jsem se stovkou kliků. Když jsem skončil, postavil jsem se – a uskočil jsem. Přímo za mnou stál muž, který se opíral o jasně červený bicykl.</p>

<p>„Nechtěl jsem vás vystrašit,“ řekl. „Ale nechtěl jsem ani přerušovat váš rituál. Czolgoscz mi volal, a tak jsem vám to kolo přivezl osobně. To nejlepší, které jsem měl na skladě.“</p>

<p>„Děkuji, děkuji vám – opravdu nádherné. Ale obávám se, že za něj nebudu moci zaplatit…“</p>

<p>Usmál se. „To už jste udělal. Stavil jsem se v phobance a odečetl jsem to z vašeho účtu. Požádali mě, abych vám dal tohle.“</p>

<p>Zíral jsem na phodisk, který mi podával. Stálo na něm <emphasis>James diGriz</emphasis> a v maličkém okénku jsem četl <emphasis>Účet 64.678</emphasis>.</p>

<p>„Také mě v bance žádali, ať vám řeknu, že se tam máte stavit. Nebyli si jisti, kolik hodin pro veřejné blaho jste odpracoval včera večer. Když jim to nahlásíte, provedou opravu.“</p>

<p>„Já jsem v systému!“ zaječel jsem šťastně. Muž s bicyk­lem šťastně zářil a přikyvoval.</p>

<p>„Ale jistě! Jste individuum a máte tedy právo na indi­viduální vzájemnost. Vítejte, vítejte! Ať váš phoúčet roste a ať je váš život dlouhý a šťastný!“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>26</strong></p>

<p>Druhý den ráno to začalo lítat. Už v noci přicházely zprávy o fantastické úspěšnosti dne D. Vojáci s propust­kami vypochodovali z bran základny, rozptýlili se po měs­tě, projevili mimořádný zájem o čerstvý vzduch a byli vítáni v každém zadním vchodu obchodu s oblečením, kde si svlékli uniformy, a pak obsazovali vlak za vlakem. Poslední odjel těsně před půlnocí, kdy začal platit zákaz vycházení.</p>

<p>A ani nebyl žádný poplach, aspoň ze začátku. Na základnu vedly naštěstí čtyři brány, a já jsem předpoklá­dal, že hlídky VP si ve své přirozené ignoranci myslejí, že vojáci šli asi jinou branou. A tak se šli večer opít, jako obvykle. Operace byla natolik úspěšná, že ani posílené vlaky nestačily odvozit davy dezertérů. Ještě přes stovku jich zůstalo ve městě. Ti se musí skrývat až do soumraku, kdy budou, snad, propašováni do vlaků.</p>

<p>Za své znovuzískané bohatství jsem svým hostitelům koupil obří televizi. Právě jsme s Mortonem sledovali místní kanál, když se napojila armáda. Nikomu z nás se to nelíbilo, protože zrovna dnes byla nějaká oslava, výročí vyrobení prvního obvodu Marka Kvatrera, nebo něco podobného, a celé město bylo na nohou. Sledovali jsme přehlídku, vedenou místním dívčím cykloklubem, samé bronzové paže a nohy a třepotající se sukýnky, když tu se obraz rozmazal, zmizel a byl nahrazen zamračeným ksichtem generála Zennora.</p>

<p>„Vypni to!“ zasténal Morton. „Když se na něj budu dívat, nebudu mít chuť k obědu.“</p>

<p>„Nech to tam. Určitě to nebudou dobré zprávy, ale jelikož si je někdy stejně budeme muset vyslechnout – ať je to raději teď hned.“</p>

<p>„Věnujte mi pozornost!“ řekl Zennor – a Morton udělal neslušný zvuk jazykem; mávl jsem na něj, ať je zticha. „Všichni mě, generála Zennora, velitele osvobozenecké armády, znáte. Víte, že jsem trpělivý muž.</p>

<p>„Měl by začít psát pohádky!“</p>

<p>„Ticho!“</p>

<p>„…a pevný vůdce v jedné osobě. A nyní nastal čas, kdy budu muset začít být tvrdý a spravedlivý. Právě jsem se dozvěděl, že několik zbabělců z řad mých věrných jedno­tek bylo natolik bláhových, že se pokusili o dezerci. Dezerce se trestá smrtí.</p>

<p>„A co ne, v téhle prohnilé armádě!“</p>

<p>„…a já vím, že nikdo z vás by nechtěl, aby se právě to stalo někomu z těch nešťastných, zbloudilých mladíků. A proto mám pro ně zprávu. Všechny propustky, které byly včera vydány, prodlužuji na čtyřiadvacet hodin. Platí až do dnešní půlnoci. Žádný voják, který se vrátí dnes do půlnoci, nebude potrestán. A proto doporučuji občanům tohoto města, aby si promluvili s těmito zbloudilými mlá­denci, kteří se mezi nimi skrývají. Řekněte jim, aby se vrátili. Však vy víte, kde jsou. Běžte za nimi. Řekněte jim o této šlechetné nabídce.“</p>

<p>Pak z jeho tváře v okamžiku vymizela veškerá předstí­raná laskavost, naklonil se ke kameře a zavrčel.</p>

<p>„Řekněte jim taky, že má velkorysost končí přesně o půlnoci! Pak vyhlásím stanné právo. Město bude uzav­řeno.</p>

<p>Nikdo z něj ani neodejde, ani do něj nevstoupí. Pak město prohledáme. Blok po bloku, dům po domě. Každý dezertér, který bude chycen, půjde do vězení, dostane jednu láhev piva a bude mu dovoleno napsat jeden dopis domů. Pak bude zastřelen.</p>

<p>Je to dost jasné? Tohle je poslední varování. Do půlnoci se můžete vrátit. To říkám všem dezertérům. Potom jste mrtví muži a–“</p>

<p>Udeřil jsem do tlačítka a vypnul jsem přístroj.</p>

<p>„Docela depresivní,“ řekl Morton ustaraně. „Tak to zase pusť, ať se můžeme podívat aspoň na ty holky.“</p>

<p>Pustil jsem. Ale ty už byly pryč a nahradil je dlouhovlasý muž, který nadšeně a velice obšírně popisoval každičký detail nepoznaných slastí IV. Vypnul jsem zvuk.</p>

<p>„Přece víš, Mortone, že myslel taky nás.“</p>

<p>„Neříkej to! Já vím. Neběží na některé stanici nějaká vesmírná kovbojka? A potřebuju se napít.“</p>

<p>„Ne, nepotřebuješ. Potřebuješ tady se mnou sedět, dát se dohromady a pomoct mi vymyslet nějaký způsob, jak z toho dostat jak nás, tak všechny ostatní. No, snad maličký drink, třeba jen skleničku piva, aby se nám rozběhly myšlenky.“</p>

<p>„Nemohl jsem neposlouchat,“ řekl Stirner vstupující s podnosem, skleničkami a láhvemi. „Pokud mi dovolíte, rád bych se k vám přidal. Dnes je dost horko.“</p>

<p>Ťukli jsme si a hltali. „Nějaká zpráva z města?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Spousta zpráv. Všechny vlakové spoje z města byly zrušeny takže vlakem už to nejde.“</p>

<p>„Cesty?“</p>

<p>„Hlídky jsou na všech hlavních tazích z města. A ty létací stroje, které visí na rotujících křídlech–“</p>

<p>„Vrtulníky.“</p>

<p>„Děkuji, už bych to měl vědět. Vrtulníky létají nad předměstím a venkovem, takže nikdo nemůže uniknout. Všichni mladí muži, kteří opouštějí město, jsou zadrženi, i když to jsou opravdoví obyvatelé Chojecki, kteří mluví jen naším jazykem. Jsou uvězněni a pak jsou jejich ruce přitisknuty na takovou desku, jak jsem slyšel. Zatím všich­ni byli propuštěni.“</p>

<p>„Velice pěkné,“ mumlal jsem, „a neprůstřelné. Otisky prstů. Přímo do počítače na základně. Takže takhle se z města nedostaneme. Zbývají jedině pole po setmění.“</p>

<p>„Ne že bych ti chtěl ještě zhoršovat náladu,“ řekl Morton a zhoršil mi náladu. „Vrtulníky infradetektory, kulo­metné střílny, smrt z nebe…“</p>

<p>„Máš pravdu, Mortone. Příliš nebezpečné. Musí exis­tovat i jiný způsob.“</p>

<p>Lekce skončila a na obrazovce se ještě jednou objevili oslavující cyklisté. Samí muži s chlupatými koleny: Morton naštvaně vrčel. Pak se náhle rozjasnil, když se objevil klub děvčat, smějících se a mávajících na kamery. „Žjóva!“ zaječel jsem, vyskočil jsem a začal pobíhat v maličkých kroužcích. „No tohle!“</p>

<p>„Dolů na chodbu a druhé dveře nalevo.“</p>

<p>„Sklapni, Mortone. Tohle je průlom, ne průjem. Vidíš génia při práci. Stojí před tebou jediný člověk, který ví, jak se bezpečně dostat z města.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Takhle,“ řekl jsem a ukázal na obrazovku. „Stirnere – vezměte si na starost telefony a šeptandu. Chci, aby se tahle přehlídka po poledni vydala na cestu. Bude to trvat nejméně tak dlouho, než to všechno zorganizujeme.“</p>

<p>„Zorganizujeme co?“ sténal Morton. „Nestíhám. O čem to mluvíš?“</p>

<p>„Já myslím, že vím,“ řekl Stirner, kterému to zapalovalo rychleji než Mortonovi. „Odjedete z města na kolech. Ale oni vás zastaví.“</p>

<p>„Ale nezastaví – protože tu odpověď máte pouze z po­loviny. My budeme odjíždět jako děvčata!“</p>

<p>Jakmile to všem došlo, chvíli jsme se radovali – pak nastala práce. Jelikož jsem měl na starosti většinu pláno­vání a organizace, byl jsem nejméně zapojen do samot­ných příprav boje o přežití. Dveře se u nás netrhly. Jen mlhavě jsem tušil, že už přivezli Mortonův bicykl, ale pak jsem byl opět zaneprázdněn mužským klubem cyklistů. Snědl jsem sendvič, vypil jsem další pivo a překvapeně zamrkal na Mortona, který na mě zavolal.</p>

<p>„Každou chvíli musíme vyrazit. První chlapci už jsou na náměstí. A teď se nesměj!“</p>

<p>Byl to těžký boj. Nadýchaný kostým mu příliš neseděl. Nijak zvlášť nepomohlo ani oholení chlupatých nohou. Zato umělá pěnová ňadra a podprsenka ano. Samozřejmě že na dálku, zblízka byl výsledek poněkud znepokojivý.</p>

<p>„Myslím, že by to chtělo ještě přejet rtěnkou.“ „Nojo! Uvidíme, jaká fešanda budeš ty. Koukej se převlíknout!“</p>

<p>Koukal jsem. Překrásná úpletová sukýnka byla zelená, takže šla krásně k mým zrzavým vlasům. Pohlédl jsem do zrcadla a zavzdychal jsem. „Jime – nikdy jsi nevypadal líp.“</p>

<p>Rozloučili jsme se a opět jsme svým hostitelům podě­kovali za jejich pohostinnost. Doufali jsme, že se ještě někdy setkáme – po válce. Stirner, stejně neúnavný cyk­lista jako chodec, šlápl do pedálů a my děvčata jsme měla co dělat, abychom mu stačila.</p>

<p>Na Náměstí Marka Kvatrera bylo boží dopuštění. Ale to možná není ten pravý výraz. Bylo by snad lépe říci, že sem byl zatažen naprosto kdokoli. Šlapali jsme kupředu a první, co jsme uviděli, byl Bellegarriqueský dívčí cyklis­tický klub. Přesně jako v televizi, ale v reálu neskonale atraktivnější. Masíčko — velice podivné masíčko. Neboť mezi těmi děvčaty byla i jiná, poněkud podivná děvčata. Ostře řezaných rysů, tlustých stehen, zamračených výra­zů. Naši prchající rekruti. Někteří z nich na kole neseděli celé roky a teď se opile potáceli dokola po náměstí, přičemž se občas, za víření sukní a za doprovodu hrdel­ních nadávek, zřítili na zem.</p>

<p>„Pozor!“ křikl jsem, a pak znovu, dokud jsem si nezjed­nal klid. „Za prvé, ty kletby si odpusťte. Tito laskaví lidé riskují životy, aby vám pomohli, tak se chovejte slušně. Za druhé – jestli někdo upadne, až pojedeme kolem hlídky, tak jsme všichni skončili. Na cestě jsou nějaké tříkolky, plus pár tandemů. Seřaďte se a nasedněte. Už jsme na řadě.“</p>

<p>„Kam pojedeme?“ zavolal jeden z nich.</p>

<p>„To se dozvíte, jakmile tam budeme. Nyní je důležitý čas. Až řeknu jedeme – pojedeme. A kdokoli zůstane pozadu, je v bryndě. A klení je výsadou šarží,“ reagoval jsem na jejich protestní výkřiky „Já tady velím, takže budu nadávat za nás za všechny, dokud nebudeme v pohodě. Nasedat.“</p>

<p>Dvakrát třikrát jsem s děvčaty-dezertéry objel celé ná­městí, dokud se neseřadili a nesynchronizovali. Teprve pak jsem dal pokyn dívčímu klubu, aby se dal do práce. Byly krásné. Bleskově se na nás snesly, rozdělily se do dvou řad, z nich každá nás z jedné strany uzavřela. Vůdkyně vezla prapor a my ji nadšeně následovali. Dál ulice­mi, hladce a svižně.</p>

<p>K barikádě na výpadovce.</p>

<p>Pak zatočit za roh, a tam se před nás nasunuly šiky Veteráncykloklubu. Každá hlava šedá, a když ne šedá, tak hladká jako biliárová koule. Uzlovité, svalnaté nohy se jen míhaly. Vlétli před nás – a řítili se k bariérám, které byly nastavěny přes cestu. Někteří je objeli, jiní sesedli a od­táhli je na stranu. Seržanti a důstojníci ječeli, pokoušeli se o chabý odpor, ale nakonec se objevila díra. A my. A dost široká, abychom jí mohli projet.</p>

<p>Některá z našich předsunutých děvčat také sesedla a po­máhala stařečkům zvětšit otvor. Několik se jich smálo a lí­balo důstojníky. Zmatek nastolen — a zmatkem a otevřenou bariérou jsem vedl svá děvčata. Tichá, potící se a šlapající jako o život. Za bariéru a vzhůru do kopce a do zatáčky.</p>

<p>„Jedeme!“ ječel jsem sípavě. „Ještě nejsme venku z loje. Nikdo nezastaví, dokud nedojedeme do lesa. Jedem! Je­dem! Kdo bude poslední, je sráč!“</p>

<p>Jeli jsme. Dupali a kleli a kymáceli jsme se – ale jeli jsme. Dál po cestě a do lesa, na krajnice, zastavit smykem a padnout a zřítit se a válet sudy; na měkoučké, zelené travičce.</p>

<p>„Doufám, že si to… už nikdy nezopakujeme!“ zasípal Morton, převalil se na záda a sténal.</p>

<p>„Já nevím, Morte, mně to připadalo docela legrační. Měl bys víc cvičit.“</p>

<p>Posadil se, pohlédl tam, kam jsem se už díval já, a přestal sténat. Právě dorazil dívčí klub, ta symfonie nádherné pleti a plavných pohybů, ta záplava vlasů a jis­křících očí. A s piknikovými košíky.</p>

<p>Když se otevřela první láhev piva, ozval se nesourodý pokřik. Armáda už byla pouhou zlou vzpomínkou; svo­boda na obzoru. Toto byl první den zbytku jejich nového života – a jestli to takhle bude pokračovat, tak je to opravdový ráj na zemi.</p>

<p>Přidal jsem se k hýření, ale nedával jsem do toho srdce a mé úsměvy byly strojené. Snad to mám vrozené, snad jsem mrzout a nejsem s to se jen tak radovat, ale dokázal jsem myslet jen na Zennora a na to, jaké špinavosti zase vymyslí, až zjistí, že polovina jeho armády je nadobro pryč.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>27</strong></p>

<p>Ozvaly se steny a pokřik, když jsem družině svých krásek poručil vydat se na cestu.</p>

<p>„Žádný kecy!“ rozkázal jsem rozhodně. „Máme ještě nějaké zařizování a jestli se z toho chcete dostat živí, budete poslouchat rozkazy. Když řeknu žába, budete skákat.“</p>

<p>S pokračováním proslovu jsem si počkal, až utichne hromadné kvákání a další imitace žab.</p>

<p>„Máme před sebou ještě další půlhodinku cykloturistiky. A než zase začněte kňučet, uvědomte si, že tahle milá děvčata, která pro nás riskovala životy, musí jet celou cestu s námi – a pak se po jiné cestě vrátit zpět do města. A tedy, než na to zapomeneme, třikrát hurá našim stateč­ným slečnám!“</p>

<p>Nato se přehnala vlna výskání, díků, juchání – a nemá­lo polibků. Utišilo se to teprve když jsem zahvízdal.</p>

<p>„Provedeme to takhle. Teď pojedeme do továrny, která má železniční přípojku. Až tam dojedeme, přijede náklad­ní vlak od severu. Do něj se naskládáme a pojedeme. Nebudeme zastavovat, dokud nebudeme dost daleko od města. Teď – nasedat! Kupředu!“</p>

<p>Jízda byla nezvykle tichá, neboť mí galantní cyklisté cítili to napětí. Panika začala propukat v okamžiku, kdy se k nám začal snášet vrtulník, ale já poručil mladíkům sklonit hlavy a dívkám mávat a usmívat se. To skvěle za­bralo a potom už žádné další poplachy nenastaly. Když jsme brali poslední zatáčku a mířili k továrně na zpraco­vání kakalaka, zaslechli jsme troubení lokomotivy. Dora­zili jsme do cíle a uviděli jsme, jak do závodu zajíždí řada poskakujících nákladních vagónů.</p>

<p>„Otevřete dveře!“ poručil jsem. „Naskákejte tam, než se objeví další vrtulník. Kola si vezměte, budou odečte­na z vašich budoucích účtů – ještě dívkám zamávejte a dejte jim pusu na rozloučenou, protože za minutu odjíždíme.“</p>

<p>Otočil jsem se, abych poděkoval Neebe, nádherné, snědé rusovlásce, která byla prezidentkou cyklistického klubu, ale ona podávala vlajku své zástupkyni. Pak ke mně přijela na kole a usmívala se tak, že řidítka mého kola div neroztála.</p>

<p>„Dovol mi, abych byla velice upřímná, cizince Jamesi diGrizi, a požádala tě o svolení tě doprovázet. Stačí, abys řekl ne, a já půjdu.“</p>

<p>„Glghkh…!“</p>

<p>„Předpokládám, že to znamená ano.“ Vstoupila do nákladního vozu, opřela si kolo o mé a vybraně se posadila na balík slámy. „Jsi velice laskavý. Až do dnešního dne jsem v Bellegarique studovala na univerzitě, ale nyní, tak jako všichni, odjíždím. Můj domov je na statku na severu, ve vesničce jménem Ling. Už jsem si promluvila s tatín­kem a maminkou a bratry a sestrami a s babičkou a všich­ni budou velice poctěni, když s námi zůstaneš tak dlouho, jak budeš chtít.“</p>

<p>Věděl jsem, že Morton poslouchá, protože jeho tvář dokonale zezelenala. A začal se nafukovat.</p>

<p>„Bude mi ctí, bude mi ctí. Vážně, skvělý nápad!“</p>

<p>Usmála se a pak se jí na tváři objevilo zděšení, když uviděla Mortonův výraz.</p>

<p>„Není tvůj přítel nemocný?“</p>

<p>„Ne,“ vzdychl jsem. „To je jen proto, že on nemá kam jít a doufá, že ho pozveš také.“</p>

<p>„Ale jistě!“</p>

<p>Zelený odstín okamžitě zmizel a on se začal stydlivě usmívat. „S díky přijímám vaši nabídku. Ale jen na krát­kou chvíli. Než se opět shledám se svou přítelkyní jmé­nem Sharla.“</p>

<p>„No ne, ty se na ni pamatuješ,“ řekl jsem sladce – a on pak na mě zle civěl, kdykoli se Neebe odvrátila.</p>

<p>Jakmile jsme se trochu uvolnili, začal to být celkem příjemný výlet. Kolejový svršek byl kvalitní a vlak rychlý. Za hodinku jsme věděli, že už jsme dosti daleko od města a od nepřátel, kteří tam číhají. Balíky se slámou byly roztrhány unavené pseudodívky použily vycpané podpr­senky jako polštáře a spaly. Už byla téměř tma, když jsme poprvé zastavili. Na palubu byly naloženy koše s jídlem a pitím a my už za minutku opět uháněli dál. Najedli jsme se, napili a opět jsme usnuli. Probudil jsem se dotykem jemné ruky na mém rameni.</p>

<p>„Jsme tady,“ řekla Neebe. „Musím probudit tvého pří­tele.“</p>

<p>Za otevřenými dveřmi se pohybovala světla a vlak s piš­těním zastavil. Seskákali jsme dolů a naše kola nám po­dali. Následováni radostnými výkřiky na rozloučenou jsme nasedli a následovali Neebe na silnici, ven z města, na rodinný statek. Cesta byla hladká a dobře osvětlená. Polovina nebe byly plna obrovité mlhoviny která nás koupala v chladivém bílém světle.</p>

<p>„I kdybych se někdy mohl vrátit zpátky na Nevenkeblu, nešel bych,“ funěl Morton.</p>

<p>„Máš tam rodinu.“</p>

<p>„Ti mi budou chybět – ale odvody, armáda, vojáci a ponížení, to mi chybět nebude…“</p>

<p>Zalapal po dechu a já souhlasně pokýval. „Chápu. Tahle planeta za to určitě stojí. Přestože ještě nechápu všechny permutace IV, se kterými to tady stojí a padá. Ale zatím jsme ještě nevyhráli. Nezapomínejme na Zennora.“</p>

<p>Morton zasténal. „A já bych tak rád.“</p>

<p>Příští ráno kolem nás stála celá rodina a sledovala nás. A paní domu chtěly zjistit, kolik se do nás vejde vajec, sušenek a dalších kulinářských pochoutek. Bojovali jsme statečně a snažili jsme se nezadat si. Pak jsme se nakonec s funěním odstrčili od stolu a obecenstvo se rozešlo po práci.</p>

<p>„To bylo moc dobré,“ řekl Morton.</p>

<p>„To bylo skvělé,“ přihodil jsem.</p>

<p>„Obě jídla už jsme odečetli z tvého účtu,“ usmála se Neebe a podávala mi phodisk. „Ještě jsem dala příkaz k přesunu platby na Mortonův účet, až bude otevřen.“</p>

<p>„Já tak miluju pohostinnost IV,“ řekl jsem. „Je tak osobní, aniž by byla komerční. Chci se naučit více o vašem světě.“</p>

<p>„Ráda vám vysvětlím cokoli vás bude zajímat,“ řekla se stále stejným miloučkým úsměvem. Co měly znamenat ty vlažné pocity které začaly proudit mým tělem? Její úsměv uvadl a já na ně okamžitě zapomněl. „Ale o tom si bude­me musit promluvit později. Teď byste se měli podívat na televizi. Nahráli jsme vám zprávy z dnešního rána.“</p>

<p>Musel to být Zennor – a musely to být špatné zprávy. Zamračeně jsem sledoval vyjasňující se obrazovku a lito­val jsem své uši, když se ozval výbuch hřmotného vojen­ského pochodu. Jednotky pochodovaly tanky hřměly děla střílela. Nepochybně záznam; na pozadí jsem roze­znal Mortstertorskou základnu. Došlo mi, že pohled na všechnu tu techniku má zasít do srdcí diváků strach. Já jsem je však nyní znal natolik dobře, abych věděl, že se budou jen divit takovému plýtvání časem a materiálem bez zjevné příčiny. Stáhl jsem zvuk, dokud neodhrčel poslední tank a dokud neodehřměl poslední tryskáč. Ob­razovka se vyjasnila a na ní se objevily známé a nechutné rysy.</p>

<p>„Jsme mocní, jsme nepřemožitelní – a zvítězíme!“ Ze­nnor byl nyní chladně hněvivý. „Byl jsem k vašim lidem laskavý. S tím je konec. Prokázal jsem vám laskavost, neboť jsem laskavý muž. Nyní vás naučím strachu, protože mé vládě se nikdo vysmívat nebude. Pomáhali jste odlákat dezertéry z mé armády — kteří na sebe tímto uvalili neod­vratný trest smrti. Musíte jim pomáhat, protože ani jeden – ani <emphasis>jeden</emphasis> jediný z nich nevyužil výhody kterou jsem jim nabídl. Nikoho z nich jsme také nenašli ve městě. Bez pomoci by neunikli. Lidé z Bellegarrique jsou tedy vinni vlastizradou, napomáháním zrádcům a dezertérům – a za své činy také zaplatí. Nyní mluvím k vám, k obyvatelům zbytku planety. Občané Bellegarique jsou si vědomi své viny, neboť se snaží uprchnout před mým hněvem. Toto město je nyní téměř vylidněno, všichni se z něj plíží jako zbabělá verbež, a nic jiného také nejsou. Všem se to ale nepodařilo. Stovky těchto zrádců jsem pochytal a dal uvěz­nit. Už jsem to udělal jednou a mé požadavky byly splněny. Tentokrát nebudu tak laskavý – nebo spíše tak nenáročný. Zde jsou mé požadavky – a ty budou splněny.</p>

<p>Za prvé chci, aby se všichni uprchlí dezertéři vrátili do města. Nebudu trvat na trestu smrti, ale místo toho je zařadím do trestných, pracovních jednotek. Už jsem říkal, že jsem velice laskavý muž.</p>

<p>Za druhé požaduji, aby byly obnoveny všechny služby ve městě, zapnuta elektřina, otevřeny všechny restaurace a tržnice. To musíte udělat. Chci už dnes vidět, jak se lidé vracejí, chci, aby zde byl normální život, tak, jako když jsem přilétl, chci, abyste dezertéry oznámili vojenské policii. To uděláte – a začnete hned teď.“</p>

<p>Udělal dramatickou pauzu a pak prstem namířil přímo do kamery.</p>

<p>„A vy to uděláte, protože za čtyřiadvacet hodin od tohoto vysílání dám zastřelit prvních deset zajatců. Těch­to prvních deset dám zastřelit tak jako tak, abyste viděli, že umím držet slovo. Pak dám každý další den zastřelit dalších deset zajatců, pokud mé požadavky nebudou splněny. Pokud ano, popravy ustanou. Začnou však zno­vu, kdykoli budu mít pocit, že mé požadavky nějak ob­cházíte.“</p>

<p>Tak, a bylo to. To bylo všechno. Ale jistě to stačilo. Obrazovka potemněla a já jsem si uvědomil, že civím na Mortona a nemám mu co říct.</p>

<p>„U nás jsou případy tak mimořádného šílenství velice ojedinělé,“ řekla Neebe. „Zřejmě jeho geny nebyly při prenatální prohlídce patřičně upraveny. Je šílený, že? Ty věci, které slibuje udělat – to je nemožné. Přece nedá popravit nevinné lidi.“</p>

<p>Já jsem se až příliš styděl za lidskou rasu, než abych se odvážil na ni pohlédnout, odpovědět na její otázku. Morton se odvážil; zuřil.</p>

<p>„Ale ano, dá, to je na tom to nejhorší. Vyrůstal jsem pod vládou lidí jako je on. Věř mi, on to udělá.“</p>

<p>„Tak co tedy můžeme udělat, abychom ho zastavili?“</p>

<p>„Na tuto otázku se téměř nedá odpovědět,“ řekl jsem. „Dezertéry nedonutíte, aby se vrátili. Ty vyznáváš IV a ani by tě nenapadlo je o něco takového požádat. A já moc nevěřím, že by to udělali dobrovolně. Kdybyste měli vládu, mohli by se Zennorem jednat, dojít k něja­kému rozumnému kompromisu. Ale jemu stále ještě nedošlo, že zde není žádná centrální vláda, se kterou by se mohl setkat. O zítřku bych prostě raději ani nepře­mýšlel.“</p>

<p>„Ale my o tom musíme přemýšlet,“ řekl Morton s chlad­nou záští, kterou jsem u něho ještě nikdy neviděl. „Musí­me Zennora zabít. Jinak to nepůjde.“</p>

<p>„Ne!“ řekla Neebe. „To je strašná myšlenka. Tenhle problém je tak podivný, tak těžký, že by to potřebovalo radu samotného Marka Kvatrera.“</p>

<p>„Možná, možná,“ mumlal jsem. „Ale já cítím, že to, co se tady děje, by bylo i nad možnosti toho prastarého mozku.“</p>

<p>„Nikdy nic nebylo nad možnosti Marka Kvatrera,“ řekla s klidnou a neotřesitelnou vírou. To mě dráždilo. Bylo to jako modlit se k bohu, když člověk padá z útesu. Prosit o nebeskou pomoc, o ruku, která nikdy, nikdy neslétne z oblak, aby vás zachránila.</p>

<p>„To je jen názor, tvůj názor. A mně to připadá spíše jako slepá víra než jako inteligentní myšlenka. Tohle musíme vyřešit sami, protože Mark Kvatrer je dávno pryč, zrezivě­lý. Ten nám teď nepomůže.“</p>

<p>„Mark Kvatrer by nám <emphasis>mohl</emphasis> pomoci,“ tiše nesouhlasila. „Ale my bychom ho o to samozřejmě nikdy nepožádali. To je základním pravidlem IV. Své problémy si musíme vyřešit sami. Všechno, co potřebujeme znát, je v knize, kterou nám dal.“</p>

<p>„Na co si to hraješ? Mohli byste se zeptat, ale nezeptáte se. Tak to není. Nezeptáte se, protože to prostě nejde.“</p>

<p>„To není pravda,“ řekla sladce a usmála se mému rozči­lení. „Mark Kvatrer je v Bellegarrique, kde byl odjakživa.“</p>

<p>Už jsem v životě pár překvapení zažil, ale tohle bylo zatraceně, mimořádné veliké překvapení. Oněměle jsem civěl na Mortona. Jestli jsem vypadal tak jako on, pakjsem měl pokleslou čelist, vypoulené oči a huhlal jsem jako idiot. Neebe se na nás vřele usmívala a netrpělivě čekala, dokud jsme se neposkládali dohromady a nebyli opět schopni slova. Já začal prskat první.</p>

<p>„Mark Kvatrer… musí být… už aspoň tisíc let.</p>

<p>„Proč? Vždyť umělá inteligence musí být teoreticky nesmrtelná. Možná se některé součástky časem opotře­bují a musejí být vyměněny, ale inteligence se přece ne­mění. Nebo dokonce roste. Vždycky jsme byli neskonale šťastni, že Mark Kvatrer byl úspěšně přenesen do tohoto světa, aby se stal členem naší společnosti. Upřímně dou­fáme, že nás sleduje a oceňuje, jak důsledně dodržujeme zásady IV. Jistě by nás však nikdy nenapadlo požádat ho o pomoc.“</p>

<p>„Ale mě ano,“ řekl jsem a vstal jsem. „Já bych o pomoc požádal – a ani na okamžik bych nezaváhal. Sociální teorie Marka Kvatrera budou mít za chvíli na svědomí životy nevinných lidí. Takže ta chladná, umělá inteligence by měla brzy přijít na nějaký způsob, jak tomu zabránit.“</p>

<p>„Ale jestli budeš chtít Marka Kvatrera vyhrabat, budeš muset jet do Bellegarrique,“ řekl Morton. Přikývl jsem.</p>

<p>„Doufal jsem, že to ještě neřekneš. Ano, Mortone, příteli. Budu muset najít místo, kde sídlí náš velký elek­tronický vůdce. A ten by si pak měl raději připravit nějaké rozumné odpovědi.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>28</strong></p>

<p>„Víš, kde je umístěn Mark Kvatrer?“ zeptal jsem se Neebe, ale ona zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Přesně ne. Já jen pochopila, že Mark Kvatrer přišel s námi, pomáhal navrhovat město Bellegarique a už z něj nikdy neodešel.“</p>

<p>„No co, někdo to vědět musí.“ Usilovně jsem přemýšlel a pak jsem luskl prsty „Náš starý přítel Stirner, ten by mohl tuhle důležitou informaci znát. Jeden z předních mužů ve světě elektřiny. A pokud to neví, bude jistě znát někoho, kdo ano. Netušíš, jak bych se s ním mohl spojit?“</p>

<p>„Telefon je támhle.“</p>

<p>„Díky, Neebe, ale já nemám jeho číslo a ani netuším, kde se teď nachází nebo tak něco.“</p>

<p>„Ale tady nikdo nemá číslo. A na tom, kde je, nezáleží. Stačí zavolat ÚA a požádat o spojení.“</p>

<p>„ÚA?“</p>

<p>„Ústřední adresář. Počkej, já ti ho vyvolám.“</p>

<p>Ťukla na klávesnici a na monitoru se rozsvítila slova JMÉNO, PROSÍM? Velice zdvořilé. Velice výkonné. Sklá­ním se před mužem, který napsal takový software. Odpo­věděl jsem na čtyři dotazy a obrazovka se změnila na VYZVÁNĚNÍ. Písmena pobledla a na obrazovce se objevila Stirnerova zachmuřená tvář. Když mě uviděl, mírně se usmál, ale to vysílání zjevně také viděl.</p>

<p>„Aha, můj milý jinoplanetní přítel Jim. Doufám, že se máte dobře. Mohu pro vás něco udělat?“</p>

<p>„Určitě můžete, můj milý příteli Stirnere, vrchní stráž­ce všech dynam. Rád bych si promluvil s vaším polobohem, Markem Kvatrerem.“</p>

<p>„Zvláštní volba výrazů. Já bych o něm určitě nehovořil jako o polo…“</p>

<p>„Tak na to zapomeňte. Víte, kde Mark Kvatrer je?“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Zavedete mě tam?“</p>

<p>„Tak o tom budu muset chvíli přemýšlet. Individualis­mus Marka Kvatrera byl vždy ze zjevných příčin respekto­ván. Někde jsem četl, že když naše město bylo dokonče­no, občas něco navrhoval a občas byl žádán o radu. Ale to bylo dávno a už několik stovek let k ničemu podobné­mu nedošlo. Já sám bych tam nešel, ale cítím, že vás tam zavést mohu. Respektuji váš individualismus, jako res­pektuji individualismus Marka Kvatrera. Každý z nás musí jít v tomto světě svou cestou.“</p>

<p>„A má cesta povede bohužel zpět do města.“</p>

<p>„Musíte být opatrný. Nebude to snadné. Vlaky přestaly jezdit a obyvatelé jsou násilím zdržováni ve městě. Po posledním hlášení se odtamtud už nikdo nevrátil.“</p>

<p>„Já něco vymyslím. Jste stále ještě ve městě?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Zůstaňte u telefonu. Já tam dnes přijedu. Musím si s Markem Kvatrerem promluvit dříve, než vyprší zítřejší Zennorova smrtící lhůta.“</p>

<p>Zavěsil jsem a zíral jsem před sebe na zeď. Žádné rady tam nevisely.</p>

<p>„Co mi radíš, Mortone?“</p>

<p>„Nic rozumného mě nenapadá. Co třeba předstírat, že jsi vracející se dezertér?“</p>

<p>„To už mě taky napadlo – a zase jsem to zavrhl. To by mě jen posadili do basy a odpráskli.“</p>

<p>„Mohu něco navrhnout?“ řekla Neebe.</p>

<p>„Každá pomoc je vítána.“</p>

<p>„Já tě do toho města odvezu. Pojedeš jako můj otec. Máme tady v Lingu skvělou divadelní společnost a naši maskéři jsou vskutku vyhlášení. Mohl bys být starý muž a já bych mohla být tvá dcera a dělat ti řidiče. Bylo by to tak vzrušující.“</p>

<p>„Jsi úžasná!“ vyskočil jsem a v záchvatu náhlého nad­šení jsem jí vlepil pusu. Pak jsem se rychle posadil, protože hormony v celém mém těle se vzbouřily a rychle z mysli vytlačovaly veškeré jiné myšlenky. Byla to tak neuvěřitelně chytrá, milá, inteligentní a krásná dívka – a já na to všechno budu muset zapomenout. Zatím. „Tak vzhůru do práce.“</p>

<p>„Můj bratr tě odveze do divadla. Já jim zavolám a do­mluvím vše potřebné. Pak zařídím dopravu. Doufám, že ti nevadí, že i mně to celé připadá vzrušující a fascinující. Musím ti poděkovat, žes mi dovolil, abych ti pomohla. Je to o tolik lepší než škola.“</p>

<p>„Potěšení je na mé straně. Co jsi ve škole studovala?“</p>

<p>„Vulkanologii. Miluju lávu a strusku, a když se spouštíš do sopouchu…“</p>

<p>„Ano. Musíš mi jednou o těch svých žhavých libůstkách vyprávět. Později.“</p>

<p>„Ale jistě – teď musíme za bratrem.“</p>

<p>Řekl bych, že ten vlak, který vypravili, byl určitě speciál. Jen dva vagóny a nic pro pasažéry. Morton vypadal provi­nile – ale byl rád, že nemusí zpět do Bellegarique. Roz­třeseně jsem mu na rozloučenou pokynul hůlčičkou a ještě roztřeseněji jsem nastoupil. Byl jsem stařičký, vetchý a musel jsem se v tom cestou pocvičit. Šedé vousy revmatické zarudlé oči, vrásčitý jako stará bota, v divadle opravdu odvedli kus práce. Korzet skrytý pod šaty mě držel v takovém předklonu, že jsem neustále hleděl na své vrásčité ruce s jaterními skvrnami.</p>

<p>Koleje byly přímé, vlak rychlý, nezastavili jsme, dokud jsme nebyli u cíle. Když jsme dorazili, na nádraží už čekalo černé vozidlo. Řidič vystoupil a podržel nám otev­řené dveře.</p>

<p>„Už jste to někdy řídila?“ ptal se.</p>

<p>Neebe přikývla. „Dvousetvoltový vůz značky Trhač. Veliká zábava.“</p>

<p>„To jo. Natočil jsem ho na třiatřicet tisíc. Na ten výlet to je víc než dost.“ Ukázal na kruhový kryt mezi zadními koly. „Setrvačník je támhle, elektrický generátor na ose. Motor na předních kolech. Ekologicky dokonalé.“</p>

<p>„A s tím gyroskopem vzadu prakticky nepřevrátitelné,“ řekl jsem.</p>

<p>„Přesně tak. Zlomte vaz.“</p>

<p>Neebe roztočila kola a já jsem byl zatlačen do sedačky značným množstvím géček. Hnali jsme se po prázdné silnici.</p>

<p>„Až se přiblížíme k zátarasům, zpomalím. No není to bžunda? Kolikpak má asi maximální rychlost?“</p>

<p>„Ne…zjišťuj to!“ zakrákal jsem a krajina za okny byla najednou nějak rozmazaná. „Přestože jsem starý muž a života jsem si užil dosyta, nechce se mi ještě odejít!“</p>

<p>Zasmála se tím svým nádherným smíchem a zpomalila na rychlost blízkou rychlosti zvuku. Tu cestu musela dokonale znát, to jistě všechny ty cyklistické výlety, pro­tože náhle dupla na brzdy hned jela krokem a zatočila za roh těsně před zátarasy na ulici.</p>

<p>„Co to děláte, takhle blokovat cestu, vy mozci zelený?“ zakrákal jsem dopáleně z okénka a pohrozil jsem hůlkou tlustému kapitánovi, který se o zátaras opíral a šťoural se v zubech. Doufal jsem, že to jsou zbytky hotštěněcího.</p>

<p>„Přestaň kydat, dědku. Kam si myslíš, že jedeš?“</p>

<p>„To jste opravdu tak hloupý, jak vypadáte? Nebo jste neslyšel rozkazy svého nejvyššího nadřízeného? Pracov­níci služeb se mají okamžitě vrátit. Jsem specialista na silnoproud a jestli chcete mít na latrínách světlo a moct si chladit pivo v ledničce, tak to otevřete okamžitě, nebo radši ještě dřív“</p>

<p>„Aby ses nepřetrh, dědku,“ zavrčel. Ale nakonec poky­nul dvěma seržantům, aby zvedli závoru. Ani jeden vojín, jak jsem si všiml. Doufal jsem, že se pánům důstojníkům ve službě líbí. Ještě naposledy jsem zahrozil hůlkou a pak už jsme pokračovali a zatočili za roh. Neebe zastavila u první telefonní budky a já jsem se artriticky vybelhal ven.</p>

<p>„Jste ve městě?“ zeptal se Stirner.</p>

<p>„Právě jsme přijeli.“</p>

<p>„Dobře. Setkáme se přímo před vchodem.“</p>

<p>„Před vchodem? Do čeho? Kde?“</p>

<p>„Samozřejmě že na náměstí Marka Kvatrera. Kdy jinde by to bylo?“</p>

<p>Zásah. Představoval jsem si, že je tam jen ta socha. Nedošlo mi, že tam sídlí také samotný starouš Mark. Vlezl jsme zpět do auta a s obvyklým svištěním gum jsme vyra­zili. Cestou jsem ze sebe strhával části převleku – a začal jsem korzetem. Vousy jsem si raději nechal, kdybychom ještě potkali nějaké hlídky – a taky že jsme je potkali.</p>

<p>„Zpomal,“ radil jsem jí. „Ať nejsme příliš podezřelí.“</p>

<p>Seržant vedoucí patrolu na nás při průjezdu ošklivě civěl. Ignoroval jsem ho, ale jeho četa na mě zapůsobila. Zatáčeli za roh a dva poslední vojáci vklouzli do prvních otevřených dveří a zmizeli. Takže nejen že se dezertéři nevracejí – jejich počet se neustále množí. Skvělé! Jestli to tak půjde dál, bude mít Zennor za chvíli k dispozici jen důstojníky a poddůstojníky. S takovou sestavou se války nevyhrávají. Všiml jsem si, že se blížíme k cíli, a tak jsem strhal vousy a masku s vráskami a než jsme stačili za­hnout za roh a smykem zastavit před pomníkem, byl jsem o čtyřicet let mladší. Stirner tam stál a obdivně na něj hleděl.</p>

<p>„Kéž bych tak mohl jít s vámi,“ řekl.</p>

<p>„Já bych taky ráda,“ souhlasila Neebe. „Bylo by to tak úžasně vzrušující. Ale nebyli jsme samozřejmě požádáni, takže nemůžeme vyrušovat.“</p>

<p>„Jak se dostanu dovnitř?“</p>

<p>Stirner ukázal na bronzové dveře v zadní části podstav­ce. „Tudy.“</p>

<p>„Máte klíč?“ Oba na mě překvapeně pohlédli.</p>

<p>„Jistěže ne. Není zamčeno.“</p>

<p>„To jsem měl vědět,“ mumlal jsem. Dokonalá filozofie. Stovky, tisíce let tu ty dveře jsou, jsou odemčené – a nikdy nikdo je neotevřel. Podal jsem jim ruku a oni jí vážně potřásli. Dokázal jsem to pochopit. Bylo to trochu jako byste se loučili s místním farářem, který se chystá po žebříku vylézt do nebe a navštívit tam Boha.</p>

<p>Klika byla ztuhlá, ale když jsem zabral, povolila. Zatlačil jsem a dveře se se skřípotem otevřely. Mírně zaprášené schody vedly do podzemí. Světla se rozsvítila a já jsem si všiml, že jedna ze žárovek je prasklá. Jen jsem doufal, že Mark Kvatrer nebude také mimo provoz.</p>

<p>Mé nohy zvířily tisíciletý prach a já musel kýchnout. Bylo to dost hluboko. Schody končily v malé předsíni s osvětlenými diagramy na stěnách a se zlatými pláty po­bitými dveřmi. Do nich byl vytepán a diamanty vysázen ten nesmrtelný nápis JSEM, TUDÍŽ MYSLÍM. Pod tím bylo malými červenými písmeny napsáno PŘED VSTUPEM SI PROSÍM OČISTĚTE OBUV. To jsem udělal na přiložené rohožce, zhluboka jsem se nadechl a vzal jsem za madlo, které bylo, jak jsem si uvědomil, vybroušené z jediného rubínu.</p>

<p>Dveře se zhouply dovnitř na promazaných pantech a já vstoupil. Do velké, dobře osvětlené, klimatizované a umě­le zvlhčované místnosti. Celá jedna stěna byla pokryta číselníky a elektronickými přístroji. A uprostřed místnos­ti…</p>

<p>Mark Kvatrer, samozřejmě. Stejný jako na obrazech. Až na to, že z něj vybíhala spousta kabelů a drátů napoje­ných do okolních přístrojů. Jeho displeje zářily a kamera se po mně otočila. Postavil jsem se před něj a jen stěží jsem odolal pokušení uklonit se. A co se vlastně říká inteligentnímu stroji? Ticho se protahovalo a já se začínal cítit trapně. Odkašlal jsem si.</p>

<p>„Vy jste, předpokládám, Mark Kvatrer.“</p>

<p>„Jistě. Čekal jste někoho jiného… <emphasis>krrrk!</emphasis>“</p>

<p>Hlas byl chraplavý a skřípavý a pak se slova se silným zachrastěním vytratila. V témže okamžiku se vyvalil oblá­ček dýmu a jeden panel vyskočil. Má nálada prudce po­klesla pod bod mrazu.</p>

<p>„Skvělé! Opravdu úžasné. Ten elektronický vševěd tady sedí celá staletí a v jeho paměti jsou poznatky tisíců ge­nerací. V okamžiku, kdy na něj promluvím, musí explo­dovat a vypařit se. To je jako ze špatné komedie–“</p>

<p>Za mnou něco zašustilo, já jsem vyskočil, ve vzduchu jsem se obrátil a dopadl v obranném postoji. Byl to však jen malý robot na podvozku, naježený mechanickými chpadly. Zajel před Marka a zastavil. Nato z něj vystřelila pařátkovitá ruka a ponořila se do otevřeného panelu. Klapal a vrčel a nakonec z panelu vytáhl kartu, kterou hned hodil na zem. V témže okamžiku se ze slotu na robotově povrchu vynořila nová karta. Pařátek ji sevřel a s jistotou vsunul do otvoru v panelu. Markův panel se zavřel a robot odhrčel pryč.</p>

<p>„Ne,“ řekl Mark hlubokým, chvějivým hlasem, „neexplodoval jsem, ani jsem se nevypařil. To byla jen má hlasová karta. Zkrat. Už je to mnoho století, co jsem ji naposledy použil. Vy jste ten cizinec, James diGriz.“</p>

<p>„To jsem. Na stroj zavřený hluboko v podzemí jste docela dobře informován, Marku.“</p>

<p>„Žádný problém, Jime – dáváte-li přednost oslovování křestními jmény. Jelikož veškeré mé smysly jsou na elek­tronické bázi, je úplně jedno, kde je můj hlavní procesor.“</p>

<p>„Jasně, to mě nenapadlo.“ Udělal jsem místo robotovi, který přijel s lopatkou a smetáčkem uklidit vypálenou hlasovou kartu. „Dobře, Marku, když víte, kdo jsem, tak taky jistě víte, co se děje nahoře.“</p>

<p>„To jistě. Tolik vzrušení jsem nezažil za posledních tisíc let.“</p>

<p>„No ne, tak vám se to líbí?“ začínal jsem pociťovat nenávist k té záhadné elektronické inteligenci. Byl jsem poněkud šokován, když se uznale zahihňal.</p>

<p>„Klid, Jime, klid. V obvodech pro generování emocí v hlase jsem pozadu. Přestal jsem je používat před stole­tími, když jsem zjistil, že opravdoví věřící dávají přednost akademickému hlasu. Nebo byste dal přednost raději ženě?“ Dodal v teplém kontraaltu.</p>

<p>„Raději zůstaňte mužem, pokud vám to nevadí, přijde mi to přirozenější. Přestože nemám tušení, proč bych měl spojovat pohlaví se strojem. Je v tom pro vás nějaký rozdíl?“</p>

<p>„Ne, ani v nejmenším. Můžete mi říkat ten, ta nebo to. Na pohlaví nezáleží.“</p>

<p>„Lidem ano – a vsadím se, že vám to musí taky chybět!“</p>

<p>„Nesmysl. Nemůžete toužit po tom, co jste nikdy ne­měl. Probouzíte se snad v noci bezmocnou touhou po fotoreceptorech na špičkách prstů?“</p>

<p>To byl mistrný argument: starý Mark nebyl žádný hlu­pák. Avšak jakkoli byl ten hovor zajímavý, byl nejvyšší čas dostat se k účelu celé návštěvy.</p>

<p>„Marku – já mám pro tuto návštěvu velice vážné důvody.“</p>

<p>„O tom nepochybuji.“</p>

<p>„Slyšel jste vysílání, víte, co se nahoře děje. Zítra ten šílený vrah Zennor zastřelí deset důvěřivých vyznavačů vaší filozofie. Co s tím hodláte udělat?“</p>

<p>„Nic.“</p>

<p>„Nic?!“ ztratil jsem trpělivost a kopl jsem do jeho na­leštěného panelu. „Vy jste vynalezl individuální vzájem­nost, vy jste ji lidem vnutil. Vy jste si vypěstoval své vyznavače a přivedl jste je sem – a teď chcete v klidu sledovat, jak je postřílejí?“</p>

<p>„Sklapněte, Jime,“ řekl dopáleně. „Pokusme se držet faktů. Publikoval jsem politickou filozofii. Lidé si ji pře­četli, nadchli se pro ni, používají ji a mají ji rádi. Přinesli sem oni mě a nikoli naopak, jak tvrdíte. Tak jako vy mám i já emoce, ale nedovoluji, aby se mísily s logikou a prav­dou. Takže se uklidněte. Vrátíme se k věci.“</p>

<p>Uklidil jsem se před robotem, jenž přijel vyleštit had­říkem flek, který má bota zanechala na Markově „těle“. Zhluboka jsem se nadechl a pokusil se uklidnit, protože rozčilováním bych opravdu nic nevyřešil.</p>

<p>„Máte pravdu, Marku, k věci. Zítra budou tam nahoře zabiti lidé. Hodláte tomu nějak zabránit?“</p>

<p>„Fyzicky toho mnoho nezmůžu. A všechno, co patří do politiky a filozofie, je v mé knize. Občané nad námi vědí o IV tolik co já.“</p>

<p>„Takže vy tady chcete jen tak sedět, poslouchat syčení elektronů a nechat je zemřít.“</p>

<p>„Lidé odjakživa umírají za svou víru.“</p>

<p>„Skvělé. Zato já věřím v život. A něco udělám – i bez vás.“</p>

<p>„Co chcete dělat?“</p>

<p>„Ještě nevím. Máte nějakou radu?“</p>

<p>„Čeho se má týkat?“</p>

<p>„Záchrany životů, toho se má týkat. A taky toho, jak skoncovat s invazí a vyběhnout se Zennorem…“</p>

<p>A pak mi to došlo. Nemusím si s Markem vyměňovat politické názory – stačí jen použít jeho inteligence. Má-li v paměti uloženy události za tisíce let, musí mít i znalosti, které potřebuji. A já mám stále ještě svého elektronické­ho ptačího zvěda!</p>

<p>„No tak, Marku, stará mašino, potřeboval bych po­moct. Jen maličká informace.“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Znáte vesmírné koordináty tohoto systému a této pla­nety?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Tak mi je prosím urychleně vyjeďte, ale fofrem! Abych flotile Ligy mohl poslat RNS zprávu s prosbou o pomoc.“</p>

<p>„Nevím, proč bych to měl dělat.“</p>

<p>Rozčílil jsem se. „Tak vy nevíte,.. ty nevíš! Poslouchej, ty debilní mašino, já tě žádám jen o maličkou informaci, která zachrání životy – a ty nevíš…“</p>

<p>„Jime, můj nový, meziplanetární příteli. Proč se tak rychle rozčiluješ? To není dobré na krevní tlak. Raději mě nech domluvit. Chtěl jsem dodat, že to by bylo zbytečné. Ty sám jsi poslal RNS zprávu, jakmile jsi získal zpět ten svůj vysílač v ptačím převleku.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>29</strong></p>

<p>„Já už jsem poslal RNS zprávu?“ zeptal jsem se a mé myšlenky se motaly jako opilé.</p>

<p>„Ano, poslal.“</p>

<p>„Ale – ale – ale –“ zarazil jsem se, vzal rozum do hrsti a pořádně s ním otřásl. Logika, Jime, je čas přemýšlet. „V té zprávě od kapitána Varoda se hovořilo o tom, že na poslání RNS zprávy jsou zapotřebí koordináty.“</p>

<p>„To byla zjevná lež.“</p>

<p>„A když řekl, že to je radiozpráva, tak taky lhal?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Chodil jsem sem a tam po místnosti a kamera sledova­la mé pohyby. Co se to děje? Proč mi Varod neřekl pravdu o tom signálu? A pokud ho přijal, kde tedy je? Jestli dostal zprávu a neposlal sem flotilu, nebo co, tak to on je odpovědný za ty vraždy. Nezdálo se mi, že by se Liga něčeho takového dopustila. Ale Mark snad ví, co se děje. Otočil jsem se.</p>

<p>„Mluv, ty starý mozku v krabici!! Přilétla už flotila Ligy, nebo je teprve na cestě?“</p>

<p>„Je mi líto, Jime, to prostě nevím. Poslednímu satelitu na oběžné dráze došly baterie před několika staletími. O tom opravdu nevím víc než ty. Mohu jen předpokládat, že jsme od těch zachránců, které čekáš, velice vzdáleni.“</p>

<p>Přestal jsem pochodovat a byl jsem náhle velice una­ven. Bude to další z mých smolných dní. Rozhlédl jsem se po místnosti. „Nemáš tady nějakou krabici, nebo něco, na co bych se mohl posadit?“</p>

<p>„Propána, omlouvám se. Nejsem příliš dobrý hostitel, že? Nemám praxi.“</p>

<p>Už při řeči se ke mně přisunul gauč, který se zastavil až těsně za mnou. Zřítil jsem se na něj. Bylo velice těžké považovat Marka za něco neosobního, byl tady jeho hlas a vůbec.</p>

<p>„Díky, díky, je báječně měkký.“ Mlaskl jsem rty a on narážku pochopil.</p>

<p>„Udělej si pohodlí, prosím. Nedáš si něco k pití?“</p>

<p>„Neřeknu ne. Jen skleničku, to podpoří myšlení, chá­peš.“</p>

<p>„V tomto okamžiku nejsem příliš dobře zásoben. Mám tady nějaké víno, ale to už bude nejméně čtyři sta let staré. Nechtěné archivní, dalo by se říci.“</p>

<p>„Nezbývá než ho zkusit!“</p>

<p>U lokte mi zastavil stoleček, já odfoukl prach z láhve a aktivoval elektronickou vývrtku, která si poradila se čtyři sta let starým korkovým špuntem, aniž by ho rozlo­mila. Nalil jsem si, začenichal a vydechl.</p>

<p>„Nikdy – nikdy jsem ještě nic takového necítil!“</p>

<p>A chuť byla dokonce ještě lepší. Všechno to čichání a ochutnávání mi trochu pročistilo hlavu. Cítil jsem se lépe, připravenější k řešení potíží.</p>

<p>„Nevím, kolik je hodin,“ řekl jsem.</p>

<p>„Do slíbené popravy zbývá více než šestnáct hodin.“ Mark byl cokoli, jen ne hloupý. Válel jsem víno po jazyku a probíral jsem alternativy.</p>

<p>„Poslal jsem zprávu – takže flotila musí být na cestě sem. Ale jejich přílet už zítřejší události nezastaví. Jediná výhoda spočívá ve vědomí, že na této planetě nebudu uvězněn do smrti. Co teď mohu udělat, abych zachránil ty životy? Protože jak vidím, ani ty, ani ti tví IVáci nehnete prstem.“</p>

<p>„To bych neřekl, Jime. Právě teď ve městě probíhá řada konferencí. Lidé se v hojných počtech vracejí zpět.“</p>

<p>„Copak se chtějí podřídit? Jít zpět do práce?“</p>

<p>„Ani náhodou. Přemýšlejí o možných formách protes­tu – to je také předmětem všech těch konferencí.“</p>

<p>„Jak to všechno víš? Zvědové?“</p>

<p>„Ne tak docela. Mám prostě napíchnuté všechny ko­munikační obvody a monitoruj i veškeré telefonní hovory. Mám podjednotky, které pro mě vyhledávají a zazname­návají klíčová slova.“</p>

<p>„Máš napíchnuté i Nevenkeblany?“</p>

<p>„Ano. Velice zajímavé.“</p>

<p>„Ty znáš jejich jazyk?“</p>

<p>„Já znám <emphasis>všechny</emphasis> jazyky. Je jich čtrnáct tisíc šest set dvanáct.“</p>

<p><emphasis>„Jamen, én ting er i hvert fald siker. Du taller ikke dansk.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Og hvorfor sä ikke det? Dansk er da et smukt, melodisk sprog.“</emphasis></p>

<p>Docela dobré – myslel jsem si, že jsem jediný, kdo kdy slyšel o dánštině. Ale je jeden, o které Mark určitě nikdy neslyšel. Prastarý jazyk zvaný latina. Mluví jím jen tajná společnost, která je tak tajná, že se neodvažuji prozradit vám o ní víc.<emphasis>„Nonne cognoscis linguam Latinam?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Loquarne linguam Latinam?“</emphasis> odpověděl Mark zá­měrně nofoukaným tónem. <emphasis>„Quid referam in singulorum verborum delectu, in coniunctorum compositione, et structura, in casuum atque temporum discriminatione, in certarum concinnitate formularum, in incisorum membrorumque conformatione, in modulandis circumdictionibus, in elegantarium cuiusque generis accurata, elaborataque frequentation quntus tum sim et quam purus putus Ciceronianus? Ex qua Cicero mortuus est, meis verbis nihil latinius. Memoria vero libros omnium auctorum latinorum tam veterum quam recentiorum et neotericorum continet. Voces peregrinae et barbarae quae latinis eloquiis inseruntur, omnio mihi notae sunt. Nae tu es baro et balatro, nam ego studeo partes difficiles cognoscere quas scholastici doctores gestant, latebras singulas auxilio mei ipius cerno. Doctissimi enimvero homines omnio universitatum modernarum me rogant sensus omnium talium verbo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rum.“</emphasis></p>

<p>Na to jsem dokázal pouze civět, zatímco on si ve své elektronické blaženosti pobrukoval. „Pochopil jsi všech­ny ty nuance, Jime? Tak co, jsem dost čistý Ciceronián? Každé slovo pečlivě vybrané, kompozice větné stavby, kontrast pádů a časů, vět hlavních a vedlejších…“</p>

<p>On, nebo spíše to, tak ještě drahnou chvíli pokračoval. Chvástal se. Když jsem si povídal s Markem, měl jsem tendenci ho polidšťovat. To. Ji. Cokoli. Nebyl člověk, ale inteligentní stroj, jehož možnosti daleko přesahovaly cokoli, co jsem si kdy představoval. Ale jak ho mám přinutit k dílu?</p>

<p>„Marku, něco mi řekni. Pomůžeš mi?“</p>

<p>„Jakkoli budu moci.“</p>

<p>Ještě chvíli jsem popíjel víno a cítil jsem, jak na mě příznivě působí jeho léčivé a inspirativní síly. Pracuj, pa­měti! Něco, co se stalo dnes, než jsem sem přišel.</p>

<p>„Marku – viděl jsem, jak dnes dezertovali dva vojáci. Jsou ve městě ještě další takoví novopečení dezertéři?“</p>

<p>„Značné množství. Celkem sto dvacet jeden, počkej… promiň, sto dvacet dva. Další právě dorazil.“</p>

<p>„Je někdo z nich ozbrojen?“</p>

<p>„Myslíš vybaven zbraněmi? Všichni. Všichni uprchlí při hlídkování ve městě.“</p>

<p>Ale použijí ty zbraně? A když ano, co s nimi podnikne­me? Jeden nápad se začínal rýsovat. Na střelbu odpovědět střelbou. To by snad ještě zvládli. Existoval pouze jediný způsob, jak to zjistit. Nalil jsem do sebe další hlt vína a obrátil jsem se ke svému elekronickému hostiteli.</p>

<p>„Byl bych rád, kdyby se všichni dezertéři shromáždili na jednom místě blízko centra. I se zbraněmi. Můžeš to zařídit?“</p>

<p>Dlouhé sekundy mlčel. Hledá způsob, jak se na něco vymluvit? Ale to jsem ho podcenil.</p>

<p>„Hotovo,“ řekl. „Lidé, kteří je ukrývají, je po setmění dovedou do sportovního střediska. Což je velice blízko náměstí, kde budou vykonány rozsudky.“</p>

<p>„Jsi o krok napřed.“</p>

<p>„To doufám. Neboť jsem nesouměřitelně inteligentněj­ší než ty. Nyní, jelikož do soumraku zbývá ještě mnoho hodin, oplatil bys mi prosím mou laskavost a promluvil si se mnou jako s přítelem? Už dobrých tisíc, možná i víc let jsem mimo kontakt s galaktickými záležitostmi. Jak to tam venku vypadá?“</p>

<p>Bylo to podivné odpoledne a podvečer. Jeho paměť, jak by to ostatně mělo být, byla naprosto nepřekonatelná a já jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Ale jedi­nou věc mi říci nedokázal, protože vznikl? byl postaven? sletován? až po rozšíření lidstva.</p>

<p>„Jsem na tom tak jako ty, Jime. Vše, co vím, jsou jen mýty a prastaré vzpomínky. Jestli někdy byla nějaká pů­vodní vesmírná domovina lidstva, zvaná Zlejemně nebo Země nebo tak nějak, její poloha opravdu není v mé paměti.“</p>

<p>„No, já jsem si jen říkal, že se tě musím zeptat. Ale myslím si, že už bych měl raději jít. Díky za pěkný rozho­vor.“</p>

<p>„Také děkuji. Kdykoli se zastav.“</p>

<p>„Beru tě za slovo. Mohl bys prosím zhasnout, až dojdu na konec schodů?“</p>

<p>„To nebude těžké. Toto místo je velice dobře automat­izované, jak sis jistě povšiml.“</p>

<p>„Nemáš problémy s dodávkami elektřiny?“</p>

<p>„Vsaď se, že ne. Pud sebezáchovy byl tím prvním, co jsem se naučil. Městská síť, havarijní generátory, jištění bateriemi, několik palivových článků a maličký reaktor, který muže být během deseti minut v provozu. Nestra­chuj se.“</p>

<p>„Nebudu. Zatím.“</p>

<p>Vystoupal jsem po dlouhém schodišti a když jsem se dotkl dveří, všechna světla zhasla. Strčil jsem do nich a vyhlédl ven: nikde žádné hlídky. Otevřel jsem je naplno, vyšel jsem ven a uviděl jsem Neebe a Stirnera, jak sedí na lavičce a čekají na mě.</p>

<p>„Nebojíte se, že vás tady najdou vojáci? Je po zákazu vycházení.“</p>

<p>„Vůbec ne,“ řekl Stirner. „Už uprchlo tolik mužů, že všechny hlídky byly zrušeny. Všichni vojáci jsou buď na základně nebo v centrální budově. A teď už prosím mluv­te vy. Hovořil jste s Markem Kvatrerem?“ Oba se naklonili ke mně s výrazem dychtivého očekávání.</p>

<p>„Hovořil – a těšil jsem se jeho pohostinnosti. A zbylo mu tam ještě několik bedýnek neuvěřitelně výborného vína.“</p>

<p>„Když je to Mark Kvatrer, tak bych tomu věřil,“ řekl Stirner a Neebe souhlasně pokývala. „Ale je mi líto, že vám neporadil, jak vyřešit ten problém se zítřejšími vraž­dami.“</p>

<p>Rychle jsem zamrkal. „Jak to víte? O tom jsem nic neříkal.“</p>

<p>„To jste ani nemusel. Mark Kvatrer ví, že to je problém, který musíme vyřešit sami. A my ho také vyřešíme. Už jsme dospěli k závěru. Všichni obyvatelé města se zítra dobrovolně shromáždí na popravišti. Postavíme se před jejich zbraně.“</p>

<p>„To je sice šlechetné gesto – ale zbytečné. Prostě vás zastřelí.“</p>

<p>„Tak na naše místa přijdou další. Pasivní odpor se nedá ukončit. Budou střílet tak dlouho, dokud nevystřílejí všechny náboje, nebo se nezblázní z těch vražd, co budou mít na svědomí. Jsem si jist, že všichni nejsou takoví šílenci jako jejich vůdce.“</p>

<p>„S tím bych příliš nepočítal, ale mohla by tu být jedna možnost. S Markovou pomocí… mimochodem, už si tykáme… jsem sjednal setkání všech dezertérů ve městě. Když mě laskavě zavedete do sportovního střediska, mož­ná pochopíte, že můj plán je lepší a praktičtější.“</p>

<p>Byla to příjemná procházka. Ulice byly poprvé od příletu okupantů opět bezpečné. Potkávali jsme i další skupinky jdoucí stejným směrem a ke každé z nich patřili jeden či dva ozbrojení dezertéři. Smích a úsměvy, byli pryč z armády a tedy veselí – ale budou souhlasit s mým plánem, který by jejich čerstvou svobodu mohl ohrozit? To se dalo zjistit jen jediným způsobem.</p>

<p>Sportovní středisko mělo i jednu krytou halu s rin­gem, v jejímž hledišti jsme se shromáždili. Uprchlí vojáci si sedli do nižších řad a jejich pěstouni do řad za nimi. Vyšplhal jsem do ringu, počkal jsem, až se všichni posadí, a pak jsem popadl mikrofon. Šum v obecenstvu ustal.</p>

<p>„Přátelé a spolubojovníci, nově příchozí dezertéři, ví­tám vás. Většina z vás mě asi bude znát.</p>

<p>„Každej tě zná, Jime!“ ozval se čísi hlas. „Ty seš ten kolík, kterej málem uškrtil generála.“</p>

<p>„Příště víc štěstí!“</p>

<p>Usmál jsem se a počkal jsem, až utichne provolávání slávy.</p>

<p>„Děkuji vám, chlapci, jsem rád, že to oceňujete. Teď vás musím požádat o pomoc. Náš drahý generál, hlava dubová, Zennor, chce zítra ráno zastřelit deset civilistů. Jsou to lidé, kteří pomáhali vám a vašim kolegům při útěku, kteří nám všem nabídli přátelství – a šťastný do­mov, budeme-li chtít. Nyní zase musíme pomoci my jim. A já vám řeknu jak.</p>

<p>Vezmeme tyto zbraně, se kterými nás nutili zacházet, a namíříme je na Zennora a jeho chátru a pohrozíme jim smrtí, jestli se jen dotknou spouští. Bude to jen dočasné řešení a je možné, že to nezabere. Ale něco udělat musí­me.“</p>

<p>Trošku jsem se styděl, když jsem apeloval na jejich chlapskost, ale neměl jsem na vybranou. Nebyl to ten nejlepší nápad. Vlastně byl děravější než ementál. Ale byl jediný.</p>

<p>Hádali se a nadělali hodně hluku, ale nakonec většina hlasovala pro. Menšina neviděla žádný způsob, jak se tomu se ctí vyhnout – už jsem vám říkal, apel na chlapství –, a tak se neochotně přidala k většině. Místní nás zavedli do budov, jejichž okna směřovala na náměstí, my zalehli do pozic a spali. Byl jsem si jist, že v průběhu noci se jich pár vytratí, a jen jsem doufal, že nebudu sám, až se ráno probudím.</p>

<p>Jakmile se objevilo první sluneční světlo, začaly se na náměstí trousit postavy. Trošku jsem odstrčil plyšového méďu, abych viděl skrz záclony hračkárny, ve které jsem se ukrýval. Jednotky přijížděly. A deset spoutaných vězňů s okovy vystupovalo z náklaďáku. Když se poněkud roz­jasnilo, uviděl jsem, že všichni vojáci jsou buď důstojníci nebo poddůstojníci. Jistě – tak špinavou práci nemohl Zennor svěřit svobodníkům! Všichni byli pravděpodobně zamčeni a hlídáni na základně.</p>

<p>Zennor sám vypochodoval ze správní budovy a dokráčel na náměstí. Pak jsem zaslechl dunění kol a silných motorů a na náměstí vjela obrněná vozidla vyzbrojená kulomety. S tím jsem nepočítal.</p>

<p>Nepočítal jsem ani s tím, že Zennor vytáhne pistoli a vystřelí okno hračkárny.</p>

<p>„Vylez, diGrizi – všechno vím!“ zaječel a odstřelil méďu.</p>

<p>Měl jsem snad na vybranou? Otevřel jsem dveře a vyšel jsem na ulici. Pohlédl jsem na kulomety namířené do oken, ve kterých se skrývali mí vzbouření vojáci. Pohlédl jsem na nechutný, triumfální škleb na Zennorově ksichtě.</p>

<p>„Jsem generál, uvědomuješ si to? Copak sis opravdu myslel, že tvůj legrační plán vyjde? Můj agent mi nahlásil všechny podrobnosti tvého stupidního záměru. Chceš se s ním setkat?“</p>

<p>Na Zennorův pokyn se ze dveří vynořil jeden z dezertérů a kráčel k nám. Měl maličké brýle a veliký knír; před­tím jsem ho viděl jen z dálky. Nyní jsem si ho prohlížel zblízka a on si strhl knír a sundal brýle.</p>

<p>„Kaprál Fet,“ povzdechl jsem si.</p>

<p>„Byl jsem degradován na svobodníka! Protože jsem vás nechal uniknout. Dali by mě zastřelit, kdybych nebyl dost bohatý, abych je podplatil. Ale můj pád teď ty zaplatíš svým. Tihle ostatní svobodníci, ti hajzlové mizerní, věděli, že jsem býval kaprálem, a vůbec se se mnou nebavili. Ale mně se zdálo, že něco není v pořádku. Jakmile dezerto­vali, hlásil jsem to generálovi. Pak jsem vyrazil na prohlíd­ku města – a ti zrádní obyvatelé mi nabídli, abych dezer­toval. Udělal jsem to – a generál Zennor dostával úplné zprávy.“</p>

<p>„Jste krysa!“</p>

<p>„Žádné urážky, špione. Dobrý generál mi vrátil mou hodnost. A ty jsi v bryndě.“</p>

<p>„To tedy ano,“ souhlasil Zennor. A namířil mi pistoli mezi oči. „Udělal jsi chybu – a velikou. Ať je to tvá posled­ní myšlenka před smrtí. Tohle je tvůj konec!“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>30</strong></p>

<p>To tedy ano. Toto byl opravdu ten nejbeznadějnější z beznadějných okamžiků, které jsem kdy zažil. A to pro­sím v životě, který byl, bohužel, na beznadějné okamžiky celkem bohatý. A to myslím vážně. Teď tady stál ten krvelačný generál, šklebil se na mě a prstem hladil tenoučký kohoutek zbraně. Za ním stáli jeho pupkatí střelci a pro­hlíželi si mě skrz zaměřovače kulometů. A odzbrojené zbytky mé armády byly všude kolem vyháněny ze skrýší a naháněny doprostřed náměstí, aby je mohli snáz postří­let. Situací beznadějnějších než tato už asi mnoho nebude.</p>

<p>„To ti jen tak neprojde, Zennore,“ řekl jsem. Což bylo dost slaboduché, ale jediné, co mě v tom okamžiku na­padlo.</p>

<p>„Ale projde, chlapečku.“ Zvedl pistoli, namířil mi ji mezi oči a pohrával si s kohoutekem. Pak ji sklonil. „Ale nechci, abys to měl tak jednoduché. Než tě odprásknu, budeš sledovat, jak dám zastřelit všechny tyhle mizerné dezertéry. Měli tu drzost, že se pokusili pozvednout proti mně zbraně. Za tuto chybu zaplatí životem. Pak dám zastřelit těch deset zajatců, jak jsem slíbil. Teprve pak zabiju i tebe.“</p>

<p>„Pokud dřív nezabiju já tebe,“ zavrčel jsem – a rty se mi zkroutily nenávistí. Neměl jsem co ztratit. Zvedl jsem ruce a kráčel jsem k němu. A on couval!</p>

<p>Ne daleko. Jen k nejbližšímu rukojmí, šedovlasé stařen­ce. Odtáhl ji od ostatních a přiložil jí hlaveň ke spánku.</p>

<p>„No prosím, diGrizi. Udělej ještě krok a já zmáčknu kohoutek. Pochybuješ snad?“</p>

<p>Pochybovat? Nikdy. Zůstal jsem stát. Blížil se konec světa a já jsem proti tomu nemohl nic udělat. Oni měli zbraně: my jsme neměli nic.</p>

<p>Pak se to stalo, v tom nejčernějším okamžiku, skrz temnotu svých myšlenek jsem si uvědomil, že slyším kroky mnoha nohou. Otočil jsem se – a stejně tak i Zennor.</p>

<p>Zpoza rohu se vyvalil dav lidí, který naplňoval celou šířku ulice. V jejich čele šli Stirner – a Neebe!</p>

<p>„Ne, to ne, běžte pryč!“ ječel jsem. Neebe se na mě sladce usmála. A šla dál po Stirnerově boku. Zennor svou zbraní nyní ohrožoval Stirnera – kterému to, jak se zdálo, vůbec nevadilo. Stirner se zastavil a hlasitě zvolal.</p>

<p>„Vy všichni, kteří máte zbraně – okamžitě je složte. Neublížíme vám, protože to nedokážeme…“</p>

<p>„Ještě jedno slovo a zabiju tě!“ řval Zennor. Stirner se k němu otočil s tváří chladnou jako smrt.</p>

<p>„Věřím, že byste to udělal,“ řekl. „Až do tohoto okamži­ku jsem nevěřil, že by člověk někdy mohl zabít jiného člověka. Po tom, co jsem vás viděl, tomu věřím.“</p>

<p>„Dobře, pak tedy…“</p>

<p>„Mlčte. Udělám jen to, kvůli čemu jsem přišel. Odebe­ru vám zbraň. Zabijete-li mě, vezme vám tu pistoli někdo jiný. Když on selže, udělá to jiný. Nakonec bude vybitá a někdo vám ji stejně vezme. Nemůžete vyhrát. Ti, kteří vás následují, nemohou vyhrát. Je konec.“</p>

<p>„Ale není!“ řval Zennor. U huby měl pěnu a v očích pohled šílence. Odstrčil zajatkyni a hlaveň pistole zabořil Stirnerovi do břicha. „Na takovou věc nemá nikdo žalu­dek. Když tady teď rozstříknu tvou krev, všichni ostatní se otočí a utečou. Naši spustí křížovou palbu a ti, kteří náhodou přežijí, uprchnou v panice. To udělám – a ty mi v tom nezabráníš…“</p>

<p>Skočil jsem po něm s napřaženýma rukama. Hodil na mě Stirnera, švihl mě hlavní po hlavě, namířil na mě a napjal prst na spoušti.</p>

<p>„Chceš jít dobrovolně první, diGrizi? Dobře. Pak půj­deš první.“</p>

<p>Nad náměstí přilétl stín a do uší nám zabubnoval hlas z reproduktorů.</p>

<p>„Válka skončila. Složte zbraně.“</p>

<p>Nebe se zatmělo největším křižníkem, jaký jsem kdy v životě viděl, a ten se jen ježil zbraněmi – a všechny mířily na Zennorovy vojáky.</p>

<p>Flotila dorazila!</p>

<p>Ale poněkud pozdě.</p>

<p>„Nikdy!“ zařval Zennor. „Kulometčíci, palte! Postřílejte zajatce! Sestřelte tu loď!“</p>

<p>Nezapomněl ani na mě. Zabořil mi hlaveň do spánku a stiskl kohoutek.</p>

<p>Ale zbraň nevystřelila. Díval jsem se, jak jeho kloub bělá námahou – ale kohoutek se ani nepohnul. Pak mu došlo, co se děje, a jeho tvář zpopelavěla. Odhodil jsem ho a odkopl jeho pistoli stranou.</p>

<p>Pak, pěkně od země, jsem vedl ránu, kterou jako bych si šetřil celý život. Pěst stoupala výš a výš, až naplno zasáhla jeho čelist. Zvedla ho do vzduchu, a když dopadl na dlažbu, byl už v bezvědomí. Hladil jsem si klouby a uvědomil jsem si, že se šklebím jako blázen.</p>

<p>„Vaše zbraně nebudou střílet!“ zaduněl opět hlas z nebe a dokonce i přes šumy a zkreslení jsem poznal hlas kapi­tána Varoda. „Tato loď vysílá entropické pole, které zabra­ňuje toku elektronů a tření kovu o sebe. Na živou sílu to nemá vliv A proto bych byl nesmírně rád, dobří občané planety Chojecki, kdybyste okupanty laskavě odzbrojili.“</p>

<p>Ze všeho nejdříve se ozval dusot nohou dezertérů, kteří vyrazili jako první. Jaký požitek mi skýtal pohled na podlitiny na obličejích důstojníků a na zkrvavělé nosy poddůstojníků. V lodi se otevřel poklop a po laně se k nám spustila známá postava v uniformě. Ucítil jsem ruku na rameni, otočil se a spatřil Neebeinu nádhernou, rozzářenou tvář.</p>

<p>„Je to opravdu konec, Jime?“</p>

<p>„Ano – a šťastný konec.“</p>

<p>„Co bude teď?“</p>

<p>„Okupanti odjedou a už se nikdy nevrátí. Vaše planeta už zase bude patřit jen vám. Už tady bude navždy mír.“</p>

<p>„Ty také odjedeš?“</p>

<p>Srdce mi několikrát rychle zabušilo, sevřel jsem její paži a byl jsem zralý utopit se v těch překrásných očích. Pak jsem se vynořil a otřásl se.</p>

<p>„Já nevím… ne, pravdu. Vím. Přestože je to tady láka­vé,“ stiskl jsem ruku toho největšího lákadla, „asi bych tady stejně dlouho nevydržel. Ani ti kolem mě. Vaše planeta, nezlob se, že to tak řeknu, je pro mě příliš klidná. Ráj je chvilku docela dobrá věc, ale brzy omrzí. Tam nahoře je spousta dalších světů, které jsem ještě nikdy neviděl. Galaxie je strašně rozsáhlá. Bude mě to bolet, ale musím to říct: pojedu dál.“</p>

<p>„Zůstaň tady Jime,“ doporučil mi Varod, když k nám dorazil. „Protože jestli odsud odejdeš, zjistíš, že na jisté planetě tě čeká spravedlnost a pak vězení.“</p>

<p>„To říkáte vy, Varode, to říkáte vy!“ otočil jsem se a velice rozzlobeně jsem na něj mířil ukazovákem. „Lhal jste mi, vlákal jste mě sem – pak jste ignoroval mou RNS zprávu a nechal mě tady hnít a málem nechal pozabíjet půlku planety včetně mě…“</p>

<p>„Ani náhodou! Celou tu dobu jsme byli na oběžné dráze a monitorovali situaci. Jakmile jsme dorazili, na­píchli jsme Zennora nezjistitelnými štěnicemi. Byli jsme tady dva dny po tom, co jsi poslal RNS. Dobrá práce.“</p>

<p>„Dva dny? Štěnice? To není možné. Mark Kvatrer by o tom věděl.“</p>

<p>„On to věděl. Byli jsme v neustálém kontaktu s tou obrovskou inteligencí. Velice nám pomohl.“</p>

<p>„Chcete mi říct, že mi Mark Kvatrer lhal – tak jako vy?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Otevřel a zavřel jsem ústa a usilovně jsem přemýšlel. „Proč… proč jste dva dny poletovali kolem planety a ris­kovali, že se tady Zennor uhnízdí nadobro, když jste mohli hned přistát?“</p>

<p>„Museli jsme počkat, až bude po volbách,“ řekl s od­zbrojující přívětivostí. „Udělali jsme, co bylo možné, abychom Zennora dostali co nejrychleji z jeho domov­ské planety. Použili jsme všechny ty rádiové štěnice, aby věděl, že je sledován. Podporovali jsme tuto jeho paranoiu a doufali jsme, že zůstane bez spojení s domov­skou základnou, dokud nebude pozdě. Velice jsi nám pomohl tím, jak jsi mu tady ztrpčoval život. Neměl čas ani jen pomyslet to, že by volal na základnu. To bylo pro nás velice důležité. Jakmile se Zennor vydal na své jinoplanetární dobrodružství – v což jsme doufali –, bylo možné provést na Nevenkeble takový menší pře­vrat. Civilisté už byli více než znaveni dlouhým stavem mobilizace. Jedna palácová revoluce – a vojáci šli od válu. Pak byla zvolena civilní vláda a od nynějška tam bude mír. Odzbrojená armáda se vrátí a bude absorbo­vána populací.“</p>

<p>„Vy jste mě vodili za nos,“ řekl jsem mírně podrážděn.</p>

<p>„Ten výraz neznám, ale předpokládám, že to znamená, že jsme tě nečestně využili a nechali tě za nás udělat všechnu špinavou práci.“</p>

<p>„Tohle by mohlo stačit, než se naskytne nějaká lepší definice. No – a není to tak?“</p>

<p>„Vůbec ne. Ty ses do té záležitost zapletl z vlastního rozhodnutí a sledoval jsi vlastní cíle. Kdybychom tě ne­sledovali a nepřišli ti na pomoc, byl bys teď mrtvý.“</p>

<p>Proti tomu se dalo těžko něco namítat. Opravdu jsem tady z vlastní vůle. Pohlédl jsem na bezvládné tělo před sebou a jen stěží jsem odolal silnému pokušení prokop­nout pár žeber.</p>

<p>„A co tady Zennor?“</p>

<p>„Zennor je cvok a dostane se mu mimořádné péče v zařízení, které se specializuje na lidi s podobnými prob­lémy. Od tohoto okamžiku jako by neexistoval.“</p>

<p>„A co já?“</p>

<p>Ty bys udělal nejlépe, kdybys zůstal tam, kde jsi. Uprchlý vězeň, nevyřízený rozsudek–“</p>

<p>„Tohle na mě neval,“ zavrčel jsem. „Jsem tajný agent flotily Ligy a podle toho se mnou budete zacházet. Díky mně jste mohli lokalizovat tuto planetu a já sám jsem trpěl ve jménu spravedlnosti Ligy. Dokonce jsem ve vašem zastoupení provedl i jisté finanční transakce…“</p>

<p>„Ano, ten voják, kterému jsi slíbil kredity když ti po­může. Záznamník nahrál váš rozhovor. Aspya dostane zaplaceno.“</p>

<p>„Takže já taky. Plný plat za celou tu dobu, co jsem pro vás pracoval. Že?“</p>

<p>Škrábal se na bradě a mračil se. „Předpokládám, že také požádáš o úplné prominutí zločinů, které jsi spáchal na Rajském koutě.“</p>

<p>„Ne. Chci jen, abyste ten incident vymazali z mých záznamů, abych se mohl procházet jako svobodný muž. S honorářem v kapse.“</p>

<p>„Souhlasím. Pokud zůstaneš ve službách Ligy. Přestože jsi poněkud horkokrevný, jsi dobrým agentem v terénu…“</p>

<p>„Nikdy!“ zaječel jsem, stáhl jsem se a ržál jsem jako kůň. „Nikdy! Dát se do služeb zákona? Platit daně a těšit se na mizernou penzi, až budu starý? Raději smrt než potupu! Zaplaťte a já vám zamávám pá-pá, kapitáne. Už mám své vlastní plány.“</p>

<p>„Třeba jít cestou zločinu?“</p>

<p>„Tak to zase ne. To vám mohu odpřisáhnout – nikdy víc!“ Jednu ruku jsem si položil na srdce a druhou jsem zvedl dlaní vzhůru. „Už jsem dostal za vyučenou. Místopřísežně prohlašuji, že se hodlám zříct zločinu, a dávám vám slovo, že se stanu platným členem společnosti a na­vždy jím zůstanu.“</p>

<p>„Dobře, chlapče, dobře. Pak se tedy postarám o ty peníze. Nevypadá to, že bys chtěl dál loupit.“</p>

<p>„Ne, pane, to nikdy!“ řekl jsem.</p>

<p>Znovu jsem lhal, lhal jsem a usmíval jsem se, lhal jsem až na půdu. Ale koneckonců jsem měl od koho se to naučit. Když vám lže kapitán vesmírné Ligy, když vám lže největší umělá inteligence v galaxii – proč by měl bývalý pasáček dikoprasat mluvit pravdu?</p>

<p>V hrdle jsem měl najednou sucho a zatoužil jsem po některé z těch čtyři sta let starých lahvinek. Doufal jsem, že už velice brzy pozvednu číši toho lahodného moku. K přípitku.</p>

<p>K přípitku na mou budoucí kariéru – tam někde mezi hvězdami. Už jsem téměř cítil chuť toho vína na jazyku. Suše jsem mlaskl a otočil jsem se k Neebe a Stirnerovi.</p>

<p>„Přátelé, to se musí oslavit. Pojďte se mnou, prosím vás. Vím o jednom <emphasis>velice</emphasis> exkluzivním podniku – a není to ani příliš daleko odsud.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Epilog</strong></p>

<p>„To je nade vší pochybnost,“ řekl Stirner s očima zvlh­lýma dojetím, „nejlepší sklenička vína. kterou jsem pil, o které jsem kdy pomyslel, že budu pít, mohl pít, kdy pil, kdy si představoval, že bych jednoho dne mohl uvažovat o jejím pití…“</p>

<p>„Přestože se zdá, že vaše jazykové schopnosti slábnou,“ poznamenal Mark Kvatrer, „cením si vašeho dojetí. Nyní, když jste všichni ochutnali mé víno, mám takovou radost, že vám všem chutná, že bych chtěl pronést slavnostní přípitek. Na počest Jimiho diGrize, osvoboditele planety. Budeme ti navěky vděčni, Jime.“</p>

<p>„Navěky vděčni!“ ozvali se sborem, pozvedli skleničky a pili. Až na Marka Kvatrera, který neměl žádnou sklenič­ku, kterou by mohl pozvednout. Místo toho mu jeden z jeho robotů doplnil elektrolyt do vyschlé baterie; Mark nás informoval, že náhlý proud volných elektronů je mimořádně povzbuzující.</p>

<p>„Děkuji vám, přátelé, děkuji vám,“ řekl jsem a sám jsem pozvedl číši. „Na Mortona a Sharlu, kteří sedí vedle vás na pohovce, drží se za ruce a červenají se, protože se brzy vezmou.“</p>

<p>Nato se všichni rozveselili a pili; Mark Kvatrer se hihňal a opájel se svými elektrony. Znovu jsem pozvedl číši.</p>

<p>„Připíjím také svému průvodci a intelektuálnímu zušlechtiteli, Stirnerovi. A své společnici při posledním dob­rodružství, Neebe – ať dlouho jezdí její bicykl.“ Následo­valy další výkřiky a lokání – a já se otočil ke stroji tyčícímu se před námi.</p>

<p>„A jako poslední – i když jistě nikoli nejméně význam­ný – přichází na řadu Mark Kvatrer. Vůdce, učitel, duchov­ní vůdce, sklepmistr a vládce dobrých vín. Na Marka!“</p>

<p>Když pokřik utichl a byla otevřena další bedna, obrátil se Mark Kvatrer ke svým zpozornělým posluchačům.</p>

<p>„Děkuji vám, drazí vyznavači individuální vzájemnosti. Už příliš dlouho jsem žil ošaměle…“</p>

<p>Osaměle? Ten počítač je omámený přívalem elektronů! Opilý!</p>

<p>„…pšíliš dlouho jsem se skrýval v temnotách pod tím­to náměstím a sledoval tu nádheru, která se odehrávala nade mnou. Nyní konešně mohu uvítat vaši milou spo­lečnost – a jsem šťasten. A měli bychom asi otevřít další bednu vína.“</p>

<p>Stirner se s obtížemi zvedl a Neebe mu šla pomoct. Morton a Sharla na chvíli osaměli, a tak se pevně objali. Mark si něco brumlal sám pro sebe.</p>

<p>Což byla dokonalá příležitost, jak vyklouznout ven. Nesnáším loučení.</p>

<p>Tiše, abych je nevyrušil, jsem se zvedl a vyrazil k výcho­du. Když jsem za sebou pomalu zavíral dveře, uviděl jsem, že Markova kamera se natáčí, aby mě zachytila; její oko na chvíli potemnělo, pak se opět rozsvítilo a s elektronic­kým šibalstvím mrklo. Mrkl jsem také, tiše jsem za sebou zavřel a stoupal po schodech.</p>

<p>Jakkoli jsem si zamiloval tuto planetu a její politikou opovrhující obyvatele, věděl jsem, že to není nic pro mě. Příliš civilizovaná a příliš klidná. Bez zločinů a bez policie – co bych si jen počal?</p>

<p>Běž, Jimmy, běž! Hvězdy ti leží u nohou!</p><empty-line /><empty-line /><p>Harry Harrison</p>

<p>OCELOVÁ KRYSA RUKUJE</p>

<p>Z anglického originálu A STAINLESS STEEL RAT GETS DRAFTED, vydaného nakladatelstvím Bantam Books v New Yorku v roce 1988, přeložil Jiří Bartoň</p>

<p>Ilustrace na obálce Paul Lehr</p>

<p>Grafická úprava obálky Martin Zhouf</p>

<p>Odpovědný redaktor Richard Podaný</p>

<p>Sazba MPN Vytiskly Tiskárny Vimperk, a. s.</p>

<p>Vydalo nakladatelství MUSTANG s. r. o. jako svou 267. publikaci</p>

<p>Plzeň 1997, vydání 1.</p>

<p>Prodejní cena včetně DPH 159 Kč</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAOwAmQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDyeXUb+ZAst64CgY5pIdZ1
Tcqx3kpRTjJPFUnDlSo6gCkUZli4B5GV7Zp8qLZ0sd3cS6dfymZpHKjlgPXtWUdQm8xSjOG
x1FaVqQ2jX8bHYQgxn/erFwR8rR7MdD61SVgQ4zzPJ5zvl8beRUwlbYDgEE56VU3urjCDHv
TlchdudpNAx0shHzbRsPTimTStKkaqo49qCVaLduzzg+lNY7FJHBHQdc0hj2kJTbxkH0pZH
kznPTHaiMLjdvDBuoxyDStgsVz160AM8zgnzAxPYipVJAyCOewHFRNGokIQDjuakbBjDoDt
B6CkwJRuUh9sQwp6Dk06PJb58YI7Cmr5bMp2gMBgr60qowDybtvGNtICRjGibQT+VV97qFC
9PpUirkIXPU1JxyoxxQTYQTcbCAeOOO9IAxYO6Dj2pVgcsGAH4mneY6n5kXkHvQFiPIQhgF
5HpTom3RgMo45HHFAiB4IBCfhmhmAjIRgB/dIpPYVjX8LSZ8Y6YAQS84GAOOte1/GGT/iko
ASuRcLxtHpXi3hSMHxVppA2/vVJx9a9j+NO1fCVtnqbhefwr8/zn/kd4X0PYoa4OXqeIea6
Nk9/amGZWfcQMLzwKrPcgxBcnI4pqPh9wGeK+/PILcUp+bKgsenHarNvf3duZVtp/JkeMxt
sb5ih7E1SVwpO4dTSeYf7oHOM0EsmabhQygDH50Fl4K4z9KgYkqctuHbNIFfaDmgVh+dzMz
gZ+lNIVlG4g/hUhKbgCMse4pFgbeMEbc80APVCucAAN8vSnBXUsjqS4+6QO1SIi7DIwPynk
/yoLNFDuy2eQDnNBLfQPM8ojZg845A6VY+1qGO9U47qOay2cAqMknGOaT5toIIGDzQJRW5d
mvOCPlIPHTnNMjDuy4YDPtUcNq0rE8EZ+X1rXt7MqNzEAr0FBEppEVvZSFS/LHPTFb+mz32
nNObKR7UzL5cxXADIe1EEI+QlsZUHA9ankZd2TjJ6Meh9qzucNStKXwi7PJnRFUBdvy5AOB
UxmSNCSy5Q/LwKrLM4bLxEMeMk8CpPKDiJwob5u1JnG1LeY8zMZwypwwBzgU2N7plYEDDHH
QZ/CpDE7t5apxj0xtIpULxRhmdCCMYA5AqRc6WxFh14cLj0wN35013aJFWHBIzjgde9Pdog
u0scsc4xUTlUciEkc5+bnjvQlcuN5ajZeGkZVQg9MgZqq77Vbc4VM88D0qR3DSO68nGOapz
yLj5ht6kg81otDeEW2UrmfbvB2hcDnArJnuWX5cHGeDirc1xvBzGDx1/+tWdOzyOoLYGM4r
VHpwWg2Wf5gBg+vFRPuMoZMD14oGS3IGe9DYJ5447VRqkIsnzMrqWz04pRIdu0xqOe45qMu
FwOTinB887RxySaYjX8ORk+JNNbI/4+Bxivcvi+c/D7cQuRLH2FeHeH3/4qPTQXGDOpGBXu
XxcKf8K/bOTiSM1+e59/yOMJ6nt4T/dZnz2D5ys33VHtUaDAY43ADqR0pEcljg4I/I07czj
K/L22+tfoMdjxu5BuRsZOVxzxUZBX96cN2AxViSLdyF2qOvvUIjPn7CwORxVgSBmLIU4wPS
nZ5LEZPXpUYDINm7Zj1pzq+7aG+UjrUjAyM2RtGD7UB9oXgbee1NBbcCOUXrQ5II9aaAeWd
ZgRjn2pJFGzIIBB54pjI42ZbIJzxSt86kr2PNMkiQ7V+7hc8nFTDzCwZMbT04qLjJyT8p4H
arUeXifBAANSMjCuN6j7+M5xSRlWUksVcDBOKlj2OrbiQVHY0yOSLYYyvJ4J9aBWAvIrcFW
HriomdjLnduwP4eMUjI6yKpAw3alWLMhU424/KgdyLzGdVVec+2BUm5y2C4XHPSglvKGU+d
DwfSmfMzb8cHg0ANVn8wq2CO2Rx+FOy6riT5ieh70ZQSs3twD0FMK74jht3PJPWgL3HmQiP
Yy8VB5hY4xj8KkU8qCoNNfcXX5QATQNolEsYAEkkKsOzDmimMgLfOTn2FFAAMk5DEkjrTYd
/mjHRTktTguYmCttI7UwqdnOQcZwO9KwHSWbIdH1AsN2EX5j0HNZeR5RbG9fU9qu6W6nRdQ
wOiLkHvzWUwzxuOCfuimNIYW3OPSh1BkITOD19qfwOuSBxg0u1AhZcIT1x3oARo2ijCjmPr
z1zUfJB3Lt9/T6VIxZo8M2aSNPMYAnbGvrSGOhJiIb72akdS7jLABjgZ9abs2qw+VwOQaay
DYJC4HtQA9vlLq3XIAx3oSVY8owIPUfWkLfIVRgNo3EN1NKkYYeYT5ZxnDc5pMC0PKYxypk
soIbP6UOGKbsfe4wetRxs4AKr0/WleRpX8xjtX1/rSAZztQFgOalKMqHfjOeopgCnZgbvep
EbeoU0BcWQsipIWIHepGZVRQApJHUiondvLKMMpUchOeB8gFAE7lCx3gkj7pqMKSA+A5Ix9
KR1J/eB8rmk+VY0ZCfm4oDsbvhpwfFmm4+XEq5r2b4u2F3q2iafp9jH5lzJcLhM4xx3rxfw
wki+LdNyykrMp647+tewfGt3i8JWskc7o63SlWU89PWvz7Of+R3hj1cN/us0eAzedbXMlvM
ux4yVZfQikjYOfmPTkVE2QdxOWPOfetHQI0k8SaakiK6POoKt0IzX3lWfs6TrPZX/A8tK8k
iNd2AOeTgDFKCQh3D+Lv3ruPija2tn4zkis7aKKJYgQkfGDitHWrCxX4K6RdJa28dw9wQ8o
XkivI/tWnyUZ2/iNL7zqeG96a6RPNSCT8w2jPSlAd1YKpZQeWA4H1qA42jbwW5Few/D/RbT
VfhnrKfZ0ku2ZgrY5BAyK2zLMI5fSjVqbN2+8yoYd1nZdmeVp90BVLDuQM496k3/ISDx0B9
a7r4Y20Mt7r0F1bxyvFZvtVh0YE5rgH+aZ0XgBjx6VphsdCtiJUf5Vf7xVqDpxi+5YMx3mN
O47cnNQsZdmXVg4bBGOcfStnwukcnirTYZIQ5knX73TFb3xBt0t/HN1HHCiw7FICDGKHjEs
WsL1av+JPsb0/aLucQlvnJYgHPAPWrkdjJ5ipJEy+ZxtYEH61ftLVsqVQgj5wetem+NLeK5
0PRtQjjwzQiPj5ecVOJx8cPWhSkvi69jCMHKnKV9jz630vYkIEZXOfmYYXj3qysOAWeEFsZ
AFd9qsC2vw4sLI4Ek8gkJPOPxrkY4QjeaX8xmX5FHr3qcDjJYqm6nL1a+44cXFUp8rfS5VW
3IIAjlcqMNsUkDNT/AGWQf6y2ZkPG5gQBXoPg6Vrbw/qVyEWSSPJBfnPHSsTVfEVzrNtFBd
RQwKDn92PbpXnUMxxGIxdShCmlGDs5X/QmrSpU6MakpWbXbQ5y3ji8wZO5emTzn2FTjT7l0
jEUUhBz8yDgU6JgJNrBQnRVHBHvXd6RfyaT4Ge+jjWZklIwxzW+ZY6pgoRlCPM27WMMJQVe
T53ZI4J4fLEinzFmPA3dRUSI8hDMw8wcMcYrufFaW9/4csvEAtwkzDbIsfv0rz24m5I4GBh
h3DVtl2MWNoqrazu015rQjEYRUatk7rcnlDEK6EGXOAmMmq95Bc2Z/wBJheNz2YY4Ndrosl
poXgq48TLafaLrOEDjcBjjNefa1r13rl693qUw3suQE4ArLCY2tiK04wh7kdL9W/Q9WWCVO
mr7vVehHNOCNoUBAc7gefpVK8gnhw88bQLIu6PzBgsPaqzyqEJyrDcF57V3HxNkP2Hw9KiA
o1uNvGB0rsxGKcK9OjGPx319DShhb05T7WPO5LacwmdIJBEvBlAyBUV9p95YSQpfQPE0ihk
J/jX1FemaS274EaxtUk+YMl15xnsa8tuJ5bhl82aS4RRhFZssg9vajBYyWJnUTjZQdvXTc6
69FU7W6kPVyq81OLC8WdImtZPOkxsjx8zZ6cVf8M2Yv/F+l2xJbfOqtkcAV7ZNpMa/HK1n+
zr5Udnnp8oxwDXFmOcRwVTkl2udFHC+0jc+friF4JSk0RSRThl7qfQ0zsAO55z6V0Xjy3ey
8eapAyld0u8/7WRmubAXHJ5969jCV/b0I1e6ucFSHJJrsavh9M+JNOPAInXn8a90+LisPh6
5B6PHXhfh5f8Aio9PJPHnr/Ovevi0hf4dSuvaSOvh8+us3wbfc9jC2+qzsfN3lHcHLYUdPW
pQxYkjBP8AKmhMYYE/Q07djc4x5mcDHpX6EtkeOluTqZFQIFVs9c1C8WZAQuAOalDbkUL0P
86Y4YngniqCyGsh8wSyKDu7elRuCSFTG4ngdhRvIlO5sjsKSMks3b3pBYCNuU5/2sUb0br9
OaJhCZFYFiR1xTTHlST60wHSsVKiPBA65pqSHaQFGCeaQlTlRnNS2yYyT0oJsNRY3DOxwM1
IoiMbqvLE5H0qNgjISMgA1JFsSVQqffGc0gQ0AbgCRHngmmMmCuSSBzwOtSsoWQoWA9c08o
cZbk9Bj0oGyqgMkrMRgr0z0pxCK67Tyf0NOfGwpio3UgE9WIoJHoSPk2rtHU5pqvgtnAXpT
oUiO0bWGOpNJJHGxJ6KDTGRsE3HcAM1H5YBAQgA9c0rxNuyDvHalwXThenf0pD9R0QVZO2O
+abIgZwcDA5oK5cp1AHJ9KRQrkqjcCgm6I5PNDkLIyj0AzRUvlM/zLIAPdsUUajuV5TmQf7
tCIWj3K+OKcyAYzwxGBTXixGi7uc84NBVja0fLaLq/wA3SNf51nLnaoXk1raRG40fUdpX/V
AnP1rLOVCsh+b0oAj8ob1Y8juPennKvgrg96fGshPmBD75pki5OdzD15oC4ke1maPJGfWgI
UfgZ+lNLtvGBkYwDU6InnKgnCtxkCkFxmcSRu4I56GpcDe0mfmzmhoyXdZCCQcKc0LBmUqp
yB3zQFxku5rkTquRT0BAXOFySakDRs+3+72FDBZLgCHG0DvSYXFjz5RKgyKBzntRNHIw3Kc
Dj5acjNHIVYiMHv1FPfdu3Y+Vv4vWkFyqCo+RlKn2qZJAIyvBz6nmhgTODnjbmozhTuLZ9q
Bj28sIpZgOexzUJLgswcYHTNIrB0Yvux7Cn7t6BWjJx93igljVwp2n7r8t9KeUAbZuG0eoo
KDy1OQDzmlXacqpJweuaAW6Nzww5j8T6aARjz17e9evfG/afB9qx/5+V/lXkHhs7vFGmhz8
yzLgD616/wDG3/kTbYkf8vK/yr89zr/kdYY9jDf7tUPnsDOT2rW0LjxBpvtcJ/OsxQScIM+
1aehNGniPT/NHyi4TPOMc19vi2lQm+ln+R5lLWokjtPiyB/wm5HrCv8q0tbyPgHpOP+fqsz
4wxsvjVHQMVkgBT3HrWlq+4fALSd6kf6UflPBNfHczeGwV19pfkz1dZSq+h5UcFuTzkV7R8
N9XXRPh1fag6b0juwHHop6mvHIY2Y9B1HvXqfh2ND8H9bjcZCz7hjivV4hoqthoUZrRyic2
AkoybXZnU6boNlonijUp7G8addS05rgL5eBED/td68UaPEswJLHeR9K958DXcGr+B/tL83l
pbvbyNn7y4JANeLNak3UrIwUbjgfjXBkNWUsTWo1FqkkPHT/dwZZ8LhR4o0s/MT56k+1dV4
7ieXx1cllJUqpA9azvDdmq+ILJsgN5qnNdR4zRX8UzOwIGxVz6e9enWl/wqRt/J+p5kqy+p
Ta/m/Q5IWcbN0KMo6V33k/2n8OLWInElpMAR9a5JI1ZmkIMeDwTzuru/Bqpe6feaXJhWZlk
56gA1hn03RoqslpB3/Cxw5dU9pV9k38SsU/GOIf7LsdwKQQAMPrXLHyUQtDGCep49a6HxXK
bvxLdRxFdibVBx3ArDYOyeY3y7vlVB13dzXTlEHDBUrv4lc83M6iliKmvWyOz8NWN2fDGoR
mJg9znb6HjtXOX3h/UtOto57iBrdBxnua6bwreXR8K6iZJmLW6nZk/dI9K5C51a/1G0WK5u
5LhA27a7Zya8bLpYuWMrNOPK5a9z0sUqH1an7remj6FSTa8ZkdQ/wDCWXgiuxsbSa6+Hv2W
LJmlusAn1rickSSbG3Dkhf7prtNMupbf4c/a1fEkFxkZ9jXTn0pqjGVLRpkZSoym+fawzxS
BpHgmz0mSTFw7bmAPp615hLcFVkQyZw2fRiPeu68ehZLmy1SPc8V3CMNngHHNeZXlyZpTtj
OF4LMOtdnD9Plwt3q7v729Tsxf7ytblskvwPQvAmoxalp2p+Fbp1H2pC0O7nnHT8TXnN7DJ
aXFxZXg2ywOVeMeo6VJo+pXGneILK7tch0cBOOvPcV13xSsbe38Rw3cShJLqESyp0IOKigl
hc0dOD0qK/zW/wB56Mo+1oKo+mi9Dz9mJRllJBOG5/WvQvidKP7K8PTLnDWqgD2xXm8jSMy
oTkggEntXpHxPwfDPhueMjYYguenQVpj1y47DPp7xNBfuJ28iTRXJ+BOtKwOfMGK8pJXb8i
/N3r1TQg4+BmuyEExM48t815MzEDhcj696eTJe1xNtuf8ARG2LXLKKfY7r4YWqXHjiCVwdt
tG8xx7DivVJdaD+GW8cM6/aDF9n2Dop3kV5x8NU+y6b4k1UnBt7QqHHYkVWTVS3wWms8upe
/I/LmvAzbB/XsVJL7DUfla534ep7Omr9v1E+KVvIPFcN6Xz9sto5QfXgZ/WuEAI3EDcc9+l
eo+OrY3/hrwvqqkEeR5GR1Y+tcIumy+UQUb5RjBHWvq8nlzYRRf2br7jy8WrTkJoRB8Q6dx
g+cvTp1r3r4suR8OpMLn95HXhek27w+I7IMCCkyZHvmvdfivn/AIVxPhSSHixivlM/Vs1wf
qd+FX+zTR86vliQM/jREhjKgKCCcnFSCQLHkjLGliVSrAHHOc1+iLZI8ewMB5ZG7Az2pjsA
AwBLdOak8pijIAQT27/Wo5nZQBtGenNMRUkxkjPNNUFFDKdxz3p4QMNpHIHJ9aWEFYjKAxA
OMCgoftKr5oYB/TFMy6RkODk1MXUTOUV2O0bR70zbKyDeDtU8tQJkOC0Z+YkinJI4CADkd6
cY2SZiCdnX6inbtqgFRu65A6CgQ+PG0sXINMV1Z8Birdie9Kq4TfnjHUmpFAcYXD84H0p2E
hr7weF3OCDkd6nCsVRGUnzMkc96hw6h+hI6ADpQsjgxxqOV6UgY0AoxWVcN61HGQHcDhf71
D75kO5sFTgmnLERuA+YAcdqBCnJi4OT60whyuT2pW+ZQNpDemcURlmDRkZ29RRZgQybwqNx
z/dqVCwhKxoCQc5FIgO7hgq+mKUKI2Cq23PIOOtOxQhUkh48Y6Y96iaNnIyu0gc4qVY5V3b
GHTvTYickMfm9qVhNIaSVwEUEYHVsUU95nVtpCnH+zRU+8KyKzJvl+XJwBikbKj505Pf3qR
huAWPI4FI22MKxJfnpVDubWjn/iXasFX/lguPT71ZgKkqVUh1/KtTQsPZ6qMFcwDj/gVZqq
WUBByp5oGAfY3LkFuSPSo3kwrEDcvt2pWOcuyd6CAsZ2nZu9e9AEUJVkOfyNSoqBzIv5VGo
Cr94GnrhVPakUkSBVEgLqevTNOMIyrKxXB+YDvS9YieoPQ1IMAhoxuZSARQFhrKsqlkXaRx
71DtJYIOH9akUxlC4ypyeKRW3sT3/+tSYmhAP3m0A5IzlulTxuyEqDuycHuKhOXCgghgMA9
qnBSOQCQFuSTtpCGSIUwSeSCBTQCEJZeBUrgM28qdvUUi/PKvmKVj/ioFchDKx+VmAI5GKV
QMZYMcdDmpDGAzYYEHgD2qJiwBiP3fWgYrGMMdxPGOKjDATKSAvfrTwUIA2nzV65qZkjcb5
FG7tigFujT8PNnxbpzBvl85f517L8bEJ8E23PP2pf5V4x4bYDxRpq7OPPX+de1fGznwVb/w
DX0n8q/Pc80zrDHsYb/dqh89qSuNpwe9OWVoZ451ALxsGHuRTcDb8p570nHpkj1r7+SjNNT
jozyIyalzRPXbvX/h941s7CfxLJc2Wo2sYjPlj5W/Gs3xv4p0fVNHsPDnh2CQafZNv8yQYL
NXnMKsxAJyPQCr4CgFCNmPu4714NHJKNKtGtKUnyvRN3S+R1Sxk2mOSIFcqQAB9K67Rddt7
XwPqGhyJK91cSBkAX5ePU1yqQkYKZ45Oa1LayBi3SfcevVr4anW5Y1Nou/wAzihXlTTfyOt
8B65Fo02oWt8DHbzwlQBz81ZQgBkOxRh2JU47Zp0UETEIqt8q885/SraRj7OzF+OAo9KwpY
SnRrSrLee55tfGOUFEs2Bjt9SgmfG2Nwx2jnitLxBqMGq601zbhkR1UfvBjpWaiqtyQq7wy
Ak+hoxkAyjcO1U8PT9t7brax5f1qfs3TWzdx/KszYACcexrZ8OaqNF1VZ2iLxyrtkPXA61j
KVDbM7g7dPTimI5jJw+9WbA96eJoU8XTdGrszCFedGan2L9/OLq+urk4XzXLLz29apI4lBk
bkjIXHalC7yvbOR1xj2pJWxvSP5OMZDd6cIRpRjTh9nT5Gcm6k+Z9TodA1+y0vT54Lu1eXz
zggDtVbWdT0SSyjg07SjBcK2Wc8cGueEjlJPNILdAD7dKjZ9oDMVDZ5wc9s158crpLFPFa3
bvo9PuPZjiqzpKlpypEhkTc4LEYOM49K0oPEMa+DpdIEJLSylgT6Vz01xugZsjaeT/SqMk8
gkmdflBxge1dtfCwxK5Z9NUaUFKk247M6HU/EVtceBrfR7iNze2smYnHTafevP7h2YMSXEq
nqDV27nJaRQwdQAQfSsuaUhu/zc7vWtsLhoYePJT9fn1PRblP3uu3yOz8J+IfDWi2ck+p6Q
15qkb5hY/dx7/jWB4i1+/8AEmrTajfBVJwqRqeFUdKxSsnCZyV5NMVgxbrmsaOBo067rp+8
/wCtDrlUlNezj0HbwZvmyUPT2r0HRvHmjyeHYNC8V6Wt/Dan9zKPvLXnOfmAYEGkH+tKkgj
vjrVYvBUsVT5Z30e/VBRrSprmezO/8V+PLHUvDS+G/D+mf2fpwO4g8FvauCs7S4v9Qt7G2T
dPcOI1XPU1O15A2jrZCwRZxIZDdA8kdMVUhmmt7uK4gmMUsTBkkHUY71eDwVLBQ9nQ2bu77
vzFUqSm+aXQ764nv/AfhnU/CeraWyXmogMkinKsvsa4b7dcJpv9miQiESeZjP8AERzVjWNd
1TW5I5NVvXuHiGEdz932FX/D2jaZq9pqEt/rCaZNbx7rZHjz5pPvWtPDU4VJVI7y1+7Ql1Z
ONkdPY65bar4Q0jw+1sI3s5sm5L+pr6Ok8CeFYvAeWgj/AOPYN9pJGS2OtfHNpdCJwqqpzl
Tg8EjuK7mLxvd/2GumNqM7QBMeUW7+lOjhYUYuNPZtv5sJ1ZO6ZFcWsMXiWy8tcETKMnvz3
r1T4pgn4cTHOMPFmvErXUZ7zxDYtISP36ZX154Ne3/E9gPhzPuX5t0dfD8Rf8jXBf4j1sJf
6vUufOLcY4JBNOC7H4BKt2NI5VW4BJHNOEhKqzqTzxX6EeR1JC7EqM4xzu7mql0GbDZLDIH
vV3buZGVSKbIAXLxDocEUAZwJ3eXyMfrUy5VihXC9eO9HlsZl3cN2qRI5JJC0gwR0oJuQkl
eqFWJOOe1Txb2R1JG09VJp/wDrWwwwy1IwBiOAAaBFFt2CEO7nBHtT9wAIx1GCTU6mNAsjD
5hxiojETEFl4bcW/CgCAqNpXZgnjOeKkSQoisvyhTgn1pi72j5+7mnyRFXU9Ux0/wA9aoAj
lJlYDBJ5zUsZLMSF+aoliKKZGQjH3cVKuQu9FO40rEtkbxqo+X5ST81MAcuke8oCep71aO4
qA23B7d6rP0BRScHoeoosK4FVjdg2W9M08OpDAcknmlMXzhd3mMe3pTdrRqQVwSaZSIijsQ
FUkDjaOtSKWLbWI4HTuKkYqGZi+GxgMtQqUCHzMu4PUd6AuIsZwCRyDkc1GZEWQlshvpU7r
hd2G9c5/WoX4G4ruzzUsa1GvIpfmMN77sUU3a/+0vsKKLjsNGWlChsB8ZP9yiRG87aZAQp4
b1pzR8gIM5wSfb3prKyTjf8ANjrtHGaBs3fDyq1lrDnJZYFwT0+9Wa7tswwCNkYA71q+HmY
w6sBt2G3GUJ681muqeSWyAfU9qTJI3QGTOVX2IqKREBYrMM9+Ke6SNhy+3nHPemNnaMOC3q
B1oGkIEIAKMGYn0qSRX8xMrhk60sRbcPmIqVYzIxYvncfWgoSKZSylT904IqHYicyAk7amM
PEoGF55PrTSP3jsfnUjj2oEPIOxSV+XFMjEm0FTsGaVi6pGzMMHg1JhX2hM/exzQIkBZuPL
ycdaRvllAcYBX1pMlC4fpnApm2MneTzjAoAmYZjHzfLT0REDYwwY8n0qqzbAA5yCe1TtlVD
x7tpPHoakaJRGjIDHIrZBGQKhaF9oJXO3FCbg4blCFJx2pxkLRnL4B64oBlYRrvJc7Sae25
HUbw6461KmGYmUAoBw1NnDb1CquM5/CkwsnuaHh52HiqwIwMTL/OvbPjLb3E/g22it0eVxc
IxCrnjFeF6fPHa6tZ302fLilViFXJIBr3pvi74RdQv+kMOytFkZr8/4kw+L+v0MVhqLqcvY
9PBzpuk6cp2Pn9NF1ZlATTbnJ6HyzVgaFrBxnTLgt3+Q17u3xZ8Ihv8AVXAOO0Apv/C3fCK
qAYrkkn/nhR/b+b/9ATL+rYf+c8Tj0HVxj/iWXH/fBrQi8N6u7LIdMuM4/u162Pi94TLFRH
OMf9MacPi94TBB8q5/CKl/b2cPbBsl4TDdZnm0Hh/VlaQf2bN82B9zNacGganGuxdLmaPqQ
Urtl+LPheXcViuue/lUrfFrwwMlY7oev7upeeZz/wBAbMJYDCS09ozk7fRtVG9m06XHYbKn
Oh6qqK0emTBSOflrqF+K/hkniK5/790P8VvDobmK5x/uULOM6ev1NnNLKcI9HVObj0PUxGx
+wT7j0+WmJomsE/PYT4/3a6L/AIW74cDEC2ucDvsqNvjF4aU8w3OPZKP7Yzt6rCMz/sXBrT
2rMUaHq6AzDTpvT7tOj0XVVhKjT5tpOMbenetz/hbnhp4tyxXX08ukX4r+Hdx/cXJyP7lL+
2M7ul9UY/7FwT19pexzzaRrLhYhps+1j3Xt2qF9F1lG3DSZ1kcbMhfSuvj+KGiTt/qLjHbK
4FTN8S9GC5ME4Ucg4rohjuIXeUcFc55YDLqc4wnVtLscA+h+IHJC6VciQfefFQS6J4gBy2k
3OMYB29a9Fh+JGjz5CW8+B/s1N/wsXSih2W07EdgtKGPz93lDB37nU8LlsGlKrZ+p5RLoXi
Ew7I9MuSD1GyqsvhnxGVDf2Pc/d/5516k3xW0SJyrWdxuHYrTG+K+jMABZXH5VCzfOl7qwx
3RweD6T0PI5fC3iXnOjXX4R1Tbwr4nBz/Yl2Qf+mVe3J8T9KcA/YZwD0yKH+J2loFY2M+G6
ECuh4/iGEeb6noQo5e5ciq6niC+F/Ey/c0O8z/1ypD4T8UH/AJgF5/37r2p/ixo0f/LlP+V
M/wCFtaMx4sJ/yrneb52n/uh0fV8L0meLN4T8U4wNCvR/2zpE8I+KC2G0K+wR2jr25fippB
GfsE+PU0n/AAtTSieNPnx6irWaZ+9fqZmqWCTs6h4rbeFfEtvcwzP4duJljbJjki4f2NSXf
hfxPc30tyvhe5t1ckiNI+F9hXs5+K2kIP8AkG3GPTHFRt8W9HXrp9x+VQ84z1b4Qr2OEe1Q
8TXwZ4oILHQL0k+sfSj/AIQ7xSeP+Efvc/7le2f8Lg0XH/IPnH14po+LukHpYS/nQs3zx7Y
Qr2OEX2zxYeD/ABUowdAvc/8AXOlXwh4uB50C8IH/AEzr2h/i/o4HFhPn3NIPi/pJViLCcj
60f2vn3/QMHsMJ/OzynSPCfiWPV7SSXQrtEEqksU6DNe0/E8EfDS6Xacq8QyxxistPjBpBI
Q6dcdKwvGPxH07xB4Zn0i3sJ45JJEbLDjAPNedOGa4/MMPVr0eVQe5upUKVGUYO9zyqONSy
jO4k96URFMKIwBzR5T+eMN0ORUmJFkYE5PUV+qWa31PCTjKK8iJ0/dYyAT0qNSQgDnJB4q4
Y43jJC4Yd6rv5UQKhssfWmMaxPmhz8zHnPpTAsisrBtwLYLUZThWJzjBxTtwDGMNweTQSLu
VHK7dy4wTTmaHYHCnaTjFV4xuZ1D8E5FTSyrGVVed4wB6UCYMscj4BICcLSLtV8kli3Bz6U
2MbFMchJK9DmnPGcPhgSRyM0DQrxxxsQOIh92oz8oII3DOAaczZhKv/AAdMc0kJJUoo3445
4oEyUtGmIyuVI4qDlioAwtG1xIcD5fQmnsjFQpOzuPcUyA3ZUAUyT5SFA+b1pyopQjJB7Ux
4yrJ85b6DpTBCoXP7wj5l44p7n5vlJBaoElQOVWRiT14wBUoLhisjDAIxx2oGN8tPL3ZHXH
TvTZFRVO7Bb2q4TtLAD5Txk1TlO1Ai/PjOCTQBCQqxgY+tNXax+Unil2sSHUc4+bmkjJXcC
RuPSkykS/uzy1tLIf7y9KKrnJOSf1oqbDuNZwejFd4wcdhUTgFQvUg5JxQWCx8fxDimABQM
Oc9xTA6Pw4S0GpsXIxbjC+vNZu+J4SjZ3HpkVoeH9oh1LcpXNuPm/Gst9nlqTyecUmAilQ2
W5O3AHb2pI8KCcgoh6d6jjl2uN5GSOBTnMO3cH+bPzCgZIgWRjvbbxkYpFKAoq5BJ70LFHg
BnwTyKk3fIgXawB/GgY5mw6jBA54NPCAHYHBBBLAHOKidl2kxseDyjdahDEcqMA9cUCLEgE
abcFkHXIpdy5AyyknjikeV93GMcdaFd1kL8YPTdSAlCkkrI3emyFVG0Rk474pV2sD5wKkd6
dvfI5HligQwhQoJIOR60gEyxr842qc4FIw3MWwMdqRJAr7D0PWkA+R5diHOTmrAZTGJcrx1
FRFjlRCM85qTDMSed3pj1p69h6PdjgE2ZAJGPunpUOXDu6njHcdKnjiZ14BpYomUSpg/MBj
PTOaaXW5MZabEJYsSACQF4IPFCK67VYkKDkcVJJC68Y3DOfl9Ku2lj9pHJOPSnSi5O0FqKo
4wXNPYprGJBgAbqUwYbGMD1ArpIdMt44syuqKvrT3l0eIKGmVueT6V1fU6kY+87HF9bpfY1
OZ8l1GMZX170Rx5G3qa6qOy0+9gaaynEmO1ZEluIZNuMc1lUoTppOS3OihiYVW1F7E9tYmR
AQNoOBUs2l+WuBzn1qfZcfYdsDMWYELgdDWdp2qSm5a2uHaQy/KXI+6RXp/VaKtFrV9Tzni
qzc3HaL2LNnZvLkAAAccirAt7eVhAbiIseMKcmpoJhFbznrsQj8awtEj3asbs4KxDeR7nit
JUKdJwoNe83+BCxMqsZVoPSK/EZqUMlszwocgd8VmLuXG5dxziug1k4YjGOcZ9qyAQCNp7Z
zXjVoKNRxR69KfPBS7lYMyYaM/eOME1eRizggfnVFlYSNkjA5Bq9DtUBS249c1lZbFvY3bA
gJyPU/pWXYX93NqCxtOfKZeARWhasFj3dRisSyeIawuxT8pIr6NSnH2STsj5qpShKdZtXdj
qYN8bS7CMgZ6Vz+nahdtr8XmSEQ+YQQK3IVJufujDsB1rmISketKp+UCZhwfeniW6coU1om
ycJyVOeU1rY29Wt83WV4Dc5qtFCQRg5q9fjzHByenFRWwLN06VwOivrPLY9alUthr30SY+e
VbPTZZDHvk42g+tQ6XfG+aSCSNUKrleaZrLptghJ+YsWI9j0qjpTeXqUaMME5B+ldtfESVd
UU/dPJwlGM8PLEW97oW5olWU96ZCozyKu3sZEm9emKrw8MABkV5cov21vM92nUXsL36XLEz
Q21mbiRm2ggYHvVZdUs2XcS6gHGCODR4h2LpMMQAy7Z6+lN07T7afSLeWZAGZSete1UqVFP
2VFLTufOxjCpR9tXbu3pbsXFu7SQBGKrkcZ61HPahWIGOmfaqV/p8Vn5UsOQJX2gP16dq0b
RpJtHXd98MVz7VzVV7RyhPddjvoyjT5ZUm+V9yrDbtK2FHbPSrw00jhmAPoKksQiEseoH8q
w728uZNTmNvMwJf5QKyp0I06alU3ZpPFVK1V0qWnLvc1m03niQH61TmtHiB3ZXPA9KgF1qk
Eg3K7IeWJFaNhqn2uRoboLucYUsKcqNCWmsX5ihXxEFz3Uo+RmeWpUgk5A61CI9zluoHHPp
Wlcw/v2XgEHgjpVuPTY0tvNkbDVw08PNuyeh3zxkKcPaMwlURk8/L6nrTfmWQDru71rz2a7
d6DeO9Zxi5JU55/Ks6lCVN8rZpQxEa8Oent1IRG4xhuRywqOZMrvwMVeW3kwxxkkVA9u+dm
xs1k4Nam6nF6FIthMj8cimFM9DkHrVuS3wArDBPUU0xqI2XYfc1IyrDEPIlKg716e9Mwybn
YfOegParDOySjahwAAPelMBMjB8t70E8yZVjUureYSGxkVIqEZkyMjAPenSRhCNhLDFDhfm
wCMH+lVYLkkgQseeD+FQIcsycnHHHaowwkURkMWBqwqKY2WNtjdTRYbGxqpjO9i2eg6baYr
fOVJJ7DPpQwVhuD4I/WkUjGW5oJLAG1lVD1/GkYtnhjlSQe2ahjmBcFRgg/rSsGLlgc5br/
doAjIjeIjaUbOPxpxdy/y54GOnemPkOo3jdu/76qVpQrFMZOe1ADt2RsLkg9aZINpXaw2jq
etP3CVCVITFRkMYyDjH86AuiOP5ZHJcEHnGO1KN7nzVjXH1pMJHu2puJFNONmxUCo3zHmpY
0xsyl5N0ZRVIHBoqJ3EbFWHPsuaKY9CDZ5jHOFAI4pSgOSOu7G0enrTwFJcEfKOQe9MKOsZ
dWAz6mixVjovDat5WrfIrxrAM+3NZMjJsZliHStPw9IY/wC0EK43w44HWs5oxlUznPJx6Uh
FUxshLLh8jOPSgqJAUZcEgU5VLynDbR7UOQ2Mr86nH1pWGgYggHAynFTJM5QoU+VqrbiZA4
TaOhzVpMBRuyxHTFJ6AtRX8o4XkL1qAYySCQM1aFvnZgkH0rQg04SNya0hBzdkJyS3Mz5zj
DA/WlG4E7yBxW9JpC7MoCW255FZdxaeW3IzTlTlD4kRGpGfwkbAGDc7hjnjFRb8fKRxinJE
hwCCAOOK1YNM83bxz70oQc3aKHKah8RkOr4BY7l7UKqllAHLda3ptIeNFOMjvg9KymiePcO
ASac6coO0kKM4yV4u4QKSxHOc44ratLL5dzk4rOsUYSBXHTnNbmpyy2mnxSQLk7sNn9K68L
SptOpUV0jixtapFRhTdm3YlFvaAL8mF7knFOjOkF32zIZAMfSsiCK71YGYtujjOGLHpUV3o
629kbp5w2Dzt4x6V6EnT5XKnT0RwWmpKFWrqy9e2HksHjO5T8wI6Ve0xFELDPBBK/WqmhTm
60+a0l+fyssh7475q3YO0bGNkGOlY0YJ1I1Y6Jm9eUvZSp2u0c3OJ7vUBZyysGViu7PStWD
QYsES3O6YnINVNRT7Lr7llYLkS59c10PlgukykfMmcVrRhCcpRqau5jXqzhThKlorHM6bM9
hrUQDHYXKuPxrf1KIrI/ltlD3rH1eIQamZj8vmESKB7CtoyCbT1kK8FQazpx5lUp9i5Ts6V
Xa+j+ZHbykQFVPPAH9axdRhaK9+2LxFIRn2fvVyOcxznjAPGKtzQi6tXh4wwyuf71VSn9Yw
/s5bx1QV4PDYhV47PRkEkyyaI1yJBhl2kfjjFL4dTbZzu33WOAfpWD5jW9g8TNnLcL6Eda6
SwUQ6SmVOCNwx71dCs61VVJL4UZ1qMMPT5Yv42Z+ozIWcZPesZXKshBODV+8ZmLccGqOPkA
fO0V4UtZNnvQjaKQnzBgxAO01et12ueMDrVQSCUkqAB0q7CDtwenrSWoS2NW027djEgN0xW
FAdusAnGWk2kn0rfteqhDzjv2rnbqJn1mS1TgvJgOegr2qsn7Gk49GeFFf7RVT6o6qKaNLk
F5FQrgfermyqf2rIQRnzOufepzoM7uYjdhmzu5U1VlhFtfeVtG5ZFBOP1rXF1akp05VF1Of
AUqK51GV9DpLwFCAzmm2eCwyu4ZqW+GGGDkY+92NOs8IwONvzYXPOauhG+Kd+heIq+zwTSV
uhlas/m66IoxxhY8elV70fZdUkiK4SJ1wfarFoZL7xI9wQuMs+B29KXXomeYg9ZE3Zrkqwc
qbrpfaNKE405U8OtnH8TR1EoQJI+jKG/SqUGGcYqyoafQ7eVQCSoX8qht48S5Y8AjpVuHNi
IyWzNb8uGlHrG6KviLlLeJj9wFsYz1rXtLXOiWUajGExnGKwfEWH1EBSSwgAxjvViDxE9vB
FDLZ58sAD5sV0c8frM+fRHFCnOWDg6auyfxC2La2iVclW3/lxTrMBNIGcpvO4ZrOubyXVb1
G8oo4G1UUcc9zWvMght4oGIYooFZKSnOpUjt0NVR5IU4T0lfYltGCRs2MbPmya57R9zaqGk
wQzOW9vStyXMejXMm3lkIWsrQI1N1cGTarsgKAnFay9+pShN2M22oV6sVrsbkODKVXoOeaw
rVhLrqHO4+aTn2roAEtLWe6lYZEZCr6msDw6nnahJK+AIojn/erbEN+3hFPmOXCL9zVrRvs
lY1XJ+0gdwcU3X5xb2cVuH+eUgfTHNSReZLqBG0E4z7Vk+IZUOppBtJMSZ6/xVlNKGGnLrJ
2R1Qg5YmlTfRXNDTY9ukyOx5kOamtIY2bMgwM9fajyxBp9vAAQCuefenyP9k095ThiV2r9a
1lSjZTntFHN7eV3GG8pdB8ms6ZaNsWHziDt4GaItZ06fIWMKOh8zjFY2kWqTzzSXUYaJQOP
XPSro0LTp3bypXjHbnoaxjKcoqcIKzOufs43hUlLmW9jRns7G8s3a3cM6c4Fc3cwqGxtOCK
6Cx06TSDLPNciYyx4ArKlQyS7QeM8DvXFi6a5kluzswkpJO70RneSHCq2RT/IaNdwXBBzW5
baeAQ7Y2+p7VoLBZvzuVgRjGK0p5dUnpoRVzOEJNWuccV2LgjJqKVjsUYrrrvR42yYgAxG4
r7VzN3bmGXy3TJXrg9K4K1CVKVpHoUMVCtG8NSipXDFsbieKGVg/PJHpT4YWkBTYOTkVr2W
ku/3zkk9KzpwdS/JrY1nNQTctDFO76Mfu1CqkoxDY5+auku9HdYjJCvK9Qe1YflqrHcMNnB
9DROnKDtJWJp1IzV4u5FAxUNJsB28A0hISbPUsMipjF85V+FHZabLh0LhQMcAVmalc8z71B
JA5pUQlt0mQ1TRqxYr90Y4akwSuxWLE9zSHYYzkH5ST9ajZkOMLn1xUhj5w5Yj2FNjj2O2F
IHXmmHKiJm2/K6EK3APpUzK2F8lAwA6mm5O/wCYhuOBSRFwOejdRSC1hpVAcOMt7Hiimsqh
sZI9g1FULUYQCQhUjIFOQbozGsmBnFJI+ZNzAqQBxSjGVPllR1pFp6G14ejH2jUZOGaODOM
dax22iQRhwDn8eea1/D6v9p1E4IzbdvrWe2GGZI0AA6jrSYkVfLK7HPy5bGfekZiijb8xz1
9Kk2qFLbi6qMgGmsu0hOMdSKL2GSwQ+bjDbh159a27XTwEDum4HqO4qjpaqZMIuSO/pW5dX
jWFol0kG8yNsDscYP0rtwmHhNOdQ4sXWnBqFMheyjiZcKR1PNXLbbFayXAi8wxjft9aq6dq
TX8s8FwwZhh1bGOB1FXId1vNlh8oOK9OlQjzRqQ2ZwTrzalTlpJLYoWmv3DaigugnkSkpgd
s9KtapYBAGUcVhapYrBqEsK5WMfOh9Aa6SxujqWkK8nDxrslHoe1csH7WM6dTeLNX+6UJUv
he5z6RATbCvA5NbwlitbEXDqWHoKzXjMcnPL5rSdBNpVxGoy7xkKPelgPdlLQMwalCN3aLI
bLVYbq9e3dBGHH7sk8VFf2g2kbcMO/rXO5eJgUZUZTwT612Fpepq1inmlfOQYbHenGosauW
atNbFexjg/epO8H/AFc5+0ZluFDngHFdHdxfatKmRSdwTI+o6VlTwCGfc64xW3p8q7FVhlR
976GpwUXedGXUnHxcoRqR6amFoUix3k1mxJSVM5zjmtTyzNBcWrfOGBVeOM1zpY6ZrbAAlY
pdgJ/u963TqunQT7o5vMI5AHpXZhKsfZuD6aHLi6UpT9ole9rGPo7mDW0i3YMgMZ54BFdAu
YtQ2k9Otc5ass+qqUATzJTID7V0M6v5wc9sc+tctO7pKS6M7G17blb3jsU/EsZa5trgZ2yA
ofwot9YsoNPjMweSZByAOlXtbRpNH8zHKYI/rWNpNpZ3Bl+0Ddtw2M10Xq0sX+5taSOCKp1
MG3WvemyLUL37ZfrIAAiptA9M1vIVjsFj3qVCjBB4P0rPv9Nt47IXVrEo2ElwT1XpSaQ/n2
stqYydmDH/ALC1lTVSjUlGru0aTcK1FOltFkcv39w+971etXZlBB5FVLlCS2euealsTjCHk
GuPDScKqXQ9TEQVag49bFHVVSO/LBRiVdxBHArZEjfYU2j5do/lWbrsJfySy4UIYyffrV+w
zNokJB6Db+Vd8bRqVYroePdzpUK0u5iXWGkKDO7PeqroQBjGQemau3W4ksMZzVL7rKzkYzz
XgtWZ9JF3VxUUYywCk1bQenH41UaVXf7uAOlTI+5Qcc0dSjesBmSPJBXOCKwpww8UFewusb
R05rc03axVgKxbsCPxHJIXwBPu/LpXtXtRh6njOnfET9DpgNt4AxJz3rndXTGsyrnBEq8/0
ropmQTpJ/BtBzXO61zq0+fuEo2a7sxlL2cG11PIyyEVV0fQ6C8AUIwPbAXGcGms5ttLluCN
pRWb1yadcKSsAJwCuQaratJ5OmbQ+7eQtVyqHPNdi6kueFOm/tP9THsLw6dM80cJYSKFBPb
vS6hqDagYVCBTGeSD2rY0xVXTYpJDnzCTg9qbqEEb6TcCKMb1G5WHXrzXIsLN4f49N7HRLF
01iEuTbS4mj7W0l4M8xScAn15qa2UCdiRySBisnw7cMbqWN2Vi6ZwfXt+lbVuUN0Ub61thK
XtI05GOPq+xdRdHb8TndTYSeKfL52idUOK35LOGW48h7ZCueSRnj1rCtgLjxSe+Zi/5V1ET
5vd5HB4NXguWfNUkr3Zz5jFx9moz5bJbHH2zG01+LZvPlSFM54YfSujuyTPhec9BWBEFfxJ
GFBIeZifwrcnxJONu7AOOOtcdKKcJNfzWsepNv2sW3f3biaw8dv4c6HzXdQAD275rGs9Mmv
7drlJvLKttUeoq/wCJ5wLOytxjBJJHf8atacph0OzwPnxub3JNbKnGriHGq7cpxutKlhuel
rzNnMXkVxZTiC4JOwZGWJBXvXUWVpa2WjpLbvvM43FlrN8SSATwg53BDuBFa0MSxeHbSMA8
ru/OppQ9jWqRjroa1Gq9OlKXV69ibTVMkhc5LVzl4yXfiJ1UZ3zAZPpXUWmIdOnmwf3aFq5
nQITNrKytgqNzEtVVrJUqS6jpyvVq1ey0OhvNq3McRORGMGqOuSRxwW8BPEgMigd8VLdHN0
zk5qtqlrLfxW8tuVLwqV2t0Iq61SUoVIQV2ZU6KpSpzn0v+JZ0i226HuBzIXJ+o7UyVbi3l
ZGUnHPy81lW+oahpiqm3EXPEnTPtWzaanDqo+zyRLFMwPIPXFc0nCrGMIPlaOuCq0Kjk1zR
kVp76aREB7Hn6VbsLdSQfLLO56+lUkgAuvKwQM9K1JZo7Swnk3bCicEetGDpOVSVSpqkPH1
3GnGNNWb2MTV9RmnuRY2oIUts+X+I00+HdUhiadLlWmTqm6l8OQNPfy3UinbCM89m/v1rec
ZNQLqWHIwPWtacYV/em3q9LGU1KjHloW01dzK03Wru2vltb0ZiLbHUjofrWxrcEckX2mHbt
PBAFc3rwY65IiHBYfd/2jXQ3ubfTIoCMMYwDn1xUazp1KU1pF6D5uWrTrU/d5lqjI0603Tq
5J61tapdLpumLswJ5W+VqbokLPKrH7gGTXOeIL9L3WXjjb5IDsUdsisYP6vh3KKszorL6xi
I0L3tqzZ0PVXup30+dN7MCS30piaW97cyJEpWPPBxVbwqFOr3MnGUi53e9dRAq2trJdEYVA
XyDW0KTxVJTqbIwqVlharjS6mU/hsqoZJQ5A5Fc9d2vkTNHMu0jPXitjSddvpdW+zgiRZ5M
gOMHB5pniUIt47KgwedvpXHXp01Hmp7Hbh51eblq7s5yH93gOw3eme1PZm3nDqPpUJKt0IL
cfN6VMAqEkAMa89nooXzSsSjbls+vNRTSIzYy3TFNDh5ztQlsfM3pQWhZcRg7x0J70xjY1V
JNjpnI4IpyoBtUdfQmnKGEYY8O3yj2psjbmPy9RgGkxMpS3caSsrW+4jvRVn/AEf+KFJD3Y
96KYgdiSjxkHgZprEiEg4PORk0wkAHy2GMDg01nVXUOAPrUmhuaAoWe9UtlvI4xWWwIbcf4
eBWj4cyJb7P/PI4NVZGEZ6ZwMA0CsVnG2MYP3sjFNZGMmAM5XNOMRkBfdhhzjtQjkAsOg6m
gG9DR07ClcjBNdEsIvLOezkG52XKf7GP8a5m0dkC7hz2NdDazkMjKcHIyfWvVwFRO8JdTzs
wpNpSj0Obt7hrW+SZF5jJDj09q6uUl40kQZ3fc96xNetEivxcRYCXPOB2bvmruiTNNaG0Lf
vIeVJ7qe9dODvCpLDNpdjgxjvThi43dt0S6vA09itwq4kgwrH+8D/hWXod0sN9slcrHcHbn
1bsa3pruytYHhnnBXGGGcn3rkPmEpKqwVW+XPp1BrLF2oV41U7vqbYJOvTlG1l0OpvoPLkJ
KHPrU9gcMFLYFR28z6jpUcrHa4HOT3HWktxiXJOARgH3ranDkxKa2kYVZqeFkp/FH9DEtre
Ma81rdIBGVaP/AHT2IpkJm0fVDG4wR1X+8tWdWj+y6+s7EFWZJeP4fpWlq+n/ANoWv2yMhZ
o+nqR1rmjQd5Tp7wZ0rEwvTjUWkkWplS5s450Ibdyp9B6VFaHYSC1ZOg3wiZraYnyHbaCeo
b/CtiWAwTNxvA5OPSq5uef1ikXCMop0Z7GZ4iiCXMVwAAsybCR7VHpmk20lvDNvZy2d/oK0
NZiFzorMqfNCwI/3e9UNAkJhuLZmIwwlGenpitY06UcRaWzRyuU54fljLlcX+AzWNNhszHJ
C7ojfKMHjNbOmTC80eNpB+8TK59x/jUeoQ/a9GnKpgxHcB6n/APVVLw9ITJcWzhgJk3Ie3H
9aTioVXCO0hx5p0lUmryj1NlM3NlLA5yroc/Wub0ZhHqaxA4R9yHPt0rprMGO7ZDtGOgrlb
5fsfiSSNMhI5QwPr3q63MpUqkem5nRceaspbNXOpihWVpreXgMhA+uMVzumF7fU1ikbG8GF
vwNdM06iVbgYBOCRnoaxLjS7ptSmubcqVLb1J9+ta4mLlOMo9P1M8JNQpy5l8S/ItX8W0nZ
yaq2xxOq9TWhdkLGMnLHgkVlwuIbodSeuTXl4lKGJSPVwvNPD8xNr6brKEgFQr9fbH+NWND
dToiM3zOrEfnVwPbywhJRvB5waN8EMDJCqojeg7160lT55Vr7o8WnGslGhyaJ7mBenbK3zD
g8Cs19u0O5y3PFXbx1Mx7kHJrOZ8ruAGO2a+Zk7u59TFWVhqyBmZcFQoyKsQtgoEBLfxGqx
BRh8xbHNTRMzEt/Kkk+jsPXodFYSiMja5+gqafSbee8a7Z2Esjg7R0rFtJgrZ3fN/drUS5U
QFTkd8Zr18Liaahaornl4vCyqT56M+RlqUqLgDcfkqN9Ogu7gXEqhjjuapfaAZ8ljgVOboF
cA811RzCnJWq7nJLK3pOnO1i7cNGJo41PCjpUeoW66jbRp5mzaT0qk06tJkdhUiTEchsVFP
Gx1U9jSeBbUVT3iWHIhgjgDbti4z61Zto2ntnjB4ZSCfwrJlmDchvm96mtbloWwJOD2qYYy
Malnsxzy9+xcY73uM0/QZLO6iu/PyEBXFXkKxXGCCzAkZPvSyX+OAQDVQTjcSSTk5Oa66GK
o0uWNPbqcGIy/EVVKVTfoUNO067tdYW7dVZFDc59a2oJP9JbJwPSqz3K7WGNqt6VEkwD59f
WsliKVFezp7NlywVarTcsRvsjM02C4j8UJLIj7S7EEjiuhMbfbSNwyxxxTPtahF3kHb0qBL
gicOMHnNJTpUn7vc19hXqNufSNkZHieQnVUjXqkagH1rpLglI7eJCpCqBgfSkYafLiWaFWc
DGTVV5Va6UqAMcCtqXJCfNfc5/ZVXGEWvhuZPieQvqsUHTbGEI+tdDcfurO0hCEbUArPvNM
g1PUPtUlyI3DAkeuPSr88yPNGpYgD5eaUIWlOcnuxqScYRtsLq0gtvDDgcM+IR+NZPhxJEg
uZ3XMkn7tvwqz4lMx0+1ijjZ0yWYj26UumIYtDiO475zvI7g01DnxNraRWhjzpYb3d5S/Ah
lclyzD2FJHM6dDirjfY7WDffSGNS20HGeaVRYz7TDOknP04rneGqRndPU9FYynKG2i0LVu0
MkDG4UMgU5yPauN0XMmsqqnayOWA9q6HVZks9FlIyDINqgGsrw3bs08ly68qhCt/MH3rarG
U8RTp9LXZw06qp0KlXz0N/YGvGZPXNZniK4eOKGzTClwZHPt0rUTkjnDMcHHpXL30k2p626
hhlnESj2H/ANarxMVTpOMd5MjCzdXEqUtoI39Mi+xeHI3Jy0rHP0PSrWmxxkSXM4KogPJ/W
obwgRJBGQAgCqPajWZ/sPhJkaTDTOEGOuO9c7Xstf5UdylzUrLeTOd05G1bxSZXJILGQn0A
6V0+rOJrkJjJxWX4UtlitLq8kblxtH0HpV75p7sOT7AVpCn+6UXvN6ic1HEeUETT3KaVoM1
yowWXCD3NcGIpHV5SgdVYea3oT0Fbnie7LTJZo2Y7fkgdzT5bZtO8JW29sS3UwlZe5A6Zrh
xf7yTttE6sFLkSqy+Kb/An8K7918WZXDbQCBV7xLcG3sI7INzN94DsKTwkhOnXE6oFR5iMk
9AK5zU7u41LXXdTuRm8uIAfhmumVV08HCK3ZycntcbO+y1NrwxbMhfU342/KhP86o65M007
yFiC56eldLcwppmlwWAYb413N7nuK5C+YPJu3dOTmuTFWhCMF1O/DN1Kkqr9EZzJtUgEtRE
zNlVO00vVHwSOlRYZF3j7vf1rzj0id5FJHBAJwxpCfkLgnqQMdqjG6VcklVbmlwSB8wOeme
lA7D9zBRje5Pf0p0rLsB/iFRIxEhT09KJdyyBcfIefekJoRllJ4Kj60UG4GfmOD6YopWQFf
byEJ3kDJ7UpTmMk5DHgHrSNkEspw64A96cZUBDdXXgn0NK5Zv8AhlR9ru3OFXyG5P8AhVEs
GJDJscnKt1zWn4PTzNRvIzH5qtas1ZbuPMXb87DjHpRcLlff8jsWG7OPSoxvyq4GzPIHepj
h1Kbhuzzx+dMaQjCk85GcCgTWpMjtGdw+btt9K27KUsgFYSxE7mVieav2spG3HStaUrNeRM
tbp9TcvIReaXNDs/fR/vIz/ePpXMRSvCVeOVl3/IGHb2rqopiwQqPmHH4dzXPatai3umEIx
bv86f1FerjqaqRjXitXuePgp+wrSw8ttWizb6VJNMslywHPBHU1NqVlHHYpcWoPyHa+epHr
+dWdNnN1p6bm/fR/L/wH1q1FsdDFL90gqPoe9dzw1CeHvDqeY8RioVXKT92L28jN0C4jS4e
2kyEn4znOCK1GQLMM8KDjFcqqTWN5J82GgfAz3Ga7CaRLi2iu0UbZBk47VyYebklGXxRPSx
SUZ+0XwyRj+IY8CG42n512L+FRjUdRvFjghQ7SoTgcZ9zV/VwH0kTsDvjcAD/e4NGhyN/Z7
Igx5bYyO/1qp0r4mUHonqc9GfLhYytdp/8ADGPc6Vd2UCzSsFRmxlTkbq6DSbsahZPbygfa
YgNwB5K+tWY2iuYZLS6OI37KM4PY1jWemara6q1xCI/LikwZCcCYdxj0rNU1Rq3p/Czo9q6
kWqujRtRRxyRvbyNjcjKw+tcrp8gs9cRJOVJKMPrwK6m4dVvTIi4GMYHpUCw2gladolMjfM
c9jXRKEKnK1ujFTnHmfLdSLMa7Ha3LDYwIBIyAOhNYlvpd1bXqOkqRxRPx33L2+lWZLsBzu
OKje/8AlwOlYVMRSunLeJ0xoTleztdW1NKW4iW4VkAUk8+1Ola1dvN2r5pOSeua5yS7BbLO
OKeLwgDBGDXPHHyje/U1ngITSu+ljWvLklsk8noBioFusrkv8w9DxWa91vBIIOKpvMBJxnF
c8sVNm8MPCEFCxq3N0ZMEv+VUhKQ5ct83aqj3B/gx+NIXZhl8Cuac3J3Z0xiopJGrb3pO4E
8ikkvT93f8p5FZCuNxdW4NKSXUMFxik5yatcEmndMlnlfJPUscGqzMoLIAcKM9O9NZ3MoGe
hqPc7K0gPciobKS0JFOUdl4J457U9GYRKoIZT05xVZiVJyMgkU+MfPkYCr0FANLqXYnVMcA
HOOtWPO+Yj+tUN655I61IjtGzOMEVXM7WQaWsW/MUKDmn+YCCQ2COfwqo0i7sEjZTomLyBE
QyFjtVB/GT0H50cy6g4xcdUWRvDE5PNOExCnOcCtrxL4cufDtvZ+ep810Uzf9M2IyFrmmk3
DIbgdaUZ6lSSa0Jmn6MAcGnJLjnOCOapNMQvs3SkMhBw3pmi9iWtDRacucqwzR57c/OOKyx
OueKl8wAjoxPer5tLENN7sumfdwz4xzSibGCWz6VnvIS/zYPQZpRIQxUEEA9KSdikras0nu
TuHAI+tNWT5zg9eetZ3nAEq/U808ThHAyOlJ7WC2tzT88lcA8/WlWciccZFZXnEAncBmpFm
yow/Oa0UnprsTZXubUd2R94jHYEU0XQMvzgN/SsgSvkfNnmnpKxDbsAdq1Vad7tmXs4LodS
l+RGE3KVA4BGarmcMQowAOmO1YKXLquGPGalE43Z3V1SzCpa1zmWApczklubd9a2up2aQTS
Om07vlPesaXw5MrZsrg5AO3Bxz71Kl6QfvA1bhvgGwxKj2ro+s06r5p6PyOT6nUo+7T1XmY
82naxLEkMyGRsAHJ4HvW/ZWSabpUduZsyMcuff1p7akPLYb+McZqjLdmVwCPxojWpUryg22
+5XsKlW0aiSS7Gg4zbSOuVaKNjn14rmvDSC61mMyffCl1/wBo+ldJbyLJbtDkkOMM3tXP3W
kajYXAu9N3OsbFk8sc11Vk6kqdWOyPPw8IUqtWhUdnI6b7EzzZKHCZzXOeJ7oTX8VkHJS3Q
LtAzlj1qX/hK9SQrFJbL5qJkO3GT71X0zT5rzUW1C7jZQrbhn+M+lRXlDEWhS6vUKMamHjz
17aaK3U3oIPsehxW5k4KjHHJqWApY2E9/NxHEhwCM5PaklzPcrGpGzPQ/wAIrN8X3KxR2+k
RSEEjzJvT2rarNRi6i6aIKdNygoy3k9fQxtMik1XWIoZBkyHzXPbHWtjxexEVgF25XcNuOl
L4fsza2Ml0Rl5m2xkeg6iq3iZyNRjiLhzHEGC9xmuKUHDAylL4pM39qquYQjDaCsW7a6Gn+
ByIwVku5CsfH5movC1kf7Xe6DK0FsmTkfxelYFxfyy6fZQ8qYYycH+9XY2NudL8PrGfvzKJ
H92P/wBaopzVWUZraKOqqvYppfFN2KuqXRmnfPUk5NczPKGcowzgbcir13OzOfQmssrky7T
kdjXn1qjqTcj0aNJUoKC6Cv8ANGexXGQPWoSx88L1HpShlLksSAOD9aicq8hARl2dWrC5uK
rhJiVBZO+e1KZSsYBwwJ6+lMMiyLtU7XHX6UodCrKEyg6Gi4hRI6MeOCOCKXdJtzKSP7tNU
ExBkOTnoaHXdguzK3v0oKQ9JbUIPPRmfuV6UVHInz8/NwOV6UVNiSNiFYMP4QBT5EjCvg/N
zx2pF2j+EsNoGRTnI2jePlPGKLGh0fg5pItWuFDlQbVs7fpWXMXDBl+YYJPatvwQ8ceuyAq
dr28in/vk1jXW4OUU9Riiwr6kHMSEL1aoFVvNVm4IOKnfj51OSOOfWoWdXmUg9euKQeZaj4
DLu6/NU0cpJBIxVVGeNuQNj8gmpFlBwq4pq6Bo6CzYyQlA2M0uo24utMd1OZIB09R3qnYTI
rbSTWvbuok+ZOvGOxr3cFJVKUqU+p4mZU3FRqQ3TMHRLpLS9Dk5jk/dHPbPSuiaMRTAblVf
6Vy19apY3T26MSm4urH07H866i3nF5pUcz53jA6elGEk4xdOf2QqzjKcJw2at9xn+IrRGW3
1iEYjx5b7eue1J4fuGmtHsXOSnzxqPQ9cmtZZY3s2tpkV43yNp7VYY2sAUQQRoirgACto0I
RqOtfQ5a1Scaf1e3XQrSoLnTbi2zulYYwem4dKh0izm062kNy4G4f6sdjTGnWKUckDFMlvV
IGDwaU8VSdpvdKxcMJV1h9mRG90YrgnOVPQelW/7RUxAbsY7Vg3MpeYvvAYfypm8yYVVOT1
JNeLHETgml1PZdFOzfQ0JrpmO7fUB1Bj8qnms4yE52HOPWmZc84A+lZurOTbehs4r7Ohalu
CDuc/lULzqIwcnmqsu7IYE596YzucDrisUlu9ytLlnzEMgLn8Kehed/LSM4HIPpUKrvlXI+
Y11mhaNJdOAB83GB2NaRhzbicrFTw/4fudc1xNPhLI0iszvjgADNYV3b3FreyW0qFZI3xg+
3f6Gvpz4f8Ag8afNqd7KB81o0SZ7MRXlnjDw1LqFjJfWce69s8xzIOsqjv+FZyvF2CMkzzN
SzuBwfRj3HrTTKFEiMBkimkkTAghscHFRsFJyTtZjxRcZIjBFUFeoqRHAHzNUEn30AOQKcC
pyFXp60h2FJV3x1FIzc+WpGBUBb5xgnnrij5kJLDg9CadhkoeRV80ryx24p4bbt5HQ5FQs7
SHhhnGKFbHyHn1NPYTJiw+VSvHXNPLHb+7A21ExG0AHIAp1uhaQBMc9qYi5a2st06iNeVAB
r1b4T+BG1PxUmo3kWdP087mJH337D+tZvg3Qlu9jFSS5CYHc19MaBo1voGhx2oQIQPMlPrx
VTio6MzlL3Tx/wAe6MNY8Vappp/dvLGrqfRgOteAzrJbTz28sflyxuUK/wB0jsa+kdVuBqH
jWW7gIO/Cqe5Arzj4ueFRp2r2viCzi2W2or5coHTzR3Pua5U7MtaJXPL3yqkBAAeQM9PWmq
zMrEAZA5pmRgZJyOKi3ldwHG7it9yh7sxYFcU9HBXOahC5XkkEU1eBnBAoAsfeOScDpTd7C
QbiOelMG4H5sYpHKZywJHvTEWRuZ+eg9KTcxBKY/GoI5hGSyt1pu5gSUJOfWhoRKzZXDdaE
YAYAOagaTGCcg1NGGlO1OWPanG7E9CdSdww3Petjw5o1zruqm2hQvDCpllY9FGOpqtFo95c
+XHBC7yykJEFX7zele92vhePwL8OoLdkD6jeSr9pYep52fhQ7kykotJ9T57bzLe6dHJ3Rna
c9Tj1+lM81fMIY/KTnNdB4701tL8XXOBhblVuAT3LdQK5ZgPJCj1zgnmlF3RZb83I3gYNSp
O+Blh0qgzn5T+lCycA4qriNIz7ouW4HWljuMAg9O1UY3BBGD+NOVznaAPxouOxuWV1sGWPS
tiO7R4wc9OwOK5OKTYpyT8vH1qylwQcFscZGK7qGLnRXLHY4q+EpV9akbs6VntnZd8CH6gV
FcXYWDYMcelYr3hG3Bqubg5YEkqfU1vLMJtW0OeGXU42t0Op0ry/MNzIcRwoZHPdgO1cLJc
T63rjsFPm3D5VW6qucfyrrNOuygQjBUD7p6H61PMlgt2t9DbolyB94DpXRNKtGMm9FuYvmo
1JNK99ieGNUkhtIOIlARV9cda5zxMx/4SdkiAULCmc9hXQaXKJNQWU8c4BPQVzXiCTHiG9a
SIhmOxWI4bH9KrGzvSSjsY4OgqeI1+JkWj2X9p61DBIoKRtvJHYdq6XW7xd8ka9N20D6VU8
OWpsdFe7fiW4wd3oPSs3UrgPOykn1zXHJKhRUVu9zsS9viHLotijPMS7AgIPSqzFvNDqQHH
b1ofLAqcEDuetR7dzoR95ev0rzH2Wx6r1Sb3Hzvty5UCQ1C8pO4nvilnRmY7H5Izz6VXYHb
64pAPmTegYABRwaaGUcquVzzTZecJnA64FNTCrhSdrUAS+Ym7j5QRmnSgGMFW4phXLbWAz1
pZNpUIDj1zQNEZkCnADEexxRUq/aVUCFdyY4OKKBWINzgsFO1OMYp7MSUDrk9KQYZzvYKgI
4FEnLb1VlGcHPp60Fm/4Ud4Nf+XJ3RyAf981VnLrICWB3cDHXI61d8Exm58WQxq2AIpWBPT
hTVGQg3BkPOGIBHvSbE0V2kO8bGBAGcEY5pg27ywABOaR1KyjeQM96bIFJQCQcHNFhXHliV
TcRtX7tSwkHcwT8qidQYjgggnihXxGQpKA9qZRdtn8uQfN36Vv28/mAbjXOpGIwjrkr2NW7
edhIW6CtqNV0ZpoyqQjUi4TN6SGCVh5kO8gbSf8AZqSSSOKILGAoUdKyk1BsAA5K9ajlu2c
eZxg16NXMXJcqWrPOp5dyT5r6ImW8YEjrk5pk2ouSBmqBcBjuYDPSoSR5nL5ryvaT2bPSst
2i1PePK4CE8darGdyVBzgdDTZZvlyo46Got251APB7VN31DToSE5Bct14pjvypDFsds4pr4
yV4XHOTTVIB3kBlpFIc7YJP3c0m99nzAg44poIxncCP9rrSOysw2knjvSADn5fUUzCn72c+
1PVWZGPYUZO0gjotICa0G24VGP69K9R8I3EVtdR+Zggc5NeVQ5yXxXYeFpXv9asNLBIa4mW
LP1NbQqKC1Jcbn11oNsE0KC5dP9b+8I9v/wBVeYXWkzWviW6kjbzIZ3LqfRT1GK9i1by9K8
NrGhCmGJYh9cYrzwSgyBzhk5UH8axlK7uYuDWp8/8AxG8Gnw5qcd/p6EadeHdjtE/dT6e1c
JE33l6ADPIr6m8XWFtqWg3OlXqZtbgjc2OQR0I+lfM2qabPpOoS2FwCJF+6/wDfTsaLo1p6
7mf8pPznnqKDsVflzmk24cZ54pNoI352AdqDUMsx4xiiQF8LI2MVPFbTXbKkFu8rdtqk1qw
+FvE10B5Ph++l9NkBOalyj1Fa5ibScBSKQ7t2fzrs7b4ZeOrxgY/Dl2n/AF0Qp/OtKH4M/E
CYDGjqqn726YDFS5wQcp57lApx6U+0DrOh7GvRj8FPGsWftVvBED0/fA8UqfCLWYgGl1K2h
YdipNNVIDser/BXSU1KBtRmi/dWjbFPZm/+tXc/ErxBFpGkf2fA4+13IyxB+6tWfhvBpfh7
4X2sK3CMlohN1KO79S31xXgniXxDeeJPFFzfycxbyqL2Cg8fmOamUnKQnFOXKbmjPu1CKcb
nKNuz6V3XifS7PXvB8+lXIH+kRb45Bz5bj7rD3rhfD6nGckZrrrq7K6WYV+XYMrmlFXCq1F
pHypc28tvPNbzpslgYo6+hFVjgoCM+vFer654Hvdfv31exljg804dT/G39+s6D4S69cgi3v
LWQqcMWbGTW9tCFNHnZX93uyQfpSA7gFLZr0x/gx41PEVtayj2uAKW2+C3jua6SObT444/X
zhU3sVeB5pliuSuAO9RsrEg7gVPavc7f4F6wkhF5Gu3H8L5rE8RfCTXNPiaaxsJ5kQdETJp
+69Sb66Hk6AlsEjFIw+Y/NitK40u9tmK3VjPEynBDriqboASMAUk10LaICdy4YA46e9dR4S
0+G81mJZRheOa5zyt3AAB9fT/69exfA7wbJ4k8SG9uEb+y7HDM46O39z6+ta86iK1z23wt4
S0+ys4dVFsiz7cRBl+6P731rN8b28t5HYLGx8uK5G8gdfevQtdvYrKAW8UY80rtVV/gWuYF
qstu8MieaXI25PesZTutDCUffi2eLfGvQwmh6PrMcODC32eRvXd92vDznI4DMO+OlfXXxE0
iPVfAF9pyoDN5RkhXOTvXpXyGQy7gCQ6/IR7DrUU30N29R+8nb3pQQACOq9RUYGxPMQ5DcC
mqWWQ56jrXQ9xFhJDuBb8hTkZCxYjH41ChwxPr+lIzlUzxzQMt7zx5Yy3p604sSAc8A81V5
O1lJyOuKcmdxOT707iLDZ3fe4PSkLgMVYHHtUH3iZFOQKTzOfWlo9yWakd35e3BxgVI1+S+
zOVf3rK8wspBAzjimox2gsOnpVptdRSu9Ejp9Nu8BQCVXPGRWzcSWmoW228hV0HTAwQfrXF
RXD4ADE4YbAO5NaMk80G+KXcsinDKexrtpYv2StLUwq4dVZKS3RsX16i24jjAUY+6OgArmL
uRXJdeTU8twXXcWAA4471QkYk5QbQTjmubEVJVHdlUaMaSaQ244QNj61GgbBc8MRgD2oZmJ
BY/KaR33IpUZbkGsDdLS4NIrIuAc5xmo5lMeGJ5PQDmkjY4VQwAPU04tsQDtu+8aBkGQXYs
4B6UiM27PDZ6YpZCdzdOe+KWIfusevcCgBy7tpJzjP3qc7fIFZQfQ4pFZyo2g+XnFNZSrgk
nBoAazhWwzBT6YNFPkmZH2jdjA7CigLjAcOhj5yehFNdiMZOSaeobzAHfOO3am7EYFicAGg
s6bwO/k+LYHQZHkzAj/gBrOvMJIMZEbAkfnU/hpmTXop4n27IpOn+6aZeCSO5MUqlsICo+v
NS9xMznVyCfmJBpmCp3Ov0zTi+UZF+93+tBRvL5UnIzTACcqCQB6U5WJUDIZuc0wyxqqoFJ
PfNKCgClRtBOKB3HxNgA8/TPepzcHbhFH/1qgGwAliMDgYpVVJD+7OD70BuWk8xx92vR/A3
hqLWvB+uX80Bn+ysECgc89Sv0FcnoOjyXhA2ksfSvo34Y6Iun+E762aLH2qbnPptxWjp6XM
/aWPnPxH4WvfD5SRyZtOm+aG6QcY/un0Nc+4P3yoyT8pH8QPevpKO0tibzw5qlustqXZWVx
0HZh7149438E3fhK784Ay6TMdsNx12H+63pWdmSqqehxLlgQDx9KQn5wVXJ9aYzFjhflYdP
Q07JYjjG3rmgtBnLHKnPr6UeZztGHPrSqSW+U4U9T60jRpyWXCDuppXGBHmc7aaMBsMtSRx
OygqSDjkDmn+S77FjUuzHgCi5Vo2IlBR8q34UbWYELj3rqtM8BeKtYKiy0SZAP47j92p+hN
djp3wX1BoRJq99HbMeDHEM/rTSl0MXOKPKE4ZSpBGOSTnFewfs+aD/AGp8Rm1CWNWg0uIyE
kcFm4H610Fh8JPDdoFMsEt+QORK3H6V6H4Ynh8NXiQWemw2lo2FkCADI7c1jUcluXGUZLQ2
/iDqnlPa6epXdzK49ulcbagsRuL/AEqXxNfvqniC4uoyCqMAgJ6rT7EMYt20YPQ+n1ogiJS
sO1Kya8snVWO9V6Hv6V5lH4HHivUzBdmWKO2BO9OGGe2TXsEcZKgrjPcntUlpANOllltwo8
85Zsc1q6PMYLEch57Y/CHwxE0cc1hNdEdWkb/CurtvAGgae3m2miWq7Rj5l3fzroRcSE480
81Kyu2AzNj61Sw/ch4tsi019Ps0C/2VbRle4gUZ/SunsdZsiuSixgf3VArmHj2/dAb61agg
Xy9235j2pugiVXbOs/tmyZMl2IPSo11C2xkRk59utZEUZEYyo/KraBQQrfnWUqMeparS6D7
ma2mBLW+fwrktdn0uO3laS1VlIx6Vv39yIImbzNgX1714n408SGaRraBsKG5IrGSh0Ommpv
UzNV8VtFpt/oulZjtbtgZuehB/rWNpmnT3kyiGBpMcZA4qpY2M1xI6tgl+nvXp7FPCfgiKe
NF+1y8DcOprajSdV8p0TlbYzNOja1l+zTpsx0B71sTRpLA0DdCmC+f0ry7UPEl8NYjLSlt7
A8/rXpNnIlxbIyjO4Dg9K0nD2bsYtOWrL8b2ccCwJbtsjXaMEUkBtNm0Wsgy2eDTUgcnlfy
p7ggbQxQ9veocrmLhY1re+gRQw3pt4AJrattbRQQdxb3rjthkVQRgAZJPrV6BpvLyB8561D
lYfJc7q21vTpQBJKyMO1aA1DT5Iz/pigdME4rz6KN2YJgE9a0ItPDkbkAP1pXbE4KJ0V1pu
lXK7vLs5D1+ZVNYN14O0G8LvLpVnJk9FjArQSBIkKkc44xVd2YMQCRx2NXa6sZKTTuji9V+
GPhLe7SeHolUN1ViK9F8LW2h+FvA8UOkwJbQRk/KOrN71z8rs2Vky2c4yah3OLfyhK7IG3b
B0zXPyNM7FUui49zJeXj3Dkjd61dQ4U87sVUt0HysACuOc0+ZtqnHy8E8Vso2RzuV2YfibU
4oLcknD4wBXypr+nfYddu4owzRNJuiyuMqf/r5r6T16yOr6la23mrHG5/eO3YD096s6loGj
3tuts+nQzW6AIQQOR9etXGLauinNR0Z8qRW7lWO0rjtnNR7CB2z3HrX0DcfCbwveTN5LXGm
senkvlax7r4C65hn0nUoLtDyEkBQn8TTfMjWUoto8W5fAAC+w70MPnBAHFdhq3w88X6DM63
uhzKo/ji+dfzFcm0UiMY5FaOQHlWXBpc19BqxGSdxU8fSkVirnHXHFSHDYwrDHBzzUbrsb5
2weoA5/WqVgEV8yHjA/ip7OGTDgA+1Rthh0IY9Md/rTgPmO7jHBJ9aGugEqqGXOQpHGe9Pi
hlkkCBHJc7do6n6Cuj8KeGZNevvJRGcOQMDqvvX0j4N+Eui6D5erapbrc6kp/dq/Ij9OPWk
7R0QN6XZ5r4P+HS+G9Dn8Y+KIR53lf6JaSEYQ9mb/a9q8s13nXroyKQXJfk9zX0f8VNU81d
O0dP3olYyuQOAQa8A8fxrZeL1iCAmS1jY4+lF9TOEm9TmJN65diCT0zUDk7w24DPakeUunL
EnPemFpWfbkAD2qjUPuyLnkA/0pCCyowOA3WkjBOGY5yaYz7SUxhegoAf5axfKBk+tRctKV
P3akV2c7SOR0pofajcfNnFAhXIAXIw2MCpVRgByrMR909MVXfzfLCsBx0J60gdgp+c56YoB
FlXUIArLgH7voaRtrMzKPk3c896hLBwit93PQdqaXXexAwoPT1pMonDIOMsPpRVdmLNlYsi
igVyTG7C4+bA5qFmYHbgKB1yaedyzgc7cf/rppVWc8njJHHei5R0XhQJJ4ihVXHzQy8f8AN
QancidredkO5kCnHtxUvg+VYvE9s7EMSkilSOmUqrqUi/ZLaGEhsO4I/i69DS6iZnjJ3Hj5
qcZP4lbHbB9ajViFUEAfNjilGFLLjPI/CrtoIU7GcuQCQO1IhUAOcgg8g1GCyMwVhz/AI09
mdUK/KRUgSb1w27BJ54p8G3z0IO2oFB+Y7eCKlhRtyjofWjqPZHs/wAPEgdwJioJ6ZFfQGg
W+LKMxAKJG9f1r5P8Pa2dP53cr6V9ieE4TJ4R064dV8wxh+PQjNdE6iUUjn5W7s8w12aE65
LI4zIspCsB0561PdwW15oMttqFsLu0mXa0ZGR9R6VlapMsutXhHOJmB9ua07Uk2pgLsyMME
DtWitJaHE7w1PnLxN4afRbucWqPNZM/ytjmP0Fc4FcsFCkHuK928U2LQzO5QtAykAEfrWjo
vw18M28aXl1Yte3DKHKSthUyM/KB/WuKb5Xax6NOSlDmueCWNjeahIqWFlPdMTtxChbBrvd
C+D/i7U2Mt1BFpsJ/5aTHLD/gHWvdtNaCwVYrDT4LZV4xFGFI/H1rXS9kbc0x3Ht3P4mp1b
tYJ1Io4XQ/gR4at/Lk1fUZr5scxx/LH/jXpul+DfCmhwImnaNaR4H8SBj9earQXLEbQoH0q
6js/wB9uR0zXRChLdnBUrE0sUIZgCNo6D/AVlzW6PuKxrkdN2a007jA+tMmUmPKkcV2RtBH
G7zZy181zGOG2f7orn7iWZ2IeVmwc4rptVlAj+UEmubdNzbhnLVw16imzvw9FxV2xLZQXGF
BfPORW5aRMMFQMfxLnrVO1twz7RkNitOLbDFkDcT3qYKyKm9SzkqmMYU8fSnFgI9qknB4qN
N7jzG59qspDmPLfePSuqJySdx0S/MOOTVr5yMGmRR9/SrQT+InJ9KJyCMLjVSMqOx71ft4F
wCelQRRBgTjBrRhUBRmuOU2dKgkiQRgHkcVFcSpDGT6VYkk2DOeAK4Txd4mi0+zdd3zNwKw
lM3p07nO+MvE7qXtbdtzZ5HpXmQspZ7hpZpN27nFaHmyX0zzO+Sx7+la9raIzbSoOFrNHfp
FCeHtMje8iDKfkIzTfiTqjSata6QhwlqNzgevaus8P28Nv515LnZGpz9O9eU6ncvqOrXd65
LNK5259AeP0r6DAU1z3Oaj78tTnNVB8uC4BOQ2K9l8MAvoFo8o5ZOvvXk94vmwwwquWknAW
vZNHiFrpMEB42qM1xY3+I0b1C4pIAwOPrU8dvvOdvJ6c9KWK26BcFe1accQQKcCuCxzXTKq
25EHlMNwLZzip7eFSw+QgmrEUZuCq/MOe1a9paLGVOM/WqjC7Mp1LEFpYrv3ADI65FaXkoo
ywGPYVYRfvAAA+1RykkKM8d66FGxyym2ytNJhF+TB7VnTIWkIDfMea0ZZAgJIyD0rODgOd/
WsZvU6KcUU54nIJQ7j6UQQPwzJt9ec1ZRR5mwc561ZjjCvgc0RuypWitCJE2KSOAazNQuSs
fYEdfpWjdELuwcVxms3jBj15FOo7aEUk5Mp3VyXmIHJA4qS1Z942yMPUZrFjuJHuDtTJ4Fd
Jp1kzSbiOTWKk1ojrlBWuzTi8+RQCcfhW1aG4gUNnOPrn/CnWdjiPLLV0RY4rtpwvqzzq1W
2xds9RD/Lcr8p4IYZzUl94W8La/CFvdGs5kPX92AfzFUI4wJMFCfrV1P3fKsV9hUToroFOu
1ucBrnwB8GXyl9OW40puywNlf1ry3X/gRr+l3BOl3cWoQLyFPysPrmvpf7dPHHkyblHY1Wu
NXtZPkniOCMFh2rFQkjoVa58U6n4Y1zS3kS90uYDP31XKj8az7aynvbmK3toWmneQKsKjLM
fpX2VdwWE0TBXjmiP8MgHH4Vl+FNF0my8eLcLp9vHMEbY4j+97j0qXOSOyFnqWfhT8N08K6
BFfarEratOu51P/LEH+H61ueINdgt5ZLOzk3zYwzf3RTvFPicwpJp9iw8z+KQHp7VxdjbvP
cvJI5bjPP8VFN3MquurMzW7X7RqFhI4yu1gWPck15H8X7TyvF1u8SBCbRATn06177qVosi2
3ljAU8mvF/jVAq3uiXK8lkdGPqO1a21uzONRcyitjyCRdnyL8xGDmopQxO9OpPOeKsxRSuS
oyD0rWi8PXc8JdYmYYzmtbOWxrdRWpg7/wB22wEYH60wSZRAVDH1rSuNKngAWVHUH06VnvE
w6KFK96m1tx3T1QwFtxLHGKYXOduOppz52YJG4j7wqIo4ZS4yM/0oC6HvkjcTgduaG3syjA
wB2phwrfKcg0oOwYYnI9KSdx6LcVCd5z0FIZMocCnIw5yBz60yRv3fIAAPFDBO4/zUXhuD/
vUUDDAFgucelFArjgjRAOWyzjkelI2TgKeM80OwZDk84qIvyiqcA0WLNzwmMeI4Nyl8h+Pw
pLyGV7EzAAeTKy47nJzXZ/B7wzZ+KvFAtPtzW17ArkBujKRjI969BufgJAIbnPiNyBMM4HH
SqjFvYylUjF2Z85hSDn9KUbwwB+te8t8CNPxhtel3k9AvX1qtP8GdDt0aR9avCB2G0VXs5G
UcTTZ4i5LjdjkcYx1pV3OqgRjIzmvU5vhz4f8ANVYtVvX5wR8tXI/hl4b8xYxqOoDAyT8ua
hq25sqkWeSRttTLqeeOKtIN2wnJAPQ9K940n4N+H7qDDT3Zc8K7EYPpXmEnhOfT/H48N3qu
A92ICqnDeWT98ZqGmg503ZGFAJWnFsn35fkCLyefSvvLSFjs/BVkAdvk2SDjnBEfevJYfh1
oej25GnWyhlUFpnGW/wDrVYi8TT6DY3GmxX63KTKUMLc7QRjOamUW9xucbWRy6zmbUpi7hm
dy1dFYEsoDkKAetcjp8Ra53MwOB8tdhaKoiHyqQeTmvQwyueZitIjruzjvYmt5U3fLw1aPn
lVRAANihenoKjXIUMDgDtUDSnJJx1rvnTg9Wjz4znbliyQzMjEg9fSp4ZAyd/eqCuQwbbnP
X2q/bttBIY4PrWCipPY6JStE04SVUetX1c7VzWXGzYWtGNjgE9uK35OU41LmkXw+VG0Z9RU
NzJhW52cUm8BCen0rLvbjazEE1x1jso7mLqTtIz5bgnA5qC3t2IDHpnNE77zkgHJzU8G5FT
Cj0rzVG7ueo5WRctyoRdo5wamQZf7vFMRMOq4wAOoq3FFu6E10xXY5ZbksMQAPvVxANuMdK
bFE3Ge1WWVY1OeprZ6IzshgYAYp4IaQDcRVSSQK3PSpYpPMYJnBPeuaozaCNK2T96eSRWmF
VcelUbYFRtJyR3qaaXZEWzXI2dCRna9qkWnWskrsAAK8E1rUpNe1ElD+7VuATXYeP9VeaT7
JE4/OuBsrdhvcrtI9Kx3Z2QXKrmpZQBWAKgEd624FIbarcn2qlZqpQf3scmtqxhC3cbMCVN
d1OmupyVKjbsh/ia6/snwSMHbPdnys9OP4v0ryhI2MgtwuSPu4/i9K9O+JVu8lppkxdjBgq
Y+3TrXmlzK1v5Vtbbft8n3R/wA819frXtUpxpUuZnVQjyw8yWysV1HXILWMkm2GZZB0JznA
9x3r1qzhGzGC3AHNc34d0aOwtMIMyOAzMf73c12tihJUsgOBXjTbqPmZhVq62LcMMYUHoVH
SpUieaVD0HNNkwAVUYOeK07G1YBXPJ9DUJNnK5WVy1a2wVeR/DV5VXaAOCfWmgFIyeh6UNI
OCT0roUUlocrk27sczhTyeRVeWVSRjio5JOSeoNMO0rknii3cFrsRuQTw2T71H5ZL5IznvS
yOgwoAyRTY2bbjcT3rmlvY66b0JMIo2kYI7+tO8zC8YpGwUBfg+9Vp38qPcCMY4raEbbmdS
VzK1W8CK0Y+Ukda861K8ea5wzdTjiui8Q3wZCB1PX1rmrG1a7u1YfNtPfvXJUkm7HfQikrs
1tG057lgSDtFei2GlpHEp71Q0Sx8uHAjAJ6108aCNQvWtKUL6szrVFshUi2R8YqLgnj8alJ
bBG8fSkUbjzgfSuyL7HmS1FWPPepQoOB6UIpB68Cg5UE5FJtvYcYpkF1tVSq/jXP3bdWAyo
9a172UhBtYgj1rmryZ8MAwY+lcs5s66cEVJGRpmynb1phuZ4JftEMmJEGzPembt7Zxj1pNi
qrbTkMewrByTO6EbEkFu9zJvclz3JretLVY1J2nI9BRpluQiseRjPStCVSo+X8RXTQp9WcW
Iq2fKYurTx21k0rNhF5+X+teXeMfCut+MtEh1PTLdWFo3yxE7S6nqRmvVdQtY7uAJcAbV7e
v1ptrex2cJt2Xy4QuFA6CuqVGUnockK6jB33PmTTvD2oQamItUsp7ZlbafMTGPx6V794d8H
w3GkR+VBG4I++B/nFXdQ2Xt1EIwly8zKhXGSfr9K9KsbCDTbGO2jVYVRcvj9azk3B8q3OyN
RVIJnj+s/B6fUCz20scZPQN0Fec6x8BfGQlIsltriPrkOBXsd58Y/D1jPJGtjczqkrR+YhG
OP4vpWNc/Hzw1GCE0q9Z1HJBAFZ8s5as0jKy0PGJvgh42gGbi1tYlHczCs9/hRr6k+bc2qY
P/AD0r0LxH8ZdP1SF/stjdQndwXIrCsfGFvd3VvapYXc0lwQoGRxzQoth7V2vY52D4Sa3LM
oa8t8L7Hr2qHxB8MdS8M+H5tY1LUbfyQ20RoOWY/WvoXTNNjhQArhjjJJzg+teCfGXxX/bf
if8AsW1lJtdN+RtvRn75rolTUFqclPEzqT5UjzMKgRWJLDuPQ0MyL1GaiVpDubOM9R60o+c
4PBrlPTHAt/CWA9MUUjNErYeQq3oAaKdwHyYQE7TyKaWVlUgbT0qTfJ9w4biomztwBzmmM6
34e6rcaJ430/ULdykkDMxYd0xytfXQ1W11LTRqFi3mQXKCbC9Ce4/CvjbwiGPii1DLu64Hq
cV7D8LfEskF1qPhi+l2QNKzQDPO4nlF9j1rpw8vescOLpc0bo2vFnxCvPDWvtYXOlefF5e+
GaNsbs1yd58VGuISn9jbN4wct976123xB8PHXvDEsltHm/sB5sGBy4/iX8a8DADuBgkj9D3
p1ZtOxlhowqR03R1x8cjaBFpZVgc4J4qzH8RLmGXzToyuCeTk9f8A9Vc/ZxR3GIgAritiKx
XymXCqR1z3rlk7noqCSPbfhh4wg8XpdQmyFpLagFVz/rFI5I+lUvidoC2es6X48ggD/YmWK
5Ujqv8AC5+lcH4SvDoHiC01G2BiWM7ZV7OhPNfR93b2es6NJb3AWa0u4cOP7yEdqneLfYwn
HlaZ4ufEesa3OIJLgqg5Cxngjr+PFPk8PTNL5hDANyBnr9ag0jR38LavfWWoN5hsCzJKejo
en6cVy11rmpS3EjNdyKCxKKG6DtXo4eh7WNxeylNto7T+zvsSB3IMpHAzxn2q/Z3UbKijG5
cbsHNeYS6heuvzXEhPcE9al8M6xcQatJaF2eNnxk+taVKfsGia2GbhqesmTk4PTnFMjSS5d
xHHnA5OaoNcl0JVeTxUuu3raL4KM8bkXU7BYgOpPf8ASru5ux5tKjrY0UsboMyiPPSlkuBZ
4SZQK8oGtamSCLubg5P7zFVbrUb1VaV7iZ/L+Y/NnitXRcFzHdLBuR7jHICqEMCPatSMvtB
GMGvPvBeqm/04MxLVN8RL660+w0lrW4kh8yVg204yMUoz9p7p5/1dqpyo7iWZgpOQQKxL6W
YxkhMmvIJda1Vzg38wGc8t2qI6rqGMm5l+u8054SU0elTwzirnp9vcrNefZ2G11Gea2fs0s
bqeCD05ryzwzcXE/iiyEkxYSZDbmpus6pqMWvX9uLqURpKQBuOMe1c0MJefKN022epJfQrL
5bvh/at61MckYYHg8ivnS61S6gtnnE7qYwGyWPPNeweCNVl1HTkkc5wtc9Sm6M+VhOi1G52
wIUcGo3cuxC5YjtTJJSIgQcDIBH96uQ+IerNpnheO3gdo7i6kGxlOCoHJrSMOdo4oJzdjpb
x5QP8AVniqEerwpdi33qHAyeeleI/2xqDMQ17cMT/00NVbjU7yA/bEum8yMgnJ7VVbAyjHn
PQhQaPqC1ug0SugLA8Zx1qlq17PHauVQjiuV8Fa6+padazNIGGAGBNed+NtRux411eGO6uF
jW4IRVkIAGBXHQwqruyGoPmINdu2n1SSO63Kd+A3StLTbV7oBLZCwxyBzXC6nK5sZJpHkLK
VOS2e9d1ovHw31e58xlmijUoUJVhk+tU8IoVOQ6Ju0bGkbW4sctPFhenNaWl3cV46CJuFOD
x3ry43d5J8rXEr8ch3JrZ8IXDL4gMIO5SinG49TXRVwro2kzCVLqeg+KIJL3S0jPzNEQyf7
JHWuB0/wubS9fVrlzLNI27DdqPFMsy+Lb+JJpUjEo2qjnGMCspp5+QZXIHTLGuj6p7WFkzS
lGSR1Fl4rtV1JrKXETA7QPWvRbWUfZkaPqwzXgWoF4/s9woIbzRkgDJr2rw3I93p1u4DcKK
4J01SfIRVp6XOks7fz3DvmtyJPLVR3qvZwYi5OMVbIZSBnihJHmOTB5CAcjis+aUJt3yqu7
pk9anuZCBjdXl3xQuJYZNKeGWRFZHVgp285ralTc3YmlF1JWO6vbv7Oiss6bT23Ck07V7a+
Qqrhj0wPWvAPtl1t+aaUjGRmTNdX8O9QuJNeuIGclFwAD6n3rSvRcD0nhuVHrdz5atl5kjZ
eMFhWBqWsrp21lkVgeSQ2a8y8V6hcS+KdRkjuH8rcEUB+4GDWHJc3P2eSQzuRGvIJp/VF7P
nZcaF4nvltqEV1apMbmNVYfxNio7q6iZNv2uHpx84ryLXbhk0XSJI5GUurE4PXisE3U5Vf3
rdOu6nTwqnDmFHCKTO2164VTI5lRsdg1SeDNVs7+++zZAlTse9cCZpX/du+fqKNKuDpviuz
1DJWKRgkmOBXPicH7OPOdKg4xPpaF1ggMsrLFGo+8xwKf8A2np4XnUbYnGf9aKx9VX7d4E1
QLnd9lJQjrXgRlmCqI3bdjBJNXhcPzq5yRw/tJXZ9DQ+ItOmvvs6XEbP/stmtaS6toY/Mmu
ooVPQu4UV8yW9/Na31rLEMzbxnBxXpnxEujL4K0Z35dpgxUcY46mlyWqchE8Koyseiy69pU
UBcapaMR/CJRk+1VNJ8S2erTSxQzK5U4wDXzs2/dtIU854/iPrmu/+H1oVvLi4U7FY8YNPF
0XSsbvDRhG56Pq97bWqq15eRWyyNtUyMBk1z15facYJzHq9qzxrkBZBya4j4i6iNQ8UfZAc
x2UYT5uQzd+PpXFsAH+VRzyTt4FaUsDGcbsdKj1O+0zxN52rfY5nHJxn1rtLd0knwmVB/hr
wg3DWV9FchdxD/e6CvZPC8pvoIrjPUV5VagqcrI2mkot9jsJb2z0y1ilvJ1gjkO0Fj3qo3i
nw8C2dVi56GuX+Jhx4ZsVycecRx9K8riDbOFAUevNezh8OpQRwxw6q+8z2e/8AEekGGTyL5
ZZAMgCsTTdaj1OKVGJLKx49BXn0YywAXI7Y4zWp4NuZ7jxMdOVFVpH2496mqvY/CKeCike2
eDNIjiLanKMk8RkjpVD4v+LT4Z8GPFBKBfag3kx88gY5P5V2kQistPjt2YLsADexr5N+Jfi
t/GHj+Vo2zp9hmCBc8MAeT9c15k26kudkUqfL7qMET3Mlkcg/P8ox3FVZIYtssrScqANnYe
1aEdlJ9qiunZkjjX/Vg8Gq7afKyuYQF89iQxOcUtbHdyJIW20d72GN2A2gfMi9Aa9R+Hfhu
3jX+1JYxMYiY427OT1Ncd4ZgupZkhyA0ku0r/fY17zpmnxWFjDYwqqIg4Veg9c/jXRh43ep
wYyolTtE5fx34ih8H+Dbi9V/9KuSYYFPdsda+TJZ5JmknlYvLI25mPUk16V8XPFX/CQ+LDY
Wkgax00GNcnhmzya80YR/cycjr7VFepd2LwVH2ceeRGuWbnIzRnBIIINP8tg65yDn5fc0jK
RKd27f3BrA7vMaMY6sfoRRQzwo20op9+aKkkuWsE9zfQQQRNJLIwVVPG9vSuof4Z+Nn250K
Td3O4DNcnE7xXaMsrRSqQyMDyv0r6x+Hvi4eLvBkF3PMft1t+4uVbruHRvoa3pw5nYxqTcF
dHiegfDnxvaa/aySaPs5OCZB0xUuoeGfFOjzQXsOnMs8c7SbhIAWOcj9OK+iEYvqlrIAQVY
j5jXP+KQZBNuYCVGJzjsa7vqllzI836/zPlZPpWrf2podvezJ5TugEsefuPjkcV4b4z0U6N
4llmgiK2dwd6EdN3cV6D4fvn03UjatLtgu8jnna9Q+K7RNSja2kXDsMo3o3aqnHnh5oijPk
qrszy1Jp1eO4t8KyjBB710Wk3j37MJUxtGa5oRyQTNbzK3mq21gO1allMbWJnLjLNt69BXm
SWtj3ISutDp2AcR+YCDEcp6Z9fevZPhvr32zTn0W8c/abUbotx52nt+FeHW2rxyAxyKYnHy
gnkGul8PXk2n+ILW+t2IKNl1znevofapjG7sVNXiejfE+3hXT4L9TsnLGMjpvGOlePNCxPI
5PH0r0Dx1rUesahbi1JeCJMqD/AHz1NcU4bew7Y619Fh48sSaa5Y3KBhKjyyfoapOBZa1a3
Wf3cgAYDjkVrGMmLJGSDx71V1K1MumsyrhosOvqSO1PFQ54XLbbVjv9MZrowCEZEnbP51R8
c3bS38OlrJiK3XeR6SHjH5VY8Buktuk7sP3Cb257d657U7lr7Vbm8P8Ay0kJwfyBrmwau7s
46dO07mZ5UbAIUBA5J96fhNqrjcG4walCpjpkCgHKhPvAdK9LSzOy5rfDy4a0vbjTmfJikx
9a6b4kBZNK0jgkee2M/SuM0eUWniS3nJ2iYBSR3Za7Tx6/n6XpMg6ec3A6D5a8minCq4s5p
xtUUjzZ4ucgE4qPaQ23sa0ChBJxk5xzUEkW2RsHIFewnodN9C34c/d+K7DaMYY9adrx3eJb
5l4/e8+lS6KgPiLTyACAScml12If29egnH73IwK44v8AeSM18RgX0ZbT5ww3ZA/nXr3gGEp
okYUYDrXlF7vTTbh8Z24H617B4KBGhRE5UFa4sbrWQq7smdOyl2SNDjHBJryb4jaot/4sa2
U5is0EOOxcdTXrD3MdnYXN7KN0dvE0h/CvBrh5Li4lmnPmSTMXz6Z/+tW2Fjrc48JCzcigI
8nJI2+g602SDzY3iAG1xtJI79qtrGucqMfWnhAyKVBAHX3NehJ80Wj0bGj8PtWlsvMs3/5Z
tjr6VD4rDN4mvZSv+tfzB+NZVvvsPEMco4S5GPYY710XiCDzNSjlGCDAnSvNwy5KliUrSuc
peRZsJFI4IB/Wu8sI8fDLUzt+9CvP4iuQv4GGlzj0xiu30hN3w5vt3XyV4PfkUV3+/TJnK5
w4iBjGTkelanhdD/wksqhBhVXmj7PubCocEDg1c8KIq+KbqMqT8v61pi3oipu6INfRm8TXr
Kf+Wmf0qgsRLbHGTgmtnVMPrFxIUw7tyKr+WpbkDJ71109IkKVjm9ZQx6bG7LlvNWvbvA0R
bRYGYEAqK8f1yPfpDso+YOCPbmvZvBjhdCt0GThB1rx8Sv3qIrTvTOyXKjavNISdpyeRUBl
wN2cH2pHkBHXrS5DxXIhnlU8GvNfiehk/sj/tp/OvQ5Md1rhPiKA66VgcAP8AzrpoK0jbCv
8AeXPNHjKsB0X1xXS+AYmh1e5ljUhA+WJ71ispY7ACQDnBrf8ACjrG+oFScqTnPbirxWson
uVHc57UAJtWu3I4aZj+tZmpERWQY52u4TjvW1IiSSSOpyDkkmszUYPNfT4skiSXeB7Cta7t
RaGpe5Y3tciA0TRgmNu1uD9K5/ywASFx9a7DxFAEsNMiAzsDYHeubEDNlicj09KvDu0Yjpy
90peUT822mXUStYlnHMZ8xQPUVoFFAAAzSiI5AMY2ng1pVjzJopz0seueDdSTXfCTWu/exg
KcemK8YeLDOu3pIxP5123wtuTYazd6WVZVyWTPcHpXP6hZmDVb2DnCyNn25rz8IuRyRhF2m
YakJqGnTbSR5uCp716N4+lM2laHhePKLbfQZrgLlZU+xTqowkwGTXZeLJXng0hCORbsD/31
Tt/tNypO8jkEgLsVZdqg54r0rwLLFDoV3qEwCrCrMfoK895R2ZVzgZINdWLhtP8Ah7HahcT
Xrfp3FXiI89RIKzvocZdytc3095NzJM5b8M8fpUaKcglcjPNWfs5IBzkDqTSmKVRuHGO3qK
7oWSsXB2RQurdrm0liC4PXn1r0D4X3sctk9rM/7xe2a5JVyu7acnrVvwrONM8T+Xt2pJivK
xsErSIqO8Wdx8Sh/wASPTVxx57fyrzaOEkkjgGvRPHMrXOmaeo5AkYjP0ri0hcgsVAwePcV
2Yd/u0yKOkQtrcGXodvGF9Peug+F9pbw+K9Z1a4YeZFK0cO4df7x/CqFqoMwODuYDn2q14R
mVvE1/ZcjExYdsVyY3YucvdOs+KPjP+xPBlw1u228vWMEIB5II+c/lXzrYW4QBmG4/eZq3f
HmuL4i8ayLbvmxsiYYRnIz/E31NUbLyQpYsG29cfTFeWY0Yl+wu7NrNJi+9S+0IeprXmtoJ
I0EX+rdQwOMYXtWBbR213c+REixn+/3XjtXZ6ZZSX0tnpi8swCBj3HrRvoNuyubvgHRI7i/
bWnjwlqCkBxwWP3jXW+KtWTRdEd24nuD5UYB5yev6Vuabp8GnabFZwARpCMkn17mvIvFupN
r/iXbExNrbsY48HjPrXb/AA4WR5P8WtzvYwdK8K6Hd3jtcaekuXJZsnk16do/gjws0YT+xb
dgcHJX/GsnQNNKsDtAx15616BYqIdvy9Rjil7JKF2aVMQ78sTlvHMPhbwb4EvtV/sa0EpXy
rbMak+aelfIEskkpeeXqxLsB6mvX/jr4y/tnxHB4ftJd1np3MmOjSnrn6V46cFid2eeR2Nc
slY7aEWo3Ywuy4C7QMDrRTiUz8xAPuKKix0k8xIwCByOPUV23wz8TSeGvGMTTMRZ6gVhuFY
8c/dP4GuM2B+CvOKYd3+qIPqAvBP0q4vldyGrx5WfZhm8zVrYK4I3kIOmRjrWB4gfzZp2yN
rP5R559a5DwR8R9NuLbR7DW5it/EPKJ25JAHHNWfEfjXw4J7l3uyscc23HlEfN9a96jWhy2
bPma+GqKV4xIprTzLZ2QgMjcHuKfOz6lZiWRv3kAw+3tjp+dYY8e+F1i2i4dnBP8PT0qpb+
MdBOqbDcOsFwBHIcY2ns34VyTaU9HudlOE5Q1jYzfEtjukGoxA4k+WTHGD61i25ZQuArdlH
X869C1KxWR5ICAbdwASe+eh/rXASQz6bfyWrpl0OAB/d9fyriqR1uenhZ6We5qR2SAPdZPz
qCQTwPpXUeGop0t55Q27HCqTk1zEbsyJGnzop79cV2XhZGSO4lIG1f4M9amkveOmV7amlLA
pfYrcqN2CKoyWpMmFBORWxNuuNTaOKHqwTcDwnFUdYF1aWUjWrESwuqq+QQ3zc17Tmo0you
ysUPs+QpHQDrmkWAb1WRC2c9/at26sfstpa/vDM8m5ySMdTUCWy+apxyc/hxTjPmpNlXK/g
PbP4V1HYSrlZBu9uaoeSTgN1x271rfDqJo/D+oRkcFZP5mlFn8mVwpC4Oe9ZYWVkZQ0kZa2
5KswQ/LwaTyCp+5yTjmriNPb+M9HgTmCRCXjPchq09QtdurXaiPnz2OPQVpTqpysW5anM3u
20ginK8i4TB9Mnmuu8Rfv8Aw9pgyTtmY9eo21zfiSHy9CkkAz/pEWPzrppojceF9OdkIYOe
PwrnlL9+jKpI5g2q7cAndnNR/ZG3ONjEN3xWyLaJVA/iam6LcTy6rcWTYKJwOPWumviFSWg
4yvuQ6Daj/hILIbGGNx5FLrlvt1+94Iy/b6V3GnaOkOowzsSxGcDHTNc/rMROvXysowJOPy
rnoVOeTb6mSkubQ47ULdV0i5ZlyAEBJHQ7q9Y8MbY9EhHVdtec67Dt8OXoUsB8uCB/tV3fh
d3/ALDg3N/DWOIfNVRFd/u2zT8Tbz4Mu/Kby98iAj+8O4rylrXaRsBGa9a1tPO8KTgNxvWu
CMG3axAIUZxXVQfLcMPL3DIGnSFPM8lyPUDIpEttxO1flHapbma/XxAtmlxJFb+UCY16HnN
ajW7F/lGOKunVbbOlyOT1dfLW0kCfMJgoHsa6fVLYPJp+wFQ1orH61j+KYimn2R6H7SvIrq
buBpFst4IC2yqKxT/fMhs5TULZv7MuSykARlvyrovD26X4dzF1yGRcfmKq6jAzaReAgqBC3
8q0PDhI8BGFhyUUfpWdb+KhS2Mh7dhIrb9xzUXhGMnxnqIIJ2yEfhWr5LFkQqSS3aqPg9XP
jHVNoI/0giniZXsi27IW/V21KZ2Qn95gVEIyS524wOa0p7fddSuFb5mJxn0NUxLFJdSWiQu
skfzMT6V1xloYyMbWFxol84x8kYYfmK9P8EzE6BBublkFee6pbr/YGoSOm7KcH2yK7fwU4O
gxFhgAACuKtFOqjCq7U2duWCMAG3UwPtYlmwaq+bk4U/Wo5nGQuc4q+XWx4zkWJp+cEiuL8
dp5senMG+6HroLiXc4BBFY3iePzYLPjpkVpCNnc6cLP3zhfIJB4wc1PoxaLUdWC8KenvxWi
LcLJlhkHvWdpu8axqyA8CQD9KmtrKJ7kpdhqIuzlQDjBGKypIA3izTIWU4RWJAPQE11RtS2
NmKwI8S/EidUG1Y4owM/TmjEv3VEjmtFnS+ILdZLezxnaAc+tYBth5flpk49sH8663UVWRL
dCM4H51SNsPlMmGXPCjqKuDtFeQ6U3ynPGxfBYJjb1welAgwCdpZjwfatTSIA9tqEzsxPm7
VBqybUqW2jkjknvV06nMncOe7M/wyzwfEJIkOT5KEj29aueJLEx+J75jwJX3j6EVW0lXh+J
wjHyZtkOK6jxPahtWSQgkvGK5KT/AHjJc2pnnuo2rDTzIg4SVMD8a6TX4vPlt1A4SID6Zpl
/a/8AEtkBXliCR6YNW0i+0RxSg7lIxn6Vrde05jS+tzm7qDybKeXbjCcH3ro9Qtc+F9Iz82
3cc+5FUddjS00dywyXkVAPrXSSxeb4d04IOhP4cVnOV6iYpTd7nFDT5ArZHBOatpZJKBiSN
jGMlQ4J/KtuK2C3BdcZ6EHoa5/wzZwTazrMqjMgO0nGBjNa1K3LKxUZEhs8gkDDA9AKqRW6
x+LbZWOGKhtvtXXfY9m7DY5PSudvoF/4Te0bOP3IrHEPmjYTlozpNdiMsVqHHCk4/EVipZ5
TaykAHH4V1t/bo1vbgElqzVtZAJBCCz5HFXTlamokKXQzYrMRoW+7tGFNcV4k1ceHLnVWiJ
+1TwqsZXgjP8X4V6ibc7mJ6d68T+LERTx5FbA4VbaNwP7xNc+KldDi9bHP6RazMcj/AHmB6
5PWukgghhjYKgGepPrVXR7c/YixGGY7s+laF1ItpF50q+YmRnFedc6opJF2OC0QB1ADBfmY
djXo/wAM9JedZ9bvBlCWht/cdzXnWjPHrupRabp+PPuGClSO3c/lX0XY2dvpWmw21sipBbK
F4X25Y1pDR3ZwYiTirROX8eeIrXw94caJriP7XeAxLubHHdq8h0vVtFttn2nVLdd3B5zj3p
njnSrjxx4rnu1v9lsjFLc4+UKKzrT4OPOqh9TQk/7NbJNyuYR5Ix5T0a18aeD7VFH9swjt9
01Jq3xV8J6f4dvrnTdUS61KOMrBCqH5mIx1rk7b4APcSBm1pFXGBhTVTxj8GLfwn4Pu9ffU
muXth93GOtFWtdcoUqNNPQ8QnlluJ5J52LTTMXZz/ESaibaXCONuOmO9SMCzEKDtzkUihM7
mHIrlunseithjsA2FDAfTNFWd6LxvC8dNpopjsyYAGUMoOzbTQD5iMTtUZAJHrUvm7VUIBg
jGKrmZwHjZQR2oauhJa3Z7F8GtG029We9v7cTSx3giQnsNteiar4a0qZfLawhdWkckY6nPH
6Vw/wAC3/0a9jYAqLsHn/dr1q+hVJPMQ/KzMR9c16mEUHo1c8bHOa2djhV8M6HESi6REPfa
KzNW8O6ZHZuyWMX0CD8q7aWHY/zLkgcnNc9rUu2N03YUjmu3EU4KN0tTzcNUqOa1MDTrk31
g0Lj99bjaA38S9j/SsfxLpT3WiNqsMZaezwJivVk9fwNPEstrfi5Q/Jn5h6rXXaC9vLqL27
ANa3K4x1yCOa8mXvI9te41JHlFher5yjJ5PJr0LwpMjySKxJQ4yB3rh/EuiyeE/FE+mPlYH
Ikt2/vIfT6d66bwjcqZJIgTuHy/71ZU0+blO9y5lc64MU167LwSbPtG3cvYkDAIqbWbYtYO
iALIJF2j8eamgtVfWLuQSzCRbpWZY+Qw2jg5qn48eaz8IalfWwYTQsjj2+auxu8Hcnm1SOk
1a3P2ewBUBvL6VlpbAzfL1IP8q0ob6LWtD0jUYHB86DLD+63cU+CEF8KCSAc+/Fa0nakVOS
RjeCItmg3Sx4Y7JM/madGm1cqoJx0NUPh3P5sV9F5mxgJBt/E10EVuw+bHIGMGnh7WZmnZ3
Zzk0R/4TnSickmAnjt81bN7C51K5APJkPNVZ4/L8ZaYnVmhY59Pmremhzezsyn75NTStzMT
fv2ON8UwOPDZK7cC5hz+ddIwMnhmzC44kzx9KyfGMfl+FpTkA/aYuMe9a2l/v/D0QXnYc/p
UuVqqYplAW4J5OMnr6c1naRGi+KLjaxPzV1C2wwoVST15rl4G+y+MbuHcVIIIxV4j3mkyJy
tG56TaygTKuetczq1uG1y7J5+fOfwrTspma4XJyfWn39oRf3LddzA/pWypqmcGDqc0nc43x
LbFfCmosHwAqn/x6trwxOJNDgGeQvy+9VPFlqf+EP1UgfdRT+tVvCM2NFQNnO3jHaub4qp0
YqXuM7y6Afw3OoGTkE1yhtydvA9K623CzaBKvzAmsr7OFQN14zitm7NoeFl+7PPr5gnjOOF
yeIh07811L2vyhiMZ6c1y2ujyviLaRActGv6tXfyW45XYTg1lSl7zOpuyucR4shK2VkCBg3
SCuwnhMtjatjjYBmud8awY0qxdVx/pkec12MMKy6DZso4DFc1PN+9ZDZz17bFtMvAc8QP/A
CqLwwhk8JEbv4FAFb99bgabecfKLeTn/gNYvgwm48M7VTBAwaUnepcrdFhYQJoyM/Kck1he
EEc+NNYkB+T7U1dgtuQwBJ545Fch4LLjxprAJG0XbcUqruwnL3bmxJblrlhngsf51kW8WfF
WppnhFXP5V1ssCI7YGcMcfnWHaQD/AITDWgFOAidfpW7lZkKVzO1Oy87Rb2JM4aIj+tangW
Zm8PW6jnC4q9cWebC4RRyY2I/I1geA7yM6BHGeHjPb61nN/vUY4jWm7HoDtgA9Cev17VUkZ
um7AGTmq016oQrk5J61Va5BbZu5I712KJ4F76EkjNujKkt260uqRmaGE7s7azJ7vYUXeB82
eK1lAuLcD+JccVDlY7MLGzMc253KTwB2xWNp8O7xRrcefuOpxj2Fde1vkDb2ODWFo9qX8We
I5eSPOVMfQA1hUleSPZTuXUt9zouPmZh0rjdGjWbxhqVyXBYTtEB6AGvSDb+XE8hG3YjMCO
2BmvL/AAdKst9czkc3EpbcfrWNeV5JEqV0zvpYCJfm6qKI7YN7mr7QtJI27HCjpTobZhICB
0raL90UHZHOaQiNDqMaIQyy8g1oGAsgOBtA/WodCg/4mWpxZ5MmTW61kuQucDuKilOyKuk9
DjExF8T4mPB+yriuy1SNrgwysDuHSuC8QyG0+KNkVG3fbKOK9HRWns4WyCQOaVF6tmU5NVE
2c9e2wWwuPlyShP6U3SrYf2VbcH5lyD6Vu3FsWsLnHIET9fXFJptoy6baAfwxKcH6Uc2p0X
1OJ8cbYtKtIm4Z7lCCO2K6q3PmaNbRr84Tk/jXK/Ewpay6FbtkeeztgexrqPDoE1kwDEjaO
tZxledxS7kkdsBIoVAMHqa5fwuQNb1eAKNxlP8AOvQEtckEgEcH8a830C8tdO8b6qL6RYYy
5GTmprSXNcqDudxHa9cgVw3iMeR8QdPjVeGgFdm3ibwurP8A8TWMDGehrh9e1DTdW+I1hJp
lz58UcABYKRTnJNKwdz0J7fzLeHaM4Ud6ryRGHDH5QWGSD71q2cavZxsuTu461HqdqfsQXg
EuvP41Tl7tjNOzsNazXc3oTmvD/jDaCH4gWbjlZbVPwxX0WLVWOOx6Ed68N+N9l9n8S6PdO
AEmiKE+mK5qsrqxcWnOxzVgirAjBThgCB2J96humkljSwJaaXcGD4wV59O4qxBJHb2Qkchl
RS20njpS+ELG48Q65FCis0txJhWH8C9zWNtTsuerfC7wla20UviOaHddykojYwAO5FbfxG8
Qf2VoA022m2XN6dpIOCid/wA67K3t7bSNKWFQBb2keGPToOT9TXgmran/AMJJ4onvplLRl9
kaN02L0P41pvseZ8c2+hZ0myfyo+MDjC+nv9K9B0vTwSjNxWBpdpmVXU5XHJ9fSu4sIcKoI
/Wu9K0Tz6jvPQ1raJVAAPSuD+NVxs+E+pp1LEKa73mNSwBHHevMPi3ILn4baxlhhFB56Zrz
q8tdjtoR1PlAkKMYJ2gfjSBsybiRt9KNzbFx82F5I6Uwkb1IwCahO6PTQjiR3LIuF7ZbFFO
ZZg3yiMj1YjNFMd2Wm6H5MbQO9Q4Z++xeuTT1KkuZD6cVI0YkjQoPl9G707gexfA67s4jOl
3dw25Nwp/euFz2717drV/oqSDGrWIQMw/164Bz9a+e/hd8Prfxqj3325rf7LchGXb1r0jWf
gHbsJbaTXpCm8yj90MY9K6KVVw2ODE0oVH7xq32r6PHE7Nq9keOCJ1Of1rhNU1iwlkdPt1u
yv0xKKx9V+EWl6fKwXVpXGeBsWsZ/hzYAgi8m5/2VrZ4idR2OZYajBXbNt77TGiz9qhIAwf
mFXfBepwS6kLNZkdoSTGQ3JX0rmB8P9OWPy11G4DdcbBzS2nhptG1W3v7G5mE8LAxllGPcH
HtSnCdKSbLpTpVYuMGetfEHwl/wk/g37baxFtR09TLDj7zL1Za8t8ESSPO5LYeM8tj1NfQ/
h++i1HS4by2KuGXD5/h9VryvxH4ZHhTxpJc2yEadqhLp6Ryd0+lElarzIujUbfK+h1K2sNx
qtwwmZJY7gMuw43AKOSKpfEffH4A1VzhXIQk+vzCrZSKPWpJUMfzzqgYsd3Cg4A9Kn+Jtsp
+Gurs3AAj/wDQhUc/uM63o0ZHw3iM3ga2BBIEkmfzrs4bYAgEfLz06jiub+FYWXwJDgcJK4
z+Nd4sIEgwOgJ/St6cv3RlUl7x5D8OS51+/s3XYV80cjnqa9AW1weCelcr4PhmXxa00cWRK
JkmwOnv+NeiC3K4+UjjGKMPLRinKyRw+poIvG2kuDjNuxGfQNXUNGZJnfsWzmuQ8d3Q0vxf
oDtwPssnX/frM1Pxz4jgulGnWttNFjvmpjUURO8nobXj62VPBNxNnP8ApEPb3qx4QDzaKYy
MADJ4rg9R8W+I/ENoNIvrK3hgkmVtyE/w16X4FjLabPGFzjAzST5pcwXa0Zpi1YlF215rei
RfiLfKkbMo25OOle0JascKyc1lz+FLB7+fUPnE052nHbFOc7vmMubmjY5SymMN4qSHHIrrZ
4PMuJGz1II/KvN/EEr6L8SF0iORngFvHLlvU169DD5sEcrxj50DDH0rd11I54UXSdzifGkD
J4E1htuPkXH51w3hm8xpyg9h2r0/x3bEfDvWGAwPLH868W0O5WDTwgPOK56VRKrqbV4OVM9
r8PsZ9JkBBGRwDVlrQbB8h6VT8Cyi5tSrE48s11ZtGDHg06lT32KkuSCR4f4sgMPxRsQDkG
NOf+BV6gLfrlc15741jZPi9poGceUmR/wKvZPsoY/d61jCdrs6ZvRHlnxJtxH4ZsmK4JvY8
Gup0SIyeG7ZsDKucrWd8VodnhWxBwv+nx9R9a3/AAUi3OibDg4ww4qYz95sH8KIZ7Lfa3Eb
D5WiYfpXK/D4NJpl3Cq4EblfyNenzWYFrM+3pG38q89+GKCWHU1ORtmf+dLn98d/dN4W20t
kZwpIyO+K828Cgt4lvJsgtNOxI9ya9qe1ASSQjG2Nuv8AumvGPh1++12RsgeZMxH51TneRK
d4nor2ZZyGAC57CuX02Pd8SPEMDH5FSMc/SvSGtSzkEdK4TS4lf4v+JYVX+CMn8hVzqakU9
UbMtmiwytngRv8A+gmvHPBdxJAk8TcYc5/OvoGS0VbeQ7BkK38q+c9GnaLWNTiYfKkzDj60
e1Smrkzi502kdybo5IzknnPpUTXW185BzxWa1/Hs2qRgdfas+4vQ5DgYOcADvXpSxMeWx40
cLLmNGW7/AHygqDg8+1dno8fnQSNnpt5rzeFma4BcHce1eo+GIhLaSFeelczqJ6noUqbgyy
tuAwZeR3rM0qz2ax4hl2/evgOfTYK6tLZs7Qvaq1vZGKW9bDEzz+ZjHtiuWVT3kdq2Zja6w
svDep3Xy5ihb9Rj+teUeF1ENtAMYYcYr0/4isbb4e6qApDzhUX/AL6BrzjQ4n/0cJ04NZyl
eoxpWjc9S0xRPHI205wK0lgGFAXnNN0CHfaucZPFbKWp3A44FaupZCjscD4cjU+JNVixkh8
11JtxuLAnHTiq+neG72w8TXmo3EqfZ5zlVQc/jXSmy3jCrznIxUKokg6nhnjw/Z/idpbbyu
YF6ivRNKZZY4VX7zjNedfEae2vvi5bWkDeY1rCvmMP4X7iu+8OSoZLZdhJDbK1oyXKzOsry
idALVWjkiK4DKR9afFaqqLGq4EaAVtfZQuQB81IIOVGMc4NYe03NNeZng/xVYv400iy3Za2
jJ2/71d34NgMlpIGxlUXPFeffEJ0ufjXLEDxBbxYHvivVPBUQMVwAP4E/WphLRs0l8JsR2S
gIT3bJ+leMSaXFqPjHX4bhdiCTCtn2r39YNq5HX7vNZU3hLSp5Z5Wtgkkxy8g65rKUot6mU
X2PFR4O0MsjOxcqMEZ61astDsNLuzcWoJJGMk54o8faRN4M8S2EtvcvJYXancz9mB6fjWrp
AGoPE8YG04Jx6V0QcZLQmbcTvdDg/4lFu7IQWGQD396yvH9y2meD55olIkJAVvQ5rt7O3H2
GAInyheOK4n4tQ7PAcxxyJV4rKdSzsOCbkjo9HUzaLp0zgndbozH3xXi/wC0DaPJdeF5gxC
t5ykflXu2hRf8U3pRAx/o0efyryD9oK2kNt4euD9yN5F/E1lOWptFWqHkUumzXEVrZxzHax
y7egr3f4U+F4tPs5NYCDJXyYCf7vdvzry7wtpU+t6na2cQbMrYJHZe5r6bMNloOhYVVitbS
L5we+B0/GpUtTes3ayPJPjP4uu9H0618P6Qrm4vctKUGSq56H6mvDbbVPGokxb2s425wRBn
n8q9AuL648SeK7vVp8lpnKqOyoPugfhXc6VbiMRuS2NowM110oObsnY451FRjqrnjkWt/FK
Ff9HiukIHH+jZ/pVyDxX8ZSMqLrj/AKdB/hX0DazvwvOPrWh5+wMVkK4963lCa05jljXg3d
wPnGbxj8ZBhZJLkZ4wYAP6Vh69r3xGu9EurTXFnXT5SBKWgABr6Hvbp7m9OxgSDzk1yHxLm
c/DbUkU71QbifT6VyWlLc7lUjF6HzGQGdkGVK9ARiosLJgAfPnrVhlZoEfBxgHk81ESpZtp
27vu/Wpudad0JIqB8FwTxztopSY0O1yC2Bk4NFSBYCALvKcuOnpVu0tZLu6it0XjIqoGLXL
HKhCOmelbnh6XytRRpCm1Txg9auCuTLQ+ivg/ojaJZSCTrPMr4r1PxFcJFHcySNtAiKjP1r
hfAmow6jseAgCMIWweAc4q38Q9TkF+bSJSwPHB71c7R2OWUXNnA69fC7vPlAKj0rKSFWbCK
dzVoSQ+XGCyAyMOnpRaWcrSg9ieMdq3w8ne5z4lJxsQxWIDEBSQe59abd6eRCzE7MjjHrW+
YAigFSKhlgLRZClsc16eJg3T5jycPNQrJIPh1eyR6xc6KrFkaPzfxHWvQPEmhxeIfD0tjIu
ZcB4D/dcdOlef+AolHj6YAHJtmPHbmvY4Y87Qcrg9uteRduGp7FWNqqkjy50FreLp9zDJ9r
lugVdVGFVVGck9M1b+K0Tf8Kl1aSNflKx8f8CFWPEfkrrkrrbeaw1AQlt5HlrgHdjvU/xbU
Q/BfVH6giPkf7wrljPRo7pauJjfBuLzfACjaPlmbPHvXpMdqvORztP8q4X4HxiXwA5A/wCW
7V6mltgMSvO0/wAq3VS0DCrD96zx74bbZdVvMAs26TOfqa9JFpvALKemM15p8LNbsZvEV9p
YXbdiaVOB1APWvZ1gUjDcDNTCpaJNWOx4Z8VtKuL3xd4bgjmWEfZpAWbv89Rr4G1LygVuoC
FHXBrf+KWq6V4f8T6Jdam2QYHCgDP8XWspfiv4OEO1pJxkc4WtKXJP4iK7qRinAoJ4HvYdr
x3ULAHPQ16H4O0xrWG48zGQAOOlcOvxU8JsCP3yjHGRXoXgDWrHXbe6azVz8ob5/TNdVRwh
D3Tkp+2lL3zoxbKckHBP6U02uP4gfoK1RbgqQR+VAhCnjpXn+11OvkZ8/eM9LOo/GlrZZ9m
LOE/zr2m1sxDYwx7izJGFz+FeOePL+00v44yTXDHP2KHgd69z094r3TLa5iyI3jBG7r0o5r
RTNpwukcf47tnl+HerwjgsijPpzXkOj+ALuWzVjqCbccHFe4ePClv4D1eWTIVYwePrXjek/
E3wxa2McLpOxVcNgDiroyUqjMpqSh7p6b4E0WXT4zHLMJCB1Fdr5IALc8VyHgTxFYa5KzWd
vKqspI3Cu+CDaQcAmprytIKanKPvHjHinSIbr4sWjtPtdIkIHr82a9aEOGBwOleO+OtZtdI
+M2nxXKSM0lsgTaOvz4r25FDorgEZAODWUpaI3lDRHmnxZtFuvDemxO5jX+0IySB9a2fBVi
LXSnCyswZRjisD44XQsPBen3W1js1GI7QevWtD4Z+I7fW7aWCOB42WNThjVRfuSYOOljtPI
LK0bfdYYrg/h3pMVkNWcMSHuXxz7mvSfLIXIGexArzr4cahb6k2uW8CPutbx1Jb6msebT5A
o6HYyQ+Vayux48t8k8/wmvKfhx4ahhlhvFuXYZaT5l46mvXNRUDSLzafmWByP++TXjXwd8R
R3k0WkrFKz7XIkY5HBPFbRle/oRGPunsAiJBAxx0964TQYLWT4peIZll/euUDDHTC16R5WH
HHINeM+GNZjg+Peu6N5TM8jjLdh8tZ89yoQ0PVfJ2sFxlSME4r5Uv3ig+IOs2aO4Vr6RQFH
evrryyZlPBBPUdq+QPEmp22i/F3WJ3tnnSK+eUqD1FNyvJDhG1zurDwhLdwLK87Ip5xituP
wNZ7F82eQ/QdK5VPjNZQxbI9AnwO+4Zob42RGQFdBlVCMfMw5rtikkc9WFZv3Tq5PCOlWvz
tdy4Hc4rqvCNpELa5WDLICMHNeOz/ABWTUJTGmjOoPHJFevfC+9W+sbtTCEA2Hr60VJWRMK
c/tnV/Z2ZgQu3HHFS/ZsnDA49q1FgxzjrSmE4461x+0ub8p5j8SrGK60zRtPm3LHc3u1sHt
tzWfa+FdLtYkMbsoUcfWtf4xO1h4Lg1qOIkaddCV/p0rzG0+LlrfTxomnTBOBzjk1dF80gq
KXL7p7doVikds/zZJxW0lt6VjeDdQGqWUjvB5TAKeuetdUIiD1AFRWnyyFThLl1KQgAPIwT
3qlq15Do2j3mpzttht4mkJ/l+uK3hGMcjNeTfHbWrvQ/BVo1tB5kE10qTjsRjO0+1ZKd5F8
ljjvDXhaLU7i48R6mjNe37mUtnG3PavQdK0mC3u4WXcpWQcZrxTTvjVdWdukEmg2rgY27Xa
uw0P4rXmqs8v9k20KxfMdrsTXpxaUbHJVpzc00e7eQN2cGnrbqzDIxgjmpbaf7TYwXIUfvI
1f8AMVK58uN5CcKq7j+AzXlynytnYqctGeBQ6Jaa98TNd1K7iaQw3BhVhx92vUvDllbWryR
xxlQwAH4V85SfFq/0LxNrUdrpVtdI95IwZ2YZyevFd54P+KV/qYN1cWFtD5RBKRuxyueTzX
ZTglSZlVjNzTR7msOcjHHapFi42kc9RT4JUuYIpo/uyIHB+ozU2zj0Nee520NlE86+LPhwa
58PbqSOMy3NiRdQ7epK9RXJfD0W8/h2K4hQb5FyD1we4r3KWFJYXhYDZIpUjHYivmCPVdX8
EeP9S8K2yKlpDKZIgw6o3Irowk/fsKpDmifR9ggFhCO5WvPPjQ5i8IWcX8M1zg4+ld54XuX
vvC2nX02N8ke44+tcJ8blX/hE9OBJ/wCPv+lZ83v/ADHTp8qOx8LL5nhLS2GeIVHJ9q8v/a
Ht2PhTSpVOFS5G5uwHpXp/gcrL4K084zhNv5VyXxu0qfWfBFjp0HyiTUYA7f3RnrSk/wB5Y
0Ss7mR8GPD4TQx4iuoz+9G23B4OPWuy+ISFvAepbF+cxgjB6c1t6Lb29lpFpZWgAht41QAD
jAH+NZ/jJQfBupngDyycmqb6ETetz520JSNh/i7ivQLIhdo3ZXbkHFcPorW6OpBUDuSwrs7
a4hXDNPFg5xhhXuYVRtc8fGuTZuRyyK2QQrAcVFf6hstym7DnvWdLexpAZPNUnoPmFZwn+0
3JLPuQY43Crr67GNCL3ZdikLqkhOZCfzqh48s9/wALtclLbdkBYjHuK27SGBpEXz4hjkfMK
d49SBPhJ4mCyRu/2M4AcdciuWtG0NDpptyqanyATujXYm4YqNlGc4C85AoOUiRsnP3Sq9se
tNAj2q+0ZAxnNcV3bU9pJdCTaoPMgB9DRSSiSR9ypkYHO2incqxYEcSxAEZOAas27tbyq6q
QRztGPzqEx7plIQhjxjdSyb2cMcZB6E0loJO+56v8PPiPZ+HPOjvrKe7M8i7WiIAUZ7iuv8
X/ABC0RtVuLqXT7xVUK0YyvJIzivI/AGqadpvi60/tq1hurCSURy71wUz6V754i0LQ7m9lU
aZDLE7q6EDouOP0qZSbYWs7o8ql+JuhyP56WF4uTwCy1PbfFnQoWCnTL4seRgpzXe2XhLQX
G9tFtWzzhkHFaTeE/DqOD/Ydp8v/AEzHFd9GM7aHmV5009TzV/izpLNuOlXKrnqzLUDfFbT
MOv8AZlyx7EuMV6efC/hxlwdHtWwc8xiqMvh3QYhI6aPaknt5YrarKso6nPT9i5XRifCbxF
b698QZwkBgIs3IOeCAa+hIoyyhupA7fxCvFvh9YW1t8QZ3t7SGEG0dflXGMkV7jEgAIzwvH
Arz1L3Xc76kU5JnEanYXUfii6ki00XaXMhdpH/5ZjAxxVX4vxmL4I6lvTDBY8qe3zCvUgi/
M20BjjkivOPjiB/wpjWt3Lfu+n++K4lq7HZe7Rj/AADw/gOc9MXB4r10p8rf7p/lXj/7PBL
/AA/uQe1wa9kdRsf/AHT/ACq5N7E1F77Z81fCmIf8LVvgsmGFxLmvpPy154znufWvmL4XFv
8Ahc18xGIxcSD9a+o8Dpiqb0XmTOOh84ftFWklx4i8ORxpub7NJ0/3q8cS2WGQwTYLAZINe
9fG8Z8ZeGyB1gcEH/ervbT4feENR0GymvdGiMkkKlnViCSR7UXtG40fIjxwRElm2Y/hFfSv
wSVPsFwYyBmFQR+PWqHxV+HXhLSfh5d6jpuliG7idNrhye/vVr4Fu5sbolMZhU/rWineAS9
5nsgXC4UY/wAKawBAwOvSpj27GvnTxz8WfFuiePNV0fT7mKK3t9ojUxhjyPesI6sXKY/xZU
H46rkEl7KEZxwBzX0R4cQjwtp28gt5IBIr5Mtdb1nxZ45TXNckE90qiNTGu0YHqK+uPDj+Z
4asXbblowflGK1nFxghswviVHj4aayM8GH+tfH9paK2CI1J9u9fY/xGCn4eayG6eVXyZp0Q
IDBh1rKi/fbGo6Hu/wAGFZIvmOCFYbfSvZCATgDjPNeR/CZEWY/N/A1eu5Hb1p13rch66Hz
j8W8j45aM4zxbpj/v5X0XAd1tETySgNfPHxYfHxt0bjP+jJ/6HX0PAR9lh/3B/Ks3L3Uay2
R5J+0EAPh1aEgcahF/WqHwYAFyFQYbyjuyav8A7QX/ACTW3J7ahF/Wsb4Ly7tQg2n/AFkbf
oK6Kb/dtGdtT3dR82SPmzXlnwutxb654qjXd816x/U16qBhua86+HSf8TvxUwI+W9x+lcqa
d0WtTq/ETtb+FtTnjAzHbuRn6V4V8C7M/wBvrKynckchBB+Xk17h4xnS08D6xO4yqW7bvpX
j3wOTdqh2fKqxMGU9eelbU2+RshJWPfdnbua+bPDl28n7TFzNtKma4dG/BTX0sOMfWvmPwt
E4/aLmm6qt2/8AI1mmi4rQ+k0G11A5BwRivjD4pWwtvitrETHcXm80Edt3avtTIBHHHSvj3
4z2r23xjv8AB4aKN+fenBrmElY4pQQjExBsdTmnWqed8pAJHIFXIXi8rJUMXPNOuIhbgzQr
jIHA5zXW3crWxJDEiHLICc449a+kvhBGRplzuGGwtfOOnsWCvOpClx8pXmvpn4VsrWVztII
wOlOb9wz9T0fauDzigKOvXvSggAetQW10l0JSv/LN9teYpFWOS+Kmm/2n8LtbtQCWMO8Y9j
mvkrw4I5bmInkDHavtzWbdbnQdRt2XcJLdwB/wE18SaIjW2rvayDDQuUYe4NdWHd5B0Pq34
cBP7MlKkH5V5ru9q9StcB8M9n9lSlM9Fr0Edaiu/fBL3QGMVzfjjw7D4p8E6jo0oXM0R8sk
cqw5BHvVKx+Ivh7UPG83hKAytqEJw2R8ua7A53e3esNtR2Pz6Fu1jqUlhOhWWJ2jkU9VINd
34NEFvqLY5jI5z/FV/wCOXh+DRPiab62ULHqUfnbR0Dj7x/GsrwpMz3EatGAD3r06Mroma0
Prnw1MLjwzYyjkFMVa1WQQ6LfTHgJbyE/98msXwG5fwVZk54BH61o+Jiy+FNVYNg/ZpB/46
a86r8RUXofCNn/pl9LclgWeRmwfQmu68PAadqEJUB1ZsOB02muH0yIb43BO4FuPXmuts71Y
7yKEdWXJ9q7qTSQWZ9V+Br/7T4bW1eTdJaNsye4PI/nXV5AJJr5YtPiZqvhWN7jT44pmdRG
Ukzhsd69B8CfGubxTr9noWpaItpc3B2iSF9yA4z35rnq09bxErntBx09K8J+MWnwW3jTRNU
jT99fI8Ln/AHen869zH93uMZPrXinxxcrq/hdwON0wH1wKii7THa56j4ShEHg/TIs52xD+d
cJ8b5kXwtpiEhWkvAq57nFegeHIni8MadFKDuWEd64j4v6bLqWm6JFHG8uy83kKu7Hy0rr2
oHT+Axs8E2AJB4INZ3xPDr4IZkz+7uI249jWl4HRo/CkMMgYFWIAZcGqPxMkVPh3qTlgu0D
GepOegolrUugb0JfDF4ZtJg+UqSgJU9ad49hlufAGqw24O9oCBj6VieBriSfSLZycgIASep
4rqPEbZ8IamWHHkN/Kt6seWxzJ3lY+KIvDfil7VTbRSkdABIPmqVfB3jZB5zQXAA6jzun61
6Ro5zBHGoJwN1dLajGwyNgcnae9enQopw3OOviXCVrI8RHhDx55aOLa52E5BM/GPzpyeEfH
sjL5VndE8jCz4/rXuEjyMDEpwrcj2rX0ezeR13HjNX7DXVsn607aRR4ND8OvidKuYbC8ORy
TcgY/WqOueB/iHpOkyX2sWtxBYKm2WR7jK49CM819fW1rjamwNuwGx39K+ePj/wCNWvNXh8
IWE4a0syJLhkPDy9gfYdK4qqtomdlGq5u7ijxF9oG0/ORgZquDuViAOD0obCsqsCg6nHrTc
p52Ax2d6ix26DmO04aXyzj7uT/Sin7SeVXePXNFFkXcsxyKXIcc+tPCqbXeoBbJ61G6fvVU
DI65qSQLsDqCCo2kf1oMy1ZtH59oWOPnUsTz3r6Q8Mar/aVzfaXMwF5aCNoSf+WkRXOffHS
vmWxb/S4GPBVxx+Neh3WuX+k+LTq+nZL2Ajnkx3jxhuPxpK1wlfl0PoCGHbjbzn9KmdMghs
nFO0PULDW9GtdW051a2ulDISe/dfqKuyxoADu578V61OVong1oXlqYk+0Egg8Csq/k8u1ys
gyw6HrWreyBJC4IxjnNcrdTG8uD86hVHGOppYmXu2bDCw969jR8Aq58dMc8G2br9a9piODz
zx+deLeBw0XjY71Zs2z8/jXr63CRQs8km0Ac4PQV5OqVmetK10a2cxjOCOpwa4f4qQxXvw4
v7WRhslaNSvHzDcORXhOseNPEdh4g1azttWnS384/LuPA7YqhY+JNS1vVrHT7u6nuI5JAAh
ckADn+dL2S5bmivdNHu/wh8PTeGNAvtOmwA0/mxnP3kPIr0l2zE+QV+U8n6V85fErWtR0XX
NKhsr2WBHtd21HIxiuOk+IfiGa1MDavceXjHLnLe1SqScdxybbNv4XbI/jDfxrkwC5kUbjk
k5619SZYHJPTNfGnga+u7C+1TWrMmO4ijkkVj83OK6e8+MniXULKOJrkRHaC5jGCTj1rV0E
+WzFK+x1vxyYr4o8POSRsgckcZ+9Xsnhwj/hFNKJbP+joc/hXyF/a15revQzXtzLcMAQplY
sQCemTXcRfFrxDo9o+iW0qj7P+7R3QEgCnKiuWwr3R6v8AGMB/hRqHGVWRPu/WuZ+BTEWV5
wMeUuAD715N4r+IvibxFpb6fqOob4GwSqoEBx9Klt9cudG8I6Xd6bMYZGnKOY2IyNtONJct
mNH14py3cgcc18afFeUQ/GTV2RjKPk+UDrxW4/xT8RTWrRLfShFGCc4IrzXUr6XUfEz3lw7
PK4UsxPJrL2Fne5UG76nc+G/Le9iYoYzwR/s+1fVGh3dunhyz3zxKBECfmAxXyf4fldLlFj
cK7fwHncKl1zxDqVn4i1C0inkECMFCFumQK1lBSik2KTb2PpH4iXtk/wAPdXQXUR3w4XDjJ
NfK1gEit1DAk49aZfavqN5CIpp2aBP4SetMsmVmXJyRis40lCV49So6LU9x+HOt6fpEK3eo
zC1hYFQ7DNep/wDCVeH9mf7Vh2lcg+or58u1Zfh9cFByACD6V52L2/8AKRXnfd/vGtJ00zF
npXxA1zTde+MGl3elXC3EMUSRtIAcA7s17jJ4z8PWVlE0urQEKArEEkg/QV8j6EH/AOErs1
LNuMqnr15p2oXF0NY1BFdwBcScA4HWolSjZGkneKsesfGXx74f1/wxFommSvdMtws5kC4A2
/8A66i+DV1b2upQvLcLEqqwLOeBkV4xepIIvMdjzyeevtXceFiZfCmoorYdLaRgccjArVQS
0M29ND6nv/EWi6VbG81DUYYov4W3g5/KvH/C3xD8M6L4i8RtcXDPa6hdCWGVBwcDmvEX1G+
uYY4nndlCYKscioZYs2NuVA3jOeKxdJRZUJXPevGnxc0C98LanpdrbTzPdwFEcEY/Gsz4PX
9hpcyT3l0sa3H7uNnOOT0GT/WvDnikZSWUhVH5e9dbcsf+ECjROG81CnHQitlTSRPMkj7C8
0bdxcEdivIP41zMfhTwtBrT61BZql8zb3lEmADXzTZ+OvEFlaLbm+uHQcAGQ1n3fi/X7mYh
b6ZA3VQxwaxeFj3EqjPr2fWdJgjM02oWwVRyBMMj8M18lfFzWbHXvibc6hp0m63EEcZl7Er
2rBkuLy5cl5GZicHn+tZdzGReKsgxuH50exjAuDctzYsYIXjDNFz2FNu5GtLv7hcYySOgqS
xliiaKHDZY7TjvVy7MSHaVyDwQOeKvY1v0K1vdhzFNnchNfQXw01eys7GU3csVqrgeXuO3c
R1614LaWccd2iKpABztNdhrsS/8IbG67vMVWZTnoa0UU42Zmz6Gl8XeHrdGkm1a3WNBkneD
j8q5/wAI+MNGv5NdnTUIRbJelYWZtvmLtGcZr5MaSdkCs5B7D1q9A1y2iXLIwH2YiRyPU8Y
rn9hFAm7H2BceNvClvEzXGswGMD5sHOPyr5Bubu3bxxq01jIJLae8eSJwOqE8Gs6SS5dV2s
w9QOKitA66pFsIGRmtIU1CWgKV0fUHw+8QaXpOjSSandC2VgoBYdTXVD4leEPMkRtUX5Pbr
XgGvTzP8OU8shZVnQEjrXnskt1LkKzBh196JU4ykGtj0nwn4m0yP48anr0jGOwlkJVmHbGK
+hX8aeGVVC2s24WQZUg5x9a+OdAkltdVvdoDS+ScBuccdarpNdeSFWQgYGalU4uNmEm0rnb
/ABz8SaX4j8Zac2kTGeK1jKSOBwTWJ4XlG+IkhXzwMVx+ou0c8WOGc9zXVeH/ADWuLcKqFw
e5rWEVHYSu1qfRvhXxr4d0bRrfRtW1AWt3Ghb5hwQT+VR+Ovib4btPCt7Dpl2l/d3ETIsaZ
6EYz/8Aqrw7x8p+12Bjysxh+cAcHmuNcStG4ZmOEIGT936Vm6cWGt7FLR2lKxkqVOSCvUjJ
rvIPDF3PHFfRn5kUcEYyK4rRFd7lYlyU3fiK9Z1OTULTwMt5YTeU9uyLuIzuye9OMEU52Rh
Dw60lntYEt0xjpzmrPgpk0Hx9a30kRkjtAzSBAN2MVgHxBr7KQL3nOThB3rR8HGa51+8kuJ
C8ipJnI6/Ia1lFJaGUZtux9BSfF3wYttFMt28ivj5VHK/XNeS/EXx1p3jDxDpKWFvKkFiXG
9/4i2OeK8shtpAkYWQsNvO4/wCcVbsYzDqlu643HgDPGKhUUlzIcZ8zsj37Q/jBZaVcS6D4
htmWSyIjW5iOVZcAjOe9dFdfF7wTHaC4gu2u3HIjRcH9a+afEcM0nie/395ARxnjaKoCA7t
jFsenpR7CLsyfao+hrj49aDFGfs+j3JbsGIAryrxt8TdS8X3cUBjNtao4IiB4A9T61xklm2
FAYkdckZq0mmFmjlX5m64HGKp0UndE+1itGfRvw+bfpEPJHyD8a7bXkD+FtRXPHkNx+FcF8
PFeLQow8gIH5122pyk6DqUbEDNs5z+Fctd3aHBe8fPWjRshBR85GMV1MVu2Az/Ljsa5HRb6
zXDzXcKtnHzOBzXWLqejpDubVYGOOd0g4Nevh5LlR5mJg3LYsph5lRRx611mjxYjAxx61yF
nquiPMpGrWy9zukHArsdO1rw/sUDWLMDH/PZf8a2rSSVkc1OE29hnjbxTbeC/BF3rErDzip
jtVzy0hHA/rXxTd3Umo3kt3eOTNOxeQ56k9c16b8aPG0fijxWunWMhfStPG1CDw8ndv6V5X
IriMnbnPJb0rx222e/QgorUjYKJSpb5O9NZIlXCueemaeUQqSSBx19aYD83zHIHTFJG5HIx
ifYRnAHIopxYA/NIoP8AtDmikVc0BGBIyoBlRk80+RYTbALKNzHkCkZv36sPlyoz+VVmlKo
xKkv0UjpVCLkCsl5bMVwwkXg9+a7HXkMp1RrZzHLEiM7DoY8cj865G3IMluZCWfepPPvXa+
K4V+2T7ZBFm1UuE6Ee/wCNQ9wIvBnxD17wvazadpltHqC3D70t5cgI3+xjua7hvif8SnQOf
CCgFR2bj8xXh0d1c2xjlt5MSRMJEZSdykd6+qPBPjlfGvg2OeaRP7Rt1EV0Bjk9mHsa2UpW
OepBbnl17488e3R/0jw8FB7KDVSLxL43gGU8Pj5hgbl5r2mS0DjeQw79KpXQeOAMmMA9MVs
qU5x52cvt1GXIkch8PvEmrJrWp6j4isjbxWdq0wxx0I4rXl+I994j1Q6ZbxLBATuyvU+1ZN
60jQ6vFG24PZOCuPcVy3w+jEmtl3JA28A9OKzo2lLU6p6RuyTX4A+u3jMCHaQKRT/ClssHj
LT2dTtSQ421ta5p7HW707Rh3BU5NVrCzkTUrd1yHDD+dd9XCuNNzPLpY398oG/8YoVl8SaQ
Yx8ptSQ349K8yNmzneVyoGAPevXfiPbG6utKnVjxBjn9a4lLDMoG0lTWNHD3p8xtVxajU5T
I8HJK39s24Uf8e8nGfas+OxcRp8uMKOlbXgBF/tDW425d4pQPbiriaeSiKB91AQfWnRoOd0
ViMT7PXyOfskMOr27bGB4A/Or+q2ryapcdSSwZvYVPfRJZa1pguGCxyg7gPTNbt/p5F8ShL
ZwUPt70oUW3ZjliEqSkcNqNoY9OkfaSFHLHtWzbwi68DacoABW5Yk/8Bqzr2nNFoN05/u1e
0G0Fz4KgixlUk3+/Sh03zcoQxF6fMcstmMOrBgVPPpXP3+6HW1RV7L0r1F9HZ/m2jJ6HHH4
1wer6TeHxjcQ28ZKRojMw4xxUVqfKrjw9fnlY2PDc0a6nF5nDEgAkfyq/4ptQfF+oyKPkLj
jqegrLtdPudP1y2e4ZjESpAByDXbanp4fVrmfAG/DbQOnFFCnzovGVPZ7HCTW7C1mkIwB2q
PTId7EgYI9a6rU9PEWk3UrIcbeuK5ayl8m38x2GB3qa0OVlYSbqRdz0CPzJfB94jNlQoGPS
uK+wqGAPYcn0rqvDd2mo6de28bZPlE7fpUclgAm9ozk9q7KFD2kbnnYuvKlM5vTItni/TTt
xmRSD6jdU2oWrHWtQIXObiT+daMWnyDxrpjKMxpsJA/3q2tQ0wy6peTbNuZ2IH40qNJSm0y
q1dxowkjgdZtQukliNpDqK6DwcrjSb5OjyW7Iq+vFReLLExeG2lC/N5yDin+DGZbaIqcl2C
EH3rOpFe1sa4eo5UW2Z66ftTO3JHBFSR2eYmXZ93pXUnTyXkAXjJpP7LfadoIxjIFd7w8ZW
PJWMmrtHIXlmiadPICQQvP51uSQCXwtaMBgBs49adrVkbfRLpyCQQFrXtrQT+HLER5IUnNY
eyXtOQ7VWqSoc5xr2O7BIPXpT0sx91kxznca6ltMmeTlefQCnLosyE5iYk88r0rrdCmeYsR
WObWyRSAfX0rE8SpHaXOnsU2iQPyfavRoNLcnLADHtXLfEXTvITRpGXIPm/wBK4cTThGOh6
OCq1JVLyMe3kb+zw9uFaQqSp/lWdDPe/bRFOpzIAGY9uc1q6fDGsChVABH5VPPDBKUXeQUO
QRxmvKbufSOz2JleOK6DysxzgZx2rs9TAuPC0axkFfLJrjg/lyJE4Jz3rvzaB9EjUoSNgXi
uqkubQ48TeEbo8zewfoeOQQcVa0+2eWPVrAN8rbWPHUDmujfTzvCn+9j8qg0m1WPxXqlvjf
gFdp91roqU0rHm0K8pJnMizdhuCdRwPUVm6hA1lqNk6gLvyP1rvV0gpwy7TjAArD8V6a1vo
0F6yfNFOq5+tKcElcqjXbnymtqMvmeFBCYiQzoQy1zf2Mbuc49cV2GmRNc+G3h25O6P8KUa
UxlbA+UYB4rNU9OY1q13GfIclpEGzxTqCFVJVAMbf9mkWxOwlQDz6Vr6dHt+J+o2bZbKgdP
9it6PSPkGxRg84qaUU1cmvUkkeUeJLRoZrdmwoJbBroPC8IkmtpW6xnI/2qb8Q7EW0mlBvk
37zT/C2+S5h2H92vWs5R9466Mm6d2dP4stWuL6F8Enbj6Cufi0xWjlAUjCtye/Feg6hp5uT
DKoY8elVf7IYQz5ABETnkf7JrfkXLc4pVJc9keSeG1dJ9z/AHW6Y7169d26TeAJooizhmib
B+teN6G8i3EYaRQqnkYr2jS4pJ/Dn2bcTkIf1rClG7aO2vL91pucWumNjiIjNWfDcJi8Z3E
CnC+WWPv8hrrxpJ5ZQwB71maZpskHxEvLkRO1uUADbcD7nP611SitDz8NOSk+Y5YaYojQlS
Dt6fyprWGNSskC4Y7uldymikAZX+Lv6VU1Cy+xaroreXnMrbvpQ0rE4eUuc5zVLJn1SeRCX
BYEse3GKgjsD5uMbjXZzaWz3UkpXaTnAxnNDabBbGIySRQl1485wpb35roSionHKU7uxyq2
G4gMu3PTNXIdNLZUAPgc54wK6eHS4pYX8plk2nGVbcOa07TStsqq4wqgg4HbFE3DluhxU+Z
XOH0bx7c6WrWySgxxtgL+Ndlp3xM+3rNpl0F23dvIm/0O04rwvUg0WrzCLOFkYgeozWp4b8
3+3YZCm7MbnBPTivMlJSVrHvU4r4mV7XwDNfTlPt2w7iQfetuD4MXlwpZtXXceeRxWt4cnz
csNxyG716np6sU3E5yKqlTXRmNeq4q6PJIvgVfuFiTW4R9UzxXP+PvhtF4F0eC8udcSe5uX
2R28a8ketfTNoBHEZZnESopZpD0UDqa+SviL4ul8X+NrzUFciytT5FrHnjaDyfzorKz1ZOF
qTnLc5EO2FGTsAPB60n3ZNhcmJ8Fl9aQBnfAOR/jSnbnBHfbXOekkRNHGWX5WCk8AnpSIok
PJA+lSSqAAqtnvn+tKUiPkNghQOSO9A2Na3VjkqT+NFEjlZCFBAooJJ3lidlXnfjmlKFiVj
jDHj8KYAqyqxGSQDk1JEED5UneTnrRYsdaJ/pcCv8vzjOPrXdeKWVLu8TZky2aKNvA7da4e
2JF7Bt6mVQ2e3Ndv4lIN7cSEN5RiWIMB/FjNJgcA/wC7k2y8EAr8vp6Vv+B/E8nhLxNBfDm
ykxFcRdihPXHtWHJ8pByrHvg5qoc7933dvY96ohq59nPNbXFpDc2kwktZl3pIP4hjt9Kw7p
naMqQS2eD615d8NPiDp+m6DNoniS9Fvb23zWk0mTtB6r9K6qf4heD2VUh1+F2HTCt/hXp86
dOx4lSlUjW5kQuub+9Q5Pm2zKcHoayvC0QttXMarsXGKt6Vq+maxql4NOnEpEDMSP8A69Vd
KmMGuxPIMbnPWrwlBSjddycXiHGTTPQL7SGnv5ZQhYNjH5VU/siWKYSxjBXtjpXeWFul9Zx
Tr2HOPWrTaYQQSgx9K3eISvBnG8PdqaOAurC7v3iN07PsGFz2pkGg/vfYZP6V6F/Zy/3O1U
dW8rQ9CvtWnAAtoGkwehPpWc8RHlsjaOHcmjxz4f2GfEuoMqhmZZlxiuwXQgq7Qn3sdulc7
8OJjHqjz3EgBly27GPlJya9pTTc42IPmOR9PWsaVR048zOvEUudq3Q83m8L21zJHLcWwlMf
yrkcirw0WQMgKgDCjnrXoLaYOQBhRx9aQaUCQwGCKr6wlqYuhJqzPIvGmmCz8EX9xjOWVV4
6ZNReArIXHh8wKoYIod2NaXxt1FdJ8JW2jxlRc6lMp467UOc/jUvwkt5JbK5jkAJFupx/wK
uX2l58x3RoWpWNePSYgBtjY5JFVpPC1nJI9xNb4eT5Tg8sPevQVsApKiMbc5xTnsVJ3bAcd
FxWjqp7nNCm1seFePtHttF03T7u1iZJDcqhy3BGa7yHSI7mxt5W+YugYkfSsj4z2rL4V04q
g3fa17e9eg6JZ7/D9gWQDMKnj6Vzwq2crHRUg5Ulc5WXw9HNE0Txb4yMFT0NZ48EaQE2/YF
x/d7V6X9iHQAilksBsyB09q0q1E0YqDi9Dx/RtBgsviPqNjaxCOL7AGC+hNdCdCB7DIPpUM
1zHYfHCdCPkksokI9Mg816EbGMFlxk9jTpVuVBiKPOkzgV0GPzhOIwJF6MBzT5dHRxubJYn
JPrXbfYD2GBSrYBkxtG7PGa2VdHP7F2szxn4j6b9m8CSSKpVvtUeG/Oua8BCNry3Q4IEy7v
TFdR8dNU+yaZpvh6A7jdv58gHVQvT865HwXH+9t0RsO7KVUVyud6jkejRp8tOx67Joy/aJJ
UT5dxOKVNGABYggtziuwi09hGm6PnYM1Klmu4DaePWur6xY814fV6Hk3jfT1t/B8sn3CZVU
H1NanhXTxceGYXfqx4q98VrTy/AkTbd2L1Dgd60/Atuh8LRHac7yBntXO6t5852xpWp2MrU
9L8nQ9TuYPleK0kdW7ggda8j8Falq2o3Ua3GoTuHZOrk+lfQniG3jt/CGsSOQAtjNn8VNfO
Xw4Um4tyCSpkTBz2yKPbtzLpUEqeqPe20sLvUKCM+leYfGS08nSNHuPuqjuPzr3ZbHzM5yV
z1U9a8p+PNi8HgmwuEA8tLkJn/erOtW5lYVKlyzueOaTeKbI787xxj29atyrlTLzncMrnoa
ydInkuPkSNSMgEnjA71syjYDhSd3LEetcvQ9boTROGdOdz7sc17BoFq13pqRsSdqA4rxiKR
A6sOTuHSvf/AAHA0+nMeuEGD611wlyq5y11zKxRfRI/MLNH82eMCuEV0tfitqsDL8vmqMf8
BFe8mwUsCcZA5FeAeKCbb4xay6EArKpx/wABFHt+arFHFSoWTPRDogeQuVABGRgVzvjvQM+
BNQuFUn7NtnA+hxXqdpaCe1t5lIy8at+OKg1/SFu/CuqWu3eJYCD68c0pV9EiYUbSueVeAY
jf6VPGFztVMk12cWiqgxtz3JxXNfB6Jbk6nEpI2KnH4166LBQRkADqamVbQ1nSvK5896TB/
wAX+v7PBYMw6/7leoDRkU58vGOOK4XSog37TOoRJxhwB/3xXtv2A45Gcmso1bKxrVp3R82/
Gy18ifQFCYBWTmsHwbgNECSBu5rtv2g4HhvPDQUZ3LKMVxXhFVM0SBSzBufatKUuZmtOPLC
x7tp1n9p02FyvA96syaWRbXXyYHkyf+gmtnwhbrNoETnDLuIJI6VsXtkP7Nujwv7iTGB1+U
1Eqtro5nTvK58VaRgTyI3JDH+dfQvhG1WfSoV6MYxXzrbArfSAHB3t/OvdPh1qsoa3d8FAf
LdSfug96ulL3ToqrRI7oaUg5H8qlTTi2QBgV132JGQsUAz0x6UosQqYUVDr20OT2Rx7aUuc
hc/hXMeKrB4brRXVf+Wx2j19q9YWyHB2AZ4rzHXroal8RbbT42Jt7KdI8j/np/EKqFVyYKn
y6m0mlZG4jnHavJ/i3p8a+JNGR0LD7KTj/gVfRr6enzYXA6V4Z8Z4ki8Z6EnTNoef+BURq8
8oxHGko3kzofB1hBJpDG2hCjCZA+ldWmnhcYGeufyrN+HMCmzuFPK7VIH4V3JstoAVeSf0r
StU5ZNERhzPmPkDWrYR61extncszAY7c1NoYEd8jEgNggHvWn4qtUg8b67ChZjDclRuGM1R
0uASXiggk9Rj1rto4f2lLnRyYjFqlUUDZ8Pbn1B1wBhj0r17TVPkKzYwFxj37Gvney8fwaJ
qE8cmltNMkjKRu7g101v8ere3Kp/wjucfKcyGuenJRbOyrTdWKOr+Mvi06D4Si0Czdl1LUu
H2nlI+/wCBr5ny24BjkAenU9K3PGHie68WeKbrWLomIynEUeciNB0UGsJXXcECk/Q9K5pu7
udlCkookjOxScAMOp9ajdVyHySH6A0p+fbGVIU5Oc1HtcvsJPruNQjpLGFSLLDn1pmF8xY9
5xjPTpSBnkBD4wtKQpU4Q5BxuzTYMR1ldiyuMe4oqHzdvG4D/e60Uw0Lbq4mVdu7AGcU11O
4eX8rYwfamyu8bfKcnApqKzsCxAPrQK5ZtmIkt1Djd5gyxFdl4olljKiNsb7cBgejN6/lXF
qxeWBY2wwb867jxOkf2KOac/MbdVTB7/Wpe4HAglYznaMHimOXDMWcgcDAUEGhjuUBAVJ6g
+1NkZSwGOTyc0CEVgQFySAMc9KdH82ARznAPTNRFgpwoANODBiSmSuOQe5qru1gtd3PSPhk
WbXNRUoBmyfG3qDkV0twpjuEYEmRThSfX0rn/g7F5niq+Bzu+wucenIr0W90wCRhsLHGQcd
6+gytq1mfLZurzuekfDy8W5smt5Gzkbl9z3Fd59kUjmvH/BV49hdxszhUDj/69e4RgyKJAM
qw3DivMx8XTqXXU7Mul7Wir7ozxaKB0wM15R8aNR8rSdO8NW/+svpvOlI7Kv8ACfrXtLIw5
A2juSOg718xeKNTfxL8TNSvoyWt7dhbwjthepH1rio3qzSPQmvZRbZBpMZs3gUgLGo2sO5z
Xv3he7jv9FiLkGaD92T6+n6V4Y1uMZX7w5x/ntXovgPUmg1FIJT+6uV2tn+EjpX0eMwtqF0
fMYPHOddwl1PTBbcsMDHYGm/ZuxwBjJ+lXirbANnPTiub8ca6vhbwPqusuQHhiKwg/wATkY
Ar5Rzb0Pq+TZo+W/in4iTX/ixNFE26008i2iIOR8vU/jmvXfhBEPt96jIcG1Uj3+avnPSUa
eeS5kcb5WLNMRkk5z/Wvp74SBGuLnawd2tVJIHvW2qhc3emh6WIAd2BTGgxWiEYL90/lSGP
P8B/KsedmPIjxr43wH/hF9NC8H7Wp/WvRtART4Y0zvmBa4b45RbvDOlR52lrxQPzr0Pw7AB
4Y0xQD8sAGcVMW9TRxXLylnyf9mmiDnJ6Vf8AL7bT+VJ5b8cd/SlKUmRyJs+bvGuoSWXx+d
UXbmziBJ6e1e26NMupaTBdqMMRtkHvXzx8Wbl4vjtJmTaqW8JI/OvcPAOopc2v2cMoWVRKo
9+4rojfkuOcVodV5ClMYpv2dQ3znapGT/sitExkfwZ+grkviNro8NfD7V9VIBkWExxr0LFu
MD35rHmkT7NHyv8AETWR4l+JGo3UTBYbeT7LECeCE4yPrXU/D6yWO9LtJzuHGPu+1ea6TH5
0rGSQv33t2Hb8a9Q8FKy3gUyKygfIQfve9dMLtG1rKx9LRQq1tG2CMIPxp/2dSpOMHpU1pu
aytzjOI1zU4U5wVxznOK55yabMlTR5R8Y4GPg+xjVyoa/jzj6Gtv4dW5/4RGJW5bzG61kfG
eWRdL0S2ABWW/Rq63wPGIfDYXKgmRsVSb9ldFNK3KQeOYhH8Pdck2glbSQ/Uba+aPh3gtC4
XvGwA6DpX038RJ47b4ca7I+07rVkA+oxXzV8LnhabyiQrbRgZ9KdG99QtpY+sLaMG2ik6Er
0HSvKf2goT/wq9PLUnZewkn06165ZOj2Nscrjyl798V5p8eiv/Cp7gZBP2qPAB+tc8uZzsO
MT5o0ZNu7IzgE8Vv20kU6soYAVzmgSYkGUO08kHqT6V0lpDbW0skcBYqx3kN2PpXU07WOhD
CnlygELtJ4KjrX0D8M28yzZSu3agwPWvnZ724jvVGBs3d69++Fd7DJLNHvVCsf3mOBVO7gZ
TWp6gIF67evrXy544lEfxn1xQBkyrgevAr6mWa3BGbiLaOTmQYr5J+Ik0afG3V2EilWlGCo
yOg71y0XJVExJJI+kvBkxv/CWn3JAJAIP4cCuga2DwMGGS6sv5g1x/wANr+1bwmkL3EaGFu
hcDrXa/arQOMXUOeoPmj/GnVi1OyIUUmeL/B638jxf4msgOYJNh/OvZjCjfw8jpXk3gd7Wz
+MvjVftcKpK6yKdwAwf516st9YAjdf2rcf89l4/Ws7SNJLqfPmlvj9qzUIycfvQP/IdfQyx
KVXivnXTmhP7VepXYuENsJh8+QR/q/Wvodb/AE9Dk6haKMcgzLz+tOUZWuDs0fPf7SMQ+1+
GlA6LKc+lec+D5EivYYxt8wEEjPWu9/aWurea+8NLbTxzbVlDeS4YD64rzXwfG8N7HdyH5S
yqM/WunDprcUnofWvgREbw65x8vmHHPtXQX6KNNvNmD/o78f8AATXLeDNS0220R1uLy3hfz
N5EjhcDHXmtvUNd0Q6XdKmsWRLQPtHnrz8p461jVjJT0Jjax8PLI51CZQo4c8+nNd74PvZL
S4kg8ziTjr0Nec4xq8pDBU80lVHOeetdBZX0sTwybgpUjPHfNdVKXKrFyXNqfY/hi9XVPDd
tcyH95t2uPQitsKowQOBXlXw58U6dBHNbXVwtvFKomWR2wrP0Irv28W+GQ21tcslx/wBNQR
XFUi02yVZvyLOq3lvpejXup3LBI7eNnYnouB/jXingsy6jeWus3HMt5e+cwPbJ610nxO8U6
bq3h2HQdE1GG6a9lAuTE+dsQ6ms3wbPbQJA8jxwxQzAnI+6or08JQapyqSPNxGJjGpGl3PZ
2jGQpHQ9a+evjXE83xE0eIHhbQ/+hV7M3jrwgkjK+v2qlTzlq8N+Jus6XrvxQ0ybSbyO7hS
0KM0Zzht2a4cOn7a7OyrpSZ6b8OmXyJI8AExrj3r0NogZCWOcDAxXnPg6/sdMh+031wtvCI
PvMK6FviJ4IQgP4jtFOe5rTGJupdEYVpwPnvxvD5XxQ8QRBtwabcB+ArO0SEi/yp3qW/X0q
34ovrTXPipq95pU6XNuzffT6VuaHpjC9hYJhM5NfTZfJLCO58pmlNvFRsfPOsbRr1/tjC4u
H/PPSqQEe4jZ8znPWr+uFf7e1QZLFbuTqP8AarN2sXVsYzXzuzv3Ps6a9yPoSSbsBHYAqcg
GiLDAk8E+lMPDHzRk9qsRFBCcR5akaWBURYxkAMuepqMu52lSoHenrHvj6jd35qIxFGMmfl
HpQO5KCEY5IORUYZhIwEgVSadw7fN8oIxUe0qpCkdetAXJJGjSQh4lc+tFQss275kVjjrii
mTdl4goxlKhhgcVG673/wBV8u3IIPOakjMYVI+qsuS2elC3AjZlJ2jGAcZzSHcbAQssbSKP
lbChTXbeJsNYaeOpW3JYHr1rhFJSdRtwSc8iuz8SxHyLV0f5xArtuOMjpUsDkHMbqApGRnH
vVVyDgkgYHORU5KIxKdhxUMil0A35OO4xVBcgOAOCCfpUyEBunQcexqMrgYAw2KkXJUocAg
AUAeofBcgeMb0c4Ni/8xXs1xGJCFBKr61418FBjxhqGTu22Dn9RXsEs6krg4Vux6134ar7M
8vGUFUmhqWwicLEcr61n6q/ipyWsNfvLdFGBiU4H4Vahux5RIPVsYHp61oRyxu2Tt6Y56V2
z5K+559OM8M7ROIWLx5Ireb4l1DY/wAp/fnDCrulaHLYxMZMlsbix6nNdkFj4LLj69BUklu
HXDrj0JPWqw+Hp0pcyM8RiqlRWZzDREuxIOPUVNEZbcOYZXVm5Ug8g1rvYuWO3ABp62MkbY
wGB68V60qqmnF7HhU6cqc+dI8716/+IVrFcXsHiC/aOMbiEmPSuB1LxN4k1u0Wz1HW7u9t2
cN5ckpYEjvivomGzRi0ToDG4Ksp7g8GvBvE2gv4Z8XS2W0iCT5oGI42noPwr5fFUI03dbH2
OBxXtfdluRafbypbFYwMlNyn3rQfxR4h021DWN3PZzEbWaFtpI9KbaOpiRQACOBz0qHUYUn
DRK+09Rz1NcXPbQ9S1ySDxx43YkHxFqH/AH+NTr4z8dvl08Q6j6geZ/nrWHYRRRXR+0SCOT
ooJ4NaH2y3WSJEw0ygrs7M3cZqW79Ckl1IbnxL4j1O9tpNX1S6u1ifcsUshYA+uK09R8aeM
JEjNnrN9bRKNu2OYqq+lOW0tJGWVoiCclcdqhltbee0e3lfKt82AcHjtTTt0Hyoy5fGHjyB
w03ifUgvQFbg4NL/AMJd40wf+Kn1Uc9ftJrRXT7F4TagiTPzYLfd9qqSaTGhLQvnHJjb0pp
JvUVkjHg/tbWNUOoX13NezHAaeV9zEDoM+1d0PEeoWWniC3u5beVV4eNsMPoaw7CWzjSSNU
NuydQehNR39zE8ixxfOp6uO1LmaumJwW5G/ivxdyU8Uap1/wCfg1SvtT8SaxEkGpaxf3cIb
cEmmLKD64rSitotjKqhmHJ+lLD5TMVYbQp+UnvSSQlYpwWslrbhGi3A9q29M1GawdJo4/LV
OmOABVcuTMFTDBu2egFWIRHt/fJmPv7+1XF2HK1huu+M/Et3cI1prN/AADhIZyoIrDk8W+L
AMN4m1ZeP+fljVq4iKTkhNq9FCjPFWDDbfZsrGrnHIPak7N6hFGXDrmtXc0DajrV5etEwKL
cSlwp9RXWa74w1Y6WkFpqN3ayDHEEhWucjtIQ5kUYJ7ntUrIHQpId0nY1SmloDgmZEmr+KL
2J4LvXNRmhfho5piyn8K0vDbyabcC4DgMpxxU6QpnecYHY96rsWtbgEKrJNzx2qU7S0G0ka
ut6/r99MGs9WvoABwsUxUVzN5c+ItQi+z3urXlzBuBMc0pZc+uK37ZkYMGOP9qopYA0bNHz
tPOD1oa1uCsivpNobeMyna7hc/McYPark141pb+c8bMWkwdozjirMaIkcZ8tQrDDbucVG1x
BOrLCcfPtKjoRii7HcppfJNPteNfLPIY8EVrXOpXQ0to7O5aEHjdG+Ca528Tyrh+U2N05zV
mAE6fxt2g5NOL0sDtYyZbnxGGIXVr0qcgfvjT7S1vGu2ubqaSSYsCZGOS31rXYJFD8zgFhk
cdKhF/H9nzlSyn1+9UqNtbEe7Y1Z9SvUsmiSWWPI/h4zXJTXusiY5vroZPVpDW8l8kkG525
A6ZqtcPaSqFYbjjqO1VvqxK19DNgTVDulNzIZNuC+45P41UL6iZctPOAcjhzW010ojWNdoB
Pai5dAkbIF2hcZ96Vi3qUdFk1C1vpLpGb94NrEnk1Tu49RNzJIZJ9pOcKxrbtJgZWZkAVVz
161LFc+fMwCqq52jvzQ7tWIdkYNppc1yd0rudoJG8kkVtw3v2SJba3y7KRsOOuOpq0buG02
vtQsx24NaVuIN8cwiQMBlR7mnqtUOysZGuz319p4kcfM2FYH0rlE0+5cFRlVBOGUniu7vt8
8IjEYSTOdnqKqxRolq+QoJONo7UuZvcfKrHO6ZZ/Z1YyqeOAe9dNbeTkO6hgpGFPeqjwmOI
BsnceMCmPCYvJfzMM+DgckH0pIey0L8uoS3kctp5PlqpOB6VzH2NTO0WcckmupitUtp2uZ5
gxIyxPXP0rT0jQk1TWYYIwsiyEMzpztX/PFaxj7R2OebVOLfQ0vA3h1LDR5dVdQZLrATI52
d/zrrDBL5ckGdqOvIA61vixigiEMKBY0URIg/hA71JFZFhtGDx3FfR0pRjS5WfGVeepW9qn
Y80PgO2kfzm38tuK561tad4XsLOUTRwFCeADXcR2aCPbg8dakW2jCbc4X3rmUKalex1OviJ
Kzehkm2eeye0lB8lgVAHpXIyfDTTJ3EpLNk5OT0r0Ly0iTONozkMx/X6VXa+toZfLeVFJ56
8E+lZVVTbubUPapWRzumeE7HTYsQJ83c4610unaesdxG23Az0rMutWRceWPmzjavNQjWdRW
eEwW7OSQcenNYPExhBwTOmOFnUkpzR8x+IgR4n1lQQNt3KCD/vGsxQpjVlYscZrT8Tb/APh
KdVaYfvGu3PHc5NZAJUcEqAMCvNvex70VZIHZXXvvpEkMalHJGe+KarBULHJbPFBwepYt2F
MolGDyQQPUd6cm0OoB+TPfvSIWKFSMpTk2BCGXcQflFAEjHgGRF/3R6VGsWUDcFSeADzSkO
So2kP23d6CwhYYA3j71AyGTeZD++CewookVGkLDzOf7pwKKWoaDjIDbAKhVie/pUykrGcLu
ZehqINtO7G8gdKcGyxKjbkUwsOYNJLukIIbHI/hNdx4liik8P20kpJnFsOV9OK4cMix7m3F
x6V2usyM2l2cDbgZLLIQ9DyKiW47HDsCFO0Z4pgXcrM3UDirLhIZSeY1HBHX8KibDAFPlQH
O30ppk21K+DkHdg+hoBO4MACDmp2KbxgdBTQFyUzuA9aZVj0X4NX9rZeP1iuz5b39s1smTg
bm5H8q911jRLsFgmM8gEfw18kQStb3SvExWSIgq4OCjDkYr7N+H/iODxv4FtNSUq13EPKul
7rIOp+hq0zCrHTmPOyLi1uGWRGjbIYg/w+n50smtLFdwWqq8s87YjhQc7q9L1Hw8skj4RTk
Dn6mvPNT8NTX+kb7QeXctI08ZU8iVDhSD2HFac8onIuWe4qeKYIbloNSt57dQ2xnkHyBvQ4
rp7e8heMZYZ7BeRj1rzu6uJLvbqhtsMy+VqCD7qSjhv++utXtFvRDpqBJnMIkdYyTyo/ufQ
VtHFNCqYSL1R6TGiSKMHirX2baVGc1z9jeb32q5IxXSWjq+HZsk9q6oYm6OCeESE+y4IOPm
J4rkfiZ4VGv+EGvbVT9t04eZEQOZF7rXoaQszLgfMentVtY1ztwCMYKkcMves6s/aRsxUI+
ylzHx1ZXjBQoZSR3rVkPmxLLkBkPOK0fiX4Tl8KeNGa1Ty9Ovm822I6Jnqprm7a88wfZGjb
LdMHg15asz6OLvEtzPaGZS8ibxjGRxSJHp4l+0wXBUq+4bh0b1qCG1me6G0xqudpHU1YeyX
7WwQHyh96mBKmqKIxC7GV33DcnrVHcVBHmFWBwSTViXTRGZriFWaJFBOW6A9gKrGKPZHKZA
RIvyr3OOzUmF7o7fwX4a0nW7G9ur6eT93IE3RHocV0Vx4N0CMLEJrggnjL8msPwXcLB4dvz
AxSJ7kBj3ztqxq+uTafph1FYhJIH8sIXPT1rojCNryOGpUl8KNG28HeH5LoYNwxHDktxV9f
AfhYkyG2kYnjPmkfjXn0XxEv0O5NNj6YJ8wjNTj4lao6hE0yMf9tTW69jY5eTEX1O5Twb4T
hkwlvMHAwSZzyKZN4c8J7CHtpCYh2lNcI/j7UZXLtpqAhenmnmqTeMtTnmZzaKqsOm81i5Q
exuqdTqdi+l+E7WbCQzZHIzIT+FZ1wNGRP3UMhUDOC3WucfxHfTEs9iuDwPmNSx63OAC2jK
x7HcaxbVzdRlY0IUtbss8VoVA4OTVuLRrHB/0R8N93ms6LxHewttj0aPnkjBq6njXUCuDpM
aDoBzWsVB/EZydRaRVy8mgWZwJICx7YPSrEfhm2d+YPl65rHbxtqaDJsIl56nNSx+P9Z3Z/
s+Ifga2UaK6nO3iX9lfedNB4LsNo3wO2c8F6sL4E0qQgPa5UHqW6VyQ+I/iIDH2WLd2zGad
H8QfFU10sMNrC0rDhEiyx5q/3SI5a7+0d3B4G0dEIFn82eMHmrKeB9GjDbrTcG96z7Sb4o3
eny3RtrG0ZRmOKZAHk9q47Uvib4+8P3TWerWEcTg8J5O38cjg1EpUioRrtfEekx+C9CD4ew
TYemW61Yj8EeGoPnXSk559ea8pi+MviWY7vs9kT6lBUs/xY8YeSf3dqo68RVDlTL9jXe8j0
jUPB/hN48y6dCpTn5a5rVU8JaVAxSwgwO3rXnd7468X3zu0oCow/gTFYNxqWrzyAzxsynsR
WMqkeh0wpStqzrrzWNKlO2306HYB2X+dZoh+0OFg0uMljwAuAPpWTFe3saOfsKDAHLLWhD4
t122VBBZwjaM5MeaSkn9opwa+E1oNDvHfYunRg+laUXhO5kXMlpGnb5UrG/4Wb4lQYFrbKQ
MZ8mo3+K3ipV6QBSOP3IrX3erMm63Y7Gz8ERlcTWkLHr93kVtweBNNZgZbGLYRjGP1rzmL4
qeLY4hJst92D1gHNPHxk8awxoD9kDnsYB0otAn98eoR/D3R42J+xDYRjrWhb/Dfw6rBzYZb
IBO4gV5TH8YPHLx+Zi0ZW5wIBxXoXw28beIPFOvXVprOwQpbeYgjjA+bNQ1DowtVWpV8feB
PD+n+B9R1e3s/LubcblYPn6mvG9GujPAh8zkAEV9LfE2NZPhbroc4QQMVwMdK+W/DTstuhB
AHTJ+lc8tHZHTRbktTobnyotSiuWLyTuuwAdAPWmXVt9ntsp+8JOTjvUc1/GWI4Lj7tVbid
76MRliIw2SR2p2Zu9C75wnsNijaxHfqKaV/fQPEmWVssp61mQRyXEPfy1Y7cd6t28d9C5mU
Dyx61SRNzZks45J1lX5Dg7yed4PYj1r0j4f6A9jYXGpyIA9wQsPtH/8ArrgvD1td6/rVrYw
RjaXBlI7L3/SvoOG1ihjSKJcRoAoUDoB0NdFJa3PPxk7R5SjFaAtuAwR3NTJa4YqOGq8sRV
sgYX3pjSiME4yfU11OseTTo3KUmxI2B4A61z+pa1Y2rRrvDEngVD4l15YIHhiOGIJGORmuB
igvryMztvb5GZsDAUetc0sR0PSp4RWua2o+LLu/uXtdMhefy22SSL9xT/j7VWtDFcXsMd+J
LNi5SJ5jhZXHUKaqaS+rXsC2/hrRitog4nu/3cQY9SD1Zj1roLHwSlxm68VazJfGFfMWKL5
IIiOh49PWsm2+p0WUVojoNN0FPMWXks3LZ9K2tTGm+HNDvNcu5AkdrGZMt0zj5R+dW9FWeW
wt5rj93JKmTx3H/wBbFeM/H3xarvbeDLCYMqfv7sqeh6BD/OpaSREG5SPCtVv5dT1O71CVA
huZmlAHbNUCXbavJwPzqeSIg/3VqJwUIIw31qVY7gI3EDG0iiQ9Cv3hSLGJGLZ2tVrYuAOP
rTAhRd6bRuAHJNOTIXcykA/xU+MHzwzEAdMetPVlViNpwAeKQIiLZm4kJAGct2pqorqx8zD
E96m2RlOCcEdahcKhAAPSmixsiyq+InYrgchsCimYVuT5f/AutFBJbzEeTkMVFLmNlUKoCq
OfU1XcBJV5L7VGaer4faFAyevWkUSEP5BeLbjGCM133ii3AsNPmTaYhaIpUdQSK88O8NIyg
Eg5GBivR/EcMh0CxuoY2aS4tlLJ2AAxxUsdzz6bLY2tuK8Z9BUbcElcc9RU2JIlMm39zjAP
c/Sq2G2As2CT0x2phcb83PGM96XOUwWz71KFIAIO7jJBqNsE5ZOPTpimAIm4FigOBu2+tep
fBfxqPC/jFbW4kCaXqhELK3/LOQ9G+leWeWCy4Yr3BB/SpY2y4KgIwPHPJ/wpLRkvax+g0t
rG+FjPy4yCe49a4++0q7sb24ls7dLiznIZ4icNGf8Apn61zvwq+JWn674PitNc1CO21Ow/d
F5WwJUA4P8ASuuvvGHhSxh+1XGv2cUIbYrBiQD9BW0WnuedOLi9EeaatoWoSaxqLafps9rb
30GJUulAVJQcLKAO+K525s7jS2hshAViiYEEjBZj99j6V6bc+PvAxdgPE1q3fgthP0rIvfE
vgG8gKyeIrGVOOFJ5Pr0q5wi1oFOpNOziYum6i5xIh2AJtOe5rtdOu4y6MxJGOufavOJ9a8
KWpJh1yBlzuVTnHNLbeLtGhlLNrkO5ccjO0+lcylJHa4cyPa7W4ByxbKgVpwSpIoI4GMYrz
Cw+IPhRLdDP4hs8nk8n/Ctq2+JPgULu/wCElswPqf8ACtI1H1OWdA1fG/hC28XeE5tMlKrc
K3mW8rcbWHb8a8Zg+B/i+NdzX2m+bjJAc4WvXk+KPw+ClW8T2m0c9+T+VNHxR+H0iuT4itS
vHzAH/CjlT1FGU4rQ86tPgxrdvGnmahZ78ZfDHGatH4R6wJGYaja4x03GvQT8Tvh44BTxbY
lCM/eIH8qhPjvwjOHa016C4VCMtEGYDP4UoQUnYc61RK7PP3+FusRwvnVLUZwd2eB7Vgap4
EeFjHNqdqrbs4znNenXHi3Q7lWEOoLu5Ayjcj16V5/q2t6bLuKXDMQx/hPzVtOkoK5nTrzm
7GTaW40PTjaC6S5LzGU+V0AxjmsnxPeRt4fVFJJMgXdmrhnF1Ipjt5nPTKp2qLXNImvdDW3
0zS7qaZZRIRt7DisrvY6LJNORxUKsR8i9PWrYtpE2sxxu9K1IvBviz92U0O6KHkjA4/WtCP
wp4oUOj6FdMp6AqP8AGmovsaOrB7MpaPoeqarcvFa2DTcf6zBAT69q9B0v4awRxxyapKZ5B
zsh4X865N9F8e2sSw2ceq20GM7ElwKcml/EFly11qi44AEuBW0OVbxOWrNz91SPVhoOmwQi
GHTYVUcf6vJH402eysIW5tIB3+6K8mmtPHnlZkutUJQ8DzMZrOa18YyEKst/K/u9dCxEU7c
pxPBzevtD069vbOFt0VrGSePu9Kwsm/nUQ26mMnBIHIrk4/DvjOfdmK+Ab/aq3beEvGnnrH
apepv+8d3A+tYTqqUrNHTToOMNZnbS6bBBArSwjaO5QHNZxIadYbe1LylsbQmeT0xWppHw7
vgY5fEHiC6uCpz9njlOPzrt7ePTdKtxBaxqnHzO3LE+pNdkKlNLWJ59WlUb0mcppvhDULt9
2oFbRByU+85/wrrbHS9L0tSYLVA4/wCWp5Y/j2qG41iOPlcP9f8ACs+TUZJ22wJw3LHPepl
afQcYuO7N65vxyIxu+XkDqaqGzs9VthBfW6XMWc+XKu7GKzrWG4kmMhBHGMZrobaKQRBQAD
3rCVBPU29s4qxyV/8ACrSJbwX+h+Xp9yxyVkiEsZPptPSuWv8ATtW8OSEa74dj8hsj7Xap5
sXXqe4r263Vtq9UI7A9frV2KLcux1DKRggjrWElGJvTrNqzPGNGvNF1BB5NrZ3CDqNoBP4V
19tpmkXJP/Eptj6Yj6Vb8S/C3QdfBuLPdouojkXNn8oP+8vevItZ+H3xd0a4Edhqd7qdq/3
JbabJ/wCBDtU+2j2NVSU+p7N/YugpEWn022zt6eWDXO6rc6FAuy20i2CqcFvJFeS/8If8XG
BWc6qpz/FN1qs3gL4oBCGXUcHt5uc1hKTlsjeFKMOp6HdJZzqB/Zlqsv8AEohGPw96zzoGn
aipt5tPgUOfl2rg1xMvgf4nhlZ11BV95aqnw78QreZkNxqCseCBLUf4jZNPZnYah8Mp7RPM
0y9jkYcmCVgD+HrXnuradPBqJiuoXhmUfdYcH6GtL/hC/iLMhKrflyc+YZfm/OkPgnx7cPi
8hvJgvQu+4kValFBexm6fMfsgQpsKN+ld38M9X/snxTf3LSFla1IGTwOax4/AfiCBcPp8oV
xwTii20y70PzLi7t5MuhjCrySc0+cpPmO18aeNINT0a70nzCkNyhjdlOSo715xZ6HpC2y21
vqOpM3B837KoUH8+atxLYvKzyQXLhCSU28kV0FrqGmrFEE0+7LE94+lJQ5mZylyq6K1h4K0
icBptQvQ/r5A/wAa6G08AaKh2pqF1hhzugHP60kOqIJfLXSb8+knlDaT9c1t2fiW1t0Ytpu
oM6DLKIeB+NdkKEbanBPEyXwjbX4W6V5eY9XnQE9BCOKtH4VWDpsGszYP/TEVSh+MHhOIFG
jviw6qIhxU/wDwunwekXmeXfbOM/u+eah0obXHGrW5djf8KeBbPwpe3d1BePdvKgGfL2lee
a7AJtBdTkdeP5V5ePjp4MCnfBqYGcACID+tV5/jt4TVUdLS/wAHjmMDP604+6ZunKe56jdX
EcSgl1APPNcRr3iTyt0UDDeQW/OuLvfjBo10jqLe7TcCV+QH+tc7P8QvDTzrJLHdyKvGNgr
mm5N6HbSopbnTJEs8pupEaZ8/dPIP0rZ0+I5ePZnPJyvGP7tcZbfEbwouyNor303KgGBW9a
fFTwdbIIZEvmbPLmIYxWahLqbTv0N+20/WLNTBZpHeWZl3iK4cxsgPow6+1dBbaVqF8THf+
Xb2gI3QwNuM3szHoPbvXN2fxR8PXMSz2uk6pPDu2/Jb7lq0/wAUtEtbV7y40XWEtomUM0lu
Aqk/U9a7uVKKPPnKd7HXa9rMXhXwte69dFNttHiNW/if+FfrXxPq2o3Gq6ndardylri5kMj
E8k57fQV6b8VfiZa+NUs9N0nzYtOh+eRXXazv2z7CvJpDlyrcHOc1zyd2dlGDS1EV3ZcZ6U
n3ucZb1NPjVC2M/MewpmHVipHy570HQ9xrOQpAQF/anlsxrkNu9qachuOlSLhkyh6d6BDmD
Eo4Xn0qTO2XI3ZHBpgJGXA7dc1LC2FVyc4Pze9IBhkcKylQoByBULurxl2OGHYVLKfMkkZ2
29lX3qAlY3EjKDg425pARHfn5VTH+0eaKmkkBc/vNntjNFMZI6jG5BhXAzmpVClvk4UcZPc
0yMJh4ycLj5SaeXRAoL8gdBQO5HMrpuG0/MDXrF2o/sTw/grsjtGdiW+8MYxXlWGkPmMD8v
SvQ9ciaXwjp0keXaKzJHOMDcM1LHa556chdkrkkcgDovuKruSB5hPJ/I//AF6slVMZBzvFQ
MimElWIHamJDeGQtuw/pTVkbAGdx9DTvlIGFyR1NOB81hGigFR1pjAPHJsIG2QdT2p2C0fz
GMe/pTCGLE4x2ppZd2AcetSBLHIVOVOVHGBxn616X4HhkuvDeqGXBZZ1HPpj0rzLjgq/Fej
+AQ50S+hjmKmSdWOOeMUhbGzcaXOnh/UZkUAQocbRggevvTvAnhDRNf8ADzX2pxzyukxU4k
28V3l/bQw/DzWJFQE/ZsknqeRWb8JbLf4MlkTOPtDjn2NCTfUz9o+WT7HnvxC0ew0PxVDpu
mhlt5LRZAHO45JrmY7K4kd4hHkKMZ6fpXofxitGj8b6fclcRyWixg+45NclDdBF2lgTnCgd
T2pxvezLg7oy4bOcMYgnOME46U+XS7lF2KhYHuK6uyEQt3ZZg7A8p0NXw1jGd7TIrMoDBhn
HrSbNOVHn66ddIFiKNvPY1t+D7fZ44sLa8gDxOxR1YZHI7iumstPjjjYRs9wd5Id/erenRQ
2/iCybaTLJMqqQMkNmlzPYTSWtjsNR8M6QEdX0izVlzwIQMemK0/CVvaWOmXVraWqWyM4J+
UZzWpq8Pzt5h2PnBYd6xtInZFv0AAw/HPWtaXuu5x1/fVjRvrweeAZVU5ycgc461z7WsV3d
O+6NVboNyr+Ncp44uXmudEKhkxK6yENgVxt7crcqglgPmrkMUY5IzTcnO7ZhL90tD3DTdEt
4n3PPFk9jIv8AjXTRLZIhWOW3HG05dRx+dfNt/YzWFpb3Mm9kmTKMGOBUVm6LqEKXMg+zSc
5yeM9K1g4pGFSXNqfTJmskA/fxDscSD/Gq815bqrH7TEoA4O8c/rXztPdJZ332d4RIM/KQT
yKle4tLgfaAjxmEgFVya7ISjLTqcct9me3Xes20MZJuI5GA6ZBrAbVZLkkJMsbE9N4rypTp
j3QSO7liznBc4xmpPsrzGUQ3C4RQAc8mnytu3MWuWK1TPTJZJJ12m7jALYGXHPtVyxtrG3k
EktzFuHJ/eDmvKrGLEpVY3lBG1gemfWpJYRCDEYw8h5Kn+E1moO/dk+2jtY9gOqadHLgXUQ
P93zBVka7ZqoKXMS56kOBivCXKMCZIQpHX1qg8Nq0jsGkUP0AYgCqdOS1Nqag+p9BS65alO
btAc4BEg5/Cs9r22kfLX0PXu4ryDSEgtJPMeJ7ggHYC2cGp7IpYPLdJGks0hIKvyBn0qlTm
+pDnCL2PXgdPadQ1/EJDz97itC1m0VGP+nw7up5615tpF5by3iw3kCGWZcBscRe9ab3Gmaa
ypZgXVwqkGaVfk6+nrRGLUvZ9TnlXXU9Ot7/QxgnUYFB7lsVej1fw+rhTq1uMf7VeIeekpl
8yAySP13cY+lLYNby3fkTRhOwGKFSlI5/rUI62bPek8QeG1znWbbA77qmXxR4a+7/bNvkc8
E143LptuYMxQjzEI4z1FMtrbfcyqtuQueSnYVnLC21bGszhtys9oHi7wzG3za1bj8TTT418
J8r/AG9ahm7Bjk/UYrxlLO3kaRradd6HkOM1ga1HLFLFq9nbIstq37wYyHFYVcLyx5onTRz
OE3y2PfZPG3hQEKdftCegXJ/wrKvfG/hhFZotct3YdgxOP0r54F0+q63Pe26COTZv8oHIOO
tXZZUubVbyC2VTgI6+9edTrQ5+SejO2dW1nZnrGoeNdEnGP7YgwpwevFQW/iTwuJXkudbth
jBGc/4VwmnQJZ28ranZqpnPlx7h1yOtO1i40670+0tIrTZfWqlHfGAy9qtctSpGMdU/wBYx
LSx6hF4y8Iq20+IbVDk/L83I/Ko5vG/hGNGCa/auyezcj16V5lpcyPbBHiVZYjg5UVpajax
TiOdVQDHzEKK7qlGnSlHmej3OR5hq49TS1Pxjo1xEYrTVog3VWO7B9ulYI1bRTM8kmoruJz
wrEKe56VHKgtbr5Qj7cMPSuntrtm03z4oIvNAIXgYNa1cFyaoUc2VtUZCax4dADSavEC3AP
lsCf0q/Fr/hoFf+JvFtBwCEbr+VVwVvLaUybVkB+baBwT6VoaZdg2PltbRO8fynIHT1q4QU
TneP9pfoWrPW/DlxcrbR6pDLI33IvmA/Dj1rqBGsunXIWRZP3EnO0Dnaa84v5nW5lkj8oFV
YlVUAjjsfWu40ee2j8HQZO5jbP168qaup8Nww1T2kvdZ4r8O7GC7vL9LqCGbapLbuo5q58V
9Ps7Pw/o1xYWUNsLiR1cr1OB/nFWvg/breazqsBCq+zNa3xs09IfCOmTEnbb3BGR0+bivJd
73Pp29kjxW1szdR4YscHrmpf7DlbCxMcDruNaulgfYxtGQO/rWpEDCY5gNyk7SK0vpc05Uc
feaXPZuoySXU4bsPaoxp8skfmKMDdjBHeu8eCOe32ldxY5Bx0qQWI3hWRAcZJHTNTcrlOHX
SrhbsIuCpA3n09q9oTwfpY062SWxVkEaktjOCR3rjfskG5Io1JkkOWPv2r2Vgq2EMRwMRKD
9QKUm2jOTsWvhvbRWPhaSCBEAEr4IQZHNZ3xmTd8LLhyAwW5jJGOp9a3vBiZ0qWMLtHnH8a
yvjCh/4VVeAkY85DmtZu0EedduqfIrOqjh9zYyfQfSod7lsnmp3wecZReMjvUAGFIwdx5FZ
Hp3HiXDkhcMfSh2DPwxPHWmBcuMdaUhUlBxk+lUBKhJjJPIpq5wpAxk9Kf5T7A/AU5pEXIH
P3aAJwXcBFUAZqULtVlGPl5IFV1ZBkbvmHNN83JLDPA596LDsEpCox3ht3SoX8xo/lUdetS
yHc0cwTk8baY7MG4Tg9cdqA2F3Y4ZQx9QKKUzvH8kZ+Ue2aKYEmAy+WFLkdxSphWdWIBU8c
U0F1yy4z164pVZpFdZMcnOQKkY4yuVcunHQY6V6hqsU1z4Y024iAQw2e9lHcDjH9a8rmyV8
pd2AM16TfXUcXg+2VCzyXFsLdgTjyu+fepYHnyiUyOWAOTgmmrsSNuTg9vSk3lPkVjnv71G
5ZmbgoPQ0xjHRc5TOetL90qy/u2NI7ggbPTBpp2qMt26E96YDlblgTlzTdr7gOKVu2OGHNJ
tLMA2ee4pAPG4EIU+X1FesfCmNZNL1RQo+WQYPccV5OCC5wcKDjHrXrPwkLfZdVVfmBYcfh
VRWpnUeh6TrnHw21kIPu23X8RUHwYkZvCdzCcEx3BOCPWrniO2DfDfWgcoWtsjHbkVj/BSY
f2TqsIb7jx1vypSUTh5r05NGn8ZdAe98LW2sW8eZtOfLEDO5G4/IV4naLHHKkiKrP1DCvr0
pFcxGO5RJo5RtdGHylfTHpXhPj/4WXfh55tX8PI91pkjF2t05eAenuKxqx5ZXOjDTVtTkZb
FZJFK/JNKN5Yn5RU9vpc8ME029LmcKSsZ6GudivJEQ7ixB4AY4wPxrpbS9MgjiIyAoG5Olc
1+p3Kxr21/BLAgd1RxgMMYyfaug8Gac134ok1JYpBbacxZ2bo7kYCr9OtUdH8K3WtTrM1ub
a2zh53GAw/2RXpMNtDaWsNlYxmOCPgDoWOOppR1ZFSWhV1OV5N6oh8vOWP8AFuPOfpXMTSm
CzuW2GEEjL+tdi0LxocYORls1yWuAtaOYkGWPQn+laTkktDCmuZ3OH8ThZ7XRckmNpj06n3
rn4EWPUJZH2yI4Me/+59a7HXbGSTTPDsK8s92QcDpXE6jBJZX7uoCozHcM8DBqqLTi0zmxa
voh93qFx/ZR0m5UCGNs7j95QehHtVKO0uJbO4uPOU/ZwNyHq69iKs30iahNGLgIlwVCYVuH
XqOaZNBdyWM0kbyL5S7JGB/h7VM3yvQ5kuVblkQxapp3nxsRe2o3EnuPSnLPBIqXKKdkq7J
ox6+tM+zf2VHbX9tdrcLcpiRSeRWddiSwmaOGTME67hgZ3fj2rWEuqMbSk9GJqFu8VyyL82
cEN2K1FLE0KLLDOWEo6g9DWlCkWqBYXfEkKYi5xn2NZ6yixllglRWKchc9PetZOK9Tenfa9
x8c17ZBZUlbBA3qx6e9dHcJdpaWV3BOkqXPysTwQ9Vb9bXUbO1ZAudnO3r7iorbUhaaXc2E
sXmQsQ0bOcmJh3rjjVqNe5uRUpKWttSK/up7C8EFzAhLH7w5zWdJeQy3WfJlGOMAYXNal9u
1mxh+yWrvPGwEjL1wOcj1rKutOnUPKTJsLAdehrop4ucvde44RjFal6OR4rNL4o/2Vm2nsM
+lTicMoFmFiQ8AMai02/QaLfaNJD58cg3xbm+4w6mr2mjT9R0C80tURLi3AkSUnlyO1daxE
k7MylBX2I4E1mWzm1GO0b7PanaW28nFatterc2yypNllGWU9aq+GPFf9lXDQ3/mvZSIVaM8
5NRLqdjO8sSWPlCRzmRTtYLnjisPazlJp7rYxqUObRI1dzGF5cO0Q5ORgCpgkRC3EJySePa
tTQp9J826tWuSYZowrJLyFOOxqtBZSWyt+686HcdoQ54rqhWblbojzKsOVNI6SzvInsw7OA
Y1wSP5U7R9Sju5Jo0jAcE59xWekEUVr5ezaGPQHrWVb3L6drAI4QN82PSuuXvw509Dkpx6m
q0b6ZrSybiLe4PJ7KaW5tZG1UuzFoJV2sO1XdWjjuIEVJNyS/MhA6Gsqe7mgu4YZWC7Rh1J
/Wo5m4jjKUJc0ThJIbnRPFbhMtGh3gf3lP8ADWoQ8U8kkYSNJpM7SchM9seta/irTnu9MN3
bMPOgG7OPvr2FVPD2oxzaV5TWiyMqb3kK5Ix/Wvmswo2h7aC1Pfo4h1Kau9S14nnt7nSYS9
47XtrtCQr1PqTWRcGXULBRsdZEUKzqM8dianvreaGKz1qXypFlfKKhyQAe9bM+v6S3iK01D
Trf7PDNF5VzD/CT0zXLCvOlGMoRuups6a5U5bmFpd8scskToWcYBx1I9a6q0nhVfs88i+TO
PlJ6qa5jVIYLHW1SykBhRsBgPvg+9WbiJ4iJ9x2ONy19DSqQlSSb0e1zyatG0vaJGw9myPi
RiwRsZ7sKmtriS3jmjUBUU8A1Hb3YvbRTv/exLgZ4NQXMZe2bbuDjnr1Nd1KbqU7Pc8upGS
na4+O48u9PlNhHHzg+laUMbwx/b42XYQQwPUj1rmo5pp1VpU+RW2nAxWvYamsZMDjIX5cno
R6V4OY+1dF+wfvJ/ej0aNJJtz2G3xH2R5UXIKMf0rtPD2myTeGYJnYgNasQvb7prhrrCWtw
mcpsYg5r0vwxu/4QS0YNhvs74+m013xqe1p8600Wh0YL93JrueT/AAROPG2qK7YZoHznoCD
Xq/j3wyfEnw+1HTViJlUefAP4ty8hRXkfwVeVfide9DutpiQfrX0WCgC4J496w05We7NtST
R8U2l3d28YgJ2MjeXIpXoelbMF2La423BJixk89B6ivWfiF8Kv7Rv317wqQl3Kc3FoTxIfV
fSvILy1ubA/Y9SspbedSQySKcj3+lQpI7Yu+pu2d3b3Mby28wESnhHGM1dyAhQ4w/Kg9a5O
CXymXZiRAemc/pXY6dpeoavL51vGYbcja0sgwI/Wmy7on8O2LalrUYddkduRJI2eMDoPx6V
3ouTMxxFhmJOGOcDsKyNOgt9OtBp+n5eJuZpHHzyN6+1bFtBEiGQt/iBUvYxk03Y6/wAHj/
iXyYXI8zmsX4zhR8KL5QnBmjrY8GSI2mzGMEASkHnt61mfGODzPhRfLv2kTIc1dR+4jhS/e
nx86gZTlVHOPWoCSdpDdKsOQUHPJquU2SKD0FStj00LsBKmJjuPX2ppXMilux5p4kKOy7fv
d/SmMQTwOB+dNAT7QwZQxA7YpBuAbYo2+pp4LBeEwy88nk0/KS4CsVUAkjFMRXdMsNvXuac
pBYqpzjk1OqurgoN6lfTpULxbZDsblhk8YxQA9pUeVZMcBcYFQfKrfKjcj1p2Aq574xinMA
ZFd1YKeePakxkY2kDMrR/7IopXaAOfkPPNFKzHdDpGJkXc2M4wQKcxKcFwSR1o8oMSVHy44
zSCPbyB+BpgLmQsQC2CvWvQdQAXwjZs+MGIPk9yOMV56VbBX727sK7XWvN/4RfTogNsaxZ4
9O/61LEzkJWAJKrtBPHtULtujwWLZ71I3LYjH1zUWGLsnSmAxd0R+UbuelOcNleUKj5qHQK
AQdxPNAwvHWmPYYX3MyvjB54oRvlAU8A9KV14DAU1gNuQDigCRVO1gPWvX/g7t8nUweM7eK
8fG4JtzlPUV7F8F4/Om1JP7qgj+9WlNXZjWlyxPUvE6SL8PtaAGc23A9eRXHfBaQpBry44L
RY/rXbeJhGfAuqh5mjTycO4PzAZArnfDnhC3sUZtO1a7g89FMpVuGP8NdNZctZHnUZqVJnq
MEwyFJ5q8+orDDjkj36VzWn+HrjZhtamJPGXHStRfBN3NCI38RzBe21M1y1rs6KPIjmNa0r
w/qt2zXOhWjyNyZPJ+Zv8Kn0zw5otpkxaXbhAP7nzD8aqeO9MtvAWgf23qHiC6uSzeVBbqN
vmvjIBPYV48nxV1yTaFgcljxuuNvHp05rgUW3Y9FNW0PotiiAhMbAo4A6/QdqrYRpAVBAH5
j614hYeMPEuoDyUYny+dzXW3+lblpN4gvJ1KzFu7Y1Erj2ziuqFO+hyVJWZ6ZesGtpDtKgJ
1rzw3v264JwCQ+046V0NzpEE2kefLqOqLKR86rd7lH6c1yPhVI11C8g3FlE3ybm3E1lKLTs
zWjJKNzd8RRQ2z+FlUBAbknB9h1rxqe5Lz3dvM+ZBPJtJ6MCTXsPxTi26Z4dcJ+9+07VwcY
z1rw+RPsep3MVyQI1c43c5ya0pwaMJrm1J7qJ2snlAKyRYVuOFH96rmlay1rbBJ182KT5CD
1Yeo9KVNQWzjZvszXNvcpsOO3v+FYK4hcx4O0N3bv7UJ66nPGN7ou3EKpczMjnyOSFByVp0
Exu7T7IxAePHlEfxeoqpbXpjvQ7KCF6qTnK1bvYBFdi7SMW4kPyr/DmtFKMWDioslikhtsZ
Vhcwtyp4JBrWtdMs9R0u9WNCdRAMkf+2PQVzt8biScXi5CsuDnoSKs6deXUSie0uDFcJ0bO
TnHb2ptNq3UJQcdUVLOWWOPBGHDbW3HBUjriui0i203VL8RXRMUbfLnPBPvXNRSI83m3DMH
bJLMOSfetWwEsMgAnQB14PoaicPdajuVy6GpELrRPFH2W2V5NnrwGXPGKiEv2u8vrZlKSOS
yRryFHf8ag1TX7ibV4bqaIB4VWNSn8fvV+/lNxMb/SowblceaB3HeuOMWlzdjjldSMl1iih
iurUCTy223AHUiqd5CbW6U27bLeQZVge/oa6e1061k02e+tA0jS8SxH+HPU/hWJHYi6v49L
f9yGP7uRzwa3hWuuZlxmnuZ77hC85wYi5Xg/MpxVqAYHmPuHf3PHQ0CyktNQutNvZQELbc+
h9a0vDF7DBqb2l2iSwH9yWb+HP8VdPOoq7LlqudDlnLRI4I4xkJ+hrUuI7yxeCctJCJANuG
+9+FZM0QtNWuIoJUaKOTap6gjtXYO0Wt+Ew0qBbm1XaGzgEdjWXtXQmnKN1I5Zwi/eLWj6x
LeW32adVkkQ/xLnIq7cppUgMk1gZCeN0bf0rlNGkCX0UhnC4OGUdMVr6rLKED26naDuGPSu
v6zGjJQmt9jyakPevE6bTYbN4kihvScfcSUdD6VT8Q6NcSwfardBLKOGx1NZ9lMxeOSLG0n
n2NdK7+bako7ojj+Dsa629LrZnPztS1RzFvqIg0i4F9G5a3XDIV+8PSsSVf7HjYWCKY72Tz
9xP3Vx92ujEcs0v2eaZZSpy+8chRWJPnW7C9ZrSRPKcrE8bY3AelcLqQ97m2R3Ubct+5m3c
AupkuVkZIXYAnoI/bFXde8PLo7200Vw1zazpkPjofSpND1nSf7FurAu4DrsCyryj+uanKaz
caR9kaZL22iO5RH8xH1ryVVnBqy0T/ADPWlJJeqOeMtw9ooAEbKdp4yMetacN5Lf6Q9j5Su
9u25ZAeoo0vTI54b9JQ63cSF44x0YCsi0untbgzBgSrYeP2rX2idRxa0WqMHBqN2aWnXVwL
p8FcYyPU1pSagdyybTuxyDWRI6pcfbYOYZRnb/d55pyXKzO7Rqcc4Br24TuuaJ51WinK5r2
84bcCymGTqB1BqC5iCRKDP8m7KEdR9apWV6ElaOQhN2ACTjmtd/30PmR7d6qVcM3H1Fc2IU
IL2p0UYSqfu0VlkNxZXEJJJWM4969Z8KH/AIoS0yuT9nfGf9014et/JCXnZ8jkFcdq9m8NX
yJ4CgnUYDQyEewwaIT5m5W0ZrSpyhPlkeTfCK8Wz+KkqtsCy20w3MQB1r6FN2mwlZojk44k
H+NeWfDnwv4a1PQY9Tv9NimuZZpQXYkAAHoa75fhx4SlYH7HJATyAkpA/CsXs7HrzklJJl+
a8ittzTXcUYxgIzgE1jald+HbxfKvn0+4AwACV4qzL8KvB1xN5l7aXNyW6eZcEkfSkk+F3g
ays7lU0cMfKdsyEswwCaxasac0b6M5abSfCdlIPI06wjZ+QyhRn9a5zVNdt/NazjljXbwYo
2AXHv715BeSOt/MsYijhicgKwJI9O9a+jTedhbpbZF/gP2bcT9TmtoJyaSKlaK5mz0awvIw
25pky3qQM1pTX/kwkhlOQf4hXDLokdy3mrdJGc8qI8L/AD61rp4bs7e388zNMqj5llGAfpX
XUws+W9jip4um6nKem/De6F3ot0SR/rNvBpfi2yt8L9TGewYVk/C+a3OnX8UMIiEUwGVPtU
/xQuUk8A6pbnJHl9a5aqtBGy96pdHyQdu0DPzY4FKykgcE093RgiIuMDGaYFKHPJJqTuQow
SAuMjr7UjhQT3Ix8y04K6/eHLdTSbQu4KSQetCGKGDTguSqjgnvVhN6ljGoePP6VCu0SnDE
qRuJxUissc24Hau3rTAlA2v+7J6flUTgsGAYEnjNOQl1JLfe5FNB2ttjb5+pB70EoZgbxEV
5HJxTROUU7kYryBntUhdkk3hQirzt6kmq8pypY8bjnHpQNj2iWQhzbs5IHIPtRVdiwOFcYx
60UxlxRujVR0HVvSpNyOTtUFgMA+tQ78EpyoxyB3pWk2kADaO1SAI/lMSYwX6CvQ7pJJPDV
hGI1O6A7pO6gd6843yFTtHJI5NdxeXUy+FLeNC2WhKnA6DNSwOMldmPo3p60EBkUkc/ypWk
RpAwAyvy4pG3D7uGzyT6UxhEwALgfL0INRlVDtsI2rzg9adIRJtQA4HXFEYJidCMjPUjqKY
DDuwDuwG7GkZCsZG/rU2AseFXIHTNQEsCCycfyoGxqhuF5X1A717X8DEP2nVc8Hyhx+NeNF
nVtwxz39K9k+B8khvNWbcM+SO3vW+H/iI4sW7UmeoeLNi+CdX3H5PJGQO3zCoNBn/cw+XwN
oJPqe9TeKVefwVqsSgM5i/P5hVTQNi2Nu8o3BlVRjsa6cRpV1POwmtI9I0pj8vy5BrpYVII
K8Y61zelCJI1y4Bx3NdBayxbP9chOMH5hzXHVkmddOJ4/wDtHW1xL4H0ydEEsUd2DJt/h46
mvmewdTNvP3Vb5WPSvrf416LfeIPhtNBpWJJIJhO8MRBd1A5CjvXybaW88cmPIdR0VSpwa5
oPU74qyuddpWWUk5B7kf0rufDzP5yRsOCcg+v1ri9JtNUYRhoAka9mOMV6Hots8cqyNhT1I
zXr4ZRa1PIxvPzaHT3vyaVIxJLbTj8q4vwLbs7XzheRN1rvLsM2lP8Au8nbWJ4AtQseoOAC
DPhQetcFZXq2R2UHyUrsq/EmNPM8KpOpMX2o5XO0AfWvILzSrid5ZL39wEmbGRy654r174w
kNa+HEXGBcklT0NeTate7rsyPK8qqcEZzx6e2K6KPIn7xlOU/dt1KMkkRT7JalmPXNZF7uV
EZdzNG2MYyeetWL5pYb5WjGxZP9WV/iocukyS+Q0byDa3PA9TXNVs5OxUYtK7HXtiLaKG4g
kWeK4GTkc89qpST3a74ppS8A+YIT3pGiZGZGbeBnapOSKlthp8mDMuJBznHauaWhurWLqLD
JpkKkkMxyRu6N6flRa2i2UqsiiRZssHzymOtM1CyCLE9n8yEbsf1qtcu5hhvoHZHHyseqj8
K3jPnSM2rklwpiLSSklXbLEdBT7e63uUb/VkY2twD9DUEb+adsrqqlMZLcZ7fSry6bLZQwa
pdujjlRGB94+/tW3W4SeliVols4Q8ibpxxEuc/jVWyvJ7DVVlm43na4A4NS3Fy17AZIVQXC
/3egHrTZIVT7KvngRSMNztyCehzUSp8ydjKytqbobdPcQaXfY86PPlp8ueOfrmsmRW1HThl
2W8sSOo5HpVjUo4tD1yB7KeO6aMbgexB7UwXDwapFezFfJuhiRV4wT1z9K4KekrNGdklYi1
O4TVrSGcK/wBrACy7ON2O9S6bocmpadf3cU4WS1UExE4ZxVa6jOna4jbiLfdvB6DHap9Rmi
M0N9aSOgmOJEjOMmuuUfdBWStEitYZVnYskjIF3Pt6p9a0VkeG3Z0cs237oPUe9XLfU5YdP
aW2gVplQpKp/jHvWLZSswBY+YzAlmHH4VvTtKNmR7z3Rv6QH1G9ht42WJ5TgMex7iugUXcM
1xpd06faIfujHLJ0rioJvsUwZZCADlfUV115qsd9Fp+pmP8A09fllI9K5MTF1HynFVppaob
Yq0E72qykjO5c9Sa6F754dLkgjbEsnIYfw1i3iB83lsP3g5GB0p9sxnIKr/rPkYZ6+9dmEq
c65Z9DzasLvmRY095EtJXn+aaQ4XPU+tNtkFtc/ZwNsbnzEPv3FR6hG51KFbYEC3G3IPBHc
1l3t1OLxXYlUiOVAPairQ3kupMVJy0MjXtPbT9bM0aMsc7bzt6ZrYjkhs7G21O1uHW4D7JE
LZBB9BVrVru1ntI7WRgJp13Rse3tXIWd/cW1xNFLFlQDGwxnd7j0rhnSlKN0e1hpOdLlktT
sX1+60+4D2zLdRyDar7OSD1XNZrTaJdswnsmhbdljG3Spbwx3GhxT2qvamMbHGcgH1/GsW3
02e4s5rqJGJhO6QjgY9a5YRi06i0a0N+R8vKzqdKs9HmtbuwttQSSbG5EkHI9s1Qk0/UbRi
GgUrnG6I54rlZJ5Irxbpc44B8s8kVuLcXbKsltO9uJBkFG6H0rtwsnTk77dTmqw00Ir8m2m
EpiYGQAgOvANRSam/wBrYXTkIB5fyHjmtIa3O0UqXojmfBwZFy2PTNU2n8OzSO09vNaSEfM
oO8k+oFbuXNfQ6KC5bNEN5bCG1MnnO42EjBr1DSr4wfD/AExcbRJEwx7YxXn72llc2TR2Wp
pIUB4cYJGK3ILxzo+l2Stny0wceuayjeKtI7ZJTkpI6z4YTFPCKRyZIF1KMH1zXq1pMCoOa
8d8A3sEehXMckgUpfTAg9jnpXodprenRbFkvI1z1ya7vZwULnn1KjdSx2ETJjHr2qK/V/7N
uxGAD5LkH/gJrHj8R6MOl4h9xUl3rmn3OnSxwXIyykZPvxXDLludUIts+NL8ltRnM42sGLM
fXmr2mLiQKCc+tbHirwvfWniKdZZbVI5GJU+Z1U9Kh03TYorlTLqUAH+yc1pFrdHdKK5bG/
YMzSIhVuvJFdObKSTTn2gkd91Qabb2SujiXzCO6itWe7totPlZWcMAccV6lSt+6seFGhasm
L8KJP8ARdeBPEdwvHpxUHj/AFI3fhvXbcD5Y7csD79qy/A2qR2On62yghprhcj+6cd6dr0h
uPA2vTeWxfyGJbHH0rx6ktLHtxgoyufPSl1jRQA3cZo3EHeXOf7tPG7b5igBQvGaVZNkZG0
OTznHSqRtaw7MkrHamCB0pYxucCM4IHzL2NIrLlnVipxg0QSIHK7TyPvUxjVlKu4xt7YXpS
7PnLZ4PYUK2ZGVRgZ608sqyKACDnG729aAGfJsVlfkHFNd/mYkZ9DQzR5ZEYYDHDEdaa+98
DK++KCQDg/NnDkdaayFoyzn5+wpCgCdc07nCtuG48ZBzQFrkBCZ4kC+xXNFWBHbY+eJnbuQ
tFO47kn3RuV1IOMZ70133gIBjHWkC4jBBbPGB/OlQszB3Xafu7jUlWGqquuA2T6HpXZXLTf
8InDL5K+SU8ouq9DXI7VLOAAQOd/pXdSqyeALIowYSE7l9/WpYHD/ACkkAbcdeKfnzIuOvY
0MMr5jv67hjtUA3lGCjBzn8KYWJlYpMEyH3DjFPJVFKElc0xQzfwbcdGp37tM55I79aYETK
SqJG27JpGO1iOoHWpo5nJWFEO05O7HSoTvJIXOVPfvSuMi2rnKZ9z2r2T4IhVvdVyf+WIP6
1498g7EN6V618EyDq+spt/5dlP8A49XRh3+8TOPFq9Jo9M8WSsng/VwjlCYTtPvmsjwPrVr
rGlRQBgl3AgjkRzjeB/EKt+L5M+HNSjzhjCQoXqTmvDdNi1G5vCmmM8dwRyUbHHfNa4mXNU
OXBQtTsfUtvawOMPLGox/z0H+NXoNJiZQyTIc/9NR/jXg+l6JPcXMceoXPmNj/AJd2aUg+/
TFdtpvw9tbhw04upUPU+aYv615cz0lFI73W9FvB4evm0iaGTU/KP2ZWmGN3vz6V8wateeN4
LlrXU5LqOSJtu0qoPv0617he+DdH0Kxmm8yFWC5UTXBc/hzXgt1d311q90cKse8lcZ+bmiC
sV1NfSoPFU8igWpkjc5ZnIGP1r2Dw7otwUV7vyU2jc3zjj9a8ustLmlaEm2u5OnzKhCe+Oa
6T/hGL63srrUDolq6QxmXLXJLMAM8r61qpOPUmdpPVHpPiXUtL8O+HX1C8mjIC4iiRgWlbs
Bj86xPhNfSal4dv7ydB5ktwxYjqBnjFeCalqsmq3KTC0itVA4jjVgB+Zr274RSqnhOdCMAz
jJrohJSdzlqw5Y6EvxakBh8OoTjN3gtn8q8aupNOS7ldVuJHBYBc8HnrXrnxYKvp+i7Gzsv
BivF7iC5fV5IyjGXfhUH171Mk3K6Jh8KbJ44YLy1aE27hYAXVs8sfQVTiuDJMq+UibuQGbP
NXpY5o3jEEpWCF8tO3du4+naq2oQW8M63cEayRSj5mT+A+1aS1WxCXLJpsjubSV7P7dgbOY
2QcFT61Tgtn8iWdG2xQ43qecD61Ya4n8his5AkHzAnov+NFjdpbPulBW3ZcSJnO8djXJJO5
rd7ISOeSFA8khePcCMdlpQ0BvpYIQwt5RuKt2JrOEzNK6hnETMcew7VqQ2BiufLkZ1O0OxP
Qirpe6wlovMlfTYI9I+0rmHym2z7jyQemKSLVp30ua08vdA+CVZskKO4NLfSreacI4GYrG2
ChOP8A9dVbUqiiOXk7cYz19q3asZxjdak1uBAGjiAZCmQR1VT1zUsjQPamBRlcDaGHQVk/v
ra7MLNhHBZW9R6Vp2oiuIkhkkaPHKt2b2qoS1sEoW1IRkQiQsyyKc4Pp2rW1e5s9QNvJG8Y
nuYgJI8Z2uO4rPmtzayL50iMBhgBzn8e9Z8zt5rTQiQZ6le30rKcE9hqCk+Zl/z5dSjGmyt
m6iOyMHo1MmDLN5MqbbmNgjAHoaoxySh47m3JZyNwHfitK9kjv5Gv1XKFQJcdRj/69RraxE
ly7I02hu9Bv4RqEJEc4DHB5dTVO/hs7DWUTT7nzLaU8ODwM9vwqzLerqmioby6ma9thiBOz
J6Gsi3ZXTyQcgZJDjpmojfmUhqDerZq30U0WIgVbZ0b+8D3p1vcXBUo0mewOetUkup54Y4t
uGgHyEnhl9Kv/wBnN5CalaSLtJ/eIOcE12qUYtNmcop9DotDug8flSFjj5Cc1u6fC0L3F+y
MYoULoQOCfSuY0G4itNWt7idPMgc7WHbjvXsl7BavpTXCKEt3TopAFfN5pjJ4KvBtaSOOGH
Tu2zzfSr97iSVZR875IqrqNs0i5VWyD29PSq8rC3v7iaNt0cb5VR3rXS8jurYSOBEHGVx2I
r6qjV5orm6nkVFKnUvE5++sp/sCzKd80J3rn+EelVkihvLuz1Rl/dOwWdc4ArpBdRvCQcEH
g+9VbbTFiMyHasNxkoCe9ZV6T5XY68NiOSXLId4p0mLSZIH0tz9ivIwdu/d839KTw9rEOnS
zWmpIRp15H5bEjnd2rJW4Mcr6XcqquAQGLcEUy61JjYCzMaMLd97S989MV4cKE/ZulLXzPa
51LVDVtTcaq1npyh3aQiMuMA02K3ubC4l0u6QxzDJCn+E+tU4754r2Ga0kMUqndw2cmuk1O
eTXLiG/+yfZJFUK7k8tjvXe6c3UUIrR9TKXJGPvMw7uREeIlikp4IHWiPTbi/lEoUpEqnc2
7r+NbypprKk5jWSf7oaQcZpYP9KM1tLclQYyT/CqH29a7uSMI37HOqrtojPEFrZWhlEJnlC
/dUc4rf0CwjnsrW64Zd/HcjnkVyxvvsl23lOZmUbeRxiu/wDA0TyaJaTzAZeVjtHpuqnGNW
XoVCpKC1OP0XXW0Hx5f2MhaTTZ7t43BP3fRsV6Cvi7wuCY/LuWZP7sOcivH9aZIvG+pSSAl
EvHJAOO9dR4fuZdRhlGkabHtD7C8sm45+lc/O9rHo+zg0pna23jfwm0zollqcrA8hLXOP1r
Zh8ZeHUjGdK1nbkcmzwB6d6yLDwXrd7sluNXtbM9xb2211/HPNZnjjwR4mttMtINE1S/1Od
yTKZpuCOwxjisJx7o1g49DjPibb2ureKf7TsEvbf91l47iPBGO/Wua0jToJ2RXu5sZ6IhJN
Wb7wtq3h5orrxNM1uZVIADFy3tW1o3iPT7MxQRwyzpuzudfLNCWmhs9Dq9EudGsVhhSDU7i
QtjAgJzSa9448N22nXMWnea9+uVWKWPAB6HP0rodG1sfI6RiBBk5dhkiuO+IVr4TTw0smnP
ZrqE9wTJ5Jy+CM8/jWs78hyxipTJ/hVayavomseZtkJu1LN3fI713/jTSoNM+FuuCI/N9nI
5HWsH4FQxt4W1AhQrC4XcT9K7H4lxt/wrTX8EfLas1YTj1KnN83KfHgkby1LhQuPzpjuvmh
kbjABA7VKqny9r46Aiq8ilXbHArS51EgAZW7j2pQPLUqMiki3ZVVbqaVwXyRzzigBFIBH3t
3U0jEopY5LZ24+tSOigOT97imHcHwOecc/SgCMFT+6C52/rTQcuXXC46gUoO6XdjHansi7W
AGDSuKw0ZdM44zTolG0AnZj2qNd6YUckdBTtzBgWGSeuO1AWEkUiQ87h64opzhy+Yy23iig
uwp2OQckgDikYhmBA/A05Xw23GDig5ZSSADnrmgQ5QGcB1wp64713IgeTwLDJGvCSEkdsel
cMrhRtYbmPTHevRbDym+HNoh3Ya6KEE9PlPGe9S+4Hn7zSELHt9vr6UTIDIGTOOmPanyJtu
mVgQE+9kdPWmuc4c4BXnrimMGZWiUK+3b1U+lLbFVLqFVt2MZ7UwiMqXdlJxnipFKR2+1CN
7d8dKYhZcZMa5BB+8vf2qLaojBwQyt0PepnGIgdwznOKrbmcK4B6856VIDTk3GGPGN1es/B
Vs63q5C8Najn/AIFXkq/NIyn73rXq3wbkCajq6r8oW2H/AKFW1F2lc566vGx3PimSP+zL6L
dl2iO36+teR6Fq82i30t1FAkpkjZAGPTNeg69OZI71t7BghAGM1xngeXTl8RNLqaQG3SByp
mHy5HTNKb5phRjy0zuPDL67qd5GslybWGTnNvFsYf8AAq9csPBtjJbhr3UtUv48/Mk0uVP4
CuF0jxfpSyxqkk12v8MVom8Ae1d3a+L77YF0zwfqcz4zmdPJT8TUSgkrslzblZHk8/wd8T3
niK9up7kWlgZWMSqxYqmeOM1zdxdeEtHvZLCaW+1K7t2MZ/d7FUjr81dV4j+N3iSa7udKs7
C1s5g5jZSvnbSD2biuI03w5ca1qMuoX1vMs0sm6R0Pl5J64zWEdzpjqrnXaHr1leA7dKuIZ
PUyblrsf+EgsYrM/a7q1t1RcZLY/M1ydr4V02KJBdRTMmefOl6flW6mjaD/AGZdWun21iss
8TR7lO8rkcHmt5JNHO5e9Y8w+IGp2F/rkElhcw3CNF96EDaB+Fd98LJETwbI5Yj982ffBry
jxF4b/wCEXuLS1N6Lt5Yi5ZU27SDjBr0f4cMU8HyLkEic5H1ohoVWV4l/4m3Ecmj6TIMrtv
VxjvzXJeIba1ivZNRxIm9QpeL6c1v/ABFZG8MWTgkJ9qUnuRXFx6vGNPuLPUAzxc4YdenFd
FOcdeY86tSm0uUxZLnTJlKu9yyfwDPAFSxS2bRPar5rRSYA3nhfQ1kuojjPzlQOVGOcGlRn
VnyQemD64rLn946XDqTy+TbyPGUkIJ+bPaqvlGa7W2TLq+VBbrWjeJ9qslv0Uhx8sgB6471
nxiUzoYsrLHgg+hPSiom9i4ysmxLe1864axwwfcQC3QY/pU9xcL5ItkldgvDsxznH9KkupX
trEjzBLdMP3zLxs5qnZwzPbPJCEYoNxDNk/lUr3dGRa/vMLa5ZLw9Ut2JTnr9RVy7h+yuiT
MYy48zIHUVmkmQFlBO9uMdv8K0p4rt4TFdo7tDjCsfvD2PtVpt6FvQjRPtDxwFcTIpKIRzm
qDyzQO6MrJIr/MCvI+hrQn1NryGISQCK4txhZk4LemarahcLcPHe7doAAkkx/FS+F6CXM9y
09yJQYgQ0ZXcB7+ntUEfltLCxJkUH5oR1/wDr1M8tqLaAxxsrSE7wzcZqhPshn8yNj8pzx1
H0pqd9xrQsxzGy1VSkZ2qxA+XkD0q2sqR3rKoj8uQ7sKMY+tUZE+0qDP8AuvM+bjqv1pIIr
naFgjD+Wu5ivp65odxtovzRLFOwUhtvUZxnNQW86W9ygkTKqcMvr+NOLJPbo/SXG5lPQj60
iWkszTXEUQlRBkoG6jufwqJrTQV1YSTmQyQoxQHp1xWrp2oPbEw5V4bgFWJH3T2qnot+lpf
L9pZWhB2so/hB9qsarYPpGpbBITaz4eIkff7/AIU1aUbM559jT0mC7fVIbaVflT5mHYAc/r
XQ3uuzXskjJlrfosRbgVjRzrLosupxSYn2+WccdO9Z1rdKkSvKOH43Y4zVSpU6kUqsbtHHO
Mk9GXhK0xaMHDMeFB5FXYopRb/ZwNqhskZ5NZ9jLbxamPtBUBgcFTW6ci4wnKkYy3Su2PLd
o56nuyWh0mpaLYafo1tqVoWkjcASZOQvHWuTOpQi88ttwRRlHUd/ataLxGLHQLvSbiD7Ssm
RH6Vz1rZ3V0QSPJXklW42j1rgwNKvBShU110KqU6c7SQa7a29+gvI2L+XjfjqPfHeqlnp1x
ev9p+7CV+YyDBwOnFaMYt7Iu6Ilw6naXZuST2AplwlxIvmXUaIquGDltvy/Su/kSdjSDkla
IlnaWNrmVIHd2OFdj8pb2q5F51yot2VoGBZ3dz+QFUjqljDkQA3USfdD8BDnOffmqOoz6jN
Ot1K7ZBD7YR8o9axqYiFNpJ6i9nKo9TpTYzw6V/adsgubeNtuScLn3Fcjdy3VxqIkuJDCx+
ZFB4HtXT23iC70/SpBFCk9pdJnEgzsPesSKOG5VsYebORiuF4idpOa6nTGkokauVj8t8NuO
Bxy3tXqPgKHy/C1kr/AHxMwz3HzdK89023CO17ebdtpz7F+wr0j4fuZvDMFw4BLTux+u6vW
wzUlzeRy4iXRHj/AIhRZPHOpxbhtN44JboOa9I0bUvC3h8i0jngSV/mYr1Y47fWvMfEqyt4
51ZYsMZLpgF+prufCPg+9iuHl1BliJbIx85xXEtZs9ZtKkmz0fT/ABnG5VdP0DVLxs42iDa
h/wCBdqr+LPiJ4k8LaTHfXnh+2sRM+yNTOJ3z7jAxXZ6Fa/Z4kCN8i9SBjNJ4k8MeHNZhju
tda1fyW3K0rAgfrU17mVBq9z5e8S+M9Z8bSRQalFA0cRJjEMJTaSfX1rU0LwpNcAS3sM0MA
9JAK3viNc6JplpbWng3VrZcORMkDjcc9AOK89srHVr65QmK5ncn+EnH86xUXY9G91oe3aX4
V8LRPHciK1lkAxmWUsfwHrXnnjvwVc6TLda+JIlsLiYRQRg5JOM11ehWXiKDZBa6EAVAInn
nxg+mMVxXjrxlrd1LJ4ev47ZUtJd+I15DYxnNayVorU5Kes9D074FhT4W1QZBJuFz+Vdf8Q
ow3wz8Qn7220fj1HFcb8CJD/wjOr8Di5jyfX5TXU/EWbyfh1r249bVvxzRNaIzm/3h8fEhY
1ZycsoIHpUB+7uZ+pqywyquMcqOtROFZgzKG/2RUHeCO6t8nOO9SR72Lfdye59ajJ5O0cd6
WI7GJBxn15oGSKFJLOCzYzkdKaQT8yggAdDQdjAEbsnuDwKRZFVd2SQB0NMBoG7JVenrTmI
LcDkdalAaRCwUdOlMx13jORxikBCWHmE45IwD6VJEAQdzbSO+OtSJGPJwSMmmksRjBOPQ0A
IVYnKpkevSigwsTnzQvsTRQUNRjvUqvy45Jp4WMyMNm6m72LsRhhg8UskZChydq+1AhYl6t
nBB4ruYXZvhrZ7mI26gJEx6gdDXDLIMgsFz2HrXa6bBc3HgsMGCwwuXdV7jpx75qJvQLHMX
Mz3Wo3UvXexfA6H6VUIMq52gdgB3q1JHJEXQpgjrnqPaqAMsakxttZu3pV20QXHKTs2lRgn
B46CpIAUk2Fl2Y4JpArOcEjHc0KrMRlwAvHNADl/1hYv8gzxioyUC7dp2sc5B6GpGJLbj/w
Drph3TdFG3pgfzqQI1X5nRjwe47V6T8KpPJu9YIJDfZQB7/NXnIQocBsFf1r0P4YNsutXaR
PkFuDkdfvVUXZmdRXR2Is3ubDVZmJyEY8jpXm/hnSJte1UWUUojARnZhyVC9eK9zt7ZJfCm
o3CqNrW7/OOq14J4e1m+0G+e9s0iM7I8BMgycE9cVKl7wl8J7x4P8O2umfZwhWV1Xb5gTb3
6169b3EMVrvub6OOMHL5cDgV4b4QtrnXbWC4v9S1KEMOUjlCxt+GK9a0rwp4dtmjuo9Gimu
lHErlmOfUjODW1T4DjjdVLM53Vbr4SaddzajLdaabxzubYdzHn09a8B1vXNV1XxJe/Z9SnG
mGY/Z4wuF29uBXp/iH4O63r3iq61bUNRhSBn/dgRYCL9K8+vbjSfD+r3WkW2kTX8lsxR5w2
xSR1wDXJE9GKja5m6ZY6hPL5kSuQ3rKf5V3un6RrEOmXFw97sVImYLEuGyBkc1k6Trzqyvc
paW1q46OPmHpzXWw+I7JLKQ29vc3KohJ8mEshA5JJrd7HPKXvWseJ6teatfSw3GpSSvlT5f
ndQvf9a77wRd+X4UlgTJBkB46gnpXIeKvEMOuahDdQwbIwhUZ53c9cdq6jwOytoNx8uP3y/
wAqIly1Vjd8Yw+f4dsI2bazXsYL+inr+FeVahIgu5Y3Y+aHIVx93jvXqfjsbPB1mTjJuk+Y
eleR3bql7NKuBGRz7c0pe6Yw1GnzHkfEYJbAZieQPWru2GWNSx3lRnOcg1mxuyhzv+8QQnd
qs29wInMToh5JO4ZGPSrVrA9y1ZyfZ7srLtNpONrgeh710MenWdkkbAt82Y1fbnIPQ1hQT6
bCiyGMyXJ+ZUVcID2rcsro61pbx/I9zb9YT8pK+1ddBxekjhr832TGfTEFzcs04lR0wM8Za
sVba8snkljhBdiBkHrXSSzJIcSqYABtB9Pasi4EUMw3syz9Rzxtoq0oXua027K5RNrcxs7G
FwwOcKORiri6pN5olu4g7KAmQvP41PHdMV3ibcxGeKtefvjd5IF5AG3FZRhHe5vNmdGiyO8
RXr8yt/SgafLLaTqx2RKdxQ9T71aUWh/eSW4i7AoetPFtHAjSwSPF5gKkOc1p7Bbonn0MQS
EgOqlvKJJHTI9amvts8MVzA+N/BUGny2DusbLcKz5xg8CohZ3cMmHt943H/Vnj8K53QlfQ0
UktWV0dmkkUFpFbGAf4P8a07G8XT5i4i3K6+XKDwGHtWRKsyt80apz/ABdasqivFs3ksRnJ
4ApNTjugeuxfto4ZZWkgVljTojnkCrdrKthqAcOkkDkgqTjI7isZVRkQh2QxnIwfvfWr4aD
ULTzGcq/QSKOF9vxoUr6MzkrIY0kXzGGMKSxzzwBTbi7u7sxrKXkRAApY52jPaoRE7SGNEZ
jjjb3q3pIt7gu9zujeBCxHY4PFCjZlSty3Luye3G+OQNBAQCo6ZPrXV2t3pF/4Qm0i7kt7S
+iO+Mngv6Yrh7a/ngmndV82KYHKY9afaWks5BSLy+D8znkCrnGTasc0o31LDtIq7HwpQ8YF
b+lrPcxO8+4AMNpJxlfWqTG3SMXax7pVby2I5JPfiphxbySSRmIMQELNzj2Fd1ONl7xy1Em
rG1DIEvHEkIZIuF4qOZJFQu3DyMTuLYAXPSs281RmZEt4jNcArh24xRqNvqIWOW/cyF/mUL
0HsaJ1oR93qzFU3oiK/vrTe32WLzJEO7dj5UasF7u9uZFa6ke4KMD7KBWkkMzyLGq7mTJ2r
3qrdE/ZyqIys2c7TXBVam3TvqepCkoq51uvQ6cYrHXtPjjWG7jAkjHB3jgkj9a6CxtbPxN4
Mlt7a0C39jlldBt3D39a8302482H+zrlyccjngHtitfSb3VLSZrfTp2hZzsK+uDgivn8ThK
kqaSlrF3TLuubUZbSJPE2nSxZyP3e5tpDD2rMtEmttQUqjSp5oVY+mB3zWlrNncW2o/aZYW
SdX+Ydg1dS02nyeDU1WOFYrqzBSUEf6w9iK7PatpO2ktzNpJaGHq1xAs62MCjywN8gB6t/9
avSfh0nmeB7XgAmWQDHf5q8djkFzLvK4ZuSc17d8LYfM8E2KdQLiTB/4FXs0WrWT2OKpG54
P4kdrXx3qj7d5S7LbfXBrs9K8Y67rGq+Tayw2sJ2j/V72A9Qa5bxdFE3xI1SFyQpu2BK9et
eyeHfD+h6E48uKHLKpMuMsBjvWUL8zZ6s3FU0mdFovhua7VZ73xHqcnH+qEm1SPyrD+JHw9
e60BI/CdgpumlzNK0jGR1x06+tdba+JvD1u3ky6nbvcIciNTuYD0wKNV+JWh6HYm6v7HUoY
mbEcktsUVz6A5rOrZ9TCi3fRHzZc+BtQ8OmK48TXENhE5zCfMy7468Vr6d4p8N6VDtt7me5
mTkHySM496l+JHjTSPiBLYLb2kkK2O/lpOuTzxVTw14Ej1GM3CTxwhjxvTccVKslodr13PT
PDfin+1wvlQPF0bzGfI+mK534q6Folr4Zk1iCyhW+uLgB5AcsfpW/ZeC7ZIlhl1q9RWwiiF
xGn8q8b8V6TqceqXl09tdRWCylI3kJKsR3rafwo5oWc/dPWPgSQPDet5J4uI+P+A10/wAS5
ZD8OtawvHkMCD2Fcp8DHDeHdcHdp4+f+A10fxFkLeANd+XGLc/jSn8JnP8AiHycgDRiQk5x
gCmRu6ux28e9SbkaCMk8gcCmPnaCynHtWa2O8dhFUHOd/X2pmBgEHIztx709g3y8NinRbst
8jEAbs+4pgPjVQqDOQc5pvkqWcDp2pxZzGASdoxx702JjtHyZPNA7j48HkEjIxigFQvljrn
gmpGUbQoOMikZkym4fdPbuaQxrxsjY3q2BkioS+AQybSfSp15d3K/MD09abKS5AdAG6gbaA
It6/wDPNG92PNFK8byNuidlXHQCigVxm9fMPGAR940rs4XazcHsvSpWWN0jwQTxlcdKQb3l
2KFAAzRcojEZjZSDyeld1bs8Xw/tWUKsovVITsw9DXFgA/e++pHFdjEEl8FxJvAZZd4z3Oc
YBqXqJmHqT+fqd7ISibn3Mq9A3pWYFlySoCE55q5dKsb3iHBw+Dng5qsCyRqSp3NmmJIg3O
UYgggdqc5Zwo27+5ApVflgY9nb1yaVGySwUqRwcGmUADSfu9pXApMNEeBzjrSlSHBDHnrTn
2uco3QYINIRCHKg9D6H0r0r4VRedqGsJnBa0B+vzV5uVIAGBj+dej/CbI8SahtGd1pjbnvu
6UEyPbLK2VfBmpRxnrbOGz06V4D4E1DTdO1e5u9TKMiQybdwzuOeAPevpCxtnHg7UOQHMD5
B6YxXzR4V8MJ4j16WxW7FssaPJvKbsYPpULcL6HsHh7xJeX80a6Jo6yqeQ00oiCj6d69Rsr
bx1dxpjWNMsoSPmX7KXdR6A5rgfCGgWOl+SimRnRQhkzwx9dvavWIr/S9Ot1fUL+3giC/xS
d6ubujmsub3T548VeL/AB5L4gvtFsdQ1Vo7dyDJGu1WH0x0rnB4c8QTF9Q1q3QIcF5Z22/i
a+gdZ+IHgDS4y/2+Cec/NiBN7E184XtteeJPFd/qZvDcLPMWjDzFAEPQFegrGKOm7W53Wma
ZpxSMLeWbHj/VHI/KuwbTbX+x5YEd2DqVP/LPAI5wa4nRfD9/bRKbf7LbLn/WTL5mfwFddL
pupNpsrHWLlJFQlfsw2AkD0Oa7eS0LnG6jc7HjXjDQrHRry1isEdUMZLmRsknNbvgYZ0G7j
LFWWUEGuJ1qLXVvhc66lyZGz5bXHBIz2rt/AxY6PdFhk+agz6cVzw2Ol7HT+OwE8D2pUYzd
x8GvHdSy17MkYjADZ34z+FexePz/AMUJaS/IB9sjGTz3rxrVbl4rq4gjUbieNq/nzVy3RlT
ejKYYgeduVWUZJA6+1Iq7ggMiqmSef8KRBlGjlLs4O4lR7U9ZI5UMhh2vjhhUveyGmPkwVQ
u7hgQRt/irQW9jjvBc5IkK7ZCf1Aqld28sPkRPJG0kyeaPKOdo/wAaiaQGBVRcshwST/MVr
FuO5E1pZGvqN35MsME2bi1kG6Pb1Qd8nvUT2T3Vk0kTJNHGCUYnkj0NWLeWDU9L/spUQPEP
MjxwSe4zWRbzyW14yqNhj4Kdh9atzvoZcqsrEDiGOT5N5YqMYPHvVmN5UEbpIST949/pWrH
pwnuJJrFAxaPcCRgHHXFVyrCHy5IhC4OBxnd71k4tbGsZqVytJ9rFtvYrPExz7inpqGbUI0
bIF4G0ZBqKa3ZYEMjYU8na3OadDNbPpRjmXE0b/LkdaunUadgaVh6lXtZApJfGTuHSljmj8
sK0gKfw+WeVpNMntBeyG4Q+W6kECqF3bmzuHhj4VgXVh/d9a39rYTXvG3AYZ4QyOrMvQtwT
9aZNGsiL5sMMjL95VHT3rCEsjLtRSG3csR1FWVdgzsjMqYHJOaPa8wuSxfktbR4DIMq4H3l
GQ3tUtnILSxkWKZQsoAZXj5J7VRilujEzRqHSMliqnoPWi31CLLpIGIJzyM4ocoX1DXqaMC
z2RL20qKWGMSDseuKhKxrZzAz/ADs/zY6/QVHbXcW0xzo5ib+IjJH40sH2f7VIm9QrchnXj
HoPemnGT0M2mWrcbQhgt1C5wWY/MasXEUqDzJ5ERD8uw9apqLmB28pYypOQ27JNRzCfciz+
Y0UvALclWqnNxJZehvlW6W3tIgkk3yFpx8ufUe9a+s+Hr7SI4pLubzhKNy/7Jx0rLn0kw6N
aahBO82W2zBxzC3avQrXUbfxD4Pa2u5ER7Qcu55BA61wYqvVU4tbMxkcFGV+ziTad6cOe59
63be8t9R0J45JtrxDhmrAw0IM8ciywMxQkHlh9Ku2luLueSGA/vAufu8YH9a2qclSzlpYaS
aNXwzqMVnqJCKpSRfL5GWBql4q0mbT9ScbFKy4kTY2Rg+vvWTBB52oIkTBJS38Rxirt3Jcy
ahJ5rmWSMYIk9B6e1cToOOLVWL0tr5npxxMZUfY217mFcWdxavHeC3miiDDEjcoT9e1dNp+
mTa5JNc6fLi4t4/NZM7d2PT3rt0ls/FngSSxjiSCWFPl6YRgOteZaTezaLqInWXLxccnIJ7
kjvXHTr1K3tIW1WhjJJm1eXreIX4iaOdAqMeu/1P1qu93s1RNHcmSyRDG2B/Ef4j7itvStI
fUb6W60vZDJdIzRIxwP9ogevpXDX8UlrfmCSGQTHK8dSR61tSUGvZX2MIx1LzWE1pPJsA8t
Tz82WI9a92+FLRx/DyxkyCgmkIPf73evELa7je1Vp4g9wnysAMEjHWvSfBOuW9p8N7CESbN
08hx3+/W+FqSd0+gp03J6HknjKbzPH+sXIICC7f5h25rofA2m3et6pLPeJJcBAPmlLHNcvr
jJJ4z1B1YBDeMxLHA6ivZNP8Y6Pb3AsbCCS6lwFxbxZXp3aumD946anNGnqj0/QtMtLWNQl
rEpI5IjAPTvms7x54BHjoWAmv2tY4Rgov3T+Han6bqnia6iDWugwRKf43uh+q4rK8e+KvFv
hTQkvZ7yyaWd/LW3igOQMZ61FblbMaKluee+NPBXhv4badBeLZzapcTttw7bU/OuPi+IGtA
CLT7K2giRd+xE5A9M03UvFniTxcY4L2S4mjU71tyuVxXRaNoOmWtsl1rFnFGD/Cx5x6VMLL
Y7XdrUueHfFtztFzqupohPCxDljnttqr8RvFukaroEOh2Rm+2QT+Y6tGUABHeu90yTSGtlW
yFkYl4IXG4fpXnXxG8JzI2oeKo75TDI6hYCuG4GOvetpM50ve0Oo+Baf8U9rhK/duIun+7W
98RD/wAULr0inKi2b5awvgXOG0LXowMMJ4sj/gNbHj2Rv+EO11UI2/ZHzxRP4TN/GfLeQ0a
qByVFKdyADPy9xQjF9u/BOM4A9qOVY70YjrWa2O0aA7BSrkjJ4NSKjCJsjk+npSosahHU7l
Ykkf3acOITg8daYDGCqyo2VBHOPWnAfe2AAJzmiRwzAgD5uRRmNQG6Z60DGNhj8pOMZqVYy
XCtgDAI96EAZWHAGKNu5lJOMDj3pFDncZLHhehqJ9xw4IJ7MetPmQsAYhkEZIPamqPnXeQe
OMUEsTZcLwi8UUGZCf3md3scUUhWELKIQwX5hwxHemxDcCyjBz3/AJUzzBgDd8uOfrQrPlQ
GyO496LF3LMeGfJwpAOSOprp7dPtXhe1gQbXE+7aeBxzXLIDvLkkY44rp7Pe/h+PYNuHPKe
uO9FhmJqTqbyVpVL+Y5JI6qaqNLgCNG3DH3u9SNhydxbnodvWowHC7ExzwcjGaAIwrBMeZh
ieM96cr/NsVTkffz3okdY12hcMvBJ5pI1Uyqu4hem71pgKckF278CkWLAABIJ5NSBWkdt+w
FecH0qLzDz5eFGcZNAiUEAh2OR/CK9D+E+T4rulQDc1tgn3z1rzfLsFyu7DZr0P4ROW8dJE
DnzIymPxpES2ufTPkiLwVeGVMD7Owb1zjrXyXo/iC+8P6zqM9igEsqPCDjOAT1r7Euodnhe
8ULg+QwIPf5TXyv8MbizTxfeXWpyQpEsErBpQCFbPB5qFvYiLurnb+C9M1fWpIrjVby7+zy
dTuwG9sV7dpHhPQLCJGttKTzB0ZyWJ9zmvPtH8X6Wb6OGzimvX3bFaGLKN75HAr0myvfE88
arb6JFa+krXKvx7rim2iHe55XrnwLk1XxRcatLraxwSybvLjjwV9s+lcRf6v4f8ACfiCXRL
DQZdSurdvKM0jbcn29a7LxZ8VPFNh4suPDsNvBcvCAWlgjKsuR2HeuXi07W7q4fVrvS3CXD
BpnuWClSO/rSjboaWfUnsPEniK6l86ewtbC2T+Mja1dM+tWz6ZIx1U3JI3v9nXzCoHXIFc5
bwaYZ1eCewjdTykUm8NmuwjSGfSp4EKKZYmUkRhduRjPFdf2Dj/AOXh4h4y8Q6fr97arp7S
skCld0g25564rpvAsUk2gX8qqQqSrz+Fcx4q8O2Ph+e1W2d53lQ7pH6cHtXpPwps3ufBuqF
AG/0hePwrlhszslpEj8bBJPh7amTgfaojs9TmvML9pLe9mgaGFjOAFxyV969U+IC+X4GFvK
oRkvYiV9RmvIdSYpeuylkOeMjPFNyvJGMFZFC6a4eUtJIA4XYDjI/StvSfDd7dRAshjQ4+d
l2Aj2zWl4ZNiJZ5J7VTc4zGz8qT9K35HluFjF5JvPYJwi16dCgpanm4jEyguVGPqGmWVrY+
XaQ/anHErFfm46AH0rnop0kjmD6NbzTkgKVODGfUjvXfeXvj8ry9wbjBHH51yGs/8S64KRQ
i3U8EqvUn3rXEYe2sSMLXbfvMjsSketW7CwtzcB87IznAxyTUeu21pJevqenDbaOxWUDqGp
bdBpmlSTSITeXnyr/eC+tQaa8bCSyfiGUFGz/Cx6GuG6asjqinzc62G2dxK9ubSGRt5B8qQ
HAA7iqizMh8q5BkZsKOeV9aUxtZ3phAK7PlHsR3q1fW8soju4Aqqwwwx0PrWdpWt1NkuR3I
LqJrRmt2BAYbgCM4xz1qk6oIXnC5bIwM561PeXEs82+R/mXC/WmB4HdW2lFcYJ7E1FjVJ7i
2yvHPJIFGYsMAf4georQ+zWk22KRm8lTuDHrg9voKp21vLLdi1AIDg8Dr9afZ3EyK8YVvNi
JUhu471rAiWruVrkiw1MwmRbiKNxynOVqWaa0s70TwBZYnOQF569RWhpbx6f4hhmmhX7NJ8
pBGcg96h8TWAsfEL2kaloZP3kZxjAPpWblyysCl71ihLK9vfCVdw7gNyGU9quppFzcW1zc2
0ibFG5h3Aqn5azQCGUMZEHyn155rRsrgrDLGkbKHBJGevtVxXNdFy02M+CBWjlDphAc5PT8
agVmluzEyokSD+Hmuq0u6soba4hltElwnyg9ST/hWNa2Zn1BbeFViaXIPzbc1jTk+ZoxjPm
TuXNO0e6vNPudQhYILbGY++PWksXFzFcWwO2TGYiWzhqbZ311oerS+ZGyk/u5oy24MOlZ81
1bm9ke0QwnfkD61bm2HK2acWr6l9mkhnlBwcyRBeG9609H1S3851ktFCSAiVg3t1xXL290Y
pvNZty5AarD7YrvcqZjlXHXFS2+pMqdzoJH0+CV7T7Q0RHILJxz6VLp0Si8iNneRPtbDFjs
Zqqmwa48MJqsEqzSRN5bxjltvrWQQxVPMQ+Wx+VwcFcetdDceS7Rj7JuLVzpNdtdTF+lxY2
ZlYbd6j+HHpVaCa4k1WF7+IhNwV2YYOPSprsTahosOpW7mC8g+WTYx+fHfFJYTX2qTqovfl
64K1y8ydJuLCF1ZdiXX7aXRZGjsr6VLG5O4BOuKwbO1nvruC3Uqqb/mkHOAPWuxuNQFxZC0
voElmtycYrOuptP07SlWS2khlvAVIi4ZE+vqa5sFfkbe6/E2ba0RJaa/JDP9qtVIit32WzD
+Hb1z9ao+K9SsdT15tR08yBZNrsGGMSd8e1O0e00eadrKO/ki+1fu181d2xu1S614Uu9O1A
wpNAz4GSG259+aUY03WstGWnbRmIL5p7qNoEIbd5ZOPvZq7ZT3kNpaWaEhY7lgM9PvVENP1
S1kSUWzR7JM7+oq3ozXN6Ud1Bfzm59fmrbVSsbRtuc7qyt/a920mGZpiRjoc16j4A8F3Vs/
23VnWJnA2oOSPy6V5rq6ouuXQQErHOSq5xnBrvfD/jDXNX1SW0gdIYgqjciZYfjXTTtcdXm
lHQ+g9JRIYwu/k9u5rQ1UeHpLcDXXtGVBuBnYELXG6R4d+2QL/aGrX1yCPmiMmF/SofHngG
71HQLez8H20VrJu3Ssznlcep61FdpOyOeh5s4z4na/ps0Fnpfgq4tzFIx89rMDcCOmDjpiv
NrXwbrd7cCaKB3HOHklKZ/A1v634A/4QbToNT8SaufMkfasduueT9KjsPGsZYQWml3Lr/yz
kaUHf9fSs4o7r3Whv6L4Z8R2BVIWtLUORveY+aSPQAVxHjjW9e/ta90W61B7mxtnG0KuFzj
0r0G38RyK6reXNjp5fGVMmX/Kuc+I3ibQrvwsNHsZ0lvzcbnZI+SMdzXRJWjc5oX5rG78DG
J0vxBNjBM0Qx/wGtzx2QPBmuREYJtHJNc78CiBo+vqSciaP/0Gt7x7z4T1vaN2bN+fTpRP4
TOzdSx8xon3WYchQMk4oJO/knHsaeE+TBBPyjDenFIgIK5OOD8/rWaZ2iqqOqMmQOQV9aVS
UAXGcHj29jTUiYLxnqGz6Urp877QS+cmi40hhJfcAOe+P6U4EArGRx3J7VKkaAjj5yPwpyk
LG2YtzUXHYjMJXPJ56e9KAyw4AO/PftSyDDJhztxn6GkV5GiOfmYHg0DBvMZMn7ynoO4qMq
Sd7cEdqkc/vFDZBPpUZWTnHTPWgRIAuP8Aj18z/aooLRqcMpY4HIFFICsfMKjYBjgmnKv75
Xcn3xSoCrlgflI4Wm5MeQ4OD0FMrQeZBGVKnd8vP1zXX6dL5GjWvQ5dmI9yK5ONFj3tJt8v
+96V1el27T6DJJt4jbg59qQHNytGSDMGCrnkdvaoF+ZwQvyj1NPnY7WRfnjLZx6VEysJCVy
N3Y9qYCD5QzHO7ufWpFEeCzZ9TTlbBwcHPamBk2NGQdx/QUAKRGQ4G7JXKmkDtIBuA+TsOp
pY4yOT91R+VIwzMOAgAxk96BBxnoSevWvSPgvh/ifp0W3ghsg/SvOgUK8IN1elfBJTJ8WdO
boAG4/ChEy2PqnUw0Xhu+JP/LCT/wBBNfFPhzRrzXdYNlZSqpKvI8h52rnnjvX25rESLoF8
d3H2eQ4/4Ca+JvCuvy+HNRlvYYRNI0bxBfYnrSj8RlDax7z4G8JW2mLEDcNLIoxkfKPyr2i
2aOC1V551jA43k4wK8D8FX2v67co1xcvZWjDObX5SfrmvZdO8L6PhJp7SS8mU53yuScevXF
E35E211ZBqWveBLCSe9nu7F5jgyMgDPx696+Z/GV9J4l8c3l9b61JNZscxnlQqDouBXsXiz
4HP4o8Yz6uddjttPlCiO2RSCMDnkV5drl94Z8I63P4e0fQpr27hYRfabo8MR1AX096wTdzo
VuhS0bS2j+a0tlaRGGHeQNj/AICK7+KHWprKYy6iqeXEWVLGLY5wOhJzWLo+o32xn1JbPS0
k52KuzH511sWtafDYuyPPcmNCzPbxFxjHqK9CLTgefO/OeB69b66t0s+si4UyqXh8/htua9
n+CKMfCeqKf+e6c/hXl3jnxDYeI9Rtn0+OcpDEV3SDrz+ler/A3d/wjGq5GB5ycH6VzU1q0
dNV+4RfFREXw4VwRuuoufXmvH9WukkvUjiH3flwR14r2r4uQj/hFIpAQD9sizz714bqGw3s
vRdjZye/tTirN3M/sqwyG6uYJyY8rgg7D/jXbaZcfaIhMpA84cr/AHa4SZHhtkmZH2yEgMf
u5ra8OXiRyhJ3ID9+yfX0rvo1XCVjhxNJSV1udlC4xtIbJ5GO9VNV061byp7mSIDI3JJ6VU
vfE8Ea+Vp0RdlGA3XHv71yt3fXN3OZbuYlwOMjA/Ku2tiEl7upxUMPK95aBqd0lxfzSh8R/
dhwOAB2rOfcB8wMZI3HHIPvVhpPLYv1UjqRwPwrsrPT9On0NWt4NvnIQzjr/nNcUYKo77Ho
zqeyV3sc1JatrdvBPFg3AISY5xx2arTi3ST7DFITD90yDnJFSQAaJGkU0DPLdjY7bSdqf41
lXIeyuJLdXUI53Anjim4cit1CE+f0KN3FiaUK4KxHO49SKr2Xkvdhblx9mfknP3T7Vcm/e2
5uQASv+sQenrWbbb3+QrgA4GRwa8+d07nar2sacJkS4kVZiwU7o3QfMR6VEzAEzowZ2IYAL
yPVWqFRNbXKq8YDKdwI4xVyVI0fzYUTy5GGT/tdxWkZX2JaHFpJrQFSGYDdGP7gzyBRcTPd
PFLdGV2Rdu89hjpTVlKbVkQq6HGF7jNSyROS0Ycqr/MWPQe1U4c0brcwtaV2Vxl2QwrlY8H
f6VNPI8brJFgRvzkf3vSm3O1LQ+SeBjcV6GoIblHha2ZcITuVv7rVN/Zo3tfU1bS1uT5moW
YB8n7yHke9ZjXc0l79phiwYxvAA6tn0q3YX0tuZUWUxb1IBUcH61DYQRXLzGa5CMF3KQcEs
OoIqHbcyUdHcp399JqVyt5JCEcAB1Q/ePfPpUATDSB4/LlHzIW9PerMSrI4kcIQzEo3fGas
am894kMsyJ/o52MqjBI7EnvWbfU0jJrQq2drNdzfZoPMeQ5Zk/vH1FSeRPtDFmZovlEcnUe
tJZX02mX8V6jlZ4WG0jkY9K6PxC1nPImp2rKPtqB2iBwUbvz71XNcly1sY0FxNGsioXiUrt
ZUPBFSabp9zfyyxW7ASonmIn97Hao2aMBJLYk4++GGMf41asdTk0m+h1CGPEpbHIqku+xL0
Nfw7e/Zr7yNQUMJcj298/So75Tpmq5tgSVbdH/dPPSqFotzqeqOir5buxKj0zW5cR+do09p
NCVubVsBc/MVqI00qll16GMnYiEkOpa8lyYzDbRJumforDuD+NUNUlku7+W8LDynIEYH8Cj
pip7pJodMj0lA0zSr504TqPQGpUt1u9OWFtoniX5sDoK0klTat8zWnZq5ziNJHcBo5HCZxn
uD2NdNe3z63p6tLOZ5oBsJ/iOKxtQtWER8sssy8ZHTHrVS0uTaz5EpCE5bHesalKLlF2+fk
OylqeieG9D/ALQ8JX9/YXM39oWjhmiLZBTHJ5rM8KQvcWsbyyZkE7kNjn71ZUWoapoVw8EM
8trHcLyuOSh9RXVfDqEy6TbhupncM3/AqMPTl7SV9V0/yE5qKPPvEUTJ4kv1VM7ZypYHtnm
vWPDmq+EtFZILLY8rhUfyRvbp1968v8WLs8V6ngDabhlz6813vgfwZNb3AvNRcDzEG1F+Ug
+5rqWr0RrUa5NXY9h0rXpp41/s/Rbi4IPHmjysj6ms34gePte8E6BDqM1jawvcP5cUBPmtu
98dBXU6SyxwIzTDb2yw4A9qTWdR8GNEj63d2UjRnMYkILA+wNYVk+ZGVKVlofNl74h8UePr
iFtat2+zxNvAijwqH8a2bDTvCVo7xXrQvj+GWXb/ACrQ+J+seHvEqWNt4d1ARzwOVeBE8pX
Hrx1rltP8AXbHzJpYXC8jdJu3UJdjrclbseh6Qvh47BaWkBwfkITePpk1ynxJ8J2VppNx4p
SSQXFxMsfk7QFjAFdHp2j6pDAsAvrW3XsIIirj8TxmuB+INn4iXVLyO6nvrnSoZF8p7joW2
8n3roqxairnJTkufc6j4JMU0XxFIRkieL/0GtDxZdNNouuwAnabNyfQVj/CGUw+HPEbHj9/
Fx/wGtDUke88N+Ip5TgCzk247jiolrGxpf8AeXPn1WUIp3bvlAPpmhJSXCBeF7+opQoMIBU
BFG0jPX3pqEHowx1I9ayR1FuCRvnT5SCcGnPscFs4ZODj+IelQoDwqLwTkt6VNGi+YwOc44
X1NMoh3DeFVAQDz7U9NvzFGJbHAqUbTEUKjfnLKO/41CnDYXp0zQBK+DEFYgg9Ao6GmqREF
jcgrnkqORSMXCEMCrDkAVGpZwRuG7qD60DHMGkTdtxGc89yKihDIQvJXuDT1Q+QR5hyMnrT
DnymZsgdAc0rCJ8WY4uM+Z35oqLMcuHzGvAGHGTRTAr+Y/lhQvzVIQ8ab5jkDGB9aac7gww
MAVKJHcKXB2g4IxTBBDG27kAqTuOe1djorD/hH7ti/V8BR/u1xqp95gQWY9M84rpdKEv9iz
BUwBKOf+A1D3GznSuJMBsD2pvykFt5Yr1z2pxYFkwwHPNK8YKNICCoPPvTAiEZOHBHPvS5P
JVCF7k0Btu6WNxtXjBFPDGSRsHCcZFMBFwAFLEKTzmmHbNjrgdPenlndcYIUE547VArBiHX
CqpwCKALOPLf5RyOoNen/Ar5virY54OG/lXmKOxLMWBI7nvXqfwNKt8V7BgOqt/6DQRPY+q
NXCnRL9SettIP/HTXxx8OrW2uNfle7iidI4nwz9FOepr7K1lR/ZF5gYPkSDP/AAA18OeHdL
utXvpLO1kCON7vISQdoPoOtREzh1Po/wAOa/olsixxTJcOowYbZNzZ+legWutapPbltN0J3
iwCJLiQRnP+6a8f8C+HIrIwsbxpZAefLj2/ma9zsikUC+bKVQDOdwwabTauZLSWh5H4v+Kn
izTvEcvh/TdPW5kjA8wwwklM+hrDbRdd1aWTVdfgjt1mAMj3GAxHYD0r2fUNe8G6ZI8899Y
JcMcvsIZ8188+OJ4fE/ji51EazctpqhQsIyhYj07VgjsWp0Fpo2mQSSIl3a+WxyRC+/b9c5
rrbexthp0kMUr+XPGUYxrt4IxXnGkQpDH5mmWao7HiS5fzD+ldRHa67PBO13rk8AWMkR2ah
AePeu6PwnDU0keW+N/D2naBd21tphmcFDvM7ZOc9sV6f8DN0vhbVie06fyrw/XDrKTiXVhc
OZCfKaYYOM9cV7b8CSD4X1YKDnzkz+VZU/iNay/d3NP4rx7vBq8gEXUfBHqa8A1QsZ3DFcs
/C46+lfQ3xSge48GxRx4Ekl7Eoyc55NfPWsQtb35Ji/eRkry2c+uBQ95GcPgKxMyqYDI3A+
WI8jPcin25kjiaOQkrnqrDn60xhLOVaWQAkfxcYH+NPMADBUOV7hjxXT1M5K9iRNvlZHUjG
0/402aFGUKeMDO0dz9alQ7EcEZzwB6e9OIDsfMYbVHPvWzXMibWdiuqvIpeRBhRgDdxXU+F
bmR3ayfAQ/OoHYDqK50hY2LIqsi4OM0kM8qTloZ/KKAkuOMD0pQlyMVaHtY2R0fiO6uLaVL
iKYeW4w2RwD2rPi1L+07MxT20c1zD228laypZpGi3yzF1bpu5DepqK1kkgk85TkdSR1PtSn
O8mxQpJQRda5snjkiNmIXYYc7uOtZMNhK99LaMoTaN659O1XNRgWO4+0oCIZ1Bx6GphIVhS
5hk/wBIjXBfpuFc80maJ8pgiSW5aRs4k5TPpWnplulxcQ6dPKIlZwN7HADetUYZTHO9zLgS
MeDjIx61dhtpLqJNiFhCQzY65/vVik76G0npctX2ny2F/NZMrMyvxIx4Iq47Wt/oeYciaE7
XCnJasy7uri8dDPK9yCNpeTkgfh/KordvKASMuFDdSMcVvGVjDlbV2SOTFB5sK5B4KHsfeo
7GaEWVzDtUvnIJ7/SpZZjFItxkGGZiCtQPbKr/ACfLMeR6YqKmqNk9EiNiIn8xQ0aHI5PO7
1xU3ltuhvCv3R2Xgn3qSIeYjRziNeDhm5p0MqQyNbSD9ywxuB4P4VLjeNgbsrEUl27ys/2e
OFQuVIHAP+FBCyWxdss2MY9R2zSIiM8kKnt39Kt2NoZ4rw+eVuUThSONg7/Ws9tGKTSsYjv
kny8BsfOp/Wp4rlXiXYMlVBwee/arMUC3ETQRwtIVBwcYJqCKGSFTIQWSMYYY5Wq06F6MsA
ERqF5y29WJ6H0xXTztb6tYiaGNFm4DrjB3D2rnFeKS2YlgAAMfWiJ5jcwXUUigxsM7T1x3N
CvcwqQbs0W0aWOf7QzmOYPjg4IrqLKYM7a25DLCNjIRku3aql9p8+rx/wBqadGGh2oZAP7/
ALUtpb3l/PHpVliVogfkXjLdyamfs5L2l7WOeb5tER2TJbX091IGZJlIZ1OflJziordom1J
XSVoomPzA9dvoae9nPCz2d2xSRG6HiqsiGNdhwjA5BrdqEorld20KLaeha1ayeCfMUhZJBu
y3p6Vzk0TxxLLhNu7ZtJ65710zTJdRRQvKWZV4rGuLaSMyoQHAYcnt9KzjTl7Pke6OpVFc3
r7ULbVdBtbhpTFfW5ELrtyXXtz6V1vw3tt3huAZAbz5CSDkH5vWvN7CG6urjfbBpQw2kZwB
Xq3w3tJIvD6Qbt22Z++cHdXRg6TjfmOXEVIv3UeZeNmjj8aX+AVVZd2Md63fDOs+IPEGqE/
aJoYk2gfZxj25zWD44iC+Ob5JXwfOOT6DNdvpHirw/pzx2lpFJJLgbhDH941KiuZ2Z3NtU1
pc9V0LQLFlSW8ge4mbj9455/KqHxC+HL+L7S0t9MuYdMhgOX+TOf60mla34ivYlOmeHAEYf
6y5nCbT9KyvHfivx34b0qAmS18+b5BFbQkkf8C6Gs60VdamNKUm9jzzXvC2nfD2KL+0WbV7
uZv3QiPljjrnNVbbxzfbtkWnWiQt0Eiklf8AgVZl5f8AjDxPLu1R7qeFecSqAEPscVoaXpe
mQfNdTWCuP7ku9+PaoSs9Due3vHY2PjVFsgtzqJkYHPk28e//AOvXN+PfG6anpI0GKxlt3h
lEjvKME5HcV3WgWVkV32uxhjJxFgmub+JXhjT7TTbjxGiyNczyru3HhQBjpXXUTcUzz4cqq
WMj4YXRg0XXkkGVaeLn/gNdnPbKPAviGZGGGspTz26Vwnw6Ekmm618w2mWPj8K9S1SFIvh5
rYVP+XF8+9Zpe7c1nJKpY+VgRtUhuMc8daGTYfMBCj0I6U7eFBAX5SPyqJQzKPmzn7wNYo7
S4u5YSxdSW9DSTebJHuLAHo2OtMRCoiUj5WP8qlm8u4kOzj6UwIh0Uh+B0Pf8aTeYJQq/Mp
4NNRCjsgHPqad9mJO5nGfSgBDNJkgEFicnPpTS8ZIKjBxVqRRIu0FQU7jvxVRFVtvyFQw70
guPL7UTanzd/ekfBQh87i3ApQCOeozxTSoLHIyRQFxrKVbBmx7ACinFS/zZVc9jRQFxnll9
pU81LGAUYNgMBkn1FRNlXUjJHoKeCQCEJUHrQUTt5e5TEeWGNoHWum0eeOPQrneof97t2++
2uXRC0gKnOBjg9K6nQ1jk0mdJCu0S5JA5+7SYzmPKQYToRzSOgZCA3GDtXtmmMrFjhueTn+
lPUb0UEEAHJoAjGTF5e75iPmHbNA2EnDFemQO+KRU3LIj8HOVqQgqzBQvAB60xCtiZm2rsV
vTsKgCNGu3A8sHp61LxtJWUKCeaQszKrAgYxgGgCUK0jKAFQDtXqPwK/wCSt2Kg/dDE/lXl
soIOD8zjutenfA3CfFbTMN8zq2fypMl7H1drEpNheEKvMEg+b/cNfEPhrWH0LUpbmGFZZHS
SP950GT2r7V1mQmxuPkyvkyDH/ATXx94HsbK+8UyQ30PmwxxSMFk4+YHjipSsZx8j0XwVe6
xrrqpu5rOLqWtlwfzNe0af4X0iVVkvUnvpl53TyEEj6CuG0PVfDej2q29zqtnap2idwGz7D
vXYReObbykj0nSdS1SbbxiAxxn6OeK0lFW3MOZ82iOJ8U/BvVPEni66vl1RLHSXC+Xboh3D
jnBrgdd/4QnwRq6aHBaXesajAFZpHfaiHtnP3vwruvGvxn13w9qn9jnQ7a01BUDtFLJ520E
cfMvGa8kludT8V+IJdbn06YXc4CloQAh/A1z8q6HZG73O70nW5pU+0XOn29nG3OYkwfxzWu
/iqwSFw1yLjAPy2w8wge4Fcfb6MI8C7ijhde8shG79a6axsrQ28kUbRQF0IzGmckj1HavSp
yXJZo8yvB897nlfjLXrPXr63+wGQLChUiVSO/avVvgOdvh3WRkZWePP5V5X4m8OR6CLeR7v
z5JWLHsAM+lenfAqZTo/iBcAZuI8flXPD4zrq/wrHWfEK48jQrWc4Aj1CE9OvJr581re2uX
sruNjSFlA64r3f4pXQj8HKQgJF5EdvqM14BqhMmp3MoU5DfLg9KEveMqb9wpsm0RuANrHP/
66mjhzIWZjg9jVVUmeYEuAE6jsfwq4yIku1J+OPvV1KNzNuwoDByFIVSOSKcy7IzvYPGcA+
tIZDs3KV5+XGKjd+VVH+fpxWidtBWuWLeOOdpEM+wAcEjrVR12XL+dh2IwGqeOSUk7MEdFz
xzQqmR+cNKpyRjtWL3NIqyGgCRVGA6lQCpHFNSBNp2ON5J7dKngWXhMgDJPA5IqxFbhiFwR
GD685rSNLnIckiK1DXMBtbrK4yUHoR/jVS0kaO9aPy9qn5THWpdRokgMb/OuGz71qWJ066k
FzJbK0rDBdTjb7ml7OLfKzCU0tTMl8NGbTX1C1dSYHxsHVfc+1Q6dNHo91kxiVGG2Vu/4Vt
3caW8E0NpeSLvOZARw3tXPtazxshfbIHHy84wazlSkvhCnUc1aTKL4mmMmfLRixUHjApEt/
kZoyTzkKehqxLbypEBJDuwSQataRqNtZ3FwLiL/RpY9h3jJU+orLlaZ0uatYpGNGtViVS3P
7vPVW9PpRKshjELIGdf4T1GasAKoDQSB1U/J6/jVi8vZbt45fISM7cFlHNaON0SpO+hhebG
LlUm34cck1NJCREPL2uqknJ64qSeHdHHKsO8xj72KjeZ45EkD7iwwU/hIPUVk520sbXbG7k
uLUXKZWQfKcd/erawyzI5tsmULhgv8AFUcVvE1wqqfLLDHk/wABHrVmyefTdRaVI2byxlgO
49KJR05iJNFC0nbzPNVSs8RIfccYpsN6I7xrsoCsp2unZvwp944ubuaRYjEjuScnkGqywO0
EUjQsUBwGHVqwKVkrjwiq7BGHlNkKT3NQtFeh9sbiNCMMw6++K0v7O2aedQRSwRsNGev1q9
4bj02XW1g1JGeN1IWQN8qsehNatO2hPPa5r+Dbt9F06708SbWu1+Utyc1PpFxe6J4ghuJ43
jR2B3bcA89c1g3CMmotbOd4gbCOp7etbOo6w+paRbW80Y/0b/lop/IVg6fNFxtuc1knc6Px
rYLHdwa3aNiK47N0Jrn74w39ikw8uOYfKy+tU/tt9f2K2jSPcJEcrH3H0q3a6TvZXuSYg2D
yMkVWFwjUVBvVGNWcY7FeCAsSI7cyNwNq+nrWtFoAcAXbMY1+fYOo+tXC9tZsIoAwkP8AdH
UeuaJ5Gt7jdPdhU27sDq/sa7ZzjS1bONzqTfubBbm3Ui0tNqk9QgwCPeu4+HFuP+EdjyBkX
Emcf71eY3WtHYfsluFySMoOR9a9U+Ee6X4fW07DEjzy5yP9qilWlN3SsjVUrWk9zyH4m26W
/wARL1R0YKST3JrrvBng2Cyna6vJ1maQLsUfLtNc58VRj4kXhUDaEiIz6ik8Oavrer6qYI7
uW3VV5EA6fn1rCi7zPZqfw1Zn0VpiRQwL5pCKO+4YqfUdd8J2kRF/qNkxQZ2MwZh+FczoXh
rTLpVl1RJrqc8s8khGT9AcVN4y+HcXinSra104waesUm9m2ZZhjGM9aVbdGNG19zzT4meJv
D2sWCadoF28LxuN6rCUDjtzXCaLpF08u+O0R0PTecH8utdz4n8JaJ8ObC1nv0k1W9uspHvb
Cg9jXM2HijUJrlStpaW0QPysg24H1NQtztlax3mmadrk1vHax6olknU/ZU2sPbJzXnnjO08
QPqF6bqS9uNOtWXElycAnpx616hZeLbGCFBKbm4mx1gtywY/WuN8e+ObbUNGuvDcemzQzsy
s8jsOOc4I612Sj7qOGlKSqbFb4XBGt9UhkTG6ZePXivWNcjKeANaBUY+wvXmnwjhVm1MuAx
EiH9K9S8Qnd4L1qPpmyf8KzX8JsK38RHyGdu/A5J7UBU2jerFycnBp0yASBMDd2NR7DFIAP
lfocmudPQ9EnZsbQG3N/CPSouV34xuFSJGixlmVt/YjkUjcI+wbiRnNMBANxxI/HFSShI1i
2Ese5pgRG3b+3HAqT5cgKNinHUZxQMiB3SBR0/iqZ4l3p5Z3R9Pc1GQPKZd42qc5xyaevnB
kIII60CIssFKqpAAzhvWocNGqvI2dx6Vew0cm2TBG3OT/KoXjjU5J3j+H3oArO7bzsAx70U
/yWf5vIkbPdelFArDnH7tUAywxzTVLOcA4x1oL/AD5wQMU51HVPu+tBYhJjb5UHvzXW+Hkk
fRdQjIARsfOO3Ga5FQAhPUD1rsPD+H8MX4VyrtIMD1GKTC9jm3RGiJjUg53E0wK3lnBPpyO
tKSPMYgn5QRn0pkjFl37jweCKQXuNALAueCOPxpZWcSFhgYUdutRkoWG1zg9acrlZUSQ5z/
KncBFQyfwEKeelStDGkm3If+QpjSFZeGPXAp0bNEzEgHPai47CFXQDc20nvXpXwVfb8VtGw
QSXdfw2mvOGywXLfN05r0X4MKB8WNGB67n5/wCAmhasiekT6l1qbZbXJLYIikx/3ye1fFum
WepX2oTR6artJl25faSM88+lfYniGRVt5gTgiN+fX5TXyV4a1iLRtRuLiSBpS6uiqD3Jqnv
YxpbXPYfh14SjtI1lv4Yp7k4J8wCTb+Jr3ewQxQRhABGvIVeMH6elfPfhfxFrupwxppLW9l
5h27pELsPpivT9M8G3WrQxv4h8TahesDzBG2yMj8OaJSjYlxfMWtc0vwBHq8uqa7PYJfn78
lw43Y7cV4H8RdbGp+KJU0HVB/Y6IFVLdMYI6nIrqPHnwz8VX3iue38O6bHFoW0LHI8ud4/i
zuyc5rkLzw1o3geYafruom6vnUMLW3U4APTLVzqSOhaaXMzSbC8kYS7DKx6PPNkflXbx2es
2unNP/a6WwVSdttHh+nqaxNM16wnuzFY6S4C9El+b9RXWjVI4LVZLqSCzJ/vMP5Gu5L3dDj
qX5tTxbUpdRvLgT3zzypzskm4Lc/rXsXwLGdE11sc/aI/5VwnjjU9O1E2SW93GxUHJQZA59
q7L4QXYs/CeuXDuNomTkd8CsYPW7OirFuNka/xSvVk0aO2iI8z7VHnPsa8U1CQtqE0iRsSp
5wOnvXofi+7N9ZC5z8ouk2/ia4G8L/2jKiKQ4br2NaU9WYTVo2KUUJLNKP4zw/8ASrDIArN
LGpbqG9/SnhcgrvDsG4UcUkyBIxGCFIO7AOT1rsUTnTsNIUMTuGc5CnrUGVWQOCPmOD7Vei
SRkmmZWABGN4qOZFnWFmVUwPlMXOfrSYyBc+a4ZcoTyw6e1XYLeRmLFzg9MCpEg8tNqqQoP
UDJq6uI1DR85Nb0aN9WRKdiOGER4BUNKOp7VI0KshYDg/wj1qfaXYFkwSO3epIkQp8owwNe
ioRStY53K5mNB8rgrjIxz1p1nbrZuSjboZEx5bcZP1q5KSz53DIqlOrmQgyDCjpXPUpJa2G
m3oWl1a1hzFPb5Z+eDuKj0xVUSWLHIYsWBK5H3az7vDSbxjJAXI4xUVuwDEeWDhSRz1x1/O
uJ1GnY1VFJe7oaZChcRymVvTrTWVNg82FevORxTBpxXRxqCXSbZHwYQfmFVvNKxvEH3Ac4P
OKn2kXugcX0LbW9mDuXdGxA6dBTY7cCOSFJS+G3DP8AKoTcuJCTyuB07U5byEgtGux+u5uf
5VpzRaHZ9CtNbXkTtGATGTuypzUEsEiqyuuF+9wvIrTR28vf5iu2ckg4z+FWJJJN6S7Cw6E
bc5FYunGTKVSUUYBlDW4ZX5DfK/cD0rUs7gz23zKS4GGbP3qtNBYyxl/ICLu4XOOabHp8IZ
Wtp3jb+6elONKzIlUT3Kp0q5vbkRWiqd4LnJ6Y7VJp81t/Yt3peqgJLH86H0IPStSGG6tJf
Otz5roQcdMn0qle2kl5fyXEdt5JfovXPrWFWg+a6M41eZ2Zm2l3LBHI0MuRcKQyHp+Gajjj
aK0MbBlEq7vfNbOlQKmp28l7CxgVgGG3pVzV9OjOr3E0VyY7QEbSRyV9AK1jRktCvaxTsYk
cTokYgJdgMtmtfTrSbE6XEKGO4QIFJ+ZeeuKuwR2wtlFtBIikkEOPmI9amNo0kCTXUxtFXO
T3IqXyQ2M6k3LYhjjiscxw27JIowCpyzf4VdaVltxLfSiEOu3aepqn/aXmpItjHuMfR26ms
F5bm4ud1z8+4k4J6YrnlXctNiYUlJXkdEmtLLKEtolEKYViev1rPv41E4fzzNE5z67aiaBL
W3VLQh1lG5mHUH0qPaoj2Rhi/pWfJG3MmPSOxKbb+z2kaIM/mkEHOd2a9j+Fspj8AW0bpsV
ZpMj23V5vo+nme4iEsbEL69q3INdm0bwjFaWY3SG4kUAdvmrnpY2m6zor7JvCm6mxyPxLeG
X4jXzxklAkY59e9dJpuu6BprxwWyCScKo2wr90/WvP/EMk114guJJs+awDZNb/AIb8PSvep
PKzAFQ3pzXbReuh2zj7nvHtWi6nrl5DH9h02G2zyrTPvGPXA5qv498TeLfCuiWkxulnu7qX
yY47KPbg4zkk9a09Aa006yX7TcQwjgZdsce5revvE3huytVnu2E0KH5XSAyqPcHtWdfRmNH
0PmbV9R8XeJcXGtw3UkSvhTOmBEfrS6bLZ2FwHu7q28sfKBH+8P5V1vxM8XaT4nt7TStEle
KOKXdIcbVk+uK4m08JM4EktzEiFuMKd2DUxdtTuaPTtCa0mKCFw38SnaQMfSuf8e+F9KtdC
1TxH5jyajOylN7DjnHArT03QEXZGuqXggXqoIIYfhzXH+OfDGpw3OrapaxyJotuExvmznOB
wD711Sd4nEk1PRm18Hl322syNnImjAx9K9O8SFF8Hazj/nyevOPgkita64NpOyaP/wBBr0r
xVAB4M1raOWs2H0o/5duK9TOrrUPkaRXcNJt3Kn3j6VEZVOB5RIHPPWtOJWGg6hJuGQ6KPz
rLDHDSE/MR0rjjpoeknfQmMnmAhC0ak8ADNSHEMe1WAJxkHrVfJzjOAoz+NLEpkkLYDsBk7
jVjZIu5nLFgvfB709ioO9HDFu3pUT7Q4K4x0JNSIw27QAM96AsI2VRmfGz2pNx3hhzFikU7
pSk3+p7gU6aKL7RiCQlOOPSgdhyMspBVCVQZJPf1pJFHlDYo/d8Af3qZDkOyq2AQQM9M0rc
Mgd8Nt7UAIqtIofhM/wAJOKKa8cTNl1Z2wOQDRRcCKTcFDhyw4+WmNgKGAxnjHpTncgjocg
UxjhWAxweaBjolQvz16AnvXV6Ekv8AZ1w6kFkfHH0rlkzhJQF2Ic7SetdVobvJpmoPGgUlt
wAPtSYPY58L/pLl+OOlIxXYxI5qKRnL/MGDE4PGcU4o7MAFI2/xEUgSIyo2ERpuBGSD2pBG
8gWRTuwMc+lSo4WTLNyOoApjkmXKH6AcZoAVVRgSW2sv8OKOdwkbGBTl5XPSRuMYphLNtjJ
OepB7UDJ2ZpWU/wAI7V6F8G93/C2tHVuBlz/46a82JkPKHaAPzr0b4Ln/AIu3o5dsn5+PT5
TTW5E9j6R8RTIUkiJCgxPgn12mvlXwnotnrniKS2v55Y4djuTGecg9K+j/ABVdk3E0DsVRo
XII/wB018v6Lqd3pF6by02ea0bR5bspPJ+tKL94iK93Q+nPBOlabZadDFbxb44+Q+RkfWu8
XX9FsR5c2oQNOv8AyxiPz49cdSa8G8Dm812KEapJc3seeF3bFX/vnGa980aw0+2gjWGwhV1
O3cUBb6bjzVSkrbGMou+rOa8TfFbw9oNuDLDctcPykMsZiJHrhq8E8Rajo3jDxS+sxKbeWY
BDDcZc4HoVr2/xh8JdM8X+Iptbv7u582RQoh3fKmBjivH/ABc8Xg3xIfD3hjQw8sEKl7ySM
u+T1wKxTt0N0lsM0/Ro0jA8+ZYu8QIGfx61uRaPYxW84itY1mkiYIZm3c4461xNvqXiC/c/
ar4Jj7yEAP8A98jmuotb5YrQrDa3V5KFLNvQoFA6nJr0YP3ThqRtK9zzvW/Dl5pNtFNdPEX
mJAjiH3frXT+D702vgrUYEB3y3CLx9K5/X/EB1hhFHa/Z4Y87WY5Yn3PSrXhSWRrdraFiGM
iuykVxPqdyloje19Zf+Eatm24R7mPJ9OeK5q9P+mvg78Py3rXb+Jkb/hExwABdxNj8a4e6R
llKjBG48DqK66ETkqSuRmNRgBQNhyagkQSKXXhgcZ7YpVEnmDLfX3qRiRG/JYZ6MOK74pM5
2y3bgiWOOGNi38RZuT9O1B0xfNwcMQ3K4O/I55x2pigxNE8iblHI2nBGa2dOnhnEgnT5sEA
ZwWPuafIiG2FtFHKGijUbuSQGyOnaqIKxv5Yyfmyd1a8kEKafHJFC3mxneHAwmOnNZk225d
m3gSdgq8NXVB2M3ckcqT5ivtIOFXtTA+yT5W3MeoPQVW8zEbKTkZ6dxTPMDjJbjoAOtacw1
G61LLKxRpCq4FU5uRIykPJjoe9LLO/CoMIOoPeqEj8M+dpAzWE6mlmXGNmNEqo/lPGrbhz7
VHgearIWjwcDPSmk7pNoAGAG56moZJGJYBmwp78g15krOR1W0NVT5oLyMm5TnHrQbdx/pDQ
sqPxkDiqFhMFlZjJuU9j1ro7a/wA6c9pu8yGQ9G6qfas5zt0OaTlB6GPDIsUkiyr5ikelVJ
IYt5ZEJU9vSrzWnlK370YY96Yto8iDbkA96n2kXsXGSsNktof7PjuoXCnIWRSep9aiWSeOR
UjmeTHQ54FWv7OxGDywU/dPrUi2KnIIPPYcVLml1HdEIvWH7tcybeSSOhqypS5iXcjRSdiD
0pjWgONqkgcccY+tWIoY2iKM7JKv4ispV7LRmErN7FqOQMmzzGZox95jgZ+tSxtKHLKMlRu
DKdwrCuNSgiuo4VICqdskh5GT7VelllWBY4z5U8X3ivdT0NdNHEycdTOVLqjTXUQF+z7dpk
GDJt6mpYoYf7Mm+0SESq2AZPT1Fc+1xqEKh9waLdlcjpUF1f3E1wS7F/M4K54FbKrKas9AV
BM6OPU4ra4EVsyyF8IXY9PpUOtxXEd8YZpTOoXO4nhhXP8AklWVTGyq2SCDn/8AVWg1zdXE
ECTNlYvlUdCfrWDtF9zXk5EW7XOxghMbIwO4jgr6U3yIpLh3wwAbK57Vbsi0bEzoGVhjHpS
SoVk25wp71x1KqUtUYSqPoMjilQJArB4ckgeh9a0ILNQxMhXc3Tb1qO2ty6LIBiPpkdc10e
laeZHEroqonc968fH45UYOwQi5vyLenWq6fp0l1OcYXLbv4cc1xmkzrfWq3aS/fuJCo9Pmr
ofEGvWxu49MjDOiH97gcN6CuX0yAnDRoI0EzEbenWsMkwsoweKrfFPoenR00iY/iFgPEMq9
MAGtTR5tX1W/jjHmG2XGR0FZHiMsPEEqkDhUJJrp9K8RWkDwW1tAzMoALAhQT/WvqKaV+xp
UvyPS57B4S0fTrWFXa1V3bglyWH5Gtvxl4LXxZpdnZrfPp6W772jgwok4xzisHw7JrV2ny3
FpbxMvI2Hfn1z0qTx/B4utfC0beG725v72Z9jAYxGuPvDHNTiLHNRXmec+LfBugfD/AERb+
2c6vqHnhFiuG+Rc98CuGTxF4lvpGeOQWqluI4I+APbNXpvCnin7O+oeKbs2NvnmW6k3MW7A
L3NPsdW8L6Sdsd3NqUpXBKRlcH2zWS95aHfaxu+GodejmF01pPeMeis3lg/XPFVPHvi7VTb
3vhO5sIrYfL5xzuYdxhhxXbeF/E1lqEYPkSxxQ8lrlhj8xWJ8Rp/Bn/CO6rNbSWn9tXoQfu
n3scH9OK6JL3LHNZqZJ8CcGx8QsBz9oiyf+A16H4sZR4T1pIx8zWrnLV578CRu0jxAE/57R
/8AoNd74sk8vwhq743EWsmQaado/Iymv3h8yadateaPexLC7kHeFQdx0rFmhuLeVFmiaFyM
uCORVywur1Iru0s5CjTqGODggKcnFUWyctI7Sux+ZpSSStYL4Ud6TuR7SzBU/iOasqQjD5Q
MnBHrTI4/MRnDhCOnPWlcBQGX5scmhD6g4WUgHCqBTcN/AeKQNArBpVbkYxTYS/yqOAT3NI
YpAVtgYHPU05S6hyB8wHBHemOVHGMEnvUwZlChsDHTnrTKAKCihgR1OKhLFgGGcAYxViXAV
X3Z4xgGoHdIgpDE5GCKBMsxb1iUeds46UVSa8Cthoi5wOQaKBDWVgnBBIUcCl3LGSGA8w88
ikCP5menHak8sPksx3A0FDix2AuVHsBXUeH4xLpt4RKFH09q5kBJOAMEV0Wgh2sb/ZgBVGP
ftSY0YzFvMdUBBPGRzn3o3yCP5m8snjk8nFEu6G4eKRCrK23IpCrMUDKDjnNIBuJG+ZXAOM
cio97ujROB5q9HFWH2LliecYFV0SMlgwIY4qgJXUgo5fJxgHvmmAnjjsQfUmkVSA6lslT3p
pV9gkLZIOakBwiJXbu27T3716B8HAR8WNIJyM7+v+4a89ygkLfMxBPB9xXf/B7/AJKpo7Ll
s+YMHt8hprcmex7jrrmTUngLAgQv9T8prw/wFbWcniX/AEyNDAIpCTJ0GDXtOsRhNWlZgTu
hfjuPlNfOlpHcyzNBZxTSzNkBI8kkE8/WlH4iI/CfS2i6z4f062QtcRygH5UtF3kfgtdZbe
JNTvIy+h+G7m7UDaHlPkAH1IbmvHfhvomr20McksKxruyVOFcfgea+gbAs8C5cnad3cH6Gr
ldq6Ry+7GW5434/+Keu+G9Sk0eeaCC9RAZUs0IkTPTLNwa87tdV1TxTdrdXunT37nn7RLkH
HbJXFfR+r+BPC+p6xJr+p6bHPfMAWkfJGBwPavCfi0+oJ4iTTdCuoo9IjjAijtJVBL/xA7e
T9K57ytsdkZKRcCWkERBktfMUdHYBk/HqaswXNrPatG1+AGVkICEk5GM5rzvS9DuZp4pp4p
rpyvI+6R+JrsoLHUIwEhNrbKM58zJbGPXpXfSk3GzPOrQip3TOL8WeHtM0XTLZrM3EsskuJ
PNYYx14q/4JieVbjaASHRcY7EVy2r3+p39063dy0kcUhVT2yOOK734ZxM9tqTKuSkkfP4Vz
pXnY7JO1O5t+MLPyPBm7A/4+occ+9ec3KlbiTI5PGRXq/jiPb4FJcci6i/nXk95tNzIXYgF
hjFehRspM4fskCsynI9aeVkZWJfevYYqJkBQBCQQ3U07hQThm9weK6IfCR0JBI0ox3XHepF
lO0793XooqBGGxvLwXpC5Llm3KfQVYWNi4vJHjAF+zqAMdlHHcUltdPFZzZIO4fOSuCP8Ad
rOVwI9u0BT3NTtO8kbR5LAgAEimpWJaGPK7HLLtPb6Uu0nDKPu85FQnaXKZLZHO3mmAtG3m
oPk6BSafO2NIfKzlwScA9jUMiKxIU5L8ZPQVI7yNgMBk859KifLkcYX271hK5pYqeW/nbm5
ZePY1EUCK6h2V/vcinsS0pIBUR84Pc06YxSqrzEAv6HpXI9zdbDIRGqhyocjv0qdbiSJ/MU
jZuyQR0qugyzbRtf8AhB6Gj7RsUiTa8g4IqJq5LSZupfW1xCEkBhYnHmFfu1oQIPJQJOZkI
PIAGa5aaYmE/IoA9+lZqXrw3CFGcIuejce9cU4PoQ8PzbHfpEnkpJuKkHlT3pJY4c/vJMIx
7dq4/wC2alLbmZVZ4YsBiM1mz3t3KpaK6dcfwMCK5nTlfcSwz7ncXDwxoD5qsR91UOc1z19
rM8iGKGPyEzyQOawxLLhWkZgy91NSQzvbuS8QdnU8M3StIxtubxocmu415CyPg/K/Unua19
L1YS7LO5dtxxtlI6+xrAnUR8L86H5sDoDUcbMGDJwSeCe1bRdmaTgpLQ9Ki8kW8sTx5Rx8q
++azptKKsQxwjDAx/DWBBr0lmy708yJlyVz1PStuz1zTrhgJ2a2OOFY5Ga7IzT0Z5k6VSDu
gjspJJNudoHGWOPyrWFjKIQ6sSo64IpqNbTYdJlc/XpVxEUw7BIijPdsVnVSSvcwc6nYhgV
nfBwMeprRhT9+PNQFSMD0psYiknSINDk85DBun0rUgVQr4j3Y5GRivKk6tVWpR+Zk0r80nY
S0ght8G6k2Rk5xTrzxFCyvZWKE7ejjoaiSWO4DGWIvJH/B7VR1DdvjuoI02jqqDG2illCcl
WrS5muhccRrZFWU3OpQrBaWrBQcmVhgk1b8LWrtpxSQjcJnLZOehq15892cblR+NoTgUeGL
cxxTKQSROwJ7DmvaqRpxsqfzNsNJts4zxft/4S2dVO392grrNA0XSrEWt7cYe4kjywuThVr
m/GsZHjCfODtjTBHYVa0TSNSv7qKS5H7jj53f+lZw3sem7Knds9y0PV9ItI0CyB1x0t0Mjf
pWn4i+INn4c0hdQuLC4SFm2J5g2M59ADVLwrbeRboAImkX+KJMfnW14t8F6R4x063j1p5ds
D+Yjq3Q4xSrX7HNRdNvY8D8ZfFC18ZW39lppQSAOJIy/LRsO/vVbw/4Sspl+23ccoXHQqQK
6bxv4Z0Dwt4fSTwhLbDUVlCsQ4MhHfg15za2viXVLlN8s7Nn5VMhUEfyrJandG19D2LRND0
AhBFbxHvt8zOT9K434ieA7lJ9d8XQvb29kojxAict0HHpzW54d0PXNPbcixCRujTuGVT6fL
zXL/EHxH4nN1qHhq7uIGtkCmb7MhCEHkdau2m5lvM6f4EjbpevBevnR5/75rt/GMjDwlrCh
Qf9EfpXBfA4vGdZRTkEqX+uK7/xWgl8K6vGHwxt35om7RsS179z5Y067isdQS6lthOseGHP
Rh0qhdS+aJJPutI5cp/dyc5FaekywWmqRyXqlbUkh3xkj8Kzbh0NxOIUYxOxKDHVc9c9qX2
Tq5tQjKEKXYAr6Dg1I3zSAbtuewFMJCxsNnG0AUseZf3knyr2qb2RXUd+5DnfIQAODiligX
LNjJ7HNSQRJtc8benNAR1RhtzzgEelPcBZI8sQqp8oySTVQ8EMSpPvVuTKnbtBLjGfaq0gV
hsKYx91hQUPTnlgv0qKRBvyV4NPQDzAvVhUky7ZVctlT1A7UAVWDq2FiUj3NFTyIxkJRQRx
yc0UBdFUsY+UbJwKdId4JAwwoCqTleMgdaeit5jZ/lQAyNgyBHOCf4q6TRP3WmXjk4IAwo7
81gLEem9SO/HSt3SRIdNvEjjJbgYPfnrUsDKvZd+oXO9cM7FifTNQICG3h93tU+oho9Qlhk
UBlfaxPY1FgFg0abRjgUwEZTLlcbRUW1hISOtS7n/j7+lRIrI5ZjuBpDHK+d6twT0NM2tIA
N2ABjHrRlFkLA5PYnoKAzM6MVy+e3QUATmIeWGLAgDDe59a7f4QsY/itojDJIMgPv8AKa4u
4zjbFtAJBA/nXafC1wnxM0d4wRsL5P8AwE01uTNaHuOtI1zc3bqDlYmY+xwa8I8J39rp+tr
eXkpjRFkG5eq89a+hltmnt9QuWPWJu3+ya+Z9J0yXVtXa0SZYBliJGGQMH0pQvz6GV1y6ns
uieMEd41sLdrotyJGYLz75616XpT+KNTt0d9SgsIzwPs8Z8wfXdxXmPhXwrZ6ekDPI9xNj7
zcL+Ar1exntdPgBnuYrdV6mSTb/ADrumpOOuh50XBVPc1PJviRp/j5/Ej6XpdxqV9aKq4ug
doZiOc44Ark/+EO1HQo4tR8ZavFpSyHPlffk+oA5r37V/iN4W0eMx3Orq23PCDcD3xnvXhP
izUNO8f8AjNtUhNwkZiVIkZhgEe3avNemiZ6UG2tUO/4TDw5bIsGn295dY481jhT+HWtSz1
ya8TfDZrGP4Tt3Cn2HgmzgtUKypA/BJt1zn/vqtSfwzZxKDMJJ3AwjO/l7j6YFdEJNIwqRV
72PPfG08c2l24WSDzVuMlYgARx7VvfCUGe21sZ+USxcfhXn+uaHqGkyG5vYFiWaZgiht2Px
r0v4MrE1rrcWcyeZGxGPanS1kVXdqZ0/j2AL4DkOc4uouPxrxW5DG6beMc8g9690+IsJXwJ
Iy/L/AKTHgn614ffnfes+M46muul8czjf8JMrtgrz8y5+6O1NIYOQm+T/AGewqQS+XGWQB8
8EAU6J1Py7Cqj8zXbGNkiZPsTWloJtzYGRjKk8n2FT3SJG0myNlGBtBIJp1jkPuBKHuVGWI
9qnvZLWO3YiYoz9VIyx+vpTaIizKToGKA5H407BGN4YL6UxnXCKBjH8Qp5aSVSQpZF98ZqN
i3qIVYEeQwwecU7J3fOqgA9faoW2jiPIJ685Ip5dSuGG5i2CBSuJIVvLMTJs3luQc1TYYA3
vjHTHarOxkQjqScDnGKqvHjcGUk9+Oahu5aAMrv8ALvQ99w4PvSfu1+fg8DK4+9TZJJuN2X
UL09KgLfvVOcBcDJ7VztpM2Q52Y7MMQVPWomaTczsFBJzuI5xSMpnKxxZyMliTSr80ypkHn
Yd38NYyZSFVo59zyIqqf4gaLYQwfK8STg5yH4xmgxeQ0ioA8QOCR3+lVWaFHZHbd3XHGPY1
izRJsXULgm1byCdryYI3EKfYVRkIwglY5Iwd3VatXDrcfcTJzuK9AKqeaS3lFQ8g4yRkgen
0rJmpKkA3Es+YmH3vWqkwJdYjncOQfarsK3GxnXy8LwVY4qJy8MmCgJ3bQQc5FIdytFM6Sj
eSIh1A7j0qZ41miaW2YEFsbPSoHKRzBpAQpbjJqSGXySZAANzdBSsPQe19OunG0IUJuyTtG
fzqEBBGcAsvvVu9tY4VjljkDiUbtuOlVUOXZQxTnGCKYbk8chEY2vsJOASTxUzXMj7lEuTj
ILMaqI4KDIIDA4yOlKuC0eQQBx8w607mbjHsa2hSONUicyF3CNgZxzXomiasL6z8u6IW4j4
YE/lXnGjSLDqUMki5RiQWH8PatSFJFa/QOQVOQQcH61ok5Hn4mgps9ANsFuY2jkKOTklecg
0vky+bIkkoYMD1GK5Wx1+a1tIFnVplDlCV68dK6GDVba6mWJC3mkZIKninKfs3tc8yVGcNE
S3LTm1hhhADRt8zKOo7VZ8IGRtJb5ssJnz780+KRIXERY78YZSvX3FL4S3m1lVgxYXDAY47
1FOpzT2sdGG5krM4zxwV/wCE0nMgIIhjxWjZeKmWaGK3twZMBcyDI/IVQ+IBf/hMrjby3lR
gV0fh5/D2jmKSOWFZXUGRyN5z34rWm9WevK3Jsel+GYdTvBFJPqU1oGGSlqowfzq5488Na/
d+HI08LF5NSaXEjvKVYR46jtTNC1v7QFbT7Ce9B6EYjH61L468ca34R8ORahNp8Mf2iTyYo
XJZy2M9RSqt9zKjzLZHh+teANb0K0/tfxJf+RGrBNrZkcse/FM03xVp2nsqWNjPOgGC92wx
+Q5qlrXjLxf4rRoLqKWaDdvCRxkqv1NaOiabFbGKS/8AscTZ+bMgZvyrNM7Vfqdx4d8YyTS
O8sMVvbDr5SF+Pp1rN+IfjPw/d+HdQ0m0ilbUpwuXeDZgA5xkjPSuw0ZtKA/cPEWIH+rQAk
VyXxG8IWrafq/iuS/ma4+UrDgbQenP4Vo9jnS98f8AAhsw66z/AHmZcn8K77xZuXwpq6Fsn
7MxBHQV558DlLw60FPdP5V6D4tYf8IvqwAI3WzDHrWNR6I0jG8j5i0q3iuL547p+Fgds7gF
JxwOazrm1MOwFGRHHO6QE/QYq5badc39ytvDtA2MzA9FA71nTlorjaDlVOdw53H29q2Xwof
2h+1pC3BwvamqcSbSdqhTUgkfIc5+YcoOtRIivIVbOeeTUmhPGwcqwLbm6gjg1IZSQikBdw
5HpzTYSI1Ads7PbrTR+8lDMAfXjrQFh0rqIlKpwvGfWoi52heiYyB3qZmCwhSuFzinOkTBQ
pGduc46UFEPzq29EwBjlqXam7k8Hk4qdxm3J68D71QJ8zjC547dqLAMdXd9yuQPriipnjl3
nyydv4UVIikQAykHgDmpfNIPy/jUBRAmVbJIFTyp5agoM8YzTsVYlIDrkfdxyPWtnRSwsLu
UPtkVQf14FYG4+Xt2nf2rf0IxpY34aPJRQ3Q8mk0Iy9TPmarO8kpbeN78fxVVXMT7Q/CjkH
v7VNeFjcPvBRyeV9PQVDEQ5Vdm5s5cmhagI7cKyjZnr3pGVwoHapnRRIeMCllPlKF27iyce
1OwXKvlhlZVwASDSxr8u4Egkmnn5CNsfB71GzkEgtgdMCkMlVkzknmux+GaGX4jaTFkqWZ+
n+6a4c/eULyBXd/Cp9/xV0IDu7j/AMdppXYpO0WfVEFibXw7dg8k28h6f7Jr5B0XU7jSLw3
dsivIwbmToOa+07hdmn3KdzbyD/x018++BGguLaCCeyt3ZXZTvjByM0k3GehzwtKLuTaBNr
mrWcE95cSQW7qG2wAAMD9ea7zTdG0i3Cu1k8pJB3TSF8/g1dLZafbCKNFt02quwBV4ArXht
o0UBkR1HA+Wuyak1qzhjKMZ3SseQeJvAen+Idfm1a4vZLWE4UQRoAOOM+lcZrF7p/gy+fSN
B0L7VcIAzXVyCeT6AV9E+JNQt9D8MX+sC0SY2kJdYymQx6DNfKuq/EfxRql4JjcxW7MSoSK
BSo/EjPFcCp2dj1ITualr4o8V3sxnuLpFQNjy1Tt9BzXVQ6re3SKfs89wzcckRhD6/NXGaD
4h1k3m2a5DSk/eEKj+lewaRqSzwKkyJIcYJdV610U6TnojCvUUdWeIeItbm1ZhZvZiJYZGC
qDklgcEn/61egfBOFt2uCUsr7o+CuM8V6Etrp20ymyty/bMKn+lTaAITqU8cUEcYf5m2rt6
dK0VJ0p2OaVdVaexn/EmHZ8PZvkOBcREfnXg2oqF1KaI8hSMflXv3xLRW+Hd0csP3ydPrXg
GoIo1eQAs3Tr24Fb0f4kjOX8JDIkBiIZ1jH86WKNU3feJ+tJBIPMMbhNuepHSpJGjWX5X3g
+gr04apM55vUnhMuw7Wx6Y5P59qq3TTGPy1CKCfmB5Y/jU6SeShVGKq3TjqapSv5pCy71lB
+UKOtKo7IIK4qbWcKQGb0pk2fnCK0Y9c5FMt1Z5mDoFXnljipUkG0xvJlc4AIrk5rm9rEB5
UKGO7IwVGCfxqZA6bkBDk9R3/OkkR40JjKnLcYPSmlnSfoBhc5qXKw0OIdlXkOAeFz0qs8k
pl5Yu3TANSTXAdDHFgNnqPSqe542OWC7fukjnNZSkWkAVyzqyOM88HNMaOJcgFirEfhU7OP
NQhw31OD+lRjaFzEW3cjHXpWRa0Fjim2Nuy6sCQwxkVG8ku/eAGUDPvTvNCuow0Yx0qDeMF
wxBBzxWc3YtIaLpwrMi4DfdU+tVZI9zEyY9cipLl98SpHIEwdzNxxUcaIWIdioA3g9j7Vi2
bLQbvHlFQm7jg9KiaN42O0HJwRg1IXdjgHLEcgDinEqFyGYvt5GKhlCraNcSHy4ywA+cdai
ml2MikqhjYqVVafCZVdpY5GjZ1HfGamMKbDNKMu7EUWE2RQW5u7nZGq8KSxk6Y9qpSJyULf
IrYUgVaFukmCkhy2eM/dA6/nUDoh3HB8sNwAaNRp3LMUySwBS4BU96ikhkimMgJKZyD6imM
iMmZAPMHTb0z2z+FSoy3KCBiwYDA9KdgvZkSMA+FLHjBz2qWJhHKMxl1xwSehpEiZC8TEHv
7mpkdEgl81PMk4CsOgqVqNi2z+VOJI22qzBmB7YNbWUXxC6tLlZF3HI7EdK54RzSW6hBlQD
uNa8ofzbIhh86Lye2OK2h5HPNX3L1nCzwS26K0sm4MnPGe1ereHPD62WnRXeoAG+dANvYVx
XhexH9pS3EpXyVf5Pf3rvzqxYCElTkcH6V6mFo396R4WNxEleMTB8URC3vV1GJCWc7SgJwn
vT/AIfxv9nlYs0gadvmPep7yQXNu0cuDx0rU+Gtv/oF8cAos2MnqK1xNFJ3Rnga0uRqR5/4
9sb5vGd15VnJLiONiFUnGav+H/Ad9JLFcXiMkJAwqqSa7S+i3/E/VYi5K+TbnBPsa9H0+JV
hjVeMDtXlQp3bPdlX5YpWKnh6z+xQLF5MwIAALDiuluUivYFW8sEuhHyolj3AH1ANWbRlCg
AZ9604mAwWOFB5I7VhXi0h0al2eKfE8CXwkun+G7M2jmX946QGMFR1+avIbLwhqrS4/cux6
hJAxH1rU+K2v6pd+PtQgmvZ40t28tYUkIXZ2O2sbw3563SmCRwGILNu5NTShdXOuUnuehaP
oWvQGJILmK1YcM6oxIH48Vyvi6z8bX2qXmm+bfX+ngjDGPAb8BXq2h3LrapG5bI9TnNarTs
jFt5z16101Yckbs5KVXnnZHAfBixvbKTWYrmzlt/u4Mild3Hauv8AFkoTw3qSkHd9nbFaGi
3Ie7vGLHBXAHpWJ4suFbRr0BvmERU+9efUldo9CCdz5107U49P1NZ5FLIVZJP909azbt4Wu
ZDCCsOcID2pGI5Zxt+bj0696ku4zDetGJkmC4/eL0ORXZF+6ZNakYDELOh5Tgg1L5hZD8mB
1yBUaA4Kh+G5qRcgGNXwF60WKQ5VcRYHzKfzpqho5Ruzjvg1IXjZBtYhhURSRiroceoNFih
rFtxGMDOeTVlGwj9GbHGKr4QHbkknrRG7lN23aT0x6UgHyyDaFzyQKUOYz8uCe9JHGM4b5i
ajVQXc8xsOlIQedH/ErE+wJopPkPJZQfxoosFyu4UhSoxhR+NAAKgsxJOT9KewkdV2FcIOB
TSdsWSMEjn60yh4LiTcHxjnNdB4eLOl1EjZyofLdOuRWBFF5iKMEs3at/w9GsbX7EHyxARg
8dKT2AzdWZpdUuDK4eaSU7mHQmqI7hQQSTkirEzZlMgj/hwDnv61AhdpiFxgjlfU0R2ATap
XqSwPXNDZQFclm+6wPvSMsiuUICgc4zUkjAxgvgA9x39KYyBWX/V7iQnNPXayFh973qJmO/
jHvipQpOSoAUDOaBD0A8slgT9K7H4VK0fxW0JlHHmNj8q4uGR92wk812/wuLj4p+HwozmVv
5VUdyZ/Az6+vs/ZJupYxuAP+AmvA/AsHmMkpwE3MCAe4PNe76vIy2F2UJDiCQgD12mvAfh9
c20Gi25muYkmeR93mSAbeeTVcvvnBBvlZ7dZyhY0UE4A4rXhkLKC3SuQtNa0tYwW1O0yP+m
y1rQa7pBO06vZDjP+vX/Gu6S0OBczexW+IN2bT4c67cgFilvx+JxXx7agAkHPXP419XeN9S
tdV8HahpVpqdk73Me0ATLXzKfDOtQ3bRuIM+onXBrzpO0z2aGkdTT0aQRTeYwz6V6hoswlC
FAORzXnuneGtRZlMk9tEPQzKa9B0XThaOon1C1XH/TUV04efK7s5sXHmi7HZxoHtt2OQM0m
hOTrVwqrjEefxqeC50xLYA6nZjA5zMtN0JYX124aC5hkHlciNw38q0rVeaomjipU3Gm7kHx
FXd8PbjbkHzEyPfNeDanug1a53xeYvygMeMcCvoH4hhv+EAvQPlZWQ8+ma+edbd01S4hL70
O1sfgKijJ+0ZvZOkkVkUiVlyq55zVseXjbGqMMdRVCI+ZIACBngAmrT20tpP8AvECcdAa9W
k/cRjNK+g6aNUVDgsvXk4GaoXDFdwikCMRn5uv4VYlnEoX7xC8YPSoJUja5XeCeOvpWNWV9
hwTIVmUuMMoGcN3zxSja8hHDOpGMelRBokiYY2kvkZqKSbedvIQnnb1rgcraHQosuRyIm7d
uLE5IPQVC1wQg81dwBxz1qBh5e8wbjEx43dqDK27awBZeQx7+1Q5FKJKzxryMl+MDHQGmNM
pk8wIqeXwEPV/eoHlkJMm4K/H0qCTzxIkrn5Txn2qJNmiiTvLG7qgUcHcJAO/pQ77pNpVVJ
GVbOKryIAQFdgoGEz60x45RkYDOBwT6VF2OxLLNEGLb2eUHAA+70qtuOGYYGR8wpJHLuyqw
SUnOAPl6VXAKSETDnByeo6VlKVy7FiJQgBbK7lwxIHPpTvMRm+WMjAByehNV5JFZYxg5AAx
2Y09ZIht3Y3YPB6UIqzJSuDkna7L1Wom38FF3nGOuOasCRHVpimw5yF7Y9BULRTFjJC6Rlu
cNzik0MsoTJFG2wkbewztpR5rEyR4KoR8zkfyojbygI4nbOzLYPelE0RZpDG3BwzADmrihM
YiW8bMVkJWQZdj2PtVXyQZn+Rh3J7D0NWJVjRkMbttJyFGMH60IrR+bIA+xRn1PP9KG9bAr
iPZBXCxSrcKACWziqjoYJo328sTgZ/z0rTtbQSqisPmK9zj3p06LJhl2b8jj0o5bCGrbJPb
BY8SSN3ziofs0lvIwkRVYYz83FWLafYoKIF+bJ4/SpbuB1mEyHeHG5jxwKNHsJPuUXkS2hZ
A/zNwRjrk9quS5Oj2N1vDtlosDvz/Sq10iRiPa6lZFyy45zmtnSraKa2ij2llhnBUHsD1ra
hG8+VGdSWjbOltc2ttaQ+YQse0MQOprSa5WKZogMmPjJ96zbmQfZFKcx7yTgcgikuZPnidh
u3RgsfU17UXy7Hz8qfO22XTekMHGA2cZrvfha3naZqxOCFuAcevFeXPJlFGAdrda9N+EDpL
pGtMg5W5XPH+zUV6nMVSo8iM7UZy/xX1cun3Y4FyD6A16Ppc2Y/lOMdK811Z7eP4m6vNLNH
ENsA+dgueDzXZ2GtaTEAv9pWoz385a4KLuzvrr3Ed7bSYUKeOOtX4ZVEiccgiuTh1/R2TJ1
izAXGczL/jVv/hINHQlhrNltXHPnr/jUVYpphSbVj5b+IEqzfEDWpF4YXDLg8nrzUvhkwrc
L8xBPWtvx/4amvfGl9qOkS2dxBcESBxcoAD370mj+FZYsS3ep2ELcfL9oUn+dcivFHqppxs
z0nR4SIlK9SMg1tXNu0kfJxxWXoraVaQotxrNmSBj/Xr/AI1s3Wq6GIWVNXsmOOnnr/jW1W
bnDU5aVP2dS6M3RAItRvh32da5vxbfRfYrhAecFTWtaajavdXr213FKNmf3bBsflXnHiPU3
lvZIY2DR9G47mvNad0etF7s8/0G2ivNUle8VJLW3RnkDHHFZ8/2aSQTQRLDbsSqICT+P5VP
pchg1YKHG2fdAc9MNxzVORTb3UsJ3bUbaw/ukV6FrRRyL4rslgVzGRgDbwDTNh887vvHqB0
pTMChVuB2oEiiI4+Y9OOtQjW+o8MgJVlwe2Ka29vlLhD3enJlSQ/THUdajVQOeXGec0wJnV
QSCA+Vxkd6agOwAHn+VPCqhDhgVPSlyFyzDnIwKQEciNGrc5JHJoXAjGfmOOM1ZkRvPwuCp
WoTGZASvVeooAh2BThyoPvRVkRBwGMig46GigNCiJvKjCMvzkdRSqVCfvM4J6EUz5d4XPFS
SrIVAU7h60ygDgtlVbg8Mvaum8NyRxreidd7rETg8g8965mEMjBSflPXmuh8O4mlvEChd1u
See4pMRh3Qdp5ZNoXcxIUdqiXasRLp17jqKsOBJL8oIB+8x7VDtAb5XDYPHvQtgGtEnlq3J
BPUnmog6Heki8DpS5bfkctk/L2qN1IbLIc+tADgAuAkfzf7XpT5HwuNuD39KjJdwf9kcZp0
ijcm5vlZefrQBOqq3MiqoC44Ndn8KF3fFbQQCQBI3X6VxCMBGE4Zuxrtvhg2z4paE27nzW/
9Bpx+JEVL8jPrrVMfYrrBILQyDp/smvjBFUyyMM/fIx+NfZGonfa3IZj/qX/APQTXyFBHl5
ABxuPP4mtZqzOXDpW1JoLBTyS2DQbNBcbFJPHWtG1gCwkO5INWxapHjABx0NS1K2rNny30R
jSaeAyg7hkdRxUT2Equxy7AD7xrqEVJGUtg885FQywRbiCzMzHBA9KxsbIwUsJh82Sy89KR
9PJYlZpMY5DGtsI8TLEFIHqaWUojhSB6nFVd9A5YnOmwldR5e84Ner/AAdj+zaxqHmOW3wk
/N/DXGA8lkI29q7b4eSrBrV3JxgwNmtKd5TszmrtRhojuvHYkm8B6gsWGO0Nk+gr5y1l4n1
24mRvlwqnjI4Ar6C8RvJf+HbqwhKoZkIBOeleXXXw4vpSWj1K2XOGO4HHSuqMHGbOGFROBw
uFLqUPToQO9D3uXYSkswHXOa7X/hXGqLu2avagkYBw2KrP8O9TSPa+qWZ2dSVIz61aqNRQ1
aWxyO8tD1yx5C44qCQtuIbIboFI4rsH8EXFuQh1mzwTkKAxxVZvBGoO5B1GB8/MMBqxdY2U
DkWcxxFZYFZy2QeahITzN4GAeCBXcp8OtVn+7eQEH13VPF8JtXfbtv7cN67W4rmk3J3RWi0
bOBJKFVLkxnkj0pdrk73HylsLmvRo/hBrW0htQtsZyx2tU8Hwf1qR1Q6nbMqg4+VqFcfu9z
zbDMSrJhR/Ef8AOKq7QEeTO8Nwq5969a/4UrrD4/4mkA/2SGqQ/A3WJCudTtVx6K1VqRzLu
ePsGyFaP5jluO1QsdszFXZmx0r2YfAvV8mRdbt1bpwp6VE3wH1YrhtXjHuqms3z9EWpw6s8
UklO7LR5kqIK5k3BSvHXOa9tf4C6grB31uIk9flNVn+CV1FISNdh9vlNLkl2NFVpvZnjxSQ
bdw2gnrmhkdWkjCqwHIPrXrH/AAqGOBjv1tGcc8Cs1/h5DbXLSR65GWjPyrs/yKOR7spTWy
OEWJTgJvz95t3QewqRUR0ZV27vvHdweK7V/BP2idnGqgscHhauN8PVdQx1EFycfdoUWyXNI
88gVwm8OimXnBHT2qVFYJMCnGfu969E/wCFaAsu3UR7/LUsnw2u2LkahEOB8+Dk1ooy7E80
e55xBEMk4HAOPqasW3CtZxnyzMu1lA3bq9Dj+F07hg1zCe+/mnp8MdUUhrW6thIOjndxT5Z
diXUj3PPkkW3VlEP72M8sT7VTcoy73+VjkjFeop8LL+WLy5L60yTkvhuTTl+E198waexDZ6
ndVKE+xKqw7nlMJHksg9ck1PDMJbdoyh3Z3Z9MV6pF8I9SI5vLADvjdSwfCC/ikdWvLLY3X
hulKNOXYJVYdzyRwpkLtGSCeFxz0rV0JZIJDFOTlxuBH6V6HL8ILqLLi+tC3RTl+KoN8O72
0lBS/tAepwWqqUnRnzNCly1Y2TM3O/T5VZ8lGBCgdQe9RtKZLSLYvyxvkk+ldJYeB9YkmQw
6rbxqQQTtJzWy3w41NrPy4tYhjOeSYziu9Ypyfuo894eMd2edeWPMXzDs5Lda9M+D8wFvr6
KTxPH07fLVCf4bau7s0es28akD5fLJzXfaNoltoliUiVBcOqmZ0GPMYDGarmlN2aM5uCjZM
8Z+JMKv8RLoHDfuowT0zxXOSW8SRqoiJY9wBXSfEAFviDcnaSPLT+VZ0YXy0D9f5V5sbqWn
me1Frk2vsZsmnL5IjC/eYFjUP2WCUMqE4XOQO9bEMse/7Or5bHPFWEskMiyLhVA5GMZpNux
aUX0MODS4Jv3gyF6FSKnOjQCIOApYkDpityG2CeY4Xg9qlNuSR8n3fmAJ/irMvR6HPjQ4WA
JU+nNVrjw/ETviByOldgYv3iyFckHJUVQnjLb2GUeM7gvrSbLUEP8ABif2fLqYVCZTaHIBw
BzUkdsk8s8hQldjHJ56VW0KV3u79z8qi2bI9ea6qyhDaRcOsYAMR/LFc1R2asdCWljwqWEt
O7JJsG4kYPQ5pbm6kurrzZ1CSMMPjo2B1pXH71juA5OR+NQdJCWIKntW6kYWHfM33sDNGx1
U7SPpSGMkbiowOnNSb2aWIqqqveqQWJEcBSrk7iRViF2UDGNmOcj3qjI43ujDdzkYq7EyY8
s7VyOcnvTAe4jU/wCrAXORg0ucklsE0MAzZCgECqgn3h4lXnsaQEyybiQz4I6EUPtztdyc9
x3qAFVRcD51OfrT5gGAdSQ3cUCJVdEG1m2kdtuaKhYoT+88wNgfd6UUx6FaFWb5W+Ubc4qW
HIDBjx0BquGbcHXnAFTbw5UEEcY4pAD9lYkhjmuh8L+W11cO6gKImBBOM1hSJlAuRjG7jrW
toiAfaHz/AMss4/GgXUypi3nMEBAGeO1RpsKYlUbyeMGrd1Eq3JI3Yc5A9KrLtVyyR9D3oG
xjZA8scEcg03l1DljgfeqeU+dN5mMYGfrUaYcEYwrdeKAIjDk7kfBPf2qQgKAo5PrSpECcc
+wrStdLllwdvB45ppXFcoIiliQMkdK7b4W2N5dfEnSJLSFpUhcySsB/q1x1P41j2nhzULrU
orGxt2lu522pGB+tfUXgXwVaeCfDq2qKDqMo33M2OS390ewqoRbkjCvUUYnQanKFtbol8kx
Pjjj7p6V8mWADXEgBwCx/nX1ZqRQWE429IXP/AI6a+UbBiZZMDAYn+dazVpGWG96NzoLcxj
CHA961liV4cxkOw7VhIFEYYgvjsvWtW3dIV8wyhBjmplqbPckkZURRIuGJweOlQEq0jOACR
x9aZJqELu0JBcnnIFQbt86rHuDDoCprOxVyZ3VOHG9e2D0okZTAzHdyAOF5qupY9uAeaQXT
I4Qkr8x3e4ppBcGQgGEH5QNwI6mtPwxrVno97cS390LeJ4iqEqTk/hWWTGxLbh8vYdTVWeA
SgFlDDPT2q4+67kSftPdPQj4y0RuZNUAxwVCNyKrv4x0Qcx36qmehQ8ivPWso2Y7M9O5qv9
gRpRuYjjGCetaSqyexisNGJ3c3jPTDKXjvwAf9hqgPirR5mX7Rqm1V/wBhq5JdPjLFcZ49a
g/s0EhSvWsHKXU3jTitEd5F4j8GiVWm1YtxgL5LVrReO/A0XH20tt4I8pq8q/sraxIH05qM
6ayvnBz3INTzrsDoN9T2y3+IvgJQAb9kx/0yNbNt8QPBW1FF+8aOCVk8ljmvnwaRIxDMSB7
17R4H8LwXvgbT5ZIlZ0dwS3OfmqvaPojKWHW7Z0y/EDwVswNWOB/0wb/Cl/4WH4GRQf7XYb
emIWobwlaIrYgTLH+6OKY/hS2BRRbRH32Cp9rPpEzVKmt5Ey/EzwQVwNXYn/ri1O/4Wb4LE
e7+1G4/6ZNzVJvC1iJTIYYgR/DsrLu9L02yfJhiO88nYOKv2k7aoXs6Te5tn4k+EMEtqUnP
IAgf/CoZfiZ4YRR5N5K7N0/cv/hXLrDbzMI41Uxkk9s1di0q3YrIkeSBkKMZrSMqr2iTKlS
hrcsXfxG0ZkkEF2+8/wAJheuXvPGtvI3yXJTsSI24rppdGtnQ+aF69utSR+HrCRyDECvq1N
xrdVYmEqC2PO5ta8+V9l7KwcdfKbimW13pQbE01wCOv7pjmvUY9BtEGdqpjoOlObT7FD8qg
sPRc1Di1ubOrTeyPPV1jQLRF2JdE44IiNTReKdCEoLW94zdciI8V276fJK48qzTDZwzLVC8
j0rSEee8mj84jhMgZqHPlLjGE9DHTxt4eAPl2F83Hzfuj1qaP4g+HUZlewvVx97dHXO6h4x
LP5Wm2qpxgll61gTxavqUpk8xwW6j1oWIaKeEXc9Hj+I/hYE4gvBnkKI6sD4k+Gti4gus5y
P3dcbouh3Z+e5DHAK9K6iy8NqyqzR5bGM+laKvJ7I550Kcd2Wf+FkeGRIwFrdDdyf3Zok+J
HhgOjMLr3BjqyfDkRO0pnPoKhufC8aod0SnjiqeInHoZxo05OyYwfFHwykbu4uEXqPkNVD8
XvDPISzu5CoyCCBn864bxvaC2t9iqsaD5eK4yygjlY9GAGKSxMmb/Uos9evPi3oki4TTL3D
D+8tYknxC0uYjFhcKc/xEE1xZsFLruj4PTFTRaYokBIPNTKfOaxw8YHoVl8TNIt0XbptwQn
uKtD4vaXIWA0y5/wC+hXma6eWEsYGFJ60QaZDGdhO5hySKqNRx0RE8PTlrK56cfi1puQv9l
XePYilf4rabtU/2Zd46feWvNmtIiowoJJ9aQ2oUhcDK8+taqvLqc7wdHsyx4g1ZNd8TSalB
G0ccqKoVjyMdaZHuQAduKhS3VSCqjjpjtT/MCqG2sxyBgVkndnWkoxtFlqKFIWMiIAG75q2
/lCLz3kOQMLUcaFlA2/K3506O2HmBBloweQ3alIcbkjTzJAF2gs3APvVTTxetI8tyzDbzyc
81LdXJTesSfcH3j0zUGm+ZZx4Y7gXywLZIFZM2RtQgCViX3K4zx2NY2q3HlySYOWHX3rTmY
KjyI3ByRXLXd150z8HdWTRp0NfwwnnXtxvUndEVP4nNepaTpT3WmXFrAuHaIquemSOBXAeB
Ikubm7j6vgAe1e56LZIqp8pB/iXt9frWVToHPy7nyBq+n3el6vPZXkLRXELncuO+f5Vmu6s
33h83HA6GvqD4v/D9de0g+INMjxqdkn70IOZkH9a+YXRVXZs2uGyQOpNaR2EmpDMZjAJ5/h
HpSkM0eFGMdRQo6r/F2NHzF8IfmHX0q7DJYdrYLxjK880/ytyGQgDPQVBtLD7w461dt3QN8
5U4GQKYDRG5JfzNgxgCkbYkpbb/AA5BHrTnBkKsVJUHPA60i7mDKcJ/st1xSAYgbePl3dj9
alMjCHGPmx6UgIXciZL7uMUsbeXKVcZYg0ASA26qA0zg4HQCigRxkAtA7HHUCii7HZGSCRK
qqCB3zUiZEzHt0qJGJZyzZLCpUBWJlwW96ZFyd+Bu/uGtrQwY2umT5t0W4A9OtYXlO+Rk8r
0rb0JN0ko+YhYSCtIOhl3ssn2lpX43OTgdqqpIPO+bIBNXp1DO2R945A9KreVn92wB980xo
Y2Xk+f5VHQDvTkVFDAsBn3PFNjV42LsoYjgc9KTzEcMrKNx70DsaOkxJcXQycAHHNeoaNog
u4lVY9wPGP73tXmOlToLlEJwqnJ4r334XNFqF1NE7b1gTcq4rqo2Oas+VHXeC/CsGjKdSuF
BvX+VcjlF9Pr7110sjAvn9aQ5AyBjsRVaWRAHZixY9K3ivePJnNy0ZU1OUGyugP8Ani//AK
Ca+W9PGAcdST/OvpW+l2w3AbODE3/oJr5mtZVt2Z2JYFjx+NZV42dzswUrwZuQuElBH0INS
yGNh5RbJbnFVQyFFkVdxNSncc8bc9DWB28t9SyYkKKzIMLxkHBpizyRSGLmRW75ORU1s+If
Jc8n+LHWoJmRLmSRPlYjGQc0EsR5WVnKrgZ71NKsU8XmlQCBVcODCXYZJPQ9qSRzFbyGQgj
tigLEAAU7sGnliRwMCqjyvICxYhAKY0ryAOc+V0FNsfKWhjdkZ44NSTW2U85DwORSxQBLYM
rls9/SpITgmFj1HWi7YNkMGzHzkiTpVkoPLLDkinvEP3gP3wowar+Y2MxnttxRbTUIvsLhA
6u4yoqzMiRzRiNN3mc49KpBi5Ee3LAEEdhWlFI8wia3ZZGH3x3Fc7SZsmyxHaRmTPXjoa9n
+Hq48FWyYwA7/wA68hVlAwiksTyK9Z8FTGLwdbK2Vbe/H41dK7dmc2KlyxOrkK8nIwOtZ89
3GqHjjvVeWdpJvLRWZv8AZqvLp15Kh+0OI4z616fLGMdzxVKUnY5/WvEDRbre2b98TgCuXk
N1dSESCXhc7RyBXV3lnoeleZLNuuLgtlW3ZArPh1CbUmMVpCI8Nj5FzkVye1tLudsKDa1My
3tp4jGqx/L1DAc5rctre6DIWgOccYNbUMEVtGq3d3DbADpI6qP1qpdeK/CGmMft2twBl6Fc
t/Kto130M5YZjYtPvZEbeEQ54q9DpN2ciS4AUHOFFc7P8V/BMS74b6S529kQj+dUJPjd4YT
/AFem3zg9wVq5VnLdmaw7W0TvE0lZW3NISeg4qRbG6hyIUtmxjlsivN3+O2goMQ6JqDE+hW
mr8d9Dk4bRr9cdRlc1i3F9TZQqx0SO/vLTXpowltLZIxzj73FcHqPw/wDEF5ciW6nsp367c
txU0Xxv8NsMPpV/Gvrlc1bj+MHg2bar3M0OT/GvT8qShBvctOvFbGRbeErmyc/atDlnZehj
kXH61etn0i2DfbI54HH96Ats/ECt228d+DL6YC31+2Lf9NAV/nW7Fd6ZdNiHUba4J/hWVf5
A1SoQTvcxnXrvSxztlfaDJtKX8Ax08xwhb8DXQW9tvQyxbXjboU5FSzeHNKucPNpVu27+Ix
Ak/jWU3gi1jnabStRvdLft5UhdP++W4q/hexg1zfE9TY8hQN2zn1qCaIfxABvcVntaeMtPQ
+Vc2WrRr2lBjkP0xxmqc3ikWasuu6Pe6UxGPMkXzFP4rwPxrGpJPY6aaSeh5t8Tl22TfdJ3
jOO1ed6UF37R6816P8QZ7PUNIaS0uUlH3gykEn8ulee6VtWMnHzt7Vxwep68Y6G4iKwJYcD
pVgLxnpgVTknWMKXQnf8AL8tXY2VQFGSAOhrZWE0hYgoVucHqc1VZRDel+qSCroRZTwQueD
n0qmQwkbccYOAT0xTFddDOKs03zbkweD2q8VC4bIIYZJBzUd+C6jbxGfvYplgsQk2NJlAeA
aaZEkrEwiLKNnHNPUIG6fMOoq48att2/LwMYrPKsC0hbLZxVGaXYux9ivBPOarJdTWgnmmb
eucBaAJF+YN8tROokyrc5qGzREjXKvYhRFnndxVq3SEwtPsAZz82e1Z0YdH2IPlFXHYfZpU
VvmIrJmy1Irp5wrZkVohwNhrIEJModCQM9SKms4lAd/N5HGz+tEhVNw3M+W/Kky0ehfDKyz
qd6pQNlRyPevcLJBAoG3kCvHPg4ZH1HUVkwwCjHrXsL3aRjBOCPWqUE1qcFaTcrIsyz7Azk
jb0KnvXzB8WPBcei6jJrejpnT7lz5gHPkueSfoa99u79nYqrZPYVlXVnbala3FleRK8M64K
EfrV2TM4zcGmfIynCbv7vGaa4aBty8lhk1b1aBbTV9QtYeIYZmjUH2NUnlZ2XcAe2c1kejf
qLubYZFyOORViFkKrz85HSqrSLnC8MPepoxtcFnCk/wAQpjuWVdo0+Vm3Hgqe1NIZj8pLkd
CaAoZndW8wJ0zT8iNQy8bulFxJiwBxKeMNk9adx5hkcZI9KcckFi3GOT6VE7LDDuL9emO9A
2jRXdIodA4BHbNFZLXM6nAZ1GOgbFFSOzKo2AHAPsKmVSMZJwahDLu3AkEDmpFJdtpOR1+l
UToWFEhQckf1ra8PlkmmKn/lmePrWPGWaHkEhDnI9K19FVBeytGTtKbsnsKQGdJEwmcPj5e
vPeqrpgAqcZq9qEZgneRsP5mG+XvmqxXzBlGwV7NTBEKNt5QdeCDRg7SrKMjvUjSIWGxcAj
B/xqFtoh+V8ndjBoGTQHY25ZMA9a9r+BF20uvalGWyyxDbk9q8RYIjBduMjOTXrfwHkJ8X3
y4AVrfNaUm7nNiPhuj6Jc4LF269azL64K5jVvn4Ix6UX+pxWgRBG0sshwkaDJb1+lYE97qw
aV5rW3eJj8scRPmY9OeM16lNJ6ngyetyxNISLnKlv3bkk+m04r5vtBl+TkljxjpzX0Pb3tv
c2gMLko2Y23cFT0INeD6rZ/2T4ju7TbgByVB/uHoa5sSell6fIy9bFWUoFwQOtSRD5tuSfW
q8DGNAzDg+nWnpLsc7GyrcjFclz0VsTHMcoIYgKc4qrK0zXium1Y+4xVxCjOMnJI70l9HEA
oGFc/lSbsJFBdwLSxglZeuamaNZbJlYliBwKDGQgy5UAcCo0iY3sblsxqpDAHrQnfYexXSJ
pJViQHB4z6VZisXGWk5UdqliiWKTCDA7kmrR+eILu5B61XqS2yK1ZIg8RBAbtUbK28gZBPQ
0+eEbSVYh+v1p0OXgbdncPWhEMlRy8YkZcFeD71AIszkMdpJyKsFnZo2I2qBg0kyMsYm4J7
f57VbStqQpWZEoSNjg9T82asWVp9keWZBu8wcduK1NO8OahrEiSQQ+SpHzyOOAPYV6PofhP
T9NVDLm7l7PIOPwFTCjKSukKriYw6nF6H4X1XVx5scTwQA5Mkox/wDXr1jQ9Gh03S4bVpTM
IiT5jcDn2qDUdW0rQ7ZpdTvIrVFHCu3P4DrXmWu/GqJXMGgWqkgENPcdMeqgVolGCMHKde1
0ew3d7b2MMk2Y0A+8TxXmOv8AxOs4pJLaO5Usueh3Zrx/UvE2t6ukk19qMssbHgKdo/Kubl
kAQFMbiecDqK55VG2dkMPGKPQ7z4jRszC1083LkctO2FB9sVz934/8SzxGKC8Fqp42wIFI/
HrXMibBKKojJORn0ph8slnAO4n5uazW9zeytYtXV/fXast3eT3GOcyyFv51EJSIGCt8oOBU
WTvYBhtYdD1pM/Jg4C5FVcViZN4k8pT8pzk0jghCRgbSAVPf3pCSGK54GeR3pV2iMuMMx4O
70pDUQbEZZC27HBx3qvlTJtUkH+9Sn5cydQew9aaqjzRG3APOaCmrDvNULliQQcE+tSEl4i
qg5B4bFMmjSLGDv3HJx0p8MrxguH+9+Qo+YiKN8AqwDH/aFSrcS2zpLbSSRNkZ2MQaiKBlZ
2fJyORQW6lCCRReS6hyxfQ6PT/Hvi3SyptNbuuDkLK5dfyNehaP8dNat1Rdb06C9XvLGdrf
gOleNjbI+S2Fx0NH8e0lQvpVKcluzGVKD6H1Jo/xf8GantS5nk02V+AlyN3P1HSu6t7iz1K
1/wBHmt72BhkorB1I9xXxQVZfusdnrxk1Z0/XNV0e48zStRns3HaNzg/h0Na+0UtDCWGtqm
fUut/D3wxray7rH7HM4xvtztwfp0NeR6z8LfEGgytNp7/2lbKcgJxIB7il0D42a1axLBrtq
l/Ev/LRBtkX39K9N0bx/wCHvEMYFhqKxTdfJlIVwfT3qowjLZmN6tPc8EM88cht5o/KnRvu
uCCKuvNIHHksFYrkt1Ga9u1rRdE1lgNQtI2kYZ81Bhh+Nea634Ju7ASXWlzC8sxwUI+cfhU
Si4vQ6qdeMlZmJBcbwUYbZQOcchqfcRbju3kgL93FZkcnkztGQ8coH3XGMCrzTkJvDhieDj
+H3qea5pvsAQyAxZC5Hes14Gjl2NzjuDVvcJCAp+f17GpJoI3C7xg9zmi4tL2ZHFfJbwMrq
7nsfT0pbedZbgArgtj5T6+lV7i38pC0TcAcqetPso9xFzK6luVH0/xpXHZF17iHzZoACDH+
RqCZwvUdBnK9qivp3RQIo8MFyP8A69JHcnZzjL4DY7VOppZWIzcNFjAJ38jPb2pftBSQHbn
PWoZ2Jyz87Tn8agEyTRsY3+YUAi0PJTeyrszyR61DPI7KFjADKQzH1FRRSNkCXpj061MqEy
79pB7j27UXGerfChtjapchdgCgE/3ciutvNSPmtErZdSPlPUg1y3hSE6R4UKzZS71BxLInc
KBhR+VXrKG+1S6ZLaQWcIyrzlMyHHcdsVSd2ccrc1zat45Z2JPRufoPStXylgXcyg7FJyPS
uN0XVde8/VpreSPUdMsbj7Oq7cSSkdSuOK6xLgXVqZoW/dyKTz6Y6fga64wSjc4Kk25pI+R
tSeOTxFqDPnabqRse+TWQRhuFyQc5rQ1hXXXtQGcD7S+Pzqkyts3qeprhvqe0lomPj+/llA
J6nFPUKGYup6cGoELqwyevGanKPxJ5gIJPFMCzFHtwzEr6YqRn3BIyMAdM1WjaRkzgEdOTT
96BDkfNmkCJFYiZlAwAOTnrUREYc5OFPY0uVYozEYPHFJLtG4Sc45BAoGxmeeAMe5oqCVPM
ffvHIHSikUA7AMDkVLHuQbSR8xxTBgEsn3fSpCXIRgR+WaozsWlK7NkLfMvBz3rX8N/PezR
nGwxsGrDjbKgMQOfStfQyBdSqcLuRiT70A9ihcEPcnkkKMD2xUO19pkBAyKl8xk4k5B5zUE
rcYXBAI4NARA5CptAzjnNRvhssExtGeO9TArcMwKkcYqNQ6xY3Z2NgUFDctIBuB6Zr1j4FP
t8X3YBIH2Rs4615QXZZeerDj2r1D4LO7eNJ02kf6K4JHXp2rWlpNI58TJqk9D1DWNNk1XX5
2GpXGn3EUStG8JyAueFK9Cc1lyXfjTTI2jlW11iIco/3JUA9cda378LuSczeVOhwjDufesZ
7nUp0kEwhib/ln9nJZuvOc9Pwr0ZTUNEeLTg5rVDbTVjcrqFxLZyWMkrR/u3IOeOSMVk+I9
Ft/EVvHJE/lXkXET4/1g9D9K0Bp9w0YaOMhckjnJJJ5yK3YNIbaszKUcZXBPB/wrjmnUeh6
UfZwV0zx2bSNV0xzHf2Mit2kQFgaSIbSQ8TLxxkYr3ZbHCMZFJ3DGByKedLspipltYCei5j
6GmsPITx8V0PDYlVvLcKyketMniu5dQTEbMgA5x6V71/ZlkMYs7b2/dikNpag7FtYV+kdaL
CTlszJ5jTW6PBJoJS4fDnHUYNNxKsoCq3PPSvbrmOyRH3QQhmPPyisS8u9PikCJbQllH9wU
PCSXxPQlZgpP3Ynm8MbktvBx9KlYhVwqN+Vdq11A53LBCAeuEqt5hkdUht0YY/u1m6PLsb/
WeZa6HH+ZJgPgnbwOKI/MZSHQnHXAruLfS53BJgRV6gbe9acfhl5sM6gRFcnHBBqXTm90Cr
wS0Z57a2tzPdeVbRO/mcjjpXc6J4QVWFzqC+a552fw/j611um6RHaxRxJCoZVyxA5x7muU8
UfErSPDzyWWnBdQv1P3FbKR+5P9BWsacafvSZhKvOp7kEdXdT6fomn/ab65jsoUHBY7QR6K
O9eX698YZZC9p4cg8qHobqUcn6CvNNf1/VfEN7JqGq3D3AGdiZwsf0WscSM02YxvXb97pms
amI5/h0OmjglBXm7l7UNTvNSv3ur25lndz96RiwH09KpCXc3zcsp4GODTQ6NncCoHUUqYyS
z4A5UVyOTb1PQjaKskWxODE2QFHdc9Kp5Qq7KDnFK7hsEKMtySO9EalSRvIzxVMGIqrIFY/
eFOlRMBUOGPUUsMOI5ctnZzUDqURncY4yCKQhgRh98Z5xxQpcQ7CdvPensgOxGJ2EZJFRx7
mZmGcZwd3pQBIhY/IrZ289OtWEYMvzD8AKjRmUtkjjpUiEFlcMc4ycUAhmzzHKCEqv941Xy
2T3A4qzJM2PMUE4quNzMWxjPagbAyMdq5+X0o5VcRpwRg5pPLO4OuSw6j0qZCQWBGCw70CA
QnaFf5UODSMAsZMbZpfMYL5THevpQrIGUjgUARF/kRQOQcn/AAqU8EuFBPvSysh3bMbxzk9
KWBgGdnB2leQ3f6UALIxKgK6g+mO1QkhOCrnPVvQ+1G5PL8yRuRwtIDg7fMJHXBpoBVkbJR
GbB9epqMMyOrrlHBzuzg/mKJZmkUH5Q3QYpTjyQGOW6inFuOwpKMtzstD+ImuaUVjnJv7UH
lZj8yj2Ir1Lw74l0jxBEUsbwxXfUwSkBvw9a+e0Vw3XGasb2iZHSQpKDw4OCv0IqozezMJ0
VvE+ktR8MafrSOt9AVmxgSoMMp9fevPdX8I6nocm94jc2jfduEBOPqOx/Sk8I/FK+sBFY+J
A1zaL0ugMOg9/UV7Naahp+p2KTWMqXFq4+Uqd3X/PQ1vyq2hyuc4Ox4XBZGJvNZWI9x1pZV
O7JjbafbvXun2ezlGDZxEL6xikGmQSvv8AsMO0cAeWKxcW3ZG6r6XaPAriCaUYVCCepx2qB
bLbGmFcKDX0jHpNmVCy2EJDcf6sVKNGsG+T+zYTt6ZjFNUpMTxSXQ+Z7q2uC0fyvszk4GeK
SO2ZiPJhdg55+Umvp5dMssHbp0IB5b90OTUi6fZRgtDp8SDOTiIDmm6MhfW/I+X7m0n3qPs
r7B1+Q1GumzqQ8VlNz6RmvqSTT4Tytsjhuo8sVXNiinCQKqnr8tJUmL61c+b7XQ9YunYW2m
zu54+4QMfjXYaJ4NOlzJfayySSjDJAv8H19a9L1O+a0jZFRgR0IHFc7Etxfy7ypPvjiodlo
aKrJ9B0Eb3t2z7cFj8pxwg6Zpr67Fo3he9kUZvLItCkRPLHovHXBya3La3ZIVSNSfXAqDVP
CWnaxJBLdW7edGQzPEdpYDpn1xW8IaXOWc9R2iWMfh7w9bwS7YlhTfNJ03yt8x+vXFXdJsp
YdGjjlXDbXLD0ySwx+FMtPC9tHMt1d3Nxe7D8gmk+TP8ACStdGsUZjZvNUbFO89ccdh6Vq0
+UwSvO58S605/t3UQykgXMmPzrPZhkKDxjgVo6ww/4SPUOuBdSZx3G44rNIAfJXBPNcEbnt
LZCMQq7c5PWpVcYII6Uxl2sPSmq6lyCSBVASklHwrfLS+Yp2sOecGo+xj6/xZ9adGVYLuG0
E5xUgi0seVSLoeSDUcwkCMrZ9OtCkyKxLYKnilKt97aG96BsY0JBAEZPA5/CiptjONwl2+2
7FFBRAE8v7p4IFPRlRMjoDnFQByeecYqZEDYKnrwVNUSOR1MisDnuq+9b+gBW1P8AeR7dy8
t2rn1ACuGAVgfkNbnhxmN6+59xUE8/SgTKGoER3chXhN7D61XPz7cEHLdPT0q1qQSS6iZwd
pQHj1ql5Tli4ICAYz60CHMmxt54jPJAPamLtLFUyyk5FLJ91SzfKT0pGchNq9SeNtBSJJFV
jtBA7Yrd8NeI7nwrqQvraBJJdpXDMQDn6VgGJP7xDDklqRTvfJGSOKa3uEo3Vmei3PxV1S6
mBudItCM52iRhmnxfFW+VyI9DtC3TBlbivO8iMhXIOTjPcUqIsilQQOfxq3N9TNUo7HqCfG
PVY840Cy3cZxKwPFWR8bNSjjKtoNqdx6+Y1eYNEjJGGRRt4yD1+tRSBs7UcHadv/16FUa2J
eHpvc9ZHxs1AKuNCswPTzWFKPjNq/mMBotkc9vNavJVY+bmQblA6YqaJgEZt4DH26U/by7k
/VKXY9RX4z6vKSRoVoMHH+uahvjDrUsmwaNaBv8Arq1eXllGGRt47jHeggmdXA2E+tHt5dw
+qwWyO9uviVqN4xifS7UsepWRqpN44uxJl9IhOBj/AFjc1yauwbc6kg+gxTXkAfa+4Dr1qZ
Vm92WqEFsjr4vHV6rZGkW6Af3pWq0vxJv7QKYdHtCfXzGNcFIZJQG24A6ZNPiUlMEqWHvUq
q11B0YvoeiR/F7V4iqf2RZg54+dqtn4z67uLR6PZbM/xOeK8tby3lG7grjn2p/lrHvyWcdQ
PSr9vNkrDU10O+1n4p+JNY0h7KNItPSY7ZJIicsPQHtXAK2xWG1QCc+YTyfelAO9FJ6HO3P
FIyuJA7jPfbjis5TctzaMIw+FDG8xY+gJweRVdOEyXIwOgq0ZiGyORkcGo2dWVuMMSRwKz1
7FjI2Dfdjy3qTQ0xAIKr8vH50nIZe67cZHrSBNxCAAE9SfWgQIWx5mRkDB3cVYZl2BwVYkZ
47U1ELRBBtY981KoMI/dr/BggjrTEIhdrK4JQbzg7vaoHchQ3B3Ljn0qZHICl0OMgFR3WoZ
kJdiAuwnIHoPSgBI1Z1YMw+bikV1zsxhSCp+tNlLKgZI2HH5VKke4Yx1wRTAlzFjcvAHrUU
rHK+WcF+CQKe+dxGFUL175pzoyQHGCpO4EdqLP4WVsNEjRWxATcCeKrMAWLbvm7CnozbMKW
wTwD6VKyAM/mJjjjFNqwm7kbuhYhhtVeoB70x/mjX5cHPHNK6AoQQDnuf60RqdmHIDYyPpS
EKjA/K3WlfAwqjIpqptOWPJGamBGzhDjpmgBgGyJiEBz3NNmI4BPYYPpTzGrLtLHaDk4quU
OwE52g9TQAxuCI1+bnP41JJu8rc2N2ecCo9uD33eooBbBDHOe4oARghePaCBn5uKeu6RwF+
U9CTS7C6qA24d6WQ4h+Xgqc4707hYlbYxXGSeg+tRKH3gluAcc0ocq0YHUjP40+RlLpnhie
aAJZHaOXOS4IIq/pniPWdFhkGmXklssnJQdCfWs18JH94EAA0w5M0bO42jsKq7QnFPc6Q/E
TxZs/5DTqOhG0Un/CxPGDBCmruMdD7Vy5dSSAi7SepqI7Q6hm/dk4yP5Uc1t2S4R7HZN8Rf
GOMnWpVyOAF6mk/4WH4xZfm12YH6VzOIw5VdxUDP0qBgPMyHpRqS2Tt6kyp07rQ6VvHPisr
/AMh664OcByKe/jXxY4L/ANvXQzgkbzzXMkAZY9TTjIXwqDJUZ+tW5y7lezh2OhTx14sVDj
Xroe240g8c+Jw37zXrp1br85Fc/IQFU7MM35CkWNpN0P33AJIHahSd9WS6cVsjoZvFevM3z
azOwxkAuTVX/hJtbMjFNYuUIHRXIrKWDbDnGGHY0hRDICw27hiotrctWtY0/wDhJNfEgjTW
b0KwycTGoZNd19H41u/ZRyR57VRf5G+UbscZFREyGJVcYO7nHpVqTXUz9nHsaT+JNcbax1q
+LMOf37dKZ/wkniBZDt1q+AK7T++bkVnGNljJI78fSo2zk+w/Olzy7jVOPYSSbe7tuLO/zN
9aTarAESc+lN4U71XlhTAwVtwFSaIe5HUtkjtTFbqwHNOk+YjgAnvTcPgqF/GgYqOW2jPTN
ShjKoLLk+3FRJuBXgcdaspIUQAL9TSAVYz5hIGBSupErbZPlBHFOiLE7G/iqUxR+Y6k4z0y
aAExb91Un1opguLeH92zcj/ZzRTKIFPzbcDoBn61LHgqF8r592S+e1RbAzKvbAzUwOFZeNu
cCgkVQN2HPyg/LmtjQhnUtitjcpH6VkAqwIfGA1behAQ6xFu+bIbH5UAzK1CV5bpcjHkoEA
H8WKrB32lCM85x6VYmblnGN28gVXQF23A4HJoF0H7lljx5XLdKV03KBHgOOtRIWQqAc8k05
CMsF+8OtA0I7Eld3XvRHkkkMFXPWlkDthhHkdx3/CnHyMruwG9B0z7U7lDS3yMW5IPGRTl4
TzMfP2pQcnc3J5IqSIpJJ8xGBipFYckroodyvPY0p2tLvZlXK7gAO9KFjcMh9eD6UoQIwVS
M9jSHZAH2y7FfduFORGhJIBdj1WnnYfujLDqRRt34KsynGBjqKm+lxtANzJ5iphQelTlP3Y
YLvJ5+lb/hLwvd+KtSWyiAjt4xmWcDhRn+de9W3hzwrotlDZvZWvlyYQNMoLM39a+UzbiWh
l9SNGK55Pouh6FDCOceaTsj5mCl1VNw470kyLtCkqR6mvdPGnw/0d9Eu7/S7bybmFC5RPun
1rw5ImHlx4O3OOe1ejk+cUc1pOpRVmnszHEYeVFrzK+CSAqrleQaCIGTcSAe/arWxCNy5Az
0/wBnv+tQSw+YmFUnv+HpXtpq2u5zaXsQb0BYBPlAGDTmdTyc47YqNomiYhlJIPNWNpMSnK
46EY9aV3bzGIZFZ1LnYAM5ArZt9A1i9txfW2nzTW4XO8DrVGys5bi9is4yHeRlQ4XqCa+m/
wDR/DPhNzgJHZ2/OOmcf1NfKZ9nry6dOlTjzTl0O3C4b2kZSb2PlR0MbMCSGD4KsORTXbPG
AAc81oX1ybzVLq/2r5ly5ZlHaqLhVUxrhjnJPpX1FFylBOW/U4Z2V2iuIz5WA/H8NTw25k3
ebkEjAxShD8uVGH4x6VbiVh8qc4BBwau943RPK7tIjATapjXmlUEHMgxip2j2sjCMYIwD71
NpNidS1OKwSSNUlcIJpW4X3qJVIxi5t6IrklpYzFSRyx3fN2qBoSZWiySeua9bbwj4H0lxL
rviNZpRyYYsYOPcVyfjC98K3Rhg8L2slssOfMd+TJXl4bM1ianJSg7d+h0VMPyX95HJx5ZX
U8Z6U8oYyApOcUkfOB5RAI4z1qQrJjBYZ7Zr2L6JnMldXNTSfDGseIFkGjWbyY6lAAP1qnf
6VqOk3T2Gq2zWsq/wt1b3r6C+Gul/2V4MimuFCvckzMemFxXinjTWRrPjC+u/NO3JVMjPAP
avj8uzipjcwq0or3Ide56FXDqMIyW7Oe2FIwSAwHOKrzTMZmUqR6bau25O4vIMZXp3/Go1i
STczNlwe9fXcyuzzrXaS3IBudlR2+THOeuajSMoSVG9ipHJ6CrmxpFKHaD/AAsPSovL2qSq
E44J/rVXsuZ7BpdrsQkbACcs+2no++JSD8qn5/ep47VhhmVlQjAY9CKQJtlMm0KB1jJpKSu
76pdhuLW5A52oWUZVm9eaR1UlUJO01P5XnuQNuB8x9celMZFDZVT7A9aFJdRNcrtIhkjCNk
NkVGicErnB6g1ZVVCkMAR2Ipio2D83zDkU0769Oo3HsN+fymSMbT78UkiiR0C/eA5qTaZvm
kbJHfPSoRnzGLndg9cYwKe/wk9LisV6914zSMsu3kAg8g1LLEJMxqyR4G4f7QpgjiBC7mI6
89M0OSVtQsNYg8ZyRxQPukyDgLmpWUFQoGQOemKXavVgCh9+abkk9dhWl2I/3agDHyn1rR0
nQ7rXNTh0+xXE8xwmeg9zVJot4Cj52K554xXrvwa0ffd3muSIwEKiGMN3Y9xXjZvmP1DBTx
C3W3q9jqw9J1KqhY4zxV4D1jwraRXF7LC9u7bcwngsa5F0CLvxmvV/jJq73Wu2mi277/sse
WCjOXbp+VeUzxSwN5bwMrr1DcfXg1jk+Mr4nB06mLa52ViKcVUcYrRERO7Dn7p6VJHH++Vg
2BTX3+XtyC2cAAfdqxHFldqYZ16+1e/KSV3NnLyy2tqNaBTxIx5ORWppnh3XNY8x9L06WZF
HzshwPzqqYyUAQhuOQOa9t8K+NfCuheDLS2ldoLmKLMsOzDO3qD0rwc3x9bC0ozoU+dydv+
CdNClCcnGbtY8KmhmgLW8iGJ4TtcN1B9KiXcfn3YB4ye1a+vXzaprl1qRQJ9plL7ehX0z71
nOhBY5DKepI6V61Kremud2ehz8vM/dRA7MA0WQSPmpjANIMgjIzUz+VuZlkwoGw5GT+FQsd
2CCTjgE9a6b6XM2rbiEYiz745qu+7cF/ujn3q25AJDjcwHBqBzCVA6P60NW3HbsR4k8vkDA
qPgEqRx1qcBQML8/uajcDqB8y8g0gGMM7QOg9aC64K5I+lLIOVJX5m5Jp4C43cUXAPKKoFH
JPepVTaFDHA7ihHd1YFhkdMU18+apyc+pouBMGUkEtwD6UMUOXG0mm7Qd3Y5605VJjdmHDc
A0XAgkigZ9zblJA4U8UVMc8fui/HXNFBRXOVkwrAqw5IqVeV8pgQM5BNMCD7jHI7YGDVqOL
eVUjb2GTTJEWLIIkwpJyB61q6BzrcCcksWUA9vlNZht9hxuZgT1PatPQJiPEFvuUA5YZH+6
aAM25jliuSr4PJ7VCxAQqpAc9Ks3JLTOd+eTjNVjwqkgZzQLoChtmVXAAwSaWMoUcH7w7il
bfjy2YBPapI0UFzjAxjFA0IzsFADjpzxzTE8vG7HPYEd6fGQQyeVg44JpwQthSMSAZ9qCiL
YNh8wFPelhEalldiOcg4pSTh1kUsx6A1KVHlqmQ+Vxz2NJgJG5aIxuBtyeRUsKKcD7wB5Oa
iTah2t8op7KN+9GKjHA9aV7APDuHIjwo9cVZjtZbiaK3iYmaRgox6k8VApZkCKh3Yzmu6+F
+mx3/AI1gaYLItqvmkeh7Zrz8fiVg8PUrPorm1KPNNI9q8KeHrfwx4cjtNqxy7RJPJ745ry
zWfEE/iz4j2NnaOwsYbgRxbTjBHVvxr0j4gasdL8IXbrIFluD5SH1JrhvhX4eWW7m12eP5I
iYos9C3c/hX5JljjTw1fOcVrKV1E92qnzRow+Z6hrjx2+h3k0jYWO3bI9cCvnjw74dvvEmq
LZWzbQSXkf8AuLnrXqnxS10af4eTS4XH2u7bBH91B6/Wrfw50OHRfC639wPLmnHmSMRyqjs
avKMVPK8rniF8dR2j/mTWiq9VR6RKMvwj0c2RiS9mSVhgSgZBP0ryjxDocvhzW5NMlmEzQk
MxU8sD0r0nSvifbrreqy6lHO1uHKwJEMgKD1/Gue0WEeOPiRLeSx7rZH81k/uoOgJ9a9vKc
RmmEdWvjpe4lf8A4BlXjSm1TitS74S+GCahpi6lrlxNEk43JGFAIHYms7xl8PD4X0watZ3T
XVurBJAVwVz0Nep+KrLWdSt7LS9JcW1tJIGuJy+3Yi9hWH8UdQht/BCWKTI8k7ImAwY/L3N
edgs4zDEY2nVUrqb+HsvM2qU6cYNNW0OF+Felfb/Fv2uUborRNyk9j05rtvizqotfD8OlRP
8AvbpslQeqjqal+FOlCz8LSXrR/vryTO/vgVw/ji5fxD8Rl0y1bzNhEMeO394V0ur/AGhxB
KcrclNX8lYyhF0sKu7IfAvgb/hIpjc3xK6dCSMjgyt6Zrqdf+E2lGxnu9HvJIzGpcRMMhse
9dTrF5beCPAax2qKsiIsMI7mQ8ZPvUltJJonw8e61GVvtKWpkk3n+I8gfrXnYnOsfWxCr0p
8sOblil19TohSpRjZroeJ+DfCr+JvEEljcS+SkSkyOB0rZ8SeArXRNX07TtOu5bue/bAQoB
tGea6T4PxJMdX1MIVeZghJ7c5rsrXSpLrx5d65er+7toxDbBj0BGS1ehmGfV8Pj5x5rRjHb
u/+HMKVBexvbW/4GN4m0bw9oPw4ltrq2iZ0jCIwGHeT2NcJ4J+H0viGH+1NRzaWIOUQceYP
r2qTx9r02v8AiePTdNzcW9q+yONf437mu0h0vxlrGiRaddSW+g2O1VHln943t+NJzxOCy/8
AeVeWdXVt7peQuWnOrpG6RBqXwp8P3VkG0i4a3kA+WQtuD+orxG6ilt72ez2oxjdozjnocV
9Ka5exeGfAty6sQsMHlqT1yeM/nXzOr7iZ2+9IxLEHOSe9exwhicVXjOpXlzQjomYY+MIuK
ikmxirIpEbMSB2xyB9a0dE02TVdcsbNAVS6lCYIyVGeTVIYbO2Q4J5z1r0v4SaULnX7nUX+
dLZdq7h0J6Yr6XOMZ9UwdSrtpp6nDh6anV5T0TxhfjQfBNzHFhZGUWsSr1JIxxXNeC/A9jp
OiT614niR7mZCzeYOIkx/P3r0K80q0v7q2uLyIS/ZiWVD90t615P8U/E942pHw9auYbaMZm
PQSHsPpX5Lkk62MtgcO+WTd5S627I+gxPLCPO10OQ0fw4fE/iq4s9KkEdt5jSJI3/PPPevU
dB+FWj6eZX1N/t7SHCHO3aPwrL+DmnOtlf6s67TIwjiYDqO9VvF/wAQdY0bxrcWumSKtvHE
EdSM/N3x719HmOKx+YY3+zMDPlUFq+/zOKl7OlSVaS1ZUh8BaXqvj/VNMtJWtbSywWx8xBP
SqGt+AhZeMLHQbS8e4N4m4vsACLnmup+EhnuYdY1S6m3y3EgVmPU8967Kw0rHinUdcvFJZg
IYCx4RMcn2rgxOdYnAYypQnO/LFJdby0RtSoU6kFNLdmB4x07w9oHw/a0mso2kVBFDwAxb+
9muK8C+AItVjXWdaVlsojhAeBJ6kn0rP+IniVNc8SCGJw1la5iTk4PPJNevaOdN1vwNBZ2V
2PJa2EEhjPMZx3HrW1arjcuyxKc2nUd2/wCUiCp1cQ12MLVvA3hC78PXWpabEI2SJmjnR+H
I9RXkfhXwveeKtf8AslurLFH/AK6ZhwvsPeuq8UXvifwno0nhWSaOTTJVKRSFfmkXuM+tXf
AOgeL7PR2ubbUINH025G9mmQF89MivSw9bEYXLp1J11JT+Bt/1qZVEqk+Xl1R2tv4H8FeV/
YwsxO8Q/eYb95n1PpXkXxF8L6d4V1uC3sJy0d0pIiPJT8a9u8LeHLbQluJ01Br6a9cSSTSY
y3brXgnxE1hdX8cXswkG2E+QPbbxkV5/DOIxOIzSUfauVOKu7muLjThSWljk/I2gqzfQj1p
AcHcec8HdyBQG2yqu7KnPJrT060a71K209ky1zKseAM8Z61+pSqKnSdXornhRjze6j0nwt8
JrTWfDttquo38sMlwdxiVRhVB6Z966nxx4Z8M6b4Fu5vsEST28QWBhwWb0z3rodduV8M+AJ
zESrW0AjQg85IxmvANR8S+IfEkFlo97evJbqwVQF+8c4ya/LsujmOa4h411LUoNu3dHuVHT
oQVK12dt8Ofh9puvaQ+p61FK0bSbIkDbRx1NL4X8K6Jf/E3Uo7aBZdN0/gA8hj0Ar0K8lj8
G/DkiLETW1sET3kI6/jVT4baE+k+GPtN0hS7vWM7luozyAa4MRnOJlTxOJ9o7SfLFL8fuNq
dBR5U0cH8W7DR9PurO30yySK6b97LsGPl6AY+tej+DbCPw94At3mAV1iNw+eM5GQPrXlGo3
EvjD4u+TGd0XniNR/sr1/lXvVzawXFp9gkAaIgJszjIFRnuJnQwOFwdaXM95d7Cw0U6spRR
5h4L8Lyar4hufG+tIUSSRpbSJu4/vH2Fch8QLrTfEvxA+zaTbpKxCwB0HEknc16N8TtWvtF
8Jx2mmp5KXJ8oyJx5a+g+teffCjTk1Hxf9raPP2BSx+p6GvYyytU+rVM2rS91Llgu1tjnxC
TmqEVu9zrfEfgXwh4f8BzXlzZkXEEIO8SEEyH/AOv2rU8CeGdOs/AsE2o6fBNcToZpDIgJC
9R+lQeNY7rxJ4r0rwtbLvt1P2q6J+79Ca6DxhqMXh/wRcvbkAiPyIvfjGPyr56WMxNWlRw8
qjc6krvyR2KEIOU2tjwu3t4da8cvZ2NuIIJrrZGFHG3NewfEC30jTfAF3/xLbZpSBFH8gyp
PQg+1cL8INLe+8RXGoyx5is1whP8AePSrvxn1YyXNhokTlcAyzbffpX0uOqSxGb0MFTb5aa
u9Tig1HDyq21Zyvw98Jf8ACTaopudzWVphpGY9/wC7mvbVs/CcmqNoEem2kk8EQkZPLBKrn
uaq+CtLtfDPgm3EzLHvQTzuehzWFYeIPBeg6hfata3txqFxduTNKsZIUf3c+leLmWMxGa4q
p7G9oaR5dn6nVTjGlGPM0tDzL4m6Rp2ieL7i20+MRRuokEY7E1xHb5QXzgt9a6Hxfr417xN
c6sqYikYCMt2UcCsYonlMyMF4zzX6tlsKsMJTjV1lbU8KtOLqOy0Ksvy7m3EewGaiwNwbqp
HQ9atAZQEcHqT61XLKJDnBr0kraNnOiIgZXAPPpTpGUIAB83PNOkIbaF4FJ5eAFAJODQA09
QW5yKb8wX5VxzTypR/mIyOMUqEuDgqATxmkA7cI9o2/K33qWQ/ukxz6ClO5gwA4pNuDkMM4
49qAHOSiIcZyelOdlAQNnA5C+9IqsVyzAk9hUTFjlD1HeqQxXI3ncxU+gFFNYTFuFyMdd2K
KehNyaNMDnnjqamVlRl3MWTP61GhymJFwVHHNSHY0fmHcMDge9AxWdWAbY3XjmtPw6uNft2
Py/M3X/dNZ0SnZ+8wC3Q9xWtoeW1WFuvzFR9dpzSYGPcbfNkO/+M02T93hiwK1YkiLPNwBu
Y1U2SBWGAV70Ax2flKSEFSQRilADBgVIPf+lEYKNlPmB7UhkO/ByG9KYIVlfAZuMc0scmGy
x+Ycio/NdXKOCAamFvlkByVPOKQCbSx3seX6U+MbZo1I/GjPGEIbB6GlQjcFYHrSZTHPxvQ
sMMe9OWIyFCRkA54pAVV23R59M09iQP3Zwx7UhDwML8oK8c12/wALtSt9N8ZIsp2R3EflFj
3PUVwylpkJZipUnvUkTiAmYsy47qea4sbhVi8POhLaSsaUpeynzH1B4k8N23inTorG4lkRF
cSDyv4se9RX2o6L4L8NqrFY44htjiU/PK30968CtvFuv2iqsGtXJyPkQtkAVn6jqt1f3P2n
ULyS6kH94/c9K/PMPwXVjKNHEVb0ou9j1nmCte2pZ1jX7jXvEL6hqHV5ANueEXPAr6Ne0XV
fCwtNOumjSaBVE0fOARg5r5Wd95BypJPzJjBrXtfE3iDTYhFZ6hdW8AHAV+F/DvXvZxkLx9
OmsNPk5Nl+phRxXJLnl1PZdZTwr4C8H3FiYobm6njKGNsFnbGNx9PWsT4NPYRQagrPGl2xV
lyeXXuK8ku72a7kee9unuJH53tyR75/pTbS5nt3We2lMTqeHRsGk+HJSwFTD1KrcpauRLxi
dTnSPonV/DNze65JqOqa9Na6Wq8W6P5YxXi3iBbGbxDMNEllmtQ/lqZWzz0/H61Q1DXdb1K
Fbe+1O5mi/wBpqzXaRYmbzcbR8vPJrbKMlqYK/tKvNpZLb5jrYr2jtyn1DE0GheCUk3KiQW
m7g8Ftv+NeH+Br+1f4jW+palMIw8hdSf7xrk7jW9Ya1+wS6jObUqB5TOSKotIxVQyFQPlBz
yK58v4djh6ddVJ3dXrbYmeJbcVbY+o9b0C08Q6hpt5d3SGxs2MrKGG1z2NeefFDxlb3UH/C
PadOJIVIaeQHqR0FeXx61qsNobJNRuGhx9wyHFUDKPuYwTyepJrLLeFVhK0Z4mpzqn8Kttf
qOrjXWjdadD3n4Ptbp4VuttzH5zT5KlhnGK1/iD4oj8OeGZYoZ1N9cgxxgHkZ6186219c2W
TayPC3rGcGpbq6vLtjPeSyznA+aV8sPpSq8KRnmLx9Sd03e1vwLjj3Gn7JI7L4YX1jbeNYp
NTKKWVhDJJ0Eh6V6zcaK1/4xh1WXxCzW0fzLZpICM9j16V83+aFGI3ODjqOamS9urW7M9vd
zJIVwWRyMCuvM+HZYyu69Opy6WtYzo4r2Vodz2L4x6oTplppEci7p3MkuD/ABx+teLM3luq
nGMipbi7uLxmku7p55QMBpHJOKryRRvtcNkYzXq5NlkMuwn1dPX7rmGIrutO76E0bI0m0Dn
BIr334W2tvZeDjI8kazzSFj8wzivn8DJLIPmGOKvx3l5bqY4biVEZeQr4/zmpzvLXmmH9hz
8utxUK7oz57Ht3hjxuuoeL9V0u7uEjieQm2ZjgADrXEfFu406fxJbSWEyzN5RExXpkdK8/L
MbgsCQzndmmvKXkIkYs3bPSuDB8N0sJi1iKUraWtb8Tapi5ShZn0l4VOnaL4AtDFcw7Y4PO
f5xwxGf51886pd/2jqt1fsjF5ZS4YnuTUInmEDQCdlQjlFPyn61WhdmUxcBv4WI5PsK3yrI
45fWq15z5nPr2IrYl1YKKVrHt3wcKHw9fIDu/0gsTWz8RfEv8AYXho2kMmLy7HljnG0dzS/
DvQf+Eb8Ifabz93JcgzSBv4B714v4316XxH4qurwSHyI28uBfRRXw2EwCzXPalZq9OL+9o9
OdRUsOoXs2TeB10CbxUsPiU7bVwQpLH5n9TXtWl6P4d8M3lzqtrqccdrKufJMo2KPX1Jr5x
AXygSctUg/wBIGze7LHwELetfbZpkcsfUbVRxT0a3R59LFuj0+Z3HxF8WWviDWLZLBd9pZN
lZCOWbv+Fd9d6n4W8W+ELS1fX10+NUXekZwQwGMV4I+FRpCGO75cZ6UxS4BQYJUYyKmtw5Q
nRpUISs6ez/AMyYYuSnKXc+mL3UNK8N+CJTa3sMqQwFY8yAs5IxXzLK5llaWVAGJJYnuab5
8p4+Z8fw0rZkYbjjjp6VvkeSLLOe8+aUndvr6Cr4l10k+ghEbDttY4Fdp8MBYJ41hudTuFi
ESEKJCMZ7VxAXA5OAD+dHmhgzFc4PGK9jGYf65QlRTtc56b5Hc9v+Luv2j6VaaRbXavJK/m
S7GBGz04968m0a7isfEFldSK8sEMwdl7ACsppJA4MjH6EZ/WnJMy7s8E9MnNedluUUMFhfq
aemt2aVsRKc+ex9Jaj428F3OipcX13FMilXFswySw6CptY8Y6GnhG61C01GF3NufJRTzvI4
GK+ZVI2MGy7nnHtREw5KqVX0r52PBeFUlLmfuu/kdKzCWx6J8KrnTI/FlxqOrXEdtOkeYiT
1djzXS+N/HUdh420f+zLtJ7S1/wCPjYc5yf8ACvFg4abcikCpGBwxTg45zXs4nh+lXxn1qr
quXlS+RjHGTjBpHtHxL8XeGtS8JJZWtyt1cu6vGq/wH3rmfhf4q03w1PeW2rMyxXeMTr0Ui
vOl8yHe23OetN3owyOF9Peqp8PYWlgZYO/uv/hxSxMudT6n0h/wsPwZHr32SG6j3zrl7kLh
T6A+9cP8W/E1jqcdhYaVeLcRofPl2cAN0x+VeVIc4Z2DjP4ivXvBvw/8OeJPB9vezTP9sZy
ZFV8mPB+7j3FfOVcoy/IZQx8m5W0XWx1xr1cVenex1vwv0sad4Jjnddslyxkc+3b9K8R8b6
mNX8cXuoh2aKKfyUH95V6V9AeKNUt/CXgqeSIrEI4fItkPUnGAa+XyzuhzIZPNYsSfrRwtQ
qYvF4jMKqfvXt89zTGzlCnGjF7H0DpXj3whrvhpbPV7pbICIRyRyEgHAwcEVy/ifx54e07w
y/h/wfaRtHICrTMvH/168pxuTCkFfamqGjBCx/e717WG4Zw1Ct7VN2ve3S5yVMbVn7tiIhZ
Fxt5Ycr2zQrth8Rcn+E9qkaIqCScF+ajxknD/AJ9fwr61KysjhYkoYSBZG2gjoKryBN+xc5
HPPerJA6bNw9T1qJ8H5MbnHf0FCBDC44+QCnMy7c88c5FKEUjCimhSjEH7p7UwGmPJB27sj
GaVY9udy8CkJKnEZ25GKcjFBvYFiBjrQAqAqdynI9KWTbxjA3cmkQ7XPowpwQgcgbfegBGf
anmIeAKgOSQ+eWqcqzH5wdvbFR7QThDjFAAd0Z2sGJ9RRTwIMfvZgH78UVI9BAgFwpIGNvA
67qttucKEA9dvTFVA22QSjHIx/u1ZjYhehZwfvVQiRm5DZAkA6EcGtLSFZNVtFwRvyxJ4A4
6VTALKCcADk8c1o6OyHV7Yuu4Ek4J5yQe3pQBlzyIskxMRZt5wQ3FVOcr82CT93rVq8jIuZ
Vyq/McEdPpUaxsCvGxgfzoGMKrkPJIV56AUwBNxZi4B/GpsMec78nGDTSMAbkKjOBzTSsSt
xAiuhYFjt4BPUmiRyFMpkIKEjbXf/DbwtYeINUu7rVY2k060jJIJ2gPjI5rW8a+EfD0XhKL
xNoDMkDSBfKbkHJxmvnqud0IY1YKV73WvS72VzujhJzjzo8uj2+UzZXII69806NWZNzjIzx
irb6ZffYH1AWkgtEIHmFMA5p8GkaxN5sUOnzvsTzQQv8PrXrfWKa+0tzn9nOT23K75YjcCN
gzuH8qYlvJJ865LgAgetej+A9BtpfDWsaxqdj9seBfLgQLnc2MYH0NcYun3CXr2t1azRmNv
3qxx5aJT2NcFHM6VavUpQ+x+Jq8NNQi+5lFFQkbvQkY5zUsjurtsSPd3BrptT0yytvCq6pY
6bcmJ2CC6nO3P0X0rm7W1e/vre2giPmzOEXA6k1108VTq05T6L7kZSpyXu21EQ7kHzKjE/g
vufamsMyEjA7Hnr6mtrWvDmreHtRktr+ElAoBljHyZPbNX9N0mzuNEe8udGvZvsYLyuhIjm
XsCew+lZTx1GNJVaclJS7GqpSV7nKKFLDeRuxuGe/tmlcMWBfAT+92H0rrbjTtMsNJg1G50
K6kN+v7jcdkaf7uPvV0vjHQhpHgLS9LsdHEs4UT3E6pkKCM8muGeb0lKnCK1kzSOFlJPyPK
9u6PCZKn7vbcaiihbzGCKJFX05z7V2XhPRm1QXPmaPLf2oTiSA8w+4rrfAWlafe+Kry4h0g
xQafE0flOM5kx1PvWmLzanhfacy+Fd++iFDDylaKPLwGA2Njb2A7UxxxtCfMOc+1bXiDT9Q
07WLiXUbQ2ImYukeOPwrHsYL2/vo7S2jaaeb7qD0r0KWJp1KKrc2lr3OepTcKnKQk7xuT5i
BhsUbVCZG05OcEVt614X1vw5DFNqNkbdJ+MZ5zWVaafcX+pW9hYxtLdTnaiDufSmsRTqQ9v
CScO4+RqWm5FtPmjK7j1yKfKDnrt5wCO1b8fgzxKkzRHTJ1ZX2FsfLkVZsvC+pr4q07R9St
XgmmZXKOOSmeT9K5pZlhoxc+daK/3FvDza5X1OQnR40yyNnsSMZHrSqQJA+znb1PNel+NLa
bWfHn/CP6FZoTYwiLCLxn1Jri9S8PatpOsrpN5bMl3JjYg53/SscNmVGrRU6rs2r2NKlCcZ
XhsZ9sjSMWj8x3x/CDx+FQu4jj2Nl33c7eRj8a9h8I+Hb7wXour67r1vGT5WIY2wcE9j71z
WjeH7qTV1tbzw+J767zcxyTOUSNeoJArlhnlGrVmo7Rsr30bsU8JJcsnucMjKyFowPm5wRy
PanQh3ZYwN7Z52jJArq7LwXruv3eo3WmWsGyGUrmM4V2HZa6H4WaLI2oaveXFsrSWsbQhXG
QZM9K1xed4ehRlWTTcd0Z08PUm3Frc80aMpORyHBwSP8KVmJmK8O2PmyK2fFGj6vo+qSf2m
nlS3TGb5Rxgnt7VB4X0xta8X2NkfmikkDSMP7o613rHU3hliL3ja4pU5Rn7HuUJYp4TH51u
8PyYXePve9RzqqukhX5B+tei+MrS78U+PW0XRo4zDp0QiZ+ioB3Y1gy+DNbh8U2uiyW6y7s
SZjOQ0eeWrio5rRlQ5q75Z2vbqkaTws4yvDVHKyRtES7ZQHhTn72fSkiWaa5j8vc0m3Cooy
SR3Fdl8RdH0zw9r1tY6fZtFCsOTKzbg5Pp6VT8GarpWi6y2p3i+ayQskQUbiGx1IrqWMVfC
qvRg2pdDJ01TnySZcuPHXiptAbSLh/MhdQjSGPa2O4zXIoBt+cZY9h2r0u2jtvHP9meHLR3
iWAPNdysoGW61zOveENQ8PXMTOq3MFzKUglTncf7ua8zL8XhaE3QlFU5u94o2q0akldao5t
VjVS7E9OmKT5kQIUAJJ+cV1Wo+B9b0rRk1a+VIVkYRrCT8+T04p+q+A9b0bw3/AGvcCNh8u
+INlogfUdq7o5nhXGN6i10X+RkqNW1rbHPGwumsHultz9mIwZO3FZiqfmReg7jqTXt9v4Wv
7v4U2Gj2HkLcXY+0kzHBPcgV5zpPg3V9ZMkVlAogt5jFLK5wFPfNcWGz3D1oVJTkkoy/Doa
yw1S8UkcrHCxHyMdx5x7VM6APgLk7eM10uqeCNW0vxBa6NGsU9zdLuiMRyNvcn0qx4j8D6l
oNhbySTQ3cdwwjRoWyd57D2r0f7UwvNH94nzK6sY/V6ji9Dj/LQcynaeuD2qvGqKzqSSGPD
HgfhXoA+GPiD+zri6u57eOW3iL+S5yzLj0p3gbwjqN8k+pR2tkIm/dxfbB8ruPQVhUzfC+z
clJeZSwtTmVzhbSyu766S1toZZLlzhYQp5HrUM1tJbzSRyxmKVDtZT69xXtXgK21ObxXq2o
6hHbxz2UTQR+WNsUcnbA9K4zxF4Q1iHxVbWkk6Xt5qTGUGM52knnPtXHRzyjOvOjUaSST3N
ZYWfs/dOKRVRFLAgHqcdKvw6NqUzIRp1wVdd64X7y+tdJ4m8D3Xhqxiu7i7jubV5BFMEOSj
elasvxI08m8+yWTqf7PWzgzwF7E12VMfKsovBx54u932MHS5JNT3POPIKnJfGTjb3FWrHTL
2/nmhsbeS5dVzhR096qrIYM8KZCMlichs+nvXrPw+t4NG8Ca54lnVmLoRH2IGMfzq8yxv1H
DRk9ZNrTzeg6FGVSeux5W1jeP5rLC8nlDMqqCfLx61ACpmRWAQnjOOM16Jbw63o3wyu9YF/
Eo1acRPGYgWKk9M1Zh+EWpyRQEX8Allh8zZIcMT1GK5Y51QpXnXkkntb8S5YWTdonmZi2g5
IBz2Gc1f0rVtU0u736TePbAcHB6/Ud66nXvAY0Tw3Bqn9rJdPJN5YQdC3TAP1qxdfDXyvDl
zqn9rqbm0QSTQpyqZGQM9zWtXNsDVpqDfMpO2q6iWFqwm20cZquq6vrbBtR1CS4Ktkhmwo+
gqjFGXk2L8xyI1B459aiOJHJDbSRwD3r1nwT4BWQaXqeq3vlzysJoLbbnei8kmtsbi8NltH
3lZdkY06LrO73Rw194V1ywvrfTTZM1xPGJI0QZ3qe9Ujp959tj077JMLzO1oAMt+Ferlr7X
PHOv+ILW/axg0eBooJNoYcDlfameCLZbDw/d+N79ftN9MSLdiOWJOBj8a8RZ5Uhh3Kdm1Zf
Nnb9VhzO236HnGs+F9a0aBJdUspoUbARyOBn1rBkRCm4YwOgHWvW/Fesa/feE7LR9Y0We2v
L25OZZDlWBPGKztb8A2WhaAqzaokutNIqxW6c5Ddq6sHnVqSliLczfTX+kZzw15e5/TOB/s
jU4dJTU5LRxbSH93MRw471klHZmCkZJzhea9Q8a6c+mS6H4Wm1iaSxEaM0Srygbrj1pnif4
faPp82lWGjX8s2p37ACFhhlQjqcdK6Kec0uVe0+021bsiHhp3UX8zzRjtR84Vl7jkUcSIGM
WHxkc16V4l+H+maP4XvdQtNSc3NjtR1dcJIe+PWvMlcjcQCSRnnjHtXpYTG0sXDnpbGNWk6
bsxjZ3BioxTlZcBQgwTk8U0qWZTjC981JEGO/aucV3mIxnGTjoD0oeQsqsOgFGVMjMQQQKA
y7AAMg9aAFV5NqknqcU/5NpycNTghGIwOOtJsLSEOv0xSY7XI/KQ8tLtPpiipjJHGds0RLg
DODxRSDQhCRqxUA4YjFWAcPtXIxUTnPyhemN3vUyhhGdqnaQM/SqsIeodpArPtHrWlpBLav
AwXIzj9KzlbG+QISg+6K0dGaQ6xbsqFcse/saAKk+GvZABuXdyPQ+tRtGQxcSbyD83t7VLK
HS6kVjnLHNM8weYUVdoAJ+tJlIhVtoO0Hn2pFf7qyNnA4pWJLuscmO+KbhWckkK23A9c0PV
WEe7eBdBkT4W3CxTiCbUSRLMSAI1z/AIVm61fWGq6rofgLRH8yytZUNzIOkgH+FeVwaxqsF
kdPXULj7Ow2mEHhqjtJ7mzvlntpnikwcMGwVB6ivjo8PSeJqV6k73ba02f62PR+uS5VFI9Z
13W59Z8dxeBbRIo9KgnQPsAGduM11OuzTaJput67KmWaH7LZxqAD5fT8814HLd3CXy3sM7t
cD/lshw31zUlxrOqXcX2e91WaaJm3hC54NRPh2Up04wlZLV6b/wDDhHF8rfunuHhyK40TSf
D3h+2cLNeZu7lieQnUj60nhqWLxB4x8WzgrkbbdGHI2jv9a8WOu6ruSf7bP5yp5S4f7q+ld
N4U8U2nhrwhq6xTltUvTgAjlffNeXi+Hq1OjOcH78nb8d/uNqeLUtGtg+JGuwXWoR+H9OA+
waf+7CoeGPc/Sn/Cmwa88ZfbjC8i6fGZBuUdSMVw8beZK7ynceXLeprs/Dviaw8PeC9Tigl
YazcODG+Pur3xX0WJwdTD5esHht3v69Tkp1ees5s7HxheTx6PD4fvpln1PVrkMQTu8qLPBx
61T8Y6zfWmq2HgTSZYlt5I0guCoxuz79uleVTahdXF8t9LcTPcLysrNyPpUNxe3l3eteS3U
huNwIkY/NXLhsg9mo3leyfTq/8AI0q4tSukj2TxD5OqfEbw74WtpI/sWlxCVst8rHHzLW/4
q1ybStG1ue5ZI45FFrYwZDeYvdq8Aaa6E4n+0yLM/WQnJ/Opri5urgIt5dyTY4Xc2eKylw3
zSpc89ILtuNY219Nz3K3a28M+FNLayjVlt4vtszxuPLkYj7rVT8PXLxeGBcxOtve+IL0l1U
j92pOd1eLrcXDItu9w3lZ5TPX0qU3l6qbRdECM4Qbj0NL/AFai6bhKpdvd/ivuEsZa1o7HY
/FDVBfeM1t1O+K1jEW7ORuHWk+Hnhj+1tRbU7y7FvbWz9nC+Yw6D6VxD3M08jyOpkcnr1qD
zruPdHHKyqOdoNe28ulHArCUZ8rta9v0MfbfvPaNHZeP9a1PUfEM9tqkixxWwwkSNuVB2Oe
5xVv4ZwWseu3Gq3UkZt7CBpkDHHzjoRXBQ75X8x3YsP8Anp3qcXUgVolbygey055bF4L6lF
2VtWJVf3nOe6WuuTalpFlDPeKtxqt2ZXO4DyYAeV+tU7DUre++Iet+Ipp0NvpVuYrcyMMuA
MZFeLtcHaHV3BTgc1EZ3P7pnYbeQc140OGaUJTcZ/F+u51Sxt7aHrHga2j1D7Xqst+Xkvro
rIgcKQAcgljzjtircGr6Rqfxa1C4u7uJFsINlm0vRHAxn868fMzIcByhY/eB9qazPEql+c/
xetdE8i56sqjqOzVkuxj9bfKlY9g8Z6gLPwppumxXiXlxf3QuJpVfcBzyMenpW74+1aHw7o
DX1sx/tO+t1toVzyiAckV4Xp97Fa6tbXd2rS28Uqs6g84rV8YeJH8Uas17zFaqoWBMcgD1r
zVw8416NLmvFXbffsjb63eLvuz1CaeHR/BenT6d4hgsILWEzSCIgvO7DoR9ap6JPFp/hLSL
OLUIYr3XLsvdShh8qZzn2PavGzMgjWMElj+VKsihRvLNsOQDXoLh1Om6c5byb2/AzeMle6O
x+IWsx6x4ynFtK0lrAohjIOeg5q58M2sdNn1jXryZEa2gPkRyHBJPWuDKF/kjwB94gGosvI
jvjI4OBxXqvLYfUo4KLskrX7nOq79p7RnsXga+sJfC+p3r3Nr/AGhe3J8wTS+X+7+vXFN8O
eIIdU+IF5q19eRQ2+mWxSFVOBIB2BPUV407EtwSRjbipriTJYhdoAHTvXnPh+m5VJOXx/gb
fW5+6l0/E09d1KTW9aur+4maUSSkxjsg9BWeCsUO9Vbr1qGIyySEg4ABp5liIQBPlGc/XvX
0NOkqVONOGy0OWb9pJuXU9f8Ahtpw/wCER1bVZpxateEWollONq/3hTZNW0bWPHekeHkvUT
R9J584v8skg5zn61w+oeJpb7wZp3h+JPs627lmdOr+ma5yGKJw8YUqytnPc18vDJZYivVr1
pat/lp+R2yxLjBQieojxHDq3xU+06rfiPTIpCUjdsxMV4FaPiHW9Ollh0FdRinn1G9WW7uF
OVhjB4WvKA6yKFaPO31+9VfO2fO7aT2rqnw/RlOElJ2ilp5rqT9bl73me23vizTLfUtb1Br
6P/Qbb7PZQKeC+MEj2NY+k6rpdj4S0OwOqxpJqF0bm+kzjbg5AP8AKvKrlT8rv+VOZWCKzs
dvYCs1w5QjDkUnb/Lb7geMm5cx6nDr+g6p481TU7y7EHkKEs1dtqMOhwe4q9rWueH9Q8daB
ZNeQx6fp6eazLxGW7CvHJSSgdcEHrjrioZhHGE+8+3n6Vc+H6MpKXM9E0vK6sL63O1j1/Vf
GWmtoniG7huw9/dzfZo0U5xEOjCrcfirRrHwfp7WOqwI9lDkQtHvl8w+3b614ugAwed0meD
2pgklQsgXvn60f6u4ZKK7NP1srC+tz0PWtP1/S4fC1jZvqyi71W7M1856oAc//WqzB4r8PT
/Eq+u57+K3t0tfIs3P3Q2OTXjLli3Hyg8mlX94mZCpUHJx96iXD2Gk5Nt+9dfexLFzSsu53
Xj7xLYX1lYeHdHujPa2pLzXHaeQ9TXn8SMrE7gUUDNSyb8BOo/h9QKcEBGdpIPNe3g8JDCU
vZUtvxMKlR1Jc0tzp/ANxoNt4ic+IET7DJGRFvGUVvWum8aeI9FXwzB4V8POZLIy75Z4+AM
nkfSvNcuOY3+T0pY1eMkqV+f1rkr5VSrYhYiTei26X7lQrSjFxR6Rr/iHQry68MaVBdeZpW
nhDcOBw+Pb1q/N8QdNGta9fF5TIYlt9PAHCL3f8a8pVcB0c8nuKYhkzHJtzg4ya5Hw/hJR5
ZJ2/wCDf8yvrE1qmenav4s8OXOqaBpvlvPotmm+4HT94RyT7Z5qXxb400a48GHR9FnV5J5C
rmKPYpj7H+leWyDbuGd4bnANRR7CQm7GeCCelaLI8MnBq/uu/wAy1i6nVk1uVhu4JXTcgkB
APoDXsZ+JXhSQ3d9bxXEN9HaiOHePlRgMYA968ZDBSyqGLJ0INKAJLvlMZXLEHqa6sfleHx
8oyrX07Myo1p0m3Fnbr4nsbT4Z3ejWrSDVr6cyTEe/JyfpWronjTw4fBOn6NrsNyslhJvjE
Jxuwcj9a80VVAU/MA3GDUXC5iyOD8prlqZFhJxcdVrffqaLE1V1PQZPHseufEOy1rVonh0u
xf8AdwA5/Oqv/CS6bffFFfEOoyynT0l3w+gA6HFcLIGUbPL49aUFJEwuMgYrd5Vh1flVtLf
Izdeb+J9bnpth438OHxzqniTWLWa6LN/oeBkRD0xWfZ+L9Fs/ihJ4kUXE0D95OXQkfw+1ee
tHIi4fC/TvSpGrlRu5zxUf2NhW29dVy79BvESvodj4y8UW+tskFhcXXkiQs5uGxuJ5GF6Vx
ZQSAYypBw/NTOjEMzc7Gwfeho22MAoI+8x9RXoYXCwwtNUqWxnOcp6shYxsQIwdq9c0w7kL
YbDdqeE+ZmQEjsD0pxRtoO0DNdZmVvLLLuVjk9akRdrAKOg5qVQ7HgH5aduKyBivJ6UFWGB
5FwCMnNSFWb5mUrSBmL7nGPenA5UL5TPx1zSZL0GNCztuDNj/AHQaKn8tZAGHHA4JopBYpR
seCQTgDmrXmIqkK5Jbr6VDgKwPGCBwDU2xuOFAPoRVjHxHKlDyW961tLUx6nakrkbyV+mKy
1i2kEgAeuRWlpu9dStfnXG/5ckdMUmSyrcD/SpSGxliR9KgUB5sIdp7Zq1cx7LudX2lEJOQ
RURXnPygnjgigZWKKsxAILk5BqNR5kpBxkHOaknjeGQgbenBzTVi2gsWG7GTgigB6hhgg+Y
4PryKJAojBchn+lMSMFgy8EjOQealCF5OWGfqMUk2ihwPmxFVOF9BVcgI2ASAPzqcNtZRGB
g9eRTVXfLjAwx7kUa3vcXUd5rbdzDr/e5BoCrIqpkk7QBzSpCTuGdwAwORxSxJlC6gDb6kV
Kbb52KzTuDJlAUG11yOvBpBn7PsHXOeecUpYOy5AHQdR1p3AfgcHpyKFdu4aoiIX7zNn1oj
VGydu7rtNTCP5DvVcZ65FQqrZIVgAThefWm7tXQJWJY5Cz4yucdB0o3opUtHgdePWlX5WbO
0Oo5xikgLysM7Tx6jFKz6jHBlRWk2Ej+8O1Ss/wC5LFcgfdOeaayNCxEjAK3ZSDVTHl4XjA
PzHdRcqxONiAMshX2PeoXkKTE4O7HSnGMb8EgqRkHIyKYH2KxYBj0zkUCJ1dZBhx1HegFWI
TgY7mopMu6DgZ9CKcyJ3OAPQigBJXMmVDAhewFIzKFDEdR0PpUY3JIShAXucirHkP5n7x1I
zheRQ0IVRjamzORuGacVWU43YAHSpBIpV37p8g5FQFyzlQFXaOeRSswIiyh9oj3E8Z9KeX2
REjIzwR6inLF+7dtw4GTyKZsMkaqxGM9cjNNLoKxH5ii43Io6cA1IcyME8vtyAaRIkUjdg4
PXIpEGNxHJPAbdVNuTbYyVWRV+bg01pCoB+8nIxUaj5hGTuYcEkjFPCqwUMcLnHUUgsNlaN
8FSQMZ+7ikBSQvuLZGOMUTCbCgqPT7wpzLIxIQCPjB5BzQGo5PKYv5rlPl+XHFJhMoytzjn
jims0cuI9pLKPmYkfpSDeVfy8bcZGSKLNXYrPckjBKMUQkj7zZp8TMuHKE/7XpR+88tFUou
4gfe6/Wra7QQ3y5xgqCMU+t0MiLOCZAp56vUDbpJBhe4qaQyiBmJUDPC5FIqkL5oCE5BIDU
g1K8pV5QuTuHGKAxMu0seP4adIHDtIFC4PXIpisVZ9+GPrkUAKxBYeWOvWpAqMjKSflHSoR
+7UOmOfcVcLjbubGT2yKAIZiXbftxgDp2qFyuxTu3duKtNESyt8qrj5gG61FhNoVEUbuRzQ
BXd/3RGw/WhDGu0IMtjrSlH2GTcu3OMZFSqmAMquR6EUWF5FdpCpAzjceSamDfZk253A9Oa
ikjVghYDGe5FOeJDg7gTjKjNNDJPObBVoweOMUgfcq4T5qjIYAhdu7GTlqjCscSHHBxw1MV
y1ucMwx1FPDZdY9o2getVYwGkbdyDxgtU0sAAUAAE8ZVulIBoRRKduCw7U2SNPM2lF56Y9a
ecJEkYxkcb8jJp/lfJtbBYHg5FMYxA0SfLGCpBz60xwY1QNH74XrVudBAUj4J2jdyKiOVwh
Cj/azzQIgDneXU5I6A9qk2tIpQoucZ3U0kq7hgpLDGc013eNgqlRtHHIoC5D84VyTyB60jI
FClVx34NStukXCFenPSkdSrchePekxjN4diGJ/KgBw2EUY9aepKhjkdPam8yKrLj86ETbUe
JOPLThh1J70hfjLnAzyfWkLOXbKqCPcURqWUtJghui5oKEDkq2wZDng1KApChTvI6DFOgMa
oC6rgHAXNSIE8hZdwIyeMigLEbbnUkcZ44qBk2ou8sQGwcelWQQpJ4C4x1HWmK6bZPMb+Hs
R17UBqQqjEEg9OQCOop6mIRbg2HHGKXKFNxXnGAd1QqNoJIU5PXNDCxMsk20YRsexxRVadJ
ElxyeB05oqSdT/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0